This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.
It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.
Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
at|http : //books . google . com/
^U 11%. Í(o^l O^ti)
Bought with theincome of
THEKELLERFUND
Bequeathcd in Memory of
JasperNewton Keller
Betty Scott Henshaw Keller
Marian MandellKeller
Ralph Henshaw Keller
CarlTilden Keller
Digitized by
Google
Digitized by
Google
.>%,
'V--'
Digitized by
Google
J
pro
ČBCHT, BEOSJLWANT, SLOWAKT A SLBZANT.
treOenim a wtOdmét^m Jarost. Fospjiilu,
/^^^A -**
A ^J^
^ *»•
^ ^
. -'Z *^A:
•"X
Desátý r o Č n J k.
..r-.-^lf^-
í^-
.í^--"' .
4 3.
''•rd. Havránek
X'
W PR A ZB.
Digitized by
Google
57 ^v/ ^4 1^.3^7 [/^^3)
, HARVARD
UNIVERSITY)
IIBRAPY
^ ". ^-.
••.•^ ♦^*. ^ • ^^
>.o
;..-r4iH .ř-«'«
í •- iř
Digitized by
Google
Obsah Kwětů 1843.
Bafni.
K notréma roku. Od Wád. Neb«0kéko
tt—Newteu. Od P. Jos. Mcliehan .
PudneS. Od Wá«L Nebeského ...
Z básnj BadHcliA Beoha * • '• • •
Z básnj FrMU Zwéřittjr sRtthwBkhi . •
^ ^^Nowonárodnj » • • é . .
Gesdeo pHd bognft. (Dle Heuffa.) Od A. .
Odsmizeaeo. Od W. Nebeského
Cikánka. Od J. Bohiisbwa Ljmaiia
SDattbeaofimP.M.W. a A. Z. Od W. Od Jar. Pioka
F|sné od Marie Čaoké ' • . é • •
fflas boleslawský k péwk^jm PoantedL na n>k
1843. Od Pkéha . . . •
Ghjtená smrt. Powěst násodig. Od Bohnskwar
LJmsnia .••••••
' Giny. Od P. Šwandj te Semčíc . • • ^
Boleslawjnowi Lndewjt • • • •
M&g iel. Ode Lwa se Steinmeisn
,.• Ženám Českým. Od Boienj Némcowé .
Wýgew citA po usdrswenj se Geho ,«- k* Wýsosti
neyoswjcenégjjho arciknjiete Frantiika Karia. Od
Jana P. Kaubka • > .
K roseninám BftaimiL knjiete FOrstenberga. Od
. .P. Koubka • • • ..
Poljbenj na £elo. Poselstwj. Od W. Jar. Picka
Hwézda a hwěsdiďLy. Od K»rla Sioo:faa
Z nesnásj láskj. Národnj od Kark mortha
D&stognému a wysoce učenému pánu Pawlu Josef-
fymu. Od Bohuslawa , Nosáka. . . . . , ^ ' *
Tam na horách. Od Ki Štorcha «, •
Kytka. Od Iwana Čecha « • , • . > •
Sen od Wlastimily R&iičlLOwé « /.
Z básnj Wl Jarom. Picka . » .'.'
Kdyi gen přjtelkyni býti chtéla. Od K, jŠtorcha
Trogné kwjtko. Od WlasiimOy Rů^ičkowé .
Z bás^j Frant. S^wétiay s Kuhwáldu .. t •
OpuHčná. Od J. Bačowského . W.\
^tman Kosinsky (s poUtiny). Od J. Bohdana Zá-
leského, přel. L. R. s RittersbérgA •
Přjroda a milenka. Od Weseléfio , . •
Ke gmeninám Geho ósw. knjiete se Šwareeoberka
éjde
1
3
6
%
9
9
10
11
1«
14
16
16
17
ti
S3
%5
32
34
35
42
47
51
56
58
61
63,81
69
M
92
94
Powjdk.f.
Nowý rok. Nobela od J. K. Tyla
anského od
1
lOl
Ecjo ^éraj;: Powést historická,
B. Ljmána. • • M ^
Stanil: se wůle Páni. PřeL jFr. Jois. Liunsk>^
KHwá přjsaha.' (SwobťMlaS dle Balsaca) O^-^T'^
Řesnjčka . • * If • • • .'^\' \ *
Z nowéhóS^kého rom^^n . • ' ;'
Mořský laup^ijqk. Noyelsf^ J. fteinjéka .
Mul bes spaujTrH^ K. 1^ ^ ' • . • •
Ludiwa Dimitríjewna.'N).d X ŘeinjČ&á •
Josefa- Želřchowská. Pfaw^ttw\ událost. Z pobkého
L. Potockého od Kr. St. ^- .
Tomila. Powěst s polského od I^J BalinskAo. Pfel. ^•
.Kristián Štefan . • \\ \ • • Jr'^
0osaienj cjle. Z maďarékého od Ondřége Kalmcké^^^ A
Pfjbifa s pustin aSiatskf ch. (Dle pratrdlwých váa*
lostj.) PřeL Frant. Málek \ '. . . 54
Nesnámý w Ohalonsn. . (Z fiMmcftnsikého.) PfieL Jaro-i
slawa Litněnská • • • • • ' • -64
ČMa
Ferdinand EbolL Poujdka a poéátkn nTněaiJho
wékn. Od B. L. . . . . . , 66
Saubqg na Bilatansasn 71
nenadálý, kragan. (Z wyprawoisánj starého woma.)
OdW. F. ..-..., . 74
Proč ^^m ostal sám • • 1f
Pánichyda. (Z ruského od Orelského) • . . 89
CemohorcL P&wodnj děgepisná po«r<st a neynó-
wégijch časik. Od Prokopa Chocholauáka 94
TrsiwiČ. Novela s neynowěgijch. ndalostj Spantiska.
Od Prokopa Chocholauika .... . 96
Cjsařowna Jitodoidka^ (Zruského.) Od BL • 103
Obsahu rozličného.
Napoleonowi pobočňjkowé. Od S. . . . 4
Slowjčko o koljnské hudbě. (Zlomek se sápisek
cestugjcjho) • . • '. *
Díkleiité slowo o psanj Českých gmen . ,
Zpéw a hudba/ Od llbioltslawa B. . .
Wýfáh a řeči dtfiané pM ptwtijm ahromážddig a*-
nářské společnosti a sáldadu kníhowny w Karijné
Slowo o hudebnjm konsenratorium w Prase. Od
Rittersberga ,
Police. (Zlomek cestopisný.) Od A. SopUhnakélio
TVIladý haasUsU Laub. Od R. •
OKchod SlowákA w turčanské stolici. PřeL Krist.
Stefan . • ... . • • .
Starbdáwnj wogenské sřjsenj měst pražských. Od
' W. Wladiwogc Tomka ....
Drahou pléd sto leiy. Od Ant. Rybičky
Arabesky. Od Tyla ; • • . ' •
Pomábacj gednota » ' » 4 • .
Swětýlka a Í>ludiéky 444..
Safařjkowa podobisna. Od Fr. D. • *
Brunswjk^ dbmel snouré činohiy
Ce»tj hudebnjcL Od J.* Michla • -. •
SUupnqj;(Z dopisu prálelikěbo.)OďA. Kopidlanskélio
Aytjř Jan de Carro. Od Karla Winařického
Obrasy^ s Čech . < ,- . . • .
^an ryjjř de Carřo, Dr. Ir lékařstwj. Podlé spráw
' Dra. W. Wekenwcďira. Od K. WinaHckého
Cechowé w-ciainěv Od M. F. • . •
Měco o Africe. Od Prant.' Bfftika!
^rwnj skanlka i čeákoslowanskéhó gttyfca w Mo
' skwě. Od H. B.
^Mftt AowákAm sálaeii má. Od J. P.
^j>M . ^eniko
Smjřeig na Kawkasu v .^ '• ' '>«. •
Na powdímnutj o*'sadowlánj' ŠOirýdi itawd».
l/Vladimjra . ■. •• v '
peseda IřáWoW. (OhtkÉ/ň: ém Slésska*) Oá
Winklerar . .•'.'.
yy^těněco o poWěimoéti.- Od T, Maěka
JSusdalskémáljřstwj . . .
8^/Uon Baldomero Esparfeero % •' . • • •
/^ 1s!ráiowé angličtj we Franeatisjch .
45 \ýyznánj anglického gedljka opíge.Od BL F...y
^wá inht óá '\V. Rosénkrance . .
Pomnjk w Oodhegowě. Od P. Ant. Wieinera
fc|>omjnka na Pátek. Od B. J^ .
Pohřeb ''eJsaře^Masimilíána II. •
starobylost 'W Plni 4 « • • ' •
48
Od
14
16
\ 16
17
18
19
20
23
24
té
2#
3$
36,56
36
3t
37
40
49
54
54
56
56
59
6d
61
66
66
73
73
75
'76
77
%í
83
86
91
91
tOl
Digitized by
Google
Drobnd^iky.
Saubog w hrobce ..•••• 1
OhAňky • palcáty. Od W. N. . «' .* • . .' %
Pápérky 1-13 • '4
Oprawa. Od R« •••••• 8
Slpwanské iampaftské wjno. Od A, • . . %0
Drobnftsika k n^owm} piimiti MfilanrtilegJijeli ^^^
.choalowan& w minulofU. Od.Fr. J. Slámy • 1ti
M^Bto náiréltj o Rwětech. . . • • « Sft
Nřco pro ttwláitoj poobautkái. Od B. L. • . •$€
Nk osprawedhiěnaa. Od Karla. Amerlin|a . • • 97
Hadebnj náwéltj : Duch Času, walčjk pto . f oMflpíaiio
od P..M. WeseUkébo. . . . . . 4Í
Skrowná Íádo«t k p. kntfiaMi^ Od J. M. L. . . M
K laskawému p<mliiimtttj. Od Midiála W. Máehf 45
Rannj Iiiaky • « • • • • • 4i
E minulosti • . • • • ' • • • *60
F^wánj .týkagjcj-Jé dbaoif fwrfha wy^áwioj Wéttc«.
Od J. Hoffisianna 59
Gemnost citu. Od Prokopa Ondráka * ; • 81
Pánům dopisowatet&m ná >^enkow • . . 101
|«dco bes nápisu. Od J. |L T^ . • • . 104
D O p i i.y.
ZBechynS w«ísle94. 59. 7^85. M.-^ iBcoátaknadaM-
řflm 45. 46. -. afi«lc4imdn 75« 87.^ • Bolailawi 41. ^
% Berauna 1. t9. 97. 79. — s Brna 46. 56. 57. 69. —
% Břesnice 89. — s Čáslawi S9. -* s Gerhenic 64. — % če-
atjna 56. — «s Chrasti 98. s Cheléic 18. 29. — s Chrudjmi
.ft^98. ^.^ ^ |%ij^||awice 15. 20. .— s Dohřjle 104. —
sĎrahemc 5d. — s EwanČic na Moraw£ 16. 94. 52. 71.
89. — s Gíčjna 29. 40 s Hostomío 34. — se Hlinská
16»r- s Holomauce 6. JU. 48. 51. 55. 96. — < s Humpolce
44^ — s Josefowa 68. — s Koljna 1. 85. — s Králowé
Dworu 1^. 88. — a&nUié Hovy 19. 19. 24. 95. 51. 59*
64. 73. 75. 81. 85.— s Landlkravna 162.*- c Laaui 95.
«.- % Laufiowic 64. .— s LiboMe 49. — a« Lwoefa 51. 82.
ÉOO. — s.Male2owa 99. 56.— cBiUfúnskýah LáH '^''•-^ »
Mělnického okolj 49. ^ s MOjna 89. ^ % Miljw^ 65w
^ 1 Morawy 99. ^ s Nádiodska 59 s Ifedwtdio né
Bloratrjf 48 — s Nitry *na SknrenAu 19..*cP«lti 8.29.*^
a Pxskn 4. 29. ~ « PUn£ 25. 24. 58. ^s Poliiky 91. <w
tPolny 94.— .sPre:por]csi 49.«-s Bakownjka 66.^ » JUu-»
dmce 21.«*i Boidalovio 94.— teSedlčaa 24. 91. m^ se
Skalice 77. — se Sleska 104.— se SlosMoska M. 96. 94. 9(6;
46. 51. 69i w le ^ohésla^ if. ^ se Slfabanic 29. ^
se Suiíce 96. «-* s Tábora 90. — s Tumowtt 2t* 9B.«*^ s
Wjdné i. AI* .49. ^ Wi^wiiMi 98. ^ ae :maijmě 4. j^
a WodAan 14. 99.^ s Wogrioe 53. — s Wyaokého Mý-
ta 96. — se Žebráku 81. .
Zprihrj sPrafay iloro wkaldéin <}de.
•bsah přjloh Ku Kwětům IS^at.
fftktky přehled Uteratury České wiiooe 1842 .
Aidebnj dramatická akadenw w Libégícjch , od B«
Academie w Čáslawi, od .Ant. Xiádniana ,• • <.
(#ieíe od Boxislawy « « , • . .
Sena. Přd. Oustecký ^ « » , • •
Dennice t • . • * * x *
t^lný německo-česk^ slow^jk. Pracj ioi^ FcaoiJ Sn*
mawského. Qd yiT. N
•jeiot. Od w. Pi.
literatura lulicko-srbská.. Od !!.«•••
Othello, m^wteojn Bartáky, pfel. X BL Malý. Od YT.JSÍ,.
íccadlo iiwoia^ fti«|Uif«l K.W1. ^^Sw.lQAf^Mt-
Pomněnky na rok 1849. Od K. Storeha .
W^lastimil, wydáwán od li. $t. Od W. N. .
Rukopis Kcalodworskj^. Wydái«e IV. W- Hapky^ Od
r. Daucbv ........ m • •
Malý temépiiný ;atl«^ wyd«^ý od W. |i<rÚMa. 04
F. L. ,R. , t f t f • ? *
iáteratura polská. Od F. L. R, , . ,. «
Literatura gih^o^ranská. Od F. JU JK* •
JC^tranka Giřjbo Palkowiée. QdA
Ndkolik slow o dětských opfironmicii. Od VnolislB.
Opět slowo o psanj ěeskýdi gmen. Od D. • «
Slowo o . najíem diwadls. Qd Or. J. Melichara •
Pohled pa sa^wěký. směr mské literatvry od pfU*
' Sewirjf wa. Přel. f . L.. R. . • •. « •
Matice p^o nájodnj.litera.ti|m w Záhřebu. Od 5. •
Sébawné. spisy Jafui % JEwětdy, aw. 1. a 2. • .
O spráwpostt sUrýph.Čechft w Mi. Od W.W.Tomka
Die etetUing tM: JKmaúa ín ttnearm Utlm^tet tow
íeo ®]rafen j)on S^bun. .Od J. B. W. • • .
^éUs k ptjroďnjmu aem^pisn. pá Winoealiwa J^l^fw
• ^asa. pd K* Sto/cha . . « « • • ^
Umělecká wýsuwa roka 1649 ....
4u%
i
í
2
2
4
i
9
8
»
9
9
11
11
1»
1%
19
^!
13
Nowý siowanský ěatopis. Od Fr. D.
Powahy toárod\i německého a slowanskěho, dle branS-
horského próf. Héfftera; Od A. T.
Ludmila, draniá od W. Wogáčka. .
Zpráwa a prosba a 'ohledu wienauěného slowajku ée-
ského.Od spisowatelstwa wSenauČného slownjkn w
Budči '
Meě a kalich ód J. Eras. Wocehu Od W. V.
Jarohněws Hrádku, lioTeU[?ěas& GBejhoPodébradsklih'
od Jana z Hwěsdy . . . ^ •
P naiem kněhprodagi .....
Čechoslowan od Frimt. C Kampeljka
Nowé osoěowánj . ' . . . . •
Zábawa mluwospytecki.
Litemj náwěitj. Horn^
: P. M..Wesdskéhp
Poslednj OrebíU, od J.
](rcadlo |liwota na wýchodnj
iWladislaw Zap. Sw* I-.. ^
Nebe a semě kljě, od Wogtěcha Am^U* Od Š.
JMalý seměpisný atlas od W. Merklasa. Od K. JSt.
P^čjUnj pjsemné od J. P. PřU>jka. 6d|JfM|. HÍPhU
i^stocbovrská, literatura fi»)kk. Od Ji^ Zapa. .. .
M^rka Aurelia Antonjna Zápisky. Pjt. Fr. .ojr .
litera tun německá we Franeanisku. Od Tf* D*
Malá 'Encyklqpedie fMwk: ^ji:odopis pcostoJPiájrodUiJ
'Čili popsánj swjFat, rostlin a neros^A wedle třjd a
řád& gegich od j;ira...Wfid9wa SmAK Od Qra
OdM. F. . . .
alatiaDii^ na rok 1844. Od
Eras. Woc^. ..
Ewropě. Sepsal Ka^d
J. R. Č.
Chrudimské kanciontfy. Q4 AoMiiyna Ry^i^y
Dwé sestai^ podlé je^mI^^o .od Miaiokého
mertcowy powjdty. .Od Wogtěgha R. . i» f
Germaniao;iv#iji(;iifii^A. i$fpato<^ o4 jei^oho (Mvka«
' ik rel. •^'■"r . \ •.•.•• • •
Čitlo
13
14
14
15
16
19
19
26
26
20
2a
22
2^
29
2?
24
u
25
26
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnj zábawDjt pro Čecby, loravany, Slováky a Slezany.
Čjslo 1.
4. teOim É84S»
10. r. běh.
K HOWEIU ROKU!
Pne se dohadná blankytu swaténiy
Oako brána wjtSsná ; "z nj .staupj
Ticbý posel Božj — Seraf gasný 5
Kadeře se Iqsknau slumijm alatem,
Tisjcerau' hwěsdau hlawa tAfj,
Wéčna tóře plamená mu w twářiy
Gcbo audy, mohutné a krásné,
Skwj se, kaupané co w rAŽné rose,
Z plccj gcbo řasau raucho wane
ZeliUgj swétla gasné tkané.
Kad praudem" se wxnááj Scraf teotOy
Geni se walj obrowsk^mi takty
Z temné brány, gako katarakty,
I>ubaii sářj, břmj, démanty se skwj.
Letem bauře unájij swé twary,
syn a swětlo, gasný znik a zmary.
Z nadáenosti twořiwébo plesu
SIowo wtčlcné se wédné praudj
Gako lesklé pluky vr tuhém dika
"Na swjtaw}'cb wlukácb okamiik&.
W tyto praudy Seraf periu hodď|
Pii tom iepce tiché poiehnánj*—
A nám mrauc) rok swaa hlawu skláBJy
Do propasti besdné irěčné klesá.
Člowěče, w tu welkau, wáinau doba
PHstup k tomu obrowskému hrobu;
Pomni, ie zde wlastnj rakew widjl,
A wloi ruku na swé srdce marné.
Polekané, promluw pak sám k sobS
Wáiné slowo při tom welkém hrobe.
Bleskem tká £as wSéné raucbo Boljy
A když letj élunek gebo ibawý,
Zkrwácj on nmobý iiwot brawý:
Protoi obril swoge ňadra meká,
A kdyi swStla w sobě cjtji sjmS,
Powznes hrdě zmuiile swé týmě;
I tys nitj w tomto rauchn Božjm,
I tys wlnau w ohromném tom praudus
Dujíe twá w té wěčné duze swjtj;
Protož hud w tom nmďm twětlaa nitf.
Howý roL
Na hodinách klá&tera idomínikánvkého bilo
pádné kladiwo tři dtwrtě na dwanáct* Studená,
tmawá noG držela rozlehlé mésto w tuhém obge-
tj, a mraziwý wétřjk wymétal ulice^ zaháněge we*
selau, z hospod fie hrnaucj čeládku do kafjren.
W pohodlném kautečku podobného, cikoríi
přewařagjcjho ůstawu sedéti tři mladjci we skwo8t«
ném rozmaru. I>o gedenáeté byli wespolek pe«
•lednj wečer starého roku při cjnowých ibánei*
kách swětili; a wyprázdniwie tam hezkaii řadu
hrubého střeliwi^ utekli se posléz do zbrognice.
kdei autlegSj, ale neménS nebezpečnau zbranj
zahráwati počali. Giž stálo patnácte punčowých
sklenic na tabulce kaQmjkowéj kterým se byl
rozmarný trogljstek na dno podjwal — a geítž ne-
zdálo se, žeby s tjmto djwánjm a tkamnánjm
ilechetné tekutiny byli u konce«
B^i to bratřjčkowé, gakoby ge hrawi ruka
náhody schwálně byla swedla *^ wesmSs iákowé
nebeským mlékem napágených Huz« Nowotn^*
neymladij meti nimi — malá, autlá postawička
0 ms^i kadeřemi a zazrzawěle opeřenau bradaiv
trochu široce nastřjhnulými ušty a zamodraljma
br^ema, za nímxi dwé giskmjfch očj se točilo—*
1
Digitized by
Google
byl řemesla swého lyrický básnjk a přitom si Sa«
Bern na krítickau stolicí zasedal; co wedle toho
tropil, nebylo dosti známo ;' druhý z nich, Jaiipw*
éký, wytáhlý mladjk gemne, skoro ženské a tak
průhledné pletě, že mu každým, sebe menšjm
pohaHtjm na twáři wlděti byh), maoho-U w sobě
irwe má — člowjček gákó Sirowý smrček, když
se do ohně strčj — objral se malowánjm podo-
bizen a dáwai po zwláštnjch mohowitých domech
hodiny wkresleajt tretj saudruh^ neystaršj a ney-
a8e<llegšj^ byl diwadelnj herec. Ráz twářj geho po-
Ipifiowati ge těžko, leda by se řeUo, že byla beze
wšeho wýrazu, gedna oněch širokých twářj, kte-
réž býwagj nastrčeným znakem prosté srdečnosti.
Ale když gi rozpřjčil nebo natáhly když ústa ro-
xewřel a zuby wyšklebíl, když oči wywalil anebo
přimhauřil: pak geg obskakow^li dibljer nesmrtel-
ného weselj, a člowěk se musel smáti, chtěg ne-
chteg* Byl obljbený komik.
Nowotnému se byla toho dne podařila bá-
seň o sniwěbdiwých očjch, komika byli dnes roz-
weselenj diwáci několikráte wywolali, Janowský
měl w kapse honorár za swCíg poslednj portrét
—-a to byla wěc neyhlawněgšj. Herec nemohl
Sastowati, poiíěwadž bylo den před gážj ; Nowo-
tný nemohl platiti, poněwadž si ani nakladatel
básnj, ani redaktor časopisu netraufal dáti mu
něco anticipando : i musel tedy Janowský býti kr-
kawcem napaušti a sw&g honorár punčem rozřjdit.
Nynj zahučela s wěže dwanáctá.
sRequiescat in pacel* zwolal Nowotný, pl-
nau sklenici pozwednuw a gako pauhau wodu do
hrdla ^i pohrobiw. »TeJ mu zwonj umjráčkem.
Wšak se měl giž dáwno bradau wzhůru položit —
ttarý ničema. «
»A proč, Wáclawe?« ptal se komik, skleni-
ci ^olna k ustilm přikládage, a wřelý nápog po-
chutnáwawě srkage. » Proto že ge starý? My-
bIjS, brachu — že bude w nowém Ijp?*
•Rdybysi hlawu něco dále z kulis wystrčiU
abysi nosem o skutečný swět zawadil^« řekl No-
wotný— »wéděl bysi, že ta stará mizérie dlau^
ho trwati nemůže. Wsecko se chystá k nowému^
krásnému žiwotu* Sprostota musj wyhynauti, a
na sutináeh hrubé modly gegj rozepne šlechetná
mysl swé mohutné perutě a powznese králowskau
JUawu.«
» A pak budeme^ — * rozkřikl se horiiwými
dowy a wraucjm nápogem rozčilený Janowský
.^— »pak budeme — «
9 r— pokogně u cjnowých žbánečků sedati ;«
wskočil mu komik do f eči> po hodném dausku si
pomlaskáwage.
»Recte habes^ Johanýsku!« dotwrdil to
Nowotný, saudruha na rameno uhodiw. sPráwě
to sezenj u žbánečků ge kwintesencj skutků na-
šich— a be» něho liyli bychmfe paozj peciwál-
llowé. Oh -^ my gsrae welicj — př^ piwě I Tam
se rodj naše swetoborné náwrhy, kteréž — wěč-
nými náwrhy zůstáwagj.*
©No, no !« namjtal mu Janowský — age-
nom ne tak zprudka! My děláme dost — a
také přjště nesirčjme ruoe do kapes ; — hlaupostis.
takowé řeči!*
Nowotný byl by snad odpowěděl — ale zře-
tel wšech třech obrátil se náhle ke dweřjm> kdež-
to kaijrnjk newjtaného hosta peskowal.
»To by se mí geště nedostáwalo,« hulákal
tam swým gadrným a dnes také trochu nawlaže*
ným gazykem— o abych se měl se ž^bráckau če-
ládkau zlobiti, sotwa že nowý rok přes práh kro-'
čj. Nestydjte se? o půlnoci! — a běhat po uli-
cjch. Či mysljte, že mám pro wás dowolenj ne-
diat kafjrnu otewřenau až do bjlého rána?«
Host, kteréhož kafjrnjk takto wjtal, byl asi
šedesátnjk — wytáhlá a wyzáblá postawa s tau
neydobrosrdečněgsj twářj na swětě. W tenaun-
kém popelawém kabátě u dweřj se krče a čepici
w rukau mačkage, hleděl tiše prosebným, poně-
kud zakaleným okem na hospodáře, a wyslecli-
nuw geho newljdné noworočnj kázanj, řekl gek-
tawýma rtoma polohlasité: Zaplať Pán Bůh! «—
Potom se chápal kliky.
wNa" mau duši!« zwolal Janowský I i>Toť
ge Pohořalský z Diwotwomého klobauku.*
(Pohračowái\f. )
Sanbog w hrobce.
Ludwjk XTU, král francauzský, nastaupil wlá-
du, a weškeré země wyprawily do Pařjže wyslan-
ců, aby mu wygewily přánj swé. Německá řjš«
.wyslala hraběte Jana Wáclawa Kinského, práw^
-ho dwořana, kterýž s ualechtilau postawau a
•akwostným oděwem mudrckého ducha spogowaí,
a jowněž tak gazykem gako mečem wládn^uti
uměl.
Powěst o něm rozhlásila se po celé Pařjže
•a neyprwněgšj rodiny tesily se z. geho náwštěw.
Zwlášté hleděl márkýz Arthur ée Chaieaulůun,
aby se mu zawděčiU a progewil k hraběti české-
mu tolik nákloxmosti, že si tento řjci dal a g«-
Digrtized by
Google
9
dnjm služebnjkein prowózen na statek Bisreposj
Qékolik mil za Pařjžj» s njm odegeh Zde byl
deset dnj co neyskwostnégi častowán^ a pak se
chystal odegeti opét ke dworu. Mark^z ho ne*
sdržowal; řekl genj že liiu geůitě znamenitau wzác-
nost zámku swého okázati musj ** ale w nocí^ a
ie musj byti^sami dwa. Hrabě byl žádostiw tu
wychwálenau wzáCnost widéti, i dal se potagj od
markýza wésti> a wešel s njm — do hrobky.
Rozličné balzamowané mrtwoly^ usedlau krwj
d>rocené« ležely tu w rakwjch pěknau řezbau
ozdobeních.
Hrabě Ueděl na to při záři několika lamp
s nemalým podiwenjm a mark^z gal se takto mlu^
witi : »Nepodáwcyl!C se bázni, milý přjteli I W Ně-
mecké řjši magj wás za neylepšjho šermjře, a
mne držj za to we Francauzjch. Powěst waše
mne pohnula seznámiti se s wámi; kogilť gsem
se tau sladkau naděgj, že se mi podařj udělati
skausku, kdo z nás w uměnj áermjřském doko*
txaleg^j gest. Mrtwoly, kteréž tu wůkol widjte,
gsau djlein domácjcb> djlem cizjch kawaljrili.
Wsech dwadcet usmrtila ruka má. Nynj se k nim
gešlě geden z nás dwau přidružj. Zde ge několik
dobrých kordu — wyberte si. Prokažte mi tu
čest, sice bych wás musel k tomu donutit. Pa-
dnu-li gá, odwezau wás mogi lidé do Pařjže —
magjf stran toho giž přjsné rozkazy — a wy na-
budete sláwy, že gste mě přemohl. ^^
S opowrženjm pohljžel hrabě na wraha wá*
{niwého. — ©Pane, gá se nebudu potýkati."
»A proč?«
•Proto že mi weřegný staw můg zapowjdá
wyzwánj waše přigmauti. W každém ginem přj-
pádu stogjm k službám*"
Wše bylo ale nadarmo. Markýz mu wnntil
kord do ruky, začal naň doléhati, křiče, aby se
bránil. Wida tedy hrabě, že nenj pomoci, wy-
j^ádal si několik okamženj k oddechu. Mezi tjm
přecházel po hrobce, prohljžege mrtwoly a gich
Tány. Tu shledal, že gsau we»něs do stegného
mjsu bodnuty, i zawřel z toho, že markýzowó
oelé uměnj gen w tomto bodu záležj.
Na to začal saubog. Obé strany wedly geg
•e stegnau schopnostj. Za několik minut chtěl
markýz oným bodem na hraběte padnauti; ale
tento se mu obratně uhnul. Nad tjm pozbyl Fran-
cauz smyslů a začal wztekle dotjrati ; hrabě byl
nucen žiwot swůg chrániti, a záhy — -* skácel se
ittarkýz mriew na kamennau dlažbu.
Zděšen opustil Kinský hrozné mjsto a ode«
gel geště té noci do Pařjže. eonntagSblattct*
DOMACJ KRONIKA.
•
% FRAHYa Dne 30. prosince konalo xd^Sj méifaiw
8two přewsácnau alawnost — 401etó jubileum naaíeho milo-
vaného a clBUtího ne/iFyttljko pttrkrabjbo, G. £xc. p. hra<-
bétc Gbotka, u kteréž pijlcžitosti weákeré městské gardy
YryXÁhiy a u welikém sbonu lidstwa p. purkmistra s měst-
skými representanty k obydlj G. £zc. wyprowodilL Tam
byl u wygewenj radostných citft nad tak dlaiihým, hlaho-
dčgným úřadowánjm G. £. w hluboké uctS krásný diplom
Ba práwo měiťanstwj pralskéfao doručen. *-- WeČer před
tjm wyprawila uniwersiu welký pr&wod s pochodními
kobjrdlj G. Exc, kdei udowé Zoíinské akademie pSknau
kantátu zpjwali.
Z Koljna ntrtl Lnhtm. ti nás, gak gen okolnosti pří-
pauStSgj, u prowoxowánj diwadelnjch her dosti pilně se po-
kračttge. Tak asi w běhu poslednjho- p&Uetj widěli gsme:
Četaře, &ytkv, Roho^rjna ČtwecroliéliOy Zlé roamary (?), Kyi
bych se byl neožexiil, Kwakery, Roxtriité, Pajíery, Dwft
přátely a 'geden kabát a g. w. O naííem diwadle mohly se
tedy ohledem na kusy prowoxowané wůbec bez bázně a
strachu,. Že by gim kdo — nsbraň reziwá se staré zbrog-
niceu spjlati směl, anebo ieby náS repertoir o newédomo*
Sti diletanta w literatuře swědčil, zpráwy podáwati. — Ně-
co giného, dost d&ležitého, bylo přjčinau, se gsme tak diau<>
ho mlčeli ; o čem w&ak slowa IjHti, do těchto listA se ne«
hodj. — Diwadio naáe býwá k uspokogeoj naplněno j ale
tak natjsněno, gako když p. Fr. Rubei 24. srpna m. r. swé
humoristické čtenj driel, nebylo nikdy. P. RubeJÍ měl by
nám Častěgi podobnau pochantku podutí, a tak k rosmno*
{enj d&chodft prp chudé žáky a k probuaenj potřebné ob-
liby na zábawě duiewnj laskawé ptíspěti. Poslauženo-li ge-^
mu w geho mladistwém wěku Čjm dobrým w městě našem^
s auroky welikými by půgčku splácel. — O ochotnjcjch sa-
mých wšecko chwalné sprawiti dluřno. Wídy weliká ge^
gich proswjtagjcj pilnost swědčj, že si diwadio nawjitěwu-
gjcjho obecenstwa wysoce wážj. — Na gednu wiak nehodu,
naáj zábawě hrozjcj, gest mi poukázati. — Těžce bychom
totiž nesli, aby snad herečky, w běhu času pod sladké gho
Hymenowo wsUupiwIj, spolu s hrau diwadelnj na wždy
se rodaučily. Tak by bylo pauiy S., nynj, za pana O. pro-
wdané, wysoce želeti. Kogme se ale nadégj, že i po prowdá^
nj vlastenecký duch bude mjti swé trwánj ^ sic bychom se,
protiwnau akuženc^tj dohmmi gsauee, o to posUrati muser
li, aby se naze wydařené diwadelnj ochotnice na budauc-
nost ani pod Č^ec nedostaly, aneb dostawáe se nawzdor
naSim nastrogeným piklům předoe pod něg, gak by se mu-
čitclkyněmi swých záwisriwých muž&, co ru&itelů nažj ob-
Ijbené wlastenccké lábawy, státi mohly. — Gak dalece tato
naáe wýstraha byla potfebná, gak prospjwtti bude, uwede-
me časem swým we známost. —
Z Berauna. Dne 20. prosince m. r. we '/^ na 8 we-
Digitized by
Google
•^.
éjr wtiiikl na sdegljm pIiefiAkém předm&tj oheíC, a wt
čtwrt hodině stálo gi< pit stodol a 4 domk/ w plamenu.
Posud newj se, gak wlastně oheJi wypuknul, sdall zaloie-
lym anebo neopatrnostjy toliko to chté^ něktořj f^istiti, i^
oheň % gednó stodoly střechau do wýjík/ wyletévr, hnedky
po wáech ostatnjch stawenjch se rozIctsL $téstj při tom bylo,
2e městská hon, ^ gegjl paty poiár wsnikl, plameny před
gíhosápadnjm wétrem chrámla, a ie brská pomoc naisich
neybliiijch saasedú x ELrálowadwora a se Staré Hut£ přišla,
gimi tuto wřclé djky wzdátí slu2j. — Dne 26. min. m.
dáwal se na diwadle naiem : f^Ufink SNbenhěrtkff. Ry-
IjHká Činohra w pSti gednánjchy swobodní sčejténá dle
Kalchberka od Jana N. Štěpánka. K.us ge dobrý i mnoho
lidj do diwadla prílákAl, a gelikoi ochotnjct úlohám swým
dobře se byli nazpamět naučili, charaktery osob dobře ros-
myslili a udělené gim rady ku swému prospěchu poulili*
všeobecné pochwaly si wydobylí, PHbjk.
SWETOZORe
Doslýcháme, ie přjltjho roku w Lublani časopis wy«
cháseti bude w kraginském nářeěj, máge se objrati s wio-
mi a láleiitostmi hospodářskými. Wěc to welmi Udauej
A pěkného prospěchu přinésti mohaucj.
W Žádném uměnj neučinilo se posledi^'ho* Času tak
snamenitých wynáles& gako w maljřstwj. Daguer shotowu->
ge podobizny paprsky slunečnými, Moser wywádj otisky
w temném prostoru, Isemríng daguerotypuge s barwami,
Liepmann rosmnoiuge malby olegné swláitnjm nástrogem -^
a nynj osnamuge gakýsi p. Popow w Petrohradě, že wy-
najíď nowý zp&sob rychlého málo wánj, kterýž wlecko před*
Čj, co posud tohoto druhu známo. Dle geho náwodu m&«
ie prý člowěk, a byf by pranic ani kreslili neuměl, za ně-
kolik hodin weliké obrazy zhotowiti, kteréž ani wlhkostj,
ani prachem nebo dýmem svrého lesku a pAwabu neztratj.
W Jeruzalémě bude wycházeti Časopis w gazyku an-
glickém, německém a židowském. Redaktorem geho bude
wůbeo wážený biskup Alexander.
Dle spráw se Lwowa byl prý polský překlad Nestro-
yowy fraiky »@tneil 3uř witt et ficfc mac^eiKc vr nowém
diwadltc wyhwjzdán. Ctef se o djle tom asi toto : Kdyby
ae wSechny pjsmcny abecedy gen leda bylo smjchaly a pak
wedle sebe tok diauho nazdařbAh kladly, až by se gimi
celá kniha vyplnila — nemohl by prý z toho wčtjj nesmysl
powstati. — Nešťastný tento překlad neznagjce, nemftžeme
si o něm saudu dowolíti; na wžcchen pád ale pHpauátjme,
fte wěei Nestroyowy (awláStě některé) pro samau hru we slo-
wech, pro swláitnj ráz geho dialogu těžko se překládati dagj,
a že tedy (když toho potřeba gíi nastane) překladatel
wdmi obratně si počjnatí musj, aby za geho poskakugjcjm
a Často koselce metagjojm slohem nepokulháwal.
Dne 10. min. měs. dáwala snámá německá improwi-
aatorka panj K. Lyserowa w PeŽti akademii. Mělať toké
tnělku improwizowati. vProsjm o rýmy,<e řekla panička
swým gemným hláskem, k obcccnstwu se obrátíwli. I ozý-
waly se na to arci (dosti diwné) rýmy -— wesměs ale muž-
ské. W nesnázi počala improwizatorka : uPro&jm také o £en»
$ké rýmy!<c — Celé shromáždC^nj utichlo. — )>Prosjm o Žen-
ské rýmy !« — Odnikud ani slowjčka. Posléze ozwal se bo-
gácný hlásek djwčj — a prohodil čtyry nmZski rýmy I -^
yNo chwálu Roha!« řekl aa to kdosi meú posluchači,
>ted IV jme, co to ge — ty Íen$ki iýmy.<t
Welmi slmsta nacházjme nynj w nowinách a Časopi*
šech německých progewowanau radost, že gazyk a lite-
ratura německá we dwau swetowládných městech, w PařjŽi
a w Londýně, hogných milownjkA a pěstitelů nacházj. Ala
tu ty Časy roznááegj ty samé Časopisy, gako samy sobě na
posměch, wer^c, kteréž welmi ípatné swědectwj o pokroku
německého gazyka (alespoň w Londýně) wydáwagj. Sepsal
prý ge An{;liČan i uweřegnil w londýnskýcli listech u pjfj-
Ifiiitosti odgesdu králowny. Začjnagj takto:
^at 14 bo tn bem ^ettVit,
%tti am &itin, am ^etsen frrf,
€(uppte Xia^\ái oom foutHen ^orritf^/
eanx^H f&vitut 9RU4 Mcbet )C*
My sice geětS newjme, gestli se w PařjŽi a Londýně gasjF*
k6m slowanským přiučugj ; ale nežli podobné w nich po-
kroky— radégi geltě trochu počkáme. a— .
Neywětij kus zlata. Mijaské zlatopisečné promysly
ftátnjho zlatoústowského homjho okrálku dáwno gsau zná-
mé na Urale i w celém Rusku hognostj a bobatstwjn&
swých zlatonosných hnězd, ale mezi těmi poslednjmi wy-
snamenaly se zwlážtě rudnjky Carewo - Nykolajewský i Ca-
rewo -Alexandro wský, dáwagjcj do těch dob ročně 400 pud
t.g. 16.000 liber slato, mimo to i znamenité samorodná
alitky tohoto kowu. Wroku 1826 d. 25. řjgna nalezen byl
w nich samorodek 24 liber 68 zolotnjká skládagjcj, do ny-
něglka gcdiný téměř w celém swětě pro swau wzácnost a
neobyčegnau welikostj ale minulého roku sláwa rudnjkft
tědi geatě wýže wysUupila, a 26. řjgna dobyt byl w nich
samorodek, wážjcj 87 liber a 92 zolotnjkfi, kterýž gest gii
odewzdán k chowánj do Museum homjho iistowu w Petro-
hradě. Powjmezde některé okoličnosti, prowázegjcj naleze-
nj tohoto nowélio obgewu zlatonosnosti urálské. Roku 1837
rudnjky Carewo -Nykolajewský a Carewo -Alexandro wský
zdály se už býti wybrané, a nedáwaly dálsj naděge : to
wzbudilo, obrátiti zwló^tnj pozornost na rozwětku přjležjcjch
k nim mjst, a po Ijčce TajkuUrgance, protékagjcj ge, nale-
zeny byly okolo rudničného praudu bohaté znaky zlato, aČ
newclikého prostranstwj, ale wysokého wýnosu. Po wy-
bránj těch zásob obrátili se k wyskaumánj samého dna
praudu, a wypustili z něho wodu, prospěch byl zauplna
dostižen; zprwu nalezena byla plotina na 40 sáh A rozsy-
pu, pozAstáwagjcj z plástu znamenité protožnosti a ájřky
držjcj do 6 zolotnjkA ze sto pud, a potom bij Že k plotině
následowaly i mnohé gine nálezy gejítě bohatěguj. Tako-
wým způsobem nezůstalo konečně ani gednoho neproskau-
maného mjstečka řjčky Taákntor|;anky, krom toho, kde po^
stoweno bylo stowenj promyslné djlny. W minulém roce
založena byla rozwětka i pod stawenjm dflny, a ačkoli na
počátku byla bez prospěchu, potom wSak pod samými zá-
klady djlny přižlo se na newcliké hnjzdo newyrownané bo-
hatého W}iiosu, tok že z gednoho pudu pjsku dostáwalo a«
50 i 70 zolotnjkA zlata j ostotně širokost hnjzda nebyla tok
znamenitá, ke % lokte, a tlau&ka do pAltřetjho caule, a pro-
tažnost toké neweliká. Konečně 26. řjgna m. r. nalezen byl
bezpijkladné welikosti alatý samorodek na wáhu 2 pudy
7 liber 92 zolotnjkůl Nadiázel se na samé pudě, pozA-
stáwagjcj z dioríto w hlubině p&l pato lokte od powrch-
nosti země pod samým uhlem djlny w* 17 sahách od ploti-
ny rudničného praudu; kromě toho nalézalo se i na lewém
břehu řjčky nad plotinau zlatých samorocliů, kterých do
nynčka se dobylo 52, na wáhu od 1 do 7 liber.
(%• 8««r»rai WMy.> Dmiétr*
Ča«opU tmu wy«liáaj w« MtHia a w sob«to po pilarijch ; luiKdan drtihaa •třeJo pHdáwá •• piklkreliowi pfjloli*. PMplécj •• • wyimwtUU M UmH
lito M kr^ «• kiahktipMtwjcli m pAl léU 1 al. Sfi kr, m «. k. poiláeh p«U. t aL 16 kr. mr.
Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HárodnJ zibawDjk pro Cechy, lorawany, Slováky a Slezany.
ČJsIo 2.
9. tedna É843.
10. r. běh.
Howý rok.
BDachu Garrick&w I« zwolal komiky wesele
je na chudáka uáklebiw — Dgakoby Klicperowu
neyžiwotněgšjmu wjftworu byl za wzorek slau-
iíli Gá mám tisjcerau chut na bližšj známost
8 njm skleničku punče wyprázdnili.<^
ft Stane se, Johan^sku ^- stane se!« potěšil
ho básnjk a obráliw se s uzardelau twářj ke dwe-
řjm, zwolal : »He ! — pane Pohořalský ! pane ko-
lego! — neráčj se bljže přistaupiti?"
Žebrawý host se otočil, newěda dobře, zdali
se ho wolánj tyká, čili nic, a upřel zraky swé pó-
lo bázliwě, pólo nadegně na rusowlasého kritika.
» Gen bljže, bljže !<< zwolal tento, na nuzáka
kjřwage. »Tu ge dost mjsta pro čtwrtého. Hel
Márínko I — skleničku s wegcetem 1 — či Ijbj se
bez wagec?**
» Zaplať Pán B&h!« řekl host, zdlauhaw^
krokem se přikrádage, a negist^ okem brzo na
zwaucjho mlacljka — brzo na žasnaucjho kafjmj-
ka pohljžege.
»I totě se rousjm wzjti hned za nos, abych
weděl, zdali bdjm anebo spjm 1 ^ ozwal se kafjr-
njk, swé wykrmené břjško semotam otáčege. —
»Což pak ráčjte, pane Nowotný, toto žebrawé
tmmčenj znát?«
•Pozor na hubu, pane brindopaleI« hrozil
inu kritik. nAndbo mysljte, žebych byl něčjm
horšjm, kdybych mjsto wyšjwaného paltó — toho
cizozemského a neforemného pytle — sedřený
kabát na těle měl ?«
»0, prosjro — ale wy — • a tato žiwá bjda — *
•Práwě že ge žiwá, musjme si gj wšjmati;
kdyby ležela giž mezi. šesti prkénkami — pak by
bylo po wšj starosti. Honem, zlatá dušinko 1 —
bonem s tjm punSem. Pan Pofaořalský musj no*
wy rok wesele načjti.«
»Zaplať Pán Bůh, pánowé!« řekl tento
8 usměwem, w němžto se radost, ale i žalost ge«
wila. vGsem w hluboké pokoře powdéčen, milo*
stiwj pánowé — gestli se ale ráčj pro nešťastné*
ho člowěka něco dobrého udělati, bylo by mně mj*
8to drahého pitj — «
B — něgaké noworočnj nadělenj na pěně*
zjch milegšj! Concedo, přjteli pjsBÍdkářiI« pře*
gal mu řeč Nowotný, »a za tau přjčinau obratmo
se tuhle k našemu klenotnjku, pokladnjku a tag«
nému opatrownjku našich důchodů.*
Při tom okázal na Janowského; potom po*
klepal na prázdnau sesli, na njžto se nuzák í ko*
nečně posadil. Ostatnj hosté sestrkowali arci
nad tjm hlawy, anebo se diwnému počjnánj wese^
lého trogljstku smáli: ten se ale nedal ni]^liti, a
přigal chudáka mezi sebe gako sobě rowného sau*
druha. W několika okamženjch kauřila se před
njm štjhlá sklenice plamenného punče na lakowa*
ném tácku* S dětinskau rozkošj sáhl po nj bj*
dák oběma rukama i držel gi takto hezkau chwj*
li w hrsti, a potom si začal ruce mnaati, nebof
měl prsty ostrým wětrem zkřehlé.
vGen s tjm dolů, pane koledo !« řekl komďí^
a sám sklenici pozwednuw, wylil z nj zbytek do
hrdla. bTo zahřjwá. He — můg obratný Malau*
šku! — • geště půlku — a malý přjdánek, aby z to*
ho byla celá.«
vZaplať Pán Éůhl« oddechl si na to nu*
zák, ze sklenice asi na prst upiw-*- Bzaplať Pán
Bůh ! — to ge kauzedlná wodička — ale škoda
— Škoda I«
•Gaká škoda? — čeho škoda ?« ptal se No*
wotný. »Ne snad trochu té citronowé omáčky,
kteráž wešla w pewný swazek s prudkým arakem,
a6koIiw se o ni také rozplýwawý cukr pokaušel?
f*- Gen 8 nj dolůI<>
Digitized by
Google
6
•Zaplať Pán Bih!-
ftPři sám Apelles, Rafael a BrandlI* ozwal
se nynj Janowský, kterýž b^l až posud s nutáka
o6j nespustil — »ta hlawa a ne giná! — hotowý
— - newyrovmany Lazar! Gá s njm udělám na
přjštjm wystawenj furore. Nebesa té uchoweytež
w neporuiené postawé^ m&g osudem seslaný wzo-
re — pj! ťukni sil*
vZaplať Pán Biikl« děkowal se host a opět
na prst upiw« doložil s powzdechem: vŠkoda
— škoda !«
sAle per Deos infemales ! — gaká pak ško-
dí^ wetchý wzdychale?* ptal se Nowotný.
»Že si nemohu wzjt trochu té čaroděgnét
wodičky domů.«
»Ahá!« — prohodil komik. i>Pan Pohořal-
$ký ctjwá bezpochyby Bachusa neyraděgi doma.*
i»I kam pak mysljte, gemnost panel — pro
Bachusa ge ke mně cesta tuze obtjžná; — ale man
ilatau Bětunku by to zahřálo. Gá wjm> že gj teď
zaójnagj prstjčky křehnauti -« při tom wěčném
pjchánj.«
»Go pak ge to za Bětunku?* ptal se No*
wotný, a narownáwal si breyle, g^oby chtěl od*
pow&d wáemi smysly pogmauti. »Gakého walo*
ru? garnj, lefakokřjdlá pjseá? — ^nebo zimnj> pla-
Atiwá elegie? Snad pana Pohořalského wzácná
panj manželka?*
pManželka? — a pana Pohořalského ?* ptal
•e nuzák, s podiwenjm oči po trogljstku otáde*
ge. »I toť by w tom byl šlak zašitý I Co pak ge
to za pána? Gá ho neznám?*
Trogljstek se dal do smjchu.—
vSkwostný člowjčekl Pauhá newinnostl-—
Ale k mudrctwj mu scházj gešté mnoho — ne^
máť ani swého wlastnjho gména.*
^Naposledy nebudete ani wědet»* řekl No*
wotný, »že giáte dělal pjsničky — o které se po
wýročnjch trhácjh lidé iKvali?*
•Gáže? — nu, ano, ano -*-gá dělal pjsnič-
ky;* začal nuzák, a w bledau wyzáUau twář sko*
iíl mu záblesk gakési radosti. »Ale m&g milý«
zlatý pane, gakž pak wy to wjte?* .
»Toť wědj celé Čechy! — wždyť ge to černé
na bjlém a tištěno w Hradci Králowé. Nenj-lii
prawda, páni koleg^owé?*
A druzj dwa dali se do smjchu, na doswědéo*
nj hlawau keywagjce.
mAIc gakž pak by to bylo, aby o mně celé
Čechy wěděly?* diwil se nuzák gsďco u blahém
wygewenj. » Wždyť pak se až posud nikomu do
mých pjsnj nechtělo* — doložil názwukem tru*
dogemným ; »a kdyby nebylo mé Bětunky, geStě
bych ge nebyl ani slyšel — leda ze swého wlast*
njho bručenj.*
»Ta waše BětuSka ledy zpjwá?* ozwal se
Janowský, ze swého maljřského pohljženj se pro«
trhnuw.
•Ob! — a gak!* odpowěděl starý s mla-
dickým plamenem.
nSnad hezky pronikawě manželská dueta ?*
»Ale mogi drazj*pánowé — co to máte po-
řád s ijm manželstwjm? letuška ge moge wlast*
nj a gediná dcera.
»To nenj prawda I* řekl Nowotný krátce^
práwě wyprázdněnau sklenici na stul postawiw.
I ty, milý Bože ! gá budu předce wědět — :
ge-li to má dcera ?«
»Wy máte tři dcery!* dokazowal Nowotný,
gemužto gazyk gíž něgak neobratně služby konati
počjnal. — wPánowé, má Pohořalský tři dcery, ne*
bo nemá?*
»Máj má!* opětowali druzj dwa gednjm
hrdlem.
»I uchowey Bože! Kdo pak Wám to řekl? —
»No — Klicpera.*
pCo ge to za pána? — gá ho gaktěžiw ne-
widěl;* řekl nuzák. — »Pánowé, nesmťgte se— ^
mně začjná být auzkol Wj Buh, gá mám genom
gedinau dceru.*
»Bez pochyby hezkau a— hodnau — ncnj-
li prawda?* ptal se Janowský. » Můžeme s nj
udělati známost?*
»Ne, ne I* wyrazil ze sebe starý bogácné.
»Má holka nestogj za to, aby s nj takowj pánowé
známost dělali. * Za gedno nenj hezká — a za
druhé — *
9 — se o ni bogjS!* wpadl mu komik do
řeči. »Gá ti to widjm na nose. 'Nenj ale diwu
— osmnáctileté děwče — *
ftProsjm — geště nenj zcela osmnáct. — «
vTjm h&ř! Mezi sedmnácti a osmnácti ge
neywětšj nebezpečenstwj. He, Maraušku! Semhle
geště skleničku.*
» Zaplať Pán B Ob I giž mi gde hlawa kolem— ž«
» Škoda gen, že má Bétuška zrzawé wlasy — «
DProsjm ponjženě — gegj hlawička se la*
ákne gako hawranj péřj na slunci.*
•Takto by geště prošla — kdyby nebyla tro-
chu zakrnělá — *
vProsjm, to gi neznáte! Gedle nemůže být
rowněgšj a štjhlegšj — *
pWždyť ale trochu Šilhá.—*
•Kdo wám to powjdal? Očka gegj gsan
Digitized by
Google
dwě hwězdy^ kteréž nad rftžemi a liliemi do tra*
pliwé noci stAřj mého utěšeně swjtj.*
pYiyat Bětunka!^ zwolal nynj komik. »Pj*
tej pánowé! Přiťukni si^ šťastny tatjku!«
•Zaplať Pán Bůh!«
BYÍTat Bétunka !* křidel nynj celý trogljstek«
£ plného hrdla se chechtage^ že tak lacino obraz
chudé krásotinky dostal.
i.
9t\n n{(|t IQ (9(Ii4 vňt htm 9dtf,
oBáíírKT A. palcAtt.
Pod tjmto náxwem hodláme přjitS čUnkjr sahmowati,
kteréi magj býti obranau proti Desprawcdlíw3,'m útok&m na
Čest národu a gména Českého, nech k tomu gii lehannké
nebo téiké sbrané potřebj*
Poslednj Čjslo diwadelnjch nowin Iónských přineslo sa-
se spráwn o naiem nowém diwadle. Kdjrbjchme to oprawda
Černé na bjlém před sebau newidéli, nikdj bychme neuwS-
iilí, le se u prostřed nás něco takowého psáti a u weřegnost
podati mft2e. Mj sneseme sagisté, co se snésti dá (neypatr-
nřgáj toho dftkas gesti ten, ie skoro ke wáem ausmé^kům
a útržkám mléjme, geHo cizj gaxykj a péra o nás rostm-
Xowati nepřestáwagj) a prawdě w rauchu dostogném třebas
do neypijsněg&j twáři pohledjme^ ale tento článek ge ře-
, téx tak nestaudných a slomjslnych I2j, takowá smSsice po-
dlého a hanebného smejrslenj, že holubj srdce žlučj překy-
pěti a beránčj mjsi k obraně se popnditi musj. Doiloť
nás giŽ také několik hlasA proti tomuto ineuctjwánj gména
Českého a rauhánj-se naiim wěcem neydražjíjm, a my ne-
mohauce gednak sprawedliw]^ch žádostj neposlechnanti, ge-
dnak ale také gistau mj[ru slušnosti nezachowati, wjbrali
gsme s hlasu těch neymjrněglj, a tu ge podáwáme. Iie->
Činjme to tak dalece k wAli pAwodci oné ikrábanice,
wědauce, že Českj neumj, (neboť priiwě fo gesti inámka
wiech, kteij o nás neyraděgt pjáj, saudjce gako slepý
o barwách) a Že se mu hlas náj ani snad k uljm nedo-
stane; ale Činjme to k wfili nažemu Čtenářstwu, gemuž di-
vradclnj nowiny snad do rukan nepřicháiegj, aby wědělo,
čeho se má od gistých lidj nadjti. Pann J>r. nd. o* přegeme
ostatně sdnwé hrdlo, aby gežté dále gako gisté svjře na
měsjo iítěkati mohl; až gednau umdlj, bude si mod na
věncjch odpočinauti, které si w diwadelnjch nowinách uwj-
gj. Pakli že ho meti tjm něco aabolj, nech si apomene,
že sám do wosjho hnjsda pjchati tačal. NaU heslo ge
ImmamU, ueiěnj wieho dobrého a pifkného, neeh to w ga-
Moli formě nalesneniy a mjr $ celým šwilem* MJr!
— opakugeme ge»tě gednau; ale blátem po sobě házeti ne-
dáme. B«4«1lc«.
«ft^c.
Gest to wěc wélnii mrztttá> když se má člo •
věk potlaukati s některým z oněch literám jch ma-
rodérů^ gežto se plazj w piachu obyde^ých kor^
respondencj, a s homoeopathickým kauskem my*
plénky několika stranami časopisu se wlekou ; ale
hmyz tento se zmáhá i leze po wéci poctiwé^ když
se reydům geho přetrž nenčínj. Takowý rozko*
éný cxemplářjček ukazuge se w diwadelnjch nowi-
nách; Člowjdek k popukánj, ale zdá se býti po
i^ertech gedowatý ; nesmj se tedy, gako giná zwjřa*
ta, za hlawu popadati — což by u něho snad také
byla wěc nemožná, a pak nechci Achilla do paty
ranit. Obecenstwo ho giž zná ; gest to ten samý
škrabáldc, kterýž wj, že Palkowičowy Dwa buchy
a tri Suchy gsau >eme ^orifer ©eric^tdfcene m flonxM
fífc^er SRuitbortc Zkrátka ten, který giž w posled*
njch loňských Kwětech dostal, co pro to. Ten**
to rozkošný chlapjček zase giž wj, že České di«
wadlo itrit SiebentnetíeitfHefeltt (geho nesmrtelná slo*
wal) ku swému zahynutj spěchá. Račte dowoli-
ti, pane — nespěchá ; ono se co den zmáhá, moU
bych wám důkazy dáti, ale ty negsau waSe wěc;
pakli ale waše spasenj na tomto zahynutj spočj*
wá, budete museti dlauho čekati. — Teď wěak při-
gde to neylepsjl We swé íntelligentnj pýše na-
zýwá české obecenstwo bratrem Jonathanem,
John-BuUem, HofézjekemJ Mohlbych se ptáti, od«
kud tu ohawnau a nestydatau drzost bére, celému
obecenstwu, ba celému národu uliénickým s^mm^
bem nadáwati; ale něco takowého se ho ptáti! —
ten tomu hezky rozumj, co ge národ a pociboé
šnaišHJ* — Dále se nectně dotýká českých her»
c&; ti wšak budau (gak doslýcháme) brzo Zrin*
ského hráti, tam nagdau frasi ku swé útěše — mlu*
wjť se tam něco oméšjci. — Pak přicházj kausek
geho ostrowtipu> neboť f^aruge panj Podhorskau^
aby w českém diwadle nezpjwala, nechce-li z pa*
měti wzdělaného obecenstwa německého imizeti,
dobytých u něho wěnců pozbyti a za perle pauhých
ústřic dosutil Ubohá p. Podhorská, která téměř
giž dwadcet let před obecenstwem zpjwá, w ge-
hož lůně se narodila a u Č€$ké panj swého wzdě-
lánj doslal Ubohé, newzdělané obecenstwo české,
gežto dwadcet let miláčka swého téměř na rukau
— a dle sjly, dle poměrů swých tak berné dwad-
cetnjky do kasy nosilo, gakož které gine gsau. —
Digitized by
Google
8
Co znamenitý Slowjček tento k záwěrku prawj,
žeby se wyššjm, rozumněgšjm dozorstwem proti
českému diwadlu wystaupiti^ a žeby se wykořeniti
mělo, ge takowá hlaupost, podlost a zlomyslnost,
že ani odpowědi nezasluhuge. Mimo to wypadá
w geho ustecb Katonowa slawná průpowěd : Ego
autem censeo etc. — ' a ono poctiwé starořjman-
ské: Yideant consules etc. gako blasfemie^ gako
liměnj obrowo na trpasijku.
Bjdný tento skrabálek postawil ku swé chif-
ife Dr. Ge*li gistotně doktorem (z Článku to ne-
poznáwáme> ale na swětě ge wšecko možné), my-
slil bych, žeby mohl radégi k swému powolánj
přihlédati, a wůbec lepšj wěci počjnati, nežli ne-
chutné a Ižiwé hatlaoiny psáti, z kterých mu ne-
wykwěte žádná čest^ leda u čeládky gemu po-
dobné. W. N.
Če«ké diwadlo w Praze.
PH početj nowého roka mohli bychme arci o leda*
2em madrowati, staw diwadla naSefao klaubek po Uaubku
rozbjrati a ohledem na geho minulost, na geho njnSgjj wy-
irinowánj-se několik důležitých slow o geho ůČelu a budau-
cnosti promluwiti. Wle to hodláme ale přjSt^ gen gako
pepřowá — smjmeli tak řjci — znijdka prohazowati, a bes dál*
Ijho průtahu obracugeme se hned k wěci.
Neoby^egným geJtě u nás předstawenjm dokončili
gsme starý rok. Prowoxowalať se toho dne poneyprw
dle Geiiova WEdělánj přeloiená madkamj hra »iVbc pťed
nowým rolcem, Čili: Ponocný na reduti.u Hra tato dá-
wá se gii od několika let na diwadle německém wždj
na láwěrek roku a k iváli přiwěijwané k nj gratulaci nebo
tepilogu, wždy hogného obecenstwa shromážďuge. To snad
pohnulo ředitelstwo. tu samu hru i na diwadlo České uwe-
tti, ačkoli se k naiim poměrům iiwota společenského ne-
kodj a před Českým obecenstwem gako % cixj krwe srostlá
se obgewuge. Něco áúmáf^ho^ k té přjlezitosti ae hodjcj-
ho, bylo by nám arci mnohem wjtaněgjj býwalo ; — ale
kde co wxjti, gelto pii wjem na xa^Mejch stogjme? Toho
s dobrým swědomjm poiadowati nesmjme. Krom toho
postonáwá tato hra mnohan délkau, a dá se gen dobrým
sauhránjm udrieti-^ale práwé to ge slabá stránka na jeho
diwadla. Nebudeme tedy prowoxenj gegj kriticky roxbjra-
ti, neboť chtjce ptawikk mluwiti, musili bychme leckde za-
waditi, a uwedeme krátce gen to, co nás toho wečcra ney-
wjce sabawilo — t.g. apěwné Částky a xáwěrečnj doslow.
P. Strakatý přednášel snámau raistniostj Hukalowu roman-
ci : Bf ef ťstoff^i dle nápěwu od Ki^iete <— a p. p. Maycti
Podhorský, Štěpán a Strakatý s průwodem zboru ^jwali
inámé zasUwenjčko : ^8pi, má zlatá / «c — Obě tyto Čj&U
roxnjtily posluchače k radostnému potlesku a byly opako«
wány. Epilog máge názew dle obsahu swého: »8tnrý 0
nowý rofttc byl pHozdoben dwogjm sknpenjm (a nichito ge-
dno w mintnlém roce dáwané •— druhé na pijjitj rok slj-
bene hry předsUwowalo) obsahowal mnohý lehký ieit i
wtip a Ijbíl se. P. Grabingcr geg dobře přednáieL
DOiHACJ KRONIKA.
z PRAHY* Po delšjch přjprawách wysUupila tase
gednau Žofinská akademie a označila co neyxdařilegi krás-
ný swůgaučel i horliwé k němu spěchánj. Dne 28. pros.
uspořádala totii prwnj saukromnau besedu, progewugjo
programem i wywedcnjm, že gj co neywjce na roxkwe-
tánj klassického zpěwu a hudby zálezj. — Prowozowáloť
se dogemné sexteto od ď Astorgy (f 1740), potom přiály
fugy od Kaisere a Jomelliho (f 1591) — český zboř od Ge-
Icna a tak nazwaný imewidltelný zboru z 15. stoletj, ktcrýl
posluchactwo nad mjru dogal. Zpjwali totiž dwa zborowé
w oddělených od sebe pokogjch, což new^slowný aučinek
působilo. Na to následowalo několik wýbomýcb, hlubo-
kým citem prowedcných pjsnj od Tomááka, gichžto před-
ne£cnjm panj Jul. Glaserowa a panny Hrdiborská, Skalická
a Gautschowa swé umělecké wzdělánj wjce méně oswědči-
ly. Poneyprw wystaupil toho dne p. Peták, zpjwagc sklad-
bu direktora Gelcna, a zjskal pochwalného uznánj. — *
Hogně shromážděoj Iiosté byli se w^cmi Částkami této du-
cha gjmawé zábawy na ncyweyái spokogeni. •— •
Krom českého a německého diwadla chystá se zwě-
dawému obccenstwu gestě giná podjwaná. W druhé pó-
lo wici tohoto měsjce hodlá totiž powěstný A. Guerra se
swau společnostj gjzdeckých umělců i kcykljřů přigeti a
weliké produkce započjti.
2 WJDNé. Tu ty Časy mluwj s e tady welmi mnoho
o tom, gakžc milostiwá a wle dobré na zřeteli ma§jcj wláda
nalcwcliký náklad powede, aby Dunag cele splawným uči-
nila. Gcsti to řeka negen pro mocnářstwj rakauské, ale téi
pro ostatnj Ewropu nad mjru důležitá, i nahljžjť se wůbec.
Že gi k obchodu západnj Ewropy s wýchodem upotřebiti,
a z Wjilně hlawnj stanowisko tohoto obchodu ulworiti dluž-
no. Pak teprwa dogde znamenitá řeka tato swého hlawnj-
ho cjle. — ^Dne 15. min. měs. dáwal zde prwnj koncert
p. Theodor Kulak. Opět nowý úkaz mezi pianisty. Hra
geho ge ohniwá, přitom plná lepoty a weliké brawury»
Znatelé mu slibugj wclikého gména w přjátj a wykazugj ma
mjsta wedlo neyprwněg&jch mistrů tohoto nástroge.
Č«*opU iutCo wychásj we atredu a w sobotu po p41trijeh ; kftžd«ii druluu atředo pHdiwi se půUrchowá pi-jloh*. PredpUcj ae ■ wydawalele ■» itwH
léU 48 kr., wo kmhkupeclwjch na půi léta 1 »1. «6 kr., na c. k. poátách píli. 9 »l. S6 kr. atr. •
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
H&rodnjzábavnjk pro íecliy, lorawany, Slowáky a Slezany.
CJsIo 3.
Ři. Jednm 1843.
10. r. běh.
IffBWÉSTA.
jiToho bych se gaktěiiwn nebyla
TíacUla, ie truUářowic Ludmila
Wdá se la Uk "welikébo pána!«( —
Což pak nenj uáleclitiU panna?
Patřte, gak gj. okem hledj newinnofit,
Gak gj kažcl3'm krokem spanilost
W twáře staudné uiardénj legc ! —
MGdete ku wžcm wSudy! druLá se gj smfig<^
Tijsky Uausj každým krokem,
Hlaupost mhaúrá sklaplým okem;
To ge moge Lény gíné děwČe,
Ta ge pro pána ! — a " ňc tak pro 3ewce J«
»Coi ge rač — ten pánek? začne ptát se t>ct>
Že iak hluboko se m&že z»pomnéti?<t
»Ge prý s Prahy gakýsi pan professor!* —
K^o doktor, co Studenty uřj dáwat po..»sor.«
)>Totě wčru diwná -wéc ; nd!> řjkámey ie gen
Penjze se berau rojsto len;
Ludmila wSak led^ra tolik gro?5 m^
Kolik tisjc zlatých Tíety kupeow^
A té on si ani nepowšimř« —
To wy neznáte ! — Pánťim ukowfm
Nenj sljdit po penězjch! Wsdělanosi
Gest gim ncywzácn?g»j host.
vNenj Julka sládkoira tel "vadSlaziá?
Byla bych to prolhaná,
Kdybych řckía, řc gen slowa mluwj ^esky,
Wlecko po jtrancauzka, wlasky mluwj hetkj Im
»A coi mlynářowic tcprw nmj Berta?
Hrage sa kytam, na piano f Čerta,
Točnu Toznmjm, co walechno geítčl
Co pak ale pulmistrowic Isahd ?
GaktSiiw to netridď snad kdo— -
Gak U po palcjch vám mm] tancewa)^
Komedie deklamowaft^
Werlo wlftské robit, portré aiidrwatlw
Odpusťte, to waddanau gi neu^lU!
3»Co pak!?((
xNeraČte se iioriit, po Ijci ge skwfiUy
Ze wnitř ale rozumem a srdcem škaredá
Hodj se gen ]pro rowného duchem sledu,
Bozum, srdce náhrada ge za tisjde,
Roztfafbost ge prawá w domS swjce.
Žena bohatá ge zwyklá dobré gjsli,
Skwostnč sobě chodit, s ginýnk se hrýzti,
Coi tak dlauho trwá, dokawad se dá
Slabikovat z pytle zlatá koleda,
rícgde to z muiowých,
Gde to z peněz mýchf
MIuwj sama k sobě při útratách swýck)
Když ge ale nenadále gro»ů málo.
Když to zlato sáčkem vywětralo ;
Pak, pak — : Swljkey mmži kabát,
Prodey boty I Gsi-H pán, gdi, momeher, kvball^
Klobank wlaský musj w létě mjti,
Na bál rukaviček Paigžj nabýti. —
Wezmcs-Ii 81 gednn, gako Julie,
Berta, Isabó a třeba Ncty ge ;
Tu se do kuchyně za kuchařkau djwey,
Panskau k áiij nebo prádlu mjwey,
Za chdwan i třeba pleny sbjrey,
Za djtkami okem starostlivým sjrey t
Panj Ivoge satjm valčjk bude,
Ndbo Shakespeara ti vykládati bude,
Apolla li zkreslj, třeba všechny Muz^i^
Abysi k nim neměl tuze dlauhau ehiizi f
K djtkám v p&l dne trogi řečj švchol).
Čínskými ge mučjc hlaholy,
Aby kopuletý kabát: Capuchon^
Klobauk: ©tiefelti/ Jatek: Pmtnlan,
Otec : Madre, matka : ' Papá aloi],
Bcete, 2eny, co s tau ochechvlj?
Ostavit gí? — Dát gj pro záslmhj
Takové pár • . . . pozdě, brachu I
Nes gíž osud beze strachu ^
Utéct nedag] li dluhy I —
Nechtě bláznům x Fraacaua tanečskc,
Digitized by
Google _
10
Nechtě blisnům wlaské hndebince,
Nechtě blázn&m ci^ch řeéj milowoice!
Cit a rozum gest u slátá pálka,
Njito wáže k djwce srdce ^Mké láska.
To ge slaté ranno, které nad yrU mdobj
Wino newistino po v2ech Čas& dobj!I
Tnihlářowic Lidička
Rox2aíná ge dceražka,
Nestjdj se xa kuchařst^,
Umi howSt hospodářstwj — .
Hle a tjm si xjskala gii lásku !^
Nenj třeba nmět mnoho České dceří,
Wxdělanost na lokte Cech nemělj,
Srdci wjc on, neili módě wéřj! —
V. los. Melicli«>.
Nowý rok.
{PolradowánJ,)
♦ ♦ *
W neynižšjm domku na Františka '— celé
pr&ielj geho hledj do tak úzké uličky^ že krom
wlastnjch obywateld celý rok žádnému do očj
nepadne — w tomto zastrčeném^ skrčeném a gíž
na wetchjfch nohách stogjcjm přjstřešj, a sice
wúzké, njzké sednici hořel g^rošowj^^ knot slogo-
vrsLíx odjwkau w plechowém, starém swjcně. Mži»
kawé swetlo geho padalo na mnoholetý-, kulatý
stůl, na několik židlj s porauchanýrai lenochy,
na rozwiklanau šatnici a otrcný klawjr, na dwě
auzké, chatrné postele a na několik po zsižlaudé
zdi wisjcjch obrazů beze wSj ceny*
Ncypiwabněgšj předmět w tomto dáwnowř*
kém nábydcu^ gegž byl drawý čas podiwiiě giž
ohryzal a wšeho lesku zbawil, kterýž tu ale přcdce
w gakémsi ladném pořádku stál — mezi tauto
chudau wetešj seděla mladá, spanilá djwka a sila
pilně hrubau košili.
Nynj wstala a začala si do rukau dýchati*
Při tom semotam popocházegjc, wysjlala chwjlkamí
taužebné zraky po malých plechowých kamýn*
kách, w nichžto arci ani giskry se nelesklo, pod
nimiž ale dwě kreycarowé poljnka na drobno
rozštjpány ležely. Zima se točila po sednici, a
malý plamýnek w prázdných kamýnkách bylaby tu
býwala wěc welmi wjtaná: ale djwka zpomněla
na přjštj hodinu, a počala geště wjce do rukau
dýchati.
Wýraz mladlstwých, zimau trochu zamodra-
lých twářj gegjch byla dětinná newinnost, spoge*
ná s obyčegnau polilawj ženskému d&wtipnostj ;
genem lehýsiký záwog gakési starostliwosti žale*
mňowal gasné oko gegj.
Nynj bily wenku hodiny. Temně doznjwa-
ly rány tmawaU nocj k njzkému stawenj.
•Tri čtwrtě na gednu!« wzdychla djwka,
w njžto každé udeřenj hodinowého kladiwa i tla*
kot srdce množilo — r ntři čtwrtě na gednu-^a
geště se newracj. Gesdi se mu něco zlého při*
hodilo — ne, ne! — toho se nesmjmbáti!^' do»
ložila bázliwě, a sepnauc ruce položila ge na
prsa. Potom se přibljžila k oknu, a odhrnuwši
wetchau záclonu z býwalé zástěrky, hleděla do
úzké ulice. Wenku wšak ležela tak hustá, nepro*
hledná tma, že se djwka 6 nepořjzenau od okna
obrátila, a rychlegšjm krokem zase po sednici
přecházeti začala.
» Nešťastná noci!« mluwila djwka sama k ao*
bě, s rostaucj úzkostj oči k njzkému stropu po«
zdwihugjc — »musela-lis tu myšlénku w geho hla*
wě zbuditi? Třebas bychme o nowém roce ani
kreycaru w domě neměli* — a to také mjti nebu*
déme, neboť gsme dali poslednjho půltolaru od-
poledne za otcowau podrážku, a za Ijmce mi slj*
bili dáti penjze o třech králjch — ale třeba bych-
me ani kreycaru doma neměli, mně by nebylo
předce tak auzko gako nynj. Hokyně má dobré
srdce — a geště počká. ••• ale co to? — kdopak
to přícházj do našj ulice •«? Ty milé nebe! to
ge otcůw hlas. S kým to mluwj? — s kým to,
přicházj?«
I přiskočila k oknu a hlawu na zeď položjc,
hleděla zase pod záclonau do tmawé noci.
W tom začalo wenku něco na okno klepati*
DěwČe poslauchalo*
»He — moge paupátkol* ozwal se pok)
gektawý hlas na ulici — »nehagáš? Pogď, moge
holaubátko — pogď, a otewři mi naše zlatoskwě*
lé paláce!*
vMilostiwé nebe!« řekla djwka sama ksobě
— »toť ge w skutku otcůw hlas! Ale gak to roz-
práwjl« — Potom wzala rychle swjcen se stolu a
běžela dwéře u domu otewřjt. — Reziwý zámek za-
wrznul, a do úzké předsjni wklopýtnul starý nuzák
z kaijmy, podporowán z obau stran swými ney-
nowěgšjmi přáteli, mladým maljřem a komikem*
Ale we twáři geho byla se mezitjm podiwná
změna stala. Oko geho se lesklo, a okolo ust
pohráwalo mu bezstarostné usmjwánj* ^
•Dobré gitro a šťastný nowý rok, moge
hwězdičko !« začal gektawým gazykem — »a řekni
z hlubokosti duše swé: Zaplať Pán B&hl^
» Milosrdný Bože!« zwolala djwka, s^rozmno*
Digitized by
Google
II
ieným strachem bny na otce^ brzy na g^o nezni*
mépr&wodcepohljžegjc. » Co se ti aíslo, tatjnku?*
A w třesaucj ruce swjcen držjc^ swjtila pozdnjm
hostům na cestu.
vNeiekeyte se, panno I« poSal nynj Janow»
Aý powážHwěgi mluwiti, nežli se dle mjsta, z ně*
hož přicházeli, nadjti bylo — buďto že ostrém no-
woročnjm powetřjm, anebo pohledem na wzáo>
nau spanílost djwky wystrjzliwěl -7— wnelekeyte se,
panno i Gcsti to nepatrná a dnešnj noci welmi
přirozená přjhoda, gež pana otce potkala a nám,
gakož dobré znamenj na přjštj rok, takowau mi-
lostenku na oči uwedla.«
• Slyšjs ho, Bětunko?« zasmál se nynj star^-,
gégž byli mezitjm do sednice dowedli a na židli
posadili. »To ge ptáček — ge-li prawda ? Ten
zpjwá zlaté pjsničky! No sednéie si, pánowé —
přigměte zawděk. Star^ Jedlička wás nemůže ar-
ci tau zlalau wodičkau uctjt — he, hel ale kdyby
nám chtěla moge Bětunka něco zazpjwati —
he, hel to byste slawili přjštj nowého roku gakq
při kůru andělském.*'
v Ale, otče!*' prosila djwka* »Go pak ti na-
padá ?«
Če«lLé diiradlo w Praze.
Na den roku nowého widěli ^me Klioperowu dramn
»Laupei<(. Dobré xnamenj, že se půwodnjm a tcmSř gako
nowým kusem začalo. Wlastnjch nowinek nemAžeme ge»t$
ixgti na wjrbranau — to wjme, a proto s« rádi i atar^jm
kusem spokogjme. — Klicpera ivzal látku k drami se zná*
mé Schmidowy powjdkjr »GindHch a Dubjnowa« — nedr-
iel ae g ale* otrocky, alebri toliko bole powSstj o strace-
ném djtěti ; ostatnj wXak téměř wiecko — diaraktcrj, aitua-^
oe, dialog a dřg — wětjjm djlem ex proprío ingenio po-
dal. — - Že oné powésti pouiily nemenij geho sásluh. Wj-
meť, ie i beros mezi dramatiky nékterá djla dle románů,
toho věku w Anglii zbusta Čjtanýcb, utwořil — a djla gebo
bndau wéčni trwati, kdeito ony powjdky dáwno gíi w mo-
ři sapomenu^ utonuly. — Máť zagisté i Kliq>erowa drama
daleko wStíj cenu nad Scbmidowu powjdku. Gcgj dčg
ge žiwý, dramatický, charaktery dobře prowedeny, a celá
drama má zláJítS pro weliké obecensťwo weliké sagjmawo*
sti. Prwnj akty se owsem niUe trochu wlekau ; to se
dá wiak naprawiti iiwým předstawenjm, rycblegájm mlu-
wenjm a sledowánjm scén — gakowéhoi ale bohužel od
mladých sil naSeho diwadla widéti posud zwykli negsme.
— Za to však má celá druhá polowice mnoho děge,
IVláltě w poslednjch gednánjch; nadewsecko wiak vyniká
•ám konec, kterýž ge pln dogjmawých, auprkem %t sbjba*
gjcjch wýgcwů, pln žiwota. ^
Toho dne wysUiipil téá boit, p. Hille, v oso^jf Iva^
nu — Pan Hílle ge sice geiift mladý nui, ale hned z prw*
njch scén bylo widiti, Ie nenj bez divadebj zkoitenosti)
ptíaáij k divadlu bezkau, mladickav postavu, dobrý, do*
ati silný i pljgemný, aČ pončkud hluboký hlas — alátttS ale
významné oko. fieS geho ge třetedlná a akcent dobiý, de*
aký. Hlasu svého pouijvá s roamyslem i prospěchem,
tvlájítS tichá sentimentálnj rajsta se mu podařila. Ch&se
geho a pohybovánj po geviiti byly sluSné, v posnncjch
a postavách geho ncgevilo se nio kliktého, a v celém
proveden] panoval gakýsi to^t. Zdá se, 2eby zlờ mla-
dické tiché a gemné, sentimentaloj milovnjky s prospichem
bráti mohl. — Provedl také évau úlohu ku spokogenosti
obecenstva, byl ucmýljm-li se dvakráte neb třikráte spolu
s ginými lierci volán, a m&ie tedy vysUupenj své ta
ftťastné pokládati. W celku přegeme, aby p. Hilie gejiié na
divadle našem vysUupiL Tak hj se aspoil mjnSnj naáe
o ném na úsudek aupln{g2j povznésti a ustáliti mohlo.
Gflký byl prvnj dogem na nás, svédomiiS gsme povědeU
— nei ten bývá někdy klamlivý. Předce viak se nám cdá,
ieby divadlo naje pHgetjm geho ajskalo.
Pan Biel (hrabS Jaropolk) byl dnes na svcm mjstS a
aastal svau úlohu gak nálclj. Předce v«ak pěkné posta-
vy své s potřebnau gistoUu upotřebiti ge«tě neumj. Tro-
chu vjce mjru a gistoty by geho imponugjcj osobnosti vj-
cc přisluádo. S řečj geho, někdy cele neartikulovanan, ne-
mohli ^sme býti docela spokogeni.
Panna Manetinská byla, gaková obyěegně bývá, uko-
řka naskrze chvalitebná. Pěkúé scény byly zwlážtě, kde
v jjlenosti mluvj, a pak kde v Gindřichu ztracené djté
poznává. Že tekánj gcgj po gevisti, když zmizenj djtelc
byla zpozorovala, mnohých k smjchu přimělo, bylo snad
gen neohebného ^atu vinau. — Panna Herbstova hrála, gak
se od tak zkuiené a umělé herečky žádati mAže ; gen že gj
tehda vjce ncŽ gindy řeČ ve svobodném vyvinutj charak-
teru překážeti se zdála. Přjěinau toho bylo snad, že ne-
gsauc gazyka dostatečné mocna, po dva následugjcj dny
nové partie hráti musela. Pan Hynek (Podivjn) snažil se
hře své živosti dodati, i tdařila se mu tak, že tuto par-
tii k neyzdařilcgSjm gt^ho ůtvorftm počjtáme. Ale scházj
mu gcitě pořád potřebný mjr a gistota. Byloť viděti, že
vj, co by měl dělati — gen že nevěděl, gak mnoho. — Pan
ELaJíka (hospodský) byl ve své nepatrné partii gak náležj
dobrý. — Pan Crau (vAdce lanpcžnjkft) ge v podobných
roljch vždy dokonalý. Bog s Ivanám neposkytoval di-
vákům pěkný obraz; saupeřové — proti 'sobě rozijceni —
Stáli před bogem i* z počátku boge přjlijí bljzko. — Pan Ni-
kolai Činil seČ byl. Přáli bychom ále, aby nebylo vjce
potřebj, podobnými úkoly geg obtěžovati. Rádi ^e% vi«
éyme hráti na starce a nižájho stavu; dobrý byl geho'
komomjk v Zlých rozmarech, geho. Krustěv v Beilovskéra
a t. p., ale nežádáme vjee viděti geho vévodu Normand-
Digitized by
Google
It
skéfio w Roberitt Jáblit» geho wéwodu Leopolda tre Lwu
Kardittanfkém, ani tohoto Iwana Iwanowiče — wůdce Ixé^-
^owvkého. Kedočkawé dckime giž pro t^o partie p. Sii^
nettiho % Brna, gebot gméno mesi herci dobrého klaim
má. Ten nám "welioe achátj. — P. Kiftmer 'wypadal lépe
*neé objčegné a hiil doaute£ně <^- nikoli wiak nad obyčeg-
nott. Pan Gfabinger ts/A dnes nepatmau úlohu, ale pro-
vedl gi s pijméřenan pijwétiwostj a dftetognoetj, gjito by
wiak trochu rycfalegéj mluwa nebjla ákodila. — Pan Tomek
(paatýr) udinil gednau nepéknau přestáwku ir řetí ; ir naklá**
dánj geho a djtétem, xUítétam, kde ge koně jSj, abjrsepanste-
'wsjka nebálo, nebylo sádné přjwétiwoati. Panj Skalná hrála
iwau úlohu gak náleij dobré. Zdá ae nám toliko, le by tro-
chu ivjcc aasmuálilosti k tak hanebné 9ti9ré cikánce nebylo
Ikodiio. OstatDJ činili swau powinnost. Zbýwá nám ge*
ité o malém Gindtíchu mluwiti. Nechwáljme, žo hásnjk
pro děcko tak irelikan a nelehkau úlohu napsal. Máť to djcS
nA.terá momenty, kteréž i nadánj a promyďenj požadugj,
gakowéi od djtéte w tomto wíkm očekáwati ndse. GeA
wekni dobr}'m náwodem dá ae tento nedostatek náprairiti.
Ncwjmc, gak daleee malé MlUlerowé návod na pomoc hyh
ale mufljme ijci, že se držela statečně. Ifěkteré momenty
se gj pěkně powedly. Zláátě pak sasluhuge pochwalu xa
dobré pamatowánj tak velké úlohy, w Čemi hj mnohým
stSiTym hercům za vaor sla užiti mohla, —
W celku bylo předstawenj xdarilé, ano gedno s ney-
Upiých naieho diwadla, vygjmage některé nedbalosti v do*
bljdce. *— ý.
Dne 3. ledna opět Kreutxerowa opera » Nocleh w Gra->
nadě,«c a op^A nowý tpěwec, W osobě Gomcza wystaupil
poncyprw p. Seofii na osudném lejíenj a setkal se s dosti
showjvawým obeccnstwem. Pohnutka k prwnjmu vystau*
pcnj může býti rozmanitá, bud že chce počátečnjk dokáca-
li, čemu se giž byl naučil, anebo že chce twřděti, zda hy
ta to stálo, aby se něčemu teprw naučil. — Hlas p. Senff-
túw, trochu slabý, m&že Časem větsj pljgemnosti nabýti.
Až posud nedostává se mu supina oné vyďechtěnosti a
vyrovoalosti tónu, gežto gen dostatečným cvíčenjm v do-
bré ákole zjskati možná* Nedá se sapřjii, že i prvnj vy-
Staupenj m&ie někdy pf-enáhlcno býti, ačkoliv rozhodnautx
nechceme, zdali negisté intonovaly spěvecké nedospělosti
aneb přjlijné zaraženosti přičteno býti má. Prvnj árie ae
sborem v prvnjm děgstvj musela se opakovati. — P« Bol-
tová (Gabriela) zpočátku trochu odkaálávala, předce viak
úlohu svau dle možnosti dobře provedla. — P. Štěpán (lo-
vec) apjval tak v V 1) orně gako poneyprv. Krásný hlas ge-
bo byl obecenstvu pravan útěchau, ^ potlesk aásluze při-
měřeným P. Štěpán nebude nám mjti za* zlé, saudjme-li, žo
by geSlě předevsjm rečitatíva měl vzdělávati ; gakési utj-
nAig posladnjho tóno u každé přestávky a pohrdli vým po*
kozoBJm hlavy nemile pfisobj. Táhlý zpěv geho ge mno-
)iem dokonalttgij a opatřen přiměřenými odstjny. •* SoU
na hausle hrál p. Mildncr se viij néžnostj* Zboř zpjval
výboiiiě. Zdlauhavé přichásonj past)řú po vysvobozcnj
lovca-knjžfte púsobj dlauhau chvjlL ^
81VETOZOR*
WynAJezce pamfeh sfrogé. Dle španělských zpráv
ku konci minulého roku na jíly prý se v král. archivu
v Salamance diikazy, že lodnj kapitán Don Blaseo de Gar*
ray cjsaH Karlu V. strog ukázal, gcgž pára vařjcj-se vody
pohybovala, tak že njm koráby gakékoli velikosti za tiché-
ho mofe bez vesla a plachty plavati mohly. Na rozkaa
qsařský učinila se na to v Barceloně dne 17. června 1543
zkaukka s korábem, nesaucjm 200 tunj, pod správau
kapitána Don Pedra dc Sianza, kteráž i dobře vypadla.
Cjsař i ostatnj diváci užasli se nad snadnostj, gakovaul
se tjmto atrogem celý koráb pohyboval, ale neyvysKJ po-
kladnjk Ravago zrazoval z použitj geho u loďstva státnj-
ho, protože piý' byl strog luze drahý, složitý a nebezpe-
čný. Cjsař ale vynahradil autraty důvtipnému vynálezci
a dal mu znamenttau odměnu.
Gak pak to asi wypadá s polským pozdravenjm »NpA-
dnm do nóy?n — Loňského roku vypověděl mu ředitel
ústavu pro hluchoněmé ve War£avě válku, a hledě gt
v listech veřegných směiným učiniti, radil aby se vůbeo
»do widzienian gakožto sluJíněgAj a rozumněgsj přigalo*
Rádi bychmc věděli, gak se mu asi návrh geho povedl.
Welkého obdivčnj vzbuzugj nyn} svatt''výteČnau
hran na hausle dwě malé děvčata, sestry Terezie a Maria
Millaiiollovy, rodem se Savigiiana u Turinu, kdežto gich
otec mechanikem a hotowilelcm hudebnjch nástrogú byl.
Zdagjť prý se ve hře býti geniemi hausJj — gakož Paganini
gich daemonem byl.
Opět nový převrat v knihtlačitelstwj I Pařjžaké li-
sty přinájegj zprávu, že gistý OolerI de Ger nový sázcqí
strog vynaáel, gegž dle gména svého gerotypcm nazval.
Geť při něm Čtyř sazečA a dvau podavačů potřchj, a ti
výsad} za hodinu 80400 pjsmen, tedy 20krát vjce ncitti
obyčegný sazeč. Strog prý také potom pjsmeny rozklá-
dá a do avlÁHtnjch prjhrádek házj.
Nedáwno zemřelá ruská kněžna Jadimerevská odká-
zala v poslednj vůli své znamenité legáty dvěma hercům,
a nichžto geden prý gi byl k pláči, druhý k smjchu po-
hnul. Karntigin, ruský Talma v Petrohradě, obdržel 50000,
a téttferriére^ člen Toudevilnjho diwadla v Pařjži, 30000
Tubiú.
Sl^uranka, kterauž p. Raab, tanečnj mistr v Praze, a
po něm i některé žurnály aa nově vynalezený nArodnj ta^
pec vydávagj, a gemuž o přjštjm masopustě velkého roa-
^jřenj slibovaly, nezdá se vďké obliby nacházeti ; alespoft
)>yl o hudebnj akau»ce dne 1. t. m. velmi nevljdně přigat,
a bezpochyby se mu povede tak, gako kadrile, nazvané
)»Union-Quar}nl?C(r ve "Wjdni, kterau 6 mistrů skládalo,
kteráž ale předce nikde ugmauti ae nechce*
U»opU tMlo wyckáBJ w» ulíMh. m w tobot* po pAhirijch; k«zdm irxthMt uHřttn pH^iwá ce pAlarchowA pftToha. PftdplácJ te ■ W7áawa«tU ■•
UU 4a kr., w* kmihkupactwjek u fůl léto 1 sK 96 kr., na e. k. poitáek p^lU t st a6 kr. stK
ětwil
Wydáwánj[m Jar* Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwttty.
H&rodnJ zibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
Čjslo 4.
14. ledům 1843,
10; r. béh.
Napoleonovi pobočiýkowé.
Ze wSech auřadu« osoby Napoleonowy bez-
prostředně se dotykagjcjch, l)\lo pobočniclwj
wždycky předmětem neywyšSj ctižádosti, tak sice,
že i negeden cizj princ o ni se ucházel.
vPánowé mogi/ prawil kdysi Napoleon na
ostrowě sw. Heleny, an se řeč na tyto wěci do-
stala, vkdyž gsem byl spolek renský založil, do-
mnjwal se mnohý z panownjku k němu přistau-
pilých, že w aumyslu mám, obnowiti pro swau
osobu obřady i obyčege zhasle řjše starořjmské,
a téměř wšickni dáwali na gcwo chuť, přispěti
k oslawě dworu mého přigetjm rozličných ho-
dnostj, gako řjšského praporečnjka, arcičjsnjka atd*
Ale uwěrjteli tomu, že wětsj gich částka po do-
sáhnut j auřadu pobočnjka mého bažila 7 «
W skutku ale gest také prawda, že Napoleon
okolo pobočnjků swých takowý kauzelný lesk
šjřil, a posjlage ge začasté k neyw\-b*sjm mocná-
řům ewropskýni, aby o neydíiležitěgsjch wěcjch
stranu pokoge i wálky s nimi wygednáwali, gim
takowé wáhy dodáwal, že se hodnost tato za ney-
duležitěgšj w celém wogStě powažowala. Napo-
leon měl po celý wogenský swůg běh wýSe čtyřid-
ceti pobočnjků, pročež i Ludwjk XVIII. po do-
sednut] swém na trůn, s generálem Rappem se
wyrážege, pichlawě k tomuto býwalému pobočnj-
ků Napoleonowu prohodil, že ani w staré ani
w nowé historii mocnáře aneb wůdce nezná, kte-
rýž by byl tolik pobočnjků zpotřebowal, gako
Bonaparte^. Připomenut] toto bylo prawdiwé; a
wšak neopustil nikdo čestné toto mjsto, leč by
se maršálkem, ministrem, wyslancem aneb i krá-
lem stal, wygjmage ty, kteřjž na bogišti padli, což
86 owšem kolikráte přihodilo.
Generál gakýsi ptal se hraběte Lobana (Mon-
tona), co činiti potřebj, aby se pobočnjkem cjsa-
rowým stal? — dNíc lehčjho,« odpowěděl tento;
»přičiňugtež se gen, abyste při každé přjležitosti
žiwobytj swé nasazowal, nikdy ale ge neprosázd.*
I Napoleon wygádřil se, že pobočnjky swé
djlem pro oheň, djlem pro dwůr chowá*
S.
Napoleon neměl nikdy méně nežli šesl« a
nikdy wjce, ani za cjsařowánj swéfao, nežli dwa*
náct pobočnjků, naskrze-to rozené Francauze^
kromě generála Hogendorpa, Hollanďana* Stup*
ňowé wogenských gegich hodnostj nebyli stegnj;
mezi nimi samými určowalo se ale důstogenstwj
wedle času služby.
Obyčegně konáwali dwa pobočnjkowé sluir
bu u Napoleona^ geden nazýwal se pobočnjkem
dennjm^ a byl okolo Napoleona neustále gako
stjn geho; wystřjdaw se pokaždé přjštjho rána
s druhem swým, nazýival se opět po 24 hodin
odstupugjcjm pobočnjkem. On měl w paláců 08«-
dlaného koně a zapražený wůx pořád pohotowě,
by, coby cjsař kázal, i hned wyplniti mohl. Gak
mile si Napoleon lehl, měl on obzwláště gistotu
geho osoby na péči a zdržowal se w neybližšj
komnatě. Tam bylo pro něg malé, skládacj wo-
genské lože uchystáno, kteréž se ale hned odne-
slo, gak mile se pozorowalo, že Napoleon se pro-
budil. Známo-tě, že mu často* dosti namanulo,
tagemnjky, ano i ministry swé w samé noci k so •
bě powolati; to když bylo, wsedl pobočnjk dennj
do kočáru, dogel pro žádanau osobu do obydlj
gegjho, a ohlásil gi pak, nawrátiw se s nj.
As den nebo dwa dni po nawrátu swém
z bitwy slawkowské do Tuilerij položil se Na-
poleon giž záhy, t. g. o půl noci. Pobočnjk Le^^
marrois chtěl si práwě také trochu odpočinauti,
an cjsař, z nenadánj geg zawolaw, pana z Talley*
Digitized by
Google
14
randu sem dostawiti mu přikázal. TaUcyrand
přigde^ oni rozmlauwagj pozdě do noci ; Napoleon
se ale hlawau mezi tau rozpráwkáu na polštář po*
ložj a pewně opět usne. Lemarrois, nemoha se
před odgitjm ministra položiti^ dáwá pozor na
hodiny palácowé^ a gii bige druhá ; domnjwag^ 6e
ted)> že snad Talleyrand postrannjmi dweřmi
odešel, dogde k prwnjmu komornjkowi cjsařowuj
kterýž toliko sám, nebyw wolán, k cjsaři wcháze-
ti sinél, a zprawj geg o pochybnostech s^ých.
»Gei;ierále,<' odpowj muConstant, i>on geště
neodešel, wjm to dogista.*
pWždyť pak gsem předce dwakráte za dweř-
mi poslauchal a praničehož nezaslechl."
•Kdyby byl Talleyrand odešel, bylaby G. M,
gistotně na mne zazwonila, abych nočnj lampu
rozswjtil a swjčky zhasl; toť pak wjte, generá-
le I« Lemarrois wrátj se na swé stánj. Giž duče
Čtwrtá. I gde opět ke Constantowi, kterémuž se
rozmluwá ta rowněž trochu dlauhau zazdáwá.
Otewře co neytišegi dwéře, pobočnjk kaukne se
do pokoge... wšude tma, swjčky dohořely. Na-
poleon, máge wubec spánek welmi lehký, probu-
dj a táže se silným hlasem:
•Kdo to?... Co gest? — «
.Komornjk odpowjdá, že mágeknjžete Bene-
Tentského (Talleyranda) giž za odešlého, swjčky
zhasnauti chtěl, a chutě i hned nowau swjčku přinášj.
sOprawdu, giž-tč čas,« dj Napoleon wztý-
čiw hlawu, by na hodiny wedle swého lože sto-
gjcj widěl. »Ale ano,* doložil, posadiw se zau-
plna, nkdež pak gest Talleyrand ? . . . Talleyran-
de! Talleyrande ! « wolal, a w tom okamženj spa-
třil ministra, roztaženého na odpočiwadle, na
něžto se byl usadil. »I co ? — mysljm. Bůh mu
to odpusť, že geště dřjwe usnul, než gá!.. Hel
he! wstaňtež pak prcdce^ pane lenochu!*^
Ministr wida cjsaře spanjm přemoženého,
byl se ostýchal gjti z pokoge, aby ho neprobudil,
iieboť pak by ho byl Napoleon zagisté nazpět za-
wolal ; ohljdnul se tedy po pokogi a máge za to,
žeby w tutěch okolnostech odpočiwadlo dosti
pohodlné bylo, položil se na ně a hned nápodo-
bně i sám usnul.
• Odpusťte, Sire,« prawil Talleyrand, bezdě-
ky geště zjwage, » nechtěl gsem W. M. probudi-
ti; ostatně ugišťugí na swau čest, že gste přede-
mnau usnuli. <*
»Allons, allons I« odpowěděl Napoleon, usmj-
wage se; » přistupte bljže, pohowořjme si, když
ide práwě geště gste.«
Zatjm rozswjtil Constant nowé swjčky a ode-
šel opět. Lemaťrois čekal geště pul hodiny, až
by domluwili; konečné odebral se pan z Talley-
randua
•Teď si gá pospjm,« prawil pobočnjk, so-
twa se spanj ubránili moha. Gedwa že si ale
uniformu rorepial, ukázala se záplawa^ a pcsluha
přišel i odnesl generálowi lože. —
W poli spáwal službu magjcj pobočnjk budí
na koberci, aneb na medwědj kůži, do kteréž se
Napoleon geda.w kočáře zahalowal, aneb i na ote-
pi slámy, o kterauž ale začasté s komornjkem
cjsařowým děliti se musel. Napoleon sám spáwal
na železném lůžku, někdy zůstal ale také na bo-
gišti, a pak se i s pobočnjky swými uložil, nač
koliwěk možná bylo. Pokoge wšak mjwali od
něho málo; gedwa že byli usnuli, zawolal cjsař:
»Constante!... Ho, hol Pane Constante!..
Probuďte se pak předce I«
pSire," odpowěděl tento, stawě se chutě na
nohy.
»Kdo má službu ?«
Chtěl tedy s pobočnjkem dennjm mluwiti.
•Sire, ten a ten generál.*
•Řekněte mu, aby přišel.*
Byl-li pobočnjk zde, wstaupíl bez meškánj,
neboť zůstáwage oblečen, nepotřebowal se opra-
wau ustrogenj swého dlauho párati ; nebyl-li pak
zde, wyhledal geg i hned Constant a pHwedl k cjsaři.
• Odeberte se k tomu a onomu oddjlu wog-
ska, pod tjm a oným maršálkem ; musj teď w tom
a w onom mjstě státi. Na tu a tu cestu nesmjle'
se dáti. Řekněte mu, aby ten a onen pluk tam
a onam poslal; pak trhněte ku předu, zmocněte
se stánj nepřátelského a přineste mně zpráwu o
tom! Ale,« dokládal w takowých přjpadnostecb,
»ať se nenecháte chytit! Pozor! Očekáwúm wás.«
Pobočnjk wsednul na kůn, wyplnil na wlas,
co mu bylo přikázáno, a nawrátil se, ugda šťastně
střelným ránám, gimžto lépe trefiti černá noc pře-
kážela.
Takowé wěci daly se každé noci kolikráte;
k ránu ale přicházelo isa Napoleona pewné spanj,
čehož i důstognjci geho ochotně použjwali, kro-
mě bylo-lí to před bitwau aneb po nj ; neboť pak
bylo spánj w lilawnjm táboru přjsně zapowězeno.
Hový rot
(Polračowáni.)
»0, panu otci napadá něco wýbomého !«
ozwal se Janowský, a gako by djwku giž dáwno
Digitized by
Google
15
znal, uchopil gi za ruce. aPogcrte, pogďte — za»
zpjweyte nám něco k nowému roku ! «
»Maě by zamrzly tóny w hrdle,^ zdráhala se
djwka s polobolesinjfm úsměwem — »a zkřehlými
prsty nedá se dobře po klawíatuře tancowati.<^
»To ge swatá prawda,<^ řekl mladý maljř a
ohljdl se po kamnech. »Ale toť bude snadná
pomoci Tuhle máme zásobu a pokrm pro hla-
dowé kamna — za pet minut bude zde gako
w lázni.**
S těmi slowy djwku opustiw, přiskočil ke
kamnům, sedl si na bobek, začal do nich rozstj-
pana poljnka nakládati, a hledal w kapsách kus
papjru na podpálenj.
sMysljm', brachu I*' ozwal se nynj komik,
genž byl posud okem zpytawjfm a zkušeným od-
lehlé sjdlo chudoby proskaumal — »mysljm, abysí
ginde na uménj a úřad wýborného topiče prak*
Vkqwati začal. Panu Gedličkowi bude neymileg&i
a snad i neyprospě«něgáj, když se do postdie do-
stane— a panna Bétuoka bude také radsj, když
bude moci oči zawřjti, nežli aby měla k wiilí
nám ústa otwjrati. Zegtra — anebo giž wlastnó
dnes ge také den — *
»To más dobře, Konopáskul*^ zwolal Ja^
nowský, se země opět wyskodiw — vdnes ge také
den, a bude to pěkný, radostný den — geden z o«
něch okamženj, gežto z bognoski nebeských po«
kladů na nuznau zemi padáwagj, aby se hodně
hluboko w srdce i pamět lidskau zaryly. Dowo*
Ijte nám, přjteli — abychme wás dnes geště ge-
dnau nawstjwili 1^
» Zaplať Pán Bůh!« gektal starý, nutě 6e tý-
lo narownati, gežto mu gako stéblo pod zralým
klasem pořád se ohýbalo. vMoge paláce neza-
wrau se nikdy upřjmným přátelům — a princezna
moge dowede wás poctjt, gakoby chodila w hed-
báwj a zlatohlawu — he, he !«
»Ale tatjnkul^ prosila djwka. v Pomysli
pak — takowj pánowé — a naše chudé hospodář-
stwj — naše nepatrná společnost — gaké zábawy
mohli by zde nalézti ?<^
•Knjžecj — moge beruško ! — knjžecj, he he I
Tys malá čaroděgnice a wjkauzljš nám z paušté
rág — zaplať Pán Bůh!«
»Tedy přitom zůstane, rozkošná Bětunko?*
řekl Janowský, ochotně okolo djwky se otáčege.
• Zegtra gsme wašimi hostmi — okolo dwau ho-
din máte nás tu gako na koni. To bude žiwot,
že budau sami andělé radostj tančiti. «
»Gak se ljbj,« řekla djwka s wážnau twárj
a polowičnj poklonau. i)Gá budu wždy hoto-
wa, přátely otce mého přiwjtati, ačkoliw gim žá-
dné zábawy sljbiti nemohu. «
»Děkugi pěkně — děkugi!« zwolal Janow-
ský, poklonu za poklonau řezage a celý gako na
wlnách se haupage. »Ugišťugi wás, že budeme
žiwi ga^o — «
» -i- na Františku, we společnosti poctiwého
muže a spanilé dcery geho,<> doložil komik. »Ne-
strachugte se žádné dotjrawosti^ — obrátil se
k djwce — »ani nezpůsobné zwědawosti. Něco
ušlechtilegšjho wábj nás k wašemu panu otci —
a to tjm wjce od té chwjle, co wjme, že ge strá-
žnjkem tak wzácného klenotu. «
p Zaplať Pán Bůh!<^ mumlal starý nuzák
8 očima giž zapadlýma, a hned na to ozwalo se
po sednici zdrawé chrupánj.
P á p ě r k y •
1.
Hnb£ Szecheii^ri — tento slawný buditel národnosti
maďarské, tato swjtjcj wSi na 'winobitém moři nowe pro
bušeného, ale ge2tS neustáleného iiwota, toto wdebené gmé-
no mezi sotavenými ale w pnmjm sApaln geStě gako w
opilstwj se kotácegjcjmi, hřmotjcjmi a holákagjcjmi wnuk^r
Arpadowými — držel nedáwno akademickau ře£, s njžto
snamcnitý zlomek tnto' Čtenářům na$im podáwáme. Wý-
kladli a wieho poznamenán} se zdržngeme; každýť ge sna->
dno sám učinj. — Mluwilť proslawený muž tento následný*
mi slowy : »Kdež gínj národowé gen svobodomyslnaa řc-
wniwost widj, tam gii my (zwláátě od nSkter^ch 5asfi, co
se weikeré yfkSné tak }jkage dle zásad a sanstawnS bidem
-wybuzugj) utiskowánj, překážky a nrážegjcj zpauru nale*
žati se domnjwáme. Kde gínj národowé — gako zdrawj li-
dé, nehledjcj tuze auskostnS na Satstwo a potrawu — toli-
ko o dobrotu wScj se staragj, toho nehrubě Setřjce, z kte-
ré strany a w gaké podobS se zgewngj : tu chce Maďar
to neywetsj gako neymeníj gen po maďarsku oblékati, a
co mu tak na oči nepři gde, gest mu wSecko podezřelé.
An zatjm ginj národowé. na modlitbách k nebes&m o bo->
batstwj, sjlu, ctnost a maudrost wolagj: swjgj se Maďar
na kolenau a dorážj na nebesa, aby gazyk maďarský wie-
obecným učiniti ráčily !«c — W podobném smyslu wytý-
kal slawný hrabČ i samým Členům s^kademie přjlisné baže-
nj po zdánliwé Čistotč a boliatstwj mateřského gazyka a
gich oSkliwenj sobě Waeho, co odginnd pocházj, třebas by
to dobré bylo. — fteČ tato učinila wclikau sensaci, a když
nato za několik dnj tiskem wyďa, hned se i w několika
tisjcjch evcmplárú rozebrala. T.
Digitized by
Google
16
DOBIACJ KRONIKA.
z PBAHY* PriwátnJ Iconcert. Od té áohj, co wéfeg*
né koncertjr, xtratiwffe Čistého hndebnjho řásu, staly se
pauhým tělesným lápasem, kolbami a tumagemi na reydi->
2ti tónstwa — gako hj k wůli rokokowé mode i tyto stre^
dowéké sábawy i mrtwýchwstánjm měly oslawcny býti — xj*
slaly ftiwÁtnj koncerty pro milownjky hudby mnohem
lYětij d&ležitosti, a powinnost welj, aby o nich také weřeg-
ně zmjnka se stAwala. Předešlý týden bylo mi popřáno
seznati dwa umČlce, a nichlto geden vzdor swému powo-
lánj, newjm s gaké přjčiny, ai posud wáhal u weřegno-
8ti před obecenstwem wystaupiti. P. řfenoadba^ gménem
i citem našinec, tn£jm Že Morawan, hrál na hausle 'wariace
od Vieuxtemps-a. Gestli se nemýljm, wywolil si tentýž ono-
ho skladatele le zwláStnj náklonnosti, gelikoi hra geho
s Vieuxtemps-owan djlem se stýká. Tón geho welemocný
owládá posluchače neobyčegnau přewahau a p&sobj w du*i
přjgemný pocit, gakýi gen oswčdčenjm dostatečnosti sil
zbuzen býti mfiže. Dwog-i trog-zwuky hrage Čistě a gi-
sté, newyhledáwage teprw posauwánjm mjstečka, kde by so
mu podařilo, gako kwočně usednulé na wagjčka, mláďátka
'wjrljhnauti. Zpéwné mjsta přednááj irýbomř, a arpedžo
sype se, gakoby po gamjm delti tisjceré kr&pěge sa stro-
mu střásal. Genom něžnau stránku hry swé nepéstil steg-
nau oblibau, což se ale dá nahraditi, Zpauzj-li se nčkdy
llažolct smyčci umďcowu, nenj mu to na ugmu; odwážli-
WČ smélá hra gehQ nahraŽuge drahně onu nepřirosenau ; ne-
hudebnj okrásku. P* T^eswadba ge % wětjjho djlu samouk,
k Čemuž se weždy gakási wýhoda i nehoda družjwá. Dle
anamenité wlohy geho přáli bychom, aby w pijhodných
okolnostech gsa postawen, konečného "vzděláuj se wžj od-
danost] šetřiti mohl. Mimo dotčené wariace hrál i p. Ant.
Grundem duo od Thalberga a Beriota w modemjm slobu
psané, w němž swlážtě záwěrek mocně ůčinkowal. P. Ant.
Grund gmcnuge se genom ochotnjkcm na piáně, ačkoliw
pro mnohé wzácné wlastnosti wyžšjho mjsta zasluhuge.
Hudba ge mu prostředkem k progewenj wlastnjho hlubo-
kého citu, coi letmě twořenému uSnu geho tolik dogemno-
sti dodáwá, W brawúře dosáhnul neobyčegného stupně,
a geho trylck, zpěw a kolatúra gsau dokonalé. Co mu ale
k neywětij aásluze přiČjsti musjme, ge swědomitost geho,
• kterauž skladby roidjlných mistr& w celku pogmauti se
snažj. Gestli někdy ■ přewládagjcjm citem w přjsný zá-
pas wegde, tomu nelze wyhnauti se^ tau cestau gen mo-
žná zmochiti se kauzelného wýroku, gjmž se bauřnj du-
chowé k služebnosti donucugj.
Uwertura k opeře nWilém Tell« byla prwnj čjslo,
pak následowala powěstná Beethovenowa SonaU »Při mě-
sjčku«( a konečně WebcrAw welký koncert s plesnjm mar^
iem. ZwláŽtnosti hrácowy zgewiiy se skwostně w adadža
při sonátě, a při Webrowu koncertu. Toto nebeské djlo
nese w čele stkwělý znak swrchowané dokonalosti. Hra
p. Grundowa byla bez poskwrny. Na druhé piáno prowá-
sel geg mladjj bratr w úplném srozuměnj. Mezery wypl*
něny byly deklamac]* a dwěma pjsněma. ^
Dne 4. ledna dáwalá slečna Anna Macákowa s Ot-
tenburgu w sále plataiském koncert, w kterémž dwě vla-
ské kawatiny a romanci francauzskau zpjwala. Obecenstwo
přigalo tyto kusy velmi laskawě, i těáj nás, Že ngiltěnj
slečně dáti mAŽenle, že gegj lahodný, v dobré žkole vzdě-
laný hlas po dáláj pilnosti a vytrvalosti veliké pokroky
ttčinj. — Koncertistka byla podporována od slečny Ryša-
vé na fortepianě a od p. Grossa na fagote. Slečna Ryla-*
vá ge dosti známa, abychom ge»tě něco k gegj chvále Hc
museli; hrála rondo od Mendelsohna-Bartholdyho mistrov-
sky. Pan Gross dosáhl mnoho potlesku. — Pan kapdnj mistr
Skranp suržj vedl orchester; uvertura od něho složeni
Ijbila se velmi. čtstnjr.
Z "H^nMjmn. Wynasnaienjm vel. p. "NYlasáka, který
giŽ založenjm České knihovny svau horlíván vlastenecká^
i lidmilovnau mysl progevil a městu nalemn i vůkoli
fte zavděčil, bylo nám to potělenj připraveno, že gsme za-
se gednau Českau hru viděli, a máme saděgi, že se nám
Častěgi tato ullechtilá sábava dostane, neboť se má vždy
po čtrnáctí dnech něco provozovati. Začalo se Aatfro*
Mim a Čtyřmi HráJUmi mm ^ánom ttmmoufiitu Him vy-
padla k vžeobecné spokogenosti. Zvláltě služj panny Za-
Čkovau, Hokovau a pány Škvora, Wogtu, Spota a Jaro-
Ijmka gmenovitě podotknauti, že svau zdaHlau hran k do-
brému vyved enj přispěli. Wýnos obětoval se chndj^m;
pozděgi se též na rozmnoženj knihovny nažj hráti buda*
Knjžeti Auerspergovi musjme djky vzdávati za milostivé
propůgčen) svého zámeckého divadla, gakoŽ i sa ileche*
tnau lidmilovnost, kterauž nasj knihovně gistý ročnj přj-
spěvek přisljbU. Wid. áobnr.
Z PJsku, Též u nás rozbila si Ťhalie česká chrá*
meček svAg; Kulasova společnost totiž dávala dne 26.
pros. Čechm a Němce a 27. l*mHpeinÍh!f nm Chluum. Čelti-
na nebyla ovlem právě neysilněgžj stránka těchto kočugj-
cjch syn& Musy, a celá hra byla gen salto mortate k uspo-
kogenj gakési taužebnosti kasy; ale co dělati? dokud se
všechny okolnosti nale neaměnj, musjmef si mnoho pro-
střednjho nechat Ijbiti.
České divadlo.
Ejtr« dae 15. l«4iia
A I. J N A,
aneb: Praha v ginem djlu světa.
d««opia toiit« wfohásj w« stMa • w tobola ^ •AUriich} kaidon anilwa středa pHdáwá b« paUrchowá prjloh.. PredpUcj >e u wydaw.tele M ItMtM
UU 48 kr., we knikkupeetwjeh m pil léfa 1 ml. SS kr., m c. k. poftUeh p«ll. t si. M kr. Bit,
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
81
HiťlDtlii|zábaYBjk pro Cediy, loravany, Slowiky a Síeiánj^^
Clfslo 5e ^s- leUfta ÉS43. le. r. bfeli. ^
m
NapoboA milofral 8wé pobočnjky, .(íaka.
otec swé djtky miluge; za to byliby ale oni také
gakaukoliw smrt podstaupilí, a to wěděl cjsař do-
bře* K Rapppwj se tento cit gehp neyotewřeně-
gi gewil ; odpa«iftt$l mu čnstěgi -mnohé prjliš swo-
bodné řeči, za ně^ty Ijj si byl gin;^ neyauplněg*
šj nemilost utržil.
. »Co a «jn|L7^i#jkáy|řid; »úa sgtst. bmčiwec
a mrzutý towaryš; ale on má dobré 8rd0e> a^gak
tnysljuii vtriektii nruke milOgew^
Z ipAobých gin^fa tento . geditiý přjkl^.
uwedeme^ — Několik . dnj po bitwé itra^mfn^k^
hrál Napoleon u Wečer. s >pobačnjky sw^i wgft
devadwddq^t., Libowál si . hru tuj;o welice, a do-
WolDwal si; přinj mnohé ^egdy,. ginpAto ^ potovn
srdečně smáilfiaL .:Měl .prái^é welikau hfoijpadu
{HiněB wysypanad^ w nicbito s Ijbostj u něho ne-
obyčegnau se probjrage, po atole, ge Tixiwv^^i^iůf
' »Neiij4iž prawda> Rappe,« prawíl, ^Ufiqf^th
ihinkowé ty kiifly mu ukfllz^gej 7»^iN€|Qici tyto
malé Napoleony wdmi niilugj?r , -n- ^ :
»To arci Sire> a mnohem .Tvjc,?,:|]^í.gÍ8l^o
welikého.<> j ,'■ .i ... ,
. Udiy&ev^ tu 4>dpowěd, wzezcel Napoleofi po*
ám»é na swého pObodnjka, a něgaký č^s ppmlr
ňtáw, řekl: nlot psk ^est predce gednau po ni^
nu»oku — od plifc.* -r- '
Udělil-Ii* cjsař kovm nřgakw milost^ a^^
obtSl-li komu něgakj^ dar dáti, ivzklidal zpráiy;9
o tom obyčegně na .p^bočnjka we. s)uibě gsauc|r
híh Powědotno-tě, ie uměiij, w^tečn^m způso-
bem dary Činiti^ Napol^onowi w obz^lá^tnj mjře
uštědřeno bylo; ginák i powřdomoj že maršálek
BrunCj mujk nad v^ru sprawedj^^ji^ a n^ vest snau
p^snjb^., takže ;^ i|Mi i i^sti ch^friiié ^raŽ!elIj,
x^kteréhpj^UjBnéjl^i pblj^flu protiwilpj krQmě to«!
Ijio hyl chtt(^« aspoiíL tak x^hudý, gakož, tj^ I^f ti J^ohi,
mariúkk řjs^ý, geho^ celým gmenjm.,4uib^iKfii9^«
byla. Gednau z gitra nawštjwjgeg h^abě Ca^pSL^jEfl^
zwaucj beze nvšech dálšjch okolnost] na bonbu;
maršálek, mysliwec-to co možná spatný, přigme
po^w^nj,; ^le |(rjce gako.na -prpgg^dku a CQ^přjle-
žitost k ho(Woru, než aby sjaad clftěl a^a^cumr a^
králjk(^m w wéem ubljžiii. Dp ^ozu.giz Tysstaur^
page, namjtnul ale geště .CaiTair^í^^u;, >^Zdá ^
mi, že dnes ni^ito služl^u u cjsaře konati !^*^^
iJprawda, i dennj skižbu,mám«.* .
i»Gak tedy možná, byste, se ,wzdál jíl ?« ?,
» Cjsař mne sám k tomu zplnomoqf^ih* od^
fQw,é/^e]L hrab.^ s i^ýrazeip, gi^žto ^my^ji ale mar-
šálek nepogal. ',,...»,• ^ .,
.1 jiP^liie to^nu ,ta^,« pdpowěději Bfun^aismj-
w^ige se, . 9Uiu&jme přjležitos^i .této t^ ^js^j^e .po.^
^ilj>,&j^ wzácněgšj gest.* ■ \ . ^
Odgedau a dostanau se brzy dp n^dberného
z^mku, fk^kolik mil od bfawxijho niěsta. ' Ppužiw*
se chutě; něi!j^ho k z9Uwenj. swému, odeberau sa^
ručnice magjce na zádecli^ do pobljzkých lesů 9
|8Í za ,d^ě Jbodiny Wf átj se ppct do .zámku. Tam
giž na;ně. deka výl)pp^é snjdanj., Po káwě^pro^
gdatt si pokogcu ^kvt^né i nádherný w.?jm ppatřc^
né, a wšecko se mařšálkowi wýborně Ijbj. Kd\ž
ppěl k woz&m jtiwým gdau, prawj hrai^ě Gaflarelli
^ sppleč^jku swému: ,
, i»Ale pane maršálku, když. se wám zde, gar
kc^ se '^4^^ tak dobře Ijbj^ jproj^ pak tu rad^ě^
nezůstanete 7" . r . ,1
»]MAg anilý ge^erále^ wždyf p^k n^pj možná^
abych ustawičně wašjm ztráwnjkem byl.« -^
»Gakže ? mým ? . . * wždyť negste, u mn/e. «
»A u koho tedy gsem?*' otázal se maršálek.
»We swém wlastnjm magitku a na swé wlasl>
nj půdě.«
Digitized by
Google
18 ^ ' v^ ^r
•Wyť gste přjliS laskaw/j gciieirálé|« prawil
marSálek usmjwage se; vale opakugi. wám; že
bych nerad hostinstwj waSéhoj tak tuze zjieuiy,^ /
•Pane maršálku, mám tu 5est,^ opakowatt
wám geště gednau, že se we wašem wlastnjm
^éii].i^(ď)á]fjte9 ^á|t)|^k^^tM j^at^ wám^ 1^^^^
wám geg^^dáwá, i iiařjdlil mi' dné^ ráno, bych
wás sem uwedl a pak listinu tuto, wašjm podpi*
sem opatřenau, gemu nazpět přinesl. A teď — wjte
tak diibĚ9 gaJLO gá^ že cjsaře poslauchatí tr6ba««-r- .
Kdykoliw si Napoleon wygel, prowázel geg
pobodi^k deimj, geda nft koní podle prawých
dweřj wozow^ch, tak že k plněnj geho rozkazů
iHidytky pohotofré hyh 'W poli zasUwSbraK po#
bo^^iíjkowé též služby komoťnjch pánA/^ož gim
ale nikdy nepřekáželo, by sobe na bogiSti onu
dáwn rdzmnóžowali, kterauito si wiickui krwj
•Wau wydobyti umSli«
gak %ďe slogjm :« řekl,' slowa ta prowázege wzhle-
dem tázawým. '
\ i»Ano^ a ^aufám, ^e tě opět spatřjm.*
Mladý desátnjk sáhl do swého wáku, opra-
wil si kámen na ručnici a odcházel, mumlage
pfp fc^be'ť »^^>aé eUr^wé idrbbty i6ánl I ; B«daií^
li derwenokabáti^ci chtjt sémnau mhiwiti^ nébu«
dn mjti nedostatek odpowědj ; to ^yraženj bude
moci dlauho trwati.«
« .', I^dfž byl giž poodešel, otázal 'rse/leomman*
dant: »Gak se gmenuge tento gfranátnjk?^
. arAndoche Junot, ginak i Autok nazwán.* *í
•Dobře, budu na něho pamatowati;^ odpo-
wěděl kóininandani; gtpéi|o jgeho w pi^nku si
zaznamenáwage/ »Ten še nemine s cestau,* do*
ložil geštč zticha a wjce gako pro sebe.
Slowa tato měla welikau wáhu, neboť fitená-
řowé snad giž uhodli, že tehdegšj kommandant
ilčlostř(4ců nikďó giny nebyl než Bonaparte.
'Př! óbleženj toulonském žádal kommandatit
dětóstřelců u bátterie sansculottů d&stognjka při»
danább wogska' ó wogáka,"'kterýiby sťdnatost
jí Tozmýslnbstj spogowaU
pAiřoJku?" iwolal i hned dAstog;njk;'
Desátnjk ^nátnicky jpředstáupj a kómman*
d^t opjrá na něg oko, gak se zdá W poznáwánj
Kdj giž zběhlé*
* - ' »S^eč se z kabátu,* praWj mu, na dones
rozkaz tento tam dolů,«
' Spolu okáže mii mjsto na břehu welmi wzdá»
tehé á* wyswětluge mu> gak se zacbowati má;
mlady desátnjk začerwénal se ale zatjm gako ^a*
nát, a oči geho se giskřily.
•Občane kommandante,<t odpowěděl z chlai
dna, •negfsem wyzwědačem; hledeyte si giného^.
kdoby rozkaz wáí Wyplnil.« *
' Odcházel, ale kommandant zastawil geg, á
takto k němu přjsně promluti^ilT vGakže! ťy se
zpěčii^š póslauohatr? * • • Wiš^^H pak také, náS sé
wydáwáí ?«
WHoiow gsem . poslechnanti, ale nep&gdu
tam, leč w uniformě swé, ginak z&stann. Přjlii
imtoho cti geště pro ty Angličany, okáželi se gim
ten kabát 1* doložil, klepna rukau na porotu lewé*
ho rukáwu. '
^ ' '" ' Kommandant usmál se a pohledl naň z ostrá.
•Wždyť tě zastřelj!« prawiL
•Což wám na tom záležj ? Znáte mne geště
přjliS málo, abyste ztrátu mau želel. Co sé mne
samého t)'ká — nedělám si z toho nic. Nenj-liž
prawda, občane kommandante, že smjmgjti lak.
Howý rot .
iPúkraioúfÚHf.) '
Dobródružnj přátelé oétnult se mezi tjm za-
se nA ulici.
•No, ty fabrikante lidských pošetíIcA !« řekl
Janowsky> komika pod paždj uchopiw. oCo řj-
kál té holce? Powjdey '--^ mluw 1 Co gsitady wy^
zj^tówftl? — dá se co dělati? he?« '
• • Konopásek ale neodpoweděl,. n^brž wy*
mknnw se mu z rukauy počal se točiti a wftkol
ohljžeti, pokud tomu tmawá noc dowolowakJ
•Ahál rozumjm wašnosteml* začal zase Já^
nowsky. •Prohledáme okolj, abychme zegtra b€«
zblandili. Myeljme, že to bude státi za cestu?*
' / •Ale tak pak nabuď rozuma, ' geniálnj kaži^
čibarew a rušiteli plátna!" řekl komik -^ wgá sám
gešlě newjm, to mám ú celé tě noci saúditi, a
nerad bych nowý rok blaup^m kauskem začaL^—
Že se tady něco dělati dá ' — ano dělati mns], to
mi šeptá můg tagny díbljk, kterýž w podobných
přjpádech, kdyžto newjm /dali w jprawo nd>o le^
wo kročiti, w prsau mých reydíti » seačne, a gako
rtuť semouin se wálj* Néwjm, cp to ge— ale...
báó to nedá pokogel^-^gako se nesmrtelný sldft^
datel náródnj pjšně wygádřil.*
•Naposledy w tobě znjtily hezaunké oči
Bětnnčíny ono sludké a new^slowné tauženj, g&*
muž nebásnická čelerf Idska řjkál« dal se Ja-
ňowský do smjcfaa; při tom se mu ale samému
Digitized by
Google
10
afAétÍLO trochu nepolog^e káselo, a na twáří byl
by mu člowěk mohl sjrku rozswjlit, gak mu
liořela.
pNe, tó zanecháme pro tebe;* řekl komik',
do myšlének zapadage. sMne bawj mnohem wj-
"cc star^ Pohořalský!*
»Stůgte!« ozwalo se w tom před nimi, an
'se okolo rohu uhýbali, silné zkřiknutj.
■ ' »Kdo to?«
i»Il!as wolagjcjho we tmách p&lnoSnjch, zau*
lagjcjho nad wašjm dlauh^m zastawenjčkem — a
mrznaucjhb, an gste wy zatjm — «
9 — napolo zkřehli I « doložil komik. »Ale
Z tólio si mil/ Wáclawe, nic nedéley. PiíInofc;ij
temnost ge twé zamilowané slunéčko — a cUažba
te zná,, gakobys ^ byl sázeL Snad gsi zatjm né-
co urobil, nad čjm za několik dnj we Kwětech
yuc« spráskneme a rozum z kolege wyÍomjme.«
9j^ pedosula-li se mezi tjm A|uza twoge. do
]i^ul9,« řekl Jaaows|c/—» tedy hlect *bysi gin^
4afáiko bi^o ku. křestu přip^aL .Zegira afesppA
mji na Šemjka wyskodíd^^budevtoodbeaky.*
♦ * *
W ginýck ulicjeh. aa6joalo. se gii jiovorofinj
lo|K>€eaj-^ práwé tjm astmým ehodeiaQ, gakoí by^
lo^.poelediým 'dseni starého roku přestalo. — •
Genom w auzké uličce, do nji okom pQbytka
Gedličkowa tak sniulně hleděly, gakoby o nowě-
rozených naděgjch minulé noci nic newěděly —
genoni^yř^lé uličce bylo g^eště wSeeko ticho. No-
vrý rok si gj ani ňewaijmal, necháwage gi dlauho'
póď&edifm záwogem mlhowitého gitra dřjmati.
Slabinký zábřěsk mladého flne gadal w cha-
írnau sedničku, an Bětunka z libého a nad oby-
£eg dlauhého 4pail|) a^jlf^bUdiw^vr^wnýma no-
hama z pod lehjnké přikrýwky wyklauzla, do
wlněné sukýnky wgela; hrubý šátek na sebe ho-
dila a pak r^ stole tf ec] išjrky nahmatavši, zbytek
tenaučké s^jčky rozswjtila. '
P i p é r k y.
Kdoby se byl nadálý ře geoiálnj kompozice w taneé-
X^m sále irjmyilcné nArodnj Slowanhj obohalj dwa gaxy-
ky nowými, neocenitelnými "wýtaíyl PleknicmráDj pleta-
wých nožiček přeilo, nastogte! i na gaiyky,.a Pfíj^^tj i war-
iawitj ilowoxpjtcowé neopomínán, hlubokau úctu a wdé-
tné nxiMQJ progewiti witoá laistrto ulne« a fáeira, ktdj
1>ese w3j siStňosti aastanau ae o iwfeobecDfiój %ak''dAlelii#-
ho wýtwoitu TfecbC se posmjwag iUMpáČkoifé kiittairýia
m kýwa^vrým figurám, nedrt natýiragj poirěataáa Sloirankm
koketan, wylinténau oadóbinlurtni ae yrííeéi koAcft awéta-**
gratMmalíkowé gj aagisté budati faewadnattq wřnoe wjtt
ťoUciinaawflii gedéa krok w maanra kůíubiec; «Ie tentd
slowaniký wýcbod tifáieí genmé něho, proéfei mntd xno-
ipra dtf djlbj, aby igewilr • še ire francaúsakém rauohv eo
iMonaienr JiMbier ^Hóhttňé obliby doid. - Národněg^
Itrána «Ie vdClala' s něho giikáftai MůM9tkW» tak- U roa»
tomilý ten párek, totiž pan Uolubier a pranan Hólúbicka«l
chystá se k vdiké produkcj od Waríawý ál do Pařjže,
k ^émuž nctiwě swe weákeré tanoe vdlovné obeouÉAwo.
B.
5. ledna prowoioWali se ttiámft ryijMk linobra
nBnSká f^mihŘMen* áíe Blrcb -^ Pfctlfti o wft přeložena od
W.Filjpka. Hra Uto má nebo mCla ntf diwadle nalem vláiť
»j nahodti ; — pří pnrnjm pitedMatreaj (1640) i ^^nthi-itt
aAaialo dnnidlo beaky práadné, a pledoe míli game pfjklin
dy, ie 4rittobÝ kus podobiié, ano snad imentj ceny vCtijho
dbeoenatirm přiinábd. Ale toť patfj k Yoamanémii blhii
dá««d«liqdi náiKtéw, a ten Se nedá sginačlti. Osíňtlié ná-^
kžj tetoinj předauwenj* i^Heské pemíkálkyc k neyslábjjm
nowého diwadla naieh«, nenj *tedy tme Co litoirati, ie b9
před skrowným poiCIÓM diwák& odbylo. H. HíUt (Somien*
berg) wyatavpil podndié co host. Ride tato 'poakytngo
sválo přjlolicoaii k umCleckéma ntwářenj a iryníknuij *—
ponecháme si tsedy koneAiý aand o p. BíUoivi aŽ po tfe-
tjm nebo £«irrtém wystaupen}. Proaatjm byli bychme mm
ale.Tadan, aby se přjlil prudkého pratadu ře£t warowal a
sroa«mHdnosti líetfil* — Wýbomý byl p. Krnmloirricý (Ban—
dini)'« udržel řjkage aamogediný s p. Manetinskau (Kalen-'
ksu) osud celé hry nad hladinau hh^wýeh wln.-~ »**
Dne 6. ledna (konedné po dlaábém oddálowánj) do*--
4kaU gmc' sc^ pěkné staré opery ; i>Jan a Pkijže* ; budbsr
ód Boicldien, přddad od 8Ui»éa]utj Pftdsifiwenj urdeno by-
Ib kprospéohu kapelnjho mistra p* Jana N. Sknmpa a dlr
přeplnénj wiKei^ mjst mAŽeme sě nadjii, Ža byl pfjgsm do-'
lii wydatný. Prineeanu ipjwala panna Tonnero«wa-*) welmi-
chwalné. Wljbesném hloM gegjm agewnge se it w»j pH-
roaenosti tak podiwný pftwab, gak^ gen 'oď pijrody sťast-»
ně nadané umělkyně wládnauci mohau. • Brawůra a rozma-
nité okrásky wyplýwagj s ukowan snadnostj, ie bychom
tpěw ten BS piirosenau gj mluwu držeti mohli; toHko ga->
káai osr^cbawost a nesmělost w twořenj plného' t^nu celkar
*) S radosij přisvědéugeme k následnému wýroku
p. referenta a nemohže zprávu o prwnjm "wystaupenj této mla-
dé p«*wkyně (w StMei línm9télnfht) podati, ukládáme sinytrj
za. niilan powinnost, afetel obecenstwa nažeho na tento no-^
irý a pěkný přjrústék spěwohemých sil naiich obráth b«4. ^
Digitized by LnOOQlC
ppn^kud iffiSxé pt«ká2^ — P. StiaUlý (dwoniafU) hrál »
spjwal i«]^i»omé« Fine' M»ier&w (Jan) zp£w w/nikal nad
gebo iott, co awLáJiti w drukém d2g»tirj patrno bylo! Přá«*
li bjchom, aby si piúoKO^ podjnal a sUlému kiaucei^
l£La brzy odwyluauL . W odčwu gobo apatřili satyrícké
oči nčgaké faldínosti. Panna jBolzowfi (Oliwer) brida nenu-
ceny w xpčwu ale beská dástka imúeJa. K. celku přifpéU
i p Bcava i p« Weifbacboira. Trubači w orchestru awexlo
ae nakolik t6nů. Co se překladu, trochu obfaraubnčbo^ týče»
neradil bych, .aby dle n£ho daínd aaudkí mMi o »§tHimQMfi
a, lÍbQ»wkčfiio$U naiebo pékn^bo gaayka, Obecenstwo cbwér
yia dle aáslub. ^^ ■
Pna .9« ledna opakowala se tatéS opera a w celku
mnohem dokonajeg i nei poneypnr. ^
. DOHAC J KAONIKA.
X Pmi^BT* Newjme se po ddlj giš éas pemaiowa*
ti, ieby nifkterá %mwffc^ spéwober na adegijm.némeekéin
diwadle tak weliké obliby byla .docbéicla, gako před ne^
dáwaem 9a gewálté uwedená spiwohra Donisettiho nghďrm
pM^ (jDU aicgimcnt4to4)(fr)» čeboi pijčinu owiem snad
gednak w, lehkosti, a, lahodnosti hudby, gednak i.w.«ábaw«
&otti ddge, a4 semotam do#ii skluiikébo, hledati geau
Že we zplwohře této mnohá .mjsta na jiékteré gine s^wo-
hry upamati^gj, giž ginde prAwem podotknuto byloý coi
ale posluchače,. anáU se do .tmtí um^dnj budky, sirUitě
překwapuge, ge^^ ie se sde také v^U naakytug}, ktoráC
patrné na n$kter& d^ki mArpdt^ náftěwff pHponiýnagj. Tak
hned w uwertúře awUA^ dwé mjsiai tr samém postup*
dige pak d^U roswedeuá, k sluchu doléhegji .1 nich! ged"»
DO nápadnali podobnost a w.elmÁ ynámým a starým náp^
"meta k gednomu s najíich nárpdajch tanců má, druhé pak
se sačátkem Gutmanstbalowe kwapjku »Uorimif&w ákiJsH
ae shoduge, kterýž, gak pow4ÍdomOy na lákladu gedné s na*
iich uárodajch fj$tý pfo 4eský ples roku 1841 gest slo-
ieo; W&3.ta owžemik podiwei^ nad takowauf^ shodnostj
'vy^i^i (*^^^'^^ ^'me, ie nyaj hudebaj skladby wiiinc^
Bárodajmi náp&wy protkané, git také aa hramcemi nai]
ulasti roMÍřovány .býwagj)} ge«ítě wjce ale wede přjpad
ten k myjíléníce; gak bohatý pramen neyljbesaSgajch nápS*
wft w naSioh národajob pjsDJch kyne hudebi^n skladatelAm
fMilťm, kdyby z nioh nřkterý Časem opét ke slolenj nžgaké
heM spěwohry w sobě nadáoj ojlil. Po tu doba n nA^
krom wáiieDého Fr. Škrňnptty skladatele 3»DráUDJka« a
»01ditcha a Boieny,« owMom gedioý naiigni Kotí pa toto
těiké pole se od^áiil, kterýž gak powčdooio, KJicpe-
lůw vŽižkftw dub« do hudby iirložiw, dle «pr«wy aedi-
•imo w České Wčele podané opět nowau .i|)ěwohni w pra*
ci má; ale wždy wjce probuzugjcj se láska k leči mateřski
we wielikých třjdách naftinc& dáwá nám daufati, Že swým
Časem také hudebnjch skladatelů nám přibude, kteřj ka
složenj wjce českých spěwober swé duáewnj dary wěnugjo^^
swau lásku k wlnstnjmH rodu tjm oswčdčj. S eak weli-
kým.pak mnohdy prospěchem wýznamné i swau lahodno-
stj wynikagjcj nápěwy národnj (bez ugmy na půwodnosti
nadánj básnického) při tom použjwány býti by mohly, to-
ho asi pochybnost u nikoho mjsta mjti nebude. Wždyl
nám PraŽan&m známo, že i slawný Mozart do šwébo n^
skonalého vDon Juana a nápěw wložil, gegž za času swélió
n KoŽjřjch (u Prahy) přebýwánj od sprostého harfenjká
w gedné hostinské zahradě za augezdskaú branau byl sly-
tel, a kterýž se mu tak zaljbií, že, gak se k některý' m swým
přátel&m wygádřil, geg >»f|a trwftlau památku znchowaii^
sobě umjnii. ' . ''• ^*««*»'
Akademie p, Saukupa, Koncerty, akademie etc. gsau
kobylky, žlutá zimnice wzdělanébo swěta; poStowské wozý
g|au naplněny cestngjcjml korýfei — někdy i w peřin-
kách* -^ P. Saukup bral na kytaru, newywrátfl wžak %k^
sadu, že se tento nástrog pro koncert nk^odj. P. 6erstnc#
přednilel báseA od U. Horaa dosti dobře, nezdá šm něm
ale, že by gi byl žfastně wywolil. Na některých mjstech
se nám widMo, gakoby b^l ^těř nápodobiti známý zpfisob
mluwenj powěstného, zaslaužilého a zde wíibec milowanébo
herce. To se aagisté 's<íhwálSd*' nedá. Slečna MiUerowt
zpjwánjm Woliramtfttry ap. Peták Gelenowy pjsaě se ch%*
cen&lwm ncywjce sawděČili - dobrým a gadmým hlasem í
ohwalitebným fftednáicpjm* i^* ^
N á lir é s t j.
C^tel&m. neoceniteloébo naiebo Kotleta w pa^tufil
uwádjme. Že se w polowici měsjce února t. r. IbAta před<*
platnj (2 zl. 30 kr. stř.) na gcho, w 24lé přjloze.lom ro-
ku ijře oznámený festopis ukon^j. Spolu oznamugema,
že se předpla«nj uké w expedicj tohoto Časopisu pHgjmáj
České dlwailloiř
SBegira
dne 19. ledna (poncvprw);
TROGE ZNASIBNJr,
•'■ ťh
TURNAe'.NA XBAMLOWŽ.
Romantická rytjrská hra w 5 gednánj od F. s Holbeinn,
přeložena od J.N. Štépánka.
na společenský bál ke dni 8. nnora 1843 l-.udc se držeti
dne %0. ledna 1643 odpolcdtie we 4 hodiny w sále na
Žofjně.
Čaiopit tento wvfliásj wt stfcaa ■ w toliota po pdUrSjcK; ktAéM druKsa •treda pfMiwá se pAlftrchowá pfjlotift. PfedpUcj se « wydawalelt M^twrt
lél»4a kr., we k*ihktip««lwj«h mm p^í léU 1 zl. S6 ki., m 4. k. pptUck pS^l. t sL «« kr. »lf.
Wydáwánjin Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodDj zibawDJk pro €echy, lorawany, Sloviky a Slezany.
Cjslo 6.
S#. tednm É843.
10. r. béh.
PADNG8I
Opaniljl umo? S Bohem gdi, mnwmk Unol
lieirji, gak mé srdce ge durwáceno.
Gdei? Zdali pak wjS, kam gde ta c«sU?
Zhaucj ženo! — hrawé děcko! —
Myrtau pokryto ge wiecko.
Hng si gen a polctagl
Hahibinka bjU
Auzkostně se kryla
Plaie pod wéne^di tw&g.
Hng si gen a poletng,
W marném letu samau kraa
Wésedek ti ro»wálaa$
Eospadne se, s hlawy sm^knc^
HolubiflÉLa ulctj.
Ze se toho pláčem lekne
O samotě dulíe twá*
Kwjtj s wSnce budel swedat^
To ti w prstech sbodlačj}
Pláčem holubinku hledat.
To w2ak nenxij2, ač iflude
S nářkem kol tě Ijut budě.
Odemne gsi se oderwala.
Marnost tě z mého srdce hnala,
Wcnku wsak gsi prodána.
Kridowno, s tr&nu padnei, ,
Pri ČJAjch žitj xchřadneá,
We řjijcU kwjtj xwadneí*
OpanitjS mne? S Bohem gdi, marnft i«DOl
Neují, gak mé srdce ge ikrwáceno. tf
Gdeí? xdali pak wj5, kam gde twá tešUf
Žhaucj řenol — hrawé děcko 1—
MyrUu pokryto ge wiecko^
Tj wlak awadnei, schřadnei a tpadaci.
WAcl. 1Mm«I^
Bcjn 6 ěrag,
Powést híAoiická.
1.
W starém zámku Braclawském bylo úchq.
Na wysoké zdi pře(ř branau stogj nepobnulě strážf
oči magjc w gednu stranu opřeny. Opodál, w gí*
slé wzdálenosti geden od druhého, chodj rytjřo*
wépo y^ýšce. Gako paprsko«vé slunečnj odrážj se
swětlo od gich přjlbic. Také na baštách gest
ividěti porozstawfiné lidi, genžto wesměs s twářj
k gihu obrácenau stogj gako mramorowé sochy*
Na neywyšsj wěži plápolá korauhew 8 krjžem«
W&kol panuge ticho gako před bljzk^m neštěstjmt
gako před tálipauQJ smrtj; Nenj prá^ě pod hrad«
baroi widéti uepřálel; n^rž wůkol, gak daleko lze
dohljdnauti oki^, rozprostjrá se rowina a stepy, .
na nichžto nenj iiwého twora.
Auzk^i^íi oknem, skrze různobarewné sklo,
wniká gasnodennj swětlo w komnatu zámeckau^
rozpywagjc se w ružowau záři po stěnách, kober^
cemi pokrytjfch., áíroká> hedwábjm a zlatem po^
wlečená odpo^iwadla^ demé stolky* střjbrem a
perlami posázené zlaté křjže a obrázky, swědčj
o bohatstwj m9gitelQ. . Ale nade w$ecko bohat-
stwj, nad střjt>r9, zlato, klenoty a zámky gest
dražšj ono stwořenj, ona bytost, pro niž tyto po*
klady nashromážděny gsau. Na welkém, aksami-
tem potaženém sedadle spojjjwala mladá ženština.
Kdo nebeskj^ch dogemA nikdy nepocjtíl, pobit-
dnuw na ni, poznalfey důstognost newinnosti, sj-
lu, powanu a skwělost mladého, napolo rozwité-
ho paupátka. Gegj lil.iowé Ijce nezdobj sice ru-
měnec ; gsau ale přede tak čerstwé, že se na nich
ani (a neymensj známka choroby nenalézá. Gegj
modré oči gsau gasné a průzračné, a w každém
tkwj slza co diamant se třpytjcj. Na růElowých
Ďigitized by VnOOQiC
22
ústech hrage ůsměch. Wlásky gegj řlaté splywa-
gj w krásných kotaučjch na bélostlcwaucj šjgi.
Ňadra gegj gsau zahalena profrzdasným šatein, —
Zamyšlená hledj před sebe a ždá se^ že
sama sebau gsauc zaměstnána^ newSjmá si přj-
tomnych^ U gegjch jiobau w prosiředJepbarce se-
dj* na prostřeíných aksamitových polštářjch dwě
Řekyně; gedna držj w rukau lautnu, a druhá to«
pj swé hawranj oói we twáři wetitelky, gakoby
čekaly na ge^gj pokynutj. Opodál byl starý Jurgo,
starý sluha a prjtel domu Bučackých^ wychowanec
llkragínských paustj; wlas mu g^ii byl zl^^el.
Uvař změnily wrásky, a mladost dáwno uprchlá;
gen temná gizwa na čele od šawle tatarské pozů-
stala mu z mladých let; ale sjlá* nebyla w něm
geště uhasla. Pro krásnau Žofii, pro miUwané
gednorozeňátko swéhot^no, pádilby geště dnem
i noej na diwokém koní^ geště by mnohému Ta-
tarowí ostrým meěem srazil hlawu^ a bránau zá-
neckau by žádný Bisurman^ Íe$ přes g<eho mrtwol,
progjti nesměl. *
Stál tu před nj ainlaclickým ohněm mluwilť
Slečno! Nač U teskliwost! Pan Bučacký přigedé
opět s Kozáky a se zbrognosi zdráw i wesel. Gen
napněte sluch swůg^ brzy zawznj trauba^ zawzněgj
podkowy— »a s radostným pekřikem otewraumu
brána— ^8 njm přigde i tatarských zagatých —
konj — * statných konj ! a kořistj množstwj ! Nenj se
6cho lekati ; kdybyste gen wědéla, gak Tataři upa-
Ingj, když gim někdo do u^j zahuláká: uBuČa*
cký!^ Pan Bučacký nenj ate také dnešnj. Což
gsme se geště málo naljtelli p<> Ukragině> po
Podolj a po Litwěi Tatara stále honjce? Znagjť
nás dobře na Kapčáku, za Wolhan, i za Pereko-
pem. Hey! slečno Žofiel toť Oiowěku diw srd-
ce z prsau newyskočj> když ge na stepách I Pod
tiámi gest diauhá zemé^ vrůkol nebe gasné .gako
křiSřál, a w dálce uháněgj Taiáfi, gako malé
ptactwo před gestřábem. Ge-li zdaleka widěd
gednodiwé tlupy, aytal s chutj na né we gménu
neyswětěgšj Panny, s ehutj na né^ co kdň wy-
skočj ! Roztáhnaoli se ale široko gafko černý
pohybliwý les, tu utjkey konjčku de zámku mezi
tdé, af si tě honj Bisurman. Daremná ' starest,
slečno Žoíie ! wýpad se statečně podairj, a otec
se wráti — « »Gakže?<' řekla Žofie, gaHpby ze sna
"byla procida. Tedy Ecjn z té neywyššj basly-^
z toho okénka pod křjžera..**
(FokraČowánj.i
lapoleonowi pobočiykowé.
•JunSřt, uvozený r, 1771 w ^ussyle-Grand^
w dcpattémentn Cóte»^d*Orskétn;' opustil r. 1792;
uchwácen wogenským roznjcenjm, kteréž se leh-
dáž Francauzů zmocnilo, domácj pohodlj, a wstau-
pil do powěstného zboni dobrowolnjká Qóte-
ďOrských, z něhož tolik hrdin a ivysokých dů-
sto§ajku ejsařaké řjáe Napoleonowy wy^lo. Když
se pewnost Longwy wzdala, odebral se zboř ten
k Toulonu, by la město ^ aikau anglických do-
býti pomáhal. Junot byl tehdáž desátnjkem u
granátnjků, ktet^žlo stupen mu spoluwognowé
na samém bogiSti pHřkH, gakož mu i oni pro
welikau geho odwážliwost Autok přezděli ; * bylo
mu tehdáž dwamecjtma rokii.
Několik dnj po prwnjm onom geho setká*
nj*se 8 Napoleonem dotazowal se tehdeglj ten*
to kommandant po někxim^ kdoby pěkně psaL
Wšickni okazowali na Jimot^, a on předstaupil*
Kommandant dělosiřeLecký geg hned poznal*
»Ai, to tě pak Andoclie^tt iwoial. usmjwage
se; » i to mne-těéjt*
Na to okázal mu prstem na mjsto w náko-
pu, řka: DPostavr se sem a piš psanj, gak ti
ge budu do péra rjkati.«
Gedwa že wšak Junot list dokončil, roztr*
hla se as deset kroků od nich puma, a posypala
pjsaře i psanj pjskem a prstj.
»I děkugi pěkně, « prawil tento usmjwage
se; vbeztoho neměl gsem poseypádka/i
To uslyšew opřel Napoleon zrak swůg na
desátnjka... on byl pokogný, a strachu nebylo
na něm pozorowali. To rozhodlo nad osudem
Junotowým, a on zAstal u kommandanta dělo-
střeleckého. Když bylo město Tonion dobyto a
Napoleon bri^^ádnjkem učiněn, nežádal mladý ten-
to poddůstognjk zaswau při obleženj tom na ge-
wo danau statnost nic giného, než aby geho po-
bočnjkem učiněA byl, 'ačkoliw mohl, wslaupiw
nazpět do zboru swého, wětšjho stupně hodno-
sti dosálinautL Pak by ale byl musel Napoleona
opustiti, a to nebylo Junotoii^i wjce možná. Za
kratičký čas přilnul k generálowi swému úctau
bezpřjkladňau. . Pobočnjk byl plamenné mysli a
dlechetn^o srdce, gak zřjdka kdo giny, a byť
i tehdáž onoho welikána, před kterýmž stál, zcela
posauditi geště nemohl, znamenal předce, že se
s poslušcnstwjm muži welikému oddal. —
Digitized by
Google
23
U Toulona a sice tamdgšjmi konventnjmi
komisary seznámil se Napoleon s mladým Robes*
pieřrem^ gehož bratr w konventu milosti a dary
národnj Tozdiwtil, i přilnul k němu; pročež laké,
an se pak změna wřcj u wlády w Pař;jži stala^ žá-
dného ohledu na wjtězitele nad Angličany se ne-
bralo a Bonaparte gakožto Robespierrist přísel
fjlo wězenj, A. wšak brzo potlačili wášeh, k pro-
spěchu obecnému prohljdagjce^ a w&dce dělostře*
Ideký byl co newidět na swobodu puátěn. Do«
bytj Oneglia a bifcwli u Caira oznámily náwrat ge*
ho k dřjwégí jm spolubogownjkům. Zatjm al» by*
h. zpráwa wogénskycfa záležitost] Aabrymu^ sta^
rému dělostr^eckému setnjkuj oděwzdána^ kterfž
Wapoleonotvu přewahu pocjtiw a žárliw gsa, od
wlaského wogska nazpět geg powolal a welitel-
fitwj liad pěsj brigadau mu podáwal. Tak zpá-
sobem nesprawedlivvym z řady generálu dělostře-
leckých wymazán, opustil Napoleon Nizzu, by w Pa-
íjži sám hágenj swého hleděl. Chatillonem Nad-
£ekwansk}m geda^ nawátjwil otce setnjka Marmour
ta; seinjka znal giž. od wlaského wogska^ a cenil
si ho i milowal ho welice. B^tě synowcem gisté*
ho spolužáka Napoleonowa, kterýž geg w ochranu
gebo pnrnčii. Napoleon učinil geg pobočnjkém
-svrým, péči weda o dalsj geho ^těstj; a tak tedy
byli Junot a Marmont prwnj dwa pobočnjkowé
generála Bonapartého. -
Če«ké diiradlo w Praze*
Dne 10. ledna prowoxowala se Tspferowa, od Procháa-
\y preloicná weselohra: WétooUnw ropkaz* Hra tato pů-
Wodflč psaná pro h/eTt% německého, kterýž nápodob enjfii
postawy, twtahi«sti, po9ttflk& a tpúsoha mhiweDJ Welkého
"BcJHiíha umělecký wýiwot na odiw ^ostawiti se pokanáj—
ucmá pro České obeccnstwo stefaého púwabu, ačkoli se za-
pijii nedá, že i ginak dosti 'komického žiwiu má, a dobrým
•prowcdcnjm aučinka swého minanti se nemůže. •«-« P. Gram
(wéwoJa) byl dokonalý, pokud toho w ffeské ůlote této do-
sáhnauti možuo. Panna Forchheimowa (Julie) byla pfírozcuČ
iiwÁ — p. Kacbowa (Gindři«ka) nad obyčcg lepáj. Radjme
gj upijmně, aby se zpéwawé a gaksi ustáleně Ikawé dekla*
mace \tarowala. P. Bíel htal majora Lindowskóho. K iilo-
hám takowým hodj se osoba geho wýbomě j nepochybuge-
* . meC také, že se gich i du^ewnč smocniti a w sebe pogmauti
může; gen ať wžechnu péči na reČ a p^dneScmj nakládá.
Panj Skalná byla (zlájítě w 1. gednánj) rozkopá; ginde ard
lole gegj Žádného mjsta k "wyniknutj neposkytuge. P.Rubcr
(Obralnowský) nás úplně — ncuspokogil. Předcwájm — gsme
mu túmčř ani nerozuměli, a byli bychmi^^. mu powdčční,
kdyby při swém bestoho gaksi neéeském názwuku bndaucně
přcdewjíjm nsL srozumitelnost mluwy zřetel s-wAg obrátil.
Zdůť se také, že podobné úlohy, gako ge baron Obratnow*
sky, ani do okr«a um^eoké .dinfiosti geho ftepaiij*-- W cel^
ktt byli gsme ale s přcdstawe^jm spokogeni. *—
' Gak welice pan direktor St5ger se snažj, by diwadlo
(feské na onen stupeíi dokonalosti wznésl, gaký^ž w okolno-
stech našich žádati lze, toho dAwodem nám ge neustálé
rozmnožowánj sil geho ; nemineť takořka ani týden, w němž
by se bud něgaký nowý aud k diwadlu nepřigal, aneb ale*
spoft ndkdo k wůli pfigetj ňa zka>ilku newystaupH. GsmélC
p. 9tagrowi xa to wel{<:e powděčni a přegeme gema i sobS
-^ano danfáme pewAě, že se xrůátogjbj dokonalostj národ-
njho tohoto ústawa také účastenstwj obecenstwa stegnaa
měrau zmáhati se bude. — Melfee sapřjtí, ře některá nedbalá
a překwapená předstaWenj w podátcjcji gého stáwánj powě-
kti a tudy i přjgmdm na ugmu byhi. Nynj wáfak wěc cdá
weselegSj twáhiostS nabýwá; naze diwadlo bude nám nynj
podáwatf, ano gHlgiž podáwá předstawenj, kteréž se abso-
lutně dobiými nazwati moham-^— a nynj bude na nás, kdož-
koli národťťj gazyk a diwadlo mitugeme, o to se sUrati,
gak by také naneywýaíe přičinliwý a ku w^em obětem ho^^
lowý p. direktor, přihljžege ku kase, wždy weselě twáře
býti mohl. — W neděli dne 15. ledna dáwala se Aljnn^ kus
to giž od kolika let na- ndžem diwadle obřjbený, kterýmž se
snad gežtě déle w repertoáru udržj. Panj Rittcrowá, kteráž
byla nedáwno na zdegjjm německém diwadle we frajíce Ta-
lisman s pochwálau Iwálá i zpjwala, wystaupila poncyprw
na diwadle ífeském w osobě Cilky. — Panj Ritterowá ge
gc^tě mladá a má giž dosti diwadelnj obratnosti. Hlas gegj
ge dobrý, ač trochu ostrý, — ale zwiáStě pro Stdgrowo di-
wadlo, dosti wydatný. Ukázala také, Že kuplety dobře zpj-
wati umj. — S těmito přjměty mohla by mjsto lokálnj spě-
wačky u našeho diwadla dobře wyplnitt, kdyby gen —
kdyby — dobře Česk/ . mluwila. . — A to ge weliké kdyhy /
ZláAtě od lokálnj zpěwačky se požaduge, aby měla gazyk
wehtti obntný , neboť to práwě sde nezřfdka úkol sám ne-
wyhnuledlnau ^potřebau tínj. Co «e prowedenj samého cha-
rgktem^ úotýčt , hrála w celku slunně a obratně — gen se
nám zdá, Žehy měla býti Cilka weselegíj, žíwěgšj. — Nel
snad tentokxát p. R. obtjžnost řeči u swobcdněgljm wywi-
nowduj fary na překážce byla. ZfůstaneU p, R. u najíeho di
wadla, měg zlážtě cwičenj w řeéi a časté rosmlauwánj^
'W éežtině na starosti «— a pak sagisté obeeenstwo s nj sau
plna spokogeno bude. -^ Pan Grabinger zdál se toho- dne
úkolu Cwého zauplna mocen- býti i prowedl geg gak náleij
dobře, tíwlábtě to s ohwálaa uznati mnsjme, že tenkráte sjhi^
ioósci leiříl a nepřeháněl. Budeli p. G. wždy tak pilně a
-Qh^alitebné údinkowati . gák4 téhdái w e«obě Šjdla, éogde
lagistéwždy uznánj a nebude mu snad ani potřebj, obecea-
^wu ptjgem swAg na pamět uwádéu', což na diwadlec^
hlawnjho města slýchati sme nežwykli. Panna Manetinská
a p. Biel jpAž i p. Forchheimowa brali swé role — gak se
hráti dag}-^'wi^měs dobře. Z ostatnjch tasluhnge swláitě
pem Kaika chwalného podotknutj, neboť swau komíkan
nemálo obeccnstwo obweselowal. W celku álo předstawenj
mnohem pořádněgi a okřanhlegi než dosawádnj podobná,
if nichž wáeliké prúwody, skupenj, tance, stroge a gine di-
wadelnj pijprawy 4iwáka wjce bawiti musj než sám děg.
Digitized by
Google
24
ZUítč skimost we RwězďS byla dobře vspořA^lAna a lagisté
každému skatečnan, nékdy widj^nan, dobře na pamét uwedUi.
— GcSté o něčem ie zmjmti musjme. W potlesk a wolánj
obecenstwa mjsilo se tentokráte Častégi silné sičenj — sil-
ndgSj než gsme kdy, sU«té při tak dobrém předsUwenj, po-
torowali. — Newjme % gak^cb jíkulin tento wjtr sičel —
sdali a blawnjch — a to se xdálo — neboť se několikrát prá-
irě w téch okamžeDJch oawal, kde pocbwala ostatnjho obe-
censtwa zaslauiena byla. — Anebo snad někteřj nepij miw-
ci diwadla nalebo takto sw&g ged hadjm sikotem iry-
pau^tégj — anebo dokonce něktelj byperkrítikowé> kteřj
dokonce žádnýcb íraiek na diwadle wjdati necbtj — a
gimž se wiecko na deském diwadle sprostým sdá, co se
gim prwé na nčmeckém gewijti komické zdálo, tjm způ-
sobem swau nelibost gewj, -* kdoŽ to wj? Pakli gim
nynj tatái wfio w Českém kabáte po chuti nenj — nechať
radégi na takowé hry do diwadla negdau, kdei pak bezto-
ho gen potéjenj giných aáwjítéwnjků neletmým a neslušným
způsobem ru^j. W repertoáru musj býti pro rozličnost obe-
censtwa wždy négaká proměna ; nemohau se neustále klas-
sické dramy dáwati, a když se gen tak dobré firaSky (a AIj-
na patřj též mezi lepžj) a uk zfjdka dáwagj, gako posawád
na naSem diwadle, může se i kritičnéglj posuzowatel diwa-
dla uspokogiti. Konečné má obweselenj a smjch také Ča-
sem swé práwo. Gsauli to wjíak nepijzniwci diwadla Če-
ského wůbec, ktelj ono sičenj způsobili — nech powáij, že
dobrá wěc, pakli skutečně dobrá, gích sikotem nezcbatmj,
a pakli na sobě {patná, i bez něho klesne. — NaČ teda tu
mrzuuu práci ? — *— /•
DOMACJ KRONIKA.
z PRABT. Překladatel Iwamm Wyiihinm přewádj
na Český gazyk opět giny ruský zábawný spis: Ledawý dikm,
djlo to slowútného a obljbeného spisowatele •/• LaZečt^*
Z BOIiOMAVCBa Bydljcj zde wýtečaý kyurísu a
skladatel budcbnj, p. Ludwjk rjrtjř z Dietricbů, obral sobě
za předmět neynowégijch swých komposic pjsně české,
z nichž některé k potěženj milownjkůw wlastenského gasyka
we príwátnj společností s welkau pochwalau přednáleny
byly. Daufáme, že se zdařilé zpěwy tjrto i wětžjmu obecen-
stwn do mkau dosUnau. — Biím/ FurcAotrýeft swazek prw-
nj gii wylel. — Hanáci magj welké mrzenj na Českau Wče-
]u, ie hledaw»i na zimu potrawu' w »Muze morawskéct mj-
sto medu trusky wybrala a w necudném listu sprostého
Hanáka (?) k synu swemu w Holomauci po Čechách ge roz^
nesla. I obáwagj se, aby snad letos k oslawenj třidcjtileté
památky wygitj této Múzy wjce podobných flbržek na Hd
hanácký ze zásoby FryČ — y neroztrausila. — Ze slezkého
ejrkewnjho listu od 26. listop. m. r. se dozwjdáme. Že pru-
ské ministerstwo záležitost duchownjch a tfkolsjcb, uwážiw-
ži newyhnutelnau potřebu gazyka polského pro duchownj
w Homjm Slezku a posawádnj nedostatek dochownjch té-
hož gazyka mocných, nařjdilo, aby se na gymnasijch w Opoli
a we EQiwicjch při žácjch, kteřj se bohoslowj oddati za-
mýSlegj, snažně k tomu hledělo, by se gazyku polskému
náležitě naučili a aby se wůbec žákům utrakwistským, chtě-
gjcjm se wěnowati katolické theologii, jftudia wlemožně usna-
dfiowaly. — Gest naděge, že i strany wyučowánj učitelů w ú
mládeže wenkowské w gazyku polském prospělné naljsenj
se wydá. 'Hlasowé se alespoA o to neustále osýwagj. Yím
Wratislawfkýoh nowinách od 18. řjgna m. r. dokazuge s«
nutná potřeba, by žkolnj učitdowé pro Homj Slezko w s#*
mináři důkladně řeči polské wyuČowáni byli, a sám wyda«
watel spisku: iStitvá^t jur Jtenntnif b« (5lemrntatfd)tt(»e#
fcni Cbcrf(i)teftfnd (prof. Heimbrod w Hliwicjch), aČ nená-
lež) k přátelům gazyka polského, prawj o německém cwi-
čenj djtek polských, »že při nich nenj mUžná w několika
ikolnjch hodinách pro němčinu dost činiti, poněwadž mi-
mo školvL nic německého neslyiíegj a wystaupiwže po l^i*
roku z německé žkoly, co se gim tam německého wžtjpilo,
sapomenau. Myslj tedy, Žeby dle progewenj mnohých wái-
ných mužů lépe se učinilo, kdyby se učenj djtkám polským
na wcnku w gazyku mateřském podáwalo, bez sanedbáig
wěak německého. <c — W Opoli wy£d Iónského roku druhý
•wazek básnj polský<ďi učitele Lompy, a w běhu poslednjch
4 let tři polské kancionály, znidižto dwa gsau wydány od
slezkých Morawanů, totiŽ farářů Hlubka a PcHcha, rozených
z Beneáowa. Znenáhla se tedy počjná we Slezku aspoji
prostonárodnj literatura z mrtwoty pozdwihowati. a. W.
eUTETOZOR.
Doktor Gorway w Pařjži použjwá galwanoplastiky
k tomu. Že mrtwoly celé měděna u wrstwau polrýwá. K po-
táhnut) gedné mrtwoly ge pauze několik liber mědě potřebj.
Tak se nemusegj potažené mrtwoly ani do rakwe klásti;
postawjť se gen rakew na mjsto, na ni bronzowaný mrtwol
— a náhrobek ge hotow.
P. Antonjn Krátký, kterýž před 4 — 5 lety panhý chu-
dý weyrůstek w Praze geítě po kaiš">^^^ ■ hospodách k wůli
obžiwě na malé austnj harmoniky slyšeti se dáwal — projel
od těch časů téměř celau P(ěmeckau řjii, a gak časopisy
z Berljnu, Frankobrodu, Hamburku i odginud ovnamowaly,
wálude wcliké pochwaly dožel. Nynj se nacházj podiw^^
tento samouk we Wjdni, dal se tam w saukromném kon-
certu slyáeti — a Časopisy progewugj giž přánj, aby we-
řegně wystaupil. G«meť sami žádostiwi ba slyšeti} *gÍDakli
na swé umělecké pauti také do Prahy zablaudj.
W XJlmu wydal o sobě gakýsi řicrkules Čili obr zna-
menité náwějtj. Zwe totiž obcccnstwo k hogné náwžtt^wě a
ugi^fuge íie má tu neywétij tělcsnj sjlu, co kdy swět wi-
děl — že ho muže 100 lidj s holemi přcpadnauli, a že ge
wScclmy prcmúic!« — Ten člowěk měl by být recenzentem!
— zdá se býti k tomu narozen.
fiaaopia tento wyehámj we středa a w tobota po pAlwIjdii kaidan drahm uťnéa pHdáwá se pAlarchowá pfjlpha. Predpliej •• « wyéawalele »a ítwft
léta 48 kr., we kBihkupectwjeh aa pAl léta 1 al. 86 kr., na c. k. poitách půli. 8 si. 86 kr. atr.
VVydáwáiijin Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodBJ zibawsjk pro Cechy, lorawaBy, Slowáky a Slezaay.
ČJslo 7.
ZS. teMna ±843,
le. r. béh.
Kcjn éér^g.
{P^lrtaowáií).)
»Giž tolikrát gsem to samé slečně Žofil wy-
prawowal. Ano z té neywyššj bašty, z toho ney-
wyššjho okénkal O můg Bože! gakž to slečna
Žofie tak brzy zapomjná. — Wečer byl se zaga-
tjfmi, gežto pan Bučacký chowá k sluzbé a zá*
bawě slečny Žofie, 4 w této komnatě. Wšak ho
slečna widěla — prosjm, račte si gen wzpomenautí.
On byl pnvnj co wešed, složil ruce na prsa, a dj-
wal se, an druzj Tataři tančili, zprali, na dudy
hráli, a rozmanité skoky a keykly prowádéli. 'Gá
Se smál až k usedánj tomu wčzĎowi, c^ mél twář
gako mésjc a oči gako krtek malé. Ecjn s Wa-
šnostj chwjlkami něco mluwil, ale wždy welmi ne-
směle. Konečně utichl hluk a Tataři odešli. On
gedinký zůstal, a zpjwal pro wjiražeryi slečny Žo-
fie, tak gak umel; na tamburinu při tom prizwu-
kuge, a to se slečně ftrelmi Ijbilo. Pak opět roz-
práwěl se slečnau. Kdykoliw on s námi mluwil,
wždy gsem mu dobře rozuměl; mluwil-li ale se
slečnau, užjwal wždy tak wznešených slow, že
gsem nikdy newěděl, co chce. Pamatugi se, že
se slečna t«hdáž pokaušela přiwesti ho na spa-
sitelnau wiru, mluwila mu o Kristu Pánu, o Matce
Božj, o diwech, o Ewangelijch a o modlitbě. On
ale wždy tak weselý by;^, •náhle umlkl, wzdychal,
ale nic slečně neodpowjdal. Třmito* řečmi ubě-
hlq skoro p41 nocij.mv se domnjwali, že se lá-
ska Božj gewj na geho řwáři, že lituge swjch hřj-
* chaf^ Ecjn ale učinil něco giného. "Na pokynut*
dečnino' odešel. Gá hq dopťowodil gako oby-
Čegně na baštu, kdežto pro něg zwláštnj byt tyl
uchystán; nebof slečna Žpfie tiechtjla> aby byl
8 ostatnjmi zagatými do sklepa zaiifkán. Té no-
ci roztrhal Bisťirman šat swého turbanu na dlau-
hé kausky, wzal nahoře wisjcj prowazec, *.ai^po*
něwadt w geho okně byla mřjž, gížto w^lomitl
možno nebylo, wyšel druhau stranau až na^^štjť
wěžnj, přiwázal prowazec k slaupu při otworu
bašty, a po něm se pustil s w}še bašty i hradeb
do přjkopů, do propasti, až strach o tom mlu^
witi — a utekl. « —
neučinila gsem mu snad něco zlého, milý Jur*
go!« dj Žofie. dCož bylo.u mne zle Ecjnowi?
Od toho času, co mi ho byl otec darowal, peče*
wala gsem o něg, měl wšecky w}hody, ba i nt
swobodu gsem*lio chtěla pustit, gen že gsem se
otce bála. Také gsem Ecjnowi *sljbila, že wyhlj-
dnu přjležitost, přege-li si toho, .aby se mohl he%
překážky nawrátit do Perekopu. Orf mne ale za-
kljnal, abych mu tak neubližowala, řka, že pr^ ne-
má proč domů se wrátit, zde že ge mu n^ljpj
a že tehdáž teprw do Krymu se nawrátj, až prý
ho od seb% mocj wyženu. A gá ho za to míjft
welmi ráda, že nám byl tak nakloněn. A teď utekl I
Můg Bože I « — pNenj čeho litowati, slečno Žo«
fie ! Bisurigi^n wždy cůstane Bisurman^m« Pan
Starosta také dal slečně za Ecjna dwa zagaté;
oba gsau foremnj a^obratnj, obzwláště ten men*
Sj se tak čerstwc točj na gedné něze gako na
obrtijku. Což wás newyrážj lépe nežli Ecjn?«
— »Ne milý JurgOj Bcjn byl lepšj, on byl wel-
mi dobrý člowěk, c^ newypadal gako Tatar." —
dTo ge prawda, že wypadal gako knjže aneb ^|poi^
něgaký weliký flln.« — »Byltě tak statečný 1« —
»To ge fh-awda — a silný. Sněle se wrhl w za-
hradě'na bůwola, uchopil ho za rohy, a zadržel
rozkacqné zwjře, genžto malé děwčátko, scho-
wanku slečny Žoííe, prorazili chtělo. « — i»Gak Ij-
bezně 4(pjwa#* — wZpjwal ^obre a Hřtě, gen ž«
Časem trochu podiwně.* — »Teď mi žádný tak
nezazpjwá.^ A geho obratnosti* — ^ík^> c* ^
obratnosti dotýče, ií^dný Tatar (jff mu newyro-
wná.« — »Gak mne to baw^^o, kdyi mi řjkáwal:
O ty Hurisko proroka I Perlo Padišachal Zlatá
rÍ4Že Edenu! — aneb ^podobným způsobem: Ilwě-
Digitized by
Google
26
zdo má! Twé oči gsau iDým-AUuHraneml Twi
ušla gsau ústa prorokowa. AllA, ()rorok a ty
slunce mé duke gste pro mve .cei^m swéteim Kdo
mi tp bude nynj řjkati? KMidý gen: Slečno Žo*
Hel Slečno starostanko! — a nic wjce.« — »Gen
počkeyte^ milá slečno^ snad ho gešté naši přiwe-
dhru, ale nikoli w pautech. PyU skoro be^ dúčba
přinesen z bogiště. Těžko gest ho žiwého ucho-
piti. Ach, on byl tak dlauho s námi> wšecky nás
tak milowal ! Gá mysljm — gá w něg důwěřugi
— Wjm, že ^e sám nawrátj I* — «Nawrátj I« zwo-
lala Žofíe> a w očjch se gj zaskwdly dwě slze.
Newjm, zdali slze radosti či smutku.
W rozsáhHch, pustVcli, zelených stepich ne-
nj widét ani stromu, ani pahorku. W dálce se
leskne wodstwo řeky Búhu. Nebe gest gasné a
čisté, ani ten neymenšj mráček se na ném ne*
wznášj, a polednj slunce pálj horkem nesnesiteU
iffm. W tom zahřmj země od kopyt konsk^h,
a tlupa gezdců přigjzdj Sirokau pl^ninau, wšickni
gako sknwenými kolenami k sedlu přikowáni,
plynau středem zeleného moře tráwy stepowé.
Pódiwný gest gegich oblek; některj magj turba-
ny, ginj dladhé špičaté Čepice, buď dlauhé sáty,
aneb gasnožluté, zelené a purpurowé kaftany. Za
pasem s^ gim blyštj dlauhé nože, po straně kři-
wé Sawlc a na zádech luk a střely. Mimo to i
tozhalená prsa, široká, opálená twář, malé oči
a řjdkými wauty porostlé brady prozrazugj suro-
-wé obywatele gihu, před nimiž se třese Ukraglna,
Podolj aLitwa. Zdá se, že ge ncgaké welké ne-
štěstj sem zanáij, nd>oť uháněgj s wětrem o zá-
wod. Rozpuštěnj koňowé dobjwagj íwšecku sjlu
a s hlawamř k zemi sklopenými letj gako ptáci
powětřjili. Slaup prachu do wjse wystaupá, a
daleko za nimi s^ táhne, řohybliwost gegich po-
siawy gest cosi obzwláštnjho. Na twáři se gim
•obffcj gakási bázeň čili negistota. — Co to asi
tikazugj rukami před sebau? naČ as lak bystře
^j^a&j <^^i w rozlehlau rotvinu?
Křik a hlujř se stále rozmáhá, neboť každ^
mluwj wášniwé. Genom ten i^ypředněgšj mlčj.
Oči geho gsau upřeny w gedno wysto, gakoby
w ně byly mostly. Cest sice bledý a zasmušilý.,
ale horaucj, neobsáhlá náScň se obrazj w geto
tt\á!-í tak,- gako se zrcadljwá peklo w oWičegi za-
tracence. Někdy si powzdechne, někdy se mu
horká slza w oku zableskne, někdy se mu zase
to, co zameyšlj, slowy diWokými, pjskliwými z úst
wypnndy«— ;»0 Allá! o Proroku! budiž mi ná*
pomočeni dey mi Eblisu^ abych na geho křjdlech
zároweA s bleskem letěti mohl. O Allá I o Pro-
roku! Dey mirza^žiwAy^ gen gedinkau chwjlku^
gakowau hotugeš Islamjn&m, kteřj smrtj byli smyli
hřjchy swé! O bratl^! statuj Qiregštj! jiť si po*
gjdáu honí, gen Idyi w spasitelaau dobu dostj*
hneme ustanowený břeh,« —
Koně se pořade wjce ženau, a powětřj h^^j-
zdágezdc&m okolo ušj. • Nadarmo I « ozwal se ney«
slatij z nich; přigdem o koně^ a-ty nenagdeš
starce, on nepřigde na břeh Buhu, on tě gen
podwedl*, newěřj ti giaur i newěř mu také. Pusť-
me se zrowna na« zámek s palašeni w ruce, tam
uchwátjš swaii krásnau huriskui a zaneseš gj bud
w paláce Bakčiserage a neb w audolj Bagdar. Nám
dáš to dstatnj.'" — »Mlč« Zebekul Twá brada gest
siwá, čelo wráskami pokryté, a maudrost twá
velká] Gá rád twé rady poslaw^hám, ale mlč. Ze*
beku. Známf gá giaury lép^ bydlilť gsem s nimi
přes šest let na zámku, umjm gegich řeč, slýciial
gsem o gegich Bozjch, a wjm, gak který z nich
smeyšlj. Mlč ZebekuJ Prisljbjli kdo z nich něco
a přisáhnena ío» tu gsau slowa geho slowa naše*
ho proroka, á^řisahám ti na to, že starce nagdu
na i)řehu. Ale ach i — gak mne cosi tjžj na prsauj
gakási tesknost, gakési strašné tušenj, gakési ne*
štěstj nade mnau wisjcj! Pospěšte^ aice nedo*
čkáÁi té chwjle a umru.* —
Howý roL
{P4fkrnČ9Ufá^. )
W několika okamženjch zptápolal weselý
plamýnek w kulatých kamýnkách. —
Starý geště spal. Na prstech, aby ho ne<
zbudila a snad lahodněj[šj, naděge plněgšj nowo-
ročnj sny nezaplašila, př^l jžila se djwka k poste-
lí, a skloniwši se k otci, poljbila geg na čelo. On
práwě šeptal ze spanj : Moge princezno — zaplaf
f^án Bull. Blahý usměw ozářowal wybledJé Hráře
geho.
Potom přikročila djwka létawým krokem
k zidlici, na iljž^o swlečené šaty otcowy leželv, a
sahnuwši po^westě, wyndala z nj hrst dro*
bných peněz. Radostně hleděla ^na plnau dlaň*
kdežto mezi měděnau wetešj také bjlé hlawy pro*
kukoi^iy. I wrtěla podiwenjm swau wlastnj ka«
Digitized by
Google
n
drfawM Ua^inkau a mdotftné pomySleaj, ié bude
moci dnes olei dobrý den učiniti^ rozebralo gí
W)ee» nežli dechot kwapné se rozpalugjcjch ka*
mea. Pozorně položila penjsse na stul a desjtnjk
dak na stranu ; potem se nokýlíla do kauta^ kdež*
to na starém wiklawé židli bez lenochu děrná hlj«
néná mjsa a bmek s wodau stály. Umyla ae, při-
česala— potom přistawilak ohni hrnek wody, ho*
dila na hlawu welký wlněný šátek, wzala z chatrné
police ďrul;^ raensj bmedck, se stolu desjtnjk^
přiložila kausek poljnka do dychawých kamen, po
prstech wykradla se ze sednice, a pozorně za se*
bau zapřela.
Wesele praskalo gedlowé dřjwj, gakoby se
radowalo^ že zase gedenkráte nemilosrdnau tyran*
kUj zimu, z nuzného hnjzda pocliwých dušj wy*
pudj; praskalo a hudelo, až plesem geho starý
Gedlička procitnul. I wzchopil se a hleděl wů*
kol. Pak wstal, a začal se oblékatL Šjřjcj-se te*
plo lahodilo starým audum geho; wolal na Bě«
tunku — djwka se ale neozýwala. I wrtěl hlawau,
nebot byl geště gako w polowičném spanj. W tom
padly o5i geho na hrst peněz na stole a tjmto po-
diwánjm, zdálo se, wrátili se mu wšechny smyslowé*
Sepnul 6 ruce a powděčně k nelneš lim oči po*
zwednuw, začal rannj pjsníčku zpjwatL
Konečně zarachotil zámek a Bělunka kro-
Sila pozorně přes práh. Widauc ale starého giž
u stolu, zwolala: »Dobré gitro, tatjnku!* — pak
posta wila rychle hrneček smetany na kamna a wle*
těla mu do náručj.
» Šťastný nowý rok, milý tatjnku!" řekla, ru*
ce okolo krku geho winauc, a dlauhé poljbenj na
ústa mu tisknanc. »Nowého roku nemohu ti nic
giného dátij nežli mé srdce s celau geho dětin*
skau láskau.<*
•Zaplať Pán Biihl« řekl starý, u welkém po-
hnut] rozko^nau djwku k srdci tiskna — »to ge
mi dost weliké bohatstwj. Wšecko ostatnj póru*
čjme Panu Bohu. Onť ge náš wecně maudrý a
milostiwý hospodář — i nedá zahynauti tomu, kdo
se k němu s důwěrau utjká.«
»AIesppň prwnjho dne přjštjho roku pewnau
diiwěru twau nesklamal, milý tatjnkn — nenj-li.
prawda?" řekla djwka a z obgelj geho se wymknuw-
ši, hbitě zase ku kamnům přiskoAla. »Pozchnalť«
gak widjm, twau těžkau nočnj paut, k w(^li které
gsem na začátku plakala^ že mi pak u práce oči
přecházely — ach, gak ráda bych geště gednau
tolik prstů měla, abych wydělala — «
»Nech toho, nech, milé djtě — a řekni: za*
plať Jí^án Bůh! za to, co poctiwě dowedešl" řekl
starý« »Gá wdíebjín Pána za wie, co na mne sesjlá«
a wéřjm pewné, , že on sám myšlénku we mně
zbudil, abych se — poneypnr co žiw gsem^ — ga*
ko pauhý žebrák pod pláiC cizjch dobrodincA
utekl—*
»Můg drahý -»— ubohý otče I «
»Mlč, mlčf nelitug mne — wždyf negsem
nbohý, dokud tebe mám, dušinko! Takéť gsem na
sebe nemyslil, ale na tebe — a nebe cestu man
poždmalo. Leckde gsem arci gen škaredých twá*
řj a nelaskawých slow utržil — a naděge moge
Uesala; ale pomySlenj, že ti musjm dobrý now^
rok způsobiti, gežtos po celý starý tak dětinsky o
mne pečowala — to mne wždy zase pohánělo. Po-
malu kapaly dárečky, wyhljdka na radostný den ne*
byla geště weliká — až mne konečně ruka Páně
mezi lidí uwedla, kteřj se mne přátelsky ugali. By*
H to tři roztomilj mladj lidičky — no, wždyť gsi'
dwa z nich tušjm widěla?*
»Widěla — a geště ge uwídjm: neboť sljbíli,
že nás dnes nawštjwj," ozwala se djwka, pozor
dáwagjc na smetanu, která se práwě wařiti začala.
»Že sljbili?* diwil se otec, knofljky uwesty
zapjnage. »Ty milý Bože — toť musjme tedy po*
mysliti, abychme ge předce uctili. «
»To bude těžká wěc, milý tatjnku ! « řekla, Bě-
tunka, sypagjc lot mletého kafe do hrnce, w němž
woda kloktala.
P a p ě r k y.
3.
Podtwný odpor! Gcsti twláltnjlio posnamenánj ho-
dno, kterak w geJnom a témže 5ase o wV tečném Slowaniu
dwa hlasy se trefegní^ pozwedly, kterél oba daleko na zá* v*
mcíj difi extrémy zabřlmuwbC, gH tjm samým prawdu,
nám Slowanům phiilasugjcj, w prostl^ku zásUwily. Tý-
káf ae ir^c, kterau %6e mjnjm, w^likého hwezdoslowce Ko^^
ftmjlía, kterfi, gak celý swft wj (krom těch, liérj $chwál'
n9 o tom wěděti nechtégj) rodilý Polán, tedy tiám abra-
třený Slovan byl. An totiž (dle ipráwy, ^ lOt. čjslc
loňských i>Ewét&« sdělené) Francana Mauléne .we spisu
»Anti-Kopermk,(i ktUoAkn minvlébo roku wfĎbiném, K«-
pmjku wáecku zásluhu geho sausUwy upjratí 'dice: doíj-
tali gstm se z druhé strany w německých Časopisech, kterak
U« samam akttro doban t«nt^£ slowanaký welikán do ně-
mecké írnthalhj,'^) w BJiwol^jeh práwě třjicné, umjstěn byl,
éjmž gemu pbed celým né«ným swětem ělowamikff gdio pA-
•) Gak známo, gest Walhnlla dle grrmanského bá-
geslow) Mpřjbytkem boliů a w bogi padlých hrdin.» Wit
Digitized by
Google
es
wod upřen, a on paiih>m ttutkem u D^siefikébo kn^eiiow*
ce probUáen gest. Tcato KwU^tnj úkaz, uk píjmýntod*
pórem osoačený^k podiwnteu^ač nebrub^ iJbérauporowiiÁ-
iij podočt sawdáwá. Že irancaiuský apisowatel w cbatmé
scííitce maně s powStřj lapaný sand yrystawil proti prawdS,
ncwywratnými důwody otýnčné a od celébo učenébo swěta
uznané, nebylo nám ani tak nápadné, an pfi nyn^^'m sbá-
něnj<-se obecenstva po wčcecb pikantnjcb francauzská prik-
myslnost w hogném odbjtn knihjr dobrý swůg djl mjti
mohla y ie ale národ, » důkladnost a d&wodnost w bádánj«
stále za heslo roage, w odpomau liomu aámeznoat rownéi
paimého omylu ubčhnauti, a Kopmjka $ohS priwlaatníti
mohl : nemalé ir nás podiwenj vrzbudilo* Nechci zde sirý-
mi slowy slowanskost Kopmjkowa p&wodu dokazowati, ge-
likož to w&bec známá i na ginýcb mjstech dosti Často gíi
doloiená wěc gest, a gelikoi i sama gméoa gak rodu (£o«
pmjk) tak rodiřtě (Toni/ř**) historickau událost nad vle-
čko pochybowánj yrywylugj: gediné to zde podotknuto
bud, že to welmi nelibý cit nám SlowanAm působiti musj,
když giny národ tah čn$iQ wýtečné muže, na naiem obzoru
se skwřgjcj, nám upjrá a do chúmu swé sláwy klade. Na*
lezámcf owlem w sepsánj Yřelkoduchůw do Walhally při-
gatýcb ge^tě giná gména osob ze slowanské krwe pochá-
segjcjch, u kterýchž gsme se lomu méně podiwili, an se
osoby tyto nehrubé slowanským smýilenjm vyznačowali :
že se to ale také Kopmjku, a k tomu tak oprawdiwým a
Hfázným Činem přihodj, toho gsme se naprosto nenadali.
Kdyby nowě zřjzená Walhalla byla chrámem sláwy ohe»
emjmt k oslawenj památky slowútnjk&w gahéholsoHw ntirodu
ustanoweným, ničehož bychom proti takowémuto přigetj
nenamjuli, shledáwagjce w tom skutkowý čili faktický dů-
kaz aprawcdliwého uznánj, Že také my Slowané swau po-
Částku čUi swfig kontingent w obecném oboru wědectwa
důstogným způsobem gsme podali ; an wSak Walhalla pau-
se wýhradné chrámem sláwy germánských welkod uchu »get^
tnanif^er <|>froen(c sluge, nemůžeme se s tjmtp přiwlastnS-
njm nikoli shodowati. Měli gsme za to, že onj^mi dosti
Četnými přjklady, geŽ gsme w těchto i w giných naiich
listech giž mnohokráte uwáděli ono neprawé sobě přiwlast-
fiowánj swůg konec mjti bude; widjme wSak nynj, že po-
čet gich dowržen gežtě nenj, a že slowanská půda, od mno-
(Sfaiafi Zeqnďi ,,8títíÍ of«fa0e" Cn« JDeutfdje fiSetfftt
ten Ďattuiann ? 0. 8. — Swrchu pak zmjněná Walhalla
gest gakýsi způsob německého anárodnjho chrámu sláwy <t
k poctěnj památky germánských wýtečnjků, poněkud dle
podobenstwj anglického JVf ttminsterskéh o opaUiwj w Lon-
dýně, aneb francauzského Pantheonu w Paljži.
••) ToruH gest kragské město w ředitelstwj Kwidjn-
ském (polsky Kwidzynském), částku prusko- po {«lcýc4 ze-
mj skládagjcjm. Wiz Balbiho »»Zeměpis« I. str. 735.
h^eh úomyMfctk pisálkii neusOte- tupená a za bafbcvskail
wykHkovaná, předoe nmohé pěkné kwjtko chowé, kltréi
obliby docházcgjc, tibáao a do ciajho wěnce wewjgeno bý^
Wá. Na každý pak apůsob náležj swrcku uwedený, u dwan
rozličných národů ohledem na Slowana w stegném Čaa.e wsa»^
Uý odpor k dosti památným, kterýž besdďiy wybjsj k po-
rowttánj, která a ob^u sobě odporných stran asi winu wětit
^ho omylu na sebe uwaliU. ^'* ^*
nOMACJ KRONIKA.
z PRAHY* Tyto dny dosulo se pražskému mlynář*
skému pořádku náwěátj o wyučowánj řemeslnjků zdarma
we školách, slowútným sborem ku zwelebowánj průmyslu
zřjzených a p. Dr. Amerlíngem wedených k tomu cjlí, abj
se ostatnjm mlynářům pražským w známost uwedlo. — Pře-
dnjstaržj tohoto cechu učinil to tjmto dopisem:
^Důležité wynálezy, kteréž se co den w oboru přjrod-
níctwj a řemeslnictwj Činj, zawdagj zagisté w krátkém Časa
k tomu přjčinu, že i řemeslo mlynářské k podstatné promě-
ně přigde ; pročež giŽ wěru swrdiowaný čas, aby se ti, kte-
řj se tomuto řemeslu oddáwagj, bez daUjho prodléwánj s
wědami seznamowalí, gežto se gakýmk oli zp ůsobem k mly-
nářstwj wztahugj a w stawu gsau, tomu napomoci, aby i
mlynářstwj na iryii) dokonalosti stupeň se po w sneslo.
Přjhodné k tomu přjležitosti podáwagj na ten Čas
ikoly, o nichŽto áiržj zpráwu náwěitj zde připogené w sobě
aawjrá.
Z náwěstj toho lze nahljdnauti, že se řeroeslnjci we
Žkolách, zwláátě k tomu zřjzených, nadjm milým gazykem
Českým prostonárodnjmu počtářstwj, wedenj kněh žiwnost-
nických, mechanice a reysowánj zdarma wyučowati budau.
Gelikož tyto wědomosti w mnohem ohledu mlynářského
řemesla se dotýkagj, pročež i mlynářštj z nich prospě-
Žného nauČenj bráti moci budau, a potřeba wy»ájho ře-
meslnického wzdělánj i u mlynářů ze swrchu řečeného wy-
nikát pokládáte podepsaný za swau powinnost, swých pá-
nů bratij k tomu nabjzeti, aby swé syny a pakli toho o-
kolnosi dopau^těti budau, i swé učedlnjky a towaryse k pil-
nému nawstěwowánj těchto nad mjru prospěšných ikol
přidržowali.
Koge se blahau naděgj, Že toto powzbuzenj s Žádau<-
cjm aučinkem se nemine, žádá konečně dole psaný na pá-
nech bratrjch, aby tento obsjlacj list na swědertwj, že gira
dotčené náwěitj posljčkem skutečně sděleno bylo, wlastnj
mkau podepsati sobě za těžké nekladli.
Dáno w Praze dne 4. prosince 1842. «
Prali bychom srdečně, aby páni mlynáři pražStj k žá-
dosti swého přcdnjho učinili, a i osUtnj pořádkowé praž-
iti aby ncwáhali, rowným způsobem podřjzcnych swých
k hognému nawát^wowánj dotčených blahodatných ákol na-
bjzeti. -^—
CMOpU Unto
wyehimj w. BiHin a w iQbotu fo pAUrSjek} kaia^a druUii .tředo pHdáwá ■• P*»«^'»»»^f, K^^^í^^iň S^ítr*
lěU48 kr., we k.ilikttpeclwjek na pAl léU I »1. 86 kr., fi« C k. po.twh půli. t «L SC kr. bU.
Předplicj •« tt wydawatele HA ^twrt
Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hirodnjz&bawBjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 8.
28. ledna É843,
10. r. běh.
Z BA8NJ
Bedřicha. Bach a'^}.
Z BA8NJ
Frant. Zwěřiny z Ruhwaldu.
Rw^tina k praudu hlawidkti shýbá,
Wlna gi chce pHIaudit:
)»Tíeg(leSli senraau, djwóiao Iwarná,
Samoten budu blaudiuc
Wlna sa wlnau kwétinu Ijjbkf
Gedna gi přede odtáhne:
>»Ať gá gíi dáwQo v cizině hjáljm^
Přede tě láska dosáhne !«
Ty, ráral, gsí láwla
Do nebe wcdauej;
yVy, Jjcc a rtowé,
Gste ríiže kwětaucj;
Wy, kadeře tetnné>
Gste besjdky stinné )
Wy, milostné oéi,.
Hrdličky newinné.—
W&ak otewř mi rámě
Do nebe wedaucj.
Ať -w kytku seberu
Ty růže kwěuucj;
PHkrcyte nás temně,
"Wy besjdky stinné*
Zawrkeyte láskau,
Hrdličky newinné!
•) Zde wystupugj poprwé s ícským pokusem dwa
posud němečtj básnjkowé, s nichžto prvrnj, Dr. Bedřich
Bnch, swými w Lipsku wySlýmr DScnsitiwyu se progewil
co básnjk, gakých INěmecko málo má ; druhy, František
Xwiřina z Ruhwaldu^ gest obecenstwu posud méně znátný*
neboť geité wcimi málo plod& geho tiskem iryilo; mňé
se ale nahodila přjležitost w rukopisech tohoto až k podi*
wu plodného básnjka Čjsti, a zagisté se nezklamu, když mu
krásnau budaucnost a českému obecenstwu nowau nadégi
pHslibugi. Oba tito spřátelenj bási^'kowé, rodilj Čecho-
wé, poblandiwie něgaký čas w cisině, poznali. Že « nás,
^Wlasti, wetmi srdce moge,
Rrwawé mé srdce měgl
Dujíe moge žalostiwá,
Wlasti — drahé tnáli — pěg]
Opustil gscm domow drahV>
Cizině gscm zpjwáwal,
tltowé mogi tpěwem zněli,
W srdci trzdychal tenmý žaL
Blaudjwal gsem w cizjch doljch,
Swětu zpjwal cizj zpěw 5
Cizj ohlas odpowjdtil,
W srdd z6stal bol a hněw!
Teď se irracjm zarmauceně
Zpátky \r drahé lokty twé;
Máti moge opuštěná,
Přigmi kagné srdce mé]
t)no¥ mocně hrdne, zdrawne^
Na íiádra se klonjc twá ;
]Wěčně tobě zpěw a chwála,
'W^čně tobě láska má i
a.
Motýl, mág když pestře zkwétá,
Po wiech wonných kwjtkách létá>
Ljbá každý, na něgi sedne:
iidmý pře4o tjm nembledBel
I tys kwjtek — k oblétinj,
A bogjS se cdowánj?
Ať mne Ijbál, láskau planěl,
Krásná předce wždycky standí!
národa mladistwého, rostaucjho, u národu pěkné Kndaucno-
stí, gest prawé pole pro niladé a naděgné sjly. Pro nás
ale gcsti to znamenitý úkaa pochodem Časn zmáhagjcj-sc
národnostL ~
Digitized^y^^S^Ogle
30
E c j B 6 ě r a g.
•Ecjne !« zwolal Zebek ; »což pak gsi giž po-
tcatil 3my4y? xii^b ti na zámku čárami wyjrwali
árdce? Tys muž, tys chán, tys ^^obklopén nejr*
krásněgšjm seragem, a ty pjljš bez gjdlaj pitj a
bez pohowy, pjljš za bytostj, za djwkau, kteráž
na twé pokynutj giž dáwno mohla býti u tw^ch
nohau a čekati twého wýroku?« — »Mlč, Zebek u,
iwrozdjrey mí srdce. Ty zii^i genom otrokyněj
ty nezaáá ginau lásku, leda lásku seragowau. To-
bě Allá neodkryl city, gežto swým wěrn^m w ne-
besjch připrawuge. Gá gsem ge ale poznal, tu
w m^ch pťsau ge nosjm, a rád bych wše, nad
Sjm wládnu^ dal za gedno upřjmné gegj pohle-
dnutj. Za to pohlednutj dal bych paláce Bak-
ciserage^ ty neybělegšj Georgianky, černooké
Hellenky, doery Mjrů a Ulemu, a s nimi wšecky
hory i doly, gežto Salhyra protéká. Dalbych ce-
lau mocnost i žiwot i swobodu — -ba wSecko dal
bych mimo Allá a Proroka. S nj bych žil šta-
8tně, třebas w bjdně slepené ch^žce, w neyspust-
legšj kragině Karasubalarské, Šťastněgšjl sto«
krátě šťastněgšjl nežli nynj w paláci sw^ch otců.
Wjmť dobře, žeby na mé pokynutj rozpadl se
zámek w sutiny, že bych na ni pohljžel gak na
newolnici swau; ale ach I Zebekul pak bych měl
gen gegj tělo, duše gegj by pošla w rumech Bra-
clawy. O Zebeku, Zebeku I dey mi genom gegj
duši, učiň, aby opustila otce i zemi swau, aby
na wěky semnau byla w mjch rozkošných za-
hradách w seragi, a uzřjš u syrých nohau slzy
chána swého, slzy, které se ti w perly budau
měnit, slzy dražšj nade wšecky poklady, které bys
mohl odnésti z wydrancowaného zámku. Pospěš-
me I tu mne to bolj, tu mne to saužj, spaste
mne, pospěšte, sice zahynu. « ^-Cwálagj koně, z če-
la Tatara se walj praudy potu, země se otřásá,
a Ecjn sebjrá poslednj sjlu. —i- »0 cháne náš I o
perlo Gireg& I* prawil opět Zebek; »což gcstlí
se starec w ustanowený čas nebude moci došla-
witi ? gestli se úmluwa pánowi prozradj ? Ecjne I
tyznášBučacké I «■—» Zebeku, Zebeku, pohleď! giž
wídjm ono mjslo ; hled!, něco se tam bělj — to
gest oni O radostí! otewřena gest brána mého
štěstj, paupě mého blaha rozkwjtá mi před oči-
ma. Gen na ten břeh mne dones geště mug ko«
njčku, a. pak slož swé kosti.*^
Letem blesku pádj Tatarowé k njzkému
pahorku. Zaúpěla země pod kopyty^ oblak pra*
cto^^ý wíecty zakrýwal — náhle zmizel, a oni
stáli na bř«hu Búhu. Při cestě gest zelený pa-
ho^k« a na nj(m s^mj bjlý slaup. Ecjn prwnj
skočil s koně, přistaupil, pohleděl, a w tom oka-
mženj padne na zem, wálj se w pjsku, trhá žele*
ný. tnrba^p tfhi vrkač wlasu ff oholené^hlawy Ui
šjgi mď ÉřplýWagjaj, bige se rukama, úpj a wy-
ge bolestně. Wšíckni obstaupíli swého pána a
se strachem ibolestj na twáři: »AlláI Allá!« wo-
lagjce, hleděli na slaup, na němžto byla nastrče*
na lidská hlawa, bledá, hlawa starce, sšediwými
wltty* 8 gizwsu na iele a a očima na wžky za«
wřenýma.
Tichá Ifioc leskne se zlatými hwězdami, po*
wětřj oddychá wůnj lučnjho kwjtj, hlas slawjka
se ozýwá w zámeckých sadech; ale pod hradba-
mi rozložila se táborem dwě wogska. Wůkol
plápolagj welikéi ohně, zde onde gsau při pikách*
do země zatknutých, koně přiwázáni, ten tu řičj,
ten frká, onen zas bige kopytem w zemi. Roz*
léhá se howor lidu wogenského. Tu ležj Ko*
žáci, tu oděnci, tam husaři, a pod ějrým nebem
nocugjce očekáwagj dennici a rozkaz Bučackého.
Daleko w&kol gsau rozstawené stráže, z temného
hluku wyniká časem buď hlasitý pokřik, třesk
zbraně, štěkánj ps& aneb nápěw ukraginské pjsně,
gako wjtr žalostně aupjcj po rozsáhJých stepách.
Na zámku hřmj lilučná hudba a řinčegj trau-
by, z oken zářj tisjcero swětel^ geště nenj po
hodech. W prostřed weliké sjně gest dlauhý stůl,
a na něm se blyštj welké střjbmé čjše; okolo
stolu sedj bogownjci w gasné zbrogi, w drátě-
ných suknjch, w županech a lebkách. Pohled
gegich gest ostrý, surowý, wausy zgežené a hla-
wy do lysá oholené. Některým splýwagj wlasy
na plece a brady na široká prsa. Mimo to ozna-
čugj posekané twáře, wysoké postawy a smělá
pohybliwost hrstku statečných mužů, co ustawi-
čně wálčj 8 Tatary, zběř tu z Ukragin^ wytjragj-
ce. Bratřj Bučaótj swětj tuto noc s přátely a
přjbuznými při wjně zábawau a upřjmným howo
rein. Wjno a Tataři, láska k wěrné ženě neb
milence a spasitelná wjra w srdci gest gegich
celé žiwobytj.
Na welikých stolicjch seděli wedlc sebe tři
bratřj Bučačtj: Míchal, Theodor a Bartoš^ gim
po boku Jan Lašč, podkomořj polský se syny,
Stanko Simcon Oleskowič, mladý knjže na Slu-
cku, se sediwým Iwanem Ostrogským. Pak Pře-
bora, wznešený Litwjn, Mileško Kozák, a ginj
Digitized by VnOOQÍC
mladj přátelé a sausedé^ gežto rod a wzág^emnost
pogila s Bučack)'mi> přiwedšj swé haufy statný
bogownjkum ku společné obraně proti pohanům,
Medowina se neustále ze sudů lege, cwrn-
kot čjšj, Tatary a heyduky roznášeních, se usta-
wičně rozléhá. Na twáři faodugjcjch pak wys(au»
pil čerstwý ruměnec, w^esely rozmar se wznesl
nad společností, a pořád hlu^egi ozjwá se bo-
wor.— ^ »Geátě tento dauii^k na wažje zdiiawj^gau-*
sedel* dj Bartoň Bučacký pozwedna obronuiau
konwici> naplnénau iiMdem. »21egtra nás očeká-^
wá snad smrt kdesi na břeho Dněstni.* — Na to
se ozwal wysokym ženském hlasem Lii^jn Oáčjkť
»Gá gsem giž byl w pazauřjch tatarských, giž'
mne wedli k swému chánu, giž mi chtěli ruce
swázat ; ale gá si wyliljdnu ná bljzku koně, wytr-
hnu při mně stogjcjmu moslemjnu íawlí, stracK
tu wšecky omráčj, gá skočjm na araba a heysa
do step. Málka Neyswětěgáj mne tenkráte zachrá-
nila. Přede mnau i za mnau byla orda Tatarům,
a wšickui ustaupili; mračno střd po. mně wyje-
tělo, a žádná mne nezasáhla; tři dni a tři noce
pem uháněl# a arab nepadl poáe o(ixiaaft.^-^»Sei
mnau bylo hůře ! « rwokd Jan, wládyka řádu Su-
limowa, wogák slabých sice audů, ale giskrn^ch
očj. »Ležel gsem* giž na bogis|i s mrtwolami,
střela tatarská mne byla šikmo progela, zemdlel
gsem na chwjli, ale žil gsem a cjtil gsem wšecku
sjlu w sobě. Nebylo kam utéci, neboť w&kol
84áli Tataři, a naší byli wSickm zahynuli. Ležel
gsem tedy w bažině, a dělage se mrtwym, porau-
(el gsem se w ochranu blahoslawené Panny. .Tu
se přibljžila orda Tatarů, prohijdla mrtwoly^ke
mně přistaupilo deset moslemjnu. G^den mi
wzal helm, druhy odpial zbrog, giny zas trhal ze
mne áaty, tak že mně nic nezůstalo než ná pr-
sau obrázek neyswětěgšj Rodičky, a giž i po tom
sahal zlostný Tatar. Tu gsem se zachwěl a k Bo-
hu powzdychna, chtěl gsem umřjti. Tálar pak
uzřew swatau patronku, hodil mi gi opět na pr-,.
8|^. I ožil gsem znowu, ustanowé při s^ibé ani aebau'
nepohnauti. Giž byli wáeeken šat ze mne strhali^
wšecky řetězy a šperky byly ty tam; oni wšak
se geště ohljželi, nenjlí geste něco, coby wzjti
mohli ; w tom zpozorowal geden Tatar ges tě prsten
na mém prstě, i hned se pustil pro něg; byloť
wšak těžko, s naběhlého prstu geg siwléknauti;
wyndA tedy kyndžal, nasadj ho ktělu — gá mlčjm>
on mi pak prst i s prstenem uřjznul. HleJte, ta-
to ruka má giž gen(An čtyry prsty, ale dosawád
rozrážj tatarské zástupy. Dlaii má sice nenj ta-
kowá gako gindy, ale žiwot a srdnalost w^m při-
nálljm tu samu. « — nAf žige" Ťdádyká I af žíge
Oščjk ! zwolal Jan Lašč, muž ohromné twáře á
dlauhych wausů. »Neyšťastněgšj člowěk ten, kdo
gako gá aBučácipořádboguge, a, wždy wjtězj. My
honjme Tatary po Ukraginé gako zubry po li:
tewské paušti. Af g^ to na Dněstru> nebo n^
D.něpru, afge t,o u.Perekopu aneb na Kap^^aku,
wšady ge zbig^iyi. Tu n^ip^^dnau do jukan st^
bij krymštj hřebci,. Xn opat nuiAžstwj wězňů ta*
tarskych, onde saa pei^ze, atcjbro, zlato a kleno*
ty» neyčastěgi ^e wlasinj gitiěnj, lid z« Ukraginy,
Podolj a Litwy, dawem zagat byw. Šlechta, sedlák
ci a tisjcero děwic pohromadě. Brattjl wšecky
swěta pokkdy gsáu ničjm proti slžjm, které w tá«
kowé přjpadnosti nešťistňjci proléwagjl — »Yivat
Lašč, vívant Bučáci!<< zwolali besednjci' při tom
zabřinčely čjše, zazwučelá hudba, a opět bylo
ticho.—
(PohraiowÁni,)
O p r mw m.
yV i^cdnom z neyQowéfi^iph nčmeelych řa«opÍ8&.4t^^
§j náwěžtj, že Franta Šumawský wydáwá ^lo^wnjk česhor*
nfmechj, a ie Běktcij mladáj literáxi gednotliwé pjsmeny
"wxdťláwagj. ^ade^ se kogjce, ie Časopis len obsjrnéha
rozsjtenj dogde, přáli bychom, ahjr se toto ncdorosumftn^
naprawilo: ie slownjk ten jgc ntfmecko 'Český^ a ie někteij,
Čcchowé z. pauLé ochoty a dle osobojKo powolánj obsta*.
ráwagj co moiná přiměřené védecké náz.woslqwj. ^ i
DOJWACJ KROAJIKJL*
z PUAMTn PaHék^Alvnr9, -* Znmge dlj wc fii mm**
ledcau dokonalost tokoto weUncha w ijjíi kiuM&j, téiíl
gsem sé na prwnj koncert geho^ k Čemu iwiáilS n«aálo
přispělo, ie prwil} éjsU byla powěstiúk iaMMie « MogAjla,
od něho samého skládaná. --^Doikawá wlastnoat téáuhai^t
njhd byla posud hlawnj sáwadau, ie se nástroge tohoto
wjoe gea kprtnrědkipoaiýwalo; wjiAc-li ^ááak, cogtnlálnost
nakytařewywesti.maie/ nebudeme poohybowad^ ié sis io^
na harfé mnohem úpkěgi po(křj. Parish^-AlTars g« do-
komilým mistrem tra- swém uměnjt ^o Uidná* tichoRt a
n%r při }á9 mohl by mnohým ta . pťfkbd slanéiti. Sv*-»':
wtaáme4i gehé a Thalhergown fantasii, shledáme i hnod,
ie harfik a piáno, co sa mecbmiiokych *4oh. igfóéy poio«-.
baýmí cestami ktáéěgj. Pariah ne^yWaznge mís ©byósgn^i
ho; gcho tiemolo, geho arpedlte, kde mka ruku přegjmá^ -
a předewijm tó piáno, gaholyy gaittj. dechy atnmarai /«»«•
n»ly, geéto Wiýnkým c^ sircsenjm^ae . po aach wyikiMtgei pak
ten iwláslnj, přiloženau dlanj tlumený tón, nikdy mi s pa-
mčtin&wygde.— Drolié djsld byla opět fmtasic dle mocíwu
z opery: Lukrccia Borgía, w njžto brawúrnj stránka geho
skwule pronikla. Třeg* pak duo od Paríshe a K. Černého,
Digitized by
Google
|)roFoc9^Áiip ;n» hajcíu. « &arlei|i hewjrd na, pjApo. GcU
pozornost bjla tak upřena na powřstnúh* lurfenjka, že
pčkoá hra prowodnjkowa nemohla dle- zásluhy oceněna bý-
ti,— Sidonie Saengcrov^a zpjwala árii z.Torquata Xassa Ij-
bym hlasem a dle Jobrého náwodu uíitele wlaského zpiV
"Wii. O bývalém miláčku Křcliardowí ostj'chám se proné-
sti swé mjnétij, ' máge za to, te tolio dne nebyl ir dobrém
t^zmam. ' WíSckni bylí woláni, Parish' -widy dwakrát co
BieybliiČiiěgi. V&wSviyrA bylá hógtiá. * SLonečně ncmA^eme
oponiiDautí,' $ podiwéiijtii 'tn^jiiiti Be o bariS Parísbowé co
skwostném a wydařilém aástrogi s djlny anglické. ^
Ze SohístmwU Kdo niale město po několik let ne-
iridéli p.odiwtl by.se nemálo nad tolikými noVě powstalý-
mi budowami* Gakoby krásné kragině, w gegjmžto středor
po|oženo gest, k ne«;ti býti nechtělo, snažj se rok po roco
od^traněnjm starVch, iia překážku gsaucjch dom&, « poiU->
wenjm nowých nádheměgSjcb, wzdy wjce a wjce úhledoo-
Sti a pravidelnosti nabýti. W tomto ohledu zwU^tě přit^i- .
něnjm -velectěného ' pana mě^fanosty, Jana Domka, a zkau->
ieného rady, pana Adama A. Černého, mnoho se ů nás
swelebilo ; několik starých, saumer a pořádek nUjcjch do-
mů se od obce kaupilo, pak buď docela odstranilo aneb
na gich mjstě nowýcb; aldUedbiěgájcli postawilo. Ale neto-
liko o zwelebenj a okrádlenj zewnitřnj města najíeho, nýbr£
i' 0''-vrzděIánj a užiechtěnj obywatelň rowiii^ž uké chwalně
ffe"peěuge.' Láska k Wlasti á národnjmu gazykn utěiSeně
96 '^áhá. Pričiiiěnjm pana měSfanosty gazyk Český' v ůřa-
dnjm gedňánj značně se polepšil Nowě zřjzehé diwadlo
naSe od obecenstwa hogně nawátěwowané, skutečně ku pře«
du pokračuge a ku powzbuzcnj Uárodnosti pěkně přispjwá-
Dnc 12. listopadu m. r. dáwala Se »»Pramáti.« Zágisté ne-
lehká to úloha pro diletanty. —Panna Antonie Buzkowa,
kteráž neykrásněgžj ozdobau naieho diwadla gest a pil-
nostj swau i j^romyilpnau brau ;iadl giué ocb^tnjky nade
wyniká, wyznamenala se i tenkráte w úkolu Berty. Zwlá-
itnj také XH>ohwaIy zaslaužil a zjskar toho dne pan Jan
Mráick (Jaromjr) ; i druij spolukerci wjemožně ku zdařilé-
mu edku pHspjwali. Po mnohém tleskánj a wolánj roze-
llo' se obeeeustwo wclmi uspokogeno. — O giných prowo-
zeiiých< kusech' poaděgi aulmkem spcáwu podám.
L. W.
% PEéTI« Dne !^5 — 26^ prosince minulého léta sift-
wil u nás sbor. slowenský cjrkwe ew» Aag.%p. wyzn. úwnď
nětňého Zftífwnjku do chrámu a ke službám Božjm s wel-
káu nábožnost] a účastnostj. Knihs tato zaslaužj ugísté
posomosti celého uaieho Českoslowanského obecenstwa, hyi
i gen gako literámj úkaz a wýbomý *nástrog k rosáSřowánj
rorawnonábožné ošwěty mezi lidem. — £wangeličtj Slowáci
užjVali prwotxiě při službách božjch Česko-husitskýcb cho-
rálů á knih) gegichž posAsUtkowé gežti tu i tam we chrá-
mowýcb a saukromných knihownáck se nalezagj. Přede
dwěma sty lety zkotowil, we swazku s mnohými Morawany
|L Čccliy, slawný muž G^ Tranéuskjf,^ zwlááti^ knihu ^(p^
wu^ pod názwcm Citharn SanctormiK Kja^a tato w běhu
stolctj wzroslla náramně i cenau i tlustpstj^ k tomu mno^
tié pjsně gegj, ač samy w sobě wýborné, přcdce k Času a
k mjstu gakoby pHwázané bywiSe, ku potřebám našeho sto-
lctj se giž nehodily. Tp cjtil giž důšt. p. superintendent
ttamaljar ; proto začal na wydáwánj nowc knihy zpěwu
pracowati ; ales gcho smrtj asi před 30 lety usnulo i to*
to tjhwalitebné předsewzetj. Teprw ú přjlcžitosti poswěce-
nj důat. p. SěhériniKo na úřad superintendenta we clirámC
paMÉaskdm obrátil wc tnáwé i tisku podané řeči dw. p.
Jan Kotlář pozornost duciioweastwa na tuto welewáftiNHt
wjic s takowým prospěchem, že od. toho času i samého ob««<
cnéhx) a newzdělanébo lidu wSeobecoá tužba a žádost pa
lepžjm Zpěwnjku se zmocnila, k gehož wydáuj mnozj př^d^
kem i w testamentech swých obětě a podpory Činili. "Nej^
ůčioliwčgi ugal se tedy této wěci d6st. p. sup^intcndent
Jozefi spolu i s porozuměnjm d6st. pp. superintendenta^
Seheriniho a Stromského* Wydáno tedy na wžecky seni-
oráty a cjrkwe prowolánj a po^wátij ku skládán] nowýcb
ďuchownjch pjsnj. W běhu několika lét shromáždil se
tnamenitý poklad k gegich ' uspořádán]. Důst. pp. superin-
tendeniowé s několika kněžjmi neyprwé do Bfesna, potom'
do BahšU Byittřice a konečně do Sw. Mihttáie sesli se^
kdei u taměgSjoh SlowákA přjwětiwé pohostinstwj naleslu'
(Pokradotoánj*)
Z miiinl0iiti«
Wýkaz sfí'ýbrného nádohj a giného nábytku, gezto
se byl w bytu Albrechta Wáclawa Walditeina^ wéwody
Friedlanského dne ^. února 1632, den geh^ smrti, nachá*
zeL (Ze s&práwy generála Gallasa, G. M. C. Ferdinaado-
wi II. zadané).
W otewÝené fnihlici: Í2 mjs. 15 taljřú. 2 malé mj-
sy. 1 třjnohá páuwíčka. 1 uhclnjk. Též strjbrnc pauzdro
na láhwe zhola prázdné. 1 weliký portugalský kofljk. (Ko*
fljk totiž z hljny portugalské, o němž powěra oněch čas&
bágila, že pukne, gakmile nČgaký gedcm smjácný nápog do
něho se wlige; stál nad mjru mnoho peněz). We wclitii
irtihle : 2 tucty pozlacených taljřú, bes gednoho. 12 we*
likých mis. 1 stijbmá pánwička. 2 swjcny. W m»lé tru^
hlici: 5 wclikých láhw] w pauzdřc. 1 weliká láhcw. 4 lá-
bwičky. 1 krabice na cukr. 3 weliké pozlacené t>j»c. 18 mjs.
6 pozlacených taljřú. 1 slánka. 3 krabičky na kořen], 2
malé krabičky bez wjka. 4 nože. 4 widličky. 2 Ižjce. 1
núž k rozkragowánj pečen]. 1 weliké pozlacené umýwadlo.
2 potlačené konwe. 3 láhwe gsau ptý w zamčeném pauzdře.
-
Katalog gifenék sboru skalichého na Utoinf roh wydáwá
se tdtitma we skladech Pospjiilowýchm
České diwadlo.
Zegirai
Hrabe Miknlál; Zrinský.
Truchlohra w 5 gcd. od BU^mera, přel. od Tomsy.
(Siopi. tento wy«Jié«j ws •than • w toliM. po »«lwíjrhí UUm inkM .Ifeila pHaáwá.o pVllarekowi příloh.. VředpUoj so u wyd.w.telo .a óiwrl
l*to 48 tr., xfé kBihkupectwjrJi m pAl léU I »1. S6 kr., ao c. k. poitách pdll. «■!. S6 )lx, otř.
Digitized by VnOOQiC
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
I 'ij \
rt
|[iro4Qj zibawnjk pro techý, Horawany, Slowáky a Slezany^
•fe!9^i
š. února i843.
10. r. betl.
íi
•1..'
Bcja li ěrag.
I r •
{TokrnZokJilnf.)
Oteskowiči knjienajSlucktt, pán ňesějsla^eh sU-
ikáwi Mkspoá (;e&iu diwjli weseiif ziraWme;!
S^^ra pc^edu s wimi^Mi swémkoni saéhohjléiií
hoiiit Tatary- a budu střjlett da hlavT mosleňijii^
fkých^^ko 'Slřjljvrám žežhulky w leíu^ Dnes se ra^
dugme^eflmjcliu a inreaeij přif lásce a čjáí •^hudé*
biljci, po&or i Poslechnete píáni abratřj^ gá néco
za»pjwáiii.« -ř-r lia Tiawlanni ajně utichly wfeštiwé
trauby; a genon^ flétna, s harfau wydáwaly swé
gemtié z^^Fiiky. * Simeon p9k zpjwol:
"W autlé Ijstlty. ae rozwine^ ■
Ge-li kwjtek ^ladý,
iČasQin ale Ijstek ihjnjĚf ' ' ' .
Swáclpau celé iadj.
Pokud w kwŠiu iiwobyt^,
Čj gc asi, íj gc
Krásttéi déw6e gakoki^jtj,
JLttTéi otce krjrgé?:
Na wýchodě ráno switne
We róžowé Mři,
Brzy ale den odljtne
Na mla^stwé twářu
Pokud skwj se w(nec ČÍ8tfj
Cj ée Mi, ^ ge?
^stě děWde, poklaid gistý,
' Geito oiec kryge?
Upj w kleci, postenáwá
Ta hrdlička skwěU,
Dychtiwě gen očekáwá,
Aby wyletďa.
Dokud kljcka nzawiená
Cj S« asij.íS «<^ —
Hrdliéka ta přemilená,
Gilto otM -kryge?
!9
Přigemná weselost rozhostila se na ti^áit
wšečh píjtomn}'ch> každý opakoval tu. pjfceft^ ^
sáaj a snijoh byl ivseobccný^ 6eii Michal jBuča^
ckV'> Žofiin otec^ swěsj hlawu> mlčj . ^ élxy mu ka«.
nau po zasmušilé twáři. /Zakrfwáť rukau obličeg
swůgj aby nebylo widěti utrpenj geho ; než sau*
šedé tó zporoTowatHJe 'W4>lali gedhohleisii^: 'nPro
Bíňfať Pane starosto) Po qe Michale Iťo ge ifámt
Wy se ^anžjte^ wy- m^te trápenj^ ^ tíVJ hodngemo;
11 wás a weseljme se. Powézte-^ pft sám' BAbj
gesté máme mečé^ dowedemť pomstjti waSí kří**
\^ii.' Genpowéztel* — ^Ne^ miij přátelé !« řckt
Budack/; gehbžto šlechetná postawa a upřjmtiý'
hlas nawřzdorgeho přjkrym ' a diwokjfm způso«
bftiki wše<^ky přjtoníné zagjmal. Nikoli. Be^éky
gsem mnsil slze roniti nebo wida wašt weselbsť
wzpomnél gsem sí^ že každý z wás má něco, co*
ho k swětu pautá^ každý má doma něgaké po*
tešenj. Mně ale nic nezbylo ná tomto swŽté^ gá-
gsem ' i w prostřed bohaCstwj^ kwasft a radowá«
nek gako pták samotinký. Mimo hosty nénj žá^'
dňý, í němužto bych srdce swoge přifuliti mbhl*:
Bratřj mogi gsau gako gá wždy gen w poli w 8tá«^
léni bógi'^ sestry mé zawlékli Tataři ze zámku'
KaňDWškébo do zagetj^ manželka mi skonala w ná*
ručjj a tak gsem' zůstal osamélý gako kámen při
ceslě.« — »Gakže?« zwolali .hosté. i>Kde gest
společnjk wasich wogenských wýpraw, starým sta-
tný Jurgo?« — »Jurgol« ozwal se, powzdychna
si starec. »Jurgo ge^ zrádce ! hlawa geho ónj giž
dáwno na křjžowé éesté. Což to newjte? On
mel tagnau smlauwu s Ecjnem a s Tatary. Ne*
Tvjm, chtélli sám k ním utéci, aneb gim wydati
zámek. PQtre.stal gsem zločince. Giž nežige.<^
'^ Ulekli se wšickni přjtomnj bratři a přáteléj
mluwili ^šak dále : > Jurgau gste ale předce wše*
cko neztratil. Což giž we swém zámku nemáte
žádné stwořepji gežto byste mílowal? Kde ge
ŽQfie7« — I mlčel otec^ twář se mu brzy zardě*
Digitized-by VnOOQiC
34
XM
ItL, brzy opět zbledla^ předce filé mlveh^ nKde
ge Žofie ?« zwolal Lašč. nGíi ge f as, Qwcstt gí
do swěta. W nj naleznetef si^é Šiěitj^ geo si wy-
berte zetě. Přiwedl gsem wám swt» sjny, wsiekni
gsau mladj a statnj. Zde máte Srmeona, genžto
se tik akromsau pjsotči^au o doeru^ku w^ iuciiá*
žj# Tolik mládeže zrodem, gmAijm 1 chrabrostj
wám rowné> máte okolo sebe« wyberte si gen^ za«
gisté budete šťastni, a stářj waše uplyne pokog-
ně při dětech wašich, a o dlauhé chwjli nikdy
ani nezwjté.*— i-Než kde gest waše dcera ?« —
■•*— Kde gest waše dcera ?« woULi wlickni. »Kde
gest Žofie ?« »TamI« prawil otec s auzko-
Ěíaýúi wzdeehem, na stěnu ukázaw^ kdežto wisel
weUký k^ž s obrazem Spasitele. I z^ohwěli ser
starci zasmušila se xaládež^ a žáduj^ se wjoe tá^
zftií neosmélíl.
4.
Byla. temná p&liloc* nebe byl^ pokryto fier*
nm dimuratt, gen éas po daiae zakmyd se bksk
pQwétř}m» w gehoilo swótla bylo. widěti staré
wěž6 B^AČackýeh, Než kdo se w tomto pozdnjm
itse ttmlá mezi hradbami? Zdáť se by ti nepo-
kogný-r^na sobě má mnišský oděw> dlanb]^ hábit
a při pásu r&ženect Teď stogj, a diwj^ wáániwý
gebo zhled spodjwá wysoko w gédnom zámaeckém
okněb w němžto swau spasitelnau hwězdu spatři-,
li daufáv -^ Než darmo tam žjrá — tmawo a smu*
tao gest w okně, gako w geho mladistwé duši>
w njžto trapaá negistota střašliwě buráej. Giž
aí newj žádné rady^ geho cit udusil wšecken ro»
zttm» a: 6 naděgj odlétá i žiwot. Podruhé obrá«
tiw zrak sw&g k oknu, newidj ho, neboť bolestná
předtucha téžšjoh ran zbawila ho smyslů. Nesly*
ijť gii ani hřmotu bauře, ani třesku bromu, ge«
nom w geho prsau gakýsi strašný hlas oz^á se
*«-*hla^ kterémuž on rozuměti nechce. W tom>
]^řišel otroky 4 postawil se piied něg»
(PolradowAi^* )
liowý rot
{PohraíowAnJ. )
W malé chwjli na to seděli otec i dcera we-^
dle sebe u stolu. Před nimi wydychowala sil-"
ná káwa z chatrného nádobjoka swau Ijbeznau
wůni. Starý držel w obau rukau zamodralý ma»
jólikowý šáleěek s otlučeným kragem a srkal po«
silňugjcj nápog s takowau libostj do sebe, že by-
lo na nřm \^klt^li, gak iviácného před sebau ho-
sta má. iiZapfať Pán llíih ! « wykluzowalo mu z ust
lÓTní*ř po kasc^ém polku 11 tj, a twář geho leskla se
ragskau blaž.cnosij, kfíy:^ druhý šáleček dopjgeh
•Gen pj, tatjnku !« řekla Bětunka — »gá tu
• n^ám gpS^ třetj..šále6Bk pj-o tebe^* •.-.>:* '7
D Né, rie— iaptať. Pán Bůh ! zlaté lijtě^gli
toho dosti ;« odpowěděl otec. »Když duše rado-
st] oplýwá, netaužj tělo po kwasu. Ach mé dobré
djlě ~7- nám počjná rok nowý tak p^kné, i4^ mí
wsechno utrpenj minulých z pamětí 'wylétá.- jhleď
gen^ mqge duštnko, abychme dnes hosty ntéf
něgak uctili. S takowauto šťáwau pražených zr*.
nek přigmau tušjm zawděk-— paše milá sausedka
ti půgčj tři éíjitá-šiledky, a—*
»I neměg starosti, t^^tjnku I — chtěgj-li pá-
,nowé u chudoby hodowati, musegj wzjti zawděk
tjm^có gim nemóhaucj roka gegj poskytne. «
»ZapIa€ Pán B^l*^to oni také uóíkiegji;
neboť mysljm, že gim ani tak dakce o hody* nů^
héi], gako spjěe o to> aby smé dobré ardccipror
gttwili. Zfvrlášté teti geden-^ děwóe ! gá neňvjmi
eo. mi ta podoba z mysli wygjti nechce* . Ten
Uá8**«-ty oči -^ ta celá twářaostn-i-wšecko ni, taiit
cuge pře4 odiina a kus po kuse wyrůsiá ,z. tohd
postawa gisté osoby, kteráž by nynj snad práwi
^-^tystiebýlageště mezi počtem pautnjků wtom^
to slzawém údolj, a matka twoge, ta dobrá. dujej
začala mi teprwa leskem krásných očj swých ga-
ko naděgná h^^ězda swjtiti. Ach, ti blazj časo-
wé I — Gá byl tenkráte kapelnjm mistrem herecké
společnosti, gežto letnjho času w Karlowařjch swé
kausky prowáděk. Bylo to pěkné žiwobytj. Mysl
byla gešté mladá, perutě gegj lehké, pohybliwé
a wysoko létawé. Gá nechodil po zemi, ale wzná-
šel se po oblacjch ; weškerý swět tonul okolo ně-
ho we swěde růžowém. Gá snil o zlatých hra-
dech budaucnosti a myslil, že se léta přjštj giným
okem na mne podjwati nemohau, než gak gsem
si ge sám w duchu w jtwořiL ' — Gédnau z rána . • •
geště se widjm... bylo to rozkošné, libodeché
gitro — gá si wyšel . za welíkau li^uku do boru,
gjmžto se pjskem sypané stezky wixuily. W bia-
wě i srdci zwučela mi nowA pjseň a průwodem
zaznjwaly při nj Ijbezné sauzwuky. Ale náhle pře-
rušilo ge pronikawé upěnj; wedle pěšinky stál
otrhaný pacholjk a plakal. Ruce měl před sebau
sepnuté na prsau, oči geho tkwely na mně, gako
/ by se mne giž ani spustit nechtěly, ústa geho se
hýbala, gakoby mě byla chtěly prositi — aleslowa
z nich nemohl wyprawiti. I piisuupij gsem k ně-
mu. Nebyl hezký, a neměl cmujdětinskau pů-
Digitized by VnOOQiC
»
w&bňMt, galdwaúft děti w audinkém ródLwřtti
tHbiWkabefcééky.gjmagjí ale z oka, b té wjbh^
dowělé twáře, z celé skraušeaé postawy wyswjtató
tblik^ dobrosťdéčhóseí/ že se mi srdcewlilubi*
iiAch pohnulo. ' — Čj gsi? — Židného. -^Kéttiál
rodiee?-^Tatjiiek- i matiinka timMi.*« Slowá
gefio piróbodly mě gako osti^ meč; gá :2pomněl
úá swého otce a matku, gežto gii také ychlkdné
těmi dřjmalL ^ ' "' '
NOWOlVABCMDlfJ.
- I w . .11'. . *• II- •; ^, ,
:Nmíi< irileb} WUOi Mé Yág«, > • . ..
,DiiJ»owé n^b< N/linec b^gf^;, ...
Mjr chwáljme láskau prawáa
Vřlasti ntóí nad Wltawaii,' '"
SbwQií. festi ^eiU wvml '
Cexkým ' zpřwem Balt poliaiislý ' '
. Zákon ttsl3rSeI křéslÉiifl^ý^ < ^ ^ *
Čfifkýoi: i|i«éei|ti ptcd T^Ury.
Obkágen byl rozkwét gaiý
Oswíty a swóboáyl
, Dotud stog^ pomnjk ftlávj . . . ^
Nad Baltem i u WluWy,
Tamto Čeéh swé Irogts fJCÉl, '
Zde domácj . JUbÚLj. ii^jiel, ■• '- .
QuW fi Kard jú*^ .
Čecá byi prwnj^ aa- p&Ipo€Í« \ '•-
r Cq 1A pc&wdy zář. do noci,;
Kteraul hágil Prokop Statný,
\ Gilj zastáwal' udatný,
Pro wii wáldU toký/kw4
At, kde pjd gé Čéské země,
• Odbwenof české' pilině,
Wedaiko ;^en» pmwem .k.Jb^s
. Wydobýti wlasti swogj
Práwo, čest a swobocíu!
Č^o ©tec newy dobyl,
Cjm swau wlasti neo zdobil,
Pb tom syn udatnS sahá r '
Ať se swatá prawda zmáhá!
Toť wlastenc& krásný. cjL
. ; 7 r
My strálnjci na západe,
Wéng wlasti, wért^ Wiáiě,
Qei^ se s ^c.e.i^ .1^ ^trámn m^iff^Mp.
' Na slost nepřátel ' hed!beyme^ •
Ncmineť \áA blahý Čas.
. ..! ■ .
' ..I .
» I < .
I ,
i: !■.. 1.=,
'I ;
/ ' •> i 1.
..[ ....
České divTAdl* w PrUa^M
Dne 17. ledna widčll gsme po n&olika letech tase v
gedoaú vBíaztfiec w Dizoníyt^ činohru we 3 gednánjďi ďU
M. Kariowé přeloženau od JrTÍ. Štěpánka. Hra tato nAie-'*
ij k onim frýrobkům dramatické Mu^r, gtkoysé před ii$* '
keliká málo Utíý dmňi |Uí: matídi^jchl ^^fraaániiWýofa K»ir
Wífc WTvhásdy) a w giqé ^tpéMúbé geM pédwar ^yeliáieNf
Q,' Ale při wlj. swé wnilh^^nepiiMzéiiOvtt l^Í^*SJ ^^
plody pledce t^ďik diiradekjbd eÉlakam^ i« ke'*téfli«f"n9tdy
MiikikB ewého neiwwfli) « tie Hi«i« íhMelr teké'ptí nf-l
ttj^ifttt .pti^woiwKJ MBiannekc •RozmyiaettSl ^rdwedl ^okň
•wan, SjleBáho BbetflMuila^ p« Kt«^oW»ký ft 'VosMtf- m
» p.. Qtaa^kn ftJ pw ' F(IMhbeit(Mr#Mi ^EtetM MUtril \tw •Itre^
M swiái|ii aattÉÍHý'iiii>9eÉ ^ákani«i>i éĚMÍdšm ÍMbK^ 'iMrhódmt
k'si4 roli sawáu býti se sdák) o palmu •^oko^vtdeMi
Záslužně přispěli ale k zHářnému * wywedenj téi p. Koláfi
Biel, Kajíka a Ruber. UkonČenj ge4notliwých gednánj a
wielíké skupádj.»Jb)A»' Bald^tffi i«»rýQblé'npřaiiená ; w&bec
inusjme i welkeré sehrán} pochwáliti, a wygjmagjce nčko-
Ek neld^ýčh poklesků mezi aw^ěmá starýini sluhamf hned
iř pr#njm wýsthpu, Váftléme toto předjstawěáj 'k zdařileg-'
4at Ádwého roku počjstL-^ •..-•.
' ' W^^wrieldne ÍO.lédná oj^akb^l áe: »|yiidl9i^^.<t^
nediltawenj' bylo nrnohem 'lét)^^, íM&i prWně^Sj, ^ kdyby-*
čhiue ^e na diwadle tíaiém gedeiikráte tSeh čktÍA dočkaly
fehy"se hrý wjcekráte opakowáti- mohly; zagistě by mno-'
lié šttíify na 'některé drsnatosti a nebhlázenosii ^ tdéa'
prdwosehj zihizely. Obecénstwb, aČko'li'néhnibě četně thro-
liiá£děůb, áe''dobře bawil6.--!l'. Biel M&Žé Wácláwa kiney-
lépfijm Kiljhi swým pbČjslL ' P. ' Manctinská á p. Forchhei-*
XBówá bjly dokonalé. 'Mjsto éljheííých, ale Y>ro ňAhlé zohu*^
ráwěn] j>: ' Khimlowškéhb 'néprowozoWaQých- »0&au iétem<i'
]^w&děl sé mázuřekV hezký fahe^ek, a 'dbbire ^^ad).
' •• ' W ned^' na to píoncyprV: 'vtTumág na 'Étásélowf
ttálhi Trógé tmánuinf-^ Rytjřská weselol^r«'W ft (;ediiánjch'
od F.-i ffóBbfeinttj přeložená oA J. N. StěpiWkiá. ' Pkrádnj*
kótajk pro heřéfčktu, 'ktferál swau mnóhostťkhnoftt ňa odi#*
dáti chce! iTákl 'med oitatnjmi- <ísobánfi 'této <i^é»'eIohry*
ifitřézl^ se ťále;* které se k wděčuým Jx/čStágí,'' á^gfclíkoť
c«lá;'tia' účinek léstáwená^ hra i ťozliéfúýiiři průi^djf ' a řoz-*
mimiťa^ téwněglj ' aupráVá^ iiaSdáná 'gest,- nembMá i^ při
dosti dobrém předstawicnj 'účele* sw(?hO* lAřHurorti.* — P. Ma-
uMiatfká hrála bliiběta wéhni pilhě ;f 'p. 'Krumlo Wský hyl
gadhiý' Ktoiiřád m^. iGWiWtiger dbbrbsrfeíriý, Vířný sluha,'
P. Keláréwt byU- bythiíle trdchu 'líjce l^ázlríťčb^y dohro-'
niyibiotó--)řakýšilAÍ[ý-'kbnB<Aý nistfá.přai. Mezi že-
nichy *yl fieyiepíj fl' HflIé|^^pottiá (néincýljmc-li ic) hósť
Ba-Mdí«0'divnldl& "' ''»••'•' '••"•f •-.•••. -i.
'» Dne 24. Icdnarť JiKMaXB: iiétífrňcénj'-šé d& wtasHr
'^^tadfihpi,yffi i g«dnjinj,ch:dW Bodia -přel. qd Ji. Pfl-
nenu , Pam^|,ugeiiu} scb.ie ta*o nm^fii^ » Velkaxi oblsbau,
na d^i^adlc .nč^e^m irrjMům bjýira|«, k 4eiituži aroi aegeu^
nýboroá zQbw^qj íeáu^Uiwých, zde. dosti p|jluD# «e liáj-
q^h, ch^a^třc^, .ly^^rí; i ui^jiflné saAturánj .^i^oh nučast-
njk& nemálo pomáhalo. O dneJifjm předstawenj nemůže-
me to ale plnau jujraA jrjct,. a welmi- éas^ -mtíi game pří
něm dlauliau chwjK -^kde totiž p. Gzau (Mukkebold) swau
^ Iia4 aftjn^,ra^w^9va^ fíftLn rychlý postup celé hry zdržo-
Digitized by
Google
předeš povMit^; i^ ec tkkoai paměti . pi-eiiInčÉaii ' ItfiMá
w. kAiÁi.tiAi «kc>.U n«dé* . P. Bia<K*rel)po<lat 4o»ti »wi>-
étný obras dobEodriMMóka Kflř^» a pJ Qrabáugtir gt ró&ei^
pro áloKyi|g»ko git dobromjdný^nágttatiiiík Brok^^^gea iko-n
(1«, le gsuM.i pii ftéoi* gUtédftbósaipo^rowiii*. aókoUVn
se £«iBtt. diwUí /d«Qďf .gestU aat čUwfikti aéčo. Jldsk^ho pii*
hoc^r Uyibo w. woddU, »mwý: « wa |St]nrt«k. tňí.fH^i^ «
iMtié wflká úlobjlI^Mi nak^^Pj; forcUbeiiliow* bjrlft.roir^.
UíwiU.Eíriíka-'^' ••' i - r -. :■■. i ^^-l
p^ka U,lfSdc g:iiké pri^ei^stiy M«Mo c^indoba Idivsa $w«r
|;p! po&d wifiugc, pbgewugj welikonjriUij Pnv^aú ; i np^j do*>
^ ; , W J9^ko)ii^. duech if yg^au gii dáwno Ockiiué ^ TlmUY
^QW^ pQČastJlftí í^etto w české wer^e uwedl JFV. . PiNickc^
Gtvsiti to Bibli^uk/ Xlasfik^ čjslo U. Cma bude obnáieti
l«)^Ujbca, a oa.prpdey budau krojn pořádných, koebkmp-r
^í^jjtsřJlýř yr.poyréjía sUwen^ prúmysloýcli skol w iitnQbjra»-
fiké íiUei éjs. &Ú, pak w Neklanské ulici (9{iUUnbe9 f 9.afi<)
djs. 134, pobiji iiow\mi.^«gjiii»
Z PSSTI* {Dokončen).) Znamenitřgíj tásluhj o apSwnjk
tento mag) dw. pp. Kusmifay, Chalitupka, Melzer a HodZa,
hned gako skJ^áMltf hned gakp- pofadatdé, Hotowé djlo
posláno pak do Peíti dw. p. Kollárowi, ku přehledu a
oprawě, kde pak nákladem Ýrattncra Károlyiho tiskárny,
kterému wýsada na ,»Oiet dána, iUňiwA myú$t»n0 bylo. —
Zpěwnjk okráilen gest přcutíieným, w Norimbcrce -u Maye-
ra w oceU rytým^o^^rasem. . Obsah geho gest. mnohem bo-
hatégáj, vlestranUgi^ a naiim oawjcan^gijm Časům súphia
prtméřený. Reč prawidelnégáj, wcríowánj plynupg^j než
předeilého. Gsau pjsně w.n&a i na wéecky články wjry
i mrawopočestnostťkřeiifanské, a při tom ohled brán i na
. DOJMAOJ KBONIKJk^
% PEABT» Parif1i'4hnr9^w4ruhi koncerty Dlo
«pokogenosti, giito. obecenstvo při pjwnjm koncertu flo^
trútnému harfenjLowi progewowalo, byli bycho^fl se.^G^o-
lioguřgájj néwítéwy nadali. ByMf^ xwýícná. cena. to^ přj-
éinan anebo cosi gioého, toti ,ir(e g^dnoj^ wěc sústaue ;ivžd/t
U samá. Parish-Alvars hrál dw»krá^, a sice fantasii. ^ Ql^^,
roua a sáwérek, n^waný Réveriep^ oboge dle ^l^stnjjic^.
skládán]. Umělec snage wjhody nfstroge swéh.o, může ^^i^
neylcpe sMadby sám zrjdtt, aby výtečaostmi cp neyskwe-j porodu, ano téi na náro4. Cena geho Icwná, totiž 1 sL
Icgi proniknul. Giaých aáslidi od koncertnjch kusi\ májo, ^^ kr. w. Č., ponéwadž nékuřj dobrodincowé anačné sum-
kdo požaduge. Neobyčegná dokoi^alost we hře,, o njjž gsroe ^^ ^ ^^^ wydánj obětowalí, gako k.p. welkómoiný p.
gii předeile ^e su^nili, uspokogila i tenkráte obe^enstw.q,^ dwornj rada SNirifi#» XOOO 4, w, č. Kniha tato w žiwo-
kteréž umělce pokaždé dwakrát wywolalp. — Karel Lewy^ ^ Slowákft epochm .««iirj, ^ti máme naděgi, netoHko
hrál na piáno fantasii % opery wLi^jkrecia Bqr|fia,« . g^iž ftfi^ ^ náboženského, ale í « taiřodnjho ohlede. Oby gen wíi-
sim .komponow^l. Gest .to řjlage sestaweuj někoU^ tak
i:,waný,ch Et^des, w nichžto se dosti-^ prjleiitosti i^ichá^,,;
okázati obratnost hry « statné wjtčMi^ n«,d noobyčegnýn^i,
o^tjžnostmi. Tremolo bylo welnM čistě prowedeno^ Bee-;
tboTCfiowu ^9^(iflit^ do ? pro piánp p pro Vo^.prawío^ow^l,
R Karlem. Richard Lewy. ^Iqdiqlřé . Částky pře4páiel .Pjir.
chard tak. ii^J^ni^, ;íc,Ae.prnw.ému ^př^?^ roFnaly. .Nicméaí^
ipusjme vypm^ti^ že gsme od něb^9 .wč^jch pokroků ,fe, ui^-
dáli. Kawatiuu od Bejiliniho a pjseiH t . » 2)tt biji rneio £t(6t«
ckni páni kaxatelé a ujttelé na w&obeeném *wedenj této
knihy do wíech cjrkwj a Ikol snažně pracowali, a w tom
snad od samého póspoUtéJio lidu přewýáiti a xahanbiti se
nedaU! K žádái^ .by, bylo i to, aby se. kniha uto aspoň
mezi domácjmi wjry w Čechách, na Morawě a rfc Slezku
rozijřila a uk apoitolliynj atala se tauzcbni žjádf né wzá-
gemnosti. Prwnj' wydínji tSOOO yfjútkhyr *ilné, gest giž
téměř celé rozebráno, . a protož gíž drUhé- ttrydánj cbysU
se, které za několik týdnů stcreotypami tisknautí se bude.
xpjwala L, Bergaurowá welmi ehwaln*,. .swíá^tíf po pjsni, Káxanj při této přjlcžitosti. od dwog. p. KolláVa držané wy-
}»ylQ hlučně tleslptjoio, giito na pián;i^;Kai^el a na £4hu>.Blri „^^ ^g druhém k tisku giž .připraweném djiM geho kázanj.
chard prowáze). Kawatnia ale obecenstwo ni^rozhřálaj.ibyr^. 1. . J«n K^«W«
Ip mif gakoby wý\i;fK citu gen z hr^la, a ne:.ae srdoe byl
-wycházel. 2V(y ;máwe, teď ,we zpětwft ustálené téměř londyf
gak se ten neb onen pocit wytknauti má^.ala.knaroé. anar^
žei^. wažct tyto. .vzdechy nepohnau dulj. • ; . *•
"Weliké neltěstj, gež letojnj tteaitrodau obywatelý
nidofaorskVch osad potkalo, a nemagjc{ch ani pďtra^nj
zásoby ani žádného wýdělku, bjdau a hladem swjrá, wzbu-
dilo zde weliké ůČaStewtwj, a ze wíech stran scházegj se
ubohým sbaménité daty -« na peněijch, potrawS a SatstWu.
České diwadlo.
9ěgtrmt
we pťbápěch paha W. Gřatia,
H • d i n a je p n 1 n o c i.
mtefr
Pomsta lesnjho ducha.
MelodraiíMilická hra l» 3 oddělenjch dis W. Vbgla od
J. Pečjrky.
Č«M»la «Mto wfUa^ n niHé^ % w ••bo^ti f« •AbrIJel; kti^tu iruiw •IřeJv »Maáwá te pAUrehowá přjloh*. Př«dplácj •• u wydawateU nk ítwrt
léu 4S ir., w«, kttllikuf ectwjcli um pAl léU I »1. » hr., •* «, k. foáUck, jfúií. » »l. S6 kr. »u. '
Wydáwánjm Jar. PospjžiU w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
fároilnjiibawnjk pro iechy, lorawany, Slowáky aSlezasy.
ČJ8lo 10.
4. února 4S43,
10. r. béh.
iGJB (lěr ag.
•kék tys to, Čelbalfo 1« wykřikl radoslnč
nmich; mlys »ae potnal^ wylámal gs( mřjs^ awy-
rwal gsi se z wézenj.*-^ »Aiko!« dj TaUr; »tebe
čiregA Tozenée, tehe^ slunce diamaDib, poznal
gsem i w sátu giauťů> wylámal gsem mřjž a pii-
cbizjiPj abych poslechl rodazy welikého chána.
Staupniž noha twoge na čelo otroka swého, ka&>
iJ^ych si od&ai žiwot, a na mjstě padnu bezduch
Jk nohaum twým, Ecjne I« — i^Čelbu^ó^ pamatugeft
^e na ty casy^ gak gsi mne mezí stádami kryB»-
dí^fch konj učil střjleti z luku? paraatngei, gak
^em se pozdégi w stepách Kapčaků dělil s lebau
oposlednj kausek potrawy? painatugeš> že gsi sám
.gedíný u m}'ch nohau spáwal ? -^ pamatugeš^ gak
^sme spolu padli w ruce giaurů^ a gak gsem gá
na tě pamatowal ? Čelbugfo^ gá nechci staupit no-
hau na twé čelo, nežádám twau krew : ale po*
wiz mi upřjmně prawdu, powězj kde gest dcera
Bučackého — kde gest Jurgo?** — • &Cbáne můg,
swatá krwi Giregůl Jurgo gest zabit a dcery
Bučackého wjce nenj. Jurgo se měl podle úmlu#
Vy při autěku s tebau shledat na břehu Bohu,
on ti to sljbil, i chtěl splniti slowo. Než běda!
— Tatar, gehož gsi byl wyslal s poselstwjm o dnu
a hodině segítj-se, padl w ruce Bučack^^ch. Umlu*
wa byla prozrazena. Nadarmo máčel starec slza*
mi nohy swého přjtele, nadarmo wyz^wal nebesa
za swědky swé newinnosti; zableskl se mečahla*
wa geho odletěla od trupu. To bylo pláče w zám*
ku ! — posawad ho slyšjm w hlaubi duse swé.
Widěl gsem, gak šd starosta do komnaty dcery
swé. Dlauho bylo slyleti pláč a prosby, potom
doílo mého sluchu tak zaufalé wykřiknútj, iehf
i nd)esa bylo proraziti mohlo. Pak přigel černi
pokryty wuz, gako b^wag) máry giaurů; do nřhó
sedl náš anděl, w slzjch ztopená Žofie, a newlj*
áný otec. Ach cháne! — ach Ecjne I oni zageli do
wěčné řjše, odkud se pak Bučacký nawrátil sám
JI nepokogen a o swé dceři pod trestem smrti mlu*
witi zakázal. Od toho času bylo diwoko a pusto
na zámku. My prwé wolni gsauce, necýtjce uwěsi»
něnj, byli gsme uwrženi do podzemnjch dér^
a těžká pauta tjžila ruce a nohy nade. Neboť gii
tu nebyl anděl, kterfž by nám byl alespoň na
chwjlku swobodu byl wrátil. Ale ty gsi přišel, Ecj-
ne; potři to plémě newěmé. Rozkaž gen, a sta
tw}ch poddann)'ch, we sklepjch tohoto zámku se
fiwjgegjcjch, wylámau se a uchopj zbraně. -Allá a
prorok! oheň a zkáza budiž nasjm heslem. Ty
w$ak se třeseš, slaupe nasj ochrany; tobě ruce
zdřewěuěly, ty gsi bez sjly, pocházj tě mdloba.*
— »To nic nenj,« řekl Ecjnpokogně a tiše, galio
ginjř člowěk. Wšecky bauře w geho duši náhle
zumjraly a gen gedinká tagná, nad zločin čeměg*
šj myšlénka zcela geg opanowala. Čerw neštěstj
požjral mu srdce. — i)Nic!« — prawj; »wrať
se do wězenj swého a powěz spolubratrům, že
za tři dni budau w Kr^^mu. Teď mi gdi z očj,
ať tě giž newidjm; odstraň se; gá na tebe ani
pohleděti nemohu, neboť hlas twfig gest pro mne
ukrutný. Odpusť mi, milý Čelbu|;o, ty sám ne-
wjš, gaká slowa gsi pronesl. Ani nečekey a utec!*
Gelbuga odešel a mnich tu geštS pozůstawšj
chodj po hradbách, w okno ale giž nehledj.
Dychtiwým okem bledá blesk po Černém nebij
sluch napjná po hromowém třesku, těšj se z roa*
bauřen;fch žiwlů, a opět cjtj w sobě odwahu,
opět cjtj w sobě býwalau sjlu. Wšecky city roz-
něcugj se w geho duši, genom láska k ctnosti
nmjrá w něm na wěky; neboť giž nenj na swětě
bytosti, kteráž by ho tjmto pautem k člowěčen-
stwu pautala.
Digitized by
Google
38
5.
Bttfiacký. Sotwa le gsem wáď, otče du-
cSiownjj wyrwal z rukau tatarských — sotwa gste
s námi několik dnj pobyl, a gii nis chcete na
wždy opustiti?
Mnich. Po^ehnii^ hoba neywysdjho bu*
diž tvrému domu, pane laskawýl Gá gsem mno-
ho zkusil od newěřjcjcb> genžto mne na cestě
olaupili, pr&wodnj mé sluhy kláštemj pobili, mne
pak gen proto na žiwě nechali, aby se mi rau-
hati mohli, Gi pak gsem stále se modlily a na»
děge mne neopustila. Nynj dekugi Bobu, a do
amití děkowati nepřestanu, že gsem wámi wy»
•wobozen z těžkého sL hanebpébo otroctwj. Nei
ačkoliw gsem tak mnohá dobrqdiaj zakusil na
zámku, musjm se giž předoe nawrátiti do kláštera*
BuSaoký. Zůstaň s námi, duchownj otč^
twá pokora a pobožnost, připomjná mi na swaté
otce prwnj ojrkwe* Gá otjm twau bohabognost
a 8 teban gediným přál bych si žiwu by ti, neboť
ty bys mne wedl cestau cnosti a kázně. Z&staá
u nás, otče!
Mnich. Odpusť, pane laskawy I W Sedmi*
hradech gest m&g kláSter; tam gsem přisahal
Bohu před bratry a před oltářem, tam gsau mo«
ge powinnosti, a odtamtud budau modlitby a slze
moge neustále plynauti w tuto stranu.
Buč acky. Gá gsem tak samo ten na swéin
zámku! Žádného nemám pro pwau útěghu. Tys
gedíniř, gehož bych si zwolil. Tys Uk tichy, mi-
luges samotu a stranjS se lidj gako gá. Celá
twoge powahři zdá se býti mau wlastnj, W tobě
nenj nic ci^jho; čsisto se mi zdá, gs^kobych te
giž byl někdy znáwal, gako bysi byl se narodil
w mém domě. Teprw několik diij gsi u ná^, a
gá gsem tě gi^ tak dobře poznal. Ol^e, nez&sU*
wug mne o samotě, gá potřebugi twé pomocL
Mnich. Pane, tobě děkugi sw&g žiwot, a
geště wjce, neboť tys uchránil poswěcené moge
raucho od potupy nepřátelské. K duchownj po-
moci gsem wždy pohotowě^ ale opustit tě mo^
sjm. Genom chtěg, a pocjtjš sladkost žiwobytj
yr lůně swé rodiny.
Bučacky. W lůně swé rodiny! -^ Otče!
ty newjš, co gsi wyřknul; -^otěe! u6iň, aby mi gi
Bůh dal, aby mi gi wrátil ! Gen gedno stwořenj
ať mi nawrátj^ a gá budu šťasten I Otče, nezpo-
mjney mi na mau rodinu, necbceili^ abych posel
trápenjm.
Mnich. Co ti Bůh wzal, wzal ti gis tě s twau
wfilj/panělaskawyi nebo gsi to sám zhubil, po
čem nynj tak truchIjS.
Bučacky. Otče! ona tomu sama chtěla —
gá*se gj nemohl protiwiti, Onať byla má gediná
naděge, krásná gako anděl, ba gestě mnohem
krásněgSj. Před nj padala |ia kolena ozdoba na*
$j kraginy, mládenci statnj a urozenj, ona wšak
ode wšech odwrátila zrak swůg. Otče! ty se tře-
seš, bledneá,' zakrywáá swé ocí, a na twé twáři
gest widéti diwoky gakysi pocit !
Mnich. To nic nedělá, pane můg! mnau
tak pohne každé nestěstj. Odpusť mépm rotíii^
lenji Tedy gest to prawda, že gest twá dcera
tebau , . . . ?
Bučacky. Mlč, otče! ani dowa wjce o
njl Sulo se... A ty, gak widjm, gsi ta zmjge,
genžto by wSecka tagemstwj ze srdce mi wyssála.
Gá bych při tobě neměl nic wlastnjho. Ne otče,
gá potřebugi genom útěchy, a chci, aby někdo
zničil mau pamět. • .. Ale běda tomu, kdo se do-
tkne hlaubi duše mé 1 Otče, to byla genom oka-
mžitá slabost, gá té nechci zdržowati. Ach hůře
gest, s lidmi nežli sas^u býti I Geď, koně na tebe
čekagj -^— s Bohem otče, snad se někdy geště nwi-
djme ....
Mnich se poklonil, odešel, sedl na wůz, a
koně ho odnesli; i letj powětřjm gako pták, ga-
•ko wjtr, gako blesk, a obrátiw oči k zámku, pa-
třj na zelené waly, wysoké zdě a černé bašty
z hrubého kamenj ; widj lesknaucj se okna, množ-
siwj lidu> praporce, zbraá a koňstwo. Spanilý
obraz hluboko wryty w geho duší uhasjná w tem-
ném mlčenj. Teď se ohljžj, a z geho ust se wy-
řinau mocným hlasem slowa: »Mezi neykráshěg-
éjm kwjtjm gsau hadi neygedowatěgšj i ale ney-
sílněgšj wymluwnost panuge tam, kde gest ney-
méně hlasů, a neyhrozněgšj smrt, kde wrah se
usmjwá. Surowy otče, tys prolil krew wlastnj, a
swědomj rozžjrá duší twau, hledáš pokoge, ml-
čenliwQsti — r máš ge mjti.^ — Malau chwjlku geště,
a gá nasypu na twůg hrob zřjceniny twého zám-
ku. Než> to gest wšecko málo ! Ona nežjgeJ Gak
daleko widéti wůkol twého zámku, gak daleko na
této zemi žigj giaurowé; wšickni bez wyminky ma-
sj u mých nohau duši wydechnaud, a to bude
můg poslednj kwas, má poslednj rozkoš !«
Minula chwjlka, a geště chwjlka, a zámek gii
zmizel z geho očj. Wůz uháněl, ale opodál ^ trá*
wě plazj se lidé gako hadi. Gegich zrak gest by^
stry, ucho napnuté, w rukau magj luky, a po
boku palaše. Čekagjť na znanienj. Pokynul mnich,
a zástupy Tatarů se hrnau kolem něho. Ule! on
Digitized by
Google
' odbazuge Sat» na hlawě mi turbaa wogeaskjS po
boku áawli, a pod sebau wranjka. Hluk tisjcera
hlas& odrážj se od oblohy. Běda ú, Ukragíno^
tento hluk gest pro tebe w^Tokem smrti!
(^DokonČenf.)
OEZDEC PRSD BOGEM*}*
(Dle Hauffa.)
Ghwjllcu gen
Trwal blaholrásný sen;
Wčera ewálem po rowm^
Dnes %ii X praau krew se lm«»
Zegtra klesnem w chladný hrob*
Tra la la, la la la.
Twá mladost
Pominula kwapné dost;
Twáře, gci se pyíně skwéljr,
Gako z růže Vwět se rděly,
Swadly aoh! gil na wSky.
Tra la la etc
Co2 se bát —
Má se w&le Božj stát!
Zapfgte gen deskau pjseA,
Neleká mé wálky tjscAy
Padnu rád co statný rek I
Tra la la etc.
Uctiwá žádost k Čechoslowanum w ohledu
G.G. Augusta Longina knjžete z Lobkowic,
na gaře r. m. w Pánu zesnulého.
Dobré žiwotopisj slowem i činem alawných mui& a
len, gak dalece na děginnau prawdn se zakládag], gsau Ij-
' běžnými obrazy, u nichž oko národu milerádo prodljwá.
Mnohý ginoch wzneseného ducha, mnohá spanilomyslná
djwka ge pozorugjce, po Činech blahodčgných zataužegj,
welké aumyslj wnich probleskugj, genito ge ke skutkftm
podnjfcugj. Pakli dohro člowéka dle ducha i těla proui-
Lage zagjmáy prawda swau mílau shodau pauze gen hlawu,
hr4šn pak cit dogjmá: tedy dobro ďowččcnstwu a geho
národ íim welewjtané a přeiádaucj gest. Z toho následuge^
le dobru před krásau i prawdau prwé mjsto náleij. Tjm
chci toliko řjci, že onen élowčk wý^e stogj, kterýž ušlech-
tilými činy řjj^i dohra rozmnožugCy nežli onen, kteráž roz-
mnoienj prawdy nebo hrásy za úkol swého žiwobytj, ner
dbage o ráznost osoby sivé, sobě uložil. Děgepis a před
námi ležjcj zkušenost nade wái pochybu dokazugj, že u
welkém pohybowánj degů ani bystrá hlawa, ani gcoíalnost,
ale welký ráz ducha rozhodugj. Že welký ráz člowčka
*} Hudba k této pjsni od Veita welice se Ijbila na*
<erau obecenstvu, prodež podáváme tuto český překiad,
pfcgjce siy abychom gi co neydrjwe vr čtwerozpěwu se zbo-
rem uslyšeli. ťřek.
opět s wdkých gen' mjiláiiék, genžto wftli k Čin&m pudj,
vjrplýwá, dokazovati netřeba ; gelikoZ slabá hlawa neboli
slabý duch velké idey nepogjmá. Pravda, že mnozj, vSj
idey prosti, toliko ze soběctwj za sláwan a uamostj do
éin& se hnali, a mnoho slavného vykonalL Ze pogem slá-
vy ge rozličný, ie sláva rozmanitých stupňA má, že lidé
vžeiigak po slávě UuŽegj, že co geden věk za slavné vy-
chwaluge, druhý opět tupj atd., vykládati netřeba; ale
to pravjm, žehy Čechoslovanó po takové slávě taniili
měli, by potomk&m pěkným přjkladem v každém ohledu
lýti hleděli, na něž by se potomci, vespolek ae k dohra
podněcugjce, milerádi a vděčně odvolávalL
Komuž maudrému neznámo, že u nás chorá mysl, ne*
vlastenectwj a mdloba deraucjmn-se cizinstvu bránu otvj-
ragjc, naze vychovánj tak ve(le, ie o Francauzjch, Angli-
čanech, Němcjch, Wlabjch, o Hellenech, Bjmanech, starých
Israélitech atd. nad potřebu vjce vjme, nežli o sobě sa-
mých, co neybližbjch a neydCdežitěgsjch? Tjm se pro sebe
jBamy i pro vlast ztrácjme a sebau opovrhugjce konečně
do samovolného aumrtj padáme. Gaké toho smutné ná-
sledky gsau, každému bystřegájmu vědomo. Strom se gen
wlastnj mjzau zelená, národ genom svau národnostj pro-
spěchu a zniku nabývá. Když gedincové přj kladně ve
vlasti i za hranicemi vlasti vynikagj, nemalé potěchy a
posily národ z toho mjvá. Gak mile tito a takovj gedin-
cové gako hvězdy osudem uchváceni zapadnau, geť sva-
tá povinnost naSe, v dobré a Živé paměti vjíelikým způ-
sobem ge zachovati.
Z dúwod& těch pokusil gsem se, od mnohých váž-
ných m&žu povzbuzován, životopis slavného a o rakau-
skau řjá a vlast vysoce zaslaužilého knjžete A. L. z Lob-
kovic dle svého způsobu sestaviti. Než rozsáhlost p&so-
benj, vzdálenost děgiitě čin& geho z gedné, netečnost bý-
valých podřjzenc& z drulié strany způsobily mi v životo-
pise mezer, gež bych mUerád vyplnil, abych velevážným
Cechoslowanům cosi poněkud auplného podati moM. Pro-
tož se, řádkami těmi k upijmným ctitelům slovutného knj-
žete Lobkovice v Čechách, Haliči, na Slovensku a ve
"Wjdni ve váj uctivosti prosebně obracjm, aby mne v tom-
to podnikánj ku sláwé naáich vlastj podporovati sobě ne-
obtěžovali. Za gegich laskavost vdečnau pijpomenkau
veřcgně se v Životopise poděkugí.
Kdožkoli co o slovutném knjžcti A. L. z Lobkovic
vj, nechť to krátce ve slovanštině nebo v němčině nebo
v latině, t. g. na gaký gazyk zvyklý gest, krátce a zřetelně
spj^e. Pro snadněgdj upomenutj krátce toho se dotýkám,
coby vjtané bylo, ale nikoho v ničem ncobmezugí.
Cokoli způsob vychovánj geho, v}raz sm^'Slcnj, ge-
dnánj oznamuge, vááně a náruživosti nakresluge, slovem:
ducha geho progewuge, l)ude velmi vjtané. K tomu auče-
lu wscligaké prjhody, powjdky, rozprávky, průpovědi, vy-
gúdřcnj přjležitostné, progevené zásady, přjslovj atd. vý-
borně poslaužj. Dále, gak pogednával s lidmi vůbec? gak
gich v žádostech podporoval? Gaké bylo gednáiij geho
saukromné? Gak zastával pravda a právo, co učinil pro
krásu, a gak Žjřil dohro? Co podniknul pro umy a vědy?
a gak dalece ge ctil a miloval? We v»cligakVch úřadech
byv postaven, gak uaicpsoval vychovánj mládeže, náro-
Digitized by
Google
40
dUf t. g. gak si wijnMl ikol, ú«tawA» kottelft, co Činil pro
weřegné blaiio, gak nalepáowal bosppdái-stwj, slépařslwj ntď
Zda -11 okraso wal kraginy, m^sta ? Gak dalece dbal o ná-
rodnj gazyk a literaliiru geho? Gak se měl ku swým pod-
daným, služebnjk&m, úřadojkAm? Gaké cestj a kam po
Ewropé we »wém mladictwj konal a k dému se duch geho
neywjce obracel? Gaké cesty po rakau&ké monarcbii konal,
gak a Čeho si w^jmal? Přjhody na cestách, gaké pocty se
mu Wbudy činily ? gaké básně mu podány byly atd. Gak
zásluhy odm^iíowal a nedbalost káral P do 'wSe pro horni-
etwj a mineowstwj w rakauské monarchii udinil, co a gak
polepili ? DOležitégjj dopisy neboli psanj, pogednáiq geho
ivlastnoruČDJ atd. welml by nám poslauiily. Konečně co
se kde pro geho památku giž učinilo, a co se -w&bec o
něm myslj a mlu^j.
Látka tato nechť se na Slowensku p. t>r. lAíd, Stúro^
Ufij prof. Českoslow. řéCi a literatury wc Břetislawě (Preřpoř-
ku), w Čechách p. JarosU PospjŠilowi, wydawateli Kwět&
ir Praze, we Wjdni p. Dr. Matěgowi Kaíckowi^ pěsuunti
G. G. Giřjho mladého knjžete % Lobkowic, synu w Pánu
zesnulého knjžete A. Longina s Lobkowic, w Haliči p.
Dr. Janu C^lypowi, prof. statistiky we Lwowě, dobrotiwě
doručj, kteijžto gmenowanj pánowé gi dále na patřičné mj-
8to laskawě dodati neopominau. Při tom se téC uctiwě 2á-
dá, by páni ctitelowé a zasjlatelé swé gméno, charakter^
bydlisko zřetelně na zaslané přjspěwky napsali. —
Kdyby mne někdo námjtkau osočiti chtěl, proČ tí*
wotopis knjžete sestawugi a ne raděgi někoho giného, geuŠ
ku wysoké ďeditě nenáležj, protoie jlechticowi wysokého
a bohatého rodu weleslawnu býti snadno gest, — tomu od*
powjdám následně: Gako neobyčegné schopnosti nebolí
genialnost ducha, krása těla nižádnému člowěku dustogno-
8ti nepřidáwá, protože mu gich beze wlj zásluhy přjrodaa
darowáno bylo : podobně slechticowi wysoký rod a bohat*
stwo, přjzniwým osudem beze zásluhy přidány, sláwy a dft-
stognosti nedodáwagj. Ale kdo swého přjzniwého osudu,
swé genialnost! k rozmnoženj dobra i blaha mezi swými
bratry — rozmařilosti, leniwosti, nemrawnosti se nepodaw—
maudře upotřebuge, zagisté w tom swé zásluhy máge úcty
a sláwy, hoden gest. Že slowůtný a děgný knjže A. L.
z Lobkowic, co statečný Cech, po hračkách nebažil, swého
postawenj, o pohodlj nedbage, přjkladně použj wal, lidem dle
mocnosti bez odkladu pomaháwal, swých kraganA sobě wy-
soče wážiw milerád gim, pokud lze bylo, wlady nápomocen
býwal — každý, Žiwotopis geho čjlage, radostně se pře-
swědéj.
A konečně by nám na idey a Činy bohatý pantheon
slowútnýcb, we wSelíkém stawě a powolánj bywijch Čo-
choslowanfl, maudře scstawený zagisté welmi prospjwal.
Ze českosl. národ od Sumawy až za Tokay, mjnjm totiž
Cechowé, Morawané, Slezáci a Slowáci, co bratři gednoho
hlawnjho slowanského nářečj, mnohými slawnymi a o nasl
řj5 wysore záslužnými mužemí a ženami se honositi mohau,
ano i niagj, nikdo z welewážných ČechosIowanA pochybo-
watl nebude.
VTe Wjdai, w Udau 1»IS. Frui. Cyril Kampeljk.
DOMACJ KRONIKA.
% PBA9Tv Z gis^ch prameaů dozwjdási« se> le
o sbohacenj naSj literatury neunawnč pečugjcj, ob^beaý
básnjk náá, W> «/• PicefSf a wydáwánj básnj, gichžto prwnj
swazek w rukau máme, pokračowati bude a gežti w běhá
tohoto roku druhý swazek tiskem wydati hodlá. Můžeme
se nad jti, že toto . aowé wydánj rowaěi tak wjtané bude^
gako prwnj, a že ohledem obsahu i nákladu, wydánj prwnj-
mu se wyrowná a snad i nad ně wynikne. KéŽ by té<
PřÁielstwfy gei w rukopisu chowá, tiskem wydati se od-
hodlal ! Gest to 100 básnj osmnáctiřádkowých, slohu sli-
čného, obsahu zagjmawého, na zpAsob tolika IjstkA přátel*
ských. Welmi by se nám pracj Uuto sawdéčU. H**.
Na sutktt OiHČenškém (^^Uxihoxf) w Prachinsku pa-
nuge powěst. Že w pAdě samého statku poklad se nacházj
kterýž rok po roce o krok dále k Sumawě se bljžj. Mnoho-
kráte prý lidé ten poklad sdwihati chtěli, nikdy 'se to ak
nepodařilo. — Magitel sutku má skutečně kljč od toho po-
kladu, který se wždy při prodegi nowému pánu, gakožto
kljč GířiČenského pokladu, podáwá. Na kterém mjstě alo
ten poklad ležj, newj žádný, škoda Že zakljnači a kauzelnjci
giž nepanugj, pro ty by tu byl kus práce! '• ^ ®«
Z Berljna oznamugj wšechay spráwy, Že braUj Leh-
manowé se swau společno^tj ruských tanečnjků a pantomí-
mA weliké pochwaly nalezagj. Za několik málo neděl při-
gedau do Prahy a budáu předsUwenj swá dáwati w no-
wém diwadle Stogrowu* 'Osmé iádostiwl spatřiti, gaké ob*
lihy tady naleznau.
■a ■ ■*
flUTSTOZOR.
Dle neynowěgijch zpráw z Petrohradu byla na tam-
něgSjm welkém diwadle po pět a dwadcáté dáwána nowá,
pAwodně ruská zpěwohra w patent děgstwj se zbory a tan-
ci, w hudba uwedená od M. J. Glinky, pod názwem Au*
$l4»í a Ludmila- Byla prý přigata s náramným nadicnjm
a p. Glinka při prwnjm předsUwenj po třikráte wywolán.
Časopisy gako o záwod chwálj tento gcniálnj wýtwor, kla-
dauce ho po boku neywýtečněgsjm pracj m tohoto druhu.
Keferent Sewemj Wčely ukto se wygádřil: Pan Glinka stal
se chlaubau národu našeho a my daufáme od geho zname-
nitého nadánj plodu, gimiž národnj hrdost naáe se welice
powznese. — *•
K neyznamenitěg^jm ůstawAm w Pařjži náležj doza-
gista kněbtiskáma p. fioulé, kterýž welmi důmyslné wěkn
uyněgMJmu rozumj a dobře % něho kořistit umj. Kněhti*
skáma geho podobá se ohromné fabrice, w njžto tři paro-
stroge pracugj. Z ústawu geho wycházegj denně troge no-
winy, a mimo to obstaráwá tisk asi 50 nowin a časopisů
wenkowských. Wypočetl totiž wydawatelAm aowin po
weaku, že by lacin^^ účele swého dosáhli, kdyby listy,
gežto swým ČtenářAm u wýuhu z parjiských podáwagj,
hned i w Pařjži obsUrati dali, a takž tiskne padcsaleré
nowiny gednau formau, genom že názwy změnj a poslednj
stránku nowin čistau neehi, na kterauž pak teprwa po
wenku domácj nowlnky a zpráwy se wytisknau.
ČRsopia t«nto w> chi«j w« atfvlu • w sobot* fio p4Iorljch f luldan druhaa •iY«ati pHaáwá so p«larch«Mrá přjloha. Předpkej m u wy4«wolela na •twrl
lei« 48 kr., wo kuihkupectwjch na půl léu 1 si. 36 kr., na e. k. poiurh pnll. « %l. ^ ^t- s^ř.
VV^ydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodnJziHvBJk pro íecby, lorawany, Slováky a Slezany.
qsio iL
S. unmra ŘS49%
10. r. bélu
OVMXnSBKBCm
W kasamatecb, w tnhé WttibS,
SecQ starý WoIh3rBÍn5
Zegtra musj kulkau [ladnaut
"Wolné stepy pyšný syn.
Wjna má i kylek, poiiě& —
On yrimk divné lU to blcdj.
Smutně statné wausy hladě,
Gežto se mu na rtu iedj.
I^awStjwit bo pHgde gebo
Starý strasti spoludmh,
Z gisew, X knjrft slae stjrá,
S pláčem zYiolk: »Těš tě BhhU
Spadnef mu i slza, wSak se
, W knjru kryge, gako studem.
Ze na twář tu gizew plnau,
firdau pHila pauliým bludem.
»Ze gsem zabil oficjra
Člowěk by tu wztekem pukl
jtjct mi, ie gak židák gedu—-
A lak holobiadý klok i
Ps& mi nadat ! — Gá byl taký
Oficjrem ! — brom a peklo I
A to klauěe w twář, w mé gínry
Česlaé hífijkwk mě seklo.
BffMře, ty mě musj4 stNitl
Swatau's kulku sobě lil
Z olowěnýcb matek Božjcb —
Geltě gsi gí neodbyl.
Měla to být fláká rána I
Ted mne střel nj, ai si Udoifl
Před swau gamu otewřcnau,
A swftg otčenášek řeknu.
Ka prsatí fád s ran giř ne«Q,
Gegi mi křjžem ocel wtal}
Zde mě' smrt gii pon^Čala,
Nadcmnau když ord bral^
Sem mě mnsjS zase Střelit,
Nemušjil se terče stydět,
AJ j^ nad tlukaucjm srdcem
Cerwenat se budeá widět.ii
Bratr wyndal x itader kulku.
Bratra ▼ gizwu celowal ;
Ljbánjm ta rAině zkwetlaj
Kulku gemu w ruku dal.
Ten gí s nsměwem potěžkal,
PH tom sobě w oči hle^ji
W náruč padnau, rozplač] s^
Orlowé dwa stařj, ledj.
Za swjtánj tré ran padlo.
Děti! padl otec wál,
Wy to newjtc a rannj
Modljte se otče JkáSl
Doma, daleko w swé cbySi,
Ty dwě neymladSj to wědj )
Třikrát na okno tlauct slylj:
»Matko, tatjk oknem bledj !<c
W. NeWtký.
EcJd ieraga
(Dókonienf.)
6.
Gis gsau rozpuštěni gezdci po tJlraginslé
zemi. Dlauhým dawem^ gako fi^edinký řad, gako
rozlehlý les hrnau se Tataři, a w čele gích Ecjn^
Hučegj bubny, řinčegj rohy a trauby, allasowé
praporce a černé bunčuky plápolagj powětřjm,
koně řechtagj, a křik wogenskj^ rozléhá se po
širém poli. Hrůza kráčj před Ecjnem. Bohatj
a chudj lidé zanechawše domy i paláce utjkagj
před njm. Mladj a stařj, ženy a déti blaudj po
obšjmé rowině, autočiště hledagjce před smrtj.
Wšady |[sau genom slze a nářek, zmatek a zau*
falstwj. — Za Ecjnem ale panuge celau kraginau
brobowé ticho. Města i wesnice hořegj rud^m
požárem, po cestě ležj rozwlečené mrtwoly bez
šatu a bez nadějg^e pohřbu^ a hegna drawfch ge»
Strábů wznášegj se nad zpustlau, popleněnau a
wyďrancowanau zemj. Padl i zámek Braclawsk^;
Digitized by
Google
42
na kopci při Bohu kauřegj $c zJjřjlky scsuKch
zdj a swalcných bašt; geu^-^edna sjni' dosawád
neporučena pozustawšj ge* zťjcllem vY'^1*« nešté»
slj, wseho zaufulstwj, Žádnélu) nenj wideti, žá-
dny hlas se ncozVwá.^ — Kde gest pán? kde gcho^
«ljulÍQwá? , kde muinj bsoj^^iycí?, W»klyiii'gpíu
nagednau takořka za žiwa pochowáni. Rozwa-
liny ge krjgj. —
Wjtr šumj po rozsáhlých stepách^ a Ecju
se 4i' prosířed aw^ch nesčjslných ord ná ' koni
wypjná, twář geho gest zkriwena ďábelským
snijchem; kdykoiiw pohledne před sebe, zachmu-
řj se čelo geho; pohledneli za sebe» xozgasnj se
Ijce geho. Sotwa xe ukáže na wes, giž stogj
w plamenu, sotwa ukáže na zámek, gsau z n;eho
zřjceniny a giaurowé wSickiu ležj bex ducha-
Na široké plání boij se geste klášter, gako
labuť na siných wodách; geho wysoké weže str-
nij k obloze, a křjž se dotýká oblaků. Což ho
Ecjnowo oko nedosáhlo? či snad strážný anděl
ukryl swatý tento stánek před očima neweijcjch?
aneb wštjpil nepřemožitelnau bázeň w srdce Ta-
tarů, že se neosmelj w tuto stranu přibljžiti se?
Zastawj se clián, ohljdne a podiwj se, že ho do-
sud nezpozoroiii^L Což nespadne křjž na pohled
geho oka? oi gest to snad hrozba Božj aneb
mjsto caroděgské, gehožto se Tataři lekagj? —
I dal znamenj chán« sám se w tu stranu obrá-
tiw ; tu zasténá země, prapory se zachwěgj, a
w neywětšjm cLwata ženau se wSecky zástupy za
wůdcenL, W okamženj gest klášter obklopen gako
mořem hlaw tatarských, gimžto nic wjce w cho-
du nezbraňuge. Hřbitov gest oiewřen, a na něm
gsau náhrobky,, křjže, . kwjtj a stromy. Ze za-
niknutého kostela slawně ozýwá se dutý hlas war
han* INa dwoře nenj žiwé duše, gen na wyso-
tém Idásternjm pawlanu stála, gako socha, žen-,
ština w černém řeholnjm rauchu a černém zá-
wogí, w prawé ruce držjc křjž. Ppd tjmto zna-
iijcnjm ráda chce umřjti; ona smrt neočekáwá,
hýbrž sama wstřjc gj wyšla. Uzřewšj gi Tataři,
zawyli pronikawým křikem, a mraky střel se řjtily
ze wíícch stran na ubohau žensúnu. Kleslať bez
smyslů, krcw zalila poswěcené raucho. I podi-
wilť se Etjn, že se člowěk, že se djwka směla
odwážiti s takowau srdnatostj očekáwat gegich
prjchod. U prostřed hřbitowa zastawil chán swé-
ho bugného oře, rozkázal, a hned mu poddanj a
dnihowé geho přinesli na mkau tělo řeholnice,
tisjcerem šjpů probodané. Giž gest mrtwá, a
geště tuhá ruka křjž ku prsaum tiskne. Poloze-
ni gsau ostatkowé gegj k nohaum wůdcowým, a
' Ecjn, pán nad inilioný, pán nad žiwotem i smrtj
i wáech oby<\*atcm Ukraginy, Podolj a Litwj-, po-
hledoe na rnnsvolu* iachw^ge se, wlasy se mu
zgežj, twář mu zbledne^ a on hlawu si w plášť za-
stená -xemf, pjskowý mrak zakrýwá zástupy a žá-
dný z utjkagjcjch netraufal si nazpět ohljdnauti,
nýbrž ^le uháněgj. W dálce ge* girfí wí^lěti,
gako černé mraky, gako Černý pás, posléze ale
gako pohj-bfiwý bod mizj w zelených dtepáeh. •
Rozličné powěsti roznesly se mezi lidem
w Podolj a Ukraguu'. . NíkíPÍJ prtwiii, že gaké-
si čáry zahnaly nepřátely. Ginj bljže kláštera
bydljcj si^^ato^a^ twrdili, že pohan .Tukau Božj
zázrakem gsa dotlďiut opustil doibyt^ch kořistj a
utjkd strachem,' a opět ginj gistili, .že Ecjn po-
uiátw se na smyslech* tak náh)e a nco)|^ čcgně do-
b}taL zemi opustil. A tak «i každý w\kládal au-
těk Tatarů dle swého domnění; žádný ale newě-
děl, že řeholnice položená k noKaum Ecjnowým
byla Žofie, dcera Bučackého. ...
Napoleonowi pobocidkowé.
6.
Do Pařjže .se nawrátiw, naleznul Napoleon
wšude strašliwé stopy minulosti a geště strašli-
wěgšj obáwánjrsc budaucnosti a ge^j negistoty.
On sám, ač při obleženj touloiidcém jtak wýtečné
služby wlastí byLwykonal, potkáwal se wšude sne-
sprawedlnostmi přetrpkými , ani auřadu, ani wlast-
njho gměnj nemiige, aniž giných pomflcek znage,
stjsněn gsa chudobau swé rodiny, w Jldarsilii zů-
stawcné, a skljčén churawoslj, pošloju ze zármu-
tku, gehož se ani důwtip weiikého muže w 25.
roku stářj tibrániti nemůže, tráwil sjlu ^wau mař- .
nými náwrhy, neyraděgi stranu kragiu orientských.
wByloť by to předce krásné," prawjwal usmj-
wage se, ©kdyby se chudý Korsičan králem jeru-
saiemským stali*^
Když se před njm o Čjně mluvrilo, skákal
rád do řeči. »Tam odtud dala by se neysnadně-
gi mocj Angličanů ugma učiniti. «
Tak ubjhali dnowé geho nazmar, a wšak
weliká událost měla geg nagednau na děgiště
swěta powolati. Bylof 12. Vendemiairu; pařjž-
Digitized by
Google
^
ské sekej (člwrlí) chopily se zbraně, clitjice proti
konVeiltu^ tetdegšjmu národnjmů sněmu, \Vyra-
zití, Zpraweni gsauce o hrozjcjni íóm burictwji
shromáždili se ^^pujtQ^wfifi^ ,q; |jpdenácté hodině
wečer, a gali se rokowati o prostředcjch, gimiž
by se nebezpeSenstwj toma agjfi dak>/^ Komniis-
saři skládali wšeckii winu a pótíesky. .na generá-
la Měnou a pronesli. na ndg.žalobui! pauhými ale
řečmi nebylo nic zpi^avt^np.;: nuisilojí ^e gednati.
Ohljžegj se po geiieráhi, kterffhj éé neostjfchal«
wseho se odwážiti;. nawřhúge šé B^^řřas, i giná
gména se gmenugj; o Bónapartowi mluwj ale re-
presenUntí, panpMitugjcj se na Xpulpn^ a gméno
toto pronikne až k bledému; sucfaléíiiu, spatně
ošacenému mladému muži, žiwé týtfr debatty po-
zorně poslauchagjcjmu. GestF ť6'Najioleon.
Téhož i^eCcra, gsa . w 4iwaďi^>/ /zaslechl -o
třenicech w ulici TiVíe&iiské. mezí^iiái^odnj gardau
a, T^c>g;skQiix konventpwjfm. Qdebral se..z,jdiwa-
dla,, prohljdl si marrié pohyuowánj-se generála
))iIenou£U a puzen gsa neppkoj^nau zwedawostj,
za^el, do konventu, aby spatřil, co se díge. Př^s
iilv(r% hodiny pzvwalo. se ,njiu geho gméno w sále,
jMi pak hlawu. máge: w lokty . pod^pi^au^ ;^H^(Arr
Wal u prostřcíd rozgitřeného okolj swélio tiepo--
bjilfty ; ; nagednau pak wzchopfl se á sběhl. š ijaí-^
lerie do JLomitétu, .kdež. «e piráwe ipzbodlo,,«iby(
Barras wrcíhnj zpráwu nad ozbrogenati močj při-'
^L iBarras spatřiw geg, zawolá ho a, ucinj hned
druhým velitelem.
Byloť to o prwnj hodině rannj.
Známo-tě^ co Napoleon tohoto zaameniv^^lio;
dne učinil a kteřj byli následkowé toho.
» Nezapomeňte,* prawiL druhého dne Fréron
na národnj řečifitelnici, »že geneAilowi Bonapar-
towt ^diného toliko okámfténj 'dopřáno b^o ke
ivsem tem maudr^m nařjženjm, gichžto ilá$lédkV
před oíiima máte. « , . »
O chwjli pozděgi obrátil Barras 6ám'^we)rai'
slawne pozornost swych druhu na TV}*kóhané služ-
by swťho.podwelitiele a.>vymohl na nich dcMi^it,.
gjinžlo se 'Bonaparte za druhého welitele wnitř-
nj armády potvttdíí/' Z ná^odnjho sněmu pře-
šlo pak gméno Bonapartowa do nowin, wyniknauc
takto z tcn^voty, * kteráž ge posud .xiifaiilowala.
Dne 15. Vchdemiairu pow;f'šfii Napoleona
za zborowého generálaí a o deset dnj pozdegi byl
neywyiíým wudcpm wnitřnjho wf)gp$ka/ ^#iněn.
ObzTvlášmj tato přjzeň, kteráž se nagednau muži
tak málu luiámému dostala, rozdjl mezi g^ho
nilúdjm a wysokau hodnostj tauto, obracowaly
pozornost wsech na něho : ow^i^-ip l^l^ž jfCH' ^
stě aríl Sestriiecjtmj' řók átařj swéhb nebyl dokonal.
Zr&st geho byl "mafy á stjMf^ ol^ljěég i^-pádlý;
dlauhě, hepudťowané wlásy padaly mu s obaa
stran ?eřa, wzadu pak byly w cop spleteny. Uni-
řorriia brí§;ádnjho ' generáía, kteraiiž' geště nosily
gewilá patrné stopy sešlosti. W dokonalé repu-
blikánské gednódíidiostí byla na nj mjsto wšeho
wysjwánj skrowná hedbáwná porta, za oněch dob
systeméni názwaná ; slowemj weškéreh geho ze*
wněgšék neměl ničelioVdd sefee, po by wážnost
zpusobówalo, wygmá gedioě oto, gehožlo hrdost:
yiéwše^nj byla. Spatřil-íi ho kdo, musel se tá-
zati, tdo to g^est, ookůaže přicházj a kterVmi zá-
sluhami poručena se ušpinil;. a i^ikohó nebylo, kdo
by na t\to otázky odpoweděti uměl,, leo poboční-^
kowe geho a zastupnjci národnj, . znagjcj geg;
z Xóulonu. • , ' . *
*" 'ítdyž nowv tento vťrcHnj generál, wogsjca
wnitřnjho^ hlawni Í>yty swé w^Pařjži osedl, měl'
při sobě ýuHQÍa a .Mftrmonia. Za několik dní
wstaupil též mladý J[^;yi(irro.i5, , od Letourrei^ra
děla Manclie .hprliwě scbwálený, do pqčtu.gehon
pobočnjků, kteréž rpzmppžiti musel, a nápodo-*
bjie i mladsj ^^\\o hr^Xrj^hwisBma^
d,Listognjk u dragonů, s njmž Ň,aj)pl<řon, gak sám^
powjdá,. w prwnjch ^Tvých služebnjch letech. cjilébj
i plat děljwal.. Pozdi^-gí byl J|fjwrai.pndán.5 sestéí
pak mjšto pobóčnické*bylo .p^o.Jlfiíírowa scho-j
wáno.
».Obcan Muirpn,'' psal Napoleon k direk*^
toru, Dslaiižj od prwnjch dnů reyoUičnjch při d,é-
lostřelstwu. Při pl^leženj. toulon^kém wyaikm^
obzňlástě_ a tí^int^ž byl ijrapěn, k4yž,gedeiřr z neyr
prrvnegsjch, prus^^elem do powěstné anglijcké re«
dyuty se dral. ^ J)ji^ i%. ,\>ndemiair^rjdií.gednii
z batterij, k ochraně konventu postawených. Té*^
hož ,dnp welíc? lío^í prospěl,. chci gi^gáestýnř po»
bočnjkem sWVm učiniti,, a žádám tedy pro.něgo
patent za setnjka.*
QOiWACJ KRONIKA,
>. ' 31 PBAHV* (fiuott) fconcfrC ^ed^t^if OeciHMiBU %.
lééna iosáie pUtie^jéhéni') Ch^alné^^naženj gednoty Cedli-i
énské xashihuge w plaé mjře, aby dofcU Kna^né účastenstwj
frbecenacwa widy (febti . srůstaio. Kclo nestraaiiě '^ sumliti
cl^ae^-ONfesj wy znáti, áe vrelmt nmmenitó ijly k' ďosaženj
cjle swúho s^rornau myslj se sgedaotiwáe, £tál«. &tre4nj..J6Cr
•táttkráéegj, wariisrjce «<►, íiby na ákoilu Vrkí dobré taen-
ijbaly. yr zamexaosii Welké nafmttij-xbtidTio—fWD od
J/iJB« Kittla, gviio ofi posud -vr rukopisu gednotč kprowo
Digitized by
Google
^
•enj sdělil. , Pr^^e U (C— mall^ pro piano, hauale ft (eDo)
sesláwá te Čtyř sad, » nichlto pěkn^ a mnohostranně pra-»
wedená myšlénka w ůwodu, přede wíjm ale neodolatelaá
bodrost druhé sady a citu plné adadžo wSech srdcj se
tmocnily. Gen při záwčrka pohřebili gsme ^snau finálnj
ukončitost. Rozděleny celé úlohy na tři djly, střjdawé -wy-
nikánj gednoho po druhém swédčj o dokonalostí sklada-
telawčy jehožto umělecká powěst w2dy dále se Ijřj. Hra
(Deutsch na piano, Mildner na hausle, Tischer na Cello) by-
la wýborná. — Zboř apjwal hymna od BeethoTena, w njl-
to gsme w2ak ohrómnost ducha geho neposnali. ^ewy-
slowně pěkná byla Pjteň mégawá od Mendelsohna-Bartho*
dýho pro ětyry hlasy. — Rotnaneg a allegro^ od Deutsche a od
něho samého na piáno prowozowané, wysnamenalo obecenstwo
i pro půwabnost skladby i pro Čistau hru. Wywolán gsa
musíl p. DeuUch Allegro opakowati. Z dwau sbor&: jti^
trol cilánňý od Schumanna a zhor laupeZnJH od Kole-
do wského, zasluhuge druhý wětlj pochwaly. — Náhodau
sulo sc; ie gsme také něco Českého slyleli. Nenadálým
roznemoženjm-se p« .Sá'ngrowé nemohla pjseá Gordígiano*
wa; A^eh gfptiičin čpjwána býti a mjsto gegj sasUupi-
la Pjseíf hutiUM. Gé to nestranná prawda a holá zkuše-
nost, že, kdykoliw Strakatý něco Českého zpjwá, -wždy
celým obecensfwem pohne. I tenkráte bylo widětí, gak ipěw
gého dalémi wládnnl, tak 2é se wólánj obecenstwa dřj-
"^č netttiiilo, al spěwec pjseíl podruhé sapoČal. U wel-
iém počtu shromážděné obecenstwo stěžowalo si gen na
nfesmjrné htírko a trocha dlauhé přcstáwky. Zbory dingo-
i^al gak obyčcgně-p. Abt. ' R.-
Masopust usedl si letos na mnoho neděl na tr&n pano-
Hnický,' a wesele "wede se posud w řjíi geho. Bál sa bá-
Tetúy beseda za besedaa a ' samé radosti ! Neyprwněgžjho
iittjsta až posud sagjmag) od mnoha let pořádané spole-
čenské^ fi%, gakowé letos dne 1^. a 15. ledna na ŽoíjnS
it odbý-^aly, a gcžto pěkným wýborcm hostft, sličnau ůpra-
'WkvL, ivrzomým ' pořádkem a ' nenuceným ' rozmarem wy-
llikaiy. •
íKwlá^nj zmjnky zásKihuge ale bál, kterýž na den 19.
ta. m. sbor zdega(jch městskýdi ostrostřelcA ke cti wážného
welitele swého, p. ritmistra Gindíicha', na památku SOleté'
služby geho, uspořádal. Celý ten ples podobal se krásné be-
sedě , kterauž pauzj přátelé mezi sebau strogj ; tak weselá
mysl gewila se we wiech přjtomných, a dosuupila stupnS
ney wyžijho ,i když o p&l noci • wýborowé bálu gmenem ce-
litko sboru welkeii swému na d&kas úcty swé pěkně pra-
cowanau podobiznu geho podali, w odé společnosti České
k geho úctě složená báseii se rozdáwála — a když poslés
plným zwuLem národnj: „Zachowey nám krále l'< lawsné^
{a ! — A ušák i o wžeakna ginaa pljprawu k tomuto iro*
Číem, gakož i o dobrý pofádel^ po £elaq noc ^byli si p.
wýborowé pěkné zásluhy. Hczaunké byly tanečnj pořádky,
gimU dámy fwé poctili, obsahugjce následnau básnička :
•
W 1 H s t e n k á m.
Do přátelské besedyi
Mflostně se usmjweyte
Kauzdnými pohledy.
Zawjteyte, déwy České,
Wyi gsie ráge aiatý kwét,
Oči wa«e gemno-leské
OgasAugi temný swět.
A ta ústa ! — rozkoi plyno
Ze rtft modem slazených,
Žel a péče wámi hyne
W dobách láskau blažených*
Wstapte w kolo, České panj,
Wámi žiwne každý ples,
Wám se iráícehna sídce klanj,
Mégtež tady wládu dn#s.
VTúbec rozezli se hosté, wytrwawle wespolek do pot*
dnjho gitra, plni radostné spokogenosti, wesměs gedno jffAnj
progewugjce, aby totiš ta sama společnost ^elc5 D gednom
bále se shledala. W— f.
Nowé diwadlo nale wzbudilo giŽ mnohé péro k Čin*
nosti, a hji by se i mezi pracemi, tuty Časy Lptoiroza^
zaslanými, djla pftwodnj nenacházela, ge mezi nimi předof
nmohé, kteréž repertoár nájí ozdobj, a delčj čas na díwadle
se udržj. Negen aby přátelé diwadla nabcho widěli, Že st
pro přjStj časy ledaco ptíprairtige, ale též aby překladatelé
naži zwěděli, co giž na gazyk nái přewedeno: uwádjme zde
hry, které se giŽ úplně w rukopisu nalezagj anebo z wět-
ájho djlu giž přeloženy gsau, gakož: Jan, wčwoda Finský,
Karbanjk, Mina z Blahodowa (oon Sdairn^eim), CaTdiUa«^
Sklenice wody. Tetička (z polského), Oba Klingsbergowé,
Žert a prawda, Dcera lakomcowa, Bayard, Korona Salusan-
ská, Ona ge Sjlená, Dům Barcelonský, Guttenberg a g.
SUTETOZOR.
Ze wleoh zemj Rakauského mocnářstivj počjté terně
Česká neywjce opatrowen pro malé djtky : w samé Praze
máme 4, po kragjrfi nalézá se gich 12, vrjce méně obsá-
hlých. We jriech podobných okolkách <»lého cjsařstwj
diowá se asi 10,000 djtck.
Král pruský přiřluiul básnjku Emanuelowi Geiblowi
ďožiwotnj penzi 300 tolaru za nowau dramu, nazwanatt
sfRoderich,<c kterauž mu byl Tieck doručil a přečetl.
České diwadlo.
Zegtra :
POKI.AD OFATOWICKY.
Drama ne S gednánjch od W. KJicpery.
na to:
ILUTÁ ZIMNICfE.
Fraika w 1 gednánj přel. od J. K. Štěpánka.
Čmo|1« Ulito w^rhi^j we středu a w gobota ^% p41ar«j«h ; každan drakátt atřala fHááwá m fAlmnhowá pijloha. P»«dplácJ •• u wydawalala m «t«r»l
léta 4S kr., we knlbkupertwjrh na pAl léta 1 al. SS kr., na e. k. poiUch pOU. t si. 86 kr. alř.
-r-^
Wydáwánjm Ján Pospjéila w Praee.
Digitized by
Google
Kwtty.
liroánJzibawBJk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 12.
ÍÉ. února É84S.
10. r. béh.
CIKÁNKA.
Za Webera pfí lesjékn,
Zdenawau pod stránj,
Tancawali pH bubjnkti
Kolem ohně cikání.
Kořalka si podáwali,
Rosléhal se smjchy
Besstarostná spokogenost
Wyfalédala % nich.
Opodál wiak smvtná déwa
Při potoce seděla,
Bolným okem do prandu se
Wlnjcjho hled£U.
Hawranj gj wlas se žjge
Snéhobjlé splýwá,
A myAlénka sa mj^lénkaa
S wodami se sljwá.
Oko éerné, giskrnaté
Zhawým uhlem zplane,
Z koralowých rt& gj zefyr
Slowa tato wane:
O gak mnohé, winko éistá,
Skaliny se bigei,
Neili twoge sladké toky
W ijřé moře wlígejí !
Gak tjy wbko perločislá^
Tisjckráte zastenal.
Nežli paut swau křiwolakau
K mořské zpausté wjrkonálf
Gak se whiko, mnohonáctkrát
Dehtem zcela zmladjl,
' Neili swoge wřelé tanhy
W chladě mořském tchladji!
Gak ty, wlnko antlocitá,
Duii wohič wydychály
Kdyžto genom sprostý kmfjtek
Ozdobiti rosau mkil
Tak gsan také mogi dnowé
Zlým osndem hnáni,
Takto mnS též twrdé skály
W letu wohiém hránj.
Národ můg se cizjmi gen
WWně wlastmi proťqrá,
A znenáhla beze sled&
Neoželen un^rá.
Mne pak i w mém tichém snSoj
Skutečnost wždy poleká
Ach a moge trudná cesta —
Ta gest gejíti daleká!
J. tídknšítcw Ljiaaa.
Staniž se wfile Páně!
Wenku burácela wíchříce> potrásagjc wyso»
fcými^ starobylými kostelnjmi oknami ; kohautek na
obrowské střeše se třepetal ; m*ány a čápi na waz-
bách piljři\ a \^ýklenkách hnjzdjcj^ a káně na še«
diwém> joechem porostlém wykýři strašjcj» wytjm
Ideluziny .a^ poklidu swého wyděšené^ auzkostliwó
kwákaly a pujgOLélé swé bydlo oblétáwaly^ — To-
liko u wnitř kostela bylo ticho a prázdno. U ol-
táře lampa« g^gj^ negistá a chwěgjcj-se záře se
stjnem noci zápasila^ poskytowala pohled až tu-
ze smutný. I wj^skytla se tu mladická^ bleďaun-
ká iena, genž plačjc na malau^ dřewřnan ra-
kew se napjnala. Gegj rozcuchané wlasy wisely
porůznu po ramenau i týlu gegjm; twář gegj,
starostmi a bděnjm zbrázděnau> protýkal praud
hořkých slzj. aSlyšjš mne^« wolá hlasem zaufan-
liwosti^ austydlá wražedlnice> kteráž^ drzj zlodeg-
ka, dobau nočnj do chatrčj a paláci\ se dobýriáš^
zde wetchau žiwobytjm omrzelého budowu bořj-
wáš, tam zase růži w paupěti rusjwás ; poslyS
mne> hrozná žnečko, genž po rozsáhlém žiwota
roli kráčjX a s blyštjcj se kosau zelené i zralé
obilj posekáwáš — poslyšiž matku neupokogítel-
nau, kterés wšecko wyrwala^ a genž nynj gako
osamělý strom samogediná tu stogj na panšti
bez utěšenj^ bez podpory w starém wěku swém!
— slyšiž mne ! poslyš mne I*'
Digitized by VnOOQiC
46
Awšak němé zůstalo temno wukol n ^wíifcdi;
genom kwjljcj wíchríce gj odpowjdala.
i»AJe'což obwiňugi te^^^bezetélesnýlioslUipr
Čel' kwjlila ubohá dále; vnebigeí giž citelné srd-
ce we twých kostěných prsau, aniž krew horká
IJly twoge profagháy aniž se ronj antrpná sha ae
wpadl}ch očj twjrch* — což tu žádám na tobě, kte-
rás bez prsau, nemohauc ucjtit ulrpenj matky
nešťastné!*
Opět iia rakew klesagjc kwjlila hlaBitě, a
když oči pozdwihla, upnul se plačtiwý zrak gegj
nenadále na něžný pohled Madonny; utěáugjcj
záře wypryskowala se z nj a wluzowalaw gegj krwá-
cegjcj srdce. »0 ty přesladká i zázračná nebes
králowno ! genž swěta Spasitele w náruči chowáš,
obrať swé milostiwé oči ke mně hořekugjcj matce,
a nawratiž gj zase, co gj nebe odáalo !« —
Mámila gi mžikagjcj kmpy záře? nebo slzj-
cj oko matky dobře newidělo? — gj bylo, gakoby
Madonna swau hlawu k nj byla nsúklonila s milo-
stiwým usmjwánjm. A w tom okamženj rozléha-
ly se gakcsi kroky tichem, kljče cinkaly, dwéře
ae otwjraly, až pak zletilý kostelnjk se k nj při-
bljžil: sMilápanj!* začal; nswrchowaný gest čas,
abyste se odtud wzdálila, neboť musjm dwéře
zamknauti.« — »Ach!« wece panj, i»nebuďtež tak
nemilosrdný a nezapuzugte mne od rakwe, kte-
ráž to neydražšj w sobě chowá, co kdy mé bylo.
— Tuto budiž mé oddechnut]. «
nGakžkoUw s wašjm stawem, milá panj, we-
likau autrpnost mám, předce žádosti wasj wyho-
wěti nemohu. Nesmjm pod ztrátau swé služby
žádnému dowoliti, aby tu ponocowal. I uberte
se gen domu a popřegte.swému beztoho zesláb-
lému tělu odpočinutj; a když bude při swjtánj
zwonek wyzýwati nábožné duše k službám Bo-
žjm, pak můžete opět přigjti.« — A wzaw gi zwol-
na za ruku, chtěl gi wywésti z kostela.
»Ustaňte I -— pro B&h! — Musjra-li se giž
rozlaučiti se swým ncydražSjm na zemi: tedy
mi geště gednau rakew otewřte ; wšeho, co
wám draho, se dowoláwám — prosjm wás, člo-
wěóe, deyte mi gen geště gednau widěti přemi*
lého synáčka mého!«
»I co wám to napadá? — rakew geště ge*
dnau otewřjti? to negde !« — odslowil giž poně-
kud newrlý sakristán.
I sáhla panj za ňadra a wytáhla zlatý pamá*
tnjpenjz, arozwážliwě se na malý ten klenot djwa*
gjc, řekla: »Což mi pláten penjz od kmotra,
an geho magítei tcntam gest ? — gen s bolestj by
mi uwáděl w pamět na wěčnost odešlého. Přj-
telí I« -«<^ gala se ilále m)uwiti, wtiskagjc zlatau min-
cí w draslawa^ ruku kostelnjka, stu máte — waše
to badii. gen vj||e<ďili zbledlý obličeg syna mého
geště gednau widěti J«
Napoleonowi pobočijkowé.
{Pokračowátý. )
Murat pak welel šwadroně 21tého pluku
mysliweckého, kterýž se práwě tehdáž w Pařjži
nalézal. Napoleon mu nařjdil, aby s 200 gezdcí
na rowinu sablonskau se odebraly. 40 tam se-na-
lezagjcjch děl wzal a nazpět přiwezL Murat wy-
plnil w noci rozkaz ten, na němž osud přjštjho-
dne záležel. Přiraziw opět k hradbám městským,
spatřil nagednau sekce před sebam^ an s tjm sa-
mým aumyslem do Sablonsu tihnau. Hnedle by
se byli mysliwci do ozbrogených těchto Pařjžanft
dali; ale měšťané, postrašeni pewným a rekow-
ským způsobem Muratowým, propustili děla, gi-
mižto se postřjleti měli.
Tento neomylný wlip Napoleonůw, gjmito
hned na prwnj pohled poznáwal, koho by k čemu
potřebo wati mohl, byl půwodem, že Murata ge-
ště téhož dne mezi pobočnjky swé přigal. Tu-
šilť, čeho očekáwati možná od mladého, ctižá-
dostiwého muže, gehožto plamenná mysl taužj
po nebezpečenstwjch.
Hned po IS. Yendemiairu bylo Napoleono*
wi od konventu rozkázáno, aby pařjžské sekce od-
zbrogil. To když se dalo, poslala pa?éj z BeaU'*
harraisů syna swého Ewgetía do hlawnjho bytu,
aby wyprosil nazpět kord nebožtjka manžela ge-
gjho. Byloť to poneyprw, co Ni^oleon Ewgena
z Beauharraisů spatřil.
Po sňatku swém s Josefinau, owdowělau pa-
nj Beauharraisowau, gednal Napoleon s Ewgenem
gako se swým synem. Přigal geg do swého gene-
rálnjho štábu a zapobočnjka, kterýžto úřad Ewgen
zwláště we wlaské wogně zastáwal, ačkoliw od
wogenského ministeria nikdy we wlastnosti této
potwrzen nebyl.
Gakožto neywyššj generál wnitřnjho wog-
ska měl Napoleon, lidu giž obljbený, za powin-
nost, udržowati weřegný pokog, pročež se zača-
sté w městě i po předměstjch s brannau mocj
Digitized by
Google
47
okazowati musel, aby lid rozhánět, téhož Casa
z nauze a bjdy téměř každodenně bauřliwé se sro-
cugjcj. Pokaždé, když hlawnj awúg byt s pobo6nj»
ky opustil, diwil se gedenkaždý, wida geg obkljče-
na tak mladými dustognjky, ačkoliw on sám tepr-
wédwadcátý šestý rok wěku swého počjtaL Bratro*
wi geho Ludwjkowi bylo 1 7, Muratowi 28, Junotowi
24,Muironowi 20, Marmontowi 19, Lemarroisowi
11 a Ewgenowi toliko i 5 let. Gakmilese akrowný
tento pr&wod na weřegném mjste okázal, shro-
máždilo se hned množstwj lidu, kterýž nemage
ničehož na práci, pro ukrácenj chwjle za njm bě«
hal; před njm pak poskakowal hauf prawých pa-
řjžských uličnjku, papjrowými helmami a dřewéný*
mi fiawlemi ozdobených, gichžto obyčegná schůz*
ka tehdáž na vendomském náméstj byla.
Táhíi před njm, prsty mlaskagjcj a »rum-
piti-pumpiti-pum^' bubnů hlasem swým nápodo-
bňugjce. Napoleon usmjirsd sětomu, wůli gich
gim paušlege, a toliko neydotjrawěgsj z mladých
těchto nadšenců bičjkem odháněl, by se mu pod
k&n nedostali. Pobočnjkowé w^ak geho, ztěžj
starSj nežli wétsj částka weselé této a hlučné dru-
žiny, neznali té mjry a trpěliwosti; rádi byli by
hegno šawlemi rozehnali, kdyby gim to nebyl
wůdce přjsně zapowěděl. Při nápadném tomto
podjwánj zast^wil se každý; někteřj usmjwali se,
magjce z toho potěšenj, ginj krčili ramenama,
na přjsněgšj stránku to obracugjce.
vTote pak předce gednau znamenitý gene-
rálnj štáb, aby ochránil republiku 1« prawilí au-
trpným hlasem.
Když ale ten samý lid nemnoho pozděgi týž
průwod z Tuilerij přicházeti a do Nótre-damské*
ho chrámu ubjrati se spatřil, a to na památku
welikého wjlězstwj, gež dobyli ty samé osoby, na
něž dřjwe tak autrpne se pohljželo, nenamanulo
nikomu, by ramenama pokrčowal; neboť Napo-
leon, neypředněgsj ze wšech, byl se stal cjsařem ;
bratr geho Ludwjk králem hollandskýni ; Ewgen
z Beauharraisů mjstokrálem \^laským ; Murat krá-
lem Neapolským; Junot wyslancem a gubernáto-
rem pařjžským ; Marmont welkodůstognjkem řjáe
cjsařské, Lemarrois generálem, a před tjmto ko-
monstwem a za njm staupali neyhrděgSj synowé
Francauzska, prwnj tehdáž bogownjci we swětě.
S oddflenjdi od J. K. Tyla, PMcv^m dlaino pannS benefi-
ciantce gmcnem wjíech pi-átal divadla nalcho d/ky wtdáti,
ie si svolila djlo půwodnj, kteréž od prvfnjch dwaa před-
sUweDJ po 6 let we stolci, básojkowa leželo, a bex té-
to pijleiitosti by snad aikdy sirifia hoijjkko nebylo spatřilo.
PHprawilať nám atíl^ný we^r. Dlauhý £as nebyla žádná
fara s takowým sanjccnjni od obace«stwa ptígata; spisowa*-
tel byl třikráte wywolán. Nebademef sde báseA samu roa-
bjfati, danfagjoo) že gi sáby tiskem Aa swétlo wyžbn spa-
třjme; potom snad s wit^j roawahan i sprawedlnostj ba<-
déme moci o djie promluiriti, kteréé dle wýroku obecnébo
k neyadařjlegdjm piod&m dramatioké litevatuiy naňj po^j-
táme. — A wžak i p. hercům naiím masjfme se poděkowa*
ti, že ae patnkan láskau djla toho ogali ^ celým predsUwe-
njm waml derstwý, ožiwugjcí tloch, a pilná lira přispčla
mnoho k radoatnémn xaii}cei^ obecenstira. Takovým cho-
dem mSlo se nowé diwadlo naSe pohybovati hned od po-
čátku;-^ stáloť by nynj na ginem stopni, a pověst geho
byla by k prospěchu viedi stran upevněna. — NeytčUj
úloha v celém kuse ge pro vnithij geho rozpadá oj Wjt;
požaduget ntgen hlubokého promyžlenj ale i fízickau sjlu,
a málo bude tužjm mladých heroft, kteřj by p^ tak doko-
nale provedli, gako iiá2 p. Krumlovský. Wyobraxiltě ne-
wásanost v slepé lásce vychovaného mladjka, divoké
přdL3rpovánj rytjfokého lupiče a posléa gemnost kagioného
mládence pravými a živými barvami. -^ NeyvděČněgMJ a
gako pro p. Grabiogra psaná role ge staiiý Božepor. Zj-
akal také mnohé i saslaužené pochvaly; ale nám se sdá,
že podivného starce toho hned od početj getité gemnégt
kresliti měly pak by myHénka celďio kusu gežté akvélegt
byla vystoupla a on sám gežcě větžjho účinku dosáhl.
Geeti to role, o njž by se celé pogednánj psáti dalo; a
w celém dramatickém světě, nevygjmage ani ohromné vý
tvory nesmrtelných velikánů, gesti málo úloh, kteréž by
herci tolik skw&ýckk a vděčných momentů poskytovaly.—.
Záruba pat)j k neylepžjm roljm p. Grana f panna Herbsto-
va provedla evau malau ale žávau scénu velmi sdatíle;
P. Hille a panna Focchhcimova hráli s citem a pilnostj.
Pochvalně musjme se také o p. Kažkovi zmJQÍti. Celé
uspořádánj bylo dostogné, úpravné, iiwi a beae v^eho
poklesku. _,k..
České diwadlo w Praze*
Dne 26. ledna provozoval se ve prospěch panny
Forchheimové » Slepý mládenec^ ii rooiantická činohra ve
DOBf ACJ KRONIKA.
z PRAHT" Koncert 8* února we f>rosp?ch hladem
nawUjwených ohywatelú rudohorských* Krutá naute a bj-
da ubohých osadnjků rudohorských vsbudila u Pražanů
negen rychlé ale i trvalé ůčastenstvj. S opravdivau ra-
dostj viťljme ve5kcré tljdy snášeti hogné pomůcky k ulch-
Čenj velikého nedostatku, a x mnohých slibů i závaaků
vysvjtá naděge, že péče ta neustane na okamžité poti-ebě,
ale Že i dle možnosti na budaucj rok sřetel mjti se bude.
— Uspořádánjm dnejinjho koncertu ijskali ai vraucné djky
nešťastnjků p.p. Hom, Kittl a Kastner. Hudebnj tato zá
bava stala se tjm mnohem zanjmavégáj, že vět^ éj\ spo-
Digitized by
*> djl spo- T
Google
48
luůčiokngjcjch ocboinjkft poprwé před obeceaslwem wjr-
staupil. Četné shromáidčná společnost byla w dobré mjřc^
a radugic se s pékné pijleiítosli pHspéti thudobé tak
Ijbesnym spAsobem, uwjtala i bne4 p« rjrtjře z Weyrotbe-
ru, kterýi přiměřeoaa wjjhmlnwnostj přednájíel proslow od
Theodora s Grttnwaldn, ir němito hlawnj in}rilénka byla
U, Že útrpnost wksteiwekďko srdce ukágj krutost nemilo-
srdných iiwlft přjrod j. — Na to 'wystanpily poneyprw sle-
čny Anna Wanderowa • Grftnwaldu a Mary Seheítefowa.
Oběna nebylo se co ostýchatL Kde uménj s tak šlechet-
ným účelem se drnij* tam přjsná kritika mjsta nemá. Ne-
gen dno x vFígarowy swadbyc ale i kavatina od Rubinihoy
přednájíená slečnan z Gcfinwaldu, a aríe a opery vLacre-
tia Borgia,<t přednálcná slečnau Scheiterowau, překwapilj
swiáitnj něžnoslj a uhlaienostj, a pochwala obecenstwa
nepocháiela nikoli a pauhé sdwořilostt. Slečna s Griln-
ifvaldu, iačka panj Podhorské, sasluhuge w plné mjte wjíe-
cku péči, giito znamenitá naie mistryně k gegjlnu wadČlá-
nj wynakládá. — Ochotná dobročinnost přemohla téi n p*
Gmnda weikeré námjtky, gimiito mu ai posud ostýcbawost
překáiela. Wystaupiw poneyprw weřegnČ hrál od A. Drey-
schocka uSourénir d'amitié« a »Etudu w trylechtc od
Dohlera. S podiwěnjm přislauchalo celé shromáiděnj ge-
ho Čisté a dokonale wyrownaoé hře, swiáité w Etudě n»*
wyhnutelné potřebná klidnost umČlcowa pijgemně působila.
Spokogenost obecenstwa stala se podporau naidio nedáwno
w Kwdteoh proneieného mjněnj, coi i o p. Nesvadbowi
platj, kterýi waríacemi na pjseň »baé •&er|eld^« společnost
tak mocně ibauřil, ie u prostfed hry gednn waríaci a na
konci finále opakowati musel. Tytéi wariace slyiel gsem
od něho hned po přigitj geho do Prahy, a mohu ifyznati,
ie sa ten Čas walně pokročil. Kéžbychom se nemuseli pře-
swédčiti, ie někdj i ty neyspanil^ij wlohy uměloowy w zá-
pasu s nepljzniwými okolnostmi podmaněny býwagjl Čle-
nowé gednoty Ceciliánské, panna Bergaurowa a Miillerowa,
pan WanjČek a RaČerowský apjwali Heínowy 3 národnj
pjsně od Mendelsohna«Bartholdyho, a muiský zboř před-
náiel uboé SBanbcrltcba od téhoi skladatele. Oboge se
Ijbilo. B.
Práwě přicházjm se sáhi na Žoíjně. Bály společen-
ské, které se od 2 — 3 let w Praze strogjwagj, naplňo-
valy nás wenkowany widy radostj a ialostj — radostj, ie
se o nich tak pěkná powěst rosnáJela — Žalostj, ie gsme
w nich podjlu bráti nemohli. Letos byi gsem ^ťastnřgij.
Letos byl gsem i gá mezi pestrým dawem, který se w pě-
kném, prostranném sále pohybowal, a kterýž bych djlem
k wlagjcjmu kwětinowému záhonu, djlem k iumjcjm wlnám
pohybliwého gezera prírownal. Wybraná, pěkná, iiwá a
nenucená byla společnost. Spatřilf gsem mnohého muie,
gebož gméno gsem gii dáwno z domácj literatury naáj znal — *
poznalť gsem ty welectěné, gei na chrámu národnosti najj
stawěti pomáhagj. Osoby z rodin llechtických, welewážnj
mčiťané, znamenitj auřednjci, wogenstj d&stognjci, weselá
átudugjcj mládež, powéstnj umělcowé pohybowali se tu we-
spolek, spautáni gsauce blahým pantem bodré mysli. A
coi mám řjct o krásné pletí? — 2^1oť se mi, gakoby by-
la Praha toho wečcra swé neyspanilcg^j dcery na ostrow
poslala. S rozkoij těkalo oko moge po těďito sličných
kwitinách, a ucho napágelo semedowým zwukem naij ma-
teřčiny, kteráž libým praudem ze rtú gegich se Hnula. —
Awiak negen o wybranau společnost a krásný, celau noc
mezi tancem i po tanci w nj panugjcj pořádek pečowaií
páttowé, geito luiidý rok o spořádaly bálu tohoto se sti^
ragj : alcbri i na zewnitřnj okrá^enj sálu, a swláltě toalety
pro dámy, obětowali welikého nákladu. Tato předstawo-
wala gakýsi činský chrámec hamry čerwené a bjlé, w gehoŠ
lAné se pohowky pro dámy, rozmanité stoluj náčenj a po-
třeby k iperkowánj nalézaly. Délkau celého sálu byla ok-
na okrájílená pěknými baldachýny, nad nimiito erby wicch
kragA králowstwj našeho se wznáSely. Mimo to byl po té
•traně pHsUwený, do sewněgika wybjhagj«9, čerweně ozdo-
bený wýklenek, w gehoi nitru poprsj naieho Neymilosti-
wěgájho mocnáře se skwělo. — Musel bych dlauho psáti,
tnage weékerý dogem dnelnj noci wyljčiti. Tady mi to ne-
lze; staneť se to ale snad u gine pijleiitosti — neboť památka
na den 8. února bude mi po celý iiwot w paměti dljti.
as jntlnalosti.
(iK»k4Miě«go
tf mnU hfli frMtei: 1 weliký kotel IS bjlých mis.
ft weliké bjlé mjsy. 1 weliká pozlacená konew. 20 posle>>
cených Čjjj. 4 kofljky. Nm fasuHlm w »ámkuz W prwi^
truhlici: 1 weliký zaJitý baljk, s přiwěienau cedulkau. 3
aksamitowé pláitě. 3 pláště z těiké hedbáwné látky, terce-
nel nazwané. 1 woskowaný pláiť. 3 péra na klobauky. 1
kabát pro trubače s korauhwj a přjsluáenstwjm. 1 Čerwe*
aý saukenný pláiť, aksamitem podžitý. 1 spodky. W dm-
hi truhlici: Geden baljk s cedulkau, gako w dřjweřečené
truhlici. 8 bjlých kamizolek, t zimnj spodky. 1 deiťoj
pláiť. W druhém lu{flmi 6 zimnjch spodků, 4 bjlé ka-
mizolky, 1 dešfnj plášť saukromně. Wtf-efJ truhlici: zk-
té rauno. t weliká střjbmá umýwadla i s konwfcj. 2 men-
ij pozlacená umýwadla a konwičkami. 11 welikých střj-
bmých swjcnA. 1 stíjbmá konwička wnitř pozlacená. %
malé střjbmé swjcny. 3 střjbmé pozlacené zwonečky. 4
střjbmé láhwe se stfjbmý*m pauzdrem. Na fatuJiku hrahi^
te Trčhf: f4 střjbmých mis welikýdi. 24 stijbmýeh ta-
ljř&. 6 kofljkft a hognost plátěnýdi ^rusů a nbrausků.
W druhé truhlici : 2 weliké mjsy. 3 swjcny. 24 mcnijch
mis. W černém truhijku na woze 6 baljčkft drobných pe
něz. Dne %ho l^egna hf^Jo konj wéwdowifch\ 6 bHkn a
geden kočár. Téi 6 br&n ^ % koně Užnj — 3 náručnj — 3
gjxdnj. 3 saumaritj — 6 mimochodnjků j 2 saumarštj — téi:
6 bríin a geden kočár. KonS generáln Vln : 34 w před-
městj. 3 gjzdnj. 7 mimochodnjkft. 1 pacholkA w. Keiif Aru*
hite Trčkyi 6 hnědých ~ 6 brůn— 6 hnědých — 6 hnědých
— 6 mimochodnjk& kromě osl&. Kočáry : w městě 2 wé-
wodowy. W zdniku : 1 wéwodowa kancljře Elce — 1 ge-
nerála nia — 1 Kinského -^ 1 kočár, kftij pobitý, Trčkftw.
Téi se nacházj w Plzni, z Chebu se wrátiwájch 90 konj,
totiž: 4 pouhy, geito panj Trčkowau a Kinskau zp?t pH-
wczly se Čtyřmi kočáry-^ 1 potah brftn u pana z Šarfen-
bergA — 1 potah brftn s k>DČářem u mladého pana ze Sta-
rembergA — 1 pouh, geni wéwodu saského Františka Al-
brechta wezl — 2 pouhy s dwěma fasuAkama, na nichi
mrtwoly do Střjbra odwezli.
ČttopU tMlo wythix} w« BtHdu a w aob^hi po pillarijeh j k«idftii druhau •třtin pKdáwi se pAUrehowa prjloha. PředpUej •• « wjdawftt*!* •« étvrrt
lét« 48 kr., we knihkupeclwjrh na pAl Uta 1 b1. S6 kr., m e. k. poiuck pAU. t si. 86 kr. •Ú,
Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Pra2C.
Digitized by
Google
Národnjz&bawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 13.
1S. wnota ÍS43.
10. r. béh.
Staniž se wfile Páně!
Kostelnjk nsmjwage se, pohleděl na zlatau
minci, a s gnkausi sobelíbostj w ruce gi potoskaw
a potom do kapsy wstrčiw, řekl: n Hodná panj!
chcíť wám po w Lil i bVti ; ne ale pro to wase zlato,
ale spjie pro waái bolesl, ačkoliw se mi to hrj*.
bnfm počjnánjm býti zdá, mrtwé z poklidu ge-
gich %\7trhowativ«
Přinesl na to nchle železo k wypáčenj a
otewřel pewné uzawřenó wjko u rakwe. — Hle !
w nj odpočjwal přjgemný paclioljk ; ruce mel na
prsau nábožné sepiat\% wlásky růžemi owendeny,
a twář gtího mile se usmjwala, gakoby se mu zdá-
lo o radowánkách nebeských. Gcho matka roz-
přáhla ruce, domnjwagjc se, ie milowané djtě
w gegj náruč wzletj; ono ale spalo! — spalo
w spánku twTdém^ wěčném, a smutně smekly so
ruce matčiny dolů. Wšak ani se neohljdnauo,
upiala zase zrak swAg na zesnulého ; a kwapně
se zdwihnc, křečowite kostelnjka za ruku popa-
dne a zwolá: »Člowěčel nepozomges? on se
hýbal*
wMeyljte se, ušlechtilá panj! gc to gen stjn,
co auwetřjm z mžikagjcj lampy na geho utuhlý
obličeg se wznášj.«
i) Ale nynj — nynj — hle, gak ústa geho zwol-
na se dmau — gakoby se modliti chtěl ! *<
wWéřteřž, milá panj — wy něco widjte, pro-
tože něco widěti chcete ; nenj to wěru nic giné-
ho nežli auwětřj.«
aČlowěče, geště nic newidjš? Wsemi Swa-
tými tě zakljnám, napni kalných očj swých, a po-
wěz mi, zdali geště nic newidjš?«
Nato prawil sakristan : » Wěru, bmfto mě či-
lá waíc obrazotwornost nadchnula, aneb děgj se
w skutku wřci — mně tu bylo samotnému, gako
bych wolné oddechowánj na geho zbledlých rtech
byl zpozorowal.^
Awš^ak matka strachem i tauhau podiwně
proniknutá klečela u rakwe, chwěgjcj-se ruku
swau na prsa umrlého kladauc, — Hluboké ticho,
gen stálým fičenjm wichni přetrhowané, wznáše-
le se po dalekých sjncjch. — Nagednau se wzcho-
pila, a zwolagjc uwytrienj: »Geho srdce tluče —
Bohumil ge žíw!* — upadla do mdloby w ruce
kostelnjkowy. Z hlaubj zdychnul pachoijk, a po-
otewra očj swých, gmenowal matku gménem.
Oba se blaženým obegmutjm sepnuli. Ustr-
nulý kostelnjk stál po straně, hledě s ijžasem na
toto newýslowué diwadlo, a weliká slza kápla mu
na áediwé wausy.
♦ ♦ ♦
Po wysoké |[otické předsjni starobylé uni-
wersity procházela se ženština w myšlénkách
pohřjžená, někoho očekáwagjc. Ačkoliw geště
tuze letnjji nebyla, předcc twáíe gegj těžkomyslné
wyzrazowalyj že giž mnohá černá mračna po
obloze žiwota gegjho byla přešla. — Někdy
zdálo se wolné oddych ówánj z gegjch prsau se
wywinowati, a ona wložila rychle ruku na prsa,
gakoby nepokogem tlukaucj srdce swé ukoneyšiti
chtěla. — Nynj dalo se w dáli mužské wy šlapo wá-
nj slyšeti, a bljžil se k nj ctihodný starec w odě-
wě z aksamitu černého ; těžký zlatý řetěz s podo-
biznau knjžete pána, prsa geho ozdobugjcj, byl
znamenjm zaslaužilého rektora wyšokýcli škol.
Práwě swau komnatu otwjraJ, an zhlédl panj,
co na něho čekala; přistaupil k nj a pozdi awil
gi přj^ětiwě řka: >»Urozená panj, gak se mi zdá,
gste wy ta, kteráž semnau mluwiti chce?«
nAno, důstogný pane I « odpowěděla ženšti-
na, » odpusťte, kdvbych wám při wašem mnoho-
násobném zaneprázdněnj obtjžnau byla ; ale matce
auzkostliwě pcčliwé o duchoi^nj prospěch swého
gediného syna, genž gest gegj utěchau, a iná^ě-
Digitized by VnOOQiC
50
kdy b^i i gegj podporau, bude Bwali. dowoleiiQ*
aby wás některými otázkami obte%owala«*
»Nikoli wám to, wzácfiá panj ! za zlé n^o*
kládám, ana spjše wás za to čliwáliti musjm. O
kýžby každj rodiče tjmto způsobem starostliwi
byli; ulehčilo by to yčHel&ai práci, kdyby oni we-
spolek 5 njm o tak aatic kwětinky péči wedli.
A'ch, gsautě zlj časowé, w nichžto žiwi gsrae ! —
učedlnjk nad mistra chce býti, nábožnost a dů-
wemoit z těchta sjnj se wykrádá, a bludičky, gel«
to se za prawé swěUo maudrosti powažugj, wábj
leUkowážoau mládež na rozcestj, k aurazu gi při*
wáděgjce, gesto se gj nedostáwá maudrý w&dce,
totiž náboženstwj a prawá učenost* — Gakýsi
newázaný duch wtjrá se w ginochy tyto, genž be^
přestán] ge popuzuge k zlému ; oniť to nazýwagj
nProspěchem a Oswětau.* Gá ale musjm tomu
přezdjti pominulostj a zaslepenost] mysli, gelikož
oni swé ponětj na záwadné rozumkowánj stanowj ;
a kdež základu nenj dobrého, musj stawenj se-
sauti 86 a swé nesmyslné stawitele we swém rumu
pochowati. — Ale odpusťte, ušlechtilá panj, že
předmět, o němžto práwě w radě akademické
rokowáno bylo, mne tak tuze roznjtil ; hned wa«
ši žádost wyplnjm. Račte ale do mé komnaty
wkročiti, neboť při tak walném počtu posluchačů
akademických těžko mi chowánj a pilnost gedno*
ho každého nazpamět wěděti; zděitež mi geho
gméno.!<<
Napoleonowi pobocnjkowé.
Napoleon, ubjrage se w březnn 1196 z Pa»
řjže do Nizzy, w hlawnj byt wlaské armády, waal
8 sebau kromě bratra swého Ludwjka a Ewgena
zBeauharraisu geště šest giných pobočnjků a sice
Jtmota, Marmonta, Lemarroisa, Murata, Muirona
a Duroca. Zewnegsek Duroeůw byl méně skw^í-
lý, zato ale chowala mysl geho mnohem wětáj
poklady wědomostj a wzdělaností w&bec. Osa
dustognjkem u dělostřelectwa giž před rewoluci,
wystěhowal se po strašliwých oněch událostech;
nawrátil se ale téměř beze wšeho prodlenj opět
do Francauz. Bonaparte poznal náhodau dobré
geho wlastnosti u Toulonu a od té doby kogil
upřjmnau k němu náklonnost Duroc oswědčo*
wal ale za to wždy neljčenau wděonost k němu,
a kdyby se toho byl dočkal, zagisté by wěrnost
geho 1 ehaulostlwých ykaušek roku 1814 a 1815
áleehetně byla wynikla.
Zapojfaw jpohij Uifcenj připogil si Bonaparte
geště dwa gine pobočnjky: Ellioiaj synowce ge-
nerála Clarkeho, a StUkatdského. Sulkowský byl
-muž'udatíio8ti.rytjřské, obohacen mnohými wé<*
dbmóstmí a wýbořně zběhlý we wfi^ch téměř éw-
ropských řečjch. W neyaudegšjm mládj hágil ne-
odwislost wlasti, byl při obleženj Waršawy raněn
a přinucjea prchnauti. We Francauzjch nalezi^uw
autočiště dostal se s wyslancem Déscorehesem za
tlumoče do Garohradttu poaděgi.pak. swěřilo se.
mu od wlády francauzské tagné poselstwj do In-
die. Giž byl za Aleppem, když geg Angličané
wysljdili a pomocj Arabů wydrancowati dali, aby
papjry geho do rukau dostali. A wšak wywáznul
z rukau gegich a dostal se opět do Pařjže, kdež
na wládě wymohl, aby u wlaského wogska slauži-
ti směl. Stál práwě před Mantowau, když gakýsi
rapport geho náhodau do rukau wrchnjho gene-
rála přišel ; druhý den byl Sulkowský geho po-
bočnjkem. —
Ze wšech swých pobočnjkA, ani Junota, Du-
roca a Rappa newygjmage, milowal Napoleon ney-
wjoe Muirona. Mluwilo se mnoho o tooi« kterak
se tito práwě gmenowanj pobočnjci na gistý zpiu
aob proti cjsaři opjrali ; mluwjlo se o před&tawo*
wánjch Junotowých, o gadmých slowech Bappo-
wvch a o přjsných radách Durocowých; wšecky
wšak tyto skrowné neshody •zámyslúw Napoleon
nowých 8 mjněnjm pobočnjkůw geho — ač &tá-
walo-li gich w skutku — newztáhly se nikdy až
k samému zpečowánj. Přewaha geho užnáwala
se tak obecně, a tak rádo se gj šetřilo, že roz-
kazy Napoleonowy každý slepě plnil, a w skutku
by byl Napoleon také netrpěl, aby se byl kdo
opowážil reptage neplniti přjkazů geho. — Zalj-
bilo se mu někdy, k pobočnjkům swým důwěr-
négšjm se okázati; dodáwalť gim mysli dobroti-
wými slowy, gichžto cenu wzácnost gegich roz-*
množowala; ano častěgi dotazowal se gich též o
radu; pronesl-Ii alegednaii giž wuli swau, nedo-
pauštěl, aby se mu i neymenšj námjtka učinila«
Wážil sobě u swých lidj udatnosti, wědomostj a
činnosti, předewšjm ale náklonnosti k osobě swé.
Při Muironu bylo to něco zwláštnjho, že Q
samotě gsa w noci, neméně házliwý a powěrečný
byl, než odwážliwý a weselý we dne na bogišti.
Gednoho dne, přes 20 mil gjzdecky uhnaw, aby
přjkazy wrchnjho generála roznesl, položil se
Muiron celý zemdlený a utrmácený, ani se newy-
swléknuw, aby při neymenšjm znamenj pohotowě
Digitized by
Google
51
b}'ti mohl. Byloť to dne 13. dubna tl9iy den
před půtkau n Dega. Giž po nékolik dnj obj-
ral se mnoho náwrhy pro swau bndaucnost. Chtél
si po akoDČenj tohoto wogenského taženj na g^
nerálu swém dowotenj wyprositi, a statek w An«
tibesu kaupití, kdež byl za manželku pogal boha-
tau^ mladau wdowu, gii wášniwě milowal, a kte-
ráž geg co newidét otcem učiniti měla. Gedwa
že usnul, zdálo se mu, gakoby se nalefcal na bo-
gišti, mezi hromadami mrtwých. Před njm stál
ohromný, od paty až do hlawy ozbrogený rytjř,
s njm se potýkage. Paladin tento měl mjsto
meče srp, gjmžto wšemožně na Muirona dotjral.
Giž mu byl zasadil ránu hluboko do lewé skráně,
— an se popadli a do zápasu dali. W tom, když
zápolj, spadá z rytjře hrněnj kus za kusem,' a
Muiron spatrj přjšemau kostru, kteráž, pořád ge-
Stě srpem gsauc ozbrogena, před njm se wztýčj
a hrobow^m Masem takto k němu promlu\^j:
nNemohl gsem tě dnes dostati, a wšak odegmu
ti neylepsjch přátel, a ty sám uhlédáš mne w osmi
iiiěsjcjch.«
Muiron procitnul, čelo geho bylo pokryto
studeným potem, Záplawa počjnala se wznášeli;
po celém leženj panowalo hluboké ticho. Chtěltě
znowu usnauti ; strasliwá wsak ona wěštba, hro-
zjcj neylepšjm geho přátel&m, Junotowi a Mar-
montowi, bauřila wjc a wjce mysl geho. Za krá-
tko bylo wůkol pozorowati onen šukot, kterýž
před nastáwagjcj bitwau býwá. I wstal gest a při-
šed k druhům swým wyprawowal gim sen swůg
i péče swé. >Vysmjwali se mu wšickni a Junot
neywjce.
Půtka strhla se a Junot obdržel dwě rány
na hlawu, gichžto gedna mu krisnau gizwu po
lewé skráni zůstawila. Marmont wáak — ten zmi-
zel we hluku bitewnjm.
Muiron, nenecháwagé si wymluwiti, že přj-
tel geho padl, uběhl w gistý způsob třestěnj, gež-
to lékaře geho tjm wjce lekalo, že ho zimnice
giž po několik dnj neopauštěla* I bvl ohlášen
wrchnj wňdce, přichá^egicj sám k poDočnjkowi
swému, by geg stran psudu Marmontowa upoko-
gil; nebylo wšak možná Muirona k rozumu při-
wésti; pořade gen zaufage křičel: i>On. gest mr-
tew, prawjm wám, on gest mrtew!«
W okamženj tom wstaupil Marmont, krwj
gsa celý zbrocen, do stanu. Přicházel z hlawnj-
ho bytu Massenowa, kamž geg byl Bonaparte ode-
slal. Zočiw ho wydal Muiron křik usedawý i
wletěl mu do náručj, a Bonaparte, nawzdor oby-
čegné netečnosti swé, dělil obecnau dogatost srdcj.
o a j a K T.
Poffllawii objrčegaě % ii«|9«fr«ýcft li^j pocházj ; nagdeli
potrawj a ilecheu^jch, piiLiyg« se ikxabolkaa, a tropj-
-^k mnoko íkody.
W oaudnýck dob4d» pojm^ «e přjtel i nepřjtd.
Každý gedná a iyái se podle wlsstajch náhledA: ne-
hodnéC ge pláuLstwj^ paldile kýia powjdiagel, negednáli prá-
Wé dle Bábledá twých.
NeposazQg nikdy člowéka dle toho, gakýŽ gest» ale
gak]^ dle okolsosl^* a potřeb státi se mftie. Proraina a
pčstowánj yŘieámy wčd na switě ailechtj.
Newiř -wjíeiav, co lidé wjprawugj, dokawád^ se o
skatečnosti sám auUeiitS přeswéd^iu. nevAŽel: i paubá d&-'
opilka ge Ikodná.
^emikžeiii bUžtýqm pomod, tedy aspoA neSkod.
Zaugmelí mysl naii nMe powstalá myďénka, neopu-
•tj nas gi£ tak rychle ; giskra, gilto náklopnost wzbudďa,
mftže pewná mysl dusiti, aby w plamen newypukla, aupinč
uhasiti w£ak.|i ae^Ud^ . ^a-.
CemKé divra41o*vr Praze.
Dne 29. ledna opakowal se Tyl&w Sleffý mládenec,
a iiwý pochod <ielé hry, gakoi *i sagjmawý dég a rázné
wýílupy gegj dogaly silně i nedělnj obecenstwo, a^koliw
1 básnické mluwy tohoto djla, gako s pěkného wěnce mno-
hý Ijstek nepoKorowán a neoceněn k'zemi upadl. Herci
byli po každém, a básnjk po poslednjm geduánj woláni.
Dne 31. ledna měli gsme dobré předstawenj. Pro-
wozowalyt se arci gen maličkosti — ale prowozowaly se
líoMre — a to ge nnás wěc neyhlawněgSj. Rohotofn Ctwer^
rohy ^ o něco Ijp nežli n prwnjm předstawenj » al^ ge-
2tě gsme na něin nepozorowali onu mladickau dowádiwost,
která celau hijčkau wane. Takowé maUókosti musegj sríeti
od ust gako blesky — aby nebylo hercům třeba po -wlast-
njch a bohužel Často negapných slowech lapati! — Pak se
dáwala malá pantomima » Šťastná 8ewcowá,« kteráž obe-
censtwo gak náležj obweselila, a k posledu hráli se »Tri
otcowé nagednau,* při nichžto gsme, řjksge, ani zesmjchu
newyáli. Takowé pilulky necháme si o masopustě Ijbiti.
P. JSLaska w qsobé Michálka byl rozkolný, hra geho byla
přirozená i promyšlená, plná stjuu a swétla. P. Skalné 9
dařegj se widf cky role, gako gest panj Truldowá — a na
wlech ostatnjch bylo patrně pozorowati, že s gakausi ckutj,
oblibau a zwláitnj pilnostj hřjčky této gako o záwod byli
se ugali. Mimo to přidwftll nám tento wečer i w o8ob€
Zázworowě host2 pw ^Ve.selského (druhdy ochoM^ka na
sUw. diwadle), kierýi; k ^ařilému prowedeiu^obrau ^st- *'(
kau přispěL "* "* ^ '
Dne 2. února poprwé a sice we prospěch P-^fe'^*
itBodkia z pA/upci^v Tvelodrama we 3 gedoánjch, <^{e|^^
Digitized by
Google
n
přeložena od J. Peí^rky^ OliljBěný p. ^ncficiant, rozliéné
iiprawy, mnohoslibný litul hry, welká cedule a swátei^nj
čas nawábily wdiké tonoxstwj diwák&. CeU hra byla do-
bře uspořádána, rozmánilVmí tanci a zwláStt^ překwapnými
dekoracemi phosdobena — x nichxto poslednjch sw1á»t(^ zá-*
wfirct^nj gako čaroděgn^ obecenstWó dogala. — Panj Sprin-
growá wywcdla úlohu desjtiletého Ackura pantomimicky wel-
mi záshižnř, a mimo ni wystaupily panny Manetinská a Herb-
stowa s. p. Grauem a Kaikau wý tečně a dawu ostatnjho
herectwa. — Diwadlo bylo na wJech mjstech přeplněno.
Dne 5. ledna hrála se Hodina z fiA/iioci podruhé.
W auterý na to widěli gsme zase AtJnu-^A gakkoliw
gsme « skrowném počtu shromáždéni byli, předcc gsme
se dobře bawili. Wjmeť, co od naieho mladistwého reper-
toáru, od našich sil — a swlájítč od fracky poiadowati m&^t
žcme, kteráž nynj, Bohu djky ! na diwadle nalem prwnj sio*
-wo newede. — ska.
DOHACJr KR^BÍIKA.
Z PBAHTa P. referent o bále společenském dne 8.
února nám odpustj, když k geho řádk&m nčgaký dodáte-
ček podáme. W fadostném zanjcenj swéra, w nčmito o
w^ech wěcech pčknau a zaslauienau chwálau smjnku uči-
nil, zapomněl na ianečnj j^ádhf, kteréž pokaždé k Maw-
njm úprawám a ozdobám tohoto bálu náležegj. GakoŽ
vt^loni a předloni, podali p. wýborowé tohoto společenského
plesu wstupugjcjm dámám ozdobnau knižečku, T^Pomn^nhf
na rok 1843u naswanau. Welmi dnmyslhč obsahuge Uto
knižečka letos básnické práce samých Čechoslowanek,-
z nichžto některé giž delsj nebo. kratáj Čas po niwách pě-
kné literatury národnj autlé kwětinky pěstugj, některé zde
ale poprwé wystupugj. Kéžby gen wiechny panny a panj
na^e, gimžto Pomněnky wěnowány gsau, wýznam knižečky
této dobře powáiUy a do srdce wzaly — kýžby krásné, bo-
hulibé, spásyplné smcyslenj a vlastenecké city swé při každé
prjležítosti progewily a k wěcem národnj m i tam se tak
horliwé a hogně přihlašowaly, gako 6e některé mezi nimi
skutečně přihlabugj — anebo gako wcsměs wícchny o -wěci
masopustnj dbagj. Powažte, drahé! že gste wodiwé hwězdy
na žiwotnjch cestách mužA ! — kam se hnete wy, tam giž
i wčrnj nohsledowé waái spěchagj. Na wás to záležj —
a mnvhá dobrá, spasitelná ivěc, lexjc posud w paupěti,
nálile rozk-wěte ^ mnohý krásný, mnohoslibný ůsUw, dřj-
mngjcj posud w kolébce, wámi zroste, zbugnj, zmuže se a
w) trwá. Pamatugtež na to, hwězdy najíe I — weliká, ale i
kcásná připadla wám úloha. ^ Ostatně gsau leto^nj Po-
mnětiky vrelmi čisté wydané a pěknaa rytijd^au přio zdobené.
J. K.
Zé ^ohMuwL . K slawnosti 401ctého óřadowánj
Geho Kxcclleiicj, wysoce urozeného pana hraběte Karla
Chotka, neywjMjho purkraJijbo w Cechách, uspořádala
se od zdegAjch p. diwadeliijch oohotnjkA wečer před fjm
hra, a provrozowala se fracka »JD49« přátelé a gediný Xra-
2uíf'« Ku konci dramatického předstawcnj deklaroowala
panna Antonie Buzkowa uObrnmu Xemkého pohlmwj« od
Rubeve welmi sagjmawě, a pan Mrázek přcdnáílel Aubejíowy
PoumSuky, Kterau hych nUi a Piwo, Diwadlo bylo icn
wečer negenom od obywaielu Soběslawskýcli, nýbrž i uké
od okolnjch pánu duchowujkú a úredojkú četně naw&ljwe-
• no. Čistý wýnos použil se k ožacenj ncychudiíjch ikolnjch
djtek. Dne 30ho prosince, gakož dne slawnosti, byla w dě-
kanském kostele zdeg^jm welká mže slauxena, při k^eré
zdcgAj slaw. magistrát a hogný počet obeceustwa přjtomen
M« L. M.
Z Kutné Hory* — Mnoho dužewnjch, srdce a mysl
podněcugjcjch zábaw tady práwě nemáme — žádný spolek*
žádné kasino, žádné diwadlo — trochu tance a to ne gci<iě
wybranélio. Masopust ge hubený. Několik zdegiSjrh li<lu-
milú chystalo se arci wystrogiti bál s loteríj čili sněgakým
hudcbnjm a deklamatomjm wyražcnjm — tusjm že wc pro--
spěch naáj opatrowny — ale posud zůstalo pří wťili; nepři-
hloť ge»tě neywyááj powolenj k loterii; ginák ale sebrali
giž na ňi mnoho pěkných dárečků. Přegcmcť wěci ney-
úrodněgijho zdaru. — Zaslechliť gsme také o spisu, gcgž na
způsob něgakého album gistý zdegAj horliwec we prospěch
opatrowny wydati zamýslj — a těSjmc se giž napřed na ten-
to přjrústek k nařj literatuře, gelíkoŽ chowáme naděgi, že
ho budau znamenité sjly podporowatí. K..k
R o
ký*
České diwadlo.
Zigfrai
we prospěch p. A. Hynka
hude se prowozówati :
A & w o g Á n o w i
aneh :
Ztečenj domu otcowského.
Drama we 4 gednánjch od Klicpery.
Mladistwé djlo toto naáíeho bohatého dramatika gest
na diwadle najíem gako nowé; a gelikož daufáme, re se
wáechny přjprawy činj, aby zdařile na prkna se dostalo,
naděgeme se také. Že u tohoto předstawcnj žádný přjztii-
wec diwadla našeho a Žádný ctitel Klicpcrowy Múzy schá-
zeti nebude.
Časopis tmio wy«Iiá»j we atředn • w Mbotn po" pdUrijch ; kaHan dnihaii »lřeilu pfidáwá se pillarrhowa přjloha. Pře4plácj a« k wydawaleU a« itwrt
léla 4S kr., we kjtihkupeciwjch «« pul léta 1 al. 86 kr., aa c. k. pMlack pdll. t al. M ke. atř.
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
r Digitized by
Google
Kwéty.
Hir^dfiJxibawBJk pro Secby, lorawaiy, SUwiky aSUzany.'
Ojslo 14
ÍS. «M«r« É843»
10. r. béh.
81f AUBENCUaiy
P.M.W. a A. Z.
Miioštnwe, druha milý,
Tobě KBJ mé wajrjl^,
Proí by nezgewil Cech Čechu,
Co má w srdci ukryto?
Gá ti pégt z plné duáe
W dálnydí Mixy kon«^in4cb>
A ten ip^ ti nese wániA
Po Čšsk^h geo lučinách.
Ge to krásná, blahá doba.
Když se -^pogj ^^J dwé,
A kdy i gcdna w dr«hé nagde
Slasti, ráge, nebe swé !
Blažej ale doba gesti,
Rrásn^^Sj gest rum^ec,
ILdyl swau mkn, srdee, dttli
Hlnstence dá wlaMienec,
A tys wUstenec, Čech, Slowan,
W srdci nosj^ národ swůg!
Ať se n^kdo táže Tebe,
Komu patlj žiwot Twůg?
CeU srdce dal gsi wlasti, —
Ber mu gi, — hned ncbige;
S wlastj wSak twau lásku sdjlj
Spanilá AlOff$if.
CMot mflostná, nélaá, kráitoá,
IťlHená ge pro Té wtast,
Chce^-li iPÍatt swau ohegmaufif
Chof obcgmi — mál tu slast ;
Chceí-!i wln$t swau po€tlow4it
Gako w^ela mcdný kwét,
Zljbey olro choti drahé.
Tam ziJB wlntí a celý swét.
ŽádáiS blaha ge^t£ wjce?
W nehi gsa bud spokogen!
Na flta bratrň rág twAg nemá,
Pohleď, druhu, na mne gen;
WjA, gen wlasti ragshjm dcerám
Ze mAg sp^ gest wrnowán,
A přede iehrák gest mé srdce:
Nebyl, negrem — milowán!
A tys milowán! o plesey,
S t<;ban plesá wémý <^niv
Láxku twau ti.nfMwidí. i
Aé ho mjgj lásky bon.
O tak pHgmi wraucj pi^ánj, * '
Gei gsem pro tě dáwno tO/A*
' i^Ahy Mau»tciA hmdhy twogj
yV srdcjch HnlťcA u;řřw? zn!l /«
W. Jaromjr Pieek.
Staniž se wile Fáne!
{Pohraiowánj* )
i>Syn mBg, pane dástogný, gmenuge se Bohu-
mil Skalický>« řekla na to panj.
•Gakto 7« ptá se zaražený kmét^ a spjná ru-
ce; i»sly$jm«Ií dobře? — Wy ušlechtilá panj, gste
matka onoho mladého člowěka — :? To nenj mo-
žná í«
j»Pane rektore I « odslowila dáma s newolj;
i»matka nezapře swého djtěte, byťby i srcjce gegj
puknauti mélo.«
nNuže, tedy poslechnete, an pohřjchu, tomu
tak gest. Chowánj*se toho mladého člowěka tak
se mi w pamět wštjpilo, že ani katalogu nepo-
třcbugij abych wám kausky geho wypowěděl.
Kmotr geho pogmenowál geg Bohumilém, w té
nadťgi, že chowánj geho krásnému gménu odpo-
wjdati bude; podle toho ale gak^ž gest, mřlby
raděgi Bohopustem nazwán býti ; i byloby mu lé«
pe, gak pjsmo sw. se wj^gádřuge, aby mu mleyn-
ský kámen — což ale ušlechtilá panj, gakž ge wám ?«
ptal se dále, nagednau od přjsné swé filipiky
ustanuw, když ona, nepřjgemnau zpráwau nára-
mné zkormaucena, omdljwati začala. Přitom gj
pomohl na sedadlo.
• Odpusťte — giž ge zas dobře I « prawila
po chwjli hluboce wzdychagjcj, politowáxij hodná
matka. »Myslilať gsem, že nebude wšecko, gak
by mělo býti; geho čilá, wzdorná mys|,-rgeho^
Digitized by
jTsl, ^geho j
XrrOOgh
54
prudká* ohniwá krewl — ale laktol — tak I —
ani tomu skoro uwěřití nenAohul* *
aPřigměte moge srdeÁné politowánj^ tislech*
tQá panj* a odpusťte* ie gsem wám tuze kwapně
neprjgeoinap prawdu wygewiL Přicházjmť práwe
z akád^&i^kébo 'sezenj* kdežto ae p nemrawnostL
bohaprázdnosti a ápataém použjwánj Bohem udě*
leuých schopnoatj toho nešťastného zaslepenee
gcdnalo* a wyhnánj geho z wysokych ikol* dru*
hymna wystrahu* gedaomyslně uzawřelo.«
»0 Boiel** wzdychla ubohá; »tak těžce
mne za to tresceS* ie gsem od tebe iádala, 6ehos
mi byl dle maudré swé prozřetelnosti odegmul*
an moge kwjlenj tebe pohnulo* žes moge djtě
z chladné smrti náruče wytrhl* oči geho swětlu
otewřel — ' což dle twé maudré rady nikdy wjce
spatřiti neměli*
»Zpamat)igte se* drahá panj, snad se Pánu
zaljbj# že geátě gednjm paprskem swé milosti za*
temnMau duši geho oswjtj* pakliže lahodnau řečj
lásky mateřské k geho srdci promluwjte ; snad se
wám ppštěstj, že-^-an se mu pohřjchul zdrawé
kázně otoowy nedost^wá* zginačenj wnitřnjbo člo*
wěka w něm zp&sobjte ; neb se podařilo* gak
tomu bá^ka učj^ zhřjwagjcjmu slunci* že počest*
ny musel plá$£ s rainenau sundati* což dřjwe
bauřliwé wánj wětru dokázati nemohlo!*
pTq ge utěSenj slabaunké* urozeny pane!«
řekla w do wa smutně ; uBuh učinil giž zázrak* i
nebude druhy k wůli nepatrné ženě konati.--'
Aob* g^k gsem 3e mohla nacyti* že Bohumil mogi
lásku a moge obětowái^jvse takowau newděčnostj
odměnj! ^ S gakymto očekáwánjm wešla gs^m
w toto atawenj a s gak tuze zUamanau naděgj
musjm odpgjti* gaauc nešťastněgšj než rolnjk, co
v^ potlučeme Hrupobítjm oseiij slzawě patřjwá !
Gen>ul! ^{^stane aspoQ geUě ta naděge* že w přj*
štjm gare nowó o^enj zeleněti se a zrátíbude ; na
mne se ^le takowé garo giž nikdy nezasměge,*
*^ Tak Qiluwjc i^ahalila swau twář* a krokem ne«
gistvin odebrala se i, rektor^wy konmaty,
P&Inoc byla glž dáwnP uběhla, WŠecko od*
počjwalo w lahodné náruči spánku ; toliko w ge«
dinó komnatě při dohořjwagjcj lampě sedala ble*
dá gakási panj tiše, nábožuym w biblj Čt^ujm se
bawjcj. Kdykoliw hodiny na wěži bily* aneb ně*
gaky rachot na ulici powstal* pozdwibla zákale*
nych očj swych* a wzchopiwši se šla k oknu* a
zřela do dáli* aneb w myšlénkách potopena po*
zorowala winěnj*se mračen* gež nočnj wjtr na
obloze poháněly
» I wsdychalat »Takowágako dnes byla tehdáž
noc* an gsem u geho rakwe klečela* a Boha zkau*
sela, — hvla to noc bolestj začjnagjcj a radostj
se konj^cj. -*>-ITynj mjwám noci gen plné. siaroatí*
a žádny plamynek dnů radostných nezaswjtá w tem*
nost gich!*' — Hodiny na wěži hlawnjho chrámu
bily gednu* a ona hrůzau se otřásla.— »Uodina
po pfilftoei** wzdychla* na Bohumil geit^ tu ne*
nj ! — snad si ani nepomyslj* že ho milugjcj ma-
tka w auzkosti očekáwá? — Čili giž opět zapo*
mněl* co mi tak swatě přisijbil* an gsem* slzy
w očjch magjc* úpěnliwé prosila* aby žiwot swůg
polepšil ? — Zagisté nezaponměl !* doložila po-
chybnostmi rozerwanau mysl upokogugjc* a ruku
na srdce silně tlukaucj wkládagjc.
Slowjéko o KoUn«ké Imilbé.
Dorstiw na swé cestf dii«Sl. Ijgiia 184t do Koljna
— nawžtjwil gsem wsdáleaého přjbasnéko swého p. P., iie«
máge t podátka ani w áa^sln, ie ta dále p«sdrijni. Aw»ak
byl gsem od swého přjtele gakol i od geho mné po tu
ebwjli nesnámé choti uk pUtebkj uwjUn, uk hostinsky
wj&astowán a pak obémsuk sušině proicn* abych na ně-
gaký ias u nich hostem pobyl, Ie gsem koneteé, tolikerým
prosbám odolati nemoha, na to sa odhodlal. — Na itěstj
ge můg stiýéekCsit venia verbo-^ale gakau mjrau on mné,
Ukowau gá gemu) wlastajkem heské wynosné iiwnosti, a
w geho domácnosti panuge waliide dosUtek -*- we w2em
přjgemný lad a sklad aw celém iiwobytj tak ředěný eom''
fortt gakéhoi my welkom^fáci neradi pohřcttugeme. Nadto
snažil se píjtel múg i hospodyňka geho, pobyt můg wie-
moiné upijgemniti; i wodil mne tem a tam ukasuge mi
snamenitosii mfisU; a namysli nikdo, ie Eoljn swých tna-
menitosij nemá, nenjť to sice welké m^to, ale gako malý
Jerusalem- Plaudjcp hned prwnjho dne po mésté — spa-
třjm na gednom rohn ceduli-^ má swfidawost mne přihna-
la k nJ letem -- a hle, cedule U byla cedule diwadelnj. I
j^aplesal gsem rsdostj wclikau nad náwéitjra, ie ochotnjci
tentýi we^er Dpa^eryK wesolohru we Čtweru gednánj dle
Raupacha od J. K.. Tyla -^idilanau, prowořowati hodlagj.
Co kdy WS Kw&UgU o diwadls Eoljnském stálo^ bylo widy
na chwálu( byloli tedy diwu, ie gsem se na tuto »ába-
wu welice těájl? Ale gsk se w iiwobytj lidském předasto
přiháijwá, ie m neykrásnřg>jho dne — aneb gak řjkámc
z disu gasna bauře se ptíwalj : uk se sulo i zde. PH&latě
na mue w skutku bauře— a gaká to bauře I y bíiure w su-j
Digitized by VnOOQiC
95
rém opulUfném tAmka, kd« wichHce tkiiliiiftmi hradeb swi-
itj, dweřint potřásá a okeDÍcend mlátj, do kteréhož hauřenj
lítrlA sowa hauki, wlei wjgj a wéyři kniicliiiQ. Takowá*
to práwě romantícká bjla haiure, geito nUie ta našeho mo-
dajho pioaaického wéku w nřaté Koljné na Labi — ir &«
(Mek — potkala -^ byhi hudba diwaddnj Koljaaká —
aneb ěatvn venitě uuiika! Apollo a masy! ^elitoto nebe-
ské waie iiinfej — tenkr&t ge sagiatS také welkonodaj řeh-
uéka aferickaa harmonij, a JapHer, geni gi pokogně poalau*
chá, nemá w ruce ttřdu bleskoirav, ale gen plácačku na
mauchj. -- Gá darmo hledat pomod proti mukám smým-^
darmo uli tacpáwd — nio napUt ! W ne^^táj autkoatt
mé a trapném celé dnie pohnutj Unula mi na mysli slowa,
gímii se n Gďthe Fanst, slyie hndbn éaiodégnicr|m k rejrdn
gich hfagjcj, Xéij i
««34 l^Sfc toůš t>oii Sa^tuBicRlfn taiwi t
mnW^ Otef^off , man nui| M Han §t»íl^mti."
I aebml gaem wácckn jjl<l • fritíllnmil gsem násilni
spnmé city swé — mjsl má se. trochu nchladila. ^I wsal
gsem na aeba brainj neta«noali a opáaal gsam bedra awá
meéem weselé mysli, abych odokii mohl tolikerým hrftxy-
plným útokům Koljoských nmélců, — ale gen na krátko;
kdei mohla lidská trpéliwost přetrwati hWhty takowé? kde
se mohl rotmar sak»l«liHi Wtnkówé basití iiwln — w tom
knipobitj ? Zdála se hudba ta býti ironij na deštné pťjgmj
wlasti nalj, giš Gffthe semj hudby natwal, trpkau ironij
nad powěstj hudebnjku éeských, cdý-m swétem proslulauf
NepaaMiUgi se, ieby uji mogc kdy uk nemilosrdné biéo*
wány a neyr&snorodjigiljm wijskánjm uk na skHpce na-
tahowány byly býwaly, gak práwě toho wečera. Kdyby
neboUjk Mozart, geni wlast naši hudby milownau tak we-
lice tamilowal, nawitjwiw poprwé některé město dcské, ne-
kfastnau náhodan takowanto produkcj nynčgšjch Roljnských
bttdc& na uwjtanau.byl uslyšel, sagbté by se byl na nj*
atě, postrachem a této we swětě sluchu Medusiny hfaiwy
zahnán, na aul^k dal, a na wžky hy byla země tato wj-
ce nespatlrila.
Takowá ge hudba w městě Koljně, gent nenj z ney-
chudřjch a neymenšjch pcrlj, nawljknutých na strjbrné niti,
sibici Wjdenské, w mčstř, geboito prsau práwě nowý, giž gii
skuteénosii se bljžjcj elektrický praud ieletné dráhy t} kati
se má !I — Takowau hudbu nehledal bych w neymizeměgAj
wesnici České, nďkuli w nčsté swobodném, obchodnjm.
Roljne! negsi ty poslednj mezi méaty Českými — (mohl bych
owiem uké bez chyby řjci Judskými) — ale hudba twá ge
kwjlcoj a skřipánj do nebe wolagí<g. A to ne pauze mu-
sika w něgaké pokautnj krěmě, alebri w chrámu Thalia,
kde dlowěk wíjm práwem neyiepšj hudbu městskau slýchati
chce. A pak — coi páni hudebnjci neznáte nic giného za-
hausti leč polku a kwapjk, a neustále widy opět kwapjk a
polku? Gest se wěru Čemu diwíti, ie p. referent z Ko]jna
na tento weliký nedostatek gcitě nikdy nepoukázal, aby se
takowá nešwara gcdnau wjkliilila. Gak mohl rothijmu mj-
•tu gil dáwno mandfým slowem pfoqiélným ac státi! Mám
wieckm úctu k geho lurasocitn a dobréaan aaudu — ala tu-
to ahoiwjwawost nemoha ginako ncl gemu na alé wykiádatL
Stalo se to snad spauhé ietiwMti kměatu rodajmu? Wét
mi, ie rodilti swému Špatné poatanlf, dopns^li, aby ukowý
kaukol w něm bugněl a se Tosmáhall Či aaad nechtěl ně-
kterého ftrýdka nebo přjtele nraaiti? Anebo snad dokonce
pamatnge na heslo: vln patria ncaao propbela,« doumjwal
ae, l« hlas geho gako na pauáti zahyne ? — Tak neslušj
aaailati mnii, domow awftg npijmně milugjcjmu! Kdyby
gen byl Čaatí^ o tom nedoata|ku promluwil a pak poněkud
aapoA ukázal, gak mu wyhowětiJ Kdyby byl na ruku dal,
ku komu se o radu utéci, ganiby ířjci mohl, gaké skladby,
ohledem na knsy k prowoaowánj určené, by se pro diwadlo
hAdily» alide sig^ anadno opnttitil— ríeomUuwcy nikdo ne-
dbaloft KoJlínských diwadebjch hudebnjkft gagich ěHnd (co
wáak mi nenj anámo) neziátným se prop&gčowáojm! Kduž
by madla také aa takowau hudlaninu pla^til? A zdai oni
diwadcb^mn prowoseig pijtonmi gaauce, rowněi gako ginj
hosté ae ncbawj, a neakracngjoe peněiité d&chody proiáky
chudém dobro wlaat^*ho potomstwa awého nenapomáhagj ?
-* Kdyby wlak práwě ti, k nimi toto pokáránj gde, slo-
wa má mimo sebepauětěti měli, nebyloliiby radno, aby se
w hudbě, umělq^ilj a ochoty sebrawie, tuto masem zahra-
diti hleděli? Slyšel gsem, ie w Koljně negeden odginud
tom ptíšlý a w auhulé postawený, hudbu webni zdařile
pěstuge, po skončené dennj práci aábawu «wau w nj na-
lézage. Od takowýcfa by aagisté i quartetto, bud instra-
mentnj, neb apěwnj s promyšlenjm prowedené prospěšněgi
na obecenstwo p&sobilo a snad i powzbuaenjm se stalo,
aby měato Koljn co do hudby sa okobjmi městy a městy-
Bjj anichi kaidoradně o hudebnjch akademijch slýcháme,
' státi nes&atáwalo*
DOMACJ KROnriKA*
% PBAHYa mW teto strastné době snaij se kaidý
wlastenec, pokud sjly geho stačj, poloiiti dárek swAg na
oltář milé otčiny, a byť by i rozdjlné byly cesty, gimižto
gednotliwci kráčegj, pe¥má wůle a snaha, uskutečniti krá-
snau ideu dobrodčgstwj, přimlauwá se za každau podanau
oběUic — Těmito asi slowy oznamuge G. W. Medau » české
národnj powMift od CL rytjře z l^lejfrotheru, w německé
řeči sepsané, a určiw wýnos k prospěchu nauzj zkljčených
obywatelA rudohořj, chowá u sebe Čilau naděgi, že hogným
odbytem této zagjmawé práce ubohým bude mod přispěti.
— Djlo se nacházj gii w tisku a bude obsahowati as 120
stran w 12. Cena bude 36 kr. we stř. Od 11. února
přigjmá se předplacen] w Medauowě knihoskladu, w Kolo -
wratské třjdě u želczocho muže č. 863. Gména P.T. p. před*
platitcl& budau na konci přitištěna, a spis ten do Ibo bře-
zna duhotoven.
Digitized by
Google
S6
We prospěch muvýck lioraQ& uspořádaU aynj sdo.
pohostinfilui -mežkagícj powdfttiiá spéwačka paoj SuSokel*
Heinefettrowa dne i%, ledna welilý koncert w Stogrowa
sále, při némito negea auna nm&ij swé co negr^kwdlegfr
před žasnattcjm obecenitireni na odiw postawila» nýbri i
ed giných ČíttA adegijho diwadU wýborné podporowána
byla } -^ gkoda gta, že se k téio prawé bvdebnj pocháttloe
hogněglj : obeecnttwo neseálo. M.
Z li^odífan. Dne 99. ledna I. r. byli gsme radostnfi
překwapetii budebnj a deklaaiaternj akadefflij, nspořádanau
pH^inenjm z- letoS^újch KwStft gít Čestná Mbného sdeg-
jEjho rady, pana M. Rudolfa Krjika, gegjito wýnos — 96
zl. 40 kr. We střjbře — zdegijmu ústafwn pro chudé a
Pjs^cké opatrownS malých djtel; byl wénowAn. Pťowoto-
waly se : Uvertnry z »Don Juana, u — a k vNětné rPor»
ticitt ; — pjseft ytKde domow niA§tt w Čtyrtpéw 'uwedena
od Climelenského, pjseft ČeskA se sborem od M. R.'K. — ^
pak variace na hausle od Maysedra (hrané panem Geljnkem).
Dcklamownj akademie oddjl nám podkl Rubeftowo nOifuhf m
nynjfit (prcdncžcnim pana F. Worla) Tylowy i^Slze wlntU^
néhjti téhož: vfŠHÍ a Zena, ti konečné i němeokau dekla-^
mowánku : »^cť gelbenf c^a(; « od S. R. B. Bylof se če-
tných posluchač&w shromáždilo, an i ze wzdálenégljho oko-
Ij — z Wolině, z* Pjsku « t. d. i»jce přjzntwcft gazyka
mateřského se dostawíld, newXímiiých nepohodlné powétr-
nosti. — Obecenstfro sledowalo Žiwau pozomostj dobré
prowozowánj, w hlučném ticskánj gewjc ůplnau spokoge-
nóst. Dalekoby wedlo, jjřegi wypsati, gakau každý pochwa-
au z účinkugjcjch ochotnjkfiw pocUSnbyl; nelze ale nea-
westi, že 91ctá Emilie Kfjžkowa (wis o nj čjslo 3. RwétA
let.) nSžhým přednelenjin deklamowánky : MuZ aZenm, —
gakož i slečna Rosa B. mistmýta dddamowánfm 7*8lz0
w1astenek<i Dad gine W3miknuwi$e, prawau potlesku bauři
gsau powzbudily; malá Emilie doďa cti wieobecného wy-
woláuj. Spogený s akademij tanečnj ples, na kterém česky
howor panowal, focdním t^prw .. rápiem- 8« kof^číl. — U té
prpežitosti welectčným kragani*im zagisté nebude newbodno
dozwífděti se, že snahau nadřečeného pana rady, i nemen-
ij ochotnost] welebného pana Antonjna Egnera založena u
nás na začátek b. r. Česká kniho wna pro mČítanstwo a
ákolnj mládež; také se zde o brzkém českého diwadla za-
raíenj pilně wygednáwá, o Čem zewrubnčgiSj Časem swým
zprávni podati neopomineme. Giž nynj tagíti nelze djky
mužfím, genžto sít swých k dosažen] cjle tak krásného obČ-
towati newáhagj. J- N.
Z BRNA* — (Z dopisu přátelského). Dčkugi wám co
aeysrdečněgi za oprawdiwý nowého diwadla waáeho obraz.
Poičáil gsem se pončkud a imuiil se w nadčgjch, kteréž roz-
ličnými tde roztraujíenýnri spráwami gii giž klesati začjns-
la. Nestogji arci, fak widjm, waecko w té mjře a na tom
stupni^ fakžby stá|á mčlo a státi mohlo: ale gen ať se ne-
zaufál Počátky gfi?u w2ude tčžké. Při početj usuwu, o
nj^mžto se dlsiuhé časy ;před ^m odporné sobě řeči wedly,
kterýž gedué stranč byl welewjtaný, an zatjm dmhau gako
troj w nose pjchal — při počctj tohoto ústa^Qru silné napnu-
tá čekawost náhle owžem sklesla, kdyžto několik slabých
předstawenj. a překwapené, byC i s dobiým úmyslem psané
referáty w Časopisech 9i$meckých chat obecenstwa přewrá-
tUy a a dobré oeaty swedly. Kredit waseho diwadla klesl
a rád wěřjm, Že mu bylo. tčiko na nohy pomod. My ne-
máme gežtč proatředkA, Istj nebo násiljm geg do obecenstwa
wecpati. Nynj ale, an. m cdá wec — gak prawjtc — opra-
wdowč zmáhá, kdyžto w nj gakési žiwé bitj žil a zota-
wowánj-se z posawádnj mdloby pozorowati : nynj by se
arci mďi wSickni, komu ponftkttd prospěch národaj na srd •
ci ležj, diwadla gakolto j^edió^o weřegného ústawii, kdežto
gazyk náž dle sprawédiiwého piéwa snjti a se wsděláwaú
můie — "Ryti; hy se ho mHi Miémi usMoa^af m^mt^wH*
0WBTOZOR*
Maďarský časopis FeMi Birlap posmjwá se wlasten*
•kému smeyžlenj Pejífanů: — nGak welice mnohému z nažich
měáťauA záležitosti gazyka maďarského na srdci ležj, do-
swědčuge to, že skoro wlechay weřegné náwčditj po ulfojch
nažich posáwade genom německy se odbýwagj. — Peá<
má sice na rtech madarské knjry, ale hlawa měst naiich
ge posud geátě po cizozemsku p6střjhnuta.«
Madarské diwadlo národnj, k gehož wystaweig skoro
celá země přispěla a k gehož udrženj stawowé posud wel-
ké summy nakládagj, dostalo nynj nowého ředitele a žur-
nály diwálj žiwost, kteráž repertoár geho opanowala. Ale
a náwžtěwami to nechce geilěpofud gjtic ku přodu. I při
wý-tečných hostech — gakož ge nynj Engresyy — zAstáwagj
lože a sedadla prázdny. — Weliký rozdjl mezi tjm, co no-
winy rozhlažugj, a tjm, co skutečnost podáwá.
Počátkem roku tohoto weiel w Norherímce do žiwota
spolek magjcj za úČel, prosté a laciné pohřeby zawáděti a
obstará wati. Přilnulo k nČmu giž přes sto členA z ney-
wzácněgjjoh SUW&, i gest se dle geho pAsobenj a spůsobá
aadjti, že brzo wieobecné obliby dosáhne.
Paganini nenj gežtě pochowán. W Nizze, kdež tělo
geho nabalzamowáno ležj, wznikla totiž mezi dachowen-
stwem rozepře stran geho pohřbu, a těm, kteij se proti
položenj geho w zemi poswátnau zpěčugj, dal arcibiskup
spokogenost swau na gewo. Nrnj IcŽj celá ta wěc k roz-
hodnutj w Řjmč. — Ubohý Paganini ! celý žiwot honil gcg
•wětem, a gestě ani po smrti nemůže pokoge nagjti.
ČMopis tento WTohiaj we středa a w sobota po p^Iarijch; každan énhan etiredo pHdiwá se pdUrchowá pfjloha. Předplácj se u wy^ewaiele •• fiwtt
létě 48 kr., wo knikkvpectwjek na pAl léta I al. M kr., m •. k. poitach péll. t al. M kr. atř.
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Sirodnjzibavnjk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany.
Čjfilo 15.
»2. února ÉS49.
PJSNB
od
Marie Čacké.
Wt.A8T)ElffKAK«
Nad Prahau se ftnesti
Ráda bjch n přála,
A ty drahé éaU
Wieckj mljbala.
Pak bych na swé lokty
Gala kteraa kolí,
A nesla gi ftbftm
Nad hory a doly.
Tam u slunce bljie
S drahaa bych stanula.
Aby gebo xářj
Celá zaplanula.
Pak bych a jpblaiibaa swStu
Na ni okátala,
A na wiecky Celky
D0I& xawolalal
10. r. béh.
Zwony anřly tase,
Ale w braná tnčly,
A nad zpěwnau djwkau
Rněii žalmy p£ll.
Ticho opět ¥r Ifsjch,
Genom wSrne ptáče
Nad Lidunky rowem
Smutný slawjk pláče.
čbíkt.
Djwky najíe České
Gak gsau ony hezké í
Kdo se na né gen podjwA,
Diwy ú} nebeské.
Samo oko PAné
Rádo hledj na né,
Cdé haufy aoděljčk&
Chodj po gich strané.
A kdyby ty hezké
NaAe djwky České
S celan duij teM byly.
Byly by — ndbeské*
Po Mnjjíeckých lesjch
Rozlehly se pjsné
Z hrdla holubčjho,
Z duác plné tjsné.
Znčly, rafly sbdko
Gako harfy hrápj^
Ale snély bolno
Gako o klekánj.
Poalednj kdyi '^jAm
yv saumndL odesnAs,
Po Biigéeckýdi lesjcb
TiduMt j« proslř«to*
Staniž se wnle Fáně!
(Pdlnidoififfi;.)
W tom zawzněl hlučný zpěw z ulice a wý-
skánj naplňowalo powřtrj, utižené obywatele ze
spanj wytrhugjc. Byl to zboř opilých bratřjčků
z mokré dtwrti, genž ulicemi wráworagjce pu-
stili uzdu zwětřilé swé bugnosli ne tuze počest-
ným zpjwánjm*
Ludmila — lak slaula ona zkormaucená mat*
La — otewřela okno, by widěti mohla, zdali mezi
nimi taužebné odekáwaný syn se nacházj, Hlomo*
UJgjcj gako diwoká zweí se přiřjtili, a před do*
Digitized by
Google
5$
mem se zaatawili. Ubohá panj zachytila se mřjžj
u okna, aby indlobau neklesla, neboť spatřila' bo-
haprázdného a přede miliho syna u prostřed
opilé zbéře.
»Pusťtemne!« dj Bohumil, -pusťte mě, bra-
tři! musjm domu> gá to připowědél matice, kte-
ráž mne giž očekáwá!«
nHahahal* řehtal se geden mezi bohapráz*
dnjky; » nechtě ho! — gen se podjweyte, tamto
u okna ukazuge se ženská hlawa; chlapjček nám
.chce malowat, že ge to geho matka.*
ní ano,« řekl druh gin^> »geho matka! ta
«i zagisté giž dáwno nočnj čepec přes uší stáhla
a má sladké sny o swém hodném a učeném synu,
genž zatjm rád wyskaumáwá druhy wjna» a w ho-
spodách členj swé držjwá.«
»Aie powéz nám předc^ bracháčku^* začal
třetj, nkdo gest ta milenka, co tě tak pozdě oče-
káwá ? — Bělaunká Julie, na ktcraus onehdy wer-
áe k popukÁnj ukowal? aneb gest to zcela giny
brauček^ genž tebe do swých tenátek zachytil ? —
Inu, gestli ti z čisté lásky hodinku milostnau slj-
bila, tedy se bude hrozně mračiti, dowj-li se, že
Bachus Wenuši slřjbrnjky ukrádá !«
» Bohumile! Bohumile! co to o tobě sly-
šjm?!*^ zwolala zaufagjcj matka w neywětšj swé
litosti.
w Zticha ! — holubinka se začjná mrzeti ; no
bratře, my tě nebudeme déle zdržowati. — Zdař
Báh!« hulákal geden po druhém.
wBodeyž mlčjte, wy opilj nezbednjci!« za-
mumlal nešťastný syn a motal se do domu. Hlu-
čné chechtán] ozwalo se za njm a w krátce táhlo
bacfaantuw spřeženj opět dále i řwalo z prolé-
waných, do kořán otewřených chřtánů pjseň we-
selého towaryšstwa:
Lauriger Horatiuit,
Quam dixistí VLTum!
Fugit Euro citius
Tempus, edax rcnimi
Ubi šunt o pocula,
Duloi cora melle*
Kixae, pax et oscula
Jubentis puellae?
Míhi cst propositam
In taberna moři)
Vinum sít appositum
31oríentÍ5 orL
Pořád wjce swjcj zhasjnalo, pořád wjce uti-
chowaly ulice a silnice ; krámy se zawjraly, racho-
cenj wozů pořád wjce ubýwalo; gen semotam ně-
kterého pěšjho kroky zaznjwaly^ genž mrazem
nočnjm se otřáaage, w plášti zakuklen^ k swému
obydlj pádil. — Někdy zawznély wzdálí zwuky
z %iny aneb lautny ke cti milenky; wšak brzo
i to přestalo a gen těžká ch&ze ponocných a ge-
dnohlasné strážj wolánj u brány a na přjkopech
přetrbowalo iemaé ifilčenj.
SlowjSko o KoUnské lindbé.
Powjdáno mi, U te Rol^nv • hudbau dirámowaii ne-
hrabe lépe wede, neili s Uato diwaddnj. Coi by tu ne-
bylo niiádné rady a pomoci ? Má snad po mně geité
mnohý pocestný — snad i citotemec takowých mak — bnď
ti gil w chrámn Páné, bud si w díwadie — účastným se
•táirati na potupu mjsta toho i odé wlasti naij? Gak
gsem slyšel, swjtá ppáwé nyoj něgaká nadřge — posud gen
slabé čerwánky krásnégi{jbo dne. Gest totii mjsto ředitele
hudby při chrámu děkanském sw. Bartolomege uprásneno.
Za našich času, kdežto schopných a dokonale wycwičen}ch
muiu w gakémkoli odwětwj um£nj ne pořjdku ale hogn£
nalétáme, bylo by prohřejenj neprominutelné, aby se na
uk dftleiité mjsto na sdař Bůh kdo koUwěk dosadil. D«-
gjť se ow»cm nékdy diwné wSci semoUm po kragjch.
Yí archiwě R kowském nalesá se následugjcj odmrite-
nj: vPan soUicitant gest pro na2e město w hudbě prjlii
umělý, t Čehož, žehy takowý mui u nás dlauhého dlcnj
neměl, ntawjragjce, gcg oslyšeti a žádané mjsto ginému nesna-
menitému, o nťmž se nadjti miižeme, ie městu našemu na del-
i) Čas sachowán bude, uděliti sa dobré gsmc usnali.A Sly-
iel gsem uké kdesi o hádce dwau K kowských pánů
měáťanfi, pana kmotra Wrzálka a p. sauseda SkHpálka,
% nichž tento na aupliiy důkat, že on na uprázněnau sto-
lici warhanáře dosedne, xafatau pěstj o roh dubowého stolu
udeHw, pln}m hrdlem doložil: »Gá nepropadnu j páni
Yotanti budau gistě na mých sedm korcíi polj ohled bráti !«
— To gsau arci gen tak upoipjnky, — a my wjme dobře, že
Koljn ncnj K. ow, a že gaké se někdy diwy přihásely,
takowé se nynj nestáwagj, a s gistotau bychme každého
ubespcčiti chtěli. Že ono diMežlté mjsto hudcbnjho řctlitclc
při chrámu Páně wKoljně mezi kompetcnty (gichž bychom
welkau hognost přáli) gen najtmífletjíjnM a neij9chopti?fiij^
mu se sada, aby co po mnohá léu k sármutku kardéjo
přjtele hudby a wlastimila klesalo a se taxietlháwalo, opěi
k nowému žiwotu probuzeno a kn vrzdělánj i k u.sIechlonj
obywatelú koljnských gak w chrámu Páně uk i mimo nřg
bedliwě a sdařile pěstováno býti mohlo. —
Takowé gsau a byly myilénky moge o hudhř koljn-
skéj o diwadle samém ani irjce spráwy ncdáwám, zůsu-
wugc wec tu koljnskému p. referenta, gcmuž do semcshi
Digitized by
Google
50
wdjrati M nechci. «-» O den potdégí opnAtil gsem Koljn,
kdeito gsem se «i nn tn diwedebj hudbu dobře bawil. —
W Čáslawi gsem se use sastawil—abjch některé wlasten-
ce tamSgilj, o nichl gsem gil prwé bjl sljlel, osobné poual.
Přiwjuli mne srdečné! Přemýilegj o wydáwánj kragského
týhodnjho listu ~ owMem gii éošH éfmiho ! Bjht by to
wéc wýbomá! Škoda ie rjrchlegi k cjli nespéchagj. Ráno
gsem tas nQždél dále k Brnu.
NB, P. Redaktore! Posjlám Vfám tento slomek
e pocestnjho dennjka swého, lAdage Wás, abyste mn la-
skawé mjstečka w ob^beném Iktn swém popřáti ráéil. Či-
njm to sagisté gen w dobrém aúmysln a ■ panhé lásky
ku krásoému uménj, ie, geg weřegnosti podáwám. Krom
toho saudjm, ie ncdosUtek, na négi gsem sde poukÁsal i
ledakdes ginde, aé ne snad w té mjře gako w Koljne, se
nalesá, a sdálo se mi tapolřebj, aby sřetel wlasteneckého
obecenstwa mi toto znneéhéwAnj netoliko kottelmfy ale wšf
Jbkffry wabec, na nMoáýrá ttranáeh^ obrácen byL —Bylo by
mi s welikým potéáonjm, kdybych těmito slowy dosti ma-
linko dobré wčci byl poakužil. B*-
České diiradlo w Praiee.
Dne 9. un. widéli gsme poneyprw : Poklnd Opatowiek^i
Činohra we S gednanjcli od Klicpery. Hra tato, známá gíi
od nčkolika let Čteniíi-stwu Českému, nehonosj se iiwym,
rychle se-roxwinugjcjm dégem, alebri spjáe rádným wykre<-
sienjm několika charakterů, x gíchito po- a sctkáoj řjkage
celá drama se osnuge. — Zagistú nemálo musjme powdečni
býti, ic nynj práce Klicperowy Často na prknádi oiiweny
spatřtigeme, a hlučný potlesk, který se gim wsednjho dne
i WC swátek dostává, ge dostatečným důkasem, ie ge ol>e-
ccnstwo na^e rádo wjdá a že leckde rádo oči přimhauřj«
RcditeUtwo, sdá se, má toho posnánj; gen kdyby totéi p.
herci powáiiti a gednau se wsj sjly úloh swých se ucho-
piti chtcli! r^ekdy ge to při našich okolnosUch arci welmi
tčiká véc— pořád se střjdagjcj repertoár, Časté lam^stnánj,
neiběhlost w gazyku a t. d. gsau ow»em weci, kteréž; n?-
galtého ohledu aasluhugj, a my negsme také takowj ukru-
tnjci, abych me s kritickými nikami p(i produkcjch stáli •*
o nikoli! my gsme rádi spokogeni; ale p. hcrcowé muscgj
nt^htUj rtlespoii dohrán wúli okázati I Pánowé, kterýc^ se to
týká, mně porosumégj. — PoUad Opatowicky byl w celku
velmi pochwalnA přigat, a herci byli nékolikrátc mezi hran
i po hře, woláni. Welmi pi*kná byla dekorace podzom-
njdi sjnj klááítera Opalowického , a xaslauiila wáccku po-
rliwalu. — Po Kliq)crowc dramě dávala se gcsLě i^ Žlutá
zimnice, ft Bylo to nazbyt.
W pálek na to, gclikož pro nenadálé překážky wnt*m-
ťinf uČarowný znwoffv hráli se nemohl, byl Poklad Ofnh-
towichj opakowán. — K lomu Ti-i oicowé nat^dnau.
S welkan radostj ntijtati gsme dne 14. února po
dlauhé přestávce opét gednau spéwobru — a úce Wodaře.
Pékná tato opera, překlad od Mapháčka, hudba od Cherubi-
niho, gest i ve sautpévjch i ve hře dosti téiká úloha, a iádá
mnoho skauiek, a chyby v řeči tjm vjoe uráiegj, ^m vjce
gsme v operách tak dlaufaým rotprávkám odvykli. Ředitelem
orchestru byl nové ustanovený kapelnj mistr pan Sfeýmeíer,
gemul plnau chválu vadáti musjme. Stručné provozo-
wánj úvertury bylo waomé, a mužský sbor gak náležj do-
bře te driel. Živau dulj celku byl pan Strakatý (vodař).
On provedl hru i spév tak dokonde, ie nám Ijto bylo,
kdykoliv s prken odchásel. Panna Tonnerowa (Konstance)
dogala svau Ijhezaostjj kdyby viak mladistvý hlas gegj
ieprv časem k plné sjle měl dospéti, bylo by se co obá-
vati, aby si ud neubljiila. Pan Mayer(Armand) vysname-
nal se ve zpěvu ; gen stálé satáčeaj hlavy v právo a té-
la v levo bylo pěkné posuvě geho na ugmu. Panna K5-
ker to va (Marcelina) mluvila gako pauhá Čedka, a pan Me-
reda (Antonio) gako pauhý Němec, ačkoliv podle rodu obo-
ge naopak plalj. P. Mereda ge tačátečttjk, a musj wie-
moině se vynasnaiiti, aby finále v prvnjm děgstvj nále-
iitě podporoval. P^ Biuva, Štěpán a Biel i oétatnj starali
šBC dle moinosti o dobré provedenj. Dokavad ale úd&m
saieho divadla nebude na tom sáleieti, vysnamenati se i
v potpolUim Xiwoíi čistě českau mluvan, neuchráněgj se
nigakým způsobem hrubých poklesků, gako gsau: wogňei
mjsto ufOifúlty etc ^
DOMACJ KBONIKA.
ZFRAHT. PanJ StůcJcel ^ Heinefentrowá u velikém
koncertu ve prospěch osadnjků v Rudohořj. Dne 12. února
o polednách v Stogro vě domě. Pomysljm-li, gak hlučné bývá
laučenj-se mnohé umělkyně od obecenstva, nemohu ginák nei
hluboce litovati, ie neocenitelná zpěvkyně tak skrovnému zá-
stupu své ttsBohcmtt dáti musela. Pěstaunové a učitelé, snažj
cc se vygasniti iákům svým pogem halady, mohli si, po-
slavše ge k této učiulkyni, uspoUti obájrných slov. Každý
% nich, negsa zbaven víj ducha gapnosti, byl by iívým
smyslem pogal krásné gegj vtělenj a zlSlcsněnj. Gothův
Oliowec, Schubertova hudba a Heinefclierovy zpěv — ga-
ký to krásný troglist ! U Heincfetterovy spočjvá všecka
kauzclnost v tónu ; ona ge nám gasným zgcvenjm, ie přj-
roda proiedSi dlauhau řadu rozmanitých zvuků, yr lidském
hlasu úlohu svau dovráila. W baladě té utvořila zpěv-
kyně čtverý odstjn hlasu, prostoduchost výpravky Ijjila
se značně od poučlivého a ukoncysivého hlasu otcova,
vábiwost OUovcova od úzkostlivých zvuků synových.
Celý výtvor bylať skutečnost, nikoliv pauhá bágc, kaidý
tón gakoby rozvjgenj-se divokrásných květů. — Mimo to
spjvala gwtč árii z »Fi>/urouy $uadhfj*t, baladu s operv
Digitized by
Google
60
CikMtíina wýstraka od Benedikta, pjjie5 od Tbalherga
w trogzpěwtt a opery: Neznámé. Kolikráte wolána byla,
nemohu řjci. « ^
Z KrAloufé Dwom. (Opotdjfoo). Také gedoan od
kolébky Rukopisu králodworskébo, s města toho, ktcréi me-
si lo]iker}'mi autoky, geito na nd odnárod&ngjcj cisota wla-
stí a národnosti České Činila, wěmým adatalo \ z mésta, kleréi
nám d&kas prawŽké wzdČlanosU a uměnj nalich praolcA ta-
chowalo a tudyž bodno gest, by gíi s toboto obledu ne«
bylo wynecbáwáno s Dq*stopÍ8u králowstwj éeskébo I Ča«>
sem arci odtud pHcbázegj awěsty o iiwotu adeg»jm$ do^
ieltě nás w Kwětecb 1841 list Hawl&w s Ameriky, p. L.
Riegrem podaný ; prodbycbom neawdstowali i slawnost sire-
cenj sd^lj blawnj »koIy dne 17. ř}gnam.r. zde konanan?
— Při denně rosUucj lidnatosti na oboru aemském gest i
třeba, by se Ijtíla irzdélanost a oswžu, aby gedni ke dm-
bych adokonalowánj a blaienstw} pKspéli, aby ginák na
gewo nepři»lo starodáwnj tauienj na: Muluplicatio gcntis
Bon est multiplioatio laetitiae, to gest : Rozmnoienjm lidstwa
se mnoij hoře, totii pokudi ubliiowá^j gedndcb éinj, ie
nemohan druzj obstáti, Protoš i dobrodite^owé národu
pilné o to dbag], aby wAbec skwjula dujíewnj widélanost
a nj rosUucj poznánj prostředki, adokonaienjm bližnjck
k dosaienj wespolnjho powolánj a auéele gim doponiába-
gjcjch. Xakéť Králoiré Dwár minulým rokem toho itéstj
dodel, ie neunawnau péčj adeg^jho zkaumanébo p. mé*
iťaiiosty, Petra Procházky, potřebám éasu a lidstwa co ney-
prostrannégi slaužjcj hlawnj ikola dostawéna byla, kte-
rá! swau rozsáhlosti a úmémau sUwbau podobné bu-
dowy ákolnj w celém w&kolj hledá $ dosUwénaf a téhož
dne se w»j sláwau swému aučdi saswéeena byla nwedenjm
ikolnj mládeiew Ifebuduf zde opétowati popisowánj, gaké
zde radowánj a plesánj, ozdoben} pljbytk& korauhwemi ná-
rodnj éeskó barwy-^náslcdowánj bodné wýsnamy lásky ft
newinnosti s českými Iwy— nebudu nábolné anénj awon&
ani hlahol trub zde w pamét uwádéti, am'2 vyčastowánf
40ti diudých wjchwalowatí, led podotknu, krom neyčel-
nťgájbo ncténj geho W. uroz. pana kragsk^o Karla swo-
bodného pána z Mecséry, že ge wdmi ebwalitebné eddélenj
»kol obého pohlawj od sebe, aby uk dle swébo powoláo|
oboge čiďnégi mohlo býti wychowáno, a w mateřčiné wy-
učowáno, zwláátě w základu na«cho spasného náboieastwj t
piotol i slu»né slaven t^to den slowy w bástu:
Wlasti
»Přinese anik, adar a blahé slasti
»Spjse> nei kdy gindy bmJ^DJ^
To eo v méstecb sjdlj uménj,^
»Gjmi zde chrám newlny^ wjry, lásky
vZbudowán milého od I^cházky.<i
J. PeUkáiu.
i^DuM^rnn^íce.. Negenom následkem wlastcnského po-
djnánj, ale i puzenjm k bognému .podporonr^nj južich chu-
dých, stogjcjch letojinjho roku geité u wétjjch potřebách,
prowozowali gii letos donjáq dilletanti nahi poneypcw:
SrnceTithoftewinnjwimyei a podruhé: We$elý hvee ^ pf}'*
tel tš wíKiyyi Diwadlo bylo widy přeplni^no, hra dobře
wywedena, a gestliiepáni recensenti při prwnj hře^ kdež dwé
herečky poneyprr byly wysUupily, spokogenost swau pro-
gewiti nemohli : kaidý z nadincA gim to milerád odpustj,
powážj-Ii, ie mladé déwče n nás wenkowanů málo kdy přjr
lejitost má, hrabénku widéti, tjm méně gi w gednánj gegjm
pozorowati. — -Zato ale w druhé hře dosáhly úplného smj-
řenj, proto ie swým nenuceným, obratn^^m po<^jnánjm, či-
stau a krásnau wýřečnostj, a weselým rozmarem celé obe-
oenstwo tak wábily, ie tleskánj a pochwaly. ani nepřestá-
valo. Ku koBQÍ přednájíel pan Březina, nái obljbený ko-
mik,' řeč, w nji celému obecenstwu za hognau náw&téwu
diwadla kpodporowánj chudých spolubratrů s tak wcikým
nadženjm djky skládal, ie mnobé citliwé srdce pohnuto
bylo a w mnohém oku slze se leskly. — •—
Z Vljnškn. Skoro po dwaulelém odpodjwánj procitla
opét Thálie naie, a páni ochotnjci weselélio nám opH
apAsobili wečcra. Prowozowán byl dne 5. února: Klicpe-
rdw *Dfwotu>orni k1ohtiuk«. Hrálo se iwamé a s pochwa-
lau. — Čistý wýnos byl úsUwu pro chudé určen, a diwa-
dlo bylo Ukořka přq>Íněno. — Téijme se, ie opět brzy né-
cospatřjme. ft. w. ^'•..uký.
N á w ě š t je
1. Tafrankn, polka ; 2. KmdratickA polha ; 3. Blaš z J?ř<i-.
nfku, kwapjk} pro Piano forte od Wjléma Čeefmjra
OnínHHmethmla. Djlo 5.6. a 7. W Praze u Jana HoíF-
manna. Cena 30 kr. stř»
Skladatel técbto třj Unečnjch kompoaie, p. W. Č'
Gutmannsthal, gest gii nai^emu tancemilownému pn}>Iikn do-
šli známý. Kwapjkowé gcho, Horimjrlíw skoh, Dalibor, a
ŽiZk&m sef>> pak polka Slowanka potřásali giž po dwogj
masopust nohami i srdei mnoliýcb w naáj milé Praze i
w kragi českém, a co neypékněg^j gest, ie se kaidý, Čech
i !Nečech z nich tě«il ; Čech, ie to České melodie byly. Ne-
Čech, ie tak krásné do nohau sly. A tak daufáme, ie i
mo tři nowé geho Unce, kteréi na zkauáce k leCoinjmu
Českému společenskému bálu brány, i s hlučnau pochwa-
lau opakovány, na témi bále pak dne 8. Února w sále na
ostrove iofjnském prowozowány byly, s tjm sam^m osu-
dem se potkagf. I k nim pouiil skladatel aárodnjch uá-
péwů.— Wénowánj tohoto djia přigala výtečná wlastenka,
vysoce urozená panj Eleonora, hrabénka z Kaunic, nakla-
datel ge krásné vydal, a tak nech si tedy gde, odevAad
schválené i okráilenc, chnté na cestu, nei se ge&té nal,
ostatné a snad bohuid dosti dlauhý masopust ukončj.
wr«Kiaj w* slMtt • w sobot* ^ pATmSjcK; \^Ím (Tnihftn mtMht pHdáwá •» pAtavcKow-i pnioht. Fřc^plácí •• « urdMratHe i
létA 4» kr^ w kniJikttf •etwjdu m j^Al lélft t si. 86 kr^ na o. k. poitick pAU. a kL Sft kr. stž.
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praxe.
Digitized by
Google
SirodnJ zibawn}k pro Čechy, loravány, Slowáky a Slezany.
• Čjslo 16-
25. un9taÍS43.
10. r. béh.
Hlas boleslawský k pewkynjm Pomněnek na rok IS43.
UšlechtBé 'ceské déwy,
Wlastenectwj složky gasné!
Po Luinjnr Wase ' zpě wy
Pohybugj wlasti krásné.
WáSích srdcj žiwý plamen
OhQwá i dálné krage ;
Tent ge wěmtiípý kámen,
Kdo tjm ohném neroztage!
Nade Wlaistn Waše sláwa!
Wlksta muže zneuctila:
WaU mysel itoatá práwa
Muium konat usiiadnila.
VUiék.
Staniž se wole Páně!
W gediném domě zdálo se, že gešté někdo
bdj, gakkoUw .pewně zabe4aěné Qkeai^e každému
okolo gd^ucjmu iiedliwě tagilyji po se u;wnitf
4álo« We «kwQStjAě oswjceném sále bylo tam
weHké. shromážděoj — bylo to daupě karbanjků«
Neyrozlitněg^j trjdy společnosti a bíáíj braly zx^
wého podjlu w hrozné té zábawě ; pomyslenj, i9
si tuto snadném způsobem spěšně adobrekskwo*
stnémn žiwobytj dopomohauj» nedalo poietilcům
na srozuménau, že u {)aty wrchu oheň soptjcjhq
siog], kt^r^žf.ge. každé okamženj we swé hlaubí
namilosrdaě pochovati může. W této nehrubi
počestné společnosti^ gíž wrdcawá bohyně Štěstj
iM kolo swé pnpantaii se snažj, wábil gak^si mla*
^4jk pfedewljm pozornost tichého pozorowatele^
Byltě sice w kwětn swého wěku, ale w karbaní-
ctwj byl musel giž znamenitý pokrok učiniti ; ne«
Jboť sázel s odwážliwostj, kteráž by sesediwčlémn
karbanjku byla ke cti slaužila — pakliže se toto
slowo za přjdawek takowého řemesla pokládati
amj. Geho plamenné oko gQ na bankéra upiato.
geho prawice žmolj krečowitě kartu nesťa^tnau,
an zatjm lewice geho za ňadrami spočjwá^ hrůzné
y wnitř bauřenj ukrjrwagjc, o němž geho studen;^
oblič^g swědčj. I zdwog- i ztrognásobnil swau
sázku;, ale wždycky ho karla podwedla. S pře*
twářen^m poklidem wyndáwal poslednj penjze>
stáhl prsten s prstu a k tomu ho přikládage řekl :
» Za padesát dukátů I^
Bankéř se usmjwage pok^nnl hlawau«
» Poslednj památka mé dobré matky 1« mu*
mlal mladjk do sebe«
' W tóm přistaupila ke stolu zakuklená osoba^
geiiž o piljř se cpjragjc na nešťastného hráče
dlauho se byla djwala^ a hbitě ho -popadla za ru-
ku> an práwě kartu obracela.
Hrdě podjwal se na ni mladý Clowěkj a skv
wo mu wáznulo w ústecfa«
»Wy sázjte do hry předrahý dar od swé ma-
tkyj Bohumile ?« ptala se ho osoba tichým^ chwě*
gjcjm-se hlasem*.
»Daufám4'že mi stěstj přinese;* odslowil
lehkowážnjk^ a od nezwaného karatele obrátil se
k bankéřů* — Wňkol a wůkol djwal se ban-
kéř, kdo.wáecko hrage; — nastala přestáwka, pří
Digitized by
Google
62
Ilji karbanjkowo srdce hlasilř tlauklo. —* A ban*
kér wyndáwal kartu.
» Coeur A$ /* zwolal ptkchraplawým hlasem.
•Wáecko ztraceno !< zaúpěl mladistwy kar*
banjk a udeřil se rukau do děla chladným potem
zwlazeného -«*- ruka krwáeela — on 8e hroul wen.
•Bohumile !« zwolala zakuklená osoba> a
drala ae za njm; — u prahu dweřj padla mdlo*
bau na zem.
Mnoho diwákú^ co byli zelenau tabulí ob*
sadili^ přispělo ubohé na pomoc ; powyk z wydě*
lenj rozléhal se po sále ; bylaf to neznámá dáma.
•Milenka --*- nebo mentor wsatě ženském !<(
mumlali mezi sebau s ausměskem necitelnj kar*
banjci.
Bankéř chwjli posečkaly patrné rozloben« ie
toto nepřjgemné diwadlo karbanjk&w pozornost
na sebe obrátilo; pak ppawil s powýženým hla-
aem: •Messieursl le jeu e$t faíif*-^ei nato hned
sebrali se opět wsicknij napomjnagjcjho hlasu
geho poslušni gsauce.
Do mdloby upadlau osobu sluiebujci rychle
odneslú a giž přjštj minutau rozljhal se zase
při nastalém tiohu brobowém bankér&w chřtán*
. W zadnjm oddjlu w doměj kterýž matka Bo*
humilowa obýwala^ we wysoké tmawé komnatě^
lampau slabě ozářené a železnými mřjžemi u oken
zaopatřené^ wjce něgakému wězepj než obydlj po*
dobné^ seděl člowěk» gehož plechatá hlawa a shr*
bená záda na hodnau řadu let nad njm uletělých
okazowaly« Sprostičký byl tu nábytek, a obnoše-
né Satstwo krylo geho wyschlé tělo, Weliké že*
lezné truhly stály při prázdných stěnách. Práwe
byla p&laoěnj hodina odbila ; ale stařec to neza*
slechl; otwjrall^ mnohé zámky, genž tagemné skla*
dy bedliwé strážily^ a gen s welikým namáhánjm
zdwibal těžká wjka> železnými s^áporami ge po4e»
pjrage. S dě^nskau radpstj od gedné k druhé
pospjchage djwal se na welké poklady, a probj«
ral se we zlatých a střjbmýoh pmězjch i kleaov
techj gimií naplněny byly.
Nowý rok.
(^Pokraiowánj,)
Po těch slowech se starý poněkud zamlčel,
Bólnosladký úsměw pohráwal mu okolo ust, a oči
gelio sklopily se k zenH. Zabral se w duchu do
časů minulých. Po malé přestáwce gal se dále
wyprawowati. -7- ^
»Hoájk musel pohnutj mé pozorowait^ ne-
boť oči geho spočinuly na mně tak autrpnř a
spolii tak prosebnéj ' ie gsem nemohl ](»roskaku*
gíjcj ze srdce hlas w prsau udržeti. -*- Chcei gjti
semnau? ptal gsem se ho. Matinku ti nemohu
dáti, ale tatjnka ti nahradjm. — Holjk zakýwal
swau do holá ostřjhanau hlawau -^ a gá byl od
té chwjle otcem. Byl to dobrý klauček, a B&h
ho učinil mým Dawidem, když na mne ehwjieiiii
trampoty žiwota doléhati začaly.*'
nA co se z něho stalo?* ptala se djwka, když-
to starý poznowu se zamlčel, gakoby w duchu byl
zase do oněch časi poletěl, znichžto nynj krati-
čký nástin podáwal.
o Co se z něho stalo ?« opěiowal ptec. —
»Gá o něm dáwná léta neslyšel. Zmizel mi z očj
***- ale w srdci a w paměti mé zůstalo mjstečko
geho plné. -^ Měl gsem ho asi rok u sebe, udinil
gsem z něho kus duše swé a článek těla swého
< — tu mi podala matka twoge ruku k dáwno žá-
danému sňatku. Neštčstj ge to skoro pro kaž-
dého, kdo se při diwadle uwáže w paula nezlo-
mitelná. Dwoge i troge starosti dolelmau na mysl,
obraziwost schljpj křjdla, a půda, z njž uměle-
cké sjmč wzegjti má w líbowonný kwět — ta
zbahnatj nebo zkamenj."
»Ai, zlatý tatjnku!« řekla djwka. i»Tys před-
ce neměl přjčiny, pozwednauti žalobu na mau
matinku ?«
»Ne, ne^— to gsem neměl !« odpowřdél sta*
rec kwapně a žiwě. » Matka twoge byla moge
Múza— byla moge slastiplodná bohyně -^pramen
" blaženosti mé . . , ale byla předce — žena. Oňa
nemohla Jenjka mého wystáti. Srdce lidské ge
přepodiwná pohádka ; z části mu rozumjš-^-gasně
a srozumitelně, gako otewřená kniha, ležj před te-
bau, a druhá část ge zahalena temnotau, i děley
co děley, předce k tomu nepřigdeš, abys naň mo-
hla nezkalenýma očima hleděti. Dobrá, mjmá,
laskawá byla matka twá — ale k mému ubohému
Jenjku nemohlo přihiauti srdce gegj. Negewiláť
to sice patrně, neboť widěla, že mi byl hoch we-
dle nj do duše zarostl, a z lásky ke mně činila si
jnnohé násilj ; ale náchylnost, mateřská přjzeň —
ta se nedá wj-nutil, a odpor w srdci — ten se
nedá tak zastrjti, aby i Uu neypewněgšj rauškau
neprobleskowal. Jenjk zatjm wyrůstal — bylo mu
asi deset, dwanácte lei; ale časné utrpenj a pak
otcowské gednánj z mé strany potáhlo srdce ge-
Digitized by
Google
63
ho tak gemn^i sirunkanii^ %e při každém sebe
menijm dotknutj drsnatých prst& bolestni se za-
chwelo. On dělaly co matce na očjch widěl ; ale
nebyl w stawu gediné usmiinj zjskatí. Tys byla
tehdái asi ročnj — my nemobli mjti wernegsjho
tebe opatrownjka^ gakož byl můg Jenjk. Wěmau^
skoro bych řekl zwjřecj wytrwalostj nelmul se od
tebe, dnem i nocj bylo neymilegsj mjsto geho u
twé kolébky — žádná chůwa nebyla by namáhánj
wydržela, gaké, pacholjk rád podstaupil; apředce
— předce mu z&stalo matčino srdce zawřeno. Gá
dostal tehdáž mjsto u bmřnského diwadla. Na
cesté za mým nowým powolápjm přigeli gsme
do we&nice na morawských hranicjch. Malá chu-
rawost matky twé nutila mě půldruhého dne na
mjstě se zdržeti, a když gsme třetj den wstáwali,
magjce dále na cestu se wyprawití, nebylo w celé
hospodě po Jenjku památky — a na loži geho le*
žel slzami smáčený Ijstek — w némžto mě za od-
puštěn] prosil, že mě opauštj — abych ho ne*
měl za newděčného — abych se o něg nestaral —
že musj odegjti, aby nebyl dále pramenem doma*
cjch roztržek, že našel nowého otce — i matku. «
Bolestně dokončil starý powjdánj swé, hla*
wa mu sklesla k prsaum a dnch geho zanesl
se opět w minulé doby,
» A od té chwjle gsi o něm, tatjnku, nesly-
šel ?<" ptala se Bětunka po krátkém pomlčenj.
Starý zawrtěl hlaweu. — nAni slowa!* řekl
hluboko si oddechnuw. vAIe zaplať Pán B&h!
Snad se mu wede Ijp, než by se mu bylo u mne
wedlo. Oiec wšewědaucj wede cesty naše neylé-
pe. Zaplať Pán Báh!« —
Důležité slo^o
o psanj wlastnjch gmen českých*
Spisowatelé éeltj wedan sobe téměř od té doby, co
litcralura naie ze spánku mnoboletébo procitla a iiwot bu-
gategij gewiti počala, stjžnost na to, že wsdélanj sausedé
nadi we irlem, co se národu nalebo týče, a protoi i w psanj
gmen českých te ucbylugj od prawidel, gichi co neybedli-
wígi a nejsnažnégi zacbowáiragj, paltli o národ anglický,
francausský at.d. bčij. Zardflbj se wřru každý se wsdé-
lancft sausedttjch studem, kdjby se na něm shledalo. Že se
w psánj gmen wkatnjcb, národfim Umto náleŽegjcjch, bjf-
bjT i gedinkau pjsmenkau proti prawopisu anglickému,
francaukskémn at.d. byl pofaMil^ ale za křiwé, swčtu ne-
podobné psánj gmen Českách nikdo se nesly dj.
Pťcd nedáwnVm Časem pronesl welew. p. Sláma d(k<-
stogné o tom slowo a uwedl dostatečných důirodň na to,
Že prmiridio, aby se gména osobnj a mjstnj psala prawo-
pisem náhodu, gcmuž náležegj, i co do gmen českých au-
plné platnosti má. Slowo to bylo n prjlczitosti posuilku
gcdnoho spisu německého, w Praze wydanélio w djl. I.
Časopisu pro katolické duchowenstwo r. 1841 powědjno,
načež borliwau péčj na*, p. Dauchy překladem německy m
w »Dft unb S8eft« čjsl. 75. r. 1841 a konečně úwodem
opatřené w 5. 7. a 8. čjsle vNowin s oboru literatury,
uměpj a wědtf (Přjlohy ku K.wětúm) pro rok 1842 wy»lo.
Wážné slowo toto, gsauc pauze mjnénjm saukromnjkowým,
nebylo s to, klásti na koho powinnost, aby se gjm budau-
cně bez úchylky sprawowal, a působilo snad blahoděgně
toliko w ty, kuirj listy swrchu gmenowané do rukau do-
stali a d&wody uwedeoé náležitě w uwáženj wzjti schopni
byli ; minulo se ale s aučinkem žádaucjm u těch, kteřj gich
bud neČtli aneb proti přcswědčenj swému na zwyku sta-
rém urputně zůstáwagj.
Ze w&eho zde položeného wyswjtá. Že káraným po-
kleskům nelze ginak přjtrŽ učiniti, než zákonem, kterýž by
— byw w£em, gichž se týká, w známost uweden — na ně
powinnost kladl, u psánj gmen Českých prawopisu české-
ho užjwati. Takowýto zákon mohl hy to bez pohor^cnj '
gakýchkoli práw w skutek uwésti, aby gména mjstnj na-
skrze, gmcna osobnj wsak gen potud od aufrednjki\ prawo-
pisně byla psána, pokud strana gtnak se ncpjže; neboť to
wěcj nebezpečnau, we wěcech auřednjch gména osobnj
od skutečného podpisu stran rozdjlně psáti, anť tyto tjm
w nesnáze ubjhagj, prowoditi, že ony, pjájce gména swA
ginak, než w listině gsau psána, a osoby w listině gme-
nowané gsau totožný.
Žádosti zde progewené slibuge budaucně alespojl
t Části nařjzenj weleslawného cjs. kr. Českého řjzenj zem-
ského, ode dne 30. Ijgna pod ČjsL 50755 wydané, wyho-
wéti ; gežto, pokud sem náležj, w slowa tato zuj :
vZkulfenost učj. Že auřadowé doleg£j pH zhotowowánj
listin wiebo druhu co do gmen, zwlábtě gmen českých
mjfitnjch a rodinných zřjdka sobě tak zewrubně počjnagj,
gakž toho podstata wěci samé a zákon káže* Král. kragský
auřad má (tedy) auřadám wrchnostenským fi magistrátům
rozkázati, bedliwě hleděti k tomu, aby s« gmina wUttlnj ne-
toliko we wýtazjcb z wcřegnýcb kněh městských a |runto-
wnjcli, ix^H i w ostatnjch wžech listinách, kteréž se weřeg*
ných aneb wAbec užitečných ůstawA, postředně nebo bezpc*
středně pod dohledem wlády gsaucjch, dotýkagj, pokud se nm
Uitinéch giZ Stáwagfefch na př. na smlauwách, rozsudcjch, po-
slednjch pořjzenjch, knihách weřegných a t. d. zaklad agj, co
s těmito neyzewrubněgi srownáwala a byla psána práwě tak,
gak w těchto psána gsau ; kromě toho wdak aby se podle trM-
ttnjho firaUfideJniho ftodpigu stran, a když toho nenj, podle
ftrawopiittjfdi prawidel gazyka maitfskéko síran aučastných
Digitized by
Google
64
psala a k wyslřjhánj-$e wíech moiných nedoroEUiáSnj a
nesnázj zřel«lně uwádéla.tc
Swrchu gmenowafíým roxkazem cjs. kr. českého řj-
zcnj zemského byly také wzory, podle mthi by se Ušty
dlužnj a postupuj éesVým gazykem wyhotoWowati měly,
kdyi se gistiny, ůstawftm pro chudé, Spitál&m, nadánjm
a t. d. nálcžegjcj slranáúi piig<^ugj aneb od tSchto ůslawám
dotčeným postupugj, w známost uwedeny a spolu se pod
čjsl. 8. nařjdilo: »0statn5 rozumj se samo sebau, že k od-
siranenj wžcho podezřenj a k ohrazen) se před možnými
odpory stran má w tom wždy gazyka užito býti, w němž
tyto, co strany smlauwu Činjcj, zběhlé gsau; neboť to gil
z ponetj o listině a z au Čelu gegjho wyniká. Gen' tehdáŽ,
když se w obau gazycjch, w zemi stáwagjcjch, dokonaW
znagj, zustawuge se swolcnj obapolnému, zdali gazyká ně-
meckého neb Českého uijtí chtěgj.a
Wěhlasné naijzenj toto zakládá s« wěru na podsUtí
listin co důkazů smluw. Každý snadně nahijdne w to,
kdož sobě na mysl uwedc, ^e smía^wy wlastně gen we
wygewenj shodné w&le obau stran láležegj a Že listiny toli-
ko pjsemná, od stran neb auřadů oswědčená wyprawowá-
nj skutku gsau, z něhož »e gakési aučinky práwnj wywo-
zugj. Gelikož -wygewenj shodné w&le, čili smlauwa skutkem
gest, genž wáelikym aučinkům práwnjm wzniku dáwá, pro-
lož musj listina, thotowená na smlauwu, od pauhého Če-
cha učiněnau, má-li se skutečnostj auplné se srownáwati,
gazykem českým alespoň potud, pokud se wygewenj vůle
geho l}ká, sepsána býti ; an by se ginak s prawdau nesho
dowala a listinau býti přestáwala.
Konečně nelze nám newygewiti ade žádost, aby při
kladenj nařjzenj tohoto w sbjrku zákonů prowinciálnjch
pro r. 1842 poklesky tisku odstraněny byly, gežto se n
wydánj kamenopisné vzorců českých wlaudily. "^—
DOJMACJ KRONIKA.
z Ewaniic na Moraw?. Dne 29. ledna ařjdili so
bě zdegáj wlasti milownj gioosi domácj ples, gákož ohlas
hudebnj kkauáky loňského roku, ku kterémuž gim xdegáj
tesařský p. mistr swé obydlj s ocht>tiiostj aapftgčil, A wěra
toto wlartenské podnikánj, wěnowané národnjma cpdwu,
se nechybilo swéhó, cjle! Gii před osmau hodbaa aa w«-
éfir byia dosti Četná společnost pohromadě^ kdežto gicfa
IjbeznA hudlMi ptíwjula, pozůsUwagjc « walčjků, pold[«
kwapjků ag.w. — wětójm djlem to skladbami samých wU-
aténských hudcbnjch umělců. A gak s« každá prawá wla-
»tenkA zaradowala, wkpočjc do krásné ozdobené swětoicey
a spatřjc Čistý průswitaý nápis : i>£.de Slowanka, tam ^w ,!<<
I hned se počalo w«ecko wesele pohybowaii, -— Wlasteqkjf
naáe dpkázaly w plné mjře, že gsau zpěwu téŽ tak niilp-
wné, gako děwy druhých slowanských saukmenowců, a
zpjwaly morawské národnj pjsně tak prostosrdeéně, ^e se
musely až do bjlého dne s hudbau stíjdati. PH rozgitj
^rála si celá společnost 'srdečně, aby se leto^njho másopn*^
stu wjce takowýoh utěšených zábaw dočknla.
_ 1. Vř. Honola.
Xphw H hnáhm.
. - .1 ' t
Milownjkům spěwu. gsau w dobré paměti Zpfwfi dtW^
roMasé, wySlé před několika lety pod gménem LuíMr, ,slo->
ieisé a wydané oá J. VíaííXka, ÍZpěwy ty zágisté dogj-
maiy utěšeně mysl netoliko wlastence, ale kasždého, kd*oko->
^^ g« poslauchal, i pohýbaJ^ srdce .k.radosti aplesm, kdy-
koliw byly sluáně přednášeny. Čjm to. Že nynj tak málo
se ozýwágj w oboru nalíem, atienaplňugj ho swau lahodau^
SfaaU-li tjm, že některým* zpěwákům (gak gBem <losle<;hl) st
>4agj ku pi-ednááeoj těžké? Než. co pak ge tak tělkého, ♦
čem se wj, že to za wytrwaLostj swého účinku nemine, a
gístau útěchu přinese ? Takowéto zpěwy nemožno, aby ze-
wi«dněly aneb schati-nďyf^
P. Waáák hodlá nynj wydati Sestero pjěnj o4 |í**
menického s pruwodem fortepiana. Lehkost pjsnj Kameni-
ckého, gakož i uádechtilost i národnost, kteráž w nich dýse,
gsau známy; a wžak i dary p!. Waáákowy netái^faáu • kia-*
máti žádného, kdpžkoliw, ge zná. Gediná stjžnqst by mo-
hla hýli ta, že nám dotud gestě tak málo podal. Nechtj-
ee, ba netraufagjce sobě ;o těchto pjsnj ch tisúdek pronésti^
podotýkáme toliko, že, gestli se kwartetům páně WaSá-
kowým gedině namjtá něgaká nesnadnost ku přednááenj gich
(páku .to .prawdal)> tiedy w pjsnjčh od Kaníeoíckého i co
do hudby, negen lekajunká hrawost panuge, aJc i dobře
promyšlený národnj duch ge owjwá.. Ze p. Wasák opra-
ivdii a ceútt duáj s6 snažj, státi se nasjm nár<>digm zpěw-
ccm,. o tom gsme až welmi přcswědčeni, a že mi\ neschá-
zj k tomu potřebných schopnóstj, kteréž on za dlauhý čas
napágel neporušenými dotud slowanskými zpěwy toa Ukrá-
ginč — maloruskými to dumkami — neustále přitom mysle
na swau otčinu, o tom též dokonce nepochybugem^.
Djlo se giž nacházj w kamenopisně p. p. Witka á
Suchého, wydáno bu^de w sličné způsobe s milaunkým
obrázkem w Čele, wzatým z obsahu gedné % těch pj-
snj » Wgmluwa ;« a gakož geho čtwerohlaté zpUwy při-
psány gsau Slowan^, tak zase iestero pjsnj, autlá tato
kwjtka připisnge^ p. W. uilechfilým SlowaňkAm. A toť
gest také geden blawnj ďůwod, aby se djloto walně rozebra-
lo a roz^jřilo do umělých rtikam nslich krásek. Bude-li
djlo wjtáno (gakož pochybowati nelze), můžeme se těšiti,
že iprwnj swasek Lumjrn ncaůstaae opužtěn we swětě, ale
dostane dfistogného k sobě druha we swaz. druhém, po kte-
rémž srdečně taužjme.
■^ ■ MioilBlMrlI.
České diwadlo.
Zegtra, dne 26. unora: Zhj duch Liukpaeivitgabundf,
W pondělj, dne 27. ub. we 4 hodiny ; Cech a NSmec.
Wauterý d. 28. n. we 4. hodiny: Vneiei^ xuuíihumjko hálw^
ČmopU t«AU WTckázi we středa e w sobotu »o »«Iwrijch: Ikaldan dmhM etfeda pWtéwA >e pAUrehewá přjlohr Přetfptáej m « wjdawetele m itnwt
'^ , léta 46 kr^ we kAlhkupeMwjeh »■ p«l léta 1 si. 36 kr., m •. Ir. poltá^ p«». t sL 36 kr. alK
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Nirodnjzibawnjk pro Čechy, lorawany, Slowdky a Slezany.
čj8io n.
f, hřeznm £843,
10. r. béh.
CHYCENA 8MBT.
•Powést národoj.
Wjt ten dobrý zpAsob mjwal,
Poccstttýcb že neoilbývral.
Ale geho chatrč malá
yViáy ge ráda pHgjmala;
Ať byl gakýkoliw bosi,
Wjt mel pro nt^g uctjwosl.
Wdicluii WKodj olegkátí,
KotláM a plályokáři.
Také kupci, ba i páni
BVwali tu piecho-wAní ;
SUywem: cestvgjcj lid
Mjwal u ňťg gisty byt.
A že, co mM, i rád dáwal.
Pán Búb mu zas požeknáwaL
On sám sice nerozsjuval,
Pbedc wáak kognost cblcba mjwaj,
A ač medem ueskrbil,
Přede widy saudck plný byL —
Gcdnau pozdč po klckánj
Wjt docela z nenadánj
Slyjj klepat na swé dwéře;
I hned s lampau weo se b«jl^
Pak otewře dopola
A npfjmné zawolá :
mBudiž wjtán, kdo gsi kolí,
U Wjta gc chleha, soli,
Gak to káij české zwyky,
PHpraweno pro pautnjky j
Také Iťižko mřkké dost
U ume nagde každý bosUa
Nei ta wljdná slowa powj,
Wystaupj tu mladjk z křowj^
S uzardělau lihé twářj
Poklonj* se bospodáH,
Pak rce, gak hyl tdidái mrav:
vHospodátí, budii zdráw !«c
Na to w skrowný stánek wcbázj,
Wjt ho -w gizbu doprowázj,
A co host se skijtkAm sklánj,
Wjt, co kde raá, w domě shénj.
Pak mu z ruky wezma bul,
Posadj ho ta swúg stul.
PH wcčcH fřyprawowal
Mladjk, co kde zpozorowal^
Chwalíl pohostinné Sláwy,
Obdiwowal i-ocké mrawy^
Pak se galx w kostky brát.
Konečně áli oba spaU
Káno byl si mladjk pHwstal,
A když k odchodu se chystal,
Stiskl ruku hospodáH;
•S ťisnécbem pak gemn}m w twářiy
Genž se libě na nj skwčl,
Wjtowi as takto děl:
»Dobrj' muii, abys "wřdel.
Kdo dnes pri twém stole seděl,
M&left' pronést trogj iádost;
Potom twému přánj zadost
Učinj twůg dneánj host —
Hostinský bfih Radihost.(t
»»Kdyl tak laskaw ráčjž býti
Pane, chci to pouijti.
Chcel-li zp&sobit mi radost,
Nuže, na-wraf mi man mladost.
Pak prodlanii iiwot ten
Pi-es d^ě stě let gcden den.
Pbtom, roatomilý bftžkn,
Chtěg, kdo wleze na mau bniiku.
Ať gi česá nebo klestj.
By nemohl dolA slézti. trn
Tak Wjt iádost pronese,
A bůib prawj: xStaniž se !«
Tu se zgasnj chatrč malá,
Gakby celá w ohni stála,
Gako n^žné duAe sněnj
Zawznj z dálky harfy zněnj,
W&nj naplnj se wzducb,
A co pára zmizj b&h.
Staniž se wole FánS!
iDokonienf.)
nAch I*' gal se nad nimi ndnrrití hlasem chrap-
liwým, pach, wy moge zlaté, drahé wěci ! wy gste
lahodné owoce mého setřenj, mých starostj a mých
llopotných nocjl ó gak welice wás milugil —
Ach že gen w poklidné noci mohu k wám přigjtí.
Digitized by
Google
66
abych wás uwi4eli spoSjtal a ro«tn«ožíl;~pédc-
zMý zrak záwisti^ genž k^iéf můg krok stjhá^
wyhlašuge mne za Krésa» a pomluwa by mně ráda
pro moge tiché žíwobytj lakomců přezděla^ gesto
pře4c iéidnf swětu raděgi neslaužj gako gá, a žá-
dný chudých nepodporuge horiiwřgí j^ako gá! —
. Gá rád wšecko rozdáwám; arci^ toť samo sebau
se rozumj — gen s náležitau opatrnost] a s mjr-
nými auroky ; wždyť si musj Člowěk umět wydě-
láwati, aby mohl žiw býti; a ty milý Bože! — gakž
málo potřebugi!*'
» Pro to ge slusno a dobře, když se rád s gí-
nými děljwá$!« tak zawzněl nagedaau hlas pnid-
ký, swětlo ze mžikagjcj lampy padalo na zaraže-
ného lakomce^ a postawa w pláskti zahalená, za
njm o piljř se opjragjc, bambitku proti němu
držela.
Starec uleknutý sebral se« chtěge powyk udě-
lati, ale nenadálým prekwapenjm nebyl mocen ře-
či swé; zaúpěl toliko, gakoby o pomoc wolati chtěly
rukama se oháněl, aby nepřátelské widěnj, což za
zlý sen držely od sebe zapudil, a giž pozdwihl
nohau swých^ chtěge ke dweřům se dostati ; ale
geho wyschlá kolena klesala, a on padl mdlobau
na zem.
vDaufámf že nebudete tak- nerozumný, «
prawil zakuklenec, »abyste se mým slušným žá-
dostem protiwowal« což by wám také ani nezpo^
mohlo, alebrž gen ku zkáze bylo; neb w této
samotě byste musel w nestegném semnau zápasu
padnauti.« Po těchto slowech přikročil až k sa»
mým uzamknutým truhlám, a chtiwýma očima
pozorowal bohatstwj, gehož tu nashromážděno
bylo, aniž při tom se ustanowiti mohl, kde co
dřjwe wzjti,— »Ha!« pošeptal sobě, » tuto shledá*
wám wšecky poklady, gežto gsem při karbanu
nadarmo hlcdáwal, a kteréž mi Istiwó štěstj od-
p jralo I — ' to zde ale stogj naneyweyš sáhnutj ru-
kama-**přjlisná to láce, když si člowěk tjm způ-
sobem k šťastnému žiwobytj pomoci m&že, a zde
o nic giného neběžj^ než o to, aby swětlo gižgiž
k zhasnutj o něco drjwe se zfaukIo,<^
I probjral se s děckau radostj w pokladech.
Milé, welmi powědomé cinkán] peněz při*
wedlo starce opět k smysl &m. I otewřel očj
swých a uzřel opowážliwého zloděge, an drzj ru«
kau w geho poklady se pustil; zaufanliwost do*
dala mu sjly, i wyskočiw na laupežnjka udeřily
chytil se ho, a přitom swého chraptiwébo hlasu
pozwdihnul; ale auzkostliwý pokřik gen o stěuy
se odrážel a ztrácel se. Wšak zločinec hbitau
pěstj ho od sebo tisknul, chtěge se ho sprostiti ;
ale lakotář byl lio pewně obkljčil, tak že oba
w zápasn upadli ; w tom se bambitka spust ila,
gižto zlosyn w^^^u měl a i ze zakuklen] oká-
zal se zbledlý, ale geště mladistwý obličeg laupež-
njk&w. — »Bohumilc!« wzdychnul těžce starec a
s roztřjštěnau lebkau chropotně klesnul k zemi*
1 zděsil se wražedlnjk mrtwoly, a zaufanli-
wostj do čela se tlaukl ; ale na ulici rozijhal se giž
hlomoz; pon&cka mimogdaucj byla zaslechla ránu,
i udeřila na wrata, we gménu pcáwa žádagjc, aby
se otewřelo. Ze sausedstwa shrnulo se mnoho
zwědaw}ch, dům se weskrz prohledáwá a lid se
dodere až do zadnjho oddjlu. Laupežnjk chtěl
práwě s poklady odcházeti, an lidu <kw dokořán
otewřenými dweřmi se přiwalil, a každičký prů-
chod k autěku zamezil. Pochodně a swjtilny
oswěcowaly tmawau komnatu, a hrůzau obkljCe-
no ucauwnulo wsecko od krwawé mrtwoly. A pů-
wodce rychlým přewratem osudu swého omámen,
stál tu mezi množstwjm, w prawici drže bambitku^
gakoby se mu chtěl stawěti na odpon Sprawe-
dlnost ale neslechetnjka zastihla.
»Bože! — toť ge Bohumil] — darebný syn
nešťastné wdowy ]« — takowý nastal křik ze wšech
stran , a stráž se mladjka uchopila. W tom co
stěna bledá ženština w nočnjm odčwu skrze lid-
stwo se drala, a pozdwihnuwši očj sw^ch a spa-
třiwši zločince, s wykí-iknutjm zahalila swůg až
k smrti bledý obličeg, — a smyslowé gegj zmizeli.
• Zpamatugte se přede, urozená panj!« za-
wzněl hrubý, ale autrpný hlas, a přitom potřásla
silná ruka ženskau osobau, na stupnjch u oltáře
w polomdlobě ležjcj. Těžce a z hlubokosti srdce
swého wzdychala tato, an se z hrozného sna pro*
budila; pak pozdwihla pláčem zakalené oči a
hleděla gako wygewena wůkol sebe. — Bylť to
tmawý kostel, toliko lampau před oltářem málo
oswjcen. Nahoře na stupni stála otewřená rakew,
w njžto kwětaucj djtě w náručj smrti odpočjwalo.
i»Zotawte se a braňte bolesti swé, drahá pa-
nj ;« prawil dobrosrdečně pociiwý sakristan, genž
gi byl pozwedl; •pomněte na slowa nábožného
Joba: »Pán dal. Pán wzal; staniž se wůle Páně!«
»5toNfó $e teále Páněl^ opakowala ubohá
matka^ s odhodlanau myslj ruce sepiaté k matce
Božj powznesauc. — Wicliřice se b\la upokogila,
a z gasného nebe usmjwaly se na ni utěšeně třpy-
tjcj hwězdy. pf,,^ py^ j^,. x,^,^^^
Digitized by
Google
67
Wýtah z reci držané při pnvnjm shromáždc*
nj čtenářské společností a základu knihuwny
w Karljně*).
Milj m dntj páoowé! Udd clne2iijho shromiidéBJ
naleho gestí, abjchom sjlf swé, aČ gcdnotliwS slabé, san-
středili w geden společenský celek; neboť co gednotliwd
tólké a nemožné gest, saiae od wjoe sil dosabnauU se má-
ie. — Nesdá se mi sapotřcbj wykládati ulitek, wjrplýwagjcj
pro každébo saraienjm čtenářské společnosti ; neb kaldému
dosti malébo přemýilenj schopnému na prwnj pohled w oči
bige, se Čtenjm knéh dobiýcb posnáwime Boha w prawdé
a newjdané kráse geho, posnáwáme diwy a sásrakj dcnoČ
sa w pfjrodi gewjcj; nala mysl se wygasnj, awieoko wú-
kol nás obgcwj se w gine toela kráse. Hál ch te uilecfalj
a tbttdj WDás tauha po w2em, co krásné a dobré gest; mjr
posnáme samy sebe, a mnohého pouČenj nabudeme w po-
liwotajch atrasteeh, neboť každá kniha gesti trcadlem, kde
mnohé stránky a náruiiwosti Žiwota lidského seobgewugj;
a tak nás knibjr přjkladně bawjce, i ilechtj.
Aby iádaný aučel miA dosažen býti mohl, an s těch
neyslabtjch sil se wywinowatí musj, máme d&wěm pewnau,
že složjce te srdce npřjmného prosba k ctiliodoým milo-
wnjkám a péstitelAm národu aaácho, laskawau gich porno*
cj moino bude, nám se wywinauti, a budme ugíjítřni, le
prosbu skromnau nadi neoslyij, a giste každ^ některý swa-
aek wlastnjho wydánj daruge pro aáklad nám, kter)-žt4> sá-
klad my dále, seč naic slabé sjly budau, roUiřowatí a pě*
stowati budeme, upfjmnč dárce žehnagjce, a wýje a wýáe
postupugjee.
AYraucj přánj bylo by, aby ůČel ten k dobru we-
daucj we wáech srdcjch žádané úwahy naletí; gesti lo ten
neypijméřenégij prostředek k rosijřenj oswčty, k probuse-
nj po dwéstéietém Apanj k nowému, krásnému a garému
liwotu ; neb nám Čech&m posud mnoho potřcbj, abychom se
stali, čjm nám třeba býti. A odkad medle snáxe widélanost
a utčchu ijskati, odkad kleslé národnosti \ pomoci přispě-
ti? nežli nevdijife Čtenjm dobrých wlasteneckýcli spisA, a
poznánjm tČch swatých tauh, gežto gii předkowé najii
ir prsau swých wraucni chowali.
*) Gakkoliw by odpArcowé národnosti České wejíkeré
nsilowánj nade rádi ta msmé wyhlásili, a w Uuhách i sna*
hách probuseného národu gen aápas se smrtj shledali: na*
bywáme my a druhé strany denn^ radostného přeswédče-
nj, ie sprawediiwá naitc wfc wždy na silnčgij nohy se po-
stawuge a bugařegvjma rukama w žiwot aasáhá. &rásn\m
toho dAkaiem hvwagj nynj ahusta zakládané knihowny, pro-
wotowaná diwadia, držané besedy, akademie a giná wlaste-
necká podnikánj ; — mesi ni musjme ted prwnj řadau při-
počjsti též nowč powsulau čtcnářskau společnost w Karijnř,
tomto řjkage wůčihledé rosUucjm a smáhagjcjm-se před-
méfitj pražském. W»em přátel&m národojch aáležitostj
nažieh bude tato nowinka cagisté ivjtaDá, aniž bude komu
ne^nrhod čjsti zlomek řeči, držané dne 14. ledna od p. Bran.
Mencla při zaraženj tohoto saukromného ůstawu.
Bcd.
Protož, wáženj pánowé ! ndiknugme učiniti aáklad,
stran kterého gsme se dnes poprwé shromáždili ; kdyby byt
sebemenAj, on bude dobrý a wbrtce ponese owoce krásné;
neboť se naděgeme podpory wážených wlastencA. Skwélau
památkau sAstane nim dnetej den, kde sasen bude záro-
dek m zemi dobrán, a Uase těžiti nás bude powždy, že
gsme k wleobecnému dobrému nččjm, teč na2e sjly byly, pro-
spěli; slawiti budeme den ten každoročně, i potomkowé
budau nás žehnati, třebas my gim toliko slabý základ za-
nechali; a když bude w&le naie dobrá, čile konawá — proč
by bylo nemožné, aby časem sesjlflo, co w základu slabé
gest?— Wie we swětě Časem postupuge; B&h udělj i nám
sjlu wjTtrwagjcj. —
Owžem prawda, áe bude snad mnoh« překážek a
předsudků třeba odstraniti ; ale dobré, ne gednotliwé, ale spo-
lečné wáli bude možno i snadno nad wžechny ty malič-
kosti se wyžinauti, a čest bude wám, ktcřj na zdárném
počátku pracowati budete. Gsmeť adc mladj skoro wii-
okni, gejtě newypráhla sjla w údech naitjch; ano zakládá-
me sde nowau osadu. Kde před málo roky zeleninské za-
hrady byly, hemžj se nynj denně srAstagjcj dawy lidu pro-
myslného a pracowitého, ze wjíech končin Českých saustře-
děného, kterVž sobě přjbytky sUwj a obchod wede gistě
pro začátek nemalý. Newjdjme-li zde na wlem, co oko na-
jíe denné zřj, samy počátek a základ ? — Máme skoro denně
pijležitost nahiednauti, že mnohá budowa, mnohý dům zde
welmi slabau silau započat, a hle giž w krátkém Čase wi-
djme geg státi nádherně ! 'Takž i neydobrotiwěglj Otec ná2
bude žehnati nowému w nowé osadě základu, a tak z malého
scm^tdLa wyroste koiatý strom, a my w stinném chladu
geho požehnánj požjwagjce, budeme se kořiti onomu Tw&rci
w prachu a w hlubinách.
Druhý nki ůČel budiž, který snadně z prwnjho wy-
plýwati mftže, bydíom frrmiňdelněgi mkmiti začali. Gazyk
nái gesti dědictwj po pradědech, w něm wsdďáwati se,
geg pěstowati káŽe potřeba, bychom neyzáze nestáli za wíe-
mi národy swěta; neboť nenj proft nic urážliwěgíjho nad
bjdnau faatlaninu gazyka. — Gestli otcowé na£i po dwě-
stěletj se po cizincjch pitwořili, welmí málo z toho wyzj-
skali, gen to, že wlastnj swé zanedbali. Nechtěgmež i my
gich wté slabé stránce následowati, přjkladem budtežnám
slawnj dědowé; umélať si gich wážitt celá Ewropa, ctjti ge
i se gich báti; oni milowali srdečné gazyk swAg, a cizjho
sobě wážili ; — a to budiž účel i úloha naáe. NáK wysoce
ctěný pan prof. Prcsl prawj we swé předmluwě kŘemeslO"
xpfftu: x>Nančiw se ledabyle německy nedomnjwey se, že si
giž swlékl a zul Čecha, gjmž ostanei, pokud dýchati budeš.
Přižcd do cizjch knigín, nezapjrey, že gsi Čech ; nawrátiw
se do otčiny, nepřetwařug cizince. To délagj gen newdě-
čnjci a srádcowé.« — I tuto naži slabau, denně se-gewjcj
stránku bude možno čtenjm powzbuzngjcjch wlasteoeckých
Apis& naprawiií. —
Digitized by '
Google
68 •
U léto pijltíiiiofili puacna se cjtjm, wrclé djky wxdáti wrau-
cjmu péstowateU naSj národu] oswety, panu Dr. Amerlin^owij
neb gcho činnost wniká do neynižájcli řemesbjku djlen,ltdci-
to wie k garému žit] powzbutuge. A tak taloicnjm kui-
liowny a čtenářské společnosti učinjme počinek, k posnúnj
gehe samých a swé drahé národnosti, počinek k uSlcchtif^í
' mlHwy a počinek H wtem osiainjm děguniy geZ nám slfivi-
lá hudaucnosí lah gUtotní^ pHsUhuge.
A wám, uslechtUci ! kteřj počátek ni» usnadniti ne-
Tváháte, wzdáwá mé snlce djky plamenné, neb Cecliowé
Čcchňm prjzně a podpory swé nikdy neodeprau, a gen
itnásobnřné sjly tworj ráge lidské, gen inásobněné radosti
množj slastiplné doby !
domÁcj kronika.
X PBAHY. Dne 20. m. m. pocbowali gsmc naácho
milého druha, kragana a vlastence Jann Strjhmého. Umielf
w 29. roce woku swého na prsnj neduh, kterýž geg mno-
há léta skličowal a u započatém studium lékahském pokra-
čowaú mu zbraňowal. Gcho f.trátu tjm wjce bolestné cj-
time, an byl spoluin-acownikem na slotvnikn nřmcrAo-íe-
ském J. Pranhj SnmawsMého, kteož g«^ho smrtj ibélde-
ho, pilného a obratného pomocnjka ztraUl. Ncduiiwy, ga-
kýi on byl, sUl saraoten w tomto swéiě; ale vlastene-
cká láska byla mu statkem a berlau, otqpm a matkau —
ona sUla pK srartcdlném geho lo4i, plakala proil a kračeU
s nim na posledtaj cesté ku chladnému Iftiku: ona mu da-
la slawný pohřeb, gakéhoi by se wgisté nebyl nadál, neboť
vždy řjkáwal, že »alere do ki-iwoklátských lesů, až bude
mjt umijti, aby mu přjroda pohřeb wystrogila? -N^ylo
toho potřebjl láska vlastenecká mu geg wystrogila. Wřcie
djky zviáátě naši mřSťané rasluhugj »a horlivé a lidumdné
přičiněni a za přinesené obéú, a naSe krásná pleť za sau-
citný podjl prt geho pohřebu. Ta sama láska učinila mu
však také odchod poněkud trpký. SUe ho polily, kdyi
svým přátelům dva dny před smrtj reU , že musj odcgjti
teď, kdyžto všecko rozkvjtati začjná. Bylo to pohnuUivé
podjwánj na vyxáblý gcho obličeg s těmi wclkými knjry
awausy, an při ipomenutj na vUst slze po nich tekly!—
Gestě den před smrtj měl vclkau radost « Pomněnek na
letognj étsVy bál. Celau noc prý nespal, když byl držán.
Přjtel, kterji m« ge přinesl, musel mu gich několik pře-
éjsU a vypravovati, co se krásného a naděgného pro naii
vlast dělo. Poslauchánj geg ale giž tak namáhalo, že nail
mrákoty pHcháaely. Když geg služka omyla a mdloby
přeály, řekl: »Povjdey dál, kamaráde !« —On musel vlast
opusiit za svjtánj krásné naděge, kdyžto sám právě též
svňg podjl gj přinésti chtěl. Nám, gelio přátelům, kleřjž
gsme geho dobrau» bodrau a ryze čcskau duái znali, zů-
stane vidy v milé paměú. Dey mu Bůh věčné odpoči-
nuti a nám živé hnutj. , , , \ ,"
Z Berawna. Dne 28. ledna t. r. byla zde prvnj be-
seda držána, giř sobě několik přátd Dárodnjho gazyka a
veselj bylo uspořádalo. Slyádi gsme pH nj tH deklamo-
vánky a sice : MuZ a Zena od Plzeňského, ScdlAk na
piliáru od J. z Hvězdy a MhjnAřowa opička od Klicpery.
Prvnj řečnila zdařile panj Joh. Podstatná, druhau mistrně
p. Maru Podsutnv, poslednj pak k podivu krásně předná-
iú CM-D. pan Frankenberger. Panna Marie Negedlá, gak
doslýcháme, nově přigatá zpěvačka u divadla p. Slogrova,
zpjvala překrásně výbornau pjscň: wHoral Cech« a pak
Prochovau: )>S Bohem. c< Oželugjce gi co obljbenau zpě*
vačku iiaieho města, přcgeroe gj a p. Stogrowi, genž tak
velikých obětj na oltář nasj milé vlasti vskládá, mnoho
htěstjj a daufáme, že nikdy nezapomene, že z českých ro-
dičů poála, v českém městě a od čcskVch učitelů svého
vzdělán] nal)vla, a že tedy vždy věmau dcerau vlasti naij
zůstane. — Ačkoli gsme wesclj své genom na několik ho-
din zvečera odměřili, prcdcc gcAtě o 4 hodinách ráno,
vdicknt pohromadě trvagjcc, neradi gsme se od sebe od-
dělovali. Tak mocný gest zpěv a hovor mateřský! &
zdcgsj reprezentant p. Girj Hrdina, muž nižádného nákla-
du neSetřjcj, uspořádav ve svém překrásném, nově vy-
stavěném hostinci hlučný bál, byl by zagisté lépe pocho-
dil, kdyby byl rady uposlechl a o ples národnj se byl po-
staral. Ale myšlénka, že okolnj p. p. auřednjci a giná ho-
norace spjse němčině nežli češtině přegj, zmVlila geg 5 zů-
staliť váickni doma, což by snad byli ginák, byť i ne
z vlastenectví, předcc ze zvědavosti a novoty neučinili.
yřibjk.
Z ^í'áclrtwlc, Dne 12. února byl v zámku kono-
piSítském, povolcnjm geho Gasnosti p. Jana knjžetc z Lob •
kovic, držán velmi skvostný bál, klér} ž ze v«ech w tomto
okolj až posud dávaných neykrásněgi vypadl a neyčctněgi
navštjven byl. Lidomilý knjže pán, gehož zásluhy v pod-
porován] chudých vůbec známy gsau, postaupil k tomuto
bálu svůg nad mjm krásný zámecký sál a mnoho poko-
gů se vSjm nářadjm ; • — mimo to i topenj a w^eho o&vě-
tlenj, gako i ginech váelikých potřebnost] v zámku sám
na sebe prigal. Hostů bylo na tomto skvostném bále na
450, do kteréhožto, počtu kladu i krásnau plef, která ae
v něm zrakům mým, tolika vděky a vnadnostmi, rářjc ob-
gevUa, že mi o nj gen to neykrásněg.š] řjci možno. Hu-
dba byla výborná, a že skoro v celém shromážděn] čcAti-
na, mluva naft] kraginy mateřská, panovala, to se samo
sebau rozum]. "Weskeré společenstvo v plesjch a rado-
vánkách až přes pátau rann] vytrvalo. — Čistý výnos
z bálu, který určen gest pro chudé poddané, obnás] 339 zl.
42 ^2 kr. vjd. čjsla. — Mimo to, že gedenkaždý na tomto
bále se gak nálež] vyrážel, byl mnohý též i šťastný ; nebo
po půlnoci začala bohyně Štěstj z osudné urny své 19
darů od mnohých lidomilň snesených, z nichžlo některé,
ov^em gen ty ne^^prvněgft] a darované od Gcgich Gasnostj,
Jana a Karoljny, knjžccjch manželů Lolikovických, měli 40 —
.50 zl. vjd. čjsl. cenu, a chudým poddaným odevzdalo se
za ně .508 zl. 52 Vj k. vjd. čjsla. Mně arci nevljdná bo-
• hyne Fortuna ze vAcch darů neposkytla ani gcdínkého;
giná vjiak ustrnula se nadcmnau, a dala mi na mjstč daru slast,
njŽ mi molno vraucj a srdečné djky ve gménVi chud\ch
vzdáti vcřegně za lidumílstvo Gcgjni Osvjcenostcm, Janu
a Karoljně knjžecjm manželům Lobkovickým, jiak vácm
p.p. úřcdnjkům panstv] konopíAtského, obzvláwlě vrchn]-
mu správci p. Bedřichu Kaehligovi a Ludvjkovi Smidltt
suvitdfi vrdmoflte«»kénHi, a konečně viem p. jx hostům,
kteí] swau přjzn] a láskau k gegicb podpoře přispěli. —
Též připomenauti mmsjra, že ku konci měsjce ledna vyhj-
raly se přjspěvky k podpoře poddanýdi chudých, a těch
se sedlo na 330 zl. vjd. é. Wicckeu tedy čistý výnos
k obstarán] chudýdi poddaných obná^] 1178 »1. 35 kr.vKč.,
a gá mysljm, žemohaft býti Uuto částkau od března až do
žn] zaopatřeni — a to tjm* lépe, poněvadž gich 50 giž od
Geho knížecí Gasaosti podporováno gc&t a bude.
* Tidiý.
Č»80pl« t»*t« wycbémj
wt wtThatt • w tobotn 1M> p^Uriirh: ktňiM ínihau •trwTn pHíii^TÍ «« p^Tarrhowá pJJ*'!'^';* rreípUí-i
lěla 4S kr^ we V»Hhk»pe«lwj«li ■* p«t lf<» t xl. 3fi kv., m c. k. |^«4ack p«U. t aL K kx. sir.
se u wy4«wftlrl« ba itv*!
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnJzibawBJk pro Cechy, Horawany, Slowáky aSlezaay.
Cjslo 18.
4, hře»Ha ÍS43.
10. r. béh.
(Pokrftéowéiij.>
Dwé ste let fpi bjlo uplynulo,
Skály, hory, řeky čas byl twrátily
Dewét pokoienj wyhynulo.
Ale Wjta posud nezachwátil.
Zpomnělť on, 2e lhůta wyprsda,
Žehy se mSI z toho swěta hráti;
Myslil ale^ smrt ie zapomuéla,
INcb 2e o něg nebude giž dbátL
Co se takto w rozpacjch potácj
A w»e myšlénky swé sbjrá, t
K?co wenku notnS zahurácj,
Třeskotem pak dwéře otewjrá.
jiAuwcy, héda, ^*ž gc po mně weta !c
Zwolá Wjt a polomrtew klesá 9
Kostliwec tu zuby zaklepetá,
Dlauhau kosu w suchých prstech nesa.
Mjsto očj má dwě prázdné djry,
Dlauhé zuby stranné wycenené,
Hodiny má w ruce (wěku mjry).
Spánky ale wéncem otočené.
»»Snads giř nabažil se {řwobytj,
Prawj ) čeká na té nebes brána*
Nebudeš snad wáhat semuau gjti?
Wáak ti dosti dlauhá Ih&U dána.ita
•Ach! dj Wjt, si pooddechna chw^K,
Budiž wjtán posle I — snad gsi slyšel,
Gak po tobě du^e moge pjlj?
Přjteli, tys wiru whod mi přiftell
Kdykaliw můg pes yryl mho stékaly
Kolem chalupy té wida g}ti,
Wždy gsem s taužebnostj na té éekal.
Ale wždy gsem musil zklamán býti.
PAgdu s teban, {^'tdinka milý.
Gen že bych rád požil přede skonem
Iféco faruáek; poshow nialau ehwjiv
Přines mi g/& se sahrady honem.
Hni se ale éerstwé^ siíIý hochu,
Afs gii tul — -wždyť um^ dobře h«fiet. -
Wylez na strom, setřes mí gich trochu,
Ejwm si sde m&žei^ nechat lezet^tt
Smrt se nad chudákem sIrto\raIa,
Chtjc ulehčit poslednjch mu strastj,
Cwálcm do zsďirady pospjchala,
"Wlezla na strom, počala njm třásti.
Sotwa Že v^ak na strom wyiwihne sCy
Ptirostau gj prsty k twrdé kůře,
A Čjm wjc se daumá, ^m wjc třese,
Zamotáwá se a wjže hůře*
Wétwe se skrz žebra proplétagj.
Suché hnáty owinugj suky,
Kamena se k dřewu přípautagj.
Žezlo wiewládué gj padá z ruky;
Ay, tu počne křičet a naljkat.
Brzy prosj, br^y opět klege,
Zrádu ostře Wjtowi wytýkat;
On yfiak se g] zatjm notné sm^ge.
Posed si tam, mysl], noilý brachu.
Až budu nrjt chuti s tebau gjti.
Ted chci teprw žjti beze strachu,
Ted chci teprw notné wcsel býti*
Howý rok.
IPohračowánf,)
* M *
Weselomyslirf trogijstdí tiinělců sedel ono-
wém roce we známé winámě.. Bylo hezky daleka
přes poledne. Skoro wšickni dnešnj etitelowé da*
růw réwoptodného boha bylí pohodhi;^. stánek gebo
opustili, pospjchagjce k liběpádinancjm mjsám
nóworočnjho oběda; toKko přátelský troglisi
howěl si geště w malém, teplém pokogjčku pA
plných sklenicjchc Tehdáž ndbyla to ale rozpa*
lugjcj IťkwsL iemoseckých hroznůf, co ge zde tak
dlanho pantalo, nýbrž malebné wyprawowánj ob*
Ijbenéfao komika^ {jmžto se mysl i ^dee druhých
idadce naplňowaly.
»Ani dech wclebného nménj neowpral mé
wjce swau čarodégnan mocj,« — gal se ones mlu-
wití, když byl wywstiwagjcj trudnan zpomjnka
Digitized by
Google
70
z dětinských let 6erstw;^m dauJkem spláchnul; —
»ani ta milá komedie mě o^šUa. Neéhtěloť se
mi ani mezi kulisami státi^ ani swé malé role T>d«
býwati. Tentam byl osloňugjcj lesk, genžto druh-
dy celau mojg^i obraziwost naplno wal a w krage
bagečné unáseL Gakž* m1ády gsem byU ' hleděl
gsem giž na diwadlo gako na plátenau baudu a
prkenné lešenj, na němžto bezdušnj . lidé keykly
swé prowádéli. Tak zkormautilo newljdné cho-
wánj mogj quasi^matky dětinskau mysl; ^áwám
byl hotowý rozerwanec w miniatuře, ačkoli teh-
dáž morowá tato rána w mladých lebkách a pod
mladými zebrami gestě tak se nehnjzdila, gako
za dnu sotwa minulých. Konečně ale — «
»Počkey!« zarazil praud wypráwky geho
přjtel lyrický — »dřjw se musjm w bázni Božj na-
pjti, aby mi žádné slowo neuklauzlo. Widjmť
giž i bez Langerowých breylj, že se bljžj katastro •
fa; a poněwadž budu z twé historie muset udě-
lati* cyklus romancj — «
uBrawoI — to uděley!« zwolal do toho přj-
tel maljř. »Gá k tomu přiwěsjm několik wině-
tek a wyswětlugjcjch obrázku — wě? udělá furore.«
•Blázni byli, kordy měli!« odpowěděl ko-
mik. »Newjte nic maudřegájho co dělati?— a
nebo mi chcete wyprawowánj ušetřiti ?«
o I podjweyme se na toho zakrnělého, sucho-
párného skrbljka!*^ zwolal dlauhowlasý saudruh.
nMyslj pan Johannes, že má sám a sám práwo
nagaté, aby k wýtwordm swého šaaskářstwj . po-
užil, kde se mu w žiwotě co nahodj 7 Ale gá ti
powjdám — «
•Nepowjdey nic---a posIauchey!« okřikl ho
maljř. »]VIy mu sljbjme, že ani zbla ze žiwota geho
nepoužigeme — a pak uděláme přcdce, co za do-
bré uznáme. — Powjdey, bratře komiku — powj-
dey, a nedey se od každého bělowauska wytrho-
wati.« —
•Konečně padla hodina,^ začal tedy komik
W3fprawowati — » kteráž utrpenj mému cjl wytknu*
la. Oteo mug dostal mjsto u brněnského diwa*
dla. My se wydali in corpore na cestu. Tehdaž
nebyly gešté dostawnjky, w kterýchž by pauinjci
bez našpikowaných mě5C& byli autočíště nalézali ;
otec tedy nagal wlastnj přjležitost, a s tau gsme
pustili se, gako w arše Noa wšickni pohromadě,
na weřegnau silnici. Mau quasi^matičku přepadla
wšak náhle gakási churawost, a my děkowali Bohu,
že gsme w neybliž^j welké wesnici^ohodlnau ho*
spodu^ po gedno celé patro newjdaně wysokau,
nalezli, kdežto gsme na dwa dny pautnické stán*
ky zwé rozbiti mohli. Co swět swětem stogj, tro-
pj náhoda podiwné žerty — o wěčném řjzenj a
osudu nechci nfluwiti, protože se to žiwota pau-
hélio fraskáře Jtýká ; tehdáž přiwedla milá náhoda
do té samé hospody starého direktora panáčků a
maňásků,, a mezi těmi rozwětwila se dráha mého
žiwota. — My přigeli pod weder na nijsto, a za ně-
kolik hodin swoláwal po wesnici drnčiwý buben
zwědawé diwáky na komedii o zlém doktoru Fau-
stowi a o wěrném služebnjku geho, šprýmowném
pimpřleti. Gá byl sice o podobných uměleckých
předstawenjch slýchal, kdyžto audy našich spole-
čnost] dobrá napadla a oni se po panáčkách twá-
řiti a geden druhému mezi sebau posmjwati zača-
li ; ale posud gsem nic takowého newiděl — wla-
stnj, prawá, žiwá hra s wycpanými mužjky byla
pro mne egyptskau mysterij. — Cesta byla ducha
mého trochu powznesla; nowé, newjdané před-
měty rozplašily dusiwau mlhu, kteráž mi na srdci
a na mysli ležela — gá bych se byl zase zno-
wu 8 pacholickau chutj žiwotu w náruč uwr-
hnul. Stará žádost, komedii s panáčky widěti,
zrosda w neskončenau tauhu ; bez wyprošenj —
neboť gsem wéděl, žeby mě panj quasi-matka ne-
byla dowolila — pokradj wetřel gsem se do šen-
kowny, z njžto se toho wečera chrámek Thálie byl
přetwořil. I5ěg se, co děg; odhodlal gsem se na
wsecko. Držela mne wsak naděge, že wšecko
šťastně, bez mrzutosti, wypadne, gelikož si panj
matka cestau zwundaná byla časně ulehla.
ipokračowáiif, )
Slowo o hadebnjm konservatorium w Praze.
Gednomu i neydfil«2itěg8JcL a neystar^jch wlastenskýcb
ú»taw& nastala chwjle welmi snamaBÍU. Ctihodný, wele-
aaslaužilý, wýteéný BedHch Diowjt M^bfier, ředitel našeho
konservatoríum od «amébo počátku geho, rosiehnal se
B tjmto swétera po dlauholetém, chwalitebném a prospě-
iném ůéinkovánj. Píoypíjsnégjj sprawedliwost wydáwá mu
swédeotwj, ie tento ústaw pod geho ředitdstwjm negen
w Čechách, ale w celé Ewropí weliké umnické znamenito-
8ti dosáhL W orkestrách wiech »namenítégiíjch ewropských
diwadel nagdau se toho iiwj důkazowé. Gak mile wéak
njnj na tento ústaw giny wplyw působiti bude, pirirozenč
gest se co nadjti nowébo ducha a účinnosti geho; pro
Čechy nenj to ale wěo Ihostegná, w gakém duchu a s ga-
kými naděgemi tento nowý smér se obgewj. Wjmť owsem,
že tento ústaw pod sáltitau wysoce ctiiiodných, duchem a
hodnost) we wlasti wyznamenaných muiů, od zewnitrnjch
okoličnostj nezáwisJ! gelikož ale tito wznešenj zakladatelo-
wé a ochrancowó geho patrnfe na gewo dáwagj, ie ne pro
Digitized by
Google
71
panhan saiikromnj tibawu, ale pro táleiitosti a dest cele
vlasti gednati cbUfgj: tedy se neobáwám, že se to hude
sa neskromnau opowáiliwost pokládati, když se o předmě-
tu tak weliké, wáeobecDé dfileiitosii . ozwau hlasy i nepatr-
ných lidj, kteij čistau láskau a liorliwostj pro w»ecko wla-
•tenské k tomu puaeojfmi býti se uxnawagj.
Gest dostatednS xnámo, ie Weher konservatoríum až
do smrti w tomie duchu ijdil, w gakém ge byl zaloiiL
Ptí sakládáDJ toho ústawu ale ncpanowaly gíné úměry, ne-
znaly se gine tauby, než gedinč a vieobecně umnické; gi-
ných potřeb tehdái se neznalo, a w tom pljpadu bylo ote-
wťenj ůstawu, který nic gíného w záměru nemSl, nei rozi^-
řenj wdělanosti a uménj ze stanowiska wúbec umnickčho,
beze zwlájtnj, osobnj powahy, samo w sobě chwalitebnéa
užitečné, a záměrAm, gakéi pH tom iehdái bý-ti mohly,
dostatečně odpowědné. Ale giž powrdmj pohled na teh-
degáj a nynégšj poměry nás přeswédčuge, ie při nasulé od
těch dob rozwinntosti duJewnjho a společenského Žiwota,
při probuzeném uswědoměnj a naděgeplném kwětu naáich
národnjch záležitostj, mezi tehdegjjm a nyněgijm dndiem,
mezi tehdegijmi a nyněgájmi potřebami nesmjmý rozdjl se
udělal.
Národnj Žiwcl, který se ir poslednjch časech w ga-
zyku, literatuře, we společenských a wercgných poměrech
tak rázně powznesl, nese yr sobě také zárodek k.nowo na-
stáwagjcjmu směru vr uměnj hudebnjm, ' k obgtíwenj cha-
rakteristického, národnjho snaženj k gistému cjli^ kteiýŽ se
oKyČegně označuge wýrazem Mgfeolyir. Wznik takowé ná«
rodnj ikoly u hudebnjch Čechftw giž mnohými pokusy se
obgewi), a gegj daUj postup wubec nezáwisj od kterého-
koliw gednotliwého ústawu. Wáeobecno-umniflkii tendenq
bez osobnj powahy w nyněgdjch okoličnostech českých nť.
mdle ffiZ lýti dostnteinau, a wznikagjcj vlastenská škola
všelikými silami stane se ozdobau náfieho dušewnjho ži-
wota, proto ie se fjm státi nmsft proto že gest potřcbau,
která se wúbec každodenně určitěgi a wáeobecoěgi pociťuge.
Ale tak welikolepé umělecké úsUwy, gakým gest pražské
konserratorium, magj předewijm prostředky a powolánj,
postawiti se w Čelo tak šlechetného, času přiměřeného sna-
^«DJ9 gc podporo wati, sjUti a zrychliti* Dwa neydůležitěg-
tfj předměty, na které by sepředew»jm dbáti muselo, gsan
gaz»jk a národnj nápěwy*
Ode dówna gest při konservatorium wlaský a něme-
cký gazyk zawedcn co předmět nauky ; nepochybugeme o
přiměřenosti obau. Zatjm ale také České diwadlo w Praze
k značněgžjmu stupni Ve powzneslo, České obecensťwo po-
žaduge dobré, a kde možná, wýtečné wykonáwánj uměnj,
a má dolřt ! — a předce ge«tě pořád w pražských listech
Čjtáwati musjme, že čistá icýřeinost Českých herců w a zpi"
wákwv gako zwláaítnj zásluha se chwálj: takowý to skro-
mný požadawek, že se geho wyplněnj na každém ginem
diwadle samo sehnu rozutnj ! Ostatně to dokonale sauhla-
q 8 wkttnjm plánem a s cclau bytnostj konserratoria,
aby w něm wycwičenj mladj umělcowé z něho wychá-
seli gako lidé w ohledu nažj společnosti wzdSlauí ; časy
ale, kde každý w Čechádi sa wzdělaného člowěka platiti
mohl, třebas by gako tuzemec národnjho gazyka nezual,
ty !)ii mimUf!
Důležitost, sesnamowati mladé hudebnjky s wnitemjm
duchem národnjch nápěwft, s gegich možnými poměry
k prawidelnému uměnj, nepotřebugeme těm, co wěc tuto
-wfibec chápagj, teprw dokazowati; u těch ale, co smyslu
pro to nemagj, wieliké dAwody bylyby zbytečné.
Daleká budiž myďénka ode mne, žehy Čech, gakého-
koli stawu, proti dobré wěci naieho národnjho wzdělánj
nepřátelsky smeyšleti mohl; zde ale práwě -wýbomá pijic-
žitost se naskytuge, ukázati, kdo u wáeho toho Ihostegwjm
s&stati obce, bud nechce. Riuenborg.
DOiHACJ KRO!nKA«
z PRAHTa Po mnohá léta očekáwali s potě^enjm
milownjci hudby obljbené koncerty cwičeacu pražského
konservatorium. Každému bylo mjlo poslechnautí, gak
ctručně a ohniwč zdámj tito giaoM rozmanitými silami
wládli. Tento způsob weřegné zkauáky přej^el giž wloni na
giny sábawněgSj, máge dokázati neplatnost sem tam pro-
geweného domněnj, gakoby zpěw s mensj oblibau w ústa-
wu tom se pěstowal. Prowozowalať se na stawowském
diwadle před rokem opera: nDon Juann we wlaském ga-
zyku, a letos nSwadha Figarowavfy oboge bez napowědy.
Mjsto zemřelého ředitele D. Webera dirígowal p. F. Skraup,
gemuž prozatjm celá direkce ústawu swěřena. Prowcdenj
uwertury bylo oprawdu mistrowské, pročež gl obecenstwo
dwakráte Žádalo. P. Vogel wyznamenal se gak wloni co
Leporello, tak letos co Figaro. Geho Čistá intonace zaslu-
huge chwálu. Přáli bychom gen, aby hlub^j tóoy nabyly
časem wjce plnozwučnosti. Zúzauu zpjwala Ludm. Štol-
zbwá a sdá se že i we hře i we zpěwu neywjce se Ijbila.
Přjgemná posta wa si. Anny z Riese hodila se dobře pro
Chcrubjna ; přirozená ohebnost w twořenj t6nu wy značila
gi před ostatnjmi. Fauny Štolzowá (hraběnka) byla, gak
gsme slyšeli, trochu nemocna. Amalie Maryott (Marceljna),
H. Erst (zahradnjk), F. Sehmilauer (Basilio) přičinili se s do-
brým prospěchem. Doktora Basilio zpjwal p.Schíitky obe-
censtwu giž známý, a roli hraběte Almavivy zastáwal uči •
tel zpěwu Gordigiani. Opera dáwala se w neporučené cel-
kowitosti a trwala p&l čtwrté hodiny. NáwStěwa při zwý-
Šené ceně byla přehogná. '^*
Plácek sw. Josefa ge powěstné mjsto ; tam roztlauka-
gj malowané Agce, tam se konagj cesty okolo swěta, tam
gsau dioramy, kosmoramy, panoramy; tam prowozuge nyn]
společnost krasogezdcú Alex. Gucrry slawné reydy. Ohro-
mná cedule narožnj seznámila Pražany s Četnau družinau
Digitized by
Google
wl^ecfa trmřř nirodů a s koftmi wíech plemen. PrWnj přcd-
slawenj dělo se dne 19. února u nrdikčin slionm íwědawé-
ho lidstwa. My byli teprwa u étwitém duc ?d. uaura plj-
tomni. Počaloť se veclým mmnéwrěm, ále ani o 1010, ani o
giných kusech nemůžeme řjci že gsme co nowého widěli
Leop. Lešenská předstawowala krdkowsinu pojito na áesti
neosedlaných konjch, iflastnS ale genom na iStyrech, an dwa
osUtnj poátownj kurýr proháněl. Swobodnau gistotu a ne-
nucenost spatřili gsme u Rud. Guerry, na néhoi milé bylo
podjwánj, an stoge přjmo na koni, přednášel čistě na flé-
tnu árii z opery: Lucie 1 Ijamermooru, s pr&wodem or-
chestru. Leopold Schonbrunner ge wýtedný w překruco-
wáoj tďa á la Klibnjk. Šafiek Domenico Wandagna mjsto
iirtipu kotálj se po ^emi. Z nemámých nám přjčin opo-
zdila se někde garderoha, a proto opakuge so dosud wel-
ká pantomima. Poslcdnj den města Pompejí^ která viak
nic giného nenj, nei bogowný tanec a posléi přcdstawe-
nj ohněm soptjcjho Vesuvu. Meú propadagjcjmi-se oby-
vateli běhal geden w laaebujm piájíii « oankiaowych pan-
talonách. Hudba tenkráte ebecenstwo uspokogila^ a mjsta
byly dosUteČně obsazeny. *•
Tuty dny wySla sličná liníledia pod názwem : » Ifa-
rito a hjrn.K Básně a pjsně Karla WinnUfckého. Několik
werS& z ůwoilu oswědčj celý směr tohoto wydánj. Prawjf
tam wáiený p. spisowatel :
"Nei gakowá awuček a samohlásek w éeilíně wládne
Mjra, tu, sausede, yrh dAkazy předlolené.
Zde w2dy genom gedíná se stfjdá zwučka po hláskách;
Wiz to a nemluw nám, ie twrda řeé ge naSe etc.
Z Chelčic. Že se na Liběgickém panstwj gii mno-
hý pokrok k probuzenj národnosti učinil, netřeba ČtenáHIkm
tohoto čaAopisu na pamět uwádětí, an ge zas teprw ne-
dáwno pottiSiteTná zpráwa o tom doďa. K tomu záměru
použil i horliwý wlastenec pan A. Jar. Bek, wychowate! n
knjžete pána ze Šwarcenberku, w^bomého prostředku; za-
ložil totiž we wesnict ChMicjf^y p&l hodiny od Lib^^cv
giž wroce 1841 na wkstnj autraty Ikolnj knihowDu. Na-
leaagj se tam spisy prostouárodojho obsahti ze Wech od*
Tvetwj, pro mládež a odrostlé sesuweny, které spanilomy-
flný zakladatel lonMhB roku soMmenJUH tíkzmnGZH* &f.
Na powiinmntaa t
Bylof w 11. ějsle letoánjch »Kwět&<e na to poulil
táno, Že ze wáech zemj rakauského mocoáhstwj gediná jse-
m? Češht neywjce opatrowen pro malé djtky počjtá. An
gieh totiž po kragjoh maftj wksti stáwá počtem <twtmátfe^
kdež podle obecného saudu tiché gegich působen} tak zna-
menité stopy blahodégnosti po sobe zůstairuge, má gich
sama naSe Praha ifffrijy kdež tato gf^ích blahočínnost geJStě
-wjce gest we swé ceně zwy«ena 7.w!a»Lujmi okolnostmi, kteréž
TT hlawnjm měslr, pbede Whjm pak naScm, vzhledem na
domácj i wcrcgné wychowánj mládeže mjsto swé magf.
Wěc tato, byť i wzat nebyl ohled na onu blahau půso-
bnost we zwláslnjch okolnostech našich, gest giž sama se-
bau zagistó welmi čestná pro nás, an wedle přemnohVch
giných utěšených úkazů podobného druhu patrné o tom
dáwá swědeclwj, kterak wlast nade každého z nowěgsj doby
wywinutého pokroku jtf^ed ginými kragi ráda se uchopu-
ge, a gdio se zmocnjc dosti zhusta i na takowý stupeA
dokonalosti geg powsnáij, že w tom pak negedné dčdiné
přjkladcm i wzorem býwá. Kdo w^ak pěknau úlohu opa-
trowen nacích, oné Částečky »nawráceného ráge«r mládeže
české w mjstech k cizině Inaucjch, úplně poznal, a z wla-
stnjho názoru o uskutečněn} úlohy této, hyi i gen částečnémt
se pi'cswědčil: zagisté taužíli bude, aby negen po kragi
horliwau snažnost] lídomílůw počet gich se množil, ncbrz
i w nažj Praze na gedtm štrňmku zfeiel obrácen byl, kte-
ráž od dáwné giž doby u negedněch^ k wěci dobré pro-
hlédagjcjcli, k wbelé žádosti brzkého zpomožcnj podnět za-
wdala. ti oněch totiž Čtyř ikolek w naéj Praze nalézá se
gedna a to wzomj na Hrádku, gedna pobljž Augezdu, ge-
dna na Hradčanech, a poslednj w předmčstj Karljně, tedy
wně Prahy. Z toho widěti, že blabočinnými ústawy těmi-
to obmyšleny gsau pauze pomezný lakoHa končiny města,
od sebe upijmo daleko odlehlé, an welikému prostranslwj
ttřednf Prahy z požjwánj podobného dobrodinj se těšiti dáno
Dcnj. Gak náramný pak i zde počet gest rodin, u gegicbžto
djtek ty samé okolnosti mjsu magj, kteréž k založenj okolek
na wýmezj našeho města mocnan pohnútkau byly! Djtky
pak tyto ze středoměstj takowau dálku aŽ do některé ze
stáwagjcjch opatrowen každého dne pHwáděti — kdež to při
gegich autlém wěku, gak sama wěc sebau nese, gen poné-
kud možno? PrftčeŽ yménem wellého počtu omiek, kterýmZ
nedogtnfek tento těžce na erdci lezj, zde swé mjněnj pro-
náájm, gakŽe by přeweliké dobrodinj také tomuto djre roa-
•ákléora okresu se prokázalo, kdyby taatéž mjrau, gakaul
posud o zaražen) g^cncwan^ch čtyř opatrowen péče we-
děna, také w gcho prostředf *) založenj ústawu podobného
Časem ke skutku příwcdeno bylo. Že uskntečněnj wČci
takowé owjíem swé nemalé těžkosti mjwá, kdož by neuzná-
wal? A w$ak stalo se giž, a stáwá se posud tak nnoho
wclikého i pěkného w nasj mnohoděgné Praze ipogenjm
sil gednotlíwych w mohutný celek geden, a tuto mocně nám
daufatí dáwá, že také této důležité stránky se ugman ně-
kteij lidomilowé uilechtilj, kteijá by shromážděnjm wjoe
sil k tak dobrodinnému auČeln skwěly důkaz o možnosti
wěci této dali, a tjm geden z neykrásněgiljch památnjků
w nesčjslných wdědny^ srdcjch rodičů i djtek chlazených
•obě postawili. A protož také, gakž za to máme, nelze spu-
stiti se důwěry, že nám asi Čas i w té wěci pěkným činem
ukáže, kterakže tam, kde prawé lídumílenstwj se snažnav
usilownostj se pogj, wyplněnj tak drahé i sprawedHwé tužby
-weliké Části nažeho obywat«Jstwa k oemožnostem nenáleželo!
Fr. DMcha.
*) Neypříměřeněgi snad w uIíci Kotowi«tské (druhdy
Bft přj[kopech), anebo na koi^kém trhu. B«dl»
České dtwacllo*
Zegtra <hie 5w března 1845:
W O D A ft.
Zpěwohra we S gednánjch. Hudba od Cherubintho*
ČMttpift tMKta wrefaáu w» ttMé • w toftoto po p^hrijcH: kaichifr ďrvlkav ttřmiV* pHdáwé •• pATarrkftwá pfjloha. Preilplácj m « w7áftWfti«U ■« <tw*l
Uta 4» krv, w» kiiáKbipcviwjth. m pAl léta I si. M kr^ Mk c. k. pokéck piUL » >L «<:• kr. ais.
Wydáwánjm Jar* Pospjšila w Praaie.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnjiibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
ÓJsIo 19.
S, "března iS43»
10. r. béh.
3.
Po celý ten éa*, co smrt se diwéla
W tuhé wazbě na Wjlowě stromS^
Co gj w sjni kosa rezawMa,
Roxkwjtalft rozkoá w kaidém doraé*
Wlady bylo íťastnýdi twářj rřjti;
Kcželj gii manžel milé chotí,
Ani swého otce siré drti;
Smrt ge w pantech — nemůie nic n^ti.
Zawřela se třeskem pekel brána,
Běsowé tu ustraJenj celj
Semotam serAino potáceli —
Takowá to byla pro né rána.
Cemoboh pak zařwe hlasem tura:
»Běda! skončena gest na^e wláda,
Nepom&Že lest nám ani zrada;
Smrt ge w pantech, má neylep^j stwfira U
PowstaljT wíak bray hrozné zmatky,
Zwčř se neustále plemenila,
A poněwadi nesmrtelná byla,
Spožjrala wlecky lidské sUtky.
K neywétžjnra lidstwa nepohodlj
Wjieho druhu hmyz se množil,
Tisjckrálc podrcen byw ožil;
Lid wlak wesmés o smrt gen se mod^
Zorali gíi každan stráA í laukn,
Předce wlak ge nedůstatek chleba.
Tak 2e rolnjkowi gest giž třeha
Zasjt žitem střecha u iďobaukn.
Wjt wíak nad tjm genora hlawaii WrtJ ;
Poslés ale wědná muka wida,
Ana denně rostla tato bjda.
Propustil smrt a podal se smrti
Bohn«I«w Ljnu
Nowý roL
Abych wám popísowaL gak mi bylo^ kdyi
gsem do sednice wešel a se poohJjdnul — pomoz
Lichtenbergu^ Jean-Paule, Saphire, i ty nád ney-
nowégšj, kde gsi který humo- a satyristo ! — sám
ze sebe to nedowedu. Dogem toho wečera zůsta-
ne we mně, ^dokud mi poslednj kr&pěg krwe
w žilách newyprahne a pamet w popel a prach
se nerozpadne. — W prwnj řadě na neylepSjch
židljch hospodského seděly honorace wesnické:
rychtář, kantor, mlj^nář, za nimi na dwau dlau-
bych lawicjch ginj sausedé a osadnjci, promjcha*
nj arci rozličnými ženštinami, gakož gsau matky,
ženy, tety a kmotry — pak děwčata, weyrňstko-
wé, a neyzáze na kamnech nedospělá drůbež.
Takowý parter bylo mi něco z brusu nowého —
-gá newěděl, kam dřjwe oči obrátit, a když gsem
ge upnul na wěc, kteréž okolo mne »tátrum*
řjkali, nemohl gsem žiwau wěcj se domysliti, co
se na nj obgewj. Konečně se wjhrnula mezi dwě-
ma šmolkau omodřen}'roa postranicema čerwená
oponka — a komedie se začala. Byl to papjrowý, ale
dosti dobře malowaný les — nad njm hřmělo a
blýskalo se — ponocný traubil, hodiny bily dwa*
jiáct — diwáci se zwedali a tiskli, napjnagjce krky,
aby wšecko spatřili. Wystaupil Faust, zapsal se
Čertu, kterýž mezi ohněm přiletěw, bručel a huhňal,
až malé děti plakat začjnaly. Potom přihopkowal
pimprle — a hledage pána, prohazowal žerty, až se
diwáci za břicha popadali. Gá z něho ani oka ne-
spustil; geho obratnost, geho dowádiwost, geho
šprýmy — celá geho bytost dogala mne wjce,
nežli kdy gin^ diwadlo, přiněnižto se buďpohnu-
tjm anebo smjchem slze proléwaly. Gá hořel žádo-
stj poznati tu podiwnau figurku bljže anahljdnauií
Digitized by
Google
74
wúbec na tagaá péra, gimižto se celá lira íjclíln.
Sotwa bylo po pn\'njm aklu, přikradl gsem se
k prostěradlu, kteréž mezí diwadlem a stenaii,
gako opona před swatynj chrámu, wisdo. I ginVin
klukům zachtělo se hýbawau tauto fortnau k n>y-
steri jm panáfckowéko' diwadla proUjáeli a gi od-
hraovvali; ale ze rniítr odehnala ge pokiizdé zá-
wistiwá ruka, i přiložila gim k tomu gestě néco
za US i. Genom když gsem gá se přibljžil, zrně-
nila se scéna. — No, gen dál, gen dál, panáčku !
ozwal se proti mně žensky' hlas, a panj principál-
ka, statná, po wenkowsku oděná žena kjfwala na
mne welnii laskawé. Budto byli magitelé nemlu-
wnVcli a netráwjcjch herců přirozeným pudem po-
znali, že k rodině uměnjm spřjzněnych lidj nále-
žjm, anebo bylo děwce, které si moge panj quasi-
matka k posluze držela, něco wyžwatlalo ; slowem
— ga l)yl we stánku bezžiwotnjch umělců tak la-
skawé piigat, gakoby mým slowem měli ožiwnau-
"ti. Gá wiak byl také hned gako doma; pobljzku
ncwjdanvch panáěků stala se změna w mé celé
bytosti. Pimprlátko zdal se mi bVli saudruh z o-
nÍH li ěasů, kdyžto gsem gestě w kcsili po lukách
a pastwi.š tatech se proháněl — a doktor Faustkey-
\^a[ na mne hlawau gakoby dáwno čekaného přj-
iclc pozdrawowal.
(^Pohraiowán),)
Napoleonowi pobo5njkowé.
Zatjm prospjwal Napoleon wjtězně w Itálii;
bitwa, swcdená u Lodi, otewřela mu brány mc-,
diolánské, kterýmiž wjtézoslawně do hlawnjho
toho meííta wtrhnul, wydaw dřjwe wogsku swému
ono slawné prowolánj, kteréž se za neyznameni*
těgsj ze wšech gcho wogenských řečj držj.
Z Mediolánu odeslal Bonaparte pobočnjka
swého Murata, by direktorům odewzdal 21 prapor^
rů, w krátkém tom, a wšak skwělém taženj ne*
prjleli odiiatých. Nikdo nehodil se k takowé, té-
měř diwadelnj slawnosti lépe než Murat. Direk-
torium přigalo gcg 8 nadšenjm a pogmcnowalo
i hned brigádnjm generálem. — Podruhé poslal
Napoleon s podobným posel^twjm k direktoři
Junota, kterýž, gakožto prwnj geho pobočnjk,
w Pai-jzi se sláwau geště wětsj přigat byl. — Sla-
wnosti tyto konáwaly se na poli Marském. Na ne-
smjrném, postred něho zbudowaném au.fidieatni
sedělo patero direktorů, ministři a ney^7š5j au-
řednjci, gakož i neyznamenitěgSj učenj, řečnj-
ci, spisowatclé a umělci. Audowé diplomati-
ckého zboru a důstognjci wogenštj, w Pařjži se
zdržugjcj, byli rowněž sezwiini. Slawnosti takowé
weřcgné mjwaly něco welikého do sebe; gindy
wšak odbýwaly se podobné přjleiitosti néco skro*
mnégi w sjnjch Luxemburského paláce^ a kdož
swědky gich se stali, nezapomenau na směšnosti
domácjch těchto komedij.
•Spatřil gsem« — pjše pobočnjk LaTalette
důwěrnjkowi swému — » spatřil gsem w sjnjch Lu-
xemburských pětiljstek naiiich králů, oděních
pláštěm býwalých našich panownjků, wj'strogených
kragky a klobaukem á la Heari IV.; obljčeg La-
rcveillére-Lepauxa podobal se čepu na dwau ge-
hlách. Pan z Talleyrandů, máge hedbáwné spodky
skořicowé barwy, seděl na stolici u nohau Barra-
sowých, a předstawowal s nesmjrnau wážnostj su-
Terénům swým wyslance toskánského, co zatjm
Bonaparte s geho zeměpánem obědwal. Wlewo
na lešenj stálo 50 hudebnjků a zpěwáků, Lainé,
Lays a množstwj diwadelnjch hereček, odkřikugj*
cjch wlasteneckau kantátu podle nápěwu Mehulo-
wa. W lewo na ginem lešenj nalézalo se 200 pa-
nj, krásných, swěžjch a polonahých, gásagjcjch
na blaho i majestát republiky. Gako diwadelnj
tanečnice měly kalhoty hedbáwné^ těsně přiléha-
gjcj, ostatně nosily toliko tuniky muselinowé. A
den po krásné slawnosti té wyhodily se tisjce ro-
din z wlasti, odiiali se 48 departementům zástu-
pnjci gich^ a zawezlo se 30 nowinářů trestem do
neyzastrčeněgsjeh kautů swěta."
Gindy, bylo to ke konci ledna 1797, byl
Junot pro nestálost powětrnosti w Luxemburku
přigat. President Sieyes nedržel žádnau řeč, če-
hož si wšickni podjinjci náležitě wážiti uměli.
Panj Bonaparlowá, práwě uzdráwlá, byla též přj-
tomna. Odebrala se do Luxemburku, prowáze-
na gsauc panj Tallienowau, nalezagjcj-se tchdáž
w neykrásněgšjm kwětu krásy. Leliko si pomy-
sliti, že prwnj pobočnjk wrchnjho wůdce wlaské
armády nemálo si myslil, když uuiniw swé posel-
stwj, dwěma neypuwabněgšjm panjm pařjžským,
Josefině a panj Tallienowé, ruku swau podali směl,
by ge z paláce direktorů wyprowodil. — Po-
tom doprowázel panj Bonapartowu do Wlach, an
gi manžel widěti žádal. Přišli do Bolonie. Gedna
slawnost stjhala druhau; Murat prohlásil se za
rvtjřc wSech krásných Boloňanek, wěrným se ge-
wě heslu, gežto si na čepel šawle swé wyrýti dal.
Panj Rugowá, manželka advokátowa, atak krásná
že ulice, w kteréž bydlila, podle nj Strada di
Digitized by
Google
76
Buga hélia se nazwala> wnukla Muratowi mocnau
wášeň, a giž nesnil o ničem^ leč gakby gi unesl.
Několik dnj pozdégij u wečer, prawil Bonaparte^
ruce si tra, k Josefině : »]VIurat zurj!« — » A proč?"
— »Poněwadž bohyné bálu u hrabete Pailliho^
pyšná tato panj Rugowá — nu, slowem, Murat
má soka a sice Muirona. Chce s njm na saubog.
Upokog se wsak, nebude z toho nic. Murat chtěl
gežtě wjce — on chtěl dobrodružstwj swé nowi-
nami rozhlásiti a pak.*«« Zde se Napoleon za*
mlčel, polau se usmjwage* »A pak?<^ tázala se
Josefina netrpelÍTvá. »Dokonči pak předce...«
wWyslal gsem gog do Řjma k papeži, by wygádřil
swatemu otci wsecku wážnost i úctu, kteraužto
wrclinj generál k osobě geho má. Tauto dobau
gcsi giž na cestě." — »Tos dobře učinil, « odpo-
wědcla Josefína, »lak dostane za wyučenau, gak se
panj potupowati magj.«
Police.
(Zlomek cestopisný.)
Čeho gsem sob5 pťál, a po cetn gsem tak wfele tan-
žil, dostalo se mi nenadále I -^ I opnstil gsem kraginu a
okolj lltom5Hcké, nawfttj^TÍw gestS před odgezdem hrob na-
bcho Máchy w Litomriícjchj a hřbitow křcUchj, kamř
gsem před nt^gakým časem tMcsné pozristalky wzdManého
a mnč welmi nakloněného iirlastenského lilcráta, Wncenců
Zahrndnjka, s bolným srdcem b/1 dopro\rodil.
Přived do LjlomeHc, diwil gsem se, ie gcstč žádné-
mu na mysl nepřišlo, na hrobce mladého, za žiwobytj pl-
ocho ialu hlubokém citem nadaného básnjka aspoň sprostý
kámon s gcdnoduchým nápisem: »Karel lltynek Máchau —
položili, hyú>y gen proto, aby každý sem ccstugjcj aučcl
awé pautí naiel a do lakowých aesnáxj nepřÍKel, do gako-
wVch mne samého hrobujk wchnal, an po dlaiihém roko-
wánj a dotazowánj na wrSek, trawau porostlý, w Icwém
kauté hřbitowa negistým prstem ukázal a Ihostegně doložil:
»©enn'S tneinen b«n ©djreiter t)om 2íboořatcn Dixxai, bet
on bec ©^oUra 0'llcrben i\t, bo tcirb eť« aoH fein, mein'
i4!« —
Djte snad: »Naíf pomnjky? Skutky a ne kameny
zwťčruigjltf PHpanátjm tomu, neboť dobré skutky a zralé
plody du^cwnjho nadšcnj zwéřnugj skutečné Člowcka a gsau
ncylepšj pomnjk geho bywalé bytosti ; nei my sami k wla-
sinjmu powzbuzenj rádi zachowáwáme sobe památku sdár-
ných spoluaudu u wcliké společnosti lidské, kdež i^ichni
společně o gcdné wč^ci pracugeme, gedni druhých činnost
mohauce sobě za pijklad bráti.
RásQJk »M%(*« zasluhuge zagisté také wspomjn1:y tUi
kdež tělesné ostatky gcbo odpočjwagj, a byloby přáti, kdy-
by náwrh tento se uwážit, uskutečnil a nřgakým pomnjkem, —
ku kterémnž bea pochyby kaldý wksteoec milciíd piispéga,
■n^en hrob Karla Hffnka MicAy, nýhrt i mistta Českjfcb
bágeky faráře Wmence Zahradt^^j st poanamcnaL —
Wiak chtčl gsem vám o Polioiy o tom okolj a o
Baiem společenském iiwotč zdegijm nSgaké spráwy dátiý
pročeš slyite!
Z Králowé Hradce ge stáU plaňka témčř ai k Ná-
chodu, kdež při sleské hranici hory poidwihowati se po-
čjnagj. Teprwa když se a náwržj do mČsta wgjždj, lze
starobylý, nádherný aámek— nékdegíj sjdlo WalditeinowOf
potom Pikolominiho ^ ifiáéú. Nynj patřj Náchod knjžeti
Lippe ' Schauniburg$kénm, a podobá se, gak oby tento pán,
ačkoli w Rjíi awhiStnj semi má, budaucj Časy zde bydleti
aamýáIcL Miucrálnj lázně we vsi Bělowsi, k méstu nále-
žcgjcj, na stegné podzemské žjle čili pramenu s. Chudobau
yr Slczku, býwaly před několika lety powěstné a znamenité,
nynj wžak gsau zcela zanedbané a zapomenuté i nezdá se,
i«by magitelowé o gich zwelebenj něgakau péči we^lli.
Z Náchoda gede se přes 3 hodiny mezi wrchy djlem wj-
•kam i, djlem romanlickau úžinan skrze městys Hronow*}
ai kwriiuě Bezdďiowské; odtud as. p&l hodiny cesty w do*
líně ležj mťsto Police.—
Mésto samo, pod ochranau wrchnosti kláštera brau-
no wskélio, řiliolc sw. Bencdiku, magjcj wSak sw6g wlastnj
magislrát, počjtá 252 sUwenj a asi 1600 českých obywa-
tciú, ktcij se djlem obchodem a řemesly, djlem orbau žiwj.
Známiť gsau každau středu zde až posud sice tr\('agjcj, ny-
nj w«ak gii méně powěstnj wýročnj trhowé na plátna, gc-
gicliž po\fesii záhubný obchod bawlny velice ujíkodil, ti-
fijci pilném lidem deanj wý délek vyrvav ago v chudobu
uvrhnuv, aby tauto cizozcmskau stv&rau několik gedno-
tlivych ipekulanlfi zbohatíl, a gim bea velikého oamáháDJ
kapsy naplnil.
Co se pfivodu Police týká, poněvadž nynj Žádných
důvodných a starobylých listin neb giných hodnověrných
pramen ft nestává, které by o počátku a založen j města ur-
čitau zprávu daly, sděljm gen v krátkosti to, co a obecné
pověsti i také starájch památek, nynj gii nesUvagjcjch,
pilný zdcgsj m?sťan Jan Letje sebral, zaznamenal a před
aáhuhau ohně zachoval.
Před rokem 11G9 opustil gistý dvořenjn gménem
Jtirik dwůr cjsaře Friedricha Barharosfyj když on proti
polskému králi Boleshnvowi wjtězuě bogoval, a uchýlil se
do pustin kraginy této k^kono^ské, aby v paustevnické
chalaupce, kterau sobě vystavěl, o samotT; trval a negsa
od žádného vytrhován, Bohu slauiil. I stalo pak se, že
Český král Wladislav r. 1172 na svém zpáteCujm taženj
z Polska v hrozných lesjch brabstvj kladsK^ho zablaudil
•) Kdež p. dSkan J. Bcgncr, mui dokonalý a všestran-
ně vzdělaný, laždau nedMi odpoledne svjm osadnjkúm lu-
čbu a gine užitečné předměty prtdnaíj.
Digitized by
Google
76
a spnstíw 86 swého kommistwa ai k Jmik^wi fifíld, wle-
eben nmdlen iádage panstewnjkay který prý práwé nowav
poutci do geakjmé hoiowíl*), «b^ geg pnmeaítaii woda«
občentwil a a tífchto lesů k Nicbodu wjwtdl^ toi kdy i
učinil Jvrik, obdařen gest mflostj krAlowakan a dowolenjm,
aby sobě w panSti této, u Čerstwého pramene káplidku wy-
aUwél a i a pauitj PoH^ natwal.
DOMACJ KBOHriKA*
% PRAHT* (OposdSno.) Mesi plesy letoinjho ma-
sopostn zwUXtnjho podotknut] saslubage také uměitanský
společenský ples na sjni LinkowS dne 25. Iedna<c dria-
ný; bylt£ to ples wprawdě Český, srdečný, a opětný dft-
kas radostný, 2e Praian gaayk od slawnýcb ótc& adědě-
ný, gazyk geni >in[iocaě bijmá anebeskaa dýie labodane,
w nctiwosti má, ale slowy i skutkem vČecbem se býti
bonosj.« Ljstky swaq, gakoi i pořádky tánečnj byly paa-
se České a welml anhledné. W tanečnjch pořádkách by^
ly dwě básně, gedaa nadepsána »Wlastenkám«, a dm*
faá )iPjsefi národiij,« kterážto plapoU eity imncjmi
k Hospodinu sa Ferdinanda krále. Třetj swlástě a wel-
mi skwostně tijltěná báseň bylo nUwjtánj blaborodého
pána pana Josefa MaUera, přednosty mějftanstwaic, kterýžto
w£ak pro churawost plesu toboto aučasten býti a tak pFj-
tomnostj swau geg osdobiti nemohl. — Na plesu tomto by-
lo w prawém smyslu slowa toho plesáno od počátku až
do konce, takže se w prawdd ples tento wdjm práwem
nazwati mohl přátelským; xe wSech arak& co neygasněgi
aářila ryzá roxkož, takie tjm krásněgi widěti bylo tkwjutí
lilige a r&že na Ijcjch shromážděných wlastenek ; a hudba—
U sněla bez přestánj : když umlkla hudba UneČnj, ozýwa-
la se giž op^t hudba mnohem Ijbeaněgžj — slawičj to awuky
gasyka mateřského. A proto si tam rozkož a srdečnost stá-
nek awág wysUwily a tjm ukořka rágeček přikauslily.
W. F.
Z Kniné Bory. Poslednj dopis odtud wčjsle 13. apA-
sobO ade sprawedliwan newoli, a nemálo gest se diwiti,
kterak p. dopisowatel letožnj sdegij sábawy masopustnj,
prawděpřjmo na odpor, nudnými a hubenými nazwati mohl,
stýskage, Že ade Žádného spolku, Žádného kasina nemáme.
Urážka to pro pp. podnikatele sdegjjcb kastnowých bál&i
pro weikerau wnich podjl magjcj společnost; nebo'wpra->
wdě powinni gsme wysnati, že letoSnj bály, i co se čestné
wybrané společností, i krásného sestawenj, osdobenj a po-
řádku, i posléze w nidi panowawijho dwomého a spolu ne-
nuceného tónu týká. nad ony tgitch ffedeilých let w^kmfy.
*) Máme tu nowý pfjdawek podobného wAbeo o
mjstnjch gmónách etymologowánj, gako Ljto-mi-jle^ Ljto-
méi-ice, Praha od prahu, Kauřjm at«d.
I uk awané sausedské bály w tétéŽ mjře hj\f leCos %dM^
legij na kdy dřjwe. wád. Fuu.
VNITRT IVA fLOWBNlKVs Mnohým zagisté zpráwy
o duchu teď panugjcjm w městě tak prastarém, gakož gest na-
Se a genŽ w děginách národu slowenského takořka přednj
mjsto saugjmá, welewjtány budau. Město na»e gest gedno
% těch, o kterých práwem řjci se m&že: K^e se w dáw-
nosti děly wěci slawné, gsau gežtě nynj křepké a chytlawé
du2e; protož i gá oceniw dostatečně důležitost wěci té,
osmělugi se s několika spráwami před weřegnost wystaupi**
úf pewnau naděgj sekoge, že ony spanilomyslným wlastea-
eftm českým uebudau proti w61i*). — Město naze, dokud
mohutný hlas žiwlu maďarského i přes libowo^hné luhy a
překrásné okolj nažinské nezawzněl, gen w negapné ducha
moijcj obogetnosti wězelo: gakmile wžak mohutný tento
nowého Času duch i přes brány naze se dostal, procitlo i
ono. Národnost slowenská, genŽ beze w»eho hluku a po-
wykowánj předce mocně ůČinkuge, ze wij téměř weřegnosti
wylaučena w saukromných okresech cestu sobě klestiti po-
čala, a tak stalo se, že ona kwapuě w společenstwjch ncy-
wjce ženských, kde před tjm němčina panowala, řeČ naži
gako bylinu btahoplodnau, ale dosawad dosti nepoznanaa
do lékárny uwedla. Takto působj přjroda utlačená. -^
GeŽtě málo kdo tu wj. Že gest Slowanem, že má národ-
nost i řeč wlastnj, kteráž i při wědomosti maďarské wzdě-
Jáwatí se mAže, ano miis;; ale proto nezaufeyme; od Času
wle dobré očekáwati slujíno. Wžak počjnagj Nitrané giž
i slowensky Čjuti; Pozomjk Fejérpaukyho bii hromowau
silau na sdegij ilechtíckau třjdu, uk že i ti geg Čjugj.
Zdegjjmu kněhkupci p. Sieglerowi mnoho exemplárů pro-
dati se poštěstilo. — Ale i z gioé stránky se nám nedáwno
Slowanstwo ukázalo, dokazugjc, že ono wjj wsdělanosti
schopné, krotké, upřjmné ge^t. Žiwý obraz toho byl tu
meákagjcj p. Emanuel Beránek, měiťan pražský, ředitel zna-
menité gezdecké společnosti, genŽ zabawiwái mistrnými hra-
mi welkau Část Uherska, i na břehách Nitry se octla, aby-
dime i my widěli, co dobiý pořádá, wytrwalost, ohro-
mná práce, duch přjsný, ale sdrawým roasudkem podporo-
waný, wywesti w sUwu gest. Beránek a geho wýbomá
společnost ge prawý obras Slowanstwa, u něho geat duch,
řeč, pořádek práwě slowanský. A aby to, co možno, ney-
wjce dokázal, obětowal předposlednj produkcj wýnos wel-
koduttoě úsuwu sdeg&jmu pro chudé, od slawné paměti
biskupa Josefa Vuruma založenému^ Bjky mu gménem
ústawu, gménem aa njm radostné aby ronjcjeh chudých !
*) To. zagisté nebudan,nýbržwdewjtány—-, gakož wů-
bec s celého milého Slowenska! Byloby gen přáti, aby nám
pánové odtamtud hogných a Častých zpráw podáwali —
o kteréž i tuto neysrdečněgi žádáme! — a tak zwědawost
upřjmných bratřj awých ukágeli. ^^
^•fiS
ris tf.1* W7.U.J w« .lljjli, . w .okotu po pai.rijch : Mim. irulm^ »Mu fhiéwá .e p*I.rrlkowé priFah.. Přrfpliej m , nji^w^U u i
!*<» 48 kr, w k«lhh«pectwjdi m pál léu 1 *1. Sfi kr', lu c. k. poii^ck pAlLYmU «& kr. »»K * w, «»» m .
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwétv.
lirodnjiibawnjk pro Seehy, lorawany, Slowiky a Slezany.
Gjslo 90.
ír,hřexnaÍS4a.
10. r. běh.
Křiwi přjsaha.
(Swobodni dle Baluca.)
1.
Hrabě Merrelšký, ze staré ctihodné ile^
chty, a co se tyká wlastnostj tél^snÝch^ postawy
sličné^ twářj prjgeDinych a přjwětiwych^ byl nic*
méně chladn^« n^podjlný a hrdý — ale gen w ži*
wotě saukromném a w záležitostech rodinných.
Společnosti^ besedy a kwasy byly mu wšak bo«
giiHěm« kdežto wjtézjwal nad pohlawjm obogjm.
Pýcha a zasmušilost zmizely zde s twáře geho» a
mjsto nich usjdlila se na n j horliwá i předchá-
zegjcj přjwětiwost. Obliba weškerých byla osla*
wau geho.
Bohatýrský hrabě z Beau-champu^ neywrau*
CpěgSj ctitel wlastaostj^ genž působj w oboru
welkého swěta gen poněkud spokogenost a zalj-
benj, obdíwowal se mu w opogenj n^ywetijm.
^LUČinek tohoť bylo weřefgné wygádřenj, že by mu
bylo ne3rwčUlj radostj» mjti geg za zetě. Merret
nerozmýšlege se dlauho, přigal utěšeně toto ocho*
tné nawrbnutj; neboť s njm obdržeti měl nege*
nom gmenj ročnjch čtyrydceli tisjc liyrů^.anobrž
i krasawici^ na gegjžto milostné krásotě a wábhé
sliénosti oku« gako mocným kauzlem připiaténut^
dosti se nakocbati nelze. W skutku^ JoselGna by*
la djwka swau garau a mladistwau krásnostj pa*
nownice celé ženské Pařjže. Mimo to citliwé^
měkké a dobré gegj srdce ukrýwalo pokladů^
genž se wpraudily do duse gegj co nesčjslné cno*
8ti — přímeifené lásce božské a lidské. Wšak ney*
welebněgsj cnota> genž opanowala weákeré chwa*
litebné gegj wlastnosti^ byla láska a poslušnost
k otci. Zde neznala mezj. Gediné geho slowoj
gediný pokyn — a to neytisšj přánj bylo w stawu
swiimauti gi s neywyššj wýšiny blaženosti do ney*
hluba;j propasti nešťastnosti. Byla wždy spoko*
gena s wůlj otcowau.
»Gak se ti Ijbj Merretský?^' tázal se gj otec
wracege se wečer ze skwélé besedy, z oné, kde
dal hraběti z Merretů slowo stran ruky Joseiininy.
•Welký swět gest geho žiwel,« odwece dce-
ra ničehož netusjc. nWěru musjm se přiznati, ge
to welké uměnj, wyslráhati se^ gako on, wšj ne*
prjzniwé kritiky, kteráž nám hrozj i při tom
neynepatměgsjm poklesku; ale on — «
»Ale on sobě dobýwá wšeobecné obliby—
dobře !« mluwil mjsto nj hrabě; »než — w sau-
kromném, tichém obcowánj, gak geg to nalézáš ?*
»Tu ho neznám — "
»Wšak máš a budeš ho znáti, mé djtě,«
usmál se Beau-champ; ngesti to přjklad mezi
stem ginochii geden —a tu bych myslil, abys—*
zatrhowal rozpačitě otec, ^nu-^gak pak, ne*
chtěla bys ho poznati tak weskrz, uwnitř a ze*
wnitř?*
nCo, drahý otče7« diwila se djwka a nechá*
pala smyslu slow otcowých. Máhle wšak zhrozila
se gedné myšlénky.
• W stawu manželském!" wypukl otec a skau*
mal dceru radostj giskřjcjm okem, ale neuhodl
hnutj srdce gegjho.
»Welký Bože!«
i»Wiď, to zatřese radostj ?« gásal, azaslepc*
né oko geho newidělo bledotu na Ijcjch dceři*
ných; » protož ty mé otázky, mé časté náwštěwy
pospolitě 8 Merretem, mé geho pozwánj na zeg*
třek, má Josefino — wŠak zegtra o tom wjc, a
pozegtřj: Dobrý wečer, hraběnko z Merretů I « do*
ložil, směge se dobrosrdečně plným hrdlem, a
hbitě a prudce gi pocelowaw, odešel do swé lo*
žnice*
nNewěsta Merretowal" zwolala bez hlasu
Josefina, uhodnuwši smysl žertowných geho slow,
a klesla do těžké, dlauhé mdloby. Nabywši opět
Digitized by
Google
78
•mjslů^ octnula se w loktech mlaJjka, genž sem
h^ifl wešel tagnymí> ale gemu powědomymi diveřaii.
•Milence! Auguste! p^^ázjs k mému po*
hřbu?« lkala djwka, a gakoby swět ]^ře4 8ob44
ukryli chléla» přitlauila se mu zaufalo na prsy a
I>lakala. • ,
•Jóseflnol drtjm tč geště pohrauženau
vr mrákotě mně nepochopitelné ?« užásal se gi«
noch a ohniwé přiwinul gi k srdci, gakoby tam
měla uzdraiviti s^ a probuditi ze šjlenjfch.nnji,
»0 běda« že musj b^ti zdráwa mysl newě*
aty Merretowy!*
uNewěsty Merretowy?!^ opáoil a^bledl)' mlár
dec, a lehce gi od sebe odstrčiw, poslauchal wy^
prawowánj otcowy wule a geho uzawřenj.
»Ó mé chudoby!^ zuřiwél, udeřiw se mo*
cn6 w čelo, »mé ostýchatvosti, pro kterauž gsem
prodléwal tak dlauho s wýgewéra swých pťánj !
Odhodlaně, hrdě, měl gsem se ucházeti o ruku
twau a bylbych gi snad obdržel. Otec m&^, ba-
ron z Grandfiefu b^ chudobný, ale — «
HldeU Josefina se k němu pomatené bijiila.
»Dnes gsi to zwědřla?** ptal se gj, chwjlku
porozmeyslew ; »za gakau pifjčinau — ^ čj wulj?«
nOtcowau,*
»A nynj i laké twogjf*
»A. nynj i také mogj !« wece djwkaf »Hleď,
Au§[uste ! — New}'slowná gesti milost má k tobě,
gako duchowé strážci nad námi, newyslowná a
wěCná gako tito, ale-^wůle, žádost-li to otce
ořprawdowá, radost, potěšenj-li mu to, widěti mš
co choř Merretowu-*- gsem připravena, spogiti
wúli swau s geho, a podstaupiti garmo budauojho
sv!rého -^ neštěstj. Anebo -^ chtělbys mne snad
ufiiti neposlušnosti 7 Twé srdce zná cnosi, to ne^
učinjs. Gediná naděge mně wSak posud zb^wát
ňedal-li geště hraběti $Iowo, Dal4i -^ znáš
geg,' —
August baron z Orandfiefti koge k JosefinS
milost neyprudšj, zapomněl w nj wsechnéoh ne«
bezpeč], genž mu hroziti mohly stran cizjhoucháo
zenjvse o ruku swé milenky. Uwazek srdcj gegich
byl pewný^gako wěčná skála; cjtili se s njm
w rágí, genž nezná křehkostj pozemskjf ch — ^ ale
netušili, žehy geg přetrhnauti mohlo gen gediné
slowa otci zamllowaného Merreta^ Granddef na^
hlédl nynj tuto swau chybu, ale snad giž pozdě,
sZjtra promluwjm $ otcem,* prawil a wuaucně gi
přitiskna i^a ztj^něná prsa poSeptal gj swé bS Bov
hem buď«, gežto wšak bylo co nS Bohem buď<
dwau milencCi --^ poslednj,
{Pohřftiowánf.)
HapoleOBOwi pobocnjkowé.
* 10,
Nawzdor wsem zábawám a weselostem, Mui-
ro|ia'QbkÚču^'0JBi, hbhito -gt^ pieécé nehaléfe tUr
řéttj ^mrti, a nepřestáwal o tom přátelům swjm
Junotowi a Harmontowi wyprawowati^ Marmont
zakrčil na to powždy gen ramenoma.
vUwidjš,^ opětowal Muíron, »žes9iuAg.sen
wjTplnj, až wyprsj doba.« — »Dey mně pokog!«
odpowjdal Harmont, posmjwage se. »{] Lodi, a
Borgh^ttu, u Caldiera bogowal gsi gako lew, a
niq se ani tQ|>ě> wH komu i m$ nOístaloc nepo-
zbjfVey smyslu k wůli sřiu.« — i>Foněwadž osmý
měsjc gestě neuplynul', poseckey ale gen, doba
se bljžj,«r—
Tak rozmlauwali qba pobocnjkowé toliko
několik dnj před bitwau arkolskau* Známa gsau
nebezpeCenstwj, we kteráž sám Napoleon při bi-
twě té uběhl. U wečer, kdjž se mezi důstognj-
ky generálnjho štábu o událostech dne toho roz*
mlauwalo, podotknul Mamiont, žě geétě Muirona
nezočil, že wáak zaslechl, kterakže w bogi do
hlawy, a6 gen lehce, raněn byl.
•Bezpochyby že generál po něm něco Aiu
gereauowí zkázai."
W okamženj na to wstanpil Junou Marmont
ulekl se truchli wého geho pohledu, neboť dude
geho byla naplněna starostmi o přjtele pohrešo«
waného. i»Gakž gest s Mníronem?* tážesedych-
tiwě, vGe zde, anebo ge někam . odeslán? • • •
Chci geg widi'til« doložj, wjc a wjce gsa znepo*
kogowán.
Mjsto odpowédi sklopj Junot oéi, a mrkne
na komoEnjka swébo, aby mJbí^el ; a wšak Marmont
wypozumél wšemu.
»Ha1« zwolá zauřage, »Muiron měl prawdn^
smrt dostála mu w slowu.*
A w prawdě byl Muiron giž ku konci bitwy
ed nepřátelského důstognjka, obdržew kulkan rá»
nu do hlawy, usmrcen, práwě když Bonaparta, od
nepřátel obkljčeného, oswobozowah
Bylof to 15, listopadu, práwě osmďio mě«
sjce po osudném propoctwj onoho snu, a podiwu
hodnau náhodau shodowal se i den.
Wdowa i syn geho umřeli brzy po něm*
Přjstjho roku máge Bonaparte w Benátkách
práwě dostawěnau fregatu pokřtíti, dal gj gméno
Im Muiron $ osud tomu chtěl, aby se na tom sa-
mém korábe r, 1799 z Egyptu nawrátil.
O dwadcet let pozděgi, když na ostrowě aw.
Digitized by
Google
79
Heleny Las-Casesowi zpráwu o bitwě arkolské
diktowal^ sklopil Napoleon^ gméno Muiron wy-
slowiwj smutně hlawu a prawil hlasem boicstj na«
pluěnjms »Smrtj reku umřelj,. práwě když mne
lučiti chtel«« KW-át.
Mladý haii«li«ta l.an1i«
Glř mnohdyiritc slyleli g^me wychwalowati pékné
mlohj malého hausllsty Lauba. Před DedÁwii«m bylo nim
popráno poznati se • tjmto naděge plným dSclem bledó'
twéktf plaw^cb wlasfl, welkýcb tmairých očj, a podiviti
áe geho w pomdrn ttářj (on posad am desátého rok« ne<*
dosáhnnl) ncobyčcgoym pokrokAm. Prwnj hudebnj nawe-'
4enj déku§« otci swému, kterýž, pokud skrowné okolnosti
dowoloimly, swřdomitě peéowal o widěláiij aynowo. Mic-
inén& ale musj každý z našinců srdečnŠ se zaradowati, kdyi
nsljjj, ie -wýtečný umrlec a učitel, nál p. Mode Mildner,
malého hauslisty se ugul, aby paupé to k plnému wýkwě^
tu pHwedl, nemage a ncbledage za to gine náhrady, krom
vdřčnébo Qka pohledu a neobmezené oddanosti, s gakaul
d^ttnaé srdoe na něm Ipj, snažjc se wniknanti we smýile-
nj a cit duáewnjho dobroditice swébo. — Malý Laub hrál
pked námi tri čjsla: trio od Mozarta pro bausle, piáno a
Viohi. Na piáno hrál dewjtiletý F.K,p)jaoé a korrekuně gak
Starý hudebnjk, mezi oběma p, Mildner na -violu. Až ku
podiwu bylo, gak hauslista obezřetné w^emu wybowéti umčl.
Druhé éjslo byl £mst6w kameval, gemui sám od sebe se
naučil; byl to arci samorostiý n.eostljhaný stromek, ale
pi-irosenau bugnostj swau se Ijbil. W třetjm čjsle (kon^
čert od Benota) pHpadla polowina chwály dobré ikola
Mildnerowé. Tu nebylo přcnáblenj; stromek bngný wedla
pťjmo ruka sUfpaiřowa, a nedala wýríístk&m neúhledné se
rozprostraniti. — Až posud musel Laub na malých hausljch
bráti, kteréž u wywozowánj pěkného tónu, slá»ti na struně
Oj wzdomé se protiiQ{y|-ted[ dotostljr prsty geho, a mohly
hr i na wět^jch oktáwu obsáhnaut, kdyby ncmusil bolestně
wyznati, že nemá peněz, aby si dokonaUhq nástroge za-
opattíl. Gak snadné bylo by mu spomoženo, kdyby některá
společností dowolďy, aby před nimi hrál, a pak z př}spdwk&
sbjrku pro něho zp&sobily, čjmž by w krátkém čase geho
potřebě dalo se wybowčti! Činnost dpcba w zápasu sma^-
tenalnj nuzotau ge ten neykrutég&j osud, s njmžto člowěk
na swětě setkati se m&že. H^
Slowanské iampaibiké irjase
Welmi rosjíjřený a od něktorébo Času i w Čechách
aaa Morawě welice obljbený nápog gest wjno i*ampafiské.
PrwépHprawowalo se gen wkmgině áampailské, smyslilo
se wAbec, že gc w giných winných kragjch tak dobré ne-
nmégj dělati. A -wsak ono nenj nic ginélio, než w Inhwjch
wykysalé, magjcj toliko bouket a sladkost wjna w ŠampaA-
sku priprawowauého ; i míižeť se tedy z každélio wjna dě-
lati, které má blawnj idastností íampailského, gen kdy£ *
gAuu priprawowatoli známy praktické prospěchy a manipula-
ce, gichž užjwagj w Šampaěsku. Ty pak nynj negsau wj-
ce Ugemstwjm, wyzpytowány byw^e od cestugjcjch a ipe-
kulantft a rozneseny po waecb téměř winných zemjch. Za
tau píjčiqau wzqikly neyprw i yt giuých kraginách ixan-
cauzkých krom Šampaňská fabriky, w nichžto se pěniwé
wjna pHprawowaly a pod gménem šampaňského do cizjch
seny rozesjlfdy. Posděgi zljaeny gsau podobac fabriky
ir I<íěmcjcb a od několika let i ijr Rakausku. Gedna z pře-
dnjch 4 neynowěgajch djlen těchto gest fabrika p. R. Aadliu-
ského w SuchéKmtě w DóL Rakauajoh^), založená r. 1841 a
u nás proto pozornosti hodná, že ohledem na 'Slowana ředi-
tele, dělnjky w nj pracugjcj (samé Slowáky), ba i wjno
samé, za slowanskau powažowati se m&Že. 'Wjno ěampaň-
ské připrawuge se w nj ze starého, nejrwjce slowenskéiio
wjna od Prcipurku wclmi gcdno duchy m způsobem, gak o
tom swědčj zřjzenj celé djloy, a podobá se w chuti, přj-
gemnosti a pČQcnj zcela francauzkému, gsauc přitom w ceně
téměř o dwě (retiny lacinčgáj než totS. Powážjme-li tedy, gak
'velice nynj pifcj iampaibké(io wjna i u méně sámožnjfch
wffálo w obyěeg ažemnoxj zna^c& při. gis tý ob hostinách
bos ohledu na slabé důchody se slu«nosti láhwe se ^m*
paiUkým předložiti museg}; «známe sagisté podniknutj pana
Radlinskélio, genž poskytnge příležitosti, s menJjm wydá-
njm a stegným wýsledkem zadost učiniti spanžtilé módě a
mlsnému gazyku, negen ir promyslnéra, nýbrž i w ekono-
mickém ohledu za dosti d&ležité. Co do gednoduchosci a
sUltnosti přjprawy a welké rozSjřenosti wjna p. Radlin-
ského gest fabrika suchokrutská nowým důkazem promy-
slnosti slowanskét a.
DOM ACJ KRONIKA.
2 J^aiíbráwiee* Na Lranicjch panstwj naěeho bijže
wesnice Trodh8Í(^(?), kteráž na pAdě pjsěfté stogj a daleko
w okolj nanzi na dobrán wodu k nápdgi trpj, byl před
dwěma lety u silnice Děténické zpozorowán dosti silný, do-
brau, čistan a studenau wodu Irydáwagjcj pramen. To
uslyžew oswjccný pán knjže Karel Anselm z Thumů a Tar
xis&, gakož magitel panstwj a pěstitel wSeho dobroděgaého
ústawu, ráčU se o tom osobně přeswědčití a dal pak roi-
kaz, aby se wystsrwMa studánka pro w^eobecnau potřebu.
Na to byf pramen odý otewřen, wyranbea a napotom
mistrně tesanan sothau swatého Kaťla Bcvomea ila kamen-
né,^ do pikl oblankn stawené podpoře přikrjrt, wákoi se
nasázelo množstwj stfomů a železná nádoba na řetjzku ptí^
pnula se k pohodlnému napitj. A hle! giŽ spstlj oko oe*
*) Suchá Kruu, něm. jDfirnfrut, wes s poSUu wc
čtwrti pod manhartským kopcem, [na sewcmj železnici u
samých hranic uiicrskVch.
Digitized by
Google
so
•uwaule la pumýeli dnh mnoitiwj domirjch i pocestných,
au odpočjwagjce w slabém sice geSte, ale pťcdce Uhodném
Hiromowém stjnn, widáwagj srdečné djk/ oawjcenému knjieti
aa tak spanilé, lidumilé a pro kragínu tuto naney weyi potřebné
podniknutj. — Za gednobo parného dne minulého léta pří-
Kcl i 901etý starec při velkém wedru celý umdlený k pra-
menu, iasednul si, a okusiw občcrstwugjcjho nápoge wc-
lebil celau rodinn knjžccj. Rec starcowa byla by giste
každého pohnula, kdo genom polowiČnS wlastenccky smey-
Alj, tjm wjce ale onoho, gemui dopřáno xnáti welice wá-
icnau knjiecj rodinu, kterái rok po roce tak mnoho chn*
dych negenom se swých, ale i cisjch panstwj podpomge,.
nemocné nawitčwuge, ge t£Aj a kde m6ie pomáhá.
ámu M.
%M f XtOWBNSKA. Dáwno se gíž Q nás tauiby
po nowinách u celého lidu ozýwaly a progewowaly. Pan
Lndeirjt Stúr, chtt^ge wyhoweti i&uihé teto, ladal se o wý-
sadu na »Shwen9ké NArodnj Nowinytí ucháseti, i zaslal gii
39. kwétoa předešlého roku ku kiálowské radč králowstwj
uherského prosbu swan, od kteréhož Času geiié i dwé gine
prosby w záležitosti této do Pelti wystrogil. — Že taužby
tyto negsau genom w&lj gednotliwcA, nýbrž w2eobecné ná*
rodnj, dokážeme tjm, že se yrici této negen duchownj, ný-
brž i swStské stawy nchopugj, gi za swau powažugj a po-
moci gj hledj. A sice neyprwé weleb. biskupstwj nitran-
ské 43 podpisy opatřené wyswidčenj o potfdbé slowen-
ských nowin wydalo, w néml se králowská rada uctiwj
žádá, by sprawedliwé tauiby nalc wyplniti ráčila; potom,
gménem třech alowenských superinteadenci^y třj dAstognj
p. snperintendentowé: p. Josefy, Seberíni a Stiromský, swé-
dcctwj takowé zaslali. Pan SLalpar Fejérpauky, horliwý
a od dáwna gil známý wlastenec nái, dal kauci na 4000
zl. střjbra, čjmi sobe welikau opét zásluhu o slowenský ná-
rod wydobyl. — Než w poslednjch dnech těchto doilo nás
opět z Turca nowé wyswédčenj, 153 podpisy opatřené,
z kterýchžto 148 slawným staw&m stolice turčanské, ze-
manstwu ivyžijmu i nižSjmu, mezi nimiž se i mnoho wcřeg-
ných stoUénjch auřednjků nalézá, ostatnj pak duchowenstwu
katolickému i ewangelickému náležegj; při konci pak pod-
pisft w<0ch se toto poznamenán] naleza: uNeywétáj nadégj
se kogjme, negen my, kteřj gsme gméaa swá na wysvědde-
nj toto podepsali, nýbrž wžickni Sloiráci, že naáe nctiwé
a sprawedliwé tauhy od slawné rady králowské wypInSny
budau, a to tjm wjcc,'aQl wjíickni ginj národowé Uherska
tjmto dobrodinjm obdařeni gsau. Kdybychme ale my, kteij
neysDafoěg^ část w králowstwj nažem twořjme, gakoby
nás ani nesiáwalo, sanedbáni byli, srdce mUe by bolestj
přeplněna hyla.c — Komu za krásné počjnánj toto deko wati
máme, gest wys. ur. p. OifJ KůmšM, mnoha slawných sto-
lic saud. tab. přjsedjcj, strýc onoho powSstného pežían-
ského Hirlaptflty. On prwnj i poprwnjkrát wysUupil we-
řegné ze slovenského zemaostwa, i oswčdčil před wyJKJmi
SMtdy králowstwj naždio to, že gest kJriwá domn^ka téch,
kteřj celé zemanstwo wlasti naAj za ma Jarxké prohlaSug], a
přiwedl i gine k tomn, by hlasA swýcb tam, kde se o ge-
gích národnjch záležitostech gcdná, pozdwihli. O wúlí ge*
ho nám čin odpowjdá ; wiak abycbme se tjm wjce o uptj-
mném smyžlenj geho pteswČdčili, st6g zde něco z listu p,
Ludewjtu Stúrowi psaného: » Dne 5. listopadu gsem
obdržel psanj Wajíe, z kterého gsem se o sUwn wécj a
sáležitostj Wažich Nowin se týkagjcjch poučil. Aby s«
tedy ilecbetným taužbám Wasim wyhowětí, dijmagjcjmu
národu našemu slowenskému zpomoci, a ntiskowánj ma-
daromanA přjtrž učiniti mohla, následugjcj- gsem pořádky
učinil: pončwadž gste gežté na Waže mnohé prosby Žádné
odpowědi neobdržel, aby se welikým taužbám národu na-
icho wyhowélo, hned gsem zde pHpogené listy po stolici
na^j rozeslal; a w^ak pro mnohé překážky gsem Wám ge
i s podpisy dfjwe odeslati nemohl; kdyby ale podpisy
tyto dostatečné nebyly, a gestli snahau tauto nalj neopo-
wrhnete, mohlibychme Wám takowých mnohem wjce se
stolice nažj odeslati, ba wygma několik odrodMcA, sagisté ce-
lého zdegttjho obywatelstwj ; |iebo wžecky zde připogené pod-
pisy gsau gen w gednom kautě stolice naitj nasbjrány. Hned
po obdrženj psanj Waleho psal gsem i p. Gabrieli Plathy-
mu do Liptowa, kdež gsem geg požádal, by tož samé i
w Liptowč udělal, a gak dosléchám, i tam we wěci této
se pokračuge. Gestli potřebj, zagisté katoličtj i ewange-
ličtj kněžj WMÍickni, nesčjslnj i z předněgžjch semanft, ba
i někteřj wzděkmégij z lidu Wám swidectwj swé o potře^
bě slowenských Nowin wydagj. — Bolestně zagisté by s ná-
mi gednáno bylo, kdyby gediné národu nažemu — an<
Horwati, Srbowé, Němci a Maďaři mysljm až sedm No-
win magj — žádost geho odepřena byla. — Gá pokud
žiw budu, nakolik sjly mé postaěj, neobmeškám wšecko
k dobru národu mého slowenskélio wynakládati. « — Po-
tud pan Kossúth, z Čehož patrno gest. Že zemanstwj na-
de, i wyMj, národnj wěoi swé ugjmati se začjná. — Před
několika měsjci potkala nás bolestná ztráta; opustil náa
totiž na wěčnost hodný wlastenec nájí, osw. p. Josef Be-
lanský, biskup bystřičky, který swiájítě o literaturu naíi slo-
wenskau saslaužilým byl: on přispď také, ať gine nepřipo-
menu« swau btědrostj k wydánj básnj slowntného našeho
sloweoského básnjka Jana Hollého, začež mu wšickni Slo-
wád hluboce powděčni gsau. j. luliDéák.
Obljbcné kwartela, kteréž adventnjho -Času pp. Mild-
ner, Wtirth, Barták a Q^'^"^'^ ^ prospěchu wdowy po
prof. Pixisowi uspořádali, budau w letolnjm postě opak o-
wány, a sice gako prwé w saloně paláců Rhimowa, gegi
welkomysloý šlechtic ten laskawě k cjli tomu propAgéiti rá-
čil. Prwnj připadá na den S3. března o */, páté hodině,
obsahugjc kwarteto od Haydena (D — dur), pak od Beetho-
vena (A->-dur) a kwínteto od Spohra (Es— dur). Druhé 30.
března podá nám kwarteto od Onslowa (C— moll), od Vei-
ta(Es— dur) a BcethoYenowo (F— dur) ze sbjrky wěnowa-
né Razumowskému. Po třetj 6. dubna přichystáno kwar-
teto od Haydena (C — dur), od Mozarta a nowé kwintcto od
Veita pomiá w rakopian. Zaejnuiwý obsah bvde Ka{;i<«té
obcccnstwo lákati. Předplacenj na tři wečery stogj 2 zl.
na sth u obchodnjka HofFmanna. Za gednotUwé Ijstky
plalj se 1 xL na stř. b*
ČMOfis U«U> wycUsj wt BtMn ^ w to^ota po p«]«rijeK; \břím irmhmn ■tfedo pH^iwi «• p41archowá přjloha. Pře^plácj ta a wy4«w«tel« m #4wrl
léU 48 kr., w« kiilhk«p««iwj«h M pil léU 1 %h 36 kr., na e. k. postách píill. t si. S« kr. *tK
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
NirodnJzábawDJk prt) Šechy, Horawany, Slowáky a Slezany.
ČJslo 21.
ÍS. března ÉS43.
10. r. běh.
O Z NT.
Pautnjk zhynul w paujti »Jréy
W pjsdinS nebesáhlé, djré ;
Z Aadcr strom mu wyrost stinným
Nynj si howj pod xijm giny.
Perla tiie w moři spala,
Bauře gi z koral oderwala;
W Aadrcch pSwce spal puk pjsaj^
Koskwétly peslře w bolné tjsni.
TapéČ peiiu powxnes s tiině.
Nepodal kněžně gi na trunéj
Ze rt& pěwce pjseft zněla,
Tu wSak gi ústa giná pěla.
Z gegjho čela perla skwj se^
Tapěfi w moii potopen 5 —
Ze rtCi gj pjseft gebo diwj se,
Pěwec spj w rakwi tuhý sen.
ňm—ii m 8«MÍffk,
Křiwá přjsaha.
{Pokradowánj,)
August přistaupiw k hraběti Bean-chainpowí,
dowědel se druhého dne zewrubně o postawenj,
w gakémž se ^cházel Beau-champ a Meiret, a
třetjho dne, že ge Josefina Merretowau — chotj.
Ztráta gegj byla i ztrátau geho zdrawj* Záštj a
hnéw proti sobě i celému swětu a lítost, utra»
ceny widěti budaucj swé krásné ráge, wrhly gjm
na smrtelné lože. Stonal dlauho, zápasil se smrtj
— prjroda wžak zwjtězíla. Den uzdrawenj byl
den zmrzenj geho z Pařjže*
Hrad Grande-Breteche, genž stogj aú tísjc
kroků od městečka Yendome na pobřežj Loár*
ském, bylo nyněgšj bydlo Josefiny, hraběnky
z Mcrrelů. Bylo garo — třetj, co zde žili nowj
manželé. Přjroda, w kragině této neyljbezněgšj,
gjžto se lze chlubiti wnadné Francii, pod leh^n-
kým, lahodném wětřjkem usmjwala se w libostném
kwětu na mjrném slunci; kwjtj w rozmanitých
barwách občerstwowalo okolj zápachem; křiwo*
lacj potůčkowé mumlali w slřjbmém wlněnj swůg
gednohlasý a předce přjwětiwý zpěw; ptáci šwe-
hotali, wčeličky bzudely, owčinky a kůzlata na
Kustotráwnyeh hrázjch bugnoradostně si poska*
kowaly, w5e bylo žiwo, radostno, rágowoJ Wšak
-—náhle mizj tento slastinosný slunečnj lesk,
kwětnatjf onen, přes wůkolnj přjrodu rozestřený
koberec tratj swé Ijbezné barwy, dřjwe bodřj ži-
wočichowé tichnau w bezžiwau zasmušilost, ne-
boť nad wšechnau končinau snášj se snědý, no-
čnj saumrak a odnjniá oku lidskému spanilý onen
pohled. Strog welké přjrody chtěl mjti noc, a
tato nastaupila. Hrad neT^7ná.sel se nynj swau
skwoslnau majestálnostj — obkljčila geg na w^^
strany hustá tma. Bylo ticho, mrtwo a nižádné
znamenj, genž by na gewo dáwalo člowědenatwj,
neposkytalo se uchu lidskému. Toliko na hradě
oknem přjzemnjho obydlj mjhalo se slabé swé*
týlko. Byl to byt hraběnky Joseiiny, gizba-to
prostranná a tmawá; skwostnost ale gak w dra*
hém nářadj, tak i w umělém okrášlenj, leskla se
zde při slabé swjtjcj swětlošce, genž hořela na
stolku bijzko dweřj malé, sotwa několik střewjců
rozsáhlé komnaty. Gemu ku prawé straně stálo
klekátko, a u něho klečela Josefina, pohraužená
do wraucjch modliteb. Za chwjli wykonawši po-
božnost, wstala.
Nynj bylo pozorowati gegj twářnost.
Ondegij gemné růže obljdege gegjho byly
se ztratily, černé gegj oko neswjtilo bugaře a ži-
wě, gako před třemi lety; wyswjtala z něho tra-
Digitized by
Google
S2
pná strast a mrtwá pokora. Byly lo snadnásled*
ky nešťastného manželstwj. .
S hláwau sklopenau přikročila k stolku.
Služka, genžto stála po straně, očekáwala nynj
aučinku z wěci, genž ležela na něm. Bylo to ne-
pečetěné psanj.
»Co ge to, Rosalie?< táže se Josefina Iho-
stegně, ukazugjc na list.
•Psanj — «
» Psanj ?« wece hraběnka žiwěgi, a rychle ge
uchopjc, četla oluwkem psaný nápis :
»Panj hraběnce z Merretu.« — »Pro welký
B&h!<> diwilase, »kdo ti ge doručil, Rosalie? —
listy psan^ olůwkem? — nepečetěný— ?«
»Ge to list — « mluwila služka nesměle, mě-
f je skaumawým okem swau welitelku.
»0d koho?< ptala se Josefina a chopila gi
pewně za obě ruce.
»0d-^ Augusta !<> řekla po dlauhé chwjli
Rosalie, z ňader wyndáwagjc ebenowý, střjbrem
prorýwaný křjžek; » a tuhle Aad&kaz prawdy od
něho křjž.«
Hraběnka buď překwapugjcj radostj, buď
slabo tau, kterauž powzbudila tato, padla gj do
náručj.
»Ge žiw? — nenj křjž tento odkaz Augfu-
8tuw?« mluwila prosebném hlasem a prodlela gj
na ňadrech.
•Čtěte 1«
•Spanilé niwy této ragské kraginy zdály se
mi přislibowati poněkud léku mému raněnému
srdci-— -« Čtla panj z Merretu, »aniž gsem wěděl,
že Grande«Bretech6 ge obydlj wase. — *- — Gen
gednu hodinu -*mi popřegte — «
Oko gj zaswitlo, twáre se polily lehýnk;fm
r&žowým rauchem, plamen garé a mladistwé lá*
sky k Augustowif genž wěčně uhasnauti nemohl,
rozohnil weškeré chodby gegj podstaty, a stanula
tu wšecka gako kauzlem blaženosti hnuta.
•August— žiw ! — mně na bljzku a wěmý!*
gásala opogen^m hlasem a neywraucněgí poljbila
křjž. •Dobré nebe, dey mu odplaty; žiwotmňg,
láska má gsau přjliš skrowné, aby to učinily za
tebel«
ZeglřegSj wečer byl ustanowen k sch&zce. —
Zegtřegšek a s njm i určená wečernj hodina přišla.
(^Polcradowáttj.)
Howý roL
(Foftividoi0%'.)
Ale gestě kauzelněgi nežli ti mladj dibljcí
otočili mne přepodiwnau sjtj twůrcowé a ředíte*
lowé gegich. Starý direktor byl wyslaužilý wogák
— statné, ramenaté télo s hnědau twářj. Pod no«
tným nosem wisely mu husté knjry, a po celém
obličegi ležela wěčným táborem ragská spokoge*
nost, magjc tu giskmé oči gako dwa weselé ohně
zapáleny. Hlas geho byl gadrný, zwučný a ohe-
bný : brzo zněl wážně z ust dobrodružného dok*
tóra nebo španělského krále, brzo wrčel z tlamy
rohatého a gazyk wyplazugjcjho raráška — a když
promluwil ke mně, bylo mi, gakoby mě owjwaly
Ijbezné hlasy zwonku z rodinné wsi mé, ozýi^^a-
gjcjho se druhdy wečer ku klekánj — slowem, by*
lo mi, gakobych byl dáwno newjdaný práh pra*
wého domowa překročil. Gá zapomněl na panj
quasi-matku, na mračno a hromobitj, gežto se
nademnau stáhnauti mohlo, kdyby se byla probu*
dila a mne pohřešila — gá z&stal celau hodinu po
komedii gešte u starého keykljře, a druhý wečer
po produkci — «
Tu se wyprawowatel poněkud zamlčel — do-
lil si sklenici a pil.
•Aha I* zwolal rusowlasý kritik, čině za ge-
ho přjkladem — »to ge umělecká přestáwka — ten
neyhlawněgšj fundament dramatického stawenj ! —
teď se přiwalj hlawnj efTekL^i
•To máš dobře, rozbjrawý Wáclawe!« řekl
přjtel komik< — »teďpřigde, načež bez pohnutj po-
mysliti nemohu ; teď přigde puntjk, kdežto se ná-
hle přelomila cesta má. Druhý tedy wečer po
komedii wsedl gsem tagně — aby mě z hospody
nikdo nespatřil — na wozjk ředitele panáčků a za*
gel s njm do taulawého žiwota.*
• Šťastnau cestu !<^ zkřikl básnjk a pozdwi*
hnuw sklenici, připjgcl uprchlému přjteli.
•A co gsi řekl swému pěstaunu?<< ptal se
Nowotný.
•Tomu gsem napsal Ijsteček, plný wraucjch
slow, gakž mi ge dětinské srdce napowědjti stači-
lo—a od té clijsrjle gsem ho newiděl. Pobořilaf
se zatjm hezká hromada let; gá byl wernjm po*
mocnjkem nowého pěstauna, panáčky tancowali
a točili se pod mýma prstama, a slečny a kněžny
rozpráwěly mými ušty, že byla rozkoš poslaucha-
ti ; pak nás nemilosrdná tyranka s kosau rozwe-
dla, gá se doslal ze společnosti dobrých dřewěných
panáčkň zase mezi zlé žiwé panáky — a tak dále^
Digitized by
Google
83
gakož by dlauho bylo njiij o tom powjdati ; ale
mau zlatau quasi^matku a gegjho dobrého man-
žel jčka gsem od té chwjle newiděl. Teprwa wče-
ra — newjm, byl-li to punč^ byla-li to rozpáleni
myal, podiwné zpomjnky> dasem se-budjej tauhy
— no, wždyť uwidjme — za několik málo hodin
&e to rozhodne,<>
* * ♦
We skrowné sednici na Frantjšku bylo wse-
eko u neywétsjm pořádku. Chudoba owšem ne-
dala se ukrýti ; chatrné, mnoholeté nářadj nedalo
se arci lesk^n ebenowého dřewa pokrýti, a hljně-
né na policí nádobj nedalo se owáem gako dra-
hokowé do sklenné skřjně wkauzliti; ale při wšem
nedůstatku a při vfsy nauzi panowalo zde dnes
gakési Ijbezné pohodlj. Wšecko bylo pěkně uklj-
zeno, wáecko stálo w okogemném rozměru, a
z plechowých kamýnek rozléwalo se kolem tak
lahodné teplo, že se weálému přes práh zdálo,
gakoby w dech prwnjho garnjho dne wcházeL
Stůl, poněkud wiklawý, byl upewnen a po-
kryt. Gediný a poslednj ubrus, pozůstatek Časů
lepšjch, bělal se na něm gako střjbrotkaný čalaun
na oltáři, kdežto se konati měla slawnost neyra-
dostněgšj.
Na ubrusku pyšnilo se pět tauíarowých šále-
£ků, každý skoro gine formy. Okolo nich otáčela se
BětuSka, snažjc se dosti chatrné a z třetjho djlu
wypňgčené náčinj w auhledný pořádek uwesti.
»Zaplať Pán Bůh« seděl u starého, zpotře-
bowánjm giž gen drnkawého, ale proto předce
dobře naladěného klawjru a — fantasowal. Chwjl-
kami sběhly diwé poskoky a běhy w tichaunký,
nápěw, a z ust chudého kapeinjho mistra wyklu-
zowaly těmi dobami polohlasá slowa obljbené
pjsně.
(PokrařůwéHJ* )
DroliiansttaLa
k uchowánj paměti zaslaužilegšjch Čechoslowanů
w minulosti.
Powolanast Čedioslowanů k wycho^watelstwj gest ny*
nj powSechné na slowo wzata. IVnm nepotřehj k obsazeoj
naSich učitelských stolic z ciziny učitel& powoláwati; má-
meť gich doma, až po ďwau i po třech, co na nprázdnénj
kteréhos nčitelstwj Čekagj: 'wysjláme gich ale phea to do
sausednjch zemj pod rakaiisk\m Žezlem gesté tolik, xe
w oékteré kragině třetina a pětinu učitelstwa zanjmagj, a
že nenj země k rakauské wládě náležité, genŽ by aspou
některého Ccchoslowana w počtu swého učitelslwa nebo i
knežstwa nechowala. TSuke 'vrchnostenské rodiny, usnáwa-
gjce tuto přewahu Českoslowanské krwe a gegj zarozený
téměř takt k wychowalelstwj, opauátěgj napořád s^wiig 8 co-
pem přigatý a dlauho po copjch geátě uchowáyraný, nábo-
žnosti i národností sárowefi Ikodliwý twjk^ gak militnS o
-vrycho^wánj gednati se počalo, gen k Francii, Belgii a k Ja-
nowě 'we Sweycarsku očj s^wých otáČetL "We w&ech bez-
mála domjch naáj ílechty toliko s éeskoslowanskými p£-
stauny ano ipěstaunkamí se potkáiráme, ney^-&e že k^wů-
li prawénm klassickému huhňánj we francaaittné tu tam
některá geStě bonka co podletnj -vrlajtowice se držj. Ale
i cizokragnj šlechta wjc a wjc powolanost tuto uznáwagjc
po Čechoslowanech k wychowánj swogat se dotazuge, a
můžeme s chlaubau na to okázati, Že Čechoslowané- a Če-
choslowanky i ir Pařjži, anegen uikchty k Rakausku ná-
ležité, nýbrž také u welpánů cizinských pěstaunstwj zastáwa-
gj, gako n. p« slečna Marie Kittlowa w domft knjžete z Arén*
bergů, neymocněgSjho w Belgii wládyky, a to gistě ke cti
swého náisodu,*— za to ručj gegj neobyčegná wzdělanost a
swědomitá k wychowatelstwj přjprawa.
Že tato pěstaunská powolanost ČechoslowanA nikoliw
normálkau se nám nezabij pila, alebrž k zarozeným darflm
nadeho milého národa náležj, bylo by nám po stopě dege-
pisu netěžko okázati, kdyby to w podobné drobnůstce
na swém - mjstě bylo. Tutoť gen proto pjái, abych památku
saslaužilébo w pěstaunstwj Čechoslowana mezi kragany swý-
mi rozSjřil a uchowal.
Mezi neyznamenitěgSj a neyslawněgSj wladaře sause-
dnjch Bawor patřj pro swau pewnau powahu i pro roz-
hodné působenj na spory mezi katoljky a protestanty, ano-
brž i na osud naíj milé wlasti, bez odporu wolenec Max-
milián na počátku sedmnáctého stoletj. Než kdo byl geho
wychowatelem ? W pátém swazku historicko - politických
listů pro katolické němectwo na rok 1841 dočjtáme se
pod názwcm: »(^^uvfurtl ^axmiiiatig L ooiT Sapern Unmxs
fítatgJQbre«c (gragmente aud cínem no* ungebruáten 8Ber!0
str. 283 následugjcj odpowědi na tuto otázku: >tGiž w se-
dmém roce swého wěku, an se byl wéwoda Wilém nedá-
wno u wládu uwázal, přestaly prince ženské oáetřowati,
dadauce mu bohabogného a učeného Čecha, gménem Wá-
clawa Petrjka, obyčegně Petraus nazwaného, za prwnjho
pěstauna. Byllě rodič z Buděgowic — slogj o něm w pozna-
roenánj na též stránce — odbýwage swé studie w Ingolstad-
tu. Laučenj geho z wysokých tfkol slawil Filip Menzel
zwláStnj básnj w lat. Sestiměrcjch, z njžto widěti, že se
X Ingolstadtu do Wjdně odebraw, tam w osobě řjtíského
dwoiTijho rady Edra (Eder) zwIáAtnjho ochrance naleznul ;
byw pak za pěstauna zwolen práwě w službě pražského
arcibiskupa stál. — Zdáť se — tak wyprawuge text dále —
že to mjrnV, dobromyslný muž byl, cele k tomu ulwořen
prwotnj nauky w tak útlém wěku udělowati. Geho zpráwy
o pokroku malého schowánka w studijch gest nám až mi-
lo čjsti. S patrným zaljbenjm držj se Petřjk u wyprawo-
wáuj kratochwjle, giž princowi na odměnu geho zachowa-
losti powoluge, n. p. gaktě w kočáře babiččině do Menzin-
^a gedaucc a tam obědwagjce wětsj Část dne rybařenjm
tráwj ; gaktě w rybnjku pod oknem itiku po drobných ry-
bách se sháněgjcj znamenawse, na udici gi ulowiti se snaíj,
a ulowenau koHst sgakau radostj princ babičce okazuge, a
že radost geho »sitp^ hac capfurat< tak weliká byla, i gi
omaiowati dal, a otci na okázku poslal. Gindy wyprowá-
zjme praeceptora — totě byl názew tehdeg.sjch pěstaunů —
8 geho chowancem, s geho malými saudruhy a sluhami na
pauť do Thalbergu. Princ gede na swém wranjku >»ouf
ffínem Stapplřx až k lauce bljzko u wsi; tu sljzá a gda
s druhými pěšky zpjwá lat. litanie, a mezi m&j modlj se
růženec, za každého, za něgž se obyčegně modij^vá, otčc-
náá a zdráwas zwlásť. Na zpálečnj cestě zwc ge wéwoda
Ferdinand, ugec princůw, we swé zahradě k obědu. « Sem
až gdau kratinké wýlahy ze zpráw našeho Petrjka. Gincho
o něm dočjsti se nelze, nežli že úřad swůg až do roku asi
1586 zastáwal a co baworský wéwodský rada r. 1592
w Rjmě skonal. W rul.oweti gemu wéwodau Wiljmcm
Digitized by
Google
S4
Strany irychowánj ndélené, paidátni gsau geSté následugjcj
slowa : nPomaěteí princům slowem i přjkladem predstawi-
ti, co ge zapowolánj dnes nebo zegtra čeká: že totiž knj-
iata a wrchnosti od Boha sřjzeny gsauce, geho služby, pra-
wé a neporučeno náboženstwj ochrailowati, poddané po
práwu a sluánosti řjditi, mjr a pokog udržowati, každému
pro Boha pomáhati a raditi magj, gsauce mjsto nčho na
semi ustanoweny, aby w nich wieliká duSe útěchu a ůto-
čÍKtS naála; že wysoký tytul a gméno giného nic nenj, neŽ
-vrysoké-nabjzenj. Bohem i swčtem k držiteli téhož názwu
činěné. « — Rukowěf najíim pěstaun&m nynj u wychowatel-
stwj podáwaná se owSem welmi liSjwá od této, a wiak
také wýsledky wychowateUtwj od oněch Často se welice
odchylugj. Vr. j. siáBa.
DOMACJ KBONIKA.
z Hnudnice. (Opožděno.) Dne 18. Hstopada m. r.
měli gsme u nás gakansi wlastenskau siawnost, gjžto zá-
kladem bylo to, ie Geho Oamošt knjZe Ferdinand z Loh^
"kowic, wéwodn RawlnicJsý, negen gakožto prawý lidumil
-vrůbec o wíe dobré pečliwě se stará, nýbrž gakožto slawný
"wListenec i naái národnost podporuge. Af nepHpomjnám
co gsme giž o geho blahodatném pťisobenj w tomto časo-
pise Četli, že totiž raudnické České záp&gčné knihowně wel-
komyslnVm přjspěwkem do žiwota pomohl a protektorát
pHgal kolika wlastenskýoh pěkných ústa w A ; ať se nezmi-
fiugi, že letos 200zUna stfjb. položil w matici našeho Če-
ského museum i dále gi podporowati pHsIjbil, že dáwá swé
dwa naděgc a milosti plné prince naájm zkušeným p. Kam-
peljkem, aneb w geho nepijtomnosti obratným p. rytjlřem
z Infcldi\ též i w češtině cwičiti, *) že co rok posjlá zaslau-
žilé školuj mládeži krásné kuihy w odměnu atd. : wšak to
ať zde powjm a k potěšenj wšech uphjmných wlastimil&
prohlásjm, že na konci tjgna minulého rqku obsjlacjm listem
na swých četných panstwjch nařjditi ráčil : tiby wUchni ti,
hloz ee kanceláři geho na panetiojeh oddati chlígu s^i^y 9e
pHtinili hijtnií potřebnému gazyjku ČesleénM se naučiti, ge^-
ito hy šic u powijiowánj na wHšj hodnost nehjl na ně
hrán ohled, a oni tedy sami itSstj swému hy w ceetS stáli,
Eyhle! toť gest to, nač gsme čekali I toť gest, Čeho sobS
ode wšech slawných wrchnostj přegeme ! toť gest, co hlu-
boce a prospěšně sáhati bude do žiwota ; nebo způsobem
takovfým prekazj se nešwaře, aby úřednjk swému pauho-
Českému poddanému, a tento úřednjkowi swému nerozuměl;
tjm během m&žo se Čech opět na swé dědičné píidě gako
doma, gako mezi swými ohledati a netřeba mu báti se wý-
směchu, potupy, opowrženj ! — Nemohauce při tom pocitft
radosti a wděčnosti zatagiti, usnesli gsme se spiwnjmzdcg-
šjm školnjm pomocnjkem p. Jo«. Sandskifm na tom, iemlá"
deZ za tlumočpjka cit& swých obereme. I wyuěili gsme gi
ff zdegšj řádné zpífwné Hole **) několika pijležítým zpěwAm,
a &tě&tj tomu cht^o, že gc ona na neylcpjjm mjstě před-
nesla.— DoQ 17. listop. pHgel do Rauduice knjže páu se
*) Badis ml aowoleno %Í9 ttoanameiiAtt, ie w loaském íélS ňtle
mlaJá k»jl*tfty 4I» BAwrcenj awéh* dobromyslného pj(H«uiia p. prof. SehnU
álfty Ml owém olcowokém Mdtlnjm xámka w ŽeUaovrA díw*dlo hráli w n4.
kolika řeřjch euTQpogmkýoh, mesi nlmii 1 w 6oské— a to (gakž ao tivr«
dílo) xt-elmi krá^nA,
^*> Prjó»na« lélo Ikoty polpxil Kaom wlont do Čaooptaa pro kal. du-
ehii\renstwo (wl% 4. »w. 15. r.") obAjmé pogedninj, w ktorémzlo pozbusu-
gl k aawedMij podobných sp^wmjcli cwlceni na Aviech famjeh Ikolách
w arofdiéoeaj, Hlawnj, coa xdo o mia''iié školo aaij podotknautí moha, getty
io ao ta gix př<>!i tOOdJ^tj kaidý •kólnj don od 11 do It hod. pfed polednem,
gak w BÁUadnjok toaeoh, tak ohkwláat^ w ojrkewAJoh apéwjok wyudugo.
swau gasnau rodinau i giny mi wznešcnýmí hostmi. Druhý
den u wcčer brali gsme se k zámku. Dětj bylo 162. Wět-
šj djl děwčátek byl bjle oblečen, Čerwenýmt stužkami opá-
sán a na hlawč riižowým kwjtjm ozdoben. Před zámkem,
an gsme přišli, bylo giž nesmjrné množstwj lidu shromáž-
děno. Neymilosttwěgšj wrchnost ráčila djtkám dowoliti,
w gasně oswjccný salón před sebe postoupiti; hudebnjci
z&stali w předpokogí. Nynj se začaly zpěwy.
Hned při prwnjm gedna z panenek, roztomilá dcerur
2ka zdegšjho wysoce učeného knjžecjho bibliotekáře p. Dwom.
řáka, podala na taljři wiecky pjsně sepsané přewzácnému
posluchactwu. Prwnj kausekbyla Česká báseň wjtacj, a drahá
perly, wyplynulé z hlubiny srdce na otoowskau twář we-
likého knjžete, neykrásněgi swědčily o pohnutj, gakowé
w něm způsobily newinué Idasy djtěcj. — Druhá částka před-
nešenj byl: »Pěwec Rjpskýn (baé lílptní^oxn) — 8 českých
hor zaznjwá x;p?ti^at.d. Na konci se upřjmnS zatleskalo.
Třetj byla vHr/i na wogáky^ % ^T^J ?• Winařického. Obral
gsem tu gen několik slok, totiž prwnj a Čtyry zadnj gakož-
to pobočný kausck k honbě, na nrž gsau se páni sgeli.
Tento žert se musel opakowati. Konečně následowalo roa-
laučenj, kteréž gsem — gako giž před několika lety záwěrek
gedné zdegšj akademie — podle obljbeného nápěwu vČcr-
wenag' se kopce«c sepsal, a gegjž konec byl: »Dey Wám
PánbAh dobrau nocI« — »Dey wám Pánbfih dobrau nocc
opáčilo se mnohokráte z milosti w^ch ust wysokého pan-
stwa, a dětem dostalo se té rozkoše, že Gegich Gasnost
knjže i kněžna k nim se přichýiiti a swé zaljbenj w nich
co neylaskawěgí progewiti ráčili. Zwláště pak mi bylo ulo-
ženo od knjžete pána, abych gemu wšecky ty mladé
zpěwáky poznamenal, a' od kněžny panj, abych gim ga-
£tě gednau we škole plnau wtech spokogenost ohlásiti
neopominul. — Přáti bylo by, aby te cos podobného za
podobnými přj činami i na giných mj stech a hodně častá
abjhalo. Newyrownani dobrodinj by torchnosti prokázaly
swijm Českým poddaným, kdyby gich sprAwce zawázaly, do*
mácfmu gazyku dMadnd se nmíčiti. Pak by se nemuselo^'
co pěkqého a zdwořilegšjho, obláčeti w náčinu, pak by
se nepsalo Česky tak, aby, čjm kdo lépe Čes^y umj, tjm
méně tomu rozuměl. Ustanowcnjm řádných Českých hodin
na gymnasijch neysnáze by se tomu wyhowělo. — Zatjm,
gest tu w našem městě i také to potěšitelné, že wětšj djl
zdegšjho četného úřednictwa swé djtky neyprw Česky dá-
wá wrchowáwati, ano že i negcdni ze zdegšjch moŽDěgšjcb
Israelitií sobě učitele w českém držj, a spolu pilnými audy
našj knihámy gsau. — Nesmj se též mlčenjm pominauti, že
tu wznikla malá společnost kwetmicjch panen z přcdnjch
domíi města, kterážto we dny swáteČnj se scházegjc, ná-
wodem p. Náhlowského, zkaušcnélio učitele pro hlawnj ško-
lu, w českých libozwukách se cwičj. Gak wj těžně by kaž-
dé těchto šlechtilých panen znělo ze rtu, co prawá »Ceška«
pěge : Gá mezi Čechy zrůstala,
Sestra mezi bratřjmi,
A wěma gsem gim zůstala.
Chci žjt, umřjti 8 nimi!!-^
A tak a těmi způsoby se naše národnj wěci wždy
wýš a wýše nesau; wždy wjc a wjce nalézáme ůčinnVch
přátcU A den po dni se naděge naše zmáhá. Že gaayk xihi
opět k úplnémn kwětu dospěge, a že gjm utěšeně rozšjřegj
se umy, wědy a blaho země ! — Gen se tedy ifespolck mřg-
me rádi, nckazjce sebe sami, anobrž pomábagjce sobě kde
a gak můžeme, aby giž gméno vlastenec wlastcnce ku zlá-
štnj lásce a zdjlnosti budilo, a nebylo mamau libůstkau a
telhaul Jo». Bockmaaft.
raaopi* tonto wyokáaj we atrodo a w aoboffn po p^Iarájrh j každait druhav afredn pfidá\rá ae pillarrhowá přjlolia. Predplacj »• « wydatraiela na rtwrt
lata 48 kr., wa k»tkkupeetwjeh na pAl Ié«a I bI. 86 kr., m r. k. poitéck pAlL t xL SA kr. atá.
WydáwánJQi Jar. Pospjáila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
Mirodnjzibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
ČJslo 22.
É8. hřezna Ř843.
10. r. béh.
s
BOI.EaBaULWJNOWI
I«tJDEWJT«
Boleslawjnc, pomnjS na ta léta,
Kdy gsine pod Ijpau spolu ffedáwali,
A ft Ijpy stjuu do sjrcho swéla,
Gak se oikt], liemzj, pattjwali?
W mé ona mysli, gako oltář w dirámS^
Gedté nás wjdámy gak tam posedáme.
Ty gsí odešel sa dolnj rovriny,
Tam se ti átčstj chlácholiwé smt^ge j
Gá se -wydinnl na hornj končiny,
Žigi w pohromách ^- než plný nad^ge ^
Mé oko wždy se na tu Ijpu djwá.
Led tobě dálka a baolť gi lakrýwá*
A kdybys 'vridď, od na. Ijpu diwátá,
Gisté by spřchais mužně pH nj státi;
Ljpa pod horau prowjwá si swatá.
Než giž na horách wichrice se klátj,
Černé se chmury gii s "wichřicj pogj,
A ty nám Ijpu wywrátit se strogj.
A gii se wícKr s wTch& dol& spaaitj,
A na Ijpu gii roidittý dotjrá,
Ona se wrabu opjrá swau tlaužtj,
Chwřge se kolem a bolestně swjrá,
Ljstky se za peTi ukrywagj auzkostsé^
A ljpa iumj audeJjm žalostné.
Kdyby gi zřely tw^, Bolesfawjne^
Plamenné oói, ohněm by srSely;
O pod sem, drahý! k nj se posta wjme^
A wem* «tfi, bychom "wiebtíci zdrželi;
A ne-U itjty wichr zadržjme.
Spolu se pod nj, drahý, pohrobjmer
Křiwá přjsaha.
{Pohratawány)
HraT)ě 2 MerretA wycházege každodenně za
času wečernjho do společnosti, galých Vendome
shromaiďowala, wracel se obyčegně pozdě ; nebez*
pečenstwj z této strany nebylo se co obáwati, a
mimo to zůstáwal w hořegnjm poschodj hradu^
kdežto při náwratu chwjli pobj^w, tepnva k hra*
běnce dolů se odebjral. Dnes ale wlastnj rozmar a
bezchutná zabýwawost wnawstjweném spolku za-
hnala geg časnégi domů. August byl geště s Jo*
seíinau w dolegšj komnatě. Merret, gda dnes přj*
mo k manželce swé« uchopil kliku — ale zdálo se
mu, gakoby slyšel zawjrati dwéře u malého po*
kogjku, a když wešel, pozorowal na hraběnce wel-
kau roztržitost.
Proto wšak, ničeho netuše, myslil, že ge
w pokogjku Rosalie; mimowolně ale nepokogo*
wala ho nedůwěra a podezřenj, an nesmělost a
nesnáze hraběnčiny rostly.
•Přicházjte welmi časně, « prawila Joseíina
posléze poněkud změněným hlasem.
Pan z Merretů neodpowěděl, neboť w tom
samém okamženj wešla Rosalie. Gako udeřen]
hromu trhlo to njm. Nemluwě ale ani slowa^ dal
se do kráčenj po komnatě, chodě od gednobo
okna k druliému.
a Přihodilo se wám cosi nepřjgemného ? —
Nenj wám dobře ?« tázala se ho nesměle hraběn*
kíu aby gen přetrlila strašliwé to mlčenj*
On mlčeL
» Odstraň se na chwjli, « dj panj z Merretů
Rosalii, kteráž uposlechnauc okamžitě se odebjra*
la ; strachowitě wšak zůstala mezi dwogit^midweř-
mi a poslauchala.
Merret posadil se nynj proti Josefině. — »Pa*
nj, někdo ge we wašem pokogjku, « prawil stude-
ně, ale s třesáucjma-se rtoma a bledau twárj.
Ona hleděla naň s pohledem hrůzně tichým a
odpowěděla až ku podiwu s chladnau prostomysl-
nostj: wPíenj, pane!«
To nenj rw^alo mu prsa, poněwadž tomu
newěřil. Nikdy wšak newiděla se mu býti clioř
geho čislěgš] a zbožněgšj, gako w okamženj tom-
Digitized by
Google
86
to. Wzi^čil se a chtřl odemknauti pokogjk, než
Josefíaa uchopjc geg prudce za ruku, zadržela ho
a patřila nan okem wýrazaýxSL a melancholickým*.
»Nenagdete-li tam žádného -^ g^sme nawždy
rozlaučeni l^ prawila hlasem neobyčegně pozdwi-
Neslýchaná wážnost, kterauž wyge^ila hra-
běnka na sobě při postawenj tomto, naplnila ho
hlubokau uctiwostj. Hbité a odhodlaně se obra*
til. i»Ano, Josefiiio,^ prawil, »nepůgdu; tak nebo
tak, byli bychom rozlaufieni na wěky, — SlyS,
znám onostnau čistotu duše twogj a wjm, že gest
swaté obcowánj twé ; protož pro smrtelný hřjch
nedopustjš ztrátu žiwota swého.^
Hleděla naň po slowjch těchto okem hro-
zným.
©Nuže, wezmi tuhle swůg křjž. Přisahcy mi
před Bohem, že tam iienj žádný — uwěřjm ti —
neotewru nikdy dwéře tyto!*
iiPťisahám!* prawila hraběnka wezmauc ebe*
nowý křjž.
sHlasitěgil* promluwil hrabě, »a opakug;
nPřisahám před Bohem^ že nenj žádný w tomto
pokogjku,«
Se wnítřnj bauřj, se wnitřnjm trnutjm opa*
kowala sadu tuto.
pTedy dobře !« wece chladně pan z Merre*
tů a pak, po několika okamženjch pomlčenj : i>Ay
hle, zde6 máte krásnau wěc, kterau gsem geště
newiděl,* A dychtiwě skaumal ebenowý, střjbrem
umělecky prorýwaný křjžek, — Nowá to bauře pro
Jose&nu, i»Ge to od — « zatrhowala patrně hra-
běnka, an pronikawě na ni hleděl Merrett
pOd— ?«
pDuTÍYÍera> kterýž ho kaupil" — pokračowaia
odhodlaněgi, pod gakéhosl nábožného ápaněla«
genž tu wloni weskrze cestowal.«
pAhl* prawil Merret a položiw křjžek na
mjsto> ^azwonil na Rosalii.
pLaurent chce si tě wzjt,< mluwil pak k nj
gemným hlasem^ »než — 'scházj mu prostředků,
usaditi se co zednický mistr, Nu^e dobře, zawo-
ley hol — ať y^eime s sebau pwoge zednické ná-
řadj — gdi we wSj tichosti — gedná se zde o wase
itčstj,«
Rosalie mvisila gjt,
pJene!* wolal nynj hrabě hřmotným hlasem
na swého sauwěrného kočjho, — pGděte wšichni
8pat!« kázal miu když byl tento přišel, nahlas;
po straně w$ak mu pošeptnul : » Až wšcchno bude
spát, rozumjš? — spát -^ zprawjš mě o tom.**
Při dáwánj těchto poručenj nespustil wšak
ani na okamžik zraku se swé choti. Nynj, anaf
we smrtelných auzkostech seděla u ohniště, sedl
si k nj. Wyprawowal gj o společnosti, o gegj
bezchutnosti, o několika partijch biliáru, gež byl
prohrál, a o giných wěcech welmi Ihostegných.
Josefině swatila «e poznenáhla skalnatá tjsefi, geni
dusila prsa gegj. Hrabe wšak dychtiwě zjral po
dweřjch u pokogjku; náwrh, gegž byl dřjwe po-
chytil, zdál se w něm uzráwati.
pPane, Laurent ge tady,* oznámila wešlá
Rosalie.
pAť wegde!«
Hraběnka spatřjc zednjka, zbledla*
pLaurente,* promluwil k němu tegně Merret,
ppod k&lnau nagdeš zásobu cihel — gdi, přines
gich, co gich budeá potřebowati k zazděnj dweřj
tohoto pokogjčka — wápna, co bude potřebj,
také tam nagdeš.* Pak geště tegněgi: pDnes tu
zůstaneš přes noc* Ale zegtra ráno dostaneš pr&*
chodnj list a odebereš se z kraginy této do mě-
sta— gakého koli, kam budeš chtjt. Šest tisjc
franků dám ti na cestu. W Pařjži na mne po-
čkáš. Ostatně — to neywětšj mlčenj o wsem, co
zde dělati budeš tuto noc*
Police.
Roku 1219 po smrti JuríkowS wyládal si nmich
% Uáiteni břewnowskóho, gménem Tiialif, od swého opa-
t4 dowoleoj, aby smél na panlti Polici bydleti ; neboť tu
na bljsce benediktini kláj^tera břewnowského dworec Bran-
now méli od sw. Wogtěcba darowaný, i nemoblot gaa ne-
powfidomo b;^ o panstewaé Juiikowi* Tedy powolil opat
Chuno iádostí Vitalise, i sedm giných spolobratrft na panjť,
řečenau Polioi, wyslal, aby rozíjřilí kapli nad pramenem
wystawčnau. Ti planili, s pilpostj welikau lesy w pole
obraceli i wsděláwall, přitom tak přjkladně a bohabogně
sobe počjnagjce, iů král Pfemysl Otahar k ikdosú opata
CftfMiOfui a přjmluwč praiského biskupa Daniele dne 21.
kwětna 1213 okrMek Polici w gistých hranicjoh klášteru
břewnowskému darowal a mimo to geátř 2 wsi, totiž t Pro-
wodow a NezwalichůW »a Náchodem přidal. Tu se po-
My okolo kaple bljže pramene přjbytky stawéti, a we čty-
Kdccti letech dosáhla wjska Police takowé obřjmosti, ie
roku 1258 na iádqst opata Murfťiia král Přfmysl OitikarlL
swolil, aby městské práwo s Prowodotoa, kdežto giž ni-
gaký čas stáwalo, na Fo{«cť přeneseno, a každý týden we
středu trh zde držán byl.
Digitized by
Google
87
Podobnými od wrchnosli a wlády m^sta dobrotiwS
udělenými príyilegieziii a milostmi rok po roce wsnikalo
město gakož i okoTj polické německými, od kláštera mile
pHgatými osadnjky i Kjaíe a ^jzotemska, a ačkoli r. 1585
a 1633 mor tisjce obywatel& pobubil, město pak r. 1421,
1535, 1607, 1617, 1674 a 1700 wyhořclo, triJcetileU a
sedmiletá wálka i gine pohromy bolestné rány celé zemi,
tedy isdegájmu okrsku aasadíly: předceť wždy pHČiněnjm
wrchnosti negen mésto sase obnoweno, ale i ir marnosti a
ginem kwětn snamenitě srostlo.
Klášter poličky, zprwu gen swět*ená kaple a pauste-
wna, též irelikých změn přestál, a gelikoi konvent břewno^v^
ský přikaupenjm sausednjch statkA a wjsek w letech 1341,
1624, 1627, 1665 panstwj polické rozájfil, sapotř«bj uzná-
no i u zwelebenj a rozsáhlosti kláltera i kostela tjm wjce
pokračowati, an mnoienj řeholnjch spoluaudft a wynikagjcj
pobožnost obywatdstwa toho poiadowaly. W letech 1300,
1566, 1677, 1709, 1714,1722 snažili sedůstognj opatowé
nádherným wystawenjm a přestawowánjm kostela a kláštera
iMdosUtkům wyhowěti, a takto poskytugj klá«temj stawe-
nj s kostelem, gakož i pozůsUtky zrujíených kostel& na
Wottaii a w Polici neylepáj s^wědectwj o píičiněnj, pil-
nosti a nákladu neietfenj slowůtných předků našich.
Udělenjm městského práwa Polici dosáhlo řjzenj m^
sta giného zp&sobu^ ndl>oC od toho dasu wolili sobě mS-
žfané, gak w&bec po městech prÍYÍli|owaných, zwlážtnj úře*-
dlnjky, neyprwé rychtáře, pak purkmistra a koníely -wždy
na 3 léta; pozděgi pak pnmasa, radnj a městského rych-
táře gen na 1 rok, kteřj wesměs od Trrchnosti potwrseni
bý-ti musili a w české řeči nad žalobami, gakoŽ i dle po-
irolenj krále J/Vádawa IL od 7. prosince 1295 nad zloči-
ny sauditi mohli. ' Toto práwo r. 1791 za přjčinau regn^s
lowánj magistrátů w Polici přestalo. Z ohledu toho byla
¥r Polici i iibenice wystawěna, o Čemž se nachásj zazname-
náno: » Shromáždili se Časně ráno wžickni tesaři i města
a s pansťwj při tluČenj na dwa bubny a pořádně sekeiy
na ramenách držjce, z města pryč k poprawnjmu mjstu
gsan mažjrowalí, za nimi městská mládež, úřad městský,
rychtář a pak ostatnj lid Sd zase s motykami, sekerami,
lýče a lopaty magjce ; dřewo z lesa bylo přiwežené, kdežto
neyprw auřad, pak geden po druhém dřewa se dotknauti a
každý do něho sekerau tnauti musil j zde se nechali tesaři při
gegich práci, a druzj wáickni zase zpět do města ir pořádku
odcftlLtt —
Při wýslechn zločince a -wyneiíenj ortele musel wŽdy
wrchnostenský ůřednjk přjtomen býti, a poněwadž pozděgi
i w německých mjstech česky se auřadowalo, musjwal k po-
dobnému ijsenj auřednjk spjsařem sbljzkého českého mě-
sta powolán býti. Takto i poličky heytman Gířj Kwěk,
gakož i geho nástupnjci, z dobré mysli chodjwali se swými
pjsaři do bljzkého městečka Starkowa, nynj swobodnémn
pánu z Kaiscrsteinu patijcjho, kdež obywatebtwo německé
bylo, a vrětij djl nekatoljků počjtalo, což i z toho sauditi
lze, že se posairad n^akó ' listiny nadiáaegj, k. tomu cjli
směřugjcj, gakož gsau: swat«bDJ smlauwa od roku 1575
Mjchala Řehoře, syna kněze Mjchala, faráře s.tarkowského,((
dále: kaupě od roku 1581 na di\m Heleny wdowy po kně-
zi Řehoři, a kaupě od roku 1586 Wju, syna kněze Ja-
kuba, na dům — mimo gine těm podobné.
Tamněgsj kriminálnj kniha od r. 1573 welmi mnoho
rozmanitého obsahuge, z Čehož tuto gen dwa rozsudky,
-wynesené nad Kaáparem Šwancem z přjČiny chytánj raků
(r. 1573) a nad Pawlem Pyrkele pro krádež (r. 1578) zdě-
lugi, toho gsa mjněoj, Že pro podiwný způsob wýrok we-
řegného oznámenj zasluhnge.
1.
Ortel na wyznánj Kašpara Šwance weyi dotčeného.
My purkmistr a koniíelé města Surkowa, gakož gest
tázán při práwě najíem mistrem poprawnjm Kašpar Swanc,
poddaný urozeného a statečného rytjre pana Kryštofa Hyl-
mara i Pilnikowa a na Wlčicjch etc. Swanc postižen s
gistotau w skutku zloděgském, w lapánj raků w potocjch
G. M. urozeného a statečného rytjře pana Hartwika Zehu-
Sického I Nestagowa a na Swoganowě a Risumburka eto.
pána našeho milostíwého. I podle wlastnjho přiznanj geho
a wyměřenj artikulů w řjzenj zemském a w práwech měst-
ských tento ortel wypowjdáme: Že gest zaslaužil obělenj.
A wŠak se mu milost státi má, aby nebyl pod mocj mi-
stra poprawnjho dán, z přjčin že gest Šibenice mdlá, a ta-
ké ten zločinec welmi těžký gest, mistr poprawnj sám s tu
být nemůže, aby ho oběsil, neb pomocnjka Žádného nemá,
a Žena gemu ten den před poprawau ušla pryč.
2.
Ortel na wyznánj Pawla ginak Pyrkele z města Surkowa etc.
My purkmistr a konšelé měsU Surkowa, gakož gest
tázán mistrem -poprawnjm při práwě našem Pawel Pyrkele»
poddaný urozeného pána a statečného ryljře pana Hartwi-
ka Zehušičkého s Nestagowa a na Risumbuiku i G. M. pána
našeho, podle wlastnjho přiznanj geho a wyměřenj ariyku*
lů w řjzenj zemském a práw městekých, tak gakž gest na
sámku Risumburku iginde, kde mohl, penjze kradl a bral
i nad pánem swým srazowal, pána zapřel, tento ortel i prá-
wa swého wypowjdáme: Že gest zaslaužil oběšenj, ale se
gemu milost státi má, a to proto, že šibenice se rozbořila.
ft «
»
Polické surobylosti, listiny a knjhy, bohužel! loň-
ského roku při ohni 19. dubna zde wypuklém shořely, a
gelikož mezi 42 domy pohořelými i přjbytek Jana Le^
popelem lehl a wětšj djl geho historických sbjrek podobně
zhynul, nemožno na ten Čas wjce se dowěděti o wědeckém
a společenském žiwotě šeré dáwnowěkosti. %t ostatně
kragina polička i s powěstnými wrchy Wottaiem^ Homol)
a 'Wlčincem, kdež před 11. stoletjm hrady, snad laupežné,
stáwaly — znamenitá gest, twrdj hodnowěmj kronikáři.
(Dokončenj.)
Digitized by
Google
88
Cesfeé diwadlo ir Praxf^
Od poslednj tpráwj naáj mihromadil se předmt^t, o
němito by nluwiti bylo. Z rosmaDÍté tmdsice nowé dá*
waných a podiwnýin sblttknatjm okolnostj opakowaných
kas& wybereme ale genom nSkteré, o nichito promluwití
snad i po Čase neákodj.
GakoŽ gsme gil gednan podotkli, pHcbátegj nynj —
a to wájm práwem — shusta Klicperowy dramy na gewistd,
a byť by se gestě nyoj tak dokonale neprowosowaly, gakož
toLo wáeliký wýtwor každébo nadaného básnjka od 8we«
domitých, negen k' obecenstwu, gcbož p^jznj žigj a tygj,
ale i k sobě šamani wáechnu učtu cbowagjcjch, podlého
komediantstwj prostV ch hercu očekáwati možno — byť by
se, prawjme, djla Klícperowa geJté ani při nynt^^gajcJi silách
-vrždy tak uhlazené a iiwS na prkna nedostáwala, gakoi
snad w mysli básnjkowS iila : pťedce nám nynj spjSe, nci*
li kdy gindy poznati, gakým kvrjtjm Klicpcra kwiHnici li-
teratury naáj ' ozdobil, i možno nám tu«iii, gaký poklad w pr-
tau swých ge^l^ ukrýwá.
Dne 26. min. m2s. dáwal se ire prospěch p. Hynka
sRod Swoganowský.fc Musjmeť se pHznatí, že nás prwnj
o tom spráwa skoro aděsila. Pamatugemeť so na smutný
osudy kterýž tuto hru r. 1832 pH prwnjm předstawcnj na
siawowském diwadle potkal — a gakkoliw i tenkráte spatné
obsazenj a chatrné sjly welikau dástkau k pádu geho pH*
spt^ly: geť i sám kus tak slabě setkán a na tak wiklawém
základu postawen, Že se gen 'wjj pééj pilných a schopných
hercAw udržeti m&že. Byli gsme tedy na prowozenj wel-
mi žádostiwi — musjme ale bohužel ijcí, že gsme wclkého
spokogenj nenažli. P. Rrumtowský nebyl obraa "Wiléma,
toho krwawau winau ztjženého, v diwý žiwot uprchlého a
pak i kletbau adrccného syna ; — a co mluwíl ? to wj on
sám neylépe ; my to w knjze nikdy nemetli, i nemohli gsmo
pochopiti, gak wážený p. referent w Bohemii, kterýž gindy
dosti rád chyby di wadla naieli o stjhá, o hře geho pochwal*
ně so zmfjniti mohl. Totéž platj o panně Herbstowé, kte-
ráž newSdělay co a měkau, détinskau hraběnkau zaójti — a
něco podobného padá i na p. Graua, kterýž těch několik
slow úlohy swé bes welkolio aápasenj gazyka s pamětj wy-
prawiti nemohL Neydogjmawěglj byl p. Grabinger — ney-
sáslužttěgbj dle rolj swých p. Mauetinská, p. Biel a p. Forclw
heimowa, kteráž dobře učinila, roagjc Lenku za něco vrjce
nežit pauhau služku. Lenka ge prawá ruka hraběnéina, dů*
wřmícc sleěnioa, gegj rozmar probleskuge atmnj cbmurau
domácnosti Swoganowské gako Ijbý gamj papr&lek. Ne«
stog} to sice za řeě — ale rádi bychme naprawíli křiwdu^
kteráž se gj w Bohemii stala. Dogjmawý i záslužný byl
p. Lapil w malé roli chatróujka. — Ostatně bylo we»ker4
přcilstaweoj weTmi laskawě a pochwalně přig»to. Konec,
dobrý ku ělenj, ale u prawotenj wždy welikýdi obtjžj.
délky i smě£nostj poskytugjcj, byl zkuicnym pérem zkrá*
cen, a wcliké skupenj, magjcj po zkáze rodu Swoganow-
ského i pád Jaroljmúw označiti, neminulo se účinku.
W neděli na to hrál se uRod Swogancwskýn opět.
J. MlUskiL
DOMACJ KBONIKA.
z Tumůwa, Leto&nj masopust poskjrtl nám krásnau
přjlažitost obwesditi ducha práwě óistolidským spůsobem
— třebas to i tancem bylo, gen když se s njm tak spanilý
účel pogj a tak pěkný čin wywede gako u nás. — Gakoi
iríibcc letos mnohé kraginy wětij než kdy gindy nedúsu-
tek naw«tjwil a trjdu pracugjcj skljčil : takž i u nás tato
nehoda tjm patměgi se obgewila, a nmozj rodiěowé prosi-
li o pomoc, nemohauce djtkám STvým potřebného oděwu a
obuwu zařjdit. I musil se tedy zřetel xdeg»jch lic]umil&
na tuto potřebu upnauti — a gakož gindy a wýnosu diwa-
delnjch her, nebo ginech dobrowoln)'ch dárků se činilo,
nzawřelo se i o letošnjm masopustě učiniti, a k tomuto
cjli zvrlá.stnj sbjrky při taneČnjch plesech způsobiti. A wě-
ru, nebesa požehnala podnikánj toto; neboť při dwau ta-
ncčnjch scliůzkách w nowě a dobře uprawcném hostinci u
Fr. Zicha, řečeném »n českého krá1e« — totiž 7. a 27. un.
sebralo se 94 xl. 50 kr. stK, tak že i s ginostrannými dary
anhmkem 182 si. 19 kr. stř. za střewjce pro 74 djtek a
sa neypotřebněgvj oděw pro 32 chlapců a 26 děwčat se
irydalo. Wřclé djky budtež we gménu poděleních wiieB
dobročinným panjm a pániin, kteij gak^mkoli apůsobem
k tomuto krásnému skutku přispěli, a tak těžké břemeno
swým chudým spolubratřjm umenšili* k.
Spisowalelstim českému!
Po<lepsaný zamý^lj w prospěch ©patro wny kutnohor-
ské během Ictoánjho roku spis záhaumcho a ponaučnijjcjho
obsahu wydati. Ze wsak gednotliwcmu toho cjle těžko do-
sáhnautť, wyzýwá co neyuctiwěgi wežkerých pánů spisowa-
tehi a weleclěnVch spísowatclck, aby geg, w podnikánj tom
laskawě a ochotně podporowati ráčili, a tudy k docjlenj
"wfici dobré přispěli.
Z nadepsaného každý posná, že se práce literární
wádikého druhu pro spis ten hodj, protož žádn^'cl] mcsj
ncwyiýkám: prosjm wsak snažně, aby wážcnj páni spiso-
walelé, kleřj k cjli tomu přřspěti zaraysleg}, pracj swých
neydéle do konce měsjce čerwcncc 1. r., budto njžepsanému
co možno přjložitostně, neb do wydawatelny Kwětů (w kni-
hoskladu p. Jaroslawa Pospjsila w Praze, na betlémském plá-
cku čjslo 350), neb do p. Wááowa knilikupectwj w Cáslawi
saslati sobě neztjžili..
Láska k wlastí a bližnjmu irždy ráda dobrau irěc pod-
pontgew
Petr Miloši. Weselský,
iedilel hudby koa(«lnj &•
ttorach r- -
Dne t. břesnft 18411
řéMOfU (Ml» wrekáAJ wt 9l»tén m w aokote p» i^^lkrijeh ; WHait Ar»li«« •íHán pHdáwé ne p4UrrlM»tt-á |rfjtaf>a. Pfe^ptáf j •• h iR-^iUwMel* na řtwrt
léU 48 kr., we kiUhkupectwjch lu půl lét* 1 aJ. Sfr kr^ »» e. k. peiléck pAlL « ai. »& kv. sú.
Wjdáwánjm Jar* Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwttty.
lirfdBJ ziltwnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Člíslo 23.
29, hřextta iSéS*
10. r. běh.
HUO ZEL.
Ode Lwa se SleinmeUo.
Dotstwa wčk gsem geAt«^ (Iřjmal,
Tcii gi2 sen mail Ju>í gjiual:
O bogi se git mi sdálo,
Srdoc bugoé w Aádrách hrálo.
A pak když gsem rostl dá]e,
Rostlo srdce w prsau stále,
Sjla ruku oapjnala.
Meče s pochwy dob^wala.
Polnic 'wřeskot když gsem slýchaly
Z loktu matky gsem pospjcbal.
Polen sláwy harco^wati,
Xoí irlast autué bogowati.
Napřažených mečA lesky
Bvwaly mi hwězdnc blesky,
Wedaucj mne alawnau pautj
Wduf^em skráně owinaiiti.
Slýchal-li gsem děla bhné^ti.
Gak bych slyšel z hrobů zněti:
wZawaidi slawné éeský me<2fi,
Král a wUst tě wolá k se^U
SlySjm-li ted polnic zwánj —
Slyšte, bratti í moge Ikánj —
Žel ! mně wyrwal osud krutý
M«^ mAg pro wlast na|)i«biuityf
Widjm-li ted blesky zbraň j,
Wždy to Iřžce srdce ranj j
Gá ge • slydfm boln# bjti,
Ze mu tak ge nuaně stljtL
A ta děla když tak hřměgj,
N.i(1ra rozpoltit se chtígj:
Darmoť žádám si tu slast —
Nesmjin umfjt pro s-wau irlast!!
Křivá přjsaha.
(PokrňiQwánf.)
•Rosalie, pro mflosrdný B&hl gaké to ne*
fitřstj, gaká to hř&za nasiáwál« lkala Josefina.
wUpokogte se.«
Poklidně počal se zase procházeti po sjní
Meri^t^ ustawidně straho-wítým okem stjhage dwé-
ře, zednjka a hraběnku^ než nedage na sobě £ná»
ti té neymenšj patrné Aed&wery.
Laurent dal se hlučně do práce. — Nynj
uhodla panj z MerretA aumysl manželňw^ a gii^
giž walilo se zaufanlíwé wykřiknutj i»Aug[usteI«
z nst« giž giž chtěla se $táti geho zrádkynj ; než
Rosalie, an se byl k nim hrabě zády obrátil,
uchopila gi do loktů a pošeptala gj útěchu:
«Wjm geStě o pomoci, promluwjm s Laurentem,
sto kusů dukátů wýročnjho poplatku bude snad
w stawu donutit ho, aby nechal škudlinu při ze-
mi.« I Čekala na přjležítost, aby dala zednjkowi
srozuměti tento úmysl.
Panowalo óbapolné mlfienj ; zednjk zdil ne-
unawně*
Posléz byla práce do polowice hotowa. Lau*
rent, porozuměw Rosalii a použiw okamženj, když
se nacházel Merret práwě na konci sjně, udeřil
nynj dostatečnau ranau na skleněné dwéře.
Teď .zpozorowali, on a hraběnka, ne bez
trnutj a hrůzy Augfusta w pokogjku — oko mu
hořelo w okolnj temnotě.
Dala mu hbitě znamenj a toto znamenj bylo :
»Daufey.«
We čtyry hodiny ráno bylo djlo liotowo.
Zednjk odebral se na swé stanowiště, a pan z Mer-
retň položil se w komnatě hraběnčině.
Nedlauho pospaw, giž opět wstal. Důležitá
. wěc, zdálo se, mu byla připadla — nMusjm si
gjti pro průwodnj list k sudjmu,« mluwil do se-
Digitized by
Google
m A mMm Wm.
90 _ _
be a chystal se k odchodu. Tn oput mu píí3l ' tlruheht.* dac witfiJa geg Parjž. — Tam po
do očj ebenowý křjžek. I -wacdí geg s Sčlmu. několika letech zemřel, obět neustawn^ch swjfch
Josefina, pozorugjc udchnd j^lii*, nidostAí^ wVlctfi.
se zachwěla. — »Gde k Duvivieruí* tfiysIiJa sobě,
a když byl^b.rabě od^^el, za^woníla na Rosalii.. ,,
•{j^ogalkýk' nástirog— ^želeEÓÍ<(' wolala íďasem «tra* -
šliwym; »a co neyhbitěgi ku práci, proděláme
djru a — wýchod ! — Auguste^ Auguste I — ó nás
ne$ťastnjk&!« ^P^'^ P^''' lomjc rukama a padla
ku aazdéným dweřjm.
W pokogjku zazněl dutě blas^ vjosefinol^
W mžiknutj byla tu Rosalie přinášegjc způ-
sob zednického náčinj^ podobnjébo welkému lomci,
gegž hraběnka s diwokau^ neslychanau horliwostj
popadla. Gestě ohniwěgi dala $e do lomenj za-
zděních dweřj. Giž byla wymknula několik cí*
helj giž chtěla učiniti ge^tě gednu rozsudnau rá-
nu^, než — tu stál náhle před nj Merret s twářj
hrozjcj a bledau.
Bez sebe padla na zemi,
•Odneste panj do postele !< prawil chladně
ukrutnjk.
Merret, poipysliw totiž na cestě k sudjmu^
coby se státi mohlo u nepřjtomnosti gehoj pro-
zretekiě se wrátil. Psal několika řádky sudjmu
o pas, a poslal pro Duyiyiera. Tento přišel,
práwě w tom okamženj, když podkopaná zeď
opět byla zazděna.
»Duviyiere,« ptal se ho hrabě, »nekaupil
gste žádnjch křjžů od Španělů, genž ta wloni we-
bkrx putowali?"
vNekaupil, pane I «
•Dobře, děkugi wám. — Jene,« doložil obra*
tiw se k swému duwěrnjkowi — nposluhowati mi
budeš w kooanatě pa^j hraběnky ; geť nemocna,
a protož gi neopustjm dřjwe, dokawád se aupl-
né iiezotawj.«
Ukrutný Merret xůstal při swogj choti čtr*
nácte dnj. —
Šestého dne bylo slyšeti w zazděném poko*
1^ úpěnj a hřmot.
• Merrete, Merrete i« zkřikla hraběnka a wrhla
se manželowi k nohaum. Prsa hraběte byla skála*
■JoseAno !« zazněl Augustůw umjrageej hlas.
•Muži-^milosrdenstwj!« řwala Josefina vísy
lene zaufalosti a oběma rukama udeřiwši do zdi,
gako rozsápaný žiwodich proti nepřjteli swému,
padla w záwrati na zemi.
%Milosrdenstwj !<« prosila geSté gednau po
zotawenj.
•Přisahala gste na tento křjž, že tam nenj
žádný !« prawil studeně hrabě Merretský a odešel.
{Dolcondenf.)
X)bchod Sfowákůi nr tar£ait«ke
stolici.
Bjad^.iqAIo komu známo, gak znanmitý a. rosláhlý
obchod Slowád w turčanské stolici w Utihjcli s rakanský*
mi mýxútík^ n^fca ir tr<gÍBÍipiwfan>yýkyyi"ii, .i^ýfaiž^i plvs.
Trapezunt w Persií, w zemjch před- a zákawkazských w Ru-
sku, wedau. Se zbvijm sa tádůdí kočugj čačtj Slowáci
gmenowanými zemémi, docházesj ale za obtjže, gakým se
wjrdáwagj, zaslaužené odměny.
Slowáci gsau silný druh lidj, wylrwalj, střjdmj a sce-
la pro toto zaměstnán j stwořeni. Bydlj weskrs w turčan-
ské stolici a Činj dle osad rozličná kupecká towaryástwa,
z nichito každému wlastnj zem^ w které obchodj, wjkázá-
na gest, tak že gedni druliým w cestě negsau. Stogj ale
irždy w zágemném spolčenj, magjce i w neyodlehlegijch
kragjch gakási střediitě, kde swé sklady magj a swá pod-
nikánj sobě zdělugj. Slowáci z městy^e Zneo - Varayln,
se wsi Walzy, Lazanu a Slowanu obracegj se obzlájítně do
Lewanty, do ewropské i asiatské Rusi. OtČinu swau s&*
sUwugj každoročně se Čtyřmi sty woz&, a nichžto každý
náklad wceně 15—16000 zlatých w. & lanjmá. Celý wý-
woz obnáčj tedy wjce 2esti míllion& zlatých w. Č. Čili asi
2,400.000 zlatých na střjbře.
Zbožj, wýhradné wýrobky wjdenské, kanpené od ob-
ehodnjkA samých we Wjdni, sestáwá z hedbáwných látek,
hladkých, tkaných (genom ne tlačených) winin bez tisknu-
tých okrag&, z lepého piku a g., z dek, dobrých sklenných
granátů, z nitěných kragků, tylu, hedbáwných penUj, z obrá-
zků a rytin we nlřdi, z kanewy, břitew, iklt (obiláitě ži-
wých barew), z batistu, organtinu, lepého plátna, černých
hedbáwných jíátkfi, z hedbáwných látek na westy a g. 6a-
lač sluáj za prwnj stanowijítě powaiowati, odkud se část
Slowáků se zbožjm do Carohradu a Trapesuntu přeplawj ;
odtud pokračugj na swých cestách do mskoasiatských
kragfi. Dle hodnowěrných podánj stáwá přjtomně 24 ob-
chodnjků změstyse Zneo-Varayln, 14 ze wsi Walzy, 1 se
wsi Lazanu, 7 ze wsi Stowmv, avbrokem tedy 46 kočo-
wnjoh obchodnjkú. Obchod gegich gde do Imerecic, Grusie,
na perské hranice, na kawkazo - Čerkezské pomezj, do kra-
gin Čemo- a chwalinsko - mořských, do dědin donských a
kragů powolzskýeh, do Sibiře a welké RusL
SloweUbtj obchodnjoi gsau w Rusi rádi' wjdáni, poně-
wadž se tam swým slowenským gazykem snadně srozuměgj.
— Meytnó na ruském pomezj gest nesmjmě wysoké, tak
gest n. př. na libru hedbáwných látek herna Šestnácti rublA
střjbrných wysazena. Lze z toho sauditi, gak draze sboij
Digitized by
Google
prodati museuj; má-li Slowákúm po odrážce cla a 'wežkerých
WYdánj gcátó fai>si.weydélek na hotowých penézjch xflsU-
ti, s kterÝmi s» po skoDČcnó cesté přes Moskwu a akrs
Halid doiD& wxa^qQ, b/ yrt W^dni opčt^. nftkaupilii i^Jined .
nowiu AG^Uldo 'vrjMiodu na^tavpilí. >
Tlftteié hadhAwaé U^tjr nefnižo seJoRnftpHwiicU,..
pon«wadi gich* Roiowé mmú^w dlosUtku.ahotowugv na^ i
pMi ttmia flalj fe hhdké bedháwné látky w ktagináok .
ašhítsk/cb étwemátokij' 'Oesiatt ilkupni. řObtMtft imUbý •
sisk ůeiau fidteAíé 6e»ké gfaiiáty, i^auce naswjoe w Iméni*- >
cff, ir Oeórgii ag. Vehni čeněnyé
Ťimto obdiódnjkftin *e}lfi wykroffeii) sRiid(:a tt ily*
wnenj botowých peněz nicneodnjmá; miisegj toliko áiímjr
ú|plfli6^ db dndm sinej wddki. . '
Police^
CDokonéenj.)
Gi£ od roku 1798 m«la Potíce «wé diwadlo^ tolil
mřáfané každoročně wětíj čás dlanhých weíerů k ptowo-
lowánj wlastcnských her obětowali; ocbabugjoj wtom po-
iděgi horliwost podařilo $e mi ir měsjcjcb lednu a unom
1839 opět poidwibnauti, takže dáwany gsau: jiDiwotwor-
ný klobauk, Dobré gitro, Beraunské koláče, Rohowjn Ctwcr-
robý« se wij dokonalostj, gakéž od cwičených dilletant&
gen očekáwati možno, čjmž negen cbudá kasa znamenitých
přjspěwků obdržela, nýbrž i nelibost k nawitěwowánj di.
iradla, rosUncj wětájm djlem pro nedostatek gměnj a do-
mácj starosti mčiCanstwa, docela zmizela. A wíak po^wsta-
ló brzy newok a gedaostraaiié posudky, malicherná roz-
bořčenost a uražená sobOibost, zmařené naděge a gine ner
očekáwané překážky zničily wefikerau práci pogednau, a zá-
huba loňského ohně, ztráu welkerých diwadelnjch potřeb,
rostaucj nedosutek gměnj, a nesčjslné i^kodliwé následky
přeptatého, až posud trwagjcjho nedorozuměnj odegrauly
weikerau nadSgi w opětné wzniknutj městského diwadla.
Gen bttdaucnosti bud zůsUweno, co kdy prospěžného
-w okresu tomto sase snad itykirěte a usrage. —
Potěžttelněgljoh zpráw nohu dáti o zdegijm čte-
nářském spolku, který nyaj pi přes 30 stálých á přes TO
Časných spoIuaudA počjtá. Roku 1834 usgednotili se ždeg-
áj důstogný pan ferář FrantUék Brand a tehdegřj pan ko-
operátor Basil Qedlitka, aby wycházegjcj České Tfotriny,
Wčelu a Kwěty kupowali, ostatnj wážené dnchownj w Po-
lici, Bezděkowě a w Máchowě, pak učitele okolnj i něko-
lik nměnj milowných měSťanů a sausedA panských do spol-
ku přigali a dle usgednocenj každoročným placenjm do-
browolných přjspěwků Čas po Čase zdařilých a ohledem
na wzdélano&t čtenářA přiměřených kněh nakaupilL Ná-
wrh tento byl s neywětlj ochotnostj ptígat, a spolek wznjkl
od roku k roku tak že, nynj giž přes 260 djlkA neyidari-
legsjch i menj^jch pracj ^eskýcíí počjta, ku kterým i něktefj
páni spisowatclé, gakož : F. M^el. fiampelp:, YfVíc. Ťomeh,
Jo8. Krameryus a Wifc. Fohan literámj plody swé dobro-
tiwi darowali. Přjspěwky se půUetně napřed platj a po
odrážce učiněných wýloh za, předplacenj skoro na weákeré
české, časo^ifl^ knpugj ae z přebýwagjcjch peněz nowé a
zdařilé práce wlastenských spisowai^lů, které pak we zwlá-
ilnj,. sfM)lku> náležegJK^ sebráni, tohoto času u horliwého;
paaa kooper&tora, CyrťllAJMtMfUa, gakožto bibliotekářc, se
flfaowagj a gen ii» určitý čaa* étenátfira pftg^ngj* Ctihodným
tento duefao^ivnj "praéttge a obzívrláitnj hdrliwostj w Ijzeig.
tohoto 'éiMewn, a gestUle stegnan něrau bndancně konali
bnde, nadjtř se mftžeme,' it geho přičiotej datého owooe
ponese.
A wžák i naíe společenská hudba' zasluhuge něgaké-
ho uwáženj, a patřjme-li několik let zpět, nedá se zapřjtí,
ie gegjmu znamenitému pokroku negen nyněgSj zdaHlé a
nmělé ^zenj, nýbrž i zwlá^ě spolup&sobcnj p. kooperáto-
ra Martina Peifi-inowslcého, bljžence w kauzlech struno wých
našeho, bohužel! před časem w Pánu zesnulého Slawjka, při-
spalo, _M^zikálnj aksadefliie w prospěch dobročinných ůsu-
wft se stíjdagj, A uwážjm-li, le hudby nrilowný p. fteář Pnm^
iiie\ Braná rtyčně hudebnj nástroge i neynowěgij niumikákj
plody kupugé a opatřugc, že častěgfj hudebnj pokus a wý-
bomá hra p. Pegřinowského hogných mflownjků a násle-
downjkA w městě i we wůkolj. Police zjskáwá, že i kone-
čně chwalitebné přičiněnj pilných učitele, Antonjna Haus-
mana a Bedřicha Wernera — z nichž prwnj sám gii pů-
wodce tíj welikých hudebnjch pracj gest— časem swým
očekáwaného prospěchu a zdařilých následk& u welkých i
malých dogde: wyanati třeba, že se tu wžech žiwl& a
prosCředkb k dokcmalenj wlastenského litemjho i hudebiq-
ho tuněnj, spoiu ke cti a sláwě najj milé wksti užjwá.
A. P. Kopidluuuký.
DOMÁCJ KBOBnKA.
z PRAHTa HudehnJ alademie k prospěchu žen-
ských sirotků w sále plateyském 10. února. P. Berta Hfii-
"kaey, žačka naij neocenitelné Podhorské, oswědČila toho
dne úplné powolánj k zpěwnjmu uměnj. Obdařena gsauc
od pijrody krásným, silným a obsažným hlasem, prospěla
děwa ta sličné posta wy w krátké době působcnjm učitelky
swé k Čisté intonacj, lídiké kolontuře a Ijbeanému wýrazu.
Gak Spohrowu pěknau romanci »iUžeic a Belliniho prwnj
árii z opery >»Romeo a Julie« přednááela, můžeme se na-
djti, ře snad proroci slawné budaucnosti gegj Unfcráte se
nezklamán. Obccenstwo, wywolawli gi několikráte, žádab,
aby árii opakowala. — P. Wittich hrál na hausk fantaaii
od MoUqua a adadžo od Ernsta, malý Wehle (žák pana
Kische) kapričo od Mcndclsohna-Bartholdyho. I těm do-
sula se pochwaU dle osobiy* zásluhy. Orchestr prowozo-
wal uwcrturu od Kleinwachtra a Spontiniho heroickan
uwcrturu stručné i zdárně, gak to obyčegně sl^řchámc.
Digitized by
Google
93
W nedi^Ií If, b. bjl wtile 5i5gerowS o poMiúch.
welký koncert Cecilíánské gednoty k prospjfchu chudých
2tuilugjcjch. — Spolek idegAjch hudebnjch umtďcft pro^wo-
sowal Mosaitown lepokrásnan sjmfoiiii (C — dar). Newýslo-'
wné krásné gest andante 'a finále. — Tenkráte obdíwowal
gsem Mosaria co mílostiwcho a sprawedhVého panownjka,
který w sebe hlajfo^gájm dawu i ne/nitíjho s poddaných
swých nepřebjjdna, pijleihosti mu poskjtnge, powtnesti
hlasu swéhó k trůnu, a dokáutt dftUlitost oaobiiMtí n*
přimSřeném mjstS.— SpohrAw Mm pro dwa étweroUaaoiré
sborj a čt/iy sólisty bjl úboánému aámiru pHnélvQfi
phodoe^en. Uhlandowu báseft uSkHwánkowéa uvedl w hu-
dbu p. Ferd. HiUer pro élftj muiské hlas j. a g«len so-
prán. ZdaHlost sldadby wjnikla zwláltS w druhé polowi-
ci, a si. L. fiergaurowa pirednálela gi se irďj něinostj. Pan
W. Deutsch hrál koncert od Beethovena te wáj i«uinau
ictmostj. Sbor od Mendelsohna-Bartholdyho uLáska a wj-.
noa mosil- dwakráte předneten býti. — Závt^rek udiuíl
Gothe-BeethoTen » Tichost moře a šťastná plawba«r. Gi2
z pauhého obsahu nahijdne obecenstwo, gak chwalně ge-
dnoLa Ceciliánská ccstau swau kráój. b.
Z PJsku. Sotwa te boleslaA powist o bjdS « ae*
moojch, geito letos objwatele mnoha wesnic w Rudohohj
potkaljTy u nás savsněla, gii i hned roxlidni o tom pře-
mýšleti se sahalo, gakymi prostředky by se kulewcnj stra-
stiplného stawu Beifastnjk& přispalo. Mezi giaým ustanowi-
lo se též .hudebnj-deklamatoroj akademii uspořádati, . hned
se také k wywedenj přikročilo a dne 2. března celé podni-
knut] šťastně a požehnané wywedlo. DrŽelať se tato aka-
demie w městském diwadlej hrály se při nj uwertury s Obe-
rona a Za rapy, a přednášely tři ieské deklamowánky :
Móda od Rubese (p. Pichau), Slze Wlnstenkif od Tyla (p.
K.řjikowau starsj) a MuZ a Zena od Plzeíiského (p. Kíjl-
ko'wau mladšj — toliž asi 6tiIcUu). Welikého saljbenj došla
árie z obljbcné zpéwohry: Dcerň p/tihl^ gakeš IpjseAt Z#-
hrAk od Růiiéky (text od Cbmelenského), zpjwaná od p. F — ,
pak basowá aríe od Mozarta, přednesena od p. S. Mimo
to slyšeli gsme w^bomý sbor Titli\w »tit l4At(t4e ^ttrs
f^aUK a dwě němc^cké básné. Wšeliké tyto Částky učinily
wšemu slušnému požadowánj zadost a oswěděily pSkné scho-
pnosti našich ocbotujkň. Hogné shromážděné poslucha-
ctwo rozešlo se úplně spokogcno, nesauc w prsau to pě-
kné vědomj, že. k sctřenj aspoil někteiých slzj s tvrářj krá-
ganCi sirých přispěli. D.
B ÓÁslawL Nedáwno obywatelstwo naje přjgemne
zabawil hrnsogezdecký •poleh p. Bmnímela Berénka z Pra-
hy, a vzdor newljdného poéasj byl zwlášté w poslednj dny
hogné navštěvován. Cokoliv v> tomto spolku Kveiy w roce
1841 (éjsl. 14.) byly sezmjnily, negen úplně se ztvrznge,
nýbri on v uplynulých dvau lotech i snajnenitě se roz-
mnolil a sdokonaliL ObswUštS pak slušj na Beránkovi
společností vytýčiti pfjsný pořádek a mravného dudia,
ajskagjcjho gj všudy velíkau pfjchylnost a váinost i vzne-
šených oHob. Bývalý sibský knjže Micka! u gegjm pobý-
vánj vBMefaradě navlt^oval reydiltě skoro kaidodean^,
vygevoval k řediteli Berávkovi obsvláštnj pozornost, mmo
umělec GuflUv byl geho kašdodennjm hostem, gegi i pě-
knými dary obmyiliL — Wlak Begcn gakoito soamenilého
uměloe, i gakoito il^wěkm etjnie naaeyveyš p. E* Beránka
a abošnau geho paej efaoť( o geho dobročinnosti tvědéj
hogná* kfásná wysvédčenj, předcviemi pak ono m£sU nher-
•kého Zamhoruy kteréito geg Čestným mtifanským právem
sa neobyčeg^é, vdeplatné slnšby pM dvogjm tam vypu-
klém ohni poctilo.
% PSfrrx* Gako v gínýdi městech, tak taká u nás
maaopuaui letolnjho všecko ee veselilo, všecko Unčilo. I
Slováci sobě dvakráte slovensky aaUncovali, uspořádavše
sobě dne 6. a 20. února saukromné zábavy. Společnost
poz&stávala téměř ze samých mlŠťanů, řemeslnjků a ně-
kolika šák& z vysokých Škol, ze samých Slovákův. Ně-
které tanečnice byly co Turčanky perlami na hlavách
ozdobeny, a zase některé oo Dra vánky oblečeny. Piěkteij
taneČnjci, oblečeni v národnj slovenské raucho, tancovali
•po slowenškff od zemlv, Plesánj ťostlo od počátku ai
do konce, a zvláště po půlnoci zpěv slovenský na všech
stranách se rozlélial, tak ie mimogdaucj giž sauditi mohl,
ze tu spěvawj $low«ici ples magj. Gen závistnjk a zlo-
bivec, nepřegjcj Slovákfím po slpvensku se rozveseliti,
může o této nevinné a radostné zábavě klevety rozšiřo-
vati, gako se to vloni stalo. Ext konci vygádřilí hosté
své přánj, aby prý co ncydřjve nový masopust pHkvá-
pn, zavdage přjlcžitost k podobnému plesu. Ale což pak
se, milj pešťanfitj Slováci, smjte geá v masopuste veseliti?
Coi sobě nemAlfete i giným Časem sábnvy, gakož ge di*
ífiadlo ti hesfdtj zfjdtti? To všecko sáleij genom na vát
samýeh* Hledeyte a naleznete 1 — >
Oprawa dopisu z CheUie. W Čjsle 13. těchto listft
vidělo se někomu podati zprávu o školnj knihovně v Chel-
člcjch, ktcrau prý gsem gá giž v roce 1841 salbiil nu
wlnštnj antratij a loňského roku znamenitě rozmnožil. —-
Ačkoliv velmi nerad obecenstvo zaměstnávám věcmi pau-
ze osobnjmi, přcdce tuto nnccna se vidjm dotčenau zprá-
vu opraviti. Chelčická knihovna — možná-li nékolik knj-
2ek pro školnj mládei takto nazvati — nikoli na mé au-
traty, n}bri nákladem oswjoené vrchnosti chelčické s tau
výmjnkau založena gest, aby budaucně sama sebau rostla
a přjdawkami Čtenářů se množila. Z toho každému bude
zgewno, žegá ani o založenj, ani rozmnoženj této knihovny
nižádné zásluhy sobě osobovati nemohu.
A. Beek.
rá$9pi» t»»lo wychásj we •tr«a» a vr aobptu p» pAlarijch : kaišaii ituhma •Irrdii pHdáwá m ptKarrhowa přilolia. PreípUcj m m wyiUwAteU ••
léta 4S kr., we kuihkupert« >h na pAI léta 1 al. S6 kr., na c. k. poát«rh piUI. 1 al. SS kr. atK
Wydáwánjm Jar. Pospjsíla w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
liroéBjzibawBJk pro Gecby, lorawany, Slowáky a Slezany.
Cjslo 24.
2S. hfexna É843»
10. r. béh.
Křiwi přjsaba.
{DolsanČenf.)
Odplynulo několik let; na»táwaIo nowé ga^
TO, wšak geho lahoda^ powelrj a slunce neaučin-
kowalo wjee na Grande-Breteche^ genž druhdy
byl rozsáhlý rág, nynj ale — pustina.
Sirojny zde onde giž lysé« wátěpcné bywšj
oa způsob stromořadj, rostau ttynj genom wedle
awé přirozené libosti ; plot se utwohige wlastnj
silau w auplné swobodě; mladé wrby« plod-to
ieky Loáry^ wztjfčily se ryclJe a wysoko ; kaukol
a tráwa krášlj okrag řeky; owocné síépy, ne«
bywše hleděny a ořezáwány po drahné v*asy, ne-
«QSJ ^jpe owoce ondy sladkého, a cesty, někdy
posypané pjskcm, nynj wáak zarosdé wlelikau
trawau a rosdinau,ztrácegj se zrakům hledagjcjm.
Střechy le^j do polowice w zbořeninách ; okenic
neywétsj djl ge uzawřen; wlaštowiček hegna sta-f
wj si po wšech balkonech nesčjslná hnjzda ; dwé«
íe do těchto neotwjragj se nikdy, mřjie a záhra-
dy u nich zrezowatěla, a z hognjfch d^kudlin čjhá
wysoká tráwa. Lunau, duncem, zimau, létem a
aněhem zkotlawěly trámy, zpukřely prkna a zčer*
wiwěly obrazy*
Mlčenj smutného okolj, w němžto n pro-
iltřed stogj Grande-Breteche gako welká hádanka,
gehoi gméno a rozhištěnj nikomu známo, pře*
trhug) gen ptáci, kočky, kuny a giná zwjřala, ži-
waucj zde w neuzděné swobodě. Oškiiwj a we»»
licj geštěrowé proháněgj se po zdjch, stupénky
n letnice gsau probořeny, prowaz u zwonku utr-
žen, plechowé stružky rozdučeny, wse gest prá-
zdno, pusto, ticho. Newiditelná ruka wykreslila
po wšechny strany slowo: iagemmU*
Welké, zakulacené, děrawé wrata uzawjragj
ustawičně politowán] hodný tento wenkow, geni
tu stogj gako nedobořená zřjcenina, co magetnost
pána, gehož nikdo nezná, co magetnost, kteráž
nenáležj ani obecnosti^ ani saukromnosti. Gesti
to pusté, mrtwé útočiště, způsob kláštera, oděné*
ho rauchem tichosti, gakáž pauuge na hřbitowjch*
Gest to mjstó wšeeko pohrjženo w melancholii,
kde lze gen plakati a umjrati.
Nastal wečer ; ticho bylo tišlj, temnost te«
mněgsj, opuštěnost byla hrozná, byla mrtwá.
Nynj zafičel wjtr, okenice u přjzemnjho patra se
odhodila a — bylo widěti swětlo, neyspjše z oby-
dlj pána hradu Grande-Breteche. Bylaf to ona
gizba, genž náležela krásné Josefině, a kterauž
oswěcowala malá„ nepatrná lampa. W gednom
kautě bylo widěti welkau postel a oponami a
nebesy. Nočnj stoleček stál před nj a na něm
ležela modlícj kniha. Z něho a dwau židlic
pozůstáwal weškerý nábytek. Na postfili, kami
padala spoře lampičky záře, ležela osoba Žen-
ská. Twáře a wšecka gegj podoba, gežto se wi-
děla býti druhdy welmi krásotná, byla žlutá ga»
ko wosk ; černé, krásné wlasy wykaukaly gj pod
kragkow^m čepcem ; welké; černé oči gegj, uha*
slé zimnicj a giž giž mrtwé, pohybowaly se so*
twa w klenuté gich prohlubni ; rty měla bleděza*
modralé, čelo mokré, a hubené, sepiaté ruce g9*
gj podobaly se dwěma kostem, potaženým kožj*
Byla to mrtwola — hubená, neumrlá.
Wůkol panowalo strašliwé ticho; žádné za*
Snměnj, žádné pohnutj neozwalo se w této pusté
sjni, toliko slabý dýchot nemocné bylo slyšeti.
Nynj wešly dwě osoby. Byla lo služka, kte*
rauž byla poslala nemocná pro notáře Regnaulta.
Při pohledu takto strašném zatřáslo notá-
řem mraziwé trnutj. Rodiny tonaucj w potocjch
slzj, nářek, úpěnj a weškeré bolestné obrazy
mraucjch, gež se mu kdy byly obgewily, nebyly
wsfawu učiniti naň takowého dogemu, gako opu-
štěná, mlčjcj tato osoba. Stál tu nepohnutý*
Digitized by
Google
M
Teď — welké ofcí gegjse pohnuly; prawíce,
gižto zwednauti se wynasnažila, klesla gj nazpět^
a slowa wyála gj z ust gak^ dech; hlas gegj ne-
byl giž Itlasein« — nOčekáwala gsein wás s nedo-
čkawo8tj«— promluwila, a žiwé zbarwily se gj
Ijeermlnwiti bylo pro ni wynaloienj wiech sil.
»Panj — « wece notář.
Dala mu znamenj, aby mlčeL Služka —
Rosalie — zwedoauc se, pošeptala mu de ucha:
•IVemlliwte; paiij hraběnka nemůže snésti toho
neymenšjho zašustěnj, a wade slowa mohla by gi
usmrtit.^
Regnault si sedl.
Několik okamženj uběhlo. Pak wynaloži-
hi hraběnka wšecku poz&stáwagjcj swau sjlu, po-
hnula rukau na prawo a sáhla, ne bez malého
n'amáhánj, pod podušku; chwjli poodpočinula,
pak, s poslednjm swé sjly wynaloženjm, genž gj
wynutkalo po celé twáři welk)'ch krůpěgj, wydo-
byla gi nazpět a podala mu zapečetěný papjr.
»Swěřugí wám swauiposlednj wůH,« — pra-
wfla. — » Ach, welký Bože — Augfuste ! — ach ! «
Popadla ebenowy křjž, genž ležel na posteli^
pfidačlla geg rychle na rty, a — Josefíny, hraběn-
ky z Merretů, nebylo wjce.
Poslednj wůle gegj byla, nechati Grande-
Breteche padesáte let w oné poloze^ w gakowéž
bylo hrad widěti. j f^^^.^^^^
ZBOWého českého romiBiL
(Pod^Ao gen a wýuhu a tlomkowité*)
Přjštj gitro spatřilo mladého Wolinského a
sftudruhy geho na cestě k otcowskému sjdlu,
W rannjch temnostech mizela neybliíšj, poněkud
holá kragina okolo města hlawnjho, a když ko»
nefině z tmawomodrého l&na wzdálenych hor na
gasnau nebes báni wyplaulé slunce praudy swě»
tla swého po wůkolj rozlilo, střjdaly se okolo
hbitě gcdaucjch lesnaté pahorky, bugně zelenawé
role, kwětaucj sady a poklidné wesnice.
Smyslowé cestugjcjch probrali se z posle-
dnjho polospánku, w něgžto ge bylo časné wstá^
winj, rannj powětřj a haupánj wozu na počátku
gjzdy ukolébalo, a oči se pásly s potěšenjm na
rozmanité, w lesku rannjho slunce tonaucj kragi«
nS« Neyžiwěgšj byl owšem Pedrazzi, kteráž si
počjnal, gakoby za zpěwným skřiwanem k modré
obloze wyletěti, gakoby s hrawj^m hřjbělem po
tráwnatém pastmšti dowáděti chtěL Čilá mysl
geho utkwěla na každém předmětu, a žiwá obra-
ziwQst upaula JL němu i hned puwabnau rozmlu-
wu. Porownáwalť obrazy, kterými se byl duch
geho na mnohých dalekých cestách gako wzácným
pokkdem obohatil, a žil takto dvvdgj iiwot —
w minulosti a nyněgšku.
•Krásná ge země waše,« — zwolal negednau»
pohledem na bohatau požehnanau kraginu rozči-
leným •— vwaadná, gako wýřjzek ze samého ráge!
Swatjf Januare] Gá nemohu pochopiti, gak ty
podiwné cizozemské báchori^y o Čechách powsCaly 1
Člowěk nezkušený myslil by, že tu každým kro-
kem medwěda potká. <
• Země naše má to neštčstj" — odpowjdal
Jaroslaw — i»že ležj, skrowné, wěncem wysokých
hor obehnané audolj, u prostřed mnohých giných
národu, z nichžto ode dáwna každý žádostiwým
zrakem po nj střjlel, a nemoha cjle swého dosá-
hnouti« —
» — gako liška o hrozní rozhlásil, že ge ne-
zralý — ge-liž prawda ?« zasmál se Pedrazzi. wTecT
by ale mohly předce wšeliké předsudky a Ižiwé
powěsti pominauti ? Teď byste mohli předce tak
wysoko čelo swé pozwednauti, žehy i neywzdál«*
něgsj končiny twář waši spatřily a poznaly?"
»Wšak ono také panowánj nepra wých o ná»
předsudků giž docházj ; ačkoli powěst naše nikdy
úplně gasné wýše cjle swého nedostihne, dokud
se weškeren žiwel náš we dwj rozpadáwati budcj
gako oheň a woda."
• Gak to?*
• Země naše ge od něgakých časů bogištěm
dwau stran, z nichžto každá před sebe prapor
národnjho blaha wywěsila, apráwěodpornau zbra-
nj, cele protiwnými cestami k cjli pospjcha. Lidu
našemu scházj totiž úplné, celau geho útrobu pro-
nikawé wzdělánj; on nemá wědomosti ani o úč^
lu a powinnostech, ani o silách a schopnostech
swých ; posud nežige ; celá geho bytost ge, abych
řekl, pauhá wegetace. Z tohoto stawu geg ale wy-
trhnauti — gest cjl a snaženj oněch dwau bogo-
wných stran, gen že gcdna druhé překážj, a cto»
saženj účelu pospolného wzdaluge. Apropos, pa-
ne Swobodo!« — ' obrátil se nynj k spráwci, kte-
rýž proti němu seděl, pokogně před sebe hledě,
gakoby si posawádnjch slow mladého hraběte ani
newšjmal. ^Gak pak to wypadá s našj nowao
Školau?*
•Wýbomě, pane hrabě !« odpowěděl tento
wážně. wNa podzim se otewřela, a radost ge tam
naliljdnauti. Učitel si počjná gako muž, plný
Digitized by
Google
^
ilechctné horllwostl a dokonalé známosti swého
powolánj.«
^Bezpochyby Čcch?^ prohodil Jaroslawsma-
1^ ausmechem^ z kauta sivého po oku na Swo-
bodu hledě.
»Dokud ge pan otec na žiwě«« řekl lento^
•nebudeme lid ni&s obzwláště len prosty weqkow-
ak^', ginák nežli po prawé cesté k oawjcenj rosu*
Aiu a zusleckténj srdce woditiI<^
•Tak?« — ozwal se Jaroslaw, a bledé twáře
geho poněkud se zardčly. »Tedy mysljte, až ge-
denkráte gá na mjsto otcowo nastaupjm^ že budu
ttd awůg w temnosti a surowosti držeti ?«
»Gakž pak bych to mohl o šlechetném kme»
au českého panstn^a mysliti?* řekl na to spráwce
pokogně. »Ale negsem wšewědaucj a newjm tc-
dyj gak^mi cestami se napotom panu hraběti krá-
četi zaljbj.«
» Nedělejte se" — zamumlal Jaroslaw mezi
luby— »bylbych málem řekl — «
— «hlaupěg6Jm!" doložil Swoboda mjrně.
• Keračte swému ostrowtipu dělati žádného násilj,"
vNepotrebugi žádného wykladače slow mjfch!'
odsekl Jaroslaw, potom se zamlčel, a wtisknuw
se do kauta, lehkým pláštěm iwáře si zahalil* Swo-
boda hleděl m jm} m okem po okoij — a Pedrazzi
střjlel pozorně očima z gednoho na druhého, ne-
chtěge rušiti anebo na giny předmět uwoditi roz«
práwku, z njž dogjmawého poučenj nabiti daufal.
9 Ale co pak máte s iau češíínau T^ ozwal se
konečně Jaroslaw, trhnúw sebau na swéni seda-
dle. Cjtiltě, že byl Swobodu urazil, a že něgakym'
«zp&sobem řeč počjti musj, aby swé překwapenj
wyrownaL — dCo to do těch lidj nutjte? Co bu-.
dau z toho Čechowé mjti, gestli gazyk swůg po*
držj ? Co gim na tom záležj, mluwj-li česky nebo
pěmecky ? Národ zde zůstane dle celého počtu
swého, neutrpj nižádnau škodu, aniž wyhyne, když
i česky mluwiti přestane.*
Gednjm praudem byl Jaroslaw tyto otázky
prohodil, a učiniw nynj malau přestáwku, zdál sa
odpornjka swého k odpowědi wyzýwati. Bledé ti-
ché twáře geho byly přitom žiwosti nabyly, a te-
mně hořiwé oko geho spočjwalo zwědawě na Swo*
bodowi.
Tento zachowal mjmost swau, a gal se po
krátkém rozraeyšlenj takto mluwiti: »Gesti to —
á newjm mám-li řjci : Bohužel ! — anebo : Bohu
djky! — poneyprw, pane hrabě, co mi zgewně ta-
kowé otázky předkládáte; a dle žiwosti gich ne-
mohu ginák, nežli domeyšleti se, že s mé strany
rowně lak přjmého vcyznfinj wjry očekáwúte, ga-
kož ^te nynj sám předenrnau tiěini}* I pokcisjm
se tedy o to na waše pobjdnutj, aby se nezdálo,
že magj naše interesse ' ochabělegšjch zástupcA,
nežli waše. Škoda geq, že na mnohé oUzky waše
iaké tak zkrátka odpowědjti nemohly* giAo.wyi
g$te m ge předložil**
pvažAlLýcJir .
že, pokad sUiIých -vrogsk nebylo, oby^atdé m^st
gindy pokognj řemeslo] di a gmýcfa iitmostj swých ttlj*
wdgjcj lidé, námi osobnS i do wálek táhtiaiíti musjwali;^
gest w^c wfibec powSdomá. Pralaxié od slarodáwna to'
Břjxenj mSli, že mSsto gegicli w tom ohledá na Čtwrtíf ros-
děleno bylo, podle kterébož roidiďettj na pole táhlí. Ta-
kowč dtWTtS giž la kráťe Jana "we Surém mistS nalézáme,*
s ktet^-chiio dwě wždycky wytáhly, a drnhé dwě obtantL
mHxtL na tUrosti' měly, gákX los metaný roxhodtinl. TáMť
bobatj i chudj bes rozdjlu, paute 8 tjm ulehi^enjm, ie na
Čas od danj městských oswoboseni byli. &aidá Čtwrt měla
sWého heytmíana, buď kóniela bud měSfáňa ttaanieúitého.
Tjm ipAsobem, tol na anamenitý pQklad slantítt mAie,*
r. 1528 pán ze te Starého měsU pražského bylo za králem'
Janem do Rakaus 10.000 mnl& wypraweno, magjcjch s>se-
baa 740 woz& s potTawamt a zbrogj rosmanitan. We
wálce husitské wáleČnan nlocj síran Praiané rtpoln s Tábory
téměř panatw] nad celými Čechami w mee swé dostaK.'
Powědomy gsau ireliké rozepře stawu pansk^o arytjřské-'
ho s gedné i městského s dndié strany sa krále Wladi-
alawa II., kdei nemálo srdnatosti městům nic giného napro-
ti stawům wy^bjm nepodáwalo, neŽ wogenská Iboc gcgich;
toho pak Času Pražané hlawau spolku mezi Wbemi. městy
králowskými zijzenéLo byli* I wpozděgžjch wčccch uher-
aJLýoh a tureckých s nemaku chwá^u Ča^to "Wái^sk. praž-
ských ss wj^flDQná*
Uijwáaj abcaaj a. owiden^se gimi bylq od starodá*
woa w6b«6 obyčegem we stawu městském i sedlském, ne-
toliko ptí Udeoh ryqřských a panských, alo i zbrognoSjob
a pachokj«h gcgieh. Weřc^nó nolinj zbraně wždy při so»
bě mnsilo za neystarljch das<i naskrze wieobecné býVati^.
gako ai posud ph některých národech gihoslówanskýcli*
Gii we ětmáctém stolet} začal Se zákony obyěeg ten ob*'
mezowati, pro některé newyhnutcdlné nadnijwánj, kterél se '
postnpugjcjm proměnám we mrawjch protiwowatt inusilo. '
Léu 1327 nalézáme gií -nález konScIA sUroměstských, kte-
rýmž noSenj . zbraně w měsiě samém gen mědfanum, kterj
s 10 hřiwen daii platj, spolu s pacholky gich, a rowroíi
pám^m s gich pacholky se powoluge; noíenj pak skrytých
zbrai^ naskrz se aapowjdá.
Digitized by
Google
9ft
1.
■<- W érátďatiskéai éAsopise »2>Sc XÍ«ilbif{tUtl(|« wy^
Ididányiij gAýsl p. E. Pěk^mi mandrostí swé. Uomá
taljbcnj w pojfetilýcb, Ihanjm letíwwanýdb i| blboaftj wyij-
\raných klewetácb, naléÁe «i krámci toho nowého Danie-
la hogné zába^wy. Ge to k popukánj, gak si takowý pa-
náček, gemužto skaidého řádku ikolácké střewjčky wyku-
^gjí lnidtř-^^^óby me — usudek nad cú^ n&focWni
osobuge — a gaký lutidék). Wyprawttgeť ČtenářAm »We-
£«n^ch Qowjiift se w*j oprawdtwostj, gak prý si gistý Čech,
gsa welíký míUj^vrojk .obras&^ celé pořadj rozliéQýcb národ&
iQalowaU deif a gak pjrý maljř| máge Čechy zobrauti, gi-
nak si poi^9QÍ newédčl, neili ie obraz na tři pole rozde-
lil a do pjTwiýh^ djt£ yr koléb€9> k to;na hognost gjdcl a
pitj — do druhého swatbu, k tomu zase hognost gjdel i
pitj — do tjretjho ko^^ethiS pohřeb a opčt hognost gjdel a
pi4 lunjstil* To po.wjdá p. Pokorný! — a dokládá posléae
ir^ri, asi w tento sc^ysl papsaný:
Chce-ll se Čc^ch hodně weselit^
Jdvtsl notn$ gjst a řádné pjt«
To dptw^uge p. Pokorný, aon< by to mohl irldétj,
nebpf dle gména zdá se %- kcwe pocházeti^ o njito něme-
ckým, ětenář&m žer^k profiodiL Co tomu iiio řjkali —
ncwjine, ftaie mjněi^ mohli bychme mu - ale progewiti třeba
'W(»^^em_Kollárowým no studni a kamelote; hogjme se ale>
žcby ' mu nieroznměl ^— ie w&bec Českému djuchn nerozan^,
sioe by. n<^saL tako^ hranaté hlanposti| gako gsau geho
X PRAHTa Koncert dne 15. března 1843 w pro-
spěch ůstawu pro álepé. — Orchestr prowosowal uwertum
z opery: Médea od Chertibiniho se wjíj přesnost}. Pan
Miiller hrál úwod a variace od Bohma na flétnu* Tlawzdor'
m&dě, která sentimentálnj flétnu a kota swýeh miládkA wy-
hostila, Ijhlla se hra Míllterewa nemálo obeconstwtii Sle-
čna Macttkowa a OiMnburgu ^jwala Schubectiowo sZdrá-
was Maria <c ar aríi s Puritánů* Skoda, ie hlas . i4t« nadě-
lané zpěwkynS geu silněg»jm wyrá2«k^m awuiSttosti luhýwá^
coá přede wijm o "uxUjch tónech platj, kde se zdá, gizka
by y/rij mocj teprwa . gakausi záslonan proníknauti musel.
P« lUymund Dreyschok hrál welk^ koncert na hausle od
H, Víeuxtemps-a pěkně síce^ ale ne s ůplnau gistotau. Ví^
euxtetnps dospěl toho, Času k ohromné brawuře, geho skla-
dby poskytugi mu dosti látky obeceostwo přiwésti k ia-
snutj, gemu gest to. aábawau ukládati prowázegjcjmu ot^
cbestru hřmotné a kolosálnj úlohy, z nichžto on áťastně co
mocný pán a wladař se wynořuge. Pro p. Dreyschoka
byla úloha ta w celku přeweliká a mjstem geg opanowala;
gednotliwč Částky pro^wedl ale tak wýborně, {e o geho zdo-
konalenj iádné pochybnosti nezbýwá. P. Pjsařowic pji^kal
ná klarínet rariace od Beeru éistě a mistrné. — PH kon-
certu Dreyschokewě zapomněl se pan dirigent — aačna takt
nofaaiu. dáwati, a sice tak hlučně, 2e se gemné utí okofo
něho děsily. Takowé dupánf, pravj Góthe pH podobné
přjleiitosti w Benátkách, ru^j eelý dogem negiaak uei ga-
koby kdosi, chtěge krásu sochy wyswétlowaii, polepil |Q
•udy ftariatowými kluckami. %.
Z Kutné Hory* (Z dopisu saukromného.) Že qiofii
newÁnuě proklaezlé pocaamenáiý o zdegiftjm společenském
iiwptě (wis IS. čjfilo) zde welikého zp&sobilo rozhořčei:y[
(wiz 18. čjslo) — rád wěřjm, a litugi ieby se de luna ca^
prtna málem byl časopisný kiik ztrbl. Wjm arci, že gsau
silným počtem lidé, kteřj na zdegsjch společenských tába-
wách welkého zaljbenj nalezli ; ale co se gedné straně Ijhj
— musj-li to samé Ijbiti se také druhé? Gakc£ byly na př.
Wa5e besedy w láznjch swatowáclawských a na Zoíjně f
Pěkné — beze wJeho odporu ! — a předce si z nich — gme-
nowitě z prwněgjjch — gistá stránka we wjdenské brožur*
ce posměch tropila. ~- Gakáž byla na př. zdeg^j slawnost
Brandlowská? P^kné---J>eze wJj odmluwy! — a předce ú*-
kteřj pánowé, když bylo po wiem, z hlubokosti srdce •wé-'
ho wzdychlt: (Mt Cob, baf e« ané ift— iř^t totineii irte
wiebec betttftb tcben ! -*• a měli k tomu snad práwě uk swé
dáweidjr, gake gii^ k něčemu ginéinu. — Uraziu. pohoxiití
g4em /BWým poznamenáojm nikolio nechtěl ; budu přjUě po^
ftorněgill}, a udá-Li se mi kdy geitě o zdegijch ^náležitostech
psáti, přiložjm hned objjrně a 'weykladně, prQČ se mi oo
\Íbj a neljbj. — Uznátc-li toho potřebu, deyte z tohoto ti-
sknauti, co se Wám zljbj. K . . . k.
Ze Sedlčan* (Z dopisu přátelského.) I w gíném způ-
sobu něco nowého a pro náswcnkowany welml potěHitelnébo
musjm ti gejifcě oznámiti --^ že se totiž wedeujm nažcho za*-
slauiiiého p. -vrchnostenského direktora, J> Saukupii, opět
naáíe ochotnické diwadlo započalo^ w němžto byl dlauhý
lětoSnj masopust nemilan přestáwku zpAsobil. Dne 12. b.
hvála se we provpčcii adeg&j domácj chudiny Tepftrowa,
Týlem wýborně přeložená činohra.: • Alatka a dtern^ a celé
předstawcnj bylo tak dokonalé, že bylo těžko rozhodnauti,
komu by se měla ncywét»j pochwala pnVknauti. Byliť te-
dy Wttickni herci a heročky woláni^ gmenowitě p. A. Saurf
k.up, Bohdal, Kěuxeček a Přjhoda, pak panj Friedríchowá
(wýboniá co malka) a panny Zrubkowa (dokonalá co dce-
ra nemiiowaná), Chmataljkowa a Ungerowa. Hogně shro-
mážděné ohecenstwo, géžto se bylo m celého okolj seálo»
progewilo úplnau spokogenost^ a přálo siy aby se mu ta-
kowé rozkože častěgt dostalo* b.
6i#opia ttHfo wyehÁsj w* «tř«4o ■ w Mbotu ^ ptflarijchf ^hMm ^nhmi atMo ^'i\éivrk •• piHBrrhowá prjTohs. Pře<rplácj — « wy^awaiel* lu tlwri
l«l« 48 kr^ w« knihkapvctwjdi m pAl léU 1 sL 16 kr^ m c. k. poÍ4»ek pulk S &k M kv. Btě.
WydáwáBJm Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
HirodDJzibawnJk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
CJ8lo 25.
90. hřexna É843.
10. r. běh.
Z nowého ieského románo.
iPokrmČowánJ.)
»•"— Předewšjm ale musjm se očistiti z bolest-
né w;^ Čilky. — Ptáte se, proč gazyk český do li-
du wnucugeme? Kdo se toho kdy dopustil?
Či ge to wnucowánj, když o blaho národu swé-
ho pečliwj muži powstanau, a co se gim w srdci
amjtilo, co w hlawě zablesklo: žiw)mi, horaucj-
mi slowy swym pokrewnym bratrdm zwěstu-
gj? — a když pak lito, z hrobowého spanj, z dá*
wnoleté temnosti wytrženi, nagednau za swétlem
se wzchopj a gako za wodjcj hwezdau pospjchagj ?
Nikoli I Národ náS lne ku swé drahé wěci z wla-
filnj pohnutky, z onoho wěčného přirozeného Inutj
ke wšemu, což geg k wlasti pautá, z onoho ušlech*
tilého pocitu, kterýž, třeba léta w srdci dautnal,
konečně předce w žiwý plamen se wzegme. My
nechceme žádných donucenců! A pak — tof sám
tak dobře wjte gako gá I — kdež máme prostře*
dkii, gimiž bychme někoho donucowali? Kde
máme ústawů, kde zákonů nebo něgakého zřjzenj,
gežto by gazyk český do lidu našeho násilně wlé-
walo? Co se děge, děge se wlastnjm popudem,
děge se ostnem z dřjmoty konečně powstalé přj-
tulnosti ke wšemu, co slowe národnjm."
•Kdybyste ale mlčeli* — wpadl mu Jaroslaw
do řeči — »ám lo by se nedělo. «
.... DZanewjráte i na horliwé Němce, když
lia př. k obraně hynaucjho ducha německého w EU
sasjch, nebo proti zdánliwému ztenčowánj něme-
ckého práwa w kraginách pobaltických, nebo
k pewnému setrwánj wšech končin německých
TT gcdiném bratrském spolku w časopisech hlasy
swé pozdwihugí^ Čili magj k tomu Němci giž
od přjrody zwláštnj wýsady, schopnosti, powolánj
— kterýchž se národům slowanským nedostáwá ?•
»Ale co když lid sám k podobnému wzbuzo-
wánj žádných náklonnostj^ žádné chuti nemá?^
nawrhnul Jaroslaw.
»Gá nemjwal zmládj také někdy chuti gjt
do školy, « usmál se Swoboda, lehýnce rameny
pokrčiw ; »ale otec myslil, že nebude předce na
škodu, když mě tam i proti mé wůli pošle.<>
vWaše podobenstwj ge hrozně kulhawé. Uéi'
ti se masj lid — a wy gste musel také gjti do ško-
ly — ale zde se gedná o to, gakýnu prosiředky by
se měl učiti, gak<m cuiau by měl gjti do školy—*
a tuť předce náklonnost geho nenj wěc poslednj^
Čechowé ale chtěgj býti Němci — toť dokazuge
řémeslnjk, průmyslnjk, mě>lťan, wesničan — wše>»
cko se učj německy a dáwá tak i děti swé učiti*
Proti tomu nemůžete předce nic namjtnauti?*
uTiše wyslechl gsem tuto těžkau a djlem i
sprawedliwau žalobu, <^ řekl Swoboda po krátkém
zamlčenj; — » sprawedliwau, pokud zaslibuge wNm
dowitau částku národa, kteráž lepsjho poznánj
nemagjc, a po gakémsi powrchnjm, ale neprawém
a toliko w mozku gistých zblaudilců panugjcjm
lesku taužjc, giž o mnoho lepšj býti se saudj^
když gazykem obecnjho, počtem ' siiněgsjho lidu
nemluwj. — Ostatně nenj ona i při swé bjdnosti
samogediná mezi národy swěta tohoto. Abychma
neybližšj přjklad wzali — podobá se oné prewrá*
cené částce národu německého, kteráž myslj, že
o padesát stupňů prawého wzdělánj wýše postau*
pita, když francausky rozpráwj. Co se ale, pane
hrabě, obwiněnj wašeho týká, že Čechowé Němci
býti chtěgj, to musjm we gménu wšech kraganů
swých za neprawé prohlásiti I Kdybyste chtěl, pase
hrabě, w děgepisu lidu našeho nazpět postaupiti»
shledal byste, že toto wtékánj cizjho žiwlu w český
žiwot giž déle šestera stole tj trwá, že byly doby,
kdežto národnosti české gistěgšj záhuba hrozila^
nežli za našich dnů, kteréž se tak rády swornostj
a uznánjm wšech národnostj honosj ; i poznal by-
ste, že se Čechowé powždy cizjmu žiwlu wzpj*
Digitized by
Google
9S
ralí, a by( by na některý čas ochablost ku swému
wlastnjmu a zaljbenj w cizjjpt byli gewli : předce
nikdy tak newděčně a hanebně nad Mrau krwj a
ctj se nezapomněli, aby byli chtěli g<ayk sw&g za
gin}' wyiněniti a národem českem slaut přestati.
Patrný d&kaz toho máte na pokolc^j našich dná.
Musjl! teprwa z hlubokého prachu oči pozdwiho-
wati a protjrati ge polozaslepené, a giž se žene
hučiw^m praudem k drahému palladium národno* '
sti swé. Literatura, toto naše gediné měřidlo postau*
plého anebo kleslého ducha národnjho, napořád
se zmáhá a šjř a šjře ratolesti swé do žiwota roz-
píná; každá myšlénka> týkagjcj se rozkwětu a zwe-
lebenj českého gazyka, nacházj. wřelau podjlnost»
a Čechem slauti nepokládá se giž za swědectwj
newzdělanoati a sprostoty. Že se ale Čech be«
dliwě i gazyku německému učj« musj mu při Ay«
něgšjch okolnostech spjae mezi geho zásluhy se
po^'stí« Onť widj, že pří nyněgšjm stawu weřeg-
mýoh wěcj we wlasti swé giným způsobem k oswj-
oenj^ iKKkLOsti a užitku, nebo w čem se to wla-
slaé wšecko spoguge: ke ku$u chleba nepřigde,
nežli pamocj gazyka německého — proto se mu
přittčuge wedle gazyka mateřského; nikdy ale
k w&li onomu tento nezradj** *
»To se klamete sladkým omylem^^ usmál se
J^roslaw gaksi lítostně. »»Čilí skutečně newjte, ga-
kých pokroků gazyk německý w Čechách dělá?«
»Dělá4i gakých — ačkoliw mi nedokážete,
ieby se byl za poslednjch časů w českých osa*
dách gako panugjcj rozhostil, gesto gá spjše do-
swědíčjm, že w mjstech, kde se před dwadcjti lety
dcoro ani slowa česky nemluwilo, nynj giž zhusta
ieitina zaznjwá — dělá-Ii wšak němčina skutečně
gakých pokrokí, račtež také pomysliti, že se^ no-
wě probuzený a čile giž pohybný duch české náro*
dnosti naneyméně w rowné wáze s nj držj, a ni-
kdy wjce pod nj neklesne. Co se půldruhému
ctoletj při dplné ochablosti národu nezdařilo, ne-
cdařj. se nyněgšku při procidém geho wědomj.«
»K té wjře ge wěru potřebj české twrdožig-
nosti awlastenecké zaslepenosti I <^ řeklJaroslaw,
mrzuti se zase do swého kautu tiskna. »ČiU gste
oprawdu taknewidaucj, abyste nepozorowali, gaká
to doba obecného blaha w Německu nastáwá?
Obchod ge w neywětšjm rozkwětu, průmysl při-
násj denně krásněgšj owoce, wědy a uměnj stogj
na stupni úžasné wýsosti, školy gsau w neykrá-
sněg&jm pořádku, wšickni stawowé magj stegných
práw — skwělá budaucnost nenj daleká. Gakž to
wypadne ale a Čechy, kteřjžto w gazyku swém to-
ho neymenšjho poučenj nabýti, té neyprostěgšj
wědomoati zjskuti nemohau? — kteřj držjce při
gazfrku swém, 9ini stjn toho nadjti se nesměgj, oo
gim'^onemčenj poskytnauti musj!« —
»A kdy asi mysljte, mohloby toto poněmČenj
si jbených mžitků přinésti ?« zepisd se 3woboda» ti^
še na soka swého poliljfiege*
dAž bude úplné. «
•Až bude] — Tedy připauštjte, že nenj po*
sud úplné ?«
n Lež a patrný blud gsem nikdy nedo twrzowal. *
»A z nyněgšjho stawu geho neočekáwáte žá-
dné^ wywinutj něgakého wyššjho žiwota ?«
»Z polowičatosti nemůže nikdy nic dokoni^
lého wzniknauti.*
»Což ale aby úplné poněmčenj geho nikdy
ani státi se nemohlo 7 «
»Ono se ale stane, a giž se i stáwá.*
nTuto waši důmjnku znám, a giž gsem také
na ni odpowěděl, pane hrabě 1 Okázalť gsem že
na omylu býti ráčjte — a kdybyste se pře^wtdčiU
chtěly poznal byste prawdu mých odmjtek. Čili
nemůžete w skutku nigak wěřiti, že nyněgšek ne-
swede, co mnohá stoletj nedokázala? Mysljte, že
wěk náš tak daleko wyspěl, že mu giž hračkau^
celý w kořeně a gádru swém geště uchowalý ná-
rod gako hebaunkau pařjžskau rukawičku na ru-
by obrátit? Mysljte, že ge za dnů našich giž
tak snadno wytrhnauti z prsau národu wšechen
přirozený pud, kterýž geg k otčině, k gazyku, ke
wšem drahým náwykům čarownými pauty wjie? —
nebo wymazati z paměti geho wšechny poswátné
zpomjnky, gežto geg pobádagj, aby se nowau, we-
likau přjtomnostj hoden stal slawné minulosti
gména swého ? Či-li s^ pane hrabě, domcyšljte^
že ge wůbec tak snadno wšechny známky náro-
dnosti z lidu setřjti — snadněgi nežli geg k u-
swědoměnj sil geho, nežli geg k žádaucj oswě-
tě powznesti? Anebo se domnjwáte, že weliká
úloha našeho wčku w tom spočjwá, ze wšech
národů zwláštnj rázy setřjti a sljti ge w geden
weliký? Toho tušjm nezljbj se wám proti den-
njm úkazům tak rozličných, w obapolném zápasu
nynj práwě se traucjch, na sebe rewniwých náro^
dnostj ewropských dokazowati, a děgepis, tento
neúplatný, nestranný saudce skutků lidských, po-
učuge wás, pane hrabě, že se národ náš nepo*
němčj ! Onť gest w tomto způsobu, při neustálém
wtékánj cizjch částek w geho bytost, takorka
gedíný přjklad w děginách člowěčcnstwiu a co po
tolika krwawých w minulostí swedených bogjch^
po tolikerém zkaušenj uhágíl a w neyhlubšjch útro-
bách uschowal, nepohodj tecf gako wěc neplatnau.*
Digitized by
Google
91
» Ani když se mu giná^ platněgšj do ruky dá?*
•A kteráž bylaby plataégsj ? Snad němčina?
Oomnjwáte se oprawdu^ pane hrabě, že se lid
k gaaněg^jmu a mrawněgšjmu poznánj wede^ když
se mu ttdenj gasykem wykládá, ^mžto leda něko-
Uk slow mluwiti, ale ničeho popnavUé, ničeho
frott^Mlili nenmj? Netane ivám w skutku na my-
sli bjdnýj politowénj hodný staw národu, kterýž
toliko w gazyku nepřiroEeném k něgakě, a to ar-
ci dosti plané wzdělaposti se dotjrá ? Anebo cho-
wá snad w sobě gasyk německý négakau zwlál^tnj
nadpřirozenau ;jlu, kteráž nade wšemi překážka-
mi zwjtézj?* • • nehodj se k tomu stegnau mjrau
také český ?«
Ti Púdlč nynegljho stawu ^eho — nehodj. Kde^
máte w něm pramenu, pomůcek a náwodu k ,ga-
kékoli wětwi lidského wéděnj? kde náte buhy,
Skofyj učUdej kteřj by gazykem národnjm k lidu
mluwili ?«
(HokMdni/.)
StarodáirnJ irogenské zfjzenj mést
prasskýcli*
(PokraJowinj.)
Nicmén< při wiech i poxdégi zhusU opakowajiých
cápowSiléch a pokutách nemohl ohjčeg ten geltS i po tH
Stoletj pozděgsj docela tahlaien býti. Študenti, synkowé
mřstj^y Čeled wandrownj widj •obodili s kordj» tesákjry se->
keranii • ginan tSikau a lehkau sbrogj, ano kdjž prach
w uijwánj ptí«dl, i f Ttt6iiccnUy kterými w mé^tě střjleti
^tě i ta cjsaře RudoKa IL aapowjcUmo být moailo, ač pr*
iré tápowSdi gii několikrát se stalj. Z toho se irieho he
sobě pomysliti, ie nebyli necwičenj wogáci, kteij pH po-
woiánj do boge, odpokognébo samSstaánj «wého m xdwi*
hnance, pod korauhew méstskau se áikowaii.
líemagjce wiak tuto w aumyslu, o wiiech skutcjch a
•bydegjch wálrčnýoh staiýoh Psaianft irypisowatí, chtěli
gsme toliko glsté zfjsenj, učiněné od purkmistrů a konSelft
m^st pražských na aaČátku 17. stoletj k obraně měst těch
pří nastáiRag)cjm wálečnéa aebeapcčcnstw], ifitcnářAm sdě*
Uti, gaki toho sledy bespečné a hogné % kronik a listin
etarijch máme*
Piede wijm gíným piurkmistři, ndy a oboe wcyeoh
třj měst pražských, ťotii Surého, Nowého i Nenljho, *) na
tom se usnesli: gakžby nebespečenstwj nepřátelského při-
trhnut] k městu se bljžilo a snamenj na buban ndeřenjm
dáno bylo, aby wiechny Ótwiti wzhAm byly, na mjstech
• * k tomu wykás^Éph k přehljdce Čili vrnustrunkuK se nagj-
•) Hradčany ty Časy newidycky ku Prase se počjta-
gj, ponětradž djlem pod práwem purkrabj hradu pražské-
ho stály, kterýi při radách purkmistra a konáeia hrad-
ila nskVch co wrchnj sedal.
ti dadsmce. Gedtn kaidý savaad a pniitěiqft, bex rosdjls
bohatstwj a vaácaotti, od prwnjho al «U paslednjho sám
osobně i se wij moej awau a • hodnýttii sbraněmi pHgjti
má: lidé obchody wodauq a Mccy twan, řeneslnjci s Uh-
waryjd, kaidý hospodář •• wijm domem, kdož w nim ka
kbram ge*t sp&sobný, wygmanoe toliko starce, neiM>cné,
ta mladé, kteij by totii 16. rokn wiku swého nedosáhli*
8uřj, nfmocnj, téi wdowy, kteréi hoopodyné gsaifr-li,
gj-Ii synft dorostlých, ty aby na mjsU wyslaHj
Ii-libysyn6, magj se osobaa k tomu dostateteau opatřili,
aby od nj w powinnosti té obeené sastáni byli. Téi uči-
niti magj poraČnjoi na nijsié sirotků geité nedospělý di,
kteiýeh domy pod spráwau swau nagj. Ktakowémn do*
•tawenj-se ku přdíljdce i pánowé, kMj domy w Plate mě»>
U, sněmem semským sawásáni byli, uk totii, aby na mjalě
awém kaidý gedov osobu postawil a od nj se sastati dal,
pottěwadi sami oaobně, gakoito stawowé králowstwj £e-
•kého, siídnii awými do pole táhnauti musili.
Mjsta, na kterých se ČtwriS sgjd aMgj, ustanowngQ
M Uto: Ma Starém něslé čtwrt týMká na dwote králo»>-
ském biji Nowé wěie (nyněgi^ho PulTerthumu}, čtwic iiar
irelski wobeeaém domě,, oddáwna oaswaném; Scaiá lich*
te, čtwrt littharuká w kolegi jesuitské, čtuvt mikuláiaká
w domě při kostele S. Salvátora. Na Nowém městě Čtwrt
itěpáaská we dwořé obecném (we wodičkowé ulici), Čtwrt
gindřiiská w dom# obecnjm u Růiů (w růiowé ulici?),
čtwrt petrská w domě Kaipara Wodáka s Razenpachu. —
Malá strana konečně na náračstj téhoi měsU před radnicj.
CFokratewásj.;)
DOMACJ KRONIKA.
% pmABY* Za cjlem dobročinným uspořádalo sd^;-
ij urozenstwo několik zábaw, kteréi welmi spanile rypadly.
Dne 16. břez. hrál wýbor wysoké ilechty na domácjm di-
wadle G.£. knjsote Rohana a aioe k tahowé spokogenosti
a s takowau pochwalau shromážděného posluchačstwa, ie
tfe dwa dni potom totoi předstawenj opakowalo. — Gíný
spokk spořádal w« prospěch dobsočinnýxh ústawft wyra-
ienj, na zpAsob středowěkých turaagj, a driel ge minulý
týden w prostranném gexdit^ti p. hraběte Waldsteina. Zna-
sneoiU byla pjti tom gesdc& ohraJUiost, pěkné uspořádánj
a malebné iatstwo. l.
Z Plzni. Swiilo zodiakálnj z gara 1848. Asi od
.16. biesna b. r. widěti gest kaidéko wečera k osmé hodi-
ně na gihoxápadnjm nebi dlanbau swětlan praahu, kterái
od mjsU, kde bylo práwě slunce zallo, iikmo nad obsor-
jDJk wystupugjc, přjmočámě k neygasněg^j stálici, Siriowi,
Čelj a práwě pod sauhwězdjm Oriona se končj. Sjřka gt-
gj rowaá se ijřce duhy, k obsomjku sdánliwě se stenčugjoy
kdežto se w mlze tratj, Wbudy swětJem stegným, bledým
a bezbarewným se ospačugjc. Opodál prauhy této, wýse
na západ swjtj bicdťgasná záře, gcnž byla okolo 20. bře-
Digitized by
Google
100
sna uk B^^Úk, U plcdmity gj dtirjeeiii stjn pAtobi!/*
Njnj wiak den po dni slabM gasnost gegj tak gako oné
pranhy, a k dewáté hodině doo^ hasne. Wýgew tento
nasirali pljrodoskunici twHíem zodinktínjm éili xwftetni"
It^wým, protoie se w páso, w «imi inamenj nebeskA leij,
aodiak neb iirjřetiýk ttaswaném> na oblose gewj« To «•
•tiwá widjgen w rownodennj^ nikoli wáak kaidoro^ě, spo-
čátku gaia a podatmay.a sice z gara po slunce sápadu, na
podsim pak před wýchodem. P&wod swétlatoho potud ptjro-
doskamci newyakawnali. N^Uřj méli aato* ie ge to obor
ahineČDJ sám, geni welikan rychlostj odbéžnan, kolotánjm slun*
ee apftsobenaoy na rownjkn slunečijm ai přes dráha semé
M roatahnge^ w podobě sploátiU Čodky se auljc, a sa ěastt
TOwnodennostiy kdefto slnnednjkneb ekliptika dosti wysoko
nad obsornjkem leij, na semi spatřowán hýli m&2e. Dle
sákonA Ijie powlechné dá se wiak dokázati, ie se obor
slimečnj ani kn dráxe Dobropána, nercili ku dráse semnj
newzUbuge,. tedy wýgewn tohoto pftwodem nenj. ProČei
twrdj giaj, ie sáře sodiakálnj se aářj sewernj spijsněna gest,
an také prauhy rosličných barew mjwá, gako ona % mra*
4iDtL nad obzorem sewywinnge, a někdy ksewem se uchy-
Ingc w opnwdiwau záři sewernj, Čili swědo poUmj pře-
cházj. Wýgew letolnj wlak nesrownáwá se s náhledem
tjmto; neboť nenj we swědc tom nikde posorowati ani
rotličných barew ani postupn na scweru, nébri widy steg-
ně, tiée, hieděgasně tcntj^i směr proti slnnci taahowawaj
prauba ona wždy rownobéiné s rownjkem nebeským, s u-
chylkau giinsu ss 12^, záře pak w podobě gehUnce roz-
plynutého, gehol základ na obzomjku mezi rownjkem a obra«*
tnjkem raka stogj, týmě pak iikmo ai ku Plcjádkám sahi.
Gest to tedy zagisté swětlo průwodn sluneěnjho, ne elek-
trického, a oswjcenjm wyžájch wrstew widuchu zplozeno
še býti zdá, .gegíchi pablesk proto gen za ěasn rownoden-
nosti widěti gest, ie w létě přjli* dlanho zoře trwá, wnji
se pablesk ten tratj, w zimě pak slunce welmi njzko zapa-
dá^ takie pablesk ten sotwa nad obzomjk wystupuge. Tjin-
to způsobem snad by se tikat tento powlechně wyswětliti
dal, co se oné podobán neurčitě rozplynulé sáře dotýěa.
Odkud ale ona zwláStnj přjmočámá prauha, nesnadno gest
se domysliti. Podobnať gest owiem praáLám, gakéi widě-
ti, když paprsky sluneěnj mezi mraky pronikagj, neb kdyi
gak lid řjká, slunce wodu táhne, uké s mraěna bfji ob*
aomjka wycházcti se zdá; ie wlak Uto pronikánjm papr-
sků skrze mračna se nctwořj, patmo z toho, ie poloha
swau na obloze gti po osm dnj bez proměny zachowáwá^
ani dálkau od mračna se nerozliřnge, uk gakoby se stáli
i^usiloy kdyby toliko otworem mračen paprsky promkaly.
Že se ncgewj každoročně úkaz ten, snad odtud pocházj,
poněwadž býwá powětrnost za Času rownodennosti sijdka
uk pfjzniwá a obloha uk čistá gako zpočátku gara leto-
Injho, kdeito od 16. března wáecky dni, a swláitě wečery
wygma 19. docela gasné byly.
Mjsto náwéštj o Kwétech.
Minuly týden se«lo se několik přátel na weřegném
mjstě, — byla to kafjrna, hostinec, čjtárna, co se komu bes
porui»eňj wlasLojho krasocitu Ijbj. Po stolech ležely nowi-
ny a časopisy rozličných gazyků — na prwaj nebo poslednj
stránce bylo křiklawau literau tiltěno pozwánj k předpla-
cenj na pigAtj Čtwrtletj.
Wogtóch, nawžtjwiw otio mjsto poprwé, začal se me-
zi hromadau těchto dennjch wýrobkú litcrámjho průmyslu
probjrati. Wyzwáněnj a wytrubowánj o hogoý počet od-
běratelů starostliwých redakcj welice ho bawilo. Nebyloť
gednoho časopisu, který by se nebyl rostaucj přjznj obe-
censtwa a stálým přir&stánjm předplatců wycblubowal —
tudji i dokonalostj swých článků a wýbornostj swého
směni py£nil.
»£yhle, tuť gsau také Kwěty ! zwolal konečně. Dí-
wotwomé nebe! Tedy se giŽ nade Kwěty také na weřegná mj-
sta dostáwagj — ačkoliw řemeslu swému auplně neroznměgj.
O welikánský pokroku dewateoáctélio stoictj l«
»Gak to? gak to?« wygel kwapně dobrý přjtcl wy-
dawatelůw. vProč by swému řemeslu nerozuměly ?«
»0 swatá prostoto !«< zwolal* Wogtěch. »Podjwfey se
na německé Časopisy — na diwadelnj, na neděloj, na rannj,
na Humoristu a gak se w^echny ty plátky gmenugj — po-
djwey se na francauské a gine žurnály — a pozorug gegich
zwánj, oznamowánj a hlučenj! To ge slibů, to ge medem
okolo iill natjránj ! IÍeynowěg£j, neykrásneglj powjdky — »
jyowčku prahne mozek, kdyi gc potom Čjtá, — neyrychleg-
ij, neygislogsj zpr.iwy a nowinky — Člowěku zaléhagj uái a
zapadagj oči, když ge konečně slylj a widj, — wdecko ney-
lepáj a neykrásněglj slibuge takowé zwánj ku předplacenj
— a w tom zůstáwagj Kwěty geátě tuze pozadu \ w tom ne-
znag] gestě sw^ho fortele — neuměgj garmarečiti — - slowem,
neroznměgj swému řemeslu. «
»Také toho nenj potřeba,ic odpowěděl druhý. »Wěe
dobrá se chwálj sama schau.u
»Ahá! slyšjteho? Togekowaný Kwětysulu ozwal s«
tfetj, kterýi rád wsemu odmUawal — gen aby odmlao*
wal. i>Ten se poLě.šj kaidau, i sebe sakmělegvj snětwičkau,
gen kdyi mu gj Kwěty podagj.ic
»Prosjm tě, podjwey se díjwe na gazyk, netli tako-
wé hlanposti s něho sfaukneě,i( řekl druhý. «Že gsem^
dle twého ostrowtipu, Kwětysta, tjm se chlubjm. Proč bych
nebyl přjtel wěci, wedle njito u nás nic lep»jho nenalé-
zám ? — w njito řjkage na kaidé stránce užlechtilé snaže-
nj po gistém, pewně wytknutóm> rowněi důležitém, gako
pěkném cjli nacházjm ?«
»Oho, pane Karljčku!« usmál se čtwrtý, brcyle si
na noscyčku urownáwage. »Kdybyah tě neznal, řekl bych,
ie gsi wydawatelůw náhončj a redaktorů w přjmčnjk. Pč»-
kné scliopnosti k tomu aspoŮ progewngel.«
))A kdybych tebe neznal, « rozhorlil se poněkud sta-
tečný Kwětii obhágce — )»řekl bych, ie gsi kus pociiwého
čtenáře a sprawedliwého obecenstwa. Wjm ale, ie nem/ii
k tomu pražádné schopnosti. Ne, me I — proto nemusjě
swé skýlka posslrkáwati — gá ti to powjdám we w«j dobro-
tě. Powcz ty mnř. také tak, co se ti na Kwětech ncljbj?*
»0h I — to by bylo mnoho reči!ff
(Dokoiié«nj.>
ČMopi* l«ttto %rf(4ásj vr« itřftda • w •okolo po p41orlje1i ; kaiaiii énAw •t^da pH^áwá •• p41«rchowá prjloha. PMplirj
léu 49 kr., wo knihkupectwjch na půl léU 1 xl. 96 kr., m c. k. poitéch pAU. t sL S6 kr. ^tř.
•• T^rydawftlelt ■•
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
•!
Kwěty.
HirodBJ zibawnjk pro Čechy, Horawany, Slowáky a Slezany.
Čjelo 26.
1, duhna ÉS43,
10. r. béh.
ořský laapežnjk.
Novdla.
Neapole spala. Noc^ mocae wládná sokyne
blahoděgného dne, obložila geg rauskau nUčenli-
wého potichu a činutagaé černoty. Přjstaw, na-
plněný ondy noc obžíwugjcjm locfstwem, zaugj-
mal nynj pauze několik lodj, tichách a zasmuší*
1} chj gak se zdálo, gako mračná, potměšilá nebe*
sa, gežto wěstila bauři. Bylo ta{{emno, teskno a
mrtwo; nezkušená, gemněcitná duše bylaby se
zděsila,* magjc pohraužiti se do rozmyslů úzko*
stliw}'ch a žasnjfch, gegichžto saučin bjfwá pod*
hljdawá bázeň o žiwot.
Nábrežeň Sta Lucia byla neobyčegně opu*
stěna, prázdna žiwaucjch tworů ; gen zde onde
ležel pod stinném poradjm stromů spánku odda-
ný lazzaronc.
Wjtr, wana z pošmaumého seweru, zdál so*
bě poznenáhla dobywati we spolku mračen wět-
šjch sil, gimiž rozněcowal hučiwé wlny proti
Upěněnému břehu a zakotwen;fm lodjm.
Náhlej ze strany břehowé, zazwučj struny
mandoliny; prudký byl gegj akkord, gako wjtr,
genž ho wůkol třesawe roztrušowal. Na nábřežj
seděl herec. Černé kadeřawé wlasy geho poddá-
valy se wolně teplaunkému wanutj, genž mu ob*
létáwalo bledau twáři, pozdwiženau do temné>
mořské dálky, kamž taužebně měřilo dalekohle-
dem oko ^eho. Gemu po boku stála osoba wztý-
čená a též hledjc namáhagjcjm napjnánjm zraku
po pěnawé hladině.
»Monsi||^re, byloby lépe gjti domů,« pro-
«ft|ptato.^Bedjcjmu a Ijně přegedauc prawi-
bličeg^ zazjwla.
Mfl^olli^ta pohlédl naň zrakem gewjcjm
málowážen] ^Káklebek. — sKoho to očekáwás
/y ?« táže se lio. — »Fregattu páně Dolciniho, otce
wašeho," odwětj stogjcj,
»Ty očekáwáš toliko swého pána, gá oecc,^
mluwj mladý Dolcini ; Dwelký-to odpor mezi gmé-
ny, welký-to rozdjl mezi trpěliwostj. Otec ? —
znáš-li man po něm tauhu, kolugjcj w knvi každé
mé žjly? W třinácti letech widěl gsem ho gen
třináctekrát, pokaždé při záři mé nočnj swětlošky
anebo docela w temnotě mého přjbytku, kamž
maně gako plachý, podezřelý stjn ke inně wstau*
pil. Nepochopitelné gednánj ! — prawj mi rozum
a tresce ho podezřenjm. Kdo ge? — kde ge? —
Srdce, prázdné lásky dětinské odpowjdá: Djtěti
swému cizinec! — A ty starce mi odpowjdáš?«
sSIciliánský kupec, « řekl Carlo nesměle,
ani se naň nepodjwage.
sPodiwno !« zwolá mladjk. i>Sicilie má ot-
Čina, otec mohutný kupec, w šestém roce mého
stářj pošle mne s tebau do Neapole a — wšeho
loho účel ge mi neznámý 1«
9 Oddati se studijm — «
dSuIo se mými náhledy, man wůlj,« odslo-
wj Dolcini. » Ostatně nepozorugi nižádnau po-
djlnost w žiwot můg kromě roCnjch peněz;—'
na gediné znamenj otcowské náklonnosti pama-
tugi se w okamženj mého odchodu ze Sicílie —
muže wšak býti,' že mě pacholetské mé oko ten-
kráte klamalo ; matky gsem dokonce nepoznal — •
» Umřela při porodu, « prawil sluha Carlo
a obrátil se k moři. * Zdál se rozmeyšleti.
•Tagemnosti, anebo — Carlo, kolik oznamo-
wala teď wěž?« — Starec neodpowjdal. — » Car-
lo!" — »Sígnore?« — »Kolik ge hodin ?« — »Ne-
wjm; pro wjtr nemohl gsem zaslechnauti , ^ ale
dle mého wypočjtánj může býti as — Myž gste
opauštěl donnu Eugeniu, bylo deset, a nynj bude
snad půlnoc — *
A wšak mandolínista, Alexio Dolcini, riepo-
dáwal wjce slowům těmto smyslnifto slechu, ge-
Digitized by
Google
102
ho duch zapolétnul w obor widinního žitj, kdež
se djwal spanilostem milenky swé, newyrownateI«
né Eugenie. Myslilř.
uJEugenia opětuge mu lásku stegným plame-
nem, stegnau wjrau — obadwa spautala podobnost
mysli, rov^noletá obraziwost, otewrené, pobla-
flem netklé srdce. « — I pleše Alexio uwnitř —
zivrýf sladký lah pousmánj wět^j ples tento ; než
— » Milost gegich negde chodem zřegm^m, po-
wolen^m — giny, saumíl geho drzegšj, uplatil dů-
kazy známěgšjho rodu a w^^nosněgšj mohútnostj
otce Eugeniina a on byl zastjněn, oslyšen, « — Zlo-
bná wášeň rozlila se mu we wšech žilách, ruka zkře-
čowatěla, uchopila prsa, a mandolina swalila se na
zemi. Wstal. — »Geště dnes musj mi podali swě-
tla!« zabauřil do kwapného wanotu wětru; »negí-
stoty, pochyby o rodu — bezámyslne otcowy ná-
wrhy mohau mru a gi zkaziti. — Dnes připlawel*
I Bowého českého románo.
(DoJíonČenj,)
•
»Gá ho tak dalece neznám, wjm toliko, ze
se rádi hohcUostj a ohebnoslj geho wychlaubáte;
ale zanedbán tak dáwnj^ čas — gak by mohl ke
wšemu tomu stačiti ?«
•Kdyby ale předce stačil — a kdo ho nezná,
nemule mu práwem ničeho upjrati 1 — a kdybych-
me wšechny wámi uwedené požadawky ku wše-
obecnému wzdělánj měli: mysijte žebychme s če-
skau blawau a Českem gazykem tak dobře k oněm
H^fiinám swětské blaženosti doběhli, které gste
práwe tak horli wě w Německu wychwalowal?^
»To se samo sebau rozumj.«
nA snad by chrne pak onoho žádaucjho cjle
geště dřjwe dospěli, než kdybychme na úplné po-
němčenj čekali ?<>
nNemohu*zapřjti, že mám přirozený gazyk
za ncywhodntgij\ ba gediný prostředek k hrzkénm
a gUtévMi wzdilánj národu,^
•Proč tedy proti němu horljte? — proč nám
bo nepřegete ? — proč mu nedáte wule a prosto^
n^ aby se w úplné sjle swé rozkládati a ze
zdraw;^ kořenu zlaté owoce přinášeti mohl ? -^
Proč to našincům za zlé pokládáte, když w něm
k lidu mluwj, a neyvirhodněgšjHp, ba gediného
prostředku k brzkému a gistému wzdělánj náro-
du swóho ui||nigj? Proč sám s tjmto poznáajm
ncpowslanete, a šlechetný syn slawného domu ce-
ll
0
ského, ruku ochotnau ku pomoci newztáhnete?
Proč nás odkazugete na nemožné poněmčenj ? —
Deyte nim gen^ oc dobry, tichj, wěrný, ale i by-
strý, dúwtipný a pilný národ prosj, a brzo geg
na onom stupni wýsosti lesknauti se spatřjte, na
kterýž nám ttynj gako na wěc nepřjstupnau uka-
zugete.«
W tom se zastawil kočár a učinil prjtrž w dalšj
rozmluwě. Byloť na mjstě, kde se obědwati mělo.-
•Bravo 1« zwolal Pedrazzi zaslechnuw tuto
nowinu. »Wy budete při chutí od samého gazy-
kem tepánj, a gá mám hlad ze samého ušj nata«
howánj. Parbleu I byla to krwawá ianváika ! Gá
se gendiwjm, že gste při tom krupobitj ran ge-
stě bez úrazu zůstali. Mně bylo gakobych četl
pikantnj článek w něgakém powěstném žurnále.
Po gjdle budu prositi o pokračowánj.«
Ale bogownjci neměli, anebo alespoň nege-
wili odpoledne tuze welkc chuti, nowau seč po-
Čjti. Gesti to wůbec skoro wždy wěc nemožná,
anebo alespoň pokaždé špatně wypadne, když se
lidé úmyslně k interesantnjmu howoru připrawu-
gj. Himo to bylo mei^i Jarosiawa a Swobodu ga«
késí chladné napnutj wstaupilo, tak že mezi nimi
takořka žádná rozpráwka dařiti se nechtěla. Tjm
žiwěgi počjnal si Pedrazzi. Onť widěl a cjtil
mezeru mezi sw) mi saučastnjky, a čilý duch geho
finažil se wšemožně, aby gi něgak wyplníl. Wy-
prawowal i wybjzel k wyprawowánj, wyptáwal se
na okolnj mjsta, bylť wšude očima a gazykem, a
prwnj také w dáli na pahorku z i*7sokých topo-
lů štjhlau wjžku w slunečnjm lesku strměti zahljdl,
kterauž mw pak Jaroslaw za cjl dnešnj cesty po-
znamenal.
»Ge-li možná ?« zwolal Pedrazzi. »Ai, tedy
mi buď giž w dálce pozdrawena, wjžko piechowá,
w njžto můg Karel gako newinné pacholátko snad
wrány wybjral. — Gá se ti musjm přiznati, Carlo
mio!« mluwil dále, •že se gako djtě na rodinné
mjsto twoge těšjm. Gesti to poneyprw, co zámek
wáš uwidjm, a předce gest mi, gakobych měl me*
zi staré, dáwno newjdané přátele wegjti. Nepa-
matugi se, žeby mi bylo srdce kdy tak silně kle-
palo.*
• Snad ani, když gsi po letech áo wlastnj
otčiny přicházel ?« usmál se Jaroslaw.
• To gistě ne!« odpowěděl zpěwák s polo-
utageným wzdeche^n* a lehýnký j^j^ček přeletěl
mu přes Čelo — »nebof gá gi oiKwéhď^a3|fc
letstwj geště newiděl. Matku gsem qtfnal-
můg otec, ten dobrý člowjček, l:u|^ s^l giz ta-
ké práchniwěti. Wždyť gsem giž ^íro zapomněl, ^, ^
Digitized by VnOOQiC
103
gak se moge otčina gmenuge! A w5ak — nechme
dnes plačtiwjch ^pomjnekl Struny srdce mého
gsuu naladěny k weselé pjsni, a z neylúubsj hlu-
biny duše pošlu gi na božj swetlo^ až dum otc&
twych twářj we twář uwidjm.«
»Budtt t toho mjtí welikau radost,* odpowj-
dal Jaroslaw ; »ale newjmj kde k twému zpěwu po-
sluchače seženu — a nadarmo tak drahami per-
lemi> gako twé tóny gsau^ plýtwati^ bylaby wedná
škoda««
•Toby byla — to ge wěe gistál a dokud swět
tak dalece nezmaudrj, aby swé trwagjcj zlato za
naše pomjgegjcj perle newyhazowal^ nebudu gimi
také pleytwati. Ale což potřeBúgeme posluchač-
slwo I Negste zde wy dwa 7 Nenj tam twůgotec?« —
StarodáiriiJ irogenské zřjxenj mést
pražských.
CPobaéowinJO
G^k2 médie se obce ku přchijdce segdau, od té chwj-
le wstaupj u wogenské iřjzenj. Ta neýprwé konáelé a sau-
sedě gedné každé čtwrti magj ze sebe budaacj irogenské
spráwce, Čilí oíHcjrj té čtwrti swoltti, \oúi heUmana, se-
tnjky, podesitQJky a desátnjkj, též praporeČnjka (čilí fen-
dri«;ha), kterémtt i hned koranhew čtwrti k opatrowinj ode*
W7.(lána býti má. Na koho xwolenj pHgde, má ten úřad
bes odporu pHgmauti. Potom se wjidbní podle naijzenj
beitmana a oflicjru w áiík postawj, abj gména gegich w po'
znamcnáDJ od zvrláátnjho k tomu si-jseného pjsaře uwedena
byla napted beítman a officjH, potom ostatnj wogsko,
w kterém kdo padesátku neb roté a pod kterým ofiícj-
ťem státi bude, s udánjm o gcdnom každém, ge-^li use-
dly aneb neusedlý, hospodář Čilí Čeledjn, a s gakau sbra-
nj se chce postawiti. To když wjíechno spořádáno bude^
magj wlickni hehmané se Čtwrtčmi swý-mi pod praporci
fitrlinauti se na námčstj sUroméstském, kdež za star^jch ča-
s&. když do pole mělo wytažcmo býti, Čtyry slaupy uko-
pány býwaly, a na nich korauhwe čtwrtj sUrom£stských za-
raženy. Tu magj se wSjm lidem swým přjsabu učiniti purk-
mistrům, xaddám, desjti saudcům a starej m obecnjm irjíech
třj mčst pražských a tak w«ickni sobe wespolek sljbiti: »že
w čas nastalé potřeby wSkkni proti nepřátel&m naáim při
Bobě wémé, npřjmné, stále až do neywětdjho přemožen]
státi, sebe, manželek, djtck a stjil3efiw swých a tak této
celé obce, gakž na dobré a poctiwé lidi náležj, s pomocj
Božj zastáwati a chrániti chceme, k
Od této ^Jeliljdky a pijsahy iriickni sapsanj magj*
ku každému danému snamenj pohotowě býti. Gakž ne-
bezpcčcnstwj nas ane a na buben pokřik čili lermo ude-
řeno budel ^^ d>ic nd>o w noci, má geden každý, hned
wíeho na straně zanediagc, na to mjsto, které kaldé Čtirrli sa
mjsto pokřiČné Čili i»lermplac« wykásáno gest, pospjSiti. &
lermplacy tyto se pokládagj : týnské Čtwrti před mincj, míkn-
lááské na staroměstském náměstj, haweUké na uhelném trhu,
lindhartské u mostu; w Nowém městě : Čtwrtí zderasské před
radnicj nowoměstskau, jítěpánské na koňském trhu bljže
brány před domem Tnrkowic, jindřiáské před domem, kte-
rý od starodáwna naswán Masopustowic, petrské před Ku-
kljkem(?); w meubjm městě pražském na náměstj malo-
stranském před radnicj. Na U mjsU přigjti má každý
9 tau zbranjy s kterau se zapsati dal, gsa olowem, prachem
a ginými w^emi potřebami dostatečně zásoben. Neybliž^j
tři desátko wé magj se k praporečojkowi každé Čtwrti po-
stawiti a geho 8 korauhwj čtwrti na letmpiac doprowoditi.
Tu má gedenkaždý we wiem podle w&le heitmajia a dra-
hých oifícjr& poslušně se zachowati, kami oni nařjdj, a ce-
lým praporcem neb gtstým počtem, odděijc se od praporce^
táhnauti, wůbec wle Činiti, co oni k ochraně a bráněnj
měst pražských za dobré uznagj. Heitmané pak magj lid
ajikowaný tak dlauho pohromadě držeti, pokud nebezpe-
Čenstwj trwá, a eeg prwé newypauStěti, až by od purkmi-
stra a konáelA, té chwjle na radnici každého města pospo-
lu sedjcjch, poruČenj měli.
Sebráni w áik magj zanechati w^elikých křiků a zby-
tečných rozpráwek, obzwlájítě pak oplzlého mluwenj, lánj
aneb s ginými se-waděnj; též zbytečně stijleti aby žádný
nesmď, leč když heitman a dmzj officjři rozkážj. Nepo-
služnj a wý-tržnj magj od před sta wených skutečně trestáni
býti. Také napomjná nález konjíelský, že na poctiwé mě-
áfany sluáj, aby w tak wážné přjpadnosti střjzliwi byli;
protož aby žádných nápogft za sebau, gakž obyčegně nékteřj
činj, nositi nedáwalL
CDokoBJenj.)
DOMACJ KBONIKAe
z PRAMT* Prwfií ahwUmie konservatoría pražské*'
ho 19. března w sále plateyskcm. Wřelá byia taužebnost
obeccnstwa slyšeti nowau dwogsymfonií Spohrowu pro dwa
orchestry, naswanau: Pozemské alozské w Ziwotč lidském*
Skladba slawného mistra hudby magjc wyznačiti sápor a
konečné wjtězstwj wěčného nad wážněmi wezdegdjmi, se-
stáwá ze třech sad. Prwnj ge nadepsána dítstwj a maiu-
ge w adadžu a alegretu gehp newinnost; druhá ge dobo
fiámziwoětf člowěka uchwacu^cjch a wcčnosti geg odci-
zugjcjcb ; tře^ gewj nám wftlfzsfwj hoiského, an blahý ibjr
nad pozcmáfany se sná.^*. Prowozenj bylo wýbomé a di-
rigent F. Skraup zasluhuge neobmezené pochwaly, oswěd-
čiw tjm slawně, Čeho w prj hodné době dokázati gemu mo-
žná. Hodj-Ii se tento filosofický předmět zcela pro hudbu,
a možná-li úplně k wytčenému cjli doraziti, o tom wýslo-
wný saud pronésti nám nepřisluáj. Přjsnj a upřjmnj saud-
cowé nechtěgj řjkage s barwau wen, ale na očjch gim wi-
děti, že trochu pochyb ugj. — Uwertura od W. Benctt-
Stenidale )Xesnj 'Vyjlau ge milokrásné djlo nowěgsjho wzo-
Digitized by
*y Google
104
ra. Cb. Stark hrál na Hansi e koncert od Maysedcra ku
wíeobeonó spokogenosli. Skladba MozarLowa pro 2 oboe,
klarinety, rohy a fagoty byla \r dobrých rukau, cwičcnci
Řepka, KoDnemann, MauermaDn, Farnjk, 6ott\YaId, ThieLe,
RossI, Husa prowedli gi wyboraě. P. F. Goldschmidt po-
dal nowau uwerturu nUwjUnj garaa, w njito city probu-
zugjcjho-se gara malowati se snaij. PSkný wýtvror bohatS
nadaného ducha zjskal hlučnau pocbwalu, a každý nestran-
ný radowal se nad učiněným pokrokem geho. ^
Z Plzně. SwmozodiákAln), (Dodatek.) Práwfi pKchá-
zegj zpráwy, Že ona pijmočámá swétlá prauha, gižto gscm za
twIáStnj paprsek záře zodiakáln}-, ^ý^e k západu widitelné
držel, swStlu tomu nepHnáI«Žjj nébri welikánská kometa gcst«
I zde gsme sice gti zpočátku widitelnosti prauhy té saudili,
ieby to wlasatice b3^ Biohlaj nesnadno iráiak bylo urČitS
gi za takowau uznati, an při nj žádného swětJeg&jho gádra
pozorowati nebylo, awláitč pak proto, že gj pH stegnó
wždy poloze na nebi den ke dni pořád swčtlosti ubýwá^
a že gcaté dlauho před západem swým ividitolná býti pře-
6tá>Tá, gakoby zponenáhla byla zhasla. Tak byla k. p.
wčera wočer (25.) mnohem slabájho swStla než 20. a 21.,
ačkoli zdánliwá weyáka a dálka gegj nad obzorem gen o
málo se zmenšila, ona as 26, tato as 40 stupilfi o hodinfi
osmé obsahugjc. R hodinS 9. giž docela se ztratila, ačko-
li konec gegj gcátě přes 20** weybky, flélka pak nad obzor-
njkcm as 30" vrynááeti musila. Záměr gegj po celých osm
dnj patrně se nezměnil ; ^í^y gestě pod sanhwězdj Oriona
(do zBgjcc) dosahuge, od gebož neygižněg^jch dwau hwvzd
(^ a Rigcl) skoro s nimi rownoběžně přjmau Čárau až k ob-
somjku se wztahuge. Gen o málo k gibo wjce ucbylowati
86 zdá, an konec gegj nynj ku ^ bliž^j, od Rujelu wsdá-
leněg^j gest, od rownoběžnosti gižněgi se skloíiuge. Ze-
irnibněgjíj pozory hwězdářské, zwlájítě z gižných zemjý ná<
o waíem tom lépe poučj, kdež wýSe nad obzoinjkem stogj
a ostí-egi pozorovati se dá, nežli u nás možno gest, an ade
počátek gegj, genž by gádro obsahowati musit, nynj giŽ
k sedmé hodině pod obzornjk zacházj, tak že ho w gasné
gestě zori dokonce widěti nenj. — Wlastnj swětlo zodiakál-
njy tak gak we zpráwě předešlé popsáno bylo, potud geátě
w každý gasný wečer se ukazuge, w mjstech prawého zá-
padu w podobě bleděskwaucjho gehlance neb troggelielnjka
neurčitě rozplynulého šikmo nad obzornjk vystnpngje a
ápicj swau až přes Plejádky se irztahugjc.
Dne 16. břvsna. SmtUna.
Mjsto náwéštj o Kwětech.
(Dokoaieiij.)
»Tío tedy gen mlnw — co mkl proti RwSt&m Pic
nXcn ti toho povrj ia smál se giny \ uwždyt ge ani
nečjiá. Podjwá se na titule článků — potrhne nosem a
auáklcbně ge zas odložj.N
»W^ak ge na tom dost; ptáka pozná Člowěk po<*
dle poij.«
))Nu, tedy kdákey! — nem^ tak dlauho a spusť! —
Wždyť můžeme gednau mluwit — co na srdci, to na gázy-
ku. Mluwte hoái !« —
I mluwilo se tedy pro et coti fro — welmí strakatě.
Zde to následuge w pauhém wýlahu.—
I) Předně to nenj dobře^ že wycházegj Kwěty po p&l-
arsjch; vždyť se do toho nio newegde.a — - »SioŽ tedy po-
každé dwa pňlarchy dohromady a mkí toho wice, než kdtf
gindify ano wjce, než kterýkoli časopis za tak lewné pe-
• njze. PuUrchy gsaů práwě ta oeylepjj Časopisecká forma
— gen žeby měly Rwěty asi 3- nebo 4kráte za tcydcn
wycházet.« — »To ge prawda, aspoít by to pak nebylo
\rSccko tak rozkau8kowané.(( — »To nic nedělá, a gá také
žádné rotkanskowánj newidjm. Wétáj práce přečtu kdyi
gsau celé pohromadě -— a wlastnj časopisecké články nebý-
wagj tak wdiké, aby se tuze dlauho wlekly.«
»Ale .powjdkya — ni, co pak ge do powjdek!«í — -
>»0h prosjmf powjdky gsau mi neymilegáj.n — »Dey si
pokog! škoda papjru. Rwěty přinájegj sice dobré wěci
toho zp&sobu, to gim i nepřjtel musj připustit — přede by
toho ale měly nechati a samau domácj kroniku přinášeti. «
»Kedopau^těg Bože! ^* na tu se ani nepodjwám.* — »Tak?
a což pak ge prawýs hlawtý žiwel časopisoctwa, nežli prá-
wě domácj kronika — as ohledu toho mohan se Rwěty
negen se wíemi našimi, ale i s cizogazyčnVmi časopisy mě-
řiti. Ale Čj9ti se musj kronika — negen prohljžeti; pak se
dá úsudek pronésti. « — »Gá bych měl radij stálý Swěto-
sor. Clowěk také aspoň do ciziny nakaukne.n — »Genom
ne Swětozor! — wždyť máme skrownčho mjstcčka pro wla-
stnj záležitosti, ic
uTaké bych nepřigjmal žádné Článečky polohopisné,
suché ohledáwánj starožitných památek. k — »Auha! toť by-
ste musel ncypotřebněgsjho poznánj se odreknauti — ne,
ne! práwé takowé práce magj weliké puwaby; ale..«ct
i>...něco gináio mohlo by se wy nechati ?« přegal mu
řeč neypowážliwěgsj ze wjech ; — »nenj-li prawda? Siowera,
pro kaZdého by se měl zwlAihij časopis wydáwati; neboť
fftdiný to nedokáže, aby tak sirakulému čtenářslwu, gako-^
wé naše Rwěty magj, we wšech Částkách wyhowěL Wy
dawatel dowedl mnoho, když máge pewný a doslogný cíl
před očima, alcspofi střjdawě obeccnstwu zadost učiuj. Co
se gednomu neljbj, ijbj se druhému; gá bych wám powě-
děl prjklady, že gistj lidé redaktora pro wěc haněli, pro
nižto gcg zase ginj pochwalau o&ypáwali. Kcsudte dle
gednotliwých Čjsel ; — wezměte celé čtwrtletj — i wjce do
ruky, prohljžegte, skaumeyte, porownáweyte a pak — pro*
mluwte. Zatjm ale
předplaite^
a buďte ubezpečeni, ie wydawatel ničeho nezamešká, čjm
by dle naíich okolnostj — to si pamatugte ! - pljzeň sw^cb
denní rostaucjch odbjratelů udržel, k
Dneínjm čjslem skorU-uge se 1, Hwrtluj tohoto časopisu; na 2hé se předplácj 48 kr. stř.
ÓMopU U»t9 wycihisj wt rtřeau a w sobotu po pdUrljeh » Uidan ^ruhata •íHAn pfUÁwa to pAlarchowá 7'globa. PredpUrj a« u wvdawuele m (
léU 48 kr., wo knihkupertwjeh na pAl léta t bL 36 kr., ua c. k. po«i«cb pdll. % si. 36 kr. siř.
Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnjzábawnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
qslo 2r.
S, dwhtta MS43*
10. r. béh.
ttaj české, matky české!
Slib si dejme a w něm stftgme:
Pro blaho swé drahé wlasti
Wáíecky sjljr obétugme!
Keeen muž bud hrdý na to, '
Že dá w«ecko pro swau wla«t}
Wsb&ru, ieny ! my též chceme
Na oltář swau obét klást.
Mui, ach, ten má meč swfig ostrým
Ráme, sjlu -^ mni má wáecko )
Ale autlá, slabá žena
Gen swé srdce a — swé děcko.
DjtSl — toto gméno sladké,
Zené ndl>em daný dar,
Matky I neydraijj co máme,
Deyme wlasti w gegj sdar.
PrwBJm slowem licbotiwým,
Prwnjm sladkým celowánjm
Český swnk gím w duii wlcgme
S wřelým wlasti milowánjm.
Gmenugtc gim skwné otce,
Wylitan pro práwo krew,
fteknéte gim, gak se xnowu
Hrdé swedá Český lew.
Ať a nioh arostan reci stata],
Gako Ijpy, gako daubceý
Ať s nich máme Břetislawy,
Práwa hágce, slohy xhaubce.
Ženy České, matky české!
Gedíná nám bndíi slast,
Wychowati naJe děti
Pro tn slawnau, drahau wlast.
lořský lanpežnJL
(Poftradoti^áii;,)
Cario zwednuw padlý nástrog, podjwal se
k tntdémii obzora.
»Wás se zmocfiuge přjrodaj* prawH obra*
tíw se k prudkéiDii Alešowi; abude radnégí, ode«
brati se domů— otec Dolcini sotwa se dnes gii
dotkne břehu S. Lucie.*'
»Sptwa?<^ táie se Sicilián* »tfeugi$ťowaIs
mi pewně přjchod geho psanjm# w němžto prý
sljbil— ?«
aOwžem^ sljbil dnes doplauU do přjstanii
neapolitánského^ nynj — « odwětj sluha » — než,
tuijni, že népřiplawe.* — »Pro6?* < — * Snadně
mfiiže geg pozdržeti* — »Pozdrieti — ?« — »Ně^
gaká nesnáze^ nehoda — «
i^SantaMadannal^ zalekl se mladjk. »INynj te«
prwa wyskytugj se we mně náhledy a důmysly o
nebezpečnostech moře 1 — Nehody geg snad po»
zdržugj; prawjš? nesnáze? Ano gsau nesčjslné
na tomto žiwlu; a wšak -<— nehrozj mu i nestěstj,
zkáza? nikoli ze strany moře^ anobrž — "
vToho se neobáweytej* ponamjd Carlo, hořr
ce se pousmjwage.
a Což gsau ti nepowědomy prokleté Činy
mořského laupežnjka Fioridonal geho ukrutné
kbřÍ8tno8t7<( mluwil děsiwě Dolcini a ostře sepo«
djwal do twáře Carlowy. Spatřil w nj úsměšek^
»Arci^ Fiaridono ge kořistnjk -^ gak se po«
wěst rozplašuge — neyhrozněgsj^* mluwj gemni
starec; »ale otci nenutU £ý/e nebezpečný.*
» Nemůže 7 « diwj se gihoch. »Celé prostran*
stwj mořské třese se před tjmto gménem-*— a
oití— ?"
nOtci — neužkodjI« domluwil Garlo, ache*
chtot^ gako z hrdla ďasowa^ wywalil se z ust
geho;
Aleá učinil u tmutj několik krok& nazpět.
Tato pewnost a gistota názwukuj genž spočjt
wala we slowech sluhowých^ hnula celau geho my*
slj ; tento diwoký smjch^ wyražený studenostj bez*
podjlnau a Ihostegnau^ zapotřásl celau geho wnitř*
nostj. — »Proč ne7« wyrazil z prsau hlas hřmo*
tný a přistaupil ku (Su^lowi.
Ten wiak byl wsemi smysly zakořeněn do
Digitized by
Google
106
gednoho předmětu, do gedné tečky na wodnjm
obzoru. Nepohnutě hleděl skrze dalekohled w dě-
giště mořské.
^Monsignore — Alexio\^ mluwil Carlo hla-
sem, dušeným děsnau tjsnotau a krečowilě pogal
ho za rameno. . TenGo n24)ial zrak.
Rozsáhlý obzor, byw potažen snědočemýmí
chmurami, náhle se rozswětlil. Rozohnil geg po-
žár korábu, gegž bylo widěti na neywzdáleněgšjm
stogilti. Giná loď nacházela se u něho. Hru-
zyplné okii lidskému bylo gewistě na lodi zňaté.
Lid ztrácege každým okamienjm pod nohau pe-
wné pudy, utjkal se, hnán zaufalstwjm, na pokrag
potud uchráněný; tu lomě rukama, kleče awrhage
se nešťastně — nesmyslně na podlahu, zdál se pro*
šiti druhau loď o milosrdenstwj a pomoc* Pewně,
neuprositelně stanula tato.
•Fioridono, smilugsel* chtěl zahřjmati Car*
lo do dálky, ale hlas g^ho proměnil se w chrá-
potný sept.
wMilig otecl« zwolal wyděšeně Alexio a chytal
se těla sluhowa, by neklesl, an geg obstjrati po6j*
nala mrákota záwratná.
•Mlč, nešfastnjku I* mluwil Carlo skrze zu-
by, neporozuměw ginochowi, a nemilosrdně gjm
potřásl. Několik okamženj zapomněli hleděti na
moře. Dychtiwá žádost ge taiu opět obrátila.
Hořjcj *fregatta wjc a wjce ztrácegjc swó
gsaucností a lidstwa, stála nynj w úplném plame-
nu. Geště gednau sepial na nj lid swých rukau
prose o pomoc; geště gednau wrlil se na kolena
před lodj meškagjcj, geště gednau wolal snad
hlasem strašným o slitowánj a milosrdenstwj: a
tršak loď se ani nepohýbla, stála tu gako necitel-
ný kow, zaťatý do skály necitelné.
»Což tam nenj žádných loděk?* diwj se
I>oIcini.
©Ukrutnjk Fiorídono ge o ně olaupih«
Tu — stěžeň se kácj — koráb tone, a Alexiu
přecházegj smyslowé.
©Múg nešťastný, tagemný otec hyne I wetapo
mé nadegi, po mém žiwotěl* aupj bledý mládec
a klesá.
vGjm hynau — on nehyne 1*
•Nehyne ?« táže se Alexio žiwěgšjm hlasem,
přeslechnuw prwnj slowo, a wztýčený zjrá opět
po lodjch. — Wjtr zaháněl mračnau černotu, ob«
zor se gasnil swětlem luniným. Bylo widěti sna-
dněgi. Zůstalá loď, gakbysebylazpamatowala,zwe-
dla se nynj k gine straně. Plawba gegj byla úprk.
W tom zawznj rána z %ěla.
Náhle — gako wíchřice letjcj z končin od-
měny a pomsty •^- uhánj u weslowánj neyusilow*
něgšjm giná loď za nj. Dělo odpowjdá dělu, rá«
na padá za raqiau, plowe se o záwod.
Prwnj, znamenagjc nepřjtelku swogi giž gíž
w patách, zastawj. Strhne se bog.
' Rány z kusu zbudily NeaploU. .Rybá€Í,loďařit
weslaři, lazzaronl sbjhali se na stanéwišti. Molo
(přjstawnj nábřežeň) a geho lodi opět obžiwly*
Ulice Chiaja, StaLucia awšechny pomořské třjdy
wábily k onomu diwadlu zbuzený lid. Wšechiiěch
zřetel byl gcden, wšechněch žasnutj bylo gcdno^
g«daoho každého hlas byl: ^I^oridanos piraiaJ^
A ^ondoly w počtu nesčjslném pohybowaly
se po hladině mořské w porůzném hemženj^ bez
wšeho úmyslu, bez wšeho směru.
Alexio a Carlo stáli posawáde osamotě. Pr- *
wnj nacházel se w okamženj swého žitj nevpodi-
wněgšjm, neynepochopitelněgšjra. Zwědochtiwosl,
láska a weškeré přánj ulelily naň; negistota a
předtuchy wáičily w duši geho.
nCospétto di bacco!^ zwolá nagednau starý
služebnjk a pohybnutj celého těla gewilo neywyš-
šj stupeň hrů:&y. Dolcini wynaložil wšecku by*
strost černých očj swých. Gedna loď — totiž lau-
pežnická — wystrčila Vov^xAx^^k poddnj-st namilosU
Gednohlasné, kwapnau radostj do powětřj wy-
hauplé wykťiknutj lidstwa po břczjch následowa*
lo tento prospěšný rozsudek.
Wesla, gako udeřené elektrickým rázem, hnu-
ly člunami, gežto u stegném směru těkaly k ge^
dné wýprawě. Lid rostl, hluk se rozmáhal, zwon
hučel, obywatelstwo opau^tělo swých ložnic —
panowala směsice plesu, užasnutj, očekrn-áuj, zwě-
dochtiwosti a wSeobecného nepokoge.
Tu zawzněla dwanáctá hodina.
» Osudná hodina !<* zwolal Carlo hlasem, kte-
rýž, nesrownáwage se s hlasy obradowanc láge;
wyznačowal útrobu željcj a zděšenau. pWždy
mu na perutjch černých přinášela pohromu a zká-
zu I — Bál se gj, lušil zlé, nechtěl plauti — w po-
slednjm psanj mi *to — «
r^Santúsima Madonna! starce, co mluwj ga«
zyk twůg7<( zhrozil se mladý Dolcini, popadnuw
ho za obě ramena, a podruhé, tau samau napia-
tostj swých očj gako poneyprw, hleděl mu do sta-
robau wysmahlé tw^áře. Hledal snad w nj tágem-
stwj. — »W psanj? — w poslednjm psanj — U —
to — ?« opětowal důrazně.
»Oh, bědal— -člowěče- nešťastný Aleši !•
mluwj onen, udušuge slowa zaťatými zuby, udeřj
se w čelo, klesne na zemi a do dlanj wetkne zbrá*
zděný swůg obljčeg. Byl to pád, bylo to twAřenj
Digitized by
Google
107
rozumu AlcSowu nepochopitelné, Smyslowé gc-
ho blaudUí gako w Irápotnych snách beze wšelio
pořádného chodu a rozluáienj.
Několik okamženj tak pobyl.
»Fioridono prchá 1« zawznj náhle z podél-
ných hrdel aai dwě stě kroků odtud, a fau6iw\%
porůzný šumot roznášj se wůkol zlidnatěk^ho po-
jcrage. vPirata prchá!* byl silněgšj ohla$ weske-
vého nábřežj. A Carlo, gakoby ho byl zbudil hlaa
swatého saudu, genž wolá k powěčné spáse, wzt}'*
čj se s podlahy, rozepře před sebe obě ruce,
jnrštj sokolawým zrakem po plose mořské, awidj,
an w letjcjm úprku se ubjrn od podmaněného
korábu lorfka, na njžto bez wšechněch pochybno-
«tj byl Fioridono. Pronásledugjcj lodi hnaly aé
M nj u podobném weslowánj.
MarodáirnJ vrogenské zljsenj niéat
pražtfkýcii.
(D«koBceig.>
Gak na buben pokřik «d«ij» magj wiichní domowé
ienkovnj zawřeni býti a nikde nemá se na řid naljwali.
Téi ^ini wáecky domy, gakž by se bospodářowé a lidem
vbrogným k swým mjstíím nagjti dali, magj býti dobř«
nzawjrányj hospoJyuS s Čeládkau doma súsulau magj se
BDJti na pozoru, žádnúbo do domu nepau^ieti, wodu w ká-
djcb, též konwe mjti pohotowé a na obeft bedLiwý pozor
dáti. Byl-liby pokřik času nočnjho uéínen, tebdy má Laž^
dá bospodyač na pánwe, u kterého domu zawčieny gsaa,
t>heft udila ti a g«g bedliwe npatrowatí ; kdei pánwj nenj,
magj z každého domu lucernu se swjókau rozswjceoau "wen
z okna na holi wystrčiti, aby na ulicjch w^udy sweilo by-
lo, a iriecko w pořádku wedlo potřeby se gednati mohlo*
Na ulicjch nemagj se feny ani drti ukázati, aneb
mezi lid pod praporce uwcdený se mjchati, sice má tako-
wé ríchtář sagmauti a i faued . k potrestán] o a radnici před
purkmistra a konšely zawésii. Tét má richtář bedliwé oko
mjti na lidi přcspolnj, bud pány nebo ryijře neb gakélio
koli powolánj lidi nesnámé> an by se brániti pomáhati pe*
cliti^li, aby toho času po ulicjch nechodili, na wozjcli ne*
gezdili aneb na náměstj i ginde na diwadlo se ncstaweli a
giným nepřekáželi, }»tak aby lid iráleéný iádné překážky w
tažcnj nemel. K
Zwláaitnj narjzcnj cínj se strany Zid& pražských, aby
Staráj gegich i hned, gak pokřik se stane, 400 osob scbraU,
geitoby se, každé sto na ginem mjstr, rozdjlně postawili,
• konvemi, sekerami a gin}' mi k- haženj ohne potřebami.
Odtud nemagj se hýbati, leČ by kde w mčste oheň wy⪙
tehdy magj hned na tom mjstě se dáti nagjti a w haáeoj
J^omoent býti. Také magj sUrij lidé hned při udeřenj po*
křiku 2est konj osedlaných posUwiti před radnici sUro •
méstskau, pro osoby, kteréby na rychlé swédy rozesjlány
býwaly.
W. Wladiwog Tomek.
domÁcj kronika.
ZPBAHT. Prtonj ^Ufarteio p. Mildúera dne 23. března.
Mezi tolikerými koncerty, kde ólowřk pro samau brawuru
ani k tónu ncpřigde, gsau kwartetnj wcítery prawau ůt^chau.
Umělec znage swéko posluchače, néobá«rá se newděčnélio
ttcha, ale s radostj podáwá W) twory swó w dostoguém
twaru. Začátek učinéu s kwartetem od Haydena(D — dur)
Tak dulegcmnau hru, gako Mildnerowa w adadžu byla, ne-
slyšeli gsme giz dáwno. Beethorenowo páté kwarleto
s prwnj sbjrky (A — dur) Ijbílo se swiáaítě we wariacech
mistrné prowedených a w ukontlfcnj s neobyčegně chwatným
rozmarem. Záwěrek uéinil se kwintetem Spohra (Es — dur)
ku W8eobecné spokogenosti. — Gako w adweoté hráli i tcd
pp. Mildner, Barták, 'Wirlh a Biihnert, w kwintetu přidru-
žil se k nim p. Wedral. B,
Undehnj a deklamnUm} niademie k prospěchu spolku
pečugjcjho o blabo propuštěných káranců dne 26. března
o polcdnách, w nowém diwadlc. Chwalitubuý účel lido-
milá, magjcjch na zřeteli založenj žkoly pro opuálénau a
sanedbalau mládež, shromáždil Četné obccenstwo. Slyželi
gsme známé, al« welmipékné kwintcto od Onslowa, před-
llá^ené od pp. professorA Herdtmanna^ Třepa a Hraběte, pak
od pp. Moidnera a Walenty. P. Fr. Kiihnel komponowal
a přednážel variace na kytaru dle motivu z Normy. Kdo
hru geho obdiwowal, lítowal spolu, že ncwděóoý nástrog
ten k welkému účinku nedá se přinutili. P. Bindcr%wá ^
deklamowala Homítw j»Den duiiéckff o pohnula mnohé ma-
teřské oko až k slzjm. Slečna Jahnelowa, iačka p. Maro-
chctli, zjskala ncyhlnčnřgbj pochvaly vr árii z Belisara, gll-
to welmi pěkným hlasem a virtuosně zpjwala. Wywolá-
na gsauc asi pětkráte, musila Část opakowatí» Mezi zpě*
wem a pruwodem nebylo w^ak úpluú sroauměnj. Mimo
to hrál p. W. Kube "Wcberowo wPowzbuzcnj k tancin, p.
Strakatý zpjwal Uhlandowu pjseň »» Mlýnské kolo« s hud-
bau od Kreutsera, a p. Herdlmann hrál tremolo od P.
Hcrdtmanna. *•
Z MaUiowa u Kú9né ttorfj^ Po dlauhé přestáwce
tpAsoblU nám na^i domácj ochotnjci opět weselčho WQČe-«
řa; prowozowidi dne 12* března následkem wlastenského
počjnánj, pak aby diudým přispěli, »Cech n Sifmecti wcsc-
lohra o<l J. N. Štěpánka we 3 gcdnánjch. Diwadlo bylo
Četný-m obecenslwem naplněno ( hrálo sežwámc a s pochwa*
lau, an páni ochotnjci swé úlohy s oblibau a obratnost)
k wicob.eciié spokogenosti prowáděli. Předce by ale také
radno bylo p. řediteli diwadla připomenauti, aby téŽ diwa-
delnj hudbu k ncgakému lcp«jmu stupni dokonalosti při-
westi usilowal, a nepripauřtěl, by gen pořád iralčjk, polka
akirpipjk hrán, nýbrž gine zagjmawěgíj kusy iroleny byly;
Digitized by
Google
lee
Ui nelse saugiti, té «e to f ucelen dfwmclla norowiiiwi^
aby diwadelBJ osoby spola také w kudbě pomáhaly, pro*
toi by přáti bylo, aby budauoné ouo sem a tam přecbéaenj,
gak dalece možno, se odstranilo. j. y.^.
Z Libljna, Přeswědčiw se mnohostrannS, 2e se do
mého textu Dp^cotro Inučenja, který gsem nápěwu kPro-
chowě pjsní wbofi 2Clpen^orn« podlotíl, mnohá smysl ruíjcj
slowa wmjsila a prawá wypustila, widjm se přinucena,
ochotnan redakci w&bec obljbených vKwčt&a iádati ^- au
se wina obyčegně na básnjka uwalugc -^ aby dotčený texl
w Časopise tomto irytiltčn, a tjm spAsobcm gii kologcj
dle nčho opvawen byl. — Znjt pak báseň uto deeká, ani
originál ani překlad negsaucj, takto:
Z Českých hor sasujwá spSw
Tak lahodně w údoij,
Že gak diwumilý Egew
Z řjse duchO hlaholj.
Gsau to lauky, gsau to háge,
Kde se ctjwal Swantowjt,
A to nebe a ty ráge
Nemám nikdy •— nikdy ařjtl
O tak gešté gednau k wám,
České hory, talétám,
Obrax vráš do srdce twti»
A^ pak dále — dále gdu,
A mé oko hořem hasne,
Že, mám hledat gin au wlast,
Neb kde plyne Labe krásné,
Tam gen wěčilá kyne slast.
W. Javmjr PiMk.
Z ■OLOMAVeV* Dne 19. břesna dostalo se nám
dlauho žádaného potéienj ^^ íffsJb^Ao diwadln» Gii od n^
gaké doby roznášel se hlas, ie se kus český k prowoxo-
wánj pHprawuge, i wzniUať w obecenstwu morawském tau*
ha tjm wěLsj, uslyšeti milé iwuky wlastenské w chrámS
Thahině, 6jm déle (gii 6 let) ir ném nebyly lawanfly. Na-
plněna pak gest tanha obecná nad mjru pijgemně uwede*
njm we scénu Rlicperowa Diwotwoméko klobouka a před-
nájenjm zpéw& českých. Diwadlo odewřelo se kwarietem
páně Geienowym: » }VŠe gen ku chwále tolasti a králem
od p. skladatele dobrotiwě k tomu cjlt zapAgčeným, a po
něm následowaU prwnj árie ze spěwohry škranpowy: Oí^
dHeh a Boieim- Ku pochwale Čtverozpěwu p. Gelenowa
něco přidáwati bylo by zbytečné, i gest nám toliko ozná-
miti, že geg páni Wildner, Koliha, Kohler a Rosa wýra-
sně i stručně přednájíelí, začež od obecenstwa hlučně wy-
iroláni gsau. Árii: »BoÍena u potoka* s podloženým no-
wým textem: » Tf7fff« zpjwala přednj zpěwkyně zdegjj«
panna Endrowa. Melancholická něžnost nápěwu, Ijbeznost
hlasu přednasitelkyně a gemné, čisté proneSenj textu ústy
gazyku našemu nenawyklými tak překwapilo i dogalo obe-
eenstwo, že tleskán j neostalo dřjwe, aŽ 9e spěwkyně k opa-
kowánj sloky poslednj na gewiiti obgevrila. Grsmef w pra-
vdě p. Endrowě welice powděčni za ochotnost, s kterau
se k předneženj árie této propAgČila; neboť krom rozkoie,
nilownjkAm řeči národnj tjm tpAsobené, měl spěw gegj i
té wýhody do sebe, že mnohé křiwosaudy poučil o něžné
libozwučnosti gazyka na»eho, rowněž gako gadmé 'kwarteto
p. Gelenowo bylo dokladem o gefao ráznosti a sjle« Na to
nastalo prowosowáii] Diwoiwomého klohauku. UUhn Strr
nadá prowáděř pan Burggraf, obljbený and Činohry něme-
cké, úkol Křepelky p. Koliha. Sotwa počali skijčcnj žtn*
denti rozmluwu o swé bjdě a nesnázi, pHálo wežkeré obe-
censtwo n weselý rozmar a progewowalo g^ neutageným
smjchem nepřetrženě téměř až ku konci diwadla. Pan Burg
graf dostál wýbomě hrau i přednáženjm úloze swé, byw
mesi děgem ÚaČně wywolán, a taktéž p. Koliha w obogjm
ohledu wáeobecné pochwaly stal se účastným. I ostatig
hercowé, p. Saenger (Bamabáž), p. Šmarda (Nuzák), a zlá^
itě p. H^ner (mysli wec) welmi dobře w úkolech swých se
pohybowali, ačkoU p. Saenger. s gazykem prwé tuhý zápas
podstaupiti muslL A což máme řjci o panně Giintcrowě,
kteráž co pauhá Němkyně w roli Bětuáky wúbec na diwadle
poneyprw wystaupila ? I ona swau naíwnostj a pilně w pa-
mět wžtjpeaau ólobau nemálo přispěla k nhlazenosti hiy,
kterauž gen dowádiwj sklepnjci přebjránjm iažkú poněkud
mltlL Obecenstwo prominuw2i nepatrné poklesky proge-
wilo ttsnalost swan i wděčnost hogným tleskem a wywo-
iénjm wlech přispjwagjcjeh audú po konečném spužtěnj
opony. Shromáždilof pak se obecenstwo u welké hog&osti*
Wíecky lóže a sedadla byly obsazeny a gine mjsta w pra-
wém smyslu nabity — >sgewná to pobjdka pro podnikawého
ředitele pana Burghausera, by morawské části obywatelstwa
holomauckého častěgi podobně přjgemný wečer připrawiL
Pohijchu ale se k tomu nynj málo podobá, poněwadž wět-
lina and A, tenkráte účinkowawžjeh, galCo pamia EndrowJ^
p. Burggraf, p. Holler i p. Aosa, gemuž za uskutečněnj di-
wadla českého zláktnj djka přisluáj, o welkonocjch společno*
sti zdegžj wýhost dagj. —
W kamenopisném ústawu Škamicla a Domka chystá
•e wydánj: Pfšt^ wlosieuškÍ€k odLudw. tyl^ře z Didri^hu^
magj wygjti během měsjce dubna. W tiskárně Škamiclowě
tiskne seprwnjčjslo nMorawského weiernjho wykladatelen
pro lid, wydáwaného od Ant. Senka, Žkolnjfao učitde w Ná-
měšti, a druhé wydánj nu$UKo kautionéiu od téboŽ« Vif^
kladatele má wycházeti do roka 12 archo wých čjsel s obrá-
zkami. — Z Tě^jna nás docházj zpráwa, že tam na ewan-
gelickém gymnasium něktetj wlastencowé zakládagj Iniho-
wnn Českau, neywjoe pAsobenjm pana J. Winklcra, kazav-
tcle slowa božjho w Náwsj u Jablunkowa. Přegeme pod-
nikánj tomuto hogného zdaru a podpory! —
Nemálo nás tu sadiwil posudek Klácelowých prae{
filosofických w přjloze V. ku Kwětúm, kdežto se na stna^
ně i 8. pogem filosofie, w Mostku wystawený, za pogem
Klácelúw a za přjlijí úzký pokládá, a dále o Klécelowi
prawj, že ntmiluge pÝjrodu, ano že gj nepfege. Nechtě*-
gjce se w obijrněg8J wywráoeoj nsndkú těchto pauitěti, žá-
dáme p. referenta, by mu nebylo obtjžné, proéjsti pozorně
nápis Mostku a předmluwu k němu, aby poznal, že spiso-
watel tohoto spisu (w němž se filosofie wědau o nadsmy^
siném naizýmk a tudjť dle p. referenta úzce wyměhige) n^
nj nyněgij Klácel, a že geho náhledy filosofické toliko z ge-
ho nowych pAwodnjch článků w Muscgnjku posuzowati
sluáj. W těch w»ak a wýslowně w pogednánj o ciffi a ro»
jBHmai spatřugeme práwé opak toho, co p. referent, iposur
zowatel těchže pracj we Wlastimilu II. str. 187, Klácelo-
wi bez důwodú za wadu namjtá — spatřugeme w nich pa-
trné %alfhenj spisowatele w p^jrodlf, které beztoho w ži*»
wotě wjcc geatě než we spisech na gewo dáwá. Wěni,
rozbjragjcc r&zné hlasy české, nynj a giž dřjwe o litcrár-
njch plodech Klácelowých prone&ené, mohli bychom skoro
o Kl. řjci: Přišel k nim a oni ho nepoznali,
A.W,
tnoflB teiit* wycháBJ w* Atradu • w nchotn po pSIvijeli i }uáá»m Iruhav •traJu pHdáwá •• p41ar«]bow« přjloha. Předplécj m « wyéawftMlo i
léu M kr., we knikkupcctwjck na pni lěu 1 si. 16 kr., na c. k. postách půli. t si. S6 kr. atř.
Wydáwáfijoi Jar. Pospjsiia w Praze.
Digitized by
Google
\ f .
Kwěty.
Hárodnjzábawnjk pro Cechy, IorawaBy,Slowáky a Slezany;
Cjslo 28.
S. étuhna ŘS49,
10. r. běh.
lořský lanpežnJL
W tom dunurowá oblaka^ ge£to ae byla před
tjm kolkolem stahowati počjnalaj obestřela lunuj
a w&kol nastala tma. Starj $laužjcj po náhl}'cb
těchto proměnách wrhl se na kolena, překonán gsa
pocitem utěšeném. » Ochrano. nebeská, djky to*
běl<* modlil se s rukama aepiatjfma, prodléwage
na kolenau.
Alexio mu opět nerozuměl. Zbožná radosl
geho a zmizelá podstata strašné hrůzy oblažila wšak
srdce geho poněkudnj útěchau a naděgj. Břjmě
úžasu, strachn a negistoty srostlo w gednu tečkuj
£ kteťéž wjcházela niitkawě otázka : dCož ge otec
můg zachráněn 7 «
• Ge.«
•Shořelá fregatta nebyla magetnost geho ?•
•Nebyla, o
•Tedy djky Bohul« gásá neywraucnegí ;
jtstraUiwé pcedeslé zdánj a myšlénky moge obrátj
ae W niwec ; diwo-diwě byla gimi obkljoena dus€
má lEt alibowala mému přjstj opustěilost a zmar;
iii^otem wsak otcowým žigí opětgá i láska. Než,
kdo ti ručj za to, že to nebyla loď otce mého ?«
doložj náhlau gsa pogat myslénkau.
Carlo byl chwjli na rozpacj^h. — •Wjtězni
loď náležj gemu ^ ^ řekl ; »po2nal gsem gi po
^irelbě, a kromě toho powždy« — »$lecheUijku !«
přetrhne mu Doloiní zagjkawau íec, »pomsta se
ti idařila. Trognásobná smrt postihni kletého
Fioridona, onu přjšemau ohyzdu, genž te zamý*
Uela mičitil«
Hrozná tato slowa zatřásla Carlem. * S opo*
wrženjm obrátil se k moři.
•Dolcinii^ ozTve se nagednau za Alscm člo*
wěk táhlé, stjhlé postawy w snědém plasu, genž
mu přiléhal na širokých ramenau, ohníwých zhle-
dů pod hustýn^ černjfm obocjm, w tazjcb Ijcj
ubledlych neuhasnjr hnéw, kterýž, gakby byl wpu*
stil do těchto wšechny swé gedowaté náružiwosti^
křiwil ústa, a w rychlé drzosti k němu přistaupil.
Byl to Theodor z Tardevy, sok geho.
•Dolcini!« opáčil šlechtic. »Neobyčegnost
této nočnj události bude se wás tak málo týkati,
gako mne;^ prawil, an Alešowa podstata se pro-
měnila proti hrozjcjmu nepřjteli w rekownau po-
stawu ; ízde ať gedná komu libo ; nám zb^wá wy-
konati djlo důležitěgšj.«
Okem strahowitjm pásl Carlo welilele swé-
ho. Dolcini, gakby puzen duchem bogowným,
sáhne bezděky po rukowěti meče swého a pe*
wným zrakem stjjbá giskřjcj-se oko hrubého při-
šelce. vA io gest?" táže se pak hlasem rázném.
»Wy milugete Eugeniu ?* — »Gsa milowán.^í
— vA waše snažnost má býti — ?• — »Dosáhnutj
ruky gegj.«
•Odhodlaně, hrdě gste to w\f kl,« odpowěděl
Theodor, potměšile se usmáw, a přikročil bljže.
»A wšak — nezapomněl gste, že gsem i gá toho
samého úmyslu? — powážil gste wAli otcowu, rod
můg a wáš? — wáSj o němž to' se ani newj— •
•Dosti I« přetkne ho ponutkan^ Alexio hla-
sem zlobau pozdwiženým, a giž giž křjžil temné
powětřj obnažen^', b^^štěcj-^e reho meč, giž giž
stál onen připrawen k odporu twrdošignému —
an se w tom samém okamžeuj obrážj po wšech
stranách s neslýchaný hlukem gméno Fioridono.
A moře zašumělo pěnjcjmi-se winami pod břem«-
pem pochodněmi ozářených loděk, gežto neuna-
wným weslem ^obč kladly dráhu za prchlau lodj
ku břehu.
Diavolo di Fioridono J — Zmocníte se taupeU
njia! — Zadriu ho/"^ wólalo se úsilně s pramiček
ku straně, kde stáli rozgitřenj sokowé^ a několik
mužů 8 hořjcjmi pochodněmi j>řij^ijiulo se u di-
wokém běhu na hjr^z..; ^arlowi gežily se wlasyi
hrůza wrazíwši se mu do každél.o.audu, omráči-
Digitized by
Google
110
la ho k polowičnj bezžiwosli. I opřel obě ruce
o těžce dýchagjcj prsa, stanul zde gajco Lámen^
odsauzený božj kletbau k ^ěčné soše.
Alexio a Theodor, roztržení přjwalem lidu,
patřili s wnitřnjm zaraženjm na skupinu, kteráž
tíynj' se W^kytla na pláaí morslc^. Laiijge^jkowa
lodka, stjhána gsaue bezpočelnými''gondolami a
daufagjc nalézti w Neapolí ochrany, letěla gako
běs, bičowany pronásledugjcjm ohněm z kragía
pekidhj^ch, . ku hrázi, ozbrogené smrtjcj z)iranj«
wNazpět — obrať !« wolal bezsmyslně Alešůw
služebnjk a chtěl páditi lodjm w ústrety.
»Ďáble, co činjš ?« zkřikne z Tardevy zagek*
taw zubami, a udeřenjm pěsti srazil ho zpět k zemi.
Newýslowný byl to obraz, genž se zgewil
nynj na ubohém, nepochopitelném Garlu. Ne-
šřastnjk tento klesnuw na kolena přehybl se záda-
ma ku dlažbě a oběma rukama lapage powětřj,
gakby se zadržeti chtěl před pádem mrakotn^m,
zawřel oči. Alšuw zrak nebyl ale swědkem rány
a klesu geho, wseghna geho pozornost byla za-
měřena pauze na osobu gednu. Na prawé straně
mořského břehu, neyméně obsazené lldsiwem, při-
razila loďka, z nj, gako operuiěny, wyřjtj se muž,
shodj se sebe plášť, odmrštj wysok^m pérem zdo-
bený birét a w okřjdleném i\těku žene se po ka-
menné dlažbě St« Lucie k onomu mjstu, kde se
nacházeli tito třj mu^i. Několikráte se obrátil
k, moři, gakby sljdil po gondolách přinášegjcjch
mu smrt, WÍasy mu polétáwaly wzh&ru, krok byl
rychlý ale negistý, celé tělo, pracugjc pospolité
8 pádjcj nohau, zdálo se podléhati umdlenosti a
slabotě, úsilné, hřmotná powzdechnutj prozrazo*
walo wšak nabýwáaj nowé, gešté zbylé sjly.
Mowý rofc
W tom se pootewřely saukenými okragky
obité dwéře, a otworem prolezla ženská hlawa —
mistrný kausek z njzozemskó školy maljřské. Wlá-
•tně to bylweliký, křjdlatý čepec na hlawě doma.
cj panj, welitelky a panownice starowěkého dom»
ku, genžto býwalého kapelnjho mistra ukrýwal.
Starý přestal fantazowati. Byloť mu, ga-
koby ho w Ijbezném teplaučku gamjho slunce
náhle byl někdo ledowými rampauchy posypal.
1 wzchopil se, a začal nohama šramotit^ gakoby
chtěl poklonu za poklonau sekati. Také Bětunka
hnula se od stolu a tonaucj w nesnázjch začala
domácj wladařku gaksi pomateně wjtaii.
; Tato, ale jprpkjaiizla zatjm ze dweřj a neod-
powjdagjc na wjtánj, ohljžela se po sednici, střj-
lela koči^*ma očima po kamýnkách a po stole^
několikráte si étuplá, 'potom si klepla na pikslu a
hleděla bystře na djwkn.
Byla to malá, hubená postawa, wráskowitých
twářj, špičaté brady, zažlaullého nosu a leskna-
• wýdi oój. W celé bytosti gegj byl wyzoáčen ráz
potměšilé přirozenosti, gegjž pohled nedá w srdcí
upřjmném důwěře wzniknauii, a kteráž, byřby i
úsměw okazowali^ w útrobách předce kyselost a
hořkost ukrýwá.
»AyI — k wám se přistěhowal wuelý nowý
rok — gak pozonigi!« začala konečně pronikawým
hlasem slowa ze sebe nutkati, gdkoby po nepřjteli
gedowatými šjpy házela. »Teplaunko — wyfintěno
— kafjčko —prostřeno — pět šálečků — hostina —
starý pán při muzice — to se musjm přiznati — ta*
kowý nowý rok si nechám ljbití.«
•Zaplať Pán Báhl« řekl srdečný hudebnjk.
»Máte prawdu, milá panjl dobře nám nowý rok
začjná — a dá-li nebe, také se tak skonej.*
oŽádný by si to wjce nepřál nežli gá -^ to
mi m&žete wěřiti;« řekla surá gedowatým názwo*
kem. »Alespoň bych o swé nepřišla. «
vO to neměgte starosti, wážená panj dokná*
cj \^ promluwila nynj Bětunka. i>Že gsme wašimi
dlužnjky, wězj nám tak hluboko w paměti, že na
to gediným odpůldnem nezapomenem, kdežto
poslednj obětowati musjme, chtjce několik do*
brých přátel a přjzníwcu otcowých uctjti.«
»Ge-li možná ? Má tedy pan otec přátele «
přjzniwce? Wida, widaí toť gsero ani newědělab
Nu, proč pak se tedy gako přátelé a přjzniwcí ne*
okážj? Proč pak mu nef^pmohau? Proč pak za
něg alespoň činži nezaplatěgj?*
»To učinjme sami -^ i bez přátel, gako gsme
posud činili; měgte gedtě genom malé ztrpenj
— ■ tyto poslednj časy na nás bolestně dolehly.*
iftAh — daremné weymluwyl — kdo platit cA^
nalezne wždycky pomoci — ^ a zwlásté kdo mi
přjzniwce a přátele ! Ale wsak gá widjm té wěci
na dno I Budau to přátelé -^be, he!— takowé
ptáčky známe, kteřj se u mladých dčwčat káwaa
častowati dáwagj.*
»Panj domácj I*
vPros jm wás, panenko I nechtě kaboněnj če>
la--^ nechtě hněwul Mne dáte lidi znát. Ge-Ií
kdo wáS přjtel, gsem to gá — a můg syn; chce*
te*li koho častowat — měli gste prostřjt pro jsmB
Digitized by
Google
111
a pro mého syna. Čili mysljte^ že se budu na
to waše hospodářstwj sesuchau hubau djwad ? I to
by mi geště scházelo!**
Po těch slowech uchopila se dubowé židlí*
ce a pohodlné gi ke stolu přistawíwsij celau swau
sjřlgiu se na nj umjstila.
Drahota před «to lety.
Přebjci^e tUré rukopisy, mleal gtem téi wyptánj
li«dobj£«giié drahoty, panowawij při obležeij rok« 174$
w městě Prase, kteréi wyu&eao bylo se M«dasiié, poeud
vchowaoé tištěné tabeli in folio podnáswem: Tabella, vo#
fintien UmtcH wM, wU t^eé^ vtátfttn^n 0fUi8ftttii0 bet
f* «|^aupt|ldbt Vrag im Btptanhn 1749 rin unb enbrt
fBfftuatien Uia^it, tvod an baorem ®efbe unb ÍOfftuoUen bie
etabt bifíc^ 3a(c h?h^%lt, toai on baarem (Srtbe bann iBiU
tualten bie gan$e 0tabt etleget* Znj pak takto do slowa:
»Libra howěAJho masa za 1 d. 30 kr. (t.g. tebdá2 we
střjbře), telecjho 2 il, wepřowého 1 si. 12 kr, skopowébo
1 si. 45 kr, žiwý sroec od 21 liber 29 il. 45 kr, iiwó gebně
21 si, baiant 8 si, koroptew 1 si. 30 kr, husa 8 sl^ iqdiaa
30 si, kachna 4 si, diwoká kachna 3 si. 15 kr, kapaun 3 sL
30 kr, surá slepice 3 ti. 30 kr, mladé kuře bes pci*j 36 kr,
proslřednj kuře 4 5 kr, "weUj kuře 1 sL 16 kr, sele 14 si, aagjo
3 si, pár mladých holubu 2 si, wrabec 5 kr, libra iunky
1 al. 30 kr, libra cerbulatu (sic) 3 si, libra jpeku 2 si, libi«
másla 1 sL 21 kr, libra přepuliéného másla 1 sl« 30 kr, li*
bra eeyra 1 si, vsený gasyk 4 si, ttílibemj kapr 16 al, tři-
libeng Itika 16 sL 44 kr, gedna parma 12 si, libra malých
vybiěek. 1 si. 35 kr, herink 20 kr, libra Itokfijíe (sic) 34 kr^
lirych chlebowé manky 20 si, dortowé 30 si, fftrych hracím
25 si. 36, Čo6ky 25 si. 36 kr, .jtrych krupek 54 si. 24 kr,
Itrych krupice 22 si. 24 kr, štryeh gahel 25 si. 36 kr, 2eg
d^k soli 15 kr, kopa wagec 15 st, čerstwé wcgce 17 kr,
kráwa 200 si, uherský wůl 400 si, tele triměsjčné 70 si, te-
iccj hlawa 9 si, iegdljk mléka 36 kr, libra olege 48 kr, libn
reyie 27 kr, kerlub (sic) 6 kr, dwě ibrkwe 3 kr, karfiol (sic)
% sL 15 kr, hochnjk íroiowého ehUba (sic) 12 kr, komisnj
bocbiqk 30 kr, hochnjk bjlého chleba 1 si, libra koiiakého
masa 15 kr, Itrych gečmene 12 si, owsa 8 si, centnéř sena
5 si, otep sUmy 1 al. 30 kr, gablko 3 kr, hruika 4 kr. Ro-
QJ mnoistwj se prodá walo sa 15, 30, 45 kr. libra.
Kulek -w obleienj od ualeho irogska do Plrahy who-^
seno 48.700, a pum 298.000. Slirse ten celý rok Praha
penes sloiit musela:
BrandsUuer 30.000 si., na opewněnj měsU a wychoiránj
wogska 6,000.000 si. vunom 140.000 si., w mágí 140.000 si.,
w srpnu 150.000 si., wsářj 150.000 si., w řjgnu 200.000 sL,
na Wechsl 250.000 sL, což wie činí ss 7,340.000 sl.ic
Aat. RybUks.
<Deské dliraillo ir Praxe«
z mnohých stran doály nás otásky, proč we zprá-
wách o diwadle naáem (4Ie daného slibu) pořádně nepo-
kračugeme? — Abyciunc se upijmně přisnali — nechtěli gsme,
magjce býti frawditoi, udělau so sebe ani swčsiowatele
bijskú poslednj hodinky tohoto sotwa roskwelagjcjho, mra*
sem krutých okolnostj ale giž sase hyn«ucjho ústawu — ani
lékaře, ktelj by snad predpiso.wánjm přesUnýoh, podněcu-
gjcjch lék& gil gii nad hrobem stogjcj divradlo bylí chtěli
uchytit a sadrŽeU K tomu, wjme, nedostáwá se nám sjly,
Uebas w&le byla neylepij* Ale hudme gednau upřjmnj^
oetagme, co nás Uskne, a Čeho nám potřebj; snad se do-
mluwjme, a prostředku i pomoci nalesneme. —
PoČetj nowého diwadla našeho . irzbudilo w. obecen-
etwn, gemuž národnj záležitosti na«e na srdci ležj, pčknau
naděgi i tesknau báseil« Gedni spatřowali w uměieckčm
pstaim tomto dostogný prostředek k u^Iechtěoj gazyka
swého a gakési oznaien^ národnj lytosU suté -^ ačkoli ne-
powážUi, ie celé to podnikány, byťby se i prúmyslným
duchem na rostaucj wýwin téže národnosti bylo zakládalo,
přcdce gen snahau gediného muže powstalo. Giuým opět
widěle se nowé divadlo býti geltě tuše brským, newča*
aným krokem, — umělcowaný.m ohněm wyhoaaau kwětinau
— i kréeli rameny, ale přáli owlem celé wěci blahostného
adaru. O třetjch a Čtwrtých zde nemluwjme. J ta ney-
lepSj, neynevrinnřgSj, ncyswětřgáj wěc mjwá swé odpArce a
protiwnjky — proč by gediné České diwadlo mělo býti wý^
mínkau ?
. . Při wSem tomtp rosdjtu sm^yilenj naleslo wlak před-
ně nowé diwadlo s počátku welkého účastenstwj. Byla-li
to swědawost a půwab nowoty, nebo wlastenecká podjlnost
a álecheiné horlenj — to nemikžeme sde obgasňowati ^ dosti
na tom, ie se diwadlo při swém počeij (dle okolnostj na-
šich) hogně nawftéwowale, a podniká wému, gakoi i saslau-
iiléma řediteli itietj přáio^ To ge wée na bjledni leljcj.
Edo tehdegij náwltéwy pilným okem stjhal a Časem ei
přeplněné domy gedny k druhým porownáwal — dá nám sa
prawdu, a« si o tom leckde třdba i gine hlasy byly pro-
skakowaly.
Zponenáhla sačaly ale karty ginák padati. ByTa-li
to utuchlá zwědawost, smízelá nowota \ byly-li to s ne-
whodné horliwosti psané referáty (na nichž weliký hauf,
nemage wlastnjho saudu a woditka, gako chtiwé mauehy
na wěgičkách se lepj) — byla-Ii to skutečně sde onde pro*
swjugjcj slabost w předsUwenjch a tudjŽ mesi nawítěwo*
watdi wsniklá nelihost a ned&irěni-*byl-li to při hubeno*
1ti naij dramatieké literatury některý—nedftstatek w reper-
toAru — byla*li to chladnost naieho obecenstwa, gehož wel-
fcý djl irlednjho dne do diwadla chodit geltfi neswyklo,
anebo neUčnost a Ihostegnost gine strany, která si diMeži*
tost diwadla ani předstawiti nenmj — byla-li to nepřjho*
dná dennj hodina nebo wsdálenost mjsta«— ať byla přjčina
Digitized by
Google
112
gaká koli, my gi sde aeniAImne wyf etřowaU \ nečbať podá Ted/ se mkm polkj a waUjky naljbj ? — tnkmt ptáčka po
hogný i lagjmawý pramen prjbtjmu dégepisci diwadla na- ipéwu 5 ale máte dobře j mne se také nfKecko neljbj, co s«
ieho. To boLulel! gcť gisté, že náiritówy w poslednjch g»ný«n Ijbjj proti gustu iádný dUputat, někomu se Ijbj
měsjcjch náramně xhubenély, a že gsme konečně i ty mesi W^é « nékomu zas čerweni. Ale co pak ge to tak weUký
faostmi pohřeSowali, o kterjch gsmepráwcm saudiU mohli, ^ÍÍ^^> *« «« ^ koljnském diwadlc polky a walčjky hrály?
že k udrženi uk důležitého weřegného úsUwu něgaké obě- «* «?«" ^Í*"' ^^ **^ "^ ^"»^ ^ °«^^°^ *^'^»*^* "»«" ^^^7
ú lltA ť h d walčjk hrál, a přede se žádný aŽ do Časopisu nerozbčhl, aby
-^. .» -, ».. .• t« irolal, že ho tam walčjkem usaužiti chtěli. —Milý panece-
I začaly se giž nemue powěstl roztru5owati, a zlé pro- ' , -^ *
. . . ..,«.,,. .. ,. 1. » stowatelil nale městská hudba není wěru tak mdlá, gak
roctwi nephzniwcCi naSich, ktcři byli giž dawno diwadla . . , 1 , . , , . - v- •
•'*'', , , , , byste gi rád kraganům naáim wymalowal ; mamcť ph nj
naíemu pohřebnj pjseíl odzpjwali, zdálo se wprawdu přc^ ^,^,rfjstek, . ^k/ bysu hned tak brso nenaíal. Wéak i
cházetí. My na to hleděli s bolestným srdcem, a tonauce ^^^ ^^^^^^. y^^^^^ ^. ^^^^^^ ^.^.^^ nezaslauiiia ; náá
Ukto mezi naděgj a háznj, učiniU gsme weliké pomlčenj ^^^ ^ j^,^ hadehujch nástrogft, z nichito každý w čas
o celém diwadle, nechtice ani newědomé Ijbeznými slowy potřeby sutného zasUwatele nagde; pHgďtc o slavnosti^
mamě íáUti, ani wědomé bázliwými řečmi zarmucowati. a přeswědčjte se, gak gste we awém referátu do modM
Proto gsme se tedy w sprawedliwé žalosti zamlče^ střýleL Že nái kostelnj spěw nekwete, to nezapjráme} o*
li, taužebně očekáwagjce, k gakému wywinutj tmchliwý teprwa pačj, to aemJliie hned kwekt; wy wjte, a gak pa^
staw diwadla naííeho dospěge. Tu se odhodlal podniká- byste newědH ? — wŽdyC #f ufám $íolhf a wnlčjky neljhjl
wý ředitel fredpUcenj na hry wáednjho dne (neboť před- "^ "^ gakém sUwu náě přičinhwý pan zastawatcl řediteli
suwenj ncdělnj od mnoha let zůstala pořád wynosná a ^^"^Y choř přewzalj co se dotýče sopránu, muselo se od
gsau nynj k beneficjm usUnowena) zawesti, a pHčiněnjm ^ **^Í^' * dobrých tenoristů nemagj ani hlawnj města na-
několika spanaomyslných, důležitost uměleckého ůsUwu, *^J^5 ^^ •* *^« "**^^^ ^"^^ ^°*3^*^' *» ^*^^ ^J^"* •« »'*•
gakož diwadlo gest, nahližegjcjch mužů, zdařilo se w sau- *^ "" ^^''"^"^ wygádřit, kdybyste se nebyl gak se zdá
, . , y i LI 1 ••!. j . «, . « gw* proto na cestu wydal, abyste haněl. Proč este si
kromj, beze w5eho hluku, řjkage mezi samými přátely tak ^- , , , , , , , . « »
. .v«. •!.« .1 «. ^f^ do kocaunowského archiwu zagel, abyste swau
iiogné předplacenj sebraU, že nyní hry wSednj aspoR na , . ^ ., . . , . . ^ , tv ,
\ ^J/ , kritiku masul — to wý wite a my také; wimeť dobře, od-
něgaký čas opět pogiílěny gsau. Zůsunau-li to i píjáte, ^^^ ^.^^ ^^^^ Nesiareyte se ale nic 5 wiak ona koljnská
bude na nich samých a na oblibě nyněgíjch hostů záležeti. ^^^, ,^ «lokonalj, třebas neměla řádce, který do kocaur-
CPokr«ÍQwá»jO kowského archiwu pro rozum gezdj. Kdybyste byl, la-
__^___^ skawý pane cestowateli, nám přátelsky na ruku dal, gak
by naje hudba wyiijho stupně dosáhnauti mohla, welmi by-
Kratičká OdpOH^éd na dopis pana ate ae nám byl aawděčíl; ale haněli a gen haněti, to d<K
Cesiovralele Z Koljna ir £j«Iech 14. a ^e^e každý. Měgte se dobře — napraw wás Bůh j kdyby
j[5. KwétU podaný ^\ ^^^ '^^ něgaká bludička zase do Koljna sawedla, proukaitr
naiin hadehnjkům tu Čest, nawitiwte ge, a oni aeopominav
Drahocenný pane eestowatelil ^^m něgakau zahrát, že se podiwjte gak uměgj i w Ko^
"Welice nás to bolj. Že wás něgaká % waitdi neifa- ně takt dáwat, když wědj, komu hragj. Šťastnan cestu I
stných hwězd do naieho diwadla sawedla, kdeby wás naM , '• '•
páni hudebnJGÍ swými polkami a walčjky málem bjrii usaa*
žili; ta to gste gim ale také dal do cimbálu j gá se tomu Předplatnj ceny na IS předstawenj w diwadla
diwjm> že ge«td swé hausle a fagoty na wěky na hřebjk Českém :
nepowěsili. Byla to ale také rána pro nale celé diwadlo 5 ^« ^<*** 30 zL — —
ge«tě itěstj, že se we winámě nacházj, ginák by snad bylo m wř«né sedadlo 5 „
do mdlob padnauti muselo. Ale byla to uké mistrowská »» ^°' sedadlo na galerie .... 3 „ 45 kr.
rána] i gj raněnj gi obdiwugj. Bezpochyby si laskawýpan » Ijstek na prwnj mjsto 3 ,, .^ ^
cesto watel swé dělo tam nabil, kam ge potom wystřeliL— — —
České diwadlo.
•) Magice listy nale pro wže strany otewřeny, nemo- ^^ »'***^'' ^?V?' ^"^^"^ í??* . ..
hli gsme ginak, nežti tuto odpowěd přigmauii. Přáli by- « »#«« ?^ narozcmnami Gelio C.K. MJosU ph oswět-
chom ale, aby to bylo • wěd té slowo posledoj --leda by '«°J "'^niLřnjho^ hlediite:
náaledowala lakowá, kteráž by k gegjmu proiyi^db as^o* Miknias hrabe Zrinsky.
lonaUtý se mluwila. E«d. Drama w 5 ged. od Komera, přel. od Tomsy.
ČaaopU Uttt* wychásj wt středu m w sobota po p41«rijch; k«zd«« druhaa středu pHdáwá se pAUrchowá přjlohs. Předplácj se « w)rd«wstete m fiwrt
Uta « kr^ WS kaihlmpeelwjeh m půl Mte 1 si. S6 kr., m c. k. poiléch pult » sL 1^ kr. stř.
Wydáwáiijm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by VnOOQiC
Kwěty.
HirodBjzibawBJk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany.
Gjslo 29.
Í9. dtthna Í843*
10. r. beh.
Arabesky.
Tu tedy predemnau ležjš — ne — neleljjfl
tak nemohu o tobě rjci. W králowském ornáte
pne se, wywsláwá, wypjná a wěžj se stočlánkowilé
tělo twoge k nebesům — a duch twůg, to bugné
paupě na teplém slunci, ta žiwá giskra na wše
strany poskakugjcj? — mohu-liž o něm rjci, že
ležj ? Odpusť mi, Praho má I — ty chuwo národu •
slawného I ty bedUwá panno s hořjcj lampau, Če-
kagjcj na swého ženicha! —
Takowauto asi samomluwu, promjchanau
několika hlubok^^mi a hlubšjmi powzdechy, wedl
gsem o půlnocí na pražském mostě. Byl gsem prá-
wě zdostawnjku wylezL Nebe bylo tak zlatě hwěz*
dami pokrylo, gakoby ge byl Pán Biih tu chwjli
plnau hrst] po modrém klenutj rozsypaK W ti-
chách winách Wltawy třepetaly se poblesky mě-
Sjce, a na bljzkém splawu to hučelo. Mimo to
spalo kolkolem hluboké ticho, wytrhowané toli*
ko pádnými kročegi na stráži se procházegjcjho
grafaátnjka.
Gá ani nedýchal. W prsao m}'ch a w mozku
mém to podiwně wjřilo. Celý žiwot lidský, we-
škeré prjběhy staroslawné půdy, po njž opět krá-
čela noha má, weliké děginy národu českého mj-
haly se okolo dušewnjho zraku mého^.
Po dlauhých letech wgel gsem zase do bran
pražských. Bylo mi auzko. Kam gsem se byl
mezi tjm časem wrhnul, wšude mě pronásledo-
valy zpráwy o ne&cjslných okrasách, gimižto se
tato tisjciletá žena nynj Iperkuge* Gá měl z to-
ho strach* Bolestné tušenj hnětlo duši mau, že
nenagdu giž Prahu — onu milau, drahau stařenu>
kteráž mi byla u kolébky uspáwawé pjsničky zpj-
wala. Nezáwidělť gsem gj sice to nowočasnj rau-
cho, ale co gsem měl počjti se swými zpomjn-
kami? Obraz té spanilonádherné byl mi utkwěl
tř pamětí i w srdci gako podobizna milenky —
a z toho člowěk nerad co stjrá, i nerad k němu
něco přidáwá. Ten musj zůstati čistý, ryzj^ ne«
porušený.
A nynj mám Prahu spatřiti celau přetwáře*
nau? Snad gi ani nepoznám?! Gako cizinec bu«
du gj hleděti w cizjtwáře? — To by přebolestně
utisklo duši mau.
Rychle gsem se odhodlaL Opustiw dostaw*
njk a w hostinci ivěci swé uspořádaw^ běžel gsem
tryskem na most.
Tak dalece gi nemůžete přetwořiti a wyšper-
kowati, abych gi alespoň dle hlawnjch, nezruší*
telných forem gegjch nepoznal! — těšil gsem wry*
chlém běhu sám sebe, nehledě wůkol ani w pra-'
WC ani w lewo, aby mi ožiwugjcj w duši mé
obrazy nic nezaplašilo.
Ano! tak fale gi nemohli přetwářilí I zaple-
sal gsem, zastawiw se konečně na wěkostarém pa»
mátnjku české mocí a nádhery, na tom kamenném
pásu, gjmžto oůec wlasti boky mohúUnéko praudu
ku podiwu potomstwa přewázaL I rozeslal gsem
wůkol sebe dychtiwé zraky gako dwa hladowé so-^
koly po dáwno čekané kořistil — Cokoliw mi, dne.
prjštj, ukážeš — čjmkolimi drahau podobu Prahy
mé pokazjš : tohoto shledánj, tohoto pohledu ne«
mohl mě žádnjf předchůdce twůg zbawitil Tys
to geště, weleslawný dome králowskýl tys to ge-
stě, hrdohřbetý Sióne, ty skalnaté čelo domu Li-
bušina—
Zrakowé mogi nwázli na tichém, w měsjčné
záři třepclawém praudě. Welikán, rozkročený
přes celau geho afjrku, paly máge w obau bře-
hách'zakotweny, hleděl na mne smélau, wážně wy-
pnutau twářj. Toho gediného nepoznal gsem na
dáwném, w mysli pewně ntkwělém obraze. Ale
dobře se hodil k swému okolj. TaJcowij železný
most ge hodný saupeř welebného starce, kterýž
slýchal rozwětřené hlasy dwau měst z neswornosti
pro upáleného mistra — kterýž widél žebrat posle-
Digitized by
Google
114
dnjho korunowaného básnjka^kteryž • — uch, milý
Pán B&h sám wj co I
I stál gsem tak a hledSl a zamyslil se. Prsa
moge hřmotně pracowala. Několikráte z nich
í^^é hlasité wzdychnutj wyklaiudo. Nagedoau me
popadl někdo za rameno. Bylo to patero kltka-
tjfch drápů starostliwého granátnjka*
He, člowěče I — ' co tu děláte ? Máte-li chuť
na stndenau lázen^ m&žete gi mjt zegtra zadar-
mo, nebo za několik mizerných kreycaru. Nemu-
sjte za ni práwé žiwot dáwat, Kauknéte se tam*
hle nahoru a gděte swau cestau — nebo wám
wykáfiu mjste5ko w mé budce« a pak wás někam
dowedeme« kde wám takowé hlaupé myšlénky do*
^ čistá wypadaau.
(PokraČowénJ. )
lořský lanpežnJL
iPQlsrtt^owát0\)
i^AUa! -^ diacone-^ pircUa in voUal^ namá*
halo se hrdlo bezwládnéhoj wetchého starce, gak
bylo znamenati dl^ hlasu, geaž přicházel s prawé
strany pomořské třjdy ; n&i ^^ zaslechl geg toliko
Alexio, Carlo a Theodore.
Sluha wyhaupnuw se gednjm mžikem ze ze«
mě, zdál se chwjli uspořádáwatí pomatené smysly
Mré. Šlechtic, hledage bystrým okem nenáwidě*
n&o předmétu, stál posud na rozpaojcl^ « Ale*
xio-^gižgiž letěl za prchljkem*
»St&gI« zahřmj naproti němu, a wšak tase*
ttá zbrog w pěsti geho nečekala na účinek přj*
kazu tohoto, anobrž prudkým rázem fala w prsy
překwapeného laupežce, A tento bolestně zařwaw,
skotácel se omráčeně k nohaum gehq. Sjly, wy«
Čerpány bywše drahným usilowánjm, opustily te«
lo geho a usnadnily smrtelný pád tento*
Carlo ^ 7> Tardevy přiběhli«
vNešťastnjku, co spáchala ruka twoge?!*
lkal onen zwukem i^a neywrchowatěgšjn^ wrcholí
wásaě, smjšené a hr&i^au ^ bolem« ^Tote tw&g
otec l«
•Ďáble — !<
v Snaha má o geho wyswobozenj* o geho
spásu byla marná; twůg— to ot^J*
» Lháři — pekelnjče!*
>Nenj to Dolcini, siciliánský kupeCj gehotto
gméno nosjš —ale tw&g otec!<(
»Fioridono — mflg otec, gá syn mořského
laupežnjka — prokletý osude I^'' skuhral nešťastný
niladjk, a pustiw z ruky zbraň, zakryl sobě oblj-
čeg a wrhnul se na padlého zlosyna.
•Dolcini — Alexio Fioridono? — newyro-
wnatelný saumíle, wáá rod se leskne znakem ku-
pežným?« zachechtá se zlomyslný šlechtic, gegž
bylo oko bjdnjku přehlédlo, a záhy, bezděky, bez
wšeho úmyslu, gako bezwolný strog, ojjžiwlý
mocným, neznámým žiwlem, puzen toliko mocj
prekwapenj strachowitého, zaměřil mečem do bo-
ku Alešowa, překonaného přjrodau. Ale co blesky
letjcj s trestem s líúry — mrštil se Carlo smrto*
nosné pohromě této s obranau swogj wstřjc« O*
mráčugjcj seč srazila Theodora k zemi.
Blažená byla to doba wjtězowi. Myšlénka
-—rychlá gako peruť času — zaswitla w duchu ge-
ho, a toto wýhodné okamženj mělo a mohlo gi
uskutečniti, Hrubau hbitost] zbudiw Alše a ucho-
piw s wynaloliau wšechněch pozůstalých sil swých
Fioridona do náručj, spěchal ke břehu w opust««
nau loď.
vGe-li wám milý iiviot bjdného otce i wáS
wlastnj -— následugte mne 1 « kázal ginochowL
Tento — probraw se napolo z hlubiny mrá-
koty bezsmyslné — řjdil se dle chwatu Carlowa
gen gako mimowolný opilec, Wěmý služebnjk
položiw na podlahu |^ondoly opět dýchagjcjho
laupežnjka, chopil se wesla, a giž giž letěla loď
po hladině mořské.
Aleš postihnuw nynj myšlénkau přjtomné i
předešlé okolnosti a wšechno swé neštěstj, z nu-
tkawé slaboty a zaufalosti padnuw na kolena za-
kryl na zmáčeném sedadle twáře swé dlanj^ a
— plakaU
Započlo ticho aiplčenj; gen mocnjcj-se hluk
a hřmot, genž powstáwal některau dobau na bř«*
hu, wzdáleném od nich nynj as dwa wrhy kame-
ne, nijsilo se w ně a w usedawý tichý pláč nebo-
hého Siciliána. »Carlo!« táže se tento šeptmo
aprůwodcm zagjkawého hlasu, » Carlo, wěstowale
mi prawdu?*
pPrawdu,* ozwe se starec, gako bolcstn;^
ohlas bolestného zwuku, a zapohlednuw s wýraz-
ilým zřetelem do černých nebes weslowal dále.^-
UmlWi.
W tom tu hluboce a násilně wzdychne z oži-
w^lých prsau piráta, Dusiwá tjsnpst geg muči-
la; řwawě zkřikl, palčiwá a krwawá rána žrala
mu srdce, a— gednjm, neslýchaným wyhaupnutjm
celého těla wymrštiw se na pokrag loďky, překo-
tácel gi i s oběma bjdnjky. Co AleS w překo-
Digitized by VnOOQiC
115
ceném pádu posledně pogmauti mohl sw^mi smy*
úy, bylo vrženj-se Carla za otcem.
Prwnj doba« s njžto Aleš opét wefel do řjSe
myšlenj, seznámila ho s přjbytkem rybářském,
genž stál několik tisjc kroků od města Neapoli
na pobřežj mořském. Ohlédnu w se wůkol sebe,
zpozorowaL že ležj na posteli, obklopené gsaucj
třemi člowéky, gežto, gak se podobalo^ twořilí
zde bydljcj rodinu.
Zprawen byw několika slowy o swém wyswo-
bozenj» za kteréž co děkowati měl mladému ry-
báku, aQ se tento práwe byl nacházel se swau
kocábkau na bljzku tonaucjch nešťastiýkí^ padl
na chwjli do křjžowiny rozmyslftw*
Žiwá zwědochtiwoflt geg ad>iidíla*
»OsBU mogi saudruEÍ též zachowáni ?« ptal
•e Francesca, swého wyswoboditele, nesměle a
polohlasně, boge se odpowědi nepřjzniwé.
»Oba ušli pasti nepřátelského žiwlu,<< odwe-
ce mladjk, sstaršj — •
• Carlo — «
• Staršj, udiytiw polomrtwého společnjka,
wáleil se swau slabostj, gako lew bodanj^ ostnem
neyljtěgšjch sanj, až gcg posléz wyrwal rowu hlu-
bokému. Po wás ani se neohljžege, popadl bez-
žiwého dniha a pádil od nás*-* kam? — bude
wám neyljp powědomo.*
vOpěts tedy uchowán, ukrutný ot5el< pro-
hlásil se mladý Fioridono, a zbožně sepiaw ruce
hleděl pewně před sebe.
Rodina rybářská užasla nad slowy těmito.
A wšak zpamatowánj-se posiauploleknutj Alešowu.
•A piráta — ?« otáže se po něgaké chwjli,
chtěge shoditi se sebe raucho podezřelosti ; »ga-
kého dočkal se konce ?<<
{PoJtraČQwAi^*)
DOMACJ KRONIKA*
KPHAHT. Druhé Jewartefo p. Mildnera dne 30.
března. Tento podwečer byl prwnjho mnohem snameni-
tj^gij a sice přewýborným prowosenjm Bčethovcnowa prw-
njho kwftrteta s Raznmowských. Dle obyčejného smýáienj
paUj Uto práce hudebnjho wýtcčnjka giŽ k geho uk řcře-
ným nerosborným tagemstwjm, k nimito se gen málo kdy
a málo komu zlatého kljče dostává, gjmž by se brána k ča-
rownému kragi otewřjti dala. Krásnan tuto úlohu, tagn^-
mi známkami nakreslený ohromný citoswět BeethoYcn&w
plným iiwotem nadechnauti, a xtclesnčný k srdcjm tuže-
bným přiložiti, prowedli pp. Mildner a ostatnj nad mjra
zdařile. Kolkolem plesagjcj twáře a zářné oČi s hlučným
potleskem byly hudebnjkfim pěknau oslawau. O té wéci
nedá se psáti, krásu gegj toliko sluchem pogmauti možná.
Předtjm hrálo se kwarteto od Onslowa (C— moll), které se
lehýnce po uchu swezlo. Sfastněgi wj těžil Veit (kwartc *
Es — dur). Při geho skladbách ge duái wolno. To mau->
dró hospodařen], to gasné prowedenj určité myjílénky, ta
upřjmná neljčenost, o njŽto brzy zwjme kam nás wede a
kam Čelj, zasluhuge wieobecnau úctu, gelikož negen yr ži->
-wotě, ale uké we wédé i w uménj pocti wost stánek sw&g
suwj. *•
Ze Strakonic* Ktítdým vlastimilém pohne spráwa,
gak se duch ryzj, práwé siowanský -we w<ech ůdoijch osý-
váy gak se uskutečňuge piApovéd: Kde Slowanka, tam i
spěw. Toho daly uké Strakonice d&kaz 19. března 1k r.
— Strakonice?! — slyljm steré hlasy; Strakonice >- mésto,
if kterémž se tak dlauho nic nedělo ? kteréž posud nebralo
podjln w zmáhagjcjm-se wjrwinowánj ducha národnjho ?
které spalo spánek hrobowý w Čase, kdyžto se giž w»ude
ozý-waly ohlasy národnosti? — Ano, ty samé Strakonice pro-
citly, ony wstupugj do řady saudružek swýcb, chtjce sobe
tutéž powěst, tutéž lásku, gako předchůdkyně gegich, -vy-
dobýti. ^— Dne 19. března totiž dáwali zdeg»j ochotojci aka-
demii, gegjž čistý wýnos k zaraženj třech pokogů pro ne-
mocné we zdegáíjm ústawu pro chudé u sw. Martina od-
hodlán byl. Zdegljmu mětfťanostowi p. Karlu Fischerowi,
kterýž prwnj myďénku tu. zbudil, gakoi i welebnému awy-
•occ dAstognému panu Fabiánu Lenkowi, děkanu zdegájmu
a rytjH čestnému řádu melitského, též i ikolnjmu řediteli
p. Gallowi, kněsi s řádu melitského, neméně i zdegljmn
chorregentowi p. Giřjmu Stěpánu gsau djkailii powinnovráni
ti, kteřj dobro ústawu toho požjwati budau. Šestiletá Anna
Komerowa přiwjtala Četné shromáždénj Českým prošlo wem,
a každým pohnula slowa srdečná, djtětem roztomile před-
nesena. T^a to následowala uwertura z Don Juana plným
orchestrem prowozená, pak německá deklamowánka, árie
z Puritánů a opět Český sbor : Zpěw manu ietkých od Ce-
lena. Po několika německých pjsnjch gsme opět uslyšeli
krásnau ani z Wěnce: »Zebrákfc; načež užlechtilá panna
Johanka Korwinowa Kubeíowu deklamowánku: nQá gšem
Cedí!^ tak zdařile přednášela, že po skončenj tleskot so-
twa se utiáil: patrný to d&kaz, ^ gak se mysl každého ros-
plamenj, který swolati mftže: »Crá gsem Čech I a Pak gsme
gcatě český zpěw sly»eti měli a sice Rosenkrancowo duetto
z Wěnce : uPřjrodau, a wjíak pro krátkost času k naicmu
Želu nebyl prowozowán. — Dnelnj wečer poskytl k^iiad-
řečenému aučelu 160 zl. w. Č. Wděčné slzy chudiny budau
neykrásněgij odměnau weledftstogným podnikatelem, gakož i
wáem ochotnjkAm, genž sjly swé k docjlenj tak pěkného
wýnosu zapAgnih*. Nynj se zanážegj nadgmenowanj dobro-
dincowé tan my^lénkau, ž« co neydíjwe několik zdařilých
Digitized by
Google
116
jleských diwadelojch pracj kprowosowánj pfíwedau, gakol
i geitě nékolik podobných akademij, w^e k gnieDOwanému
aučelu uspořádagj, kde se ge^tS wjce sřetel na české pjsně
a deUamowánkj bráti bude. Krásný to pokrok, a každý
wlastimil bude gisti méstu najíemu úplné adařenj w t<^chto
sámčrech a setrwánj w takowé Činnosti 8 námi ae srdce
přáti. -'•-
a BerawM. Dne 19. bicxna prowoiowali se na na-
iem diwadle : vženiehowé, rýmowaná we$elohra we 3 ge»
dnánjch od Machádka»<t Kus gest wýbomý a aasluhowal,
aby se bylo wjce lidj do diwadla seSlo. Páni ochotnjci
dali si arci wclikau prácí, aby se úlohám swým dobře na->
učili, než přáti bylo by také, aby přjáijkráte wjce na
průpowSdi neiU na řádky wer^owé bledjee, smysl gegich
nenijíiii. Welmi skrowné obecenstwo w<ak předce nad
prowedenjm této hry spokogenost swau několikrát proge*
-wilo a na konec nábiíťeftyfc wywolalo. Ustaw pro cliudé
ffpatnč pochodil. Nepochybné la Ua přjčinau, ie se dne
19. málo lidj do diwadla se&lo, opakowala se tato weselohra
&6. března pod názwem : iŘZkauíka pro newifsiu.v Wvak
i tento překřtěný náxew obecenstwo nepřilákal. *) Dne 4.
dubna, gakožto w předwečjr gmenin důst. p. sdeg^jho dě-
kana Vincence Láblera, dáwala se prastará, giž r. 1 796 Prok.
Šediwým w Češtině wydaná weselohra: vNoinj fndri»<r, giŽ
tdegSj páni ochotnjci, aby. obecenstwu a našemu dftstognj-
ku něgakau no winku podati, Jsi^oi^on^d^n/d/t^M překreslili*
Diwná wěc, ie w časech, kde tak mnoho nowých a pě-'
kných kusů na pražském diwadle se dáwá, kteréž by i na
saukromných wenkowských díwadlech s prospěchem prowo-
aowati se mohly, nnás předce pauze proto, Že prý nyněglj
páni apisowatelé těŽkau řeČ niagj ( I ! ), žádnau nowinku ne-
spatrugeme ! ! Tfcpochybné se i snad proto naiím p. herc&m
kus tento wjce než kterýkoliw giny Ijbil, že si gednagjcj
osoby »onihn0*i9 což i snad některým p. mějltan&m laho*
dněgi w uíjch snj, nežli uráiliwé Wf! V,.h.
Z Chrudjmi. (Z dopisu k redaktorowi). . . . Alespoíi
w mjstech okolnjch gaayk náž den odedne wětáj obliby
nabýwá, knjhy a Časopisy se kupngj a diwadla gakoŽ i hi-*
blioteky České se zHzugj, w Čemž i blahodégně adeg»j knih->
kupectwj páně Wa^owo aučinkuge, ne tak wlastnjho aisku
gako podporowánj wěci národnj sobě hledjc. — Práwě gsme
obdrželi IT. swazek Wlástimita na rok 1842, o němž giž
powjdáno, že wycháaeti přestane, což gsme tjm wjce želeli^
an tentýž, drže se iťastně w prostředku mesi učenými a
*) Tomu se nediwjme! Beraunské obecenstwo nenj
to gedíné, kteréž haufem do diwadla netáhne, když 5 — 6
osob na di wadelnj ceduli stogj. A pak — co to může býti
za komcciii? nŽenichowé !tt — Tak prostinký, ničeho nesli-
bugicj titulek! Měíi gste napsati: Bogácntf hrdina, znwm^
Zděn^ pttHinjk a hesshlawé ětraSidlo! To hy snad bylo
wjce přitáhlo* Probatum cst. b^^
pauze aďbawnými Časopisy, mnohým najíím potřebám wy-
howjwal. Daufám, žeWaže Blahorodj, když o tomto adc
obljbeném a zhusta Čjtoném spisu několik ďow, ne sám od
sebe, nobrŽ powzbusen muŽi unás na slowo wzatý^mi, zde
a w okolj na&em se-zdržugjcjmi, přednesu, nezažijte, nobrŽ
řádkům mým w listech WaSicb, n tak mnobýoli éiutelů
se nacházegjcjch, mjsta popřegete, by ijm spjáe k očjm oněch
přišly, gichžto Žádost naSe se týká. ^ W ročnjkn 1640 Wla-
stimila působilo Pauoratna čili stručný přehled děgft časů
našich stálý artikul. W ročnjku 1841 a 1842 ale tento
přehled politických udalostj pohřelugeme, gjmž obzwlážtně
wenkowanům, kteřj ne wždy Času a přjležitosti magj, ne-
přetržený běh nyněgSjch, uk zágemných dob a tiowin po-
aorowati, welmi whodně poslauženo bylo. "Wdice sobě
přegeme, aby wážený p. Tomjčck tuto práci na sébe zase
pHgal a w budaucjch ťwazcjch Wlastimila, gehož nepře-
tržené a čerstwěgij pokračowánj welmi Žádostiwě Čekáme,
r. 1841 a 1842 sběhlé, důležité děge w krátkosU sobrasiL
Toť žádost prwnjy adowolena mi budiž gejítě drahá, týká-
gjcj se wěci ne méně důležité. Nemagjce dosawáde po-
pulárnjho ponaučen] o bylináoh čili botaniku, s podjleo^
srdečným gsme přigali od p. Dra. Anriinga roku 1841 wy-
dané ponauČenj o gedech a kazigedechý neb géden každý,
zwláStě naái spráwcowé duchownj a učitelé poljrebu cjtili,
aby mládež alespoň tědi neyobyčegněgbjch gedowatých by-
lin poznala a tudy Častému, a gich neznámosti powstalému
neštěstj se zamezilo. Neznagjce přjčin, proč welmi wážený
p. spisowatel u wydáwánj tohoto tak potřebného, zde na
wenku s takowau pochwalan přigatého spisu nepokračuge,
Židáme geg we gménu nažich pp. učitelů a wžech wlastea-
ců, aby we spieu tom pokračowati sobě neobtěžowal, a wy-
slyjlew prosbu nazí, nedopauitěl, aby řádky tyto — gaki s*
dosawáde s mnohými ginými w Časopise WaŽem pmgewe-
nýaú upř jmnými žádostmi pHháselo — hlasem wolagjcjfao
na paužti růstaly. Wraucj nade djky a geho wlastij
wědomj, že tady negen mnohému nežtéstj zabránj ale i wé-
domosti rozájřj, budteŽ geho spanilomyslnosti odměnaul
Z OičjtM, Gak se dozwjdáme, pracuge wel. p. Jan
M. Sidon, professor náboženstwj na zdegájm c, k. gymna-
sium, na úplném mjstopisu kragského měsU Gičjna, a gest
se uadjti do obeířclného bádánj, horliwého přičiněnj u sbj-
ránj starožitných rukopisů a do gistoty pramenů, s nichi
tento snažný muŽ Čerpá, Že to bude hodný úkaz na skro-
wně posud wadělaDén poli wědy této. — Go do wzděláwá-
BJ matcřČiny^ pokračuge se w hodinách, w nichžto se átu-
dagjci mládež, dwakráte týdně, u pana pj-of*. Šjra čeSUně
wyučttge— a we wydáwánj roamanitými swými články za-
gjmawého kragského listu nákladem Kastránkowym. Spoln
podotýkám, že k dni naroeenm nahého mitowaného země-
pána posud apjwanápjsefí »@e9<tiOfft€rrci4)«íoí)*m €5cbnf»«
atd. krásné načj pjsni: »S\jÍ nás wsecky ahwězdné djliw
mjsta postaupila. j. a. K.
Čiisopitteato wyolUaj w« •třiwlu • w sobote ^ pAIarijdír k»wí»tt trakán »tředit jitími m pAittrehowá »řjloh«. Předplácí m m. wydAwMtU jia ětwrt
léta 48 kr., w« kiUlkkup«eiwj«k iia pAl lét* I >L 86 kr^ m c k. pokéck pťSU. % *L Í6 kr. stč.
W}dáwáiijni Jar* Pospjsila \v Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnj zábawBJk pro Čechy, lorawany, Slowáky aSlezany.
Cjslo 30.
áS. dHhna ÉS4S.
10. r. beh.
^
Arabesky.
{Pokměowánf.)
Gá po2:wedl hlawu swau — gako zGiřjkowa
widěnj* W žirokém, řásném plášti, s le&koawau
ručnicj na ramenau, stál předemnau domnělý
ochrance můg w hu&até depici. Na prwnj oka*
mženj gsem mu nerozuměl — potom ale musel
gsem se mu dáti do smjchu*
To bylo pěkné nedorozuměn] I — Ne, ne sta*
ta£ný obhágce
kragft*
Kde se otjwal Swantowjl—
tak daleko geště negsero, abych si pod pražským
mastem mokrý hrobedek ustlal — a k tomu nynjb
kdyžto gsem s neybugněgšj naděgj do Prahy při«
pulowal.
S naděgj ? — Gá se neměl íJeho nadjti, gá
sám neměl w Praze co daufati/ Genom widěti,
slyšeti a přeswědčiti chtěl gsem se, zdali ta sto*
wěžatá hlawa i nynj co měřitko wšeho pohnutj
w národu k nebi čnj^ gako byla za dn& minulých
činila ; zkusiti chtěl gsem, zdali se posawad wše-
chny žjly^ žiwota českého w srdci gegjm stékagj ;
zdali wšeliké gich udeřenj také gegjm tělem pro*
bjhá ; zdali zlatj snowé rozlehlých okolo nj krag&
i mjstečka w duši gegj nalezagj -^ slowem : zdali
Praha — 't. g. celá Praha, auhmkem sečtená, ne
gegj zdárné, zachowalé částky — stegným krokem
u wywinutj toho ducha pokročila, gakowý se mi
f jkage wšude na wenku zpozorowati dal, an gsem
po delšjm w cizině meškánj gednau zase drahau
kolébku pacholetstwj swého křjž a křjžem prohle-
dal— anebo abych geště srozumitelněgi řekl: zda*
li se Praha -^ powlaslenčila.
Abych se uprjnmě wyznal: něco gsem oče*
káwal. Pozorowalf gsem skoro wšude po kragjch»
gak se zrakowé wšech plamenem národnosti za*
hřátýchpo Praze otáčegj, gak každé slowowycháze*
gjcj z ust této wěkošedé wěslitelky za prawidlo
a prawitko powažugj, gak každý kročeg gegj co
wzor wšeho spanilého snaženstwj nápodobňugj.
llVěru, někdy mě to dogalo až k pláči, s gakau
dětinskau zbožnost], s gakau newywratnau důwě*
rau, s gakau sladkau naděgj ti dobřj na Prahu
hledj I — s gakau tážebnau ůzkostliwostj každý
směr, každé hnutj gegj stjhagjl
Toto wšecko wěděl gsem — toto wšeckomlu*
wil gsem nynj sám k sobe* Kdož tedy popj^e
moge očekáwánj?
Se starýn^ obnoweným obrazem Prahy mi
w du&i wracel gsem se k hostinci. Bylať to gešté
ta dáwná, po krásných wršjch táborem rozložená
králowna s tjm hrdým a spolu mateřským pohle*
dem — byla to posud ta bedliwá, na modrých wy^
minách čjhagjcj stražitelka — bylť gsem gi opět
poznal, Prahu mau, a radosten kwapil gsem do
tichého, osamotnéiého pokoge.
Gá se těšil gako djtě ; bylof mi, gakoby se
neykrásněgšj Částka zlatých snů mých byla wyge-
wila. Ať si na mne piikwapj den přjštj se swau
strakatau suknicj, s tjm nowokrognjm plácřtěm —
a gaké ozdoby ginak na tělo swé powěsj: alespoň
gednau gsem gi geště widěl«- obraz gegj wemné
do smrti newybledne.
W tom se ozwal tichau ulicj libozwučný hlas
mužského zboru
»Kde domow můg«
atd. — gakož gsem to we wšech končinách kragůi
českých byl zaslechl.
To nebylo před 20 lety po těch mjstech
slýchati. — I nu za 20 let dá se srci něco wystawět
a uwidjme, co nám zegtřek a budaucj dni při-
nesau.
Digitized by
Google
118
lořský lanpQŽDJL
{Polradowánf,)
•Ah,SanJanuarío/^ odpowj Franceskůwotec,
•powjdal gsem hned^ že gim uklauzne ; na wode
•e narodily wodaho chránj gako sw^ch žrawGŮ.*-'^^
•Uprchnul ?«
•kao. Byl gsem se swým člunem skoro
w patách za njm,« mluwj syn dále; ahnal se do
přjdtawu, my za njm, tu— sotwa uprchlo oka-
ujženj — zmizj gak pára, nikde po něm ani sto-
py> až nám konečně řekne starý Antonio, že utj-
kal na St. Lucii, Pustil se pak dál, než — po*
zde. Že tau stranau swé autočiHe bral, powjda*
\j důkazy, U krage ležel mladý člowěk, raněný—*
•Theodore — « myslj sobě Ale5.
•Beajpochyby raněný od Fioridona — rozdr*
ceaá mandolina ležela nedaleko něho — «
•Dar Eugeniin — roztroskocea!^
»Po;^n£ilo se, že ge to šlechtic z Tardevy a
donesl se domu.^
•Wčeregšj noc — wěru, byla hrozná |« do-
powěděl starý rybář, »a tu$jm, že priprawj Fio»
ridono některým lodjm někdy gestě hrozněgšj.«
Hqpliwá plamennost, s kterauž Aleš odmlau-
watí počal prorokugjcjm slow&m těmto, mohla
geg snadně uwrhnauti w podezřenj ; z prozřetel*
ností musil mlčeti.
Nastala wšak pro něg doba, genž, nahroma*
díwši w dušeTfnj geho okres welkeré zpomjnky
na wčeregsj události, byla nebezpečná gak tělu tak
i samým smyslům. Duse bauřiwý bog podkopal
ďabé náspy těla geho -*- i kleslo do wjru zimní-
finého.-—
Uplynul čas čtyř měsjoiL Dolcini přetrwaw
iťástné nepřjzniwau lhů.tu tuto, byl prázden ne*
bezpečji slabost toliko pautala ho posawád na
lůžko. Dlauhá zemdlenost a studená Ihostegnost
potlačow^ly w něm každý něžný pocit krásoty
gwětské, genom cit lásky r^euhasl w ledowitých
prsau geho, Nezkončené řady myálónek a wid
praudily se z obraziwého ducha geho ; obsah ge«
gich byla milost a Eugenie, a íuto uviděti neyprud*
šj geho žádost i pewné předsewzetj.
Šel tedy, —
• Negedneytebez rozwáženj, sjly wámto za*
kazugj,« ponamjtala stařena rybářka; shwězdy •
byly krwawé, zwěstowaly wečer, genž bude žiwo*
tu wašemu zlau sanj -^ zmarem kypj gazyk gegj,
osten gegj wás nemine. « Než Alšowa myšlénka
byla giž dáwno odlétla k předmětu lásky ; ucho ge-
ho neposlauchalo řeči tyto» neboC byl giž odešeL
Došed domu páně Genezzy, otce Eugeniina^
pozastawil se nad hlučnostj, genž při hogném oswj-
ceiij w něm pUnowala^ Píigjždégjcj kolesy pro-
zrazowaly společný kwas. U bohatýra Genezzy ne*
bylo to nic neobyčegného; skoro každý měsjc
roznášelo se, po piŮ Neboli pozwánj k besedě
vod pana Henrika Genezzy do ulice Toledo,^ a při
takowó přjležitosti byla snadná schůzka dwčma
milencům*
Přjlišné nebylo tedy pozastawenj-se Alšowo.
Spěchawým krokem kwapil na široké schody, na
gegichž prwnjm oddělenj se nacházely dwéře; ny-
nj byly otewřeny, a w nich stála osoba w ústroj
domácjho služebnjka.
»Pro swrchowaný Bůhi<< zwolala strachem
udušeným hlasem, běžela mladému Sicilianowi
wstřjc a uchopjc ^'^^ za ruku, táhla ho s sebau do
komnaty. aWy zde? Alexio syn mořského laif
peHnjka — zde?«
Hromowá rána dotýká se slaběgi mladých
kmenů, nežli slowa tato se dotkla Alše.
B Ďáble, tybys weděl — ?« rozsápal se Fiori*
dono a sáhl po meči. — »NepřáieIstwj gsem od
wás neočekáwal,* odwece Paolo Magnetti, sao*
wěrnjk geho, a studeně wezma geg za prawici,
dowedl ho ke stolu do zadu pokoge. sSwěde-
etwj mé wěrnosti budiž wám ittUo krok^* dolo&il
a rychle popošed ke dweřjm, uzamknul* »Znám
nešťastný, politowánj hodný osud wáš, Dolcini i«
mluwil nawrátiw se k němu; nTardery ho roa*
hlásil bohužel půl městu, Eugenie si zaufala, otec
se wztekem Ijtil pro poškwměnj swého domu,
přátelé geho řjdj se dle počjnánj swého častowa-
tele, wšecko ge wašjm nepřjtelem r— ale wěmý
Paolo ne, můg Dolcini I «
Alexio pogal ho pohnutě ^a ruku.
vDoleinim mě nazýwáš, upřjmný Magnetti?
-.^bjdného syna zlopowěstného piráty ?« prawil^
litostiwě se pousmjwage,
•Negste giž arci oaen ginocb, kterýž i při
nedostatku důkazůw rodu swého daufal dosáhnau*
ti ruky Eugeniiny — < odpowj služebnjk, vale šle-
chetný gste geště tak, gako byl onen.^
»$měl gsem daufati — směli" mluwil Alexio,
položiw ruku na wysoké čelo swé, gakoby w řjši
minulosti hledal útěchy. Několik okamžiků w roz-
myslu seznámilo ho s nebezpečenstwjm, w něžtp
se byl marně dal, gelikož nemožnost^ kochati se
pauze myšlénkau jia naděgi, zamezowala a ničila
každau wynasnahu geho. — i)Eugenie?« táže se
po chwjli. Paolo wšak neodpowjdal ; buď že ne-
rozuměl otázce beze wšeho názwuku a smyslu, buď
Digitized by
Google
119
že chtel ušetřili nebohého mládce odpowědj^ kte*
ráž geg očekáwala.
»Co dělá Eugenie?" ptá se podruhé,
»Dnes se swéij zasnaubenj gegj s Theodo-
rem — * wece sluha nestnele, obáwage se zlého
účinku.
Aleá nepromluwil; ústa geho byla nescho-
pná wygádřiti^ co obsahowalo srdce; zaufale a
necitelně rozložil ramena a na . ně hlawu swogi
na stůl*
»Tady?« zazněl náhle zwenku silný hlas^
a mnohopočetn]^ dupot po schodech zgewowal
zrádné gakési pobauřenj. Gméno i>Alexio — Fio-
ridono<^ mjsilo se w porůzný š|imot«
Sicilián pomalu se zwednuw nasléchal Iho-
stegně a chladně powyku zn^epčjmu.
'»San€a Maria I zrada ge za námi w patách !■
šepce Magnetli; »zrádné oko musilo wás tady
uzřjLi — «
•Otewřtel* hlásila se na schodech osoba a
hluk wyprowázel přjkaz tento.
>»Wrátný wás prozradil — nehraňte žiwot před
těmi krkawci — smrt wám hrozj newyhnutelná]<
mluwil k Alšowi Paolo a proměří w úzkostně sta-
rostliwým okem wšechen swůgnábytek^ ukázal mu
chránjcj skrýš. Awšak Fioridono opowrhnul geho
úmyslem. Zmjsta ani nakrokneqaufage tasil meč.
»Pro nebesa^ toho nečiňte H prosil šleche-
tný Neapolitán; »samogediný postawiti se na od-
por tolika zuřiwcům, byloby marno«*
sSmrt ge mi wjiánal*
sEngenie wás miluge^ a Theodorem bude ne*
Šťastná, ale wašj smrtj bylaby geště nešťastněg-
šj-^« prosil opět služebnjk.
bCos «mjm dauíati ?«
» Paolo, olewři — anebo smrt i tobě!« ozwal
se hlas wenku ; byl to šlechtíc z Tardevy. Opj-
ránj-se o dwéře následowalo slowa geho. wSkočte
hbitě oknem, wysoké nenj, tma wás wezme pod
swau záštitu^ a prchnauti parkanem bude wám
•nadno,« šeptal wěmý Magnetti úzkostně. vSám
se wrhnu na lůžko a přetwářjm se do hlubokého
spanj.* — fiekl a učinil.
Tu zaw2nj mocný ráz, dwéře zdagj se caufali,
následuge pr£(skot, geště gedno udeřenj a — Alexio
wrhnul se gednjm skokem s okna dolů. Skle-
snuw překonán gsa slabostj na tráwnatý záhon, za-
slechl w pokogjku Pawlowu powyk a hlasy. Wzcho-
piw se 8 podlahy ubjral se po parkaně. Na za-
hradnjm pawianu stála Gianetta, mauřcnjnka a
služka Eugeniina. Powzhlednauc dolů, poznala
geg. i> Signore Alexio !« zawolala naň důwěmá
přj lelka s tagnostj, a sepnauc ruce patřila naň okem
upřeným.
Než, sotwa zbýwalo Alšowi času obrátiti se
po lahodném geg|m hlase, kterýž co známý zwuk
geg wjtáwal k militce, — tu zašustj za njm kroky,
osoba octne se u něho a gedno pohybnutj, oka-
mžílé udeřenj a zmizenj byl děg gegj. Fiorido-
no, skotácew se na zemi, zkřiknul.
(^Pokraiowánj,)
České dliradlo ir Praxe.
(Pokradovré^lO
Tjmto pogilténjiii wiedn)ch hor Č«ských {res/fée.
přcdplaoenjm) měl hj nastati nowý oddjl w běhu nowého
diwadla naáebo. Nynj bj mélj webkeré ^ly, % niohito
nstair dle rotmatútého ástrogj airébo záležj, nowě se na-
pnauti — nyoj by mďo ředitelstwo wiecbnu péči na dobry,
sagjmawý repertoár, a berectwo Wlíecbnu pjH na tdaHlé
prowedenj gebo wynaloiiti. INadSgemeť se taVé, že obé
strany učioj, co negenom le cti ale i 1. prospěchu celého
ústawu powede.
My s na^lj strany budeme bedliwČ kroky gegich po-
sorowati a wýsledky obapolnébo snaženj gegich neyCené
k -wčdomostí čteniřA naáich přiwádétL Prosatjm ale ne-
cbtjce we swjch spráwácb přjIiiSnau mezeru učiniti, podá-
iráme stručný přehled poslednjho Času prowosowanych ber.
P. Kaika xwolil kswému prospěchu Klicperowu dra-
ma: Jitn za chrta dán, p&wodné psanau we 3 gedninjch
-— na diwadle 'wáak prowotenan we Čtyřech, gelikoi skal-
natá brioha Morany se swým rosmanitým Astrogjm pro*
menu nepřipau^j, gakowan se p. spisowateli předepsati l^
bilo. Hra sama — za býwalé dírekcj asi před 14 lety k hro-
bu donesená — zbudila wcliké ůčastenstiv], a herci dobyli
toho wečera hlučné pochwaly.
To bezpochyby pohnulo i p. Kolára, ietentýlkus na
druhý týden k swé bcncfici wywolil. — Plný citfi rozcrwa-
nych — wáiniwý lowec, prchliwý otce, přjsný saudce a ka-
gičný hřjánjk byl p. Grau ; hrdá, tagným plamenem horjcj,
odwážUwá djffka byla p. Manetinská — a malebná we swé
diwé zlosti byla Morana, panj Skalná. Také ostatnj při-
spéli k zdařilému prowedenj.
Z Klicpcrqwých her prowozowala se geáfté wesdohra:
KnZdtj něco pro ttlast. Celá tato na dlauho rozložená,
slabě zapředená hřjčka mAŽe se toliko dokonalým prowc^
zenjm Ijbiti — to pohřjchu ! nemftžeme ale o naáem předsta-
wcnj dne 2. dubna pronésti. Gediný trefný byl p. Gra-
binger (Mláto) a wsechny Čiyry wdowy. Okolnosti diwa-
dla nabcho nepřipustily ale dokonalcgijho obsazenj a wy-
wedenj. Parte$ (p. Kmmlowský) byl při swé wdřčné úl«w
k naSemu podiwenj tJk. mdlý, Že gsme onemocnělého pana
Graua neřádi pohřesowali. Též p. Ruber (sládek) a Kažka
(mlynář) nemohli z rolj swých nic utworiti. Welikau wa-
dan w celé hře byla wíak uké obtjž, gakowau p. Herb-
stowa w bogi s naíjra gazykem wedla. —
(Dokoaieaj.)
Digitized by
Google
IM
DOMACJ KRONIKA.
Masojmstni autereh TáborČauú^). Kdo newiděl ne*
ii«3), gftlým hlttketa, gakau aláwa« TAorHj nasopustu
s Bokem diwagj. Hocd srána prolcinge ma«kara san tam
avské uličky, a gako nťgtký blatatel prftwodjr ma^kanij
osnamoge* Negen okolnj wesničané a ohjwa.u\é blj^kých
jaéstysd Četné na rynka se rozkládagj, n^b^^ ^ > dalekých
mjst zwědawj přigjždjfgj. -- Prwnj hodina odpolcdnj padne,
a te wdech stran maákary wylézagj ; tu se lene heyno žid& —
kolikráte dosti otrhaných — s pytlemi ; tu se druhdy tichý
měšťan okamiikem proměfiuge w černého komiujka; tu
ramenatá hokytiářka okolo kolowrátku s tiafauknutým skle-
pnjlcem polku tancuge ; tam sase sáhowá newSsta swého
třjoatilowého Kaápávka peticbn pod deltnjkcm, na němito
pro djry gii ani mjsta itenj) do kořalečnjho krámku k U*
dowce wede, atd. — Každý rok ale prowoxuge mě^ťanstwo
dobře uspořádaný wýstup, kterým se předešlé, mnohdy
ohysdné wýiwory sacloftugj. Letos nám bylo 'wideti pře-
padnut] Staroiáborských od Žižky. Zpčwem se bawjcj, gá-
sagjcj starotábor^tj mčiťané, kteij se na rynku usadili — >
ikoda ie gich bylo gen hrstka! — byli od bogowného ŽiŽky,
táhnaucjho w čele swých gedenácti Taboritů gczdeckých,
pak swau dřewcemii kosami, gežkami oabrogenau pS^j rotau
přepadnuli a rosp1a«íeni. Známá wálečnj pjseA se hlučně
rozléhala, a kdyi zawznčly hlasy : »To{ gest Ži2ka, wůdce
a řjditel nálííu pogal každého znalce nadich dSgin neoby-
čcgný dt, kdyžto na brftnS onoho strajíliwého gednookéhó
hrdinu spatřil, kterak dzbrogen geikem, as 60 bogownjkAiBy
opatřený tn zbranj, geXU s onich časů poofaásegj^j (geni se
posud na radnjm doné nohowáwá) — > rofekasy dáwal. Á6^
koUw Ht rytjřský Taborítu scda vesnačil, předce rostomile
wypadal ! — A uk se wescie od nás odebral matnotratnjk
masopust, zastrašen twářj ikaredé stihedy. My ho wiickni
zase radostně očekáwáme, genom ať s sebau giž nebere ony
haufy ohyzdných iid& ) ať nám raděgi přiwede k potčíenj
n^gaké wýstupy a na»j krásné historie. *— /•
ZE 8X.0WSN81LA* Z Ban$hé Bystřice. Cech nn
poli mniíarském ! **) Ze wíichni Slowáei madarčině nepřj-
zniwi negsatt, anii gi nenáwidj, gak to sočiwj madarítj no-
wotáři plnými ušty roztmbowali, nýbrž i raděgi na rozíj-
řenj a rozkwStu gegjm pracugj, mimo mnohých známých
diikaz&, gakož gsau: založené od Slowanik Čjtacj maďarské
*) Rádi gsauce wždy po wAU p. sasilatelA rosmani*
tých spráw, musjme gen prositi, aby sásilky swé tuze ne-
odkládali, čjmž tyto wětijm djlem wij pAwaby swé ztrácegj
— ano mnohdy giž gako neplatné a newčasné odložiti se
musegj. ^ B«d.
**) Přigjmagjce tento článeček, daufáme njm oswěd-
čiti Rwau ncstrannost. Mnohému bude snad odporný; ale
nebude na «;kodu. Mnsjmeť se ze wJech stran seznati, a
t^ s úplným wédomjm sil a křehkostj swých k gednomu
cjli pracowati. Had.
společností ; wedené mezí Slowany po madarsku vozprawy,
atd. atd. gen gediný^ genž gscm neynowégi zkusil, we zná-
most uwedu. We sw. kr. městě Zw . . . kde před 3 roky
slowenské diwadlo, od pauze slowenskýdi obywatelít welmi
Četně naw^těwowano bylo, gda po ulici, slysjm, an mě
kdosi neobyčegným lidicsérfepéh á Jesus KrisTw^ a oko*
logdaucjch ikoláků pozdrawuge* Cože ? mysljm sobě, tak
rychle pánowé tito starobylý swfig krog s nowým »Ko9uÍ
zehe^t změniti mohli ? widyť to raucho starce ani nczdobj*
^— Když se lai to wlak «joekr4te přihodilo, sastawjm ge^
dnoho ukowého Nowomadara, an práwěpo wypowčděném
nd»Wrle9»ift A Jemu KricAi*« malau swaa, křečowitě stá*
hnutau hubinku, roapau»těl. I zeptám se ho po maďar^
sku, odkad by byl ? On wáak na autíčku, newjm, zdaliž man
osobau, při njžto předce wěm nic strašného nenj, anď>
swukem maďarčiny splaíea: »Bá geiii wfc ňexném^ gen toto
nás pan professor nauěil« odwece, zmizel. — Na to gsem
se dowéděl, že před malým Časem wywolcný pan D. T.,
ředitel kostelnjho choru, genraf i professura I. tijdy připo^
geaa gest, rodilý to Čech tak o propagandu madarskaa
horlj ! OwSem m&že daufati, ie mu, gak druhému Kolcsei-
mu, welkoduchý národ maďarský pomnjk nesmrtelnosti
postawj! ^Což ale máme smý&Ieti o mnozjch we Wacow^
a giade Ktudugjojch Merawanech a Čeajch, gežlo se aa
swau Ijbeznau, krasozwukau, bohatan řeč mateřskau sty->
dj ? zdaliž i tito po hrstce maďarské nesmrt^nosti ba-
iegj ? — Ctěnj páni učitdowé I propagandu swau byste
alespoň s náboienstwjm saóinati nei^éli, posdrarweiq ta-
kowá se srdce pocházeli nemůže, aniž lidského ducha
pozdwihuge. I okolo Března Často cestowatele z ust lidu
selského nLnudetur Jesus Christusti zarazj. K čemu to?
byloby wěrn přáti, ahy se cisotám podobným wýhost dal,
což i od mUdijch wychowawateiů a ducbownjch pastýřft
očekáwáme. — Ač i milowané Slowensko na»e nepowola-
ných takowýchto maďarisantů dosti hegně w lAně swém
cbowá ; ač i radostné Časy pominuly, w nichž o něm i tyto
listy častígi poiéáiulné spráwy podáwaly, a nynj gen tn
a tu gako něgaké oraculum se geden hlas ozwe, a pak zase
na dlauho umlkne : předce by se welice mýlil mysljcj. Že
tak i duch národ nj chřadne. Rozžatá gednau giskra lásky
a wíjmawost swého ne tak snadno uchladne a zhyne ; ona
w hromadě dlauho tlj, a každým wětrem záři swau hjřj.
S radostj i my widjme, kterak w každém okolj s pokro-
kem w maďarčině také i mateřčina postnpuge; kterak lá-
ska k této wždy nowá i nowá rozpaluge prsa, a tak plnj,
co někdo řekl : Naučme se maďarsky, a zAstafime Sláwo-
Mál — Čtenj kněh Českoslowenských co den se množj ; od-
hjránj kněh oehotněgi počjná, a uk, bemoláčina w uštech,
čcskoslowančinu w knihách a w péře magjc, blahé wzág»-
mnosti w náruč se pospjchá. Gen tisjcerá vkoda a žel,
ie dobrého a wScm plj&tupného slownjku nemáme. Klas-
aičného Jungsaanaa si každý, swládtě pak mladjkowé, nadě^
ta Sláwie I opatřiti nemohau ^ Tham ale potřebám ncwybo-
wuge. Protož w. p. Wác. Hanku, nebo kdo wůbec na této
roli pracuge, na welikau tuto potřebu pozorná činjme,
s prosbau, by gj oo neydljwe wyhowěti hleděl ; wětijho do •
hra se i nám Siowák&m w nyněgájm čase prokázati nemůže,
než wydá-li se kapcsnj slownjk w lewnřgáj ceně. Celkem
by se pak nažim potřebám wyhowělo, kdyby aspoA nezná-
níěgžjm siowftm i latinské náswosloiw} připogeno bylo.
Čuoplt IMIO wjrehásj wt slhdtt * w aokota p« ^SUrijekt kaldM énilmn •tfeďi pKdáwá •« p«Urrkowá nfjloha. VřcdpUcj te h wyáMWMfU i
léta 49 kr., w* kBÍkk«rt«iwj«h m pAl léto 1 si. K kr., aa c. k. potuck pdll. t »L H kr. air.
W) (láwáujm Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
Hirodnjzibawnjk pro Čechy, loravany, Slováky a Slezany.
Čjslo 31.
É9. Ouhnm É84S»
10. r. běh.
Arabesky.
»Co sto bladnVch wekň hodlalo^ řwrtne
doba.* — Či gak že to zpjwal nás podunagsk]^
slawjk^ gehož prwnj zwuky zawznjwaly^ když gsem
ginošské srdce swétu otwjrati začjnal? — Sto
wěkAI U nás to ani nebylo sto wěků, co Prahu
poněmčiti hodlalo? — gakVž ledy diw, že se ten-
to aumysl také zwrtnuL Nebyla to sice gediná^
wšjm ústrogjra otřásagjrj, elektrická rána, kteráž
tuto změnu způsobila — ale mnohými, sebe slab«
šjmi ranami zkácj se i w ledwinách země zako-
twený dub, a dwadcet let ge hezká rada.
. Před dieadcetí lety wypadalo to zde gináč.
Nemysljm na proměny, gakow}'ch se Praha pra*
wy-m wykauzlowánjm spanilých i welikolepých bu-
dow, wyrownáwánjm weřegných mjst, zakládánjm
rozmanitých procházek dočkala — ale mysljm na
noworozenj, na ohniwý křest, na scslánj swatého
ducha, kteréž od oněch časů tisjcileté hlawnj
město na břehu wltawském potkalo.
O tagnostech domácjho žiwota zde mluwiti
nemohu. Uuslětkanau oponu u swatyně domá«
cnosti nesmjm a také nechci odhrnowati. Wjm
sice, *e ge mnoho čtenářů, kteřj pepřené anebo
maštěné anekdoty, nachytané za tichými záclona*
mi saukromnosti, nad gine pochautky si libugj —
ginák sice by se cizogazyčné literatury celými bi*
bliotékami podobných snňšek honositi nemohly:
— ale mne se wěc takowá wždy bolestně dotknu*
la« a wýgewy skreslené u oltáře poswátné doma*
cnosti a pak wystawené na weřegný trh lidské
zwědawosti — ty gsem nemohl nikdy chwáliti.
Rád bych mluwil o weřegném pražském ži*
ivotě. Gá se do něho uwi-hnul — gá se^al prau*
dem geho unésti — gestli wubec žiwot pražský
praudem lze nazwati. Lépe by mu sja^d predi*
kat: Tiché gezero — slušelo. Gá se ohledal bystrý*
ma očima a pozorliwýma ušima. Gestli mne na
wzdor mé bedliwosti a prawdychtiwosti něco
oklamalo — za to nemohu, a dám se rád poučiti.
Z gedné strany zůstal weřegný žiwot w Praze
od 20 let skoro bez proměny — to gest: neroz*
šjřil meznjky wlády swé a newyběhl za hranice
procházek, hostinců, diwadla, koncertů a maso-
pustu. Čas po čase odložil arci obnošený kabát
a dal si přistřjhnauti nowěgsj , odhodil našpjněné
rukawičky, dal se oholiti, wlasy načechrati, a ča*
sem i stánek swůg přenesl; ale kdo byl žiw
se swětem a we swětě, pozná w něm hned sta-
rého známého. A on nenj tak zlý, tak nechu-
tný, tak negapný a malomocný, gak by nám snad
mnozj namluwiti chtěli ; o nikoli ! Třebas neměl,
čjm se někteřj welikáni s panownickým domem
wychlaubagj, má předce mnoho zdrawého, mnoho
gadrného, mnoho — takowého, čjm se wyhlášené
sjdla pololetnjch sněmů stawů zemských wykázati
nemohau.
Z druhé strany ale stala se u weřegném ži-
wotě pražském změna weliká, potěšitelná, aťiplný
rozkwět prawé weřegnosti geště slibugjcj. Ugmul
se w něm totiž, propukl a zmohl se žiwel náro-
dnj ; zdbřeskla w něm, rozhřála ho giskra šleche^
tného wlasienectwj — a i ohledu toho byly mi
žde nesčjslné wýgewy zcela nowé.
A co ge při wšj této změně to neydůleži-
těgšj? ^- Za mých Čs^sů... ach, ti blaženj caso-
wé zlatých snů a hrdě tkaných zámyslů — wy gjte
f)I||||1í takédnowéhněwiwého zatjnánjzubů a hor*
'kých gazykowých bogů! — tenkráte se nám sta-
wěli pod nos lidé, s opowrženjm anebo s litosi*
tiým úsměchem nás bodagjce, když gsme o náro-
dnjch důležitostech- — to gest we wšj české skro-
mnosti o zachowánj a zwelebenj mateřského gazyka
mluwili. My byli tak tišj beránci, mtltethali ce-
lý swet na J^pkogv žádnému gsme se práwa ani
•./^•4 •*
'4
Digitized by
Google
122
nedotkli — a gakého odporu museli gsme přestá-
ti? Mne odnesl osud nepřjauiiwý na 20 roku z řa-
dy pracownjkii na roli dědičné — ale zůstali zde
ginja — sláwa giml — prapor wjtězný chwěge se
gim nad hlawau.
Máteť arci geStě nepřjzniwce a odp&rce ; ale
opowrženj a litostný ausměch zmizel. Oni widj
8prawedliwé> šlechetné, mjruplné, obětowné počj-
nánj waše — widj geho spasitelné následky, a mu-
segj, hluboko sáhnauce do srdce swého, o snaže-
nj wašem zwolati :
Nenj marný, chlácholawý to mam.
Leda w mozku blázníwce zplozen. e4l>rv«
lořský laQpeinjL
<PoJtraéowái^\)
Gianetta ledwa^ mohla uwěřiti smysl&m swým.
Rychlá postaupnost neobyčegn^ch těchto udalostj
takořka gi omráčila, k wšak neznámy gakj^si duch
pobjzel gi k zrazenému gínochu. Sestaupiwši
k němu shledala* že ležj toliko w omráčenj. Pře-
hlednutj gohoneátěstj abudaucjho nebezpečj utwo-
íily w nj náhlý úmysl. Wezmauc ho do hebaun-
ké swé náruče spěla s njm do malé, husté obory»
kterauž lišil ód welké zahrady njzký, dřewěný
plot, aw njžto wzadu giž na neywyššjm konci stál
památnjk. Tam položila mladého Siciliána. Sa-
ma odběhla od něho na několik okamženj.
Paolo, poněkud ukoneyšen Istj, genž se mu
iťastně byla podařila, sešel třesaucjm-se krokem
do parku. Péče o žiwot swého přjzniwce a zi-
skudárce naplňowala prsy geho nepoklidem a úz-
kostj. Luna oswěcowala bleďaunkau zářj husté
. pořadj ohniwých pomorančii a citrýnň, gegichž
4esknawým listjm pohybowal lehaunký mágo wý zeQr,
Byla to noc neylibostněgšj wlaského ponebj ; než
Paolo nepocjtil p&wabu gegjho ; geg znepokogo-
wala neprjtomnost pronásledowaného Alexia. ---^
Wstaupiw do obory pohlédl k památnjku auzjpil
tam ležjcjho mladjka.
vTato poloha a twárenj, genž se gen podo-
bá twářenj bezžiwému, neprozrazuge snad spanj ?«
mluwil do sebe a zůstal státi, chtěge se dočkati
negakého žiwot zgewugjcjho pohybnutj, Nage-
dnau zaslechne w bljzké, wyschlé křowině pode-
zřelé zašustěnj; bázliwý rozpak a kruté tušenj
zmocnilo se duše geho*
Geště gednaů zacjlj okem plným strachowl-
tosti k nepohnutému Fioridonowi : tu widj před
seban we stjnu hustého, košatého kmene, gak se
plazj po zemi cosi černélio, beztwarného, podo-
by, gak se mu zdálo, owšem lidské, ale zpitwoře-
né ; dechem těžkým, gakby geg mělo wylaupnauti
ze země, to zafaunělo, udušeným hlasem zaknučjc;
dwé očj, swjtjcjch gako dwě hwězdy w šeru, upře-
lo se naň i probodagjcjm hledem wypátralo prj-
chozjho, než — gako wěrný pes, ostřjhage gměnj
poručnjka i přjtele swého a poznaw nagednau
přjchod geho, wztýčila se nynj tato podoba, a
k služebnjkowi běžela gako upautaná laň — mladá
Gianetta. Hluboké wzdechnutj swalilo gj z prsau
skalnau tjži. v Stracho plodný twore!« lálMagnet-
ti utjrage si pot s čela.
wNecheysloWj Paolo; Gianetta myslila Činiti
dobře, ^^ wece zwučným hlasem černoška; i»opatru-
gjc Bugenin poklad, chtěla gsem obětowati swé
žiwobytj pro geho uchráněnj. Pogď.«
A oba spěchali k bjlé soše. Alše našli bez
žiwobytj s krwawau ranau w hlawě, kterauž peč-
liwá Gianetta, gak gen w stawu byla obwázala.
Nastalo chwjli mutné mlčenj. Obadwa, po*
gati gsauce gednau myšlénkau, pohřjžili se w roz^
wažowánj welké pohromy, gižto utrpěl láskyho-
dný Sícilián.
Nagednau poskytlo se gim diwadlo neoče-
káwané.
Alexio prudce sebau trhna a skotácege se
8 powýšeného swého lože, wztekle a znřiwě za*
Twal. Byl to snad aučin žhawé bolesti. Pak, se-
braw se ze země, gako Ijtý žiwočich s krwácegj-
cj ranau gedowatau hnal se letjcjm krokem ku
zdi, genž ohražowala Genezzowu zahradu. Tuto
wšak překážku dalšjho swého běhu neznamenal
dřjwe, až byl do nj zaslepeně wrazil, a gako lew,
an se domoyšlj, že giž klikatými drápy popadá
kořist, rozdráždilau hlad a wztek geho, zafičel a
6 bauřliwau 'lakotnostj překotil mocně zjdku.
Paolo a Gianetta zkameněwše, nemohli ani
kroku učiniti ; pak zpamatowaw se služebnjk při-
kročil k němu, awšak on gednjm skokem, wydo-
bytým křečowitau silau, přeletěl přes ni. Obě
wérné duše daly se u trnutj za njm.
Našli geg uchwácena, položiwa, zbawena smy-
slů zdrawých a přirozeně spořádaných, asi tifijc
kroků odtud.
Šjlenost byl smutný geho osud.
• Digitized by
Google
123
České diwadla w Praace*
(Ookonó«ig.)
I Kyffa* nám opět podali. GesU to milostoá hfjčka
— gedna b neylepájch pnej Uieperowých $ poiaduge itUk
také auUcho uchopenj a gemného s nj nakládánj ^ sice la-*
hodné barwj na nj poumrau a lib ostne Ijstkj % nj opr-
ebagj. Hlawnj dwé úlohy Wikott a Lihéna musegj býti
w ncylepijch mlLan. O Wíko»i to pro tenkráte řjci ne*
mAieme. ?• Hillowi nedostáwá se k podobným úlohám
gemný, srdeiSný or|an, gasnott mluwy a ono dujíewnj po*
gmutj a úplné imořenj-se w paohau pijrodu, bes néhoi
na ntwářenj charaktena, gakoí ge tento horský pacholjk,
aai pomysliti neUe. Bylať to pro nég přetéiká úloha —
í musel pod nj klesnauti. Ale arci, komu gi swéHti?-—
Pro podobné role nenj meu naiimi herci iádného — aspoil
•e gelté nikdo i^ okresu tom iťastnč nesknsil. — I p. Forch-
heimowa (Lihéna) nemohla se pokrokem hry dosti rose*
hřátiy a panj Hynkowá (Welena) — aékoll gínak pogmu^m
eharakteru a pilnostj u geho doIiČowáAJ ir»echna chwálu
aasluhuge — nemá k podobným osobám dosti hlasowých
prostředků.
Před skrowninkým bohužel obecenstvem prowosowali
•e Macháékowí Ženidkowé dle opraweného wydánj. Hra
se 'welmi Ijbila, i geť co přáti, aby se sáhy opét před hog-
n^gij obecen^two w předplaccnj uwedla. Do té doby my-
sl jme budan se moci p. heroowé wesměs úloh swých tak
tniocniti, ie nám (ginak arci welmi pékné a plynné) -werle
rosprawy uk cinkawé do nii bjti nebudau. O prowosenj
promlawjme podruhé. — Mimo to widéligsme opakowané:
Zlé rozmary ^ Pantofel a kord — HHIxy roxhroguictwj -^
Zpéwohra nepodala nám w poslednjch Časech (gako
by obecnan chorobau díwadla skljčena byla) krom opako-
waného před prázdnými lawicemi Wóda^e, nic giného neill
Popelku f a sice we prospéch p. E^ckertowy. Ljbezné toto
djlo staršjho mistra francauského bylo iiwě pHgato.
domacj kronika,
z FBAHTa Hudehnf wečemj wyraZenJ pana Jou
Prokie. Gako w předešlých letech uspořádal p. Prokl
také w letoínjm posté řadu weéemjch wyraienj hudebnjch,
které se 12., 19., 26. března a 2. dubna driely, a při kte-
rých udenci éestné známého ústawu weřegné známky sw6-
ho hudebnjho wsdélánj a pilnosti swé daU. Wůbec po-
dotknanti musjrae, ie pří prowosovánj anamenitan ^to*
ttt^ ráznost, gistotu a promyllenau hru naskrze gsme pozo-
rowali. To zwlááté platj o prwnjm z těchto wyraienj, -w kte-
rém se BeethoTcna 2. symphonie welmi mistrné prowo-
towala. Předewfejm ale slulno se zmjniti o poslednjm,
které se wjce koncertu podobalo. Mimo welmi éisté hra-
oau uwerturu k Spohrowu Faustu slyáeli gsme presto od
Mendelsohna-Bartholdyho od Jaha Kunaa ir^mi hbité a
gasné prowosowané. Sleéna Kolářowa brala fantasii od
Kalkhrennera s welkau pocbwajau. Piadaný J. Btchter při-
-wedl obceenstwo takořka u wytrienj htanjm Chopinowy
polonézy a Thalbergowy romance. On wzbuzuge welmi
krásnau nadégi ; hra geho ge gasná a plná dudie. Čestné
anámá pianistka Emma Finkowa rounnoiila swau powést
přodnáXenjm Hensdtowy pjsně milostné a tarantelly od
Ddhlera. Ku konci gsme slyieli q«atnor briliant pro 4
fortepiana od Černého, předneiené sleénau Ry»awau, Fin-
kowau, Schutsowan, Tetzelowau s podiwu hodnau néžnostj
a ráznau spráwnostj. Mimo podotknuté ge2tS sluino gmo*
nowati slečny: Řehořowu, Nowákown, Wáwrowu, Hani-
lo wn, a učence : Horná, Jeitelesa a Preisa, kteřj gii
w předeilých wyraienjch swé saanicnité schopnosti a po-
kroky ke cti powéstného ústawu progewilL
MiditL
Po 3 minule neděle měli gsme ide neobyéegnau po-
sud u nás sábawu, kteráž kdyby úfinliwégi byla do obe-
censtwa sáhla, počátkem nowé doby dui;ewnjho žiwota býti
mohla. P. Vffo Bom driel totiž s wysokým powolenjm
we prospéch ústawu pro slepce a chudého domu vestero
Čtenj púbtv bai brutf(l)c 8i(b.« P* Hom umj pěkné mlo-
witi, a wywinowal tedy náhledy swé o tomto bohatém
předmětu Žiwé a dogjmawě — ikoda gen, Že před malým
obecenatwem.
Málo které diwadlo bude se moci takowau rozmani-
tost], co do gazykú, wykázati, gako nowé p. Stogrowo.
Wedle české Činohry, České zpěwohry a německé fraáky
podalo nynj též wlaskau operu » Wfzenf Edihbfinké* — a po
welkonocjch poskytne i 10 her francauských od společnosti
p. TroaiUetay pHcházegjcjho práwě z Wjduě.
Letojlnj wystawenj uměleckých děl (sawedeué nynj
na každý rok) započalo se w pondélj dne 17. dubna. Pau
hrabě Clam-Gallas prop&gčil k tomu cjli welikolepé a po«
hodlné sjně w nádherném pflácu swém.ir
Z PolUky. Wtpomenuij na prázdniny r. 1842. Od
té doby, co p. Dr. Eiselt swftg mjstopis wydal, ozdobněg-
Žj gest Polička^ král. wěnné město w Chrudimsku. Náměstj
ge čt3rrmi hlawnjmi ulicemi nowé dlážděno a kanály, gako
w něgakém hlawněgjjm městě, opatřeno. Zwláatě pozoru
hodná gest blawnj ikola, kteráž od děkanstwj, kdež pauze
djwčj gest, oddělena, a bljže náméstj ze starého Žtiftu za
wjcc než 16.000 si. střjbra přesUwena, r. 1841 d. 19. zařj
na den narozenin Gegj MajesU Cjsařowny a Králowny od
králowéhradeckého p. biskupa poswěcena gest. Od r. 2kol.
1842 uwedeni gsau tde střjdagjcj se učitelé w 4 trjdách ;
w prwnj a druhé tijdě na mluwu wlastenskau se ohled
bére. W témž stawenj nacházj se i nowě pHprawené di-
wadlo, w kterémž setrog9lóže, 54 sawřených, gako w Pra-
ze séjslených sedadel a dwoge pozemj spatřuge ; opona
obsahuge wyobrazenj celého města. Dáwáni tu: »Palero-
wécc a na den narozenin Gegj Majest. Cjsařowny a Králo-
wny krom německého kusu: »iDte bfutfc^e •&au6frau« uké
i »Prjlel w nauzi,(( w Českém gazyku. We hrách wlaslen-
ských se zde pokračage. — Spogeoj s Brnem a Prahau má
Digitized
edtó Google
124
mHto dosUwiijlonB, \xeryi o^tud la %5 hodm do Pralijr
docháíjwá. '••• »"«"•
Ze SeétČan^ Gaké obliby nmie ochotnické diwadlo
v zdegljho obeceostwa docházj a gak w tomto pljpada
gmenowité aaslauiilému naďeinu p. direktoru, J. Saukupowi,
powdični býti miujnie: wjswjtá % toho, 2e od prwnj hrj
(o které spráwa gii podána bjla) poataupné ačkolik g€«;té
podobných aábaw se nám dostalo. Tak se dne 19. břez.
hrála ^Kavxelniee 9Mofit>«, truchlohra w 4 gednánjch
iZschokke, přeložena od Štipánka, kterái účetného shro'^
máidéDJ wleobeciié pochwalj a spokogenosti doila. Slu»no
podotknantí : ie si panj Frledrícbowá (Jolanu), p. Sauknp
(Cintio) a p. Kofiák péknau hran swlá^tnj zásluhjr o sda*
tílé wjiredenj cdého kusu wy doby li, a ie ne méně i pan-
na Ungerowa a p. NimeČek k sdárnému celku přispěli. —
S podobným prospěchem dáwala se dne 2. dubna: »Kamm
Zidlná pji€aía«i pítwodnj frayka we 2 ged. od J. Rcttiga,
a Štěpánkowo: »Ky2 hyeh se bifl neoZeniltt kde pochwal-
né -wjmikly panny: Chmauljkowa, Johanna s Klemmem a
p. Bohdal. — Téjíjme se, ie nás podniká wj audowé tohoto
hereckého a wlastenského spolku w krátce i Častěgi rot-
koínau takowauto podjwanau překwapj, ějml i gistě wfco-
becné sdegij ládosti wyhoivj. B.
% HOLOMAVCfS. Kliq>eraw Diwofwom^ Ttíohnúk
zdařilým prowedenjm dne 19. března takowé obliby w obe-
censtwu do2eI, 2e ředitelstwo se widělo pohnuto dáti 'geg
na mnohostrannan Žádost 2. dubna po druhé. DAm byl
opět plný a wýsledek hry týž co ponejrprw. Pan Rosa
(Koliáj) mezi děgem a wsickni pHspjwagjcj ělenowé ku
konci iry wolánjm wy znamenáni gsau. Napřed prowozowá-
na gest německá fraika : »TřeSně« a přednášeny zpěwy wla-
stenského skladatele, pana Ltuiwjka rtjfjře z Dictrichu:
Pjseň Morawanií, od zboru mužů, a Jablonského: Náwrtti
miléhOi od panny Endrowé. Oba zpěwy pro w}'lečnost
hudby a umělecké přednelenj se wieobecnau pochwalau
gsau přigaty, zláktě ale srdcegemná, práwě slowanská árie
druhá. Panna Endrowá, byw^i hlučným tleskánjm wybj-
dnuU, poslednj sloku opakowala. Gako předešle tištěn
i;est i tenkrát text zpěwu c rozdán mezi obecenstwo. —
Nemůžeme oporoinauti, wzdáti slunné djky wiem ůdAm za
laskawé spoluůčinkowánj, wýslowně pak panu rytjři z Die-
trichů za ochotnost, s kterau negen pjsně gmenowané*)
zpěwnými učinil, nýbrž opatřiw ge ladným prftwodem pro
celý orchester, tak wýbomého gich prowedcnj na^díwadle
půwodem byl. Kogjme se naděgj, že dAkladně widělaný
pan skladatel i na budaucno ku zwelebenj zpěwu wlasten-
ského nowými plody hogných wloh swých pfispjwati ne-
ustane. Geho rozmanité, djlem weřegně, djlem saukromě
prowozowané djla hudebnj (gmenugeme toliko geho lowe-
ckau symfonií, krásnau msi pro wcnkowské kostely a mno-
hé ^twerozpěwy) a geho zaljbenj we zpěwu národnjm gsau
nánT mkogemstwjm, že obdržew pfjhodných textů, i wětsjmi,
zagisté welmi Žádaucjmi skladbami pro diwadlo nás obdařj.
A. W,
*) Wygdau obě krom čtyř gtných pro forlepiano a
kytaru w kameuotisku.
ZWJDidt. Gakož ncdáwno w Praze, uspořádalo i zde
několik urozenců ryijřskau gjzdu čili karusel w prostranné
gjzdámě cjsařské, kteráž nemálo wsbuzowala zwědawost a ob-
diwu obecenstwa. Prwnj gjzda prowozowala se d. 1. dubna
k poctě G. C. Majestátů a neywyfójho dworu, druhá a
třetj k prospěchu dobročinných iisUwA. Při prwnjm před-
stawenj nebylo tedy možno býti p^^tomným; při druhém
a třetjm bylo ale každému za plat wkročiti wolno. Podj-
wánj bylo krásné; statečné postawy a obratnost 20u uro-
ženců w starobylé rytjřské oděwy oblečených a na wýbor-
ném kofistwu pewně usedlých — krása a sličnost tolikéž wy*
sokorozených pánů, neybohaCsjm, drahými kameny a per-
lami se skwaucjm rauchem ozdobených — záře ncsčjslných
áwětel, gimíž welikánská gjzdáma ten wečcr oswětlena byla —
W}bomá hudba dwau wogenakých pluků, kteráž ustawičně
se střjdagjc gedna druhau umělostj chtěla překonati — ko-
nečně samo obecenstwo, sestáwagjcj z osob ncyznamenitcg-
• Ijch, w čele magjc milostiwého mocnáře — wlechno to wc*
apolek způsobilo podjwáoj neobyčegné, nad mjru přjgeoué
a zagisté památné každému, kdokoli toho očitým byl swěd-
kem. My se tjm wjce z úplného zdařenj těšili, an zname-
nitau Částj wznežených gezdcůw, totiž knjžetem z Lobkowic,
a Auersperků a Qaiyho, hrabětem z Uarrachu, a hrabaty
z Kolowratu a z Chotkowa dle rodu nebo sjdla co swVmi
kragany honositi se můieme, a podobně i několik spolu-
aučinkugjcjch wzneiených panj z neywyáájho nrozenstwa
českého gsme widéli. *
Zpráwy o hlučných slawnostech, které tyto dni
w residencj držány by^y k poctě Geho C. W. rekowného
arciknjžete Karla, ^a při nichž od šlechty české a rado-
stnau ochotnostj aučinkowáno, netřeba wám obejme po-
dáwati; powěst o nich bezpochyby wás giž do»la a zprá-
wy dokonalegsj, než bych gá podati byl mocen. Nebude
wám ale newdt^k dowěděti se o saukromné zábawě, gižto
Gegj Oswjc. hraběnka Anna z Harrachů, rozená kněžna
z Lobkowic, ke gmenowinám Oswjc. manžela dne 2. dubna
uspořádala. Wywolcna k tomu Rlicperowa na dwě gedná-
nj rozdělená fraltka i*Roliowjn ČtweiTohý«r, kteréž dogista
geitě nikdy ae nenahodilo, w residencj, takowými herci a
před takowým obecenstwem předstawenu býti ; neuj-li
to dokonce prwnj hra česká, která se we Wjdni kdy
prowozowala. Urozenj herci totiž byli krom pánů Jana
i Alfreda hrabat z Harrachů, pan hrabě Rudolf Kinský
a kujžaU Moric i Giij a Lobkowic, Adolf ze Scliwar-
zenberku, též Alexander ze Schonburku. Obecenstwo še-
stá walo mimo osw. rodinu domácjho pána wět^jm djlem
se přjbuzných pánů ochotnjků, z přebýwagjcjch we Wjdni
českých rodin a giných z neywyžájho urozenstwa. Žiwé
se gewilo ůčastenstwj wj^ech přjtomných u roztomilém po-
čjnánj ušlechtilé mládeže we staroslawném národnjm gazy-
ku. Gmenowitě potěšitelné bylo podjwánj, gakau oblibu
wysoké panj této společnosti na Ijbczných zwukách nažj
mateřčiny pronkazowaly, o njžto wesměs saudily, že k ta-
kowVmto žába wám zcela se hodj. Hra sama w sobě tak
zdařile se prowedla, žehychom rádi se o nj ijře pronesli,
kdyby slawnost tato íijtem domácnosti nebyla zastřena.— >
PH této přjležitosti nemůžeme tagtti, gaký nedůstatek w óeíké
literatuře gestě se nacliázj ohledem mcn^jch dramatických
her, které by se hodily pro mládež, zwKiAlě k přjpadnostcm^
gako nahoře oznámená, a gak by %c nad mjru zawděčíl ro-
dičům a dětem, kdo by tomu nedostatku wyhowěti a o
sdaiÁié práce toho druhu pokusiti se chtěl. ^ *
wyekásj w« struJn a w sobotii po pAUrSjrk: ktxAM 4nikan •tfeJ.i pHdáwá •• ptUarrkowá prjloh*. WedpUcj •• « wydawAtcU na vtorri
léia 4S kr., wt k»ikk«p«Mwjdi m pél léu I ml. M kr., m c. k. poaUck péU. t sL M kr. alf.
Wydáwánjni Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kw6ty.
Kirodnjzibawnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
qslo 32.
ZX. duhnm É843»
10. r. běh.
Wjíjew cit& po nzdraweni-se
Jebo €. R. Wýsosti, Nejoswicenéjšího Arciknížete
Jako matka bědaje pro syna swého,
An se mořem wraci z kraje dalekého.
Když diwoká bauře, ze wňech znřic stran.
Strach a zkázu z tisícerých sype bran
Ma loď ztřištěnau, sem tam se zmitajicf.
Na niž matka s břehu hledíc zaufajicí
O pomoc i zem i nebe zaklíná,
A wiak sám jen Bůh jest pomoc jediná :
Takto tesknilo jest wěmé Čechů plémř.
Když po weškerých končinách naší země
Letěla na orlích křídlech smutná wesť.
Že cborobau drah^ KniU sklíčen jestl
Tisícero srdcí bylo zannaucenoj
Tisícero hlasů lásky projeweno,
A hle, slitowalť.se.na: oebesích Pán»
A syn našich králů jest nám zachowánl
lořský lanpežnJL
{Dohončtnj-)
3.
Sedm roků uplynulo w oceán wěčnosti.
Osmého gara swjtal mágow;^ den* Duch promřn
W hradu císařském, kde nad manželem bděla
Drahá choť w postawě strážného anděla.
Kde se kryl hluboký, tajn^ žel a stesk,
2^al se útěchy blažící swit a blesk 1
A hned každé srdce nowé blaho cít^^
Paprslek útěchy ze wsech očí swití,
Plesalť radostí náá milowaný Krdl^
Že ifii Bůh dobrého bratra nazpět dal I
Tu se miliony wznáší w nebe díků
Z wděčných srdcí k Hospodinu ďitowníku,
A po těžké, dolehliwé žalosti
Swěti weskerá wlast swátek radosti :
sZdráw bud drahý Kníie / w rodu swého lůnu
Slowanům jsa štítem, nadějí jsa trůnu,
Láskau národůw oblažen synowskjfch,
Swědkem buďa twůrcem činů králowskych!«
Jan P. Kaubek,
c. k. pr«fe*sor HH * Wfraámrj i^»hé
a* wjtokýek ikoláck fnkškýtk.
Časných spočinul gako powždy, nad Ihůtau tauto,
a gméno a prostopášnosti laupežnjka, ondy nená*
mděného Fioridona, uhasly na pólo a snad i do*
konce w paměti lidské přjwalem děgů a bezpo*
četných přjpadnostj ginech. Žiwě wšak panowala
památka geho w mjstě gednom.
Digitized by VnOOQiC
126
W blázinci města Neapoli^ WúAé^ ztenuri^é
gizbě dozorcowě^ stál kmet. Dlaubé a «edé f^eho
wlasy plauly mu kol spánkiJL Medotnu potažených
a wysmahlých Ijcj; ruce mé4.4Hi kljnu 6epiaty« ulia-
slé oko geho zhljželo mrtwě maljfm oknem do
prostoru domownjho^
»K.agicnoat a modlitba gsau bwězdy5 ges wo«
dj žitj twé giž sedm let — nechať nikdy neuha-
snaul* pozašeptal po něgaké chwjli, obrátiw zrak
swůg.za sebe do kauta.
Tam Ideěel muž, zabrán do modlitby. Čer-
né bylo raucho geho na znamenj utrpenj^ kořenj
se a žalu ; snědé wlasy própled mu čas šediwina-
mi, nepořádek byl zřjti w obogjm; twář« gížto
wloženu měl na sepnuté ruce, nebylo lze zočitij
celé wsak tělO| gakby jpowněž pohqženo bylo s du-
Sj we zbožné rozgjmánj^ odpočjwalo w bezžiwé
nepohnuto stí.
»Byl gsi dnes u Alexia?^' táže se, znenáhla
wstaw, s w^razem pokory a nemocného wnitra.
• Nesměl gsem;« wece dozorce. »Giž něko*
lik dnj ge w stawu rozAudném. Zilrawá mysl geg
očekáwá, kteréž také, gak se ubezpečuge, bude
opět účasten.«
i»Bude ?< zwolá hlasitěgt onen a gat gsa wrau-
cným plesem, stiskl starce na prsa swá. »Welká
a ragská gesti to pro mne spása, mňg Carlo —
než, welkost a rágskost gegj mě pohřbj 1«
Neznámá osoba přístaupila k oknu.
»Carlo,« prawj, »8wit dnesnjho dne ge na-
šemu Alcxiu rozbřesknut] w řjsi rozumu, kteráž
byla temná sedmiletým Sjlenstwjm.*
Zpráwau překonáni oněmělí oba mužowé.
Carlo wložiw prawici na zbrázděné čelo hle-
děl nepohnutě do země, gakby w nj zpytowal
prawdiwo6t zpráwy geho ; úzkostně uchytil ho
druhý za rameno. Gegich twářnosi a postafwa fcyl
wýraz, hodný žtětce uměleckého.
Přišlec, pozoruge tento wýgew a chtěge po-
nechati ge w poklidu utěšitelném, tiše se odstra-
ňowaL
•Magnettil" zawolá naň náhle dozorce ; »kam
gdete ?«
»Do ulice Toledo.*
Kam?*
nDo domu, genž náležel ondy bohatému
Genezzowi — «
»Rozurajm,« skončil starý Carlo, a po ně-
]{:oUka okamžeDJch ubjral se do prwnjho poschodj
do komnaty Alexia Fioridona.-— WeSel.
Nešťastný Siciiian, patrný to obraz osudem
rozerwané duše a trapnými nápastmi zbodaného
t9C iSl ziSé, opřen gsa o židli, w nepohnutelném
zakořeněnj co bezžiwotná, křemelowá stěna wě-
čně-mrtwého skaliska. Ble^á twář dávala w gewo
brázdu pracné" bjdy, hluboko zaťaté pohromy a
klatby nemilosrdného losu. Plamenné druhdy oko
neswjtalo bugarau lesknostj; byJoť umdlelo, zha*
aio^ Etimřclo, giskra geho čemety amačila oiidy
garau a chrabrau mužnost; nynj mdlý zrak geho^
máge do se litost a pokoru, zaryl se zmalatněle
do blankytu nebes, hledage snad w něm nepo-
chopitelné swé prowiněnj a čta w^geho wýši přj-
činy swého stawu.
Tichá, mlčenliwá panowala doba.
Lékař, genž byl wešedšjho Carla uzřel, ká-
zage mu ticho, přikročil k npmu.
i»Okamženj přišlo, gděte pro něg,« welel mu
ieptmo, a dozorce odebral se do swého přjbytkú
nazpět.
Nynj gakby několika myšlénkami byl po-
chopil a wypočtl dlauhé swé neštěstj a řady w něm
zběhlých wécj, sklopil Alexio zemdleně hlawu do
dlanj a měkké geho srdce rozlilo se w lahodný
pláč. Každá kanaucj slza odgala mu břjmě těž-
kého bolu, genžto žhawě přiléhalo na prsa geho,
každá slza byla žiwotu geho perla zdrawj. '
Zašuaténj geg powzbudilo. Obrátiw se ke
dweřjm, zočil starce opjragjcjho-se o plece Car-
lowy. Gako we snách pohljžel naň geho zrak,
newěře skutečnosti; kolena se mu chwěly, tělo
sláblo, ramena klesaly a s wolánjm »>synu« skle-
snul na zemi.
AleS pogal do $Tt*ých loktft otce Fiorfdona,
kteréhož byl přiwedl šediwý Carlo.
nWyřkni slowo odpuštěnj a milosrdenstwj,
geí mi lK)gjcjiiii domluwami proukázal wěrný Car-
lo—wyrnstá roně k blaženo«u !« úpél kagicný lau-
pežnjk mořský, a Alexio zuljbal wráskowité geho
čelo.
Powstala chwjle neporušeného mlčenj a na-
potom wzágemného wyswětiowánj.
»Ukryliť gsme se s Fioridonem před celým
swětem« končil Carel, na žili několik mil od Ne-
apole w obcowánj trapném a nuzném. Zpráwa
o nowém neštěstj wašem byla newýslowně ukru-
tná dwěma srdcjm dosti giž snjženým. Dopjdiw
se zdegšjho dozorstwj, byl gšem donucen swěřiti
se mužowi tomuto-—* ukázal na lékaře — »genž
pospolitě pracowal o dušewnj spasenj wašeho otce
co šlechetnjk neylidštěgšj."
Mladý Fioridono stiskl lékaři ruku z wrau-
cné wděčnosti.
Digitized by
Google
13T
»A llieodore ?« táie se tentyř 6 wýrazem tru-
eUiwé ctuSe.
uKorábnictivj páně Genezzowo a gine ne-
pfýzniwé záležitosti^^ wece dozorce^ v odradilo
^g od swa^ku — «
nWeliká přjpusto ! — Eagenie ge — ?«
•Svobodna a — osiřdá.*
W tom 9C títewratt áwéit a Alexiu chwátá
W lokty Dotma Engeme Genezza.
Za nj kráčela černá Gianetta.
J., Ře9t^ěek*
KÉCO PRO ZWLÁiTKJ POCHAUTKU.
Káslechiý Článeček mď i^astnS mezi o&4/IF% i» pal-
f«(fjf padnauti. Wédauce al«, te s nMio nic gadrncho a
érnatélio newypadne, Wyby i íaeti cepy upadl, podáwáme
geg dtenářftm naSim gen u wěmčm překladu, té gsaucc ua-
dfge, že mu i beze wácch wýklad& a wyswSiliwck poro-
tumSg].
Dowolili gsme si toliko některá neyhlawnSgAj mjiita
pronikati a malými toamýnkaraí opatHti, aby na nich
•ko se wéjm rozmyslem, gakowý gich hlubo^ prawda
potaduge, utkwelo I !
IHacbázclť se nedáwno we známém německém časo-
pise 9* f. b, e. 9&.9 a oswédčil zase gedenkráte, gak nepra-
wé, gednostranné, přewráeenó, nesprawedliwé saudy o wČ«
oecb našich, a Slowanstwu wfibec, i z wybrau&eaégSjch a
wygasnéleg^jch hlaw wycházegj. Prawý nesmysl řádk&
Itehto leij tak na gewn, ie k obhágenj a otíjřténj naij
strany ani toho neymenájho wywracowánj nepotřebugj )
Onyť chowagj smrt swau samy w sobS.
Gtným ohledem podobá se celá ta wéo now4 Don«-
Qutxotiadé, a kdyby sem tam gakási zakořenMá kyselost
tak tuze neprobleskowala> bylibychme w skutku myslili,
ie si p. spisowatel na Časowých pomirech aaloženan nd-
stifikacj se swými kragany fertjk prowedl. Dle konečné
horliwosti gebo nedá se ale takto sauditi — a taki tedy
mnsjme toto znamenÍLé pogednánjéko sa wyanánj wjry ge«
ho pofřažowati a — ubohého litowatL
Pysly^me gi2 kwyražcnj swémit, gak se dáwá siyaeti ;
NyněgSj Slowanstwj dáwá naSj nowě zbuze^
tíé. národnosti (německé) poučenj, genžto prcde
wsjtn w toni záležj, gak mnoho času nám bjwá
potřebj, mánie-li z něčeho poučenj čerpati a wy*
slowili. Muže-li se horliwá wlastenecká mysl lomu
neprotiwitij an se w srdci nimeckéwlasU, w Ceekácht
(!) německé řeči a mrawům důrazně wálka wy
-powjdii (7)^ ano i skutečně proti řeči a způsobům
německým boguge ? Prázdné rozumowánj I —
Národnost slowanskau gest nám €tjti> kde bez
skódy našj národnosti swau platnost žádá, ale
proti tomuto shánénj Slowan& w střediHi Nime'
cka, k našj škodě, gstne powinni rukama i noha*
nia powstati. Wšecko wzdělánj w Čechách geat
německé, wšickni wzdělánj obywatelé bud rodem,
buď wzdělánjm Němci, ba i celý stem wlastnjkvL
zemi, staw panský, gehožto wlasinictwj při tom
k Wdeobecnému prospěchu w pochybnost upadá,
weškerá slechu gest německé panstwo, německá
šlechta. (!? !) Má-li se tu pogcdnau od starého
práwa wjtězowa, od práwa wjtězné wzdělanosti
upustili ? — a sice upustiti gen pro něgaký sen o
Slowanstwj, genžtoby nám bylo na zkázu, kdyby
bylo wjce nežli sen? Nenj-li to přepiatá wzděla*
nost, takowému aučeli k wůli oběti klásti?
Trau£agj-li si Thunowé, Šlikowé, Nosticowé^
Schwarzenberkowé, Wládáteiaowé, FQrstenberko-
wé, Wurmbrandowé> Althanowé agakkoliwta pan*
ská gména zněgj — trau(agj-Ii (!) si oni « awých
předků zodpowjdatí, že chtěgj Češi býti a Gecbj
zůstati : předce nám to nelze zodpowjdatí, an wid}*
me> gak senám ^í» fonimienAiJi) země beze wáe*
ho odporu opět odciznge.
..... Nenjť nám gen zastáwati těch několik
tisjc Němců w Čechách, glmžto se wlast odcizu-
ge, nýbrž nám gest také hágiti celost německé
řjše, byťby se i na ten čas genom pauhau widinau
býti zdála. Zisk slowanské wzdělanosti gest něco
negistého, a byťby i nebylo, my nechceme tuto wzdi"
lanost mezi námi. ( II ! To ge punctum puncii ! 1 1 )
Ztrála této země pro německau wzdělanost gest
wšak w těchto okolnostech welmí gistá. Neb co«
koHw se i w počeštěných Čechách s usmjwawým
showjwánjm mluwj o dalšjm podjlu w záležito*
stech německého sweta, gest wše genom prázdná
aneb klamná průpowěd!
Dwěma pánům slaužiti nelze, a národnost
zaugjmá celého člowěka. Nás čeká gen ohromná,
bolestná ztráta, a proto budil úlohou nasj odhodlá*
ni bogoivati{\) proti odcizowánj země, íttrá nálc
fy Isimcum. ( ? ) Gsme-li zde u prostřed swé wlasti
taksamowražditelně snášenliwi, což pak nám zbyde
pro naše bratry wUhřjch a Sedmihradsku, genžto
z mnohem důležitěgšjch ohledů německé swé ná-
rodnosti magj býti zbaweni« a proti nimž němé*
cké tiskárny literártijch pomůcek podáwagj ? Co
w Čechách trp jme« musili bychom w Uhíjch we*
lebili • • • «
«... Pročež co neywřelegi žádám německé
člasopisectwo> aby tento předmět důrazně poge-
diiáwalo«<^
Digitized by
Google
128
Kdyby se samého článku chorá a ^i^epiaiá mysl spi-
sowAtelQ^wa &ewy«wjula — soad bychom předce odpowěd&ii ;
tak ale welemaudrému dopisowateli pnpomJQáme gea Gd-.
thowa .slowa:
Saf 9l€ib vnb SDZipdunft fíd^ oecir^rcn,
^aé @ute nrrben {te nic^t toe^ren.
IDenn ®ott fep iDanCí eé tft etn otter SBraud):
CSo wdt bie eionnc ft^eint, fo toeít etu>c[cmt fit au((.
DOMACtl KRONIKA.
z PRAHT. Třeť; Xrtffarfefo p. Mildnera. Prwnj
djslo bylo Haydenowo kwarteio (C — dur). Kdykoliw se
oznamuge gméno tohoto muže, tě^jm se na gasné twáře
mnohých oáediwělých sUrcfi, ktelj až do neyiryžáijho slárj
aepřestáwagj Čerpati newýslownau potčchu % Čisté hude-
bnjho sdroge Haydenowa, kogjce se gaksi blahau předtu-
dmu nepominutelností irýtworů duchowých. Kwarteto Mo-
lartowo twořilo (G— dur) druhé Čjslo téhož wečera. W ne-
malém napnut] oČekáwalo shromážddnj letodnj nowinkuy
totil kwinteto od Veita (C— moU), posud w rukopisu, '^t"
máge na mysli hlauhégi roxbjrati pěknau tu práci, -wyznám
gen upřjmnd, gak na mne působila. Mám sa to^ že tjm
skladatel oznaČď přechod ]£ wyíájmu Try winu ducha swé-
lu), co2 % každé Části wyswjtá, ačkoli se tu ona sebranost,
onen srostlý celek w úplné dokonalosti nenacházj. Uwod
ge náramný, mocné kráčegjcj a slibuge mnoho. W skercu
ge newýslowná wábnost a p&wodnost. Dáwno giŽ neowa*
nul mne duch slowanského xpéwu takau swvžosij, gnko
% této části. W nj spočjwá důkas, že by Vcit mohl po-
ložiti základ k wywiuowánj-se hudby národnj. Tak cjtil
esem gednjm rázem při pjsni vGezdec před bogem<(, tak i
při skercu. Obecenstwo iádalo opakowánj, což se málo
kdy stáwá. W adadžu dogjmá posluchače hned w prw-
njch taktech, a zmocuiw se ho, neupauálj, dokawad neskon-
čj, tak že se ani oddechu nedostáwá. Beze "wsj rozwUčnosti
končj záwérek snamenitau skladbu tu rázné — gen snad tro-
chu úsečné. Pékné dokončili umělci naii druhý kwartetnj
okruh, dokázawite patrné, Že spolek ten stalau-se proménau
nazpét necauwnul, alebrž dokonalegi se wy^rínul ; přáli by-
chom, aby gednosworné sdružiwíe se, potrwali při sobe a
vr budaucjm advente opét k přjgemným aábawám nás po-
štvali. R-
Akademie gednoiy hndeht^ch umílclk ku podporo-
wánj swých "wdow a sirotků. Wywoleno tento rok ora-
torium slavrného mistra, doktora w hudbé, Ludwjka Spoh-
ra. Gest to djlo krásnau hudebnj malbau, gemným hlu-
bokým citem a w5ak na slunném mjsté i překwaptigjej sj-
lau výtečné. Gsauť owsem i aékterá mjsta, kde by poné*
kud wéUj swěžost žádaucj byla — a nékterá, w nichi se
nám od slohu cjrkewnjho odchylowati a k dlwadelnjmn s<
hljžiti zdá ; než to wíe gsau wéci uk nepatrné, še w po-
hledu na tolikerau krásu celku smizj; můžeť se oratorium
to s nejrvrýtečnégájmi toho dnihu wýtwory w gednu řada
postawiti a pogistilo by skladateli swému palmu nesmrtel-
nosti, kdyby nás byl i Faustem a Jessondau neobdařil, t
prowozenj bylo mistrowského djla dostogno Zřjdka kd»
se udá přjteli hudby, aby uk mnoho a tak wýbomých
sil k řádnému wywedenj uk krásné skladby sworné se^ři-
čiňugjcjch pospolu spatřil. Byly tu dwa ncywýtečnégáj
pražské orkestry, konservatomj a diwadduj, a nadto geáté
muozj s neywýtečnégájch umélců a ochotnjků, gichž hudby
milowná stolice česká chowá. — Chory byly % ceciliánsk^
akademie a některých kostelů, k nimi se Uké gefté gini
s ochoty byli přitowarysily. Wttecfa prowozugjcjch bylo
pres dwé sté. Sóla byla w rukau neywýtečnégájch zpěwá-
ků diwadelnjch i dilleUutů. Hlas Marie spjwala slečnm
Makasy-owa krásným, ohebným, Čerstwým mladým hlasem,
a přednášela s citem a žiwostj. — Náležjť tu owsem čásť
našich djků sa ukkrásuý wýtwor mistrynj gcgj, milé na*)
panj Podhorské, genž byla toho dne w oratorium osUtnj
sopranowé hlasy na sewsala a krásné spjwala — a uk mů-
žeme řjci, že slawná péwkyué toho dne dwakráu wjtězo-
slawila, gednau sama sebau a pak žačkau swau. Slečna
Mallerowa má, ač ne přjlií silný, ale přjgcmný altowý hlas
a přispěla sláátě w krásném terčete s p. Podhorskau a p.
Makasy-owau k zdárnému celku. Pan Mayer zpjwal hla(|
Ježjse ; gest to úloha neweliká sice a wšak od skladatele
nebeskau krásau a lahodau opatřena; lep^jm rukaum ne-
mohla swéřena býti; páně Mayerůw hlas hodil se neyJép«
pro krásný úkol teu — a ou gcg zpjwal, že geg přede wřc-
mi chwáliti musjme. Pan Eminger zpjwal part swůg (Jana)
welmi větrně, a zlásté we swých rečitách welmi chwalitebn^
a wýrasné si počjnaL Z basů zasluhuge slášté pan Stra-
katý wiecku chwálu, známoť wůbec, gak wýtečným on w
cjrkcwnjm zpěwu býwá, a we přednáscnj sládté gemných
mjst bude stjřj gemu rowného nalézti. — To i tenkráte
dokázal; — přednášel pak aríi Petrowu sláété mistrné a
spjwal též part Timothea, gegž byl za p. Vogla na krátce
přcgal. OsUtnj zpěwáci p. Siebeck, Štěpán, Schullky, Bra-
Ya a p. WancČek wSickni zdárně a statečné úlohy swé
odb3npirali. Sólo na harfě hrála slečna Ciaudiusowa welmi
zdárné, rownéž gako pan Mildner swé sólo na hausle. Tc<
p. p. professorowé /anatka a Biihnert swá sóla řádně pro-
wcdli. Chory álynad obyčeg zdařile a řásně, čehož záslu-
ha ředitelům cecilianské gednoty, zláété pak uké p. Skrau-
powi mladájmu slusj, kterýž se, gak gsme doslechli, welkau
pilnostj átudowánj gich přičinil a při prowozenj samém
starsjmu p. Škraupowi w řjzenj nápomocným byl. Tento ,
co kapelnj mistr diwadelnj a n3mj spolu prosatimnj ředitel
konscrvatoria, diri|;owal toho wečera mocný orkestr a slu-
ino mu přede wácmi djky a chwálu wsdáti. Že se obezře-
tným wedeojm zkauSek a pozorným i pokogným dirigowánjm
orkeslru o krásné wywedenj celku tak dobře posUral. g.
Čksopis teattt wjebnj we stradu a w aobofu po půlarijch : kúaaii druhau •treén pHaáwé •• pAlareh^wá pHIolia. Predplicj ■• v wjriUwaltU i
léta 48 kr., we kaihkupectwjrh na půl léta 1 xl. 86 kr., na c. k. poitáck p«ll. t b1. SS kr. atř.
Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnjzibawnjk pro JSechj, lorawany, Slowáky aSlexany.
Čjslo 33.
26. dtihna É843*
10. r. běh.
Zlomek ze Shakespearowy truchlohry :
Romeo a Julie.
(Swit mSsjce; sahrada Kaptiletowa.)
Romeo
(wjstaqpiw na bradbu spvstj se do tabradjr.)
Směge 86 gjzwám, kdo gich nepoznal.
(Julie se oaboře q okna obgewj.)
Wšak ticho 1 záře oknem proswjtá*
Toť w^chod — Julie pak sluncem gesll — -^
O wzegdi, slunccj a tam lunu zmař,
Genž chorawá giž bledne záwistj.
Že, služka gegj> gsi přede krásněgšj*
Nechtégž gj slaužit, an ti záwidj* —
O božská wládkyněl o drahá mál
Kéž by milostná znala» že tjm gestt
Mluwj> ač nic neprawj; — což na tom?
Wždyť oko howořj, gáť odpowjm.
Wšak směl^' gsem ; mneC ono nemluwj.
Hle, gak pod Ijčko klade ručku swaul
Kéž bych co rukawička ruky té
Twář Ijball
Jtdie (pro sebe).
Běda!
Rofneo.
Slyš, gak rozpráwj !
O promluw geště> krásny angeli.
Neb nad mau hlawau skwjš se w noci teď«
Gak okřjdlen^ posel nebeský
Zgewem udiwenému pohledu
Smrtnjk&w, genžto na znak padagj^
By zřeli, kterak pluge oblakem
A se powznášj w kljné wzduchowém.
Julie (pro sebe).
Ach, Romeo ! proč genom Romeo 7 1
O zapři otce swého, gméno swé; —
Nechceš-lr wšak, lásku mi přjsahey,
A nechci b^t giž Kapuletowa.
Romeo (pro sebe).
Mám dál poslauchat, nebo promluwit?
Julie (pro sebe).
Gen gméno twé gest mi nepřátelské ;
Ty wšak, ač Monték, wždy ten sam^f gsi.
Co gesti gméno ? — Co nám růžj gest,
Ginak i ztváno, přede by wonělo :
Tak Romeo, byť giny názew měl.
Přede krásné ctnosti, gimiž ozdoben^
I beze gména by wždy podržel.—
Odlož swé gméno, mil)' Romeo,
A za ně, gežto nenj částka twá^
Mne celau wemM
Romeo (bljže pfísUupiw),
Beru tě za slowo:
Gmenug mne mil^m; budu znowa křtěn,
I nechci byt pak wjce Romeo.
Julie,
Kdo gsi, že, nocj ukryt, w radu mau
Se wtjráš?
Romeo.
Podle gméniu předrahá.
Nemohu tobě řjci, kdo bych byL
Sám trpce gméno swé nenáwidjm.
Protože gesti nepřjtelem twjím.
Kéž psáno bylo, bych ge roztrhali
Julie.
Mé ucho neslyšelo ani sto
Slow z těchto úst, a znám giž tento hlas.
Negsi ty Romeo, syn Montékůw?
Romeo.
Nic obogjho, drsné-li ti gest.
Julie.
Powěz mi, gak gsi přišel sem, a proč ! ?
Zeď wysoká, a těžký přes ni chod.
Powaž, kdo gsi, a že ti hrozj smrt,
Zastihne-li tě někdo strjfců m^ch.
Romeo.
Mne lásky lehká peruť přenesla.
Digitized by
Googl^
130
Nezbránj lásce hradba kamenná;
Neb láska podniká^ seč sjlu máj
Protož i strýců twých gsem se nebál.
Julie.
Dopadnau-li tě^ budeš smrti syn«
JtoTtteo*
Wjc nebezpečny gsau mi oči twé.
Než dwadcet mečů gích. Tw&g laskawý
Hled mne zachránj od gich autok&«
Julie.
Pro wšecken swět^ aC tě nezhljdnau zde I
Romeo.
Pléii nocí mne před nimi ukrýwá.
Ať nagdau mne^ nemám-Ii lásku twau;
Lépe mi umřjt gich newraženjm^
Než déle žiwu být bez lásky twé.
Julie.
Gakau gsi cestau našel mjsto mé?
Romeo.
Gen láskauj genž mne hledat učila ;
Dalať mi radu, gá gj oči swé.
Negsem plawec ; wšak kdybys geště dál
Byla, než břeh za mořem dalekým^
Pustil bych se pro takowý poklad.
Julie.
Krygef, gak wjš, mé Ijce temná noc^
Sic bys panenský widěl ruměnec
Pro řeč, giž gsem dřjw k sobě mluwila.
Ráda předešlá tagná slowa swá
Bych zapřela; wšak nechme zp&sob&!
Milugeš mne? Wjm, že mi přiswědčjš^
O, drahý Romeo,
Máš-lí mne rád, wěrně se k tomu zney ;
Mysljš-li wšak, že lehkowěrná gsem.
Chci škaredá twýni prosbám odolat,
Ginak bych to pro celý swět nemohla.
Wida přjlišnau mogi d&wěru
Moh* bysi myslit, že snad lehká gsem:
Wšak wěř mi, že znám lépe slowu stát.
Než ony, genž se wjce zdráhagj. ,
I gá bych lásku byla skrýwala.
Kdybys mne nebyl slyšel, dřjw než gsem
Se gá nadálá. Proto mne newiň^
A. nemni, že to láska kwapilá,
Giž temné noci tichost odkryla.
Romeo.
V swaté luny, djwko, přisahám,
Genž wraubj střjbrem swršky stromft těch -
Julie.
Nepřjsahey při luně měniwé,
Genž každý měsjc kruh swůg zméňu^e —
Ajf nenj nestálá i láska twá.
Romea.
Gak ti mám přisahat?
Julie.
Nech toho gen t
Chceš-li wšak, přisahey při sobě sám.
Který gsi bůžkem mého klaněnj,
A uwěřjm.
Romeo.
Gestliže láska má —
Julie.
Nech přjsahy! — ač rozkoš w tobě mám,
Netěšj mne wšak smlauwa noci té,
Genž přjliš kwapně gest uzawřena^
Podobná blesku, který zmízj dřjw.
Než wyřknem, že se blýská. — Dobrau noc I —
Můžeť té lásky paupě dechem letnjm
Rozwjt se krásněg, až se segdem zas.
Teď dobrau noc 1 Ten mjr, genž duši mau
Blahem plnj, oblaž i mysl twau!
Romeo.
Což gjti mám bez lásky průkazů?
Julie.
Gakých pak průkazů chceš geště mjt?
Romeo.
Bys za mau přjsahu mně dala swau.
Julie.
Dalať gsem dřjwe gi, nežli's požádal ;
Ač bych gi ráda dala poznowu.
Romeo.
A proč gi zadržugeš, rozmilá?
Julie.
Bych ti nezrušenau gi wrátila.
Neskonaláť i láska, přjzeň má,
Gak moře hluboké ; Čjm dáwám wjo,
Tj°^ ^j^ ^ mám; obé nesmjmé gest.
Slyšjm tu hluk. S Bohem, miláčku můgl
(Kogná woli sft gewiitěm: Slečinko! slečinko!)
Hned, kogná I — Buď mi wěmým, drahý můg!
Počkey zde chwjlku, přígdu hnedle zas.
(poodegde.)
Romeo.
O blahá, blahá noc 1 Wšak bogjm se,
An noc ge wůkol mne, že to gen sen
Lahodný přjliš, by byl prawdiwý.
Julie (opét 11 oknt>
Tři slowa, Romeo, gak dobrau noc.
Gesdi w počestném přánj láska twá
Žádá zasnaubenj, zkaz zjtra mně
Po někom, gegž chci k tobě odeslat ;
Dey wědět, kdy a kde má swatba být;
A kladauc blaho swoge k nohaum twým
Přigdu, kam weljš, s tebau, pánem swým.
Digitized by
Google
131
(Kogná uwnitiF: Slečinko!)
Julie.
Gdu hned. — Wšak upřjmná-li nenj wůle twi^
O prosjm tě pro wiecko — ...
(Kogná n wnitř: Slečioko!)
Wždyťgižgdtt —
Upusť od námluwj a mne w žalu nech ! —
Tak zjtra!
Romeo.
O pro spásu duSe mé —
Julie (odcháícgjc).
Nuj tedy na stokráte: Dobrau noc!
Romeo.
Noc trapnáfj kde twé záře zašla moc. —
Sestup mjr w prsa twá, sen w oči twé !
Kéž bych co sen a mjr byl w slasti takowé!
Ted k bytu duchownjho zameřjm^
A w radč s njm swé šlěstj mu swěřjm.
České dlwadlo w Praze.
Dne 2. dubna ponejpnr : OpičJca, weselohra we 4
gednAnjch od Brctznera, přeloiena od J.K. Zbraslawského.
Prwnj hra w předplacenj. Surá, dobrá weselohra — baS
8flSuf4d}en. Sematam ledaco zastaralého, w překladu to ale
s wětijho djlu odpadlo. Také byla hra přiměřeně zkráce-
na, ai na posledoj gednánj, tam hj několik milosrdných
čar bylo rosprawč na nohy pomohlo. Dohréy staré wěci
na diwadlo naje uwádětí, s tjm se docela shodugeme, slá-
itS takowé, které z německého repertoáru wylaučeny gsau.
Ony gsau předce geátě desetkrát lepjj, nežli mnohé nowo-
Časné fabrikáty — a hercowé naái nemusegj se žádného po-
rownánj se hrau na ginem diwadle strachowati. A to ge
důležitá wěc, zláiítě u wesclohry, gakož ge Opička. Ta
požaduge wjbomého prowedenj we w^ech Částjch. WJe-
chen eíTekt gegj spodjwá na rosmanitosti charakterů, ty
wáak gsau na mnohých mjstech sase tak nahoru wyjítwa-
né. Že gim třeba genom gejítě gediný krok učinit --- a s^em-
hlawě sletj dolů. —
přičinili se nati p. hercowé tak dalece, aby pH
prwnj hře w předplacenj, % weliké Části před obecenstwem,
kteréž we wiednj den snad gejíté nikdy w diwadle nebylo
— aby, prawjm, toho dne uhlazený celek — umělecký wý-
twor nechci ani ijoi — podali ? -^ Na počátku sdálo se,
gakoby ge nowý duch byl opanowal ; čjm dál, tjm wjce
od nich ale ustnpowal, až pak ge opět starý neduh zlé pa-
měti skljčil. Gsemť wěru žádostiw, hry se dočkati, kde
oapowědy slyáíeti nebude. Či^li gsau to tak nesmjmé a
nesprawedliwé žádosti? Mohau-li geden, dwa — > proč ne
třetj a Čtwrtý ? M6že-ii geden, dwa tolik úcty sami k sobě
a k obecenstwu, tolik wáiuosti k staw^ swému mjli —
proč ne třetj a čtwrtý? Gá noha ijd. Že to BcpoehopM-
gi, gak herec s děrawau pamětj na gewiStě wycháaj. Má
se on stydět před obecenstwem — anebo obecenstwo před
njm? — Nediwil bych se, kdyby se to gednau, dwakrátc
•talo) členowé diwadla naieho nemagj wělijm djlem am
adánj o gramatickém ústrogi naieho gasyka — odkud také?
— aby sami do gramatiky nahljdli, a tak si pro budau*
cnost ůlohy swé usnadnili, to by bylo w gegich očjch
obrowskó požadowánj ; Česky tedy dle sákladů mlawnioe
neuměgj. Ale to wleeko neomluwj ge nawZd^ před aau*
dem diwákft. Obětowawie sjly swé ůstawu tomuto, magj
nimi i swědomitě těžiti. Showjwánj mohau požadowatí,
ale ne omluwu swé nedbalosti. A wlak darmo mluwitt.
My to na papjru nesginačjme, io ode dáwných éaa& po-
sorugeme^ ale — quem ferrum itoit ttmai^ ignis samtíU Ge
to prwnj a poslednj lamentace tohoto spiUobu, která mi
nklauzla. Přjjítě řeknu gen krátce: Pan A nebo Bnie ne-
uměl; poznamenánj k tomu udělá si Čtenář sám.
Neydúležitěgttj úkol mužský, starý- kupeo Hágek, na*
leaal se w rukau p. Grabingra. Byl w celku dobrý. Scény
B opičkau powedly se mu — až na některé maličkosti —
lépe, nežli bez opičky, kdežto pijmý, prudký starec rych-
lým tokem slow city a myjilénky swé gewiti musj. — Kos-
kpinau roli rady Plamýnka hrál p. Kolár — gak gsme do-
slechli, mjsto onemocnělého p. Grana. Bylo to, tužjm, pO-
prwé, co se p. K. na starej úlohu odwážil; ona ge waíak
sama w sobě tak wděčná a lákawá, že za odwáženj stogj.
I wywcdl gi k spokogenosti obecenstwa — až na mjsta,
kde mu pamět newěmau býti začjnala. K. druhému před-
stawenj by mu neškodilo geátě trochu wjc uhlasenosti, ně-
žnosti a sladkosti, přede wvjm ale oné hebké pružnosti,
kteráž tento charakter přede wljm označuge. Ostatnj pá-
nowé byli we swých menájch úlohách wjce méně záslnžnj;
p. Kaika byl trochu gednotwámý, p. Leitner bez wýrazu,
p. Hílle s p. Bielem nesrozumitelný, p. Knimlowský gakoby
ani do hry byl nepatřil. — ,
Mezi dámami zaugala owJíem dle skwostného úkolu swé-
ho p. Manetinská mjsto prwnj. Hrála s rozmyslem, láskau a
dobrým prospěchem. Panj Skalná stála na swém mjstě; ne
tak p. Forchheimowa, kteráž od některých Časů z nedů-
statku druhé sentimentalnj núlownice, role toho druhu hráti
musj, ačkoli prawý okres gegj úlohy weselé a naiwnj
gsau. Malá MtiUerowa zaslaužila pochwalu, gakau£ gi obe-
censtwo w té nepřirozené a umělcowanó partii wyzname-
nalo. Panj Tongelowa byla slujíná.
Dne 4, dubna: Popelko (2. hra w předplacenj}-^
Prowedenj bylo w -celku mnohem zdáměgij, nežli prwnj.
Panna Tonnerowa pronikla silněgi wedle panj Podhorské —
a některé neshody w sauspěwu, nahodilé se při prwnjm
piowozenj, byly teukráte zmizely. —
Po swátcjch, dne 18. d. u wečer před narozeninami
Geho C. K. Majestátu, při slawném oswetlenj zewnťgAjho dČ-
Digitized by
Google
13S
gUtě prowdtowal s« K^rnerftw nWííMtí htšíbi Zrtnškjfm
dle překladu F. B. Toms^r. Před kasem zpjwalo hogni
•hroxnáiděné obecenstwo nirodaj pjseň: Slyi náš ioiechmf
% hwězdné dáli — a lilaaitS prowoUiralo : Zdráw hwJC! —
Se SSrinéhjm dali si p. herci wlechnn práci. Co do pa*
méti měli úlohy neobyčegně w moci — čili w paměti swi,
eoi gim tjm radégi k sásluse pHpodjtáwáme, an welikav
nesnadnost a nedeklamadnost celého překladu Kuáme. Pam
Krumlowský (Zrinský) se Ijbii; nemohl ale pH wiech swých
ptímých prostředcjch mladost swau uk ukiýti, abychme
byli masného reka Sigetského cele spatřili. P. Graa ($o«
liman) s úloLaa dobf« rosmyíílenaa — trocho nesroftumný*
P. Kolár (Juranič) ponď^nd střjzliwý. Panny Manetinská a
Herbstowa měly sdařilé momenty; — a gestli wůbec hra ani
herce ani obecenstwo tuše neroihřála» musjme gen gazyka
w této hře panngjcjmu při^jsti, pod gehoi břemenem obé éá*
•ti zemdlely. j. M..lk.a
DOMACJ RRONIKAt
z PRAHT* Dne 19. dubna začali nanowém diwa-
dle pohostinské hry francauzské společnosti pana Trouilleia
— a wygmauce nedčli, budau w nich pokračowati a2 do
přjiij soboty. Tjm se stane malá přestáwka w předstawe-
njch Českých, kteréž, tusjme, najíi p. herai k dobrému při*
prawenj-se na budaucj hry použigj.
W tisku se nacházj v^Met a liálich^y od E. Wocela.
Gesti to cyklus básnj epického druhu, podobný gelio Pf«-
myslowcumy a taktéž z pramenů naSich dČgin čerpaný. Geť
se co nadjti, že neynowřgjlíj toto djlo obljbeného básnjka
tauž láskau přigato bude, gako byly přigaty obrazy ney-
StarSjho domu panownjkft najich.
Z Wjdímn, Prwnjm garnjm swátkem procitnula za*
se z mnoholetého sna pomohla nám česká Thálie swětiti
slawnost, gegjžto památka dlauho gcáté městu našemu po
swátnau s&stane. PodaKloť se neunawenému snaženj na
slowo wzatého zdegljho rady pana M. R. Rřjžka k osla-
wenj gménin wysoce urozeného pana gubemialnjho rady,
svobodného pána Josefa se Šrenku na Nocinku, welecté-
ného naSeho kragského — uspořádati dramaticko -hudeb nj
akademii, která gazyka českého milowné obecenstwo nad
mjru bawila. Giž proslow od M. R. K. dojíel hogné po<-
chwaly, a tjm radostněgMJho pocitu u posluchačů powsba*
dil, an geg mladistwá, Čtenářům Kwét& dobře známá Emilie
Kvjžkowa se wij něŽnostj přednášela. Následugjcj uverlu-
m ze zpřwohry »Jan z PafjZev orchester nás, rozmno*
len několika okolnjmi umělci, tak přiměřeně přednášel,
2e i přjsněgíj kritice zadost učiněno* nžeiuiká rnda^ od
Tyla, wýbomě deklamowána slečnau Rosau B., společnost
w neyleplj rozmar uwedla. An po deklamowánoe tctp
QYertura k Rossiniho Tmikridu sawsnčla, co předchůdca
Houwaldowy, Filjpkem zčeiténé Činohry: pSmjřenJ^ aneb
» Kletba a poZehnátíju — wíestranně pozorowati bylo Un*
žebné očekáwánj diwadelnjho předstawenj. Milerádi wy-
znáwáme, že prowedenj hry wlecko naíe zdánj dalece pře*
wývilo. Palma náležj panu M. R. Křjžkowi, gcnŽ w osobě
Řjhy tak zdařile sobě počjnal, že hlučným tleskánjm po
každé scéně poctěn byl. Slečna Rosa B. (Anežka), žiwý obras
dobré matky, s Řjhau takřka o záwod hrála. Emilie Křjž-
kowa (Jenjk) a slečna Karolína Němcowa (Lidka) úlohy swé
roztomile prowedly ; pan Fischer (spráwec) a pan Worel (Se-
baldo) byli též záslužni we swých roljch. Wseobecná spo-
kogenost Čestným na konec wjíech wywolánjm se progcwi-
la. — Wýnos akademie 175 zl. 50 kr. určen gest k prw-
njmu základu blahodárného nadánj pro gednoho, bezwinně
w chudobu upadlého Wodňanského měšťana, a má ke cti
fiwobodného pána Josefa ze Šrenku na Nocinku, — geni
sám 50ti zlatými ptíspěti sobě obljbil, -~ na budaucj časy
9 Nadánj Srenkowon slauti. — Konečné slui&no wřelé djky
wzdáti mnohowáženému panu Horskému, direktoru pan stwj
liběgického, za ochotné propůgčenj zámeckého diwadla a
účinliwé slawnosti podporowánj. — J* I^*
Z Maleíowa^ Dne 26. března překwapili nás naii
ochotnjci smutnohrau nToni/a a k záwěrce prowozowali
weselohru mKyZbych se hjl neoieniln. ' — Wscm se nelze
zachowati — tak i gá newjm, gak s prawdau pochodjm>
když tuto wyznám, že se tato truchlohra herciW nezwe-
dla, a celému obecenstwu téměř dlauhau chwjli působila»
naproti tomu ale řečenau weselohru žwámě prowedli; ra-
dilbych, aby pp. ochotnjci gen wždy weselohry wolíli, a
p. ředitel aby přiměřeněgi úlohy rozdělowal. — W pondělj
welikonočnj widěli gsme weselohru »Pan Štěkawcc«. Tato
hra se k spokogenosti obecenstwa zwedla. Welice Ijbilo
se také wýborné přednájíenj humoristického čtenj od Fr.
Rubeme )iGak se lehce zmeylit můžemetc — pak vNynj a
gindyct. Mezi 1. a 2. gednánjm přednášely, se od gednolio
milownjka hudby zlomky z rozličných arij na harmoniku;
byly to sice zwuky Ijbezné, předce se ale gen poněkud-
obecenstwu Ijbily. J. F
České diwadlo.
W neděli dne 30, dubna 1843 we prospěch panny Niny
Herbstowé poneyprw:
Jan» n^éwoda Flnitský.
Činohra w 5 ged. dle p. Weissenturnowé od D. K. Ptinera.
ČasopU t«iito wyckuj wt tlředa a w sobotu po pAlarijeh; koiaoii JnihMi bíMu pHaáwá •• pAlarchowá pHloha. Ptedpláej ao « wydawMok na iiw9»
lóU 48 kr., we kidhkupoctwjeh aa půl léta I %\. S6 kr., na c k. poitáck pdll. S al. S« kr. aiř.
Wydáwánjm Jar, Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnj zibawnjk pro Cechy, lorawftny, Slowiky aSleiany.
Čjslo 34.
29. fiMbif a ÉS43,
10. r. béh.
s
K ROZBIIIMAM
Jeho Oswicenosti, wysoce nrotenébo
Pána, Pana
umu. KNÍŽETE Z FllRSTENBERGA,
wdkowéwodského bidenského rítmistn w pluku dragonA
Jebo král. Wýsosti Weikowéwody panujiciho atd. aid.
Z Daddunajské krásné zem^,
Z lAna milé otčinj)
Přiiels mezi české plémé
W powltawské končiny.
A hle, aotwa Že jsi pobyl
W naii wlatti krátký éaf,
Již jsi mnoho srdci dobyl,
Jemný mraw tw&g ziskal nás!
Českých předkft činy slawné.
Jejich řeč a jejich mraw.
Jejich ctnosti starodáwné>
I nynějika adámý staw
Wábi Twého ducha mile>
Zwau Twé srdce k saucito,
A tak, knize ullerhtilé,
* S námi sp^jel k proswitu.
Muohá léu, drahý pane.
Uděl TohS Hospodin,
By Twé snahy požehnané
Wzeály w blahodárný čin!
A když někdy z oka Twého
Zemská spadne záclona.
Spoj se 8 duchem děda Swého *))
Zdárný synu Egona!
Jan Praw. Kaubck,
c k. profettor řeřl • lilerAiunr ^tké
BA wyaokých školách prAxakých, žlea
kř. é—ké spoMBoati aauk.
*) Karel Egon kniže z Ffirstenberga, praděd J. Oswio.
knížete Maxmiliána, nejwy&M purkrabí pražský, wysoce uče^
ný a wdice zaslaužilý se slawným Bomem spouzakladatcl a
prwní přednosta král. české společnosti nauk, jehožto w sále
léto společnosti postawená socha mramorowá následujid
In£ bez spanj.
Roku 1610, kdyžto cj.sař Rudolf Druhjp na
trůně sedel, za oněch osudních dob poslednj
polowice wlády geho, když Turek mohútnau
pěstj na brány cjsařské poUaukal, a Matyáš, král
uherský, na družné Morawě s 6000 meči zle ho*
spodařil, aby krwawým počjnánjm drahé koru*
ny české dobyl — za oněch osudných, smutných
dob hemžilo se w Praze cizjch poběhljkik každého
druhu; lučebnjci, hwězdoprawci, čaroděgi, wykla*
dači karet, tagemnj kowkopowé a g. proháněli se w
peřesté mjchanici před branami hradu králowské*
ho^ čekagjce každého mžiku na zawolánj králowo.
Welemocný potomek rodiny země, genž se
mezi neystaršj počjtala, byl odsauzen a do wěze*
nj od weden ; muže, pro něgž před málo dny lid w za*
njcenj plesal, prowázela nynj hana a uštěpačný
posměch.
Hustau směsicj lidu bylo widěti, an se hez*
íý, mladý rytjř na brůně tlupau probjraL —
•Ustupte!" znělo ze wšech rtů — » ustupte Šle*
chetnému hraběti z Pasawy.* — Rytjř měl na sobě
lesklé brněnj, gakéž za onoho času gen bogownjci .
neywyššj třjdy nosili ; byltě w horUwém howoru
s mužjkem^ w gasnězeleném kabátě, kterýž gižnjm
sluncem osmahlau, od neštowic zhyzděnau twář uka*
zowal. Hlawu geho kryla gasně čerwená karkule
8 Černám a bjljfm péřjm kohautjm.
má nápis: Carolo Egon, Principi a Fflrstenherg, primo
praesidi suo, societas scientiarum bohcmica. MDCCLXXXVI
(f w Praze 1787). Syn jeho kniže Karel Egon Josef Aloys,
c k. polní maržálek, zahynul w bitwé u LiptingA proti
Francauzům dne 27. března 1799, zftsuwiw po sobě syna
knižete Karla Egona (naroz. w Praze 1796), nynějsiho vice-
presidenta wyHi sněmowni komory bádcnské, rytiře c k*
řádu zlatého rauna, welkowéwodského bádenského jenerála,
pána Hžských a Českých knížecích Fiirstenberšk}ch pan-
stwi, jehožto d&ležiiý žiwotopis w německém konversačnim
filowniku krátce obsažen jest*
Digitized by
Google
134
Dav7 lidstwa byl se po malé chwjli rozešel ;
gen rytjřj za tjm s koně s^upiw^ zůstal s mužj-
kem na prostranstwj. Obsah gednánj gich nezdál
se ale důležitý byti« gelíkož hrabě zraky sw^mi
zde onde pátraly gakoby něco giného hledal. Mu-
ijk se twářil a rozkládal rukama, g^koby předůle-
iitau wěc urozenému ginochu přednášel. Tento
wšak nikoho wjce z hradu přicházeti newida> wy-
šinul se na koně a brzy očjm mužjkowjfm zmizely
který pak následně mrzutost swau pronesl : »6eď
gen, pyšné hrabátko I Nawzdor moci twé a pokla-
dům twým nezdařj se ti, abys klenot můg na mně
wylaudil, a kdybysi mi za Jacintu mau wšechny
hrdé hrady swé i hraběcj korunu dawal. Chudý
mistr baletnj Gamputio pohrdá marnau chlaubau
twau, Jacintau mám wjce nežli korunu; gsem
bohatsj než wychwálpné doly Gjlowsko, kde prý či-
sté ryzj zlato u welikých hrudách dobýwagj. — A.
wšak eihlé ! tu se plaužj starý Saul ; laudj se potmě*
Sile, gako na lup a wraždu wycházegjcj šakal. «
Z auzké ulice na Hradčanech kulhal se negi-
Stým krokem prastarý, malý, chromý žid a pozdra-
wiw mistra baletnjho, dal mu znamenj; načež
Gamputio do hradu odešel.
Za zámkem stála postawa o sochu sw. Wog*
těcha podepřená, přepodiwně w dlauhý tmawý
kaftan zahalená, na hlawě magjc turban. Dlauhý
ohnutý nos dělil snědau twář co auzká přjčný zeď
na dwě strany, gež dwě oči, co žhawé uhlj zářjcj
w tmawých, hlubokých dutinách^ rozdjlně oswě-
cowaly. Spatřiw Gamputio podiwného cizince,
podal mu swau krátkau suchau ruku, — » Dobrý
wečer, pane Anastasio Galchiopolo 1 Gak se wede
s našj pracj ? Dobře nám chromý Saul poslaužil ;
wSecko gde wedle žádosti, «
•Wedle žádosti? Nikoli, pane I^ Jacinta wě»
iíně odpjrá neywraucněg.sj žádosti mc.«
»Znáť otec prostředky, aby dceru přinutil;
buďte gen opatrný a hleďte abyste audiencj u cj-
sařské milosti obdržel; pak můžete wVgcwiti, co
gsme tagemnau silau alchymie a kabaly wypátrali
a wynalezli, a wšichni budeme šťastni. Půgdeme
do Opatowic a wyhledáme oněch nesmjrných po-
kladůw, gežto mniši zakopali nebo zatopili, a gimž*
to se druhdy cjsař Karel gioh leskem oslepený tak
wdice diwih«
•Dostogte gen wy slowu swému; gá gistě
ničeho nezanedbám, coby k našemu dobrému po*
alaužilo. Pogďte ale do přjbytku mého! Nezdá
se mi, žehy zde gisto bylo. Ta dlauhá hubená
posta^wa tam pod ^otickau klenbau nespauštj s nás
ani oka.^
A tak to i bylo. Muž prostřednjho stářj, wjce
chorých, než mohutných audů, s bledau na smrt
twářj, ožiwenaK mdlými gen zraky, co pustá kragina
zářj měsjčnau, podpjral se o starobylé dwéře. Dle
lehkého hýbánj rtů a dle blesků, gež oči geho ča-
sem wysjlaly^ bylo lze sauditi, ie bauře útrobau
geho zmjtá.
Oděw gewil na prwnj pohled cizince ; hlu-
boce a pečliwě zahaliw hlawu pláštěm až k zemi
sahagjcjm a pozorně kol sebe hledě, sledowal od*
cházegjcjho Camputia i společnjky geho, kteřj se
brali hlubokau ulicj, za dnešnjch dnů vstarozá-
mecké schody<> nazwanau. Dosáhnuwše břehu Wl-
tawy, wstaupíli wšichni tři do připrawené lodky,
gež ge letmo k protěgšjmu břehu unášela; cizinec
stjhal plowaucj hněwem se-giskrjcjma očima, pak
kwapňě kráčel rychlým krokem po krásném mo-
stě, kde u pozlaceného křjže panj na modlitbách
klečela. Twář gegj byla hustau rauškau zastřená.
Brzo wstala a opřela se o zábradlj, hledjc do se*
rého dálj. Práwě wyplaul měsjc gasně se zbo*
rem hwězd na temno modrý oblauk, gako mocný
wladař, se swým komonstwem. Nedlauho stála
wšak panj zamyšlená; wyskytl se gj po boku ginoch
w brněnj rytjřském a oba po krátkém nesrozumi-
telném howoru odešli. %ražený cizinec šel za
nimi až ku kostelu sw, Jakuba i wstaupil a nimi
do chrámu ; konaly se práwě nešpory. Gednánj
poswátné se skončilo, Warhany umlkly, nábožnj
wěřjcj opauštěli dům Božj, swjce se zhasjnaly;
gen zde onde hořelo u sochy neb obrazu swatých
zasljbené swětlo. Od klenutj chrámowého wisjcj
lampa rozléwala mdlau záři, že bylo sotwa před*
mety rozeznali. Kostel se podobal wjce hrobce,
na niž gednotliwé hwězdy swůg negistý lesk wy*
léwaly , zdálj bylo slyšeti gednozwuký tlukot hodin
na wěži. Rytjř uwáděl zahalenau panj do křjžowé
chodby kláštera Minoritského, kdež pak w zate*
mnělých oblaucjch zmizelí. Gen řinkot ostruh
rytjřowýeh se po nich rozléhal*
Cizinec kleknuw zbožně u oltáře bolestné
Matky, modlil se tiše g rozestřenými rukami malau
chwjli, pak wyrazil ze sebe srdcelomným hlasem t
»0 Panno neyswětěgšj ! -^ spanj, gen gedinau, ma*
lau hodinku spanj J« Těžké krůpěge wynutila bo*
lest z geho temných brw. Po malé přestáwce^
mezi njž gen hluboké stenánj rozbauřených ňader
slyšeti bylo, znenáhla zase powstaw, hlawnjmi dweř-
mi se wzdálil^
* * *
Digitized by
Google
idft
Kde nynj osaměly židowsk^ hfbitow se swj^»
mi náhrobky zpytawých zraků k sobě wábj^ bijze
břehu Wltawy stál domek na rozbořenj. Wtora»
to chudobném přjstřešj seděl siln^ muž na njzké
lawici a připrawowal w moždjri gakýsi prášek.
Stará babice krčila se u Jcamen ; welíké breyle za*
stinowaly malau wráskowítau twář. Hlawu, sklo-
nřnau na prsa« kryla kočičj srstj lemowaná ku-
kle; špičatá brada^geatmawožlutau kožj potažená,
čněla co hranatá skalina w kragi hornjm. Bez-
zubá ústa, dwěma silnýma prauhama naznačená,
hýbala se ustawičně co kolečka w hodinách; kaž-
dé ráně, genž w železném, rezowitém moždjři
zazněla, přiswědčowala starau, brázdowitau hlawau.
Tu wstaupili oni tři spogencí, I obrátil se
mistr Wogtěch, poprawnj mistr staroslawného,
králowského města, k hostům swVm, kteřj po
zběžném pozdrawenj k němu se přibijžili.
Camputio pošeptal mu několik slow do ucha,
načež Wogtěch práci swau odložiw, hosti swé do
wedlegšj komnaty odwedl.
»Ay, ay ! * pronesla babice kňučiwým hlasem,
gakoby se w nj zaschlé péra dřjwe rozegjti měly ;
•gděte gen, padauchowé I Mysljte, že stará Ma-
dlena newj, co wás do přjbytku katowa priwádj ?
Mrtwolu zločincowu chceée mjti! W několika dnech
bude starý kowář, co lidi otrawowal, prowazem
odprawen : ten zlosyn ge podle gich hanebné chuti.
Kdyby gen byl Wogtěch chytrý; ty by měl dřjt,
až by: Bédal zwolalí.«
Bylo to roku 1610 o wánoejch, když w ko-
stele u sw. Jakuba půlnočnj služby Božj se ko-
naly. Před zázračným obrazem Rodičky bolestné,
IV prostranném wýklenku na lewo, klečel cizinec ;
podle něho zločincowa matka polodřjmagjc. Za
nimi stál rytjřsky ginoch, u něho klečela spanilá
Jacinta. Co něžná, skwělá lilie bělala se w tem*
nosti chrámowé.
Libá hudba snášela se s chóru ; zwuky ply-
nuly slabě oswětlenym chrámem co střjbrné gi-
skry na hladině wodnj, leskem slunečnjm zplo-
zené.
Jacinta byla w tiché modlitbě pohraužena;
cizinec, pláštěm swym hluboce zahaleny gektal
mezi nj a dřjmagjcj stařenau kleče, bolestj udu-
šeným hlasem: »0 Panno neyswětěgšj! spanj —
gen malau hodinku spanj !<^ — Dalšj slowa přetr-
howal pláč hluboce pohnutého.
{PohradowánJ,)
České diwadlo w Praze.
Dne 23. dubna we prospěch p. Biela : KnjZe Modro^
WttHš aneb Zkauienj matiZelky. R^ljUká činohra we4ged.
od A. Lewalda, přeložena od K. Panera. — Proč práwě ten-
to kus, nelde s pracba sUré diwadehij bibliotéky vyhle-
daný? Zwolil si ho p. benefíciant? Určilo mu ho ředitel-
stvo?— A pak— s gakým zaljbenjm mAže kdo takowé la-
krnělé bcylj na domácj pudu přenáiícti? Wžru — na&i
překladatelé měli by si mužné slowo dáli, že se k pracjm
takowým péra swého nikdy neuchopj! Ge-li giž welikých,
tak řečenVch nedčlnjch kusů potřebj — překládeyte wěci, kte-
ré aspoň trochu ceny magj: německá literatura má tobo
hognost. Ale tak prásdná dramatická skořepina, gako ge
tento Modro waus,. se mi giž dáwno nenabodila! Gak li-
chých řečj musj člowěk snésti, neŽlí se wýgewu dočká, kdež
Marie, newjm gakau podiwnau mocj ? rozwlasatělá e osu-
dné komnaty se wyřjtj a pak od Modrowausa smcykati se
nechá ! Tak chorá, w^eho ducha zbawená kostra nedá se ani
tancem ani necwičenými 2ermjři na nohau udržeti. Že se
předce hogné tleskalo, bylo gen hře panny Manetinské co
dákowati-^a pak.... nesmjmé, ačsewjm gestli blahodég-
né ' showjwawosti obecenstwa naáeho.
P. Krumlowský (Modrówaas) Besdál se býti s rolj
swan sgednocen, protož se také bezpochyby s paměti učc-
njm tuze nctrmácel, an z té rozdrobcniny Modrowausowa
charakteru žádný celek nalézti nemohl, ani utwoHti si ne-
traufal. — Neylep.$j byla p. Manetinská ; — ostatnjm se řj-
kage ani mjsta ani přjležitosti k négakému W3miknutj ne-
dostáwalo. — Měli bychme chuti gednau o chybné dekla-
maci, o ncsčjslných gramatických pokleskách promluwiti —
ale ponecháme si to k důstogněgíj hře, nežli ge Modro-
vaus. Wáiak ona se nám prjležitost brzy nahodj. j. ju.
DOMACJ KRONIKA.
z BoZďalowic příálo mi minulé swátky a nenadánj
diwadelnj náwěltj do ruky; měla se Um 17. dubna pro-
'Wozowati u prospěch chudých žkolnjch djiek )»Aljna, neb
Praha w ginem djlu swěu.K Znage poněkud a wlastnj zku-
šenosti'obijže, w gakéž ředitel diwadla s ochoty pHcházj,
chtěge toliko osm úloh genponřkud dobrým rukaum s^ě-
iiti — srdce mě zabolelo auzkostj! A zdeť stálo přede 18
osob na náwějtj, mimo fíguranty ! Nicméně, nemage ani dwé
hodiny cesty, gjti Um gsem se odhodlal. Ge to gedno
a nepatrných, ale žiwných měst Boleslawska, i zaradowal
gsem se, wsUupiw do Thaliina chrámu, njzkého, poněkud i
těsného sálu, ^rida gii wlecka mjsU přeplněna, tak že se
mnozj wracet museli. A wěru, i samau hrau w celku byl
gsem uspokogen: diwadlo, aČ malé, ge přiměřeně zřjzené,
hudba a zpěwy Žly nad očckáwánj dobře, a herci si obra-
tně počjníili, zwláUc Cjlka a Šjtllo w dobrech rukan se
Digitized by
Google
136
nachÁselL KeméiiS bylo hy kpřánjy aby •• při ulowýcb
a podobných okolnostech nilidy talíowé kusy newoUhff kte-
ré tagedno tolik osob, a sadruhé swláStBJ iatstwo poiadu-
gj. Na den 23. dubna byl Čech a NSmec uchystán.
Z HoHomie w Beraunshu Dne 19. dubna b. r. ga-
koito na den slawný roaenin najeho neymilostíw^gSjho Ze-
mčpána bylo ade we prospěch chudých welmi adařile pro-
wosowáno : Zmatelí nad xmatek> Ze se na wenku hogných
ctitelA české Thálie nalézá, dokáxáno tento den, au se ta
krom domácjch i mnoho okolnjch auředinjkft a g. seUo, a
takl, kde láska k trpjcjmu bliinjmu s pilnostj se spogj,
tam nestáwá žádných námjtek, kteréž toliko chaulostiwost a
wiednj smeyilcnj pronésti m6že. Wy pak, ilechetnj, genž
gste co ochotnjci k wywedenj a xdařenj této hry tak la-
skawS přispěli a úlohám swým sadost uěiniti a welikým
prospěchem se snažili, přigměte wraticj djky sa swan pQ-
nost a mnohau obět, kterau gste k ulehčenj chudoby na
oltář wlasti přinesli ! — L, B.
Z Bechyni, Dne 2. dubna t. r. ařjdili nalincowé
w prospěch úsuwtt chudých hudebnj deklamačnj akade-
mii, gegjžto částky byly: U^ertura ae ftpěwohry: iiMon-
tekowú a Kapulettowé.tc Déklamowánka: nMocnost modlit-
by« od F. T...owského$ pjsefl německá od Fr. Maurera;
koncert-polonaise na hausle od Jánsy; pjseň: vKytka wla-
8tenkám« od Picka; déklamowánka: dTo se neslužj«< od
Tyla ; pjseft : »}(n ber Ctuede faf bet ^nabe« od Procha j
koncertuj polonaise na flétnu od Furtenaua ; pjseA : »Ráže
a děwčetf -y adagío na lesnj roh ; dwogspěw a Chm členské-
ho apěwohry: uLibuáin sAateka od Fr. Škraupa, pak Ru-
bežowa (?) déklamowánka: »Dodatek k obraně krásného po-
blawj.K— Neywjce Ijbil se koncert na flétnu; p.Pok těž-
ký úkol wýbomě wywedL Pak aagjmaty České spěwy a
deklamowánky, prwnj z těchto pro swůg nábožný, druhá
pro naiwnj a* tíretj pro sw&g humoristický obsah. Prwnj a
dnihau welmi xdařile přednesly dwě sestřičky, panna Marie
a Theresie Happlowa, dcery zdegžjho p. měžfanosty. —
Poslednj déklamowánka pak mnoho radostného hluku a po-
tlesku spftsobila, an gí panna Burdowa mistrně přednážela.
Sotwa že se posluchači rosežli, rokowalo se o brské di-
wadelnj pochantoe, k gegjmuž uskutečněnj krásnau pijleži-
tost podaly roaeniny Geho C. Milosti naleho neymilostiwěg-
éjho krále Ferdinanda. Za tau přjčinau, když se byla ná-
rodnj pjseň s pr&wodem hudby odspjwala, prowosowali
naii ochotnjci > Starého wozku Petra Třetjho,tt při njž pan-
na Honsowa (AnČiČka) a pan Skalák mladlj (IwanSko) ney-
wČUj pochwaly dožh'. Nato následowala fralka m777,(( při
njito si wžickni hercowé zdařile počjnali, sUstě ale pan
Skalák staráj (Pepř) a p. Burda (Ziskný) spoI|i gako o zá-
wod hráli. — K přánj toliko zbýwá, aby % překladu se wy-
hodilo někoUk neslnlných sad a slow, n.p. ta machna, to
trdlo atd., Čehož winu arci hercowé nenesau, alebrž pře-
kladatel. — D&m byl poneyprw i podruhé walně naplnéok
F. F. F.
Z Ewandic na Morawif* Dne 13. dubna, totiž na se-
lený Čtwrtek, bylo tu prowozowáno w nažem matipřském ga-
syku od samých sdegijch hudebnjků w chrámu Páně, k ně-
mužto prý sw. Wáclaw, wéwoda země České, gak národnj
powěsti swědčj, základnj kámen byl položil, BeethoTeuovo
weliké oratorium : »]SLristns na hoře oliwetské«. Při tomto
prowozenj byl aegenom nawitiwen hrob Páně od wel. du-
chowenstwa a přednost města, nýbrž i od welikého počtu
najeho měkťanstwa. Oratorium bylo dobře prowedeno, a
mnohý s přjtomných posluchačů wjznal, že na2e libozwu-
čná českoslowanská mluwa pří prowozowánj podobných
skladeb hudebnjch nad mnohé gine wyniká. ^- ^'- H.
ZB 8L0WSN8KA. Z BóHski SůUmiee.
Tiiko tu ¥*é nllowai ae sdá? Milowat gl saBoInls
Hned »oM vŽ áwi k aj iádatl srdce budel!
Daleko od wlasti, . z drahého domowa kragan kraganowi^
co bratr bratrowi drahý a milý gest, geden druhého neziitné
miluge, radau a skutkem podporuge, a krom swého wlast-
njho dobra téŽ o pewné kragaua blaho laskawě pečuge.
I zde we Šfáwnici náklonnost upřjmná, obzwláétč z lásky
k wlasti a národnosti pocházegjcj, k uskutečněnj účele do-
brého we swaaek bratrský nás spogila. Když gsme se to-
tiž wespolek wjce a wjce poznáwali, a geden druhému swé
city a swá přánj neljčenau upřjmnostj zgewíti se neostý^
chali : tuť se mi zdálo, gakoby geden druhému Ihostegnost
ku záležitostem národnj m byl Šetrně wy týkal, a pak gako
bychom wlickni rázem krásné slasti swé přjklady bylí spa-
tíili a poznali; ano uposlechli gsme tento přirozený hlas a
seznali, že horliwá wsech nás žádost w geden krásný a cliwa-
litebný účel směřuge, a sice: lásku a úctu k mateřskému
gazyku wespolek powzbuzowati, národnj wzdělanosU a zá-
ležitostem matky wlasti duchem i tělem wděčně a horliwě
se oddati ; a w tomť se, bratij, ukazuge sjla lidská, když
účel pewně uzawřcný zcela se uskutečnj, — a w tomť lá-
ska k wlasti a národnosti, když dle možnosti obět, alespoň
skrownau, do chrámu wlasti uložjme. An tu daleko od
Středu oswěty a oslawy České wzdáleni gsme, a zde zcela
žádných prostředkA k národnjmu wzděiánj nenj : tedy gsme
tady knihownu Čcskoslowanskau zaraziti uzawřeli, a giž pij-
spěwky peněžité, též we spisech a knihách sáleŽegjcj (arcií
dotud skrowné) se poskytugj. Radostně překwapugjcj pro
nás gest, že nám i naii (totiž Čeltj) Němci nápomocni gsau.
Daufám, že wbrzce ne o holém paupěti, nýbrž o celé kwé-
lnici dalSj a radostné spráwy podati w stawu budu. —
"YVřelé djky wzdáwáme zde také welkomoŽnému p. p. zlech-
ticowi z Gerambu, gehož dobročinným účinkem we Šfáw-
nici 19. března koncert byl dáwán, pH Čemž tenlo wsne»e-
ný ochrance a dobrodinec wžech trpjcjch celé autraty kon-
certu sám zaprawiti ráčil, tak že celý přjgem (135 zl. stř.)
nuzným krag«inAm nalim w Rudoholj občtowán byl. Wel-
mi rhwalitebně zábawa ona se zdařila, což obzwlážtně ro-
zumnému hudby rozdělenj a horliwému přičiněnj p. Lumbe,
posluchače homictwj, co děkowati gest. I dnizj podporo-
watclé a ochotnjci, akademikowé, snažně se přičinili k usku-
tečněnj dobročinného účele, obecenstwn přjgemnau zábawu
opatřiti. Č««ko-Tlibowftký.
ČMopU tento wyehisj w atředtt ■ w sobota po pAIarijth; kéUM anihftii otreín pHdáwá •» pAUrrhowá pijloha. Fřcdplácj m n wydawatoU m řtwH
]ét« 48 kr., wo kalhkttpectwjeh na půl lét* 1 >1. 86 kr., m c. k. poitieh pílil, t %l. W kr. atr.
Wydáwánjni' Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodnjiibawnjk Fro techy^Iorawany, Sloviky a Slezany.
C;J8lo 35.
do $náge iŠ43^
10. r. béh.
POIjJBBÍJ IfiiCBLOb
Nel gsau oči panny ?
Progděle swžt ney^jřeglj
Ha ^It ířtyty ftotnjr.
W obi paQBjr alky aiAte
Zďm^, ntihe slastí ;
Hleďte do nich, nzřjte tam
Nagedttaa dwi wlastL
Ljbáte dwa 9wěttff
Geden časný, druhý wěČný,
StíMé we dwa hwity.
Poselkyně áwitoHwá,
Lei od Mízy k doUnim,
Tam k polabským laCioám {
Leť tam spéchem orU — Ud,
A mně přines odpowid.
Tamo n kbakého lomn,
Bljie mďnického chlumu.
Krásný hrad se wjrpjoi)
Tam kwést rAže počjná.-*
R&že, perla, lana má,
Co sář mému rági dá*
Wie^n tanbn, yrietkn lásko
2^ew §j w gednom sladkém hláskuj
W hlásltu, gakýŽ slawjk máý
Gakvi mnmg labuť tná}
Neboť leftjl k andéli,
Gená snad miloěí «dďj.
W. Itromjr Pícek.
lni bez spanj.
{PUroÍ9Wátf.}
Jnciitla oMécinuwši se na muie skljčeného^
upřela tta<i neodwrainč zraků swých; on ak z nj
také očj n^zpustil.
Hrabě toho apozorowaw pogal pannu za ru«
ku a pošeptal gj několik slow ; načež oba wstaw*
te» iB^ druhé airanč koslela přes celé po$\irátné
gednánj setrwali« Pak doprowodil hrabě pannu
do bytu gegjho> kdežto dnešnjho dne u »Stupar»
tů* řjkagj.
Při náwratu swém nalezl podiwného cizince
na tomtéž mjstě; kostel byl giž prázdn^^ swětla
lJia«Butá ; gem zde a tam hořela swjčka u některé^
ho obrazu» slib to duše nábožné*
Konečné wslal cizinec a opustil osaměl]^ dům
Božj ; kwapně sledowal ho ginoch. Na ulki za»
Dijřil k teynskému dworu, kdežto se hrabě k němu
přidružiw howor s njm zawésti se snažil. I po*
žádal gegj aby s njm do bljzkého hostince weiel«
čemuž onen po dlauhém odpjránj nerad přiwolil*
Seděli dlauho bijže sebe za stolem; konečně
upadal hrabě stran předmětu k howoru wždy wjce
w nesnázi^ čjm déle druh geho scfawálnč w hlubo*
kém mlčenj trwal> až pak z těsné útroby wycházegjcj
wzdychnutj gazyk geho rozwázalo. Duše nešfá*
stn^o muže zmocnila se opět ona palčiwá^ ne*
zhogitelná bolest, gežto gi co dwauhranný mei
rozrýwala a city geho až k Ijlenosti bauřila. Ne*
be a zeměj garo a zima zdály se mu pak býd znnu
tené, geho nudné, bezUidné putowánj mukau ne*
konefinau, smrt angelem wyprošťugjcjm ; on sám
sebe měl za propadlého mocjm pekelném -*- za*
tracence ná těle i na duši* Upamatowánj na gi*
stý wýgew žiwota geho pudilo mu z očj slze baln
neyhořčegšjho ; pomněnjm wšak na ztrátu swau^
na ztrátu wěčnau^ stal se rychle neybázliwěgšjm
Digitized by
Google
138 r .. ^
a neyzkormauceněgšjmčlowěkeb^ w rózbrogi $ se*
bau« se swětem a s nebem*
»Ach> Jacintol* wzdy<efil násilně. i»W gaki
osidla ďábelská gsi to upadla 1 gak té držj peklo
xpautanaul Ale msta ge dostihne; nchopjm gáka*
t^tieého^ satana pg^emského iíwota méhp^ dnes
nebo zegtra, a krwj. srdte geho zchladjm planaucj
prsa swá. Každý twor w nesmjrné řjši přjrody
dogde milostí — * gá sám kletbau stjžen, krwj an-
gelskau zbrocen, ,o sobě a Wykupiteli swěta po*
chybugjcj^ dosáhnu snad smilowánj — ale gemu
Iwde odepřeno, genito wjce nežli s ďábdským po-
směchem žiwota mého katem se stal.«
S wřelým sau^item žádal ho ginoch, aby mu
zdělil žalost swau; on ale podepřew hlawu plakal.
— »Gsem mrtew a pohrobcn daleko — welmí da-
lek o» tam na krásnem přjstawu mořském, kde wě-
inf oltář obétnj gískry rozesjlage k nebes&m pla-
ne, kde gemnégáj wzduch wawřjnowými amyrto-
wými hágemi wane. Nepřidržugte se tedy hrobu»
pane; zasmutj wám kwětaucj garo dnů wašichl*
»0 neměgte žal swág za nekonečný! — Ne-
njť na swětě takouvého neštěstj, aby se na poky-
nut} Spasitele swěta w blaho proměniti nemohlo.
Protoť podnikl Nazaretský djlo wykaupenj na 6oI^
l^atě. A každý člowěk má určenau částku strastj;
Lterau až k hrobu nésti musj««
»Gedenkazdý opauštj žiwot uteyrán# Stal
gsem se mužem w dawu Ijté wogny, w neustawném
zápasu s krutým osudem, kdežto se žiwot w mo-
hutné haluze rozkládá, nachowým a sněhoskwělým
kwětem se odjwage. — Wy gste bohatě nadán dary
wzácnými; kéž by wám Wšemocný prjliá těžkého
břemena neusaudil i -^ Ws^ak wizte, kdo gest ten
muži co se k wám dotjrá ?<"
»Ten s tau zardělau áirokau twářj?<K
•Práwé ten.«
•To ge mislr Wogtěch, poprawce králow*
ského Starého města. <^
Na wšech audech počal se cizinec tlásti» a
obrátil se prosebně k pr&wodci swérou. — »0
podte pryč I — hr&zno ge mi na bljzku člowěka
femesla krwawého.«
•Milý přjteli! koho netjžj wina krwawá, a
kdo ge cist, tomu netřeba tohoto muže se děsiti.^
•Krew netjžj*^ mumlal potichu. — »poďme
pryč odsud! Čtwrtá hodina budjcjho se swátku gii
bige. Podme spát — ach spát, komu to možno !«
Pobauřen powstaw chystal se k odchodu;
načež ginoch žádosti geho powoliw, ze swětnice
s njm wyiel.
Ledowý déšf sypal se s tmawé oblohy. Gi«
ztn% léj^e^^sé pláit^m zahal i w, neznamenal, ie geg
kdosi krokem rychlým sleduge; a práwě když u
' bytuswého za/womti chiiL přikročil tento k němu.
• Ne lak řyclilc. Panel dopřegte mi několik
slow; nebude wám to na škodu.*
. Pozhaw, cizýiecr kata se smrtjcj hrikaj^i, ptat
aeu ho, coby* žádal." Tento se ho afe ikrátka tá»
zal: »Wždyf znáte mistra baletnjho Camputia?
gste geho kraganl — Powězte mi laskawě, gakéhb
druhu gest a může-li poctíwý člowěk s.njn^ co
začjti. Nic wám na tom nesegde, když mi pťaw-
du powjte; neboť wězl^ že se wás proto ptárn^ a«
gsem poznal a že wjm^ gak wás ten trpasljk wy-
8tát nemJUe a atile se wám wyhýbá. M yslď gsem
si tedy — ti dwa magj něco proti sobě ; ten ti
powj prawdu. Nerozmeyšlegie se — a nestrachugte
se zrady; buďte upřjmný.*
•Wěřte mně.*-gá negsem spolčen s mistrem
baletnjm.*
»Ať negstel*^gen mi swé mjněnj o něm
zdělte ; ten tancjř zdá mi se býti podezřelý. Buďte
gist, že se w twářjch lidských znám. Kdo gich
gako gá na padesáte odprawil a s wýmětkem člo-
wěčenstwa z wětsj části krwawě se pbtkáwá^ po-
zná brzy, kdo ge dobrý a kdó zlý. Mne se ten
muž neljbj; držjm geg za padaucha a na tom
došL — Podržte si swoge mjněnj, an se s njm tak
dražjte; wjmť gá, co si o wás obau mysliti mám.
Zdáť se mi — a zřjdka kdy mě tuáenj klame —
gakoby co newidět geden z wás dwau do rukau
mi padnauti měL Ano, aňo!« <— chechtal se hla-
sitě, až se to pustau, tmawau ulicj rozléhalo —
•takto bude! tak se mi to zdá! geden z wás
bude odprawen. Pamatugte na Wogtěcha, co wám
dnešnj osudné noci předpowěděi."
Na to zmizel, cizinec pak hluboce na těle
i na duši pohnut, wstaupil do swého přjbytku.
Pomáhaq] gednota.
Dobročinnost gest ode dáwna známau ctno-
stj Čechli; k prospcšněgšjmu i wSestranněgšjmu
wykonáwánj gj «táwá u nás negedné gednoty, ne*
gednoho ústawu. A wi^ak, ačkoliw se i množstwj
i působenj gich tal^ořka rok od roku šjřj a roz-
množuge, ačkoliw pochybowali nelze, že tako*
wýmto způsobem giž mnoho dobrého dokázáno:
předce nesmjme si tagiti, že ge^ítě mnoho činiti
zbýwá, a že zwláště a gmenowitě geště gedno
Digitized by
Google
gest, noi téfkieř ani geStě nepomySleiio. Žebráky
pohořelý* nemocným mrzák nalézá pomocí: ale
ebndý řemeslojk aneb délnjk^ žiwjcj-se gen den
ode dne. z w} délku 8wého» kamž se ten uteče,
oneaiocnj-li aneb zaslaw}4i se ginak na das žiwnost
geho« aneb potká-lt geg gtné něgaké nenadálé
néstěstj? A předce na ruku geho déká celá rodí*
na! SukI a bázeň nedowolugj mu w auskostí té
pomoc hledati u známých, a kdyby gi i hledal, na^
lezne-lii pak gt také? Gediná pomoc tnu zbýwá,
aby i se swými hlady nen^I t on padne do rukau
nemilosrdných wěřitelů. Muž ten gest bez mílo*
stí ztracen, wýdělek lepšjch dni\ musj na zapra-
wowánj wynucep^b, snad . Ud^řských aurok&
obětowán býti, on padá w nowé dluhy, auzkost i
zaufánj sé ho zmocňuge*
Pozdnj pomoc, žádná pomoc, a co se snad
po geho smrtí ubohým sirotk&m uštédřj, nenahra*
dj wjce, co by skrowná summa peněz na počátku
byla způsobila, udržjc nešťastného i geho žíwnosi
a tjm i geho rodinu. Gestif to smntný osud^ ge»
mužto giž mnohý hodný řemeslnjk bez winy pod*
lehL •
By se tem, kdož se do takowých přjpadnostj^
bez wlasinjho zawinénj dostanau, bezpečně ary*
chle pomáhati mohlo, séfila se gednota zkušených
a lidómilých mužů, kládaucj si za aučel^ rodin*
nj otce men^jmi sice, ale okamžitými púgčkami
podporowati, a tak ge i gich rodiny před zkázau
zachraňowatí a nezřjzeným, w^dy wjce a wjce sj*
řjcjm se požadowánjm nemilosrdných wéřitelů,
pokud gen koli možná^ cestu zamezowati.
Ředitelstwj teynského shromáldenj lásky odho*
dlalo se w tomto smyslu zřjdití druhé, nowé oddělenj
swé gednoty, gehóž účelem býti má, podporowa-
ti spoluaudy w dokázaných nešťastných přjpadno*
atech bud darowanými přjspěwky aneb půgčkamt
we způsob tákowý, aby, nahodj-li se takowá oka*
mžitá nauze, aspoň z prwnj tjsně wywedeni a qey*
potřebněgšjm opatřeni býti mohli. Rozumjť se
owšem^ že gednota wznikhauti magjcj, byť i wel-
kých peněžitých prostředků nenabyla, aspoň tolik
mjti musj, aby wedle skutku tomu dostáti mohla,
k čemuž wedle aučcie swého powolána býti se cjtj.
Uskutečněnj této gednoty záležj tedy toliko
na laskawém, zisku prázdném spolupůsobenj šle-
chetných, dobročinných lidomilů, a gimi toliko'
může dogjti pewné a stálé trwalosti, kteréž mu
newyhnutelně potřcbj gest.
Ostatně gest, co podporowacj tato gednota
žádá, welmi skrowné ; 2 zl. 30 kr. stř., co celoro-
čnj přjspěwek každého člena, dowolj zagislé kaž*
139
dému, komuž gen kolíw whistnj proběh i dobro
bližnjho na srdci ležj» aby bes líknowánj k nj
přístaupil, a tak spatřili bychom snad w krátkém
éaso společný onen pewný swazek^ niagcj meae
klásti šjřjcj*se wždy nauEÍ bez winy.
Wěem potřebným pomoci nelze lidským si*
lám, a tedy ani této gednotě; a wšak s pomocj
Neywyššjho a s přičiňowánjm-sě mužů, gakoi
wůdcowé w čelo oné gednoty wstupugjcjm, mo*
žná s dobrau naděgj očekáwati, že se, wedeni
gsauce swatau dobrQčinnostj, . i nmozj šlechetnj
připogegj, kteřj samí pomoci nepotřebugjce xjsxl
samým gednoiě wjtanau přjležito^t i možnost po«
skytnau, giným skutečně nuzným tjm snáze k wy*
•wobozenj gich % nátisků bjdy přispjwati*
1 PA AHT. Oa 21. at do 24. dubna m^li gsme U
dr neobyčegné a we swém tp&sobu nad mjrn xagjmawd
podjwán j -^ tolii frwni witinwik h0ffiu — vrt wékěti sále
knd>. Waidsteiaá. Wéa nalesla welíkého úéaatenstwj, a
sál byl, swláité nedďojbo času, přeplný diwákA, obdiwu«
gjijch rosmanitAu lurásu w ústrogj, podobě u barv^itostt na
ediw tu wf suweuýcfa rostlin. Neysilačgij poéei téchto pe*
£liwě ofaowauých djidt Kw^tenj poskytla powfistná kwětni-
oe bcab. Saloia, hMoy Kiaské aa Smfohowi, c. k« náf
Hayde af»
P. Vffo Bom, dokonéiw ptWnj řadu-ítenj swých na
nSmecfké pjsni«, tapočal dne 26. dtibna tase gtn^Vh fest,
kdežto vonimeckýeh romatgtiejehti gednati bodla. Wstupné-
bo platj se 2 al. stř. ta wjíechna — SO kr. sa gednotliwA
étenj ; wýnos ge sase we prospěch úsiawu pro slepé a
diudého domu uréen. Uéastenstwj na tomto pěkném pod-
nikán] sdá se mesi obecenstwem srAstati ; alespoA se po*>
£et posluchaéft welmi rokomóžíL
WýtcČný sochař, p, Joh^ Max, ptawá ozdoba wlasti
na^, dokonal práwě djlo, kteréž weiiký počet ctitelA nalé-
tne a powěst geho tase roz.sjřj. 6esti to 12 asi 20tipal-
cowých soíek, predstawugjcjch tolikéž panownjkA Českých,
tegména: láhuži, Přemysla, Wáclawa swatého, Břetislawa,
Achilla Českého, Wratislawa, prwnjho krále, Wladislawa I.,
Oukara, Wáclawa II., Karla IV., Gihjho Poděbradského,
Ferdinanda I. a Rudolfa II. Wíestranným přánjm ctitelA
swých powtbuxefi, odhodlal prý se p. Maz t3rto wýtwory
ducha swého w sádře dát otisknauti, a sice umělým w tom-
to okresu p. Kalerau, tak že by si pak snadno i nemo-
ŽněgŽj tu neywhodněglj okrasu do pokoge swého tgednati
• téroweft domáej uměnj podporowati mohl.
Gakého ájfástenstwj weliké nežtěstj obywatel& rudo-
Digitized by
Google
140
d«piil w« wl€ck vAbtMÚéoých da«opÍ4edi doépUne. P^
Iwých sáiliik o auné luaf*"f "^^ dob/lf n uké wjácB«
•ké Bowioy Aw^m pílaýv • máeiaým powibasowáoJMt s ée-»
boi uk hognýcb pijftpéwkA m scilo, U diwaddaj nowia/
ipá m tt tUjo^a nj Jg^iké politické piwaOtMJc slatých
wi flA. wxpojjtáwag, klcfé M « aidi pM o9é «liobé 00-
W« Wjdai áfliirtatjr dnf pnraj konecrt Mftr/ ^Z-
ímmMů-owé, o gickito a«dAwDte ob^ewenj-se iia mnlle-
d^ém obMrn Uké gsm« f^ krátk«« spráwit podafi. 'Wjdeil
kjrla letos koneertjr sapbwmia-^ftle t/to Awé udadínkó
IsMBwicCi mIA 8C, magj nyiij ta nnohaa iHkaa kodína
w tlobto badebnjck mnéjniicb sUdkan dití nábradu. Re*
ceofanti « dle «{eb eelé obeoeottwo gfan nad newjdaným
úkazem eelj^ti Um; a gakol s mi aaadnčbo přjtele
wjme, kterýi ge byl na gínýcb mjt tecb fljrlel, rádi tenkrá-
te etttbtt«ia«ma irjdeAskémn wé^'me. Mnij V> kýti arci
Hftco obzlálťnjho, widéiL 15* a iStfleUu djwka n Uko-
wé dokonalofti^ —itéijmtf ■€ 9ÍI napřed na gích přjgexd
do Praby.
JÍT bfiii flory. WelkerA mjfU ToasábU ijle Rakaii-
aké alawj radoftné 19. dnbea, co den alawiiýdi rosenin
Mlebo neymilostíwěgljfao semipána Péréimmái^ I w naij
Hoře byl tento den wýsnamnS slawen. Wefer dno 18.
byla wogeneká katáma oswCtleMiy před ktcraai bndba dm-
bébo batailonn mystiweA výtedné tkkuiby brala* Welkeré
yfogako bylo ao pM kasárnami selikowalo, a kdyi w«Čor
aastáwaly kyla národnj ]>jseft spjwánarns^eli bndba po o^
lem mifté hrála. -^ Dne 19. byly v arcidfikanfkám chrámu
Pant o dewátó hodině slawné sluiby BoÍj konány, n kte-
rých weikeř] ma^istrátuj a bomičtj auředujci, 8<^^^ i ^^
ákeij dAstogojcí a naof stwj giného lidu přjtomni byli ;
wogsko bylo pak opět na nám2slj wýtáhlo, kdeito hlawnj
Části mle swaté střelban oslawowalo. -<• U wečer spořádalo
qěkoUk UdumílA ve pcospěcb safjseoj nistské nemocnice
weřegný plei, spogený s lotenoj wýhraa, ku kteréž ncy-
wylljho dwomjho powoleiq obdrieli, a kterýl ku w2eobe-
cné ipokogenosti wjrpadl. Na počátku plesu, před tahem,
spjwala le národn] pjteA: nSlyi nás wiecbny % hwěsdné
dálÍM od wclkerého Četného shromáldSig, a ku konci plesu
tančil se (w Prase gíi o předloňských besedách sawedený)
Straiák, kterýž nepochybně, gako tf Wás, i sde obljheuj
dotáhne. — Djky buďteŽ we gménu dobré wěci llechetným
podnikatelAm, gakoi i swláitě spanilomyslným panjm a pan-
nám w Kutné Hoře a okolj, kteréž k docjlenj uk prospě-
iné wAoi welmi ocbot&ě laskawými a krásnými dary byly
přispěly. f
M Innmx PKěŽDěnja nai^o, « svdekowlaj hmAif^
m matcHkéko gasyka ckwabiě koriivébo p. lana GedliikY
prwnjko učitele a ředitele kěra, a epolnpésobeajm wái»»
Q^cb pp. odiotnjkk piowosowala ae w adcfiija tAaimé
na wclíký pAtck s českým teztaai Haydenowjf ck : líBidm
slow Krístowýek.« '• ■»
W Jn^fsM, statku prt^kéko aádnlj, temiel sedá*
vao w IOMpi roce swém Mat<g FiíM, rodilý W vsi li*
bocbovičkácb* paasvj tvckoněikkébc. Do posMnjdi dok
svých byl sdráv a pilně pvacaval, do pMledaj pak i ko*
diny dýmce ave věrai %^MUÍ0 '• V.
•irÉTOZOB.
Dne 25. břesna t. r. otevřel se konečně k obecnému
pobodlj w Londýně fimel — t. g. podxcmnj, klenutý prfichod
pod řekám Temži, ^ snad to aeysmělcgšj suvenj, kteréž kdy
Mukromným podníkáiým alidakan rnkau povsulo, slavný
památnjk d&vtipn a vlastenského smeyžlcnj. Stavitel geho
gest F. BruneL Po mnohých obtjžech a překážkách dočkal
se v 60. roce věku svého té radosti, že se djlo gclio, •
němž negedoi pochybovali, w plné sjle skv). Stavěao n«
něm od r. 1824. Náklad gest iMsn^rný.
Angličan Von^ nčinil v Berljně snamenltý vjroáles*
Zbotovnge totiž — na prvnj^ pohled ge to věc řjkage k smj-
chu a k neuvěřenj — xhotovuge % bláu, gakž ge na ulici
salesá, neykrásněgsj hračky a věci pro okrasu patřjcj. Ne-
dávno podal samému králi dle antiky sbotoveného, ros*
toraiiého psjka. Neynověgjj, nebo vlastně neyeuržj tatQ
hmota ge pálená a tvrdá gako porcelán.
Teplopťs^ nový náles professora HLnorra, na unirer*
šitě kasanské. Professor Knorr učinil prostředkem tepla
otisky na střjbře, mědi, oeeli atd. viditdiné bes shužtčnj
p^r^Prviij těchto vyobrasevj, gež nálesce teplopisné gme*
nuge, udělány byly v řjgnu předešlého toku. 7. listopa-
du sdělil ge kasanské učené společnosti, a ukásal některé
vyobrazenj, geŽ sám udělal, a některé také, které udělal
Itudent Ma|sík. Z počátku prosince poslal alomek svéhc
spisu o tom předmětu cjsarské akademii nauk do Petro-
hradu, přiloživ několik teplopisných vyobraaenj. Wyná-
lezce teplopisA popisuge několik zpAsobA k dělánj teplo-
pisných otiskA} neyprostěgžj a spolu také neylepžj tále^
v následugjcjm : Těla, t kterých se má snjti vjobraxcnj^
kladau se na pěkně hlasenau deltičku (měděnau, ocelovau,
střjbmau anebo gakau koli) a nahřjvagj se takovým spA-
sobem na kovové dežtce obyěegnan žpirítusovau čiM
Ijhovrau lampau s válcovitau svjtibau. Čas vyobrazenj
sávisj od samého nahřjvánj; čjm ge sílněgij, tjm méně
času třeba; píjliě veliké horko ékodj vžak gasnosti vyo^
braaenj ; obyčegně dosutečno gest 5 — 10 minut nahfjvánj,
po Čemž se těla spolu s deitjčkau sojmagj. Tjm velzol
prostým způsobem uJélal professor Knorr weliký počet o-
tiskA, mezi nimiž mnohé svau správnostj a krásau tauplna
žádost npokogngj, avláitě otisky rytých věcf, gako : pfv
četj rytinových desek ano i rytin na papjře vytištěných^
mincj, ano i pjsma psaného tužj na sludě (kočičjm střjbřc).
Ze Sewmj Wérfy. Dunier.
£m«pI« Italo W7«liásl ws stMu • w Mbota »• ■Slarijcli; kaUan araUii tiMta yMéwi •• |i«!«rch«w* l>ljl*ha.^ WtdHáeJ m « wyAMriltle aa étwrt
Uls M kr., wo lwihli«pMl«rj«k as Ml Mls I .I. 16 kí, aa c. k. poiUch pďil. t »1. !« kt. ath
Wydáiránjm Jar. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnjzibawDjk pro íechy, loravany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 36.
0. inágeĚS43*
10. r. béh.
lni bez spanj.
(JPokraioufánJ, }
Ustawicné zněla hromohlasne prorocká slo*
wa katowa w rozbauřené duší geho ; byloť mu^
gakoby zkrwácená ženská postawa mu hrozila^ i
widěl se winaucjho pod rukama saudce krewnjho.
•O gen smrti hanebné a potupné mě zbawl**
sténal pří tom hlasem umjragjcjm )»Gjm rnohu^
králi nebes a země! čjm mám newědomě spáchá-
nau wraždu smjřití ? Což gsem po deset rokjk do*
8ti netrpěl ? Po celý ten dlauhý čas neobčerstwílo
spanj sesláblé audy mé; děsné sny obkličugj du«
cha mého a mučj geg> až krew ustydne^ sjly u*
mdlj a hrozná mdloba pekelný bogukončj. O bych
giž ležel w chladné hrobce — tam tě prawé, twrdé
spanj I Mílosrdenstwj ! — pro Krist&w křjž —
slitowánjl gsemť newinnýl — ne ode mne — od
něhoj od padaucha požadug prolítán krew 1 Wíz.
mne bjdného twora w prachu se winaucjho 1 —
O Judito I nemuč mě déle a uděl mí spanj ge*
nom na několik okamženjl — Budu se modliti;
3nad to zpomůže« — Otče náš^ genž gsi na nebe-
jjch — prigď nám králowstwj twé — odpusť na»
áím winnjkům — neuwoď nás w pokušenj, ale zbaw
nás od zlého> amen* — Ach Božel wždyf se giž
ani wraucně modliti neumjm! A wždyť to také
nic nezpomáhá — nic!« — ©Nic — nicl« sténalo
to po něm temnjfm hlasem w malé kom&rce*
W katowa přjbytku seděla stará Madlena,
pilné rozdmycháwagJG oheň we welk^ch kamnách.
Brzo pauitěla zastaralau trubkau gakési kapky,
br^o owar podiwnébarwy a gel tě podiwněgsj w&*
ně do láhwíc; brzo mjsila prášky se šťáwámí,
gežto z přjhrad weliké skrjnc wybjrala^ děsným
blaaem při tom prozpěwugjc;
Sowa bude newěstau,
Krkawec ge ženich garf*;
Prowádjť on weselau.
Kde ge hřbitow starý. — —
»Ta šwamá děwčata necbagj dnes na seb0
dlauho čekati ;« začala pak zase mumlat. ».Wy*
kradla se snad zwědawost a tauha z mladých sr^
deček, a postaupíla mjsta rozumu ?«
Na to posuwila na weliký kulatý stůl mědě*
nau mjsuj do nj několik ořechowých skořápek, a
wedle nj kausek cjnu, držadlo to zlámané Ižjce^
mrzutě při tom reptagjc : »Nepřígdau-lí do půl*
nocí, nebudeme moci nahlédnauti w hluboce za-
halené přjštj.« — A opět ugala se tagemné swé prá-
ce, mjchačku co prautek čarowný w pozdwižené
ruce drž je.
Kdoby byl tuto děsnau postawu přemýšleti
spatřil, s tau podiwně zwráskowatělau, ohněm roz«t
pálenau twářj, bylby gi držel za nočnj obludu. Ko*
nečně zaštěkali psi, hlasné kňučenj zaznělo osamě-
lým pustým domem, a w teplý šat hluboce zaha*
leny^ wstaupíly dwě mladé djwky do wytopenó
^wětnice.
Wětšj, Marie, byla růžoljcj s očima modrý-
ma, zrůstu bugného ; menšj, Ludmila, audů ně-
žných^ podobala se autlé gedli ; oči měla gako srnka*
vWeselý štědrý wečer, matičko 1<* pozdrawila
gi Ludmila.
vAch Mílo I « šeptala k nj druhá; vpodjwey
se gen> gak dnes opět wypadál Skoro litugít že
gsem s tebau šla.**
jftGen mužné mysli a statné odwaze zdařj se
temnau budaucnost wyzpytowatil* domlauwala gj
tato. ]»Chowey se maudřeJ Ničeho nenj se co
báti.«
vNu, pc^ďte pak bijže, bázlíwá kuřátka I «
dala se nynj stařena slyšeti, >a ohiegte se u ka-
ipen. Hu I Wenku ge wšechno zmrzlé, gako roh*
Psi wygj a na židowském hřbitowě to fičj, ga*
Digitized by
Google
142
koby práwě byli rabjna pohřbili. — Pogdte, sedne-
te 8Í ; počkáme na druhé. «
Brzo na to otewřely sé dwéře, a gešeě tří
ienstiny krooily přes práh; na<iež po krátkém
uwjtánj stará Madlena do práce se dala. Wytá-
Ua černé lesklau desku, na njžto wéechny- pjame*
ny gazyka našeho dle pořádku čeřweně psané u*
praweny byly, a zawěsila gi na dwéře,
Audá> černooká djwkagala se mluwíti: »Me-
dlé;děwdatal gá £ačnu.« — Na to zula s lewé no-
hy střewjc, postawila se zády ke dweřjm, a po
nudém rozmeyšlenj hodila střewjc pozadu na plá*
těnau tabulí, Pjsmena S spadla s nj na podlahu.
vTedy pjsmenau S bude se počjnati gméno
toho« kterýs mě za manželku pogme? dobře —
S nebo Š! an to giž obyčeg tak mjti chce, že
my ubohá děwčata čekati musjme, až si nás ně-
kdo obljbj. Ale Bůh buď tomu S milostjiwj bu-
de*li z toho něgaký satanáš I «
I smály se djwčiny sfré swéwolné družce a
pauStěly se do rozdjlného djla ; gedna sázela swj-
čičky do skořepin ořeSnjch a páuStďa ge na wo-
du po mjse ; giná lila bjlek do sklenice, třetj šlé*
wala cjn do nádoby s wodau, a každé gewila a
předpowjdala z toho přjštj stará Madlena. Wšem
dostalo 86 štéstj; gen gediná, gmenem Anežka,
wysoká co gedle a něžná co lilie, slila si z cjnu
prawau umrlčj hlawu. Třesaucj se, gako když
nočnj bauře autlau kwětinau zmjtá, pronesla Anež-
ka udušeným hlasem t )»Wjm, to znamená ^mrt;
w tomto roce musjm umřjti!« —
W tom okamženj bily na zdi wrzawé hodí*
ny dwanáct, a dlauho řinčelo cosi na zadnj okno
do dwora; djwky se ulekly a bázliwě okolo sta*
ieny se shlukly.
Madlena obrátila se kwapuS k okna a zwo*
lala se smjchem: «To nic nenj!-^ genom sowa,
swědem swedená, chytá se okna, ochrany hledagjc
pifed Ijtau nočnj bauřj.«
•Ay, babičko !<» zwolalaMila; vukažtemi pak
toho powěstného ptáka maudrosti --.- a gak se řj*
ká — miláčka Mudřeny ! Tužjm že ho gen po*
wěra za proroka smrti držj.*
nSlyšjte?* zwolala Anežka bezzwqSným hla*
5em-^ »gak wolá: Pogdl pogďl -^ Ano, ano, to
se týká mne! Až se žežhulka ozwe a fialky roz»
kwětau, ponesau má mládenci -**- wiď, ty desn^
posle ?« —
Djwky i sama bodromyslná Milá ulekly se
změněné twáře Anežčiny, podobagjcj^se zasněže-
né kragině ; auzkostné ticho, rušené gen klepá*
njm hodin, wázalo swjžj rty djvfčin*
Zaplatily stařeně, a odcházely spěšně hr&-
zau popoháněny* Stará Madlena ge doprowázela.
•Oobrau noc, krásné jpanenky;* prawila, »nowý
den se budj ; kohaut giž kokrhá. D&wěřugte se
w znamenjl gislě se wám stane, čeho si tagně
žádáte { nezapameňte pak na starau Madlenu, kte-
tá ge wždypobotowě, k štěstj wám pomáhati.
Dobrau noc! — šťastné, weselé swátky!«
»Slyšjte?« prawila Milá. vZwony u swaté
Anežky oznamugj giž konec p&lnodnj ! Pospěime,'
aby nás naši nepohřešili.« — Zostřiwše kroky swé,
•pěchaly k domowu 8 nowau naděgj w ml«d»
stwých ňadrech.
Madlena z&stala mezi dweřmi státi, a hledě-
la zamyšlená do dálj, zlehka sama s sebau mlu-
wjc: »Gak se to tam na hřbitowě hjfbá! To bude
asi pohřbů přjštjho roku. Dobrau noc ! kohaut
giž po druhé kokrhá. Kde tak dlauho dnes Wog-
těch meškal — Dobrau noci Hu gde po mně
mráz ! Ge zima — hrozně zima ! Bjlé wánoce, ze-
lené welikonoce. Ráda bych si natrhala mechu
tamhle naproti na kamenjch; ge zdrawý, když
se této noci natrhá^ — Gak ten led praštj ! —
mráz roztrhuge čistau hladinu*^ gako bolest srd-
ce drtjcj!«
Weselý masopust bljžil se ku konci ; wšemn
snaženj nawzdor nebylo se hraběti z Pasawy zda*
řilo, aby byl něco bližšjho zwěděl o podiwném
cizinci, k němuž se čjm déle tjm wjce gakausi
náklonnostj schylowal.
Práwě se chtěl na odpočinutj odebrati, -an
geg wytrwalé tlučenj na dwéře otewřjti nutilo.
Do komnaty wešel wěrný saudruh geho, Hy-
nek z Griesbecku, i diwil se nemálo přjtelowii
Ihostegnému, a gak on to nazý-wal, směšnému po-
Čjnánj. ^.- » Honem, Jachimel* pobjzcl geg--- »o-
blekni se a pogd^ semnaq na welikau maškarádu ;
dnes ge poslednj, Budau pochowáwati masopust,
a Camputio bude se sw^i učedlnjky prowádčtt
nowý umrlčj tanec*
» Hynku, wždyf wjl, gak mi takowé krato*
chwjle protiwny gsau$ wjš, co o nich saudjm, a
předce chceš mamau práci podpiknauti, abys m6
k pošetilému počjnánj přemluwil ?«
»Od úmrtj twého hodného strýce, twrdo»
srdcjho Kašpara, odřeknul gsi se našich weselých
schůzek a her. Bez rozumu gsi* — gmenngeš-li
tanec, neylabodněgšj zábawu žiwota, pošetilým po*
čjnánjm. Nelze mi na nic milegšjho pomyslitit
gako když tiinec dle Ijbezného zwuku své buga*
Digitized by
Google
143
ré wěnce wine. Něžně. co wětýFek, haupagjcj se
na kwetinách, poletuge barwami duhowými Lu
předu okřjdlené weselj. Giž pauhé pomněnj na-
plúuge mě rozkosj I Hebké djwčj ijlko gemně o*
begmauti — twářj we twář s nj kolowati — o Ja*
dúmel tanec ge gis tě slastj nebeskau!"
»Tak se zdá tobé^ genžto se ze žiwota radu*
.ges**-*-odslowil popuzenégi zádumčíwý ginoch;
mne to ale mraz], kdykoliw kriklawé> protiwné
swuky zaslechnu, a wždy to ranj bolestně duši
man* A pak to obracenj i toěenj, oddychowánj
tancugjcjch — wždy si mysljm, že se mezi žjle-
nými nacházjm,«
pTys nemocen^ drahý přjtdi! kdožby se te*
dy s tebau hádal! — Teď ale pogď.«
BDarmo me trápjš ; nepůgdu!"
vNepůgdeš také, když ti řeknu^ že tam i
sličná Jacinta tancowati bude?«
i>Ge-li možná?] rychle, pogď — rychle I «
{Pohraiowéni.)
SWETTZiK/L A BliOIlICiKTa
9 Co gsme se gi2 namluwili a napsali !« — stýslá p«
D. w poslednjch Kwětech, an si xase pro čest gmen Čoských
na kolbišti wyg|ždj. Statný bogownjku ! tuijm, 2e gejtě
nmohé kopj prelomjl, nexli wjtéastwj dosáJmeil — nékdj
hych skoro saufal, gestli se k němu dostanel. Lidé gsau
diwig pawaoci. Za gedno mnosj wo swýdi pawndinách o
'twén rjtjřském snaienj pranic ani newčdj, a ta druhé —
třeba by prawdú na bjledni iridéli — předoe radSgi oČl
do tmy strčj, gen aby se po gich maudré hlawě dMo. — »
Ta se namluwjme, aby se gména deska w giných gasjcjdi
dle pAwodnjho prawopisn psala, a sami ge pjécm — ai
hrftsa powjdau Ziak^ Stiepanek, KUiapera^ to se pjXe,
gakoby to bylo wlecko w pořádku. A co2 teprwa gména
cisogasyČná ! — gak se ty u ná$ pjrewlékagj, překrucngji sne-
twořttgj — to ge bolestné poivjdat. Kdy se o té wéd sg»*
dnotjme — to ne'wjm; ie by ale čas byl, aby se to učini-
lo, to ^m; Bvláitě iádáme-li, aby se nám rownao mčrau
od giných mčHlo*
éafaijkewa podolilzna*
Nebyloí posud -w iádném a Časopisůw naiich osná-
neno, *) ie před nedáwnem nowá hímenopiiné půtMimm
*) Ba práwě ! — ale nenj také diwn ! Naié wydawa-
telstwo býwá w roiblaiowánj sw^^ch nowotin tak wábawé,
ba Ibostegné, že mnohdy nowý plod gen slepau náhod au
člowéku do rukau se dostane. Aby weř«gným listům ale-
spoA kratičké osnámenj podaly -^ to gím nenapadne. Ne*
diw se tedy žádný, kdyi o mnohé irčci časopisy dlattbý YV^jdoi 'wyila,
naieho wclect^ného Safaífka wydána gest. Ačkoli wy^
obrasenj tohoi slowútného muie, 'gjmsto národ náž plným
práwem booositi se mfiie, ^í před několika lety péčj nČ«-
kterých f^ebo otitel6w tiskem podáno bylo, budeť i toto no-
"^^éf^jy oJ kamenopisce Garreisa obstarané, welikému počtu
iia«inc& ftagisté welice ivjtáno. Neboť woUl dotčený umě-
lec sa pljčinau sádancné stegnosti pH této nowé podobi-
■ni takowan welikost, ie se do sbjrky a pro saomčmé še-
stá wenj k wydaným posud podobisnám p. p. Joseía a An<-
tonjna Jungmaana, Hanky, Čelakowského, J. S« Presla,^ ftir»
kyne*) a giných wjce hodj, neili ona předešlá, která!
mnohem wétjíj gest, anii celé popmnj posuwy w takowé
úplnosti vrykasuge. Podobizna ta w nmČleckém obchodní*
etuj J. Hofmanna (w jesuitské ulici) ta 36 kr. stijbni se
prodáwá, čehož poanamenáiij posučuge, aby mnohočetni
ctitdowé muie, pro nás. nettuaweného, tjmto obra sen jm
pljbytek ssrůg oMh>biti sobě přtpjHli. Pfi tom nem&žeme
se mmauti s ptípomenutjm, aby se s wydáwánjm podobí*
sen nažich čelačgijch spisowatel& gen dále, a co možná
w brském po sobě postupu pokxmčowalo. Neboť gsme
welikau njtanos^ tohoi podniknu:^ ae stsany obecenstwa
rownél gisti, gakož tohoi přeswédčeoj mámo o podobném
nedáwno sapočatém wydáwánj kamenopisných podobitea
muž& t předwěké historie české xaamenitých, t nichito
negedna překsásnau a kwykráilenj přjbjFtku whodnau býti
se gewj. Obogj toto podniknut), předwádčgjc nám sname*
nité našince s minulosti i přjtomnosti nažj, sagisté welmi
. iBhwalitebné i Čestné' na wságem sobě po boka se sUwj, a
protož dlauhé gežté pořadj obogjho spatřowati wřele tau*
ijme. Doslýchali gsme, ie we wydáwánj podobisen naiíín*
ca B doby neynowěgij následowati magj předewžjm ony
Palackého, Amerlinga a Tyla^ přegeme, aby wéc U, a to
co neydijwe, ke skutku přiwedena byla, a napotom i po-
dobizny některých ostati^ch, gako Puchmayera, Chmelen-
ského, Klicpeiy, Poláka, Winařického, Holého, Smetany*
Chmely, Suňka a giných, -w postaupném wycháaenj obe*
censtwu sepodáwaly. Gest to negen čestný wjsledek apa-
nilomysfaié ncciwostí k mui&m o pěstowánj drahého po-
kladu řeči mateřské a tjm rowněl o wtdďánj národu sa-
alauiilýcfa, vfbri také gakýsi důstogný awážaý irýkas He-
chetného citu národnosti, kdyi se gioh wyobrasenjmi přj-
bytkowé wraucjch wlastimU& ozdobugj. ,
DOMACJ KRONIKA.
Ze Stilťce. Chwalným usilowánjm p. Frant. Firbasa,
lékámjka a o wieobecné blaho saslauiilého měiťana, byl
Čas pomlč). Powinnosti redakcj gsau giného spůsobu^
neili yr obchodnických skladech po nowinkách se sháněti.
B*d.
*) Čtenářům známoť bude, ie Kollárowa podobizna
fre irelikém archowém formátu wloni tt druhém otisku we
Digitized by
Google
144
n nk$ áea narounin GeboC. K« Blilosti pékojl a radostna
•lawen* Dridoí se toho dne tkwné w iíwot awedenj ^
•tawtt pro 12 diudých osob města naiehoi o némi gíi loň-
ského roku w tčchto listech (w Čjsle 30.) správa podána
byhu — W 9 hodin ráno driel nál w. d&sL p. děkan A*
Fialka w chrámu páně řeě, iýkagjcj se dneinj dwopúso*
Loj slawnosti ; pak následowal/ sluiby Božj. W poledne
hostil welewáiený p. děkan, spolusaUadatel toho ůslawo,
oněch It chudých. Weějr dalo se střelhau s moždjř&
tnameoj ke sch&xce do naleho skrowného diwadla, kdeito
se ode wiech shromážděných národnj pjsefi: S\ji nás atd.
spjwala, pak následowal proslow w maUřském gasykn,
schwálné k této slawnosti od G. aloSený« Na to se pro*
wosowala ěínohra >Vrinut( nnb tt^Ifiniie od Kouebue. —
Tedy německj w mjstě Českém ? — pro< ne ěesky ? — bu*
de se mnohý ptáti. Milý BoÍe! chtělo se arci dwakráte
česky hráti, poneypaw 8frmij a podmhé Maikm a deerth
krátký ěas tomu ale aedowolfli coÍ nám arci nad mjm lí-
tostné bylo, an úlohy Kiary a Otilie w rukau horliwých
vlastenek a dobrých hereček se nalésaly.— Láska k wécem
národnjm a k drahému gasyku nalemu neywjce n spanilých
djwek města naleho se sakořenila, — a radostně nás pokro-
ky gegich sláitě o letoSnjm bále překwapily, kterýž po di-
iradle drián byl.— Wiem sakladatel&m nowéhoůstawn na*
leho, a sice w. d. p, A. Fialkowi, p. R&iičkowi, c k. radowl,
MarL Angelisowi, we gméně chudých tuto co neywřdegi dě-
kngeme, swláitě ale p. Fr. Firbasowi, sjmu prwopočátečnjho
sakladatele, kterýž tuto celau pěknau slawnost uspořádal, a
kteráž — gak se prawj — teď o to pracowati hodlá, aby
6 chudým 2tndngjojm města Sužice dobročinným sp&sobem
laopatřeoj obgednal. — Dlauho popřey nám nebe tak do-
brech, o blaho swýeh spolubratrft pečugjcjoh mužftl —
Z MmUMowa m Katíme ffory. MT neděli dne S3. d.
viděli gsme na diwadle nalem, sáwěrkau simnjdi we pro-
spědi domácj chudiny uspořádaných her, poněkud gtž do-
konalegi prowoaowati » Wyhrtmé paMtuf a Ayry ttráie na
gfdnom $t«noíki$fÍ9^ Obě hry obweselily obecenstwo, ačkoli
tenkráte ncwelmi hlučně seélého — Čehož ale, gak se sdá,
gen peněžité okolnosti přjčinau byly. — Meai wiemi dobře
powedenými úlohami ale neywjce pan spráwce, pak Ma-
řenka wynikli. '• '•
ZE 8K.0WBNgltA. W Lubětowé pan advokát, Jo-
sef Kmety, prwnj penjs, kterýž dostal sa swau advokátskau
práci, gakož přjmluwce u hrdelnjho práwa dwau tbognjkú
úředně k tomu požádaný, obétowal dobru obecnému* Než-
li se ale komu o swém úmyslu zmjnil, požádal wloni o
noworoČDJm dnu p. farářA, aby s kasatelnic oanámtií, že ge
w městě gtstý dobrodinec, kteiýžto se služebné čeládce no-
woročnjm darem wděčj takým spňsobem, le, kterýž pa^
cholek a která služka po nastáwagjcj rok mezi wiemi ney-
lépe chowati se budau, na plj2tj nowý rok po 10 slaiých
dostanau, bes rozdjlu náboženstwj. Mnoho bylo hádánj,
kdo to asi uk žtědrým gest ? Nebo 10 slatých w. Č. dam
pro pacholka neb služku w Lubětowé, kde služka hotow^
ho ročnjho platu (dostáwá-U oděw) nad 7 ú. w* č, wjce
nemá, gest wěc dosti welké powahy 1 Teprwa 1. ledna r. t.
opět bylo ohláleno, aby se Čeládka n wečer seila k paím
Kmetymn, kdež ti, co se neylépe chowali, dar sljbený od
něho obdrij. (Ostatnj penjs byl na gine dobročinné účely
wynaložiL) Poněwadž se práwČ toho dne mnohá Čeled sté-
ho wala, schásela se něco posděgi, a weČer se přibij žil j co
WŽak wýgewu nic neikodilo, ba wětžjho p&wabu adogemu
dodalo. U prostřed swjc, na stole sesuwených, bělely se
dwacetnjky, naproti leželo pjsmo, obsahugjcj gména poru-
čených k odměně. 'Wlewo od stolu sedělo několik pánů*
těm po prawém boku panj, opodál stolu wsadu seděl dár-
ce, gemu po prawé ruce swědawé děti a ženy, těm u bo-
ku muzikanti, a celé prfiČelj bylo sagato služebnými. Žá-
dný nebyl pořadatel, a předce wžecko gakoby wnuknutjm
na swém neylepijm mjstě se postawilo. Zawsněly hlasy
strogů hudebnjch. Na to wsul s wljdnau twářj mladý
dobrodinec, přistaupil a promluwil k Čeledi. Prawil me-
si gin^fm: »Nechci odplatit práci waái, nebo negen že w
onom žiwotě Búh odplatj každému podle skutků gcho, ný-
brž i tu dostali gste gedenkaždý od swýeh pánfi, co gste
saslaužili; a nepokládeyte se, milé djtky, aa lepSj, nežli
w skutku gste, kaidý má swůg nedosUtek při sobí, měgte
wždy před očima, že co činjte swým páqúm, čiojte to sa-
mi sobě, nebo kdo w mládj ochotné práci přiwykne, čisto-
tně se držj, nctu dáwá wlechněm, chrám Božj milnge : to-
ho dogisu, i když sobě hospodařit bude, požebnánj Božj ne-
mine ; spokogen bude sám s sebau, a snjm budau aause-
dé, cjrkew i město celé. Hleďte sil sw^cb tak použjti, aby
w oelé nažj stolici usnali, ba po celé kragíně se rozneslo.
Že neypracowitřgbj, ncyocliotnřgšj, ncymrawněgAj čeled má
Lubětowá. To bude má hrdost, má blaienost, a i BAh se
bude z nás radowati.tt — Tu se gewilo tolik chuti w těch
mladých obličegech, že byla radost na to hleděti. Potom
wzal papjr do ruky, přečjul pozoamcnanýcb, řekl gcdnobo
každého zláStnj chybu, a slážtnj zásluhu, tak že z toho si
pro budaucnost wžecky prawidla nabrati mobli. Potom o-
snámii, že mezi pacholky čtyři gsau, z kterých swědomilě
neylcp»jba wybrat by mu těžko bylo, a proto že to nc-
cliáwá osudu k rozbodnutj. Ti tedy losowalí, a los s ná-
pisem )»dar obdržjw wytáhnul si Ondro Jančjk, sirotek.-—
Hudba radostně zawzněla, a wéeci osUtnj mu geho itěstí
přáli. Ze služek pak Marii Howáčowé, gakožio 52 hla-
sy na předu wžech stogjcj, dal 9, a neybljže k nj hlasy
aiogjcj Anně Widewé, 151etému déwčeti, 3 dwacetnjky.
Když hudba přestala, propuštěni byli domů, a wiecka přj-
tomná čeleď zprowázela obdarowaných až domft. Prjlo-
moými pány ale pohnul tento v\gew tak, že si předcwzaJLi
zaraziti společnost, která i na budaucj léta má dáwati dary
hodu)m čeledjnAm* —
6istv.
^mobU imlo W]rr.lMsj w MÍÍmin a w sobota po »«Uiijeh; k«l^ dralwa •iHan pHaéwé •• |i«I»r*fcowé př}loli». Předplicj •• • wyd»w*ltIo m *»wH
léu 48 kr., w. kaikkwptotwjeb ■* půl Ute 1 si. 16 hr., »» o. k. poitédT p*U. t «L S6 kr. olr.
Wydáwánjm Jar. Pospjsila w ťraaie.
Digitized by
Google
'',1 1:
) 7
V
* •)
•!• '♦
láF»4iD|!^iH^ii^ ft9 €^edi7;:IorawaDy,ílowiky a Slezan
i '»» l>« fř
tffK-«MA|re JS4a.
10« r. . béh.
mmmsmmmm
m
'.■ ., ■„ : Žlomeli nowé čiabl^nr ;
• ' " (2áliráda knJYecj. ilUnnJ ^Muikinik.) '
Neom^Kia^ Ty zdoj. pane?.rT^ tai^to hodinau?
CV>! tuMedái? . , . . . :
Kleofáše NcJaesky le^ oLai Ui[ébo. Na .plora*
gí £erné prospasU cb^ěge.se noha ini — a genom
twflgp pohled gi ni&^ ,pi?ed zaufaljip skokem za.*
atawitú .O kneži;9^ obraf k aešfastnénm . zrakii^
• ' • i^tonu Pane« gá ti fierozunijm.
lAeofv Což ge okaméhpseč^tak n^mluwná^
ie gidi die<nj'6rdd mému g^ašté nésrozaméla^ byl
\ gáfi^yk byl'iiemluwit7' Oařci> oko České bořj ^w
anřgí-^igatyk' desky zwuój mocnégi^^ tem gsi
potdzumďlá* • ' , . / ;
Ncom. Pane^ gá ti nerozumjm*
. ^ KUof.' O 'knpž^o^ pro$ gsi. ppufiiiila čaro-
djQcJti^ krage italské ? -r- Taflii by té. byl wřel^ wanolí
i^eh^ál^ . gjmzto kypj iqelá příroda r- tam bysi
byla, $mysl ns^ďa.^we slpwech tauhy mé. ,
. í^epin. . Paip^ ^aégj-li jíwogjB.a^owa w skutku
tak# gaV .80 mi snad gienom znjti zdagj — , . , ,
Klcif/* O^wylpi si ge dle .neyamélegšj muž-
sky žado^tií , , .
Neonh' Pak ti pr^wjmj že, gsem newěsta a
^nfís,— \ -.. .... ' .1 . .
. • , Kleof. — ge sňatek twfig — . lo wjm* i pro-
kjljnámjSwau, paměl^ že t,o giž dáwno z hlubin
swých newyn^tíla. Mau bys měla býti, a celá ze-
rp& oděla by se, k tomu plesu rauchem swátednjm*
Zlatj snowé mogi měli by se wygewiti —
*) Pi^odf^ hra tato bade te přjdtj neděle na diwa-
4Ie nálém pnmoto^nú, Hůi ntčraa yge prospjíoh panj
Skláac : lidi bychoie tfdjK tjt^l^ čUliečisia aletsl obecen-
stva na. ni <\brátili. jUi.
' ' ř/edm." Ďo9íi; pan^f Ga'k;fm-{>ráwemvtakto
ke mně miu^ji ? . '• . '. . : »
J^o/. Ptey sehynauej ktrétřary, ppo^&iiunv
dlené čelo pb fHúttčl wypjné? Tagá^ krabem
ge moge srdce upautáno k twému^ a žádná juoo
ba nedotipede noizfipnavtji neili; iD^ost twé. Ge*
dnjm rodem* gedjaau ^aátj stogjm tobě biyže nežij
cizinec^ a měl bych se spjše radowati w záři lásky
twé, n^ž|i tejíitp— g^muž takoTv^ jjcjklad gako we
spanj — ' * ,
f^eom. IJstaň 1 — genom žes mi gednjm ro*
ďero, gednau wlástj Ujzky — pauštjm mimo sebe
nehodné ře6i twé ; ále djřl ge poslauchati nesmjmi
;' (OdfcbA«j,) •
klep/^ Postůg, kněžno! — roAodná padla
hodina — a gasno musj zaswjtati na mé přjštj
cesty. ; "^ ' ■ ',' . ,
Jícím* A gal^ho swětla se můžeš geště na^'
djtí« gežtp by giž dáwno Ci)sty twé neoswěcowalo?
Odemne neočekáwey ničeho 1 Cestě gednau pra*
wjm» že gsem newěsta^ a —
Kleqf. (prudce). Gen tjmto slowem — tjm íj-
pem gedowat^m neá/^xézeg na .nt^u duši, aby ae
palčiwě raněná newymkU z okowů mjrnosti, a
ok^lj swé. dívali sjl^os^ nepqděsila*
Neom* Nuže tedy pozbuď rozumu, a gako
pošetilec rozbluč dkolj sw^m diWym křikem I Po
ťřelj prawjm tobě, že gsem newěsta í — a wjš-Ii
co toto swaté slowó zhaá)ená, — wznikla-lí někdy
we twém srdci sladk^á tauha, aby sé ti cely w^znam
geho w úplnéni kwětu wygewil: těďy ústup a Ij-
tau wášeň swogi udrž na uzdě*. Pbzorowalať
gsem giž dáwno, co twé oči, gako zapoivězené
pjsmo, ke mně mluwitl sé snažily —
Klčo/. O mné blaženého I
Ncom* — ale myslilať gšem také, íe gich
plamen mau panenskau důstognosij wyhásne. Gá
ti nedala přjčiiiyj abysi ho na oltáři srdce swého
Digitized by
Google
146 "7
zapálil — ty geg krmjs násflne maráau' žádostj a ;
drzj nadégj. ^
KUof. O což nenj w^wlé i^ši lidských pro- '
seb slowa^ gežtoby proniklo duši iwau« a zatřáslo
tjm hradem skalnatým? Nech. k sobě přistaupiti, ,
f^omeiÉoí JIÚ9 žiijrot ^^íxtdiciita bez.uróhol . . -
Numu Nuž tedy, zahyň — nehodný I
KUof. Kněžno I
.iV^ým.': ŠpJtně splácjS d&wěni, ktefani lě
před gin)'ini poctil otec mftg, wyslaw té semnau
do dalekých končin za ochrance swého djtěte.
</ Kítof* . iii«l|bitb že budu nad tw>m blahem
ochrannau ruku držeti —a Wyplnjm slib sw4]g,í
Ty aittiá hohibice« 'wyrostlá na ludíoách ragských^
nem&žAi hjpk biažte«au w nárufii . aeublazeaéh^^
diwroe^
íitíyin. Hleď ««> aby ten dramc do tebe drá^
py swé nezařal— gá bych crsotwa na pÓMOc piS-
apéla. '
Bkof. O to wjml Ty se paseS na mých*
bolestech!
Utonu To nečinjm — nechci ale také, aby
(iroge bezuzdá wáseň byla prajnenem cizjch bo-
lestj. S tjmio odegdi — á zahlaď gméno moge we
•wé paměti, . Gesti . to poslednj naše rozmluwa.
Skwélá pqwěst o wěrnosti žen Českých táhne kon-.
iinami swětá gako heyno sněhobjlých labutj —
gá o nj slýchala w dalekém domowě s hrdaů na*
děgj. Přjštj hodina ucinj ze mne kněžnu těchto
žen — a gá budu hledět, abych toho krásného
fiiiléna co žiwa hodnati zůstala.
(JeHj lukdebidci
10 $ewerO'WyeKoinjeh šlowanshýoh hragtndeh* •
Dle dopisiw p, tFácíawa JLaWy, nyněgsjho
prwnjho hausUsty w Rize w Rusjch, dozwjdáme 86,^
ie se několik hudebnjků z pražského kon$eťvá''
torium w mági r. 1839 odhodlalo gjti přes Wrch-
labj, Lancut, Swidnici, Wratislawu, Kališ do War-
iáwy a odtud dne 16. čerwence t. r. až do Wilnaji
kamž i také na pozwánj diwadelnjho ředitele
Šmitkowa ifastně přišli, :^de byli wšak w naděgí
ze strany ředitele zklamáni, a když se tu něgaký
Čas dáwánjm hodin na fortepiano a hausle, dosti
bjdně žiwili, rozešli se gedni nazpět ku Praze,
druzj# gako Wáclaw Landa, rodem z Hyskowa u
Berauna, Sokol, Ňrgebse, KarUgiiís a iTrá/, spogiW-
\ I
Sé se, šli W létl r. 1140 na dáwánj koncertůw,
I dáwali pospolu koncerty- we Wilkomjru a w gi*
nýcb pif«|fch, 4iik pogaocj giných Českých hudcA
při diwadle rizském w něgakém mjstě, Dubeln re*
děném, tp mjle od Rigy a několik krokůw od
bijže města Rig]f« Kťáí, Negebse a Landa zůstali
w Rize; — Král stal se trubačem, Negebse hlásil
ae psát noty a Landa sfeal se napotom prwnjm hau*
éUf(avr|ifi diwadle rizském, protožes^ w koncertě
řediteli Ijbil. Sokol s gednjm gešte spolužá*
kera odebral se ďo Ufoskwy, kdŇ^4*|fed»é huáebn}
bandě čili spolku přiwtělen gest, a Král nacházj
se nynj w Petťohrádě. Negebsý w&k wjce nenj ;
umřelť w pnosiopi* r. 18áL we lpí|íle rizském,
kdež 6 neděř poÍTyl.
Čest] budtCi ,cliwálj 8ol}ě neywjce Waršawu,
kdež i také mnoho Čechůw se usadilo, dáwagj*
cjtth třebas hodiny na ftrtepiaxio á tjm se obo-
hatí wšjch. Tu se Landa sešel se Soboácau," hý^
t^alýib pražským' konservatoristau. Hudba česká
J}o WSech slowateíkých zcmjch se Ijbj. P. Michal
Kotler, roderfi z Tunlowa, který za 15 misjcSw
cestu do sewemj Asie oili Sibífi stranu dobýwanf
zlata sem a tam učinil, sešel se r. 1841 w prosinci
w Moskwě v. diwadle 0 ^hhancum* rodilým z če-
ských Buděgowic»« býwalým wychowancěm konser*
tatoria pražského a nyněgšjm kapelnjm místremi;
pak % Drty^ekoktrn^ š dwěma barfenistkami % Bíe«
zosce (f>m4tlM^}« Zi Čech rodilými. Landa sám:
bydlj w Rize u Čecha gednoho ženatého^ "^^M
řečeného.
Nebudefsnad Čjtaielům těchto listů w ne*
hod, když i z cestopisu p. Landy kňswým rodi-
čům w Hyskowě u Berauna něco wyberem, kteiýŽ
se gakausi nenucenau prostotauw-znanienáwá.i^*
iGsmé teď,« pjše dne 24. máge 1839, » od Prahy
ke 100 (dle poŠty''84) milwe welkéhi městě War*
lawL Nachárjme tady lidj sprostšjch, kteřj magj
ohniště w sednici a na nich wařj : než také spa-
tíugeme w městáčh lidi, gichžlo w Praze české
neuwidjme, gak se šatj, gaké wvstawnosti magj a
čó střjbra a zlatá w pokogjch chowagj. W Pru*
sku gsau wšak spořádaněgšj lidé než w Polska,
tíjdlo a pitj gest w Prusku dobré, ne tak ale
w Polsku gako w Čechách a dražšj nežli w Čechách.
Měliť gsme tu poljwku kyselau z Cerwené řjpy*
kaši a neywjce kořalky.*
«Waršaw^ gest krásné město^ skorém hezčj
než česká Praha. Dii^dlo pětkrát tak weliké gako
pražské stowowské. Kostely hezké, ne tak vs^ysoké
Digitized by VnOOQiC
14t
gák W ČechácTi, Líd^ gsau zde pobožnj; při po*
zdwihpwánj neyswětégáj swálosti oltárnj padagj
twárj na zem^* — . .
.<. viBpk nfigtau/UJc úrodné gako u aás; gesi
tonuÉoho pf^kii; fimseliCgMne př6i 10 mil W Pro^
pkii Mm^ pjtkf m§ett» óož těžko '«Ió>gakobých^
ilieb^li náklad wezli-iiainrydoe naldj. W Poláka
gsání roiriůy lakowé '2 Kaliée a£ido Watšawy^ te
|smé pó 82 mil aiii-wi^šjčku nespatřili.*
»l\IěstQ Jf^ilno^ 70 mil od Warsawy wzd^e*
^?> (4ji ^ ^Ap^.4?:® J^P zárJ7-'29, arpoa] jkžj wkjrá'^
8ném údolj> gest hezky weiké ; katolických koste*
Iňw gest zde, př^s 2p» w kterých mSe ^waté gako
u nás se čtáu ; ' gen že' mezi nisj swatau kázanj
fr pokk^ řeči' di^žány b^agj. -G^t zde wbgsko
^ neyWjcé žíduw; kterj w^jechná řei^esla« gako ú'
»ás křeaCané^ pod sebatt magj» Oni gsau kregčj^
ftewcii truMáH a g. Diwadio gest o něca metišl
iiež pražské 'a gen w prostřcdnjm stawu.. firage;
06 dwakrá4» neywjc třikrát ZU' t^den**
!' ^ vMěstp Riga"^ (pjše dne 12. zářj 1840) »neni
tuze weikét ale předméstj roidehlé* fieka^ která:
se do 'moře čili do cáliwu baltického moře ubjrá^
gmenuge se Dina (u Šaffiřjka Dwina) a gest 4krát
i dkrát tak široká gak naSe Beraunka. . Nežli k moři
pťřgdeme, newtdjme nic giného než sanlé pustiny^
lesy a sam^, pjsek. Nagednau wygdeme z lesa a.
hle« widjme wodu a nebe. Áuroda jg^est tu ne*:
trelkáržita gsam pěkná; pšenice^ gédmene^ hrachu
iňálo kde widěti. Sedláci naM gsáu proti nim
hrabata; neboť zdegsj mnaj obilj wieeka páaui
znétavL' odewzdati^ magj wůz gako trakař, kola
nekowanáj gednoho koně gako kozu^ chcyljj^osi
w kutně se dřjwjm aneb se senem do města^ kde
zá to několik grošůw stržj, z&stáwagj w docela
bjdných chatrčjch. — Žiwobytj w Rize gest welmi
drahém zwlástě šatstwo. Párbotstogj 7zl. 8tLrak.>
pár kalhot 10 — 12 zl.^ kabát 30 z\.» plášť 55 ú.,
protože kůže i sukno zde dirahé. Za psanj« když
\Vám až na hranice rakauské gedaoduché pošlu,
platjm 4 Va ^* ^* ^'» ^^ ^3^ ^ gjdlo platjm 500 w. 6,
sSlyšel gsem,« pjše dne 25. srpna 1842, »že
tir Čechách welká neúroda gest, protože celé lé-
to nepršelo. Okolo Rigy gest prostrednj úroda
a nezdrawé powělřj, tak že w mesjci srpnu, když
neywčtšj parno býwá, snjh a kraupy padaly, a ta*
kowá zima byla, že lidé w pláštjch na ulicjch-
chodit museli. «
' . • ■ . ' . • . \ • . \ .
W aedéli; dne 30« ddbw miM^ §0m^ éinohfb w é
gednáajchí JWii> wéwvdm finthf^ dl» 9rairaio;«ré s Weíssvn-
tiuinia 'pMoéenaa oá K. Pttiienu B^ to Wndice.pi
Her^«owy.-^Hr» iMo, maf^c-^aici iin«tá. délky/ nemfite
MT tt 4o|»téBÉ .př^MiM^énj ižádaÍMJkd. Maka minaiitk. Qěi
ak^Kenotig hcieduio aeáuuvu)/ ^kia. MKn^fh lolj •dKwa*
ddnjfao, «sf|ioft/táNiMá^ekftiL'0:x«Bě:iMÉfitiU te fwnse.*
■lu^jmek -^ Wywedfl^ b^ s/wétljho djla dobré. ZwU*
M uiAltthugtt'Mteft;b«a«&Mrtka iribckan «b«iiki;to byU
gedtuiu nmiUcký ůtwar dramatické úloby, wetměs §« &a«
tetíoa bes odporu ta neylepij role, w které gsme p. Herbitowa
na diwádk táSém widěli. Panfan MiaétinskA attaiila se býti
euýui' mjiupltaým stťáinýiii dtachém, který! naphižený tned
Áelfastnébo^ nedftwérau skljčenébo panowajka sdržuge, a
dostikla swUfte w poslédnjm gednánj péknébp ůčioku. P.
tnunlowtký nakreslil Erika iiwými banrami a posuwil geg
co výnsuplnau podoba w rámec této bij. P. Biel mél
dobré momenty. Gemu by nescbáselo ivůbec nic, nežl^
abjr 8Í gakaufi rotkauskowanost w přednálenj ^wyU-^ tak
aby M gebo wětSj plynnutosti a sřetelnofti nabyla, pak by
se, widy a wljtljbo ůčiijtii radowaU Pan. Gxau bral sturé*
hp Jdramii — obyčegnébo . diwadeliQbo alosyna* IXéwáéiA
to úloba, w ktefé. se nedi wcliké poebwaly ijakati. Paiv
Grabinger uiwořil a úlohy eiwé (Braake) uk Sfdcegenmý
obraa ipnwedttwéko kmeta a.wfoiélie vady králowakéht),'
g«koá ée BB widy a rolemi toboto énánt dafjwi. Zna-'
meniUtt' Alohn weelé hře, mládlo Bieberse, bral p.KoTar.
Biole táto probfeskttge iS^mými mraky^ celého kiun gakó
alunedoj uswit a potaduge wřeiý eit, tíwé obniwé předně-
jíěnj. P. K. hrál ^e wlj 2étmostj, sdálo se ale, gakobý
8 bmotau role gelté tápasH, a máge posor na pamět, ne-
mohl ani sebe, ani obecenstwo důstatečně rozehřáti — Pan
Nikolai nic pepokaaiL J. Mi.,.u.
DOMACJ RROUnKA^
z PRAHT. Desjtíletý bauslista Ferdl Lauh wystau-
pil weřegnS 26. dubna w sále plateyském- Kdo s Uménau
poctiwč smýálj, '^ý^Á někdy na rozpacjch, zdali giž dospěl
k takowé dokonalosti, aby swétu zdařilé wýtwory podati
ipohL Tato swédemttost byla snad prjčinau, že se p.-
Mildner na cedvU t% učitele malého hadebnjka neprohlásil,
c0i mn wábaým pr&wodera býti mohlo* Litugeme toho,
gakkoUw, ie duch nái nezijdka tělesným potřebám skuliti
musj, a i^e irOiitoá;kwétin« péknébo uménj nucena býwá
wydáwatí bwoce siratojtnského chleba; zkuáenost ta nedá
ae aniáiti. Nicméně xaradowali gsme se up}jmné nad sda-
tílým prospěchem ěcského goiSá^ka, ktérýi Beriotftir druhý
koncert welmi iťastně pogal a zmužile prowedl. Neywjce
tuililnái gebo pdkné* wywozowaaý, w poměru nedokonalého
Digitized by
Google
14$
Bástroge d««^ jp}"!*'**^^^^^ ft i^^S^^P^^^j' .'^'^^^ ronda
B téhož koncertu lasluhuge neljčenau pochwalu, an w ném
«n»héiid dosjpělae př«daiilkai«l'> Bmst&w karneval slaaiil
pauae aft vjmy gak «! «4>!rQ|i*(»dig btavmau aipatiU niojV
"Bfw «d.QjDieccDstiita innAbokdlle.iry^oIáa, mmáú XontUnh
Im wteobecÁé žádostí i síp. .MiUb^ran wjftUnpiti, gcigUa
-wěíJáaá pijtomnj^UWiné ijfiřiiijuli.; OMatoj <^ak byljr dwil
vaerteiy^ árie p« BikimaQJwaAá^ /kwasUto. .předijiÁJíeli pp«
Bcffnkop, ^elik, Kohaut >a ^PoUeft ; p. Ganímb deklamonnral^
a ncwidi»in& • iačka p. DrachsloÉ^- ' Caieo* Widíoko wa, htiUr
na ' piano soadcMi •«! >K«ikkráncra <•# ' podiwu hodnan gl»
«tQtaH« ' »'■'■. • 'i!; • '. !♦.• '.'i •/•••' • .^ .
, Z.irefi»iitw»« Tyli^ dn; %<eii gama. ida op€t nOLO-r
lik hudcbujijb fiUadeb p. P, Woi;U prp čt^^ro^píw a, aica
žalm: Daufal ^tetn. Pán^ ,^}ipniho ,áo E« dji^rj .0 i^ZnaU
iiwí^ aí<itrn<f> nul uilasU překrásná do As j jffo^ wyshji prQ$*
iy do B atd., které, gak se dotwjdáme, ctihodný tento
knfia WC prospěch wdow a sirotků po zemřelých učiteljch
-wjdati obmcjráj. W loňských teprwa Kwělech bylo nám
w přjloze XX. pótéáitdnau zpráwu p. Winařického o wy-
^tj Iřefch výborných pjsnj' čjsď, 'geitdP. Worlem wc pro-
spěch <iiemocnice Opodféňské Vydány byly á wc sk!aďu'Po-
apj»ilow6 ta 56 Ir. na siř. k dbstánj g^sau. Wwftá ťó xa-
gwté -wic^ že' nás posud žádné zpráwy ani z naí] milé'
Pxahy,.ani Svw^ku ftedoály, H fcíy se bylý kde tyto pjsuě'
treřagn«.ro»léhaly,.a přcdccw akutika Xat kráané gsan, že
na*e naděg^plná apěwkynS» .panna M. NegeAá, pro diwa-
dlo p. Stť^rowo ^ka.^ft^ odbýwagjíC, »flaivi» drdb« tfikrlte
opdsLoirQii I n^usila a nys^y bognau pochw^lan poctifna byla*
Těchto málo ale prawdiwých slow bu4e snad posta<íowatip
aby pjsně tyto wjpe m^zi »áf zpěwn .,ipijpwpaý. národ, se.
dostaly, nežli se to posud stalo, a to tjm wjce, cU>h>žjnwlij)
že přeuLěaiené tyto skladby w porownánj s německými, gako
n. p. od Procha, kdežto gedDotliwá pjseň obyčcgně 30 kn
stogj, wjce nežli o třetina lewněg^j wypadá a tudjž i pro
awan láci pornčenj hodný se Činj.
stawenj besaupIatnS pomáhalii gmáneví podělených, nuzných
neywřelegij djky složili. FHbjk.
ŽeMkj SoliÁh Z listu gednoho naSehd přjule, we^
líce wážencho muže, ze Šplitu (Spalato) w Dalmácii psané*.
Mo, wynjiklánM náile^ugjt^ mjstoc 1¥ Dtdttowajka očeká-
usagj.oFbryni^ KUráitam na céstA a Carihta^v plfcchodam
pHgjli. má» genžU,.ge-Íi giaak Flanko ptawda^ .oo. f» t- iij
fjlie, snadno pad. Golíáie prodaj. -H* &^ M i61i*á st^i^
aká d^^ra sBfsnyý pát lokat wyaoká— w ram^nau ge diaa
lokte sžjřj atd. atd. Qbryně^ ta pngj denné asi 3Q .libcf
polenty, a přitom ge tak silná. Že před nedáwnem' žiwéhó
woTa w zahradě, kdežto prAwě žkodu tropil, popadla- a
phfff plot do dálky^osmi loktá odmrštila. Relau vtlSeHk^
'i..- i ) ,
Na ospraiwédliiéiiaii./
;...«•• • . . • ' : i\
Pcfwi'Byní. doptala se Bii k i%íjm tUpřeneaaQá ^pvéw/i
a stěžowánj si obecenstwa na mne, že gá toho pijčina^
g^em, Ž6 Aiezi umělci a rytci éeskýmí, gež p. Kollár"^
sWém nyiij -vrydanékn 4teslopÍMi Wypoójtáwá, nám 'wžésá
milé a vážené gn^o p. WMqwa, M^rklaim norn^obáJH^
gest, kdežto předce . trlasti, flaže tolikero plod& gehp při-
činfiWosti; prAmyslnosti a stálosti yt krasoiímnických « w^
deckých podoikáajoh \ke* doékaly a geltd- bohdá do^a|jj;
Wědj totiž některj p. /wlastenci, že gsem slawnému panu
Kollárowi ze siiré i|rb ivSenáučw) Blownjk Český ustabowené
a pnioowané- aásoby k žSiwétoitisAm celých AMiij^á * tJifA
snwddčjti se nemeíkal, am/sjj že iqogj ii^inau. se; onp'wjf«9
nechánj stalo. Gá práwé gsem geho weliký ctitel a pří-
tel npřjmný, a práwě přo tuto gakausi těsnau domácnost
$L anámost gsem gedtě iiwótopia |[efao nezhotowil.' Gó^'alé
potřebj swétu nažemu žiwoto|>isných.^ýeh ákartck prfi| slor
nmjk? nezná on geho sedmero, mapp, geho malý atlasy'
^ho pro 'mne ryté a Wydané hmyzy, geho čisté rytiny
k gedftm a kaaigediiá ? -— mém-U tnlieti o wietfh gd^
n^anilomyslnýchy daleko do krásné budaucnosti paáj sldb^
gjcjch zámyslech. Slawný p. Rolíár ^ám .zagisté newědomky^
aé Merklasonpry'máppý tná 'a má, Wynechal toto náúi wsexn
milé gmADO» gcbodt > ciiteLBni wždy.aůsiané ' • i
VL tréiloinostl pp. ii|ilfliowafeI&«
04 ipnobých p^n& spiaoyratclú byla tul giž- ^U^kta
Dne 18. gakožto w předwedjr rozenin ni2eho neymi. T\°* '' ,^J^t T^^í/^ 'K' '"^ jy^^^^^^^h^i^r ^^ g^l^^^o
, . ., ^*. -,.,*/k* *. ,, obsahu phspěwky býu by měly ? — Oznamugi tedy ee»ťC
lostiwěgšjhojSciB^iáiťa-d^ařř ée ^a ůaáíem liwadle dwa „.J««. /J \rC..\.r.\.^.sí^.M.i\.u^ jl wf; ^ "^^1.^
kusy a sice: ^i^KaZdý nSco pro wlasta od našeho wýbor-
ného Klicpcry a pak w němčina Kotzebu&w: »^er gerabe
Sfeeg ber bcfte.* Oba tyto kusy ' dobře obsazené a wý-
bomě projedené welmi se Ijbily. 2!wláátnj pochwaly wšak
se hodná učinili p. Barcal z UnhoStě, klečna Alžběta Schi-
křowa z Ortenfclsu a panj Joháuna Podstatná ; a gelikož I
prolo| na^m d&stogným p. děkanem, 'Ykc^em LáMerem,
ktottinto dnu a kusu welmi přjho dně a' trefné afaotowený,'
-wienm odekáwánj zadost uémil, a % prowozenj hogná pod<->-
pora uhohýazdegžjm' nutným se seilai.Udy slojj, abychTi
me tutx> vjíefls, genž k wywedenj tohoto p^e^t&jiaiiého {iř^edr
gednou^ilže spis ten 9i9UfúroČkj tilHúmííeh býti má,.p«otoÍ
kaMý snafďno usandjV gakých praqj do něho se hodj« Wy^
"wcde-li se podniknulj to, o něnižto nynj giž pochybo watt
n'eize, bude se w ntím kaŽdoroéně pokráčowati. -^ Žádám
t.edy la^kawých p*. |riĚispjwatdl6, aby pi^ěirkA avýeb aá
do konoa čecwcnce djobroUwč zaslali. .
P. M. W«.el»ký. '
Pánam záUádafelam Matice Ce^ké^,
gcfižto we Wjdni. swé koihy na paljstky n pp. Brannn^iil-.
lera. a Seidla Yrybjrali, se oznarauge, že od toho časn
W^echny knihy Matiěnó se budau zasjlali do kněhkupcctwý
p* C* F. Ílf0i*scáta!fn na uhelném trhá w éjsáe 251, a tam
s^y swé knihy proti zaplapexg porjtta odbjjrali.
ČMOpia t«Bt9 W7«|aaj wt atfAdn • w tobolv po p4lAri;ch: Uid/ua érubm ttřtén pffiUw* m pAUirhowá pfjloha. PredpUcj
léU 46 kr., w» kaihkupeetwjck aa pAl liu I sL 36 kr., ii» c. k. poiléch piilL t b1. 16 kr. stt.
•• % wjAtwateU a* étwn
Wydáwáqm a redaUj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodnj zábawujk pro Gecby, lorawany, Slováky a Slezany.
Cjelo 38.
tS. nuĚgelS4B.
10. r. beh.
lodiva Dimitryevna.
Bylo roku 996. Welknjže Wladimjr Swatc
slawič^ dosáhmuw paoslwj. nad řjšemi nešťastných
swjfch bratřj Olega a Jaropluka a wyšinuw 3e na to
na stolec samowlády^ opanowal zbožně a wě]ila:
aně chladné s.wé Quftko. Oswěta^ gežto w násle*
dugjcjch wjftworech uměnj, wed ^ wzdělanosti
nebyla se geště. zúplna slaučila s trůnem a náro*
dem geto, wék tento,, gegž welebaě poswětil křest,
spočjwal np yiáklaclech přirozené prostoduchost^
fnimo obchod a. poněkudnj umělost beze wšebo
welkého wz^igemu, Skwo^tná nyněgjj města by-
ly gešt^ skupiny bezúhlednych chýšj, gich paláce
welké, beztwárné chalrče, gieh nádhera dřcwo^ gicli
welkost chaos stawenj bez wsj chuti a saumérnosti.
Awsak pánowitý Kyjew, Nowgorod, Bjalgorod^
Smolensk, Izborsk počaly se wznášeti giz tenkráte
na wysókém stupni okrasy a pewnoty* -—
Newelmi oswjcenj^ duch národu, podoben
gsa diwoké snětwji, genž wyrostla w pusiiné po»
hanské, rozwinowal se přičiněnjm Wladimjrowým
poznenáhle w oboru wygasněném ; genius swětég-
šjch okresůw neuwedl ho geště k oltářům uměn
a bohyň bystrého důwtipu, národ bawil se toliko
bogem, lowem a láskau, z kterýchžto gednokaždé
z druhého wzágemně a mezemě wyrfistalo, — To-
lik o wěku tomto I
O polednách měsjce února zaměstnán byl
knjže Wladimjr (pokřtěn Wasilij) w zasněženém
lowišti záhawau apolečného lowu. Poblesk slun-
ce nepokřjsil surowý prostor studené přjrody,
aniž otužilo wanutj wěgice gegj zmrzlQSt ; žiwlý
ppanowala wSeobecná rownowáha w tichu gako
umluweném. Genom zlednatěly Dněpr, zde onde
po čase praakage, a ohlasy hlaholů w oboře roz«
stauplého lowcowstwa rušily poswátnjř onea po-
klid. — Na lesowatém tomto poričj asi půl wersty
(mjle) ode dnešnj Bjalgorodky stála chýše, poně*
kudnj-to znamenj zde bydljcjho Člowěka* Wni-
třek zaugjmal mužského, genž, w prawau dla&
wloženu máge hlawu, rozm}šlegjcjm okem hleděl
na kuši, gižto držela lewíce. Zakadeřawělé wlasy,
po útlé šjgi se róftptywagjce^ přiléhaly na Ijmec
geranosrstné šuby (kožjšku) a ůzky opas ztěsňowal
štjhlé tělo, gehož gedenkaždy aud na gewo dáwal
půwabnau sličncéu Čapka «e swazečkem bjlého
a čerwenawého péra, lowecká kuše a po boku
široká palaž ukazowaly w něm wzor krásného
Ladoně.
Po newelké chwjli wešla do sjně osoba žen-
ská. )»Ludmile,« prawj, podlož zbraň, ukryg šjpý
a sekeru, Wladimjr ge na bljzku na honbě.«
Ginoch, pozdwihnuw k nj chrpowé swé oko,
žiwě powstal. — »Ge tam též Osip?« táže se w
dychtiwém pohnutj, a prsa mu wystauply.
■ Mladý Peljačew? — gak přicházjš na tuto
otázku ?« diwj se žena.
Ludmil staudně seuzarděw, obrátil se w pa-
trném rozpaku k oknu. »Pauhá-to otázka; — tedy
lowj?« djpo malé přestáwce. — »Knjže? ano; te-
dy musjš ustati od dnešnjho lowenj,« wece přišlá
stařice a přistaupnauc bljže wyprawowala mu o
nebezpečjch, w pěžto by se dáti mohl, an knjže
doslechnuw o pytlácjch, kteřjž se podluzugj w o-
bory geho, gich potrestati se snažj.
Uleknutj hnulo mladjkem ; než kwapné, smělé
|)okročenj ospraweďlnilo ginošskau geho mužnost.
■Nesmjš gjti, Ludmile ; welký Perun ge stra-
šný, awšak — neštěstj mohloby tě předce potkati !«
mluwila stařena a předzwjdagjc geho wůli, chtěla
mu odegmauti luk.
DNesmjm ? — hoi, I^edo I mám-H sebe a tebe
wydati hladu 7« namjtal mládec popuzen gsa zpo-
mněnkau na prolačněné dny. i>Máme snad nadar*
mo čekati na dary Wladimjrowy, gežto nám ugj*
Digitized by
Google
150
magj zisknj dwo rané? — máme ijti co tworowé
odsauzenj k wěčné nedužiwosti? — Swěllo wjry!
zákaz lidský nesmj nám iutrog;iti garmo nelidské
— půgdu!*
»Pro starau Ig[nedu nechoď w záhubu^ a na
tó dn^s'— «
nPráwě dnes a pro tebe!^ odpowj ginoch
wznešeně, wKdyž nebohý múg otec^ utjkage hně-
wu mocnářowu> gegž způsobila dworská úkladnost
a wlastnj geho hřjch^ když we wyhnanstwj zahynul,
a gá^ též stjhaný wypowězenec^ útočiště hledal
w loktech cizjch-^M; tivogjch, tu ses netázala po
nebezpečnostech, kteréž tě obkljqily se strany
dworu, tu tě neodstrašila wlastnj bjda, přigmešU
opuštěného Ludmila w ochranu mateřskau, tu — «
kr&pěge prudkých slzj, zastawugjce řeč geho, po.
perlily mu bleaawau twář ; kanuly na oltář smutku
a wdočiiosti ; obé bylp wěČné a slzenj bodnét
Bowý rot
W tom se zaklepalo na dwéře a dřjw^ geitě
nežli se we skrownó sedničce ze rtu Bětuščínýcb
polohlasé : Wegděte ! ro:(lehlo, wst^upili pře3
práh wšickui %n přátelé umělci, Weselý rozmar
seděl n^. twáři žáka Apellesowa, gakýsi t^gný a
sladkobolný ůsniěw haupal se okolo rtů miláčky
we^elé Múzy -^ a rozplýwáuj^se w blahém^ ale ně-
mém pocitu proskakowalo z příklopugjcjch-se očj
sladqe ^ténawého básnjka* Ňa wš^ch třech gewi*
lo 3e wjno giaým způsobem. Přitom nebylo wšal^
ani zc^ wlas na nich pozorowati, že by se byli
pnad přjUšně boha sladkých hroznů klaněli; ostré
noworoonj powětřj bylo gicb plameny poněkud
wyhafiilo,
» Šťastný nowý rok!* ozw^l se neywjce roz»
dilený Nowotný, a přitočiw se i se swým široko^
iosýip k2|bát:en^ 1( djwce růžowě se^zardjwagjcj,
chopil gi za ruku, nSobě ho nepotřebugem přáti^
neboť ge^li co wěřit znamenjm a tagnému tušenj,
mupj se nám po celý přj5tj rok dobře we3ti,<í
nQá wám to přegi z oelého srdce, <» řekla
Bětuška 8 lehkým, panenským pousmánjm. vPřá.
la bych ale, aby^íe měli toho lepSj gistotu nežil
pauhé znamenj, Ta n^ dagj rozličně wyložiti !«
nSťastný nowý rok!^ proniluwil komik po»
dáwage ruku starému kapelnjmu mistrowi, a oči
geho spočinuly zpytawě na twáři geho» »Wšeli-
ký nelibozwuk trampot a starostj budiž zapuzen^
a sladká harmonie zemského blaha ózýwey se
ok^o wás.« i . .
»Zaplaf Pán Buh!« řekl stai^- s bolnoslad.
kým pousmánjm. »Trochu harmonie okolo mne
by arci neškodilo; we mné ge gj dost «^ ale ta nič
néwynášj.«
» Šťastný, nowý rokI« ozwal se také ruso-
wlasý weršotepec a Ihostegně pokročiw^ podal ru-
ka stiÉré domáej wladařce.
»0 — oI« wyrazila dračice gektawě ze sebe
^-a Ijbezné čerwánky radosti rozlily segj po twá-
řjch, po nichžto wkročenjm hostů gakási kyse-
lost se byla rozložila.— » Mnoho cli pro mne od
tak wzácných pánů« — doložila i neopominula
asi pětkrát se uklonit.
»Wzácnj gsme, to ge prawda,« řekl zase
básnjk; >»gá alespoň nebyl giž asi osm let w ti-
ché swatyni těchto stěi^«
»Gak?« obrátili se teď po něm wšichni přj-
tomnj. — »Ty gsi tady známý?" ptal se gedcn.
»Co pak gsi tu děláwal?* prohodil druhý.
i»Gá mjwal to potěšenj se synáčkem tuhle
té uMechtilé paničky do školy aneb geště radšj
za školu chodit," proMásil se mladjk, pByli to
spaniij dnowé panické newázanostil"
«t ty můg Bože !f< sepnul nynj starý domáej
drak ruce. »Kam pak gsem dala oči, že gscm
niladého pána hned nepoznala ! Ale owšem ! Pán
se hezky změnil-^"
)»To mne tčšj ; panička se také hezky změ-
nila— tak Ijbezně kwetaucj — «
i»0 -^ o !" wrtila stará krkem -^ »pořád ge*
stě stegný dowádjlek. To wám býwal pokušitel,
panno Běluško — ale půl žiwota mého Ferdáčka.
No ten bude mjt radost ---až mu powjm, že gste
tady.«
Nezastawně gela huba gegj ; powěsilať se na
rusohláwka gako hladowá pigawka. Nowotný ale
wedl zatjm howor s rozkošnau Bětuškau -^ Mnza
dramatická bawila se s Muzau hudebnj,
Nagednau zawznělo w ušjch maljřowých z
yozpráwky staré domáej wladařky: •On se po nj
fantj" -— a •bledoljcj ginoch ^'vprawil ze sebe:
nA co tomu řjká Bětunka?*
Byly to wlastně zlomky potegj wedené roz^
prawy -»- gen že trochu hlasitě wypadly.
Leknutjm byl by Nowotný skoro lábew slad-
kého punče upustil, kterauž práwě ze zadnj ka-
psy wytahowah ^^ Kdo se to fantj ? — a co řjká
Bětunka? -— On bytě byl sám rád něco z ust
g^gjch uslyšel — tak hluboce padl za ten krátký
Digitized by
Google
151
Čas od wčeregšj půlnoci až do dnešnjho odp&I-
dne w gegj krásné oko^ a tauto sladkau studnj
ragské rozkoše až do bezedná panenského srdce,
z gehož milostných tenat wjce wywáznauti ne-
mohl. A tu zaslechl něco o fantěnj 1 —
9k co tomu řjká Botunka?*
dI toť si můžete pomysli ti, co mladé děwčé
řjká. Upeypá se — gakoby pjsničce nerozuměla ;
zatjm ale myslj: Óen se ptáčku třepetey, wšak
ty mí neuljtneš; moge twářičky gsau dobré lá-
kadlo.*
Rusowlasec hleděl na ni, napořád si breyle
urownáwage; potom se dal do smjchu.
, pGe to prawda?* ^pial se Nowotnjf, od čela
až pod krk plamenem krwe zalitjf> a w ruce mu
chrastily cukrem sypané suchary, gežto žárliwo*
8tj drmolil.
vNač se ptáte ?<« prohodila djwka s newin-
nýxú úsměchem. »
»Ge tu řeč o někom — genžto pry se za
wámi fantj.*
České diwadlo mt fráze.
Dnře 2. kwHaa ^Ma^ka a dtermn^ dle T(fpfera od
Tjbu Hn tato asi před Čtyřmi lety poprwé — a loňské^
lio roka po druhé prowosowána, pokaždé se Ijbila ; nemy-
slili gsme tedy gioák, nežli ie se i po třetj osudu toho
dodká a obecenstwu péknau sábawu zpfisobj ; ale člowěk
mJDJ a — tak dále. W osobé Libeňského, w ojžto gsme
posud p* Grabingra widčti byli uwykli, wystaupil Íoti£ po-
prwé na diwadle naáem p. Prokop, od dwornjho diwadla
w Karloruhách. P. Prokop ge wlasné xpéwák, a oswédčil
pli prwnj swé hostinské hře na staw. diwadle w NNoclehu
w Gcanadéic pékné wlastnosti \ nemilé okolnosti ftadržugj
ho posud, gak se zdá, w okresu tomto na diwadle českém
Hf ysunpiti } — nweden byl tedy prosatjm w činohře, při
ojito* i budaucné wypomákaii má — ale prwnj okus tento,
prawjme to neradi, newypadl pro A tuté ifastně. Wéljme
arci, že, kdo po 8'— 9 let w cisinč gaiyku (by< i mateřské-
mu) odwyknnl a pak w nřm poprwé sase před kragany
weřegnS wystupuge — ani úplné gistoty mjti, ani herecké
nadánj swé úplně roswinauti nem&že ; ale wjra tato ne-
slepáj samu wéc, a chatrné předstawenj s&stane chatrným.
Ostatně sdriugeme se rádi wjíeho saudu obře nowéhona-
Seho člena, a sfistawugem si to aŽ ua onen čas, kdežto
geg w prawém gebo púsobenj poznáme. — Ostatnj spolu*
aučinkugjcj dostáli úlohám swym w té mjlv, gako sa hry
minulé. Panny Manetinská a Forchheimowá mohau Kláru
a Otilii k neyxdařileg^jm uměleckým útwacto awým při-
počjsti, my pak m&žeme dle očité aktďeiiosti tmďe fjcf,
ie ge málo německých diwadel druhé třjdy, kde se tyto
úlohy w tak dobrých ťukau naohásegj, gako na nalem. A
wžak ani' gegich, ani p. Grauowým namáhánjm nechtělo se
obecenstwo lahřáti ; djlem porownáwánjm p. Prokopa a p.
Grabingrem, djlem také — a tosnad zláité2-«^iohodne wyálau
diwadelnj spráwau "Irgediiom tdegžjm Časopise, kdež nawátě-
wowatélé diwadla naleho notný wýiopek dostali — panowala
wieobecně gakási nechuť, která se ani' w tich neyidařileg-^
ijch écenácfa cele potlačiti nedala.
Dne 4. kwětna poprwé : Žert a prawda nebo : Že*
nich w ohnU Weselohra we 8 ged. ďle Zíeglera od J.N.
Štěpánka. — Hra, gtndy na německém diwadle ráda wjda<>
ná. Obsahugef tři, Čtyry charaktety, giehžto sdaHlé pro-
tvedeoj na nohau gi udržeti musj. Nale České předsUwenj
bylo w celku gedno z lepžjch, gakowé gsme na diwadle
iiajem widělL Wýbomý byl p. Gnu (Horák). Tu rásnau
poctiwost, prostan gádmost a pfjmost starého desátnjka,
wogenskau kázeň a oddanost pánu swému wy značil welmi
tre(&ě — a byť i německé referáty (chyby geho tak rády
ttjhagjce) tuto hru gebo byly mlčettjm pominuly (gako giž
Častěgi celým dobrým předstawenjm byly učinily): on měgi
to wědomj, Že wečera toho i bez krauéenj těla a' bez kři-
ku obecné pochwaly zaslaužil. Značně stála mu po boku
paňj Skalná, ožiwugjc wýstupy swé hrau přirozenau i d6*.
gemnau. Po Scéně s plukowojkem byla wolána. Stegná
čhwála patfj panně Forehbeimowé. Ozdobllať Anežku wjj
prostomilau žiwostj a gemnosfj panenského, mílugjcjho i
autlého, dětinského srdce. P. Biel stát na swém tojstě. P;
Grabingrowl nebylo by trochu wjce wogenského ducha'
jíkodilo.
W nedďi dne 7. kwětna we prosjpěch panj ' Springe-'
rowé nowě do scény uwedcna : íflfrMí % Portieíj zpěwohra:
w 5. ged. Hudba od Aubera. Překlad Chmelenského. 'We-
liké djlo — těžké djlo pro mladistwé sjly na5j zpěwohry,
která — mimochodem řečeno -* wíibec od něgakého Času
postonáwá, nemohaucj sničjm k brzkému cjli přigjti. We-
^més wypadlo toto prwnj předsuwenj dobře. Wjeliké se-
•tawenj byly malebné, žiwé apřiméíoené^ ozdoby přjslošné,
zbory wýborné — w některých čjslech uk dokonalé, ie
gsme i od starého zboru na diwadle staw. nic lepSjho ne-
slyjídi. Slabžj poněkud stránka byli toho dne na^i zpěw-
čowé ; sdálit se wesměs po unawnúm zkausenj býti una-
veni, a protož očekáwagjce dychtiwS druhé prowozenj této
pěkné zpěwohry, sdržugeme se prozatjm w^eho úsudku.
Hlučného potlesku zjskali p. Mayer a panna Tonnerowa.
M. J.
DOSfÁCJ KRONIKA.
Z Gmtdjmu M. w. pane redaktore I Ačkolíw ani
zpráwě p. Dra. Melichara, ani mé, Wám poslednČkráte
stran českého diwadla w Ghrudjmi dne 30. prosince 184t
Digitized by
Google
n$
sMlané mjste^La we Waijch wnajem okolj tak zhoftU čj-
tau}' ch listech popřáno nebylo *) — předcc se osmčlugi Wám
tase následugjcj spráwu odeslati^ i^lem že ge nad prwnégéj
d&ležiiégjj* djlem ie gste mne wloni při mém w Praxe po*
bjtj sám nabjdnul, o Žiwotč národigm a geho se wywinQwár
nj v okolj tdeg^'m — dosawáde téměř zcela sanedbanémi
spráwy Wám sdčlowatL .— Dne 18. d. b. r. gakoí w před-
wečer padesátých rozenin G. ML krále Ferdinanda dáwáno
bylo k oslawenj dnu tohoto w zdegijm diwadle k dobro-
činným aučelům dramatické předsuwenj, geni záleielo -* bj
se wiem stranám wjhowčlo — z německé weselobry: bec
SSitioer od Deiobardsteina, a pak z Macháěkowy weselobry :
Zenichowé. Hry tyto předcházelo skwčlé a wkusnS sesta-
vené, k slayrnosti této se-wztahugjcj skupenj,, ptí něm!
^ťský proslow přednáien byl. Macháěkowa w&bec obij-
bená weselohra byla s obzláiítnj skwostnostj dáwána, a
wiickoi aučiukugjcj promyálenau hran detnému ohecenstwa
tak zadost učinili, ie ge ku konci w^ecky hlučné wywola-
lo. I německá hra : ber SBitWfC byla k auplné spokogeno-
sti prowozena. Škraupowa slawná uvertura. na zaěátko
predstawenj a Heroldowa UTertura ze Zampy před druh)^m
kusem welmi zdařile prowozowány gsauce obecenstwo k wáe-
obecnému potlesku powzbudily. — Na to dne 1. kwětna
L r. byla dávána zpěwobra : Jhráteujk od ChmclenskéHo^
hudba od F* Škraupa, na niito gsme se gi2 po deUj čas
UUili « to tjm wjce, an se nám giž od roku 1838 — kde
gsme tehdái n&neckan operu: bfc %ttHč^ú%t slyšeli— po-
dobné pochautky neposkytlo. — Wiichni aučinkugjcj vyna-
snažili se wliemožněy aby aukolftm svým zadost učinili,
Qoi se gim z wět^ho djlu i podařilo, a tudjž i prowozenj
toto zdařilým se nazvati musj — tjm vjce, povážjme-li ob-
tjinosti, s gakými na venku provedei^ podobných pracj
budebnjch spogeno bývá } proČeŽ také řediteli a podnikateli
tohoto vyraženjy p. J. Pokornému, vraucjmi djky poviuno-
váni gsme. — Ze zpěvákd zvlájtě se musj pochváliti
drátenjk — p. Pelikán ; pogaltě tento charakter tak vý-
borně, ie si ho básnjk sotva lépe představiti mohl ; slečna
*) Račte dovolit ! — Stretn p. Melicharových zpraw
emluvili gvme Se giž v poslednj přjloze, a z Walebo df^
pisu podali gsme váie, co se nám zdálo býti neyzanjma^
<^^gl$j .^ vynechavše toliko zprávu o samém divadclnjm
přcdstavenj, gakož trochu opozděnau. WAbec — musjme
naSe pp. dopisovatele ge&tě gedoau prositi, aby se svými
novinami tak dlauho neodkládali, a mnohdy nám teprva
tenkráte věci neodesjlali, kdyito ge giž v giných Časopi-
sech nalézáme — leda hy zláátnj náhledy a saudy obsaho-
valy. Ostatně shrnan se nám časem dopisy uk početně,
že. nám i pH neylepij vOli mjsta v listech na«ich nestačj,
abychme ge viechny nagednau přigali, a protož musjme
nevinně podezřenj gakési nevjíjmavosti na sebe uvaliti.
Laskawj pp. zasjlatelé nám to giž prominau, a budau ocho-
tně ve zpráviteh svých "polséfio^kti* ^*^
Karolina Homová, neuucenau hran, Čistau mluvau. a Ijbe-
zným zpěvem byla mílostnau panskati. S přiměřeným Če-
ským textem vloženau velkau arit z Donizettiho: L^Elísir
ď amore, přednášela v 1. akte svým strjbrozvukým hla-
sem tak výrazně, a pří tom tak g<?mně, že vyved enj toto
za mistrovské považovati můžeme. — Neméně zdařile po-
Čjnala si také Růžena — zvláště v arijch v 2. gednánj —
gakož i : Květenský, Wogtěch, Lána a Kiil — kterýžto po-
sledněgáj Worlovu vloženau pjseft : »Že penjze světem
vládnau(c po hlučné pochvale opakovati musely v 1.
aktu vloženau aríi Prochovu : Mladý drátenjk, přednášela
slečna Johana Homová, k vleobecné spokogenosti. ' I or-
chester záleŽegjcj z několika zdegéjch a okolojch hudebnj-
kú a vedeii gsa výáe dotčeným p. Pokorným, zdařile si
počjnal. Obecenstvo vyvolavši ku konci hlučně vjech
auČinkugjcjch, s přánjm brzkého opakovánj této zpěvohry
divadlo opustilo. — ^ I byloby přáti, aby — gak v&bec zmá-
bánj-se divadel na venku , s oživovánjm života národnjhó
w úzkém spogenj gest, zdařilé pak provozován; her diva-
delnjch a rostaucj v nich dbliba s strany obecenstva za
Částečné -měřitko vyvinovánj-se a pokroků mravnjho ži-
vota považovati se m&že — aby i zde s probnsenau opft
Thalij českau duch a život náitKÍi| procitnul a vjc a vj-
ce se zmáhal. *• ^»
Z Ckra^iú Ačkoliv málo kdy z Chrastí o pilném
provozovánj divndla tam^ijch ochotnjků v těchto li-
stech Čjťáme, — nemohu předce radostné přckvapenj za-
tagiti, když právě ten astmý večer, an mé cesta do Chrastě
zavedla, gakož před ro^e^inami nažeho neymilpstivěg^lio
cjsaře a krále Ferdinanda t^měgšj ochotnjci Raupacbovis
veselohru j»Palerotfr^« velmi zdařile provozovali, tak sice,
že meii brau zobrazitel Janovského (pan Gelinek) a pan
Mikan gakožto Zvonek, ku konci ale vsi/chni herci a he-
rečky vyvoláni byli. Obecenstvo bylo s tjm představenjm
tak spokogeno, Že na vSeobecnau žádost v neděli na to hra
se opakovati musela; při druhém představenj deklamovat
pan Gelinek •S/tuphíu od Rubcbe, a pan Havelka hScdUik
na hiUáru« k vjíeobccné spokogenosti, Přjgem prvnjli^
představenj rozdal se na den rozenin najíelio krále Ferdi-
nanda po slavných službách BoŽjch mezi chudé. Čistý vý-
nos druhého pak představenj obětoval se na zveleben)
divadla. W-*^
České diwadlo.
Zegtra bude se provozovati ve prospěch panj Skalné
poneyprv:
nebo
Me5 a Lew.
Cinobra ve 3 gednánjch, s předehrán v 1 gednánj, dle
národnj pověsti vzdělaná od J. &. Tyla.
ČMopis tento wyeháBJ we itředu e w eoboto po iiilliirSjeh : Keldaii druluiu »třřJ.i pH4áwá •• pAUrehowá přj»«>ke. PředpUej te « wjéiweleU m ilwrl
leU 48 kr, we knihkepectwjch ne půl léu 1 »L 86 kr., ne c. k. poeteek půli. t «L 86 kf . elr.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
I&rodnjzábawnjk pro íechy, loravany, Slováky a Slezany.
Čjslo 39.
17, ntáge iS43*
10. r. béh.
Josefa Zelichovski.
Pmwdiwá udalofU
Mse se ako^čila^ a kaidý, koře se u stup6&
poswátnych oltářů^ mysl swau poiyznesl k nebij
každý buď děkowal^ buď prosil. — Přestaly zpě-
wy« umlkly warbany^ kněz želuial lidu. t wKdo
ge to ?« ptám se mo^ tetky^ ukazuge na ženétinu*
klečjcj u i^elikébo ollář^. W černé sukni^ s čer-
ným čepcem ni^ hlawě držela welikau kytku ze^
swjžjho kwjtjj gsauc kolem sebe kwjtjm obsypána.
»Ge to Josefa Želichowsk4»« odpowědéla tetka^
i»podey mi ruku, a wracugjc se domů powjm ti
podiwné přjhody gegjho žiwota,*
— W Melchowéj malé wjsce, nedaleko Konec*
pole« narodila se Josef;| z rodičů ne bohatých
ale poctiwých, z rodu šlechtického. W osmém
roku žitj swého ztratila otce i matku* Odtud
wychowána od déda, ošetřugjc zesediwolého gíž
starce, gedinau myšlénku w sobě liogila — my-
šlénku^ opustiti swét a stráwiti dny swé we zdjch
klášternjch. S tau myslénkau rosda^ s tau byla
wychowána, ona se sts^Ia potřebau žitj gegjlio.
^!ešťastná I newédéla gešté> že zaswécenj*se Bohu
gest zásluhau, zaswěcenj lidem že gest powinnostj.
— Často modljc se na hrobě rodičů^ sotwa we
kwětu garnjm, giž táužila po hrobě, kdežto se
slaučiti s nima si žádala.
Josefa skončila šestnácte let. Přisel čas
wyplněnj předSewzatého úmyslu. Neželela swět-
ských radostj, neb gich neznala; neželela lowa*
ryšstwa lidskélio, neb w něm nežila ; ale gak po-
hlédla okem na starce, gehož opustiti měla, gem.iiž
byla slastj, útěchau> ano i potřebau^ swjnilo se
srdce gegj, smáčela Ijce slzami, nic gi wšak ne-
bylo w stawu udržeti, an se gj stále zdálo, že slyšj
hlas Boži, wolagjcj gi k sobě.
Přiiel čas rozhodnutj; bijzká sausedka mPIa
odwesti Josefu do wzdáleného kláštera^ pogezd
stál giž zapražen před domem, Josefa klečela u
nohau swého děda o požehnán] geg prosjc. —
Starec mlčel dlauho, konečně powstal, zdwihí
Josefu, a sám se gj k nohaum wrhnuw, pozdwi-
h^ul prosebně k nj ruce.' •Josefo!" zwolal, nno-
opauštěg mne, giž negsi djlětem, giž sem tě
wychowal, giž mne nepotř*ebugeS. Nynj ale po-
třebugí gá tebe. Když ty mne opustjš, kdo mi
ruku podá w nemoci, kdo nakrmj lačného starce,
nápógj Žjžniwého, kdo mne wyrazj, potěšj, kdo
mi zadačj oči, kdo se pomodlj na hrobě mém ^
Josefo, pro smilowánj, neopauátěg starce. Bůh
ti to nahradj.«
Kým by pohled na prosjcjho starce — na
klesagjcj šedati geho hlawu nepohnul? — Sotwa
přestal mluwiii, giž byla Josefa w g^ho náruči,
docela se mu obětugjc.
Josefe byla mladá, přjwětiwá, dobré, ctno-
stná, ode wšech milowána, od negednoho hledána.
Ne geden zámožný obywatel prosil o gegj ruku,
ne pro gegj gměnj, an žádného neměla, ale pro
bndaucj stěstj, gakého mohla b>t gistým ruko-
gmjm. Josefa odřekla wSem. -^ Proč ? — cjtila,
že na této zemi milow^iti nemůže, a proto se
chtěla gedině Bohu zaswětiti ; cjtila, že se geště
zaswětiti může, ale toliko snášeliwau wljdnostj.
Několik let žil giž nemladý člowěk w Ko-
necpoli, gméncnii Dominik Želichowskv, od na-
rozenj hrbatý a nadobyčegně škaredý, následkem
padnutj belbawj', ztratiw za čas wogny celé swé
gměnj, a žil toliko z almužny. — Zřjdka kdy wy-
lezl z chatrče, w njžto měl swůg byt, an se na
ulici pro škaredost obličege ukňzali nesměl, gsa
posměwiskcra celého města. — Gak ho spatřih',
ukazowali naň prstem, běhali za njm, posmjwa-
gjcesc mu. Ostatně byl dobrý, máge s nimi toliko
autrpnost. — W kostele bylo geg možná widěti ;
li.m geg několikráte spatřila Josefa, i když pro-
Digiti^;^GOOgle
154
% '^
následowanýna tdici od chlapcdlTIb^^ami vfhijjbh, \
mlSečky zwolna do swé chatrče 'se w^acd. ' i
Gisíý dědic welikých itatků« pozaaw Josefa r
a wěda gi ocenit^ podáwal gj swau ruku i celý
statek ; darmo gj děd^ přátelé, známj a wsickni
dDi^Uauiyali^ prosjc^, vihy sla za hlasem osudu,
a^by neodmršťowala^těstj bd sebe; ''Josefa odře-
kla bohatému pánu. — «>Stanu-li se chotj někoho,
prawila, stanu se gen chotj Želichowského ; on
ge sájm gedúciý varswětě, on ge tak bjdaý, tak ne- .
šťastny, a Sáh to určil, abych na zemi geho útě-
diatt bvku^
Minulo několik let, děd Josefy odešel do
hrobu. ;íosefa poslala pro Želichowského..
Žila we we^ničce, w kteréž mládj stráwila. —
l^idj^ ten bjlýdoimek? malás^ahrádka.gegpbgjmáj
přede dweřn^i stqgj lawička, překroč práh té stře^
c)ij a shíedáš pořádek a čistotu, s^edáš úsměch
^a ústech hospodyně, hostinné přigetj, uplrjmné
stisknutj ruky. — Josefa pěstugci némluwně, iQó-
lainika, když w neděli wygde z kostela, chlapčí
wjc nehonj, každý geg[ zdwořile pozdrawj, každ^ý
před njm sundá čepici, neb každý widj při něm
angela, kterýž gcgstřežj achránj.
Co se štěstjm, s Ijm snem, který nás patrnň
klame a šélj, s tjm dnem, kde se gitro s wečereiiu
aetkáw(» s tau přjtomnostj, Icterá sotwa gsauc wy*
íkmita, giž minulostj se stane? — Sedm let mi*
nulo a Jos^ sedmé djtko giž položila do rakwe.
— Na malém wesnickém hřbitowě kopagj malau
gamu, táni se spáustj osutky djtěte, tam se za-
sype celá naděge, • celé átěstj. matky. — Josefa
přemožena slzami, wrhne se twářj na zem, chtje
geště gednau požehnati djtko swé* — Když gi
z mjata odnesli, byly oči gegj suchy, giž nemela
slzy. Srdce bilo gestě, ale giž- nic necjtilo ; srny*
siowé gi byli .giž na wždy opustili.
Odtud Josefa černě oblečena, gako na pa-
mátku že smutek nosj, ráda se dětmi obklopage,
gakoby na památku, že wlastnjck djťek měla;
stále zbjrá kwjtj, ale newjj nežli ie nimi může ob-
sypati hroby. Každodenně do kostela gde, klečj,
ale nemodlj se, zapomněla se modliti. Toliko
když zhůru powznese oči, ópakuge : nJose/o ne-
opaušteg- starce^ Búh U to nahradj f^-^Buh ti to ná-
hrad j — tam !
Z polského Ir. PotocJcého od Kr, Sf.
"Bhdíwa Oimitrtjevna.
; (Pohrětowánj.)
»U Pečenců(saasednj-to národ) byl bys na-
lezl « gislěg^iQ Qchvásiěnjqi J tůísípgmsiwj^* tem
spohitrdchljcf Ijlóeda. w " - - • • -
9(7 nich?* odpowj ginoch s wýrazem uraže-
né pohrdawosti. »Protí dobrotiwému Wladimjru,
genž, g^k gsem zaslechl, prominul otci m^mn
zaslauzeiiého trestu, nemohu gednáťi nepřátebky
gako tito; buď si u nkk i xuqtpfložgšj wjFhydka
k blahu — zůstanu w temnu I «
Tak mluwil áleckethjk ....
Králky den chýlil se poznenáhla w náručj
wečera. Lowci zihizeli, šumný les utichl a wše-
obecný pokog wnořil se takořka w temnau pro-
hlubinu noSnj ; přeráželť fao genom wjtr z chla-
dné půlnoci, bp^age se po cfawjljch' o nakupený
snjh.
Pytlák Ludmil nazásobiw.taul šjpy a zastrčiw
za pás sekeru a'nůž,-mil se k odchodu. Ne-
dlauho ge§tě kťáčege pó sjni zdál se»na mysli
rozwažowati plán swé hoiiby. Krok, zřete), po-
stáwa bylá důstognost obdiwowané bytnosti, gež
se pásá na bog s we#njrem. Igfneda, neosměljc
se déle odporowati wůli a předsewzetj geho, hle-
děla naň s obdiwem.
pNuže, s Bohémi* prawil náhle mladý py-
tlák, podaw stařeně prawici, kterauž ona pewně
w kostnaté swé ruce wtjsnila. »Pane — « pro-
mluwila chtjc ho warowati.
wNechtěg mařiti slow, Ignedo,* odwece ry-
clilelcrasawee^ *»wýmluwněgšj ge Iwůg hlad, a pro-
tož ona nezpomohau, kdybych i přeswědčen byl,
že na mne s osidly zkázy čekagj weškeřj gridni*)
-- s Bohem! « doložil a spěchal dále. Pohlednuw
gako z obezřetnosti několikráte kn Kyjewu na-
zpět, ztratil se brzo w lowišti zrakům Ignediným.
Odplynul chmurný we^er, nastaupla gasná
půlnoc, čas, w němžto přjroda a lidskost takořka
pomjgj z kruhu účinliwé žiwosti, a kterýž náležeti
ae widj bytostenl wětšjm — duchům*
Igfueda upokogena bywái beípečným tjmto
tichem, než poněkud přede klopoti^i^ě přemjugjc
na mysli dlauhé meškánj Ludmilowo, udržowala,
gak gen možno bylo, na ohništi oheň. Posléz
ale namanula gj myšlénka welmi nepokogná ; bá-
*) T. g. tbrognojíi Wladimjrowi od normanského slo-
wa gred (meČ, zbrog) a stegnS odtud gridnica t. g. we^kera
předsjné na hradě kojžecjm, kde se gridni acháajwali.
JDfraflisifi.
Digitized by
Google
155
teň o imladjkůw žiWot emocniwsi se důle gegjs
wyiiutila gí přes vanrúf práh. Zachumeljc se
w čemau medwědinií kráéela k zarostlé a sněhem
se-Myštěcj roklím genž se nacházela nemnoho kro«
ků od obydlj. U pokrage se zastawila.
» Ludmile! hoi, ho !« zwolala w tiehau hln*
binu a očekáwala odpówědL Nikdo se neoz;fwal.
Opétugjc tedy wolánj> pozdržela se géStS něgakan
dobd> pak tušjc, že ge onen na wyšSjm hwozdě^
wrátíla se domů.
Wůkol utichlo ....
Náhle zachrastégj kročege; bylf to wšak
chwat^ hnán gsa gako pronásledugjej diwokostj.
Doba odlétla — zawege wjtr — zasténán] rozlet]
še s njm, lomoz a šumot zahučj z pokogného
bijzka a — opět ticho.
U krage lesa bylo zřfti ďěgiStě tagemného
toho gednánj. Na sněhowíté podlaze ležela oso*
ba nepohnutá^ u nj na kolenau dlel pytlák Lud-
ihil. Úsilně burácela zaufalost prsami^ ruka se
opjrala o domené lučiště^ oko zdiwočilo^ wlas
se wztýdil — byl to wzor hrjSného pádu angelowa.
iiOsipe!* wolal slabena důkaz pykánj; než, buď
ozwěna zawznělá po lesině, buď skutečný cizj hlas
anebo swědomj wyšwihlo njm čile ze země a za-
hnalo s postrašcnjm nesmyslnjka k domowu.
Igneda^ kteraužto hřmot a hlasy byly wyplašily
2 chalaupky, wkročila mu wstřjc.
líMocný Swjatowitel co ge ti?« zkřikla u-
prauc naň zděšené oko. Mrazowilé zatřásl se-
bau Ludmil; pronikawé gegj wzezřenj wrylo se
mu a hrozenjm w srdce> genž se winilo z hřjchu.
•Nic, docela nic;« odpowjdal zahaluge se
w raucho prozřetelností, ačkoli celé geho twářenj
dokazowalo očitau zradu. Wešed do gizby, sho*
dil se sebe ukořistěnau zwěř, odložil střelbu, od-
pásal meč a wrhl se k ohništi — wrhl se gako
do mrazu nečitelnosti^ w němžto duše odumře
tělu; oko pauze, zaryté do ohniska, gewílo se
pozorowánj lidskému obogetně, prozrazowalo to-
tiž sjlu geště žiwaucjho twoienj a rowněž bez-
dusnost.
Igneda netraufala sobě zbuditi geg z nepo-
chopitelného^ mrtwého tohoto snu , uhodla snad
p&wod geho gednánj, než mohla gi wědětí toliko
do polowice a tmawě.
Nagednau napjná kmetice ucho.n^-Co to?
•^wenku lipěnliwý hlas, gak by wolala žalost o
pomoc — Ludmile, slyšel gsi?<^ zašeptne a wyletj
wen. Ginoch trnul. Shluk hrůzy a myšlének
diwok^ch ulehl na gemnau duši geho, slabota po-
čala podmaňowati útlé tělo, a zkleslť na židli;
pomněnj ale kia předeilatf scénu a hlas wnitřnj^
gako hlas k saudu, wyhodily gjm opět wzhůru.
Bezwoln;^ tohoť účin bylo gmenonánj Osipa.
•Neyspjš-to někde ivlk,« promluwila ženapH
náwratu. Mladjk stál opřený o stěnu. — »Wlk
prawjS?" záchechce se bezsmyslně, »swětlowjry!
což newjš, že w oborách Wladimjrowých pytlačj
wlčíce lidská?— • hoi, tu newyplemenjš — «
Awšak zotawiw se ze šálenstwj tohoto, po-
zdwihl blankytné oko, zakryl bledý obličeg a za-
wráworage k židli — plakal. Bylo to gewiště pa-
dlého boha*
{Pohraiowánj.)
České dlwadlo ir Praze«
Dne 9.kwětiMi opakowtly se weselohrjr: WOthii ěe
haiieřf a Ženidum^é, O prwoj hft platj \rSt pediwalné,
co se o nj giž po prwnSgsjch předstawesjch psalo. Ulofay
se nacfaásely w t£ch samých nkan — genom w osob£ de-
ledjna wystaupil tenkráte p. Hille, i prowedl ůlohn sw^n
Mastněgi, netii se mu s úlohami tohoto zpAsobn aŽ po
dnes dělo. Gen sřetelné a twolna ! — pK geho falabokém
organn a gaksi oesbShlém gasjrkn w naij milé ^eltinj ge
mn toho tjm wjce potřebj. — Předew^emi přispěla panj
Skalná k weselému rosmaniy gakowýž obecenstwo opano*
•^ads-^Pěkně psaná weselohra MacfaáČkowa učinila takowě*
ho dogcmu, gako při prwnjm předsuwenj. Rázně wjkre-
slenj, aěkoli gii trochu karikaturau sapáchaifj ienichowé
nalétli statečné sobraxitele, ačkoli hj Stracfaotu p. Grau
byl snad geltS dftraniěgi prowedl, gdikoi se p. Biel w po-
dobných úlohách geltě málo okau&el. Libozwnké a d&-
wtipem prokwětalé wtrSe plynulj tehdᎠwolněgi ze rtŮ
irjech auČinkugjcjeh, ačkoli sde onde ge^tě wjce uhlase*
nósti a wyrownalosti přáti bylo. — Obecenstwo ptígalo
kaidý wtipný nápady kaidý pěkný obrat rozprawy a
kafdau smělnau situaci se srdečným smjchem, gakoZ wfibec
málo kdy uk pěkný rozmar w diwadle na«em pannge gako
práwě u předstawenj her p&wodnjoh. Nemftiemet utépřj-
leiitosti zaUgHi iádost, aby se p. dramatickým spisowate-
Ifim naSim zaljbilo, pokusiti se opět o něgakau weselohm,
gcgjžto předmět by wzat byl z minulosti nalj, ze iiwotc
rytjřského nebo wAbec staročeského*
Dne 11. kwětna prowozowal se poneyprw : Karhanfltf
Činohra w 5 ged. od W. líllanda, přel. od K. Panera.
Starý tento ale dobrý plod ze ékoly plačtiwé, kterái wý-
twory swoge wětírjm djlem na dluhy a lidskan bjdu nebo
slabost zakládala a dlanhý Čas w Němcjch panowala, i
hognýchy aČ nešťastných následownjkú nalézala — potom
trochu umlkla — nynj ale opět sna2enjm nowěg»jch (saskaa
prittcesnau Amalij, Dewrientem, Raupachem, panJ P. a dle
msudka některých, kterj prosaickau jíkořepinau k poetické-
Digitized by
Google
156
mu gádni prohlddiuivli nenohau, i samým Gtitskow«m)
ftwedati te poéjná, — Hra Uto požaduge, %wMt& pKswých
délkách, ktcr^mlto se nigak ůplnS wyhaauti nnaAie, wy-
cwiČeoé bérce a pilné, dobré sehránj, agelikoš obecenstwo
nad prowoaenjm tiplnau spokogenost ge^rilo (při menijcb
pokleskách oko laskawě sambuřugjc), tSijme se rádi tjm
wMoným, že sjly diwadla naleho péknč prospjwagj a při
w«j swé skljčenosti nemilými okolnostmi irěUj Částkan kn
předa krádegj.
(DokoB^BJO
DOMACJ KRONIKA*
z PRAHTa Mesi powodnj hudebnjch sábaw, kte-
rými nás taty Časy někdy dost nemilosrdně aaplawily,
n^ynikl dne 8. a 13. kwětna koncert p. Vieuxtemps^-nj gednoho
z neyprwn^gSjcb hauslistA nynegHJch. Náramná brawara—
předewájm ale pikný, plný ton a wřelý cit wyznamenáwá
hru gebo* ObeceQStwo ukó tyto geho aásluhy hlačnaa
pochwalaa asnalo*
Z MORAWT. Kdokoliw naái wlast mortwskau na-
^9M^J^9 neopomiA také mSstečko Nedwédiee a gdio . ro«-
mantické okolj si prohljdnauti, a aagisté -wzneienost a nád-
hernost přjrody okolo tohoto weselého a přjwčtiwého mě-
stečka, gakol i w něm probasený národnj iiwot, radostně tě
překwapj. Asi dtwrt hodiny od městečka k straně aápa-
dnj wypjná se hrad PemMtýn, tento ai posud w dobrém
stawu sachowaný památnjk dáwné minulosti a sláwy moraw*
skuj geho stawba, obrazárna, starodáwná uspořádanost vni-
ťrnjch pokogú a gine pamětihodné wěci, gen2to we swém
lůnu rhowá, vrit toto tak mocně a dogemně na tě pAsobiti
bude, že se beiwolně ialným, po dáwné minulosti blaudj-
cjm citům a trudným myilénkám oddati musjě. Bljie mě-
stečka na straně sewemj sase usíj oko twé přjgemné a p&-
vrabné audolj, w gehoito středu Čemowka (Šwarcawa) sem
tam plazjcjm-se prandem k městečku plyne \ w tomto an-
dolj okauzlj tě mjsto, mladými bugnými Ijpami ozdobené a
od nedwědickýcb občanů ^asto navbtěwowané, mjsto, geni
vk*m ctitelům a milownjkům zwěčnělého Zrzatvéko milé
a welewjtané gest. Sem k tomuto Ijbeznému mjstu s knihau
vr ruce každodenně wlastenec tento se ubjral, zde byl ge-
ho ncyobljben^g.<j stánek, zde, pohledem na Nedwědice se
kogiw, přemýšlel, gakými prostředky-by neysnadněgi ná-
božnau giskru národnosti do prsau obywatelů wátjpil, gak-by
ge s wyá^jm duiewnjm žiwotem seznámil. Pobtěstilo se
mu loto chwalitebné počjnánj, a mnozj, genžto prwé w ne-
wédomosti a w nerorawnosti blaudilí, ivzdáwagj neskonče-
né djky tomuto swému ochraniteli, a putugj Častoki-áte
k tomuto mJstu, by sobě připomjnali laskawá slowa geho
« wrau<j dapomjnáig. — Gesti w iotnto ipjaU také gade«
hluboko a Uměgájch kopcA na wenek se preyitjq pmmý*
nek čisté křlJTalowé wody, ktaiýžto poprwé od Zraawéko
spozorowán byl| na památku tohoto dobrodince utwořili
geho ctitelowé tuto hazkan atvdánkii a dali gj gméno Slo*
w^nka. Nyněgij p. kaplan, ctihodný Fr. MiHm, dal toto
mjsto na swé autraty wíemoině okrááliti, chtě krom giných
ůpraw i obvaa alowanských apottoiů naáich aw. Cyntlla a
Methuda sem lawěsitL Nezhogitedlná Tána pro taměglj
národnost milugjcj lid byla by stráu Zrzawého, Idyby ge-
ho mjsto nezaugjmal wlastenec tento, tieméně swého před-
chůdce o dobro a blaho swých swěřenců pečugjcj. -» Kdyi
s tohoto nedwědického ráge do městečka se nawrátjj, a-
káže ti Uměgjíj p. ačitel Banňieh ikolnj knihownu, která
od 2irsawého kregcarami taložena, nynj gii na tři sta knih
počjtá, genzto negen od ákoli^ mládeže a od občanů, nýbríi
i od okolnjch milownjk& literatury naáj pilně čjtany býwa-
gj. Potom sobě můžeí prohlédnauti chrám Thálie, který
sobě zdegáj ochotnjci na swé autraty utwořili. Gak gii
a přjlohy letoSnjch Kwětů čjsla II. nám známo, hrálo se
tady po několikráte díwadlo. Ncbjlo mi ai posud přáno
přjtomnu býti této společné zábawě, tjm wjtaněglj mi te-
dy byla radostná zpráwa. Že na welkonočnj auterek, kdyžto
gsem práwě w okolj NedwČdice se bawil, prowozowati se
bude Rlicperůw »Diwotwomý Iclohaúka. Neopominul gsem
tedy na tento weČer w NedwČdici se dostawiti, Sežlo se če-
tných diwáků negenom t Nedwédice, ale i z bljzkého oko-
lj, někteřj z náklonnosti, ginj zase z dychtiwosti — ano i
ironický ausměáek bylo sem tam pozorowati. Před kusem
zpjwána byla národnj hymna »BoZe zachowey nám Itrále**
Po zpěwu dáwán 'byl Diwotworný klobauk a sice tak zda-
řile, že w£ie naše očekáwánj daleko prewyáíi. Obdiwuplný
herec tohoto wečera byl wžjm práwcni p. M. M. z Dma
w osobě Koliážej on nám podal tak dokonalý a wVbomý
obraz tohoto bohatého skrbíjka, že w^eobecnau pocliwalau
uctěn a ku konci s p. Fr. Hanáckém (Barnabáscm) wywolán
byl. P. Fr. Hanáček(Bamabáá)ap.Fr. Truhlař (Pohořalskv)
nedali se zahanbiti, a Jiráli o záwod s Koliáiem. P. F. H.
Sobeslawský, ačkoli w gen několik hodin před hran roli
Strnada přigal, přcdce tak nenuccně a suteČně sobě počj-
nal, že nás geho zběhlost na prknách radostně překwapila.
Konečně nesnrjjm opomenauti, také o prostosrdečné BěCuice
(p. AI. Dáchorowé) pro gegj pilnost a ochotnost chwalně
se zmjniti, zwláélě se gj wýstup s« Karlem w 3. gednánj
nad wKe gine podařil. Ostatnj osoby: Křepelka (p. J. Endl)
Karel (p. F. ŽiwodskV) Girka (p. A.^Metiik) druhý sUepnjk
(p. W. WendoUký) kluk (p. M. Opriál) chwalně k dobré-
mu prowcdenj celého kusu prispřli. Po skončeném kusu
rozcAia se celá společnost a welkan spokogenostj, tříjc
se na budaucj předstawowánj. Chowáme pewnau nadrgi,
že takowťio počjnánj blahorodý aucinek ponese, a že i
druhá mcnAj města wlasti naSj, přjkladcm Ewaiičic, Telče
a Nedwédice powzbuzená, pozadu nczůstanau a co neyspjíe
k národnjmu wlasteneckému žiwotu se probudj. r O.
Čuopif tevto wjrrháaj we •tředu • w eobotu pn ptíliríjpli: kařdau druhau %\rtU pHrf.wa »e pAUrrhoua prjluh«. Pí-edplscj se n w]r4«w*telt m ilwrf
l«i« 4« kr., i%e kuibkupeciwjch m pul l«t« 1 ml. S6 kr., na c. k. poiueli ptiU. t si. SS kr. stl.
Wydáwánjin a redakcj J. Pospjsila w Pra)&e.
Digitized by
Google
lárodDJiibawijk pr«' 6«ehx lorawaBy, Slováky a Slextiny.
€JBÍo 40.
ŠO« máge tSSŠ*
10. r. běhe
im
i|i II n iiiji.gpai^BBgBi^Blg
Kaž bez spáBj.
.. ... ••.. ' . . ^ ..:.,. . ..■•■• M,
Brali se tedy mladj přátelé do, sálu^ kdei
jWylflései;^ Camputio .fipíien] swé prowozawq^i měl.
Ale ani ppč^tp mao^twj .i^^kuklen^cl^.I^QstUi api
gasnč ozářen)' sáU aai . p^nugjcj kolem . w^selpst
a smjch -r- nic nemolilo inyA robvdého hraběte
powygaspiii. Tauhau,JtiyJo fik;^če^o . ^j^flce ge^pí
mysl gebo nenalézala rozkoše, ; .
.pTys tak powždyi" u^mél se^Ajfek; »wše^
pko ge ti černé; diwjixi se^gi^ni ž^ na mjste těch
kwět^cjch djwčJLnejcsgípé mr^wpiy newidjš.. Gdí,
jgdi, segmi černé okv^rj, a i^escl $g swesely-mij
žíwot má f^a geden kw^tei^l Trhey tedy kwjtj,
nežli uwadne«« . í « . ; . . < '
. Pe|e&t^in dawem une^i^* do^t^l.se hrabě brzy
w zágeumý howor s panj^ gegjž twář genqm.^r*
né kragko.wé náočk^f kryly; d(e zdánjbyla to mla-
distwá postawa. I škádlila' ho stran nepřjtomnoi*
řjti Jaqin,ty^ a )přjielkyíy , ^wau ^i. nazýwř(gjc, wyná-
řjcla gi slbwy podobnými nade, wšechny paQ,a][
pražské.. JNel^lo niMxož wj^^ pí>ltí^b> jCf^a^pot
^rnost hi)abete upautati k mluwn^ ixia$,K,aře; žert
$e střjdal s duwtipnosij* rozpráwka ftfja se welmi
^ogjinawau, a hrabe gi . pořád, prod|už0w^I;miL
tu pogednau.Tv sálcw^ecko se .ztajilo, a mjsitq
umrlčjmu Unci cjiťlalo^ , .Campfitio skáj^al, gi^k^
wjrem uchivácený, w čele .průwoduii, Kpl t^ncu*
gjcjch nastawOlo se bi:?d,až k nppronikiiuy huist^
diwáků ; bezdčky šel hrfObij s nxa^karau gfg skorp,
f^lekaucj. Stál po predu^ kdyžto ^mrt^ čarokrásnau
panj předstawená, do prostřed kola. kročjc, ume-
le a p&wabně tanec počala.
Mžikem poznal, hrabe w, tanečnici, jacintu,
sličoau dceru nystra baletnjhp ; tsik^^ Q;xa gipg: za*
b\Ídla i anažila sq k němu se pjribljžiu^ a kdyžto
si práwě mistrné př^ njm po^iof^l^A *« pochwa-f
iau celý sál zazn jwal, prawil hrabě ku s\vé spo-
lečnici^ nach}'liw se k tancugjcj : »Djwka tatp^ mu-
žům na odiw se stawjc^ zbyla wšeho studu pa-
mnskéhojt ztratj učtu . šlechetných, a bude powr-
ženau* Chtěl bych radegi milenku swaumrtwau
nežli takto spatřiti. *<
Wykříknuwši, ,že to kol $togj<ym wšechny
aúdy proniklo^ sklesla spanilá tanečnice na zemi 5
Camputio pak přihnaw se co bauře^ pachtil se
amdlenau zdwihage a odnášegei s pomocnjkem
sw^'m, a štěbetal ustawičně swými rozwiklanýmj
sanicemi; » Má spanilá dcero I IJbol^á gest mrtwá!
Ach Bdžé! mrtvyá!«
Tanečnici odnesli^ a sál skoro osaměl; hra-
be SI toho sotwa powšimnul, dobře wřda, že
sl9w^ . geho . tancu^cj Jacintu phrpmjla; na roz-
pacjch,řdaliby nemel Utowati> že i^bohau djwku
tak bolestně ranily odešel též do bytu swéhoj čině
si předházkv, že gj přjliš iiljžil.— »Ale,« prawil
9pět ; » nesijlbila m^ swatě, že nikdy wjce weřegně
tancowati nebude ? ,a předce — předce — «
Gitro počjnalo.^edwa zlatau branau wychá-
zeti, án Hynek hraběcjho přjlele swého nawštjwíl,
kterýž se ho i hned co ncybedliwěgi na wčeregsj
událost a na — ' Jacintu wyptáwal.
■Widěl gsem gi z kredenci, an gí nesli okolo^
prawý obra:^ snirii. Gako zlomná lilie wisely
rámě u ztuhlého těla, oči zawřeny^ zdálo se, že
giž smrti náležj. Dnes slawjme wýznamný pope-
lec: Pomni, že prach gsi a w prach se opět obrá-
tjš. Daufám arci, že gi nalezneme uzdrawenaU
w kostele u sw. Jakuba ; obrátila-li se ale we hmotu*
z njž gi Wšemocný utwořil, můžeš na gegjm hro-
bě bědowati'l« — Ňa to spěchali oba áo chrámu.
Zdrawá a kwětaucj gako růže gewila se Ja-
cinta w prwnj řadě stolic; hrabě ale spatřil u bljz-
kého náhrobku tagemného cizince, u wrauq mo-
dUlbě . pohřjženého.
. Nábožný pojnoríti^ líonal postvátné obřady.
Digitized by
Google
158 n f. 7
Po obdrženj swěceného popel© i¥i™opi!t so pan- |
na k odchodu; Hynek gi násíedowal, [*íjtck; iwé- ^
ho též pobjzege. Tento ^le, nemohl ud] sia^sl^'
zpustití z cizince^ a posLawíi scí beApfu^ikidně za
njm. A opět slyšel wraucj podiwnau modlitbu:
«/>Ttmmio inéysfvé^^j^ -r^ gp^^* ! m íg#iBiTn9a: j
laSi hodinku spanjf" — načež wstal a dům Božj
opustil.
Hrabě šel w patách za njm. — oMusjm ge-
dnau zwjěděf,!,'^^ iliyslil si, »kde cizinec bydSj. 9tXo
wlastně tropj.^ Užasnu tj wšak pautalo kroky ge*
"ho, -wida gég do zpostlého templářského dwofa
wcházeti, kdež i Camputio ^e swau k^ásnau dce?
řau býtowal. • ' .
'Po sdhodecH nahoru a dol4 stjhal geg hra-
bě, až niu w druhém patru na dlauhé chodbě
ztnizel. I kráčel tedy rychlégi ku prédu^ a chtěl
práwě Wýklehtík, kdež lampa u umučenj Páne
hořela, minauti, an před sebau kosthatau, seschlau
ťukú spatřil, načež í prosebná slówá zašlecjbl :
•Milosťiwý paríé, almužnu! almužnu, miíostiwjj
pane!**
Chromý žjcí, ukrytý posud zapiljřem, přikul-
hal se, upjnagé na ginocha swé malé černé oči
gakožhawé jiskry. Á když se ho tázal, kam se
cizinec odebral, ukázal žid ná, bljzké postrannj
dwéře. Zaražený ginoch otewrel, a Jaclata se nai^
usmjwala. .' ' , ' /
Sliby a cudné, celo wárij wyráželý co blesky
Obapolně ze rtfii;' škáďliwý hněw a milostné »my
řenj kwapně se střjdaly.
Geltě si bylí milenci wšecko nezgewili, co
w srdcjch gegich plálo, an se Camputio nenadále
gako wichr přihiid. . Sotwa oddychage, wýhrknuT
ze sebe množstwj otázek:, i>Kdo gste? po gste?**
— češtinu s wlaštinau mjchage, že hrabe celý se^
užasnul, onen wsak za rukií geg pogaw, a něko-
likráte njm gako šjlený sebtočiw, z pokoge ho
wystrčil.
nTak pane *-*• tak ! « sténal při tom ; »každý
den takto hodinu! -^ ale samo se také dobře tan«
cuge. S' Bohem, pane, s Bobem!*-—
Lidiwa DnútrQewna.
{Pohraíopát^^)
Oba ip^ . • . .
Obloze, posawáde gasné, wěstówaly bljzké
chmury snědé zahalenj. 'Tiše mrzla země. — Tu-
d^ž žawygewlk,'wě tře kořist zašumj w chřestjcjm
si|ěhu a uhánj jk zasněženým rosdinám. Za chwjli
o-^ňiál ^ Jfilas \íáskýi, Jgneda, wy tržena bywši pře-
dešlými úkazy i^ rownowáhy pokoge a gednodu-
chého žiwobytj a nepožjwagjc tedy obyčegného
Wi luninu posleanjm^swětle spatřj aš deset krok&
ode dweřj lidskau postawu, ana těžce oddychagjc
přjmo k chalaupce se wleče; cenjcj-se wlk hnal
$cr z^iysr Stařena chtěla wykřikna|l^ pqiis^- ale
úžas a náhlé strachowité pomatenj odepřelo gj
hktsu, weiehá prsa gj wy wstála, a tíchtípiwši úiSé*
ma rukama , dwéře zůstala co. kampnná socha;
autěk nepřiplifl ii pi myď. AVlk^ ^a-ekwapen gsa
gaksi nenadálým ge^m přjstupem, se zarazil, a
gakby očekáwal nepřátelského autoku, nechtěl
upustiti od stjhané kořisti, wyšklebil zlobně řadu
bstrých zabfti •
' »Zachráň p řj tele Ludmilo wa!« odówila gi
postawa hučeným hlasem a zmáhala se ku wstánj ;
a #šak slabost mrštila nj nazpět. Stařice; poztlaw-
ii wogewódowiče Osipa, běžela mtt na pomoc.
IVéž, hladeín dráMětiá šelma, gakobynaii wětšjho
práwa měla, přirjtila se žuřiwě mezi ně a wztekle
žágéktajgjczuDy, wywstala proti I^edě. Záwratem
přékótíáná pádla tato piódle nešťastnjka. Koňský
dupot a ptaskawý šum, có bratršenj sanj w sně-
hu, bylo 'poslédnj, co došlóuicha gegjho ....
Opět' seprobúdj k sřiwotu, Jiledj wůkól se-
be ; wlk zmizel, Peljačewa tu nenj -^
*Pauhě-to snřwé máménj,« ňlyslj; slowaOsi-
powa wšak, gaíko silný ohlas, žiwě gj přicházegj
iia paniět. ' »Zacbráň přjtele tudmilowa ! -^ přjtei
le gthol*^ ^ * '
Namanula gj nynj otázka po Osijiowi, geho
zárděnj a nfinofadykráte giná znamenj, gežto proi
trazowala patrně jakýsi úwazek mezi ginochy; než
gakáby zde wládla sauwisnost nešíěstj Peljačowo*
wa a onoho úwazku pochopiti nemohla, Wšccka
ztuhlá we^de doswětnioe a zticha bljžj se ložišti
mládcowu; Wnedbalé spanilosti spočjwaly wna»
dně geho audy, gež powždy přikrýwal oMek těsný,
žwýšugjcj gich búgarau půwabnost. Oddán gsa
spanj, 'nef»oku8Íl wšak geho lahodtiosti, Přetrho^
wab ge hluboké wzdyéhánj, gmenowánj smjšených
filow a nesrozumitelný, děsiwý křik. Igneda z ú-
trpnosti geg zbudiwši, wypr^wowala mu minulan
událost. •. '
wSwětlo wjry! gsem odhodlán, neboť snad
žlge!«- zwolá u konce a začne se ozbrogowati*
»Gdu hó hledat do obor, nech si mě obMjčj n^
bezpečj gákékbliwěkí« A šel. .
Digitized by
Google
(189
Chraptiwý chechtot, genz s pronikawau be2-
'zwučnostj Ludmila' potkal, zastawil wšak horlíwý
gehb kwap ; 'w brzce ale powčdom gsa nenadálého
tohotQ wýgewuá uhnuw zřetel óde dwerj, prudce
dupnul.'' Ignedia též poznawsi dle zwuku osobu,
užaslá předce nad neobyóegriáu hodlnau přjchódii
iregiho^ i>Débora? — co tu teď cjhce?* mysli, an
w ^om samém ok am zeni ne wj tana osoba wesla.
Byltě to obraz newjdané skaredo.sti, při gehožtó
pohledu ginochówa zášť w setřjcj útrpnost pro-
měniti se wídélaV Weškerá forma těla Debořina
poz&stáwala ze zakrslé, swalité hrudy masowé, ge«
gjžto wrcholek, okrauhlá a bezsaumerná hlaw^^
přikryt byji wlasy začernal^hni w různém nepo-
řádku; bezřásná sukné dosahugjc. až k nuíiatjfnji
kéňgám (koženým siřewjcům), bvla, roztrhána a po
mnoha i^jstech oškliwé škwrny dáwaly na gewó
gak léniwau nedbalost, tak i heywrchowatégšj
bjdu ; pitwprné tahy, nefpremn^^ nQS, a mžaurawé^
kočičj. oči byly s to, uplaSiti tak^m zgewum nezwyf
klých zraku. Ostatně zahalena gsauc we hřubau
hiiní, držela w ruce, kuší, njžto i^luwjc .po čase
wjtězoslawně šwihala do powétřj; napo lom palf
ájleně se směgjc twářila se co tygřice, genž w. Or
sídlech swých cjtj newinn,ě uchwácenau |aupežj
posléze zdála sepočjtati asi sedm^ cit^a, l,cit«
nNebylby ses nadál, gospodinel^ řce^ »že bj
někdy před tebe staupia Debora s wěcj, kteráž
náležj osob^ — * přitopix pQ^diwÍl\i^a)],c.luk, okázala
na w dřewe* wjřyté ginéno, ' "
•jSaké^lio osobě?* .pt«i fte i^biiě . pžikf očilý
pytlák* Ai wš9ik mladíce zjSMwjijft potutelným sw^
Dčkem schowala oblauk a bladéla Aa& s dětinskau
obliU^u^ iSa^tala nedlouhá pžestáwka, kidežto.xnlaf
4ik, nom^ba oiesld pohledu tétaobyjuly>.« wy'razy
oskliwosti od nji se odwracowaL . .. ,
)iNe^'jš, gak tě mflugi, Ludmilku?* prómlttwj
k něn;iú hlasem názwuku a.sauhlasj prázdiijnx, á
ohniwě chápe se páže. geho* v :. . .
lyPryč, smédé twáře!« dj tento a odfcroéiW
pdmrátj gi od sebe* ffíásledjek nečitelnósfí gehd
byl pofiuněk liiostný, cizjmu pozorowateli amésný*
Ludmilbwi ukápla slze; magé $ ňj útrpnost, ne^
chal se pogipauti za ruku*.
nNeopcMvrbuged mnau?<^ ptá«e ona ostře.
Ludmil neodpbWěděw, obrátil se k nj s zřetelném
přemahánjm, kteréž okamženj djwka použigjc
8 nesn^rnau kwapnostj, gako sálenstwjn^ . chtóla
se nakloniti k poljbenj twářj geho. Mocně odhodil
gi od 9ebe roladý pytlák. Pád zpňaobil Debore
ťánu, geQŽ gj z prsau wynutkala bolúé -klLriknutj a
napotom, dosti podiwně, diivé, l>ezeitelne ,zpoh'Qch<»t
tánj, cóŽ očitě ukazowáti-níusilb na mýsf, gižto
zmátla gakási náružiwóst, na zapobénutj lásky,
kteráž byla snad gén Ijčená, á na 3Li)3Ízénj každé-
'ho uállechtilégšjho pocitu. *
nlhaho! pytláku!* wyňutíláze sebe s kňu-
'čjcjm ušklébénjm. '»Máš telo mé za ocelmy* stjt
proti dráp&m wražedlnym, gakowéž gsau twoge?*
Ludmil hodil sebau wzhůru có hřjšnjtč, gegž
děsj spáchaná a odkrytá w;firznost^ Igneda pak,
domnjwagje snad uhodnaíutí smysl sloW pološjlené'
mladice anebo očekáwagjc pochopitélnegsjno úka-
zu, staupUa před ňii.
{PokraiowánJ.)
. .I70liif^«t# .fobě, ri4l>ych» pi)e)>ýiPKBQ;««íi na Alci^liKoh
l^otwiál -r aikoljy \«bo bj^bn^e nedopuatjml Ai^.gak»ám
MjUthUh Md^wolagj «řfldBÍ«ké powÍ9«oftU tak čaatgr. i s ««*
4«okýmí |ih;4nMy se xabýwittí, ^ gako iuiddntaká lóu po«-
|ii:aWaU> a^iproUt.l^w »]pj pJrjpvíkWtdi wé fadwt íSinJah
a- alibi. IrýkaKýqj aa. nalabo wekKUivvébD Komenakébo,- apW
PowSat we SlaupQi r- otífio^ mé^wfibec roc^jřená;
kteraui gsem hned xa loladýcb let od starých pamětnjků
aKcháwal — ie totiž w někdegijm zámku, který bljž Cidliny
ftál, xdčmi a přjkopj ohrazený, xa dáwných Časft négaký
biskup přéá -nepřátel/ swýrai asi ynň rókn se Aiýwal a
xnamenité gmSnj tu xandcbnr do 'Polska prchnnl — zdá se
W: přawdé xaloiena býti, áékóli , ne -we Vleiá tou xp&«
6ob«» gaki aamá se nám |MdáWá.H*-B3rIof roku 1694, kújé
-m ekiitku pow^éatoý blakup, . ale . biskup .ieékýcb bratřj.-^
Mtf wéUaaný Konédský — ' na s^rém auiékm a MorawT^ w«
Slbitpnfb («Bxdá «e : tedy, gakž ginde -se pokládÁ, fňt Wl-
^H^h)'* tehd«gJjbo mdřiehié ^SmUtowskéim (nikoli!. Oa-
doifakábo) a Jl^d«iv<f orfii a aa SIfitiyni#, hodiwébo <>€brMice
a pAdýoreifwatele irybaaaýcb, n^gaký .^aa se akiýwal a djiky
d^eiy BmdhovUMoy prowdané aa íSimdHt^n Maitrn^z Xwg^
Mray éryttéowal. Zpráinru- tvto 'UW&dJ!4ffHi KraMlkny aék-
d<gd$ ípmikrabj na- Slavpáí^ yte- sarých {NunStaoiteeh. brada
ábnipenakébo, ^které gsem x listin latiiuskýijh w avchiwu' ta-
Biřg^ié sem 'tam roaisatiáenýcbi-^pohaaowanýGhy i ivótftjni
djlem spxéelinMflýoh, aebfal, áesta^cil a Wám k vieebeoné
aikámosti toto cdt9ngí«
Siaupno, statek w bydžowakém kragi^ bylogiž 1278
la knle Otakara ajdlcm nsoxenébo rytjře K^řdM, . ktcrVi
epogflo ptjgeniným poloicojm kraginy, obydlj to tobě ob^
Ijbíl a hrad bljže Cidliny wystawél, kterýž se wsj Cidli-
uf xa Giéjneto *podátek beratíc, do krige wa^ se a n Li-
bice do Labe padá. O potomcjch rjftjiře 'Kordule, xdaK
,f4ta>i"ai g<k;iila€ihQ. na Slaupné panstwj a sezenj měfi.
Digitized by
Google
tao
ničebo^ tni,n^jliia9ljho..pj#eiiiiijoiÍ pamAtkamí t«chowii|o
oeaj. Tepf^w roku X550 wjmey ie pán s Perniteina sUtek
i 8 kostelem s, Jakuba apoštola w Metličanech, ap&I wsi
ftarého Bydžowa, i f Umég«jm kosulem s. Prokopa driel
a w stáij S2 let xemi-cl.
Synowé geho, Jaroůlaw a Ifbýf^cA s Pemiteina, na
krátký 6i8 na statek otcowský se nwáxali, neboť s ginými
pány proti cjsaH Ferdinandu I. spolčeni bywie, abj gemu
u wálce Smalkaldské od ftawfi králowstwi českébo pomá-
háno nebylo, dididný sw&g brad se wljm přjsluienstwjmy
statek slaupenský a kostel metličanský, téi p6l wsi starého
Bydžowa § kostelem a krdmau r. 1551 Janu Hynku rytjtí
Kluckému z LthodHct a na Zbéli sa 2683 kop Českých po-
staupiwie, % wlasti se odebrali. Toho samého roku wysu-
včl rjrtjř s Libodřice, nowý pán, krčmu s masným krámem
we Slaupně, a sice/ golk Ktaiiftlbtfwá listina dj, na prosbu
a plrednelenj sausedft (í), kienik. mUdel, nemagjc w obci
weřegného mjsta, kdl^by neděfa^ho Času se wyrálela a pracj
nmdleným audAm pohowCIa, do m^sta dioditi nnilj, kdeltó
wlak, bobulei; nemrawům a nectnostem přiwyká. Posděgí
roku 1552 odprodal tytjf t LibodHce tu polowici sUrého
Bydřoura i f kostvlem •• Prokopa swé sestře Lldmll^, . pro-
wdané Mafemowé z Kwětnite, p«nj tehdái na Křieowé, ia
843 y, kopy 9 groiů á 3 denáry, a to pod Uu wýmínkau,
aby Um^gij krčma dědičné a na widy k Slaupnu přiwté*
léna byla, gakoi po tento den gest aaehowánd.
CF#kffaAo«réoj.)
poaorugeme, přišla gii několikráte, w vesnáxe. ie úl9hy swé
dosti Čerstwé studowati musela ; widy ale tuty pozdígij
Časy iťastné t kritického stawu swého wywáila. — Dobře
prowedený úkol byl starý karbanjk Pozrt w rukau p. Grauá.
To byl ten wyschlý, dulný, xlá^té w prwnjm gcdnánj po
noci probdělé zemdlený, sprostý, surowý ničema a nelida
— gaki ho asi Iffland zobrazena mjti chtél : ie wětijho n-
častenstwj nezbudil, spočjwá toliko w roli. ChucTého, sta-
rého ale ctiiádostiwébo sástupnjka hrál p. Grabíňger. K. ta-
kowým úlohám nedostáwá se mu dosti rázného, trochu drs-
ného hlasu ^— a osobnost geho také' se k nim cele nehodj.
Oslalně arci hrál, gakoi še od herce rutinowfiného očcká-
wati může. Téžký suw měli p. KaAa (tagný rada) a p.
Biel (generál), magjce w okresu sobe cele cízjm se pohy-
bowati a prirownánj s německými umělci, Polawským a
Bayerem, wydržctí, kteřj gsau w těchto roljch wýtečnj. A
ginak owkem nedal se kiis tento obsadit 1 Oba činili wiak,
co dobrá w&le á pilnost gen dokázal mohla. Že poslcdnj
gcdnánj, a gménowité^ scená mezi generálem' á sástupnjkcm
očekáwaného dogemu neměla, za to p. Biel nemfiie. P.
Bille prowcdl newděčnau roli dwomjho iraáy dosti dobře
— genom ie gako rada a sy no wec bohatélio ngce newvpa-
dal. Sat, pánowé, nenj wěc póslednj, a bohuiel to muísj-
ttie řjéi, ie i naii prwnj milownjci wždycky ' dlé' toho ne-
wýpádagj, aby mohli za wior obljbené módy slauiid. Proč
p. Ruber samogediný w starofranském áatř hrál ? — nemfi-
ieme pochopit. P. LapU a p. Stránský wywcdli swé malé
role doThře* J. M-
České 4iwadla vr Praze* .
Hlawní úloha, mladý karbanjk Hradecký, naletalsr se
w mkau p. Kmmlowského, kteiýi hran obecenstwo uapo-»
kogíl. Geho plný, ohebný a iwučoý or|ai> konal mu sna-
menité služby, awlálté we scénách d&tkliwých — genom g^
ňnéi ale znamenité wady w deklamaci geho Bsusíme ho
přátelsky waroi^aiL Ge«ti to' gakéai spéwawé powstáwánj.
tónu negenom pH otázkách, sýbri i pH kaidé kratij w
aíTektu předneiené sade -^gakési' nucené kadencowánj, kce-
tH na gistau kraginn w Čechách, powěstaau pro siré ipě-
wawé nářeij, u{iomjfaá. Nenj tot.uného pauhý náwykW'de4
klamaci če^é. Mélif gsme ptjleikost 'widiti p. Kmmlow-
ského i w nékolika pfedeuwenjcb německých — a u sama
wada bila nás w uli. Neylépe bylo by proA, kdyby u
ltndo<wánj gcdné, druhé role zkuieného píjtele na poradu
wzal, gelikoi herci samému tezko býwá chybu awau, byto-
stj gako srostlau, pozorowati. — Manielku geho předstawo-
wala p. Herbstcwa, utěieňé důkazy o pokrocjch w gaaykix
naiem dáwagjc. Gakoi někdy dle náhlé změny w rcpcrtoáns
DOMACJ KRONIKA.
B Oitjna. S welikau radost j gsme se dočkali, ie se
Wftdawu iljmkowí, mistrowi^zámcčnickémtt w naiem městj^,
rodiči t Wohařic, s westticc Slikowskéhó panstwj, po né^
ktolikn létech poátěfrtilo wOz dohotoititi, kteráž -^ gak gll
před rokem Časopisy ohlálowaly*- gen' lébaunkau- lidekiu
pomocj, skoro uk rychle gako pámjk^ i|áklad sábé swéřený
ro^wáieti wsUwu gest. -^ Dne, 8. t. m. byl tento- w} robek
ku wžeobecnému oletřenj na orliw wystawen, a druhý den
na 'to wečer pl^ed dewátau hodínau w strom ořadj Čeřow-
ském zkauáen. Pan z B., podporovatel wieho wlastenské-
ho podnikaly, obzíflá^t^ co- ae průmyslu týče, zkafiád wo-
zjk sámi^ a přeswědčiw se o geho. powedenosti, wybjdl
slečny naleho wAbec milowaného kragského ředitele, p. Jo-
séfA Hansgirga, aby se téi • njm . o alySáňé a od w^ebé
městskéhp obecenstwy wychwáleQé zdárnos^ tc^boto wyuát
lezu přeswědéily. — Obstála zkauska a s n j nabyté přeswcd-
čenj o podaHlosti strogc aťgsati pr<^zafjm wdékem mistm,
ohmey&iegjcjho swAg wpiáles bud wodau,. hntd párau, neboli,
o coi se gii pokusil — wzdnchem> (gako u wětrowck se
dego) do pohybu pHwcsii a hnáti O Čerstwotě wozjku
pHpomjnám prozaljra gen to, io po rowině za hodinu dtrŽ
mjle ugede* . j. h^mi. .
Čiítfpte Umf wj«liámj w« ttfMlo a w M»^«tv ^o p«ltrt>chi kaiétn 4nilMa •třtán fHUvfi m r«ter«li««ra prjfoha. r»«apUrj ••. n wjdmwmrí% (
léU 48 kr., w« knikkupveiwjrh na pAl Ifu I bI. 96 kr., na c k, poilftch púll. t ftl. 16 kr. »lř.
WydáWánjm a redakej J. Pospjsila w Praice*
Digitized by
Google
Kwěty.
HirodDJzibftwnjk pro Cecky, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 41.
S4. máge Í84S»
10. r. béh.
luž bez spanj.
(Pokradůwánj,)
Hrabě přišel welmi popuzen/ domů a daw
si koně osedlali^ chtěl se pokusid, sdaby na pro*
gjžďce se utišil. Geda krátkjfm cwalem špitálskau
branau swjžjmi, bugarjfmi lukami dle krásného
Žižkowa, až tam, kde dnešnjho dne wyslaužilcí
átědrotau laskawého a maudrého mocnáře si ho vj ,
dogel po břehu Wltawy až k Libni. Slunce po-
čjnalo giž řeku a hory nachowau rauSkau zastjra-
ti; co ohromný obr zdobila se wečernjmi čer-
wánky gotická wěž slawného chrámu sw. Wjta*
Petřjn stál gako krwj zbrocený, a co planaucj
kaule zapadalo slunce we wšj welebnosti swé za
Bjlau horu; nad staroslawným> králowským Wyše-
hradem wyplaul pak co střjbrná paweza po mo-
drém nebi měsjc wauplňku.— Wyšehrad a Hrad-
(^any — ctihodnj šedj králowštjwelikánil wy pamá-
tnjci minulých slawných dobl Wýchode a západe!
Mladjk w pohledu tomto pobřjžený zpomněl
si na pjseň gednoho z wlastenskjch pěwců« a
pološeptem gi pro sebe odřjká^tal:
Dwa brdj mocnářowé
Tam s prjkré yrýiiuy •
Hledj upřeným okem
W praudy Wltawiny.
Geden má sjdlo swoge
Na skák omiené,
Z njž wetché brandy kalj
Zde vrlay zaužené.
Nádherné wéže geho
Se w mmy irjtily,
Rrkawci mjsto bostft
W nich se uhnjxdili ;
On -widěl lesy mizet,
Prahu se roditi;
Na gegj strast i sláwn
Bylo mu patřiti.
Gestiť to domow hrdý —
O plačme geho pád! — >
I^a čedé prjkré skále
Pi-astar^ Wyřehrad !— • —
Kaproti tam na hoře
Sedj na stolci swém
Mocný druhý panownjk
A řjdj celau zem.
Wznesené týmě zdobj
Přeskwostný zlatý dftmj
Gestiť to nowý wladař.
Hradčanský krásný chlum.
Kdy slunce z lože wstane,
A paut nastupuge,
Prwnjm swým pozdrawenjm
Wždy kmeta celuge 5
A k.dyi "wečer zůstawj
Okres požehnaný,
Ljbá geátě posledně
Nádherné Hradčany. —
nČj srdce silněgi nebige pohledem na krá-
lowské pomnjky« — s^wolal pak rytjrský gínoch
w zanjcenj wlastenském — nnenj hoden> aby se ku
gménu národu českého hlásili <^
W tom zahljdl na lesklé wodnj hladině w ne-
obyčegný tento čas lodku plnau mladistwého lidu ;
krásný hlas mužský zpjwal k mandolině. Hrabě
necháwage oře swého powolně kráčeti, poslauchal
bedliwě následownau pjseň:
Znáte-li zem, zelenem brauhenau,
W Ifmě hor wysokých
Co panj dalekých
Končin hrdě postawenau ?
Kde Ijpa -w&ni se^,
K. nji wČela pilná spěge ?
Po celém tom požehnaném kragi
Mjr a "wýtečné ctnosti zragj ý
Tam statuj reci přebýwagj —
Znáte tu swjžj zemi zelenau,
Horau "VVyžchradem, Hradčany wěnčenau,'
Drahý mAg domow, wlast mau milenau?
Znáte-li zem, kde líhá hudba suj.
Kde pjsně weselé
Rotdechnau city twé
A moc a 'vrljdnost pospolu se stkwj ?
Kde hora poklad kryge,
A hognost wěnce wige?
Zemi, kde nebe wřjdné, gasné.
Kde djwky newinné a krásné.
Že mužfiw duch nad nimi žasne?
Znáte-Ii zemi tu přeutěienau,
Hofau Wylehrademy Hradčany wěnčenau,
Drahý můg domow, — wlast mau milcnau?
Digitized by
Google
162
»0 kéžby bylo celé králowstwj tuto pjseň
slyšelo!^ zwolai hrabě hluboce poluiut» an pěwec
umlknul. — » Honoste se Čediowé swau krásnau
wlastj ! gcstlř to přeutěiená, silná a werná zemé I<*
Přikiusaw zase do mesta^ staupil s koně^ a
chtěl osamělými ulicemi geŠié se progjti.
Dljzilo se k půlnoci ; měsjc plaul čistý a ga-
sny po modrém sklepenj, ěině prawý den,
Dosáhnuw betlémského prostranslwj chtěl
přes hřbítow gjti, aby dřjwe ku břehu se doslaU
Ale práwě an do wrat wstaupiti chtěl, wyrazila
co wichi' proti němu obludná postawa Camputia,
a muž, w němžto hrabě cizince poznal, krocil
baletnjmu mistru w austrety. Ten ale poěal kři^
klawym hlasem gektatl, že to znělo co rezowitá
kolečka w docházegjcjch starých hodinách. i»Do»
brau noc, sladkau noc! lihy sen, dlauhy sen!<^
Gi/ánec pak hrúzau zkřiknuw, sklesnul na ncwý
hrob, a mistr baletnj wyběhl ze wrat, gako wě-
Irem zanesený lupen.
Hrabě přistaupil k cizinci na hrobě bez ducha
ležjcjmu, i snažil se z mdloby ho zpamatowati.
Ten konečně pomocj geho pracně ze země wstaw,
hleděl zděšen okolo sebe, gakoby geště Camputia
hledal, a sotwa mohl třesa se promluwití ; HOde-
sel? odešel ten černý ďábel, — žiwota mého ney-
Ijtěgšj mučilel?* —
»Pogďte,« pobjzel ho hrabě, nopusťme toto
mjsto; giž ge pozdě. Slyšjte? zwonek u swaté^
ho Gilgj wolá dominikány poprwé do kůru! Pro-
wodjm wás rychle domu.<* — A- pustými, měsjcem
ozáťenvmí ulicemi ohwátali ob^ nočnj chodci
dále.
{Poh»a$owánjf)
LQdiwa Dimitryewna.
(Pohrnbowánj,)
bCo mluwjš, Deboro^« prawila*
nWelkau prawda!^' směge se ženština obrár
tjc se k I^udmilowí. sDebora má čich a zrak
ostrý, ihaho ! — když tě noc, černá twá družka^
wylaudila na low, sljdila gsem pozorně po twých
šlépěgjch a uzřewši zápas twrug s Peljačewem, w
kterémžto gste oba se neznali — wjm wšecko!*
Očekáwá se w Ludmilu rek^ ,gegžby roznjtil
plamen hrdinného srdce a mysli k zgewowánj ža»
snutj, zloby a mstiwostí; ale každé Debořino slo^
wo bylo tjžj, pod njžto malátné se snižowala ně»
'žná geho duše; nikoli anad genom nyněgšj okol*
nost, ale i ziwé předstt^^enj a wšcchen obgem mí-
niíléiio prowinénj udusily w něm každau giskru
těkaných -a dnée^njch sil. Opřew tělo o stůl
sklopil hlawu.
n Šetři nešťastného, slabého stwořenj ! <* pro-
sil polohlasně, netraufage sobě ani popozřjti. —
I^rncda přiskočila chtiwě k úsměšné djwce.
»Šetťiti?« odpowj spowýšeným smjchem De-
bóra, newšjmagjc sobě této; ošetřiti mám po-
tomka Gorodského wyhnance?"
*>Ty mě znáš ?«
» Ihaho! — gakby ginák mohly býti iwáře
twé tak něžný ?«
»Tyméznáš?« opřtuge Gorodský a nacho-
wá čerweh wypučila mu na bledých Ijcech. Smě-
sice smjchu a úšklebku, s kterýmž mu geště zge-
wila, že gde k Wladimjrowi, byla gegj odpowěd. '
Odkwapila odtud.
♦ ♦ ♦
wKde ge mladý Peljačew?« tázal se weliký
Wladimjr s dychtiwostj zklamaného očekáwánj,
když byl druhého dne na to wstaupil dwořenjn
Bolek do komnaty mocnářowy.
»S tau safnau otázkau přicházjm i gá, panc!«
odslowj wešlý zwukem geště wětšjho překwapenj.
itlNcprenocowal dnes doma, gak mě ugíšťowal
wogwoda; pročež tušjm — «
nCož pak se s námi newraeel do Kyjewu?«
DNemusil se nawrátiti," wece Bolek, »a tu,
gak mohu sauditi dle M^čeregšj geho rozmluwy na
lowě, odeslal ho maudrý náš knjže se záležitost-
mi tušjm — do Nowgorodu.« — »Se /-áležitostmi
do Nowgorodu?« opáčj w duchu ruský panownjk
|i chtěge dwořanowi ukrýti rozpaky a podiwenj,
genž prozrazowalo neprawdiwost slow Bolko^ch^
odwrátil se n^krok od něho» W okřjdleném spě-
chu myšlének prošel rozmluwu, kteráž se mu
poskytla na wčeregšj honbě s obljbeným Osipem
a gegjž obsah bylo pátránj po neyplatněgšjch
prostředcjch, odstrašiti moc škodných p>tláků.
Dobře znage ohniwau horliwost geho byl ugíštěn,
že se o to pokusil ; než čas tohoto pokusu a Osi»
powa nepřjtomnost nebyly w stawu ukoneyšiti
znepokogowanau mysl geho,
»Agaké gemjněnj wogwodowo?" promluwj
po chwjli k zamyšlenému dwořanu.
))Otec zdjlj wšeobecné mjněnj,«
»A to ge?"
pWyslanstwj.«
»Dobře, můžeš to potwrdití,« pírawil mocnář
a pokynuijm na Bolka, by odešel. —
Digitized by
Google
168
Wogwpdowiu Osip Peljačew, staw se milost*
njkeni Wladimjrowyni netoliko slechelnau powa-
hau a bezpoclilebným, otewřeným srdcem, nji'bťz
i ^cdaánjm, osnowanjím dle prawidel pewojfct^ a
-chwalitobnjclij nemohl oncxma nigak býti osobau
Ihostegnau. Domnjwáaj> za ho potkalo aebezpe*
čenstwj se strany pytlák u^ nepokog a strach a pak
opét lepšj nadége promřňowaly se poFŮzno w
duchu Wladimjrowu. W takém dušewnjm neswA*
ru tedy pristanpil k oknu, gakoby zrakem ostro-
widowým hledati chtěl pohresowaného předmětu,
DiVedey Kristus, aby se mu přihodilo neštc*
stj!« promluwil pohnutý a čelo se mu zamračilo.
Podobalo se pak za několik okamženj, že w něm
uzráwati počjná gakýsi záměr — geti totiž do
obory dněprské; ale neobrátil se geátč od okna^
an tu zhledl před hradem žen&kau^ kteráž u pro*
střed pokřiku a smjchu wogenské stráži, cestu
gj zabrahugjcj, urputně wzdorowala. Neobyceg^
nost podobných scén gako i podiwnost postawy
samé pohnuly ho zprwka k zasmánj, potom ale,
kdyžto nadředená osoba, wyfcrautiw^i sě užaslým
gridnům z rukau prjmo do hradu běžela, — ^^ po-
tom i k oprawdowému podiwcnj. Neznámým pu-
zenjm weden obrátil se ke dweřjm, gakoby gi
occkáwal, a w skutku za něgakau chwjlicelá upach-
tcnú wesla.
» Hospodine, zbaw mě nesmyslných zbranjl"
lkala hlasem nerozumného fňučete, a bpgácně o*
lil jžegjc se po zbrognošjch, ktcřj gi sem z g^ridnic
byli pronásledowali, dwořila se gako dečko, ustra*
šené nočnjm stjnem.
Ti-paslická^ skorém nelidská twámost pólo*
diwoké této osoby zadiwila téměř Wladimjili tak,
že w pm^njm okamžiku w stawu nebyl wytrhnauti
se z pozorowánj gcgjho těla, až konečně známe-
nage přjtomnost ^idnů, těmto pokynul, aby se
wzdálili.
»Kdo gsi a koho zde hledáš ?« dj potoin«
uljčiw na sebe zpurnau twař, mezitjm co ženská
ztrácegjc předeslau nesmělost a détínskost» swo»>
bodně a drze sobě poojnala.
nGmenugi se Debora," odpowj tato zagiskřjc
okem; »než krása moge ncchtěgtě poděsiti, by^
strý můg wtip nepohni tě k smjchu, ale střež se
prawdy, kterauž ti powědjt přícházjm,<'
Při tom wyndala lučiště, gežto zpod Iiúně
ukrýwala.
(PolraZowÁnJ, )
S 1 a u p n O.
(PokrMoVánj.)
Po smrti Jnnn H*/uka z InbodHce syn g«lio Petr
«Utek siaupenoký u^^al r. 1600, zemřel w»ak po pul létiS
sanechaw tlAdrélwj mUdájniu brati-u ífáclttwowi, klen;' přj-
raVmi wedtíokými pře^mďty ae aabýwage a wěUj čas gen
w Prase meikage, Slaupso r. 1607 a bratrské laaky sestře
•wé KateřÍDé prowdanú Sudkowskéa manielii |[eg)nili OU
dHckowi Hbtwdí Bwtkow$kému z HenUrwdwfH darowal pod
gedmau tao wýmiiikau> gaki listiny archiwnj dotwraugj, aby
magitúHrné fwhúfo ^totíbii po iti»ehnff ča$y gtn pro»jiJfcA n
hlaho wlnsH UftjhlůdáwaH a ničehoZ nepodniknU, egby ku
zkáze nórodnosti wésti neb pHspjwati mohlo, Ginak gsa
téla nedužiwébo usnul Wiclaw Lihodřický w krátkém éase
na Slaupně w obgetj sestry swé milé, a pochowán w ko-
stele mellii^anském, w stawu svobodném a{ do smrtí setr-
waw, Wřelé pHnj Wáclawa LibodHckébo bylo nčkterý
Čas saohowáwáno, neboť nástupce geho, Oídf-ich Stidkowský,
sám gsa muž, wMám a wlasti swé s célau dusj oddaným
weákerý éas a dni swé tráwil na lirad^ swém w Mtudijch
a podtaig domácj i nekatolíky proti nepřátelům w ochranu
swau přigjmal. Tedy i mile přigal Jana Amosa Komen*
$kcho, když on na autěku t Morawy ku Krkonošským ho-
rám k ochránci wyhnancíi se uch^'lil. Sudkowský mél gen
gedinau dceru, Kateřinu, kterau za strýce swcho Gindřicha
Alatemu z Kwitnice prowdal, a poněwadž choť geho K/i-
ieHna z Lihodrice při porodu syna r. 1615 i s tjmto
semřela, druhé pak geho manželstwj sBlaženau Maríj Krá-
lowau % Dobré Wíidy bez potomků zůstalo : tedy přigal
djiky dceríny, Jana totil a Marii Maiemowu, pod pééj
swau ; djlem gich sám cwičíl, djlem od učeného spoludruha
Václawa Jenjka z Oemsendorfn cwičiti dal, koneéné přj-
tomnosti uéeného Komenského s takowým prospěchem k
wychowánj gich užil, že obě djtky za wzor du»cwnj wzdř-
lanosti a télevné spAsobnosti wubec pokládány byly. Po-
wážiw ale Komenshff zeby delsj meskánj geho na Slaupné
gak Sudko wskému, tak i gemu samému škodné by ti mohlo,
odedral se do Polska, kdei w Lise 1631 swé djlo nJanita
Untfuarum reserata*í wydal, pozdégi na pozwánj kancléře
Ovensíiemy négaký čas we Swedjch setrwal, napotom w El-
bingu, w Uhřjch, we Slezku, w Brandenburku, Hamburku
a Amstrdámu ucenostj swau aučinkowal a w l^faardu zemřel
(r. 1671). -<- Zlatý vrék České literatury mezi tjm éasem
zmizel; následky 6, listopadu 1620 dogaly bolestné mysl
Sudko wského' a wlastenský cit geho ; ani dastégáj wýlet
do KHnee, kami welice miiowanau wnuéku swau Marii %
KwSlnice (gegýŽ potomstwo až do nedáwna w Polsku žílo
a znamenitého gména zjskalo) byl prowdal, ani milost cj-
sařská, kteráž mu, také z odbognictwj obžalawanému, uděle-
na byla, dennS rosuucj trudolnyslnost geho zapuditi nemo-
hla ; i zemřel r. 1626, žádného syna nezanechaw, neŽ gedinau
dceru Kateřinu, která ^e swým pSjbuzným Bedřichem Mu-
Digitized by
Google
164
iemau z Kwlítnice^ a konečná s newlastnjm synem lAdmily
Klučila z Lihodřice, pro^wdané Maternowé z Kufětnice, pa-
nj na Křičowé, xasnaubena bjwíi, otcowské gměnj, totii
statek Slaupno s metličánským kostelem a krČmau w sU-
rém BydiowJ xdědila, krom polowice Starého Bjdlowa,
kterau sobě LidmiJa Klučka do Ijbosti bjla zachowala
a pozděgi pána na Smidáíjch a Skl^iwaneeh odprodala.
Owdowělé BlaZeni Marii SudkowM z Herdersdorfu, ro-
sené KrAiowé z Dohré W&dtf wjnmjněn swobodný byt na
bradě slaupenském a přidán mimo penjze wykásané, po-
xdégi též kus pole blj2 Nowého Bydžowa, poněwadi opětné
gegj sasnaubenj s WécUtwem J4n}kem z Gem$endorfu (dle
Kraimikowých listin) od gi«tébo wěna &áwiselo.
CDokoočeig.)
DOHACJ KRONIKA.
Z PRAHT. Slawné cjs. král. zemské řj^enj, pééi swaa
o rosmnoženj prostředk& k roz^jřenj-se dukladaěgSj zná-
mosti českého gazyka dokazugjc, udělilo nys. dekretem ode
dne 4. kwětna b. r. Č. 21682 c. k. ofliciálowi^ panu Janu
Wáwrowi w Praze, práwo éaukromného učiteUtwj téhoZ
gazyka. P. Wáwra negednjm dobrým spisem (Epígramm,
Owoce dobročinnosti atd.) 'we wlastenské' literatuře na^j
Čestně známý, zastáwal s pochwalau téměř po čtyry léu
mfsto professora beského gazyka i české literatury na wy-
sokých ákolách pražských, za kterýžto čas netoliko potře-
bné k aučelu tomu wědomosti, nýbrž i dar swňg wyučo-
vacj i snažnau přičinliwost na dosti dokázal. Tfaděgeme
se tedy, že z tohoto nového počjnánj geho mnoho pro-
spěchu wyplyne. Obecenstwu zagisté si gjm negedna wý-
hoda poskytne, neboť každému nenj lze, w určité hodiny
aneb po celý ročnj běh weřegná přednááenj nawjítěwowati ;
zwlájítnjho pak učitele pro sebe samého si platiti, giným
opět gine okolnosti nedoyrolugj. P. Wáwra ale, gak toho
známost máme, zřjdj swé wyučowánj podle obljbeného u
nás a pohodlného zp&sobu cirklA, k nimž sobě i méně
zámožný lehko přjstupu zgedná. Prozatjm, a dokud se
zwlástnj, přjležitěgáj mjsto k tomu nezřjdj, možná a sice
gii od 1. čerwna b. r. w prjbytku geho (w krakowské
ulici, Č. 593 posch. 1.) wyučowánj toho aučastna se státi ;
dalsj zrjzenj bude wedle okolnostj pozděgi w&bec oznáme-
no. — Téch, kteřjby se Českému gazyku učiti chtěli gest do-
sti ; nuže tedy, s chutj do práce I ^•
W uprázdněné ředitelstwj zdegtíjho konsenratoria (po
úmrtj D. Webera) dosazen gest p. KittU powěstný we swě-
tě hudebnjm pro swau loweckau symfonii a gine wýtečné
skladby. NaSe obecenstwo zná geg dle několika roztomi-
lých pjsnj WC Wěnci. — Učitelem hauslj (po nebožtjku Pi-
zisowi) w tomže ůstawu učiněn gest p. Af. Mildner. Ob-
sazenj těchto dwau (na směr i pokrok hudebnj wzdělano-
sti we wlasti na^j důležitých) mjst domácjmi wýtečnjky
naplnilo nás tjni wětjíj radostj, čjm bohužel! Častěgt gsme
pozorowali, že zde k domácjm schopnostem ráda ned&wě-
ra paauge, a čjm hlasitěgi se powěst rozlóula, že se clááU
o ředitelstwj tnamenitj ciaincí uchásegj.
Z BoUslawy, (Z přátelského dopisu.) — Diwjm se ale,
že tu žádného řádného dojHSowatele nemáte; ne žehy
snad genom o na«em městě napořád co swěstowati měl —
chraniž Bůh! uk daleko gsme geřtě nedospěli, abychme
počjnánjm w národnjch záležitostech péro dopisowacj denně
krmiti mohli; ale w okolj, zde onde zbjhá se před ce leda-
cos, gežto by se Čtenářům nafiím podati mohlo. — Chcele-
li, budu Wám sám o tom zpráwy zasjlati*); gak wypa-
dnau, newjm — budau ale prawdiwé, a to mysřjm, nenj ta-
ké U neypiosledněgáj cnost korrespondencj. ~ Prozatjm wěz-
te (gestli to giž odginad newjte), že tu spolek horliwých
ochotnjků tuty poslednj časy dwě České diwadelnj predsU-
wcnj uspořádal, a sice: ŽiXMtw míč— pak: Třináetý pláif h
Žliaá zimnice. M&žete si pomysliti, že se o tom, gakož o
každé nowiace, která se od obyčegné cesty wáednjků uchy-
luge, nemálo mluwilo, že se z gedné strany w tipem střjle-
lo, z druhé ale radostné očekáwánj kogilo. Ale strážný
duch národnosti nasj bděl nad spanilým počjnánjm našich
wlastenců — a hry wypadly, gakž se od mladjch, sotwa
sebraných sil neylépe očekáwati miiže. Doslýcháme, že se
nám gestě dále podobných zábaw k negednomu krásnému
aučeli chystá — gen tedy chutě dále ! Tíic nenj tak těžké-
ho, co by se nezmohlo, nic tak ohromnéno, co by se ne-
překonalo... A. ž.
Hndelbiij náwéstj.
W obchodnictwj hudebnjcb skladeb a uměleckých
wěq Jana Hoffmanna w Praze w jesuiuké ulici wylel:
DUCH ČASU.
Walčjk pro fortepiano
od
P.M. Weeehkého.
Skladatel walčjku tohoto gest posud u hudby milo-
wného obecenstwa prwněgsj swau skladbau nOhlasoivé z lu^
U čeekých^ dogista w dobré powěsli ; a uk gako dřjwe
použil i u této swé práce nápěwy obljbených národnjch
pjsnj, protož také skladby geho w Prase i po kragjch se
rozléhagj.— K tisku opět podal tři polky — Anowý walčjk:
vKwjtka domácJK má k wydánj připraweoý. Budtež tedy
tjmto skladby ty co neylépe poručeny.
*) Budau nám welmi wjuné
R«d.
GtsopU tMto wyeháBJ we středa . w •obota pj. pWirijehí kaSdin dmhati itředn pHdáwá >• pAUrchowá přjloh*. PredpUcj •• « wydawatele m éiwri
1«U 48 kr., w« kBihkupcciwjdi m piU léu 1 mi. S8 kr., ■• c. k. poitach pAU. t b1. S6 kr. atř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
MárodnJ zibawBJk pro Cechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
Čjelo 42.
X7. mUigetS43*
10. r. běh.
BWBZD A A BWEZDICKT.
Kdyi gseiD poneyprw tebe iridél.
Byl horem xrak twAg xakalen.
Kol pattít tesknil a se styděl,
Gea někdy wyslal blesk swůg wcn.
Řeč dala řeč a .slowo slowa,
Co mluwil kdo, to newjm wjc;
Mně twá genom, a zas a znowa
W potoru byla tkliwá Ijc
TViak gedno wjm a budu wčdét,
A tomu wýsnam rád bych dal)
Gá ti okásal w nebe hledét,
Že hwésdičky gsem nehledal.
Twé oko zlifiru pozdwihlo se,
Dle shledu mého áíel tw4g zhled:
£y, přede tam swčtlo sakmitlo se,
Tam, tam hwězdičku uwidčtl
Ty k sdélené, gá k twým se Mjwal
Bijzaunkým dwěma hwésdičkám,
A teprw, když mi stud ge skrýwal.
Obrátil gsem se k wjfjné tam.
Ted rád se giž k nj obracngi.
Zdá se mne gako družka twá,
A TrSak, když se gj dotazugi,
I^'ic w 0(]^)owčd mi nedávrá.
Každičký wečer wracj mníí gl,
Widy kyne s nj mi íiliV swit,
Widy vjíak i mléj usu gcgj,
A mamě táže múg se ciu
Pak obrátjm se teskně do se,
A w Aádrách mi to sačne taji:
A přede tam swětlo zakmitlo se.
Přede hwězdičku gest bylo zřjt!
Ta slowa wjm a budu wědét^
A gegich wýznam taužjm znát \
Když fjedna nechce odpowědět,
Mám^ dwau snad hwizdiček se ptát!
Ktfil tf. itorch.
Ludiwa Dimitryewna.
{Pohraiowánj,)
•Čti, křesťane Wasilij!* welj mu 8 gakausi
pannosťj a ukázala na dřewěné držadlo.
nOsip Peljačewl — toť geho kuše! Kdes gi
wzala ?<* diwj se ruský wladař a uchopj gi za plece.
»Pst, pst, zbožný knjže! Debora tě přelbati
neclice!« šeptala prosebným hlasem a wywinauc
se mu z rukau/ počala prozrazowati Ludmila.
Wážná oprawdiwost tahů a řečj gegjch zdála se
ho naponijnati k uwěřenj, ale panownjk nedůwě-
řowal se w nemotornau mladici. Lstiwě třpytělo
se očko gegj. — » Nechceš, tušjm> wěřiti?« prawi*
la zádumčiwě a přikročila směle bijž. »Wyhnal
gsi gednau Dimitria Gorodského — *
»Nuže?« — »Dimitrijewič tedy« — wCož měl
Gorodský syna?«
Debora dala se gako xiesmysln;^ diwočich
do hlasitého smjchu. — »Až poznáš krásného Lud-
mila, pydáka we swých lowištjch— «
DTen tedy — ?«
wAž ho poznáš, dowjš se wjce!« powěděla
úšklebně a připogila geště wyprawowánj nebez-
pečenstwj, kteráž mu hrozj se strany Pečencň.
»Po bitwě u Wasilewu" mluwila u konce,
» srotilo se těchto několik pod spráwau gistého
Wolka, a tušjm, že ge Gorodský w gich spolku
proti tobě.*
Zbožný kujže pozoruge nešlechetné záměry
nepřátel swých, zalil se slzami litosti. Gsa saudce
podle důkazů, musil se o prawdě dokonale pře-
swědčiti ; pročež i předešlau WŮli swau, geti do
obory, okamžitě zplniti sobě umjniU
»Chyše u wlčj rokle gest geho byt, prawjš ?«
obrátil se k Deboře. S potuielnýin úsměchem,
genž na gewo dáwal rozkoš působenau snad po>
myšlenjm na brzké zatknutj Ludmílewo, přiswěd*
Digitized by
Google
164
čila žena, Wladimjr, odewzdaw gí prozatjm pe-
wné stráži^ gel k chalaupc^ Ignedíně; gedaoho
gen služebnjka wzal ssebau. £ebta k nazwané widj
roklině, wzdálena ode twrzi kyjewské as pět wer-
8t&j byla swaupustau diwokostj práwě přiměřena
zfismuSíl^ mysli 'wladařowé ; netoliko žo *gGg za-
gjmala podjlnost w Osipowě osude, n^brž i obled
na v^ogewodu otce, genž brzo doslechnauti musel
o prawé okoličností geště pochybowaných wěcj,
rmautíl geg.. Kormautliwost geho widěla se wáak
náležeti wětšj trjdě nepřjgemnjch citů lidských,
do takowé, genž rušj pewnost tiché mysli a kte-
ráž rozgitřuge tuto pewnost k bogi s wášnj. A
tento wnitřnj nepokog byl prjčinau gmenowánj
slow, kterýmž sluha, neznage cestu, genž ge wésti
měla k saudu, nerozuměl; — k tomu pak uwedl
8Í na mysl Wladimjr Debořinu řeč, týkagjcj-se Pe*
čenců, což geg bolestně dogmauti musilo. We-
den gsa řadau takowjch myálenj, cjtil se přinuce*
na, otázati se pr&wodčjho, ge-li mu známý do-
myšlený sk&dce Gorodský ? aneb zdali se shoduge
8 udánjm škaredé mladice? — Onen, neznage Lud-
mila, potwrdil mu genom prawdu o spolku Wol-
kowu. Hořelť pro blaho swého welitele a powzbu*
dil wyskaušenau, bezstrannau wěrnostj Wladimjra
. k uwčřenj w tence předenau a gemu posud zakry*
tau tuto záležitost.
•Dopjdiw se toho teprwa dnes,« končil prů-
vodce, »nemám welké známosti o Wolkowu stře-
dišti, aniž mohu wyobraziti oněch spolčenců oso-
by, předce wšak znamenal gsem na wčeregšjm tr-
žišti osob, negen podezřelých očitau nesmělostj,
ale i tjm, že mimo obyčeg usednuwše půlnočnjho
času na saně, z pohostinského domu wygely.«
•Podiwno 1 — a ku které straně se ubjraly ?«
táže se po nedlaubém přemýšlenj knjže« »Newjm
dogista,^ wece onen; »ale dle udánj gely okolo
wlój rokle, neboť prý magj sjdlo swé w daubrawá
lybedské, nedaleko wsi Predslawiny,«
•Řeka Lybed zbrogj se tedy proti mně ?-^
nepatrná wýhrůžko I « zwolal panownjk wášniwě;
kwapně wsak upomena prudké s.vé srdce na ne-
štěstj. kteréž mu s trapným swědomjm připrawila
ondy welká náružiwost*), utichl, a pozwednuw
k nebesům mjrněgšj wzhled, pokořil se welebnó
Prozřetelnosti , • « •
Ďogedše konečně na krag lesiny, lowiště.to
dworského, zhledli nedaleko odtud osobu, anaž
opřena gsauo o kmen, upiatě<*mrtwýma zrakoma
*) Widomof, fe tento <l({we welmí n&míiwý knjfo'
(napotom 6w. Wladimjr) poidSgiJho dasn, totii co křesťan,
vladařil negea pokogaé» nýbri i sboiad a maudťe, 8p.
zjrala před sebe w zasněžené křowj ; nižádné
wšdk pohnutj neprozrazowalo na nj žiwost; stála
tad^viace magjé bezwládně spuštěny, hlawu sklo-
penau, loweckau zbraú shozenau, co lednj slaup
-genom bělawé a čerwenó péro na čepici, pohy-
hoffmé pó cbwjli wětrem^ rjusilo ^egj bezžíwotnau
opuštěnost. Byltě to snad člowěk, polohau tauto
nabjzege k spěšné pomoci. Oba gezdcowé, pu«
zeni zwědawostj, hnali se tam tedy tryskem. Při-
^die «lezli. Wladimjr nesmělým krokem, staupil
před postawu. Byl to pytlák Ludmil — on, gegž
bolest samowinného neštěstj a zrádná hrozba De-
bořina wyplašily z negístého přjbytku; on se zde
wnořil w hluboké rozwažowánj obogjho a obětuge
tělesnau křehkost nemilosrdné přjrodě — napolo
zmrznul.
»Gsi žiw ?« promluwíl k němu knjže, bystře
ale nedůwěrně do hasnaucjho modra nepohnu-
tých geho očj aahlednuw. — Ludmil neodpo-
wjdaL —
»Nebo spjš, nesmyslné stwoženj ? — tedy
wstáwey z propasti newyhnutelné zkázy !« prawil
smělegi a zatřáš njm očekáwal účinku. Mladjk,
gegž hrubé zatřesenj bylo wytrhlo z polomrtwého
pohřjženj a obnowilo poněkud geště pozůstalau
wládu ztuhlého těla, ubohý mladjk, slabě zkřiknuw
mrštil křečowitým napřaženjm ruky po Wladímj-
ru. Hbitě tento ucauwnuh
» Neštěstj učj tě pohrdati dobroditely 7 -»
obžiwni, a byt byst byl i můg nepřjtel!« wece
Wasilij, násilně ho uchopj, wyzwedne ho do wý-
Sky a bystře zjrage mu do očj> pauštj ho zpole*
baunka na zemi, Mešťastnjk po hlubokém wzdech-
nutj zawřew oči, upadl do hlubiny nečitelnosti a
smrt zgewugjcjho ticha, Zklesnuw na kolena, byl
tělo bez duše, byl kámen, — Úžas mocnáře a slu*
hy^ kterýž byl uwázal ^atjrn koně ku stromu, pro-
měnil se w litost { rychlá wšak aučinliwost musila
postaupiti nebezpečnému prodléwánj, Mezitjm,
co se zanášel knjže křjsenjm Ludmila, dal se šle-
chetný služebnjk do rozděláwánj ohně, Pohnu*
tliwé k slzjm wděčnosti bylo gewiště toto, w němž
oba lidmilowé o záwod přičiniti se zdáli, gakoby
chtěli uchowati žíwot celému člowěčenstwu,
nPočjná dýchati, Jakowe!* promluwj knjže,
aprotož rychle k ohni.<< A obadwa donesli geg
k plamenu, Minula něgaká chwjle ,, , awšak podo-
balo se, gakoby s každým okamženjm w audy
těla ginoohowa nowá giskra žiwěgšj wlády při-
cházela. Na bjlém Ijci wypučela čerweň mágowé
růže, prsa pohybowala se rychlegšjm dechem,
oko otewřelo swé charpowé modro, rámě se opře*
Digitized by
Google
169
lo op&du, noha se zdwihala a — Ludmil powstaL
Gednjin zhledem pochopiw pak okolnjch gemu
nowjfch předmětný hleděl na. ni tiše a pokorné;
zgewowal snad wyswoboditel&m swým němé djky,
Awšak, žeby knjže a geho společnjk býti mohli
od mstiwé Debory wy^Ianj pronásledownjci^ tato
náhlá mysléiika proměnila wděčnost geho w zpur-
njf wzdor.
Nynj teprwa« dokonalegi pozoruge ginocho-
wu zewnitřnost, znamenal wladař u něho nůž, se*
keru a giná znamenj, gpnsL mu napowjdaly^. že to
pytlák a, gak dle spanilosti geho saudíl, snad i
poukázán;^ Ludmil. Přjkře otázaw se ho na gmé-
no a staw, spatřil na něm děsné pohnutj. Po
opětowané otázce této zdál se mladjk bogowati
bog^ kteréhož welkost značila rozwlněná ptsa.
•Gsem Gorodskýl* odwece po chwjli s pře-
moženjm těsnoty a bázně.
»Gorodsky?« opakuge Wasilij. »Starý Di-'
mitrij měl gen dceru; to twé prawé gméno ne-
nj!« Ludmil neodpowjdage hleděl do země.
vGsi též^ gak gsem se dowěděl, pytlák, kte-
rjfž wogwodowiči — «
wNewědomě ustlal hrobl" ďoložj onen a
pustiw z wysjlené prawice zbraň, snjžil se mu
k nohaum. nByl ti drahý, welký gosudáre! od-
měň se djwce, genž ho milowala I« prawil klečjčj
a obnažil prsa — djwčj.
Byla to Ludiwa Dimitrijewna. Obáwagjc se
trestu, kterýž gi očekáwal se strany dworanů, ga-
kož msta na prowinělém Gorodským, a obleknuw-
ši se w raucho mužské, žila skrytě w chýši Igne*
dine, kdež i Osípa poznala ak němu láskau za-
hořela.
Nynj spočjwala na umrzlém sněhu co angel
krásy, kteréhož wyobcowati má saudce skrze pro-
winěnj ze swatyně distognostj blažených. Knjže,
obdiwuge se djwčj zmužilé mysli a zapomenuw,
že ge přestupnicj, že ge we spolku Pečencu, gak
udala Debora, popozřel mjrně, bez wsehozlomysltt-
k nebesům a mlčel ; Ludiwa u staudném zarděnj
mlčela. Nastala tichá doba« kdežto wšichni třj
klaněti se zdáli swatému osudu.
Wladimjr pozašeptnuw pak Jakowowi, aby
zamlčel událost tuto, a pokynuw djwce němě »S Bo-
hem « — Wladimjr, ona welká, swatá duše, gj od-
pustil, a pohlednuw na ni geště naposled okem
plným útrpnosti, odešel.
Byla to útrpnost, gež znamenala : r^Potrestey
li srdce samo.^
P á p ě r k y«
4.
Nemagjce zwláitnjho listu weřegného, kterýž hy o
dennjch událostech w národS, o geho potřebách, o geho
poměrech, o úkazech w žiwotě geho, o geho wad«tch a is-
slubách, o gebo pránjch a prosbách pogednáwal — lista,
ktcrýi hj se gakémusi denHJh$ równal a gakowýmí gine
literatury arci wykáíati se mohau ; nelnagjce listu, ktcrVž
bjr se gakýmsi domácjm, p&wodnjm, abjch řekl samorost-
lým nowinám podobal : mďi byčhme pilný zřetel alespou
na dasopisj naSe upnauti, a % těchto alespoň geden utwo-
řití, kteiýi by mjsto onoho potřebného Uštu, wedle gíného
sméru swého, co niožná neydokonalegi zastal. KufStum
arci i ten ne3rpřjsněgij kritik, ba snad i gich nepřjtel (t.g.
gsan-li w suwu někde nepřátelstwj wzbuditi) tu zásluhu
neodepře, Že hogných zpráw ze w«ech končin wlasti nasj
podáwagj — ale geátě wjce by mohly Činiti, tdyby gen —
ti, co pérem wládnauti uměgj, anebo gimžto na weřegném
žiwotě uaiem, na té prawé bytnosti národnj, záležj —kdy-
by gen ti se geitě pilněgi přičinili, a gejitě hogněgi, řjka
ge bez ustánj pozorowánj swá zasjlati sobě obljbili. Do-
pisy takoiré nemusegj býti weliké — nikoli, na tom to ne-
zálež] ; mnohdy gednotliwá myšlénka postačj, a gako iiwá
giskra okolo sebe zapálj ; gindy zase dost kratičká nowín-
ka potěáj. Tjm smutněgSj ale pro nás, kdyžto se podobné
zpráwy, drobnůstky, zlomky atd. w ginogazyčných Časopi-
sech wyskytugj — a to gc8tě od osob, kteréž by dle krwe
a ginak dosti dobrého smeyilenj> aasjlky ukowé do časo-
pisů domácjch Činiti měly. Mohli bychom zde něco na
pljklad uwesti; danfiigjce ale, že nám poroznmj, kdo ro-
tumétí má, ponediáwáme to prozatjm aa sebau.
Geské . diwadlo vr Praze.
Na den sw. Jana tněli gsme opět (a zagtsté wSeeh-
nlĚm ku wděkn) Tfgmnu z PorticU Předstawenj bylo do-
konalé: Zpěwcowé negsauce gako u prwnjho předstawcnj
zkauskami zemdleni, wywinowali sjlu hlasů swých mocněgi
a 8 wětíjm prospěchem. Aríe panny Tonnerowé, pjseil
MasanieUowa, následný dwauzpěw geho s Pietrem a pověst-
ná ukolébavka hyíy s htnčnau pochwalau přigaty Zbory
držely se opět tak statečně gako o prvrnjm předstawenj, a
modlitba w 3. gednánj mohla za wzor wíeho podobného
zpěwu slauiiti. I wželiké nspořádánj se dařilo — a tak
gest se nadjti, že se tato zpěwohra gejítě del»j čas na re-
pertoáru udrij.
We čtwrték na to vŽiJMw meS.tt Gesti to nepře-
konatelná sjla rozmara, newywáiná studnice prawcho Če-
ského wtipu— tento Žiikůw meč! Tak hubený dle vnilřnj
osnowy swé — skoro bezewdíeho zapletenj, prostý, gedao-
.duchý we- swém gádni ^r- a předce mjwá uk pěkný auči
Digitized by
Google
166
nek ! Zdá se nám, 2e hj se pH mnoliýcli mjstech ani
Iiypochondrista ůsmSwu idrieti nemolil. A gakž teprwa,
kdyby se hrálo, aby to Ho gako na ifilArce, aby herci ge-
den druhému slowa řjkage x ust brali I — Oni gc tehdáž
arci brali, ale bohužel, gen tenkráte, když druhý xasIechL
že prwnj řeč geho načjná. Neradi to rjkáme, newjme ta-
ké, na kom wina lei} — ale xdá se nám, že se geStč gedna
zkauáka (gestli wůbec gaká byla?) držeti měla. Od prw-
njho předstawenj uplynulo nékolik mčsjcft : snadno se tedy
X paméti wykaulj, co do nj poprwé w tjsni <^asu snad ge-
nom na kwap wehnáno ; mimo to aučinkowaly při nyněg-
sjm předstawenj tři nowé osoby; bylo tedy dosti prjMn
dobrau pCiwodnj fraáku od kořene xkauáeti. — P. Grabin-
ger, Grau a Raška drželi se w úlohách swých tauŽ ce-
stau gako u prwnjho předstawenj. Jana hrál p. Kolár,
k roljm podobným arci welmi xp&sobilý — kdyby w kole-
gi vykázané xůstáwal a wjce nemluwil, nežli co básnjk
napsal. Gaxyk geho gest arci ohebný, obratný, při celé
společnosti w řeči naSj neycwičenégSj, ale tato geho před-
nost býwá mu skoro vždycky na »kodu ; neboť w bogi
se slabau pamčij, anebo wlastně s ůlobau, gen ledabylo do
paměti wStjpenau, popau^tj gazyku swému tak volnau u-
zdu a nasype tolik slow, že se tjm často negen rychlý po-
stup rozmluwy, nýbrž i úmysl básnjkúw rujjwá. Gak skwč-
l^ch w^'sledkú mohl hy se p. Kolár při podobných roljch
nadjti — kdyby chtěl ! — P. Forchhcimowa nemohla x nepa-
trné úlohy nic obzlájítnjho udělati. P. Lapil bral Iwana
ták, že gsme prwnjho předstawce geho nepohře^ili.
J. M.
DOMACJ KRONIKA.
z PRAHTa K podiwné směsici her, gakowé se na
nowém díwadle krom Českých předstawenj prowozugj, při-
ily tuty dny i roxhlájíené produkce maďarských Unečnjkú
pod xpráVau Tesztera SAtutdra. We swém způsobu, t. g.
w xobrazenj swých tanc& národiijcfa, gsau wýbomjj ohe-
bnost ixpůsobilost gegich gestweliká; ákodagen, ze gsau-
ce skrowným počtem audú obmexeni, nic auplnébo, celého
prowáděti nemohau, co by obecenstwo wjce wábilo, nežli
tri gednotUwé tance, prowoxowané mexi malými (k tomu
getttě xasUralými) dramatickými hrami. Weliká wnada by-
la pří nich ginde hudebnj společnost cikána, kterauž ale
nynj ředitel roxpustil. — Chwály a potlesku zjskali xde arci
dost; ale wse to přicházelo od — skrowného obecenstwa.
Na Josefském plácku widěti gest nynj wcliké pano-
rama ohromného požáru w Hamburcc. Kdokoli gen po-
někud xwědawý gest (a těch bude zagisté počet nemalý) —
gaké to asi podjwánj bylo, když rozkacený xiwel w l&ně
swětoenimého mSsta xufíl: nech udítuge kroků swých k té-
to wýstawě zaměřiti. A.
Weledůstogný pan kanownjk Peřina, horlíwý redak-
tor našeho duchovenského Časopisu, podal nedáwno nowý
dfíkaz dobročinné a spanilé mysli swé, pbdarowaw c.k.
hlawnj zámeckaa stráž (na Hradčanech) walnau knikownau
s potřebnými k tomu skřjněmi, čehož owlem neywýj chwa-
litehný účel gest, aby wogenské mužstwo we prázdných
dobách užitečného xaměstnánj wyhledáwalo a nalézalo.
Skrowaá žádost k p. kailiařnm.
»Gen sličné a pěkné, byť i lehké a nestálé! a tak
tjý hlawiý prawidlo řemeslnjků nažich Časů. Nechci sau-
diti, kdo toho wětlj winu nese, xdali řemeslnjci takto pra-
cugjcj, či lidé takowé wěci kupugjcj — někomu to předce
whod a wděk, alespoň tomu, kdo nemá rád stálé wěci,
anebo kdo málo peněx má, ten mjsto trwanliwého plátna
kaupj raděgí . sličný, nestálý kartaun nebo kamituch. — Ale
gen kdyby se dle druhé zadnj polowice tohoto prawidla
neřjdili knihaři měst pražských, a giných některých, kde
knih liskány gsau ; a to ne tak u wázánj — toť dobré 2 —
ale w setfjwánj či brožirqwánj. Tuť wěru neradno pauhau
brožurku weaku pod ^'rým nebem na procháxce Čjsti, aby
mu wětřjček — za wětru beztoho žádný wenku nečte —
listy nerozerwal a po zemi nerozmetal, gakož se tomu
i onomu stalo s NowoČeskau Bibliotekau I., ae Slovan-
ským Národopisem, Iliadau, Přemyslowci atd. O drobných
spisech darmo bych slova, množil. — • Totě mrzutá věc í
Mámeť giž obyčegně pěkné obálky, a my bychom se rádi
gimi trochu pochlubili j ale když se kniha hned při prv-
njm dosti bedlivém čtenj rozsype a listy vypržj — což
zbjwá nežli opět ku knihaři s nj ? — Tuto svjzel cjtjma
uapředně my na venku, kteřj knihy rádi giným ku přečte-
i^ pfigčugeme, a hned. od prvnjho Čtenáře rozsypané zpět
dostáváme^ tuť nezbývá giného, nežli ku knihaři 8 nj, a
těch na venku hned na hřebjčku nemáme. — Pří tom gchtě
neořciáveyte někdy něktcřj některé knihy gak řjkáme až
do krwe, gako se nám to stalo některým nedávno s ně-
kteří mi přjmo X Prahy obdrženými výtisky Duch. i Museg.
Časopisu, tak ie ten ročnjk bezmála o caul kratHJ gest nežli
geho předkové. Tak též žpatně svázány a do krve oře-
zány gsau některé Dogmatiky Jirsjkovy, této výborné kni-
ly ! — WěztcŽ, že my častým půgčovánjm í dosti pe vnt^
svázané knihy dosti brzo roxedrané nazpět dostáváme, a
tudjž také dosti brzo převazovati dáti musjváme; a pro-
čež takovau hned po porodu do krve obřezanau knihu
nehnibě možná dáti podruhé převázatt bex dokrwácenj.
Nuže tedy, páni knihaři ! budaucně seijweyte hecky pewně,
a ořciávcyie co nevniéně, anebo dokonce nic, a my wám
raděgi mjsto měděného stříbrný penjx dáme.
J. M. L.
CMOpiff tant* wyehiaj we stř«a« • ir »obota |>e pAIarijch : IciiSdaii dnihaii •Vrtán pHdáwá •• ptlUrrhowá prjloha. PředpUcj •• u wy^awAicle m iiwn
Uta 4» kr., WS kalhkapcctwjeh na pili teta I %í. SC kr.. n% c. k, potUch piill. t xLjMí kr. aiř.
Wydáwáojm a redakcj J. Pospjsila w Prasse*
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnjzibawnjk pro techy, lorawany, Slowáky a Slezany.
ČJ8lo 43.
3É. méget94S*
10. r. béh.
Inž bez spanj.
Přicháze^ce k sir. Jakuba, spatřili opodál,
gak se zdálo, w důležitém howom obludného
Camputia, chromébo žida, zasmušilého Arména a
hranatého kata. Cizinec wstaupíl ustraSen do
bytu swého. Hrabe čekal, až se onino dtyří muži
rozešli, pak ae odebral též do bytu swého, aby
nékolik hodin gešté pospal: ale předewzal sobě,
že tagemné, désné konánj oněch čtyř saudruhů
nočnjch wypátrá ; obáwal se něčeho zlého z ohledu
Jacinty.
Zgitra wyšed z paláce swého spatřil, an se
po wšech ulicjch města lidu hemžilo; zástupowé
nečetnj spěchali na staroměstské náměstj.
Byla tu držena poprawa. — Gen mnohau
pracj prodral se hrabě dawem lidj k bytu podi*
wného cizince. Našel geg ale k podiwenj swému
prázdný, u okna stál dalekohled, obrácený k tem-
plářskému dworu. Nemohlť se hrabě přemoci,
a zřjdil ho k okn&m tanečnjho mistra.
Ale kdo popjSe gieho óža«! — Widělť mile-
nau Jacintu — Armén, Žid, kat a Gamputio byli přj*
tomni.
Po malé chwjlí pádila geg zwědawost opět
k dalekohledu, i spatřil, gak Camputio s diwými
skoky pannu Qchopi«r, k stolici bijže okna při-
táhl, žid se přikulhal k němu s mjsau střjbrnau
a Wogtěch držel w prawici lesklý nAž.
Camputio odhmowal, sprostě se djwce li-
chotě, lehaunký rukáw s ramena, co skwělá lilie
se běljcjho, kat s nožem se přibljžil, a krew wy-
střjkU w polooUauku, gežto pak žid, se šklebě,
do mjsy chytal,
HrAzau zkřiknúw sklesnul ginoeh k zemi ;
nedlauho wšak we mdlobě ležel; přišel cizinec
a počal ho křjsítí. Hrabě ukázal s hrůzau na da-
lekohled, a cizinec gjm prohledna, strhnul geg a
roztřjštil, prawě: ©Kéž mi lze ony krwožjžnjky
též tak zničiti 1«
Mamě snažil se ginoeh něco MižŠjho se do-
wěděti; cizinec buď sám přjčinu tak* děsného
počjnánj newěděl, aneb gi zbauřenému ginochu
powědjti nechtěl.
Nemaře marnými otázkami času, vzchopil
86 ustrašený hrabě a pádil k gewišti podwodu a
p^la.
Přioházege kláštemj chodbau ku křjži, spa-
třil, gako ondy, žida o almužnu prosjcjho, an
seschlau ruku swau nastrkowal. Došed brzo dwe-
řj, nalezl na odpočiwadle Jacintu zemdlenau a
hluboce pohnutau, gak dle silného třesenj celého
těla. fiauditi bylo.
»Pro žiwého Boha i co se stalo ? ta krew —
ti podiwnj, podezřelj muži — gich činy hanebné
— o mluwi, co to znamená? a gá tě oswobodjm
z osidel, gimiž tě peklo obkljčilo»«
%Hlel mně gest blaze 1« — Při tom sklonila
krásoau hlawu, bohatými kadeřemi obestřenau,
gako kwětina po bauři nočnj. Mladjk přikročiw
kwapně k panně zaražené, odhrnul rukáw — a
swětle čerwená páska winula se co krwawý praud
kol sněhoskwélého ramena.
bO mluw, co znamená toto ?«
» Každý měsjc w auplňku, gak gsem pózo-
rowala, přicházegj ke mně ti zlj muži a berau mi
z lewé ruky plnau lahwici krwe, a to giž po ně-
kolik rokA.oi
»Ti lotrowé prowáděgj gakési kauzlo kacjř-
ské; ale gá ho přetrhnu. « —
i>OI« počala opět ubledlá Jacinta; »ty wjš
gen Málo I«
» Tedy mluw, zakljnám těj wygew mi wše,
abych tě mohl oswoboditi, ge sauditi a potre-
stati.*
•Otec mAg — názew ten znagj pauze rtowé,
srdce newj o něm— gest azAstane mi wřcněci-
Digitized by
Google
170
^. rr
zincem; poznáwám, že gen k4MdÍ|wí^ i^ttiyftst
základem geho lásky gest^ sice by hor by) miig ná-
řek gistě obměkčílj a on hyi^ zrušil siskt^, i|iné
nad smrt odporněgšj. Wše^ tiádarmo b musjm se
8 ohawným orientalem zasnaubiti, a giž zjtra se
magí cjrkem^ obřady konati J >Armé]a usýuge o
to twrdošigné; nesnese pry to déle^ aby' sé'cjl
snahy geho geště oddalowal.^
»A co ty zameyšljs? — Netag předemnau
ničehož. <<.
»Zemn( raděgi, než bych se tomu fekelnj-
l^u zadala.^
»Ten-li twůg pewný aumysl, nezbýwá než
gediný prosVředek> aby$i nastáwagjcj záhubě uěla;
a tento prostředek gest rychlý autěic.«
*A., káni, přjtdi ? W is^mí %Á%o, gmm nezná-
má a'opušii«ftá^«. .-
»Qak se mu^e^ t^kto ptáti 1 Poalyš, gef nar
žiwě přjtelkyně zesnulé matky mjé» hodná^ pode-^
steá. pajij> g} tebe. odewzdám> dokud nás pože-
bnwoj kněžské aespog]. Swoljš k' tomu?-^-' a>
mluw, duše moge I nezby wáť času k dlauhému u«.
waíov\ánjl; Nézji se wečer snes^ přigdii> a ty se
odie^vzdáš ochfaně poctiwého ry(jř6i..gemuž twot.
ge«est co wlastnj žíwot dirahá ges(» akteďrjíiS tě-
lem i. dužj lieb^ hágiti bud^j kdyby sezlosynům
zadhtěla seoinau .zápasiu»«
»0 mig wěrny, milený přjtelt! Nepowirhug"
odpornjky swymi! ' U welké wážňosti gest u cj-
safské milosti kupec arménský; on přinesl z wý*.
chodnjch zemj wzácnýi 'drahý kámen a cjsaf ' ne-
může, gak gsera zaslechla, sktvosiný tento klenot
dosud kaupiti ; tak weliká gest cetíageho. I' Cam-
putia obljbíl si milostíwý cjsař; onť býwá často'
w geho laboratoriumi, kdežto sé o w3eliga&é ta*,
gemnc práce pokauáj.« •
» Wše nadarmo ! tyto nočnj sowy přede dnem
práwa zalezau a umlkhau. Buď gen dobré mysli
a nezapomeň ; až swatojakubské hodiny odbigj a
zwonek zbožné duše na nešpo^^y wolati bude, pak
přigdu a wyswobodjm té z osidel mučiteld* twých,«
. nObáwám se náwratu Camputiowa.; ne>vzbu-^
zug nynj podezřei\j, milácktt i»4g# a odegdi dřj-
we, nežli nás tu překwapj.*
S wygasnéáau twářj a s^Qem.rozkoŠj nebe-
skau naplněným, odešel hrabě z pustého, dirora.-
templářského, •potřebné přjpíavy k<mage k do-
stognéjmu přigetj a pohostěnj spanilé Jacinty. ' I
čekal s neywětšj netrpěliwostj na hodinu ustano**
wenau, kdež milowanau djwku na wždy zjskati
měl.
^ ' KSi|C^umtak šejým pláštěm swým město
i krag zastjfal, ^ěchal hrabe zase k templářské-
.imu .dworu^ j
Přišed na chodbu, zaslechl kroky a hlasy
- mužské se bljžití. I schowal se za piljř, kdež gin-
7dy. z^r^^ žid^stýw^l.' . ? „ j . ., ,
Brzce přicházet- Camputio '"s AI♦m^•nem; ži*
dem a katem ; mluwili hlasitě ; hrabě gim wšak
nerozuměl, gelikož howořili w gazyku neznámém*
Qe^wa byly kročege utichly, otewřel hr^bě
kwapně dwéře, genžto geg od pozemského blaha
geho dělily : cy wka bfht giž ^fssfíiexisí^ a oba ae
wzdálili bez překážky.
Odewzdaw-paanii péěí iwé' jiďjbuzné, bljžil
se opět k templářskému dworu, pátrage, gakby
asi autěk Jacinty ony společnjky dogal. Wukol
bylo wáe ti^ho. I.we^el do kostela^ kdfe se prá-
wě nisšpary konaly; myslilť, zdaby tam cizince
opěA.D^ezl; nemohLť.ho wšak. nikde, spatřiti*.
Iíí3»d obrazQfn na stjajMijch Matky bolostnó dřjma*
l$ir. a^řena.. 3yla 4o sestra zloČincDwa. Stařena!
se. probudiwši wstala a hrabě zArnul nad zhrbe-
nau, ae6laH poatawau ;. nad bjdau g^gj aaucitem
galjři dal gj aMužnu. — Neměl pokogq abawilse
najpqíttd s fladntau< - /.:
l^ě^jc plawal> co siřjbrná loďka, nad wěžj-
sAaron^ěstské radniqe^ genžto atjnem swým co
n^oJbůtný welikán celé weliká prostranstwj zate-
mňovala. Čtyry temi^é postawy, strachem se wů»
kal .<il)ljžegjc9i.Xk,ejdy s^vi;dcdu teynskaU uUčkau za-,
ki*yté';nD8Ídl|u Kroky rychlými apědbaly k tma-
wému tempjář/»kému' dwonii gt^dná z nich pozor-
ně' o^wř<eia Jfljčem. Na to wlekly noakUado za*
dňjho: njádjiv.ořj» kdež ta .sama po^tawa opéi klj(i
wytáhla, a gotické dwéře u postranného pqzem*
njho klenutj oiewíela« do něhož .wěicbui fvešli.
Brzo h9ř0la.swJGe,.xoi5esjlasJc negi^é swětlo po
klenbě} swjpen ze stropu. wi^cj oswěoowal sjň
gako dannj 6wětl9,.a wmalé chwjli na- to háral,
w uměle upjraweném krbu g^ný oheň* gjmžto se
žjcila skoro omaiWA^gjcj wů»ě wzácného korenj.
Zdálo se«.že lo. byla druhdy kaple^ Ppdla*
ha 8jně seatáwalá z lestěo4řho . bjlého . mramoru^
křji :« prostřed JřŮsQb.jíJ., JRpzdjhiá zrcadla^ le-
sklé sklenice a gine sklenné náčioj :k djUi.luče-
bnickémn (Stály nájdh^ai a/podíwně okolo siěuj
modrým sukneoi zajstřenýtíb^ gasně se třpytjce.
Wúkol. swjqnů bylo dwanácte znamenj nebeských,
zdobně wypracoHwných z čerweného skla».gežto
Digitized by
Google
171
odfážegjejin*sfr swědem sjň gakt> switem krwa-
wým naplňowaly.
I strhnul tíd plátno z nosidel^ a nynj- m u-*
kámla viitwola s twáÝj naběhlau a očima wypau-
chl^ma.
Geské ditrAdl4i> ir F^ave.
S 1 a u p m o.
RoVu 1627 dáble temřela a hny po nj isianiel gei
gj Gindíich Matema s K.wtoice, po kterýchž dSclil ge^liný
syn, Jan Giij sK,wéLnice^ dlowék ob&wláátnj wzdélanosti a
obrowské sjly» pii tom ducha po hrdinských skutcjch pra-
hiiaac)ho, Wálka» wsniklá skttfi Kristina, krále Dánského
(162 7)r poakytla ma snameiiitaa přjleiHost, abjr swému hr*
dinskému ducha a anaxe wáledné sadoát uČiniL Tudy gs«
osutoě awobodný a nedbage o milost, spjáe se wyhjlbage
spolk&m Ženských, r. 1628 prodal statek slaupenský hra-
běti IValdiUim (wéwodowi Fridlanskémn) ta 20000 kop
českých awstaupiw do ^ogska cjsař«kého, wjce do nvlasti
se nefrrátii \ shynulť dle Kxauiilkowa posnamenénj při ob-
leieoj.Dčwjna r. 1629.
Po smrti hrabete WaJdáteina r««1634 manželka geho
Anna Maria, rozená hraběnka z K.oIowrat Libjiteinskáy Slau*
pno i a píjsluienstwjm užjwala ai do roku 1636, kdei
tento statek cjsařským roskaaem konfiskowán, aároweil se
Semilským xa swobodný prohlášen a hraběti Mikuláií Dos-
íoursowi darowán.
Hrabě Desfoura gsa neustále we Wjdni u ďwora cj**
Sařského, sa mnohá léu gen málo kdy na swé panstwj při-
cházel; tudy djlem skrze nepořádky wobci, djlem dranco-
wánjm a hubenjm iweydského wogska spustlo Shiupno a
teprw, když r. 1662 hrabě Desfours zemřel a syn geho
Albrecht Maximilián po dwau letech 20000 si., od otce
matce Barboře Markétě, rosené žlecbtičce Kanin t Lich~
tenberku, panj na Tilowě, wykázaných, složiti nemohl : ona
přegmuwsi Slaupenský statek za náhradu 10000 zl. (1664)
Wíemožné přiéinila ae, wiecka suwenj áíweydským wogskem
zničená i ktčmu' s masným krámem nowě wystawěti, bře-
mena a tjže poddaným ulehěiti, Častými přjspěwky chudo-
bu a naozi odstraiiowati. Tako-wým lidumilným gednánjm
zjskala sobě obecnau lásku a náchylnost, a ačkoli r. 1669
Slaupno Adolfu Wiljmu Harantowi z Polčic postaupila,
tentýž pak nemoha dluh při kaupi učiněný zaplatiti, r. 1671
klááítem braunowskému řehole sw. Benedikta odprodal:
předce geStě dlauhý Čas dobrá ta panj w paměti Slaupen-
ských žila a předmětem gegich úcty a wdéčnosii a&stáwala.
Mjrná wláda a lidnmílstwj nowé wrcbnoni, které až
podnes Slaupno přináležj, i poslednj rány thogila, gelikož
d&stogoj opatowé kiáltera brauno wského po wežkeren Čas
až do dneJÍDJho dne zwláutnj zřetel měli na ozdobu a zwe*
lebenj statku swého slaupenského.
A. P. Kop iaiMský.
W neděli dne 21. kwětna prowosowala se we pro*
^ěch p. Mayra wýborná Spohrowa spěwohra »Fau$i«.
Dosti malý snatel hudby musj přiswědAiti, že to byla ae*
auaduá úloha pro naSe ^ětéjm djlem mladistwé sjly oper-
uj; tjm wětój zásluha gegich, že úkol swůg zdařile pro-
vedli. — Fausu zpjwal p. Prokop, w němžto g«me cwiče-
ného zpěwce s lahod nýopi badtonem seznali, Neywét*j sjla
geho zdá se býti přednájenj mjst gemných. OsUtnž pro-
gewil ale w celém předstawenj^ ie mu na dramatickém pro-
-wcdcoj úlohy zálezj — a to ge zag^té neyprwněgáj cnost
zpěwce diwadelojho. Na w^Sechen způsob ajskala njm spě-
wohra naie znamenitý přjr&stek, a my se tě^jme na přjžtj
wystaupenj geho. — Druhá nowinka w dne&nj zpěwohře by-
la panna iViřyei/fii (gegjž gméno pozorným Čtenářům KwětA
giž I dopisu beraunských známo bude), kteráž w osobě
Lidky poprwé na diwadlo wstaupila a k welké spokogeno-
6LÍ obcceastwa těikau zkau^ku obstála. P. Negedlá přiná^j
k diwadlu mladistwau postawu a zdrawý, twučný ohebný
hlas, kterýž nynj gen dobrau žkolu a pilqé cwičenj poža-
duge. — Raracha zpjwal p. Strakatý známau dokonalostj;
p. Tonnerowa progcwuge při každém wystaupenj nowý
pokrok.* P. Mayr zjskal hlasité pochwaly po *swé krásné
acii, — a panj Skalná prowedla Mátohu tak dokonale. Že i
neypijsněgMJmu požadowánj zadost učinila. Škoda, že ku
wzdtrUnj, hlasu swého a zpěwccké schopnosti w minulých
letech málo prjlezitosti mjwala ! — Zbory % dobře, wjíeliké
uspořádánj bylo přiměřené. j. m...»u..
We Čtwrtek dne 23. kwětna prowozowal se »Hlucho-
němýa — stará drama, na diwadle načcm dosti ráda wjda-
ná. Pan Grabinger (Abbé deť Eppé) gestgakoby Stwořen
pro tak dobrosrdečné úkoly a podal nám toho dne pěkný
obraz, we waíech odstjnech dobře prowedený. Že wět.4jho
aučinku na obecenstwo neměl, toho si p. G. sám příčinu
wyložj. P. Hcrbstowa brala hluchoněmého ginocha dosti
žiwě, gegj átjhlá postawa a celá zgcwa byla osobě přimě-
řena.— Pan Grau zobrazil wnitřnj bog wDarlemontu zda-
řile. Pan Bíel snažil se úlohu swaa žiwě hráti; schwa-
lugeme to; pamatug toliko p. B., že i tu gsau gisté meze,
geŽ by byl tentokrát snadno překročil, n. p. ku konei scé-
ny, kde otce prosj, aby hraběti Solarowi gměoj nawrátil.
Panna Forchheimowa brala sestru Franvolowu pěkně ; ge-
gj prawidelná řeČ ge nám wlem, kteřjž tuto cnost náleži-
tě oceniti un\j^e» wždy pijgcaanaa ; a "wlik pr4wě tuto gest
gj neywjcc potřebj, aby se gakéhosi překwapenj w řeči
cbrántla, kteráž gi i tenkráte opět w nesnáze uwedla. —
Zlájítnj chwálu zasluhuge p^ Hynkowa, kteráž také swau wře-
lau, sdařilau hrau pochwalu obeceuetwa ajskala. P. Skalná
a p. Kažka byli dobřj. Pana Leitnera gsme w prwnjm ge-
dnánj ani neslyíeli — geho mluwa byla tenkráte zase welmi
neplynná; widauce na něm diwadelnj scliopnosii žádáme
Digitized by
Google
172
geg, aby si MM w tomto oUedn na Mohk táleietí dal.
Setrwalan pilnostj dá se často i přirosená chyba oaprawiti,
P. Stránský nevdClal se swé pěkné role nic — p. Nikolai
nám bjl by býwal mUegsj. Těmto dwěma pánům slájítě na
pamět uwádjme, aby úlohy swé naskrke na paměti měli. —
Od nich nepřigjmáme tuto iádných w^fmluw, wědauce le
chowenstwtt okresu mělnického dne 24. dubna iádaaaá
přjěinu k obzwláatnjmu osiawenj gmenowin geho. Uilech*
tílý ipftsob této iSistoěeské slawnosti sasluhuge weřegného
připomenut]. W čele hogně shromážděného diichowensMrn
okresnjho pronesl děkan mělnický p. Ani. Hnogek srdečné
a ucdwé přánj wýje gmenowanému p. wikaři a na důkas
řidčegi hráwag] a £e tudy swé malé úlohy widy sauplna we útěchy weikerého duchowenstwa okresního nad usdrawenjm
swé mod mjti mohau.— Pan Krumlowský (FrauTal) zdál se
býti při nepewné paměti ; {e w tom stawu na pewné prowe-
denj charakteru pomysliti trudno, kaldý nahljdne. Zdali osu«
tně toho wěku adyokaté w Tulůse Unfry nosjwali, Cíli nic,
to nech p. K. a ředitebtwo rozhodne. Oděwy byly pěkně
woleny. — Přátelé české gramatiky měli toho dne se řeči
nehrubě welké potělenj. Lowec gramatických kozelcA byl
geho podal gemu stijbmý pokil, dokládage ústy wýmlu-
wnými : >.KoUkrátkoli na Čjlt tu pohlednete, kolikrátkoli
na nj spatřjte nápis : nMilowanému zpráwci swému ducho-
wenstwo okresu Melnického<r-- kterými gi sWaájm^aopu-
Iténjm pHozdobiU obmýáljme; ptígdil Wám w pamět, ie
S horaucj tauhau iádáme sobě trwati s Wámi wSickni a
drazj s drahými wcspolek w bratrské swomosti a lásce .U
by brzo celý swftg Uul wystíjlel, aniž by bylo gakého ubytj Po tom skládali uké páni učitelé swé přánj welmi pohnu
znáti býwalo. Sám překladatel naplodil gich w tom kuse ne-
málo — ale co gich tuto přičíněnjm panu bercA na ploze-
no, toho by se sám překladatel nemálo zhrozil. Widěli
gsme tuto zase staré swé známé — zláltě pak |»owěstnau
onu trogici Jinjkoli, přjrozetmott a e^f « — ale wedle nich
w newázané bugnosti poskakowalo plno roztomilých mlacTá-
Uk — byl tu geden nefftanm^gij (ge to snad superhitiY od
»tu tam«), kterýi gakýsi čas wykonati chtěl — druhý mu
w fňjUljch prsatí gehú přál- dobrého zdaru ; newjme sice,
zdali to nynj cjtO gako gindá w 9w^ch íMrAch hlMnách,
ale rádi uwěřjme, ie této wěei up^Jmné srdce mluwil.
Byl tu uké geden přetlačený ginoch. Geden se wydáwal
sa 'člowěka z Tuluty. Byl to přepodiwný člowé^t— nebyl ši-
tému, saslauiílému dozorci národnjch ikol a w průwodu
mládeie mjstnj ubjrali se pak ctitelé b. p. wikaře do ko-
stela, kde za zdrawj geho d. kons. rada' a farář nebuielský,
p. Joe. Teynih tichau mii swauu slauiil, při které sedm-
nácte hlasů Schiedermayrowskau mjfi s podloženým textem
Českým poknutíiwě prozpěwowalo. — PH následngjcj hosti-
ně -w děkanstwj Četlo se psanj faráře čečelického, Joeefa
Auetaf z njma dne 5. dubna b. r. gmenowanému p. wikaři
wyprawené, geni mimo mnohé pěkné wěci obsahuge nám
Čechům zwláltě milau pHpomjnku o audiencj u proslawe-
ného znatele téměř sedmdesáti gatyků nároanjch kardimalm
MezMofanti, >»Geho Erainencj,tc pjie doičeoý p. farář,
)»ge8t welmi milosUwý a wijdný pán. Rozmlauwánj na>ie
bylo deeké a německé. Oeohil $% ku podfwu welikau znA-
w.w^v— . - « •»»•,. «ji I.V |ficpuutwujr cwwcfc— neoyi si- ujlu cesxe a n«mecKe. usobil $i ku pod(wu welikau zn4»
ce Itdoged, ale mluwil lidi, osoRy. - U nás w Čechách T***' * literatuře čeeké: ptal ee na Hanku, Čelaktncekého,
mluwjwagi lidé elowa, M. W Tuluse to bylo tehda o- f-í^'!!'''''^'--^'^^^^^^^ " Negedlého, gchoito
wicm gináče. Žádáme pány herce, aby si každý z těchto
kozelců swého zplozence wyhledal, pozná-li geg ginák, neb
se někdy arci stáwá, ie Člowěk newj, co mluwj. A wíak
spisy : Smrt Abelowu, Dafoe a Uiadu s welikým potějenjm
čjul. Pobjdnul mne, abych geg geátě nawitjwíl, a stisknul
mi pak ruku uk sUně, ze gs«m se ai k slzám pobnuL«
Dále pjJe p. Aust o swé audienci u swatého Otce a gi-
ných wsne^ených osob. Po přečieoj tohoto welmi zanjma-
wého psanj — které se celé w přjHjm swazku Časopisu
pro katolické duchowenstwo weřegnosti sdělj — pronesla
radostj nadřená společnost gednohlasně uctiwau přjpitku
na zdrawj hlawě cjrkwe swaté, Geho c.k. Milosti najemu
milowanému cjsaři a králi, neyd. panu biskupowi a oídra-
wělému p. wikaři. Dalij pi^pitek znél na stálost utěšené
bratrské swornosti duchownjch bratřj a p. doktoru w lé-
kařstwj, J. KrčmAřQwi, gehožto snaha o brzké nlččenj b.
p. wikaře wděčoě se připomenula. Praudem radostně pro-
niknutých srdcj pěnila se — na působ champanského nowě
a zdárně připrawená — wýbomá melaičioa. Po tom se zpj-
wala česká, učitelem mělnickým p. iriaeékem složená a
welmi wsdělaným měšťanem mělnickým, p. Walentau we
zpěw uwedená pj»e«, a po nj obljbcné, slowutným na^ím
úelenem a giaVmi bndebnjmi Čechy skládané zbory. Po
osmi dnech obradowal b. p. wikař Zuman mělnického dě-
kana, slowijtného naieho bohomluwce a paedagoga Antonj*
fM Hnogka domčcnjm konsistomjho přjpisu, kterém se ge-
mu wifZMamenét^ za c.kr. dwan^ho kaplana zwěstowaJo.
Kaní yMm^Hékf.
gsem gist, že mezi těmito zde wytknutými mladjky žádný
8 herců swého prworozence nenalezne. Wilecka uto zwěř
rozplozuge se w oboře českého diwadla přeutěieně, a nepo-
loij-li se tomu něgaká překážka, wzroste nám tu wkrátce
něgaký prales, z něhož tuto zwěř *nebude lze wypuditi. —
Giž dáwno wěc U nám na mysli ležela a zdálo se nám,
žeby nebylo na ikodu* o tom se zmjniti, aby se giž gednau
na něgakan oprawu pomyslilo — ginákby muselo obecenstwo
samo na^ukowé chyby ukazowati, gako se giž toho weče-
ra stalo. F. E..g.r. •
DOJMACJ KRONIKA.
z okolj Mělnického. Uzdrawenj ctěného p. wikaře a
děkana w Choruiicjch, p. HTogtg^a Zumana^^ podalo du-
WydáwáBJm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
lároéDj libftYBJk pro Cechy, lorftwany, Slowáky a Slezany.
€j8k> 44.
3» eermma iS43»
10. r. béh.
lai bez spanj.
{Pokradowá^f,}
Wogtech se dal dío hnusné práce ; swleknuw
swrchnj sat swag, wyndal z černé kožené pošwy,.
skryté po lewém boku> dlauh^ nůž. W malé
chwjli bylo tělo rozkrájeno a do mědénéLo kotle
složenoj pod njmžto žid a orientál .oheň rozdy-
chowali. Žid pak se pozdwihnuw podal Gam-
putiowi swětlemodrau áťáwu^ a tento se přibljžil
ke kotlij genž kloktage a prskage páru co oblaka
ze sebe wysjlal.
i>Swětlemodrá sjra— ^ros^u$těná Ijhem^* 2ačal
mluwíti.
» — a« wpadlmu kat do řeči, s wj-kasan^mí
rukáwy do kotle se nahýbage — »niorek sedmi-
ročnjho kozla, žluč sedmimesjčného kohauta^* —
» — a čistá krew sedmnác tile lé panny, čerpaná
w znamenj úplňku, o hodině tretj** — dokončih
Camputió, »činj pow^stnau swj^u, gežto má sjly
zázračné a mjsta ukáie, kde poklady skryté gsau.
Nechme tedy nynj wSechny tyto wěci wřjti, až zim-
stnau; pak ulegeme o hodině druhé kauzedlnau
swjci, a ta nám pomůže w Opatowiejch skryté
poklady hledati:*
Mistr baletnj chtěl prá^-ě láhew, krwj napl-
něnau, do wraucjho kotle wyljti^ an mu z ruky
wyklauzla a na sto kusů se roztřjHila, zněgjc na
mramorowé podlaze. Praud krwe linul se zdlauha
co čerweny had po bjlém kamenj.
nÓ! ó! proklatě! Ale geště ge čáka! raíi-
ge ukazuge geště na hodinu prwnj ; dnešnj pla*
neta pripauStj dalšj práci. W druhém poschodj
dyšc, tušjm, w hlubokém snu pogatá, žiwá naše
krcwnj zásoba ; máf toho Čerweného toku dost;
ztráta se dá brzo nahradit. «
Reptagjce nad nenadálau nehodau, wstupo-^
wali wsichni po schodech nahoru, aby ubohau
Jacintu k pekelnému směru swému přemluwíli.
Ale kdo 2obrazj úžas umrtwugjcj, kterýž se gich
zmocnil, an Jacintu nenalezU?
Camputió zuřil, díwýmí skoky sebau zmjta-
ge; žid kňučel gako wichřice; orientál wyl co
lupuchtiwý wlk, a kat ' proiljnal wšechny hřmo*
tným lilasem, gakoby mezi to hřjmalo.
Slyšjce sausedé ten ďábelský hluk^ modlili
se shr&zau welikau: » Panel zbawnáswseho zlé-
ho!« neboť se domnjwalí, že zesnulj templáři
w pustém dwoře nočnj prfiwod držj.
Geště se den neSeřil, ati Camputió wztekl^'*
xhi skoky z templářského dworu pádil, a pak do
bjtu ' cizincowa se wřjtil.
»Mau Jacintu, tu krásnau pannu— -kde gsi gi'
skryl? Newydái-li gi w okamženj, pAgdu k aura*'
du a udám Juditina wraha; ty zemřeš na popra-
wišti. S Bohem, pane! Gdu, abych slowu swému
dostál!*
Celý zničený upjral nešťastný cizinec zraků
swých k nebesům, an mladý hrabě do pokoge
wstaupil.
t»Pomoc, pomoci* sténal cizinec naproti
zaraženému ginochu. »Odepřetc-li mi ochrany
swé, pane, gest po mně wetal-^musjm zemřjti ney*
hanebněgšj smrtjl Milosrdensttvj ! nezůstawugte
mě w zaufalostil^
wMluwtc, přjteli! powězte, gaká nehoda wás
potkala, a zwjte. Že gsem dušj i tělem hotow, wám
pomoci ; swěřte mi ale Vfle, abych k prospěchu
wašemu gednati mohl.*
' i>Byl tady gedowatý mistr baletnj ; někdo mu
unesl dceru, sličnau Jacintu. On se domeyšlj, že
gsem to gá učinil, a se wšj urputnost] gi odemne'
žádá zpět, *^ sice že mě u auřadu obžaluge, a
pak mě uchwátj neštěstj neodolatelně ! Weta po
mně, vrystaupj«li proti mně. Ochraňte a skryte mě
Digitized by
Google
174
r '
I
genom několik dnfi, aS ten ďábel porbzíunj a po* ichizél ae s|íoIek tento, |kdyi gednau Wolk a Osip
zná, že gsem newinen> z čeho^ mě winj. O, po- ^y|;eli na Wýzwtfdy do tnésta. Gich saudruhowé
mozte aukrýtemě! Pro rá|iyjSpásíteI(Mvy'ne>ÍQ#^'sedJE£.j]|a^edáÁtttpÍ^ suwenjm, čekali na ně.
paustěgte, abych tak potupně zahynuly
A Tedy pogďte; podjwámse, kdo wám ubij-
žiti «B o^m^jV : ' * ] " ;. ' ] : /^ ;/ '; j }
^ W několika okamženjch z&stawili byt geko,
kroky rychlými spěchagjce k paláci hrabécjmu,
kdež pak ginoch hosta w komnatách sw^ch bezpe*
čně urojstil., " . I . " :
Dowěděw se cizinec od Štědrého hostitele
rfínřho^ kdo ^Tswobodil Jacintu z drápů wlaské*
ho tanečnjka, řekl odhodlaně : »Nynj zwjte wle*
cko; hernám gíž přjčiny, abych co |)řed wámť
tagil." —
{PohráiwoAnf^)
Indiwa OlmititjéwnaL
{Pohraiowánj « (foUřcmd^nj.)
Ušly tři měsjce, když ponebj ruské spogiw*
si zemi s mjrněgšj přjrodau, opět zkřjsilo usIá*,
blých tworů k smělegšj účinliwosti. Řeka Lybed
oplachugjc zelenawé břehy, ináčela p&du prone-
dbaních, napolo zdiwočilých ohj:;ad, ^pnž sexzdály
t^ti magetnostj bljzkého stawenj« kteréž o samotě,
a skryto stálo w dolině hustého daubrawj. Bylo.
tp pbydjtj Wolkowy gednoty Pe&encft, w kterauž
wesel L-^Osip Peljačew.
Gak byl giž Wladimjrowi Jakow wyprawowal, ,
wygelo 1 hostinského domu před, třemi mesjci
času půlnočnjho několik PečencA, genž pro zvvě«,
dy se nacházeli tenkrát, w Kyjewu. Gedauce oko*
lo Ignediny chalaupky, nalezli tam Osipa. Tjm
způsobem dostaw se tento do rukau Wolko-
w<'ch, dal S€s swodna^u gehp , wj^mluwnostj téměř
k wjře oklamati, že Wladimjr upadnuw do swé
předešlé náružiwosti, zpr ostře dkowal geho pád.
u wlčj rokl^. On, kteréhož srdce a celý žíwot.
připaután byl ku knjžeti skrze přjzeň neydobrp-
činněgšj, který ;Knal, g^o nynegšj dušičistau, který
zjral wládu geho, swatau, pokogem a milost] : on,
se spolčil s těmito ^ýmetky národu Pečencu proti
žiwotu druhého swého otce a učioiw . sie gich
wudceiUj stal se zlosynem. - s nimi* Pochybo wal
dlauho o prawdě řeči Istiwých Pečeňců, až gt ko-
nečně sám potwrdil, doslechna, že . prjtel geho.
I^udmil toho samého času wyhaán byl z wlasti
ftwé. Neznage wlastnj staw a gn^éno Ludmilowo,.
nemohl žádného ginďip držeti za přjčinu tohoto
wypowězenj, než sebe. — W takém postawenj na-
gak bylo widěti, s nedočkawostj.
»Be:^wáech námjtek, w&dce Peljačew upew-
[ ňapy|spoldc irt^i* -prj^ '^^ ^S4*f íř^ ^^Ph.
wDobře, ale^co weřiti mu předce nenj.«
»Bézpřjčiny — «
»Bez přjčiny?« nawrhuge druhý; »mužes mi
ta ia ručiti^ že pod rauchem wjry^ (lerriiii ^ám
dáwá, zradu nestrogj?«
Wftz, kterýž w prudkém gezdu přjitao tiiim
zahýbage zadost učiniti se widěLgich očekáwánj,
nedal wáak aásledowati -odpowidi Brzy dogel
a očekáwané osoby sestauply.
•Co nowého, wůdce? co nowého, Wolku?"
tázali se přédeslj porůzno ^ obklopili přišelce.
»Nic giného,« wyprawuge gím Wplk s po-
tměšilým úšklebkem,,. »nežli , že přestupnjkum'
w Kýjewu giž třeba nenj peněz. «
»Gak . to ?* smáli se oni.
^JVjra *} posla ; \^asilij obnowil popráwiště,«
wece Peljačew; » pročež chraňte «wé hlawy!«
Neznamenagjce wěhlasnau potřebu obnowv
trestu hrďélnjho, pótwrdili Osipowi zlomýsl Wla-
(Jimjr&w,— 7 .
" ' »Kdy hodláš do Kyjewu?« táže se Wolk
Peljačewa, když se byli druzj odstranili. '»Zegtra
wečer,« odpbw^j tento, kterýž se byl kp/iečhě na
mysli ustaňowil, ůi^Iadně táhnauti proti knjžeti.
wKterau cestau, kterau hodinu, budeš wěděti — «
pokračowal, a ivšak — \' '
»Která doba wrátj.
. K milosti g?g? .,
Než se slunko, z tratj,.
Siiad nagdu gegí .
Těšit mám jswau duši
Wyljčeným plesem wněsně? ■
Bawiti s&pantj.
Když mé starost ,gjmá těsně?
An mě láska rmautj,
. Má ině těšit krása w Wesně?"
Tento zpěw, genž s plným wýrazem tauíby a bo-
lesti plynul z prsau bljzkého pěwce, přetrhnuw
gich rozmluwu^ učinil ge pozorný na okol břeho-
wý. Peljačew poznaw hlas domýšleného Ludmila
obracel s* s rozkošným wytxženjm po milém gi*
nochu,.jk němuž, ačkoli we ski^tosti, kogil tak
*) Pokutft penřiitá, kterauž platiti musili přcStáptjjcL
Přjlíl íboiný Wladimjr trestal i wratédlnjky taviči tr/rfltf
mjsto smrti, čehož a{e neJAkladnosi a marnost pozna^
obnowiti musil bý^ralau odprawu na smrt. sp.
Digitized by
Google
na
welke, přátelstwj ar UsIlu. Zwoíáw w&kol sebe
^méno Ludmil pokijžel k řece Lybéďi> na geg;jí'
niodrawé hladině Ludiwa w obleku' mladého ry*
báře pláuta na čliinku. Po dlauhém ' bláuzénj o*'
ctnula se tato konečně ha Mjzku šwemií milenci/
anii to byla wédMa. Powédom)' hlas Osípuw wy-'
trhl gi z kormautliwosti* w njžto žalobu 'swaa
píroffewowala zpewepi. Zi^plesánj . nad zítjni naí-'
léncowým, o němžto wžďy póchybowal^, propfig-'
čilo ge^'mu t^lu ppdt sjlu^ že móhilá wládhauti^
čílegí weslem. Á také' gakoby w leUi' plynula*. rj;^
chle přirazj k břehu, >vystaupj z člímu a hledjjc
^nom iia paVorek^ kde'^e gj ukizál Peljačew^
chc^ pospjšiti tam. . .' ...
dHoí. nesmyslná, íi ixádnému qdpadljku né-
chod|« zkřikne gj wstřjc osoba, geni w nemňq-
ha okamženjch k nj^ přikwajpjc preůsilně gi po{|A%
dla za paidj. Byla to škaredá Debora.
nPusť mě k mňeiici!^ prosila Ludiwa u sla*
bém odolán j, neboť podobalo se, gakoby byla
ztratila při gegjm pohledu wáechné mužnosti.
»K BÍUmé£frinBi!f.::&Uibrfl zrádkyně
Osipowa. »Což newjš, že se s Pečenci spiknul
proti otci Wládimjri)\Vi, á Žé ge proň přifirshvené
poprawislfe?— Debora to tvysljdíla í*« ' " ''
^ Drjwe wynasnazila Ludřwa wSeťhnu 5r1la,'wy*
mknaúti tělo swé gcgjmu ťanienu; Jpřř' ťěehlól
slowech podata se mu wšak žatipIná.-^wSwěťló wjíř
rj! Osip zrádce?^ ' ' '' "* ' '"'^
•oZdaliž to mořn^, budéS se ptáti ť—^ Nuže
poíiledni!— Khjžecj manowé, ode wsíPredsfavH^dy
až sém, ti to doswědŽj!« odpowj Debořá a uká-
že wůkol sebe na wogsko, kleréž óbtahowaii po-'
calo stawenj a pahorek. Přišlo sem totiž poíjj-"'
dnutjm Debořiňyjn, genž byla toho samého dne'
Osipa a Wolka spatřila.— Wladimjr poslal tedy
s nj swVch udatnách ^ridnů, gegichž účel byl zté-
ci sjdlo Wolkowo. — A stalo se. . Úchwáceny spo-
lek padl do rukau wogáků ; toliko Peljačew, pře-
hlednuw bystře nebezpečenstwj^ pádil k řjčce,
^rhl se w ni a zmizel na něgakau chwjli zřakiím'
pronásledownjků sw^ch. Ludiwa, kteraui zlomy-
slná Debora byla Titáhla násiljm do lodky,' spatřiw*-^
ši hrdinsky 4^g tento, sletěla po zdrawém rozho-
dnut] tu so^iau dobu do wody. PronáslédownjS
ztratě Osipa z očj, má gi za něho, wydere gi wU
nám, přiwlékne gi na břeh a spautá. To byl wel-
kjf- gegj aumysl!— byl to wýtwor djwčj lásky!
Nesměle obrátjc naposled zřetel swAjg k Ly«
bedi, znamenala na druhém břehu Osipa, kterj^ž
uhodnuw gegj iimysl na rozpacjch bVti «e- zdál,
má-li přigmauti tuto šlechetriau wellrott)uys][x^06t>.n&
bo ne. Náhle wšak, gakbjr byf uchopit prospěSnau
myšlénku, kwápil ku Kyjewu, a Debora nechagjc
Ludíwu moící wogetíské, wežlowala za njm.
•íl |.V
4C * ♦
Byl druliý''deh.
Mágowé slunce w^nUSegjc se nádherně nad
l^skfyíqi. báněmi in^síá 'Kyjéwtí napomjtLalo oby-
watelstwo k gewiki^genz se djti mělo ú wsi Pred-
slawiný.* .Tam, na kata odsauzeni, stáli nenáwi-
děnj P^čehci á mezi nimi Ludiwa Gorodská. Ro-
wiiěž gak zjráme w rjšťobřaziwosti ctnost, genž,
po uzhánj marnosti swětské, smytim každé po*
škwrny břjšnc a krokem hrdinském dobýti se
snaij swataudúše éistotu: tak dlela klečmo ne-
winná íotryné na poprawišti a očekáwala swého
ósuduí. — Okamženj přišlo, kat gedňal.
>Ludiwo!« zawznj ze zdálj hlas auzkostliwv,
qpětuge se, bljžj se a s njm Osip we spěchu le-
tjcjm. Óii, kterýž Wíadimjrowi upřjmně přiznaw
swoge prowiněnj, gež to. způsobila lest Pečenců,
kterýž tedy obdržel milost a odpuštěn], on se
dowěděl^tnitawfc 3r Msde JLmíivvmé: a Jéiěl gako
X^^ P^rutjcK k záchraně gegjho žiwota, k odplatě
lásky a k odpuštěn] gegj cíxyby ; — • než přjchod
gglip, byl inarp^ — kat, byl giž gednaL
;,^, / pPozď^, po;fděM wólal z útroby neybolest-
n.ěgš]^ 3klopiI wysjleně hlawu, sp]i;ial zaufale ruce
^.^9|i|irš]^age 8oí>ě staré Igi^edy, kteráž tu stála
frrPe|wý.slownéna hpři; pádil z mjjsta, genž mu od-
lepilo , tak lyě.fnaiii duši. .,
. '. . Wla4Ái»ÍF pohnut gsa welkpmyslným gegjm
duchepa wystaijrěí gl mohylu, w. kterauž Osip, kaž-
dodenně , gi, nawštěif;uge, s krwáqegjcjni srdcem
vryl gméno.: ,
. . Ludiwa Dimi/ríjmma.
Ifiebotaaneíasflfeála a^ wjce;
J. heznjZeíi*
l..;l
•-.I
Pá pér k y.
iMftwoilnoalj,' wfbri. i dokonaU^fiij ^flá^)^& >wých nud jmnohé
giná. éaflopjsy némccké wyDÍkagj.-^ (i^epnwjme to snad
pTOtOi. xe ne^áwnor :í ^Wíltálii . Wj^Uni pěkný kompliment, u-
émalj^ o nikoli'! -^ k tonu gsme tase prawdjr milownj, a
také ^$me ge giž w malém poklesku stjhali) — w téchto
tísl«rh w^rsk/ttHil 9e tuty dny článeček o nesmjruém en-
thu5iasmu, gakowymž tamčgij (m/sljme, že i gine) obecenstwo
» 6«a.hlid*njí.wBiyw, ifjtáiril. Spiiowat«l oněch řádků ne-
Digitized by
Google
176
brogj arci piofi actft^ ivdikýia Aluft&in 911 . poli krásných
uméoj wsdáwanó a. orm přjtomnQStj obau stxter >Iil«nol-
lowych we . Wjdni ppět probusené — ale ptá se wetmí
irčasně a WYznamné : vLudwig Uhland hyl we Wjdni —
co se sulo k uwjtánj tohoto ..mistra hásnictwj nčmeckého?
— Český dSgepÍ9eCf pawitHKJ Palackým mešká práwě tedwe
Wjdni ; zdMl ggdiwi ČasopispřfíopmQStgehotqMÁsilftí'^
Pobře tak! M^ inéli radost a tohoto posnamenáoj. Ne
snad proto, ie by njm powSst učence naiebo teprwa ně-,
čeho ajskala j ale ie meai dawem snaáitdl& ď^nn^^ch ilowi-
nek, gako gsaumistské události, dennj přjhódj^ ^td., aspoÁ
^eden tak maudře sm&lý byl, ie oprawdowá slowjčko — a
byf gen slowjčko prohodil. Kdji se ten oneu^ Francaus
senom na bránu podjwá — ^^7^ ^^^ onen Angličan* o
méstsitau sed otře •— ; lidyi ten onen kál *s ťo^o onoho
pronárodu pokaSle, kýchne anebo sjwne: gii gsau. toho
plné Časopisy, gicbžto neyhlawnČgSJ péče arci eeat shjrau
napořád wěd neynowěg»j j gepohi. tíyl nakňeo přjgde,
kdyi 1 přednégHJ a naJÍncA se okáie: i^nlíráte neňj mezi
směsicj nesójslných nowinek ani mjsťeéka I Nu, také dobře!
Meti směsici beatoho nechceme t — B&h to napraw a pO-
lepiil • ':' *'/'•' •• ''''
české divradldi w Pcaae«
Ctítelowé Klicperowi nemoha u wé^tf Ďárék, ie 61^
Muže geho na.nowém diwadle dosti Častého TÁjsťá Aepo-
skytuge. Wáiným krokem přeleť zase geáiéďeého ileyťda^
řilegájch plod& přes gewialč— ard ne w té podob?, gakowé
nám ho obrátiwost bohátČ nadaného básnjka ];>Oskytla (ne-'
boť w té se na diwadló ani uwésti nedáj **- alé předcé*
w tak Úplné a cefístwé pó^dstatě, že by sám 'át)rsowateI naď
tjmto přiodénjm spokogenost ' progewltl muSel.' Dálral ét
toúi dne 2*8. kwětna we prospěch panj Hynkowé »Sohě'
$law a Bedřich, aneb : Bog o knfJUej koriaviLtt Oesti to
podruhé,' co tuto tragedii -^gédinau suad le ^lech dř! plo<^
dného básnjka, která se po wygitj swém obljm%fi]ho roze-^
bránj a négakého oceněuj w naSem hlawiljm organu kriti-
ckťm, w Časopise Musegnjlm, do^alar!-*^gesiti to po .druhé,
co gi na diwadle českém spatřugeme. Asi před 4—6 lety
přiwedl gi p. Tyl k prospěchu swému na prkna, wlastnj
rukau budowu gegf přemSniw a ta^, g^k2. nynj gest, k pro-
wozenj připrawiw. Srdečná přjchylnost k býwalému uči-
teli, wždy progewená úcta k geho geniu — pak mnoho-
letá zkušenost w tomto okresu a wlastii) dramatické na-
dán j wédiy ho při tomto djle cestau neklamnku. Postál
ge z rukau w čisté zaohowalosti ; — genom ie lewnithií
ipetk geho, metrickau formu, porušil, 4o, newjme, máme-li
mu prominauti. Toliko myilénka, ie to k usnadněiij hec-
9A. učinil, gimito nezbehlost .we w^S^jm .phom řeči na^
teiké záwažj na gaayk ukládá— to gediné mohlo by geg
omluwitíx Ze sám podobný werjí napsati ^owede, o tom
nepochybugem. MámoC toho dAkašy. OsUtn$ wiak gest
^ .°JpU ^^^ ^ celém djle gadmá, hognau básuickau ozdobau
propletena*
Drama, Rhcperowa ge ted rozdčlena w patero gedná-
BJ. Prwnj se končj welmi dobře úmyslem Soběslawowým
dobyti pro s^au Eližbétu korunu knjiecjj, a působj welkýí
dogem^ Druhé gednánj ge cele přidáno. Uwádjť sniwého
Kuklowjna ^épe w celau ' hru, ncili se dřge w originálu.'
Wjdjmcř ho, gaks'wětemseUulagenabýwá*.zpráwy o milo-
wané Eliibété, a pro gegj spásu Jl)ogówati se uwolj. Wétáj-
ho eíTektu dócjlilo by snad toto gednánj, kdyby scéna mez!
Witkowičřm f rolujky ijře a wymluwnégi prowedena byla.
Ňvnj ge tuze zlomkowitá. Ostatnj gednánj Jržj ae textu
powodnjho téměř krok za krokem -^ wygjmagjce to, co
k wůli scénické aupraiirě žginačiti se muselo.
.i*
domiím:;j kromik a«
;,„.^ Powěstný nái kragan, msljř FfiArťeA, nynj učitel na
wjdenské akademii krásných uménj, zhotowil pěkný obraa
HPeftýřowé na c^st^ ku kolébce Spasiielowé.a a obsUraw
ppf()l^ něho wýbornau rytinu, dal geg i s otisky do wýbry
'Vre profpěch otčiny swé, měsu Kracawy, r. 1841 wyhoře-
lého. Los k této loterii prodá wá se po 30 kr. stř.
W Bumpolci semřel minulau zimu w gistéin zpftso-
bu, snamenitý mui, Wóclaw Smrčka^ stářj swého máge 52
let. Co Čtyřleté pachole pozbyl nebto^ricemi araku. Při
tomto truchliwém suwu wywinuly se w něm ale podiwné
schopnosti. Byltě wýbornau pamětj obdařen, i podržel w nj
co gedenkráte Čjsti nebo powjdati slyiel. Takž umel wy-
prawowati pijběhy země české, dle Hágka sepsané, celý
starý a nowý zákon, (powěděl při tom, co w které kapitole
a w kterém werii stogj), letopisy trojanské a g. On měl
swaii wlastnj malau kníbownu a za mladéjch let držjwal si
také české Nowiny. Při tom hrál w3'bomě na hausle a
zpjwal hlasem Ijbezným asi 300 národnjch a 200 nábo-
žných pjsnj, protož b)wal i. při každé weselosti wjtaným
hostem. K přiiepjíenj swému dělal pěkné, rozmanitau řex<»
bau ozdobené kartáče, klece rozličného druhu a gine wěci,
gfiž uměle pauhau kudlau wyřezáwal. -^ Celé město mu
přálo a neaapomeňe tak brso na vslepého Wádawjčka.tc
j. K.
tAMpl* tMlo wrahátj W« «thrfu>a w «ol>«tii po ^laiijch: kaMan AnAtn -
léta 4H kr., wa kailikapactwjek na fM Uím I si
^^ fHUwfí w pSIltrrhowé fijl«lMu VHAflMJ ••
SQ kr.. aa c. k. pnáiárk pAll. t al. Sfi kr. atř.
n wyd«wat«l« a* élwi|
Wydáwái^m a redakcj J* Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodnj zibawnjk pro íechy, lorawany, Slowáty a Slezany.
Čjslo 4$.
ff, čerwna iS4S»
10. r. béh.
T O m i 1 a.
Powěst s polského od K. Baliilského.
Mezi horami stál pěkný dwůr, we dwoře by-
dlela wrchnost, zdediwáj obšjrné statky^ a magecj
tři spanilé dcerky^ — Mimo statky, rybnjky alesy
měla wrchnost brilianty, střjbro a zlato.
Negeden z mladjků garých, rodem i wěnem
w okolj slynaucj, sotwa že uzřel dewici z pěkné-
fco dworuj láskau rozehřátý nadarmo wzdycbal:
wrchnost z pěkného dworu čekala pro spanilé
dcerky knjžata ; což platil u nich mladjk z oko*.
Ij ? — Třeba byl mužný w bogi, třeba na lowech
oko měl gak sokol, třeba wrkal při tkliwé djwce
gak holub — co s takowým mladjkem ? Wjrosiek
z prostřed lesi nezná wkusu, ani hlučnjfch měst,
ani Dowého kroge, ani francauzsk^ch leskotin.
Geden tak o wj^ mladjk z okolj pěkného dworu,
uzřew Tomilu, neymladšj ze třj sličných dcer, za-
nechal krwawý bog w lesjch, opustil rozkoš lo-
weck^u i spolek swjfch přátel. Swobodněgi du-
pal gelen nohama w lese, swobodněgi skákala štj-
hlá srna w hauštj aužlabiny ; neboť utichl Rusla-
wiw mysliwecký roh, a zarezawěla ručnice geho.
Weselá Tomila z pěkného dwonij, gedna ze
třj spanilých dcer, spatřiwši Ruslawa, zachwěla se
slabě w srdci, fiž dotud pokogném, sklopila zrak,
a když Ruslaw silnau swau dlanj uchopil zlehka
sněžnau gegj ruku, wyřknuly ústa gegj wěmost;
neboť Ruslaw přisahal, wěčno gi milowati.
Od toho času Tomila, z křjžowé chodby
pěkného dworu w blankyt hledjc, sledila kroky
miláčka, gdaucjho z lesa. A geho obyčegná cesta
byla cesta z tenméhobampodzdč pěkného dworu.
Wrchnost z pěkného dworu čekala knjžata
pro sličné dcery, Ruslaw ale nebyl knjže^ Ruslaw
byl gen syn Ruslawa, saused^ z okolj pěkného
dworu. —
W gednom zahradnjm domku pěkného dwo-
ru byla stará komnata ; w nj byly přjlby, pancíře,
terče, šawle a meče na pěknau památku sláwy
pradědů wrchnosti uschowány. — Ale w staré ko-
mnatě zdržowalise Často dnchowé pradědů; nege-
den obywatel dworu slyšel břinkot šawlj a terčů.
A žádnj^ z óbywatelů, ani podstarosta, nežádali
si, u prostřed tiché noci nawštjwiti ctěn;fch hostj.
Poněwadž ale nezná láska strachu, čekala To-
mila u okna staré komnaty za železnau rořjžj ča-
sto až do půl noci na milence. — »Ruslawe,« pra-
wila gednau k milému, wztáhnauci k němu z okna
Staré komnaty ruku, nzegirapři úswitě pogedem
zdobně do města, aniž se brzy wrátjme — a
nežli se wrátjme, zapomene Ruslaw na Tomilu. «
» Ruslaw 7. . . Tomila nemiluge pewně Rusla-
wa, domnjwá-li se, že zapomene Ruslaw na Tomilu,*'
prawil Ruslaw k milence.
»Či budeš tesknit?* řekla znowu Tomila.
»Kebudu« prawil Ruslaw, a Tomila se zara-
ziwši, zamlčela se.
A Ruslaw mluwil dále: vAby Tomila bez Ru»
slawa netesknila, tráwj on, ač newjdan^, okolo
pěkného dworu noce beze snu, blaudj i wzdychá ;
to dá útěchy geho stjsněnému srdci, že geg To-
pí ila slySj, že třeba zdj wylaučen, předce na bljz-
ku gest. Giny šťastný milenec tráwj w domě ro-
dičů milenky weselé wečery, wšickni geg milugj,
wšickni gsau mu po ruce — a Ruslaw gako za-
kletý nesmj přes práh rodičů Tomily kročiti, gako
zločinec w přjbytek swatý— *w bránu pěkného
dworu wegjti nenj nešťastnjku dowoleno.«
Tak mluwil Ruslaw, a Tomila stále se chwěla,
srdce gj tlauklo, měla giž odegjti ; ale ge]gj sněžná
dlaň, gižto w té chwjli Ruslaw k prsaum tisknul,
byla w obgetj Ruslawa, a w prsau geho wřela krew,
— a ta wraucj krew naplnila želem prsa ; a wšak
po chwjli wšecky sebraw sjly, geště mluvil k To-
mile :
•Tomila nepogede do města, aby Ruslawa
Digitized by
Google
17S
bez nj netrápila tesknota. — Ale nedaleko odtud«
na druhé straně lesa ge dúj^a Ruslawský a w tom
domě Ruslawowě přígmau Tomilu oteo^ matka
i dobré sestry, a to geStě dnes před áswitem,
před wýgezd^m wrchaostí z pěkného dworu do
města*"
vBožel co to mluwjš, Ruslawe?^ — zwolala
třesaucj-se djwka.-*-i>Ruslaw dáwno giž powjdal,
že Tomila geho liýú rnusj, třeba tento dw&r byl
mnohem pěkněgšj a geho wrchnost hrdegiij;
tpjše se ze zdj těch stanau zřjceníny, spjSe poká*
cj wjtr lesy> než Ruslaw přjsahu zrušj; gedinč
amrt, ach I smrt Ruslawa — slysjš, Tomilo drahá ?« ,
vSlyšjm," hluboce wzdychnaue pravila To^
rnila*
i»AC řekne Tomila, zdaliž gestě miluge Ru*
slawa?*
»Tak mi kázalo srdce, a tak to opětuge,*
vNuže tedy čekey, milá diwo I za chwjli bu«
4eá w obgetj domu Rusb.wowaf^* — I běžel gak
střela powědomau cestau pro potřebné nářadj
k wylámánj železných mřjžj, a w komnatě domu
zahradnjho, kdež byly terče, šawle a Aieče, sljbi«
la Tomila čekati, a modljc sq čekala.
Noc byla krásná, tichá ; měsjc swjtjcj na nebi
Širokým oknem ozařowal p&l komnaty; toliko po«
tok hučel, a zdaleka šuměly tiše lesy, a modljcj
ae časem w^dychala«
Tu rualj podzemnj rachot a břinkot libé ti*
ciho nočnj. Tomila se chwěge, nebo hluk a břinkot
«e náhle zmáhá. Ulekána schowá se za rytjřský
terč, a nad terčem byly rozwěšeny šawle a meče.
Gestli w té půlnocí praděddw duchowé na*
wStjwj starau komnatu, neulekne se Tomila před
atjny předků; gestli ale někdo ze dworu slyšel
rozmluwu s milencem, gesdí přigdau, aby gícb
rozlaučili na wěky ? — Při té myšlénce pozbýwá
Tomila sjly. Ach! co wše by musela snésti od
pyšných sester, od otce, matky a bratrů?
Takowau g^auc trápena myšlénkau, slyšj,
gak u podzemnjch dweřj komnaty zámky wrzagj,
gak skřjpagj záwory, a z pod podlahy z části po*
cdwižené slyšeti strpišnau, ačkoli opatrně wedenau
rozmluwu a ukrutný roz^kaz náčelnjka zbognjků :
•Rychle a směle napřede M3tiwogi; noc ge tichá
a měsjc swjtj, toliko }es zdaleka šunij ! Rychle se
dey do swé práce, wa^dyf umjš s chladným srdcem
proléwati potoky krwe, a dnes ge ča3 ; dějey, smrt
boháčům, zlato nám ! <k
W takowé weliké nesnázi přišlo gj na mysl,
zbuditi celý dwůr, ale hned obrátj třesaucj se
krok ; neb zbognjk s nožem w ruce, gda napřed.
wychýlil hlawu; ubohá Tomila tuhne, ale nabýwá
mysli, w dukaucjm srdci hledá odwahy, spatřj we
swé dlani blyštjcj se meč; tu meč, tam zbognjk^
otec a matka, smrt nebo muka gegj mysl tjžj,
odwahu arážj.
Zticha, n)lčky powzneie meč, a meč ohro*
mný, twrdý a těžký když padl zbognjkowi na
hlawu, pukly gednjm rázem zbognické geho skrá-
ně — zločinec zkřiknul, padage do djry ; ale muž*
négšj se zbognickým kygem nastaupá» chtě wegjt
do staré komnaty*
Tomila zticha zdwihá meč ohromný, twrdý
a těžký, a když spadl na rámě zbognjkowo, zůstala
na geden ráz ruka zbognioká i s kygem w staré
komnatě.
•Co to ?« zwolá náčelnjk zbognjků, a sám po*
zdwihna dwéře u djry ; sotwa že wšak opřel swalo-
witau dlaň o dwjrka, hned těžký, ostrý meč, zdwi*
zený djwčj rukau, utne zbognjkowi palec.
Ztrátau ulekána, rychle utjká zbognická du-
pa* U dweřj podzemnjch wrzaly zámky, an Ruslaw
zatleskal rukama* Ale Tomila na polau mrtwa«
podepřena o krwj zbrocený meč, neslyšj Ruslawa.
•Nemáš gi!« uařjká Ruslaw. •Zegtra poge*
de do města, — ale než pogede do města, nechf
se dowj zrádkyně, že ten, genž pro ni skrze dané
slowo umře, gako zbognjk pro marné bohatstwj^
pro gegj lásku wylámal mřjže.« — Zaufanliwě sá*
hne do okna staré komnaty, sypau se rumy, ie*
lezné mřjže padagj.
Noc byla krásná, tichá, měsjc swjtjcj na nebi
širokým oknem ozářowal půl komnaty a postawu
bjle oděnau, o krwj zbrocený meč podepřenau*
•To ge ona! Drahá Tomilo !« zkřikne Ru-
slaw u wytrženj, •Podey ruku Ruslawowi, wěmá
milenko !«
Qméno Ruslawa ožiwj překonanau, meč krwj
zbrocený klesne, břinkot geho budj Tomilu*^
gde třesaucjm«se krokem, wěrnau podáwá ruki^
chopj gi Ruslaw gako klenot swěta — a než půl-
noc minula^ byli za dworem — byli na dědičném
dwoře, a geště gedno okamženj a byli w domfi
Ru^lawském na druhé stradě lesa«
ČemtLé dliFAdlo w P,raze«
Co se prowo«enj týče» bylo sdařil«g»j nelli mnohé
gíné prwDJ předstawenj uk těžkého ipAsobu. — Soli^slaw,
B^dtích a Kuklowjn, tři .peyhlawnígjj ůlohj muiské, nal«-
salj se w rukiu p. Krumlowského, Bicla a Kolára. Plný,
Digitized by
Google
179
twuéný, i w nejgemn^g^jch oclstjneeh Ijbexný a srpxnmi-
Uloý hUs p. Kromlowského hodil se dobře k wjrmalowáoj
wáiQéini tljnéné a lecwěUené duie Sobésiawowjr* Dogj*
OMwý swau prawdiwostj bjrl hned prwBJ irpstap -— pak
rotmiawa geho f Wladislawem a Bedřichem. Pékoé ge-
dsoUiwosti miHj wiechnj wýgewy n tbořené obStnice— g«»
nom láirérek gegicb, odhodUnj Sobé«kwa, brannaa rukan
k Wyiehradu tihaauli, mél soad iiwSgi a wřdcgi wjrstře-
liti — gako klokot a wrancjho pramene^ gako let a dáwných
okowA utrieoé wálné — ae gako wálný, pádoý chod stu-
deného rotmysluy kterýi wfthec nikdjr u Sobéslawa iiewU-
dna. Wlecbny krokj a činj geho gsau plod okamiika.
Z tohoto stanowiaka wywiiiowala ae i debj hra p. Kram-
lowského. — Toto ge na<e sdáuj ; proto ge ale iádnému
newancngerae ; nybrl gen ie dAwěra w oprawdiivé anaieDJ
p. Krumlowakého k cjli ainéleokémii Biánie» klademe sde
toto twé mjnéaj k obádáoj prawdjr. Z té pijčiny nemú-
ferna také aaUgiti, ae by ae nám prwij obgewanj Sobé-
slawa wdlaubém atmawégffm raiiXe bylo >iijco Ijbilo. Prw-
ig kroky geho t wéteaj tobratuge nám básnjk gako ibotné
^úwét^ boaýma nohaoM k domowia otc& awých — předo
twář wé^ného Slito wnjka. Tak, gaki p* K. wypadal, mohl
Sobéalaw a wéieoj arci wybéhnauti — i wausy geho mohly
býti tak náramné, pHrotené ; ale wiecka pljroda nehodj »m
w rámec uménj, gehoi hlawnj auéel geat a a&stane krésm,
Pochwala, kteraui p. K.rumlow8ký béhem celé hry tj$kal,
byla saalaQŠená.*"08obnoft p. Bida ge u neyspAsobnřglj
k roljm hrdinským « osedlých milownjk&j také hla^ geho
ga wydatný, dosti ohebný a wýrain schopný $ ie se w»ak
ai posndy i w dobrých roljch, žiwégijho Mastenstwj nedo-
čkal— to ncch pHčte sobě samému. Musjť on dřjwe celý
apAsob mlowy swé sginaéiti, předewljm ale sroaumit«lnosti»
pak praividelnosti a plynnosti letfíti. Z ohledu toho dá-
wána mu gi< mnohdy rada dobrák tak Ie my gii ani chu-
ti nemáme nowau pHpogiti* Nepochybngeme, ie i dneiig
íkiohu chutS studowal, a pFedce nemflieme řjci, Ie by byl
a peřestého dawu osob anamenitě wystanpil. Celé geho
prowoacnj tonulo w negistých nákresech — proto ie b% bud
gazykem přechwacowal, buď podiwný-m překmcowánjm slow
nesrozumitelným zAstáwal. — Kuklowjn (nechcemeť zde roz-
bjrati podstatnost charakteru tohoto, nýbri bereme geg gak
před námi leij) ge snad ta neyzagjmawCgij osoba w celé
d|«mé, a poiadttge nakreslenj hlubokého citu hlasem, kte-
cýi by gako wětrem se strun wyluaowán. sluch a srdce po-
diwné napágeL Role tohoto druhu negsau afd prawé u
wlastnj pole p. Kolára; ale wywedl dnelňj úlohu swau
s péknýn wýsledkem* BBubIj ponořcnj-se u wi£ný bol roae-
nraného srdce, patméglj tmn^ wlech geho duiewnjch lil
a iiwéglj tauha, gakési neptíroaené balenj po smrti— bylo
by snad sobraaenj geho geiié wčtjj určitosti poskytlo. —
Čtwná neméně sagjmawá osoba, gakol representant iiwlu,
w gehoi lAno Soběslaw kotwici wlády swé upewnil, ge
rolnjk Březina. W prwnjm gednánj podal nám p. Gra-
binger prwotnj nástiny pěkuél»o obrasu, w druhém geg do-
bře dále prowádél, pak ale zase ochabowaL Kam se děl
třetj akt a onau ráznau powjdkau ? Wynechal gí p. wzdě-
kwatelř ~ Pocbybugeme ; neboť ae nám adá (dle f . ged-
nánj), iepráwě tento charakter s gakausi oblibau pěstowal,
a ie gsme tuto powjdku při prwnjm prowozenj od p.
Schmillera alyáéli.— Eliibětu hrála p. Heibstowa dftstogně, u
byla by wěUjho účinku docjlila, kdyby nebyla tek přetěi-
ký bog a gazykem wedla. Záaimu dáwal p. Prokop a sna-
iil ae ceUstwý obraa letitého, k staré wimosti nawrátiiého
Českého pána na odiw posuwiti. Syn geho byla p. Knei-
alowa; těiká to úloha pro aačátečnici a — nezwučný hlasj
ginak gi prowedla pilně. — Oauti^ byli wjce méně aáslui-
nj. — Oděwy byly a wětijho djlu dobře woleny ; w panu
Stránském nebyl by ale nikdo knjlete Oldřicha poznal, a
p#i hraběti Witkowiéi padaU nám den^ pnaátj husaři anebo
rytjti tagného saudu na mysl. — ^* ^
domácj kbonika.
Welezaslauiiiý pan Kaip»r F^irpatahf, knihař a
álechlic we Sw. Miknláéi w Uhřjch, wydawatel slowenské-
ho kalendáře aPoson^ka, po mnohonásobných překáikách
apirjkořjch, gemu od wlastnjch awiak sproDCwěřilých kra-
ganú činěných, obdriel od milostiwé wlády naJj wýsadu
Jbi «4i/oieu> kníáfísáttmy tce Sw.BiikiaáiL >*•
W BSNATKACH nAl> MOllSM. (Z přátelského
dopisu p. A. J. YVrfátka k p. Wlčkowi w mésjci kwélnu
1843.) ... Byl weliký pátek, gitro tak spanile krásné a
nebe italské modrogasné, gakoby neboitjk Tizian přede
dnem ae wi&emi iáky benátské ikoly neykrásněgájm ber^n-
ským modřidlem oblohu byl pomalowal. My byli se slunce
wýchodem zároweA a postele wylezli, a okolo p&l sedmé
haupali gsme se gii w powěstné poetické, opěwané a o-
wzdychané benátské {ondoli, po rozmanitě se winaucjch
průplawech la{;unských k mjstu, kdei w prozatjm wysta-
wené baudě passaijrowé, wykázawie se pasem, na ieleznau
dráhu do Padowy se zapisugj • . • Ai hrdau moře králownu
— panenskau Veneaii — kamenným mostem (ohromné to dj-
lo!) k pewné zemi připautagj, aby gim neodplawala, pak
powcde ielesná dráha srowna z města přes most ai na
auchau zemi a přes Padowu ai do Milána. Za to se n3rnj
skoro hodinu po la|;unách kaidý wykoljbá, nei w pamjch
wozjch usedne. Gef to pocit práwě etizeyský, seděti we
společnosti átebetawých Wlachú a Wlaiek na gondoli ry-
chle letjcj, ana dutýma prsama wlny mořské rozráij, a po-
bij ieti w prawo a pohljieti w lewo, a obraceti se wzad,
a hleděti w před, a newidéti nic neili — wodu a wodu
odewžad ! Ohniwau mys^ nadán, mysHIby člowěk, ie tísj-
cero lačných inrnálú kolkolem tlamy naÁ otwjrá, a satjai
to nic nei — woda, holá woda, ale slaná woda. CiUiwé
duie a gemné neradno na ukowé kolébawé pautě posjlati,
pooewadi anadno se rozstonj na romantismus, a taki radě-
gi gii na sucho wylezeme a do pamjho spřeienj přescdnem.
Dřjwe nei se nadjme, octneme se po gednotwámé rowině
w předměstj padowanském. Zát slezeme a přesednem do
nagatého wosu, a nynj se kutáljme po dobré silnici k prw-
njmu aastawanj naáemu, powěstnému, gii we staro wěkosti
proslulému, lázeňskému mjstu Ahan9> Před námi se roz-
kládagj »euganeyské pahorkyv od sdegijch obywatelfi »i
montí paduanitf nazwaoé, od wýchodu na západ w délce
16 míglij (4 naie mjlc) uprostřed padowanské rowiny wy-
nikagjce. Gsau wesměs sopečného útwaru. Nei-li gsme
do AJjano pHgdi, widj^li gsme sdálj gii husté páry w po-
Digitized by
Google
180
dob£ obIak& fthAiv wjratnpowfttL PHSeJ«e 1l wraacjm slj-
dl&m měli gsme překrásné podjwinj. Rybojk wraucj weJÍe
rybnjia a to u wdmi objjrné roxsáhlosti. Wc w»cch woJa
warem ae klokotá od 4- 20 8tupň& horkosti Reaumura af
do 4-68» W n2kcer>ch aa několik okaAienj wegcc na
twrdo se uwaij. Rosklad wody doswédčuge přjtomnost :
soli mořské, magnesi, sjry, wápna atd., s plyn&w wystupugj
t wody : dusjk, kysljk, kysličina uhličitá atd. Chudá žena'
nedbagjc wiak oéeného roaboru toho, prala weini pilné
prádlo we wařjcj wodé, a kíastný, komu nenáležel/ košile
tv. Mladý Wlach mesi wařjcjmi rybnjkj nás prowáděge
wyprawowal, kterak před nSkolika lety gakýsi winopalnjk
chtj^ge ponijti wraucj wody, do gednobo rybnjka kotel sa-
sadily gegž ma wiak woda w krátkém Čase pro- ase-žrala.
Na obrubách warowých rybnjkíi usatuge se sul, giž gsem
něco málo pro Amerlinga s sebau wzal a kausek sedliny ka-
menitéy geŠto se téi po obrubách sáaj. GiŽ Plinius poso^
rowal Tegetacj některých bylin w této wraucj wodě. Auře-
Han w dmhém stoletj teplici tu welice odporauój. — Zde
na bijzktt bylo prý i oraculum Gcriona,^eŽ Tiberius w po-
radu bral, přigde-li na tréo. Hául' prý slaté kostky do
wrancjbo zdroge, a ie s neywčtájm djslem zhůru se obrá-
tily, byla wSátba »ťastná. W chráme Geriona wě«tec Cor-
nelius u wytrienj popisowal bitwu mezi Césarem a Pom-
pejem w tom práwé okamlc^j, když se w Xesalií dala, a
zwolal : Césare, ty zwjtézjá ! Comelius ten zde se narodil,
gakož i Valerins Flaccns, opěwatel ArgonautQ, a sláwný lé-
kař, mudrc a astrolog Pietro % Abano, a gakói nékteřj
chtj, i sám Livíus. Podle starých spisowatelA byla tepli ce
abánská tak nádherná gako lásné pozzuolské a oné w Báji,
kdež podnes ohromné ztjceniny býwalau doswědčngj wď-
kolepost. W Abano wjíak rozmetal Čas wiecko, gen wodn
wraucj cyklopowé w útrobách euganeyských pahorků za-
hřjwatí neustáwagj. Geť to zláltnj cit, kdyŽ člowék wy-
soptilé, wyhořelé hory widj před sebau tak tiché a mjru-
plné, a předce u wnitř po tisjciletech geité Činné a wraucj
zřjdlo wywrhugjcj. — Z Abano gsme geli na zámek Cntaio*
W polowici 16tého stoletj wysuwen. Tfáležj nynj Fran-
tižkowi IV. arciwéwodowi rakau^kémn, wéwodowi moden-
skému. Znamenitosti: gotická kaple, museum znamenitých
starožitnost), gednak sde wykopaných, gednak z Rjma sne-
sených ; zbrognice, pokogc plné obrasft, ne3rznamenitéglj
wžak ze w^eho staiý Dalmat, geni nás po zámku pťowáděl,
a s njmŽ gsem po slowansku rozmlauwal. Z Catajo w ne-
snesitelném parnu geďeme k Arcpč (Arqná). Gest to wcs-
nice na wýiinČ mezi eu|;aneyskými pahorky a wlastnj cjl
naieho putowánj. Sem se totiž Petrarka, z Rjma se wrá*
tiw, roku 1370 uchýlil, poslednj doby žiwota swého pod
ochranau Francesca z Carrary, panownjka padowanského, zde
ztráwiw. Umřel zde 18. čerwence 1374, stár 70 let. Zde
i pochowán. NechawJíe wfts pod wrchem, putowali gsme
ke wsi nahoru, a prwnj najíe zastawenj bylo na zdegjljm
malém hřbitow?, genž anhledný kosteljk obkličuge. Přede
dwchni kostela spoČjwá na njzkých mramorowých slaupjch
mramorowá rakew, tělo geho uzawjragjcj. Dalť gi zhoto-
witi zeť Petrark&w Francesco da Brossano, nápis pak bá-
snjk sám sobS zhotowil. Ijedwa Že gsme na hřbitow wkrO"
čili, přib^^lil nám klučjk asi 9 -neb 81ctý naproti a chtěl
dělati cicerone. Gá naft po Česku promluwíl, kluk wywa-
lil oči, a po chwjli sám od sebe, gako když hracj hodiny se
zpustj, začal welmi dwomé wyprawowati: xiQuesta ě 1á
tomba del grande poeta Francesco Petrarca!« 1 připadal mi
klučjk gako pan Hegel nebo Schelling, když si chtj hrát i)a
mctafysiky. Gá se kluka pUl, kdy Petrarca nmřel, kdy do
kraginy přiJel, a hoch uměl wle sewmbně, gakpby geho
. dušička giž před narozcujm gen o něm byla fantasowala.
Odtud, ulomiwfe dřjwe z cypřiše u hrobu Petrarkowa ato4
gjcjho několik wétýwek, odebrali game ae k scudu ťetrar*
kowé )»pozAO del Petrarcaic, giž on apolusausedúm posta-
witi dal. Woda ge wlak nechutná a teplá. Abych neza-
pomněl, musjm podotknauti, ie gsem rákew Petrarkowu na
prawém swrchnjm uhlii u hlaw rotfitjpenan snamenal^ aar
Čež nám wyswěilenot že rakew tu schwalnČ a sice auřadně
odewřeli, když prý na žádost FlorenČan& prawé rameno
básnjkowo wyndali, Florencii ge darowaw&e, načež rakew
opět želesnými skobami aevrřena olowem zalila a znakem
opatřana gest. Cdaa wea proiedie přiili gsme k druhému
konci, kde na neypékněgžjm mjstČ přjbytek stogj, gegž sobě
sám stawíti dal, gakž nám žena kljčnice wyprawowsďa. U-
kátáiio nám pokogft kde přebýwal,< psáwal a spáwal, báanfi
a wadjfclial ; seúé na které sadáwai, gest zamřjžana^ aby gi
ncrozkrágeli ctitelowé PeUarkowálj, i ta kočka, která myii
Petrarkowy odháněla a hubila, aby nám znělky nesežraly,
skwj se za sklem s latinským podpisem. Djwage se z bal*
kónu — kde snad časAo nebožtjk do doliny pohljžel — my-
slil gsem šobé: j^ Tu arci snadno znělky dělat! Když se člo-
wěk gen trochu zamiluge a pak na tu pawlač postawj,
musj se státi básnjkem, a kdyby i prkenné srdce kněl, a
znělky ty pak gdau gako m uioéy !« W knjze zápisu j na-
lezli gsme i Lorda Byron s gednoduchým podpisem beze
W8cch r^mfl. I my zaznamenali každý swé a gá swoge
konsonantowé gméno, a myslil gsem si: Kolik Wlacbfi i^
asi gazyk překauáe, než to přečtau?— a několik kwjikú za
zahrady Pcirarkowy utrhnuw, ubjral gsem se s wrchu dolA«
kdež se nás wuz giž dočkati nemohl.
(DokoaéMJ.)
K lA0luiwéino pow0liiiiiii(J»
Giž mnohifykráte progewilo se w listech weřegných
přánj, aby wežkeré spisy imria U^a Máchy, porůznu
w rozličných časopisech umjstčné, i w rukopisech pozůsta-
lé, sebraly se a w celku wydaly. Za swau powinnost te-
dy wěc tuto pokládage, slunně o ni postarati gsem si umj-
nil a wlastnjm snaženjm gakož i pomocj sil spogených tak
dalece k uskutečněnj weřegného přánj tohoto giž pokročil,
že mí lze s gistotau oznámiti i ubezpečiti obecenstwo o
brzkém wydánj we^kerých spisft zesnulého bratra mého.
Genom >gediná žádost mi přitom gežtě pozAstáwá, ěbj totiž
obecenstwo českoslowanské. Múzy Máchowy milowné, swým
účastenstwjm wydawatele podporowati neopominulo. Wy-
dánj bude skwostné, prowázené iiwodem Žiwoto-i powa-
hopisným spisowatele, gakož i kritickým roswržcojm plodů
gabo, p. KnrUm Sahinau obstaraným, a bude obsabowati
krom známého Máge, negen weákeré sebrané básně, nýbrž
i obsjniěgtfj romantický obraz »Cikáni,tc a ostatnj prosaické
plody, powjdky i nowelistické alomkyý gakož i roswrženj
zamýáleqjfxhy djlem i začatých, nedokončených pracj Má-
chowy ch.
Wzomé wydánj we welikém oktawu na skwostném
papjře, skladným prawopisem, bude sice na zpAsob cl^
gantnjch wzor& cizokragných genom geúiwý welký djl ob-
sabowati, ale k ulebčenj p. odbjraieKi wygde po swazcjch
asi pětiarchowých. ObSjrněgij náwěAtj co neydřjwe obe-
censtwu Českoslowanskému i čaa i spAsob a gine bliž^ okol*
aosti wydánj tohoto osnámj.
Michal W. Máchft.
Čuopit t6«to wyeháaj w« mxUAvl ft w sobota po pAlarijch: koiJiii dniluKi otfváii pHdáwá •• p«Urrhowi přjloho. Ffelplicj •• « wydawktvlo %% itwti
lěU 48 kr., w« kaikkapeetwjeh ■• p«l léta 1 si. SO kr., na o. k. postách pfill. t si. 9« kr. atr.
Wjdáwánjm a rcdakcj J. Pospjšila w Praze,
Digitized by
Google
Hárodnjzábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky aSlezasy.
Čjslo 46^.
^O. "červena É843»
10. r. beh.
^s^mm^^^mi^
t omílá.
. • ' ' • I f Li .■■ ■; • . "" ' ' •< ' '
{ĎoJcotfiepJ')
'••'''•'••■';' '
Do pel^ného dworu, stogjcjho ú prostřed
lesa, přišli tři páni — ^eden kiýže, druhý hrabý^
třetj staiTostic.
Kn^e přišel z Pjíěmec, hrabe z Pafjže.a 8ta^
rostic ^ Podola. Kn^že, ač nilad;r> nosil moďn^
wlásenku. Hrabe, i^ jeporosdý, byl gií bez ruky^
bud! §i ztratil we Wálce, nebo w saubogi až po
samé ráme, a starostic neswlelcl ^likdy řukawičky«
Ťi pánowé šli kažqý ze swébq krage hledat
ženu po' swété, a přišedše nagednau J)ljže ]^ěkné«
lio dworu, dowěděli se, že geho wrchnóst má tři
sliuné dcery, ^ w okólj že nenj pro lié mladjků.
I neposlali námluwčj, neb pp gsau staré oby*
cége; ale přišli samí, otewřeně gak móda káže^
prosit, o ruc^ ^íičnycji dcer, , ^ .
Wrchnóst ^ pěkného ' dworu, ^ekágecj knjža^
pro sličné dcery, ráda byla 'sw^m hostům, a^a;
snaub^la dw$ dcery, třetj, ale nic. ^ ^
Díwili se. .pánowé, že ^sáu toliko dwa pří*
gati, a^ tfetj ze pAgde odmršten^ i naléhali na
wřctiňQSt, na přjoinu se tázagjce. až se gim upřj-
mně řeklo, že Ďeyniladšj dewče unesl milenec
ze .dworů,^ plrclhnuw dó leisa a Bůh wi, kam/ .
«>Haí lenpodly nicemnjkl* zw.olali panow^e ;
• gestli za swůg zločin nesedj geště w pekle, my
geg nalézti musjme, a děwče mu odegmem.*
I cíillMn M ^hbiliév|iM«t.:ié >^činy, a
ili ;Ee dwpru zrowoa do lesa> každého, koho ce*
staa. potkali, se tázagjce, zdaliž newidél takowau
a takowau djwku, dcerku bohatých pánů z pě-
kného dworu. , I ne^i dalekoj a zwěděli hned, že
na druhé straně lesa« yv domě starého Kuslawa^
přebjfwá mladá djwka, gak se zdá, choť synowa*
ZatríHjbil go^eo pán w mysliwecký roh, o-
.brátiw se dp, hustéh9 1^^^ — a w krátkém čase
přišlo tré sluhů,;. a každý měl nůž i zbraň, a pod
každém ^byl statný kůň. ,
Sotwa slunce zašlo a w lese byla noc, ač byl
n;S^.poIjchi bledý mrak, wpadli , tři pánowé se sluhy
do domu Ruslawského, pobili čeleď, poranili syna,
uchopili djwku a odešli.
* ♦ ♦
' Na zelené lauce pod hustýn^ lesem stogj gs^-,
X^ družina^ ,i;ci|adj lyesničapé, gako lautky, s wausy
a knjry, se šawlj po boku, s ručnicj na rameně,
l|;aždý jaa koní. . .
, Sedja čekíigj; kůň kopytem tepe, rozmlau-
wagjmezi sebau, pokrucugjce wausy.
j. Bylo gich dwanácte ; přišel třináctý, ale smu-,
t»ý, bledj^ s truchljcj twářj — toliko očima giskřj
a prs^ma wzdychá^ a geho wzdechy — ach těžké
^zdechyí — .^smut| a ranj weselau družinu.
»Geďme,bratřjčkowé ^geďme, přítele !« mlu-
^lj ^mutný Ruslaw, a weselá družina hrnula se gak
bauře se, hřmoleín a cwálem na konjch do lesa*.
Odešli do lesa, rychle a cwálém, ^ potom
s^uli, přišedše k aužlabj. ^ ,
I » W lewo, pane, w lewo za aužlabj, za kaluž ! <*
wolal Witomjr, syn pplesného.
Síyn ppIfBsného z jnniadého detinstwj neylépe
1^ k(^e, g^sť prohlubeň hustá^ po kterém dubě
zj^staí.p^ň^, kde wyběhly štjhlé šumjcj sosny neba
listnaté oUiny^ )cďe i^^dlioka wrká, kde žežulka
kuká; kde susljcj gezero rušj síawjkuw zpěw! —
Witomjr to wšecko; wěděl, i wěděl geště> že za
křowjm u kaluže pod náwršjm zbognjci se zdr-
žowali, a dowedl garau družinu až k zbognickó
slugif Stanuli, a truchljcj Ruslaw se swým Wito*
rojreni gdauce na zwědy, spatřili pod samým ná-
wršjm ozbrogeného zbognjka w křowj.
fiyto poznati, že byl zbognjkna stráži; sotwa
spatřil dwa mladjky^ wytáhl ručnicí, natáhl ko-
Digitized by
Google
182 • - .
I- •
hautek^ a giž giz chtěl wypáliti, an srdnatý Wto-
mJFj udeřiw bez střelenj na zbogajka« zticha ho
na zem skolil a bez ducha nechal.
Cdaa, a čjm dále šli, bylo slyšeti wýrazněgšj
hlasy, křiky, wiwáty a bezladnau hudbu zbogni-
ckébo pelechu. -
I přišli k samámu náwršj, kirf otworem ge-
skyne, huslým křowjm okrytým, spatřili dupu lu-
piče. I slyšeli gegich slowa, a každé slowo zbog«
nické ranilo 6r4ce Ruslawa.
Zpjwal geďen bez palce: »Pjme, bratřj, punč
a wjna, zegtra dokoná djwčina ; gak ona mi uťala
palec, tak i gá gj zegtra učinjm.«
Zpjwal druhý bezruký: »Pjme, brátrj, punfi
a wjna, zegtra dokoná djwčina, gak ona mi uťala
ruku, tak i gá gj zegtra učinjm.«
Zpjwal třetj we wlásence: »Pjme, bratři,
punč a wjna, zegtra dokoná djwčina ; gak ona roz-
tála mi hlawu, tak i gá g| zegtra učínjm.« —
«A.ch, kdež ge ona, Witomjre?« prawil tru-
chljcj Ruslaw.
vPatřte wlewo, panel co to tam ležj na
brlohu ^ kaute?«
»0 wjm, widjm, Witomjre! Pospěš, Bože
rachowey — rychle — •
•Tiše, tiše !« řekl Witomjr a běžel k družině,
— > A za cbwjlku wpadlo tichaunče dwanácte sta-
tných ginochCi gak hrom w zbogtiickau geskyň, a
Ruslaw s oruzj w ruce gedné, rukau druhau u*
chopil i brlohu w kaute Tomilu swau, a zkřiknul,
že mu gi peklo newyrwe, a potýkage se a w&kol
gekage cedil zbogaickau krew — a Tomila, gako
bez sebe, klesla w nárůČ geho a omdlela.
Tlupa laupežnická takto přepadnuta, byla
djlem po*bíta, ' dilem swázána a odwedena do pě-
kného dworu.
Ruslaw se swau družinau a wěrnau sobě To-
milau stanul za gasné noci náhle u pěkného dwo-
ru a zaklepal na bránu. Ta se ótewřela, a on
wgel na předhradji weda tří žbognjky.
Zbudil se celý dw&r, zbudila se i wrchnost.
Ruslaw pogaw Tomilú. swau za ruku, wedl mijen-
kli k rodiČ&m a za nimi wedli přátelé okowy spau*
tané žbognjky.
Radostj a zadiwenjni byla wrchnóst pohnutá,
widauc Tomilu, kterau giž oplakáwali, neboť d
wsem wěděll. Ďíwili sé.též, spatřiwse íu|5iče, oné
tak milé hosty, bezmála manžely starSjch dwau
dcer — 'a dnes gim zlořečili; i lál gim celý dwir.
Panně oswobozené blahořečíli rodiče, přjbuznj a
dwíir, ná wše se tázagjce, pánu Bohu děkugjce —
potom gi dali Ruslawowi, a žbognjky powěsili.
Za přjkladem Tomily gdauce sestry staršj,
w^raly si ginoohy z počtu šwárné družiny — byly
we^ly, radostj gásal c^Iý dwur, i těšili se gegich
rodiče, ač mužowé gegich nebyli knjžata.
KriiHan Stefan.
Raiuj lusky.
Starý kantor připrawowal sládkowa hocha
do latinských škol, a dostaw se s njm šťastně až
k ČasoslowB ptal se ho gednau : Gaký rozdjl ge
mezi časoslowy neprawidelnými a časoslowy pra-
widelnými? — Ten, že ďowěk při prwnjch geště
wjce bitj dostáwá, nežli při druhých, řekl hoch.
Žid gakýsi přišed do Petrohradu, dal se po-
křtjt. Druhého dne dostaw dary od kmotrů, řekl
škrábage se za ušima: Auwey, to ge málo!
W Dánsku gsem dostal wjc.
Syn gistého marnotratnjka řekl gednau : Gá
bych byl neyméně o 50000 bohatšj, kdyby mAg
otec k našj rodině nepatřil I
Nowý sklepnjk přinesl hostu sklenici wody.
~ Proč paks gi nepřinesl na taljři? mrzel se
host. — Ach, gáť myslil, .že se to ze sklenice lépe
pige nežli z taljře, omlauwal se sklepnjk.
Gistý diwadelnj ředitel, wida že se diwadlo
nižádným předstawenjni naplniti nechce, dal na
ceduli osla wytisknaut, kterýž měl w komedii ta*
ké wystauplti. WeČer ale nechtěl z brusu nowý
bchotnjk, swětlem zalekaný, žiwau mocj z kulis
na gewiště. . I ty hlupáku I zwolal naň komik.
P&gdeš-li pak 1 Newjš-li, že se hosté gen k w&li
tobě sešli?
Opilý wogák potkal swého setnjka, kterýž
bpUstwj náramně nenáwiděh WogAk wýtáhne
honem iawlí a sebere se, co možná, -^ Chlape,
co to děláš a obnáženau zbranjj ? ptá se ho d&-
stognjk. — Wedu. ožralce á,ó wězenj, pane setnj*
ku! gektal tento, ^ a ' doliel dobrým nápadem
odpustěnj.
We člwrtek dne 1. fferwna: Pfyluzenátwo, wesdofara
od Kotxebue. Škoda, ie nemáme, kďó hy tele, gako ge
Antonjo, weskrze dobře pro wedl í P. HilÍ«"íitiiI co mohl,
i' bylo we hře gehó wjce promyílenj,' néili' w nířkterých
geho saadrub& widSti; byla to'pro nég ale předce tófká
úloha. P. Forchheímowa hřála 'pilnč, p. Skalná 8 dobrým
rozmarem, p. Lapil, gak mohl. P. KaJíka, Crau, Grabin-
geř, Kolár a panj Hynkowa byli na swém mjstě. WA«
Digitized by
Google
183
bec ale podobalo •« celé předsUwesf paiiké iikwBJ bUi»*
tce «, pro€ei 9 nj uk« •lowa*. Beájijme.
Dn« 5. Čerwna: Krnkanoi a newljdnfkf romantická
éarobm ve S géd. dle F» Raíoranda, přdoíetta od W. Fi-
Ijpka. Gednaa tedy tase kus, kterýi obyČegnS w počet
frftlek se mwrkqge (jU do niob dle wáioé bjrtoati swé u^
^třj)-— wpodet onéoh pIodA, kteréi ttwybraněg^bo «b**
censtwa naiíeho w dobré powésti neatogj ! Ale Krdktmoi a
wewydmfk diig meai dawem técbto aeičjflaých,, na ^den*
ikých diwadlech áduA gako kaabjr vytCfcIagejck dél pé«>
)Lnau wýminku. Bes weliké odwab/ pokládáme tuto bró
ca iMurlepIj praoi aeáťaatnébo Raiinuiiday i daníali game,
f e bude prowosenj geg{ obecenftwu naienitt vjtané* Ginak
ale ustaoowila nebesa — 1 irypuitilá praudj wod sinf ch, t
•pfo.ligawec nc|l>/le m^cbftu do diwadla pomyslila. Tolika
malá, naiwjee mvfiaká éástka nedal* «e odeCraliti— ^a kdo
gsme na tu mokrau paut se hjU odwáiili, nemetl gsme co
liiowatL Hra wypadla w eelkii dobře. Nékterýeb aeio*-
vnos^ a m^utébo ivtmntj nať t ddtorflc nechceme plipo^
mjnati, roi;waiuQ*ce na mjsG, le uto Čarobra dlaubých
pijpraw a mnohých akaulek pol^ebfige. Kxitika aa namá
T>wjem na to ohfjieti ; ale my game frjce kana^ Uasu o**
becenstwa, neŽH stjhawé, iíklebiwé, mračíwé ienitinjr, kterái
oěkdj kritikaa býti ae wjpjpa» — Tfailihlawa bral p. Giau
ae irij aásobatt tpftaobfloati- irwé k ukowýmio roljm— »
(neboť newfjdnjk tento nemusj nacbáxeti se w rukau pan-
bého komika) a wywadl % niho adatílý obrat. . Krakonple
prowedl p. Rrumlo^akíi^ dttUadtté aweaoěnáeh, kde aa po
Tře»tiblawtt pitwoij, xjskal hlučné pochwalj. 2ífiábakuk^
vtwořil p.. Grabinger rodboinan fignnu P. Skalná b/la aa-
aa gednaa eo Litinka na býwalém mjatě lokalnjcli apén^^
£ek,] a kdyby se w oboru tomnégaký Čas pohyboWalá, my-
sj^jme, ie by ae proxatjm diwadlo naie nemuselo o , ginau
repiesenuntka podobných ' úkolů ataraii. P« Fd^hheímow%
co Amálie, p. Négedli (w malém" a irlak dle iiirou tréíM
kresleném wýstupu w chatrči — a. ouau anámau^ miloljbafi
pjanj) piiapJljn nemálo k tdalDémn peowedenj oaQtn* Fen
Neswadba (Jenjk) ml dobiý basbwý hlas, f mohl by se snad
čaatégi w menljd^ .ůlqhách alpuiJietí. — Wesméa wyráielp
aeobaceaatwn wehni dobře -• a get ae eo nai^ti, fta haa
tato při opétném prowozenj dne tl/Čerwna a šice Ire prcy-
.apéch p. Rubri^ geété wéUj okianUoftíl a tjm igelté.lí^
rwi^jko amIaiCanattij nat^de*
DOMACMI RRaNlKA. « >
% nt ABT. . ČtenáiAm Kfait& bnde 4nad a nemalým
podiwenjm, ie se deUj (Pas ničeho ó "gednom z neypéb&eg*
ijch wlastenských ústawft — o ŽoQnské akademií nedo-
awjdali. Ona dlaubo mlčela, dlaubo se připrawowala a
chystala | aic také aase gednáu dftstognČ, ůČele i gména sivé-
ho hodná, wystanpila. tíáwala totii dne« 31. máge w sále
na ŽoigaA koncert, ktetýi í 00 do woleaj hnnýcb knsA, i
co gicb wywedenj k neydokonaWgijm náMj, gaké gsme kdy
•lyáelL GmenogemeC w kratiéké apráwft awé piedcwájm
ChwnlpMpí^Wt genialnj dj&a Menddaohaa-Barthotdďio, w aěmi
faudebnj tanfeo welikán ohronmau úMia, apogenj kantáty
áe aymlonij, miatrowakan mkan prowedl. Wywedenj se
atrany ŽoQnaké akademie, we apéwn i hracjch nástrogech,
bylo dokonalé. — Mimo to slyidi gsme dwoge oddélenj
a Tjom^ákowých rckwij ; p« Prachner bral (na wiolončel)
koncert od Serraiae, a p. Dreiachok, nál mladý anadége-
plný bajualista, koncert Molique&w. Na počátku přednálel
ae Český abor ku gifMnowinám G^ C W. ardwéwodkynč
Žofie. w. L.
Po dwé leU driané» a nc^en n wiech milowiykfl u-
Uechlilegdj společenaké sáhawy, aýbri i ^ pljsniwcCi wjeho
národnjho wýwinn w dobré powésti stogicj hegedy k nám
opét aawjuly — a aice na oatrowa ŽoQnském. Minulau
atředn drieli gsme frwnf, a aaucyce dle této, klademe na
Hfiechny. budaucj péknan nadSgi. Společnost byla hluč-
B^0^j našli aoad gindy o pnmj iMBaedé býwala -* ačkoli nás
tentokráte skoro před počctjm silný déM postrašil ; bylol
se takofka gádro těchto obljbených tábaw shromáidilo, w
gehoi lůné se pak rozmanitý, nenncený howor a u&lechtilé
ierty dařily. Tancemilownj méii bodni prostoru a k ge-
mnégijm zábawám přispěl p. Tyl Čtenjm pěkné humoristické
práce od F. Kubeše, a pozděgi p. Strakatý předneáenjm
)>Břetislawa<c a ge<^é pjsně národnj. Gak p. Tyl Čjtá —
a gak p. Strakatý zpjwá, o tom staršj hosté besed našich
wědj j a tě»j se zagisté wesměs, ie oba i přjště negen k roz-
mnošenj dobrého rozmaru, ale i k prawé ozdobě celého
podnikán], swau ochotnostj pHspěgj. — .Přjštj besedy bu-
dau se drieti dne,21., Čerwna, 5. a 19. Čerwence) 2. a 16.
arpna. ^•
. Prwnj předplaoenj, gjmito se gistá řada wšednjch her
w diwadle Českém pogistila, doAo minulý Čtwrtek ku konci,
a ředitelstwo očekáwá od přjsniwcft národnj Thálie nowé-
)io, nemenšjbo ůčastenstwj. My ze swé strany chowáme
paděci, ie naie obecenstwo mladistwému ústawu idalšj la-
skawé podpory neode£ř«9 gelikoi — powaiugjce negen po-
^awadi^ ned&statek iffymptdensídk Českých hercA a nowých
dobrých kual^ nýbri i nenadálým roznemoienjm-se oě-
kt^ph členft nastalé nesnáze — nemáme w celku přjčinu
aa\ na wolanj knsft» ani na gioh prowozenj stesk a ialoby
irésti. Že wíak ředitelstwo neustawně o to pečuge, aby
jilušným iád.ostcm přcdpUtc& (zwláště letnjbo, diwadlu ne-
pp-jzniwébo -Času) wyhpwělo, wyswjtá z počtu nowotin, kte-
réi pro druhé a dalšj předplacenj připraweni ležj, a kteréž
tuto . zegména ;udati w sUwu gsme: Mina z Blabodowa,
Romeo a Juhe, Wězeft w pewnosti sw. Ondřege, HaSrian
z ňjnjsu (posud ge^tě neprowozowaný), Stará láska neza-
hyne (půwodnj nowá wcselohra od W. P^ ^l^coco, Hraba-
U Zwikowštj — a g. Starší ale deišj Čas gii neprowozowa-
Digitized by
Google
194
ptt dobré hmy .au ntpa^tÁmef pko 'gsii« : . L«ar, Lókotn
ský tivoQ, Lhfiř ft gebo rod, Fabrikai^y Profltota weukow^
ski, Marootraiojk «^ a g> Takél se chystá k provotcnj
pčarowni sm(u^o|^« — • gak dbslýcliáme SMOtfrj^niť a gen kčc-^
ským farám nalowatiýiiii.dekoraoemif .tqúi: s naAimi pfr^
knými kragimiml polabskými. Hotowjt ge na slowo vsa&ý
wlasUQecký umélec p, Siawráii], idá< ae tedy něco doko<»
nalébo o£«káwfkti. - . ^. !
Weltibnénra duehowenstwu naíemti kn wSdotnosti u-
wádjmc, že se na den nanebewstanpeoj Krista b. r. w Sa!c*-
burkn, mrtwicj ranén, na wSčnost odebral pan Cenífk
z ííarteiAerka, tatoég^j kanownjk a dékan slairné kapitoly;
Čech upřjmný i spisowatel wlastenský. • P. *
Z BRNA se náni osnatmige, fé i tám sestry Mila-
nollowé, dáwagíc^ dne 27. kwétna koncert, náramncboů-
řastenstwj sbudíly, coi tjm ocbotněgi tuto sdt^ttigeni', fln
se sami na gich' p^jchod do Prahy tSSjme. — »ííynj, pjfó
nám dobrý pljtel — nynj tepnva |ioktaáWám, gak éhnák,
slabá gc řeé lidská? Co to bylo sloiv w' listeeh' wjden-^
ských, a yriechny' wesm^s nefcobtauly gediaéfao awilka bry
Tcresy MxIanoHowylw— *• '
ZE SltOWENSKA. (Opotd^no.) W mSste^ku Koní*
jattcjch prowozowala dne 95. ledna t. r. uspol-ádánjm hor-
li wého pana kaplana Ondřege Čabana »kolnj mládež we
prcplučném ikolnjm dome dwakráte po sobe (totiž před
polednem a wečer) nJosef a bratřj geho wHgyptéff. Metl
čipernými ho^jky swláltS se wyxnamenal w osobS starého
Jakuba Stepán Wittenberger. Prwnj předstawenj ^octénó
bylo přjtomuostj Vel. duchowenstwa, úřadu mostského a
celcHo oíícjrstwa rodehlého panstwj; toto posledoj daro-
walo na potřeby ikolnj a na obweselenj mládeže ?5 ál. stř.ý
gakož i zdegMj p. arendator Koth 5 til ' Orchester wedí p.
Dr. Kopečný, Morawan. M. T^
Mesi pilnými' a schopnými pobratřenči na.<emi Sio-
■wáky wyniká pan Jo^ef Matuilen, cw. farář w Romjch
RykynČícách, obzwlá^tnjm sprrsobem w p^sfowdnj ftrd^/rfW-
nictwj; geho pédj gižnatisjcc stromku takowýdito utéiíénS
skwjtá. SepsaltS o tomto d&ležitém předmétú knjžku pod
názwem: ySummownj katechetické wyučowánj o wycbowA-
wánj stromu gahodowého a hedb&i^ných hauácDic, pro
mládež ^kolskau.«c Djlečko to, požádán od Welkobontské-
bo hospodářského spolkn, přeložil i do maďarčíoy,' a sla-
irnj stawowé téže stolice sTjbili tisk wlastnjmí úiraťy ob-
starati ^ na mnohé žádosti přeložil djlo swé ídd němčiny.
DotiVná společnost wydala o práci této- násTednan apráwu :
»Tato km^žedka tak dokonalá gest, Že posawad pro Žkoly
vesnické kratáj, srosumitedlnřgž], leplj a k ejli úrdenénra lé-
pe ;Redaucj nenaleaámewai Slulno teďy, abychom i my
w Čechách ^a tak ti^edné podnikánj ^a^eho saukmcnowca
pozornými se učinili. .. ^(S;)j«ft; cena o^oho spisku gest 10
kř. stř. P.
W BENÁTKÁCH VAH IHQtellí. .:Z Arquy jedeme
přes Monselice k Este. Monselice gest mčstys, nad njniŽ
na strmém wrchu hrad starý stogj. Sem až prý )[>ři»el
Afboin, král LóngobárdAw. Dřjwe hradu stál prý na wrofail
BMUMttliékém ohcámiJapiterAwk Z Monselice kwat)ili csm^
do Este aneb Ateste. Wystaweno prý od Euganeyských
r. 1200 počtu obečn., kdyŽ prý zahnáni Aňtenorcm, hudcem
EnetCf, sem mei! pahorky engan. se uchýiilii Mnoho ae ad«
wykopalo* surobyjbatji geni dosivěddogj pAwod řecký. £st^
gesjt rpdinným dpmem wéwod modenských, brunžwických
a i králů vjelkobíritanských (Azzo, syn veifské Kunhuty)' a
gedné wétwe rákauskéfaty domu. Hlawnj pro mne snam**
nitostbyia niniye^ita- padowanaká; r. 1493 .sUwhu započali
a 1552 dokonali. Nese rauchp starožitnosti na sobč^ aie
předstawowal gsem sobě stawenj 'mnohem slíčnčg«j a vel-
kolepé. Nazýwáť.se Vnitěrtiih éeí B& (b^Tis). Byli gsme
w kostele, await. Antoqj^a, plného . nádhery a bohatstwj,
spatřili sme powěstný swjcen broncowý Ondřege Riccio, ge-
diny na zemi} práce to nad wjíechen pomysl krásná [^^
Nynj WaJnosti powedn k úeysnam^enitégsl památnosii pa«>
dAwaaské, k hrohuA&lenora Roku 1274 kopawže bljr
ie nemocnice gakésí základy, nalezli podle dwau nádoby
zlatými penézí Welké ceny naplněných, truhlu olowčnau, u-
žawřenau 'w druhé truhle cypříjíowé. W truhle té bylo
tělo. wogjnja» he^poisV^J ^P Vhn z 9tého sloletj, snad ge-
den z oněch, genž z Panonie wtrbli do Wlach plenit rowiny
padowanské. Po boku mrtwole byl mcČ a na ném wyrytý
tlapte W kuchhiské iatině. Tuť máme premissj aŽ hr6za -k
každý abecedář snadn# niAwře: Ergo to hrob AatetiorAw!
že ne? Pak to dali wže do mrámoro wé rakwe, udělali ga-
kýsi nápis,' a sUro^ylost lioťowá I Sal della Municipalita
geť prý ňeywětžj sál w buropC. 'Wežedie do ohromné sjn«
hqed u dwežj. wid^fli f;8m« d^i soehy a Irailitii,. od powé-
f tqďio cesto wa tele Binalda Rioaldi z Egypta sem piineícné.
Těla gsau ženská a hlawa Iwj. Gedni prawj, že sochy ty
přédstawugj Tsis s Iwj hlawatr, gřn} giuéý gá nic. W tomie
sále tažená polednice, a. poprsj Livia. — Abych wiak gii
déle Wa^linostinu trpěijwost nezneužjwal, usadjme se wka-
fjrně páně Pcdrochi-ho — zase Inj w Europě — až nás Om-
áibusodweze k řelezné dráze. Weilíerna bjlau robotu gsme
gii. opět w Benátkách,, a m neděli okolo ^Aldiranácté býwá«>
B^ yifáy v kostele di Maríii del Gíglio a slyžjine mij
swatau w gazyku síowanském a sice dalmatskéml To-
ho gsem se nikdy nenadal; Že bych Idy w slovanské Ťcči
mjti swatav* alyžeii mohK Celý obřad ten cAe ginak éio^
^ěka dogme. Stařičký tu, wěkem : co srp sehnutý kněa,
genž ze Zl^dru (!2ara) s powolenjm zdegAjho patriarchy zde
se ušiadfl. Latinsky ani i^eAinj. Na^e rcdřna snad'gedin&
ar xdéoB kosteljku, - geqí feái, w njž ae máa ite, roáHm>
li/Vlachowé jaysiiit i,e to ^^tinsky . Nikde mezi mládj.m studor
gjcjm tu neznámost latinského gazyka g.<em neshledal gakó
zde. •^' Wčertk ptáw^ přfgehi loď wálečiij nilská s gakýmtí
princem do sdeg^jho přjsUwu, » f^á ac.a. malými vealaii
we weřegných zahradách welmi prjgemně bawil. 'YVlachA
se sde shromáždilo až hrůza, djwagecjch se nowě přižlvai
cízínetnn a poslanchagjcjch ctzé zwuky řeči gegích. ySano
hfmn !;enteU^'-^'*8ěfié IMM91^ ^fdtt ^^p^wěděl na to
staiy plawec Tenezianský a žjře wykládal iufual pranda /lo-
•ntínra Im poUwgu msaiia a že nyni^ hnperňfrt Nicolo ge
fnt^lQ tUW imptratort AUěfnndro, ktetéhož prý oéitč wiclét
I^MO^i* Hat* w^cíMaj W« tthida a w »oh&f p« p4l«r»?rk : kikZ«raa iruhw •itůAn fhtíwi ne pdlar<>hoWá pljloha. Pf^V^J •• " wy*w*iele m &w#i
^ léiiL 4« ki^ u« kttiUsu^ctwjaH «a p<>l léta t al. Í6 ke, n* c k. p^mtáwh |vnlt < »L. S6 kr. stř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
: I . /!
> .«
• I
tirodnj libáwiijk pro JSecky^ Horawány, Slpwiky a Sleiany.
CJelo 47.
^4^ éerwna t843.
Í0« r. beh.
Karla B. .Š(prcb^«
Ach coi ge to teiká wČc,
Wěraé milowátoj)
W»^cko se ma bráDJ.
Ccánan gten gl shljiltly.
Mýtinka si: bája: ,,
RVx gsi, milá dceruikp,
Rýi Um nepostil* !'
Nehpg^e. te, matXoko,.
Hodoau ()ceni máte ; ,
Ty pole gsau daleké —
• A <30K pak mme laáte?
Tj-i gsem ^enom poveplat.
Molv' g] dobrá slowa ;
Kiýcli ista . %iíq pmwili, .
A prawiJi Euowa*
Ne^ř tomu, ptmenko,
!Wileck« prawcbi .n^j ^ : •
Ljc se oa nib.,obrá\j, . .
A gaxyk se ménj. —
Ztlálj gsen gi milowal,. •
Zbljxka gAsý láVií;.
O což se to slunéčko.
Ha ttebi tak tmráka! -
Ptái^ku, pMtdku, ptáčjnVn !
Mysliwcc ié strjlj;
Wlakty doliire potoť dey,
;.r S«am<u ritta cj^j.*-
Prvé gsau mi gi odwetli:
finti, 'panenko, ždťáwa \
Widyt imwidka sečéM
Znowa opět wstáwá.
Wlak ttenj widj télká w^b
.Wérné milowáigy « i . • »
A co wloni bránilo, ;
Letos nezahráňj.
.1)
Roste ř6ie, rů^éka,
Roswjgi se paupé; \, , .
A ten s nebe deátjjlek
Nepadá tak skaufié; '
Zasmfgtc se, matriko,
Widyť to gen swět saudil —
A když Pákibifih poiekná,
I ttewesmet kdo latidU!.
Iii bez spanj.
'Gšem dlpuhoroženec wzríešctií wlasLé rodi-
by. U gfái*dského 'gézera^ tam kdemodrawé winy
gého břehy čelugj, ttade stržj hory ďi Baldo strnij
W blankyt nebesky skwélé cimbuřj peWého zám*
ku Rósponskébó^ pó mnohá stoletj magetnost
předků mých, mai^ésřk Aosponskych. I doslalo
še mi, ' éo ' se lisém pozdřgi rozeným dostáwá í
dostalo se mi škrownych důchodů a tjm i auplné*
ho wýhostu. Na Iteslj byl wychowalel můg doko^
nalý' tnuz asjmč máudťosti geho nepadlo w zemi
heúrodnáu.' ' * '.
' StaťSj bratr' nřifi^ uwázal ae w dědicttvj swé
a gi putowal i domu ótcowského: tauha mogé
Svedla mé dó dawnéíio Ajina. ' Zamilowalť gseni
ttialjřstwj od pririjhó rozwinutj rozumu swého'.
Dosed 'ňjma oddat gšem se celau duSj tomuto
uměiij; ale geh malé poáobizny se mi dařily. —^
1>áH7ié dege zašlé welikpsti mésta swátého zdály
se mi gak o sny drahých starSjch dob. — O, wo-
láwal gsem^stbge na' sutinách chrámů staroslaw-
liVch, dbraz' býi-Válé ctnosti tlj w rumecíi ! obraz
tvelcbně zapadlé minulosti! — Pak me táhla tau-
ha Aó '^kwoatné Neapole'. Zdé zamilowal gsem
dceřin ctihodného muže, i požádal gsem o ni a
bbdržel gí za Aianželkii. Několik roků žil gsem
blaze' w lásce choti sw^. — Malowal gsem diwa-
d^híj délcoráce á tudjž i bljže seznámil se s clc-
Digitized by
Google
186
ny diwadla sw. Karla; poznal ^peflTí mistra ba-^.
letnjho, Cainputia. Manželka geho^/ Judila, jbyla
snad neykrásnegsj iena cpKh čafid.^ Š|a-t po ;
ulici, hnuli se i lazaronowé -i obdíw^wati spáni- '
lau panj. Ale iilať welmi nešťastné -^ manželem
sffým, s teifiK^'m uiné^jfn alch^iyie dáwno se obi-. ,
v^gjéjéW % ojiii gi^iÉ ^liKi^Ad^t X oevMub^ lad -
zničeným mladistwym žiwotem> a denně stáwala se
mi dražšj, až nás znenáhla opautala wraucj mi-
lost. ^ MUowalaC mě wsj silau bohatě nadané duše
swé;'-Campliti©' fo zwěděwr, zahořel msCauI * ^"
Gcdnoho doe wescd k nj do komnaty, na-
lezl ^sem gi, an slzela; krew se prýštěla ušty a
nosem ; tak násilně a zuřiwě byl s nj práwě Cam-
putio zacházel. I setřel gseiii slze gegj^ zastawil
krew a přisahal nemilosrdnému trýzniteli záhubu
a smrL Tu mi Judita zgewila, že ge wrali giž
nagatý^ gjmžto gá sám ziihynautr^áín* On tedy
nebo gá ! Heslo toto wládlo nynj w>sj mau silau.
Judita mi sljbila, že mi geáté té noci dwéře ote-
wře> abych planaucj mstydychtiwost swau ukogiti
mold. Wšecko umluwiwse a dostatečně uwážiw-
se, laučili g^me le 's j^laieňým přolcitem brzkého
zbawcnj*se trapiče našeho.
Noc se přibljžila.— Nedaleko twrze St. Elmo
sfaog^, zjralg^em s tagaaR.hruzau, na p^pjp^ky lu-
ny; ř i^ofe wystup^gjcj. S rost^uqiqí^ si^mra-
kei^ rozložil se tei^négšj záwog ijiad. mořem;
hwězdy oswěcowaly cO; ohpiw^ lesklé, kaule tma-
Tvá nebesa. Náhle obgewila sq gasněiskweU prau*
ha na obzoru, wždy wj<; a wjc,e /se ejgQ a. zářjc,
a táhlé,. řjdké, potrhané mráčky planuly pp nebe-
ské báni, gežto ^e mí ,po6ud, ,č^raě co pqhřebnj
přjkrow nad liíawaii wzná^elaf. OriA.prauha,oostrj-
brná,.kwěty. posetá stezky po.trhaE]^'n^í oblaky so
winaucj, zrůžowatťla, wždy wjce a wjce^^ntnatně-
gjc, až konečpě gediný^ širokýj,p).an;ienny kruh
moře ^pjnalj kterýž nad temeiieip Wésu^u ble-
děgi se rozléwage, oblohu oswěcowal a děsné po-
doby lehkých mráčků bai;wa^i peřestými zdobil.
Mezitjoi wystupowal po ii>alých prejStáwkách temný
dýmzotworu sopky^ wkotaMčjch se wina co. obět
k upčnjm , nebesům ;. gednotliwé blesky kmitaly
se hustau mlhau, co bludičjcy, až pak strašné wyr
buchnut] wšemi neapolskýroí.wěžmi^pr^^tarymi.to
kamennými welíkány, w základech zatřáslo. T^qn-
něohniwý praud ;(wčstowal ulekanýnx obywatelům
wypuknutj sopky. W pblacjch huťy,.zemj rachof
tj, wzduchem suipj d^sný hřmot, gemuž temně
burácegjcj gednolliwti hlasy hromu hrozně při-
zwukowaly. Strašnězhaybná noc ležj po celém
kragi, kterýmž na tisjce blesku proletuge; wždy
ljiř|i fKUmj to wlilubinách země, a oheň wyrážj
pudím €o pr\imfny.
W I4ko\^élu strajné zpauře prjrody kráčela
msta k 5#i'*(íurrjÍi, '
Giž gsem stál bijzko bytu Judity swé. I
wsi
rstj^inirifLdo přcdsjn^; wše tuj^počjv^al^ í^ako^^v^
;^ti}'i%pir8zliÍ|n[W^ ^HaiiéaiAÍi áý£a|i Xiedá liísli«>
tel lože auhlawnjho nepřjtele swéiio. Záclony
oken p&sobj čerwený swit w komnatě ; i spatřjm
osobu twi*dě spáti na lůžku. Wariige mě, šepce
aíigčí^sirážný: Gdi zpět! newraždť i«re*spatij^ —
Ku £ředu -pudil mě zhaubaý osud: ,Zbaw se dkr
bia a trýznitele tp bytostij^ kteráž ti ge wšjm na
zemi ! PoufiU &^ faďaQUMwv^ niqf!tt(Jjřm swým i
— a rychle wrazil gsem ocel w ňadra spjcjho.
Hluboké, bplestné slénánj zawznělo po ma-
lých přestáwkách; čin černý byl zpáchán. —
Kwapně wšak ťožlírnuly se záclony u postele
a šklebjcj-se hnusná twář Camputiowa zgewiia se
mezi nim!. Držel . w ruce swě tlouku, a rhechtage
se neygjzlíwěgsjm posnieohem, okazowal na mr-
twolu, wraha hromau kl^tban proMjhage: nSpanj
gsi zahubil, w spi na suftft wjcc!'^
llťůzau gatý.pozoai gaem draihé ostatky wře-
le milowané, mnau zawražděné Judity ! Stalť gsem
se wrahem gegjm) * . . j . •
Hlasitě Ikage klesnul gsem podle mrtwoly a
zaufale si počjnage^ wolal gsem' o pomoc; bylo
giž pozdě! — dobřeť gsem .byl mjříl!
Ležela předemnau w mladisiwé kráse swé;
neygasněg.šjm purpurem se-lesknaucj krew linula
se žiwá přes oděw noči^j ; tělo pak bylo přcskwě-
lé bělosti. Tak ležela gako něžná lilie, záhy
bauřj zlomená.
nPrchni, wrahul Ušetrjm tebe nynj, abysi
tjži zlého swědomj snášel -^ušetrjm tebe! budeš-
li se ale někdy opowážliwě ke mně třjti, wydám
tě hrdelnjmu práwu a pak umres katem na po*
prawišti! Prchni! prchni !* — Tato slowa za-
wzněla mi w ušjch a gá pádil weq^ w rozwzte-
klenau přjrodu. Diwá bauře byla se zatjm uti-
šila, práwě gakoby se byly temné moci krwawau
oběij ukogily a nynj poklidně' rožegjti se sna-
žily. Přiicl gs^m do toledské ulire#/"— Wše bylo
tak pokogno ! ani paniálky. po onom hluku. ' —
Zwuky sladce zněgjcjrh kytar plynuly prosebně
k milenkám w záři měsjčné. Zde onde otewřelo
se mřjžowané okénko, a skwělé, bjlé ruce kynuly
pozdrawenj a dobrau noc milenci. Když gsem
došel přjbytku swébo, nalezl gsem manželku, an
umjrala po těžkém porodu děwčetc. Celá bytost
moge otřásla se w kořenech. Gako Kain prchnul
Digitized by
Google
1S7
gsem do hor s^fff i;«fi|jpt .t^yldy, chtege sim
před sebau se ukrjli. Pozdčgi pak zasmušené a
bazllwě dofni\ se náwřjíilwj nálezy gseoi list Cam^
puiíůw tohoto oWbu: ^oř/^jm. Aobí 2 Spaqj §m,
záwraidth líespi tedy giž také Má šwé\^i Bjtft' twé,
Jacinta, stálo ró' riyrij 'djtctcm mjip''/''^^
43htĎl kdy prijiwa Qtcow^kétio k ny pohledáwati«
odewzdám tě hrdelnjmu saudu; Nifedy S*é k lij
jaelilaš gakóž btec,l l^udix mrtew pro i^í g^pž
^pro. aatatiy. cel^fWQ^* (wSitai^oiwymi^au darugi
ti žiWbt/«kteřýi ge-ti^bezťoto vrjcé^ Břétrieneitt
líbili' rozkósj. Tát se irislj ^Camputió" na těcli,
JuIqz gag zklainiili I Of*A museU zradu swau-sbiitíj
zaprawiti, a swůdcc gegjho ý,wo1*I gsetn tt* koha-
*telb swého předse^?:etj. Wýpatráw ^aumys]( wA^
přenesl gaem .Iwrdým spáajm opogenau na loie
mé/ I^dežta g8i gi' pak we snádi tjsntrtil, »— ' '
A^ tp\ge ta kletbib kteráž., mě od té cWjle
ŽMvoten bickige ! — Brzce na íp .musel Camputjo
Neapoli opustit, gsa podezřelý prowpzow^njnfi i6cť-
nokncžijictwj. Gá stjlial 1?^z usiáry stopy .swcbp
djtéie w mnohých kragÉnácha častá gaemge^ina*
Ic^zl; ale náramtiau bázeft před smrtj mkau kalo-
.\Yau němólJ gsein nikdy překoná tj — . i, mlčel
gsem. — Ale aeb> co gsem od těch časA utrpěl I
S pekelriVm čerwem w prsan nťměl gsem pokoge.
W prawdě wypln jla se na mně ooá kletba > gá npmpbl
wjce ápáiil Ona hrozná doba stawěk se wftdý
před žbanřcnau dnSr; Via mjjstě spanj cjtíl fescm
juiuky síatracencŮL — aduclia n^ho rozrýwalboiney-
•krutégsj. — Nynj gest djt& mé z rukau gebo o*
swobozeno; on ge wSak požadug^e odémhej, a po
mně gest weta, gestU mě wys^jdj!« — - , ' ,'i'
Gík dáimo .byla se noc po zemi rozlo^iloi
an.se markós nálože uchým. Těžká wzdydíánj
.dmula ůádrai děsíiého spáče^ chwěla se každá či*
inii každá, částka těla geho; krnpěge studeného
potu stály mu na čele. Kdokoliw by byl mučedlhjká
w tomto stawu spatřil, byl by geg mnsel polito*
wati a byll)y i. kaáiennéf srátcihi^
Mdle a temně hořela swěiloika giž nfi zha*
snutj. iSiyš4 -r tu se dal . přede, dweřmi lehký
iramoit slyšeti, gakoby wichr suchým listjm sit^
m?I, a. obludný CampulioVklauznul do Ichárny*^
široká dýka leskla se w kostnaté ruce geho.
•Dobrau noc, pane, — sladkau noc!< zasi-
čela ústa geho, a smrtjcj ocel wgel neáťastoému
markésu w odhalená prsa.
Lehké wzdechnutj, spogtné s tryrkmiljm
gména .J^dkÍM| ^wi^nlo. ae ^/litrip gebf , a po-
klidu nabyla duse bezklidná; odpočinul j a twr*
deho, spanj dosel ubohý w chladné hrobee.
Wztekem smaiený točil se krwolačný wvah
po^ komnatě. . — »JacintA, má sladká . holúbieél
spanilá :neiirttsiai — heil bude te snaiek .kntmivý^
^'^'tientcka liwého celuge newěsta studená K —
a. pířiiem. skákal wždy <diwegi» Tu wstaupil do
komnaty hl*abě po.wykem příwáben, ^a krňza pro«
iilkhi audy gebo^ an tu baléUijfao* místtá a na loit
^kíléha markása nhlexl. -
' Uaaap4itio spatřtw hitabeto, počal se strašné
smáti .kgakcr šjlcfiý gektal IdáseuV bezKwučným:
.•Pbgrf! geátě -gednau ' té zabigi '-^ pak opět '^^ a
gesto gednau I Tys unesl Jacíntu!« -*^ A opět řjtil
9é k posteli, chtěge dýku z ňader mrtwoly wytr*
Imaniir •Tuale' poznal zawhižděnéko, i upřel naft
«i^ky a nemohťge Y>dwrátit; pak začal křičeti, bil
ae' oběma rukama* w^prsa, wolage pěnjcjma-se
irtoma: »Zklamán — r^zklamán l--^Ten měl' ajii-
lento^zahynautii-^o proklatě!* Přitom se roze*
hltal '• na'- hfaběte* á napnnl ruku, gako by ho prb<
tknauti chtěl. — »Ty— ty*-^ty musji umrjtt!«
sičel přitom, a sklesnul na zemi bez sebe, ,umě*
le wsazenvmi.zuby bez u.siánj klcpage. — Rychle
se zniopnil wzteklébo wraha swolaný domácj lid
a odewzdal gcg stráži.
Černokněžnické uměnj přineslo wášniwému
Wlachu z^ázu. WypočjtalC on a došel gistoty, že
hrabe Jacintu unesl; a dle toho zosnowal nclile
ki*wáwý záměr swug; zdařiloť se mu, wetřjti se do
hraběcj le^rny, kdež pak mjra geho se dowrši*
la. U wězenj žil hnusný padouch geště několik
týchdnů, az pak smrt ruk^u Wogtěchowau nešle-
chetný žiwpt geho ukončila.
. ^ O saudruzjch gebo*. p chromém rabjnu a
p^djwném Arménowi nebjlp ani slecjbu,. -7-
Kfátký čas na to hem^Up se peřesté množ*
stiyj w kostele u sw. Jakuba; lidé wyší^oření při*
ch«yr«eli a odcházeli. L\ .templářského dwora stá*
la stará ft)adlena s. mladau djwkau.
uTeď zpjwagj rckyvie za hejtkau sUdkowic
dcevju, píiodrookau. panenku I « T^ypráwěla po.kaslá«
ivagjc wráskoviitá baba; — »gak gseu^ gj to o
itědrém wečeru dle slitiny wyložil^i .tak se také
wšeipko wyplnilp* — Po rclýw^jch, bude ale swatbal
Podjwey ac .ftětijil wzáťj^ý pi^ůwod gi^ gde — bude
to něco ivjelkéha 1 r^ A tp. si mysijm ! Wždyť ge to
panáček z hraběcj kn\'c, co si bere děwče po tom
zppopadeném keykljři. No, Bůh gi posila — ona
ge tusjm hodněgsjj nežli byl gegj roztomilý pě*
•staan«
Přel. K. N,
Digitized by
Google
m
Č^ské dl«radl« w Praze.
.W aiUerý dw 4, dvrwna tlyieli gstaie sAse gedkun
éstorány spéwobry mij, obljbeaau paoj Podliorikmi a mi-
1^0 nám p. Strakatého. Pftowosowala se^Rěéiím ŠwěU
ennká. Pottebj ^eu gmlkio liboawuké apCwohry téi»'«.^ttt
vjpitslítf a pMtelé diwadla naJeho* gii widj, gakéspfáwy
gím o těchto diraa spéiccjch po«lati .■■iil«me.. • Kolikráte
aiy»eli gtme gi2 .tota Emeljnii od r. 18&d| kdeito le ná
átavr. divadle gako uialtbnft Čekaná denaice kráanégjjbo
dne wjskytla ? — a ^id jeky . okřálo ardce těmito muky^
— Dne* obftlájtě Byla p. Podhorská pH dú^rám hlase. —
f>urý BoU patjj k neyitpjjm ůtworům p* StrtdLatéba. .Pan
Mayr mpjwal mladého. Šweioera s prawým oiteib, Přóli
* ^f vu p« > Štvaná (hrabě) iiemúieme ard hic námjtati : ab
na hniy na awé twářenj -^ na bělé swé pohybowánj mři 1»J
inbdy tentp.ípěweo pircpilný zřetel dáwáti.. P. Branra od
Spráwec byl dobrý -r- pan^ Ihmetnora game litovali. — >.<>r
autně byli game ředit«lstw«i :welmi powd^ní, le nám tase
gedaau hlawnj a pověstné siaupy .spěvohry . české před
oěi uvedlo, i vylijme, i4 se to .gen $ gffho- pi'papěckem
sh^dpvati bndei pakli se ěeakému oheoeaet^n ^afttěgi ffí^
dobná pochantka připravj. , ,
Dae 8. ěervna mMí gsme poslednj představen] v
prvnjm předplacen]. Ředitelstvo myslilo bezpochyby před-
plalcAm něco dobrého uěíniti', a dalo ten den velikau no-
vau pantomimu provoiovati j ále my bychom' byli radáj
dobrau ěínolirau ta vděk přlgalí. Byloť arci' na celém tom
»zíečenj tně»ta nep^átehkékoK viděti, Íe"se k zdařilému
proveden] geho vSechny sjly balletn nahého napnuly, ale
8]Iy tyto ziistanau i při vlcm nápnutj slab3'mi a k vywe-
den] vážné xnímické úlohy nepostaěj. ^ Byltě to bbtpochy-
Hy gen pokus, gjmito bjr se okázalo, ie liově pHgátý ťa*
ne^ujk Caldi i podobné ' '^t^cí spořádati umj — ňynj alé
snad gen pH tomto pokusu zAstane Před halletem pro-
vozovala se poneyprv z České Thálie známá veselohra :
Ženských $é ítjtj — a sice v celku zdařile. Pt^knau ňťohu
svau provedl p. Kolár velmi pilhě i se Sfastným ' výsled-
kem, trefnými barvami nal]ěív iiésnáz^, "hnčv i obrácen]
se na světskau cestu mladého pedanta. P. Madetiňská pó
deUj churavosti zase poneyprv vystupug]d, hrála ěl^crá-
ěivau Rarolinku s pěkným rozmarem. P. Forchheímová
byla co Serafinka na svém m]stě ; ale s role nedalo se nic
zlváňtnjho ťitWořit. Takž se i p. Ra»ka nemohl tenkráte
úlohy své docela zmoicniti, aby byl sm^i;ný " obraz pod
žťOfikan vtádau stogj^ho a potoiÁ na* d<nná<jho pána si
hragjcjho manžel« ntvoYil. ■ Gestě gcona kltaúlka byla by
nesrovnalosti v geho i ve hře p. Skáfaié ^roVúala.
-'=" '• •' • '8WEITOZOR; —^ '^ .'•• -4
:. • = :•• ' ■•''•:*• ' '^ •"•• '•' '' ••'•'•• í
^ .^Ivsr^el Kíbiy«r^ířigmeBiige. se modljc] kniha, Jtteraui
Kotíi pro žiďy vtJhrách Wydal a nynj Roscnthal přeložil.
jM gedt<<i; ani dimh^ nebyK> :by< nié tuze divhélio**ii|e
*»?/n*n|«f*lý poř«*ft1í^»^ ;We vydávj matfar^kéhfk spisu to-
hoto gakýsi^okrok k Sj^f dneeeiijf gnzffku nalézá — tomu ge
Se co diWíti: K.dyby'sedah' gázy kove sepsán]m gedné ne-
bo .dt«iÍié^knjfeky)>oA tentýi klobauk vtěsnati — toť by byw
le^ ai^ JbiTao. ! vybráno,!; ,'.,,.
•Za přcstavovápj svrotinjho d]lu svatpitěpánské věže
ve Wídtíi, vněmžto se od r. 18J8 ái posud pokračova-
lo, ^3«aleí se v eelku tJNMKOO aLj pauhě dřevěné leSety
•Mlfk a^Sied) zL stř.-rCleU vtežj gMt njuj o S' á'* vyMj,
než byla před opravai^ a. pod]tá v<(směs 720, 3' a 6^/^*'
Výíký. Přestavován] ř]dn nyněaáj dvorň] stavitelský ra-
lla Sprei^cr, geho« d^limyslrié nmělosti WjdeA gii mnohau
aiiajnebitau p^asu co d^ovati má.
Geden z neYznamenitěg2]ch maljřft nyněgkjho věku
fí tieyůáródhěgáj francauzslý ge Hornce Vernef. A gaké
mmoJUUĚJ děl gU vyvedl! Gednau vylla <g«ho pédobitna,
sedjcj na koni, ao s^ žtětceta ^ moe apprkem okolo ná-
ramného kusu plátna gedc, a při této gjjidě obraz, od po-
ěelj až dó posledn]ho uhu hotov]. Vernet vymaloval giž
vjte v«gáka, nežli gich mtfobý knjže v celé své armá-
dě má.
W Londýně zemřel p. Arkvright, kterýi 5 synf^ zfi-
Stavíl a laždému 1,500000 liber sterl. odkázal ; tačy stará]
doatal k:tomfi gclcé patastv}, kter^ mn roěně 4060 lib. str.
(40000 zlatých *tx.) vynááegj. Wnuků a pravnuků zii-
sulo po něm 51, z nichž každému 14000 1. st. poručil.—
Gak asi ode^e! tento nesm]mý boháč od svých pokladů?
H-* zíla-E mu kdo chlidý tfa hrobě zapláěe ?
Břichomluvec &c|iceibiřr„rosený..'VVjdeqf au, kterýž »e
giž také několikráte v Praxe sly«cti dal, vyvedl v malém
bavorském městečku' veselý kausek. Oovědél se ťotiž. Že
hóapodský, vgehóžto zairadě svam produkci driel» velmi
pověrečn^r: ge»t^ a že. měl braua, ktf^rýž v poalednjch: vog-
nách zahynul a gemu 600 tolarů zanechal, s kterýmiž on
pak Irch vařiti počal. — U prostřed představen] ozval se
iMhle^jtepnýlilas, vydiázeg}id| gako ae sklepa.. Siábodala
vyžel z cbj|vu osel hospodského,, a začal povjdati, že v
něm'Ju»e ňebožtjká bratra věz], .že nemá pokoge, a že geg
hospodský trýznj^ ačkoli hitk byl dědictvj zanechal. Ho-
spodský byl celý bez sebe — a diváci měli roztomilé vy-
ražen]. Ale kdož pop]»^ podiven] břicfaomluvce samého,
když druhého dne s městským představeným k hospodské-
mu do světnice vstaupíl, geg skoro rukama lom]cjho, na
Stihle pečeni a pivo, n atoki pak^ osla íialeali;— • Aob pánové !
pogclie, pomozte mi bratra prosit, aby se n.d»ěval. Tu m^
dávám wneho v hognosti— ale on se gaksi zatvrdil.— Tak-
to pjA] troviný ; co ale hoispodský asi řjkal, uslyšev pozděgt
a pofoáutfévy ze , to .gen. étverácký kanink byl — tů |ieer
snámily.
f N á w ě á t j.
Na vědom] se dáwá oněm pp. zakíatlatelum Matice
České, kterým ' Óisopfsn . mnsegn]ho ročn. 184t sv. í a t
se nedostalo, áe doCčei^' dva svaakové -byvie podruhé
-^ytiAtěni, > v knihkupectv] Kronbergera a Rivnáče odbjrati
se roobau. Nadbytek skrovný těchto svazků též tam se
prodává.
émMflB taMlo vyOizj va slhMia a w tobote ^o •abrftjeltt k«Mm ůnŘutm
léta 48 ks^ we k»ilikiif«etwjek m pAl léCa t sL
as kr., ■• c. k. poitáek p«ll. t ml. SS kr. cir.
Wydiwánjm a reáakej J. Pofiprjáiltf w Prase.
Digitized by
Google
'. ,1
." ''I • \ <- .if
s' -..j: ... .'!»
liti^éDJ sibaviťjk pf » í:d«hj/l»ra.waDy) Slawiky « SÍeiftny.i
DosfLlenj cjIq.
Z.maďarsliěho ,
• : < • ■ ' ' : 'j' ■■ . \< r, -. r \ ♦ i » » » o • » • •
Óndřegé KaMthétl^. '' '
»: JI.
. DokoneU giim ^kdly d pránmickáiilmiinj, drt^
hý Auguste! PřckioiiV gse» lújáýnntíayrf [nimi
^►rtt^otwčlMDít iplad^cb *idj-^a BUtl^ sóly to plá
ání cel/daw Saudrúhíí á wesélícli • wyrážéV ^^í
ží[ďné*ui;ilěnj> žádné :tánfiřstnáá| slneb usilómiósť
do 'stawů se beraUcjho niladjká némůžé ťcela wy-
|)lnití, gestli to "^ licžké a^ingélsk^ dříwče rít^
wyplňj. W kazďéin wéku; wfaídéib iiwotapo*
lozenj něgatá'tťpká okolncfet čloWaá itagjtiiá
í opanuje, klériíž' i iia't\*i^fté si^dcfe ia8ášt^ ťitdně
áučinkuge, gesttí lásky hodná cKot oiiu trpkost
ímysTí iíewyrážj, w gegjžto lásce* ňiintílóst, přjji
rt^ra^otwilMDít mladých 4idj-^a bM w^y ^ V^^' ioninost f búdaůctíost; kWdá rádtíárt/ kaidě poi
j^ok^cb í>fhitjch^hftru i^koblabům te wjwiáT j:j^^.< í kážlíf cíiť Malioděgný se spolčuge.
*egj> -'káe* twDfejoj mysl inladjkf^ i kiitíi^^ I./!' . , i, :. . . .; ., .T.i ,
dttklddérkdei; uprostřed 4\Taiscii^ii{ďiowa»:fiib
% áó ^tioho i«véHb3Í éb ' soudruhů' tek \ we^l6»/ bo4
h^ýtn a biaicfným srbjíj^ « >«fo»pficbiá6gjcji »mi4
éná^w -pcrwM}mÍBfíJkj euwjJ :0 gakobfiiiei^eM
tib\«<ěfai w^ ohni ibUnlo^i^nMlj^Ai^afilai iCelýjiwSl
4e«kiie vse mú w rd^owé l^arvé^i .a^ s[il4dísttf& totysl
igdbo> ^á(d> lili w lesk aomj.íéře přjlomnwlij
^budducnpsti Nelieiiíii wypsati' oopeuMolU geW vm
-při wykroden} :x t^holb jitaWu' byl ;opatiQlval ; amJY
"^ ' W Peští dljilii iniÍj^ÍAugust€í! a kdež gindéi
iiezK V P^sú Ť Úek ide čilý iiviót k dufch nafacřari
ský bpraVdíW/ 'fůiayt^ei gett ; zdé ^Sť diWadW ney*
wxnešéhég^jďi 'Wýgévti''a ^pWniěti, geá iřde sjdlo
wzdeláv&gícnósti; gen 'zde gcštiiéwywažitelhýpoí*
klád óbcbódfeidtwa a řemeisél, zwláště ale práw*
njkAm*pi^i4cH(ia giégifch behua^ějl^ gcšťtti otew^
fenýj po nemztó ^tii, fiolctíďsjiy' dosiáhóWali- bu»
icbaní ^ byla sladkd itMfkýét,: imdoMJ i .fctlwlj, ^ .' t^^^etř ttiožnó. ^ 2ďé Žekám á átHitkrti i gá.
!S hewyi^wď^ bolemijral gBeip^pSt.^! ik^iičeiij
4rráttiýib«VzM«otat; ^cipři^t^bt^^i a aáfitl muz«?
tlosli> ziápalt k..(wyifiredéi^''W€}kyoh.(5ijáu/ ,yftíi rsmi
W r^ttjtih iMhi^awé .nÉjwagj.i Ařrtíiké, b^' »%
^ymětítéMic .W)liMdy w IbiádiÉucabali^ \of. f^,i v^
-dj lidé' přiéainotM* 8K>bé fljibugj.^ohnilyj^ kadet .wir
idj fse w př^iii^kui ;mlial^ lékaň my^jy .iMiiPttv
^lomedioua^twji !iJieóla|[ byf á .ae nafSt#U€Í P^tr%
i|iíysl> aspbá na vBdriadokrě/«iieb .na>P4kj(itía|iow$.*)
•a^dětii; ^ lakdéiim prkwnJkMJ gestb- nei ioUlftt 4áp^
p septénvyiraté :«• aňjjvá. /To.seBt 'mlíidyiGjjk.lidi
ipljrbftemoat. -^ .Ták naami btidaučpOstji , 4adk^n^
isny^ a mezi památkau mÍBttl^Gli\fůzowj[cbíiW^
*ků dwK m&g*- sem i lai|i aé.fen^fp^j^iuswédéi^
xadugeli se diii>mautj. To áW.pí«dc;sibi&j[^6«;i
%jtiW £é teri.sbdk)'Uám mkdosiiiAa. mip^a^ilU
•) Byli dwa slawnj arcibiskupoiré uhcrltj.
milý Auguste',; ivSi to, xo sé pbtud 'stálo 'fťteb nei
stalo: p^knj^íih znáiiióstj' sobe dobyti; # pfřjzeň
sebe ůWéstí,á tó,fe gcstcjl tí^duí dosáfanánli -^
to ges^: k určitému a gistému chlebu sepftžénitL
^dé se íiií přédce béyspjš takowáto' plfjlcžitist na-
skýtflc.''' Žflstah^ziíráW!' • ' ';' - " •••'' '■';'•
^ * ííeňj trpbegšjho- a bSklíWřg^hd statru, gako
4)éz gistébo^Wjiifieffeifélió poWoláilj Sem i tato sé
potUlóWáti; ólevi-řertgest toi wSecken způsob pra*
Cj, moinosii a iisílDt^ndsli", ale 'práwe ztépřj-
'éiny,' že ge lo wéc přéležki sta^r sobě wywoliti,
tráwjra čaá w mrzké zalíálcé, ták gako djtě mezí
Vózlí6né krásné kwjlj iiweáeřié, béhagjc aljtagjc od
gcďnbhó kWjtka k druhému, hewj, které" si ce
npVtrásnťgšj wywoKti, h pbálédhé bez kytky zahra*
díl opaušťj:' Wtróaťj Ifdé bež uldy, gako Lord
]Bvrbfl/žádáému"tifeřdddáhj íákbnil, žádnfi^i prá-
Digitized by
Google
I9(í
v ty
r
wem neobtnezenj> gako bludné Kcntiéty^ milugj li- ;mH^ cjl iwdig, a Wmucj' láska k lidstwu a čitelnost
wot přetráwiti; gá nel nfb* bii wyaIofrit,^]||iak ^přemohla křehlÉ>»t w«)lu geho. Kolikei^ by to
taužebně gsem dychtO po Éigakem s^íWé* učiMl.^ouíšicfas.mlad^ih pánů? — ba ani mnozj
Ale tauba dacha mého nezůstala newyplnéna. % našich nižájho stawu mladjků ! — pro ně by se
W mittulýcl\ 4^ech w^^l gsem si pro wyraienj po mohlo colé lidské pokolenj w krwi plawíti, oni
blučn|clí a fařn^tn^^cb iilý^^i 4>e^^nsi)'ii|)«: 14e ^ 1^ 90^<^ af tiAinf ii^qfbgli- jbi^cli lilgiwiidc
toíik lidských twámostj^ tolik známostj a toliké* stiObnauti: ale swau osobu gin^m na*'odiw posta*
rého uměnj nikdy neodkwétlé pole před zra*
kem zwédawých se mjhá ; chudý sedlák wlekl se
předemnauj'li tak upřel zraky swé na lehati a
skwéle ozdobené krámy i gine krásné wěci a na
nádherná stawenj^ kterýmiž mladičkau Pelf ney-
wagjce, w tn stranu by se okazowali, kde z okna
něgaké znamjnko krásné pletí se wyskytá. Swý*
'mí bHamdtými a autlými ručinkan^t fedHlui ^9 tý*
kati? achl tjmto pomyšlenjm upadli by do mdlo-
by. — ' Mladý farabS ge wždy weselé mysli^ bystrý
l^lížSj desetletj tak krásné ozdobilo^ ie nezpozo« a čilý, za každaa ^noau běij, do každé gest za*
rowď křjž^ pro wýstrahu okologdaucjm že sta^ milowán; m- gednomokamiei^ 4>hlibnge si hra-
wenj wisjcj^ Těž]cá cihla p^dla mu na blawu, a bénku, a služebnici štjpá do Ijqj ; — ale to gen či-
Xííl geg.do lemene. udeřila, ie bez sebe klesnul nj potud, pokud rozum a srdce geho oewinnřgij
na zem« Sauoit nad neátastnjhn; welel mi k po-
9IOCÍ mu pH^pěti^. i snažil gsem se tedy. omdle^
lého w^křjsiti* .Powinaan phiicj tuto konati pomá-
hal mné ifiila4ýhrabě V....zbožnélé památky ně-
kdy sedmípáaa.V... syn, s njipžto zde při konánj
lidské powinnosti dokonale g^m se seznámil ^
spřátelL Gh^dého sedláka ká^id ^o domu sweho
přenésti, kterýž nedláuze při dobrém péstowánj
našem z mdloby se probraL Srdce pronikagjcj.
zaméstnánj a zj^awy nenalezne. Rážowé Ijce ge-
ho a giskřjcj*se oči gsau swédkowé, že nenj syn
hřjchů. Při wsem geho- išibalstwj gest mladjk srd-
eem i duchem bohaté nadaný, ktarýi mi ctstup-
éem >i přjtelem býti ae zawáíaL '— :
Matka geho aaptemrirka gest vteUcie wáiai
patij> ae aynem #ždy wesele a wljdnč zaohá^
awit % kráaaěgší strany poBomge, záranuku ik^
dnéara »epo<i^há» a každé wéei gan wesehiu atrán*
ale spolu i obweselugjcj byl to wý^w prp nás. kn widj^ píiliom ná iádaé ^áobré weoi chyby a
Gak se diwil ubohý stavečekj když z omdlenj pro
cjtmiw, w krásném paláci u prostřed skwostné
oděných a předce péči o něho wedaucjch pániL
se spatřili Nebyl w stawu, dle swého sprostého
obyčege se podékowati; posilněn a obdarowán
gsa odešeL k mně aamému nebylo wjce potře-
bj do přjzně panj septemvirky se poraučeti a o
dowolenj náwátěwy prositii sotwa minul týden, giž
gsem se stal celé rodiny gegj práwnjkem. Hlel
ú^ uftláwá přjhpda pro swé miláčky lůžko , kně-
kaučké, kdež potom klidně aen žiwota tohoto
předřjmagj.
Dowol mi, at na krátce pQpjši požehnanan
tuto rodinu, w gegjmž l&ně teď žiwbt m&g tiše
běžj, gako potůček tň!^\ břehami Iprětnými.— -
K rodině této náležj Poldy, slečna giž obstárláj
přjbuzná septemvirky a pak mladý hrabě Vm» syn
gegj; krom těch množstwj mopsljků, ptáčat a Pol*
dynčiných kocaurů. Každý z nich má něco při-
rozeného a neohyčegného^ ale wšeobecný znak
wšech gest: dobré- srdce a wljdnosl;, w tomto
gsau si wšichni row,oi« -^ Srdce mladého hraběte
dosti wyznačttge onen skutek, že on, gda dle no-
wé módy neyskwostněgi přistrogen náwštěwu dát
milémn předmětu swému, a na.,p&l .(^estě wida ra-
něného sedláka, se zastawil, w zapomenutj pustil
hany nehledá. Neobydegného to tfe při iq naoházi^
ie ai piFjhody nadobyčegné a nepřir^aeaé w^oa
libnge. Báaaiwé a diwné př|padnósti,r amčšliá do^
WodnižlMrj gsau. gegj nayobljbeněgšj zábawy.
jPamnia w lAně gegjm a káwowé nátadj gaau gegj
neroalnčitelné . spoledaioeb Snad bysi posnd se
domnjwal, ia.ge wledenuj dánia, gaíkowau w kaž-
dém uhle mésta nakznanti lze; rie kdybys gi byl
ápatřil, kdyi k nj člowěka sraněttého pd^wedlil
agakowan aulrpnostj a gak pohnula .spěchala od
swé káwy k pomoci nbohiaHi, na to zhola nic
nedbagjC) ie Pamina, kteréž píi náhlém skoku na
iiolfti- šlápla, citelně kKčela* — Poldy, dtečna gem-
Hěgiflro srdce než těla, gest towsoryška septeiH-
tiraiaa; :gegj raee gsau plny práce, rtowé plni
<e^ á ixowora; ona nmj řeči z nepatrného slowa
tak šjfiti, gako mistr kotláiaký z malého kanskn
teědi mnoho sáhů dlanihý drát wytáhAauti* Na-
wywa^itelnáláídMtmlawy.gegj gest*: »hospodář8iwi«
w kterémž i giných wýuéowati milnge, a hlawnj
Itniha gegj mOzdobné kiachařské «měnj<t*. Nicméně
^rdcer g^g)'gesi; dobré, welmi dobré, neinéně gj-
dla gégj chtitná^-^U prostřed takowé rodiny, mi^
'Angíuste, ge žiwot gen radoátj *-* ne-li pak ? i .coi
mám sobě wjc žádati?
(PohračowánJ.)
Digitized by
Google
tMké dlwAÉlo w Pruse.
Wned^ diifi. U^.ČervriMi opakowalt m Krdkonoi «
9fWÍ}4i^ -T ^ f »<». we proapěcib p. Robtn. Potlesk, geoi-
X9 hjl pnpcDJ prpwQsfiy prowisel^ J^eipocbjbjr g«K V torna
iuiwedl» Ifli « gii.^vjdaný kiui k.t^wé benefici iwolil — gen
|ie «9poIil|clin wů^jýctk pojKlech, svi^jUlf Diwadlo nebylo
tuše sn^felB/Sno. Bn ifJpftdU ofifttoé dobře^ j^eitě ablasf*
ttegi. iifttti.j<mexi{r|rf, ,,, / . ,. ...... . "•.
mifjóé ^úSkú wptimfá orpvMJJiřt.mxfniliiK pled*^
placenj, é^^oIJMt ft ^ménkhníím -sletel iwftg na nnnit-
té ptm^ obtflUt^-^JpHbftgBéBi a deib<i»fciém. aUwii be
Metwa • 1^ í^ifefeétofiwlnMW tinuMitíoké UtfMftnt/ mAI«
KypÉÉfl^ií' » Mjstttlaiagéj i«líldl # MttMM «ln9 iwoiei^
liuaá pHgýliy vnímtj édtto^doble féonififeiiý a roawrieliý
teperléMr ^milli 'fiakiiboi égég raMn^> ie tt .aAa» kdhH^
poaná wleabU 'w fa«át^ob kl^ tnáiiiq lau& ie4ít^Ucinf
•e)M*|^ ^atávoa^pliááJjF-t^atft tjaa.v^pa, an abara aa*
folAd soiwé.' 8 notvé hif aa.aaban IhmmU aa iaojiflí*, as ^
baaaaatm gaiU tak netroatlay abjF při opakMa^jH^ ^bráall
diwadio aUjdauri^ nafwMHrowaloi ) Gfaiali bidete ardit úš
negeii poetem aesjlj, ale i cbati awé ukowý aiatr ^ if
'diwadto wjce k' wAli nmCleckéinii proiredenj dranurtickýcb
,4ď, a ae k wikli aábawé píf pfithycb ttawinkácb nawitč-
wowati badá. Da tleb éatAaaaaj aM také dttwadla aarnd
na wjdijin štváni státi — k potom i kritiLa, i obačcúsiwo
ginau. M powedflu.
Ginda gsaa dtwadebj »adMl^ draiMtiékýBM plo%
áj ták iaaypáiii, le hy ae wékii' Mediasalemowa doífkatl
.mofelii kdyb/ ge 'wAcchny — pftwodig a překlad/ —
na priba' mraMi méll. ' U náa g* to witooko ginák. Ca
posud W Kteratafe dramatické stáwá, něco málo wygmaQce,
gii téméť Wtoecko se prowoíoTvalo -* pH fv^em tom uáf
neyblawaěgjj wmada analebavabeceaaUaa odpadne $ -*- Or
autni gest alb posud tak málo pftKrodú|eh ■prácoimajkA Ur
tomto obora nalj literatury -^ ano i tak málo zdaHlycb
pfiíkladatel% ie by &eAbodilo» aby aáa» fteditel nékoUkeré
ruce mely a dle vwé potřeby a éwébo prospěabu dlwadeluj
kusy botowá. CbuJoba literatury nalj. musj nám tedy
wedk mn^é poaaf^dnj nip^tačitalaíostibcrck naiicb přa^
devrifm na myalt tkwjti, kdyi «e w poauadwAéj prowoio-
wan^cb her pauvtjme — > o ginýcb, weřegng neznámých, ne*
aadáia.powftalýoh překáikácb ani nemliiivjma$ obecenatwa
dd nkb afťl Túe nelij, ale 'faditelsnro ge aemftie proto
předce odstranit,
PcUednamia^i a tohoto aunowiska na řada w prw*
njm přadplacenj prowdtowanýob ber, máme wiilikam pl|^
Činu nad anaienjm ředitelstwa radost progewiti, Wyswjtáf
pátrn2, it ú to pracuge, aby se negen co možná nowé,
'"alb i dobré, utnané starfj kusy obeeenatwu podáwaly -*- a
sice tak aby aagen kritičaégijmu poiadowánj wadčlaněgij
třjdy, ale i po tábawě dycbtj^mn. lesprottřodpjtou poAu
191
wybia<ir«ld. Wociéa piadiitie«BJ Beapalciawal aa ani gadir
■ý k«a^ plady ptdoleilé^atijdaly ve a páwodnjau, a saá*
alednébo pfebledv wyaidtiia pma&r, w gabét ae raaliteé
drahý prowosowanýcb her naok|aaly« Báiaalyt ie 4 apěwo-
biry (Popelka, Ifémá % Poatkn, Fa«a^ RadiM Iwaicarská), 2
tfttcblabry (ZKaaký a SobMaw -^tent* poiladnj ^w autaiý
po prwajm pledstnweiij a sie^ wdmi ^áMů)f S éinohry
(Miáka A dcwa^ Kakbaigk, MlMboiiěmý) a 6 ireadobar
(€>ptéka, Žauáah; w ohoi, Žeaiahowé* YřOókm aa haJtei],
Pfjbttsenatwta^ Žaii^di aa i^^), i éaika (ŽiikAw med) a
tralftá pMlomima (Zte^anjnriiaia Mpřátefaktiib). Maai tSmi
braly Bé H pMéfpnr • nékteré amiah sabyly před ijm gil
■ekolik let fromowamimjt mohly tady m. nb^aňka platiti.
Tři bk^ tiyl)r p*«vodaj->-a ^irjoa giob aai p^ladowati ne-
wMtmB^ aa ékr^wnéké poeta, eo gicb aaad gciti k pro-
iratteiij alr^W^v niMaM aa také aéoo aa ^řji^ časy aa*
4taí«- MvrodnJQb k«f* aaaiéia ai direkoa giko na aa-
káaka abgadaatt. •^ QaaM ale iádoaířlrt, gak' tomuto nedú-
aulku' naii báanjoí budau hledět pomoci -^ á ain<^o*U aá-
paanjlíA ' o pAné, Mhelatwem wypaané oeny aa pokusj !
Z foboio wleho gakoJ^ i s- té fadoatné okolnosti, ie
aamá ptfM^oaowánj her napoiád ^tíj aauménoatí a okrau*
bloatí n«llýfrá» bige do o^, ta řediteletiiN^ wiaoko wynaklá*
di, aby spMivedliwým ládoatam wlec^ přáfd diwadla aa-
ieho "wyfaowélo •— i nabudéf ae mu tedy aa neslušné po >
kládáU, kdyi ono pk awém podnikánj také aas Mkawé,
lúgné a 9léU p9éfnny oéekáwá.
DOHACJ ILRORniLA.
■% UBAHT. UegiJ9 aarau umlloatí u pékné powé<*
ati atogýc^ ma^i^ .p*:J. Me^^f wydíáwá awaa pracj aawým
nákladem podobitny .ékaftw • a4egQbD auw. diwadla* Při
d&loiitém wUw^i «4kowýi diva^dU. 'W celém apolaépnském
Éhtaté aaugjaká*T.pli iiwjfah .aágaaaach, gei uménj faeracké
yr aábairy beeednj přiná^jv g#st toto podajlánj wdi^ut^) i
geat aa aa aadjci, ia. walkébo atučastanstwj nalesaa-^ a to
ijm arjca, gaUkoi se od p« Meyaia néao dokonalého oée*
káwati m&ia. Ai posad wylly podobiany FaI«uraWáa a
PeiHwumOm'^^ wdbni adaíilÉ. Kwfleiq g« pravidelné,
wywedeaj pihié, tisk pělwaý. a íerný t- podoba básnicky
pfawdiwá.«^Pii té pijleiitosti dowolageme $i otásku: Gak
|Mk 16 wjtpadá a «*»imt podobianami— giobitp řada wlohi
ČěUkowským 4f «aéala ? -^ Tak apanilé nadége — a aaae
nadarmo? Nena^ ae odbjratď&? Ta by chrna věra ku
šwé hanbi, ani pomyslili at aatraufalí ! Či «( to nechať
.aafltaany podniknula?'. — Ga to w skutku amutQá wéa, šj^ět
tak mnoho sačjná, a ie to abusu gen na poéátcjch sA-
atane.«»Télocwi^ ^uw p. Rudolfa Stephanyho (m pa-
láců hraběte Ledebonrana Malé straně) den po dni arftstá.
• Psoaplch^ gdfo, aék^li t^rwg od nedáwntho času w ii-
Digitized by
Google
IM
wdt wlBiel,' ma^ftgl |e gil.113n9.t1t oči HawMi .Bo«i« lui
iom Uleijy aby M| <^n9zily. na íHe sk^itih « #&r0liis^db|
přitom i sifflMiMlsWk jtf7<itotMf|fc4 Mid& MbyLupch se d&
meti iÁkj iokoio ů4Uwu .plip»«tL. . ,.*«*.«.
Na Adc^ljiii staw* JiíWadl4 pmláirá n/oj hoH hoitu Ij^
kftgQ ntkos. Rciti, Tuéiwvra, £itficktl^JIeiite£«ttno<wa liíbU g«r
ko hwisdy prtn^ welikoali p«,diwa4eiiij. dUaaci-**a^iěMjm
meníjm prósplchém. řadiiabttwa; iMi'ui\p«aM SckwaUowá,
powěstný Bcading/i Haabiurkii» a W Mpfitj UaJoi éélA M
choť snáméiio kei^ttikéko biunoicisiy. GUakrewitra — ap*?
nilý ůkah. . Awiak i. ii» mlcm diwAdlQ wyatMipp , tento
týden*nillý ho4t» daen nalako;. weter«Q« Jklp^MMh^tí aice
we apéwohře mifjMV lilslty. T^iU'gam« je ^ 'bni geg}*'
negea ie git doena wkuiti né^, 0U ia gani« i#4oo p^^ff
gakos od w7dwJkdciiié,ap6w4ičkj.QÍiek4iiati» a. iabjMiilM.fa
přiili, aby T^i kmgmy peiméb^ atauftwifka valoaU. PrwAJ
wysuupenj .gegj bylo Uké od obaoittstira. takowau pfja«|
a pocbwaUtt fr^mát^^^^^ fo by. om «iiiia iagitté tAda ligK
widyiumi lyn^ pobyU* .1 , • . .*'■***}-
Gde-li led, ólowéki tléité. čun utdiAt^jfAOf ^pkolo nArr
rožnjbo domu, Kewjwéra, kam dfjwe podúrevím «eko sw£-
dawoslj Q«i obriiíu To ge ]|á|r^tj! To ge ftiv#oj.a wjř^
cbwalowiq^! Tam so otawřal «Qwý . boatiaep » biid^Wgtil
ftauxwi&kQm* tiim.ne ^rodáwagj netjiiri«b)é řemeny kobtft-
howáQJ blíti^w, zde ge tane^pj budba ^mit .glgnywbet 9«<
)eu4tung« pro mniskiw oaobn. 1^ df^jtj^jk* ,»initfa|fruita
íDamena gj užigj xadarmo ^,rukawi^k^, ptí^ežítoatné werjc^
krasopsanj, baworské píwo, ztracený pudljk — wiecko na
weybčr. Přegme gim tobo I — Zwláltn^gljho posoni bo-
dno uznali gsme niwějtj o nnutlehných etttowénjchn, k nimito
p. Roaek '^.p^49^^^it9^ iftpi>risr>f|^ » k njmžto
diwadeloj maljř p. Děny, pak akademický umělec p. Bože*
fiéh fflÉ?mřňir,'SÍ0irlk; oht^ty podali.^ P..KIéÉi«ft §e mezi
isdegdjmi lrla8«en<^ éftrtkaS zilém ^gíi tm|ko1mu 'gibao praoji
a -zUalí rdtíičtifmi péknýmř p<m««iy. ' ' s-
Prof. KHcpřťa'ůoh»toiiA a podal tdagijmui.diwmdal*
tijtttt ředitdMwu-k pro>«rbt«fej'%iowá dn|raatkk^ djlo; G«l
to : Fůpeíkrt ^ Wrt^nwthi, -wexefahra- wei <8 gednánjcb. Po^
kud wjme, koní se eélý éég -w- d«mě*židó«akéaa» o bvds
gii tj(á pftwábiyý,' ie witta -^dí gedna dále ktoťaaskáaiěf-
'hrage. RbKilá, Ce gi bno *a' prktaácb sj^átíjme.
X BDLOVAVeÉ. Ptpoti pOMiiradágmii oby«líi^ z(^
stala zde letos ahonj herecká fpol^dnost ai přes. mág, a
dfWf^álfíHá dalij přftomnost sWau i pvow^dcnjm .diwadelQJ
drobnftštky dešké* Do německéba quodllbetu daného 13.
kWStna dostal se totíf uké prežhiklý Kncwfítěk Pěfina
(dle Mmeeki^ho pTausendsasaaa^ kterýito w osobé .obf»-
tnébo p: JLiimbcka obecenstim mnoho smjehn spásobiJ.
Skonéen pak' qnodlibet 'wdkýdi skupenjm bistonekým,
předsuwu^^'fl^n|an^^ qj|rp m^fk^f^Sij^f^íf^m a Ma-
tiálem r. 1469. Nábodau stogj diwadlo wedle Onoho pa-
áiátného domn^ w ňSmito ée dlé 'p<ji^ěšti obi králoWé teh-
da sežli a na nétňl' áe k ' u^amatowánj na' tiA ndak>st po*
dnes snakowé : 'český, mořáwskýia uherský ad ir obnowe-^
né podobé ápatřugj. -^'9wlízek"^jsiaj rytjře a DíěCrícbtrpťO
kytaru a fortepiatoo gl! wmiigigest n^dán a dócbázj po
BfórawS patmé obliby.^ 'f!&ikkf p. skladatel dohotóirfl prá;
tvé nowau wýtednau skladbu: yAwr'HÍ'fúM'^z^Wikfwiet
(do Prahy), která hyifÚ w saukromné společnosti předná-
léDa, Ikmftpí^ biAiy t 'a . tělo r tty obmaeyjnt hluboko oqfsl po-
sluchač* dogala.i Giny á6ínný.<Motatrán, p^>Wi«kier.. w líá*
wsj, spiMigo náWody hM^i^^OA p» lDan.,jSlobpdyr» gfoit
to ta gii mMbá lém pWl ^Imáisinjm, aaMi^ AP>«i«e j^o<or
káwánj itroffomiTOdai^ kolonáfab-KStawoi^ %%M3%iéfntfi^u^
wá porad gaitS li^okmkn ai ku České Tinbowé, M^ klffintí
prokopaného gii průohodn podnamnjbo mnoho tesu inákb^v
poladtíge^ saito jwihk/gdé ^dinhé atrapy blaá>.i«se.dal|'
ijm ttawenjm aowenj ielezniee od .Lipojka ai^k ^ptúk^m
htanicjm (Mor. Oainni(S) oa.^aydljwlB aapočne, . é^mi bj ^
Mu. npogcíij éeleMJoetnforáwské a homoislezkaín,, od Wraiiif
•lawi akoA> gii' aii4d Opbij:..dosUwanatt^.pétniý itngítlé
pok^k 'učinil. '••'.,: ,,. A.W. ,
Z Ne4,wgdk. na MprawU, Máge za to, ,žo Wám ne-
milé nebude o pokrocjch diwadla zdeg^Jho daUjch zpráw
hahyd, S^dřliigí yFá)ta tutoý t& 6 rwatoduj?) prowbtowáoo
b|rlo« ato tjáa oasotoégi.j-^miéwadi ani pefei f,,imi p.FyD.,
pbyčeg])j dopispwate(owé,j\Yali,^de^rjtoDpm qi^b^w^e Wám
sotwy psáti kudau. W ponděíj dáwal se fyluw NníezC'
nec, a w autetý na to Klicperůw DiwoiUfOtuí ^itábaUh --^
Známou' Wáa»» kteralMfeMank- |M prwnjm pro^oUwánj o
welkoňovi wypnd) « i|y lí)>jil..^ Xi. sami OGh^,tnjci,ktelj, ten-
kráte k zdařilému pelku přispjwali, byli i tentokráte za-
městnáni, ai na Strnada, kterého Sv^bomC^ p. J. M^lk,' Kfé-
pelku « Pobo^alského, které ppJ A/í Macaljk o- A. Pt^čajk
k spokogenosti př^tawpw^li, .ečko|iw p9fj^égl]^ cq bc^-
sté sem přiálj, teprw pozdé úlohy swé prewzaii. Co se
prowdzcnj Nalczeňce týká, wřiTi přékwapétii gstné hýli tak
adámým pťořwedeuJM. ' Weywětij. poclMvaLyoiritom' p. Wlk
«i ^ylk^l wosobé .NaJnencf ^ ale ncp/Qnj|j c^^^ly bodo/
fsau panny : A. Bacborowa (Karolinka), Ziwotska (Žáleská),
ckarowa (hbkyne) a Opríalowa (Swadleni), WréhraTrtad
mHetkxf tiaie očekáiránj, P. Fř. itanáček byl wýbornV-. Po-
kárek» n p* A. Ma«alj|(, J^terýi tomuto Jmisu k wiiii c^stn
z firna sem konati si neobtéiowal, gii proto samé k djkúm
nás zawázal, aČ i gínak' starého ílimimho znaém^ a trefně
nám zobrazÁ. -^ Pó prwnjm ge<htfánj d«khiittowál pi M. Rn-
Jieéowo: ĚšMtn^o ntO^nit ?9 kteráito. <iWÍ49nK03řánk/i. tak
se Ijbila, že deklamator negenom wywoláň byl, :^lé i na
druhý den, když še z KoliáSe wyzul, opakowati ^ musiI,
gistým "wysóče dfrstogným pánem, který prowosenj .prwnjieo
dne pljiomen nebyl, o io .a.wlái|i poiáídáu byw- řOj.prw-
njm i po druhém předstawenj seili se w hostinci u pana
Rossyho gak hosté z Brna sem doilj, tak i ginij přcspol-
tij idomácj, atu'zpjWaly se pjsně wíastenské, tu se dekla-
mowab a kowoiilo ai poadé do nreiern* . .» -»é. .
'•*• ^ ^'". ^^» ^uiUup.eiwjch ■• p«; léU 1 si. S6 kr., um c. k. poiiaeh půli. t ml. WÁ kr. Hř.
« Wyéáwánjm a racMicJ J. ťittpjaiia w Prase.
Digitized by
Google
Kwttty.
lárodDjiibawnJk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
ČJ8lo 49.
Xf • čerwnm ÉS43.
Ryljř Jan de Carro.
(Pflao ke dni 24. éenma 1643, gakoi k dOtiieté punAlc*
geho powýienj xa doktom w lékařstwj.)
Dobře-lí se pamali]^ odewzdal mi portfr
arcibiskupský gednau w Únoru I&29 nawšciwenku
doktora w lékařstwj* ryýce /ntia de Carro. Netu^
Senau přjdinu té mi obm;|f'álené náwstěwy wyswe*
tlil mi geátě tého2 dne odpoledne saused a od
zářj 1825 až do březím 1833 téměř každodennj
saudruh můg« p. bibliotekiř českého Museum^
Hanka, gehožto společnosti mnoho. poudenliw}^ch
a utěsen;f'ch dob děkugi. Z ust geho gsem se pak
dowěděU i^ mne gmenowaný p. doktor požádati
chtěly abych mu latinskau ódu Bohudtaíta z Lolh
koufic na Wary Kariowy zčeštil; nenased mne ale
doma« wznesl nan prQgewenj iádosti swé. Na
slowo ctěného přjtele přeložil gsem tedy dotde*
nau ódu a druhý den odewzdal gsem dohotowený
překlad rytjři de Carro* Osobuj seznámen] se
s tjmto slowutným a klassieky wzdělaným mužem
podalo mi prwotnj podnět ku překládánj spisů
Lobkowicowých. Wybral gsem z nich listy a bá#
sně> které obgasňugj geho wěk a dége za králů
nacích Giřjho Poděbradského a JFladúUxwa. Pů-
.wodem rytjře de Carrobyla pak na útraty obecnj
latinská óda Bohuslawowa do mramoru wyryta a
do wjce než 20 řečj přeložena.
W podzimku 1830 chystal se de Carro wy«
dáwati almanach Karlowarský w gázyku francau*
ském> k tomu cjli spisowal a sbjral negen články
lékařské a lázeňské^ ale také literárnj, wztahugjcj
se na Čechy. Mimo gine opatřil sobě zanjmawé
francauské listy o stawu literatury polské a ruské
ode dwau p^Uh^ch dámy sám přeložil Glitk&w po-
sudek obau časopisů Českého Museum z letopisů
literárnjch : Berliner Jahrbíicher fiELr wissenschaft-
liche Kritik. (1830. N. 68—60); mne pak opět
ugiáťowalj že wzdifau^ hosté KarlowarUj nezi^jdka
lÓ. r. běh.
se také na staw Uttratwry ieské w^fptáwagj ; on
wiak> cizjj že nemohl podati náležitého gim wy«
swědenj: než prohlásil se> že by chtěl milerád
býti tlumočem zpráw o literatuře našj we Warech
Kárlowých — w tomto salóně ewropegském —
kdybych se gemu něco německy o ni sepsati u-
wolil. Žádost geho gsem wyplnil^ přeswědčen gsa
o prospěšnosti článku takowého we spisu^ genž
určen byl wyšáj a takoflta ewropegské společnosti.
it Almanach de Carlsbad* wysel poprwé na gaře
1831 ; i stály w něm wedle sebe zpráwy o litera*
túře polské^ ruské a české. Pospolitý žiwot Kar*
lowarský podal tedy neyprwé podnět k utěšené
^^irzágemnosti literámj. W čiwrtém ročnjku (1834)
wydal de Carro s poznamenánjmi našeho Palacké^
ho posudek o rukopise králodworském^ gegž pro*
nesl Francauz Edgar QuínU w Revue de deux mon-
des, Paris 183U a An|[ličan Mr. John Botvringvre
spisu: CheskianAnthdlogy. London 1832. Roku
1840 a 1843 wydal zpráwy prof. Kaubka a pánů
Je^trzd^kéko a Hbnkif o Remečském ewangelium^
a r. 18él přeložil část prfslowj Českých ze sbjr*
ky Cclakowského. Anobrž nenj ročnjka> kdeby
článku nestá^alo^přispjwagjcjho k lepšjmu oceně*
nj naši milé wlasti. Na opětowané wybjdnutj po*
dal gsem r. 1835> 1836 a 1841 do téhož afanana*
chu zpráwy o nowigljch pokrocjth taeralúry naij
a r. 1842 článek opňwodu Cikánd, za přjčinau An-
gličanem Gleighem nowě rozijřených bludů o lidjEi
našem wůbec a o draU>řjch slowenských zwlišť^
což de Carro wáecko sám do frančiny přeložil a
wydal... Listy geho ke mně wyprawené doswěd-
čugj lidumilenstwj a mysl geho nepogatau stran-
íxpxki předsudky, ktei^mi se weliký djl i sebe wzdě*
lapěgšjch, o střednj a wýchodnj Ewropě ale dosti
málo anebo křiwe poučených eizozemců proti na*
šj zemi nakwašeným býti wygewuge.
Oznaningi to swým milým kraganům, abych
gim poněkud ukázal, že u prostřed heyna nepřj*
Digitized by
Google
194
zniw^ch nám pjsálků, kteřj u ^řewrécmosti iwé
— prý za potřebau ^obecnj oswéty(l?)^^zni<íeni
gazyka našeho nevryhnutelikýtt b}'li proUašiig»
posawáde a wjce nei kdy gtndy mmit tustrannjck
stáwá, geni pokogné a přirozené wyivinowánj^ie du^
cha národnjk^ wiadj^j a,ddsUdkii také u nás toidle
záělahy ceniti umigjí Přjzeň, kteraií rytjř de Carro
spisy sw^mi literatuře naší na gewo dal> má tjm
wětSj wáhy> Čjm znamenitégšj také zásluhy gsau,
kteri^^h aí on o ivelikau část lidstwa byl wydobyl*
O těch gindy. *
DosažeiJ ejle.
Giž tedy mám powoláaj^ milý pQteKl ale
& njm i myšlénka do hlawy mí wljtla^ ktcraužto
posud z nj na žádný způsob wypudíti nemohu.
Můg welewázený a milý uéitel řjkáwal nékdy:
i^Když mladý člowik po cjli taužj^ wždy pod tjm
cjlem manželstwj rozumj.« — Prawdu mél» milý
Att|[u&te I Po boku andělského déwčete, a w geho
pomnénkowých očjdi rádbych pokoge naleznnt^
když pracj zemdlen na odpočinek se odeberu;
ajžnjm-li u práce swé» z něžných prstů gegjchrád
bych čjši wody přígal; slowem wSe tam směřoge:
ženy mi potřeb) 1 — Kde' ale naleznu takowau^
genžby obrazotwornosti a ideálu mému wyhowěla?
Teď gen tolik řjci mohu^ že dle obyčege mnohých
mladjků, kteřj při milence hned bohatstwj, hned
ataw a urozenost Uedagj, neučinjm. Můg pewný
aumysl gest> boh^tau newzjti. Dowol mí na krát*
ce wypsati rozdjl mezi cítedbo«gemným milownj*
kem> a mezi zgewným swetským miláčkem. Onen
dáwá gemné a srdce pronikagjcj znaky ettu swébo
a ne osobu swau, ale lásku chce milau učiniti ;
tento sw&g zápal, swau lásku neustawné opétuge,
sladkými řečmi wyswěthige, na saubog wolá soka
swých» skáče nad propastmi, a krk zlámati zdá se
býti hotow k wůli milence swé, a ach t tento pro«
slopáinjk zřjdka kdy cjle swého pochybj ; on gest
za milegijho, udatněgsjho a wznešeněg&jho wy*
hlášen a mznán.— I náš mladý hrabě V..J při*
nesl celé powěsmo wlasů z cesty swé, a teď gicfa
giž tolik, nashromáždil, že by gimí celau postel
wystlati molil.
Gá gsem citehiý a co wjce, krátkozraký; to
spolu gsaudwě dokonalé wlastnosti, které člowěka
do iisjc atisjc mrzwlostj a nesnázj mohaupřiwesti.
%i> přjteljnkul gsa krátkozraký okiidáře doma
nJkdy neneeháwey! — Gistý Angličan si přede-
wzal we swé studené filosofii, že koho slepá naho*
da eeho dceři w anstrety wrhne, toho co manžela
gegjho obegmé ; i gá pewným aumyslem gel gsem
dnes na ulici, do prwnjch dwau očiček se zamilo*
watí« gopiby se mi krásně ^aleskly« al& gen s tam
jjřjlohau, aby ty očínky — pěktié očinky byly.
Nešel gsem nadarmo 1 U gednoho okna w prwnjm
poschodj spatřjm krásnau rusau hlawinku, kwapně
sáhnu pco okuláře, a tu mi připadne na my^i že
gsem ge doma zapomněl. I spěchám zpátky' do*
mů pro né, a opět giž oabrogen^ w tu atmwi krois
ky meřjm, odkud moge rusá hlawinka wykukowa*
la. I přigdu na mjsto, spatijm gt geStě u okna^
z radosti uchwátjm pauzdro sokutáry, chci ge wy*
gmanti— ^a pomysli si man mrzutost! pansdro
bylo prázdné. U welikém hněwu gen welikau
poklona gsem proti oknu učinil, a téměř zaufan*
Itwě gel gsem cestau, nebo€ mého pozdrawenj ne*
přigala. Hněwal gsem se, přjtelil — welmi gsem
se hněwal !
U stolu pří obědě na wlas wyobrazil gsem
swau předpolednj komedii, a welkomožce, té p«^j«
telkyni a milownici neobyčegných přjpadů, oběd
welice chutnal. SlyšelaC mne ráda wyprawugjcjho
a hlasitě se smála. ^Netrapte se, prawila ke mně
wljdně; a budke dnes man služebnicj. Pugdete
mi pár čepců kaupiti, a budete mjtí příležitost
swau krasotinku od paty ai do hlawy spatřiti. «
S radost] gsem přigal na sebe neobyčegný auřad,
a wesele gsem poskakowal proti domu tomu ; ne*
bo z uwažowánj wšech okolnostj se mi zdálo, že
moge milá rusá práwě w tom stawenj z okna
hlawu wystrčila, w kterémž má welkomožká kupo*
wati uwykla. — Wkročjm do pokoge, a ^třjm
tlustau osoba ženskau u okna seděti; před nj
stála dělaná blawa čepcem přikrytá — a to byla
moge krásná rusá, gá pak u welikém pomatenj
sotwa gsem mohl »dobrý den 1* panj domácj řjci.
Že gsem měl chuti onu hlawu na kusy roztřjskati,
můžeš sobě snadně pomyslili. Posléze předce
gsem se sebral z mého pomatenj, a wyUebtal, co
mi poručeno bylo, ale tak nechutně, co žák swau
lekej. Panj kupcowá slyšjc gméno mé panj a
cjl přjchodu mého, wljdně mne přigala a do po*
strannjho pokoge uwedla; wšak nemálo, diwné
zdálo se gj býti chowánj-se služebnice, kteráž w po-
matenosti swé hned prawicj, hned lewicj knjry
sobě utjrala.
Gak rychle se proměfiugj okolnosti smrteU
njka as nimi spolu i duch, wůle! — i twářnost
giného nabýwá twarul l^kročjme do bočnj 8WČ«
Digitized by
Google
.r
193
inicej a ait mezi kaufem krásn^^ch panen uzifiii
onu u okna spatřenau rusau krasotinku^ an se
Wyučowinjm čepčářsiwj giných panen zaměstná-
wiila. Kdyby byl n&é vaiaáý hrabe na mém mjsté
stál» on by byl tisjcero lichotiwých a slaďaunkých
alow nalezl k wyobrazenj ang^Blakého aboru toho*
to ; gá gsem neuměl slowjčka řjci, neboť zraky
mé spočjwaly na gednom modrookém déwčeti, za
gakowéi m&g zlý zrak byt dřewěBaúUawu držel«
aneb raděgi, gakowýž obraspřed srakonMi mýma
ae ustawidné zmjtaL Nebyla to krása maljřská,
ade dwé pomnénk&wj^di očiček, kaštanowé wlá8ky»
Ijcka karmjnem politá; drobné rňžowé rtjky, au-
tlé alabastrowé ručinky a zrůst 3tjbiy co negaké
Kymfy, newyalownýmí wnadami celau podstatu ge^
gj pokr^aly. Wj5 dobře, že ntéebo tak nepozo-
rugem# gako modré gasné nebe« a tomu podobné^
a ne podiegij djlo atwořitele, dwě pokorné mo«
dré oči; i ta moge pomatenost a mrzutost na
okamžik zmizela* a ani bys tomu newéřil, gak
ctlauho gsem těch čepe& wybjral, gen abych byl
tu i tu po mé milé rusé očima střjletí mohl, kteráž
belaunkými drobnými prstečky tak mile gehličkau
házela — tak mile, ale lak ukrutně^ že každé hnutj
prstečku gegjho citelné do srdce mě bodlo. Po-
sledně giž počestnost požadowala, abych domů
gel ; i wyhral gsem pár čepců, a s plamenným oka
mrstěnjm na milau — opustil gsem čepčářky dům.
Taužebně čekala na můg náwrat welkomož-
ka; gá pak u wytrženj wfele gsem gj podekowid»
že mě tau shižbau poctila. Sedě potom we swém
pokogij počal gsem mysliti,, a swe oči, které gsem
před tjm haněl, teď gsem chwáliU I kdožby co
měl proti zlým zrakům ? na zlých očjch wšeckp
mudrctwj se zakládá ; nebo kdyby naše oči lepšj
byly> mnoho bychme zletelně widěli, co nynj
aneb zcela ne, anebo gen temné spatřiti může-
me. Ale člowěk chce wjce wěděti než možnost
dopaaitj, a filosofů cdý žiwot býwá ztráwen t)ni»
že, co widj, newěřj, a to hádagj, co newidj. —
4.
W lll«Í0JpU5t&
Semnan se daly neslýchané wěci, milý Augu-
Btel gakowé se zřjdka kdy pod sluncem stáwagj.
Negsem sice milownjkem hluku a křiku lidu
městského ani geho epolečenstwa nechutného; ale
předce k wůli mé welkomožce a mladého hrabě*
te sel gsem na redutu. Wýže mého obyčcge we*
lice opatrně a wiak i došli skwostně gsem se
wyšperkowal a přimjsil k spolku weselých, kdež
se we skwostném tanečnjm sále Weliké množsiwj
ozdobených páwic lesklo, z nichžto ani gedna
newěřila, že pěkná nenj a wjc nežli dwacet let po-
čjtá. Miadý hrabě Ijtal gak motýl z gednoho kwjt*
ka na drahý, a byl wodičem w&ech tanečiijků ; gá
pak w kaut uchýlen, celý ten strakatý zboř, genž*
to se w dtthowě barwé předemnau hemžil, očima
gsem měřil a mnoho twářnostj lidských pozoro*
wal, z nichž ani dwě sobě docela podobné nebyly^
a gen w tom gednom se wšickni srownáwalí, že
každá sebe w krásněg$j a IjběgSj l>arwě ukázati,
a přjrodau dané wady těla a wrásky čela ukrýti
se snažila. — O kdyby gen gedinkého, w přiro*
zené prostotě posud žigjcjho člowěka sem do pro-
střed sálu postawili, myslil gsem sobě ; cožby on
asi o wšech těchto smýšlel, kteřj sobě zde tak hrdě
a pyšně kťáčegj? a což o mně, kterýž na celý ten-
to diwný swět přes okuláry patřjm ?
{PQhraiowánJ.)
1. Sedlice a Lhot&w sw. František.
y»7tponýnka fi« Hon* JKiitna«« chtěl ^%m pokrtitprw-
DJ swůg obrátek, ale ge^té doati Časně k spáse mé napa-
dlo mi kle owoce, gei lonskéko roku podobný wýkwět du*
iewDJgednomu s Wa2ich kraganA přinesL Ubohý! roaplý*
walť se ukořka blahým apomjnánjm — dwoHl se, wjsjlal ty
neysrdefněgtfj w^dechy, a ie we swé dobromjrslnosti dost
málo o několik mÍEemých komedianta sasáhl — gii dostal
weytopek.
Gá Wám arci sljbil několik nákreskA s malého^ wý-
letu swého poslati, a Hora sa to wěntstogj, abych gj ro*
wněi tak welikého mjsu na. papjře, gako w paměti swé
wěnowal — abych nj galerii obráak& swých sapočal; awiak
co mě tam neywjce bawilo, o tom gsme wespolek gíi ros*
mlauwalijt a obecenstwu to podám poaděgi — ai mi w»elí-
ký strach před zlým owocera % myslí wypadne. Nynj Wam
musjm něco radostného odginud swěstowati.
Dřjwe mi ale dowolte geltě otáskn : Co dělagj Se-
dlice? — Gak tiáe a skromně ležj to mjstečko na bohaté
planině ! Člowěk hf s« ani nenadal, Ie w této hrstce sU-
wcnj, obraubených a gedné strany rowinami křenatými, s
druhé zelná tými, tolik pocúe wě^. Gaktě žiw nezáporné-
Btt na tb chwjlí, kdyito gsem do Uměgíjho chrámu, toho
welikána mefti českými kostely, wkroěfl, a zlatá sáře k zá-
padu as klonjqho slunce ohromnými okny délkau celého,
gako BOMijniá hrobka tichého stawenj se xozléwakl Wy-
soko zdmuly se prsa moge a iiwě stáli předemnau dnowé
miiiulí -« ti fllawDJ dnowé, gakýmii se poswátný d&m Mi-
roslawfiw upotomstwa honositi m&že. Dlauhau řadau wi-
děl gsem náboiné řeholojky, w bjlém raujíe, s hlawan sklo-
penau, s rukama přeloženýma do choro wcháseti, w neséj-
Digitized by
Google
19«
ftlném počtu hořely svjéky po dlátek a celé klenulj 'na-
vinulo temným zpSwem. Nagednau otřáslo pronikawé »kři«
Inulj pustými stSnami a/celým pořadjm sosnotáUýck ^lau-
pii — a wenku bijmaly gj^ny Toswt^ených kláiteroborcA ;
na korauhwi gegich skwěl se kalich. A plamen padl hHa-
wými gazyky na tichý kryt duij bohoslužebných a toha^
vená těla haupala se na libowonoých Ijpácb.
Per se — že se mi toto vr^ecko geqom zdilo ; aU
stowéké zbytky stromů, na nichUo sedličtj řeholnjci od
mstiwé chasy Husowy památky mučedlnickau smrt wytrpS-
li, dal gsem si na hrbitowé in veritate okázati. Škoda
toho Qcittďio swcdka oněch tragických wýgewA! Proti ge-
ho swčdectwj nedalo se nic nangtatí ; neboť se na nSm od
ončch časA krwj zkropené a gako řeholnj kápj stočené lu-
penj rodilo.-^
Gá seděl giž w holé próze žiwota»t.g. w rachotí-
wém, roztřásawóm dostawnjku koljoském, ale hluboké po-
hnutj, gežto bylo Tře mně pjwnjm krokem do sedfické kost-
nice powstalo, "Yfězelo mí ge^tě w prsau gako Čaroděgný
Ijk. Zamhauřilť gsem oči, přitlačil se do kauta, nechal
wedle sebe žida ,o kartannech nlowiti,' naproti sobě ko •
puletau babku zamilowanýma očima střjleti — a ai^tanlal se
ge^tě gcdnau do powěstné kostnice.
Co gest tOy co mě tam tak dogalo ? — Welikolepost,
ohromnost stawenj to nebyla. Kostnice nenj prostranněg^,
nežli malý wcnkówský kosteljk ; ale ty tisjce kostj — tý
wčnce bclawrých lebek, ty hromady podiwně srownaných
hnátfl, celé slaupy, pletence, oltáře — a wjíecko to usrow-
náno, spořádáno rukama élepého mlAdence — tento po-
hled, toto 'wédomj, pomněnj na minulost musj člow^a do-
gmauti.
Smrákalof se giž, an gsme po kamenných schodech
do kostnice sežli. Wykládawého kostelnjka nechali gsme
nahoře. Ghlělif gsme wlastnjma očima, vlastnjm srdcem
požjwati. Gaká to lichost — gaký swatý mjr ! Kdyby se
ta náhodau (gakož rádi tak Často wěčné řjzenj nazýwáme)
dwa úhlawnj nepřátelé seSli, kftra srdcj gegich musela by
prasknanti, a smjřenj, Icpíj L*dé, wrátiii by se t tohoto
rajsta na swětlo Božj.
DOMACJ KRONIRilo
z PRAHT. Dnes ge w skle na Žofjn5 druhá be-
seda. Těsjme se na několik pěkných hodin.
Prwnj djlek námi giŽ díjwe oznámeného p. Chocho-
1auáko^Ta románu: Templáři w Cechách wyjel tuty dny na
swětlo.
SLAWNOST mAOOWÍ. Každého roku s weKkým
láčastenstwjm od Pražanů konaná radostná slawnost uaděge
"w prjsij z mrtwých wstánj (dle obyčegného názwu : (Wair«
Mfl mág9wá) bude se držeti budaiMJ aed^, dne t5. čerwiia,
|ia staro- a nowoměstském hřbitowě*
Gak doslýcháme, zamýblj w dobré powěsti stogjcj
knéhkapectwj na Morawě sbjrku cizozemských ramáná w Čé*>
ském překladu na swétlo wydáwati, gtckžto přewod % pft-
ivodojch gazykft známý literát w Praze obstaráwati bude.
Až se wěc úplně wygedná, ochotně gi laskawému obecen-
stwu k wědomj uwedeme.
Z láfberce, — To se asi podiwjte. Že a prostřed po«
němčilého okolj Česká spráwa přicházjl Inu, hodný Čech
zůstane Čechem wiude. — Chci Wám gen oznámiti, ze gsme
tu mladého Morawana, p. Neswnííhu, naděgeplného hauslb*
stu, slyšeli, o gehol pěkném uadánj nám Kwčty giž několikráte
zpráwu přinesly. DáwaU zde dne 28. kwětna koncert,
kdežto prawé swé powolánj we skladbách od Vieuxtempsa
a Beríou snameailě oawéddil. Potom hrál geftě dne 1*
čerwna we prospěch pozůstalé rodiny po adegijm učiteli
Dtiwidowi, kterýž práwě toho dne na wěčnost ode«el, když
tady mladý umělec nowým fvČncem skráně swé ozdobil.
Mnoho itéstj na geho daúj uměleokau pant ! A. D.
Z PBBÍPORKV. • . . o sněmu Wám posud nic psá-
ti nebudu, bezpochyby se toho dosti w nowinách načtete
— až gestlí se co rozhodného přihodj. Genom iwláitnj
ttowinktt nemohu pro dneiek smlčeti. — Že tu nynj sjU trn
w jech stran přišlého mladého lidu z třjdy maďarských wla-
stenců se nacbázj, snadno se domysljte. Tito poslali, ne-
wjm gakým náwodcm, od gcdnoho k druhému sápisnj list,
gjmžto se wyiřirali a cij swau aawásali, ře po Čas trwagj*
Gjho sněmu toliko maďarské, nynj zde me^kagjcj diwadlo
nawvtčwowati budau, nikoli ale německé. I weřegné listy,
gakož Honderh o tom mluwily a welmř pochwalně se o
tom pronesly. Takéť prý se umluwy swé držj a dne 24*
m* m. w německém diwadle pro nedůstatek hostů ani se
nehrálo, an zatjm diwadlo maďarské přeplněno bylo — arci
skoro samými mnžskými. — Co při té wěci chwály hodné-
ho, co . ne -^ ta nech si laská wj dtenářowé sami wyložjý gi*
nak-li gim to k wědomosti podáte. '^*
Z WJDNŽ. . . . W létě ' wypadá skwostná rezidence
nalé skoro cele ginák, nežli Času simnjbo; zdáť se, gako
by w rosdjlných těchto ročnjeh Částkách irodičné obywa-
telstwo zde přebýwalo. Naái welmoži odgedau na panstwj
nebo do láznj, a bohaté měžťanstwo usadj se na mnoho
mil po celém okolj. Za to seteďhemžj po na^ch nlicjch,
w zahradách a na wiech weř«gných mjstách weliké mnoi-»
Stwj pocestných cizinců. Zláltěto pozorowati wdiwadlech.
A propós — že mluwjme o diwadle ! To wjte beztoho,
Že se tu pohostinskými hrami panj Bruningowé zase fran-
causký TaudeviUe na prkuách uinjsitíl, auynj w panně Mil-
lerowé nowého obhágce nalezl. Páni recenzenti owáem na
to bručj — ale dokud sami něco lep^jho direkcjm nepoda-
gj, co by stegnau mjrau do diwadla wábilo, budau muset
geu bračetL Dobrý raudeville nenj tak^ nic tak ipatného,
aby se ikau^awý recenzent na to poii^wati. nemohl; a mně
přitom giž negednau napadlo, že by se %ifco podolmého zlá-
žtě na České diwadlo uwesti dalo. Kde Slowanka, tam
spěw — pjsně negsau w žiwotu najíem něco tak neobyčeg-
ného, a u wýtworu uměleckém nebyly by nepřirozené. Co
mysljte? Nenašlo by se tohoto pole wzdělawatelů ? A kdy-
by text gen pauhýini národnjmi — anebo dle nidi wzděú-
nými pjsněmi protkán byl? Gá mysljm, ze by wěc tato «
našeho lidu welké obliby došla. (Nenj Žádné pochybnosti;
wěc dobrá, gakékoli třjdy, Ijbj se naáemu přirozenému obe-
censtwu; gedná se tu gen o tu maličkost — kde wěcj ta*
kowých nabrati? Red.)
TMopU tfitito wyrkásj w« •trudu • w toVotn po piUarJjck : kftSaaii dnikui ůlHln mHUwk •• •dlArchowé »FjIoha. Předplácj ép « wydAWAtcU ■• ětwtf
'••• <« k«'M WB kBlkkupc«lwjrk M pAl l»U I b1. JS kr., mi c k. p»Ítáck pÚU. 1 si. tS k». •tř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
lirodDjtábawBJl fro JSecby, lorawany, Slpwáky & Slezany.
1^810 SO.
24. čérteHm É843.
10. r. beh.
DesaieflJ ojle.
(PoJkra^oníiliVO '
PoslyS dobraa radu, dřjw nežli láinn man ko«
medii wyprawowati : »Přjtele při wjné« wjao u sý-
n, koně we chléwř, welkého pána w láznjch a
panna w tanci nesuď a newybjrey." I mne se we*
aelost zmocntl«y a ti wytrienj wasjchal gsem se
mezi tanefinjky, I potkal gsem milau a pěknan
pannu, kteráž posud mnoko tanečujků niila» >a oo
na peruljch lebauako w tanci se irznádela; i gá
se nalo s nj otárčel, až se mi w hkmé mozek
točil* Gi sobe awolíiii za králowmiy toho aian^
oewájoiage, že nčkteřj panádkowé l ausměikem m-
mne hledj. -— Mnl&á záwíst chce podwrátit mé
nebe.--* mysljm sobe,, a hned i hrdostj gakausi.
gsem se nadmnl, že gsem gi po boku swém wow
díti. mohl* . '
Gelinkiau noc zAstala man taneflniej, a gá jiati
byl posléae i soiélosti,, na gegj gnléno sei doptatt.^
«EmArenciel« *^ Wdiiká to křehkost, přjteli, anto
giž i do gména umjm zamildwáa býti I a jnn&
toto gviéno tak skdoeif tak krasósiniiné xnělow
že mne zcela omámilo* -«-> WIjdoé a. krásné cho*
wánj geg) zbudilo %'e mně nadťgi, a pewně gsem:
sobě umjnil, w milé této známosti i dále pokni^
óowdti. I doptal gsem se na gegj obydlj, ona při»
wolila náw4téwu mau přigmautii a gá se donqfileU
že nechodjm wjce po zemi, n^brž po rági« — ^Ge*
diqm sloweroi nedawny aučiuek Qné rnsé djw£my
na srdce mé w tom okamženj zmiz^. Emepencie^
uměla tak sladce mluwiti, a geg Ijliecný atřjbniý
hlásek p&sobil na mne tak terowně, že gsem se
za dCastného pokládal, na bljzku gegjm se ahle*
dáti.
Přjátjbo dne, totiž dnes, mohl gsetn. sotwa
dočkati se hodiny, w kierau gsem gj uáwžtémi
dáti přisijbil ; mrzuty byl gsem na čas zdluuha
pM^jgeijcj, ipofial gsem se oblékati^ asicedesa*^
t^rau péčj a pilnoatj, než gindy ; zrcadlu za mno*
bp týiíkdaií iolik času gsem nepopřál gako dnea
po poledni. Na žestau mél gsem se tam dostawi-
ti ; ale giž před čtwrtau byl gsem hotow. Zatjm
gsem wzal knihu do rukau, a Čed tato slowa: »We*
liký gest rozdjl mezi krasowědně^krásn^m t mezi
cnostno-krásn^m duchem ; giná gest kniha kráso*
^^7^ fftuá cnosti a měkkého, gemného srdce.* —
W nj toto oboge spogeno 1 zkřiknul gsem wášni-
wě a knihu zawřď. Začal gsem básniti; ale
na mjsto posýpky wylil gsem černidlo na papjr,*
a když můg psjk pochlebně obonem mrskage pro»
ti mně skákaly hděwiwě gsem geg nohau odmristil.
Posledně bila taužebně očekáwaná Šestá hodina, ale
& nj začfkl se i déif sypati. Kdo by se nebyl w m^ch
qkolnostech až k poraženj omrzel? I powěsjm
na kirk.mOg kepének, a dešti a wicfařici nawzdor.
gfdtt.-r*-.GsmeC uprostřed měsjce února, awten*
to ča^# to wjl, o šesté wečernj giž hezká tma. —
JNft řiečené mjsto a čjslo přišed — klepám —
ai.at^brným^zwuken^ a gemnjfm hláskem ozwe se:.
nGen dál*. I wkročjm do swStnice a štjhlé
děwčftko žíwau radostj skočj mi w austrety a po*,
wěsj ae mi na krk; wymlauwá se» že matinka do*
mA.nenj, ale slibuge, že brzy, neydéle zapět mi*
nut přigde. Toto uwjlinj zdálo se mi arci tro*
chu podiwné, že giem se ale z gegjho newinného
obg|jmánj neodtahowal, můžeš sobě pomysliti. Ta^
ké se mi zdálo, gakobych něgak^ rozdjl pozoro*
val miesi wčeregšj a tauto «— ale to nic nedělá 1 —
Špat4íijřm zrakům a tmě musel gsem to přičjtati.
^ll, bratíjčkul— kde gsi uechal truhlici? — Bra*
ti^čku? — řjká — hml mysy m sobě; a geStě tru*
hlicil To déwčátko chce, abych se s cdaubagažj
do gegjho srdéčka odstěhowal. — I začsl gsem
podežřénj mjti. Že po neprawé cestě chodjm ; ale
giž gsem byl w něm. Co mi ďnýwá činiti? — my*
^lil sem sobě, a welice mne pautala něco k této
Digitized by
Google
19S
r» -% — —
inilé^ nowé prjtelkyni. Takž nft abý<ui byl tilefdM
blud swiLS naprawití^ nýbrž nechal gsem tuto ko*
medií dále gjti> a co wjce-r Titu sirobodjn g&em
si geště dowolil, že gsem gj me^i ifrfdnym roz*
mlauwánjm několik přátelských poljbenj na dro-
bné ^4žOV(é Kjky wtiikl. A f^ ai pamy&lij^to
dbbré ' ňewiňátko střetalo i ' 1ío\Ík týchdnů* ú
nás pobudeš ? — Wděčné bych zůstal u wás na
wěky, prawil gsem, a tagné wzdechnutj wydralo
se z ňácler m^cb ; ale sotwa gsem toto wyčknul —
wkrdčil áo pokoge wausatý dustognjk, geKož ro-
y/mý, i^^zríut wngmuká i^,§9^.^9f»miifh
bily, a spatřiw naše důwěrné spolu sezenj, ausmě*
ině se áeptaJ^i 'ulP^řicházjiii snáď ir Á^řfhodiiau
dobu^ «estfiiiko1<^ W tom okiamfiebj přiníeálá i
shifóbnice- sirjci,' a mé drobné děwdálko upWu^Si -
na mne zrtfky swé; wybéhlo žardc^no wen. Weta
bylo po nalém' Mtlém přátetstwj; ale gábjdnjkl
gtikowý 4Ané op^nówal cit, nn gsem ntt zardoném
dévfeti swau p^ii^j nisau milenku j^oznal, 'snjžt6
gsem se byl u 6epéáfřky' sešel ? —
- Nežr toilimd wšemu bezpocbyby geSté máto
rozumjš* -->* Még ledý o com následównau zpráw
WD. Má rusá djwdinka bydlj teprw od pbdzhnkiť'
w Pešti a staré matky swé, kteréžto, syt gest 4&«>
stogiijkem uitogska, e tento byl onen weálýwogja,
kterýž naši milau žábami přjcbodem swým poka-
zil. Oznáimitř na ' tento wečer pjsemně přjcbod
sw&g od plbk^i, děwče faohikdy nétvidélo, ginau
pak náwltiwu neodekáWnlo; matka nebyla doma;
meštěnýflský šat ttenj n»'m)gáktt nié no^él^ —
ptjtrtia giž byla, gá tedy w porowtláaj lěehta okoK
TroBtj byl za bratra Uznán a přígat.* GeSté ^síMie se^
sotwa bylýwymotaly zpometenosfi, án do pokoge
matka wkročila, z přjchodu sytaa se raklugjc, ale^
i nemális ne 4i#jc, spatřiwái kroin sytia *s^Af*ého
gešté neznámého cizince we swétníei. A tak'
2 gedáé sírany důstognjk, z' druhé miilka'-*-:by^
gsem weknáu mezi dwá* ohně, a za neylépe gsem'
powaiewial, telau přpitxiukrálide wýpsatív ^
iiÁliá!« odpo^j studeffě potud se' geii lismj--
Tfagjoj matka h* wtento wtněéetíý pán mél be» po-'
chyby aumysl >B... dámu nawátjwitl, ktei^á zd\ě^
w sauseds«v^j bytem gest.^ 6á Se zaraziwnaďgěgf
kyselau' Ijwářřj a hlasem ausměšným, bez bdpówédť
dal gsem-^^ pťóMrddtb dt> sausednj bospody. Áehf
a malau rusau- d[fw'čiuku nemohl gsem wjce spa*-*
tříti t genom na ttech mi hořelo gešté pifátelské
gegj poljbenj. ^
Odešel gsem w tu strarin,' kde Émerenciel^yv
dtj, ani se neokljdnuw ; 6tAdem a zármutkem ho*
řela duše má> že gediaau krásenku swau genom
na olidmžit Spatřiti gsem nemohl, a westřjdawých
citech kaulel gsem se dol& po schodech* Tu mne
^. nálmdau potkal přjtel, kterémuž wyprawugi celau
přjhodu a tjm si auzkosdiwému srdci trochu od-
lehčjm. Ale ail tento mi dal zpráwu, že ge £me*
« reAciie.zcliirtr^iy Wužsk^Gb^^vAdkyqé fi inť|cu |iv
"gioh prazanit^llřa-i Ah/ tU "se mi podiwně zasvitlo'
w očjch ; teď gsem wědél, proč po mně ukazowa*
li na bále, proč matka wljdnau a usmjwawau řeč
BYi^vL fiagednau w ausméšnau proměnila 2 — »'Ah!
mne zklamal čarowný blesk swjcj, a šeredně čer-
M Jkimta iMdj tt^.46ii a yoeii^^at «sMk Jdo-
ma sedjm, bauřliwé city swjragj ňadra moge,
a z přjběhu dseknjhor lletrjm, (iU imáti se, čili
plakati mám. Hanba ""a čitelnost tak mi odgaly
smělost, že se na bljzku domu toho kráčeti sty*
djm. — Geště gednau^ dobrau radu : »Pannu w tan-
ci áeirybjregt* *
• Píjieli!'ód onoho K«čera diifny'cb a smě-
šng^k přjběb& swýeh neděláni nic, genom wzdy*
ohám a'bá8n)m« GsemC láého rozmaru, gako pa*.
náDok^ ^ná : ačekáwá kregčjbo, getnvž tliročnj
konto 'dluž^algett. Wesetý diichmé welkomoiky
simym snlotným doeela w odpoFD stogj, a kamen-
né by-ásusei srdce mjti, kdoby nme nepolitcwal.-
Na wše strany hledám msau milenku swan;
gtž gsem iZbéhal wšeckykostely a procházky. Ně*
koKkkráte byl gsc^n přino^rea 2» «r«0ce platit^
když některau pannu za roau rusau uznáwagt, xa
nj gion pádif, a ostrohami wagedné kodjky pře-
^vracd;' nékolikkráte pošlapal^ gsem- áohy lidem,:
že mě. hrozně wykleii,'-^a gen-B&h mě ochránil.
Že mi posud newybilt. W minulých dneck ápa«
ti^il gsem gj p#edemnau přeljtnaéti ; spě<^em za nj,*
ale starý pan S... chofptw nmé pcnl páždj, o ur«^
barskýrk záleižitosleeli do tak diauhé rozmlxiwy
s^miap se pěstil, dhr •že gšem se netrpéltwost]
ni^alknuL Milenku gsem zatjm > Očj ztratil. W^
takewémio' stawm minul ^'deii ; gá -nemohl gtž dé-
le *ii^ytrpčtí dautnagjoj plamen, taúhy po spatřen|
mUené djuvky; Po dlauhém^wnitvnjm bogi posle-^
dcié' n>tf«riel gsem tam gjti a dolnrowolným wy«
z^njm ivkeho podezřeťij fiíe:9ebe střásti, pak wúiš}
a bljžšj známost s milau rodinau tauto wegjti. Po*
wédom -gsa sewinnosti e^^^é hrdé a se sladko -ná-
degným očekáwánjm kráčel gsem k mjstu. Ale
áhl gá leniwý zpOzdilec! Mé zlaté ptáčniko bylo
úljdo, ani gedittkého pjrka pó sobě nezňstawjc na
památku láskán omdléwagjcjmu« gežby na raně-
Digitized by
Google
Mfn &rúéi'pko pokM néydrařšj mtíhl notitu ~
Má rtrjiá' ferohibmka byla gfiž odešla od staré matky'
na wenek opatrowat starého, šedinami pokrytého
dtcé, a uwjtát nastáwagjcj garo* Zamyšleně zůstal
gséitk státi na mjátř, a wljdnost staré matký>'kte- '
ráž po wyprawowánj mém auplně se o iňé pówa-
zé přeswědčQa, nebyla w stawuj mne gen dost
niáló rozWesditi. Litug' mne, niil^ Auguste I
'i *. . . >
(Dokoikcokj prwajho.)
€• ga nd diwno? -n- Ž« si pMudiáihiý smIM M«*
wiUítlá Mdlícbia kostnici sa áSpia a^o plodaifit négaU
powjdkjr aeolwal. A w řade natíoh wýtaékilgljeh bélfctrí-
•lu máme přcdce dva, kteij sagisté Mgednatt a d«lj po*
hantaa po Oobto mjstech IrMlelí, — Wadi kragtftaé, lyi a
11 Welw
, Zatjm ale kdoi wj» co ac g^ltS Beitane? -^-Gá pro
swřig djl ^jrch gim toliko radfl, aby te nepauMU po iv^
deaské cilnid, kdjby snad tato mjsu čase gednau nawitj-
wili cbtéli, aby se pohledem na ně a spomjakail lia blabé
doby sw^bo mladiciwj k Běgakéma básaickémo W]^woni
rosdccbii. Po té cestě musj élowčk poslednj básoieké gí-
skry posbyti. Wygjinage prostor sHory doKoljbay kdei-
to předce oko s poié^enjm na pékné, úrodau poi^nané,
wesnicemi a lesioami prosypané planině zpodjwá, ge skoro
celá ostatnj c«taa| ^'f^^tíl.hfiifíiifa f^t^á satyra na
vybláiené p&waby kragin Českýcb.
Z binbokosti mé téikosti oddecboul gsem si, an se
na mne sa hrdlořezsk^m wrcbem prwnj pražská wéi usmá-
la. Gen kdjrbycb byl mohl tu cbwjli křjJIama wládnauti!
Ale i bes khjdel pH^cl gscm getítě došli časně, ie gsem
mohl — do diwadla gjii ? To ne ; diwadla gsem měl giž
s dostawiijlu až pod krk. Dťubú, třeij slowo w pospolné
romhmě naij společnosti bylo : $<uibfftfd)leitr9 a pobjaenj.
kodjboy aby sé netmeikalo diwatflo. Gá samogediňý 'nedbal
gsem pro tenkráte Čaroděgný záwog wedle cesty ležeti, a
děkowal gsem Bohu, ie gsem ge«iě-*letofej maUclum 103^
wiaufu dostibl. dylo to práwé asi den před gegjm koncetti.
Gíi u Wás bylo něco o wetikém kostclnjm obraze
slyšeti, kterýž mladý pražský umělec, p* LhoU, dp kněž-^
mosUkébo chrámu mahige. A to gediné hnalo mé také
do Ciamowa liraběcjho paláce, med gehož nádhernými stě-
nami letos umělecká djla na odiw postawena byla* My^
sljntt, ie Wám tjm srdečné potčjíenj udělám^ kdyi Wám
něco blížjjho k ^rědomosti o neynowě^m wýtworu nade-
geplněho kragana WaJeho nwedu.
Celá wýstawa -Ijbila se mi w préměnt- lépe nežli ně-
které minulé, kdežto se swlá»tě podobiiný ai p^fiS roata-
houraly* Tato ncsanměřaost lelaa . napaBOWafaL; «Miné Um*
ginné a sdai-ilé diginif é> kaÉip^iÍBe lagmely tnístA.tMeft&jha*
Gá ala wlastně neměl tehdál pro to wžeako Uite poaedi*
wý4^b oé> í& prwuiho pnkogr eabljdl gscih Itoed obraa
Lbolúvr, a tomu giediiwmu obětoval gsem .cafata. poaomoatr
Pžcdméi gcha ge sw» FraiAiáak^ iMlkoat asi sáh žjř*
ky a skmrb pAltMjho délkj a twáji negat -ptadnit aám*.
(aby gi^ přeáee a n%ahé nowé stráaf . jtogal)) iiýbri i &•»•
obyčagná podoba- ocléhé ébraau, -ijdjcjho se podle boto-
yrénriMimf idoAfty áOadéMu aortloi táfw nesnadný) ale
maé neka ginafc, aaili atatnébu ICragami Waiemn k>vpl«
némv njUastarí a přémaieni wžaeh přakáiak Itěatj přáti.
Celý obras rospadá se, abyoh řekl, na dwě částky, umě-
leekým awasken ale přede pewně wespotek spogené. Do-
l^j část pMsUwttge nábéžoého sákonnjka pijsné řehole,
an umjňge awAo nástupce žehná. Sedm gii^ch bratrft ob-
klopilo geg w pěkném sřetelném skupenj. Swatýmjr ge ros-
proetřen po ěelé sealawě; w twářjeh apofUwenj řeholnjků
gewj se bolest nad stráteu hkwy a pána awého w rotma-
nitýeb odstjatch \ kreslenj ge prawidelaé, banvitost Ijbetná-
a pHrosená. Hořegl) část ge po kragjch sastřena oblaky,
roaplýWagjej se w gasnau aáfí. U proétřcd tiieh gewj se
ptNiob* <^ěčnéfao Slitawiijka, á tňéú nj a w dok umjra-
gjcjm pauttge tak podiwné, tagnplné pauto, Že íně to
diimým kaosleiB dogalo,' an gsem se w básnickau tu my-
žlénku cele ponořiL
Kdyby se byl Lhota s knpan dopola obnažených kau-
pagjcjch-se Nymf, nebo s kusem weselé honby, nebo gi-
ným plodem a i#» modf tÁ ^flik^ftt ;« ^]|q|B4o|ti wytasil
— bylo by se o něm snad arci ivjce mlnwilo, a diwáci,
newniklj w mystérie poswátnébo uměnj, byliby se před
njm utlačili. Takž ale musj milý Wki kragan wzjti za
vděk s pocbwalným saudem w^ech snalc& a — to stogj,
tuSjm, také za něco I — alespoií za wjce než takowý pero-
wý bog a proléwánj inkaustu, gakoTré se tu strhly k wúli
Palmowu obrazu vCloríndin křest, u Dle hádek o něm po-
wsulých byl gsem wélice žádostiw geg widětí — ale nemo-
Hu si pomoci, snad newjm, kde a gak se krásy malby hle-
dagj ! — ale na té Qorindě gsem gich tuze mnoho nenalesl.
Rožebjránj celé wýslawy ncočckáwcyte — přicházjm
nerad post fesfum, a také by Wám to bylo žlaka platné.
Chtěl gšem Wám áWasincAm radost Lhotowým obrazem
žp&šobiti apogíjtěnj dáti, Že má Hora zase pijčinu, py^nau
býti na gednoho synů swých.
swétitIíKAl a bludičky.
Podiwao, čebo se člověk dov}, kdyi rosličné časo-
pisy do rukau dostáWá ? Tak gsme nalezli zase něco w ně-
-flseekém časopise >»brr Xlagortf (ťf. ISt) — čemu gsme se
•fdaČdS sMméll, Měli gsme vlastně plakati, neboť se ge-
Digitized by
Google
900
dnalo o pokrocjeli nudařowáiij natích pobntieM& SUwá^
k& a k tomu geitl Slowák& okolo TMQéjiia» které game poaud
sa kowmiié Sbwáky drtelL Ale my co dali předee do anijoha*
Gakým p. MaritM H^íiibMéh osoamnf^ totii »Uliroic • pot£»o-
ijm, »baf ttntcK bm 9tymmaítn bii fRadV^dflntna tcot
aa«c tttt^lMdfinbmbcii StohtciiDdgct bie erfrculi^ften gott*
Mvftti ma4t«-*(so famé wáinosti před Unto Bowimaa neo*
snéliU game se ani gi pfetloiiii, abjckme s páwodnj barw itosli
geg nideho petetioli)— a srdoe naie bilo auskoeij gako airoii»
an game ginak nemjalili, aeili še aoad gS eelé oaady a ■£-•'
kolika ti^ prar/aých SlowákA od awé aátodnoní od^
padlo. A eo game koncdaé xw£d<li? — oo to oiaamowal
p. HObsch čtenářftm »Ubra«c a uk dáleiiuu «w«ř^? — Žei
al gedna mmlá a gcdna ge2t« men^ iťdeteafcd oaada bml*
darakav ákolu xaloiily ! Jliawn Uneatíě \ Že ae Židé pilné
maďara ky učj> tomu ae nenj co diwiti ^ widyť a toho wy-
kauká profiuk, a tjm ae mohl p* H. i chlubiti. Ale ma«
daraké bkoly w nepaUn^ch oaadách lidoMfakjfcA -^ a mada-
řeoj Slowák&, gak pjiobázegj tyto dwě tak rozdjlné wéci do
gedné nibríkj ? -— Gaau-ii wieclm^ apráwy o amadařowiaj
SIowák& tak prawdiwé, gako tato> tedy ae nemagj alowen-
itj biatřj uajíi amenlenj ail jiirých co atrachowatil Z po-
čátku mSli game to wlccko aa pauhý iert— -ala i ualauT*.
hnutých twářj, gimii p. dopiaowaul tuto nowinku do wiech
twéu uhl& roatrubowal, poxnali game kone£iié» Í9 chtěl
oprawdu Čtenáře — obulíkowaií. 3n ber áít^dt, «^, «(>ÍÍbf(b —
ba«ift fc^t tfibf4) i^on Stíněni *— *
České diwadlo w Praze.
W^nteiy dne 13. Čerwna sapočala ae řada drtihéfio
předplaceoj, a aíce Népogem íáéhf — od početj nowélio di-
wadla nynj po třetj prowoxowanau tpftwohrau.— Toto před-,
atawenj mělo dwogj wnadu— předně: 2e game byli iádoati-
yti ahledati, gak ailný počet hoat& ae k aowému předplaccnj
přihlásil, a pak 2e wyaUupila panna Stěpánlowa, kterái
byla giž co autlá djwČinka w dětakých úlohách obecenatwo
mílo bawjwala, potom ale doapěwái w cixině awého »tě-
atj okaulela. —
Wěc prwněgij nepotěšila náa uu mjrau, gak game
očekáwali. Počet nyněgijch předplatcA ge nmobem alabjj
nexli byl u prwnjho předplacenj. Rádi pHpaultjme, ie ge
Čas letnj wAbec pro diwadlo newhodný, ie ae i w němo^
okem diwadic počet předplatcft náramně umenšil; wjme<
také, ie mnoxj x nalincA pro gine xaměatnánj do diwadla
pokaidé ani přigjti nemohau — xnámeť wůbec wiechnypřj-
činy, klér \ mi ae chatměgAj Dáwjiěwa diwadla — a tudji i
alabij předplacenj omlauwati m6Íe ; ale my xnáme také pří-
činu, kteráiby náa k tomu . nexmoiitebau ailau pohánctř
mďa, abfci^nM nawador vtfem gín^ přjfiaiiiiy piakftikim
a ne^boatem diwadlo nawjtěvowali a přadůlelkámu ůauwi^
tomuto wielikau podpom poakytowali.
Máme — wygádřiti gaan^ ? — Zdá< ae nám, ie wái-
cfani, komu koli na xáleiitoatech národu ualehoy hlairně
tedy. na roxkwětu gaxyka xáleij, alow&m naiim poroaumj,
a w této wěci učioj, co gim netoliko ardce a pfilnutj k xá*
bawě, ale i akutečná powinnoat učiniti ire^. Zatjia doau,
Panna Štěpánkowa byla hlučně přigaU, amexi před*
itawenjm welmí čaato pochwalným tleakem poctěna. Zga*
wenj gegj geat pfiwahné, hra nenucená, obratná, apěw uhla-
aený. — Bělwauaka xpjtral tenkráte p. Prokop, a kdyby
mohl doati rychle nékteré^ ohtjie gaxyka, gemui od několi*
ka let odwykl, přemoci, atál by pogednau w úplné píjxui
ualeho obecenatwa, ačkoli má widycky těžký xápaa u po-
rownáuj ac aCari^mi roiatry co přesuti. Zpěw gebo byl
dobrý, wygjmagjce leda několik málo mjst, kde aa aMip**
mět a teiLiem apronewětíla. Chowánj * gebo. bylo přiméřená.
Nemoríua a Matinoiku xpjwali gako giady p« Mayer a Brava
a aica a welikým potleakem. Zboiy ěly dobře: genoM
w orcheatru xdály ae někdy malé nearownaloati panowati,
a neobyčegné bily náa wc aluch některé čeratwěgij tempa,
giaúito xpěwci býwalého aučinku docjliti nemohli.
W neděli poncyprw ; CardiUmc, »lntnjk pmfyMšký.
Činohra we 3 ged, dle Hofmanowy powjdky od Sticha,
p^el. od J« . Pečjrky. — PředaUwenj toto powaiogeme aa
poaledi^ hlawnj xkauiku a pomlčjme o něm ai na Čaay
bi^dancj, kde anad a w^j iiwoaij aodměřenoatj aa acenu
ae doátaae*
domÁcj kronika.
z PB AKT, ' Minulau atředu drieli game dnihau be-
aedu, a magjce o nj xpráwu podati, muaeli bychme wie
opakowati, cokoli pěkného a chwalného o těchto nyuj gii
na třetj rok trwagjcjch aaukromnych xábawách napaáxu)
bylo. SpoleČnoat byla hogná, roxmluwa gako wždy nenu-
cená ; od početj ai do konce panowal w nj roxmar weaely.
Páni pořadatelé poatarali ae toho dne také o xlátftnj po-
cbaotky x oboru uměleckého, magjce pléd očima hlawnj
amér, k wůli němui tyto beaedy prwopočátečně byly gaau
powataly. Při odpočinku hrálo ae totiž neydljwe nowé
potpourii a národnjch pjsnj od Procházhft magjcj mnobo
dabrých a umělecky prowedených mjat ; potom xpjwnl ob-
Ijbcný tenoriata diwadla naicho p. Ma^ets dwě pjaně od
Schuberta při fortepianč, malý hausliala Loub hra I koncert
— a k xáwčrku xpjwal p. Slrnkaf}) pjaeíi od J. Škraupa,
potom uárodnj : Kaulelo ae, kaulelo, a prúwodem forte-
piana. Prwněgíjho prowáxei p. Michl, poalednjho p. J.
Škraup. >y*ccl]ny tyto kuay byly přigaiy awelikým oba-
ccnstwa utcienjui, a bylo^li co geltě přáti — byla to anad
něgaká deklamacc, kteraui nám bohdá p. podnikatelé po*
druhé nahradj. k. M.
ČMopU Unto wychá.j w« •»i«lu • w •obotoM .^larijcht kUda. druliM wíMh pHJáwá ■• p4l«rehowá přjUha. Fředplfeej m
_^ '*^* ■'•» ^» k-IWnpMtwjdi ■« pfll léto 1 si. S6 kr., ■■ c. k. poitáck pAll. 1 »L l« kr. tiK
« wy4awaicl« m étwtt
Wydáwánjm a redíkcj J. Pospjáila w Prám.
Digitized by
Google
lirod&J zibtWBjk f ro techy, lorawtDy, SUwiky a SUiaiy.
Čjslo 51.
:t8. éentnm ÉS49*
10. r. běh.
. DAttognému a Wysocenfieaémtt
TAnit, F«tt«
PAWLD JOZEFFVMD,
Drn. bohoflowj, superintendenta cjrkwj a ikol ew. přtd i
la TÍMtt « cjrkwe ew. Tisowské SI. B« kautcli ae/ufUiu-
iileg;jmii, a t. d.
%Ájl tóra fthasta nad Slowenskem gatol.
Au baohié chmury nad Tatrau M wanaily,
A wfllká cjie i budaucnost kráaoAy
I mysli naďe bolně byly klesly :
Znái-li kdo tu spasil národ ^podkřiwAnaký,
•Nad njaai polatugel, orle nadutraniký?
JozeCTy drahý, dástogný syn Sláwy,
Nad tank a blesky wanesl čelo sm^éf
A opět ilaté g»tl««W gaaawý
Ruměnec wylil na olowensko oelék
LetiS pod Hradowu spěšně, dnem i aocjy
S wlřelým poftdniwtÉJm ku SlowákA otdl
Otče Slowenska! twoge nutné déti
Romn a tlata ryiého ncmag),
Ony, by ctily welkost twých obétj,
Genom ti wdéčné ardca pbsjlaJQ,
W némi titnálé city k tobě nepominaOi
Dokud gatyk a n>d Sláw4 aeKabynaul
Tya pMe trfoem Kfél^vtké Ga«iotU^
Creni oswěcuge SUw^ mi)iony,
Poraočel Slovensko Gegj milosti,
Na wtdomé 2k6dcft ialowař gsi shony ;
A dáwno kogenan wyslowil gsi túhan :
• Ž« Slowák gen Riále, giného na shihati.
Gtoj gen spěwem k tiwotn budib\
Neb tagmo wstljo těšili ae éítj;
TwAg prwnj zgawné hlas osnámil milý,
Ža i Slowik Ifii Slowákem chce býti I
Tys prwnj saloiil kámen tiárddnosti,
Gegi neswrátj wjce ani pekla tlosti!
Sawobisknpe ! Bula pHgmii přánj,
W němi gsau citowé wiecb SUw& ipogenii
I těchy co na ieweru ibili sUny,
I těch, na gihu co gsau obydleni ;
I nás ČacboalawA slyi, otée, wolá^:
SUwa U a iiwot do awfta akonánj !
BoImsUw NttálL
ktflMi WrM«k«.aw. MiUlálifcýw
Dosti enj cjle.
9.
Na gaře t T....Í.
Nalezl gsenij co gsem tak dlauho hledal. Pro*
kljnám mésláké zwyky a gegich zaměstnánj, co sjillo
sobéclwj. — Wesnický byt sobě zwol, chce$-li žjti
w oprawdowém smyslu ; kde požehnaná rukl přj*
rody wéčné přede^ tká^ stawj a twořj ; kde neko*
nečnau oblohu nebeskau swobodně můžeš obdi*
wowati; — tu gen prostá radost přjrody pa«
iiuge> tu gsau stánky plné newinnosti. — Neo^e*
káwey weselěho Iistu» milý přjteh\ neboť slzjm^
zmožen mocj krásných citA« na mne se hmau*
cjch. —
Bohu djkyl zima pominula a s prwnj wla*
itowkau i 8 prwnjm teplegšjm wétérkem přesté*
howali gsme se na wenkow^ an weselá mysl wel-
komožky častau proměnu libuge. Mladý hrabě
téaiil se giž napřed na swé mysliwecké psy« a tau«
2Í1 co heydřjwe wygjti s oími na low; gá pře*
mýšlel o radostech přjrody, a moge obrazotwor*
nost slibowala mi rég.
Ukončily se newýslowné přjprawy k cest8«
mezi Sjmž gá se mohl netrpéliwostj zalknaut; až
gsme posléze i wygeli. Mladý hrabe s matkau,
gá s Poldy slečnau seděli gsme na gednom kočá»
re; kolesa kwapem uháněla. Giž se k horám nj*
žilo zlaté slunce^ an se před námi obgewila w mi*
lém a krásném položenj wesníce; o wěž plechem
Digitized by
Google
202 . .
pokryUu odrážely se zlaté paprsky zapadagjcjho
slunce, Lafontainowým pérem přál bych s} umět
wyljčiti okolj toto, geho narmne au<3iakowánj, a
wše, co následuge. Geště gsnJe bylí dpodál we- "
ftuice^ a giž se hřmotně ozýwaly Muky moždjři,
oznamugjce ,pf jchod ipilých páni, a plesagjcjho
Ikiulilasité »vivat« .trognásobné lopétowály auďo-
Ij a okolnj lesy. Kwjtjm owěnčeué panny, gako
gamj Nymfy, wjtaly nás u wchodu do osady a po-
seypalv cestu kwjtjm. Wůdkynj bylo gim děwče
angelškébo ^^zezřénj, ano i bez růžj sw/ch garo
předstawowalo, a gá krom toho citelně pohnut
gsa, téměř bez sebe gsem zůstal, poznaw mau
rusau krásku, gižto sem po kosteljch, při tancech
a w dftwadlech nadarmo hledal. Na Ijbezném ge-
gjm obličegí spočjwala pokora a stud, kteráž gi
tvjce okrašlowal, než gegj růsowó wěnce ; z wel-
kjch modrých očj skwěla se gj newinnost a duše
neporušená, gako strjbrný pot&ček mezi pomněn-
kami. Gedna z nich wjtala nás řečj. Slowa ge-
gj Ijbezně a sladce zněla a srdce naše tak dogj-
mala, že nán» praud slzj z odj wynulila. Byly to
prwnj slzy, gež gsem w očjchwelkomožky spatřil,
kteráž i pohnuta lásky hodné děwče obegmula a
zljbala; gá bych také byl. obegmul toho libého du-
cha — to krásné a něžné tjlko ! — Dowádiw^ náš
hrabě pořád se mezi tjm, na djwčiny usmjwal, tak-
^e mnohé z nich i kosjčky kwjtkowé w, pomaten]
oa zem upustily. Poldy slečna pořád gen wyprá-
wěla,#co nowého byla zpozorowala; ale gá z toho
ani slowjčka nezachowal. Mlčel gsem, a k čemu
gen gsau w takow^chto pěkných citech slowa,
která gen se$labugj práci ducha a oqblazugj w ůa-
drách oheň! Wyznati musjm, nenj přjgemněgš]
zábawy gako mlčenliwost; duch člowěčj gest u
tichém inlčenj weliký, a w tomto smyslu maudře
se pronesl anglicky spisowatel, »že řeč a mluwa
záb^wu kazj.« —
Co bleskem zaraženy gel gsem za ginymi, a
pak teprwa procitnul gsem ze swého sněnj, an
přišed • k zámku, psi mladého hraběte lichotiwe
na nme skákali. We dwoře bylo čeleďjnstwo
geště swátečně oděno, i se swým wudcem obro-
čnjm, a wjtalo přjchod páni sw^ch. — Až posud
geště gsem žádného se nezeptal, kdoby má rusá
byla ; geňom ten cit mne blažil, že gsem gi nalezl.
^- AJe co mě obročnj do. pokoge pro mne zřj-
zeného uwedl a pokorně se tázal, gakow^ asi
saud wynášjm o zřjzenj slawnosti k uwjtánj pan-
stwa : tu gsem gi chwálami wysoce zwelebil, gako
Petrarka swau Lauru, i zwěděl gsem od něho, že
má rusá kráska gest zdegšjho duchownjho dcera.
kteráž zimo w Plošti u staré matky swé stráwíla*
pokud gsem cU^álau nalezené se zanášel, měl
to můg paty obr^či^ za oblibu w uspořádánj uwj.
tánj pámfti^^a úiRtéř břitko swé hladě, řjkal: »Hml
dobře gsem gá to předce wymyslill* —
jOd Qé doby zaug^a naděg^ sla4ké J>udai|Cv«
n9S,ti srdoé isre/ 1; zao^ MS^n^ ^óbdAWf waU tjzsqj'
Božj. Zde gi nebudu po těsnách ulicech mezi
dawem lidu hledati, zde mne nebude pan S... ne-
chutnau urbárskau rozmluwau trápiti I Teď pů|[du
we společností gegj na kwětnaté InKy, do hk^ii,
spolu bi^deuie kwctinky zbjrat, a na krásu nebe-,
skjfch hwězd patřiti, abudu-li patřenjm na hwězdý
nebeské nasycen, tedy se na gegjch modrech očin-
kách pozafitaw}m. Wysměgcš -se mi« přjtéli I-* ale
takž tomu gest w mé mysli, a zq^ěnj-li se co, budu
nešťasten! Nynj gsem opět citelný; často wychá-
zjm do pole^ na wrchý o samotně, a wtudy se o-
brazem gegjm zab^wám, i zdá se mi, že ^sem au-,
plně spokogén. — Mladý hrabě dobře do mého
srdce nahlédl ; neboť když za wčasného gitrá o-
kolo domu farnjhó na low gde, hněwám se, že
štwánjm psů Marinku ze slaďaunkého sna bauřj ;
neboť giného ani nemysljm, nežli že se g^o mně
snj. Xakowý ge člowěk I Mnohdykráte .mne na-
lezne u psacjho stolku, a gá psanj opatrně ukrý-
wám. Wyljwámť w takowý čas lásku na papjr; —
ale k čemu gen se .učj člowěk tolik škol, když
w takowémto stawu celé hodiny ztráwj na gednom
řádečku ? — Má welkomožka aumysl mug schwalu-
ge, a z předsewzetj mého se těšj, i pob];^ mne^
abych se gen k wěci měl ; neboť háúrwf milenec
prázdný odejde, gako stydliwého žebráka ^měšec;
ale přitpm mne napomjoá^ abych wSecko wážně
a pořádně konal. Přeg mí štěstj, přjteli I —
Howý rok*).
{P0htaÍo»éKj.)
ANeposlaucheyte, co lidská ústa žwadagj a pře-
swědčte sewlastnjma očima ;« prohodíh na to djw-
ka trochu pohoršené^ ačkoliw nelibý tento swůg
pocit Ijbeznau usmj wkau zabaliti jchtěla. -p-^Ostatně
*) Zftpočaw psáti tato powjdku^ nenadal gsem se, is
mi pro gioé, pothebné a důležité liternj práce a neodMadn^
pljprawy pro diwadlo naze nebude lze w sapodatém djle po«
kračowati, a ie mesi počátkem a koncem Nowého roku U-
kowá mezera powstane. Prosjm tedy prjsoiwé čtenářstwo»
aby mi bexdčky a proti wúli wydawatelowé RwěUk ncinénan
přjtrilaskawé prominnlo. W několika pljáfcjch ójslech dogd»
nynj tato powjdka bea pjrestáwky. úplného konce.
Ofliowai*!,
Digitized by
Google
-r-naebácjlieiUi louk nemoSné, aby seněkdo^g*
mniutk^ gak b» wám. prawíti zljbilo— tfantilT^* '/
»To-iueltt — zkřikl. zapálený mladjk, taušebni
hjawu si^aii! k .aj.nakioniw-^-T^ »to ge wěc přiro*
zená — wám se musj celý swět kořiti^ pod wašj
wládau muselo by weškeré pohlawj naše rádo slad-
ké okowy nositi •^«*' '•^
i . »Ne/ né^^pékhě tlřkwgií Negítřn* ÍAdná ty-
rank^j ábyéh okolo sebe ólróky.wjdala I « zawrtěla^
ďjwka sw^u 'rozkp^iiau,.Úi|iwinkau. iiMimo toi^i
gak 'm&žete tolik moci nbpaftrné djWce pripisowativ
kleráuž leprwa pg drubé widjie a we wšein w$udy
a#i čtwrt hodiny znáte? «
•Prfeiwá krása dogme w prwnjm dkamSiktl
tak.népdplatellnau siláu, že. účinek na wěčné časy
mfirdcí juwjzne a dáUjho wyšptřawánjuftpotlebuge.^.
- • ' 'i»Rozkl*deyte «třé krasowědné zásady. přdd
liSima, kteréž rády lichotiwé pocHlebówánj po-
slaucbagj.; my zde na Františku nestaráme se a
Irásu^ ani o to, co se o nj saudj. l^fy gstne rádií
kdjž milj bpsté naši řeknau, že umjme. tjrocliu'
dobré káwyuwařit. Chčete-Ii uy, pane, okusiti gak-
daleko gsem gd w tom nměrij dospěla ^7- račte se
honem posadit — *
S těmi. filowy učinila před njm lehýnkan .p€W
klonu a wzat^M z kamýnek čistý polérraný hťnéčck
sp smetanau, poukázala ke stolu.
: Prwnj krok geigí progel gako elektrická jiskra
wyschlým tělem domácj wladařky. Byloť to zna-
menj k dáwno čekané šarwátce gegjch VlapatvýcU
dásnj aeáfáwau z pálených zrajčak;. I. otočila se-
gako na drátku, pátragjc očima lesknawýma, kde'
by pro swauhuhenau postawu něgaké sedadlo po-
stihla. Přitom to z nj zwučelo, gako z dřewěné
klapačky : » Ah — panna Bětuška ge hotowa — ka-
ijčkó na stole — Ijbezná wůně — račme, se posa-
dit.* NemohaQcj ale mezi nečětným nábytkem zby*'
tečného sedadla wypátrati, skočila gako mrštná
kočl^a ke stolu a rozložila se na dubowau židli« na
niitO'M mél nedbalé-rozmamý weršotepée posa-
dil;, ničeho si newšjmagjc, že ostatnj w gakési ne-
imá^ na ni. i na sebe pobljžegj*
- Genom z mjsta určeného zapuzený mládenec*
zAstal pokogný, apopošaupnuw breyle, hezky zo-
stra ^ na smělau jdobywatelku cizjch sedadel pp-
djwal. Potom gi ťuknul po zadu prstem do ra»
meim. - « . . - .^^,. *.-. ,
^Nechtěla byste, wážeYiá paničko, gestě gednau
na nožky se wzchopiti — a abyčhiite* wšíckni ga-
ko růžowý wénec okolo oltáře přátelstwj seděli—
milého Ferdáčka mezi nás přiwcsti? Tjm tcprwa
hodila byste kwětu a wšehpchuti do omáčky naíjj
rozihluwy. Oá se táuhku rozplýwám, abych ho
zase gednau spatřil ^^a na; tjsrářjch wšech přjtom*
ných čtu stegnau žádost, abyiste pro tu milostnau
wětwičku domu swého odeďa.^
... »0h — oh — mnoho ppchwaly -7 nezaslau-
|iené poqhwaly,« šklebila .se domácj x^a. polo se
wj;Qhopiwši; — j>newjm ale — ^^^g Ferdáček ne-
loudě., 4onjia-^ * ...
,, . i>Qer^ gp dpiixs^«» ugišťpwal gi rusipwlasec gi»
stotau neomylného, kntika> a zwednuw gi ze židle>
Ve41 gi pod pažj jke ^ffreřjm* :i>Prwé šeJ někdo pp,
sjoi ' — to byl kjii-ok mého d>rahéto přjtele. RačtQ
se gen. za.njm podjwatú« 1 ,
. S těfní slowy gi wystrčil zq dweřj a zastrčil
ua. JO^ záworku.
j»I wyhnal. gsem ducha.. neswáru,« obrátil se
potpm k ostatnjm — »nynj hodugte.ia weselie se
w.,ppkogi a bázni Božj *r a hleďte;* aby wám káwa
mewystydla.^ •=:..'
{Pokracow^nj,)
DOJWACJ KRONIKA.
' z Kutné Bóry. Po čem gstub ^ tak dáwno taulilí
á Seliol úsknteflňéDJ gsrae ^ uk brto neodekáwali, nynj se
tinsí dostalo. Ti saitd lidnmilowé a přátelé Dárodnjho ga-
syká na»eho^ ktelj' w minulébi 're«e tak krásnan slawnost
Pratidlowskaa iiSpoKdali, . ktelj ae letoa o* wýnosiiau we-
řégnaa láterii tr:pros|>éch' safjaeaj méttské taémoontce pe«-
dtliiiili, pHéi&ill se i o to, a&ySctoám takédíwadeloj lá-'
báwj áo^talo, daufagjce, íe-ae ncgeti Iá4k8 k miiUřskému ga-
tykvt' tkatiůtíku. ir obeoenktwu widjr wjce a wjce rozmáhati
}pĚtátff liýbri te i obecenstwo rádo slrrowným dárkem we>
prospěeh dobroiionýek ůstawft < adegftjeh p#ispjwati bude $
vwláftě pli iokolttosu té, ^že se od íia^ipb p. ochotnjk&y'
kteřj gen t láaky k dobré w8ci ůlose té • ae podrobili, widj-
cky podahmébo pVědsIferweiij oéekáwati dá. -^Krásný přj-
klád tbhb poskytlo nám prwnj předstáwenj dne 18. éerwna,
kdeito' ^t proipčch' gistmy k aaloienj laéstaké nemocnice
Macbáčkowa qbljb^á^i^eseloLra Žtwick^wé se prowoso-
wala. * Kaidá' osoba proWodla w nj áioba swani dokonale,
tiikie eofáa n^pokogené a hog«Č siMtomáždSoé obeceostwo
rřitm stegnau poehwaltt wsdáti- nechalo* Před podetjm'
diwadla byl parcdoáSiftt autloeitau djwkan pHméřený pro*-
slotr, a kdyigeg Bkoii(éilB siowy:
iiTfuže, naSe poójnanj meg heslo atálé :
ynf wK cen^Ktt fjitware *wiaew*€i'*iMřái^w "^^
byl zpjwán p. 'Celenu w obljbený zboř: j»Wře gen kn
cliwále<t atd. l^a to zpjwal obljbený zdcgSj zpSwák árii
a »I>ofi Jtfnniift, načež opét zboř: a My čeitj manowé^ ná-
sledowal. Pak teprw hra sama se počala.— Gsauce negen
O dobré wCdi, nýbrž i o statečnosti natích p. ochotnjká pře-
Digitized by
Google
f04
•wédjfeniy m&<eai6 MtSeh negrlepijoh nAsI«dk& ittcli^» k«e4
io«i uké srdeéného Mstj přegeme» • gi# op«t na drahé
přecUuweDJ so iSIjme, kteréš, gak dotlýcbatí, wdmi brsa
w prospěch opatrownjr id«glj dáwáao hnd«« '••«<.
Z BOlkOM AV0S. . . • Dne 7. čerwna prowotowalo te
na diwadle nalam qaodlibet, a neií ginými kiujr widěli
gsme i nl^olik sc«n tr gasyku éeském pod aátwem : Tin*
iili WantíU anebo Wauřinee Tlučhuba přecf pťitiffcík^ w
kterých pan Limbek řečj, poiuftkami a wftbec weikerým
prowedenjin úlohy twé obecenstwo rbiesmál a hlučné po«-
efawaljr tjtkal. I panj Lnnbekown (na divadle pražském
w oflobS Aljnjr tnámá. Aeif.) prowedla ůlohn awau, děwe-
čkn Andulko, gak náleij dobře.^Ze wieth her éeských,
které se poflednj Čaay ttáy prowMowaly, patné wyiwjtá,
le bj ae nál diwadelnj ředitel t dobrán potáxal, hStyhf
ši k pijStj ximl, nawráiiw ae te awan spoleénostj a Kra-
kowa, nékolik heroft obgednal, ktdfjby, gsauoe gasyka če«
akoslowanskčho mocni, alespoft éasem néoo w gatykv tom^
to obecenstwu poskytnanti mohli. Ze by pfi tom uiitkm
swého nalesl, nenj iádné pochybnostL
ZE SlfOWEfffBKA dostol se nim do rukan Ijstek
diwadelDJ, genž ohlaSuge, le we Sw* Mikuláii dne 17. du-
bna t. r. wystaupíl sbor ochotnjkA w činohře » JVaidektt.
Dole stogj toto poKAamenánj : yP&wodnj Uto Čínohca, pH-
sluchsgjc mc»i neyzdařilegíj wýtwory ducha wýtečného
básnjka BJicpery, daufáme. ie «elec;tiné obecenstvo— an
sdařilé wywedenj nalj anahau bude — uapokogj.A
U laWOWA. Ztttawřenj anému wkrálowatvj na-
lem roku 1841 stogj mesi giným, la na prosbu podnika-
tele diwadla polského, J. N. Kaminského, ustanovili sta-
vové haličtj posavad trvagjq podporu po iOOO al. stř.
na rok tomuto divadlu dávaDVcb i na daUj Čas, ui do
ouvřenj nového divadla hraběte Skarbka, pro rata tcu-
porís t pokladnice domesUkalnj udělovati, a apoln k Gefao
G. M. o polvrsenj toho prosbu aanésti, kteiauiio prosbu
ode dne 2B. května roku 18421 nejTvySíjm rosbodnutjm,
gak pro rok 1841, uk uké pro rfk 1842 milostivě G.
M. potvrdil. — Sunislav hrabe Skarbek předložil na to
žádost, aby suvové divadla polskému ve Lvově i na
budaucnost podpora roěnjch 4000 al. stř. povoUa réěiU,
Suvové pak uzavřeli, prositi G. G. K. M. o milostivé po-
volen}, aby podpora tttto na udrianj divadla polsk«ho pod<
tibniio výmínkami dávati mohli : m) Aby hrabě Skarbek
ta sebe i své nástupce na celý ěas trvagjcj výsady své
se ta vázal, držeti výboman scénu polskau, i aby dával
každý mčsjc deset předsuvenj. h) Aby plál ta vsUupe-
MH k těmto pf6ďtuv«njm srovnán b^ s plat«m př«dstft-
venj německých; c) dpaavadnj heroe polakého divsadU
sohváHli suvové k uválenj hraběu Skarbktf.^Tato pros-
ba hraběte Skarbka au vov^ pfodiolili 6. M. kit p«tvn«i^
. Oe.
Wýkaa panSa, geita oboč starého měsU pnáského
gednomu plukovnjkovi c. k. vogska w tfídcetileté váloe
na týden platiti musela, dokud se svým plukem w Prate
leieL (Od roku 1634.) ^ Pinko virovi 300 al, apoludra*
hoví geho(J?) 20 ti, kněii 10 ti, dvěma ahiiabnjkte IS
ti, pokognjmu 10 ti, dvěma komornjkúm 12 ti, dvěma pa-
iatam 4al. 12 kr, hofmistrovi 26 ti. 20 kr, 6 střdcAm 18
ti. 36 kr, 2 lokag&m 6 ti. 18 kr, sklepojkovi 6 ti. 30 kr,
prostiratelovi 4 ti, 2 kucliařúm a mistrovi gich 6 sL 18 kr,
3 gjidoým pacholk&m 9 si, podkovářovi 3 al. 9 kr, 10
kočjm 21 ti, myslivcovi 2 ti. 12 kr, pradleně 2 aL 12 kr.
pjsařovi 6 ti, nalévačovi 2 si. 12 kr. Dohromady 484 aL
39 kr. Tolik se platilo gedině plukovi^kovi a geho Čele-
di. Takových vjak pánft. bydljvalo v Prate několik ;
krom toho platu hotového dostávali obrok a stelivo pro
koně, pak piva bledého i barevného, umokúH gim réHU.
A netoliko plukovnjkové, nýbrž i celj plukové byli od
obce Živeni a placeoi. Autraty peněžité mima stravu, ná-
pog, palivo atp. obaálely na týden pro celý pluk 7183*
ti. 53 kr.
Tyto dny přišla nám do rakau asi 80ti]etá divadcl<*>
nj cedule. Pochátj t časů, když byl Loccatelli ředitelem
Pražského divadla v Kotcjch. Nařjkáť se nynj vAbeC na
akácu vážné činohry, pochátegjcj a pfjlilného nákkdu na
scénicky ůpcavu pH spévohrach, frankách a baletech. PH
tom se vedau stesky, magjcj osvědčiti. Že to před lety
ginák bývalo. Kdo ale na tuto 80tiletau ceduli pohijdne,
mu^ stran' divadelnjeh auprav i stran svobodného před-
suvováuj na gine myžlénky pHgjtú Pro vtácuosta snad
potěženj mnphvch divadelojch přátel udáme tde krati<^ký
obsah této cedule. Otuamu^eť se na nj, Že se bude pro-
votovaci: 9(eiifa« bcc fikrmrn(d»tc fteuffiin dncc núU
(t^en 9taá^U%inb, fonft : ^it un^KUtUá^en %tÚúiU Ut )>fr«
buditeli 9ta^ts €^c6»frnirr auf benen UntoerfttďUn, mit ^annf «
SBttťft (Sinem t^frrfad^tigen, bo4 interef trten «ic^aber, ecWrčdf
ten 9řa(^ťf et^^iaermer, nnb' gritpundenen nfnf4eii ^ Í|ttif4«
(adtr. — Potom následuge krátké udánj obsahu ubiefec re^t
rematquablen Vuéarbfitung*— v němžto se ugUťugé, Že ge to
pljběh . pra vdtvý, a spolu se udává, co vněm bude vle-
čko viděti, gakož : Rotákiebcná tlama pekehiá, plná phmia>»)
nu, v nj pýchu v nádheře, smilstvo na koalu gedauiqj a.
pomstu gak ožvykuge srdce — pak se okáže hřbitov, , gak
se na něm hroby otyrjragj, a umrlci' takljoánjm vstávagj
— pak, tahrada, kdeá bude mitvol^ neiťastnéhio nailovajka
na kausky rotsekany viděti! Nádavkem slibugj. stměti,
tjm geitě dva vieliké Unce. — Ge-tiž. to divadělnj cedule?*
Mnohý se gj bude smáti ~- ale my bj^chom se nra na
vador vlem pravým a tdánlivým pokrókftm a opravám
od ooěch ěas& mohli uničiti, Žehy .ukováto cedule i ta oat
lích dn& bognost divákA přilákala. Mluvjme to bohužel
te tkuíenosti ; a svět nenj gežtě uk vyspělý, aby o vě-
cech dU síevnitřnj Ifcolápky neaaudiL
Budaucjm cjslem úkonouye se prwnj pnlletj Kt/oétá; ku předplacenj tia druhé půlletí i zlg i^kr
(po poitě ZzL 36 kr.). anebo po čtwrlleljch ébkr. stř^ čiujme uclíwé pozwanj.
časopis tento wjrh^»j wa Btr»du a w aoVpta f pAlarijeh; kai4aa drahaa alraán pfMáwa aa pAlarehowá přjloha. PřeJpláej aa « w/áawatela Éa étwrt
1«U 48 klk, wa kaJhk«ifa«iwjdi «a pAl lěia 1 al. 16 Iw., a« c. k. pfitaah půU. t al, 16 kr, avř.
Wydáwánjin ai redakcj J. Pospjšfla w Praze,
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodnj zilríiwiijk pro Čechj, lorafany, Sloírák; a Sleiany.
ČJ8lo 52.
to iermence é64So
10« r. bého
DopsaienJ cjle.
(Pokraiowánj.)
.7.
Tamie odtud.
WjB tmé a při,inř8J6kunlc nepočíae;^ mi\f
přjleli; ueboC newjá, cq činjšl — Byl 4en 8w. Bc^y
a septemvirce ku slawností gm^ifi iiabi?iulo i^
muožstwj^ bostů. Sausednj panáčkowé pci$U ^
swjfmi psy a dámy s mopsljky. -r- G4 we swé Vy
boslné bistorii mnobo přjzniwébo čekal od tétá
přjležitosti^ a to tjm wjce^ ah welkomožka Ma-
řinku od otce za blawnj hospodyni do kucbyně
wyprosila. Nikdy mi tak necbutnaly gjdla, přjtelil
a při tom gsem' si testo z^íal^i>||il d^mku a do-
brořečil tomu> kdož prwnj t^ák do Europy při*
nesL D^mka mi poskytla přjležitost^ mezi kuchař*
ky do společnosti Marin^íny se wn^jehíiti, jkam by
Biné ginakbyl ani dělem žádnj^ cestu neprokl^stil;!
H to bylo geště wět$j hvéat^ že d^mka třikráte
mi wybasla. II,le I každá zlá wéc má do)>i|ý 4i4-
•ledek!
' Wečer zazněla bud,ba w tanečnjm sále^ a gá
co tanečnjk Marinčin w roz|;o&i gsem se potá-
peL Zamilowaaec fliaž^ se i^přjtomnosti miien«
ky swé wšecku zpAsobiu>at swau okázati^ a ble-
dj^jwynucenjm wšecb sú sirfcb vyznačiti; w lásce
UčjiKie se. neymensj hanbu w neywětlj mjře cjtUi. *
Mestáwá-li se naopak po <lňatku?l«-^I gá tedy*
sebral wšecky sjly . a rozum k tand> gda pro Ma-
' riuku. . Dosti wljdnau se ukázala^ ale gakási ^u-
denost cbowánj gegjbo progewowala nesrdečnost,
a připomjnala mi masopustnj přjběh můg; než
přitom^ kdekoli se gj přjležitosttnaskytla^ p^ mé
manželce a djtkách se *Wyptáwala« I neobmeškal
gsem tedy onen přjběh, w prawéra swé tle gj zdě-
liti, a při tom gsem i do toho wpletl, že srdce
mé až posud poswátného gha gest swobodno —
A že ho ^a břemeno lásky tlačj I — Gen si po^
mysli, od té doby, co gsem u čepčářky čepce ku*
pow49 myslila, že gsem ženatý, aneb aspoň mla*
'do čenichem* Tak welice neraduge se ani ten^
genž petijpce a dlub, které giž za ztracené pokli-
dlal, neočekáwaně zpláceli sobě widf, ani pyšni
panna .novému žatu, gako gá torno, že gsem gj
to mohl oznájiiiti. I spočinuly tedy gegj modré
zraky na mně důwěmě. Nepatj*ná zewiiilřn>zna-
mjnka začasté prozrazugj neyhlubšj tagnosti srdce;
ony gsau gako okna do wnitřnostj našicbý gei
twůrce Wfilehomjra za zbytečné uznal na prsau
lidských olewQtL Má naděge zrosda od té doby
w obrowskau ; i čektJ gsem na přjhodné oka*
iBŽenj, abych gj mohl3wau%kuzgewiti; ne lite*
rami mrurfmi — ze žhaucjch rtů nech plyne tatu
ha má k srdci gegjrou *- a to co neydřjwe 1
UtěSeně swjtila luna, tato sladkjfch tagnostj
milenců wěčoá swědkyně, k njžto oni tolik wzde*
chů ze srdc| swých, zápalem lásky dautnagjcjch^
' posjlagj. *^ I spatřil gsem, že Marinka do postran*
j»j swětnice gde, a gsa nektarem tokayskym po<^
^ někud rozpálen: »Teďnebo nikdy I« myslij gsem,
a přjiežitosli použiti cbtěge pustil gsem se za nj.
Lany blesk čarowný mfig oheň tjm wjce roznjtil»
beze wšech okolkowánj bljžjm se k nj — podlaha
^skem natřená, zdála se k pomoci mi přispjwatí
. — i poklauznu a k nohaum gj padnu* Tu giž roz*
5irázáii gazyk můg, swobodaě a plamenně wyléwal
wyznánj lásky mé. Bůh wj, co gsem toho za to
Qkamženj natlacbal, a nemage na tom dostíj, že
slowy wraucj swé city wyléwám, uchwátjm také
ruku geg{, atakowau náružiwostj přitisknu k srdci
mému, gako oprawdíwj^ romantický hrdina. Ubo»
há musela bolestjpocjtit, neboť takawý hlas wy*
dala, gako hausle w rukau neuméloe, a to nebyle
g^ě dosti potom začala opět hrozně wřjskati:
vProbůfa, gen mi ruku nesněztel* Gá nemohl po*
chopiti, proč tak wřjskala; — ale gakýsi wnitřnj
cit^ genž bjfwá nekllmmj^m saudcem prawdy, žep»
Digitized by
Google
206
tal mi, že to nenj ani ruka^ ani hlas MariaČm.
M«zi tjm na onen powyk s hořjcj awjcj wkročila
septemTÍrka, za nj wešel iwíeckea spolek wese*
lých — a běda 1 gá padl téměř w xaufalstwj, spa*
třiw, ie gsem lásku swau slečně Poldy zgewil«
k^efau ^sein pozadu ia Majriaksu drieU Wlaii ^e
'si- ňáSe pěkné pohkwj wbjtéii| šatě tak pbdbBno,
gako \regce wegceti, a k tomu ty moge špatné
oči ! styděl gsem se, gako wyhwjzdaný na diwadle
herefl^ 4 co w}oe — i slečna Poldy se hanbila^
gako děwče^ od něhož člowěk prwnj polibek žá-
Ůk. Můžeš aobě pomytftilL gaký smjcli »e w ce*
lém spolku rozljhal, a má welkomožka gak sladce
9e tomu radowala; ale můg duch se aužil a za^
tpáwal> co kowkopowi w podzemnj djře. )Poldy
držela w prawici gehla wlasowan, když g^em g(
tak wášniwé stisknul, nebylo tedy diwtr, že gj to
bolelo. Mu^I gsem odprošowatí, a gen těchpě*
kných slow litugi, které gsem daremně wybleb*
tal n nohau ctnostné Mínerwy. Hanbjm se před
ubokau Poldy ! ale kdo by se nehanbil w mém
položenj ? — To gest mé gedinké štěstj, že nebyla
Marinka při té pěkné komedii přjtomna, sic bych
studem byl pošel. —
Giž gsem tedy gédnoho wlka kabtl! — ale
toť wjS, gednobo nebýwá dost, a neštěstj necho^
dj nikdy samo. Kačka přewrátj hrnec smeta^^
nowý, sJe toho nenj dost; i wrazj do okna, a
twář si podrápe. nNuUa cidamitas solal* Můžel
wěděti, že gsem do sálu ani nekauknul, ale spě-
chal wen, na čerstwé powětrj pod krásnau oblo«
hu nebeskau. Tu gsem potkal mladého hraběte.
)i\propos! práwě whod, dj on; gen* spěcheyte
do zahrady; tam se proeházj waše Dulcínea; po*
nžjte přjležilosti, která se wám nikdy tak po w&*
li newrátj.o Z počátku gsem nechtěl slowům gdio
wjry dáti, ale wěda že w sále nenj, a krom toho
na swobodné powětřj se chystala, do zahrady
gsem welel. Diwno mi sice přicházelo, že ona -o
p&lnoci w zahradě se procházj, ale — proč ne ?
^-luna krásně swjtj, a nenj wěci zagjmawěgšj, ga-
ko při čarowném lesku gegjiĎ* s^ procházeti.
Pokorná duše gegj těšj se teď we spjcj jpřjrode;
gak chwalná to při nj wlastnost, gak saulilasj city
naše, gak gsme stegnélio zwyku ! W těchto my*
Henkách kráčjm hlaub do zahrady, a mé ideály
se ustawičně předemnau km]tag|i A hle, oprawdu
lam slogj oná před geskynj s něgakým gíným dě^f^
četem 1 dobře znám gegj welký čerwený šátek, kle*
rýž na lehaunký tanečnj šat si hodila. Zraky gegj
byly na hwězdnaté nebe upřeny.— Děkowal gsem
naro^díwému přjteli, kteráž mně cestu ukásal.
a citelným tichaunkým hláskem zwolám opodál:
uMarinko! gstetady? těšjte-li se také w spočjwa*
gjcj přjrodě?^sattechiJa gstetaké křik a hluk ta-
nečnj 7« I odpowj ona; ale hlas gegj zněl trochu
hruběgi než gpndy. To snad nočnj powětřj puso-
fa^ fnyaljln aobec ůkézi ^ «lé aejloháuAě sláli
á zrakii^od^nebe ňeodwřátlla. — »Tam, tam se
skwj gitřenka, djm pln^ ohně; ona gest hwězda
wěrných milenců I blaze tomu, genž takowé srdce
naieznc^I* A s těmito slowy bljžjmse k Mj, araky
máge pořád na gitřenkú upřeny. — W tom zazně*
lo cbedtláiij opodál ; i odirrátjm zraky od hwčzd
nebeských — a gen slyš to šelmowstwjl Má do*
mněla hwě^Hlářka i s gegj přjieHgrnj nebylo nic
giného, než podobizna mraroorowá, před geskynj
stogjcj, na nižto mladý hrabě bjlau placbetku a
čerwený šátek byl Dowěsil. Odpowěd pak na
mau otázku dáwala w křowj ukrytá služebnice*
kteráž smjchu zdržeti se nemohauc, hlasitě se
diechtala, a mne z hwězdářstwj mého wytrhla.
Vaiw i smjch střjdawě mne napadaly ; opauštěge
podobisnii kamennau, zaklel gsem se, že nic wjc
fii tněsjčku počjnati nebudu.
{DokmiČenf.)
lowý rok.
{PokrHiowánf.)
We twáři wšech přjtomných střjdalo se swř*
• do a stjn w podiwných podobách* Gednak hy^é
wšem podiwno, že Nowotný geště pro sedmatt
-a k tomu omrzelau, protiwnau> nezwanau osoba
posjlal, gednak se opět wšickni diwili, že starán
domácj wládkyni tak neobyčegnýni zpftsobem
X pokoge wyprawil.
»Ale co pak tropjj^ lřfkclawe?« gal se nynj
Icomik mluwiti, z dlauhi a, gak se zdálo, dAležiié
rozpráwky s ousem Bětuščiným wytržen. "MysljS
tu mjti práwo roztahowati se^ gako w žurnále
einjš, když ti ubohý líerec do klepet npailn^?'
»Dne8 ge noivý rok,« řekl -xusowlaiec —
•H gá gsem zdárný whuk maudré báj>y» kteráž
se mi ctj swau dokládala, že se gj wždýcfc^ we*
dlo celý rok, gak prwnj geho den ztráWita. Gá
musjm dnes nAolik hlaupých kausk& wywestil*
ftK tomu "gsi nemusel na nowý rok čekati !*
-prohodil Janowský, mysle, že ho wtipným praní-
kem šwihnuL
»To wjm,« odpowěděl básnjk, Ihostegně si
i)reyle postrkáwage. »Ale gá se ti nechtěl do ře*
Digitized by
Googl(
307
ineda plést. Gá to mám rád, když luJLáf nčCjm
swlážtnjm wyniká.*
»AIe uwšech wiadyl« ozwal se zase komik
— ^»co pak gsme tady^ id>ychme waie neoliutiiié
icity poslauchali ?«
»To neganM^ kamaráde Johanýskul* řeld
maovlasecy $ pamétiliodBau cUadnostj z wrchnrjho
•k«báln Se laupage* »K lomu ejlí akonoí ohodjmt
do diwadla^ swléStě kdyi se rodj frašky**
»K tomv gii netřeba, tuSjm, chodit do di-
wadla«« prohodil zase komik; »nebo gák widjm,
pletau se nám do toho lidé i-— «
» — w přjbytku starého, poctiwého kapelnjho
mistra»« doložil hásnjlu
»Lidé, kierM byehme na prknáeh ^hwja»
dáli-
la BroTO, bravo I« dal se Janowský do de*
skánj. sPrwnj scénu improwizugele dobře.*
» Zaplať PánB&hl* usinjwal se dobrosrde*
ěný starec. »Mládj může zaoowádět — mládj ge
iťastné.*
Bétunka si hleděla stolu, káwy, smetany a
Sálku; genom chwjlkami zablaudily očka gegj pod
polosklopenými brwarai na weselé zápasnjky.
W tom začala na dweřjch klika rachotit.
»Piano h zkřikl rusowlasee hlasem poloduie*
n^, rakama na wáe strany kywage. »Piano!
Prwnj znamenj! Opona gde nahoru!*
Na klice to začalo silněgi rachotit — potom
Šramotit a bubnowat* Starý )»ZapIať Pán Bůh*
měl twáře plny. nesnáz j, hleděl z gednoho na dru*
hého, chtěl ke dweřjm, opět se zastawil*^ — a stál
tu žiwý obraz směšné rozpačitostí. Bětunka hle*
děla prosebníma očima z hosta na hosta; w těch
ale začala se dowádiwost nynj teprwa ze wseck
konců oz;řwati. Zwlášté w Nowotném hrálo celé
heyno dibljků. On se skrčil, točil na patě, po*
depřel obě ruce do boků, a smál se potag), ai
mu twáře krwj nabjhaly.
dNo ? — co pak ge . to ?> ozwal se wenku
hwjzdawý hlas domácjho draka.
»Zawřené dwéřel« odpowjdal Nowotný, wy.
hledaw neytenšj fistuli, a přikradl se hezky bijz*
ko až ke prahu. ^
»Ale k čemu zawiené? — co to znamená?*
»To znamená : • Nestrkey nos, kde se pro
nég nekadj. Rozumjte, neylaskáwegsj ?«
{Polračowái^.)
éeětLé dlwadlo w I^raxe.
Dae 20. éanmui : N9má % PoHímí* PtenvdeDJ w oel«-
kn idařiié ) asi dwě ncsliodBosti aieti iboiy a orchMtrem
mii a aladých sil oiiilQYV}me» gakoi i poaCknd nagúum
Aatosad p. Tonáeitnirj^ kt«rM po twé cburtwosti poney-
prw opit qyjwdb. PiigaU bjla cpéwobfa s pocfawahi^Ta
poUMkM. *-*
Dne tS. éenma ; iMrtifn s Jl/mtl^ woselofani we 4
ged. od KUcperf. Hrálaf se ponejrprw, a g« se musjm
mjmamú, áe gsem gi posmd ani te Čtenj nesnaL Bjl ssem
tedf dwognásobné iádosiiw. Žiwé, wtipem prokwStalé ros*
mluwj daljT mi hned w prwnjch scénách posnati, le ge to
djlo Klicperowo -^ ale akaienýna nolem ai na samé gádro
ořesáno. Čtenj djla po hře mé o tom přeswSdčilo \ upew-
nilo ale gejité pewnřgi hned u předstawy nabytého pře-
SwSdČenj, ie tato weselohra co neyZiwigi a neyuhlasenlfgi
prowoiowati se musj, má-Il žádaného účinku dospéU. A
to gest arci pro nali společnost wěc Uochu lechtiwá ! -^
Prwoj gednánj a přednj polovice druhého wtbudiljr w nás
ow«em pěknau nadSgi w celé sdaHté předsUwenj ; smjch a
potlesk množil se kaxdým w^gcwcm; ale od wýstupu, kde
hlásnjk druhého JHadriána oznamuge a rytjř Kosický (w kni-
ke Čelakowský) oknem dolft hledj — cačalo to wáznanti, a
taki i hned konec 2. gednánj, kdežto řeči gen gen srieti
magj, mdlobau poklesl. Tento neduh smáhal se pak ga-
ko moro'wá rána w třetjm gednánj pořade wjc a wjc — ai
i také do čiwrtého dorasil. IVfnohó měl toho dne na 8'wS-
domj p. Grabinger. P. KolárAir Soběbor byl skoro tuxé
mrštného gazyka a ohebného tSla, práwS gako by pudiwj-
tra w letnjm fráčku hrál. P. Kaika mčl roztomilé oka-
mienj, gakoi wftbec, kde suchau ale přirozenau komikan
proraziti múley "wéci swé dobře wywádj. Gen to gsme ne-
mohli pochopiti, ie geg chytrý panic, chtě newěstina otce
oklamati, tak nňpndng oblekl. Ani mu to neslušelo ! — a měl-
li se komický effekt docjliti, mohlo se to snad ibei urái-
ky prawdiwosti státi. Pan Grau dobře wypadal — aČ ne-
mfiieme gistlt, ie byehme podobnau figuru mezi českým
panstwem za ČasA Jana Lucemburského byli nalezli. Pan
Lapil dělal gakoi GeboA, co mohl ; ikoda gen, že pauhý
saČátečnjk wiecko nemAže. P. Skalná nezdála se, mimo
iwftg obyčeg, býti dobrého rozmaru, anebo nebyla s rolj^
swan sgednocena. Scbáseloť gj odměřené chowánj a srdeč-
nost domácj hospodyně a bohabogné obstaralé panny. —
Ďne^nj předstawenj uwedlo nám zase gednau liwě na mysl,
ie diwadlo na^e gakýsi zárodek smrti anebo alespoň dlau-
hého neduhu w sobě nese. Tíenj se také Čemu diwiti !
Gaki ge moino pomysliti na dobré sauhránj, na splynutj
rozpraw a prowedenj charakterů w gediný, umělecky wy-
twořéný celek, an fjkagc .irSechny ijly her samowolně se
rozbjbagjt a nikoho nemagj, kdo by ge w určitou, básnj-
kem wyznačenan koleg wrownáwal? — anebo třetdněgi mlú-
weno : gak se muže hra Česká dařiti, kdyžto spráwce geg)
Digitized by
Google
.■^^
908
ani slowa.čfsjyr a»ttioi? fímú to f koja . pro |^<g i pro
bercc. W»ecko — to gest učeoj-se naipamit a tluralenj
nemftie le pa«hé ApoMfeotti nft srdce wloiili. I diwagj
se wěoi, gea aby ee dávaly — ebjr geduiý woéer vjpfaulfé
■by se ale pii akaiiikáeb tak wybkdily> ie bjr aaadno fa«>
itě druhého i tle^ho pfedstaweDf doókati M mohijr •— ím
g^ arci pli njm<^02jm sUw« diwadla nalebo tttko očaká*
wáti. Podobué smutný osud potkal i Hadriana, kfteiýš nt-
gisté deUj ^aa na repertoánt ndrieti ae naobl, kdjby te při
akauikácb bylo wídčlo, kde wte pokulbáwá» nebo cele
wátDc. A wtok dosti o tom, co ae aalimt řečmi Baprai»>
niti nedá. •••••
DOMJLCJ KLBOWIKA.
± PRAHT. Wlastenecký nál maljřy pi^i Hellieh,
thotowil nowý, gména swébo dostogný obras sw. Fabiána
a Šebestiána do chrámu Libockého, a wjsuwil ho we swém
přjbylku na odiw.^Na sUw. diwadle bude pijltj dnj
tpjwati wjrhlájená ipéwačka panj Oarcia ^ Tiardoiowaj se-
stra neboikjT Malibrankj. Za kaidý wečer dosUoe prý 1000
franků. — Neynowégžj brolurka hraběte Lwa Thuna délá
aensacjy obracogjc na sebe ař^tel i Uiostegnjk& w táleiito-
stech národnjch. Gak doslýcháme, pracoge pbmenný len-
io obhágc^ S'^*J^ národnjho aase o nowém^ neméně dftle-
iitém djle w tomto oboru, a hodlá pak w gaayku naíem
před &wét wysUupitL -* Na diwadle ěeském chjstagj se
k prowosenj xpSirobry: Belísar a Fra Diayolo. Gestli pak
se dodkáme nčdeho domác)ho ? — -
Z Ewančie na Morawin Kdo ge prawým lidumilem
a komu gen poněkud blaho Člowéčenstira na srdci leij,
musj zagisté usnati, ie národn^ naie snaha n nás hog*
ného owoce přinášeti počjná j — * gakého2 užitku teprwa pro
budaucnost nadjti se moino, bude- li se tak pokračowatiy
gak se zadalo! PHrownáwage předešlá léu k nyněgijm tpo*
torowal gsem, že někdegij gaksi přepiatá cizota a sáhu.-
bná hrdost, kt^ái se do mnohých srdcj natích obywatelA
wenkowských mést hluboko sahnjzdila, oiizetí, a mjsto
těchto blud& gakési wzigemné přátelstwj a swomost, pak
setřenj práw giných, třebas i chudijch občan&w proatjrati
se poějná. .— Pauáme-li po tárodku tohoto nowého blaho-
dřgného smývlenj, nalézáme, ie počátek bére od založeoj
itenéfí^škých ipolkú mezi naijm mějiťanstwem ; neboť gii
mnohý z nich, nalezage w neděli a swátky hognau duiew-
nj zábawu we spisech wfdikého druhu, skládá sUré zwy-
ky a námiiwosti, obléká se w člowěka nowého, má se
wljdnegi k spolurodákAm swým, a chowá i wetíj sUrost
O sobě swěřené. Wérn, mnohem radostn^gbj wede se bo-
wor, když s těmito lidmi se někde segdcjí, bud na doma-
ejeb radqwánkáchx neb^ kdyi «i we^wá^ odpot^P^e. wj-
gdei do 'romantických lesftw, hor a winohrad& zdegijcb*
Howor a zpěw se tu střjdagj, a tělo i duch spolu okřjVá!
'rotil'^řéde owocé, wij péěea chwály hodné í -^ Nenj gii
nad ^ liolFekolrati, gakóf tm pf«d Ďěkoliká ínlíó lety
hořekowal geden t našich milých rodáků (a š iĎjm'.ikaÍ»
dýf kdo 'to "widA) nád láBŠttjdmým ^pjgenjm « lá«rowým,
aeoadhým tiacháajm awau welkan ělow^ěckan «ciim gcfflé
fpsnd nes^agjqoh.nlkle«ýeh0dfkájchjBladjkjA.-^Tytó iqpol-
ky ětenáfeké gfattiel^ aj^zenyr. že i méoě aámožaý měiliMi
k. nim pfísUupiti můie; aebot každý spolnaud celotočné
cen ^ kr/ střjbra platj, a za to se mu podáwagj apiiyr
rozmanitého obsahu, bere se wlak wždy ohled na čtenářf,
na gakém stupni wzdělanosti stogj. Aby pak se takto
Vietíi wyhowěti mohlb^ gelikot se spolek pořád nmožj, drž)
se zde skoro wiíechny nowS wydáwané českoslowanské
Uihx'9'ba aěklerýdf apisA- i wjeé exemplár A, a 00 gsau
welkéwědecké spisy, ty bí obgednáwagj osoby gednotKwé,
a na požádánj můŽe gích býti každý áČasion.
Po z#án j
týkagecj-se obnoweného wydáwánj
W É! M C E.
Az posud překážely některé okolnosti obnoirenéma
Vrýdáwánj Wčnce, Odstraniw ge z wěttfjho djlu, umjnil
sobě .wydawtttfd k záměni tomu se wžj ochoUu přikťoěití.
Zásoba pěkných pracj dowoluge nakladateli podati -obecen-
stwu w krátkém čase 'prwnj seiit, dle něhož m ožno bude
aaudíti 6 skwostné spráwnosti celého djla* Aby wiak podni-
kánj toCo Žádné překážky neutrpělo, skládá • Žádost swan
nakladatel na we»keré básnjky a hudebnjky wlasti Česko-
slowanské, máge k nim neobmezenau dftwěru, že od nich
gak básniokými tak i hudebnjmi pfjspěwky hogně bude
podperqwán. K tomu cjli nechať přispjwatelé práce swé
poltownj cesuu w křjžowé obálce (Jtreujbanb) nefrankowa-
kié nakladateli odesjlagj, které, hodj-li se k tisku, sluj(ně a
pořádně hénorowati bude, ; ostataj wlak spisowatelům Crímko
opět nawrátj. If^nec má ob^ahowati negen pjsně ale i
sbory, dwog-, trog- a ětwerozpěwy, wíe práce půwoduj.
RédaktorstWf přigal p. F. Škranp, kapelnj mistr u stawow-
ákÁho diwadla, o němžto pochwahiě se zujnili, bylo by
zbytečno* Aby ale skladatelé hudby přjsi užne. texty wždy
při ruce měli, zamýslj nakladatel připogitiku každému se-
titu íVčnce zwlážtnj přjlohu, která obsahowati bude básně,
krátké powjdky, nowellety a referáty; k ěémni pijspěwky
tauže cestau se pHgjmagj.
Chtěge oblibě obecenstwa zůplna zadost učiniti, n-
mjhil sobě nakladatel nešetřiti ani péče, ani útrat, chowa-
ge w srdcí přeswédčenj, že aárodnj wdc -w éeské huďeynj
wlasti zdárně prospjwati bude.
Zwláátnj osnámenj o djle tomto, které w neurčitých
krátkých dobách wycfaázeti má, bude co neydijwe obecenstwu
P^^*°^- J. Hofnumn,
• obokodnjk w moalkalijoh
a umneekýcá vrýrobcjdu
£m»pU l«At» wytkásj w* tlfedu • w Bobohi po pAlarljeh : kftziřaii druhau alíHé^k pH4áwft to pAUrrkowA pK)loka. Pfeapláej m « wyá«wM«]» a« ilirtt
léta 48 kr., w« kiilkk«p»atw>eb aa pél 1«U t si. 96 kr., aa e. k. poátáek pAU. fl si. M kt. tú.
Wydáwáiijm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
lirodnj z&bavnjk pro dechy, loravany, Slowáky aSleiany.
Čjslo 53.
S, éerwence ÉS43*
10. r. béh.
DosaženJ ejle.
8.
Tamie odtud.
' Nepřátebký los hrag^e semnau, milý Auguste i
Nemohu se tobo dočkati, abych Marince lásku
swau wygewíl ; to pak se musj k w&li septemVirce
oeom^ně státi. Giž gsem u nohau stařeny kle-
čel, s kamenaaupodobiznau o hkvězdách rozmhm^t
wal, sklenice potřjskal' — a požád •geilé nie a nic i
Třetj pokus neméně směámé wypadl, gako prwnj^
Marixika ochotné wedla kuchyňské po wolán)
sivé, iběielado komory wydáwal wěci 4>otrebnéi
a welkomožka i nawzdor Marínčími zardenj stá*
la na tom, aby ne giny ne&li gá swjcí nesl za nj«
Krásná alabastrowá ]j6ka Marinčina začerwenalii
se gako západ slunce, když wjtr zwěstuge; gá
chtége poutiti whodné doby, a byw na bijzku
ručinky gegj, na to gsem ani nepomyslil, že Bůh
komory neustanowil za chrám lásky, a gen myr-
towé háge spatřowaly w&kol nj oči mé. Wtom
pes mladého hraběte, kterého byl ďas seobyčeg**
nau úlisnostj dnes obdařil, za nmau do komory
wklauznnl, a ^áto gsemgá sotwa začal wjti kwjtko-
wý wěnec lásky, přewrátil diwoký pes stoljk, plný
sklenic tokagčiny, a začal hrozně wýti. Nu I ko*
hožby takowá přjhoda neznepokogila? — i pře« .
trhnul gsem řeč, a swjce mi z rukau wypadla^
následowně wšickni tři we tmě gsme zůstali.
Marinka wybéhla wen, gá pak w slušném hně^
wu sniáčel gsem w tokagčinu hubu psa, a uši geho
gsem natřásal. Sotwa gsem bez potločetij hlawy
o stěny a bez poirjskánj sklenic z komory wy*
lezl a nohy přitom od pastj myšjch ostřjhage,
welmi nesnadné gsem trefil do dweřj. Od té do*
by ged^n druhého se stydjme»
Posledně giž litowak welkomožka mého
tráptej.^ »Gdéte, prawiia ket mně, dnes po pole*
dni do geskynř, a Čekeyte, až i gá tam přigdu a
přiwedu s sebau i wašeho angela, i budete mjti
přjležitost. skončiti giž gedn^u obrowskau práei
awau. Ubohý, ubohý zamilowaaý Seladone! o*
prawdu každý twor stwořitele spiknul se proti
wáml měsjc, mramorowá socha, pes i wjno.«— -«
Poljbiw ruku gegj, spěchal gsem w určený čas
na mjstd oznámené, do chladné geskyně; než Ona
nezchladiia wřelau lásku mau. Měl gsem dosti
časii k přtifn^šlówánj o předešlém a budauejm^
když posléze slyijm kroky an se bljžj k geskyni.
Geskyňko, poswátný chráme, blahý stánku 1 my-
sljm sobě, áty, ať mi přiletj pomoc twá w lůně
twém, ne wAlj lidskau 1 Tebe zwolil Bůh lásky za
přjbytek milenců, i kde wůně myrtowá dýše při
tichém wečérnjm wětérku, a peluj růže kwětau
nad hlawau niSj. — * I sebjral gsem wáecky kwjtky
2 přečtených posawad románů, a dobře pripra*
wen gsa, čekal gsem na přjchozj. Dkuhá, wel-
mi dlfuhá byla mi chwjle, až posléze wkročj tu
septemvirka, pod paždj wedauc mau krásotinku,
kteráž welmi pokorné a uctiwé diowánj k wůd*
kyni swé progewowala ; w patách za nima kráčel
tlustý obročnj, nesa w košjčku občerstwugjcj po*
trawy a lahůdky, nad čjmž gá se welice horšil
— gá, kterýž naneywýš potřebugi občerstwenj i
»Sem, drahá Marinko I zde sobě odpočiňme, pra*
wila ochranitelkyně lásky mé, přetwařugjc se, ga-
koby se nad tjm diwila, že mne tu nalezla. Ah!
nalezl gste také neyspanilegšj mjsto zahrady ? Nu
radugi se tomu, budeme mjti weselegšj zábawu«
— a tak k cjti mému mluwila, že gsem se musil
diwiti rychlým wynálezům a wtipu gegjmu. »Ne^
zdá-li se pro to býti geskyně tato zde utwořena,
aby tagných slastj a blažené lásky wěrným stráž*
cem byla ? O gakbyeh si přála na mjsté tomto
gen geden znak milugjcjch spatřiti! — Neměl by-
ste k wůli mně chuti — dj obrátjc se ke mně —
pokus swé způsobnosti w uměnj hereckém po*
Digitized by
Google
210
ukázati ?<* — Mariaka zardena zpotorowawši ejl
gegjho ke mně se-obrácenj, snaiilft se rozmkiwa
na gíný předmět obrátit; atd gá nedlel^ a oela«
wáánj k nohaum gj padna^ wyznal gsem gj swau
obrowskauy oprawdiwau a wečnau lásku^ stegnau
přitom od nj prose. Ubohě <iiw5e newědělo^ co
počjti w aměěném poloienj «wém. Břichatý obro*
čnj náramně se smál^ a tjm Marinku zpamatowal^
kteráž nynj co wewerka wyskočjc wen z geskyné>
utjkala ze zahrady. Gá toho nezpozorowaw na-
pořád gsem opětowal sezbjrané romantické kwjt*
kj$ d^ročnj pak, geniui ten přjběh nánuBsé ae
ljbil« aby lépe mohl slowa má slyšeti, se na mj«
sto Harinky postawil, a tjm cfautnégí se chechtal*
Konečně oči pozwednuw zděien spatřil gsem, ie
u nohau břicháče pěkná slowa mrhám.
SeptemTirka ale dala mi naděgi, še wiecku
iádost mau sama zařjdj a nkončj, by tato radost
byla záwjrkau letoinjch gmenowin gegjch. Gá se
vraucně poděkowal> a pak gsme opustili geskyni.
Ach geskyněl máš weseliti se čili smutniti? mám
tě blahým stánkem pogmenowati, čili gsi sadě*
ge mé, sladkých snů a štěstj mého^^CHMiwým hro-
bem ?'-*-W bljzkýcfa dnech mái poznali osud m&g I
9.
Tamie odtud.
Tento list pjši w tak neobyčegných citech^
milý Auguste, gakowé gsem nikdy nepocjtil, «-*
teplo se zimau střjdá se we mně. Septemvirka
sedla do kočáru a kázala hnáti k^důchodnjmu,
aby se o ruku Marinčinu pro mne ucházela*
W trapném očekávánj a w trudném zamyšlen]
tráwjm hodiny, co uzawřený iák sedjm w poko*
gi a opétugi sobě starých lidj zlaté prApowědi,
ale ty mi nic nepomáhagj 1 — a co mysljs ? při
nebezpečné hře attájm, kde mohu wšecko prohřátí
anebo wšecko wyhráti, a otewřené stogj přede
mnau nebe aneb peklo* Nadarmo mne těšj wla*
stdfj naděge; i toho gsem giž welice litowal, že
gsemktomuswolil,aby SeptemTirka odešla. Gest*
li nynj košjk přinese--* co ze mne bude?
filazé mi| drahý Auguste 1 Šťasten gsem^ gaki
gen smrtelnjk býti může, genž swého sladkého
cjle dosáhnuL Po přegitj dlauhé hodiny, ga*
kowáž mohla býticjsaři Gindřichowi ubrány pa«
peže, zahřměl wáz, a gá w střjdawých citech
sebau trhnul, gako by mi olowěíiá kule na hlawu
byla spadla ; i neměl gsem smělosti panj septem*
▼irce w austrety gjti, abych poslednj ortel nad
seibau wyslechl. Ale tjm wětSj bylo wytrienj mét
když mi zpráwu přinesla, že otec Martnčin swo*
luge, a ona sama také neodpjrá. O radug se se*
mnau, milý Auguste; neboť w neyplněgšjm smyslu
alowa — * dostihnul gsetn cjle /
Pybéh z pustin tslatských.
(Dle pniwdiwých udaloftj.)
Asie wtobě obaahage wmAo ptttlíii» o giehft
obádánj se nepokusila geště nižádná ruka lidská*
Nalezagj se tam křowiny neproniknutelné a roz-
ličné druhy welikánského rákosj, gjmž celé, ne*
přehlédnutelné kragíny porosúé gsau. Též se
tam nalézá mnoho močál& a bahnité půdy, které ^
zdrawj lidskému škodliwy gsau ; protož se welmi
málo lidj odwážďo, a sice toliko nauzj přinuceni,
aby ae w takofvýchto hrůzopiodných kraginách
osadilL -^
Wůbec známo, že An^ičané w okolnjch kra*
gittácfa wýchodnj indíe swé kolonie čili osady ma*
g), pročež někdy akolnoatmi přinuceni býwagj té*
mtio pustinami cesty konati^ aby se w neykratijm
směru k hlawnjm sjdlům awým dostali* Tak se
též přihodilo Anjfličanu »Artur Mactawiah^ na*
zwanému w pruhnzemě, genž aiowe Bmdelcunds
awlastně pustiny wýchodnj Indie působj; ont
pak o předmětu tomto následowně wyprawuge*
Giž drahný čas plul gsem na korábu awém
neznámými Bundéleundmi, stjsněn gsa w geho
auzké meze ; loď tato mne krokem hlemeyžďowým
défé nesla, což mě giž náramně omrzelo, tak že
gsem u sebe uzawřel, na prwnjm mjstě, kde lid*
ské obydlj spatřjm, na zem wystaupiti. -^ Gaké
skwostné kraginy, gaká krásná gednodiwá mjsta
gsem na břehách řeky spatřili Musil gsem gich
ide opominautii, auto mně na přjstaw mysliti lze
nebylo, neboť gsem wěděl, že země tatoí plna gest
diwokých Ijtých čili laupežných zwjřat: Iwů, ty-
grů, lewhartů, krokodilů a hadů welikánů*
Z této přjčiny gsem puzenj swému, wen wy*
staupiti a znametiité krásy p^řjrody i we pro&pěch
wědy wyšetřowatift násilj učiniti musel. Koneč-
ně se ale přec oawobozenj oljžilo i spatřil gsem u
wklálenosti asi půl mjle anglické od břehu několik
indických baráků Čili nepatrných chatrčj. Ač do*
stí bjdně wyhljžely> přece gsem wrehnjmu wesiaří
Digitized by
Google
311
sirému kázaly aby na mjsiř tomto přistawil a loď
na břefatt upewnil. Wzaw dwo^u, dobrán rač*
niei swau, kráčel gsem k této wesnicí. Přjchod
mftg byl V brzce zpozerowán^ načež mně bned
nékteřj Hindowé^ nazj a toliko pro slninoat na
pásu klacek uwázaný magce> wstřjc spěchali, dá*
wagjce mi wýstrahn z ohledu drawčjch gam neb
léček, geni wdkol wesničky nastrogeny byly.
Tito muži mi wyprawowali, že gediné zaneprázně-
Bj gegieb gest, by hluboké dutiny (kteréž u nás
pod gménem wlčjch gam známy gsau) kopali, gicbl
blaubka asi 8 střewjců obnáSj, kteréž potom wě-
twemi a křoirjm pokregj, a sice tak lehaunce, že
do nich wše padnauti musj, co nohu swau na ně
postawj. — »Tak polapeme — pokračowali dále —
hogně draw^ch zwjřat, kteráž w něpadnau; hned
ge usmrtjme, prodáme k&ži, a dáme si za hlawu
od britského zeměřjzenj určený plat střelecký wy*
platil. «
Na to gsem s obywateli tuto kraginn málo
prohlédl, nebof gsem rychlým přjštjm wečernjha
saumraku w tom zdržen byl, a pak gsem lidem
swým rozkázal, aby mně přikrywadla nebo deky na
lože přinesli, nebof mně Hindowé přátelsky ge*
dno z neylepšjch obydlj swých na nocleh obě*
towali, aslibowali mí, pokudž náwrhu gegich pó*
užiti hodlám, že mi na uswitě wýbomau,zwěř
okážj. To .pro mne welmi p&wabné bylo, neboť
gsem námžiwý mysliwec,^ a byl bych w takowé
nadégí na mjie wzdálenosti běžel; protož gsem
f welikau radostj náwrh gegich přigal — na nehodu
gakau při tom ani népomysle, —
Zdál pak se mi pozděgi geden z těchto zdeg*
ftjch zrozencA podezřelý, tak že gsem u wnitř li-
towati počal, že gsem se nerozvážně w moc wy*
dal lidem těmto docela neznámým. Nedal gsem
wšak ničeho na sobě znáti a ztráwil gsem skro*
wnau wedeři, kteráž hlawně w reyži záležela,
s hostiteli swými. — Konečně mě nechali samotná.
Hned gsem wzal střelnj zbraň swau, gegjžto prut
geden kulkau, druhý brokami nabitý byl, třel
gsem gi náležitě, a připrawowal pro honbu ku
přjštjmu dni co třeba. Než gsem se ale na od*
počinutj odebrat zatknul gsem tak pewně gak
gen možno dwéře. Co ale staw m&g nebezpeč*
něgžjm činilo, bylo, že se služebnjci mogi, z nichž
gsem ani gediného s sebau newzal, u welké wedá*
lenosti odemne nacházeli, a že Hindowé, mezi
nimiž gsem byl, ohromnj muži byli. Gak snadné
gim, téhož mjsU opustit a na gine se odebrati,
aby w hustinách této pusté kraginy skreyS nalezli,
w njž by k wypátráuj nebyli, a takto snadno trestu
st wyhnuK ! Okázal gsem před nimi dosti pose*
tile wáček swAg, plný blýskawých rupij, a schwa*
lowal gsem gim wýbomost ručnice swé, kteráž
gim w gegich okoličnostech nad zlato dražšj býti
musela. Lakotnost po gměnj těchto národů stala
se pfjslowjm, tak že by zagisté obět lidského ži*
wota za maličkost byli powažowali, pokudž by se
tjm pokladů těchto zmocniti mohli. Což by ge
bylo mohlo zdržeti, aby mě nepřepadli a neza*
wraždili, gsauce na bog nebezpečný s laupežnými
zwjřaty nawyklj a we swé powaze téměř tak di*
wocj gako protiwnjci gegich, s nimiž tak často
bog o žiwot wésli museli? Žiwě gsem cjtil, že to
wše "welmi prawdě podobné, ano gisté gest, což
mně přeweliký strach působilo, a pak ochábnutj
a* zemdlenj wšech audů za následek mělo, tak že
gsem chtě neb nechtě, ale beze wo*eho občerstwe-
nj usnul.
Hlasitau rozmluwau nedaleko malého okna
ze swého polosněnj probuzen, mjnil gsem ze smy*
slu gegjho neywysšj stupeň nebezpečenstwj wyro*
zumjwati ;.j(|}fapť okno to bylo toliko gakausi zá-
clonau z uAuiflVch stébel tráwnjch welmi slabě za*
opatřeno čili zabedněno. Welmi prozřetelně, bych
ani neymenáj šust nezpůsobil, kter}'ž by mohl
wzbuditi pozornost Hindů, z lože swého wstaw,
přikradl gsem se k oknu a zaslechl s neywětšjm
poděienjm krwožjžniwé ójiiedy Indiánů.
DOBIACJ KRONIKA.
Z Náchodská dae Žf. Čerwna. Rpskoiiié ádolj při
nalém pot&dkn, ŘeietLa naftwaném, loňského, arci neoby-
^egné suchého roktt skoro přcscblém, které ác^ti wcsnice*
mi : LhoU, Oleinice, Aelciowy Stndiiice> Třtioo a ZliiSe
olidndnoy sahradami oilechtčno, lukami lúrodnéno, mnohý*
mi rjrbnjkj gako srcacUy protkáno, a částky ilesam lastj-
nlhio—- toto JSidoIj, rvrláltě s 'Woleinice skrse íteiatow ai
pod Studoid, gest nynj obratem po potopě swěta. Stro-
my w sahradách, lukách i lesjch při potoku gsau zwywrá-
ceny, pole w nížinách a lauky gsau tuto do hlubin wy-
mlety, tamto kamenjm saneieny, prawau paustj kamenitau,
tak 2e nékteré ani sa celé pokolenj aurodným polem ne-
bude. *- Třináct chalup scela strieno a saneleno, tak ie
aotwa k nalesenj kde stály » a giných 13 ptjbytkA do po-
lán shořeno a na sesypánj j pét mlýnů poraucbáno a při
hrásjch protricných na suchu stogj, a te áesii utopených
osob sám gsem dnes étjrj pocbowal w poswátné lAno
aemé. «- Hrosné to dopuitčnj Bolj ! Lidé na mjli t okolj
w zástupech cbodj sem a žasnau bolestné nad tau ipaustau.
W pondUj dne 19. Čerwna b. r. po dwacetístupilowém
Digitized by VnOOQiC
ni
horku, pAua hodioaa • poledne přihnak te bauře a d^
ktSm od sápadu k wýchoda po sewernj hornaté straně sedm
čtwerečnýcb mil obtahugjcjho panstwj náchodského, pH
objdegných Škodách ai do Klatecka. *) A iriak k weČora
po sedmé hodinS wrátila se naspét pří bleška a hřjmánj.
Bauřliwá, tkásan obtjiená mračna hmuljr se w trhawém
skoku od seweni k gihu, an satjm oblaka od gihu k sewe-
ru plynuly £wolna ; čára ge déljcj asi p&l mjle dlaubá ila
práwě nad mým obydljm. Po chwjli saČalj se oboge w
koUuČ wjřiti, přes sebe wáleti a k semi njžiti, an dole
mrtwé panowalo licho. — Bože, raČ to na lesy sehnati ! —
Ale powsdál na seweru bylo gi2 hučenj a třenj sutek (krup}
slyjeti; silným praudem wichru sachwély se stromy, weU
ké, řjdké krápčge prolétaly. Deštiwé, sáhubné mračno
sahalilo takořka těmi , a w tom gakoby se obloha pro-
trhla, ledowé sutky co welké liskowé, ba některé co malé
vlaské ořechy sypaly se dol&, al okna hned drnčely a
w malé chwjlce obilj na poijch wjce méné potlučeno, sa-
dba w sahradách rosmlácena, owoce otlučeno, ai i wé-
twičky tpřeráženy a k&ra poraněna. Hustý liglwec, po ce-
lau hodinu trwagjcj, naplnil ůdolj wodau na 4 — 5 ba
i wjce loket twýáj, a protrhnuw hrás rybiýka pod Ko-
stelcem a we Wolealnici, doplnil práwě ý&lnoci nadepsa-
nau hr&KU a spaustu. Powodnj celé patistwj, krupobitjm
prostředek utrpěl welice. Tráwy po celé Upě a Mctugi
gsau taneáeny. — An hlawnj přjwal sáhubný po opadagjcj
gii powodní ligawcowé teprwa přede tmawau půlnocj pro-
trhnutjm nadgmenowaných dwau rybnjkA nenadále se při-
hrnul, bylif obywatelé u wdikém nebe»pečen8twj, a mnotj
podiwně, ba aátračně iíwobytj odiránilL Tak geden u
malého kolu we prostřed powodně se uchowal, aČ okolo
něho trámy, stěny a stromy plawaly ; na hrulce co stehno
tlnsté mni se ienau a dwěma dětma, a bljzko něho tH
gine osoby na kusu shořeného přjbytku po dwě hodiny we
smrtedlných auskostech trwati museU. Holka na stěnS
ibořeného domu otcowa čtwrt hodiny sdélj plowala mesi
dřjwjm wíelikým, aš pak stromu se uchytiwái, naft wyle-
ala a se ochránila. We Skalici, Aupici a wseofa při Upfi
ležjcjch mnohé přjbytky powodeA ta poruchala a wellké
ikody učinila.
Jm. Mnlhnjf Lmlifrik
CoČÍtý awJPdek).
Z áopifíij psaného we Woýnee (Ungersbach) hljZe
Sortee (GtSrz) od 14. Čeruma do Mnjiht. Waáe dychti wé
očekáwané psanj gsem s radost] obdriel a s potěřenjm
Čeíl^ a ačkoli wjce stran obsahowalo, předce se mně krát-
*) Nynj práwě doslýchám od pautnjkA s Warty w
Klatecku, ie tam ligawec a krupohiij též tak straáliwč su«
Hly.
kým býti sdálo, gelikoi mně tak mnohé utěiené apiiwy
t mé milé wlasti w něm sděleny byly. Musjm wy«n«ti|
ie čjm wtdáleněgáj od wlasti, tjm wjce na fáé milé přá*
těly paměUiw býwám, které gsem nerad opultil^ a které
opět |;ednatt a to brko spatřiti, ustawiční a letos nad ne
nadarmo tauijm. Podařj-li se mi, uiigi té sadosti, ie si
• Wámi o najich aáležitostech. a tnibárj> pohowořjm.
Waiíe spráwa o radostných pokrpcjeh naij wlastenské lite«'
ratnry welikau radostj mne naplnila. Wjldjm se wiebo,
gaké úcty a wáinosti hodno gest uk lleciietné usilowánj,
gpmui nebe, byť i po mnohých překážkách, gistě poiehnaU
ráčj. Gsauť owlem mnohé wěci, které dřjwe tnhan skau-
ákau rysost swau dokásati musegj A co byste tomu
řekl, ie gsem iťárage w kanceláři mesi starými knihami
naiel Heáké rukopi^ ! mesi těmi mne neywjce telilo ušij ti
ůmluwu mesi slowútným Mat. a Thum& a geho bratry,
kdeito se w Ijbesuém gasykn Českoslowanském o statky
sa iiwa swého otce dělj ; *) mimo tyto rukopisy gsem sde
ale ani o České pjrko nesawadil. Zato w bljské Gorici
tak četný sástup Čech& máme, ie sde snadno, u českého
professora studowati, u Českého mistra řemeslu se učiti,
u Českého duchownjho se spowjdati, Českému lékaři hogit
se dáti atd. ; i Českých wogjn& sde mnoistwj. **) Také si
Často České kwartetto sahráwáme. ''* '*
Zlaté Francanssko ! Zasljbená semě básnjkA ! — We
twém lůně to předce alespoil sa to stogj, osedlali šemjka
a do powětmé řjie obrasnosti si wygeli. Ponsard, mladý
wenkowaký básnjk, gehoi gméno geitě nedáwno ani iiwá
duie nesnala, napsal Iruchlohru Lukrecii — ta se iťastnau
náhqdau dostala k prowosenj, Ijbila se — a teď slibugj po*
cfawalau gii sesypanému básnjku 60000 frankA, gen aby
aase něco psali!— P. Webster, driitel diwadla Haymarketf-
ského w Londýně, podáwá sa dqbrau weselohru, kteráiby
nyněglj mrawy anglické obrasila« dOO Ijher sterlinků (3000
al. stř.)—
J.. £. 8moM z La$m obdriel aa wydioii hiiiekýck
národnjch pjsnj od G. M. krále pruského welmi pochwal-
ňý list, a pi-i něm welikau slatau medaili. — Gii loňského
roku poslali gemu luiičtj semltj suwowé psanj, w kterémi
mu swau libost na gewo dáwagj, ie tak pilnč o Sfbstwo
w Luiicjch pracuge. Or.
*) Bylo by nám wjUno, kdyby pan dopisowatd nám
aspoň w krátkosti udal, gaký gest předmět těchto listin.
**) Kéi by ale Čechowé dle pi^*kladu giných národ&
w cizina také swau slowanskau národnosi we weřegném
iiwoté wiude oswědčowali, gak o tom nái KoUár we swém
vCestopisutc tak d&rasně se byl prohlásil I p,, p. -
ČMoaift t«a^ WTfkásj w* Btt9éu a w tobote ao pAUrvjrhi kftxdaii ^ukaa ttfe^H »K4áwá m pAlarchowá pHIohA. KedpUcj m a wy^wAi»U •• itwtt
l«U 48 kr^ w« k«ihkM|Mrtw>ck m fék létt i «i. 96 kr., u «. k. fitUh pSlL t sL SS ks. atř.
Wydáwánjm a redakej J. Pospjsila w Praze*
Digitized by
Google
Kwéty.
lárodnjzábawnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
GJ8lo 54.
BB
S. éerwence í84Sm
■
10. r. béh.
Rowý roL
iPokrmiewéni.)
»Ne^ lakowyoi i^rti^m neroziimjml^ ozwala
se opét wvlauoená domácj wladarka, a podle
třesaíwébo hlasu bylo na nj i skrze dwéře poznati^
že se gako ťopka dejf^eyřj.
»I wždyť to negsau židné zerty« moge ney*
l^kawégšj I<* odpowjdal .(y Noivotný skrze djrku
w zámku. »Swau neskončenou liskau k wasemu
Ferdáčkowi — tau tagepuiau sympatij našich srdcj
se wám dokládám, že to negsau žádné žerty.*
Nechtě wy mého ferdáčka na pokogi— wy
nestydatý síbale — wy lehkowážnjf' nesmyslnjku*^
a oteivřte ; nebo wám ty dwéře roztluku 1 <* Přitom
začala nemilosrdně na mnoholetá prkna bubnowal*
Bčtunka hleděla plna nesnátj z hosta na
hosta i chystala se giž přistaupiti ke dweřjnis aby
dotjrawé ženě otewřela; ale roz^ětřenj^ rusowla*
sec postawil se gj do cesty, obe ruce proti nj
roztáhnuw.
»Uleďte si wy swých hrnéčk&,« promluwil
k nj přitom tak hlasitě, že to žena za dweřmi sly*
éeti musela ; »nebo gak widjm, ge to kapitálu]
kafjčko, a rádbych giž plný žálek nalezly až tady
swau scénu s gedowatau sanj odbydu.^
vPanno BětunkoI« kwičela nynj hAa za
prahem. »Slysjte ? Gá řku — abyste otewřela 1
Nedopalte měl — Slyšjte? — Zegtra mi zaplatjte
činži — gá wás naučjm spolky držet s takowými
rozpustilci — bodeyž do toho! Gá wám powjm^
eo to ge, dělat si blázna z domácjch pánů!*
Přitom udeřila ge^^ě tak silně pěstj do dwe*
řj, že se celé zatřásly^ a hned na to bylo gi sly*
seti, gak napořád přezdjwkami okolo sebe meta*
gjc, do swého přjbytku se žeybruge.
» Opona padá — konec komedie — alespoft
prwnjho gednánjl* prohodil Nowolný, ucho ke
dwerjm akláněge. Potom se wzchopil a přistau*
pil ke stolu. — »A nynj začněme w bázni Božj
do giného tónu zpjwati. Děleyte, lidicky, děiey*
te — 'ať si usedneme!* mluwil gakoby zde sám
domácj byl a hostinu dáwal. »Gst6 giž w po-
řádku ?«
Tato otázka týkala se komika a starého liu*
debnjka; protož i při nj oči geho z gednoho na
druhého poskakowaly. Starec mu dobře nerozu-
měl;— přjtel Johanýsek wěděl arci, kam slowa
geho higj ; ale nemohl nic odpowědjti.
•Gak widjm,* začal tedy zase rusowlasec^
gako a uzdy wšeho rozmyslu a powáženj utrhlý,
dále mluwiti — vnemás ani w skutečném žiwotě
pražádné schopností k wážným roljm a pohnu*
tliwým scénám "^ nás milý noworočnj přjtel new]
bez tebe, gak do toho — dowol tedy, abych zde
buď napowědu anebo třetj osobu zastal, aby*
chrne s našj plačtiwau dramau brzo ku konci do*
běhli.«
»Co hodláš počjti?« ptal se ho přjtel ko-
mik, nemoha se wnitřnjho pohnutj docela zmo-
cniti,
dDowoU* zakýwal naň prawicj — a pak se
obrátil k starému. — » Nežli si docela usedneme^
wysoce wážený saudruhu noworočnj noci, podal
bych wám rád sladidla, aby wám temně se lesk^
naucj šťáwa z pražených zrnek gestě gednau tak
dobře chutnala.* ^
DZaplať Pán Bůhl*
»Nebogte se, že wám wystydne — nebuduť
marnými řečmi plýtwati, alebrž w krátkosti se wás
táži: neměl gste gednau synáčka?-*- nemusel to
býti kmjnek z wlastnjch beder — gen když to byl
rnilý^ dobrý, třeba nalezený synáček!*
»Co pak se to semnau děge?« ptal se dě-
tinský starec^ oběma rukama si po knofljkách u
kabátu sahage a prstami podiwně krautě; při
lom se točily oči geho z Nowotného na dceru.
• :,• 'I
Digitized by
Google
214
potom sklauzly iia komika a opět na nisoWlasého
wyptawače — a zaleskly se dwéma welikými dza*
mi. Hlas geho se chwěl — ^ okolo u«t mu néco.
hrálo^ o čem bylo těžko rozbodnauti, ge-li to
úsměw nebo pláč. — »Bétunko —zlaté djtě! co
pak ten pátí o>y»lj? Pbwjdala ^ú mu Běcoí*^ •
©líe, ne— stat^ otče!« odpd\^jdal Nowolňý
mjsto djwky* »Z malinowydí rtíí spanilé wasj
dcerušky — proto se nemusjte zardjwati, rozkoše-
ploddýaMdjlku !p^od panny Bětunky nedostal f^em- .
žádné zpráwy ; znám ale romantické přjhody na-
ieho Johanýska> pQtomnAo komika; a yrjnt,'%e
co nečesany^ rozcuchaný, oškluban^ pacholjk mi*
losrdenstwjm g^stého kapelnjho mistra otcovské*
ho domu našel ; a nemilosrdenslwjm gisté kapél-
nj mistrowé ho zase ztratil. «
DBětunko !« leptal starec, gako u tvygewenj
z gednoho na druhého pohlédage a třesaucjma-se'
rukama po djwce sahage. »WJá-li pak, co gsem
ti powjdal? Spjm-li pak — anebo se mi začjná
dlauhý sen wygewowati ?«
Mezi nadégj a báznj upnul pak oči na ko-
mika, i chtěl mluwiti, ále rtowé geho se gen po*
hybowali, ani ztruku' newVpauštěgjce, a w očjch
stály mu dwě wclké slzy.
A wšak i w obljbeném žáku weselé Musy dě*
ly se wéci, genž nigak w obor čiti nepatřily, ga*
kowéž obyčegně W diwácjch a posluchačjch zbu*
zowal. Srdce geho pracowalo hlasitým klepotem
a weSkerá duše geho bj^Ia splynula w naděgi na
gediný přjštj okamžik.
nNeklame-Ii mě gakýsi tagný, gako po dlau*
hých letech ze dřjmoty probuzený hlas« — gítl se
mluwiti — Diiegsem-li hračkau marného 'tušenj,
powstalého wé mně dnes w noci wašj podobau,'
wašjm chowánjm — «
»— a zti*atil-li gste wy, noworóčnj přjteli
náš,« přiwáděl rusowlasec obratným gazykem řeč
ku konci—' »kluka we wsi, kdežto byla cestugjcj
Musa pimprlátek plátěný chrám swftg rozbila— «
nZtratil, ztratil, zaplať Pán B&h!« Wygektď
mezi to starec* 4
* — tedy gste ho zase našel w přjtómném,
od oněch časil giž pówyroštlém člowěku. Roz-
táhněte ruce a padněte si na prsa— sice nám ká-
wa wystydne!«
1 chtěl geště podobnými, galowými slo^y
ohlušit pohnutj, gežto w něm bezděky seozýwalo,
kdyžto nynj starý kapelnj mistr ^ mladý komik
S hlasitým wykřiknutjm sobě do náručj klesli, nic
girtého slyšeti nedáwngjce, nežli opětoiii^ané »Ža»
plať Pán Bůh I a: Drahý otče !« Chtěl pohnutj sWé
žertem zahnitti : ale žert nechtěl z gazyku, nechtěl
; ze rtii — a ■ wázť luu we chřtánu. Honem posa*
dii ^e ,k^ . ^tolu^ a^ sklqpiw hlawu njzko až k sa*
mému šálku, aby nebylo widět, že mu za breyle*
ma něco mokwá, začal honem káwn swau mj*
: ckali.' .;/» .-. -. • •': . 7 ; » ' • J. . . . •
nPň sáml3&hl« '-trepul mezi tjiň. "^nřodi*
wné shledánj — ale fiat! — gen když ge weselé shle*
dánj. Nowý rok počjná dobře.*
{Pohraéowánj*)
Prwnj Mas. A gak dáwno ho tam giž mále ?
Druhý. Y>Íž od mitiulébo Wečernjho sau*
mrakn. *
Pmmj. Nespj ^eitě? Slyšel gste, zdaK se
heybá? Nebo ste potom giž pózor nedal?
Druhý: I owšem setn dal pozor, a mjnjm,
poněwadž gseiň ani neymenšjho chřestu a Hustotu
ňezpozórowal, že giž usnul.
Třieij. Nuže, tedy bude neýlepSj da» abysme
práwě teti na hěg autok Učinili a geg ' polapili.
Hned áe do něg pustjmé. Ale ' pi^wjš, že gest
welmi silný; tedy mnsjme při hašem autoku welt«
ké prozřetelnosti poiižjti. Gakým sp&sobem se
to má státi?
Na to odpowěděl geden z mých hospodářů :
i>Dle mého ikijitěňj bude neylépe, když skrze skn*
liny gedem napuštěnými šjpy po něm Střjleti bu*
ďeme.* .
Prwnj hlas. Co se má ale potom státi, ge,*
aúi, gsa ifrzteklostj >oznjcen, weii wyskočj ?
Geden z hostitelA mýolu I prbťi tomu mám«
prostředků i dodáme mu co zbýwá *no%mi ntfSemi»
' Druhý htiw: Máte ge usebet
»NeI*bylo ódpowěděno. •
Na té opět zněl hlas prwnj, 'který se wůdci
gegich přináležeti zdál : uTedy ge sem ryoM^ při*
ůesti mUsjte; pospěšte a wěc gest hned odbyta.
Oá též pro swau zbraň gdti a g^m za pět minut
opět zde.<«
Ňatato sloWágsem slyšel, gak se w pozlíčiiém
Směru wzdáliii. Srdce mé tlauklo> gsauc naney*
weyš pohnuto^ přičemž gSem hlahol krok A gegich
wždy slabégi nasléchal, až w daleku umlkh —Nynj
gest i pro mtie neypřjhodn^šj okamženj, abych
se o %achráněnj swé pokusil — tak sem u sebe
myslil ; pogal sem rychle ručnici a dal sem se
Digitized by
Google
215
na autěki abych, Idyby se mé wynasnaženj nepo*
wedlp, aspoň iíwot sw&g tak draze prodal gak
možno. A kdyby neyhftře bylo, předce by snad
mogi lidé w lodi ránu střelnau moUi slyšeti a
mně na pomoc přigjti* Připqmenauti třeba, že
aem se z xé. .)if|6ijiy iid} šfřýfií Jb^ abawil, aby
wespolek . bedliwě stražili zanechanau Ipď, pro
kterau sepi se.wětsjho nehezpedj nežli pro sebe
samého obáwal, anté w nj Hindowé tolik sobě
wzácnéhó mohli ulowiti.
, Ani okainž^nj tedy nemeskage* stál sem gíí
přede dweřmi a rychiostj blesku w tom smera
pádiT, kde dle mého rozkazu locf mau přistawiti
a ukotwiti měli.
Toho časn byl práwě auplněk,' obloha byla
gasná, a mohl sem tedy při gasném šwětle měsj-
ce, nedbage na neb^zpedenstwj, rychle we swé
cestě pakračowati ; mimo to mne hrozná myďén^
ka bez oddechu ku předu hnala, že mě mogi ne*
bortinu] wrahowé w patách následngj.
Mnohé okolnosti se sgednotíly, aby tento děg
geště hrozněgšjm učinily. Slyšel sem nynj křik
šakala — hned na to řwánj wětšjch laupežn^ch
2wji%t čili drawců, a opět skuhránj a wreskot
diwokého ptactwa, ze swého nočnjho sjdla wy-
pla^eného, což owáem za následek mělo, že sem
TTždy wjce gako mysli zbawen k onomu mjstu
chwátal. W tom okamžeiij se rozléhal hlahol a
chřestot silného skoku z hauštj , slyšel sem zře?
tělně, gak spodnj drjwj pod tlápán mocného siU
ného drawce násilně se lámalo. Přehrozné upo-
menut] k pozorností I Na to sem slyšel diwoké
wytj a gak5*8i' zwláštnj hlas, kterř mnoho podo-
bného měl s prskánjm čilí sikánjm koček. Ry*
chle se ohlédnu a spatřjm dwě bly skawé oči, ze tmy
hauštj prašně se giskřjcj, a tjm sem hroznau gi*
stolu rodržel, že náramn}' tygr po mně se žene.
Gen í!bí dwacet kroků od této Ijté potwory wzdá*
len, mjnil sem, že po mně giž weta, neboť geden
neb dwa skoky ty^ra postačowaly^ abych pod ge-
ho náramné drápy upadL Ani mně času nezby*
walo k wrkonánj kratičké modlitby. Se silau zan*
falstwj sem geště geden skok ku předu učinil;
sotwa se to wšak stalo, ucjtil sem prudké udeřenj.
Gasné, ohniwé giskry před mýma očima hořely,
a wšecky audy těla swého cjtil sem gako z klau-
bů wyhnané. . Brzo sem shledal, že sem padl do
« g)ed|ioho £ oněch dolů na drawce, před nimiž
mně tamnj zrozenci, když sem k nim přicházel,
wysirahu byli dátvali, a že práwě při pádu mém
tygr bez neymenšjho aurazu přes dutinu byl pře-
skočil.
OwSem sem byl w prwnjm okamženj, w němž-
to sem opět mysli nabyl, od auzkosti swé oswo*
bozen, a patřil sem wzh&ru do blankytu. W tom
sem wšak swého Ijtého nepřjtele na kragi této gá«
my na zadnjch nohách seděti spatřil, a při gasném
swětle plného měsjce mohl sem zřetelně zjrati,
s gakau hroznau, žiwau opatrnostj každé hnutj
mé občihowal, za gistau kořist mne giž poklá-
dage. Geho přizelenalé blyskawé oči byly neustá-
le na mne upnuty. Gá se tak hluboko gak mo-
žné dolů sehnul, aby mě swými sápaw^mi tlápa-
mi dosáhnauti nemohl.
(DokanČenJ,)
JAN RTTJR DE GARRO,
doktor w lékařstwj.
CČláaek iruhf.-)
Podle iprAw Dnu W. Wdtenw<sbra.
Jan 4e Carro narodil «c w Genéwé (Gcnfj 8. srp-
na 1770. Předkowé gebo méli od dasú nepamétnýck léno
»le QaavreM, gioak »\e CaiTe«r, a zastáwali giž na počíátktt
patnáctého stoletj úřady přednj -w obci swobodné genew-
aké; we wogbté «laužjwali také giným mocnáříim, zwlásté
ruským.
Mladičký de Carro odebral se na studia lékařská do
Bdimfmrkuy kde£ po slawné ohágcné sadě 24. ferwna 17D3
na důstogeostwj doktorské powý^en bjrl. Ahj se w uměnj
lékařském tdokonalily odebral se po krátkém pobytj we
swé otčiné do WJdni a stal se brzji tam také audem fakulty
lékařské. Literámj swazky s učenými Anglléany poskytly
lemu aáhy tnámost o welikém wynálezku Jennerown j bncd
řúku 1799 sAwádél de Carro oékowAoj neřtowie, prwnj
w Rakausjďi, anobri i na celé pewoině ewropcgské, s ncy-
lepMJm prospécbem podniknuw prwótnj skausku sa swýcb
wlastnjcb synech, kteij nynj dAstognioké služby w c. k.
wog2ic sastáwagj. Francauské spisy geho o očkowánj ro-
ku Í80d a 1804. wydané posud gsau wýbomé. I podařilo
se gemu laké přenésti látku očko^acj po semi a Wjdoé
do Bapdadu^ Bašsory a2 do Bonihmje, aékoli d)jwe wseliké
pokusy AngliČauft ku. přewezenj této látky po moH mar-
nými s&staly. IVifty^ f^^f Pcr4^ a britídLé osady wý^
chodoindicki staly se soahau de Carrowau új^astnými do-
brodřgné ochrany před lidomornýmí neátowiccmi. Z Cjwj
obdržel de Carro r. 1805 sémeao mtehé fýle, ktcrau rost-
lináři gemu ke cti oryza im$fica de Carro pogmcnowali.
Dařila se w suchých okresech uherských a lombardských, a
bedliwégi hledt^na byla by bespochyby odstranila hcgno ne-
duhu, kterém setby wlhké rýze pijčinu poskytugj. Dc Carro
uwedl do Rakaus také chowánj owcf merinoUfých pauhého
rázu apanélskébo ; r. 1815 oznámil nowč w AngHcanecb
wynalezený nástrOg chirurgický, nazwaný umělecká pigawice;
Digitized by
Google
216
r. 1816 pouijwal aftdokoiialil od ^aíém a íVJrceín wPa-
i^ii wymy»lcné a w chorobách kóiiijch užiieioé šfíffně pód^
kuřowaei a ilal prwnj poilnet ku arjicnj pám)ck lA&fQt o
kiervch 1818 xwUitnj 9{iis wydalj r. 1840 w Rakausjeh
prwnj ohU«il doktorem genowským Coindťtem poraučené
užjwánj fodifutf^ prospěšné proti wolcti, a wůbec neuoawil
se roxiiřowati nálezku důleiit>c}i aužitedných. Roku 1836
XHcti onemocněl, tak xe po tli a ťridcctiltfté praxi opustil
Wjdefí, awáak wc IfWrecA li #trf ouýcA naiel ukrocenj dlau-
kotrwanliwé pakostnice a nabyl opět dokonalého zdrawj*
Čestná, cizjmi hostmi gemu tam na gewo dáwaná dúwť^ra
wybjdla geg přebýwati tam w létě a přesimowati pokaxdé
w Praze. We Warech řjdil r. 1826 na žádost Geho £x-
ťeliencjy tehdáx ncyw. purkrabj, hrabete iéilfteinskéko z £o«
lowraft stawénj pámjch láznj a učiniw prwnj zkauiky sám
na sobj^, zkaumati dal párjr wřjdelnj zbďilýn^ ludebnjkem
p. Josefem Neniwiekem, lékán^kem karlowarským. Téhoi
léta obnowil de Garro látku odkowacj w Čechách.
Z geho iíterámjch pracj připomcnauti geité sIukJ :
pireklad PMarcha raknuskéko pana z Hormajru (1809) a
anglického o znii^enj obchodu s otroky (1814) dofrančiny^
několik zanjmawých pogednánj a spisů týkagjcjch se War
Karlowych w časopise musegnjm německém, anelický popis
tčobto slawných láznj (1834) a nřkolik iiwotopisnycfa spráw
o slowútných rozencjch karlowarských w almanachu (1831
•— 1643). Mimo gi2 w prwnjm élánku gmenowaně u^ené
ku přjspc^wkum k témui spisu wýroónjmu wiebudiwym ge-
ho slowem požádáni a wybjdnuti bylif také: hrabe Ra«par
ze Šternberka, Dr* Held, Kahlert, Kostelecký, Kalina zJJC-
thensteinu, Pleischl, Hyba, Hyrtl, Kohler, Opic, Šaíařjk,
Ant. Jungmann, Wolf, Corda a ginj udenj.
Dne 24. Čerwna b. r. slawil o lidstwo a nali wlast
wysoce zaslanžilý kmet pnáešMiletan pamňtku pawýMenj
, 9Ufého za dokiora %p lil0$Htwj w Edimburku. W»eobeooá
wátoost a uznánj geho zásluh positniž geg, aby prodlan-
ženVm gestě wékem bUhodégně účinkowal a z pěkného
.prospěchu iičinkowánj swého se radowal! K témuž dni
odeslal gsem gemu gmenem milowiyků literatur slowaor
sk}ch s latinským překladem tyto deské řádky:
Jene de Carr; dowol! nesu Tobě ty řádky, pohlédni
Wljdně na ně; ctitel Twng Ti ge obétuge.
W letopisech lékosnaloů w Ediiaburku se leskne
Gméno Twé 5 wiipu tam Twého i kwěl wypuéel.
Od moru ne»towiéjho uéil si chrániti déčka,
Štjpé krawám uga^ látku mladým lamenfim.
Oékowaná Ewropa i Asie djky Ti hlásá ;
PřjbusnVm Té duchem wék aowe Jetmerowým, «->
PiM sta TokA, kmete dAstogný, tČÍ neduhy lc5jé :
Gen ale ge»té chorým léky wynagdi dntkkmf
Mápnd uXéé od newhodné té sáaiti a hr&zy,
Gjž ho beiaulionné gméno pojedlo: Slowan;
Zimnirí tu .Hkarc<1au a weéemj míiry zahán^g,
Acskulápowskau pohroze gim palicj !
5y*uýra powt^lrnA komu mozkem zAcHwi^ge páva,
Karlow^kVrni mu ztau i>árRmí páru wypuď !
Gméno Twé pak é ^sl wystaupj k wýdi nebeské ;
^a hwézdách podagj paLm« Ti lékařowé i
■ IUr«| WliUický.
DOMJLCJ KRaNIKA;
Ž Ewaniic no Mornwi. (Spoleienshý Ziwof sfndH^
fffcf midáeie zdegMf o ptézdnintlch,) Gaké to át^j a
gaky profpéch pro mládež ^ludugjcj, magJ-U w práadninácll
přjležitost, spoleéné uké we wédách se dále cwičiti ! —
Štj^stj prawjm ! Mnohý tráwj swé prázdniny samogediný
sékde w malé osadě, nemá prostředků k nakaupenj sobě
potřebných a užitečných knih, a ta^k nemožno se mu w Qě*>
écm .uiitei^ném cwi^iti. Mnohý w«ak by zas mét proalřcd-
íiy, ale nemá Žádného wAdce, genžby celým srdcem o ge-
ho prawé wzdélánj pedowal a geg ukto do chrámu oewé^
ly wedl. Směle wžak mohu fljci, že w lom naši studugjcj
ginoái mnohem žfastnégsj gsau nežli mnoti ginj, gak gsem
toho giž po několik let pozorowati přjležitost měl. ' I sge*-
dnocugjf se weždy wžichni po přj chodu do otěíny swé,
welqj, malj, w geden gako .bmtrský spolek, a scbá^agj
se každého dne hned zrána w na«j městské tpiwialnj ákole^
k tomu cjH uprásdněné swětnici, a přednááj se gim w»em
wespolek mluwnice gasyka nažeho ; potom pak každému
a páníí těch, kteřj gsau giž we wyžájch školách, uloženo
gest přednájíeti raluwnici gazyka cizjbo, totiž we kterém
se giž sám neylépe zdokonalil. Takť byla n. p. předná»ena
dle p. Hanky mluwnice gazyka polského, dále pak franeau-
ského. Budaucně wžak, praweno mi, budau Citéi páni
a n^lad»jmi přewáděti klas«iky těch národúw, gichžto mluw-
nice přednášeli — wSickni, rozumj se, do materského ga-
zyka, a a Fenelowým Telemachem uěinj se prý začá-
tek o letoinjch prázdninách. Sluáj pak poukázati na wý-
gewy uzaalosti, wdědoosti a lásky studugjcjch mlad-
tíjrh ku staržjm. Priwatisté grammatikalnjch třjd zdegsj
uctili stariíjho studngjcjho, an z Brna na swátky weliko**
Boénj přijel, deklamacj a hudbau* Tito mlad»j magj cwi^
ěenj po celý rok a raěsjčně skaužky. Deklamowali až po-
sud djlem p&wodnj práce djlem překlady následugjcjch
iiasich spisowatelA: pp. Ghmelenského, Forcha, Hurbana,
Jana s Hwěsdy, Jablonského, Klácela, KoUár^ Rubeács
Škultétyho, Sumawského, Winařického, Wocela^ Žáka, pak
a rukopisu Králodworského ; w postě pak kapitole z pro-
roka fzaiáSe, Jeremiáše, Ezechiele a Daniele, žalÉiy a hi-
storické zlomky a knih Mogžj»owých. Takowét«^wsigem»
né cwiěenj-se w cizjch řeéjch trwá w prázdnidbh skoro
čele předpolednj ; odpolednj ěas se zas poiážjwá ku cwi-
ťenj-se w hudbě, a to tjm samým způsobem* lAerý se
wjce zdokonalil na ni^terém hudebnjm nástfogi, cwiéj slab-
fijho, k čemuž každý z nich tuto nalézá pro swé wlaslnj
zdokonalenj theoretických spisů týkagjcjch-se hudby, i swr-
ehowatiě potřebných žkolek na forte a hausle, k cwiéenj
přjkiadů a klas s jakých musikalij. —Ku konci měsjce srpna
aneb někdy také z poéátku zářj rajwá naJe mládež žkolnj ra-
dowánky swé na hoře »Rénaic zwané, o ni(^žto nál horliwý
p. K. Šmjdek w těchto listech giž obžjrnau spráwu podal.
I neopomjgegj též wsichni wespolek několikráte w prázdni*
nach nawžtjwiti zbořeniny starých hradů w nafem okolj,'
gichžto se zde několik nalézá, aby se takto mladjj přeswěd-
éili o wýkonnosti a sláwě naiieh praotců.
i. V. HMaals.
Ča»o»it tmto wyeliáaj w* wtMí* m w aobatu f BAI«mj«h: tíMisu 4lr«k*u ttf*«l*i ^HdAwa •• pAUrckowá fřj)*ha. PMplácj •• « wyééwmttlm m iiwtt
léu 48 kr., w« kalkkupcrtwjck m p«l 1^ t si. » kr., »• r. k. poiiách pilll. f si. SS kr. stt.
Wydáwánjm a redakej J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
.' : ■ f . ■ .
r »•
'.....:'l
\ .
tiraánj iilUwBJk pro Cetliy, lor&vi^ny^ Slowáky • Jleitny.
I !•
.či«U ^.',
!. / — ■
. 4a* . tferMencw 4««I.
I(K r. hbh.
sm
i .♦ ,*..'^.
' Rusowla$ý^trérSotepec sedéí ale dlá^hp fA;
mogediný u stolu, á káwa — ' ta liběpic^qauqj, xpir
fofanwá, čeraoskwélá, ušlechtilá tekutipi) :v^j$t}'dli|
8toťo*'We wšéch osutňjch Válečkách. Kdož. medle
moly ijti do sebe z^merozei^au la}ii^dkii^'^i^ar,<^c,e
ragskau rozkoš| preljfkaío ?-i-tuť bjío iryptáwánj,
rukjr tisknu tj/o1i)gjmánj^' Í>ÍUe a foijchu^.^a me^
(jm zaznjwialo neustály: .ZaplaťP^n' Bůbí-rr^ «WÍ^
tdy sfe dwž spanile djwčj oči^ . '
. Janowský se přehánělpo skrówpé is^nieí';
w prsaa gelio wlnila' se, rozkoš íiad pocjUw^,^
shledánjm; ne^edélť ále, gakj^ini slojiv^ g:jprůr)io,4
na dennj swětlo Opatřiti ; čerweijal se^ ledy, ^kl^
nel hlawu ,a pomlaskowal prstami^ ruLau V powe*
třj máchage., , .
. Gediný Np^o^y 'hleděl. W t^^^ ií;ozwí.
něných citů c^iladnau rownowá^u pp<Íržeti;.wždyť
byl kritik swého řemesla a. ifiusel kaidf ťi)k;auti
srdecnjch žil do, zwjíáštnjch přjhrácle}^ rozlpžJ)ti.
Osťátilě wězelo w něm i při wšj b^snkk,^ ^cho^
jpnosti cosi wšenf radostem odporné^o^. 9^.;ai^yger
hija^gšjcb pocitů šašky ti ppjcjho.; , pjrplož mjphtl
k srkal samógediný kijiwu swan, mermon^bq wi^
hnutj w sobě zaljwa^e. . , . . . V
Konečně ale trwalo mu to tuze dUuh(D|, co
musel wedle praudu obecného plesu ^e4^^* J %9t
chtělo se mu s.njm *ta|cé plynai|U\
»LidičkyI« oz]pral se t.edj> wíechiny přjto-
mne po řadě probjhage -^ftje^, zaplať P^n Bůlv
že gste sé shledali; mohli byste, si giž ale use-
dnauti a praw^dolné kroky radostem swýpi) .^jrai«r
řiti, aby \rám i gii^ neméně poctiwj li^é^ postači-
li. Naše rozkošná íiosjodyĎk^ mu3J beztoho . wy
chladly ofesah těchto hrnečků ohřjwatí — mezi tjm
Saseni iáolil bys nám, Johan;fsku, powědjt, gak
se (i wědlo, když gst přjibnliíému,^ wélnti ctihd*
tfnému; á nynj se-ťadfu^icjmu hudebnjmu* niistrd
úptáclil. 'Čtii muto beztoho' na o^jch, že by giž rád
^^děl, ko té WSeeko potkalo, nežKwás iióworóčnj
ňob a 'sklenice piihče k íiow^míu žiWohi a k pohi*
#é fcjsl blahá swédřy.*. ' ' ' ' '• '
. DÁnp, anp — to. chci wěářlil? zaradowal^é
starec.'. » Zaplať !Pán Bůh — to i^ám musjš powe-
djt, milý synii. Se^nt si! Děley, moge paupátkb 1
Pospěš si,' dceruško ! ábysi nic nepřeslechla. «
A djwka nedala ^e nappmjnfiti. W panen-
ských ňadrech gj to hráló^ jakoby tam neyaqt-
legšj andjlkuwé dowáděli y 'widělať radost olcowu,'
nalezla bratra, na něhož byl starec sbólestojfm
FDzčilenjm zpomjnal — | shledala w jaěni muž^,
^mžto se wšude co bijzko připautan^n^ pochlubí^
li mohla.' * i . , . . '
Wesele praskal oheň w kamenkách -7^ černo?
ski^^ělý mokpraženych zrnek, začal se opět kauřit{
— a kolem, stolu seclělo pět dso'b, s radosti na
twan, 8 radosti w tele. .
• Zaplať Pán Bůh — zaplať Pán Buh I « róz-
prawěl starec^ .oii swé s nábožnau wděčnostj po-
zwedaffé. »To|lik blaboslj gednjm dnem nezaslaužil
gsem za wšechnY trampoty žiwota' swého. Nu^^po*
wjdey, powjcieyj, synu můg, gak se ti ivedío ?«
•tnu, řekl komik,, hebce pečený suchar do
káwT lamage-^ i»wedJo.se ní^ galcož to na swě-
tě opýČegno býwá, kde slunce swjtj a hrom'bí^e.
kde se noc zá dnem honj. Že mi bylo teskno,
když gsem časně ráno do wozu lezl, kterýž mě
na wždy od tebe zawezti měl — to ti netřeba při*
pomjna^. , ^sjcnjul gsem se do kauUi,, a. sklonil
hlawu .na prsa. ' Teď se ppebudp— -lecf h^ie čjsti
Ijstek můg — a snad se sarmautj — myslil gsem — «
, »Ba zarmautil se weltre,* doswědčil starec,
w myšlénkách do minulých časů zalétage. »Po-
hnulo to srdcem mým w neynižšjch hrubioách*
Digitized by
Google
318
T ■'^
Plakal gsem — a plakal gsem (iiiufub^ni^i w^da
proč mě byl dobrý syn opustit. <
»Gá plakal také— aMwj pěstautowé mogi
neobali mě plakati. GenomMidyž gsem chwjlkami
oči pozwedl, pozorowal gsern^ že na mne saucitně
pohljžegj* Nech ho, ať se wypláče ! to mu odiebej
aa srdci Iprawill tiloi^tá feditelka w.tvdble uza*
wřených bérců k swé manželské polowíci. Wšak
on přestane, až gen slunce wygde. — ' A dobrá
žena měla prawdu. Slunce wySlo, kragína se roz*
gasnildi a ducli mfig, protrbaw černá •óridtit 2á<*
rmulku, prodral se k gasné utěšenosti. Bylo to
dwé dobrech lidj — můg starý wládce nad ohe-
bnými panáčky se swau wěrnau společnicj; a gicb,
ochotnjj dobromyslnj poddanj zdáli se mí býti
náhle nalezenými saudruhy dětinských ber^ o,
nichžto mi gen temné a chudé zpomjnky na my-
sli tanuly. Brzy byl gsem mezí těmito němýmjL
umělci gako doma. Gá wjm, ^e byste se mi ne*
wěřiwě wysmáli, kdybych wám měl wyprawowat^
gaké rozpráwky gsem s nimi držjwaL Gak žalo-
stně postýskal gsem si doktoru Faustowi, když
mi opuštěný pěstaun napadl, a gá nemohl wybě*
bnauti a podjwati se, gestli se laská wě na mne u-
smjwá!"
* Zaplať Pán BAhl« řekl starec poloieptem
a tiskl komikowi rukd.
»A gakých radost] nadělalo mi to mrštné,
rychlonohé pimprle ! — gá bych se byl naň celý
den djwal, když mi w rukau očima točilo a hubaií
klapalo. To nebylo pauhé točen j a klapánj; to
byla řeč přjtele k přjteli. Gemu gsem powjdal,
kdykoli mě co hnědo, on zwědél o wsech mých
tagnostech "— a při tom gsem se telil ijm wědo-
mjm, že ge nikomu newyzradj. K wuli gemnému
blasu mému bylo mi gednóblasným usnešenjm ře-
ditele i ředitelky uloženo, abych za princezny a
zamilowané holky rozprawy držet; i slo to, dokud
se pimprle na prknách newyskytlo ; sotwa gsem
ale toho dibljka swýma botičkáma klapati zaslechl
nebo kotrmelce metati uwiděl, bylo konec wšj
mé pozornosti, a n^to : Ach mfig neymilegšj ry-
tjří, gá tě-milugu ! ^ nechal gsem príncezku řjci :
Dey pozor, pimprle, ať si nerozdučeš nos t^
P^beh z pustin asiatskýck
Zponenáhta očí mé na temnost geskyně této
ňawykly^ a mohl gsem prostrannost okolo sebe
pfAljjliilBtlr; bylť sem ale nowau hr&zau gat, zpo*
zcírowaw weliké|io černého hada, který se stále
snažil po stěnách této gamy nahoru wylezti, coi
se mu iié4koliltráte ""pd sobě podařiti nechtělo.
Nynj se zdál na rozpacjch, zdali se gestě dále
0 tQ pobiua^eti, ane)>o proti puiě, gakožto no*
vé.ma welřeWi^ qbrát^ ae iiná,. aiit^ gs^ tjm
wjce se třesa před njm seděl, shledaw že sem při
pádu dwogku swau byl ztratil. Konečně se
zdál had odhodlán na mne wraziti^ nenadále se
yrtijJĚÍK ébrátil swé gasné swjtjcj -^či áa- mné a
připrawowal se ke skoku. Rychle se wzhuru wzcho-^
pjm ; hned sem ale cjtil, že se mně dere maso
z ramen, neboť gsejn, wzfaůru Wstáwage, proti na«
dánj swému k' tjgfrotri lak se přibljžil, že mne
roztaženými drápy swými dosáhnauti mohl. Tjm-
to pak tyg[vowým namáhánjm bylo hnuto rožtjm
na kragí dutiny; prfwé'tam ležela má při pádu
ztracená ručnice, a sklauzla tjm powstalau otewře*
ninau práwě k nohaum mým* Ačkoli krwácege
á welikau bolestj proniknut, přece gsem dosti ry-
chle se zpam^towal, abych ručnici uchopil, a prá*
'wě W tom okamženj, an had gižgíž osudný skok
íičiníti chtěl, wystřelil sem naň. Zdrcen ležel ze*
tněplaz u nohau mých ; tygfra wiak, tauto ranao
nepostraieného, zdálo sé že tento třesk gestě wzte-
klegšjm ilčintl, neboť se teď i o to pokau^íel, aby
po stěnách gamy dolů slezl.
Zagisté gsem^ mbsil při autěku neprawým
směrem hlauběgi w tuto pustinu zaběhnauti, a
tudy gsem byl *u welikém nebezpečenstwj — pakli
1 od tygfra ochráněn budu ^ že snad w této ga-
mě, u prostřed této pusté samoty zdlauha hladem^
umořen budu. Protož gsem^ giž po^aloprawdowČ
ha to mysliti, zdali by rychlá smrt rozdrcugjcjmi
zuby této potwory lepšj nebyla? Cjtil gsem giž
prawý wjr w hlawě, tak že sem še ,z následku zau-
falstwj ztráty rozumu obáwal. Wědět sem též, že
černj hadi wždy dwa a dwa pohromadě žígj, a že
lo nemňže dlauho trwati, až. i druhý se připlazj.
Mezi tjm se wždy wjc a wjce zem dolů sypala,
tieb tygr neustále na kragi hrabal.^
Tato ncwyslowitelná muka musit gsení snaše*
ti. Déle gich snášeti, bylo by sjlu přirozeností
lidské přewyšowalo. Kdo w podobny^ch přjpadno*
stech nebyl, nemůže si to nižádným způsobem
zřetelné předstawiti; práwě tak málo wšak i mně
možno, ač sem to tak hrozně žiwě cjtil, zdařilým
popsánjm čtenářům swým prawý pogem o tom
do hlawy wštjpiti. — W tomto hrůzyplném oka-
mženj ty^ náramně zařwal, dlauho se ohlas roz*
Ijhal; na to se w bogi smrtí na zemi swjgel.
Digitized by
Google
S19
PoMtal ^Brnn, ie nnkolíkAgedeni máfvMkmfm Ifpy
pro^eřrien byL Hned potom se n&g hospodář
s> přátrif aw^i okázsL Wytáfalí ne z {T^myj a
píeavRéddíwie ae, ie mmiS krott^ váný na ramenav
BÍc neashá^f pvogewofraUnQyžíffégijai radostny
wolánjm přátelské cíDy awé, a nenohH w přeptý*
wáBJ awé utecky* fte^mi ifastiié.wyawobodili> ani
alo# «k.wygádffenj-0alezt«« • «
. Gák gseoi si ale mélgegioli předešlé trhowánj
wySwetliti 7*-^ ftnio ae mí hádanka tato roriiištila.
lll^'&oatilelé Midkiubo -polom, když mé aámého
w <Jbydlj'OsU#tlí, obdréeli zpráwu, ie welikánský
silný lewharl do gedné gamy upadl. 1 raditi
ae nlédalcko mjata mého přenocowánj, ffc^k by geg
eo-<*eyprofipéinégi nsmrtili; a tjní se stalo mé
néspo^uměnj. Vo tomto iarysweden] hostitel mfig
takto dále wypra^owal : Fráwé se od práde této,
sdai^ile' wykonaUré^ domA wracjme; tu nenadále
ahlijme ránu i mčnieé iwé, ispěcbánie dlesmé-^
rn, odkud se nám 'hlahol přicházeti -zdál. Gak
Mastní gsmey dostihle w prawém tase tohoto mj-'
éta> an bjda twá gíž neywysij bylat«
Arthur wyprawo^al dále/ £e prwé, neili se
ke plukii swému na daUj cestu odebral, tyto do*
brortiyslné lidi hogně pbdarowal. — Od toho čá«
sú byt giž u welmi rozmanitých přjpádnostech,
kteréžto žiwot společenský hogné poskytuge, wy*
ilobyl si wé mnohých bogjch čest i důstogenstfrj
á' na bogiSti častegi smrti we twář patřil. Pra-
iirjwat ale: » Přizná wám se weřegně, že gsem u
prostřed hr&zy a krwawého diwadla w biťwách
tak trapným citem swjrán nebyl, gako w onom
stťasliwém okamženj, kdyžto gsem do drawčj gá«
my upadl w pustinách wýchpdnj Indie.*
. PřeU FHni. Jfaleft.
Cfeské dliradlo w Praxe*
Yí nedili dsa %^ écnmji poMji^prw: Mirtékt lop9»
%tni, aneb : m»eíi Mfl, émohn we 4 ged. dle Stegiii«í-
n pM. od J. K(aik}r) ZbrMlaw^ktho. Nedjilnj komedie;
geí «ii pAUtoleU, předo ale mAie powiaaoM swsa ge»té
tak MStati, gako moohé půldne staré fabrikáty podle fran-
catttakého {[usta. Tendenci, hluboký nátor awita, básnický
tápal a pftwodnj cbarakterj nesmj élowék arci oéekáwali;
ale celá komedie má předce několik diwadelnjch effeklA,
kdyi se pro ni se strany herců a ředitelstva néco nčinj.—
Dnes nepftgdeme k pijsnémn sanda. W ctSkn wypadlo to
lépe, aei mnohý giny dobrý kus wypadáwá. Obeceoitwo
tdálo «Bi hy%i iAe spokogtno -^ al^psi K»4a^ daskalo.
To gcdiné bylo smutné alitosttié, iegsme gednodiwé dáat-*
ky geho na ptsteeb spočjtati rnobU* Pnriy gMoý den po
aékolika destiwých nedj$lj«h!— aenj tase diwn, kdyl si di-
wadelnj oblib* « wlastenectuj na procbátku wygdaa.
Dne 17. & opakowal se J^m, wH^^^ Fiměki. Ne-
mobauoe o této hře nic nowého ijci, odwoláwáme se na
ipráwtt o prwnjm pledfUweng, a pHpomjnáme toliko, ie
toho dne swláltnj tngnky p. Nikolai pro swau nenucenau
a dobře promyslemtu km, p« Kramlowslý *lc pvo swádi-
sné, skoro lumsiwfi, wseshmj aaslnfange. OkMkwiOy io nebyl
kausck králowský I -*- ''V*
Dne 29. č. slyšeli gsme tase gednau 9íhtl00 im»H'
%/IUi — od početj noirébo diwadb po Jiesté. Nžgakébo pá*
wabu nabyla tato yrHoé mladá spéwohrA i^ásiei^né nowým
obsascnjm rolj | *- Ikod* gen^ io m nám tjm mnoho wdé-
k« nesulo, gelto gsoM byli na lep«j předsuwenj uwykli.
IMjfto p. Strakatého spjwal Kalpara tenkráte p. Stepán.
P. Š. |e mladý sati^teéňjk s pěkným hlas^^^ale to ge ukó
^ieckp,, 00 nám ai posud podati múie^ s tfhdái mu byl
i hlas newěrea I Rdel ale sAsUne herecké prowedenj této
těiké úlohy, im niito se c4á spewohm podpjrÁ ? Pro ta
p. Štěpán geltě nesta^ — anebo mu fia nj tuie aesáleij.
Tak se nám alespoA. muselo ^ákúf gelto gsme w ohledfi
tomto ani gUkry něgakého enaienj we hře geho nesposoro-^
walL Chce-U ho ředitelstwo w podobných Akihách před obe*
ceostwo uwádětí, mělo by geg také w ěinohlře Mměstnáwatis
aby. se alespoft n^kterýn^ prvopoěátkAm dramatického umě-
iQ(í pliuěil, bes nichito nikdy snamwutým spfwcem nebude*
'^ Druhý % gejítě wětlj poklesek w nowém obsascaj st4l
se \ím9 ie se pauhému Němci polesný ptíděiiL GesUi
|fme druhdy (nČ newjm, ^da-li práwem ?} podobné ane-
iirořowánj českého textu od německých apěwcA snáiSeli ;
gf stU se nám nynj p. Kockertowa pro ta pamětíhodnatt
ěistait wýslownost slow ěeských Ijbj, a gsme-li koneěně
showjwawi s p. Siebkem, kdyi musj několik slow proné-
sti: proto geitě negsme powinni, nechat si uii rostrhowati
ukowým spAsobem, gako se to tjmto nowj^m polcsným
dělo — a k tomu betě w^j píjěiny. Bohuiel, ie to mni gt»
i$ttj ft pMstawených- dlwvdia naieho posMsditi oémAie,
gak asi mpěwec nebo herec mhiwj ? Mik by se ale mohli
pledee domysliti, *e by na př. něníeeké obeeeastwo podi>*
wně na to hledělo, kdyby mm p^ý Čech a ktonm geitě
Měáteltejk něměinn n« diwadle ' drmoUll --^ a'ta nemlu^*
me ani o Čiiiohfe, kde se doet malé poklesnutj proti tá-
konAm wýslownosti hněď posměchem wytýká. Zde nepfatj
iádn^ wýmlttwa, iwtájitě asi patrně widjme, ie by to wie^
cko ginák býti mohlo, a ptogewugeme sdánj swé gen
proto uk upljmně, aby se nikdo nedtwil, kdyby sde on-
de něgaká nelibost « chladnost k Jiwadlu na«emu powsu-
la. — Osutně doilo předsuwenj hogného potlesku, kěe«
mni arci neywjce panny Kockertowa a Tonnerowa s p.
Mayrem plispfiy. *•
Digitized by
Google
fiM
byl áňm w« fRclké «ra iteniégi^'.
Dne 6. aMrwMM . E^grtmm aneb l^£ t< mf JMtntf
newtsme T Wét«lohft ve 4 ged. dk Rotsebue mi J. Vřk^
irty. Uybyeh vM áotd vtipo, pókatll bfcb m o lé, q>i-
gmiim feft toto pfedjuweirj udAiU; -a iKak bércové áínal
iiéiollí na Mbe ten neylepij, Vdylto po kteewoU&i Ipianoa
^ newylli. P* Prokop pobybttwil io' w nttítýcb uetedi
obratů, íl^^^ Ái« taad w prwtijm ^okamittij o pedanti^
eiám; de dobvoardHtaém roditeli ne mj$U št namannl;
hyUti ale prawý, to ge giná otáska. Řeč a 'ptttnUikf oir«
lem k prawdS p^ostaéíljr ->*- dle Mwněglkn bjff hj V nj^m
ale kaidý apfle vénkoirakébo nágettAJlia, neiK pfedutawené*
bo kance&ře faledat. P. HerbMowa, ředitdbi, n^wfiádkk náh-
lému nntntttjy eo te 9wi úlofajr ndflat. Bjl to výtvor betcf
wlj barvitosti, bexo viriio Hwbtál W*bm« počjnaty tH o**
ttatnj dáikiy, paikj Kolářová (p¥o1^dáná p. Manetiniki), p.
Hynková a p. Porcbheiniova ndiofly <adon viíeikia poÍa-<
^ovátrj. P. Leitner byl na ptvtff'okna v novém obora
dotti dobrý. P. KnimYov^ký bilf afeapoA na svAg xévni-'
tfok trbcíiu«péée vynaložiti; Setnjk Dobrotkv nepficháxf
<b ney#sAonégijoh doilift v tak ol^mAém kabáte, t roi-^'
aiofaanymi vlaay a 'gioými pFjdatky t^nsiJébo nedbalee. ' P;
Ckabinger inobťx roskoiaébo Skočnoiky gelté rofekofn^-'
Ij -V^Hvor uéifliti, kdyby nin bytapamít v^fňěgi slauilla:
P. BMovi nefebyde i^^ pfo$tře<iel; nel aby role avé f nS-
kým ph^Jcal. Ghrák **« mnsj geho pifno^t cfaviliti. Pan
vaatelflii^ n0poko|«ii ttttó hšUíU vkonelli, -wáké Mni
«iVftji« tírijce, fcterá^na 19^ U.vLfšš^áíu ^ ' • >»«*.V. f
. X SOI.OHJLÚ0S. ' BfocoáÉií Je tu tpténf% iéked^n^
W pi nnnjtiktnĚmim piawaiřiij a^egil stavovaké iaktfdcBÍíf
4o/BBaa.'a pojroa^jfenj^^ v'Éit*v tackiiicki^ paiiftm aiaa
wfm »9T9mtkpa mtjmfi^ ěomtňiaai ndélerio g^st$ i goM
4f «a4|úi; .ieí «al«v*pM Mofenvm má ojan dMeftirf, Bynf
bes velkého pr6taha v imot.va^de. ZaDisa ^U Aeb«d«
^ea vplyvq^ bbUlf ftnófp^i^bev i na UVnji vUlenaký,
4a4ppa«ana4 peMkiitlie.a^aj -nov^.atoioo éeské^ w Bo^
loaMHMi «akí9k IV' B^i4<ii»awfhn«íbtl«ěi|i«iřeftaék ^ XkamtíLf
% Héi a liieratiiirj éeaké nm. akademii, ^ákffwwlf se leto«
%S. aen<na 4'po^obíb a« glm poaloobačAv 56» meai aá»
mii 31 SIbvapA, » S9.]|Hmf:6.A dle mm<atn4sj . oae^jU
18 ipokmúká,. 11 poslpd^SJk OoaoBei UbnnaanM, A nm^
hogiiS ^.8 nJnadi^flL Niktcij miAégnj. .%tlastfw»»vé fiHdiv*
^i při té pijlotitoití «ar,0ai4éd]Ei9n}ipobrtk6 v ^aiiOíkvnfrf
leřakéna pfeklady- te aptaovateift l«cký«h it.Ětčí vaMné t
nev4aané« — OfH»^<d«aýi gU p»edMM V iMteck ihskim
pá^vodnj apta BJioel&w: nPMňly vědecké mULvmctvj
ČM^boNf .Jialfaé '«« ade nyig v 4i«k« «.vygd« niUad^
brněnského Winduróv^ iknihknpo^wj j iiahé *ový. %yr^^
báfnj Furchov^'Gh dostane se co neydťjve pgd pres.
* ^ « A. W.
Čjuge listy veřegné, sa dlauhý někdy čas nedočtel
se se^iiwotit národního jívjtané]^, s hledUtě ]idipih>wného
ntěfené nowinky. ^ Potř^bj tedy (Wiimatí sobě i SMikron^
|>uěicjc^-^e . kfrětň. j— Na weěer 20. Červi^ P^p^n hyl
Lapn VyVéd! Alohlk* rfVátt dle mořností. - Zfcelého přeA* WAl^y^tW. Šcmbera^ sdegáj profewor Česk^ řeči a,liu-
ratury, wůbecsDámý oo wlastenec velesa^laulilý, zastavěj
BJěkem, sá^ežegjcio^ ve dtverotpěvu^ k geho gmeoovinám
swlá4tě pi-ipraweném . a od hogného sboru mladých v^ast^-
cík, neywjce sťudugjcjrh a iáki\ p. Šemh^rowýcli, pM^áT
lenem. Text podán od p. 0. LeUnfrn, čestně: známého
referenta v Moravii, Jiterýzto se při té přjležitosti ponty^
nrwé v ěefké verle odwážil^ hvdba pak, plna překjirapn-
gjcjch krás, slezena Ojd wýteěnébo skladatele vj^tenského,
p. rtfťjfe z Dietrichn. Buď* si wěc uto Skma v sóbě Ďe-
pátma,' v^ ohlWhi Vlasteneckém nezagjmavá zagísté nenj,
an se nj obgemige wzcházegjcj zde vlastenecké osenjéko,
geni páně Semberowě horlivosti w povolánj geho i ctné
swědectwjj p9^i]^ni^u o<|mě|iu^enin^mj^lně ^Jdíl^á. Z ob-
átavettj povedly se gén nAteré aoeny mezi dvěma, ttpbmi
Ofobami; kde gicíí vjce na divadle stálo, tu gii i hned
rótprava váala. 2ídáloC se taám," le 'gstíie na"posIednf
tkanlee — a gMmce té nad^i^,' že 'po druhé* uhlazénřgljho
ýiFedstavenj ae ťlnékáme; tamhaul^í '^nM a iamhúhigeme
i njmj oMi *...•.♦. / j, M. •
nOM ACJ KŘÓitftKA.
X PBUUKT« Nanavltiviv prvnéglý dmě: besedy, aiah
larf fsem aa iNtj v« řeěi a.^ednásj vlech psjtomných .ti|
samu nsnujanaa ve«aloat» ijiio a« apoledenská. aátev#
tato gil oda 4 vén. rokli^yaMě«ge. » onji se.gi :poBnaiiF-*
le i ncstraanj. Neě^obové vidy pookvaM aaudwgjs Ztk
obyěegaého krátkého e«lpodiiikn .«pj.val Apel pan Mayer«
k loffUpiaim spvovázen panem Hftiobtemf Ghmelensiéijbo s
Mmf ěiomtintíté a glMlau jBárodsj ve A«au . edd&leiiji^h př#*
krosně gak; oblíbeni;- aNÍiapěvák.vidy nás p^tí^Ajvá. Tut-
ifboě ale martfě Oefcali gsmena deklakno vánku, přece wiak
sáhu čtverozpěwtt zdMugenie zde' t^astVu ukoncugjcj :
\ ««> Muzs' slavská, Tě fadosia^m
^ , Usměc^em »X celuge,. ^
Pudjc kynutjm milostným
• Wic^co ducha sklij^iig^.
. < > '- G«ko- lásky stvuna' alaiá • >
SausTfuk lige v javot Tvůg:
'WlastencA koruna svatá
Tak Twé spánky ovénčug ! '
/r
7.^-.ý.
Čaaapis U«IO Wj«ké»j w» •tff*4u a w mihoi% po |i«l«ir*;c)k » kiáétn (iniks^ Mrf^*-* ^M^Mr* m pAIarelicwá-pnloha.. Vr^Apl^^ «• « wyá«w«t*U aa ciwii
Inu 4S kr., w« hMihkiip«4>iwje)i m p4l léu 1 ml. 86 kr., ■• c. k. poiiark púTl. t si. Í6 kr. »ik
' '" " ' l I' «» !■■ ■ /• m^ „t ,, I ■■>■ .11 ^« ■■ ^iimw* f > 40 ^iii>.» P.W. ■»iii í , i,...-.y j
Wydáwáiijffi a redakcj J. Po^pjisiU w Pi*a;&e<^ ^
Digitized by
Google
Kwéty.
lárodDjzábAwnJk pro dechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
Čjslo 66.
iS, éerwence ÉS43*
10. r. béh.
TAM NA. HOBACB I
Tam na horách,
*Tam to uk gasné swjtj.
Tak Ijbesné Um páchne kwjtj.
Tam na horách,
Ach tam se ocbc cjtj,
Tam na horách — um b/ch bjl rád !
Tam na horách.
Tam tak ti ptáci pégj,
A swonk/ stád • hor, t dolin znégj,
Tam na horách,
Ede ohlasy.se chwégj.
Tam na horách — tam hych hjl rádJ
Tam na horách.
Tam tak -wětérci wanan.
Tak disté rosičky tam kanan,
Tam na horách.
Tam kde obláčky stanaii.
Tam na horách — tam bych byl rád!
Tam na horách,
Tam tak to wolno býwá,
Tak krásné se tam kolkol djvrá.
Tam na horách,
Tam ona také dljwá.
Tam na horách-* k}i mohu stát!
Kml giorok.
Howý rofc
{PokraČ9wánf.)
Můg Starý priocipal wrtěl arci blawau, kdy«
Itoli gsem néco takowého k wetikému obweselenj
slawnébo posluchactwa prohodil; newědél ale,
co podjli, abych se podoboých omylů wystřjhal.
Gaki by mu bylo napadlo, že by tichý, skoro ne-
mluwný kluk laljbenj nacházel w pohybliwém,
žertyrodiwém panáčku ? A předce lomu pnák
nebylo. Gak mile mě s njm o sanaotě nechali,
gíž tančil, dowádél, hopkowa), točil sre a mlel
kiapawau hubau, gakoby do něho lidská duše byla
wgela. Prsty moge hrály we wýšce s drátami a
hedbáwnými šňůrkami, gako neyumělegi wymy-
šlený strog, a z ust mu sršely slowa» gako bych
byl wiastně wšecbny wtipy rozpustilého pimprlete
wymysliL W takowých okamženjch byl gsem celý
giny člowěk, anebo celý giny kluk — «
»Fuit in Bobis — to se rozumjl* prohodil
kritický weršotepec, do třetjho šálku cukr dáwa*
ge. »ByIyť to doby swatého zanjcenj, wěstitelowé
a předchůdcowé přjštjho umělectwj. Rozumjme 1
Gen dále I «
»W takowém okamženj mohlo okolo mě
hřnijtí, gá bych to byl neslyšel — a tak se také
stalo, že mě gednau starý i stará přepadli, an
gsem prowáděl z brusu nowau scénu mezi ivťr«
ným služebnjkem prostopášného Don Juana, mým
drahým pimprlátkem, a mezi rohatým hostem
z planaucjho pekla, kterýž by byl rád hřjšncho
rozpustilce odnesl. Gá se byl při tom notné za-
potil, nežli se mi powedlo hlaupě-taškárského
čerta obulikowar, an se tu náhle za mnau hlasité:
dobrá, dobrá Johanýsku I — ozwalo. Byla to po-
chwala samého principála, kterýž mě byl se swau
družkau manželských i uměleckých radostj a ža-
lost] poslauchal.
Někdo z wás nebude snad wěřiti, že by ti-
chý, od přirozenosti trochu ostýchawý hoch ně*
gaké schopnosti k prowáděnj weselých a žerto-
wYiých kausků — anebo kratčfgi , ke komice mjti
mohl; ale gá wás mohu ugistit, že se meze obo*^
ru hereckého dle stawu duše wždycky neřjdj, a
že negeden herec dlauhá léta w negistotě a na
omylu wězj, k gakým roljm by se neylépe hodily
a wěci hrage, kteréž nikdy wywesti nemůže. Pan-
há náklonnost a zaljbenj neposUčj k uměleckému
wy wedenj úlohy — a pauhau chutj dá se mnohý
na neprawé cesty lauditi. Neypalměgšj důkaz to-
ho mjwáte na hrách hostinských. Tu se pauštj-
wagj lidé od neyprwněgšjch diwadel do wěcj, kte-
Di^tized by VnOOQiC
222
réž doma dle swého poslawenj a úsudku ředitel-
6twa nikdy do rukau nedostanau — a k nimžto
se wlastně také nikdy neho4j. Takž naopak máte
zase herce, kteřj práwě takowé charaktery ncy-
lépe utwářegj, gimžto dle přirozených dušewnjch
w]as(nostj swých ani za mák se nepodobagj.
Gá od té chwjle stal gsem se w^hradrijm
panownjkem w oboru komiky, samowládcem a
pánem našeho pimprlete, gehož frašky obstárlého
principála beztoho giž trochu obtéžowaly. Teď
nám ale scházel hlásek pro zamilowané princezky.
Principálka rozpauštěla se neyraděgi w starých
treperendách, a byla rozkošná gakož opuštěná
iena taulawého pimprlete, nebo wadiwá hospod-
ská. Principaluw g^cen nehodil se také k milostné*
mu wzdychánj, zwláště an teď neymenšj, ačkoli ne
neynepatmégsj mezi wycpanýmí umělci, klapatvý
pimprle, hlásek gako panenka měl. I byli gsme
něgaký čas w nesnázi, gako když direktoru wel«
kého diwadla prwnj apewačka upláchne. Ale ta-
kowý neáfastnjk si muže k žurnálům pro iitěchu
^l^^gj^' ^ může we swé nesnázi do wšech uhlu
swéta lákawé pozwánj a zlatoleské sliby poslati :
a ze wšech uhlu swěta sletj a shrne se mu zpě-
waček, že muže předce aspoň gednu z nich wy-
bratí — třebas by nj i ztrátu cele nenahradil. Kde
gsme si měli ale my pomocnic nabrati? pozórugete,
že prawjm myl — i prawjm to práwem, neboť
gsem byl od starého ředitele i manželské polowi*
oe geho za twora powažowáo, kteréhož gim samo
nebe seslalo, aby welikau část péče o dokonalý
siaw celé společnosti a wšech předstawenj na swá
bedra přewzal; — kde gsme tedy měli někoho na-
lézti, kterýž by nám byl z nauze pomohl? A wy
žiwiti gsme předce někoho mohli; žiwnost se da«
TÍla. Přjgmy nebyly sice weliké; ponéwadž gsme
ale našim členům geátě menáj g^aže platili, tedy
nám wždycky něco zbýwalo.
Časopisy nemohly pomoci ; ale náhoda nebo
osudowé byli přjzniwěgšj.-^Gednoho dne přigeli
gsme do malého městečka — ^
»Gak se gmenawalo ?<< tázal se Nowotný, Iho*
stegně z tobolky ol&wko wytálinuw, gakoby si
něco zapsati chtěL nGméno musjm wěděti, aby
se nezdálo, že gsem z nečistých pramenů čerpaly
až budu gednau twůg nekrolog; psáti. «
nPostaw tam gen hodně welké N a několik
puntjků/* odpowěděl komik, pchceš-li mermo-
mocj smrtj mau k spísowatelské sláwě přigjti. Na
gménu onoho hnjzda teď nezáležj, ale spjše na
tom, co se w něm wyljhlo. I bylo to roztomilé
městečko, anebo spjše několik pořadj njzkých
domečků, obehnaných zelenými sady, a sestawe-
ných tak, že se u prostřed nich něco nacházelo,
co podobu rohatého náměstj mělo. Na tomto
prostoru byla práwě komedie na prowaze, an
gsme do hospody zageli. Komedie, komedianti,
turecký buben — to byly samé wěci, které mé
Ugným kauzlem, gakausí uměleckau sympatij k so-
bě lákaly. Potkáwaliť gsme gich arci dosti zhu-
sta na wěčné pauti spolku našeho : ale wždy bylo
něco při nich, co mé nowau wnadau wábilo — a
to byla osoba rozkošného bajacy. 1 nemeškal
gsem tedy uké tenkráte a wybéhnuw na náměstj,
wedral gsem se w neyprwněgšj řadu shromážděné
mládeže.
Cechowé w cizině.
Známo a wůbec tisjckrát opakowáno, že Ce-
chowé kromě wlasti swé žiwnosti hledagjce, pťjliš
dobré powěsti neužjwagj. Wytýká se gim auli-
^nost, potutelnost, podlé ^pochlebowánj wyššjm a
newljdná surowost k nižšjm. Bezdůwodná, bohu-
žel, nenj tato potupa ! přjčina wšak gegj, byť by
nás neosprawedlnila, alespoň trochu omluwiti mů-
že. Žádný národ gádro swé za hranice newysjlá;
co se tedy našich kraganů w gíných zemjch po-
tuluge, málo kdy za wýbor, nýbrž raděgi za wý-
wrhel mjti lze. To platj owšem gen o některých
Cešjch w cizině; gest gich pak předce dosti, tak
že dobrau powěst naší hubj nawzdor wšem záslu-
hám Čechů wšelikterého powolánj w sausednjch
kraginách. Wětšj část našinců hřešj odrodilostj
swau, za wlast a půwod swůg se stydjce, a wše-
možně se snažjce, aby dokázali, že Čechowé ne-
gsau. Tjm se sami w posměch dobře zaíslaužený
uwrhugj ; kdož pak medle člowěku uwěřj, genž
swau wlast, swůg rod zradj a tupj ? Gakž pak se
mnau nakládati bude? myslj sobě saudný cizinec.
Odrodilj synowé sami wáak swé matce začato.
Bič macechy hřjšně oblízugjce, lagj.
Člowěk by se měl hněwati, kdyby se smáti
HemuseU wida Čecha gménem nKopula^^, genž
se wydáwá za Wlacha z rodu Shakespearowy Ju-
lie. Tamsi gakýs ředitel německého diwadla w dál-
ných slowanských kraginách se swými herci ko-
čuge; na ceduli se nazýwá Rosen — pokud ho ale
z gistého gymnasia we wýchodnjch Čechách ne-
propustíli> gmenowal se — tak a tak ; mohli by-
chom si bez welkých nesnázj na gméno to zpome-
nautí* TakoVirých přjkladů poskytuge nám dennj
Digitized by
Google
233
zkušenost nazbyt^ a nenj diwu> že po nás cizinci
ílapau, ktlyi se sami do prachu snižugeme. W Ga-
ribradé prý neywétij zásluhu o wědecké wzdělánj
mladých tureckých lékařA má sultanůw zahradnjk,
řiifnec Skalnjk. Kdo podobných wýgewu zwěděti
chce, wezmi do rukau gakýkoliw časopis, w němž
se o hudbě gedná. Prawda, že welmi často za-
twrzelá nepřjzeň cizinců Čechům ani gména ani
wlasti powoUti nechce ; a známť sám gÍ3tého au*
řednjka, ktei^ swé zděděné poctiwé gméno Cerrý
.zněmčíti musel, protože gebo předstawený na tom
stáli že české gméno do německého kanceláře se
nehodj* Diwné a nedůsledně počjná sobě giny
pán, gegž welmi dobře znám. Soiwa že se mau
přjtomnostj přemoci dáwá, by we swém lánj Če-
chům přestáwku učinil. Neyobljbeněgšj předmět
geho howoru gest Čechy tupiti, gim weškeru
cnost, weškeru schopnost odpjrati. Nicméně wy-
chowatcl geho dětj gest Čech, zabradnjci^ mysliw-
ci, sládek, kočj geho gsau Češj. Kdykoliw sobě
auřednjka neb čeledjna ze swého zamilowaného,
dobrodušného a upřjmného národu wybere^ gest
ošizen a okraden. Má tedy u dětj, w zahradě>
w piwowáru a w lesjch Čechy, gako ginj pánowé
w Rakausjch aw Uhřjch; ale prolí Čechům bro-
giti proto předce nepřestáwá.
p Žádný prorok nenj wzácen we wlasli swé,«
^nj přjslowj. Na ně a na domněnku, že by co spi-
sowatelé češtj w zapomenutj utonuli, že gim ale
naopak pfipogcnj-se k německé literatuře wělšj
obor čtenářstwa a tjm samým brány nesmrtelno-
sti otewře, opjragj se mnozj, opauštěgjce mjsto,
kdež aby setrwali, wyššj powinnost gim welj. Ptám
se ale : co wážj německé wýtwory českých spiso*
watelů w literatuře národu německého? Kdo si
gegich plodů wšjmá w té powodni knih? Chtě*
gjce působiti we wětšjm okresu, nepůsobj nic.
Snad-Ii gsme se toho nedočkali, že pěkné básně
německé bohatě nadaného kragana našeho takměř
neznámy zůstaly ? Owšem kaukol, spisky, za kteréž
se třeba styděti možná, snáze se rozsiřugj a w zle*
dagačeném národu obogetné obliby docházegj.--^
Gak wraucně naproti tomu uwjtá matka Sláwa syna
wěrného w chrámě swém! I ta neymenšj obět na
oltáři gegjm hogné odměny sbjrá! — Žádný z na-
ších německých spisowatelů do powěstné Walhally
nad Dunagem prigat nebyl — skwj se tam wšak
slawný onen mistr z Husince, ač Čechem se naro-
diw Čechem také zůstal a ten gazyk, gehožto ráz
ipowahu ustanowil.sám také statečně hágil. — Kdo
u nás wděčně nezpomjná na zásluhy o wzkřjšenj
českého spisowánj snažně pracolvaWsjho Puchmj*
ra? Mnjte-li, že o něm sausedé zahraniSnj newědj?
že geho sláwa meze swého času a krage nepřekroči-
la? Nenj tomu tak; učený swět ho zná a bude ho
znáti déle snad, než ledakteřj Ihostegnj kragané.
Slowůtný gazykozkumec Pott, professor w Halli,
wlóni w gistém na slowo wzatém literárnjm Časo-
pise kritiku o dwau nowých mluwnicjch cikánské-
ho a zloděgského gazyka pronesl. Obšjrně o těch
knihách gednage, káral spisowatele z newědomo-
8ti a nesaudného opisowánj beze wšj wlastnj zku-
šenosti a práce, zwláště pak spisowatelům to za
chybu pokládal, že ani neylepšj knihu o tom před>
metu. Hantýrku a Romani Cib našeho Puchmjra
neznali. Nuže tedy, milj kragané, chce-li se wám
tak wážné chwály, hledey te gi tak wážnau cestau I
Dwamecjtma roků uplynulo, co tato kniha Puch-
mjrowa wyšlai. Může-li který ten spisowatel něme-
ckých knižek gen jpomyslíti, že o geho knize za
dwa a dwadcet let genom památky bude?
domÁcj kronika.
% IřRAHT. W stálé přJBiii udržage te a obeeeDStWtt
sp^wná kraganka nájíe Tutkoway i idá se, gakoby od nás
ani nechtěla. Marie, dcera pluka, tato kausclná wolawka
pro kassu direktorowu, t repertoáru ani nemitj. Předešlý
anterck wystanpila w »Nápogí lásky. « Duetto s p» Brawan
opakowaUi w íeM f'eii dwakráte pH náramném potlesku.
Mimo ni spjwal i náb Majrr mjsto p. Stieglielliho, který
téi co host sde se tdržuge a náhle se rosnemohl. Po-
mysíjme-li, ie u nás opery teď přjhií Často se dáwagj, bo-
gime se, aby p. Mayr, ipjwage také na suwowském diwa-
dle, na hlasu netratil, gelikoř gsme tolik ivýčitek trpěti
museli, ie tjmto sp&sobem p. Podhorská n nás o hlas při-
Z BRNA* Zagistébýwá garo, roztomilý tento host,
pxiná&egjcj luzné rozkoke a zábawy w&eho druhu, od kal-
dého obywatele uvét^jho města radostné wjtán. Což diwa
pak, iekdyi nastane a háge aelenatj, niwj a luhy kwStina-
mi skwjti se počjnagj, welkoměsťáci a s nimi i naii Briiané
w.hognosti opauitěg) auaké, obesděné prostory města, a
na wenek spěchagj, by se rotweselili a na pcsau matky
přjrody okřáli. A sagistě sobě nařjkati nesmjmc, 2e se
nám wokolj Brněnském nedostáwá mjst, kdeby se Mowěk,
hluk a křik města nemílugjcj, rozwesditi a mysl swau rot*
gasniti mohl. Máme nedaleko města LuZanhá, Pjsarhn, Ko«
mánno, Cemowice atd., kteráž mjsU uké od Bríían& obswla-
ště w neděli a we swátek hogně nawjítěwowána býwagj. Na-
wrátjme-li se pod weěer do města, tu zas nowé nás aábawy
oČekávagj, neb garo přiwábj i cize ptáky do našich kragin.
Tak k. p. nás nawStjwila společnost maďarských uneČnjkA
riszfera Szándoray po těch přiiel powěslný fagotista Bram^
Digitized by
Google
»4
« ginj hosté, meti kter) mil nelze nám opomínanti on/ po-
wéstné, obdiwowané sesXxy Marii a Terecii MiíanollQwé,
které n nás pft koncertii, dwa w redutnjm sále a tH w di-
wadle pH přeplněném domS dáwalj a tak se Ijbiljr, ie nám
welmi tčiko bylo, s níma se rotlaučití. Ať o ginem nedjm^
gii spanilá postawa Terezie a prostomilá naiwnost malé
Marie okutluge, o Černi abyste se a spolu i o gegich
uměnj přeswéfdčili, Wám, páni Pražané, od srdce přegi.
— Giná, ow«em wzácnřg^j a wáinégžj nám bjla náwitS-
wa naáebo welectěného kragana, powěstného d^gepisce p.
Fr^ Palachého, který se několik dnj w Brně w Ray hrad-
ském klášteře sdržel. — Tyto dny nás poctil swau náwstě-
vran welewážený p. Pawel Stamaiovič, farář xe Segedjna
w doinjch Uhřjch, snámý co spisowatel a wydawatel Srb-
ské Wéely, zdriagjcj-se práwS w Břetislawi (Pre^porku)
při sněmu. Dne 23. čerwna nawjtjwil sdeg^j českoslowan-
ské učené a kláiter Rayhradský a druhý den odgel na par-
njm wose přes WjdeA do Břetislawi. Méli gsme přjležitost
• p. StamatoTÍčem o na»j národnosti, o stawu najíich ikol
atd. několik slow promluwiti, swiáiť ale myUénky naSe o
slowanské wzágemnosti snjm wespolek si sděliti, gakowéi
třjbenj toho dňležitého, s neyrosmanitěgijch stran zneusná-
waného pognra bes patrného uiitku býti nem&ie. Wlaský
Cestopis KoUár&w a nás se pilně a s welkau obliban čjtá
a welmi iádostiwi gsme na kritiku tohoto neynoirěgljho
djla Kollárowa. Každý progewuge také žádost, hy p. Kollár
Sláwy dceru brzo w nowém wydánj najíemu obccenstwu
podati ráčil. — f nale národnj literatura wždy dále pokra-
Čuge, wenkowský lid na Morawě pilně České knihy čjtá, a
byloby potřeba n)ipomen«uti pražské pp. kněhkupce, by i
do Slezska, gmenowttě do Opawy a Těijna, kde gak sly-
žjme docela nowý žiwot nastáwá, (Že w TěžjnS posluchači
na ewang. gymnasium českau kniho wnu xakládagj, Wám
gii snámo,) wjce knih posjlali, saČ zagistd gim wděčni bu-
deme. W Brně wyžel a tiskámy Rohrerowy: Neynotůigij
ItaneianAlek čili zpěwnjčelt pro katolické křesťany od W. K,
t pak nábožný spis : Philotea od W. Žáka. — Wědecké
pogednánj o feči od naleho velectěného prof. M. F. KU-
cela nacházj se w tisku w Holomauci a wkrátce na swě-
tlo wygde. Náklad wede známé kněhkupectwj p. Knría
Minikera w Brně. — P. prof. Šembera pHprawnge k tisku
historii Wysokého Meyta ; i druhý swazek básnj najíeho
naděgného Fwrcha k tisku gest giž přihotowen. Cašopia
pro wenkowský lid, wydáwaný p, prof. Dieblem, nalézá
wždy wjco odběratelA, což prawým důkazem gest, gak rád
i nál sprostý sedlák po dužewnj potrawě sáhá ; budaurjm
swazkfim tohoto spisu přidagj se wždy dwě neb tří rytín-
ky řemeslnických nástrogA, přjrodain, znameniiych suwcnj
atd., načež pozornost promyslnjki\ wCibcc obracugeme.
(DokMžtiij.)
I
SVTETOZOR.
Německý časopis »7ftřélan^ff podáwá nynj čtenáfAm
swým Čáadiu KoBárowA Cestopisu italského. Redaktor ge««
ho, p. Widenmann, zlobj se w posnamenánj k tomu při-
daném, Že geg K. gakožto podiwjna popisuge.
Dne 29. Čerwna byl w Drážďanech pochowán snámý
německý básnjk Friedrich Kind. Narodil te dne 4. března
1768 a nmřel dne 25, čerwna, práwě když se na drážďan-
ském dworském diwadle sepsaný od něho « Střelec kaose-
dlojkic po ll2té předstawowal.
Pensf za poliček. Revillagigedo, činný mjstokrál me-
xický, procházjwal se častěgi po ulicjch' swého hlawnjho
města we společnosti gednoho anebo dwan pobočnjků. G«*
dnoho wečera zažel až k samým bránám měsu, a spatřil
pěkné dcwče, které samotno gsauc do města chwátalo.
Skromný gegj zp&sob Ijbil se mjstokráli, ačkoliw se mu
s ohozenjm za uk pozdnj doby srownáwati nezdál Re^
yiUagigedo přikázal swým pobočnjkům, aby počkaU, sám
>ak se dal za děwčetem a dohoniw ge, promluwil směle
němu, ruku swau mu podáwage. Nemálo se ale podi-
wil, když déwče, dotjrawosti geho zhurta se opřewži, dái«
pospjchalo. »AIe nač ty okolky, má pěkná, « prawil Re-
villagigedo, nwŽdyť gsi si sama tuto dobu wywolila?* To
řka, suwěl se mnohem gežtě dotěměg^jm. Djwčina se u-
lekla, ale nerozmýžlegjc se dlauho, wyfala mu poliček, a
utjkala seč byla. Mjstokrál zůsul gako přimražeqý a otj-
ral si rukau twář, kterauž mu byl poliček notně obarwil.
Hned přiběhli téŽ adjuUnti, kteřjž co se bylo přihodilo,
zdálj spatřili. — vGaká nestydatost !« zwolali, xnech Wase
excellencj dowolj, abychom tu osobu.... ir — nAť mi nikdo
ani zlého slowjčka o té djwce nepřenese, « zakřiknul ge
mjstokrál ; i»ona laslahuge pochwalu. Gděte a dowězte
se o nj, o gegjm bytu, i co gi přinutilo^ že tak pozdnj
chwjlj z domu wyžla. Prawjm, Že to gest poctiwé děwče.«(
A tak w skutku také bylo. Ubohé děwče wyučowalo hu-
dbě, aby sebe i swau chnrawau matku wyžiwiti mohlo.
Gedna a gegjch žákyA bydlila za městem, a od nj wraco-
walo se několikráte za týden o desáté hodině wečer do
města. Mjstokrál dowěděw se o wžem, wysadil gj roČnj
pensj 300 dolar A.
Powěstný francauzský básnjk Alexander Dumas, ge-
hoŽto smědá twář a čemokndrnatá hiawa posud wyzrazugj,
že otec geho, reyoluČnj generál Dumas, z africké krwe po-
cházel, byl nedáwno od některého dotěrawého oslowen :
nZa odpultěnj, pane, ale smjm-li dle wažeho zewniťrka
sauditi, byl wál otec .k — a>Rreol,« odpowěděl Dumas,
což smjlence z negerské a ewropské krwe znamená. — >» A
wáá dědek ?« — »Černoch.« — »A wáí praděd ?« ^ »Opi-
(^ J((_),0 fd *odpowěděl podiwenjm trna tazatel, »to gest
mnoho !(c — Kdo wj, co mámená w Paijži učiniti se smé-
Žnym, pomyslj si snadno, gak nešťastnému tazateli gcst^
kde se koliw okáže, sypau se na něho otázky: »Zual gste,
pane, otce Alexandra DnmasaPtc
Zpráwa.
Dle obyčcge z minulých časA posjlagj se mí gežtě
někdy přjpisy, gakobych redaktorem KwětA byl. K odstra-
něn] wScch oraylíi gsem tedy přinucen weřegně k wědomj
uwesti, ie nynj s redakcj těchto lÍBt& ničeho co dělati nemám.
Jot. Kaj. TjL
ČMOpia tMto wjrekáai w» •tHátk • w •obota »o •Alkrýjch: kai<)aii Irubau stfvau fhéáwa. •• pAUrckowá pijloka. PředpUt
iéu 48 kr., w« kalhkupeetwjck m fM léu 1 si. 96 kr., «• c. k. poitérk p«ll. f b1. S6 kr. aift.
WydáwáBJm a redakcj J» Pospjsila w Pra^e.
Digitized by
Google
Kwéty.
I&rodnj zibawDJk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Č/jsIo 57.
49. ierwenee Í843,
10. r. béh.
Howý roL
(^Pokraiowtinj,)
Zkušenost ge matka maudrosti — a protož
mi to i tenkráte pomohlo, že gsem se byl přečasto
na ty krkolomné kausky w potu iwáři cestugjcjch
umělců djwal. Gá si wyhijdi nynj mjstečko, z ně-
hož mi ani gedno mrsknutj nohau ugjti nemohlo.
Práwě se točil na prowaze principál, když gsem
zwťdawc zraky na wšc strany rozesjlati počjnaL
Byl to dlauhý, wyzábiy, osmáhly chlapjk s náram*
nými knjry, a bjlé široké pantalony šlohaly mu
okolo kostnatých nohau, gako napolo swinuté pla-
chty okolo dwau stežnj. A gak tu stál — s tjm
náramným obuchem w rukau, kterýž ho mel w
rownowáze udržeti — anebo skákal, nohy krčil a
roztahowal — potom obuch odhodil a gako smy»
sly pominulý po nataženém prowaze kozelce me
lal : to wšecko bylo straáliwodiwé podjwánj, a do-
bromyslnj díwáci nemohli se dost wynadiwit, gak
to pauhý člowék, bez pomoci šotka, wywesti
m&že.
Gá wšak neupjnal zraky s takowau zwědawo-
8tj na ného, gako spjše na malého bajacu, kterýž
se po swém^ principálu na zemi pitwořil, gakoby
ty neytéžšj a neynebezpečnégšj kausky wywádél.
Ale wšecko to byl gsem giž desetkráte widěl, a
múg pimprle wywádél kausky takowé také. Gá
byl 8 obljbenau (igurau podobných uměleckých
spolku nespokpgen. Rád bych byl na ni zkřikl :
Tak to déley — a tak i — nagednau ale upautala
se moge pozorliwost na nowý ukaž, a ziistala na
něm také wězeti.
Principal totiž uwedl nynj do kola asi osmi*
lete děwče. Bylo to přepodiwné zgewenj. Komu
gednau na o5i přišlo, tomu newyšlo wjce z paměti.
Ta strakatá, portičkami lemowaná suknička, ten čer*
wený, ceikami wyšjwaný žiwutek — to autlé, ohe-
bné tjlko '— to černé plamenné oko u prostřed
na smrt bledých a spanilých twářj -^ gakési tage*
mné, po wšj bytosti gegj rozprostřené kauzlo»
gežto prawiti se zdálo : Pohleďte na mne a poli-
tugte mne I — wšecko spogowalo se u nj w tak
podiwný, ale dogjmawý obraz, že mau celau duši
naplnil. Gá nehleděl na to, gak se na zemi krau-
tíla, kozelce dělala, po rukau chodila— gá newí-
děl nic z gegjho uměnj ; genom postawa gegj wti*
skala se w duši mau, a surowé s nj nakládánj prin-
cipála— geho klenj a pošťuchowánj.
Dáwno seděl gsem giž u swých rodičů. Ma-
tka byla n>ezi tjm dobrau swačinu obgednala. Mně
ale nechtělo ani sausto chutnati. Gá widěl pořád
geště to tmawé oko mladé keykljřky. Matka chtě-
la wědět, co mi scházj. Gá gj powěděl, co gsem
byl spatřil. Mluwil gsem o holce gako o zaklené
princezně. Stará direktorka kýwala lilawau. Gá
wyšel potom na dwůr. Tam stálo ubohé děwče
pod kůlnau, u wozu, na němžto chatrný kevkljřil
nábytek se nacházel — a slze gj kapaly po twářjch.
Co ge ti, má ubohá ? — Ona zawrtěla tiše
hlawau. — Co ge ti7 ptal gsem se geště gednau,
wybraw ten neygemněgšj hlas, který gsem gen
nalézti mohl. — * Mám hlad, řekla ona, ale tak
potichu, ie gsem gj sotwa porozuměl. — Hlad? —
Mne to progelo gako nožem. — Co pak ti nedal
otec co gjst?"— Otec? gá nemám žádného otce.
— Ten welký hubený muž?— To nenj můg otec,
— Ale předce o tebe pečuge. — On mě žiwj, a nc-
ikaredj se, když dowedu, čemu mě učj ; dnes ale
nechtělo se mi nic dařiti. — Neplač, neplač, ubo-
há ! řekl gsem pogaw gi za ruku — a počkey tady ;
gá ti něco přinesu.
S těmi slowy běžel gsem k matce a poweděl
gj, co se mi bylo stalo.
{PokmiQwáný.)
Digitized by
Google
226
Čechowé w cizině.
Obraťme zřetel na gine práce Čech& w ci-
zině. W prtvnjch stoietjch po narozei\j Krista a
po cely střednj wék byli to mozolowé slowanštj,
gežto města panownjkň budowali; sjdlp wýcho-
dnjch carů, nádherný Cařihrad^ a Benátky, onen
zázračný wýgew města námořského. Za našich
dnů České ruce hlawnj město rakauského mocnář*
itwj stawenjmi ozdobugj ; wýhradni čeátj rybnjká-
ři zahražugj břehy Dunagské, aby geho winy kra*
giny nehubily, nýbrž aurodě a obchodu slaažily;
Čechowé též nynj wykonáwagj onen slawný na wě«>
kv wěkůw památný záměr naSj otcowské wládj»
hlawnj části řjše železnicemi spogiti. Gakmile ga*
ro za wj tálo, táhli zástupowé našich kraganů do
étyrska, kdež se gich tolik shluklo, že se mnozj
wrátiti museli. Z dobrých pramenů zwéděli gsme,
že na železnici w Štyrsku k osmnácti tisjcilim
Čechů, Morawanů a Slowáků pracuge. Hlawnj re*
ditel té stawby sám platj gich wjce než 11.000,
kteřj se bezprostředně robotau na dráze zaná*
šegj; práce při dobýwánj potřebných kamenů
w skalách, dřew w lesjch, a uprawowánj nowých
cest k tomu aučela, gakož i nesmjmá potřeba
nářadj, wozjků atd.žiwj giných 6000 našich kra«
ganů. Dohoniw ondyno na procházce takowého
Čecha, pozdrawil gsem geg česky, načež on hned
sám plný radosti že kragana potkal, dorozmluwy
se dal.
»A gak gste ráčil> wzácný pane> poznat ie
gsem Čech 7 <
uToť se dá snadno nahljžeti^ podlé kroge»
podlé obljčegc.«
• Prawda, pane; ti Němci docela gináč wy«
padagj.'<
•Proč ale nynj do Čech směřugete?
wPracowal gsem na železnici tam zahorami^
íe gsem si ale na noze ubljžil, musjm se domů
wrátiti* <> Nynj se gal wyprawowati> že pro hogné
deště práce se často zastawuge; že chléb gest
drahý a nikterak samožitný, nýbrž kukuřicj mjcha*
ný, což našincům arciť newonj. Chléb kukuřičný
musj býti čerstwý, ginak gest nechutný ; též mau*
ka z kukuřice zhořkne, ležj-li několik neděl. W
Haliči to dobře wědj, a tam nikdy mnoho mauky
nagednau semljti nedáwagj. Hůg kragan byl z Ne*
škaredíc, panstwj křesetického w Čáslawsku. Kte^
rakž plesal, an gsem se ho po dobrých známých
a přáteljeh w tom okolj wyptáwaU položen] \e*
škaredíc popsal, a geho požádal, aby mým známým
pozdrawenj donesl! Čech na swůg wýdělek ne*
zapomjná; i můg kragan hned zwolal : Ti pánowé
mně zagisté dagj na notný hrnec piwa za to po*
selstwjl — Powjdal mně pak dále, že tam w Štyr*
sku X mauky nic nepekau, žádoé koláče, ani buch*
ty, že genom z pohanky gakési šknbánky wařj ;
ale že nemohl gich užjwati pro ten gegich omastek
neljbého zápachu. Těšil gsem ho, že to nic zlé-
ho, genom wepřowé sádlo, gehož rozhlášené wj*
denské kuchařky i na neywzácněgšj gjdla, i na
dorty potřebugj; on ale wrtěl hlawan, twrdě, ie
česká hospodyně předce máslu přednost dá. Wý*
sledek geho úwah byl: vWšndy dobře, doma ney*
lépe. Gaký' to rod u nás w Čechách! Mužowé
silnj gako kmeny w lese, a děwčata baubelatá, as
mjlo 1 A tam 1* Narážel w řeči na ty ne-
šťastné lidi w zemjch alpických, Gretins, Trotteln
aneb Fexe nazwané, pro něž tušjm, chwála Bohu,
ani wýrazu nemáme. Gá ho opět těšil přjslowjm :
n každý krag má swůg krog,« a upřjmně gsem se
mu přiznal, že i gá, ač dáwno dospělý, za těch
několik le^ co se zde bawjm, tuze tlustého krku
nabyl ; že pak proti němu nic nepomůže, leč na*
wrácenj-se do wlasti. Ku konci pak, aby se pra*
wým kritikem oswědčil, wychwalowal můg kragan
bowězj dobytek, tučné pastwy a krásné železo
w ŠtyrskUf zwlášte poslej{lnj, gsa kowářem a tak i
znatelem toho předmětu. Rozlaučili gsme se s oba*
polnau tušjm spokogenostj.
Nedáwno táhlo několik rodin z Chebska, od
Kamenjka a giných kragin wlasti našj po králow*
stwj halickém, chtěgjce se w Bukowině osaditi.
Neywjce podiwenj budili u Haličanů gegich psi,
gežto gim děti w peřinách na wozjcjch táhli. Ne*
wjm gesdi se kde kromě Kamčatky tolik psů k po*
tahu užjwá gako u nás. Huculé, hrdý pastýřský
národ, málo si těch wystěhowalců wšjmali, psům
wšak gegich hogně milosrdenstwj proukázaU, kr*
mjce ge chlebem, bryndzau a slaninami.
V. R
P á p é r k y.
Gakých io wěcj možná se pod sluncem dočkati ! Po*
•awáde mysUli gsme, Že ubosj Slowáci od Madárft, či má-
me snad řjci od Madaromaná hněteni, utiskowám, proná-
iledowáni byli. My gsme te do wj dali, kterak gatyk gegich
ce w&id^ kde gen gaké wýslanj weřegněgjjho, wytíjho i\-
wota «witá| wyptiditi a do chatrných ehydíeky rohotáren a
Digitized by
Google
227
éelednjkA takljti te nsilugj, a bili gsme se, le geg pošle-
te tni tam nettq>j ; my gsme sljTseli, kterak gim i do swa-
týcfa, nikoli semským ohledAm, nýbri Bohu samému ta'-
swěceoých mjst, do Ikol a do cbrámů mluwu, gjito tam
nikdo nerosumj, wnuoagj t ty, kdoi se snad proti tomu
yie sluiný spůsob otwati opowaivgj, na ubohém pro ma»
darské aneb aspoA tmaďaHlé pány upraeowaném těle tresta-
gí ; my gsme slyšeli, kterak gim gméno bratrj těch našich
pfesdjwkau gest, kterak tre sborech, w nowinách i w daso*
pisech vwých gim se rauhagj, hágití se pak na těch samých
mjslech gim nikterak nedopanštěgj ; byli gsme xpraweni,
kterak snahu gich, w mateřském gasyku swém se wycwi*
čiti a gebo prostředkem blahoděgně na národ působiti, aa
náramný hřjch, ano ta anplnau arádu wlasti gim obracj ;
my gsme doslýchali wiecko to a geité mnoho giného, coÍ
ani listům těmto hroajce se toho swěHti nesmjme, ano my
gsme — pamatugeme-li se dobře — i s druhé strany age-
imé toho důkaxy měli; my gsme gich litowali, my gsme
měli s nimi autrpnost: a hle! nagednau swjdáme, ie ne*
štastnj tito spolukmenowci nali sami to gsau, kdoi ma-
ďarský národ a gak si per tonfequenfinm mysljme, gme-
novitě tedy i Madaromany okřiwďugj a před Ewropau^
powařme si práwě před Ewropan, osočngj i pomlanwagj!
Wěru nic nad polemiku, sbratřj-li se se sofistikau, a nic
nad sofístiku, neostýchá-li se ani neynestaudněglj Hi -^
před Ewropau ! O uboý irlci, chraňte se, aby Wás beran-
koiré neroxsápali, a magj-li Wás gi2 we drápech swých,
o uk aspoň stěžugte si, stěiugte si sas před Ewropau, třeba
w augšpurských Wšeobeoných, abychom Wás aspoň— poli-
towali. Wy pak, geito gsme posud xa swé mjrumilowné^
npřjmné, swomé, nábožné^ sprawedliwé a wlasti i králi wěr^
tté spolubratry měli, o kterýchžto se ale x úst těchto, od
Wás ošemetně pronásledowaných osoéencň doxwjdáme, ie
gen wředem oné wlasti a kamenem auraay wšeho dobrého
w nj gste a ty oéerňugete, geitoby Wás tak rádi milowali
a clili; Wy, prawjm polepšte se geitě, m6iete-li, přede
wijm ale — deyte si bex reptánj wxjti i to, co byste snad
uk rádi xa swé neydraišj powaiowab*. Trpěti a mlčeti
gest krásné; čiňte uk, snad Wás bohdá wděčná pochwala
oknjřených a naostruhowaných kraganú Wašich nemine!
.á.
České diwadlo ir Praze.
W neděli dne 9. čerwence prowoxowala se Rodinn
EareelloHskáf trucfalohra w 5. gednánjch, dle Rudolfa x Ber^
gtt přeložená od K. Stefana. Ref. tam nebyl, a nem&ie
tedy také ničeho o tomto přcdstawenj powěděti. *- W au-
terý na to, dne 11. čerwence měla se dáwati »Popelkai<,
4e ale p. Mayer práwě w německém diwadle taměstnán byl,
mnseli gsme opět za wděk wxjti swrchu gmenowanau ne-
délnj pochautkau. Kterakž si gen mohl mladý p. spiso-
watel látku tuto k prekládánj wywoliti? Referentowi bylo
wěru geho dobré wůlc Ijto. Takowym křikem neťrásly se
giž dáwao stěny našeho diwadla; gii exposice byla před- *
nesena mrísono fortisšimOf a uk to trwalo až ku konci.
Nápowěda měl co činiti, aby přes wšecky slyšán byl; ge-
mu ke cti musj se řjci, ie téměř celý kus, málo mal}ch
oas wygma, neylépe xe wšech mluwjcjch a křičjcjch osob
aukolu tomuto swémn dostál! Zdá se, ie pamět a naši
herci sobě negsau Kastorem a Polluxem, sic by gim slowa
a celé sady uk nepelichaly. Potom má čiowěk uwěříti,
ie hra Uto gen dwa dni práwě před tjm dáwána byla ! 6a-
ké násilj tenkráte řeč trpěti musela, těžko wyprawiti. Přáli
bychom si xwěděti, ge-li wlastně kdo, genž nad chybami
n wýslownosti a nad gaxykem wAbec bdjti má; nenj-li
nikdo k tomu určen, wěru swrchowaná giž potřeba, aby
se p. ředitel o wěc tuto posUraL Či newj snad, že po-
klésky ukowé, nebywše aáhy oprawowány, co ged pAsobj
a celau společnost nakaxati mohau? Co máme daufati,
když i p. Kolár, bera si p. Btela za přjklad, wyslowuge
»fi/lroll*« A to nenj to neyhoršj ; zwláště tento weČer po-
skytnul, nám hognost wšelikých ukowých pocbautek ; tn
gsme slyšeli x «Š$ mjsto s nij, w okau mjsto w oifch, nm
rúke a g ruce atd., a celé sady, gimžto porosuměti na-
darmo gsme se snažili. Myslj-li p. režisér, Že se obecen-
•two npokogj pomauČenými sochami, diwokau sanj, per-
spektiwnjmi xahradami a woskowými swjčičkami gako dě-
cka o dašičkáoh, mohlby mu ref. wšj mocj xa to mditi,
ie se xle potáxal. Game mu owšem xa wšecko, n%č se
hexky djwá, wděčni, ale rádi bychom mu ledaco x té di-
wadelnj auprawy odpustili, gen al se nám gaxyk náš we-
řegně a xa naše penjxe nepranj. Žel a gešté gednau žel,
že herd sami necjtj, gak malé cti gim takowé bjdné lámánj
slow pHnášj. Kdyby to uk gežtě déle trwati mělo, byli
bychom wěru přinuceni, do Časopisu tohoto swláštnj, stálý
článek podáwati, do něhoŽ by se U neykrásněgšj kwjtka
gazykowých poklésků x prken diwadla našeho gako do wěn-
ce aneb kwětosboru sbjrala a přcsazowala.— Tolik nemá se
na showjwawost obeceostwa hřešiti ; wždyť gest gj bex toho
w giných wěcech dosti zapotřebj. — O predstawenj samém
a o gednotliwých úlohách nech nám xatjm čtenář daUjho
šjřenj slow odpustj.
DOMilCJ KBOmKA.
% PRAHT. Na suwowském diwadle pannge čilý
Žiwot. Host stjhá hosu, a 'ceny se zwyšugj gako w An-
glicku obilné., — Hwězda prwnj welikostí byla italská xpěw-
kyně fiardoťOareiowáj sestra zesnulé Malibranky. Bylof
to pauhé xastawenjčko w Praxe, které gj téměř gen náhodau
1200 zl. we stř. wyneslo. Tři dny po sobě wysuupila,
w »LazebDJku Sevillském «, při Čemž gešlě několik pjsnj
zpjwala, každau w gine řeči, a ku konci árii z Popelky.
Úsudek o této znamenité umělkyni zněl skoro gednohlasně,
že byť by ucho žaslo, srdce předce zůstáwalo chladné.
Digitized by
Google
228
' Óbecensiwo prowáxelo gi deereseendo; prwnj den wieeko
plao, druhý den 16 ředlo, tiretj den giž prásdno. Co «e
mne týče, s takowau lauooUu gsem dáwno i diwadl* ne-
wysUupil ; mau gedinau bUienostj bjrio, ie gsem se snaiil
wibuditi w duii pocit, který w nj od té dohy utkwěl, co
gsem slyžel Heínefetterowaa přednášeli Schnbertowa »01-
iowocti. — aí—
Literatura nale progewuge utj^tfitelnan aurodnost; se
wžad prichásegj aneb aspou oblabugj se nowá djla. Mesi
ginýini xwU«l5 nás potéiil spisek, p. Jmta Kmdawého, w
Pe»ti wyilý a gednagjcj o wságemnosti mexi Čechoslowa-
ny. Wieobecnaa gebo částku s obBwlá&tnj radostj gsme
přeclli, a napřed gii činjme na něg poaorna kaidébo, kdo2
oprawdowým, údinn]^ přj tělem swého národa gest. My-
vlénkám, we spisu tomto tak gasné a pékné proneseným,
musj každý neywét«jho roujrenj přáti. — vZrcadla iiwota
na \V)chndnj £wropé,« wydáwanébo od K. J^apA, dotisku-
ge se gii djlek druhý, podobného asi s prwnjm obsahu ;
k třetjmu djlku rukopis gest gii také připrawen a obsahu-
ge piiwodnj práci p. wydawatele samého, kterás welmi
mnoho zagjmawého siibuge. — Malého Atlasu, irydáwaného
p* MerklMeittt bude také co newidét druhý swasedek do-
bo to wen : wéru chwalitebná pjle ! — Dowjdáme se také,
ie nki kragan, p. Bawljiehj iigjcj od négakého času c«
wychowatei w Moskwé, pilně se sbjránjm látky k národopisa
ruskému objrá ; tjni apúsobem múieme něco dokonalého,
auplného, nám a naiiemu stawu scela pHméřeného očeká-
vati : kragan pro kragana widycky neylépe popisuge.— Do-
slýcháme konečně, ie se w Lipsku nowý, obJjmigSj spis
od p. lAidewjts SUrra tiskne, kterýi sáleiitosti SlowákA
proti Madaroman&m hágiti má ) kýžby gen tak téiko se slo-
pau wálnj mluwiti nebylo! Kdo prý si aacpe q«í, neslyij.
Z BRIffAa (Dokonienj,') Musjm se zde xmjniti o reyso-
wnj ikole waveho kragana roseného Pražana, p. M. Sfasinéhot
powSstného historického maljře, od nt^hoi w negcdnom chrá-
mě na Morawťf obrazy nalézáme; Rayhradský kU^er chowá
gebo rukau zhotowenau podobiznu cjsaře Frantiaka, která
ta umélost p. Šťastného ručj. Škola od n^ho zřjzená na-
lézá se w brněnské ulici, Čjs. 285, w prwnjm poschodj.
Naděgeplný rytec, p. Bedřich Bmeil, zdrzugjcj se ted we
Wjdni w akademii umělecké, wyjel z této ilkoly, a práwě
letos se tam- nacházj mnohosKbný mladjk, Zelewj, robený
t Raybradu, o gehoi wycwičenj p. prelát Rayliradský, Ftjb-
ior Slo9$ar9 poznaw náklonnost i wtip geho k reysowánj,
ilechclně pečuge. — Čjtage tak často we Kwětech potěioé
apráwy o jnajícm kraganu, p. Neswadhowij nemohu také
opominant sděliti Wám, že nál kragan, onen geniálnj mla-
djk p. A/4X. MureHek, kterýi se gii přes rok w Pařjii
sdriuge, w tomto hlawnjm městě welké sensacj dďá; tio-
iilf, máge wěku swého teprwé 17 let, spěwohra Hamleta,
geito 8 neobyčegnau pocbwaUu pHgaU byla ; ted dokončil
gii druhau, a práwě pracuge o třetj, ku které francausský
básnjk Ticomte Pinmaigre text sepsal. Také wydal album,
wěnowané wéwodkyni NtwumrM, sa néi mu ona wdmi
potěiný list a zlaté péro saslati ráčila. — P. Emil Mee-
per, syn p. L. Weegra, fabrikanu na starém Bmé, objrá
se praktickými zkauákami s Volímidofm Mimiptm* Tak ne-
dáwno n přjtomnosti četných přátel siloapytu na tak na-
swaném Čerweném kopci s menijm R Z. slaupem skauiel,
gak by se skála lámali dala, coi wěUjm djlem dobře wy-
padlo. Účinek sáwisj na přirozenosti kamene, na hlubo^
kosti a poloze děr, gakoi i na prachu, pročei se také wéc
tato t gistotau wyskaumati a prowesti dá. Zkauiel také p.
Weeger, gakby se prach pod wodau sapáliti mohl w tom
samém okamženj, kdyi se dráty, kodwáděnj piaudu mlun-
aého slauijcj, na swých točnách (pólech) s prachem w pa-
pjře samoUným spogj. Gak slyijme, mjnj p. W. w těch-
to skauikách pokračowati, začeš mu kaidý powděčen bu*
de, gelikoi z těchto akausek pro iiwot praktický mnoho-
násobný užitek přinesli moiná. Daffuerreoiypif čili swětlo-
obrasy uwedl w Brně býwalý zde prof. silozpytu, weleza-
•lauiilý p. Dr. BedHch Fraw, i p. Dr. Oahriel, professor
ma thematiky pilně se s tjmto uměnjm objrá. <— O čem se
gii několik let mluwilo, to nagednau rozhodnuto gest, neb
Wás ugislili mohu, Že stawowská akademie z Holomance
do Brna přenesena bude, gakoi ie i Brno fecAiitcftý úštaw
dostane. Wjdenská spořitelnice měla dosawáde w Morawě
a we Slezsku swé kommandity; morawitj pp. stawowé ale
aa dobré uznali, by pro Morawu a Slétsko zwláitnj domác|
ěpoHtelnite zřjzena byla, k Čemui se také w krátkém čase
kráčeti má. Wie to sagisté na Morawu dobře působiti
bude.>-Weliké negen nepohodl j, nýbri i neitěstj pro Brno
gest, ie iádná wětíj woda gjm neteče, pročei BrAané swlá-
itě pekařský cech, postrašený loňským zde suchem, čjmi
také weliká drahota zde nastala, letos pámj mlýny slawéu'
počjnagj. — Brzo bych byl zapomenul, oznámiti Wám strát»
dwau na Morawě slawně známých muifi, totiž p. Jufus
'Wolného, faráře w Dolině bljže Holomauce, známého co
spisowatele a kazatele, který dne 29. dubna zemřel, a p.
Aureh AhU Thalera, kněze řádu au^sliánskéfao, býwalého
professora mathematiky na zdeg»jm filosof, ústawu, na Mo-
rawě chwalně známého přjrodnjho badatele a swláslě rostli-
noznalce, kterýi se dne 2t. srpna b. r. na wěČnost odebral*
W budancjm dopisu chci podati zpráwn o sdegdjm pro-
myslu a nákres společenského iiwota brněnského.
BoUslzw.
ČMOpiS twito W]r«lliaj w« stfH* • w Mbotit p» j^dUrijeh: kaidan druhan ntrtin fHiáw^ •« pAUrekowá přjloha. PřeJpUej m « wy^awaitl* na áiwil
léU 49 kt^ w h»ÍIUittpeelwi«k m p4l )*u t ■!. 96 kr., ■• c k. poilách púM. f al. S6 kr. alr.
Wydáwánjm a redakcj J* Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
RirodDjiábawli]k pro Cechy, lorawany; Slováky a Slezany.
€J8ló 58.
29. eerwence f84S.
10. r. béh.
sa
T T K A.
Od
Iwana Čecha.
Ze kwjtk& spanilých, ble ! ta pékoaii kytka )iwíl gseni^
Z Dejrkra^ttjcb, co mďá gích Wluwa skogUa.
•S VOij i liKj mfizel Gi wfaioďng porowiuit,
Wfaucp^-li, gak Ona, jwau kwjOui to IjVlM^ipikigj.
iriastimiJe.
Gak pro Wlast cjtj, gak 'wiorná Čeííka g« i?e ytSem,
Neyljp čjtagjcj básné gegj se dowj.
Bakunce*
Téiko eo řjc Gj k •6la^ě,úcty pocit sloWa ttáWj ;
. SUwoapěw kaidá byla by pí^eň o íii.
Sestrám K.
Wýbor ta hle! Česek; gednaf ta WlastS podobna,
Gedna opět Libuií, práwě Boženka třetj. '
Juro9laí9ě^,
Twář to — • padlého sn^tt gakby zkwjula Wcma^
Ze wieho nádégn^ Wlasii gewj se dcert.
Marii JT.
Gak Mafie skromná a tichá, ze wjj tu bytosti
Gemné prosetá k lidstwa a 'N^Iasti oheň.
• if ť line.
Obrat to waáoný PMižaoek onostj prawo^^eskyc^ ^
Každý rys tu gewj ráa cele nezkažeaý..
Ant9nii F«
Srdce celá, zápal tak Trraucj darmo hledal hys^
W každém pohledu blesk, a sřowo giskra žiwáw
Rohdanee*
Tob6 wěJí JtSňS^ Um, Bobdanko, kwjtko posjlAmr
Wxj« gak se gmoouge ? ujiak Ti to někdo powj*
Nowý roL
{Pokračúwnn).)
W někonica okanaženjch stál gsem opět poá
kúlnau, w ruce drže taljř se zbytky našj swačiny.
Naše seznámeuj mohlo by se wám zdáti wel-
mi prosaícké — ale gá pro swau osobu nalézal
w něm tenkráte mnoho básnického. Gáť widěl
gen gegj oko — to weliké, černé oko, gež ke mně
stydlawau wdéčnostj pozwedla; gá widěl gen ty
bledé twáře, po nichžto lehýnký éerwánek pře-
létal — gá widěl gen to radostné pohnutj gegj,
že se někdo wy skytnul, kterýž srdečného úča*
stenstwj s nj zgewowal.
Onagedla* — gá držel taljř; tak gsme sťáli
proti sobě, a gá bych byl tak stál až do saudiiého
dne. W tom se ale za námi strasliwé klenj o-
zwalo. Byl to pan principál, kterýž ani swým
očjm wěřiti nechtěl, wida swau nezwedenau žačku,
ana si bez starosti howj, magjc trpkau pokutu sná«
seti. — Půgdeš do wozu ? poraučel gj swým chřa-
plawým gjcnem i napřáhl pří tom karabáč, gjmžto
bezpochyby učenj swémuwětšjho dfirazu dodáwaL
Djwka ale neuposlechla, nýbrž hbitě se otočíwši,
za mne se schowala. Pan principál měl welikau
chuť swůg karabáč okolo mého tjlka otočiti — to
gsem mu widěl na nose, a kdo wj, co by se bylo
k ustrnutj mých ubohých audů stalo, kdyby w
tom okamženj gako warowné wolánj angela stráž-
ce hlas matky mé, respektive panj ředitelky we
wšj důstognosti nebyl zazwučcl. Atén zwučel hez-
ky, když si dala panj komandantka našeho straka-
tého spolku na práci I W tom ohledu byla to k pra-
wé umělecké dokonalostí přiwedla. Chřtán gegj
mohl brčeti, sičeti, bručeti, fičeti, hřmjti a sjpati
— a wšecko to od gemného piana až k pronikawé*
, mufortissimu;genompromIadé, zamilowané prín-
cezky nemohla giž tonu w tomto swém přirozeném
Digitized by
Google
230
nAstrogi nalézti — a to byla ard wic, kterau gsmt
neybolestnégi pohřešowali.
Abych ale powjdku anrau wedle sawádiwébo
přjkladu anglických powjdkářň na dlaahé sáhy ne-
rozpředl, oznámjm w krátkosti, že principál key-
Ujíůa-nase ředitelka' a dáwnoletých uméleclrý^h' *
pautj swýcb atařj zYiámj byli, že se brzo smluwili
— a ie nám diwotworec na prowaze djwku pře*
pustil, kteráž prý mu gen žluč dělala a diwáky
odháhilb. • ' . . .
A tak se rozmnožil kočugjcj umělecký zboř
fiáS 8 utéšenan nadégj^ že gsme konečné mSeď
reprezentantku j>ro zanoilowané príncezky. To
bylo tagné tušenj moge, hned, gak mi duchaplné
oči nasj Hedwiky poneyprw zaswjtily; to byla hla-
wnj myšlónka mého starého a manželské polowice
geho, gak mile gim oběma podiwné děwče na oči
přišlo. Gá to poznal dle gich obapolného na sebe
mrkánj* Mimo to si můg starý s obzwlástnj obli*
bau.swé nasedíwělé knjry natjral, když si Hedwiku
bljže prohijdnul a pak gi na znamenj swé milosti
pohladil.
Předewšjm ale musjme wědčt, co bude Hed-
trika swému nowému iiwotu řjkat, prohlásila se
ředitelka — a gestli gsme mjsto zagjce kočku w py-
tli nekaupili. Ubohé děwče nemělo ale ani zdánj
o tom, co to ge komedie s panáčky 1 Byloť arci
o tom slýchalo a na. cestách s býwalým priiicipa*
lem bylo se negednau přihodilo, že wrazili na mj«
sta, gichžto krasochutně wybraušenj obywatelé i
se swými bosými rodinami swé ^oše mezi kři-
klawé keykly na prowaze a mezí tichá iiměle*
cká předstawenj in theatro cum pimprle rozdě-
liti měli: ale ubohá Hedwika nesměla nikdy ani
krokem do senkowny páchnauti,. w gegjžto někte-
rém kautě tureckým bubnem wyhlášeaý Horia a
Gloska swé laupežnické kausky prowáděl. Onať
musela wždy gako strážný pes na woze nebo wla-
stně na truhle seděti, w njžto celé bohatstwj prin-
cipalowo spočjwalo. To nám wyprawowala tak
skraušéně, gakoby toLyloginák ani býti nemohlo,
Uwidjme, co řekne až nás uhljdá ! prohodil
náš ředitel s libostným ůsměchem. Myslil totiž na
prwnj produkcj ; aby se pak o tom co neydřjwe
přeswědčik ustanowil dáti hned druhý den gedno
z neyskwostnřgšjch předstawenj a sice we prospěch
domácj chudiny, aby n)u pan předstawený obce žá-
dné obtížnosti nedělal, chiěge třeba namjtati, že
by osadnjci tolikeré wydánj za dwoge umělecké
pochautky hned po sobě nesnesli.
(Poleraiowánj^)
Ie CO o Africe.
0d FrwU X. J. Mmik0.
Ačkoliw Afrika k starému swětu náležj a te-
dy giž starým známa byla ; ačkoli toliko moř*
sklili -úžidau třj tnil ' óA Ewrof)^ -oddělena a na
ginem mjstě u Sicílie^ od nj toliko S5 mil wzdá-
lena gest: předce se až posud za neyneznáměgij
djl swěta powažowati musj. Gest méně známa než
&wný, a* OQttoho pozděgi a teprwé w nowěgjych
časech obgewený djl swěta » Amerika «,an6 i ne*
xiiámigij než sama Austrálie, ndboC ae w Afrioa
powaha půdy a powětmosti, iiwočišstwa i lidj řj-
kage sgednocugj, by cizincAm cestowánj a wšeliké
gj zpytowánj co neywjce wbtjžily. — Plocha toho-
to djlu swěta, obnášegjcj 523.000 Čtwerečnjch
mil, přewyšuge powršek Ewropy asi 3 Yskráte
a ze wšj té zpausty zemstwa gest sotwa pětina
známá. — Sewern] Afrika, gegjžto břehy středo*
zemnj moře obtýká, byla za Časů kwětu řjmského
státu wjce wzdělána i wjoe máma, než za dob ny-
něgsjch, poněw^dž zde w kraginách přjmorskýcbf
kteréž nyttj laupežnické stéty Algtr, Tunis a Tri*
poliš činily, mohowitj Řjmané swé letnj paláce, le-
tohrady aneb Villy měli, w nichžto pro wětšj swaa
i swých rodin swobodu drahný čas w rozmanitých
rozkosech tráwjwali. — Za přjčinau nowé íran-
cauzské osady Algerie, kterauž franeauzská wláda
tuto založiti usiluge, by laupežnické státy aa uzdě
magjc, africkým národům ku wzdělánj napomáhá*
la a swau moc rozšiřowala, lze se zagisté w ney-
bližšj budaucnosti mnohého wyswětlenj zwláště o
sewernj a wnitřnj Africe nadjti; až posud to o*
wšem z mnohých přjčin možné nebylo.
Afrika gest neyborčegšj djl swěta a wlastni
otčina negfru (černochů). Palčiwé slánce plodj ne-
ustálý tok sil, neyprudšj pnzenj k wzrAstu a roz-
množowánj, moc podnebj gest zde rodičkau we-
liké smyslnosti. Diwoké wááně namáhagj docha
i tělo; obé pak opět w zemdlenj. padnauti musj,
a na mjsto oné napiatosti nastaupj tauha po od-
počinut], žádost pokoge; tjm se wšak a zwláště
častým, hrubým nasycowánjm smyslnosti otupcnj
citů, Ihostegnost, nečitelnost a newjjmawost zplo-
zuge.
Co wše stogj hrdlu mauřenjna, ano wšem
geho smyslům co neypohodlněgi pohotowěl So-
twa pohnul hraudau země, giž mu dáwagj přeroz-
ličné druhy obilj semena, gež obětowal, stonáso-
bně nazpátek. Beze wzděiáwánj wytlltej a wyrfi-
stá mu neyšťáwnaiejíšj owooe, neyprjgemnřgšj
wůně. Gediný palmowý strom poskytuge mu
Digitized by
Google
331
welmi občérstwuiijej wjno^ líbochntnau potrawu^
mnohé Částky domácjho nábytku^ a takměř wše*
4Íio, <£elio k přioděnj aivého téla potřeb) má. Pře*
náramoj welikám e ř}!tit zwjfetstwa i roadin toH-
ko zde se darj. a prudkost puzesj w rosdinském
šinUM ^ Aiiice 6im} žjkage -vrar&st ivicUteln^m.
Lesy gsau co neybogněgi nešdisltiými droby ko^
řenj neypalcliwěgšjho, lahjudek rieyzážlwněgšjch,
4ffew barewDJtob neykráanégsjck iiaplnény» a bor
gegjcb woitřnosti chowagj neyčistsj ryzé zlalx» w
kusjch. Na stegném počta dtwerečnjch mil gest
tento dj) swěta desetkráte bohatšj co do druh&
^tweniiiteů než naše Ewvopa. .
Což diwQ tedy, že neger, neustálatt krásan,
■giS geho podoebj rok po roce w pPepiywagjcj
rozmanitostí před smysly geho rozwlnuge, newšj*
aiaw^Bi a IbostAgným se stana, na lom se spo«
kogj, by we stjnu wysoké palmy pohodlné sedě' a
d^mku swau pále po maličkém přičinénj a wyna-
anazenj swé lehko nabyté gjdlo s ženami swými
AtráwiL
Ale tak gkko nenadálé bauře a hrozné or-
kány na nebesa geho wedra pln^á doráže^j. tak
dorážj i wnitřnj prudkost diwoké náružíwosti čar
stégi na onu hiawnj powahu wsech negru, na ne«
.tkliwost a Ihostegnost, a přemáhá gi. Marnost, hr-
•dost, zamďowanost do seoskébo pohlawj a pomsta
pobánégj geg dastégi k cítuprázdné ukrutnosti;
gest též častégi lakomjbr.^záwistiwý a gměnj žádo*
•tiwý ; kteréžto wla|tností «de práwě gako u nás
siráry, boge, ano í proléwfcnj krwe pňsobj. Mož-
not nám několik toW^pžjkladu uwesU. »,
Mezi dwěma malými křáljky africkými způ-
sobila ewropšká gfranátnická čepice krwawý bog.
Každá z cbotj gegich ney^nesenégsjch žádala
onu čepici mjli, aby se s nj Vychlaubati mohla;
že wsak gi geden druhému postaupiti nechtěli,
z této, nám owšem směsné přjčiDy, proléw^li obě
tyto černé wznesenosti krew sw^^ch newinn^ch
poddaných w krutém bogi — o čepici !
Welikáť gest gegich náklonnost* skwjti se
něčjm obzwiástnjm mezi druhy swými, eož owšem
se wšemi smyslnými, newywinutými národy pospol-
né magj, a častěgi tjm neysměšněgšjm způsobem
wyzrazugj. Na korábu, kterýž do wýchodnj In-
die plul, a na ostrowu madagaskarském k bireha
pristawil, widěl tamnj panownjk náhodau do In-
die gdaucjho anglického saudce w geho weliké
wlasence, kterauž i hned co neyprudčegi mjti žá-
dal. Že ale nikdo onoho magiťele wlasenkypohnauti
nemohl, by černému tomu knjžeti wuli wyplniJ, bylo
se giž zlých následků co báti. Na dtěstj byl ale
mezi korábnjky gakýsi ferina, chytrý a čiperný gak
li^ka, a ten kapitánu lodi zde z nauze pomohl.
Wzakě staré lodnj prowazy, rozřezal ge na kusy
dle potřeby dlauhé, roztočil gegich prameny, a
rozdesal ge w nitky eo neytenčegi. - Na to ge w ni-
Ijky stviaml, a zkrátka tak se k tomu měl, že za čas
dosti krátký cosi wytworil, co se náramné paruce
podobalo. Neforemnau tuto okrasu hlawy potom
Geho černé Majestatnosti podali. Král tento takměř
radostj bez sebe gsa, swolal weskeren lid swůg, by
geg okraau lakowau poneyprw na hlawé m|li spa-
třil. — Předstawme si černocha téměř nahého, to-
liko pásem gasně čerweaým opásaného, na něnž
kus barewného klocu, gda od''kyčel až k leytkám
upewjQiěn byl, na rnkau i nofaau atřjhrné a gine
kowowé náramky, pásky a korále, w uájch weliké
^lalé náušnice, předstawme si geg se wšjm tjm, a
k tomu s tauto chuchelnému nuračnu podobnau
parpkau z prowázků 1 — a předce se Ud radowaU
plesal, ano radostj a užaanutjm gsa unesen po-
skakowal nad mocnátřem swým tak wyfinlěným.
W neyno^věgsjm čase oln^átili si AngfliČané
plowagjee Abyssinij čili Habešem po řekách do
wfliiř Áfr^Lv, známautoto marnost knjžat afrických
k užkku snému, by tak snáze známosti této řjše
diwů, téhož neznámého swěta, gakž wnitřnj Aíri*
ku nazwati můžeme, dosáhli. Wzaiiť s sebau ne-
málo Čerwených kabátů a třjrohých, zlatými prý-
mi cď>)emowanýcfa klobauků, dáwagjce ge za dary
králům, gichžto se tam nemalé množstwj nacházj
^a tak ge k sobě naklonili a zjskali. Žádný z nidt
tiemcrftl se sám sobě tak oblečenému dost wynadi-
wítf ! 1 oni swolali lid swůg, a obléknuwSe na nahé
tělo kabát, dali klobauk swůg, někdy i choholem
z kohautjhopeřj okrášlený nahlawu, čjmž skwostný
ůstrog tento dokončen byl, a shromážděný lid
k užasnutj a hlasitému plesánj roznjtil.
{PoJíračowáuj,)
České dlvradlo w Praze.
We Čtwrtek 13. čerwence opakowala $e yiPopelka.fi
Tato opera byla by mohla i prjsDému pránj ladost učini-
ti, kdyby ti newiditelnj pánowé, lueij u wij tichosti w akry-
tu ůdinkowatí magj, s iféúj jfetrnostj byli sobe po^jna-
li. Negen nápowSda ale i ředitel baletu proniknul tak
statně, se gsme gasng geho » balance tx slyšeti mohli. P. We-
bere wi gsme oewýslowné powdeóni, že nás naudil xnáti
ty sférické hannonie, při nichž se gcniowé s nebeské wýie
snáAegj ; w parteru podobalo se to wclice holému, urážlí-
wému rachocenj a praskánj bfei konce. Wíe to ale na-
hradil nám drahní přewýborný zpěw p. Podhorské, pp.
Digitized by
Google
S33
Kockertow« RTonoerawé, gákoi i pp. Strakatého aMayra;
o ge^^ichito sÁslubÁch dijwe giž^w těchto listech mluweno
hylo. , Mjsto p. Bcawy, hcál ffflk» p. Kolár, a yriíik, oelka
wehui oa ugmu. Geho hra Jbyla tak sprostá/ wijadiaw^
ko<niky tak práidná, g^o improwisace tak ne&ťastné a
téměř uráiliwé, Že g$me předchůdce geho .neradi pohředo-
"wali. Wbawnég^i byl P* Qrabingcr, . — o4—
DOMACJ KRONIKA..
Si Plzni. Dne 5. tohoto mésjce dáwal sloWútDý hau-
slista p. AmúH Ntšwadba w xdegíjta městském diwadle
koncert, podporowAn gsa hudd 4. batallionu c. k. mysliw-
(5ů. P. N. úplně zadost učinil powésti geg předchAzegjej
z hudeJsně wsdélanó a kritické Prahy, ukže geg w£jm prá-
wem prwnjm hauslistům na bok postawiti mfiřeme. MlAdj
geho, hlnbokj' cit a d&mysl geho slibngj geho um«nj ney-
krásaěgáj hudancaost. To chwály hodné gest u nSha, ie
a haiisJi nic ginóho wywesti nechce, leé eo nástrog tento
•sám gest, sa to ale řás geho w ůphié mjřc pogal. NesnsH
ij se ohlutfiti .posluchače přehnanau brawůrau, aneb klamati
ho hledanými obtjinostmi,' ale fara geho gest geniálnj, a musj
swau bluhokostj cku, swau poetíčaostj wadčlaný slutth o-
.kauditi« On wywádj zfUfw t hanslj a gen gehó adaiiu
luělo by -se- ponikud wjce mjru přáti. Gaké sdenesíýahft-
|ié pochwaly «jskal, netřeba doswéddowatí ; bylať hodná
luněni geho, Ru konci, po opStowaném hlučném Wjrwolá-
nj, hrál geátě na wjíeobecnau iádost swé wekni obtjžné ale
praworhumoristické g^alnj wariace na národnj pjsnč, kteró
s prawým zápalem přigaty byly. P* Neswadbu podporówal
gejítč p. 8>'y přednáleltS na fortepianu fanUsii Henseltowu
na motÍ¥ gedné slowanskó pjsné tak wýbomě, že wáeobeo-
né prekwapiw i wjieobeonó pochwaly ajskal. Byloby přáti,
aby w umčiij swém i dále k neywyjljjmu stupni pokračo-
wati hleděl. — Wýbomé řjzená wogenská hudba 4. batal.
c. k. mysliwců welice se vyznamenala wzomým prowedo-
njm úlohy swé. ....B— .
SWETOZOR.
Ubozj wlaitj zpěwáci, Žeť pak neumrau hlady; zpě-
wačka Grisi obdržuge za zimu w Pařjži gen 60.000 a za
léto w Londýně nic wjc než 100.000 franků, Lablache
w Parjii gen 80.000 a w Londýně dokonce gen 120.000,
a chudák Mario w Pařjži 30.000, w Londýně 50.000 fr. ;
geátě jtěstj, že še gim honoráře za každé zpjwánj a bene^
£ce iwlážtě wylazug}. Uhožátka, zdaliby ncučixúli lépe,
aby se někde ucházeli o kantorskau službu ; aspoň by mo-
hly hezky zůstat na gednom mjstě, pohowět si trochu a
— když nepřej, aspoň kwapká !
Gistý p. Duss^irde wynaleanul nowý prostředek k sa-
ohowánj masa. Prá^ te Žel^sa Ir^lj se «^y^é^j^. syr
ropem, kterýmž se p^k maso, které ucbowati chceme, po-
tře. Uschne a zťratj sice ně'co z obgemu swého,' alene^
kazj*se aniž hm'ge,:a kdyi se majgjc býti wařeno, do. stav
denó wody^dáj n^budo .brzo opět siax^ swAg ob^em, pti
Čemž prý, což neyzwIáStné^sjho gest, barwu i chuť a wftbec
wšecky wlastnósti ČerstWéhb masa podrij.
WýbOřný trigifskýuitillac puky Jftíiiloi^T^od^kind
nměleckau . ces(u skrze wnithij ruské gubecw^ posléze bjl
hostem w Odesse. Wsude docházj umělectwj geho ne-
smjmé pochwaly, a t^Ž WOdčsse Čfnj nad' ofayčeg riapl-
ndné domy. 'Radostný d6kns- o 'skwjtánj' mskébo ómm^
tictwj. ;/...!
-Geho Excel)en(j P^tr KloltuU^ký, arcibiskup Kalockj»
umřel dne 2. čerwenqe w 92. roce přjkladného žiwobytj
swého. Roku 1752 býw narozen, wstaupil giž -w 16. rocb
do řádu jesuitů w, po gehfyfito srulenj> do swětdcélio kaé^
stwa přesjtaupil.
Otec homoopi^tbis^ powěstný doktor SmnmH JETatoé-
mannj rodilý Němec, kterýž ale poslednj léta swého žiwo-
bytj weFrancauzjch'ztráwil, umřel w Pařjži dne 3. Čerwna
o páté hodině ráno j smrt geho, prawj nowiný, zbudHa w«l-
ké óčastenstwj.
Hrabě ChaWol de VoJvic umjstil we swýcb MecheT"
ches staiistique*, Pařjže se týkagjcjch; důležité udage stranu
éjlenosti a přjčin gegjch, gichžto mnohem wjce tělesných
nežli duiewnjch býwá. W tisjci pádech shledalo se. Že
.752 osob s tělesných píjčin o rozum přišlo. Z tisjce sj-
lených ženských podlehlo toliko 6 nemoci této následkem
lásky, z tisjce muiských ale 43. ' Co se powolánj a žiw-
nosii týká, náleželo z 1763 Ijlených, w Bicétru diouranýoh
toliko 16 kekupectwu, m^opak ale 98 k umělect^u. Ney-
wjce nebezpcéj podobného gest pro ty, kterjžto se hoto-
wcnjm »ata a módnjch wěcj''wtkbec sauážegj. Ze zmjně-
ného swrchu počtu žjleoých patřilo 388 mužských . stawn
tomuto a mezi 463 ájlenými ženskými napočetlo se 356
takowých, gežto se dániskau toaletau a rozličnými potře-
bami k nj žiwily.
Wedlé wypočtenj D^. Julia |>Hcházj geden slepý we
Francauzjch na 1650, w frusjch vjá 1600, w seweroame-
rickém saustátj na 1200, W Belgii «^ 1009, w Angličanech
na 800 a w Dánsku na t38 obywatelA. Dosti zle, ale
-předce geStě dobře dosti' f kdybychom mohli sroiwnati po-
čet duiewně widomýcb s počtem du^wně newidomých,
hylyby horsj wýpadky !
Lord C... nawstjwil kdysi hraběte P... ; nebyl tam
geáti dlauho, když geg peysek hraběte kausnul. sNebogte
se ničehož, tc prawil hrabě docela pokogně, vmůg Neronek
nekausá nikdy.« — Mylord, kterýž mezi tjm giž byl peyska
gednjn> udeřenjm swé hole k zemí porazil, odpověděl po-
dobným způsobem : »Nebogte se nic, pane hrabě) má hůl
nikomu nic neudělá. « •
Gistý Angličan wypočctj, bez pochyby z dlauhé chwj-
le, že srdce čiowěka do roka 43,830.000krát ndeřj. Wěm,
srdce má mnoho práce, a nesmj si ani na nočnj odpočinek
zpomenauti, má-li.býU s tjm ohromným počtem potluku
hotowo.
Dwa laupežnjct, proti nimř mnoho swědčílo, byli
předce od londýnské jury oproátěai. Když se to bylo sta-
lo, obrátil se president saudu k žalářnjku, žádage geg, by
ty dwa pány hned na swobodu nepustil. » Odeberu se
hned do Dubljnu,(c prawil, ms aežkodilo by, abych před
těmito pány as tak aspoň dwé hodiny cesty napřed měl.«
ČaMflt t«mt» wjrekáaj w« •třcdu a w •obola po pAUújch : ktiáttn druhou ttřMiti pHJáwa •• pAlarchowá přjrohft. Prcdt^licj •• n wya*watel» n* itwrt
léu 48 kr^ WS knihkuptetwicli m p«l Uu t »l S6 kr., nt c. k. pniiárh piJlI. 9 »I. S6 kr. ttř.
* — .
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lirodaJiáVtviiíJk pro JSecby, laravany, Slowály aSlexaii|.
Pjeld 69.
99. éertvettee É9€9,
10. r. béh.
Bowý roL
iPohrtííomáiiíi,)
Mému starému práwěn tom neziIeieIo«bráMa
gednau pro cbudé^ nebo pro 3ebe. Qn měl widy
Děgaký tolárek w záloze — a tu se gednalo o wéc
nemálo dúležitau^ o zkau&eDJ Uedwiky. Činily se
tedy znamenité pfjprawy* Gá musel pu«iit cq^
•poleČAOst na Čerstwé powřtřj* wyklepat oblek]^
prohlednautkaždau pqrtičku* sprawit kasdau djrku.
Hedwika stála přitom wedle mne, nemobaucí po-
cbopiti> k čemu tolik panáčků s sebau wozjme.
Otázky gegj nebyly sice w^liké^ ale.tjm palmegi
četlo se gi na očjcb^ že newj* co se dég^ a, co se
^ude djt. A kd)'ž gsem, gi nékterau prtncezku
do ruky wložil, newědéla co s n|počjtí. Poněkud
se zarazila* pak se pudjwah na mne, jms na lauiku
a dala se do smjcbu.
Wlastně bycb měl některému básnjku do
neyzagjmawěgšjcb barew sábnauti, an se o Hed»
wičin obraz pokaušjmi , Celá geg) bytost dogjmala
mne gako tagnjfm kanzlem. Brzof se mi z^ála
b^ti zaklenan pannau na skleněném wrdbui o njž*
to mi báchorky gesté z neyautlegiycb časů w u«
ijch zaznjwaiy; brzy opétwiděl gsem wnj autlau
wodnj žjnku^ kteráž tenaunkau střjbrnau sjť swau
roztáč], aby ulowila mladébo rybaka. Ostatně
byla zase tak prostinká^ tak nemluwná* tak ob*
mezeny qb wědomostj — a předce tak gemného
srdce» tak hlubokých citfi — «
sRozumjme, rozumíme!* ozwal se mezi to
msowlasý pěstitel kritiky^ a zakýwal weimi maudře
blawau* »Něgaký patisk Gothowy IVlignony.* •
bI bodeyž do Wás, wy.wrtobiawj, .d)auho*
QQSJ cuchálkowé^ gežto se nafukqgettv gako by*
ste byli powoláni wšecko dle swýoh krátkýďi
loktů měřili !« wygel si na4 komik. »Wy nemů*
iete niče&o zažiti* abyste pánowitě* gako s pře*
gedeným žaludkem* nezasténali : AA, ty mil^ Bo;
že ! to gsme tu giž měli. A pozorugete-Ii genom
gednu stegnau nitku na sukni dwau osob* giž ne«
mfiže žádná z nich mjti něco zwláštnjho — žádná
z nich nemůže býti . samorostlá* půwod^j. Wy si
počjnáte někdy práwě tak powáiliwě* gako bychme
my nezaswěceqci w mysteríjch kritiky maudře se
twářili* chtjce dokazowad* že kritiku po kritice
opisugete* poněwadž se w nich wžude několik:
aneb* ale a poněwadž naeházj i I deyte si swat;^
pokog. Nešťáreyte -r- ale požjweyte! «
»Ted ale nechme krasowedecké rozepře -^
otočil komik řeč swau zase do tónu powjdawého
-«- sice zablaudjme do labyrintu* z něhož se ne*
wypleteme* leda by nowý rok sestámuL Poc^j-
weyme se raděg^ hned na komedii — tfnebo po*
bledněme na Hedwiku* gak se na komedii djwá*
Stálo to wčni za to^ na djwku pohledět. Sedělaf
w prwnj řadě dřewěných židlj — ale na pauhé
podlaze a sice zrowna u zdi* toho si newsjmagjc,
gestli gi kdo ušlápnul nebo ne — genom na to
hledjc* aby se nikdo před nj nepostawil a podjwánj
na hru nezastjnil*. W celé bytosti gegj zdál se
djti wšeobecný přewrat; gakoby se gj nikdy ne*
wjdanj^* ale dáwno tušený swět otwjral* hořely
oči gegj* rděly se twáře* chwěla se ústa. "Wšecko
■^^gjc za skutečnou prawdu* lpěla na děgi s we-
škerau dušj ; ale sladkogemné usmánj hrálo gj o*
l^olo rtů* když zamilowaná princezna milostně
vzdychala* a trudomyslná wážnost ležela gj na
twáři* když můg pimprle swé w^selé kausky pro*
wáděL A dáwno bylo giž po hře — slawné audi-
torium bylo se giž skoro wytratilo : Hedwika ale
seděla gežtě we swém kautku* gakoby na mysli
dále hrála* anebo se w gezero widěných wýgewů
geště gednau ponořowala. My na ni hleděli šku*
linami našeho uměleckého, chrámečku* gehožto
stěnj z malowaného plátna sestáwaly.
A když pak do swatyně tohoto chrámečku
Digitized by VnOOQiC
334
wslaupOat kdyi ony prince, laupeSaíkyt princezky
a gine tagnaplné podoby nynj pokogně na hřebj*
cjch wiseti widěla — ty tag^aplné podoby, gežto
byly wežkerau duli tak newyslovrně pobauřily!
Ony tu wisely nynj uk swomč a tiše -*- gakoby se
gakžiwy nebyly ani pohnuly. I brala ge do ruky a
potahowala ifturkya drátky gegich a mhiwíla s ni*
mi — a wedla téméř celý howor. gako ho byla
priwě zaslechla. Radostně otwjrali oči i hubu oba
předstawenj pjďowých umělcfi a od té chwjle wstau-
pihi Hedwika příkynutjm dwau zkušených hbw
co nowý člen we spolek řjdjcjch sil našeho ú-
BtawQ.
Gakási bngarost mladistwá weSla přigetjm po-
diwného dewčete negen w naši rodinu/ ale i w
předstawenj naSe. Gá owšem zabywal se s nj ney*
wjce — a rodičowé to trpěli, giného zisku zpři-
gatého cizjho děwčete nehledagjce, leda aby a
wečer hezky gemn^m hlasem swé princezky od-
řjkala* Gá gi učil čjsti a psáti, neboř neznala ani
pjsmeny ; ale duch gegj byl gako přeaurodná, ge*
nom ladem ležjcj a na semeno čekagjcj půda;
cokoli do něho padlo, wykljčilo se a wyrazilo do
kwětu čaroděgnau rychlostj.* —
BAháI« prohodil No wotný, dle obyčege swé*
ho breyle pošaupnuw a potom polaudlanj po u-
stech si přešaustnuw, w gichžto nitru dwě řady
dobrých zubi chrupawý suchar drtily. — » Ahá I
Biignona se wylupuge; Silwana se wyswiéká —
z polodiwé keykljřky wzegde duchaplná uměl*
kyně.« —
»Ale tys k newyslánj I« rozhněwal se Janow-
skf, kterýž powjdawého komika proto pozorně
poslauchal, že Bětunka pozornýma očima na něm
se utkwjwala^ nNech si dAwtipných interpretarj, a%
o ně kdo státi bude; my zde gsme přirozenj,
bezprostřednj posluchači, a nechceme si dáti ka-
zit pochautku wybjrawau' kritikau. — Powjdey, po*
wjdey, Johanýsku — a nehleď na to, co tady ope*
řený pjsk ledabyio prohodj.«
Ale komik ukto wybjdnutý nezačal hned
mlnwiti. W pohybliwé tahy twářj geho umjstila
se náhle gakási gemnotrudná wážnost, kteráž mu
na chwjli ústa zavrřela. Potom si oddechnul, a
lehce dlanj přes čelo přeletěw, gakbby náhle wrá*
sky 8 něho setřjti chtěl, začal gemněgí nežli dřj*
we wyprawowati.
»Gá bych si musel nynj péro od neycitel*
něgSjho nowelisty a neybystřegšjho pozorowatele
wypAgčiti — kdybych měl staw dušj našich dobře
w^ljčití — to gest: kdybych měl sebe a Hedwíku
wykresliti, gak gsme pozwolna k sobě se klonili
— gak 86 garobugné wětwe naij mladosti porna*
lo spljtaly, až i w gedinau, kwětů plnaa konina
splynuly.
IHooAfriceL
Nápodobným způsobem wznikla mezi dwě*
nu ukowýma králi dwauletá wogna^ že každý pře*
dek mjti chtěl, aby směl při slawných přjležito*
atech, a pak na korábech otrokářských střewjce
nositi; a gakkoliw mocnářowé tito nepatmi bylij
gichžto celá moo častěgí toliko z několika set bj*
dně ozbrogených negrůw záležj, předce se gedea
z nich kapitána korábu francauzskéko, kteráž se
giž podruhé k tomuto králi z ohledu obchodu byl
nawrátíl, se wšj oprawdowostj tázal : zdali welikost
geho u dwora pařjžského weliké podiwenj a uža*
snutj působila 7
Od něgakého času se owiem na pomořj A*
iriky mnohé wěci prospěšně změnily, poněwadž
národowé lito w častěgšj zwláště obchodnj swaz*
ky s Ewropany přicházegjce tjmto zp&sobem
předce poněkud u wzdělanosti postupugj. — Oni
ne|;ři, kteřjž do Ewropy wzali byli, nezřjdka zna-
menité prospěchy učinili. Bannekr, swobodný negr
W Americe, studowal horlíwě hwězdoslowecké kní*
hy,a ačkoliw tomu gen swé, po dcnnj těžké práci
cbýwagjcj hodiny obétowati mohl, učinil předce
w krátce welmi znamenité prospěchy w uměnj o*
nom, čehož důkazy w kalendáři od něho wydaném
podal. — Fuller, též Afričan, okázal geště we swém
70. roce welmi podiwnau hbitost wpočjlánj z hla*
wy, kteraužto schopnost wůbec mnozj negrowé
mjwagj. W půl minutě odpowěděl na otázku^ kolik
sekund žiw byl člowěk, gehož stářj 70 let 17 dnj
a 12 hodin obnášj, totiž 2.210 millionů 500.800
sekund. Někdo ze společnosti, počjtaw tuto úlohu
spolu na papjru, prawíl: Fullere, nenj to dobře I
— vMassa (pane), nedal gste na přestupuj roky
náležitě pozor, « odpowěděl Fuller, a po oprawe*
nj počtu shledalo se, že měl Fuller prawdu. — *
WjVne o giných, kterj skrze swé znamenité wlohy
do akademie pro wědy w Pařjži přígati byli. Ně*
kteřj z nich gsau známj co wýbomj lékaři, bude*
bnjci, kazatelé a řečnjci, gako wýtečnj matematici
atd., k.p. Saucho aVassa w Angličanech.
Zasluhuget zde mjsto prjklad o znanaeni*
tých wlohách k básnictwj, kterýž máme na ne|[er-
ském děwčeti, gežto weswém 8. roku, léta 1762
Digitized by
Google
135
w Afirioe 0Í oiročkýck UmpeinjkA lapeno • db
AoMisiky jEftireieiio hjioé Zde ge kaupil J. Whea-
teley w Bostonu. Pan Wheateley rozkázal, by se
• djtétem tjmto dobře «akié(Mo« a nazwal ge Fillia
Widai. NaučSo se w 6 n^ésjcjch an^ličinč a zjska-
lo při takowém dobrém s sebau nakládánj i w la-
tinském ga^yku nemalé hbitosti. Panj gegj gj by-
la nakloněna, a kdyi gii mnohokráte welikau scho-
pnost a důwtíp w uměnj básnickém přjklady byla
dokázala, wydala na domluwu a podporowánjm
této šlechetné panj 38 sw^ch básnj irefegné na
twědo, kteréž z wétilj částí za w^bomé uznány
a djlem i dó gin;f ch gazykfi přeloženy byly.
Krásné wlohy ku wzdélanosti gsauť tedy čer-
nému s bji;^m Kdstwa pokolenjm obecné, pokudft
ae totiž w ponebj mjrněgšj přesadj. W samé A-
irice wSak, pod palčiwým onjm nebem sotwa bu*
- dau i ney5ťastttég$j wlohy duiewnj s to, by se
k welikým pracjm, kteréž dlauho trwagjcj, nepře-
tržené setrwánj požadugj powznesly. Anogestnám
práwem póchybowati lze, že u wnítř Afriky kdy
gaký Caesar, Newton, Petr I., Leibnitz atd.wznikne.
{PoíaraiowánJ.)
lio gazyka if ]lIo«kwé«
Dne %ft. kw£taa b. r. hyl gsem pocwán na tkanlktt
% Českého gasyka — w Moskwé. Pochybugi, lehy al poand
kdy byla zkaa»ka a Českébo gaayka konána a uk wAinau
aownitřnostj, gako tato, a tedy adiiati »e nemohu, bych
se gj před swými wadálenými'kragany nepochlubil; kdyby
giŠ pro nic giného, aspoA pro alosl učitelowi na hlawnj
ikole, p. X..) který nám prorokowáwati nepřestáwal, ie
Čeltina nepřetrwá Kostka (U g. 1860.) _
Známo totii, ie kromě atáwagjcjch giš atoUc slowan-
ských gasyká w Pařjii, Beraně, Wratialawi a (gak p. Pa-
pionski w Bibliotéce Wariawaké aibS ugisfnge, gá wiak
8Íln& pocbybagi) w Prase, podlé nařjsenj mského cjsaře i
na wJech ruských wysokých školách takowél profeaanry
aijaeny býti magj, a ade, w Petrohradi aChaikowě gii o*
prawdu zawedeny gsaa« Zdeglj profeasor w tomto před*
mStu, p. Josef MaksimowiČ Bodanský, wybral si ku před*
táJenj w tomto, njmj minnlém ikolnjm roku : mlawnici £e-
skaň, Slowanské Suroiitnosti a Národopis p. šafařjka ; te-
dy samé české wéci. PonSwadk ale předmět tento we sIo-
wesném oddělenj filosofské faknlty*} tak gest obligátnjm,
*) Na mskVch wysokých íkolách nenj theologické
fakulty, proto ie se kněžstwo we swláatnjch seminářjcb sce-
la oddělené ode druhých wychowáwá, ta to mitk gsau we
filosofské fakultě dwé oddélenj : slowesné (krasowědecké)
a přjrodnj.
gako H nás kn př. latinská filoloTgie : pVedce gaem se ko«
aeétiě dočkal té chwjle, ie aspoil někonra tdoleno bylo ex
offo anáti českau grammattkn, SCaroihiioati dafafjkowy a
geM takořka sa tepla geho Národopis. Skoda genom, ie
to bylo piea 9000 wjorst od Krkonoi.
Dne 23. Kwětna tedy odprawil gsem se na gedno-
konném iswoiefjkn (fiakni), kterých ade po městě tak plno
gako w Prase wrabcfi, do nowého nniwersitétn, wystawe-
ného welmi wknsně a nákladně naproti maněii (weliký sál
bet slaupft pro aimnj cwičenj wogska, w kterém prý se do-
sti pohodlně celý pluk gjxdný pohybowati mAze), gako by
naschwál dwa obrowStj repraesentanti duchownj a tělesné
sjly proti sobě Čněli. ProSed několik nádherně postawe-
ných a ozdobených sjnj, práwě gsem wstaupít do sálu,
kdyi se Četl trocha polským náswnkem konec národnj pj-
sně HA přigel k nám a Bakús atd.cc (Čelakowsk. SIow*
Wár. pjs. n. 49.)
Tyto weríe, přednelené na takowém mjstě, w tako-
wém obecenstwě, díwně mi zněly do srdce. T^cpřál bych
si w tomto okamienj býti wlaStcnkau, neboť kaidý roz-
saudný Čtenář si snadno pomyslj, gak lehko by se mně
molilo w tomto pádu srdce po páliti, pri pohledu w krásný
Sál, naplněný wybraný-mi, 18 — 24Ietými Rusy a Poláky
(Čtwrtina ge zde Poláků), geito wáickni ztuha upiati gsan,
modré wýloiky a^ po straně kordy magj *) a kromě toho
to polským, to ruským náswukem České básně ČUu. Gá
wiak genom se swátečněgSj twářj opatrně se probjral skrs
kordy známého ml neywjce auditorium kn stolu, kde mi
S neoČekáwanau dobrotau a sdwořilostj p. hrabě Strogsnow,
popečjtel (neywyiS) předstawený wysokých a wáech giných
Ikol moskewského okresku), gemui mne p. Bodanský byl
pFedstawil, židli po swém boku wykázal. Na stole leiel:
Slowanský seměwid p. ŠafařjkAw, Rukop. králodwor., Er-
bene wy Nár. pjsně, Čelakowského Ohlas pjs. Čes. a ms.
Jablonského básně, Hankowy pjsně, Rubeí. dekl., české
besedy, Čelakow. Slow. nár. pjs. a mnoho giných českých
knih. nTzwolte alwcčáť (račte odpowjdat) !« prawil p, Bo-
ďanský gednomn Poláku a předložil mu (gako w&bec) prw*
nj otázka ze starotítnostj, druhau % národopisu, na které
se po rusktt odpowjdalo, a třctj byla, čjsli a na rusky pře-
loiiti kteraukoli stránku z některé české knihy s gramma-
tickými wýklady. P. Bodanský sotwa sUčil křičet: Pre-
krásno ! Prewaschodno ! atd. A w&bec wáickni tak horli-
wě byli připraweni, ie po zkau^kách ani geden nedosul
prwnj klass, . ale wlechni eminencie a ademinencie (nebo
*) Studenti zde mag) předepsaný wogenský iat, asi
gak oficjťi rakauských granátnjkii obyČegně kromě parády
chodj : takowý dwaurohý klobauk, tak »itý kabát s mo-
drými wýloikami; na wj^ech wysokVch školách stegný.
Gymnasisté magj Čerwené wýlozky bez kordu. — Zde se
gako w Němcjch genom posluchači na universitétě gMV|
gj »stadenti«. Giným úřadům, kromě popečjtele, negs
podrobeni.
Digitized by
Google
S36
po nisLu: pjatjj a 4étw^xi ^»>* ik«l^< ftď« penfjj ktlpe^to.
hk se nalj trogce). Walikai^ Mcluhu s toho má p. Bocta»*
«l^ý» ^terý, «im g«« w«Uký milownjL iidíiiiij^ i w ímb twým
poslacbač&m Usku .tuto we Ikole i dona witjpiti osilttge,
Neylepdjm dftkatem .gebo am^ilcDJ gest prwnj geho ettenj^
které na wysokýoh iloUáx ireliký hluk íp&sobilo, « které
co ne3rdřiwe nadema obecenstwa w překlade pře4ftawiti
hodlám. - •
Mnoho klausul a mravnjefa naa^fenj dalo hy se s té*
to události načerpati, mně neywjce gedno ležj na srdci %
na gaiyku : Kdjrl se my Páni na WlUwě a na Labi, na
Morawé a Hronu nechcete uditi gazyku swému mateřsMmn»
hudau se za wás učiti w Pařjili, w Berljné, w Moskwě a
snad i brso w Pekinku, a odtud budau ta 100 let k fio-
hemcum chodit učit ge českému prawopisu. JHčgte «•
satjm dobře!— 9. b.
České dliradlo ir Praze.
Dne 16. čerwenoe ^Lat^elft od Klicpery, o kteréi^
to dramč w č. 3. Časopisu tohoto ob^rqau spráwu gsma
četli. —
Pne 18. čerwence nDom Jwmti. Dle naíich . sil ne,
můíe opera ta lépe obsatena bytí. P. Strakatý wysUupil
poslednikráte před odgezdem swým do lásnj co Don Jiiau,
a sůstawU nám tu pěknau památku uménj swého až do
opětného snjm se shledánj; ie ipčwu Machá|řkůw text pod^
ložH, nebylo mu wěru na ugpnu. To aby téi p. Brawa
učinil, nechceme sice nsilowné iádati, ale sawdědil by ao
nám welmi, kdyby alespoň některé přjliiné hrubostí wyne-
chal, n. p. »táhnčte k čcrtu« a podobné. ~ Počet nawit&-
wowateia diwadla, gimiby wýbomost dramatíckého apěwu
p. Podhorské anáma nebyla, gepřjlij skrowný, a i těm by-
chom chwálau nalj nic nowého nepowědéli. Skoda, ie.p.
Mayr tenkráte nebyl darA swých sauplna mocen. Geho
myiii tony sněly wjce než kdy gindy, gak<a>y ,na . paun
tworeny byly. P. Tonncrowa iryznamenala so awláítč w.
druhé ani. P. Kčíkertowa byh rozkoiná a Uhodila oku i'
uchu. MassetAw part pHgal p. Prokop ku spokogenosti
obecenstwa, a doíel pochwaly, gakož i pékný hlas p. Sté*
pána.— Zde máte, drazj čtenáři, skwčlau stránku nesmr-
telné opery, čcmj stjnowé ale padaly na nj tenkráte « or-
chestru. Ať nic nedjm o nedostatku pewné srosUého cel-
ku xpěwáků a hudebnjků, to se w krátkostí owžem docj-
Utí nedá ; z nedbalostí ale ať kára sebe sám, kdo winen
gest, ie lesnj roh asi o půl tonu njiegi aněl, že se hausli-
sté několikráte podřelli, a Že cello pH rečitatíyu faleánymi
•kkordy péwci spjře překáželo než napomáhalo. Sólo na
hausle pH aastawenjčku uwykli gsme mnohem delikátněgi
fQ^e|». P. lupelnj mistr Ukú mtíi h^idAým éšmšwm
«»eb přj^tým poUedem^ ale takové mmiy Mbgj mtd 4^
•tfeg<jh<^ léku. M .
Diwadlo >jla hog^S MipWiB04 B. ^
DÓJMÁCJ KBONIKA*
z PBAHT* Dne 19. b. bl mčK gamt «pSl ím^Am^
Čtwrtau letočiq*. Hosté byli so wehui ČeMii m|U. Spa«i*
l^ch. Čclek newidéli gsme snad o iádoé be^dě letoa tólil^
gako dnes. Zábawa hyb gako obyčegaé liwá, nemceiiAi
toho f^tn bylo ieletí, že gsme se uměledL^ch lahůdek, gk*
miž se nám gindy chwjle odpočinku oslaaowaly, odj^ mo^
•eli $ páni, gicbž ochotnost uá^ roako^ tyto apůsobu^
ge, byli náhodau ginak w powioností awé lam^lltiiáiii A
wiak smjme se tělití, ie nám pltí^j heseda, dno fL 9tpm^
ttrátu tuto nahradj, .
Z Kutné Mory. Od peskdnj mnau podané apiávy
hrálo se u nás giž opět dwak^á^ a tice dne £9. čerwm
^Dwa^přáielé a geden kabáte dle Procháakowa přckladví
a »Bolfré gitroa od Klicpery, pak dne 16, Čerwenca »•
wněž Klicperflw »ŽiZk^w meiv^ Obogo aagisté adaiilé
předsuwenj těžilo se a welmi Četné náwltěwy a města i
a okolj. — PH dobré wůli, gakanž naSi páni ochotnjd
™«gi> gest.se 8 gistoUu nadjtí, ie podniknntj to, a lásky
k Wiinjmu winiklé, pfci obecenstwu w oblibě se udrij, •
dalíj geho podpory k dobrému cjii docháaetí bude.—
Nowý pokrok očekáwáme opět sařjsenjm měsuké a spolu
Akolnjknihowny, o němž, U ire skutečnost wstaupj, spráwu
podati neopominu. j. f. •
Z B^ekffně. Dne 29. Čerwna překwapilo nás ůčinli-
wé hereciwo sdeg^j diwadlem. Překwapilo arctt, ponéwadf
by se toho n&do nebyl nadál w tom Čase, kde ochotnjd
naii, a wětíj částky řemesly se bawjce, podobným wěcem
oddatí se tak snadno nemohau. Než dobrá wůle mnoho
smfiže. Ta a láska k drahé Wlastí herce naJe tak pod-
páitía, ie po cfawjlkách úlohy psali, pfluěse učili a ke hře
sfi strogitíi to wže ale bylo potogj, aŽ nám konečně cedule
spráwu tu wjunau o nastáwagjcjm wlasteneckém diwadle
podaly, dályť se dwě weselohry : Třináctý pláie a Dwa
IfeAff. Heroowé, mcM nimi dwa. nowáčkowé, sutně sobě
počjaali. Obeeenstwo bylo spokogcno a po faře u welíkém
tíeskánj p. Skaláka staráf. (kregčjho) a p. Burdowau (kre^-
čowau) wywolalo. Mj^to bylo plné, tudjž i přjgcm hog-
ny . --Při této přjležaostí nemůžeme radostnau nowinkii
satagiti, ie horliwý M Dr. p. Weyer také w Miljrsh. če-
ské diwadlo taraail, kde se giž hrálo i deklamowalo, litu-
gemě to jko, že podrobněgSj apráwy podati nelze. Tedy
sase čcsU diwadlo w Táborsku I - Přjkladowé táhnau!--
r...
wyekái^ w aiřMltt
irř^s uri:n.r»r^ií:f'^ ifixí tzTfstJTtr: r ^'ťřvžr.ri^'.''.''",^ ^nr' " • "''—'•'• « *-•
Wydáwáajm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
HirodDJzibftWBJk prp Čechy^Iorawany, Slowáky a Slezany.
Cjsio 60. :
29. éeru>ence ÉS43.
10. r. M^h.
lowý rok.
(^PokračowánJ,)
Byltě to rozkošně pokogn/ žÍwot> který gdliie
tenkráte gako swobodná, kočugjcl rodina něgaké-
ko pronárodu wedli. Na budaubnost a na změnu
stawu našeho nebylo hrubě pomyšlenj, ale osud
byl dle nesklonitelné w&le swé giuák nzawřel a
poslal nám w oáobé na mizinu přišlého diwadel*
hjho ředitele swého zástupce a dělnjka. Našli gsme
ho na cestě* Leielť wedle cesty na drnu, máge
nad hlalirau zelený baldachýn husté Ijpy prostře^-
ný» a pod hlawau malý tlumok se swau celau ma-
getnostj strčený* Bylo to w létě, za oněch časů,
když prosaickýni lidem acnroda a žně -^hereckým
společnostem ale krupobitj a nauze nastáwagj.
Gesti to překrásný čas k přéhljženj snopů, gete*
le a sena, ale welmi truchlivý k prodáwánj Ijst*
ků na komedii. Léto ge wlastně prubjrna wšj
herecké náklonnosti; kdo několik těch žitoplod*
n^chměsjců u wěčně prázdném diwadle, při prá-
zdné kapse, škaredé twáři hospodského, mezi den-
njm hromaděnjm dluhů, u wěčném sl^owánj gi-
Stého splaccnj, w roztrhaných botách, poslednjch
nankynowých nohawícjch a sedřeném fráčku s auz-
kýma rtikáwama genom gednau předržj : ten pře*
stál rigorosum z ohledu nesklonítelóé chuti stré
k swatému uměnj, a nebo ge takowý bjdák w lid*
ské společnosti, že mu giž wšechny dwéře před
nosem zawřeli — a že mu na dalekém swětě nic
giného nczbýwá, nežli brána chrámu Thálie*
Podobné časy, gakož druhé wydánj sedmera
hubených kraw Puiifarowých, uchwátily také spo-
lečnost milého Řeznjčka, to gest : muže, kterého
gsme wedle cesty na drně nalezli. Dlanho byl se
bránil zuby nehty proti wšem náběhům nedostatku,
proti rozmarům hladu i nahoty — dokud co bylo,
hledal křesťanské duše ^ židowským swědomjm
a židowské pomocnjky s křesťanskými ctnostmi a
wypůgčowal si, zastawbwal, přf^dáwal; když mil
to giž ale luze dlauho trwalo a on se mjsto ředl^
tele spolku swého genóm panhým krmitďem géhd
stal, a mjsto zdařilého prowáděnj her šťastné geá
dělánj nowých dluhů na starosti mjti museh tU
se ho začala filosofie chytati.—- Máš-li se giž pořád
Starati a gen starati — začaíl welmi maudře sám
k sobě mluititi — čemu se staráš o tolik hrdel, o
tolik gjcdů ? Starey ty se sám o sebe \ — A ta filo*
sofie začala se mu pozwolna Ijbiti. Uložil, kde co
geště bylo a z čeho sám pro sebe něco wytěžití
mohl, a chystal se hlawnj kausek filosofie s?ré wy*
wesd.
Gednau pozdě wečer — bylo to práwě přej-
de dnem, když měl týdnj gáže tv^ypláceti — wracel
se domů z přjwětiwé hospůdky. Sklenice piwa
w hlawě, gasné hwězdičky na nebi, teplaunký wě-
týrek okolo twářj, wŮkol a wůkol tak básnicky
lahodno: celá duše geho byla měkaunká.
Zégtra bude pěkné gitro, ani mráčku na nebi
—to by se to gechalol — prawil sám k sobě, sr-
dečně si powzdychnuw. Nu, gak se Pánu Bohů
Ijbj. Uwidjme, co nám do zegtřka napadne.
A když se na druhý den časně ráno probu-
dil -^ a bylo tuze časně, neboť w zahradách pod
geho okny počjnaly sotwa pěnkawy cwrkati a wzdá-
leněgšj stromowj rozplýwalo se geště w negistých
černých nákresech : tti wystrčil filosofický ředitel
hlawu z okna, ohlédnul se na wše strany, a shle*
dal opět, že by se to dobře gechalo. A w tomto
swém shledánj začal se rychle oblékati, wzal zby*
tkami sláwy swé naplněný tlumok na záda, sešel
po prstech se schodů, potichu dwéí'e u domu o«
tewřel a gal se na to w prawdě zkaušeti, zdali by
se to dobře gechalo. Ahle! gechal takto od
dwau hodin z rána gako podle šňůrky až k sa*
mému wečeru. Tu mu počala filosofie raditi, že
by neškodilo zemdleným nohaum pDpřáti malého
odpočinku — tak gsme ho nalezli wedle cesty na
Digitized by
Google
340
droii« mnoho mil od opuitSnďio chrámu Thdiina
a slaiebnjkA geho.
Giž ani newjm, gak ge to stalo -* ale wefier
seděl s námi fkif člowěk Yi večeře.
(Pohraiowánf.)
Néco o Africe.
(Pohraiawán),)
TakmSř wsickni knjžata negr&w magj pře*
welmi málo smyslu pro to, proč a k gakému au*
čelu zde gsau, totiž pro oblaženj poddaných
awj^cfa. Wšeckoj nač se koliw mocnost gegích
wztahuge, pokládagj gakoby toliko k ukogenj roz*
mar& gegich stwořeno bylo; člowěk gest u nich
gen prodagný otroky a krwe, žiwota aneb swo-
body geho šetřiti nezdá se gim powínným» ba ani
alušným býti.
Oni Angličané, kteřj w poslednjm čase Abys*
fiinij do wnitř Afriky s welkým korábem a néko*
líka wětšjmi a menšjmi loďmi, wšjm potřebným
náležitě zaopatřeni gsauce^ cestu wykonaIi» zdělilí
nám mnohé pamětihodné, zagjmawé wěci o těchto
kraginách, ač owsem cjle swého, by až do wnitř*
nj Afrika dorazili, při wšj setrwalosti předce ne-
dostihli. Zwoliiiť k tomu částku roku deštiwau;
nebof gest známo, že w Africe tak nazwané zimy
nenj a že se zde počasj toliko na gedno, kteréž
suché a horké, a na druhé, kteréž deštiwé gest;,
dělj. W prwnj částce roku mnohé řeky wysycha-
gj, aneb aspoň pro nedostatek wody nesplawnými
se stáwagj ; w druhé částce roku, kteráž asi 6 mě-
sjcu trwá, se i nepatrné řjčky w znamenité ř^y
nadýmagj, a tak plawbu do wnitř Afriky možnau
činj.
Na welmi mnohých prostranných mjstech,
kudy Angličané pluli, byly welmi mělké, ano řjkage
žádné břehy. Půda těchto řekami twořených au-
dolj má formu rozwlněného moře, když se neu*
stále doljky a pahorky střjdagj. Přes ty se naduté
řeky walj a rozléwagj, twořjce tak zde nápotom
hižiny, rybnjky, gezera a bahna, prorosdá bugně
a hustě rozmanitými wodnjmi i gioými, mjstem do
náramné wýáky se pnaucjmi rosdinami. — Zde se
nalézá weiikc množstwj krokodilů, přewelikých
hadů, tigrů a giných drawců. Některé mjsta a
kraginy, zagjmagjce znamenitých prostrannostj,
gsau, a«poň na bljzku řjčnjch břehů, z té přjčiny
welmi málo obydlené, ponewadž ona stogítá wo-
da, gežto zd^ ostane, ano i suchá mjsta weliký po*
čet mrtwol zwjřat, w rozwodněoých řekách o ži-
wot pftSlých w sobě chowag], kteréž pak zde
hnigj. Stogitátato wodamusilaby sama giž wtom*
to palčiwém slanci smradnauti a tudy wýpary swý*
mi naney weyš skodliwě na zdrawj působiti ; což
když k tomu geště tento weliký počet hnigjcjch
mrtwol a horké obratnické (tropické) slunce připo*
iteme? — »Tak ohawný puch a smrad, wyprawu«
gj AD|ličané, kteřj se šťastně z této cesty opět
do Ewropy nawrátili, gsme w Ewropč nikdy ne«
znamenali, a nebylo diwu, že i neyzdrawěgšj a
neysilněgšj z nás do nemoce uwrhl, ačkoli gsme
neysilněgějch nápogů užjwali. Neyneunawenčgij
wynasnaženj našich lékařů, z nichž samých geden
po druhém se roznemoeňowal, nebylo s to za-
chrániti nás. Tak gsme mřeli, že se ze zboru
našeho, kterýž počátečně asi 300 mužů počjtal#
gen asi 30' do Ewropy nawráulo*
Kde nám koliw vipžno bylo, a kde gsme přj«
gemné kraginy a znamenitěgšj lidnatost spatřili,
wůdcowé naši a přjrodoskumci na zem w]'stupo*
wali, a w rozličném směru na cesty se paušteli.—
S gakým ale nebezpečenstwjm museli zápasiti 1
Ponewadž se giž několik let napřed na tuto cesta
příprawowali, wzalí též africké, w Ewropě wycho*
wané a wzdělané rozence s sebau> by gim u čer-
ných spolubratrů swých za tlumočnjky slaužili,
kteřjž pak owšem s neyschopněgšjmi zemky oněch
kragin dle možnosti srozuměti, a gich sobě roz-
ličnými dary nakloniti hleděli, by se na nich po-
třebných pro naši wýprawu zpráw a známostj
doptali.
Wiecky tyto kraginy měly swá knjžátka, byli
ale mezi nimi také znamenitěgšj, kteřj se též wčtšj
weřeguau skwostnostj, wětšj mocj wogskaatd. od
oněch menšjch lišili, ano djlem i podmaněné a
poplatné ge měli. — Wětšj částka těchto králjků
chtěla nám — tak wyprawugj ředitelé téhož wyslá-
jij — dcery swé za manželky dáti, by sme u nich
ostali, a gim naše ewropegské uměnj zdělíU. U
gednoho z neywětšjch wnitřnjch knjžat nám zwlá-
ště těžko bylo, bychom se od náwrhu tohoto wy-
prostili. Okazowalť nám wšecken swůg průmysl,
při čemž gsme se ale welmi chrániti musili, by sme
se newyzradili, že to po ewropegsku, t. g. ginak a
lépe známe. Častěgi gsme bylí tázáni, zdali ruční*
čnj prach, litj děl, hotowenj zbranj, wzděláwánj
kowů známe, a gesUí lučebné známosti máme, a
Jcdybychom se w tom byli wyzradíli, byli bychom
tam zagisté za předstawené a učitele takowýchto
průmyslných a uměleckých ústawů ostati musili.
iPakradowéni.)
Digitized by
Google
Uí
Srn I
mladjrm Slowáki
2etl má.
sále.
MU4jkowé naii *) nebjH-li hned gii od prwDJho d{«
tinstipvj i&nu milé swé přjboxnosti irjrnráni a gako útlý
strfimek wsew«rnj končiny přesazenx, dokonawiebčh £jm-
nasiálnj, w něm2 bohuiel! o drahé swé řeči mateřské, o
^égepisQ národnjm, skrátka, o wiem» co2 národnosti se týká,
ani neywsdálenégvj wédomosti, ani nejtcmněgijho ponětj
nenabyli: přichisegj na wyiij Ikoly domést, kde gí2 a wět^
ijho djln aneb i celkem maďarčina ton, ducha apanowánj
přewaala. Tu chndasowé, w hluboké ncwidomosti swého
wáznance a tak anitipk&m, ausméákflm a w3j iélenosti pro
tiwDJká gegich národa bexc abrani osUwenl gsauce uk ce-
ličký rás národnj swlékagj, tak se sapomjnag}, te na sw&g
rozsáhlý, starobylý, slawný národ, gemnl celá Ewropa sa
odwrácenj tolika pohrom děkowati má, negen gako na ga-.
kausi opowriénau wéc se studem hlcdj, ano sami geité,
gak kaldodennj iknáenost twrdj, geg haněti a pronásledo-
vati se néj, a gií napořád nic hroinřgíjho ir nájch ge-
gich tajti nem&ie než slowo tói (madarsky: Slowan), kte-
ré* se w gegich ústech na prawau přexdjwkn obracj, a
gjmito i awláíté MadaH, gako něgakau potwomau sanj Ty-
ionowau, mladjky nat^e od rodu swého odplatiti a odtá-
hnanti hledj. Dobře gcátř, íe se gim toto poéjnánj, práwí
ie ge přjlií přehánégj, aačasté awrhá, ano práwě naopak
pfisobj. Ohyzdnau tuto ůlisnost nelze arci wiem Maďarům
přičjsti; nedá se sapijti, ie mezi nimi gsau gak muli tak
i mladjci, gimíto plná čest služj, a kteřjl národnostj i gi-
ných wáiiti % sobě w^jmad anagj:* welká wlak a bohužel
snad wětij částka gest oněch chatrných přepiatých atřeítěn-
c&, gimito se w bjlcdni adá, že genom na zkáze a wyko-
fenén] giných swé ítěstj, genom na mrojch bratrů a sauby-
dliteia swýdi hradby blahé wlastnj budaucnosti uzdjii mo-
žná gest. Takowýmto lidem— oniť se ncywjce též z ple-
mena odrodilců rekrutugj — nenj nic ncsluíné, nechwalné,
aniž nemrawné, co by gim ta prostředky k poíetilým gich
ftámérfim slaužiti mohlo.
W okolnostech ukowýchlo, když ne » z kalného oka,
než a ruky pilné naděge kwitnau,« ndadjkúm na£im zále-
žeti má na tom, aby si wédomost toho, což wlastnj, náro-
dnj gest, ajskali, aby nahradili to, čeho w autlém wěku,
swau neb cizau wwau, dostihnauti zameJÍkali, aby poznaU, co
Slowanstwo, co oni gsau, a tak aby auploého přeswědčeoj
nabyli, že tóťem slauli ncnj cos opowrieného, nýbrž něco
ilcchctného, wázného, každému z rodu toho pošlému k ney-
wět«j chlaubě slaužit mohaucjho. — Máť gim záležeti, by
láskau k rodu swému zahořeli ; neb oni gsau čáka, oni ce-
lá budaucnost geho, oni dnes zegtra, nastaupiwíe úřady
♦) Řádky tyto wzuhugj se wjce na katolické Slowá-
ky, gímŽ teprw nynj gitřenka národnj powědomosli swjuti
počjná ; než na cwangelické, předcc zde onde, ač pořád
geitč slabě k národnosti probuzené a w n j i wychowáwané.
weřegné i samosUtoau pAsobnost, ttanau se geho ředitcKí,
učiteli, pastýři, dobrodinci, w nichž oa očekáwá angela
swých, wedaacjch geg k časnému iwěčnemu Itěstj, k těle-
sné i duiewnj blahostL Geli pak možné powolánj toto
wsácné swaté plniti a gmen&m těmto áadost Činiti, nesná-
me-li a nenáwidjme-li lid ten, gegž řjditi, gehož mrawy
álechtiti, w němž nýr, pokog udržowati, gerauž maudrau
swau radau přispjwati a útěchu wvelikaa i útoČiJítě posky-
towati máme? DobroČiněnj, milowánj nenj bes poznánj, a
k němu gsau giž cesty od mužd, gimž každého statného
Slowana srdce wděkem wěčným bjti bude, proklejítěny, tak
že kdož gen koJiw chc^ s malau usilownostj přistaupiti
m&že. — Snad zde zwláálě u studugjcjch někdo předestře
nedostatek, nedowolugjcj nakaupiti knih k anámosti této
wedaucjch? Dobře geg znám ; wždyt se ale kcjU wý«e ulo-
ženému nepožaduge, by každý swau wlasti^ knihowou měl |
co gednotliwec nestačj, wywede gsa s ginými we spolku, ať
ani nepHpomjnám, že se wiudy mužowé wlasti i slowanské-
mu národu wěmj a w přj pádnostech podobných k pomoci
wždy hotowj naléaagj. Gsme arci k politowánj, že se nám
posud nedostáwá stroge a žiwlu weřegného, wněmž by se
iiwot a celá naáe ideálnost zobraaowala, dá ale B&h, Že i
na to dlauho čekali nebudeme ; čas wže měnj — i to mAie
awrtnauti doba. — A tak gen s chutj k práci a co newidět
8 newýslownau radnstj pocjtjme, že audy slawné slowanské
rodiny gsme; Ihostegně, s opowrhogjcjm okem pomineme
wžecko na nás zlomyslně chrlené rauhánj, -wre^tkery wýsmě-
žky, a tak neypewoěgi ústa soků na»ich zacpáme. »Ifárody
kteij sa sám AeopúŽČa, fiebÍTá opuáťeula prawj Homcrnáž
a to také o gednotliwcjch platj I
itSwomostj malé wěci rostan, neswomostj weliké se
rozpadagj.ic Prawdiwost starého tohoto přjslowj i my wla-
stnj, mnohonásobaau, nenahraditelnau, přeboiéstnau zkuše-
nost) potwrditi musjme. Ifeswomost gak w dřjwnosti tak
i za naiich časů neyswětěgSj wěci, neylidumilcgžj záměry,
ba samé neypewnégáj mocnosti z kořen wy wracj. — Ta nás
wšeho pozbawila, ta nás k tmawému sprowodila rowu, ta
nás do toho twrdébo spánku ukonauŽcla, z nehoŽ gsme tak
dlauho prodtnauti nemohli. lYeswomosij bratrů zmizela
samostatná slowanská Morawa % pole děgin, na zemi pak
potem a krwj Slowanú wzdělané, duchem blahozwěstú slo-
wanských oswjccné, zarazil se oátěp kočownické hordy, a
předce celá tato bolestná památka tak Ihostegně paměti natj
mizne, gako sen, negsaucj s to swomost, tento nám zwláStě
uk wcUce potřebný základ w»j zdárnosti, mezi námi uho-
sliti. Mnohá gest přjčina toho ; gá gen z obecného stanowiStě
se zakaleným okem hlede, pominauti nemohu. Že i samo
Kristem na lásce, a gen na pauhé lásce založené nábožjcn-
stwj strannau něktcrýdi zaugatcú horliwostj nás mnohem
wjc, než to swaté zásady geho poručugj, i w národnosti
delj, a rozkwět literatury zahražuge, když při wygiij knih
českoslowanských ne na obsah, než na wjru wydawatelowu
Digitized by
Google
m
prwRJ niil npjráine třetel, a nalétneme*!! gi od naáj ros-
djlnau, i djlo samé, hji i neytaamenitěgšj bylo, k swé
wlastDJ i k wíeobccné SkodS zamjtAme. Exempla, gichi
bych nemálo % wlastnj sknaenosti uwésti mohl, es$ent odiošn !
Mladjk&m tedjr na$im nadew8ecko záležeti má na tom,
abr snáSelmost, dAwčru,. náklonnost a lásku w národnosti
se saukmenowci 8'«rými cbowal, a anplně se přeswédóil, 2e
rozdjlnost w náboienstwj niéehoi w sobě nechowá, coby
Členy gednoho národa od sebe děliti mělo> naopak že gim
ono samo, ostatnj powinnosti i prospSch "wespolný sám, aby
se milowali i podporowali, přikaznge. Ohlédneme se, gak
sausedé naái Němci ďwa tyto žiwly spogugj ; gak sami Ma-
daří, budtei katoijci, ewangeljci, reformati ald., k gednomu
rjli, kde se o národnost gedná, spolu pracngj, blaho siré
nápomábagj a knihy odbjragj. — Widáleno budiž, gakobych
nábozenskan Ihostegnost wtjrati aneb snad k nj raditi mj*
nil ; nikoliw, snám Že důle wjc než télo gest. Gedney
kaidy dle lepájbo swého přeswědčenj, aby se s cjlem ney-
dAleiitťg^jm nechybil ; gen když se o zachowánj národnosti,
o jtěstj a blaho wlasti, *o litemj wságemnost a o 'wie to
gedná, co nám, prawc a powolené gsauc u irěcech těch k
dobrému slaužiti mňie, -w tom aspoň každý, sečkoliw gsí,
wémé, bez předsudku a úsilnS wynalož, a gakožto hodný,
statný, šlechetný syn národa swého slowanského tre swor*
Bosti s bratry sw^mi ptispjwey. Gesty nech gsau rosličnéy
genom wfili wSichni měgme gednu.
A ponéwadž bez d&kladného, nepředpogatého poznánj
ničeho docjliti nelze, sáležiž nám předcwKJm na tom, aby-
chom seb«, národnost swau i Slowanstvro poznali ] pak nás
zagisté láska nemine, a matka Sláwa oslawj swé wěmé.
•worne syny!
J. P.
ČemUé dtiradlo ir Praze.
Dne 20. čerwence »Krákono9 a newljdnjkytt o Čemž
giŽ w těchto listech psáno.
Dne 23. čerwence nPenSzoítazi čili Swédowé w Chru^
dťmtj« kteijž obogj nedélnj obecenstwo gak náležj potěJilL
W autcrý 25. čerwence »NSmá z Portici.<i Newjm,
gaké náhodě děkowati máme, že se Fenella z ruky prwnj
tanečnice dostala do rukau p. Kollárowé. Či snad se to
Stalo z dobrého úmyslu a prawého náhledu? Fenella gc
těžká úloha \ p. Kollárowá snažila se pogmauti gi z wyá^jho
stanowiátě, ohled berauc na tragický gcgj moment, a po-
hnula mnohVm srdcem. We scéně, kde sděliti chce, že se
s okna spustila, těšilo nás, že gsme dnes poneyprw žádné
piruety newiděii. Prowedenj osUtnjch úloh giž čtenářům
známo. PHpomenauti sluáj gen, že se orchestr opět zna-
menitým učinil. Přáli bychom, aby p. Stegmeier budaucně
•An' knlsnali sceattf kdtf řýbáci syna n^tlKdirálMfá posi»A
raděgi na fortepianě prc^átd ; nelaeť u«jm, aby tak chy-
bné traubenj lesnjho rohu snášely. Na druhé straně za-
blaudil trubnjk w notowém lese a dowolil si ružiti harmo-
nii mimo takt pronikawým hlasem trauby swé, což Tolik
znamenalo, gakoby byl wolal : vpomozte, pomozte ! newjm
kde gscm.ič *•
0WETOZOR.
Nenj hrát gako hráč. Gistý 0'Beam byl znamenitý
hráč, rosumj se w karty, a množstwj anekdot powjdá so
o něm. Tato nenj zlá! Wýwoda zH. byl by si gii dá-
wno rád s njm zahrál, konečně napadl kdysi šťastně 0'Bearna,
ktei-ýž se také dlauho prositi nenechal. Zwolili si piket,
o dewáté wečer začati, a když ráno slunce wycházclo, měl
\rýwoda wjce prohráno, nežli byl otec gebo gako geoerálnj
guvernér Indie zjskal. »Pochybugi, že \Vám wáecko zapla-
titi mohu, co gsem prohrál, tf prawil wýwoda k O^Bearnowi,
Dpoilu sem wiak swého dozorce, kterýž se s Wámi spočte,
a Wám listiny suanu postaupenj mých statkft odewBdá.«
»Mluwjte gako poctiwý muž,« odpowěděl 0'Beam, vnechci
waak, aby kdo o mně řjci směl, že gsem magitele tak wsá-
cného anglického gména na žebrotu pHwedl. Pioněwadi
bych ale byl nerad celau noc tu zdarma seděl, dowolte mi,
abych duchownjho a notáře sem zawolati směl. Kněze,
abyste přisáhl, že se wjce karet netknete, a notáře, abyste
mi, pokud na žiwě ostanu, rdčnjch 1000 liber steriioků
(as 1 0.000 zt. stř.) wyplácel.« — Wýminky ae pHgaly a dr-
žely. Wýwoda z H. se od té doby karet netknul a 0*Beam
užil dlauhá léta s wého tak lehko a předce áleclietnS naby-
tého důchodu.
W Angličanech a w Belgii začjnagj wždy wjc a wjc
domy a litého železa suwěti, předce wiak gest tento způ-
sob stawenj w Ewropě.tuxe nowý. Ne tak w řjái čjnské.
Angličané nalezli we swém wogenskétti tažeqj po Cjně a
Čing-Kiang-fu kopec, na gehožto wrcholku malý chrám
(pagoda) z litiny se nalézá, kteráž wcdlé nápisu swého za
panowánj dynastie Tangu wystaweným býti se zdá. Chrám
ten gest 30—40 stř. zwýsj, a spodnj průměr geho obná&j
as 8 stř.; sáležj ae sedmera pater, gichžio každé we způ-
sobu osmihranu pro sebe lito a wypuklými podobami oz-
dobeno gest, na kterýchžto, ač časem mnoho utrpěly, přede
posud widěti gest, že welmi dobře lity byly.
vKam gdete?<c ptal se kdosi známého. — wPřjtele na
wítjwiti.a — »Ai wýbomě, toť půgdu.s Wámi, neboC po-
sud gsem žádného newiděl.u
Prancauzský Courrier dč Ijffon osnarange, že se nynj
we skiářjch Rive-de-gierských w rhónském departementu
zwlájítnj druh raur z tlustého skla zbotowuge, kteréž se
pak pi-yskyřici potáhnau, gj k sobě wespolek spogj a
tak k wodowodům wýbomě hodj, gelikož netoliko wČtŽj
tlak snáiegj a neresatj, nýbrž i téměř o třetinu laciněgAj
gsau, než železné. Také se při nich, když se zanesau, hne-
dle pozná, na kterém mjstč čistiti třeba.
Zprávra*
Na požádánj, aby se gedno dwakráte nedělalo, osna-
mugcme, že se giž p. Roháč překládánjm Scribowy hry
vUnc chaíne(( objrá.
Cm«|ií« tnuto wychásj w« •tř«ilu a w •obohi fo pdlarijch: každau druhnu ttřcdn pHd«wa •• pdlarehow-á přjUb*. Ptedpláej §• •> wydawftleU »« iiwrí
Iél» 40 kr., w« kaikkupeciwjeh n* pAl IřU 1 ml. S6 kr., na c. k. poitách púU. S si. SS kr. sů.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodnJ zábawnjkproiíechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Cjsio 61.
». srpna ÉS43^
10. r* béh.
8 S N
od
Wlastimily Růžíčkowé.
W sadech libowonných
Sama gedoau sedjm,
Modr%,wé do dálky
Zamy^ená hledjm.
SlawjCek na ]jp€
Ljbau pjseft ipjwal,
Ai mě W spánek tichý
Sladce ukoljbal.
Ach, tu sen se rágský
Na spánky mé swanul;
Poneyprwé láskau
Duch mflg tam ge splanni.
Spatřila gsem guna
Blisaanko mne státi.
Za njm Mjlka alého
Šjp si s tauln hrátL
Krásné oko guna
Sladce na mně Ipélo,
Duie mk, mé srdce
Letem k nřmu spělo.
Tu se ke mně sklonil : — -
itMihigi tě I« j;epce,
]»WUk byoh man tě naawal,
Tomu osud nechce. «
Ay tu Mjlek Ijpem
Lstiwě na mne mjřj,
Spustj ! — a w mém srdci
Kxutý bol giš Ijij.
Z rány krew se walj,
Bolně hlas mAg zkřikne ;
Krew si stawit hledjm,
W tom se — oko mykne.
Procitám, o Íc1y !
WSecko se mi ztrácj,
Gen ta rána w srdci.
Ta gejítě krwácj.^
Wle se mi tu strácj,
Crenom ob ras guna
WěČně skwjt se bude
Co na nebi luna.
iowý roL
(PoIcraČQwAnJ.)
Byl to nowý pomocnjk a společnjk otce a
principála mého — byl to býwúý samostatný ře-
ditel Řeznjček.
Sotwa že se byl z M^azeb gednřch starostj
wymknul, začal giž gin^mi mozek sw&g naplňo-
wati — a koneČDý w;fsledek toho byh že game
spolu wciké papjrowé opony lepili, barwy třeli a
potom nowé dekorace malowalí. Srdce mé bylo
plno očekáwánj.
Mezi tjm se wylasil s maláu weselohrau« wy*
psal role pro mne a pro Hedwiku — a we čtmá-
cti dnech méli gsme prwnj produkci. To bjl můg
druhý kročeg k chrámu wěčuě mladé Thálie.
Z panáčkowéfao diwadla dostal gsem se na prkna,
kteréž předstawugj swét a celau geho mizérii.
Mně se dařili neylépe srdečnj anebo přihlan-
pij kluci, Hedwice slušely neylépe cituplné milo*
wnice a mezi náma stáwal Řeznjček gako razsocha-
tá, stará gabloň mezi audýmí polnjmi zwonky a
hráwal zatwrzelé otce nebo zamilowané plesniwce.
A takto prowozowali gsme střjdawě dlauhý čas
komedie s wycpan^mí panáčky a zwláštnj hry se
iiwými umělci, magjce na zřeteli rozmanité obe*
censtwo, a Apollo i Merkur požehnáwali naše sna-
ženj* Nagednau ale uzdálo se pánowitému osudu
gínau komedii s námi zabrati* Keljbiloť se mu,
že gsme až posud samé weselohry dáwali — ge-
dnau chtěl také plačtiwau činohru widčti«
Plný Kwlástnjho, bručiwého a mumlawého
rozmara byl totiž otec principál gednoho wečera
Digitized by
Google
244
k newy-slownému potěSenj huba otwjragjcjch di-
wáku čerta předstawowal, kterýž Fausta odnásj —
a druhý den ráoo ležel studený na prkně. Mr-
twice byla přetrhla nit wšeeh geho dalSjch wjtéz-
atwj na polí dramatického umenj, a w žiwotě nás
wšech ostatnjch stal se nenadá!}^ přewrat. Wdowa
byla bez útěchy, gk s Hedmkau gsme srdečně
plakali a býwalý ředitel chodil s nowými zámy*
sly. Bylť se přeswědčil> že ge mnohem snadn&gi
wyžíwiti společnost neywycwičeněgšjch panáků,
nežli hauf sebe neumělegšjch komediantů, st)ěhnul
s wýsosti práDJ swého a dáwných záměru swjfch>
fi byl by rád auplnau wládu nad našemi princez-
nami a celým gegich komonstwem dosáhl. To
byla prwnj distance, z njžto začal na owdowěiau
principalku ohniwými kulemi házeti. Tato, lítostj
a starost] skljčena, začala brzo kapitulowati a po-
dala swau dobrowolnostj zámyslům posawadnjho
pomocDjka tolik pokrmu, že se mu záhy skromné
přánj, býti wladařem wycpaných umělců, opět
znechutilo. Býti pánem znowa herecké společnosti
a mjsto grošů přigjmati dwacetnjky, zdálo se mu
nagednau zase prospěáněgšj — a to byla druhá
distance, z njžto hnal autokem na pewnost se
podáwagjcj.
W krátkém čase zrostla z komedie panáčko-
wé — a nebo wlastně z peněz, gež pečliwému ne-
božtjku a šetřiwé polowici geho tyto komedie wy-
nesly — - nowá společnost herecká pod firmau pana
Zwolinského. Staré gméno s^é ostýchal se z roz-
ličných lechtiwých přjčin nowému podnikánj w če-
lo postawit.
Mně přišla tato změna whod. Bylo mi sko-
ro dwadcet let a od něgakého času dačily mne
úzké meze stawu mého bolestně. Duch můg za-
čal poletowatí a rád by se byl ginau cestau pustil,
než kterau wycpanj mužjkowé kráčeli. I připadl
mi w nowé společností okres komika — a gá byl
šťastný i nešťastný. Šťastný, že gsem náhle na
cestě stáL kteráž mne k tušenému cjli wedla —
nešťastný, že gsem byl od Hedwiky odtržen. Ne-
boť co měl šašek s něžnau milownicj dělati?
(^Pokraiowňnj.)
M e n i iL O.
Roku 1759 přechásel mezi ginýmitaké iiila<lý, Čjper*
nýi weselý chlapjk po ulicjch neapolských. Každičké ráno
odhýwal $i, lehauace gsa oblečen a nékolik pecQ& chleba
pod páždj aneb na hlawě nose, určité swé cesty a kudjr
icl, tam ho tpSw prowázel. Olec geho byl chudý pekař,
kterýž $e s rodojho swého musta, z Aversy, do Neapole
byl ptistibowai, aby lepsjho wýdélku nabyl. Meniko po-
malil oMi pH práci a rotnáiel chléb po tnteých domecli.
To nebylo ow^em zaméstninj, prjlU gemu prjgemné, hle-
děl si ge ale, co neywjce moiná bylo, osladiti a prospé-
wowal si kudy chodil, ie radost byla geg poslaachati.
Otce geho 4o také gak náleij těžilo ; snamcnal dobře, Že
Meniko tjm rychlegi Awé ch&se wykonáwá, čjm lepžj a we-
•elegžj mysli býwá.
Potěženj w hudbě a we zpěwa rostlo zatjm i dospj-
wato s Menikem, a wsak co dosawád kroky geho zrychlo*
walo, začalo ge někdy také opozdowati. Meniko zústáwal
někdy státi, aby poslauchal, kde se négaká pěknA pjseň
zpjwala, a libozwuký hlas, zaslechl-li geg kde, zasUwil ge-
ho kroky. — K atálým odběratel&m otce, geho náležel také
zpéwák Aprile, slawný sebau i swými žáky. Meniko nesl
k němu kdysi z rána gak obyčegně boclinjk chleba, a gii
se zahýbal do chodby, když gda mimo sjni umělce, zpj*
tvaii geg uslyšel gednu z oněch pjsnj, w nichžto sebe rowné
hledal. Na Menika gakoby nagednau kauzlo padlo. Zalezl
do neytemněgijho kautku w ^odbJ( ; na chléb, kterýž b^
na hlawě nesl, neměl wjce ani pomyálenj. Oa gen poslán*
chal a byl si gíŽ w hudeb njm tomto zapomenut] hezkau
cliwjlku poseděl, když gasný, Ijbý lilas se snft geho geg
ptobudil, prawě: »I Meniko! coŽ pak tu ČinjžFa
Mladá djwka, gednoduíe oblečená, přistaupila k Me-
niko wi a patrné bylo na nj widěti, kterak se nadarmo ge-
mu i postawě geho porozuměti snažj. Ale ani Meniko ne-
mohl se hnedle iipamatowati, a trwalo chwjlku, než se duch
geho ze zamy»lenj toho do etherické řjale harmonij ke sku-
tečnosti a k pecnikm chleba opět nawrátil.
»Tys to, Terezo ?« zwolal konečně ; » dobré gitro !«
»Ano gsem to, ale oo ty to sde? Wždyť gsi upu-
stil chléb na zem.cc
)»Co gá zde — na — nic; poslauchám gak zpjwá.c
wWždyC nikdo wjce nezpjwá.u
vZe nezpjwá?— Zdálo se mi pak předce, gakoby
mistr Aprile posud zpjwal.rc
»Ňu, tohos pak giž kolikráte sljrjel. Snad on ge
toho winen, žes chléb neodewzdal a po swých ne$el?(c Te-
reza prawjc to shýbla se a zdwihla chléb ze země. Mladá
žačka donesla geg maestrowi a wyprawila mu, gak byla
přinaseče shledala.
Aprile wy strčil hlawu ze dweř] a ptal se Menika,
zdali snad takowau nedbalost] otci swému odběratele od-
raditi chce. M Odpusťte, «( prosil Meniko, nedaw se zmásti,
» nebyl gsem tjm wincn.K
»I co, naposledy chfei snad ijcí, že gá ?«
»Owiem, Maestro Aprile, proč spjwáte tak krásně.*
>»Počkey gen blaudku, w^ak t£ naučjm žertowati si
se mnau.ff
»0 nikoliw, Maestro, nežertugi,<c odpowěděl Meniko.
»Přiácl gsem gak obyčegnč se swým chlebem, a gen z wa-
icho zpjwánj gsem geg ztratil ; ani gsem to sám nezpozo-
rowal, až mně to Tereza řekla. Alepcosjm wás, Maestro,
neřjkeytc mému otci nic o tom.«c
Aprile prohljdl si zaljm náležitě mladého pekařského ;
twář geho Ijbila se mu, i pokynul mu, aby do sjně we^el,
a drže geg za bradu, přiwedl geg k stolici, na njž se po-
sadil. Čepici máge w ruce, stál Meniko před njm, s na-
piatau myslj a bez bázně, ale pln ečekáwánj, co z toho
ze wáíeho asi bude.
»Slybcls mě tedy spjwati ?« začal Aprile.
»Ano, Maestro, a tak mi spadl chléb s hlawy.ic
)>Tak, — a ták se, že se ti mňg zpěw zaljbilPcr
»Swatý Januáři! Co slyAjm zpjwati, nettratil gsem
geitě pro nikoho chléb s hlawy.a
»TěMJ tě tedy hudba ?a
»Wěru bych nic giného dělati nechtěl, kdyby gine
práce nebylo. «
»Umjs také zpjwati ?<e
Digitized by
Google
)»Tak, gak9 wy, to ne, ačkoli w mé m&g otec «Iawj-
kem nazýwá.K
)»ť k}ho-liÍ !.c
uBa ano ; obzwlá jié ale gednu pjsmčku mám) ktenui
gaem několikráte apjwati sljráQl.«c
jtNeiazpjwal bys mné gi?<c
ví od srdce rád.«e
»Okai tedyltc pra wil Apríle. — Meniko si trocha sa-
ttpcjrpal, posta wil se pak s dobrán myslj a spasili, ni
kyholiž! Totd pak od Caraciella, synáčku, « řekl Apríle,
utěbenč se tiráře. Když Meniko dokončil, wzal geg sa ra-
ku a prawil ma, aby s njm leL
}>Kam, Maestro ? mosjm teď dom&.«
NWsak tě uké*gQii dom& dowest chci^c odpowěděl
Aprile.
»Dčkugí, tisjckráte dékagí U plesal Meniko ; »tof se
nebudau se mnau waditi, že tak dlauiio nepHcházjm.d
Po cestě -wyptáwal se Aprile, xdali si hoch w pe-
kařstvv-j libuge, a dowěděl se, ieby mnohem radégí hude-
bnjkem byl. Kdyií pak s njm do pekárny wsteapil, po-
klonil se Menik&w otec hluboko před tjmto swým ncywzá*
cnťgSjm odbiVatelem a mel za to, ie synek geho w Nea-
poli zablaudil, a Aprile že se nad njm smilowal a domiV
geg dowedl. Aprile powěděl, co bylo, a otázal se, adali
gest w Neapoli nause o rosnaiede chleba. — Pekař odpo-
wěděl, že ne.
»Tedy wám radjm, abyste si giného wzal j tohoto
sde bych si rád priwlastnil a u sebe podržel. «
»Mne, Maestro !k swolal Meniko, radostj skákage,
»mDe Ie chcete podržeti a swým žákem učiniti ?«
3>Ano,--awy nmě tjm čest prokážete, « prawil Apri-
le, k starci se obrátě. »Po«lcte mně geg zegtra s geho
wěcmi dom&, wsak pozděgi o něm usly&jte.tc Pak poljbil
Menika, řka : » Addio, na shledanau, zegtra !fc Potřásl otci
ruka a odeiel. —•
Ob^jrné by bylo, wypsati radost otcowu i synowu.
Meniko prestěhowal se druhý den k Aprilemu. — Co se ale
stalo z něho ? — Wjte-liž, kdože kromě giných mistrow-
ských pracj také il matrímonio éegrctto sepsal? — »Cima-
rosa ?« — Dobře. — >»Ntt — a ?«
Nu — to byl práwě onen malý Meniko — Domeniko
Cimarosa, pekařský synek z Aversy, žák Apríleho a páte-
ra Porzia, sám sebau slawný dosti, hy třeba bylo, wjce o
něm powČdeti.
České diwadlo ir Praase*
Dne 27. čerwence poneyprw : ITízen na peumosii
8waio^Úndřeg9kéj wesclohra w 3 děgstwjch, přeložena od
G. J. Kolára. — Nemohl bych řjci, že gsem kdy perem tak
těžce wládnul, gako dnes, máge o této nowince laskawému
obecenstwu swé mjněnj sděliti. Potěšen, že předce gcdnau
zase něco nowého spatřjmc, chwátal gsem do diwadla a
sapomenuw na w2ecky porážky, které dAwěra na»e utrpěla,
oddal gsem se zcela nowé naděgi^ Kdož z nás medle ne-
wj, že celý uii žíwot nic giného nenj, oež tísjceročlenný
řetěz nehynaucjho daufánj ? Z každého hrobu, w něgž gsmc
gednu zničenau naděgi pochowali, wyrostau dwě nowé
mnohem bugněgSj, a cestu, geŽto k zaufánj wede, nikdo
s nás nezná a znáti nesmj. Odhodlaně ale, ač ne bez bo-
345
lešti wysnám, ie nWězeu Swato-Ondřegský« showjwawé-
mu očekáwánj těžkau ránu zasadil. Pohlédněme na osoby,
gak ge na diwadelnjm lista čteme. P. Kolár hrál Morlet-
ta, dobrodružného to kawaljra, gemuž žádné ženské srdce
odolati nem&že. Zdali si ale hrau swau negen na gewiití
ale i na posemj tolik srdcj zjskal, za to bych alespoň swavt
Llawau státi nechtěl. P. Kolár ge řjkage wždy we snách,
a atogj gen s nápowědau w saucitném raportu. Na poky-
nu tj tohoto dobrého prjtele přigde k sobě, wyrjtj na adař-
bůh něco nesrozumitelného, gramatickými chybami nemji-
lostně seilehaného z úst swých, a — giž ge opět we snách.
Pomysljme-li, že, ač sám kus un překládal, předce tak
chatrně gázy kem wládnul, musj každé slowo sa zbytečné
powažowáno, přede w^jm ale Ijto býti, že tak Ichkowážně
hrjwna swau zakopáwá. Pan Grabingcr byl žertowný, gen
Že nám chtěl twrdo»igně dokázati, Že hra ta ge fra^kau a
ne wy Jij weselohrau. P« Hcrbstowa (Fiorilla) zápasila w ře-
či gako noha pocestného w sypkém pjsku, pročež we hře,
na niž pro řcČ pomysliti nemohla, ani giskry Žiwota se
newyskytlo. Pan Polz od Altenburského diwadla wystau-
pil co host w roli Gambetta. Gednánj geho bylo nenuce-
né, řeč plynná, pokud ale na prwnj seznánj sauditi lze, ne-
sauhlasj umělečtj prosťredkowé geho s kawaljrskau aČ o-
statně bázliwau osobau, ktcrauŽ předstawowati měl ; nicmé-
ně smjme daufati, žebychom w něm, kdyby se některéma
znateli dramatiky swěriti chtěl a rady geho uposlechnul,
dobrého herce zjskali. Polowici uměnj nahýwámc od uči-
telů, a polowici sami od sebe. Panna Mágowa a p. Forch-
licimowa uspokogily každá we swém poměru. P. Hille
přeháněl a p. Ka»ka Ijbil se gak obyčegně. '
Tu gsme u konce. Budiž nám gestě popřáno přidati
několik slow bez obalu, gak ge na srdci máme. — Kdyby někdo
paupě to neypěkněgjj s keře utrhl, chtěge teplým dechem
swým k wýkwětu ge přiwesti, dali bychom se do hlasité-
ho smjchu, a předce gsme w tom samém stawu. — Naie
diwadlo bylo a ge posud u německého gen w nágmu, ba
raděgi řeknu w podružj, herci zaměstnáni w obem ncmohau
při skrowném počtu neskromným těm powinnostem dostáti.
Uwážjme-li, že prowozowané na nowém diwadle německé
hry téměř wfibec spogeny býwagj s nákladnau úprawan,
mnohými tanci a gínými přjprawami, mohli bychom se
ptáti, kde zhýwá času ku zkau^kám na české hry? Istá-
wá se ČastOj že po gedné neb dwau zkau&kách hra na ge-
wi&tě přicházj, a tak po krátkém umučenj smrt odsauzence
podstaupiti musj, kdežto německá drobnůstka i pět zkau-
iek přcstogj, dřjwe než k prowozenj připuštěna býwá. R
čemu ale mohly by i tisjcoré zkaušky a nás wésti, když
diwadelnj režisér ani slowa Česky neumj ; on máge za wěc
odpowjdati, newj zdali herec Hamletúw monolog nebo scé-
nu z Xintili - wantili přednášj. Gaký to nesmysl, když
zpěwáb kapel ojmu mistru, pauhému Něibci, znamcnj dáti
musj, kdy hudba začjti má. Čehož gsem byl očitým swSI^
Digitized by
Google
246
kem. Nemusj-li f e nám leckdo wysmAti, ie posnd dowolu-
gemě, aby fe -rrlastenské lásky naij tak tle oadužjwalo?
Peéugjce o zdar divadla, udržugeme ůslaw, kde se řeč na-
ie hanobjy gitijme gen wřed, který nám čas, gměnj a dobrán
mysl ssage. Bes takowého díwadla můžeme býlí, ba obra-
tirrie činnost swau na ginaa stranu, dosáhneme mnohem
wčtájho prospěchu. Že ličastenstwjm obecenstwa diwadlo
nehyne, to nás "widy těžiti m&že ; myt trpjme gen alan
apráwau, nemagjce prostředků, gak bychom sami o sobě
"Wěci té pomoci mohH. Čest národnj žádá, aby nékteřj
% milownjkfi diwadla wéei té giny směr dali, aneb alespoň
se přeswčdčili, sdali možná něgakau tmčnu cawesti, která
by smutný staw dideiitého ůstawu toho napravriti mohla.
SOBIACJ KRONIKA.
Z PRAHT. Den 26. čerwence podobá se w Praze
ke ctí wáech Aninek prawému swátku, a tanečnj i gine ra-
dowánky podáwagj si takméř ruce. I letos slibowala roz-
ličná, malá i welká náwčjtj na rozjch obeccQStwu, kteréž
pei^ze má, giž nékolik dnj napřed hory a doly — osud
waaki ten neljtostný osud ginak rozsaudil. Na sw. Annu
mělo pršeti, a pršelo také a nepřestalo, i kdyby se byly
wŽecky Aninky z oken do oblak wykaukaly. Což naplat?
Anny gsau maudré, podaly se a zůsuly doma, hostinžlj si to
odložili na prj&tj neděli a opatřili se Icp^jmi časy, gen ne-
bozj gratulanti, ti museli wandrowat, a kdo wj, co Aninek
gest, wj také, co to znamená, gratulace k nim w deiti a
wělru si odbyti. Naze politowánj, ubozj! pro IctOKck, a
na rok? lepáj powětřj — z kalendáře!
W djluě znamenitého sochaře SchwaníTíalern vr Mni-
chowS gsau giž dokonány sochy Husa a Žižky, které ná»
kragan a ctitel krásného uměnj, p. Vcith, we swém na
způsob Walhally památce slawných Čechii učiněném, skvo-
stném stawenj nad Líbochem postawiti hodlá.
Z Čestjnn. Gak prawá péče o wzdělánj a blaho
swěřeného lidu w2e k tomuto chwalitebnemu cjli obrátiti
a geden dobročinný ústaw hned i pramenem a gako rodi-
žiěm nowého učiniti nmj, doswědčuge nám spráwa potěál-
teloá, giž kraganftm swým sděliti spěcháme. Dle wyjísjho
předpisu magj n wiech wenkowských žkol zřjzeny býti
okolky na stromky, by se bkolnj mládež o choivánj stromů
poučiti mohla. Přjkaz tento se také w skutek uwedl při
žkolc Čestjnské vf čáslaw. kragi, a pod dohljdkau mjstnjho,
inrelezaslaužilého duchownjho ikolka tak se zdokonalila, že
letoánjho roku gíŽ nemalý počet stromků z nj se prodati
mohl. Pečliwý pastýř duchownj, p. Malý, newěděl gakby
wytržených peněz lépe použil, l^č takaupj-Ii za ně užitečné,
mrawnj a spolu zábawné knihy, gichžby i wlem osadnjkům
sgistými wýminkami pottžjwati lze bylo. I wykonal to také
a tak prwnj základ knihowny očinil, kteraažto ctihodný
kooperator mjstnj, p. SmeUna, ijditi se uwolil. Zagisté wžj
chwály hodný čin, kterýž aby te co možná náaledowal sr-
dečně přegeme. *•
Z Jhrnhenic. l^yněg^j uk wlhké powětíj a uveliká
hognost deáCů připomjná mě na článek w čjsle 64. K.wět&
min. r. obsažený, a přjčin panugjcjho sucha i prostředků
k irydobytj potřebné irláfay %% týkagjcj, kdež ae wysuáenj
mnoistvj rybnjkA a gezer, wyaekánj lesAw a křowin na wy*
sokých horách a pahrbcjch po celé Ewropě za hlawnj to-
ho přjčinu udáwá. Danémn Um dobromyslnému náwrhu:
by se totiž opět w celé Ewropě rybnjky alespoA do polo-
wice wodau napustily, a byť by se to genom w Čechách
sulo — sagísté se gežtě nikde zadost neučinilo, a předoe
letos giž tolik hogných dežťů spadlo, že možno nenj při-
pustiti, by podotknutá přjčina na obor powětrný uk mno-
ho aučinkowati mohla, coŽ zřegmě okasuge, že w powětr-
nosti proti nesmjmé rozlehlosti a mocnosti přjrody nižádná
namáhánj člowěka nepomáhá a Že buďto suché neb wlhké
powětřj dle Ijbosti sobě zaopatřiti mamá • myšlénka gest*
Powětmost, nepřewratný aučinek welikánských a uk slo-
žitých pijčin, praudů wětrA, nebeských těles atd. aesáwttj
od wůle lidské, nedá se ni mořem ni gezeiem, bdakau m-
kau wywedeným ginačiti ; ona* tě plodem auplně newyzpy-
tatelné Božské přjrody, od kteréž naze dobro a zlé wyplý-
wá. — Ze předkowé naži we wlasti milé mnoŽstwj rybnjkA
a gezer wysu»ili, za to gim gen děkowati máme ; neboť po -
tomstwu tjm zdrawěgSjho powětřj zaopatřiU, o hogné a au-
rodné deltě gak widět nikolíw ge nepřiprawiwie. Zdá se mi,
že by pilné pozorowánj powětmosti gen %Q minulých ro^
ků dosUleČné přeswedčenj podalo, že nale země Česká w
průměru téměř wždy wjce wlhkého nežli suchého powětřj
aučastna byla a uk 1 snad bude, a že několik suchých
let nelze hned mjti za následek wysuíenj welké části ry^
bnjků a gexer. Zbýwá w Čechách dosawáde ^eltě welmi
mnoho rybnjků, a mjsty tolik, že by' se aspoA Um na su-
cha nemělo stěžowatí, kdyby tomu Uk w prawdě hjylo, co
zmjněný článek uwádjj a předce wjme sagisté, ie i Um
to samé sucho panowalo. — Odkud nám asi letoinj hognjl
dc«tě přichá&egj, nahljdne snadno každý; nenjť wěru třeba,
kdo wj kde a kromě přjrody a gegjho působenj po přjči-
nách toho se ohljžeti, as gak to před několika lety — kdež
gsme též mnoho wláhy měli — někdo w gistém časopise
učinil, kdež pij činu uk hogných dc«ťů we welikém maoi-
stwj pámjch lodj hledati sobě obljbill
Holenek.
ČM^U l«iit» wyekúj w» ••j^i* • w •ob.i. |j* rfl^jek ; k.id.« dn.h.. .tř^a.. ^HJáwá •• ^Slarcliowá ^íjloli.. PMpUoj m , wTé«wM«U m iiwtt
>•*• "*» ^»- »^» k«»Mittp«etwjeh M pAl léu I si. S6 kr., .• e. k. postách p*U. S •!. aS kr. atr.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwétjf.
HárodnJ z&bawnjkpro iSechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 62.
S. srpna ÉS43.
10. r. béh.
Arabesky.
z gedné strany zůstal weřegný žiwot w Pra*
xe od 20. let téměř bez proměny — to gest:
neroztfjřil meznjky wlády swé a newyběhl za hra-
Jiice prathdzíij kosůincd, dávadlaj ioncerid a masopu*
Mu* Tak gsérn napsala' !
Procházky 1 — Gěatí to lahodné a znamenité
6low}čko w tichém žiwotě mjrumilownych« praco^
witých měšťaníi — sladké útočiště po dnech w po-
tu ztráwen^^oh. Gesti to wj^znamn^ mnohotagitel-
Bý článeček we slownjku městských fiflenek a (uv
til& — zadané reydiště tauhy po weřegném zable-
sknut] pracugjcj* Procházky pražské gsau puwa*
hné, rozmanité *-* gako widycky by waly, ale spe-
kulace neučinila pro iiě z wětájho djlu geště^ coby
učiniti mohla a co by k swému prospěchu učiniti
měla. Ony rostau* zkwétagj a opět opadáwagj
gako bez péče rostaucj kwjtj. Letos oblibuge si
weřegná chut to — na přes rok. ono mjsto: aby
se ale wšjm ůsiljm» žiwau wymeyšliwostj a wybrau-
šeným důwtipem o to pracowalo> aby se chut o-
becenstwa upautala: na to nebjrwá téměř ani po*
myšlenj. Ať ^e wede^ gak lyed^ ; wšak s^ předce
něgak powede. Gsauť arci wýminky — ale gen
wýminky ; a cokoliw i uěkteřj pro wnadu a rozkoš
obecenstwa činj» newjTowná se gestě rafinowané-
mu podnikánj ginjfch měst*
Během poslednjch let změmly se tady mno-
hé procházky; gindy obljbené, hustě na wštěwowa-
né zpustly^ nowégšj generace o nich giž takořka
ani newj^ a málo now^ch powstalo.* Wčru, téměř
nenj ani k pochopenj> proč se podnikawé hlawy
některých mjst neugmau ! *— Gá se musel w du-
chu skoro smáti, když gsem poznal ŽoQn! Ne^
ieby to nebylo mjsto, whodné pro wybranau spo-
lečnost— o ne I ostrůwek má pěknau, pohodlnan
polohu, má hezké stromowj, trodbu kwětín, Čer-
stwé powětřj, pjskem posypané cestičky, — on
za to stogj, že se tu wýbor společnosti scházjwá*
ale což ge to wéecko proti tomu, co by se na př.
ze Štwanice nebo Kepplowa ostrowu wykauzliti da-
lo? — Prawjm wykauzliti, neboť podnikawá hlawa
mohla by tu w skutku diwy činiti,
Gá diw nezplakal, když gsem po tolika le-
tech na Štwanici přisel ! Gak welikolepé, pAwabné^
spanilé zdálo se mi to wžecl^o za dnů ginosstwj I
Kam se poděla wšechna rozkoS této stromowitá
planiny? Teď tu ležj gako pustý ostrůwek někde
w atlantickém oceáně a čeká na swého Robinsona*
Kde ge Cibulka se swau romantikau a s we*
selými zbory? Kde gsau Wimnorowy sady se
swým leskem wybraného společenstwa ? Kde ge...
Ale k čemu pátrati po tom, co neywřelegšj
tauha zpět nepříwede?
Co pryč ge, matko, to ge tam»
Co pryč ge, po tom weta I
Držme se toho, co máme; nenj toho tak
málo, a mnohé krásau wyhlášené město dalo by
za kausek země gako gest na př. Kanalská zahra-
da i se wšjm swým nyněgšjm rozdjiem, rádo ho«
dný kus oslawy swé.
Koninau wšech pražských weřegný<^ pro-
cházek zůstala owiem bubenecká obora; ta ge
posud opásána leskupfaiým pasem wěčné mladosti,
a rozlehlé, každým garem w nowý šperk se odj-
wagjcj lůno gegj přigjmá geáté posud každau ná-
wštěwu se stegným úsměchem. Gá milugi tuto
oboru I To ge wšecko gedno — ^ i při wžj swé nádp
berné spanilosti, při wšj swé čarowné půwabno*
stí gest gj host gako host, člowěk gako člowék
— zde nagded utěšenau směsici stawů a ginech
lidským rozaumkem wymyšlených rozdjlů. W tom
způsobu ge mi mílegšj nežli gaksi pánowitě se
dbnaucj Žofjn ; -^ obora ge přirozeněgšj.
Digitized by
Google
348
Kolem této koruny nasypala nA&aprjrod« aTe
geštč giných klenot&; stromořadj k cjsařskéiiMi
mlýnu a k roztomilým sadhii B«čkowým z gtáoé
strany — z druhé strany pon^ud prásdná planina
k Tróji, k Belwederu a ke Kuchyňce.
Wšechna tato mjsta, wygjmage snad g^diné
Bu&kowy sady, mag} éMu nedéltljho takořka steg-
nau twářnost« Řemeslnjk se swau drahau polowicj,
chasnjk a wogák se swau wywolenau, weselomyslný
towaryš, hlučiwý mládenec, utráciwý študent —
to gsau hlawnj částky nedělnjch náwstěw. K to- '
mu žbánky dobrého i spatného piwa, kragíce cble*
ba 8 drobtem másla, dýmka tabáku, karty a kužel-
ky» srdečný poslesk oa zlé časy, malý kiep o saut
sedech, trochu křiku a wády, několik rozkošných
opic a k záwěiku hlaaitá pjseň — to gsau barwy«
swétlo a sijn, giinÍ3^ by maljř dobrý obraz nedři*
njch ach&^ek aialowati muael.
A to Ae geaoro za řdcau^-^ ipO'pnawém hřai-
hu nagdeš tu samu tvráhiost nebo wlastně atra^
katinu we 6polečnosteeh» a některými rozd)ly we*
dlé rozličných atupňA hostinské dokonalosti. W
průměru ge lo wzdy ten samý obraz. Za wsecka
ta léta* co gsem ty milé Pražany newtdél, neatala
se změna we způsobu gegich weřegné záltawys
napořAd gešté ta odměřená, z uzdy genom oěkdjr
se trbagjcj, nikdy ale neubjbagjcj weselost — žá-
dné šprýmjr, žádné kozelce dowádiwébo a huči-
wého rozmaru, gako když se děti pod dohydka^
kantorů swých wese^. Ginak ge to arci» když
gsau pohromadě přátelé— duše, které aí ro^ttm>
které gedno smýšlenj, geden cit, gedna tauha pogj.
Giny obraz posky tugj wšednj weřegných mjst
náwštewy — na př. čtwrtečnj w Bubenči, w aute*
rý a pátek na Žbrjnském oslrowě. Tu se leskne
wýbor třjd, ncpracugjcjch práwě z rukau do hu-
by— wyššjho společenstwa, úřednjků, d&stognjkůt
mladých čekanců a bezstarostných wětroplachfi.
To ge w celém swětě stegné.
Hne wábilo přitom ale něco dooda giného
•«- nežli paiihý pohled ; pozorowánj moge točilo
se po ústech, a uši moge měly wjce na prád mei
očL
Gsanť lidé, kteřj by k welikému poiěienj
swému swěta dokázali, že ge národnj žiwot český
na kahánku, že se gazyk náš haapá nad hrobem,
že ge wšeehno nsďowánj tak nazwaných wlaatenců
daremné. Tato wéc ge tak wšednj a známé, že
gi tušjm beze wšebo pohorienj pronésti mohu.
Wšeliký člowék má swé náhledy* awé zdánj a ůr
•ndky— prx>č by ge neměl mgti odpůmjk našj
národnosti? Gá proti tomu nebrogjm, ale. smáti
sé' ma8|kil^'ldykoli spntřjm, gak dychtiwě pánowé
ta|Lowj po prjležitofiti lapagj, aby mohli žjhadlem
maudrosti;swé pjdiaaifti. Gá měl takowého spo-
lech jka ha cestě 'do Prahy. Sotwa gsem byl ně«
kolik českých slow s pauze českým kočjm pro*
mlqwil, gia.nxi tp widěl na nose# iegsfip také ploj^
pafcetilýclr myšléiek, které -prý 'w* niotku tiěkoKi
ka českých roznjcenců strašj. A gá byl předce
tak newinnýl
I začal mi sáhati na puls a omakiwati ústrog)
mého smýšlenj ; ale gá ho nechal sáhati a oma*
káwati. v Gá se teštl na Praha a progcwil ginm
to swobodně. Můg roztomilý společnjk špaulil
ústa k ironiekénsu ausměc&u.*—
Přegi w&m w Praze mnoho radosti; máte-li
ale zdrawé oko a nebud«te-li skrze breyle něko*
lika taměgšjch wášniwců hleděti, poznáte zagisté,
že tamsplněnj swých nadég| nenalézáete* Praha
gie oelá německá.
6á wywalil oči-^autlegi to řjd nemohu;
gá ge w prawém slowa smyslu wy wafiU Můg spo^
lečnjk byl dáwná léta w Prlize žíw, byl ginak člo*
wěk' wzdélaný, znal se w^^žiwotě weřegném i spo*
lečenakém— alěspoft to sám napořád dotwrz^wal;
"—on to mobl tedy w skutku wěděti, ge*li Praha
gtž německá. I naše miié Časopisy moMy (prosjm
«a odpuštěnj) lhát<*--na swětě ge wšecko možnof
Mohly gen šalebné zpráwy •*- propukowánj, roz-
wjgenj««e a rozkwécánj narodngho smýšlenj w hhi-
wě králowstwj Českého f>odáwati -^ wieehen iitc^
ramj, umělecký i prumysiný žifvot, kterýžto mé
směru národnjm z Prahy do wšech končin se roz-
Bjhá — wšecko raohlo býtf g-en pauhý klam a mam
— že ne? — Praha moiila býti předce německá.
Gá začal dostáwati strachy* •
{Dolcontenj.)
čemUé diwadlo ir PrAze.
Dne 30. ČerwiHi n,Onítffnf offocf%« Bidodiatta wc S
geán.) (iÍ6 fnoeanikéha od J. Q. &«lára. • Kua taa, obe-
ccnstwu naiemu gii s múmlých let aaAniý a k řádnéflMi
••tlvscnj wfená cit|! awélio obeccastwa aljzcný ncanůže se
« ikdným aačiaiken mioauti, pakli ie ac dobře hragé.
PředsUtreaj b^lo w caUuB adaHlé a léiUv ašs aecnab,
i« herci aali, Qchledjve aa pnáadnau proati»ni, tak ia-
tnié u prowedcaij «wých úloh «i počjoaJiv fc gm® tobo
4ne adafílagij hm ael finiy w sodálnjch pMstawenjch
.iňAéM, ZwUHě wjftoi^oé po^JQ4il $i p. Qnn a pak p. K<k>
lárowi. P. Chraa aobcavil lotra (Nctnámého),. od J>áSDJka
•amébo tolikeraa baBcbapatj, ba takoiia hiiuanMij aadai^
Digitized by
Google
84$
Bieú ^slttdn^i naM* gehoi )>y se pii ,g«ho promyšlené,
frdeIikjMk» p«»wdé podabooft whodně doUftti|jejiiú od«ljq/
uk hofo^ opaUcaé bfre pphiui^ a gakási naodauliiá ausLobl
whj/if nm^auif. Pnv^ ftme dovtochli, ic p» Gr«« po
dogiij «wéb9 eagageoMBUi u nploh^ divradla s, nfu»Uw«gj->
ijm podwmkeBB d«iP««ti odabnii jebodJá. Nevjme pokud
Uitk sám tak Bq»í3cenpá iiovioa • pnwdait m trowiiiÁwá«
ajft nelie nán utfagiii 'obéwáq smé -w intarcwii g«k obe«>
O0Miwa, tak ftéi i dávuidlA čeakáht, Ano. i ditkrn Mne.
MttsjlM wysMti, ie pu Gnw gs« LráMaými fckopsoiUM i
proftífedky o«obqjni «M«řQ«» a swUitté w^likav $wMt rm*
Uiiau nadflwieckjr Mi«« bence wfaikAgt, takl« k nejrronUd*
vigljai tidobáa ap&aobnýia geat a našemu divadla Aakořka
iMNrf bnUtalnýin 4» stal, anii bjr m^ pok«d ■ém spAno^ awlá*
M w doMiúdpjn nedosutku deakýck beicb kým «*!»»-
diti d«L Pio 4j)<Mr otc& bjrlo hy naiemu diwadltt geité
gednob^ beff«e. Mpolřebí« awUia pak prd piJApó ManM>
ktaréi taď m náf geditié.p. Gran k aupbiémM uapokogcoj i
pi}aiii|2j«b poau&MraieUi naUti dowadc ; prolai #e nám
gii Bif cďoan, kdf pt. Grau gmak aamčamáD hyU •?» n& do-
statečnébo sástance nedostávalo. Bylo by tedy akUti, aby
ac betecItwD naše w tou&o oboru radU^gi fefté gedigm au-
dtm iosinnoži&oi» ne pak uineašilo) a( gii nic o tom ne^j-
meb la by obor tak Jedených charaUerojcb úlob odchodem
p. Grauowým takořka osiřel. ProČei nechceme si toho k
mysli pHpustiti, že by se ona powěst s prawdau sbodo-
wala a daufáme, 2e obesřetné ředitelstwo diwadla naše-
ho, rozwižiwši» 2eby stráta uk obljbeného ' a nsnaaého
herce, a to práwé, kdy diiradelnj niwštčwa sase wsrfistati
slibu ge a diwadlo samo uowý žíwot wywinauti mi, na o-
becenstwo welmi nemile pftsobila — giaak se rozmyslj, a
tak mnohostranného a skušenébo^ gemu igtnak užitečného
a t^iko nahraditelného auda i sobe i nám sachowá. —
Domýjlljme se irifak, ie i p. G., uwáliw ze prospěchy řc-
ditelstwa s českého diwadla skwčlými naswl^ti se nedagj,
nic neslnlného žádati nebude. — • P. KolárOwá hriU gako
obyčegně welmi sdaHle a dcsw^dčíla opft, gak dokonale
úlohu, abych tak řekl, procjtiti umj. Ač swiáště we scenč,
kde g) Fran9Óis nevinnost ewau obgevuge, obaocaiifwo ne-
málo dogala, předce nebyla a to, aby byla manida swé^a
citem swým Dosebřála, ktarýi hiatoni swau ponAnd chla-
dné wypmwowid. Widčli game m krásné pernjkářca a gin*
de, Šc p. Kjmmlowský podobné wěci mnohem lépe pM-
nášeii umj, pakli ie mu gen na tom aáležf $ ale poaomgeme
w poslednjm Čase ncsijdka gakausi obladnost a nedbalost we
hře i v pirdnášenj, ktcrás by, kdyby se u ucho ustálili mjfla,
pro geho budauc^ pokračowánj w umčn) alabau oadégi po«
dáwala. Osutuč hrál tenkráU dosti slušně P. Laptlowi
ncdostáwá se pro úlohy toho druhu potřebné dústognosti
w chowánj aneb aspoň herecké wycwičenosti ^ ginak bylo
widity ie činj sečkoliw gest. Poslednj scény se mu dobře
powedly ; a wšak w prwoj gsme potorowaii nékiefé, po-
klésky a překáUy w řeči, gídbftlo p&wod byebon neradi
u p.I-.w nedo«utku pilnosti, nýbri radégi wveobwyUéoi
obora hledala. P. Kaška byl gak obyéegnč dobr^. P. T«k
mek mjsto swé gakft ukš aaalal, irocbu wjoe piloasii hf
Hwi ale avláštft gako sači^tečnjkoad nebylo škodila \ aoena
gebo a Perrotem a poštovnjm neustále wásla a mohla hj
se aa neynesdařileg^ w oelém pi'edsuwenj poUádatL Uq
vinen, nach M ao naprawj. P. Ruber nám nam^ sa alá,
ie se 8 wýřečnosij geho niklcraki spifcniti nemAšema* Ob-
Ijbilt «i gakausi aspiracj sauzsruček, kierii v iNlmčini mj-
slo swé mjli múše a wšak w alowančinč hrubé uráij. Osta-
toí poklésky nerh mu gasyk náš aám milosiiwé odpustj $
U ale by mď aspoň wědet, ie se vdowám ani nesločnuge ani
nepaannga, a ie galegnj otroci a galqgj aoad ale nikoli a ga^
kcy utjkáwagj. Hra gcdio nevynikala nad obyčeg-^JHalé
Millerové neškodilo hy^ kdyby v řeči tak tuta nepospiaba-*
la : dostanauc úkol négaký, nech se kaidé slowo avlášič a
srozumitelné wyslovowatá učj. . Sestaveno bylo všecko gak
náležjy — gediné to bychom plkali, aby se budauané, kdyby
se kus ten opakovati měl, odwedenj nezaáméha stalo meai
kulisy, ne pak nahoru do poaadj, cos výstup « předu se vy-
wÍBugícj nennie rušj. OsUtné i>y snad i prospéšnégšj bylo,
kdyby p. Prokop úlohu ]>. lA|)ila, p. Gimbinger atnu p. Ka->
šky a p. Kaška onu p. Rubra přewaaL -^^
domÁcj kronika*
Radostným gest u nás zgewenjm, ie i události, gi-
nak snad nepatrné, pokudkoUv se gen v něgakém přjzni-
vémspogenj sprobuzovánjm a sjlenjm národnosti naij na-
lézagj, s velikau podjlnostj wftbec prigjmány býwagj. Kai-
dý nový, v ohledu tomto dosažený prospěch, buďsi sebe
nenšj, zbudj pocity obecné, upijmné radosti, každý hlas
nagde ochotné ohlasy, každá snaha vraucjbo podporowánj.
Gest gakoby mysli gen čekaly na přjležitosti, v kterýchz-
by, co v nich žige a plamená, na volný venek vynésti
mohly ; naděgička, zpráva, cokoliw giného a tutlán] citowé
lito waplanau oplywagjcj mocj, coi neylepšjm swědkem
fň\j gest, snji láska k wlasti i k národnosti v prs au na-
šich pti všech ncprjsnivých gj okolnostech tkvjti zúsula.
RozliČnj takovj sgevové mohliby se dětinskými, komu ae
Ijl)! «. u coi by se někomu neljbílo — snad i směšnými
zdáti; kdo vnitřku i podsuty gich dopatřiti se umj, kdo
sná, co u nás přemáhati třeba, a při tom pováij, ie ney-
prvněgšj krokové neytěišj gsau, zagisté s pozomau myslj
i a potějenjm při nich prodlj, a moc i vyznám zárodků
těchto utéšeněgšj budaucnosti spravedlivě oceoj. Přiroze-
ný gest zákon, ie všecko i to ncyvěUj zneymenšjcb, ney-
skrovněgšjch, v sebe zahrnutých počátků pocházj; gevj-Ii
se gen v nich kljčivá moc iiwotnj, poskytnau pozorova-
teli pohled radostný, kdežto naopak i velké věci, chýlj-li
se v sobě samých rospadajjce ku konci svému, neljbč $•
Digitized by
Google
350
traku přodsUwug. K<Iotíij nepoUjM rád iw to Ugem«
noni i tl&ů plné působenj waitřojch mocj, w pijrodé i
w lidstwa roiloienýdi, kdji se s pmm gen ne/byttfegjlj-*
mu, práwě saswěoeaéma oltň pomatelné, tu, Um a onde,
kde nidebo préwS né>ýú se uUlo, progewagj, pomalu wětij se
a mnoij, ústrogj twá, formy a krásnégjj widy a krásnSglj
podoby si iwoij, ai nagednaa w celé úplnosti swé se okáiíj.
A nnedle, když se garo smége, a ty u strom& a keřů, bo^
hatě gii roswétweaých a olisténýdi, i gine posorugel, které
— gakkoliw sákonem pfjrody a powahau swau aneb ne-^
přjtniwým stanowiltém sadrieai bywie, posdégi teprwé w
pupeoee wyrái^ : budei gim láti ? bude2 se těm do sebe
gedté satočeným sárodkAm nowýcli listo wých ůtwar& wedlé
oněch dospělých smáti? Dijwe nel se nadál, roswine se
iiwot gicb, a kdyl, co pHspjaíilé bylo, ilautnauti a ktemi
kloniti se pofoe, potěáj tě ěerstwé ge|;ich seleno, tjm pew-
něgij a trifalegSj, Čjm wjce sjly tyto tu2eny a střádány
byly. — A naě to wiecko ? — Máme wám podati spráwu o
ně^em, coÍ podobným pupenem gest, a Čehož pAwodu aby
se neusmáli ti, kdož se gen smáti umj, těmito slowy po-
knd na nás gest sabrániti gsme chtěli. Obnowený národnj
náS žíwot gest gellě mladý ; on se teprwé twořj a nrosn^
ge, a nesmj se tedy posud měřjd^em ciiým měřiti. Co u
giných samo seban gest, aniž by kdo gen pomyslil, Žehy
toho též nebýti mohlo, gest u nás posawád předmětem ti*
sjcerých a tisjcerých tužeb i snah \ my sačjnáme s nowa,
a do nowéhp hospodářstwj gest mnohého třeba a přede
wljm -— weliký počet maličko stj. Kde se mnoho zanedbalo^
muaj se mnoho naprawowati, ale .nagednau nepřicházj nic.
Coř bychom si % toho čiu'1i, že po drobtech opět wseho
nabýwati musjme; geo nám budiž wfecko i to neymenáj
dCdežitým ; tak dogdeme k tomu, že i welké mjti budeme.
Tisjce střádagj se po kregcařjch ; prwnj summa wjíak do-
býwá se neyh&ř, a ti, kdož gi složili, ti dali neywjc ; buď-
mež gim i my i naái potomci sa to wděčoi a pfídáweyme
rychle, abychom i my před pozděgAjmi ifět^j sásluhu mělL
A ted giž natfi xpráwu.
fy Hradihi, w Boleslawsku, umluwili se magilelowé
hostinců a městltj pp. kupci wespolek, že ta přjkladem,
yr hlawnjm městě Praxe daným, mjsto dosawádnjch něme-
ckých, w městě na prosto českém gako na posměch gsau-
cjch nápisů České na domy swé tawěsiti dagj. Prwnj to-
ho počátek stal se dne 10. čerwence b. r., an magitel ho-
stince a spolu wrchoostenský tpriwce, p. F. Hyndl, desku
8 nápisem českým : >iHostinec u zlatého hrotnun na hosti-
nec swůg dal. Uřednjci městjítj i wrchnosten«ltj a wáže-
něgžj měšťané byli w hostinci tom shromážděni, a gak libě
nápis w čele geho se zaskwel, gal se p. zpráwce k shro-
mážděnj onomu krátkau sice ale gadmau řeČ držeti, kteráž
na tento 'wedifi slow geho nepatrný, ft irtd^ — gakoť jrifi*
dáti mnsjme — oo tnamenj počjnagjcjho se radostného o*
bratu we wlasti nalj we spolka s ostatnjmí toho druha
úkazy nenedůležitý půwod dalžrj a obecná rosgjittAni 'p#i-
pogngjc, radost t nowébo probnsowánj se lásky k wlastii
k národu i geho gatykn a sladkost podtft wlastenskýoh
IjČiia, pak o powinnostecb k wlasti a o dlužné wdédnosti
k zaslaužilým wlastenoům se Žjříla, předewájm ale na potře*
bu, krásný a starobylý pzyk nái mateřský pěstowati, po*
tomost obracek. Wděčaě bylo tmjněno neýmilostiwěgí
nám panngjcjho ejsaře a krále, pak aroaenstwa Českého,
kteréž slawnýcb předků swých pamětliwo gsaue sděděné
od nich ře^ ugjmati se počjná) podotknuto bylo, ktceak
G^G. knjže Lobkowic, »slawiiá ratolest slawvého Popdowa
rodn,ii na panstwjch swýdi Českých české nwádj úřady,
úředwjky toliko česky mluwjcj utwrsuge a úřednj tprá-
wy Česky sepsané Žádá ; netapomennto na kragany nala
německy mluwjcj, kteřjžto wážnost i užitečnost gazyka na-
ieho uznáwagjce upřjmným srdcem k němu se naohylugj,
kteřj gednn tem, gednoho krále s námi magj, a gichžto
krew pro obogj s krwj nalj teklay a posléie prošlo wena i
Žádost srdečného bratrstwj gich.
Řeč u tkiiwě přednesena srdce wleeh hluboce do-
gala; hlasitá pochwala po nj ani utichnanti nechtěla, ai
pak od sboru tato rowně* od p. Hyndla sleiená pjsell ta-
tněla :
Sláwa Čechům!
Sláwa, Sláwa!
Čech ge wěrný syn swé wlasti|
Čech 8wňg gazyk miluge;
Česky mluwít ge mu slastj,
Rozkožj mu, blahem ge.
Čech míluge swého krále,
Čech ge dobrý wlastenec
fiorlj wčmě, horlj stále
Pro swůg národ, pro swau leč*
Čech miluge djwku Českau,
Če»ka hocha českého \
Kráčj pěkně rownau stczkau
Geden wedlé druhého.
Při tabuli, kteráž slawnost tu končila, byl prwig př}«
pítek gednohlasně pronelen na tdrawj Geho cjs. kr. Mil^o
sti a wežkerého rakauského domu^ dnihý núlostiwé wrch*
nosti panstwj Hradilukého ; pak se pilo na zdrawj české
žlechty, která řeči národnj tak wřele se ugjmá, a konečně
na tdrawj českých pp. Iteeratorů, aby neustáwali wtdělá-
wati národ, genž gegich práce a tásluhy wděčně ntnáwá.
Prwé ale, nežli se roteila spolefiaost, byla ode wlecli přj-
tomnýoh s neywětijm nadsenjm tpjwána národnj pjseA :
»Bože zachowey nám krále atd.«
ČMopU teato wycháBJ wt ctř^du a w tobMn po pAlarijeh : kaidan druhau •itněn pHdáwa •• pAlarchowá prjUha. Přcaplácj •• « wy4«wAt*U a« iiwvt
Ittia 4S kr.« w« knihkupMtwjdi ■» pdl léta 1 bL S6 kr., na c. k. poaiáck púU. S ml. Sfi kr. %\t.
VYydáwáiijin a redakcj J. Puspjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodiiJ zibawBJk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Qjdo es.
o. šrpnm iS4S.
10. r. běh*
Z BA8N J
W. Jaromjra Picka *).
ZP£wnA Č£CHIS.
Neapole, kráfiiá diw& sem^ -
Blahá tama, blahé gefj píéměy
Kus to Debe na swét padlého I
Mjrtowé a citronowé háge,
Wawijn, réwa tdobj ooy ráge,
2?ápach wane • modra gaaoéh(K —
WiMti má! přede rad«g Ijbám tebe}
Neb tjs fástj spadlau toho nebe^
Na němi práwě sbor pil cherubů )
Proto tnégj nebeské ij hlasy
Od wékA až na wřčné tas dasy
W ijré swěty přes hor obrubu.
Gako wAdce lidu twoleného
Pramen sbudil lesku střjbmého
Berlám w tagných skály hlubinách :
Tak se dotkni tHiny, stromu, skály
\V České wlasti — spěw hned % b^ska, idáli
Po wiech roslébá se kondiuách.
n.
K BOHVSLAWir.
Gako chlum, dřjw pokrytý mhau tmawao.
Když ho Ijbá slunce xál;j žhawau,
W gasnu týme sdwihá iresele^
Kwjtky poslzené k prsaum wine,
W dáli wljdné modrým bratrAm kyne,
Wýchod shince nesa na Čele;
*) Několik ťéchto básnj wyiiato gest % wětijho djla,
geito p. P. pod náswem »Přátelstwjii k tisku přichystaná*
Gako chorý, uled smrti bráně,
Zhj-li snowu hory, doly, pláně,
Zasem hledj k pfedu, hledj spět ;
S každým brauékem, s každým kwjtkem hn^
Z něho milý xápach w ijly ssage,
Gak by wčera stwořen byl ten swét:
Tak gsem gá byl, když twým Ijbým tivětlem
Duch mttg sjly nalel w mági skwétléniy
Nádra moge byla blažená )
Byla obném plným rágských citft,
Gehož plamen — hlas — Žel ku blankytu !
yO tys předo gen krásná — wlasti má!«
Howý roL
{Pokrniowánj,)
Get to wflbec nesmysL když se mladý he*
rec láskau objrá, a gi bych w tom způsobu kaž*
dému nadége plnému žáku usměwawé Thálie ne*
bo uslzené Melpomeny krwawě psanau wýstrahu
dal, aby se Ewiných dcer chránili. Gá poznal ne*
gednoho mladjka« kterýž pro celý žiwot zakrnéU
celé swé přjštj do wětru hodil, že swé srdce na
djwku upnul — - a zwláště byla-Ii též herečka. Roz-
koše lásky býwagj obyčegně pro obě strany slad-
ký ged, gjmžto weškerau mysl swau otupj. Tu
ge dennj spolu pobýwánj, škádlenj z třetj stranjr^
muka žárliwosti, mařenj drahého času, přjrůstek
Starostj, uwáznutj w dluzjch — wšjmtjmhořj du-
té u wěčném zanjcenj, potom nagednau ochabu*
ge, až docela splaskne a k útěše — plná skleni*
ce kyne.
Mladý herec u malé společnosti ge skoro
wždy nešťastný, když na lásku pomyslj ; což te-
prwé komik — když mu sentimentálnj milownice
w srdci wjzne? Kdo pohybliwý žiwot kočugjcjch
umělců neznáf nemůže k této wěci ani mjru na*
Digitized by
Google
253
leztí. 6i byl dobrák — Brdmn/t bjrio tehdái
gako průchod pro cel;^ swět ; gk h« tenkráte ge-
itě neuměl dewaterým zá^Mkem zimkaaiiti; ale
pří wij swé dohrotS snášel^ gšem předce pekehxé
trápenj, kdykoliw prwnj mílownjk» iwawý wětro-
plach, na Hedwiku zagtijlowan^m očkem hodil a-
acUe Idlb úloky s wá , mlui okolo, nj^ o toSih.
W takowých okamženjch prokljnal gsem
wšechnu komiku, wzdalugjcj me od milowaného
děwč^te»-— gá prokljnal uprchlého direktora, kte-
ryž *mne z' nehostí panáčkowé komedie wytrhnul,
— gá> prokljnal wšer eokoli nehatt mt díwadlo kre-
čilo, — a potom gsem se dal z wětšjho djlu do
pláče.
Hedwíka o tom arci anialowa ncwěděla. Ona
ěláltk čistá a newínná n prostřed kolotagjcjch-se
okolo nj wášn]; onať byla osnowaná z látky au-
degšj nezlí ge hrubá země, a protož se gj také lid-
ské oáružiwosti nedotkly* Gá to wěděl — gá pe»
wně wěriU ^ se mi svdee geg} zádiiýnii pleticha-
mi, auskoky a anklady neodtrhne: a předce gsem
ležel . pořád na mučjmě, sotwa že se lesk oka ge-
gjho odemne odwrátil. Gi byl atrasně zamilowa-
ný sprymista.
Kagednau se wpletl do toho rozmarný osud.
Nowá firma nebyla Reznjčkowi nic platná; i za
nowým átjtem ni^cházeli ho wěřítelowé z býwalých
časů. Pokud mohl uplácel, giným upjral — bylo
to mrzuté před auřady se blýskánj, stará geho spo-
lečnice se mrzela; ušetřený kapitálek se tenčil,
nastaly rozepře a wády — a nežli gsme se nadálí,
wyšel si milý pan ředitel gedhau časně ráno zase
na procházku, s ranečkem na zádech — a wjce
nepřišel.
Nynj se to sběhlo wšecko na býwalau princl-
pálkumého pimprlete. Ta umjwala owsem s wy cpa-
nými panáky se otáčeti, s hospodskými smlauwatí^
zwčdawé diwáky na komedii pobjzeti : ale proti na-
braušeným awybrauseným nápadům samohybných
komediantů nemohla wystačiti. K tomu to bylo u
prosďed palčiwého léta — lidem se widělo býti
mnohem přjgemněgsj zasednautí si po horkém dnu
do stjnu k plnému žbánku, nebo prohljžeti lauky
a pole, nežli se dáti zabedniti w njzký tanečnj
sál, kterýž pro ty časy chrámem uměleckým slaul.
Měli gsme hubené weydělky. Stará pěstaunka
moge byla w zaufalstwj. a gá gj neuměl pomocí.
Gá nenáwiděl celau tu komediantskau čeládku, a
byl bych se neyraděgí s Hedwikau w samotu ame-
rických pralesů zahrabaL A předce bylo srdce
mé čarowným pautem ke hře a k uměnj připnu-
mt 6* #iiem(^ pomysliti, gak bych bez díwa-
dk iíw hýú mokL
W tom S9 wjskyll pomocnjk — obstárlý he-
rec, gemxň ostatnj Ptidiwjaů přezdjwalL On s m-
mi. totiž neobcowal, newycházel, nepil, nepomlau-
wal, nereptal, nedlužil se, niiii^ácel. Byltě ,živ
s^m píra seba, k#nage swau p«i»ittoo6t» máge sám
w sobě náhradu za wšelikau ztrátu společenských
rozkoij mezi saudruhy — máge hognau odměna
w úctě celého obecenstwa. Ten se nám ppstawii
tedf nď^dnau za rádce, ugal se netiiéénáo obezře*
tnostj. osamotnělé ředitelské společnice — & w krát*
kém čase wygeli gsme — on sám, Hedwika« gá,
mladý začátečnjk a naše stará -— takto gsme wy-
geli z poslednj štace d» bijzký panský zámek, a
prowozowali od těch časů gen malé hřjčky před
skrowným alé wybraným obecenštwem. Ostatnj
společnost, gsauci propuštěna, rozgela se do wšech
uhlů swěta.
NScQ o Afrioeb
Když gsme si, dle umluwenj,. psanj posjlali,
a si w nich ze znamenité dálky wse co třeba by-
lo zdjleli, welice nad tjm žasli, nemohauce to žá-
dným způsobem podiopiii^leč žegestw oněch zape-
četěných peanjch duchnašjm tagaým čaroděgným
uměnjm zamčený čili zaklený, kterýž nám pak wše
wyzrazuge.-^Z této přjčinjr gsme u gednoho moc-
něgšjho, slwostnosr milugjcjho panownjka, který
též za důwtipného gmjn býti chtěl, máge asi 11.
neb 12tileté děwče za prwnj. manželku, do weliké
nesnáze, ^no do nebezpeČenstwj upadli. —
Měld náa za kauzedinjky a ewropegské wy-
zwédače, w čemž geg zwláště dopisowé naši a co
gsme se z nich dozvěděli, wjc a wjc posílňowali.
Nalezše pak u nás geště asi 300 archů bjlého pa-
pjru, a též naše dennjky, wněžto gsme wšecky přj-
běhy a wýsledky cesty našj sepsali, a spatřiwše
též, že přitom péra a ifl|;iia8t om mocnj prostřed-
kowé gsau, dali nám wšecku tu naši přjprawu k
psanj, ano i naše dennjky wzjti, — Daufali, že tag-
nau moc naši diwuplnými úkazy progewjme, a král
tak do wšech našich magických známostj se we-
dere. Kázal nás tedy zagjti, přec ale s námi se
wšj uctiwostj nakládati. Toto wše nás welmi pře-
kwapilo, neboť práwě ona zprwu gmenowaná mla-
dá králownaj kteráž skutečně Ijbezná a způsobná
byla a wljdnostj nás předcházela, a gjžto gsme té2
Digitized by
Google
253
bev záisf enj nň9, eo gvme koMw pamětť boénébs
iMlf, • kázali a wyswédilir"^ práwé ona kráhuraa
9m náiň ailáhr mocným riikógnBrjm, ie bychom ae
ffé g^egjhe manžeh tAawého přiwjtáaj co chwmtí.
DeiHéR. Pfíéhiť pěk ftazdip k Aám do flag*erj fiaie«
bov wymfaaiwagjc sef co neýBBaniěgi i/e tifegea do^
cda zádttiélKy podjltf im tomto a ttámi m^ládáný nes
má, Tiýbrftr žre ac f w«lmt přiéiňowahi; riyy to wie
od iiáa odMfaftila> což ac gjato traskrz nepodařilo.
Metíf g;8Me wjee psacjboaáfaci^, kteréž dám alew3e«
oko octeato bjrio ; požádali gsnre tedy ná^i pf jwě^
Ciwatř kf álowdft/bj^ byla nafij orodoitirícj, abychom
aspoň wěci ty a naše detmjky zpět obdržeti. — ^
Že pak ani ceď Gebo čemý Miajestát žádwé diwy
nezpozOTowal, kteréž by ae byly dély k prospéchn
iťašems, a wiďěl že se žádného čarodég;ného u-
gemstwj acdowj» ráčil nás předce konečně milo*
stiwě propustiti. — 'Pomocj naSj dbbrotiwé přj-
mluw&yné gsme ale skutečné k radosti naáj ony
žádané dennjky a částku k psanj potřebných wěcj
zpátky obdrželi. Onik^b tOfO archů bjlého papj-
ru^ ostatnj psacj nářadj a péra ráčila si Geha Ga-
saost z wlaatnj wůle podrieu*
Gednau psJi gsm^, gsance u ttfkowého námi
?refmi nakloněného knjžete několik neděl zďržo-
wáni, poaěwadž nás na žádný způsob propustili
nechtěl, i tagné prebnauti nrasiii. Dal nás též
sťjhati, zatjm gsme se ale' utekli do hraničného
knjžetstwj gebo aoka» kdežto gMne w lomto ohks*
d« gtsti byli.
Nepochybně' že panownjci tito naše někdy
doati umělé prostředky, kterýmiž gamo wždy od
nícb wywáznauti htedéii, sobe sdélowali; neboť
tridy nutněgšj bylo wyzýwánj, wždy opatrněgs|
gegieh způsob upautati a zadržeti nás, iJbycbomf
« nicb ostali, gegich zeti se ataii, a s nimi na wlá*
dě podjlu brali, po čemž gsme owšem ani dost
málo nebažili. — Nedlauho před na;ším odgezdam
z wnitřnj Afriky spatřiti gstrie krásnau, lidnatau,
aurodnau a hezky wzdělanau kraginu. I zde gsme
ae s wládcem seznámili, kterýž w mjmé wzdále*
nosti od břehu rozwo<hiěné řeky, kterážto giž ale
opadáwala, swé sjdlo měl. Od toho gsme se na
žádný zp&aob odtrhaauti nemohli. Hyliťgameneu*
stále pozorowátti. I radili gsme se, gak by nám ney-
pohodlněgi aneysnáze možné bylo utéci. Spatřiwše
pak zde žiwly gakési zbožnosti,, powěry a welikau
neuittélost we známostech přjrodnických, uzawře-
li gsme, že se následugjcjm způsobem zachránjme
a wyswobodjme.
(DoXroitíei^'.)
ČMké
W aumý dne i. »r(nia opakovala m mhtmptZn od
Kliq^ry a w« Čtwriek na ta »NéfO0 Mtlpyc od Doakeitibov
a tak pro- samé opakcwánj, mohli bychom, s hldbokotti «ht*
&€ powftdechoauli : Tifujonn perdrix ! Na^ diwadlo p«ti]
k IráJu býwalých u náa ftUfých wycbwaloii«iel& ttarébo^
slaiéba wéku, gichito g«diným woláajm bylo : gen iááat
noivotáxstwj, drime se býwalého, neb alato nemflie býti sl^
íigiý. Nai neustále ten umrtwttgjoj oblek iediwé gedno*
twámosii, kd4*iio by s« nenuiselo pro odpowéd daleko gjti,
pro4 saÍ0QO.wé dámy do- společnosti wždy »Sco nowébo
rády oblókagj. Péliaktowá Laupei nesmj se Často opako-
waU; onaf, Čekoz se gj uwnítř nedostáwá, n^ainge blu«<
Čným pathosem, který mnohého k přepjnánj lawádj a p<^
sluchače konečné unawuge. Sehránj bylo tenkráte o néco
lepjj, předněgdj osoby se wýznamenaly, swUmíS p. Koláro-
wá, Skalná, mátá Mufleroira. P. PoU se musj wynasnaitu^
aby roli hlubSjm a wřelegajm citem prodechnul, a p. Skal-
dá aby prooikavirost hfasa někde zmjraila. Gszykowé chy-*
By a^e rostly od počátku ai ku konci, gako snébowý bal-
iran, který se s wťchu dolfi kotálj. Gen Sádné nowotár-
stwj !' —
Tfápog JAsky potresul nedúwěru naii co neypřjsnt^gí.
Kdo mysle, ze gen powSra spoléhá se na strogené léky,
které lásku zBuzugj, napil se z plného kalichu Adínčina,
zle se potázal, an ztráta srdce pozdě gcg naučila o kauzel-
né moci zpčwu gegjho. W časopisu »®ainm(er<c si zas
gakýsi ledarcferent na p. Podhorskau wygel, »proČ prý
dhjwe o swau sláwu w cizinč se nestarala ? ted že musj za
vťastnau se pokládati, když na českém diwadle spjwá, ač
že to nic giného nenj než cizina, kde ona pohostinsky wy-
8tupuge.«c Mftg slat^f pane, kdybyste byl p. Podhorskau
alyáel, byl byste wyinal, kdo tak zpjwá, ten že musj cjtit,
ie doma gest u swých rodných duáj. — Opera ta byla nám
prawau nowinkau, zásluha toho wáak patrj panj Podhorské,
nikotiw ředitelstwu. Ta predewzala sobě podmaniti tenkrá-
te i to neyurputnegAj srdce ; nowé okrasky, gakoby ge %
gíŽDJch sadu byla natrhala, sypaly se w bohaté štědrosti
z hrdla gasaého a působ toho byl značný u w»ech osta-
tnjch. Celá hra lla z wesela, ba nčkdý až o malau roz-
pustilost zawadíla. P. Mayrowi to pékně slušelo, ač nebyl
zcela pH hlasu. P. Prokop gen trochu tempa zdržowal.
Gcho dobrá -wlastnost, zřetelné totiž wyslowowánj, bylo
wěci na ákodu, a sice proto že gsme každému slowu řeči
geho rozuměli, w njŽ nešťastný překladatel gemu a dokto-
rowi tolik hrubost) do úst položil. Kdyby se ředitclstwj
IjbQo, odhodlal by se snad někdo milerád k oprawenj pře-
kladu tohoto, čjmž hy se alespou tolik sjskalo, že hy ře-
ditel opět w celém fň^edplacenj na nowau operu ani pomy^
sliti nemuseL "Sitt ceduli stálo by pak třeba patnáctkráte
po sobě: nKápog lásky w obnoweném wydánj!I« *•
Digitized by
Google
9S4
DOWACtf HlMlWtKA«
% FBAHT. Wlastenský uméleo, p. Maw, dohoto-
in\ před nedáwnem w lijme wsoiy k mramorowým od G«
£xc. hnibdte Kolowrata xamlovreným ft do kostela od nSho
Btawéného určeným sochám nallch slowansk^ch apoltol&y
sw. Criiy a Slrachoty. Umělec hleděl do wýtworů těchto
wloilti rái blahoplodné p&sobnósti, kterými se celý iiwot
praotcft těchto kresťanstwa we wlastech naSicb skwď. Bi«
skupskau itolau i^sa osdobeo, drij geden tabuli s posle-
dnjm sandem, gegi sám hji wymaiowal, použjwage ho k
obracowáoj myslj pohanských j druhý má w mkau kijl a
ewanj^elium, od něho do stowanského gasjka přelolené.
Zoatelowé uměnj sochařského proaálegj welké chwály o
djU tomto. —
Z BRNA. We sdeg.$jm semináři slawili gsme s po-
wolenjm p. direktora den gmenin G. Exc. najíeho p. Bi-
skupa. Wečer před tjm, dne 12. Čerwna byla driána a
phjtomnosti pp. předstawených aprofessor& slawnA serena*
da, tálezegjcj a několika uyertnr w dobře obsazených kwar-
tetjchy w gednom od alamn& samých sloieném Čtwerhlasu,
a wo dwau pjsnjch : vtJhtch Morawékýtt od pr. Klácda, a
9 Kde domow m^ ?« od Tyla, kteréž s pr&wodem lesnjho
rohu zpjwánj byly. Obiwláitě Tyl&w i>Kde domow m&g?«
od naáeho wýtečného baritonisty^ p. Neswala, tak dogemně
přednášen byl, ie srdce shromážděných posluchačů hlubo-
kým citem pogata byla. — Škoda že w naáj libozwučné
materitině geátě tak málo ČtwerhlasA máme, gichž potiřeba
při podobných přjiežitostech od každého spěwumilowného
vlastence uznati se musj. Giž často byl p. Kott, od ně-,
hoi prý co neydřjw »ŽiÍkAw duba we Štogrowě diwadle
prowozowán bude, pohádán, by na spCUob ginogazyČných
zbjrek i nám něgakau, byť dost malau zbjrku čtwerhlas&
podal } kýiby mu okolnosti brzo prosby ty wyplniti dowo-
Jily!— Takto gsme tento wcčer u welikém uspokogenj pře-
žili, ničeho si nežádagjce, než by co neydřjw opět přjležitost
k takým na deUj čas sotawugjcjm sábawám se nám wy-
skytla. — Drjwe giž měli gsme podobnau, rowněi wzácnými
bostmi poctěnau zábawu na swátek naiich ApoltolA, sw.
Cyrila a Metuděge, s tjm rozdjlem, že se tehdáž kromě
hudby a zpěwu téŽ deklamowalo. Počátek učinila uvertu-
ra a Don Juana, načež naděgný a pro wjíe dobré a krásné
ohniwě zaugatý spolubratr nájí, p. Bjlý, chwalořeč na tyto
weliké SlowanA Apoštoly přednášel. — W prwnjm djla
wyljčil zásluhy těchto sw. muž& o naSi milenau wlast roz-
jíiiowánjm kresťanstwa a gcgich nesnáze a wíícliké pconásle-
dowánj od německých kněžj, od kterjxh i za kaqre w Řj-
mě udáni bylí, z.pauhé zá^ti, že lid na Morawě, slyeíe ty-
to' ftiraté mvia w slowanské MÁ slowo Božjhléiatly |^M
německými kaěžjmi strany gfgtch aa přidržéL Z toho sá«
irěrku učinil na Slowanstsro. wAbeCy gak se ka|dý wýgew
diaiioaá geho ale wykládá, a i neyswětěgijma úmjúm ««•
piawý ^čel podlnjtáy tak že by te anadao vzdáti mphloy §»•
kohy od wěkn na nál drahý národ kletba wyřčena byla.
W druhém 4ii« ukáaal t přjkJadu těchto sw. ApoltoUk n^
wyhmitefaBaii potřeba dokonalé anámosti mateřského gar*
ayka pro každého kněae wnaáicb di^csejch bet rosdjlu.^-
Pak se sdatíle stijdaly-deklamace shudbau, aaioe aTataii
u Holomauceic od Kiácela, a aKitra w bogí« a 1. toé. Ni-
try. Přál bych si Wás. pfí těchto přjgemných tábawáck
pijtomného mjti^ byste pozorowal, gak každý s nás rado-
st} gsa opogen a pro wie dobro rosxgcen, np^mné skládal
předsewsetj, obětowati k swelebenj Boha i k oslawě náro-
da wžecko, snahu i činnost — gměnj i celý swůg žíwoU
Deyž Bjkh, by i každý slowu swému dostál, a swaté ůmé
předsewaetj wěnU^ uskutečnil 1 -* (Z dop. p. J. F.)
— ' '
SWÉTOZOR«
Diwadla Čjrianft sáležegj ze čtyř stawenf, na čtyřech
stranách welkébo, čtyrstranného prostranstwj proti sobě
postawených; gedna strana gest pro herce a neobsahuge
nic leč oblčkámy a gewižtě ; na protěgij straně gest dku-
há galerie se sedadly pro dámy, po stranách gsau galerie
pro pány, kteřj platj ; na prázdná mjsta mezi stawenj tato
paožtj se lid kteréhokoUw sUwu bea platu. Dá se mystf*
ti, že parter tento wjc se naplftuge než w diwadlech na-
Žich, a w skutku musj se prý o mjsto w něm w prawém
toho slowa smyslu bogowati. Gedno předsUwenj trwá prý
celých iest hodin beze wžj přestáwky, a předce prý to ani
herce ani diwáky neomrzj. — O iťastoj herci šťastného o-
becenstwa !
Mexičané negsan hrubě pracowití, a těžko prý gest
tam řádné služebné obdržeti; když si něco nahospodařj,
gdau ze služby a prázdoj — až se oprawdu wyprásdnj.
»Proč nechcete déle slaužiti ?u prawíla gislá pan] z Ewropy
ku swé mexické služce ; >^kdež pak ginde obdržjte měsjčné
12 dollarů ?« — »Ach, pan|j,« odpowěděla otrhaná tato oso*
ba, »wy newjte, gaká blaženost gest nic nedělat !«
Zloděg wkradl se do krámu, a ulowil tam Iťastně
komant s několika librami káwy. We dweřjch poÚitA geg
pán. Domnjwage se, že nowého dobrého kunta w^j, po-
klonil se zdwořile a prawil: vRačte zas brzo poraučetlcc
Dwa známj se potkali na cestě. wAh, to ge zíma,«
prawil geden, »a předce mám dwě koěile.<i—i»To ge také
wěc U odpowěděl druhý, wnaiinec gich má dwanáct, -a neqj
mu wěru také teplegi.i< — »To ge d i wná wěc, « prawil prwnj.
— )iNc tak přjli^,c( dokončil třetj, »geť wlastně gen gedna,
ale těch ostatnjch gedenáct ge do nj wzáplatowáno.K
CjTiané, dceru swau někomu sa manželku nabjzegjce^
prawj k němu : »Nech dceru mau w domě swém uraýtati.«
Ncnj-li to gen tak obyčcgný způsob mluwenj, gako L p.
naie nponjžený služebnjk,* nenj se wěru zle w Ójně ženi-
ti \ pilným meteojm se zagisté mnoho sáwad odstranj.
J^MopU t»l» w3r.U«j we .třjda . w .obol. po pílarijch: kaád... druh... .třoiln pHdáwá .• pAIar^howé přj!oh%. PWplicj
*^ * **- ^« »^»«kk«p-iwji* má pAl lém I .1. 86 kr., .. c. k. poilwh p«!l. 9 .1. SS kr. .iř. '
•• H wydawai^le na itwtt
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéiy.
lářodnj zábavBJk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 64.
É9, Mrpna É84S,
10. r. béh.
Neznámý w Gfaaknura.
Byla to pr&wě oa wečer 1 9. Ustopadii roka
1-8 12. Giž se hezky ztn^jv^^ali a^ačiJo^ siloý déš(
se wenku, %eu liU wjtr fučel a metal •gcUucjm liti-
nu tuto d0 obljčege ; každý se radégi spěšně k do-
mowu chýlil, a ulice wesnice Chalonsu w depar*
tementu Mamském staly se W krátce prázdné.
\V hostinci pod štjtem : »U města Pařjže^
bylo ticho, hosté se dnes tak četně gakq ^indy
nescházeli ; kdožkoliw přišel, wypil swau sklenici
wjna a spěchal raděgi zas domů ; konečně zůstala
gizba prázdna, gen dwě domácj osoby, ginoch a
mladá djwka, seděli w kautě w hlubokém smutku
ponořeni ; mrtwá tichost, která zde w saumraku
panowala, nebyla ni koliw weselau francauzskau ho*
wornostj, ale tichým a chwjlkami hlasitým pláčem
djwčiny té přetrhowána.
Bylaf to neystaršj dcera hospodského se
swým ženichem, kterýž u rodičů gegjch službu
co sklepnjk zastáwal. Oba tito miláčkowé nemohli
dlauho pro mnohonásobné překážky^ které se gim
w cestu kladly, dowolenj rodičů k wyplněnj ney-
wyššjdi swých tužeb dosáhnauti ; konečně předce
obměkčila sličná Marie slzami swými otce a matku
a před několika dny stala se newěstau milowaného
swého Františka.
Práwě ale dnešnj den, o kterémž se sňatek
gegich slawiti měl, stal se proněneytruchliwěgšjm.
Smutné bylo na obadwa podjwánj. František, we
twářt co smrt bledý, seděl tiše, na mysli přemjtage
gak se mu wšecky geho krásné záměry a náwrby
do budaucnosti rázem zwrátily; tichá opanowala
geg zádumčiwost. Sličné wšak dceři hospodské-
ho> kteráž žalost swau udusiti nemohla, zaléwaly
se krásné oci gegj lak bogné slzami, gako kdyby
oplakáwala každého ginocha zwlástě, kterýž byl
zahynul, w ledowatých stepjch ruských.
Nemalá byla také obapokiého gich zármutka
přjčina. F]*anlišek áel totiž, a přiwolenjm rodičů^
se swau zasnaubenau Marif do úřadu munieipáU
ttjho, by dowolenj obdržel ke sňatku ttianželské*
mu. Gaké wšak bylo gich uleknutj, když úrednjk
gim to odepřel I By Itě práwě wyšel rozkaz cjsaře, dle
kteréhož se nesmělo žádnému k službě wogeoské
schopnému, mladému občanu francauzskému powo*
len] k sňatku dáti*. Poněwadž nešťastným pádem,
kljerýž francauzskau Mrmádu w Rusii potkď, mne-
ho nowáčků na sesjlenj gj zapotřebj bylo, ukUn
dalfl se každému zdrawému a schopnému muži
pOwinnost, by za wjast awau bo^^owatí šeL
W takowémto stawu se .nacházel nyiij Fr«ii«.
tiSek, . kterýž gešte nedáwno we swé lásce, wbla*
hém sněnj swém do budaucnosti, neyšCastněgšjni
a neyspokogeně^šjm byl sklepnjkem. NynJ měl
opustiti swau milenku, swůg domow a wšecky swé
záměry, měl ae státi wogákem. Powinnost swau
k wlasti wšak dobře cjtě, bolest swau umirňowal,
kterau gsme dřjwe we twáři geho nakreslili* Sedě»
li tedjr něgakau chwjli snaubenci tito zcela tiše a
samotni dwa w hostinské gizbě, když nagednaa
zarachotil wAz před wraty, a někdo mocné zazwo*
nil. František byl úslužný hostinský ; skočil r}xhle
ke dweřjm, by přícházegjcjho přiwjtal, a Marie o*
tjrala chuiě bjlým šátkem uplakané swé oči, by
žalost gegj hned poznána nebyla*
W krátké chwjli wstaupil do swětnieemuž ne*
welké postawy, w oděwu měšťanském, dlauhém ce*
stownjm plášti ; při skaumawém pohlédnutj naň by*
lo lze uhodnauti, že on se též w dobrém rozmaru
nenacházj. — Wlasy geho padaly nedbale na zwrá*
š^ělé čelo, w oku geho byl zaryt smutek hluboký,
a na listech mu pohráwal úsměch bolestný.
Kdp mu požádané wjno přineseno bylo, pře-
trhl -sám mlčf^nj, tázage se : »Pročpak tak smutné
Digitized by
Google
256
pohledáte? zdá se, žeoplakáwáte někohoj kterjfž
we 6něhu ruském swůg žiwot dokončil?^
»Ach, laskawý psLue,^' odwece M<uie^ Dnenjť
tomu tak; gsme samí nešťastní, nemůžeme tedy
ebětowati slzj swých nešťastném bratřjm našim. «
. . »A, coE se wám slafc) 7« tázal se dále dzineo*
•Dnes práwě gsme mélí slawiti sňatek náš;
cjsař wšak rozkazem swjm nám to zabránil, a niňg
František musj gjti do wálky, z které se tak málo
kdo iivr a zdrájnr, wracj\«
* »A ty Františku^ což ty tomu řjkáš?« ptal
•e dále neznámy.
»Co se mne tý5e,« odpowědel František,
•snesl byéh osud swůg trpiliiivé, a šel by<^h oeho*
tně tam, kam me sláwa a wjtězstwj wolá, kdyby
gen má IVIaríe kruté žalosti nepodléhala. Gsem
Francauzem, tedy znám swau swatan powinnost
k wlastí^ u přjlís wrauoně téi našeho cjsaře mu
hxgip abydí aa neštěstj sobě kladl, bogowati pod
wjtčznými geho praporci. «
vZdá se mí také, milý pfjteli> £e weliká po*
třeba to káže; -^le6 znáš ty osobně cjsaře ?«
•Nikdy gsem to Stěstj nemel osobné geg po-
znati. Když cjsař welkau armádu do Moskwy pro*
wázel,. ležel gsem téžce nemocen; tehdái má věr-
Bá> Marie od lůžka mého ani neodstaupilai*^
. •.Gak, ty neznáš cjsaře 7 a předce geg mlln*
gei — - a mďugeš gešté za to, že twé bratry do
alepj ruských zawedl, a tam ge pod ledy pohřbil 7«
•Laskawý paae,<< odpowědel tázaný s přjliS-
nau snad wraucnostj> i»£lowěk nikdy nespatřil Bo»
ha, a předce geg cit k tomu přiwádj, že geg mi*
luge a milowati wřele musj, -* a co se welké ar*
mády dotýde> Kteraui gindy náš welký cjsař k wj*
tžzstwj a sláwě prowázel — že to tenkráte gináče
wjrpadlo, nenj wina geho, -^ člowěk mjnj a B&h
ménj. -^ Řekněte mi, milý pane, co bych uSinlti
měl, by Marie lehčegi swug osud nesla, a gá ocho*
tne p&gdu um, kam mě wlast a sláwa wyzýwá.<
Srdečnost a zápal wraucj^ s kterým František
tato slowa pronášel, dogaly hluboce* neznámého.
Kázal sobě péro a ingaust podati, wytrhl pak Ij*
stek ze swé tobolky, napsal několik slow, a 7.ape-
óetiw ge, odewzdal ge Marii, řka: ^Zjtra na ůswi>
tě wydey se na cestu s Františkem do úřadu mu*
nicipálnjho, odewzdey teoto list auřtsdnjkowi, a oče*,
káwey trpěltwě co se dále stane. — Wftt mňg gíž
předegel, buďte zdráwy, mé děti 1« prawil— a pryč
ugjžděL František a Marie zůstali gáko omráčeni,
newědauce gak si magj gednánj a slowa tato Wy»
ložiti. W dlauhém mlčenj ponořeným přeháněly
se gim myšlénky w hlawě> gak to asi zjtra s tiimi
wypadne. Konečně dodělali, co gešte činiti zbý*
waloa pak — šli ulebnauti si každý na lůžko swé,
by se kia zjtře^j klopotný den posilnili. Wjčka
wšak očj gegich — měliť srdce starostmi skljčeni
— dlauho, dlauho se nemohla icamknauti*
Dr\ihý den, aotiva že se rozednilo, wydali' 80
oba sňaubenci na- cestu do úřadu municipalnjho.
Uřednjk, který ledwa byl z lůžka wstal, wzal od
Marie mrzutě list; ale gak Ijbě geg otewřel a ně-
kolik slow přečetl, ledwa chtěl očjm swým< wěřiti ;
přečjtal gešté gednau, — segma pak Čepičku s Ua*
wy, četl nahlas tato sbwa; vUřad munictpáhij
wykoná, co narizugi. Gest wůle má, aby František,
sklepnjk w' hostinci poďěljtem i>U města Pařjže^
dostal dowolenj k sňatku manželskému s Maríj,
dcerau magitele téhož hostmce. — > Od wzetj na
wognu geg zcela wyprošťugi, nechť zůstane při
powolánj swém, a stará se aby Wycbowal ctnostné
děti swé, by dobrými občany se staly, kteřjžby
tak gako on wlast swau a mocnáře milowali.*
Napoleon.
Každý se může domysliti, w gakém podiwe-
nj byl úřednjk, a gak radostně překwapeni byli
oba dwa milenci. Slza wraucj djky gim uVanula
z oka w obět welikoniyslnému muži, kterýž lásce
i ctnosti gegich uměl tak odplatiti.
Jurotlawa Litnhiéká>>
HSco O Africe.
(fiohončtnj.)
Odeslali gsme wěmého a gistého druha našeho
8 několika wesláři nk malé lodi k hašemu welkému
korábů, gegž gsme se nahoru (Jo Whitr země wzjti
obáwali, aby neyleps) haše rachetky k nám přinesL
Obdrž^wše gé čekali gsme na dobrau přjležitost.
-^Tato se nám podala, když se náš černý král do-
tazowal, zdali předce konečně u něho ostati hodlá*
me. — »2e swé wlastnj wůle a moci,^ odpowěděli
gsme, vzde u tebe ostáti nesmjme; záwisjme od
Bohů našich, kterýchž se teprwc w důležitosti té
tázati musjme.-— 'Dnes wečer to učinjme. Přigď
& přjbuznými a domácjmi swými ku břehu, bys
sám spatřil, so se stane^ Nedagj-lí nám Bozi na
otázky naše žádné odpowědi, smjme zde osUtí;
dagj-li ale znamenj, pak se pryč odebrati musjme."
Když se u wečer král s gakýmž takými ko*
raonstwem swým k břehu příbljžil, a my swé ob*
řady a otázky se wšj wážnostj wywedii, dali gsme
na umluwené znamenj rachedcy^ gež sme k tomu
Digitized by
Google
SUT
pffipraweny melI, tagnS zapáliti^ které£ také wý*
borně inrystupowaiy, nahoře pak s praskotem^ gako
rány z dél, se rozpraskly. Některé způsobil; skwo-
Stné se třpytjcj hwězdy rozliČDjfch barew, gíné
opět gasnolesklé strjtjcj káúle, což wše tjm krá*
ftněgi wypadalo, že práwř taiěsjc neswjtiL Mezi tjm
co prachaři naM umřnjm sw^m na pámjlodi, kte-
ráž u prostřed řeky stála« zaneprázdněni bylí, stál
gsem, gakožto wůdce téhož podniknut], wédlé krále,
bych aučinky toho spatřil. On byl neywétsjm ob*
diwowánjm ažasnuljro téměř bez sebe. nWasi Bo*
zi gsau mocnjl Welicjgsau Bohowéwaši!« zwolal
král. «Gá gsem pes proti tobě 1 1« pokráčowal dále,
položil se na zem předemne, a wzaw nohu mau,
postawil gi na prsa swá, — což znamen) néjwětsj
poddanosti a pokory bylo.
Gá pak geg ppzdwihl, byl gsem, k němu
welmi přjwětiwy, a pak gsem wstaupil do lodky na
nás u břehu čekagjcj, plul gsem k párnj lodi, a
onen postrach k prospěchu našemu obracege, dal
gsem znamenj, by bez meškánj korábnjcí mogi
loď hnali, neb gsem se obáwal^ že by přede někteřj
chytráci okolo krále býti mohli, kteřj by mu, pr^«
zjragjce lestnau auskočnost naši, wsecko wyswě-
tlili a geg na gine myšlénky přiwesti mohli. —
A to se skutečně stalo; neb gsme brzo zpozoro*
wali# že nás stjbati a zadržeti žádali,, a též sjpy
swými po nás střjleli, což ale pro wzdálenost nasi«
gelikož gsme prostředkem široké řeky ano i b\jže
druhého břehu pluli, čennochAm se nepoátěstilo,
Nynj gest nám geltě dlužno řjci, že se naše**
mu dalšjmu postupowánj do wnitřka Arriky mocné
překážky w cestu stawěly. Ztráwené zásoby naše
k potrawě, líaše tak welice ztenčená společnost,
brzké ukončenj deštiwéfao času, nedostatek do*
statečně welik;ých a prostranny^ch řek — to wše
nám uskutečněn] našeho předsewzetj docela za*
braňowalo. — Gak táái bychom byli prameny ře*
ky Joliby čili Nis^ru wyskaumali, kteréž zagisté w lak
nazwaných měsjčných až posud neznámých horách
ležeti musegj. Prawilo se nám wfibec, že tam če*
tnj, welmi diworj aukrutnjpronárudowébydlj, kte*
fjž za přjčinau proniklých až k nim zpráw o ukru-
tném zacházen] s černými otroky w ewropských
osadách naneyweyš prozřetelnými, podezřiw^mi
6 rozdrážděnými se stalí, tak že celé kraginy na
oznámen] o přibljžcn] se Ewropčanů hromadně
powstanau a wsecko bez wýminky shladj a za*
wražd]«
České dlwadlo ir Praze*
W ned«]i ane 6. srpna : Zfiumé MenM w šeraíkk
W auterý, 8. srpna prwnj Ura w tjr«^m předplaccnj^
a sic« i^WelU hudehttf quodlihei^ we tfech oddďenjdi.
Proč nám mJMo celé opeiy, giehito bex mála půl kopy na
VjswoboneiLJ ae aapráiené sk^jné deka, genom tyto domky
ta tak dlauhý čaa piicbystány byly, toho pij6ina máma mi
neaj.. Z počátkn alyieli g«jne zk?4cené prvnj gednánj o-
pery »Montekowé aKapuIetoiré« odBellini-ho dle Swobo-
dp^a překladu. P. HVnuivotrd "^ysUupila w roli* Romea
poprwé. Hlas gegj ge nižij soprán,, sířcdnj tony silné,
swudné a přjgemné^ bořeg«j wiak a dolcgáj necbtčgj se po-
sud daiiti. Pfi tomto trocL^ skroivněm blasowém obgemu
ne^jm, gestli hj se mnobo pan\j pro ni hodilo. Co se
uméJeckébo wsdélánj týká, bylo patrné widčLi, že w dobré
ikole a swčdomitS Romefiw part studowala, a ve hře prv-
nj Uíčkúiy gii přemohla. Obecenstwo tleskalo a wyvolalo
g|. Gak text wyslownge, ne^aobu ijci, protoie gj bylo
málo co roftuméti. Jnlii apjv^a p. Tonnerowa nadobydeg*
né krásně. Gix celá osobnost gegj hodj se pro Julii. Roli
tu že se aaljbenjn si přiwlaitaila a wiemolnau delikátnostj
přednášela, wyznali 'w«ickni pljtomnj. PP. Mayer, Prokop
a Střpán byli úloh supina mocni. Sbor nápodobil opét
turecký púlměsjc, spjwal wiak ivso^ně. W orchestru chy-
bily toliko trauby. W druhém oddřlenj přednášel p. Sa-
wenhal (sic) koncertino sa klarinet od K. M. % Webru, či-
stS a s citem. Sloh geho libnge si ivjce w odrážiivrosti a
dobře se dařj- Byl wolán. Pak následowala pékná uwer-
tura od direktora J. F. Kiitla a na to.iraríaee na haasle
od Ernsta^ předneiené od p. Schualera* Ton umělce toho
ge drobný, skrowný, při tom ale něžaý a čistý« On se
neřjtj.w besednan propast, n}'brl snage sjly swé ajská si přj-
scý pěkně nhlakenau hrau. I geho žádalo obccenstwo wi-
děti. Třetj giedaánj z opery »Otlielio« od Rossini-ho, pře-
ložené od Macháčka, učinilo aáwérek. Tato tragická kaU*
atrofa nemthže w takowé osamotnélosti běse vaj přjprawy
náležitě piUobili, pročež nerosehřála obecenstwo wsdor w2e-
ma snažen] pp. Tonnerowé a Kegedlé i p. Mayra.
DOMÁCÍ KRONIKA.
z PRAHT. We středu dne 2. t. m. byla na ostro-
wě žoQnském pátá íeská leseda držána. Pominauce wáe-
ho opakowánj swyklé pochwaly o těchto wžjm práwem
tak obljbených sábairách, dodáwáme toliko, že lato welmi
četně byla nawítjwena a že se stran W)boru weikcrčmu
přánj pp. hostů sadost učiněno gest. — W čas odpočinku
četl p. Tyl na wžeobecnau žádost gednu i Rubeáíowjch
dcklamowánek, kterážto, gak od něho očekáwaU bylo, s mno-
han obliban gest jpiigata. Na to wystaupila u welikém po-
tlesku slečna Twmernma a taspjwala dwě národnj pjsné
Digitized by
Google
29&
s Erbenowych ft^ Ukowau ;lih|>d*a k.mfu/uioAtif U powďá-
Čný plesot obecenstwa takmčr ani utišiti se nemohl. Roi-
milaa péwkyni prowáteli na klawjru oohotnj pp. Hfayr a
J. N. Sknmp. řo«»léte přeénáld ůá iialj opéiy, p. Prokop,
welmi krisni nNáwrat do wlasti,ii pjseA od Rniga, při
éami geg prwnj komisu now^o dtwadla, p. Gríffl, na
lesnj roh a opět p. Mayr na piano ochotné prowáieli. -^
Beseda trwala při obytSegném dobrém roamaru wiedi ai
p^s pftl noci. — Dne 16. i. m* bude 9tá a to poslednj bd^
sada Česká.
Dne 5. t. m. stawili na2i stndugjcj na akademickém
gymnasium staromfistském weřegné klass& étenj, pH které
prjleiiiosti od humanitujch, s gymnasia odcbásegjcjch 2ák&
Česká řeč mesi přjtomné gest rosdáwána. Litugemo welíce,
2e wýtečná uSlowan ta pro nahodilé se nenadálé překážky
nemohla weřegnS se přednájíeti, k Čemnž uchystána byla.
0»tatnS gsau po knihkupectwjch naiich k dostánj (též na
MorawS : w Bmé, Holomauci i w Opawé, gakoi i we Slof-
wenska : w PeSti, Prelporkn a Sw; MikuláSi), a wydawatélé
odhodlali irytčiek pro kniho wnu akad. gymn. k přiftaupe*
nj gegjmu k Matici*
Hostowé na tdegijm stawowském diwadle oblibugj si
wjc a wjoe wkládánj českých pjsnj do německých her, coi
se ow«em nikdy s neyhlučnčgjjm potleskem nemine. Tak
opét p. MmxarelHSetkmaimown wevaudeyiUu »Lest afle-
gma« dne 1. srpna posluchactwo swé překwapila wloienjm
národnj na2j pjsné: » Andulko, djtč mé,i( kteráž s prawau
bauíj hlasité pochwaly pfígau byla.
2 Kutné mfry. (Z dop. přát.) Bylbych Wám byl
srdečné přál, abyste sde byl dne 30. čerwence býwal, kdež-
to se Tylem wsdélanj uPaierowén prowotowali. Byl byste
spatřil, 00 dobrá wAIe, eoswomost, co láska k dobré wéci
wywede. Mámli Wám ronantikan nadjfenau slečnu % Bsin-
kowa wjoe chwáliti noili čtweračiwau Julii, Lebedu čilí
S&wonka, Mjnu neb Johanku, Dubského n^ Janowského,
sám ani newjm : wsickni hráti wAbec welmi adařile^ a gest-
Mže snad některá gednotliwoat slaběglj byla, celek srownal
wlecko w sdařilau gednolu, tak že obeceostwo, které na
podniknutj tom wraucjho a bogného podjlu bele, w ntiá^
stálém dobrém rozmaru udrženo gsauc wíeobecnau spoko-
genost negen geilnotliwým osobám, nýbri i wjíem společně
progewilo. — Gak se gti napřed těijae na podximck, kte-
rý nám bohdá geStě wjce podobných radostj poskytne ! .f.
Z Cerhenic, Powabusen Četnými radostnými sprá-
wami o aakládánj kníhowen ikolnjcli, nemohu mlčenjm o^
pominanti, že také w Cerhenicjch podobná knihowna se
xřjdila. C. k. uslaw ilechtiček na hradě pražském, gsaucj
wrchnostj panstwj cerhenického, powol^ pri prjležitosti wy-
swěcenj sdcgij nowé ákoly, mimo wýiohy na xhotowenj
oi^obné s)iřjiiě, též snaroéhitau summu 80 tL stř* k nakan-
Pjeaj Českých knili pro mládež ákpl^j. — (4x0 se i^4Í^ ^
horliwostj sd^jho yrcL p. Štiky, sastáwagjcjho powionosf
knihownjka, nowý úsuw jtento gak mládeži tak i Qsadoj*
kům hodně mnoho ' pro^pjwati bude^ M.
Z LauUowie, Deu 21. Čerwn|i fest obywatel&m lau*
iiowickým giž po několik let weiewjtany, neboť slawj o něm
gmenoiriny milostiwé swé wrchnosti, .Gw M, neyd(Ut« p.
Aloysia Josefa, arcib. pražského, gakož i sirého auřednjho
předstaweného p. A. Rosmaríiia. Muž tentQ neunawnau awa«
péČj o wSeobecné dobrém o zřjcenj cest, okrá»lenj mjstaag^
tako.wých sobě wydobyl sásluh, ie i p^somoat c, k. kragsk*
auřadu na se obrátil a že mu sd^jj obec pomnjk posta-
wila, kgehož odkryt) sepráwě letoinj den geho gmenowiii
wy^oUl. Pohnutelný byl to pohled na welebného starce»
obklopčného auřednictwem i celau obcj, když mu geg) před-
ftawený we gménu wledi swau wděčnost srdečnými pro*
gewil slotry, práwě před onjm pomnjkém, gchožto slowa:
)>Pro památku na direktora Aloysia Rosmarina, napomáhá-
tda wSeho dobrého kw&bec prospě»ného« paměť geho zá-
sluh poxdnjm geitě potomk&m ohlalowati magj. P* tkon-
Čenj srdečné této slawnósti nbjrala se společnost na wrch
Bíanfkj n^ gehožto patě práwě městečko LauAowice Iežj«
W' aubočj gdio stogý buk neobyčegné krásy, do něhož 6.
M. pan arcibiskup sačátečnj pjsmeny swého gména wyře-
aati ráčil. Zmjněný p. direktor dal okolf toho stromu
tirownati a twiáétě dnežnjho dne wěnd a prápoiy přimě-
řeně oxdoMti. Přiledžj na to mjsto společnoM počala s
pr&wodem hudby radostným hlasem cpjwati pjsofl: »Božel
saohoweyž pastýřo Aloysia dobrého* atd., meaí ajsto střel-,
ba a moidjřft radost tu oelénfeu okoii hlásakr -^ Dosti po-<
hodina cesta wedla n^s ptk aŽ na wrchol hory, kterážto
daleko áiroko powěstná gsauc k neywy^jm w pahrbkowité
této kragioě patřj. Tu gsme tedy stáli — marné ale by-
lo mé snažeoj dowěděú se, gak ktéto swé slowútnosti při-
šla. Dobýwagj se tu owJem časem starožitné wěci, tesáky,
ostruhy rytjřské,. shusU i kosti lidské 5 před JiŽkolika.lety
wykopal se pod pařesem prasurébo buku těžký dlauhý
meč), uké swédčj hromady kamenj, piViobjcj prawidelný
čtwerbran, že sde snad před dáwnými lety i hrad stáwal^
o geho wjnk někdegžjch obywatdjch ničeho se newj^ aČ-
koUw o Laufiowiejch bezpečných historických spráw před
rukama máme, gež p. direktor pro zdeglj pamětaj kniha
sebral. — An gsme se někt^ bawili přeutě^enau wyhijdkau
do rozlehlé kraginy, městečky a wesnicemi poseté, drželi
ostatnj gakausi národnj slawnost, při njž čtwerohlasé zpě-
wy a gine pjsně s hudbau se střjdagjce po lese se rozlé-
haly. Po skončeoj pak wseho toho opustila společnost
wesele staroslawný Blanjk. ^ — ^'
ČMOri* t«»lo wyohásj w» tHáu a w •obotu f piUarijeb: kalitau 4rulwu tinén fHÚMwtk •• pAiarchowá přjloba. P»«4plácj m »i wyáawat^l* »• éiwrt
»•»• 4S kt^ «• kaihkiipMtwjeli m p*i lete 1 •!. 86 kr., >• e. k. počiáeb péll. t »1. 36 kr. tir.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
RirodnJ libawnjk pro Čechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
Čjfilo 65#
Éú. Mrjpnm ÉS4S.
10. r. běh.
Nowý roL
Bylo to Wéselé žíwóbytj — to stilé putowánj
2 mjsta na injsto. Slatina — náš nowý ředitel —
my ho tak nazýwali^ proto £e nás byl půwodně
• k tomu zpfisobu Žiwota přiwedl ^— Slatina byl dá-
wno obljbenau myšlénku swau we skutek uwedl
a hleděl nám dlaúhau řadu co neypřjgemněgšjch
dnů wykaaz}|t. ' Sám wy dobyl, wyprosil, wybéhal
wsude dowolenj ke hře — sám propfigčil k tonra
cjli učiněnau sbjrku drobných díwadel — sám pc-
čowal o pohodlné přjstřešj a staral se o newm-
nau zábawu. Byliť gsme gedna rodina^ gedno srdce.
Gediný gá snad nestál gsem na prawém mj-
stě. Nemohlť gsem přemoci gakausi neustálau
bázeň> kteráž mě pokaždé popadla, sotwa že gsem
Hedwiku s ofij pustil — .a newýslownau tauhau
puzeny abych gj mohl býti pořád po boku^ dral
gsem se o roFe— milownjků.«
Rusowíasý weršolepec byl dlauho mlčel —
•pilně proléwage krk horkým punčem, kterýž byla
Betunka mezi wyprawowánjra chutně uprawila ;
nynj se dal ale rozpustile do hlasitého chechtotu.
»Náš Johanýsek ^— milownjky!« blebtaipřé-
často owlažen^m gazykem, breyle si urownáwage,
aby se naň dobře podjwal. wO wy nesmrtelnj -dra-
• matikové, gežto gšte mu w tomto geho milowni-
• ctwj snad do rukau padli — neobrátili gsle se w
hrobe bradau dolů, abyste ty stwůry newiděli?«
» Gest* li se mrtwj obraceli — newjm;* od-
powěděl komik, tenaunkau nit weršotepcowa wtipu
dáleweda; »že se ale žiwj otáčeli, když gsem
co milownjk rukama w powětí^ šermowal nebo
gako Melúzina skuhral — na to se dobře pamatn-
gi. Gá to -cjtíl sám, že swéwolně na planýř wybj-
hám ; ale gá myslil, že giž ginak nemohu, že gsem
gako w čaroděgném kole přikowán.
Při tom wšem užil gsem* předoe od na-
šich posluchačů w^ikého showěnj. Čas po čase
musd gsem předce komickau roli hráti, a to ge
wždy poněkud semnau smjřilo. Keljbost, kteranž
pH mém milownictwj zkusili, brali gako nádawkem.
Konečně ale měl gsem předce gakoi obět roz*
hněwané Thálie padnauti.
ByU gsme w roztomilém zámečku. Panstwo
bylo na cestách. Pan spráwce nám dowolil w pě-
kném sále sestawiti několik španělských stěn, za-
střjti ge několika kusy malowaných pláten — a me*
zi tjm prowozowati komedii. Posluchačů bylo ně-
kolik lawic. Wypasenj a hubenj gesiě karabáčnj-
ci^ gegich milostpaničky a urozené dcerušky, ně-
kolik mladých heysků z hlawnjho města, které
-si byt spráwcůw syn na ferie přiwedl, duchownj
■pastýř, kantor, sládek a mlynář s rozličnými přj-
wěšky — to bylo naše auditorium ;'^ale tehdáž kri-
tické—nebo wlastně rozpusrílé, po dlauhé polednj
tabuli rozhaupané auditorium. Wšemuse wysmáb*.
Heyskowé z města činili začátek a ostatnj sekun-
dowali. Gedinau Hedwiku ušetřili, ano zaseypali
gi tjm hlučněgšj pochwalau, čjm wjce nás posmě-
chem wyprowázeli.
Gá se třásl hněwem. Slatína se usmjwal.
Galowé křiky galowých nedouků se ho nikdy ne-
' dotkli. Ale gá se třásl hněwem.
•Podjwey se na toho dudka, gak očima krau-
tj!« — prohodil domácj panáček cele hlasitě, a ten
krautiwý dudek padal na mne. Gá byl ten dudek
— gá, kterýžto gsem práwě myslil, že dělám dnes
wěci swé neylépe.
»Gef se gen čemu diwit, gak ta roztomilá
Beruška wedlé takowého hastroše státi může l^ —
ozwal se na to giny.
Ten hastroš byl gsem gá— ta roztomilá Be-
ruška moge Hedwika. Gá bych mu byl s ehutj
gednu wymáznul, že by gi byl s sebau až do
hlawnjho města odnesl. To wšecko bylo ale gen
Digitized by
Google
260
pauhé preludium k rozkosem, kteréž teprwa na
mne čekaly.
Sotwa bylo po hře— tu se rozewřely ze
sálu naše plátěné postraníce a haufem wrazilí do
swatyně našich uměleckých tagnostj panáčkowé z
města* Syn spráwcuw přede wšeminapřed — aro\v-
aau c«6tau k Heds^ice. Obsypali gi co nestydatě
mlsnj brauci něžiiau kwětinu ; začali žertowati —
a náčelnjk gegich osmělil se wzjti gí za ruku> zdrá*
hawau k sobě přiwinauti — a giž giž natahowal
krk, aby gi poljbil.
We mně se přetrhla wšechna powáaliwost*
Illawa mi šla kolem, před očima mi tancowalo ti-
sjc msitek« ruka se mi pozwedla* gako bych si
byl na prawé rameno plamenný :me6 upnul — a
sletěla opět a s hlasitým plácnutjm sasáhla twiř
a půl hlawy domácjho panáčka.
Stalo se; gá mu byl nestydaté referáty a
newiasné mlsánj gednjm penjzem zaplatil.
Co se potom dělo — ten hluk a zmatek, zdě-
senj našich lidj, zbauřenj hostů, lamentace našj
staré, prosby Slatino vn — to w$ecko nemohu z
wlastnjho pozorowánj popsati. Gáť byl, w prawdé
řečeno, bez smyslů. Byloť to poprwé w žiwotě
.mém, co gsem prudkau wášnj uchwácen takowého
násilj se dopustil. Bylť gsem ale také w tak zim*
ničném zanjcenj, že mne wšecko minulo^ co bylo
následkem té prosaické — facky.
Teprwa ráno, když začalo Božj slunéčko ga*
kýmsi mřjžowaným oknem na mne hleděti — po*
znal gsem, že sedjm uwězněn.
(Pokrni^wáni.)
SmJřenJ na KawkaziL
W polowíci minulého léta, když bog mezi
Rusy a Čečenci pod Šamilem neyljtěgi zuřil, odnesl
mladý knjže. Kaplan, gínak též Wellký ti^ pře-
zděný, dceru Mahuda Beje, knjžete Adhůir, pro
neskrotilelnau udatnost geho Deli^Arslan, tg. zu-
řjcj iew nazwaného. Weliký ti^ byl giž wšecky
prostředky, wšecky prosby wyzkaušel, gakby krá-
snau Attu za swau obdržeti mohl, podáwal swé
neykrásněgšj koně, swau neylepšj zbraň, ale wše-
cko nadarmo; MahudBej odpowjdal: dcera moge
gest přjliš krásná pro knjžete Gečencůw, Atta má
se neykrásněgšj ozdobau harému Padišachowa a
matkau sultánů státi. Weškery tyto naděge zni**
čilo unešenj geho dcery, a Mahud Bej, přjliš gsa
slabým, by na Cečeoce zgewnau mocj dotřjti mohlj
očekáwal ginakau přjležitost k pomstě. Dne 1 2«
čerwna 1842 nalézal se Mahud Bej wArdebil-Kiéi«
wsi-to, u prostřed kragíny Adhů položené, když
se mu oznámilo, že Šamil, slawný obhágce swobo-
dy těchto horských národů proti Rusům, prowázen
gsa dwě^a tisjci gjzdných Les|[ů a Čečenců, na
bljzko přirazil. . Sě wšj wážnostj, kteráž mnži tak
slawnému náležela, wešel mu Mahud Bej wstřjc
Šamil, třidcátnjk welké postawy a sjly, udatný a
neohrožený, přígal srdečně a šetrně poctu 9zuři*
wého lwa,« a sdělil mu aumysl s^&g, au tok učini-
ti na opewněné od Rus& město Micgu, panugjcj
rowině Alasanské. Spolu předstawil mu Šamil če»
čenecká knjžaiá, ^eato sjly swé s mocj geho byli
spogili, a gmenowal s wýchlubau mezi prwnjmi
Kaplana, oslaweného neohroženost) wlastnj a uda
tnostj swých gezdců.
Spatřiw Kaplana, lupiče dcery swé, powstal
Mahud Bej a wážným hlasem prawil : uBohu djky,
žes k nám přišel; srdce naše plésagj, ponewadž
giž dauíáme, že apatřjme newěřjcj tyto pod kan-
lemi a meči našimi padati, gako klasowé klesagj
pod Slapem žencowým ; ale co tuto radost w dům
můg přinášj, přinášj také bolest hanby, neboť po
boku twém spatřugi toho, kdož stářj mému se po-
smjwal a mau dlauhým počtem let obělenau bradu
. urauhaL Muž tento, gehožto krew nikdy onu hano*
bu nesmyge, gižto mně aumyslně způsobil, staupil
stebaupřes práh můg; pomstě mé gest takto zbraň
odňata, ale žádám na tobě, Džindži- Cháne (hlawo
bogownjků), abys mezi mnau a njm saudil, a sli-
bugi tobě w mém i mého kmene gménu, že úsud-
ku toho gako slowa prorokowa došetřjm. Učiň
nález mezi lupičem Kaplanem a* mnan, sic Bůh
aám wj, co se mezi Adhy a Čečenci pnhodj.«
Šamil Bej mlčel chwjli, hledage whodnau odpowědj
by rozhodnutj této na žiwot a na smrt gdaucj ro-
zepře powzdáiil; posléze prawil, že přede wšjm
třeba pomyslili na půtku s obecným nepřjtelem ;
po wjtězstwj že rozhodne, zatjm že magj na tom,
gak bylo, přestati. I progewili oba mlčenjm, že
swolugj. W noci dali se oba na cestu k Micze^
a brzo zawanul k gezdcům těmto teplegšj wjtr*
oznamugjc že do rowiny Alasanské wstaupili. Mlčky
brali gsau se ku předu, nagednau bauchla na bljz-
ku střelná rána, a auprkem hnalo se wšecko ke
twrzi, skočilo s konj, wyučených giž aby státi o-
stali. Rusowé b}'li zauplna přepadnuti a nedlauho
se brániwše složili zbraň. Sotwa že se ale den
šeřiti začal, přihrnuli se zástupowé Kozáků chtjce
naLesgy a ČeČence doraziti. Šamil poslal proti nim
Mahuda Beje a Kaplanaj a poslednjmu tomuto po*
Digitized by
Google
391
dařilo B9, MehiidaBéjowi> od nepřátel fpĚ obkljče*
néma k pomoci přispěli a bog ku prosjpecfau hoř-
ákách kmeafi rozhodnautí.
Když se byli do ArdebiI*KIéi opět nawrátíli^
gali se rozdélowati kořist a zagaté^ wvgmauce čer*
nomořské Kozáky, gimžto se objrčegne lhůta třj
dn& propůgčuge by se rozhodli, zdali se poturčiti^
mezi šlechtu horských těch kmenii wstaupiti a poK
nosti, koně i zbraň přigmauti aneb hlawu swau pod
iheč položiti chtěgj. W podiwné této wálce, kteráž
we mnohém ohledu středowěké rytjfské putky
na paniět přiwádj, gedná se tjmto způsobem to-
liko 8 Kozáky černomořskymí, gežto se za ney*
udatněgšj zboř ruského wogska powažugj.
Když se wšecko bylo stalo, swolal Samil knj.
žata k sobě, , by rozepři mezi Kaplanem a ftbbu-
dem Bejem rozhodnul a pronesl, že Kaplan buď
Mafaudu-Bejowi wydán býti má aneb od něho wy*
k au piti se musj. Nadarmo podáwal Kaplan opět
koně, zbraň, otroky atd. Mahud Bej odpowjdal
chladně, že gen gedno žádá, Kaplanowu totiž hla-
wu. Po shromážděn) knjžat rozneslo se reptánj,
toliko Kaplan nezdál se býti užaslým a posléze w
tato slowa promluwil :
i>Slyš, Mahude Beji, geStě geden náwrh mám
ti učiniti; chceš tento wak?« To prawiw dal kno-
haum starého wůdce kožený wak položiti, gegž
dwa nakirowé (služebnjci) geho sotwa unésti mo-
hli* i»Gesti to dar^« pokračowal, »kterýž gseni Sul-
tánovi určil, a poněwadž gsi i ty dceru swau ge-
mu ustanowil, poGlédni, zdali hoden gest, by se
na wýměnu podal; pakliže ne, sraz mau hUwu
yataganem swým, poněwadž Šamil tak usaudil.«
Mahud rozwázal zwolna wak, popatřil rychle
na obsah geho a prawil: nPřigjmám ten wak!«
nBohu budiž chwálal^ zwolali gednohlasně
shromážděnj knjžata a hrnuli se k Mahudowi, by
spatřili, co we waku gest, Bylyť to prawé usi,
uřezané nepřátelům, na bogišti od Kaplana a ge-
ho gezdců zabitým, 1700 dopočtu. Weliký ti^
chtěl, gako býwalj chanowé krimstj, panownjku
nad wěřjcjmi dar tento podati. Mahud a Kaplan .
přisahali si wěčné přátclstwji
P á p ě r k y.
7.
Clenářowé -wěilj t poslednjch našich prjloh^ co as
historik p. Heifter gest, a co slušně za to dostáwá. Ga-
kýsi berlJQský dasopis wj také, owšeni podlé siwúho smy-
sl«, co pan Heifter gest, gw ie mjsio gemu owSem neski-
•nS sám sobě dal. »Tak dlauho,ic prawj asi, vinvaly ty
boge Ba»ic^ předku proti SlowanAm, uk krwawé, uk
aáhubné bjly, a předce — phedce gest gich gebt£ GO míli-
onAId Ano, milý křesťanský časopise, geítS gest gich to-
lik, a k tomu o maličkost, gen as o třetinu, as o 19 mi-
llonfi wjce. Grak bys byl teprw asi bédowal, kdybys to
byl wéděl ! O neJťastnj přcdkowé twogi, že gich geáte vjce
nepohubili, wždyf by gím to gen mali<^kostj bylo býwalo,
a berljnský časopis by gim byl dekretowal — neyméoé po-
mnjk, třebas na sbjrky, kteréi se nesegdau. — Ale 'vrěru
•neáťastnj předkowú waiSi, ie wám nepoxústawili lepvjho
křesfanstwj I Neboť — co gsme to slyHeli ? gaký to byl
hlas? A on nenj gcilnntliwý, on gde s choru, z plnéJio
chom! Taklii se mluwj w 19. stoletj, roku 1843, w mé*
slč, které i>myllénkan véwodj,f( u těch, kdoi se xa wy-
wolené od počátku syny ducha křesťanského, sa swétolú-
storické geho plnitele, aa wrch vieho historického w člo-
ivččenstwu wywinutj, aneb abychom neyméně řekli, zá re-
presentanty a privilegowané magitele wřdy a nowowěkého
wxdčláoj magj ? — O xahodtei ty swé iperky, onyť negsau
waie a neslu&j wám ; pryč s tjmto rauchem pýchy, kteráž
anděly, ocřku-li lidi aawedla ; odégte se w odSw kagjcjho,
nasypte popel na hlawy swé a rcete : »Pane, odpusť nám a
učijl abychom widSliU Skutkowé waSi a darmo skrýwané
nitro srdce waleho tatracugj to, co filosofowé waii a wy
soběhrdé swétu hlásáte; prawát maudrost miluge a — ge
skromná; 'tento kámen skMiáky wědénj wa<e nepřeniklo !
Běda swétu xnowa, kdyby wáž křik smužilostj a wale péra
meči byly; ale wékowé hirjchfi bespokánj anaprawenj ne-
magj dobrau žeil. My wám pregeme wse, cokoliw máte,
nechť gste toho nabyli gak' nabyli, ale buďte gednau tjm,
zač předce chcete aby wás ^wčt powaiowal, národem wzdě-
laným, oprawdu a křesťanský waflélaným. Welkosti máte
dostatek; té že gste si, wáak wy rosumjte na gaký zpiísob,
nepřimnožili, nepotřebugete želeti, ale přideyte k nj to, če-
hož ona gedíné potřebuge, aby se oprawdowau, w Sobč
samé spokogenau welkostj stala: přideyte k nj sjlu cha-
rakteru, sjlu lásky a prawého křcsťanstwjí Wy gste tolik
a tak slawných činA dowedli, nměnj a wedy gsau wám za
tolikeré a wěru nemalé přjspčchy powinny, člowučenstwo
pohljžj na wás s pozomostj, gako na tak důležitý, wdký-
mi dary nadaný článek swiig, a wy chcete wáe to kaliti
sobectwjm, wás — ať wjce nedjme, tak nehodným. Ano wy
máte znamenité, wěru znamenité zásluhy o ktesťanstwj ; i
proč medle chcete gemu, gežto gen bratry zná, tak odpor-
nými a newěmými býti? Nač chcete zwřtžowati se změn-
tiowánjm giných? nač chcete býti wččným Rjmem, kterýž
kromě sWého gen Barbary, lidských práw nehodné, znal?
A předce gste náleželi i wy mezi ně, a powyžili gste moc
a poznánj ducha swého walné nad len samý Řjm. I po-
wyile se nad sebe a nad to, co wám tagně i zgewně na
nás sočjqiio minulj wěkowé odkázali, a pozneyte bratry
Digitized by
Google
362
šwéf abj téi oni hntry swé we wás poxnati mohli. Oim
bnde lohko odpán<t£ti — co2 by wám uk tAiké bylo, wi-
nu pý^y a nebratntivj poinati a odwroi? ^
České divradlo w Praze«
We čtwrtek 10. 8q>iia nLóketskj zwon,9t dramatickA
bágka ve 3. gednánjch, od Klicpery. částečné dařila le
hra lépe než mnohá s ^as& minulých. P. Hille (BolemtI)
potěttil nAs dobrau swau w&lj. Obor geho rolj nenj ney->
snadněgSj; ti dobřj prostodujínj panotí gsau pro nA« gii
troehu přestálj ; prirotenost gegich w mezech udržeti, nebý-
wA wěc lehká. Tjm wěUj sAsIuhu má p. Hille w prowe-
dénj swého úkolu, kterýi ae mu na wČtj(]m djle powedJ»
wygma ona mjsu, kde citu pijlii wolné uzdu pustil a w
sentimentainjm překypénj přirozenost hlasu pozbyl. P. K.o-
lárowA (Swauwa) ge w prawdě neypilnégíj ůd celé spole-
čnosti. Zaměstnána gsauc na třech diwadlech nezpéČuge
se mnohdykráte téměř beze zkausky wysUupiti, zakterauž-
to ochotnost g] wdědni gsme. PP. Grau, Grabinger, Ka:Ska
hráli každý dle swého úkolu dobře. .Zp&sob Častých pře-
stáwek ředí u gednoho, u druhého pak přjlilné burAcenj
ftdA se že s indÍTÍdnálnostj gegich tak úzce ^e spogeno,
že dobře bude, přiwykneme-Ii obému. P. Cramueli (So-
koljk) wystaupil poneyprw. KaŽdy aačátek ge těžký.
DOIHACJ KROmKA*
z Hiljwtika^ (Srowney dopis t Bechyně w Č. 59.)
2e w naiem cele Českém městě zaraženj českého diwadla
protiwnjky nalezne, neočekáwali gsme wěru^ tjm bolestněgi
nám bylo doslýchati se, gak několik odrodilcft utrhačoým
gasykem proti počjnán] našich horliwých ctitelů České Thá-
lie brogilo. Wiak dobrá wěo wždy wjtězj ! tak se i stalo,
a na wzdor té nepřátelské hrstce byl u nás Thaliin chrá-
mek zaražen a po přemoženj mnohých překážek s powolé-
njm wysoké aemské iivlády dne 19. března b. r. slawně o-
tewřen. Dne 30. Čerwna hrálo se giž po Čtwrté ; hry po-
wždy tak zdařile wypadly, že obecenstwo zcela spokogeno
gsauc četně se wždy shromažďowalo. Prowoaowalo se giž :
Battroiy Třf otcoivé nagednau^ Ditcatwomý klobauk^ KýZ
lych $e hjl neoZenil, Sfatý wosha Petra 111.^ Kóhowjn
Hwerroký a Žlutá zimnice^ Při poslednjm prowozowánj
dal se kromě toho ochotný p. B. z T., wýbomý hauslista,
koncertně slyjíeti a roznjtil obecenstwo k zaslanžilému po-
tlesku a pochwale. Wýoos her gest určen k založenj mj-
stnj nemocnice ý obmeyiljme také po shledánj peněžitých
přjspěwků u nás Českau zápúgčnau kníbownu založiti, d. \^,
' Z Ě:nkfm^kn* Z aaij mtléCedhie t€ toUk p^tdii-
- teblýsh wteho druha náwlfiljdo K.wéiú.ab|hAy gen o Rako*
wnjce, bohužel, geltě letos ani slowjdkal — *MA se toto
mlčenj ta xlé anamenj dřjmagjcjho nArodnjho žíwou po-
wažowati? — INikoli, Uskawý čtenAHI naopak lAska kwla-
8ti a k mateřskému gasyku se den ode dne také giž ade u
wzdělaněglj částky obecenstwa ijřj, neywjce wiak se u spa-
nilých djwek zakořenila $ n předsUwowái^ her diwadelnjch
se chwalně pokračowalo a od poslednjho w těchto listech
1. r. sděleného náwěltj prowoaowalo se wRakownjce: TH
hodiwf f/ted 9wtahm, Trmifaldýu, Ptufotu^ami llohaúk,
Malfř, IMka w nároZtym domgj KýZ bych $e ftyl neoZenil,
Uár a geho rod, Dobrý tofu Zwlážtoj amjnku též aaslu-
huge, Že na sdeglj wěcnici (reálce) Česká řec se přednážj
a ku cti p. proftssora gegjho musj se řjci, že žáci pěkné
- pokroky učinili, coŽ neywjce oweřegné akauxce letožnj do-
' káaali. — Gak doslýcháme, chysugj se nám na letolnj prá-
adainy opět na nowo některé hry diwaddnj.
Kowáyk.
SllTETOZOR.
R* 1828 byl Góthe pfí gakési hostině požádán, by
něgaký přjpitek učinil. Zpěwec tento, gehož ani stárj o
gastiau, mladistwau mysl cele připrawiti nemohlo, wsial a
pozdwihna swau sklenici prawil: »fiiikdy nedostatek citna
nikdy cit nedosUtkuJa Wěm nezlé přán]!
Slawný mathematík, Sylv. Fr. Lacroix, professtfr ma-
thematiky na kollogi franeaussltóBÉ, oiicjr éesmé legie a
člen akademie francauaské, umřel dne 24. kwllaa b. r. w
Pafjži, w 78. roce wěku swého. Spisowé geho byli do
' mnoha gazykfk přeloženi.
We akauikách, párajmi wozy po obj^egnýcfa flďni-
cjch geaditi, pokračuge se welmi horliwě w An|;|ičanech, a
gak ge widěti, s dobrými naděgemi. P^eynowěgjj pokus
učinil p. 8quire$, a odbyl cestu s Londýnu do Briztonhillu,
4 mjle angl., w23 minuUch. W práměťu pHilc^y w ro-
wině 12 a do wrchu 10 mil angl. na hodinu, při čemž
geltě s prozřetelností a stranu wyhýbánj wij sjly nepoužito.
Nedáwno byla w Pařjži wlaáťowka chycena, u njž se
okolo krku stfjbrný řetjzek se střjbmým plj»kem naleznul,
na němž r. 1724 wyryt byl. Těžko určiti, sdali pták ten
skutečně giž 120 let žiw gest, práwě nemožným se to ale
nezdá býti, neboť^ gak známo gest, docházegj krkawci, pa-
paulkowé i samy wlaWowky wysokého stářj.
Hcbrídský, Angličanům náležegjcj ostrow Skye, ge-
hoŽto obywateístwo ani 20.000 dul] neobnájj, podal od
počátku nyn^žjho stoletj 21 generál - lieutenant& a .1
generál-majora, 45 podplukownjkA, 600 major& a dAstog-
njká wftbec a 10,000 mužú pěchoty, pak 4 gureméry brit-
ských osad, 1 generálnjho gureméra a wjce giných wysokých
úřednjkú. Tento 20 hodin zdélj gsaucj, welmi hornatý
ostrow má welmi přjčinliwé, podoikawé obywatele, gichžto
obzwlAŠtnj náklonnost ge k wogenské službě wede, a gest
také otčinau CuthMlina, slaweného w Ossianowých spěwjch
bohatýrských.
ČMopIs
wydtásj w# atřmlu a w sobotu f o pdlumch ; k«žd«« aruhaii %\Hln Brldáwo ■• pAlorehowá pf jlolw. Přeapláej m % wy4MrM*U i
léto 48 kv^ wo kaibktipooiwjok b» pAl léto 1 bI. 86 kr., ■• c. k. poitoch pili. t aL 88 kr. itř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
w
Hiťolnjzábawiijk pro Čechy,
lotawany, Slowáky & Slezany. .
ČTjeló 66*
ifd. iřpntí. ÉS43.
10. r. béh.
Arabesky*
(Dolíončmj.)
A ftiraohy poctivrého .Čecha o tu. slaroslaw*
a&ia AtokorunaaU blawu . (Selébo Jurálowstwj-^.io
luenj iÁdaá ^alíčko^^t. Praha nemešká i -*- w nl»>
mu wéechiay awaié paittátky» -giiniž ardcégebé
upautério k drahé kuk^boé ; zaniklé drahé hkho*
iy, gioÚK áu9& gtího* za pf jkladem otců roznéleo^
wána k w^Iik^nvppcíiíiuBft;. setřena wl«chn9 barwa,
uničena wáeohna podobali podlé kteréž brati^' bratra
pozfiáwá; dům otc^weký přewráceo* hydad gehó
•zahnán^ — syn u prostřed ěeroych rozwalin gako
•1>laudjcí.iia pauiUr*-alzu w oujch* uchy powzidech
na ústegh-^a žádná pžjtQinnosi, žádná budauo«>
no«t... ,io g0 smníný, smilný obrak! * *
' Praha německá ! t-t Ne» ne 1 gá se musel
usmáti. Strašáky zmizely. Wždyť zeákn předce
béh náro4i^V<^ událostj — gegich postup, gegich
přewrdit; znám . tluoec^ .žil w irelém téle £wropy»
wanutj časowýoh myšlének «««i* i Prabat| tú muše^
lo otřásti.; Praha mtisela anak swůg odistiti z dáp
wnoletébo řezu; . Praba^musela obaowjki pftwodnj
swAg^ráZy w;ttýciii Uawu» oieUrrjti oči a roizehřáiii
srdce.
Gá si amjnil, pilné pozor dáwalí^ gak dalece
zlowěstné proroctwj mého sauceétnika . k mezjiÉ
prawdiwosti dobjhalo^ W prwnjcb dnech nemohl
gsem wnikntfuti do swaitypé domácnosti a djhali
.w neywniířnégSjm gádru . žiwoUi# gakými zwuky
se tam radpst a žalost ozýwá;. gá.tody upnul o6í
prozatjm na strakaté reydy weřegného iiwola a po*
dauchal. neydřjwe rozprawy na procházkách.
Na téch zůstalo mnoho, gakož před lety bý*
walo — a mnoho se změnilo. Od neyprwnégšjck
méšťanů, wygjmage leda přišlé . cizince nebo dětí
usedlých cizozemců, a ony polowičaté pány, kteřj
by rádi poctiwého řemeslnjka se sebe shodili a
gakého ukého obchodnjka oblékli— -od neypřed*
négsjoh rodin měšťanských, až k'neyniž&jmu nade*
<ijku zaznjwagj ústa českým Uahokm «— gedpy
.ivjfce, druhé méně, žíwégi a mjrnégi. Ney vydati
jliégs) zrno Pražanů, celá praeugjcj třjda ge po*
^u4 česká ; k tohnu se přiznáwá negen w tiohém
chrákuu swého saukromného žiwota, k (omu ^11^^^
hlásj také weřegnč* — k tomu se hlásj njjái s S^'JI^^
kýmsi wédomjm nebo alespoň tušeiijm, Piitfmž^'^^ -
■tu před lety ani zmjaky nebylo. Diwotworná gi»
skra bnobo plamene, kteVýcnás wšechny swatým
dbchem k bkhoplodným ďW|Arozněcuge — k
činům, gimižto se na dll^l|jl|HP||&o čistau obě*
tj k gedné krwi, k gednomu snr^šlenj, k gedné
t^uziO přizmí^áme -*- ti^o giskfa«^oskakuge nynj
w p^sau pražských, a })ocIpaluge, a nedá wnowé
spanj nebo nowau mdiúbu kkstiauti. •
Stáwáť se aroí gi^ltL'' tiapořiid, i negsemť wá*
inivau naděgj tak zaslppiíit abydí nedolomil: bu*
deť se gkšté dlauhe stáwali, ie jidéj gsaucc ginak
českvyi mlékem nápftgeni^ doma na ceskv hlahol
4iwjrklj, o heydůležitěgšjch pótřebáth saukromé
■Českými slowem: gednagjcj -^budeť se geště dlauho
stáwati, ie takowjto lidé gazyk německý ze sebe
4iutj> gak mite dost nepatrný hlas weřegný od
sebe wydati magj.: ale weškeren gich počet ne*
•smj hedliwého pozorowatele .gi omyl příwesti. To
^ssu z wětšjho djlu třtiny wětrem se klácjcj; w
riiozku gim stradj zbytky zastaralých předsudků—
to gsau hračky, gežto se podlé hluku, podlé mó«
dy rjdj.
Oni m tu swau slabost nemohau ; gim newze-
šlo gestě swédo poznánj; gim nezawznělo geště
slowoprawdy; oni wéz) posud w okoirech, gimiž
by odpůrcowé na^j národnosti byli rádi česká srd«
^e a české hlawy sewřely, aby nic w nich neznělo,
nežli : Styďte se mluwiti Česky !
Oni za to nemohau — ubozj ! Oniť sa-
mi aebe trápj, sami sebe skličugj. Oniť předce
Digitized by VnOOQiC
'■m
264 . , . .
wědj^ že gim w žilách krew 'česká probjliá; to
wědomj, gežto mateřském mlékem a pnvnjim bia*
holý w ittch powstalo a zlbstlo, nemobaa wymý-
titi — a p#edce ge chtégj před swStem ukryti!
Oniť předce wědj — to nemobau upřjti ! — že
g^%|i ^fichf «é, ^ QSt^xhagj se ireřegne o tpm .wy-
thánj-ačtnrtí/ Ónif.gsati ťozpadlj fearaií w'sóljě,"^^a
každá částka bytostí gegích působj gim bolest.
Nescházjť gim nic gíného, než aby někdo
před.něf wstaupil s hlasem hřjmaw^m, a traub^u
wolagjéjlio' angela^ prawě gim :
^ . » Co déláu^ bláhowcí ? Ssfnom a dcery |fe<|ibo»
ho z neyslawnégšjch národů — národu^ kterýž měl
lilawa i Tiice w «eydUežitěgšjčh sivéta děginá^cfa— *>
e wyse rdjte weřégněk otcům ^wýíá &e přihtá^
aiti? — Wy ttiůžeťe bytí" tak zptMLdílj a mysliti, it
-dwé bodnosti nebo wzdělaneetinéco zadáte, když
•weřegaě gazykem otci gwých promluwjte7-^ti«i
zifkem, genito miliony slegnébó rodu pósá, t,
inžttt jediným práwé tyto miliony wespolek/áe
' UÉ|^i cestu k pozenáskéma.Stéfltj natéznauř
•' ' Vřeba bystii aynj, podiwným' tredeiijm osjí-
dů lidekýtsb, tbk siéii^ že JJmi cizjho ga%yka k wyS^
ájmu poznán] dostaU^i^ nem&ieto***^ to iienj wřina
^ase, to wám-A^IRy k ofictí, to^f^ás nesmg <zdi^
«owati weřegfm^ijie^lppftšjmu oteůw.dédiclw]»
k pcirézenému gazybui' se :hlásíti. Tjm gediné>
jsws^u hrdíoistj, 9^áĚk'^ev§jpíým přthl4Aenjii)*se ke
fménifr sí^ýiiiii, postawjtr so á posCogjte w 4esk»
namré řade prošla vyjciíVch nanodů!
WzdMaiiosu/'Ud«iiosd, d|6stogaosti, powýše-
iij, statků mu7.ete nabyd prostředky a cestami,
které mimo gazyk wáá icřj — »-tmo. okolnost né-
tmAžéte rjnj t swt uui pinsp^chu* směniti v- proto
ale némus|i*B^e 'kfew icizinau zňpáchnautíi pro*
co «emii9j'xvaše érxlce lak scinrrknauti, aby z u-
ilecfattlého stromu prawé>ilaste«ecké»Iásky upla-
Idio -rr oné láskyv kienáž ty HeVpřiniěřeňégšj po-
můcky wyUedáwá, by weškerea národ e<^ iieyrych^
le^i a neygiistěgi* ksžáflanorjiQu^étěstj uwedlal*^**^
Ai© gaké tt> skoky z pauhfch próclró»ek?-^
My£ musjme hezky peiv^žUw«^choditi/ na každý
kročeg hezky píozor dávati; pak se do\tjme>.. ga-
kau twářnost naše procházky magj !
Že negsau takowé, aby se gen;[»oněktíd slo*
wům mého saucestownjka rownaly *^ to může i
slepl se^zi^ii,' nemá-ti gen sluch mrtxvicj skijčený*
K wfpočjtánj oněch mjst, kde snad ginj zwnko**
wé hlučněgi se rózléhagj nežli slawa číeská, postat
čily by prsty gediné ruky. Wsude ginde slyšel
gseol itanutj křjdel genia českého -*ii wětšjm a
menijm šamotu* Kdo tomu nechej Wéřití, něch
se na tědi mjstech drzjm prstem českého gména
dotkne 1 Gako aršiwé giskry ze zapálené prskaw*
ky wyskočj t^ z prsau weskerého dawu ; newě*
domky, hluboko w prsau lidu našeho pohrobeným^
někde gcště dáwnoletymi sntinami zaneseným pu-
defW kupi^ž geg^ i w tj^nlwsfho^rpUA^ostwJčv-
rbpewně \ ^d6nk)wu-\^jžé, Vzcfaópj-seinnOížstWj
a hágj čest swého gacyka.
Pak ge to weselý pohled ; oči se giskřj — - a
ze, rtů sp ligj slowa praudem, slowt* r^zná>. gaká
ge Čechu libo poslauchati — slowa wzácna^ ale prá*
wě tí« wjrdalttfefě}^
Ferfinand £bofi. '
I^Dwj(lka % počátku njmégájho wéktt.
Když Joachiiti Mnrat^ král neapolitátaský, sbj*
ral a po^alsn^é wóg8ko> piDstáwiloBe mnoho mU^
deáe ze ctižádostí pod geho iptvpóroe, '«čkollw se
bylidřjwemnoij a pohrdánjm djwali na žlastnéfao
eyáa rolnjkowa. Mesi nimi byl také mladý, šleche-
tný hrabě Ferdtnatid Bb^li. Geho otee býl4)ořIř^ ^
mf Qiašl^Tmtel wlády Ferdé«atidowy» ale před ami^lj
tierrjdilaánl synom éwéifiu, aby pomocj iMiia*abj*
ho Spina, magjejho znamenité '^staweft} w rad^
Mui^toi^iě^ 8 králem amjrití se: Med^. Odiotně
splnil mladjk i^ůii otcowu^ wstaapil do w)og>enské
elužby, obdržel ttasípět ecatky ótei odňaté, á často
byitage w domě mdrkrabgho, aamHowal si^^fao
gedinkan dperít *>Adolíndti» ^ižto po skončenj wál-
Icy méf obdržeti sa'man^elko#
i ' Plak, do kteréhož býi- Ferdiiian4^'VBfilavpil»
^llaubo tnfřal w^nédiniiostt, a> mladý: «áš hrdina trár
•trtlro2}kbÍMé'žíW<it.sw4L»g><na fiatku Spinowě; ná*
lile ^w$ak igebo tl«íscihl'Ofal4s^«i!i^gťiy. Ferdinand
ipospjchiige^ 'kam ' ho kMmpný ttxaskaz wolál/ sotwa
«»él kdy nějíolika slowy imlančili ^ ^s Adelíndau^
sotwa g] byl ruku stiskl, a slza na gegj t^xéři še
třpytjcj nebyla geště ani ioschlá, giž éerstwý konjk
Id Neapoli mládende-^uná^el; . /. .
Týi wečer, když !sé'wšfck«itw zámku na tKt
fwfínutj byK o^brarHi káisala 'Aďédnda služkám
odegjti, samotná íůstoiiauic we 9irém pokogir^ta-
Tost a bázeň^o Fer^linanda, gehožto žiwot měl w
«eywétšj TiebezpečeiYst^vj poistawen býti, zapudily
sen s gegjch očj : utrápená wysla úa pawlán w roz*
li^hlau zahradu' hledjcj a zaugata tichf^stj nqčnj,
(>odepřela hlawu o ruku swau, w hluboké myšlén-
ky se pohružugjc. Pogednau sé Wšak' zavihf^la ;
neoéekáwaný hlas gj iv ucho udeřil. Adelinda z«»
držj dech swůgi a pozorné nastauehá; dřjwe wš$k
Digitized by
Google
neili rozězriátf mohla, byl-li to Sumot wStru pohra-
wagjcjbo-si ft ratote^itii aneb faáčeiij wzdálenéhb
mofé/rozstaopity se w^twe košatého 'strointi>kté-
Tfi pawMn zastiiloivaI» á před usádati' djwkau stSl
'.^... Pérdiilánd;* .. .• . f •••..
Géiťott íuřkdlikiúii isesw^fin plokéiht kdyl
se ale towaryši geho'na nocleh byli rozložfli, sťdl
•tagn^ tía kůňV wrátil ae db' zátoku, aby mohl gS-
lib; třebas dostf Úalau chiirjiktjr sti^S^tid ti atviá
"Adeliiidy. •■ • •-■"• ■ '••■ ^- ;•;: -•••'••••.'• • •• |
Které djwceiiéliťhótni^ý tákóWý důkaz lásky '?
Adelinda geiitěntkdý nic podobného "nepoznala ;
gsaucstďe pod dohledem 'swé tetický nezaslechla
posud ani' ž 'ilst^ťérdinándówych táWhoraucjch slo^,
a ani tehdáž, když mo awanruku slibowala* nespatři*
la takowý lesk\w pi^k:'feke^igl|kof'te'(^ když ho
měla ztratiti na dlauby čas^ a snad i li^ždy, ne-
boť žjtřegšj giž den m6hI*zaWhaú^geí(B íijfli. I
neinyalJQ.t^dy joic^na maaluanoat .achňi^ky, a<^P^-
irowafci' mi gak éas 'Up4;f wá> a proprwé* ^epswémižfi-
Vobjlj wyslówfla celáuswau lásku upKmjíjf^mísl^
Ferdinand mijsil g/^ifĚ .'př«(i sirjtáq^ o^č^oUf
>mil uraziti> ^by si^g* ptalr*'dostibl;^ro7lauěil «c
tedy s Adéliňdau> > pohledná na hawipanj .gegj wía-
jy, gežio w krásiVjfx^h kotaudjch ap]} wÁíy .oa b^-
launkau sjgi^prawil: »Dey uif gieidnu tutio kadeř!
yiožjihf gi na swé' sřdccj áhy' mne ch;i*ánira před
mečija. kaulenú».aby mn« zachowala ^pro bndaucj
•alaatí ;'••'•> ■ \ •. •: '■,".'' • •'' "' •
. pjwtá se nezdráhala; Ferdinand uřjzl o-
fttřjm djfk/. žád^au kadeř, towi»ul gi tkaničkaM*
ktenftž zdobila. Adelmdtnó TÁúté, Hiákocii 's 'pat-
lánu. Poslédtij uZdráwá budf* ugí^tilp i^tráchugí-
.cj-s<^ djwku, žeaailáček geg) w skoku a« .nepwnii*
nil-^sKiela kroky rychle se Mrzdalúgjcj a fca malan
dhwjlí: poučil gi dusptkonskjch, kópjťza zahradpj
4Eídj^ ifi 4« na. dlaiihý -Tr.dlauky.aaís^od ttj> wzdalu*
ge gegj Fefrdrnand. ' = ''^" • •
' Mbdý hrabe Eboliae u přjtotíinosti Muralo^
we nékotikrát wyzúanienal a zjskal si tjm gého dů^
wéru \4K %e geg, poslal. 4 důležitým rozkazem do
mésta Francauži ob8azen<^ho> kam se gen skrze
lítráže á stanbwiska nepřátelská prodrati lze byld.
, . Ferdinand přigal, s radost] na s^ nejbezpečne
toto posektwj a wydal se co neyrychlegi na cesfeu*
'Když byl minul ulice městské, wedla geg wykáza*
ná cesta krásným audoljm, po gehožto bocjch se
malebná náwršj porostlá wjnem wypjnala* Bylaí
noC tichá a pěkná; Ijbé spočinut] a slade] suowé .
obgjmali weskeru zem, zdřjmla si na fchwjlí 1 Icřwé-
lačná 'wognía, a géndtidiiáaky bd^ inade 9irěáem.
Htádevec,. w nadege sláwy eř do 'staA nnlo^tnýeh
zabrán; spéchal k uštanowenémn mjistu, když ne-
nadále koňskf dusot a hlasmré lidsrké řeéi, ruijee
'liořnj ticho,' k úsjni geho se nanesli;' Ferdinand
~2dí(taftvil'sé'a pbznaW že to ttěmecký hlahol, genžto
*^é tHc á #jce bljžil, chtřl se nepřátelům uhnau4i
iá dař* tfe 'tedy 'úá césťupostrannjf když se wšak
•1^ dáje 'tjm'^i*jcé dužila a némecký howor ttjcíi*
'tiýtee'se'bljzě sroztktříitelňfgšjm se stáwa), skolil skd*
nóa jpdPiiVážaw ho k síttóriíM počal béžeti peďcy/ Za
"hbdintji přjkťé 'a nesnadné cesty stál n^ břehu po-
'tdka, kterýfeťo hraníce d\^iin zem] twoře též hrani-
ce nebezpéčenstwj mu oztíamowáL Chtél si zdie
"chV^'ód|^beinahtí, ale galcýsi liuinot ná bljzku zbu-
*di}p6znotiHi geho bálžefi; %yňaw tedy 2 kabátu sw£-
"řéhésobé^apjry, Wztáhl ruku, Whjžlo ge držel, nad
''Ulá^ a čby^fal séskóčhi do ^ody. Než ále to mohl
' Učiniti, chopily hó ^ilnérúcé pozadu za plece a por^
"tíiyho bázferii; Pi-b tmuiilemohl poznati swého pro-
tit^njka, a Wiak árii neygaifenégij den by mti nebyl
1 1^ ihánióáti póilloM, hebof w okamžcnj gak se swa-
líf,* Záwážáli mu oči, spiaMf lice, zacpali ťista a uwrhli
Tib do 2Iuiiku,'génžto sie nesly éhariati rychlost] po
' Wddě ^hjf bal. Po prwnjm omámenj ;|Jočal Ferdinand
'slucheéi píaťralí, có se kofein nebo- dege, ále wšude
pánowálo ňéywěisj ticho. Pó Icťátké plawbS byl
"wynéšen'zlóde, a ze žméiíy Vzduchu saudil žie gest
'W Mdškém obydlj. Zde gég na wždory i\semu od-
poru'a zjpéčówánjdbráli* o sá Istwo, papjry a šper-
kýi oblekli' geg w gSiiy šat,' á tať w tom bjdném
stavili 'byls nohama i rukama poznoVu swázanýma
liazemi zustawen.
;■>'•»» : i i ' ' ' .'I •'■ . . ^1' . • '' •/..! . ' *
' , , {PolerabówÁnj,)
.. „;.,..{.irýeb .9)M»nieli*. ..... .,
' " 'Docjtamc se,' že wé ilarošlíiWn3''cli, dě^epíshí^ paittá'^
tnich Domailicjčh' meslslcé ' fcráný" h||Ély fenu- ťbzbořenj.
To snacl přcclcis neiuá^ platit d w^ch, «paWfž6 pri' KrÁňách
se naehiíizegj ? Poilóbiiě lioře', cločjtámc se, řé i městským
l>ratiám w Meyté a we Slabém hastáwá. Komu' tJe něta*
naú na mysli nálěxoWe w. si. 'lirál; rjienj zemského od 6.
listopadnlg^i i. S960D a 23. prosince 1841 d. 65^34, že
má borénj starých stiwcl>DJch památek nárbilDjmu Museum
ohlášeno býtJ, by přeil djořcDjm ©kresleny, >^}kresy iyťo
pak sachowány byly? Kéiby slo^wútné národoj Museum
proti této- bauraWoJ54Í aa&ich"tlol>> kde zbytečná ge»t, d&-
raznc gednati neopominulo I^Zasluliugjť tyto staře památky,
geilo nás'na wzácné časy slavných praotcfi natt^uj>onij-
Digitiz^ by
nagj, pro iědw idUw<io.w|ko*t 'swiíu, , Vjf ^»^j^Hau . i^<?li9w4h
ijy byl/ potomatwul Čoi o«dobu|{e.neywrjc prap^U, itté«t
• w^gj a kaiUlý c^sLotvaiel . wdebj P 'VITesinčjne gj ;p^;ai^
$iaropam^lných wéij těchto arwisne, kam se pod^gqjsw>m
ito.womódDJm, pojocihelnim stawenjm ?.. Takto J pH lyen-
kowsk^cli na^i^ královských iQČstecb^j guito, otwéie^jm.a
liradbami swýnii m bii^vorícký Mchowáwalaj .a.^tjpdí. n^aj^
• ttffiluo posústat^& 'starobylého vkusu a stawebnjho slohu,
Uduo di-ahvciv s předky naiímí oas spogUjgjcj<;h |i g^e w
-djlecb^ge)^ch ^ako ii^é prťd nás^ slawj<|jcb památek aba-
iftoaa býti. ? Qq^, ^£ *c 1^9 pohled od wes^c a inést^^u .8
. koslely a aámky rozeznáwAtí budau ? Č<m|A pp^obn^ gs^iu
.be»e swýcji dewjti bvan Hotjcei ač mésto. ochrajov/s -^ ku-
.réž \v 7míleté wálce o posledaj swau brána pHpra#^o
bylo na rozkaz wogenskéljyo řciJUelf, , ^eni moha. wogsko
.krat»j cestau.koUm m^sta převfesti, brána iiradeckau i gf-
t*JDskau riQtwesti dal, tak že památka gegich- gU g^n;na
uiěataké pečeti xadiowána ! Diwno to^ že práwe w Či^se,
kde naijzeno gest, by se pp matech okrasnj komisae srj-
díly, docela naopak se děge a města swych okras se aba*
livugj, kdežby se práwě hleděti inělo^ by staré stawhy w
dobrém stawu udriowány byly* Než sly^jm ^e osýwati mo-
ci estaé hlasy : k čemu brány ty ? Skodj obchodu a u^o-
rcjoa^j na krwawé doby surowosli strednjho wéku 1 Apomalny
aullocíLý hlásku. Když byl w Němcjch střednj wěk seswau
surowostj, (esku se u nás giž swětlá aář oswSty. Krisis,
na kleréž mnozj národowé w t9. stoletj st&nj, přečkal ná-
rod český giž w 15. stoletj. — Obchodu prý áikodi? gemu
djwaly se ony wěkowité wěžp po tolik stoletj, až se žele-
tnic dočkaly, a nynj práwě magj se laučíti se swětem,
když od železnic hlawnj přewoz bude obstaráwán a po-
drobný toliko obchod obyčegoým cestám a městi\m udj-
len. Nenahljžjme wéru, žeby podrobný obchod uk weíký
byl, by se k wAli němu i^že, které wěk nál nestawěl, bo-
řiti musely ! Wýbomě w té wěci pomohl sobě Hradec
Králowé, genž, nežby si pamětné brány pražské zbořiti byl
dál, probianbenjm vroitiice dosti wysokým woz&ín pohodl-
ného průgezdu ofpatřil. ' Střediltě obchodu naleho gest
sagisté hlawnj město, a kdož newj, že i to má swé brány,
mostnj a praď^ wěi^, aniž by obchodu . bránily. — NeŽ k
čemu na takous bez užitku gsaucj wěže spráwu a oáklad
wésti ? ozýwá se přemaudřelá oekonomie 19. stoletj. Ne-
bogte se tuze, i při nich užitku se dočkáte, i dočkali gsie
se giž. Nenj-liž obydlj hlásných neb ponocných prjhod-
něgžj na nich než na wěžjch koslelnjch, kdež přjbytkowé
tito kostel&m a zwon&m neocenitelně pamětným stran ohně
nebezpečni gsau a wětšj škody zpCisobiti mohau, ncžlTy
.pvcfii^awáqj . gkh ^a yrv^^ biiiiuij ,f tálo. ? . Z^ . w čafe dior
,{efy neslaužily wčže ty dobře (la mnohých jnis|.cch pro n^
.mocné? sdfi prawěkých r.ej^tratur nenj iépe w .takovi^éto
I w^že ukryti; ncŽ do p^prjrei^ prodati a zmařiti? Gož nepředr
"wjdátc ničeho o pracownáčh městských pro trestance a o
loUberéiiíi.gÍQén^? Čili h^Qzjte. .<e wéy^kjr .w^žj tMi ? Se-
Igv^éte- a nich, nenj-Ii práw^^giné.poi^ci, třetinu neb polo-
ivici, a sa otdprodané stawi^q nakupte .kleštin k sepnutj
.p^ozAstalýdj;d)ylkft, a. máte utěšených d^lelujwýhledoých le-
tohrádků a pawillon& pro aábawné scU^zky měsuké ^ pamá-
tka pi|k 8tai;obxIá wažich in^t^JiftAne předcf^.přj«tjm wě-
,k/im. Kéž by onen wel^c^nný wlastcnec^ g<;nž tolik krá-
sných památek we fwémPráwpjm sekretáři , nám aaciiowal,
i w tomto ohledu. ta wděčiti «e potomstyr^. •^^spěčoral!
• ^ SVrÉŤÓKOR.
. Znái^ gest, že se p. Wagner w Němcjch giž del^'
Čas zkauslami k élektro-magneu'ckému strogi objrá, ^kterýž
hy nqsto -posawadnjcfa parostrogft* zastanpiti mohl, a \e
•německá gednou. na áfastné wy wedenj takoivé ii;4ci náred^j
odměnu 100.000 si. wysadila.' Nowé spráwy sdělugj, ie
'p. Wagner ten|0 sw&g strog w djlbácti Taunuské železnice
giž dokonal, a že giž t^ž obzWlážťnj komiirsé zřjzeiia, kte-
jcážby nálesek ; tentia ^ckaigna^. Známj p. ^Vágnera kogj
se neylepijmi nadegemi j kdyby se, uskutečnily, nastal by
ňowý wěk promyslu, gclikož by se nálezku toho wžudé,
kde genkoliw gaké 'pohybttgjoj sjly. třeba gest, co neypro*
'spěiněgi použiti dalo.*
W Londýne má se sřjditi »ústaw pro ciaosemskan
. literaturu M (Forcign literary institut). ' Londýn nawvtěwuge
^dd roka wel|ký p«fČ0t mužA wědpniostmi swými i gínak
znamenitých, a nenj i)ro ně pH nesmjmé rozlehlosti města
žádné přjležitosti, by se wespolek- mezi sebau a s wýtečný-
mi muži domácjmi pez welkých nesnázj seznati mohli ; to-
muto' nedostatku- má 'ástaw teotío wyhowěti. Zfjdjf s« klitb
•(společnost), kterýž swlážtnj stai^enj opatrj, w néspž ae
spolu též knihowna, předčjtárna aspoň pro několik tisjc
pósluchačA, sjně k wečernjmu bcsedowánj, p^kog k' wže-
ílnjm seii&akám dlénft, a g. w. nalézati má. Opatij se i
awlástnj pjsáma, kdež by Členpwé korrespondencj awaa od-
býwati mohli. Ročnj přjplatck gest wypočten nfl 10 — 60
al. stř., wedfé toho, čeho se čfen aučastným státi žádá.
Wedlé Benthamowa sfňsn »£iniría Gekica« g«stn^
něgžj celtická řeč co do slow welmi, chudobná, a tolik gich
gen práwě w užjwánj má, co by se wěci hospodářské a
domácj, pokud obor sprastébo sadláka nepřesahugj, wygá-
dřily. Dewět desitin gazyka gest zapomenuto, a nalézá se
tauto dobau toliko w gloasářjch a starých rukopisjoh. Štěstj
bylo, že někteí-j učenj w poslednjch . dwau stoletjck stará
slowa do sloWDJka sebrali ; neyznameuítěgbj z nich gest ne-
božtjk W. Halliday, spisowatel "neylepžj irské ^ammatiky,
g^ožto brskau smrtj irská literatura welikau ikodu atq)éla«
Učený tento a bohatě nadaný muž sebral na základu Shawo^
wa Oaeliv Dictionary materialie, gcžto nebožtjk O^Reilly -
WC slownjk ten wřadil a wydal. Čtyry pětiny slow, we
spisu tom obsažených, gsau giž aotskému boráku anynig-
,čjmu Irowi nesrozumitelný.
» ■ ,■ ' ' I ■
CMopIt tmto wyehásj we •tÍ9Íu • w tobotu fo pAlarijeh: k%ii^u drukau •!
léta 48 kp., w kHiMwpvětwJeb m p«l léto t >l.
řcďi pHdáwá •• pAUrckowá pfjloha. Předplácí •• u wrváawateU •« elwrt
86 kr., aa o. k. pailáek půU. 8 *1. 86 kr. atK
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
liiadnjiákftwnjkproiechy, lorswanx Sloviky a Slezany.
Ójelo &•
99, 9rpHaÉ949»
10. r. běh.
lowý rot
Slunéčko zlaté na modré obloze, kolem hrá*
Bj stromowého listj^ ptač] zpěw — a gá za mřjže-
mii na mau wéru, milý Nowotný, talcowé postawenj
bych ti gedenkráte přál, pak by měly twoge werše
alespoň něgakého základa a podstaty. «
»Odi proíanum yulgu8l<( prohodil weršote*
pec punčem rozehřátý, poloblaženě dJaubými ka-
deřmi si zahr^wage. nTy se nech doma se swau
maudrostj^ eo se tyče kritického rozbjránj. Tys
také geden z oněch slepých a hluchých, kteřj ne-
mohauce sami w sobě mjru na básnjka nalézti,
we swé obmezeností giž hned se domýšlegj, že
božstwjm nadchnutý pěwec plody swé w powětřj
lapá, powětřjm napágj a do powětřj zase posjlá.^^
vGednoho znám — téh ge lapá w punči, «
řekl komik — ^punčem ge napágj, ale mjsto co by
ge měl w punči také utopiti — posjlá ge do swéta,
na pewnau zem, do kněhkupeckých skladů k gisté*
mu práchniwěnj.*
»Maudře gsi to znamenal, « zakýwal rusowla-
sec hlawau — »a kdybys stál na prknách, snad by '
si byl gednau zaslaužený applaus utržil. Tam ale
musjš rukama ř nohama pracoi^vft, nežh ase co o-
zwe> co by se gen ^i^dálečj něgakému blesku po-
dobalo.«
vZaplaf Pán Bůhl« zamumlal sty*ý kapeinjk
s hlawau sklopenau — a pro tu chwjU byla to ge*
ho slowa poslednj, neboť w tom okamženj pewně
nsnuL Teplá swětnice, wřelé kafé, páchna ucj punč
a neobyčegné pohnutj mysli byly geg přemohly,
že musel přjrodě daň zaplatit*
•Odpusťte, pánowél^ prosila Bětunka, sla-
bost otcowu pozorugjc. »Gesti toho dnes tuz*
mnoho na mitte obstárlého a dáwno bez radostj
společenských žiwaucjho.« 4
0^'
»Nechte ho pokogně spáti. « řekl Nowotný,
a nekazte radost našemu panu Johanesowi. Gesti •
to sladké, weliké wědomj darem a nadánjm ducha
swého — člowěka ukoneyšiti.«
vProtos ty tak blaženě wědom welikosti swé I<^
dbiožil komik. »Ty wjí dobře, gak lehaunko se
při twých werSjch usne. Wěru mohly bj se z nich
nmwcx^sálnj pilulky pro spanj dělati. «
^ ^Kdybych wěděl, že bysi byl při dělánj a
prodáwánj mým pomocnjkem— proč ne? Ale bez
driáčnjka nedá se takowá žiwnost začjti.*
i»Dáte-1í pak trochu |}okoge?« ozwal senynj
Janowský, cbtěge otcowým vsnutjm nastalau pře*
aláwku beK pochyby k něčemu ginému použití,
nežU k panliému slow mařenj. Lesknaucj se oko
geho a zapálené twáře na to aspoň okazowaly.—
»Nái starý papá utopil se wesnáďi, kteréž mu do*
zagista ty neymilegšj podoby na oči uwáděgj. Oa .
požjwá nynj nowého žiwota, a neděkowal by wám
hrubě, kdybyste ho z kwétauqch rág& geho wy*
trhli. «
»To nemáme také w áumyslul* zwolal ko*
mik, a zwolna od stolu powstaw, chopil se židle
swé a odnesl gi bljže ke kamnům. »Nechme sta*
rého papjnka w čarowném kole zlatých snů, a sa*
mi si usedněm do půl kola tuhle okolo wěmého,
lahodného přjtele -^ Tulgo nazwaného kamna.
Pogďte, rozkošná Bětunkol« mluwil dále, a pří*
stawil židlici gegj wedle swé — »a powězte mi né*.
co ze žiwota swého — nebo našeho tatjnka. Swé
přjběhy nebudu njnj wyprawowati — onyť mohau
genom našeho starého pána zagjmatí, a pro ty o*
tewře někdy gindy uši swé. Co ale geg potkalo,
co geg pod tuto střechu příwedlo, to by zagalo
nás wšechny, a kdyby to chtělo z wašich úst sply*
nauti, nemohli bychme při sladčj hudbě radostný
swátek nowého roku stráwiti.*
» Ahá — rozumjte ?• prohodil weršotepec —
od stolu se ani nehýbage. — »Z něho wylézá ge*
Digitized by ^^OQLC
268 ' ^ ^
itS kausek b^ walého milownjka — tg. diwadelnj*
ho hrdiny. Gá bych nebyl wstawu něco tak pě
kného z úst wyprawití, a kcMfBych wašj milostnosd
sebe menšj poklonku učiniti měl.«
»Gen toho wjc — gen wjcl* řekl komik.
^Dneska gsi we-swém zwjřecjai humoru; to se
několika dworných posuňků gako od wycwičeného
medwěda dočkáme. — Ge wám to roztomilá hrst
nehlazeného pacholátka — když má gazyk punčem
umytýi* mluwil dále k Bětunce^ — nljzav^ý gako
na řetězi pes a hladký gako nagežený gežek.«
vAle tak pak držte giž gednau gazyk za zu-
by I « rozhorlil se Janowský; nutif se ale co mo*
žná tichým hlasem mluwiti, aby surého nezbudil*
uChcete-li rozumy swé nabrušowati — postaw ty
se na prkna, a ty si wlez do časopisu. Tady ale
nenj mjsta k wašjm pošetilým šarwátkám.<^
i>Pro Boha wásprosjn^ rozkoSnáBětunko!«
řekl komik -^ »giž honem sedněte a začněte swau '
pjseň, ať se zwukowé gegj co smjřei^íwé zařjkánj
okolo nás wznáiegj. — Řekněte mi na př. něco o
swé matincQ* Otec wám bez pochyby powěděl» že
gsem neměl toho žtěstj býti gegjm miláčkem*—*
nu* B&h naprawiž mladau nerozumňost! — po-
zděgi gsem často na ni zpomjnaI> a n^ykrásněgájm
dnem žiwota swého bylbyeh si rád něgakau zprá-
wu o nj kaupil. -* Ale, co widjm 7 Dotknul gsem
se struny bolestné? Odpusťte swému polobratru
upřjmnau otázku; — gá se nenadal, že ge pamá-
tka na zemřelau we wás gešte uk žiwaucj.^
vNa zemřelau ?« ptala se djwka hlasem ti-
chým, a oko gegj spočinulo na něm s podiwným
wýrazem. — i»Kdož wj, ge-li zemřelá. «
i»Matka waše?« podiwil se polobratr gegj.
iiTedy na žiwě? Nenj možná !«
Ale djwka mu nedáwala odpowědi. Mlčky
pokýwla gen hlawau — a dwě welké slzy zaleskly
se gj co rannj rosa na bohatých řasách.
dA wzdálena od swého dobrého manžela-—
a swé skwostné dcery ?« ^-^
»Co se tomu diwjte ? — ge to u diwadla prw-
nj pád? — Anebo gste o takowém manželstwj
geště neslyšel? — Gá wám to mohu směle powě-
djt a bez uzarděnj do očj wám hledět — neboť
my gsme bez winy a tiché gest naše swědomj. Gá
ifiatku ani neznala. <■
(Pokrttioivánf.)
Če«ké dliradlo w Praze*
W ncdéli dne 13. srpna »Lmtpehoci ftit Chlumm.*
Grest to haraburd} te staré ibrognice Českého repertoani a
gakkolí giž asi po 40 neli wjce lei ka prospScha kasy kai*
doročnlf do boge přichásj, předce gejtě widj dosti á^hi»
swan službu ftastáarái což se i- teoKráte doswědéilo, nebof
se na wsdor krásnému poéasj aspoň hogná galerie seila.
Hra se prowedla gak se sdálo ku spokogenosti obeoenstwa,
ač se toho dne nad obyčeg málo potlesku hercAm doptalo.
Ncywjee ]K>chwaly ne bes sásluhy dostali p. Kotárowá (Bi-
biána) a p. Grau (Kuši). Osiainj konali swau powinnosi ai
na nSkieré pfesiáwky, na jtěstj ne hrubé urážliwé, a nékieré
poklésky w řeči neii druhy Kusiowými. P. Lapil mnsj
předewSjm k tomu hledčii, aby we scénách, kde rosčilenan a
pobauřenau mysl gewiti iřeba^ g^ ne pause w řečjch swých
ale i if meterách časowých mesi nimi snáii dáwal. Toho
potřeba se Iwláítjf ukasowala we scenéi kde se donj, že
se dcera geho w nebeipečensiwj Wydala. P. Mágowa ge
sačátečnice a nebflo sq proč diwiii, že magjc úlohu po-
někud iéžkau náležité gi prowésti nemohla \ newédtfla kdé
a gak slowům swým dfirasu dáti a celá deUamacj byla přj-
Ui plačtiwá. 2iato wáak "bylo pohybowánj gegj sluiné a
iéméř naskrse pHméřené, a to gil weliká w]fhoda, gcnž o
schopnosti gegj swédčj. K. tomu má zwučný a silný organ
a pčknau postawu. Netřeba gj tedy chuti a smělosti po-
tbýwati ; počátek ge u wvech wécj téžký, a my daufáme,
ie se % nj pilným posorowánjm dobrých wtor& a řádným
nawedenjm k ieshé déklamac)' dobrá herečka stane.
W auterý dne 15. srpna ttweden nám zase na gewi-
ité HaupnchAw í^Uohert ďáhcl,^ djlo gednoho t neyslowú-
ta^gdjch dramatikfi německých, kteťéž ač nenj prosto mno-
hých wad, gakéfc Se swláste t negedné strany plodům no-
wé romantické »koly wytýkagj, předce ukc mnoho kras w
Sobe chowá a předew^jm pro diwadío welmi dobře uspo-
řádáno gest. Uiohy byly teď na mnoze w gioých rukan.
P. Koiárowá, geni^o giž někoUkráte w téže úloze nemalé
pochwaly dosáhla, počjnala si op5t wýborné. Gegj hru
Kwtáát^ w poslednjm gcdnánj mfcžemc krásný ni umčlcckým
ůtworem nazwati. P. Krumlowský tenkráte wysiaupil w úlo-
ze ))Robcrfa ďáblaft poprwé před naSjm 'obeccustwcm, ne-
boť gi před njm wždy u nás hráwaá p. Fischer prwnj hr-
dina zdegijho staw. ném. dnxadia. Ze p. F. úlohu tu wý*
horné prowésti zná, gest nawSítéwowatcIftm ném. diwadla, a
ře gj také co do řečí phrd námi křiwdy nečinil, gest nám
wAbec známo. Nebyloť tedy stane wi^té p. K. bez obtjžj, a
ačkoli tolik pochwaly co p. F. neobdržel, třeba uznati že
w múločcm za njm zfistal. M&žeť úlohu tu za gednu z ney-
lep^jch, ne-li za neyiepij swau pokládati, a ubexpečugeme
gt>g, kdyby se powždy úkolu swému takto zadost učiniti
liyl snažil, že by i přjzeň obecenstwa, kterau si byl prw-
ijmi hrami, zwlá^tč pak n Slepým mJédeii9ema tak rychle
zjskal, wérnčgi při nč«i stála, než se nynj dége a djti muže.
Digitized by VnOOQiC
■ *
269
MjT pak iichledjce na minulost chwáljme co dobréhoi a bu-
deme i napořád »8Íne ira ei studioK chwáliti, pokud toho
p. K. £as1au£j. Tenkráte mimo gine welmi zdařSe prowedl
wygcw, kde se z boge wracj, gakoi mu wftbec w mjstecb,
kdež cit ukázati třeba, dogemným hlasem swým lehko pí-
. kného aučinku docjlili tte. Wc xlosti pak a bauřliwosti
musj se na pozoru rójií, aby sám awfig iwuóný orgán ná-
silným sloir skrze zuby wyrálenjm nedusil, coí někdy we
wzteku okamžitém w gcdnotliwych slowech nájsto swé mjti
m&ie, a wjíak dast^i-ii se opakuge aneb w detsj řeči ne-
Qftále trwá, na posluchačce nemile působj a zřetelnosti ne*
málo na ugmu býwá. W poslednjm gednánj, kde se gi{
osud RobertAw odhaliti má á Cintia rozhodugjcj scénu při-
prawnge, dal se <aSek Nikteraká, geni na dwoře w ney-
Uubájm npodlenj iige a se psem spáwá, sgednjm dwořa-
nem do uk přátelského, weselého howoru sposuwau pij*
matt a gakýmsi satyríC/kým ásměchem, ie gsme si tuto ná-
hlau směnu wyloiiti nemohli. Na p. Kolárowi (Osorio)
mAžcme gen to chwáliii, ie tenkráte úlohu swau dobře,
tpaměti znal a tudy také lépe a gistjfgi nei.pby^gn^ mlu-
iril. Ale wpohybowánj bylo gakansi neochnéfenost pózo-
rotrati, gakési rukau i t^a bez ' potřeby a wýznamu klácen j,
gežto tjm, což snad předstawowati melo, nenuceným totiž cho-
wánjm dwořana nazwaii nemikžeme. ŠetmSgílj wolenj kostn-
mu byloby také príncowi neškodilo a těch prauhowan^ch
trikotů s botami gfime giŽ až do omrzenj widélL P. Grau.
4odal panstewujkowi dosutek wáinosti we hře i zwláltě ir
ieéú P. Prokopowi (král) wadj posud geitS gakási nesmS-
lost a negistota w plynném toku řcéi ; pakliže tuto odlo-
žiti dowede, dauíámc, že weíj spokogenosti u oběcenstwa
dosáhne, zwláitS au se nám pro podobné úlohy lepj|jch
w}hradojch herců posud ne^ostÁvé* Ostatně hrál plimě-
řeně. P. Lapil nezdá se býti na welkého pána zrosen, a ne'*
traufáme si rózUodnanti,' bude-li ge kdy na diwadle s pro-
spěchem předstawowati.— Co do ředi 1>ylo opSt trochu no-
uých forem slyžeti; řekl bych neslýchaných, ale byla by to
9spoii pro naaie diwadlo leŽ. Tfto Mť, u>HAá*j, wtfji ata-
kowých wjce krásn}'ch wČcj. P. Leitner zase nepěkně za-
drhowai a sastawowal \ což se mu nelze toho sprostiti ?
Osuinj se přičinili k zdařilému celkn, gemuŽ by snad ne*
bylo na ikodu býwalo, kdyby byl p. Grabingcr bud wéwodu
nebo krále bral. !«• S-
Dne 17. srpna opět opera »Friu«(«( od Spohra. Ob-
satenj bylo gak obyéegnč. W prwnjm děgstwj posorowali
gsme u p. Tonnerowé značný pokrok w předná^enj, u p.
Mayra ale w celé zpěwohře neobyčegnau twrdosignost w
přepjnánj hlasu. Žádali bychom zwČděti, budau-li prosby
naze, aby pěkný hlas swfig áctřil, mocněgbj než geho před*
•sewzetj činiti sobě ukowé násilj. ZdaHlegi než kdy gindy
spjwal tenkráte p. Štěpán a Ijbil se zwlááítě w prwnjm dwog-
spěwu s Faustem. P. Negediá wiíak posud ncpremohla pro-
nikawost wyá^jch tónů, které tenkráte tjm wjce ucho urá-
žely, Čjm wjce ge wynucowala. P. Prokop wásnul wmlu-
wě a rujil účinek scény, kde orchestr slowa geho prorážj.
Roli p. Biela přegal p. Leitner, gen Že se gi nenaučil. Sbory
byly dobré, gen we sboru Čaroděgníc panowal urážliwý
zmatek. Za gewiátěm bylo welmi hlučno a gakýmsi duso-
tem přišli gsme o sbor, který se zdálj slyšeti dáwá. Celé
obecenstwo wygewilo swau neljbost. Wáe osutnj bylo
wýbomé. ^
JDOIHACJ KRONIKA.
z PRAHT. PoiUdnJ heieda desibif. We středu 16.
srpna dali gsme »8 Bohem « pěkným zábawám na Žofjně.
Kdybychom chtěli každé besedě něgaký pij znak dáti, mo-
hla by lestá slauti neysiawněg8J. Národnj strom stál w
plném skwostném kwětn a setřásal pěkné owoce s ukowau
bohatost], že by . hrubě pochybil, kdo hy saudil, že gsme
ten wečer gen paběrkowali. ' Beseda trwala až do dwau
hodin s půlnoci, tanců bylo na wybránj, a w odpočinku
wcsclíla se duže krásně uspořádanau zábawau. 8 prwu za-
wzněl s galerie hlučný sbor ))ČeŽtj gonácifc od J. B. Pichla,
ku kterémuž hudbu složil Skraup mladsj, a osobně gcg
ďírigowaL Celý sbor musel na wííeobecnau žádost opako-
Wán býti. Od téhož skladatele predn/i^cl p. Mayer pře-
krásně dwě Pícko wy pjsně wMilcnka w negistotěic a })Hněw<c.
I7a gednom poslechu neměl nikdo dosti, obě musely se opa-
kowatí, a kolem wznikly zpory, která ge pěkněgij, zdali
xMáti, milá máti(( aneb w druhé, »Jancček, holečckw. Ne-
patrné srdce moge zamilowalo si Janečka. Mezi tjm wy-
staupil p. Gran a přednášel s plným citem »Hroby Pře-
myslowcůtt od naleho waritomocného básnjka Wocela.
Hlas geho otřásal kaidým srdcem, byť by ono i nebylo
saslaužilo bolestné napomenutj pěwcowo :
»Chwěgte gim do duze cit hrdosti.
By nehanobili matky kosti!
Kosti matky — ach, ta slawná máti
Pod newděkem synů krwácj I
Odrodily wnuk gi nechce znáti,'
Howor matčin w posměch obracj ;
Drápem pekla čest národoj rwáti
Nehrozj se hnusnj bjdáci!
Keznagjce řeči slast a sláwu,
Klopotagj w ákůdců hlučném dawu!— *
Pii těchto slowech zamysliw se, spatřil gscm De-
mosthena stogjcjho na pobřežj mořském, gak* při diwóm
hukotu necitelných wln, ústa máge plná kamjnků, prawdy
wětrům Másá. Hlásal dlauho a diwocj bezdu^nj žíwlowé
geg neslyieli, ale hlas geho předce zmocněl a nawrátiw se
k srdcjm lidským nalezl plodnau půdu, w njž setba slow
gehowyrostla wmohůtnú wlny klasowé.— W tom zablesklo
se přede mnau zaslzené oko, a hogný potlesk mlžných ru-
činek rozléhal se po sále, až zawznely prwnj iwuky moti-
vů z Poslillona Lonjumcau«?kť!ho, které p. Zawrtal nado-
byčegně Ijbě na klarínetu přednášel. P. Vogel geg prowá-
Digitized by
(áoogle
270
sd na fortepiattS. Wleckjr cixj ale splynuly konečnS m
gedno srdce pfípjsni p. Škranpa sUrijho : »Tys bratr nál.
tys wlastenecy sem tobě kwjtj na wěneclc Hlas Mayr&w,
slowa Čdakowskéboy hudba Škranpowa a twnčný sbor^.
při yriem tom málo scháie!0| a celá spoleáiost byla by
gednotwučné tapďa: nWám, mnii, kwjtj[na 'wěnec !«— -Au
sličné dámy t polokmba se roicbáxely, doprowásel ge p.
Procházka swým potponrrim t Českých národnjch pjsnj, a
bny na to nuáiel opét letný kwapjk opeřená srdéčka do
Mwratnjch irjrá. Nepřjtal Jkakých b^td,
Peiťanský »SkoTOteé«c a po B&a Gajowy uNarodne
nowine« i sáhřebské nSmecké nowiny podáwagj ipráwu, Í9
p. Ludewjtawi Stárowi w Břetislawi (Prelpnrkn) powolenj
k wydáwánj »8lowen$hých nowin« ndďeno bylo. Gestli
tpráwa tato prawdiwá, gakoS srdečné pfegeme, sp&sobj sa-
gisté weliké potSSenj mezi naliml uherskými spolukmenow-
ci Slowáky. Tak aspoft budan mjií geden organ, we
kterémž gim, gak toho swrchowaná potřeba gest, lze bude
o záleiito stech swých mlu^wití a k potřebám tolikerým a tak
irelice důležitým prohljdati.
Z Maridnék^eh IAssi^» Budete se snad diwití, ie i
odtud dopis dostáwáte. Nestalo by se to snad, kdybych
neměl o wČci psáti, o nj2 se domnjwám, Se Wás zagjma*
ti bude. Ačkoli zde w Českých láznjch gsem, předce gsem
zde posud nemnoho českého a Cechů pozorowal, awespo*
lečenském žiwoté se zde snad wjce ppLStina a ruitina ozýwá
než nale domácj čeitina; snad hlawně proto. Že se tito
bratřj slowanitj hrdégi a véměgi gazyka swého držj nei
Čechowé, kteřj gak mile mezi cizinci trwagj, hned ne swým,
ale buď némeckým buď giným oizým gazykem howo.řj. Nei
i wtom se giž zhnsu chvalitebné nowoty gewiti počjnagj
a tak se nedáwno také zde nalenárodnj řeČ swého práwa
pamětliwa na swém mjsté ukázala. P. Strakatý, wýtečný
basisu suwowského diwadla, dáwal koncert, wnémž wjce
než polowici českých zpěwů přednáid. Byly to dwč ná-
rodnj pjsnč: »Kdyi gsem gáty koně pásalic avKaulelose,
kaulelou, pak známá uk řečená » Husitská. « — Obecenstwo
nad mjru četné pHgalo wlecky s welikau poehwalau, a ač-
koU p. Str. též dwě německé pjsně a gednn árii z Jessondy
welmi krásně přednášel, předce se wůbeo Českým zpěwům
přednost dáwala. Nade wžeeko aledogala wjíecky pijtomné
Škraupowa pjseil na Tylůw text: »Kdedomowmůg.f< Wy
znáte ty zwuky dogemné, sladkobolestnau Uuhan lasnj-
^^SJ<d> S^' '® bezděky w každé České srdce laudj, láskau
k drahé wlasti ge Ijbě zahřjwágjce; wy wjte, gak krásně
p. Str. pjsně zpjwati umj, a gak těžko by bylo toho na*
lezU, geož by se mu w tom oboru na bok postawíti mohl.
Ale nikdy se dogjmawoat obého tak skwěle neukázala, gako
práwě toho dne. — Gak mfle p. Str. pjseň tu přeapjwalt
zahučel po celém sále walný .potlesk^^ genž se ani utilita^
sechtěL P. Str. musel opakowati. A|e zpjwal také neginak^
nei co starowěký wěžtecy geni ne.cizj báseA ci^mi awnky»
ale welemocný praud wlastnjch citů, utémi okamženj at-*
morostlým nápěwem oiíwený, t nitra dnie swé do trdc^
aboiných posluchačů wléwá* Z toho ai m6iet« wyložiti
dogem, gegi česká uto pjseii na obeceDiitwii % ncyroaliě-
něgijch národů se seilém wypůsobila. Zagiaté wiíckni c^
unci na dlanho gak krásu pjsně tak wýtečnost spěwoe na
mysli sach6wagj,-*mně pak bude upomjnka n^ tento wečer
powždy co hwězda na obloze nebmbě gasných pro
dnů, we sdegžjch láznjch aUáwenýchi aáiiti* ^
smEnrozoBt
W0 Welkobrílanii naléz^ se nynj 15-r-14).000 páiw
njch strogů zsilj as 240.000 kofiů: poněwa^ž ale we dn«
w nod pracug], wydagj tolik co 700.000 koňů čili 4,500.000
lidj.
W Americe wynalel se atrog parám hnaný, kterýi
prý wiínde« kde třeba gest, welké maaa y semě wykopáwá a
odundáwá, tedy při sUwěnj silnic wůbec a železnic swláiitě,
pří kopánj průplawů atd. nesmjmě prospěžným gest. Strog
ten byl od wynálezce swého do Angličan ptinejíen, tam pH
stawěig ieleanice npotieben* a za welaú prospěšný usnásy
gelikož we 12. hodinách pomocj 2 dělnjků tolik práce wy-
konal, sečby w témž Času gen 180 lidj a gednoduchými
nástrógi bylo.
Ponsard, spisowatď dramy nLukreciec, o kteréž gsme
se giž dijwe smjnili, spisuge nynj nowau dramatickau hm^
za nižto mu ředltelstwj Théátre-Fran^aia-ské 60,0000 fran-
ků sljbilo. Gak welká bibliothdúi Českých dram musela by se
za tento peňjk sepsati?
Wýprawa, od pruského krále pod wedenjm prof.
Lepsia do Egyptu poslaná, nalezla ffástně- i popsida zbyt-*
ky starého Labyrintbu.
Mnobo nalézá se koster swjřat, ktevAi wjce nežigj, mest
nimi mnoho ukowých, že žiwočichů podobně náramné we-
likosti naprosto wjce nestáwá. NeywelikánŽtégáj wžak kosti
byly nedáwno bljže Missourí w seweroamerických lesjch od
přjrodozpyice Kocha nalezeny. Gediná blawa toho žiwoči-
cha gest 6 střewjců a každý tesák 10 stř. sdélj. Celá ko-
stra obnásj 15 stř. zwýij a 30 zdélj, tak žehy neywětžj slon
pohodlně pod nj progjti mohl. Strach pogjmá člowěka při
pohledu na tuto ohromnau zpaustn, z i^žby se snadno dosti
weliký dům aneb menáj kostel wystawěti dal. Zwjře to bylo
podlé mjsta nalezenj nazwáno Missourium, a nalézá se nynj
w Londýně.
Wedlé vFamily - Heraldacc domnjwá se J. A. Btzler,
že se párnj i giná kromobyčegná pohybugjcj sjla nahradj
zdioihagicnoftj wln, kterážto moc plawcům prý dobře zná-
ma gest, gjž prý ale tak mál<> užjwagj, gako as pradleny
páry. Wedlé smyslu swého wystawěl loď, wespod zwláít-
njm strogem opatrenau, a zkauSky s nj učiněné dokázaly
prý dostatečně }>nesmjmau, od tahu wětru nezáwislau sjlu
této noné moci.«
Čwttfit tMto wyekésj w atrMin • w aphoni ^» pAUrijdi; k»H«a éruimm B^rmin B^dUwé m p«Urek«wá pijlolia. Pře^pUcj m « wyá*wa<eU m í
»•'» <• ^M w» kaikkiip«etwjek aa fA\ léto 1 »1. SS kr., »• c. k. poitéeb páU. t ml. U kr. •tt.
WydáwáBJm a redakcj J. Pospjsila w Praze*
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodn] zábawnjk pro íeehy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Ójslo 68.
it0. srpna ÉS43'
10. r. běh.
FerdinaBd fibolL
\Pokračowái^»)
Swázán^ zraku a řeči zbawen^ wztekem ,a zau*
falstwjm zmjtán gsa ztráwil pbohy ipladjk několik
hodin w lom neyukruUiégsjm stawu ; hlad a zjzeň.
86 spogilj 8 bolestj a wšelikjfin nepobodljm tak,
ie geho staw byl nesnesitelný. Giž ho opauštela
naděge, že kdy swetlo Božj uh^dá, když pogednau
zaslechl lehký krok a lahodný hlas djtěle» gežto
zdaleka ho spatřiwši ze zwědawosti se přibljžilp,
poznawsí ale, co se zde udalo, autrpnostj k n^mu
se pohnulo ; i sňalo mu záclonu s očj, rozwázaiq
ústa a přeřezalo wazbu. Ferdinand trochu si po-
oddechna, uzřel před sebau mladého pasáka, genž^
to prjlis dlauho se pozdržew w poli, chlél stráwi-
ti ostatn] noc w staré chalaupcei .stogjcj na bře-
hu potoka. Šlechetný hoch sdělil s Ferdinandem
kausek černého chleba, a přinesl mu čerstwó wo-
dy; hrabě pak přigda trochu k sjle pooprawil
poněkud na sobě hrubau halenu, do njž geg byly
pblékli, a pustil se na cestu k Neapoli^ 3 tjm aumy-
šlem, že nesťastnau tuto přjhodu králi oznámj.
S welkau tjžj se přiwlekl do hlawnjho leženj
Muratowa; strážnjci wšak nechtěli tam pustiti chu-
ďasa w roztrhaném oděwu, a teprwé, když gim
byl powěděl heslo při odchodu swém od krále ob-
držené, uwedli ho Jk důstognjkowi sivému* Na o-
tázku geho powěděl Ferdinand swé gméno, awsak
8 nemalým podiwenjm slyšel, že se hrabě Eboli gi2
přede třemi hodinami do leženj byl nawrátii. Mla-
djk se domnjwal že snj, ale brzy nalezl několik
známých, gežto ho nawzdor gebo smutnému sta-
wu poznali; i sděliw gim swau nehodu, zjskal si
gegich saucit a w krátce se po táboru roznesla
powěst o přjchodu druhého hrabete Eboliho. Tato
powěst přišla konečně až k ušjm králowym. Murat
chtěl widěli domnělého samozwance a zahladiti
powěst tjm podiwněg^j, gelikož byl před ma]aa
chwjlj sám mluwil s hrabětem . Ebolim, djky mu
wzdáwag;e za pořádné wyplněnj nebezpečného roz-
kazu«
Postawen gest Ferdiqand před krále. Mlady
hrabě pohledná do gednoho ze zrcadel, sjni k wy sle-
chu ustanowenau zdobjcjch, přeswědčil se, že bude^
těžko poznati ho w hadrách s rozdrcbanymi wlasy,
8 wywalenyma.a krwj naběhlýma očima,, slowem
se wšemi w očihlednymi známkami toho neywétšj*
ho ubjdněnj. Toto přeswědčenj se zmáhalo wněm
tjm wjcei že při králi spatřil mladjka w témže
šatu, w němž on sám byl opustil tábor^ s tauže
šlechetnau a důstognau postawau, která gemu sa-
mému teď chyběla. Zewnitřnost domnělého hra*
běte nelišila se ničjm od zewnitřnosti Ferdinan-
dowy. Tyie tmawé wlasy zaatiAowaly mu čelo,
práwě tak přjgemny a giskmy pohled zářil z geho
očj, ba ani w hlasu nebylo možná nalézti něgaké-'
ho rozdjlu. Neprawy hrabě tropil ú posměch z
Ferdinanda, který wztěkem a zlostj ukměř oně-
měw, gen k tomu řečj swau stačil, aby swéhp pro*
tiwnjka do, smrtného boge wyzwaL Gest wšak na-
lezeno, že nenj hrabe Eboli powioen nasaditi ži-
wobytj swé proti neznámému šegdjři a tulákowi,
kterýž nad to nade wšecko geště nepřátelským wy-
zwědačem býti se zdál. Dobrota Muratowa ho spro-
stila tuhého trestu, předce wšak gest wjhnán za
hradby městské, s tjm doložénjm, aby se wjce
ňenawrátil.
Těžko gest si předstawití staw ducha Fer-
dínandowa ; posměch nepochopitelného prodwnj-
ka a zpumost nedáwno tak laskawého mocnáře
pronikaly ho bolestj a hnewem. Po dlauhém pre-
myšlenj uzawřel gjii k markrabjnm Spinowi a ge-
ho pomocj dpsáhnauti opét spravedlnost; to ale
pebylo lebko k wykonánj ; zámek Spinůw byl wel-
roi wzdálenya Ferdinand neměl ani haljře, ani prj-
teljčk^ v\' opom odlehlém kragi; proto geg^wšak
Digitized by VnOOQiC
272
předce neopustila přirozená geko odwážliwost^
Gestowakě w noci a we dne se kryl we křowi*
nach. Aurodné niwy a zalíraíly wlaské poskyto*
waly mu dostatečnau potrawu* tak že za několik
neděl předce hradby spatřil, w nichžto přeb^wala
g4ďu> Adelinda.
Nesnadno byl připuštěn k markr&bjmu. Kdyi
ale byl wjpowěděl diwné přjpadností, uwedšj geg
do tohoto bjdného stawu« uznán gest od markra*
bjfao.ea zetě a do pokoge pro něho uchystaného
nweden. Sotwa tam byli wešli« bylo na silnici sly*
ieti kottský dusot» slanzjcj oznamowal hraběte
Eboliho, a w té samé chwjli staupil sok Ferdinan*
d&w do dweřj. Rozhorlen] Ferdinandowo a po«
iíipnéi geho slowa se odrážela gako od skály od
pevmé a chladné po wahy neznámého, genžto ná
geho hany a urážky sotwa gednjm pohledem od-
powéděci ráčil. Zkrátka gen oznámil markrabjmu,
že přjtomný mladjk ge šegdjř, který podobnosti
od přjrodymezi nimi ustanowené zneužjwá ksv^é-
mu prospěchu. Markrabj rádbybyluwěřil slowům
skwělého hraběte, ale w oku a we twáři nuzáko*
wě byl gakýsí welmí známý wýraz, tak že ho před-
ce zawrhnanti nemoha na rozpacjch byl, který asi
z obau Ferdinandů gest geho nastáwagjcj zeť. Ko-
nečně připadl na Sťastnau myšlénku, řka: nZawo*
leyte hraběnku Adelindu, ať pronikawěgšj oko
ženské, ať důmyslné srdce milenky rozhodne nie«
zi wámt.<^
Swoliliť k tomu oba mladjci a za malau chwj*
li stála spanilá Adelinda mezi oběma saupeři. O*
tec gj krátce wjswětKl, oS se tu gedná a žádal,
aby hádanku tuto sama rozluštila. — '
» Slečno I « dj Ferdinand, »nepowrhugtemnau
proto, že gsem w tak bjdném postawenj; waše lá-
ska mi může štěstj i poklid nawrátiti.«*
Djwčíno oko spočinulo pozorltwě na něm, za
chwjlinku wšak se zagiskřilo. nWy gste hrabě E-
boti. Wy beze wšj pochybnosti," prawila odhodla-
ně Adelinda.
nAdelindoI" prawil druhý mladjk, » nemařte
slow k w&li poběhljku ; daufám že wás gedinkým
slowem o tom přeswědčjm, že gsem oprawdu
Eboli.«
nAdelindo h zwolal Ferdinand, nodemne gste
přigala snaubnj prsten, mně gste před twářj Božj
lásku a wěmost přisáhla.^*
Neprawý hrabě ale se přibljžil k djwce, se*
hnul koleno, a wyndaw z ňader kadeř w zelenaa
tkaničku swážanau, mlče gj gi ukázal.
fwář Adelindina se zarděla mocným ruměn*
cem, obrátilať se k otci a na |kleČjcjho mladjka
ukazngjc prawita:
— »Tentoť gest Ferdinand I «
Uslyšew táto slowa prawý Ferdinand wyběhl
ze sjně, opustil zámek, a zaufalstwjm gsa gatý bě-
hal po poljch^ .lukách a skalínách, »Také ona mna
zapřela! také ona se mne odřekla, « ty myšlénky
geg pronásledowaly^ wSedcen žiwot ztratil pro něg
cenu.
W mladém wěku nenj ale tak khka dolro*
wolně se oddati smrti, obzwláště wáže-li nás gestě
něgaká, třeba dost slabá naděgek zemL Ferdinand
měl geště otcowské statky a daufage, že w těch
zdjch, kde w rozkoši pacholetstwj mu bylo uply-
nulo, ochranu nalezne, sebral poslednj sjlu swaa
a dal se na cestu.
Celý usaužený, wychudlý a bledý přibljžil
se kdtcowskému domu, a zaklepal na wra ta; starý
wrátný, kterýž ho byl na rukau nosjwal, poznal na*
wzdor tak hrozné změně, swého pána ; také slu-
žébnictwo geg poznalo a pečliwost gegich, doma-
cj powětřj a známé okolnj předměty welikau úiewu
srdcí Ferdinandowu poskytly. Když si byl trochu
pooddechl, šel do swé komnaty, sfaal se stěny obrá-
tek swého otce, wygewil mu swau žalost, smáčel
ho slzami, a powésiw si ho okolo krku odebral
se na lůžko.
O půl noci někdo zazwonit brána se odewřela
á saupeř Ferdinandůw staupil s markrabjtn Spinem
do zámku, gako do wlastnjho domu. Poděšenj
šlužebnjci zbudili Ferdinanda, osud geho nebyl
dlauho na wahách; nemohauce sami rozsauditi
poddali se wérnj dosawád šlužebnjci tomu, co
markrabj uznal, a které strany se ten byl uchopil,
wjme gíž. Neprawý hrabě chtěl sice Ferdinanda
gen z domu wystrčiti, ale líiarkrabj^ popuzen do*
mnělau drzostj geho, odewzdal chudáka co šegdj-
ře w ruce sprawedlností. Tu prohledali oděw ne-
šťastnjkůw, nalezli w něm obrázek briljanty ozdo-
bený a nawzdor wšem wýmluwám byl nad Ferdi-
nandem pronesen wýrok hanobný. Sprawedlnost
we Wlašjch gest, ačkoliw ne wždycky nestranná,
předce alespoň we sw^ch nálezjch rychlá. Ferdi-
nand, práwě při skutku postižený a dle wšehe zdá-
nj krádeže winný, bez milosti gest odsauzen až do
smrti na ^alege.
Adelinda newiděla po několik neděl swého
ženicha, ale markrabj ustanowil sám den ku swa-
tbě a činil práwě potřebné k tomu přjprawy, když
geho náhlá smrt wšecko zginačila. Adelinda si umj-
nila prwnj čas smutku stráwiti w zámku, gegž měla
u Neapole. Domnělý hrabě Eboli chtěl gi sice na«
* Digitized by VnOOQiC
273
kloniti ku skrytému sňatku> nemoha gi wšak k to*
inu pohnauti ódegel, co neyčastcgi nawštěwowati
gi sljbiw.
Předce se wšak zdálo, že přjtomnost Adelin-
dina gakausi bázeň w něm budj« že se něčeho le-
ká a že si před nj ani Úawu po wznesti netraufá ;
stalť se přjliš zdwořilým a oko djwčj přišlo brzy
té wěci na 9topu. Ač byly krátké a řjdké gegich
rozmIuwy» poznala předce Adelinda, že on to nenj«
kohož srdce gegj wywolilo.
Twářnost domnělého hraběte ničjm se sice
nelišila od twáře Ferdinandowy, i hlas méli oba
nad mjru podobný, ale tu Ijbeznost a wážnost,
která gi byla tak silně dogala, pohřešowala nynj.
jCjtila to při každé náwštěwě swého ženicha, a
čjm wjce gegj pochybnost k gistotě dozráwala,
tjra gasněgi nahijžela, že gest obětj podlého šeg«
du, tjm wjče nechuti měla k domnělému hraběti
a tjm wraucněgi , si žádala wyplesti se z osidel,
w něž byla zamotána.
Když konečně AdeUnda seznala, že neprawjf
hrabě Eboli byl podplatil celé gegj služebnictwo,
tak že každý gegj krok pozorowali a každé slo-
wo gen^u donášeli, proměnila se gegj nechuť w
peywětž] k němu nenáwist*
DOMACJ KRONIKA.
(Wýgimek z LuZiclo-trlsItého Hitu p* SmoUře*),
pganého p. Dawhowi do Jffi/ííru.) Gistě ie gste w
těchto dnecli Inihkupcctwjm obdržel iLnihu ode mne wy-
danau, totiž i»Nífmee1cO'»rhshj «lotm;fc«. Pjéi »slowiijk«,
ad w prtwdě pauie řjci mohu wslownjí^elut 5 nebo |;sem
podlé wůle nakkdatclowy gen deset archů sepsati smď^
nemělo-K op«t s celé wěci sejgjii. Gelikoí ale, gak se řj-
iLáwáy s každé knihj něčemu pHučili se možno, snad i s
tjmto slownjkem tak bude, a w té naděgi gsem geg také
wcřegnosti podal. Mysljm si, že gsem w něm předce to
neypotřebněglj podal, a že w něm zwláité mnozj s mých
kiagan&w, německými školami od swé mateřské řeči oddá-
lených, porady nagdan. Také to, že gsem krátké vylože-
ni powsechného prawopisu připogíl, bude snad strůg uži-
tek mjti, poněwadž posud ničeho nemáme, % Čeho by se
kdo noirému prawopisu naučiti mohL — Co se ostatně mého
pOsobenj w srbské literatuře týče, nemohl gsem w poslednj
.době ničeho Činiti, leda že gsem někdy něco do naieho časopi-
su jiTydžeúska nowina« podal. wTydžcAska nowina« dobýwá
sobě den ode dne wjce čtenářůw, a to, gak také sobě žádáme,
meti rolnjky. Nebo gest nám welice wážná wěc, abychom
*) Wydawatele LuŽicko-srbských národnjch pjsnj.
Wis Kwéty 1843, č. 53.
nál fid k čjtánj uké giných, nie paute náboXenskýdi spisft
pHwáděli. Časopisy se neylépe hodj kprobnsenj aaachowá-
nj národnjho ducha {Nowiny šo naflffňe hodZa k wuMUU^
tt/tf A wtMowai^ narodneho dfšehn) I — P. prof. Čelakowský
ČíÚ ide w minulém pftUetj, gak snad wjte, o Kralodworském
Rukopisu. Gá am6g kragan Wafko gsme Rukopis ten do
Srbského přeložili, a chceme geg geitě letos wydati. *) Na-
děgi sé, že gest naie přeloženj wěmé, an ge také p. Čela-
kowský profaljdnuL Podiwná gesti shodnost naáj řečt se
StaroČeskau ! — P. Jordán w Lipsku, který nSerbsku Juť-
nicku « s powžechňým prawopisem wydáwati tapočal, gi2
po něgakau dobu a dalijm pokračowánjm wysadil. Psal,
gsem mu w té záležitosti, a nebude-li gi sám wjce chtjtt
wydáwati, ctci gá daUj gegj wedenj na sebe wžjti, aBy-
diotai ukto geďen časopis pro sprostij lid, geden pak pro
wzďělané měli.**') Na začátku zfifj přigdu s p. péof. Če-
lakowským do Čech, a přitom uké do Prahy. Welioé se
na to těžjm, awláltě proto, že tak mnohé, s kterými giž
po dellj čas w přátelstwj žígi, budu moci osobně seznati
á 8 nimi ústně si pohowořiti. O^e Wntítlwd IS. wpna.)
z Josefou/n* NaŽe město bylo polekáno žalostným
nežtěstjm. Dne 13. srpna wygcli si geden setnjk a3nad-
poručjci odsad do Skalice s uherskými nowěkaupenými
koňmi. Hnedle za Jaroměřskau branau, když s kopečku
sgjžděli, rozběWi se koně uk, že ge nelie bylo udržeti 5
w tomto letu přewrhla se bryčka a nadporučjk p. Bok
wrazil hlawau na kámen, že hned w půli byla a nebohý
wjce ani newzdychnul. Setnjk podobným zpftsobcm hlawau
narazil, až mozek i s lébkau na zdi Ijpnauti zíksUl a ko-
sti z prawé ruky kabátem wen lezly; žil geSté asi 10 mi-
nut. Geden nadporučjk Icžj těžce porauchaný na hlawě i
na ostatnjm těle w nemocnici a welice se pochybuge o geho
wyhogenj. Dne 15. byl pohřeb welmi smutný oněch dwau
nešťastných, wůbcc milowaných d&stognjků; Udstwa seďo
se na tisjce a samo wogsko plakalo. — Nadporučjk Bok
měl giŽ den před tjm při kaupánj diwnau nehodu ; gak do
wody skočil, narazil sena hlawu uk, žekrew geho wodu,
než se geítě z pod nj dostal, swrchu giž byla obarwila.
WynoHw se otřepal se a gakoby nic nebylo, uměl tehdář
sebe i saudnihy swé slowy bodrého žertu s toho potěšit.
Ted nebohý ncpotěáj ge wjce ! ^- ***
Sluiné djhy, (Ze Slézka.) Na ewang. gymnasium w
Tějjně zdržuge se každoročně asi 20 žákft z Čech a z Mo-
rawy, kterýchžto gazyk mateřský gest slowanský. Při wíj
wýtečnosti učiližté toho pohřeíowali žáci předce prostředků
a pijkroku, by se gazykn swému tak naučili, g^k těm slusj,
*) Wclica z toho potěšeni gsme, že se žádosti, w
loňských Kwěteoh w p>jloze XXHI. progewené, tak brto
wstljc wežlo.
*•) Gelikož p. Jordán wydáwánjm nad mjru pofhe*
Iniho spisu >»3aí)rbad>er ffír ©lawifýe Siterotur etc.« přjlii
zaměstnán gest, přáli bychom, aby p, Smoleř wydáwanj
Jut^čky na sebe waal. ^
Digitized by VnOOQiC
274
kdoi w« wlatti\ do Ueréi se pO Holich odbytých nawjra*
cngj, nad neučené pospoUtwo wjrnikaii cbtěgj a nsagj. Ne^
bo< mlbawé ondjr doby, w kterýcli iák, na udilUti trocha
latinsky se nautíw a twau mateřskau feč aapomniw, chwá-
ly a obdiwn nabýwal, pž i na oblose Cech a Morawy pa«
minuly pustiwjíe njsto novému, krásnégijmu .času. Gi2
se nám, a to na samém ús^wiié prosračněgáj, blankytnégij
obloha nad kraginami lémi, gakoi i nad Slowenskem a Slér
xkem klene, a rodák slowanský posnáwá, ie by i w přjltj
od swého spolukragana Némce opowrhán byl, kdyby se ma
co do sbShlostí řeénícké w mateřském swém gasyku newy-
rownal ; gii vzdělanci ano i obecný lid na mladjku nmčnj
a wédóm se oddávagjcjm iádagj, aby řed mateřská pra-
videlným a pěkným tokem se rtft geho plynula, svláité
gest-U weřegné řečAowánj geho povinnostj. — Pjíjcj toto
v ěasopisu vjdeaském nedávno teprv Četl, ie vláda bá-
denftká a učili£tj tamj^gijch cisj, staré řeči vylau^ití chce,
aby iák&m snadněglj, lirjj a volněgij cestu k potřebným
vědám a uměnjm ap&sobila. A my, genž gsme se dosti
útrik& giŽ nasnááelí, že ubohau, chudobnau řeč magjce
Němci státi se musjme, pakli to, ěemu gsme se od nich
naučili, mlu van pronášeti chceme ; — my, geni v těžkém
.fápaso s gazykcm německým v hlaholu i v saustavě ěili
skladní, od naáj ěeskoslavanské tak tuše se liájcj, postave-
ni gsme a proto uk těžce s počátky německého gazyka sá-
pa%jme, my djm gá, ge^tě vždy sami sebe opaustěgjce, gen
cixjm gazykCím se udit, a nás cele zanedbávat cbtjti má-
me ?— Nemáme zagísté, a bez zapýřeoj i hanby nemůžeme*
PodotČenj žáci gsau v tom věku i tak dozrálého rozumu,
že všecko to pogjmagj i svrchovanau potřebu, gazyk svůg
materský lépe než pospolitý, ve vzdělánj svém obmezený
lid znáti, hluboko cjij. Tjm pohnuti byv&e, složili i s ug-
mau svých ginvch potřeb tolik peněz, kolik třeba bylo, aby
na časopisy české, nKwi^if a Čcskau íTčelu^i předplatiti,
a lak aspoň členjm gich s literalurau českau pomalu se
obeznali mohli. Než ale právě čtenj to gestě vjce dodalo
tu«enj toho vjícho, čaho gim scházelo, aby v obzor žiršj
oswřty národnj vstaupili. Přesvědčili se, ze knihovny
aspoii dosti skrovné ticba, ie iřcba slovojka, mluvnice,
čjtánek a giných zvláště prjsněgi vědeckých knih. — Po
dlauhém sm}»lenj a raděnj se stanoveno, aby sobě každý
geátě větij ugmu činil na pohodlj svém, ku kterému kreg-
car rodičovský povolen byl, uspořený ten kregcar pak aby
se na založenj knihovny obětoval. — Co umjněno to potom
uskutečněno. A když i potom předce gen pfllka skřjně a
ta dosd řfdce naplnSna byla, třj z českých žáků na Návsj
ke mně se vybrali a tu žádost přednesli, abych zechtél
p. Sembcrovi do Holomauce psáti a geg prositi, aby v o-
kresu svém přegné vlastence pohnul, by knihovně nadře-
čené gakkoliv, byť i se svých sbytných knih, něco darem
dáti ráčili. — Žádost tu z potřeby českých i moravských
žákft plynaucj gá netoliko rád vyplnil, ale i rozpomenuv
se,. že v Tě^jně n p. Žlika knihy české, k potřebě podo-
bné, gakovau Žáci tito měli odhodlané, na prázdno ležj,
spravil gsem ge o té Žfastné přjpadnosti a způsobil, aby
gim knihy ty vydány byly. A teď gii půlka před tjm
čtitrobá aspoíi prázdnost svau pozbyla, co2 posděgi ku
veliké plésavé radosti gežtě vjce se stalo, když od pana
Sembery baljk Českých knih, a za njm opět po Čase od
p. Dr. Amerlinga druhý po poitě se došul.— Poněvadž do-
hročinnostj takovau ^ potřebě těch, gežto se ku Žtědroté
spolukmenovců v literatuře České vrchugjcjch utekli, tak
vyhověno, íe giž vjce s nedostatkem úplným knih česko-
slovanskýcfa zápasiti nemusegj, zaprolen gsem od nich, t. g.
od mladjků s Čech a Moravy v Těijně na wyiij bráně
se učjcjch, — abych veřegné a vřelé djky tjmto psanjm
pp. Semberoví a Dr. Ameriingovi za Čin gcgich k dobru
rodáků zaměřený složil. I vzdávámť tyto djky ochotné
a vraucně, za hodno usnávage, by se gim prostředkem
těchto listů veřegně vzdali. — Čtenáři Květů daufám i to
návěltj ze S]|ézka s potěíenjm přigmau, že v okresu Ja-
blunkovském, k němuž 28 osad náležj,- rovný poČet p.
Dieblova Moravsko - Slézkého Časopisu pro lid uveden
a přigat býti má, aby vesničané čtenjm geho ve íkolách
a u fogtů v neděli po poledni k rozumněg^jmu a pilněgžjmu
hospodařenj a k lepžj úpravě roij, hik a sahrad a k zdár-
něgájmu chovánj dobytka navedeni byli. Přegeme žtast-
ného dogitj ojle, k němuž zprávc« politický téhož okresm
savedenjm tjmto směřuge. j^ WUUer.
Daleko- i bijzkopisné do-usky.
Přiházj se redakcj těchto listů častěgi, že třeba gest,
^y PP' přispjvatele i dopisovatele své stranu gich zásilek
o něčem spravila, aniž pak vj, gakby odpovědi své k nim
zařjditi měla. Chtjc se mnohonásobným, plynaucjm s to-
ho nesnázjm uhnauti, umjnila si čas od Času, a gak toho
potřeba veleli bude, powinnosti té pomocj těchto listů,*
ovSem pokaždé co neykratčegt, zadost učiniti. K. uvaro-
vánj viech neljbostj udá gména i mjsu gen sačitečnjmi
pjsmeny, a vůbec bude pečlivě k tomu hleděti, aby se žá-
dný služný ohled s pozoru nepustil. Ostatně nech si kaž-
dý p. zasilatel, libo-lí mu, sám něgakau chifiru vyvolj,
gjžto by, třeba ne při práci své, aspoň v do-nikách naáích
označovaným býti žádal. A ted giž prvnj naze břemeno :
1) p. J.K.B, z G. Překlad básně a— bez meiriky?
2) p. J. H. v C. Litugeme, že opět nemůžeme po vůli
býti. Praha giž věsme dobrau vUj sa vděk; ale na< to-
lik pernosLJ?
3) Gak, pane, po poítě hásníf a neirankované, a ta-
kové, které ani vyiiskňauti nemůžeme! Ne, magj-ří básnj- *
ci svédomj I . . . Odpusťte, kdybyste nám byl ráčil řádný
dopis poslati, byli bychom rádi porto i své djky vzdali,
ale tak — mrzjme se opravdu na WásJ
Č.«»pi. fMo wy.Ké.j w# •*;•**• ^'••'^^'"PjP-I-riich: k.id.« Jruh.u .třrdu pHd.w. .• pdUrchow. přjloh.. PředpUcj m h wyii.w..»l. «. i,w,i
. '•*• '^ *'•• ^» ^■»*kup*«wjrh M pM Mu I •!. as kr., ■• e. k. pottách póU. « ml. 36 kr. «ti.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodnj zabawnjk pro Čechy, lorawany, Slováky a Slezany.
Čjslo 69.
30. srpna É943^
10. r. běh.
Hový roL
{Pokrnčowánf,}
DÁni neznala ?« podiwil se djwčj polobratr
znowu. »Ale gákž pak ge to možná? Cak^m bě-
bém se to udalo ?<^
»Dosti nepřirozeným arci,« odpowjdala djw-
ka« »co se týče manželských a nlaterských powin* .
nostj^ ale přirozeným mezi obyčegným lidem di-
wadelnjm. Ubohý otec nedat mi sice o tom gisté
ipráwy — neboť gakž by byl mohl o wině mat-
čině' 8 djtětem mluwiti?— ale délkau času pro-
klauzlo mu předce mnohé slowo — a co on za-
mlčel, wyzradtla škádliwá zlomyslnost astogazyká
pomilauwačnost, tak že gsem konečně dosti gasné-
ho obrazu o té smutné wěci nabyla**
vlNeostýcheyte se před námi«« prosil komik,
i^gežto wjže pauto swatého přátelstwj — a můžete-
li ginak, odhrňte raušku s tohoto obrazu. <*
uMilý pane !* zdráhala se djwka s proseb*
ným pohledem. »Ušetřle mě — «
»Řekl gsem> mdletc-lé,^ omlauwal se komik.
»i»Ginak nechci pro wšechnu blaženost našeho shle-
dán], aby se wašemu srdci něgaká bolest učinitř
měla.«
•Kdybysi neměl patero smyslů swých do
wšech uhlA swěta roziraušeno, « prohodil msowla-
šý kritik, pohodlně se na židK haupaíge a palce
sepnutých na brjše rúkau okolo sebe otáčege -7*-
»kdybysi na mjšto nešťastných nápadA, óchromé-
lých wtipíi a giných podobných neřestj trochu
zdrawého saudu ze swé lebky wytáhnauti usiiowal:
nemořil bysi pannu daremným wyptáwánjm a wě-
děl bysi na prwnj pohled, že mitostná matička gegf
panu manželi awému utfekh.«
• Milý prjteli!** ozwal se komik wážnegt, a
rychle potvstaw, přistaupil ncwrle k Nowotnémn*.
i>Nezapomjney, co a před kým swé nešetmosti wy*
kIádáS.«
Tento ale pozwedl hlawu a hezky dlauhó geg
okem swým měřil. Oči se mii leskly po horkém
nápogi. »Co to napadá twau maudrost?^ zeptal
se ho konečně. nGe prawda nešetrnostj ?— a gsem
gá nešetměgšj, nežli ty, genžto gsi z wlastnjch úst
přjtomné panny slyšeti chtěl, co mně ze rtů wy*
běhlo? A pozbyla ^m panna milostností swé?
Ztratil se lesk gegj spanilosti? Opadal kwět gegj
Ijbeztiosti? — že byla matka gegj tuze mladá, a
otec gegj tuze starý, a že se mladé zpěwačce mla*
dý amoroso wjce zaljbil ? In punčo veritas I Bě-
tunka ge proto předce zářjcj hwězda a kwětaucj
růže, a kdyby gi bylo deset krkawčjcb matek o-
pustilo. — Neměg mi za zlé, libodechý kwěte,slu-
nečnj paprsku djwč] krásy !«— mluwil dále, a
opusdw s těžkau hlawau sedadlo swé, ohljžel se
po swém swrchnjm kabátě — »ale na mně ležj.
kled^a, že musjm prawdu mluwiti. «
»Co děláš za hlauposti?* ozwal se nynj Ja*
nowský, a stáhnow obočj, střjlel po něm hněwi-
wýma očima. » Přišel gsi sem, abys snad kalil
praud čistých rozkošj ?«
»In punčo veritas I < gektal Nowótný, kabát
oblékage* »Prota wám dělám mjsta, abyste se mo-
hli w tom praudn hodně wybrodit. Gá mám swé
wlastnj rozkoše, a kdyi se začne we mně chuť po
Ďfch rozléhat — uteku, dby se mi gin} do nieh ne*
pletli.*
S těmi slowy bral se ke dweřjm, aěkoKw se
zdálo, že ho nohy slranau odnášeti chtěly.
i>NeclXeho, nechce hoI« kynul komik osta-
tnjm» nTak ge wždycky, když se mu začne mozek
pařiti. Wšak on nalezne cesti», na kterau ho pu-
dj duch.«
♦ * ♦ '
Klobaid: máge hlnboko do čela stlačený,
breyle zkřiwa na nose, ruce křjžem w širokých
rukáwech přeložené — klopy tal Nowotný nowč
Digitized by VnOOQiC
276
napadlém sněhem, napořád pto sebe mamlage.
* Kam wlastně ěel? — co mu bylo do toho ? Na to
nemysUi. Spoléhala se na ptirozený pud a důwě*
řowal žiwaucjmu w něm dáchu pundowému.
Kratičký den noworočnj byl se giž uloiil na
chladné, rapauchy a Jedem wysúané l&žko. Po
nlicjch bylo tma. Gasné lampy byly w oněch kau*
těch města» kudy rosowlasý weršowec nohy wlekl,
tak wzácné, gako trusky lesknawého kowu w pu-
stých prázdných šachtách. Šťastně ale dostal se
konečně odpadlý lupjnek z přátelského trogljstku
do hlučné «** kafjrny.
Bylo to gsJ^ náležj hezky domácj hnjzdečko.
Punčem rozehřátý kritik wčděU že tu může bez
ostýchánj swému howoru olěže popustit. A oi^C
byl práwě při chutí, s tjmto dibljkem rozpustilá
kausky wytvádět.
Wesel gako starý známý. Baubelatá posln*
howačka se usmjwala, kafjrnjk posupowal čepič«
kau — od několika stolů ozýwalo se: Dobrý we«
čer! — On ale newšjmage si ani úsměwu, ani po*^
zdrawowánj, usadil se do neyzadněgšjho kauta se
swrým humorem.
Ferdinand fibolL
{Pokračowánj,)
Aby se dowěděla, gakým způsobem se pod*
wodnjku podařilo připrawíii gi q Ferdinanda a geg
o čest a o gměnj, odhodlala se, ginébo prostřed*
ku nemagjc, útočiště swé hledati rowněž — u kla«
mu. Když opět hrabě přižil, příg^la ho mnohem
přjwětiwěgfi než obyčegně, chowala sa k němu
mnohem důwěFněgi, a mladjkgsa opogen slad^
kými slowy wyznal wšecko upřjmně.
Byltě suršjm synem hraběte Eboliho ; geho
matka, mladá apemnská horalka, gsauc po oženěnj
se hraběte powržena, zahořela nenáwístj proti něma»
powaiowala geho manželku a prawého syna za
lupiče sMrého práwa, a s těmito náhledy wycho*
wala í djtě swé. W horách zrostlý Ludowiko ne-
měl ^elké wzdělanosti, ale gako každý Wiach byl
dosti obratný. On se dlauho gii objral s myMén**
kau, připramti Ferdinanda o gměnji gménootcow*
ské. Po smrti swé matky přibljžil se ledy potagj
k němu, pozorowal každý geho krok a wyhlédna
si přjbodné okamženj wywedl swůg aumysl.
Wyslecbnuwši Adelinda tuto řeč, wytýkalá
Ludowikowi neyostřegějmi slowy geho zrádu. Na*
darmo gj predstawowal, že gest w očjch swět*
' ských geho newěstau, a že mu wlaslnjmi ústy lásku
byla sljbila. Gednánjm takowým na neywýš uraze*
na a rozhořčena, pohrdla gjm i wšemi geho řečmi ;
raděgi»prawila,že chce bjdu a otroctwj sFerdinan*
dem sdjletí, nežli swůg osud spogiu s osudem
šegdjřowým ; že neustaupj-U sám od toho, což si
tak hanebně osobuge, hotowa gest gjtí ku králi a
u geho nohau žádati sprawedlnost.
Wida Ludowiko, že lahodnými slowy roz*
drážděnau mysl djwčinu neukogj, 'powstal ; mysli
geho zmocnila se opět dřjwěgšj, ničeho nedbagjcj
odhodlanost a odcházege prawil chladně, že dřjwe
zámek opustiti nesmj, dokud se nestane geho
manželkau.
Adelinda zůstala samotná, a čjm wjce o swém
nyněgšjm stawu přemýšlela, tjm gasněgi poznáwa-
la, že gj skutečně nelze obyčegným způsobem
dostati se ze zámku ; ale mladá milugjcj Wlaška
nepotřebuge dlauho na rozmyšlenau. Wědělat o
tagných dwjřkách, která ze zámecké kaple wedla
do polj, tamtudy si umjnila prchnautí ; obtjžná ce-
sta šesti mil nezměnila gegj aumysl, aby wšak ušla
zwědawým zrakům, gichžto se djwce pěšky cestu-
gjcj uwarowati nelze» proměnila swůg oděw. W
šatnici nebožky gegj matky byl auplný oděw pi*
žete, ten si Adelinda wybrala, poněwadž se w něm ,
neylehčegi mohla dostati přes kraginy, Neapole od
gegjho zámku děljcj. Král Joachim milowal nád-
herné šatstwo, pročež musil každý geho dwořanjn
nositi oděw stawu swému přjslušný, také pážata,
gež do okolj města wysjláwal, měli atlasowé neb
aksamitowé kamizolky, klobauky s peřjm, zlaté
přezky a to wšecko pokrýwali za špatného počasj
wogenským pláštěm* Takto přestrogena za páže-
te, mohla se Adelinda negen bezpečnosti, nýbrž
i úcty po cestě nadjti« Když se byli wšickni do-*
mácj odebrali na lůžko, oblékla djwka ochranný
iat, a odřjkawši pobožnau modlitbičku, dotknula
se péra, kteréž odwjralo skrytá dwjřka, a w oka-
mženj stála za hradbami zámku. \Vůkol nj by-
ly pahorky, pokryté žlutawým listjmt naid nj hwě-
zdnaté nebe, a panugjcj ticho bylo gen fíčenjm
ostrého wětru rušeno. Widauc Adelinda wšecko
wůkol sebe pokogné, zamjřila k Neapoli a chutě sé
dala na cestu, ale na mjsto silnice, gjž brzy dogjti
hodlala, přicházela pořád jgia wětšj pfíhorky, po*
řád do wětšj haoště. Djwka pospjchala, ale kra-
gina byla pořád diwočegšj, na mjstě rostlin uzřela
před sebau gen samé kamenj a skály, a když se
bylo rozednilo, poznala ubohá že zablaudila.
Upachtěná a hladowá sedla si na kámen;
Digitized by VnOOQiC
277
IMif gegj obiiw hjl aophiě rozedráiif aohy nezwy*
klé tak óbtjiné cestě umdleny a w mysl gj přichá*
zely powěstí o laiipelajcjcb, kteřj se w této kra*
gine pelešili; owiem nemohl z nich iádný býti tak
ukrutný gako osud^ před njmi ntjkala a kterýby
gi neminuly kdyby gedaatt geilĚ upadU w ruce
Ludowikowy.
(Pohmienj.)
BDTi OEK rŘJTEJUKni BÝTI CBTfiLA.
Gen přjtdkjnj chcei mi býti,
O aoblne» pijtelkynj buď,
A wiak gá prawm gca chci mj/d,
A to-li moiná Tobě, sud.
€bci přjteIkTiii srdce npijiiméh^y
Gcg|Ho slowo prftwda gesl,
Gcni přjtde sni cijti awébo,
A fltogj doknd Irwá deíU
Me takowin, getti pijseA méDJ>
Gjž kaidé slowo stránky má,
Geoi blyskotem gen wšeoko cenj,
A dá i wesme g«k se sdá.
Chci prjtelkyni, kteraui wjra
W to, weč gá wěrjro, pantá téi»
Gji Bůh a Wlast ge w«;eho injray
Kteréž bea lásky swčt ge lež.
Ne takowau, gii bra gen wáie
Pestrými awými fábory,
Gjž nebe nic, gen země káže,
Gjž prásdny wyižj prostory.
Chci pťjtelkyni, genž cit wraucj
r^ehaJj nikdy prjteii,
Byť ftgewit méla w oko mraucj
Neyhorij tomu ctiteli.
Ne družku gen, sladké genž léky
Za prawé má giž léčenj,
A dáwat mjnj spasné wéky,
Kde poskytne gen — prodlenj.
Chci přjtelkyni, gjž gen pUtj,
Co mocný w prsau mluwj Bůh,
Genž pUteUlwjm dwognásob wrátj
Upřený gednau lásce dluh.
Nidjm neb tjm mi mftžeé býti,
A gaké to gest, sama sud;
Gá nechci Tebe w klamu mjti;
Ted wsecko wji, čjm můžeS bud!
Kttcl ŠWreh.
České diwadlo w Praze*
W neděli dne 40. srpna dobře giž snámý »Fp<dolfii.«
W anterý dne Í4. srpna v Jan s Pařile^a apěwohra
we dwau gednánjch od Boieldiea-a. Nčkteřj anepřjiniwGft
miáick domnjwagj se, že se hana itkadnigi napsati dá, nežli
úplná, podiwala. Gak betdAwodně tito smýilegj, nepocjtil
gsem nikdy sgewnčgi, gako dnes, kde wžjm práwem wy*
anati nohn, že gsme idafílegljho prowedenj cpěwobry po^
sud nwpattíli. Gédnjm ráiam ukonéeno gest wžecko sti-
lowánj. Že' álabými sílami wládnaace nem&žeme udržeti
úctaw opemj, aneb le by ani nestálo ta to, mladistwé sjly
ty ikaužeti w nowýeh CUohácb. Uvcrtnra nčinila pnrn]
slawný kroky bywéi od orchestru prowedena tak ohniwě a
určitd, gak by gi ulil; aa nj pak kráčeli wliokni osutnj,
gnk hy slowem se byli aawáaali abuditi u obecenatwa f wc*
chowané aspokogenj w pákném sápasu o ifr£Aec frjtěiský.
X>rabn£ shromážděné obeccnstwo ale wčnec rotpletloy a po-
dalo každému dle sáaluhy kwjtko usnalosti swé. P. Stra-
katý (dwoAbosu), wnžiw se % Mariánských látaj, kde apč-
irem swým národnMti deskoslowanské nowý pomnjk po-
•Uwil, byl hXvOné airjUn, a apjwAi tak výborně, že gsme
geg powažowati museli sa waor a žiwan theorit dokonalé-
ho tpěwu. Ta umělecky odměřená určitost, to rosesuwenj
gednotliwého na swé mjsto, ten okranhlý celek sasluhowal
wyanánj cisjho snatele, »že se déle táxati nesmj, sdali ge
ve wlasti hudby. « P. Tounerowa (princesna) byla dostog-
nau družiq geho. Tony ty kaulely se gako perličky, ma-
lé sice ale gasné a hladké, gak by ge kdo byl wylupowal.
Oblek gegj skwostný Užil se od irpatného oděwu Janowa,
který máge bleskem swým dwomostu a celé komonstwo
vr poslednj scéně oslepiti, swau aažlostj pauae k smjcbu a
k Utowánj nás ponaukal, že bohatý princ a rotmrhaných
peněz newynaložil aspoň částku na obnowenj áatstwa. Zpěw
p. Mayr&w byl wj horný a držel se téměř naskrze w me-
tech umělecké hospodařiwosti. Ncywjce nás těžilo, že prá-
wě w pjsni druhého aktu, gižto sličným hlasem přeljbezně
tpjwal, od obecenstwa neywětáj pochwalu obdržel. Hra i
řeč w té roli ale žádá wjce uhlazenosti a uálecblileg^j tp&-
soby. P. Negedlá překwapila nás co začátečnice mimo
nadánj pěkným tpěwem a dosti nenucenau hrau. Kdo se
w hudebnj wzdělánj gegj uwázal, nabyl zagisté potěšitelné-
ho přeswědčenj, že pjle geho nebude zmařena. P. Brawa
hrál trochu chladněgi než obyčegně. Sbor si dobře po-
Čjnal. *•
Dne Í4. srpna we čtwrtek »Sn^ei0tt aneb »Ttie^a
o poÍeftfU(f9*« činohra we dwau gednánjch, dle Houwalda
od Filjpka přeložená. Kausek to s minulých časft, na děg
nepřjUž bohatý, a nelidským zpráwcem a se synáčkem uk
welikoduSným gako Hektor. Takowé odpolednj mrawoučeii}
nalésá swé obecenstwo a t pohnutých srdcj matčiných wy-
lutuge se widy několik sltj h pochwale dobrého Jenjka.
Mar. MilUerowa hrála tdaHle a progewowaU daleko wAij
swobodu w pohybech než KaU Mosowská. P. Hynkowá i
p. Biel wynaložili wiecku pihiost na prowedmij swých rolj,
w nichžto gediná rotmluwa téměř celé gednánj naplAuge.
P. fifaa hrál tpráwce eo áohrj- umělec, který několika ta-
Digitized by
Googl(
278
hj eluinikter umj nalreslid, a mluwa p. Hille byla přiMU
w£j přetwářenosti. Káyhj se fam nebyla trocbu ivlekia, mo^
bK bjebom gí w^fboraaa oaswáti. Po tom nisledowal^
Klicperowa weselá »Weselobra na mostdyV frajíka w f^tĚi>m
dčgstwj. Na to adrawé djlo game sě giŠ dlaoho téAítL'P*
Grabioger hrál Oamiáiia, který od swé ostirosubé Ewy (p»
Skalná) horaucj peklo na swété wytrpét musj, p. KoUr
iárlmého rybáře Popelky (p. PorGhbeimowa) a p. Kalka
magistra, genž nade wlecko rád pohádky uhodogeb Obsa-
aenj bylo, gak widdti, dobré. Wěrná pamdt a dobré před-
sewsetj pHspélo km sehránj, které gen ku konoí trocbu
vráslo. S wélikVm potěáenjm poiorowali gsme> <e se ten-
kráte nekrádelo lehkowáině bes dostacedných akaulek ku
blawDJmu prowozenj a io i na řed áetrný potor se dáwal,
geUkoi se do oban kosá tak málo ehybiček whincKlo, Ío
by ge byl musel odicj lowit. Gen geíté ndkolik takowýcfar
předstaweoj, a wieobacaá spokogenošt age^} ee *op2t mest
oboeenstwem. ^
Redakoj t. L byla gíi a kolika stran k weřegnérnit
ozoámenj žádost progeweoa, by sena českých diwadelnjch
ceduljch také čas udáwal, we kterýž se hra skončiti má.
Ponéwadi pehodlj toto nynj sa rostaucjdt wečerft pro obe-'
ceostwo gejitě iádaněgljm gest, má řed. sa sluSné, aby s«
diwadelojl ředitelstwj na wěc tuto posomým učinilo.
ge pfotisU#:#vmdfaromai), aatúkla tam gjfoltěwm sUwai-
ská a .posluchači, boboslevj fte gínam odstčboir^i.
. W« Bw, AUkuUii w Uptowl ánš Ifi. a^aa t9iS.
Kalpar Fejérptiftky.
DOMACJ RROMIRA.
z PRAAT. W KnrlJnS zíjdíl p. Antonjn t^ihfl^
tam^gij wrclmj, knHiownu pro řemeslnické učednjky a we-
«lenj gegj swčřil p. Sm;stkowi, Uměgjíjmu učitelskému, při-
spěw sám ledesáti Českými Wbami k tomuto blahodégné-
mu ůčdu, začež mu každý lidnmil wděčen bude. w. 8t.
ZB 8X,0WENSK4. Dne 9. a 10. srpna bylo wlip-
towě wcliké rozwodaěnj Wáhu, gelikož déit pa tři dni po-
řád pEiel a z -^vysokých Tater w prawých garcjch (potocjch)
náramná doI& do řeky této se srážel. Tálo powodeft mno-
hé domy a stawenj pobrala^ i kosteljk poraudiala, semč,
lauky zaplawila, wy mlela a na mnoho tisjc zlatých čkody
nadělala. Z 9. na 10. srpen w nocí w neywétij pewodni
dwa heyskowe maďarátj přes celau noc hýřiti a pili, s hud-
ban po mtfsřé Mikaláli chodili, w kawjmě stoTy poClaukli,
kamna rozwalili, okoa pebiii, zdi porauchali a posřuhowače
sbiK a akrwáceti, pročež hned na to 11. srpna řiptowská
stoličná wrcbnott nsawřela : aby nodn> tuláci, poke^ a bet-
pečnose weřegnatt ruSjcj', pokogaým obywatelům Akody tt
nesnadky spAsobngjcj be« oMedu na staw od hajdnk& kata
na skutku lapáni a do 2aláře sázení bylř. — Pendwadř n*
kežmarském ew. |ymnasium nyn^gij ptofessor beboslo^
Slawného bwezdoslowce Lamherta příwedl kdysi ně-
gaký přjtel gebo do zpěwohry w Berljné. Kdyi a oj ili,
ptali se honSkteřj snámj, gaksemu Ijbiia? uNewíděl gsem
to,« odpowěděl, Mgá gsem celý ten čas poměry i rychlost
počjtal, gak se paprslkowé swětla iUawnjho lustru lámau.«
W Londýně zřjdila se společnost, která! za 20 guinej
čili 200 al. stř. powinnost na sebe přigjmá, gednu osobu
s Londýnu do Pařjie sawesti a gi tam po celý mSsjc ii-
witi a wy rážeti, a pak opět do Londýna nazpět přiwesti.
W těchto 200 al. gsaa obsatoiy autraty pocestnj, strawa a
byt w některém a naylepájoh bostíncú w Pařjži, 15 weČc-
r& w diwadle, wygjždky po železné dráze, a kdo ivj oo
geitě. To nenj sagisté zlé sařjzenjl
PJěkdo prowádél společnoA w Ozfordském museum ;
mezi giným okázal gj také atatý rezawý meč a prawil: nTo-
totě meč, kterýmž Bileam osla swého zabiti chtěl, ic Někdo
•amjtnul, že Bileam meče neměl, nýbrž Že si toliko něgaký
přál. ]»Ba ow2em,« odpowědtl prftwodce, upraivdu mátej
to gest práwě ten meč, kterýif si přál.«i
Při anglických nowinách býwá nesmjmá sjla neyroz-
manitčgžjch náwěHj, tak že se gedno každé pro sebe w tom
moři strácj. Rozličnj giž prostředkowé hledáni, gakby se
oči čtenářů přiwábily ; neynowěglj gest ten : Welikým, kři-
klawým pjsmem posta wj se nad ně: »Qhla2uge se gen ge-
dnau,« a druhý dea— stogj to zas tak !
WzdglňnJ CokfnwÁ. W seweroameriekém Saustátj,
w státu Louisianském zbylo as 10.000 Indián A z kmene
Čoktawů, gichžto obecenské zřjzenj krásné pokračowánj ku
wzdělanosti progewuge. Rjzenj tohoto nárAdku, zaugjma-
gjcjho kragtny od hornjho Arkansasu aŽ k Čerweué řece,
gest welmi dobře spořádáno f zákonowé gebo gsau w an-
glickém i čoktawském gazyku wytiStěni, a každá rodina má
geden gich wýtisk doma. Píeywyáij moc ge Swěřena radě
Čtyřidccli ČlenA, kterjžto denně 2 piastry platu obdržugj,
mezi sebau mluwčjho (přednostu) a pokladnjka zwolugj,
každoročně w prwnj pondělek vr měsjci řfgnu w pěkném
sUwenj se shromažďugj a as 14 dnj rokugj. ZákonA proti
dlužnjkAm nemegj, ponéwadž sobě naprosto wěřj a slowo
gtm swato gest. Gsau nad mjru pracowitj ; r. 1841 se-
brali na př. gen bawlny 4000 baljkA. Magj sedmero weli-
kých prádelen k tolikéž píí, neustále tr činnosti udržowa-
ných. Gistý Daw.id Folsom zřjdil 15 miV od Čerwené ře-
ky soliwáry, gichfto wýtězek daleko se rorvrážj. Kromě
toho magj 10 kowáren a wSecko rolnické nářadj sami si
hotovrj. Školy gich gsau w dobrém stawu ; obdržewile od
Saustátj pomoc peněžitau zřjdíH si kolleg, gegjžto blaho-
plodné pÁsobenj po celé gich zemi znamenati gest. Bjdné
chatrče ustaupily Čistým pohodlným domům, ženy gich sigj
i pleta u a wšude gest widéti rozlehlá poře, zasetá kukuřicj
a ginými plodinami.
Guvernér francauzskě osady Algjrn, generál Bngeand,
wydal proklamacj, aby se nikdo neopowážil, tami^gSj ro-
zence beze w»j přjčiny bjti aneb ginak práti. Weru zdá
re podlé toho, Že Francauze ewropeyská gich wzdělanost '
a tthlazenost w j^fúce opau«LJ.
CfeMpi* tMl» wyabÉsI w» »ihfáit • w Mboto p«^ fůhuijehr kaidam imhm •tre*i ^ááwá m piterehowá přjtoha. PieapJácj $f * wy4*«r«t«l» pa élwil
láU 48 kr.» we knihkupeetwjeh m půl léu 1 b1. 36 kr.^ im. c. k. poiiách púU. 8 si. 3(i kr. atr.
Wjrdáwájýai a redakc] J. Posgjsila w Praa^.
Digitized by
Google
Kwéty.
Riroin] zibawnjk pro cecky, lorawany, Slowiky a Slezany.
qjelo 70*
«. xmř3 1849,
10. r. běh.
Howj rot
To bylo ono injstečko» ona tagemná swatynř,
kdeito rusowlasý ginech bauřliwé winy duáe swé
kogjwal, kde swau aéramnau bolesťčili rozpadnul]
srdce sffého koney^jwala krrtrcké saudy swé brau*
sjwaL Lékj, ukoneyienj a — brausek nalézal w do*
brém sprawedliwém punči.
I také dnes chtěl tady tuto blahoplodnan tře-
tici hledali. Sedel tiše u prostřed hučíwého su*
niotu> až pak náhle tau směsicj diwných blasA
struny zawznély. Byla to kytara w rukau lenšiiny,
kteráž tu téměř n prostřed kaQmy stogjc k wíUi
několika kregcar&m zpjwala.
Byla to hezky welká, ale hubená postawa.
Tato hubenost, narozená dle zdánj wesel^m si*
wotem a poslau z něho bjdau^ setřela s twářj á
weškeré postawy gegj kwět spanilosti, tak že gen
bedliwěgš] skaumatel w těch bledožlut^dh tazjch«
w tom Černě planaucjm> wpadlém oku* býwalý
Šperk ženských wnad wypátral. A wšak i toho,
gemuž poznánj toto usIo» dogal geg} zgew. Byla
to hluboká temná těžkomyslnost, ledowá žiwotem
powrhawost, tichá zauralost, gežto gako nastrčeni
larwa z twářj gegjch hleděla.
Zewnitřek gegj, prostý tmawý šat, wywySo*
wal gešté neobyčegnau gegj postawu.
Nynj zpjwala. I gegj zi>ěw— ty podiwné rwu*
ky musely na posluchače gako čarowná sjť padiiau*
tj. Byly to zbytky hlasu střjbmého. Genom chwj-
lemi zawznělo mezi chroptiwým praudem tónů
geště zrnko ryzé — ale to proniklo sluch i srdce,
I truskamí hlasu swého uměla zpěwačka tak ho*
spodariti» uměla ge tak do swěta posjlatí — lak o*
hebněf uhlazeně a rozmanitě wykl^dati, že by se
by] chutě host hosta zeptal : Gak sem zablaudila
ta osoba? — To cjtll každy> že sem nešťastná ne-
patQ '^ie nenj žebrota po kafjmáchstiw^knkte*
rémuž gi byla přjroda wywěnowala«
Zpjwala.— Ifowotný pozdwihl očj awých a
nechal wřelý nápog před seban státi — nechd do*
máq děwče wedié sebe seděli
Žénětína dozpjwah a šla pak okolo stolu Aj*
rat gednotliwé dárky, gežto gj uštědřiti umělecký
smysl hostft byl nzawřel. I činila to 8 gakausi
pokořenait ost]f'chawottj, ktenáž idoÍazowala» ie
ae na této pauti geště dlauhQ nepohybugie.
Nynj stála u Nowotnélio. Ten byl z kautečka
swého stjhal kroky gegj a namáhal se ustáliti w roz*
páleném mozku gakausi podobu, gežto se mu před
očima w negistjfcb mlhách mjhala. Ňynj pozwedl
zraků swých k těm ubledljm twářjm, k tomu di-
wožiwému, gako w zimničném zanjcenj zářjcjma
oku — * a každým okamžikem zrfislalo w něm pře*
swědčenj, že tu podobu giž někde widěl — ale
docela ginak, docala w giných okolnostech.
Polohlasým septem wyklauzlo zpěwačce se
rt& osiýchawé; Prosjml— íarukaoaatawowalanor
lowý lisi.
»Wy gsie se, milá paničko^ «- promluwil k
nj Nowotný, w kapse u westy po dwau zbytečných
siřjbmýcb gfroéjókách lowě— »wy gate se asi proto
zpjwati nendiU, abyste nynj tato wýžiwu nacháze*
la. Neroégte mi za alé, že wáa nepřjgemnao snad
otáskau obtěžugi ; ale g«kýsi wnitřnj bha — nn^
ťoť gste bezpochyby zkusila často sama M sobě»
ie nenj člowěkn možno protiwitise ta^fnýmóbywa* •
telAm srdce Udskébo, když w ném začnan reydy
prowáděti— a geden z takowýchto čarotagných dn*
dbů donutil mě, wám tuto otázka předložiti,*
Mezi tjm byl Šťastně dwá otřené střjbrňáčky
ulowil. I držel ge mezi prsty, a zdál se genom
na odpowěd čekati, gakoby slowá zpěwaččina
mag:netickau silau měla střjbro na list notowý při*
kauzlilí. Zpěwačka ale neměla se k odpowědi;
Digitized by vnOOQiC
2S0
oči gegísklauzly 8 úst inladjko#ýck tfaprstjgeho^
čekagjce^ brzo-li wjtanau kořist wypustj.
•Mně gest» milá paniékal^ mluTvil Nowotný
dále — Bgakobychom se gíž byli widěli.^
•Newjm — kde bych byla toho štSstj užila,'
omlauwala 3Q zpěwačka tónem negisty-m^ 8 očima
aklopénýma. '
*Xi, nemluwte umné o štěstj — ginakJi wás
byla kdy náhoda oprawdu mně w austrety uwedla.
Ale gá bych se pokládal za šťastného, kdybych
mohl mlhowitau raušku pronik nauti, za njzto sé
mi upamatowánj na wás obraz ukrýwá.*
»Zbawte se té důmjnky, drahý pane! My
9e sotvra kdy widěli; gsemť zde pracizj a cele
neznámá, <>
, » A předce — předce I « zwolal Nowotný, wzcho-
piw se ze swébo sedadla a zpěwačku za prawici
pogaw. »Čjm déle wám do očj hledjm, tjm p^ir^
něigi wystupuge mi z m*ch ona podoba, w které
gsem wás byl neydřjwe poznal* «^
vMeyljte se! — rmeylJLe sel« omlauwala ■ se
dzinka gfJ^i bogácně.' »Hy se newiděli nikdy --—
anebudem se giž takéwiděti. Zegtra bohdá Pra?
hu zase opustjm. Nezdržugte mě, drahý panel«^
mluwila prosebně dále, a oči gegj zalátaly na mj-
sto, kdež byla zpjwala. »Čeká na mne churawý
manžel, a mohl by .si myslit — «
•Ne snad že wám kladu osidla?^ wyrazil ze
sebe Nowotný ; cjtil ale hned, že byl wygel s ně*
čjm neslušným. — » Odpusťte, drahá paničko,,
mladokrwi a starému punči — ale což by si mohl
wás manžel mysliti ?«
W tom okamženj powstala na těch mjstech,
kam tpěwačká poněkud nepokogně pohljžefa, wel*
ká, wytáhlá mnžská osoba^ Byl to žiwý obraz ne*
duhu. Sehnuté týlo, žluté twáře, wpadlé oči« hu-
bené ruce, klesá wá: kolena — s iakowými dástěmi
wzehopila se posiawa. Byl to muž letitý, gen že
bylo na prwnj potkánj těžko určiti, zda-li mu sku*
tečná léta nebo tělesný neduh tato podobtf sesta*
iralosti byly na celau podstatu geho wtlačily*
I wzcbopil se řjkage co žiwaucj sourL — Na těle^
na kostnatých ramenau wisel mu chatrný modrý
plášťů gako na dřewěné tyčce, a na prawém lokte
ležel mu ženský zimuj plášťjk, gegž byla zpěwačka
shodila, když wzala kytaru do ruky^
Sotwa že se byl churawec na židli pohnuU
utrhla se zpěwačka od Nowotného a pospjšila k
němu.
•iPoČkeygestě, Karle — počkeyl« prosila ho
tónem dogemným. »Gá musjm geště zažpjwatL
Ruce byly štědré^ — doložila šeptawě.
•Ghtsefi, abych tady skonal ?< zabručel mni
mezi zuby, a stáhnul obočj na podobu hromo-
wého mraku.
•Ale, milý Karle!«
•Ty wjš, co gsem té prosil*— slzawýma očima,
.tlukaucjm Hrdcemproail** mumlal muž dále ; hlu-
čí^, tleskot překazil ale dalsj geho slaihráňj. We*
sela tlupa okolo neywětšjho stolu wyzýwala totii
zpěwačku k nowému koncertu. Ona se chopila
kytary* on sklesl na židli.
vBravol brarol* ozwalo se ^e wiech hrdel,
když byla skončila. Ale churawec wyskočil, ga«
koby ho tyto zwuky ostrau dykau byly progely,
a hodiw rychle 0a zpěwaČku teplý, ačkoli giž ob*
noiený plášť, wzal gi' za ruku a spěšnými kroky
zmizel 8 nj z kaQmy.
(PolraiowAnJ.)
Ferdinand EboB.
(Dokoníei^.)
Tato myšlénka gi nadchnula odwážliwostj,
šla tedy k bljzkému .potoku, ukbgila swau žjze^
a dala se opět na dalšj cestu. Když bylo poledne
a parné slunce swé paprsky počalo kolmo wysjlati
na hlawtt Adelindinu, posawád tak starosdiwě před
opálenjm ochráněnau, wešla do gedné z četných
geskyň, které přjroda w l&ně těchto skal byla a-
twořila. Djwka se bázliwě ohlédla;, nebylo nikoho
w geskyni, ale chléb, nuž a džbán wody, stogjcj
na wýsadku skály, swedčily, že nedáwno geště byla
obydlena. Ádelinda si sedla, posjHla se chlebem
a wodau^ potom podepřela hlawu na sněhobjlé
rámě ' a tinawé gegj wlasy splýwaly gj po šjgi. Na
gegj twáři bylo lze čjsti bolest se smutkem a při
pomněnj na přestálé a na budaucj geště těžkosti
kanuly gj z černých očj horké slze, Gegj. krásný
a zwláštnjšat, ušlechtilá djwčj poslawa a puwabnostt
která gi zdobila, — sedělať samogediná w temné
geskyni, — twořily obraz, gegžby si Jcaždý básnjk
opisowati, každý maljř malowati žádaL
Rdyž byl nález pronesen, odwezll hraběte
Ěboliho na galege, přikuli geg k lawicí s pachol-
kem, který nawzdor swému prowiněnj geště ga-
kausi giskru šlechetného citu^ a kromě toho sjln,
obratnost a odwážliwost měl. Giž dlauhý Čas
smýšlel o autěku a wida že rowněž Ferdinand po
Digitizéd by
Google
2S1
imlttofttí dycb^, awěril mu swůgauinyil • oba ho
iťastné wykonali. Ubozj prchljci pustili se do hor,
kde měl paoholek ODen známé a kdež také Fer^
dt»andowi autočiště sljbilj aiby se Stěstj a spra*
wedlnost' s njm opět smjřily.
Geskyoé, we kteréž Adelinda odpočjw^la^ by*
k skrýš] Ferdinanda a geho společnjka. Každý
Á lehko předstaw} radost mladjkowu, an skrýwage
ae před palčiwým sluncem nei^ěsiu swau w di*.
woké gesk jní nalezL Po krátkém wyswětlenj u*
atanowili mladj tito lidé gjti do Neapole a prozra*
díti podwod Ludowik&w.
W té samé chwjii zasleehli hlaa laupežnjkfl,
pfiwádégjcjch do geskyfaě zagatého> z gehoí po-
wrchAosli se nadali welké wýplaty ; byl to . • • • pro*
liwnjk Ferdinandů w. Zpozorbwaw AdeUndin auték
rozeslal posly na wšecky strany^ sám pak přišel
diwnau náhodau na cestu» po njžto se ona byla
pnstila.
Zagatý zůstal n laupežnjků w zástawě a Fer-
dinand a Adelindau cestowali tak gak se slušelo
na gegieh hodnost do Neapole, kdež Muratowi ce«
lau přjpadnost oznámili, Zpráwau tauto náramné
rozhněwaný král přisljbil podwodnjka přjsně pOf
trestati, ale mladj lidé ohljžegjce se na pfjbuzen^
stwj, které ge s Ludowikem spogowalo, wymohli
mu odpuštěnj a dowolenj, aby směl wstaupili do
atawu wogenského, kdežto se několikráte wyzna*
menaw, hodnost důstognjka obdržel*
Ferdinand pogal Adelindu za manželku, na-
ataupil swé bywalé auřady a hodnasti a zappme*
nuw na wšecky nátisky, které mu byl geho bratr
zp&sobQ, ochraňowal geg, zaopatřowal geg wšjmt
co si koliw žádal, ano šťastnau náhodau bylo mu
též dopřáno, žiwobytj w tubem nebezpečenstwj bitwy
mu zachrániti. Ale na Ludowika čekala předce smrt
na bogfští* Když pak smrtelně gsa ranén ducha
wjpauštěL uslyšel od Ferdinanda na mjstě kletby
a pomsty, kteraubyl nešťastnjk ten wssál s mlékem
mateřským, gen Ijtost a požehnánj a pocjtil ač
slabé ale upřjmné stisknutj ruky*
B.L.
a p e r
ky.
StraSliwý oheň poplenil átít 19. čerwence Miííkawee
(nadarskjr Miskólcs), hlaimj město borfodské stolice w U-
hřjch, počjtagjcj as 28.000 obywatelů, Maďarů, atéf Slo«
ivákA a NémcAy magjcj katolické i reformátské gymsasium
a maďarské ďiwadlo, a prowosugjcj snadný obcliod. Škoda
udáwA se na kolik set tisjců zlatých, ani školy, ani ůředoj
nawenj, asi kostely něhyly sai^raD&iy.— 1 pfaVozená a po*
tfebná m wlj cbwály hodná gect wíc, ie se lidomilowé
pečliwd snaijy hy wlastDJmi prostředky aneb tařjsenjm shj-
rek těmto ubohým ku pomoci přispěli. Kterak se ale u-
kowé Bol) dopujiténj i hned spolu uaudem státi muie, do
néhoi poUtic^Lá roswáiněnost giskry samylleného sivého
podpalu křesáy kterak se od těch, kteřji gednu ránu hogiti
chtěgjt ihned nA ginan mysliti můie, kteraui hj těm aa^
sadili^ pd mchito částku a snad dobrau ěástku pomoci o-
^kawagj, o tom gsme ani pomyilenj neměli; prowoláwacj
weřegný list pp. Ladislawa Palocsyho a Bartoloměge Sxe*
mereho teprwé nás o tom poučiL Psanj toto gmenowaných
dwan ^něi^ownjch ivyslancft boriodské stolice, wytiitěnÁ
poneypnré ve FtMjfN, gest uk obswlájt^j a p&irodnj, tak
anamenité, uk krásným, nai^mjm sivětlem oswěcuge mysli
i aámysly nówého Maďarska, ie si oprawdu aa powinnost
klademe, aspdfi ěástkd geho sem .položiti. . . . uMohútná
ruka Bot] lehla strailiwau tjij na ubohé toto město, práwé
teď, kdyi kr. komisař o powýlenj geho sa králowské 9WO*
bodné město gii druhý rok ife xdjch geho pracugc,— prá*
yré teď, kdyi na prahu nowého iiwota stogj, kdežto k obě-
tem hotowi b}ti máme. Mižkowec gest w hořenjm djlu
našj temé neylidnatěgij a neyživněgdj město, trhowé geho
gsau slawnj a obchod geho irelmi rossjřený; město toto
pod4>bá se w gednom obledn wlasti, neboť gest na každý
tpftsob tak staré gako ona, a rowněž tak mladé, ^t. g. má
8pj«e budaucnost ncŽ minulost; s gedné stránky nepodobá
se ale iflasti, nebof gest od ěistě uherského^ kmene oby-
dleno, kterýž gak co do gaxykn, tak co do tnrawů a pra-
věkých obyřegfi prawouhersk^m kmenem gest*). Mi»kowec
aaugjmá práwé stranu národnosti dftřeiité mjsto, gelikoA
počátkem dolenjch Uher gest, kdež prairj Uhřj (t. g. tas
Maďaři) bydlj, a konec bořenjch Uher činj, kdež národowé
cizého gaayka bytugj ; iněsto toto gest w celé wlasti hlawnj
djhiau ponhřowánj (t. g. zas zmaďařowánj), neboť u četných
geho mistrů gsau mnozj tovaryši a hořenjch Uher v prá-
ci **), a v katolických, refoimáukýcb, ewan|elick}ch a i-
sraelitských (!) ikolách geho pouhřj (prosjme opět rozuměti
pomaďařj) se celý hauf německých, slovanských a heBrai-
ckých djtek. Mnsjť tedy rozkwjtáaj tohoto města a geho
lidu přánjm každého pravého (!) vlastence býti, netoliko
proto, že krásnau budaucnost slibuge, aniž pauze pro-
to, Ie žiwotnjm středijtžm Částky naij semě gest, negen
proto, že v mělťanech geho néyžledjplněgíj (či ncyžlechti-
čnřgij?), prasUrá uherská krev teče; nýbrž hlai^ně proto,
*) Kozumj Se, že zde gméno )>tiherskyff podlé naSehb
Smyslu smaďarskyu znamená, neboť gak snad povědomo,
negsau Maďarům ostatnj, od pradávných Časů a před nimi
giž v Uhřjch usedlj, gich mnohem dctněgsj národové Uhři,
aneb gsau-li předce, tedy gsau nečistj Uhři.
**) To gest. tovaryši lito snažj se, aby mistrům
svým penjze vydělali, a mistři naopak přičifiugj se, aby u-
boz^ tito gazyk svůg prodělab*.
Digitized by
Google
2S3
inmSwadl f kwjtinj tohouo mlftu t obywatelki^ l^ebo pd^
wě na tomt© mjslě straiin nároaaosU a iwláitě MrMtt «a
njiri^ijoh pofcmnýdi okolnottj tak ládaocího •gadneoe-
B) sil (t. g. op«t smadařeoi oelých Ulicr) wím^ccdS ŮÍA^^
iko gest^ . .« Nenj-H ío shigmě mluwenoy nenj gíisic wjoe
třegméhoy leéby raka mjtto gatjka nriawiti la^fala ; kaidá
řádka dala by m swiádid oé^vrědowatiy a p&ftod i pAwod-
cowé drij k tomu swjtilm.-^A pak ta mlu-wj ir nowioioli
a dasopisjch o mjmosli madaraké straajr a o gagch ne-
vinoýofa a chwaliteboých lAmírech, a Slowákůjn, wfibee
miém vh^nkým Nemaďarftm dáwá te rada, abj gen po^
kogfií byli a ničeho 6e nebáli ! O n^ogte te gen, widy<
widjte, te gen o maličkoat gdo, o guyk wái mateřsky a
o watí niirodntostt ^
DOMACJ KltaiiriKA.
S/iitMio#f 19 BifchiěQWg, Ghtige ptjtomen býti stawno*
ati aaswěoenj ehrámn w Rychnowé, o které! se gíi dlattho
před tjm iirako daleko powest roahiaáowala, obwául gsem
dne 14. m. m., a nesnáie cesty byly hogoě odměněny ; co
gsem spatřily nespatřj se uk lehko wjce : den 15. srpna 1845
bude pro Rychnow a wiecky w to doba tam pVjtomné wé-
čně památným. Toho dne měl chrám Páni, wyawěconý w«
gménu 9waté Tropice, pťcd 45 lety ranau blesku ani£ený,nynj
ale opSt obawlájtnj Stědrostj G. EáPc. Mrys. »ra«. pána PraH'-
UHm Antonína % hrubitt XalMirmtA Libfiěinil^ inowli
co neynádbeměgi wysUwěný a oo neyosdobnégi wykráftlený
k opětnému konáaj služeb Božjch poswěeen býti. Lidumilý
i bohabogný wládyka tento, ustmuw se nad spnstlým tjm-
to stánkem Boijm, nelítowal žádných autiat, by geg opjSt
€0 neyskwostněgi poidwihl ^ nillecbtilá, přjU2 sáhy seanulá
maniaka Geho podporowala Geg w péěi té co neywrauo^
něgi ; fta to ale wystawěii si iranevcnj tiio manielé pomnjk,
kteryi wlasti poifěky aboinost gich i obětownost připomj*
nati bude. O slawnostít ktenuito pooeyprw potěchám ná-
boženským wěnowán byl, mule gen geden blas anjtí: nelse
pomysliti, by welebněgíj, by blu^něg»j, by i? raucněglj býti
vobla.
Gi2 den před tjm nabyl Rychnow gínau podolHs: ae wiad
bmuli se hosté, mezi nimi iwláitě snamenitý poéet kněift,
gichi se k slawnosli ttko dogista k osmdesáti seilo. Týž
den pHgelt uké, od G. Eso. -pan* hraběte poswáni bywie,
Geho knjžecj milost pan arcibískop praisky, a G. Exc. pan
biskup králowéhradeeký, genžto oba od nesmjmého mnoi-
atwj lidu přiwjtitti a co neyuctiw^i do přjbytkft w hra-
běcjm sjdte pro ně příprawcoýah doprowáseni bylí. Gim
ke cti wystawi^l se w/cětoshiwarf oblauk sěeským ni^tsem:
OwHčky vtjiag} pasif/řCy skne něgi wge»d swAg drželi,
pobjrtj gich sřawiFa hudba i apěw, roaljhagjcj se po městě
a kromě tobo byl geáté ke ctí neydůst. pana knjžete arcf*
biaknpa alawný prOwod s pochodněaaí si^^sen.
Sám den slawnosti aapoěal te a neykrásněgijm^ ncy-
poliO(?lB^g»jm pewětrjm, a gi2 sáhy ráno hemžil se wlude
Md, kterýž se na den tento tak haulně byl scjel, Že se po-
ěet geho posděgr ař na 12.000 cenil, což ale eachowánj
WDylepIjhe pořádku i beze wšech kroaaobyccgných prostřed-
k& w praničem nepřekáželo. Gíž před sedmau hodíoau
•anamowalo bhiěné stijleoj a moždjřu pá}gead Geho EiLcel-
bHq ip«ift bffaběte» Jktétýi ae bralaa «wébo sánks 4>rfMh»
nosti do Rychnowa, prowáaen gsa od mnohého pijbnaenstwa
a gíné wsácné vlechty í gínak znamenitých osob : rychtářowé
ae irsj gemu poddaných geli po dwau před irosem gdio.
Dvchoivcnstwoy ůřednioiwo, saasedsťvo i židé a thotaa ny^
lli k slawnémn nwjtánj Geho ExceUencj až k wjtěaoslaw-
némn oblauku, na němŽ čjsti bylo : nWysokourozenéma
ochránci ivětné a ^děéné mě«fanstwo,« a doprowodili Geg
ai do tak nazvaného nowého sámka, odkud aáhy piůwod
slawný ku kapli giž pi-ed tjm dnem posvěcené veden bjrL
Slawné swoněnj a střjlenj z moidjř& oznamovalo nynj za-
čátek slavnoktí, a le vjíech sttran hrnul ae Kd t 16. h^
a 2 lokálij ryebnovakého vikayiátu, veden gaa avými pa-
stýři a neyrozmanitěglj korauhve před aobau pe«a, v ná-
božném prospěvovánj do nového chrámu Páně. Ka to
aapočala G. Exc neydAsU bisknp hradeckým pan Karel Bor.
BniU, obsluhován od ěeiaého duchovenatva, svaté obřady
svťcenj chrámu vykonávati, coÍ aŽ do 1 hodiny trvalo^
po -ěemž se skvostné, od Geho Excellencj pana hraběte pro
kostel ten aakanpeaé paramenty světily a dvadeet děvěat,
kacréi G. Exc d4'vc byty slavné přigaly, híMovalo, gimi
vysokourosená hraběnka, lloaa x Uttxowa, kmotrau býti
ráčila. Nynj vysuupil rychnovský vikář, pan Jotef Sole,
na nowan kaaatelnu, a pohnutelný byl pohled, když G.
Excellencj vraucj djky ve gménu cjrkve, vlasti a podda-
ných aa uěiněnau tuto obět vzdávaly obec pak ku vdě-
čnosti napomjnal, kterauŽ neylépe aaslzené oii gevily. Po
skouěeiq řeči této byla ve slavném prikvodn kněžatva do
chrámu toho novovysvěceného uvedena Geho kajžcoj Mi-
lost, pan arcibiskup pražský, načež se pontifikálnj služby
BoŽj začaly, při nichž od p. ProkMe složená mže nazvjce
od ocbotnjk& ale výtečně provosena byla, zvláště ale aludi
i srdce překrásný hlas nových, obrovských varhan gjma],.
gimižto Geho Excellencj pan hrabě kostel ten milostivě
obmysliti ráčil. Po skončených službách Rožjch vrátil se
opět slavný prAvod, doprováaea gaa hndbau i střelbau,
do nadgmen»vaného sjdLa hraběcjho, kde giž pro vzácné
hosty, gichž se drahně přes 100 počjtalo, skvostná hosti-
na připravena byla ; hudba, zpěv i střjlenj a moždjř& uči-
nily gt geitě sta vněgžj. Přjpitky byly tři učiněny : prvnj
od G. Exc. pana -hraběte na adravj G. G. ejsaře a celého
cjsařského domu, druhý od hostů na zdravj pAvodce chrá-
mu i této slavnosti, třeij na zdravj obau přj temných vrch-
ajoh pastýřA. Odpoledne o 5. a 7. hod. roadáwalo te tvaté
požehnánj v novém chrámu Páně, večer pak ukončila pě-
kné osvjcenj znamenitau tuto slavnost.
Druhý den na to měl G. Exc. pan biskup hradecký
opět pontifikálnj mži, při kteréi G. Exc .pan ministcr aa
vsáoným svým přjbttzenstvem pobožnost sván vykonav ke
stolu PÁně přistaupil. BAh zachoveyž dlauho Geg i djlo
Geho drahé vlasti. lui Kalwach.
surirrozoR.
časopis nttngorM podává zprávu, z prÍYátnjho listu vy«^
Aatata, Že v Praze co neydřjve gednou ku zřjzenj českého
Pantheone na veřegnost vysuupj. Pantheon ten, čili chrám
památce vžech slavných Čechů věnovaný, má na Hradča-
nech, strmě nad celým městem státi a řezbářskými pracemi
a fresky vykráilen býti. — To by věru nebyla zlá a prozatjm
by uké nebyla nanze o oMiŽe, gíchžto vzácná památka vdě-
čně by se slaviti měla, ale— kdež gest těch, kdož by sUvěli ?
6lntMm9$ 9^^tmk we Sknlici hude se lHo$ ěék^mti
vyahÉ^ w» tt»9hk » w »ěhotm p^ p4lw||ci»: WMtat tr»^m atř^dH pMéwa •• f 4lM«lkowé pf JToIhl » rMtftétj •• •• wjr^MrM*!* m i
léM^ia kr., w» kmkhkvp—twjtk m pAl léU t al. 8S kr., m «. k. yokiith péO. t sL Sa k». atk
Wydáwáqm a redakg J. Pospjšila w Praxe*
Digitized by
Google
Kwéty.
I&rodnJ zÁbawnJkpro JSediy, lorawaoy, Slowákj a Slezany.
Qslo 71.
6, xařj ÉSéS,
10. r. běli.
Saiibog w latanzastL
Bylo mi 23 Iet» ode dwaii mesjcii zdrzowal
gsem se na ostrowě Kubě a od 11 dnů w Ma«
taozasu. Lehko zweděli, ze Matanzas přjstawsLjfm
městem opodál Havanny gesU Zasluhugeí dogista
děliti se o sláwu, kterauž Byron Seville dal, zwáti
se ioiiz yamons Jbr oranges and women, 1. g. slaw«
Dým pomeranči a ženami. Město pak samo zna-
mená gednoduše po kastiliánsku: prolitj kr\re>
zabjgenj, a máp&wod tento:
Když Španielowé w.prwnj polowici IG.shq-
letj ostrow Hubu qpanowali, ^lo giž oa mjst^,
kde senynj zdi Matmizaské zdwihagj, neznamenité
xněslo indiánské. Doby tele zmocnili se ho« tvy-
drancowali a zapálili ^ge a pobili as polowici pby-
wactelů geho. Něco lodiánů uteklo ale španielské-
mu tomuto lidumilenstwj a hledalo autočiště we
welikých podzemBJch gfskynjchj nalézagjcjch ae
we skalách, na nichž iněsto wystawěno gest. A
wšak i zde byli wypátráni % do poslednjho ubiti*
Nyn) gest Matanzas mřslem gak oéležj pě-
kným a p«djtá as 12060 obywateJů. Okoljgfibo
Báležj k neykrásněgsjm »a swětě; domy gsau na
růžowo obarweny, střechy adwihagj ee po stnpnjch ;
pásmo palm, kokosowých a citronowých stromů,
iianánů a giných otáčj ge dokola, a prostředkem bére
ae řeka Canima. Matanzasané nezna§;j giného za*
městnánj, leč dpaii s« na půtky kohautj, a gine*
ho wyraženj leé ^sázeti štůčky kwadruplů aneb brati
piaiCrů^) na lilawy aneb ostruhy opeřených těchto
aaubognjků.
Osadnjk, s njmžto gsem se byl daaiřgi pií
potyčkách takorwých shledaly pozwal mne na dwur
awůg^ na němi také ivelký kohautinec měl, Itlerýi
geg owšem mttoho stáA, za to mu ale geStě wjee
^) Kr^adrupl nlco přes 12 «!., a piastr vSco přcv !^ si. stř*
wynáieL Hned př}<^o rána wydal gsem se na
cestu k Dcnii Pedrowi Azeíragowi, geni as 10 wU
wzdá^ od města prebýwal. Cesty okolo Matanzasm
gaau lak zanedbané, i« gsme za «eylepšj uznati^
8 Tokintau nasj přjmo polem geii*
Vdanta gest polokrytý wůz, -zpočjwagjq na
Wt\m\ wysqkých, za^ podrwuě přislaTirených ko^
lesjch. Saukenná záwěsa^ zřjeená k atahowánj t
itoztahowámj, ohránj před^aluneém* prachem i blá-
tem. Kůň atteb mezek je gen geden zapřáhá, a
kaleasero éili ko^ gei&ťpokaždé tiégaký Ne^, odě^
vf w óerwenau, iátítaa neb zelenán portowasia«
kazagku, bjié spodky, wysoké těsné boty, roašiřu^
gjcj wt aad koleny, opatřený 4ia«hými ostmhami
a magjcj po boku macbettu, U g. krétkau iirokam
iawti*
Ar0iraga dal 'se mineydřjwe kohautům awým
diwiti ; překráatié lo, žárliwé prudké ptaotwo,<hně*
mn ukrntnélio, ničeho oeietřjcj Tře swéna wjtězenj;
wěru hodni by byli, aby se něklerým druhem lidj
aiali. Na Kubě magj kohamin«c, gako ginde psi-
lowecké aneb záwodnj koně, Gmenowali maěko*
baulinec hraběte Gibakoy, w němito se přes 200
kohauiů ckovralo, gichžto mnohý- za 300 i 400
zK stř. stáL B;f walý ^uTemér ostrown tohoto^ ge»
•«rál Vires, měl rtěij pro iiěco giného smyshit
leé pro swé kohauty (gsdios), a sám nad neynepa^
tměgšjmi prawidly bdéU gichžto ae při krmenj a
•ittřowánj těchto k potýkáivj určených zwjřat he*
Iřj. Sém přeswědčowal se o spánj a ehuti k gjdlu
těchto miláčků swýcb, whistnomčně zawazowal gioh
rátty, když bogiitě opauštěli, wseeka geho tělesnj
i duíiewnj činnost byla na tento gediný předmět
aestředěná. Zatjm ale drancowali morátj laijpež*^
hjei pokogně koráby, do HaTaány aneb z nj pltt«
gjrj, wraidili, topili a upalowali lidi na nich, a
odpočjwaK si pak we wšj bezpečnoisti w Regle, wsi,
as půl mjle cesty od blawnjho města wzéálené* Zde
bylo hlawnj gieh reydiiítě, policie nebylo takměř
Digitized by
Google
284
žádaé> a d&ckodowé z ostrowa nalézali rozličné
swé wedlegšj cesty* Ale gakáž to byla za to podt-
wu hodná stwořenj»tikohaiitf |[uyernérowi, gakauž
udatnostj zářily se gích oči^ gak hrdě^ rozléhal se
široko daleko gích pokřik, podobný zwukíim že-
lezné traubyl A Vives sám napsal o kohutowog--
mctwj spisi kterýž posawad u wěci té na slowo
se bére.
Dwa dni zdržel gsem se na osadé Dona Azei-
ra^, čas swůg nazwjce lowem papaušku, diwokych
sljpek a g. tráwě. Bylbych si byl také mohl zalo-
žiti wýtecnau zbjrku nesmjrných stjrí^ černých a
zwlášlě čerwených, nad rojru nebezpečných sto-
nožek, straěliwých> dobrau ruku zvřjcj gsaucjch pa*
waukň a přemnohých giných nad mjru gedowatýoh
zwjřat, X9 Ewropé geště gména posud nemagjcjché
poněwadž ewropátj učenj, gimž ztěžj co ugde,sein
se geště nedostali, by gim třjdy gich a druhy wy*
kázali. Nicméně žigj předce, bodagj a kaušj tak do-
bře, gako kdyby we wšech přjrodhických slowiij*
ťjch sebe obšjrněgi pogednáni bylí.
U wečer, bylo to w únoru, a teploměr reaup
murský okazowal 26 stupAů, odgeli gsnie opěc
chtěgjce w občerstwugjcj této době do města se
wráiiti. Wezli nás ginau cestau, než kterau gsme
byli přtgelí, a když gsme městysem dosti welikým
geli> se se na námě^tj šibenice wypjnala* weliká
dosti, by &e ZA něgakau wěž mjti inohla.
•Eyhle, přjteli,« prawil gsem k p. Azeirago*
wi, vbezpochybný důkaz, že we wzdčlané zemi
gsme. Ale prosjm wás» čjm ge to^ že se mezi
těmito ztracenými chatrčemi šibenice nalézá, kteráž
by hlawnjmu městu ke cti byla?<<
•Bylo gj před několika lety zapotřebj k od-
{>rawenj několika Negrů, wudců auplného spiknuij
proti bjlým pánům, gežto se ale na štěstj záhy
wypáiralo,^ odpowěděi mi můgnowý přjtel, a gal
ae mi sám bez dalšjho powzbuzenj následugjcj
anekdotu wyprawowati ! »Poněwadž otroci tohoto
okresu welmi rádi se zbttřugj, měl se gim gednail
na postrach notný přjklad dáli. Černoch kýsi, na^
zwaný Vulkán, hlawa onoho zbauřenj, byl odsauzea
aby napřed prowazem odprawen, pak sekerau sťat
byL Negfrowé ale wěřj, že duše gich i s tělem
po smrti gich do Afriky, do wlasti se přestěhugj
a tam znowa obžiwnau ; to wšak wedlé gegich mj«
něnj nemožná, pakliže od mrtwoly částky některé
oddělj, kdoby pokrewným přjtelem nebyl. I měl
Vulkán bratra, kterýž prosil, by sám hlawu oběše*
ného odřjznauti směl. Zdálo se nebezpečným^
práwě tehdáž powěrčiwost newědomé této láge
násilné urazitij pročež i wyprošená přjzeň milosti*
wě propůgSena byla. Ne^rowé dali se do nesmjr-
ného gásánj. Vulkán ale podstaupil trest smrtí a
nepřcmožitclnau důwěrau zagatého, kterýž za cena
nepřjgemného okamženj swobodu swau a s n j též
gistotu kupuge, že se opět do tauzebně očekáwa-
né wlasti swé nawrátj. Hlawa> « krwácegjc geštó^
wpjchla se pak na kůl. I přihodilo se, že kdysi
wečer gistý Seweroameričan, gmenem Whitefield»
magjcj službu u něgakého injenia t. g. cukrowáruj
mimo kůl tento šel, zapomněw trochek sijrého ro-
zumu na dnu sklenice. J zdálo se mu wtipným a
žertowným* aby žebřjk přinesl, ke kůlu přistawxU
a dýmku swau Vulkánowí do úst wstrčil. Weliký
byl hněw Negrů, widaucjch, gaký se stal posměch
zůstatkům spoludruha, od nich nynj powěrčiwě
ctěného, a hněw gegich přicházel tak hlasitě na
gewo, že městský úřad, aby geg opět utišil, zoba-
wenau tuto hlawu snjt kázati musil."
Tak mi wyprawowal, a tau dobau, když
gsme se wesnicj tauto brali, spočjwala hlawa tato
gtž asi 6 neděl w zemi.
Půda okolo Matanzasu gestryšawá; my gsme
' byli celj plni prachu a geli gsme práwě skrze hau-
štj palm a množstwj giných stromů, gcžto neyob-
zwiáštneghj owoce rozmanitého druhu wydáwagj,
když nás nagednau překwapil ligawec, obyčegný
onomu počasj a nad mjru prudký. Byla to prawá
potopa a woda ř3tila se s nebe w praudech. My
"^gsme nebylř obogžiwelnjky, a potěšili gsme se
tedy nemálow spaiříwSe w nehrubém wzdálj přj-
bytky osadňické, do nichž bychom se utéci mokli.
I učinili gsme tak. Nalezli gsme t&m pět osob, dwa
Kreoly, gednoho Katalauňana, gednoho Angličana,
Jerrolda, a Whitefielda onoho, o kterémž gsem
práwě byl zmjnku učinil. Spatřiwše nás, wstaK
tito pánowé od stolu a wjtali nás co neyochotněgi
a neysrdečněgi, což by bezpochyby nebylo bez
působenj na naše slzy zůstalo, kdybychom nebyli
pozorowali, že do posiednjho opiti gsau.
Powětřj bylo šeredné, a zdálo se, ie se ge*
stě pořád wjce zhoršuge, i widěli gsme, že nám
-nic nezbýwá, leč 'noc tuto s hostinnými těmito li-
dičky ztráwití. Mohl bych ledaco poučného o zpA*
sobu připrawowánj gjdel* na ostro wě Kubě powě-
djti, proz^itjm stačj, řeknuli, že cibule a sádlo hUw-
njmi zde wšeho základy gsau. Pokrmowé obalugj
. se; a kořenj se tak# že rozeznati nelze, geet-li a
které maso, ryba neb cos giného w ústech. Wjno
bylo wšak wýbomé, a no wj přátelé naši neopomjgeli*
chwálu tuto gemu s welíkau oblibau udčlowaci.
wGste skrz naskrz mokrý,*' prawil White-
fielda vmusjteť se pak občerstwiti*« a podáwal mi
Digitized by
Google
385
ffelkau skléaiei nápoge agtiardienie it azíuar na-
zwanéhoj gtžlo gsem gednjm dauškem wjhnul.
Nediftuho petom ohtjdnul gsem se i po druhé* ne-
boť mokrota ^auc mí až na kfiži, dokazowala mi»
gak potřebné pro mne takdwé posilnénj g^est Ná-
sledkem t<rfioto kwapného napttj se nezwyUých mne
korkách nápogů bylo gdkési polospanj, kteréž se
mne náhle zmocnilo a nepustilo* až ge opět něga-
ký hrozný hřmot okolo mne zapudil. Gedefn Špa»
niel chrápal pod stolem* druhý pak Wynasnažowal
se* aby Američana a Angličana od sebe dostal* kte*
ř}ž newjm proč* bezpochyby z hádky o zrusenj
trestu smrti do pradké hádky se byli dostali. Giž
ti byli oba tito šaupeřoivé láhwice o lebky rozbili^
giž se sebe drželi* pohlawkotvali se a nadáwali si.
Whitefíeld pokatišel se giž o něgaký gonging na
protiwnjku swém* Jerrotd wšak* wýtečný bokso-
wnjk* zasadil Američanu notné ontiwo (dwě rychle
po sobě následu^jcj rány pěstj) w mug (we twář) a
w panier a mam (w žaludek}^ tak že gako mrtew na
druhý konec swětnice odljtnuL
P á p ě r k y.
P. Ludewjt Štúr wyprmwagc w odpowi^di swé aa clo«>
tjrAnj přehorliwého Maďaroinila, p. Luká»e, w j>řjloi^k
Wieob. now. augSp. ode dne 17. srpna b. r. Dásledug}cj
lagjmawý pi^bčb* který gak^olto malý pijfpéweček k histo-
rii zmadařowánj Slowákii sem klademe. — Do Kameniety
gedné s 21 reformatských slovenských obcj w Uhrjch, byl
před ifjcc lety rodilý Madar, p. Soréss» m kasalde sL Ik
dosazen, 8 pVjsným roikasem, aby uboban tnio obec' po-
maďařil. Pan S. Činil seČ byl a rosumj se samo seban,
ie slotrjčk* po riowensku neinaf^, na konánj sluieb Bo-
ijch w gasyku swřřcných sobí du^ ani nepomyslil. Po
12 let pokračowal borliwé w madařenj swé obce, pak se
ale apanatowal aautrpnostj k aanedbanému lidu tomu ga-
tý, sačal nynj sluiby Bolj w geho gasykn Iconati, gemvC
te byl xa Čas pobýwánj swébo we wsl této náležitě pHučí!.
On mjnil owleu dobře,, ale ginj myslili ginak, a superin-
tendent reformatAého okreslni tohoto aawolal st nebobélio
ftpronewěřilce, by ukowé swé gednánj ospravedlnil. »P<>
X% let,« prawil předwolaný kasatel, wpracowal gsem o sma-
dařenj swé obce, kterái gen s 18 rodin sAleij, a předce
nemohl gsem ničeho! pořjditi. Do nebe wolagjcjm břjchem
by bylo, dále wěc takowau prowAdélí ; nechci toho wjce
éinitL* Na to byl • auíadu swéhó swrien, obec wjak geg
podriela, hrosjc že wjrn swan xměnj, pakliže se gj ducho-
wnj geg] ncsůstawj. Kaiatel t^ ii^ a páfobj dále wt swé
obci. — Nenj-Ui to plkný {ďjbSfa, a Bůh deyi, aby «e wle-
cky tyto traj^ie ge<té tak dobře ákonéilyl-^Kdo bnde
odpowjdati u tolikerá násilj, kterái •« srdci i rosnmn,
irsdélánj i náboiei^twj čii^? Kdo náhrad j wiecko, oo tjm
stračeno, a na koho sweso se bič, ktetýi ae takto přjžtjm
-pokolei^m upljtá ? Zanedbané aneb kiiwé wychowánj, swU-
aié^ náboáenské, mstj se neodwrainé a mohlibychom toho
|>ékué přjUady i neybližájbo bljska owádetL O uk gen
pečngte bohulibým ^mio způsobem o njrnégij a aivláštč o
bttdaucj blaho swé wlasti; krásná aemě wale bude, třeba
se gak mys^ madEarskau, aspoá duiewnS a mtawnŮ kw$>
taucjl
České dlwadlo w Praze.
W nedďi 27. srpna opakowala se JtDrntj geékyni u
^envené ékályu podlé Rolimanna od Henkelu, o Čemž w
101 čjsle loňských Kwčtů giž mluweno. — To bylo opéi
pobljženj k podscmi\jmu duchu, milostiwému patronu slabé
paměti! TíeyalawnČgdj bylo ale Irizenj orchestru ý gedna Část
opakowala a druhá lla srdnaté dále, zmatek byl dowrien.
BraTOý biavissimo 1 Aspoů nesmj gedeo druhému nic wy
čjutL
W ůucý 29. srpna uJaii z ParjZe«y op& w celkn
iak dobře gako w předpřede^lém čjsle řečeno, proČoli se i
na ně w tom* co doUgi neodwoláme, wztahugeme. Že se
tenkráte p, Negcdlá we swé árii o půl ti^ktn opozdila, to
gj gediné na swčdomj klásti bylo hy nesprawedliwé. P.
Toancro.wa rulila opět trochu pěkný awůg sp$w -wyiijm in-
tonowánjm. Byť i n této od přjrody laskawě obdařené
apěwkyné wůle byla aebe upřjmnégjy, mysijme předce a s
sami ftnatelé zpiwn. Že některé wady u twořenj tónu gen
ir dobré ikole naprawiti se dagj. Gak wýborné bylo prwnj
linale, tak slabě dařilo se druhé. Prosodii činilo se welké
pljkoii. ».
We čtwrtek dne 31. srpna dáwala se poneyprw či-
nohra »(hu$ ge9t ÍjlenÁ< dle francaoského od Lemberta
padělaná) gesti to drama dobře namydlená, postawená na
dobrém psychologickém základě, genž rychlým stijdánjm
obrazů ze iiwota tutu lidskýdi, nám gako w rámci wyjíáj-
ho společenstwa anglického na oči wjstawených, obecenstwo
nemálo zagjmá. Předstawei^ bylo se zdařilegjljch našeho
diwadla a Ijbiio se wcikerému obecenstwu gak náležj. P.
Krumlowský (lord Harleigh) hrál pěkně a mluwil ge^tě lépe.
Chtěli gsme geg giž několikráte na gistý nezpůsob w před-
nááenj pozorná učiniti^ který gsme na něm giž odedáwna a
tenkráte opět posorowali* Stáwá ae, že někdy u welkém
affektu, swlájítě když na Ijlenee hrage, celau sadu, slowo
po slowě násilně se sebe wyhazuge a sice wíe gednjm hla-
sem, tak žebys hudebně to pozoroge sotwa řjci mohl, že
se některau slabikau o čtwrt tónu wýáe nebo njie dostal;
pří Čemž pak obyčegně ge^tě poslednj slabiku mocněgi wy-
rážj. Tato chyba w dckjattaci p. Krumlowského wůbec
Digitized by
Google
266
éattSgi ii*přj|[ffim8 se wjnkjtk. — Njtij slowo o Ife. 'Mm
se tdá, is potáhl lordi>wa, ws swých sáUadeah ttilediti-
lá, gtmuk a dohrasrdečaá, i w geho djloiosli AUté wp«-
ko^aých tnoaentediy irf;aky-cki na nim ipočétka anisám
lékař iádné pomaltaosti nepoxonigey mkaaomiti je nosíý
-pro^Ž by ma lópe slalela tichá MáwmHwott a gemiá m^
ká traofaliwost se srdeéaoetj, sesli «asaaaiileSl aoe ivrpit*-
taost, gi2tD gsiae -mět^m djleoa na p« 8L. widálL Třeba i
«wátítiy|ižeb)r pak cbwj&ewé baaře l|jienoeti >od těchto tí«
«diých deb lépe se bjl/ odrálely a spola wjoe dQgjmalj^
a wlíak rnns} «e asoati, že sawxdor tteso ncdosutkůai hra
geho pilná byla a zUste w druhém i třctjm gednánj mao*
hé idaHIé momenty ohgewowala. — P. Herbstowa prowedla
iilobtt swaQ co do hry oaskne dobře a s seoby^egným ci*
tem, lačei také od obecenstwa několikráte pocfawalan po-
ctěna byla. Mtisjíde swUStě pflnost gegj chirálhi, ^e celao
tu dtauhati nlohn tak fádně ipaměti iDala, prodei uké do*
8ti dobře mlawila, a gen zijdka, dá2tě w ddijm gednom
tryprawowánj bylo litowati, 2e dosti obratně a hladce řeé{
swau ivládnantt nemohla. W gegj deklamaci ukatuge sen^'»>
éastěgi ta chyba, ře předložku t>d pfjslúfoého slowa odd^ge
a toto pak s nátwnkem přednáij, kdeito se w ťďítině we
mluwě wždy obé gako w gediné slowo p<>gjmag} a pak přj^
vwuk na pf^ožku se přená.Aj. Toto prawidlo by i gínj mno-
fej na paměti mjti mďi.—P. Kolárowá hrála přiměřeně awft-^.
bec roKtomile. Že 'w5ak i gegj řeě tenkráte w toku swénr
tiékolikrilte o lirméaek se opřela, peiorówalt i n^téfj řjdcj
diwadla nahého nawftěwowatelé ; my pak, ktefj wýtečnaa
pilnost milé nitíj p. K.. le dlanhé tkuSenosti snáme, diwili
gsme %e těmto neobvyklým ůkax&m. ^~P. Gřabíoger byl
Srdečný a důstogný doktor, a mluwfl (sit renia Terbo)
)»s pomaxáK^m.tt Ta wlíak mi na mysl přřehásj přjslotvj : ějm
lépe kdo maře, tjm rydílegi gede.tt A sandě s 'toho pra^^
Tfidla na řeťl p. Grabingrowu, mnsjm řjci, ie mluwil sbes
pomazánj.tt — P. Biel hrál welmi detmě, a též pp. Lapil
a Tomek malé swé úlohy adaříle provedli— Kdyl wpr^
Wnj scené p. BfeI s p. Kolárem wystaupili, newědel gsem,
•eo p. Kolár wlastně předstawuge. £ počátku gsem se do-
ínnjwal, žegeto lordAv pogezdný nc3>o něgaký weselý druh,
g^žto stiad lord s seban wodj, aby segdio áaářkovádjmba-
wil ageho'kiispr6Wáděn} rozpustilých kauAA za nMjomčjhť^
použjwal. Tomu "wáa\ byla na odpor wážnost p. Bfelowa,
pak přjlíS swobodné si počjnánj společnjkowo i st^nost
oděwQ. I požádám sauseda swého , gakébosi pána z wen-
kowa, aby mi di waddnj cedulku pftgMI ; a a té gakoi f
pak ze řečj bijže seznám s nemalým úžasem, Že gest to
lordAw přjtel a lorda Hatleígha synotrcc, sirWifknis. Ne-
inohu tomu níkterakž nwSřítí, žeby se mladý šlechtíc angli^
ékýy gakkoli bonvivant, takto chowati mohl ] tauto posta^rau
« tjas tAa diienjaa Jby tn^n mCita ^ rs^rflili mttú «r-
glickýBM dlecfaaGi ehw^doáel, mtíikaU ms ^poleéoosti dav.
Ge .do Mli, <byla iTcUá, obsatná a->giJko Maaoroétlá. K^f i
. p. K. fedow do práttdm gegjho sb|pustil a ^ak^ési w|po^-
.wábj počal, prawjm k saaseda swárnns i*Baét» posorowat,
naposled přigde : «agiaé wJíeUgaké Uetyc^aSlastBě, Sottva
že gsem byl proroccwj «wé pronesl, glž game sIowa U«g^
YiUté slyšeli. Mftg sawsed se s podiweojm ke naě obvátil
a ptal : uzdali gsem teti k«s gii widfl, ie «ap»ed wjm co
přigde?c Gářku: »Newiděl» ak to ge dáwaddaj skiiieQOSt.c
Přál bych paaii K., aby se byl w posledzg scen^ kde dok-
tor Haileigha aa odhaleig ^oshodugjcj apráwy připrawvge,
widéti inol4, gak Um w poaadj stál, au se ire twáři geho
gakási podraná sa^enice cit& gewila: tu a^plllá acUčnost
a ohledu ^děge, gcnžto se právě wywinowat, tv aas gakési
lakořka blbé podiwei^, gežto se jnad snaiiio, aby nám «-
kázalo, že půwodce geho wlem těm věcem, genž se tú
děg], neroramj-^ tu zase sarkasticky ásmčcb an«Á>o chytié
nhaiiráig očj, gakobys řekl r a Wžak gá dobře wjm o viem,
co mi tu satagiti eboekeic — v»e to se stíjdalo na tváři tak
rychle, ano někdy i v gedno splývalo, že bylo těžko uho-
•daanti, co s toho panu K., co geho vměnj náležj. Kdyby
se byl p. K. uk viděl, sagisté by byl svokls Diffie&e
tit satyram non scribere* —Druhý kus co přjdatek aČ ne*
hrubě potřebný byl nDva přátelé a geden kabát. « PředsU-
venj nevynikalo v ničemž nad předešlá této veselohry.
P. Kaika gakož i ostatnj hráli dobře. Toliko dva přáulé
obnoženému tomu kabátu některé ikody učinili, k gicbžto
správě pan kregčj Lokýtekmčjm-se nepfičinil, ačkoti toho
večera v přjližné liorlivosti vjce činil než se žádati mo-
hlo. Ostatně i to pravda, že se kabát w celosti své udr-
žel — nebo gestliže kde vinau p, Biela něco z něho vypa-
dlo, tu hned zagisíté p. Kolár eat ťmprovťse dvognásobnao
s^iplatu na to položil. y, |^
fiOMACti KRONIKil.
z Mwančic, W letožnjch prázdninách cestuge po
gižnj Moravě a té Části Rakanska, kteráž někdy paiHla ku
královstvj velko -moravskému, pan A. W. Šěmbtra, pro-
fessor řeči a literatury Českoslovanské na moravsko-su-
vovské akademii v Holomaucí. K na^eibu velikému po-
těsenj nawstjvíl i na^e m^sťo 9. srpna, a vygádhl se, ře
cestuge za přjčioau vyhMávánj v archiveoh starých gmen
«iÍstpjoby gežto. v tomto okresku djlem zašlá djlem pře-
tvořená gsau; dále zpytuge odchylky nářečj našeho od
pjsemnj reČi ; popisuge kroge lidu venkovského, zvláště
ale sbjrá podánj meai h'dem naéjm geětě aŽ deesd hogně
aachovalé. — Welice se váak sarasautiU mnozj slyljce, Že
p. professor mjnj udati na svau nowau mappu mjsto za-
vedeného vj^ude giž gména města našeho Bwantice te, ge-
bož lid obecný v okoij nažem užjvá, totiž i* Watditěfif
pro kteréžto gméno žádného gmenovitě pjsemxv}ho důvodu
se starověkosti nenj. Tjm samým, že se gméno >*Ewan-
Čicea navzdor obecné mluvě uchovalo, zasltihiige práva
svého; kromě toho lisj se gaséno Evančice od gménft
Wančioe giž samým kořenem, nikoli pauhau forman^ ceŠ
hy se lebčegi odpustiti daIo»
7. Tit Hoinoia.
w)n*ká«j w» Mr^Om * vr Mbotii^^ fSláríjHk: 'k»Mk« druhák •tr«J» f»*mwá n ^\*nkowi fi^Mim. VHáptítej — • myimtfMU •» ifwti
leu 48 kr.^ we knikki*p«Mwj«k aa púi Iru t al. 36 kr., na c. k. ^oMack pfiU. S b1. S6 kr. tli.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze. «
Digitized by VnOOQiC
Kwéty.
HárodnJ zábawnjkpro Cechf, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 72.
9. xářj tS43,
10. r. běh.
Howý roL
KPolsrniowánj.)
Tiše a rychle brali se obadwa temnými ulice*
mi. Ruka gegj spočjwala w ruce geho« kterážto
se chwéla wnitřnjm pohnutjm. Muži bylo« gakoby
mu w patách zly duch kráčel a kroky geho popo-
háněl; nemelte oddechu^ až se byli w gine čtwrti
města octnuli a na bljzku gim wrata sprostěgšj ho*
spody kynuly.
W lůně tohoto stanowiska chudSjch powo*
znjku a nemagetn^ch pocestnjků— ^^t. g. w malé>
auzké a njzké komůrce s chudobnau postelj> ze*
dřeném stolem a s třemi osezen^mi židlemi učinili
zastáwku. Bylíť we swém přjbytku.
Zpěwačka rozswjtila tenkau swjóku w njzkém
. mosazném swjcnu.
Muž sedel na židli — unawený» wášněmi u«
itwaný^ chorobau skijčený, na smrt urodlený. Wen*
ku byl chladný wjtr perutě swé o twáře geho otj*
ral : ale na čele stál mu pot u welikých perijch.
Zpěwaóka ]st němu přistaupíla^ a utjrala mu pečli*
wau rukau palčiwé čelo.
»Q má Beato!« wxdychl muž a pogaw ruku
gegj^ Ijbal gi a tiskl kbauřjcjmu srdcí. — i»Anděli«
strážce mug! Néutracug mě praudem bněwu swé*
ho — ; odpusť nekonečné wášni mé — brzo budeš
mjti pokogl*
»Co to zase mluwjš» Karle mug!« prosila
zpěwačka slowy neyljbezněgšjmi, vGaká strašidki
lekag) duši cwau? Co mluwjš opokogí? Negsem*)i
pokogna^ když gsem u tebe?«
»Gsi — gsil* zwolal muž wášniwě^ a owinuw
ruku okolo těla gegjho^ položil hlawu swau na ge-
gj prsa. nSwětíce ge wždy pokogná wedle hřjšnj*
ka. Ale gá rušjm pokog twug! Podezřiwá mysl
moge shánj mraky na oblohu twau« giž beztoho
wášeň má byla zakalila-- «
»Nech toho — nech» Karle mAg!« wpadla
mu zpěwačka do řeči ; wwždyťnegsme děti, abych*
me se wespolek zaumyslně škádlili a trápili. Swodná
léta mladistwých wášnj uplynula — gakolesk akwět
wybledl a opadal, kterýž ge w čarowném kole
swém držel ; žiwot hledj na nás očima střjzliwýma
a držj w ruce zrcadlo, z něhož na nás péče a sta*
rošt pohljžj. Máme si ge dětinskau wášnj zwětšo*
wati ? Máme zbytek sjly, který gsme z wjru dnů
swých geště uchwátili — máme geg marnau neswor*
nostj docela w niwec uwesti? — a ležeti pak w
rumu gako bleskem roztržené slaupy, gežto ginak
státi nemohly leda w pewném kruhu, genžto se
okolo temena gegich otáčel?*
«>Odpusť, odpusť — andělí můg!*' zwolal
muž letem ziipničnjho zápalu unesen — »a ne*
pokládey mi žárliwau péči mau za hřjch. Tys ge*
diná kotwice žiwota mého I — w tobě spočjwá dů*
wěra w mau přjtomnost i budaucnost. Kdybych
tě měl ztratit na temné pauti dnů nastáwagjrjch,
nemohl bych postáti, nemohl bych pokračowatí —
ale w hrobě musel bych hledati odpočinut].*
» Karle I — Karle — upokog se I «
»Ne — we mně nenj pokoge! duše má ge
hladina gezemj — šlohaná a poháněna dechem
wěčného wichru. Gá se o tě bogjm — gá se třesu;
zmjtán gsem wětšj auzkostj, nežli když růže na
twých Ijcjch kwetly ! Ach — wždyť mi musjš rozu*
měti I Což by ze mne bylo, kdybysi odemne se od*
wrátila? Zlomená wětew — zawátý list, gegž každý
rozšlápnel* *
Náhlý, prudký á dusiwý kašel překazil mu dal*
8) řeč. Zůstaltě skoro bez sebe w rukau zděšené
zpčwačky.
»Pro žiwý Bůh, Karle! zpamatug se— ušetři
se — upokog se — pogď, polož se !« prosila a do-
mlauwala Beata, i snažila se dowesti muže k poste-
li ; ale několikaletý neduh geho držel geg w bia*
dowých Uepetáeh, a zdál se mjti chuť, rozbaurati
ó
Digitized by
Google
fiSS
badowu křehkého těla. Krcw se mu wywalila ústa-
mi a nosem.
W smrtelné auzkosti wjkřikla zpewačka. W
tom se klepalo na dwéřc — a w okamženj na to
wesel z tmawého sjnce do komůrky — Nowotný.
Onte nebyl zrak& swých spustil s podiwné
ipěwačky, i když byl muž gegj přjtrž učinil w ti-
chém gcgich howoru. Namáhawé tkwěly očí geho
w rozpálené lebce na té strastipbé postawě — a
když konečně odcházela, když byla s pruwodcem
swým za dweřmi: zabřesklo se mu nagednau w
rusowlasé, punčowau párau naplněné kotrbě.
»TeJ to mám!« zkřiU nagednau tak hlasitě^
ie se kolem wáickni hosté ohljželi ; potom wyskočil,
wtísknul si klobauk geště hlaub docela, apospjchal
za odešlými tak spěšnýma nohama, pokud to gen
učiniti mohl pro záwažj, gežto mu hlawu tjžilo.
{PolraČowátij,)
Sanbog w latanzasn.
(Dohmlenj.)
Poznamenám, zde k poučenj těch, kteřjž w
Savanně čilí w Nowém Orleánu nebyli a způsoby
w boksowánj čili w saubjgenj-se na pěsti neznagjf
ie gouging w tom záležj, aby se tři prsty do wla-
sů protiwnjka za čelo popadnutého otočily, načež
se mu palcem oko wymáčkne. As před 30 — 40
lety potkáwaly se w gižnjch kraginách americké-
ho saustátj každodenně osoby, na podobný způ-
sob o oko připrawené. Gouging měl swé učitele,
žáky i tagnosti, až se posléze neypřjsněgsj záko«
nowé proti němu wydali, gimžto se podařilo, geg
k neywětšj žalosti přátel starých způsobů čili wla-
stně nezpůsobů wyhladiti.
Whitefield se pomalu zkřjsil, otřel si krew a
ozbtogil se nožem ; Katalauňan nebyl ale do celé té-
to hádky ani slowa promluwil, zpjwage, co možná
neyhlasitěgi, národnj pjseň : Jo que soy contrebau'
disia; nagednau wšak přestal we zpěwu, wmjsil se
do hádky této, a tíleděl oba nepřátele přeswědčitl,
žestatečnj pánowé, Kaballerowé,takpo sprosťácku
se nezabjgegj, nýbržžesenasaubogwyzwau, atwář
we twář, počestně si rozepří odbydau. Azeiraga i
gá přiswědčili gsme mu, domýšlegjce se, žeby roz-
kacenci tito, kdyby se nám podařilo, saubog do
zegtřka odložiti a ge prozatjm na lůžko připrawiti,
ráno t wjna i 2 gtných horkých nápogůse wyspawse,
na hádku swau i na wšecko ostatnj pozapomněli.
Na neštěstj chtěl se Whitefield i hned do sau-
boge dáti, a když gsme mu předstjrali, že čjrá noc
gest, odpowěděl, že by to překážkau býti nemo-
hlo, gelikož w rozličných sewero^amerických stá*
těch, w Karolíně, Jenesseí a ginde saubog na ru-
čnice při swěde lucerny ničjm neobyčegným nenj.
Horliwě chytilise náwrhu k takowé půtce Špa*
nielowé, gakožto swědkowé přjtomnj; newěděliť
ubozj, co mluwj aneb činj, neboť agvuircUerUe stra-
šil gim we hlawách, a následkowé geho býwagj
takowj. Nadarmo pokaušel se Azeiraga, nadarmo
pokaušel gsem se i gá, to í ono gim namjtati;
oni nic neslyšeli, na nic nedbali; předce gsme wšak
daufali, že dowedeme, by saubog tento bez krwc
prolitj minul.
Přinesly gsau se dwě pušky, ale nikdež neby-
lo kulek. — »Co zde činit?" prawil gsem, a oba-
dwa saupeřowé opakowali welmi mrzutě tato slo-
wa.— »Wždyť máme zde olowěné trauby,« prawil
zlopowěstný Katalauňan ; n lehká to wěc, rozřezati
ge na malé kausky; toť bude hned pěkná hromádka
neypěkněgšjch broků pohromadě. <> Gakse řeklo*
tak se i bez táránj učinilo, a za chwjli byly ručni-
ce nabity, že by gimi byl mohl bůwola zastřeliti.
Odebrali gsme se wšickni do zahrady, negistým
gen bleskem tmau se kmitagjcj lucerna postawíla
se na zem. Déšť byl přestal, ale nebe bylo tak
temné, že se sotwa na člyry kroky widěti mohlo.
Rozestawili gsme saupeře w rozumné wzdálenosti
od sebe.— » Pozor,* prawil Azeiraga knim; i»gak
libě rukau po třetj zaklepám^ wypalte!" Ke mní
sepakpřichýliw prawil: nKdyž po druhé zaklepám^
xhaste lucernu. « ZaklepaL gá gsem zhasl swi-
do, a tři rány zahlučely.
Jerrold stál se zády těsně u plotu zahradnjho ;
zaslechli gsme, kterak křičj, přiběhli gsme k ně-
mu, otroci přišli s pochodněmi— on byl mrCewl A
wšak nezabil geg Američan, nešťastný byl ze zadu
zastřelen I
nTotě zákeřnická wražda ! « zwolal Azeiraga,
walewrahnám neuteče. Magorale, pusť psy, chopte
se zbranj, ať pestihneme toho bjdnjka!*
We mnohých osedlištjch na Kubě chowá se
zwláštnj druh zlých, odwážliwýcfa psů, wyučených
by odběhlé Ne^ry chytali* a znagjcjch ge tak do-
bře stopowati, gakoby to zwěř byla* Třj takowj
oharowé pustili se nynj a zuřiwě pádili do šjréhe
pole. Spěchali gsme za nimi, gak gsme neylépe
stačili* a za nedlauho pozorowali gsme, že prcha-
gjcjho Negra giž dostihli. Porazili geg k těmi, a
giž byl napolo udáven, když gsme ge dohonili*
Byl to chlap obstárlý giž, náležegjcj k we-
dlegšji9u osedlisku, kdež dobré dosti powésti po-
Digitized by
Google
289
ijwal. Zapjral naprosto wiecko» ale dfikazowé pro-
ti oěmu byli přjliš zgewnj* Geště bylo cjtiti z ru*
kaa geho čmaud prachu, a ručnice ležela bljzko
něho w hauštj^ kamž gi byl hodiL A předce ne-
bylo lze« ani neymenšj přjčiny domysliti ae, proč
by byl nešťastného Jerrolda nenáwíděL Zločin ge-
ho zůstáwal nepochopitelný.
Chycený odwedl se do žaláře Matanzaského,
do žaláře, který wždycky plný gest, kde přestup-
njci mnohá léta seděti zůstáwagj a konečně se opět
propauštěgj, a odkud newinnj začasté po čas ži-
wota swého newycházegj. Od oné doby zlepšila
ae owsem mnohá wěc, před 15 — 20 lety newodi;
lo se tam ale ginak se sprawedlnostj. W samém
hlawnjm městě, u prostřed četné posádky nebylo
gisto po smrknutj bez pr&wodce wjcházeti ; ney-
horsj chasa panowala pak we wšem pokogi na we«
řegných mjstech a o oswědenj ulic nebylo zmjnky.
Množstwj lidj pro^ozowalo beze wšeho stjhánj to
samé řemeslo, kteréž brawowé wlaštj w 1 6* stoletj
konali, zabjgegjce, gak kdo wjc dal. Gakýsi mulat
obdržel kdysi kwadruplu, by gistau osobu zabit ;
i zašel si k wywolené této oběti, a gako by nic,
powěděl gj, oč se wlastně gedná: — »Deyte mi dwě
kwadruply,* doložil, ^a zabigi wám hned toho, kdo
si na wás tak taškářsky zpomenul.^* — Wzal swé
penjze a dostál slowu.
^ W takowýchto okolnostech bylo by se mohlo
mysliti, že Jerroldůw wrah důkladné aoprawdowě
potahowán nebude, a měl gsem wěru za to, že Ne-
^a toho brzo opět bjlého co padlý snjh z wězenj
dostati se spatřjm.
Z wýslechů udalo se, že byl přjbuzným onoho
Vulkána, o gehožto tragickém konci swrchu gsme
se zmjnili, a obžalowaný wyznal se také posléze,
že wlastně Whitefielda zabiti chtěl, ze msty, poně-
wadž zbytkům oběšeného onu potupu způsobil. Ná*
hodau byl při hádce té w onom domě, a myslil, že
teďpřjležitost naleznul, po které tak dlauho dychtil*
Chutě ukradl ručnici a schowal se s nj za onen
plot. W šeru wšak a w horliwosti swé změnil si
osoby, a Angličan padl, prostřelen ranau, kteráž na
Američana obmýšlena byla.
Odsaudili geg; aby to wšak surowé mysli
otroků wjce dogalo, určilo se, aby od ewropské-
ho kata sťat byl. Pak si owšem nesměl w myšlén-
kách lichotiti, že we wlasti swé opět k žiwotu pro-
citne, kdež na cukr a káwu pachtiti se netřeba.
Když se Negrowi strašliwý ten nález ohlásil,
stawěl se bezstarostnjfm bytí, ano i úsměch pře*,
letěl ^řes tupý geho obličeg, gakoby řjci chtěl, že
dowede zhatit zámyslj saudců swých* Zdwogná-
sobnlli dohljdku, by utéci nemohl, a nikomu neby-
lo lze geg spatřiti, leč žalářnjku geho. Když geg
wšak k poprawě odwesti chtěli, nalezli mrtwolu ;
usmrtil se strašliw^m^ tagným gedem, gakýchž ko-
likerý způsob otrokowé antillských ostrowů připra-
wowati uměgj, tagemstwj to zpokolenj napokolenj ,
přenášegjce.
i>Newjte,« prawil mi Azeiraga, vgaksi bjdák
tento, s nikým žádného spolku nemage, takowý
ged způsobiti mohl 7 U nás se tomu nediwjme ; gsauť
otroci, kteřjž po dlauhá léta pod nehtem malj-
kú kuličičku schowáwagj, kteráž, nikomu ne-
gsauc nápadná, hodj-li se do mjsy poljwky, stačj,
by w málo hodinách celau rodinu o žiwot připra-
wila, otce, matku, děti« sluhy« psy i kočky. A pro-
středků proti tomu nenj žádných. Nesčislnj přj-
kladowé nedopauštěgj, bychom na to u nás kdy za-
pomněli.*
České dlwadlo ir Praze.
W nedéli 3. sáij ponejrprw : Fra Biavolo aneb Bo^
ttincc w Teračiněg komická spě wo hra we 3 gednánjch dle
Scribe od Kolára. Haďba od Anbera. — Dosaienj «^b^ne-
býwá nikdjr tak zábawáé a roskoSné gako cesfii, která k
nčmu -wede. Zač medlé stogj opera, která po dostatečných
probách w úplné dokonalosti na prkna pricbázj ? Takowá
opravdu gen nudnostj trápj, gclikož řjkage k hotovrému
přicháijme. Gak mnohem tagjmawégi gest, probjrati se
waíemi chybičkami á negistoUmi, newčasn^m sačeljm a
ukončenjm \ gak weselo ge widéti z tichého kantku ty la«
byrintowé sáwiny takto wnjho žezla, sa njmžto zpéwák úz-
kostně očima dlehá, aby ge neztratil, a když několik taktťt
w bauři utone, býti swédkem, gak ubohý ramenama krčj
a po íortepianu wzdychá, které by mu na zwratné cestě
pomoci mohlo ! Tento pljtel w nauzi -wšak ge odstraněn,
proč to Bůh wj, snad na phjklad znamenitého ^ůdce, který
most za sebau zpálil, aby bogownjky k odwážnosti dohnal.
— Ať si ale nikdo nemyslj, ie se ty podiwué wčci u této
prwnj nowé opery staly, chraniž Pán! Sf^cjm se práwě
z Kocaurkowa, tam se to zběhlo a nikďc ginde. — Teď k
referátu. P. Mayer (Fra Diayolo) potS^ nás líb^m zpčwem,
hlas geho měl tolik piiwabu. Že se Častěgi až k duSi dostal.
Že s cesty w bálowém obleku přicházj, kdo za to mí)že?
snad se ten pjdnikavrý markýz práwě po bále do woza
posadil 5 gen %ěgaký pláiť by na sebe byl hoditi mohl. —
P. Strakatý oslawil swaumalau roli hospodského wloženan
arij, gak sly»jm od Rockeru, Iterau výborně spjwal.— P.
Kockertoiva byla dle nadánj rozkolná Zerlina, hra gegj
w opeře té, tak d&leiitá gako zpěw, wynikla zwláltnj pij-
gemnostj. Pjseň w ložnici zbudila náramný potlesk. —
Těžkán úlohu měli p. Pro\op a p. Tonnerowa. Lord Kok-
bum nežáii^tak «ibého natjránj, a byt by i w řeči zatr*
/
ež^^^t;
Digitized by
Gaogle
290
howal, we ipéwu nemá se tak přelwaVowati. Pamela slogj
a iiuUvidnalnosij p. Totmcrowjr trochu w odpom a part
ten ležj hluboko, předce ale wynasnaiiila se spčwkjně dle
moinosti ohecenstwo wyraúti, a došla cjlc. — P. Siebek
(Lorenzo) byl obras směsného, neiťastného milownjka. Co
d&stognjk chodil w takowé skleslosti ducha pro milenku,
2e nám ho málem ani Ijto nebylo. Zpěw nebyl nepřjgemný
aň xcela duiepráidný, gak by a nežiwého stroge wycházeL
— PP. Podhorskému a Zwonečkowi podařila se dobře scé-
na, kde Zerlinu nápodobugj. Uvertura ila dobře a musela
se opakowaií. *••
Dne 5. sářj opakowal se »Jan za chrta dántc od
Klicpery. Dobré předstawenj, a kdyby se byly dle prw-
iijho aktu wáecky řjdily, bylo by wýborné. — Nenj-li to
-welká ikoda, kdyi znamenitý herec dobře promyšlený a
dobře nakreslený charakter gen tjm úplné sruáj, že straéli-
vrým wlečenjm sebe i ohecenstwo o přkné potědcnj připra-
wj I Mně ge při tom, gakoby pawauk a Teyna na radnici
Bjté zapřádal. — Opona spadla u prostřed scény, která gsauc
d&leiiu musila znowu dohrána býti ; w geskyni MoraninS
wsdorowaly skály twrdoáignS, nechtjcc se sesypatiatd. Inu
eo dkodj! ^
domÁcj kronika.
z Bechyně^ Dne 20. srpna widěli gsme, gaké pleti-
chy Kuliferda na prknech snowal. Hercowé se wáemoinS
přidínili. K tomuto kratičkému kusu podal se nám roztomilý
přjwažek, sesawagjcj z následugjcjch dástek : OtČitM, pjscň
od Chmelenského. Tu se po každé sloce Ijbila otáska
8 odpowSdj: v Zda w cizině? Ne, ne! gen w otčině.«( Ně-
mecká pjseil od Procha n^Dad 2Cnbenten« ; koncert na flétnu
od Kellera: německá árie »^uxd^ bcn SBol(enf(i)leíer«< od
Para 5 íeský zvruk z hág& (2íípení^orn) od Procha 5 Mozar-
towa ScetM ed Aria ; pak co utěj^ý dodatek Rubeáíowa
deklamowánka Gákého hifch neradth p- Burdowau wýborné
přednelená. — Beseda Uto tjm wjce zagjmala, an s powo-
lenjm zde^ oswjcené wrchnosti dtyry wětAj djtky knjžecj
se swým pěstaimem a swau wychowatelkau diwadlo na-
wltjwily. ^zláitě neysuráj kněžic, který wedenjm horli-
wého pěsUuna, wel. p. H a do £e£tíny se 'giž hezky
zná, iibowal si w^eském kusu i w Českých pjsnjch. Trau-
fáme, že, gsa w QUiácli narozen, sUne se někdy podporau
drahé wlasti. — Ch^á se opět cosi wzácn^o k diwadlu,
o Čemž ale geitě pomlčeli opatrnost radj. ._,(
SUTETOZOR.
G. M. král baworský udělil wlastnoručnjm psanjm
swobodnému pánoAvi Eligiowi z Mmch-BelUnghansenu, spi-
sowateli dramatických her »Griseldisff a »Syn pau»cě», zá-
tlužnj řád sw. Michala.
Pan Lttuhe, x>hz^litita} Čechomil (vis letoSnj Kwěqr
č. 32. str. 127) a redaktor časopisu f. b. elegante SQSelt,
chce mermomocj staroněmecký krog opět uwesti; to nám
uwádj na mysl dáwnau událost — od lonskéh» roku. Téhoi
času učinil totiž gistý p. Meld, spisowatel mnoha tragédy,
prowolánj k Německu, by se fíraků a klobauk& odřeklo a
za to Čepice a staroněmecké kabáty opět uwedlo. To bylo
owjíem bezké a pro wlast spasitelná, škoda ale. Že — gak
»Růžetf oznámily, týž p. Heid, zakladatel gednoty protiklo-
baučoé a bezfrakowé — prwnj a spolu gediný gegj člen, —
podlé gistých zpráw z gednoty této wystaupil, gelikož geg
za něgaký Čas opět w klobauku na ulici widěti bylo. Nemo
in patria propheta, t.g. neylépe gest proti klobaukům tam
kázati, kde žádných nenosj.
Z celého Německa gdau žaloby na Spatné nairitěwo-
wánj diwadd ; mnohá byla tawřena a hezký počet hercA
obdržel propultěnj. Neylépe si irlak pomohl diwadelnj
ředitel w Kobolenci. Oznámil obecenstwu, že nebude-li geg
na měsjce Čerwen, čerwenec a srpen aspoft 2000 tolary
podporowati, také w zimě žádného diwadla mjti nemá. To
pomohlo, w 8 dnech se«la se ona summa, a njrnj cho^j
páni Kobolen^tj hezky pěkně každý den do diwadla, byl
sebe horSj kus byl, aby se gim penjze odehrály.
Powěstný kauzlostrogec Dóhler hodlá letos PeŽť na-
•witjwiti, kdy ? newj se, ale má prý giž některé nowé, ob-
swláStnj kausky pohotowě. Kdyby uměl mlčeti, mý bychom
mu geden poradili, a ten, — ten by byl ! Nech strčj pěkně
gakoby nic několik stotisjc Slowákft do gedoé kapsy, a
mjstb nich ať wy táhne z druhé — wáak snad rozumj co ?
Liszt obdržel na uznanau gen gednu čestnau iawli, p. Dd-
bler zaslaužil by si uk celau zbrognici.
Čag, kterýž pro cjsařskau rodinu w Čjně určen gest,
gest předmětem ncsčislných péč) a obřadA. Do zahrady,
w njž se pěstugc, nesmj nikdo wstaupiti ^ wchod k nj hljďá
neustále silná stráž. Okolo stromu se každodenně mete
a s listu snjmá se neustále wiecka nečistota. Gak libě se
čas sbjránj bljžj, nesmj nikdo t oněch osob, kteréž něgakau
práci při tom magj, ryby gjsti, aby snad nečistým swým
dechem listj nepokazil. Wřecky tyto osoby musegj se tři-
kráte za den teple kaupati, a nicméně nesměg] předce ginak
než w rukawičkách listj Čagowé trhati a'sbjrati.
We Wlaijch bljzko Perugie swedl se před něgakým
Časem mezi marehesem F... á Principem P. sanbog na
bambitky. Saupeřowé, vrýbomj to střelci, wystřelili na
dané znamenj oba nagednau, a oběma se nestalo nic ; kaule
setkaly se tak práwě w polowici cesty. Že zploštěné na pro*
střed bogistě padly. To bylo ale, gak praweno, we Wla-
ijch ^ u nás se snad kaule gesté tak akurátně neligj.
Londýnský )> Globe <c oznamuge úmrtj 351eté slepice
a ndáwá spolu zpráwn, že za čas Žíwobytj swého 8910
wagec snesla. Ta byla swěta wěru wjce platná, neŽ mno-
hý, který z těch wagec gedl.
Pan Avequin, lučcbnjk z francauzského rodu w No-
wém Orleansku, wynaleznul, že se z wylísowaného cukro-
wnjku wýbomý, welmi dobře hořjcj wosk shotowiti dá.
Wzal si giž privilegium na to a hodlá wěc. tu we wclkém
prowozowaii.
R. 1812 wycházeTo wPařjži 45 Žnmálů a gfných ča-
sopise ; r. 1843 warostl gich počet na 498.
W Glasgowě umřel nedáwno welmi znamenitý múž,
wynálezce nepromoklych swršnjkA, od několika let hustě
nošených, Charles Makintosh. Nález g<^o wynesl mu wjce,
než Kolumbowi obgewenj Ameriky.
CaM^to tnu W7«háBJ w» stfadu • w •obotu po pAkrijeh: k»iimu énútvi ttřeáii fHááwa •• p41árrbow* prjloha. Předplá*) m « wf4aw«««l« u ilwit
léta 4» kr., w« knihkupcetwjdi ■• pAl léu t si. 36 kr., n» c. k. poctách púlI. t si. SC kr. atř.
' :— , , . — - . . i*-:
Wydáwánjai, a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hárodnj zábawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjdo 73.
ŘS. xářj iS43.
10. r. běh.
Beseda káwowá.
Obrátek ze Slnska*).
Giž kauřjcj-se konéwku panj hospodyně w
rukau držela, a řečnagjc pozwané k sobě sausedky
;cabawowala. Bylo bodne žíwě mluweno, tázáno i
odpowjdáno, hned o hrdé a powážné podseté ně-
kterých milostpanj, hned o gegich wjce méně spa*
nilých a čjplých slečnách; gak šaty nowého kroge
na onehdegsjm bále> gak pěkně w kotauč uwité a
proplétané wrkoče a zlalé šjpy-we wlasecb«gak na
rukau mistrným zlatnjkem udělané a w podoby win*
ných listu utwořené náramky gim slušely. Přišla
pořádka přehledu besedowébo i na spoluměšťky,
zwlášlč na manželky bohatšjch a zásobami zbožj
okázalegšjch kupcuj gakož i wyššjch auřednjků a
služebnjků ; nezaponvenuto mluwit a žertowat, tušit
a pochybovat, naděgi budit i ničit, o ženěnj, o
wdawkách, o newěstách, o mládencjch. "W tom pod
důmyslným a dozorným oiem ruka rozšafné ho-
spodyně konéwku porceiánowau, smetánkau napl-
něnau, nad šálky nachjlowala, káwa zbělely, cukr
přidán, — na stul pochautky sladké postaweny, až
i podobiznami protkané prostěradlo se zradowalo;
stoličky a lenošky ku stolu přistaweny, a panj
hostilelkyně spogcítež, moge paničky, >obě přise«
*) Činjme .ilenárcpoioray.naílánek Icnto, Iji^jcj nám
kausek ná/odnjho iiwola našeho na samém kowci oboru,
WC kterém gaxyk čcsloslo¥ranskv Irwň, na mjslě kde se
s dwogjm ginak}m, s gcdnjm cizjm nřmcckym a s druhýni
pljbuan^m, tolii s polskjm iiwlem stýká. Gak\'«i kraginský
pijbarwek neclilMi gsme s něho naschvál setijU 5 čtenář i
neibťhlegsj lebko došli se do nebo wpraT^rj, nňi pak gaiyk
můře {?cn «jskaii takjOwVmito- ic iiVého pramene národu
wynáscn^mi způsoby mluwcnj. Čloweku gest gaksi wolno
u prostřed lěcbto gadru)cb*, půwodnjch zwukú, as gako
pautnjku, když z gednolwámycb njžin se doslaná, čerstTvy,
posilňugjcj wzduch horsky wdfcbali poéjná. Přáli bychona
ardei^n^, aby uám p. sf isowatel wjce podobných a mozná-li
gcitě w}liraduífgi mrawoličn}ch obrázků podal.
^ • ťo*. Rod,
dnauti* prQmluwila. Sedm gich w počtu bylo,
podobně gako w surožitnosti sedm planet Ihned
se na pozwánj to k mjstům prihotowen^m obrátily,
k nim se bljžily, pak po krátkém se-zdráhánj a
ostydíánj na prwnj ku dweřjm Iwářj obrácená
rojsta usedly a trochu utichly, proto snad, že ho*
woru předešlého osnowa tjm ostjfchánjm byla pře-
Twána, neb že chutnánj w ústech práwo swoge giž
sobě ospbití a ugjmati počalo. Netrwaloto wšak
dlauho, když po wypitém šálku roznět olegného
w káwě rozlitého prudíce nerwy zpružíl a mysl co
rtuť obratněgi kolowatí počala, tuť hned i žer^
swug chláchol a pochlebnost, neb i swogc autlé
ostny a body wyiirinowati a pauštěti počaly. Chlá-
choly a pochlebky byly přigjmány i odwděčeny,
ale i auštjpky §ibko a zručně odráženy, wše tak aby
sama beseda šlechetnVm, uctiwjfm a powedl^m
zůstala wyraženjm a zábawkau.
ti Boy ů! — nasza Paní N... dobra nam kawq
nagofdfvaiaj^ prawila gedna ze sličnjřc^ besednic
wnářečj přjhraničnémi wněmž gazyk polský celo-
wánj swé rly sausednjmi českému přitiská. »/ fy
koiacze sq hardzo podarzont a kypré ! Onym^ paní
^•*., sie íakowc uíccy Upíry ^ jako namostalním darzq^
dla tcgo tel lu hardzo rady do Kích ídemy.^ — nA
czcmni bych ja^ paní i?..., níemíala tegowszystkíego
dotvícsč?^ odwece panj hostitclkyně, Y^wíedzq Oni,
icm jest ciqgníona^) frailka!"^ — vAle jakoi to
powídajqj paní siostro ? tXlXthtwana fr^flka chcq
aza p(nií(dzícc\^ — v^Awieru hle "^ tXl\t\^twana?
Mysle, le cheq jedna jak driiga rzeč: uyehowana, a
teraz jako takowa vydaná,^ — dj na to třelj. Wida
gá, že prwnj nesmyslně a bludně němčinu do slo-
Vidi tlumačila, druhá se do nj cele gako w záwrati
a oraamě wtočila, třeíj pak gen dopolowíce smyslu
se dopjdila, do polowice také gen i pálky (hlawičky)
*) T. g. táhnutá, 'wytáhnutá, doalowné podlé nřmc-
ckébo er&
Digitized by
Google
292
na hřebjku doměřila a doraziU: )»teď mánie^*
djm sám k sobé« »tea njzký stupeň drabiny
(žebřjku), na němžto besednj naše rozprawy
a řeč gich stogjl Panj, z gegichi rtu mateřský
gazyk tam, kde se ho předněgšj z lidu, a zwláště
geho učitelé ugjmagj, plynným, Ijbým tokem
hlaholj, sobě tu w pospolité a besednj mluwě radit
neuměgj. Kdo tu we winé, tkwj ? Panj-li ty — neb
gegich učitelé — neb obor celý národowý?« — To
byly otázky, které se mi nahodily, a na které se
odpowěd sama udala: že gsme wsickni zhřešili,
nemagjce chwály před sebau a před cizinci* ge-
gíphžto podobné panj w zábawných besedách náš
sluch hov^orem spanile a útěšně z úst se linaucjm
chlácholj, až i mysl naše u wytrženj na wýšinách
citCi neyliběgšjch se koljbá.
Než co pomůže na gine, že we wině gsau,
nkazowat? — což dá za ulehčenj, důwody a odwo-
dy pro ně a proti nim sbjrati ? Přjliš snadné a
wšak neslawné, na ty, kteřj se lopj, s břehu se
dj^ati a ukazowati. Potřebj tu wlastnj swau loď,
a kdo gj nemá, aspoň člun od břehu odrazili a ge
plachtami, wčtrnjky a wesly opřáhnauti,' na hlu-
binu se pustiti a topjcj-se wyswoboditi. Tjm po»
myslem zpražen, haupnul gsem i gá we swug malý
člunek — ach škoda že lodj, gako gi magj KoUár^
Šafařjk, Jungniann, Palacký a ginj, gá nemám! —
chopil gsem se wesjlka, na němžto gsem práwě
strauhati počal, odwezl gsem se od břehu a nad*
zmjněné naše tápagjcj-se panj wyswobozowati se
gal, mluwě:
i»Na pamět mi přišlo, že nebožka moge ma^
tka chlapce gemného, schopného a do uč6nj ná*
chylného chwáliti chtěwši, řjkala : To gest chlapec
powůdný ; gako naopak toho, an se Wésti nedal,
tupcem, trupem, otrubau, zpurýšem a zaťatým
nerudau zwala. Tupcem, když tupého a nedogj*
mawého rozumu byl ; trupem, když neměl žiwé a
obratné mysli; otrubau, když byl gakoby z gádra
a středku zrnnjho wyničen ; zpurýšem, když byl
urputný a upjrawý; nerudau pak, když z rodu
šlechetně^šjho se odlišil azplaněl. Slowo potvudrý
wyrážj nam stručněgi mohutnost á chápnost oswě^
ty a ušlechtonosti u člověka, nežli německé »ein
f&^tger Xtiabt^ , gelikož toto pauze . zdolnost a
schopnost zasahuge, ono i powolnost a pudjcj chuť>
čilí ochotu k oswětě a ušlechtěnj značj. Zdá se
mi tedy, že ten, genž chlapce skrz nauku a wýcwi-
ku k oswětě a uslechiénjwede^powodičeTJt (wodičcm>
wůdcem) dobře awýznamně gmjn býti může. Řek
geg paedagogem a saused náš i>finen Sr)íe^er<^
............... .^....
lánj nadřečenému proč by Slowan powodktufjm
gmenowati nemohl? Němec tu užjwá wýrazu Pae*
dagogik neb i (Stiittinn^étun^u Sluge-li mi tedy
ten, genžto se oswěty a ušlechtěnj dopjdil, powt-
dlým, tušjm že we wýraeu a geho stručnosti ne-
hřešjm.*
nWidjm,* ozwaia se panj hostitelkyně> nicek
ile ttamoczyla.^ — wA. my widjme,« přidaly druhé
dwě, nlechtry niedobfze oprawiccCy.^ Tu gá na toi
V) Negste, drahé panj, samy winnj auhonu, gehoi
gstc se proti otcowskému gazyku swému dopustili;
gsau tu w hřjcbu i waši učitelé, gsme w něm my
wšickni ostatnj wlastenci, gest w něm i nehoda
času. Ale bohdá že nebude wěčně trwati^ a že
přigde ten čas, kde ani er}tft)owané ani ciqgraone
/radě mezi námi mj ti nebudeme, a kdež nám bude
powedlý a wzdělaný tak dobře znjti, gako nyněgšj
gebtlbet. Na nás ale gest, abychom poklésky teko*
wé, wyskytnětež se nám kdekoliwěk, na nás aneb
na giných, gak libě pe poznáme, i hned také mý*
tili, abychom tak aspoň pole k budaucjmu a snad
giž brzkému wzrůstu mateřského gazyka našeho
priprawili.« Některé panj mi trochu přiswědčowaly
a předewšjm panj hostitelka; gine odporowaly;
němčina se gim z#ála předce trochu na srdce při*
rostlá býti. Tak šla hádka lehkým swým krokem^
a gá měl to potěšen], že, bych i mnoho na piano
rozsjwal, předce ledakteré semeno tam a onde se
ugme. MysU by nebyly tak zlé, ale ten zwyk, ten
fcwyk I —
Zatjm byla káwa wypita; šálky se stolu sebrány
a odneseny; giž Zahradnj owoce, gablka, hrušky
i ostatky hroznů ladně namjskáčh porcelánowých
oči na se v^ábily* ii\yifWašj zahradě, panj sestro*
ovířoce to pěkné urosdó;á' dozrálo ?« ptala se ge*
dna z*besednic, načež hospodyně t dW nágmu
býv^ám," odwece, nanii mám gaké zahrady^ zdě*
diny 01... od sedláka nakaupila gsem sobě tolik
owoce, kolik mi pro mau potřebu třeba.* ~tol ty
mišenky tu, i ty gadroice a renetky?<« ptala se
giná« — »Ano; sedlák ten, od néhož gsem wšecko
to kaupila, mně wděkem, že autěžek ode mne
každorocnj má, í ty hrozny zde — pěkné gsau šti*
čky — přidal.*
• Wšecky ty panj se tomu zadiwily, naučeny
bywšé pěkné owoce buď w městských a panských
zahradách hledati, buďge od Holomauce za drahé
penjže dostáwati. Ohljdá^aly se sice na swogjch
procházkách do okoličných wsj po štěpnicech owof
cných, na mjsto nich spatrowaly ale diwoko a bez
pořádku wyrostlé stromy, kteté čist;^cjho a kleštj*
cjho nož^^jjeb motyky Zem kypřjcj a plegjcj nikdy
Digitized by
Google
393
newiděly. knií tedy lehce torna, co hospodyně
jnluwila, Qwěřití chtěly, až gsem gá ge z pochybnosti
gegich wywedL
Máge totiž auředojka, pana M... přjtelenij
wygel gsem s njm giž loňského roku do wsi 0L.«,
"w njž několik magetněgšjch rolnjku obýwá. Tito
apolu i woznictwem do Wjdné se zabawugjce,
zásobu i pomyslň i prostředků sobě nad gine na-
byli, a k tomu gsau tak welmi milownjci swého
wlastenského gazyka, že netoliko potřebné sobě
knjžky nábožné, ale i do swetských wěd sahagjcj
zgednali a w nich pilné čjtali. Uměli sobě i pona-
iičenj o štěpařstwj a slechtěnj owocných stromů,
wydaná společnostj morawskau pomologickau, na*
býti. Zatjm anněkteřj sausedé gegich tichého swé-
ho způsobu 6 němčinau awau, w normálnj ikole
spatně nabytau, se drželi, a podpiwSe se pálenkau,
w cizjm gazyku tlachali : magetněgsj lito wesnjcí
pilné we swém mateřinském gazyku psané hospo*
dářské, řemeslnické aumnické knihy čjtali. Těžké
owšem z počátku wyrozuměnj bylo těch knih, a
nesnadné pochopowánj obsahu gegich. Zdálo se
gim, že nowěgsj spísowatelé neb skladatelé kněh
schwálně nowau gakausi řečj' přjstup k oswjcenj
swého národu zamezugj. Než po roku pilného čte*
nj haušť bodlawého trnj a planého hlohu snažném
krokem wzadu se octnula; kolmost a swěsilost
hory, nanjžoswětaslowenská nowinu (ladem ležjcj,
Dowozdělané pole) rownala, giž wjce šikmém a lež-
mém se kladla; roztoky, rokle^ i tarasy giž byly
takměř docela přeskočeny a přelezeny **— a naši
účinnj wesnjci se w knihy české i polské tak we-
čtli, že gim nynj čten) gich neymilegšj zábawau gest.
K tomu nebyli toliko schopnj a poučeliwj : byli i mau-.
dřj. Za účel si wytýčili z dotčeních nauk a prů-
wodů co neymnožšjho prospěchu a wy^hody nab}'-
wati, a tak zámožnost domů swých pomnožiti a
zwelebiti.Prospjwala tedy i každá gegich zahrada,au»
ročil každý násew zrnek a pecek, každý štěp raub-
kem šlechetným opatřený, každý peň, konár, wětew.
Zahrady wěru ty až do neyodlehlegšj austráně swěd*
čily o snaze i časté swých držitelů přjtomnosti.*
i^Ach, drahý pane,<' ozwala se na to moge
neybližšj sausedka besednj^ »gá gsem až posawad
toho domněnj byla, že~ gá sama pocházjm z Mo-
rawy— že prawjm tutěgšj sedláci slezšij neyprwé
musegj německé školy přegjti, z těchto wědy a umě-
nj do swých oškliwým hmyzem naplněných a kau«
rem očadlých chatrčj uwesti, a potom že teprw sebe
i města naše bohatěgi potřebami zaopatřili dostačj.
Gak se tedy nemám mrzeli na takowého gbura ^o-
ralského, který si na Němci prjklad ncbeje- a s hau*
nj i Slowáka i Poláka newyswléká?** .
»Pamatugte,« djmgá, ndrahá panj, že na li-
stech auřednjch, rozkazy s hůry, s wyššjch mjst se*
slané nám ozoamugjcjch, na polowici za přelomem
při němčině i čeština ge hlásá. Swomě a přátelsky
dwa gazykowé wůli wyššj oznamugj. Ti tam nahoře,
pod gegichžto zpráwau a řádem goral náš polský a
slowenský bytuge,gináče m^slj, giného přeswědčenj
gsau. — Pěkně se ukazugeočjm dělnice neb záhon,
na němž kusá (bezwausá, bezchlupá) pšenice řjzne,
wlage a žlautne. Ale pěkně i ta stogj, která ostinaté
klasy swoge wzhůru zdwihá, a wausy swými řjsně
wlásiwj. Hospodář opatrný a šetrný nerad ge na ge*
den záhon rozsjwá, ale různj ge a oddaluge od tie*
6e,aby se nepomjšely, nezpanhartěly nezešlyřely *).
Nikdy pilný pán, nikdy geho šafář newezme z wý-
mlatu takowé zeštyřelé zrno, chce*li obilj swé slech*
titi a lepšiti. Čisté kaupj» čisté a samorostlé wezme,
téhož braku, téhož rázu a twaru ; ge bude na sýpce,
w stodole, na roli chowat a opatrowat* Tak i tu, dra*
há má panj I náš goral dřjwe se powede gako Slo*
wan, nežli se zdařile zněmčj. K onomu potřebuge*
me časy, k tomuto wěky — k onomu roky, k tomuto
stoletj, k onomu syny a ney wýše wnuky, k tomuto
prawnuky, owšem pozdnj potomstwo. A přitom do*
wolte maličkau důtku: padá ona na naše měštany.
Padesátý gižletgest, co se w náruč Němcům adoga-
zyka gegich hrnau, a předce samau tauto řečj ně*
meckau Slowany býti se prozrazugj. Nechť prigde
z měšťana těchpospolněgšjch i ten neyswjžegsj do
německé Wjdně — oč, že každý Wjdňák gegco ci*
zince pozná, a gestli gen drobet zkušenosti má, že
od KarpatM pocházj, se domaká ? — a teprw ta njzká
láge a chátra školně neprowedeného^ panštiti se chtj-
cjho pospolstwa — ta njzká gak se tu prawj zgaic^
ta w řeči swé mluwiti německy počjnagjc, dorábá a
dokládá gi nářečjm slowansko-slezským. To mj*
šenina ! gečmen s pšenicj, kterau gsem na sýpce do-
brého hospodáře nikdy rád newidel, a neywjc gen
na planých roljch nasetau našel.«
»Nu chceme našim goralům to co pro ně dle
wašeho zdánj lepšj gest, práti,« ozwaly se wesměs
beseduj panj ; »nebo tak se snad skůr (dřjwe) dočeká-
me izdworilegšjchwesnjků, i šťawistého ušlechtilé*
ho owoce, i čistťgšjho másla a hustěgšj smetany, a
konečně také zručněgšjch, lepěgšjch djwek.«
Skončila se hádka a řečnická nauka. Luskot
ořechů wzal si swé práwo, a toliko po chwjlkách otá-
čel se na mne neštjplawý žert, nazýwagc iine Lu-
boslowanem a stjtem otwrdlých goralů.
*) Štyra se prawj, co nenj ani mužského ani ženského rodu.
Digitized by
Google
294
České diifadlo fr Praze.
Dne 7. zárj podrubé : Pra Diavolo* Prowcdenj bylo
mnobem dokonalegáj, gak bychom se giŽ minulau nedéli 8
njm byli rádi setkali. P. Prokop hrál ptírosenégi a vyrá-
žel diwatele gak oálcžj dobře. Geho prwnj duo nesmj
vsak žádnau ncgistotu wyzrazowati, takowé kupletnj kausky
niusegj lehce, gasoé a plynuté přcdncáeny býti, a sřetel na
'wýslownost nesmj pozadu zůstati. Panna Kuckcrtowa si
opét zdařile pocjnala ^ co se zpěwu týi^c, nemůžeme zaml-
<^eli, že koloralure gegj dostatečná mčkkost a lehkost schá-
zela, celému partu by wšak ani na ugmu nebylo, kdyby
geg zrcla gednodu^e přednášela. Nad mjru pékné zpjwal
p, 3Ia3rr, geho pjsue náležegj do řady nemileg«jch upomj-
Dck, klLTÓ o něm w srdcí swém znchowáme. Gsau to ale
také ty gediné wéci, které se Ijbiti mohau, neboť árie w
thgym di^gstwj ge co do skladby pauhé slepené potpourrí.
Pan Strakatý nemohl k dokonalosti nic nowého přidati.
Ostalnj* zůstali we swé mjre. Sborowé zpěwy slyšeli gsme
w ostiitnjcli operách wzdy žiwěgi a ráznági. r.
DOMACJ KRONIKA.
z PRAHT. Tyto dni wy^el Pfjrodopis od doktora
W. Suňka 9C zvlá-strijm swazeókem (se&i(cm) obrázku na
16tí piilarchowých tabulkách, gakožto třetj djl Malé Ency-
l-Jopedic nnuk, nákladem Matice. Cena spisu celébo welmi
lewná obná^sj 2 zl. stř. Obrázky se prodáwagj o sobě po
1 zl. stř. — Aby mnohostrannému přánj wyhowél, dal spiso-
vratel některé sešity obrázků na swé autraty barwami oswtfditi
(illuminowaii) ; takowé gsau u něho (w pasjrské ulici, éjsle
7 i 9) gakoz i w kněhkupectwj Kronbergra a Riwnáče k do-
slán] po 4 zl. stř. ; kdo však nawrátj wýlisk děrný nepo-
rubený, obdržj malowaný za 3 zlaté na stř.'
Z Kntné Hory, Ochotnjci diwadla zdegjjho nám
opět dwoge předstawenj uspořádali, a sice d^e 13. srpna
Klicperůw Diwolworwj IdohatUit dne 27. TyJúw dle Dein-
hardsteina wzdělaný Wdowcc a Toysůw Ponocfiý. Mezi
prwnjm a druhým kusem poslednjho předstawenj byla gí-
stau djwkau zdařile přednážetia l^Iowa deklamowánka To se
nesluUJ, a zdeg.šj gcden hudebnj umélec přednášel na hau-
sljcli Maýsedrůw koncert tak zagjmawě, žehy gcg i w hla-
wnjm městě w^eobecná pochwala neminula. — Poznáte z to-
ho, že nám pp. podnikatelé ochotnického diwadla rozmanité
zábawy poskytugj. •[•
Cie&fě něco o poivětrnosti^).
CDopln^k k č. 64. Kw^4 m. r.)
Od F. X. J. Maáka.
Pro uwarowánj gednostranného posauzenj aneb snad
dokonce nesrozuměnj, gakož i pro dokonalegáj wyswětlenj
toho, co gsem dřjwe w těchto listech o powětrností pronesl,
mám za potřebné geátě něco o wěci této zde podotknauti.
Kdo auplněg^i wyswěilenj, kteréž r. 1841 we Wlastimilu
a zwlábtě w kalendářjeh p. Spurného obsaženo gest, po-
zorně éetl, nebude mně z tohoto ohledu žádných námjlek
činiti , nebof sř ge tam sám cHojm a spolu hned i tak zře-
•) Prosjrac, aby se giž s tjmto (článkem debatta o po-
wětmosti .skončila, k gog;jmužto sirsjmu rozweilenj bczloho
hy zde ani mjsta býti nemohlo. j^^j
tdné, gak to w krátkosli moíná, na nS odpowjdám a dan-
íaniy že nikdo w hognosti desfa letolnjch négakc odporo-
wánj tomu neshledá.
Náležité vědecké rozebjránj složitých přewelmi a mo-
iiantných pijčin powčtmosti mjsta swéfao w listech těchto
mjii nemohlo ani pak mjti může; budiž gen dowoleno w
krátkosti a gako w gádře toto sem podotknauti.
Nezáležjť wlhkost powětrností toKko na wypuiténj
gezer a rybnjktí a na wysekánj lesft na wýltnádi nacbáae-
gjcjch-se nad rybnjky, nýbrž we schopnosti powétmého
oboru, gakési množstwj wod we způsobe uewiditelnýcb par
do sebe přigjmati, a ge opét při gistých okolnostech e«
sebe wylucowal^ k demni se geáté powaha rownowáhy a
wlastnjho, Časem nastupugjcjho pohybowánj 6ili kolébánj
náramného oceánu powětmého oboru nad starau sudj (kon-
tinentem) ncwyhnutelně poéjsti musj.
Můžeť této páry wzduch a) méné, aneb h) práwě to-
lik w sobě mjti, co wlastně k geho nasycenj třeba gest. —
W prwnjm pádu a) pršeti nemůže, leČby někdy se tyto páry
protiwnými wětry, kteréž w hořcgžjch i dolegAjch wrstwách
oparu óastěgi mjsta magj, stjsnily a powětmý obor mjstně
(zwlástně kde se gestě wjce rybnjků nacliázj, nad lesy a
neb wysčjmi horami) parami přeplnily, což přehánky, mjstnj
dojíte půsohjwá. W druhéťnpádu li) ale prííeti může 1)
když se teplota oparu kterýmkoli ipňs^bem snjžj, k. p. po-
stanutjm nad studeněg«jmi mjsty, wodami, lesy a wysoký-
mi horami, nebof ějm tcplegžj wzduch, tjm wjce páry do
sebe přígjmáy ochlazj-lt se ale, wyluduge gi opét ze sebe,
přewádě gi w krůpege wody aneb w méně neb wjce hu-
stau mlhu; — za 2) pak, když proti sobě tekaucj praudy
wětru wzduch a tjm i páry w něm wázané seženau, ějml
shaustnuwje urditau mjru wnjmawosti a nasycenosti wzdu^
chu přewýlj, z ěehož dé^ť opět následuge.
Kdyby ale i nasycený wzduch wysij geátě stupen te-
ploty obdržel, aneb proti sobě směřugjcjmi wělro-praudy
se ne&tjsnil a tjm nezhaustnul, aneb i wětry prud&jmí na
něg doléhagjcjmi se rozehnal, éjmi by braniénjmu suáíjmu
wětru Částku wlhkosti swé sdělil, nepráeloby předce, a to
gest spolu přjěinau, prod, když tlakoměr padá, někdy déáť
a někdy toliko wjtr následuge, aé i obloha mraky potáže^
na býti může a w skutku také býwá, což i na tlakomčni
naznamenáno gest.
(Dokoajenj.)
SITETOZOR.
Gistý spekulant učinil městu Pařjži nawrh,.že za od-
měnu 3 sou (as ^ros wjd. č.) /.a kus, mičenj w^ech německých
myAj w Parjži na se wezme. Wypočetl, že Jiynj as 9 Yj mi-
lionů nezwaných těchto hostů w Paíjži se nacházj, a že kdyby
každý za den genem za 1 sou (as kregcar w. č.) škody způso-
bil, předce wšecky dohromady škodu 5000 zL stř. učinj.
W Ulmu gšau dwě hospody w gedné ulici práwě na-
proti sobě, a záwist popauzj ge, hy si pokoge nepřály ; oby-
čegně býwagj to náwěitj, w kterých sc do sebe pauStěgj.
Dne 14. srpna stálo o polednách na gedné: »Zde se dá-
wá plná mjra, a pěna se shánj, aby se hosté neudili, gako
naproti.tf Za půl hodiny čtlo se na drulié: »Zde se dáwá
dobré piwo a dobrá mjra, a nepřiljwá se polowicka wody,
gako naproti. « O gedné stálo na prwnj hospodě opět napsáno :
»To prawj špatný člowěkJif Hned na to napsali si naproti:.
"NápodobněU Neyhezčj bylo, že sc poslcdnj tyto nápisy
hned pod neyprwněgšj napsaly, na kterýž způsob každý sám
sehc neylépe ťal.
r«»o|.U irato WTrh»«j w. -tř^áu . w »obotB po pt}|«rř;r)i: k.řdai. éruhun Mř^a., pKdávra »• ptll«rfho«-i pfjloh.. Předplácj
'***** **■•• ^» "iníhkttpíciwji* M piU Iřu I si. 36 kr., na c. k. poatach púU. « »1. 36 kr. ati.
*» n wydawaeeU aa átwrt
WydáwánJM^ redakcj J. Pospjšila w Praze.
JMk
Digitized by
Google
Kwéty.
Hárodn] zábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Qjelo 74.
ÉŮ, xářj ÍS43.
10. r. běh.
Nowý rok.
Radostněgi wypadalo to mezí tjm we skro-
wném prjbytečku starého » Zaplať Pán Bůfa«« Bla-
žený kapdDJ mistr seděl geště w tichém spánknu
stolu; bljže kamjnek byla se ale rozhostila Be-
tunka, po gedné straně mag}c Jánowskéfap, po
dntbé komika.
tfBýwalať to obljbená otce mého myi)éDka»
ebych se oddala diwadlu;* wyprawowala djwka.
vPoháněkť geg k tomu djlem přirozená náklon-
nost, djlsm snad i trochu, mého hlasu> djlem na*
děge w négaké zaopatřen]; ale čjm wjce gsem do*
růstala, čjm bljže hodina přicházela, kdežbych
Éyla měla oprawdowě na diwadlo pomysliti : tjm
wjce opadáwala geho chuť— tjm silnégi pomjgel
geho aumysL Smiutňé zkušenj z wlastnjho ziwotá
otřásalo a wywracowalo zamilowanau myMrákn;
zdáioť se mu> že by mne postawil u prostřed zá*
hubného wjru-* ie by gedinau radoet a útěchu swau
wnegistau a nebezpeonau hru sázeL Mysl geho
byla seslablá-^srdce plno báině*
»A nebylo, se čemu diwtti,<^ promluwil ko*
mik. » Zkušenosti otce wašeho při diwadlé nebyly
tušjm té způsoby, aby byl s pewnau důwěrau a
blahau naděgj poslednj poklad swůg na bauřliwé
moře poslal. «
»Můg otec ztrpěl mnoho— to ge prairda,«
řekla djwka -* »a gá litugi, že gsem tehdáž we*
dlé něho nestála w letech, abych byla mohla býti
Davridem w geho zármutku. «
pNeybolestněgšj rána musela býti ztráta mi*
lowané manželky — ?« ptal se gegj polobratr co
možná šetrně. bGcIíž prawda?«
Ona pokýwala tiše hiaT^-au.—- Nastalo krátké
pomlčenj. Potom se gala zase mluwtti:
•Abyste našel upokogenj, odwážjm se na lo
a zděljm wám o té události, co mi powědomo.
Daufámť, že to Činjm přátelům domu našeho -^
nebo otce mého, a ie nebudete smysl slow m;f ch
nigak obracowati.*
Oba muži ugistili gi geště gednau swého
upřjmného saucitu i hlubokého mlčenj — a ona za*
čala wyprawowati:
vCokoliw se mi o té neysmutněgšj době ze
iiwota oteemého k sluchu ddneslo, pocl&ai|ai^st
letité chůwy mé ;-*ze rtů samého otce owiemmálo
kdy co sklauzlo.
Matka moge-*-smjm-li to drahé gméno^ ten
Beyhrděgšj názew pofalawj ženského osdbě dátíj
kteráž giného práwakemně sinezjskala nežtohot
žemě.naéjrý swět póslawila, — matka moge byla
tuze mladá, když se o ni otec pokaušeL Nebyiať
lo bezpochyby také láska, co mladau zpěwadku w
náruč obljbeného kapeinjho mistra uwedlo—spjše
dobře promyšlená spekulace, obyčeg, prcMby.
okolnosti, a nebo cokoliw giného dwa lidí swádj*
wá. Snad w něm davfala gen gístau podporu a
záštitu na přjštj umělecké dráze nalézti -— srdce
gegj newědělo nic o hlase, kterýž neohlédage se
na staw nebo gměnj, milence a muže gen proto wo*
liti káže, že w něm druhau polowici bytosti swé
nalézá. «
nAi ai!« usmál se komik dobrosrdečně, a
pohrozil djwcé wýmluwné. i»Podjweyme se, gak
má roztomilá sestřička hezky rozwazuge ! — • A gáko
by mluwila ze zkušenosti 1«
vNepokaušegte, milý panel* prosila djwka
srdečně i wážně. »Gáť se neodhodlala pro pauhý
žert oponu s děgin odhaliti, na kteréž w celé Pra*
ze geště ani oko nepobledělo. Činjm to s gakausi
tagnau důwěrau, že činjm dobře -^ ale žertoWatr
pří tom nemohu. «
xComicus taeeat in ecclesial« *— řekl by náš
wlasatý lyi^us, kdyby ho nebyl punč giž odwedi;
Digitized by
Google
296
prohodil komikf zasadlw sám sobe malý poliček ;
potom se ale iíchotně k djwce obrátiw, doložil:
»Gea powjdeyte! Giž gseíi gako pěna— a srdce
mé nenj šaškowa čepice s rolbičkau; aby saad nic
nepogaio."
i>Důinjaky swé o matce uwádjm gen proto»«
g^la se djvrka zase wrypratvowati — wabych něgaké
omluwy pozdeg.šjch kroků gegjch nalezla — a my-
8ljm» že i nedciiiend djwka do srdce ženského
hlauběgi nahlédnnuti muže, nežli neybystřegšj oko
mužské. K tomu alespoň, tušjm, sám se přiznáte,
se mezi otcem mým a matkau mkcty ona sladká,
swatá sympatie nepanowala, na kteréž gediné we*
skerá blaženost stawa manželského se zakládá. «
Komik pokvB^owal mlčky hlawan pooékud
sklopenau, a djwka mlíiwila dále*
Nenadálý kragao.
(Z wyprawowAnj starého wogjna.)
Bylo to roka 1813 ; u Trois gsem přišel k
zagetj* Go gsem měl, bylo mi od Francauzň wzato,
i šest dwacetnjkii, které gsem, spustiw ge do no»
hawic, zachrániti chtěl, bylo omakáwánjm wyzra-
zeno a mné odňato. Zagatých nás bylo as tři sta
z rozličné třjdy wogska.
Giž game byli pátý den na cestě ; na noc
zawřeli nás do stodoly, a každý, gako obyčegtiě,
dostal čtwrt komisárku na posílnénau. Gá ležel
w kaulěj a. omakáwage prkno dolenj zpozorowal
gsem, že zpokřelé gest a žeby se snadně a bez
hluku wylomití dalo* Gako* blesk progela mě
Qiyslénka: Tu wede cesta na swobodu!— »I sdělit
gsem myšlénku tq wedlé mne ležjcjmu myslii^d,
domowem od Zatce» On gi powažowal za welmi
wýbomau, taktéž saused náš hulán, gemnžto gsme
se 8\fěřili» Wáickni tří gsme tedy ueawřeli^ až
wšecko pewně usne, že se budem we wšj tichostí
poraučet čili gak řjkáme rancíonowat. Wjce gich
za spoluaučastnjky wzjti nebylo radno, mohloť se
to tjm snadně!];i wyzraditi, a pak se s takowými
rancionéry welké ceremonie neděláwagj.
Nám se wyklauznutj ze stodoly poštěstilo.
Ted ale kam? Nemohlo by se snadně státi, ieby«
chom zrowna na opačnj stranu autěk sw&g zamě*
řiti mohli? Dlauho gsme se rozmeyšleti také ne*
směli ; i pustili gsme se tedy w tu stranu, kterau,
gak se nám zdálo, gsme byli přišli. Tak gsme
rychlým kťokem uháněli, až se rozednjwati začalo.
Tu gsme něgakau skreyš hledati a w lOf^ies celý
den wytrwati museli. Žaludek se oz^wal, my mu
pomoci nemohli. Odtvážit se mezi lid a na do-
brotu geho zaklepat, bylo pro nás patmau zkázau,
zwláště an gsme také írancauzského gazyka mocní
nebyli. Na rychlopřjležitostněsiněco kaupit, k to*
mu se nám nedosláwalo. kupidla, neméUť gsvoe
žádný ani kfegcaru. -
W noci to šlo opět dále, we dne se opět
skrytě odpučjwalo. Poštěstiio-li se nám něco na-
lézti z rostlinstwa, coby lidský žaludek zažití mohl,
hleděli gsme přjležitosti té použiti, třeba i s wla-
stnjm nebezpečenatwjm* Třetjho dne ganae ukryli
byli w lesjku; nalezli gsme tam takořka geskyni,
přjrodau ut\i'ořenaii, skryté autočiltě poskytugj<;j.
Tam gsme se ubytovali; střjdawě wždy geden
bděl a druzj dwa mohli spánku se poddati. Ani
člowjčka se neukazowalo, ani slyšet nedáwalo.
Bylo hljdánj na mne; mně byla— snad hladem—
dlauhá chwjle. Wystaupil gsem tedy na náwršj*
abych se poněkud dále ohlédnul. Tam gsem alé
nagednau zraky zarazil ; spatřilť gsem as na šedesát
kroků před sebau člowěka 8 ručnicj a wakem lo«
weckým. Stál a upjral na mne zraky. Byli gsme
wyzrazeni; co nynj pocjti ? Glowěk s ručnicj 8«
ditl na pochod rownau cestau ke mně; gá — gá
mu šel wstřjc, myslilť gsem si: máš se hladem
mořit a hladem snad zagjt> sel gdi gen a třeba
bysi .sobě pro smrt šel. Že přjtomnost kamarádů
mých newyzradjm, pewně gsem u sisbe uzawřel;
geť to také w skutku babstwj, když člowěk w ta*
kowýchto přjpadoostech samoten umrjtí se bogj.
Muž ten z pozdálj na mne po francauzsko
nwolaJ: kdo gsem a co tu dělám? A. že gsem mn
haéd neodpowjdal a on mne nepochybně poznali
ku které armádě náiežjm, opakowal otázku tu ně*
mecky^ Gá mu odpowéděi, že gsem zahlaudiL On
mě od hlawy až do paty jněHl, načei řeklt »Od*
kud gsle?« — »Z Čecb,« byla má odpowéd* —
T»Z Geeh?« opakowal on hlasem mjměgfijm, na
odkud tam?< ~Gá mu to řekl. — »1 t«ť gsme kra*
gané!« zwolal on — k nemalému podiwenj mému-^
^4!!«jy; načež mí ruku podáwage doložil: nGágsem
ze Slaného. « Mně bylo, gakobych se byl s mileným
bratrem dáwno giž newiděným nenadále shledal, a
gemu bylo nepochybně. také tak,skwěliť se mu zrako-*
wé leskem radosti a ruka geho se chwěla wrucc mé
wřelým stiskowánjm. A bratřj gsme také w skutku
byli, měliť gsnie oba gednu matku ^^drahau wlast,
a řeč gegj — řeé nutteřskau^ — Mluwili gsme dále,
gá mu wyznal wšecko bez neymensjho strachu^
gako přjtelik On mě wyslechl, radil mi, abychom
se tu gen tiše chowalí» a odešel aby nám něco k
Digitized by VnOOQiC
297
posilnenj přinesl. Gá pospjchal k saudruhum,
abych co mě ,potkaIo».gim wygewil. Zpráwa ta ge
potěšila. Když ale wjce než hodina giž uběhla, a
kragan mfig geště nepřicházej tu začalo wšecko ra-
dostné očekáwánj mizeti a podezřen] w srdcjch
gegich se zmáhati, že snad kragan můg auskok
obmeyšlj. Gá tomu wšemožně odpjral. Uplynuly
ale dwě a giž skoro tři hodiny, a kragana geště
ani k spatřenj. Tu iwe mně podezrenj ozýwati se
začalo. Mysliwec gistíl: nginak to nenj, on po-
slal nebo došel do neybližšjho mjsta pro wětij
sjlu, dhj se nás pohodlně zmocniti mohh on nás
zradil, a proto pryč odtud, ať ge giž tak nebo
tak.** Hulán mu přiswědčil, gá šel s nimi. Dřjwe
^em ale predce geště na náwršj wy^taupil; upj*
rám zraky we stranu, kterau byl můg kragan ode-
šel; w tom mi bylo, gakoby dusg^ koňský zdaleka
k sluchu méniu příoházd. Sauclf^howé^ mogi mu*
seli také nécb takowého znamSiáti, neboť hulán
položiw na chwjlku ucho k 2emi, wyskočil a gá
zaslechl, an mysliwec leknutjm zwolal: »Gsme
ztraceni I« Na to §e ozwaly bijžjcj-se kroky— byl
to kragan můg; i|le samoten. Gá byl giž na w«e
•odhodlán.
vNepřicházjm dlauho,« řekl přibljžiw 6#(
• proč ale radégi dole nezůsUnete?« * •
Srdečnost geho slow wšecko mé podezrenj
zapudila. Pokynuw na saudruhy,.sestupowal gsem
3 ,njm do předešlé skreyše našj. On wynaw z wa-
ku dwě láhwewjna, chléb a kus slaniny, řekl:
nTu, gezie a pjte. Bylť gsem zaneprázdněn, a giž
gsem se obáwal, abych snad nedůwěru we wás
nezbudil. Musjte tady zůstat geště také přes noc
a přes zegtřek; teďpráwě gest we wůkolj mnoho
francauzského wogska, i tu polnj cestau nedaleko
tesá widěl gsem oddělenj gezdců uháněti; zjtra
se to ale giž' wšecko přežene. Tuto gste w bez-
pečnosti. ^^ .
Pak gsme rozmlauwali o Cechách, mezi čjmž
on mi wyprawowal, že gakožto mysliwec do Fran-
cauz přišel, a láakau a pak sňatkem manželským
npaután tam co mysliwec zůstal. Po ránu nás
opět nawštjwil s wakem naplněným, načež k we-
čeru, potrawaO nás opatřiw, z lesa nás wywedl a
neybezpečnégšj cestu k wogsku našemu ukázal.
Rozlaučili gsme se gako dwa dáwnj přátelé ; tušjm
že se mu slza w oku leskla. S Bohem, kraganei
Druhého dne kpolednjmu gsme přišli k ney-
předněgšjm strážjm wogska našeho.
If '. F.
ČenUé difradlo ir Praze.
W neděli 10. cáij : Dědičná ěmlmmoat dramii we 4
gednátijch se zwlastnj předehrán, dle Vogela přeložená od
Tyla we wersjch a w rýmech. Zde nelze na ro»p«cjcb
býti, kde chwála BaČjti a kde přestati má. P. Gtílíx hrál
Daniela a sice w úplné dokonalosti. Co se geho dobře
promyšlené, we w^ecb přechodech a podrobnostech umělecky
wywedené hrj týče, suwjme geho Danida a Koke w geden
pořad, saudjce Že to gsau neylepij dwě role. Obccenstwo
bjlo w tichém n^pnutj a použilo každé přestáwk/, aby
herce pockwalaa obsypati mohlo. Soena, kde stářjm a těŽ*
kau winaa téměř sničen gsá ůtkostně sudjho prosj, aby
plamének mraucjho žiwoU geho nebyl katem zhasnut, giLsž
i wyznáig zpáchané wraždy náležj k neywýteéněgájm wý-»
tworům, které nám herec posud předstawíl. Úlohy osta-
tnjch herců byly bud samy sebau aneb snaženjm gednagj-
cjch osob práwě nepatrný. P. Kruinlowský byl přjlii chladný,
p. Kolár dAstogněgJij než obyčegně. P. Lapilowi překážely
trochu werie a rýmy.
W úterý 12, sářj opakowali se: Pm^jsoJUsi. Číno-
hra-to běse wjíefao dramatického rázu a beze w«j wnitřnj
sauwisnosti. Ti Šwédowé w Chrudimi, ten obrázek, odkud
to, k čemu to? Wle gako pěst naoko. Powjd^|g^|^ dá«
ale na prknech to BudJ. Prowedenj bylo
sama wěcgc ale přjrinau, že si dlaně odpodjv
jd^M^^dá
Gesté néeo o poivétrnosti*
(JĎoflnfk k i, 64. Kwětd m. r.>
Od F. X. J. Maáka.
(Dolonče^f.) Nezáwisle od těchto, w powasc a w«
skladě samém powětmého oboru každého mjsta položených
přji>in wpl^'vrá na sucho neb destiwost powětřj také stranu,
se které praud wěiru táhne ^ suchu přjzniwj wětrowé gdau
od w) chodu a gílio - w^' chodu, pak od gihu a ne zřjdka
též od se wero*w Vchodu, wláhu pak pHaá^gj rádi západuj
a gího- i sewerozápadnj, gacjž práwé letos panowali. Onino
gdau přes nesmjrné, nazwjcé welmi hornaté rozlehlosti Asie
aneb přes horké pau^t^ Africké, tito pak od wclkťho oceánu
atlantského, w pomi^m gen mála kragin se dot}kagjce.
Owšem pak, že když onyno mjstné s těmito obecnřgAjmi
přjdinami se šetkagj, tjm gistěgsj následek býti musj.
Giná neméně dfiležitá okolnost zálužj djiem w rowno-
wáze neb tichosti, a djleni w gakémsi střjdagjcjni se s nj
periodickém, mjmém sem tam preplýwánj a se pohybowánj
náramného powětmého oceánu, zwlá£tě nad starým konti-
nentem, kterýž častěgi směru swého měnj, nikdy wSak dlauho
trwagjcj praud w gednom a témž sn*ěru (k. p. od giho-zá«
padn) nemá, tak že stále ten samý wzduch nad suchaa
pewninau ostáwá, gen krátce na moře wplýwagc a geho se
dot)kage, a to w panugjcjm suchu práwě tak bylo. Když
pak we&kerr spausty wzdychu nad starým kontinentem
stále dlj, nelze by náležitého nasycenj k wláze a deáťfím,
zwlážtě za nyněgájho nedostatku gezer, rybnjků a lesů na
horách, do^ly, z čehož— poněwadž mořské wody swé páry
gen sdlauha hraničnému powětmému oboru, a sice toliko
we směru wělru, nikoliw pak proti wětru zdělugj,— newyhnu-
telnd sucho následuge.
Tjm tedy uké, že w ukowých okolnostech náramná
Digitized by
Google
29S
ony zpaa&ty mořfkvch wod, aČ troj- a toa4 álwtrnisobně
weikcru sucbau &em co do povrchnosti přcwyáugj, a tudy
hy k nasycenj powčlrnébo obora w při měřených pijpa*
dnostcch stačily, ptedce ku twojrenj deáťú pHspjwati nemo-
hau. — Mezi tjm pak so powStij nad oceánem párami těmi
■wjc a wjce nasycuge, a kdyi opSt stále neb aspoň stálegi
panugjcj vrétry od sápadu k gihosápada aneb i seweroKá*
pádu, totiž z končin pobljžc atlantského oceánu 'wanau, mo-^
ki-eg»j aase ano i mokrá léta následugj, gakoi to práwé letos
gest.
Toto rosebránj celý tento pochod pijf ocly sagiatft n&*
málo obgasoj. Neprawjm pak, ie by tjm snad wíecky
prjčiny powětrnosti — sucha a mokra — sauplna vyswětleny
byly, neb geSté weSkery wlastnosti a p&sobenj mluna, gal-
Tanismu a drala, a slunečojfao swétJa, gegioh pospohiého
plodu, až dosawáde neznáme : proxatjm gest ale každý plj-
spÉvck dobrý a wfida gest ta nSg powdečna.
Z tohoto -vryswčUenj tedy wyswitá, ie zagisté hognost
rybnjku, pak mnoástwj nachásegjojch se nad xúmi hirgů
wysokých, lesy porostlých hor neodmluwnč pro wláhu .4
dcbtě aučinkowati musj. — Odkud to ale, že w Polynesii neb
IV Oceánii, n prostřed more na malých ostrowjch někdy
8 i 10 měsjcá sucho panage, gako k. p. na ostrowě Ota^
haiti (Tahiti) a Nnkahiwé, % Čehož tam hlad, bjda a weliki
zlé následugc? — Stáwá se to, když nad mořem bud dlauho
ticho panuge, aneb rychlegi wanaucj widuch stále týž směr
sachowáwáy u, sícé na mjstedi, kde tak irysoké, studené
hory ncgsau, hy páry wodnj ocblasenjm wétrů ihaÍťowaly»
t.-g. we wodu srážely, což práwč na uk malých ostrowjch,
bor wysokých nemagjcjch bývrá. ZwhUtě ančinek tento
Básleé||[gief^|^yi proti sobe směřngjcj praudy "ivlhkého po-
wJ^Hnjsta wmagj, gežtoby páry takowé stčsnáwali. Tjm pak
se^Mámjtkíi wywracj, proč w Čechách, kde i snad geSté
mnMkurřybnjků se nalézá, sucho panowalo tam, kde na
bijzku wysoké, lesy porostlé bory negsau, atd.
Wřecky -wěci, wiecky úkazy a aučinky w přjrodě swé
přjčiny, a sice swó přirozené přjčiny magj, a marná my-
šlénka by byla, kde ginde, kromě pijrody a gegjho pflso-
benj po přjčinách se ohljžeti ; bychom gich i neznaU, skrze
to předce bytnosti swé magj, a yryiSj stupeíi wěd a nměnj,
-wětSj rozsáhlost a wlestrannost zku jenoscj, wždy obzor ná-
hledů nažich roziihigj, — a co nám wěděti, nahljdnauti a
dokázati možné nebylo, potomci naii lehce napotom nahlj-
dnan a dokážj.
SWJBTOZOR.
Pater Malhew, P&sobenj irského tohoto apoštola
mjrnosti a střjdmosti gest nesmjrné a zwětžuge se co den
wjce. Zagisté gest Pater Matbew po 0'Gonellowi neysna-
menitěgžjm úkazem probuzugjčjbo se Irska. Anglické bo«
winy nBritaniaic popisugj geg ukto : P. Mathew gest mni
asi 47lelý, w plné sjle, as pět střewjců jíest caul& awýéj,
swalowitý a silného zrústu ale ne. neobratný. Celý den nemá
nic na hlawě. Twář gcho ge přjgemná, ba téměř krásná^
uhowé gegj gsau sméJj, oči černé a ohniwé, čelo njaké ale
žiroké, wlasy husté a kadeřawé, naiediwělé gi2 trochu. PleC
geho ge ^nědá a w očnjch kautcjch stabuge se mu kůže
w množstwj záhbft, což mu zdánj maudrosti dodáwá. Ústa
gsau dobrácká-, kžertowánj náchylná. iNosj dlauhý frak až
k bradě zapiatý. Kewypadá nic gako missionář aneb do-
konce swataužek, ta to se m&že ale powažowati ta wtor
oněch duchownjch w katolické cjrkwi, kteřj maudrau swan
potrabau, dobro wesclan mys^, úttnžneštj a sennairitclnau
přjčinliwostj pro swé obce, bez ohledu na slotné powětřj
•neb neschÁdné «esty neywětS^o púsobenj na irské swé spo-
Ittkragany nabyli. OnU Beyiep^m obrasem oněch kvěŽK
kteřj O^Conellowi nesmjmá ona shronážděnj lidu aháněgj,
sami w čele swých ke schůzkám těm pHchásegj a welkého
Agitátora toho obkllčugj* Samo sebau se roznmj, že mni
takowý we swém cbowánj nio nuceného njti nemůie, ié-
dnan licoměrnau pokora aneb farizeyskan pýchu ; gde do
práce, gako giny muž, který djlo swé koná. Ženy popadne
•a bradu a tasmége se na ně, děti hladj aneb poklepá ge
na hlawQ. Památnj penjs stijdinosti kupnge wětčj Částka
wrstewnjků geho, když slib swůg skládagj. Gesti % cjnU)
a ozdoben znamenjmi wjry. Má wceně gen as kregcar, pro-
dá wá se wlak ta dillínk (30 kr.), tak že p. M. od neděle do
nedčle 200 neb 300 Jiber Htfiiaki (iOOO^MOO aL atř.)
přigme.
Duviquet psal diwadelnj posudky do Journaln des
Débats, milowal ale wjoe radosti tabule než ónn powinnost
(wau. Dáw«l-li tedy Tbéátre iran^s poneypcw nowý knt,
nawitjwil D. genom ráiK) hlawnj tkaužku, by se odpoledne
beze wáeho wytrhowánj radostem dobrého stolowánj ode-
%tdati mohl. Měl se éáwatinowý kus: vLord Daderantir,
D* učinil gak aw)%l]^byU a.unjnil si, vkoDČcnj, w némi
se lord Dadevant ba^|b(tkan tabige, co neyostregi pohaněti.
\Večer iel p. D. k swé milé hostině, swědomitě se ale
wyplal, zdali nowá drama skutečna dáwána byla číK nic;
když.n&lyžeL že byla, sedl si, napsal ^wau kittika a lehlai
s neypokogn^žj myslj na odpočinek. Druhý den čtlo se
w nowinách : » Wieeko Žlo wýboraě j tu wsak padla nešťa-
stná ťákia t bambitky a weu bylo po dramě; hwjadánj.-
bet konce prowázelo padagjcj oponu. « — Ubohý kritiku, tyt
^1 sobě. Hned po hlawnj skaužce umjniio ředitelstwj, že
iVlord D. nennj zastřeliti, nýbrž že si musj krk podijt-
nauti.^ KHyby byla rána skutečně padla, nebyloby owžem
betě hwjzdánj býwalo, tak ale-^ukoačilo se wsecko dobře.
Duyiquetowa zlost na chybu tu byla nesmjrná; celý Paiji
se mtt smál — Četl ale předce posudky geho gako dljwe.
Baženj Němců po titnijoh, byť sebe nepatrněgžjch t
neysměáněgžjch, gesti dostatečné známft a bylo mnohdykráet
od nich samých w zaslaužený posměch uwáděno. Teplická
lista lázefiských hostů oznamuge mezi ginými také dosti
pěknými přjklady: Panj Isidoru Wilbelminn Kunigunda
K.IÍ. rosenau swobodnau panj t... »8íitUH, 9&ittKtQUtif
Uí^txi, nfe^rrrer ^tU^xttn ©efeUr^often utúb ber crflen jDc«
putirten » SSerfommlungéřammer trn Jtění^rrid) @ad)fen }u
(Drefbcn ^tt0(<rb< ®einalin.« Necb se někdo poknsj, do
gine řeči srozumitelně to přeložiti — dodáwá k tomu ^edea
německý časopis, fia ano ; a kdo takowý pas pjže, měl
by si dát dwognásob taplatiti.
W kterémsi městečku byl na domě nápis : »N. N., ho-
towitel zcela nowého wiksu, gest sde k dostánj, žkatulka
po 3 kr.K Pakliže škatulka tohoto pana wiksáře 3 kr. stogj,
zač gest asi celý ten milý muž? — Na ginem domě stálo
náwěátj stranu gcho prodage, kn konci pak bylo napsáno,
»že se tento dflm osobně oka»uge.«c To ge hezké, pomaha
stáwagj se giž domy oso'bami, což pak bude ze skutečných
osob ? — Ginde přegal řemenář N. N. řemeslo po něgakém
p. Kozlowi, a wywěsil bí tabulku: »N. N. řemenář, dijwe
Kozel. f( To bylo hned kausek geho historie.
Kdo by to řekli Gistý Míkulál Petter w Amstero-
dame měl prf takowý ohromný hlas, že se pauhým zwukem
geho skleničky na wjno rozpukly. Z čeho pak as měl ten
pán doma okna? —
Amo^ It ««iBto wjrRhásj w» irtMu • w MbolB ^o
•í "^ r •"^••^ ř? P*l*ríjch : ktidmii aruhao ttrf^én pHdéwá •• p4Urehowá přjloha. Přeaplicj
l9U 4» kr., w» UlhkupMlwjek ■• pel léu I M. 86 kr., na c. k. poitiek piill. t si. W kr. itt.
•• H wyáawaicl* •• éi%rrt
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Hárodiij libftWBJk {liro Cecky, ler&wany, Slowiky a Slezany.
qjslo 75.
SO« amfJémúS.
Í9i r. bek.
Howý rot
»Neyprwnegšj léta uplynula gim bez obzlášlnj
přji^ody, wygmu-lí leda tu/ že sjuá pozbyli, kte-
rýž mohl snad přjste..* ale o lom nesn)jm giž
mluwiti! Wás wedla wlastnj hwezda do swěta a
žiwota. — Otecmfig byl u brněnského diwadlá.
'Taho času přibyl tam mladý zpěwák^ gehož neo-
'byčegný hlas slawné přjstj zwéstowál. Nešťastný
otec, genžto se každým nov^ým a k tomu wzácným
úkazem w řjši hudcbnj hned celý okauzliti dal,
zahořel brzo i wášniwau přjznj k mladému zpěwáku,
byl mu wždy po ruce, wždy nidau i službau ocho-
tný, a zwal ho k sobe gako neyzkušenégsjho. přj-
tele, gako wlastnjho syna.
Nemohloť arci ginak býti, nežli že prwnj zpě-
wák s prwnj zpěwačkau mnoho co dělati i;njwal.
On byl mladým a na niládj swé dosti swětem otřelý,
ohebný, wýmluwný. Patřilo prý í gehó líbůsú^ám
slabšj pohlawj sobě pokořowati. Setkárij-se geho
8 míadau, půwabnau zpěwačkau muselo se ho elek-
tricky dotknauti a když seznal manžela gegjho,
.nemohl gioak, nežli s plnau zbrai^ij swodliwosti swé
'na manželku geho útokem hnáti.
Srdce lidské' ge prý posud nerozluštěná pp-
hádka — ge prý tak diwně iiastrogená harfa,
že zawznj, když i člowěk nechce. Snad ,to byl
prwnj muž lotio drubu^ kterýžto se k tnatce mé
přibljžil; snad padla teprwa gegj hodina, a oim
se nemohla ubrániti, aby tagemné struny srdce
'geho byly nezněly. Mug otec byl mnohem staršj-r
a neměl snad práwě to na sobě, co by n^ladau
ženštinu bez hlúbšjho citu a wyósiho wzdělánj
bylo mohlo wábiti.
Mezi gine ctnosti anebo wlastně slabosti
otce mého patřila ineskloDÍleiná, íiewywratná du-
wěra w srdce lidské. On wěříl celému s>>ětu.
Wi
proto že sám s celým swěťem dobře smýšlip, i
nemohlť si pomysliti, že by mu kdo nepřjtelem
l>ýti mohl, proto že sám každého milowal. Přílnauti
hned I^ někomu celým srdcem, to bylo u něho néco
obyčégného.
Tak se mu dělo i Si nowým zpěwákem, a pro
samau přjzeň, pro samau důwěru newiděl, že mla-
dý swudce zatjm powěBt domácnosti geho kalj a
pozemské blaženosti geho kořeny podkopáwá. Celé
město giž o tom mluwilo, spoluaudoj^|Jí|adIa
začali na něg s ausměchem pohljžeti; ^^^^Biěl
úsměch za důkaz osobuj náklonnosti, sH^^^finý
w nešťastné důmjnce.
Toho času spatřila gsem swětla božjho. Do-
brosrdečný otec powažowal každý přjrůstek rodi-
ny za nowý auwazek srdcj manželských — a nynj
teprwé nenalezlo ani to neymenšj podezřenj cesiu
k geho srdci. Nagednau ale měl spadnauti s nebe
swého — a toto spadnutj muselo geg tjm bolestnegi
potkati, gelikož to bylo poprwé, co ze swého
sněnj o rágském swětě w žiwot oprawdiwý, ale
klamu plný se probudil.
Bylo mi sotwa čtrnácte dnj, an gsem zůstala
bez matky a otec múg bez choti. Mladý zpěwák
byl se pustil s prw^j zpěwačkau do swěta ^- a tato
wzala s sebau i prworozenau dceru swau, djtko asi
dwau- nebo třjleté, zpáchawši takto winu dwogj.
VTelikjf' liyUtvu pokŤik,*kterýž tauto událostj
w městě pqwstal, i nepošlo se snad ú/^t, kteréž by
gi nebyly wedlé způsobu swého něgak wyprá-
wěly a w}kládaly. Část otce litowala, část geg
kárala, část se mu iposmjwala. O wšem tom ale
otec nic newěděl. Potopen w zauFanliwé bolesti
nepozorowal prwnj dobu, co se wůkol něho děge^
a skíjčen gsa náramnau báznj před wšelikau twářj
lidskau, powažowal každého za larwu, za njžto
klam a zrada čjhagj. W tichém, ale tjm hlubsjm
a žrawěgvsjm. hoři seděl skoro bez ustánj u mé
kolébky — lo byl nynj geho swět, geho žiuot.
Digitized by VnOOQiC
300
Ani hudba, gegjmito swatým^fedmn přodce od
početj kořen i wrcholek bytosti gtho se zabfjwal
—-ani m mu neposkytowala w {Hrwnjmr žalosti ná*
walu potřebné útěchy. Pteaalu wznikla w nem m
upewnila se mu na mysli d&mjnka, ie se na tomže
mjsté a mezi těmiže twářemi déle zdržeti nem&že;
j hled^ gine engagemem^ a ddeiel z raúesta/ kdeiio
se byl chrám blaženosti geho pobořil.
Ale duch geho nemohl se giž probrati z chmur,
kteréž byly oblohu žíwota geho zastřely— a prwnj
cesta geho k ďowému stanowisku byla poSátke^
neqstawného putowánj. Dlauho nemohl nalézti
oáÉ|chu. Newýslowný pohánél ho nepokog. Ge-
zSrsemnau od diwadla k diwadlu, starosti o tělesné
pc^eby nemluwněte zanecháwage obstarožné zené,
kteráž mu byla žiwotem oddána, že byl gednau
synu gegjmu do sboru pomohl — a že gsem byla
opuštěna od wlastnj matky. Za to mě stražila gako
wlastnj oko.
Mezi tjm potkaly ale otce mého geŠtě srnu-
tněgšj pí-jhody. W těsnách okowech držela bo
gakási ocháblost a nechuť k swému powolánj, gež-
to byl^^dce druhdy částkau geho žiwota. Zane-
dl^^^^^ — a nemoha se udržeti u wětijho^ stá*
lé^^^^Hrla — klesal k malj^m cestugjcjm i sebe
honPRpotečnostem — až i konečně ani tam ne-
byl k potřebě. Náhoda nás wedla skrze Prahu.
Zde se ubohý konečně rozstonal. Štěstj geho byla
nynj moge ch&wa, moge pěstaunka. Skrblila, gak
mohla; prodá wala dokud co bylo — až i dopro-
dala, a otec poněkud pookřál.
Nemocj byla se w geho duchu stala zname«
nltá proměna ; nepokog, kteráž ho z mjsta na mj«
sto poháněl, utichnul. I umjnil si tady zůstati a
mezi cizjmi twářemi nowý žiwot začjti. tjcházel se
o hodiny w hudbě a we zpěwu. Tehdáž tu neby*
lo geště tak rozličn^^ch ůstaw& — i začalo se mif
dařiti.
Don Baldomero Espartero.
Yíyňattk z osudft Ipanielských.
Španiely gsau zemj diwA, neočekáwaného ale
také nekonečného; w historii gegich gest něcp
osudného, tantalského od neystaršjch giž časů.
Zdá se, gakoby osagich žiwota z prawého položenj
wymknuta byla; w sobě samých dosti mocnými
býti mohauce podléhagj neustále wplywu cizjmu,
wzágemnosti nešťastné, a samo to, coby zemi gine
k neypewněgšjmu základu obecného blaha slaužiti
mohlo, obracj se gim w chorobu, bjdu a pád. Giž
i<efiloiiý.h dob slaly se reydistěm nepřátelských
pletek Řjma s Kurthaginem, a osud Numancíe gest
známý; po pádu řjniské řjse rozlili se do nich
prándotré baHlnrrskýell národů, a sotwa že se cizj
žiwlowé ti w mjr gakýsi uložili, přihrnuli se Ma«
hometem nadšen] Arabowé, wšecku zem nappřád
d.obýwag)ce^ Pó lipewnliq gich wlády- idák .ae
krásněgšj doba Španielům nastáwati; uměnj awě*
dy zkwjtaly, neykrásněgšj budowy, hrady a města
kauzelného půwabu začaly wšecken krag pokrýwati*
Berné se rozljhala, zpěwy a krásnjfiducb ry^twj,
plný poetických wnad a ušleclitile-rekowského nad-
chnutj zgewil se gako p^tlobůh nad rozbauřenau
směsicj. Ale křesfanstwj úpělo« a wěmj wyznawači
geho byli do bor wytištěni, odkudž se s kťwáce-
gicjm srdcem' ni hrdau pýchu půlměsjce djwati
museli. Bogowé obnowili se, potokowé krwe tekli,
až konečně moc Ulamu podemleli a křjž opět we
wládě i sláwě swé se olcázal. Ale Španiely byly
rozdrobeny ; každá kragina, každý wůdce byl pro
sebe bogowal, každý chtěl také po obdrženém
wjtězstwj samostatným zůstati. Řewniwost a gine
wášně wedly rozdrobené ty částky do krwawýcb
bogů a křjž, magjej býti znamenjm gedné lásky,
stal se nowým swědkem domácjch bratrských půtek.
Sňatek Ferdinanda katolického s Isabellau spogil
opět celé Španiely pod gedno žezlo a krásněgšj
doby zdály se ubohé zemí nastáwati. Amerika se
wynalezla, pokladowé hrnuli se z nj do Španiel,
obchod zwětšowal se, uměnj domácj zkwjtáfo a
w řjši geho katolické magestátnosti nezacházelo ani
slunce. Na tom geště nebylo dostih koruna řjm*
ských cjsařů spogila se s králowskau korunau špa*
nielskau, nowé, krásné,.bohaté země, Nizozemsko
a Wlachy za přjdawek s sebau nesauc* Španiely
byly prwnj mocnostj w Ewropě, ale ne na dlauho*
Vféí rozbrogů náboženských nastal, dynastie, ge«
gjmžto wrcholem Karel V. byl, wyhasla, nešťastná
wálka o trůn obau swětů wypukla a konec gegj
odewzdal Španiely, neykrásněgšjch magetnostj w
Ewropě zbawené» l>urbónskému princi a pěstaun*
skému wplywu francauzské wlády, Wšecka doba
odtud byla pro Španiely gen hynutjm dušewnj i
tělesné moci. Dwůr pleytwal, činnost wlády ustrnu*
la we formách, miláčkowé panowali, duch byl w
otrockých pautách a francauzská revoluce widěla»
kterak smělý wogjnpanownjkašpanielského upro*
střed pokoge w zagetj bére i z ragcha králowské-
ho swiéká. Nagednau se wšak diwadlo měnj; mlun*
ná giskra padla a španíelský národ, o kterém žeby
žjti chtěl, ani pomyšlenj nebylo, sťogj gako geden
hrdina proti cizincům a králi, kteréhož mu wnutid
Digitized by
Google
dftl
chtfg. Napokoa mhadů ^jlfcuiý gea we SpMÍdicIl
BÍfiekoi B«pořidj a geko^ brtir, podlé gméM krái«
iriádna ges Um, kde frMCáuiské kodaky stogib
Now^ iíwol wlage wiude^ nowé idey wckáiegj do
fttnié, donác} s ekincí třenice iPoski^Máwagj nowé
ewétlo: Španidé se probudily; krále přiroftenéhó
nemagjee* sami si wládu t konsiiiucj dsgj (1ftl2)é
Posléze ptígde kooec krwawého pogiek namáliánj.
Kapoleon klesl a surý panugjcj tiiini* proni^gžbo*
gomili, gest gim opět nawrácen. Ale pokóg se
getté newrátih Aesowé s« Miénilí« národ se stal
giným, potřeby geho bylo giné^ w samém lůnn
geho kwasila se heyna nowých myšlének^ nowych
iádostj a rozfváinénosi i náďilost nastniy ila na mj*
sto dřjwégšj Yietečnosti. Stará wláda z ciziny při-
itá a Spanleisko gen přednapolconské znagjcj» ne-
uměla tomu wyhoweti a ony sjly, kteréž uk zdárné
proti nátiskfim cižínským se obracowaly, začaly
nynj na wnitřnjm žiwoté žráti. Nespokogeáost, ne*
pokoge a pronásledowánj stjhaly se, gedni rhtéli
horempádem wsečko nowé« ginj gen staré a zas
starej a francauzská děla musela opét wzoíklau
bauři překřičeti á Ferdinanda z nowa na onom
tr&nu upewniti, kterýž pro ného před nedáwnem
geSté tolikerými obětmi hágen i dobýwán byL
'Ferdinand umřel (1^31), žezlo dostalo se po něm
sodstrčenjm bratra do ruk^áu djtete a matka gehó
uchopila se ho mjsto něho. Dáwno umlklé naděge
křjsily se, nowé obéwánj wznikalo ; Španiely měly
nowau dráhu, dráhu pokroku ni^taupiti. Aby gim'
wsak osud gegich wěren z&stal, hasil gim do toho
sjmě měšfanské wálky, kteréž gak bugué wyrostlo
naše oči spatřily. Wedlé toho pro wádčly swére/dý
roztržky stran politických, a každé nowé ukončenj,
kteréž se přicházeti ^dálo, stáwalo se toliko ko*
lébkau nowých a nowých, neočekáwanýcb banf),
gež dwě cizj moci střjdawě rozdmychugjce k pro*
spěchu swému obraceti hledj.
Tak stogj Španiely nynj: s dřjwěgij rozdrcN
benosti gegich zbyly památky stálé nenáwisti a žár-
liwofti kragioy ke kragině, památky surých práir
a wýsiidi kteréž se nowozameyMené gednotě přjčj*
Země, zwyklábohatstwj swé odginud, bez přičiněn]
swého obdržowati, má wlastnj prameny swé qly«
swého promyslu zascbléj pjskem nedbalosti a ne«
wijmawosti tolika wěků zanesené. Od wSehodu*
iewnjbo, wédeckébo pokračowánj Ewropy čjm
dále tjm wjce se odiučogjce uwázli w powěrách a
we tmách, do nichž se gim nagednau při střetnutj
se s írancauzskau revolucj daw nowowěkých idej
wetřel, kterýž nezwyklé gegich oči oslepil. Ob-
čanský rozum i občanské ctnosti wyhynuly w po*
sledajdi stole^rii • nenj snad gedsoé wellé my*
slénky, gediného winešeněg^hosnaienj, by zwéku
tohoto zistnostt a ospalosti na naie dobjr n níeh
byly přešly. Hrdinslw] proti Nupoleonowi dokázané
bylo owiém krásný Mčátek, ale w násilném namé*
bánj gen proti wenkowv obráceno gsauc nebylo s to»
spolu i wDÍtřnj iiwot gegíeh ocelili, kterýž delijho
lééeoj potřebuge. Toprawé gest hlawnj sjdlo gegich
choroby a konečná, krtsis ndá se býti gesDé dosti
wzdálená ; zdédéné břjehy, prudkost powahy, ne*
zažilé, od Bwropy kwapem přiguté náhledy a zkau*
sky podlé nich w<knnácj«i řjzenf činěné, ctižádost ;
a neústupnost stran, množstwj rozdjlných, sobSj|L
pomýob interessA gedootliwýcb kro gin a předev^^
též sobě<dcé, ňa pólo násilné wměáówánj se gedné
sausednj a ^doé mořské moci neslibugj nspo&
bljiikébo konce těmto zmatkňm. Uprostřed wšeho
toho zdá se tělo ^nielského národa jgako proti
wsem pohromám na pewno okanzleným býti a ne*
bylo rány w těehto postednjch letech, by z pod
nj silněg.sj a srostitěgšj nebylo powstalo. Političtj
prorokowé dožili se zde gen hanby a gest gakoby
gen proto bylí prorokoni-alt, é^ se pr^^něco
giného w skutek uwedlo. w|Pli zacl^^Hh^-
ntelské osudy opět swňg ráz obzwláštno^^^H^e-
káwanosti a odporu, kterýž w národu samMI^to*
líka rozdjlných látek složeném a w powaze swé od
bezpřjkladné téměř mjmosti astřjzwostik podobné
prudkosti a wypjnawosti přecházegjejm giž gako
předobrazen gest.
{P0ktň(0W/lHj\)
Saailial/iké malj#«iirj«
Za dáwnýcb časA palijwala ceU sewero-wýchodD]
Čistka gubernie Wladímjrské ku kujieUtwj susdalském«.
Obywatelé kraginy té gftau ode dáwna powěslni neobyčeg-
nau swau čhytrostj a roxumem bystře počjtagjcjm^ coi se
w obchodu gicb obswláltnjbo ip&sobu na gewo dáwá. Od-
sud wydáwá se po tu dobu welké mnoistwj přjčíaliwých
obchodnjkíi do niech stran Ruska, kdež pod gménem Ofeiiá
anámi gsau. Kramáři tito Činj iwláltnj třjdu kupeckau a
magj také swau awUitnj řcČ, která w»ak geJtě dostatečné
proskaumána nenj, od mnobycb pak aa pot&statek pano-
wawájho w téchto kraginácb finského gaxyka se powaiuge.
Ginde po Rusku natýwagj se kočugjcj tito kramáK SuzdaUi^
a neyhustígi býwá ge wjdati w kraginácb, od wčtájch ob-
cbodnjcb mést wsdálenýcb, kdež krámy swé na aádecb
magjce prawau směsici neyroftmanitČgijlio aboij, od Ipen-
dljkťi al k ueynow^gijm -wMoskwé wyilým románám aosj^
Moskwa uopatřttge ge tboijai swým. Kromé toho naléaá
se pH wlech téměř menijch a irětj|jch garmarcjch ruských
Digitized by
Google
&m
znMSmi odděbnj triiu, káH Ofcnonré iOi po welkonulft
A&nowé ^'rabkjr faMialskébo amtoj^ obrásky iwatýoh.a
na Ijpawém l^čj malowimé w^ei wykUdáQ* .
Za nynl^ijko. slawn um^nj nemá ówiflm nndalaké
flMljHlwj tamo v ^jiobe- iádné cenj a w Rwka atalo s€
piJ4l<Mvjm, Ipaioébo maljřo aacdakk^fm maliiani nayýiMatí.
By i wiak wadělaný wk«ft maljHtwj torná nsnáti se miMÍly
l^ředee náf^d ok&wláltng úirtu pro tiě.eho<ré|. a umnCnil
by » saidalský obrátek, ^eyloplj^ivor wláského vaiédj.
Itio 90 g) newjiiinoa^ mime -Uá sebe výboraég^ rytinu^ «
iwyiiwigji awédavroslj . sAsUna wiak u tn«hUkié . malby
sUtty kdel.lup. nySi ko^kq^odiowiiiragj.. Hrublj, křikla*
-^Uň tpAsob obrasA iScbto geftt Qewykuoltowaaé' my«U
ilrt
IjHrtobo owlcmblii^'^De< oJI>rasy opraivdn vančlefsfcé^
ho wiak téi p&aobj pfjohyM obUbowáaj .ai telio, co před-^
laowé gi2 milowalt ^ toho do^UUčoé pljklady satésáme téi
u lidu naiteho* W žádoém efi()Ukém sUwei^ noaalesnanit
plo4 Q^gitký fiow^Oi iw)foj^ .doeuiek alegest w^ude wý-
robkA Ufrébo su»dalsk^9 maljřsfcwj^ . < .
• Hlawnj mj«lo« kdež SB tak aaaw^mé tfivida)eké maljl^
stl«Í prpwotuge, geat wesnice: -Cbolui w |(ubenm Wladimjr^
ské, a wáaL i ^. okolnjch dčdioách naléká se mooisiwj p;o<-
^oboyc^naljří^ toliko ie si CholiiiHj maJjcstwj toto aa
w);j|g|^^^n^«Uiái||zwolili. Kdy.wlaslnj itméoj • to«o
wdH|P^Be nréiti, prawftfi podobno, ie ^e U> aa dob
.stA^^pURdalskébo welkoknjžetstwj stalo, geboito , knjiata
těmi swau mésty a kostely poki^ii a pomocj RekA, ksu*
.wěoj a »]obeoj kostelík powq\aOýob| umAnj toto w lidu
swém^rozijfíU.* Uméi^ od. %saDtiocA tal^to gednau gii
witjpené, přecbáxelo s otce na syna a konečj^ii . stalo ee.wf
mnohých mjstecb dédičnau ži^^noiitjy určitých wiak prawi-
del nemagjc pHilo meii prostinkým tjmto lidem na scestj,
tak že suxdalské maljřstwj, sprwu dokonalým nápodobenjm
byiantÍDskébo by^t, ' iwláitpj,' • ed -wxéra swého liijcj se
XH pHgalo, kterýž owienD zwelebenjm nebyl.
Do konce 17. stoletj použjwalo se w Rusjch snsdal-
ského maljřstwj welmí ihusta ; we mnohých prastarých
obrazjch w ruských kostdjch gest ge^tě welmi dobře Ktétec
suzdalských maljřA poznati. Oniť okraálowali kostely a
malowali obraty pro w&neienégij o^oby. NeUe pochybo*
wati,. ie meti nimi téi lepijch nmélcá bylo, kteřjž nad Ie-
dabylost wynikali; kdy2 ale cizj umSnj a cize náhledy wkus
wyá^jch třjd byly změnily, zAsUwiio se suzdalské maljřstwj
toliko sprostému lidu a Ipalpélo wjc a wjce. Chyby řeckého
maljřstwj, gmenowitě w harwltosti, gsau do nesmjrna přehná-
ny, wýkresy bvwagj welmi nepra widelny, pročež také přiro-
zených postaw nikde widéti nebýwá ; Wbccko gest hranaté^
wlnitosti nikdei nenj, iatstwo se zle záhybuge, osoby bý-
wagj prjliá malé, poměrA gednotliwých audA málo se íetij.
Atfwitott ge«l wedlé wktttiv iídit přjKl ktlUawf, sltakatA,
temiSgij bacwy málo Julf -ériděti* tjm wjoe ihtýefa tt ém*'
wei^ch f tjm eo stánrá, ie ael proti ptírozemk wěci b«s«C
neaijdka hfeií, a nebe nikdy ibtéy stromy ledíwé we wý-
nwlngj ) Čerwenokttidá -bvwa i gest ' iieyobijlmBfigij. Kdaš
by se ale iomu di«ii]» wida^.fte .toliko otoe akij.kaidého
obram Částky malage» iemské pak a diti ostatek ddiagý.
Tak gde owiem firáoe arTiobla^ a dlli ^yiičvgi se pH tom
b«daiM[jmn řcmeskt ^swámv.
Poaoruge se» Ie .la /odbyt snadalských obrasA teadj^
ie ; ale ; maljřstwj toto tak^ gii za^jaá icpiili ae a penititi sa-
kořeaéaé aisé.cl^by.
; .».. I. . •: •
DOnÁCJr KROIHKA.
z Kutné ^ Hory' Wčcna dne 10. aářj nás naii páni
ochotnjci opět předstawenjm weselohry » Do&rý fdii«c poté->
iili. Lep»jho předstawenj se sotwa na welkém diwadla
podati mAže, o.Čemž gednohlasný saud znalcA proneien byL
Zástoge byly co neypřjhodnégi rosdéleny, herci pijkladné
a paměti uměli, a že láska k dobré wéd ge podněco-^
wala, wywedli swau hru ku w^eobecné spokogenosti Četné
shromážděného obecenstwa, gemui se musj ke cti řjci, ie
ochotné na oltář dobročinnosti oběti swé priná^j. To bu-
diž i na«im pánAm ochotnjkAm podnětem, hy we wyna-
snaŽowánj swém pro dobrau tuto wěc neustáwalí, coŽ i
směle daufati od nich mAžeme. •}-.
Z Bělohradu w Bydzowshi. Dne 6^ zářj 1843 o
dwau hodinách s půlnoci zgewil se w naSem okolj na wý«
chodnjm nebi úkaz neobyčegný. Okásaliť se dwa slaupowé
oblakowj, geden sewérowýchodně, druhý wýchodogižně, gá-
dro magjce bjlé, krege pak přimodralé, gako harwy ohla-
kowé. Bljžjcerse wfičihledě k sobe, as po Čtwrt hodině tak
w sebe splynuli, že zpA^obili oblauk důhowý rozmanitých
barew, gakých hýwá duha za dne pří záři slunečnj. Noc
byla tichá, a měsjc swjtil gako tyh] oko. Thtodaha lu-
po wá, • ať uk djm» potrwawii dobrav. čCwrt hodiny, TOS7
plynula se opět w ony dwa prwněg»j slaupy, a když oba
zase na těch mjslech stanuly, kdež zprwopočátku byli wi-
djny, a poznenáhla mjgely, začalo krápati, gako kdyi pp-
prdbáwá-^ coi as Q minut irwalp* Pak se opit abtpha wy-
gasnila, a ráno byla mjrná,. teplá rosa. Tento neobyčegný
úkaz má prý, podlé obecného zde- domněoj, náwěstj dá wati,
ie nastane suchý. podzimek. — Očitý i\f<ědek tohoto powi-
taného Bgewu gest JaaiPefíb» mui6^1etý, .kterýi |(li daUjm
p té wěci rozpráwěnj gistil, žegiž gako chlapec gedenácti'-
lety týž úkaz wíJěl, když roku 17B8 otec geho podzímnj'-
ho 'Času nočně" geg abudiw, duhu mu na obloze nkazowaly
prawč: nWidji djtě, to gsau metly B^žj.m Roku neyprv
prjitjbo 1* 1789, prý, tolik sněhu práwč za kwlgtenj žiu
napadlo, že mnozjowSem neopatrnj hospodářowé prowazy
roztah Se snjb 'swrchu smjtalf, kterýmžto způsobem kwét
letlewie iito hluqbé.kUdiU a wdikeu škodu weaU»
Fr. Petexs. ,
v!/ ■'■ ■;: — r-T ■■••«■■" . . ' ' ■
vk»o|»M tvnio wyckámj w« »ir«du a vr »oboia po ptlUr«jeh: každau druhan
. • i«to 48 Jv., w».ka4kkiipMftwí«li w pM léu 1 1
•tr«it| »Hdawa ■• ptilarebowá přjloha. Předplac] •• n wydawaieU na áiwrt
bl. M kr., aa c. k. p«iUék póU. t al. « kf. mÚ.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praxe.
Digitized by
Google
IfirodnJ zábawnjk pro Čechy, lorawauy, f lowálcy a Slezany.
Čj8l9 76.
za. XÁfJ ÍS43.
10. r. béh.
Bowý rok.
Gako ^laté ^ay o Zi^ini wy wolefié a ragsk]f ch
d^ctch, pbl43ta^ n;ié zpomjaky na teoto čas. l^ly byli
iiwi w. \diĚternj osamělosti. Gi nezdala nic nežli
láfibu otce mého a.materskau pečliwost chůt^^y^
kteráž wěrpě u nás wytrwala. Zponenáhla začalo
^ ali9 ájtěstj zádama k. n^ obrap^ti — ^^occe opau*
itěla žiwospa sjla, duch gehobyl uchwácen ticbau^
gemnau tózkoAiyslnpstj a srdce geho skljčeno
tagnau bol^stj. Měkký qd gak žiwa^ stal se pauhy-m
djlěte|3ci a neschopným k daUjimi wyučowánj. Ge«
j^om gecU^i^ drM^á nepatrná hodina tn.u zb>'w«la»
kde se málo platilo--^a také málo požadowalo.
Totio času odešla také moge druhá matia
na wěčno8t**a gegj smrtj zahalila se obloha našj
domácnosti dwogitau chmurau. Ubylyť nám dwd
ruce> gežto až posud řjkage hlawnj spráwu we
ski^owném okresu našem wedly, a gieh zkušenost,
gtch neoDawenost, gich bedlh^ost nedala se mau
mladostj a dobrau wúlj dosadit. Gá byla na štéstj
k tomu wěku dospěla, že gsem alespoň pracj ru*
kaH swýcb k obžiwě přispjwali mohla. Činila gsem>
B6h wj 1 seč moge sjly byly ; ale kam pak stačj wý-
dělek rukau ženských pfi šitj ? — I Yiastawowala gsem
noei> kde dnowé nestačili, proto ale předce nezmi-
zela bázeň o budaucnost, ba často o p^jštj den.
My se uskrowníli, co bylo gen možná; ale
potřeby dennjho žíwota gsau i při wsj skromné
šetrnosti tak weliké, že gsme časem nedůstatek
trpěli. Otec nezjskal poslednj čas ničeho — přitom
churawěl — wšecko spočjwalo toliko na mně. Tuf
se owšem stáwalo, že ruce moge nestačily, a že
nbohý otec truchliwě w kautku sedáwal, nadarmo
si hlawu lámage, odkud by co domů přinesl. I
prodáwali gsme, čeho gsme gen poněkud pozbyti
mohli — a wšak leio^nj zima neměla ohledu na
wSecku naši uskrownělost. Každým dnem zrfistaly
naše starosti.
Wčera seděli gsme w studené swětnici. Oba
gisme mlčeti ; gá nechtěla otce utěšugjcjm domlau*
wánjm z gakéhosi polosněnj buditi ; sama gsem
seděla se skřehlými prsty a gehla mi padala z ruky.
^Jágednan otec powstane a s gakausi tagnau
radostj se usmjwá. — »Nezaufey, milé djtě, prat^j
ke mně, dnes ge poslednj den roku, poslednj
hodina zkaušenj -*- zaplať Pán Bňh!— n^^injgi o
pomoci. Nebudeš muset do noci se<jH^- o^ a
hlas kazit — buď pewné naděge.« .-
Gá naň hleděla okem lítostným. Byloť mi,
gakoby létal za lesknawau bludičkau, kteráž ho w
temnostech na chwjli sice wodj, pak ale zmizj a
geště u wětšj nesriázi geg zanechala.— Co hodláš
počjti? začnu se ho starosdiwě ptáti. Co ti napa*
dlo tak dobrého?
Mlč — neptey se, odbýwal mne otec — to ge
moge tflgemstwj — zaplať Pán Břih! že se we mně
zrodilo. — Přitom sahal po swém klobauce. Wenku
bylo giž dáwno tmá — gá nemohla pochopiti, kam
še tak pozdě ubjrá. Nanze dělá wšak mysl křehkau,
ohebnau — doma nebylo ani kreycaru; nedoijrala
gsem tedy naň tuze diauho, kam se wydati zaroeyšlj
— a tak gste — poznali otce mého.
» A Bohu wěčná chwála, že se to wšecko tak ho-
dilo— gínak sice newjm, gakbychomse byli sešli !«
řekl komik hlasem neysrdečněgšjm a tiskl djwce
ruku, genž byla po slowech poslednjch hlawu sklo-
pila a poněkud se zamlčela. — »Což ale wjte o
swé matce? — odpusťte, že na wás geště tak nemi-
lými otázkami doléhám, snadno se ale domysijte,
že mě osudy gegj nemálo zagjmagj ; co wjte o nj ?*
»Otec gí powažuge za umrlau,** řekla djwka
— Dnikdy se po nj nepoptáwal, a ginak se nám
nedostalo zpráwy žádné. «
wZaplať Pán Bňhl« ozwal se nynj kapelnj
mistr, probauzege se konečně z libého spíinku— ;•
Digitized by VnOOQiC
304
a hleděl kolem sebe gakoby se byl po dbuhém
Čase a z dalekých kragin wrátil a tiché swé obydlj
poznati nemohl.
Zwenka potřásal palčiwý wjtr wetchými oke-
nicemi a hustý snjh poseypal cestu. Pusto, mr-
two bylo okolo chatrného domku na Františku,
ale pod geho osněženau skořápkau, mezi skrow-
nými stěnami starého kapeinjho mistra bylo — ne
sicehlučiwo a bauřiwo — ale dwě čisté, dobré> šle-
chetné duše držely tam radostný ples.
Přátelé byli odešli— starý seděl nynj wcswé
Icmošcc u kamjnek, gežto poslednjmi, slabými
dechy dnešnj swůg žíwot progewowaly- Duše
geho byla plna radosti, plna wděčnosti. S hlawaa
sklopenau hleděl k zemi, a okolo úst mu hrálo
malé usmjwánj. Myslílf na minulý den — na mi*
nuly rokj potom na přjštj den a na přjštj rok.
Bětunka seděla u klawjru a hrála obljbený
nápěw starého muzikanta — a známé, byť i trochu
slabé, drnkawé zwuky geho zaznjwali gim krásněgif
an se oba Lau myš)énkau těšili, že nebudau museC
dáwnot^ji nábytek tiché domácnosti, milowaný
náitrog ||B)dati^ gakož se poslednj časy giž stra«
chowali.
oWidjš — « gal se nynj starý mluwiti — »gá
ti wčera powjdal,.že mám dobrau naděgi. Wjra
má mne neošidila — zaplať Pán Bíihl<'
• Wždyť gá nepochybowala,*' odpowěděla
djwka u klawjru. Giž co dobrá křesťanka muselať
gsem w brzkau pomoc daufa ti —ačkoli gsem se
nenadálá, že by daufánj mé tak záhy a takowau
mjrau wyplnilo. Deyž genom dobrotlwé nebej aby
se noworočnj naděge naše neporušily. «
W tom začal někdo na domownjch dweřjch
rachotit, a naleznuw ge zawřeny^ otočil se hlasitě
brumlage^ a bauřil na okenici.
(PohrAiowén).)
Don Baldomero Espartero.
{Pokracowánp)
Poslednj tak rozmanitě pohnuté doby a we-
řegný žiwot gich musely přirozeně na historické
gewisko dosti weliký počet mužů uwesti, kteréžto
i tjm co sami činili, i tjm, co na nich činěno bylo,
menšj wetšj, na mnoze ewropegské znamenitosti
dosáhly ; k oprawdowé welikostí neuměla se žádná
powznesti ; k tomu nenj we Španieljch ani půdy
ani zárodků, a ge těžko rozhodnauti, zdali mali-
cherná minulost aneb rozerwaná, nedošlá přjtom*
nost wětsjmi toho překážkami gest. Ze wlech ale^
což se gich koliw okázalo, neywětšj pozornost a
to wšjm práwem na sebe uwábil — - Don Baldomero
Espartero, chudý neydřjw bogownjk, posléze wládař
Spanielský, nynj — wybnanec ze wlasti. Poslednj
léta geg náhle powýšila, práwě minulj dnowé ^eg
geště nálilegi ponjziií ; i nebude snad našim čte-
nářům newhod, něčehp wjce se o něm dowědéti.
Espartero gest we mnohém ohledu zrcadlo nyněg-
šjho Španielska a wšecky téměř přednosti a nedo-
statky i způsob osudů geho malugj se wněm dosti
wěrně. Zagisté pak že to, w čem se od nich lišil,
neyprwněgšj a hlawnj přjčinau záhuby geho se
stalo.
Don Baldomero Espartero, hrabě z Luchany,
wéwoda z Wjtězstwj a z Morelly, p;rand spanielský
prwnj třjdy, neywyššj welitel špaiiielských armád
a do zletilosti krátowoiny zwolený wládař narodil
ser. 179S w Granátule, wjsce wkragíně la Man-
cha : otec geho byl truhlář ; Baldomero byl dewáté
djtě chudobné geho rodiny. Záhy se k duchownj-
ttiu stawu odhodlaw, byl od strýce swého do wyš»
šjch škol poslán. Bylo to r. 1808, práwě w ten
Čas, když se Napoleon Španiel zmocnil. Mladý
Espartero, počjtage tehdáž šestnácte let, připogil
se bez prodlen] k powstánj španielského národu a
wstaupil gakožto zprostý wogák do bataljonu, kte-
rýž ze studugjcjch a seminaristů sestawen* brzo
ale k rozličným giným plukům rozdělen byl. Espar*
tero bogowal statně, ačkoiíw z wýprostaé této wál-
ky žádný znamenitý čin o něm zapsán nenj ; za ně-
gaký čas dostal se ale do wogenské školy na Isla de
Leon zřjzené, kdež se pilně rozličným wálečným
nměnjm zanášel a odkudž gakožto podporučjk te*
.prwé po skončenj wogny proti IVapoleonowi wy-
staupiL Espartero nabyl zatjm chuti k wogenské-
mu žiwobytj, a když se wláda odhodlala, zwlášinj
armádu pod generálem Moriliem do gižnj Ameriky
poslati, by zbauřené tam španielské osady k poslu-
šenstwj opět při\vedla> dal se on také k wýprawě
té přesaditi. A s tjm začjná nowý důležitěgšj oddjl
w geho žiwobytj.
Na kterýsi ostrow americký přigda, chtěl geg
Morillo wyměřiti dát, nikde wšak nebylo inžínýra.
Espartero, studiemi dřjivégšjmi i učenjm se we
wogenské škole wycwicený, nabjdnul se, že rozkaz
tento wyplnj. K čemu se byl podwolil, wykonal
šťastně, a od té doby zůstal po boku generála Dona
Pabla Morilla, milowán od něho gsa i powyšowán*
Obzwláštnj udatnost a neobyčegná neohroženost*
gež w rozličných půtkách mnohonásobně dokázaly
byly sice přjčinau, že kolikráte poraněn byl, zj-
Digitized by
Google
305
skaly mu ale akwélau uznalost, a na konci polnjho
toho taženj r. 1824 byl Espartero giž k důstog-
nosti plukownické pow^šen. Gedno gest« ro se
xnu z dob oněch wytjfkati může, wášniwé zamiio*
wánj hry; náruiíwost tato byla weškeru onu wo-
genskau wj^prawu nešťasinau sUau opanowaku nia-
gjc g| býti gakausi náhradau za gednotwárné ží-
wobytj w táborech a stanowiskách, ku kterémuž
armáda tato nazwjce odsauzena byla. Espartero^
neméně zapálený než druzi geho, byl gak dobrým
tak i šťastným hráčem, čjmž se i stalo, že si za
krátký čas znamenité gměnj z wýher nasebral,
nepřjtele, kterýž by se proto na nég byl horšil,
žádného si nezbudiw. Ostatně byl pokaždé hotow
proti nespokogeným a newrlým se postawiti, a
nikdo snad z celého wogska nebyl nad něho způ-
sobilegšjm w zacházen] se zbrogj wšeho druhu,
8 nožem, se šawJj i s bambitkau. Aučastničil sice
také na tagných spolcjch, kteréž se gak w Španíe*
Ijch tak i w zámořské této armádě hýbaly, nikdy
wšak se gim cele neoddaw gen podlé s\^ chuti
a gak mu pokaždé nadánj bylo, mezi ně i s nimi se
panštěl. Byly-Ii Spanielé geho wlastj, stala se Ame-
rika kolébkau geho přjštj wclikosti. Hrau zjskal si
niohowité, neodwislé slánj ; společně odbytá ne-
bezpeč], swazkowé po táborjch a na bogištjch uza-
wřenj, podobnost nawykloslj a chutj i weškerého
žiwobytj zjskaly mu prátely anápotomnj geho pod-
pory, neboť wšickni dustognjci, gcnžto spolu w
amerických wálkách od r. 181 5 do r. 1 824 byli,
činili mezi sebau, wráliwše se do Ewropy, gakési
bratrstwo. Pýcha bogownjků z wálek wýprostných
proti Napoleonu a pohrdán] gich těmito, gak my-
slili, polowogáky, wynalezla pro ně gméno Ayacu*
chů, upamatugjc] na žalostné wzdánj se gich w
Ayacuchu, což i wálky i španíelské wlády w Ame-
rice konec učinilo. T]m pewoěgi zůstali ale bogo-
wnjci tito sobě wěrnými, ačkoliw ge štěst] i losowé
na wšecky surany rozptýlili a wětšina gich w ob-
čanských wálkách neynowěgšjch časů pod rozdjlný-
mi praporci a nepřátelsky proti sobě stála.
(Pohrad9wánf.)
České divradlo w Praze«
Wc CtwTtck 14. záij : IMť a geho rod, we«elohra
w 6 gednánjch od prof. Klicpeřy. Na tuto pochaulku mla-
dého péra IBLlicperowa těšila se welká část obecenstwa,
mnozj hráwali sami tu neb onu roli a znali iwtipy posad
nazpamět, giným byly bud opětným čtenjm známy, anebo
utkwěly w paměti od těch dob, kde se hrá ta na malém
idegijm diwaoUe přewýhdtáS pvowosowala. I my chowáme
s wdéčným upamatowánjm na ty dasy pewné preswédčenj,
Í6 dobrému řjzenj á dobré w&li mnoho, welmi mnoho do-
westí lze. Proč se tedy dnes weselohra gen částečně Ijbi-
la? Charaktery ležj^témet na dlani, wlecekpftwab zakládá-
se «r dialogu, gen když se rázné střjdá. Ano, ráz w rát
to musj gjti, aby snad někdo nemyslil, že by gii newčas
bylo, )*lháře« na prkna príwáděti. 'Wyzncyme upijmně, že
snad gediné p. Raákowi (Prokop Tercibulka) dčkowatí dlu-
žno, že gsme se trochu zasmáli. U něho ge patmo, gaký
prospěch wyplýwá z toho, pomyslj-li herec sáhy na swan
úlohu, a neukládá-li charakter teprw na gewišti na zdařb&fa.
P. Kaska plynul sw}m praudem giž w prwnj scéné, mno-
hem wjce ale gežté rozweselila nás we službě neznámého
nroseného pána geho vráhawá, dobrodu^tiá komičnost. Sau-
měr geho zewněgžka, pohybb i řeči pAsobil co zpráwně
nrownaný celek, a zaslubuge chwálu, kteráž se mu také
dostala. Gemu po boku stála p. Skalná (Zuzana) co žiwý
útwar staropanenské pitwoHwosti. Gcgj wýbomé wypra-
wowáoj o dobrodružstwj na poli lásky zbudilo w nás žá-
dost, spatřiti pana Semilského, který kontrastem sivého
gednánj awýšiti mél směénost bezd&wodné spoléhawosti se
Staré panny na newadnaucj ivděky gcgj. P. Prokop byl ale
ir polosněnj, a co w takowém stawu Činil, alíy Zuzanu k
lásce pohnul, to sud Bůh. P. Biel (LewinskýJ se snažil
'wlemozně, nechtělo se mu wsak dle wAIe dařiti, fiy ly to
gedttotUwé raketnj wýbuchy, w celku ale nic. P. Grabinger
(Tadyás) měl by ti slaupem celé budowy, a tedy spolu ži-
-wým Atlasem, nesaucjm na plecech celau swětokauli pewné
paměti a žiwýcli praudA lži a wtipu. Ale nastogte ! byly
to prameny na zp&sob Karlowarských ^ co gste do nich
wrhli, wjíecko kamenělo. Malau roli Honzjka prowedl p.
Tomek dobré dosU P. Mágowa měla zastaupiti wLidoůle
p. Forchheimowau, což pro začátečoici wěc ge těžká, sna-
Ženj gegj musj wšak uznáno b^ti. Z wnauČat spatřili gsme
gen malau MuUerowau. Hynek Prawdomluwa měl býti p.
Kolár ) tomu ale mermomocj uwěřiti nechci ! P. Kolár byl
by snad wěděl, že traubít do žbánku nenj žádná komika^
Že se k milostpánu ginak přicházj, dokawad wěděti nesmj,
že milostpán ge přestrogený sluha. O panu Kolárowi cho-
wáme gine nadege. Hynek byl někdo, o němŽ bychom řjci
mohli. Že geho poklad ducha každým lehko wážným pro-
hřeéenjm o tisjc sáhů hlaubegí se propadáwá. r.
W neděli dne t7. zárj: ^Abeljno, weUhJ zhognjk,«.
Zlatý wěk zbognjka toho giž minul, ale posawad se gjm
dlauhá chwjle a drahý čas — gak kdo chce — slušně zabiti
dá. Hlawnj úloha byla w rukau p. Krumlowského. Ne-
můžeme řjci, žehy z úlohy této tak přewděČné tolik byl
učinil, co se mu učiniti dalo. Mel wftbec některé zda-
řilé scény, zwláštč co laupežnjk, naopak ale některé, kdežto
řeči swé bez ' dostatečného wýrazu přednášel, a co milownj-
ku ncdostáwalo se mu poněkud wraucuosti. P. Herbstowa
Digitized by
Google
saskuiik na nás Alu»né usnalostt, ie. nlofauy ki«nm wJastnS.
giqdy p. Kjoiárowa hiáwá, w churawofti téio a .w nesnázr
ic|>iert<>ara pa králky éas přegnfa « takowau lettaostj pro<-*
wedla. T ^jme se welíce, ie uké geilnau o panu Roláiowi
qhwalně mluwiti m&i«ine» Dobrým aakcesleiijm a prowede-.
x^ csharaktejru ačíuU osobu^ giž předšla wowal, takořka aey^
snameoitégéj t^ váíech ostatnjch ; swiéstS plynně, iřwé a
<Íogem«« předoÁSel pawjdka swau. To nemůžeme o p. Pol-
cowi xjch ^ gehoKto ústech se řeči naij a grammatice n^-^
hrubě lépe wedlo, než oněm Benátdanům (nenahljijme proč by
ae lidé » Benátek BenáiiCané natýwati měli) w mndjrnfi wyde-
tÍ!^W9j)ým, Ofitatnj přičinili se w úlohách swých témfiř na*
skrze n^atmých každý dle swých sil, tak ie se předsu-
-wevj wúbec dosti powedlo. Zmjniti se nrasjmc, že se režie
o dosti slubný oděw pro benátské dámy postarala, na kte*
raužto wěc se newždy tak chvalitebně hledjwá. '• ^
\y auterý 19. lářj »NSmá z Poriicuft P. Strakatý
přigal roli Pietra, sadei mu . pawděční gsme. Bwogzpěw
drahého akta ijm patrně zjskal. P. Mayr&w Masaniello ge
obecenstwu znám co sličný wýtwór; geho »ukolébawau«
chtěli byohom gednau w prwnjm a ne až we Čtwném akta
slyšeti, kdyby to možná bylo. Wytrwtlosti hlasu geho
bylo se i tenkráte co diwiti. P. Tosncrowa wystaupila po
krátkém chittawěnj, a zpjwsla welmi pěkně. Ow^em že gif
třeba, nby S0 snažila nepowaiawati zpěw w úplné samoso-
hnosii, nVbrž aby geg éjm dále tjm wjce podwrhowala ke
slttžbě dramatického wýrazu. To mi na mysl přišlo' we
scéně, w njž Fenellu na kolenaa uprositi chce, a která byla
trochu mdlé barwy. Fenellu předstawowala opět prwnj
tanečnice, p. Springrowá. Že se pilnostj i německý gazyk
alespoň tak dalece dostati může, aby wýslownostj ucho pa-
trné neurážel, toho díikaz ge p. Yogel ; p. Siebek se ale za
celý Čas ani o vlas nezlepiíil. Při geho slowech : vpogdu
lito&tjic, mohl by každý oprawdu litostj pogjti. it.
pjřjpodobA.
Pfuli gsau po moH dwa wolicj wogenštj korábowé a
malá loďka rybářská, a byla baurliwá podzimnj doba ] Čjm
ge ale koráb wět^j, tjm ge hezpečněg^j, a čjm ge menlj,
tjm ge zkazc poilrobcněgsj.
I prawili lidé w prjstawa : blaženi lodnjci welikých
lodj! Běda loctnjkúni rybářské loďky w podzimnj dobu!
Ale newiděli lidé s přjstawu, gak gsau se na welkých
korábech lodnjci opilí, i potlaukli nástroge, skrze něž kor-
midelnjk na hwězdy se djwá, i rozbili busolu (magnetickau,
dralnj gehlu). Korábowé se ale zdáli na oko tak silnj gako
dřjwe.
Ale nemohauce na nebi widéti hwězdy a nemagjce
busolj, zablaudili i utonuli wclicj korábowé.
A rybářská loďka, widauc nebe i gehlu, nezablaudila
i.^b^If (clovptístbFKirtatn éčbodúvr ae rotáá^ přcdcef ífa-.
sili gsau se lidé z n j i , zachránili swé.náatro^ i^^au gel^M*
A lodj opět sUwéli.'
i ukáialo se, že gest "Welfkoát i ^T/ikorábA dobrá,
ije hexi Ikwěady a kompaau. že s nio negsaú.
A hwčzda ona^^sc vjr^ ueWshá a ,g0Ma drahý ^e^
láská k ivlasti.
Bwězda awjej wjfem, gehla ukazdge paw-Ždy prawau
cestu. S gehlau onau moiná plauď i na wýchoidě i-lia
západě, bc^ nj ale — i na sewemjm moři hrozj blauzecgi
rozkotánj.
S wjrau tedy a láskán p4auti bude loď, bez wjry ale
a lásky tablaudj a zabynau i neymocněgij kotáhy. Atkdo
se s nich sjpasj, nebi^de wjce moci budowat Aowý koráb*
Danlca horv., aUv. i d«tni.
aVTETOZORe
Kterýsi francauzský spisowatel wypodobnil diplomata
takto : itPrawý diplomat musj studený gako led, twrdý gako
káuieov hladký gako srnhoř, iwědawý gako nowinář,' němý
gako ryba, nedúwěrčiwý gako lakoitaec, chyýcý gako ha^
pohybliwý gako korauhwička, le&tný gaku liika a twrdoaigný
gáko starý žalářnjk býti.tc
W Pařjži oěekáwagj pannu PfeUieAowau, prwnj tan-
cjřku dworského diwadla w Kodani, a dauíagj že Elsslerkm
nahradj. Wyslowenj dánského gegjho gména činj ale mi-
lým PařjŽanům nemalé brykule. Gedny nowiny udáwagj
sa neylepdj prostředek, aby, kdo ge pronésti chce, kýchl.
Angličané seweroameričtj negsau, co afi hudby týkit
o mnoho plodněgsj nežli Angličané starého swěta. Joba
Bull (t. g. stjt a obraz Angličana wlech Angličanu, který
pod tjroto gmenem gen na papjru, ostatně ale waude zige,
kde gaký Angličan gest,) John Bull tedy piripruwil si awaa
národuj pjseil »God saye the KingK podle hudby Bellini-ho,
a bratr geho Jonathan (t. g. podobný zástupce Angličan&
severoamerických, byl tjm hrděgSj aa púwodnosi swélio:
>i^ankee DoodIe.« Nynj se wSak okázalo, že uápěw tohoto
»Jankcě Doodlen od staré národnj baskické pjsně pocházj.
Ncdělcy te si z toho nic, Baskowé ; naře národnj aaostelnj
pjsně wandrug) také pod rozličnými gmeny po awětě.
Sedmibradátj kregčj magj diwné nápady. W Deésu
byl geden, gistý Giřj Csáto, do něgaké panj Keresztesowé
prudce zamilowán, wáseň geho wsak nebyla opětowána. I
žádal gistau odpowěd a že bez nj hýli nemúže. KdyŽ mu
ko^jčkein dala, wyndal bambitku dwogku a střelil i^apřed
do swé milenky y pak do sebe. Necjtě se smrtelně raněným
wrazil si nůž do prsau a zwětáowal neustále ránu, až bez
wědomj padl. — W Doboce stal se giny obětj sázky na-
neywýS nemrawné. Sám gsa opilec seáel se w krčmě s gi-
ňým a učinili sázku, kdo neywjce kořalky do sebe wljti
dowede. Zápasnjci zadali daremný ten nápog po pfdpintách
na geden daujek pohlcowati ; kregéj probral a za 2 dni
padl následkem zhowadilého toho pitj w obět smrti. Ne-
nj-liž hanebný čin takowýsamowraždě podobný gako wegce
wegci ?
Castelnau wynalezl u Teneriffy zlaté doly tak bohaté-,
žehy se wedlé geho twrzenj z wýiěikn gich gednoročnjho
wšecky statuj dluhy ewropské zaplatiti mohly. Ano zlato
nalézá se tak Čistě a hogně, že kdyby se geátě gedny po-
dobné doly nalezly, střjbro hy se dražájm než zlato státi
musilo. Gcstli to gen prawda!
Cji«0|)í* l»Dt» wychásj w« táHéví s vr sobotu p* pilUrýjck: kazdan dnikau 9tritil>i přidÁira na ptHarťkovré přjToha. Přfr<}pUej sa h wyáawatrla aa áiwrt
lata 4» kr., we k*ihkttp««twjeb aa pAI léca 1 %\. 36 kr., na f . k. poitácb pálí. 9 al. 86 kr. atr.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hárodn] zábawBJk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
čjeio n.
iO. r. b«h.
Don Baldomero fispartero.
{Pokračowánj.)
Espartero byl určen» by praporce* w p&tkách
těchto odĎatét do rukau wlády madrídské ode*
wzdal; sa odměna toho byl na důstognost briga*
dnjho generála powyšen. A wšak po nawrácenj-se
celého amerického wogska do Španiel stal se opět
toliko piukowBJkem ; na tomto stupni zůstal až do
smrti Ferdinanda VIL a nic se newj o něm zname«
nitěgšjho, než že kdysi do skladu lagronsk^^ch gsa
poslán, dceru bohatého statkáře znáti se naučil,
kteráž ho* manželkau geho se slanaup, do posádky
aásledowala.
Když po smrtí téhož Ferdinanda (29. záfj
1833) králowna wdowa, Ghristina, rozená príncez-
ka neapolská, z burbonského tedy kmene pošlá, we
gmenu nezletilé swé dcery Isabelly II. we wiádu se
uwázala, Don Carlos pak ode dřjwěgšjch swých, od
bratra swého, nebožtjka krále zrušených práw upu>
stiti nechtěl, nasula rozepře o trňn* Wládařka w
negistém gsauc položenj a něgakau pewněgšj a gi-
stégšj podporu nabyti hledjc, uch^f lila se ke straně
mílowDJků obnow a pokroku, okolo Don Carla
ahromáždiii se zastawatelé starých práw i wýsad.
Za bezpečnost] od králowny propugčenau whrnulo
se opět do wlasti as 50.000 z politických přjčin
wypowězených Španiela, krozšjřenj swých náhledů
snažných, auřadů a moci chtiwých ; lehkau wěcj
bylo powahu wlády budaucjch let předwjdatí.
Na\arra a baskické kraginy zwláštnjch swobod,
zwláště obchodnických požjwagjcj, poznaly giž za
dřjwěgáj austawnj (konstitučnj) wlády Korlezů, Če-
ho se wýsady gegich (fueros) od zásad těchto wše-
cko ostegňugjcjch báti magj, a w skutku nemusely
dlauho na prwnj důkazy čekati; Don Carlos sli-
bowal gim naopak geště zwětšenj těchto práw a
wolný obchod s celau řjšj. Následkowé nemohli
býti pochybuj; hornatost kraginy učinila wzdoro-
wánj bezpečněgšjm a w krátce ozbrogili gsau se
Navarresci i Baskowé pro Don Carla. Wálka mě«
Sfanská byla započata ; ukrutnost generála Loren*
za, kterýž nad kwapně sebraným wogskem pobau*
řencA prwnj prospěchy obdržew zagaté postrjleti
kázal, a neprozřetelnost generála Castannona, kte-
rýž nesmyslným manifestem z Tolosy wšecky swo»
body baskické zrušil a neyhoršj stjhánj nařjdil,
rozdmychaly prwnj giskry w háragjcj plamen, a co
se zde we welkém a kromě několika owš«an ney*
wětšjeh měst gako Smahem stalo, došlo aspoň mj*
stného následowánj po ostatnjch Španieljch, zwláště
w sewernj i západ nj gich části*
Espartero widěl nowé pole činnosti před se*
bau a newáhal dlauho, kam se přidati má ; Isabel-
la 11. stala se geho heslem a brzo byl na žádost
swau k sewernj armádě přesazen, kdež gako gene-
rál opět usazen byl a wrchnjm kommandantem w
baskické kragině Biskayi se siaL Na nowé této ge-
ho dráze nelze o něm řjci, žehy geg bylo štěstj
hledalo, naopak byl kolikráte od hlawnjho wůdce
Karlistů, od Zumala-CarréguyAofortiien; zwláště
nešťastné bylo přepadnuij geho u Descar^ bijže
Vergary, kteréž pro armádu králowninu neyhoršjch
následků mělo. Poněwadž se ale wždycky naney-
wýS sUtným obazowal, žiwobytj swého nešetře a
samo wogsko neohroženost geho ctjti započalo,
neškodily mu tyto nehody w ničem, tak že znená-
hla až na důstogenstwj general-lieutenanta se do-
stal. Co se zatjm u blawnj armády sewernj ney*
wyššj kommandugjcj za kommandugjcjm střjdal, — -
od konce r. 1833 as do polowice r. 1836, tedy
ani ne za 3 auplně zběhlá léta bylo u nj osm we«
litelů a mezi nimi as tři po dwakrále,^) •— co tam
kázeň wogska hynula a neustálé změny wšecko
téměř negistým činily : učil se Espartero, na su*
*) Lorenzo, Sarsfield, CasUiinon, Valdcs, Qiiesada,
Rodil, Mina, Cordova.
Digitized by
Google
30S
nowisku swém setrwaw a neůkl^ntiMi myslj gsa na«
dán, ze samých porážek swych wjtéziti. Shlcdaw,
že pěchota Zumaia-Carrégi^yho rowněž tak dobrá
gako králownina gest a k tomu tu w^hodu má,
že w hornaté swé wlastnj zemí boguge, umjnil si
hor se waroi^ati, a nepřjtete do krage přiwabowati,
kdež pro gjzdu^ giž lepšj i četaěgsj než Karlisté
mel, prospěšnégšj bogišté bylo. Geho taktika zá-
ležela w tom> že bog péchotau začjnal, pak ale^
když neyprudšj byL nenadálým doraženjm gjzdy,
w gegjmžio čele sám gako neysprostšj wogák bo»
gowaU rozhodnauti geg hleděl. Karlisté^ prawi-
dělné gjzdy nemagjce, odolati mu tak nemohli.
Těmito časy, když wogsko kráiownino proti
Karlistum w neustálých změnách wůdcii a gich ná^
wrlm i obmyslu se sirjdawým štěstjm bogowalo»
a moc Karlistů naopak zwětšowati se napořád a
Sezpečněgsjch naděgj nabýwati se zdála: nedalo
se wládě madrídské^ co se wnitřnjch záležitost]
týče, o mnoho lépe, s tjm toliko rozdjiem, že co
se na bogišti proti Karlistum, zde w občanských
záležitostech proti konstitučnj straně se ztrácelo.
Zea Birmudcz, prjtel os\tjcené samowlády, nebyl ,
8 I o udržeti se; Martinez de la Rosa, w ijsni gsa
mezí nedostatkem financj, zpaurau wogska, tagnými
společnostmi a zmáh^igjcjm se wšude duchem au-
stawy chtiwým, byl přinucen dne 10. dubna 1834
tak nazwaným Estatutem reálem Cortczy (řjšské
stawy) por Estamentos swola ti, kterýžto polowíčnj
krok k ukogenj politických snah neweda, owšem
ge gen wjce geště rozdráždil a napial. Wnitřnj bau-
řc, nazwjce i s wměšowánjm se wogska nastaly, sta-
wowé dekretowalí sice odwrženj Don Garla ode
třtinu na wěčné časy, ale minísterstwu kladli urpu-
ttiý odpor; konstitucj od r. 1812 nalézala i w lidu
wzdy wjcc odhodlaných mílownjků a střjdánj se
miaísterij, nynj TorrenowaaMendizabalowa, nepo-,
skytalo platné pomoci. Kásledowalo Isturizowo, a
rozpuštěnj Kortezfl mělo býti poslednj kotwicj,
Bstatuto reál nepřečkal wšak dobu tuto. Zgewné.
protíwenj se, podněcowané i wedené tagnými spolky
rozSjřilo se po celé zetni, a w Madridu swedla se
smrtelná rána. Zbauřené wogsko táhlo pod seržá-
nem Garciau do La Granje, kdež se králowna zdr-
žowala, a wynutilo na nj uznánj austawy od r. 1812,
giž dne I 5. srpna 1836 dwoťské nowiny prohlásily;
Calatrava stal se prwnjm ministrem. Zdálo se, že
národ, politickým wášnjm propadlý, na konci swých
žádostj stogj, ale wšecko to mělo gen nowým za-
čátkem nowých zporíl býti. ^eybližšjm následkem
toho byla auplná bezuzdnost weškery armády. Cor-
dova, 8 nowým stawem wěcj zpřjzniti se nemoha.
wcfd pv^fjitttrtěnj ; gediným, kdoby kázeň opět zřj-
díti a wogsko k šťastnému wedenj wálky schopným
učiniti mohl, zdál se Espartero býti, a dekret ode
dne 17. zářj 1836 gmenowal geg za neywyššjho
generála armády sewernj, za mjstokrále navarrské-
ho a za generálnjho kapitána baskických kragin.
Králowé anglič^ we Francanzjeb.
Známo gest, že Viktorie, králowna anglická, haď'
¥sfik^ FiHpfM, krále Fraii4>aut&w, i rodinu geho w sámku
Euském tohoto měsjce nawUjwila. Nowiny g^an spráwamí
o náwltěwií této naplněny, poUúoký i elegmtnj swj^t w An-
gličanech i we Francau^ch bawj se rospráwkami o njj i
nebude bez zagjmawosti, ohljdnanti se natpět, gak se dřjwe
wtakowých wecech dalo. » Journal des Débatsc poskytuge
mnohé sem uáleiegjcj spráwy. dW n^ystarftj faÍ9torii,<e pra«
wj, nsřjdka kdy se wyskýtá,'by se panowiijci byli nawltí-
wowaii; neyijdéegi ale králowé angli^ítj afrancausi^. Opra-^
wdowá nákionnost, rytjřská dwomost, wespolná pfjzeú a
iádost widěti i potnati se, to wjíecko nepřewládalo w«
soh&skách těchto takowau mJFBu, gako se stáwá sa nyněg*
ijch dob. Rás předešlých wěk& sakládal se wjce na ná-
silnosti, na wýhradnjm hleděnj k prospědbu irlastnjmn ; gen
neodolatelná potřeba ukágela na Čas auřiwau nenáwíst, by
se skwostnými slawnostmi a lichotnau ďAwěrnostj ow2eio
gen na oko ukryla. Když se Kichatd anglický a FHipp 11.
ÁUffntt irancausský sesli, gakých to bylo prudkých přjběhO,
gakých hádek, gakých bauřj, ačkoliw oba gsau se spogili
a pro gednu a tu samu wěc do pole táhli. (Ti^tj křitácké
táienj t, 1190.) A sa oněch, ač méně hrubých ale tji*
apronewěřileg»jch dob iMdwjka XI. gaké sobě nedowě*
ř^wánj^ gaká wság^otiiá. opatrnost! Powaba lidj, rozdjl
gednotUwých stoletj a mrawů i sp^sobii gich, co tu parné*
Uhodné látky k přemyálowánj I Wšecko měnj se ^ co dřjwe
prawidlem bylo, stáwA se posdégi nedowoleným; oo pře*
d^ilá stoletj la maudré a ipůsobilé měla, gest napolád gii-
nesmyslem^ náležitosti národ& chtěgj ppdlé giných sásad
ijseny býti.«
Muž we swěukých i Státnjch aáležitbstech tběhlý^
Comine$^ popisuge segitj se Ludwjka XI., krále fraucauaskér
ho s Eduardem IV., králem anglickým j stalot se c 147S
w Piquigni po uzawřenj mjru Amienského. Časowé, kdežto
se Fraocauzowé, Navarr^tj a Angličané wespolek o půdu i
wládu francausskau potýkali, byli práwě minulí, upamato-
wánj wšak na krwawé ony půtky napomjnalo kaxdau stra**
nu k prozřetelnosti a opatrnosti. Přes řeku Sommu wysU^-
wM se most, u prostřed něho, gak široký byl, postawila
se dřewěná mřjž a gak Comines dokládá, nebyly meaery
meti gcd Qo tli wými kůly wětšj, než coby muŽ pohodlně ruka
prondati mohl. Nenj-Už, gakoby takowá nedůwěra, na sráda
Digitized by
Google
Mt.
§»ko prstem ukazofjcj^ snowa bjk nenáwist tpWiti m-
»iU? Pijstnp k tomuto mj<tu schAtky hyl se strany Fran-
eansů dobrý a pohodlný, nepěkný a obtjíný se strany An^
|Ii£anů; gi2 tato gediná okolnost dostatečným snamenjm
byla. Aa|Uiané maseli se aaskau ocsUn skne močály
bráti, a paklile -vr Eduaráowi podesřenj négaké pťotiZtticf-
tir/Jtov/XI. w&niklo, nebylo, xagisté bexe w2j pljčiny. Osta-
tnč neměla ale iádná strana prjčinu na prjlibnau důwčru
si stěžowati.
Král anglický pHcháxel eestan se statným komonstwemý
a okázal se gako prawý král.
i»Král si pťálytc wjrprawoge Gomines, »hych téhož dne
Uk oblečen byl gako on. Opjral se práwS o mrjži, když se
Eduard as na Čtyry aneb pět kroků pHbljžil a birýt swíig
posmeknuL Král francansský poklonil se mu nynj také v
hlvboka a na to aaéali se óbgjmaH skrze mfjř. (Gaká to
srdečnost! gaká autulnost!) I^ak pHsáhli si na missál a na
kiji> že chtégj setrwati w pokogi, gegi bylí podepsali. «
»Po skončené přjsa«e wstal náa král, genž wřečnénj
výborně sběhlý byl a začal ku králi anglickému usmjwage
se mla>»7iti, že geg dokonce do Parjže naw»tjiviti musj, tam
^e geg dámami i slawnostmi uctj, a Že mu pana kardinála
burbonskěho za zpowSdInjka poraučj, kterýž geg mďerád
od každého hřjchu,. ge-li si gakého wědom, rozhleSj* Král
anglický pHgal to přjw^wě a rozpráwěl s weselau twář).
dobťe w)^a, že kardinál weselý kumpán gest.ic
Krále anglického w Paijii spatřiU, nebylo huáwjkowi
XL docela po mysli, byť i sám k tomu byl nabjzel ; neboť
aa oněch dob, kteréž Časům Karln VI. a Karla VII.» Ča-
sům neykrutégijho nepřátelstwj mezi oběma národy uk
bljzky byly, poirjdáwal týž lAidwjk XI. docela prawdiwě,
že králům anglickému i francauzskému neylépe gest doma
ostáwati. »Za motem, « dokládal, s nedůwěfan, která teh-
da! tak na mjstě byla, gakoŽ by nynj od mjsta býwala,
jiza mořem nenj do obcowánj gednoho s druhým ani pro
toho ani pro onoho nic.« Nenáwist, sočenj byla tehdegdj
politika, žalostná to newyhnutelnost ! ^^ Na wzágemné váž-
nosti spoČjwagjcj a z wespolných potřeb zrozená diplomacie
nyněgajch Časů záležj wždy wjee a wjce we wyměŮowánj
prospěšných služeb a ochotnostj ; ale kterakž by bylo mo-
hlo schytralému půwodci smlauwy Piquigniské na mysl na -
manauti, Že spogeoj domů anglického a írancanzského bla-
ho národů a pokog surěta ngistj ?
A wiak giŽ ta stole^ neaaupliHi zběhlé byl wjíecb těch
trěcj giny pohled. Na poli du Dráp- ďíhrském zaugalí we
slawné oné schůzce Qindficha YIII., anglického, a Franiiika
L, francauzského krále, mjsto dijwěgžjch podezfiwých pij-
praw hned od prwnjho okamŽenj gednoduchá prawidla mau-
dré elikety. -Dworná, ochotná důwěra sapudila wiecku bá-
teůf wiecko ostýchánj. Obřadnost, byť i sama z nedůwěry
spolu zrozená, uprawidelmla wžecko, wzdóienost bytů i me-
snjků, počet i způsob komonstwa obau králů i počet kroků
proti sobě. Ale RramíiiůkL nedal tfe áal tjm iráaati ; kdýn
proti obyčegi záhy ráno irstatta,' wsal dwa Žiec^tice a ge-
dnoho panote s sebau, gak ge práwé naŽel, wsedl na kůň
a hnal do Guinesn, kdež Gindfich VIII. bydlel; na mostě
potkal guYernéra s dwěma siy ozbrogených, kteřjž se tomn
welice podiwilij i zawolal na ně král žertowným, weselým
způsobem, by se wzdali ] chtěl hned na mjstě ke králi bra-
tru swému weden býti. Giiidřich, od Franiiika I. zbuzený,
swolal prý u welikém a wsak radostném překwapcnj:
uMůg milý bratře, prowedl gste mi kausek neylepáj,
gakýž kdy muž muži prowedl a okatugete mi welikau onu
lásku, kterau k Wám mjti mám \ co se mne týká, wzdá-
-wám se Wám w zagetj. Od této chwjle obětngi Wám wáe-
cku swau wěmosLu
Druhého dne, aby dobrý ten kausek splatil, Učinil
král anglický totéž. Násiedkowé.toho byK pro Prancauenko
gak náhlj tak prospěfnj. Na poli ď&rtkétn potwrdila se
smlanwa, kteráž město Tournai k FrancauzŮm opět připo-
gila a prhiccznu Marii s Dauphinem zasnaubila. Ano, když
se článkowé této smlauwy předložili, začal Gindřich ney-
prwé ge čjsti a ke swVm přigda takto predčjtal: »A gá
král anglický... <(*, zde zastawil, řka: » chtěl gsem, ,a král
francauzský* k tomu přiložiti*), ponewadž ale Wy zde gste,
neřeknu to, neboť bych lhal. a Gediná tedy přátelská ;5chůz-
ka odstranila nářky tyto, kteréž pod pěti králi Francauzsko
rozdjraly a pijčinau prolitj tolika krwe byly.
Tak zjskagj králowé, lidé i národowé, shledagj-U a
ppznagj-li se. Zastaralá neswomost misj, pokrokowé ro-
zumu a důwěry stáwagj se wždy patměgsjmi a patrněgáj-
mi. ČaSowé poklidu, roz^ifugjcj se w nich duch čistolidské
lásky a wespolné sdbe ntnáwánj i wáženj rozmjtagj wjc a
wjce ty hradby, kteréž se následkem oněch starých pa-
mátek a nesprawedliwých předsudků mezí národy zdwihly.
Zagisté pak, že podobné schůzky, kde duch, krása, weli-
kost a ochotnost s sebau zápasegj, neyblažbjch následků
mjti mnsj.
P á p ě r k y.
10.
A/Vžeobecné augápurské nowiny od 17. a 18« b. m.
obsahugj we přjlohách swýoh ob2jměg»j článek o českoslo-
wanské literatuře wůbec a gmenowitě o J. B. Wocelu á
neynowěgájm gcho plodu: Meči a kalichu. Gakkoliw nás
gen těšiti může, že se známost záležitostj našich pomocj
rozttjřených těchto, obecné wážnosti požjwagjcjch nowin do
wěttfjch a wětijch, gtnak snad nedostupných kruhů ďostá-
wá, gakkoliw gen wdědnýml za to býti musjme, že se tak
rázně pozornost na tuto nowau, tak dúlelitau i pěknau
básnickau práci pěwce Přemyslowců obracuge, gakkoli.w i
smjrlíwý a předce odhodlaný tón celého článku wáecka
chwálu zasluhuge: gest předce ledaco w něm, co aby gi-
*) Známo, že králowé angličtj po deUj čas spolu tál
tátttl »králů francauaskychn sohé osobowali.
Digitized by
Google
.310
Bak Mptiiio bjlo ikátúf proti ěemm. obndHí sa iiiuf|iiie.
Za celým článkem widéii gest uk bljskav snámoii i lite-
nturau Daij, tak upřjmDé smýileoj s nj: i moedle, proČ p.
ap. necbbil sobe i tomu sústatí wěrn^gijm ? Neypnré, naé
to délenj liuratur: oa welké a swčtowUdoé, na skrowné
posad ale welkých nadégj pIoé» a na malé a nepatrné a k
wičné obmesenosti určené? Ze Článek ten na»i Českoslo-
wanskau k témto ney^poslednČgíjm počjti, neUe pochybo-
wati, a on činil seČ bjl, aby toto Popelkářstwj gegj pod
obratjT slawjčka w hági, potůčku a kwStnatých lučin co
ttejkrásnégi, nejsagjmawřgi wyljčil, uk že kdyby w naíem
wěku geité nřgaké idyllické obliby zbýwaly, zamilowati by-
chom se do gegjho wenkowského ukrytj museli. Ale wéru^
co to má platiti?
Chtél gi uk snad schwálíti, tSm a on<m přjgemnég^j
ačínítí ? Nám — toho nepot^ebowal ; my pH nj setrwáme,
budtel losy gegj budaucj gakékoliwl Giným...? Ale oq
sapomnél, ie co malého gest a malým s&stati má, sagjma-
wost swau tratj, ie našemu Času gen to platj, co pewné,
sdrawé gádro oprawdowébo iiwoU a ne toliko yegetowánj
w sobe chowá; on tadáwá si interessantnost swébo před-
mětu. A bylo toho ťreba při w$em skrowném smýšlenj ?
Národ počtem swým 7 milionů přewyvugjcj, w gednom
štátnjm, w gednom kmenownjm, w obogjm tak důležitém
spogeoj, střediitč žiwotnjch Žil mesi sápadnj a wýchodnj
Ewropau, magjcj tak bohatý a úrodný historický Mklad,
oplýwagjcj silami du^ewnjmi a křjsjcj tak wřele, uk šleche-
tně národnost swau i swé wlastenectwj : ten národ nemá
mjti wsneleněglj budaucnosti a geho literatura žádných na-
děgjy leč aby ch&wau a kantorem aneb naneywýj sladko-
úsuu spěwačkau byla? Nenj tfeba rotiiřowati se o tom a
směiné by bylo před skutkem kdo wj co o skutcjch po-
wjdati ; nač ale tak na prosto sapjrati, nač uadégi bráu',
nač nowý žiwot, nepodléhagjcj lidským mjrám a wáhám,
odsuxowati? Množstwj nenj wiecko a duch ge něco wětlj*
ho ; má-li se literatura měřiti, negde o počet knih, gegŽ w
rok wywedc, a který spjáe ilem býti může, nýbrž o to, co
nowými prawdami, nowým směrem žiwota, co wnitřnj silau
dokáže.
(Dokonécnj.}
domÁcj kronika.
z PRAHT. Prwnj polowici tohoto měsjce měli gsme
zde wxácnau i drahau náwitěwu, p. had. Čelakowskéhoy
njmj král. pruského professora slowanské řeči a literatury
na wysokých školách WraLislawských ; snaha geho gest po-
sud i bude snad ge^tě delšj čas zanesena professorskými
pracemi, tak Že prozatjm na«e nadége na něgaký nowý
plod ducha geho geJtě prodla užiti musjme.
Dne 20. b. m. byla Praha swědkem stražliwého ne-
Žtěstj. Na starém městě u nowě sUwěného domu pod Č.
T7T zbořilo $t totii celé kijdlo, gil do tnaraenité wý2ky
wy hnané, až do samých základů swých $ přjéinau toho bylo
le»cnj, kteréž se se Wbjm, co na něm práwě bylo, na nowé
zdi tyto srazilo. Celau noc odkopáwalo se, by se nešťa-
stným, do rumů těch zahrabaným pomohlo ; 6 mrtwol a 3
gen poraněné dostáno a nich. Obzwlážtnjm itéstjm byli dwa
dělnjci zachráněni : auzká ta částka leienj, na které stáli,
udržela se, žebřjky se gim přistrčili, a tak se dostali, owlem
po dosti welkých strachách, iťastně dolů.
Slawnosi giřinek we HkaUH. Kdo této slawnosti
nikdy přjtomen nebyl, nemůže neŽ matné o nj mjti ponHj,
a uké gi ani tuto aewrubné popisowati neUe, an se k to-
mu ani mjsta nedostáwá. Zde toliko stručné podotknuto
budiž, že se k nj letos, dne 12. zářj, z Čech a ze Slezska
přes 180 něžného kwjtka tohoto milowných hostj obogjho
pohlawj do Skalice sgelo a u p. Steidlera w hostinci uby"»
towalo. Před hodinau 12. počala klassifikacj giřinek, Ion*
ských totiž semenáčků, při které prwnj dwě praemia dwor-
njmu sahradnjku z Ratibořic. p. Bosséemu a třetj p. Charwá-
towi, kaplanu Skalickému, podjlem se staly, gelikož gegidt
péčj pěstowané giřÍDky od zni^telů k tomu ustanowených
za neykrásnřgžj uznány byly. Ku podiwu krásných strak
a wjce barewných i duhowých semenáčků letožnjch, které
teprw po roce, stálé-li zůsUnau, klassiíikowány budau, wy-
suwil nám p. -Biirenkopf, dwomj zahradnjk ze Slezska a
ginj páni na odiw. Po skončeném otřjdněnj i po roa^
dělenj praemij odebrala se celá společnost k pospolité ta*
buli do sálu. Ale gaký to utěáený obraz překwapil oko
wsti:^ugjcjch do welikého, skleněným přepaženjm rozděle-
ného sálu! Na tisjce neykrásněgžjch giřinek wsech barew
sdobilo ohromnan tuto sjni. Kolem oken, kolem dweřj
winuly se péčj wel. p. Hurdálka a p. Bosséa něžné upletené
wěnce co wjiězné brány \ na kamnech a na wáech tabuljch
stály nad mjru krásně sestawené a umělecky spogené kytky
a giřinek a gíného kwjtj, a nezdálo se ginak, než gakoby
člowék do okau tleného sámku byl wstaupil, w němžto t
každého wýklenku, z každé záhyby ty neyrozmanitěgžj gi-
řinky gako kauzlem wykwétagj. Sedalo se za stůl, lahůd-
kami wJcho druhu gako pokrytý. Pan Steidler Často-
wal Žtědře, slaužjcj se gen hemžili. Čjm hustěgi se na stůl
suwěly lahwice s wjnem, tjm humoměgžj stala se spole-
čnost. Zátky Ijtaly do stropů, z lahwj se počalo kau-
řit; howor nabýwal wětij a wětlj žiwosti. 1 powsune
tu p. Erich, dwomj radda knjžete z Lippe - Schaumbur^n,
nad mjru laskawý, lidumilowný a protož také w celém okolj
wážený a ctěný pán, a promluwíw několik žertown^ch, sla-
wnosti této přiměřených slow, připil neydřjwe na zdrawj
našeho neymilostiwěg^jho cjsaře a krále, Ferdinanda I. a na
zdrawj Gegj králowské Milosti a celého rakauského rodu,
pak na zdrawj odežlého neyw. purkrabjho, p. hrab. Karla
z Chotkowa a Wognjna, na zdtawj knjžete z Lippe-Schaum-
burgu a Geho Excel. p. biskupa Karla z Hanlů, na zdrawj
přednosty této s wysokého mjsta ztwrsené společnosti, p.
|ub. raddy a buděgowského kragského Reila, na zdrawj
p. ^b. rady, swobodného pána a Mecsérů, na wznik giřiokowé
společnosti a konečně wžech přjtomných hostj. Po každém
připitj zawzněly intrády a na kond hymna »Bože zachoweyi
nám králeif, která i zpjwána byla. Slawnost tuto ukončil
bál, k němužto se gel tě odpoledne ze wiech stran mnoho
hostj, zwlá^tě pak krásné pleti sgjždélo.
J. Wiwrt.
Budaucjm čjslem skončuge se 3. itwrtlctj tohoto čcuopisu; na A té se predplácj 48 kr. stř.
CMVplS iMto wyrhaaj w« středu • w •obolu po pAUrfjcH: kaidau drukau •lroa>i pK^awa •• pAUrrkowa prjloha. HredpUej se •» wya«w»iele na eiwřf
»•«• ** *^'' *'• koihkupeeiwjeh bs p«l Iřu 1 al. S6 *.r., »a c. k. poiiách póU. « ml. 16 kr. eiř.
WydáwáBJm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HárodnJ zábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
ČJ8lo 78.
30. xařj É843.
10. r. béh.
iS
Howý roL
{Půhraěowáiíf.)
»Kdo:to7« ptula se djwka^ swřdawě na od«
powěd čekagjc.
nKrkawec na pau£ti<^ — orwal se wenhtt
hlas mužským a Béiunka poznala >rusowIasébo bá«
snjka — »a hledám pro hladowé potrawu. Ge tu
gedté wA& Joban^sek — respective Tríeobecný
šašek 7«
»Nedáwno odešel !« odpowjdala djwka k sa*
mému oknu přistaupiwši.
Nowotný něco brumlal. Nezdálaf se mu tate
zprAwa luze přjgemná. Potom se zase ozwaL
nGakž pak> naše milostná hostitelko — ne»
chtěla byste mi laskawé práh dweřj sy^'ýeh přj*
slupnj^m učiniti? "Wgelo mi něco do srdce a mám
atrachj aby mi to do rána nezkamenělo.«
sHned — hned l« řekla djwka a běžela ote*
wřjt.
»Ge to dnes blázniwá nóo>« promhiwil No-
iirotný, když byl plný sněhu do pr^dsjně wklauzl
a se olřepáwati začal; -«- wblázniwá noc> a gá gj
padl do rukau gako lehký ntjč.^ *
iiCo pak se wám přihodilo 7« ptala se djwka^
pozdnjmu hostu do swétníce swjtjc.
»I přihodilo se něco kulhawého,* řekl tento
— ^Čemn bych rád na nohy pomohl — nemohu
k tomu ale dobře rukama. — Dobrý wečer, milá*
čku Hudběny«« uklonil se na to starému a přigaw
djky geho s několika «Zaplať Pán Bůh« mluwil
zase dále k Bětunce. — » Abych se wám upřjmně
wyzpowjdal, milostná hostitelko — ale nesmjte o
tom tuze hlasitě mluwir — přicházjm za našjm po-
lobratrem, aby hnul swým sáčkem — neboť gsau
okamženj w lidském žiwotě, prnwj padesátkrát ti-
štěný a geště dosti newycczcný Schiller —
Gsau okamženj w lidském žiwotu>
Kdež prázdná kapsa bljž nám gest než gindy,
A chutě piligčit máme u přátel--*
— takowé okamženj^ moge rozkošná, příkwačilo
tenkráte náhodau inamne^ a chtěge pomoc giným
hledati, musjm nynj sám bez pomoci zaufati.— A
neřekl zpropadený fraškář, kam seobrátj?<
dMIuwíI o domowě. Nesmjme ale i my zwě-
děti, co wés potkalo, že tak neobyčegnau hodinau
geště gednau do našj pauště přieházjte? Prawjte
něco o pomoci, gižto pro gine hledáte ?<
i»Prawjm,« doswědčil rusowlasec — »a kdy-
by bylo mJ3ta nebo času k wyprawowánj, powěděl
bych wám přjhodu — — ale ne, bylo by to paskwil
na wšechny nowelisty, kteřj newědauce gak radu
powjdek čtenářům podati, na wečery a noce ge
rozdělugj — gako lékárnjci gistau mjru prášku na
několik porcj. A předce by to snad bylo něco pro
waše uši, wy milostné paupátko z umělecké kwě-
tnice ! Ge to historie o nešťastné zpěwačce.*
tf O nešťastné zpěwačce?* podiwila se djwka,
a podiwným tušenjm zachwěla se ňadra gegj. — ^
nO prosjm, powězte, co wám dnešnj wečer tak
nenadále geště na oči přiwedl. Týkáť se to ne-
šťastné *^ a tuťnagdete u nešťastných neywřeleg-
šjho sancítu.**
bNu — aby wás do rána zwědawost netrápi-
la— zpropadeného šaška, alias našeho pokladnjka
dnes giž beztoho nenagdu, — tedy dowolte, abych
u tichého oltáře wašj domácnosti trochu pookřál— »
náhradau wás budu nudit krátkau historíj.*
Nato se pohodlně gako doma roztáhl na židli*
Starý ani nerekage ze swé leno&ky oka s něho ne-
spustil a djwka hleděla giž netrpěliwě, aby swé wy-
prawowánj započal.
nBudau tomu dwě léta, eo gsem si 'wygel
nawštjwit několik přátel, gežto byl osud do ney-
kdněgšjch kragin králowstwj našeho nhnjzdik W
Turnowě gsem nalezl krom zábaw, gežto spanilé
okolj poskytowaio, i Thaliin rhrám, w němžto
Digitized by
Google
312
wěčněmladé bohyni prisluhowili kocugjcj koiiL
Čiowěku w Praze rozenému byla to prawá pochau«
tka. Až posud mjhai se minxriiko dle prawých i
neprawých popisu g;akýtaký obraz wenkowských
diivadel na mysli, nynj gsem mel na gigantické
wjftwory putu^cjch umelcA wiaatnjma očima hle-
détí. Abych se wám přiznal — mnoho gsem neo-
čekáwal: wsechny skoro nástiny podobných spo-
lečnostj gsau gen proto zhotoweny^ aby nám smě*
šnau, černau a bolestnau stránku bjdných kočo*
wnjk& křiklawé wypodobnily. Gá se těšil ha pnv*
nj wečer wjce, nezli na nowau tragedii na prknách
zdegšjch. Wečer přišel. Hráli jakýsi quodlibet—
dwě malé weselohry a mezi tjm poskytli něco zpě-
wawého* Gá se chystal k satyrickým wýgezdum^
gá se chtěl s celau zásobau wtipných prskawek
na popautné žáky bohorozen^ch Muz wrhnauti — *
neboť člowék ge křehek a slabostí bližnjho gsau
mu wjtaným terčem ausméchu — ale ze wSeho lo»
ho se nic nestalo^ nadége moge sklapla.
Společnost byla skrowná — ale na prwnj po-
hled musel gšem wyznati» že to negsau pauzj ná-
dennjci we swatyni Thaliině — že magj wůli i ga-
kausí samostatnau sjlu — a že gim to gde gako na
inůrce. A to me těšilo. Gá očekáwal mizérii —
a shledal patrně naznačené i wyřknuté snažeaj* -
{Pohračowánf.')
Don Baidomero Isparteró.
{PokraČowáňf.)
Na nowém tomto děgišti progewil mnohé
znamenité dary, wjce wšak wygednávránjm a mau*
drým wábánjm nežli skwělými činy wogenskými«
Owšem že mu okplnosti wýborné přály, awsak i
uměnj z nich kořistiti ge chwalné, zwláště u w&dce,
kterýž miUanskau wálku ku šťastnému konci při*
westt má. Když Espartero neywyššj welitelstwj nad
španielskau armádau p regat, nebylo Zumala*Gar-
réguyho wjce ; bugarý žiwot, ^^^ znamenitý ten*
to muž mezi Don-Carlowým wogskem zkřjsiti a
udržowati znal, byl zhaslý: malicherná ctižádost*
sočenj a neswornost zaugaly mjsto geho. Navař*
resci, pleniwé této wálky do sytá magjce, nechtěli
déle rajsto hágenj swých privilegij za wéc preten-
dentowu se obětowati. — Z druhé strany uznjiwala
ale také madridská wtáda důležitost Karlistického
zbauřenj a umjníla si wšecko» seč gen koliw bude«
k ukončenj geho vynaložiti. Espartero sám, chy-
by předchůdců swých uznáwage a sám dřjwe giž
w nižšjm swém postaWenj mnohau wzácnau zkuše-
nost nabyw, změnil docela posawádnj zp&sob bo-
gowánj, a od té doby teprwé možná řjci, že pra-
widelněgšj wálka se wedla. Generálowé, předchůd-
cowé geho, pronásledowali Karlistické zbory w sa-
mém kragi, a opewňowali mnohé wsí a zámky
uprostřed obywatelstwa proti nim powstalého^ což ,
Karlist&m často k wjtězenj pomáhalo, poněwads
se gim ze wšad neywěrněgšj zpráwy donášely, tak
že Christince lehko přepadali a po menšjch částech
porážeti mohli. Negednau dali se do dobýwánj
některé pewnosti gen s tjm aumyslem^ by wogsko
králownioo k pomoci pospjchagjc w homjch au-
slabinách tjm snáze powražděno býti mohlo. Tak
rozmáhalo se omrzenj, nemoce a smrt mezi Chri-
stinskými, co za tjm odp&rcowé gich častým wj-
tězenjm odwážliwěgšjmi a obratněgšjmí se stáwali.
Každým dnem zrůstalo nadšenj gegich, Christin-
itj naopak lekali se gii myšlénky na pochod, na
němžto že dobrá částka. gich nemohauc se ani
brániti postřjlena bude, giž napřed wčděli. Toho
teďgiž owšem, gakož gsme swrchu podotkli* w
té mjře nebylo; neykrásněgšj doba Karlistického
powatánj byla ta tam. Espartero opustil kromě
toho zámky, twrze i wsi uprostřed země a roz^
množil wogskem z nich wynatým djlem posádky
hlawnjch pohraničnjch pewno8tj« djlon swau wla-
stnj armádu, giž na několik welkých zborů roz-
dělily kterýmiž neydůležitěgšj mjsta, odkadž by se
neylehčegi na wšecky strany wyi*aziti mohlo, ob-
aadil. On sám postawíl se w čelo neywětšjho z
těchto zborů, obsazugjcjho břehy řeky Ebra, ga-
kožto střediště wšeho naatáwagjcjho wogenskéfao
počjnánj. Zatjm zřizowal swé wogsko, cwičil no-
wáčky a pauštěl se* by wogáky uwykal a mysl
gegich podněcowal, čas od čaau na rozličné do-
rážky, wywáděné nazwjce pospolu od kolikerých
oddjlů wogska* Zwjtéziw wracel se ale opět na
dřjwěgšj s#á stáno wiska. Takto gednage udržel
wogáky swé při dobré a ochotné mysli a nedáwal
žiwobytj gich w šancj Karlistům odnjmal wšak
důwěru gegich a radostnau mysl; neboť w neustá-
lém téměř pokogi gsauce ztráceli pružnost ducha»
wůdcowé gich zapljtali se do dworských pletek^
nynj nagednau přjlišného půaobenj nabýwagjcjcbj
a rodily se strany« gežto neustálé> tuhé půtky
me^i scbau wedly. I u dwora Don Carlowa pro*
gewili se Moderadowé a Exaltadcmé, obogj arci gen
w monarchickém smyslu, a posléze wywinula se
strana TransazianueÁ, kteráž posléze Don Carla
docela opustiwši smlauwau Bergarskaa naděgjm
geho konečnau ránu zadala.
W ty doby^ když Espartero 2a hlawnjho wůdce
Digitized by
Google
313
wogska králowntna gmenowáa byU shromaiďowaU
Karliaté práwě wšecku moc swau, bj* hlawnj město
Biskayska; Bilbao dobyli* Přepadnut] se gim ne*
podařilo^ i museli tedy k prawidelnému oblehnutj
přikročítL na něž owšem Bilbao pripraweno nebylo.
Nauze potrawy a střeiiwa nastala^ a gíž dáwalo
stjsněné město swé straně znamcnj, ie se déle
24 hodin držeti nemdie; Espartero začal gednati.
Na štědrý wečer 1836 začalo 'doráženj, kteréž
oprawdu wražedlné byloj dne 25. prosince rozho-
dla bitwa od Espartera u Uuhamf wjhraná a dne
26. t m. wtrhli wjtězowé a oswoboditelowé do
města napolo hladem wymořeného. Na now^ rok
1837 přišla prwnj o tom zprAwa do Madridu, celé
město plesalo, mezi Kortezy držely se wjtězoslawné
řeči* wogsku ohlasowaly se djky národu a neybog-
aěgij pocty* městu Bilbau pak a wdowám i sirot*
kňm padl;fch podpory a pense; Espartero byl za
hrabéle ZfLuchofUf gmenewán. Předchudcowé geho
byli zastjněni a na prwnj den geho wjtézstwj sklo*
nil i Mina, rek z časA protifrancauzsk^xh wálek*
hlawu swau do siré zemi.
(FokmiowánJ.)
P á p ě r k y.
10.
To bylo o gednom ; ie p. sp. w tom wjce narlřgnosti
neměl, nechceme mu práwě tak za zlé bráti j posléze snad
ge powaha aneb něgaVý organ toho prjčinan a metná si téi
myslili, že on přjližnosti gsa ncpřjtel, i xde snad přjlišněg-
2j naděge ochladiti chtěl j druhé dwě wěci, o kterých se
nám tmjnítí gest, gsan pohřjchu cfaaulostiwěg&j.
Článek náá wyličugc kromě ostatnjch přednost) xMe^e
a kalichuu také, a to w^jm prátrem gednu, na kterauž se
i w těchto listech gii pozornost uwádčla: smjrliwost nade
celkem rozprostřenan, a zagísté gest nemidá i new^cdnj
sáslulia Wocelowa, ie k n j u wěci tak obtjžj plné dostáti
tak šťastně dowedl. ^ei čjm má ten přjdawek býti o na-
děgi, že mladlj spisowatelé ta pfjkladem tjmto pfigdau?
Co to má zde býti, ie mladé, wyrústagjcj literatury spjie
uzdy nei wolnosti potřebugj? Dobře ge widycky dobré
následowati, a gest welice i na budaucj Časy přáti, aby se
nikdo od smjrliwosti, gakoz se tak pěkně w »Meči a káli-
chuK obrazj, neuchýlil, ano má-li gii kromě trieobecného
proneSenj některé prawdy dle onoho latinského: nverha
movent, exempla trahunttt také píjklad wysUwen býti, nuže
swětiž nám w často zmjněném onom djle básnickém, —
hodno ge toho zagisté: ale newypadá-liž to gako něgaké
wyt}kánj mladájm spisowatelflm, nenj-liž gakoby ge men-
tinan i toho winil> ie ducha smjrliwosti mezi nimi nestá*
wá, nenj-lil gakoby ge a toho ivdáwal? Agakých dftwodft
má p. sp. k podezřelenj tak obeeaě pronešenéma ? A kam
wloij tu bezpochyby nowau uadu pro celaa litemtnm ?
Wěru těiko se domyslit, kdeby pro ni mjsta nalezl aneb
Mpoíi hledati chtěl. Ale deyme tomu, -— ano, ona potře-
buge uzdu, a wiak nikoli která by gí w kroku sadriowala,
nýbri takowau, o které by se dále wedla. Kde Činnost
ge a widy wjc a wjo se probuxage. Um snad negde o to,
aby se dušilay tam snad gediné zbýwá, aby se weAla* Pra-
meny ucpáwati newjm kdeby se učilo ; hsčijítě gich dál a
dál wolné i břehowité udriowati, to radj maudré hospo-
dářstwj. P. sp. má tolik duwěry w historický smysl ná*
rodojho našeho obziwnutj^ galM^ pak gegzdeuk náhle, tak
nedůsledně a musjme přidati, tak beze wlj pijciny opauitj?
Poslednj . gest nioo, o Čem bychom, ted aspoil, ney-r
raděgi pomlčeli. Článek nái stawj Kolára a Wocela, ato*
co oba opěwali, proti sobě; za tjm ukainge nam slowan-
ské snářstwj a historickau piVlu, a posléze wyniká z an-
tithes těchto wěc na«e, na onu poslednj pcwně postawená. ,
W gednom se nalézá p. sp. w auplné prawdě, a gsme mu
powděčni, ie na drahý tento základ i pewné ředidlo nafj
činnosti tak trefně a zgewné poukázal, gsme mu tjm wdě-
Čněgij aa nyněgij doby, která by nám w^ecko ráda pod*
kládala, gen nikoli skutečoau prawdu. Než ale, aby gedno
bjlé bylo a bjlým ostalo, má se druhé počeriíowati ? Bylo
třeba toho stjnu na gedoé partii, aby swětlost ^mhé tjm
wjce wynikala? Článek ten mohl se směle gen námi za-
nášeti ; my daufámc, že takowých strogených sestawku ne*
potřebugeme. Ano, my se drijme historické p&dy, my
wjme, ie gine nenj a pro nás nenj, aniž býti má aneb
můie; vona za základ, ale kroky a pokroky na nju bylo
i gest naše obecné, upřjmné heslo, a najíe národnost i nale
literatura smj se d&wěrně pod ne stawětí. Máme waíak
práwo proto o ginych ginak smýšleti, a kdybychom ge
měli, kde gest něgaká toho prjčina ? Gest owiem nemalým
itěstjm naijm,. že mánne minulost, na kterauž pewně a bez*
pecně pfjtomnosťswau wázati můžeme. Ale gakž, kdo té,
aspoií tak určité nemá, propadá ten snářstwj ? aneb pro-
padli ti snářstwj, kteřji nynj ze wíad w tjsni gsance, práw
gen dost ob mezených gazyku swému hágiti se snažj ? Ty,
okolo nichi se poneyprw Kolár&w sp^w rozljhal, swjrá
těsná, ialostná skutečnost se w^ad uk, ie gim wěru málo
kdy ke snářstwj zbýwá, by gim i milegAjm bylo, nežli se
někomu třeba gen tak maně mysliti Ijbj^ oni se tak klad-*
mého, positivnjho drij, a od něho, gen od něho w.Šecko oče-
káwagj, Žebysegim směle něgaká laciná chwála wnowinách
dáti mohla, a ie se snad nikdo ostýchati nemusj, by wnj
wedlé nich posta wen byl.
To gest, co gsme proti onomu článku měli. Možná,
ie to uk oprawdu mydleno nebylo, ie slowa ta, gak psána
gsau, genuklauzlá, ie gen w obmczcném, amáme za to, we
welmi w»ymjnečném smyslu platiti měla { možná ie sestawenj
Digitized by
Google
314
to, gak se oku podAwá, gen náliodiié gest a snad newdSk
na nčkteró eíleklaosnj nowomódoj spAsob/ uhodilo : má-li
wáak sa tjmto gednjm ólánkem^ gakož hy se ftdáti mohlo,
wjce ginech n48lcdowati, bylobj wních wjce prosřetehiosti
tireba, aby se práwé s ijm aa^inkem neminuly, který£ gim
opatrné Setřená' prawda betě wjíeho ostatnjho umčnj neyiépe
pogistj. P. sp« mohl tolik giného, k tomu, co chce, tak
dopadlého widéli i napsati, nač tedy jjdj swá wesla tak,
io gimi ft lod^ gii ptedce sachrániti se snažj, dobrau Čá-
stku nábytku i Udj maně nebo nemanS srážj ? Oprawda,
milý pane, postareyte se podruhé také o uidn pro swé
historické uměnj, a nedčleyte shřiwené quodlihéty, abychom
Wám s chutj potleskati mohli. j^.
ČeAtké divradlo ir Prasee.
We čtwrtck dne 21. zář] opakewal se imandAir
T^Knrhanjki^i o kteréžto hře w těchto listech gii gednáno.>
P. Grau (Pozrt) si xwláátč zdárně počjnal a zmjrniw některé
nepěkné stránky tohoto charakteru učinil geg snesitelněgsjm,
což celků na ugmu nebylo, zwláStě an p. 6. žádných hla-
itrněgájch rysů nepominul, gimii by se ráz PozrtAw ostře
nakresliti dal. P. Herbstowa, pp. Grabioger a Krumlow-
ský měli též swé zásluhy, i ostatnj zňstali we swé mjře.
Chwáliti mnsjme, Že tenkráte i kostumy hlawnjch osob pě-
kněgi woleoo a wiíbec w oděwech wjce rownotwámosti
Šetřeno nei predelle.
"W" neděli dne 24. zářj hrál se poneyprw Kocebue&w
7»Baynrd,H činohra w 5. ged. Překlad p. Filjpkfiw ge do-
brý a přcdstawenj bylo wAbec chwalitebné. Bayarda bral
p, Rrumlowský. Nemůžeme zapřjti, Že se gemu té přjmosti,
té prostoty a srdečnosti, té s rytjrskau dwornostj spogené
pljwětlwosti poněkud nedostáwá, bez nichž si dokonalého
Bayarda pomysliti nemůžeme. Gsau to nedostatky w oso-
bnosti geho základ magjc], gež zauplna odstraniti sotwa
kdy bude moci. Zato má w^ak pomocnjka gednoho — a
to mocného, — blahozwučný, dogemny, silný organ, gjmž
BwláUč w srdečných scénách mnoho nahraditi může, kdykoli
ho ifastně neb aumyslně dobře upotřebj. To se i tenkráte
opět ukázalo. Mnoho krásně wywedl, zato wsak zase mno-
há krásná mjsta tak raiino sebe pustil, tak wlažně předná-
šel, gako by proft žádného wýznamu neměla. Lilugeme, že
lo widy opět a opět pozorowat^ musjme, že nám p. K.
obyčegně gen gednotliwé scény hráwá, zřjdka kdy wžak celý
charakter we wsech částech a oJstjnech sauměrnt^ wywinutý
• a prowedený podáwá. Třeba aby p. K., dokud geStě mlád,
veškeru pozornost swau k tomu obrátil, nfchcc-li na wždy
na témže stupni w uměnj swém zůstati. Neywělsj chwálu
sasluhuge p. Kolárowa za pilné a wůbec zdařilé, prowedenj
Bwé úlohy. P. Nerbstowé bychom přáli, aby nemusjwala
na gewižlč slaupiti, dokud by byla dostatečného času ne-
měla, aby se úkolu swého zauplna zmocnila. Ginak musj
pak teprwé s formami gazykowymí krutý bog wésti, kterýž
oběma saupeřfim na »kodu býwá. P. Grau hrál w prwnjch
aktech zdařile; w poslcdnjm výstupu byli bychom ale
přáli, aby byl oheů swtig dusil, čeho zde tjm wjce potře-
bj bylo, žo prftwod goho w těchto scénách práwě mdlVm
byl. Bylaf tato ě»st neychairněgsj y^ celém kuse. P. Bie!
tre61 dobře srdečný, přjmý způsob, gakýž Tardieuowi přj»
slušj. Škoda gen, že geg opět napomjnati mUsjme, aby na.
to hleděl, by řeí geho< saawisněglj, wýrainěgij a třetelněgi}
se stala. Že přičiněnj u něho w tom ohledu bes prospěchu
nenj, toho důkazy měli gsme giž w některých hrách geho.
P. Kolár gak řjkáme trochu plawal, p. Grabinger silně. Coi
by to pěkné wyprawowánj la řeč nestálo ? P. Prokop pro-
vedl swůg úkol co do hry ďobře a mluwil lépe než kdy
gindy. P. Tomkowi bude kothurn sotwa kdy dobře slušeti.
P. Lapit, p. Kaika a ostatnj malé swé úlohy dle možnosti
dobře sastaU. F. L. '
W auterý 86. táij : »hnxĚU^k SevilUhjm^ komická
spěwobra we 2 gednánjch od Rossini-ho, překlad od pro«
fessora Macháčka, nowá welmi pěkná dekorace v 2 ged-
nánj malowaná od Deni-ho. Reditelstwo nemohlo se před-
platitelům na rotlaačenau vjce zawděčiti než tjmto mistrov-
ským djlem nesmrtelného italského kompOsitora. Abychom
prawdu řekli, tak zdařilého prowedenj gsme se na prwnj-
kráte ani nenadali, s tjm wět»jm potěéenjm ale wyznáwáme^
že na rozpacjch gsme, odkud achwálau po^jti; práwě toto
gako o záwod snaženj-se gednotliwců ku pěknému celku
bylo přjčinau, že se téměř w^ech posluchatelů ona přjgem-
ná uspokogenost zmocnila, která se nikdy gednostrannoftj
a branatostj, nýbrž gediné okrauhlau ukončenostj docjliti dá.
Uvertura éla precisně. Hned na to lahodil nám Mayrůw
hlas a geho pro mužské hrdlo neobyčegně měkká koloratura
v prvnj arii s průvodem kytar. Kdo hy snad slovům ne-
byl dobře rozuměl, (Čeét milu^ dobrau výřečnost,) neoh po-
myslj, željbezn^m zpěvem hrabě milenku zeana budj. W tom
vybuchne za scenau praud Fi^arowých šprýmů a důvtipů.
S takovým hlukem, gako nái lazebnjk, málo kdo se do
světk uvádj , bystřina se řjij, blesky se sypau, ligavec pa-
dá, to vže ale se v oblacjch a ne na zemi rodj, to žádá
zásobu hlasu, gaká se ledakde nevyskytne. P. Strakatý
dosvědčil tenkráte, že nám i v tom oboru neocenitelnau ge
podporau. On vjce obracel zřetel na vyznačenj dramati-
ckého momentu, kdeby snad giny byl pravým zvukopádem
ohlušil. — Pro Rosinu hodj se prostolibá osobnost p. Ton-
nerové velmi dobře, a ťipravný gegj oděv schvalovaly i
přjsné dámy. Pro takové tole ge hlas gegj stvořen; při-
rozeně plynná koloratura vynikla ladně při gcdnoduchém
prfivodu v prvnj kavatině, a by i Jcaždý byl opakoval.
Že hlas ten ge slabý, předce vždy doložil, že v něm nevý-
slovná půvabnost spočjvá. We hře nebylo žádné cblad-
nosti, v řeči žádn^o poklésku; z těch úst newyklauzne
nikdy khavaljrmjsto\a val jr; i nech se neobává zpěvkyué
tato, že bychom se mohli přesytit, kdyby ploěgžjm hrdlem
své dary rozdávala. W druhém gednánj vložila si bra-
vurnj arii od Beriota pro Malibranku skládanau, a zjskala
lak hlučné pochvaly, že se zdálo, gakoby gi obecenstvo
k opakovánj bylo vyzývalo. Kdo vjtězj, tomu ae odwáž-
livost ráda promine. Co opilý vogjn Ijbil se p. Mayr
vjce geště, neili co zakuklený učitel hudby, a wAjm prá-
vem. W této opeře můŽe se trochu natjrati, gelikož to ce-
lek dobře snese. Takto počjuali si i p. Brava i p. Prokop«
Gcgidi komika zmocnila se v^ech myslj, oČ se svláitě po-
slcdnj pán staral, gelikož od dlauhého nosu až k záplato-
vanému dcštnjku na nic nezapomněl. Škoda že p. Brava
svau veikau arii vynechal. P. Negedlá nás překvapila ;
ona pogala Bertu co prastarau matronu, ačkoliv se gj geSté
o lásce snjwati má ; to se gj ale tak dobře podařilo, že
dwa Poláci gi za opravdovau i^hnhuHun s tresavan hlavau
a ne za djvku svěžjch tvářj měli ; zagisté gj k velkémp pro-
spěchu poslaužj, že se v tak rozliůné úkoly uvazovati musj.
Ziistanerli opera na této dráte, budeme se vsjui právem
moci gj vychlaubat. r.
CM«pto tMto wyeháxj we •třřáu a w vobotn po púrArtjcIi í ka/dku <)riih»t slřřd.i pridawa »• piUarchowa pr>lftha. 1'redplacj *• n yfyi^w^ieXm »m •iwfl
léu 4S kr., wr kiii)ik<iprriwjrH na pni leu I zl. 86 kr., nft c. k. pnatácb půli. i ai. SA kr. aiř.
VVydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
RirodnJ libawnjk pro Cechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
ČJ8lo 79.
4. řjgna 1949,
10. r. béh.
Hoirý rot
Byla po Wfísdohf e — a gá w neylepšjih toz*
maru, kterýž' g^nom očekáwánjm přjitjbo kusu
poněkud ěediwěl a černal. Mel gsem strachu.
Bylof oznámeno třetj gednánj Rossinihó Odiella.
PiraWá maličkost. Prášek pro spanj.
Konečné se w^fín^nula opona.' Tu sedřl&
Desdemona, harfa itedlé nj — htawa na harfř. Teď
otewřela oko a upnula k plátěným sufitám. Mne
progel mráz! To byl pohledy plný smňelného tu-
Senj. Pak otewřda úsia. Byl to hlas wyzpjwaný
•—to bjio na prwnj čtwi:*t notě pozorówati ; ale
hlas tento byl wmotri gegj gako hřjčka> wycházel
ířduše abýíwycwikowafný. U nás by ona Desdemona
nebyla mohla Kpjtvati; ^le to i^ás ubezpečugi^ že
]»& na ždeg^jt^h prknách žádíiá umělkyně w této
osobě nedogala> gako tato kočégjcj> takořka ge*
Bom na předsjni chránui poswěcených se potlau«
kagjcj zpěwačka. Bylo w^ak na nj také wídět^ že
a« byla gindy w giných okresech pohybowala.
Gakausi neskonSenau bolestj byla ochwjwá^
na celá gegj předí$taiV'a > a gá nemohl oka s nj spu-
ktit, dokud neulehla na lože. — Na to wystaupil
GMfcello. ffowý ůkaz^ nad njmžto gsem žasnuL
Ani uněho nebylo w gfcnu nic wjce nežli několik
zlomků býwalého zwuku — ale i těmito třjskami>
těmito sutinami wywáděl wjce, nežli mnohý wyi
hláSený zpěwák, gemuž byla sice prjroda střjbra
do hrdla nalila, kterýž ale na to střjbro nebyl
uměleckau rukau sáhl. Temmá znuíaicst a žjřjcj
bolest wanulyVrau geho^— a ^ ú oddechl zhlu-
boka, když se' dýka geho w newínné krwi Čisté
Desdemony ztopila. Wyběhl gsem z njzkého di».
wádýlka. Zdali hra těchto dwau i gine diwáky
tak progala gakó" iUtte, to newjitj,— ale že gsem
nebyl na omylu^ iiznáwage hru gegich za hlu«
bokau, z neytagně^jho nitra wycházegjcj, o tonl
gsem, bohužel! nabyl brzkého důkazu. Ubohý
Othello tohb wečera doapjwal: mjsto zpěwu wy-
staupla hrdlem geho krew.
Celé město bralo aučastenstwj na této nešťastné
přjhodě. Zpěwák i zpěwačka stali se předmětem
obecné zábawy. Byliť manželé — nebo se zá to ale*
^poíi ^7dáwali, a protož gé tato rána stegnau bo-
lestj zasáhla. I zagjmaliť nás nynj swými osobami
rowněž tak, gako nás býli prwnjho wečera swým
\iměnjm pfekwapili. Od nich s#ných nebylo ale
možno ^ogakých zpráw dostati ; žiliť ohrazeni ti-
chau samotau^ prchagjce i při této nehodě každý
spolek lidský. Aoi ředitel, ani členowé společnosti
nemohli nám žádných odpowědj podati — leda těch»
že byli oba nedáwno z ciziny k nim přirazili — a
že zpěwák manželku swau gako prawý mauřenja
benátský hljdá. Gediný obstaralý, obnošený, swě-
tem otřelý herec, kterýž \u laskawé otce hráwal,
byl prý ge oba před lety w Němcjch u wětšjho
stálého diwadla nalezl, a tudy něco wjce o nich
wěděl. Gistilť, že tehdáž oba w diwadelnjm swětě
wielkého furore dělali, a .chtěl dotwrzowati, že
indnželénegsau, nebo tenkráte alespoň nebyli. Šla
prý o nich powěst, že byla zpěwačka manželkau
giného a že gi zpěwák manželi odwedl.«
S napnutau zwědawostj poslauchala djwka i
starý otec, ani oka s úst powjdatelowých iiespau-
stěgjce. To byly přjbehy, gež byly wlaslnj dům
gegich potkaly ; to byla rána, gež byía wlastnj ge-
gich domácnost krwawě poraucbala.
»A co se dělo snima dále? o ptala se djwka
se srdcem nepokogně tlukaucjm.
»To wlastně newjm,« řekl Nowotný^ »mno*
ho dobrého nemuselo se gim ale plésti do cesty. Gá
bdgel — a od té chwjle nepřišlo mi o nich ani slo-
wa k u25m — až dnes wečer, kdyžto gsem od wás
odešel. Napadl gsem gi w kafjrně — odpusťte roz-
košná, že s wámi o reydišti swetských pošetilost]
Digitized by
Google
316
rozpráwjm a ze swých poklésM se zpowjdám— *
nalezlf gsem ge oba w kaf}raě« kdežto řjkage že*
brotau zpjwala. Zwědawosi «iebo gak bych ne-
sldoniteloý pud w sobe nazwal --* něco mé za nj
pohánělo tak, že gsem gi až za tichý práh nyněg*
šjho prjstřeSj stopo wal. Ge tobjda — holá, hoto-
wá bjda — ze zpěwáka §^e tu paahý stjn> a kdyby
nebylo swěda gegj dobroty — ženské trpěIíwosti»
nebylo by snad gíž ani po tom stjnu památky.
Kdyby bylo peněz, bylo by snad gestě pomocí —
' tu mi padl přjtel Johanýsék na mysl; on mjwá
někdy w kapse zbytečný dwadcetnjk, a proto gsem
také hned až k wám za njm pospjchal, aby mně
snad do rána něco giného nenapadlo. «
9 — A gak se gmenuge tato waše podíwná
zpěwačka?« ptala se djvka« w gegjžto duši pořád
wětšj bauře se zmáhala.
»I ty swatá newinnostíl* zwolal Nowotný ze
swého sedadla wstáwage. »Kdo pak to může řjcí
8 gistotau? Ge-li co prawdiwého na powěsti, ktc-
rauž nám o nj přede dwěma lety starý herec do-
twrzowal, tedy se před swětem sprawým gmenem
neblýská. Ginak gi gmenuge zpěwák swau Beatau««
«Beatau7« ^ zkřikl starý kapelo j mistr, křečo*
witě ruce na prsau spjnage, — j>Beatau ?#
BBeatau?^' zašeptala djwka polohlasitě, arto-
wé se gj chwěli.
Matka gegj nazýwala se také Beatau.
{Fokra^owánJJ)
ProS gsem ostal sám.
Byly časy, milj přátelé, kdy gsem mysljwal,
ze srdce na swětě něco platj,'kdy gsem daufal. že
si gjm také něco dobudu. Kepteytese co to bylo;
sáhněte si každý na prsa swá, a z nich Wám ně-
co řekne, gak smutné to gest, má-li člowěk samo*
tným zůstati, má-li na wěky bez někoho býti,
kdoby 8 njm cjtil a myslil, s njm se snařil, rado-
wal a tesknil — na wždy opuštěným gako kůl w plotě,
až k té gamě, kteráž wezmauc co zemi náležj, po-
sléze každý swazek aspoň pro tento zdegšek roz-
děluge. Přičiňowal gsemse w tomto žiwoto^praco*
wal i staral, abych samotným zůstati nemusil ; opra-
wdu, snad málo kdo tak swědomitě a smjm řjci,
s takowým wynasnaženjm, s takowými obětmi to
činil, gako gá; w knize osudů bylo to wšak ginak
předepsáno a má směnka — nebyla přígata. A co by-
lo moge neštěstj ? pauhá maličkost, a stud i^litost se
o mne pokaušj, zpomenu-li si na tu malichernost,
která ifine o wyplněnj neysladájch naděgj a snad
tM o nřco Xwé a snadné pQtulnosti k srdci lidské*
mu připrawila ; byla to — * ale nech čtenář aim
dřjwe mau historii wyslechne.
Kdy gsem wlastně na onen ataw, který nám
tak blaženau budaucnostj kyne, gak ale teď k ni*
gaké aspoil útěše swé pozorugi, welmi zřjdka kdy
gi Qsktttečňuge«*kdy gsem tedy wlastně na onen
staw pomýšleti začal, nemohu, chci-lí swědomitým
býti, bijže určití, podlé wšeho se mi ale zdá, že
to dost záhy býti musilo. Myšlénky gsau wšak
lehké aiiwobytj ge těžké; tak ta zwláště též n
mne bylo, a nescházelo mi giž mnoho ode ityr
krjžků, když gsem se oprawdu ke kroku onomu
chystati mohl. Zatjm gsem mnoho wytrpěl, zku-
sil, ano giž gedňau i bijzek smrti byl ; bohužel ie
ona nemoc i ginau nešfastnau památku mi zůsta*
wila. Když gsem ale konečně widěl, že kapsa stačj,
bylo mé prwnj, ohljžeti se po té, kteráby mé srdce
naplniti, gi pak prázdnit ppmáhati měla. Bylo mi při
tom auzko, neboť posawáde chránil gsem se wšech
bližšjch známostj; řekl gsem si wšak: s chutj do
toho 1 a mé zámysly i obmysly padly na dceru sau-
sedá w domě ; děwče bylo hezké a čiperné, a
zpěw gegj naplňowal dobrau částku dne naše po«
schodj, a bezpochyby že ho něco také geště pro
dolegšj a hořegšj patro zbýwalo. Ona nebyla, zlá
a wšecko se dobře podáwalo, — nešťastná procház*
ka učinila wšemu konec. Bylo nás wjce a byli
gsme weseli ; řeč přišla na to a na ono, na hUwu a
wausy, na kadeře a na wlasy a podobné trety. My gsme
se wedli spolu, t* g. gá s nj, i byl gsem w ncyšťastoěg*
šjm rozmaru. »Go se toho týče,« prawil gsem ««»
» gá mám také — « Bůh wj gak gsem to w)'slo wil, co
xni ted geště ani z péra negde, ale tenkráte bylo giž
to slowo wyletělo as njm, se wy trhla také ruka mé
společnice z ruky mé. Začerwenala se, pak něco
řekla, a dala se do smjchu a wšickni ostatoj s nj.
Mně bylo, gakoby mě byl polil studenau wodau, a
tehdáž gsem owšem Priessnice neznal a léčiwé gegj
moci. Widěl gsem, že ge po wšem weta* Byl g^íyn
rád, když gsem se mohl.'poraučeti, a brzp po-
raučel gsem se také z onoho domu, kdež gsem ga-
ko na špendljkách byl.
Z počátku mi bylo welmi auzko ; pak gsem
si myslil: Nenj tak zle, aby nemohlo býti zas dobře,
a zponenáhla nfátila se mi opět má dobrá mysl.
^ešlo to ale tak dlocela samo seb^. — Stalo se,
že mne powinnost má několikráte a dost často
po sobě do něgaké rodiny wedla ; byli to lidé řá-
dnj, spůsobnj, a gá byl — také způsobný ; matka
si mne wšjmala a zwala mne na častěgi, a gá nedal
si několikráte řjkati. Měli dceru ; ta sice neřjkala
Digitized by
Google
-f • w
me, ale pomaln začal gsem gi řjkati. Učinil gsem
gj leccos k wůli, ona to laskawe přigjmala; gá
zwykal na ni a ona ae aláwala ke mně wždy př}*
wětíwěgSj a téi důwěmégij. Ona nešťastná wéc
wězela mi ale pořád w mjsli^ gako černá chmara
na kragi ostaioč gasných nebes. »Co se mám po«
řáde báti?« nyslíl gsem si; »ona ge hodná a ro«
iumná> gá gj to swcřjm abude konec wšeho.^ Gak
gsem myslil* tak gsem také nčiníL Wybral gsem
si chwjlij kde se mi nowá má přjtelkyně zwlášté
áutolnau býti zdálaŤ Hatka wyšla za nčgakým do-
hljdnutjm wan^agá^-^gápřistaupils mymaumyslem
k deeřt. Prwnj siowa nechtěla wen^ ale odhodlán
byw myslil gsem si: Skoč oko nebo zub, »Má
draháj prawil gsem, pro swé uspokogenj^ a abych
wás neklamal, musjm wáni řjci, ^ao to snad we
waSich očjch gen maličkost] bude: gá mám *
Sotwa gsem to dořknul, odskočilo odemne uleknu-
té děvyče, až gsem se sám z toho lekl, opakowalo
8 úžasem ono osudné slowo a — uteklo ze dwerj.
Cobych čtenáře nadarmo trápil 7 mně newyrostly
ani zde wjce r&že a nowé přátelstwj dostalo se k
starému konci. Ale bolelo mě to, a geště wjc než
dřjwěgsj nehoda, a než se mi to wykauřilo trochu
snesitelně z hlawy, bylo mi o plných pět let wjce
než dřjwe a stářj mé začalo se giž k pátému křjžku
nakloňowati. To, čeho gsem se neywjc báwal, osud
starého mládence^ zdál se giž odemne neodwra*
tným býti a pomalu začjnal gsem s křesťanskau
trpěliwostj trochu klaudněgí o něm přemýšleti.
Má hodina wšak gestě newypršela a geště ge-
dnau měla se mi naděge zakmitati, owšem aby
nebe po gegjm zhasnutj tjm zakaboněněgšj zůstalo.
Gá sice stárnul, ale srdce mé z&stáwalo ku podiwu
mládo, acjtilo dobře gestě sjlu w sobě, učioiii» coby
koliw na něm bylo, někoho nastřádanau swau wrau-
cj láskau šťastným. I poznal gsem wzdáleuau swau
přjbuznau ; bylo gj sice giž několik přes dwadcet,
ale proti mym krjžkům zdála se mi mladau gako
kuřátko; ona i gegj rodina přišli neznémj do mé-
ho města a streyček mohl gim w ledačemž pla*
tnym bytí ; děwče zdálo se že něgaky smutek tjžj ;
gakž bych nebyl hleděl těšiti tetinku ? Tak to pomalu
šlo, hezky zwolna, ale předce gsem byl, než gsem se
toho nadál, tak daleko, že gsem se sám swych my-
ilének ulekl. Nu, pomyslil gsem si, do třetice wše-
bo dobrého, a tetinka ge tetinka. A wídjme, daři-
lo se to; wždy sic nebywala geště docela wese*
lau, ale předce byla utišeněgšj; mně se zdá otec a
matka také s nj po straně mluwjwali— ačkoli mne
to dost mrzelo — a když gsem posléze gá s nj také
promluwil, nemuselo mě to giž wjce mrzeti. Ona
817
si dala řjei a gá byl blažen ; wygednali gsme wie*
cko a měli gsme podpisowad. Posawád nic newS-
d^a ; gá se stal maudřegějm a myslil gsem si: Po*
sléze* co gest na tom, wj to aiieb newj to; nestane
se tjm ani šfastnčgšj ani nešťastněgšj, a muž má
býti maudřegšj. Ale U má maudrost byla předce
trochu wiklawá, a když přišlo k rozhodnému, zwj-
těžila nad nj, budiž třeba malicherná swědomitost*
• |jlá tetinka namáčela gii péro. Počkeyte, prawil
gsem, ge to sice hlaupost, ale musjm wám prwé
něco swěříti. Ona hrála zatjm pérem w kalamáři.
Milá tetinko, pošeptal gsem gj do ucha, gamám—
Ona sebau cukla. »Wy!7« zwolala, a cely obsah
kalamáře wylil se na smlauwu ; nešťastné to zoame*
ujI-^-Anebylo z toho oprawdu nic* Ona by se
snad předce nebyla, ač nerada, zpěčowala, gá ale
widěl, že gi to nicméně trochu přemáhán) stogj»
a nechtěl gsem na ni doléhati. Zatjm přišel někdo*
kdo gi i beze mne, bohdeyž na wždy potěšil. Byla
to něgaká staršj, newjm na gaky způsob dřjwe po*
roztržená známost, a bezpochyby také přjčina gegj
těžkomyslností. Teď byla opět weselá, a gá-*gá
gsem se stal tjm také. Ona byla neyhodněgšj a ney-
upřjmněgšj ze wšech, a tedy mě to také neyméně
bolelo; bolelo sice, ale trnj urážky nezůstalo we
mně wězeti.
Tak gsem zůstal sám, milj přátelé 1 Napřičjněl
a načekal gsem se dost; srčíce mé myslilo to co
neyupřjmněgi, a snad by se byla^ předce mnohá
mohla šfastnau se mnau státi. Moge neštéstj byla
přjlišná swědomitost— ale ne,nikoliw, dobře gsem
učinil; moge neštěstj byli| — paruka I KU
Genké dlVradlo ir Praze*
We Čtwrtek dne 28. táfj prowoxowal se pone^rprw
hoL prospěchu p. Grabingra powSstny nCarínvný záwogu
podlé Tolda, hudba od Titla. Od koho Unce, dekorace,
stroge, letadlo, oděwjr a B6h wj co wiecko, to si račte
na diwadelnj ceduli pře^Jsti. Mně toliko na srdci ležj smj*
niti se, ie překlad ge od Tyla, a sice uk wýbomý a w
kupletech uk trefný, gak se toho wSdjr nadjti mAžeme, kdy-
koliw nájí mistr gazyka péra se chopj. Tento oprawda
čaroumý xáwog dáwal se na tačátkutoho měsjce we swém
rodinném mSsté po 2lt5té, aw celém Josefowském díwadle
nebylo prázdného mjsteiinba. Přesazen na Českan pAdu, ne*
stalo se • mu gako mnohému karafiátu, který se rád zwrhne.
O něm mohli bychom rjd, ie byl éťastnau sjtj, která řé-
dítelstwu a beneficiantowi přes p&l tisjce zl. stř. ulowila.
Den svr. "Wáclawa byl den wýroínj slawnosti pro diwadlo.
Mtlownjci této zábawy spomenau si na Skřetu a na w£c-
cky naděge a přánj, které ten weěer w srdcjch gegich byly
powstaly j mnoho-U se z toho wjíeho wyplniio, nemohu řjci,
newěda co si kaidý z nich přál ; ie ale proroctwj o úplném
zahynutj českého diwadla w skutek geStě neweilo^ to ge asp</Ti
prawda a tjm samV-m wywracugj se také zpráwy rozneslé
po naij wlastíy S^^^^y S^^ konec geho byl nasul.
Digitized by
Google
918
Čarowný' sávog má dwS wnithij| fet^Bija ^ntt tei|«
timentálnj a druhau l^omickau. Kdyby p. Kolárowá chtěla,
ibohla by w prwnj srcéně wjcc dogmauli, p. Krumlbwsk^
w6hee vtede. Sleira ^lau* p^kná a moha* s wdtáj ^rroM
cnQStj pi*edn9i(eDa býti^ p.. K.olárQwá.z,o4tFi4ge.nčkdy hlsí%
swúg do prjtUúé wýáky, a xbawuge se tjm zwUUnjho pft-
wkbu*: Teptw gegj pozemské ptitowánj bylo opět Wýborné
a dokonalá. Ejaniika usUwaii pp. Grabtnger, iPMkop a
p» Skalná $ dobrým prospěehem. P. Grabioger byl tt we->
Bělém rozmara a při gasném hlasn, a obeceastwo se mu do
sytosti nasmálo, Daafáme ie po drahé při ' kti^^letech po-
sleduj slowo iMb«d# poÍyk«t» an % tobo práwd ČasiSgí ostea
'vrtipu vykukuge a sahaleo býti nesnij. P. Skataá se "vry-
spamenala. Kdo gežté zp^w gegj neslySel, bude si ho od
té chwjle wáíili. Ta Čisiá wýřečnost a srozumitelnost gtf
w kíomiee neofieniteliká wlastoost am&že za prewidlo slau-
^iti. I p. Prokop byl na swém mjstě, zplwi^á úloha geba
ňenj nepatrná a iádá trochu powáienj. On přispěl s welikau
Cástj k dobrému celku. Na t-vracj ceduli stogj Astroa : p,
Harbstowá, a Sibife: p. Hynkowá. Tak 4a milo 'zůstktii
K.ráIownu gsme pro temnost hlasu ncsJ^^eli, ale role Sibi-.
ly podařila se začátečnici p. Hauákovré dobře dost. Wse-
•ky mea^ role byly w dobrých mkaa. Při taieoj kragin
posorowali gšme 9í|ké^ cukánj a wáanmg, ' což oluacnj ^km '
překáželo.
Náw^těwa byla přehogná, potlesku až do ohlubenj.
DOMACJ KRONIKA.
.; Z Berama d. IX. zájrj b. n (a dop, plátolsk.) Byl
gsem w Hiigku, a nabawíw se rozmaniLostj a maožstwjm
]^aQtnjk& wáeho druhu, i poslaachánjm zpěwu křiklawych
kramářů, kCeřj swé w^ tíc^ádk RutnAch Tóku tohoto wyti-
^pé; pjsné k obi^reseleiij .mládaacA a pavaa t% dWa 1irflg<í
car/ prodá wdgj, odebral gsem se do hostince ; howor zd^
byl tak rozmanitý, gako čFetná společnost. Mluwílo s^ zde
mnobo a k metou potěšanj toliko de^ky. Okolo čVtfHé ho*^
diny, k^yi %\f slaNčka se injžUo^ n^staiipil gsena panť do
Unbo»Lě, abycl^ i toto město, w němž se české hryja^
diwadle dáwagj; ' tvnitř i zewnitř pomal. Starodáwnj pjseri:
»Kde se piwo wařj, tam se dobře dařj<( dobře na paměti
máge, ptám se po piwowAře, a hned gakýsi muž, několik
kroků tauž cestau přede mnau gdauck prawil ke swé spo-
lečnici: w^^ebyl by ze mne hadač? 'Odpusťte pane, wy gste
qepochybně nřgaký wlastenec, že se po piwowáře tHete?«c
iSlowa ta mne trochu diwně dogala, a w^ak ochotný mělfaii
mně brzy pomohl i rozpaku. »Nás pan. starý ge také wla-
^tenec, my u něho máme knihownn a gá často od něho
knihy bráwám. My wiickni geg máme rádi, neboť negen
že dobré piwo wařj, on nám i wždy něco o pánech iiHa-
stencjch z Prahy powědjti wj.« Dobrá, pomysljm, a pijmo
^o piwowáru 8« ženu. Pozdrawíw tedy p. starého co vla-
stence a wyprawiw mu, co gsem byl o něm slyšel, progewil
gsem žádost, aby mi kníhownu okázal. Propúgčil se mi
hned -welmi laskawě, wedl mě do wedlegsj swčtnice a ote-
wřew dosti 'wclíkau skřjni, knihy a pamětnici mi okása|«
. Gá wyndaw poslcdněgsj, as toto hned na začátkt^. gsem
četl : »Prwnj mvAlónka o založenj knihowny této vznikla
dne 17. února 1840 we společnosti několika měáfaníli zde^
šjch, kteřj[/to negenom Že se gj borlíwe ugali, ale i mnohé
gine ze svých spolubratrů k ig nakloniti a gi spogenau
ppiiil>5J'^{eek i^e $k«tA uwt$ú sb trynasliaiilL • I.|»(d^ii«
na gích Žádost od přjtomného zde p. Bogíslawa Pichla pj-
senaná wybjdka na wcskeru obec Unhostskau, kteráž w^ady
kskiiwS pHgatfl byl*; w Čami 'arúí př«d««gfj % pkak méKxň^
blai]ko4ěg«ým pijklad^m phsdoháa^lJU Uéin^ald p^ttí^lé
sbjrka na zgeduánj prwnjbo základu, při £en|i sdegžj spo^
l^nměStan p. X Procházka ochotně úřad sběraCefe zastával.
Seilo se 43 zi. stř.; z-ťiehoi' pfe<ba6 skřjtoS kampena- a haíkff
djUn^ uové, djlem , staré na^dnán/, toi d<>ksojr tr lé^tteí*
slvj p. J. B. Pichl w Praze obgednává. — Na lo způ-
sobena »Pamífnice híthowny Vnhoitskéa a Wřé to pro přj-
kžitost m}sta w ^byd^ mCsukého 'fládké p. h Pfmripdt^
PicMn složeno a gemu vcdenj odevzdáni}, ktan^i auřad
až posud zastává. — Podniku utilottf i mimo město pod-
pory laskavých wlaUenců stalo^e ^častno, mézi kter^mii
ptedal wýtečttéhov "^lasutiee a s]i4sov«telt wyt. \Aust. paoá
W. Negedlékú, pak pp. Bog, Pídila, J. PK Picl^k, h K.
Tyja, Fr. Rubeme, L. Riegra, Fr. Hain^áe, Fr. Šumavského^
Tomjčká a m. g. pHpomenauti slnjj.«t — > GeSté gsem se v€
knihowoi' bavil a obrazy vlasteaeakýok mužft po sdich ro»*
"vrějíevé pozoroval, an mladičká panj stará k vám vsta^o^
řřjchod několika pánů zakladatelů zdegij knihovny oznámila,
dli gsme mezi ně, a rozmIau#agjce až do hodiny 'deváté
•• milé vlasti své, na odpodinutj gsne se odebrali. Dra-
hého dne poděkovav se za laskavé bostinstvj k Berannn
gsem se ubjral, s vraucjm přánjm aby Wiemohancj udělil
vytrvalosti a svornosti vuem, kteřj giž poznali pravdu,
dobro a krásu, a aby ňílidy neMponijiiali beslo aaffeho vy<A
s^ce .z^fii^ii^ilfho vlasunce. Dra. 8wal. PretUt :
Wlast tobě ii^ot data, gj geg obétug sa^^
Wlast tobě lásku dala, gi vraucně milug zas ;
Wlast tobě slávu dala, gj slávu zjskey zas ^
: Wlast tobě gménj- dala, gj nes ge v <Aét tas.
J. F. PHbjk.
míviitOTOn.
i. ' ' I- •» .
• Při ne»těstj na yersaillské. . silnipi byl geden Pařjž^p
obzvláktnj náhodau zachráněn, gcho manželka vSak příila
ó život. SfástněgSj manžel přigda domů, znamenal, že
de»tnjk svůg xtratil. Gde na policii, hlásj se vftide; ni-
kde nic To byla traj^cká nehoda> dvogj stráta. gednjfla
dnem, a kdykoliv o n j miuwíl, pravil: »ZlratiI gsem svaa
Ženu a svůg destnjk— docela nový de^tnjk, kterýž mi velmi
dsahým byl«.
.' Bude-li geátě déle ukové sucho, pHgdeiae o U ne-
bohá hovádka, pravil gakýsi statkář k sedlce. O gen když
nám vaře Milost zůstane, vzdychla si ana.
Gedny německé noviny stěžugj si. Že kterýsi irano
cansský Časopis spisovatelkyni Karoljnn Pichleť<ovau Ma-
dame Philer nazývá. To ge ovsem chyba, ale nech si
německé časopisy samy dřjve vUmnau, co z naSích gmea
éinj; ^
Loňského roku bylo v Pa]^'ži 754 bankerottů, piá
nichž se o summu 42,000.000 gednalo. Kok př«d tjm
bylo o 102 bankerottů' a o 7 mil. dluhů při nich méné.
&syi se lep^.
Omyly tisku.
w 4jsle 75. str. 801 n« I. skupci x- ^^ >1>0'* ^^1 >»j*<0 ISSS.
„ „ T8. „ SU „1. „ „ 15 «aoI« nésprostjfá m. rosprotffVá.
„ „ „ „ » i7 «• » jf * ••'>»'■* Be»«U»l m. nales),
kteriŽto' an^al mSje) omyly Uaktwé omlowiti 1 n«pr«witl prosjme.
yrliá»j w« «lr«au • w gobolv p* pAUriteli : kkSaM drnkati »irřa.| fHávtru •• pAUrckowa prjlok*. Přtap I»cj •• v ir]iA«w«ici» M éivrf
1«U 4S kr., wm k»ikkiip«rtwtek 4i« pSl \étm t si. S6 kr., •• c. k. poitaeh púlV 9 ml. 36 kr. str.
Wydáwánjm a redakej X PospjsiU w Fra/^e.
Digitized by
Google
Kwéty.
HárodnJ zábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
g;í8Io 80.
9. řjgna 1843.
10. r. běh.
Mowý roL
(ťofcrA^oi^iifi/J
Wenku se gestě chuiDelilo. Gen slabý pa«
blesk ze sněhu wysoko napadlého táhl se ulicj.
Chatrné dwjřka nepatrného domku na Františku
opět se otwjraly.
iiBůh prowázeg kroky twé, a uwedis ge zase
brzo šťastně do tichého přjbytknl« žehnal starý
hudebnjk dceru swau, kteráž w obnošený zimnj
pláštjk zabalena s Nowotn^m práwě přes práh siu»
powala.
»Deyi to Bůh 1« zašepula djwka a w nesná*
zjch duše swé pewně se nedáwnému přjteli na ru«
ku zawěsiwsij pobjzela geg k rychlém kročegůnu
Nebylot gj mpžno přjštjho gitra pokogně do^
ma wyčkati. Mysl i srdce stály w plameou. Bylo(
to poprwé za celého žiwou, co gj k sluchu zprá«
wa přišla, budjcj wiý tu neybc^estněgšj, ale i ney*
sladšj památku*
Kdo byla ona zpěwačka 7 — To se muselo
rozhodnauti — a sice brzy rozhodnauti. Nemělať
gj arci krom žiwota nic co dékowati — ale wždy<
byla předce gegj matka 1— byla nj» gestli gi swjra-
wé tušenj neklamalo. Ta sama matka byla owšem
břemeno trpkých dnů na dobrého otce i na ni
swalila — bylať ale předce matka gegj — a matku
mjti» to si zobrazowala djwka wždy tak spanilými,
tak lahodnými barwami, že by byla ráda k wůlí
gedinému spočinutj na gegjm srdcí na celau mi-
nulost zapomněla,
Rusowlasý přjtel mluwil o nedostatku wšeho
pohodljp wšj obsluhy. — vSnad bych gj mohla gá
w této těžké noci poslaužiti I^ — pomyslila djwka,
a giž byla i myšlénka ta z list wenku.
Po ulicjch začjnal giž noworočnj hluk tichnau*
ti, kdyžto s ochotným a neobyčegné wýgewy mi-
big|cjm přjtelem a prflwodcem ku wzdálené ho-
spodě spěchala.
Obywatelům chatrné komůrky nebylo by ani
we anách napadlo, že dnes geště náwštěwu dosta-
nau— atakési gi nepřáli; aleapoň zpěwák byl by
rád na panšti zaletěl, kde by nebyl lidské twáře
spatřil.
Zemdlen a předce gako na wlnách pobauře-
mého moře ležel na loži ; tělem nemohl řjkage ani
pohnauti, a předce ho to pudilo pryč — daleko, w
krage neznámé, kde by mohl bydliti bez nedůw*ě-
ry, bez bázně, bez tráp«g|j. Nowotný byl se gim
mabjdnulspomocj— onse alezpěčowal gipřigmautí.
On chtěl státi a klesoauti bez cizj podpory — * ge«
nom Beata měla při něm wytrwati, genom Beata
měla ho pláštěm ochrany swé zastřjti, genom Beata
měla poslednj wzdechnulj geho slyšeti.
Ma^'ckými okowy byl čas uto dwi srdce
opnul. Oniť se byli na swětě tak postawili, že
geden bez druhého obstáti nemohli. Weškeré po-
měry a zákony, wšechen dáwnoletý zwyk a mraw
byli tak porušili a zničili, že sami w sobě nowý
9wět utwořiti a w něm nowého žiwota hledati mu-
seli*
Beáta mllowala — i musela pak swůdce swého
milowati, musela celau dušj. weškerau silau žen-
ského srdce k němu se upnauti: neměla-li gako
podťatá sosna, gako zlomená kwětlna se zwrátiti
a w prachu zhynauti. Ona byla neyswětěgšj swaz-
ky žiwota lidského — - manželskau a mateřskau lá-
sku w pošetilé zaslepenosti ztrhala: gakauto kře-
čowitau silau musela se tedy w srdce toho muže
ponořiti a zakotwiti, k wůli němuž byla celým swě-
tem pohrdla ?
A on? — On gi roilowal skutečně ; po dlau*
hém poletowánj pauhého motýla z paupětc na pau-
pě bylo w něm poznánj Beaty prwnj zabřesknutj
onoho swětla, gežto nás po celý žiwot wodiwá —
Digitized by
Google
^
320
bylař to prívnj giskra onoho p&meftc, kterýž nás
po celý žiwot zahrjwá^ pálj a w popel zničuge.
O lásce nedá se dobře rozumo wari, a kde se
plete hlawa do lásky, tam přestáwá láska býti lá-
skau — gakowáž ge wedlé swé půwodnj bytosti.
Láska se rodj a umjrá w srdci; to gediné gest
gegj řjS, gegj králowstwj — to gegj tichý domow,
gegj osamělý hág a tagemné laubj. Krom srdce
nemá wlasti; wšude ginde ge cízinkau anágem-
nicj.
Rozumem nedá se nikdy láska měřiti ; kdo
10 pochopiti nem&iCj ten nikdy nemilowal -— to
gest: on se nekaupal w tom čarowném, wěčně
mladém pramenu rozkosj, w gakowém duše tone,
když gi láska we swau náruč pogme.
Pak nese geden rád, čjm ho druhý obtjžj»
pak ge pauhý* sen, pauhé mrknutj, lehké usmánj^
létawý mráček na čele gednoho — wáecko ge dru-
hému drahým zákonem, swatým snaženjm a cjlem,
k němužto i odwáženjm swého žíwota pracuge.
Láska ge welemocná, ničehož se nehrozjcj, wše
odwažugjcj... ale kdož gi zná? Weliký haof zná
něco giného.
Takž byl a zůstal poměr Beaty a manžela
gegjho obyčegnémn sw^ nerozlustitelnau pohád*
kau. A předce nebylo nic přirozeněgšjho, nežli
že oba tak a neginak wedlé sebe stáli !
{Pokraíowánf.')
Don BaMomero fispartero.
(PokračowÁnj.)
TVjtězstwj u Lucbany gest snad neykrásnegsjm
wálečnýni činem Esparterowým ; škoda vfšak, že
z něho wjce těžiti neuměl. Wáhánj swému ae opět
oddaw, dopřál Karlistům chwjle^ by se opět zpa-
matowali; hwězda gegich zhasjnala sice giž^ odwá«
žili se wsak geště gednau« překwapenjm toho do-
sjci> čeho wjce zgewnau silau dogjii si netraufali.
Dne 1 2. kwětna 1837 opustili náhle w noci swé
ohrady, hlawnj gích sjla hnula se k polednjmu a
Don Carlos zwěstowal zwláštnjm prowolánjm wog-
sku swému, že za čtyry neděle w Madridu nocle-
howati bude. W skutk^i dobyli Karlisté několik
měst, a dostali se přes řeku Ebro, a přednj hljdky
dwau gegich zboru došly až před samý Madrid*
Espartero wšak spěchal giž chwatem k ochraně
hlawnjho města, kamž také dne 1 2. srpna doraziw
od lidus gásánjm prigat byl. Tak bylo hlawnj ne*
bezpečenstwj odstraněno; naděge Karlistů, ktcřjž
myslili^ že lid, kamkoliw prigdau« haufně se knim
přidáwati bude, byly napořád zničeny a tjm nowi
chwjle wětsjho bezpečenstwj nastala. A wšak
Espartero^ dlauho giž těžko nesa, že ministerium
tehdáž následkem zbauřenj w La Granji z exalla*
dli, t. g. z přátel rychlých pokroků sestawené, wog«
sko i tedy wedenj wálky zanedbáwá, a aám se u wnitř
k mjrněgšjm zásadám Idoně, zůstal naschwále s plu«
ky swými před Madridem státi, aby hlawnj město
bjdný gich staw poznati mohlo. Důstognjci kr.
gardy žádali o propuštěn] ministrů, EsparterO ge
z tohoto wogenské kázni se owšená přjčjcjho kro*
ku nepotrestat Ministerium, takowý odpor widauc
a u králowny wládařky> pro půwod gebo gemu ne-
nakloněné podpory nemaggc, žádalo o propuštěnj,
kteréž také obdrželo ; Espartero, wšelikau nadégi
k zastawenj revolučnjho praudu poskytugjcj, měl
mjsto prwnjho ministra prigmauti. Wůdcowstwj
bylo mu ale žádaucněgšjm a nepřígal ničeho, leč
to si zgednal, že generál ÁUdx, muž gemu wěmě
oddaný, za ministra wogenských wěcj gmenowán
byl, čjmž se Esparterowi, aspoň za trwánj tohoto
ministerium welký wplyw na wládu pogistiL
Nynj měl ale Espartero za to, že doba k uwe-
denj kázně mezi wogskem a ku prjsnému potře*
stánj onéch přestupků nastala, kteréž we wiklawém
a negistém tom stawu wěcj wždy wjc a wjce zrů*
staly, a Espartero gednal při tom s onau okainžitau
důraznostj, a kteraužto dlaubé wáhánj i čekánj swé
][)řetrhowati umj. Skrýwal dlauho oěkliwost swau,
kterauž ka krwawým těmto a ohawným činům cj*
til, gaklibě ale teď šťastných dosáhna prospěchů o
důwěře a poslušnosti wogska ke swé osobě pochy*
bowáti nemusil, aniž pak nepřjtel pro tu ehwjli
welkých strachů naháněl, gal se prowinilce tak
nenadále a směle trestati, že to wogsko mocúě do*
gmauti musilo.
Dwa generálowé, Saarsfield a Escalnd byli
od wlastnjch swých wogáků zawražděni. Dne 80«
řjgna, tálma skrze město Miranda del Ebro, roi«
kázal Espartero wogsku do šiku se postawiti, wstau-
pil u prostřed Čtwerhranů od něho utwořených a
wygádřil několika důraznými slowy ohatvnost wraž*
dy na obau těch generáljch zpáchané* Na to ká*
Zal desjti wogákům, kteřjž se za wražedinjky Es*
calerowy opět poznali, Z řady wystaupiti a po krá^
kém s knězi pomodlenj byli před očima celé* ar*
mády zastřeleni, kteráž okolo mrtwol gegich tá*
hnautí musila. — ^ Deset dnj ná to, wtrhnuw do
Pampeluny, kdež zase generál Saarsfiel zabit gest
byl, rozkázal )^ogsku na nátwrzj se postawiti a
hrozil mu, že ge po desátém postřjleti dá, pakliže
inu winné heoznámj. A w skutku bylo dwanáct
Digitized by
Google
321 .
wo^ákA od «poludruhů sw^ch přinuceno, bj z Si-
ku wy8taupiliaza,winnéseuznalí. Wlom okamie-
Dj příg^el také plukownjk Lteon Irtarte, pro něg^ž
bylo posláno. Espartero wida ho přigjzděú zwolal
sa nég silným hlasem: sMezi lidem se myslj, že
na bczfciwotj Saarsfíeldowu spotuwinen gste.« —
vGsem newinenj můg generále !« odpowěděl Iri-
arte. — ©Kdyby tak bylo,« dolomil Espartero* i>tě-
Silo by mne welice; pakliže ale tak nenj, stožjte
we dwan hodinách před Bohem aučty swé.^ *-*-
Stůl i stolice přinesly se, wogenský saud začal
6wau práci, obžalowanci wyslecMiae a odsaudili, a
před obljčegem celého wogska byli i hned Iriarte,
tagemňjk geho, dwa wyššj důstognjcí a 60 n]už&
zastřeleno.
W týž čas ale, kde Espartero tak ráznau přj-
anostj na wogsko swé doléhal, ucházel se z druhé
strany wšemi možnými prostředky také o geho
lásku. Nebylo snad wůdce» který by byl pečliwěgi
o to dbal, aby wogsko geho w ničem nedostatek
nemělo ; nepřestáwal proto na ministry dynowati,
kleřjž na wydánj rozmařilého dworu wždycky do*
statek peněz niagjce, gen armádu neywětžj bjdu
třjti necháwali.
Mezi tjm dokončili Kortezowé rokowánj swé
o nowé austawéj kteráž se dne 18. čerwna 1837
prohlásila. Na zásadách welmí wolných založena
gsauc nebyla předce s to, rozbauřené řjsí té po*
koge podati, nýbrž naopak stáwala se gen heslem
gich a gáko plástjčkem, kterýmž se wšickni pří*
odjwali, gimž o zrusenj zawedeného gednau řadu
běželo. Hlawnj dwě strany, meziKortezyi wná-
rodu, byli Exaltadowé, přátelé rychlých a důraz-
ných změn a ztenčowánj králowské moci, a Modera^
dowé, kteřjž těmto naopak se snažili, u francauz*
ské wlády podporu swau nalézagjce. Ministeria^
rychle se za sebau střjdagjcj, byla od králowny
wždy zgewněgt z odhodlaných moderádů wolena ;
odpor druhé strany, zgewný i tagný zrůstal wjc
a wjce, a wláda, widauc w Esparterowi gedinau té*
ipěř podporu swau a gména geho se bogjc, muse-
la mu wšemi možnými prostředky lichotiti. Ne-
dworný bogownjk nedal se wsak tjm ukogiti. Dů*
ležitost swau poznáwage, a neplatnostj tolikerých
swých proseb o dodáwánj wogenský ch potřeb ura-
žen gsa, prohlásil se weřegně proti ministrům bez
toho giž od exaltadů tjsněným, a tak byl pád ge*
gich od toho wyřčen, kterýž sám, gak gsme swr*
chu powědělij postana u Madridu, gim aneb aspoň
gich straně k wládě byl dopomohl. Protiwnjci
gegich užili toho k swému prospěchu; Espartero
zdál se nya « aspoň wedlé činů a^^ých, k nim při-
chylowati, a oni nadege swé na něg skládagjce,
činili seč koliw byli, by geg k sobě pewně upau-
tali a k zgcwněgsjmu odpjránj wládě přiměli. Tak
stál Espartero gaksi mezi oběma stranama a zge-
wné geho přisiaupnutj k gcdné nebo ke drtďié
* mělo wjtězsiwj gegj rozhodnouti. Moc geho rost-
la wučihledě a pomalu wkládala se mu gako sa-
ma sebau uzda neywyššj moci do rukau, giž brzo
w plné mjře a wýhradně obdržeti měl,
CSenaoist citu*).
Gemnost s dobrotau spogená gest gedoa z neyicrá*
snřgSjch wlasinosij Cflowéka. Zwlástó by se méli powpen-
Ci w obcowánj s podrjzenými laU clnostj sikwjti. Mnohý
prokaxuge dobrodinj ale na hrubý způsob, Čjmž dar wScli-
ké ceny a slasti pozbýwá ; mnohý rozkazuge, ale s takowym
se obóřebjm, ze slatižjcjmu powintiost nesnesitelným činj
břemenem. Prawé tagemstwj, kterak si srdce poddaných
neodolatelně sjskati lze, táležj w tom, aby powýseaec, nechť
dobrodinj nebo chwálu, rozkaz nebo domluwu udělugc, to-
mu, gemuž se ty wěci děgj, uSetřil zahanbenj Čili zarděnj,
kteréž buďto nad swau podrobenostj, aneb nad swVmpro''
winěnjm neb neStestjm a nedostatkem pocjtiti musj.
Francauzský generál Turennc ztiamenal, ic geden ge-
bo podřjzCný dfistognjk na starém, spalném koni gcde, a
widď, ie pijlii chudý gest, aby si lepsjho kaupíl. ))Wy
gezdjte,« prawil k nSmu, »na dobrém, pokogném Lotai, ale
ti mogí gsau mně starému muži pťjliá ohniwj a -wášniwj.
Wy byste mne welice zawděéil, kdybyste z toho ohledu
wýměnu připustil, a za gednoho z m^'ch konj mnč po-
síaupil wa^eho.K O gaké djky skládal dňstognjk swému
ilechetoému wůdcí, který na geho potřebu hledě tak gcmné
Šetrnosti, by ho nezahanbii, dokázal.
Rowněž tak gemnociln}m se oswědífowal Turenne,
kdy i musil někomu domluwu dáti. Wogáci geho w Hen-
Degawsku drancowali zámek, geho2 byli autokém dobyli,
kdežto panj znamenité krásy nalezli a gi co neylcpáj kořist
ke swému w&dci přiwedli. Turennc^ daleký toho, aby se z
takowé uctiwosii podi-jzenVch wogákú tě^il, poslal hned
pro manžela té nešťastné, milostné uchwáccnky. 2>Zde pane,(c
•) Gii dáwné přjslowj: vSIowa hýhj, ^ifjkladowé fff-
hnitn«t ukazuge sgewně tu prawdu, že, budicí prawidla ctno-
sti a nauky o mrawnosti sebe oslrowlipněgsj ; přcdcc nikdy
tak hluboko w pamět newnikagj a w nj neziistáwag^j gako
geden přjběh, geden přjklad, w němito ctnost, o kteréž se
gedná, gako na obraze se Ijéj. Za tau prjéinau sebral gsem
z mnoha dřgcpisu pijklady a wždy nokolik w gcdnu Irjdu
seslawif, před kterauž gsem krátké naudenj položil gsa to-
ho domnenj, žehy se celá ta kniha, giŽ pod názwem n.SM-
wn dlowečeŤtfrwa« k tisku chystám, na ten Bpůsob'8Ula
prospěiněgáj. Posn. cp.
Digitized by
Google
. 323
prawU k g^gjma manieli, »přígmětei naspét swftu manld-
ko. Že ie gj oa cti neabljiilo, těmto mým ndatnym wo-
gák6m dekujete. Oni takowé wáinoati kgegj spanilé oso-
bé pocjtUiy Ie gi pro Betpečnost, aby «e gj iiduý bagný
nidemnjk nedotknul, ke mné — swémn w6dci — pHwedlLc
«
Francau»»ký uíený MauperiiuM dal ae sa swého u
Friedricha Welkého pobjrtj, swau iwédawostj lákán, nawe-
sti, aby se na bitwu Molwickan podjwaL I wjleil na
strom, s nébo£ wSecko přchijdl. Na neitistj ločUi ho ra-
kauštj husaři, sehnali ho dolA a do Čistá mu pobrali wie-
cko. Když pak po mnoha letech týi Maupertíus do Wj-
dně pHgel: uwjtal ho cjsař s uotíwostj welikau. Mesi řeěj
ptí»io gim také mluwiti o dotčeném drancowáoj ; i xtěÍo-»
wal si Maupertius, ieneywjce swých. hodinek od anameni-
t('bo hodináře Grahama xhotowených lituge, kteréi mu pH
hwěftdářském pozorowánj dobrau sluibu konáwaly. Cjsař
mu podal hodinky od téhoi mistra, w nichi ale diamanty
bohatě wsaxeny byly, řka : vHusaři gen kratochwil si ap&*
sobiti chtěli, — oni mně ty hodinky přinesli, tu ge máte!<c
♦
Slowůtný Cnmot swým nelfastným ůřadowánjm o
wSecko gměnj přiSel. Čehoi kdyl se Napoleon dowěděl,
prawil k ministrowi wálky : vNesluij se muži, gako Camoi
gest, darowati penjse a předce mu něgak pomoci musjme.
Zřidte to tak, aby mu wláda xa newyplacenau sluibu
100.000 frank& dlužila a Kaprawila.ci Kterážto slowa ro-
wnež gemnost citu gako i šlechetnost progewugj. Neboť
byl Camot práwě ten, kterýž se konsulátu a posděgi cj-
sařstwj Napoleone wu^ co neymolněgi protiwowal.
Po druhém dobytj Pařjže od spogencA obědwal cjsař
Alexander gednoho dne s polským generálem, knjžetem P.
w St. Denis (we swatém Diwiži) a hrabě Langeron w téže
se společnosti nacházel. Ku kterémuž cjsař meti roxmlau-
wánjm řekl: »Gi2 po druhé gsem Montmartre nawjtjwil a
tam baljčck Wám swědčjcj nalezl. « — »Sire (cjsařská Mi-
losti),« wece hrabě, »gá tam nic neztratil. « — »0,« xaraxil
ho cjsař, an x kapsy baljk wytahowal, »gá se nemeyljm—
wiztelff Hrabě Langeron i-oxpečetil baljček, a hle nalexl w
něm znaky xnamenitého řádu ruského.
* * .
Před několika lety přiíel nešťastný wyhnaný král
iwedský Chistavson do Heidelberku a do tamnjho prwnjho
hostince wstaupil. Filec pod páždjm drŽe a w sprostý,
téměř olumělý kabát oblečen gsa do sjně, kde páni obě-
dwali, lve jel. W sjni bylo množslwj pocestných a ítuden-
lA, ktefj hlučný howor wedli , ale gak mile krále wyhnance
zhljdli, — plni uctiwosti umlkli, študenti odložili dýmky a
host, kterýž na prwnjm mjstě za stolem seděl, wstal aby
imnafenému hosti nstaupíL Hospodský m ko táaal, Uho-li
gamu hudbu od pr&wě přišlých musikantA posleobnanií* Na*
Čei když swau apokoganost progewiJy na žádný spAsobna*
trpěli přjtomnj hosté, aby musik antAm něco platil, wědan*
ce, že w Basilegi mnoho BMtawiti munl* Nikdo % přj*
lomných sa smáti, ba ani na neKaatného nmie nrálliwao
swědawostj pohljžeti neopowážiL Wieobecná wálnost, ror
wněl wsdálená od otrocké poddanosti gako od bolestného
zlebčowánj hjhf od celé společnosti k netfaatnému proge*
wena. Pnkof OuMk.
DOMACJ KBONIRA.
% PRAHT. Prosbm o p9>išpii^\ Katolický kotlal
w Liptlsu porauchal se dne 20. Čerwna 1841 sesutjm mno-
ha swých Částj tak, že napořád giž k odbýwánj služeb bo-
žjch neschopným se stal. Lipská obec katolická sachránila
sice, odwážjc se swých žiwotA, neydraslj % něho nábytek
i zdi byly spodpjrány, sUrý tento, r. 1710 wystawěný
chrám nedal se wšak vjce zprawiti a katoljci museli st)j-
dawě s protesunty služby božj w prot. nowém kostele
wykonáwati. Poněwadl ale s tjm mnohé neanáse spog^ny
byly, sebrali wžecky swé sjly, chtjce sobě nowý kostd
wystawěti, a w2ak s neywětijm wynasnaženjm nebyli s to
yrjoe sebrati, leč coby k sakaupenj mjsta k nowému koste-
lu stačilo, gežto gim na mnohé prosby sa 9000 tol. pře-
putftěno bylo. U welikém tomto nedostatku swém obra-
cugj se nynj prosebně k nám, gegjm sausedAm, gežto gsme
s nimi dřjwe tolikerými swaxky spogeni byli i posud we
mnohých a dAležitých trwáme. Gména wáech dobrodincA
budau do xwláátnj pamětnj knihy xaneíena a xařjxenjm ney-
dAst. biskupa, p. F. W» Mauermanna, apoiít.' vikáře pro
kat. obce w král. aaskéu, budau se co rok na wýročnj
den bitwy lipské swaté mie za padlé wnj bogowojky naáj
armády držeti. Přjspěwky xbjrá kanownjk, král. saský ka-
plan a rytjř, důst. p. Aug, Milde, bydljcj w Prase, w c^
letné ulici, pod A. 552, w 2. poschodj.
ZpSwnj ústavo. Pan J. E. Chládek, učitel xpěwu na
xdegSjm c. kr. konvikte, otewřel letos opět zpdwnj swAg
é9taw na staroměstském náméstj Č. 933 od 1. řjgna počj-
nagjc a sice pro žáky i dospělé obogjho pohlawj. Manau
nám při tom s radostj na pamět nápěwy dwau českých
zborA (»ZhAru bralřj zbrogme pažen atd., pak »práwo chrá-
nit, ctjt a bránittc aild.), které p. Chl. zdaHIebyl -w hudbu uwedl
a w poslednjm wečemjm wyralenj we swém zpěwnjm ůsta-
wu žáky sw^'mi chwalitebně prowozowal. Saukromně po-
čal se ústaw tento, ale pod spráwau stogc učitele, který
swau zpěwnj žkolan, gegjž prwnj djl nedáwno wyftel, do-
statečně krátký swůg, přitom ale dokonalý a přjgemný spA-
sob w učenj zpěwnjm dokázal, brzo welmi mnoho obljbenj
si zjskal, a prospěžnost zawedeného wyučowánj dotatečně
se rychlými a dAkladnými pokroky žákA w každé píjleii-
tosti dokazuge. Wyučowánj děge se třikráte za týden od
3 — 5 hod. a sice pro každé pohlawj zwIáAtě a gest na dwě
tfjdy rozděleno j w prwnj platj se 1 zl. a we druhé 2 zl.
stř. měsjčně, a žákAm wAtěpugj se kromě toho neydAleli-
těgij naučenj a harmonie, pokud ku zpéwu potřebné gsau.
M.
CMOpU tento wychaxj we Btí-cdii e w sobotu po p^IarNJch; ke/den dniheu ciředu pFidáwá ee ptAlcrcbowá přjlohe. PředpUej ce ii wydewetele ne iV
léia 4a kr., we knilikapcetwjck ne pftl létě 1 bI. 86 kr., ne c. k. po«tech půli. « el. 36. kr. etr.
Wydáwáujm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HárodnJ zibawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 8L
Éi. řjgna 1843.
10. r. běh.
ZBA8NJ
W. Jaromjra Picka.
m.
P&QBUZBNJ.
Wéčně budu žehnat Vrásnau dobu.
Když gsem zkrjieQ % Ihosteguosti hrobu
Cjtil slowanského žitj slast,
Kdyťs mi kázal býti Čechem wSrným,
Radil, wýhost dáti bludům Černým,
Učil, můg co národ, má co wlast*
Nač přinášet — prawil's — wodu k moři,
Nač pridáwat swčtla gamj zoři,
W sade kwt^tnau množit aurodu?
Čemu slawit národ, gazyk giny,
Když ge wUstDJ krásný, gemný, plynný.
Když má rágů, — nebes lahodu?
Čemu opčwati cízj hory,
Cizjch rekíi hrady, cizj bory.
Když gich doma w lesku neznaném?
Pjsmem plamenným 'wrý yr srdce zAatá
Krále pěwcA Českých slowa zlatá :
vSláwa Sláwu slauti Slowanem.n
IV.
8L0WANSKT BÁSNJK.
Spřge na chlum ginoch gasnočelý>
Rusé wlasy po sjgi se dělj,
Na plecech má zwučné waryto;
Dlj pod Ijpau, prsty w lyře hlasné.
Čeká na diw bozj — slunce gasné — ,
To wSak horau, ^ mlhau zakryto.
Slunce! a giž krásné hlasy znřgj,
Zwonky po dolinách spolu pegj,
S hlasy k nebi wane pěwcuw duch ;
Wtélenauť mu sw9t myilénkau božj,
Chrámem,' k modlitbé kde ruce složj.
Každý twor kde wolá : wMocnýť Bůh.«
Každému co bratr ir náruč klesá,
S mutným truchlj, s gásagjcjm plésá,
Klidný gest, když slast mu nechce kwést;
W tjsni daufá, w slzách se usmjwá,
A když k gasným hwézdám zhlédne — zpjwá \
Znáá ho ? Siowanský to básnjk gest.
Wyzninj anglického gedljka opige.
Nedáwno se mně knjžka antická pod tjmto
titulem roku 1824 w Londýne wydaná namanvla.
Newjm, zdali do giných gazyků kdy přeložena
byla, aneb zdali wubec obeeenstwu pewniny ew*
ropegské we známost wešla ; — buď co buď, de«
i^^atenáct let gest dlauhý čas při nyněgšjm pohy-
bowánj literatury, gežto nás každý rok nowau
Wrstwau knih obseypá. Wšak DOsud i knihami
wládne« a během děgin i tato knjžečka nowé dů-
ležitosti nabywši, casluhuge aby se wzkřjsila. Kor
ho nezagjmaia wálka Angličanů s Cjňany? Kdo z
nás neprobjhá kwapně noiviny, dychtě po něgakém
článku o Bsynu nebes«, o »sláwě rozumu*' ? Ka-
gdeme-li pak zpráwu o Čjně, spokogeně se usmj*
wagjce čjtáme o mhaurawVch mandarinech s čer*
nými copy a dlauhými nehty, gežto ze skwo*
atného porcelánu čág srkagj, aneb swrchowané
lahůdky čjnské, totiž smaženého ledu požjwagj*
Počkeyme gen geště chwjlku, a w Gjně se budau
hemžit Čechowé a Slowáci, zbožj Ijčeným Čjňankám
prodáwagjce, aneb slawné diwadlo pozlaceného
paláců w Pekiné hudbau swau obžiwugjce. Tato
naděge swjtá nám, an se ukončila wálka, gjž opig
ač ne přjčinu, i^šak zagísté přjiežilost poskytnul.
U nás chwála Bohu 1 opig posud genom lékařům
a lékarnjkům powědom; ohawnost užjwánj opige
pro rozkoš, wěc (daufám) neslýchaná. Powážjme-lí
wšak pokroky kořalky, kteráž přede dwěma sto-
letjmi drahým lékem byla, nynj pak lidským zne-
užjwáhjm gedem se stala strašným, hubjcjm těle-
snost a mrawy národů a zplozugjcjm hnusné ne-
duhy a ocháblosti, powážjme-li, prawjm, aučinky
pálených wod, hrůza nás pogjmá a strach, že co
nám kořalečnj mor zdrawých žiwlů zůstawil, opig
dokonce zničj. Bůh račiž uchrániti národy slo-
wanské této záhuby!
Opig (opium) prýštj se ze zelených nedozrá-
Digitized by VnOOQiC
324
lyxh Tnakowic^ k tomu aučelu gehlanii popjchaD;f'ch.
U nás mák té silné šťáwy nemá» pročež se opig k
nám z wychodnjcb kragin ďowážj. Gmeno gebo
zdá se. z kořene slowanštině přjbuzného přichá-
zeti, gako wůbec názwy mnoba ginech predmětAt
drubdy u nás domácjch, nynj pak odcweaýcb.
Užjwánj ho w Asii welmí zobecnělo, ano i w An-
glicku, gak slýcháme, strašně se sjřj. Gesliť lék
welmi prospěšný, řjdj-li učený a zběhlý lékař užj-
wánj gebo ; o následcjch ale swéwolného pi), kau-
řenj aneb gedenj opige (neb tjm trogjm zp&sobem
•e užjwá, owáeoi s působenjm takměř siegným,)
podáwá nám nadzmjněná knjžka některé zpráwy.
Spisowatel a spolu wyznawač swébo břjcbu, gest
gedíntj posud známý přjklad člowé^a, kterýž opigi
odwyknauti dowedll— Že pak » gest radost w nebí
z gednobo člowěka pokánj činjcjho wětsj než-li
% dewadesáti dewjti sprawedlíwých* : newábám
gmeno geho, gežto on sám skromně zamlčel, wy-
gewitL Gmenugeť se De Quincyi {éli Kuinsy), a žil
aneb žíge dusawad we Skocíi, ctěn od sausedA a
milowán od přátel a domácjch. Osiřew w aatlé
mladosti byl od swých poručnjk& do weřegných
skol poslán, s nimiž w Angflícku wěudy gakýs kon^
wikt spogen býwá, do něhož se žáčkowé netoliko
na učenj, nýbrž i na strawu a byt odewzdáwagj.
Mladý de Quincy w uměnjch a wědách tak slawné
pokročil, že w šestnáctém roka wěku swébo řecky
i latinsky mluwil a psal gako řeč swau mateřskaa;
a geho ustawičnau zábawau bylo čjtánj starých
klasáikA. Prosil tedy swé poručnjky, aby zbawiwšc
ho nudné poroby školometné na universitu k na*
bytj wyšsjch wěd ho poslali; tito wsak powažu*
gjce ho za přjliš mladého, k žádosti geho neswo*
lili. Uražen tjm odporem mladjk ze školy prchnul,
a neznage swěta aniž gakého způsobu wýžíwy,
wjce než půl léta w Londýne se potlaukal, takměř
bez přjbytka a bez chleba, hrozným hladem trá*
pen. Po několik měsjců negedl nic, gen drobty
chleba, nazbjrané gako pro zábawu a žertem u ko*
host známého, gegž denně po snjdanj nawštěwo*
wal* Přjbuznj aporučnjkowého konečně wypátralí,
a geho prosby wjce neoslyšeli; ale geho žaludek
gestě dlauhý čas gine potrawy kromě okoralého
chleba nesnášel, a zámožný mladjk (u nás by byl
boháčem slul, máge několik tisjc zlatých ročnjch
důchodů,) gen zponenáhla teplým poti*awám při-
wykl. A wšak slyšme, co on sám wyprawuge, kte-
rak opig seznal.
{PoltraČoWánf.)
Doi Baldomero £spartero.
(^Pokraěowánj.)
Dařilo*li se Chrístinsk^^m nedobře, wedló se
Karlistům geště hůře, a kořeno wé ueswornosii i
odbogů byli u niph gešiě rozsáblegšj a mocněgšj*
Nebylo ginak možná, leč že Baskowé a Navarrescí,
w gichžto zemi i gichžto krwj a útratami se na-
zwjce tato délkau i ukrutnostj swau záhubná wál-
ka wedla, konečně nasytiti se gj n&usili. Gim šlo
gen o zachowánj kraginských práw^ Don Garlowi
wšak a ostatnjm Spanielům, kteřjž při něm byli,
t g. té tak nazwané kastilianské straně, o něco do«
cela giného. Tito dáwno giž sobě odpornj žiwlo«
wé dostali se do zgewného nepřátelstwj; který
zwjtězj, bylo lehko předwjdati. Odbogem wogen.
ským byl Maroto, rodilý Bask, Don Garlowi za
ney wyššjho wůdce wnucen a w geho rukau byla
wěc prince toho ztracena. Darmo zpěčowala se
kastilská strana ; Don Carlos nebyl s to, moc kte-
rau mu gednau byl swěřil wjce odnjti, a musel
sám neyhorliwěgšj wrstewnjky swé, protiwjcj se to-
mu, krwawé smrti wydati. Maroto byl starý spo-
lubogownjk Esparterůw z časů amerických w alek
a oba tito ayacuchowé porozuměli si brzo ; zámy-
sly g^o'^^ potkaly se. Wygednáwánj mezi oběma
wudci začala a wedla se s neywětšj opatrnostj,
wálka, odpočjwala. Že se wšak rokowánj déle tá-
hlo, umjnil si Espartero, smělého činu pokud ma
prospěti mohl nikdy se neboge, dosaženjm něga-
kého wětšjhó prospěchu uzawřenj žádané snclau-
wy přispjšiti. Karlisté ohradili se na položenj welmi
pewném, odkudž lehko do Kastilie wbjhatí mohli;
w čele 30.000 mužů zmocnil se geho Espartero
ke konci kwětna r. 1839 smělau ranau, začež na
grandi ípanielského powýšen a za tvýwoda z ff^j*
tizsiwj (z Victorie) gmenowán byl. Nepřetržená
téměř řada wálečných prospěchů násiedowala za
tjmto krokem, a poslednjho srpna 1839 učinila
sndauwa Bcrgarská konec oné nešťastné wálce, kte-
ráž po sedm let tři krásné kraglny španielské hu-
bila. Espartero sljbil w nj wšemožně u Kortezů
se ucházeti, aby fuery (wýsady) oněch kragin uznali
a potwrdili. Obě armády postawily se na rowině
u Bergary a Espartero obgal generála Marota přede
wšjm wogskem, kteréž se tak dlauho pronásledo-
walo, nynj pak uzdráw buď mjr, zdráwa budiž
králowna<^ wolagjc wespolek se sbratřilo* Zůsulj
Karlisté kladli sice geště odpor, zwláštc pod no-
wým wůdcem swým Cabrerau; Don Carlos wšak
sám, lepšj swau bezpečnost hledage, byl se giž
Digitized by
Google
325
čtrnácte dnj po smlauwě bergarské do Francauz
prestéhowaL a 26. čerwna 1840 musil i Cabrera
• 8000 múzu tamtéž autočiátéswé hledali. Dne
20. srpna 1840 rozwolal králowský dekret sewer-
nj> střednj a kalalonskau armádu a učinil z nich
dtwero wogskowých sborA pod neywyššj zpráwau
Espartera^ kteráž rytjrswjm bathského řádu a zla-
tého rauna poctěn a ročnjmi přjgmy 1 millionu
realů (as tOO.OOO zl. stř.) obdarowán byL
Smlauwa bergarská, giž Espartero o swé wůli
a bez dotazů s wládau uzawřeU zbawila gi strachu
před Don Carlem, z druhé strany wšak stala se
též přjčinau pádu králowny wládařky^ gelikož gi
ku mnohým zpátečnjm krokům přiměla. Kortezo-
wé> opjragjcj se počjnánj takowému« byli propustě*
iu> ministři nedosti powolnj ginými dosazeni^ mezi
nimi i Alaix, důwěrnjk Esparteraj pod gehožto
ochranau se při wšcch změnách ministerij na mj-
stěswém byl udržel. Espartero byl zgewněgí ura«
žen^ a poznáwal> čeho se od mpderadů swobody
nemilownjfch nadjti možná ; deputowan j prohlásili
w poslednjm swém posezenj 9 1 proti 3 hlasům^
ie žádný Španiel k odwáděnj danj od Kortezů ne«
powolených powinnowán nenj, s«irazek mezi exalta*
dy^ kteřjž se wždy národněgšj a národ něgšj stra*
nau stáwalij a Esparterem byl pomocj generála
Linage, pobočnjka itagemnjka geho^ úžegi spogen.
Espartero prohlásil se prostředkem listu od gene-*
rála Linage wydaného, proti rozpuštěnj Kortezů a
moderadi byli dosti neprozřetelní^ že geg w no-
winách swých gako slabce od Linage opanowaného
Ijčilij tohoto pak za uplaceného od Angličanů pro-
hlásili. Sám žádacj list králowny ne wy mohl na
mocném wůdci ničeho. Nowé wolenj zgednalo sic
rozličnými prostředky Kortezy wládě nakloněné
a ona nezůstala u prostřed cesty státi. Prwnjm
a neydůležitěgšjm krokem byl náwrh k zákonu,
ztenčugjcjmu swobodu obcj we wolenj gich wia«
stnjch předstawenýcb, gine následowaly^ a Korte-
zowé oswědčili se ke wšemu služebnými. Gitřenj
mezi lidem rostlo, králowna wládařka, aby ge
snad utišila, umjnila si, cestu skrze Španiely ko-
nati ; záminku wzala si od nemoci dcery swé krá*
lowny, gjž lékařowé užjwánj mořských kaupelj w
Barceloně poradili. Přigetj gegj nebylo nikdež ra-
dostné; Dzdráwabuďaustawa^** — »pryč s obecen-
ským zákonem'' znělo gj odewšad. Espartero do-
bře znal úmysly lidu i nebezpeč], do něhož se
králowna uwrhuge. W Leridě setkal se s nj a
předstawil gj wšecko, prostosrdečně gaka wogák ;
ona se cjtila uraženau a přjwětiwěgšj uwjtánj w
Barceloně potwrdilo gi geště w domněnj gegjm*
I Espartero byl tam powolán, a gásánj lidu i wog-
ska spatřugjcjho geg nebylo konce.
Zatjm» byw od obau komor usněmowán, při-
šel nowý obecenský zákon k potwrzenj králowny,
kteráž ge i hned udělila ; Espartero wida to žádal
swé propuštěnj, když mu pak odpjráno bylo, zů«
stawil kralowně toliko woliti mezi njm samým a
posawádnjmi ministry, netage gj, že toliko odwo-
lánjm zákonu onoho nowé praudy krwe zastawiii
může. Powstánj bylo gíž připraweno, weregná
mjsta hemžila se lidem, městská rada seděla, oče-
káwagjc co se stane, ulice byly zataraseny a národ
ozbrogen ; králowna powolila, Espartero měl býti
prwnjm ministrem a on utišil mocnau swau rukau
bauřif kteráž zatjm w lidu byla znikla. Když ale
Espartero králowně zásady, podlé kterých řjditi
chtěly podal, nebyly přígaty, a tak se stalo i Gon*
zalezawi, kterýž nowé ministerium zcjditi máge,
od zásad Esparterowých ústa upiti nechtěl. Krá-
lowna hledala wětsj swau bezpečnost we Valencii,
kdež oddaný gj generál 0*Donell komandowal, a
pod ochranau geho armády se widauc gmenowala
ministerium z odhodlaných nioderadů. Na tu zprá-
wu powstaly celé téměř Španiely, w čele gich Ma-
drid ; městská rada taměgšj přiosobila si neywyššj
wládu, wogsko se k nj přidalo, a na králowně bylo
důrazněgi než drjwe žádáno, aby obecenský zákon
zrušila a swobody tisku a wolenj šetřila; dřjwěgšj
ministři, kteřjž byli ke zlému radili, měli sauzcni
býti. Gesté gednau obrátila se králowna k Espar-
terowi, by zbauřenj utišil; on na to wydal mani-
fest, kterýž spowstánj to osprawedlnil a poslušnost
geho na wyplněnj dřjwěgšjch wýminek stawěl ;
zpráwa o tom naplnila Madrid plésánjm. Králowna
zewšad opuštěná musela powoliti, a 16. zářj 1840
udělila Espar terowi plnomocnost, podlé wlastnj
wůle ministerium si zřjditi. 29. zářj držel on při
hřměnj děl a wšeobecném wyzwáněnj swůg wjce než
králowský wgezd do hlawnjho města a 5. řjgna
odebral se s nowými ministry do Vaiencie ke krá-
lowně, kdež od lidu s rownau sláwau přigat byl.
To wšecko nemohla králowna přes srdce snésti,
a když ministerium od žádostj dřjwěgšjch upustiti
nechtělo, odřekla se wládařstwj ; Esparterowi péči o
swé dcery zůstawugjc odebrala se do Francauz, od-
kudž gj zlé ty rady poslednjch časů přicházely. No-
wj Kortezowé byli swoláni a od nich byl Espartero,
wéwoda z Victorie, za náměstka a wládare w krá-
lowstwj zwolen. Geho sláwě i moci newrownal
se we Španieljch nikdo.
{DofiOnCenJ,)
Digitized by
Google
326
DOAIACJ KRONIKA.
X PRAHY. ÓymntistlchJ (lělocwiíny) ústaio. ZpA-
8ob nažeha wychovánj, gea k.duiewnjm jnocem ákpamčti
Llcíljcjho, eanedbávrá docela télo i geho' sjty. Gak áko-
dliwýcli následků takowé wýliradnj a k tomu gcAlě a wět-
Šjho djlu předčasné namáháiij dusewnjch schopnostj na
sdrawj dlowěka v neyauUcgbjm geho wt^kvi býti m^sj, leh-
ko nahljdnauti a každodennj zkušenost dostatečných k to-
mu prjkladů poskytuge. I tMo má svá práwa a pozdnťg.4J
stái-j mslj nesctřcnj gich. Za taú prjčinau byly gii před
trjce qei dwadceti Iqiy na mnohých mjstech: w Ňémcjch
ncywjce u skol zwláUnj gymnastické (tělocwiČoé) úslawy
iřjzeny, o gcgichi obccnř zawcdenj a zwelebenj w neypo-
slcdnřgPIjch letech i mnohé wlády, k. p. baworská, wsj opra-
-wďowoslj se zasadily. W nasj wlasti byl, některé "wjce
privátuj a obmezen^gsj, nazwjce od lékařů a k určitým lé-
čiu-lskym zámeriim predsewzaté pokusy tobo druhu "wy*-
gmaure, prwnj takowý, pwácm posud geStě privátnj ale do$ti
obsáhlý a. celé wcřegnostl otewřený ústa^ od p. Rudolfa
ze Stephanych, wloui zřjzen. Pan R. ze St. uraél siwsco-
becnau spokogeaost zjskáli a prohlédna o lelosnjch prázd-
ninách neydíilézilřgáj toho druhu zawedenj w Némcjch
otwjrá swé opét letos od 1-. b. m. počjnage. Obsjrný tento
úslaw nalézá se na wlaském náméslj, č. 2d8 v hrabecjm
ledebourském dome we druhém wchodu ; prihla^owali se
možná každodenně od 9 — 10 hodin, pro^rammy i^včak po-
pi sugjcj tento ústaiÝ wvdáwagj se u portýra kaidébo času.
Důležitost podobného ústawu zwláSté pro lilawnj mésto
gest každému patrná. . g.
Ž Kutné Uonh Dne 30. m. m. zemřel zde Jan Ti-
chý,, kjpaet 108 roků počjtagjcj. 3yl to gediuý ob^iiratel
idegáj, který se stoleté slawuosti pwedeaj Woršulinek do
zdegSjho kláhtera w přcdchlém mésjci zde slaweoé dočekal,
hyyf také prwnjmu. zawedenj gich před 100 lety co djté
prjtomen. Když w minulém .-roce Pťandlowská stoletá slaw*
nost zde držána. byla, -wyprawowal, gak slawný pohřeb wy-
prawen byl muži tomu, který w neywětAj nauzi zemřel. —
Zdráw byl kmet ten až do neyposledn^gSjho dne; žiw gsa
-wždy welmi střjdmě, piwa ani Ijhowých nápogů nepil ni*
kdy, a teprw as po deset roků užil každodenně za kreyčar
kořalky, coz prý ho sjlilo. Poslednj den před úmrtjm ztě-
žownl-si, že mu žaludek netráwj, a na wečer usnul tí»e
we spánek wcčný beze waj bolesti. p. m. W. .
" Ze Žchráku, W nedéli dne 1. rjgna bylo zde wy-
svrřccnj nowé, cjsarskym nálcladem wystawéné školy slawc-
no, kteráž krásné -wystawřna gsauc na swém průčelj nápis
český: Mládeži a wlasíi nese, genž péčj zdegsjho p. ka-
plana J. Kraupy zlatau literau do mramoru wyryt gest. —
K památnému tomuto dni pi ígeli též, slawntl u^jtáni bywňC
p. kanownjk Rauch, p. ě^ub. rada a kragský heytman Ha-
-wlc, a p. gub. rada kanownjk Lindauer, gakož i Zbirow-
ský p. vrrchDJ Kučera co c. k. patronalnj komisař, blawné
swécenj délo se od p. kanownjka Raucha, kterýž při lom
dogemnau řeČ' držel. Na to nastaupila zkauška skolnj mlá-
deže, a ku konci rozdělil se mezi 24 chudých žáků roz-
ličný oděw. Slusj zde též připofnc^nauti, že "wiibec milo-
wanj zdegšj páni kaplani J. Kraupa a E. Jodl w^cmožni^ o
chudau ákolnj mládež pečugj, kn kterémuž ojli i nvnj 120
zl. w.č. ochotně gsau shromáždili, i gindy zdařilými český-
mi diwadclnjmi hrami mnohý penřžitý přjspěwek chudé části
mt^sla opatřiwsc. — Po wyswécenj školy držel beraunský dě-
kan d. p. Lábler welmi pěkné kázanj o poiřebě a nžitečoo-
sti národnjch Skol, k čemuž neybližAj přjčinu dal Akolnj
nápis y>MládeZi a wlnsti-a Slawná hostina u zdťgšjho dě-
kana, d. p. W. Negedlébo skondila celau slawnost, geni
hlawnč též četným zborem faornjkůw (250 mužů) okrášlena
byla, kteřjž řpaljry dělali a hudbau swau, gmenowitě hrá«
njm národnj pjsné : Bole Eachowey nám krále, mnoho k
swelebenj celku přispěli. Ki. dt«fw.
81VĚTOZOR.
Že se na Schillerowi twáři spanilost s dfistognostj
laučily, že přjwětiwé geho wzezřenj něco welmi půwabného
mělo, gest dostatečně známo. A wáak drženj geho těla,
nestwůrné geho nohy a obzwláitnj způsob w pohybowái^
falawau — to w£ecko bylo welmi neprjgemné. Ze we swém
oděwu žádný wkus neprogewowal, to by se bylo dalo odpu-
stiti, ale on kromě toho tak se proli wjíem prawidlům w
krogi prohřečowal, že nazwjoe podiwjnsky oblečen byl,
swlátftě chtěl-li se wystrogiti 9 bylo mu maličkpstj wzjtj mo-
drý frak, čcrwený 2átek, žluté spodky a hnědé punčochy,
což pak se čimatíawými geho nohami pěkný obrázek činilo*
Obzwládtnj pohled byl na nřg, když cizincům poklony éi-
nil. W přátelském howom xněl g^ho hlas přjgemně, wy-
gmeme-li trochu chraplawosti. Ale slyšet ho, an něgakau
swau báseň deklamuge, to nebylo lze wydržeti. Měl při
tom gakýsi odporně prozpěwugjcj, školský způsob ; kdoby
geg nebjl znal, byl by geg za zprostáka powažowal, kterýž
newj co čte a neykrásněgSj práwě neyhůře pokazj. Do če-
ho koliw se dal, to w prawém toho slowa smyslu hnal
beze Wbj mjry. Kaupil si kdysi koně a pak wygjždčl si
na něm každý den, a sice hned od domowa swébo we
cwálu a w prudsjm ge^tě cwálu wracowal se, poněwadž
koně držeti neuměl, a tjm toliko se zachowal, že dobytče
domow swůg znalo a ulice, we kteréž bydlel, z gedné stra-
ny zawřena byla.
W gakési hospodě bljže Troyesu (we Francauzjcb)
sedělo několik sedláků, howořjcjch o krádeži, ncdáwno na
faře spáchané. Cizinec, při nich sed jej, poslaucbal pozorné,
litowal okradeného a wyptáwal se sewrubně po odcizených
wěcech. »Gaká hanebnost !« swolal, »ale mně se zdá, že
bych se těm taškářům na stopu dostati mohl. Kde bydlj
farář ?« Sedláci okázali mu a cizinec nemeikal tam gju.
vPane faráři, « prawil, i>byl gste, gak doslýchám, hanebné
okraden \ ale gá Wám okážu zloděge.K Farář se potěbil a
toho a poněwadž práwě přistrogeno měl, pozwal téŽ autr-
pného cizince, by s njm pogedl. Nedal se dlauho prositi
a gedl i pil, co hrdlo stačilo. Při gjdle popisowal mu,
gak zloděge poslaucbal a pozorowal, tak že farář ani po-
chybowati nemohl, Že to oprawdu ti sami zločinci byli.
Po gjdle wstal cizinec a prawil; nSIjbil gscm, že Wám
zloděge okážu, a splnjm. slowo. Abych wám řekl, zloděg
to as takto dělal. Wstaupil k oknu — tak — wylezl na
}jmsn — tak— a wyskočil.cc To když dopowěděl, wysko-
čil oknem na pole wedaucjm a farář nemohl wjce pochy-
bowati, že zloděge swého negen widěl nýbrž i w^yčastowal.
Maršálek Boufflers s prjkladnau udatpostj a wylrwa-
lostj důležitau pewnost Ryssel bránil. Ludwjk XlV. chlěge
sesediwělého reka neywysdj přednostj, kteréž gen dogjti
mohl, poctíti: učinil ho pairem francauzským. Když Houf-'
fers do slawného parlamentu byl wstaupil, aby to důsto-
genstwj přigal: následowalo geg do sjně mn^jho d-ůstognj-
ků, kteřj při bráněnj twrze pod geho náčelnictwjm siaužili.
Ku kterýmžto se maršálek welmi slušně obrátil řka : »Čest,
kierá se mi dnes stáwá, Wám dčkiigi pánowr. Wás se
společně týká. Wy přigjmáte slusnau odměnu a gá se
spokogjm s tau sláwau, že gsem w čele tak statných ma-
zů bogowal.fc
Časopis tp«^ wyckazj we vlředti a w. sobotu po pfllaršich; ka/dau drahau středu pHdáwá so pularchowá přjlolia. Prfdplarj se ii wydawatelu
léta 48 kr., we knihkupectwjch aa pál léta 1 al. 96 kr., na c. k. postách pAll. V xl. 36. kr. str.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
Hárodn] zábavnjk pro Čechy, lorftwany, Slowáky a Slezany.*
Čjelo 82.
i4, řjgna ÉS43,
í&. r. béh.
iowý rok.
Awšak pozwolna^ krokem bjdau se-wlekau^
cjm, přibljžili se k temné fortně oněch kragů« kde
wšechen kwět lásky pozemské opadáwá^ kde we»
ikeré pauto srdcj lidských praská a wšeliké utr-
penj swětské swé černé raucho swljká.
Domnělý manžel Beatin nemohl giž wystan*-
piti na prkna. Žiwot, tráwený gako u wjru wéčně
planaucjch wášnj, namábawý zpěw a přirozené na-
chýlen] podkopaly prsa gebo a prolomily w nich
hlubpké hnjzdo těžkému trudu a zaufanliwé bolesti.
iSako we smrtelných křečech wésel se nynj na^
Beatu> užjragjcjm plamenem žárlíwostí ostřjbage
každý gegj krok.-
Fortuna^ tato slepá, djwných rozmaru plná
wládařka wřjši náhody^ nebyla gim .cesty posypala
kwjtjin tak hustě, gako u swé slepotě giným činj-
wá, méně toho zasiuhugjcjm. Byliť sice žiwot we-
dli w lůně wšeho pohodlj, dokud ge sjla bugarého
wěku na hlawnjch cestách uměnj držeTa; gak ale
začala tato šjla mjgeti, museli se uhýbati na we«
dleg^j stezky, a tu se družily s nimi starosti^ hla-
dowé sestry nedůstatku. Trefil ge w skutku tra-
gický osud zletilých, olřeI;řch, neu sedlých herců!
— oněch miláčků wěčně mladých Muz, gímžto na
početj dráhy wšecko růžowě kwěte — na konci aíe
nie^ nežli trnj, nezbyde.
Weškerá budaucnost obau záležela nynj to-
liko na rumech býwalého umělectw], anebo wlaslně
hlasu Beaty.
On sám, napořád cfaurawý, nemohl k nj pra*
ničeho přidati; řada přjštjch dnů geho spočjwahi
w rukau gegjch. Kdyby, se byla nynj od něho od*
trhla — kdyby gjm byls^ co neplainjfm břemenem
opowFhW bylby se byl musel chopiti mošny a
hoU žebrácké — a nebo zbytek žiwota bjdného za*
nésti tam, odkud se ge^tě nikdo newrátil.
On to.cjtil !— a to byl onen gedowatý had»
genžto kořeny žiwota geho hhawěgi užjral, nežli
weskeré gíné nehody — a toto hryzaucj wědomj w
prsau druhdy pyšných udržowalo celau gebo by*
toaf napořád gako u ziraničném zápalu. —
Umdlen, wysjlen ležel nynj w osamělé kq*
můrce na prostém loži. Beaia ho byla přikryla
swým teplým pláštjkemi a sama seděla wedlé něho
w noworpčnj noci zahalena poslednjm welkým ^^*
něným šátkem. Ležel tise— gen prsa geho praco*
waly pod teplau přikrýwkau silným klopotem. Qči
geho» lesknaucj se leskem sklenným, byly upřeny
ke stropu — temné, hluboké a zrychlené oddyoho*
wánj dralo se mu z hrdla sjpawým chrapotem.
*Gá nechci o těch mámjcjch — o těch iáli*
wých swůdcjeh ničeho slyšeti,* -t gal se nynj po*
lohlasitě mluwiti, — »ty gediná wytm^eyž u mne —
a nebude mi cizj pomoci potrebj!*^
> Mladý tqn muž <■ — nawrhla zpěwačka omlau-
wawě— »zdá se aiew skutku býtičlowěk šlechetný
•—a kdyby mohl odiewu strastem našim zgednati
•— newjm, proč bychme lidomilau ruku geho od*
mrštili. *
•Proto že se gen zdá — djm nenj!« odpowř*
děl zpěwák s wýbuchem obyčegné wášniwosti. »Ge
to wlk, zahalený raunem beránčjm, genžto sijdj
po stopách našich. Negsau-Ií weškeré přjsahy
twoge pauhý dým— -nepaušlěg ho wjce přes ten*
ta práh.«
o Ale milý Karle I« prosila Beata — >my poi-
třebugeme pomoci.*
»To nenj prawdah zwolal zpěwák a ten»*
ným plamenem zarděly se hubené twáře geho.
>Ty můžeš sama pomoci* * W tobě lež} pok'lady
kterýž ge newywážný — a z kterého bys napogiti
mohla těch několik bjdných dnů mých— kdybysi
chtěla — kdybysi mě milowala**
Digitized by
Google
32S
Prudce obrátil se k nj zádaina« i byl by snad
geště několik slow u swém rozhorlenj ze sebe wy*
razil, kdyby mu ge nebyl praud krwe zatopily
gjmžto se mu náhle celá ústa tak zaplawila, že z
nich giž nic wjce wyprawiti nemohl, než srdce-
lomné zaskuhránj*
Ale Beata znala giž tento zwukl Byltě to
smrtelný šjp do prsau gegjch* Wyděšena wzcho-
pila se.
uKarle !« wykřikla z hlubiny duše a střejhbitě
nahnula se k němu, pátragjc po prjčině geho chra-
potu« Slabý paprslek lenaunké s wjčky neposky to«
wal gj ale žádaného swětla. I přiskočila ke stolu
a chopiwsi njzký swjcen, wrátila se zase k loží,
W tom se knj zpěwák obrátil «^byloť toposlednj»
křečowité napnutj weškerých sil — twářc gebo byly
polity barwau smrti, oči měl ztrhány a gako w
slaup obráceny— rty, bradu, krk do éema krwj
zalité.
•Milosrdný Bože!« zkřikla Beata na smrt
zděšena tjmto obrazem— a swjcen rychlena bljz-
kau židli hodiwši, wrhla se na zem wedlé nešťast*
njka, aby staw geho bljie a lépe ohledala. On
ale tu ležel, newěda giž, co se před njm děge.
Smutné proroctwj lékařů, gestlí se mu krew
geste gednau— a to bylo giž po třetj — *takowau
•ilau zdwihne, že nebude možno zachowatí geg<-^
ňa žiwě»
I wolalať ho gestě gmenem — gednau, dwa*
krát; ale zwuk teiito nedoniki giž ani k sluchu,
ani k duši geho. Gako wlna o necitelnau skalinu
odrazil se o mrtwol.
W několika okamženjch na to wešel přes práh
Nowotný s Bětunkau, a nalezli ž^áu nešťastnau,
an gako mdlobami spiata, geště wedlé smrtelné*
ho lože klečela.
* ^ *
(PokraiowánJ.)
WyzninJ anglickéko gedljka opige.
(Pohtttiowánj,)
Od swého dětinného wěku gsem si denně
neyméně dwakráte hlawu čerstwau wodau obmý-
wal. Ukončiw swé studie na universitě bawil
gsem se něgaký čas w Londýně, kdež památka
utrpěných muk mě hluboce dogjmala. Gedné noci
pro bolenj hlawy spáti nemoha, wsial gsem a
pohraužel hlawu swau do kbeijku studené wody ;
načež gsem ani se neutřew opět do postele skočil
a usnul. Následky byly strašné. Tři neděle mé
trápilo zuřiwé bolenj hlawy a zub& we dne w noci.
Konečně gsem kdys odpoledne w neděli ze swého
přjbytku wyšel ; beze wšeho aučelu, gen abych
ustawičné bolesti utekl. Bylo to 24. řjgna r. 1804
—den chmurný a deští wý. Potkal gsem známého,
gcnž pozorowaw mé umořené wzezřenj, se tázaly
co mně scházj. Uslyšew mé muky, poradil mně
horliwě, abych si dal dáti w lékárně opige. (U nás
by ho byl owšem nedostal, neb lékárnjkům nenj
do woleno, léčiti neb hogiti, a pod téžkau pokutau
zakázáno opig bez předpisu lékařowa prodáwati.
W Anglicku pak každý lékárajk apaln i lékařj.) I
wstaupil gsem do lékárny a učinil dle rady onoho
známého. ByMipak to oprawdowý krám, opraw*
<iowý dřewěný truhljk, z něhož lékárnjk mně sku*
tečně podal, co gsem žádal? Wídj se mi, že ně-
gaký mocný duch k tomu aučelu sestaupil, že to
byl pauhý přjzrak — mátoha. I šel gsem domů, a
pohltil opig tak negápně, tak nemotorně a bez
ohledu wybraušeněgšj chuti, alepredce— gaký au*
činek! — Že bylo po bolesti, gakby uťal, to nenj
nic; ale gaký se mi nadto rág neslýchaného štéstj
4)tewřel! Nebozj lidé, po swůgcelý žiwobytwpotu
twáři blažeAoat hledagjoj, čemu se tak mozoijte?
Za pár ^rošu kaupjte átěstj, můžete ho w kapsičce
n westy nositi, a přátelům po poště rozesjlati
Nenj to žert I Kdo opige užjwá, nežertoge, nýbrž
wážná gest geho powaba; a wážně, gakž toho ten^
to předmět žádá, o působenj opige promluwjm.
Předně musjm twrditi, že naši učenj zpyta*
telé přjrody o powaze a aučincjch opige welmi
málo wědj. Co se koliw o něm powjdá a pjše«
gest -r lež, lež, pauhá lež! — Přípauštjm, že ledaf*
kterau známost učenci o opigi magj ; tato se wšak
pbmezuge na pozorowánj následugjcj: přední že
gest ópig trtawosnědé barwy,— ^prawda; za druhé
že gest dosti drahý;, — čemuž t^ké přiswědčugi,
neb za libru indického opige platjwal gsem 3 1 zl.
stř. a za libru tureckého 84 zl. stř.; za třetjlkáo
opige užjwá, musj ^mrzutá wéc pro člowěka po-
řádných mrawů aobyčegů — umřjti. Tito tři člán*
kowé obsahu gj celau wědomost učenců o opigi!
Wůbec se myslj, že opigem člowěk se opige.
Gestliže opilstwjm nazýwáme ten staw těla i du-
cha, w němž čiowěk přjlisným užjwánjm Ijhu, látky
we wjně, w piwě a pálence se nacházegjcj, wládu
nade rozumem a smysly pozbýwá: opig se daleko
swým aučinkemod Ijhu lišj : slowem, neopige. Ten
druh tekutého opige, který se pod gmenem Lau*
danam w lékárnách prodáwá, owšem opilstwj zpA-
sobiti.může, a wšak gen pro hognost Ijhu, s njmž*
to smjsen gest. Aiičioek Ijhu ge wzrůstagjcj roz*
Digitized by
Google
329
čfleaoet, která neywyššjho stupně dosáhnuwšú
klesne. Opig naopak zw^šj moci duSewnj a trwá
siegnjfm wplywem 8 — 10 hodin. PodobáJí se
opilstw) sapáiené kaudeli, můžeme aučinek opigc
8 gasně zářjcj lampau perownati. Wjno odnášj»
podmanj—^opíg dodáwá poklid a sauzwuk wšem
silám dnšewnjm. Wjno roznécugenárožiwosti, osle*
puge saudnost — opig wznášj nad pozemské stra*
áti> a klade ten uzlowatý strog» člowědj powahuy
w auplnaa rownowáhu. Prawda» £e opig konečně
mámj ano i opitomj : ale gen surowý Turek w ta-
kowé poloze mimogdaUcjm na obdiw se posadj
gako pařez; wzdčlaný člowék wyméřj Čas^ a stará
he» aby Lo mdloba w obyčegnau dobu spanj pře-
padla. Abych čtenáře přeswědčiL ie opig nezpů-
sob] opiistwj. popjši, kterak gsem wečery opigi
wěnpwané ztrawil. Gako nekteřj lidé řjkagj : dnes
se notně napigi> tak gsem gá as gednau za tři
neděle sobě umjnil: dnes užigiopige. To býwa-
lo wždy gen we středu aneb w sobotu. We stře-
du totiž byla wždy wlaská opera, do njž gsem šelp
a kdež gsem za swých o šílingů (2 zl. 30 kr. stř.)>
které gsem za mjsto swé platílj nebeské slasti užj-
wal. Hudba a zwláště zpěw« na kalého člowěkft
blahonosně aučinkugjcj, působily na mne tisjcná-
sobně. Orchestr, sbory a árie dogjmaly mě tak
blaze» že gazyk to wyslowiti nemůže. Když se
pak mezi gednánjmi přestáwka činila, nebylo to
na ugmu mé rozkoši. Wedlé mne sedjwali Wla-
chowé, w mateřské mluwě liowořjcj, gjž nerozu-
mjm. Gak diwně ty pohádkowité gemné zi«'uky
na mne působily I — To byla má zábawa we středu.
W sobotu opige tižjwage, zakaušel g^m rozkoi
giného druhu. Procházel gsem se na wečer po
méstě> bawě se pozorowánjm chudých lidj, dělnj-
ků, kteřj obdržewše mzdo za klopotnau prád^ce-
lébo týhodne> swé malé zásoby nakupowali a ra-
dostně se domů wraceli. O gak málo rozumj clo-
wek z wyššjch třid citům a myšlénkám, ano celé-
mu žiwobylj chudiny ! Gá se celý do něho pohřj-
žil, a twrdjm že nikde tak statečné bodré mysli,
tak čistolidské filosofie naleznauti nelze. Ro^mlau-
wal gsem s nimi, a radostně mě to dogalo, když
byla cibule laciněgšj aneb chléb wětšj ; zdražilo-li
se ale máslo neb mauka^ léšjwalgsem ge awzbuzo-
wal w nich nadégi w lepšj časy. Tak gsem často
do neywzdálenégšjch člwrtj města poblaudil, pro«
wázege šťastné rodiny ňádennjků domů, wraeege
se do swého prjbytku bezprůwodčjho,labyrinlhem
nesčíslných ulic, náměsij a průchodů cestu swan
gsem nalezl.
Tjm způsobem mjriié opige užjwage žil gsem
osm hu totiž až do roku 1812. Tu mne začaly na-
padati kruté bolesti w žaludku, obyčegně w noci;
strašné sny a křečowité wyhazowánj a kopánj ao«
bama we spanj. Byl to tušjm následek mého ně-
kdegšjho dlauhého postu. Nynj teprw, abych tyta
bolesti ukoneyšil> dahgsem se do užjwánj opige
každodenně. Kolik člowěk opige snésti může, o
tom mezi učenými weliký spor. Těžko ho rozřešiti
aneb gakéž takéž meze nalézti.
(^P okrad ownnj\)
České diwadlo w Praze.
W ncdSlí 1. ^jgna opaliowal se ytCarowný sMtOfj«-
Že tas uSkdo s Thespísowým koIeóVem ne^fastnS s\%Th,
bylo laké opakowánj a nic nowého. "W auleiý- 3. ijgna
po druhé iilsazelmjk Sevill $hj^(> Prowozenj bylo, až na
gednu maličkost, ge^té "wýtečneg^j než poprwé. Tak pilné
odstiňowánj xwlááté w sauzpi*wjch tasluhuge Wbecku chwá-
lu. Se ivložcnan arij Rosininau negsem posud srozuměny
to w«ak gc moge saukromné sm} slcnj, které se wjce Ewoleoj
neili prowedcnj týče.
We čtwitek 5. řjgna opět: vCaroítný záwog^. B.
D09IACJ KRONIKA.
ZX LWOWA. We chwalném snaženj k lepájmu ne-
zflstáwá naSe Halič pozadu sa gednjm trftnem s n j spogenými
xeměmí. OwŠem že zde mnoho pHpozdSno ; ale rozlehlé
kraginy tylo magj tolik, gmenowítě materiálnjcK prostředků,
že o ničem zauiati netřeba, zwlááté gestli ti, kdož neywjce
bohatstwj i neywjce wzdélanosli magj, t. g. nade álechia,
upřjmn? i odhodlaně k počjnánj takowémn pfilne. Že to
Činj, že powinnosti swé k zemi nznáwá a horliw^gi wzdy á
obétownegi zadost gim činiti se snažj, toho důkazy množj
se každým rokem. Abych mjsto mnohých giných aspoít
geden awSak znavenawý podal, sdélugi zde neypokornčgtíj
prjpis, kterýž stawowó králowstwj balického a lodomčřské^
ho na snčmu r. 1842 držaném Gebo cjs. král. Milosti po-
dali, a gegž » Gazela Lwowskáu w čjsle swém 114 ode
dne 28. srpna 1843 obsahuge. Znjť mezi ginym takto : »Sta-
yroxré skládagj pokorné djky za powolené otewrenj anwSrečné
společnosti, která zwyáugjc padly w zemi auwěrek obžiwuge
oběh botowosti i blaho obywatelft powySuge. ZemS naáe,
Milostiwý Pane! hogná gest w pramenech bohatstttj; pro-
mysl w nj powstáwá, a nvý robky s každým rok^em ie množj.
Gsau k tomu i dnchownj schopnosti, a wjce než Čtyry
miliony pracowitých rukau. Aby zeikiě ta skwetla, aby
břemena wcřegná mohla bez obtjznosti nesli, potřeba bylo
olewrjii cesty odbytu gegjm zBožjm. Smjme tedy w nc-
obmezené důwemosti poranČeti zwlábtnjmu uwáženj Wařj
cjs. král. Mti. složený od slawowské komisj projukt o za-
loženj železné kolege. od Bochne dále, i naše w tom ohle-
du k Wasj cjs. král. Mti. zanesené prosby. Skládagj ko-
nečně wěiTij slawowé pokorné djky za ono neywyiájm roa-
hodnuljm ode dne 21. zářj roku 1841 miloslíwě propůg-
Čené rozmnoženj dle možnosti w zemi ákol famjch, we kte^
rých děti chudých rodičň počátky uměnj w mateřském ga^
zyka dostáwagj» Giž ta prawda gest w&bec usnáoa, Ney«
gasněgKj Pane, že weákeren národ musj pozadu zAstati w
oswět«, gestli geho řeč gest w zaccdbánj. W cizj řeči
udi^lowané wedomosti ntohau gcduotliwé znamenitěg^j hla;
Digitized by
Google
830
wy wtilělati na uSené, ale do we»XeréKo Darodu n^MchA*
zegj, newplýwagj w geho krew i iiwot, síby ho xlepéiljr,
íiňtecblily, iainrawy gcho xlaKodnily. Že nái lid potřebuge
trsďéiáwáoj, aby s poddanými giných temj Waij cjs. král.
Mti. na i^wDJ bt posuVril, aby poEnáwal dobrodinj ot-
cowské vlády i obywauUké powianosti plnil ochotné a
» spolu s nadwineSenjni swého bytu pracowal, to nepodléhá
iádné pochjjrbnosti ^ a odtud wfniká potřeba Kwelebowánj
geho.mluwy* Že pak národ obyčegně tam toliko postu-
puge, kde mu wyiij a oswjccněgNJ stawowé dráhu pou-
kasugj ; potřeba gest newyhnutelná, aby v»íckní stawowé
učili se materskému ga^yku. Oéekáwagjce tedy w auplaé
důwtfroosti milostiwé wýpowědi Waái Milosti, NeygasnegAj
Pane ! na prosbu našj o pHpuštěnj gasyka polského w sau-
dech, w roku předešlém zanešenau, piosjme gesté "Waij c.
k^ Mt\f áby gazyku polskému milostiwě dáti ráčila wčt^j
rozlehlost w.e wscch školách, a siee a) aby wa školách
triviálnjch počátky gazyka německého i gine nauky byly
dáwány po polsku \ h) aby we školách normálojch mjsto
posawádnj zastaralé a stupni, na který se ta nauka wzne-
ala, nepřiměřené grammatiky gazyka polského byla uwede-
na dobrá téhož gazyka grammatíka, a skrze wJechny tijdy
učena ^ c) aby mládež, ubjragjcj se ze ákol* normálnjch do
-wysSjch nauk nezapomjnala mateřského gazyka, račte mi-
lostiwjě powoUli, aby tak w gymnastjch gako na filosofii
gcdna aspoň nauka, to gest nauka náboženstwj dáwána
byla w polské řeči. Nenagde toto nowé zřjz.enj u wyko-
náwánj obtjžnostj^ nebof katechetowé gsauce knčij wSickni
wlastensky gazyk znagj, a zagisté tak wykládaná nauka
wjry snadnt^gi od mládeže bude srozuměna a ochotněgi při-
gata, i wjce než pvsud do gegjho srdce se wstjpj ; d) aby
učitelé humauitetnjcb třjd měli netoliko dowolenj ale i
powinnost cwičiti iaky we slohu polském, rowně gako ně-
meckéns a latinském j e) aby gak gest w uniyersiletu Iwow-
ském tak i po giných iistawech filosofičných této zemé byly
uwedeny stolice gazyka i literatury polské ; konečně f) aby
nauka gazyka i literatury polské pro wsechny žáky filosofie,
a aspou pro připrajirugjcj se na kněžstwj i úlcdnictwj byla
'studium obligátům. — Každé dobrodinj Wasj c. k. Mti.
spoguge úžegi uzly poddaných s trůnem; věrnj stawowé
iádag^ u podnožj trůnu WaSj Milosti, Neygasněgáj Pane,
tohoto dobrodinj, kteréž každého obywatele srdce radostj
napogj, i kteréhož užitky splynau až na potomstwo ; chtěgj,
aby neywzdálent^giSj potomkowé naii w jazyku zděděném
od předku blahoslawili gmeno Wasj c k. Milosti.*— Halič
polrebuge gen wzděláuj, wěcnatého i podstatného, Bohu i
trůnu milého wzdélánj, ow^em, gakž ginak bez welkých škod
býti nemůže, na základech domácj řečí, a blaho i bohatstwj
gegj se znásobuj, přimnožjc tak wáhu i sjlu celého naáehp
-wespolného mocnářstwj. Búh poprc^ž zemi té asnaženj ge-
gjmu neylepájch prospěchů! .— «
trliowánj geité »měihijfgjíj Činilo, , takto čjsti: ^Banka mgti-
cká. Tisjc liber sterlinků. Na ukázánj raCi|.e wagiteli to*
hoto íjstku wyplatili. .(( Hlučný smjch shromážděného
lidstwa překazil mu dalSj čtenj: Malihrankn mu wíak nS*
kolik slow pojíeptala, a on staupna ku předu, pokračowal
takto; »Wzácnó dámy i pápowé! Nemůžeme a nesmjme
Ijslek tento dále čjstí: omylem gsmegeg otewřelij addres-
sa geho gde na chudobné tohoto hlawnjho města. «c Lehko
si pomysliti, gakým potleskem přigat byl tento autlý sp&»
soby nezpůsobnému obdiwowateli za wyuČenau dáti. ,
Giž to bude, aspoň Magdeburský nSSoc^enbíatttf wj?
mýtil wjíecky oizogazyčnó wogenské wýrázy, gen kdyby tf
prawoněmpcké tak negápné nebyly \ člowěku nelze ani pro*
brati se skrze u powřjsla ^ tu gsau : ^ronYOc(r()fert^ei(/
JCron * ©ífeneUreitec s (Sfftiwobfr, JCron < ®roítre()t » ©roj *
Jobnř, aioffaímentráger. ^ron * gufreitn » ««fd>»obfr. H«»-
ké by to bylo, gen kdyby to lep»j bylo.
Kupec se nelehko zapře. W Lyobu gest geden, kte-
rýž swé manželce na domácj autraty měsjčně 200 frank&
(as tolik zlatých w. Č.) wy sadil, k wyplácenj gich ale-15tébo
každý mě&jc určil, Potřebuge-li panj swé penjze dřjwe,
učinj mu slewek 1 ze sta, tak že toIik(A198 fr. obdrž^.
Takowý způsob mezi těmito, ostatně welmi spokogeně ži'
gjcjmi manželi nalezl prý gii následownjky.
Kytjřská GwiČenj: gezděnj, honba, střjlenj ano i Žer-
mo^ánj docházegj u parjžských dám wždy wjce obliby a
důležitosti. Gedna z neyobljbeněgi^jch diwadeinjch uměl-
kyň obStoge na gistých dnech wiecken čas, který gj po
wyploěnj gegjch powinnostj abýwá, střjlenj z bambitek.
Nedáwno chtěla gi přjtelkyně gecj nawátjwili ; komorná
WKak gi odbyla řkauc : uPanj nephgjmá dnes žádné náw^té-
wy; dnes má střjlecj den.n
W Sidaeyských nowinácb w Austrálii oznamuge gi-
8tá panj, že gi muŽ gegj před sedmi lety opustil a bez
wýžiwy zůstawil, že se ale ona, pakli , gj brzo zpráwu o
sobě nedá, pH neybližšj pfjležitoiti ginak prowdá. To ge
hezká zpráwa I
Wjd. diw. nowiny powjdagj o gistém mechanikowi
w Mohuči, kterýž párnj strog kU přirychlowánj práwnjcb
rozepřj wynalczl; w^ecky pře, kteréž se dřjwe 30 let wlc-
kly, odbydau prý se nynj «a 15 let. Možná že to budau
střjbrná léta.
Při něeakém sběhu lidu w C. potkal gakýsi kluk gi-
ného kluka, Kterýž gako o záwod běžel. »Kam uk honem N
tázal se ho. vChcisigen pospjáiti, abych při této komedii
dobré mjsto dostal. « »Ďey si gen pozor, (c odpowědéi
prwnj kluk, nahys se nedostal na zawřené sedadlo !«
8%vjErrozoR.
Kdyř slawná zpěwačka Malilranka kdysi w Londýnft
we ipěwohře Othellu neyslawněgáj snad swůg úkol, Dcsde-
moBU totiž hrála, hodil gístý diwadclnj nadšenec mezi kwj-
tjm,. kteréž se na diwadlo sypalo, také bankonotu 1000
liber sterlinkn (as 10.000 zl. stř.) k nohaum gegjra. Obe-
censtwo, co to asi wlastně gest newědauc, žádala hlasitě,
by se obsah toho íjstku weregně přečetl; my&líhY, že to
něgaká háseň ke cti umělkyně. Prwnj tenorista zdwíhl geg
a začal s podiwu hodnau netečnostj, gíž wfaské gclio za-
J ^'^ ■ ■- — ' i' ' I ■ ' :^^B^= ' ■ ■■^Bi-a^'^ - ■ __jm;
Časof ia td^o wychási we •ff;<Io a w Mb««n po pAUriieK,^ kúAiir dVvhau střeďi prid*wrá m prtUrcha^rá pJrjliOia. PřcJpUci sa. n wvd«\vaí«U aa 2t«St
léia -0 kr., we kajhkttpcciwj.ch na pál léia 1 si. SS kr., na r. k. poctách jtutl. ^ sL 3«. kr. sté.
Diwftdeluj náwéátj*
W neděli dne t5. řjgna b. u bude se w prospěch pana
Karla Strakatého
poneyprw prowozowati :
Z A M P A
aneb
MRAMOROWA KBWĚSTil.
Roimantická zpěvohra we 3 gednánjch od Mellesville^ a,
přeložená od J. N, Štěpánka, hudba od Herolda.
P. Strakatým miláček Českého obecenstwa, má takowé
zásluhy o naái zpěwohru a o český zpěw wůbec, že mu
od srdce neyhlučněgsj náwStěwu přegeme. Prozatjm djky
naaíe, že nám opět k nowé a sice: celé opeře pomohl.
WydáwáAJm a redakcj J. Pospjsila w Praase*
Digitized by
Google
Hirodn] zábawDJk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 83.
ÉS* řjgna ÉS43,
10. r. běh.
TROONC KWJTSO.
Od
liVIastimHy Ružíčkowé.
Na lilii pohled w rauchu sněžném ý
Hrdě pne se swatá ncwinnost
W těle nad ostatnj kwjtka sněžném^
Z nebes pH^Iý na zem tuto host.
RAže tamto opět, skwělá vr kráse^
Rosau rannj w perlách posetá i
Kau zelný ti zgcw to býti zdá se,
Oko taoiné twé gi óblétá.
*
Skrytý zwe tě gcstě geden k sobě
Kwjtek skromný ale spanilý ;
SlíČDOst swau pod Ijstky skrýwá tob$^
Fialka ten kwjiek přemilý!
l!>jwko, hled bys kwerfa wždjr co rftíe,
Newinná gsatte gako lilie^
Skromná gak fialka gen být mA2e,
Pak gsi práwem Dcera SLáwie.
Nowý roL
{Pokračowánj.y
Beata aewiděia, co se okolo nj dege. Podo-
bná* gen ohybnéoiu strogi^ kterýžto se w umělých
rukau snadno podá, stála nynj u prostřed skrowné
komůrky. Žiwo byloť okolo nj. Rusowlasý host
byl pobattřil domácj sIuiebnictwo» sháněge pomoc
pro nešťastného zpewáka ; autloperá holubička z
Františku obletowala gi co posel božj se zelenau
ratoljstkau w gemném zobáčku ; ale prsama opu-
štěné ženy prochwjwal nynj toliko geden- cit —
pocit osamělosti — a krutá^ ^zjragjcj bolest roz*
kládate se w duši gegj. .
I byla krotká w této swé bolesti gako berá-
nek wedený ku krwawé oběti, a nechala s seban*
jednati, eo se pomocným neb autrpným rukaum
ololo nj Ijbilo. Aniřjkagjc nepozorovala, že byla
na ni Bětunka >Ylněný šátek a pláštjk hodila, a že
gi nynj cizj lidé z hostince na ulici wywedli.
Ona byla gako we snách. Co byl mezi ijm
Nowotný stran nešťastného zpewáka obstaral— o
tom newěděla. Gj se nynj zdálo^ že gde welikým
temným hřbitowem, a lampy, mžikagjcj geště po
tmawých nlicjch, widěly se gj býti pochodněmi
okolo studeného hrobu.
Na Františku očekáwal ge starý Zaplafpánbůh.
Tichá duše geho, kteráž byla dnes na perutjch
radosti gasnými wýšinami se proletowala — ta se
haupala nynj ná winách negistoly a teskného tuše-
nj. Dáwno — dáwno zacelená rána začala mu pod
gizwau propukáwati, a žalostné zpomjnky zněly w
duši geho gako trudná pohřebnj pjseň.
I stál uokna aposlauchal, gestlikdopřicházj;
ale pii každém šustotu na ztichlé ulici zachwěl se
po wšech audech. Očekáwalť něco a newěděl,
čeho se nadjti. Gednau nebo dwakráte zafičel w
prsau geho geštěr starého hněwu; bylo to ale gen
kratinké, mimo letjcj siknurj, a umřelo hned w
gemném hnjzdě měkkého srdce geho — w tom srdci,
kdež gen láska přenocowati mohla. Onoť bylo
tak gemné, tak hebké a teplé, a při tom tak weliké,
že by w něm byl celý swět i s auhlawnj,m nepřá*
telstwjm mjsla nalezl.
. Konečně ozwalo se několik zwnků před okny ;
hned na to klepalo se na okenici — pak zawzněl
Bětuščin hlas: nTatjnkuI^ — Starý šel otewřjt*
Swjcen i kljč třásl se w geho rukau.
S twárj hluboce zahalenau wešla eizj ženštins
s Bětunkaur za nimi Nowoíný — -kterýž ale opět
záhy se poraučel, máge na mysli wyhledati geštS
komika. Znalté nočnj spády geho a nerad by se
byl uložil s takowau silau nowin na tiché, němé
lože. Byloť mu potrebau, wysypati ge w prsa
přátelská.—
Beata nepřišla dřjwe t npTnémn wěJomj, aa
si usedla w tiché, wyhřáté sednici. Tu gj bylo,,
gakoby praskal železný kruh, gjmžto byla sewře*
Digitized by
Google
332
na prsa gegj, a gakoby kus po kuse s nj padal« a
z hlubin gegjch w^winulo se těiké wzdechnutj. I
napnula sklopené tylo a wyalala wůkol zwědawé
zraky.
Wedlé DJ stála z gedné strany kwěiaucj djwka
— z druhé sestárlý muž« ale na obau postawách
ulkwély oči gegj s podiwenjm, s překwapenjm a •
gakausi auzkostj. Podoba djwčj — to oko» ten
úsměw okolo rtu, ten xvýrai gemně pohybných
twárj — to wšecko byla gednau widěla I Uplynulať
arci od té chwjle mnohá léta, a pamét gegj nesta*
iila aby gj byla zregmě okázala: tam a tam gsi
tuto postawu wídéla! — Ale ona gi předce znala^
a weškeré sjly duše gegj se napjnaly, aby gi mo-
hly pogmenowati*
A když padlo nynj oko gegj na muže -*- gak
80 otřásla w neytagněgšjch hlubinách I To byl
onen pohled, genžto'se před dáwnými lety %9
sladkau tauhau po nj upjnal, to. byla ta něžná do^
brota w celé twáři, w gasnu i we mračnech^ gežto
se druhdy o gegj přjzeň ucházela. Ale tak se*
alý nemohl geště onen obraz by ti I Statný muž
musel by tu nynj státi — a on tu atál sesláblý
starec* A předce — předce ! Tak w niwec ne*
mohlo ani dlauhé utrpenj podobu toho uwesti — ^
gehož obraz pořád geště gako děsiwé strašidlo w
gegjm swědomj žil!
• Odpočiňte si, paničko 1« promluwil nynj*
Bylať to prwnj slowa, kteráž tu smyslů sw^ch mo-
cna zaslechla — a zwuk gegich progel gako blesk
srdce gegj a oswjtil oči gegj.
Pronikawé zkřikla; — newydalaf sice slowa
určitá, ale we zwuku tom ozwala se celá bauře
gegj bytosti. Třesaucj-se po celém těle sepnula
ruce, a tisknauc ge křečowitě na prsa, hleděla okem
wypauklým, se rtoma polootewřenj^ma na ztrápenau
postawu kapelnjho mistra. I chtěla mluwiti, ale
slowa gj wázla na gazyku, a gen kwapné, hlasité
oddychowánj dralo se gj z prsau.
Síarf, slabý dobrák se odwrátil ; buďto widěl
bolestný zápas gegj — a nechtěl okázati Ijtost swau,
anebo chtěl wlastnj pohnutj swé ukryti: bral
se zwolna k fortepianu.
A opět wyrazila ze sebe žena bolestné kři-
knutj, gakoby gj před očima zmizel obraz, po oěrož-
to hořela dlauhá léta užjrawau taufaa\i — a gakoby
w mrákotách hledala pewného stogiště, wztáhla
třesaucj-se ruce a chopih se djwky, a wygeweoa
l^eděla wůkol sebe.
A starý hudebnjk přisedl zatjm k saucitoému
nástrogi a začal gemnými zwuky hráti pjseň —
tu gedinau, kterauž hráwal, když se chtěl ukolé«
bati we šfáfCněgsj minulost. Asotwa teďzawzně-
ly prwnj zwuky gegj — zkřikla Beata po třetj, a
zkřiknutj toto roztrhlo poslednj kůru okolo srdce
gegjho. Weškerá tjseň dnešnjho wečera, ba celé
těžké břemeno weškerého žiwota gegjho rozply*
nulo se nyoj w hořký, hlasitý pláč — nohy pod nj
klesly -"^ a ona takto we prach snjžená wlekla se
po kolenau k nohaum zděšeného starce.
vOdpusť — odpusťl* sklauzlo tam gektawě
ze rtů gegjch, a mrákota, narozená z přestálých
nesnázj a prudkého^ nenadálého pohnutj, postřela
zraky gegj.
{Pohračowánf.)
P á p ě r k y.
11.
Arthur Ahendrofh wydal iřetj swasedek swého uChe-
Yalicr Jou-Jou.it Na stránce 42 podáwá článek o njnřg-
ijm posUiweaj Českého diwadla, čeljcj proti referátu we
Kwétecb, snamenaném jifrau .f. (wú djslo 61.)> wytýkage
ie sasjlatel pod ta trocha prawdy, která by se snad w do-
pisu geho nalézti dala, ani gmeno swoge nepodepsal. Ta-
kowych liijch& dopauUj se každý časopis a Artbnr Abend-
roth se mu sm newyhnul, uwážj-li« ie 8. a ona &ifra .f.
asi w stegné ceně ftogj. O to se tedy nehádeyme. Od-
pftroe nki wyxnáwá weřegnS, ie mu wéo naie na srdci
leij, a ie pro ni se ytij wrauonoatj prftwéfao wlastence sa -
hořel. Takowé wysnánj téij nás co moiná neywjce, asa-
blazttge wieiikeré sanewřeoj, které se a podobných sporA
rádo wywinuge. Raidý s nás obau chowá u sebe gine
domnřnj, kde as wada nasebo diwadla wézj, a treij musj
rozbodnauťi, u které strany prawda se nachásj. S. chce
Článek náS wygasniti a wywrátít, činj to wlak beae wiech
důkasa gediné tak, ie kde my game i»iie« prawili, on »aoo«
klade. Že ředitel nynégdj prwnj hyl^ M*>^ ^^^^ diwadlo
nám arjdil, to wjnae a toho si wáiit umjme; geaUi a toho
ikodu utrpěl, muselo by se podrobnými aučty a níkoliw
aubrakem dokásati. CflA wina klade ae Um aa obeoeo-
atwo, a wáak gakým práwem ? Nebyla-li náwitéwa a po-
čátku a o prwnjm předplacenj dosti bogná? Co gsme alo
méii odpowédjti obecenstwu, které při poawánj k daUjmn
předpUcenj okaaowalo na aaupis hrubých pokléska, gakých
se herci denně dopauitéli, uráiegjce ucho posiuohačii ? Co
g»me míli řjci, kdyi si stéiewalo, ie téměř gen oboo^esé
kusy wjdá, a ofálem sa tři měsjce ani gedné aowé opery ne-
sly zelo ? Kdyby obecenstwo nebylo domlauwánj. Ba«e !»•
kowými abraněmi odráželo, byli bychom práwě mr prwnj w
témie časopisu wysUupíU, ialugjcena chladnost wlasten<jfi»
kteřj ústy wyxnáwagj, co skutkem dokázati nechtěgj. Zlep^il-U
se staw našeho diwadla, o Čem nepochyhvgeme, a aerostt-
Digitized by
Google
333
li předee hognost nawIUfvogjcjch, stáwé se to proto, l«
stračena důwSra gon téice se opSt nawracuge. Při tom
friem newymlauwáme nikoliw české obecenstwo. Geho ů^-
ttenstirj oeoj uk wřelé» gak hy m^o býti. Nalisci sapo-
vjnagj pomysliti o d&leiilosti národnjho toho ůstawu ; ge*
likoihy gim ani vzdálenost pVekáieli, ani giná lábawa mi
legij býti nem£la« Gak pilné děti swé do iioljr poBJláto*
tak by ste i Wy méli diwadlo nawItSwowati. Národnost
nemá u nás giných úsiaw£i ; my se uějme, budjme a wzdě-
Uváme na potkánj, w hostind, w besedj^, na tt1ieí» w aa-
hradách gako řečtj žákowé. Kdo Ijstek do diwadla genom
gako kulnohorskau pjsničku kupuge, totiž pro obweselcnj
mvsli, nexnage -wyáijcb powionostj, len neawédíl dosawád
co wlastenectwj znamená, geito celý národ se wftemi ústawy
ku wzdSlánj w srdci nositi má. Bolné urazila mě ta prá-
adnota při drubém předstaweaj i vLazebojka Sevillskéhoc
i s»Setftkébo milionáře (c. Oboge bylo dobré, se strany her-
c£i a zpčwákíí, oboge nákladné ze strany ředitelstwj. Kde
byli ale ti slaupowé, na nči se věc taková spoléhá? Ani
deset známých tválj nebylo widěti, a na sedadlech bylo
snad vjce osob od Odry, "Wisly a Wáhu nel z Malé stra^
ny. —Panu S. Ijbj se koncěoě dotvrditi krátkým slovem,
2e režisér a kapelnj mistr gsan výbomj a že dobrau vůli
magj. To gsme nikdy nezapjrali, mjnjce toliko, že co pauzj
Němci v českém divadle na svém mjstě negsau. Čehož
vyvrácenj v celém spisku nenalézáme, an pauhé >idixi«
nestačj. Deyme gen k německému divadlu kovaného An-
gličana za režiséra a pak mluvme dále. Tíávrh učiněný
stranu zaraženj nového samostatného divadla Českého na
akcie mohl by snad se dobře zdařiti ; taue i nám giž déle
na mysli, prozatjm věak scházj nám skulenost o tom. .f.
Nowá mse od UT* RocenkrAnceé
Milovnjci zpěv& vlastenských zagisté si obljbilí ná-
pěvy p. Wácl. Rosenkrance v každém ročnjkn předeilého
Wěnce podávané, gemným a hlubokým citera, Ijbeznau tu
kde toho tteba živostj a lehkostj slohu, ginde zas vážnostj
a ráznostj myáléoek vynikagjcj. Nápěvy geho prodchnuté
city ze srdce plynaucjmi též i srdce i sluch přcmiie zanj-
magj a proto nenj divu, Že giž mnohé a nich právě ná-
rodnjmi se staly. Nenj to ale gediný druh hudeboj skla-
dby, v němžto si výtečný p. Rosenkranc vseobecnau po-
chvalu, ano djky a náklonnost vuech vlastencA zjskal;
také kostelnj hudbu mnohýma výbomýrot plody zvelebil,
a skrovnau až dosaváde zásobu cjrkevnjch zpěvů obzvlá-
ště pro vesnické kostely obohatil. Takovéto zagisté velmi
chvalitebné snaženj také zasluhuge, by od milowaých hudby
vlastenců podporováno bylo, a proto tu podáváme zprávu
o nové pastorálnj mbi od p. Rosenkrance tiskem vydané, a
zveme velebné duchovenstvo a ctihodné učitelstvo, by
chrámy Páaě tak výbomau kostelnj skladbau zásobiti sobě
obljbilí. Na slovo vzatý p. FOkrer, kapeloj mistr metro-
politánského chrámu Páně u sv. Wjta v Prase, pastorálnj
tuto msi velmi schválil a korekturu sám obstaral. Slav-
ná biskupská konsistoř litoměřická, ušly ževíi nález znatelů,
Že tato mSe výborná ge, a k té slavnosti, pro niiio gest
usUnovena, nad mjru se hodj, v církuláři ode dne 30*
prosince r. 1842 é. 610% vyjílém, mil tuto po své diecesi '
schválila a kde kostelnj gměnj s to gest zakaupiti gi pro
chrám Páně dovolila. Prodává se u p. Pospj^ila v Pra-
ze a v Hradci Králové za 2 zL 30 kr. stř. ; u vydavatele
w Hořjoě bljže Mělnjka za 2 zl. stř. Každé frankoufané po-
žádánj bude co neyčerstvěgi obstaráuo. ^
České diwadlo ir Praze*
W neděli dne 8. fjgna hrál se » Selský milionář Čili
djwka z inrowných kragiin v prospěch p. Nikolaie, genž
volenjm tohoto pěkného plodu ušlechtilé musy Raimundo-
vy i sobě i obecenstvu dobře poslaužil. Wjme v^ickni,
gak chudě české divadlo herečkami vůbec, zwlážtě pak
milovnicemi opatřeno. Máme nynj gedinau — oulau naSi
p. Kolárovau a tato gcdiná musela toho večera v něme-
ckém divadle hrátL Německé divadlo má pro obor mi-
lovnic asi osm hereček; než pro tento večer a pro tuto
úlohu nebylo gediné, ktcráiby gi byla mohla dosiatečué
zastati! U nás ge to ov^em giná: režie českého diwadla
má na disposicj 12 choristek a snad dvénásob tolik cho-
reografických umělkyň. *^ Gak geden starý mudrc pravil,
ge každá žena k milováoj stvořena a kdož by se chtěl
domýšleti, žehy řečené dámy byly lásky neschopny? že
v«íak si i ve válečném konánj hrdinsli^ počjnati uměgj, o
tom gsme se ve Wastlu et aliaě zauplna přesvědčili. Z
toho viděti, že ge tu hogná zásoba gak nulovnic tak re-
kyŮ. Tjm poznáojm ge bez pochyby direkcj vedena a
kdož by gejtě řekl, že se o české divadlo gen co maeocha
stará? Představenj bylo od obecenstva nazvjce s utpo-
kogenjm přigato. P. Grabinger bral Kořjoka hezky až na
některé negistoty a dostal nemálo pochvaly. Co popelái
přednášel některé nové a to velmi zdařilé ku piety — tak
pěkně, že od obecenstva hřmotným potleskem uvjtány by-
ly. Litugeme že 'dva z nich, geden roluvjcj o snaženj
vlastenců a druhý obsahugjcj pěkoau upomjnku na v pánu
zesnulého Chmelenského^ vzdělavatele této hry, pro větžj
obecenstvo ztraceny býti magj ; snad by nám ge spisova-
tel sám v těchto listech poskytaauti mohl. P. Negedlá
byla přjgemnau mladostj a zpjvala své »bratřjčktt(( pěkně.
Mužské ídohy byly z věi«j Části dobře provedeny. Zvlážtfi
p. Grau stářj velmi drasticky představoval. P. Leitaer
mohl trochu srozumitelcěgi mluvijti. Ženské byly kromi
pp. Skalné a Hynkové začátečnice. Rádi uznáváme při-
čiaěcj i nadánj p. Majové j gegj pohybovánj ge na ten
čas slunné, ale mluva žádá velikých oprav. Předevlju
gi musj vyrovnati a hleděti k tomu, aby některé sady tak
tí&e nepřednááeLa, že i neyposoměgSjmu uchu uehásegj. Rá-
da se pauSlj někdy do gakéhosi plačtivého pathosu, gen!
nám deklamacj ochotnic na venku na mysl přivádj. Závist
s nenávistj udělaly nám gcdnau scenau hodně dlauhau clivjli,
ona mluvila velmi slabě, tato přjlil rychle a bexe vžeho
důrazu i odstiůovánj. W dekoracjch a proměnách ukazo-
valy se nezřjdka přestávky a nezdary, ale třeba uznati, že
se to nestalo vinau aranžéra, nýbrž dekorac samých, gežto
gsauce ze stavovského divadla přeneseny w novém dosti
prostory neměly.
W aulery dne 10. řjgna opakoval se Gutzkovův
» Wernerfi po dlauhé, bezmála suad celoročnj přestávce.
Digitized by
Google
834
T(áwsttfwa byla ^labá amasjme wysnati, žegsme se nemálo
nad tjm zarmautili, že obeceastwo na^e na tak dobrau drar
mu \r tak slabém počte se seálo a přičinčnj ředitelstwa
borlíwť^gi nepodporuge. A tak Iliacos intra muros peccatur
ei extra ((• P. K.olár anal swau úlohu wýbomé % paměti a
bral gi 6 patrnau pilaostj a Setroostj ; mnohé scény se mu
dobře powedly 5 ale we mnohých gako zwlášté w oné roa-
bodugjcj 8 presidentem nezdál se dostatečně ohněm proni-
knut, a nebylo tudy diwu, ie obeoenstwo málo rotebřál.
Wyhoma byla p. Kolárowá. Gegj sceuy, xwláátS ta, kde
osud swfig "wyprawuge, byly neyskwělcgájmi stránkami ce-
lého předstawenj. P. Herbstowa snažila se welmi chwalí-
tehné úkol awQg aauplna wyplniti, — ne2 sHe widy predce
gj byla řeč na překážce, zwlastě we scénách, které prudký
aíTokt iádagj. P. Grabinger snažil se na wzdor swé oso-
bnosti mjsto weselého dobrosrdcčného doktora gakéhosi
KasmuAilého mrzutého starce předstawowati. P. tagcmnjk
hrál zdařile. Posawád gsme newčfděli, že ku přjmětům se-
kretáře we službě (gak se zdá) pruské knjry nálcžegj. —
P. Hillc, p. Kaáka, p. Skalná i ostatnj idařile swé úlohy
prewedli« — y. h.
DOMACJ KRONIKA.
z PBAHT. yV naSem Časopisu zmjnili gsme se gii
kolikráte pochwalně o p. Emanueli Beránkowi a o geho
kmsoffisdecké společnosti. TýŽ p. Beránek, gak známo ro-
dilý Pražan, hodlá w tento podzim naáe hlawnj město s
e«au swau welmi četná u společnostj^nawátjwiti, načež před-
běžné pozornost obecensiwa obracugeme.
Z EwanČic. Giž po dwě léta se podáwala zpráwa
denárům Kwětíi o našich wclegných zkauSkách hudebnjch
a deklamačnjch, a protož nebude snad žádnému z nich ne-
mile slyšeti, gak as wypadla letoSnj, bywsj 17. zářj drzána.
Počátek se učinil d^thorenowau uverlurau : »Rozwaliny
Atlienskéií. Obeeenstwo 'bylo překwapeno odhalenjm prft-
rwitnébo obrazu Ewančic w 15. stoictj a hory Rénu s tá-
borem tíusitaw, gak házeli panny, z kláštera Oslawanského
sem přiwedené, do Gjhlawky, u paty hory té se praudjcj.
Tento prftswrtný obraz byl piltiau rukau p. Chwalcowské-
ho dře zdáwna zachowalého origináfu w kapli zámku Oslo-
wanského wypracowán. Po odhalenj geho držel p. B. SkaU
kowié dňraznau řeČ, gjžto odpjral p. prof. Wolnému, wy-
dawateli mjstopisu morawského, který, zmjnku čině o tomto
obrazUf událost samu mezi bágky klade, ncdbage ani na
swědectwj starájch spisowatelúw Balhjna, Pilaře a Swoyho,
ani na stárj obrazu, rukau panen do chrámu zawěseného,
ani na rajstoj podánj. Po této trnchliwé uponijnce násle-
dewaly tři čjsla zeslawného » Stahat Mater « od Rossiniho,
apjwána wážně a pěkně od p. K. Weinbergra, a posléz
jiFinaIe<(. Wywedenj dalo se 53 audy taW zdařile, že ge
ebecenstwo pokaždé hlučným tlcskotem wyznamenalo. — W
druhém oddělenj deklamowal p.F. W. z Brna ráznau wý-
řečnostj Kláceíowu báseň >»Mon§olowé u Holomauceu 5 pak
apjwal p. M. Honz s prfiwodem fortapiana a lesnjho rohu
mor. národnj pjseň >» Družba k ze sbjrky 1835 welmi zdár-
ně, prawý-to národnj zpěwec. !Naio hrála lllctá Leop.
Furchowa, deerka zdegíjho p. syndika, na fortepíáno Trio
do Es» dur od Beethovena tak gistě a w\razně, ze ne-
gen na5i rodáci, nýbrž f cizj umělci, nawstjwiwsj nás k
této slawnosti, nade wáechno očekáwánj spokogeni byli.
Dále zpjwala s prňwodem fortepiána hlasem welmi přjgcm-
ným p. K. Kaubowa pjscíi »Žclc( od Tobíábka z 5. roČ.
Wěnce. Po druhé pak zas pfcdnáSela Leop. Furchowa sa-
ma na fortepíáno Etudu od Chopina do Ges dur, kdež te-
prw zcela ukázala, že i s welikými obljžnostmi zápasiti
umj. P. A. Dwořáčkowa spjwala prostosrdcčně mor. nár.
pjscA >»^ewésta(c též s prwnj sbjrky. Osobnost této ml»*
dinké zpěwačky, rozenky sdegiSj, kteráž w zákrytj borském
dljc k této zkausce nás wždy nawjEtěwuge, zagjmá mocnS
newinnostj i něžnau prostoduaínostj. To wlastně dodáwá
obrainosti naaj gako křjdla, Že oddáljce se od obyčeg&fiy-
něg^jho swěta w slatý wěk newinnosti a prostoty pastýřského
lidu našeho zataužjme. Tudy stalo se, že hlučně gj tleskáno 9
woláno od wlastenc&w wémých, když se laučila i »s ma-
měnčinými krawamitc tato něžně ustrogená y^newěstat. Po
této drahé perli národnjfao básnictwj a budebnictwj násle-
dowala Beriotowa »Fantasie brillante<( Wiléma z Telia, před-
nášena od p. K.. Blažka na bausle, a na fortepíáno od p.
F. Schuberta a Brna. Tito dwa ginoSi hráli spolu gako o
aáwod a tak mistrně, ie posluchači radostj plesali. Zwlájtá
p. Blažek co zdegSj wychowanec ukázal našincům, gak we-
liký pokrok po roku učinil na swém obljbeném nástrogi
pod péčj swého wýbomého mistra p. Barocha. Ukončena
byla tato zkauSka od celého orkestru s Ijbeznau uverturaa
Kottowau )> Sázka o lásku «. Wlooi dirigowal p. Kott gen
wlastnj skladby, letos wsak prewzal na se ředitelstwj celé
akademie, a slujlno podotknauti, že sobě wclikau lásku a
dúwěru spoluúčiukugjcjch audfi, wážnosi wlech wzácněgijck
měšťanu, přede wsjm pak wděčnost těch sjskai, kterj k wěci
dobré prohlédagj. j. w* Homola.
OhlásenJ^
yVe Čtwrtek 19. ijgna b, r. očekáwá nás pěk«á hnde-
bnj zábawa. Zdegsj spolek liudebnjkíi bude prowozowati
s ochotným přispěnjm gcdnoty Ceclliánské w sále hraběte
Waldsteina ku prospěchu ústawu wdow a sirotk& nfittoero
počasun, oratorium dle Thomsona, w hudbu nwedené od
Josefa Haydna.
O S O B T :
SimoŤty nágemce p. Straltnfjí.
Hana, geho dcera • • . 9 . slečna B. Makém^^owu^
čestný Člen spolku hu*
debnjch umělců.
LukáS, mladý sedlák . . . . p. Emmimyer*
Weěuitané a mysliwectuf9.
Ljstky na sedadla za 1 zl., do sálu za 30 kr., text
za 5 kr. na stř. prodáwagj se we skladu J. Hoíimanna, a
na den prowozenj u kasy. Začátek ge o půl 5 a konec
o půl 7 hodině.
Tato mistrowaké djlo nesmrtelného hndebnjka sRo-
rayi ge wůbec w takowém zaljbcoj, že se nám zbylečno
býti zdá, ohecenstwo k náwstěwě teprw wyzýwati.
Dobročinný účel a wýteČné obsazenj solowých partů
ručj nám za to, že se mjteta naplnj. r.
Na dorozuměnan.
Pjsmena R. pod některými diwadelnjmi zpráwami w
těchto listech zaw^daJa u mnohých přjčinu k domněnce, ž«
bych gá byl gich spisowatelem. Za gistan přjcinau nezdá
se mi, wáŽené obecenstwo w omyhiém tomto mjněnj ne*
chati, pročež tuto weřegně na nepodstatnost geho ukazngi.
. V' Hieger.
Ze Šifra II. pod diwadelnjmi referáty p. F. Bieyerowí
nenálezj, doswedčug,e Bedakcj.
Cmo^Is IftnlO wycház^ wt středu a w. aobadi po |HilMF»jcb; kaŽdau druhau středu pridiwá se pfilsrchowá přjlolin. Předplácj. se u u-ydfiw«tel£ as itwrt
Léu 48 kr., we knihkupeclwjch ns pili Uu i zl. 36 kr., na c. k. postách púlI. t zl. Sff. kn sir.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze*
Digitized by
Google
Kwěty.
HirodnJ zábavnjkpro JSechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjelo 84.
Zi. řjgna £843.
10. r. béh.
Wyznáij anglického gei^a opige.
{Pokrniowánj,)
Když gsem se gednau na é^ém letohrádku
kawil, přidla do mého pokogjku děwedka» ozna-
mugjc^ že dole gak^s democh atogj, gefaož ho*
woru nikdo merozumj. Sedtaupil gsrem a spatřil
w kuchyni Malaye pocestného^ nepochybné poblao*
diwšjho na swé pauti do něgakého přjstawiK Mo«
gi lidé myslili, že gá we dne w noci w knibáelt
se probjrage, geho mlnwě rozuměti musjm. Pro**
mlnwil gsem tedy fecky, wéda že mě Malay ne-
prozradj u mých domácjch ; — on učiniw hiubo*
kau poklonn rokamá křjžem přes^prsa složenýma^
odpowédél malaysky. Popřál gsem mn odpočinut]
a při geho odchodu cesiu k neybliždjmu přjstawti
mu okizaw, dal gsem mu kus syrowého opige,
domnjwage se, že on gako wsickni geho kragané
télo lahůdky mílowen bude. Geho radost byltf
lakořka sjlená, a uwyirienj swém nohy mně s^jbaw;
strčil celý kus do úst- Rádbych se ho byl chopit
a prostředků užil, aby ten opig opět wywrhnul;
ale kterak mu wyswětlití, proč se to násilj dege?
Coby byl saudil o anglické hostinnosti^ která la»
budky dané opět takowým způsobem wynucuge?
Malay tedy odešel swau cesta lí, polyká ge porcj:
opige, dostatečnau tři dragauny i s koňmi otráwi ti.
Obáwal gsem se, že ho zagisté usmrtj ; an gsem
dle neslyšd, že kde umrlého Malaye našli, — co by
se mně gistě bylo oznámilo,*- nepochybugi, že se^
m>tně wyspal a cjle swébo doSel. Že pak rozkol
opige u zořiwého diwocha, blbého Turka ginábýti
mosj, než u wzdélaného Ewropana, snadno se do«
mysleti ^ neb myšlénky geho a city w daleko gi-
nem oboru se pohybugj. Podám tedy kromě giž
€U>tčenýcb přjkladů krátký nástin mých radost],
a popjši-^-
Roskos opige*
Může-li kdo o tom předmětu mluwiti, mámf
gá neyUiŽš] práwo k tomu, zňijwaw obyčegně pe»
w]ce než Ótyry léla osm tisjc kapek rozkoše této
denně, a to syrowé a wařcné,*pewné a tekuté,
turecké- a indické; Představte sobě, milj čtená*
řowé, letohrádek w audolj, horami 3000 až 4000
stfeirfcá wysókými obklopeném ; domek skrowný
ale pohodlný wekwětnaté zahradě, Ijbezné we we-
8«ě, w letě, i w geseni. Wyobrazte si pak zimu.
Togestprawá nauka blaženosti! Pošetilec sistýdsá,*
když se d»oité krátj, a tés] se nastáwagjcjmd garu«
Gá si ^ádáim sněhu, krup» chumelice a pljskanice.
Gaká t0 radost w čistém pohodlném pokogjku,
při zawřených okenicjch a plápolagjcjm ohni na
ktlkil Podlaha gest kobercem pokryta, police
wůkol plné knih, a na stole ubrus a celá wábjc]
pfjpráwa čáge, gegž něžné ruce milowané ženy
hotowugj. W tu dobo bych žádal, aby Sjdla pa«
dala a wřefařjce tak silné byla, že by se člowěk ó
ni opjrati mohl co o kamenný sUup. Tolik peněz
wydá^áme za ubij, dřjwj, swjce; — za to žádeyme
také ruskau zimu I — Od osnnré hodiny u wečer až
dočtwrté z rána plynu w rozkoši, pigjc čhwjlkami
šáleček čáge. Pi^ák wjna, diuť máge otupenau
užjwánjm Ijhtí, směge se čági co nápogi mdlému,
nechutnému : ale pigák opige, čilý gsa, cenj nále*
žitě ožiwugjcj wlastnosti geho. A co gest ta temno-
derwená šfáwa wté nádobě? — To gc tresť mého
blaha! lu nádoba obsahuge zřjdlo wy tržen] mého,
to gest opig. — Pohlédněme na giny obrazí— Tam
na pahorku nad hlučným městem přjstawnjm stogj
domek, w němž gsem se ubytowal. Sedě u okna
prehljžjm město, prjstaw, moře. I zdá se mi, že
co wyššj bytnost nade wšecky pozemské trampoty
se wznášjm, hledě tichým, pokogným okem na to
maKchemé snažen] ausilGwán]^. Tak scd]m 10 —
12 hodin ani prstem nefaýbage»
To štěslj trwalo čiyryléía— až do roku 1816*.
Nyn] ale se žehnám, na dbuhý čas žehnám stebau,.
blaženosti I — w zimě čili w letěl — žehnám &e
Digitized by
Google
336
8 ůsmechem a smjchem ! — S Bohem^ sladký po-
klide duěe mél — S Bobem nadége, a wy mjmé
sny a klidná útěcho spanj ! Na wjce než půl čtwrta
roku žehnám se s wámi, neb nynj přigdu k celé
Ilíadě neiitěstj — popjsi totiž —
Bolesti opige*
Giž po několik měsjcA rozkošné snj m8
opauštěly, a strašný náwal muk wždy bljže dotjraU
gimž genom zwiíienau dáwkau (porcj) opige odo-
lati lze bylo. Ptáš-lise, čtenáři^ proč gsem se těm
mukám podrobily a raděgt méně neužjwal« neb do
čistá nepřestal ? — Ba owšem> rozkoši gsem se
snadno podmaniti dal a muka nikoho newábj. Tjm
bud gist» že gsem se kolikráte o to pokusil; ale
následky byly tak ukrutné^ že nme domácj m^
sami pro5Íli» abych opige nepustili*— 'Namjtne snad
kdo, že gsem swau dennj dáwku o kapku, o tře«
tinu i třebas o čtwrtinu kapky zmenšiti a tak zpo*
nenáhla pokračowati mohl 1 — Neznáte opige. Až
na gistý stupeň může se dennj porce zmenšit,
snadno a s dobrým audinkem ; ale pod tjm stup-
něm — bolesti nesnesitelné. Newědomý řekne:
Ano, ocháblost a klesánj bodrosti na několik dnj I
-^Naopak ! čilost se zwýšj» puls gest prawídelněg-
šj, zdrawj se naprawuge. Nenj, gakby wjnu odwy-
kal« —* A wšak šetřme pořádku.
Mé studie dáwno přestaly — nemohu ani oka*
mženj pro sebe čjtafi. Giným geště čjtáwám(řj-
káwalo se, že wýborně čjtám), a wšak genom básně
obsahu náružiwého, strašného. Bádánj filosofické-
mu, mathematice se chaulostiwě wyhýbám, ač dru*
hdy mé neyobljbeněgšj předměty byly. Spísowal
gsem pogednánj o wzdělánj rozumu lidského — -
ale nesepsal gsem ge. Ležj ladem práce, kteráž
mne naděgj sláwy kogila; ^ko začatá budowa,
přetržená malomocnostj čili mdlobau stawitele.
Bude pro mé děti pomnjk zámyslu zmařených, sil
rozplýtwaaých, darmo nahromaděné látky, základy
beze stawby. Chřadna dušewně obrátil gsem se na
statuj hospodářstwj ; ač tehdáž slabý a matný,
předce gsem tjm předmětem ducha swého poně-
kud pružil. Sepsal gsem knihu, několik důleži-
tých a tušjm nowých a dobrých náhledu obsahu-
gjcj; umluwilgsem se s knihkupcem; mvig aUwod
ku whm přJUjm saustawám státnjho a národnjho ho*
spodářstwj^ gižgiž k tisku byl připrawen, nepáchl
naucj opigem, čehož by se čtenář snad obáwal ;
ačkoliw předmět sám w sobě mnohé lidi uspati
maže. Nynj pak měl gsem proslow ku swé knize
psáti, a prjpis gístému na slowo wzatému muži;-*
a w tom má poslcdnj sj!a klesla I ^*
DoD Baldomero Bspartero.
(PtJkrAdofváfi/.)
Ačkoli se wSak osud Dona Baldomera Esparte*
ra tak skwělým stal, aowšem daleko weškeré nadége
přewýšil, gežby si byl t^nto ze stawu tak njzkého
pošlý muž byl činiti mohl : scházelo mu předce
to, co samo gediné stawy lidské opřjgemniti mů-
že, totiž I^ezpečnost Wšei^ohaucjm byv, doka-
wád mezi trůnem a národem gakbžto ozbrogený
prostřednjk 8tál» musel brzo, ano giž gak se na
neywyššj stupeň moci dostáwal, poznati, gak pro-
měnlivá ta přjzeň i oddanost ges|, kterauž od ná-
rodu kwasjcjho se a na strany roztrženého dostati
možná. Měla-li královna • wládařka zlé stánj, by-
lo Esparterovo geště horšj, neboť netoliko že ře-
wněnj moderadů a ezaltadů gako dřjve trvalo a
naděge i snahy Karlistů podtagj pořád geště dau*
tnaly t i nová strana geště vznikla, strana osobnjck
přátel královny -matky čili tak nazvaných Kristin-
ských, kteráž hlavně gen proti osobě nového, vla-
daře čeljc všech nespokogenosrj proti němv užjvati»
všecky ač za rozličnými aučely gdaucj nepřátele
skutečného suvu a vlády Esparterovy v gedno
ohnisko spogovati hleděla. Giž samo vyvolej)
Esparterovo za ^ládaře bylo s mnohými nesnáze-
mi, se mnohým odporováiýni spogeno ; mnohým
nezdálo se, královskau moc u veškeré gegj plnosti
odevzdati do rukau muže gediného, k tomu gene-
rála, ctěného i milovaného od vogska, gehož by»
možná, pustiv uzdu ctižádosti, k účel&m svobodě
i panugjcj rodině nebezpečným upotřebiti byl mohl;
giným naháněla uzavřená do sebe a posud nevy*
zpytovaná povaha toho, k nigaké straně, k nižá-
dnému ostře vyznačenému mjněnj nepřiznávagj-
cjho se vůdce té bázně, kterauž vůbec věci n€S«
prohledne a do tagnostj se haljcj na mysl lidskaa
paustěgj; konečně přjčilo se též duchu mnohých,
vložiti moc korunovaných hlav do rukau sobě
rovného, před njmž by se gim pak kořiti bylo;
vladařská rada, záležegjcj z kolika sebe vespolek
obmezugjrjch osob, zdála se z těchto přjčin ústa*
vem o mnoho žádaucněgšjm. Že se však volen j toto
rjchle djii muselo a hvězda Esparterova právě v
neyskvělegšjm,oslepugjcjm lesku byla, neměla vše-
cka tato po stranách gdaucj mjněnj ani času ani
moci dosti, by s^s něgakým prospěchem proti hlasu
obecné žádosti ozvali mohlst Přigav na základech
ústavy od r. 1837 a do zletilosti mladé královny
Isabelly žezlo španielské do[rukau svých, neyprvé
Espartero o to pečowal, by zpauru a nepořádky
Digitized by VnOOQiC
337
do slušných mezj před zákonem wtesna!* wládS
tolikerými změnami a nepokogemi rozwiklané pew«
nosti a ráznosti dodaly promysl a obchod napomohl,
zwlášté ale finance do lepsjho pořádku přiwedl
Sám gsa wogák a předewšjm wogenské swé sláwě
i důležitosti za powznesenj toto děkowati máge,
newáhal wida toho potřebu znamenitým ztenčenjm
wogska weřegnému pokladu přispěli; powázliweg-
Sj pokradowánj w prodagjch statků duchowenstwu
odňatých, gežto aby se gako imahem prodaly, giž
určeno bylo, zachowalo zemi weliké summy a za*
bránilo, aby se magitkowé tito do rukau cizozem*
ských wýdělkářů nedostali.
Wsecko to, ač zemi tak prospěšné gednánj
nebylo wsak s to, by Esparlera před tagnau' a we-
fegnau zlobau nepřátel bylo ochránilo; odkud se
hýbati počali, swrchu gsme podotkli. Prwnj gich
prostředek, a snad hlawnj, poněwadž mu důwéru
národu tenčil a posléze i odňal, bylo roztrušowánj
austnj i w nowinách, gakoby Espartero nenáwist*
njk gsa swobody po obmezenj austawy a po samé
koruně dychtU ; k tomu aučelu, a aby swau moc utwr«
dii, powjdalo se spolu, že se Angličanům zaprodaL
Exaltadowé i Kristinštj přičinili se wšemožné, aby
toto osočowánj wšude průchodu nalezlo ; giná a
zgewněgáj nepřátelstwj nedala také na sebe dlauho
čekati. Prwnj zdwihla ruku swau proti němubýwalá
wládařka, žigjcj we Francauzjch a tam leckterau po-
moc nalézagjcj ; nemohlať gako ženská na cti uraze*
ná a k tomu Wlaška odpustiti těm, kdož gj lesk koru*
ny s hlawy sňali. Podpichowánjm prý i penězi gegjmi
ztrhlo se nowé zbauřenj, kteréž w sewernjch kra*
gínách u wogska počawši zmocněnjm se osoby mla*
dé králowny w Madridě skončili se mělo. Osnowa
wšak nedodržela; buřičům posiawila se statně w
samém giž paláců hrstka strážnjků na odpor, wlá*
da byla na pozoru, swůdcowé byli z wělšjho djlu
zlapáni a od wogenského saudu odsauzeni, mezi
nimi obljbený generál, mladý, krásný, bohatýrský
Don Diego Leon, kterýž dne IS.řjgna 1841 uwáeo*
becném lilowánj zastřelen byl. Druhý zgewný odbog
wypuknul w Barceloně, we welkém tom hlawnjm
městě Katalonie, položeném na moři a wynikagjcjm
nad ostalnj nezkrocenau myslj i promyslnau čin-
nost] obywatelů. Z města toho učinil si francauz*
ský wplyw swé středišlě ; od kolika giž let přičj-
něli se wšemožně repttblikánšlj podpalowatelé ze
Zápyrenegj, by úmysly chydawých Kataloňanů na
swau stranu dostali. Francauzská wláda držewsj
se wždycky ke Kristině, nebyla nikdy oprawdo-
wau prjleikynj Esparterowau ; co mu zbylo, než
abyse na Angličany opjrall Obratnj wšak prolwi*
njci geho uměli toho na swůg prospěch obrátiti,
winjcegegzgewněgi, že Španiely i gich promysl An-
Ijličanům zraditi chce. Nahnané tyto ^achy neywjce
tkly sepromyslné Barcelony; powjdá se ale, žepe*
nežitý podnět a tak spolu gako základ zbauřenj
odginud přišel; to gisté gest, ie zpaura skutečně
wypukla, a že sami gednatelé francauzské, Kristí*
ně přjzniwé wlády, neprjzniwě k nj se nechowali.
Espartero sám přibral se z Madridu, s wogskem
swým chtěge Barcelonu opět k poslušenstwj při-
wésti; když ale gínj prostředkowé nepomáhali,
byl přinucen, w bombiÉ*dowánj města z položené
nad njm a wládě wěmé twrze Montjulchu posle*
daj prostředek hledati. Barcelona nemohla té
strašliwé moci odolati a wzdala se, buřiči byli po«
trestáni, město mělo znamenitau summu na poku*
tu platiti. Nedá se zapřjti, že osud města toho
neywětšjho politowánj hoden byl ; ale co měla wlá«
da, co měl Espartero činiti? nebylo-liž na něm»
aby zákonům i wládě platnosti i wážnosti nazpět
dobyl? gediné může se mu wy týkati, žes podroben
ným giž městem přjliS přjsně nakládal a newinným
a winnými stegně trpěti dáwal. Bylo-ti to prowi*
něnj, nedalo dlauho na trest čekati a protiwnjcí
geho postarali se giž samí, aby geg i co nelidského
a nebezpečného tyrana wykčičewše w důwěře i
oddanosti španielského lidu gešlě wjce snjžili.
^eské diiradlo ir Prase.
'•W neděli 15. řjgna : >iZampa aneb mrámoro wá ne*
wSsta^ct romantická zpěwohra vre 3 gednánjch dle Mele6-*
TÍUe-a od J. N. ŠUfpánka, hudba od Herolda. Operu tu wy wo<*
lil si p. Strakatý k swému prospěchu, a sice wďjm práwem,
nebof wjm dobře, gak -wscobecné pochwaly si dobyl, kdyi
w témže partu poprwé na německém diwadle uvystaupiL
Keobycegný obgem hlasu geho pHspél mu w té roli, kte*
rau tCQorowc spjwagj, tak že pjseň »]Nech se lod moge
haupáff s 'w^'borné wycwiOfeným sborem hlasité pochwaly
došla a opakowati se musela. Geho » Čiperná kráskou ne-
dá se nězDcgi mladé cřjwčině na srdce klásti, aniž pak
oliniwěgi přednésti možná »Mně ge wsccko poddáno « a
)>Krew w žijách tu cjtjm hráti. « Gak slobecenstwo zpěw**
ce vážj, bylo s náwbtěwy a s hlučného pHwjtánj patrnou
P. Mayer (Alfonso) Ijbil se wAbec ; geho duo s Kamillatt
•w druhém gednánj, a w třetjm bařkarola ^yly neywýted*
nčgsj. Pro p. Mayra bylo by přáti, aby gen prosu trocha
s ohledem na smysl přednášel, a sady tak soptiwč newy-
Wzowal. "W tom přenáhlenj stáwá se někdy^ ie slowa
nmoge holubinko« wyhrnau se^ gakoby řjci chtěli i>gá t5
pohltjm.ff Pro p. Tonnerowau nehodj se Kamilla supina.
W ťom wjak neleij, že by nebyla sa wděk učinila tau ie-
trnostj, gižto při každé roli wáestranně na gcwo dáwáft
Wyznamehati musjmc geg] baladu a duo svrchu dotčeni^ \ .
Oblek w prwnjm gednánj byl při vaj gednoduchostí twáři .
a postawě přiměřený a pěk^ě slušel. P. Negedlá (HíUa) *
pdčjiiala si clnvulué ^ak yíc spC-wu tak we hře a w íy^i,
Digitized by
Google
33S
ačkoli někdy wjce odřjkáwala nežli mluwila. Gj Mčjná se
i koloratura dařiti j gcstli w^ak nebude hny a w^j mócj
hleděti, aby wyilj tony ostrosti poxbyly, sruij t}m pokaždé
pijgeinttý dogem oelka. Na áOtjyieUH wdowa wybljiela
prjlii mladinká a sličná, a člowěk nepocliopuge, gak oby-
adný muŽ gegj mohl gi opustit 5 pHroxeněgi bylo by, kdy-
by ona sama a kolege manlelské stálosti byla trochu po-
wykla«ala. P. Prokop (Daniel) aamňříl na karikaturu, a
ie se ta podařila, nesapjráme. Překladatel irložil mu ke
-vrSemu geátě tolile drsnalosti do úst, 2e to ucho urážj.
Něoo tak neipěwného a neohrabaného, gako ge text we
dwogtpěwu, kd« ženu swau posná, 00 xiw gsem neslylei.
Uvertura ila ostře, ba tempo prwnjho allcgra bylo
ai k negasnosti chwaťné.
W auterý 17. řjgna opakowala ae tái apéwohra 9
nSkterými oprawami . při sacho.^nj wieho dobrého. Zampa
přijel tenkráte dle slušnosti w Čerwcném plááti j p. Podhor-
ský swau roli gi2 uměl ; satjm se ale lesnjmu rohu a po-
tauDu dastégi tdoy swesly. W řečí uráželo ééské ucho
wyslowowánj Kh^millii mjsto Knmilla* S přj^echem wy-
řknuté h patřj pause Němcům, od nichž se k nám doslalo,
Francaud a Italové nic podobného neuiagj, s nimiž i my
se shodugenie. ^
domÁcj kronika.
X Chrudjmu R oslawenj gmenin welectěných pp«
WicJawa Wéhray adegsjho kragskébo beytmaDa a Wáclawa
Skopce, purkmistra na^^ho, mužů to o zwelebenj města
Ghrudjmi welesaslaužilých, bylo dáwáno u vedei^-dne 27.
sářj b. r. w diwadle měsukém od společnosti adegijch ocho<>
tDJkíiw hudebně-dramatické wyraženj we dwau oddělenjch.
Neyprwé bylo předoááíeno proslovo schwalně k lomu »ho-
towené, načež w oddělenj I. náaledowaly ; Urertnra % 'Jsou-
ardowy Jocondy, dwogzpě|[ir se Zampy, FanUsie na piaoo»
Árie s Donizettiho Maric, pak neymíadij djlko Rubeiowa
humoru: >»Za sto let!« s přiměřeo)m ukoněenjm, a ke
konci GelenAw slawný sbor: »Zdráw bucCn Wje bylo
welmi zdařilé, swlásf ale přcdneScnj aríe z Donizettiho :
»Dcery plukuic oprawdu mistrovské 5 wžickni aučinkugjcj
zjskali si hludnau 'pochwalu éetaého obecenstwa. Pak pro-
wozowalo se Labickéfao 3. potponrri z českých nárp<kijch
pjsnj ; že se i ono Ijbilo, netřeba připomeDauti, neb kdoby
sobě w českých pjsnjch nelibowal, ani citu ani sluchu mjti
by nemusí I Potom byl dáwán w II. oddělenj r Kord, dra-
matický žert we í gcdnánjch, gcgž byl náJ wážcný wlaslc-
nec, p. J. jV. Štěpánek, ke dni tomuto schwálně pro zdegšj
diwadlo vzdělal a gemuž zde za geho i ginak diwadlu na-
žemu propúgčowanau ochotnost a laskawost wraucj djky
wzdáwárae. — Proweden byl žertjk tento od najíich ocho-
tnjkft welmi dobře a okrauhle, obecenstwo po celý kus w
TŮžowém gsauc rozmaru, ke konci w»ech wywolalo. — To
w krátkosti o zdegAj Thalii ; zdařilé wywcdenj slawnoi^i
této tjm milegAj nám bylo, éjm wážněgý byl gegj wýi do-
tčený aučel; i budiž nám přitom popřáno, aspoň několika
slowy zmjniti se o zásluhách mužů takto oslawowaných.—
Když giž w celé téměř naáj wlasti duch zwelehowánj a
pokrokA se byl probudil, staroslawná Chrudjm gen ge.Uě
gaksi zanedbaná drjmala; gak mile ale wýá dotčený p. krag-
ský heytman řjzenj kragc tohoto na se wzal a nyněgAj p.
purkmistr w čelo města zdegsjho postawen byl, Icpšj i gí-
mu zaswit?a doba, a s podiwcnjm nynj patřiti gest, eo spa-
BÍlomyslnj tito Bttžowé w desjtiletém gich zde působenj
ke tdam města wymohli; wté' dob«f otewleny městu powú
pljg<^/ 81 započata djla blahoděgná ; obapolnau péčj gich zřj-
sena w městě i předměsijch pewná dlažba s pť&liwy, měst«
ské fortny přjstupnými a schodnými utíněny, wkusoé di*
wadlo wystawěno, mistrowská socha na náměsij obnowena,
okolo nj krásné ka^ny zhotoweny, náměstj nrownáno, rad-
nice a domy mě^anské ozdobeny a wjce giného geltě po-
nawržeuo a djicm giž sapoiilato, co k protpěeha a oknaa
mčsu slaužili bude, tak že negináČ neŽ a wděčností a ůcua
patřiti a s wraucjmi djkami zpomjnati gest obywatelům na
muže tyto ilechetné! Dtyi gen BAh, aby se swelebowá-
^ím města i w obywateijch cit národnj aároveň probu-
dil a rozmáhal. — Při této ptjležitofti i to musjm sděliti,
že obliba w řeči nažj, swláStč w čjtánj knih Českýdi w okolj
rdégljm se wjc a wjce smábá a předsudky suré den ode
dae gižgiž mísj. Nesmjm též opominast. Že podotknuly
p. purkmistr zdegžj pilně materialie k historii města Cltru-
'djmi sbjrá a k gich sestawenj a wydánj gazykem Českým
bohdá co neydřjwé přikroč} ; gakož i nᎠd. p. děkan Dr.
Joaef Ziegler kromě mnoha ginébo awláditě wiemožně o to
se zasazuge, aby we bkolách vikariátu zdeg^jho Česká gra-
matika a dobropjsemnost, pak děge-a zeměpis wlasti naj^j
djtkám se přednáiel, pročež učitdowé t českého děgepisu
Tomkowa wýtahy a. otázky dinití, a při učitelských koofia*
sencjch předkládati, žákAm pak sw)'m přednášeti musegj \
anažeoj toto aspoň částečně owoce nésti pocjná, gak toi
djtky žkoly kočské a labskoteynské giž dokázaíy, gež byM
Mdest poslaucbati, kdyi při poslcdnj TÍsitacj děge české
wypiT&wowaly j bylo hy přáti, aby weledústognj pp. žkolnj
dozořcowé iwginých vikariátcch tohoto chwalného přjkla-
du následowali a tak národnj wychowánj napomáhali. Mln-
wě tady o ákolách. i děgepisu diojm hned také učitele a
katechety na^e pozorný na: Historii cjrkwe křesťanské ku
potřebám školským a domácjm od kalwerskc společnosti
opatřenau a nynj z německého na náž gazyk od Cerwenáka
přeložcnau, w Kyseku 1842 w 8. a mnohými obrázky wy-
danau, u nás dosawáde sotwa dle gmcna známau. Historie
tato dělj se na Čtyry wěky. 1. wěk gde od prwnjho swa-
toduSnjho swátku až po cjsaře Konstantina, od r. 33 — 324
po Kristu. 3. wěk od Konstantina až po papeže Řeho-
ře YII. od r. 324—1073 po Kr.; na str. 91 až do 104
gest prjdawck welmi utěšený od překladatele, o rozijienj
wjry křesťanské mezi národy slowanskými w Ewropě gcd-
nagjcj. 3. wěk od papeže Kéhoře VIL až po reformacii
od r. 1073 — 1517 po Kr., w kapitole 6. na str. 140 — 160
ge historie česk. bratřj obsažena. 4. wěk gde od reformaciě
až po nyněgžj časy, od r. 1517—1836. Kapitola 7. na
str. 222 — 229 zanjmá děginy zboru bratrA českých. Ten-
to ani přjliá rozwláčný ani přjlis stručný, w řeči dosti
plynné a srozumitelné psaný spis zasluhowal by, ponřwadž
pro Školy ewani^clické wydán gsa, weskrz se pro mládež
katolickau nehodj, aby oď některého z welebn^ch duchow-
njch wlastencA našich dle potřeby katoljkiiw pokud třeba
přepracowán a zwláátě co do lahA křižáckvch a 301eté,
ráz náboženský téměř naskrz na sobě nesaucj a pro wlast
naSi tak dAležité wálky rozžjřen byl, k čemuž by také wý-
horné pogednánj Smetanowo o wálkách křjiowjch w časo-
pise pro katolické duchowenstwo dobře poslán iilo. Nelze
pochybowati, žehy pak i k wydánj tohoto prepracowánj
činný onen nakladatel w Kyscku nakloniti se dal a také ge
mnohými oněmi obrazy opatřil. Co gsem o historii cjr-
kewnj podotknul, gest méně samotné moge mjněuj, nýbrž
Žádost mnehatnužA na slowo u'nás wsatých, s nimiž gsem
o wěci té promlawiL ^ 9.
^tsopis (•&!» wjtká
i»j we «Hř«d« a w ■•botu po pitUr&jcik; UU»v ilraiiAu iffedit přidáwá m prtUrckowá přjloha. l»řr«;pí««j s« w w^dawtt^le na «(nrt
!••» ^ ^r we liníl»kup«etwjcli m pAI lé<« t »l. SC kr., na c. k. postách pAlL * xl. 36 lot. «.iK
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
lárodnj zábawnjk pro Čechy, lorawany, Slováky a Slezany.
Čjelo 85.
ZS, řjgná É843,
10. r. béh.
Howý roL
{JPolsratowánj.)
Uletělyť den i noc noworočnj» geito bjlj
lak podiwné a neodekáwaoě osudnj kostky několi-
ka dobrech dužj přewrhly*
^ Mlhowú^ma očima hledělo prjstj gitro dó
oken malého domku na Františku. Slarý kapelnj
mistr nebjl doma. W holubj gebo duši bylo se
rorwilo nowé garo s netéisloým množstwjm libo^
wonných kwětu, a radoetnj motýlkowé třepetali po
nich milobarewnýma křjdélkama. On byl tiie usool
a sladce spal. Temné, žalu plné obrazy mioulosli
byly zmizely z mysli {;eho a w gasné záři skwéla
se před njm budaucnost. Žalosti minulých lei
zdály se mu nynj gen plamennau ékolan, z njžto
byl konečně wyóel k iiwotu čistěgsjmu a radost*
negijniUé
On ae neuměl hněwati ; a když jpohlédl na
Beatu ztrápenau^ a pomyslil na Beatu kwětaucj,
tedy se rozehřála gemná Ijtoat w prsau geho a
melika wlastnj rána zacelila se dechem autrpnoati
nad dzjm ntrpeujm.
Gen gedno tjsnilo chwjikami duši geho —
totiž pomyslenj na geho nyněgáj staw. Nedychtj*
waiť sice nikdy po zlatě ; ale nynj byi by si přál^
aby se mohl hrabati u wnitřnostech naplněných
měicíi a pozlacenými prsty nrownati pásmo přjštjch
dnů gegjch. Awiak i w ukowýchto okamženjch
zableskla se mu před očima náděge s lahodným
úsměweml — wždyť mu byl nowj^ rok dobrého
syna přiwedl-^a ne toho zakládal we awé prosto-
srdečnosti wšeliké daufánj,
I nemohl tedy také meškati a neoznámiti mu,
qo se bylo wsecko udalo. I strogil se, ledwa že prwnj
zábřesk po uUcjchpoletowal*-* a chodil po prstech,
aby ubohau ženu nezbudil, kteráž byla teprwé k
ránu w obgetj snu nřgaké odpočinutj nalezla. \Vy-
kradlť se takorka z domu, aby wyhledal člowěka.
na gehož lidumilé srdce nynj základy zlatých hra-
dů stawěl.
Bětunka ho netdrzowala; nemoblať mu ka-
zid radost a zfisula sama u nešťastné matky, gežto
posud w tuhém spaoj ležela. Sedjc wedlé nj il
postele, kterauž gj byla postaupila, hleděla na ni
za rannjho saumraku, a podiwné obrazy o neho-
dách těžce trestané ženy mjlialy se gj před očima.
Nemělať přjčinu milowati gí — a předce gi to k nj
vábilo pauty newýslowně sladkými. — Náhle pro-
buzený hlas přirozenosti a šeptot lidskosti přemo-
hly wšechen giny zwuk, genžto by se byl snad w
srdci djwčjm probudil.
Beata konečně procitla. Těžký sen byl opa-
nowal smysly gegj, a když se teď z něho protrhla,
bylo gj dlauhau chwjlj^ gakoby se gešté w ginem
swětě nacházela. Pozdwihlaf se na loží a gako u
zgewenj hleděla kolem sebe. Překwapilf gi přj-
bytek, djwčj postawa, neznámé lože — až pak se
gj náhle w mysli zabřesklo a minulá noc gasně
před oči wstaupila. Teď poznala djwku — a Ijto*
srj a hanbau uchwácená bolestně zkřikniiwši twáře
do podušek ukryla.
nMilá matinkol* gala se djwka swým ney*
geraněgšjm hlasem k nj mluwiti, a přistaupila k nj
a brala gi za ruku. — » Dobré gitro, matínko!*—
Nelekey se — wždyt*gsiunás-*-u swého djtětel*
nO gen mluw — gen mluwl«( nařjkala žena
— va nech -mi swau angclskau dobrotau hodně
hluboce pocjtit, gak zawrzena gsem — gak wysoká
gest mjra hřjchů mýchl<>
»0 zpamatugse, milá matko I'' prosila djwka
— i»a zapuď buráky, gež tě snad we snách postra-
šily. Procitlať gsi — na žiwě gsi — we skutečnosti
— a radug se znj — rudug se nad swým djtěteml«
> O mé ubohé — mé ubohé djiě I** dala se Bea-
ta do nářku, gakoby chtěla pláčem wŠechen j^řik
udusiti, kterýž se při tom w gegjm swědomj dzý*
wal, i owinula gj nagednau ruku swau tak priTdce
Digitized by
Google
340
okolo krku, gako by se stracďiowala, že dceru
8wau práwě nynj teprwě ztratiti má. ** » Mé ubohé
^-opuštěné djtěl Gakž mi můžeš odpustit? Gakž
ti mám pohleděti do očj , 'aKych nezašla břeme-
nem nelidského prowiněnj swého?^
i»0 gen pohleﻫ prosila djwka, gemně 2
loktu gegjch se*winaucj -* »a zápora enauc na prj-
hody roků minulých, zotaw se a posilni w pohledu
na dceru swau« kteráž tě bude milowati gako ma-
tku awau.«
©Ne — nikoli I « zwolala Beata, hlawau žalo-
stně krautjc; — i»nině neslušj toto gmeno poswátné
— mně ho nedáwey. Gako sprostau, ponjženau
služku dowol mi w paprskách milosti twé se za-
hřjwati> abjch nabyla sjly kpokánj a laufagic ne-
umřela odewšeho swěta opuštěná— gako gsem gi
^še opustila, k čemu me neyswětěgsj wazby pau-
taly.«
A opět zakryla twáře swé w měkké podušce*
a jjakala, až gj srdce usedalo.
Djwka neznala tak wášniwé wjbuchnutj bo«
lešti a zděsila se gegj prudkosti. Srdce gegj za-
čhwělo se w neygemněgšjch tkaninách — a kdyby
nešfastnau ženu i dáwno giž byla neomluvila : n
pohledu na tento žal, na tyto muky trýznjcjho
swědomj byla by gj musela odpustit. I hleděla
na ni chwjli očima wlhkýma, čekagjc, až w nj bauře
poněkud utichne ; potom se k nj naklonila.
i»Kde pak ge sestra moge?^ ptala se polo-
íeptem a plna gakéhosi auzkostného tušenj.
Ale Beata gjneodpowědéla; zakrýwalať gestě
Llaub twáře swé. ZdáloC se, gakoby gi byl hlas
anděla ksaudu wolagjcjho pronikl. Djwka to po-
zorowala, a newýslowná tjseň ulehla gj na panen-
ská prsa.
Mezi oběma trwalo nyrtj pomlčenj. — Náhle
wzchopila se potom Beata, a gakoby sopka zbau-
řených citů w nj byla wyhasla, sestaupila z lože
plná chladné odhodlanosti. Strogilaf se» a djwka
gj přisluhowala. Obě ale geStě mlčely.
i>Gá ti zůstala odpowěd dlužná, milé djtěl^^
gala se konečně Beata wážně mluwid — »neboť ne-
mohu odpowědjti bez slzj*— nynj ge ale čas k gc-
dnánj a ne ku pláči. Protož měg ztrpenj. Přigde
chwjle, že ti odhrnu celau záclonu 2 duše swé*—*
a podrobjm se twému saudu.^
{PQkraiowánJ.)
Don Baldomero Espartero.
(DákotUienj.)
Dwě a to nelehké rány uměl Espartero od
sebe odwrátiti; třetj, kteráž se na nég chystala#
byla.horšj ; oběma prwnjm dala začátek i hlawnj
barwu pauhá zpaura hrubé sjly; třetj chystala se
w gádru wlády samé a oblékla se w oděw gakési
zákonností ; co prwn j powstánj Kristinc&m a druhé
exalladňm, wůbec králowské moci nepřjzniwcůno
náleželo, spogily se při třepin obě tyto strany* a
přidali se nad to geště, kdož buď gen prosto změn
chtiwi aneb Esparterowi osobně nenáchylni bylí.
Co den zwětšowala se w zákonodárních sbo-
rech Kortezů strana Esparterowu řjzenj za rozlič-
nými přjoinami odporná a nabyla zwláště po ža-
lostných oněch událostech barcellonských zname-
nité sjly i srostitosti; gak se u austawnjcfa wlad
děge, obrátila se činnost gegj proti ministerstwu«
kteréž, gen samo za to, co we gmenu wládařowu
činj, odpowědno gest. Espartero, aby chod wlá-
dy n^Kastawil, widěl se lak přinucena, propustiti
ministerium, gežto gefao dňwěra byla powolala, a
gmenowal gíné, zásadám i žádostem Kortezů při-
měřené, w gefaožto čele Lopsz stál.. Krok tento
swědčil o úctě geho k zákonům i^emským i k ústa-
wě od ir. 1837, giž byl zpřisábal i sUtečně s wla-
stnjm nebezpečenstwjm bránil; osudowé chtěli
wsak ginak rozhodnauti. Miňiateríum bylo sice s
nesmjrným plésánjm přigato, sotwa že se ale w
auřady swé uwázalo, začalo se kwiádařowi duchem
welmi nešetrným chowati, do záležitost} wjce oso*
bnjch se mjchati a osoby Esparterowi oddané i
milé napořád s mjst gegich ssazowati. Wládar
zpočátku showjwal a k těm a takowým činům, na
kterýchž gak prawili blaho země záležj, potwrzenj
swé dáwal ; posléze pak, konce toho newida a kam
to čelj znamenage, k prostředku onomu, kterýs
mu austawa zůstawila, se utekl ; ministerium Lo«
pezowo bylo propuštěno. Giskra padla a obe&
okázal se brzo dosti. Kortezowé, nakloněnj roz«
puštěnému ministeriu, přigali krok tento za uráž-
ka wlastnj a za důkaz, že se něco zlého proti
austawě i swobodě Španielú obmýšlj; w posexenj
gich, když ta zpráwa přišla, nastalo aúplné pobaa-
řenj ; sneb^zpečenstwj nastáwá^ národu 1 Bůh za-
chowey Španiely ! < ozwal se geden hlas mezi nimi
a rozšjřil se, když Espartero i nepřátelské sobe
Kortezy rozpustil, gako letem po eelém králowstwj;
Barcellona, gjž přjsnost Esparterowa takowau ránu
byla zawdaia» za^la prwnj opětná hradbách Swých'
Digitized by
Google
341
prápor powstánj » proti tyrannu alcřrwopřjsezn jku. «
Od léto doby odsiaupilo drjwe uk wěrné štéslj
od posawádnjho miláčka swého, a možuá řjci, že
geg napořád giž mnohem urputnégi i náhlegi pro*
následowalo, než geg kdykoliw dřjwe bylo wyhle-
dáwalo* Na gednom mjstě zaoawši nalézalo zbau-
řenj gako o záwod wšude swých posobnjkA ; wog-
sko, gindy tak oddanéji odpadáwalo gako řadau,
zlatem gsauc na druhau stranu lákáno, a z Francauz
přihrnuli se znowa wrstewnjci býwalé wládařky^ w
íele gich generálowé 0'Donell a Narvaez, auhlawnj
ode dáwna nepřátelé Esparterowi. Dwa mésjce
trwalopowstánjf s gehožto popisowánjm, poněwadž
w žiwé wšech paméii gestě tkwj, šjřiti se nebude-
me \ Madrid, Saragossa a giná důležitá města há-
gila statně wládaře: proti zradě wogska nebylo
wšak pomoci. Hlawní chyba Esparterowa byta»
le máge pobauřence důraznostj překwapiti« prwnj
časy pfjprawami a čekánjm ztráwil, tak že se to
samé wáhánj nynj zkázau geho stalo* kteréž gindy
za. tak šťastný prostředek se mu propůgčowalo.
Geště gednau, ale ku konci» chtěl smělau ranau
wšecko nahraditi a Sevilla, přidružená k powstá-
nj, byla k tomu wyhijdnuta; ale práwě před ge-
gjmi waly dozrál Esparter&w osud, tjm nešťastněg-
k], že nechal poslednjm geho činem býti bombar-
dowánj města, kteréž k ničemuž pomoci wjce ne-
mohauc> rozlaučenj se geho s wlastj krwj zbuh-
darma prolitau podkwmilo. Co na Barcelloně za-
winil, bylo zde na něm wymstěno, a mocný nedáwno
geště welitel musel se, odewšad opuštěn i stjhán*
na aulěk dáti, sotwa několik nalezna, kteřjž při
něm dodržeti chtěli; w Kadizu wstaupil na cizj,
anglickau loď, by se do wzdáleného autočiště do-
wezl; poslednj, co mu wiast dala, bylo pohaněnj
a kletba.
Tak skončil Esparlero běh swé sláwy a moci.
Gmenowaliť geg Napoleonem španielským a wěru
dá sb leccos mezí oběma srownati ; oba byli z niž-
šjho stawu, oba šťastnj bogownjci a oba obdrželi
žezlo do rukau swých, Napoleon na wždy wogskem,
Esparterona čas od Kortezů, konečný osud byl opět
podobný. Owšem ale že mezi dary gich nesmjrná
mezera ležj. Pewný, rozmyslný, statečný byl Es*
partero; hbitost, pronikawostawůbec wyšsj genius
mu scházel; prostřednosti gest ale těžko nad roz-
bauřenými žiwly panowati. Že by byl na korunu
samu sáhnauti chtěl, prawdě se naskrze nepodobá ;
k tomu cjli byl by se byl zagisté giných prostředku
nchopil ; že ale ctižádostiirý byl, wšude okázal. Byl-
li w nepřjstogném chowánj geho ke králowně-matce
gaký úmysl, toho dosáhl, naopak geg ale trest také
zatoneminuL Že wSak moci swé kobohacenj sebe
samého nepoužil, gest nemalá geho sláwa. Tuhé i
neobratné, zamračené gsa powahy neuměJ Španie*
lům a národnj hrdosti lichotiti, aniž rozpálenost
gegich westi ; w pokogněgšjch, ustáleněgšjch do-
bách k moci swé přigda, byl by byl snad mohl
obstáti a mnoho dobrého wypůsobiti.
Espartero ge podsadité postawy a silně sně^
dych twářj, oči geho gsau ohniwé, ostré, tahy w
obljč^gi Istiwé, a nedá se zapřjtí, že rád podtagj
gednage k úmyslům swým zgewně a přjmo bijžiti
se nemilowal; w chowánj geho ukazuge se pýcha
a marnost; obogj to urážj a nikdy znamenjm du-
cha oprawdu welikého nenj. Přednosti i ctnosti
geho byly mnohé i znamenité; neštěstj geho, že
se mu wyššjho poswěcenj a nadchnutj nedostáwalo.
Gaký bude nynj osud Španiel? a wrátj-li se
geště gednau do nich wyhnaný i pohaněný wýwo-
da z Wjiězetwj ? Nemožná to naprosto upjrati,
mnozj ozýwagj se pro něg hlasowé, widauce w něm
aspoň obranu bezpečnosti a stálého řádu; prawde
podobné wšak to nenj ! Espartero dohrál swau roli
a mysl geho ^nemá toho bohatstwj, by nowým Spa-
nielum opět nowau podati se mohla. To wšak
možná daufati, že se krásná tato země, byť i koli-
keré geště nemoci přestáti měla, konečně predce
do prjstawu pokoge a obecné blaženosti dostane.
Žiwot ge w nj probuzen, on zagisté wybauřiw se
ustálenj swého dogde. Že to daufati smjme, oka-
zugj neynowěgšj události a předewšjm to, že se
gednotliwé strany giž sobě přibližowati a pod wySSj
zákon smjrliwosti a wespolncho showjwánj podřa-
dowati widjme.
České difradlo ir Praase*
Wc Čtwrlck 19. íjgna vLazcbnjk Sevillský. « Byla
to w tom' týdnu t)-ctj opera, čjmž dobrému záměru, galcbjr
se obecenstwo přesytil dalo, náleiite zadost se učinilo, geli*
kož mimo to i w německém diwadle na ty samé dny zpěwo-
hry připadly. Kdybyclirac si referenta Az. z IjstkA »^rQg<c
za wzor iivzjti chtěli, mohli bychom owsem i wám, p. re-
daktore, o Lazcbnjku sdSliti, co on o druhém pťcdstawenj
Zampy prawj, že byl dum plný a potlesk hluČněgSj než po-
prwé, a že se nám zpew p. NegeJlé Vřjce Ijbj, nei p. Tod-
nerowé. Ale prawda nade wSecko. Gak n Zampy tak i
dnes u Lazebnjka byl dftm plný, ale gak řjkáme — prázd-
ných lawíc Wy trvalost p. Strakatého musjme obdiwo-
-wati y Simona w nPoilfasjcha a Lazebnjka za geden wečer
zpjwati, to každý nedowedc. W celém prcdsuwenj gsmc
ledwa sem Um pozorowali, že by byl unawen, wesclá mysl
geho ale pranic neochabla. I ostatnj partie byly tdarilé.
P. Negedlan žádáme, aby text swAg pooprawila. Ona má
zpjwati: vlásku swau za mnu podán; mjsto toho sly&jme
pokaždé >»za mnmi podá*. To by bylo smutné podjwánj,
kdyby gegj wywolenec odwážil se lásku swau pozadu po-
dati—některé gine. R.
Digitized by
Google
342
DOHikCJ KRONIKA.
z PRAHT. We čtwrtek 19. rjgna bylo waáleWald-
íleinském prowosowáno »Ctwero poČasAff od Hajrdoa. K
w&U diwadlu muselo se giž před pul páUu sačjú, a mno-
hý se trochu opoidil; lépe bylo by býwalo určiti cačátek
na Čtwrtau hodinu. Wrchnjm ředitelem byl p. Škraup
starsj, na fortepiánu prowázel recitalira p. Skraup mladáj,
u prwDJch hauslj stál prof. Mildner a sbory as 100 osob silné
dirígowal p. Abt. Prowedenj tohoto vrelikolépeho obrazu
bylo Haydnowa genia dostogao. P. Skraup ge si účelu
swého wědom a wede k němu rownau cestau w určitém
rozměru swéřenó sobe dobré sjly. P. Strakatý a p. Emmin*
ger zpjwali co oprawdowj zaswěcenci. Neobyčegně pěkně
přednášel p. Lukái árii ze »Zimy{<. P. Makásy-owá wywinu-
la teprw daUjm postupem swfig pěkný hlas, předoe ale
gsme toho mjněnj, že úloha tato, co se wýrazu týČe, sjly
gegj posud přewyžuge. Neywětij pochwaly dobyla si w
překrásné ))pohádce« se sborem. O sborech platj w6bec, že
se co oeystatečněgi driely. Wýnos pHpadl ústawu pro
wdowy a sirotky hudebnjků pražských. Djky za to podni-
katelúm i prispjwatelúm. O takowých hlasech mů£e se
práwem řjci, že nebesa prorážegj. Toho wečera dáwal se
na českém diwadle Rossini-ho Lazebnjk ; kdo prwnj árii
Simona w »Gaře« srowná s trogzpřwem w druhém aktu
}iTiSe, tiáeu, musj se pro podobnost obau roolivA pousmá-
ti. Diwadelnj obecenstwo mohlo k Rossini-mu wolati:
»BraTo Haydn ! !« B.
We čtwrlek dne 3. listopadu b. r. bude se w nowém
mjsté hudebnjho úsUwu, stogjcjho pod ochranau Gcho
Oswjcenosti pana Ferdinanda knjžete z Lobkowic, prwnj
koncert dáwati, a sice k prospěchu pohořelých obywatelA
městečka St. Georgeothalu w litoměřickém kragi; kýžby
dobročinné toto přcdsewzetj hodně mnoho aučastenstwj
nalezlo !
Z Koljna nnd Lnhem. (K.Iicperowi )>Bělau2ía w Kutné
Hoře.) Bylo to 24. zárj b. r., an gsem s přjielem wlastimi-
lownVm na w^Iet se dal do sauscdné Hory, abychom srdcj
swých napogili opět rozkoAj wlastenedkau. Prowozowalá
se práwé toho dne ochotnjky kutnohorskými naieho slo-
irútného básnjka nadlabského zagjmawá weselohra ^Biflaw
2i'((. — Mám-li saud swúg pronésti o hře wesměs, gest mi
gen radost gewiti z pokroků, gakowých horliwj Horané w
kratinkém čase u chwalném počjoánj swém učinili. Nege*
den z taměg&jch ochotnjků mohiby směle wystaupiti na
prknech hlawnjho města, a nelze pochybowati, ieby i přj-
sněgšjho kritika uspokogil. Mé nemalé očckáwánj bylo
aspoí^ hrau gegich překonáno, tak Že gsem s celan chutj
při wžeobecném potlesku sauzwučíl, nešetře rukau swých.
A w skutku ani uewjm, komu bych t hragjcjch osob před-
nosti dáti měl. Neywjce ale byl gsem překwapen wýbor-
ným uspořádánjm zábawy této, uhlazenau a nenucenau hrau
,w celku i w gednotliwých scénách a — Čeho se semotam buď
wjce buď méně nedostáwá — dobrau pamětj herců, gakoŽ i
6istau gich mluwau, w Čemž obzwlášlě gemnau pleť a přede
wčemi baronku WoUnnslnu wyznamenati sluSj. ToÍ uchu
přewelmi lahodj, slyšeti mateřské zwuky beze w»eho zpo-
twořowánj gazyka, gsaucjho nám drahým neocenitelným dě-
dictwjm praotců slawných! Nuže tedy, wlastimilowé drazj
a vry wlastenky wážené, spěgte i dále nastaupenau Wami
dráhau k cjli dwogslechetnému, a wlast přiwine Wás k so-
bě co zdařilé swé djtky. Josef BreiiU
Z Kulné Hory. Na krátký Čas gest se nám nyoj s
tiaájm skrowným diwadlem rozlaučiti, neboť rojsta toho.
kdež si Thálie stánek awolila, a kdežto nám uk roztomi-
lých zábaw poskytnuto bylo, potřcbuge nynj wlastnjk k
tanečnjm wyraženjm: a práwě nynj nastala doba ta, kdeŽ-
toby neywjce obeeenstwo se scházelo. I widjne patmét
gakhy prospě^oo bylo, kdyby i naše staroslawná Hora sa-
mostatného diwadelnjho stawenj měla, gakýchi i mensj mě-
sta giž magj. Ale co nenj^může býti, a mnoho se giž o
wěci té rozmlauwi ; snad předoe gednan i ke skutednosti
dozrago. Aby w«ak i obecenstwo o potřebě takowé pře*
swědčenj nabylo, byloby přáli, aby p, Dr. Jan Mclicliar swó
pogednánj o diwadle wůbec podal. *) — Až posawáde dá-
waných dewatero předstawenj nám patrných dalo důkazu,
ie páni ochotnjci wraucně po dokonalosti taužj, a Že do-
brá wůle přemáhá wáechno ^ a my powděčni býti musj-
me ředitelům zábawy této, kteřj zbýwagjcjch gim dob od-
dechu k tomu použjwagj, aby obecenstwu užlechtilé zábawy
a dobročinným ústawiím přjspčwků zjskali. O Bělaujjch,
kteréž se 24. zářj prcwozowaly, tuájm odginud psáno, zhý-
wá mi zmjniti se, že se na ukonČenau 8. řjgna dáwal »Lhář
Bgebo rod^u rowněž od Klicpeťy. Ačkoli w prwotianá ptáee
tato welezaslaužilého spisowatele mnohého zkrácenj by po-
ťrebowala, príwábila předce neywjce hostů, kteřj až ke konci
w dobrém rozmaru se udrželi, k čemuž owjíem dohře pro-
wedená hra značně přispěk ; aspofí si nám nelze na ty
poklésky stýskati, ogakýcb gsme w listech těchto w referá-
tu o prowozeoj kusu toho w Praze Četli. — Tě^jme se giž
na adwentnj Čas, kdežto se nám diwadelnj zábawy opět
poskytnau. •]'•
Z Bechyní, Dne S. řjgna gakožto u WeČer před gme-
nínami c. k. §ub. rady a táborského kragského pana Frant.
Nagla z Konigshofenů uspořádala se nám w -městském di-
wadle hudebně-deklamačnj akademie následugjcjho obsahu.
Po dobře prowedené uvcrtuře od Mullera zawzněl slawno-
sti té zcela přiměřený čtwerozpěw od Fr. Škraapa s no*
wého wydánj Wěnce. Na to slečna Aug. WachoUowa %
Werthenstrauchů rázně gednu balladu deklamowala, pak
následowala pjsců od Wedemanna a posléze přednášeny
vMé pjsnětf od toho, co perly, zlaté doly, králů htAj
nechce aa cit, že ge » Čechu.**) Potom gsme sfyjeli pot-
pourri ze zpěwohry: Nocleh w Granadě — pro orchestr od
Bonna zřjzené* Sotwa Že hudebnj nástroge umlkly, rozlé-
hala se pjseů B Wěnce předeálého wydánj, totii Wluwa
od Chmeleoského $ na to se deklamowala německo-česká
báseíi: »^ie 9o(řQ« — která tjm radostněgi se uwjula, an
w zápětj wcselá polka w celém orchestru diwadlem pohy-
bowala. Po gedné Prochowě pjsni podala se nám na aá-
wjrce co koruna celé besedy »Roruna wáech lásek « od
Tyla, p. Burdo wau s wřelým citem deklamowaná. — Diwa-
dlo nebylo geStě nikdy tak plné aniž přjgem kdy tak hog-
ny, gako tentokráte. Čistý wýnos (1«6 zl. 20 kr. w. č.) byl
wěnowán táborskéopatrowně, padotčeným p, C panem krag-
ským založené. — Wraucj djky buďtež každému, kdo k
zwelebenj tak blahodárného ůstawu přispjwal !
F«IÍ3C.
*) P. Dr. J. M. dostál sice giž slibu, w IX. přjlo-
ze let. Kw. učiněnému, zaslaw prwnj částku onoho poge-
dnánj, a red. lituge toliko, Že gj obžjmost djla toho nedo*
wolila, použiti ho pro tento na skrowný počet archů ob-
mezcuý Časopis. Snad se dá, gakž i žádán byl, p. sp.
nakloniti, by práci tuto rwau zkrátil a tak obgemu Hstů
těchto pHměřenau učinil. n^a.
**) Přjloha kWěnci Čjslo I.
ČMopIt tento w)rchaxj we sfreda a w ■obotn po pAIarljch; kaidau driihau affetlti pHdáwé te p4Urchowá p^jl^ba. Pkdplácj «e n wya«w«teÍ« M Itwrt
léu 48 kr., we knih kupe ctwjeh na pfil léU 1 «1. 36 kr., na c. k poitach pAH. t t\. 36 kr. str.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HárodnJ zábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo '86.
28, řjgna iS43.
10. r. béh.
mt
Nowý rot
iPohrmdowáni.)
I opanowalaf gi weikerau zase ona wážnost
a trudná myů, kteráž byla odedáwna průwodkynj
podíwn^ch osudu gegjch. Allcky hotowila se k
odchodu, magjc před sebau ialuplnau paut k mr*
twole onoho muže, gemuž byla swé pozemské
Maho zapsab*
Na samém prahu potkal gi starý hudebnjk*
S twářj zarmaucenau nawracel se z přjbytku ko*
mika. Dosti pracně byl se k němu doptal, ale
nenasel ho giž doma. Prawiloť se mu, že byl záhy
ráno s dobrem p^telem odešeL
A on by byl tak rád s njm promluwil ! On
by ho byl tak rád poprosil ! — poprosil k wůli Be-
atě. Chtěl gi potěšiti z gitra dobrau nowinau, a
nynj stál před nj se srdcem skljčeným.
»Dobré gitro, milá Beatol* promluwil k nj
neygemněgijm tónem swého měkkého srdce, a
podal gj ruku. v^Danfám, že gsi pokogně spoči-
nula pod chudobnau strechau našj. Byl bych ti
rád pohodlněgšj lože uprawil;"tle sjla ge pro ten-
kráte slabšj nežli w&le moge. Nu, zaplať Pán Bůhl
dlowěk se naučj býti spokogeným.* ^
nGá odpočinula sladce w téló tiché swatyni
dwau neporušeních srdcj,** řekla Beata mjmě,
ale každé slowo gegj wystupowalo z neytagněgšj
schránky prsau gegjch, — »bodeyž by to bylo mé
poslednj odpočinuij, abych nemusela b) li břeme-
nem lidj, gežto gsem poranila newděkem.*
»Mlč — mlč, Beato!" prosil gi starý, »a ne-
mluw o wěcech, které gsme dáwno z mysli wy-
pustili — *
i»Gánel<t řekla Beata poněkud žiwěgi. »Z
mogj mysli newygdau, dokud se w nj nepřetihne
weškeré pásmo myšlének a dokud si*dce moge
ožiweno bude gedinau krůpěgj krwe. Gá znám
welikost winy swé ; ge-lí ale mjra milosti tak we-
liká, gakáž byla mjra mé zaslepenosti : tedy mě
nedi býti sluiebnicj twogj— sprostau, ponjženau»
wěmau služebnicj twogj, abych alespoň částku bře-
mena swalila, gežto tjžj swědomj mé a podwra*
cugesjlu mau.«
» Ale, miláBeato — l^ prosil opět starý mistr
— unechtěg mě zarmucowati, kdyžto se weseljm,
že nás podiwným během osudowé swedli k rado-
stnému skončenj. Pomysli gen, Beato 1 — i náš do-
brý Jan, to malé opuštěné pachole, se našlo w
těchto dnech — a ge z něho statečný hodný muž
—zaplať Pan Bůhl«
sTedy zase o gednoho swědka hanby mé
wjce !« řekla Beata slowy temnými a zdlauhawými»
gako by si na něg zpomjuala. — vNu, děg se wůle
Páněl — Gár.se nestyděla před celým swětem hře-
šiti— nesmjm se tedy ostýchati před milostíwýma
očima pokánj činiti.
W Pánu zesnulý zpěwák ležel giž w rakwi.
Skončena byla trnjm posetá paut geho; dopsána
kniha dnů geho. Bylo po bogí a krutém zápasu.
— Náhlé zhasnutj geho bylo giž oznámeno, i pe-
Čowáno o pohřeb. Starosti této podrobil se ruso*
wlasý básnjk s přispěnjm přjtele komika.
Beata se rozlaučila s mrtwým, a dala skrowný
swůg nábytek odnésti na František. Byl to gediaý
welký kufr, gehož lůno podiwnau směsici obno-
šeného šatstwa, trochu diwadeinjho šperku, něco
musikalij, knih a rukopisů chowalo.
Bětunka pomáhala gj práwě tuto strakatinu
trochu pořádati, a starý otec přecházel nepokogné
po sednici, an tu náhle do dweřj dáwno čekaný
komik, wrazil a wšechněch zřetel na áebe obrátil.
•Požehnánj sno\^ým rokem na wše strany l«
zwolal s twářj weselau. wKdyby bylo na podzim,
řekl Ljch, že se na zimu slétáme gako wlašifowky.
Digitized by
Google
344
gežto byly na gaře a w léíi rozptýleny hojzdily*
Gak widjm — dostali gste hosta — «
BDostalir— dostali*^ doswedčowal starý ocho-
tně— » zaplať Pán Bůh! ÍPodjwey se, milý synu
— koho nám to nebe s nowým rokem seslalo !<*
Přitom ukázal na Beatu. Onen byl ale gi£
dřjwe oči swé na ni upnul, a zdál se hledati w
gegj twáří doswědčenj na swé důmjnky a zpráwy
růsowlasého přjteie.
"" i>Ge*li mozná7<' zwolal nynj pólo w úžasu,
pólo w gakési nesnázi. — oNenamluwil mi nás wer-
sotepec wěci, pochytané někde w oblacjch a po*
wětřj? A rozumjm dobře tuhle našemu starému
pantátowi? — Wy byste byla— ?«
vCo gsem byla, milý pane, na to se nepteyte,^
přegala muBeata řeč s wýrazem hlubokého trudu.
»Chcete>li wšak poznati služebnici tohoto domu — *
»Ale, milá Beato!« napomjnal gí starý.
» To byste hrála nepra wau roli,« ozwal se hned
na to komik, popaultěge uzdu swé dobromyslnosti
a hledě trapliwý cit, genžto se mohl snadno wšech-
něch zmocniti, w lehký žert otočiti; — i»neprawau
roli, prawjm, mysijte-li, abych služebnici tohoto
domu we wás wy hledá wal, drahá paničko. Za ge-
dno ge tento dům tuze skrowný, aby potrebowal
služebnici «- a za druhé gsau tu mladáj lidé, od
níchžto si — * bez uraženj 1 — dáme raděgi poslu-
howatí. Tuhle máme roztomilau Bětunku — « mlu-
wil dále, nynj teprwé gak náležj oči swé upnuw
na djwku; ale rázem umřela mu dalsj slowa na
rtech.
(Pokračowánf,)
WyzninJ anglického gedQka opige.
(Pokraiowáti),)
Giž gsem psáti nemohl; neb hnusná leniwosf,
následek opige, mne skljčila. Blbau nečinnastj
gsem byl sewren gako můrau ; nahljžel gsém do-
hře co dělati mám, ale nawzdor wlastnjmu wy tý-
kán] leniwosti a nánnijtkám swědomj nemohl gsem
se k gakémukolíw činu odhodlati. Zná-li čtenář
ten cit, když člowěk časně ráno do práce se bu-
dj, a několik minut se swau leniwostj neb unawe-
nostj zápasj, než z postele wyskočj ? Zdaliby ne-
dal někdy newjm co za hodinu -prodlauženého le*
nošenj? Ten cit byl též můg, s tjm wšak rozdj-
lem, že mě ustawičně saužil. Gá wěděl a cjtil, že
gsem lenoch, dychtil gsem po sjle a swědomj mě
hryzlo — wšecko darmo! — Mé státnj a národnj
ho8podái^*stwj přišlo na zmar, a mé domácj ho-
spodářstwj bylby potkal stegný osud, kdyby se ho
nJatiulha má byla neugala. Listů gsem psáti ne*
mohl%andůležitěgšj dopisy powalowaiy se na mém
stole pol^|{olik měsjců, než gsem několit&low
odepsal. Požiwatel opige gest gako pčarowán;
hledělby na potupu rodiny swé gako nmjragjcj*
nemoha gj přispěli -—dalby swůg žiwotca ni— ale
pekelné kauzlo mu nedá.
Oči dětj magj tu wlastnost, že po ^ě diwne
přjzraky sobě twořj, postawy rozličné^ měniwých
barew a twářnostj. Opig mým očjm tuto wlastnost
též udělil. Co gsem kolíwsobé předstawíla ro%»
gjmal we dne, toho gsem žiw/, takořka hmotný
obraz w noci před sebau spatřil* Byly to pvůwo*
dy a pochody z šeré dáwnowěkosti, z děgin před-
potopných, mimo mne mlčeóky se procházegjcj.
Prostora se šjřila tak ohromně, že oko zdrawé a
bdjcj toho pochopiti nemůže. Nesmjmé kraginy
gsem spatřil, a w nich obrowská staweoj^ nebety*
čné stromy* Wšecko okolo mne rostlo až do ne*
obmezené rozsáhlosti. Trapněgšj ale bylo pro*
dlauženj času. Mátohy nočnj mne mučily neustále*
při čemž gsem skutečně myslil, že noc sedmdesát
let trwá; ba často se ta mukaná atoletj ba tisjci-
letj prodlaužila. Wýgewy mých dělinných let,
dáwno zapomenuté, netoliko paměti mé nýbrž i
oku mému žiwé se obgewily. To mně gest důka-
zem, že duše čloweka nic nezaporojná 1 -— Gedna
panj, přjbuzná má, mně wyprawiia, kterak gednau
gsauc w nebezpečenstwj utonauti, celý swůg žiwot
se wšemi okolnostmi a s neymenšjmi podrobnost*
mi před sebau w gedinkém okamženj widěla. Gá
gj wěřjm, a rozumjm slowům pjsma swatého o
knize žiwota, která každému člowéku w saudný
den se předložj. Duše sama bude swčdkem, a
pamět podá důkazy ^ewywratné I — Žiwot, spole*
čnost, činy a přJV^^Íiy ^ás mámj ; ale tam — wše*
cka barwa, každé ličidlcAse splákne, a newyhlaz«»
ná prawda sp wygewj!-**
Učiw seděgepisu člowěčenstwa, nenacházel
gsem w žádném spisowateli tolik obliby, gako w
Liviowi. Rjmané mne wůbec welmi zagjmali ; ne*
známť titulu wážněgšjho než Consul Romanus. Ani
názwy Chán, Imperator, Chalif, Sultán, král, buď
co buď tak hluboce mne nedogaly, gako ten. W
děginách národu anglického kochal gsem se ney-
wjce w revolucj za krále Karla I. — Ty doby mne
nynj we snách ukrutně saužily. Widěl gsem wese*
lau besedu u dworu Karla I. ; šlechta se weselila,
šwitořila, tančila — a pří tom při wšem patrně gsem
nahljžel, že wšickni před téměř dwěma stoletjmi
ohawnausmrtj sesli; byla to genom hrozná ausmč*
Digitized by
Google
d4S
Snost osudu. An se ta společnost přede mnaú
bawila, zawznělo hromem — že mně až srdce use*
dalo — CoTt/tt/ Ronumtui — beseda zmizela, a ne*
dozjran^m praudem táhla okolo mne wogska řjm-
ská wšecli dob swětowládaé řjše, a duše má trnu*
la ustawičným zwukem: Comal Romanus !
Když mne opig geště blahými sny kogil^
b]fwalo mé neysladšj ^viděnj překrásné paláce a
Viiesta> gichž slaupy z drahách kamenů tesané w
záři nadslunečnj se skw^Iy» a po gegichzto hrad-
bách hwézdy mčniwý blesk rozesjlaly. Básnjci we
•wých popisech darowných zámků gen slabý nástin
té nádhery nám podáwagj^ a Homer^ praotec bá-
snjků^ znal sám gak se zdá welmi dobře wnady
opige. Nynj ale ta welkolepost mne náramné swj-
rala; nádherná stawenj spočjwala základy sw^mi
na mne, a gá musel to newjfslowné břemeno né-
sti. Ljbeznj snowé druhdy mně okazowali čistá
čerstwágezera, prQhlědné hladiny wodnj — žegsem
radosy plésáwal. A wšak i to se prcwrátilol Ty
rozsáhle wody způsobily we mně zhnusenj^ odpor
a strach. Saužily mě tak> ' že gsem mysli), že giž
wodnatelnost w mém mozku začjná, která se tjm
způsobem předmětně gewj. Ka těch wodách gsem
wjdal lidské twáře^ množjcj se okamžitě na miliony,
aw tom moři obljčogíi gsem plynuli Wlnily se
okolo mne nesčislná wyšklebená ústa» tkwěly we
mně zraky tisjceré, s wýrazem smrtelné auzkostí
a bolesti, a wichřice zuřila po tom neobmezeném
oceáně, w každé wině, w každé kriípěgičce pěny
okazugjc strastiplné twáře!
Nékdy gsem musel na wysoké schody lézti —
nahoře wšak sotwa mjstečka bylo, kdeby člowěk
státi mohl na kragi bezedné propásli— a w tom se
gine schody přede mnau do wýšky pnuly> geště
wyššj a geště přjkřegšj, a znowu gsem musel lézti
tam, kdež geště hlubšj propast, geště wyššj schody
na mne čekaly — a to bez konce, třeba stokrát s
oboowenau a zwětsenau hruzau se opakowalo.
{Pokratowátxj*)
P A p ě r k y,
12.
Přiučiti se ge trždycky dobře, dlowěk ncwj, kdy co
bude potřebo wati. O powaze Slowákíi i Maďaru bylo giž
mnoho psáno, nikoliw alo tolik, aby S6 nowý přjspěwek k
poznánj gegjmu wděčně pHgmauli neměl, 'ťakowý podán
w posezenj uherských stawu ode dne 1. aářj, kdežto se
kterýsi poslanec nřgaké gižnj stolice za prjčínau gednáoj o.
zločinech a o poměru gich mezi gedQOtliwými národy uher*
skými o powaze gich tftkfto prohlásil « »U SIowanA nenalě*
zá se menšj pocct přestupku proto, že by u nich \ryche-
wánj lepsj a wzdčlánj wět»j bylo — neboť w tom pr^ nedá
se gebo (bez pochyby maďarská) stolice nikým pK*dčiti —
nýbri tato okolnost musj se neywjce studeněgsjmu podoe-
bjy neúrodoosti pAdy a chudobě obywatelú přípisowati)
úeboť tam nahoře mezi horami karpatskými po plné dwS
(retiny roku sotwa lze ze swětnic wygjti a owcsoým chle-
bem a bramborami nepřekypuge tak lehko k^ew ; krom^
toho nenj tam nic, coby se krásti mohlo, poněwadž každý
to málo, co má, pod zámky a záworami schowáwá \ kone-
čně gsau také wsi sebe welmi bljzky, uk že se zločinec
brzkého dopadnutj báti musj. W geho (w poslancowě;
stolici gest ale naopak chleba I wjna hognost, tak že se
obogjm zača&té mladá chasa dobře častuge. Zima netrwá
tam déle třj me8Jc& a gak libě se garo okáže, wygde lid
do obSjrných oněch stepj, kdež se tolik přjležitosli ku krá-
deži zwlá^té dobytka naskytuge, a kdež se pak zlodčgí,
dosUwse se přes řeku Tisu, uzabespečnými magj. Kromě
toho gest Maďar giž podlé přjrody swé za pAnn zrozerif
a tjmto způsobem mjwá uké někdy trochu zhjch náklour
nosii a chauteh, gežto se w ginýcb, u niclii milowánj swo-
body méně žiwé gest a kteřjž mezi horami a w mrazjch
nuzně žiwot tráwj, slaběgi pohybugj.« Půwodnost a smě-
lost těchto myžlének nedá se zaprjti ; nech si gich. obzwlá-
«tě ti wáimnau, kdož posawáde podlé latinského přjslowj :
»paupcrta» mereirixn myslili, že chudoba ke zlému ponau-
ká. Ginj wyslanci z hořegžjch, slowenských stolic myslili
naopak, že gemněgSj a ďobrosrdečněgsj powaha, lepáj wy-
c^howánj a pracowitoat pdwodem lep&jch a zachowalegsjch
mrawů Slowákíi w gsau ; takowé ale gednoduché a známé dtiv
wody mohau málo platiti proti oněm, s bystrostj tak áfast-
nau nalezeným, zwlástc, poněwadž krátkozracj oni poslanci
slow. stolic za uznánj chudoby swých kragin děkugjce, aby
něco danj z nich na ony tak bohatě nadané gižnj stolice
přeneseno bylo, žádali.
DOMACJ KRONIKA.
2 PRAHT. P. Jana Ififtrry úsiaw k wyučotpénj
peskému yazyht. W čjsle 41. b. r. podali gsme přcdběž-
nau zpráwu, ic slawné c, k. zemské řj^enj p. J. W^itrowi
práwo k saukromnému wyučowánj českému gazykn udělilo.
P. VfAtpra chtřgc wyučowánj to každému pijstupnřgájm
učiniti, zřjdil w č. 647. na Starém městě w Stupartowském
domě, w 2. poschodj, zwláštnj ústaw, kdež se každodenně
w odpolednjch a wečernjch hodinách osobám každého su-
wu i pohlawj a sice widy několika nagednau wyučowánj
uděluge ; že se každé pohlawj zwláitě učj, rozumj se samo
sehau. Každá takowá společnost učj se ISkrát za mesjc,
začež ti, kdož w čeátině giž zběblegáj gsau, po 2 ti., pauzj
Němci pak, genž deUjho wyučowánj potrtbugj, po 1 zl.
40 ki. sth na měsjc platj, kleiýiio penjz se wždycky napřed
odwádj. Kniha, gjžto se p. 11'. držj, gest wýborna Buřta-
fionn mhiwnice, kteráž práwě w opraweném druhém wydánj
w tiskárně PospjsUowě wy»la,a za 1 zl. 45 kr. se prodáwá.—
Digitized by
Google
UQ
W tom samém ůatAwu moisA se poLaidé od 3. do 5. hod.
odpoL pHbiasowatL — Čiojtne na toto nowé sřjzeQJ obe-
censtwo tjm. raděgí poxorným, poněwadž z^ gedno prospě-
chy ukowého ústawa pro obecoost welmi d&ídlitýiní gsau,
aa druhé pak i praktická abčhlost p. Wíwrtf w takowém
ivyučowáiij wiecku chwálu xa&lubage i áťastné sdařenj pro
kaidého slibuge.
' Ponmjk w Oiufí^egow^l KrAsoá wlastnost njrnřgšjho
"wěku gest, ie tak rád památné události se sapomenutj
^ytrhowati a ge bud pomnjky siféčňowati anebo gistau
slawnostj i na poxdégdj potomky' pře wáděti se snaij. Toto
w»eobecné dychtěnj ewropegských národ& sachowati pa-
mátku slawných mužA a důležitých událostj xmábá se téŽ
wjc a wjc i w naij wlasti. Rado&tj bylo pogato srdce
každého Čecha, když přede dwěma lety šlechetný hrabi
]>(ostic Přemyslu w Stadicjdi slawoý pomnjk posuwil^ a
neméně téij se každý swau wlast milugjcj na nasiáwagjcj
slavnost památky saložených Karlem IV. wysokých ikol
pražských. — Gcstli i onen pomnjk, o němž spráwu podati
chceme, Žádnau uk do děgin na»j wlasti obxwláltě xasahu-
gjoj událost na mysl nepři wádj, předce gest w inyoěgSjm
čase wýanamný d&kas wérnosti a oddanosti k panugjcjmu
rodu našeho milostiwého seměpána a spolu stálá a pewná
odpowěd na hurákánj ciaých žurnalist& a českého gmena
nepřátelských skribentA, gcnž náií národ osočugj, gakoby
kdo wj kde ginde spásu swau hledati usilowal. Který Čech
w historii poslednjch dob poněkud zběhlý neupamatnge se
rád na ony doby obswlátítnj wěmosti najíebo národa ku
panugjcjmu domu? R. 1800 bijíili se, ano giž přesil Fran-
kowé wj těžně hranice rakauského mocnářstwj. Tu přijel
do Prahy slawný rek, arciwéwoda Karel, gehož gmeno s
pýchau každý náé' wogjn gmennge, a učinil prowolánj na
"wežkerý národ Český, wstaupiti do zbraně k obhágenj wla-
sti a krále. W krátkém Čase stál legion český třidcet tisjc
mužů silný pohotowě, gjti wstřjc nepřjteli hrozjcjmu wlasti.
K němu se pHpogilo téŽ 600 jtuděntň wys. ákol pražských,
gež arciwéwoda Karel za swAg osobuj bataillon wywoliw
obzwlástDJmi wýsadami nadal. — Onu dobu wseobecné ros-
čilenosti a lásky k rakauskému domu častěgi sobě připo-
mjnal ctihodný a d&stogný farář a arcibiskupský notář, p.
Jíláclaw HorAdek, *) aud býwalé oné le^ie akademické, a wždy
sobě přál, by onu událost négakým pomnjkem oslawiti
mohl. Pracowaw giž 31 let na wínici Páně w Ondregowě,
městysi panstwj komornohrádeckého, uskutečnil leto^njho
roku swau zamilowanau myšlénku a přispěnjm swé, wíeho
dobrého se ugjmagjcj p. sestry Petronilly nákladem 200 zl.
stř. kromě giných men^jch útrat pomnjk k památce a ke
cti akademického onoho pluku postawil, ustanowiw spolu
fundacj 100 zl. stř. k wěčnému gcho zachowánj. Hned
nad Ondregowem wypjná se náwráj, Maudina Hora zvané.
*) Daufám, že neurasjm skromnost důstogoého wla-
stence, odkrygi-li gen w přehledu geho welkě zásluhy i
pAsohenj geho k w^eobecnému dobrému. Nenj snad ústa-
wu obecně prospěšného na^j wlasti, kterého by on co hog-
ně přispjwagjcj aud ančastným nebyl. On darowal kromě
toho k doplněnj ^ymn. fundace do swého rodného města
Benejowa200 zl. stř., wysuwél pomocj swé p. sestry we ZwS'
nowicjch, na swé osadě krásnau kapli k poctě sw. Wácla-
wa, a učinil i nepřestáwá činiti tolik giného dobrého pro
celau wlast i pro swau obec obzwláAtě, že si za powínnost
pokládáme, weřegné djky gemu tuto za tak šlechetné a
obětowné počjoáoj wzdáti.
8 něhož překrásná wyhijdka do pěti kragft a při gatnéni
nebi až ku Hradčanům se otwjrá. IVa této, nynj Kalwáríj
nazwané hoře, strmj onen s twrdého kamene wy tesaný a
pAl třetjho sáhu zwýžj gsaucj pomnjk na troghraoech, py-
ramidálně nad sebau posuwených. Záležjť a obeliaka
troghranného, ze dwau djlů z áležegjcjho, a nichito niŽsj na
ttiramorowé desce tento nápis chowá :
MoKumenium— tigno aaactM cnicis d«eoratam -^ boiMri cokortfa
•cadanlcM anno 1800 Praga Budvicium properanlia advenua Galloa imp«-
tttiB patriae ninitantoa, poault aiwo 184S >¥eBceaUas Borá«ak, ^iiondaM
cjttsdem cohortia membmm, tunc pu^aatuma pro rege caro — pro patria cara.
CPamátnjk — xnamoiijin UjU awatého osdobený — ke cti plokii aka-
aemlckého w roce 1800 ii Prahy do BudJlgowic proti Frank^n, wlaati nalj
mkaubnýiB wpádem hroaioin, apichecjcjho, postawU w roce 184$ Wáclaw
Horácek, tebdáz téhol pluku aud, cktjíwsj bogowatl pro krále ■ailoaého--
pro mileaau vrlaat.)
"VVyááj djl, na wypauklé>^m8e nižsjho djlu posUwenýy
gest rowněž troghran kusý, s krásným Železným křjžem 8
pozlaceným spasitelem a přjhodný^m rowněž nápisem.— -Dne
16. čerwna letosnjho roku u přjtomnosti celé swó oaadj
poswětil důstogný wlasteoec křjž tento swatý, na pomnjkn
se skwaucj, a dogjmawau řečj přjtomným wyswětlU wý-
snam pomnjku* p. jut. Wimaar.
81VĚTOZOR.
Gedny pařjžské nowiny prawj, že we Francansjch
40.000 lidj od vpráwatt Žige. Od čehož pak žigj ostatnj^
bez pochyby od nepráwa! '
Wědy nesmjrně pokračugj ; w nosu wjnalazl se gii
celý duSeměr ; dámy, které wúni růžj milugj, gsáu piý- k
Žárliwosti nakloněny, ty které rády k pjžmu člcbagj, gsan
prý po wládě bažiwé. Škoda že ten katalog éicků posad
auplný nenj, mohl by leckomu poalauiiti.
Diwadelnj náwěštj.
Zjtra w neděli o páté hodině bude se w Stogrow-
ském diwadle w prospěch panny Františky Kockertowé
prowOsowati :
Marie aneb: dcera plnkn.
Komická zpěwohra, přeložena od J. Pečjrky,
Při obljbenosti zpěwohry této wůbec gakož i benefi-
ciantky samé u naveho obecenstwa můžeme gi o hogné ná-
witěwě giž napřed ubezpečiti.
Daleko- i bljzkopisné do-niky.
4) p. A. S. do Přjlohy— ano ! gen trochu ztrpenj !
5) p. J. J. R. Chwalná wůle a pilná práce, ale— kdož
bude pauhé popisy kragin čjsti?
6) Zas nowý prawopisj Čt=c, ď=d! Což si magj
naSe knihtiskárny zaufati?
7) p. F. Odpusťte pane, že ten německý přjdawek
wytisknauti nemfižemc ; až někdy — až budau snad lepáj časy.
8) p. J. K. z L. Tak pozdě ! proč pak ne raděgi
až na přesrok?
9) Někteřj páni těžce nesli, že nemilngeme básně ne-
frankowané. Za dobré, milj páni, rádi i dwognásobně za-
platjme, t. g. musj-li to býti 5 ale za řpatné— ! Wěřjme rádi,
že se každému wlastnj djlky Ijbj, a básnjkowi přcdewžjm;
ale newjte, že býwá láska slepá ? Řádky geAtě negsau bá-
sně ; hlawa, byť i byla, neprorazj zed, a kdo se chce obe-
gjt we swětě, mu8j rojti také nohy! To ge to práwě, nač
se na«i weršownjci nelehko dostáwagj. Ge widět, že se u
nás giž dlauho o metrice nepsalo.
CasopU lento wycháxj we stfeda a w aoboln po pillarSjch : ka>d«,. driihati stfetln pUdáwá m piíUrckowá prjloha. Pfedplácí a« « wvdawalclo na £twH
*"« *8 '^'■f we knihkupectwjch na piU léta 1 zl. 36 kr^ na c. k poifacli pAU. S xl. 36 kr atf.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
HárodnJ zibawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjsro 87.
S> Hstopaňn ÍS43»
10. r. běh.
Howý roL
(JPolsračowánj.)
Djwka pozorowala geho poraženj» a tak pří*
Sel i na ni řad> že se diwila. — »Co ge wáin» milý
pane?*' ptala se ho nemálo zwědawě.
»To ge wěru wjce, nežli náhoda — anebo
gak se ta pomocnice do těsna wehnan^ch weseio-
her a frašek gmenugej.« řekl komiky když si hezky
zhluboka oddechl. — i>Prolo mi byio> gakobych
se byl giž dáwno s obrazem wasjm na mysli obj-
ral, když gsem Wás poprwé uwiděl; proto mtiě
bylo, gakobych ozwenu dáwno zašlých pjsnj sly-
šel» když gste poprwé ke mně promluwila? A gá
si to neumel wyložitil^
nAle což pak se wám přihodilo tak podiwné*
\íO,^ ptala se Bétuška dále — nže byste nyoj spjše
milownjka hráti mohl, nežli komika — gak sladce
mluwjte.tt
vBudu ho hráti !« zwolal tento s wesel^m
přiswědčenjm a srdečné chopil djwku za ruce.
vBudu hráti milownjka— a s božj pomocj šťastné*
ho milownjka ! Pomyslete gen, koho gsem našel?
— Uádeytel — Swau Hedwikulí"
vGe-li možná ?^ podiwila se djwka se srde*
čnau radostj. »Kde pak? — a gak gste gi nalezl ?<^
»Gá wlastně newědomky, beze wšeho priči*
nénj>^ řekl komik. » Fortuna w podobě kněžky
Melpomeniny uwedla mi gi wčera wečer do rukau
— a potom laskawá háhoda, kteráž mě wčera tro-
chu déle u wás zdržela. Mělť gsem něco s gednjm
kolegau wvgednáwati a hledal gsem ho, wracege
se od wás, u třech l^p, kdež obyčegně po diwadle
swé stanowiště mjwá. Zrowna předemnau wgela
pošta do domu a z kočáru snihem pokrytého wy-
lézaly dwě ženské podoby. Gaké byly — co se
totiž let a kwětu, krásy a lěla týká, nemohl gsem
poznati, neboť proti tomu wymyslila móda w nyněg-
šjch burnusech roztomilý prostředek ; ale hlas
gednu z nich prozradil. Ty zwuky nemohly z gi*
ných, nežli z mladých a spanilých ust wycházeti, a
gelikož swé družce něgaké rozkazy dáwala, pózo*
rowal gsem welmi duwtipně, že ge panj — • totii
wladarka a welitelka— -a druhá že ge služka. To
w&ik nebylo při tom mé neyhlawněgšj pozorowá-
nj,<^ mluwil komik w rozmaru swém dále •— nto bylo
zméčko proti skále, kteráž mí na prsa padla, když
gsem hlaste pasažjrky zaslechl. Gá myslil wprw*
njm okamženj, že we mně djru prorazila, která
mě usrortj. W druhém okamženj. sebral gsem ale
swau gigantickau sjlu a shodiw se sebe to překá*
žiwé břemeno, skočil gsem kroke'm pierotowým
zrowna před cizinku a chtěge wšechny otázky w
gednu gedinau zabrnauti, zwolal gsem se zpytawým
akcentem: Hedwiko!«— a w třetjm okamženj leže*
la mi Hedwika se swýro překwapenjm, se swaa
etiketau a se stydlawostj w náruči. Awšak od*
pusťte že wás nynj marným a trocha temným po*
wjdánjm zabawugi ; popauštjm gen poněkud uzda
swé radosti; ale zadržjm gi nynj, až přigde čas^
aby mohla ťiprkem před wámi se honiti a sko*
ky prowáděti. Nynj mám prozatjm dost, že gsem
wám négaké zdánj o mé radosti udělil — a nabj*
zjm se k wašim posluhám.**
w^aplať Pán fiůh \^ řekl se srdečným po*
wzdechnutjm starý kapeinjk, genž byl geho wy*
prawowánj s dětinskau radostj poslauchal — »za>
plať Pán Bůh, že gsi alespoň ty we stawu, abýsi
nám pomohl. <^
Beata stála n prostřed nich s očima sklope-
nýma. Gak se zdálo, poslauchala; ale duch geg)
proletowal se zatjm we dálce.
»Ze wšeho wašeho wyprawowánj,* ozwala
se n\nj Bětunka, unepoznala gsem ale, proč gste
dnes gako n widěnj na mne hleděl — ačkoliw se
wám tak obyčegné stwořrnj zgewilo, gako dnes a
před wcjrem. Toho wyswěllenj gste nám gešté
nepodal.*
Digitized by
Google
348
uPodám ge — podám, moge neyrozkoSnřg*
Íj!ot řekl komik — «neboť hledě do milostných
očj wašichj nemohu na ně Kapomeoauti. Gesti to
wěc kauzedlně podiwná — a nynj také wjm, proč
gsem wám hned od prwnjho okamženj wěrné srdce
obětowati chtěl. Když na wás hledjm, gest mi*
gakobych widěl odblesk mé Hedwiky,"
iiAi totě máte tedy dwogi wýhodul" usmála
se djwka. i>Potápjte-li se w pohledu na swau mi-
lenku« může wám také sestřin obraz na mysli ta-
nauCí.^ — aTo také budel" řekl komik radostně;
»ano daufám» že se i sesterdcý swazek okolo ardej
wašich owine.«
nGágsem powohié mysli awoskowďiosrdce*^
prohlásila se djwka. »ShledátB*li něco na mně*
ie by to zato stálo* aby někdo semnau sesterský
twazek uxawjral* tedy wám dáwám plnomocen-
ftwj, abyste tu wěc wygednal.*
v Tedy mi dáwáte dowolenj* že gi moha do
waáeho domu uwesti?*
» Do našeho domu? -« Kdybychom aěgaký
měli* wjtawě otewřely by se před nj wsechny áwé*
ie do kořán. Gelikož ale pod chalmau střechaa
mezi wychudlými zděmi bydljme : nesmjme se na*
djti* aby k nám dáma wešla^ která ge na grné
okoljuwyklá.*
vDobře* zlalá duše — dobře I « ozwal se nynj
otec* kterýž běh celé rozpráwky s dětinskau pozor-
nost] poslauchal. K nám nemůže takowá dánaa
wstaupit; muselaťbysetuze shýbatL Agakžbych*
me gi také uwjtali?**
nAí*' ai* mogi drazj!« podiwil se nynj ko-
mik. »Gakýž to máte obraz o mé Hedwice? O*
nať ge posud ta meká* gemná duše* gakož býwala*
a genom nyněgšj staw rozlil po gegj bytosti gakýsi
lesk. Ostatně tušjm* že gešté nezapomněla, že
gsem gi nalezl u bjdných keykljřu.*
i»Keykljřu?*« opakowala fieata* gakoby gi
bylo toto slowo mocně z posawadnjho polosně*
Dj wy trhlo. — i>U gakých keykljřu?«
^ »Getuřeč o djwce,« řekl komik •^•kteráž
byla co panhé djtě taulaiwým umělcAm na prowaze
do rukau padla a žiwot u nich wlekk* až gsem gá
gi pomocj swých druhých pěataunů na gine cesty
nwedl.^
»A gak že se gmenowala djwka ?« ptala se
Beata* swé kalné oko na komika pronikawě upjragjc.
i»Hedwika.«
nHedwika ?« opělowalaBeata hiaaem temným,
čelo si mnauc i ubledlau twář« gakoby si na něco zpo*>
mjnala* nebo nemilé obrazy z myslí stjrala.
{Pokračowánf.)
Tyzni^ angUckého gedijka opige.
(Pokračowánj,)
W kwStna 1818.
Pocestný Malay byl po několik měsjců mým
ustawičným tryzoiteleln* Twář geho osmáhlá brzy
bjlé zuby na mne wycenila* by pysky špulila; a
co gest neyhoršj* přenesla mne na gínau mučjmu
— do Asie. Tento djl swěta měl pro mne od
gakžiwa cosi wážného ; takměř strašliwého. Nynj
gsem byl uchwácen na to reydiště p^aswěta* od*
kudž se ětowěcenstwo wyrogilo — prawá to qffih'
čina genlium I — Zde se nám gewj kasty* ncpro*
mjchané* během několik tisjciletj wedlé sebe tekau-
cj ; zde gest to bágedné* zkamenělé náboženttwj*
zde zřjdlo powěr a ukrutnoslj, obětj lidských a
samotrýzuitelA. Zwlášlě pak Čjna se swými titěr*
nostmi* se awým wyprahlým neaurodným nábo*
ženstwjm* horšjm nad weškeré neyhnusněgšj mo*
dlářstwj, dáwno se mně protiwila. Mladý Gjňan
zdá se mfgen wzkřjlený předpotopnjk. Prochá*
zel gsem se w horkých pustinách w oslepugjcj
záři indiekého slunce ; neznámé^ ohromné rostli-
ny strměly okolo mne, opice se na mne šklebily*
hnusné ptaclwo kwákaló^tisjceré potttonr wfirkolwřc-
fitěly; nemotorné modly wšudy se mjbaly; Wišna
maé hrozil* Žiwa mně kladl osidla. Octnul gsem
se w chrárcjch stawby fantastické ; kněžj uchopiw*
še mě* před oltářem swých nerudných bohu mě
obětowali neslýchanými mukami'^ nebyl gsem wšak
toliko obětj, nýbrž i knězem, ano také modlau* d
zkamenělý po mnoho stoletj na oltáři gsem seděl.
Y/ Čjně gsem lezl do uzaunkých doniečkfi* gichž
nábytek se w strašné nestwůry proměňowal. Přj«
buznost wiďřn do Egyptu mě přenášela. Tam mé
stjhal Osrris, Isis se na mě hněwala* an gsem prý
zločin zpáchal* nad njniž swatý Ibis a krokodito-
wé trnau. Mumie byly mau společnostj w auzkých
sjnjch pyramid; Sfinxy* oči w slaup, neodwratně
na mne hleděly. Býwal gsem do neznámých*
starých hrobek položen w kamenné rakwi ; aneb
několik stoletj w ztuchlé kruchtě zamčen s kroko*
dilem, který mě po celý čas obgjmal a ijbal. Ko«
nečně se mně podařilo prchnauti ; schowal gsem
se w domě, a lehl gsem na odpočiwadlo, abych
si pooddechl;' tu se znowu pod odpočiwadlem co
plazj — strašný krokodil! a opět gsem w geho mo-
ci, opět mne hubičkami dusj ; krokodilowé se mno*
žj; z každého kauta, nahoře, w dole, wšude se
ty potWory na mne řjtj. O gak často mě mé milé
newinné děti z toho pekelného snu budily* při-
běhnuwše okázat mně swé nowé šaty, nowé stře-
Digitized by
Google
«!•
wjce, aneb tř$jce se ze sTjbené procházky! Gá
pak^ smáčege slzami ty drahé twáře, zwolal gsem :.
Nechci apáli wjcel
W čcrwnu 1819.
Čaeco ntnj hudba mé sny začjná^ gako k
oégaké slawnosti. Vf pochodu bez počtu tíjine
wogsko do osudného boge — kam? proč? k gaké*
mu aučeiu? newjm. Na mně gest, tu trelikau otáz*
ku člowěčenstwarozhodnauti; ale darmo se zmá«
hám, mé sjly mě opustily^ Dwadcatero hoír ležj
na mně, gest to gakás tjže newykupitelaé winy.
Musjm dolů do černé propasti, sestaupiti do němé
temnoty. Giž tolik let, tolik stoletj lezu, a geátě
konce nemáš. Olownice wšech korábů, co gich
kdy bylo, tu propast newyměřj. Při každém kro*
ku množj se bolest a strašné přesirédčenj, že to
nenj sen, nýbrž hrozná trapná skutečnost! — Při*
gdu k nowému bogi. Qeště walněgšj gest zápas*
gestě důleiitégs] aučel ; a gest to swětégšj wálka,
než kdy kterau trauby hlásaly, čili mečowé roz-
řešili ! Rozléhaly se wřesky a lomoz, mjhaly se
woge bogugjcjch, těkánj sem tam, bázliwé prchánjr
porážka-* a při tom mě skfjčila auzkostná newě-
domost, zdali práwo zwjiézilo, čiii křiwda? Tem*
nota zabalila wáecko, gen žhaucj blesky poskako*
waly, a hrom potřásal zemj ; pak twáře lidské hrů-
zau skraucené; přjzraky neydražšjch přátel na
okamženj se miobgewily, pak**laučenj na wěky!
Wzdechem, gakýmž zatracenci w pekle wzdychagj,
Dzwalo se to slowo : Laučenj na wiky / — Křečo*
witě ze »na se wyurhouw, zkřiknut gsem : Nechci
fvjce spáti I
[pokončen].)
Geské diwadlo ir Praze*
W ncdéh dne 22. řjgoa we prospěch p. Krumlow-
ského nDohylj Smoleněkatt, romantická (!) činobra od panj
% Weissenthumu. NáwAtěwa byla hogná a předsuweoj se
wúbec dosti Ijbilo, ačkoli se o dramé samé nic chwaloébo
tjci nedá 5 tagisté že by byl giny lepij kus p. beneílcian-
towi to samé docjlil. P. K. bral hlawnj, nad gine w tom
kuse péknégt nakresleuau, wdéčnau úlohu koaáka Urskowa
dobře a dostal hogné pocbwaly. Totéž platj o p. Ko-
Urowé ; Že nás samých gcgj hra ménž než obyčegné dogj-
mala, toho pi-jdina blawnč w básni p. Franulowé samé, w
ujito posuwa Fedorowny tak mlhawá, tak w^eho gádra prá-
zdná, že k nj mysl na^e láskau pťilnauti nemůže. Ačkoli
Fedorowna gako středem celé dramy gest, předce nemá
8Ama skoro ničeho na práci ý a tak má tato dáwa mnoho
podobnosti s onau w uLaupeinjcjcb na Chlumu. « Neywal-
négij scéna gc, kde Alexej otci gegjnMi smrtj brozj, a U
nenj ani o wlas od sméánosti wzdáieua ; tjm wsak nechci
niktcrakž řjcí, žeby byla wcletragická, na kteraužto domněn-
ku by snad někdo máge na mysli prawídlo vze 9e extrevmf
$týkagfi< P^igj^i mohl. P. Grabinger bral Swětoslawa (snad
Ižpe Swatoslawa) s přjslulnau diislognostj, gjž by byl^ zde
onde rychlegbj miuwa na škodu nebýwala. Chwaliteboč si
poéjnal p. Kotár oo Al«s»j we hře i feiu F. Gran pro*
wedl kancljře gak se takowé stwůry dle diwadeinjbo podá*
BJ hráwagj, a při tom slo&ně, netiskna w popředj tak slabaa
posuwu, gako ge tento Prusko. Z intrigantA, gacj gsau w
imsjch pp. BirchpfeifFrowé a Franulowé, nedá se neywet*
ájm ptíéiaěojm nic lepájho udělati než smntoá karrikatura,
a ta ge pak owiem tjm horšj, ějm wjce barew se gj uděljw
P. Skalná (Líska) • nás potěžiia sďařilau hran a vkázala, gak
někdy tél w úlohách toho drahv dobrau herečkau býwatl
musela. JaroslawiČ byl w rukau ginak pilného herce, geni
ale toho wečera neobyčegně slabým byl i na paměti i w«
bře. Ostatnj dobře. Něktelj z herců mlMj i 9táS'j činili
graaaatice naaj slowjmi sweymi mnohé nátisky; než otécli*i
to ranách giž tolik mluweno a lékaře posud nepowoláno!
Arrangement byl dobrý, až na některé mýlky a zastáwky.
Mezi třetjm a čtwrtým gednánjm wzniknul náhle poplach,
ze wáad woláno }>horj !(( wSeobccný křik, autěk a zmatek;
kdo kudy mohl, hleděl se dostati co neydřjwe z diwadla.
Wtom se wyhrnula opona : tu bylo diwadlo na diwadle;
—> malebná směsice hemžila se před okem naájm — rustj bo-
garowé, diwadelnj služebnjci, Koiáci, lampáři, odbfignjci,
jrSe to běhalo zmateně sem a tam; ptánj, wýkriky, konver-
sacj hercA s posluchactwem atd. — a wžak i sde nezapřely
se powahy ; slabé pohlawj bylo na autěku — nki ncitliwý
oftecít ukáaal se, gak ukowómu přjslu^j a prwnj hrdina wy-
kračowal si hrdě w popřetlj gewižtě, a ohromnau brada
sobě hladě hleděl chladnau myslj na powíechné ustra^enj.
Autěk hostft geátě trwal. Darmo wolal desátnjk odbognjkft :
»lVte*i*,K— darmo slawná reiic w negliže žiwými posuňky
autěk host& zastawiti hleděla: tito tertja vertniteš newjíj-
malí si kauzelných floskulj ani pantomij. W několika oka-
mženjch bylo diwadlo prázdno.— Konečně se lidé přesvěd-
čili, že nikde požáru nebylo, wlny zpátečnj hrnuly se zase
do diwadla. Opona byla opět na žádost mnohých hostft
spuštěna a tak se i tento zmatek w krátce na to i se
čtwrtým aktem nažj činohry šťastně a kpotěáenj mnohých
nkončil. N.
DOMÁCtl KRONIKJU
Z Bělohradu, Den 26. záfj b. r. byl pro famj osa-
du Bělohradskau, a 8 nj pro poddané zdeg&jho panstwj
oprawdu slawným. Uwjtaliť toho dne swau nowau wrch-
nost, G. hrab. M. wys. uroz. pána M. Alf., hr. z Aichel-
burku a Greifensteinu, Geho c. k. Mti komomjka, a řádu
Melitánského ze cti rytjře, s Wys. uroz. panj chotj geho,
hrabénkau Paulinau Bedři^kau, kteřjž se i s celau rodinau
k ustawičnému obýwánj sem pHstěhowali.— Mjstnj duclio-
wenstwo se školuj mládežj, ceehowé se swými praporci
a nesčislný lidu daw, gak poddaného tak cizopanskébo,
očekáwali ge ubrány wjtězoslawné před zámkem, kdež se-
staupiwae přjslusnau básnj uwjtáni a nato od mjstnjho du-
chownjho pastýře gako ochráncowé panstwj i poddaných
dftwěmě osloweni byli. Poslednjslowa řeči té, w njž se wěr-
ná oddanost wrchnosti slibowala, byla od wýboru poddan-
stwa hlasitě opětowána, načež odewáad: * »JŇaéj milostiwé
wrchnosti sláwa, sláwa, sláwa U hlučně zawsnělo, což, kdyi
pb hrabě na řeč odpowěděw poddaným ugístčnj dal, že gim
chce býti otcem i ochráncem, pokaždé pijstnpným, opěto-
wáno bylo ; na to odebrala se nábožná wrchnost do chrámu,
kdež slawné »Te Deumic drženo ^ odtud prowázel gi wsc;
ckeo zboř do zámku s radostným prowyskowánjm, při zně-
nj hudby a střelby. Na wečer přichystal městys Bělohrad
zwlááuj radowánky^ na cestě, kudy wrchnost ála, byly na
wkusně připrawených kúijch swjiilny upewněny, wedaucj k
transparentu, prostřed městečka u sochy sw. anděla strážce
pHstrogenému. K tomuto kdyŽ se přibližowala, zawsněl
hlahol trub i kotlů, radostná střelba a hlučné wjUnj, na-
čež zboř hudebnj k té slawnosti zwlá^tě složenau a tiskem
Digitized by
Google
4S0
wjJaDau w. p. J. TobUžkem, w hiMlbu awedeiiatt pjseá ipj*
wal. Na transparentu, klerVž takowé oblib/ do^el, že si
gcg hrabě na památku w/žátlal, sktvel se xnak hraběcj»
Jwema génij drianý ; a pod ujni některé giuotagilelné obra-
*Tf gmenowitS pak lew desk}. Na lo se odebrala w. uř0».
WTchnost, potč«enj «wé progewiwái, do zámecké sahrady,
kdež strogené ohně se wy|Uilowali, a obtwIáSté pčkně oswj-
oeny sklennjk nádherně do o^j bil.— Tak se skoněil tento
radostný den, který osadojkúin Bélobradskym x parat'' ti ne-
wygdc, gsa spolu swedkero wraucj nábožnosti na^j nowé
wrchnosu, kter«ž i hned po pijíij swóm do chrámu cbwá-
Uia; zagisté pijklad, který s dobrým swým p&sobeojm se
nemine* Vr> VM«ra,
SUTETOZOB.
Lantaray gťden z neywytedněgjíjcb francauzských ma-
IjKi kraginek, byl djté rodicii welmi chudobných, a má-
lo wal z počátku pasa dobytek, pozděgi dostal se pomocj
kteréhosi umělce, kterýž si ho byl wáimuul, do Pařjže,
kdež brzo welké powěsti do^el j nawždy ale zůstal zwlážt-
njkem, plachým k lidem a co neyhoráj bylo téŽ chudým.
Dlauhý ěas platil za wáecko toliko ki*esiinami a obrázky
8W}mi, gež swým wťHiok'im dáwa), kte)-jž ge pak draze
prodáwaU. Mnoho puwjdá se o něm anekdot. Tak ob-
gťdoal si kdosi u něho kraginu s kostelem ^ Lantara ne-
uměl lidi malowatí a tedy také na nj žádných neudělal. Pán
onen obdiwowal welice krásu kraginky, »ale,«( prawiJ, itna
lidi gste, pane Lantaro, zapomněl. « — ))Níkoliw,c( odpowěděl
maljř, »gsau Mrsickoi w kostele, a — » Dobře tedy,(( prawil
nm obgednate1,<( prigmu ten obraz, až lidé z kostela wy-
gdau.u — Mezi wzneseuými mnoho se oněm mluwilo^ a rád
by byl býwal wjdán, ale to byla wěc welmi it^zká. Kterýsi
"wclký pán sljbil kdysi »v/\m prátcICím, že gim Lantaru
pHwede, a skulečně si také na maljri mnohau piacj ^'vmohly
že w určitý čas na geho hrad prigjti sljbíl. Shižebnjkům
bylo giž pHkázáno, s ucywětij.helrnostj k němu se mjti.
Společnost byla si trochu na honbu odskočila, když Lan-
tara pHsel, deAtěm celý promokly. Dowedh* geg do bese-
dnj sjně, ])rawjce mu, že se společnost prcde ťrcmi hodi-
nami ncwráfj.. To bylo Lantarowi práwč whod j swijkl
áíaty se sebe kus po kusu, powěsil ge, aby nschlj', a po-
stawiw se k oknu, paťrenjm na krásnau kraginu na w^e-
cko ostatnj zapomjnage. Nagcdnau otewrely se dwéře
a (lumácj pán s weškerau společnost] whrnuli se. Lantara
sotwa měl kdy, by okolo sebe záwusu okcnnj hodil. Aby
řc upokogil, >vzdáli!a se společnost ; Lanfnrn se opít obljkf,
ale když byl hotow, ztratil se ze zájnkn, aniž »cg kdo
wjce spali-if. Umřel dne 22. prosince 1778 w Paijii we
jípitále; podiwnost geho ani na smrtelném loži od něho
nenstaupila. Duchowuj gcg totiž lěAil: )»Synu mftg, negste
nešťasten, neboť gdete tam na wěčnost a bndctc se djwati
do twáře Božj.« — »Gak,<( prawil zarytý len matjř ))a z pro-
filu geg nikdy nespalřjm?« To byla geho poslednj slowa.
Snudnj scenn z Paíjže. Francauzské saudy, pH nichž-
to se wsecko. wyslýchánj swědku, haněnj-se stran i Iwige-
nj advokátské wcřcgně děge, poskyiugj diw/iku i poslucha-
či mnoho welmi zat^jmawého, odstraáugjcj prjklady, du»cwně
znameniť* úkazy, z^ewiska nenáwtsti i autulné přjzně, zku-
dcnosli a bjdy, zaufnUtwj a nezitižileínélio rozmaru, ney-
wy.>>j raffjnowanosti i naivnosli. A wíak to má francanzs-ká
powaha pčkného do sebe a sice i u iieyxprosiijho, ie se
podlé nrnVlnosti vystřihali tímj, a tri*ba i klesagjc, do au-
plného knlu, klcrVby sám vr sobě si libowal, padnault si
nedá ; obecná spusobnost i duch wyhláiené reěi tabraJtogí
tomu a býwá se diwiii, gak ketině i ozdobně lidé ginak
newzděianj daru ťeči uljwatí uniěgj. Tuto gedcn obrázek,
kterýž wjce komičnau naivnostj zagjmá a ^ak spolu léi
dosutečným diikazem gest, gak Francauz wfibec a PařjŽan
awláátě zpAsobnost gakausi i Um zachowati dowe<U, kdebjr
se gínde snad gen odporné hrubiánstwj progewilo. — P. M.
byl před disciplinámj radau národnj ^ardy obžalowán, že
ae na pi-edsiaweném swém hmotně prohřešil. Přednosta:
Wy gste Waieho seržán-majora bil. M : Možná, že gsem
ho bil; to ge moge neftéstj. Předu: CoŽ Wám učinil?
M : Zaprwé má figura, kteráž se mi neljbj. Snad wjte, že
gsau lidé, gež má člowěk chuť wyfackowad, sotwa-že ge
poprwé shjjdne. Za druhé nemohu zrzawé knjry wysiáti,
a on ge má lak čcrwené, že gsem si řekl, když gsem gcg
poj^rwé zahijdi : Newjm co by to bylo, abys se tíahauuu
tomu gediiau do nich nedostal!... A tak se stalo; byla to
wide osudu. Předn: Tedy Wás k torna neponaukal? M:
Co ponaukal ? Můg Bože; dž plných iest neděl ponaukagj[
mne geho zrxawé knjry ; aic kdyby na tom bylo dost, že
gen osklíwý gest; on má také prawau zraawau, gidážtkaii
powahu, hanebné srdce; kdy se mi koliw přibljžil, swrběla
mi ruka, a proto gsem mu kdysi řekl : »Pri wsech swalých,
8 takowými knj ranil měl by každý aspoft lichý gako my-
žka býti a hleděti, aby se aspoň přjwětiwým chowánjm
opět lidským učinil í«c Předn: Následkem "VVa^eho gedná-
nj musel tři dni w posteli zůstati. M: Ať slauzj ke zdra-
wj... bylby se byl měl politř, až by byl zčernal, to by
mu nebylo zle aluielo. Předn: Wjteliž pak, že by Wás
byl mohl i před policegnj saud pohnati ? M : Policegnj
saud ge míig starý známy ; giž třikrát měl gsem čest u něho
bVti : poneyprw stranu facek, po druhé stranu pokopánj a
po třctj stranu facek i pokopánj. ($mjeb.> To nenj docela
nic směnného, to ge mé ne^těslj! Předn: Gak se to při-
hodilo, stranu čeho gslc žalowán ? M: Welmi gednoduáe.
MAg Ijstck zwal mě na stráž o dewáté, račte dobře rozuměti,
o dewáté. I přigdu giž o půl dewáté na stanowísko, a můg
seržán-major začne na mne sjpaii gako stará baba. Předn:
To se nezdá tak bVti ; gakr.pak by se poddAstognjk wadil,
že někdo záhy přigde . . . M: Opakugi gestě gednau, on se
wadil, kromě w^ech těch hrubos^, kteréž oa mne spustil.
Ano nazwal mě docela welblaudem, a to ge gmčno, kteréž
se k mé maličkosti neyménč hodj. (Smjch.) Rapportugjcj
kapitán: WᎠpředstawený držel se swého práwa, kdyŽ
Wám lewily četl. M: poněwadŽ gsem pul hodiny před
časem přižel ? Kap: To nikoliw, ale poněwadž gste if půl
dewáté wečer přísel, mjsto z rána. M: Mohl gsem gá to
wědéli ? Rap: Ljstek určowal dcwátau hodinu ráup* M;*
W»ak n^! Na Ijstku stogj gen dcwátá hodina beze wřeho.
Snad umjm předce čjsli. Kap: Máte Ijstck u sebe? M:
Arci; kauknt^^te se, na »z rana«< stogj kafika od inkaustu.
Gscm-liž pak powinen, abych i kafiky četl ? (Smjrh.) Nic
nepomohlo, ani kafika, p. M. byl na 24 hodin do -nězcnj
odsauzen.
Hrabě Jttn Jahib z Fcmanttcrd, pocházepjcj z gcdné
z neywzácněgAjch rodin iwedských. odřekl se zwlástnjm prá-
"wnjm, šlechtickému sborn w Stokholmu podaným spisem
pro sehc i swé potomky wáiech titulů a wýsad šlechtických,
a prohlásil se, že giž napořád gen prostým občanem zů-
stane.
Nedáwtto zemřelý neywySřj ějsnjk carského dworu
rnskéhó, hrabě ffranicfrý, zůslawil po soběf statky s 167.000
poddanými, domy a fabriky w ceně 22 mil. rtiblA a wc
weřcgnVch bankách 2 mil. rublů. Skoda že i lakowý Bra-
nický musj do Nechanic!
CMOpU ttBío wychazj w« aiifdu « w sobotu po prtlar-jrU; kakHau druh*u siredu pHdawá sb púUrchowá prjloka. Hřotlplácj m i» \vyd*waul& au ítwrl
. léia 48 kr.y vrt knilikiipectwjcb na pul léla 1 si. 36 kr., na c. k. pofetach púll. i r.l. 36 kr. «(r.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
NárodBJ zibawBJk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 88.
5. iUtopadu ÉS43»
10. r. běh.
{PoJtraimifňni.j
i»Hedwika?« opáSila Beatff geStě gednau —
a křečowité usmánj potrhlo gegjmi twářemí. By-
h>ť na nj widěti> že se chtěla ozbrogiti bměnjm
swé ledowé chladoósti ; ale srdce bylo tenkráte
silněgšj než hlawa. Násilné iiaWfečená zbrog z n j
po kusech padala*
•Hedwika?— *gsem Wclnii iádostíwa gi po-
znali. Přjbřhy žiwóta gegjho muségj býti tuze
dogjfnawé'--inárii-li dle toho sauditi, co gsteprá-
wě zbéžně o nj podotknut.-^ Netajte, gak se key-
kljř gmenowal^ z gehož tukaugste Hedwiku wy-
tvedl?«
Komik gmeňo^^al gménio* gežto ard w pa-
měti geho tkwělo, gako T^secko;, co se podiwné
djwky týkalo. ■
Beatau to trhlo, a Ibhýnký Čerwánek přele-
těl umořeně iwáře gěgj. Poloto se obrátila — ale
tak studeně» tak zasmušile/ gkko se obracuge zau-
falost, prawjcj: Nynj se děg* co děg; gá gsem
připrawena. '
W úprawněm hostinci u třech lip, w prwnjm
poschodj, w prostranném a wSemn pohodlj howj-
cjm pokogi — na měkěsofe, seděl komik s b^walau
družkau swých dětinských radostj, swých stesků,
swého uměleckého poí^nánj;
Ale — byla-liž to w skutku ona djwka, gežto
druhdy za kreycar a za ^oS aullinké audy swjé
před zwědawýmí diwáky rt)Zpjiiati musela? — Ge
to ono pólo diwé mladé stwořenj, gežto z rukau
surowé luzy se wymknntvši, títodiště u starého
panáčkáře nalezla? — To byla djwka gako z ney-
wzácněgšjch salonů wyrosilá, wykwětlá gako z lů-
na neywytřelegšjch společnost], uhlazená w neywy*
braněgšjch besedách. Ta plynnost řeči, U ohe-
bnost wýrazů, ta uhlazenost pohybowánj, ta auhle-
dnost oděwu..., to wšecko bylo nanj otisk časů
neyposledněgšjch; a wšak mezi tjm probleskowalo
předce něco w pohledu, w úsměwu a we zwuku
slow gegjch, co na minulé doby připomjnalo, a
po tomto pjsmě zlatjfch hodin pátral nynj komik
okem žádaucjm*
vHladowým zrakem pasu se na twé spanilá*
8ti giž celau hodinu, « řekl njnj«— »a jpředce ne-
mohu se zasytit. Gsi to, moge Hedwikol*-^tof
widjm neybystřeg^jma očima duše swé, to cjtjm
w neytenčj nitce prsau swých: a předce se také
obáwám, gako byst byla pauhý wýtwor taubau roz*
njcené obraznosti mé.«
nAi, ail* usmála se djwka. » Což pák gsem
tak wzduchorodá, z paprsků nebo pawučin setka-
ná, že mě ginák newidjš, nežli očima duše swé ?
Podjwey se na mne sw^ma obyčegnýma, těma
wšednjma, co gindy každý úsměw na mužské twári
wjdaly, kterýž měl býti wnadidlem a kadidlem
pro taulawau komediantku — pak bysi měpoznal."
»0 wždyť gá tě znám — znám, Hedwiko mo-
gel« zwolal komik, a wřele gj ruku tiskl, — »ale— «
• —ale rád bysi blauzniwého, sladinkého mi-
lownjka hrál, nenj-li prawda ? « dala se mu djwka do
smjcbu, a klepla ho přes prsty. — nZůstaň gen ty
při swé roli; w té se ti dařilo wždy neylépe — a
hned budeš na mne ginyma očima pohljžet«*
•Mysljš komickýma?"
»To ne — ale směšnýma, anebo: očima k
smjchu — anebo těma, které gsi dělal, když gsme
se naposledy widělí.«
» Anebo těma, které gsem dělal, když me
pustili z té proklaté djry a po tobě nebylo nikde
památky?"
»Byl gsi to hodně komicky?*
vGako zedrany kozel w trnj. Gá bych byl
Digitized by
Google
352
celému swetu srdce wytrhnul anebo alespoň do
pačesů wgel.«
uPatřila gsem tehdáž také k swětu?^
*»A. snad ne? — Tys měfa býti wlastně hro-
moswodem« na negž hy se byla moge zlost sbrkla.*
wWeliká čest pro inne!«
• Byla to wěc dowoiená? — Rekni^ gak se
omluwjš ? W kterém kautečku swé wybraušené
hlawy nalezneš něgakau ohradu? — Nemohla gsi
těch několik dnj pod s]rýra nebem anebo někde
w milosrdné krčmě promařiti^ které gsem gá mezi
černými pewnými stěnami proplakal a prozuřil?*
• Proplakal — a několik dnj? — No to se mi
Ijbj. Z toho by se dala udělati znamenitá roman-
ce 1 Nemáš něgakého známého básnjka? IVlelodíi
bych si udělala sama. Gá to cj.tjm, že bych nj
nowé triumfy slawila; nesměla bych ale ř|ci» žd.
nenj ani slowem prawdiwá.*
»Gak?— ty pochybugeš?*
• Gamám tuze dobrau pamět, a wjm» že
nám tehdáž panský auřednjk i djru ukazowal> kte-
rau gsi byl ze swého wězenj wyklauzl.<>
»Gá? — Nu> gestli gsi na mně kdy něco z
wlastnostj niyšjch pozorowala, že bych se mohl
kamennau zdj prokausati r-* tedy gsem wyklauzL
Ostatně mám ale laké gá dobrau pamět, a wjm,
že mibylopraweno— když mě z tmawé cyry pustili
—že gste hned druhý den ráno odgeli, o mne ne«
dbagjcCj gakobych nebyl ani na swětě."
oMy g^me odgeli — ale za tebau* Mysliliť
gsmCj že ses pustil tau stranau« gak bylo dřjwe
ugednáno.^
»Ale wždyť powjdám, že gsem po celých
osm dnj z té proklaté djry nekročil. Gak pak
gste se tedy mohli hned druhý den za mnau pustit ?«(
» Stran toho musjš proces westi s člowékem^
kterýž nás ugistll, že gsi geště té nocí uprchnul. «
•I bpdeyž do toho — !«
i)Pst! — komiku! — nesahey do řemesla hrdi-
nům a zlosynům. Nekleg, ale poděkug se náhodě,
kterážto nást)šemetnau Ižj na něgaký časrozwedla.
Kdybychme se byli nerozletěli, kdo wj, gesdí by
nám bylo tak pěkné peřj narostlo. <^
»To máš prawdu, milá Hedwikol — ale gá
se zlobjm gen sám na sebe, že gsem byl lak dobrý
blázen a učiněné bezpráwj tehdáž prominul — ze
samé radosti^ že gsem byl zas na swobodě a že
gsem tě daufal nagjti.«
(^Pokraiowónf,)
Wyzn&ij anglického gedQka opige.
Předmětem mého wyznánj gsau wlastně gen
slasti a strasti opige ; zwědawý čtenář ale «táže
se : kterak to semnau wypadlo 7 Dáwno gsem co
ukrutnjka nenáwiděl ten ged, držjcj mne w tak
mrzké porobě — po rozkolí bylo weta ; ale gaké
muky mně hrozily při odwykánj 1 Práwem se mně
namjtatí může, že gsem raděgi bolestí odwykánj
podstaupiti měl, než muky a gistiu záhubu užjwá*
nj — to gest gednoduché prawidlo rozumu. Logi*
ka mne wsak záhubě newyrwala. Hrozjcj smrt,
láska ku swé rodině, kterauž i nynj nad žiwobytj
swé, ač^ teď šťastné, milogi — to mně dodalo odho-
dlanosti. Užjwaw 50 — 100 gránů denně, nage-
dnau gsem porci ^oienšil na 40 — 30, a co možná
rychle na 12 gránů. Zwjtězil gsem I — Mukám
wšak proto konce nebylo I — Neochabnul gsem«
nýbrž po Čtyrměsjcném* zápasu byl gsem gešté roz-
čílen, wygewen* trnaucj^ gako práwě po mučjrně.
Nesmjrná rozdrážděnost žaludka a newýslownj ci-
towé mnau lomcowali ; pniž nuie léky kromě dwau
co pomáhaly. Lékařem málo prospége můgspis,
to wjm; wšak se nQosmělugí pro ně psáti. Knjž-
ka má swědčj nešťastnému přj^irženci opige: —
naučj-li se tento báti se toho wnadného pekla, do*
sti gsem wyřjdíl. Ať nenamjtá, že mé přjběhy
dokazugj, kterak gsem gá opígi odwykl po sedm-
náctiletém užjwánj a osmiletém ^fsneužjwánj! Af
neřjlcá, že snad slabau wuli mám, neb slabšj tělo
než on; budiž tomu tak; nemohu sjly giných po-
dlé swých měřiti a přegí mu srdečné wjce aučín*
nosti a srdnatosti, než gsem gá dokázal. MělC
gsem pak mohutných zewnítřnjch pohnutek, které
mu snapd scházegj, a ty mně poskytowalj podpory,
gežto duch opigem ochablý nikdy nenagde we
wlasinj sjle.
Učený Jeremiáš Taylor prawil, že narozenj
se ^lowěku nepochybně tolik boicstj způsobj co
umjráoj. Mně tato prawda* w oči bila« an gsem
opígi odwykal; neb w té ddbě gsem zakusil muky
člowěka, do nowého oboru bytnosti přecházegjcj-
ho. Tento přephod nekončil se smrtj; nýbrž
celým přewratem. tělesnosti. Geště mně zbyla
gedna památka: sny posud negsau pokogny, bauř*
ky geště nedohřjmaly, wogska odtahugj ale neod-
táhly, a geště mne člpwěčj twáře strašjwagj]
Čtenář snad myslj,.že gsem giž wyswobozen
byli odwyknaw opígi docela. Nebylo wšak tomu
tak ; ča^m mě geště starý hřjch zachwátil, kau*
Digitized by
Google
353
zelná pauli, a5 lehij, posud mne nepustila. Pozo«
rowaw ale« že tnůg žaludek gakausi náklonnost
ku ztwrdnutj ge^ji a poučen^ že genom tehdáž se
akutečně uzdrawiti moliu, až opigi dočista wýhost
dám, musel gsem se odwážiti. Užjwal gsem tedy
něgaky čas 170 — 180 kapek denné» někdy genom
sobě dowoliir 500. Dáwage se do končenj se-
staupil gsem na 1 00 kapek — to wšak nemohl gsem
déle než tři dni wydržeú. Čtwrtý den byl wždy
neyirapnégšj* Opět gsem klesl, a opět se zmu-
žil; skočiw geden den na 60 kapek> giž gsem
plesah že zwjtézjm — ale ukrutné bolesti zkrotily
mé prenáhlené wýskánj; dlauho gsem pod to čj«
alo sealaupíti nemohl. Ausilné gsem se snjžil na
60 kapek^ pat— niCl — Téměř po desjti letech
prwnj den bez opige. Dewadesát hodin gsem tak
wydržel; — pak gsem wypil nepteyte se, mno-
ho-Ii!! potom gsem opět se zmohl; až gsem ko-
nečně dočista přestal.
Tážete<*li se, kterak mně pak bylo?— těles-
nost byla strašně rozdrážděna a unawona. Bolcnj
smrtelné žaludka mne málokdy opauštělo — we dne
w noci stegná chaidostiwot a nepokognost odpo«
čjwati mně nedala. We 24 hodinách nespal gsem
wjce než tři hodiny ; a to tak slabě, že gsem sly-
šel i ten neymenšj šust. Čelist mně otekla^ ústa
byly plny wředu— a krom toho hromadu hnusných
bolestj gsem cjttl.^ Dokud gsem opige užjwal,
hlawu gsem si nikdy nenastudil, aniž gsem gednau
rýmu dostal. Přjčina toho gest tusjra auzký swa-
zek blan žaludku a nosu, který se i tjni gewj, že
pigáci wjna neb pálených wod, žaludek ustawičné
pařjce, Čerwené nosy magjV Nynj pak, že gsem se
opige pustil, kýcbal gsem bez přestánj po dwe ho-
diny^a to dwakrát i třikrát za den, ano i wjce.
Dawem myšlének gsem byl hrozně saužen ; měl
gsem gich wjce za hodinu, než užjwage opige za
celý rok ! ! Roztály nagednau gako snjh po tuhé
zimě, a potopa gegicli hr< zila mně udiwácenjm
do temné propasti sjlenosti. Čilost má byla tak
rozgitřena, že gsem wšecky činnosti žiwota cjtíl
•*-oběh krwe, tlukot srdce, dýchánj, a nade wáe-
cko zažjwánj pokrmů! — Při tom při wšem mě trý-
znily poty tak, že gsem se denně pětkrát neb .šest-
krát kaupaii musel.
Konečně musjm čtenáře za odpuštěn] prositi,
že gsem gen tak zlomkowité zpráwy podati mohl;
takowá chorá schwácená bytnost poklidu a pořádku
nedosáhne. Abych pak poněkud wědám prospj-
wati mohl, zustawugi to ztrmácené tělo učenému
sboru lékařů, aby po mé smrti mrtwola má swět
poučila o záhubných následcjch opige«
M. F....<f.
Čestké difradlo w Praze.
W auterý dne 24. )^gna opakowal se Znmpa» Pro-
wcdenj zpéwohry té bylo lepij nei kdy před tjm a náwitě-
wa slabsj nci wc phídeslých phedstawenjch. — Totéž by se
mohto řjci i 6 Dohiftj Smolemla, opakowaném we Čtvrtek
dne 26. ijgna.
W nedřli dne 29. rj^a: Marie, dcera phtkn^ Kone-
čně Eawjtata i k nám tato Marie, gedna i poslednjch dcer
weseló masy Doniiettiho a ne^Ii t neyidaHlegAjch, h^ofi
X neyřfaatnřghjch. Ge»li to djlé w prawdS wogcnskc, rox-
pustilé, newefmi nilechtil^ch zpfisobíi, a snad práwé proto
u mnohých tak wclice obljbené. Náwatěwa byla nad mjru
hogná, co2 nás nemálo třiilo, ne tak x ohledu wkusu na-
»eho obeoenstwa, genŽ wýtečnégdj opery ne tak xhu^ta na-
wfttSwuge, ale k wAlí panné Rdckcrtowé, geni toho doe swftg
pijgem mela a xa swé přiéinčnj vr éesk}ch xpéwohrácli tu-'
to uxnalost a odměnu ow^cm 7.a.<luhugc. Obljbená bene*
flciantka, widy pilné k tomu hiec^jcj, gak by si pljxeri če-
ského obeeenstwa xjskala, byla, gak mile se w pékném
wogenském odéwu národ njch barew obgewila, hlučným po-
tleskem nwjtána a po celý wečer hognau a Časiau pochwa-
lau počtena ; neboť swau, pro gcgj sjly — xwláitě powiij-
meli, 2e g!«me sde w Prate dwé snad po yriem Německa
neyslowútnégdj Marie widéli— tagisté nelebkau iHohu w cel-
ku zdaHle prowedla. Gegj hlas tněl tenkráte ai na ney-
wySJj mjsU nad obyčeg prjgemuč a w phednátfenj bylo
xnáti, ie part swflg pod dobrým náwodem gak co do hud-
by tak i co do řeči studowala. Hra gegj, a ta nenj w
této úloze wťcj mimotnj, byla tak chvalitebná, gak gsme
tomu u nj uwykli a mnsjme wyznati, žebychom dramatické
části gcgj ho phsdstawenj nad hudebnj geálč přednost dali.
Obájrněgsj posauzen) zanecháme da druhé predstawenj,
kdežto daufáme, že se gcáté i nékteré nepatrné neurčitosti
neb nehiadkoatí ne-li aanplna a«poft wét«ij«i djlem wyrow-
•agj, gaiby snad znatelowé byli mjsty wytýkati mohli.
Přjsnřgdjm posuxowatelAm připomjnamc, ée tam, kde lalík
swétla, rádi nřklcrých stjnečká pomjgjme, dobře wčdauce,
gakých starosij xpěwák před swým přjgmcn mjwá. — Pan
Mayer (Tonio) byl wýborný wc apěvn, a kdyby nékterým
ebybám w pronásenj řečj swých odwyknauti chtM, mohla
by se i hra gcho w této ťiloxe naskrze chwáliti. P. Prokop
(Sulpic) xpjwal dobře a obweselowal obc(-en.4(wo swau
hrau. Kdyby gen tak rád české gramatice kiiwdu iredéUL
Gemu to neradi odpauitjme. P. Hcrbstowé (markéza) zchá-
lelo w prwnjro gedoánj ponřkud na komičnosti a řeči gcgj
na plynulosti; ostatně prowedla wéc 'swau i we xpéwu
chwalitebnjt. p. KaAka byl dobrý Horten.«ío. Orkeslr byl
též chwály hoden; nékterá tempa se nám nechtěla Ijbiti.
Obecenstwo bylo xdařilým prowedenjm opery -vrelmi potě-
šeno, p. KťJckertowa gakož i m>. Mayer a Prokop byli né-
kolikkráte wywoláni. Slysjmc, ze na konec při druhém wy wo-
lánj, gehožto gsme se nedočkali, p. Kockertowa i kytičkami
poctěna byla ; gsme přeswědčení, že pHwinallc památku tu*^
to k srdei swémv, i x tohoto geden kwjtek k n j přidala—
Jewjtek $kromno9li, gcni gj nedowolj, aby tuto poctu xa
uxnánj dotvrícné vytečnostiy gakéž se gen slawným bostkám
a anamenitym dramatickým xpěwačkám na gewo dáwá,
brala, ale raděgí xa dárek lásky, gižto si krásnýitii daf^
swvnii a pAwabem we mnohém srdci zjskala. A kdoby
ranedle tolikerým kauxlům spanilosli odolal? Zagisté my,
kdybvchom byli eothusiasté gako Madaři, podali bychom
gj netoliko kytky a wěnce, ba netoliko če^tnau >awlí, ale-
brz celau zhrognici; a wAak my wjme, že gi sám Mjlek
hogně sířclami opatřil, a bogjme se. Žehy snad pak mnobý
o nás řekl, že gsme si Uuto ač práwé rytjřskau dwornostj
prwnj ostrohy nedobyli*
Digitized by
Google
354
DOMACJ KRONIKA.
Ze Dwaru KrÁlowé. Dne 17. řjgria t. r. sUwena gest
ve Dwoře G. M. Králowé prwnj wýročoj památka xaswěcfr-
nj nowé hlawDJ ikoly pro obé pohUwj, kterái co otewře-
ný* étwerhran o 2 hořegjícjch nádherně posta weaa, ie»
stero prostranných třjd pro pacholau, a tri žkolnj tijdy
pro djwkjr a skaiUebnj komnata, pak krásná obydlj pro
8 pp. professorú obsahugjc, w čase dwau let pééj skau^e-
nébo p. métifanosty Petra Procházky kn prospěchu měáfan-
stwa naleho powstala. Na oslawenj téhož poswécenj we-
<)ena gest ákolnj mládež při hudebnjm iwuku a slawném
"wy^wáněnj do starobylého chráma Páně ku slawcné oběti
mie swaté, gjžto i óreduictwo slawné raddy měsuké i mě-
áfanstwo přjtomno bylo. K náramným obětem postawenj
ikoly této, ge^ž náklad na 26.000 si. pHáel, pHpogilo mě*
&ťunstwo i onen šlechetný skutek, že učitelstwu akol djw-
čjch dwě stě ftl. stř. z měšťanských přjgmů wykásalo. U
-wečer' byla hlawnj ikola na důkax .wděčnosti od pp. učite-
lů krásně oswětlena. W transparentu stkwěla se w náro-
dnjch barwách — newiny a lásky — xačátečnj pjsmena G.
Časnosti F. I., rok 18l2. a snak městský owěžcné brány se '
Iwcm králowstwj Českého, pH Čemž zborem hudebnjm mi-
mo gine hrály se i národnj hymny. Daufáme, že na bu-
daucj léu toto poswěcenj ikolnj i osacowánjm sirotků, k
čemuž p. Ratel Riedl gíž i sáklad položil, se oslawoivati
bude. Neyutěieněgáj zagisté wěnec spljugj pospolnjmn
iiwotu a sobě ti, kdož způsobem ukowým blahu spolu-
občanů vjíemožně napomáhagi.
J. PellkAa.
(SWETOXOn.
Neywětij trest, gegi Webabitjtj, nad částkaa Arabío
panngjcj knjžata ukládagj, gest ohoienj wausíí ; tjm trestem
irúak poctjwagj s«* toliko snamenité osoby. Kdyby se to
u nás aawedlo, střihlo by se kolikkráte do falešných wausA*
Cttvanilleš přinesl poprwé před padesáti íeiy giřinky
a Melika do Ewropy a nazwal ge ke cti ňvédského bota-
nika Dahla Dahliemú Pooěwadž ale toto a podobná tomu
gména (Thalia, Dalea) k osnačenj i ginýcb bylin wxata byla,
směnil ge Wildenow ke cti Giijho III., krále anglického na
Oeorgini, což naze GíHnka gest.
W Saint-Espritu w gížnjch Francauzjcb gest 90letý
strom, kterýž prý letos 15.000 hru»ek měl. Od toho by
bylo dobře semena mjti.
Když se mladý hndebnjk HĚartini we Freiburku adr-
iowal, newěděl, kam se odtamtud obrátiti má. Umjnil si»
že se s panem Wětroněro poradj. Wyleal na neybliž&j wěž
ft hodil kus péřj do powětij. Wýchodnj wjtr sanesl ge
k aápadtt a Martini odebral se do Francaus, kdež nikdy
přjčiny neměl, toho litowati. Neradjme ale každému, aby
se takto s panem Wěironěm radil.
Spolek k potlačcnj nemrawnýeh špisSt n obrnzn, kte-
rýž w Londýně giž od r. 1802 štáwá, slawil nedáwno wý-
ročnj swé shromážděn]. W posletlnjch pěti letech odnal
37. Ido necudných obrasA, mezi nimi mnohé obswiáitnjho
uměnj, 4598 knih a seáitkň, nazwjce též s ohawnými wy-
obrazenjmi, 90 rytých desk měděných a welikau sjlu wý-
tisk& nestaudných wěcj a pjsnj, pik<cl atd. Počet krámii,
kdež se takowé ničemnosti prodáwaly, ge vr témže času z
56 na 25 amenžen.
Litariitiira wlaská geét činněgij, než se w4bee sa to
má; r. 1842 wydáno "wlaských spisfi 3024 w 5807 swax-
cjch, o 255 spis A wjce než r. 1841. Z 3024 oněch spisů
wyslo w Lombardskii 668, w Benátsku 1 101 (tedy byly tH
pětiny celého počtu Uhtěny w rakauskéni' Wlaskuv kleréft
tjm spfisobem ostatoj wlaské státy předčj), w Sardinski^
508, w Toskaně 235, w Pepežsku 216, w Sicilijch 174,
w Parmách 73, w Modensku 19, w Luccansku 11, w ci-
sind 19. Wětsina wy zlých těch pracj sátežj s pfekbdA,.
gest se wdak nadjti, že nynj, kdežto smlauwau mesi Ra-
kauskem a wětiijm počtem vlaských státA litemj gměnj
pogi&těno gest, wjce p&wódnjch splsA wycháxeti bude.
Oni uk naswaoj diwochowé předčj nás wychaudlé
EwropČany mnohonásobně duiewnj i tělesnau silav. Medáwno
podaly anglické nowiny nowý přjklad neohyčegné gich ne-
ohrožen osti. WAdce indiánský Dervallak Surhat, který-l
w anglické armádě pomocnému sboru indiánskému před-
ftUwen byl, prosradil w noci 15. řjgna spogetice swé. Od-
saudili geg, by k ústj kartáči nabitého děla pHwázán byl a
tak smrt utrpěl. Úsudek ten wyslechl co neychladněgi, co
satjm přátelé geho brAzau se chwéli a sám anglický gene-
rál pohnut byl. Odsauaenee wstaupil pewné do karré a
wy prosil si, by geg k dělu nepřiwazowali. Když se mu to
powolilo, stiskl profossowi ruku, přistaupil srdnatě k smrt-
nému strogi, obgal ho oběma ramenoma, ohljdl se gežtě na
swé druhy á přindal sám hlawu swau k 4s^. Zawelelo
se, r^na wyžla, daleko yr horách se roslébagjc, a hlawa '
indiánského vrudce rotsťrjkla se na wiecky strany.
7(ěco podobného oné hruhce, o kteréž gsme se dljwe
s^ji^^li) gc*^ winný keř w parku kr. sámku windsorského
v Angličanech, který as 40 let stár gest a ijřky 26, délky
pak 138 střewjců nabyl. W prAměni mjwá ročně 2360
broznA as po 1 libře.
W glžnj Austrálii gest od nedáwna také nowé SíÓZ''
ěkó a w něm řeka Reyn (!)*, tak to německý seměslowec
Merge pogmenowal. Tam owáem ojábude třeba Slotvany
němčiti.
l^owě wysUwěná twrs VicetmeSt kteráž hlawnjm skla-
dištěm nowého opeMněnj Paijže býti má, chowá giž asi
200 děl a přes 50 moždjřA a gežtě má do nj as 100 děl
a 50 moždjřu přigjti; wedle roskasu aá se powždy střjci,
gaj^oby nepřjtel před nj stál. Gak ge as při tom Pařj-
ianům ?
London má we swých 300.000 domjch 1 míllíon
komjpií, gichžto čistěnjm se 2.000 kominjkA objrá ; w 14.000
ulicjch obrowského tohoto města hořj každé noci 2 millíony
lamp a celá armáda ponocných t. g. 12.000 mužů bdj nad
bezpečnostj w noci.
Proffrai
pmviijlio koncertu deAnoty Ce-
cillanaké t
1. fíf/mnn od Schichta, welký wokálnj sbor.
2. Trio od Spohra (Op. 119) pro pianoforte, hausle a
čello.
3. CegWi wlastj sbor dle Arndta od Č., hudba od J. N.
Skraupa.
4. Mesiái od Handla, druhé odděleoj.
Přitom osnamugeme milownjkům hudby chrámnj, že
5. listopadu bude prowotowána u križownjkA nowá mše
od Molika, a na den sw. Cecilic mse od BeethoTcna do C.
ČMoplt tento wyckaaj we slrrdu a w nobolw po pAIarajeli; k«/d«u lirahAu atiéiu pHdiwá ae pAUrclioM-á pijlolia. Předpiatj •« n uvydantalala ■« itwrt
léta 46 kr., we knihkupeetwjch na piH léta 1 al. 86 kr., na c. k. poitach púU. t zl. 36 kr. »\r.
Wydáwáojm a redakcj J. Pospjsíla w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hárodn] zábawnjk pro Čechy, loraw&ny, Slováky & Slezany.
Čjslo 89.
8, tUtopadu ÍS4S*
10. r. běh.
PaBichydaU
Powjdka % ruského
•d
Orelského.
Měl gsem přjtele překrásného, blahorodné*
ho, plného d&wtipu a ducha básnického* Wyroslli
gsme spola, učili se spolu a wysli spolu na dráhu
swěta.
Lidé nynjpřesláwagj wěřiliwe wšecko dobré,
wehké, w samy sebe, takže se strachugi myšlen*
kau, aby slowa má nepočetla se do wlasti wýmyslfi.
Wxiwotě swém nesetkal gsem se s člowěkem,
který by byl tak štědře nadělen neywzácněgšjmi
dary přjrody, gako tento mfig přjtel. W blankyt*
ných geho očjch gasněla se duše wznešená, we
hrudi geho bylo srdce plné lásky ke wšemu krá*
snémur Žiwotem geho byly nauky, slastj geho
básnictwj a umělosti. Swoboden, nezáwisen gsa
poswěcowal dny swé těmlo předmětům.
Gá, ačkolinr gsem obral giny způsob ziwo-
bytj, nikdy gsem se nerozlaučii s njm. Čtenj, pro-
cházky, rozhowory, diwadlo a někdy společnosti
přjgemně střjdaly se s nasjm zaměstnánjm.
W počtu mých moskewských známých ob-
zwláště Ijbil se mi dům Petra Iwanowiče Zářecké-
ho. Dobrosrdečné, téméř přjbuzenské přigetj
pan> Zářecké a Ijbeznost gegj čtrnáctileté dcery
silně mne tam wábiiy. Petr Iwanowič Zárecký byl
znám gako člowěk rozumný, wzdělaný, prázdný
wšeho přetwarowánj. On chtěl dáti skwělé wycho-
wánj swé dceři, a ničeho w toni neiitowal ; on ale
newěřil těm módowým pokloňkéřům, kteřj za dwa-
náct rublů přicházegj prosedět hodinu a žwastat
o městských pletkách. Takowých učitelůw ústa-
wičně roztržitých a nemnoho uměgjcjch zůstawo-
wal oněm domům, kdežto šat siaužj za ocenku
•) Mác za mrliwé w ruské cjrkwi.
rozumu. Zjskati chtěl člowěka zkušeného a spolu i
skromného, a takowého nesnadno nagjti w měslě
residenčnjm.
Gá gednau obětowal se gemu postarati se»
a sljbostj nawrhi gsem Kwětkowu — tak se gme*
nowal můg přjtel — nechtěl-liby on mentorem býti
dcerušky wtipné a dobré.
W dwadcálém druhém roce zřjdka zamjtagj
se takowé náwrhy. Pro Kwěikowa to zawjralo w
sobě romantický půwab. Přeštěpiti swé uměnj,
myšlénky, city, mag;netizowati swým charakterem
bytost milau a newinnau, wšecko to bylo mu mey-
wýše zanjmawé.
Mladost a obzwlášte překrásné Ijce druha
mého přiwedly zpočátku Zářeckého w nesnáz;
twář blahorodná a wšak otewřená, obšjrné wědo-
mosti, rozumný a zachwacugjcj howor brzo zapu*
dily wšecku pochybnost.
Nadinkabyla andělské djtě, w plném slowa to-
ho smyslu ; n.ewinnost blyštěla se w gegjch blankyt-
ných očjch; růžekwetly gjnaljcechf kaštanowé ka-
deře wisely po něžných plecech. Gakožto gediná
dcera bvla poněkud rozmazlená, obzwlášte swau
pěstaunkau, gednau z oněch učitelek, které ne-
magjce práwa na lásku schowanky, staragj se ná-
klonnost gegj dobjfwati newčasným showjwánjm,
ano i whodčiněnjmpřiwšelikých gegjch přjchutěch.
Kádinka měla sice dobré srdce, ncdostáwalo se toli-
ko zkušeného wychowatele, genž by wyléčil gi od
neduhu, newyhnutelného w domácjm wychowánj.
Kwětkow uměl owládati mladau obraznost
učenky. Prawda, zpočátku myslila ona raděgi na
lautky nežli na nauky; gediné ale pohlédnutj geho
obrátilo pozor na řeč a wýklady.
Rok minul co newidět; prospěchy byly
wjře nepodobné, a rodiče, okauzlenj dcerau, ne-
wěděli gak děkowati mladému učiteli.
Kwětkow byl sám u wytrženj ; stal^se prjte-
lem domu, a prázdný čas tráwil w té rodině. Ná-
Digitized by
Google
356
ruziwý gsa hadebnjk často prowázel hru Nadinči-
nu a připogowal někdy zwučný swfig hlas k gegj-
mu půwabnému zpewu. Oa byl rádcem gegjm
we wšem: knihy, musikalte, kwetiny ba i šaty wy*
bjraly se podlé geho wkusu.
Čjm tésněgsj bylo gegich přátelstwj, tjm ros-
tržitřgšj byl Kwětkow. Často wyšlýchage úkoly
gegj a libugjc sobě w gegjm gasném Ijci, pohrau-
žel se docela w obrazotvi^omost, newiděl a neslyšel
ničeho, a toliko--— tCo gest wám?« wy trhlo geg
zé zapomenut]. Tu zarděw se, w nečas začal ob-
gasňowati předměty, a geště wjce zasmutil se.
Nadinka taktéž pohljžela na swého učitele,
a we swé řadě na úhad odpowjdala na geho otáz*
ky, což působilo gira srdečný smjch* Madame
Désiré, která wždycky býwala při učenj, zahlau*
bila se tak w romány Genlisiny nebo Kotenowy,
že toliko silný chechtot probuzowal gi ze sladkého
uspánj.
Čas letěl* Kwětkow odprawil se s rodinan
Zářeckého na wenkow. Gá také užil pozwánj a
stráwil celé léto na wesnici. Otewřenost, nepře-
twářená weselost, swoboda w obcowánj panowala
mezi námi. Bydlila tu Ijbezná Marie S..., která
uměla swjřm hrawjrm charakterem wšecky roz-
weseliti*
Gá 8 Kwětkowem bydlil w vkawaljrském^
křjdle, kteréhož okna wycházegj wsad. Před po-
lednem sešli gsine se ke snjdani, procházeli se s
děwicemi w sadě, čjtali, hráli, čtweračili. Po obě-
dě w kočářjch nebo na konjch odprawowali gsme
se w pole nebo na luka. Na břehu potoka roz-
prostjrali koberec a dělali přihotowenj k čagi me-
zi tjm co děwice w ruských šarafánech^) spolu a
námi hrabaly tráwu ; a to nepřiwyklé djlo prowá-
zelo se se smjchem srdečným. Wpozdnjm saumra-
ku nawracowali gsme se domň, doprowázeni we-
selými pjsněmi weslařů. Na wečer cjtali gsme,
objrali se hudbau, gindy hráli w karty, a wždy-
cky končili plesem při zwucjch fortepiana, na kte-
rém hráwala Madame Désiré, ačkoli řjdko w takt.
Po wečeři wšecko se rozešlo*
Gá s Kwětkowem odebrali se w sad, poho-
worit, nadýchat se nočnjho wzduchu při swětle
lunowém. Zabrawše se do meyty někdy neoče-
káwaně obkljčeni gsme byli řadau přjšer w bjlých
rubášjch z prostěradel. Smjch, běhanice opět za*
čaly, pokud panj Žářecká ge nepřekrátila napo-
menutjm> že čas gjti spát.
Má-li se spokogenost a dobrá pohoda nazwati
*) Dlauhý sat ruských scdlck*
štěstjm— weS gá pcwně wřřjm — byli gsme giste
šťastni. Obzwláště blažil se Kwětkow. Neměl to-
lik smělosti, okázati swé city obožněné Nadince;
ale tyto plamenné zraky howořily tak gasně, tyto
werše, napsané gjm na březowau kůru, tak mnoho
wyráiely, ie mu zbuditi musely saucit.
Bylo třeba widětt, gak rozkwjtala Ijce gegj při
ukázánj-se Kwětkowa, gak přjwětiwý byl wýraz
gegjch úst, když spolu zpjwali, nebo hráli fantasu
Beethovenowu, dotýkagjc se geden druhého šatem,
rukama ; aby se poňalo, gak bilo srdce, když Kwět*
kow četl gj swaii práci, psanau na^«ajm lásky.
Šťastná krasawice, kterau obožňuge básnjk!
, Howý rok.
(PokrtíČowénj*)
nTo ge wěru tra^komícká událost, že gsme
se k wůli gedinému prostému poU4ku do wšech
swěta djlů rozprchli, gako holubi, když na nč
haukne. Přisám Bůh I z té pletenic^ přjhod dala
by se dobrá nowela udělati^ kdyby se gj obratné
ruce ugaly.'^
dAíI wám se tu nebude předce lidj nedostá*
wati« —usmála se djwka — nkteřj by dwě tak zna-
menité osoby, gako my gsme, několika popsanými
archy zwěčniii dowedli* Za dobré alowo a skle*
nici wjna á, gedné -— a za usmánj z druhé strany
udělá mnohý perogezdec wšecko;. gá ge poznaU
za těch několik let, co měšte^tj nebo neštéstj a
tak nazwanými krasoduchy swádělo*^
aTo bych mu ale musel úplné pásmo prjbě-
h& podati,* řekl komik, a lehýnký nu*áček zakmi-
tnul se po čele geho; »a wsak gá sám posud ne-
wjm, co tě wšecko potkalo— ba ani gak se mé
staré pěstaunce wede.**
nTo zanech wšecko fantasii spisowatelowe.
Gá nedychtjm po té sláwě, abych snad geště ge-
dnau černé na bjlém widěla, co mě bylo kdy bo-
lelo anebo těšilo. Dosti na tom, když se dowj,
že gsme byly s matkau w nemalé nesnázij kdyžto
gsi nám dle úřadnjho podánj uprchnul* Gá byla
toho pewného mjněnj, že gsi se obrátil do Bawo^,
proto že gsi pořád o wětšjm diwadle mluwjwal —
a tam gich wjce stogj, nežli w Čechách, kdežto
mimo Prahu geště ani gednoho stálého, a nebo
alespoň obstogného diwadla nemáte* Ostatnj mé
důrojnce odporowali, prawjce, že gsi se pustil ce«
stau, kterau gsme si byli wespolek dřjwe wyměřili.
Ale hned J)rwnjho wečera, kdežto gsme tě nedo*
Digitized by
Google
857
stihli^ srosda dfimjnka noge w pewtié přeswSdČe*
nj, že gsi na gínause stranu obrátil — a od té chwj-
le nemohlo mě nic wjce u b^wal^ch společnjkA
pautati. W trapKwy-ch nesnázjcfa — ani newjm^ gest*
li za ně stogjš — čekala gsem g^siě pul dne# po*
tom gsem nastaupila cealu zpátečnj a přegela ba«
worské hranice. Ncwyzpytný pud, gegž gsem ži-
wau mocj udusiti nemohla, hnal mě bez ustánj ku
předa; gá to měla bláhowá na počátka za tagemtaý
hlas lásky^-záhy ale poznala gsem, že to bylo wo*
lánj osudn. W Pasowě bylo mjsto pro tra^íckau
milownici— 'a gá tam uwázia. Mělať gsem za dobré
znamenjy že mě takorka po prwnjm kročegí na cizj
půdu stěstj potkalo; ale na délku nemohla gsem
tam zůstati* Gá myslila zase, že mě nepokog lá^
sky pohánj: záhy ale okázalo se opět, ž,e to bylo
popichowánj pauhého osudu. Byla gsem w Reznu,
Augipurce, Bamberce, až gsem i do Mnichowa za-
blaudila. O tobě nebylo nikde ani památky; gá
měla giž mnohdy chut wymazati gméoo twoge z
paměti mé, ale bláhowé srdce šeptalo mezi to : Po*
Čkey geitě trochu I Onť ge předce gen pramen
a půwod wieho, co se nynj s gasnau twářj na tebe
usmjwá*^*
»'Welmi dobrotiwěl*
•Řekni raděgi: zpozdile, o sto let za časem.
Nebo kdybych nebyla na hlas mého srdce dbala,
mohla gsem bjf ti nynj třeba něgakau zemankau—
ano, ano, gen ot^jrey oči ! Našinec měl giž \x
swého wjtězného wozu lecgaky-ch bláznů zapraže-
ních. Ale gá se těšila chwjlemi tau romantickan
myšlénkau, že nás podiwný rozmar osudu předce
geště gednau swede, a že budeme geltě gednau
wespolek s panáčky hrát.«
nAle což pak ti gmeno moge nikdy k usjm
nepřišlo?*
pproč máš tak obyéegné gmeno, že teď giž
ani ta neyotrhanegšj společnost herce nepřigme,
který se tak gmenuge. Gá weděla pozděgi arci,
že ge tady komik gmena twého miláčkem obecen*
slwa, ale — «
» — gakž by ti bylo mohlo napadnauti, že to
gá gsem — nenj4i prawda? Gá wychoiranec pan*
hého keykljře, genžto gsem ničeho newjdal a ne*
slýchal, co by bylo za řeč stálo. «
» A widjš, předce mně to konečně napadlo, že
to býti musjš, Gá to seznala z referátu, wybjra-
gjc z oceňowánj twýeh rol] ona mjstečka, gežto
se podobaly hře mého býwalého saudruha — až
gsem konečně poštu obgednala, abych se očitě o
dokonalosti zdegšjho komika přeswědčila.«
»A na milownjku ti nezáleželo ?*
•Tys hráwal milownjky wždy pode wšj krití*
kau; pochybugi, abysi bylina tom poli mezitjm ča*
sem něgakých prospěchů učinil. «
»Kdo wj? — Zdegšj dámy dáwagj mi dobré
wyswědčenj.«
»Ge-li možná? — Tedy nebude giž potřebj*
aby se cizj dámy o íwé schopnosti w tomto umě*
nj přeswědčowaly.«
»To nebude « — řekl komik nagednau srdeč*
něgi, než byl až posud rozpráwku wedl — uneboC
magj tušjm o nj giž dosti welkélio přeswědčenj.
«^Teď ale nechmc žertů a powěz mi, co dělá naše
stará pěstaunka? W prwnjm praudu radostného
shledánj nemohlť gsem se geitě ani k té otázce
dostati. <*
• Naše milá matka,* odpowěděla Hedwika
hlasem tichým — »odpoČjwá libě pod zeleným ro*
wem a černým křjžem.*
»Gak? — Tedy odešla?.... Bůh gj dey ra*
dostného procitnutj! — Škoda, že se těchto dnů
nedočkala. Gá bych gj byl po domácku ňowé pa»
náčky uspořádal, že by byla musela omladnauti.
—Škoda I«
* ^ *
Černý wůz sbjlým křjžkem na zadnj postra*
nici drnčel za třemi kluky, z nichžto geden po
předu dlauhý křjž a dwa na černých tyčkách ký*
wawé lucerny nesli. Za wozem gel gediný kočár.
Sotwa že kdo z mimogdaucjch na ten průwod
okem hodil.
Byl to pohřeb nešťastného zpěwáka — pohřeb
ilowěka, gemuž byl zlatý kwět naděge oprchal,
gegž bylí čaroděgnj snowé zklamali.
' Den byl gasn^, nebesa čistá — země široko
daleko gako rubásem pokrytá. Snjh na nj ležel
na tři prsty zwýšj.
České diivadlo ir Praze*
We čtwrtek Ž. listopadu po druhé: »Marie, dcera
pluku, (c Litowal gsem od srdce, íe mi nebylo popřáno
plauti walnVm praudcm prwotinuého entbuí»iasmu nedčlnj-
lio. Osud pKwcdl m5 Um teprw we Čtwrtek ; wSak sotwa
Že gsem wkroéíl, přestal gsem pochybo wati o kaUcelné mooi
italské dcerušky, wida opět na sedadlech několik tnámych
twářj t časA býwalého předplaceuj. Bylo mi wolno. Ma*
rie se i po druhé Ijbila dle tásadj : »Set CtcUd btinet,
wirb monAem (Síwol brin0fil.« Tu.ge sličný écrwcný ka-
bátek, saudeček a buben, tu se po wogensku staupá, tu po
llechticku obgjmá atd. Wie to musj se w celku powAiit.
P. Kockcrtowá ge gak w řeči tak w xpéwu u stegném po-
sta wenj, ona si smile traufá a If astným dařenjm překwa-
puge. Rra^ ura ncnj gegj pole, tryle a skalopewná intonace
gi neaarmautj, ona se gim umj s takowau gracij uhnautí
Digitized by
Google
358
ie se toho ani nenaďáte, s«djte-]i tam a dwéma smysly a
nikoli 8 pauii3'm uchem. Ona hy mohla Marii mnohem
gednoduicgi spjwati, a dogem nebyl by slab^j. Za idatílé
poltládám gegj du6 s Toniem w prwnjm, a romanci w
druhém gedoáoj; ie wjíak od té chwjle téměř oddechu ne-
má ai ke inámé árii na vWlast^tc muselo při této patrné
unawenj nasiaupiti. Kdo nám w&ak upřjmné o wlasti ipj-
wá, ge nájí, a dogde pochwaly. Tonio (Mayr) iádá dobrý
»pew, dobrau hru, dobrau řeé. Toť na člowSka pijliJ mno-
ho. Tjm milegi wyznáwáme, ie ptí w}borném tpéwu i hra
i řeč se dařila. Markéza i Horfensio gsau osoby, stogjcj
yrné oboru apSweekého. Sulpic (Prokop) podal částečné
podařilý obraft, w némi se některé scény dobře prowedly*
W celku byl ale gaksi dwogatý; chtége srdcénau prosto-
dutínost trefiti, padal často -w křiklawau buráciwost, éjm se
nikdy vniteraj cit nahraditi nedá, a mnohý wyraa tjm wétlj
protiweostwj pCisobj. Sbory uspokogily. R.
DOMACJ KRONIKA.
Z fíhesnice> Po dlauhé sastáwce se nám opčt chrám
Thálie desku otewřel. Prowoaowal se dne 10. tářj h* t,
KlicperAw »Hadrián z Kjmsíiu a dne 28. zárj téhož )iDí-
■wotworný klobauku j Čistý wýnos byl určen ne prospěch
ůstawu pro chudé. Diwadlo, aékoUw dosti prostranné,
bylo přepiodno a hry se wýborně podařily, obxwláitč prw-
nj kus, kdež se herci i herečky gako o láwod hráti xdáli.
TV »diwoiwomém klobaukua byla neyxdarilcg.HJ osoba KoliáS
— p. Kregčj, — který se velmi dobře do úlohy swé hodil.
P. Česaný predsta^wil nám onen Žiwý obraz prostosrdečného
nuzáka j p. Fiirst weselého Strnada j p. Howorka vynaložil
Vhecku p<*ři na rázné wywedcnj Barnabá»e. Konečné za-
aluhuge chwalítebného připomenut] též sletea W. Kořjnko-
wá^ která rostomile Bétu«ku sobrasila. d^ii^^ y,
Z Miljna, I u nás ae sasti^wila Thálie česká po
vlasti cestugjcj, naleznuwái zde horlivé Čciky a Čechy.
Hrálo se 18. zářj r.b., a fláwal se DNalezenec čili pražský
uličnjkff. Hra wypadla zdařile, pH čemž se wáickni zacho-
vali, zvláituj. chvály pak Hynek (p. V. F^u) a panj Tru-
bitkowá (panna Dr— .) zasluhovali. Čistý výiios se vy-
naložil na knjžky, kteiýmiž se zat^átck učinil k'nHljnské kni-
hovně.
M. Uoworkft.
SWlBTOZOR.
Anglické noviny, a před ostat n jmi Moroing-Chronicle
vypravugj docela opravdové povjdku o myái, kterážto
6 obzvláátoj zpňsobiloslj trillery gako skřivánek vyvádj a
též hlasy ginýcli ptákíi nápodobiti zná. nedávno prý se
teprv chytila a zochočila. Budau-Ii tak my»i pokračovati,
nebude brzo drahých našich primadon zapotrebj.
Anglické noviny odbývagj ročně 53 millíonů listfi a
taxy, kteréž stát z nich ))cre, obuaicgj as 120.000 1. sterlinků
čili as 1,200.000 zl. stř.
Tířmcckó poíjtá nynj 452 společnost] siřjzlivosii S
106.464 členy; neywjce gicli má Hanoversko, totiž 230, v
Prusku gest gich 128. Hezký to začátek, ale na obyva-
telstvo tolik millionú počjugjcj gcáté pijlii daleký od
konce.
Když z počátku tohoto stoletj vynálezce očkovánj
ncbtowic, slavný Jemier, se dověděl, ze Dr. de Carro ná-
|eš tento w Evropa i w Asii uvedl,' odeslal mu gednodis-
chau stgbmau tabatiérku s nápisem : » Edvard Jenner to
Jean de Carrro,i( což kromě našeho de-Carra gen geátě
gcdnomu americkému lekali učinil. P. rytjř de Carro ode-
vzdal nedávno tento dar českému museum • pHpogil k
němu kadeř, kterauž Dr. John, Baron z Gloucestni, z bla«-
vy nesmrtehiébo tohoto muže skrátka před geho smrtj byl
ttstijliaiil, dar to, gakýmžtenta přjtel, sauaed ikolla|a ze*
anulého dobrodince lidstva, gen neyobljbenj^ij žáky geho
poctil. Ačkoliv J<;nner vysokého stářj 74 let dosáhnul,
gest předce gedva který žedivý vlas na sj pozorovati.
W Londýně bývá nynj na krámech v neyhlučněgsjch
fiUajoh viděti daguerréo typované obrazy některého pána a
podpisem: »]Lví svrchustogjcjmu hledá se společnice živo-
ta. Bližsj zprávy poskytnau ae v domě.«
We Francauzjch, v sámku euském, nedávno návaítě-
vau královny Viktorii* oslaveném, saložj se tvláětnj Vikto-
nina gallerte. Král Francauzft chce k toi|iuto ančeln 39
obrazu malovat dáti, kteréž neyd&ležitég^' doby a historie
návštěvy této věčné paměti odevzdati magj. Hlavnj oso-
by při tom budau podlé života vypodobněny.
Pařjiané magj zas nový nápad, nové slovo : ludvj-
ko-fih'ppské povětíj; poněvadž se králi Ludvjku Filippe-
vi v&ecko tak výborně podařj, myslili si, že se dobré po-
větřj uké ludvjko-fílippským nazývati mi^že.
W Drážďanech horlj Dr. H. silně proti smekánj na
ulici ; nazývá ge obtjžnym, drahým a pro zdravj ško-
dlivým obyčegem a přičjtá mu časné lezen j a áedivěnj
vlasů, poněvadž hlava přikryta gsauc iieu3tále vyzevuge,
při smekánj ale nagednau a třeba v ncyhorajm auvělij
os ty dá.
Žandarmové dověděli se, Že v bnlofiském lésjku u
Pařjže podezřelý člověk objhá ; i stjbali a dopadli ho.
"YVyznal se takto: uMé gmeno ge R., ge mi 31 let, gsem
% Issoudunu, uvetřil gsem si gako pomocnjk kupecký ně-
nké' penjze a začal gsem na svau vlastnj ruku kupčiti.
KepcdařJlo se mi, a když gsem byl o všecko přibel, umj-
nil gsem si, že se v tomto Icsjku zastřeijm. Když gsem
to právě vyvésti chtěl, zdálo se mi, že by to zločin byl.
Od vrhl'' gsem bambitku a poručil gsem se milosrdenstvj
božjmu. Od té doby gsem se po 20 dnj gen stromo vnj-
mi listy, a ^ťovjkem živil. « (A na bijzku gsau traktérny
ncyslavněgsjho gmena.) Nesmjrné umdleuj ubohého nedalo,
pochybovati o tom, co vypravoval ; žandarrodwé míuseli
ho sice co poběbljka odvésti, ale díjve zaili s njm áo
ncybliž^jho hostince, a dali mu něco, čjm by se občerstvil.
DIwadeliij náwěstj.
W neděli dne 12. hstopadn 1843 bude se ve pro-
spěch pana balletnjho mistra Rainoldiho poncyprv provo-
zovati: Tdoiivé Amasonky aneb Ženy a ntiaíl iir
rovbrog-l^ ira^ka ve 3 gednánjch se zpěvy a tanci, dle
Klicpery a Tolda od J. K. Tyla. ' Hudba od A. Titla,
Drechslera a Čapka.
Hra tato nenj pauhý překlad německé fraiky, fS^afti
nazvané: n\brž ge nově dle Klicpérbvy známé vc^selohry
a Toldovy pafodie tak vzdělána, že p. spisovatel kromě
vmjsených národnjch pjmj i v»eehny skvostné úpravy
podržel, gímiž byla dirckej řečeoau frašku gestě nákladněgi
nežli Čarovný závog přiozdobila. Geť se tedy se strany
laskavého obecenstva hogné návátěvy nadjt.
Časopis tanto
'' ' iB»»ž^^^^^^^^^^^^ I I lil .1 ■■■■ aa^a^^^^aaB:ag^^eaa^aa^a—g^^i^B:MaMBai^^i^^— a—^MB— ie^
wyc h.EJ w« aířcdu • w aoboln po piMarfljrh ; ka>dau druhau atfcdu pNdáwá ae pAUrchowá pijloha. Ptedpl
^'''* *^ '^'•f «e knílikupectMJch na pAI léta 1 xl. S6 kr., na c. k. poštách pťill. t »1. 36 kr. sir.
Pfedplácj ae n >«^'da«ratela na ftwrrt
Wydáwáajm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
lárodnj zábawnjk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 90.
Éi, listopadu ÉS49.
10. r. běh.
IB
P a n i ch y d a.
Gá byl w mladoslt náružiwý obdiwowatel
rodínDých maleb, spad proto, že gsem se giž w
kolébce stal sirotkem a potom každé lahodenj, kaž*
éý úsméw, uptjmný nebo lichý, byly mi neTtyga*
sniteloým oiarowánjm. Po swau dobu památném
mi bode den narozenj Nadinóina, den, w němžto
kadtanowé wlasy gegj prwnjkráte byly sebrány pod
břeben. Sama carowna, postawiwsi prwnjkrát ko«
runu na hiawu, nemůže býti wtakowém wytrženj^
w gakém byla Nadinka, honosjc se sw^m želwíno-
wým hrebjokem* Welmi toho željm, že nynj ne-
iBosj se břebenňw. Okázánj-se hřebenu vee wla-
šech byl krok ku swrchowaností, wj^wěškau nsrd
brdcem, gii hotowj^m ku stéstj ; znamenjm newř-
sty. Nynj ničeho nerozeznáš w děwicjcb, wšecký
chtěgj zdáli se djwkami.
Nadtnee došlo šestnácte let: čas byl se roz«
laučiti 8 milými předměty dětinstwa; hodina bila
obrozenj k nowému žiwobytj* plněgšjmu — ba arci
plnégšjmu slasti, gakož i strastí. W bé(^unkém
swém šatu byla přespanilá. Zdála se býti wyge-
wena radostj. Za to Kwětkow byl celý zaugat zá»'
dumdiwostj. Složiw na prsa ruce, w zálome okna,
smutně patřil na očarowatelnau Naděgku, gákoby
se laudil s gegj milau saugmenicj.
»Což tak smuten?« ptala se ho s něžnau
pečliwostj*
^Newjm sám proč! Gakésí předejtěnj mne
saužj.o
»0! wy pořade trpjte předej těnjm !« řekla
usmjwagjc se. Tjm ^ i nešťasten, že neweseljte
se tak gako my, duše prosaické. Zdali mysljte,
mosjé Kwětkowe, že gá s proměnau způsobu ži*
wobytj swého změnjm i způsob smeyšlenj, cjtě*
nj ? . . .<* Pomátla se a zarděwši se doložila : »M4
k wám wděčnost*..?«
•Wdědnost?* zwolal on. »Naděgko!«
Pro nebezpečnost, aby neřeklo se tak, gak
kýlo, nepřekazil gsem gá gegich rozmluwu, která
skončila tjm, čjm končjwagj se wšecky howory,
začjnagjcj slowem »wděčnost« Sladké pocelowá-
DJ zapečetilo geg.
Třeba bylo widěti, gak wesela a šťastna byla
toho dne Naděgka. Oči gegj, potažené wlahau,
bez přestánj obracowaly se taa Demetra, který, zdá.
lo se, we wjru blaženstwj se topil. Celý den, celý we-
čer byli předmětem mého pozorowánj ; bez tele-
skopu dwěmecjtma štřewjců dlauhého odkryl gsem
w těch dwau dušjch swět diwněgšj toho, gakowý
Heršel widěl nedáwno s Předhořj dobré naděge.
Na wečer byl bál.
Několik dnj po bále roznemohl se domácj
pán. Wšecky naše útěchy zmizely. Máti s dce-
rau ustawičné dlely w komnatě nemocného. Na
otázky: lehčegi-li ? — bjriy odpowědj slzy. Mý
newěděli co dělali. Gednau k wečeru m^zwM
nás do komnaty; ani my ani nemocný nepřetrhli
strašné mlčenj. Zářccký, beztoho newelmi ho*
worný, byl mrzut. Čekánj něčeho neobyčegné.
ho bauřilo geg. Čas od času bylo mu hůře ; ko-
nečně geg opatřili wšemi swátostmí. Diwadla zkor*
maucegjcj ! U hlawy žena, na prsau dcera íkagj ;'
okolo přjbuznj a domácj we slzách. Stoge gednau
nohau w hrobě, dobrý Zářecký zrakem se rozže-
hnal se wšjm, co mu bylo milého. Přiwolal k sobě
Kwělkowa.
wDemctře AleksiewiČil gak mohu zaplatiti
waše přátelstwj?... Ničeho nemluwjte : znám wáš
blahorodný charakter. .. a waše city, můg přjteli,
a schwalugi ge. Toliko o to pečugi, gak bych
pogistil šlěstj swé dcery ; osud zbawiige mne té
útěchy. Dáwno pročed gsem srdce swé Nadinky . . .
Wy můžete upokogiti kosti mé we hrobě... Mi-
lugte gi . . . učiňte gi šťastnau .... Žehnám wás ga«
ko mého syna I*
Digitized by VnOOQiC
360
Kwetkow padl na kolena;
»Ženo! Druh mfig pripotveděi mi « . • « ti6«
zprotiw se mé poslednj w6ii« Odkazugi lobě ge*
gich osud. Buď gemu matkáu...*«
Žena horaucně chopila se geho ruky a poli-
la gi slzami. — —
I^o lýdou nrsickni odpňwili gsme ět io Mo«
skwy, swéřiwse zemi ostatky porn jgegjcj Zářeckého.
Panj Zářecká žila welmi ticho. Newjro« byl-
li to následek zármutku čili přetwářenosti ; zdá-
lo st mi aU, že gi wule nebožtjka muže tjžilá.
Bála se uraziti zemřelého. Pomalu, s wečerau, sbj-
ral se newellký kruh starých známých. Karty,
rozhowory, někdy hudba začaly ožiwowati brobo-
wau tichost gegích překrásného domu* Naděgka
wšak nesměla geště ukázati se u foťtepiána ; z4
to ale gak byla přewnadná we wečernjm šatu a w
bjlé kragkowé kosince, a šťastna přjtomnost) tfwé*
ho druha!
Mámluwy Kwřtkowy nebyly geště roshiáSeny,
mňozj ale giž záviděli geho štěstj, a bohatj přá^
tele panj Zářecké zacházeli s njm giž ne gako š
bjdným učitelem^ nýbrž .gako s rowným sobě. By**
lať mu ale poněkud urážliwá a omrzelá tato přj^
wětiwost oněch lezaunů, wynucená ne snad geho
osobnj dustognostj, nýbrž geho skwělau budauc*
líostj. Gjm nebylo po mysli sbratřiti se s gakýmsi
ledagakým Kwětkowem. On ale odhodlal se sna*
ieú gegich pyšnau ponjženost z lásky k Nadince,
a oni odhodlali se, podivrhnauti se přáielstwj pro
dwa tisjce du^jj"^}, které přešly w geho ruce. Do-
sawad wšecko šlo dobře.
C^ ale, seznámiti se s charakterem panj Zá-
řecké. Bylať to ženština clichtiwá, sivéhlawá, z po-
čtu těch, kteréž kolo osudu wyoeslo z njzoty a
postawilo na t^n stupeň we společnosti, kdež po«
wažugj sebe za wyšsj wšech* kdež zapomjnagj na
skrownost swého půwodu, přerrbugj wazby přjhu*
zenstwa a wabec zawrhugj wšecko, co toliko o
wlas njže gicb. Muž wždycky dobře pochopowal
gi. Skrze ni byl w neshodě s moskewskau zná-
i^ostj. .Wždycky pečowatsíce býti zdwořilým s nj a
dobrým přjbuzným neznamenité rodiny swé naduté
polowiny, ale nikdy nepowolil gj ničeho, coby ne-
sauhlasilo s geho způsobem smeyšlenj. I poslednj
wůle geho, prowdati dceru za duslogného nebohá-
tého člowěka, zdála se gj býti wrchem geho bez*'
rozsudnosti. To protiwilo se wšem gegjm plánům
apředewsjm naděgi, aby se postředkem dcery ob^
•) Znánoo, že w Kusku pan«t^j a panské statky po-
dlé dttij se počjugj, JbUré oa nich magiMlí poddaný gatfcr
aaeb wlastaft gemu paťrj.
kI]AiIa gasa/mi swedy wážnegšjch rodin, s který-
mi Naděgká byla wětšjm djlem w přjbuznosti po
otci.
Myšlénka, ze dcera gegj powinna spogiti osud
swflg s osudem swého učitele, přiwedla gi w zaufa-
> lost Gako ženština iwrdošigná, gegjžto rozmary
SQ strany matižeU urazeny, umjnila si hned po ge*
ho smrti, postawiti si také swau hlawu, udělati na
přjkoř muži, a za geho samowládu za žiwa po-
mstiti se gemu we hrobě roztrženjm připowéxené-
ho zasnaiibenj.
Hový rok.
(l'ošr«eoiií4«/.)
Wůz dogel na břbitow. BeaUj surý hude*
bnjk, dcera geho a komik sestaupili a kočáru a
prowázeli rakew ke brobn. Byl to tichý* němý pr&-
wod— adle>ůle Beaiiny měl býti geště tiššj a
opuštěněgšj. Cbtělať samogediné prowázeti muže
na poslediý cestě, gem už byla celau dráha žiwo*
ta swěřila — i mélaC dobře} nebof a gakým poci-
tem mohli gjtí osUtnj za rakwj člowěka, genžto
byl uk rušiwau rukau w gich osudnj kolo sáhl?
Ale smrt gt dobrá smjřitelka a wyhlazuge
dluhy, byl!by psány byly pjsmem krwawým. Takž
bylo i u starého kapelnjho mistra^ i u dcery geho
wše<;ko w srdci a paměti wymazáno, co by spad
bylo na něgaké poklesnutj upomjnalo* Protož pro^
házeli nešťastného zpěwáka beze wšeLo záštj, a
poznáwagjce bolestný* staw geho wémé družky^
nechtěli gi zůstawiti samotnu krutému hoří«
Byl to tichý, němý průwod. Smutně znělo
poslednj požehnáwáoj duchownjho a papauškowité
odpuwjdánj kostelnjka. Každý z přjtomných obj-
ral se ginymi myšlénkami, každý byl naplněn gi-
ným pocitem.
Kněz byl modlitbu swau odřjkah aU BeaU
stála geště bez pohnutj, gakoby mělo gedte něco
přtgjii, nač by zpukřelau, potrhanau nitku aaděge
swé zawěsila. Nynj zarachotila prwaj brat černé
prsti na rakwi — a to byl zwuk, genžto gi probu-
dil. Pozwedla očj swých a poslala ge za úzkým
prkenným krytem wěrného saudruha. Z pohledu
toho vi^swjtala newyslowná tauha po té samé cestě«
kterauž byl nešCastoý přjtel gegj odešeL
nNechme gi chwjlku osamotě,^ řekl komik
potichu k saudruhům-^»ať si ulehej srdci sewře*
nemu.<^
Digitized by
Google
361
Bítiiidba srn rostituěla ^^ a starý byl gftkd
dobré děckd se wSjúi spokogen* Šli tedy zatjm
po hřbitowě ku wcbodu* A Beata dala se do plá6a»
kředowke eáioaiic ruc« do sebe, modlila se z biu*
bokostl duše ÁWé. Byloť to poslednj, přetěžké lau*
čeftj 8 osobaUj k ojžlo byla upiatá okowy čarodég*
B^mi. ^t ♦ *
Druhý ded po tichém pohřbu brala se Beata
samogadiná ke iřem Ijpám a dala si iikéi&ati přj-
bytek mňlchowské herečky.'
lledwika očekáwala dnes giaau náwstěwu, i
přiwjtalatedyneznámauienu trocho newrleé Mysl^
hC že ge to taulawá herecká žebrota. Ale ivážný
utrápený ale .přitom dogemný pohled Beatín ne-
dal malé mrautosti wypuknaolL
»Co se ljbj> paničko 7« ptala se konečné
Hedwikaj kdyžto Beata zpytawě oko swé na ni upj*
ragjo, gako w ntsnázjcb mlčela.
»Můžete mi pAl hodiny bet středku oběto-
wati?«
»Mohu«lí wám tjm nigakau službu prokecati'^*
i»Mné, sobě i třetj osobě. — Přícházjm we
gmenu wašj — matky.«
ftHé matky 7« skřikla Hedwíka a srdce gegj
počalo mocně bjti, a krew gj wstaupila do twáře.
S podiwenjm hleděla na ženu nezsámaui kteráž
počjnala řeč o drahé osobě, kterauž genom dle
obyčegného názwu swěta znala — o kteréž ale nič,
pranic newěděla.
»Mé maiky?« opěiowala s rostaucjm nepo*
kogem. vPro žiwý Buh, panj ! gak se wám dosta-
lo loto poselstwj? O mluwte— powjdsyleI«
S těmi slowy uwedla gí na pohowku, a tře>*
saucj-se očekáwala, ro začne podiwný host gegj
wyprawowati. Beata sama byla u welikém, patrném
pohnut], a hleděla se teprwa poněkud ustanowiti.
Potom gala se mlutvitt :
•Matka waše byla, gako wy, u diwadia« Byla
mladái kwetaucj, a pěkná budaucnost prostjrala se
před gegjma očima. Nezkušená libowala si w po-
jkořowánj mužstwa i dala se konečně přemluwiti^
že podala ruku muži, kterýž byl mezi předstawe**
nými diwadia — a kterýž gi byl za zpěwačku wzdě-
laL Mewědělať sama co činj* Paulo manželské
zdálo se lehaunké a pohybliwé mysli gegj býti pá^
skau, gežto se tak snadně otočiti a zase odložiti
může, gako páska okolo těla. Stalať se panj ka«
pelnjho mistra, muže wůbec wáženého — a (o gj
lichotilo. Ostatně nemyslila přitom na nic zlého>
ani na nic dobrého. Stalať se manž elk au — stala
se matkau, a neměla téměř o tom ani wědomjrf-^
Odpusťte^ gsem-li zwědawosti irašj tuze obšjmá^
musela gsém ale toto wšecko podotknauti, abych
86 nechybila cjle.«
»Mluwtei paničko-^cokolíw za dobré a pa*^
třebné uznáte; pro mně ge každá zpráwa o matce
wjtanau nowinau a naplňug« spanilým kwjtkem
pasiinu paměti mé<«
»Staw duše gegj podobal se až posud ky-
piwé garnj zemi, w njžto zlaté sjmě gešlé dřjma-
loh Genom slunečnjbo paprsku bylo potřebj, aby
bylo wzešlo— a paprsek tento padl w duši gegj.
Seznámila se s mladjkem, genžto gj podal ma|[i*
cký kljč k řjši oněch snů, gežto snad někdy ga^^
ko taguplné tušenj duši gegj prochwjwaly. I od-
dala ť se celan alabostj a silau prwnj lásky, a ne«
mobil rozwážiti pewnost giných wazeb, poslechla
swodného hlasu a -^ odešla s njm do swěu.«
Čeftké ditrádlo w Praze.
W neděli dne 5. dáw&l p. RoTáf k sirému přjgtaTi
RfelAittttddwii kauftdnau faru vMarttbfrnfnJ1š'(. Diwadlo by-
lo TiftnlhOiio tak as gáko W timtij nedčle hý^i. P. Koláť
hrál HéyHla poct předeftiym řjxenjm ná íuivowském diwa *
dle lépe než tettk/áte . . . . ne fak ; nSkdo by móhi řjcj, tě
parodugeme ipráivy ginébo referenta — a my bycbom rádi
psali referáty bett utkeha žlbadla, paiihý med — ; řekneme
tedy rad^gl ; p. Kolár nebral o níc hfiře ne2 před lety -^
ale ádkbli olKibnoati geho ledačd schátj, co se k dokonft-*
léttu předstawetij llecbetného, dfiw^Ki^čbo HeyHIa Žádá.
předce by »e bylo toto deficH ménS potorovalo, kdyby byl
ěšpoň před přjgmem s-wýjh pitaH s^áu MHhjm přjgmení
«bisy»lil. Totéi by se raofald řjd o p. Grabingrowi, ge-
aiui se některé Momenty ir posledojm gednánj geU^ tiey^
lépe powedly. Cituplná, dogjmavá a yrúbec bez po»k\vrny
byla hra i řeč p. Koláťowé (Milostná). W^ecku cbwálu
tasltthuge IH p. Skalná. Seena s HeyHIem žádá iřMj od-
ttiflowánj. P. Strakatý ipjwal Atura irel mi krásně a doge-
mný. yV ředí obljbll si gakési titrlállnj dázwukowánj —
l^ytáženj pře<1po»lednj slabiky, gakéi sice u Poláků -w oby-
degi gest, ale «r ^eAlfnř nikterakž ch-wálfti se nedá. P. Just
hrál Dumonta! nemňžef on álautiti ka wcor dworného ba k
piťworriostí se klonjcjho cberaliera, ačkoli mtinati swau
i«ftbee tadost ndidil. Pamatogeme áe, ie yr německých
přcdsuwenjch Dumont po francaužsku ladrhuge, im^ícrztf
chybnfl a s namáhánjm nřmecky mluwř. Proč se cos pb-
^ dobnébo u nás nedelo^-^ano proČ se p. Just nttdnfmo nálkiá*>'
hal aby prawfdefnS mlnwll, toho gsme se nemohli d4>mysliti.
Ostatnj, «Mrláitd p. Grau přiéinili se, aby tikoly sWc dohře
taitali. Mbiské sbory 2ly dobře gako i i proměny.
ř. L.
yV auterý 7. listopadu i*Marie« po třetj. Náwátétra
byla hogná. Sólo na buben a wogensky pochod Žádalo obe*
čenstwo da čapo. Maric byla mnohokráte 'wolánai a tpj-
irala oprawdu ge£té Ijbeinťgi a opatměgi nož po drtibér
P. Mayr prohřešil se opH gednati na swém péknrm hlasu^
a činil mu přjliáné násilj. Když mistr Donizetti part geho
psal; stalo se to gisté s menžjm nákladem, než když 'pan
Mayr zpjwá. I K čemu tant de hniit pour une .... P. Ka-
žka ne^mj aapomenauti, ie u panj mariiésy salonowá mlowa
panuge, a musj se warowati wýrasu ufomdlj mjsto omdlj.
B.
Digitized by
Google
362
DOMACJ KBONIKA.
z PRAHT. P. Emanuel Beránel, ředitel krasoget-
decké spolédoosti^ xapočal před nédawnem, gtik. w těcbto
listech ozDámeno bylo, swé zábawné liry. W sobotu w
listopadu bylo desté předstawenj. Náwdtéwa mohla iádo-^
fti ředitelowy osppkogít. Co se pťowedenj týče, dá*
wám gezdcfím přednost, byC bych se tjm k gesdkjojm i
nedworným býti zdál.- Malá Ohjmpia Percivnlowá^ panna
Angela Martinkowá a Mathilda Welianowáy pak panj flind-
gerowá nepodaly nám sice nic newjdaného, každá se ale a
nich bud néinostj, bud odwáiliwostj aneb gracij wysaamd*
nala. Z gezďcú Jjbil se zwlá^ie p. Josef Haayer we scéně
nČtwero póčasika s proměnami, w nichžto se na garo, léto,
geseil a zimu přestrogiL Neyljbegi wyhljžel co starec
oa ohni se zahřjwagjcj, kterýžto obraa oprawdu krásným
slauli mohl. I u ostatnjch nepřigde ani na mysl, žehy se
gim cosi nepodařilo. Ta gístota, drzá obratnost, swižná
ohebnost, gsau pro oko prawau lahodau. Komiko wé (pp.
Porte a Moric Heineke) wynasnaiugj se, aby obecenstwo
obwesclilí ; Keineke ge nad to dobrý joogleur. Mně se ney-
wjce Ijbil p. RhigaSj který w balansowánj, hizenj taljřu,
mctánj kaulj a giných arabsko^jnských produkcjch stupeíí
výborností dosáhnul. Gwičeoý kriil prowozowal swé obra-
ty dle slowa Wťlitclowa co oprawdowý klassik, a tančil
sausedskau tak do uktu, že mnohého dwaunohého taneČ-
njka zahanbil. ZáwČrek učinil anglický pes, který se u
prostřed prskagjcjch raketu tak dlauho lubami w powStrj
udriel, aŽ celý ohnSstrog dohořel -y wyznati w»ak rnuajm^
ie třepetánj toho zwjřele oko přjli^ newábj. Osvrětlenj ge
skwostné, hudba dobrá, a kus po kusu následuge tak ry*
chle, že dlauhá chwjle ani nemůže wzniknauti. ^*
Prwnj koncert gednoty Cecilianshé w nedili 5. listo-
padi^ w 5 hodin odpoledne w sále plateyskóm. Trwánj
gednoty dosáhlo u chwalném prospjwánj čtwrtého roku.
Prwnj čjslo byla hymna od Schichu^ apjwána s neyúpl-
nřg^j do konalo 8 tj a určitostj, w njžto se hlasy winuly ga-
ko čtwero potokň, warugjce se wáeho negasného splýwánj,
tak Že celý sbor co organický celek wyniknul. We triu
od Spohra pro pianoforte. hausle a cello slyáeli gsme p.
prof. Mildnera, p. Deutsche a p. Tischera. Prof. Mildner
ted málo kdy na weřegnost wystupuge, a proto ge nám
každá přjležitost tjm milegij, kde geho wýbornau hru w
tak dobrém spolku slyšeti můžeme ; kdo celek chwálj, chwá-
Ij i gednotliwce. Páně Deutschowa korektnj hra a ku po->
diwu čisté běhy w třetj sadě doily uznánj, coŽ i o hře p.
Tiscliera platj. Wíeobecné pochwalr doáel nowý sbor
mužských }ičešká wlasttt od Jana N. Skraupa a musel opa-
kowán býti. Ge to utěšená skladba naíeho čile a pilnd
postupugjcjho kompositora, gižto co neydřjwe we »Wěnči«
obecenstwo spatij. We Čtyřech slokách prowedl skladatel
pěknau myšlénku, dle wýrazu slow gi proměriugjc, a gen pH
poslcdnjdi dwau řádcjch zdá se nám, že zrychlenj rozmě-
ru dogemu ukončitosti trochu překážj.
We druhém oddělcnj byla nám podána druhá Část
t oratoria x)Me.<iái<c od Haendla. Gak podiwně změnily se
za sto let hudebnj formy, že to nynj mnohá ženská neza-
svěcená ústa k smjchu pohádalo, když p. Schiitky swau
welkau árii přednášel ! Toto skladbu mělby direktor před
wysuupenjm od mnohého zpěwáka w plné dokonalosti žá-
dati ; tužjm že by to mocněgájm důkazem geho zpěweckó
wadélanosti bylo, nez potlesk přjtniwého obecenstwa při
árii francauBského rázu. Soprán spjwala p. Bergaurowá a
lit p. MlUleiowá š úplným wyroanměiijoi welki^cpdio cha-
rakteru surého mistra. Orchestr zastáwaly dwě piasoforte,
na něž pp. Bartl a J Škraup mladžj hráli. Sbory byly
ivýborné* Tyto mocsé, walké, oabau takořka >ráaau a ge<-
dnoduchostj diUj otřásagjcj swuky, sw«tégako biblj aama,
newygdau tak kwapně z ucha, gak se do něho wlaudily*
Sbor Český dirígowal p. J. Škraup, ostatnj p. Abu
SWETOZOR*
VowíMMnn* W meybližžjm kofflonstwii wéwodjr Au-^
malského nalézá se nynj uké 241elý Kabyl, kterýž si při
poslednj wogenské wýprawČ prince toho srdnatostj swau
awlá^oj zásluha o aěg zjskal, od té doby pak na žádný
způsob od něho odstraniti se ncchiČl, uk že zb« wýnroda
a« podobnau službu, gakauž Mameluk Aualan- u Ifapolcona
mjwal, wykázati musil. l^ezkažená geho, Áo žádných pra-
widel umlnwitosti newtěsnaná přirozenost poskytla bo-
drým Francauzům giž mnoho, čemo by se zasmáli.. Tak
když pán geho, geda skrze Marsilii, wečer diwadlo naw»tj-
wil, welel si také ná» Ral)yl w národnjm swé^ obleku do
wedlegSj lóže a prohljžel si chwjli shromážděné obecenstwo ;
nagednau ale wytáhl spod aáhJbitého bumnauawého as tíj*
loketnj dýmku a začal, gi na gedné z woskowých swjček,
w diwadle hořjcjch, zapalowati. Gak to publikum rozwe-
selilo, možná si pomysliti. Nailj showjwawosti ku zlým zwj-
iat&m nechce rotnméti) tak užkrtil w IfeuiUfikém zámku
papaubka, kterýž ge^ byl do prstu kausnul, a peyska ga-
kési wzácné dámy, kterýž geg átěkánjm swým pronásledo-
wal, hodil bez dlauhych rozpaků do wody.
Gistý znamenitý umělec kcegčowský pjie w lipském
Časopise víSLa^thíatU toto : M^áw^téwa králowny anglické
w zámku Euském způsobila auplný obrat w — módách ewrop-
•kých. Široký anglický kabát přibijžil se k pařjžskému fra-
ku 'f britská negápnost w oděwu a franeauzská lehkost i
způsobnost kroge znamenitě sobě wespolek popustily. Schů-
zka neywzácněgsjcli hlaw řjsj anglické a francauzské ne-
owládá toliko slaupce časopisů a nowin, ona zaměstnáwá
irjce gežté djlny neywětájch odéwnických mnélců na&eho
stoletj úkolem u/zneieným, zprostředkowati totiž charakte-
ristické obau národů i we wněáném zgewenj. Obdržew
neynowěgžj wzory a střihy, poraučjm do laskawého powSi-
mnutj nowé tyto »ttUiancni fttíky a íreporiM $wrin)ky.^
(Treport, přjstaw, kde králowna Viktoria oa íranc. půdu
wstaupila.)
Hrabě Forroho, geden z neybohatsjch Šlechticů w Por-
tugalsku, zřjdil před nedáwnem na swém zámku bljie Lia-
sabonu diwadlo z ochoty. Král i králowna byli hře oné
přjtomui. Při wstaupenj byl gim podán program, kdež tři
opery poznamenány byly, z nichž si gcdnú podle libosti
k předstawenj wywoliti měli. Králowna wolila »Korunnj
diamanty. (c Wiechny role byly neywyáAj ulechtau obsaze-
ny. Wác bylo wyborné^ dekorace i obleky podlé neyprj-
sněgžj skutečnosti, an kus ten w Portugalsku hrage. Dru-
hý den rozdělil spanilomyslný hrabě znamenitau summu
peněz mezi chudé, by — gak řekl — nemuseli chudj nauzi tr-
pěti, když u něho wescij gest. Býwalý deputowaný
Valenciennes-ský we Francantjch plnj tu samn krásnau po-
winnost ČlowČka, když w zimě swé skwostné wečemj spo-
lečnosti držj. Při každé takowé přjležitosti posic pět set
franků dobročinnému ústawu k rozdělenj mezi chudinu. Ta-
kowéto přjklady we známost uwesti gest prawým potěáenjm*
GatoyU tento wychasj w« středa • w aobotn po pAUnjch ; koŽdoo druhou olff du pHdáwi 00 pi^lordiowá pljloho. Předplifcj oe n wydawolclo ■« otwrt
Iflo 46 kr, \vr knihkupectwjcli no-piíl Iflo 1 z\. 86 kr., no r. k. po»tack púU. t xl. 36 kr. str.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hirodnj zábawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 91.
iS, tUlopadu iS4S,
10. r. běh.
P a n i Gh y d a.
(^PoJwačowánfJ)
Osidla, kterái k tomu strogih, byla rownřž
krutá gak chytrá* Prwnj a neypřjmřgšj prostře*
dek gegj byl, zjskatí si lásku dceřinu. Ostatnj na*
wlékala gen zdálj a welmi ostražitě. Před cizími
a přjtomnosti Kwětkowa želela děwic> které gdau
za muže tuze mladé ; gednau zawedla řeč o ne-
vyhnutelnosti, aby mladj Kdé slaužili. i>Wy, m&g
přjteli, gste geště tak mlad ; i wám, Demetře Alek*
siewiči, neškodiloby dřjwe slaužili. Prosiliť gi
«ice, by neodkládala gich átřstj; ona na pohled
sauhlasila, nepromeškala ale při přjležitosti opako-
wati swůg úmysl.
Konečně Kwétkowi wšecka ta pokynut] Ij*
bila se, a odhodlal se whod udělati swé budaucj
tchýni. Chtěla, aby šel k diplomacii. Ač mu i
těžko bylo rozlančiti se, potřeba b\lo př«dce po-
kořiti se osudu. Po starém obyčegi přisahat ge-
den druhému wěrnost až do hrobu, a připowěděli
sobě, dopisowati si gak možná často.
Brzo po odgezdě Kwětkowa wzalo wšeeko
giny obrat* Smutek skončil se, začaly wýgezdy
a wečernj společnosti w domě panj Zářecké. Na-
děgka byla gedna z lesknaurjch se hwězd mezi
moskewskými newěstatní; gcgj mladost, krása,
rozum, ljbeznost» bohatstwj padmaňowaly wšerky.
W počtu mnohých klanitelůw se gegj dokonalosti byl
gakýsi knjže Bal^row Karluzinský, wyslaužilý
ofic)r gardy, clowěk dobře wychowaný, který uměl
2wýsitt přjgemnau zewnitřncst swau obratnost] a
rozum swůg kadrilem, člowěk ale samolibý, hrdý
na znanyeniiost swého rodu, ačkoli nikdo w Rusku
nebyl s řo řjcí, odkud geho předkowé wyšli a čjm
se proslawilí, a přitom wž^řjcky hotow, zawřjfí
swau řeč přehledem wSech přjbuzných, slowem,.
geden z, mladých Hdj,. s gakými gsme se w ten
cas časio potkáwali we společnostech.. Tento
knjže měl způsobilost, uhodnauti lidi na prwnj po-
liied, unv^aj welmi prosté a snadné r potřeba toliko
mjftilehkowážnéponětj o člowěčenstwii, azdesjtí
lid] uhodneš gich sedm na prwnj pohleděnj^ což
giž dosti na dobrého znalce* On hned pochopil
panj Zářeckau: několik slow stačilo mu wyzwědě-
ti způsob gegjho smeyšlenj, gegj charakter, a w
hlawě geho sesnowal se plán činěn]. Zgewně a
po straně, obzwláště před lidmi tak neb onak panj
Zářecké bljzkými, wzdáwal čest gegjmu rozumu^
wkusu, uměnj> žiwu býti, gegj Ijbeznosti a mno-
hým giným wlastnostem> o kterých se gj samé ani
nezdálo. Podlé slow swýchbylby byl dáwno umřel
z dlauhé chwjle w Moskwě, kdyby nepřicházel do
gegjho domu ; dáwno bylby zdiwočil, kdyby se ne*
naslazowal tak často gegj společnost]. Přjležitě
uměl pochlubiti se známostmi a wyhljdkami, které
se mu odkrýwaly we swětě, znal podotknauti o swé
bohaté rodině, a howořil o přednostech znameni*
lého gmena, a o wysoké společnosti. — Slowem,
w krátkém čase dowedl wnuknauti gj o sob^ tak
wysoké mjněnj, že widěla w něm předstawfte^
řc a čelnjka moskewského »swěta<» a wýhodného
ženicha pro swau dceru.
líHle diVstogný Člowěk í*' řekla Naděgce. »€ak
se trat] Kwětkow!*'
•Každý dobrý we swém rodě, maminko i: Co
gá milBgr naDemetru, newidjm na knjžeti,*'
wKelze ge, má duše, ani srownáwatif Te»
slowůtný, wysokého stawQ^ na nohau — onen helýr
gak sokol.**
»Nauze nenj hanba*, prawjwal tarjnek.*
»A ne dobrodinec, má milá!«
Slzy wstaupiwsj do očj Nadinčiných, pohnur^
panj Zářeckau zkrátiti* nepřj-gemnau riapráwku*.
Knjže, wida matku na swé straně, odbedM'
se opautaii Nadřgku hedbáwnan sjtj »wau.. ZnoE
prjčinu gegj zamyšřenesli,. 2aěa> želeti s njge^jh*
niiK»h<9, s nelrpěWwestj ečekú^at nawráeenjj se
Digitized by
Google
364
Kwětkowtu aby mohl obStowatí gemu swé přátel-
8twj\ záwidel gim gef;ich štěstj, reptal na swůg
osud, a uměl wymysleQýmiswymineštěstjmi wzbu>
diti w nj aučastenstwj. Pohnula tjm Naděgka stala
se k němu promjgiwěgšj, a na matčiny porhwaly
knjžete odpowěděla: nAno, on welikého důsto-
^eoslwj ; gá ale mohu toliko aobě ho wážiti, ardoe
moge na wěky náležj Demetrowi.*
Potom knjže stawěl ae zamySleným mjsto
hrawé weselosti; Cbowal si w těžkomyslnosti ;
ubezpečowaU že brzo geg uwede w módu; wysmj-
wal se gegjm spolusokynjm a aude lichotil gegj sa-
molibosti. U wytrženj býwalnad dary gegjho ducha
a promjgel slabosti, které nikdy gj Kwétkow neod-
pauštěL Konečně wcdral se w gegj diiš(» gako zlý
duch, a dowedl, že gis ona sama začjnala mluwiti
o něm.
9 Čas, bysi zapomenula na Kwětkowa !«
»0n mne ale tak miluge, maminko ! Nečetly
gste geho posiednj ltst?«
»Pusť to mimo sebe, má drahá! Kdož nynj
se zamiluge 7 Totě dětská swéwolnost, následek
čtenj románůwI«
A Kádinka gedwa že nesauhlasíla s maminkau.
(PokraiowdnJ*)
Howý roL
(Dolcončenj.)
» Odešla 7 — A gá byla giž tehdáž na žíwu7«
ptala se Hedwika s rostaucj zwědawpstj.
\ nWáswzalassebau^' — řekla Beata, vamladáj
sestru waši, sotwa několikodennj djtě nechala otci.«
»Mne wzala s sebau7« podiwíla se Hedwika.
• A co nás tedy rozlaučilo7 Proč mě nepodržela 7
— Mně býwalo powjdáno, že gsem pauhý naleze-
nec,«
»Djlem že chtěla gako swědka minulosti od*
straniti — djlem domiuwy člowěka, genž byl duši
gegj opautal — nepředložeoj, nepowáženj — nazý-
weyte to, čjm chcete, co nesťastnau tak zaslepilo,
že wás nechala w rukau cizjch, gakoby byla měla
práwo zaprodati negen wezdegšj blaho waše, ný-
brž i spasenj duše* Nechala wás w rukau tauia-
wých keykljřů, kteřj se práwě po djleti sháněli,
kteréž by w řemeslu swém wycwičili, a pak geho
schopnostmi, geho newinnau mladostj lichwili.«
Beata se zamlčela. Byloť widěti, že gi wy-
prawowánj hluboce dogjmá. — 1 Hedwika mlčela.
Zaletělať myšlénkami do oněch časů, o nichž bjla
neznánfá tak nenadále zmjnku učinila — a bolestně
zachwěla se prsa gegj.
»Ze wás od té doby newiděla" — *gala se Be*
ata po malém oddechu mluwiti — »to wjte bez-
pochyby sama. Osud gegj zanesl gi w daleké kon-
činy— w mjsta, do nichžto nikdy zpráwa o djtětí
nedonikla."
»Tak daleké byly ty končiny sotwa, aby ne-
byla mohla něgaká zpráwa k nj doniknauti* — ře-
kla Hedwika s bolestnau hořkosij — » kdyby gj
byla chtěla sluch otewřjti. Ale zdáť se, že matce
mé tuze na tom nezáleželo, aby se byla o dceři
swé něčeho dowěděla?«
Na počátku, dokud se točila u wjru swé wášně
— to máte dobře — nepřišlo gj k srdcí, aby b}la
po wás taužila. Mluwjmť bez obalu, abyste po-
znala winugegj — abyste ale také ocenila stupeň
Ijtosti gegj. — Propuklať konečně rauška, gež byla
zastřela zraky gegj —-protrhla se kůra, gež byla
opancéřila ňadra gegj, a mocná přjroda podmani-
la gi, sepnauc zpupnau we swé okowy. A staw
gegj byl nynj tjm hrozněgšj. Plamenným dechem
tauhy narodil se w duši gegj drawý gestřáb zlého
swědomj. a nemilosrdným geho zobem usychala
duse gegj. Wěřte mně — ona se pokála přetěžce*
Nesmjrnau bolestj wyrownala wáhu přečiněnj swé*
ho — a k úplnému spokogenj před swým bljzkým
koncem nežádá si nic giného, n6žli odpuštěn] od
swé — Hedwiky.«
Hedwika tu seděla s očima sklopenýma. Slza
se třásla na krásných rasech gegjch.
»Gá gsem i bez gegjho přičiněnj wychowána
w lásce křesťanské, << promluwila Hedwika hlasem
tichým — »a modljm se sama každodenně : Qdpusť
nám winy naše, gakož i my odpauštjme swým
winnjkům.«
"Tedy gj nezlořečjte?^ zwolala Beala, mo-
cně pohnuta.
nOna gest matka moge,« řekla djwka — »a
srdce mé gest přeplněno auirpnostj. Gakž bych
gj mohla zlořečiti 7 — Litowati musjm nesťastnau
•—a k wlastnj útěše wf řiti w gegj žal a pokánj.*
vMohu gj řjcí, že gj odpauštjte7«
ttW úplném smyslu — řekněte gj to, a oznam-
te gj také, že ge pro ni každé chwjle otewřena ná-
ruč má.*'
»Děkugi wám — we gmenu gegjm !« řekla
Beata, ruce gegj wřele tisknauc. »S těmi slowy
gj přinesu welikau útěchu, a radosti paprsek pro-
bleskne geště temnem gegjch dnů.<(
» A kde ge ? — kde se zdržuge 7 ~ proč ne-
přišla sama 7 « ptala se nynj Hedwika.
Digitized by
Google
86S
»Ona nemAie pf^dbiaupití píedetwář dcery
swéj aby nezašla banbau w practiu>« řekla Beata
UasetD temnýni* »Ale mjsto sebe pošle wám— -*
otce a sestru.*
vSwétice Božj?« lekla se djwka. »Otce a
sestru? Gak by to bylo možná? Což se opět
smjrili? Což meškag^j pospolu — a mě posud wy»
lučugj z obgetj swého? O mluwte, kde gsau?
Ať wegde rezkoš w duši maul«
pOtce i sestru wám pHwede ženich. <>
pM&g ženich?*
vSaudruh dětských roků wašich -— člowřk*
kter;fS wás přiwedl na dráhu nynégšjch dnů wa-
Sich, aniž wěděl, že to wy gste, kterauž gako pa-
choljk w kolébce haupáwai. Ten wás dnes nawštj-
wj s wašjm otcem a se sestrau. Měgte se gen na
pozoru^ aby radost muži letitému neuškodila.* '
»A což moge matka?*
»Té přinesu wase odpuštěn] — «
»Ne, ne!— ona musj přigjti sama! Anebo
pawézte> kde gí naleznu?*
»Cbcete-li odlehčiti poslednjm dnům žiwotá
gcgjho,* řekla Beata hlasem negis tým — »tedy gj
pošlete penjze na cestu.*
dTu — tu wczměte!« zwolala Hedwika. i>Ne-
meškeytei Gá wám wěřjm — nebo se nemohu sa-
ma o neyblaženěgšj hodinu okrádati,*
»Požehnánj kagicné — a proto snad i s ne-
bem smjřené matky na hlawu waši!* řekla Beata
a křečowitě gi tisknauc k srdcí swému, poijbila
čelo gegj.
♦ j. *
Tri Ijpy staly se geště ^oho dne chrámem
neyčistěgšj radosti. Komik přiwedl swé Hedwice
hosti — a srdce gegj znepokogilo se nowau bauřj,^
sotwa že Bětunka du pokoge wkročila. Toť byl
patrný otisk twářj gegjch, gen že w autlegšjm roz*
kwětul Wšeliká pochybnost, která se byla snad
po odchodu Beaty w duši gegj zrodila — wšechna
nynj zmizela, a mocně pudilo gi to w náruč dra-
hých osob, o nichžlo po celý žiwot ani pocitu ne-
měla. •
A gak se zaskwěl milý swět před starým do-
brákem — gak se zaskwěl před kwctaucj djwkau,
an se gim poměr k Hedwice wygewil ? Roztomilá
Bětuška plakala, starý Zaplať-Pánbuh se blaženě
usmjwal — a pan Johanýsek wrtěl hiawau. Tuwy-
obrazila Hedwika ženu, kteráž gj byla zpráwu o
rodičjch přinesla a komik uwěřil nynj celému udánj,
neboť poznal w obraze Beatu.
»Toť byla sama twoge matka I* zwolal hor*
liwě. *Ona sama přišla si pro twé odpuštěn] — a
tys gi nechala odegjti? Ted má člowě^c geště na
něgakau sympatii wěřitt I « -^ Při tom se chápal klo-
bauku« — i>Ale gen počkeytel Komika naprawj,
co trag^ika pokazila.*
Kwapným během spěchal na František. Ro*
zumělť Beatě a pochopowal, proč se ubohá wlast-
njho djtěte střežila. Byliť gi wespolek přemlauwali,
aby s nimi na náwštěwu šla; ona ale churawost
předstjragjc, zůstala doma. Komik nynj poznáwal,
že to byla pauhá wýroluwa.
Hbitě wešel do swětnice, ale našel w nj gen
malau djwku sauaedčinu, kteráž tu měla býti Be-
atě k posluze.-^DKde ge pan]?* ptá se gj s po*
diwenjm.
»Panj odešla hned za wámi — což to newj-
te? — Dala si také kufr odnést a tuhle na stole ne-
chala ceduličku.*
Komik po nj kwapně sáhl. Třásla se mu w
rukau. — »Buh s wámi a se mnau ! — Odpusťte —
ginák nemohu — mám*li pokoge nalézti.* -*S tau
se nawrátil ke třem Ijpám.
Rozumělť ženě nešťastné, a nediwjl se nikdy«
že nebylo od té chwjle o nj slyšeti.
Pozdě wečer seděl s přátely u punče a pro*
wáděl ge strakatinau podiwných udalostj.
»Ai při sám Buhl* zwolal rusowlasý weršo-
wec — »z toho by se dala dobrá komedie uděla-
ti!— ať gsem čertůwl Kdo wj co se nestane.*
Janowský dnes mlčel a myslil na Bětunk-o.
SBpoaijBka n* Pá«ek«
Mezi poiehnané kraginy české, gežto přjroda swlálť
ujmi wnadami Dadala, Dáleíj též kragina okolo Pátku, stat-
ku král. ůstawu Praemonstratskébo na Straho|irě v Praze.
Kragina tato leij mezi Launy a Libochowicemi, z čás^i w
kragi rako-wnirkém, z části litomčHckém, a zwláUigho p&->
wabu dodáwá gj protékagjcj řeka Obře Čili Obarka, kwét-
naté lučiny, aurodné role a zpČwem slawjkA ožiwené báge
na břehu gegjm, gakoi i wysoké co strážjcj welikáni roze-
stawené homole wrchů, genžto na sewernj stranč krage toho
fitrmj. Hospodářském inspektorem na Pátku gest welec.
p. Emerich Petí^jk, kanownjk řádu praem. na Strahowě a
aud pomologické společnosti w Čechách, iirčrný to Čech a
wřelý přjtel wéd a uměnj, což dokazuge negen geho krásná,
s welikého počtu českých a giných knih záležjcj kniho*
wna, a znamenitá sbjrka mincj, nýbrž i mnoho silných
swazkA, obsabugjcjch wýuby z rozličných (neywjce heraldi-
ckVch a historických) posud čtených spisA, při gichžto po-
hledu pilnost geho obdiwowati se musj.— r Dne 5. listopadu
lelo.snjbo roku sla^wíl gsem s njm we spolku mnoha do-
brých přátel, gako na rozlaučenau 8 krfisným kragem tjm-
to, geho wzácné gmenowiny, w kterýžto den mu dcerujka
tamnjho zahradnjka následugjcj přánj přednášela :
Digitized by
Google
Lenorka se gnieiiiigi^
Frotoi také w zahradnické
Řeéi Wám dnes láaiupm
BAh Wám radii prodlauiiti
Krásný sáhon iiwota,
A rorsjwejr po něm kwjtj
G«ho »tědrá dobrou.
Ruka iUstj okopáwejř
Waie dobré snažeojy
Slunce s wřáhau se střjdáwey
Nad Waii widy nadegj.
Přát^ttfj Wám w cesty sáieg
Wenné rule bea trnů,
Spokogenost Wás prowázeg
Stromořadjm Wa^ich dnu*
Nechť Wám w radosti newinnó
Dni gak glřinky kwetau»
Které widycky barwy giné^
Ale ifidycky krásné gsaiu
Kdyby Wám wíak ilé Sudičky
Někde kaakol zasety,
B&h Wám sctfle angeljdky^
Aby Wám ho wypleli*
S. JL
České, diwadlo w Prase#
W nedéli 12. listopadu prawosowalo se w prospěch
Fatola Hainoldťho baletnjho mistra poneyprw: »Nowé
Jmazonky aneb Žen»^ a umii i9 rozbrBjfia, fraška we 3
gcdiiánjch se zpěwy a tancemí dle Kliepery a Tolda odJ.
K. Tyla. fiudba od £. Titla, Drerhslera, Lablera a &ip*
ko. Tance od beneficianta, dekorace od Deny-Iio, odčwy
od Huttera^ zbroge od plechařskéha mistra p« ťaulwcttera.
Ze se dosti ochotných ruk k této nowince odhodlalo, ge
patrno. Mu!«jm ale wyznati, řc německého »Wa»thi« tak
acirrnbné nesnáni, abych na nic nezapomněly v tem se ta-
to práce liij.. Co nám gi pt-jgemnaiz Činj,' ge qiiodlibei a
Bárodnjch pjsoj se awláátnjrnt texty, a národnj tance. W
Msroitnáni prwnjho ge wid^ti obratnau ruku, gehooa zdá
se^ ze ge prjtij dfei»l»é. I>i»o a pláčem a amjchem se ne-
řjbilo. ačkoliv w tom komický moment iežj, gak se o ma-
Ijfi praMrj, který na sirém obratu pláč djtěte gednjm ta-
hem we smfch obrátil. Tance ity vyborni! a p. RainofcK
byl woián ; a národYijcb tanců se zpiVy žádalo obecenstwo
aby se nZifkolanskáu a » Strašáka opakowaly. Pťi tom zni-
kmií w orcbestru náramný zmatek, a ten pán, který se na
to wlastnd mrzeti měl, nalézal w tom tofík zábawy, ie
ani ncphestat se smátf. Takowé naívnosti nmsj se každý
podíwit.. P. Prokop hrál dobře, gcho pjseíí e náwraCu
šťastných Časft se weími Ijbira. P. Herbstowá, aČ "vre fraž-
ee mjsto gegj nenj, snařila se dře mořností wyniknauti.
Že gj gecTnau hlas zamlknuř, nenj gegj winatr. To nahra-
dila geďna z řesklt^ družiny gegj, přcslaw&j n prostřed pran-
du řeCi gakby nťal. P. Skalná, pp-. Grabinger a Kaáka ba-
vili, každý swým způsobem. Náwžtřwa byla bogná, de-
ko race,. zbrege, slowem celá úprawa doÁfk pochwaly.
SWETOSiOlle*
Slawný Mayerheer, skladatel tnámétéi unlf tpěwo-^
hry » Robert dábeic, dokouěíl • opět áménomé opery: Pro-
roka a AfriČanku, které2 se letosnj zimu poprwé w Paijii
dáwati magj. Ai na giná diwadla přegdau, ai se i na
pražské národnj dostán au a na něm snad as lOOkrát obe-
hragj, máme naděgi, Že ge uké na aowém teakém nespa-
tří me.
» Tam tam, a parjiský Časopis, udržuge seneywjce ná-
trěitjmi, gcz do powjdek swých wpljtá. Tak ae k. p. ge-
dna noweila takto začjná : Artbur ze SairMdb wysU«{>il a
domu Humannowa (kregéj, Č. — . w ulici....), máge w ra-
kau roztomiiau hůlčičku od Verdiera (č.— • w milci...), a
zaměřil swé kroky pijmo k Felirowi (Č.— . w ulici...), by
lam několik paétiéek snědl.
Lope de Ve|a sepsal meii giným také 6 nowdy a
nichito se w gedné žádné a, we druhé žádné e, we třetj
žádné ij we čtwrté žádné o, a w páté žádné u nenacházj.
Na»inee by to měl hAře, musel by i lestan aapsatí, we
V^réžby žádného y nebylo. — O tomže V^owi prawj ««,
ifí 21,361.0P0 werž& napsal. Potřebowal k sepsánj gich
bezpochyby menij trpěliwosti, než taeznámý někdo k spočte*
nj gich.
Francauzský histerik Antonjn Varillas wydědil swé«
ho synowce, poněwadž prawidelné psáti neuměl. Takowé
práwo nesměloby se w nalem milém Ceskoslowansku aa-
westi! Pak by mohl wěru dédicie we dne se iwáthoa hla*
dáti*
Angelo Raw, anglický práwnjk, byl prý tak weliký
pfjtel bitj, že kolikrát zaplatil, aby ho někdo wytlauU.
To ilo owlem hotowé za hotowé.
n2(udlanb<c pj«e, že se slawnj maudoři w fochách
wzdy řidájmi stáwagj ; w této hře nalézagj se prý gíž toli-
ko zbrklj erapirikowé, nenj žádných Newton*, LerbnitzA wjce,
a od diaubé, přadlauhé doby nebyl prý žádný uowý tah
wynalezen^ — O zlý čase! my gsme myslili, žes goi pocti-
wost zabil a obětownost ohryzl a zkazil, tys zkazil; i ia-
chownictwj r Běda tobě, neboť w dobrém <achaH Wezj prý
aclý NapoJeon. Kam gsi se paděl s těmi Napoleony ?
Pára a kolečka, papjry a běh i stánj gich ge pohltily I
Oznámeii) předplacenj
na romantické obrazy ze XIV. a XV. wěku. Obraa prwnj:
Ka.i kr4le ^vrAelawa*
Romantický obraz z Času mladictwj
Mtkntk, 9EIzky«
Od Karla Sabiny,
Obrazy tyté rozdělené gsau na mnohé Částky^ w gichi
wydáwánj stále pokračowati se bude. Obrazy prwněg-
Sj nechť za předliry se powažagj welikych w>gcw& tábo-
ritských wajek, gegickž krwawé' stopy wykKsliti te snažil
spisowatel, giného aučelu jm tom nemage, nežli zábawu
propAgčiti některým, giným pak připomenauti na doby w
digepisu českém wědně pamětné.
Spis tento wycházeti bode pe swazcjeh,. stsánek 64
& wýtečnVmi rytinami w oceli a s pěknau obálkau.
Cena gedaohe swazku w pFeďplacenj 12 kr. stř.
Fr. Ed, Snmlinera
CMOpi« tM(« wydlasj w» •Ifedu • w ••bolti. p* pi1U»j«h; kiAémM drah»u středu. přMuwa se piilarchowá přjloba. ťfetlpUcj m a i»-}'d«w«t«ki a« ůtnccft
léu 48 kr., we knihkupeclwjcit na pul léta 1 si. 86 kr., na e. k. pobtach půlř. t si. 36 kr. itt.
Wydáwánjm a redakcj J* Pospj;sila w Praze»
Digitized by
Google
Hářodn] zábawBJk pro Čechy, lorawany, Slow&ky a Slezany.
Č^dlo 92o
é8. lUiépaau řS43.
10. r. běh.
Z BaSN J
Frtnliika Zwřřiny z Ruhwalda.
I« lMe0 Mav4ilAf
Djwko krásoá, spamlá,
' Exies uJl dUmho' blaudila ? —
Mág ge Udjr,
Kwetau sady, —
Luhem, hágem slawjk pSge,
Fialkami wétřjk wége,
. Holub wrká newinné
Lásku krásné kragíně ! —
Gdi n^ křbítow, déwée mé,
Hrob tam stogj zeUnř,
Skřiwan rjcble pres něg běij,
Mládenec w ném tíjíe ležj —
Slunce garnj kol se sktvj —
W teskoýcli snách tiwCi^ nilý spj — í
Zai a lásku necj-tj. —
Ani slunce x gehó spanj,
Tauha twá a twé- wolánj
Wjc geg nezbudj ! — —
Djwko krásná,* spanilá.
Kdes tak dlaubo blau^a?!
' !!• Koimralliilis*
Konvalinko w tichém mechu,
Snéhobjlý awonedku !
Piný wooných, chladných deefaft
KJoigi wětrem hlawičku.
Prwnj ty swá Ijčka hledá
K nebi xdwibá^, kdy se hág
Zasdená, — t« M^i bledá
Swoge djtky mladý mág I
Tys mftg kwjtek neymilegSj,
Konwalinko bélaunká,
Dech twůg gest mi neylibtgšj
Bělinko ty niaaunká !
Gakby hTasem spanilosti
Oawaly se ťwonky twé.
Krásné garo mé mladosti
Zpátky uroláá du^i mé 1
PftBiehyda.
(PolferrtdoiTífti/.)
Na wečerácfa, na bálecb, w čas kotilon&w
l^Pjie.zanjmal Naděgku, atarage se wy puditi zge-
lýhQ srdce obraz wzdálenébo Kwřlkowa a wzbii*
diti w nem saucit k sobě« Skwjelými barwami po*
pisowal gj žiwobytj petrohradské* uwáděl gegj
obraznost do Pařjže* pro^gjžděl s nj nejznamepí-
těgšj města Ewropy ; potom nawrátil se do Moskwy*
zawedl rozmluwu o nastáwagjcjch swadbácb, a w
prawý čas rozkládal způsob swého smýšlenj o man*
žeistwj: on předstawowal ncwýhody nerowjoých
síiátk&w, a s g^ipnau ironij skončil: »Možná*li»
abyste wj* Naděgko Nikolagewno* proměnila swé
\vij zlaté s knjžecjkorunau, ku které gstesarozena^
za kalamář s husjmi brky ?«
»Radégi řjci gste měli se pštrosjmíI<* odpo-
věděla směgjc se.
vAcb, mama, gak zlý gest knjiel Slyšely
gste^ co řekl?,*.*
a Cože, má milá I to ti řekne kaidý do o čj i
po straně : Kwětkow nenj pro tebe. A po č^m to
doznati ? Owšemť, on zamilowán do twého wěna :
odtakowýchlidj wšecko lze očekáwatí.«
Naděgka mlčela iposwědčila wdusa^,že Kwět*
kow nenj pro ni.
Nynj nepjše se mnoho dobrého o muzjch^
^a wňij ge ze mnohého. Mně, gakoz mazskěma>
neslušj chwáliti swé pohlawj z úcty k nestrannosti;
osmělugi se ale doložiti swým ctěným čtenářům^
že* dle mého smeyšlenj, wždycky nesprawedliwé
wyobrazugj w románech wšecky mladé děwice za
angely a bytnosti prosté wšelikého hřjcho. ^'e•
počjtage koketstwj a swéhlawost, panuge mezi dě-
wicemi gistá welmi obyčegná wášeft, kterau páni
spisowatelé ustawičně pauštěgj s očj ; gest to cti-
žádosti. Nemožná sobě předstawíti, kolik we swě-
tč clichtiwých dewic» W neymladájmwěku vměgj
Digitized by
Google
370
gii ohlušiti hlas srdce apřjrody, a s to gsaupři*
nesu obět pustéma blesku, žádosti znamenitost!^
bohatstwj, předností titulůW ahrdému gm^nu swé-
ho rodu. Prázdnota těchto mlady-ch dušj» když
ge widjiD» přiwádj mne k zaufalosti. Mohu w praw-
dě r)ci» mám-li nehodné ponětj o člowě6#nstwu,
gsau toho přjóiaau-^děwice.
Naděgka zapomněla na Kwětkowa. We wšem
gegjm chowánj-se a w rozmluwách negednau ge-
wila ehladnost. Listy geho čjtala Ihostegně ; prwé
sama odpowjdala; konečně pod wýmluwau požá-
llala mne, abych psaL Měl gsem geštč nadégi,
že nawrácenj*se Kwětkowa proměnj wšecko, a že
přirozená důstognost zwjtězj nad strogenau, a
připisowal sem wsecko to lehkomyslnosti nezkuše-
né děwice, omámené přemluwami mateřinými*
Přjgezd ale KwětkowAw otevřel mí oči. Prospě-
chy geho na začátku občanského žiwobytj nebyly
přigáty 8 aučastnostj. Několik w^bornýcA oku-
sůw způsobilo mu w Petrohradě powěst báspi-
ckau; ani sláwa ale Demetrowa nepohnula gtž
srdcem Naděgčiným. Patrně zdokonalil swug při-
rozený talent k hudbě a zpěwu : ona i toho si
newšjmala. Ta smrtjcj proměna rozzlobila mého
drahá; on winil ze wšeho panj Zářeckan, která
si přála přestaupíti poslednj wůli mužowu* N^eo-
hljžege se na to, přicházel do domu gako prwé, a
dokazowal práivo swé gako ženich. D&wěrnostw
sebe samého dodala mu sjly a roznjtila w něm žá-
dost bleyštětise a přewýšiti swého soka.
Powěst rozlraubila w moskevských spolcjch
básnický a hudebnj wtip Kwětkowůw. Wšickni
hledali přjležitost wíděti a slyšeti toho mladého
člowěka. Gediná toliko Naděgka ivarowala se to-
ho, kteréhož wšickni ostatnj wy naseli pochwalami
před nj, upřjmně neb aby whod přišli gegj samo-
libosti. Pochwaly tyto spjše gi mrzely. Mohla
býti ženau člowěka znamenitého, mílowaného a do-
stogného lásky, zatjm wšak chtěla býti raděgi že-
nau wysoce urozeného reysady. Štěstj ? . . . . To
slowo bylo giž wyškrtnuto z gegjho slownjku.
Znamenitost! znamenítost! Ona snila toliko o
znamenitosti. Kwětkow, uražený a trápený řew-
niwostj, odhodlal se činiti wšecko na přjkoř knj-
žeti; při každé whodné přjležitost! wyteykal mu
daremné chwástánj ; gedowatýmí sarkasmy po-
pauzel geg. Samo sebau se rozumj, že knjže se
snažil potlačiti geg swan pýchau. Kwětkow hledal
přjležitost, aby geg urazil. Přjležitost nemeškala
naskytnauti se.
Neshodli se c mjsto podlé Nadinky, které
Kwětkow zaňal w čas mazurka a nechtěl ustaupiti
knjSeti. Gá byl swědkem té pAtky: i^Zegtra, w
»dewět hodin !« řekli oba w ohni gednjm hlasem.
Knjže hned odešel; Kwětkow gsa nepokogný po-
sadil se k fortepiánu a začal fantasowati. W ce-
lém mém žiwobytj nic nezpůsobilo takého- silného
pohnat] w mých nerwách* 9&ko ty smutné zwnky,
ohlas zničeného srdce. Wšickni geg poslauchali
pozorně ; na očjch Naděgčiných okázaly se slzy.
Ona cjtila napřed, že zgitra geden z nich musj pro
ni zahynauti, a ten cit trýznil gi ijm wjce, čjm
mocněgi opjgela swědomj. Nemohla toho snésti
a dtw do pláče se nedadaue wcdáHlt se Ke tála.
Stráwil sem strašnau noc. On nemluwě pře-
bjral swé wéci, pjsma ; mnohá trhal a házel do
.ohně. Prohljžél listy Nadégčiny, a xriblesklo se
mu časem na twáři swětlo žiwota. Potom opět,
pohraužel se w myšlénky, pročjtáwal pjsma a házel
ge do ohně. Mnoho swěřil mi auslně : gá ale sko*
ro ničeho neslyšel.
i»Gožbych nařjkal?^ prawíl. »Budu-li zabity
pochowey mne w Mařiném roštj. A wšak dozagistal
Powzdálj od lidj.... Tam w řadě s wywrženci
občanstwa, s cizjmi wšem, bljzkými ale mně, pro
neštěstj.... Pod swislými břjzami, na kamenj
mechem obrostlém, negednau gá^zamyšlen seděU
negednau nařjkal na nestálost štěstj, a negednau
sobě přál, aby i mé kosti tam byly položeny.
Možná, že i namau mohylu osud přiwede nešťast-
ného mladjka, a' mně bude lehko, gsa s njm steg-
ného citu w zemi .... Geslli zůstanu žiw, upo-
slechnu rady Nadinčiny ; půgdu slaužit. Ano do*
zagista!"
Kwětkow byl těžce raněn. Slowútný bogiS
chtěl wyláhnauti ktfku, namáhánj ale bylo marné.
K dowršenj neštěstj len samý čas přigela do Mo*
skwy matka Kwětkowa. My gi ugišťowalí, že ná«
hodau se postřelil na honbě, a že gest nynj giž %
nebezpečenstwj. Něžná máť neodcházela od geho
lůžka, a swau pečliwostj snad geg přiwedla do
hrobu. Aby gi nezarmucowal, snášel Demeter
ukrutné muky staWě se pokbgným. Nepřirozené
namoženj způsobilo w^m katalepsii. Zuby za-
ťaté, oči w slaup, zůstal dwa dni we mdlobách
a tak i skonal.
Máť nepřečkala toho neštěstj.
Minul as rok. W Moskwě wšickni howořili o
bljzké swadbě Nadinčině s knjžetem. Gá byl na
bále. Ljce angelské a satanské, oči ledowé a pla-
menné, kragky, kwěty, kadeře, pentle,péřj, diaman-
ty, wšecko to strakatilo se mi před očima* Hudba
Digitized by
Google
371
hřm^i wSecko radowalo se a wznáSeto se. Na*
álůktí priáia se syrým knjžetero.
W len étLB, w sjni sgewUy se nowé ljce» kte»
ré obrátily na sebe wSeobecnaa pozornost Muž
wysoký^ sličný, w plukownických epoletáck a s
peršanskau hwezdau na prsauj procházel se mezi
řady stolic Geho černé fansy a walausy zasti-
&owaly prekrásnau Uedau twář. Gebo blahorodná
postawa w]pborně sauhlasila s geho wysokým a od-
krytým čelem. Domácj pán přigal geg welmi ra*
•dostne a hned wedi kswé manželce, mateři třech
dospělých dcer. ŽenStiny šeptaly gedna druhé:
— Quel belhomme! Wšecky děwice byly co na
•drátkách. Piukownjk, zdálo se, byl wdmi málo
znám w té společnosti, a domácj pán wyswětlowal,
'zwěd]i|wým geho d&stognost, pnéno apůwod. Ge-
diný toliko knjže, ženich Nadinčin, netázal se na
něg. Knjže očewidně znal plukownjka. On zble-
dnul při* zgewenj se geho w sjni a po celý čas be*
dlíwc warowal se geho pohledu.
Dowědél gsem se, že plukownjk ten se gme-
nowal Karasow, a z přjčin mi známých hořel sem
n^trpeliwostj promluwiti s njm. Brzo octnul se we*
dlé mne. Gá šel k nému a ohlásil swé gméno.
»Ach, gak^ rád gsem tomu, £e wás widjm!*
zkřikl se žiwostj, podáwage mí ruku. Gá schwál-
ně přišel sem, abych s wámi se shledal, fiá byl
u wás w přjbytku, a řekli mi, že wás nagďu zde*
» Wy ste byl u mne ?«
»Byl gsem. Z welmi d&leiité přjčiny. Pro*
sjm wás, abyste zgitra přišel w osm hodin do
Mařiného roštj, přjmo k hrobu Kwětkowa.«
• Proč to?« ~ »Uwidjte! Wěc ge giz skon-
čena; wšecko zpořádáno; w^^usjtebýtíswědkem
rozwázky.« — aPro Bůh, wyswětlele mi, co to zna*
mená?** — vNemohu a nesmjm,< odpowědel plu*
kowDJk, tiskna mi ruku na rozlaučénau. Nemo-
hu 1,.. Nesmjm wás koiiipromitowati. Přigďtel*
My se rozešli. Gá brzo nawrátil se domů a
aieniohl gsem usnauti do rána, *trápě se w dohad-
kácb. K osmé hodině pospjchal gsem na wyká-
zané mjsto a našel sem 0m giž plukownjka Kára*
sowa geště s gedným oficjrem. Po pěti minutách
k nemalému podiwenj mému, přišel náš knjže se
dwěma ze swých přátel.
Plukownjk a knjže wy táhli zpod pláštj po dwan
bambitkách a podali ge geden druhému. Knjže
nabil gednu plukownjkowu á podal mu gi. Plu-
kownjk učinil to samé s gednau z knjžecjch. Gá»
oficjr přišedšj s plukownjkem a dwa towaryši knj*
žete, hleděli na ně gako zkamenělj a ptali se ge-
dným hlasem, co chtěgj dělati 7
»Upokogte se, pánowé,* prawil nám Kara-
sow, )»my nebudeme se střjleti. My wrhneme-—
kdo má na žiwu býti, kdo nebýti. Podlé toho*
co wčera mezi náma se udáio, geden z nás musj
umřjti na tomto mjstě.«
Knjže nepromluwil ani slowa. Byl bledý gar
ko smrr a warowal se našeho pohledu. WiděH
gsme toliko, že dal znamenj rukau, po kterém
Karasow sňal swůg klobauk a podal mu geg. N^
mluwě hodil do něho dwa swinuté Ijstky.
Před mýma očima stal se saubóg, gakowé-
ho aem nikdy newiděl—*wy nálezek rozumu straš-
ného; přede mnau hrála se s chladnau krwj lote-
rie o žiwoty. Snažil gsem se po tazjch w twáři
ubodnanti dnše dwau těchto sokůw; twáře ale ne-
wy rážely ničeho obzwláštnjho ; byla na nich mra-
čna, gakoby kamenná. Tagná zlost nepochybně
kypěla w srdcjch obau, a radost wjtězná té chwjle,
w njžfo geden z nich powinen byl zůstawiti dra-
hému tento swět i wše geho potěšenj, udáwila w
nich wšecko wnitřnj hnutj.
Karasow wztáhnul ruku do Čepice, wyndal
geden Ijstek, rozwinul geg a hodil na snjh. Papj-
rek byl čistý. Třesaucj rukau wzal geho protiw-
njk druhý swjnek, na něm bylo napsán9— Awr^.'
{Dokonienf.)
DOMÁCJ KRONIKA.
z PRAHT. W negedaé přjpadno^ti «talo se^ íe
ďenowé diwadcinjho orchestru, hyytie stářjm, cborobau a
neduhy skljčeni, w trapné uwáali chudobě, neinohauce so-
bě uniěojm swým ani na dennj potřeby vysjskati. I bylo
ae co diwiti, ie u nás dle prjkladu giných mést posud ge->
Ště Žádný základ poloien nebyl ku podpoře nuzných hu--
debnjkfi. Potěšitelné bylo nám tedy oanámenj o předpla*
cenj na tři koncerty, gegichUo wýnos k nadimjněnému úde -
lu obrácen býlí má. Předplatnj cena do wíecb třech kon-
certů obnááj 1 k1. 30 kr. stř., za gednotlíwé Ijstky platj se
do sálu 1 zl., na galerii 30 kr. we stř. "yVýbor hudebnjch
kusft ge znamenitý, gelikož se mimo gine klassické skladby
yridy k symfonii hleděli má.
.We étvrtek 9. listopadu byl drián prwrj předplatí^
loncert w sále plateyském o 4 y, hodině odpoleďnj. Pr#*
nj byla uvertura (do C.) k opere )>Leonora« od L. yan
Beetbovena. Známo-tě, ie Beethoven k opeře této wlastné
čtyry u-verlury napsal. Tato nyněgřj ge w řadě gich druhá,
kteráž se z wětájho djlu s třetj srownáwá dle uspořádánj
Mendelssohn-Bartholdy-ho. Z misimébo prowedenj bylo
patnio, že orchestr, veden rukau Škraupowau, prob nedetřil,
aby znamenité toto djlo neybohatdjho genia s iiplnau dá-
stognostj prowedl a dušemi přjtomných pohnul. I stalo se
tak. Ta pozornost wikbec, to ticbo pří čistě prowedeném
traubovrém soIu bylo neypřjgemnégSjm toho dftkazem.
Na to -wystaupil p. Bernard MoXjk, (Mimochodem
tmiilugi se, že celé prjbuzenstwo umělce toho takto se pjže,
a on ie o půwodu swém z Čech nikoli nepochybuge, což
gsem z geho úst slySel.) Tento bausUsta, gegito znatelé
wýbradněza ncypřcdněgijho umělce naáeho času pokládagj,
hrál swAg pátý koncert do A--moll. On powrfauge w&e*
Digitized by
Google
♦/
872
jni překwapngjcjmi amél&stkaini, a Ixá^i odecbtilau drában
k wysi sobě wytčené. Ačkoli w zná ty piky modem j'cb
efcktfi, přcdce gicb ginak ncužjwá než kde tobo »akon wyí-
^o umftnj žádá, ooi pljčínatt gest, 2e pH nyaěgAj přesy-
cenosti n&kdy chladným se býlí adá. Duiewnégí nei pn
nemiiže nikdo Andante s téhož koncertu bráti, w němž mi
bylo, gako by struny s gcho srdcem bviy srostly, a wran-
oj praad knre nimi se linvL We schersa bawil iiumor a
překwapowala neobyčegná bravura. Třelj mjsto zaugala
Hymna a opery » Médea u od L. Cherubini-ho. P. Strakatý
apjwal pěkné solowý part a sbor si gcg wtal za přjklad.
Konečné aasněla Moaartowa Symfonie do G--molL We
sporu, kdo wětij, BeetboTen íili Mozart, wjtézj práirS Un,
který se ozwe. Zwuky Mozarlowy gsau gako zgewené ta-
gemstwj přJTody. Čtyruktowá myílénka přeměftuge se w
naskoniSené rozmanitosti na tiowé a wldy nowé twary, gft-
ko list w metamorfose rostliny. Gebo wýiwory magj giž
i w sobě tisjcerý wýklad, on nám podá spolu i drobnohled,
a ta otewřen* .upijmnost, ta gasnota ge katizlem gicb ne-
odolatelným. O wýbornosti orchestru netřeba se zmjaíti,
spokogenost a cbwála byla gednohlasně proneiíena. b.
Z Tumowa, Neyutě5eněg«j doby býwagj u nás w
prázdninách, an zdegQ jtudugjcj negen prowozowánjm di-
wadelnjch bér, ale i ginými aábawami wlastenskými nám
mnohých milých hodin připrawug). Tak gsmc widěli dne
dO. srpna t. r. na naiem diwadle prowozowati: vDobiý
tónff. Kus tento byl dáwán ku poctě Geho Exťellencj
swobodného pána, pana Jana Lesy a Aebreníbalu, pána na
Brubé Skále, Doxanecb atd. a ochrance swobodnébo města
Tumowa, který nás i swau přjtomnostj pocijii rádii. ReČ
k tomu zwlážf zhotowená geg přiwjiala. Diwadlo prostran-
Bó byle přeplněno. Co se oebotnjkfi týče, počjnali sobě
dosti cbwalitebně, nade wieoky ale wynikal Lowéj (p. W,;
gemu po boku stála Karolínka (panna Kaskowa). Dne 23.
lářj prowosowal se: nDneh ěasun a to tak zdařile, že
se na wSeobecnau žádost opakowal. Dne 25. zářj byU
dr-^ána česká beseda. Byl to krásný weěer, ntějíená to cbwjle,
•widěii, gak statně se i naSe wlaatcnky o pospolité wywinutj
národnjho Žiwota zasazugj. — Bylať pak uspořádáiia beseda
tálo borliwým "vríaslencem naSjm panem M. Kotlerem, který
II pokračovyánj besed setrwatí hodlá, ukze každý prwnj
étvLtck měsjce se nám ukéto pochautky doslané, d. b.
SUTETOZOR.
Pří které&í hostině, kterauž za dob wjdenskébo sgea-
do Talleyrand dáwal, st^la se uké řeč o seyru, a kterýby
le w^ccb neyieplj byl. Lord Gastlereagh chwálil anglidiý
stiltoD, Albioi milánské strachino, Zeltner jweycarský gauy-
ére a baron z Falku sýr limburský. W tom okamženj
osttámil komomjk ilemácjmu pánu, že práwě kurýr z Fran<-
caoz přigei. »Co přiwezlFM zeptal se pán a Talleyrandu.
uDopisy ode dwora a sýr Brieyský.ic — »Oopisy do kance-
láře a se sýrem hned sem,» poručil knjže. Když sýr. při-
iel, pravil knjže ke swym hostům: uPosud gscm se chrá-
nil, wyehwalovrali zplodinu swé wlastiý ted pánowé, sami
okoste a rozhodBětca Okauáelo se, bádalo a radilo, po-
sléze pak po zralém uwáženj uznalo se, že Froniaye de
firíe králem 'w^ch posawadnjch sýrA gest.
K nesnesitelným wéccm počjtá gcden anglický časo-
pis: newěrciého služebnjka, kuřUvrý pokog, bručiwan ženu,
prázdný wáček, kříkiawé djtě, tupau břitwu, auzkú boty a
přodew^jm piedplstit^l^ kteiýž na irleoku ftwitletj nepřoď-
pUcj.
Gístý senior PKtt we Frankfurtu nad Mohanem se-
psd před kty knihu »o irjřc ďétj w nuteřském iěle.«
W átotgartě počju se 40.000 obywstd&, a nichHo
se 250 spisowatelstwjm žiwj. Hezký cech! Pak se diwae
tomu hezkému zbožj, kteréž na překot rozplozowati muse-
gj, aby se uíiwiK. «
Na milánském hlawnjm chrámě se pořád geitě stawj j
nedáwBO byly opět gedny ae mnohých geho mramorowých
dweřj dosUweny ; w celém tom chrámě nalézá se giž 5.000
soch, gichlto počet se až na 10.000 zmnožiti má. ZákU-
dnj kámen k němu byl r. 1386 položeny gacj osndowé a
mnohotu cisých národ A a pimownjkft urystíjdalo se tBtjjtu
okolo něho ! On zagisté sMl mezi wlemi peWně i nepohnuté
a krásný gebo osud byl, by se stále ózdobowal a mladil.
— Krásný ty chráme náj, strm jej tak wýznamitfě a welebně
iredlé sjdla aaěich kválA, sw. Wjte, když pak uké tebe «
twau zbožně-iirdau krásu podobtiý osud potká ?
Gistý Awey carský •spi* zmiAuge se o ijřJGJm se irnS-
mecké literatuře duchu neswedenosti a mrawnj ničemnosti
tatími giný-m takto : >i'W8ecku neslužnost, wiecku ničemnost
<némecké) literatury př«dčj gistý B. M. OetUnger. Nef-
.prwé přinááj nám we swém, i co do titulu nápodobeném
Charivart bezduchá wyswětlenj k dobrým francauzským dře-
wotiskům, posléze zapomjná Se we swém drzém znewaío-
•wánj-si obecenstwa i tak, že mu prabezdncbé kairikatni/
,k Šillerowi tisknauti dáwá a k osutnjm klassikům ge nad
to gcátě slibuge. A takowé zpotwořowánj nasj německé li*
'teřatury nacházj nakladatele ! a německé .obecenUwo sifálj
tcpěliwé toto ranbúQJ se geho wlastnj literatuře. — Ubohé
Německo, ne, nikoliw, tys geátě nedozrálo ku swobodě ti-
sku. Neboť běda zemi, w njžto se poSetilcí směgj, mužo-
wé pak slzj I ' Běda zemí, we kteréž se uměnj za pro-
dMgwn4 děwktt, literatura sa zprosuu newěstku snjij . • • .
Možná^y bylo, sotwa se dá ale mysliti, že by některý
Francauz aneb Angličan, nemage dosti wlastnj wynalezawo-
sti, kragany swé karrikaturami k německ)m klassikfim wy-
riiiSi] nemožné wžak gest a naprosto mysliti se nedá, bj
, který Francauz neb Angličan swé wlastnj klassiky tak zha-
nobil. Takowá urážka týkala by se celého národu, a ná-
rod ten by Wěděl, gak za ni pokárati. « Prawda, wžecko
•prawda; bohužel, že takowých Oettingr& za nažlmi hrani-
cemi přjlil mnoho. Q|t nás uchowey nawždy před tako-
wými plazci a hryzci!
Profešsor Moser w Kralowci nalezl, že také temného
čjli newíditelného swětla stáwá, a že se tam paprskuge,
kde pro oko gen auplnár tma gest. Bylo to sice giž dáwno
tak, gen že nikdo o tom newéděl, a to bylo owSem to
neykorttj. Tak se wyobrazugj wespolek na sobě wěcí, kte-
réž wclmi bijzky sebe gsau, byť i tma mezi nimi byla;
pozorovalo ae to swl&«tě na hodinkách a na'pausdra gegieh.
Daguerreowo wynalezenj také se na tom zakládá.
W Pahjži gest u dám. gako před 50 lety bylo, zas
móda anglické psjčky rajti^^n toliko ge rozdjl, že ge dřjwe
dworaj páni, prowázegjeo dámy, pod paž^jm aneb w kapse
nosili, nynj pak že ge na pěkném prowáxku wodj. To
musj roztomilé býti!
Omyly tisku.
W 6. 91. Ba.ttr. 317. tlMpeo 1. rádak Íl mjtlo pordki^ é ti sw«I«ii>
,,„ DO. „ „ S6t. „ t. 8. a 13, lujsto RuiUa é t i Rusian.
Čatopifl tc»tv wfchacj we iifředu • w tohotn po pff1ar*irh r kafJaii driihau atrtáu pMdáwá se pfiUrchowá p>j>(Aa. PřcJplicj ra h wydawatde ■« éiwrt
léta 4S kr.y %vc knthkapcMwjob ■• p*l !««• 1 si. 86 kr., mm «. k. paaiacli pAU. 2 si. 36 kr. afr.
Wydáwáfl)iii a redakcj J. Pospj^la w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
Hárodnj zábawnjk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany.
Čjelo 93«
2S. liMtopadu iS49.
10. r. béh.
F a n i ch y d a.
^ (DolomienfT)
Samowražda přiházela se gmdy 8 těžkými okol-
nostmi: 'hrlšnau kulkau roztřjštjwali sobe lebku
ze zaufalpsti; prwé trbáwali pečeť s rakwe, oblé-
gjce násilnau smrtj konec učiniti swým bjdám a
domnjwagjce se za stjnem mohyly nagjti pokog ; gest
to hrozné ale pochopitelné. Býti ale saraobigccm
mimo swau wůli, zustawiti žiwot hře náhody, kdjrž
práwě začjnáš žjti 8 nadégj na šiěstj, když před
tebau kmitagj se obgetj přátelstwj, pocelky lásky,
ůsmecb radosti, — ó takowé položenj gešté hroz-
něgšj I Dwě slzy newolné wyhrnuly se z očj ne-
šťastného knjžete. Byl powinen před tjm geště
napsati předsmrtné pjsroo, w kterémžby oznámil,
že se zbawuge žiwota dobrowolne, bez wšeho ná-
silj ; takowj f byl toho sauboge zákon, kterýž ochrá-
nil geho aučastnjky od wšelikého odpowjdánj. Ne-
bohý knjže tak byl zarmaucea a pomaten, že ne-
mohl se smyslem napsati dwau slow ; plukownjk
nabjdnul se pomoci gemu w tom těžkém djle.
Gako zlý duch, procházege se před odsauzeným k
smrd, dyktowal hrobowým hlasem, onen pak tře-
petagjcj-se rukau kladl slowa na pápjr. We hlase
Karasowu byla přepodiwná podobnost s hlasem
Kwětkowa; zdálo se, gakoby nebožtjk sám w osobě
geho měl potěšenj nad. mukami swého proklatého
wraha*
Na mohyle Kwětkowa rozlehnul se wýstřel.
Zkrwácená mrtwola knjžete ležela na zemi.
Powěst o samowraždě knjžete před samau
geho swatbau .roznášela se po celé Moskwě. Wý-
kladůw bylo bez konce, každý hádal podlé swé-
ho rozumu. Nadégka diw si nezaufala; plakala,
rwala si wlasy, zasypala matku hořkými wýčitkami.
A skutečně w roce dwa ženichy ztratiti, gest wel-
mi smutné pro děwici. Panj Zářecká wšak těšila
dceru swau: » Neplač, dušinko, tys geštč mladá a
bohatá: nagdau se ginj!«
Plukownjk Karasow bez meškánj zmizel po
té přjhodč a okázal se w Moskwě po několika mě^
•Jcjch. Žil welikolepě ; skwčl se koĎmi a kočáry,
přicházerdo společnost], a prowáděl takowé hry,
že zarmucowaly hráče moskewské. On necfawáatal
swými statky, wšickni ale wěděli, že má znamenité
penjze w bance a na poručnickém auřadě. Gsa
hezký, dobře wychowaný, wzdělaný apřjgemných
zp&sobAw, wclmi chladně zacházel a Moskwan-
kami. Kdož asi gest? proč gest tu 7 Nikdo ne-
mohl dostatečně odpowědjti na ty otázky. Od slu*
hygeho, cizozemce, nedozwědětf se ničeho o geho
půwodu. Sluha rozpráwěl toliko o plukownjkowu
bohaistwj, o brzkém pc^prýštnj geho za generála,
i o wážném mjstě, kteréž má naděgi brzo pn*
gmauti w Petrohradě.
Naděgjca dlauho neokázala se we společno-
8te|^. Stráwila léto na wesnici a nawrátila se do
piésta až pozdě w podzimku. Sotwa ale přišla
isLhse do spolků, giž chladný plukownjk ožiwnul
láskau ku kráse a mladosti. Zgewně prokazo-
val g) poctu před celau řadau moskewských ne-
wěst. Panj Zářecká prawila dceři: »Hle totě wý-
borný ženich! Proč bysí plakali^ — dceruško 7. ••
Hleď, abys ho zaugala.«
Karasow zgewowal na sobě před nj wšecky
wnady, kteréž .toliko ženština může wyzpytowati
we spolku 8 mladým mužem. Byl wesel, mluwil
rozumně, s krasocitem, s něžnostj ; howořii s n j o
hudbě a literatuře, o štěstj ; a mluwě o štěstj,
wzdychal tak hluboko, hleděl na ni takowýma ohni-
wýma očima, byl tak krásný, že gj nelzelo newěřití
na možnost gistého štěstj na mohyle dwau žení-
chůw. Nadinka Zářecká poslauchala geg blaho-
sklonně*-welmi blahosklonně, — což mne ijm wjce
rmautilo, čjm wětšj widěla se mi wina Karasowa
před nj : gá zpolehal se na to, že se ho bud^jpíf-
Digitized ^y'
374
'M
:^^?
rowati a geg neaámděti, co člowěka^ který přinutil
žeatcha gegjho k samoirraždě. Nestalo se to!
k hanbě moskewskych děmc musjm řjci« že Na-
děgka smeyslela tak: »Cože! nenj-lí možná býti
08wjcenau» státi se mohu. aspoň wznesenaul*
Na Kwétnau sobotu* pod haupačkami No«
winskéhoj wšickai wideli Karasowa, aa na swém
wranném arabu neodlučně harcowal podlé skwost*
mého kočáru panj Zářecké« kteráž nezřjdka dá-
wala gemu znamenj svrým wěgjřem, přizýwagjc
geg ku dfvjřkám swého kočáru na promluwenj.
Prwnjho kwétna hrabě B... chtěl zawřjti
zimnj weselky skwělým bálem w Sokolnjkách. Z
plátna a hedbáwných tkanii^ byl w několika dnech
wjstawěn welikolepý palác. Wšecko» co Moskwa
tawjrala w sobě mladosti^ krásy, rAžj, marabutuw
a swrasek, wjsypalo se na ten improrisowaný par-
ket. Neyivětšj wšak ozdobau té slawnosti byli/
bez odporUj Nadégka a Karasow. Když okázali se
w mazuru, wSickni nestrannj saudcowé obogjho
pohlawj pogati byli gegich ladnostj a umělostj*
Zdálo se, že mohutný Diw tancuge s powétrnau
Pery.
»Uwidjte»« prawila stará kněžna Anna Niko^
lagewna staré kněžně Tataně Ser^egewně> »uwí«
djte, že Nadinka Zářecká p&gde za muže, za wraha
swého ženicha. Giž tancugj mazurek.*^
»Go dobrého očekáwati, má milá, od tako-
wých lidj !• odpowědéla kněžna Tataňa Sergegew-
na, ngakowá máť, takowá i dcera !« — »Ano, ona
nezasluhuge ničeho lepájho, než býti ženau toho
rozbognjka,« poswědčila prwnj a dala znamenj swé
dceři, Ljze, neytučněgšj ze wšech moskewskf ch
kněžen, aby se držela zpřjma — a pak aby plu*
kownjk Karasow z&stal dwa sáhy od gegj krásné
buclaté dcerušky státi.
Na letnjch procházkách, -^^panj Zářecká toho
roku neodgela do wesnice, nýbrž žila na statku,-^
na letnjch procházkách často gsem potkáwal Na-
děgku s plukownjkem, a poznal sem, že byli ne*
rozlučitelni. Gá naschwál nebýwal w domě Záxe«
^ckých, a s plukownjkem zřjdka sem se widjwal.
Nebylo mi mjlo na to pomysliti, že tento člowěkchce
na sebe wzjti následownictwj nešťastného Kwět*
kowa, gehož památka dle mjněnj mého měla mu
býti poswěcenau, a působiti spjše oákliwost, nežli
lásku k té djwce.
Wgeho lásce bylo mnoho překrásného spo-
lu i se strašným. Na pohled milowal plamenně ;
ten cit ale nebyl něžný ani trapliwý, gakož geg
žkaušjme prwnj dni swého zamilowánj ; naopak byl
t^cit baurliwý, fantastický — láska Turka k swé
* í^^
otrokyni, nad kteran wisj na stěně křiwá iawle^
zbrocená krwj gegjch rodič&w a bratřj. W tako-
wé lásce ženština zřjdka wjtězj nad mužem: gako
otrokyně sklonuge se k stopám swého despota, a
giž ani žádost srdce gegjho neplát], nýbrž gen
geho wůle gest zákoAem. A skatečně, z plamenné
krasawice, zagaié swými dokonalostmi, bohatstwjm»
znamenitostj, udělal Kárasow Nadinku bázliwau>
třesaucj se milownicj, pokornau na geho slowo»
odewzdanau wúlí geho bez odmluwy, gehož wdenj
bylo gj swrchowanau blaženostj. On dowedl gi
přetwořiti a obrátiti na swau stranu i w malidko*
stech. Gemu neljbily se některé barwy, a ona
nesměla se nimi ozdobiti. On netrpěl šitj ha*
rasem, a ona wýšjwala hedbáwjm. On oblibowal
si maljřstwj, a ona se tagně učila kresliti. Kdyby
se mu bylo zachtělo w čase horkém gjsti žjžawé
uhlj, onaby se byla odřekla i mraženého — neymi-
legšjho to, po lásce, pamlsku ženštin wselikého
wěku — a bylaby hltala, učiniti gemu zawdek, žj-
žawé uhlj.
Po nawrácenj-se gich z wesnice našli mnozj
w bytech swých na stolech bilety, genž ohlasowady
námluwy plukownjka Karasowa s Naděgkau Záře-
ckau. Kolik to bylo wý kladu, kolik domněnek o
té' swadbě ! . • . .
Nadinka byla docela šťastná. Zlatá kljčka
děwčj newole otewřela se, a radostná ptačíce, wy«
rwawšj-se na swobodu, těkala po procházkách,
přelétala z gednoho skladu módnjho do druhého,
wšecko neyiepšj, wšecko drahé wybjrala děckau
žádostiwostj, chtěla zarmautiti a zastjniti swé
soky ně. We dne, w noci kolo tály se gj genom
kwěty, genom šperky na mysli, ona toliko snila o
swadebnjm rauchu, o růžoWých oponách, o prw-
njm čepečku, o wýgjždkách we dwém... Ka to
ale> bude-li šťastné gegj žiwobytj, po tu dobu ne-
pomyslila. A cožby takowá maličkost zármuco-
wala newěstu? Ženština může co žiwa milowati
třeba dwacetkrát, (gá newěřjm nic w prwnj lásku)
a wždy sestegným wytFŽenjm; newěstau ale, ne-
wěstau nastáwagjcj, býwá %enom gedenkrát w žiwo-
bytj, na samém konci djwčjho žiwota, a tento konec
ge snad neytěžšj minuta žiwota gegjho. Plukdwnjk
byl také šťasten swým způsobem. Omrzelo prý
geg nepokogné žiwobytj panické, a zachtělo se
mu zkusiti sladkostj žiwota rodinného, po boku
milé a wěrné družky nacházeti občerstwenj a celau
blaženost. Čjm bijže přicházel den, kdy měl pře-
kročiti umluwenau čáru žiwota swého; tjm mrač*
něgsjm stáwal se plukownjk. Zdálo se, gakoby
se bál swého štěstj. W očjch geho bylo něco
Digitized by
Google
375
potmeSflého, zlého. Nastal den oddawek Nadin*
iiných, den na wždycky mí památný. Chtěl sem
gí widěti lé slawné chwjle. Před mýma odima
wyrostla> znal sem wy trženj prwnj lásky gegj a byl
sem také awědketn gegj newěry. I šel sem do
chrámu, na prahu setřásl sem praeh nenáwisti k
iij» a postawil sem se k gednomu slaupn.
Gak byla Čarowne krásná I Dlanbý kragko*
vrý záwog dodáwal gj pohledu králowny bohyň.
Hle tu ienich: ten surowý, diwoký, zamra*
ienýl
Na znamenj geho přišli duchownj w černých
řjzách se střjbrnými křjži. Mjsto swatebnjch swjcj
zažehli pohřebnj fakule.
Celé shromáždénj bylo nepokogno> zar-
mauceno na neywýá. Tato zlowěstná podobenstwj
smrti pronikla nás úžasem. Přjbuznj knéininy
iádali od plukownjka wyswětlenj toho.
nGáse zapřísáhl stjnu bratra a druha swého,
ie před oddawkami swými wykonám po něm pa*
nichydu. Přjsahu sem wyplnil."
»Wašeho bratra !«
»Mého bratra Kwětkowa. On syn mé mat-
kyj z druhého manželstwa.
• Strašná toslawnost za nebožtjka l^ odráželo
se o klenutj chrámowé. Nižádné prosby, nižádné
důwody nemohly zkloniti železnau wůli Karasowa.
Nadinka plakala. Padla do mdlob. Pohřebnj ohně
rozléwaly swé strašné plawé swčito po gegjm bie*
dém Ijci. Bezmluwná, ztuhlá zdála se býti obětj
kletby, a trhla sebau gen tehdáž, když w ušjch
gegjch rozléhaly se zwuky: 9 Spas Hospodine,
duH sluhy swého Dynutria,^ Tato slowa hřměla
gako pomsta nebes za smrt nebožtjkowu, po ge«
hožto mrtwote chtěla newěsta gjti k oltáři.
Obřad památky se dokončil. Plukownjk na*
klonil se k třesaucj-se newěstě, a řekl : » Wražed-
nice bratra mého a mateře nemňže býti mau že«
naul^t
Ona wzkřikla a bet sebe upadla na zem.
Wšickni obk^jčili gi. Karasow se odstranil. Ten
samý wečer giž ho nebylo w Moskwě.
* ♦ *
Nedáleno gsem gel Moskwau a nemoc při-
nutila mne stráwili tam -dwě neděle. Gá widěl
Naděgku w neysmutněgšjm stawu, gakjfž genom
si předstawiti můžeme. Ano! tu překrásnau, tu
očarowatelnau Naděgku, widěl sem starau pannaul
Gest suchá, žlutá, strašná. Nos gegj wytáhnul se
a prigal formu peršanského kynžálu, křiwého a
ostrého. Gazyk gegj přiwádj strach na wieckj
moskewské newěsty. Ona pořád chodj w černém.
Anna Fedorowna P — wa ugišťowala mne« že to
smutek — po třech ženišjch.
PozwánJ za pozwáHj.
Dne 19. Čerweace paultSla se nejwétíj posawádnj
pároj lod nGreat-Britaintc w firistolu na moře, ku kteréito
slawnosti téi prioc Albert, maniel králowé, tam přileL
Anglické nowiny gsau pinjr popís& 8la'wnosti této, awláltě
ale wyprawu|j, 2e nesmjrné mnoistwj lida % Bríatolu i %
okolj 6e seJlo, owiem také by slawnost tuto přiděli, twlá-
ité ale^ hy prince Alberta spatřili a moiná-li, hlasitý dAkas
úcty swé mu podali. Tak to w Angličanech dijwe nebý-
walo, roi následugjcj, w tom samém městě r. 1714 xběblý
přjběh dokáie. Princ Giřj Dánský, maniel královny Anny,
když skrse toto město cestowal, nawstjwil také bursu, pro*
-vrásen gsa gednjm toliko d&stogojkem, a a&stal tam, až se
téměř wjíickni kupci, o sw\cb záležitostech Um rokugjcj,
roseéli. Nikdo z nich nepřiměl se k tomu, by se s njm
do rozpráwky dal, snad gen proto, ie nikdo % nich při-
prawen nebyl, by hned hosU tak vrzácného k sobě pozwati
mohl. Geden wíak byl předce -wýmii)kau, a sice fabrikant
iněrowaček, John Duddlestone, kterfi w Com-streetu lů-
stáwal. Milý muŽ tento přibljžil se k princovi, a otázal
se ho, zdali manželem králowé gest. Princ Gířj poswěděii
mu, a John Duddlestone powěděl na to, ie k neljbosti swé
weliké pozorowal, že geg (t. g. prince) nikdo z přjtomných
kupců nepozwal, ie se to wšak zagisté nikoliw z nedosta-
tku lásky ke králowé aneb kněmu nestalo, nýbri poněwadi
páuowé tito přichystáni nebyli k přigetj hosta tak weliké-
ho. On sám žebyse za to styděl, kdyby princ w hostinci
gjsti musil, a proto ie geg prosj, by sám i s pr&wodcem
swým tt něho za wdék přigal 5 mnoho ie práwě ncnj, ale
, dobrý kus howěziny na roini, plumpudding, a sklenici do-
br^o domácjho píwa ie mu podati m&ie. Princ wygewil
mu podiweoj swé nad oddanostj tauto tak obtwláitoj,
a ie si sice giž oběd u bjlého Iwa obgedoal, že ale před-
ce i hned bez okolků s njm p&gde. Kdyi do domu wstau-
piti, sawolal John Duddlestone na swau panj, kterái w ho-
řegjíjm patře byla, aby si čistau zástěru wzala a dolA při-
ila, že ge zde manžel králowé geétě s giným pánem, aby
poobědowali u nich. Panj Duddlestonowá přiéla hned w
čisté modré zástěře a princ gi přjwětiwě uwjtal. Při obědě
tázal se princ hostitele swého, zdali také někdy do Lon-
dýna přicházj. >»Co nowý tento krog gest, zřjdka tam pH-
cházjm, neboť negde mně uk obchod. « Princ wygewil ted
swé přánj, aby ai opět do Londona přigde, také swau pan:
8 sebau wzal a geg nawžtjwil, k Čemui mu také biljetu
odewzdal, kterái mu přjstup ke dworu usnadniti měla. Ne-
dlauho na to přihodilo $e, ie John Duddlestone ismaniel-
Digitized by
Google
376
kfitt swan do Londýaa lei, « pomocj Ijitkn oooho dostali
gMin M hnod před prioce, kterýž ge ka králowé uwedL
Kiélowna potwaU ge k ubuli, HkU gin ale, ie mategí k
tomtt tcela nowé laty mjti. Duddlettoae swolď pro tebe i
pro panj swau laty % nachowého aksamjtu, takowé prá-
wiy gaké priao měl, kdy i a nich obédwal. W skwost-
ných těchto jatach předtU^RoU ge králowna aama celéma
dwora co neyoddaněglj osoby s města Bristolu, a co ge-
dioé, kteřj prince, manžela gegjho, k sobě byli potwali.
Po ubuli kasala králowna Duddlestonowi kleknauti a po-
ložila meč na hlawu gebo prawjc: vWstaňte, Sire Jene!«
Tak se sul p. Duddlestone Žlechticem. Králowna podá-
wala mu penjse, aneb mjsto u dwora, on wlak ničeho ne-
pHgal, dokládage se, že má roáijch swýoh dAchodA 50 lib.
ateHinka (as 500 ti. stř.), a že počet lidj od králowny ži-
wených a okolo nj gsaucjch bea toho dosti welký gest.
Králowna darowala na to Lady Duddlestonowé alaté ho-
dinky, kteréž nowá milady (MechtiČna) Uto, kdykoliw na
Uh žla, gakožto obzwlájtaj okrasu přes modrau swau sá-
stéru nosila. Sir John Dudlestone a manželka gebo ležj
w kostele u wiech swatých w Bristolu pochowáni.- Kdož
s Čtenál-Ci netpomene si na podobnau a nás powěst o králi
Matěgi, kteráž owlem, a úst do úst podáwána'* gsauc, tro-
chu samorostlegi wypadá, nežli toto ze sanwěkých sápisek
wyfiaté wyprawowánj?
DOMACJ KRONIKA.
z PRAST. We Čtwrtek 16. listopadu byl dáwán
w sále plateyském druhý f^edplatnj toncerť Uvertura do
D od J. F. Kittla, direktora pražského konservatoria hudby,
wěoowána G. M. Cjsarowně joatce, byla od orchestru wý-
borné prowedena a tjbila se. Osmíhlasowá harmonie od
Mozarta pro dwé hoboge, dwa klariaety, dwa rohy a dwa
fagoty byla w rukau samých místr& a dahla se tak dobře,
že obecenstwo přei^bornau ti-etj sadu si opakowati dalo.
Pijležitost, kde bychme podobné skladby aly»eti mohli, na-
skytuge se genom poijdku, a zásluha poduikatelA předpla-
injch koncertA ge ijm wěUj. Vokalnj sbor x Česká wlast«
od J. N. Skraupa dosel opět pochwaly a musel gako w koncer-
tě gL'dnoty Cecilianské dwakráte spjwán býti. Musjm wysnati,
že byl poprwé daleko ohniwě|;i přednášen. Wbecka zwě-
dawost obrátila se nynj k tak Dazwané vhisforiM symfo^
nii*t od L. Spohra. Powěistnému kompositorowi wzešla
myžlénka napsati symfonii (?) dle slohu a oblibu čtyř los-
djloych dob. Prwnj sada měla wyljčiti dobu : Bach-Haen-
dlowu 1730 5 druhá (adagio) : Haydn-Mozartowu 1780;
třetj (scherzo) : BeethoTeriowu 1810; Čtwrtá (finále): dobu
n«?nowěgSj 1840. Kdyby wdbec možná bylo wywésti ně-
co podobného, ge snad Spohr, co neyformalněgžj skladatel,
ten gediný, který by se dal šťastně niíf) o dobiti. Odwážit
se ale na ty welikány: Bacha, Haendla, Haydoa, Mozarta,
Beethovena, a chtjti duchy gegich ke alužbě swé podrobit,
ge alespoň — nešťastná myšlénka. Spohr si wyjlcl čtyrykrát
do šatnice, přestrogil se tam tolikráte dle kroge naznače-
ních Časů, zapomněl ale zakrý-ti twář swau wlastnj, ta geg
w každém sakuklenj nemilosrdně proarnowala. CestU 4«
mu co podařilo, mAže se to gen o poslednj periodě i^*ci,
w njžto se nowomódnj žaíek při swuku a hluku bubnA a
awooečkA nžklebuge a Utrmánky tropj.«-S poieienjm'oče-
káwáme poslednj koncert 23. listopadu. Uslyijmo Webe-
re wau nrerturu a opery i»Oberonu, instnimentálnj aolo,
•bor od Mosarta, ade posud neznámý, a BeethoTenowa
•yjBfonn do C^nolL A.
swirrozoR.
Krdl hemnif. Anglický kapitán 7Wlr«r, kterýž běh
řeky IVígru w Africe skaumati a a taměg^mi knjžaty ob-
choduj i politické swazkpr agednáwati měl, nawstjwil ncaí
ginými uké gebo Čemau Časnost hráU Dennyho nad řekan
Gabunem. Králi lichotilo weKce wogenské potdrawenj wá-
léčné pámj lodi, od p. Tuckera wedeaé ; darowé wáak,
kterjž mu we gménn králowny anglické odewxdáni byli,
alatý-to řetěz s medalij, neuspokogiii geg docela, gakof a
následného psanj wyswiU, kteréž swému Ugemojku u ptj-
tomnosti an|Uckého kapitána diktowal a králowně Viktorii
odeslal. Znj takto: >iSestro! Král Denny ze Sandy- Poin-
tu, nad řekau Gabunem, musj Wás sa wěci, kteréž gsto
mi po kapitánu Tučkem poslala, obegmauti. Wálečná lod
Waže, nWalocreneff otřásla Mnau dnes pozdrawenjm swým
welmi ptjgemně. Král Denny má se aa ěfastného, že ně-
kolik lidj králowniných a lodj »Lyrtu« a nébeapečj žiwoU
wyswoboditi mohl, což 120 dolarů stálo, kteréž Gá ale
tád králowně darugi. Král Denny přege si sbažně, by se
bratrem králowniným stal, a bude od srdce potěžen, usly-
Ij-li, že ona nedopustj Žpanielským lodjm, by pro otroky
přigjžděly ; neméně geg bude těžiti, gesttiže králowna mno-
ho anglických lodj k wýměnnéma obchodu za slonowinu,
gummi, wosk barwicj a ebenowé dřjwj sem poéle. A král
Denny přege si uké, aby Mně Má sestra welký kabát s
epoleUmi, westu a spodky plné zlata poalda, pak klobaak
zlatem a peřjm okrááleny, kord s pochwau bohatě po zla-
cenau a 2 lehké sesle j král Denny přege králownc^ hodně
mnoho zdrawj a wzkazuge gj swé pozdrawenj ; také král
Denny s radostj slyžpl, ie %i gti králowtta muže wzala.«
Když se Duprez, gedcn z neyprwněg«jch pařjžských
zpěwců, Rossiniho tázal, proč pro něho žádnau roli nepjáe,
odpowěděl slawný tento hudeboj skladatel: nGá gsem byl
pljliž záhy a Wy gste při5ei píjlií posdě.e
Pořade wládnau gcbtě swěiem pařjiské módy 5 tiskař-
ské presy i rydélka umrlcA we mědi i w kameně rozplo-
žugj ge do ncywzdálenřgAjch kragin, krcgčj i modistky tan-
*«^J*"ě na ně Čekagj — gen w Pařjži samém nenj o nich nic
wťdéii, um panuge auplná anarchie ; Parjž gen wydáwá
zákony, aby ginj poslau^hali, on sám o nich ničeho newj.
Parjžské dámy žatj se nynj co neygednoduiegi, kaŽdá podlé
awé wlastnj chuti, gak gj napadne, gak mysij, že gj ney-
lépe sluéeti bude. Kroge Wbclio druhu křižugj se, čjm ge-
dnodutfhj tjm* obljbenřgbj, zákon wáecken přestal, anebo
wlastně každý má swftg, a to gest, totiž pH odrwu a krogi
gebo, to neylep&j. Kdy pak as tato móda k nám přigde ?
W gednom diwadelnjm kusu ipanielskiho básnjka
OnilUn de Cnsiro : ^Diwy hahylonškó,^i wystaupj též po-
trestaný Nahichodonozor s rohy a kopity, gde na pastwu a
přežwyknge, na gewižtí — Poraučjme tento zagisté dítwtipný
nápad diwadlům psa Anbryfao zaswěccnym, kdež na lecbžc
prknách dnes Scribe-owu komedii, a zjlra Domi brasilian-
skau opici proWozowati widjme.
CasopU trat« wychaaj we stfedv • w Mbelii po p4Ur)ijrh : ksžílmi tfrahau Mredn pHdiwá •« pAUrcliowá prjloha. Př«dplácj m n wydawalele »« étwri
lěu 46 kr., we knihkuprciwjoh na pul léta 1 ml. 86 ^r., na «. k. poitách pAU. t si. 36 kr. itK
WydáwánJDi a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwéty.
HirodnJ zábawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 94.
»5o tist^pmOu É84lSo
10. r. béh.
VTHnL geltě nvto tkttS
Ginoch gttý poijwftl,
A daes leij besc strasti
Mrtew — railenkj ta i«L
W, nkwi leij. — Lid $e modlj,
Žalmy »nigj k nebesům, —
Kaidým zwukem djwka bodly,
K. cbUdným nadi;ýlenau rtům.
Dian ho tak zde w celowánj
Djwka láska kogila ;
On wtek Bewetal k milowAnj,
Ona gcf aetbudili*
Gíi se ttnýwá. W berném JkUH
Žena gde tu a djtětem,
Rtowé na newinné twáH,
Pok.g šádný w srdci nrém*
Sem tam blaudj w pustém hági,
Pfthioc kdy se pfíchylj ;
Z laubj wygde, k swémn r»gl»
R hlrbitowu si popjjj.
•Andfljj^n nsměwawý,
Ue twfig otec w farobi 'PJI*
Tak pojíeptmo k djtka pnwjy
Zasměge se — ' onSmj.
nTys má wina, newijiátkol
On byl sw&dce, otee tw&g I
Tys má láska, sroxeAátkoI
Lásce se neobětng.ic
>Milogi tě !« Potom djtko
Na swém kljnu kolébá.
•Tjš má láska, krásné kwjtkoU
Celnge ho a sas lká.
8 djtStem pak dom& kráéj,
Tam ge sUij u dweřj,
A we smjcbu a we pláéí
K řece -^ hrpba — saměfj.
GernoliorcL
Pftwodoj dSgepisná powSst i neynowígíjch časft.
Od
Prokopa Ghocholauška.
Noc Čirá spočjwala na bedrich Černé Hory^
awobodnau tuto Slowaoň kragíau w temn^ swůg
záwog zahalugjc* Černé mraky ae pobánély po
n^bi a dowolowaly málokdy a to gen na cbwjiku
hwězdnaté obloze k zemi prokauknauti. Mésjc
obalen chmurami potácel ae ód Balkánu w tem*
notě té drábau awau, rozajwage po zemi awétla
mystické^ při kterém gen bliiiJj předměty roze**
znáti lze.
Gen když někdy bázliwě ze záclony awé pro*
kauknul, bylo widéti skalnatý přjkrý lem Hory
Černé, úzké úžlabiny do ploché země Albánie a
Hercegfowmy wedaucj ; tam se leskly w dálce zla*
t;^mi polměsjci ozdobené minarety tureckého mé*
ata Klobuku a kolem něho wykukowaly aeu tam
letohrady Turku zámožněgšjch z hustolistjfch za*
hrad, podobagjce se spjie pewnoatem nežli bytům
radowánek, gež podáwá Turku opium a láska*--*
láak^ Odalisek"^).
Při takowém měsjce problesku bylo widětt
dwa muže bráti se přes pole g^rahowské k úžiabině
do ploché země wedaucj. Byli to krásnj gínoši^
gakowých Černá Hora každoročně na sta do boge
8 Turky posjlá. Nepřjlii wysoké postawy, silných,
mohutných audů> gimž w$ak potřebné gemnosti
a pružnosti nescházelo, by za wzor slaužitl mohli
krásy mužské. Na širokých plecjch hanpala se
každému dlauhá ručnice^ za koženým pasem wyku*
kowaly dwě bambitky a handžár se slonowau rn*
kowčtj. Mlčky kráčeli spěšným krokem přes pole
až k hlubokému auwozu, z gehož každé strany
wyaoká skála ae wypjná, ze strany Černé Hory ačaS
*) Odaliskyssotrokyaě tmttké.
Digitized by
Google
37S
přjkrá, předce přjstapná, k straně turecké ale
kolmá zeď granitowá.
rNui lady bychom byli, Jačenko!* prawj w
prawo gdaucj k saudrulm swému, kroky zaauwiw
— Btrwáš geště w úmyslu swém?«
»6ako ie nikdy newyhasne lesk o2] Zaidi-
Ďých« ~dj tento^ »gen gedén z nás wystaupj ňa
pole RIobuckéI«
•Tedy k djlu« — c<Jpowj prwnj — »než upr-
chne wjiézi hodina přjzniwá, ty w lewo a fá. w
prawo. S Bohem, Jačenko!"
S Bohem, Jeffreme!«
Rozdělili se, Jačenko wystupowal po lewé,
Jeffrem po prawé straně auwozu wzhňru.
Jeffreme !« zwolal Jačenko zastawiw se, když
několik kroků wzhuru wystaupil.
»Co žádáš ?« ptal se tento.
vGeden z násgiž dolů nesegde!« prawj Ja*
ienko— *»podeyme si ruce, JefTreme.*
Hbitě sestaupil tento saudruhu wstřjc, podali
si ruce, a pohiednuwi^ geště geden na druhého,
obgali se« Žádný nepromluwil slowa a mlčky stau-
pali nahoru.
Wjlr rozehnal chmury, a měsjc stál na nebi
to rybj oko. I rozložily se chmury po horách a
doijeh, zde dkuhé gfi^antické stjny, tam opét skály
diamantowé, aneb hrady smaragdowé twořjce.
Na wrcholku hřebenaté hory djwali se Jeffrem
a Jačenko na tento welký, krásný- wýgew, pak se
obrátili ke Klobuku.
»Zaido!« zwolal Jeffrem.
•Hwězdo mál« Jačenko.
»Newyšla hwězda ta, by swjtila tobě« — dj
Jeffrem.
nOámysljm to samé o lobě«— odpowj Ja-
čenko.
wNespočjwala geště na twých prsau, netřásla
se. duše twá w gegjm obgetj* — wece Jeffrem.
•Práwě proto I« oJtušj Jačenko. vPřisabd^
gisem ti přátelstwj až do hrobu— a slib bych spl-
niti nemohl, pohledná na Zaidu*-* proto muq. od*
suupiti geden z nás. Připrawme ^ei«
»Gsem připrawen!<' dj Jeffrem* ručnici s*
plecj s&aw a kohautek ohledáwage. Taktéž učinil.
Jačenko.
Nynj pp&tupowali pomalu, geden druhého
pewně w oku ooage, proti sobě až na pokrag hlu-
bokého auwozu, lak že gen asi třidc^t . krpkJl od
^be wzdáleni byli. ^ I nasadili mžikem ručnii^e a^
dwě ráay hučely po rowině a skákaly po skalách
Černé Hory, w mnohohlasné ozwěně se opakugjce.
Jačenko sklesl a zaepáwal si mkan ránu w prsau.
z njž se kréw praudem walila. Jeffrem se nahnul
přes swau ručnici geště wjce ku předu.
BSáhla ti kulka mana žiwor, Jačenko ?« pla Ise*
»Giž nebudu wjce bránit Čemau Horu proti
běs&m— dobře's trefil* — dj Jačenko slabým bia*
sem.-^»Pozdraw-Zaidu, Je(Iremel«
vPozdráwjm — a pozdraw mi také přátele
naše, kteřj padli, když gsme honili Turky u Nixi*
chu — pozdrawjš ?«
»Pozdrawjm I*
»Gak chceš býti pohřben?*
»Zanech to popu.^*
»Chceš geště něco?* ptal se Jeffrem.
bNíc, necheyž mne samého. S Bohem a stůg
w bitwě za mne,' by neztratila Hora bogownjka— *
doložil wždy slabsjm hlasem Jačenko^ na druhau
stranu se obrátiw.
»S Bohémi* pozdrawíl Jeffrem s gemným
saucitným přjzwukem, s ručnicj opět přes plece
přehozenau dolů sstaupage. Jačenko temně zaste*
nal, wryl ruce do země a horké čelo kryl w tráwě
rosnaté.
Jeffrem doI& sestaupiw $e zastawil, nabil zno-
wu ručnici a po měsjci pak pohleděw na horu, kde
přjtel k smrti pracowal, setřel slzti z oka a kwapil
auwozem na pláň pfjmo ké Klobuku.
Takowý wládne^^ducb* Čemau Horau; jest
owšem přjčinau mnohého krweprolitj, anto i po-
zůstalé k pomstě krwawé wyzýwá, kterau syn po
otci a wnuk po dědu dědj tak dlauho, dokud dě-
dictwj to smrtj winnjkowau aneb někoho z potom-
ků geho newyhasne. Gest to wšak duch rytjř-
ský» kterýž hrdiny proti Turkům wysjlá; nebo
mnohý boguge za dwá i za tři, a když Turky za-
pudili, pr&wj: nDwa psy gsem zabil za tebe, Mi-
chale ; tato krew teče za tebe, Ivane, a Turka gsem
honil za mne ; -^ wídjte, mogj miij, že gsem wás
nezahanbil, buďte spokogeni !*
Sauboge gegich gsau bez zášti, beze msty,
neb na saubogsezwauce, musegf se smjřiti, a tak
srozwahau mjřj geden na druhého ; často ostanau
oba na mjstě, často geden nebo ďruhý brzy po
saubogi umjrá ; málokdy wšak geden odcházj ne-
raněn z boge, i rózlauČj se se zabitým a přigjmá
geho poslednjwůli — geli gen těžce raněn, že geště
mluwiti může— aby gi oznámil přjbuzným; a ra-
něný se rozlaučj s wjtězem bez huěwu, dá mu
»s Bohem* a žádá, aby bogowal i 2a neg, by ne-
ztratila Hora bogownjka.
Tak se rozlaučili Jeffrem a Jačenko. Byli
přátelé ode dáwna, na wýprawách, w bogi stáli
wždy podlé sebe, a tak se stalo, že we wálce po-
Digitized by
Google
379
úeAnj přepadli nodnjho Casa dfim Aclimeta« boha*
tého Turka bijže Klobuku, a gali dceru geho Zai*
d«4 nazýwanau od Turku hwězdau gUřoj» r&žj
w^chodu^ miláčkem Alla-owým (Boijm), burisau
jprorokowau ; a že Turci mluwili prawdu, poznal
Jaoenko i Jeffrem* Keb oba naSU^ida pohlednuwáe^
tamilowali gi sobe.
I Zaidě se Ijbilt gioolii tito bugařj lépe, nežil
opigj a wilnost) xpitemélé obliéege Turků. Jačen-
ko wšak htzj poznal, že přednosti doiel Jefirem
we srdci Zaidiném, i ziwidélpoprwé přjteli; wšak
Bedlauho trwak zášť tato, neboť otec Zaidin wtrhl,
když oba přátelé Wzdáleni byli, do Hory a příwedl
8Í dceni zpět^ určenau pro harém wezjra mostar-
ikého. :
Když wrátiwšjm-se bratr Ja£enk&w wypra*
yrilp co se bylo přihodilo, zwolali straSliwau,
kletbu na Achméta, 'hodili .mtoice přes plece a
chwátali ke Kjobuku, dnes — a pak skoro každau
noc. Tu nabyl Jačenko přeswedčenj, že miluge
Benj milowán. Žárlíwost, bolest a msta prohnaly
srdce geho, a on, wolný Hory syh, neznal wálně
krotili* Wida wčera spočjwati Zaidu na prsech
Jeffrenaowých namjřil na přjtele; wl^k tenkrát ho
duch geho strážný chránil před wraždau, i obra-
tiw se utjkal do Hory zpét« a dnes wyzwal Jeifre*
ma na saubog, by se nezrušilo přátelstwj, gak pra>
wiL Konec sauboge wjme.
* * *
Zwyklý po skaliskách wlasti swé skákati, pře-
lezl Jeffrem lehce wysokau zeď, zahradu i dům
Achnietůw raubjcj, a nynj kwapil k pewně ube-
dněnému harému^ ..Okna budowy té byla z^nířj-.
žena a nynj i wnitř dobře ubedněna ; kolem plo*
ché střechy běželo wysoké zábradlj» které wšak
nahoře se procházegjcjm wybijdku do dálky ne*
zbraňowalo. Gsauť tyto střechy obyčegné procház*
ky žen Orientalů '*'), by newiděny widěti mohly. Na
této terase stála postawa ženská ; gegj pohybowánj
i útlost audu prozrazowaly mladost a gemhost,
gelikož obličeg gegj dle způsobu Orientalek hu-
stým záwogem zakryt byl. Stála přes zábradlj na-
hnuta a naslauchala ku každému třesku listů stromo-
wých, nebo když pták we hnjzdé střásal rosu s
křjdel swých. "Wsak tu zašustěl Jeffrema lehký
krok w tráwě — ženština se wjce přehnula-^- giž gi
sluch wjce nesáli). Nynj wystaupil JefTrem z hauštj
i tleskla radostně rukama a odhodila záwog s obli-
čege do zadu. Mcsjc práwě rozlil swětlo swé po obli-
*) Oby wa tele w^cbodojcb, borkýcb teiny
2egi gegjm, a Černohorec se djwal gako oslepen we
krásnau twář Zaidinu, i kýwala mu milenka k milosti*
a Jeffrem dlauho newáhage přistaupil ku bijzké ci-
přeší, gegjžto wrchol o terasu sepodpjral. Obra*
tnost a rychlost, s gakowauž se po hladkém kmenu
nahoru saukal, doswědčowaly zřegmě, gak obwyklá
mu tato cesta, po kteréž mu w náruč lásky gjti bylo*
•Miláčku, wyswoboď mne!< zarazila Zaida
Wýkwy lásky geho.
»Co se ti stalo, swětice má?* zwolal JeSírem
poněkud hlasitě.
>Tiáe!« šeptala Zaida. vWezjr moatarský-*
nechf hoEblisa^) nadchne 1-— poslal pro mne Os*
mana bege Zwornichanjna **), by mne zjtra za*
wezl do geho harému. «
»To se nestane !« rozhoflilse Jeffrem a twáře
geho hořely. Silnegi tisknul milenku k srdci swému.
v »0 nró srdce !« dj Zaida '— »ne$tane sel Gá
8 tebau prchnu, twá wlast bude má wlasti* ddoži*
la s orientalskau neostýchawostj. .
»Zaido I « zwolal Jeffrem pžekwapen ; radost
mu nedala wjce promluwiti.
vDIwjš se, miláčku ? — Giž gsem wšechno při-
prawila; mám kljée od domu i od konjrny-^«
•Proč to?«
B Kdyby nás pronásledowali, lehčegí uprch-
lém: Giemza let] s wětrem o záwod— wem Gi-
em^Q, lehce gi pcznáS, gest bjlá gako snjh, a oko
gegj weselé gako gazelino.*
Jeffrem se zamlčel.
»Nač přemeyšljé?* ptá se Zaida. ^Pospj-
cheyme raděgi odtud I* pobjzj, Jefirema za ruku
chopjc.
uZaido !« prawj tento, djwku zastawiw— i>ne-
přigme Hora pohanku •••.«
{FohraČowánf,)
DOMJiCJ KRONIKA.
z PRABT. W auterv 21. list b^I driáo clnibý koncert
gednotj Cecilianské. Módnj stránka méla tenkráte převahu.
Pan Jan Kep. Škraup podal nowé trio w rukopisu pro for-
tepiano, hausle a čelIo. Hru ta&táwali ti sami pánowé, ga-
ko w prwnjm koncertu, a a ro'wnatt w^bomoag. P)jgemn&
lehkost, geoi we skladbě wládne, neminula se a žadaucjm
účinkem. Pochvala byla všeobecná a pan Škraup na kovci
gednohlasně wywolán. Zpéwy se % wětjjho djlu dobi-e da-
řily. Spohr&w 128 ialm bylpékným úwodem, slyšeli gsme
w něm silný hlas p. Klaudiusové, gemuž neysfastněgájho
sdaru přegeme. Tjm zp&sobem wynikla p. Miillerowá w
přewýbomýoh duchownjcfa pjanteh od Mendelstohn-Barthol-
•) Eblisa— alý duch, íert.
*•) Známý co gednalel o smjr wezjra Hercegowinr
akého s Wládykem Černohorským w r. 1843.
Digitized by
Google
sso
dýho, od lUÍhoito téi uLoweckitc přednAtena byla. Mni-*
ský sbor s tenorowým soIem od Fr. Kilckena xnj p)-jgemnS»
a5 té myšlénky nékdo gmý páBem slauti mftie. P. 'WaDJ-
Čfik mel by • Umoiii nijniégi nakládati. Ze wlech stfaa
ilyljme stýskati sob6 na takowá tlé bospodařeDJ, a gedinfi
od dobrých ústawft spěweckých očekáwáme oprawu této-
nepřilil dlaulio trwagiej módy. Část sborn se opakowala.
Z Polné. Radostj nadSgnaa se widycky srdce mé
naplnj, když w Kwětech Čjtám, gaké prospécby probusená
národnost nale Čioj. Zde Čtu o powstalých Českých kni-
hámáoh, tamto o řemeslnických ákoUch, ghide o prowo-
aowaných diwadlech, o besedách a tábawách w duchu ná-
rodojm držených. Praha staroslawná pfeddiásj přjkladem
swým, a ea njm ktáčegj wleoka téméj^ města kragů Česko-
aláwských. —I Polna, widy Čechfim wémá, draáj se k nim*
neboť fip i ona giž mnohým wykáxati m&ie. Máť biblio •
theku' ^kolnj, (gen 2 w. p. P. Poimonem pAwod wzala), po-
a&stáwagjcj % wjce nei 250 knih poučného i zábawného
•baahu, gicbi ppéet se co den pfíknpowái^m a dary mno-
{]. Gakož pak nedáwno sase spaDÍlomyslnj wlastenci a
Brna gi nékolika cennými spisy obdařiti ráčili, sačéi se
gim tiito wraucj djky wadáwagj. I di wadelnj hry se sdft
Částěgi prowotugj, o klerýchi wjcekráte Kwětyspráwy po-
daly, pročež o nich řeČ tuto íjHti nebudu, ale radégi k
gine, předtjm sde' newjdané sábawé se obrátjm. Usnesli
se iotiž adegij nailownjci národnosti nalj la pi3kladem Pra-
hy, České obecenstwo polenské po česku ktsedami labawor
wati. PrwQJ byla na den 8. řjgna ustaoowena, a Polna
dokátala. Že statnj Čechowé gelté w nj žigj, ktefjž se kn
swémn nagj. Welebaé dnohowenstwo i ostaAnj slawná
honorace, a — což neykrásnčgJjho-^wýbor sličných panj a
paniček, genž swým liboxwučným howorem společnost tuto
pfjgemnau učinily, byli s množstwjm méjíťanů od porada-
tiďfi s radost; nwjtáni. Pokog k té scfaAsce odhodlaný byt
přeplněn. — Začátek byl učiněn řečj úwodnj, směliigj^ý na
mrawný a aábawný ůČel tohoto segitj se, kterauž tuto po-
dáwám :
nWeleotěnji ^elewáženj Páni I DrahooeiiBé Paniky I
Tfárod Český wehnoeně powsiáwá, tasadiw se o to,
by Česká řeč gak před Časy, patřičného uctčnj docfaáseln
negsauc déle opowrhowána : tak giž wyprawugj wAbec ci-
soiemci we spisech swýcb. Wiech národA oko na Čechy
s podiwenjm hledj ; netřeba se wjoe aa Čeltinu styděti. Če-
ské hlasy aawsnjwagj opět, netoliko w semi německé, ale
i sem francauzská, wlaská a anglická s gakýmsi milým
utěienjm poslaucháwá národnj pjsně české a úst rozencA
naiich. W takowéto wadálenosti wxkřjsila sase naze milá
Praha sláwu ČechA dlauho poxastřenau. Tam žigj mu-
žowé ledinami giŽ krylj, pracowawje nennaweně po ce-
lý wěk. swAg, nehledjce přitom Žádné mzdy gine, než aby
se Česká řeč rozSjřila ; tam i horliwj ginochowé, néŽné panny
a paničky sUwu každého, neSetřjce tfpkostj žádnýdi, by
gen řeč wlastenecká okřála, ponecháwagjce rozkoáe břicho-
páskAm, sami scházegj se pospolitě, aby maudrým roc-
mlauwánjm užitečných uménj nabywže, ge zase wenkowskVm
ČechAm zdjleli, kogjce se tau radoktnau naděgj, že tenkrát
dobré w Čechách nastanan Časy, aŽ měáfan i rolnjk české
mrawy a český gazyk sobě zamiluge. Když ty slowůtných
praotcA wěmé djtky wřady dychtiwě se stawj, obhagugjce
gaayk, dědíctwjm nám gedtné pozAstalý, slujíno ať k nim
•e př^ogj i ?ohia wu^cft^lk, Midliy n^nSjfbf P^b/t,
kde přjgmenj mě^ťanA na rod Český poukaziígj^ neměla by
Polna, gednnu ieehuwIHmÁj Žádné djtě, chowagjcj ge^tě srdce
české? ie adeg^ miste láska kwlaUtl geité ohowá, teto
důkazem gest duete; ^$ká ^«tftf« Čili schAzka ČechA sde^
ájch České řeči milownych. Negenom wzácni Páni ale i
něžné Paničky milau př)tomnostj swan nás potěáify. PřO*
toX. radostné wolám, hudFtei nám ^vMektii upřpiioě w}CámU
Pak přednážeiy se určené k tom« předměty wt pře^
stáwkách k rozmlauwánj odhodlaných takořka we čtyřech
oddělenjch. — Neypfwé apjwala se pjseň od Zdenky Né-
nečkowé : »Tft kwjtkatc a průwodeaa 4^att kytar, nadsl
následowala pjsefli aCikánowa pjáťalka« pfowázená forte-
pianem. Po přestáwce Četlo se : SuiJ mudrcowé, nowj
Mázni od J. K. Tyla, pak iti zpjwálá národnj se sbjrky p.
Erhena: Stog hrnáha w Ijrém poN, p*i pvAwodn fmtepÚH
na. Opět přesUidka. Po té bylo na lortafiaoa přednáieoe;
Druhé Potpourri a Českých národu jch pisnj od Labického,
načež gsme slyželi deklamowánku : » Sedlák na biUiame
od Jana a Hwězdy , a národnj pjseft Erhenown \ Ce pak
t| naii dělagj, pH fortepiasu. P.o poaledn} .přestáwce spj-
trala seK. 'Winařického pjseA lowčj : Dopole, háge a. U d.
t prAwodem fortepiana, a na to : »Sen« od Mž Pospj&ilowé,
■ prowásei^ dwau kytar. — UkonČenj stalb te krátkýA
doslowem, a na to národnj hymnaa: Slyi nás užechny a
hwězdné dáli atd. — Že podnikatelé národnj zábawy této
sáměru swého dosáhli, za to gim ručj slowa welewáženého
a wAhec milewaského p. aěéťanoaty« ktefýmii ire gnéns
wjech hostA před odchodem aa^benj awé progewil aŽ w
tento smysl: Děkugeme w£em wesměs za tato nám při-
prawenau přjgemnan sábawu, a přegeme si, aby se nám
hno epéi ntee podobného poskytlo* XSMMaas.
SWETOZOR.
Na železné dráze a Londýna do Birmingbamn gesdj
odedáwna wAz, w němžto se zwlážtnj kawáma, swlážtnj
gjdelna i zwlážtnj dámská komnaU nalézá. Nowiny wy-
prawngj, že wAz ten welmi dlauhý a hezky áiroký gest,
oož owlem gestli pH prwnjm neselhali, weUni se prawdl
podobá. Co neydřjwe uwidjme snad i celé tančjmy na
párnjch wozjch, a pak bude gen třeba gjti do nich na bál
—abychom se tam neb onam dowezii*
Někdo, suchý tak na rozumu gako na těle, chtěl se
dáti malowat. »Gak Wás mám malowati, ^ane.ec tázal se
ho maljř, i>wodojmi harwami aneb w olegiPit — » Myslil bych
w olegi,« odpowěděl onen pán, » abych trochu tučněgéjm
wypadaLa
Nowiny aCkronicIea tryprawugj nás1edngj<j anekdetu
z Irska. Cestugjcj Angličan ptal se swého wozky, co by
nacházegjcj se na wclkém domě litery 6. P. O. (General-
Post-OíHce, wieobecný požtownj úřad), znamenaly. >»0 pa-
tte,<( byla geho odpowid, t»což oewjte oo to znamená ?
To znamená : >>God Preserve 0-Conell« (BAh tachowe/
O^Gonella;, a gá srdečně přiswědčugi !«
Časopis UBto wychásj we %tHim a w soboln po pAUrijdi; kaidUa drukan átHiu pMáwé ■• p«lar«howi přjloka. Medplicj ao n wydawatelo ■• Itwrt
léta 48 kr., we kaSkkopectwjek na p41 léta 1 »1. 36 kr., na e. k. poitáck p4U. t ni. M kr. atr.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze*
Digitized by
Google
Kwěty.
HárodnJ zibftwnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjelo 95.
99, lUtopaau ÍS43.
10. r. běh.
■■
ČernohorcL
(JPokraiowénj,)
Djwka zbledla^ krutá bolest trhla obliéegem
ge^m. » Alláh !« zwolala, oko na ginocha upřewií^
i swjtila z toho oka neyhlub$j bolest^ zaufalost» smrt;
»WjS co, duSemá^o šepce temně — »má8 kynžal
po boku» dey mi smrt-^do Mostaru nepigda — *
Jeffrem se wrhl k nohaum gegjm a zljbal ru*
ce gegj. »Dey se pokřtíti* prosil.
»Ano!<* zwolala djwka maně kžiwota se wrá-
tjc — »twĎg Bůh gest můg Bůhí«
JefTrem se wzcbopíl. — »Dey pozor, angele
mňg!« prawj wážně,— »Masji wěřiti wBoha olcc;
genž stwořil nebe i země — *
«0 Alláh I badul« wece djwka ruce na in*sa
položjc.
•Mnsjš wěřtii w Ježj^ Krista — * pokračuge
^noch we wyučowánj MohamedáBky dáte.
i»Budu, budu!« gístila djwka.
»A w ducha swatéhot* předřjkáwá Jeffrem,
»Wěř, miláčka!— budu!*
»A w neyswětěgšj pannu?* pťá se negapný
učitel dále.
»0 Alláh!" zwolala djwka-^»toť BAh lásky
— wéřjš ty takě, žiwote můg?« ptá se.
»Wérjm!« požehná se Jeffrem.
iiTwá wjra ge má wjra !" wece djwka.
Ginoch sewrel negapnau křesťanku w námi
«wau* i»Tak, má Zaido*^-*dj — »giž nám nepře-
Jcáij nic u štěstj-^^oiewřen gest ti průchod do
Hory — prchněme !«
»Ano« ano, prchněme* — přiswědčj ra-
dostné Zaida— »ale pozomé^mAg milý, než bude-
úie na poli, pak ať honěgj orla na Balkánu. Ško-
4a, ie tu nenj Jač^nko ; kdes nechal přjtele swého ?*
• Na cestě ho nálezném!* odpowj Jeffrem
trudně, pres zábradlj se wyšwihnuw. Prawiq
obemknul kmen, lewicj Zaidu, a tak se spauštěl
dolů djlem nc^ama se chytage, djlem prawicj
•trom silně swjrage. Bázliwě se tulila Zaida k
němu, lokte swé silně okolo šjge gebo owinuwái« a
zawřela oči, by newiděla hlaubku pod sebau. Šťá*
•tně se dostal Jeffrem aeswým drahám břemenem
dolů ; aby se zouwil po pracném namáhánj, zůstal
chwjli státL SUida ukiyta hlawu na prsa geho a
plakala tiie.
»Co go ti^ swětice má 7* ptá se starostliwé
Jeffrem.
«Zpomněla gsem siná otce— ale om mě chce
2adat do Mostaru — proto ho opauštjm — gis ge
má duše pokogna — * prawila djwka slzu z okt
stjragjc, »gsem hotowa tebe následowati.*
Chopila Jeffrema záruku, anynj chwátali po*
dlě harému do prostranného dwora. Z gedné strany
se táhly dlauhé konjmy, z druhé dům nádherný
Achmetůw a bjty otroků i giného služebnictwa.
Zaida wy táhla z tuniky dwa kljče» podala ge*
den Jeffremu a okázala na konjmu.
* Nezapomeň na Giemzu bjlau gako snjh— *
Šeptala mu geStě gednau do ucha. Lehkém kro-
kem se bijžil Jefirem kekonjrně, pozorně zastrčil
kljo a zlehka otwjral; při otwjránj wšak wrzly
dwéře a zbudily w konjrně spjcjho Wolhara otroka.
»Kdo to 7* zwolal pacholek, čerstw^ wjtr na
twáři ucjtě.
Jeffrem se přitiskl na zeď do stjnu^ wšak by-
strý Wolbar ho giž zahlédl.
wHoil'' zařwal — >Černohorci!* Wjce wšak
pronésti nemohl, nebo Jeffrem k němu přiskečiw*
chytil ho za chřtéa* a dusil nešťastného otroka.
Polekaná přikwapila Zaida.
»Honem, honem!* prawila — »ten otrok ce-
lý dům wyburácj.* — Hbitě podala Jeffremu na
stěnách wisjcj třmeny, a Wolhara swázaw, ose-
dlal Jeffrem bjlau brůnu, co zatjm Zaida hlawnj
wrata otewrjt běžela. Těžce wrzaly w stežegjch
sw^ch.
Digitized by
Google
382
sMashalIah 1« bylo slyšeti lilas na dwoře — »co"
tropjte, otroci?"
» Chraň nás prorok!* přiskočila wydešená
Zaida k Je(Fremu« kterjf' koůě na dwůr wywádél —
i>to můg oteci^'
»Kdo to?" wolal Achmet. wWzhúru otroci !
Chopte se ho! Stug — kdo to?«
nčemá Hora\^ zahauknul JeCTrem na koně
se mrštiw, Zaidu pak k sobě posadiw uháněl ze
dwora.
Ze spanj wyděšenj otroci a služebnjci wybě-*
hli na nádwořjt i Osman Bey přihébl dolů: dale-
ko geště slyšeli utjkagjcj za sebau lomoz a pokřiky
na to zaznět du$,ot kónu ge stjbagjojch w usi ge»
gich. Giemza' se snažila zaslaužiti pochwaly, gia
o nj byla Zaida wydala, wšak pod dwogj tjij mi-
^zely brzo sjly gegj a prostora mezi pronásledugj*
"cjmi a prchagjcjmi byla wzdy kratšj a kratšj* a
když uprchlj giž do auwozu ^'ahowského wražili^
nebyli pronásledownjci ani sto skoků wjce od nich
wzdáleni; giž widél Jeffrem, že mu nic giného ne*
zbýwá, nežli se potýkati a zahynanti. Achmet a
Osman byli daleko před ostatnjmi a giž zagásali.
anto rána s hory nad aužlabjm zahučela a Achmet
wykřiknuw se s koně káceL Maně utichl lomoz
pronásledugjcjch.
»To mluwll Jačenko !• wece Jeffrem na djw»
ku pohlednuw, která téměř bez sebe gsauc nepo-
zorowala, že gegj autěk snad otoe žiwotstál; gen
hlas miláčkůw gi probudil* I diwila se* že pronásle*
downjci umlkli^ ba že tryskem ačač pozorně zpátky
uháněgj.
» Alláh I « zwolala, »co to? — Kdo to střelil?*
Jeffrem wšak nedáwal odpowědi, upřeně se
djwel na skálu^ kde byl přjtele w saubogi zabih
Hěsjc lil posledaj swé pablesky na mjsto to : tam
klečel Jačenko> o lokte se k zemi podpjrage» wge*
žeru rubjnů, a gako topasy kapala krew posledoj
z prsau geho. Ručnice ležela u geho nohau, kte-
rau7, poslednj sjlu sebraw, přjtele a milenku wy-
s«i'obodil ; i djwal se nynj za milenkau^ wšak brzo
dopraudila geho krew, a on k zemi sekloniwwywolai
silně: nZaido I« Jeffrem pozorowal, gak si gegsmrt
křečowitě obgjmá.
»Toť Israele hlas !« ulekla se Zaida, slyšjc swé
gmeno tak nenadále s rakowým duši prorážegjcjm
hlasem wolati, a pohlédnauc na skálu zděsil* se ge-
šle wjce: »Há — co tam ?«
»Jačenko,« wece Jeffrem koně odwrátiw.
« Jačenko 1?« zwolala djvika — p Jačenko !«
opakowala. »Umřel za nás?<^
»Noptey se, Zaido!« wece Jeffrem koni uzdu
popu s ti w.
»Eblisa stál na prahu Černé Hory,« prawi*
la Zaida temně, do záwoge se úžegi zahalugjc.
Wládyka sjdlil wUmáči; tam zaměřil i hned
se swau milenkau Jeffrem^ ani dworec swůgne*
nawštjwiw. Kdokoliw ge na cestě spatřil, djwal
se s potěšenjm na ně, hoši záwiděli Jeffrcmu, krá-
sné hrdé djwky Černé Hory Zaidě, starci pak chwá*
lili Jeffrema, že si statně newěstu wydobyl z do-
mu nepřjlelowa, gak dobrému Černohorci slušj»
ačkoli w matky pottchmu na ginedia žehraly, ž«
mu cizá djwka miiegšj domácjch, a tak se staloj že
w četném průwodu přirazili do Umáče.
nFanel^* předstaupil Jeffrem s milenkau před
wládyku, uctiwě sice ale hrdě s neshrbeným týlem
— »zašel gsem si pro newěsta do středu nepřjtele«
chceť býti roatkau nowyxh bogownjků, by nepod*
lehla Hora pode gho newěřjcjch.*
»Co prawjšj Jeilreme?^ dj^ na to wládyka —
Bwždyť ge djwka ta sama newěřjcj.*
sOna wěrj w Boba .stwořitele, Ježjše Krista*
swatého Ducha a neyswětěgšj Pannu* — wece Je-
ffrem — »ppp gi pokrij wodau.a naučj gi dělati
křjž ; co chceš wjc> pane?«
»]\lluw djwko« — obrátj se. wládyka k Zaidě,
Bgest prawda, že cbceš býti prawowěřjoj.?*^'. i
»Co wáš Faris*)wěrj, wěřjm t^ž,* zalep-
tala Zaida.
»Hm< — zamyslil se wládyka — »wšecluio do-
bře; ale — obrátj se nagednau k Jeftremu-^ »proč
gsi se rauhal pannám našim, bledage newěstu mezi
nepřjtelem ?«
»Ai panel* dj Jeffrem horliwě — » nechtěl
gsem dopřáti krásu ztupilému wezjru mostarské-
mu -^pohleď sem I* Při tom rozbruiul záwog s
obličege Zaidy, která, že poprwé na gegj nezakry-
tý obličeg tolik mužských patřj» se zarděla studem,
gako čerwánky wečernj. » Zdali luna krasšj nad
dceru Achmclowu?**
Gonáci zaweyskli, starci cbwálili krásu Zaidi-
nu, která plačjc ukryla se na prsech Jeffrcmowých.
>i Prawda, Jeffreme!* wolali saubogownjci ge-
ho— wučiňdle wůle geho, panel* dotjrali na wlá-
dyku, který, o blaho kraganů swých péčliwý, ža»
I )stnc'přemjtal následky, gež únos ten mjti může.
Pohledná wšak na lid widěl, že zde opjránj marné:
neb často musj býti wládyka lidu po wůli a musj
dbáti na rozmar geho. 1 nesměl tedy zřegmě od-
tniauwati.
*) Farys— Turku Achilles, hrdina, rek.
Digitized by
Google
383
BWšecbno dóbře« Aogl milj" — prawil k Irdu
8? ukloně — Tf^i g& saudjm stegně s wámí^ gca ať
mi Jeffrem gešté gednu otázku zodpowjdá.«
vMluw pane, mluw!* tleskali Černohorci
pochwalu s^cmu wládykowl.
nGestli paks pomyslil, Jeilreme* — obrátj se
irládykak prosebnjku — i>žc wezjr mostarsk^ únos
swc newěsly na Cemé Hoře msijt bude? Gsau
Iwogi kragacé powinni, trpěti za tebe 7«
»Ai pane!« — dj Jeffretn — i»geden za wšc-
choy a wšíckni za gednohoj tak to držjwali Cer-
Bohorci. My ubigem Turky — ať přigdau 1 aadělánia
kořisti a naši gonácise powyrazj. Nenj-li prawda,
braiřj?" obrátj se k shromáždě nj.
iiPrawda» pravda !<■ gásali Černohorci—*
vbeztoho ge hrozné ticho w Hoře, třeba krato-
chwjle I«
»Nuž tedy buďsi !« wece konečně wládyka k
swolenj přinucen, nbudiž wolna dcera Achmetowa
na Černé Hoře!" S tjm odewzdal Zaidu JeiTremu
á 'udjlel gj ochranu celého národa.
vHodný hoch to, Jeffrem,« prawili starci —
vnaše detitaké<< — prawili druzj — ppraw] Černo*
korci 1<K gi«J"*»g»ko niy býwali z mládi" ostatnj.
sGinošisi obstaupili JefIVema, djwky Zaidu/
pop gi pokřtil, a ona se požehnala swatým křjžem.
Jeffrem činil přjprawy k swatbč ; wládyka wšak
přemeySlel, gakby odolal Turkům, poněwadž wi*.
nu trestati nesměl. —
»Pochwiílen budiž Bfihl«< prawil Jačenkůw
bratr Ivan, den po JeíFremowěswatbě na práh swě-
toice geho wstaupiw,
»A Ježjš Kristus !<> děkowal Jeffrem podlé
Zaidy se zdwihnuw a přjchozjmu wstřjc popošed.
»i Duchswatyi* pokropj se Ivan wodau z
kropenky u dweřj wisjcj. ■
sAmenl'* doložj JeiTrem. vWstup dále Ivane
a pogez semnau, pohostj tě žena má!<^
Ivan se wSak s prahu nehnul a gakoby po*
zwánj neslyšel, prawj: »Kde ge m&g bratr, Jef-
freme?*
Jeffrem se zarazil: »Na stráni g7*abówské<'
'— odpowj — »padl we aprawedliwéoi a prawém
8aubogi.«
v A kdo mu obgednal pohřeb ?« ptal s^ Ivan
dále.
Jeffrem se zamlčel a sklopil oči; neb pro
milenku zapomněl na přjtele, a nechal ho k po-
trawě ptákům azwěři.
Ivan nepromluwě slowa odešel. S ztjsněnými
prsy djwal se za njm Jeffrem, neboť wědel, co zna*
menala náwStěwa Ivanowa, a přiznati se musel, že
skutečně winen gest.
Druhý den se roznášela pówěst, že Jačenko
nalezen a pohřben s wyšklubanýma očima a na-
polo* giž od zwěře ztráwený. 'Jeffrem se zarmautil
wjce, tipké si čině w^xitky.
Brzy po pohřbu Jačenkown wstaupil kluk
Ivanůw do dworce Jeffremowa, něco w šatu oba-
leného pod paa(dj nesa.
i»Mňg pán se tě dáwá tázat*, prawj drze k
Jeffremu, šat před njm rozwina a na bambitku
a kynžal okazuge — - » zdali se ti neljbj nářadj to*
to, gest prý to dědictwj po Jačenkowi.<<
pPřjgde na to, geli užitečné" — odpowj za-
mračeně Jeffrem — ' nzkusitho musjmel"
Y»Dobře!<( dj kluk, a bambitku a kynžal opět
w šat zaobaliw bral se ze dwora.
tf Jeffrem propadl krwopomstěl*' powjdali
sobě sausťdé geště téhož dne — j»Ivanuw kluk tam
byl 8 didiclwjml^
Od té doby minul nijr z prsau Jeffremowých»
třásl se strachem oswau milowanau Zaidu ; kdykolivi^
ráno wstáwal, neb wečer léhal, mnil gl býti do we-
čera neb do rána wdowau; kdykoliw se něco pře*
. de dweřma šustlo, lekal se a chápal zbraně ; po
mnoho dnj giž ani z domu ncwycházel; neb widěl
Iwana ozbrogeného často obcházeti dworec geho.
I trwal pořád gako w zimničném zápalu, wšemož-
ně se snaže, ulagiti před Zaidau přjčinu gednánj-
swého, by gi před časem nelekal; neušla wiak ntí-
lugjcj ženě strast chotě swého, i mlčela, wědauc,
že ka/dá otázka po přjčioě Jeffrema welmi zabolj.
sEblisa stál na prahu Černé Hory při wkročenj
mém, gágsemto tušila !« — wzdychala často Zaida
pohlednauc na Jeffrema, který den ode dne chřa-
dnul; i byloby ho geště toto nepřestálé napoutj
ducha porazilo, anto se náhle wše změnilo.
^'ezjr mosiarský žádal u wládyky potrestán]
wrahu gfrahowskýcb ; wládyka wšak dal onu w la^
topisech znamenitau odplowěd: »Gseiti hotow pbň
trestati winnjky, pakli se Turecko zawáže, potře-
•taii wšecky ty, kterj se laupeže na nás dopu-
stili.« S tjm padl los boge, a wálka mezi Turky a
Černohorci sotwa ukončená wypukla znowa.
(^PoTaradowánf.)
DOMACJ KRONIKA.
Wla9ien«ký náJ umélec, p. Emnmtel Mnx *) , nawrá-
•) Gesliť to br«lr wftbcc «námélio p. Jana Mata, trV-
teC>ného socháte praiského, o iterémž wít č. 35. Iciosnjcli
Kwčtú.
Digitized tfy
Google
884
til «e na nékusrý £•• % 'Rjma do milé na^ Prahy. Gíl p»- SUTÉTOKOB*
wé poslal z onoho swStowUdného m^sta krásné popr$j w
Pánu zesnulého professora na wysókých školách Pražských Že poaemsLa sprawecUnost podiwné nápady mjwi,
41 zaUadauIe ústawn pro dospělé newidomcc, p. Aloyěia mftze tento pfjklad dokázati. Diwadelnj sloha ir Mediolá-
Mlnra \ pozdSgi wěnowal kapli dotčeného úsUwu krásnau nu poz&sUwil wdown, %tÍXa žádala, hy |ý sluiba mužowa
sochu sw. Rafaele archangela j nynj pak pťiwezl s sebau mimo ponechána byla. Ponéwadi ale diwadelnj pravidla pauze
některé wzorky k budaucjm pracjm wétájm djlem wlaste* služebnjky mužského pohlawj powolowaly, přížlo žele-
neckým, wýtečné ifi wýiwory, wydlé z mistrných rukau ge* cné práwo s lidskan miloBrdnostj w dlanhý spor. Kone-
ho. Gsaut to sochy z kararského mramoru a sice p. Marii$ teé se naiel prostředek ten. Že áena mjsto po choti swém
s Jezjikem, nás Přemysl Stadieký a powSstná ff7asf<i re- sice dostane, že ale musj službu w iatech mužských zastá-
kowská. Těžko bylo by mně mluwiti o wýbortiýdi těchto watí. (? !)-*
djlech ; nebo wyznati se musjm, Že mi nechtěgj ani na ga* W Pařjří, tomto faíawnjtt městě de^ntapio a chri'-
zyk slowa, gežto by náležitě wygádřila cit, pogjmagjcj dujíi lisowanébo swěta, nacházj se 1628 propuštěných galegujch
při tom krásném, rozkošném podjwánj. Nechať tedy pronese trestanců, genž pod polícegnj dohijdkau gsau, a 586 lidj,
o nich saud sw&g — a toho zagisté wplné mjře zasluhugj— genž kaucj za sebe složili; konečně wjce neŽ 50.000 lídj,
někdo giny, w podobných wěcech znalegjj a wytřelegžj ; gimž krádež gest řemeslem, oepo^ugjc ani marnice a log*
mfižeť ge shlédnauti každého dne od 10 hodin zrána do djře na wzácné pány hragjcj.
3 hodin z poledne w Kláro wském nstawu pro dospělé slep- Dne 16. fjgna b. r. byla w Pařjži zwlá^nj hudebnj
ce pod Bruskau. Co se mne tkne, gsem tjm cele ngistén, slawnost. Marjíal 8ouU dowolil toUŽ zawesti u wogska
že nikdo, budsi giž panhým přjtelem nmy aneb wlasti». wieobecné cwiěenj we zpěwu podlé WUhélmQwa způsobu,
leě s žiwau radostj a ČisUu rozkožj, dotčei^é mjsto neopu- Ode Čtyř měsjců cwičj se giž 1000 mužů od 8 pluků pa-
stjií. Zwláátě pak musj tu zplésati dujíe slowanská — nebo ijžské posádky w tomto uměnj. Gmenowaného dne Ďyli
ten Přemysl — ta Wlasta fiale gsau; — tak mistrně nadchnul z nich oni, kteřj za ten čas neylepij pokroky učinili, do-
ge umělec rázem a duchem slowanským. — Rafael pak a Ro- hromady d60 mnžft, poneyprw wefegné skanáte podrobcnL
dička Páně gsau zagisté gasným swědectwjm hluboké zbožné Okázawje na rozličný způsob theoretické i praktické zná*
duze p. Maxowy. Mně aspoů trne smysl podiwem: zdáť mosti swé, kteréž o důkladnosti učenj swědčily, zpjwali
se zagisté, gakoby byla z kamene wžecka studenost a mr- pak wltckni dohromady Čtyry sbory s podiwu hodnau san-
twota zmizela, gakoby geg byl prostanpil oheň a nadchnula hlasnostj, coŽ od těchto idrawýdi a silnýek hlasů veliký
wraucj žiwotnost. Srdce tu pogjmá radost a čistá hrdost dogem způsobilo.
národnj, nebo ten, geito umj we chladný mramor mrtwýni Francauzský Časopis uEntractetf pjáe nésiedowně o
dlátem takého ducha wkládati, nái gest, wlastenee gest. wodnjm léčitelstwj, kteréž gak známo, w N^mcjch wynale*
"Wtoech dalijch řečj úmyslně pomjgjm a gedno toliko po- zeno bylo ; xWJecko, co se koliw na pathie končj, patij a
dotýkám, že nale Praha z rukau nažeho p. Masa gejitě wý- plného práwa Německu* Německo založilo homeopMtkiif
tečněgjíj a nesmrtelnau památku: sochy Swatých nabich apo- wynalezlo sympathii, a má do.;rau porci apathie* Hiféro»
Sioltk slowanských Cyrilla i Metud9ge snad w dosti krát^ pntkie (wodoléčitelstwj) gest rowněž geho gměnjm, fl^dro-^'
kém čase obdržj. Soofay tyto, budauce okrasan některého pathie gest obswlá«tnj lékařský způsob, k němuž se něga-
chrámu Páně pražského, bezpochyby týnského, tjm wzáo- ká řeluC nosič wody a láhwice na wodu potřebogj. Němé-
něgij stanau se každému Čechu, poněwadŽ budau darem Čtj pani doktoři měli giž as 50 rozličných, wclmi způsob-
krále nažeho, neymilostiwěgSjho Ferdinanda, wěnowaným ný^m a pfjgemných saustaw, gak do druhého swěta posj-
hlawě měst českých, stsroslawné Praze, a wěrnémíu národa biti, potřebo wali Wbak opět něgaký nowý. UmfšUmiowa
naiemu. — Widauce pak, seč gest oá$ wýtečný wlastenee, a sausuwa byla giž do wody padlá, š Hahnetumnnskau nedalo
gakau důwěrau ho poctil sám cjsařský pán a král náj, ko- se giž na wodu wydělati ; tedy utwořili wodnj léčitelst wj.
gjme se milau naděgj, Že téŽ i socha Karla IV., gakanž Príessnitz gjm zbohatnul, tjm wstanpila němé ckým pánů a
wýbor nniyeraity nalj při slawnosti 500ketého jubileum bij- lékařům woda do ust, tak že giž žádné anti pathie proti
Že mostu posUwiti samý^j, bode bez pochyby djlem na- hydropathii necjtili. LéČenj to rozžjřilo se po celém Ně-
ieho p. Maxa. W. 8. ši. mecku; we wžech láznjch, w Badeou, w Emsu, w Teplící
hragj se hydropathické walčjky.« — ,
Wtlewázcfiému čtenářstwu našemu předběžně se oznamuge^ že
Kwěty na rok 1S44
iřihrdie za týden voydáwány budau. Při tomto rozmnoženj listů čili obsahu i cena
předplatný^ ačkoli w poměru gen mjrně zwýSena bude^ totiž:
předplacenj čtuortlelnj í zL stř.
„ pňlletnj ...••. 2 5, „
., na celý rok * • ' 3 ,, 45 Hrr.
^ K wěíšjmn pak ulehčení oněch pám\ kteřj časopis náě c. k. poštami odebjragj aneb odebj^
rati w aumyslu magj, posawadnj cena poStoionj i budaucně beze tcšeho zwýšenj po*
trwú, a předpláceti se bude gako glndy:
na pul léta, se schvoálnj obálkau 2 2/. 36 ftr.
a když této obálky potřebj nebude (gestli totiž pan od-
běratel giž féěgaký ging časopis pod swým adresem po*'
šfau odbjrati budc)^ toliko 2 „ 12 „
Obšjrněgšj ndwčštj o btidaucjm vogdáwánj Kwětn co ueydřjwe podáme.
CMopit iMlo wyekaBJ we středa a w •obolu po pAUňjch; každuu dr«h*u •xHlu pUdów« •• piUarekowa přjloka. Předpláej m ii wydaiwvtelo ■* etwrt
I#ta 4S kr., we knihkiipeetwjch na prii lé(a 1 si. 36 kr^ na c. k. pocUch půli. t ml. S6 kr. siř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
HárodnJ zábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjslo 96.
£• prosince tS43^
10. T. béh«
Černohorci.
vWjs-Hpak^^' wyprawowala ochotná sausedka
Zaidě, »že wstaia Černá Hora pro tebe proti Tur*
kúm? Achmet padl na Grahowě při twém autěku> a
wezjr wypowědél Černohorcům wálku.«
vÁlIah! Ježjši! Mug otecI« w} křikla Zaida
a gako bez smyslů letěla ku swému muži. — nKdo
zabil mého otce?<' zwolala zaufale Jeffrema ucho-
PJc-
.Jačenko!** wece tento temně*
»A ty?<* wolala Zaida hlasitegi.
.Gá propadl pomstě^ že gsem neobstaral
pohřeb Jačenkňw« — Zaida wšak wjce neslyšela —
swezla se po Jeffremowi k zemi, a dlauho trwalo,
nežli gi opět k žiwotu wzkřjsili.
»Můg otec!« byly prwnj grgj slowa; wjce
nepromluwila, gen rámě okolo šjge JeíTremowy
obwinauc plakala tiše. Tichý zármutek se rozhostil
po obličegi gegjm a ssál na kořenu žitj gegjho.
-K * *
Ručnice Černohorci! se ozýwaly na hranicjch
wždy četněgi a častégi ; gednotliwci přqiadali byty
Turkůw a přiháněli stáda gegich do Hory; wezjr
mostarský wšak tráwil čas přjprawami, neboť uza*
wřel pokořiti hrdé Černohorce,
A w skutku nehrozilo snad nikdy wětšj ne«
bezpečenstwj Hoře, gako nynj ; neb negen že we-
zjr sám šestnácte tisjc lidu do boge proti Čemu*
hořcům powolal, spogil se s njm též pasa skutar-
ský se čtyřmi tisjci Albánců proti Hoře.
AVIádyka wšak také nelenošil; powolal celao
Horu do boge a obsadil wšechna do Hory přjcho-
dná mjsta; k Nixichu poslal 400 mužů, sám p«k
se postawil s wětšj čáslj Černohorců w Umáči a
na horách ^rahowských, ačkoliw mnohau geště wea
před horami ležjcj Turku ponechati musel.
a
»Jeffrem ať obhágj a dobrowolnjky Vrani-
n«l«*) wzkázal staršjmu obce wládyka^ dobře wě-
da> že Jeffrem srdnatostj a obezřetnost] nad gine
wyniká.
Sotwa se w obci rozhlásilo, že Jeílrem a do-
browolnjky půgde bránit Vraninu, odebral se Ivan
k Jeffrercowi, který práwě se Zaidau se hádal, aby
s njm nechodila: neb ona chtěla prowoditi man*
želá swého na mjsto w bogi gemu určené; gak
mile wšak Ivana zahlédla, ulekla se zakrjfwag)C
prsa muže swého ; nebo giž wěděla, co znamená u
Černohorců krwomsta, newěděla ale posud, že wše*
cka pomsta zmízj w Čas wálky.
Ivan te pokropil swěcenau wodau a powele-
biw Trogici swatau wsraupil do komnaty. .Turek
se na nás strogj, JeíTreme!" promluwj — .protoi
uzawřeme mezi sebau mjr, dokud nepobigem po«
hana!*
• Budiž !»« wece Jeffrem, podanau prawicipři-
gjmage. .Půgdeš semnau, Ivane ?«
•Půgdu. Kdy hodláš wytáhnauti?«
.Geště dnes.<*
.Dobře — připrawjm se!« Odešel.
•Newěrný muži !« prawila Zaida. .Wychwa-
lugjť ženy našich harémů wěrnost Slowanů — gá
toho neshledáwám!*
.Zaido!« rozpálj se hněwem Jeffrem.
.Nenj toprawda?* pokračuge Zaida dále —
itnepřjtele swého, bratra wražednjka otce mého
bereš s sebau, a mě nutjš se laučiti s tebau !•
Jeffrem se na chwjlí zamlčel. .PůgdeS se
mnau \^ rozhodl konečně, Zaidu obegmuw.
A Jeffrem učinil dobře, že záhy k Vranině
odtáhl; nebo druhý den giž haukaly neustále ru*
čnice Černohorců, gimž Turci taktéž odpowjdali.
Osman Bej wyšel s prwnjm oddělenjm wogska z
*) Ynnina a Lesendría gsau malé ostr&wkj na po*
brcij aJríaUkťm, k Černé Hoi-e patřjcj.
Digitized by
Google
3S6
Klobuku a táhl přjmo ke Grahowa ; čjra wjce wsak
se Hoře bijžil, tjin hustégšj padaly rány Černohor*
cil, kteřj dle rozkazu nikde na odpor se nesuwj-
ce, stále ustupovali až ke Grahowců Osman se
za nimi tlačil> nedbage že postupowánj to wogsku
geho welmí záhubné gest; nebo Černohorci po
gednom, po dwau rozptýleni, obkličowali ho wždy
hustěgi, a Černohorec málokdy chybj. We Gra-
howci wšak se zdálo^ gakóby se usaditi chtěli, i
dal Osman na tuto wes autokem hnáti. Černo-
horci wydrželi gen tak dlaulio^ dokud se ženy a
děti newystěhowaly ; mužštj se přidali k bogownj-
kňm, neboť w takowých přjpadnostech se promě*
nj každá chýše we twrz a každý, kdo zbraň unésti
muže, stane se bogownjkem pro wlast a rodinu
swau. Nynj se opět rozprchli kolem wogska Oí*
manowa, smrt neustále do řad geho wysjlagjce.
Tak to šlo skrze Viluši, Špilu a Zagoru (Zahořj)
až k Riece^). Zde wšak se stáhli Černohorci w
hustý lem okolo Osmana, tak že mu nemožno bylo
dále postupowati, ano i zpátečnj cestu musel si
autokem wydobýti. Tu počali Turci beze wšeho
pořádku a porůznu utjkaii, a gako beze smyslů
wyzýwali chrabré Černohorce k wětšj pomstě, anto
gim mjsta, hudy utjkali, zapalowali. Sotwa dwě
třetiny wogska přiwedl Osman wezjru nazpět ; osta-
tnj pohřbila Hora.
Podobné nebezpeč] hrozilo též Vranině a
Lesendrii, kamžto pasa skutarský- zraky swé za*
měřil.
Vranina, gakožto znamenitěgšj, nese gmeno
iwrze, ačkoli se twrzj nebo pewnostj žádné podoby
nemá. Njzké tenké zdi, sera tam několik náspů
a přjkopů gsau celá pewnost mjsta toho, a protož
se zdálo nemožnost], mjsto to ochránit před mocj
pášete, který- se swými Albánci a mnohými děly
na pobřežj stál, hotugjc se na ostrůwek ten auto*
kem hnáti.
JeíFrem přehlédl dobře nebezpečenstwj sobě
hrozjcj, i činil gakožto zkušený bogownjk wše k
odwrácenj geho : dal kopati nowé náspy, sem tam
oprawowati hradby, a byl giž se wšjin hotow; když
gednau z wečera pozorowal, že se Albánci k au*
toku priprawugj, tak že na druhý den walná práce
wšem nastáwala. Probljžel geště gednau wšechny
přjprawy a každau stráž, důtklíwýmislowy k ostra-
žitosti napomjnage.
uHljdey dobře, Michale !<( prawil k strážnj-
ku na břehu wýchodnjm, i>a pošli uši očjm na po*
*) Malá reka mezi pUtij a horami grahowskými, od
Černoborcíi pauze Reka ^Rieka) nazwaná.
moc, aby se zhowadílý Turek nechlubiUie přepadl
nepřiprawené Černohorce !«
»Ba!' odpowěděl strážnjk; nna Hoře wšak
se to lépe boguge, kde si nepřjtele wyhledati mo*
hu, než tady, kde čekati musjm, až ke roně přigde.
Bude to tuijm zjtra weselá reydowačka, JeSreme !*
>-Tak se ždi,« wece Jeffrem, »a možná že
nás pozwau giž w noci.*
W tom se ztrhl weliký hluk we twrzi, bylo
slyšeti několik ran z ručnic, a hned na to widěl
JeíTrem malau lodku několika wesly hnanau přjmo
k táboru tureckému ubáBěti. W nj stál Turek*
obnaženým kynžalem Vranině hrozjcj. Jeffrem
w něm poznal A^u pášete* I obrátil se do twrze^
pospjchage dowědět se , co se tam přihodilo, an
mu několik Černohorců, Ivan w čele, z njzké brá-
ny wstřjc wyst^upilo.
» Zrada* Jefireme, zrada!* wolali geden přea
druhého.
»Kdo zpáchal zradu 7« zkřikl Jeffrem. vMluw
ty, lyane!*
wPočkey, Jeffremel« dj Ivan.— wGakýoby*
čeg gsme zdědilí po otcjch, když někdo z nás
zradj bratry swé?«
« Zrádce musj umřjt!« wece Jeffrem.
nDobřel^ přiswědčj Ivan; vale když žena
zrádce ten — gak tenkráte ?«
©Umře též!« wece Jeffrem, newěda proč se
uleknuw — nge-Ii wdaná, powinen gest muž ženu
utratit.*
pNuže tedy se připraw, Jeffreme!« weee
Ivan— »twá žena zradila Horu Turkům I Aga, kte»
rý nám utekl, byl w rozmluwě s twau ženau po-
stižen. ^^
Jeffrem zawráworal zpátky ; pak se ale wzcho-
piw na Ivana se obořil. » Ošemetný lháři I« zařjčel
a mrštil gjm k zemi. W tu samu ichwjli ale byl
seuŤen druhými Černohorci.
» Propadl gsi saudu wladykowu I« wolali wši-
ckni, DŽesfiáhlrukauwražednaunabogownjkaHory
wčas wálky! Wůdee giny musj býti ustanowea,
ty gjm déle býti nemůžeš !«
Jeffrem sezpamatowah » Máte dobře, saudru-
zi !« prawj — »to wšak byla rána, která by i Horu
rozwiklala — protož mi odpustj Ivan.«
nZnám ceniti bolest twau, « dj Ivan, na pro-
to budiž zapomenuto wšechno.^*
»Pogdtel« zaskřjpá Jeffrem zuby— uapře-
swědčjte se, že zákony otců znám 1«
I šli hned do twrze a Jeffrem wstaupil do
swého bytu. Kolem stáli Černohorci s napnutými
ručnicemi, w komnatě též několik Zaidu střežjce.
Digitized by
Google
387
nd>o swéiati se nesmj woln& Černokortnka^ prá*
wo to náležj gen manželi a u swobodn^ch wlády-
kowi
Giž se welmi setmělo, skrowná lampa oswě*
cowala dosti temně komnato wůdce černohorské*
ho* Wzadu stála o zeď podepřena Zaida skljče-
uk, neboť newěděla, co s nj se djti bude. Obli*
čeg gegj wšak negewil hrfizn aniž měl vrýmz ten,
gegž. popsati nelze, kteráž ale wjdáme u lidj na
zločinu postižených*
»JeffremeI« zwolala radostně, muže swého/
do komuaty wstupugjcjho zočjc a běžela mu wstřjc
Jeffrem se bolestně odwrátil.
(fiokonieuj.)
Z poUtiny
J. Bohdana Záleského přeL L. R. z RittersbergfA*
Hop hop! cwálem, koni wraný!
Do domácj nes mne stninj!
Krátké chwjle
R ienč milé,
Do Suiriiť mi shiž!
Od Pjalyhor, Pawoloéi,
Liti náá chrabrý giz se točj,}
říalewajky,
Lehké čagkj
Plynau Dneprem guž.
Regestrowj *) k bogi spéij,
Čehrynowci tjm se té^j,
Oswobodj
Ge z nehody
Ukrajinský stunn.
Zahrá země pod kopyty,
Prach pomete slaupem wtbitý,
Hárá! knky,
Hlahol djky
Létj s hlasem surm **).
Ho ho! darmo! nikdy w stepi
WrahCi lest mě neoslcpj.
Gak se bigj ?
Kde se krygj ?
Znám gak Mursa ***) hord!
Ai Kosáci tam se wálj,
Sawle sečj, z ručnic pálj,
S rázným plesem
Wsudy nesem
Gen ohefí i mord!
Wěii mé se naskytagj,
HIučj střelby, tranby hragj.
Chrt míig btéká,
KomoA čeká,
Skwj se moge zbraji.
*) RegestroTT] totiž Kozáci w regestry zapsanj.
**) Surma, tak nazwán wálečný roh KosákA.
•••) Murza, wAdce Utarský.
Widjm drahan lerni swogi,
Gak pod stromem smutná stogj^
Oko w pláéi
Gj se máój,
Bjlau lomj dlaň.
rfech neklesne twoge sjla,
Nech neswadnan, ieno milá !
Twářj rfiie;
Búh pOmftie,
"Wede k sláw« nás !
'Neplač, neplač, lásko moge!
Wjlězem se mrráijm a boge,
Horem, dolem
S psem, sokolem,
Přigdu w rannj Čas.
Až tě probudj ze spánj
Wraucj moge celo ván j,
Zbraň se blyžtj,
Zpěw se pr>fttj.
Pak mii pozdrawttg!
Neplač, neplač! Čas nám mine,
Wrah mne wolá, wlast mi kyne ; •
Žehney tebe ^
BAh, BAh z nebe! —
Dále, koni mAg I
DOMACJ KRONIKA.
z PRAHT. We čtwrtek 23. listopadu: TřefJ přeď
pinfnj Jconcerf. Byl to slaiwrný záifěrek tak álechetného
podniknntj. Pro^wozowatelé i poslauchači wšickni splynuli
w romrném opogenj, w geden blahý celek. Urertura z ope-
ry »Oberon« od K. M. Webera zbudila hned z počátku
w sále opramrdowé zbauřenj, a musela opakowána býti. W
této nebeské skladbě nenj geden, ale tisjc ČarownVch rohA,
při nichž každá žílka w těle tancuge. Prof. BUhnert hrál
na TiolonČello malý koncert od F. A. Kummera "welmi pě-
kně a byl wolán. Na to zawzněl fngowý sbor a welké li-
tanie od W. A. Mozarta: uViaticnm in domino mo-
rientium, miserere nobis. Pignus fnturae gloriae, mi*
serere nobis. « Nikdo by neuwěřil, že Mozart sbor ten
w šestnáctém roku napsal, kdyby irěc ta dt''gepisně doká-
zána nebyla. Herkules dusil hady w kolébce, a Mozart
byl giŽ w plenách webkáncm. Měl-li by kdo na mysli
pOTTznesti nás ge^tě o stupcil ^Vse, tomu by nczb^Tralo
giného nic, nežli uchýlit se k Bccthovenowi. Geho pátá
symfonie (C — moll) wedla nás w triumfu do nebeských
rjáj. Kdosi ]ito'wal, že w každé skladbě geho nacházj se
něco poáíetilého a dětinského, čjm přepodiwný dogem ruSen
býwá. Takowé mjsta gsau ale gen gako čaroděgný oblak,
za njmž mrelemocný kauzeinjk stogj a nelusené swěty ža-
snaucjmu uchu zgcwuge. Po skončeném přewýbomém pro-
wedenj obrátila se srdečnost k řediteli, p. Fr. Skranpowi,
gemuž obecenstwo wřelé djky w hlučném Tvolánj zřegm5
progewilo. Kdo takto o chudobu pečugc, toho zdobj duie
neyslechclněgsj. *•
Z Hysokého Mýta. (Opožděno.) Giž od mřsjcc zářj
panuge w okolj města našeho neobyčegná činnost we sta-
wěnj.státnj železnice. Po celé Čáře wyikrulé od České
Třebowé přes Ausť a BrandVs až k Pardubicjm a Starému
Koljnu hemzj se tisjce lidj, zaměstnaných tu nawáženjm wy*
sokýcli hrázj, onde prokopáwánjm zwýsin. Welmi oblí-
nán práci pAsobj proráženj průchodu podzemnjho, čili tu-
nelu, twrdau skalau u Chocně, kterážto po Třebowickém,
240 sáhA dlauhém, neydeUj a snad gediný bude na celé
dráze od Holomauce ku Praze. Bude pak to welezagjma-
wá gjsda tjm krásným údoljm Sázawským a Orličjm od
Digitized by
Google
3SS
Zábřehu morawského ai ku Chocní, po tolika smélekJeuu-
t)cli mostech, temnem tunelů ohluSugjcjch rachotem, a pak
pijgemoým úilabjm Austecko-Brandýsk^m, njmž někdy sla-
wný Žerotjn a stjhaoý Komenský krÁčj^al. Zel gen, ie
tato ginde tolik žiwota a žiwnosti pHná^egjcj dráha téměř
hodinu od města naioho gest w^dálena a tudiť gest se báti, ie
mjsto wýhod iádadých obywatelstwu sdeg&jmu ugmu w ii-
wnostech přinese. — U swelebowánj města i letos pilně se
prokračowaloj Na náměstj posta weny gsau dwě ozdobné
kamenné kaány^ gimž s gata posawadnj neaubledné dřewě-
né nstaupj; učiněn též počátek slawěnjm kauálů we dwau
ulicjch, kteráito práce prj»tjbo roku dále se powede, a pak
k nákladnému dláiděnj ulic a náměstj se přikročj. Wýrok
smrti, nade dwěma wěžmi městskými wy nesený, trwá sice
posud, a wšak méifanstwo wysoce sobě wážjc těchto pew-
ných pomnjkíÁ Otakarských, wžemožne se wynasnažj, by
wykonánj smutného rotsudku od nich odwrátilo a negen
pro ozdobu, nýbrž i pro potřebu města potomstwu ge ucho-
walo. — Některj přátelé mládeže, mezi nimiž přednj osoby
w městě, usnesli g^au se, učiniti wkiad do Matice české
pro zdegdj »koInj knihownu. která gtž po deUj čas i k za-
kladatelům dědictwj Swatojanského náležj. Prawj se, že i
ikola nowá se má stawěti, což stane-li se, přáli bychom,
by se za přjkladem giných dwau měst wěnaých, Poličky a
Králowé Dwoni, i w Mýtě ařjdilo stawenj potřebám djtek
i gícb pěstaun& zadost Činjcj, za něž hj stawitelúm i přj-
žtj potomstwo powděčno býti mohlo. ^
íV Bechyni dne 28. íistop.— Z Pl^orljka nás docházj
přesmutná zpráwa. Godna z neysličněg^jch perlj nasj wy-
soké a Bohu djk ! také práwě národnj šlechty utonula 26.
listopadu wlasti a trpjcjmu élowěčenstwu w moři wjičností.
MladlsLwá kněžna Gabriela — kwětina to před sedmnáctí -
t osmnácli lety z rekowné krwe našich Karlu Schwarzenberg&
w bTahém maniclstwj s kněinau Josefioau, roz. hrabčnkau
a Wratislawů wyrostlá — sklonila swau sličnau hlawu pod
kosau neuprositelné smrti. Gejilě 4. listop. o gmeninách
awého knjžecjho otce, an se w knjž. hradu Worlickém u
přjtomoosti mnoha wrchnostj, ale také we^kerýcli rychtář&
celého welikého panstwj slawná hudebnj akademie dáwala,
okauilila swau mistrowskau hran na forleplanu, na kterémž
nástrogi prý málo sobě rowných umělkyil měla, tak w«íe-
chen sbor, zwláSť ale knjž. pAwodce té slawnosti, že sobě
kus ten gediný opakowati dada, po wywedenj hry w roz-
paiu otcowské lásky zdrželi se nemohl, aby swau milowa-
nau dceru neobgaw u přjtomnosti plesagjcjch hostj nezu-
Ijbal. Wybomě do Českého gazyka se znagjc, pau»tě]a se
s každým poddaným,, neyradi^gi ale s chudými a nuznými
w howor, tě^jc slowem i skutkem. Krom dobročinnosti
neznala a neměla žádné wá»ně ; protož ncdíwno, že
gi lid— sličnau tělem, spanilegAj ale gestě du^j — ncginak než
wtélený.m andť^lcm nazýwal, a že bohužel, práwě tato do-
bročinnost i prjčinu k gegjmu brzkému wykročenj ze swě-
ta zawdati mMa. Odjwagjc prý wlastnjma rukama čtyry
welnii opuštěné a na djle také zmrzai^ilé sirotky, tak se nad
nimi hořem pohnula, že se bolestného pláče zdreeli nemo-
hla, po čemž ulehsi wjce uepowstala, ač se na ge«^j uzdra-
wenj nelitowalo seč §v.n láska roditelská, nměnj lékaři"! i
modlitba wěrjcjch býti muže. Cenu gegj neylépe hlas lidu
Dswědču^e. Slzjm, znage gi od dětinstwj, že mi přáno nc^
nj pro wlastnj nemoc k hrobu gi doprowodili 5 slzjm co
wlastenec, že ta nadógcpiná kněžninka z tak wysokého ro-
du, od njž tolik dobrého daufati bylo, a e:jžto rowných u
wvii našeho urozenstwa nt-mnoho wídjme, opět wíaslcn-
ským naděgem zmiiela ý slzjm, ie trpjcj člowěčeustwo tako-
wého tn mdlla sbswén^ íršct^iii; tl«ým alt tlejwlc nad
hlubínau bo^tj rodičů, gesž poklad takowé ceny v tépb
letech stratiK. Kjman podle hlasu lidu saudě, l>yl by
o nj napsal, že neměla buď narozena býti, nebo gsaue na-^
rozena umjniti^ an byta wžjni práwem : adellciae honánuin.*
Než útěcha nám křesťanům i knjžecjm gegjm rodičftn ^ý**
wá ta: že bez dobrotiwé prozřetelnosti Božj wlas s hlawy
nepadá ; 2e často giž z gara žiwota w dokonalosti dozrálo,
60 se nám před Časem umjrati zdá, a te tieaahytfe co
krftpěg w moři, ale plnau mjru svré individuálnosti až do
radostného shledánj podržj, kdo s nás na wěčnost odstu-
puge. íf- '• Boi^ilefcý.
Z HOIfOMAITCEs Podáwagjna kaidoroéřné apcáwu •
pokroku gasyka českého na zdegáj akademii stawowské,
nemůžeme opomínauli, i letos w powědomost uwéstí počet
posluchačft českých, an práwě njm se potěšitelně gewj, ié
wědomj drahé národnosti a newybnutelaé potřeby gasy-
ka w zemi panugjcjho we mládeži wlastenské wždy wjce
procitnge. Čtenj české započalo se w řjgnu n přjtotnnosti
125 posluchačííw, mezí nimiž 66 Slowanů a 59 Němcfi, a
dle studij a giného zaměstnánj : 44 práwnjkfl, 27 filosof&y
41 humanistů, 6 úřednjků, 1 ranhogič a 6 wlastnjch aka-
demiků.— Wzácný dar a aoamenítý přjspěwek k gazykozpy-
tu českému podala nám ty dni tiskárna Skamidowa spi-
sem KJácelowým : O poČátcjch wědeckých mluwnictwj če-
ského* Některé gine djla pHgdMi w krátkosti do tisku.*^
W djlně zdegbjho akademického řezbáře, K. MelnickéhOy
zhotowen a 12. listop. na hřbitow starobrněnský přewežen
gest památnjk pohřbenému tam slowútaénau Bonifaciowi Buš-
it o wi, někdegSjmu prof. filosofie na Teresiáně a w Litomyžli*
Záležj w obelisku kamenném 8 stř. swýdj, se snaky stawu
nebožtjkowa, kalichem a bfihlj, ^Ucljčenými ratolestmi mj-
ru, gehož muž bohabogný w hrobě dožel. Na mramorowé
tabuli wyrytý gest nápis : uBonifacio Buzek, piarum schola- .
rum professori, imitanti lilum, quí >tdocuit sicut potesta-
tem habens.u Nato Piiborii 31. Januarii 1788, moriuo
Yetero-Brunae 21. Junii 1839. Amici posuerunt.« Což
ctitelům Buzkowým wůbcc, zwlástě pak těm, genž ke zřj-
děnj pomnjka přjspěwky swými nápomocni byli, wědomo
činjmc. ^ ^*
SVTETOZOR.
NyněgSj nowý, w Kobolenci, Koljně, Trientu a g. w
skutek uwedený, a djlem na myblčnkách starého německého
inžinýra Girjho Kiniplera zpočjwagjcj opewuowacj způsob,
wedlé nť'hož i nowé němccko-spulkownj pewnosti Ulm a
Ra^tadt wystawČli se magj, záležj w tom, že se wcliká na
slrateg;ir.ky důležitých mjstech položená města toliko ge-
dnoduchými waly, přjstupy k nim wsak silnými, welkými
samostatnými twrzemi ohražug^j. Twrze tyto zakličugj pro-
story w poměru mnohem wětSj, než dřjwěgSj podobná dj-
la, a gsau pomocj zwenku nazwjce zakrytých, začasté ko-
likopatrowých, silnými zdmi krytých a obiiágce swé dobře
chránjcjch baterij a giných wydutých staweb o mnoho bct-
pečněgáj, než gindy býwaly, spolu pak gsau tak staweny,
že ge posádkau mnohem men^j brániti lze. Než se ncpřj-
tel k wlastnjmu městu přibljžiti může, musj tedy tyto wzá-
gemně se chránjcj hradby dobyti. Konečně zastáwagj tyto
twrze mjsto opcwněných táborů w neywětájm rozměru, po-
něwadž tak zřjzeny gsau, že se wcliká armáda mezi nimi
polem položiti může.
Cá»opift teato ^t-^-rkaxj w* ntrtén a w ••hotn po ptlUriiírh : kAřtIan ilriibaii stre<I>i pftdáwi •• pňlárchowá přjlob*. PfcJplacj •• h wy^awatcla na vtwH
lěia 4S kr., we k n ihk upéct vrjeh n« f»M léu I k1. 36 kr^ ■• c. k. poáMkch púU. S si. afi kr. »ir.
Wydáwáajm a redakcj J. Pospjsila w Praze.
Digitized by
Google
Kwěty.
HirodnJ zib&wnjk pro Čech;, lorawauy, Slowáky a Slezany.
t}8\o 97.
9* prosince ##-#3.
10. r. běh.
ČerBohorcL
»Co to?« ulekla se Zaida.
i»\no« GO to, neifasiDá I« prawil JefiVem a
falaa geho se tHs\, gako klinkánj iimjráčka— »zra«
dUas iiwot ewikg zradau liad swau nowau wlase) I
Miuw, co t«i cbtěl a^a turecký?
uNemohu a nesmjm 1« prawilaj pokorně roce
na prsa překřjijc
»Newdéénál Čjm zaslauiila Hora newdékn
twebo?^ wece Jeffrem.
uKrwJ otce swého gsem sobe wykaupila tebe<
prawila temně ^ »ii#otein twýtú witok ttechd
wýkaupid Horu.«
•Žiwotem iirfm?« ' zwolá Jeflrem w úSasc.
9kúo, fniUčku'« dj Zaida odhodlaně. »Ne*
krozj tobě smrtj bratr JaČenkůwpo ukoněenj boge 7
On tedjTx nesní j ijti*-ať i Hora zhyne, gen kdy£
tj m*ě osuneš, a to bylo, 06 gsem sagau gednala.^
9 Jot hrozné I « zwokli přistogjcj Černohor*
ei-^tMiť umřel «
»f iie 1 « zahřměl Jefivem, » nemluwte w práwo
6audcowo!« Černohorci umlkli a odstaupilí uctí*
wé zpátky. Jeffrem přešel několikráte u wnkřnjm
bogi komnatu, pak se zastawiw před ženau, pra-
wil: »Zaido \* hlasem, wněmžto celá geho láska
plynula.
wMflg BozeI« wzdychla u wytrženj Zaida;
Hiáf ten progel duši geho.
»Musji nmřjt!« wece Jeffrem k zmuiilosti
se namáhage.
• Tak mi powjdaIi,« dj Zaida polohlasilě —
»a mysijš i ty, že musjm?<'
•Musjš Slaido, musjš<^ — opakuge Jeffrem—
»a sice mau rukau !<>
»Twau rukau ?<( podiwíse Zaida — »ach Bo«
ie, toť se bude sladce umjrati!* -**A na<prsa se mu
wrbnauc ptala se tiše, gako w milostném laškowánj :
nA kdy mne zabigeš ?«
Jeffremowi se zdálo, že mu srdce pukne,
i Černohorci se djwali přes ručníce nahnuti sau-
citně na toto dwé.
»NeIito8tnj otcowél nelidský zákone I « zwolá
Jeffrem zaufale, a diwoce wytrhnuw kynžal naměřil
na srdce gegj; Zaida wšak mu zachytila ruku:
»Ne tak, miláčku !« prawila; »s klidnau mysij mu-
9^ mi otewřjti wěčnosti bránu. Hle ! gá gsem l&
milowala, ne gako djwky waš^ hrdým srdcenip
ale oddána gsem ti byla gako pánu, gako Bobu ^
swému — pro tebe gsem opustila otce, pro tebe
gsem bo wehnala we smrt^ srdce mé krwácelo
owšem, ale wědomj, že ty pro mne geště žigeš|
zacelilo ránu tu opět,-7a nynj bych měla i tebe
ztratit, gá, (qž nepozůstalo we swětě ničeho, což
by mě na bjdnau hmotu tu pauta)o — tu gsem se,
odhodlala k neyhoršjmu, a twau Horu gsem zra*
dila. Gá nebyla wycbowána n»ezi cywkamiwnšimi,
a proto se nemohu srownati s poměry wašimi. A
nynj, Jeffreme, měg se dobře, nedey mi dlaubo
čekati na sebe I« zašeptala, úžegi se k němu wi*.
nauč.
uTui^ek ti nedá dlauho na mne čekati !* wec^
Jeffrem zkormauceně.
»0 nikoliwl« dj Zaida, wpaša mi sljbil, že
potra Černohorce zachowátebe, gen když Vraninu
wydobude."
»Umři tedy nešťastná zrádkyně dle zákonu !«
prawj Jeffrem, Zaidu na prsa swá strhnuw a kyn-
žal naměřiw.
» Tak, miláčku 1« zawěsila se Zaida na ústa ^
geho. »S tjmto poljbeojm' selaučjm se swětem.<*^
W tom mádiBul Jeffrem, a čerwený tok wy«
skočil ze srdce Zaidina. Tato ani nezalkala, gen
ze Jeffrem cjtil křečowité stisknutj ruky gei^, i
držel gi w náručj swém, neodwratně na cršjcj pra*
mýnek krwe se djwage ; kynžal mu wypadl z ruky.
Digitized by VnOOQiC
390
Pak k ČernohórcAm se obrátíw prawil: »Upokoge-
ny budau stjny otců !« hlasem na oko Ihostegnym,
gakýini ale mluwjivátne^ kd| gtž wše pro nás ztra-
ceno.
Černohorci ale neodpowjdali» klečeli kolem
a modlili se hlasitě nOtče náš!« třikráte opaku-
gjt^e: «> Odpusť nám naše winy, gokoZ i my od-
pauštjma našim wianjkůmi^ Pak wstali a slowa
nepromluwjce odešli tichým krokem z komnaty*
vTak^ oewěsto má!« prawilJeffrem, o samo-
tě zsinalá ásta Zaidina Ijbage. nPurpurowý wjnek
ti upletla Hora na rakew twau« tw&g Jeffrem ustele
ti hrob w rumu Vraninyl«
Tak mluwiw položil Zaidu na zem a gako
ajlený se smál, wida popetawý šat gegj krwj na
rudo zbánvený. vTak, tak, tof gsi sob^ nepomy-
slila, že tak Welebně ze swcta pAgdei — alé tys
žena Černohorce, a smrt naše býwá krásná, gako
Hora I « A k nj poklektiuw řownal dlauhé wlasy
gegj, nebo gj nadzwedál hlawn, gak w pomate-
nosti práwU, by se neotlačtia.
Noc giž ftrinowala černá perutě, a w třepe-*
tánj gegjm prorazila k zemi některá gitra zář. JeP-
^ firem se gtště óbjral s mrtwolau žeiay swé — tu
* zahaukly rány z ručnic strážnjkft a IVan wstaupil
do komnaty.
•Wzhfini, Jefiremel* prawil— »Hořa wolál:
Turci ženau dutokěihl*
Jeffrem ho neslyšel.
nWstáwey, Černohorce !« přištaupil bijže a
2atřásl njm«-^»ať zazpjwámc pohřebnj pjseň Zai-
dfi twéT«
To auéinkowalo* Jeffrem wyskočil— hrůza!
gak se změnil za tu gedna noc ! ObUčeg bledý,
oko krivj zalité, podobal sé lewhžtrtu, z řetězu na
lup puštěnéma.
Giž haukaly odměřené střely rannjm wětrem
á Jeffrem pohleděw oknem, spatřil celau moŤskau
úžinu čluny tureckými pokrytau.
vGsau tu, Zaidó, gsau tul<< zwolá— vhosté
na pohřeb twííg — Wšak my ge přiwjtáme!«
A mrtwolu gegj přeskočiw kwapil ku břehu*
v Alláh! Alláh !« skákali Turci z loděk; Čer-
.^nohorci opodál stogjce wystrelili do nich, mnoho
'^ gich padlo, druzj wšak opigem zpítj hnali se ku
předu. W tom přikwapil Jeffrem, a giž byl .opět
wudce krwožjžttiwý, neáetře žiwota lidského.
Giž byli Turci k autoku sestaupílí, pasa sám
i^dil pluky swé ; darmo wšak hledal Jeffrem agu,
který toho samého dne Lesendrii dobýwal a dobyl.
»Giž ge čas!« zwolá Jeffrem wida Turky w
hromadě — i>Zaido!« rozkřikl se hlasitěgt a hnal
ku předu.'
10 Černá Hora!"^ wolali Černohorci na Turky
se obořjce^ tito wšak wydrželi autok gegich, a
nynj nastala krutá seč mezi dwěma sty rekowných
Čero(4iorc& a. skoro osmnácti sty zpitých AlháncA;
Strašliwě rubal Jeffrem jatagancm Wawy TUrků,
které giž hrůzný pohled geho porážel ; gako duch
smrti se wztekal po bogišti, a pauhá geho přjtom-
nost postačowala, aby Turci cauwatí; i nemohli
déle wydržeti, a kdys skoro tři hodiny byli wáU
éili, ustupowali ke ďnnům cptt Nedobyl peda 1 7«
zářj Vraninu ; lépe se dařilo geho agowi u Lesen-
drie« kde žádný JelTrem siert Znidirin nemstil.
Černohorci walně ztenčenj si podáwali na
bogišti krwawé ruce, k wjtězslwj si štěstj přegj-
ce, při tom ale pphljžieli' ea /arosenýni okem po
bogišti, pio padlých, bratrech swýchj kteřj mezi
mrtwolanií Turků gdco bnuř] aklécené duby w
hustém roštj leželi^ a tu :čjtali bakatně akrowuý
počet pozůstalých. . Jeffrem wšak si . toho new^«
mal; když Turci gií tak daleko wzdálenibyli, že
kulka k nim nedosahowala, hodil ručnici {>ree.ni«
měno a. ani krew a obli&ege neieiřew^ kwapil do
komnaty swé a zde se opět .objral 8 mrtwolau Zai-^
dináu* Černohorci ho newytrhowaU* wrálíwše se
tiše do twri^e, .by ftobě pobowělipo alaw«é prácím
Pasa wšak gim nedal dlauho howěti;. nebo
přítáhnuwkftobě wogsko agy 'SwéJaio^ lu^é bylo
Lesendtii wydobylo, a obklopiw ostrůvek prámy«
poručil z děl na chatroau twrzku atřjleu. Hrádhit
a bjdné ^tawenj brčely dolů* a i 8. byla « Vraniny
bromada rumu učiněna ; nestáloC krom bym Je«
ffremowa žádné stawenj wjce, a i toto bylo gis
welmi poraucháno. Jeffrem, zdálo 8e» .že sewidj
záhubu kolem sebe; ale činiltě w skalku přj^
prawy.
K polednjmu se péaiio moře pod weslem'
nesčjslných člunů, na kterýoh se Albánei k Yrani-
něplawili; tu poljbil Jeffrem po$le4njkráte ústa
Zaidina, položil hlawu gegj na kupu slámy, a pod-
pálil stawenj*
nNuže, bratřjl<> ptawil, mezi Čemohorte
wstaupiw — «giž nám hořj awjce pohřebnj I<>
»Ano,« wece Ivan, na množstwj bijžjcjch-se
Turkůw ukazugjc-^ >»této moci neodoláme I« —
n Plnili gsme powinnosti swé,<> dj Jeffrem,
gako dobřj Černohorci — a také ták umřeme !
Pamatugte, aby pohan nedostal žádného žiwého
z nás!"
Turci přistáli ku břehu a stawěli se w šiky ;
tiše ge očekáwali Černohorci. Prwnj oddéienj
Digitized by
Google
391
wedl a^, i obořil se inocn£ na m htsún dira«
hrfdtí Slowanfi; ale wogsko geho se rozrazilo ga«
ko na ostrém kljriu.
•Swůdnjčel^ -zařwal tu Jeffrem, agn spatři w,
a hnal se dawem k němu. pUmři, b}dnjče!«
tVrolal geg dostihnáw, a giž mu srabnul hlawu
jata^nem ; ale w tu samu chwjli klesl i on, kul-
kau od zadů prohnán. ,
Dlauho geště bránili sé Černohorci, padal
geden po druhém, až gich gen dewět na žiwě a
to ranami posetých ostalo. Tyto dal bjdný Turek
k oslawě wjtézstwj swého powésiii ; bylo to wšak
wjtézstwj desjn proti gedCnému — wjlézstwj tak kru-
Sné, žeby se práwem krutau porážkau nazwati
mohlo. I zhrozil se pasa wjce bogowatí s Černau
Horau a usilowal, aby wezjr pokog uzawřel, k če-
muž se tento dřjwe nakloniti nečhtél, až i sám
lest dnj na to u Grahowce porážku utrpěl.
A tak wyšli Černohorci opět, ačkoli Vraninu
a Lesendrii ztratili, gakcžto wjtézowé zboge to-
hoto, který gim z počátku záhubau hrozit ; a po-
tomky gegich rozplamenj památka na rok 1843
k obhágenj samostatné wlastí.
Poliřelb ejsaře maxinUliana II«<^).
LéU 1517. 22. břetna cjsař Maxlmilian II. z klilte-
ra sw. Jakuba w Surém městě pražském y^yneica, a w
kostele sw. Wju na hrade praiském w hfobě otce swého
ejsaře Fetclinanda poctiwé pochówán. Ku kterémužto po-
choyráaj weliké muoistwj lidu netoliko s wyjí^jbo ale i a
aíáljbo ft obecného stawu obogjho pofalawj a wlelikého
powolánj z rozličných kia^n a národ Aw do Prahy se se-
Ho a sgelo. Bylo přitom oswjcené knjže Salentinus, hrabč
a Isenburku, knrfirst a arcibiskup koljnský, tél i Wilém
knjže hawořské, wnuk mrtwého ejsaře po sestře ; byla gsaa
i některá přcdoj poselstwj, gako papežské, krále hitipan-
•kého a knrfírstůw sw. řjďe a giných mnoho htfabat ano i
nemalý poéet ze stawu panského a rytjřského, gak % krá-
lowstwj uherského, Českého tak i z giných kragin. Wtak
welikém počtu téměř přednjch wžeho křcsianatwa knjžaft
neyganiěgdj a neynepřemoženěgčj cjsař Rudolf mrtwému
otci swému slawný, nákladný a prwé nikdy w králowstwj
českém newjdaný pohřeb gest učiniti ráčil. PH kterémžto
netoliko snamenitj a welmi nákladně a anprawně a bohatě
přistrogenj wedeni koilowé a korauhwe wSech dědičných
kragin slawně připrawené, zwláitě pak trogjho králowstwj,
řjmského, uherského a českého, gichžto za žiwnosti swé otec
G. Mii užjwal, s gioau králowskau okrasau od předojch.
*) Wyuato z rukopisu cjs. bibliotéky pražské, obsa*
hugjcj w sobě obSjrnau kroniku od r. 1575 — 1596 pod
nápisem: Rudolphus, rex Boheniac XXI.
%fdd kngin páoiřir neieny byly, ale i klenoty iwaté řj£e,
gako koruna wlecka perlami a zlatem ozdobená, ituraihaiib'
nayéiaiijm zlatem použený, gablko slaié s křjžkem, soep-
tmm, rauno zlaté a mač w poiwě nákladně' a misttowsky
udělané^ to wae nowý cjsař Rudolfus ku poctiwosti otce
mrtwého rozkázal do Praby málo před tjm přiwestí, a při'
pohřbu geho nésti. Což w<e tjmto pořádkem se dalo a ko-
nalo :
Předně a neyprwé ráno dne giž oznámeného ti, kte*
ijŽ k tomu od Pražan nařjzeni byli, magjce na sobě něktcij
pancjře, někteřj plechy, někteřj ginau a gínau zbrog, ruČni^
ce, ptUháky, oitjpy, žwen«pisy, »U gedenkaždý na swé mj*
sto, kdež gemu. ukázáno bylo; gichžto byl nemalý počet,
tak že dwěma řady od sw. Jakuba, gdauc přes Staré město,
most a Malau stranu, geden wedlé druhého až pod stupně,
po nichž se na zámek chodj, stáli.
Potom pak po wykonánj ceremooij cjrkewnjch nad
tělem mrtwifm w klášteře sw. Jakuba wy»Io pět k tomu
giž zřjzených osob, a ti před giaými w pořádku gdauce
cestu gioým proprawowali, aby woloěgi gjti mohli. Za
nimiž i hned áli muži stařj, chudj, oblečeoj gsauce w černé
kukly, před nimiž nesen byl Čem}' křjž j a ti wsickni swjce
woskowé hořjcj s erby cjsařskými nesli, gichžto bylo wjce
než dwě slě osob.
Za nimiž w druhém ordunku sel gioý mládenec, nesa ^k
křjž strjbrný, perlami pěkně ozdobený, a wůkol swrchu
Černým aksamitem obwěsený. Za njm nemalý počet, něco
dwořanAw a služebnjkCiw, něco pak wesměs osob ze stawu
panského a rytjrského, domácjch i přespolnjch bio, gako
Něuicňw, Wlachů a Španělňw; agakž gioj wsickni, ktcřjž
w tom ordunku byli, tak i oni w rukau swých swjce wo-
skowé rozswjcené nesli.
W třetjm pořádku byli koralistowé, kněij pod ge-
dnau, wikáři, beneficiarii, mniši rozličných regulj a řád6w,
též i Ježiwitowé.
Za nimi w čtwrtém řadu bii poslowé z měst králow-
stwj českého a Pražané, pjsaři z kancelláře a^nj auřednj-
ci a officiaiowé, elknaubowé a někteřj přespolnj páni, a po
nich w pátém ordunku G. Mti raddy ; la nimiž bio 15
tmbačft a geden bubeojk, magjce trauby zawázané a dolA
na sobě zawěiené.
Potom pak dli w šestém pořádku dwa feciales nebo
beroltí, pěkně wyprawenj, nesaute na »obě erby, geden
uherského a druhý českého králowstwj; a ti předcházeli
giny nowý ordunk nákladně sprawený a ku podíwenj wy-
prawcný.
Nebo i hned za nimi w sedmém ordunku Heímundus
hrabě z Tnrnu nesl koraúbew 5e znamenjm anebo erbem
hrakstwj Goricie řečeného ; za njmžto spolu dwa předn
páni -téhož hrabstwj wedli pěkného koně drahým aksamitem
oděného, na němž s gedné každé strany pěkný lé kraginy
erb wlastnjmi barwami wymalowaný byl. Za těmi opět bel
geden, ktetýž korauhew nesl, a dwa kterj koně, gehož hrab-
Digitized by
Google
393
stw] Tjprolské posílilo, wedli ; třttj korftttlMw ^kwaé fiuu'-
krabslwj luiické, dtwrtaa konuhew a koni Carniola, páUit
KorjUnjy le$Ua Štjrsko, sedwaa Sléssko, «sinaa Morawané,
dewátau Bar|;uiidtay desátaH takauská xcmi kornj, gedená*
oUo rakauská lemé dolefpij, dwanáctav pharwáuká icmé^
třinácUtt dalmataká, Čiroáctau slowanská, patnictau Scrwia
a iestnácUa Čeaká semé ka poctiwosti mrtwému králi a
pánu swému neymilostiwěgAjmu mimo gine kraginjr ko*
rauhew welmi pSknfi a nákladní oxdobila, kterauito nesl
Wácslaw Zagjc s Hasenburku a na Strakonicjcfa, mistr
křijiownický, téi i krásného konS se sedlem a pochwami
xtatými a střjbrnými bljrltjcjho se ozdobeného, a aksamitem,
na nSmi bjlý lew s rosdwogitým ocasem wymalowaný hyl,
odéného, kteréhož wedl GindHch i Waldlteina a Albrecht
Kapann xe Swogkowa, purkrabě krage hradeckého, sedm-
náctau uherská semě dala korauhew flolné barwy a wýbor-
ného koné datem a aksamitem oděného.
Potom neleny byly dwě korauhwe swaté fjie, kteréito
pro blesk od xlata se stkwjcjho sotwa spatřeny býti mohly,
na nichi orel Černý roakrjdlený řemeslně namalowán byl)
gedna pak s nich byla menij, druhá wětíj, a ty obě čtwe-
ro hrabat s těžkostj neslo. Naposledy korauhew Geho
Welebnosti cjsařské neiena byla a k&íl oděný tlatohlawem
děrným, na němž byl křjž bjlý, kterýž knjíe mínstrberské
H Karel a Petr Wok i Rosenberka wedli. W^ecky pak ty
korauhwe byly gine a gíné barwy 5 na nichž gednékaždé
kraginy erb nebo xnaměnj wlastnjmi barwami wymalowané
se spatřowalo, rowně gako i k&ii, gednékaždé kraginy, oděw
aksamitowý, xlatem nebo střfbrem oxdobený, diwným mi-
^strowstwjm udělaný na sobě měl.
A tak když wjíech králowstwj a kragin korauhwe od-
neseny byly, a kortowé odwedem', hned kantoři s pachola-
ty a kaplany G. Mti w do^ti drahném podtu lli, a ta
těmi též w dosti dlauhém řadu žli přeworowé, kanownjci
a opatowé, gedenkaždý x nich we swém habitu, magjce na
swých hlawách bjlé koruny a na rukau mkawiěky s dra-
• hým prstenem, pěkně wyprawen, w rukau swých držel pe-
dum a neboli berlu swau ; a po nich hned biskupowé, před
nimiž neleno bylo nádobj poswátné a berly xlatem a stří-
brem a perlami drahými blystjcj se. A tu teprwa naě se
bylo podjwati a Čemu se podiwiti j nebo prwé toho nikdá
nebywalo wjdatí, kdyžto ^ůbec wžem a wJíechněm ukazo-
wáni byli klenotowé neydraž.4j a neyxnamenitěgsj králowstwj
uherského, ěeského a rjmského. Z nichž neyprwé Jarosiaw
Smiřický xe SmiHc, neywyžáj maršálek králowstwj českého,
nesl meč w poáwě welmi pěkné a nákladné ; éruhý xa njm
i hned Michal Špánowský x Lisowa, neywyžlj pjsař xemský
nesl sceptrum xlaté, uprostřed Buriana Tréky xLipé, pod-
komol^ho král(yw«tffrj českého, a Jana Wchynakého se Wchj^
nic, pvrkrabj karlžtelnského | třatj Adam a Šwamberka^
neywyžžj sudj xemský, nesl gablko alaiá a kijlem* magf
po prawé ruce Wratíslawa t Periteina, ney wyžijho kancléř«
králowstwj Českého, a Jana, sWaldžteÍD^ neywyižjho su^í
dworského, po lewéý xa nimi žel Wilém Ursio % Resen-
berka, neywylžj pnrkrabj pražský, nesa neykražžj, aiyqho
xlata udělanau a neydraž»jmi perlami a kameiým osdobe*
nau, nad mjni blyžtjcj se slawného králowstwj Českého ko-
runu, kteraužto léu 1547 Blanka^ cjsaře Karla IV. maažel-
ka, 8 welikým nákladem dala udělati. Tjm pořádkem ne-
sli i uherjtj páai jegalia swého králowstwj, gako meč, sce-
ptrum, gablko a swaUu korunu, kteráž léu 1022, gakž oni
tomu chtěgj, na snažnau modlitbu, sw. Stepáno wi, králi
gich, s nebe dána gest. A tu potom nezeny byty gine
obxwlážtnj okrasy G. Mti, gakž gii nahoře oxnánieno gest^
totiž xlaté rauno na polštáři, Iturmhaub xlatem potažený a
nawrchu korunu xlatau, oděw cjsaři samému náležegjcjj
knjžata pak řjžská meč, sceptrum, gablko a komnu, téi
skwjcj se od xlata a perel, welmi pěkně oxdobenau, gedea
xa druhým kráčegjce nesli.
(Dokoalanj.)
aiVETOZOR.
Při onom stražliwém xemětřesenj na ostrowě Guade-
lupě xachránil gistý Neger poraněného s nebezpečenstwjm
swého wlastnjbo řiwota ; odměnu xa to podáwanau nepH-
gal, prawě: »Dncs w&eoko pro Pána Boha a nic za penjxcc
Parlament této osady uzawřel wěnowati mu na weřegné
antraty dar 2000 fr. ; tři čtwrtiny peněs USoh magj se m
wykaupenj žlechetiijka toho x otroctwj wynaložiti^ ostal«k
má se mu do ruky dáti.
Gistá obec we francauzském departementu Saono-
loirském progewuge takowau necbut ke wžemu učenémv
wzdělánj, že tam gediné toliko osoby stáwá, kteráž čisti, a
psáti umj. Tento muž byl mairem (predstaweným), pon&-
wadž ale učenost geho radu obce, kteráž se k takowému-to
stupni uménj nepowxnesla, přjlaíí suilowatl se xdála, opo-
minuli geg při neybližjjm wolenj. W obci této nanj tedy
ted možná ani zákonně se naroditi neb oženiti, ani umřjti,
poněwadž nikdo matriky westi neumj, což we Francauzjcbi
úřada náfežj.
Juanina z Brnjanzy, sestra <jsaře brasilianskáho, do-
stala se nynj s manželem swým, fraocauzským princem,
wéwodan Jolnvillským do Pařjže, a okauzlila giž dwňr i
mésto» Postawa gegj gest pěkná, nosj wlasy spletené, wi-
suté gako Angličanky, má oči welmi žiwé, p6waboatt, leb-
kau chůzi a kwapný xpásob WlaSek ; oděw gegj gest welmi
gednoduchý. Když otec gegj Don Pedro umřel a pláci
gegj, gichžto si hognost pro obzwláStnj swé potěženj cho-
wala, zpěwy swé nicméně dále prowáxeii, otewřeia gim
dwéře, prawjc: uBudle swobodai, drazj druhowé mogi ; uleť-
te si, neboť nechci wás déle slyšet zpjwati. Nikdo nemá
dnes weselým zde býti !« Zagisté pěkné swědectwj 6 ge-
gj m srdci.
CstopU te»to wjdMmj w« středa * w BobotN p* pAI«ršjcIi : któdín druhau Bffedn pHdáwi te pAUrehowá pHIoha. PředpLcj •• 11 wTd»wat»U aS itwH
Wu 48 k»^ w« knihkttpe«lwjeh na p«] lét* I *1. 86 kr., n* c. k. poiuch pňU. fl k1. 36 kr. %\k.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Prase.
Digitized by
Google
Kwéty.
fiároMf^zábawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Cjslo 98.
9. prosince iS43,
10. r. běh.
T r a w i {.
Novela x neynowřgéjch udalostj Španělska.
Od
Prokopa Chocholauška.
Dwadcátého kwétna 1843 prohlásil se Olo-
ZRga wspěmowně španělských Korlezů*): »Zina«
tek patiuge u wlády ; nešťastná Jto země, kde
ministři newědj eo činiti, a nešťastný také wladař«
který takowým, rachům do rukau padl. Nedoro-
zuměn], we kt^ém se nacházjme, powstalo, že
se wladař zpěčug^ gednoho člowěka**) odstraniti;
wladař položil celjř národ na wáhii proti gednomu
muži, a připauštj, že tento gediný přewahu má
nad národem ; wlasč a králotvna gt w nebezpeč j
~ Bdh gc oswobodii /«
Těmito slpwy se dalo heslo k roztřjděnj ná-
roda- a wlada^e Espartera. §est a dwadcátého
kwětna ro/pusljř wladař Kortezy — tjm roznjcena,
powstala proti nřmu města***) a wálka domácj
sotwa ukončená začala znowa zuřiti po nešťastné
zemi této.
Barcelona, tato zřetelnice měst španělských,
pod nemjrnau prjsnostj Esparterowau geště od
loňského roku krwácegjcj, napřed wywěsila černý
zbauřenj prapor na wěže swe ; za přjkladem mě-
sta hlawnjho následowala Katalonie celá, a gako
wichr se roznesl duch tento po celém Španělsku;
Yalencie, Granada, Ahneria, Malaga, Carthagena,
město za městem, provincie za provincij odpadaly
od Espartera, lak že giž za osm dnj po rozpuštěn]
Kortézu gedna čtwrtina celého Španělska w bogi
proti němu stala.
•) Kortczowé, tolik co wc Francaozjch depuiowaoj,
i. g. 'wysJancí Da sni^m zemský, bez gegichzlo swolenj žá-
dný tákon neplaij.
*•) Totiž generál Linage, tagemnjk Esparterúw.
•**) Wiz článek >»I>ott Baldomero Esparteron w čj-
slech 75—85 let. Kwěiů.
PlukoWnjk iVm shromáždil w fíeusu *) uda»
tné Kataloňany kolem sebe, aby se postawil proti
Zurbanowi bombardeae/oru^^). Totéž chtěl učiniď
plukownjk Př^imo de Ribera w provincii leridské ;
1 2. čerwna wšak od guvernéra leridského w Agra-
muntu přepadnut, byl s 19ti spoludruhy chycen
a hfied zastřelen; neb Espartero a strannjci gebo
neznali milosti.
Ginak gednali pronunciadowé ***), gak w ná-
sledugjcjm uhljdáme. — —
Čtrnáctého čerwna 1843 rachotil těžký po«
štownj wůz po silnici barceIoi)^ké kLeridě. Slunce
pálilo neobyčegným horkem, a těžce oddychali
uhnanj a zapocenj mezkowé, gichžto wozka s wel-
kým křikem k rychlosti popoháněl.
Wedlé wozky sedjcj konduktor se často djwal
na hodinky a*wždy odfukowal při tom wětšj dým
z cigarita papjrowého, které od wýgezdu zrána
giž asi osmkráte byl za nowé wyměnil, což wozku
pokaždé pohnulo, mezky haukánjmii karabáčem
pobjdnauti. Pracně wytáhli tito těžký neforemný
wůz na přjkré náwršj, které ceslugjcjm wýhled
do dálky zbraiiowalo; s temena 'geho wšak se
obgewilo pátrawj^m zrakům konduktorowým w dál-
ce asi hodiny cesty přjgemné město prostřednj
wclikosti. Obličeg geho se stáhl do prjgemných
záhybů, a do wozu hlawu obrátiw zwolal, lewici
na široký klobauk položiw, prawicj s daolnagjcjm
cigárem před sebe k městu ukazuge: »Toto ge
Cirvera, senhoři ípánowé) I Obědwat budeme u
mistra José Madoze ; gebo saugmenowec ge sotwa
lepšj řečnjk%ve sněmowně, nežli mistr José w ob-
sluho^ánj íwých hostů, a proto si ho wážjm wjce
*) Reus, welké mésto w KataloniK
**) Zurbano, powéslný generál Esparterfiw gak pro
swan udatnost, lak 1 pro swau ukrntnost. Byw drjwe pod-
laudojkera, wysinul se w bogjoh Erisiino - Karlistíck}' ch ai
na stupefí generála.
•••) Powataicowé.
rk
Digitized by
Google
394
■m*
nežli saugmenowce geho — weiri si č...t wšechny
Ayakuchy i iModerady*)^ když poctiwý konduk-
tor newj, zdali swé pasažéry na určené mjsto do-
weze I« zamumlal tise pro sebe. »Hoí» hoi, Pedro !^
obrátil se k wozkowi, » šetři si plic a nech bo-
wada trochu oddechnautí : tak bijzko Gervery gsme
před bandau Carsyho i Prima gisti; djky za to
ZurbaDOHÍ, že predewčjrem dobyw Reus, pronun*
cíady zahnal, ačkoliw bych i nerad we známost s
njm wešel . . • • wem si č • • • t Zurbana i Prima ! « do-
ložil opět tiše» dým citara swého prawidelně odfuku-
ge a pak opět wzdálenost od Gervery několikráte by*
atrýmokempřemeriw, zakýwal spoko^eoj^ hfawau.
Poznamenán] konduktorowo proradilo pasa-
žéry ze zádumčiwé tichostí, pošlé z nebe^pei^n-
swj» spogeného s cestowánjm při tako.wých okol-
nostech* vir gakowých se Španělsko a zwlášlě Ka».
talonie téhož času nacházela; i započal se nynj
hlasitý howor we woze, a my použigeme této přj-
ležitosti ku pozorowánj cesiownjků. •; *
Společnost záležela w osmi osobách. Neyzáze
seděla hustým záwogem zakrytá ženština, a gak
se dle autlých audfl sauditi dalo, nebyla gcště pře-
kročila rok dwadcátý, což i gegj černé plamen-
né oči, které časem gako dwa blesky mhau záwo-
ÍSt- ^ wznesly, doswědčowaly.
té^nj seděla géště gedna ženština, taktéž za-
krytá awšak neomylně o několik let staršj. Ucti-
wost, gakau prwnj ženštině prokazowala, doswěd-
čowala, že to služka mladé sennory, která owšem
wysokému stawu náležeti musela, anto i dwa slu-
žebnjci poněkud ozbrogenj naproti seděli, tak že
thladá sennora od o^tatnjch cestownjkii zcela od-
laučena byla,^
W p.qednjijgL 0(Uělenj wozu seděli čtyři muži.
W prawé^ kautě, obličegem k nadřečené donně
obrácen, sčáěl&iuž as třicetiletý, newelké hubené
postawy, wysmahlého oblíčege, 4erných kadeřa-
wých wlasA i takowé barwy očj, we hlubokých důl-
kách nepokogně se kauljcjclu Na prwoj pohled
bylo patrno, že ačkoliw gižnjm kragfim náležege,
předce Španělsko wlastj swau nenazýwá. Oblek
geho byl polo wogenský, pólo městský, tak žeby
každý potkaw geg w širém polí, za wňdce ně-
které g[uerilly **) držel. Geho pronikawé odporné
oko spočjwalo stále na krásné senhore, tak že si
*) Ayaknchowé tolik co Esparterowi sininnjci) Mo*
dera^owé pťjxniwcowé králowuy. Širáj wyswéUenj dotče*
oých naiwA irú we dÁnku : nEspanero«.
**) Guerilla, mimorádaé, lehké wogsko s malých Čá-
stj poaAsUwagjcj, gako němcdtj : ^artbeigátiňer. K uko-
wým GuerilUm se pHdagj sedláci, podlaadnjct, banditi, a
gest to- neystrakatěgdj a neylupiwégSj wogsko.
nastalé rozpráwky spolucestownjkft málo wšjmal,
která se okolo nyněgšjch politických a wálečných
záležitost] točila.
B Nikdy '■^ — prawil mezi giným muž, proti
zdánliwému wůdci guerilly sedjcj asi čtyrycetiletý,
gehož oblek patrně duchownjhi;^ /!]^|^ ačkoliw
pro staw tento přjliá swětsky oblečenl^^— vnikdy
nepodlehne Barcelona Esparterowi wjcel Katalo-
ňané wědj, co gich očekáwá, zwjtezj-if 'Ayakncho-
wé ; wj to celé Španělsko ; každý dobrý patriota
bude následowati přjkladu našeho, aby zahnán byl
despot, který celý národ gednomu muži rtbětuge 1
Nám giž nemožno ustaupití ! Ať zhynau Ayakn-
chowé i Angličané !« zwoial hlasitěgi.
'•Wše to ge dobře, můg milý abbé!* pro-
hlásil se wedlé guerilly sedjcj, gemuž tato slowa
platila, a který zprwu o wjtězstwj pronunciad&
pochybowal; i»a gá smeyšljm také tak; neboť za
ty tři léta Esparterowa wladařenj, co nás anglickým
zbožjm takořka zahrnuli, gsem ztratil neyiyéně sto
tisjc realá sám a sám— a po tom loňském n^ťast*
ném zbauřenj gsem musel platit deset tisjc real&
do kasy Zurbanowy — Bůh ho zatrať 1 — a tudy ú
můžete pomysliti, že nic srdeégěg*! nežádám, nežli
wyproštěnj obchodu našeho i^rakau anglických;
ale prozřetelnost káže býti na ^^ připrawenu^ a
to tjm wjce, anto Prim při prwnj m setkánj-se
se Zurbanem zpět ustaupiti musel; a proto gsem
se wydal do Gervery, bych auwěrky swé spořádal ;
neb co newidět máme Zurbana zde a před Bar*
celonau.*^ • '.^ , .
1) Krátkozraký!*' rozhorlil,^ abbé; »ustau-
pil-li Prim, stalo se to z dobrých ,důwodůí* Netr-
pěliwý Zurbano sepoženeza njm — možno, že po*
pogde až za Lerídu, možno až k Gerveře — a
wšak tu zwolá neywyššj Junta*): Až potud a nic
dále ! A gestli by tak smělý byl, že by se až k Ger-
veře odwážil, tu mu zastaupj Prim cestu, a hnusný
bombardeador ge ztracen — neboť za šest dnj bude
Prim w čele třidceti tisjcůmuž&!«
»Dey Bůh, aby se stalo, gak WaŠnosti pra-
wjtel*^ dj barcelonský kupec; »gá wšak na každý
způsob gistotu za negistotu raděgi woljm, a dle
toho gsem také bezpečné mjsto si wyhijdl.
»A kde ležj to waše bezpečné mjsto 7« * tázal
se trpce abbé.
»Za horami pyrenegskými!« odpowěděl chla-
dně kupec.
o Tedy autěk z wlasti, an gj slaužití máte?
*) Junu (dtí Chunta), fevoluónj spolek s neymocaég-
ájch muii'i sestnweoý, we^kcrau wládu l^djcj.
Digitized by
tioogle
395
\
— Hanebně* hanebně!* zwolal abbé rozhorlen.
»0 wy kořenjm wyschlé duše kupecké, gimžto žok
pepře niilegšj nežli wlast* a baljk kartaunu nad
aCrasti a blaho gegj! Wšak dobře* že si wás Junta
ngtstila* á prawjm wám : ani wy ani žádn^ giny a
wámistegněsmeyšlegjcj neuzřjpůdu francauzskau 1*^
Tato důrazně proneSená slowa zarazila pa-
trně kupce* kter^ nynj nahljžel* že neprozřetelně
wyzradil* coby wlaslně geho tagemstwjm bylo ostati
mělo ; i chtěl se nynj omlauwati* třetj wšak ce-
stownjk geg okřikl: » Nechtě daremného tlachán],
pane! Ctihodný abbé má prawdu! Kdybyste
byli wloni zrádně neprchli* nebyioby třeba ny-
sěgijho boge^* ..,*
Sotwa wšak kupec mluwiti začal* obráfil se
abbé 8 ážasem ke spolucestownjku swému* které-
ho si byl* anto se k nim teprw na cestě přidal*
pqfiud málo wěimnul* nynj ale naň pohlednuw zwo-
lal w podiwenj : nCarsy!*
Po gménu tom se obrátily wšech zraky na
muže powěstného* který při zbauřenj Barcelony
roku 1842 wčelo Junty sepostawiw* celé spiknut]
řjdil* po dobytj wšak Barcelony z města prchl a
w horách pyrenegsk^ch se ukry w, s přátely swými
na přjzniwé okamženj čekal* by nenáwist swau
proti Ayakuchům opét na gewo dáti mohl, Pnmo-
wo wytknutj černého praporu w Reusu powolalo
ho s bandau geho na gewiště weřegné* a on záhy
w Molins-el Beyi* šest hodin od Barcelony^ na
cestě před Leridau se usadiw, znepokogowal Es«
parleristy neustále* takže přátelé strany léto daleko
silnici té se wyhýbali* poněwadž Carsy i poštownj
wozy přepadal a zarputilé Ayakuchy zagjmal* ge«
gich mohowilostj gakožto represalij *) sobě osobě*
což owšem poštowským akonduktorům whod ne-
bylo, poněwadž takto o mnohý weydělek přišli* i
báli se ho co neywětšjho nepřjtelé swého* — a tudy
sobě snadno slowa našeho konduktora wyložjme*
který newěda* že Carsyho samého weze* bandy
geho se obáwage spřeženj k rychlosti popoháněti
dal. I bjiť to muž pěkného* wysokého zrostu*
krásné* mužné twáře, na wysokém čele trůnila hr-
dost* prostá wšeho pychu* welké geho oko tMibilo
k saucitu a muselo každého opanowatí.
Gak podolčeno* obrátily se wšech zraky na
Carsyho; i neodwratně na senhoru hledjcj gue-
rilla obrátil se zwědawě po gmenu tpm* an též
mladá donivi zraky swé naň utkwěla.
» Ano, ten gsem I« dj Carsy ku knězi se obrá-
tíw; »i poznal gsem wás hned* abbé Za(onteI«
^T) Represalie as tolik, co brannan mocj wynucená
náhraJa. ^
Uias wSech dosáhl neywyšijho stupně* a ku-
pec* byl-li dřjwe zaražen, cjtil nynj smrtelné auz-
kosti ; neboť byl prozradil newlaslenerké smýšlenj
swé mocnému audu ney wyššj Junty, který ačkoliw
dle powahy a smjšlenj mjrný* přjsně trestal zba-
bělost w bogi anebo zrádu wlasti.
i>Mnil gsem wás bjfti w Molinsu," dj Zafont
— >»w čele hodných Kataloňanů;. — co wás wyhna-
lo na cestu ?«
•^mKOwnjk de Ribera wytknul černý prapor
w Agral^Mi* a gá cestugi k němu* abych wáleč*
nau mbXíggĚny rozmnožil, bandu swau k obhágenj
yBBrcelonyďintě přepustiw.«
Při pogmenowánj plukownjka de Ribera tr-
hla sebau mladá cf siownice, a wjce ku předu se
nahnuwši brala wětšjho podjlu w rozmluwě po-
westných mužů.
oGmenem neywyššj Junty wám wzdáwám
djky za waši činnost* poručjku Carsy!* prawil Za«
font, »Wšude se rozléhá heslo naše* a co ne-
widět klesne smělec* který z nicoty po milosti krá-
lowské nahoru se wysaukaw, opustil zrádně dobro-
ditelkyni swau a nynj* w uměnj mistis národ celý
Angličanům zaprodati chce! Bůh mupomozi* ne* ^
bude-li brzy hledati spásu w autěku!« zwolal Za* «^
font w zápalu* a wřole Carsymu ruku stisknuw
prawil dále: i>Přineste pozdrawenj mé chrabrému
Riberowi a rcete* že mu neywyššj Junta zásluhy
odměnj — za to mu ručj abbé Zafont I «
(JPokračowáuj.) ' ^
-•^
Poliřeb «Jsaře MaximiUana II.
Za nimi opit Sli ginj Ó\9» herolli anebo fcciales awa-
té řjffc w swém odéwu a apparatu. A tu teprwa neseno
bylo od čtyrmecjtma osob te atawu panského z roilíénýck ^
kragin 'wybranVch mrtwé telo cJAare Maximiliana II. ; a hned / .|
za márami G. M. Audolf uberský a český král gjti rác^il j *"
w od^wn smutném éerném* máge aakrytan též černým su
knem twář. Za G. Mti áel Emestus, arciknjže rakauské
gemu po prawé ruce legat papežský) po lewé kurfirat iji
ský ; arcibiskup koljnský ^ potom Matiái téi arciknjže rakau-
ské uprostřed dwau pán&w ^ po ném Mazimiliánus též ar%t
knjže rakauské s 'Wilémeroj knjžetem ba-worským s gedné a
Ditricliem s BHoha pánem se strany drubé. Wsecka pak
arciknjžaU, ^lastnj braUj cjsařc Rudolfa II. smutek nesanoe
bii. Za nimi žla poselstwj swaté řjže • veliký podet pánůw
a s rytjřstwa i ginébo služebného a obecného lidu.
Za nimiž i hned ten, gemuŽ od wrcbnosti poručeno
bylo, aby gcda na koni, penjse na památku toho pohřbu
slawnébo bité a pHprawené meti lidi, kteljž tu pH ratbauzu
staroměstském stáli, metal. CoŽ ginj widauce, k němu se
shlučili, a o ty penjze se drali, a geden na dru^él^o welmi j
Digitized by VnOOQiC
396
se tlačili, ai i některé sporiievrie dáwili. Odkudž Bcmalý
hřmot a křik pojíel, a swláátč. kdyžto mezi ně i žoidnéH,
kteij po stranách stáli, se wliskli a welřeli ^ z čehož na ty
samé toliko pány, kteřjž regalía před márami nesli, a giž
w té ulici sa Rágem, kteráž wjecka prkny podlažena hýla,
aby se gj wolněgi gjti mohlo, byli, a na preláty, opaty a
biskupy a na Žádného gíného w tom we wlem ordunku ne-
malý strach přijel. Nebo domnjwali se tu býti něgakau
irádu, a snad i to gim na mysl pHálo, což málo předtjm
bylo slyšeti, že Ježiwitowé mnoho tbroge skanpené magj,
» pbáwagjce se, aby nico toho se gim nepHho^o, co we
Frankreichu nedáwno minulého léta 1532 |)Vi!rHuj krále
Nawarského w městé Paijži se přihodilo, l^mpobo lidu
ncwinnébo pomordowáno bylo. Protož, kile ^ kdo widál,
u^kai, ginj do doniAw, ginj do krámúw a ^4 ^^ sklepiiw
podzemnjch se scbowáwali, a někteřj i pohlawě do nich
letěli. Opatowé pak někteij berly swé sera^-i tam utjkagjc
polámali, někteij drahé prsteny % rukau, a gioj gine oxdo*
by swé tratili, a k nemalé skrz to škodě priáli. Z nichž
geden, běže ulicj mimo zlatau owci, zaslechl an něco za
njm chřestj, i obrátiw se uhljdal žoldnéře, an za njm běžj,
pro Boha ho prosil, aby ho nezabjgel. Gemuž on řekl :
Milý bratr, uechtc prosby, neb i gá sám utjkám, obáwage
se, aby cli nebyl zabit; a tak oba o záwod mimo Matku
Božj nad Lau\j běželi, opat mimo žpítál k mostu, a žolď^
^ nér k přjwozu. Gíný opat běžel mimo sw. Gilgj, a při-
^P^ ucósi sám k sobě zase do ordunku swébo mimo králowskau
lázni se nawratil. Nebo ti, kteřjž tu u mostu w pořádku
swém stáli, nic o tom, co tehdy tak se za nimi dalo, ne-
wt^děli, nadto pak méně ti, kteřjŽ giž na mostě a na Malé
straně byli. Geho Milost pak Cjsařská, slysé takowý hluk
lidu a pokřik — neb ginj, že napořád w^ecky mordugj, ginj,
že ua Nowém městě hořj, ginj gináé křiěeli — snaw sukno,
kteréž na twáři měl, kdež ho i hned drabanti obstaupili,
ráčila se tázati, coby to bylo, a gaki^y to křik byl. A
wyro7.«měw.;i, že toho nic ncnj, čehož by se obáwati.mělo,
poručil, aby se spokogili, a gedenkaždý swau eestau krá-
čeje tělo mrtwé prowázcl; což se i tak stalo, a do kostela
!»w. "Wjta na hrad pražský beze wáj daUj překážky slawně
^ doneseno, takže to wse neyroéně za tri hodiny trwalo, za-
čátek swiig wzaw^i od hodiny 18. celého orloge, aŽ do ho-
diny 21. a wjl^cgi.
dojmÁcj kronika. '
lí^ Witfmoirtf byl Fetosnjho roku přičiněnjm ta-
mněgNJtio kooperatora a dobročinnostj několika přátel Akol-
njcii, z utržen) ch peněz za stromky z« ákolky, dle wyáijho
předpisy roku 1838 při hkole farnj zrjzené, gakož i při-
spěnjm obcj a Juchocfft obecnjch prwnj základ kn kniho-
vně skoTnf, spolu ale též pro dospělé urí'ei# položen, a
tak bohdá, že, kde se lid giž po zábawných kniháeh shánjy
brzo i poučné a wzdělawatelné hledati bude a gich — nalezne !
K. Djlě.
fiíWETOZOR.
(Anglická filantropie.) Francauzská loď obchoduj byla
w polowiei předeáUho měsjce zbawena kormidla a nalézala
se w ncywětžjm nebezpečenstwj oa wýkině plymouuké. Lod
tato nawracugjc se z Martiniquc-i, s taužebnostj čekala na
wAdce lodi, by w prjslaw wplynauti mohla. Konečně při-
jel oČekáwaný wftdce lodi. Byl woln) lod do přjsuwu
bezpečně přiwesti ; požadowal aJe za to 200 liber žterlinků
(asi 2000 zl. stř.) Když pak se kapitán lodi zdráhal, pře-
piatý ten plat mu powoliti, odpowěděl Angličan: »MAžete
to pHgmauti neb nepřigmauti, gak waie libost; gá ani ši-
linku neslewjm.tt Kapitán newěda si gine pomoci, musel
se podrobiti newyhnutelnosti a požádanan cenu wyplatitiy
nechtěUli mezi skalisky utonauti.
Policie pařjžská pronásleduge od nedáwna spolek wra-
žednjků a zloděgA, genž welmi četný býti má. Gistý Tee»
paz, genž k spolku tomu náležj, wyznal (na ponuknutj ma*
tky swé) mjstnjmu auřadu činy, grnž w »Misterie pařjžskécc
náležegj. Byl roku 1836 od Poil de Vache-a a Griinschla-
gra do spolku lupičA těch pHgat, a z počátku kopán i tlu-
čen, gewil-li na sobě házeA před zločiny.
Monsígnyowa žertowná opera i>le Déserteur,ff ^/if^i
opětné prowozowánj wáeobecné pochwaly dožlo, byla w
St. Claudu před králowskau rodinau dáwána. Když bylo
na gewiáti oznámeno, že má uprchlec zastřelen b}'ti, bylo
slyšeti w sále pronikawé wzkřiknutj ; a w tom okamžeiý
obrátil každý z přjtomných zrak swííg na přjtomnau krá-
lowuu Kristinu, genž w náručj swém mladan omdlelau
dámu držela. Dáma ta byla wdowa po generálu Diegu Le-
onu, genž byl na poručenj Espartcrowo zastřelen.
Gistý Angličan, genž se se swau sestrau welmi dobře
nesnážel, odkázal gj po smrti swé pět ginej, pod tau wý-
minkau : aby gj nikoli za žiwobytj gegjho, ale až po gegj
smrti wyplaceny byly, by sluáný pohřeb uijii mohla.
W KamČatce se w«íe rybami žiwj: lidé, psi i medvědí*
Medwěd dwogjm způsobem ge lowj : welké ryby chylá w
běhu swými tesáky j malé, an by mu takoweto gich lowcoj
welmi pracné bylo, chytá Istj. Položj še do wody u sa-
mého břehu, a nagežj srst. I jržj ryby srst geho sa trá^
wu, a zalezau do nj na hřbet. Medwěd se pokogně cho-
wá, až pozoruge, že má dostatečný náklad. Tu zwoloa
wstane, wyleze na zem, setřese zklamané tyto hosti, a
sežere ge.
Důmyslný Angličan George Schůn neznal wětbjho po-
těsenj než widěti wěset. Po celém Anglicku měl swé do-
pisowatcle, kteřjž mu o Wbcch, tchdáž w Angličanech welmi
častých poprawách zpráwu dáti museli; gak libě se někde
šibenice stawěla, staral se Schon giž o extra poitu. Ano
až do Pařjže cestowal, by při odprawě powěstného Dami-
ensa b\ti mohl, a když po nj bylo, nczdržcl se w PařjŽi
ani čtwrt hodiny déle.
Negsau-U Francauzy neylépe zprawowanau zemj oa
swětě, nenj ijm zagisté nedostatek zákonA win^n, geiíkož se
počet toliko oněch zákonA, dckrclfi a nařjzenj, kteréž od r.
1789 .éo r. 1843 ohlášeny byly, na 8t,366 wztahnge. To
gc hezky lahyrinlh.
Dr. C. H. Rosenherfjy hrab. Bathy/mský osobnj lékař,
wydal letos spis : 3)tř gortfií)riítf tinb ířifttingen ber J^cs
mcopQtbif in unD auřfv Ungacn. Giny lékař wydá prý hi-
storií theorie paubtěnj krwe w Dehrecjně a ná' ostatnjm
swětě.
CM«fÍB Hmif wychasj w» ctredii • w neftoln po pAIaršfrh; kft><lcn ifnihM srředti pfMawá •• pAltrchowé přjl*li«. Př^típrucj •• n Avyil»wtlele na ilwrl
l«iA •!» kr, we knih kupec twjch ii« p«l IHa 1 si. 36 kr., o* r. k. palach pi^. S si. S« kr. ktř.
Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze.
Digitized by
^ojégle
I
Kwéty.
lárodnj zibawnjk pro Čechy, lórawany, Slowáky » Slezany,
Čjslo 99.
é3» prosince MS43, *
10. r. béh.
T r a w i 6.
(^PokrHiowánf,)
wPíukowňjí Rfbera nepřigme wjce odměnu
Junty!* prohlásil se nynj pěnila s názwukem eí^
%fm a hlasem dut^m, g^akoby z hrobu wycházel.
»Kdo gste, senhor?* zwolal Garay prchliivé
— *»gak 8c smjte opowáiíti, pohaněti gmeno Slpa*
iiélowo?*
»Djky!« uklauzlo mladé senhoře poIohlaaitS.
»Prawjm ge$tě gednau^« dj giierilla určíte,
»ie Ribera nepřigme odměnu žádnau wasj Junty !«
»Ayakucho!« zwolali Carsy a Zafont gedno-
hlasně. »Zodpowjdeyte sel* křičel president bý-
Walé Junty» pó bambitce sénna.
»Mrtwj nepřigjmagj djků«* wece pěnila
diladně. Ribera byl předewčjrem w Leridé za-
střelen."
•Tedy mrtew!« zwolal Carsy.
Hlasitým křikem o pomoc wytrhlf ho sluika
z omráčenj .nad neočekáwanau zpráwau. Hbité
se obrátili w^iekni k zadnjmu oddélenj-^ mladá
senhof a ležela we mdlobách w »áručj shižky swé.
»Co se stalo ?« ptaK se geden přes druhého.
»HoiI zastawfo wolal Carsy oi kondukrora.
»Ach ta nešfasiná zpráwal* bédowah aloi*
ka— »aeh pomozte, páni-^geť tadonna Maria de
Bibero.«
»To gsehi si myslil* prawil ^erilla pro sebe.
»Můg Bože, tedy dcera nešfastnétio plukow*
«jka!« zwolal Zafont. — »W*tiipie do wozu, Car-
sy 1« wolal na tohoto, eeni byl z wozu skočil 9
se služkau se namáhaU omdlelau djwku na čerstwé
powětřj wynesti; ponéwadž ale služebnjci, newě-
ďauce« co počjit, mjsto pomoct mu zabraňowati,
nechtělo se ochotnému Carsymu podařiti. »Wstup«
te do wozul* opakowal Zafont, SOéryem nenj
daleko, tam spjáe nagdeme pomoci, nežh zde w
Irjrém poli.*
»lttte dobře !« prawil Carsy á dtauho se ne*
ronnýilew^ chytil slažebnjka po té straně sedjcjhe
za rubu, odstranil geg, sám pak na geho mjsto
sednuw <ahřjmjd na konduktova, a nebohaa
djwka z náručj shizky wytrfanuw snažil se sám k
iiwotn gi probudily Sluika padla tudy z gedno*
ho leknutj do drahého, neboť počestnost, na kte^*
mot ápanélé ai p^jti^ drsj, nedowolowala ne-
chali pannu swau w námčj muie cizébo ; a dra-
hé strany se opět bála muie, gehozto gmeno s
doUtt ode swých gmenowati shf chala, mraziti, který A
se aži přjlS Q wzkřjšenj krásné donny namáhal.
• Corpo diosi^ěLSOMiMimaJ^ mumlal pěnila
pi*o sebe*-** »tén by mi práwě přiiel whod.*
Tu mrazil W€izka spřeženj a konduktér strčil
hlawu do wozu» »Nelekeyte se, senhořil* prawil
třesaucjm*se Uastm -« »z Cervery nám wygjadj
tkipa gezdc& wstřjc; — nenj-li žádný Ayakuchomo*
zi wáasi, budeme předre obědwat u mistra José
Madoze — neb to ^isté banda Carsyho.«
sGá gsem Carsy \*^ zwolal tento a okénkem
kCerverenablédnuw, obrátil se kZafontowi: uTo
fsau gezdci Zurhanowi, znám ge po roztrhaném ^
odéwii. Zde wemte bambitku a pohrozte wozko*
wi amrtj, gestii nebude dobře uháněti; zaměřiew
lewo k Hartorellu ale zčeratwa; gá zatjm budu
drahau donnu ožetřowati.*
Awůz na poračenj Zafontowo rachotil pp žj*
rém poli, sem tam sebauházege. Tuotewřela donna
Maria oči a spatriwsi se na prsan mnže cizého»
wytrhla se mocné z náruči geho, a na prwnégšj
mjsto se virhnauc přikryla hustém záwogem uza^
rdétau twář. Tichý pláč ulewil gegjmu bolu wnitř*
njmu.
Krom bázKwého kupce, který wseehny rao*
dlítby, gtmžto se b\I od děttnstwj naučil, hlasité
odřjkáwal, zdáli se býti Zafont a Carsy pokog«
nými. Guerilla wšak se radostné usmjwat.
Konduktér, tento nešťastný prorok, pomáhak^^T^
Dígrtizedby' ^8
39S
wozkowi na ubohé mezky kříčeB, dgfaro geho Jnrv-
haslo, aniž si toho byl powšímnul. vPedlro, křió,
wem sičertpljce!« napomjllal wozka ; h§en když
gim z drápů wywázneiiH Bodeyž byli wsickni Ayá-
kuchowé a Moderadi lam, kde pepř roste ! — To
má poctiwý koaduktor z toho ! ^— Prospn. Aekmi-
teyte mi tau bambiikau okolo hlawy,<t obrátil <se
k Zafontowi, který pořád bambitkau na hlawu
geho napřaženau hrozil, že ho zastrftlj, gestli mezci
w běhu přestanau. »Gábyeh sám fa|^radegi de-
set mil od Cenrery, ačkolíw nerad opaustjm oběd
u mistra José Madoze — a wsak kdo mužexa Uh
gestli některé námáhánjm zmořené howado klesne.^
• Neyswětěgsj Panna nás ochraniž !« prohodil
wozka; »ani čtwrt hodiny giž to mezd newydrž}*«i
»Gá saudjm také tak,« obrátil se* Zafont ku
Carsymu, »a mamě trýzojme howadai'*^
Carsy nahlédnul okénkem po pronásledownj-
ejch, kteřj, co gen hubenj ^egích koně Ataéiti
mohli, pronásledowali uijkagjcjch.
» Wydrij-li náš powoz gen čtwrt hodioy. geitS
utjkati,< prawil odhodlaně, »máme wyhránoj Gak
mile se tamto za wrchem zrakům gegich na chw}li
skrygeiiie, můžete uprchnauii, ctihodný abbé ; neb
nesmjm dopustiti, aby aud neywysšj uynj wludarjcj
Junty padl do rukau nepřátelských.*
• Welikomyalně smeysljte, milý Carsy !f pra*
wíl šlechetný Zafont, »a wšak náwrhn.waáebopo-
Bžjti nemohu; nehodnéť by bylo mne, abych .wy-
zjwal bratry k smrti pro wlast^.a sám «e měl báti
•-»k tomu by bylo nehodno muže a duchownjho',
abych prchl a zůstawil dceru přjtele našeho rukaum
sluhů krwechtiwých tyranu. <^
•Ochráncem budii donně de Ribera gál<
dj Carsy — »a wšak čiňte, gak wáml3>o.<< i
» Ochráncem mým bude Bůh,** prawila nynj
donna Maria hlasem střjbrozwučným -- »který smrt
otce mého bez pomsty nenechá!* doložila w nad*
šenj. 1 zawřela w nj hrdá krew Spanělkj,. zapo".
mněla na ránu srdci swému zasazenau, mysljcdynj*
dle powahy kragů gižnjch na pomstu amr ti ot-
cowské, a s rostaucjm nebezpečenstwjm rosila i
gegj zmužilost.
nHa, gaká to'djwkal<' prawil Carsy polohla*
šitě a bezwolně sáhnul na lewau stranu psisau swých«
nTak dobře, dcero mál^^ poswědoil Zafont
djwce, n Bůh gest neyiepšj ochrana wšcch, kteřj dů-
wěřugj w něho, a protož i gá, doslaužiw wlasti,
beru na se swaté powinnosii kněze, bych wás, brd*
třj milj, důwěrau swau naplnil.*^
Kupec klečel we woze a strachy nemoha se
giž nahlas modUti, pohybowal gen zsinalýma rtoma.
»NuXe, přál gste si bezpečné mjsto, kde byste
uchránil swé baljky areály—* prawil k němu au«
směšně Carsy. »Počkeyte chwjlku, Zurbanowí
gezdci wám ge gistě ukážj. Hoi !* zawolal na
konduktora, »nežeňte swé spřeženj tak přjliš, gis
gim neuprčhnem.*
Konduktor apatřiw a poznaw Carsyho, ulekl
se nynj wjce, nežli prwé gezdců Zurbanowých, i
nemeškal dlauho, a s wozu skočiw^ utjkal do širé-
ho pole, a w patách za njm pospjchal Pedro.
Hlasitě se zasmál Carsy počjnánj tomu, a
wšak opět se xamračiw, wiáhl hlawu do wozu zpá*
tky. Při tom padlo oko |eho na obličeg g^ueríllůw,
který tiše w kautu swém sedě démonicky se usmj*
wal. »Zdáť se mi, gi^kobyste se nad neštěstjm na*
šjm rado wal 7* promluwil důrazně.
» Nemám se Čeho obáwatt,* dj tento usmj-
wawě.
» Waše štěstj, že ctihodný Zafont náwrh můg
oepřigal; ginak.by wám byla kulka má hlawu roz-
třepila.*
» Neopominu tuto ctihodnému Zafontu se od*
slaužiti, *t odpowědčl .guerilla ausměšoě.
W tom se přihnali gezdci . Zurbanowi. —
•Hrome! gá wás naučjm utjkati, proklatj pronun-
ciadowé !« zwolal wůdce gegith, poněkud lépe než
ostatnj ošacen. »Dolů z wozu!« kázaL
vUčinme zadostVozkazu wýmUiwného kawa-
ljra,« prawil a usměšně Carsy. — vSchowey zbraň,
blázne I« obrátil se k služebnjku Mariinu^ který před
welitelku swau s napřaženau dýkau se postawil.
Carsy prwnj z wozu skočiw pomáhal donně
de Ribera dolů, která lebce na rameno g^ho se
podepřewši tak lehce dolů se snesla, gakoby gj
žádné nebezpečj nehrozilo. .
i>Hoho!<i zwolal wůdce při pohledu tomtOf
j»tote zamilowaný párek--* i ať mne rarach — to^
tedy geli na Itopulacj — anebo ge giž po wšem?
Gen dolů, welebnjčku, gen dolů! budef pro wás
práce dost, ne^přigde řad na wás. — * 1 kýho dá-
bla!« zwolal spatře |fuerillu — vtotě saianášuw
bratr. Bůh mi odpusť; newyhljžj4i 'ten chlap, ga-
koby byl pro šibenici stwořenl*
Cospctto di Baco!^ rozhorlil se guerilla, »af
sám nepřigdete na šibenicr!*
i)He,Don !« zwolal otrhaný gezdec,bljž wůd-
ce sloj^jc], 9 mám toho chlapa polektati mezi ze-
brami?"
»Nech|§|ště, wšak se ti té radosti dostane!"
zachechtal se wůdce. »Powězte nám přede, pe-
kelná Wýsosti, gaký auřad wykonáwáte u bratra
Digitized by VnOO^iC ^
399
swélio, nebo g^e Incipero lak podoben/ gakowegp<*'
ce wcgci.*
Guerilla neodpowědéw, wytáhl z tobolky swi-
sutý liit a podal geg wůdci, kterýž nežli geg při-
gal» třikráte nad njm udělal křjž.
nLuígí Paeheroiii^ četl wňdce a zbledl —
nWIach, rodem zPiemontu,poTuCjk a nynjsetnjk."
Gii se mu třásl list w rukau a rožičky se mu dě-
laly před očima* -— v^Setnjk we wogště Zurbano-
wu!« Hbitě skočil s koně* uProsjm za odpuste*
nj mé drzosti 1 daufám že waše důstognost u Ge«
fao Excelencj stjinost na mne nepowede.«
»Kdo ge pro šibenici stwořen^ he ?* ptal
se Pacherotti.
» Stalo se omylem^ senhor!" wymlauwal se
podřjzený wAdce, neboť znám byl dobře we wog*
stě důwěrnjk Zurban&w*
vCúrpodi Bio, tedy si to pamatugte!* pra-
wil> samolibě po swých spolueestownjcjch se ohlj-
žege. »Ah, práwě dobře, signor Zafonte.^
vAbbé Zaiont?I« zwolal wůdcc.
»Si 8Í>« ušklebíl se Pacherotti. #Gá gsem
mu djky powlnen, neboř by mi byl signor Carsy
kulkau hlawu roztřepil.*
«Carsy7* opakowal wAdce. i»HoUa hoiil«
zaweysknul> vwýborný \ow, za který se nám wla-
dař králowsky odměDJI*'
'To hnulo wšemi. vViya Esparterol^ hulá-
kali geden přes druhého.
Carsy i Zaíont se usmáli, kupci wšak se zdá-
lo, že slysj prowoláwati poslednj swáu hodinku.
»A kdo gest ta senhora?* tázal se wudce -
•bezpochyby newěsta nebo markytánka powstal*
ců?« '
»Bjdnjče!« zwolaln donna Maria hrdě —
Carsy wšak giž držel drzého wůdce w powétřj
a mrštil njm tak nerázně o zem^ až tento gako
bez sebe ležeti zůstal, w tu samu chwjli ale £s-
parleristy obkljčen, shledal se w tuhé wázbě; to
samé se sta)o i druhým spolucestownjkum, a snad
by newázaná roU ta i na audau djwku ruce wztá*
hla, kdyby Pacherotti mezi to byl newkročil.
vZpátky, maladetti!« zwoial — »ať každému
ruka zchromne, kdo se opowážj na mau newěstu
8áhnauti.«
Donna Maria neslyšela slow geho, neboť ro-
zehraná stála tu hrdinská djwka, gako Amazonka
s obnaženau djfkau, kterau každá Španélka za
podwazkem nosj — s odhrnutým záwogom a pla-
naucjma očima, wěrný sluha po gegjm boku, služ-
ka lomila rukama.
vHa pogďte, wmhowé otce mého!« wolala
díwoce, na waše krew zwlažj geho památku.*
» Odtud tedy wjtr iwěge<^ pomyslil si Pache*
rutti. »Dobře! kljč k gegjmu srdci gsem na§el.«
•Schoweyte zbraň, dcero mál« prohlásil se
nynj abbé Zaíont, ^abyste se nemusela podrobiti
drzému gednánj newázaných pacholků. Pomněte,
že bez wůle Božj ani wlas s hlawy nesegde, a
gesdiže newyzpytatelni maudrosi geho uzawřeldj
nás S tohoto^wěta powolati, tedy smrt naše gistě
poslaužj wlasli; neboť přátele naše rozplamenj,
tak gako smrt otce wašeho."^
Ná tato slowa swěsila djwka hlawu, a na ne-
přátele potupně pohledčwši přitulila se k rojme-
mu knězi: sWaae slowa plynau gako balsam ho*
gitelný,^ prawíla — »i zapřísahám se wám a Boha
neywysšjmu, gestli mě osud z nebezpečenstwj to-
hoto wywede, že pomstjm sama otce swého, a byť
bych i při tom zahynauti měla.*
Chystali se k odchodu.
Zpráwu gezdcu wedl nynj Pacherotti, poně-
wadž wudce, od Carsyho těžce raněn, musel we
woze geti, kamž i strachy skorém polomrtwého
kupce uložiti museli, aby se nezdržowali na cestě.
Donna de Ribera wolila gjti se zagatými.
»Gsem wán^ djky powinen,« obrátil se au-
směSně Wlach k Zafontu — »a protož wám nynj
wolno gjti bez wazcb, a také wám slibugi, že bu-
dete gen zastřelen, nikoliw pak oběšen, gako tuto
si{;nor Carsy, kterému wšak, aby neřekl, že si
geho excelencj pana expresidenta Junty fiewážjme*
sám této cti proukáži.«
x> Aspoň uzřjte," dj Carsy neohroženě, »gak
i wám to slušeti bude ; neboť že i wy se tam do-
stanete, za to wám ručjm spasenjm duše swé.*
Pacherotti se ušklebiw^ kázat dáti se na po-
chod zpátky k Cerveře. Neylépe učinili konduk-
tor a wozka, že se poradili s Waňkem, neboť nynj
museli gezdci sami spřeženj řjditi.
(^Pokritčowáni.)
nO^ýkCA KRONIKA.
Z PRAHT. W sobotu 9. ^prosince dáwal w sále
Platey&kém w 5 hodin odpoledne p. Everš, pianista t
■Wjdně, prwnj koncert. O takowém muii musj élowék s
noyblabd) úctau . mluwiti. NeobyČegná sUwa pi-edcbáiela
umélce co inamemiého prowozowatele sonaUjt gižto u nás
téi na prwnj mjsto poslawil. Giž w této skladbS bylo wi-
děli, gak se wžccka mechanika niisjmn zámoru podrobo-
-vrala, a gak wSccko w oprawdu panické čistotě čtlau diiďj'
prodchnuto bylo. W cituplném spěwu adagia sabanbil
Evers mnohého skutečného xpéwáka. Ze třech pjsnj mi-
losti : »Prowencc, Stirie, Hongrie« naswanýcb, dogaly xwlá
Digitized bv
3gle
400
i(fl pnruj ňwé Ijhetaýn nápěwtia a alICaými tariacenu,
třetj musela pro swau bravuru opakowáoa býti, w njžta
mnélec dokital, gak diwokau hordu tonů mocnj^ pautatl
sBá. K aáwérkn př«4itálet fugu (A— moll) •d J. Seb. Ba-
cba, Uawjrsj kus od Scarlatti-Uo a okuwnj elwda od $ebe
samého. Scarlatti-bo skladba byla korunau celého koncer-
tu, to bylo plynutj Žiwého praudu, geni každého chwatem
iMiáial, ie se duch tagil. Za opakowásj gama nau ardeteě
wdéU. W etudě wjtétil ma^aau bravurau w oklawojeb cbo*
dech. Mnohokráte gsa wywoláa hrál ku posledu gedlě
scherso le swých skladeb. Hluboký cit, neyéistsj gasnota^
irUstranná swrohowasá brttvufa gsaa neypl-edolgijnii wlaa^-
noainú geho výsoaouié hry. NáwUčwa ncbvla w rowném
poinčru a geho lá^luhami. — P. 6er|aurowa apjwala welmi
pSkně pjseň od Rittía a byla wolána. Mjsto Thalbergowy
pjsaě sastaupil wiak Doniaetti. — - ^
We étwrtek 7. prosince bylo prwmj hwmrtěto pp*
Mildnera, Wirtha, Bartáka a BiihnerU. W salonu hrabete
Clama-GaHa»e selli se opét ti hosté, které tam každoročně
wjdáme,- a< oe w ůplnéoi poit«. O tooato hudabajui dr»«
hu prawj mnohý gako o éisté čeitině» ia mu obaga p^j^
ge wysoké, na Čež giž básnjk nái trefně odpowSdél. Prwnj
Žjslo bylo kwarteto od Haydoa (6— dur), pěkné aě ne ge-
ho DeypěkaěgAj. Ma to náJedowalo Spohrowo do A-^moll^
které awlá^tě mistrowskaia formau poslednj sady a pasto-
ralnjm motiyem proniklo, gfelikoi prwnj sada dlauhým rot^
předenjm trochu unawila. Kam se wiak Beethoven posta -
wj, tam .viecko mitj gako pauhá pára. Gak ga du<í te-
akno při adagia goho £s«— dur kwartata, gaký úěiaek^.
kdy2 tu tesknotu druhé hausle ironicky posměwawým
motivem proráieg) ? Prowedenj bylo přewýborné. Prof.
Bfildner sál práwé w Baethoveaowě kwarteto přetěžkav úlo-
hu, gižto co prawý virtuos prowedl. Giž ty tnamenité
arpeggie dogaly nenadálau energij a finále s waríacemi ae
gim wyrownalo. O geho spéwu nikdo nepoehybuge. Po-
dohnau chwálu aasiuhugj i oatatnj pánowó» ^
SWETOZOIk
Trottbadaor. Giatý Poligoan byl před trěstaj poH-
eegnj auřad ^a^jžský pHweden. Oděn byl swěttoaaodrými
spodky s ^irokau, gii aailau alatou portau, Óerwenau ka-
mizolau se snědými iriurami, a na hlawě mél bažkirskau
ěepiei, na které mjsto rangltóky wisel na njti malý slaoněný
třapce. Neustálý úaměch hrál na kulaté ěerwené twáli ob-
íalowaného, kterýi spjwage se posadil,
)»Slaw wál ?u ptal se president.
»Gen troobadour.K
>Gste žalowátt, le gste wei-egně, a bet pjsemnjho
dowalenj aořednjho, apjwal.M
»Gá žádal o to dowolenj, a apjwám proxatjra.if
vPráwě to gest waíjm proviněn jm. w
»Gá tu wěe tak nepowažowal; apjwal gsem proto, le
»pěw ukracuge dlaoliau chwjK ěckánj, ^ potom také, že
ilowěk miisj gjsti, nechce- li Htadem smřjticc
mDéleyte aatjra něco gíného, neali dostanete dowolo*
aj^ abyste aroěl weřegiiě zpjwati.«r
jtNeumjm ničeho giŽ kromě apěwv^ mAg etec po že-
desite let též méeho giněho neděiaí, a po swo smrti
nidid nbě mhmo kjrtarn á dVA éůile a* tH ftwrtt Ite*
gii sem měl saplatiti, ničeho. Činži gsem ne»aplaiíl» ale
kytaru gsem si wzal s sebau^ gj se žiwjm, a obwesdugi
uli spekiobéaaft swých. «
a Gste geMě %* těUjko prowině^ lalowás; 'pohaaA
Sta policegnjho auřednjka, geoft w4a sagaka
i»2píwal gseaa: Náwiatwcsny, pékoau fjaajl; kteraul,
gak se pochlubiti mohu, welmi pěkně spjwám i hragi«
Práwě lazwučel poslednj tón w hrdle a nástrogí mém, aa
tu gakýsi élowěk ke mně přistanpj, a mne se táže, nechtlMI
hych tu pJaeA geltě gedoau saspjwati? Gá Mladj^ kyta-
ru a aaěnu takto... (a tu xpjwai Folignan tři prwaj sloky).
Když gsem se až potud dostal, řekl ten muž: Giž dost;
ted mne následng. — S kytaran ? ptal gsem se. Nikoli, od-
powědél, sám pogd mamum* JByl to takttkleisý polísegij
sluha. Mt!tŽete sobě pomysliti, že mi^ě ^o bylo welmi nemi-
lé; eož gsem mu také nikoli netagil.«
»W tom gstawelnii chybil.«
»Ge mně toho Ijto, powězte mně al^, co mám Činili?
A| se mně dá dowolenj k spjwáoj a nawrátj ae mi má ky«i
tara, budu spokogen.«
Saud odsa«dil FoUgaana k ososikfteai^iQa wěacnjy a k
saplacenj autrat.
)*Autraty?« swolal Folignan. aPeněs odeome dostati
nem&Žete^ ale gá wám sa to něco satpjwám.cc
Nadáwno byli w Daaerlm»ii w aiddskěni kragi w
Prusku dwa swláMiý manželé pohřbení. Jakob Stauf a Anna,
roxená Moserowá, oba rowněž w Dauerheimu w gednom
T. (1759) narozeni, byli pospolu biřmowáiu, waali se w 9S. r.^
žHi spolu we skrowvých okakioatech w iCastaém manžel-
atwj, byli sa ten Čas gen gedoau, a sice opět w týž čas,
6 dnj nemocni a zastáwali swé hospodářské práce aŽ té-
měř do dne smrti , kteráž ge w 94. rooe aaehwátila. tA*
atawili 8 áihif %0 woi^tA a 1 pravnuka. Zagistá manžel-
Stwj w nebi uzawřené.
Ljkařowa dcera w Xirecourtu we Francauzjch polkla
fftá 3 roky we wychewatelském ůstawě gehlu, měla od
té. doby Častěgi boieaj bHcha, s počátku lebké. posděgi aU
horžj, tak že každý den dáwija a neykrutegjij bolesti zku-
siti musela, z čehož gf w fO. roce genom smrt wyswobo-
diii mokla. To budil na wýstrakv té«i> kteréž tak vády
»pendljky i gehly w zubech držj.
W Pařjži u Bankowského prodáwagj se swrchnj ka-
báty, kteiáž po obau atranáeh «oaiU Ise. Wžastrannost
Čii^ pokcokj!
Diwadelnj náwestj.
P. Gfooy ttá< welesasla«Žilý dramatický herec^ gehož«
to Žetrnost a octa k ebeccnstwu dostaUčpě známa gest
každému, kdo diwadlo najíe aaw2ítěwowal, d&wěhige se, Že
snaha geho, sgednati obecenstwu aábawiiý a přjgemný wa^
Čer, odměněna bude hognau náw»těwau. Dne IT. prosince
bude se dáwaii w geho prospěch : Rioaldo Rlnaldi*
má aneb hla^va laatpešnlckéll« apollKm^ wdká ro-
mantická činohra, dle Vulpins-a, kniho wnjka we W^iparu,
od Zbraslawskéhe. Tance uspořádal p. Rainoldi, nowé de-
korace gsau od Deny-ho. Ze zwlástnj jetrnosti k beoe-
fici^ntowi ttwolili se p^ Schmiller a p. LtXťcA-owá, poho-
stinská wy sta a piti.
CiMOflA iMlD W7«ikáaj w* •ffedu • Mt sobohi
•ffedu • Mt sobohi po pAlarijch; kazdn dtuhM •rf««h» prM««i-á m pAUtvIkowA pr|t»ftA. FřeJplacj •• n wydaw»tele aa člwrf
Ié«* 4é kr., we kníliknpeetwjck •« p«l lét» t %\. Si kr., ■• •• k. f«»l«ck pML t bL SS kr. víř.
WydáwáBJm a redakcj J. Pospjsila w Prue.
Digitized by
Google
Kwěty.
Hárodnj zábawijk pro Čechy, lorawany, Slowiky a Slezany.
ÓJelo 100.
Í0. prorínce ÉS43,
10. r. béh.
PBJRODA A MILENKii.
Zde ta •togjm na wýiiněy
GenŽ co wrchA wládce Čuj,
W čarokrásné té dédiai
K. nebes báni brdé sfj«
Oko do omiené dáli
Zud xasjlá hledy swé.
Do niw, w niobi se na nna smáli
Blahé lásky bOikowé.
DuSe má se ponořuge
We mhle pomioulost!,
Srdce mé se owlaiuge
Gemnolibau sladkostj.
Ai wy kráanj čerwánkowé,
Geni gste tápad ibarwilii
Oé že Mjáy nČinj rtowé
Krásu swau wám půgčili?
A ty skwélomodré nebe.
Odkud má^ as gasnost swau ?
Oé ie Mjny oči tebe
Obdařily krásau Uu?
Mráčky gako labuť bjlé.
Co po nebi mžikáte,
Oé že 8 édjéka mé milé f
K. nebes báni létáte?
Na těch keKjch widjm tkwjti
Gegjch Ijcj růžinky,
Na lilijch pak se skwjti
Bélost gegj ruéioky.
Wětérkík milostné wánj
Gesti onen libý wtdecb,
GenŽto pM hubiókowánj
Na gegjch ae wxnáiel rtech.
Těch stromeííká Sepotánj
Milky iepol milosti,
Genž pťi našem milowáDJ
Z úst wál w tegné tichosti.
A těch »wookA liboxněnj,
Co 4e z dálky os}wá.
Gest gcgjho hlAsku pénj,
Genz lili w dutti xasnjwá.
Pijroda mi pHpomjná
Na blažené lásky Čas,
Láska wlak mi upomjná
Na přjrody krásu sas.
WtMlý.
T r a w i i.
iPokrmČowáni.)
Zle 8Í počjnali wyhladowělj gezdci Zurbano*
wi'w Cerveře ; wytlaukali dwéře dům od domu,
• kdo gim nechtěl dáti dobrowolné> tomu brali
Dásiijm, ubjgegjce geg.
Na náměstj gich stála celá tlupa, mezi koňf
mi probjhagjc, gimž sena a obroku na zem pley*
twawé nastlali* Spalřiwše pak druhy swé s^ zaga*
tymi přigjždéti, přiwjtali ge mocném hulákánJBi
a wšemožné se posmjwali zagatj^m, kteřj, an zde
přjhodněgšjho nebylo mjsta, do kůlny zawřeqi byl/,
dokud by se přišij druhowé nenagedli, aby pak
aučastni byli odprawy nešťastných. Gen donna
de Ribero byla uhosténa, proti wůli swé, na roz*
kaz Pacherottího do gediného a také neypéknég«
djho hostince. As hodinu mohli giž býti w Cer-
veře, an Pacherotti do komnaty donny de Ribero
wstaupil.
»Proč gste mné nedal gjti a přáteli otce mé-
ho 7* ptala se wstupugjcjho.
» Odpusťte, signora I* snažil se býti Pacbe*
rotti přjwétiwým, ale snaha tato dodala ^'étšj
oiklíwosti twářnosti geho. aOdpusťle, gestli gsem
opgednal dle wůle waáj : ale nemohl gsem wás powa*
iowati za zagatau dceru plukownjka de Ribero, ge*
bož gsem si wzdy wáiil — «
»Wyl?« tázala se djwka potupné.
»Ano gá!« dj aukladný ^lach, který potu-
pu swau zpozorowatí nechtěl, baže po ginem cjli,
totiž po prjzni gegj, a pak i po něčem wjce;
nijnilť ten bjdák, že urozená Španělka nagde ob-
libu w podlosti geho. »Gá, signora,** opakowal
V
Digitized by
Google
402
gestě gednaa. sKdyž gsem byl redaktorem di
archivo mihtare, zasjlal mi otec wáš krásné dopi*
sy, a protož geho smrt i mne zarmautila; a kdy-
byste odhodlána byla, tedy« — a bijžegí pří«
staupiw prawil polohlasitě: » ruku swau wám podá-
vfkvsi k pomstě smrti geho 1 *
Djwka se zararíla, hleděla upřeně do obliče-
ge Pacherottiho, gakoby až na dno duSe geho
prohlédnauti chtěla; neb dobře saudil Wlach ten-
lo, že našel kljč k srdci gegjmu.
Djwka, w domě otcowském wyrostlápod do-
hijdkau chrabrého otce swého, ztmttwši gtž w dř-
tinstwj matku, klonila se wjce k zásadám muž-
ským, než k gemnosti pohlawj swého, a dle po-
wahy gihu utkwěla nawšem wášniwě; tudy si wy-
swěditi můžeme, že z prwnjho účinku bolesti nad
smrtj neyweyš milowaného otce se probrawsi, ne-
hořekowala marně dlaubo, gakžby činila giná, ale
dle powahy swé uchopila se wášniwě myšlénky
i^pomsta^ ; a protose nediwme, že oškliwost ku Pa-
cherottimu cjtjc, předce celým ohněm se chopila
háwrhu geho. Ljce gegj hořely, a bylo patrno,
gak duch gegj mocně pracuge.
»Bez pomsty nesmj ostati otec wáš,« mluwj
Pacherotti po malé chwjli dále, wěda že djwka o
Wýróku geho miiže pochybowati — »gá wám po-
dáwám pomoc swau ■*<
i»Kdo mně za to ručj,« ozwe se nynj donna
é© Ribero, »že mě neklamete?*
líGá, Luigi Pacherotti !« odpowj Wlach ohni-
wě, »a neywjce wy, bellissima I«
Mžikem se odhalila přjčina gednánj Wlacho-
Wa před duchem gegjm, a hnbd uzawřela použjti
citA geho k dosaženj cjle swého.
»Gá wám dňwěřugi^<^ prawila po nedlauhém
rozmeyšlenj; orekněte mi ale, kterak hodláte mi
přispěti pomocj?«
»Powězte wy mi dřjwe, kdo má padnauti?<t
ptal se Pacherotti.
vZarbano a SeoaneJ^ *) prawila djwka powý-
ěeoým hlasem.
»Dwa generálové!* prohodj Pacherollí, za-
mysliw se — ©lo ge mnoho nagednau ', ale — bucFsi !•
rozhodl se — »budeť to stupeň k nesmrtelnosti —
dwa generálowé nagednau!**
nZdá se wám to za těžké ?<^ ptala se donna
de Ribero.
»0 nikoli !<* zasmál se Pacherotii> vgá gen
•) HlawQJ wudcowé E.sparterowi.
prenieyšljm, že dwa generálowé obětj za gednoho
plukownjka ge přjliš mnoho— a wšak učinil gsem
rozwrh: Zurbano padne na aučet waleho otce« —
Seoáne na múg a wášl* doložil důrazně.
»Wše gedno, gen když padnau!' prawila
djwka wášnivě^ gjž se pomstychtivost skoro až k
šjlenosti zmocnila*
aDobřel" přiswědčj Wlach, • ale nemyslete,
že si s žiwotem lidským gen kratochwjli tropjm ;
o nebespečj swém wlastnjm se ani nezmiňugi,
ale něco za něco, a gá žádám odměnu-— oc/meW,
na gegjž wáhn geden žiwot lidský kiadti.«
Djwka se zamlčela, pozorowala, kam Wlach
mjřj a že ona sama se zaprodati měla pomstě swé;
ale pohled ěwši we zrádnau geho twář rozhodla
man^, neboť byla gj wstaupila myšlénka do srdce.
» Buďte ubezpečen, prawila^ že waše odměna čina
wašeho bude hodná i*
Wlach se ušklebiw učinil poklonu* »To by
bylo w pořádku** prawil; so kdy a gak se musj-
me poradit poidégi, to nám musegj okolno-
sti ukázati. Wy se nesmjte od wogska daleko
wzdáliti, bych se s wámi časlěgi uradit mohl;
prostředky k schAzce wám pokaždé udám, gsa
od nyněgška oddán do wúle wašj.«
»Když se do wňle mé odewzdáwáte,« opá-
čila djwka, mžikem se rozmysliwši, ntedy žádám
prwnj důkaz oddanosti wašj, totiž propusťte dhe-
šnj zagaté na swobodul^
Tato žádost překwapila Pacherottiho welmi,
neboť mu neywjce na tom záleželo, by neynebez-
pečněgšjho soka swého, Carsyho, na wěky odstra-
nil ; i hledal okliky, aby se žádosti té wyhnauti mohl,
an tu welký hluk z náměstj až sem do komnaty
zawzněl.
»Neyswětěgšj Panno !« ulekla se djwka —
snad ge newedau giž na smrt ! ?<"
«»Onel« zwolal Pacherotti taktéž uleknut,
kterýž byl ten hluk lépe poznal— nray gsme pře-
padeni!'' A giž pádil wen*
Donna Maria zaslechla nynj hlasitě wolati:
»Carsy ! Carsy I« a mezi wolánjm ozýwaly se ge-
dnotliwé rány z ručnic. I pádila taktéž wen, by
se podjwala, co se děge.
Prjčinau přepadenj gezdců Zurbanowých byl
konduktor a wozka, a to, že se poradili s Waňkero.
Na autěk se dawše zaměřili zpátky klgualadě a tu
padli sljdjcjm strannjkům Carsyho do rukau. I
powěděli, co wěděli, a celá banda se hnala aupr-
kem k Cerveře, oswob^dit swého náčelnjka. Pře-
padnutj se zdařilo wýborně ; neboť gezdci Zurba-
Digitized by
Google
409
'Bowí, niSehož se neoMnragjce, drželi siestu w par-
oém polední, a když se Carsysté gako na perutjch
wichru přihnali, bylo giž pozdě k wzdorowánj.
Carsy uslyšew heslo bandy swé, ozwal se
taktéž, a několik strannjků geho, hlas geho usly-
iewše, wrhli se na stráž, před kolnau zagaté stře*
žjcj, kteráž ale, co gen nohy stačily, na autěk se
dala, a Carsy se swýiqi spol uzagatý mi takto os wo-
bozen, postawil se w čelo bandy swé a řjdil autok.
Bog byl krátký. Dřjwe než se gezdci na
odpor mohli postawiii, byli zgjmáni a. zbraň gim
odgata ; gen málo gich uprchlo, a mezi těmi i Pa-
cherotti, který uljkagc donnu de Ribero zahléd-
nuw, zwolal : nNezapomeňte na úmluwu naši!**
Djwka geg sotwa zaslecbnuwši kwapila na
náměstj, kde se Zafont i Carsy s nj potkali, a se-
tkánj to bylo radostné.
Ze zagatýcb nebyl zastřelen žádný, neboť ney«
wyššj Junta nařjdila, aby milostiwě zacházelo se
se sagatým nepřjtelem.
* * ♦
Deset dnj pozděgi, tedy 2!). čerwna, byla
ta sama kragina gewistěm giných, znamenitěgsjc^
děgů.
Zurbtno Prima z Reusu wyilačiw, pokračo-
val rychle ku. předu a giž 21. byl w Cerveře, kde
giž nágezdnjci geho o kolik dnj dřjwe drancowali ;
odlud postaupil netrpěliwě, gak Zafont dobře sau-
dil, až klgualadě, kdci wšak od ney\%7ssj Junty t\y-
slaný brigádnjk Castro a plukownjk Prim w cestu
se mu postawili. Denně se množily pluky pronun-
ciadíí, wrchy nad Igualadau n Esperragiierau ob-
sazugjce, a do 2^. obejnkli neprozřetelného Zur-
bana w Igualadě tak, že gtž sáy Zurbano o swém
oswobozenj pochybowal. I obě wogsly cjtily slaw
awůg; neb co Kaialoňané nesele si počjnali, pa-
nowalo bázliwé ticho w táboře Zurbanowu, ge-
hož wogsko špatně ošaceno, nynji hlademmořeno
bylo, a často bylo widět celé tlupy a setniny se
wšj zbrogj k powstalcům přebjhati.
Den 25. čerwna přešel, a noc přikryla obě
wogska šedým rauchem swým. Wesele hořely na
horách ohně KataloňanA, co zaljm w audoTj kolem
Igualady panowalo šeré temno, a gen časem nocj
zawznjwagjcj provroláwánj strážj dáwalo známku
o přjtomnosti wogska wálečného.
Zagjmawý to byl zagisté pohled na ta fanta-
stická skupenj peřestě a wšak dobře ošacených
Kataloňanfi, kteřj w tlupách mezi strážnými ohni
sedjce, zpjwali národnj pjseň : d7o que soy covltrc^
bancUsta.* Někdy zabaukla rána z riřěnice obchá^
zegjcjch patrol anebo až skoro do audolj postrčc-
ných vedef *).'
Takowá vedeta, z desjti mužů sestáwagjcj,
stála na silnici k Cerveře ; asi tři sta kroki\ dále
zpátky w newelkém ale hustém hágku byla celá
setnina w záloze schowána. 1 lišili se tito wogjni
patrně od ostatnjch Kataloňanů. Měli totiž wši-
ckni černý šat a na dlaubé černé čepici bělalo se
ze sttkna wystřižéné welké C. I byli ť to pod gme-
nem » černá banda** známj strannjci Carsyho.
Asi dwadcet. kroků stranau seděl na patě přj-
kré skály Carsy sám, máge zraky na djwku we-
dle sedjcj upřeny.
Pohled na tuto djwku připomjnal na zpěwy
Ossianské^ a nebo na naše Wlusty, a tudyť diwu
nebylo, že Carsy zraků swy^ch od nj odwrátiii ne-
mohl* Krátká suknice a auzce k tělu přiléhagjcj
šněrowačka šatily wjborně šwjhlerostlau djwku tu«
Kolem beder měla ouínutý ssiioký hedbáwný pás
a za njm se blyštéh iJjka po straně dwau bambi-
tek Černé. d|auhé iviasy Aniazonky této splýwaly
w dlauhých kolauČjťli na plcfc, nezastihugjce krá-
sný obličeg gegj, ahix zLraíuigjc^e, by zrak do dál-
ky zablauditi mohl, ltťr> jjiawě nynj se snažil,
noc čirau až k igualadě proniknaiiti, a gakoby
marně po něčem byl pátral, wrátil se a uikwěl w
zem.
^ {Pokrabowán}*)
Če«ké diwadlo vr Praze.
. W auterý 28. listopadu nMarie, dcera pluku.tt Pro-
wozenj nebylo x neylcpsjch.
We ítwrlek 30. listopadu )»MIynář a geho dju>«,
známá sauchotinowá <}n]s% která swé obecenstwo wždy
iialesá.
. W* nedali 3. prosince k prospěchu p. Mayra »Ohlc-
ienj Korinlu,<c opora we 4 getÍDÁDJcli, píeložená od gaké-
hosi p. V(jhjj huílbíi od J. BossÍDÍ4io. PreswSdíenj, že se
t^ilo Kpěwohra toliko pro gedno pMsdstawenj chystá, niuse
Iq newybjíutelaě na ochotnost w siudowánj piVsobili. Ney-
wyséj pfiwabnosti dodalo celku, xe p. Kunz w roli IM.-iho
mela co host .wystaupiL Tento wáiený xpěwec n stewow-
^Lého diMt^dla byl od obccenstwa lák přjweiiwi^ ptígat a
pji každé prjležitosti tak slawné wyznamenán, že x toho
mAxc pi*c.sw^dčcnj nabVti, gak umělecká wxdelanost pK
každé pjjležitosti iielj<>enébo uxnánj docháxj. Malau ale
přknau i^oU Hierosa xastáwal p. Strakatý s oprawdowau
mistmostj. . "WyxnamenaKli se p. Mayr wariosu, o recila-
livu totéž nám řjci nelxe. P. Tonnerowá progewila při
télo přjli.sné úloxe dobrau wuli. Tak gednal i p. Siebek.
Nékterér sbory dařily se wýbortiě. Orchestr sem tam kle-
sal. »
•) Vedety se gmenugj gednolliwé stráže neybljž ne-^
prjlele, geg pozorugjcj, x gednoho, ze dwau i také z wjce
mnžft xáléiegjcj.
Digitized by
Google
404
DOMACJ KRONIKA.
ZB IiWOWA. Waloosiin dopisowalel, gakýs x,
geboito dopis poloien we Kwčtech w čjsle 85, iiledj na
wáecko počeroéným sklem, a pjse ze Lwowa, saudj o ce-
lém kragi tak, ie t loho patrně widj^ti, ie gest nemocen
na ilud; nechť tedy geAtě w éas powolá lékaťe, aby geg
utdrawil. Zapomněl aneb newéděl,. když se mu zachtělo
takto proti polské Alechté powstati, ie gest zde w Haliči
innoistwj »koIek trívíalnjch, w nichžto se wyučfuge podlé
phidpisu wlády, ie gest tu welmi mnobo statk&w kamerál*
njch, a mimo to i nemalý počet statkúw duchownjch, gimiž-
to znamenitě i arcibiskup Iwowský Pi^těk, rozený Čech,
nadán gest. Mohl-liž tak wjieobecné powstati proti Haliči
bťzc vrSj wýminky ? Wždyť ptedce pán psal w prose, i
ucmMť sobě dowoliti takowauto licentiam poeiicam t. g. ne-
prawdu. Bylo to a potud gest w Haliči, tak gako před časy
býwalo w celém Polsku, powinnostj larár&w, wydržowati po
wcsnicecb dobré ikolky a učiti w nich náboženstwj, čtenj
a psanj pomocj bakaláH^w; gestli tedy tito dnchownj
učitelowé někde neplnj powinnosti swé, owjemť zle činj$
nenáleij ale, udáwati to tak wseobecně. — Prawda, že gest
mnobo cizincAw pow^hy tíiko^vir, /c za branicj oČerAugj
zem, gegjHo chléb gcflj \ kdyby ^íai záleiíeio na opraweoj
zlého, méliby iidumilowué nÁwrliv svté podati do zdegájob
weí-egných spisů, kilo^to by sii»4lLirgi cjle sivého, dosjci
mohu, aneb ge»tě lé^ť sbwně ^Lilr, genž by zlé zameziti
mohla. Z toho by mHi i táíiluliu. Takovrj ále gako p. x
zasluhugj gen wcřegniiu domluwu. Zt dáwných giž Čas&
wydal pan Kratter w hipstku hjiiiltw) spis o HaiíČi, kdežto
ale w poznamenán] iiw^idj íl?>t vrUsttjjho swého bratra, w
nAmž mu tento pjAe : Se ffťgf drttsfHřtfi) neZ MogZjŠ; «r-
hof loniu ze Hiih zffsíiLi-tuíii c^emi ff^n ukAznl, geg nle ie
f^ivedl do ni, totiZ do Hnlide ! *.. Gestlí p. x naděge zkla-
mala, nechť hledá zemi zasljbenau n^de gindc a nechť ne-
pj^e thesky plesky o nechtě halické, gesto chtěla zijditi
towaryástwo k wydáwrftaj spisA poučugjcjch pro lid řeme-
slnický, začawii od neypotrehněgi(jch, a rozdáwati ge mezi
lid na polau zdarma, kteréžto dobré wfde a péče o lid po-
md nikde ginde gcAtě nenalézáme. — Prosjm tedy WaSnost,
abyste ráčili prawdě této popHíti mjsta w Časopise Wa-
iem na ony bagky a očerněnj, gakéž ste ráčili giž nčkolíkráte
kwapné ptígmauti*). A.'..
SWETOZOB.
(Žofie JossernndowA) Prwnj s Montyonských od-
ro^n' ctnosti, gež akademie francauzská každoročně udjlj,
obdržela letos Žofie Josserandowá z Provinsie. Kodičowé
gegj žili tam se dwěma dětma. Žofie, neystaríij z nich, po-
čjlagjoj Čtrnácte rokfi, pracowala giž od kolika let na wý-
•) Neřzeť na tuto stjžnost pana dopisovatele nepHpo-
menauti, že gest powinnostj každé ku wšeslrannosti problé-
d.igírj redakcj, ahyrozh*čné, i sobě odporugícj hlasy w listy
swé pHgjmaia, wygjmagjc ty, kteréž pntntf rki neprawdiwosti
aneb sočiwoui na sobě magj. Aby redakcj, mohaurí se
aspoít poněkud na dopísowatele swé spolehnantí, o prawdi-
wosti dosjlariýcfi zpráw, prwé než by gc uweregnrla, zwlá-
Itě w tělo wzdálenoRli přcBwt^dčenf sobě drjwc zgednnwala
a tjm se gimi nad B^jru opozďowala — kdož by mohl póža-
doivati ? Red.
dělek, by ftobě mohla ku Wfttaujipttj . áo llálieni potřtbMi^-
summu peněz nashromážditi, když týž čas otec gegj nešťa-
stnými spekulacemi o celé swé gtuěnj pHžel, a mimo to
musel gežtě 4000 frankfi dlužen zAstati. Sotwa ie ae Žo-
fie o tomto netftěstj dowědélá, okamžitě spěchala k swéma
otci, by mu swůg tak pracně uchráněný poklad doručila,
odťjkagjc se přánj swébo, Bohu žiwot swftg gedíně zaswé*
titi, by pro rodinu swau praoowati, nedužiwého otce, osm-
desátiletau babičku a malého swého bratra obžíwiti mohla.
Gegj matka byki welmi nemocná ; když Žofie zpozorowala,
že gj neywjce mysl obtěžuge to, Ie musj dluhy nezaplacené
sflsuwiti, sljbila gj, že celý swfig ziwot wynaložj, bj gc
uplatila ; nebohá matka umřela na to pokogné g«auc mysli.
Po gegj smrti ala Žofie neme^kagjc k wěrítelům, sljbila, že
zaplatj a prosila toliko o ztrpenj. Pohnuti gednánjm mla-
dé djwky, ke wžemu swoHii, aČ ani nepomyslili, by gim
kdy podlé swého slibu zaplatiti mohla, magjc na sUrosti
obžíwu třech osob. Od toho času uběhlo dwadcet let, a
Žofie měla wéecko, co byla sljbila, giž wyplněno: otee
žil we cti, babička i«bnagjc gi na onen swěi se odebrala,
bratr gest gj dobrým wychowáojm i slubným mjstem po
swúg žiwot powinen, a co neywjce, zacbowaiať mu nepo-
kkwrněné gmeno, wSecky dluhy gsauť zaplaceny. Býwalj
wěřitelé i sausedé gegj wfo to we welegoost nwedli. Ona
měla swé gednánj zcela za přirozené, ta obyčegné. Djkjr
wzdeyme panu z Monlyonu, Že založil takowé odměny, kte-
rýmiž cnostné duje poznati náfn přáno, geltoby |ioak gen
samému Pieywyiijmu známy zAslaly*
Híppel srownal Ženské j^oblawj s Čárkau, mužské «
puntjkem. Při poslednjm gest sada řeči neb myvlénky u
konce, giž se wj, na Čem kdo stogj; při prwnjm ale mu-
ijme dále čjsti, gestli čemu rozuměti cbo«me.
(Gak se Čnsowé m?nj í) Cjsařowá Gisela dala gedmt
ze swých společenských dám 30 ranami met^u potrestati,
poněwadž tato za týden nic nenapredla a gedenkráte pod
wečer se swým milownjkem we swé koninatě mlnwila. —
Kdyby se za naAich časů takowá prowíněnj mctlanú trestati
měla, museli bychom brezowá cbwosťata draho platiti.
Po mnolia letech potkal kdosi swého známého přjte-
le, kterému za ta léta, co se lilwiděli, od násilného pitj
nos zčerwenal. »Ale přjteli U tázal se ho, včjm pak si
twiig nos barwjie?(( — »Ničjm,« prawil tázaný, » pro to gen
samé bjlé wjno pigi.M
Slawný Coodé byl napomenut, aiby se k oltáři sady
n^^obracel. »0!u odpowěděl, »Pán .BAh ge gako karré.
Wikude se mu mAže do ob|ičege hleděti. m
ul co !« haSteřiltte domácj pán se swým nágemnjkem,
iikdo nemá neněz na činži, ať si kaupj něgaký dAm sám !«
Montesquieu naw&tjwil gednau wéwodu z Marlborov-
gliu na geho zámku, a když byl giž hezky dlauho po an-
|;licku liowoHI, prosil geg wéwoda, neb myslil Že francaut-
sky mluwj, aby s njm anglicky rozpráwěl.
Před nfláwným časem oženil se lOIetý starec s djw»
kau 20lťtau. Když byl tázán, gesili též stárj swé a budaucj
swé polowice rozwážil, odpowěděl: »Po}ilédnu-li gá na mau
ženu, gsem o 25 let mlad^j. pohlédnc-lí ale ona na mne,
bude o 25 let staržj. A tak se to wyrowná.cc
U FrrtHtiika Ed. Smndtnera w malé jesuiuké ulioi
naproti Čerwenému domu, w čjsle 146, wy^ly zlatem a pe-
strými barwami skwostně ozdobené Ijstky wAelikého druhu,
na odměnu mrawným a pilným djlkám. Cena 100 čjsL 1.
5 zl., 100 čjsl. II. 4 zl. 100 čjsl. lil. a zL 50 kr. stř.
Ču9fiB Icnio wycbasj w« ttreim a w sobotN po pAlarsjrlu* ka/dmt dmhau »tr« ln pfidáwá ae půlarchowá přjloba. PFtdpiacj aa n wydawalala aa člwri
léta 48 kr., w« knábkupectwjcli na půl IfU t ml. 86 kr., aa c. k po»tack pfill. % si. 96 kr sif.
Wydáwánjm a redakcj J. Puspjsíli w Praze.
Digitized by
Google
Kwéiy.
lárodnj zibawnjkproíechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Čjelo 101.
20. prostmce 1S4S,
10. r. béh.
T r a w i i.
{Pohrtíčowáni,)
wGeite tedy ani dnes," prawila djirt^a gako
•ama k 8obč-^»a daáe má se Eaijm stráwj zjxnj
po pomstě."
•Nešťastná chwjle, která wás nad oblá my«
Ménkau tau, senhoro"-^ promluwil Garsy — »neb
doeh wái nepokojný necbee slyšeti blasu lásky."
BMléte o tom, Don I" okřikla ho djwka prudce
«— vdokucl slja otce mého ncsmjřen, nesmjm sly-
šeti řeči podobné."
»To gest práire to, co wás w záhubu táhne,"
dj Carsy. »KtfSťaštný Ribero naiel mstitelů dost
«-- pohleďte na bory kolem, aenhoro--*'my wšickni
gsme k gedaomu cjli se. sesU-*a netřeba tedy
dceři geho zapjrati přirozenost swau, aneb do*
konce s podezřelými lidmi se objraii."
* nS podezřelými ?!« opakowala donoa dé
Ribero.
» Acož ne ?" odwětj Carsy — i»nenj ten Wlach,
na nřgi giž několik dnj marně čjhám, a s njmž
každodenně potagj se scházjte, rodilý zrádce 7"
»Práwě že to ge, wywolila gsem ho za ná-
strog pomsty swé!" odpovrěděla djwka pokogně.
TňSania Trinidad I"^ zwolal Carsy, »gakými
prostředky ten wládne, že wjce od něho, nežli od
náa očekáwáte 7"
»Dýkau — ge d em, " odpowěděla donna Maria
Ihostegné.
Carsy se zamlčel, ne wšak žeby se byl úá>
wrhu toho zhrozil (neboť o takowých wěcech
mluwj se we Španěijrh, gako o obyčegné událo-
sti), ale že ho náwrh ten překwapil, na něgž by
u mladé djwky nebyl připadl.
»A kdo má padnauti?" ptal se opět.
»Wrahowé otce mého — Zurbano a Seoane I"
dj donna dei Ribero.
i»Hm — dobře," zamyslil se Carsy — sále gstia
gísta, že na wás zrádce zradu nekuge?"
»Mé Ijce mu zaslepily oči, gsem gista*"
»Ten bjdnjk!" rozhorlil se Carsy — »8mj se
opowážit, pozdwihnauti zraků swých k urozené
Spanělce, která se w ochranu mau odewzdalal"
nTiše !" chtěla mu djwka zameziti dalsjřeč;
on wšak gsa giž rozhorlen nedbal na žádost, gegj^
pSlyšte mne, senhorol" prawil hlasit^gi, f
kamene se wzchopiw. »Gedenkrát mne slyt^etí
musjte, — ať ge to tedy dnes! \^Jte, že wás fii<r
lugi, ale nikdy gsem na wás nedotjral, plnil gsem
otrocky rozkazy waše po tyto dni, i marné w*aá|
žádosti powoliw pogal g$em wás ssebau na stáno-
wiště swé a proti zákonu wogen&kému mlčel gseipt
wida wás wygednáwati s nepřjtelem — gsa té nad^«
ge, že wasi náklonnost sobě wydobudu, 4 až se
zaskwj prapor pás na zdjch madridských, wy že
žádost mau neoslysjte. Ale lu se paustjle w pikla
s člowěkem podezřelým, bjdným, cizozemcem a
snad— 'uedjweyte se s takowým úžasem na mne^i
giž musj wyprauditi přjwal důmjnek mých«— sna4
gste slepau wášnj zawedena wjce sljbíla, nežli by
se ctj Španělky srownati se dalo."
Donna Maria negewila žádnau nelibost nad
prudkau řečj taulo, ani se nepohoršila, že gi Carsy
na cli urazil, ano bijžc k němu přistaupiwasi po*
dala mu s milostným pohledem ruku: nCarsy!"
prawila gemným hlasem "— »odpusťte, gesUi wám
gednánj mé trpkau hodinu způsobilo ; ale wěřte,
ginak nemohu."
»0 senhoro I" Ijbal míiugj/BJ Carsy plamenné
ruku gegj, »w\ť gste milostná, gako Panna neyswě-
těgšj ! O doplňte čjši milostnosti swé a rcetc^ že
nepohrdáte mnau!"
vINe tak, Carsy," přikrýwala si djwka lewicy
oči, anto se darmo snažila prawiei zrukau Ca^r^
syho wywinauti. »Až pluky naše wjtězné do Uai^^
dridu wtrhnau, pak se na to rozmysijm."
Digitized by
Google
406
»\ proč ne hned?< dotjral netrpelm/ muž.
»Zaáte přjčinu a ptáte se ?«
»0 tedy nemožno prolomiti kůru,* prawil
Garsjr smutně* »gjžto nešťastná událost srdce wa-
Se pokryla ?«
i>Ajrci nešťastná !« wece djwka a dwé slzj se
zatřpytilo na Ijcjch gegjch— nkterá mne samoge*
dioau w širém swětě ostamla.«
uNikolíw samogedínau !<* zwolal Carsy» djwku
žádného odporu • nečinjcj na prsa swá - strbauw«
•Dokud srdce mé w tělebige, negste samogediná.«
Djwka sklonila hlavni na prsa geho a plakala tiie.
»Opowrhni zrádným Wlachem a zanefli po-
mstu nám^ a zagisté ukonegšj rozbauřenau mysl
twau wjtězné hlasy naše se zdj madridskych!<>t do*
mlauwal gj.
Djwka wšak se opét wzchopila, a gakoby se
styděla za slabost swau, odskočila několik krokA
zpátky, a odvřrátjc se prawila prudce : »Dpsti to-
ho ^^ ani o krok neodstaupjm s dráhy nastaupené ! I
mne zrodila Španie, a když nfe wšickni opustjtc,
uagda sama cestu ku wrahum otce mého!<< — Po
těch siowech šla kwapně a hrdě odtud přes audolj
k horám esperrag[uerským.
Carsy neočeká^vanau prudkostj gegj zprwu
omámen chtěl gi nynj následowati, nedbage že
smrt hrozj tomu, kdoby stanowišté swé bez póru-
éenj opustil— an tu od bn^ádnjka Castra wyslaný
důstognjk geg do hlawnjho leženj powolal.
Newrle uposlechl Carsy rozkazu tomu, a ce-
stau Wšeliké záměry k wywrácenj skoro šjlenosti
sepodobagjcj pomstychtivosti milenky swé na my-
sli přenijtage, octnul se asi za hodinu nad Iguala-
dau, kde se hlawnj leženj neywyššjho wůdce na-
cházelo.
PF)chozjho uwedi geden z pobočnjkti w
předsjni meškagjcjch hned k wAdci.
Castro^ muž iiewelké, zawalíté postawy, pře-
cházel u welkém rozgitřenj po komnatě, w kteréž
se geStě dwě osoby nalézaly.
Neywětšj pozornost obracel na sebe muž sto-
gjcj u stolu, na kterémž množstwj rozložených
papjrA leželo, pilně w spisech těch čtaucj. Wy»
sokého zrostu mel práwě takowau sauměrnost au«
d&, gakowau řezbári a^maljří we wzorech swých
milugj, a tudy se mohl nazýwati krásným. Čelo
geho, klenaucj se welebně nad welkým, černým,
silau dušewnj zářjcjm okem, swědčilo o muži k
welkým činňm povolném, a mnselť to býti wy-
soký důstognjk, an na geho wogenském, zlatými
apoletty ozdobeném kabátě mnohé řády prsa ge*
ho kryly.
I bylf to powěstný plukownjk don Juan Prim,
který při wsiaupenj Carsyho do komnaty, swinuw
P^PJr, gegž práwě w ruce držel, několik krokjk
expresidentu neywyšsj Junty od roku 1842 popo*
šel wstřjc, tak že Carsy gednage s njm nemohl
zpozorowatí osobu cřetj, kteráž w stjna we wý«
klenku okna stála, ginak by byl spatřil k nemalé-
mu překwapenj swému nenáwidéného Wlacha Pa«
cherottiho.
uWjteyte mí, senhore,« promluwil Prim zwu-
čným hlasem ku Carsymu. uCtihodný abbé Za-
font mí wložíl na srdce, abych udíail s wámi soá«
most; a wšak, zaměstknán hlukem wálečným, mu-
sel gsem si radost tu až do dneška odepřjti, dnes
ale gsnje wás požádali, abyste nám přispěl radau
swau.«
»A(fio, slyšel gste to?« swolal nynj Castro«
před přjcbozjm se zastawiw. »To ge haaelNié»
zcela Zurbana hodné I« A opět přebjhal w rozgi*
třeaj po komnatě.
»Wjm-li, o čem se gedná,* dj Garsy* potě*
šen nad wyznačenjm sebe— >»a zdá*li se wám sen*
hoře, radu man wyslechnauti, gsem hotow.«
» Gedná se oto,« weoe Prim usmjwage se»
máme-h nechat Zurbana wyklauznanti, nebo ne-»^«
•Gábych saudil, zde že nenj žádné pochyb-
nosti,« odpowéděi Carsy.
»Až přjliš, mAg milý* až přjltil^ ozwal «e
opět Castro. » Wyprawugte gen \^ obrátil se na Pri*
ma; i»gá zlostj nemohu.«
o Nacházjme se práwě na rozcestj, gako druh*
dy Herkules,* wyprawowal Prim. Zde welj'hlas
wlasti — tam úpj člowěčenstwj.«
•Tomu nerozumjm 1" dj Carsy*
BOwsemC,* příswěddj Prim -^ aneb komu
by připadl ďábelský nápad Zurbaniiw?*
»Ďábelský» pekelný nápad !« wskočil opět
rozhorlený Castro Primu w řeč. »Zagmauti pa-
desáti rodinám otce a smrtj gim hroziti, gestli iio
neprop uslj me — *
»To žeby Zurbano učinil ?« wywolal Carsy
w úžasu.
»Giž toučinil,« poswědčil trpce Prim; »neb
co se táže karweditiwý bombardeador, zdali roz«
drtj blaho padesáti rodin, když se nehrozil dáti
na MoQtjuich rozkaz, aby byla Barcelona hroma«
dau rumu učiněna ?«
Carsy neodpowjdal, ale oba w&dcpwé geg
pozorugjcj widéli, kterak mocně zlost swau tajgj*
aA co gste uzawřelt?* tázal se konečně.
A Na wás zálež], co uzawřeme ; o tom wšak
pozděgi,<* wece Prim. »Wěděti wšak rauq*te, že
Digitized by
Google
407
Zarbana pomsta baSe hnj a nenadále zadiwátj—
a nebo gste bndlař w umenj 8wéml« obrátj ae k
Paeberottiníia.
^Corpo di Dio, Eccelenza I^ ozwal se Pache-
rottL wystaupiw % wjfklenku na swědo \ »neiádal
Ifsem žádné odměnjr až po dmu.*
•Ta wás nemine !« dj Prim.
»iSSc sil* uiklebil se lilách — i»mám to w to«
bolce, černé na bjlém.«
»Pacherottí !« zwolal Carsy sáhna po meČi^
a oko geho biaudilo s dotaxem po wůdcjcb.
»Znáte ho?« ptali se oba w&dcowé.
»WždyCmne chtél tento — gak? — ano tento
kawaljr w]astnoručně*prowaz okolo krku uwázatíj
by mne poném wytábli společnjci geho na strom,*
wece Cai*8y.
»Ah, ah,« chechtal se Pacberotti, »wy my-
aljle na sarwátku h Gervery? Ah Dío mio •^
kdo pak by si na takowau maličkost hned zpo*
mněr? To ge osud wálky, signor; gá ale dostal
od Zurbana sawlj přes záda, signor, že gsem wa*
iim condotíierúm^) nemphl odolati — a to ge něco
vje, he7— a proto gsem nynj wásl Patent za plu«
kownjka a 20.000 dolarů— tomu gíž můžeme ně*
co k wůlí učiniti !« prawil gakosám k sobě. Carsy
widěl nynj celau podlost Wlacha toho, kterj^ž slj-
biw donné de Ribero z lásky k nj pomstu na Zuř*
banowi, s druhé strany opět hleděl zisku swého.
ttKdyž se wám, senhore,* obrátj se trpce
ku Primu, »uzdálo za dobré, powjšiti zrádného
Dona toho za plukownjka, tedy sebe nezneuctjm,
žádage téhož plukownjka, aby si neobtěžowal, tvygjtí
semnau na kord nebo na bambitky — wy gste swěd-
kowé wyzwánj mého, senhori— a nedostawj-li se^
gest wydán w moc guerilly.* **)
dAž se udá chwjle přjho'dná,« dj Pacherolti
chladně, »dostawjm se, kdy a kam budete chtjti,
bych wám toho zrádce lépe na pamět uwedL A Dio,
signoři, 'bohdá brzy o mně uslyšjte." A žbawě
na Carsyho pobleděw odešel z komnaty.
Castro i Prim mlčky uklonili se při odchodu
geho hlawau.
•Newjm, newjm,* wece Castro hlawau krautě,
ngestli gsme se daleko s tjm člowěkem nespu*
stili.«
vGižse stalo I« prawj Prim odhodlaně; vna
ttáwrat gis pomysliti nemflieme. — A nynj máme
a wámi co wygednáwati,« obrátj se ke Carsymu.
»Gsem žádostíw,« dj tento; i»nebo s onjm
Člowěkem sotwa mohu déle w gednom wogště slau*
žiti.«
»Wždyf gsem si myslil, <t prohodj Castro,
»že nám lo žádný neschwálj.«
Prim hleděl rozpačitě na expresidenta, ne*
wěda se čjm otnluwiti, konečně k stolu pristáupiw
prawil: » Přede dnem stáhnete swug lid, wystau-
pjte na hory mirabellské, a nad Cerverau k Leridě
položjte se táborem, neb dále Zurbana nepustjme."
»A přjčina toho, přjčina mého sem powolá*
nj7^ ptal se Carsy.
toiNetřeba podřjzenémn po důwodech wůd-
ce swého se tázali,* odbyl ho Prim welitelsk]^m
hlasem.
*) Condotfieri n 'WlacKft tolik, co v Spaiiěl& Gne-
rillowé.
**) W moc Guerilly wydatí u Španělá tolik, co n
NSmcA : fftr Qo^elfrei ertlfiren ; arciť le zde gen luigiitá |ac>
rilla po bet-2iwotj poanamenaiiélio pase.
Čta nebo sljjíe pamětihodné děge dáwnowikotti, 1«-
clostj wře élowék, ntřjti téi okolj a mjsta, kde. se to djlo,,
neb kde mu2 takowý přebýwal, kterému se udalo wjwésti
skutkjr následkA welikých pro národ sw&g i citj, lak i«
w dígepiaech co hwěada pnmjho druhu se skwtl \ neb
tjm sobě wjíecko lépe předstawj a wjíemu lépe poroKumj.
Tak prawJ swatý Jaroljm, ie ku ďetehiéma přelo ieoj čá-
stek pjaaa swatého a bebregského do latinj neywjce gemu
pfíspělo to, že .w tich mjslech temS swaté sám osobné
přebýwal, kde se události wjrprawowané staljr.
Prodei % lásky ku sUrobylosti » a lásky k wlasti
mnohý uSený cest dalekých, nepřjhodných a obijiných pod-
suupil, abjr budowu négakau, sámek, týn, brad, most, obraa
a gine poaorotránj hodné památky sáw okem swým spatřil.
W<ak mnohý snad trlastenec to newj, gako gsem gá to
newSděl, ie w Plzni, toq^to w Čechách a dégjcb Českýck
uk slawném mésté, t|ik stti^iitná památka se ohowá, te
se tomu co diwiti ges% gak.^se w domě privátnjm tak
dlauho neporulená udržela | swláátě powáijce njměgij čas,
kde se wlecko staré ai přjlilfldo baurá, takie potomko-
vé nali ani pochopiti moci nebudau, gak města ěeská ně-
kdy wyhljžela, a gak se to státi mohlo, ie n. p. Pjaek oď
Šwédú po tri dni obležen a předce dobyt nebyl.^
A to gest w domě panny Rosiny Rjhowé, w tom
neystarijm w Písni. OiÍ wně d&m celý, a swIá.Hté wnítř
obydlj gegj vlastnj ukasnge w prawdě neyMaraj staKcnj
spftsob, gak a poloienj trám& a podiwenjm widěti ge#)
potom schody nahoru wedaucj, dřewěná, wěkem gii sčer-
nalá, do kola gdaucj aábrádlj, lucerna nahoře a gegj mal-
ba, dwě swětnic^prostranné, gfdna co gisba a druhá co
radnice něgaká; wfude iraácné malowánj na sdí,pakpflda,
Digitized by
Google
4m
^maa, strop^ kaple i^td., wle poliMu fL paip^U' bodné. A^
čemu geáté wjce podiwiti se mu^jme, fest to,, ie magite^-
kjrně tak waácné schránky atarobylostj, nedawái se lákati
ziátnostj, pauhau láskau k wlasti. w»ecko tak dobře xacho*
wala. Ona gest w prawdé druhá Setimowá s Kamenice.
Neb d&m tento, stoge gednau stranan na náměstjj, dru-
hau w lidnaté ulici, tedy na neypčknégijm mjsté po-
ložeuj, kdyby se w něm dle tp&sobu nowého přjbytk& na-
dělalo, weliké hy gj penjze nesl. WJak rozumná panj ta-
to, negenom že to nikdy, co siwa bude, učiniti nemjnj,
n^bri i ohwalitebně o tom přemeyilj, gak by, nemagjc détj
a takowých dědiců, tuto památku i na wsecku budaucnost
bez auhony sachowati mohla.
Kdožkoliw sobě tuto radost přáti OfCdtíí, seodkládej
wážití i dal»j a abtjžnSgij cesty do Plzně, bys tam mimo
gine pamětihodné předměty, pai^nu Eoziau Kjbowau- na-;
wítjwil, která gistě práce wdíeliké hned ponechagjc, ochotny
tobě wiecko gmenowané ukáiě^ a wěř, ie litowati nebudei.
F. B.
DOMACJ KRONIKA.
z PBAHT. Druhé kwarteto prof. MUdnera 14. pro-
'sÍDce odpoledne. Rwarteto od Onslowa (Es — dur) ge
lehká práce, snadno pochopitelná, která toliko we fínali
wyso se powzná^j. Ta sama pěkná odm^enost wládla w
w kwintetn Mozartowu (Es — dur), ptí němí ae poslaehaii
zdá, gakoby vážné párky z mioul^ch dob w hedwábných
puněochách a střewjcjcb s pudrowanau hlawau elegantnj
menuet tandk ^idél. Kneywyijjmu enthnsiasmu pohnulo
Veitowo. kwarteio (A— moll). Každý hledá w httdbě dle
swého wlastnjho citu gakýsi wýraz, a mně zasvitla we
skladbě Veitowě eelá historie srdce lidského. Owědoměnj
citu svého, probleskugjcj naděge, genž rostau a klesagj,
vedau laás ai k nevýslovné krásnému adagiu, v němž
tauha i sladký bol v opravdových slovech se rozlévá,
gimž du»e odol!»ti nemAže, an náhle finále nastaupj w pl-
ném plesu, gelioŽ gásánj prvnj hausle šťastně nápodob ugj.
W tom oetne se scéna na luhácli vlastenskýeh, zaznj ná-
rod oj pjseil »Měla gsem holaobkatf avljbých přecbodeob,
gakoby v doznjwánj stťjdá se s prvnjm motivem, osvěd-
čngjc každému, komu srdce dl/iý že dtěstj a blaho naše
gen ve drahé vlasti «k«é8ti^'teóže. * Celé djlo ge výtvor
vyásjho nadjenj, kdjrž Mus^ miláě^ svého navktivj. Pro-
vozenj bylo gak obyěegně výhoraé, v kvintetu bral a osta-
tnjmi pány též p. "VVedral. *•
. Dne 15. prosince vypukl o desáté hoKlIně veéer w
plAlnýřské ulici u truhláře v djlně oheil, a v brzkém ěase
st^áwi) doleg^ podnebj i schody do prwnjko poschodj ve-
daucj, tak žo obyvatelé hořťg^jelt poschodj gen po Sebřj-
jcjch záhubě ugjti mohli. Brzké pomoci a statnému namá-
hánj se podařilo v piM dvanácté ohně se zmocniti, aěko-
Mw vdmt prudký vjtr vál, tak Žehy před sto lety takový
požár celo Bliee byl strávila
9l¥«T03EOB.
Dwaa padesátiletý Scribe nepor£jtá's{ prý nic mhé
»ei 48 osob, gežto pracugj rozličné geho ktiay diw«áttal^
MncJié výgcvy i celá gednánj, prý, ani sám nezná.
Anekdota. (Kdo gest pánem v domě?) ŠlechUc za-
měřiv eestau k gedné hospodě, ptal se: vKdo gest pánem
domu toho?« — uGá gsem to, paacipc odpověděl doméq
pán, Dpanj moge zemřela před ^mi neděleni, a
Pánům dopisowatelum na wenkow.
Stává se nám Často, Ie obdržugeme správy z venku
k umjstěnj do Rvět&v, ge^to gen pro neybližíj okolj mj-
sta, gehož se týkagj, aneb pro rodáky geho něgaké zagj-
mavosti opagj. Zprávy tyto bývagj nezijdka nade všecku
mjru obejme a pHházj se k tomngeitě, že spisovatelé gegich
na výtahu, kterýž by «e z článkft těch ač obyčegně gen s ve-
likán pracj a nemalau času ztrátau učiniti dal, dosti nema-
gjce, gii napřed a úsilně o vy tiitěoj celé té a aezměněné zá-
silky žádagj. Květy negxau určené pro gedoo okolj, ony
se rozvirugj po celých Čechách, po Moravě, Slezsku a
Slovensku a ba i dále gdau ; gim nelze gako gin^m, pro
užáj obor určeným a výhradně téměř mjstnjmi zálaiitoatttti
se objragjcjm Časopisům k ugmě neyvět*jho c^lu Čtenářstva
takovými věcmi se zanábeti, které—ač by byly na gednom
mjstě obecnau pozornost sebe ii věgi na sebe upautaly— ^
pro větžj obecenstvo a dokonce v iirijm popisowánj po-
třebné zagjmavosti do sebe nemagj. Takové věci gsau :
uvjtánj vrchnosti, svěcenj žkol, instalace, pocty rozličaym
osobám, a vůbec věecko, poknd se to ůstavú, osob neb
aáležitostj týká, kteréž na probuzoivánj a sjleoj^se národno-
sti, na zásluhy vůbec proslulých osob, na vzrůst osvěty a
vzdělanj a napomáhánj blaha celého národa aneb aspoň
inamenité geho části aneb na gine zvlábtnj a neobyčegoé
věci nevztahugí. Nehodlánae ijm záležitostem giaým sagí»
mavost pro gednotlivá mjsta upjrati aniž důležitost gjch
pro ně zlehčovati, ale každý vžimna si toho lehko nahlé-
dne, že co pro gedno panstvj, město neb okol] památnVm
gest, větSjmu okresku, celé zemi aneb dokonce několika zo-
mjm, Ihostegným býti může a že tedy Časopis, kteráž sám
téměř gediným gsa, své beaCobo těsné mjsto podobnými
xprávami nevděk mnohem větJjmu počtu Čtenářů naplÁo-*
váti nesmj. Naopak se ale stává, že negedna patrná, vů-
bec zagjmavá událost ani gednoho vlasten&kého péra ne-
nalezne, kteréž by gj pomocj těchto listů veřegnosti a daUj
paměti podati si neztěžovalo, tak že, Čeho se na onom
mjstě prjliž mnoho, zde přjlÍ8 málo stává. Zde povzbuzuge
red. vžecky pp. vlastence, by k věci té, třeba ne k vůli
nademu časopisu, ale z obecních ohledů, horlivěgi i vla-
sten»těgt přihljžeti nelenovali, zviáitě ale dopisy své co
možná neyrychlegi a kde toho třeba i po«tau zasjlati ráčili.
ZvláStndg^jm dopisům stranu mjstnjch záležitostj nechceme
sice docela eestn zamezovati, prosjme ale, by co moimí
krátce spisovány byly. Komu hj na wygiij obžjmých zále-
želo, nezbývá nic, leč by ge zvláště vytisknanli dal, vyda-
vatel ge pak milerád zdarma Květům přiložj. Spolu mu-
sjme, abychom se vžem neljbostem vyhnuU, také stranu
přjležitostnyoh básnj připomenamti, že aučel Květů přigj-
mánj i vytiátěnj grďi, neyobzvlá^lněg^j a obecné důležité
přjpadnosti vy gjmage, na žádný způsob dovolovati nemůže.
To k laskavému pováítenutj .a uváženj, aby se snad ně-
kdy redakej těchto listů nepovolaost a gine neelivalitebné
obledy nepodkládaly.
ra**pM ff YtjthMMJ w» ifrHm » vr 9>ah»*n po pát«r«>Kt kaž<r«it émhěu fttřwTit fKdáwá se pM«r«ii<»va prjloW. H^pUej »• r wyJawatele naJtvit
léw 48 kr.^ «ire k»ihkap«ctwjth ikk pM ré«a í si. «& kr^ na «. k po»tMh púll. t sL SK kr. mK
WydiwáQJm a redakej J. Pospjsila w Praite.
Digitized by
Google
Kwěty.
lirodnj xábftwnjk pro Čechy, lerawany, Slowiky a Slezany.
Čjslo 102.
Z3. protince iS43»
10. r. beh.
T r a w 1 {.
iPokraiawáni.)
» Tedy budu gá ttpřjiDiiegšj>« powj Carsy*—
»a přiznám 8e> ie bych byl giž xjtra cestu k Narve*
zowi^) woliU kdyby mě nezdržowala gedna osoba^
kteráž mi tak milá, gako swoboda wlasti ; což ale
ttčínjm, gak mile se mi podařj» mysl gegj nynj
poněkud zastjnénau zcela wygasniti.*^
»A to ge donna Maria de Ribero!« pnstaupj
nynj Castro k němu. Carsy se zaraziL »Nediwte
se, že nám to powědomo,* mluwj Castro dále;
»giž tenkráte, když došla nás zpráwa o neštéstj
otce gegjho, ucbázela se pečliwá Junta o zaopa-
trenj osiřalé djwky; nemohla wšak obydlj geg)
wypátrati, neb kdo by si pomysHL že hrdinná djwka
se postawj w řady mstitelů otce swého ?*
•Bohužel I « wzdychl Carsy*
»Mátc prawdu,« přiswédčil Castro; »ažnám
abbé Zafont wyzradil úculek gegj. Ctihodnj^ abbé
gest welmi pečliw o wás oba, a chce se sám wj*
dáti k wogsku, by wám přispěl w přičiněnj wašem,
djwčinu mysl ginam obrátiti— a pak — nu kdo wj,
co se nestane.*
»Můg generále!" začerwenal se Carsy.
»Uhodl gsem,« usmál se Castro, »ale« mflg
milý Carsy — w nedorozuměnj nesmjte odtud odc-
gjti. Důstogný Prim nechtěl wás uraziti," prawil
šlechciný a odewšech milowan^ brigádnjk^ »nařjzenj
geho gest gediny prostředek zachrániti nešťastné
Iguadčany, smlauwa s tjm Wlachem se stala w prw-
njm rozbořčenj nad ukrutenstwjm Zurbanowým —
a wšak, on nám beztoho neugde, rousj klesnauti-—
•) Tíarvéi byw gii generálem s« wláJy Kristiny, po-
xdwíhl se posdégi proli Etparterowi a mvsel do Francani
utéci. Za nyněgijbo sbanřenj se wrátil a phígal hlawnj
wAdcowstwj wéech wogst powstalcd. I wyniká uménjm
wogeoským nad samého Espartera.
i Seoane iEspartero! Wjtězstwj nás nemine* Jo
qae soy corUrebandisla /" zwolal w zápalu.
j>Ed io que soy corUrebandistai^ opakowal
Carsy, wrozčilenj odtud spěchage.
»Nuž, ten by byl opět náš,« hledřl za njm
Castro. vGen mjrně, pane plukownjku, gen mjr-
ně I« obrátil se kPrimowi; vpamatugte na to,
gak wEsperragueře^«
Prim pohodil hhiwau a mlčky odeSel.
Na cestě se zabral Carsy do myšlének o bu-
daucnosti swé a nezpozorowal, že zaměřil ^lelšj
cestau přes Esperragueru k stanowiiti swému, až
teprw w samém Esperragueru shledal omyl swfig.
I obrátil tedy celau swau pozornost na cestu, .a
aby chybu swau poněkud naprawil, dal se šikmo
přes audolj k silnici cerverské, zraky wprawo i w
lewo fvysjlage, aby žádné nepřátelské stráži do
rukau nepadl.
Takto wAkol pátrage zpozorowal při bled-
naucjm swětle měsjSném dwě osoby do stjnu bljs*
ké skály zabjhati. I wzníklo w něm gisté pode*
zřenj, anto gedna z nich ženská se mu bytí zdála.
Dlauho se nerozm^šlege, obrátil se kwapným a
wšak tichým krokem w tu samu stranu a tak bljz*
ko se přilaudil, že obě osoby moU widěti i ge,
ačkoliw tiše mluwily, slyšeti, i poznal k nemalému
ťižasu swému donnu de Riberro a Pacherottiho.
Stáli proti sobě, donna Maria si třela gako hrawě
obnaženau dýku o dlaň, Wlach si hrál třapcema
od pásu gegjho wisjcjma.
Při pohledu tomto zňala se náramná bolest
w prsau Carsyho, žalost a zlost nad zklamanan
dAwěrau a naděgj, nad lupičem podlým a zrád-
ným štěstj swého, to wše bauřilo w diwé směsici
w srdci geho, i nemohlť se zdržeti, by hlasitě ne-
za wzdychl.
nCo to bylo?* ulekl se pozorný Pacherotti.
mWjtr se obrazil o skálu,« prawila djwka ;
•powjdeyte dále!«
Digitized by
Google
410
pKdepak gsetn přestal ?<' obrátil se Wlacli.
»Ano — u nás, gak gsem prawil^ máme trogj způ-
sob připrawowati nektar wěénosti — cospffio di bac*
co — my nedáwáme cestownjku, gehož gsme si wy-
hljdlí, tak nešetrně passaporlo na wěčnost, gako
zde ; u nás ho v«7pige s wjnem, nebo s limonadau,
někdy ho snj mezi cukrem na dortě« někdy zas
ho i wewzdychá z milostného psanjčka. Gaké mám
tedy geho excelencj podati, co řjkáte, bdlissíma ?«
dTo ge waše starost, * odwece donna de Ri-
bero; ©řekněte gen, kdy?«
nAno, to ge ta otázka I <^ probodj Pacherotti;
»neb od té doby, co gsem ten mezkowsky kausek
udělal a s wámí w Mirabelle se pozdržel, až na
mne cotidouéeri Carsyho připadli^ nechce mí Zuř-
hano gaksi přáti. <^
»A k čemugste mne tedy lákal ?« rozhorlila
se djwka> 4 trhla dýkau. pUmři tedy sám, pod*
wodnjóe!*
»0h» oh!^' zachytil pozorliwý Wlach ruku
gegj — upočkeyte až domluwjm 1 Zjtra se mi opět
nahodj přjležitost důwěru geho zjskati— a pak —
snad mi rozumjLe?<t
nDále, dále!« kwapila rozčilená djwka.
nDen wám udám, signora, <* wece Pacherot-
ti« »a wsak ge to bezpochyby dnes naše poslednj
rozmluwa o wěci tétOj proto bych giž rád wěděl^
w čem má odměna pozůstáwati bude«« <
»Až po wykonánj,<^ odpowěděla djwka, nabuď*
te gist, ie nenj donna de Ribero newdočna.'<
»Rád wěrjni,« wece Wlach — »ale gá wždy
raděgí w«m, nežli vulhych — a mimo to kdo wj,
zdah wy semnau saublasid budete. Gá žádám — ^^
prawil hlasitě, bljže k nj přistaupiw a ruku gegj
uchopifv.
W tom wšak zarachotil Carsy schwalně ka«
menjskem, neb nedaleko spatřil obcházegjcj pa-
trolu nepřátelskau. Oba po rachotu tom se ohlj-
dnuwše uzřeli gi též, ana %e přjmo k mjstu tomu
brala, zpozorowawši při switagjcjm giž swětle
dennjm Carsyho na skále.
Tento wšak sběhl druhau stranau se skály a
ubjhal audoljm k nedalekému strannjku swému.
©Carsy I Carsy I « wolal heslem bandy swé, by
lid swug pozorným' učinil, a w skutku se hnulo ně-
kolik strannjku geho ku předu, při gichž spatřenj
obrádla se patrola nepřátelská zčerstwa zpátky.
» Nešťastná djwka! nešťastný i gá!« wzdychl
Carsy, lid swug k odchodu dle nařjzenj Primem
obdrženého rownage. Když k pochodu zatraubití
dal, přišla kwapem donna de Ribero, a wšak ni-
koliw tak hrdě, gako gindy, aniž se přitowaryšila
ke Carsymu, gako dřjwe děláwala, ale bázliwě
skoro stranila se pohledu geho, neboť byla utjka-
gjcjho dobře poznala, a tento šlechetný čin geho
pokořil pošjlenau hrdau djwku wjce, nežli wše-
chna geho prwegšj oddanost do marniwé wule
gegj; neb wěděla, gak ho to mocně zaboleti mu-
selo, an gi spatřil s pq^lýin zrádcem w duwěrném
saukromnóm rokowánj, neboť nemohl wědéti, že
by byla při- neymenšj drzosti Pacherottiho dýku,
gjžto si hráti zdála, do prsau zrádných wryla,
a tudy se nynj obáwala, že ztratila muže, kterého
milovvala celým ohněm gihua lásky prwotinné, obá-
wala se, že přišla o geho úctu, a že lásku geho
newyhnutelně ztratid musj.
iiTěšj mno pro památku otce waseho, donno
de Ribero, <* přibljžil se k nj Carsy ucdwě, a wšak
měla slowa geho cosi mraziwého do sebe, až se
djwka patrně zachwela, nže gste aspoh na krátký
čas zwolila ochranu u přátel geho. Wy klopjte
oči? bogjte se snad, že bych wás giž nepřigal
do ochrany swé, an sem wás nalezl w důwěrné
rozmluwé s nepřjtelem i Ne tak, senhoro — ney-
wyššj Junta se o waše zaopatřenj postarala, a gá
wás budu chrániti před každým, gak dlauho se
wám Ijbid bude zde prodljti-^i nemáte se co obá-
watidotjrawosd mé, neb giž gsem procitnul z klam*
ného snu swého.«
Djwka tu stála na smrt zbl«dlá gako soeha,
ruce měla na prsa křjžem přeložené, a slzy gj
kanuly po twářjch, až pak bolem překonána a hla^
šitým pláčem se wrhla na prsa Carsyho. »Fer*
nando !«zwolala prudce, nnezawrhug mne, ne-
hodná negsem lásky twé, ale wěř,'ginak nemohu. ^^
Tento newýwratný důkaz lásky, gegj obgetj,
a pak že ho poprwé pogmenowala ty, aučinkowa-
lo na Carsyho tak, že na wše zapomenuw, otočil
rámě okolo šjge gegj a opětowal celowánj gegj.
»0 miig Bože!<< gásala djwka na krku geho,
ngak mne činjš newýslowně šťastnau ! Ach, hlawá
se mně toč] — Fernando ! — wrahu->^ miláčku I —
Neyswčtěgšj Panno, wyswoborf mě — newjm co
mluwjm!** Tak wolala djwka city wášniwými roz-
háraná gedno přes druhé, brzy mu sladká gmena
dáwagjc, brzy ho wrahem swým nazýwagjc.
W tom zahaukla rannjm wětrem rána z děla
od Igualady, trauby zwučely, bubny rachouhy a ze
wšech stran se rozléhal hluk wálečný, upomjnage
Carsyho na powinnost geho. I chopil milenku za
ruku a chwátal s nj za swau bandau, která giž
několik set kroku po rozkazu geho k horám mi-
rabellským byla wystaupila.
Digitized by
Google
411
»Jo que soy corUrchandistal^ zněla s wůkol-
njch hor, gsauc rachotem hudby wáledné dopro-
wázena, pjseň KataloĎanu, kteřj se k Cerveře roz-
křjdlili na dwé atdklo priichod učinili wogsku Zur-
banowu, aby zachránili otce padesáti rodinám
w Igualadé. W skutku znamenitý to čin w dege-
pisu wálek \
Otworem takto učiněným utjkai bez mešká-
nj Zurbano k Cerveře, w patách za njm tlačili se
pronunciadowé a gjzda geho zřela mu oddaná tr-
péla tudy irelmi, an byla položena na zad, kde i
Zurbano sám se zdržowal, a to neywjce z té přj-
činy, aby pěchotě, klerázby se byla raději pod
prapory powstalců nagedla, nežli pod mečem Zur-
banowým hlad trpěla, w přebjhánj zabránila.
A wšudy po celé Katalonii znělo klinkánj
zwonců na poplact), lid weskerý ku zbrani swolá*
wagjc, tak že Zurbano, w Cerveře se ani nezasta*
wiw, gak se Prim i Castro domnjwali, že tak učinj,
dále až do Leridy utjkai, kde teprw s wogskem
generála Seoana se spogiw oddechu umdleným
plukíím swým popřál.
Pronunciadowé se položili táborem w Cer>
věře.
Po ten celý čas se nezmjnila donna Maria ani
slowem o pomstě, i domnjwal se Carsy, že djwka
nešťastnau myšlénku zcela mimo sebe pustila, a od-
dal se dokonce naděgi w krásnau budaucnost; i
myslil, že milenka nebude odkládati stěstj wzáge-
mné, a dá se s njm záhy oddati od abbé Zaíonta,
gehož dle přjpowédi geho každodenně očekáwal;
a mjněnj geho bylo podporováno tjm, že donna
de Ribero neprigala poz^ánj nejwyššjho wudce
Castra, w němžto gj pogisiil byt i ročnj plat gme-
nem Junty buiF w Barceloně nebo w kterémkoli
ginem městě; nýbrž woliia u něho dljti.
Druhý denpo přjchodu do Ceivery zpozo-
rowal wšak opět gakýsi nepokog na djwce, gegž-
to darmo před njm zatagiti se snažila. I byl po-
zorný. Giž w samý weřer do komnaty gegj wstau-
piw, uzřel gi klečeti před krudfíxcm w tiché mod-
litbě pohrjženau. I wešel liše a bral se až k sa-
mému klekádku. Ona ho nezpozorowala, ústa ge-
gj se poh}bowaly krečowitě, i teplala rěk(íy hla-
sitěgi: »Otčemůg!« a pak zase: i)Wysl)8 Pane,
wólánj mél« Wedlé nj na klekádku ležel rozvi-
nutý list, a Carsy, gehož podezřenj giž skoro gi-
stoty dosáhlo, nahnul se, od nj gsa nepozorován,
bljže a četl: »Zjtra se budu hlásit o přisijbcnau
odměnu. L. P.* Smysl těchto slow mu nemohl
býti tagný, a okamžikem uzrálo w něm přcdse-
wzetj překaziti záměr celý. Wysel opět tiše z kom^
naiy a záměrem swým nynj zcela zagat nt* pozoro-
val, že naň kdosi od vchodu na predsjni kývá,
ano zpozoroval geg teprv, když přjchozj k ně-
mu samému došel a se ho dotkl.
»Abbé Zafontl^* zvolal překvapen.
»Tiše, tiše!" vložil mu Zafont ruku na ústa;
vchci překvapiti vaši nevěstu. Giž se zbogila od
šjiené myšlénky své?«
Carsy se zasmušil. nTak grem se sám giž
domnjval — ale dnes gsem se přesvědčil, že gen
nebe gi může vyléčiti."
»A kde ge ta nešťastná ?« ustrnul Zafrnt.
Promluvte s nj, velebný otče!« vedl I o Car-
sy ke komnatě milenky své ; )>snad že se Wám
podařj vvgasnili rozum gegj."
Otevřel tiše komnatu a Zafonta do vnitř
pustiv odstranil se.
{Dol'o7ičeuj.)
DOJIIACJ KRONIKA.
% PBAET. "^sk neclélí dne 17. prosince lijiliH pp.
pos]i/chači zdegkjho teclmickěho ústavu huclcbně-dťklan^a-
ťnj akademii ku ]>odpole cliudVch koleíjú swVťh. Po u\ri-
luie pK*dnás«rla p. Bindrova od stavovského divadla au-
čeli okadrmie lélo pliméicnV prolož; od prof. "VN eiiaiga,
svVm labodn^*nj Idasťiij s píkinni výrazem. SlcOna Cluu-
dius-owa wysiaupila ponrypiw weicgnř co rprwaCla a za-
gislé ifaslnt*. 2drav\, silr> lilas a dohra inl« nace podá-
vagj dobrau nadcgi, že se z nj, až gestt' pod ilolirau iprá-
vau yvv.lsj uhlaicnosti a ohi-hnosti nabude, iádn.-i slanc jirw-
kynř. Poslednj Piehljdku (RcAue), komposici krásnVni iia-
dánjm opatřeného p. Jara N. Skraupa, xpjval p, SlrnkalV,
tasMrřcťnV zpěvec pjsnj, tak dogcmné a iwňhec tak v Vleínř,
ie čjs)o toto pratfau ozdohau relé akademie slanti mohlo.
Česká slowft z úst grho hylaby nám w»ak míleghj bývala.
Pilná a wždy chwalilebna hra prof. Biihnerla na oclle, tná-*
má i dřewni^gi^jrh koncertu, doswéd^íla se i lenkrátc, ač-
koli nemfiieme ijci, žcby byl sám sebe předlil. — Ze dvau
cliorA, od Cccilianské gcdnoiy dobře provedenVeh, Ijbil se
nad prwnj Lachncrfiw «Žiwot wogen^íkyw (6oIbotrn(ebfn),
druhV český }>Loweckáff, sdarilá skladba J. N. Skraupa, tak
i€ se musel op akowati. Uvertury k Jessonde a k Egmon-
tu na počátku a ku konci wywedl orkestr statfowského
diwadla wcltni iwáťn?. v. h.
Z LfífniHraufW. Znárooto, ie nynj icele znčiuťiiy
Land»kraua di-jwe pauhVmi Čechy obVwánbyl, col mnohá
pauce česla pogmenowánj obywatelA ydeg^jch, iwlá^lč pak
njie polo/cnV řeiflý nápis na radnici zdeg^j potvrzuge.
Ani4 čas, w kten-m se to vse převrátilo, lak dralinV gest. ,
Wc tdcgAjm skolnjm anhivu nalczá .*c kniha, roku IWi
zaloxená, v které se nacházcgj pa>ige na neděli kvčtnau
psané poprvé w řeči nrmccké, a po tccli následugjcj pjseň:
»Ncbeský Pán aby dokázal nám afd.u w řeči české 5 z čehož
snadno .saudili, ie rok lIOl právč onen pie vratný rok býti
musel. Uedy se snad ge^té pied 100 lety v Landikrauně
česky v kostele zpjvalo. Dotčený nápis na zdcgij radni-
ci v kamenu vyrytý gest tento :
Digitized by
Google
413
Na stranS wýcfaodnj : vŽalm 76. NebudcfiC Pán mtó^-
láwati DoittUy naclarmot pracowali gsau, ktehji wzdéláwagj
geg. Nebudeliť Pán osťrjhati Mčsta, nadarmoť bdj kdoi
ostřjhá geho. Anno 1582.rf
Na straně xápadnj t »Z knih pfjslowj Salom. : Očí
twé nediať na prawé w5ci patij, a wjdka oéj twých ať
předcbázeg kročege twé. Zprawug stesky nobám twým,
a wá«oky cesty twé stálé učiněny budau. Neuobylug se
na prawo, ani na lewo, odwraC nobu swau od zlébo : Ne-
bo cesty, klcré na prawo gsau, sná Pán Bfih : přcwrácené
pak gsau ty, kteréž gsau na lewo : on pak pijme Činiti
butle béhy twé, stesky též twé w pokogi prowede. Anno
Dni. 1581.a
Co se týče národnosti w okolj sdegjijm, proniká chwa-
liteboé a mjsty giž pronikla mezi okoinjmi českými obywa-
teli; přednjch mjst w ohledu tomto saslubugj Austj nad
Orlicj, Česká Trebowa, Welká Řetowá, Dolnj Dobraud a
Malé Nepomuky. Obzlájíté w mjstě posIés řečeném se čj-
tagj s i^rospčchem knihy negenom obsahu sábawného, nýbrž
i wycbásegicj nynj wědecké spisy.
J. Host. Hui«k.
8WETOZOB.
(Rundhit-Sing.) Panownjk laborský w Indii, slawný
Kundáit-Sing diwil se welice, že Angličané uk prjlii po
sUrých penezjch bažili, gicbito se tebdáž w okolj lahor-
ském welké množstwj nalézalo, a ptal se po pijčiné nynj we
službě lahorské stogjcjho generála Ventury, známého gene-
rála Napoleonowa, podotkna, že stará méd žádné ceny mj-
ti nemAže. }»Gegicb wysoké stalj gim dáwá cenu,« odpo-
wědél Ventura. »AiI<c prawil Rundéit, a k zemi se sehnuw
wyrwal hrst prsti: uPohled sem, toto ge mnohem sUržj,
a žádný po tom nebažj.<i W skutku prawo-orientalská
odpowéd, Saladína bodná.
(Nepokogné wyhljdky w Čjně.) Na vrtám wiemu
sdánliwému pokogi zhotowugj se prý u středu Čjny zbroge,
gCQŽ ukazugj na opětné wypuknntj wálečné, k Čemuž se
ptíčjiá i to, že wžickni w&dcowé, gežto stálí proti Angli-
čaoúm a od nich byli přemoženi, pijsným zpfisobem trestá-
ni gsau. Wclký počet gich gest, prý, giž odprawcno.
Před nedáwnem chtěl mladý maijř gjti do zahrady
w TSíilerijeh* i»Nesmjte tam,«< řekl wogák na stráži sto-
gjcj. — »A proč ne?cc — i* Proto že máte halenu na-sobě.«
Nynj teprve zposorowal umělec, že halenu, w kteréž měl
obyčeg pracowati, předwygiljm z domowa neswlékl. Aby se
úemusel znowu dom& wraced, swlékl halenu, pod kterauž
měl elegantnj Paliot na sobě. i»Nesmj tam žádný, kdo baljk
nesťytt prawila stráž jAegmaticky, ukasugjo na halenu, giž
maijř swinutau pod páždj držel. — »Ah ! wěc ta stáwá se
aapleteněgáj,<c prawil maijř ; »mysljm ale, že se to dá wy--
rownaii.K I strčil balenu do kapsy. Ale stráž, gsauc wel-
mi swědomitá, i po třetj geg aastawila. »Kdybych byl ne-
widč], že strkáte halenu do kapsy, u prawil wogjn, »byl by
sle mohl wegjti; nynj ale musjm wám wstup odepřjti s
dwau přjčin : předně totiž máte halenu, a za druhé gest
tato halena baljkem. Nemůžete tam !« Konečně wyláhl
maijř halenu z kapsy, hodil gi na ulitt, a Žel pak bez pře-
kážky do zahrady.
Gistv, na pohled řádný muž, prowosnge po nj^^gaký
Čas w hostincjch pařjžských i>egdjřstwj swé znamenitým
apAsobem. GdA.doneywsácněgžjch liostincA, prAwodnj list
geho gest w pořádku, aristokratské gméno geho na něm sto*
gjcj newzbuzuge žádného podezřenj. Chce se zdržeti, gakž
pr^^jy gcB d^> dni w Pa^'Ži, a žádá o dwa pokoge. Za-
platj patřjcj cenu napřed na týden, a dá* si tam swé wěci při-
nésti. Wečer přigde pozdě -domfi, a negde spát. I sdá se na
někoho očekáwati. Gak mile wje se utížj, dá se slyžeti
na ulici refrén pjsně: i»Voici Paris la nuit!« Na znamenj
to otewře cizinec okno, a apustj dolA po prowaze wle, co
gakau cenu má, a co gest mu práwě po ruce: stijbmé
swjcny, Čalauny a g. w. a wže gest od drubfi geho sebráno
a odneseno. Druhého gitra wygde Časně, odewzdá sw&g
kljč, a giž geg nenj apatíiti. Takowá slodégttwj byla w
krátkém čase w pěti rozličných hostincjch spáchána. Ztra-
cené wěci byly w zastawámé nalezeny, zloděgA se ale do-
sud nemohau dopjditL
K.U konci ledna b. r. uprchl a pewnosti Augusty w
Sicílii tresUnec gmenem Gianno Colfroat a dal se w čelo
četné roty zloděgské. S towaryži swými olnpowal wleckj
pocestné, genž bez prAwodu se brali kraginau mezi Pa-
lermem a Carini-em. Wláda wyslala gim na stopu wog-
sko, aby rotu tu potřelo, a wfidce gegich se smocnilo^ a
wžak nadarmo. Ku konci řjgna přišlo několik mužů w
oděwu mnilském do kláJtera františkánského u Palerma
a prosili o přechowánj. I bylo gim poskytnuto, ano i
irečeře předložena. Co byli gjdlem zaměstnáni, přilď před-
stawený klážtera, pozorowal swé hosty a shledal, že po-
pis ColtronAw s gedným a nich docela se srownáwá. Bes
mežkánj poslal mnicha do Palerma pro wogsko. Wo-
gáci přižeděe obkljčilí kláiter. W tom okamženj ale wy-
pukl oheň w zásobuj sjni klážterské. Nastal welky smat^,
a co se satjm w^ickoi snažili ohefí uhasiti, zmizeli hosté.
Přjžtjho gitra byl nalezen mnich, genž byl pro wogsko wy-
slán, bljzko klážtera užkrcen s Ijstkem na krku, na němž
olAwkem napsáno bylo: )t Odměna srádoí<i.
Dcera bý-walébo sultána lahorského HundUt Swp^nt
wdowa Allardowaf žige nynj w Draguignan-u, pHwykla
zcela mrawftm francauzským i zná se dobře w gazyku tom.
Strog] se neymoderaěgžjmi paijžskými žaty, někdy také
sdobj blawu swau drahým žalem kažmjrským aneb dia-
démem. Twář gegj gest hodně smědá, wlasy černé, oči pě-
kné, a celá gegj posta wa služná.
Wžickni třj neywyhláseněgžj muži, gež nynj Irsko má,
(yCútmeV, otec Mathew, a Tomáž Moore, gsan zrozeni w
gižnjch kragii^ch, totiž na přjmořj: O^ConncU w Caterci-
vennu w Kerry, Mathew w Corku, a Moore we Wejďordn.
Zemřelý adwokát p. z RauA odkázal swé gměnj, ob-
nážťgjcj as 200.000 zl., ústawu pro wdowy i sirotky adwo-
kátské we Mnichowě. Réžby pro podobné úsuwy wjc ta-
kowých dědictwj bylo !
Ncyznamenitčgij čjtáma w Palais Hoffalu w ParjŽi
měla býti 18. listopadu zawřena, an magitel nemohl činži
zaplatiti. Saudnj sluliowé měli giŽ wác složeno a sepsáno,
an tu přižel starý Angličan, genž tam každého dne » Times «
čjlal. Ncchtřgj geg tam wpustili, a pWprawugj se, na sámek
u dwcřj dáli pcčef. Angličan chce čjsli swAg časopis,
práwnj sluhowé ale odponigj tomu a wyswětlngj mu toho
přjčinu. — nGod dam !» prawj pokogně, »proČ ste mně to
hned neřekli ?<t wytáhne swau tobolku, a zaplatj činži do-
bn mi anglickými bankowkami 5 pak wcgde, dá sobě »Times«
přinesu a čte. Čjláma gest ochráněna a zas w úplné Čin-
nosti.
ČM*|pto le»t« w>»h»>j w« alM* • w Mkotn po pAIwijai; kAŽdM érahmu »tHin pHdáwá ae pAUrebowá pi-jloW. PrcdpUcj •• n wydftwatele Métwrt
Ifu 48 kr., we ki»iKkupťCtwjch ii» pAI Ifta I bI. 36 kr., aa r. k poctách pAU. t si. M kr. mťr.
Wydáwánjm a redakcj J. Pos^pjsila w Praxe.
Digitized by
Google
Rárddii] zibáwnjkprotechy, lorawany, Slowáky a Slezany.
Č^élo 103.
99, protMce Í94S»
to. r. béh.
í r a w i í.
Den 3. čerwence se začal buditi a rudé ble-
sky slunečné začaly hořeti na horách^ an sedlák
práwě do Lerídy pvMý' dáw»I si ukázati obydlj
Zurbanowo. I mohlť ho lehce po četných strážjch
a,p|ícbá9eg}C{,cb i odcbázegjcjch ordonanejch po-
znati*
vPřj^eli !« tázal 9e sedlák podd&stognjka Q^
stráii komandug^jcjho ; i^newjte, mohuU geho Ex*
ceUencj wiastnoručne dodati !j$^ek7«
•Počkejte^ až w deset hodin na hijdku po-
^ede» pak mu ho s^nad b\id^te n)|E)CÍ.odeMrsdati»«
pdpowědél poddi^s^ogujk newrle.
nPak by bylo pozdéj« odppwj sedlák, vncK
.bot^kaidá minuta mií%e býti gemu i wim na zá*
bubu.^
PoddustogBJk BftA nywalíl očt» a od paty 9i
do bUwy Uq Oj^kolikrát píeméřiw* prawU: i>Kdy£
g« to ukowét tedy pogdte k geko pobočnjk«««
A obriUiw se poedešťj sedJiika do domu> a po dUur
bych, sirok^f-ch schodech wedl bo do předsjné.
•Zdalipak gtx w($tal?" ptal ae sedlák na
i;e3fě ; sice by se musel bez meškánj zbuditi.^
i»AhI<« dj d$stpgB]k> » slunce ae gesté nikdy
s bqraiii n^<;luge, an Zurbano prohánj gvk ocdo^
j3ance> neboť, nrezi náma rečeao--*« tu nahnul
se k uchu sedlákowu.: nNawyld si to» kdy zbyl ge*
ště podJaudnjkem.^*
Sedlákpri^wřdčil blawaUrpoddustognfk ote-
wřel dwéře w pvedpokogi a uwedl geg k polM^«
njku,. oznamuge žádost sediákowu.
»Musjte mjc ^bw-jH 2trpenj»« obrátj se tento
k sediáiowi; níjeho £xeeUene} práwě sedákjnj-
danp< ^ •
»Pro Bůh!« wskočil mu sediák dé řeči*
sisnad by byl& gii: pozdé-l Ge sám2« táfcal se
kivapné.
Setnj)c Pacberotti ge3t u.njebo*** ...
, »Q'ted/ nemeakeytel<' dotjrá podiwný s^-
^dlák, »wywoleyte bo* wen-r gen brzy, brzy, nei
b^de pozdě !«
. , Prudkost) tauto pobočnjk uleknut wesel do
komnaty Zurbanowy.
. Powestný muž tento aeděl u stolku pKpra-
wuge si limonádu a poslauchage pilně dopisy od
gednoiliyvých ivAdcA wogsk podřjzenýcb, gež Pa-
cberotti gemu četL BCogest?« obrátil se zhurta
ke wstupugjcjmu pobočnjku.
. »Waše Excellenci I* oznamuge tento gešte
poněkud zaražen, »práwě přišel gakýsi sedláky
kterým^rnioin^ocj 8 Wámi a to bued mluwiti chce.«
, « Ať počká !« prohodj Zurb^no^
»Tak gsem nni i gá prawil," wece pobočnjk,
:»on ale; stogj na swém, ugUťuge> ie ge každá
cbujle důležitá«<^
»Ay ř« ozwal se Zurbanoj ka£dé přjleaitosti
-se ucboptw, by nepijteii škodili mohl, a nynj nie
giného nemysle, Meft ie to gak^si wyzwědaé,icie^
TJi mu za dobrý penjz něklieraU' slabau stránku
Bepřjteře pfieháaj protraditk «Uwéďte ba sem h
nařjdik '
• On žádá, by Waše ExceBencj wysla k němá
weB,^' namjtntrl pobočnjk.
Zurbano chwjti naň ostře pohleděw hodil
I^onečnč blawau; nBuďsi!* prawil a šeL
vDjky tofaěy swěUawý sedláku^* — mluwil Pa^
rberotti .o.aamotě/sám.-k aobě> uchvpiw sklenici
s limonadau^ giž byl Zuťbaao odcházege ma sti^l
postáwit ;»žes aoiho »acbwjUodstraniL« Priton^
tvyňal malé pauzdérko a wsypal d€>>. liaaonajd}
aéeo bjtébo prái^ku, pak- wodau dobře za^ijcbaw
p0slawilr aUeníci opěe iid piedealé mjsto. »I)oko«^
náno — ba per eandella^nadonna — nemyslete, signoit
Zérbano, ia Pach etani pokalen) swé necbá bez
poflDsly*^
Digitized by
Google
414
A. wSak w tu chwjli, ait tnmié teato smrť
Zarbanowi chystaUbyl prozrazen okawn^ din geha«
»Kdo gste 7 co cbcet^?« ptali se Ztuíbano Je»
dláka wstaupíw do předsjne ; do oblíčege geho wšak
nahledauw zarazil se.
»Wa£e Excelleiic^!^ preAitaopH nmhroiM*
nĚ sedták, fist Zuri^anowi' podáwag'e, i>na tomto
psanj záležj mnoho a proto žádám rychlau odpo*
wěd.«
. Zarbapo mi wytrhl list z ruky a nahlédnuw
do něho zbledl : i» PíuheroUiwás chce dnes oiráwilt^
06cr AttnMHMí^ 9itttffte se istt postoi^t* tf^ets iUpFtfí^
Carsy. I přešel několikráte komnatu ; pak se za-
stawil u sedláka á' dáhttuir se gévda Í ncfau : »Po«
ařnaí gscra wáaír Calrsý!* pbiepfaf; -^sedlák se za-
razil^— ptii6« a* wšaknewiděl^gsém wá9;^ ďolofil a
odešel do swé komnaty* mrknuw prwé na stráž,
kteráž znamenj ťomu poťOQioniěwši zastaupila se-
dláku dwéře.
Pacherotti stať u oknar a těiX se pfTně* w do-
pisech^ čjsti; Zurbano mtň mitštil ákeitr a zpo2of«waI
na něm hned gak/si nepokdg. A vflM: pfedds
šelk stolu a wzat limonadn éo*t\ňif, Pachermti
následowal bystře kaidé- hnutj! Zmrbanowo -^ gii
npsl tento sklenicí' k úst&m — ' Pacberottř se za-
t:hwěh coi bjwalémtt podiáixdnjku neušlo; i posta-
wil sklenici na stňf a seďinrejcjm pohleděny zahřmel
na Ababéléfao nešlechetnjka : »Čjm ge ta Rmonada
tak kalná?^
Pacherotti zbledl a Znrbano m^l d&kaz* I
zawolal stráž a na úpěnj bjdného trawifie nedbage
dal ho odwéaeí* Geilé tu bodiaur byl učiněn wo-
gfeaský aaud a Paicherottí' wyznal, ie byl ponaop
kám k Činu toma-^od Prima • C«atra»
vPředce ďábel aspod před sifcK^tj gednal iler
cbetaě, ušetřiw g^eno djyrky ■ezkušené*' —prawíl
pro sebe Carsy — neb nebyl sedlák ten žádný t^tvjf-r^
genž na poručeny Zurbanowo celnému aaudu i wy-
konánj ortele přjtomen býti musel.
Když Pacherottimu na poprawišti geště ge-
dnau ortel četli a to mjsto přišlo : upro zFočinský
pokus, otráwíti generála Zurbana** -^zwolal Páche-
rofti s celan swau přirozensfu podlostj, nkázaw na
Seoane, kterýž nazpráwa trn t Agramwitu bezme^
Skán} do Lerídy byl přigel: vAtdho druh^o téžl«
odstrčil stolici, na níž si wěl sednavtív a dal si
atoge do zad střeliti.
Když Carsy geStě téb^i dne do bylo swého '
wdiázeL wyšel mít abbó Zafont f aeMsOan gefao
wstřjc.
vDaufam že si na* donnn de Ribero nebude^
te wjce stěžowati« prawil djwku mu odewzdáwage*
mAnef Femandah přlswědčila djwka, «eti*
hodný ab&é mé přéswědčil« že pomsta náležj
Bohu— «
• Který swi\g saud giž wykonal,« wece Carsy
^- <#Pacherotii byl dnes ráno zastřelen. <■
Djv^a neodpověděla, tialda.geažet)icfatt awé-
mor ruku. ^ ' * -
»A mohu tedy daufati?* pozdvrihl tento
ruku gegj.
»Dřjwe ne, až wtrfanau plukoaré naši d^ Ma-
drídu.«
^ ^ w
A za měsjc wtrhl giž Don Bamon Narvěz se
spogenými wogwky powstaku do sjdeinjho města
a ten samý den oddal afabé Zafont donnu Marii
de Ribero Carsvmu.
Prvruj máníélU Mfchaeln Pěoiorowttě bylá Maria
Wladimjrowna, kněžna Dolgonikská. Milowalí ae nčinfíi bjii
Wdbi Sfastirí; a wlak Stéstjtoto ittiitelo gako- a«ki. Mladá
manželka Maria teml^efa totíť la tiSkoltk něsjcA pb swatbS
swé. SUrinancený cár, trncfafíw nstawíénS pro ni, nemohl
aé dftruho odhodlati) aby pogal diruban macrželka, nic na
to nedbaje, te nánod wraueně d ftál, aby dobrý panon^
njk ^ho sa vle firáce ú namáhán] swá opět nabyl nt-
bradjT w Itěí^ ihrdU domácjilo. Ke gednau poddán j geho
'mu domlanwafi, on waíak. odpowjďáwal; ie mu dosti nn
lásce dobrých rodíčA ; když ale naléhali naň gii i tito> r#-
djce, aly* ai ťwnlUdmhan maáflclk«-^ odhodlal se Michael
Feodbrowié k tomnr, ie w^rplnf wjleobecné pMnJ, a pHka^
ttK w onora 16fe dle obySegfll předeftlýeh e«i4* xttikýeh,
aby bylý na dw&r geho přiweieny d)%iff neykrásaěgij ae
anamenitýeh rodin ijle gěhb.
Krásenky ae aoházel^, a wlak nikoH ae strachem ta-
kotrýni) gake Vehdái, idjrt Jan IV. (hroaný) maárdku* fírw<-^
Ďj ii wybjrak FowCtfC a laaMavroati a IJbeany ch apftaobech
Míehaela lilila tftf uk od toho, t^ ae ml^wfto' o Amti Hrd«>
aném, ie wlecky laladá knftlUyy k wýboni' naiaho^íf^é; s
radoatj apědlalf do- Moakwy, a a nteypljgemiiť^djmi^ dadl^
gemi pHchásely ke dworu Michaelowv. Bylo gich ledeaáC:
Karidá m<Sa a aeban alaiktt swait. Shiiky tyto a&-
ataly a nimi u^ dwont i w dea wybjrinj,
O ! gak ae lekafy vhohé ty djwky diie foliev gim taik
dfllaiitého ! gak tlankló ardoe geglch I a gakair netrpěli wo-
atj odekáwaly na ttt< mkratn, ai pHgde on, aby mť n^Tpo*-
paiHI ! Kaidá chtěla býti carownan tohoto dobrého, na Hňt
0 dufti krásnéhe^ Mchada.
I poilalí gim iM«> laty bokac^ ; ani g^da neaAitala
bei drahého sarafann a pásu. Diwné leskly ae tgr drahá
Digitized by
Google
Hé
k«Méf Hl píwjdk §m^'f *•*»* ^TV^f *»«^«* •«»*•
f«tiy |>rotluiné zlkťptá ziůíihtwfmi kweiy; g^^^^ ^'^ ^^''
tačgjj nad to. b/lj ^rowné ^ce djwek, na lurých b/lo bu
iriTeftén]. éjati y/iháf *•#& a nové: ck/: tu napoliogiBé ote*
UwáitJ, tu radosman nadlgř, tu hrdoft bttďsiu^ caro-wňf ^
pcďiwě nrowDáwalj na sobě to laUtwo veliLDle^, wesislf
nílkowalf samy aabo. w ateadloois adobS^h komnatjr cáfdbé^
1 taifobéf a ilidť, wdmí nmohé, ptokřikoimly bně^wě ií^
nbobé sluiky pro neobratnost a nenmSloft ge|^ich.'
ItonaCtatf tráAal i^«ť. MuSf cár [iffiéf* s matkatl
awan k sbromiiděaýai a očekáwagjcjm dj wtám ; nikoiil
okamlenj hleděl na krá^liý VnU abot kraaaiMiio^ amk ala
^tíRáád' itbdéfaS ě gédné ná drfthatiV a itVVbac hď negaly
a nenadchnuly' ani IrásauJjc ani leposij oděwn. Nagednau
wyitta pohledu, gabo aa- aménilt , a. oLo <itkwélo^ il» djvoa
binHivf M uk^wagjcj nechdiskd leskMiMJeh-siť knéien. Páa
gegj neswjlil se udnymi diamanty i aprosťauriký, tmawý
aaraían nebjl okrálleit ikdmýaá alaiýpii náijwkamif dar kaáf
šné ijgi gb^ i na rMkM inbjlift ^<lS€i KMoýdr pařQ, g««
dwa nifkolik kTiurék strakát]^^ allenénych korálkA'.
- KdWbf si t» byťponijfatil; itebf ntfdj^kW iW, natn
uk chudS odSnau dj#kuý Iterái* tu byla gen k poslanienj
aéktaró a kndien> bjlp noina pohíad^Ú gao g«dnýn» okak»
w komnat« té, kdot bylo< iedeaéc pyihýéh bogaKaek ? A
<«iak mladý cár, spallfiv gí, nechtď gilf poliledStí na gine.
MjrnaUf laakawau a milau twáij geg} roshodlo ae wolenj*
• ětán Mlcbaelowo w léž minmé naatralo* fjk šitkú man*
leltau. G^dnak álé' 24dný sexpoiorcwal timřr tento, ba
ani tebdái, kd/ž gj£ wyie\ • komnaty. Byli powiiien pře-
éavrljm: ta wygewíct matse awé. Ktandc m podiwila Maria
Iwanowna !' Podala itm to wymlanwatj, a mysl geho obra-
ceti gioam» předsuwowala mu, gak ae bndau hnéwati aoa*
■aattitá knjiala, otaowé apijbaaoj seélýab^^M* acnaést 9 a wtek
widauc peimau odfaodlanoať gebo, lonečn^ swolila. Poalatt
wyptat ae na gméno této šťastné ý byJoC Ewdokia Lukja«
vowna Stfiinewa, deeea dwo^anína nab jÍaefaafC6> MoSaiaké»
ho; Ewdokia->geg{l otfec uk byl chody, i« $hůk rnkama
awýma, nebledéw na staré swé éleohtietwo, wydéláwal pole
•wé,. i iil w malé wjsaa— pHgela é& Moakwy, slauiit u
mladé daleké přjbntné swé. Píjbniná tato byla hrdá, alo-
atná, awéwokiá) a protoi ubohá Ewdokia, gsauc powahy
tiché, krodié^ často plakala be^eoi.; a wšak gdn kdy* bjria
moino pomáhati otdl Bobra ta djwka wlecko snátefa Vt*
pSIiwi ani sobS nestéžugjc, w nadt^gí té, ie- gj Bfth gednaa
wNahny práce a téikosU g^gj trynabtadj* W tabowémto
oewýslófmém suwu nacbáteia' ae tehdll, ansfe; nad9gé ge^
g] wyplnila, a BA h gí skutečné nahradil uk skwčiym tpuao*
bem. Wážjc si neočekáwaného Itéstj swého pHgata ga a
tichan radostj, a byla na trAné carském gelté přjwétiwígjlj,
dobroardateégij, neili před tjm wé swém bjduém aiawa.
To cjiila nade wlecky mladá pijbaanát klerái tak hrubé
sacháaala a nj, a nynj newědéla, fak dďlowttídobté caii-
€isa láska, kteraniH :4«k*a>ÚxM,.<e odpnstila gj wie-
cka nčinéoá pljkofj. S takowauto llechetnau maatelkan
nemohl Michael Feadoroiaié býti natfastuýin* I^áskk gcgj
naladowala geaÉi prA«» a Vtařko^, apogiMé še sptiwan
itttrctfářstur} na tolik djlA roxtrbaného. W nehodách sjlUá
mysl geko, množila radost w šťastném adaru sÁmérA gebo,
gei podnikal ku prospěchu milowaného národa* awého;
iídÚWk' wkitítíít a^fřjtulnost Swdokiina k ródlČAm Michae-
lowým, spogugíc geště néinSgi rodinu cárskau, utwořila
mm šA»tj> uko«ré». gakéb* vfjdka m pof^wá na trAné. m.
DOMACJ KRONHKA.
X PRAHT. We čtwrték 21. prosince byla tlati •
p0alad4.kvftirtetoi ppi; pral Mildnarat- Bartáka, Bftbnerta a
yVuÚÉtí^ DěhmiMij. to bylo sbwné. Boethoven opět nj*
ténil. Počátek učiail Hayda (P-^dur), pak náaledtfwal lesot
(B^^-dua) a a BeetbOveáowýeh alylaiř am# ibisumoimká
K-^moll. Nemýljm*-!! sé^ Qstanowtli ar dotdenj pánowé aa
úUJah, dokátati^ gak wdico pocfaopenj prwnjho genia bbd^
by w .gasnéni a oprawdu poetiokén prowedeoj aáleij«
Tn* aaiMrnau gasnost dokáaaii w labjrrintoiwých itáwíneoh
Ualí, aady,. -a vn finali- opasi<»wál básnický wtiet iraibet«
sl*omáidénj\ Prof. Mildoer ibndil w^eoheoné podíwanf,
Slyljoae se tyto kirkrieia Ur pošlé opakowAny nabiidáui, ě9*
boi bjfi nám a nmoliýau' weléoe Ijio^ byloi ^
W pátek 22. prosince dáwala se ku prospěchu chu-*
dych u sw. Bariolomj^ge vtétká hudehnj a dektamníomj
ttkrttivmie we staw. diwndle o 7 hodině wečjr. — Nowého
ntebylo mnoho. Orchestť prowoKowa! uwerturu k opeře
nFaustff od S|iobra a k opeře DRaatelňá fléina« od Motar^
ta s powědomau dokonálosij^ tak že se Mozartowa opako-
wat rau9eTa. Prof. W, 9wot»odk napsal mjsto proslowu
fegendu »S^, MartítiK á p. Bíndcrowá gí Četla s wýraxem
blúbbkého Citu. PP. Kunt a Strakatý přednášeli duo a
opety itLfnda di Cbamounitcc od Úonííctu-ho. Tato bly-*
skoťka swjtj snád arci # opernjm spogcnj, ale w této kon*
C^ittij Oderwanosli siuicela" wtdoť ďóbnm xpěwcAm. P.
Gottwald, wycwíčenec pražského konservatoria traubil na
éhrttttatický rob \aiiace, kteťé sáth skládal. Což nenj w
Čechách gínéHo mbtiru, než ten nnďný, sentímentaloj, otře-
ny nápéw: rfUtí fd>' \iin^fí \)řťirítl)řn ald.«? Mladému hu-
debnjku nechtěh) se' dařiti ; gcho spfisob ge gakási Innoble-
dá něžnost betě tHefao mužného rázu. Škraupowo mAyo
Mdríjť xnámo t cUrámu, kam se spjše hodj. Zpěw tasiá*
waft sil Cfanditasowa á Schwarftowá, pp. Kuns a Sti^katý;
ím phy^tíarmbniku hrál p. Abt a na harfu p. Burian. Mj-
ito p. Damcke zpjVal p. Emminger árii téŽ dosyta zná-
adau nitit^ Sílbtitf tfř briaubfrnb íci}5n.« Neywétšj po-
Ch'tv^1y došel z našíncfl p. Raymund Dreyschock, který před-
MáŠabjm tfwého koncertína dokázal, gak ůsilowoě k wyso-
kému cjlt nytl^gsj umělosti kráčj. On hrál čistě, gt^tě, od-
iráiMě a s citem. Tonu Wšak předce schásj plnozwučnost
a gadmost. Některé zewněgšj přjdawky si bezpochyby od-
wykne. Z hosta wjtěkilk si. Schwarsowá, powěstná mladá
altisdia a Wjdmí arij od Pacini-ho. Whlasu gegjm zpo-
čjwá ilewýslowná wábnost^ každý ton přilne k duši gako
dobrý' pijtlel, nic wás přepiatostj neurazj, nikde nedosUtek
neterman^. A témi prostředky wládne gasný duch, hlu-
boký cit, a wýborná škola. W skutku, kdo sličnau tn
apěwkjmi neslyšel, mAže litowat. Závérek nčiníl sbor od
Schichta přednášený od andA gednoty Cedlianské, tnámý a
prwnjho koncertu téhol spolkn. Skrtmp diii|;owid celek a
paalL Milánšť ofdhealr* ^
Digitized by
Google
416
W BerljnS powstata společnost ná ugUiSnj c^stugj-
ej«b k auratu' ^Utýcfa "ná Íéleihý6h 'drábách, á oťlékáwrJi
toliko potwrs«DJ. swé o<L wUďjr. C«aa odpUiig uatanowége
se podlé rosličnosti tijd wo^owých. Ptí ujiiprceoj dosta-
nau Jbebožtjkowi potůsuTj ařkolik tisjc tolaru \ aw jak i
kaidý utncený aud,' káldé póriiucbátij, wie bude sloicié
hokfcorowátao« • )
(Obljbeoá .barwa Fíb& gps( Čerwená.) Mostjr, a^brad^
na wrjjch gsau čerweaé; wotjr jgegich gsau wAbec Čerwené ^
nejrwřt^ dástká stáwenj gak na wsjcb uk i w mSstech
gfau £«r««oá \. méata, Bocgo a pfjroadeby holj gako ftittM*-
burg w Prusjch, t. g. domy gegich skwřgj se wesmés der*
wené, ač ne krásau r&žowau. Panj w méstech těchto nosj
čerwené daty, a mélali-by se nékJy státi wýminka, tak by
musela aspojí/t^Hfira^rféb.lálék l»ýkL*6érW«aý^ mužitj no-
segj čerwené westy, čerwené kabáty a pláitě 8 Čerwenaa
pofiéjwkáu.
(Ifilanuiopie w Braailii.) liiei^tuni podrobnýoli • ohlé«
ieoj nei^ aikoii nodůleiitý píjsp^ek k bístorít wadělanosd
»eiaí roaUčoýob) gakoi o tom s*édlj na pťjklad následu-
gjcj ohUve^í a éasojpiift brasilianskýolft, gei »Suadard« po-
dá wá B ttgiáťowánjm, ie obUieaj* nápodbbná kaidodenoft
w .umnégájoh' Čaaopuacb naiesti Ise. -~ »Oé»l fnv pmdeff
Miilatka, kogaáy 20 let stará ; má wýborné mléka ; gegj
prwHý ^i^ staré gest čtyry imSsjce^ k doptánj' w Sa»-^B*-
dro«>iilici» Nro. 180.ci^j»éSr«i im» ftr^éeg domácj otrakfBÍ»
gcn^ má ml«ko a dit& osm mé6Jo&. Máia se wtjtt 6 dj-
tdtem i .beta oéboy ^est bea ebyby. K daptánj Roa da Ro^
seria.K — nQcBt na pr%dt§ ČeniÁ EeM^ geni i>hsd dlesti mésjoi
povodila. . R doptánj I«iargo d^ Poco Nvik 5«« — »Ar«f im»
Íróiieg maíy dwauletý Mulat, welmi hcaký, a zcela .fifji-
winý sut wAnoČnj dar; k doptái^ Rua San-Lameris.u
Meai mnoistwjm taskářstw], geito se co den oana-
mugj s Pařjže, obsalmgj posleďig časopisy dwa pamétilio-
daé přjklady poctiwosti a swřdomitosti. Přeď několika dny
vracela se gistá wznejíená dáo^ od swého peněinjka, a
xtratila tobolku s 8000 franky. Krámský sluha nale&nuw
gi, neostal drjwe^ až gi ivUstnici aas0 Bavrátil, anii chlei
plrigmauti odměnu gemu poJáwanau. — Wdowa w n.cywětjj
bj(l& iigjcj, malka wjeo djtek, nalezla sáček s 2000 jDranl^
na alalě, dopUwala se po wlasti^ku> • a wrátila mu sáček
ňeporu-sený naz.pět. *
Rus&wé utrpěli minulého měsjce nemalau stratu w
kawkasských horách, s gegichž obywaieli neustálau wognn
vedau, a sire od národu potud geiU^ netnámého>, gmenem
Awari (Obn)» Tento národ pl-ej:^! w naci pod ^práwaa
swCho knjiete wclky, s Rusy sprj«něný aul (T«rcsnici). Sotwa
se Ol tom w neyhliiij twrzi posádka ruská dowěděla, ^y?-
trhla pod zpráwau plukownjka WeselowskéUo přátelům
swým na pomoc, byla wwak od mnohem četněgájho nepije
tele porařena a rozptýlena, nratiwdt mnoho sagAtýcU a po|)ir
týcb. Pinko wBjk Weselowský sám nenj posud naletěn.— Tedx
po tisjci letech wysiupuge opět gmeno wAwarc na. gawiitě
weřcgné, a Slowanňm gest opět polVkali se s njm, gako
picd tisjci lety bťdinnÝ Sámo s Čechy swými německau
^js od wpádú záhubných ukrutnikft tčcbto, tehdii w Uhrách
sj<lljcjcb oswobodil. ^.
Gak wychwálene an^lick** lákwiy sprawec^nosti za-
ítost čioj, pouČug* nás aásledugjcj prawdiwý pqbřhi U
saudtt hrdcjiyjho w Londýn*' byli dx-^a laapeíojei, řemeslo
swéna síTnřcilonJyo^^-hirmrnglbamské prowoiugjcj* obialo-
wáiú a přivedeni Divkazy i svědkané osvětlili, uregPl^
aaapea f cgwlk ; /přbdoa aU pfailásai «íi«ndt];«a«doowé spti
nedostatečéost dúkasAn laupej^DJl^ ^.sf n^wifn^!! Po pi^e-
Čténj, r9asudku ,toho iádal al^ ' přednosta lalářnjl^: aby ty
VIwa pány ge^tě asi tfi nebOtyrý hodiny sdriel, poněvadž
niMJ By oj do fiirmiogtiaaMH ta •gaUkoA iMkau' suninm p«*-
xiča s set>au ve^e^ i^y se, neiad' na pest^ p ni^ se^Uf
U policegnjho práva v Lpndýně byl obžalován chla-
pa asi detjlilétý, íé v nedali ukradl kočku přo gegj krá-
joaa snť^ g«lM>ž hy\ poiicagaj slidia^ptAwS pH či«m aaiMf
w^I. Mladý ilodě^ byl w skutku |M)trestáip[, n^ wdak.prp
arádei, ale ie vykonával řemeslo své v nedělí, anto sá-
kon pod trestem aapovjdá, vé ^wátek"a # beilěli řemeslení^
awjm ^6; oi^jrali. JHajtfBoto d&vUppý; ro^Q^efL . oJ)|alo val
otec mladého aloděge sluhu policegnjho, ie on také. v ne-
děli řcméilo sve^ totii iabavovánj aloděgA afd. vykónavaí.
Oak '•obě:am' -Mttdcflwé pOÉiahaař' '
. .Mf ^ foaficaiissl^ý král (are|. 3U ii. wyh^ansvaj. tvém
v Edlmburce dlel,, navž^jvil téi sjdlo ipěkdegsjch skotských
IrálA, sámek Holyřood, kde" se koruna skotská a ginépa-
«iátiio9ti cbowágj, aá' p»áv«' aiarý 'dobljiitel .sttameakoalt
%,pfi někteiýo^ cisiooAmi.oM^^waL . Gedeo sr mchiB váeusi^
nostj lákán, pHstaunil ke koruně, a. sahal na ni. »Pryč!«
avoiai dohljiítel, ' Skot ro^em, » pryč I něhanobte drzau ru-
ka«» Shoi6"twatoiť tnusklé pamAtkyl Bykd čas, kdy by
bylo liako^^.abin9b^4airtjtraa(á«obýfvaÍD.«c Karel ohlédl
se po řečnjku, usmál se trpce^ a vjce prohljieti nechtěge
odebral se se sálu.
. . <^ístádáina ptala se' iw^ Frantilka Salofkéhoj gesUi
dovoleno, iičidla uijvati. nipiěkteij náboloj niuzí,i( od-
pověděl tázaný) »gsaň proti uijvanj tomu, co satjm ginj
iiio aeiptaWfldliwého w nha lievidj. Grá ohd prOalledDJ
c««*au fflii— -« ^QvolJQf Váaa giodau tvář ^čiti.*
W. Petrovi radě gsau domy, které tolik obyvatelAw
magj, co znamenité vesnice, ano i celá malá měsl.!. Tak
áoeii ^in^nri má tffaiii| patáo nic ménrč nel1K)00 Ňdu; vo-
geuiká nemovQoiisa 4000 ar áAm naltteoaík 7000; ^kteié
stavenj wyná2eg) magetnjkfím yjee, oei zf|e, a pnde celé
osady. Nágem rběnj mnohých pHnáij 40 aŽ ,50.000 rub.
Na kterémsi diWadié hrál se velmi zdbufaaWý kus.
I pH^taupii gflde» host k drobémm' mezi 'přestávkau^ táa»*
l^e se, kolik {jednán j bude ^e^lě oá^edovaii,, sdjili. giedno
nebo dvě? vAch, docela tH!«c odpověděl tento hluboce
po vzlkcbotf. To* byto tam ; hftFe se ale pozďravit! giadeJ
KfldáwQO^ hrála se kdesi. Ta pH^taupj téi geddb hoat k dni*
bérnu^ netáie se ho sice nie» ale plácne |[eg- Host dě)á po-
křik, shánj svěilky, aíe nem(M kdo svědčiti \ v parlcrru
seto sUlo, a'tam nebýl iádný, druhé' mjsta bylo" prázdné
a. na třeljmi aedéiy dvé zaaMtievabé oaabičky a ty Oevédiíly
»ni co s^ hrage» neřkuli co ae pod nimi děge.
Ur. Terebelský we Wjdni chystá po rovná vacj mluv-
tucl ^iizýl^fi stbvansk<-ch k tisku.
Z Wjdnft oznaésujj, ie pao Antheě- iJórěnz,^ mistr
mlynářsky z \|i^a)ce. v Cechách^ o gehoito .dokonalosti w
drobnopisectvj divadclnj nbwriny v Č. 244. gii zmjnku uři-
BÍly, ted ve Wjdnr se usadil,' a zhotavovánjm drobnopj-
•emn^fch zvláitaosij se sabavtige* Tyto padivuhodné t»ý-
rob^y pozAstávagj v rasliqných drobnostech, gako, gsau na
přjkíad: básně, nápisy, mravné průpovjdky na prsteny, ná-
ptsnj í;cMy atd.
-W Torresuv španělské ve$n»ci nedaleko Joeiiti^ padá*
ly 2. zářj Oilpoledae, pxi silném deáti kameny, coz zpaustu
velikán zpí^sobilo. Nagednau se shrnuly, gako s kopce,
pod njnil ves ta Teij, zničily přes 40 domů a utlaukty
200 litlj.
. Uu 48. kr.» ^^ k«iKku|»r«twick •• pAl lét«i 1 %l. S6 kr., m r. k poŠláeh pMl. t xl. 36 kr. atř.
« vtyiauat/tlMěmitmH
WydáwBojni a vedakcj J« PuiS{>{8Íla w Prase*
Digitized by
Google
Kwéiy.
Hirodn] xábavnjk]iroÍ4Chy, lorawany, Slováky a Slexany.
Čjelo 104.
3i, prosince iS4S»
10. r. běh.
He Jmeninám
J. OswíoeDosií, wys* nroz.
Pána, Pana
KARLA PÍŽETE ZE ŠWARCENBERKA.
(ftd J. O. Poddaných pon$lw4 Jforlického.)
PHgmi w lAii< swébo lidn,
W sidlc sla-wnýifi otců swjtkp
W klíně domácího klidu,
Wýjew citft upHmných,
Jenž se w slowcch nehledaných
K. Tobě waná«i od poddaných.
Wémost, jiito w kaidé chwili
Ti/ri^ brdinský rod se skwjfl,
Kdyžto we dlecbetně pffi
Ňad wlaati a trAnem bdél,
Wérno&t k rodu Tivémit^ Pane,
Jest nám "wéno odkázané!
Ano láska, U, eo "wiie
K ditkám otce milého,
K. Tobé pairtá, drahý Kníže f
Srdce lidu wěmébo,
A co pro Té každý eiti,
To nám jasně w oéích swki!
Mnohá léta. Kníže ctěný !
Udeř Tobě nebes Pán,
VlfrůJ pak jfiwot drahocenný
Nám a wla Ai bndíi přán^
Aby Ture i na&í lásky
Dlaubo spiaiy byly awaiky.
I choť Twojl míTowanau,
I Tivau matku upl-ímnaut
Mě} wždy Dcbe pod ochranatr,
Bdíc nad IMTaXi rodinau.
Bratry Tifré a dítky drahé,
Wáecky sachrau wlasti blahé!
Něco bez nápisiL
Byl gsem redaktorem. Přede mnaa stála na
stole sklenice punče, a gá celý pohraužen we
swých starostech, ležel na měkém diwanu. Starý
rok klopýtal ku hrobu a nowý wyléza)- z kolébky.
Gá měl swým čtenářům podati několik zábawnýďi
článkA — a pak se opět celých 52 neděl starati o
potrawu httawých půlarchů*
W tom se kle^pe na dwéře a přes práh wegde
postawa — že gsem memoM hned rozeznati^ ge-li
to mužský nebo ženská. Spjse to bylo kus i^dě-
sjčnjho paprsku, štjhlá, hubená, btedojjcj, sladce
mhaurawých očj, dlauhých swětlých kadeřj.
Krokůw nenadálého hosta gsem téměř ani
neslyšel ; on se spjše po pod|aze wznásel. Potom
otewřel úáta a začal šeptati: »Gsem ambrosiau
napágený miláček zpěwawých muz a přinásjm wám
neynowěgšj zwuky swé mladistwé Ijry. Hrdost ne^
nj chyba móge a r^d wám přípustjm, že gste le-
tos we swjfch listech mnohau hezkau báseň otiskl;
to wsak také wjm, že teprwa mými pracemi—
6mjm*Ii tjm hmotným slowem moge horowánj w
nadwětrné řjši obraziwosti nazwati — časopis wái
žádaucjho lesku nabude. Tu ge máte, ty bugné
wýstrelky mého kypjcjho ducha — šeptal dále, a
wytáhl z ňader dwanácte na prst tlustých sešitků
welínskéhopapjru — potopte se wgegích krasotách*
Ledowé prawidfa auzkoboké metriky — ty budete
w nich arci nadarmo htedaU; neboť gá se nedržel
pražádných prawidel a popustiw genia swého z uzdy
nechal gsem ho beze wšj mjry po horách a dolech
těkati, a to — nyysljm — ge ta prawá cesta> kterau
musegj wšickni básnjci po mně kráčeti. — * Ctěte,
pleseyte a — tiskněte- Gá za to nechci mrzký po»
plátek, gjmžto nehodnj pramene kastalského zpě*
wy swé k nádeniekým wýrobkům snižugj a gaka
hausku na krámě prodáwagj; ne, gá nechci nic —
nežK abyste w každém půlarchu třem nebo čtyřem
Digitized by VnOOQi-C
41$
z peřesty-ch djiek mých mjsteSka wykázaL A za to
wáa budau odbjratelé gestě welebitl*
Dořekl « táhl se zasr ke dweřjm ; ale nežli
z nich wyklauzL zdálo se ittt» gakoby se postaiva
gehobyla wledý mráček rozplynula^ z něhož pak
giná podoba twáre na mne wysklebila. Bylo to
kuft hřmotného těla* kostnatých audú, blytkawých
očj 8 welikau gizwau přes čelo a twáře. Krk měl
obnaženým prsa odhalená a za westau mu čjhala
dlanhá dýka. Moe přcgel mráz. Ale w tom, gak
gsem naň bystřegi poMednauli chtel» změnila se
podoba, a předemnau se klaaěl malý buclatým bři-
chaty raužjček» a smál se a zamhuřowal oči a spau-
iíl hubu.
A sotwa že se počnu té náhlé metamoríose
diuriti, natáhne se zase mužjček, a předeinoau
stog) welíkán s dlauhau dýkau. Tu sáhnul do ná-
prsnj kapsy a wyndaw z w^ dwa ohromné folianty,
praštil gim; na stůl, až se steny otřásly, a otewřei
ústa a začal 'mluwiti* Ale gá nemohl rozeznati,
kdo to wlastně mluwj ; neboť okamžitě měnila se
předemnau postavea, gsauci hned kostnatý welikán^
hned okrauhfý mužjček.
»Tu ge na prjátj rok niagacin powjdek —
znělo to předemnau hlasem střjdawým — zuby
wám budau hrůzau cwakati, gak genom na titule
kauknete-^za břicho se budete popadati, hej hel
sotwa prwnj pjsmellu polknete. Krew, slzei, poiá*
mane dýky — he, hel rozcuchané wlásenky, a po-
tlučené žbánky — wsecko nagdeie w mých powjd-
kách — wsecko — genom žádna u gramatiku. Gi
pobořil těs«é meznjky této staro Jáwné tyranky — gá
nepotřebugi žádnau gramatiku. Pauhé bláznow*
stwj — he, he I — člowěk pjše,gak mluwj a umj —
gen když to srdcem zatřese. Honorár m&žele mi
dáti gestě před wytištěnjm — to ge hlawnj wěc;
wytisknauti deyte si to kdy chcete. « —
. Gá byl gako u widěnj. — Podiwný powjdkář
zmizel a teď se rozljdv obé půlky dweřj. Do po*
koge wesla rozkošná figura. Stálaf sice gako člo-
wěk na dwau nohau, ale na těle se gj klátilo asi
padesáte dlauhých a tenkých končetin, gežto s«
podobaly rukaum, a na krku se gj točila hlawa na
wše strany, gakoby wisela na tenaunkém drátu*
A když přistaupila bljže, řehtaly ruce gegj gako
pytel wlaských ořechů, a gá zahljdl w každé ně*
kolik psanj.
O dopisy na prjštj rok neměgte starosti—
«začala nynj figura mluwiti akýwala na mne hlawau,
gako činská pagoda — tuhle wám gich nesu hodnau
zásobu. Welké, malé, krátké, dlauhé, sladké a hoř-
ké— wsecko na wýběr. Negsera také tak lechtiwý^
abych se o&kljbal, když mi něgaké slowjčko wy>
trhneta — chrániž Bůh 1 wytrhněte« co chcete— *gen
to nechtě celé. Na prawdu mých zpráw můžete
hrady stawěti; cokoli počnau mé t^ly, strey6kowé«
přátelé a kmotři — to chwáljm: wsecko ostatnj ge
pléwa. A mimo to-* pomyslate, gaká nowota w
mých dopisech I Wěci se geSté ani nepřihodily a
wy máte giž důkladné o nich zpráwy w rukau. Za
to byste měl od předplatců zwlášlnj nádawek po*
žádati.
Ka to mi začala fig^ura swé dopisy do kljna
házeti* a mné bylo» gakoby ae na mne Ugairec
wahl.
I gděte ke wšem wšudy — ! chci wykřiknauti,
ale w tom ďám děkowaii osobě, kteráž na okno
klepe a hupkyl skokem předemnau na stole sedj*
Byl to harlekýn Swětozor — gáho hned poznal. I
začal se chechtati a kausky ze swého strakatého
kabátu trhati— ©Chcete wraždu? — oben? — zami*
lowané teyránj ?« A ric, ric ! Ijlaly z něho čemé»
čerwené, zelené ostřjžky. I oškubáwal se gako
bugnostj — ale šat geho zase zrůstal a celil se, ať
z něho. i sebe wětšj sjla strakatých fljčků Ijtalo.
W tom se- ozwalo mezi dweřroi pronikawé
hwjzdnutj — harlekýn sebau trhnul, wykřikl: »Re-
censentl — a skočil na okno. »Recensentl Recen-
senti— ale my se nedáme!* a rozpustilým kotr-
melcem hodil sebau s of na.
Recensent stál nynj předenmau* Byl to Čer-
ný husj brk w oSnmělém fráčku — mjslo hlawy
měl na krku biletu k swobodnému přjstupu do
diwadla a koncertu. »Serwitťr!« skrčil se přede
mnau gako Ijsawý kocaur, přitom ale střjlel po
mně očima gako ohniwými kaulemi *- userwitérl
Ze mne si můžete udělati, co se wám Ijbj — gá
se dám obrátit gako rukawička« Mám chwálit pro-
padlé frašky? Bon. Mám hanět geniainjho básnj-
ka? Bon. Mám welebit wrjskawauzpěwačku? Bon.
Mně ge wsecko gedno — Ijc a rub.«
A gá byl takowý blázjnek, že gsem se roz-
hněwal; — i wyskočil gsem, chtěge darebáku dwé-
ře okázati. On ale padl na mne, popadl mne za
prsa, za krk — a začal mn§ dúáiti. Smrtelný pot
stál mi na čele.
* 4C *
» Nebudete, pane, wstáwati?* budila mě ča-
sně ráno ruka služebná. Gá sljbil do poslednjho
čjsla Kwčtů článeček napsati, a chtěl gsem si k
tomu přiwstati.
Ale o článečky do prwnjch a do poslednjch
čjsel býwá prawá bjda. Gá tedy ustanowil sen
swůg opsali.
Digitized by
Google
419
Gindy 66 otúMiínget co přjitjko roka Časo-
pisy přioesau ; gá powěděl co Kwity naic nepřim^
tau. To nebude také na škodu. S pewnau dů«
wdrau odeká«^eyme g^gich now^ obgetr. A gakož
se letos listowé gegicb rozijřj a rozmnož] ; tak
gím také bohdá i nowého zápachu a newjdané po*
sud barwy přibude. Wždyť známe péči a snabu
wydawatele. *
Mnoho štěstjl ^' «-^*
P á p ě r II y«
13.
W téchto listech stftla se gii kolikráte sttijiika o ob-
twlájtnjm Čechomílowí, p. Dr. Gindř. hm^e-owi ; gest to
týi pán, kter>i hy rád české piémč do posledojho muie
poněmčil a pak % uaaaloaii Prahu némeokym RjmeiiL a siuhI
i Paíjieni a f^oňdýnem nagednau ačmil, % té gednodaché
přJčÍDy, poněwadi Německo těch měst nemá, a Praha 9p
mu neywLodaěgijm wagjčkem sdá» a něhož, by ge wraucj geho
láska wya^déti mohla. Týi p» doktor učinil před něgakým
Časem gejítě -geden anamenitý wýrok, kterýž bjchom bjli
hnedle sapomněli, kraganům swým k poiéženj a snad j k
polepienj gegicb sděli^ti. Podáwage we swých vNowinách
pro elegantnj swet« dwě básně nažeho krag^a, Alfreda
Mei$snera, pripoguge k nii^ něgaké poznamenánj, w němž*
to meai giným také toto stogj : »Nowý tento básnjk gest,
•Ic oa Itěsij, německým Čechem (?), kterýž gatjka matefské*>
ho (!) swého waděiďnj sapjrati nechce tak, gakož se to ny-
nj w Čechách od magitele mnohého pocti wého (!) německé-
ho gmeDa stáwá. Nebot gakož w&bec» předčj i fre mla- '
dém Čechowstwj (tm lungen Čedbcntf^utn) německogmennj
Čechowé nejrněmečtěgi před ginými. Zdáť se toto přidr-
žowánj se cisotj žalostným didiclwjm nažj (totiž německé)
wlasti býti.«
Ačkoliw gsme tato nejněmečtěg^j slowa co nejrče^tě-
gi přeložiti se wynasnažill, masjme se předce wjsnati, Že
gim práwě lehko porosuměti nelze. To ale gasně wjswjtá,
že p. doktor sa ukrutnaa winu pokládá, pjže-li kdo^ máge
německé gméno, gatykem Českým ; kdyby Česky pauze mlu-
wil, snad by ho snáze rozhřelil. Tu to máte, nežťastnj
předkowél proč gste sněmčilt gen swá gména a ne hned
i sebe aswé potomky do tHdcátého pokflenj? Tía náhra-
du za Čechy, kteřjž česká magjce gména, německy pjžj, nebéře
ten pán žádného ohledu. Ostatně dowjdáme se uké s toho,
že německá gména gsau poctíwá; bohužel že se také nedo-
Čjtáme, zač naze česká gmjna býti magj.
České dliradlo vr Praze.
Dne 17. prosince w prospěch p. Qrnua poneyprw :
Rin<ildo RinalJíni, hlawa laupežnjkA, welká činohra w 5
gednánjch dle Vulpiusa od J. K. Zbraslawského. P. bene-
fíciant dt> kázal swau krasochuť a swiážtě i žetrnost k obfr-
censtwu giž před hrau samau wydáwánjm weloii ozdobných
wracjch listfi, kamenoryttBy kteréž w pěkaýcb |odcký<^i
okraskách potřebné pjsmo a dobře i aublcdně wywedený
wýgew a )»HiiiaIdiniho« obsabowaly; že si ho naopak tél
obecenstwo wážití sná, progewib náwétěfva uk hkiéná, lo
diiradlo téměř ani nestačilo. Rinaldo Riaaldini nenj djlo
klasaické a wyižjho Čelenj nenalétá se w něm ; ale kus ge
dobrý, oo do mrawů slulný, plný gednánj a rozmanitosti^
tak gsa owžem rowné wzdálen gak od idealistického dekla-
mowánjy uk od prázdných aneb nemotorných wtipkft a ne*
•kažený cit urážegjcjcfa necndoostj. Obecenstwo bylo plno
pozornosti, hra ila dobře a swiážtě p. Grau měl přjležitost
umělecké nadánj swé okásati ; pochwaly bylo pluo a na
konec rozešlo se wlecko w neywétAj spokogenosti*
' Dne 36. prosince prowozowala se, poneyprw opět wc
etawowském diwadle, znánM giŽ z těchto listA spěwohra
iiPopcika«. Prowozenj bylo dosti dobré, toliko oáwžtěwn
byla skrowněgjj, než by se pro kaasu bylo přálo. Mowé
diwadlo Št6*growo if rfižowé ulici gest prozatjm pro České
i pro německé hry, a sice až do wystawřnj nowého, dru-
hého, sa potřebný uznaného -wýehodu na ulici zawřeno, a
tak gest naze diwadlo opět w tom stawu, w gakém se prá-
wě před 5 čtwrtmi roku nacházelo, a gak se zdá I9lidau
se dcUj čas hry gen nedělnjho a swátecnjho času od 4.
do 5. hodiny odpoledoj peowozoweti. O osudech na jíc-
ho diwaUla někdy pozděgi I k.
DOiMACJ KRONIKA.
z DohfjSe, Dne 17. b. m. stalo se naáe město au-
ČastnVm zYvlástojho wlasteocckého wyražcnj, hudebno-de-
kJamatorické-to zábawy, k njžto se tisténě české programy
rozdáwaly a kterážto zwlá^tnjm k tomu účelu od p. Pop-
pcra siužcn^'m prošlo wem započata byla. Zwlážtnj zásluhu
zjskal si p. justiciár Schmidt, kterýž netoliko že celek wý-
horně zawedí a řjdil, nýbrž i při wywedcuj samém dekla-
macj a hrau na fortepiano wáeohecně se zavděčil. Wýuos
iirČil se k rozronožeuj peněžitého základu k oswěcowáuj
města, a tak djky wáem čémým spolupúsobujkum, kteřjž
nám wzácnau zábawu, mčstu pak na dlúiiIiV čas dobročin-
nau památku přičiněnjm i umt^njm swým způsobili. K
Odpotvěd ze Slézka. — W prjloze ku Kwetiim 2. list.
1843 učiněna gest otázka z Častocbowa ta: »A co Slezáci
sami ? — u těch se žádná snaha k Icpsjmu gcbiě neprobu-
dila ? — P. W. Zap totiž, kterýž otázku tuto činj, má zi-cnj
na zpráwu w čjsle 68. leto^ojch Kwětíi umjsténau, dle kte-
ré založili mladjci češtj a morawstj na gymnasiu těsjnském
sobě i nástupcům swým kniho wnu českoslowanskau. Panu
tasatelowi, aČ mi to nemilo, mohu wždy gen zápornau od-
puwědj slaužitt. — Takť gest arci! Slezáci po krátkém wá-
hánj a wráworawé negistotě, coby činiti třeba bylo : zdali se
připogiti k ČechoslawjanAmČili nic?— k tomuto posledoěg-
žjmu se odhodlali a w odhradě saukromé sami pro sebe
zbstali, umjniwže sobě, že se budau beze wzágemného spol-
ku s Čechy a obapolné podpory w řeči polské cwičiii. Po-
stup tento SlézákA gymnasiainjch gest zase nowau odlikau
obrazu p&wodnjho, kterýž Slézko w obrazárně' matky Slá-
wy sobě powěsilo; obrazu, na kterémž dége řeči mateřské,
až po naŽe neynowégbj časy, ocháblau toliko rukau a ne-
adaťile pudowalo a kreslilo. I iám nákres děgín na obra-
ze tom nenj prowedenj zdařilého, welikého misirowského
djla mocen a hoden, gelikož děginy na něm wystawené a
gegich pAsobibtě od celku národnjho a saustředj geho gsau
odtrženy. — Což diwu, že z t^ch, kdo se po sjni obrazár-
ny procházeli nebo procházegj, a zwědawé oči po nj upj-
raii, tento neauhledný a se swými učednickými, matnými
tahy í temnými wýkresy wystawcny obrazec i proto též
neuletHli, . poněwndž wi^j w kmiuwém, ze wjíech stran osl-
ilugjcjm swetle. — Na obraz, který Slézko wywěsilo, pustili
Digitized by
Google
420
Slawjaaé Ui meikagcj trn třeeh stran ttí^Uhj tíU páral*
paprskowé : s aémecké, polské i s České, a to uk, ai kmi*
tawý, nesAálý odras swětia oéinaie &inj blikawé awýkresT"
obrástt toela misj. — O bj Slesáoi dwi tyto posledo) stra-
ny gii déwno w gedon byli spogtU I— A wlak neliknvgi,
raditi ta to, ie s nás we iSlésku mejikagjcjch gii mnoij,
co promeikáno, i chybu w minulých^ basech učinénan po-
anáwáme, a gi naprawiti se strogjme. Zácí {^ynmasialoj w TS-
ijné ae Slétka pocbázegjcj odlaudeajm swým od pobratřeooá.
českoftkiwjaDskýoh proti wságemnosti literároj se owiem
prohřešili, ve sirých silách smalátnéii a ochabli, a na ne-
gisty éas skwélegsjmu pfjltj wýbost dnli; a wlak předce •«
coi před tjm neóiniU^—aspoA w polské ředí cwrídití se po«
Mi A to gii tu n nás weliký pokrok gest k lepijmu.
Gá pak Uu se kogjm naděgj, a to w mysli mé utkwS-
lo tuscnj, ie w mých tpráwách, geito bndaucnč, u po-
swáajm mně uéioéným, chci Kwet&m sasjlati, swrehn gne-
nowanébo p. Usatde i kragany geho potéájm.
SUTETOZOB.
(CenSn) zen n rosli^ch národft.) W J^anS má
prowdaná před swobodoau wýhodn tn, ie sobS smj suby
na demo obarwiti, a oboéj wyskubati. — W Bahaře w Indii
ireime wčHtel lačasté manželku dluinjka swého k sobe do
sástawy, dokud se mu dluh neuplatj. Pot£lj-li ale tato,
následkem obcowánj s wéřílelem muiowým, swét potomky,
náleij gich polowic wěřiteli a poiowic manidi. — W kmeno
afghánském poále děwčé, kteréž chce w staw manželský
wsuupiti, bubeujka wogenského, aby připewnil wywolenci
gcgjmu gehlau, gesto gj k sepjnánj wlasA slaužila, na čepí-
•ci láieL Tento tak wywolený gest powionea děwče to
sobě wtjti ta manželku, nemúie-Ii otci mileněina wýkup-
nj wy platiti cenu. — W Sumatře cizoložnjky tabjgegj a sně-
dj. — W Bambuku sáležj cena wýkupnj zaženu w kusu do-
bytka aneb w několika librách solí. — Na břehu Sierra Leo-
na má manželka za to, že by dlauhau chwjlj umřela, kdy-
by sobě nemohla ěas krátiti s ostatnjmi milenkami chotě
swého. — W Abyssiníi měnj kněžny manžela swého ta gi-
ného tak Často, gak se gím Ijbj (tyť gsau zagisté emanci-
povány?)— Chce-Ii u GuerauA, w gižnj Americe, dozorce
ewrop&ký ženu dát wy ulehati, ústa no wj k tomu gen gegjho
manžela \ a žádný giny by na nj trest ten tak swědomitě newy-
konal. — W Ba-byloně byly za Času Herodotowa, genž o tom
wyprawuge, djwky prowdáwány zp&sobem tjmto. Každoročně
seSly se w určitý éas, a muž^tj postawili se kolem nich.
Nynj prowotal wywoláwač neyhezčj z niďi napřed, pak po
řadě ty méně hezké, a přiřekl ge pak těm, kdoí neywjce
za každau podáwalL Přiálo konečně na žkaredé, za něŽ
žádné wýkupné nebylo prowoláwáno, nýbrž wywoláwač se
ptal, kdo neyméně peněz za wěno požaduge? Penězi ta
hezké utrženými byly wybýwány ikaredé.
Scházj-li najim básnjkftm na dobrých w zorech, mo-
Ml bychom gim poručiti r, 1835 w Mag^deburku wyílý
epos : í)te gefattfnřn ©nget, gehoito twftrce, p. Schmidíhen-
ner zagíste newledně básnj. Gen něco na ukázku :
ei^tmX% p«cet*4 ttrfannnatur^ jent ^\^ jwři praffcínbe
€tfrne,
Stt0f au^ifd^nb, mtt íptittembem ^^n, ba9 2(bern }er«
\poXUví,
bc eiinbffut^,
SBolfe bur(6flamiiit, pla^t auf mtt ®«tob</ n>e^t abcc ba<
C^ťromgolb,
CStdrit wňA ttrfcuer, mit 9caii< oon bem ei^ tpál)! ct
TCbbiel, glfi^ft \%xí
SHot^rpcfi^fob/ iDmbet b(e Jto(($ faujldebaat, toilt meit^in
ortfcisdfn,
Sedat : fo occřo^U ba< aid^ ! na^ |(|<^iib bem 5(rci{e
bcd Sr^roné ftct^,
Gak 86 wám to Ijbj, miij kragané? Neděleyte si gii
nic z toho, kdyby nám nékdo čeho wytýkai: kaukol roste
wiude mezi picnicj !
Proces homeopaíhický. Před > sand pařjiský přikla
před něgakým éasem podiwná rotepře. Gistý hrabě měl
dlauho tuhý kaaíel, kteréhož geg lékaH zbawiti nemohli. Ko-
nečně utekl se k homeopathowi, kterýž mu k gakésí láhwič*
oe čichati kázaL Ale to nepomáhalo ; pacient Čekal « čichal
neustále a předce nikdy žádné ulewenjl Netrpěiiwost geg
opanowala, a aby bomeopatha s krku zbyl, chtěl mu zapla-
titi i tásal se ho, co dlužen ge, homeopath požádal 500
frank6 : to byla trochn silná porce, Ío i pana hraběte po-
banřiti musela. I wyndal bankaotku a kapsy a přistréiw
gi k nosu homeopathowu prawil: »PHČichněte si pane,(c
načež gi opět do kapsy strčil. Lékař nechtěl rozuměti U-
kowému bomeopathickéma placenj a saud mě! rothodnanti,
adali sa Čiehánj k láhwičoe {^ičichnntí k banknotce dosti
odplacuge*
Náwékj.
Nenadálau a nepředwjdanau nehodan opozdilo se wy-
gít] almanachu y»Homjka«y tak %e teprw okolo 20ho ledna
panům předplatitelům se doručiti mod bode, do kteréžto
doby se Ib&U předplatnj prodlužnge; ooi k odstraněnj
zbytečného dopisowánj we známost uwesti za powinnost
nznáwám. Spolu žádám snažně oněch páflfi, kteřj dopisů
mých posud nezodpowjdali, o brzkau zpráwu.
Na Horách K«taáek dm tC prosinc* 1048.
P. M. WMeUký.
Práwě dotiitěoý seznam Čilí Kafaíoj wefíterých hiPh,
wyáawjth tiskem a nákladem Jann BosHwjta PospjHln,
dodáwá se pánům milownjkům české literatury na požádá^
nj zdarma w Expedicj tohoto Časopisu gakož i we skladech
Pospjžilowých w Praze (w Kolovratské ulici Č. 847) a w
Hradci Králowé.
Omyly tisku.
Do po«l«dnj přjlohy Tstr. IM^ wmátlo te nemiUu náhoéoa nAoIik omyU,
kleréi takto naprawffi protjme:
Na 1 alaopel K tS. ngato ie oii a že
\. 17. — atých l\\ atycli,
■I 8 — K'5, — a w *il w
\, 11. — odpjracjch 2ti odpjranych
K IL — a ttáwagjce fti aiáwafjee
r. V* — itJ^kot l\i itřhot
K t9. ^ wyawobolj 4tl wvhoatj
ř. S7. — gi řtl ge
Obsah a obálka k letošnímu ročnjku Kwětů wy-
gde 4ho ledna 1844; náweštj na r. 1844 2ho
ledna.
Čaaooía t«Bl» WYcbasJ we atředu a w eoboln po pAlarsjrk; kaidau druhau atredu pKdávri ae pílUrchowá přjloha. Předplácj áe u wydawatele Ba.^twri
Uta 4» kr., we kaiMivpeetwJdk ii» p«ř léta t al. U kr., aa i». k. poitach pAU. » al. Sft kr. atř.
Wydáwánjm a redakcj J. Po«pjsila w Praze.
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBOBU LITBBATUBT, UBIBNJ A WEB.
Čjslo I. (IV^Iofta ttu .fiMféfiMW.) 11. ledna 1843.
Krátký přehled literatury teské
w roce 1842.
Kdyi se Čech na konci roku ohljdne» masj
geg blahý a hrdý cit pogmautíj takowý asi» gakýi
pocjtj Njzozemčan, hledjcj se swých hrázj a wi»
daucj, gak mocnému žiwlu taras postawil, za kte»
Tým geho požehnaná země wykwétá^ pracné wy*
rwaná doléhagjcjmu moří. Tak i Čech widj, kle-
rak půda geho národnosti wždy wjc a wjce wy*
nika ze iíwlu cizjho^ roste a se ijřj, kterak ge*
daotliwé wyniklíny se spogugj w pewný a sauwí*
alý celek^ na kterémi on stawěti m&ie samosta*
tný chrám národnjho žiwota> bez kteréhož geaá*
rod pauhaa nullau. I w našich záležitostech ge
tndět ohromnauj tichau wfiak moc myšlénky, té*
to twůrkyně swětoděgstwa ; zaswitneť w hlawč wy-
nikagjcjho gednodiwce, kráčj swětem, až se látky
zmocnj a w raucho skutečnosti oděge. Tak a
nás myšlénka národnosti zableskla w několika
hlawách, bylať wšak gen swětýlkem w noci, a hla-
sy, genž se w nmrlčjm našem tichu ozwaly, byly
hlasy# wolagjcjch na panšti; ani naděge nebylo.
Dlauho tato myšlénka bolem, láskán, šlechetným
hněwem a studem kogena a pěstowána neydraž-
šjm, co srdce a duch má, postila se a modlila,
abych tak ifekl, na rumech slawné zašlosti a w po-
peli zhaslé weikosti, než obrněna, ozářena a nadšena
hrdým uswědoměnjm swého powolánj a naděgj na
'Welkau budaucnost, letěla po wlasti spjcj; wšudy
wiak našla giskru dautnagjcj w popelí, rozednilo se
a národ náš ze tmy se wywinuge ku swětlu, s ho*
•raucjm snaženjm, swému žiwotu zwláštnj, ze stře-
du sama sebe wyrostlý twardáti; nechce déle ga*
ko w žebrotě a podružj w cizině žjti ; také to
ginák býti nemůže, neboť nastal nynj wěeobecftě
čas uswědoiněných a rostaucjch aárodnostj. Afi-
koliw geště tato myšlénka auplně wtěl^na nenj,
nebof skutečnost posud se wyrownati nemůže
widině, a tato geŠtě dost gasne se newyčlánko*
vrala, a neuswědomila w národu: předce wMc giž
neočekáwaný pokrok se stal. Z počátku bylo
wše gen panhý cit, temné hledánj a tušenj, negi-
sté kmitánj rozbřesku swěúa; zponenábla wšak
to rostlo, článkowalo se, až dospďo k oné wywi*
autosti, kierau w Sláwtf deeřů, zwlášté ale we
wýkladu k nj, geště wšak w gakémsi básnickém
opogenj, w gakési zoři wycházegjcjho slunce, na-
koáme. Co půwodce gegj, tento welký muž uči-
nit pro myšlénku slowanstwa, teprwa budaucj
wěk ocenj, až nastane reflexj a hlubšj obádánj idej.
Docela přirozeným chodem musela se my-
šlénka národnosti na začátku zmocniti řeči. Mno-
ho sice mluwilo se, žeby řeč w sobě neměla žá-
dnau wěcnatost w ohledu národnosti, žeby byla
pauhau formau, a žeby i mimo ni se mohl žiw9ť
národnj wywinauti, ba i w cizj řeči swau zwlášt-
nost, swůg indiwidualnj twar zachowati. To wšak
gest marné mluwenj; nebof i w pauhém zwuku
ozýwá se ráz národnosti, což teprwa w celé ůstrog*
nosti řeči 7 Hluwniee ge takořka wyššj logika du-
cha a slownjk ge rozložená duše národu; kdyby
wše zahynulo a gen slownjk zbyl, žige předce
národ, neboC gest to geho otisk, on sám we swé
wýslawnosti, sám ze sebe. Wezmešli národu
řeč, usmrtjš geg a on se rozpadne w prwky,
kteréž teprwa w cizj národnosti zase ožiwnau,
swůg žiwot ale ztratili; klesánjm řeči wždy také
klesl národ ; welký toho pijklad máme u Reků a
Řjmanů. Wýwin a wzděláwánj našj mluwy gest
patrný důkaz, že gestě žiwot náš nezahynul, že
gsme národ s welkau budaucnostj. Gak se náš
gazyk wzdělal, dokazugj obrowské práce Jung-
manna á Dobrowského. Celé toto wzděláwánj
bylo ze začátku genom pauze ^gramraatické, a Do-
browský sám s našj řečj se objral, gako pytwec
s mrtwolau; nagednau wšak ožiwlo mrtwé tělo,
že se tomu sám rozbjragjcj mistr podiwil, an pod
geho rukama dýchati začalo. Coby tomu asi ten-
to náš slawný patriarcha slowanského bádánj (gakž
ho Gdthe nazwal}řekl, kdyby z hfobu wstal?-^
Gest to zagisté podiwná wěc, že počátek našeho
Digitized by
Google
wzniku bylo grammatícké rozbjránj. Při tom
wšak to zůstati nemohlo^ bylo zapotřebj též wéc-
natého wzdělánj řeči. Dwě stoletj skoro nái ná-
rod spalj zatjm duch a myšlénky přes lilawy geho
táhly, á w cizině se usadily; kclyž procid, nacházel
se w této bugné, gáré a bohaté řjši dušew^j gako
w zakleném zámkuj on byl prodán se swau řečj»
kteráž po dláuhý čas, co gi žádná myšlénka oží-
wogjcjm dediem neprowjwala, idLořka byla zka-
meněla; myšlénky se rozpadly, nesčjslné množ«
gtwj nowych powstalo, a náS gazýk o tom nic
newěděL Tu se wšak ukázala podiwu hodná
twárliwost a twóřiwoat naSjmluwy; za krátký čas
zmocnila se celého bohatstwj, ku kterémuž druzj
náťodowé stoletj potřdE>owalí. Gsauť arci gešté
wdké mezery, zwláitě'co se týče bezprostřednj«
ho žiwota, a že w tom kwapu welkém někdy ně-
co nepodařeného powstalo, gest wěc snadno po-
diopitelná i omluwítelná ; předce wšak genius na-
ij řeči wětSjm djleol dobře si poradil, co by w gi-
nem gazyku zagisté tak lehko nebylo šlo.
Z toho zmocněnj-se hofowého pokladu du-
Sewnjho hrozj wšak našemu gazyku nebezpéč]>
žeby mohl swé indiwidualnosti, swého rázu pozbyt ;
neboť tyto myšlénky newyrosily wšecky w duši
našeho národa, aby se byly or^fanicky wywinuly
w postupu z předešlého, nýbrž nagednau se we«
draly a takořka geg osypaly, a geho indiwidual*
nost byla slabá, zmořená, geště do sebe shaulená,
že si to wše zamalgowati nemohla; tudjž opano-
wala gakási cizota ducha i řeč. Našjm wycho-
wánjm se ta oizóta geště wjce do nás wdjrá.
S tau budeme muset geště dlauho zápasiti, nežli
náš ráz gasnts bez poškwrny sé wylaupne. Co nám
též hrozj, gest množstwj překladu z německého,
při kterýchžto řeč naše musj špinawau službu dě«
wečky konati, neboť gako se mladý německý lite-
rát, nebo židowský mládenec kupecký u překlá-
dánj z anglického a francauzského těmto gazykům
učj: podobným způsobem učj se mnohý u nás
překládánjm z německého swému — mateřskému
gazyku. A gacj gsau to překladatelé! až wlasy
wstáwagj. Kdyby někdo ku přjkladu Shakespeara
chatrně přeložil — nu, to ge těžká wěc; když se
ale překládá: er iiberfíeí bíe SJřauren, on přepadl
zednjky — aneb í ber ^a6fl uttb ber ^aťfcr řonnten
ft4^ níc^^t eintrtf papež a cjsař nemohli se gednoho,
—pak wšecko přestáwá. Dle mého zdánj poslauži-
io by se našemu gazyku neylépe překlady z an-
tické, zwláště řecké řeči, aneb ze slowanských —
gen Bohu ze\, že u nás snadněgi knihií z Kalku*
ty a z Nowého Yorku dostáném, než něgakau slo-
wanskau. Pak se arci zase ge co báti polonismů^
rusismů; předce ale Ijp toho, než něčeho giného.
Že wýtečných. {>cekladíi máme, gest wěc známá,
a zagisté našj řeči i literatuře welmi se gimi pro-
^>ělo ; máme wd«k -také hoigfnost neswédaoiitých
a chatrných, zwláště co se ' týče diwadelnjch her,
kterémuž smutnému osudu někdy i klassické dj-
lo neušlo.
Wplyw cixoty působj ale negenom na ieň,
nýbrž i na ducha, a ačkoli wšudy giž krásné za-
čátky máme, předce se přiznati musjme, že gsme
se geště newywinuli k čisté indiwidualnosti^ kte-
ráž by dosti silná byla, aby to, co cizjho do sebe
přigala, přepracowati, sobě w teliti mohla a gjm
překonati se nedala. Tak ku př. w básnictwj na-
lézáme Barwy rozličných skol; wšude arci giž
probleskuge národnj ráz, na wykupitele ale posud
čekáme, kterýžby se prodral a wšecky žiwly, tau-
hy, city, směry spogil, a z národu wyrosd hotor
wý, gako Minerwa z hlawy Jupiterowy. Dobře cjtj-
me, že tu newystďčj nápodobněnj pjsnj lidu; to
^esti gen gedna stráxdca národnjho ducha; musjC
se wšecky sebrati a nadchnauti wyššjn^ duchem
-uswědoměněgšjho, hlubšjho a rozsáhlegšjho ná-
zoru swěta; to co celým člowěčenstwem posud
hnulo, ge kogilo a powzneslo> musj wstaupiti
do našich žiwlu, z obogjch poměrů teprwa se
•může něčeho wyššjho nadjti. To samé platj o
•wědě. Ačkoliw ge prawda wšeobecná — gegj
wýgew ge rozličný ; každý národ kráčj swau ce-
^stau. Samo sebau se rozumj, že zde řeč býti
nemůže o positiwnjm, o látce we wědě, nýbrž o
methodě, názoru o tom, co filosofického w n j se
nacházj. Že Slowanem nowý názor swěta, doce-
la nowé uswědoměnj člowěčenstwu se otewře,
skoro nelze pochybowati, tak gako že snad wy-
■win člowěčenstwa přestane gednau býti pauze ře-
cko - románsko - germánským. Maše fisická ohro«
-mnost, naše postawenj mezi západem a wýcho-
dcm, a gakési rozpadáwánj starého u giných ná-
rodu na to ukazuge. My žigeme arci geště w do-
bě welmi smutné pro Slowanstwo, wšak má-
me to hrdé uwědoměnj, že unás poprwé tyto my-
šlénky znikly; my připrawugeme cesty tomu, co
gednau přigde. Za to ale máme welkau naděgi»
gsme rostaucj národ, a ge Ijp býti Rjmanem pod
Romulem než pod Romulem Augustulem. Wšak
giž i wědě pozorowati lze zwláštnj chod; ano též
w tom, co ' naše neyslabšj stránka byla, w utwáře-
nj wyššjho zewnitřnjho žiwota w neyposledněgšj
době walný pokrok se stal, a wše se teď shodil
ge, že snad brzo na znamenitém stupni wzdčlan-
Digitized by
Google
s
•tvra státi budeme. Bude to pro naSe potomky
a snad giž i pro nás po čase zwláitnj cit^ až se
ohljdnem a spozorugeme^ a gak;fch malých podá-
tku wšecko powstálo.—
Neydřjwe řeči, pak ducha tknula se myšlénka
národnosti; z obau powstala literatura a utwoře-
nj wyšSjho zewnitřnjho žiwota. To byl chod na-
šj palingenesj. Krátkými slowy se pokusjm wy-
ljčiti> co rok 1842 pro naši literaturu přinesl. Co
ae tjfče wédecké lit^ratury> tu gen bibliograficky
podotknu, obšjrněgi poněkud zmjnjm se o kr4^
ané literatuře* A zde zase nalézá se množsttvj
knih, kteréž národem přiljá nebnau, a o kterých
celá naše literatura málo uojtj.
(PokraiowAnj. )
. Hadebmj dramalická akademie
w JLibéglcJcli *).
W každý podzim, když se naši podnikawj
studenti po kragjch roztrausj, rozbíge Thálie mezi
.nimi stánky swé, a pak diwadelnj zpráwy do no-
win gen prsj; wšak nem&žeme ginak než chwáli-
.ti tuto wlastně giž starau, teď opět obljbenau zá-
bawu naších mladjků, kteráž gim samým, a poně-
kud i posluchačům, gest školau gazyka a slohu
českého, wyrownáwagjc prázdninu, kteráž stranu
mluwy národnj u wjchowánj weregném posawád
se nacházj. Litugeme gen, že gak mile tito go-
jiáci do učenj zase odegdau, Thálie umlkne, a
.chrám gegj obyčegně až do roku přjštjho se
zawře.
Daufáme zawděčili se wšem milownjkum di-
wadla a gazyka národnjho následugjcj zpráwau o
budebnj dramatické akademii, kteráž sedne 31. pro-
since w lázni u Liběgic prowozowala we prospěch
Pjsecké opatrowny malých djtek. Na wsi, kdež
,práwě Geho Gasnost, oswjcený knjže ze Šwarcen-
berku dworem sedj, bylo se nadjti obecenstwa,
z rozličných žiwlů složeného, osob stawu wyso-
kého i sprostého, pauhých Němců a pauhých Če-
chů, a byla tehdy úloha welmi nesnadná, uspo-
řádati diwadlo wšem zawděk, a zjskati spokoge-
oost wšeobecnau. —
Cjm ale těžšj úloha, tjm slawněgšj účinek —
a nebogjme se odporu, wyhlašugjce úlohu onu za
.4okonalc wyplněnau, a diwadlo weskrze zdařené*
*) Pro mnoZsíwj práwe shlukl} ch-sd dopisů podáwá-
ipt tuto dwč tfigjmawé spráwy w listu litenijm. ^*^
Afikoliiř jpowétl] nebylo přjlii přjzmiré — neb wjlr
-atrašné burácel, posléze i pršeti počalo — předce
-obecenstwa z okofaijch mjst: Netolic, Baworo-
wa, Wodňan, Protiwina, ba aS z Hluboké a atj
Strakonic, welké množstwj se sešlo, a konečóě
hogné společnosti, skoro weskrze z osob wznešc-
něgšjch pozůstáwagjcj, znamenitá čest stala se,
že přjtomnostj Geho G. knjžecj a oswjcené rodiny
-geho poctěna byla. Otewřela se akademie před-
slowem českým, wýbomě od slečinky Au|[usty
Wachtoldowy z H. řečeným, a pak waríacemi na kla-
wjr od Herce, které Božidar Lešetický, rozený
Potan, syn otce Čecha, teprw 11 lety, ale nad mj-
Tu noděgný umělec, mistrně přednášel. — ' Dána
pak německá fraška: ^yNěmý^^ od Kotzebue, w njž
páni ochotnjci, gmenowitě slečna Frant. Wachtol-
dowa, p. Lešetický otec, a p. Proskowec, w krá-
sný a bohatý starodáwnj krog (rokoko) oděni, tak
uměle sobě počjnali, že fraška tato« sama w sobě
drobet nídlá, předoe došla wšeobecné pockwaly.
Následowala pak wýbomá deklamowánka Rube-
šowa: Ženit nebo neiefiii^ řečená p. Drm. Kudr-
nau, kterýž, co znalec a milownjk našj literatury^
radan a přičiněnjm swým k zdařenj celého di-
wadla nemálo přispjwal. Skončeno prwnj odděle-
nj akademie krásnau modlitbau z opery: Mog-
žjše a zborem Schubertowým,. wýbomě uspořá-
daným .a wedeným od Lešetického otce.
W druhém oddělenj následowala fantasie
Thalbergowa, přednášená Bož. Lešetickým, gemuž,
buddi tak pokračowati, welkau budaucnost před-
powjdáme. Potom wystaupilo audé, roztomilé
děwčátko, Emilie .Křjžkowa, dceruška p. m. rady
Křjžka z Wodňan ; přednášela deklamowánku k té-
to přjležitosti otcem swým básněnau, hlasem tak
ohebným, mimikau tak žiwau, a wýrazem tak
přirozeným,^ že každý cjtil, gaký nesmjrný rozdjl
gest mezi básnj okem z mrtwé knihy pogatau a
z ust žiwých plynaucj. prostonárodnj tauto poesíj
w dobrý rozmar příwedeno obecenstwo, laskawě
příwjtalo následugjcj Klicperowu weselohru : I>o-
bré gitrol Slawilať tento wečer Klicperowa múza
krásné wjtězstwj, a přeswědčili gsme se opět, že
on se neylepšjm dramatikům cizjm wyrownáwá.
.Pozorowalíť gsme, že ačkoliw předešlé kusy welmi
přjzniwě byly přigaty, předce gen
České hlasy když se ozý^vagj,
.Česká srdce horem plápolagj;
A že, ač nás někdy cizj těšj,
Předce zůstaneme prawj Češi.
Klicperowa weselohra obecenstwem gen po-
hybowala, a kaidá myšlénka, každý wýT?u yako
Digitized by
Google
elditrický pnmd na srdce wtechpřjiomiiých audm-
kowal. Hra weškerých ochotnikA byla tak wý»
•bomá, w každém ohledu tak zdanláj ie podo*
bnau gsme w malých městečkách nikdy, w resí-
dencjck nečasto wjdali. Mužské role byly obra*
2eny p. radau Křjžkem (jakub), p. Proskowcem
(Matěg) a duchodnjm Borowským (Kukla) ; ženské
pannau Mokrau (Kačenka) a p. Kupečkowau (Bé-
•tuika); gimžto wšem za laskawau ochotnost, kte*
rauž k dobročinnému aučeli přispjwati sobě ne-
obtěžowali, tuto weřegné djky wzdáwáme. — Ja*
kub se mohl powažowati za duSi celé liry, ta*
kowau rutinu a gistotu gsme sotwa kdy na wel-
k^ch diwadlech nalézali; Mateg tak wřele a zda*
řile sobě počjnal, že obecenstwo hrau geho nad
mjru bylo překwapeno; a konečně Kukla žiwý
obraz českého sedláka tak prawdiwě předstawo*
wal> že nás takořka celé omámil. Kačenka a
BětuSka, národnjm krogem welmi wkusně oděném
úlohu swau k welké našj spokogenosti wyplni*
ly, takže celá hra byla, gako z gednoho kowu litá.
Když konečně akademie krásnau pjsnj : Za dnů
fgdadorti se uzawřela, bylo znamenati wieobec*
nau spokogenost, a pokud nám známo, nižádný
nelitowal daleké cesty, a G. G. knjžecj, až do
konce wytrwawšj, zwlásť o českém djle welmi la*
•skawý úsudek prý pronésti ráčil. Diwák& wšech
muselo býti pres 200, woz& se počjtalo přes 50.
-— Radugme se tedy srdečně z ochotnosti tak
w^bomých herců, pak z dobročinnosti našeho
•obecenstwa a konečně z dobrých následků, kte-
réž hra tak zdárně prowedená na ožiwenj du-
cha národnjho bezpochyby mjti bude. B.
Akademie v Čámlairi*).
Mcsic prosinec i 842 stal se našemu staro-
věkému městu velmi památným* Nejmilostivěj-
ším Zeměpánem pro Čáslavsko za krajského zvo-
lený cis. kr. guberniální rada, vysoce urozený
pán, pan Karel hrabě z Rothkirch-Panthénu, dne
9. prosince 1842 do Čáslavi přijel a dne 10. jrž
celé radostí pojaté obyvatdstvo za zřízením zdej-
šího slavného magistrátu jeho přítomnost skvě-
lém města osvětlením a hudbau od zboru cis. kr.
mysliveckého batal. z Kutné-Hory odbývanou,
hlučně slavilo. Předcbázdať tohoto výborného
urozence slavná -pověsť, a jdio jemná povaha a
milostná ku každému vlídnost mu již za kratičký
*) Na ftláitnj poiádánj p. uisjlatele podáwÁme tuto
tpráva prawopisem skladu} m, gakoi we přjlohách i pijáUí
éiniti hodláme;. a^-
6u srdce av^řeBe& získala. Naděje silná «j«lr^THff
nás, že za jeho řízeni ŠCástných se dočekáme dnů a
že neskonalou památku jpo sobě zde pozůstavu
Budii jema meii nimi blase,
Stésti květii na té krásné dráie!
Kaidý pinií tlidnS jeSio t&Ií,
Věnaj jemu srdce cídé a ne t pAli.
V usnáváni povinnoati tmdné tiie.
Ať mu obecenstvo vénce sláyj yliel
Přebýváni &deJKÍ budiž jemu slasti.
Lesklá odména mu dána Česko« vlasti!
Druhá nám velevjtaná doba na 30. prosin*
ce 1842 připadla. Tento den nza^rá čtyrycátý rok
věrného a neunaveného sloužení a příkladné od^
danosti Jeho Excellenci Karla Chotka hraběla
z Ghotkova a Yoínína, přednosty Vysoceslavnó
cis. kn České zemské vlády a nejvyisiho pia*kra*
bího v Čechách.
Jeho činnou peělivostí Česká země raduje
se výborným fcilnicim, mnoha řetězovým a ka*
ménným mostům, obnoveni a okrášleni Karlo*
va*Týna, i v»-elikým velmi užitečným a zdařilým
ústavům, začež mu každý vlastimilovný občan diky
nejvroucnější vzdáti povinen jest. Neníť i té nej-
menši pochybnosti, že tato převeliká podnikáni též
u nejpozdnějšího potomstva zaslauženého uzná*
ni a hlučné pochvaly dojdou, a tak i jméno i pa*
matku swého Tvůrce spanilomyslného nesmrtel*
nosti ozáří.
Vůbec pocítila se neobyčejná radost, an se
pověst roznesla, že výše podotknutý den vedle
podniknutí a navržení našeho velectěného p. cis*
kr. krajského hudební a zpevni akademií se oslavili,
a výnosu jejího k doplnění jistiny na zřízeni nemo*
čníce v městě Čáslavi se použiti má. Čáka nás ne-
zklamala. Ze všech stran sešlo se množství hostů
obojího pohlaví, mezi nimiž i osob z vyšších stavů
vidino; sál v hostinci u královice Ferdinanda
byl skoro přeplněn. Celé vyvedení hudby řídil
mistrně Novodvorský důchodni pan Frant. Reich,
podporován znamenitými umělci a ochotníky. Pan
Raimund Dreyschock tři čarokrásné fantasie bau*
šlím vykouzlil a že ve svém uměni stupně mnohým
již nepostižitelného dosáhnul, opět zřejmě dokázal.
Ve zpěvích slečna Cecilie Reíchova miloznícim
a plným hlasem, a pan Kolovratník velmi chva*
litebne vynikali. Zborové se obadva tak povedli
výborně, že na jednohlasné obecenstva žádáni se
opakovati museli. To samé i s uvertůrou po-
slední se přihodilo, neboť se převýbomě podařila.
Tak uplynulo mžikem několik sladce ztrá-
ven^ch hodin, a protož za tuto duševní pochou*
iku všickni podnikající i oučinkujíci páni oudo*
vé naše vroucné díky laskavé račtež přijmouti.
Digitized by
Aut.^ LádmaA. T
tjoogh
IIWIIT
Z OBORU LITBRATUBT, UUBNJ A WBD.
čjsio n.
(JFiřilota Im Mwétíkm.^
S5. ledna 184S.
Literatara česká.
MMeiŠ9 povídka zfraneoazského, dle
Mme. Charles Reybaud od BoJbU
•lavj^f tiskem a nákladem J. Sparné-
ho. 1S43.
Od nedávná veSlo u spisovatelů rozmanitého
druhu v obyčej, hráti si na zapřenou po.d ititem
ienského jména« i mohli bychom tedy domníva-
ti sej že v zakuklené Božislavě opět nejak)^ bo*
drý jonák s ostruhou a vousiskem vězí. Tenkrá-
te ale m&žeme čtenářstvo ubezpečiti, že spanilá
Bqžislava je v skutku dcera krásné pleti, an in-
kognilo, z pouhé pstýchavosti zvolené, jen na
pólo mohlo uchováno býti. — Panenské srdce
ubíhá do těžkj^ch rozpaků, chceli sobě přiměře-
jxý vjftvor francouzského péra k překladu pro na-
še čtenářstvo vyvoliti. Nejvýtečnějsí díla národu
,toho zabraňují dívce v ně se uvázati, leč by na
mysli měla, na věky zapuditi s tváře hrásnau stu^
du záplavu^ Překladatelkyně naše vyvolila ai rar
.ději povídku trochu menší ceny, o jejížto vnitř-
jol důslednosti, co se originálu týče, žádné velké
^pory vésti nechceme. Spis ten je vílianý jj^
apěvek k nehojné posud zásobě zábavného čte-
ní* jejžto ušlechtilá dívka z upřímného srdce a
čistého úmyslu vlasti své podává, a kde zajisté
čtenářstvo příjemné zábavy nalezne. Překlad je
i plynný i svědomitý, a na mnohých místech vel-
mi zdařilý; jestli by někomu vlastnosti ty trochu
nestejné býti se zdály, ten ať pomyslí, že to u
jakékoliv prvotinky jinak býti nemůže, a že jen
zdokonalováním k dokonalosti dospěti možná«
papír a tisk je pěkný> jen kdyby se bylo chybám
^sku šetrněji vyhovělo. Takovými poklesky na-
bývají jenom důvěrné dopisy zvláštního půvabu;
pan korrektor ale nesmí si právo to přiosobiti.
Povděčni jsouce milé spisovatelkyni chová-
me pevnou naději, že čas po čase podobnými
pracemi k nám zavítati neopomine. R.
LiteratnrJA nidká*
Letošnjm nowým rokem zbohatla literatura'
ruská opět o geden důležitý pokračugjcj spis
pod gménetn ^^Repertuar Ruskago í Panteon
wíeeh Ewropshýeh Teatrow na 1843 god, genžto
we swazečkách patnácti-, osmnácti- i wjcearcho-
wých měsjčně Wycházeti a geden sauwisný celek two-
řitl bude. Redaktorowé gsau Pesoukij a B. Pol*
jakow. Dle oznámenj Sefremj Wčely bude po-
dáwati následugjcj Články:
I. Puwodnj ruské dramatické huy budlo na
petrohradském neb moskewsk,ém aneb kterém gi-
nem diwadle prowozowané. Pak w dobrých pře»
kladech ginogazyčné kusy w Anglicku, we Fran-
čauzjch, w Němcjch, we Wlašjch a we Španěljch
prowozowané.
IL Prjspěwky pro historii dítoadla. Žiwoto*
pisy wýteČněgšjch ruských dramatických umělců
a spiso^'atelů. Zmjnky o stkwělých dobách ru-
ského diwadla. Wýpísky z dennjků znamenitých
herců a dramatických spisowatelů. Postupowánj
dramatického wkusu.
///. Saučasná diwadelnj kronika. Kronika
petrohradského, moskewského a wšech giných
ruských, gakož i znamenitěgšjch cizjch diwadel.
Nowiny a powěsti o wšech wýtečných hercjch,
dramatických spisowateljch a hudebnjch sklada-
teljch.
IV. Hudba. Theorie instrumentalnj i wokálnj
hudby. Kritický rozbor prowozowaných zpěwoher.
Kronika petrohradských ' zpěwoher a koncertů.
V. Powjdky a powěsti, wyobrazugjcj mrawy
a způsoby diwadelnjho žiwobytj.
TT. Směs. Anekdoty o ruských i cizjch dra-
matických umělcjch a spisowateljch. Dramatické
básně a wše co se diwadla týče.
Též se přikládagj podobizny herců a dra-
matických spisowatelů, gakož i .obrazy diwadel-
njcb krogů.
Digitized by
Google
6
Zena*).
Ze země stvořen byl muž^ ale iena vyšla
xe ieber — od srdce» a protož mužšU jedině my-
ali^ žeoské cítí. Ale jen ten^ kdo myslí i cítí.
Člověkem je$t. JKá;»leduyDČ tedy mui i žeiaa jeat
•tvoření nedokonalé, a vespolek dokonalém se
stávají. Žena není muži podrobena, n^brž ro-
vná jemu jsauc, dle vyřknutí písma svatého po-
mocnice jeho. A spravedlivě věc uváživše, je
iena víc než muž, jakože cit za více stojí, než
pouhá myšlénka* Sám tvůrce to potvrdil, skon-
čiv stvořeni své stvořením ženy. Onať nejen ko-
runou veškerého tvorstva, ale i korunou všeho
stvoření, celého člověciva. A protož nepraví pí-
smo svaté, že muž nad ženou panovati má, ale
že v ní panovati bude. Však muž poznaje ko-
runu a královnu svou a jsa hrdější, aby se před
ní kořil, za větší prospěch uznal, ji ponížiti a do
pout vložiti. Zvrátil smysl slov a od té doby
stal se pád člověčenstva, a jakého prospěchu ne-
pravý ten převrat docílil, nejeden úkaz v dějinách
svědčí.
A v skutku od oné chvíle, v níž se žena
otrokyní mužovou stala, zmizel šlechetnější cit
u lidí. Lidstvu nebylo více lze vykonati čin opra-
vdově velkj^, člověčenstva hodnj^, boží pomoci
pln^; neboť byla matka člověčenstva v smutku,
její krása zastřena, zdobena druhdy božstvím,
nyní jest ranami a jizvami zohavena, kterýchž jí
pouta vtlačily. Proč by měl muž lidsky cítiti,
proč spravedlnost činiti, proč se vyznamenávati
udatností, uměním a srdečností, an to nečiní, aby
si vydobyl spanilý věnec vítězství, jejž nejlepšímu,
nejctnostnějšímu a nejsrdnatějšímu žena podá-
vá? Cnost bývá slovo prázdné, sláva jen hlas
smrtelný padlých obětí, ctižádost pouze záhubný
ohně dým, když hvězda krásoty a cidivosti na
dráhu životní nezáří. I byťby muž cit, tento záro«
dekj všech činu, proto že člověkem býti neuměl,
ze srdce vykořenil : kořen sám vyrvati nemůže, a
kořen ten jest srdce, a žena jest pouhé srdce.
M&že býti závist neustálá vykonati yěci nevýslo-
vné, může lakomost vzíti na se tvárnost sprave-
dlivosti, a vj-vesti činy, které dokud cíl a zá-
měr jich neznán bývá, lidskými býti se zdají ; ale
i závist a lakomost jsou plody ztraceného ráje.
*) Články podobaé tpi^floby, nooh gest obsah • sm^r
gaVého koli druhu, budeme p^jité wedie pogeduánj w obor
wřdecký saliagjcjch w přílohách podáwati, wlastnj aroh
Rwét& zustawugjce zábawČ a záležitostem weřegnúho ii*
woU. «•*•
JMiMiě záiísti pr^tícf se z pramene lásky, jedi-
ně lakomost, baživá po nejvyšší kráse života neza*
hyne ; nejsurovějšího ukrutenstvi utrpejí ženské^
an penězi přetvářka lásky se kupuje, a dotud ne*
dosáhne žena samostatného místa v dějinách ^o*
irřče&stara, dokud peaíia vdavky míti budou. Ne-
snadno lze pochopiti, jakové marnosti dopouštěl
jí ae otužiti .že se ženského pohlaví dokonalej-
šími býti domnívají. I slepec, prstem cítě, doko-
nalost ženskou poznati může; nebo postavíš-li
muže nejsličnějšího vedle sličné ženy, spatříš,
že onen spanilostí této jako obraz kreslený
iiialbau převýien bývá. Neboí každý kreslený
obraz již něco vypodobAuje, ne však ] ouhá bar-
va ; taktéž lze mužskému ovšem již pro sebe do-
konale samostatnu býti, kdežto ženská tím nebý-
vá. I totéž jest první příčinou* jeho původní
neodvislosti, ale žena jej překonává postavou,
podobou a spanilostí v každém ohledu, a jakože
každá spanilost, jemnost a ráznost zde dříve po-
míjí nežli tvrdost, kostnatost a malichernost, po-
chází a vadne žena dříve nežli muž. Tak též
její čivy citlivější hbitějr rozdrážděny, a však
i hbiiěji síly své zbaveny bývají, jako oheň, čím
čisiějt a jasněji rozplanul, tím dříve zhasíná a
zplane. Že však v každém ohledu Ženské po-
hlaví mužskému poddáno jest, veliké v dějstva
člověčenstva stalo i stává se bezpráví, jež nám
potomci neodpustí, neboť se jehož omluviti ne-
» lze. Kdožkoliv tedy ženě na cti utrhá, tixd to
své matce, činí to samu sobě ; jádro nemůže bý-
ti podoby krásnější, v níž utvořeno bylo, ačko-
Jhr se ona oku obyčejně naopak býti zdá. Za
■ touž příčinou jest tedy syn pravý obraz ženy -ma-
tky své ; v něm její duševnost, její tělesnost po-
znati. Onen rabín, který známá židům slova na-
psal: i»Budu Bohu prozpěvovati, že mne nestvo-
řil ženau" — byl všech mužů na světě nejbázli-
vější. Onť hoden trestu, jakéhož zločinci v mo-
hamedanském pekle snášejí.
Dosavád se pochybuje, zdali tělesná sila
ženská mužské podléhá. U mnohého dřevních
národů, jichž vychování k tomu cílilo, aby síla tě-
lesná se zdokonalila, bývaly ženy té sily tělesné^
jakovouž se muži honosejí, opominouce i Ama-
zonck a hrdinských družek Wlastiných. I po*
dnes by mnohé selce, prací otužené, celá spole*
Čnost měšťanek neodolala. Ysak v pravdě po-
tvrzuje se, že pohlaví ženské slabé jest, a právě
v tom leží símě objevné vzdělanosti lidské. Žen-
ská slabota byla prvotní odpor proti pi*ávu nási-
lí, proti právu, pěstí Vše vydobyti; v této říši ne-
Digitized by
Google
<vládne moc záifÍ8lhrá a váleini mocnOBl tátisti á
bojovnosti^ nfhrií duch spanilosti^ jemností^ mi**
px a lásky*. Kristus^ božský zástupce věčné lá*
fiky a opravdivého člověčenství^ musil dle zámě-
ru milostné snahy své vzdělávati pohlaví ženské^
anož veškeré zárody Páně zastává* Mnohem ji*
fitějši jest věc^ že ženská^ co se tělesnech bolesti
dotjfče^ mnohem trpělivější^ mnohem statnější bý»
\á nad muže. Veliké to štěstí pro ženu* ie muž
bolesti porodní necítí; již poprvé porodiv^ žen«
skou ani spatřiti by nechtěl. .
Co se mravnosti dot)*če, vyzývám všechny
lupiče pokolení ženského> aby mi v dějinách
skutek ukázalij ku kterén)už aily třeba bylo{
naopak jemu vypočítám činy ženské^ jenž onen
mnohem překonávají^ třeba ženská až do vzo*
jití učení Kristova v tužších poutech vsazena byla»
Nechci uváděti na mysl Semiramisj aniž mluviti
šíře o bohyních řeckých^ . jejichž bytost bex prar
vdivého základu býti nem&že. Neni-li Cerot
]3acha a Herkulesa bohyně vznešenější? Kor
muž nejsou známa jména: Debora, Joi|« Judita*
£sther^ Aspasia^ SaiTo^ Cornelia, Joana» panna or^
'leanská^ Ďoubravka a Plalieoovaj Slovanky? Kdo
za našich dob neslyšel o KaroUně Gordayovy>
paní Rolandovéj slečně de Sombreuil, o pani La*
vallade^ o Karolíně Sdeglizovy^ to o ženských^ jehi
lásku křesťanskou^ náboženství nejen slovem ale
i skutkem jevily, samy sebe se obě to va vše pro
dobré člověčenstva? Přikládám zde důležitý člá*
nek velkého spisu pana Montagnes> z něhož jede^-'
každý na přidaných třech příkladech snadno uzná>
že Montagnes sám nebyl vdikým odp&rcdpí^
ského pohlaví, ěím býti za jeho dob se píísluši
lo. Dí p^k Montagnes takto: » Dobrých žeTi^k|
66 mnoho nenachází ; to každý ví a vidí, obzláltě
co se týče povinností jich při sňatku. Zda*Ii
sňatek šťastný a dobrý byl, tomu čas naučí, zů-
stávaji-li manželé sliční, rozšafní a příjemnf.
Stává se ale, že se ženy po svatbě mocně sv^^n
nsruživostem oddávají dokazujíce lásku k man-
želi pláčem a jinak až po jeho smrtii jakoby je-
nom mrtvého milovaly. Jako rodičové k dětem
lásku svou zatajují, tak i ženy k svým muž&m se
mají. Toto tajemství se mi velice zprotivilo.
Jejích kvíleni a hořekováni uvádi mi vždy na
mysl následující slova : Jactantius moerent, quae
minus moerent. Milerád jim odpustím vše hoře
tt hrobu manžela, aby jen za jeho živobytí s ním
se umilovaly, na něho se usmívaly, jej vroucně
a zřejmě milowaly. I na jejích smutek, uslzené
očí a plačtivý hlas málo co dbáti jest, spise po-
koro VBtí hodno a třeba jejích postavu, barvu^
tělnatost, pěkné tváře pod černým závojem. Prá-
vě mi připadá na mysl jakási pani dosavád živá^
Tdova knížecí, která přestoupivši způsobnost vdo-
vě příslušnou na domluvu takto odpověděla : Či*
ním to, poněvadž novou lásku nehledám a více
se neprovdám.
Ale vyvoluji si sám tré žen, Iteréž dobro-
tu a lásku svou při smrti manželově ukázaly.
N i w ě 8 t j\
Kytka.
p. Hofpnann^ obchodnjk s wěcmi uměle-
ckými, chystá se — gakož' w těchto listech před-
běžně giž oznámeno bylo — k obnowenému wy-
dáwánj Wěnce, Za tau přjčinau mu iedy také ne*
málo na tom záležj, aby se pořád nowých a zda-
řilých, k hudehnj skladbě přjhodných básnj nale-
žalo ; i zamýšlj tedy také zas Kytku wydáwati —
a sice w té způsobe, gakož gi byl Chmélenský
zarazil, s tjm gediným a hlawnjm rozdjlem, žé
gi milownjkům básnických kwětíi a hudebnjm
skladatelům uk často podá, gak často a rychle
mu toho sešlé přjspěwky dowolj. Činj tedy ke
wšem básnjkům gazyka česko slowanského swé ucti-
wé pozwánj, daufage, že geg při tomto pěkném, a
u rozkwetánj žiwota národnjho i potřebném pod-
nikánj ochotně podporowati budau. Honorár
za přigalé přjspěwky bude welfni slušný a toj(-
dánj sbjrky této co neyspanilegij^
Požádané přjspěwky mohau se bez prodle-
nj a pořade zasjlati. Brzké wygitj prwnjho swa-
zečku záležj pauze na samých básnjcjch. J.K.T.
2.
* Komulcoli gsau potřeby na^e známy, dobřcť wj, že
piimířeiiýck iiwoto|>ia& Swatýoh wdbu málo po ruce má-
ve. Peuhé ebnsy Swntých mlu^ o sobd sice také k 61o-
^Amj á "vNíak gen tenkrát důrasnisi, když mu powědone
« nich, éebo tteba, aby dorMtt«i£l mlawé ^oh. ObfAaek
•aa dar podaný wdaM ftékaé se hodj» a wiak die potřeby
éaatíSgi opakowaný owžednj a cenp tnrtj^ ostatně dáikA
awlAitě djtkám pijbodnyck málo máme pohotowé, gelikuž
»edá se lidu aoladémU) xwláiti pii slavmégl} pfjležitosti
hned wie a cokoli do imky dáti^ a gbié opit wdmi dasté
na stnmě wýkhy přes meze mežiM«ti wystupugj* , Gmeao-
Digitized by
Google
8
wítě cUrk&. na den H^fts, gmenawin,hihn9wékh nrwnikofH-
djmánj, po zkauice, propauitinj m donm oUornékého^ t
sláiť laciněg&jch nedosUwá se.
Abjr potřebám těm poněkud se wjhowSIo, a sa Uu
pijležitostj i dobromyslného aučelu dosáhlo, obljbíl sobi
irelewážený, wSeho obecného dobra citllwý p. Pawd Alojrs
Klár, c. kr. komisař, spoluEakladatdt a řcdítei ustawa pro
dospělé slepce w Čechách, náUadu ndítowati, abjr kobrám-
k&m, od ústawn toho na saraženj nowého mjsta pro slep-
ce 'wydáwaným, cosi mesem wýíe ndanan wjplňagjcjho
přidalo se. Wclcbný pan Wotýpka pak práci takowé se
podrobíw, k sám7'sln tomn tapočal tjm přispjwati, aby
obraw sobě některé učenj swaté wjry, k němuž bj iiwot
toho swatého pěkně se hodil, takowé we swětle co gen
možná úplně wjsUwď, pak gako na dotwnenj, Žiwotopis
pHpogil, a potom na mrawy řeé obrátiw, učenj ono w ná-
sledowánj Swatého úrodné ndinil. Na tentýž ůěel přidá-
yk Uké pjseň, widy oo možná nejrradie qrkewnj. a s mo-
dlitban od cjrkwe sw. předepsanan zawjrá spisek ten kaž-
dý. Co prwnj takowé práce oddjlek wyjel
Smtý Jiří, vojin mtičedlnik Páni,
wesměs gakož i wsechnj budaucj uk urownaný, aby i kaž-
dému djtěti bes úrazu gakéhokoli mohl podán býti, dospé-
ému wsak netoliko nebyl neužitečen, nýbrž raděgi prospě-
íen welmi. Na obálce iwláátnj mjsto gest wytknuto, kdeby
ůdel, na kterýž se dárek podáwá darem mohl wypsán býti ;
n. p. na snamenj bratrské etc. příchylnosti 5 na d&kas spo-
kogenosti; na památku dne... obdrzenj etc. swatosti...
Na odměnu dobrého chowánj etc. . , a ginák wjcc.
Cožbykoli % hogného odbjránj se wyijskalo, na to
má obrátili se, aby wýiiwě pro gednoho slepce základ se.
položil. Dwa dálsj oddjlky gíž připraweny gsau; totiž:
Život nejswětřjái Panny k obrázku dosti giž známému, a
By. Kateřina P, a M. P., , nichž onen giŽ w tisku se na-
lézá. PrwDJ pak oddjlek ten s obrázkem, 56 str. žestnác-
terkowých silný, w úsUwu pro dospělé slepé a we skladu
panj Anny Špinkowé za 6 kr. stř. dosUti lze. Kdo w úsU-
wu samém 10 wýtiskú nagednau odebere, dosUne 11. ná-
dawkem. '
3.
P e n n i c e.
Slowanské přehledy na rok 1843 wydáwány Petrem
Dubrowským, professorem slowanského gasyka i literatury
irc Waréaw«. Plán tohoto ěasopisu gakož se posud na rok
184t wydáwal, byli.) sesnamowánl - wsájcmných litefámich
plodúw wiech slowanských kmeaúw mezi sebau. 2.) Slo-
waaská bibliografie, t. g. krátké osnamy wlech dúležitjyiich
knih wžech slowanských kmenúw, a kde se toho potřeba
uklže, pHpoji se o nich i kratiéká spráwa, obsah jejich
objasitujici. Také se na ncjlepli Články znamenitějžich slo-
wanských Časopisů poukasowati bude, jakož i we směsi li-
tefuj nowQsti, d^^y, dAlnIitQií wýpísky i wieho drdw
Juatíčká ná^čžtl umis<6wati se neopominav. 0#r>MTSt#L
X BRNA. Gak probuzený gedenkráte cit národii|
nowé a nowé wždy kwěty rodj a pěstuge, krásné daly
^wědectwj na.^cmu obecenstwn známé giž říedwUdiet* Zdá-
lo se nám, gakoby po ůmrtj nezapomenutelného SSrzawého
iiwot národnj w městeěku tomto byl utuchl ; ale tjm wj-
ce překwapila nás potěáitdná zpráwa, že semeno drahocen-
ným wlastencem rozseté tuto nezh3mulo, nobrž w nad^ý
fttrom wyr&stá; což nám opětným důkazem budiž, že kd«
w národu probudil se duch, neumře wjce, neutlaéj se, ale
wždy tu neb onde, takowým neb giným způsobem proble-
Bkttge a we skutečnost přechásj. Započali totiž w městysi
iomto hráti diwadlo, ku kterémuž aučdn p. ffendolsk^
a nejTwětlj ochotnostj pfístrogil dekorace a gine potřebné
wěci. W sípnu před. r. dáwáno hjlo ku wžeobecné spo-
kogenosti: tt Nebezpečni sau$edsh»j« —, pfí prowozenj
•láit« pi^omenaati dlužno p. p. F. Hanéeka, Mettjka, £«.
litH, panny Ah Bdckarowm a Amal. TešnřoufU. — Po dru-
lié hrálo se: i^íí^yhnmé ptm$twj,it^ i s tauto hran wíi-
«kni pfjtomnj se nspokogilij nebť wíickni herd o záwod
«i poČjnalL Kr»m swrchu giž připomenutých wyznamcna-
li se pH prowozenj pp. R ÍiwM$h} a V. KrnuM-, zláSté
panna ffifdbrofM we hře této tak zdaHle si počjnala, žehy
kaldý cisinee za rozenan herečku gi držeti musd. K bu-
daucjmn pfoweaenj chystá se: ii^íJíůŤ <• geho rod.n PH
tak slabém počátku Uk wdký prospěch dáwá pro budan-
most aladkau naděgi.c -^
Takio končj dopis weL p. FmU Ifíř/fmi, nedwřdi-
^4ského kapUna, odkud zpráwu tuto gsme čerpali. Kogjme
*e gisuu nadégj, že wksteoský muž tento dle wzom sw^
ho^na^oli národnjm tuto kámen zatožiwjjho předchůdce,
igemy swěřeného sobě lidu ctjti a pěstovati bn*
a^to atálau památku w srdcjch awých sw«řencá a o
W|eGh wraucj djky sobě wydobude.
< Wd. p. Vine, Žák dohotowil překlad: ^PiUfe^ od
firafíHika, SnleékihoyK knihy wýtečné a nai^enm lidtt
*agi»« potřebné^ tisk djla tohoto má brzo lapočjti. PH
této příležitosti též podotkneme, že wýbomá mluwnice ge^*
ho u nás na Morawě wdmi četné má obecenstwo, tjm
menij wiak w Čechádr a na Slowensku. Nezaskužily by
ájfa m Morawě wyáU u $hratřených národů wětij pozoil
nosti a wřdegijho podjln?— j.
České diwadlo.
Xegirm dne g«. Udna 1848
bude se
we prospěch panny Forchheímowy
prowozowaú :
S'^Pý jMládeiiec.
Romantická Činohra we 3 oddaenjch od J. K. Tyla.
Digitized by
Google
■IWIIT
2 OBORU LITBRATURT, UlEBNJ a WBĎ.
] Cjslo III. {PrjtoAa tiu Kwéfům.') 8. února 1848, '
Krátký přehlel literatury Míé
w roce 1842.
; ; Každá literatora mi^ ^wf^ bsíAats knihy —
^ko u.sU^jfchBjm^ůg^tý.druh obywatelstwa —
^ea pro ppc^et; na tenaunkém škralaupiu času
w>šrQ^aUj. ^ čas^ tei^ welky ttkljzec, ge opctsme«
iU^ ifi Xfí čjoweč^^o. ani nQpaejtj^. , Mezi 1000
^kniU piečká^^naď genom gediná. 100. let;^ a málo
^Í€}i.tti&:tu.i;7la8tii08t» kterau QutncUlían Homero«
.wi . připás^g^ ^eby dlowěčenstiviejvi T9^%* U nás
ge arci. ten; pon^ěr gin;f'; každá kniha má u nás
*i¥yášj a tnyai|liwegřj cenu, nebof ge základep pro
.budajucnqst; ,ale.d9 literámj liis.toríe patřj mno-
ho našich knéh gen Jaroto, že tu znamenitau wý-
fhodu- msígít ze:gsau prwi\j w tom neb onom od-
yfévw^ , INicméně přinesl minulý rok predce mno-
Jbý spi^^ kteráž hluboko do národu se zakořenj.a
jnuiphp přispčge k wywinu praweho a wySšjho
.i^árodnjho žiwota a gasnégšj dušewnosti. Gedno-
^tHiwé druhy probereme a zmjnjme se negcn o
.wi^itřnj ceně spisu každého, nýbrž i o poměru
gebo k dušewnosti a k wywinu národnjho žiwoia*
Začneme .8 klassickau literaturau, dle staré-
.ho zwyku tak z&azwanau. W tomto oboru se ob-
^ewily tři knihy: překlad' J/tfíďy od Wlčkowského,
překlad Flora od C/mely a přel^ad Marka Au--
jrelia od Šjra. .
Poměr staré literatury k nowěgájm ewro-
i^egskýi^,iiárodun^ má mnoho podobného se zá-
.ležitos^mi naiinú; i zde ge mořiwost a kletba ci-
eoty widěti. Gako můra ležela na národech a du-
.silage;celau swau duši wliliť; do starého klassika,
a nowé nalezený; rukopis byl gim Amerikán. Pra-
^^é modlárstwj dělo se, kteréž u Scaligera až
.ksjienosti se podobalo, an prý by za Horacowu
odu: Donec eram gratus etc. byl^weškeré po-
klady Peruwianské dal. Liďarci zůstal čerstwým,
swjžjm^ an zatjm učenj zkameněli w mumie, a
ze zdola přišla spása s národnj řečj. Tento ná-
^?»
hled .panuge teď naskrze w literárnjch historijch
nowěg^jch. Kéžby to i národ náš hluboko po-
.wážili cht.ěll Žiwel, kořen, gádro zůstane naroď
s cdistwostj swého wýgewu, K tomuto náhledu
přiili neYdřj.we Wlachowé (Dante), pak ŠpaněI,An-
|[liíJan; Němec teprwa w minulém stoletj. Nyněg-
šj stole tj má Slowana. Gen při takowéni smey-
šlenj ge wřelý, pohybliwy žiwot, gen to wede ělo-
wěěenslwo ku předu; neboť kam přišli národo-
wé se swau středowokau latinau? mnohý zname-
nitý duch se do nj. g^ko do rubáše zapředl. Zde
připomenu gen na Sarbiewského a Baldcho ; oba
byli by snad bý*wali znamenitj básnjkowé w řeči
národnj. A čeho geště wjce lilowati, že práwe lati-
na Wíiccko opanowalaa ne řečtina* Nynj ale stogj
w žiwém ruchu ducha gako. zřjceniny; genoni
g^ště několik opozdilci w nich bydlj. Aby wsak
se něgaké nedorozuměn] nestalo, musjm wýslo*
wně podotknauti, že sám nadšený ctitel klassično-
sti gsem, zwláště Řeků, a má neywřclegšj žádost
ge, abychme wšech klassiků dobré překlady měli,
zxeboť welkolepý duch w nich wane; gen ať se
nám tjm nedusj wýwin a pokrok, ať nedělá latina
praetense na bezprostředný žiwot. Antický duch,
u aks posud tak málo známým zagisté k utuženj
a uzdrawenj celého smeyšlenj by wclmi prospěl,
a řeč naše by w zápasu s gladiatorem latinau a
w chorowodu řeckých gracij welmi mnoho zjskar
la; u nás ge ale nynj tolik potřeby že ani newjme,
kam se dřjwe obrátit ; přjtomnost na nás doléhá
silau okamžiku, nowěgšj wěda s obrněným a ga-
.sným plukem swých myšlének wclkých kolem nás
stogj, a mimo to máme doma tolik co dělati, že
by každý, kdo myšlénku národnosti pogaI> mel
býti storukým Briareem, a že na to pomysliti
nemůžeme^ abychme s antikau se dlauho zabvwa-
li; a předce by se i tady mělo začjti! Tjm wjce
tedy litowati musjme, že p. prof. Chmela práwé
Flora přeložil, gako před lety Victora ; proč ne
Tacita, Suetona? Tak wýtečný překlad prostře-
dnjho klassika gen Ijtost nad zmařcnau silau, u
nás.tak wzácnau, wzbuzugc. Ney^vjce by bylo přáti.
Digitized by
Google
10
abychom měli Lukretia a satyry přeloženy ; zde
se gewj neygasněgí řjmský duch. Zwláště satyry
řjmské gsau welmi důležité, nebof gsau gedinéj
u žádného národu ge w té dqjconalosti nenalézá-
me; w Řjme powstaly a umřely, co mitno gé ten*
to nápis nese, ge nápodobněnj aneb přezdjwka ;
nepožloC to. ze žádné bytnosti.
Lépe nemohl žádný wolit než p. Wlčkowský.
llomcr, Adam básnictwj, musj délati začati^;
Ví ném ge základ hellenského ducha, slunce,
w n6mž se takořka celé Bellensko wywiniQo, ge*
ho encyclopaedie a bible, a k tomu welmi přj«>
stupoý; neboť at si žádny nemyslj, že ge lehko
řecké lyrice rozuměti, a Antigona Sophoklowa
se w čarowné á welebné kráse gen zaswěcencům
gewj. My gsme kljče ztratili k hellenskému du»
chu ; čistá, čerstwá woda, kterýmž nápodobněnjm
Winklmann, arcikněz misterij antického uměnj,
krásu wyswětlil, nám giž nechutná. Neyčistegšj
ale pocit krásy podá Hellen swau aristokratickan
uměnostj; u něho ge řjše uměleckých idealft.
Ilomer ge předsjň a swatyně, skrze něg wegde
dál; když ale se wrátj, teprw pozná, kde byl.
Co se překladu týče, ge o něm směsice usud*
ků. Plané, střjzliwé, ba i gasné hlawy geg hanj,
gedna strana zase wysoce wynášj. Na mne wždy
podiwně působil; gakási úcta mne zaugala před
hlubokostj a proniknutostj hellenským duchem
překladatele, neboť ani w překladu nedala se za-
tagiti hluboká důmyslnost, tichá wědecká nadáe-
nost a nadobyčegnost, wynikagjcj nad wšednj pla*
nosti, duch, gjmžto snad neywětšj myšlénky člo-
wěčenstwa táhly, Gakési wráworánj ge w pře-
kladu pozorowati, a auplnau mjrau dá se o něm
řjci, co Pausanias o daedalské staré řecké malbě
iekl, že nawzdor wšem podiwnostem božský duch
w nich wane. Wlčkowského překlad má snad chy-
by, ale gen maličkosti k celku ; werá by mohl ně-
kdy býti prawidelněgšj, wěrnost přjsněgsj (w po-
měru, že do češtiny překládal, ginák co do wěr-
nosti i Vossa přewýšil) a na mnoha mjstech ge
prostota Homerská zrušena, ačkoliw i to se za-
stáwati dá, powážjme«li wěk náš a geho papriko-
wau chuf, kterémuž on Homera chtěl přibljžiti,
Zwláště ale na řeč s mnoha stran se stjžnost wede.
To wšak ge wěc, která se posud rozhodnauti ne-
dá, neboť náš gazyk mezi wšemi žiwými snad
neyméně ge zamrzlý a zkamenělý, ruch musj w něm
panowati , neboť on ge gazyk budaucnosti, a newj
se, co z něho bude, až se ho gednau welký duch
zmocnj. Mnohé slowo letj posud neuchyceno
w bezprostřednj mluwě, mnohé s čerstwým ži-
wotem ležj w hrobě plesniwého rukopisu^ mno-
hé schauleno spočjwá geště w kořenu, a mnohé
zbťatřené tirywinem wzágemnosti k nám se dosta*
*ne. Že máme naděgi, to ge práwě to, co nám
hrdost %a řeč imii dáwá, kvbí^ gjT teď pD bok
stawj se wšem wzdělaným gazýkum. Wlčkowský
má tu welkau zásluhu, že hogný počet slow wzkřj-
sil a do žiwého praudu přiwedl, ačkoliw se nedá
zapŤjti, te p^jKi dncko iri, a tc ninuiié aktsiwo
snad mezi staré haraburdj náležj. Kde ge mno-
ho swětla^ tam ge i stjn; překladem Wlčkowské-
ho může se ale předce národ český honositi^
mému si*dci alespoň zůstane wždy milý; gakož
ge mi mezi německými StoUbergůw překlad mi-
legšj, nežli onen střjzliwého Vossa.
Za překlad Aurela musjme p. Šjrowi býti
powděční, ač poněkud ty samé wady má. Lito-
wati musjme, že takowá kniha, gako gsau zápi-
sky mudrugjcjho Řjmského cjsaře, za naSeho wř-
ku welkého aučastenstwj nezbndj; aphorismypro
náš celistwý a spiatý čas se nehodj. Kýžby se
chtěl někdo na Platona odwážiti! Tento božský
wěštec, u bjlá labuť, stanpagjcj z léna Sokrato-
wa, byla by pro nás neocenitelný zisk.-^-
Opauštěgjce klassickau liieratnru, obrátjmis
se k wýgewu, u nás welmi neobyčegnému^ ano
skoro nowému — k fíhsofii.
Slawný německý filosof řekl, ze ae naSich
žemj idea geště netkla, a on měl prawdo, i nachá-
zj se u nás nemálo lidj, genž z toho radost ma<-
gj ; neboť w gegich Uawách panuge posud onen ne-
šťastný náhled, že weškeré saustawy gen marné
hledánj prawdy gsau, že ge filt)Sofie onawelká vt^
nitas vanitatums a že gen zuby skrjpagj, škoře-
"pina prawdy ale že nikoK nepraskla. To wšak
ge Ijné a zaufalé rauhánj-se, ten neysprostšj mal-
ILontentismus, auplný bankrot skepsj. A práwě to-
to Čiňanstwj nadýmá se neywjce a zlořečj postil-
pu člowěčenstwa, který ae gewj w každé saustawé;
neboť to ge práwě gedna neykrásnégšjch myšld-
nek neynowěgšj filosofie, že weškeré saustawy sau-
wisj wespolek, gedna druhau dle zákonů protiw
wzbuzuge, a wždy w obapohiém smjrtt uswédo-
měnj člowěčenstwa na ^7ššj stupeň přiwádj ; tak
weškcťé dušewnj snaženj člowěčenstwa ge orga-
nismus. Že wšak i hřjch a neduh w něm itrti,
musj se přiznati ; smjřenj toho posud se nenašlb^
proto wšak nesmj nám to ani žiwot, ani wědu
znechutit.
Digitized by
Google
liUeratóra.
éptng némeemo' ééMlk^ Stmrntk. Pra<^
JfoM.Vranty Ňumavského. Nákladem
Jana Spurného. V Praze 1843.
Prwnj swazek tohoto pro nás welmi důleži^
tého djla tyto dny wyáel. Gaká potřeba takowé^
ho slownjku byla^ každý poznám kdo rozwážj«
w gakjfch póipérech a na gakém stupm iáš ga-
zyk a na gakem práce toho druhu u nás stogj.
Gazyk náš w poslednjch letech udělal pokroky,
ku kteráž gin^m sto let popřáno bylo; neboť
při geho probuzenj nacházel se docela w nowé
řjši myďének, kteráž za geho noci byla wyrostla^
a práwě za času geho smrtelného spanj wyzula
se dušewnost z paut a zrostla w^še, nežli we
wšech přeďe^lÝch stoletjch dohromady; mnohá
wěda se w předešlém stoletj narodila, aneb ale-
spoň znowa z mrtwých wstala, nowý, křjsjcj duch
hnul celým" Ólowěčenstwem, pogemy rostly ano i
fjsře citů a wšech těch hlubin dusewnjch wýSe
wjmikla do swřtia uswědoměnj, aneb alespoň mnoí
hé hnutj srdce slowem se zachytlo. Kdó chce
mjti toho důkazy, ať Čte djla nowěgšjch básnjkň;
gakáž nowá, dřjwe ani netušená řjše citů tam se
Wšemi ohebnými nnancemi a gemnými ozwěnka*
nii! — ať čte djla nowěgšj wědy. Wšeho toho sé
musela česká řeč zmocniti. Gak se gj to poda-
řilo, skwěle dokazugj wýtwory našj mladistwé li^
teratury. Každá skoro wéda našla swého powo^
laného pěstitele, a naše řeč pohybuge se na ohro*
mném moři ducha, gakoby od dáwna na nějn byla
giž uwyklá ; ona má wýznamy pro wěci, o kterých
by se bylo před několika gen lety pochybowalo,
ie by možné byly. Našeho neocenitedlaého Junjj^
xnanna ohromný slownjk česko- německý ge stkwě-
lý toho důkaz. Wýtečnost a bohatstwj toho djla
udělalo wšak potřebu německo • českého slownjka
geště citelněgšj, neboC i rodilý Čech^ ačkoliw -geho
neomluwná powinnost to gest, býti mocným swé-
ho gazyka, z mnohých posud nepřekonatelnýcŠi
přjčin, gakó gsau wychowánj (gsmef národ tako-
Aa gen samorostlý!), lichý staw našeho ^zeWnitř-
4ýho národnjho Žiwola atd.nenj w«tawu a^oé
zmocniti se pokladu n^uwy zděděné; neboť i.ney-
wzdělaněgšj má we $wé duši strakaté stránky
z němčiny a češtiny, gizwy to našelio wychowánj,
ačkoliw by každý ryzj, abych řekl národnjduši
mjti měl. Každý ale sám ucjtil, gaká to obtjž
ge, z ciziny se wj^zauti, když takořka wědau, po-
ti
énlj, Žiwotem^ wyc&owánjm do idnle 'wrosda* Bo*
hužel musjnie se přiznati^ že i my, rodilj Geehov
wé> německo • český slownjk potřebugeme. Předce
wšak naše národnost a literatura tak zrostla, že
i Němec^ w zemjch českoslowanských bydljcj, pof
třebu českého gazyka ucjtj, buďto onu wyššj, po-
cházegjej z literáruj^ mluwozpytné a giáé diíleži-
tosti zmáhagjcjch-se národů slowanských, buďto
onu nižšj dennjho chleba. Posud wlak geden i
druhý nadarmo se po pomoci ohtjžel ; neboí do-
sawádnj ájla toho druhu gsau tak neauplná a cha*
trna, že sotwa nepatrným požadowánjm swéhó
času wyhowěla, neřkuli wyšSjm našeho postawenj.
Wygítj gmenówaného slownjku tedy negeň
newyhnutelným potřebám wyhowj, ale i našemU
národnjmu snaženj poslaužj, neboť půda našj ře-
či se njm rozšjřj. Posud wyšlý iswazek dokazugc,
že co možiiá auplně wyhowj požadowánjm wše-
ho druhu ; neboť nebude ták snadno německé slo-
wo, kteréžby se w tomto slownjku nenacházelo^
může se směle řjci, že žádný německý slownjk
tolik wřadných slow (@(^(ad»Drter) nemá.
Welký slownjk od Kampeho wzal se za zá- *
klad, připogeno wšak množstwj z Webřa, Hein-
3Íusa a g. a z ginogazyčnjch slowařů, z wědeckých
gmenoslowj, wýpisků z Jungmannowa obrowské-
ho djla a odginad. Co se české části dotýče,
wypsal se welkau péčj a auplnostj Jungmannůw
obsáhlý česko - německý slownjk a mimo zásoby
mluwozpytné spisowatelowy použily se přjspěw-
ky welezběhlých mužů ze w$ech skoro oddjlů wěd
91 uměnj, a ze wšech poměrů žiwot^, a slownjky
wšech slowanských nářečj k doplňowánj a k do-
datkům poslaužily. Zwláště ale stránka, která
w posawadnjch slownjcjch neybjdněgi obstarána
byla, slowa z oboru wědeckého (lékařstwj, práwni •
ctwj, přjrodnických wěd atd.) uměnj, řemesel^
průmyslu* welmi auplně a bedliwě se wzdělala, že
wšem skoifo třjdám wyhowěno bude. Každý se
o w^estrannosU, auplnosti, spráwností a bedliwo^
ati, kterauž to djlp pracowáno ge, přeswědčj,
kdo gen třeba sebe spěšněgi nahljdl na několik
«rřadných alow.k.př. Síbftib; SKfal, W>ndivm, ^tt,
S(fier, «irer, ^U^mt, 3ln}íe^, ^thtít, Sl^nec, 3Iuf—
-atd. Při welké stručnosti a krátkosti nenj to ale
tijl^ gako obyčegné kape^nj. slownjky, stereotypxy,
■paahá stownj koatra^ nýbrž dobře a pilně wole-
iným wýrazoslowjm (^^oMogie) ožiwuge se ta-
kořka mrlwá látka plow^ že duch řeči. z toho pa*
tmě wyswjtá^ zwláité jkde ae němeeky od české^
híO lišj.
Wydáoj ge iwdiiiii amhledné^ spnáwpé a ta-
Digitized by
Google
u
kowaa hospodárfnoAj < spářádSino, Ííč pfi w0lk<
wnitřnj hogno&ti aini óbgem> ani cena weliké ne*
gsáu. ' W jy.
éiBuffíí* Sa^rtucf) fíír 1843. J^crauSgegcí
ten pon ^aul 3tío« iítat. ^mg.
' Druhý rodnjk tohoto almanachu, genž dle ustanowe-
nj wydawatcle přigjmá práce gen od spisowatelú w. Č&-
ctiách troiených, a takořka střodiátó literárnjch' sil n5meo-
kých nasj wlasti hjli má, nacházj se w rukau obecenstwa.
A^koliw co do obgemu a zcwniihijho wjrdánj, sjskal, ne-
boť ge ozdoben 2 kameňo tiskárna a welmi Čistě do ocde
tytým obrazem pěwce Wlasty a Čestmjra, Karla Egona
Eberta : přcdce ale, co do wnitřnj ceny, za prwnjm rodnj-
kem w poaadj z&stal. Gest w nčm sice Iiogný počet spiso-
nv^atelů shromáidčny, ačkoliw mnohé powěstné gméno po-
hřejíttgemcy mezi ginými také gemného a hlubokého ptifwce
SensitiWf B. Bacha, (snad se docela cizj Musy odřekl, co
se wlastenaké aaswétil?); předce wsak gen dwa plody nad
obyčegnost wynikagj w chorowoďu spisowatelA, me«i kte-
rýmiž mnohé wyhlááiené gméno se nacházj, gako Ebcrt, L*
A. Fcankl, tlíTo H0171, Scidlitz ajld. Gsau to dwé básně,
gedna od Alfreda Meis^iera ' Konec Qirondy a druhá od
Eberta : MiloŠ a Milica, Meissner stkwílým a mohutnýnl
swým wytworem dokázal, gakau welkau a hlubokau bás-
niČnost i nowřgřj swStoděgstwo do sebe má, kdyi gi gcii
sjla myllénky prowane a powznesc. Wemusj to práwS být
Achilles, Hermann, Swatopluk ctc, mohaá to být i no^wíg-
íj »zplozencí Titanfta a onen »malý muř s malým klobau-
kem.« Při w5j wýtečnosti té básně nemAže se ale zapřjtí,
že gakausi 'modemj ma^rau a kraucenostj trpj, gfžto heroS
ge Lewiérijk we "Wjdni. — Ebertowa báseil wyznačage stí,
gako ka?dý plod geho, gadmostj, zdrawostj, xmuiilostj ů.
'i^wláátnj posílňugjcj Čierstwostj. "VVýtcěnost formy a -werJé
tohoto báSnjka ge w&bcc známa. * Mickewičowa ballad«
'podobného "bbsáha předce ale mocněgi dogme. Mezi ósta-
tnjmi wcrŠowanýtai přjspěwky ' wyznačug} se básně Frank ••
lowy^ ]iřeklaď'z Childc Harolda Byronowa od zestanléhó
"E. iSilšcííeA h y>iňUtr Aráběhj^t naděgného a bohatě nadá*^
«iiélio M. Hářtmamia. Loňská geho báseťl (2fBt í^t^Xt¥) w toto-
to almanachu byla prawá perla.
Ť. Zwřřina zRuhwaldu české- obccettstwo brto sain*
poznÝ, rby tečno 'tedy n$oo zde o néai'*|>ront»ti.^-,SÍib^
'skoro stránka gsan prosaické ptéco tělo sbjrky. Owanaki-
Howá wesciohrá Dr. Lederera: Dtaewnf lúka wyknaéage
se gádmým, wtipným a dobrým dibIoS«m: SWífUtél % MU^-
njka ge prostinká, ale wefani dobrá pgwěst oárodnj^ Ikoda
genoih, ^e sp^soiratel sde podané přjleiitisti. n^ouiU, aby
bylnáťodnjžiwotnMwyitoača. H^liMtMtiaý péWulD^k podáwá
dobře psaný iiwotopis Ebertůw od Stanislawa Zaupra, po*
psán] Sw. Wáplawské peČ«li od Karla Deipmt&a, pétistiLo-
tau památkau aniwersil^. Pi^ls);é od f. A. Rlara, histori-
cký nástin chrámu Božjlio téla od P. Griinesa, a přehled djlen«
"^ Č^i\c]\ ^^J^}^^ 2^a|í^«wé;tQ,..^taiié.A.^4<»br^ Aláok^k
Nomůieme ale oporainautí, zmjxúti se, o nc^ctrnosli,
s gakau skoro wesmés česká gména psána gsau ; snad by
ani indická- ncbyřa tak zohyzdéna; a předej český ptawo-
pis nenj ani tak wzdálen gako Kalkuta. Nežádáme ono
pro Němce kabalistickéuujénj. čárek, ale ^en to, Čcuíu nor-
málka uíj. * w. N.
Literfttara ložieko -srbská.
. Posud měli Luzictj Srbowé tři slownjkjv aU
íácbjř dustajte^^jae newybowjřl potřebám této m}a«
dé literatury, neb . Swotljkáw gest latinsko. srbský
a Branceliw srbskb - latinsky ; pročež oba málo
upotřebitelné, a Bo$uw> gsa gen. do póla wydár^
nic nezpomů^. Protož nám .welewjtána gest
zpráwa, že pan Jordan» známý Jliterát a redaktor
Srbské Gitřenky> od budešinaké, wratislawské a
lipské, srbské společnosti ppbotně gsa podporo*
;iváA> pracuge na Ql)sjrném Srbsko, - némeókém
^lownjku, čjm se bohdá dokonal* známost srb»
skébo gazyka negen JXčmcíím ale i rozeném Sr.
bům a ostatnjm Slowanum znamenité usnadnj.
' Mimo to wychá/j w Budežjné malý Něme-
cko-srbský slownjk od Smoleře^ ten wšak dala-
Ja> nestač]^ gelikož gcai asi dwanácte archů ob^
^ahowatj bude.
Wětšj prospěch očeká^vá, se od p. Fdrsfterowy
.srbské čjtanky, gižto.pan wjdawaiel, učitel na
lipské městské škole giž .w srpnu minulého ro»
]ca dp. tisku chy^taL ,. , .. n. ■
ííowé knihy.
Malá Encyklopedie Nauk. Nókladem českého
museum. Díl 2. — Wád. Wladíwoje Tomka
' néje xeéné éeéhé. S třemi mapkami.
W Praze 1843, w komissf u Kronbergra iŘíw»
náČe. Str. 3á9 w ». áe§. za 45 kr.
WlaMmiU Přjtel osiyěty a zábawy. Wydá-
wán od K. L. Štorcha. Djju 1. swazek 2*
. W Praze, tiskem a nákladem J. Spurného 1842.
Offtello^ mmúřemj^ benátsky. Truchlohrti
w pateru gednánj od W. Shakespeara, přelo-
žena od Jak. 'Bud. Malého. W Praze 1843.
Tiskem Anny Špinkowé, wedenjm J. B. Malé«
ho. Str. 158 w 8. za 48 kr.
Digitized by
Google
IIWIIT
OBOBU LITBBATUBT, UUBNJ A, WBD.
Čjslo IV.
(JPřJtoha ku Kwétům,')
22. února 1843.
Literatara.
Othelto nutuřenjn BenaUký, Trachto-
hra od Shakespeare, přeložeoa od Jak*
Bud. Malého. W Praze 1843. Ti-
v /
skem Anny Spinkowé. (Cjslo III. překla*
díl klassiku wsech národu a éasu, wéd a
uniénj.3
Wydawatelstwo klassíkA má ta welkau zá-
sluhu> ze třemi posud wyálymi čjsly swé biblio-
téky obecenstwo české seznámilo s třemi básni-
ckými wjftečnjky, we swém druhu gedinými : s Ho-
merem^ Thomsonem a Shakespearem; tjm zp&*
sobem obohatilo skwěle naSi literaturu. Shakes-
peare zbudj snad neywětSj auoastenstwj u náseho
obeceastwa> i nenjf u nás gíž potřebj tolik bog&
gako u Němc& w předešlém stoletj, než ho Les-
sing a Herder etc. z oparu onoho zmalatnělého
šm}šlenj> kterémuž se zdál b^ti Othello djlem
opilého diwocha^ wystawili na tu w^Sinu, na kte-
réž nynj stog» ačkoliw by neškodilo, kdyby mu
i u nás někdo cestu připrawil rozboretn a wjfkla-
dem, aby wšude našel brány otewřeny. W tom
ohledu magj Němci welkau zásluhu, a musj se
řjcij že Shakespeare u nich druhau wlast našel;
tolik pře - a wykladatel& se u nich wyskydo, že
celé bibliotéky o něm se napsaly. G5the a Sha-
kespeare magj u Němc& swAg zwláštnj kultus.
Celá německá dramatika ale také w slunci Sha-
kespearowského ducha wyrostla — Gdthe^ Schiller,
Lessingj Gerstenberg, Leisewitz etc. magj mu
mnoho co děkowati. Kyžby také u nás tak bla«
liodataě p&sobil swým ožiwugjcjm geniem!
U nás arci nem&že nikdy takow^ enthusías-
mus zbuditi gako u Němc& w gegich tak nazwané
»®turm*unb I5raitgí)críobť/« neboť ty časy se gíž
newrátěgj, a mimo to ge národnj duch náš poně-
kud giny, ačkoliw překonawá sjla genialnosti i to
přemůže; nikdy ale nenagdeme w Shakespearu
saukmenowce, gako Němci. Předce wšak nenj po-
chybnosti, že se u nás hlaub zakořenj a žiwěgi
ugme než u FrancauzA, kde swau půdu nikdy do-
cela nagjti nemůže* Němec má také překlad usna-
dněny, neboC obě řeči z gednoho kořene pochá-
zegj a podobnýih způsobem, co do formy, co
do fraseologie a celého wywinu se utwářily;
naše řeč má swau bohatau deklinaci, swým pů-
wodnjm časoslowem, swau zwláštnj skiadnau a
celým swým geniem se uchyluge od anglické. To
a krátkost Anglického gazyku, pak sloh Shakes-
pearůw, ten Německý dom, plný špiček, ozwěnek,
plný her we zwuku a slowech, ten pathos, to
bohatstwj na obrazy a tropy, to geniálnj překy-
penj a celá welkolepost a mohutnost ducha, dě-
lá překlad ze Shakespeare pracj welmi těžkatk
Pan Malý oswědčil swau obratnost a wýtečnost
našeho gazyka, kterauž on wprawiti se může we
íormy neobwyklé. Prwnj překlad Německý Wie-
landůw zůslal daleko za prwnjm Českým. Pan
Malý nepřekládal sice tak wěrně, gako nynj Němci
Shakespeara překládagj, za to se ale tento Český
přewod snadněgi čte, a pozděgl dá se i tomu
wyhowěti, až se gen wjce sil o přewedenj pokusj.
Schwáliti ale nemůžeme, že p. Malý na některých
mjstech obtjžem se wyhnul, ano někde ge i wy-
nechal. Také se nám zdá, že ge básnická ban^^í-
tóst někde setřena, zwláště na mjstech bauřliwých a
tkliwých, kde šepot a hrom se střjdagj. A práwě
w Otliellu ge tak mnoho, o čem se řjci dá, co
Herder o pjsni o vorbé w něm řekl, že ge nepře-
kladná gako wzdech. — WerS p. Malého ge až přj-
liš swobodný — ba pauhé počjtánj syllab. Bylo
by k přánj, abychme gednau, co se weršowánj
týče, gíž k něgakému sgednocenj přišli. Máme
přjzwuk, časoměru a-^anarchiil^)
*) Ba bohužel! a tuto poslednj v iLaiclóni kaut^ ga-
Vo wícsachwacugjcj powocictí! — Dobrý wcrií (mysljni co
do wmilecliiho UoatUy o c<*Qe hémnitké ncnj tdc Iroét) gc u
nás wec velmi řjdká. Neywěiiij djl báRDJkCi naiich ani ne^
wj, co wcri ge; a Čjsti — ďo&f e, čint? Česhj, dle prawého,
w národe panugjcjho spfttfobu w xnluwenj řjsti nedagj «e
skoro žádné plody našich wcr^otepců. — GesU to miscrný
Digitized by
Google
14
Pan Malý připogil ku swómu překladu takó
wyswětiugjcj poznamenánj, wzdy ale s njm se
neshodugerae ; k. p. na str, 66. nemusj práwě se
wyrozumjwati do mé duie ; na str. 87 : Wlhká
ruka dle staré powěry Lylo znameqj wiluost! a
prostopášnosti^ gak z mnohých mjst w Shakes-
pearu wyswjtá ; neraugj tedy zde býti mčkhá rubih
Některé poznamenán] ge zbytečné. To wsak gsau
gen maličkosti.
Na obálce nám p. Malý slibuge zase nowau
dramu Shakespearowu : Konec wSe naprawj, na
gegjžto brzké wygitj se zagisté každý tesj.
Pod společným titulem:
y^ZreadU Utioota na wýchodni Ewropě^
začtal p. Ki$rel Wladislap Zap vydávati sbírku sibavno-
poudaých, meniich, vétáich^ dílem pilvodnícbi dílem pre-
loienýoh prací, nákladem slovútoS xnámébo knihkupectví
CalvoYskóho, jejížto první částka právě tuty dni na svétlo
ryihí, opatřena jsouc svláftním názvem :
Obrazgt powésii a aneNaotg z národ-
niho a společenského xiwota. Z pir-
wodoích zřídel w češtinu přewedl aáestawil
K. nriaa. Xup. Swazek I. W Praze 1843,
a Jana BohHmíra Calve (^tiskem J» Pc»pi-»
sila), na pěkném bílém papíra, welký 12.,
VIII. a 171. Cena 40 kr, na str.
V zajímayém proslovu vyjadřuje se p, spi-
sovatel o příčinách, kteréž jej k tomu přiměly,
aby podobné dílo podniknul. Dvě jsou hlavni :
jedna aby nás seznámil s duchem i životem a
rozmanitými zajímavými úkazy slovanských náro*
dův, tak jak to pravdivá známost a šetrnost
těch v^ci iádá, a nikoli jak nám to zlomyslná
vůle jizlivých cizinců, byť dosti půvabně papri*
kou novomódního vtipu a moderní malioi oko*
řeněné presentuje; — druhá pak^ aby vyhověl
jedné z nejdůtklivějsích potřeb literatury naSí,
množe počet spisů k příjemnému, srdce šlech-
tícímu čteni určených, chráně se ale při tom, si*
řiti hojně beztoho rostoucí překlady ducha a
života cizího, kteréžto jen k hubení našeho ná*
rodního pocitu přispfvaji. Podniknuti p. Zapa,
kterýž z Musejníka^ z Vlastimila i z těchto listů
ůkas powrchnjho V wííci prohledán], něho ledabylého při*
Inulj, a »asluhowalo by gednau d&kladného probránj.
fie4.
sám jakožto dobrý pozorovalcl i Učitel cizích
mravů a způsobů chvalně známý jest, narodilo
se ha Sfastné myšlénce, a věru jest i tento náš
ve Lvově, mezi Poláky a Rusíny bydlící literát,
co do jazykových Vťdonioslí i vlastnozračných
známostí vícera slovanských kmenů, před jinými
schppen^ aby k šťastnému vyvedeni dospěli mohl.
Y prvním tomto svazku podává nám obrazy a
nákwsy pod názvem; f^Bmtffyy SWMiocwir, Jter-
dyčov, Vjezd do Berdyčom^ Baragolsivo a Kyjev •
ěké kontrakty, * pak anekdoty : » Kopernik Polák
cíli Němec, Pohřebiti tW, Nenadálá hosíinnost^
Ze života mého dědečka, Napoleon n SvařendSti
Židé a Zlomek z vypravowlnt starého polského
šlechtice f^ a konečně delší po Vést: nTuniza*
natvangu. Jak viděti, jesl* obsali dosti hojný i
rozmanitý, vypravování, jakož u Polských a Ru-
ských spisovatelů zvyklí jsme, živé a plné bar*
vitostí, řeč, o čemž se naopak čtenář sám nej-
lépe přesvědčí, dosti ^snadná i čistá.
Co by se první této částce počatého díla
vytýkati mohlo, a o čem p. přek. sám již zpo*
míoá, jest zajedno, že se všecky Články, posledoi
pověst toliko vyjímaje, nazvice jen Polského a
jmenovitě polskošlechtického života týkají, za dru-
hé, že p* přek. oblíkaje díla, .mající Polského
ducha i mravy naznačiti do roucha Českého, lec-
kde , a zvláště v titulaturách a společenských prů*
povídkách také polštině prosvitati dal. Na tuto
poslední nech odpovi překladatelova vlastni slo-
va: »Ale což, praví, mám k vůli jazyku učiniti
originálu . násilí, nejdůraznější scény svléknouti
z jich dojímavého roucha, ujímaje jim barvitosti
a místnosti u vyslovení ? Jsem toho míněni, že
sji ze spisů v slovanských nářečích složených,
v českých převodech leccos při stavění a vybí-
rání slov, pokud se to grammatické stavbě na-
šeho jazyka naprosto, nepříčí^ dovoliti můžeme
a to nejwíce v dialogách a titulaturách, •<— — tím
spíše, pakliže jasnost mluvy tím nic netrpí: což
se i v jiných jazycích z ohledu cizorodných titu-
latur děje. « — V tom se my s ním docela srov-
náváme, ostatně, udělal-li toho někde více, než
se snad nám aneb jinému právě zapotřebí zdá»
aneb mohÍJi snad zde onde sobě lépe pomoci,
původní barvy a vlastního jazyka více došetře :
to věru ani jemu ani jeho spisu na ujmu býti
pemůže. . UčiniMi některým mnoho, naleznou se
i jiní, kterýmž málo učinil. V podobné řeči ne-
lze hned mim obecně platnou naleznouti a tepr-
va častější kolísání jazýčka váhu do stání přivede.
Co se pak onoho prvního týká, slibuje ňám
Digitized by
Google
15
p. přek. sám, že coby se při prvnfm svazku je-
dno tvárné jšiho zdálo, ve druhých napraveno bu-
de ; ostatně shledá ale čtenář, že právě tolik té
vad^, jak se svědomitý* překladatel obává, ani v prv-
ním tomto dílci se nenachází. Co bychom my
tomu ještě vytknouti mohli, to se ale jen dvou
nebo tří ČlánkA týká, jest jistá rozvláčnost, jaké-
si novomódní padání přes samé řeči, kteréž na
kolika místech čtenáře zadržuje; to však jest va^
da, s kterouž se i v jiných a nejoblíbenějších
spisech potkáváme a kteráž jen jako zrcadlem
moderního života jistých vzdělaných třid se uka-
zuje; spis. odbyw tyto prázdné a předce při vy-
líčení celého národního života neodbytné quasi-
illustríty, odpočine si pak i se čtenářem v zalíbeni
tím bezpečnějším na čerstvém vzduchu, u pro-
střed oněch přirozených, novotou i silau zajíma-
jících úkazů, na něž ony krajiny s obyvatelstvem
svým tak bohatý jsou. Ostatně, jak se dozvídá-
me, hodlá p. sp. sbírku svou budoucně i původ-
ními pracemi obohatiti.
Doufáme, že Českoslovanské obecenstvo dá-
rek tento, od věrného krajana až v pokrají Visel-
ském uchystaný, vděčně přijme, i váženému knih-
kupectví Kalvovskému, kteréž nákladem* svým o
zrostnutí naší vlastenské literatury přičíněti se
počíná, k podobnému dalšímu a rozšířenějšímu
podnikání chuti dodá. S jeho obětí to nebude,
neboť v málo kterém spisu najde tolik rozmani-
tosti^ tolik názoru na život cizí, nám předce
tak blízky^ málo spisíí nalezne, z kterých by
tak rozmanitý duch i tón na něj vanul jako zde,
kdežto od elegicko • idyllického líčení k roz-
marnému, od obrazu domácího života k násti-
nům polohistorickým kráčí a spolu hezkou řadu
spolukmenovních spisovatelů pozná, tak že se
spis tento i jaksi jako nějaká anthologie jinoslo-
slowanských spisovatelů považovati může. Vy-
dání náleží k nejouhlednějším, kterýchž máme;
a tak mnoho štěstí i rychlý postup k chvalnémiu
i prospěšnému účelu 1 JjT* Šf*
JPomnénlsy na roh É843. V Praze. Tisk /ar.
Pospiiilaj rytiny od Vád Merhlasa. Ve 32.,
na velíně, str. 44. Cena 30 kr. na str. K do-
stáni v Expedici Květů a v giných knihku*
pectvich.
Čtenářstwa nHemu gMu dogixta tukmj on/ něžné
knjlečky, kterci se gako památkj na obljbené pražské spo-
tečeiifké bály České oda dwau let wydávagj, a wjme, ie
se we mnobVch krásnVcli rukaú co milé pamÁtky ácfrntS
chowajy. Předeilé dwoge Porant^nky podaly nám plody
básnjkuw; lelosnj vjlag] k nám 8 ntlokrásnými kwjtky poe-
tickřho ducha spanilých dcer wlasti, a led gest \rbni na
páaocb, aby wsácný dar ten — doprege-U gim ho ginak
aneb šťastná nábuda, aneb pHspjscnj — tjm wcrnřgi a sta-
rosUiwt^gi uschowali. Osmnáctero panj i panen podawá
sde dary swé na oltář itlasti, a Musa, ctjc spanilost i wla-
stcncctwj gegich, nemčla k nim wéru ruku skaupau. Né-
které z básnic zde se-wyskytugjcjch, gsau sice giž od gi-
nud známy; wétsj gich ale částka wystupuge sde poney-
prw pi*ed obecenstwo, při Čemito neypřkněg&j gest, že dwé
nebo tfí wygmauce, n^ecky ostatnj prawým swým gménem
k radostnS ge pozdrawugjcjm kxaganům se biáéj. Gméoa
gegidi gsau: BožisL Swohodowa, Marie ÓueM, Marie Po^
spjiilQwa, Wlastim. R^lithkwn, Bohuši. Ragská, Dobro m.
Rettiyowá, Rosalie a Wlastim. Rymawěká, Slowanky, Aut.
Semerowá, Ludm. Tichá, Ant. Snlowa, Zdenka a Milada
Nčmeííkowé, Zdenka z íVasti, Milina Hlawsowa, Njna nerh"
stown, Marie Hoikowň, a K. N. Slowmikaf i wjccgínych
by se bylo zagisté gestfi připogilo, kdyby snad čas a účel,
kterýž zde widycky k gakémus překwapcnj prohljzcti mu-
sj, wřtsjho rozblá^enj podniknuté sbjrky po Praze i na
wenkow byly dopustily.
Útlá, wraucj k wlasti láska wane skrze prostomilé tyto
bášnč gako hlavmj tón, blaho i sármutek něžné milosti strj-
dá se rozkolné s obétovrným zanjcenjm tjmto ; celek opra-
wdu musj na naiince mocj diwotwomau a překwapugjcj
pfisobiti, gako bohyně olympické, zgewiwij se pogeduau
pied užaslým Parídem, nad nčhož Jtám nesaadnčgi gest u«
réiti, kteréž se zlaté gablko krásy aneb ratolest wjtězstwj
prířkaauti má. Wéru úkaz to wzácný a nade wíi mjru potii-
jíugjcj, widétiy kterak uďechtilé ty sestry naáe celau du.4j,
wsemi silami swými k drahé wlasti Inau, gak zde gemno-
citnýmiy onde plápolnými slowy lásku swau k nj proge-
wugj, gak tu hrdými slowy k nj se přiznáwagj, onde z krás
gegjch se třaj, tam nad spánkem a nedbalostj giných žaln«
gj, aneb i horliwě družek swých kstegnémn wlasti milowánj
powzbuzugj. Nesmjme-liž zakládati Sobě na tom? Nemů*
ie-liž nhS národ hrdý býti, máge dcer takowých? A gacj
budau mužowé, widaucc pijklad takowý sester swých a ne-
chtjce od nich dáti se sabanbiti? Těime se, že u wlaat a ten
národ, gelioi matky a dcery ukowé city pěstj, nikoli k úby*
těm aneb k záhynu, nýbrž radostné obnowé a kn krásnému
rozkwétu kráčj. A ty city, které zde gedny sladkými a
wábiwými zwuky na weřegnost pronájíegj, ty žigj we steg-
vjeli srdcjch giných, stegnau snahu, stegnau wraucnost pro-
l^wugjcjch, kteráž byť i swětu a weřegnosti nepoznaná z&-
Stáwagjc, we swatyni domácnosti a we kruhu společenských
8wazk& zdárně swjtj a zahrjwá.
Máme geště wjce o Poměnkách powědjti? Oprawdu
ft radostj bychom to učinili, a neradi se od nich laučjme,
ale — mjsto nedowoluge. To tedy gen k tomu, Že gedtě
gistý počet exemplářfi, nad potřebu bálowan tiltěný, k do*
stánj gest ; Že celé wydánj k neyskwostněgljm náležj, a že
i do predege wdjm tjm, gak na bále bylo, ae opathlo. K.do
Digitized by
Google
16
ge chce — a káoi hj ge neclitSl ? — nech ti pHxpj^* ^ na
dlauho stačj sotwa pozůstalý počet výtiskftw. — Wám,
\rxácné dcery Mus a wlavtí, na roUaudenau wrau<j djkj a
časté podobné shleJánj ! ^ ntotth.
Zena.
Plinius mladší živ jsa na svém statku t Itá-
lii měl souseda, jenž nakažlivou nemocí velice
se rozstonal. Jeho manželka, vidouc jej velice
trpícího, a zbavena vsí naděje opětného pozdra*
véní manželova, aby se usmrtil radu mu dávala.
Nemysli si, m&j miláčku, dí k němu, že se tebe
zprostiti žádám. Vždy tebe nemocnému i zdra*
vému věrna z&&tanu, všady tebe následovati chci.
Že pak ona nemocí zdraví svému uškoditi ne-
mohla, třeba že je nejméně ochraňovala, vymysli-
li si obadva manželé do moře se vrhnouti, a že
choť nemocného obětí zahynouti chtěla, svázav-
še těla svá, oba oumysl vykonali. Bylať pak že-
na ta z nízkého rodu pošlá, a u těchto lidí ne-
nj wždy dobroty a setrvalosti naleznouti.
Jiné dvě ženy, jichž za příklad uvésti mí-
ním, jsou rodu šlechtického a velmi bohatého,
0 jakémž se domnívá, že pěstí a krásí ctnost i
mravnost, poněvadž nižšího lidu jest vzdělanější.
Arria, choť Caecini Paety, paní konsulámí, byla
matkou dcery, kterouž provdala za Troefa Paeta^
muže ctností za císaře Nerona velmi proslulého.
1 stalo se, že Caecinus Paeta od lidí císaře Clau-
dia po úplném pobití Skribonovu, jehož stra-
ny se držel, do vězení vlečen byl, a tam aby jej
následovati mohla, prosila Arria lidí Glaudiových,
že na své outraty jej opatrovati bude, a tak že
by mnoho uspořiti mohli. Nedovolili to ale pro-
síci manželce, a ona tedy následovala manžele na
loďce rybářské až do SÚavonii. Za toho času u
přítomnosti císaře blížila se k ni Junia, vdova
Skribonova velice přívětivě ; ona ale jí odpově-
děla: Jakž mám s tebou mluviti, tebe pošlou*
chati, na jejímž kHnu Scribonius usmrcen byl, an
ty dosavád jsi na živě? Když oumysl její sebe
usmrtiti se vyzradil, zeť neustále ji žádal, aby od
oumyslu upustila. Chtělabys, pravil, aby dcera tvá,
moje choť totéž učinila, kdybych osud twého mu-
že snésti musil? Zagisté, odvěce Arria, byl-li jsi
5 choti svou tak živ jako můj se mnou. Sna-
dno vám jest, mluvila k svjfm strážcům, dopustiti,
abych ohavneji zliynula, ale mne z toho zdržeti^
to nedokážete. Řkouc to vrazila hlavou o zeď,
že dlouhý čas nemocna ležela. Že však manžel
její u vězení té srdnatosti nebyl, aby se byl sám
usmrtil, šla k němu na rozkaz císařův a vzavši
mu dýku, již při sobě nosíval : Hle Paete, zwo-
lala, čiň, co já činím ! a s těmi slovy vrazila tcel
pod srdce, a vytáhnouc jej podala manželovi
řkouci tato nesmrtelná slova: Paete, nebolí to!
Na to zavraždil se Paeta stydě se, že k tomu tak
drahého a šlechetného přikladu potřebí měl. —
Pompeja Paulina, mladá a šlechetná Říman-
ka, provdala se za Senecu. Nero, nesprávný* jeho
vychovanec, poslal i k svému učiteli satelity s roz-
kazem, že se života zbaviti má; což za těch
časů milostivým císařům jen poručiti se ráčilo.
Seneca mírně vyslyšev ukrutný rozkaz, žádal pa-
pír na zhotoveni poslední vůle své, ale nesměl
ani tu vyjeviti; dí přátelům: An vám ničeho od-
kázati nemohu, zanechávám vám nejdražšj svůj
poklad, pravý obraz mravil svých. Přátelům ne*
smírně hořekujícím lál, pravě: Co prospívalo
u vás mé naučení o moudrosti? Kdež jsou její
zásoby, nashromážděné za mnoha let proti ná-
padům neštěstí a zloby? Což jsme nepoznali
ukrutnost Neronovu? Kdo bratry své a matku
zavraždil, i učitelů utratiti musí. Řka to obra*
til se k manželce a srdečně ji obejma žádaly aby
trpělivě osud snášela. Nezneucti, duše má, smrt
mou pláčem, čímby jsi dokázala, že jsi mne více
milovala, než dobrau o mne pověst a učení mé !
Na to Paulina zpamatovavší se odpověděla: Ne-
mohu Seneco, nemohu tebe opustiti ; tvůj ctno-
stiplný život nemá u mne účinku nedojíti! Ty
jsi mne naučil umříti — akdy bych to raději, ctnost-
něji a krásněji mohla, nežli s tebou umírajíc? —
Obávaje se Seneca, aby Paulína po smrti jeho
svévoli a ukrutnosti císařově za obět nepadla, žá-
dosti její odolati nemohl. Nuže, odvěce, svoluji,
ale chvála a vznešenost činu náleží tobě. Napo-
tom otevřely se jim nožem žíly. Seneca již stár
a nemaje tak těkavé krve do vody položen býti
musil. I to nezpomohalo, i vzatý jed méně k srd-
ci se prodral. Tak těžce trpě svolil, aby manžel-
ka do jiného pokoje odnesena byla. Dozvěděv
se toho Nero a obávaje se, aby smrt Pauliny, s nej-
přednějšími rodinami Římanskými zpřízněné, vý-
čitek a výhrůžek mu nezpůsobila, a nemaje ženu
tu v nenávistí, odeslal vší čerstvostí rozkaz, aby
zachována byla. Paulina již bez sebe ležíc nevě-
domá, od koho zachována jest, opět obživla; a
dle učení Senekova život mravný vedla.
{Dohon^np,)
Digitized by
Google
■iwin
E OBOBU I.ITBBATUBT, UBIBNJ A WBD.
Čjslo V. {tVJioha nu Kwětům*') 8. března 1843.
Krátký přehled literatury
w roce 1842.
{Pokradowánj, }
Filosoíie gestneystaršj wědsu tak stará skoro^
gako člowéčenstwo samo^ ačkoliw gméno mladšj
gest ; j)rwnj tušenj a hledánj Boha ge filosofie^
dřjwe než Thales o tělesném swětu hlaubati začal«
Ne tak nazwané praktické wédy» nýbrž neyodtaže-
negšj oeydřjwe se pěstowaly, hwězdoslowj a bo»
howéda ; člowčdenstwo z nebeského a ne ze zem*
ského pólu začalo se wywinowati^ gakž Hamann
prawjj onen hluboký a temný >SDtagUé OUé 31oxp
ben</ že zahradnictwj bylo dřjwe než rolmctwj«
zpew dřjwe než mluwa etc. Wéda newyrostla
z břicha, tedy ge marné ono mluwenj, že íiloso*
fie nemá žádného [užitku. Ačkoliw to ge lež, ne*
bo wplyw gegj na státnj wédy, dégepis, přjrodni*
ctwj, wůbec na celé utwářenj žiwota ge tak patrným
že se ani zapřjti nedá ; a kdyby to nebylo přede, by
měla swau wěcnatost;duch musj se rozwinautí,wy*
článkowatibezewšehoptanj kcetnuf gef to wnitřnj
nutnost, řjáe dušewnosti, gako ona tělesností, roste
giným arcipoehodem. Mohau býti potřebnegsj, ne*
wyhnutedlněgšj wěci, neykrásněgšj ale a neywětšj,
co člowéčenstwo má, ge filosofie a poesie. Apráwě
ta prwnj u nás tak málo pěstitelů a přjzniwců má.
Slabost a bázeň ge toho přjčina, někdy i nenáwist
a zaufánj nad prawdau. Schelling arci prawj, že
ge prawda lehká, filosofie ale zagisté to nenj, chůze
w auzkém logickém střewjci ge obtjžná a bog s my*
šlénkau nesnadný (gak prawj Schelling, že wedl
třidcetiletau wognu s myšlénkau) a howěnj na sta-
rém náwyku ge tak sladké. A práwě filo/sofie to
gest, kteráž pokoge nedá ; w n j ge wěčné puzenj
ku předu ; kdo gednau do spekulatiwnjho stroge
přišel, musj dál, aneb uklauznauli nazpět do bez*
prostřednjho žiwota. Mimo to nenj k žádné wě-
dě třeba tolik samočinnosti, gako k filosofii ; zde
přestáwá wjra a učenj se ; myšlénka musj se zro-
diti z twého ducha ; co si sám nedobudeš, nemáS
w této wědě ; ona ge Sokratowa Mouvtquí, pomá*
há gen k porodu syna swěda. Zde přestáwá wše*
oko tradere, proto ge ona také wčdau esoteri*
ckau; genom wýsledky ze swatyně se mezi lid
dostanau, wšak giž přestaly být filosofij ; gegj ta-
gná djlna zůstane zastřena, co zwláště platj o no-
wěgšj Hegelowské, kterýž gí nechal zamrznauti
w nepřjstupném ledu, gak se řeklo. Z toho se
dagj wyswětliti báchorkowité o nj powjdačky;
některý plawec o ni zawadj a když domů přigde^
wyprawuge swému lidu diwy a hrůzy, a lid se
křižuge před Antichristem. Tudjž ta bázeň w ney*
nowěgiijch časech před nj, ačkoliw Hegel pořád
ugišfowal, že má filosofie dobré swědomj, že se
nemusj giným wědám a ůstawům z cesty wyhý-
bati. Mluwj se o neodolatelné, rozdrcugjcj moci
myšlénky; té wšak nenj se co báti, ona rozkotá
gen to, co ničemné gest, co giž w sobě smrt nosj.
To se musj tělesnau silau proti nj zatarasiti, po-
ctiwost, wěcnatost gi může směle do žiwého
ohně prawdy postawiti. Mnohý arci také na
filosofii zanewřel, že ho nepožehnala ale zchro-
mila w zápasu ; stalo se mu co učedinjku kauzel-
njkowu, wyřknukě slowo, nemohl se ale wýgewů
zmocniti; wyšel na dobrodružstwj a špatně po-
chodil. Konečně musjm podotknauti, že ostatnj
wědy filosofii drzost wytýkagj; neboť ona chce
nynj slauti wědau na^e^oxv^^ a hledj ostatnjm sil-
ně na prsty, kára, žádá, poučuge a do wšeho
mluwj, nebo práwě w poslednj době obgem swůg
až do neskončenosti rozšjřila, wšecko ge gj před-
mětem, o wšera se filosofuge, a to zbudilo ne*
náwist sester ostatnjch na mnohých mjstech, zwlá-
átěge mrzj ono nowé konstruowánj pogemů; me*
tafysickým hohus-pohusem chce prý udělati, na
čem se ostatnj nahmoždj w pólu twáře. Nawzdor
wšemu tomu kráčj ale pořád dále, a giž i naš^
hranice překročila. Kldceloíoi náležj ta zásluha*
že gi uwedl u Čechů (k Polákům se dostala o
něco dřjwe Tretowským, Czeskowským, Libeltem
etc), nebof co se před tjm u nás toho druhu
Digitized by VnOOQiC
IS
obgewflo^ bylo toliko cwičenj we zbrani myšlén-
kowé (Markowa logika — dle pogemu Hegelowy
logiky ge ona arci neyprwněgšj část filosofie). Klá-
cel nám podal několik pogednánj w Musegnjku:
o komickém f uflastenectwj a kosmopolitismus^
tlak, puT^enjySwéwolnoět a náhozensiwj^eidaroZ"
tím, a spis sám o sobě Mostek. NcK^jtjm w so-
bě powolánj rozebrati saustawu *a w^sledky geho
bádáaj (a také by to meze tohoto přehledá lite-
rárnjho překrodilo)^ neb ge to wěc na rozwáženj,
ledabylo úsudek pronésti o djle filosofickém, a
lúimo to práce Klácela doswědčugj gadrúau zmu-
žilofit, přjsnau logičnost, ducha bohatého a hlu-
boce wzdělaného, gsau prowáté přjmym a prj-
sným mrawnjm smeyšlenjm^ že i tenkráte^ kdyby-
chom gine náhledy měli, s welkau ^etrnostj, opatr-
nostj a oprawdiwostj bychom progewili ge museli.
Zde nám buď gen dowoleno zmjniti se o geho po-
gemu filosofie, o geho náhledu o wlastenectwj a přj-
rodě. Dle našeho zdánj ge pogem geho o filosofii
pfjlii auzký. On má onen, kterýž práwě Jako-
bilio škola wystawila aneb aspoň neywjce zastá-
wala: že ge filosofie wěda o nadsmyslném, Po-
gem nadsmyslného ge neurčitý; gak geg Klácel
wystawil, newystačj k auplnému dosažen] poge-
mu filosofie. Herbart prawj, že nezáležj na ob-
sahu pogemu při filosoFowánj, genom na zp&so-
bu, gak se pogemy k wědě wzdělagj. (Filosofie dle
něho ge wěda, kteráž powstane pauhým wzdělá*
njm pogemťi »burdSi bíof e Scarteítung ber Segríffet;
o wšem se muže filosofowati ; pauhým wzdělánjm
86 lišj od matematiky.)
Gak daleko myšlénka sahá, tak daleko sahá
také filosofie. Klácel ob mezil gegj pogem, abych
řekl, proti wšj praxis philosophiae i neboť práwě
onau óástj, kterau wylučuge, wýslowně filosofij
přjrody, založil se počátek té wědy Thalesem,
neboť geho saustawa ge tak nazwaná fisikálnj.
Anaxagoras měl gíž tu welkau myšlénku, že w přj-
rode ge yoííř (mysl, rozum), aokoliw gak Platoa
prawj, newěděl, co tjm wlastně chce.
Opomineme střednj filosofii, a obrátjme se
k neynowěgšj. Neyskwělegšj stránka Schellingowy
Školy ge od Klácela wylaučená Část. Známo, že
Hegel má na 3 částky (gako wšecko we saustawě)
rozdělenau sauslawu? neboť dle něho má myšlenj
(ba* Dcnfen) tři momenty: 1) idea sama pro se-
be (on unb fůr fídSi)^ 2) we swé zewnitřnosti, ob-
jektiwnosti (tu í^rem Slnber^fcín), 3) ze zewnitřnosti
do sebe se wracegjcj ; a tolik odwětwj má geho
wěda fia^e^o/fiy t logtku (spolu we smyslu metafy-
9\]iíj), filosofii přjrody (neboť přjroda ge idea w ge-
gj ginakosti (8lnberéfeín) a filosofa ducha C®tk
fleépt)i(ofo))Í)fe)« Tak giž puzenj temné w neyprw-
něgšjch mudrcjch priwedlo ge k obádánj přjro-
dy; nejTpopuláměgÉij pogem filosofie (že hledá
prawdu) gi k nj poukazuge, neboť téi o nj má-
me myšlének, w nichž prawda a lež b;fti musj
(které se musj. rek tifikowati (dleHerbarla),wytřjbiti
z odporu; ona musj býti wýtworem ducha, které-
hož nagjti máme, a celá praxis pkihsophica mi-
mo to zastáwá Klácelem bez dokázánj nutnosti
logické wylaudenau část filosofie. Klácel wůbec
tau wřelostj nemiluge přjrodu, gako ostatnj zá-
gemy člowěčensiwa, on gj nepřege, té welké ma-
tce (lak gi temné, ale hluboké puzenj nazwalo),
a geť předce wtělené slowo, od gehožto poznánj
člowéčenstwo snad neywjce očekáwati muže; ne-
boť w nj ge mjr a uspokogenj ; gasnost a zdra-
wota názoru může gen odtud wycházeti^ ona ge
kontrolla spekulacj.
(PohraéowánJ.)
Literatura*
Vrtasiimih Prjtél oswětý a zábawy. Wy*-
dáwán od K. Storcha. Djlu prwnjho swa^
zek druhý. i843.
Po dlauhé přestáwce obgewil se zase swazek
tohoto obljbeného spisu. Ge to wěc welmi ško-
dliwá, že se periodická literatura u nás dařiti
nechce, a práwě ona držj obecenstwo w praudu»
ge tlukaucj žilau,kterauž myšlénky woběh přichá-
zeg] ; neprawideln^m wycházenjm takow}'ch spisů
kazj se u obecenstwa dobrý rozmar a chuť k od-
bjránj. ~ Tento druhý swazek držj se w tom sa-
mém chwalitebném směru gako předešlj mezi přj-
snau učenostj a pauhau zábawau. ZaČjná přjle-
žitostnj básnj; Cit wděčnosti p* W. K. Klicpero-
wi od Mokrowůského. Pohybuge se w antickém
rozměru a swětě. Takovým básnjm musj wždy
prawý žiwot zcházeti; musj býti wždy conventio-
nalnj. Starý wěk ge zapadlý, a žiwaucj má swé
práwo,
Powjdka z HofTmanowy školy : Cesty iitoo^
ta od G. J. Koláře držj se až prjliš nižšjho hu-
moru, Množstwj skwělých myšlének a skoků,
škoda genom, že se tato nowela we swrchnjch stre-
wjcjch čjsti musj. čuvernantka by si zaufala*
kdyby gi měla swým swěřenkám do rukau dáti.
Výbor holických příslovi od prof. Koubka.
Článek tento welmi wjtaný byl čten w učené spo-
Digitized by VnOOQiC
19
lečnoslí. Bylo by přátC aby se wSemožně každý
ruch a wjfgew národnjho žiwota Slowanů sebral;
gen tenkráte můte zmý a celistw]^ obraz národu
powstati^ a wýgewydu&ewnosti wlidu«gako pjsne,
prjslowj, pořekadla^ powesti, báchorky, powéry
etc. gsau prwky; z nichžto gednau prawý národnj
ziwot swug smér, ráz a swau barwitost dostane.
Z toho ohledu ge tak4ř powest národnj : Šeteh od
J. Boh. Ljmana zagjmawá. —
Určenj Ruska z ohledu tia Asii od L. Štú-
ra. Škoda> že toto pogednánj pořádně po sobě
wygjtí nemohlo ; dlauhau přestáwkau chod myslér
nek se roztrhnul. W podaném zde oddjlu mlu*^
wj spisowalel wšeobecně o činností ewropsk^ch
národů na gine djly swěta.
Neydůležitégšj článek ge překlad z GSthei
Přetwofy rostlin od Dr. J. Rod. Čegky, negen pro
W}HeČnost wěci samé, kteráž takořka přewrat uči-
nila w přjrodnických wědách, ale i pro wjbomost
překladu a předmluwu, krátkau sice, ale welmi
dobrau. W několika slowech ge powědjno tolik,
na Čem práwě w přjrodnickych^^wědách záležj.
Panorama našeho wěku přtnášj mezi gin^
welmi zagjmawý wygjmek z encyklopedického
slownjku ruského: žtwot ruské spisowatelky a
rekyně Naděždy Andrejewny Durowé.
Literárnj besedy obsahugj d&kladný referát
o Časopisu musegnjm od Dr. G., o Slowanském
národopisu Šaíařjkowu od J. SI. Tomjčki^ zprá-
wu o Zlatých zápisech a předběžné náwěstj dwau
spisů, pro nás welmi důležitých a zagjmawých,
Slownjku to liž německo^českého J. Franty Šumaw-
ského, gehožto prwnj swazek práwě tyto dny
wyšel a auplně zadost učinil slibu i wšeobecné-
mu očekáwánj, a Cestopisu naSeho neocenitelného
Kollára, Obsah udaný ge tak zagjmawý, gméno
spisowatele tak slawné, že hogného odbytu nadj-
ti se lze. }V.N.
Rukopis Kraloavorěk^ a gine růieč*
nijiie nkroánie spéroprarné básně.
Slovnie i věrné v puvodnlem starém jazyku,
S připojeniem polského Jižno-ruského, illyr-
ského a anglického přeloženie. Wyáanie
čiwrié Váceslava Hanky etc, V Praze
1843. Cena 1 zl. 20 kr., skvostný výtisk ve
skvělé vazbé za 2 zl. stř.
Slovutný pan Hanka, jemuž vynalezeni to*
hoto utěšeného, nedosti ocenitelného důkazu zá-
hé vzdělanosti našeho národu co děkovati máme,
poskytnul nám opět vší uznalosti hodný dar tím-
to novým vydánim drahého pokladu toho. Vydá*
ni toto (ani se neohlížejíc na velikau vnitřní cenu
díla samého v sobě) v tak ušlechtilé způsobe co
do velevitaných přidatků a spolu tiskařskau pře-
krásnou úpravu obstaráno jest, že je všem přá-
telům každého pokroku národní literatury, co
důstojný úkaz obzvláštní měrou poručeno míti
můžeme. Mimo pmodnitext, vedle něhož sdru*
hé strany výslovnost jeho, podle nynějšího pra-
vopisu vyznačená, méně zběhlému obecenstvu pro
ulehčeni čteni jest přiložena, podává se tu spolo
téhož nRttkopisu« negen celý překlad polský od
Simieůského' a německý od prof. Yácl. Svobody,
ňébrž všecko, co posud z této drahé perly staro-
českého básnictví jest již i do jiných jazykův a
nářečí přeloženo, jmenovitě do jiino^ruskiho (od
Halky, Mohyly a Srezněvského), do illyrského (od
Vraza), do krainského (od nejmenovaného), do
horno-lužického (od Jordána), a do anglického (od
Ďra. Bovringa). Posledně jmenovaný anglický
překladatel nadto svému překladu {Manuscrípt
of the Oueen's Court, a collection of old Bohe^
mian lyrico^epic songs etc.) předeslal obšírnější
historicko-kritický úvod s udáním obsahu jedno-
tlivých básni, který zvláště při básních větších jest
zevrubnější. V úvodu tomto učenec anglický na
negednom místě nejen vzornou krásu básni těch-
to na oči staví, ale i vůbec jemnosti a lahodnosti
naši mateřské mluvy tak úplně za spravedlivo
dává, že bychom jeho příklad nejednomu české-
mu odrodilci k následování vytknouti mohli. Aby-
chom jen malou ukázku toho podali, uvedeno
zde buď jediné, co jednaje o básni i»Skřivánek«
praví. Pise totiž v tato slova: »Posléz pak, jak
vpravdě poetická jest báseň čtrnáctá r» Skřivánek^,
kteroužto podáváme v překladu nerýmovaném
a nelíčeném, ačkoli nemožno v anglickém vyjá-
dřiti onen ohlas něžnosti a roztomilosti, jakýž
působen zdrobnělým slovem malitký skřivance^
a t. d. — V skutku, čtoucím tato i těm podobná
slova v onom úvodu nelze se nám ubrániti zvlá-
štního porovnání, kteréž nehrubě příjemně k my-
sli nám doléhá. Neboť jak mnoho posud i rodi-
lých Cechů stává, kteřížto, odcizujíce se slavným
předki^m svým, strany smýšleni o jazyku wlasi^
niho národu svého v té i více jiných stránkách
zde od cizince překonávati se dávají ! Ano bohu-
žel, jak mnoho jich po tu dobu, kteříž, ke vzdě^
laným třídám sebe počítajíce, ani o drahém po^
kladu, jakýmž majíce ^Kralodvorský Rukopis «
vším právem honositi se můžeme, dokonce ničeho
nevědiy tím méně pak v něm podnět nacházejí,
Digitized by VnOOQiC
20
aby jemu k vulí> jako dsLYný Góthe, česky se u6i-
lil^) Pročež nás velezaslaužil^ pan vydatel tím*
to vícejazyčným vydáním také s té strany ke
vzdáni dikův zavázaly že Ihostejnfk&m a odrodil*
cům sestavením jinojazyčn^ch překladů zřegmč
na oči vytknuly jakau učtu a vážnost cizinci cho*
vají k tomuto posvátnému zbytku z naší dávné
minulosti^ . kteráž nad všelikou pochybnost dá*
vá skvělé svědectví o vysokém stupni vzdělanosti
a osvěty, jenž v naši vlasti již před dobou, roku
1290 nejbližší, místa měly, an u sausedů našich
čirá tma, a to po dlouhou ještě přes to dobu
panovala. — Konečně pak připojením » Sněmu*,
»Libušina soudu**, ^Milostné písně pod Vyšehra-
dem** a »P^ně krále Václava I.*, kteréž, ač jmé-
nem Kralodvorského Rukopisu vlastně zahrnuty
nejsou, nicméně s tímtéž o vážnost starobylosti
a básnické ceny se děli, vzácnost tohoto vydání
novami ozdobami jest zv;ýšena* Také těchto ve*
Iccennych přidatku některé v jinojazyčn^ch pře-
kladech zde zděleny jsou, jmenovitě všecky čty-
rv v překladu německém; »Sněm", »Soud Libu-
šin® a ©Píseň milostná pod Vyšehradem* v pře-
kladu polském ; a tatož posledně jmenovaná, ja-
kož i vPíseů krále Václava L« v překladu angli-
ckém (A song of love under the castle of Vyie--
grad^ a pak King Yáeeúaťa song of love). Cho*
váme úplné přesvědčení, že připojení všech těch*
to i svrchu uvedeních překladů velevitáno bude
veliké části čtenářstva nejen z příčiny svrchu již
podotknuté, ale také z ohledu toho, že jimi spo*
lu velmi vhodné Články ke cvičení se v podotčc-
n^ch řečich a nářečích jsatU poskytnuty. Zde
nám pak nade vše vyjeviti zbývá přáni to, aby se
nám přičinlivostí naších slovanských soukmenov-
ců co nejdříve úplného překladu oněch drahých
památek do viech nářečí slovanských dostalo.
Zajisté by slovanskau onoho Rukopisu polyglot-
tou jeden z nejkrásnějších příspěvků k oživová-
ni a šířeni slovanské literární vzájemnosti byl po*
skytnut. A však, což po tu dobu ještě učiněno
nenj, nejbližší čas iiám přinésti může, a s povdě-
kem vyznáváme, že pěkný k tomu začátek již uči-
*) Kdož hr UTďíl, kdyby to skutečnost poliřichii!
nedokazovala? Mohli bychom se sde tázati, mnoho-li asi
jest ústavů, pro Českou mládel ztUUS dospčlejair určených,
T nichito by se této jenom tlovům pověddo, jaký poklad
cfaoTá národ Český w Rukopisu tomto; a< nic nedjme o
tom, žeby na ůsta-wech těchto, kde tak mnoho, Často i
ménS dokonalého t literatury řecké, latinské i německé
(u pHkl. v nSammlung deutscher Bdspielec) fte Čte, také
přede wiim tento Rukopis 8 mládeži čítán a vykládán čili
intcrpreiovm bj'ti měl!
nSn tímto čtvrtém vydáním, kteréž, nadto věrn;fm
snímkem opatřeno, pří vší svě ozdobnosli nicmé-
ně v tak levné ceně se prodává, že tím také méně
zámožn^^m přátelům naší literatury možnost po*
dána, aby sobě přede vším tuto drahorennost
zjednati a jí svou sbírku spisův českách ozdobi-
ti mohli.
F^r. Doncha,
Na dorozuměnou.
P. KurH Pichler ve LroTé překládá Swiftúv na sIo<
TO braný spis: Oulliverovtf ceéty, z pfivodniho jazyka do
oaii mateřčiny, coi zde, aby se snad tél nČkdo jiný do
Uto práce nezabral, předbéině oznamujeme.
Předběžné návěští.
U irAcIavA Jllerkla«»
na Novém mésté t sLatnické ulici č. 1125. Ty<d a k dO'*
^ stáni jest: ,
Maty zeměpisný •Atlaě
dle nejmovíjtfch zpráv a pomůceh scstavcwf a spolu § po-
třehným textem wfdanj.
1. sw., obtahujici 6 ilhim. map ve Telkém 8. Cena 24 kr. stř.
Atloě starého svita.
Spořádán od Václava Merklasa. Č. 1. Obor terně fUrým
tnámé. Vel. 4. Cena 8 kr. stř.
Nowá kniha.
fBiMioiéla m(&fec}e* 6))tfef f pončenj i ( obtoefc^
feij- aB9bátt)áit ob 3ofefa aSénc. SSíafářa.
SRoioélyo pořraiowánj bjíeř pr»rtj. SB^Jto^
je 1843, tíffem a itáříobcm 3. ^ofríffíla. —Stř.
72 we wel. 12. Seš. za 8 kr.
Článkowé tohoto, účeli swému welmi přiměřeného spisku
gsau:
Láska krodiě&m ge anost wftbec wálená. (Powjdka
s děgepisu wlastenského.) — Zrada wlasti trestu neugde.
(Z děgepisu wlastensktího.) — Vincenc Priessuitx. — Blareg,
swatý biskup a nměcdlnjk W pátek gde prý wíccko
naspátek. — Chlebowý strom. — Křjžowá taienj. — RekownA
křesianka. — Staiý wyslauienec a geho wnuk. (Z Chimaniho.)
N á w ě é t j.
Ralvowské knShkupeetwj w Prase přewialo od spo-
lečnosti národnjho Museum ^kého welksraQ potawadnj
fásobu ^la:
te^rgefi&ttbe
bet
ttifftf^ett eSpta^t^
9la4 bcm Sc^tgebánbe bet ba^m. 6pta(4e bel ^m. TCbbi
2)obrowfř9»
Son ^ntim Saroflam ^uc^mayer,
9farref )n 8labni{» und «eticiarr bti fttríler|btfc&0(ttcOeii ^t«oriatf«
kteréi wydáno bylo nákladem tého2 Museum a nyig, gsauc
21 y« arch& w 8. silné> po 48 kr.nastř. se prodáwá.
Digitized by
Google
IIVIIT
Z OBOBU LITBBATUBT, UBEENJ JL WBD.
Čjslo VI.
{WVJtoha mu Kwětúm.')
22. března 1848.
láiteratara čeaká.
JUmty xetHépUup JUI00. Dle Bejnovéj-
sích zpráv a (iom&eek sestaveny a spolu
8 potřebným textem vydaný od V^áeslava
Merklasa* Sv. 1. V Praze 1S4.3. C»a
24 kr. štír. (K dostánj w Expedicj Kwčtů a we
wlech rádných knihknpectwjch.)
Tuty dny překwapíl nás nenadálým ale litera-
tuře našj zagisté welewjtaný úkaz. Pan Merklas^
^námy obecenstwu našemu ze swých uměleckVch
pracji zlfište pak rytjm pěkných map českých^
prowázewSjch české wydánj zeměpisu Balbiho —
pak i ginými plody swymi (gako n. p. obrazy ku
spisku: Gcdy a kazigedy od Dra. Amerlinga) učinil
počátek u wydáwánj nowého malého atlasu české-
ho— podaw nám.prwnj swazeček, obsahugjcj 6
mapiček. Formát gesti mslý, as gako welká kni-
žnj osmerka^ ídie rytiny drobným pjsmem tak či-
stě wyplněné, že tento malý atlas giny welký do-
statečně zastaupj. Postačjt* on netoliko našjm
studugjcjm^ kteřj wědomosli swé zeměpisné z ne-
hrubě obijrných školnjch kněh čerpagj, ale i
těmj kteřj studia swá geografická dle rozsáhlegsjch
saustawných xvědeckých spisů konagj. — Prwnj
sestero mapiček gest následugjcj: 1. Zapadni po--
lokaule. 2. Europa. 3. Rahausků řiie. 4. Slavonsho.,
p. Hoílandy a Belgie. 6. AmiraVta.
Čistá rytina adobrépjsmo nabražuge u nich
— zlá^tě mladým očjm — wětšj formát. Gakkoli
newynikagj nad podobná neynowěgšj německá
wydánj malých atlasů^ přcdce se gim slušně na
Ibok postawiti mohau apiedčj nadewšeckoj coko-
li podobného we wlasti nasj posud wydáno bylo.
Cena pak ge až nepodobno laciná — wšech šest
mapiček s obálkau stogj %\ kr.^ tedy gedna 4 kr, stř.
Laciněga;jho si giž ani chudý studugjcj nic žáda-
ti neniůže — a páni professorowé na gymnasijch
měli by žákům swým atlas pro gcho dobrotu a
neobyčegnau lacinost poraučeti^ a tak přispjwa-
ti zmáhagjcjmu-se wewlasti našj uměnj, a podpo-
rowati snahu umělce, kterýž se na toliký náklad
odvvážil, aby kraganum swým službu prokázal.
Geště gednu wVhodu nalezne zde mladý studugjcj
Slowan — tu, že gména slowanská w slowanských
kragjch po slowansku psána gsau, a že geg tudy ci»
zogazyčné přewrácené názwy z obrazu zemj swé*
ho národu strašiti giž nebudau. Než — • žehy*
chom přáli aby wydánj co neydokonalegšj bylo,
nemůžeme pomlčeti o některých nedostatcjch, ga«
kowé se nám sem a tam ukázaly a daufáme, že
námp.M. nezažij, uwedeme-li tuto některé weřegně
za tau žádostj, aby se gim budaucnS wyhnauti
snažiL —
PredewSjm potřebj, aby u p^anj gmen slo-
wanských gisté nezměnné prawidlo přigal. — Gmé-
na ta pište se buďto tjm nářečjm a prawopisem,
gakýž w kragině, w njž to mjstó položeno, ob»
wyklý a wládnaucj (gak giž slawný Šafařjk počátek
učinil), anebo zas dle forem našeho českého ná-
rečj — a našjm opraweným prawopisem. Tedyn.p.
bud Kragujevac, nebo dle české formy Krahuge-
Wec, nikoli ale třetj forman něgakaú, kteráž nenj
ani česká ani gihoslowanská, teda buď Goríca aneb
Iloříce, ne pak Gorice; Rjeha neb Řeha^ neReha*
Mjsty, kde Šafařjk dobré formy má, gine špatněg-
šj nalézáme: tak zwláště Diakovar (což maďarská
forma Slawoncůra nezwyklá) mjsto DjakoTo nebo
ĎákoTO — Carhrad za Caríhrad, Srem za Srěm.
Stolice, od města řečeného PoŽeg nebo (což snad
lépe) Požega gméno swé obdržewšj, nemůže slattti
požeganská, gako nemůž býti od Prahy — prahan-
ská, ale gako pražská, tak též požežská — (neb
gak Gihoslowané pjšj, Požeská). Gine některé
chyby tisku peurážegj tak, gako n. p. Haj mjsto
Hág. A kde se psal0 Haarlem, moítlo giž také
Haag státi. Zaardam — a ne Zaandam. Než po-
kud celé wydánj gešlě dotištěno nenj, dagj se ty-
to chyby naprawití. — We Francauzjch nalézáme
řeky Sekvanu a Ligeru, město Burdígaly. Gest
10 owšem na wůli českého spisowatcle, kteran ťbr-
toiu prigmauti chce. Newidjme wšak, proč ty za-
staralé latinské formy, dle nichž nynj giž sotwa
Digitized by
Google
22
kdo wec pozná* přigjmati. Nekteřj z neynoweg-
šjchf zláStě w belletristické literatuře^ počali psát!
Seina neb Sena — Milán — a zdá se nám že slu-
žně; Tieboť ge zagisté lépe^prawý, národnj, ži-
waucj názew přigmauti a s duchem nasj ^či po-
rownatif než zastaralým wúbec neznámý a často gen
pr.o kuchynskau latinu slředowekau wymyklea<
názew na formy naše přewljkati. A zdá-li se
snad komu latinská forma našj slowanské přj-
buzněgsj býti^ proč nepjSeme Catalaun za Cha-
lon, proč ne Vcsoncj za Besanoon, Lugdunum
za LyoUj M asilie za Marseile, Gratianopol za Gre-
noble a těm podobné ? A proč totéž prawldlo
nezachowáwáme we gménech německých, spaněl-
skýchj wlaských^ hollandských atd. ? Nikomu za-
gisté na mysl nepi-igde, aby psal Augusta, Yindc-
Uconumj Rutisbona, Amstelodám, Bruxclla, Lo-
yanium, Liburnus portus, Caralis, Mantua, Car*
petanorum, Barcino nebo Olissipo atd. Proč
tedy Rhodan, Sekwana, Ligera, Burdigaly atd.?
• Mež co gsme tuto powědéli, nenj wýčitkau panu
Merklasowi, genž se w tom ohledu řjdil dle Bal*
biho zeměpisu. Nechtjce ani gemu, ani wydawa-
tclům zeměpisu w té wěci prawidlo gaké stáno*
witi — dowolili gsme si toliko skromné swé mj-
něnj progewiti. Zdaliž se s prawdau srownáwá,
čili nic, necli pan Merklas sám a ginj wěci té zna
tele rozhodnau. Uznagj-li to za chybu, dá se to*
mu na hudaucjch mappách snadno wyhowěti. Bal-
biho zeměpis má u násgakausi autoritu, a p. Mer-
klas nechybil, že se dle něho zprawowal.
Konečně musjme se geště zmjniti o gine
mappě rowněžtyto dnyp. Merklasem wydané; gest
to : Obor země starám známý — na listě asi ge-
dnau tak welkém gak řečený atlas. Tisk a pap jr
ge welmý auliledný -^ mappa zpráwná a cena wel-
mi lewná 8 kr. stř., a kdožkoli řjmské a řecké klas*
siky čjtá, zwláště pak studugjcj humaaitnjch tí^d
•na gymnasijch, sotwa by kde pěkněgsj a spolu la-
ciněgáj mappy k swým klassickým studijm nalezli.
F. L. R.
Literatara polská*
z lVar«Awy» Z mnohých děl, genž Ion*
ského roku literaturu naši obohatily, dlužno wy-
tknauti práwě teprw wyšlé : Podraze, pfzejazdki
i przechadzki po Europie, od známého někdeg-
šjho redaktora »Dennjka wšeobecného* panaLuď.
PietrtishiskéhOf doktora práw. Musjme se přizna-
ti wšjm práwcm, že dokonáwagjcj rok wáecky li*
tcrnj práce našich učenců tjmto djlem owěnčíl.
Spisowatel nawštjwiw znamenítěgsj města ewrop*
ská, gmenowilě Wjdcň, Terst, Benátky wlaskét
břehy adriatského moře, pak giná w Něnicjch a
An|[lií, podáwá nám podrobné opisy mjst těebj
zp&sobem tak malebným, humoristickým i stra*
4iným> že nám mimowolně na mysl tane, že ten
sardonický wtip, kterýmžto se zwlást;ě Sternowa
^sentimentalnj cesta^ wyznamenáwá, od tohoto
spisowatele wypůgčíti se musel* A wsak ubljžili
bychom spisowateli našemu, kdybyehom mu při«
znáwali gen wypAgčený, ne wlastnj, přirozený
^tip; owsem naopak gsaitce wždy láakaa ku pra^
wdě wedeni, musjme přisuiditi každému^ co mu
práwem patřj— ěuum cuk/Hůs gemu pak zwlástnj
talent, wýtečnau schopnost, giž w djle swém w tak
wěmých popisecl^ trefných pozorowánjch a iífast-
ných porownánjch wywinauti znal. Gestě to mu*
sjme přidati, že čtenář w djle tom nagde tolik
weselých a wtipných wersjkA k okolnostem se ho*
djcjch, a že celý spis čtená řowi netoliko k přj*
gemnému ztrúwenj mnohých chwil žiwota, alebrŽ
také spolu, podánjm tolikerých známostj histori-
ckých, statistických i uměleckých atd., k rozšjře*
nj wědomostj geho značně poslaužj.
T. Sierocinski, professor řeči a literatury pol*
ské na gymnasium gubernie mazowěcké, wydsá
tamtéž i» Logiku^ dle Kiesewettera sepsanau. Ge*
stě w únoru 1843 měl wygjti itOmnfbus dla picí
ptqkuép pod redakcj Teofila Marie Malinouh
ského a Ign. Zbirokowski-JS^oicia na pěkném pa*
pjře a ozdobným tiskem.
Giž před několika týdny podáwaly časo*
pisy zpráwu o wygitj nowého wět^jho djla panj
Eleofiorg Ziemlqské. Wyslatě práce ta pod ná*
zwem: * Mysli (myšlénky) o toychowamu kobiét
(ženskvcl]}^' a gesti krásným důwodem mocně se
zmáhngjcjch schopnosrj spisowatelky této.
P. Josef Žochowski přichystal k tisku djlko
mrawně-wzdělawatelné z přjrodopisu, fyziky, wSe*
obecné historie a literatury pod názwem: nMotyl".
(Kuryer Warszawski.)
Neyznamenitěgsj úkaz w polské literatuře z^
poslednjho času ge djlo slowútného po swětc slo*
wanském professora Wáclavoa Aleksandra Macie^
jowského: ^^Polska ai do piérwszéj polowy XVIL
tcieku, pod wzglqdem obyczajow i zwyczajów w
cztérech czgsciach^* opisana przez W. A. M. Wy*
dáno we Waršawě a Petrohradě u Eggersa a Sen-
newalda 1842 — 4 djly w 12. Gesti to obraz zwy-
ků a obyčegA národa polského w rozličných ca*
sjch, skreslený ne wlastnj obraznostj, nýbrž z po-
Digitized by
Google
23
dinj*sauSasii<ch domácjch spisowatel&j národnjm
gazykein psaKch. Kdožkoli djlo to čjsti bude^
snadao se přeswedčj, s gakau pracj> zU*átau Času
a s gakau trpeliwostj spogeno bylo wyhledánj
a přečten] tolika knih« knjžek a pogednánjcek^
látky uspořádánj a saustawné spogcnj zde onde
roztraušenjch nebo gen sotwa podotknutých dro-
bn&stek w geden celek> gakyž se nám tuto na oči
stawj. Kdožkoli známosti négaké o starých polských
obyčcgjchj o weřegném i domácjm Žiwoté Po*
lák&w za rozličných dob dosjci chce, nemAže se
bez tohoto djla obegjti. Gest ono newyhnutelnS
potřebno pro zpytatele degin, mraw& i zwykA
národnjch, gak polských, tak slowanských wíibec
-»pro každého polského spisowatelc dráni neb
powěstj národnjch, potřebno pro každého umělce;
zwláStě pak maljrc neb herce diwadelnjho, kteřjž
z něho mnohé wéci se naučiti a ge wždy opét a
opčt s prospěchem budau moci čjlati, rownéž ga-
ko s potěše^jm. Zwlášté pak bude spis ten p. Ma*
ciejowského wšem Slawist&m welmi wjtaný.
F. L. R.
Pan Kiesewetter počal rokem 1843 wydá-
wati časopis: » Gazeta teatr«laa«/geho ž to plán
gest následugjcj : Spis tento gest wenowán diwudlii,
muzice a literatuře — dwakrát za týden po archu
we welké 8. — Obsah: 1. Kronika warSawskych
diwadel — krátký přehled předstawenj, úwahy di-
wadla se týkagjcj atd. 2. Kritické rozbory nowých
dram, uměnj a hry hercuw. 8. Přehled dasopis&
z ohledu na diwadelnj gich kritiky. 4. Zpráwy o
díwadleeh polských po kragjch i za hranicj.
b. Nowoty cizjch diwadeh 6. Krátké zmjnky o gi-
ných způsobech: divradel. Pak beUetristika w&eho
druhu, knižnj zpráwy, módy Btd. Za přjdawek
budau předplatitelé dostáwati každý měsjc geden
diwadelnj kus — w témž formáte gako Gazeu. —
U Gliekěberga wyšel 11. sw, djla pod ná-
zwem: 06raz hi$l0ryipowsžeehnéj od mfjdawnicj^
szych do najnowszyeh čaoów; k tomu šest i-jtin
ocelnjch, mezi nimiž také geden ge^: nBitwa
Husitů pod Taus 1431.« Tak čteme — podTausi
my u nás neznáme žádného Taus — alebrž gen
Domažlice, Giž loto a pak i obrazy samy uwá-
dégj na mysl, že se k tomuto spisu Uawně neb
dokonce pauxe z německých pramenů čerpalo.
liiteratnra gihoslowaneká*
loan Kúkúljevlc Sukeiišěkiy gehožto gméno
meú bratry našimi na gihu od času, co se dra-
ma geho : •JuranaSofiOy iti Turci kod Siěka^
prowozowala, dobrého hlasu nabylo, wydal před
ncdáwnem oznámenj o wydánj sebraných spisů
.swých, pod nadpíaeai: vRazlicita déla^ Djla ta
mela wygjti w 5 kniiiách w osmeroe a sice s ob*
sáhem následugjcjm : w 1. sw. •Pripwéoti^ (po*
wjdky), w 2. a 3. nDramatiéka děht, w4. »Poez;«S
w 5. 9 Směsice'* gako na přjklad nákresky z cesl^
iiwotopisy a t. p. Dáte prawj oznámenj to, že kni»
ha prwnj bude obsahowati na 8 —10 tiáténých ar*
^jch 4 powěstl a sice nBugarin, Marfa posedHi^
ca, Bratju a Pituk** — Awiak prwnj djl, který
giž w rukau máme, obsahuge na 9 arsjch gen
prwnj dwe swrchu uwedené powésti a sice prwnj,
půwodnj to práci Kukuljeviéowu : T^Bugarih^ pri*
pověsí iz noviegserbekog iivota^ — a druhau po*
dle ruského z Karamzina přeloženau: i» Marta
posaduica^ stmroslovjanska historická pripověst**
Nepochybné že druliý' swazek, o gehož wygitj zá*
hřcbské národnj nowiny od 18* ledna zpráwu dá^
wagj^ druhé dwě gmenowané powésti obsahuge.
Dntgoila Jarneviiowa wydala pozwánj k před*
placenj na nDomorodue podčsti^. Gest to zagisté
potěšitelný úkaz w mladistwé literatuře pobra-
třencuw našich. Amazonka lato wystupuge s ce-
lau sbjrkau powestj, ano giž také slibuge, že, bu-
de-li tento prwnj swazek laskawé přigat aneb re*
spective nagdeli dosti odbjratelů, několika giny*
mi pokračowati bude, gimiž že kraganům swým
hékolik prázdných hodin k uspokogcnj wyplnj,
se tesj. My pak přegcme srdečné, aby powésti
gcgj netoliko přjgeninau zábawau se staly, nýbrž
i také okrasau a klenotem literatury gihoslowanské.
Wěrna gsauc názwu »WIastcnské powésti* hodlá
spisowatclka některé postawy starého i nowého
wéku wlastcnské historie ožiwití, některé pamětí*
hodné a důležité události, které gen geStě místy
w ústech národa se zachowáwagj, ze zapomenu*
tosti wydobýti a čtenávstwu swému ge podati, na
důkaz gakau dlechetnostj se pfedkowé wždy wy*
znamenáwali. Píenjť zagisté pochyby, že tako-
wýmto duchem psané powésti u wlasteneckého
obeccnstwa horliwého účastenstwj nalcznau. —
Prwnj swazek má obnášeti 8 —9 archů a na nich
tři powésti. Prwnj : Obi prtuíelji. Druhá: Žertvě
(z íjubavi i věrnosti za domovirm. Třetj: Povodí
hinje pod gradom Ozlom. Kniha má wygjti s kon-
cem niěsjce března.
Digitized by
Google
20
T^to mH^ wy$I^'knj2ka zúbawaéfao Stenj
pod názwem: T»Cudoredna zabava>^ 2! neme*
•ekého přeložil Girj Zonic. Wydáaj Yladoviée.
<Jiné dwě podobné knjžky: Čudnaváde diple am.2.
a •Mladii w 8$né$icuh^ wygdau co neydřjwe.
W Záhřebe powstalá hospodářská společnast
{T^harvatsk^f^slavonáko gospodarstveno dr^iztvo^)
počala nynj wydáwati.nL/^^ měěeéni'^. Cena 40 kr.
«tř. zdá se trochu wysoká; ginák podniknutj
welmi chwalitebné; bodeyi by žádaucjho wpiywu
ku zwelebenj rolnictwj w tomto kragi slowanském
mělo! —
W posezenj národnj Čtenářské společností
Vf Záhřeběj odbýwaném dne 10. a 11. ledna^ učinil
předseda spolku toho, slowútný hrabě Janko Dra-
ikovió z Trakoáťan, c. kr. komornjk a siawného
řádu swatého Štěpána rytjr, weled&ležitý náwrh»
aby se založil négaký fond k stálému podporowánj
národnj literatury gihoslowanské. Po vvSestranném
uwáženj náwrhu toho bylo gednohlasně ústa*
noweno: »že se w Záhřebe dle přjkladu slowan*
sk^ch bratřj našich Čechů> kteřj takowau pokla«
dnici w Praze giž roku 1831 pod gménem »Ma*
tice česká* a gako stegnorodj bratří naši> Sr-
bowé w rakauskych kragjch žiwaucj^ k témuž
9jli zwláštnj spolek^ přemiloslíwjm králowským
rozhodnutjm od 10. listopadu potwrzený, založili^
podobná pomocnj pokladnice pod zpráwau ná*
l^odnj čtenářské společnosti w Záhřebe pod gmé-
nem »Matíca* založj, a gegjžto prawidla i hned
^e uatanowj.« — Prawidla ústawu toho srownáwa-
gj se nazwjce se zákony Matice české. — Bude
pak wydáwatí pokladqice ta staré klassiky giho*
slowanské a gine wůbec prospěšné knihy w náro-
dnjm gazykuj gakowéž wjíbor za dobré uzná. Čte-
nářská společnost bude mjwatí péčí i dohljd-
ku na pokladnici, gežto pod zpráwau zwláštnj*
ho wýbora státi bude. — Pokladnjk« gehož péčj
budcj aby penjze přigjmaU má každ;^ rok aučty^
ku wšeobecné známostí kraganům« společnosti ře-
čené po^áwati. — 50 zl. stř. gest wklad, gj^íiž se
každý zakladatelem stáwá. Lh&ta wkládánj o let*
Wjíborj kterýž ustanowuge : které a gaké knihy se
wydáwatí, gak se uspořádati a za gakau cenu se
tisknauti a prodáwatí magj> wolila společnost čte*
nářská následugjcj; Or. Ljudevit Gaj^ předsedaj
audówc w}boru: Pavao (Pawel) Steós, tagemnjk
G. £xc« p. biskupa záhřebského^ Dr. Dimitria
Dem^eVt Aniun M^žuranié, professor^ Ljudevit
Vukatimmé a VěhoHm Babukic^ známj literáti*
Za pokladnjka zwolen Med. Dr. Aleksa Vancai,
gemuž se penjze odwádčgj. — Přespolnj posjlagj
přjspěwkypod adressau: ^Na ramiteljdvo rfn4-
tva čitaonice zagrebačke.^ — Předewšjm bude se
wjfbor starati o wydánj starýcli klassikú gihoslo-
wanskjch^ zlášiě pakbásnjku dubrowníckych z XVI
a XVII wěku. Gmenowitc pak budau nowým oř*
|[anickým prawopisem přetištěni na swětlo wjchiu
zeti: ČuhranoviCy Ranjinay Zlaíaric, Gundulic,
PalmotiCy Gjorgjtc •a ginj, gichžto spisowé litera-
tuře gihoslowanské k obohacenj a okrase, nowěg*
šjm pak spisowatelům za wzor slaužiti budau^ i
spolu ku sláwě weškeré literatury slowanské. We-
lectěný, oswjcen^ pán, biskup Ďákowský učinil
k tomu cjlí prwnj základ, položiw400 zl. střjbra.
Djky šlechetnému wlastenci za tuto obět ! Pokud
gsme ze zpráw národnjch nowin w Záhřebe wydá-
wan^ch poznati mohli, nalézá now^ ústaw mezi
wlasteneckymi Gihoslowany žiwého iičastenst\^j
a horliwých.podporowatelů. Přáli bychom, by se
duch wzágemností slowanské i tuto wzágemnym
podporowánjm ústawu, gako gsau naše matice,
gewil. Prospěch z gednánj takowého pljuul by
zagisté na wšecky strany stegnau měrau,
L. F. R.
Nowé kDihy
PJmě národnj w Čechách. Sebral Karel Jaro*
mjr Erben. Swazek IL W Praze 1843^ oákla*
dem Jaroši. Pospjšila. — íitr. 228 we wel. 12.
Seš. za 36 kr. stř.
Zůbawné spisy Jana, z Hwězdy. Swazek I. : JBoJ^
lady^ romance^ pewěští a legendy. W Praze
1843, nákladem Jaroši. Pospjšila* — Str. 12Q
we wel. 12. Ses, za 20 kr.
Ariflofa ed^tnlbfi 9p%^ pto ml&ke)« ^íoayA
Í)át9: gevMit anK gjťj^bij gctmo^ ffponéfr
fřé^o f^rabíte/ robíčflm a bitem m^^^oiooipáit^ bíe
A. ®d^m{ba ob 3. tSátoť^ iřomittcfé^o* SB
^raje a iprabd Jřráíowé 1843, f^fmcm a itářío*
btm 3atta J£)o(t. WPÍfíH«* — Sdr. Uo we 12.
S obrázkem. Séši sa 16 kr.
3ad^ol9at9citiÍ a rojíííité gťtié fítt§f6»é př<b#
p{f9 pro fí)ťofiel>o wogářa cjf. MU i*^t9.
3 ttftnerfé^o ^ířrfogeno. S^fetj rojnmojené lo^bcmj.
SB ^raje 1842, tífřem 3. ^. Mí^jípía* — Stř.
31 w4. Seš. za 12 kr.
yogebii&iii 0 itUtym ittafe* Jřajbémti, řotmi fe
ÍJřegjbá, tt)htott)áno ob SDřagb. Do6r. Wctíígo*
toé. SB ^rabcí ^ráíomé a xo ^raje 1843, }>j^
fmem a náříabcm Sána Sj. ^ofpjlfiía* — Stř. 78
w 8. Séh^ za 1 5 kr.
Digitized by
Google
■IWIIT
OBOBU LITBBATUBT, UMENJ A WBD.
Čjslo VII.
(JPřJIolba ku Kwélům.')
5. dubna 1843.
Iiiteratara.
Aítchiv Češlcíi, čili staré, pisemné pa^
máihy české i fnorawské. Díl II*^
swazek 9, Wydáním Frant. Palackého.
W PrazCj w kommíssí Kronbergera a
É/iwnáče.
Osm svazku díla tohoto jest již v rukou
obecenstva českého^ a důležitost vjdávání jeho,
sama v sobe patrná, tím více uznávána bude, čím
dále dílo pokračuje a jedna část druhou obsa«
hem svjm vysvětbije^. i tudy zájemnéjSí činí.
Protož tuto o ceně jeho vůbec nemají sloví^ již
často pronesená, šířena hýú, ale krátkou zprávou
p obsahu svazku devátého, kterj^ tyto dni na
avědo vydán, se spokojíme. I tohoto svazku,
jako předešlých, obsah jest rozmanitý, tak že la*
hodnější se sušším se střídá, jakož hned z nápi*
811 jednodívýoh (článků vysvítati bude. Jsouť
tyto: 1. fVt^pisy práumi ze starjjch desk zemských.
2. Zápisy Kozdské wt SUzku od r. 1480 — 1571.
3. Dopisy pana Kalpara Slika z Kolice odr* 144S —
1448. 4. Dopisy pana Prokopa z RábUeina od r.
1444 — 1448. 5. Registra zápisúw králowskjch i
obecních i r. 1454.
První z článků těchto začat jest hned v sva-
zku 8. Archivu českého a postupuje v 9. svazku
až dp roku 1437. Vydavatel podává obecenstvu
výpisky z desk zemských, roku 1541 pohořelých,
kteréž se v rozličných rukopisech porůzně zacho-
valy, a od něho v jedno sebráni a v chronolo-
gický pořádek uvedeni jsou. Dsky zemské, je-
den z nejvelebnějších starobylých ústavů králov-
ství českého, kdyby v své celosti od prvního po-
čátku svého nám zachovány byly, sloužily by dě-
jepisci nejen za nejbezpečnější a nejhojnější zří-
dlo rodopisu a místopisu někdejšího českého,
ale spolu ku poznání všeho zemského zřízení.
Neboť Čechům od starých časů Libušiných po
všechny věky byli sněmové a soudové zemští je-
diným jako živým zákonem, jichžto nálezové, jak
soukromých osob, tak obecních věcí se týkající,
ve dsky zemské pro věčnou památku se kladli.
Tím způsobem práva se ustanovovali^ měnila«
napravovala podle zděděných od praotců a jaká
s národem dlouhou zkušeností zrostlých zásacU
i podle potřeby jednoho každého času se mění*
cích. Z toho vysvitá sama sebou důležitost zby-
tků těchto, jakkoli sporých, kteréž náhodou nám
dodrženy. Výpiskové začínají se v Archivu s ro-
kem 1281 ; a však jen pět chatrných kousků z ce«
lého 13. století, a to k tomu ne v prvotní své formě
se zachovalo ; více ze čtrnáctého, však teprv od
r. 1320 začnouc, a postupem času, zvlášť za krále
Vácslava IV., vždy hojněji, až do roku 1414.
Brzy potom byly dsky zemské i soudové zemšti
zastaveni bouřemi husitskými a obnoveni teprv
od císaře Sigmunda po nastoupení panování ro-
ku 1431, kterým svazek 9. končí. Jazyk, kterým
výpiskové psáni jsou, jest až do začátku 15. sto-
letí nejvíce latinský, a však s přivěšováním slov
českých, kterého při rozdílnosti starého práva če-
ského ode všech jinozemských k větší určitosti
výrazu velká potřeba byla. Mnohého čtenáře bu-
dou v ohledu tom výpisky sem tam na způsob
onoho: »Fueramus Pergama quondam« baviti
moci; na přiklad: Quod ex quo Hynsiko orpha-
nus praedíctus annos legitimae aetatis non hubuit;,
et fuit extra terram et regnum Bohemiae et ejus
otčim ét ejus mater, co učinili proti zemi, že on
sirotek nemá v tom hynuti sed ipsius haeredita*
tes haereditaríae sibi debent restitui.«
V rodopisném a místopisném ohledu rovněž
jako tito výpiskové vzácná jsou i Registra zápisůw
krúlowskjch i obecních roku 1454, o kterých, jakož-
to pokračování hned předešlých svazků siřiti ne-
mníme.
Zápisy kozelské, čili privilegia rozličná mě-
stu KozUmu v Slezku od rozličných knížat udě-
lená, postavil vydavatel do Archivu českého zvlášť
proto, že za přiklad slouží, jak t 15 — 11. století
v Slezku jazyku českého v písemnostech užíváno
bylo. Že od Slezanů samých listiny ty i skládá-
Digitized by
Google
26
ny jsou, doličují polonízmy a slezké provínciati-
zmy u velikém počtu se nacházející, jakoi : mij*
ský (městský), £el/y místo aby, nepřUhkncna, tamini^
li (směniti), ohywatdmi, plotnu^ rolnikoch, zahradní*
ko^hi otpock, bd wiřitM naiich, mczúch, kupUel (ku-
pujíci), wUchnynU wécami, jednýmis zpustoieni, tíy-
$adtiiji» w rybouce, a tomu více podobných.
Velkému yždělanému obecenstvu i kromě
aiáinérft rědeckých nejzájemnéjSi budou dopisy
pana Kašpara Šlika a pana Prokopa z Rabšteina
k Oldřichovi zRozenberka v letech 1444 — Í448,
jakožto znamenité příspěvky k historii prvních
óas& po válce husitské, čili nedospělých let krá-
Ic Ladislava, ku kteréS Archiv český jíž tolik,
vespolek na sebe se vztahujících, kusfl podal.
Obadva oni mužové byli toho času znamenití di«
piomatové na dvoře císaře Fridricha IV., kterými,
nejznamenitější záležitosti toho času jednány by-
ly. Dopisy jejich, nejvíce noviny panu Oldřicho-
vi z Rozenberka, vztahují se netoliko na věci če-
ské, ale i cizokrajné ; o jednání a usilování stavil
českých, uherských i rakouských stran vydáni
mladého krále Ladislava, ku kterému Fridrich nř-
kterakž svoliti nechtěl, o rozličných stranách v těch
z:emích, o Jiskroví, Hunyadovi, hraběti Cilském
aj., o koncílii baziiejském a zporu dvou papežů
Eugenia a Felixa, přičiňování císaře Fridricha o
onoho v Říši a poselství skrze to do Říma, kte-
réž Prokopovi Rabšteinskému samému poručeno,
o volení nového papeže Mikuláše V., o vlaských
městech a zporech jejich rozmanitých, mezi Me-
diolanskými, Benátčany, Florentskými a t. d., o
vmfšení do toho Francauzii a krále aragonského,
o králi Benatovi sicilském, o švejcarských věcech,
jakož o vtržení Delfína Francouského s loupežný-
mi ArmaAáky do té země, o všech těch věcech
větší i menší zmínka se děje, i o Polsku, Dánsku,
Portugalsku, Turcích a jiných zemích. Pro hi-
storii českou nejdůležitější jest to, co o jednáni
strany pod jednou i pod obojí v Římě o potvr-
zení Rokycany za arcibiskupa i Šlik i Rabenštein-
s\if pod velikým tajemstvím panu Oldřichovi sdě-
lují, z čehož největší světlo na postavení stran
tehdejších v Čechách vchází, — Sloh obou muž&
má do sebe tu krátkost a ráznost, jak v&bec če-
ské dopisy 1&. století, spolu pak vyznačuje se mno-
hým protká váním latinským, patrně vplyvem dvor-
ského živobytí v cizině a módy času ; jest jakás
nobleté a ležernost v tom, jako když nyní fran-
couština se vplétá* Rozmanitosti dodává dopi-
sům těm i střídání obecných a privátních zále-
žitostí v jich obsahu, jakož všickni tři muži me-
zi sebou i obecnými věcmi i d&věmým přátel-
stvím ve svazcích byli. V tom ohledu nejzábav-
nějiri jsou listy pana Prokopa z Rabšteina k Ol-
dřichovi z Říma, když v městě tom byl u vyslán-
ství^ dávající nám spohi i živý obraz tehdejšího
života a obyčeje. Píšeť nejprve, kterak, když do
Říma přiólo vyslanstvi, v jehož on čele byl, mno-
ho prelátů, biskupů a jiných proti ním k uvítáni
vyjelo, od kterých provodíni jsou do hospody
8 trubači, o slyšení prvním u papeže, a kterak
poctu poslal vyslancům papež, vino, kapouny,
konfekty, obrok, svíce, takže jim to skoro po
celý čas vytrvalo ; o roznemožení papeže a slyše-
ní u lože jeho, kterak rekommandoval on tu pa-
na Oldřicha skrze veliké jeho v Čechách o cir»
ke v zásluhy, k čemuž řekijeho Svatost: • Hnita
bona audivi de íUo domino et benedictus sit,« o
deklarací, kterou učinili vyslanci ve jménu císař^
že Eugenia a ne Felixa chce za papeže pravého
uznávati, o radostném slavení toho po celém Ří»
mě, kterak u veliké zvony zvonili, ohně pálili,
po ulicích troubili, z pušek bili atd., též o přá-
telství kardinálů S. Angeli a Bononského, kterýž
hned potom po smrtí Eugenia za papeže Zvolen
(Mikuláš V.). Obadva ti kardinálové rok před tím
u pana Oldřicha u oběda byli, na čemž jemu do-
pisovatel mnoho ctí zakládá. Též V Římě praví
o kardinálovi S. Angeli : » Téměř na vSaký večer
kollači miewáme, a na twú milost wždy zpome*
nem, a když co jlemci tehdy on říká : Tamen do-
minus de Rasis dicit, quando magnos pisces co-
mědit ; ex quo deces dědit nobis ista bona, quare
non comederemus ? ic. jako jste spolu mluwiewa-
li.« Též o papeži Mikuláši V. : »Když jsem bral
poslednie odpuštěnie a požehnánie od otce swa-
tého, tehdy mi poručil, abych pozdrawil T.Mti. od
něho, a cožby bylo k dobrému a poctiwému wa*
šému, žé wždy naleznete J.Su k sobě přiezniwu.«
Ty a takové věci dávají spolu nemalé ponětí O
mocnosti a Činném živobytí pánů českých za
oněch století, jakož v tom způsobu i listové pa-
na Viléma z Pernšteina v předešlých svazcích Ar»
chivu českého vydaní výtečný obraz dávají.
JÉ^antátnostl v TrhoTých Svlnecta*
Naše milá vlast, jakkoli rozličnými nehoda-
mi mnohých památek na předešlé časy zbavená,
zachovává předce tu i tam, často ve skrytosti, ne-
jedny pobožnou mysli uchované vzácnosti, kteréž
Digitized by
Google
27
jen objevení a ve známost uvedeni očekávají^ by
se jich k dobrému vlasti^ věd a uměni použiti
mohlo. Takž skoro v nejjižnějším koutku Čech^
na panství Novohradském^ budějovského krajce
v městečku Trhovj'ch Svinech^ opatřeném od L
listopadu r. m. zřízen;fm magistrátem^ chová ta*
mějái kostel několik latinskjfch bohoslovnich ru«
kopisů ze 14. a 15. století ve folio^ z nichž jeden
nft přední desce vnitř obsahuje poznamenáni ně-
kolika latinských slov s českjfmi významy^ kteréž
mě zvláátě zajímaly^ anoť některé z nich s vjrzna*
my v nejstarších olovníkách se nacházejícími se
srovnávati a tudy potvrzovati se mí zdály> ie těch^
to významů tehdáž skutečně tak bylo užíváno^
jiné pak docela nepovědomé mi přicházely* I
obdržev od tamějsiho zkoušeného p« Fadnjho
Jos» /ésj^ité dobrotivě zhotoven/ snímek slov těch» za
kterýž tuto děkuji> a tuše že všem milovník&m řeči
české budou příjemná^ sděluji je tuto, a sice če-
ská v původnim pravopisu, latinská bez zkrácenL
Commensationes kodowanje
Inpudicitia opl&lost
Obstaculam tastyerka
SuperstitioSQS kuzedlnyk
Decrererts pnykaseil
Infremuit lkal
Scnitans seznawage
Pululat pupecze pustje
Prodtgus Marnotratese
Socrus Cfttye
AUegoria podobenstwje
In porticu wprsedkostel/
Isvestigator chjtnecs
In agonia wemdlojbjs
Apprehenderant chopyly
Díssentiones roztrženjne
Objectum obracka
Subplaatator wy^sadjiol
Opprobrium posmyech
Contumelia cxyl
Argumentům d<yvod
GonspiraveroBt shKiklysje
Exprobrat banye
Calomnia pohanyenye
Criminator hancze
Disciplina posliusenMwyo
Seditio swar
CbosubstantialÍB spolusutny
Meta pospyess
Contemplatiím vita b^homytlny tytr^t
Timide boics
Arbitrati šunt mnieli sa nebo nadieli
Jiná znamenitost, v radnici téhož městečka
chovaná, zasluhuje povšimnuti znatelu malby, zvlá-
ště vlastenské, Jsouť to tři velké obrazy starobylé,
as dva pražské lokte vysoké a přes loket široké, ma*
lované po obou stranách, na zadní však trochu
temněji, a nem^Iim-li se, toliko jednobarevně. Bar*
vitostí, okrouhlostí a ušlechtilou prostotou obli-
čejík, vyplněním prázdn/ch itiíst v rozích pozla-
cením, a že na dřevě malované jsou, shodují se
velmi s obrazy na KarUteiuě, Shoda tato přivé*
dia mě na tu myšlénku, že z času Karla IV. po-
cházejí, k čemuž nasvědčuje i ta okolnost, že na
jednom z těch obrazů, tři krále představujícím^
jeden z t^chž králů, rovněž jako na obraze jistá*
ho rukopisu v Museum, podoben jest králi ée*
skému Karlovi, jenom že trochu mladší vypadat
tak že nejisto, zdali Karel čili jíž Vácslav IV. se
tím vypodobňuje. Buď již tonra jakkoli, jisto
jest, že obrazové ti velmi starodávní jsou; pakli se
ale mé zdání potvrdí, tím vážnější a nám Čechům
vítanější budou, anoť se ví, jak za časů Karlo*
yých malířství v Čechách kvetlo, a jak takovéto
památky již vzácné jsou. Ohledání jich, doufám^
bude všech milovníků starožitností, zvláště mal-
by, těšiti, zvláště když i kr. krajsky budějovicky'
pan komissar, hrabe Vratislav, tyto obrazy za
starobylé a velevážné měl, a z toho ohledu i mne
na ně pozorná učinil.
Na dorozaménaii*
.Gakkoli usndeky w IV. Píjioze ku KwSt&m nad mým
překladem Sbakespearowa Othella trjneiený, w celku nad
oťekáwánj prjsniwě pro mne znj, začei p. posuaowateli swé
djky skládám: nicméně sobě i obecens^wu dlužen býti se
widjm, na nékteré mnS činSné wýčitky odpowgdčti. ^
PřednS wytýká mi p. posutowatel, ie gsem nepřeklá-
dal uk vSrnS, gako nynj Němci Shakespeara překlad agj.
Wyznáwám se, Že gsem se tak otrocky originálu swého
nedržel, gako nyněgij, gak p. posutowatel opatrně přidal,
němečcj překladatelé, kteij ducha pjsmenau, gako zagjce
klackem, sabjgegj, a onoho welikého dramatika swým krÉ-
ganúm neprjstupněgljm činj, nežli gim gest w p&wodnjm
textu: &a to ale gsem srdečně potějien, že p. posuzowatel
sám wyznal, že překlad můg následkem toho snadněgi sě
Čte, Ostatně budu každému powděčen, kdo mi něgaké
mjsto překladu mého ukáže, kde bych se byl na ngmu
prawého smyslu od wérnosti uchýlil.
Dále wytýká mi p. po$u«owatel, Že gsem se na ně-
kterých mjstech obtjžem wyhnul, ano někde ge i wynechal-
Abych se byl kde obtjžnostem wyhýbal, toho sobě si^ědom
negsem, a co gsem wynechal, gest bud naprosto nepřelo-
žitelné-* gako p» posuaowatel sám odwolátrage se na Her^
dera, o pjsni o unrhg prawj, w kteréžto gsem wynechal
refrain — aneb pro swau ípinawost a necudnost gen suto-
ivým wkusem onoho wěku omluwiti se dá. A co se tohd
týká, ta»jm, Ie iigeme w stoletj přjlii wsdělaném, nei aby<^
chom dopattiftěti se měli onoho snižngjcjho modlářstwj Ti-
befanň, kteřj legno swéhó Dalai Lamy sa drahý klenot a
wsácný talisman powažugj.
Digitized by
Google
2S
Gíím wVčitka p. posvsowatde týká se mého wer^c,
který prý gest prjliá swobodný — ano pauhé počjtánj syl-
lab. To uhodl; gá nemM »a dobré, přjsnými prawidly wer-
^owniawj, Itcrc u nás beitoho posud ustanoweny negsau,
dáti se kázati. Dřjwe ale, neŽ mi p. posuxowatel tuto
irý^itku učinil, byl bj werie originálu byl měl na kiitickau
tráhu wzjti. Wřakté známá wéc, ie Shakespeare psal sict
inrýbomá dramata, ale wdmi Spatné yrerie, a nad originál
twfig wymknauti ani ire snách mi nenapadlo. Ostatně by
se můg překiad pE prairidelaěgjjm wersowánj snad méně
snadně ěetL
Co dále p. posuaowately mých pdznamcaánj se týkage
prawj, na to mu odpowjdám násiedowně : ]J[a stránce 66.
wyrosumjwá se neypHměreněgi: do mé duiCf gak se o tom
-Wftickni wykladači Shakespearo-wi shodugj. Ostatně to ne-
nj mé y^oditf poznamenán], která wSccka znamenal gsem
podpisem: Pozn. Česh. prehU INa str. 87. proto přeložil
gscm: m^HfS rnkay poněwadi Dcsdemona patrně na ten, a
ne na giny smysl odpoivjdá. Pakli zde hřj<!ka se slowy,
tak ie Othello rozumj urM^if, Desdemona pak mfkkárukat
tedy mí p. posusowatd wděk uěinj, kdy2 mě poněj, gak
gsem to mjsto měl ginak přeloiiti, abych s originala nio
nesetřcl a předoe srozumitelným byl.
Co se konečně týěe sbytečnosti některých mých po-
snamenánj, tu by p. posusowatel wčt^jm práwem irytýkati
mohl swým zamilowaným Němc&m, ktelj přečasto wygasuu-
gj mjsta, každému bcs obtjže srozumitelná, a giná dosti
temná wykládati opomjgegj.
Kterak ostatně nynSgiJ němeětj překladatelé Shakes-
pearovi — a genom ty p. posuzowatcl za wzor wystawuge
— sobě poějoagj, o tom mohu dáti swědcctwj, an gsem
"wěl^j djl starsjch i nowěgijch překladu německých s origi-
nálem srownáwal. I nalezl gsem, že se při tom neyhíiřc
má starý pociivrý Eschenburg, gegi mnozj na slowo wzatj
nowěg»j překladatelé pauze do werjíu vrměstnáwali, nesro-
imáwagjce ho ani s originálem, čjmž se stalo, ie i pokle-
sky geho wěmě podrželi. A co se pak té gegich wyhlá-
iené 'wěmosti týká, ta neywjce a hlawně w tom záležj, se
i ty neynepatměgsj, ba naprosto nepřeložitelné, ostatně ěa-
sto zbyteěné břjóky se slowy násilně do formy swého ga-
syka vtěsnati se namáhagj dle wěhlasné zásady : Stetm bt(f»
obec i4 fc{f bícb* A takowé překlady magj nám wzory
by li! Rdoby snad myslil, ie při tomto wyřknutj ne pra-
vda, ale snad něgaká strannost mě wcdla, toho každau
dobau hotow gsem očitě přesvědčiti, a kdyby toho potřebj
bylo, i wcřcgně prawdiwost toho, co gscm tuto pronesl,
dokáži.
Odstup ode mne, abych snad tuto skrownau prací
swau za něgaké dokonalé djlo powažowal ; wjmť gá, že má
swé wady, a wjm gakč : to ale, co p. posuzowatel mně
•wyiýká, chci-li sám k sobě sprav cdliw býti, k nim počj-
tati nemohu. Ncbylyby pak řádky tyto ode mne psány
byly, kdyby posudek Othella tak velmi nqiáchl oným ně-
mcctvjm, které ve mnohých hlavách hrubě straSjc i na
literaturu na&i zhaubné své působenj vztahovati počjná.
Přcaaiime giž {;ednau, opicemi bvii, a sUvmo vzdělán] i
literaturu na základ samorostlý, národn] !
J. B. MaK.
PremiA 2ill pocty
za spisy českoslowanskél
Společnost Českého Museum, zaVIádavdi roka 1631
Matici českau, pečovala o vzdělán] řeči a literatury naSj
národn], m^koli o gakýkoli zisk a prospěch ústava svého;
chtělať literatuře České, do té doby vjíeltgak skijčené, i
tdámého zniku i prospěšného směm propAgčltL — Pro ro»*
množen] činnosti MatiČiny v duchu pravidel gegjch na*
vrieno bylo Sboru niusegn]rau, aby kromě vlastn]ho sv^
ho vydáván] dobrých knih českých, ge»tě také svláitij
prémia Čili pocttj na vydáván] gich od giných vlastcnc&w
ukládal, a t]ra dle možnosti k mnoienj-se dobrého spiso*
vatelstva v národu na£em vfibec napomáhal. Sbor, pr«-
hlédage k věci této, usUnovil tedy, ie každý v čistém
te$hoslowansbém gázy ku p^wodně a správně vydaný spis
mft^e pocty aučasten se státi, hn rozdjln, sdaH v Čechách,
Moravě, Slovenska aneb kdekoli ginde vydán byl; a vtek
gen ti spisové ge obdrž], kteřj v ojs. král. rakauském sUta
dovoleni gsaa, a kterýchž pokaždé geden exemplár do bi-
bliotéky českého Museum v běhu tohoto léU obětován byL
Tyto pocty badau dvog] třjdy :
<i) Prvn] třjdy pocu dá se gen takovým knihám,
kterými netoliko řeč a literatura nažc národn], ale i bncTto
nauky samy v sobě, buďto literatura věku svého vůbee,
znamenitě se zveleb], a kteréž tedy cena vyážj i u vžech
národúv platnau do sebe mjti budau.
1) Pocu druhé tř]dy dosUne ss sa tokové knihy,
kterými zvládítn]ma nedosUtku v liUrataře na»j národnj
náležitě se vyhov], aneb které, neí]řjce třebas obora naak
a literatury samy v sobě, předce váak adaHiostj form/
své vynikati budaa.
Sumniff poct gcdné každé tř]dy ode Sboru mosegnj*
ho ročně podlé zásoby peněžně v Matici se astanovj, a
vjiak menáj padesáti dukfitHw na zlatě pro prvn] a dwmd^
ceti piti duktUí^w pro drubau třjdu nikdy býti nemohan*
GesUiže v kterém roce pocU prvn] třjdy nikomu nepři*
sauzcna, m&že pro druhau třjdu, dle uznán] sandc&v sbo-
rových, geJitě iaccessit rozdáno býti; toto pak vrovná se
polovici pocty, a gestliby v kterém roce v]cs pocty ro-
vně hodných spisAv se vyskytlo, v té přjpadnosti m&i«
sbor i mimofňdnau poelu ustanoviti a podati.
Aadové Sboru musegn]ho, gsauce sami sandcové ve
věci této, nikdy pocty s Matké obdržeti nemohaa, byťb/
sebe lepí] spisy na světlo vydali. Nápodobně ani spiso-*
ve, kteir] nákladem Matice České vydávati se budau, o po-
cty státi nemohau, a přjčiny, že se sa ně spisovatel&m ob-
zvlátttnj honorár a Matice podává.
Sbor na začátku každélio létó pocty nadřcčené na rok
ňcybl]že minulý přisaud], a v Časopisu Českého Museum
pokaždé veřegnau i krátce odAvodněnan zprávo o pří-
sudcjch svých podávati bude.
Podáván] přemi] začne se roku 1844 za spisy roka
1843 vyšlé. ' ^
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBOBU LITBBATUBT, UMENJ A WEB.
Čjslo VIII.
{^^Prjioka tn$ Kwétům.^
19. dubna 1843.
Literatura.
Tatranka^ Mpis pokracugjcj roxUcného
obsahu. Tretj rocnj béh čili ^\ dvnhýy
swazek ctwrtý. Péčj a nákladem Giřjho
Palkowice. WPrespurku 1842.
Y referátu o Časopise českého Museum četli
jsme přáním aby někdo z povolaných pojednání
Chmelovo o přidawném jménu objasnil, posou*
dil a ylastnfm bádáním obohatil. Ludevit Štúr
nenechal nás dlouho čekati. Článek jeho o roz*
boru jména přídawného y Tatrance je nejdůleži-
tější v celém svazku.
Spisovatel rozděluje v^vin jazyka na tři do*
by; v první, tak nazvané materiální, sbírá 'se pou-
há látka slov a mluvení zpúsobA, v druhé zni-
kají pravidla a zákony myšlénkou jazykozpytce
vystavené, v třetí kritické vyměšuje se, co myšlén-
ka subjektivně jazyku podmítala a co v něm ob-
jektivně pravdivého dle kořenu se nachází. Tak
následují po sobě materiální slovníky a mluvnice,
kvapné etymologování a konečně soudný kritický
rozbor. O nás soudí Štúr, že v druhé době vá-
zneme, an prof. Chmela na některém místě sub-
jektivní myšlénku pravému jeniu mluvy naši na
odpor podkládá. Šetrně oceniv důležitost každé-
ho pokroku, víť on dobře, jak si každého před-
chůdce vážiti máme, a že nikdo bez podpory
v povětří udržeti se nemůže. Do druhé doby
jazykového vyvinováni klade Štúr také naše pu-
risování a stěžuje si na jeho přílišnost. ' O tom
něco málo podotknouti chceme. — Procitnuvše
k novému životu^ vzkřísili jsme náš vlastní, samo-
rostlý, bohatý jazyk. Jako dobrým .otcům musí nám
býti svatou povinností zkoušeti síly a vlohy mi*
lého syna našeho^ kam by asi stačil, a co z vlastní
zásoby, nechtě se zadlužit, vyjádřiti a pojmenovati
jemu možná. Zásada Štůrova, přijímati evropejské
názvy i do našeho názvosloví, nemá všeobecné
platnosti. K čemu jiné jazyky chudobou přinuce*
ny byly, to můžeme z bohatého pramene wlastni*
ho a slovanského vůbec nahraditi. O tom sved*
či tolikeré názvy v lidu již ujaté, ač ne evropej*
ské. Kdož by odpíral, že se mnohé nejapné, ne-
významné slovo utvořilo? Polká-li se však s ta*
kovým, ať bez obalu kára a opravou přispěje*
Toužebně bažíme i my po třetí době, kde sou*
dná kritika nakupenou látku protříbí a pravdu od
bludu odloučí. K cizotě sáhnouti nebude nikdy
zmeškáno, napřed ale zkusme, quidvaUani kameru
Schopná hlava se všemu naučí ; sprosťák si vždy
lépe pamatovati bude slovo eeplomírj v němž i
pojem se podává, nežli ehermomeler. Z takových
cizjch slov stávají se často divné stvůry, jak pol-
ština a denní zkušenost i u nás dosvědčuje. V síti-
vu tlakoměr porozumí našinec dříve kořenům nežli
v slově baromelcr.
Co potomci ze zásoby nynější podržeti za
dobré uznají, o tom nelze soudit. To ale od nich
očekávati musíme, že naše snažení, naše pokusy
s vděčností uznají a hrdě k nám hleděti nebudou.
V pojednání samém o přídavném jménu vniknul
spisovatel šťastně k zákonům našeho jazyka, jeho
odvozování koncovek od náměstek je dobrá my-
šlénka, a porovnání obou prací — totiž Chmelo-
vý i Štůrovy — přivede třetího zajisté na pravou
cestu. Přáli bychom, aby někdo z našich výteč-
níků úsudek svůj o tom pronesl. —
Z básní podal Karel Štúr »PoHtnici«, Draho-
tín Dolinský »Zpominku«, Ludevit Štúr opěval
Nestora slovenského Jiřího Palkoviče^ a Samuel
Štúr pokusil se v překladu Mickevičovy balady
ukrajinské »Czaty<.
Ondřej Durček sděluje prosebné podání cír*
kví seniorátu liptovského, si. districtualnímu kon*
Tcntu předložené. Zde čteme, že plat professora
řeči a literatury slovenské při lyceum prešpur-
ském zvětšen býti a že dis. konvent věc tu pod
svou ochranu . vzíti má. Důvody jsou rázné a
důkladné. P. Durikovič stýská si v krátkém do-
pisu o nechvalném rozšiřování maďarské řeči.
Pojednání o určení Ruska v ohledu na Asii
nachází se doslovně ve Vlastimilu. Důležitý, po*
Digitized by
Google
30
8ud nedokončen)' článek gest Srbsko v století de-
vatenáctém z geograficko-statisticko-histurickébo
ohledu od Záborského.
V zprávách na konci dojal ná9 hluboce ži-
TOtopis y plném květu zesnulého Siowáka Benj,
Pravos. Gervenáka. Památka jeho u nás nikdy
nezahyne,-— -Literatura slovenská podává soiipÍ3
nejnovějších knih na mnoha mjstech vydaných
aneb brzy vyjíti majících^ jakož i zprávu o zna-
menitějších spiseoh v Cechách^ na Moravě ^ v Zár
hřebu vyšljfch, H.
Mlownjk hQ9po4AřékOmteQhniol9i§ pro au--
řednjky, mysliwce, stawitelské mistry a
hospodáře,^ cesko-německy sestawen od
Františka Spatného. »S úwodoj předmluwau
.od Dra. Lumbe, prof. polqjho hospodárstwj
na UQiwersJ pražské* W Pra^e 1S43. Ti-
skem Anny Spinkowét Cena 4$ kr. stř.
W ůwodnj předmlnwě pr(iwj p, prof. Lumbe,
fce snad žádná řeč nemá tolik wýznamu bospo-
dářských^ gako slow^nská wubec; a zwláště česká,
co žádnému podiwno nebude, kdo rozwá^j, ž^
Slowan na scwern byl prwnj, který pěs^owal tiché
uměnj pokoge a tak se sul učitelem rolnictwj,
homíctwj, obchodu etc, ostatnjm národům.
Tento slownjk ge protož djlo welmi wjtané
a důležité ; neboť mnohj^ anřednjk a wubec, kdo
wenku s liden^ obcuge w záležitostech hospo-
dářsko-technick^ch, čs^sto pocjtil potřebn takow^
kmihy» Byloby gen přáti, ^by s^ práwě těm do
. rukau dostal, pro kteréž ur^en gest; ale práwé
w tom atawu geště welká óást posud nic ne;cwě*
děla o wywinu našj národnosti, kd^ by on^ ?wlá.
dté wi?elý podjl w pokrocjch w n^šj wlasti učině-
ních bráti měla, antě se mezi wzdělanau střjdn
počjtá, a Udu předstawena gest. To ale ge práwě
gedna z neywětsjch překáž^k^ ž^ ře0 dělá roz.-
puklinu mezi owládagjcjm a owládněnym. To
skopo naskrze platj, tedy tiiké o hospodářských
auřad^ch, Že wšak snad i zde změna 4 pokrok
brzo se uj^inj, lze se nadjti, Přjklad knjžete
z Lobkowic, který nařjdil, aby wšickni ti, kdož
se kanceláři gebo na panstwjch oddati obtěgj, záhy
se přiučili bytně potřebnému gazyku českémn^
gesto by sic u powyšowánj na wítáj hodnost ne-
byl na ně brán ohled (Kwěty čjslo 21), při nyněg-
ijm stawu našich národnjch záležitostj nagde za-
jisté následownjky*
Tento slownjk ale také mimo praktickau
potřebu ge důležitý pro řeč naši; neboť p. spí*
sowatelměl prjlcžítost na mnoha mjstech s lidem
obcowati; uchytil tedy ninbbé slowo, co posud
^en w bezproslřednj mluwě kolowalo, někdy ta-
ké nowé twořiti musel, což se šťastně podařilo^
tak že se w něm hezký počet slow nacházj, kte-
rá 3e w olirpmném slownjku našeho slawného
Nestora Jungmanna nenalezagj, Znowu se oswěd-
čila bohatost, ohebnost a twořiwost našj řečí.
Den po dni se ohgewug^j wždy nowé poklady, kte-
réž na krásnau budaucnost ukazugj*
Některé nowotiny s literatury.
Od něgakého času podobalo se, gakoby naše
literatura odpočjwala, až teď nagednau 30 hnula,
a několik wýtečných a důležitých spisu nám po-
dala, o kterých se zde gen krátce zmjnjme ; neboť
práwě ani času ani nijsta pro obmezenost našich
literárnjch organu nemáme, obšjrněgi o nich po-
gednati, co snad časem se 3tane w době přjhodné«
Předewšjm ge dlužno zmjniti se o uýffiném
překladu klassichjch Thomsonowých Po(asd. Pře-
kladatel p. Fr. Daucha ge peskému obecepstwu
znám co w}borný umělec w řeči a we weršowánj^
gakým se i zde slawně oswědpil, podaw nám djlo
originálu docela hodné. Kdo nemá srdce pro
básnictwj zatwrz^lé, nagde zde knihu negcn pro
gedno přečtenj, nýbrž pro celý žiwot; gelikož
Thomson gan stálým, nikoli ale okan^žitým milá-
ik»m býti může.
Druhá welmi wjtaná kniha ge druhý swazek
národnjch pjsnj» sebraných p, K, .1. Erbenem, Ta
sama spráwnost, pilnost, kritičnost a šetrnost^
které prwnjmu swazku wšeobecnau oblibu a roz*
djřenj zjskaly, panuge i w tomto swazku. Pan
Erben si obral welmi krásný a pro nás welmi
důležitý obor literárnj činnosti, totiž powě3ti,bi»
chorky, pjsně lidu a bágeslowj 3lowanské ; náro*
dnjmi pjsněmi udělal welmi krásný začátek*-***
Zwláštnj pozornost zasluhuge sbjrka z4baw>^
njch spisA Jana z Hwizdy ^). Pwa swazečky obsa-
hugjcj ballady a pjsně giž wyšly ; následowati bu»
dau prosa ické práce, gichžtp začátek uíiinj nowý
půwodnj historický román z časů Giřjhp Pode*
hradského, pod názwem : 9 Jarohněw z Hrádku.*
Spisowatel si zjskal swými posud wyšlými pracemi
(n, p. KonwaUnky, Známost z prjgtzdu» NocUh na
*) ZewrubD^íj spráwa o nich podáme co neydřjwt.
Digitized by
Google
31
Áaceroive, kteráž do němčiny přeložen gest) krá-,
sne gniéno, a těšjme se zde, sebrané wideti plody
geho lilerárnj činnosti tjm wjce^ an to prwnj wětsj
sbjrka spisů zábawnych gest. Kdyby nám wjfte-
čný náš Tyl chtěl podobnau pochautku učiniti^
pak bychom alespoň mohli někomu něco wětšjho
do rukau dáti, když se po plodech našj pěkné
literatury ptá,
Wjtany dárek nám udělil pan TFinařickj swým
spiskem: Warito a lyra* Gsautě to lehaunké a
prostomilé básníčky, w kterjfch se nikdy dwě spo-
hihlásky nestýkagj. • Nesmj se to powažowati za
pauhau hračku, gako romány bez r, aneb gako giny
apaňhelsky román bez a,b,c, neboí se tato práce
zakládá na welké myšlénce totiž: na wlastenectwj,
aby utichli hanci našj krásné řeči, kterém se wše-
licos o twrdostí našeho zwučného a měkkého
gazyka zdálo. Náš welewážen^ Winařicky ge prá-
we básnjk, kterýž tento blud wywrátit m&že až
do kořene, neboí geho w^tečnost řeči a werše,
kde wšecko plyne a co křišťál gasně a průhledně
swjtj, gest wůbec známa.
Také naše milá Morawa, která, co se týče
národnosti, takořka teprw prociťuge, nám něco
potěšitelného podala básněmi fVinctncia Furcha*
(Swazek prwnj w Holomauci u Skarnicla 1843.)
W malé této knjžce poznali gsme krásný talent,
který až se prodere a propracuge, čestnau bu-
daucnost slíbuge. Rázný wlastenecký duch (k.př.
w básni: Davoria), měkký a teplý cit, pohybliwá
a kwětnatá obraziwost, hlubšj názor swěta a přj-
rody^ těmto básnjm čestné mjsto w našj literatu-
ře Jtjskagj,
Několik bIow o dětsk^fch opatro-
^ wnách#
článek z křesťansko • politického hospodářstwj*
(Ze Sewernj wéfelj.)
»Saucit člowěka k utrpenjm gest pocit zpá*
tečný; on snad wyplýwá z pudu zachowánj sebe
samého. Dobře činiti gest netoliko přjgemno, ale
i wýhodno ; diwadlo chudoby gest bolestné ; bjdák
gest obtjžný, nesnesný; chudoba gest škwrna^ zlé,
rána pro společenstwo ; gi předegjti, odstraniti,
ulehčowati gj, gest skutek obezřetnosti; tako-
wým způsobem stáwá se dobročinnost potřebau,
a wSeliká potřeba obracj se w powinAost* ••.••
Takto propowjdagj mnozj z naliok mudráků^ t
rozwinugjce themu, utworenau chladným sobe*
ctwjm a žádostiwostj osobnjch wýhod a rozkoš],
hlubokomyslně dokládogj: »]Naše weliká města,
6 mnohočjslnau lidnatostj, s rozdjlně žigjcjmi ro-
dinami, 8 drahotau w potřebnostech, s neobyčeg*
nau nestegnostj obžiwy, s přjpadnostmi, newyhnu-
telnými tam, kde lidé žiwi gsau dnes tjm, čeho
wčexa dobyli, se zkázau mrawůw, tau gistau prů-
wodkynj mnoholidstwai* rozkošj a pohoršenj we-
likých měst . •*. lile, to gsau některé z přemnohých
a gistých přjčin, mocně žádagjcjch od společen-
stwa, pro wlastnj geho wýhody, dobročinnost^ aby
se zachowal pořádek společenský i spokogenost
osobuj. «
Gak to překrásně zewnitřl Než wnikněte
w ducha těch poučenj... Neyspanilegšj a práwě
božský diw křesťanstwj gest obrácen mudráky wě-
ku, widaucjmi we wšem toliko swau schopnost a
spokogenost, w prostředek policegnj, w otázku
obecnj ekonomie! Wydáwagjce dobročinnost za
saucit, za newyhnulnost, ba i za pud — proč skep-
ticky odrýwáme gegj kořeny, přjrodau srostlé sna«
šjm srdcem, a přenášjme ge w suchau, neúrodnau
půdu swých wýhod, rozpočtenj, zákonůw rowno*
wáhy obecné? Patrně proto gen, abychom se ne-
obrátili přjmo k nábožens(wj, k geho čistému a
gedínému pramenu; gine přjčinybude duše nadar-
mo hledati! Znamenali-li aspoí^ naši mudrci, že do
zwěstowánj ewangelia o této nebeské ctnosti ne-
měli na zemi žádného ponětj 7 Hluboká naše uče-
nost snad neodkryla nám, že od časů ewangeli-
ckých, gako nynj, a wšak nerowně na wyššjm
stupni, nesčjslná lidnatost nahrnula se w ohro-
mných městech ; hledanost smyslnosti, zgemnělost
rozkoš], nadbytek tělesné (materialnj) wzdělaností
přiwedly se na neywyš$j stupeň možnosti člowěka;
snjženj člowěčenstwa ostalo nepostjhnuto ; chu-
doba byla porážliwá, přestupky náramné, anásle-
downě, podle našeho učenj, 'tisjce přjčin sgedno-
cowaly se i tehdáž ke wzbuzenj tnilosrdcnstwj ,
k rozwinutj-se dobročinnosti^ Gj tu wšak nebylo.
W náhradu té ctnosti hleděl Řjm na děti chudých
třjd — na děti, o kterých Spasitel prawj učed I uj-
kům: »Deyte maličkým přigjti ke mně, anezbra-
ňugte gim, nebof gicb gest králowstwj nebeské, <
— Řjm hleděl na ně, gako na přjrůstek domácjho
dobytka, a gesdi ge wedl k něčemi), tedy gen
k rozpustilosti. Rjm ukowáwal železným řetězem
ke stěně u domu, gako psa, zdrawého otce těch
nešťastných; nemocného a sestaralého wywrhnul
na ostrow tiberský za pokrm hladowé smrti ; od-
Digitized by
Google
32
sauzeného nesprawedliw^m saudem hodil w arénu
diwoky-in šelmám^ ne tak pro zastrašen] od pře-
stapkAj gako spjše pro zábawu swým krwecbti-
W]f'm náružíwostem* A proti chudobě a rozmáhá-
nj-se lidnatosti wymyslil dwa gisté prostředky
tehdegšj ekonomie : ntwolnictwj a wraidinj ditj*
ZpéfT a lindba*^
Tyto dny.wySlo (onSch wletoinjch KwStech od 25.
fmora ouuunených) iestero pjsnj od Waiáka pod náswem :
háphmi k pjsnjm
• TBL. JAR. KAMENICKÉHO
8 prftwodem ibrtepiana.
Kamenotisk Wjtka a Sucfaébo.
GsautS připsány Slowafikámt těmto krasohlasým
pěwkynjm z př}ro4y. Pěkný papjr, sličný zewnitřek s he-
saunkýni obráskem wyznaČuge irydánj to před ginými, a
Činj ge milé oku, tak gako zwuky cpSw& těch ucho ljhe«
snostj a cit prawdiwostj, obogj pak neljdenaa swau prosto-
Uu dogjmagj. Neočekáwey nikdo we tpSwjch těchto něco
nadobyčegného, zadiwugjcjho, uchwacugjcjho — negsauť to
než kwjtka prostá, bezewlj pýchy a nádhery, a tudy i prá«
wě milaunká, něžná, roswínuwjj-se na wioru onoho Uhlech-
tilého kwjtj, gaké se urodilo na poli naleho národnjho
xpěwu — gsau totii w duchu národnjm pogata i podána*
Gak hluboce mySlénky gsau pogaty i gak zdařile prowe-
deny, každý nestranný, dzotau nenakwalený a slepau mo*
dau nennelíeaý rozsudce uzná, an tu wjce Setřeno dekla*
mace, a zwuky negsau gen zhola a na b&hzdař proneicny
pro pauhý, brzo pomjgegjcj uchwat sluchu. Zkrátka: Slo*
wanko a Slowane (neboť i mužský hlas tam nalézá zába-
lu) "wezmi a pěg, zági&té se w nich hnedle poznáí.
Zpředu stog] wyswHlenj znaménék\ nato ze 4. stra-
ny a2 na 15. následugj pjsně po sobě takto: Diwné wM,
Wimimva, Gonák z Mileffna, Nettegni wyznAnJ, W^po^
wH, Pláč láékij.
Toliko gest přánj, aby noty byly stegněgSj a sli£něg-
^j, co do twaru gegicli a wazby, i aby se byly před ti-
skem na Čisto chyby bedliwěgi oprawily, ktéréi dle mo-
Snosti potom teprwa oprawiti se musely.
Prodáwagj se NApIfwy ty w opnfrownl malýelí djtek
toa Malé straně w Praze wedle kostela u Karmelitánft a
w Bndči u iiiné brány po 80 kr. stř.
MaoiUUw B.
NáiréiM o koncerte*
Pan Netwttdha, Morawan, o gehoito neobyčegné hfe
na hausljch hlučná powést wůkol se rosnálj, odhodlal se
spořádati k prospěchu swému koncert w sále plateyském
w sobotu d. 22. dub., w němžto mimo gine přednášeti bude
welký koncert od Vieuxtemps-a a kameyal na dobře zná-
mý nápěw Český. Obecenstwo m&2e se bez rozpaku ne-
obyčegné zábawy nadjti. Ljstky wchodnj prodáwagj se
•w obchodnickém skladu p. HofTmaniia. B.
Nowé knihy*
Zdbawné spisy Jana z Htvezdy. Swazek IL : Pjsni
i gíné drobné básni* W Praze 1843« nákladem
Jaroši. Pospjšiia. — Str. 108 we wel. 12, Seí.
za 20 kr. stř.
<left& hxhUotita ))ro iDÍaflence mltxoxíi m^ta ma^
teř(Fé{)o a noto^ífy Moíbomolljí, f rojffjřenj utnéttj a
o{;icc(itřnj frbce* D6fa^ gegj : ^ogcbnánj o náĎc|ciu
bi% }tn)oto)}íf9 @n>at9d^^ lo^naíejenj náfhrogfi, řeme^
fef^ přjĎét}on)é minul^d^ loefó i itaj|t(^ iaSvi, mAo^
moftí o dcct^^t, íafem tt>9(lral|9; itbaíá ncfftéflj^ id^
fni atb« étenářftm n)(feIiféf)o po^fauo;^ toéfu a fia«
* ttott. Db 3atta 3a»ornicřéí)o* ©iwajeř ffefl$.
2B ^rajc 1843, pjfmem a nářtabem 5. i^. 9>ofpjpr
la. — Str. 92 we 1 2. S obrázkem. Ses. za 1 6 kr.
flXarcel/ )pavítti\t % bewatcnáctéíio jloíetj* ^fltrobnj
r^tjřjTá mrattřitá powjbřa ob Síitt SL éwíWjfo.
SB ^raje 1843, tíjífem a náfíabcm Slitnp épinřoií
n)c* 8. jhf. 116.
2emipís čili auplné popsánj oboru zemského po*
dle Hadriana Balbiho. Djlu 11. sw. 1. (sw. 13.)
Víůtoif f Ijc ř itáíejítémtt wpflowcnj nemť{n9. (Spoíu
íbjrřa tt)$jnamů f pojnánj flowcj, obpfcgncl^o xo^
flábřenj fe » ftjoíeíncm tottřar^ffcnj, ft bfiment^d^
rojmíutt) o jbrawj a nemocí, o prod^ájcnj fe, í)n
gjbíe, iDjláwánj a Icl}á«j, pří pfáitj, gebnánj flwi6í>,
téí í tt) gíiipc^ jáícjítojle^.. Db 3ana 3amorní*
cřét|0» CCru^c oprawenc wpbánj.) SDB iprabcí
^ráíott)é a tt> ^xtiyt 1843, pifmem a náříabem3.
^. ^ofpjjfíía. — Str. 212 w 16. Ses. za 16 kr.
yuntta fřeffattffá. ^njjfa mobíícj pro pan^
n9 ob Slntonjna Stránffé^o, profedfora p<u
flpřffébo 6oí)ofIon)i, řate^fetířp a pcbagogífiř, fíute*
fné^o rab9 a přjfebjcjlio Wff. řonjT|loře tt> i^rabd
«ráíon)é» ítřetj »i^bá«ju SB ff^xayt a xo i^rabct
*ráfon)é 1843, tífřcm a náříabem 3atia ^o(l. 9>o#
fpiPa.— Str. 288 we wel. 18. Se sličnau ry-
tinkau. Seš. za 40 kr.
Digitized by
Google
laviiT
Vk OBOBIT LITBBATUBT, UBIBNJ A WMÚn
Čjslo IX,
(ÍPřJloha m$ Kwéíům.')
Z. máge 1843.
Několik slow o dětek^Fch opatro^
wnách*
(Pah*a2otriSfy.)
Nikoliw; — takto newyhledánie tww kde ge»t
dlužno^ zadátky té aeyskwelegSj wáech cnostj.
Uilosrdenstwj iisté gewilo se ^rowed a křesťaor
Mwjm> kieréi aa n&n ge osnowáuo. Mílosrden^
^wj a p3r«» — dwa w gedno ^j^wagjcj audely
náboženského urCenj Člowěka.
Aby se pribljiil hřjšn^ smrtelajk k Bobu wie^
bo dobra i wčdné prawdy> třeba bylo ustawiti
cností. Z nicb ze vviecb iieyw;fše postaweno gest
Mlosrdenstwj, protože ono táhne člowěka^ aby
£iml dobře« nikoliw pro swau w^hodu^ ni pro
4ďilaiibu« ;ni ze ctižádosti a z hrdosti, ale pro
vnitřnj krásu samého dobra, a činil ge před twářj
Soba, gen aby se brzy zbljžil k geho dokonalosti.
Ono ge nadáno dwogj mocj — sgednocowatí lidi
Jtnezi scbau a s nebem ; w tomtéž čase gest ono i
jneytrwalegsj rukogemstwj obecného pořádku, ney-
^stšj přispěnj chudobě, potěcha w zármutku, po-
diwný gednatel mezi pádem smrtelnjka a nawrá*
cenjm«se geho k půwodnj nesmrtelnosti^ newy*
zpytatelná zástawa ^prawedlposti a dobroty pro-
zřetelnosti, a welmi občerstwugjcj pohnitfj duše !
— Mohlo-li pohans.two znáti milosrdenstwj, když
ono samo bylo hrubjfm bludem cituw? Nemo*
bloJi křesťanstwj ge zplodit, gežto samo gest swě-
tlá i wěčná prawda citu i rozumí^ 2
»Mechcet smrti hřjšnjka^ ale aby se obrátil
a žiw byL^ — Prozřetelnost připrawila gemu. na
zemi podporu i útěchu, widauc nowé potřeby
opět zrozugjcjho*se člowěčenstwa; ona prwnjm
zákonem geho žiwota ustanowila/>r^e, a hned za
nj dobročinnosi* — Pozděgi» když nastala newyhnu-
telná nowá pomoc s hiíry, náboženstwj samo, ga«
koby se obrátilo w milosrdenstwj, ukázalo tjm,
že toto wjce než wšecko, newyhnutelno gest člo*
wěčenstwu. A práwě nenj-li wáecek smysl kfe-
afanfitirj obsažen w milosrdenstwj^ wtěleném w
Bohu -r- Člowěku ?
Toliko zklesnutj duiewnj nábožnosti ge co
příčjtati úpadek powzbuzenj k čisté lásce, a pro*
měňuge gi w neprawé lidumilenstwj, nezíjdka tak
nepřiměřeně a křtwě rozuměné. Ono gest newy*
hnulný následek filosofie, o které wjle připomenuto.
Tomu, kdo se stydj bjfti prawdiw]^m křestanem^
možno*li bj^t swědomitj^m, a moŽBO«li gemu do»
bře viniti po křesťansku? -- A wsak ta hrdost ro»
zumu osprawedlnila*li se w^sledky gegich sku*
tkuw ? Nešlechetnost a zkáza mrawůw zničilaJi se
tauto nowau skolau milosrdenstnrj ? Zapudila*li se
chudoba s powrchu zemé?..^. Wšecky gsau tu
na očjch, zmáhagj se, gsau žiwěgsj, méně ostý*
chawé« pořád wjce obtjžněgšj ; hrdost nalé by sě
gimi urazila; a hle pud, autrpnost, stud, bázeň,
politická ekonomie^ státopis, policie rozpakowaly
i učinily cbytrau směs swj^ch rozpoČtenj> zřjzenj
soběctwj; lidumilenstwj, i daly amal|famě té pyšné
gméoo filantropie (lidumilenstwj). — A wšak ge-)i
wždy čistá i rozumná dobročinnost ta podle no»
wého způsobu? Má-li ona práwo, aby měla we
wSem přednost před milosrdenstwjm, poručenjfm
od Boha? M&že-li tento útwar naleho rozumu
nahraditi z nebe přikázanj dané? Filantropie, wyn^
idawši zkapsy hrst peněz, neřekla-liž nám: Gá uči>
nila ny nj to, čeho žádala ode mne neuyhnuinosi ; hle
tu gsau penjze, a gestli chcete, aby žádaný užitek přir
aesly, wybáněgte^ zawjreyte, kliďte mi z očj nuzáky^
aoičugce útočiště pro ubohé starce a sirotky, zapo*
wjdeyte almužnu \, onať snižuge chudého a zbawuge
ho stydliwosti! Zamykeyte děti do fabrik, nech ať
cenau slabycíh sil.dobywagj sobě čerstwau kůrku
chleba i nemrawno^ a brzkau smrt ; wal^jm chaut*
kám oni zaopatřogj. nowé uspokogenj, wašj pro-
myslnosrti nowau w]f hodu ! Prjč s almužnami, ony
gen žiwj zahálku 1 Powzbuzugte fabričnostl Af
se lidé porownagj mezi sebau tjm neyhlawněgšjm
— pohodljm a práwen rozko^j tělesného žiwota*
To ge nestogj nic giného> nežli sgednotit se w hro*
madnau industríálnj obec, a s dychtiwostj oddati
ae w^hradně dosáhánj wsech tělesnech potřeb.
UpokQgenj gicb «-^ hle toC aučel^ to blaho^ po*
Digitized by
Google
34
hodlj iiwota člowěckého. Tehdái nebude mezí'
námi trpjcjch a nuzných; neuwidjme poh.
Z rozumu!— A wlak miloárdanatwj křasfaii*
' 8ké> přikázané awětu Spasitelem — a Onť gest ney-
di»lfoaale9#í«roziMii-^nm} Mlo«eao-«a těch tiikomr
íiech; ono 'prawj Yiáih prostě; uZachowáihe wše-
cky swazky obecenského pořádku^ utwrzené na
práweeh dědičných a rodinných^ *na uctiwostí
k %tMtějUk A d4ftlo§[a^j«it aa wáiaoatí, aikoliw
zlata a blesku smyslného^ ale blesku wznešených
«4astn<»fetj a prawdiwých cnofitj* na samé nero-
vnosti stawu; rozeznáme přjsně hnusnost pK
bognosti od distoty i w samé chudobě; dosá*
hnem i lachowáme ůtodiště pro sešlé wěkem a
idiurawé, pro děti osiřelé a opuStěné; budem gt
aawitiwowati« ofietřoivati^ uzdrawowati, tišiti, po*
udowati; obrátjme wšecku úsilownost mílosrden*
stwj k naprawenj mrawnému^ bádanému pro třj*
dy trpjcj; budeme záštitau práci, a předewšjm roU
liictwj> tomu welikému iiwiteli lidstwa; budeme
ndálowati almužnu wšemí prostředky, štědře, a
wšak prozřetelně,. nikoUw ze ctižádosti, ani ze
eoběctwj a rozpo6itáwánj, ale s eitem bratrské
lásky, nikoli penězy, kteréž wyhoditi z waku nás
ftíc nestogj, aie pozdwiženjm mysli, obětowánjm
6asQ, upnutého pyšné swétácké nedinností ; wjce
wšeho «B pHčinjme, abychom w pustá srdce Ště-
powali a w prawém atwrzowali náboienst^, lásku
m aprawedliwost -^ mrawnjm křesťanským nowow
•srozenjm nebohých spoleSnoatj ; wychowánjm dětj
postaráme se, abychom odstraňowali chudobn, dle
motnosti zabraftowali a překáželi přestupk&m, a
dowedli lid k blahu, k bohatstwj duchownjmu-^
oiostj a milosrdenstwjm.*
W podobných powzbuzenjch ge widěti prst
w&le Božj, zákon wykaupenj ; w nich nenj z€hy*
iraUho mudrottfdnj, ale swětlé Spasitelem odkázané
milosrdenstwj, a w každém, kdož přigme geho zá»
kon, uznáwá překrásnau, utěšitelnau snahu, dřj«
we rbzwažowatt srdcem, nežli ejtit blawau (buď
mi wýraz ten dowolen).
Pod wplywem powzbuzenj těch utwořily se
tt nás od nedáwného fiasu ústawy, plné ducha i
^znamu railosrdenstwj křesťanského, dětské io ap€h
iroumy, stogjcjpod wysokau oobranau matky wšeoh
eirolkAw, Gegj cjsařské MHěsti cjéafowny^ —
Dětské opatrowny přemnohým lidem známy
gsau loUko po gménu, wětšjmu geště čjslu gsau
Hlocela neznámy, a giž ge gich dwanáote w m8«
stě sjdelnjm, fityry we wladaistwjch, do desjti ee
gich má geště otewřjtí w běhu toho roku, a wjce
třech let stále opatruge a vryobowáwá se tam pies
5000 dS^ wlemr snadnými člowěku prostředky
cnostj, newyhnutně potřebných na cestě k obe«
cnému i osobsijmn blahu. — Co gest opatrowna?
tážj se někteřj xwidochliwj. Škola pro chudé děti»
edpowf gifli wiemdm. é. nikeiiwf Umtm 'VrýwsA 4i^
wá nepra wý pogem o předm^tií, a nezáwjrá w šo*
bě ani tisjčnau část toho hlubokého wýznamu mi*
losřďenstwj, s kterým gsau založeny tyto ůstawy,
Áby se kdo — inámil a • spatnonaaiii^ abgr
gich zauplna pogmul, ge třeba, aby se maličko
wytrhnal, odprázail od obyčegnýoh swllakých za-
městnán], aspoň na hodinu* %• • • obět to arci wá*
žná; než co dělati I Třeba pročjsti a uwážíti 9ur-
řjzcnj o opatrownách a ustanowenj neywýše po*
twrzené w r. 18S9 ; třeba na#štjwiti i samy ústa*
wy, ne wšak gednau, neboť na začátku, nezkuše*
nému oku a powrchnjmu gen smeyšlenj mnoho
Bkazuge se podtwno, diwoko w dásUiosteeh uspo*
fádánj wnitřnjho zřjzenj a prostředkftw u wyw
chowánj; třeba pročjsti aučty ae zpráw opatro*
wen ; třeba seznámiti se s čtyřletými wýdedky, a
wniknauti srdeem w prostředky, nikoli wzděla*
nosti, nezřjdka při gistých wýmínkáeh naney^i
ftkodliwé, ale w prostředku ítychowáwttnj dětj ney*
chudšjch, neynižšjch třid ; třeba zbljžiti se a oeo*
bani i, hodnými wšj wážnosti, oddawšjmi se zdar^
ma tomuto skutečně dobrému djlu ; tř^m rozpon
•čjsti následky, dle zásad přigatých wytknutým zá»
měrem ústawů těch-^a tehdáž s gistotau možná
Ťjci: že ústawy ty gsau zcela užitečné; milosrd^
Host křesťanská wedla k založenj a zachowánj
gich lidi, obětugjcj na to penjze, čas, těžké prá*
ce, i tak řjkage swůg osud^ bezpUUni dle obecné*
ho smyslu, a wšak dle smyslu čistě křesťanského
%9l wysokau cetiu, za zbawenj tteprawosti, chůdo*
by A duchownj newědomosti tak mnohých dětj
^řenuzných a opowržených ; za ópatřenj rodinám
dobrech členůw, obecenstwu počestných občanA*
člowěčenstwu *^ lidj, genž ^p^ skromné a užité*
čné práci, w náboženstwj a mrawnosti, we wážno*
sti pro nebeské i zemské, čehož Člowěku newy*
hnutelnS třeba šetřiti, pro osobné i obecné blaho»
nagdau to, co by ginak hledali bez toho blaho*
tworného wychowánj w pošetilosti, w necnosledi«
w iibalstwj a odřewěnělosti citftw.
Opét ailowo o pisaiij íeiskjrch guaeitt
Co gstne. se gti namluwili, co giž napeali
o tom, aby českoslowanská wkstnj gména, na*
Digitized by
Google
cháiseg]<'ta 86 we zpráwáeii tt^b pogédnánji^ hřme*
tkýchs tak t>pét a tieginak kladena bylii* gaki my
twm ge w nárcdnjm gazyku dle mluwnick/ch pra*
widel pjšeme ! Co gsme se o wěci té giž siow na*
ftjHli negen w časopisech nášicA, gakož w těchto
listech^ wvČasopisepro katolické duchowenstwo*^
we >>Wlastímilu« i we »W6ele«, nébri i w časo-
pisech nimedtjfch, gmenowitě w »Ofl tttib 9Be1l*
i ginech 1 Owlem se nám zdá, že slowa ta, ze
smutné zkušeností čerpaná a s úplném přeswěd-
Čenjm pronesená, zde i tam něco prospěla; u
mnohých ale, wSemu lepsjmu přeswědčenj napro*
8to nepřjstupn^ch, nám po tu dobu připadá, ga-
ko bychom hi'ách na stonu házeli; neboť »oči
magjce newidj, aniž od nich, byt uši magjcjch,
dobře mjněné a duwody podepřené slowo slyšeno
býwá.« Co gsme se giž, wěnugjce té wěci wjce
také článkůw o sobe, o tom narokowali, aby mezi
gin^mi náš wladařsky praotec Přemysl zpr&wné psán
byl iýmže způsobem, w gakémž posud we spisech
i w ústech wlastnjho národu žigel Znamenáme
wšak, že nám ani na posawadnjch znetwořenych
wariantech přestati dáno nenj ; neboť se nám gich
posud neustále z brusu nowych obgewuge, kteréž
tu zwláitnj p&wabnost do sebe magj, že postawjšli
celé přewrhlé přjbuzenstwo wcdle sebe, bratr bra-
tránka sotwa giž pozná* Tak před nedáwnem wy-
dalo gisté pražské obchodnictwj w nowinách pro-
wolánj pod nápisem: KÁufnif an alle Vaterlands-
und Kunstfreunde zur Pránumeration der Her*
ausgabe plastíscher Kunststíicke, vorstellend
die zwdlf Bohmens-Monarcheu^ (sic), w kterémž
mimo gine také opět nás staropoctiw^ Přemysl
w přerobeném kabátě co přetwořen;^ ^r|emiffe( nás
děsj. Ubohý Přemysl! co se s njm gešt^ stane?
yr{fiii9(I, ^t\tVM^^, yr{emí|T, $r{emífe(, ^ximu
if^avii, yr|imi{Iaué; ^rlemtfff ( — pro Bůh 1 gak
dlauho tato matematická permutace bude trwati?
či se snad dočkati máme infinitesimálnj saustawy
překrucowánj gmen českých? -r— — Pokládáme
podniknutj swrchu podotknutého obchodnictwj,
kteréž tyto sošky dwanácte wladařů českých pro
milownjky wěcj národnjch obstarati mjnj, za chwa*
litebné ; toho wšak tagiti nemůžeme, že by bylo
slušné bywalo, k oznamowači se uchýliti, kterýž
by alespoň gména těchto panownjků našich sprá*
wně byl napsal. Ale gakž * bylo možné toho se
nadjti, an oznamowatel tento oznam rowněž w tak
nezpráwné němčině sepsal, že giž úsměšek cizin*
ců na se wzbudil, a také w »Bohemii« (w čjsle 46.)
přjsně wy tknut gest?
Kamž to geště přigde s tauto polowičátnostj
tre tdaátí naš], když i wefegné, tíitěiié oznamy
áhí českau ani německau zpriwnostj aenebudaU
tnoci wykazowatí ?
D.
. . SlofTO O naient diwadle*)*
é • . . PH gméaádb »kritik a, KoUabae • Kiiep«ra« aem^hii
«t abawiti otásek, kteřéi dáwtto w mfúi mé hluboko wé^.
— Máie-li, 6i ná-li tpráwa o négakém vméleckém podai-
kánj raueha kritického nqti, Či nic ? •-> W/luésgo^Ii takowé
podnikáig kritiku, Čili gi poiadvge ? — Prod gi w diwmcUl'-
njeh spráwáoh předaato pokléingette? — * Snad ie nali vuiij
UterfttoH wčcaatégljmi prácemi samfiatnáni -« a my mUu)|
geitě dlaaho do Ikolj chodit miujme, neřkuii, ab/ehme
kritik/ psali f — iProd sám Kliopera, ad ne starý, ml<!|j ? — *
Prof aám dudi Rjhrcd do knttck^o roabjránj se paoltj?
— snad ie wj, ie nenj gednoho — — -
Ptám se wás-^poloito mkn na prsa-— bude*li potom-
stwo také tak mlčeti, a nebude-li poiadowati, a to wijm
priwem, abyste počet kladli % toho, co gste tlepliti mohli,
a neslepiili, co gste tdokonaliti mohli a nesdokonalili, oo
gste Qsnati a pochopiti mohli, a neutnali a nepochopili?
Ano potomkowé naji budaa psáti historii českého diwadla ;
•é ta musj státi trMc nál, ta musj státi KJlcpenu Tu ne-
bude platit »mlčme o tom.« — Ledabyle do "wátru báaliivé
psané referáty nemohau nikdy wyplnitimjau přjsné recen*-
8j, swobodné kritiky. Tn nebude platit: nd&leiitá gesUpij*^
^ina, ie gsme byli hlubokého mlčei^ swoIíILk Neasá národ
práwa iádad, abyste mu- tohp wyairČtilili? — nasdiowáwáte
pánowé sa tjm'swau ihosti^nost ? neb — '— uBeneficiant&m
nesmjiae se diwiti, ie přiwádfgí na diwadlo hry, od nichi«>
to se krasoohuí s uslsenym okem obracjic — nebo pxý mu-
segj toho hledat, vooby k naplnčuj kasy slauiilo.ic — Krá-
sný ústaw k oswjceiy národu a k ovliechténj ČlowčČenstwa ! !
I dosti pijsného re&renta žádost nem&ie toho wymoci, aby
se herci naapamět učili! —
• * . • Toliko my, gediný národ pod nebem, máme ukowau
nejíwaru sniieti> ano snad gaiítč gi chváliti? Gaký to ná-
rod, ie ůstawu měl a nechtěl o nčm promluwiti? •— Že spi-
*) Loňského roku bylo nám od p. spisowatele tohoto
Článku aasláuo dosti welké pogednái^ o suwu diwadla naze-
ho. Powstalo ta prjčinau dútkiiwé, ale přenáhlené odpowČdi,
kterauž gakýsi p- P. wáieného referenU našeho x Chnidj-
mi we Wéele poctjti ráčil. Že wlak toto pogedoánj před
notrorosM/m diwadla nažeho w Praze pHSio, nechtě gsme
o býwalých nedčstaujch geho ge2tč slowa djliti, magjce na-
ddgi na lepjj g«ho pijtftj sUw, a nechali gsme rukopis —
mesi rukopisy. — Před několika málo dny byl nám ale zase
tento článek dodán. —Psán byl ti přjležitosti prowouowa-
ného w Ghrudjmi diwadla k pocté 401etých služeb našeho
neywyhMJho pana purkrabjho; kde se tak dlauho zdržel,
newjme. Podáwámeť ho u wýuhu, (neboť některé wéci gsau
'W nčm giž zastaralé), aby se nezdálo, gako bycbme, kdo wj
a gakých pijčin, o wéci té ani slyšeti nechtíli. Možná, že
gsau to myllénky i mnoha giných kraganA — ide se gim
tedy wybowj. Gestli kdo na nč odpowj, newjme. Reé.
Digitized by
Google
iowatda mH, a ii«chUI mm roiumSti ? -^ MjrsQm tde KIío-
peni. Nepotřd>ugcf arci mni tento »áltity mé, ale bolno
gest miy an widjm neusnalé wlastence. Ifa wenkown arci
obracegj se ke kwětnému adrogi Mux/ gcho, a Čerpagj li-
bě pachnaucj myžlénk^ wlastenské, anapágegj se nektarem
geho d&myslu, a igájwagj wlastence swé, gak Čerstwaa si-
Jau tak i nápadným roamarem ducba geho^ co ^.SakgeJítS
k požadowásg?! — Nechci zde roabjrati, co do formy proti
Klicperowi semluwiloi to on bezpochyby dobře wj j předce
"w^ak i samá forma nenj tak drsnatá, tak wadná, aby na
ugmu obsahu gsauc každého newibila. Ano prawjm smvle :
ie idea kaidého kusu geho uk wýtečně pogata gest, děg
geho, loto gádro ohjekti^njho hásnictwj, tak cjténý, my-
iience pHmčřenýy rotmanitý a spolu o sthed SKŮg se-loájcj,
charaktery, tato duie dramatických pra<j» tak sdrawě a
zdáme prowedeny, gak toho i na mistřjch dmhu toho
básnictwj IjbS pozorugcme. Qreiié bych . řjci mohl, pakli
hy kdo nehledě na obsah a na wčc a w pauhé formi si
iibuge, noco mi namjtoul, že totiž i mluwa i myžléoky ge-
ho gsan domácj, národnj, wlastenské, a Že i tady uk we*-
lice nepochybil, gako geden z acytrět^jch dramatiků néme-
ckýdi, předstawiw nám muže, kterého dw6 stoletj aepocho-
pily» proti widé dramy pochyhiK...
Milé mi bylo we Kwětech čjsti, gakým kritickým nwá*
Ženjm dnch Kybrool djlo mladého spisowatelc rozbjrá, a
předce bolno mi bylo pH tom a to proto, že duch k duchn
psáti mď, nikoli k nám, an gej;t.é télem k zemi pautání, élo-
wééenstwo gsme scda newyzuU, a {>rDtoi i geho sdánj a
aandy od lUišich liSíti se bndaa..«»
....Chtěl gscm toliko ukázati, gak se mi Rybrcolo-wa
kritika IjbiU, byťbych gj í we wjem za prawdu nedáwal. Cht5l
gsem ukázati, gaký prospěch by obecenstwu kritika přine-
sla. Čili saudné^ z wSdeckého staňowiStč wzató pogednánj,
Bez kteréhož ani diwadlo, ani literatura sama zkwétati a
zdokonaliti se nemůže, kdyby se nSkterý wzddlanec náž
o ni zasadil; že giž gednau čas, aby se na tuto stránku
sáležitostj naiich giž př^ce trochu ohled bral — a Že ona,
při w&ech naáich pokrocjch, wjce než gine zanedbána gest.
— Řekne snad mnohý: což má ten élowěk bělmo na oéjch,
že newidj anebo nečte, co Kwěty, Wčela, ba i německé časo-
pisy o diwadle powjdagj ? Wjm to, wjm to — a to gest, nač
gsme nynj přijli. Znám ty muže, a nemohu zapfjti, že gim ne-
gen prospěch, ale ipotě^enj naSe na srdcí ležj. Národ gim
sa to dékuge. Při wžem tom ala neostýchám se opako-
wati, že w»em těm diwaddnjm zpráwám, které snad z vře-
lého sníce pohly, při wáj gegich stručné krátkosti a sho-
wjwawó íetrnosti hlawni to scházj, bez Čeho ony samy
bez prospěchu zůstáwagj; a neosirogj-Ii si wyiáj stanowižté,
přjsnegij počinánj, smělegjj řeč, zúsUneme na tom, uk ga-
ko gsme před 20 lety býwali. Mysljm, ie žádnému a nás
nenj kritika wjíetečnau ákůdkynj, která wíechuo banj (aneb
wSechno chwálj) nýbrž, že ge maudrá učitdkyně weskerýdi
wloh • icbppnoi^, gtstá wůdljni w lahyiintu f^dft vjífi*
uowánj a i^otfebenj, pečliwá opatrownice wžeho zralého,
páxodtt ke cti slaužjcjho. Z takowého . suuowiska hledi,
psal gsem Wám wloni zpráwy^ téice toho nesa, že mizeni
n^sto diwadla máme, a hle! něgakému p.P. we Wčele s«
to neljbilo, aČ chráně se co neychytřegi důsledného odpo«>
rowánj, cosi o zpěwohrách, o kterých gsem se ani nezmí-
nil, iwásulj gá wám pak na to obijme pogednánj zaslaly
abych okázal, z gakého pramepe swé zpr^wy podáwám,
w^ak na weřegné oznámenj mého pogednánj až po tu dobo
cekám. Diwjm se. . Nclezlť gsem žádnému do swědomj,
powěděl gsem, gak mi w srdci bylo, upřjmně a otewřeně,
gen k prospěchu řeči a literatury národnj, ani k osobám
ani ke stranám nehledě 5 powěděl-li gsem wiak có Ižiwého
neb nedůwodného, přál bydí si, aby se to uweřegnilo; ne
gen gá, anobrž i wjce snad osob by z toho užitek měli-
Roztržky a pochybowánj gsau prwnj stupeíl k maudrosti j
kdo se za neomylného pokládá, protiwnau stranu slyieti
nechtěge, giž i možnosti k dalAjmu dosUupenj bránj. Ne-
gsem přeplatý snjlek, abych nepochopowal, že to s počá-
tku u nás gináče býti nemohlo 5 wjm dále, gak těžko n
nás kritiku psáti— a abych o tom giž slowa neajřil, uwc-
du co důmyslný náž filosof Palacký giž roku 1827 w tom-
to ohledu myslil: wNic nenj nechutněgdjho nad liternj a
umělecké zpráwy, we kterých swobodné a bez bázliwých
ohledů se nemluwj. 2námotě zagisté, že recensenti gioých
národů k osobnosti spisowatelů, gim nazwjce neznámé, ne-
hledjce, a tudjž i djla gegich tjm swobodněgi a důwodněgi
zkuiugjce a posnzugjce, ge k wětřj we spisowánj pflnosti
pobádagj: u nás naproti tomu, kdež téměř nelze, aby spi-
sowatcl i posusowatcl se osobně neznali a nepoznali, aneb
nikdo na posudky se wydáwati nechce, aneb wydá-li se,
málo kdy sobě w nich bez náruiiwosti swobodně a důkla-
dně počjná. Pročež nebudiž nikomu diwno. Že o wětijm
djlu toho, co se w literatuře naáj děge, lad^ se mlčj,
nežliby f nad galowau chwáíiu posléze i nechuť k tomu, co
se chwálj, množiti se mřla.cc — A gakož posudek bud li-
ternj práce, buď herce chwálau plýtwage, onu u wywino-
wánj zastawuge, s tohoto w ^rosthsdnoscá nechá wá: uki
1 píjsná kritika dráždiwý podnět u adokonalenj gak spiso-
watele tak herce býti může; kdo se gi alcbogj, dokazuge,
00 o geho pracech sauditi
A wiak giž nahljijm, |e musjm přestati, aby tote
pogednánj osud předešlého nemělo. KonČjm tedy, ale ge-
Žtě gednau wás ubezpečugjc, Že mi staw diwadla na«cho
wehoe na srdci ležj, a Že bych se wám- an tak nerad po-
dobné zpráwy pHgjnwte -^ kdybyste chtčl k pogednánj o
těchto otázkách nabjdl:*). i o J
1. Co ffesi diwadlo, a w ijakém poměru stogi k umi^
ftrm A ufědáml
ii. Zdali diwaélo new^mtéiná potířeb^ oimjcenék9
národu — a geho pmohcnj f
m. GnJsé wlasfnosti dolře zřjzcné diwnálo, gaU
sptšoíšattle i herci mjH nwgff
*) Žádostiwé na ně čekáme.
Dr. J«« tf «I!cJiw.
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBOBU LI«BBATUBT, 17BIBNJ A WBD.
Čjslo X,
{JPřJlohm m» JStréfMM.)
17. mige 1843-
Několik bIow o dětských 0|Mitro<*
wnáehé
(fiohmčenf*)
Odhodláwá-li se každodeoně w nowiiiácli
do$ti obéjraé mjsto k popiftowán) bál&w^ diw^v
delnjcb před$U«rMJ« modnjch tretek, a maUcheiv
ných nowoatj« tedy gék he% ^í^dhizky swSdoiqj
dowolugi sobě za^^oaiauti .pozornost (tědbj kteq
chtěgj obrátil; něgakaii pozornost i na oblawení
i na obsah, tdbo jdánku) . předmětem; naneyw^
potěšliw^. Můie hj% několik těch stran že
probudj dušewzg úóastenstwj i w těch» kteřj nir
koliw ze zatwrzeloatú ale ze zwykn tak zřjdka tfe
wzdalugj pestrých me;^ pozemských malicheraof
8tJ k předmětům tak bohulibým. Kdy gest dlowS-
ku přinésti^ dle sjly a možnosti, byť i nepatrnan
.w bytosti, .a wšak dle ducha a aumyslu welíkau
obět dobru, gestU ne w tuty dny, kdyžto kre-
Aťanstwj swětj památku utrpenj wtěleného Boha,
jipásewšjhp hrozné muky i ^mrt z milosrdea*
stwj k nám nehodným ? A 6jmž můžeme ..odalaur
žiti se gemu lépe, gestli ne obé\j. mílosrdnosti?
Jíikpliw krwe, ni žiwQla« odřekouij-se wj^eho na-
ieho gměnj, wsech rozkošj Aaiich, žádá od nás
jnttos^j, než toUko dfibfý aumysl, godině droi-
bet s každodennjho rozkoánébo aik)lu, jediné pa-
dagjcj cetky s nádherného oděwi^ gediné peittli*
^y z bohatstwj, které promactigcime t dychtiwo*
^ti po cti a ze žádosti tělesné; Přinásegte taie po
.takowé trošce — gedpau do. roka./) a djjo veliké
:dobroty nawždy trwanliwo se upewnj milosrdel^
stwjm. společným 1: . -
Otážete se mue ujny. Go . gsa,Ví . optUTi^umy
jU^é-? Pokud se s^imi neóbeatnáte, gak w^ie pra-
.wenOi budu wám. odpowjdatis. Opatrowna gilát
.wychowatelQa dpbn oprawdu>krea(aiiakébQu Dot^
patrowen gsau ptewřetiy <dwéře ubohým polonu-
,zným a nuzqým. dětem wileliké: ti^dy^ dětem^ kte-
ré, podle zpi!^^obu žipota a zuměstoánj swýph ot-
i^&w amateky netoliko by njemobly 4oatatí žádného
^adělánjj ale byiy by. zbaweay i tédoUjdky^ tobo
lioditekkého frychpwánj, we kterém city; wložené
pqrodau w srdce otcowo a matčino^ niadbražugj
dle možnosti nedostatek prostředk&w. Co by
bylo z těchnewiňat? Co býwá z dewjti desetin
dělj takowých rodily we kterých, podle dosti wěr»
ných wypočienj státopisu, plodnost matek skoro
wždy ge w rowném pomérU s chudobau gegich ?
.Odhodlané od zrostu wtískům ttey|>|jstupněgšjho
laoL dráhu Aewědoiností a hrubo)iti tíUůw, iiwržené
d(^ wůle přjpody a obkli^ugjojch .okolnostj, gestit
w temném ředitelském kautku newdýcbagj do sebs
ge$tě mrawozkáatuod těcl^ kterým zavrázáni gsau
žiwotem: tedy w. pobýwánj Aa ulici welikého měř
j^ta gii z mládj úawykagj drzosti a nestaiulností
4areb0ých lidj z nižsj třjdjC kleivelám babským*
čibalstwjm . kradců^ klenj a zatwrzelosti wozkůw^
wýbog&m ifiineyšlénjm a dinům slnh.«.« Ochlad
sta posjlá ge do krčmy ; rozpusjtilstwo ge potrebii^
geza ^0$ na swé posjlky; chudoba, spekulugje
s nimi; nagjmá ge k žebráš^ • • • . Hle, to škola ner>
obyěegné znamenitého čjsta dětj neynuzněgijch
xřtd i ^echť se klame lžiwau!naděg} aneb přeplM^
tQStj tohoto poukázáaj iteHi kdo hledě na -vršeck^
jskrze růžobarewná oknaí bohatého kabinetu ne»
měl přjleiiuisti potkati se ba dráaeliwota a«Iuž*>
Jby s chudobau bohatého .hkirA}ho mě«tal Wáe
,ta.se nedá odivrátit žádnými policegnjmi způsoe
Jby, wde to ge xiezlediteltoó, /wseoky prostředky
marné, wf^eoka mjrnidla slabá, kdjj^jí tatb politor
.wánj hodná iidnat<)st, zkažena gakioby giž w sar*
mém' zájfodku, wyrQste> sesjlj se a bude |křigjn»ali
.př.jspět?ky,. ponoř) aew newohiě witěpený aobě
jtpAsob žiwota, j tjm méně. budoif to puijmali
Jka^c^ gimý, .ějm. pnotiwnčgSj bude onen toknuloy
'XQtm^\\ se dia|ěgš|)nlu. Přjkkdy gsau nesdjsln^
idaaem zarmucuje}; a w^zpracoiváaj krilieké
ohromných zásob tohoto dnihn materialůw geaít
^edostujpné státopifu naSemu a pol^Ucl^é ekono*
mii; obecnegi^e zagmauti musj křesťaAskáppliti*
cká ekonomie. . . .i , .
Malaunko porozmysliwše o tom wážném
předmětu, předstawiwže sobě i pochopíwSe, tře*
Digitized by
Google
3S
bas gen trochu prakticky, rozličné gelio strany,-
poznáte, že djlo opatrowen gest djlo dtikladnís
užitečné,
W opatrowné gcdinau naukau gest — mra-
toopoč€áčuaíf&; g^dinýna: u<^itelein---*-<kicliown3; Ča-
stá přjtomnost gcho, poštawa gclio, poučfiwé be-
sedy a čisto křesťanský směr gegích sám giž
slanotvj rieobyčeghě účinný a swými taásledky híu-
hoiio mwmŘ^ zpmok ]»i«hodáťného wplywti pri
tóra ,wychowánj na něžný wzrost. — Pricházcgjc
do opatrowny každodenně djtě, potkáwá se s la-
skawostj a m^teřskau pečliwostj ; tam gefmii pro»
měnj obuw, oblekau mu čistau bluKu a zástěrku,
umygj ho^ a dd^n se podjná po obstaránj čistoty
a poL*ádku, společnan hríutliwaii pjsnj od sta aneb
wjoe geSfě chudobných djtek, libohlasným zbo-
řenu obracsugjcjoh swé* •čisté modlitby k Spasiteli,
we gménu gehož oni gsau shromážděni rukau
-milosreieasiwí^ Zaňiéstnánj (nik^Iii^ učenj) zcela
přiměřena gsau zrostu a schopnostem*-— Nic ne^
unawj djtko, wse ho obweseiuge, wěe zoslřuge ge-
ho dobré náklonnosti a žiwj zwědochtiwost geho,
Itaždodetinjm pi^isluhowánjm po pohádku uoj se
oni hospodařit; widj, gak se gím hotowj ztratrá;
a wáak gen prostá krmě, gak mnoho i na gaWé
množstwj dětj se gj Epotfebuge, mnoho-ii stogj
každá wěc, Zwědatvost gegich uspokogugc se i
dále. Otažte se kaženého djtěte, pobywíjho ně-
kolik tné8JGi\ w opaCrotrně, ono wám zřetelně,
rozumně a wlastnjmí »lowy powj krmě toho dne,
i ^eho 86 na ně upotřebilo, gak co pHhotoweno>
inn,oho-li se nač wydalo, po čem přišlo na káždé-
ho. Ono wše wypoéto na jtabulce ; wyswětlj wám,
<^o ge černý ohléb, oo kwas;, kterak pekau prMij
a wařj druhý; ono má wšeoky rody obilj, i gich
upc^třébenj a přjprawú, Domáoj zwjřata gsau itiu
známa též. Ono zná roonj časy, rozdělen] časfif,
cenu peněz, obsah i lepotu kow&w. Ono nifc
neypoCřebněgSj ponětj o úkazech w přjrod^, o
neybliišjch pro gabo žiwobytj ručnjch pracech a
řemeslech; ono sarno raubj wáčky a bačkorky
2 okragkM, košjky k pákosj a z wausů weirybjolú
tká tkanice, plete čulky ^), ftňurky, kragky, Óno
pořádně čte, ani takoíka se neuojo, ale tolfkb hrá»
gJG poh^bnau azbukau (abecedau) ; poněkud i pjše;
prostodušně wyprawuge, co slySelo, i tlyšj genom
dobré a užitedné,
Z dosti óbšjrného čjsla rokíHw, napsah^^ch
na desce, otavte se ochotného djtka na některé
na zdař obrané ; ono wám powj událost roka to.
*) Čutok («aldk) puadodba.
ho, á událost ta činj epochu cti, sláwy, blaha aneb
welikosti otčiny. Přjběhy swaté a ewangelické zná
neylópé) a zwláéiě- ge miluge. Gsauť wyobrazeni
na obrazjch (do 7oti), wisjcjch po stěnách; wy-
'awédenj gidi podAwá duchownj austné. Řekněte,
pMgdáuce do opátrowny: »Djtky, kdo mi chce
wyprawowati něco o dobrotě a milosrdnosti Bo-
žjN' Dvvě třetiny dětj nagednau wstanau a po-
sidwitMHHfi -wií»i«ky— chlwgjoe pewjdnfti *wáio» eo
tolikrát i s takým zaljbenjm slyšeli od duchownj*
ho útce: • ••
Hle, to gsau uUožj uliuirjcí ! A kterak bystře
oni se wprawugj do toho Wy řeknete : Mu-
čj ge tady zaměstnánjmi? Oni se nikdy neučj, ale
toliko hibdj na oťfázky, slyšj powjdky, a to ní-
koliw déle p£l hodiny o ' tomxéií pťHídmětu. —
Přjsně ge tu kárag) ? — Ano ; oddálenjm od her
a zaměstnán], genžto nero^djlné gsau spogeny;
weřégnA doAiluwa u přjtoinnOsti wáech dětj —
to hle gsau neypřjsně^šj i neyaučinliwěgšj káránj.
Z toho ncnj těžko porozumět, gak se naprawugj
city potomkuw z opatrowen ; při zkažených a ne-
napravitelných mrawech pod žádnau záminkau
djLé nemůže zAstati w opatrowně: tak znj zákon
sákladnj; awšak w běhu čtyřech let ze dwau ti-
«jctt dětj, každodenně nawstěwugjcjch opátrowny,
ani ge4no djU nebylo wylaučenó podle zákonu
toho. Hle, to ge neydůwodněgšj swědectwj ličin-
jiwosti přigutého způsobů wychowánj I
Cit pro čest a sprawedliwost, pokora, ho*
hebognoBt, fieporušená oddanost ke wládě, wá-
žnost k wyšsjm, čistotnost, pořádek, pracowitost,
přjčinliwost, mrawopo^^estnost-^ gsau základem
wychowánj w opatrownáéh. Za poslušností, k ge-
gjmuž nawykánj gsau wymyileny zwláitnj cwičenj,
■nezbýwá ničeho wjoe k p^ánj, a to gé tjm zna-
fnetíitěgšj, £e w opatrownách nenj toho neynunř'
íjho ieUsnéhQ. tfestUý
Zkušenost dokázala^ že se i sami rodičowé
gako wychowáwagj od dětj, přiwáděných gimí
každodenně do opatrowen. Učitel těchto chu-
dých dětj, gak giž powědjno, gest duchownj;
ředitelem gegich — lékař ; gegích druhau matkau
m^ hljdačka, při nich ustawičně gsaucj.
(Bediteistwo opatťowett ^zřegmě mfiže pro-
hlásit uznalo^t sWáu těmto prawé wážnosti ho-
^ým Ujdačkám ; žiwot gegieh a práce gsau tak-
ie přjgemné Bohu, gakož i neobyčegně užitečné.)
Pečowatelkau o opatrownu ^est někWá panj
wzdělanéhb wysokébo awětSft, w némS smysl pro
dóbťé a krásné též tak newyhnutelnau gest nále*
žítoétjj g%ko <(ÍBté gofténo a šlechetná snaženj* Pod
Digitized by
Google
30
takowVinl wůdci wyrůstá írjda delj ncybjdnřgšjch,
od času otewrenj opatrowcn^ a gisto^ že ne k li:m«
bť aneb na záhubu wzdélaného křesťanského spo*
lečcnslwa. Wychowáwány děli gsauce při ustawi^
čn^ch hrachy zpjwagj skoro bez přestiínj nábožné
pjsně a modlilby; to gest zaniilowaná gegich zá*
bawa w čas práce i odpočinku; nawykánj, začj-
nati w§e s obrácei^jm-se k Twůrci, učenj-se mo-
dlitbáfti a zpewůni, i samo sauhlasj zboni a au*
činek zwukAw cjrkewnjho nápewu^ zgemňugj mra-
wy, pHwádegj city k spokogenoslí a zostrugj či-
telnost; w tom weku pohybowánj a člweračenj
dowolené a přjslusné« nikoliw nebezpečné^ sjlj a
uwolňuge tělo. Welmi mnoho nemocj, s kterými
děti pncházegj do opatrowen^ mizj. Když w De*
midowském domě pracugjcjch patiowala zlá spáia»
tu w opatrowně, w tomže stawenj se nacházegjcj
a wjce než slo dětj obsahugjcj^ ani gedno djlko se
ncrozstonalo. — Udeyte wšecky slátopisné zpráwy;
ntblednéte^ mnoho-li dětj umjrá w nebezpečném
wěku žiwota mezi třetjm a desátým rokem?
W opatrownách cjslo zemřelých má se k čjslu
nawstěwugjcjch gako 1: 49 Va* wýsledek to sko-
ro k wjře ne[todobný dle řjdkosti tak potěšného
úkazu. A w^ak kdyby ty chudé djtky nebyly w do«
liljdce, tu by gich pomřelo gistě> gak obyčegné,
do 55, do 60 ze sta, a ostatnj byly by zasljbeny
duchownj smrti, aby w dospělém zrostu prostjraly
kolem sebe zkázu. Stogj-li mluwiti o potrawě?
W bebu roku opatrowny petrohradské rozdaly
do 350.000 porcj zdrawé pro děli ztrawy. Ga*
kau měly by ztrawu we ďpinawých, wlhkých, tma*
wýcb a zapuchlých obydljch, w nečistých kautech
a na ulicjch ?.....
Ne! myslitel a přjtel člowěčenstwa nalezne
mnoho wprawdě potěšného w těch krásných ústa*
wech; gsauť oni plodem netoliko lidumilensiwj,
ale i milosrdenstwj. Gsauf hodny« aby byly pod
wysokau ochranau Gegj cjsařské milostí cjsařottny ;
|;saiiť hodný těch snaženj a obětj, které přinášegj
se gim od některých osob wyšájho společenstwa,
těch těžkých péčj, kterými gc zdarma podporugj
auí-adugjcj při ředitelstivu opatrowen. — Než úkon*
čugjce lento^ bezpochyby dle mjněnj některých
snad* přjliš prodlaužený Článek, ač by třeba bylo
i de&etkrát ho rozUjřiti, aby w něm umjatěno bylo
wše užitečné, obsažené w předmětu, kterému gest
odhodlán, obracjme se opět k welikým, nastáwa*
gjcjm dn&m utrpenj a smrti Páně a připomjná*
me o mUoardenatwj. BudeC On i nám milosrdný
odkázawšj lidem nebeskau tu cnost; negame*li i
my chudobné před njm děti ? Zdaliž bychom i
my nezahynuli, bez geho newyhnulné pomoci, u
prostřed rozkoši a liognosti citů?
Wše lo se zřjdilo a udržuge gediné dobro*
činnostj; awsak čjslo dobrodinc&w gest welmi
obmezeno, a giž tjm se ukazuge, že ti, genž do*
bročiněgj, dobročiněgj rozsáhle a štědře. Kéž
by gim Buh dal i přeutěáený cit utwrzenosti w do-
bru prawém a irwanliwém, gim i rozsjwaném 1 W
tom poměru, kromě dwau dobrodinkyň wyšďjho
oboru, založiwšjch i udržugjcjch na swug náklad
dwě opatrowny, nesaucj gegich názwy, zwláště
wyznačug] se nade wše pochwaly prawau křesťan*
skau horliwostj mnohé osoby peirohradského ku-
pectwa. Magjce neomylná přeswědcenj o gegich
skromnosti, z ohledu toho nepřipomenem w sau-
kromném článku tom gegich gména, a wšak ne*
můžeme neřjci, že oni obětugj nikoliw desjtky,
ale tisjce, a po ten čas mnoho tisjc každoročně,
mimo materialnj přjspěwky do opatrowen.
PrvrnJ sméjkugjcj ústaw rontlia
w Praze.
Pokrok obžiwlélio gara pHwádj mi na mysl, ab/cb
kaicUho milownjka phjrodjr i w těcbto po wlasti roz^jře*
D^'ch listech pozorqa učinil na swug smčAu^'cj ústanr rost-
lin \ neboť nabyl gsem ze zknjíenosti úplnáho přeswčdéenj,
gak znaní enitS tjmto ústavem wSdS rosllinářské pHspéti
múie každý z milých kraganQ, pakli upřjmnaa lásku ktéto
"wéilč chowá. Ze wSak wJíeobecnég»j a dokonalegSj této
wědy rozájřenj skutečné welmi d£tležitau wScj gest z ohle-
du hospodářstwj, lesnictwj, zahradnictwj a lékahstwj, o tom
bohdá iádný u nás w pochybnosti nenj, an každý wzdéla-
nec prawdu těchto slow dáwno giŽ uznal ý a proto se nám
zbytečno býti widj, o tom žjfíti slow.
Wýbe gmenowaný ústaw powstal r. 1818, gsa tehdái
we swém zpAsobu gediný. Od té doby wzniklo mnoho
podobných úsUw& w Německu, w Anglicku i we Francau<
sku, a nynj práwě ústtw ukowý we Wlaájch w žiwot
wstaupiti má,
Dosawádo čjtá m&g ůsuw 660 pp. účastnjků ;
zasláno bylo 1,163.400 rostlin.
Páni úéastnjci obdrželi 1,000.353 „
W zásobě chowá úsUw .... 163.400 kusft.
Ai podnei bylo aasláno 12.443 druh& rozličných
rovltin ; gist< znamenitý počet ; uwážjme-li ale, ie se wý^e
100.000 druh A wlech známých rostlin nacházj, snadno na-
bljdneme, Žo wýse uweden^^ počet gen asi desitinu we«keré-
fao rostlinstwa obsahuge. I byl by mohl tento ústaw mno*
hem wságemněgi a rozdjřeněgi na onu wédu a prostředně
Digitized by
Google
40
uké Ba průmysl wfibec pibobiti, káyhf sa bjl mohl iridj
a odewlad s ukowého nxnanstwj u wdíech rostlinářstwjm
se*objragjcjch mul& těšiti, gakéhoi geho poiír^echné uiita-
čná účinnost by sasluhoi^ala.
Aby wiak účinnosti tp&sob téhoi ústawu powíecbnegi
mesi kragany přjrody milownými se rotijřily tuto geg zde
podáwám. —
Každému nowému ůčastnjkowi gest tjmto ústawem
bea mnoha wýloh a bea veliké atráty Času, bez dalekého,
často nemoiaébo cestowánj usnadněno, swau rostlinářskau
abjrku poznenáhla zúpkiiti; neboť zaslaw do ústawu rost-
liny řjkage před geho dwehni rostaucj, obdržeti m&že i
rostliny z kragin wzdálených od giných účastnjkú do ústa-
wu zaslaných, a tak každému milownjku rostlinářstwj usna-
dněno, tjm samým prostředkem i k swému wzdélánj, i k
rozJiřowánj wědomostj giných platné přispjwati, když ge-
nom rostliny swé kraginy, pomocj dobrých knéh s rostli-
nami giných kragin pilné porownáwatí si obljbj ; — že tjm
samým způsobem mnoho wynálezú oČekáwati se dá, ge
patmo. W následugjcjch spisech:
Of^t), SBettrdge iuc 9iatuxqtWá^U — XtaM einc
3eitf4rtft fďr bte ©pmnofien Sd(men< — £teBtd^'9 aufme rf «
famer Sorftmann — S9Bettenive(er9 SBeitrdge juc ^atut*
unb •&cUn)tfTeníd)oft obžjmégi udány gsau wýminky, dle kte-
rých každému účastnjku mého ústawu řjditi se třeba, má-
me-li se wůbec s cjlem tomuto ústawu stanoweným setkati.
Widj se mi to ale býti potřebau, awUliě ge»té připome-
nauti, Žeby každý pan účastnjk tjm tomuto úsuwu a tak
i dobré wéci welmi prospěti mohl, kdyby wi»echny swé
přátele, aneb giž rostlinářstwjm se objragjcj, aneb se njm
objrati chtjcj tomuto ústawu zjskati sobe obljbil.
Wjm ze zkušenosti, le snadněgi a w krat^jm čase
mnpho rostlin gednoho druhu určití, wložiti a usušiti lze,
nežli rozličných druhů ; neboť každá kragina má swé wla-
stnj rostliny hogně rostaucj, a snadnoť tedy gich množstwj
sebrati. TudjŽ i každý gednotliwec negen několik, nýbrž
10—25—100—150—300 i 600 kusů téhož druhu mně
zaslati (pakli se tentýž druh w zásobě mého ůsUwu ne»
machás^ a za každé 100 úplně usušených rostlin z mého
ústawu 75 i 1000 a wjce rozličných giných rostlin obdr-
žeti může.
SwaéMé
Několikaletá naděge nale na něgaký almanach zdá se,
že letos we skutečnost přegde^ alespoň zase doslýcháme,
že se gedno z neypřednégSjch kněhkupectwj zdegAjch k wy-
dánj podobného spisu chystá, chtjc knihu několika oborasr
d ozdobiti — a zůstane-li gakož daufáme, při wydánj no-
woročenky p. 'Weselského, kteráž ard, magjc dohročinnost
w záměru, skwostnostj prwnjmn sotwa se bude moci wy-
rownati — potě^ nás gtédnjm rokem dwa dáwno žádané
plody na ňdadistwém stromu naij bdletristiky.
Tuty dny má wygjti pnnij Část p. Qiodbolanákowa
románu, Templáťi w Čechách. Gsme žádostiwi.
P. J. K. Tyl chystá se k wydánj welkerých powj-
dek a nowel swých, kteréž oprawené a rozmnožené po
swazcjch wydáwati zameyžlj. W prwnjm bude cele nowá
historická powjdka a osudných Časů wlády braniborské.
Nowé knihy*
OUver Twist, aneb mladiciwj sirotka. Z Angli-
ckého C. Didsema (Beza) zceMl M. Fialka.
Swazek I. W Praze 1843, tiskem a nákia--
dem J. Pospjsila. — Stran 176 w 16. Ses. za
20 kr. str.
Román tento wygde wpěci swazcjch, genzto w brzce
po sobě násiedowati budau. Daufiuneť Českým překladem
tohoto powéstného spisu, w némžto se Žiwot lidský we
wjelikých poměrech geho, gakož i rozmanité charaktery
lidské žiwými barwami Ijčj, wá zenému čtenářstwu nalemn
whod poalaužiti. Zaljbj-Íi se, hodlá pan překladatel opét
gine nowé djlo slawného Dickensa w mateřčinč na^ wyložitl.
Básf^ Vincencia Furcha. Svazek první. V Ho-
lomoaci 1843, tisk a papír AI. Škarnicla. —
Str. 94 w 16. Sešf za 20 kr.
M&rta, Aitcb: ®«f nemtitnoft |(i<(»M>Atú
Vowjbfa pro tmétauti titUbe| 0^ itrtft»fa
©(^mtta/ iitfíténá ot % SSáiorp Somni>
cfé^o. i^áímihow^á) fpťfů fw. ffedp.) 2B ^rajt
a {)rabct ffraloiD^ 1843/ náflabem 3- !>• V^M*
fTtta. — Str. 86 w 12. S obrázkem. Ses. za
10 kr.
Qiltp^ pa^0Í\ctt4> ^owibfa pro mtíoa rnUbr}. ^e«
tlt éuftama Kíerťct ob S^^antiflřa 9of»u«i*
Zomf9. 3B $ra)e 1843/ ti\t fiiijecj arctbtfTup#
fté fnibtítTárnp/ řj)enjm ©pnu 93. ^aje* — Str.
^115 we wel. 12. Ses. za 16 kr.
yi)<l^a pitláfiij phi, aneb: ftam toebe Beffat*
ftm). 9r«iDb(m9 pobiti pxo miUu mUbe). ^úm
ble ®. SRíertcc ob 3. «. Somf^ — Sir. 163
we wel. 12. Ses. za 16 kr.
Dálájm wydáwánjm mrawnjch spisft na slowo wtaté-
ho Nieríce, překladem naleho xaslaužilého Tomsy, bude
arcibiskupská tiskárna rychle pokračowttti.
Valečel/JW. 7. a 8»
i^obtnlp freffatiffo « taiolidé oneb : ÍR ep H o *
w^^^ííl článfp tojr^/ rDiwr|ene tt) bwanáctero
{áflfád^ 0^ ffláclama SBerunáčC/ fnlje cjrfetoitj^o a
tattá^ttp wSťbunť. 93 ®{<in{ 1843/ tífttm anóa
Hábem 3r<>ntt$ra 3* ftaftránfa. ^ Str. 166 w a
Ses. za 30 kr.
Atlas k přtrodmmu zeměpisu^ sestawen apotre<-
bným textem opatřen od W. Merklasa swa-
zek I. W Praze 1843. Weliký prjcnj 4., 3 ma-
lowané listy a text. Cena 30 kr. str.
Obsah: 1. Mapa car stegnoteplých.
2. 99 sopek a aemétřesení ▼ říši at-
lánského oceiniu
3. „ rozšíření hospodářských rost-
lin, daležitěgsich stromu a keřů vEu*
ropé.
Zeměpis Hadr. Balbiho. Djlir IL mr* L (éUi w
eelku «w. 13.) Za.aO kr«
Digitized by
Google
li VUT
A:
Cjslo XI.
{^Rřjlohm ku Miwétům,)
31. máge 1843.
Poiiled na sanwéký směr ru-
ské Uterataťy ,
od pro£» Šewiijewa. . .
(Wýilatek pegedaMj p. Sé^riijewa, w časopise »HMwi'»
ijaninv olvíaÍ«9iébQy unvJMdný w litengn ČaaopÍM vPfíMiMTaK
WC WaráawjS pod spráwau pr. Dubrowskébo vyJáwaném.
Kemagjce krásného pogednánj p. Sewiijewa yne w£j anpl-
ikosti před 'rtikaitia, daufáme, Že se tjmlo wyflatltcm obeceii<^
, ' 9timm naéemu xawdédjne.)
. Welkátě zagisté země ruská. Obraznost
Rusuw Ubowala si od wěků w patřenj na tuto gegj
ohromnost. Giž bezegmenné pjsně naSe Wynáše-
gj Široké prostranstwj Rusie; klassický Lomono*
sow, básnjk zázračných obrazů, widel gij an se
ópjrala o Kawkaz, a bohatjrr nአDeržawjri nazý-
Wal gí Weždy poloswěťem. Pohledneme-Ii na pro-
stranstwj gegji porowi^áwagjce ge^ s ginjmi řjěemi
éwřopskýip-ij gest se zagisté^' čemu diwiti. Ťak
n.p. z tluska možno utworiti 15 Y^ králówstwj
tak welikych, gako ge anglické, a téměř deset ta-
kowych gako ge Francie; ínimo to zůstane' gešlS
takowý káusek země, že by wystačíl na ncsmjrné
množstwj Wéwodstwjček a knjžptstwjček něme-
ckých. Máme též pulnočnj řjši ledů, kamž po-
sud nedošla noha žádného smrtelnjka, a druhau
zemi, kdež po potopa jpoprwé' země dostaupila.
Hlučně plýnau mnohowodéřeky naše; mimowol-
hě natane na mysl, že kdyby Wollia, Dněpr a
Ural nagednau přelité we tři potoky spuštěny
byly s Alp na Itálii, obywatelé země té na wýši-
nách Appeniri útočiště hledati by museli.
Kdožby chtěl wniknautí do hlubin lesů na«
Šich 3 Oheň ge chtěl podmaniti, horké léto wy«
sjlalo na ně požáry, a posud gsau nesmjrné le-
sy* A což hlasowé gazyka našeho^ nehodjliž se
aby bylí or|;aQem lidu obrowského? Wezměte
kterýkoli národ ewropský — čj ustd« čj prsa po-
gmau celau tu hognau plnost našich samohlá-
sek?
Shakespeare mizwal AngUi drahým kamdnem^
zasazeným do střjbrnéfao moře; naée Rusko ge
gako surowý diamanti pdwrchu otesaný, w obgelj
sedmi, mořj^a dwau oceánů.
. A wiak -nikdei neuíkaeugj se obrowské rozir
měry wlasú naíj tak aaačně, gako we dwM sto^
licjch, w nichž we^kevý žítrot Rusie splýwá.
Pro takowau Qi^i nebjdo na gedaé stolici do-
sti; nebylo dosti, že se Moskwa swobodně roz*^
prostjrata po neszčjslných pahorcjch a dolinách^
ie Ulehla z pvedočjpoď daleký obzor, a ^eopk*
sfda tkaoácj SNihřad i otočila neskončeným řeté*
zem stromořad, ie powznesla k nebi kijženii o<*
klrésetté. báné kostelů, a zapomenuw&i na poéefe
gieh, se okorunowala Kremlem mnohowěžným^
hffdjvjeíbs ise zlatau kuplj Jana Wélkéhoi... To
wěeeko liylo málo. pco Rusií ; byloť gj .potřebj
druhého hlftwnjho města, druhé stolice.
I ukázal se na půlnoci aowý diw: tu naše
obrowské roimč^ musely při^auti podoba ew*
ropskau, způsobnau. Země prostřela se rowinaii
pod městem^ aby nekazila harmonii geho forem ;
iDoňe gakoby. mimow«]jne ^amo wsajnipilo mezi
kolmé., břehy « rozldo se u prostřed města na
způsob modré řeky. Celé planiny proměnily se
Aa oadobttá náměstj, á ty zas wytáhly se w rowné
linii/ Wt ulice, a ulice křjzowaly se ginými pobo«>
onjini* Pto zwěAsenj :diwit spo^a se weda se
zemj ; průplawy^ eo zrcadlené řeky, modrými stu*
žkuni propletly méaid ; mostové se zawěsili gako
powětrnj oblaukowé. Tamo surowá žulowá (gra-
nitowá) bóra — obraz starobylé Rttsi — fefala s po-
kořen pod krokem welikého.ožiwitele; a tu ssas
gíná Dkěd^ná.žnla wyskočila k nebesům w způso-
be slaupu r-7 gako znamenj giaé wlády *- a po^
kryla .80' W oblacjch křjdly angela^).
Mionowolně powznese se iHysl pod křjdhi
tohoto nadzemského hosta a pozoruge město spo-
diwenjm. Tu se weliká Rus naše zase w gine
podobé obget^ge^ Obrowská posiawa matčitta
odrazik se také w obrowských poraěredh gegjho
*) líarAžj se zde na ohromnau geideckaa aocbu Pe-
tra Welkébo, a pak na slaap Alexandr&w (cjsaře tobo po-
smjk) w Petvohrad&
Digitized by
Google
42
ewropského syna; zde se ukaznge celá sjla i čin-
nost důmyslu lidu ruského; zdeť umélau rukau
nápodobuge ewropské wzorky ale wždy w ob&jr-
n^ch rozměrech daleko rozlehlého lidu ruského.
K wiak wnikněur^e Uaubi města toha« po*
nHysIetCj že tu stogj z mnoha částj složeny strug,
popoháněgjcj řjzenj ruské řjše; že se zde bez
přest^nj pHbjzj k stálé činnosti ; zde se rozhodu-
ffQ nad osudem 60 miiion6w obyvratolů swěta; od«
tud se péra a pružiny pro wšecky končiny nesmjr-
né ié, na 1815 mil rozlehlé řjSe rozcházegj« a
wsecka ta nesčjslná pAsobidla z tolikerých částj
složeného stroge spogugj se welmi whodně, har-
monicky w gediném atřednjm Uawnjm činidle^
gežto swéřeno gest gediné w&ewládné prawici.
A pohledjme-li trocha dále, na to moře, gež
prsami odnože swé přilnulo ku městu : nowý po«
hleď— rttowé myšlénky! Ty spausty wod, spogt-
d4é nažj Rusie s cel^m swčtem; tam sase stogj les
korábů, čekagjcjch na pokywnntj, aby letěly do
wáech končin swěta; a ty zase přiwezau ze wáeoh
kragů zemi různorodé dary přjrody a rozumu lid«
ského.
Pohledj&<li na wSecky ty zewnitřnj diwy* ra«
aké řjie, roste ti mysl seban, dufte i tělo cjtj, že
do nich wstupuge gakási nepochopitelná moc, a
řeč, ta přehogná ruská řeč, zdá se^ že newystačj,
aby se nj wygádřila celá ta welíkost, genžto se
plod oči stawj.
Každémuť zagisté giž dáwno známo, že lite*
ratura každého národa býwá wěmým w^razem ce«
lého života geho. Žíwot ten sestáwá z mnobýok
žiwlů, a gak se rozwínutj těchto wšestranné děge,
tautéž měrau býwá rozwinutj literatury wjce méné
wsestranné. Starodáwná Rus obgewowala w ži«
wotě swém hlawnětři žiwly : prwnj, neyduležitégij,
žiwel ejriewnj, čistý a dusewnj ; druhý žiwel polí*
šicko*dign.j čili wládnj (gosudarstwenný), třelj náro^
dnj.
Prwnj odrazil se w bohaté cjrkewnj litera*
tufe ; sem patřj w^iiome překlady celé křesťanské
literatury, počjnage od pjsma i^watého a knih, u«
žjwanýoh při službách Božjoh, až na wlecky bez
wýminky plody sw. otců wýchodnj ojrkwe. Ži»
woty swatých gak wšech wůbec, tak též národnjch
ruských, kazatelské řeči a krasořečnioké listy gsau
bohatau pokladnic] toho oboru, genž mluwau wy*
gádřuge žiwot starodáwné Rušit Žiwel politicko*
děgnj nalezl zrcadlo swé w zemských kronikách,
sepsaných nazwjce duchownjmi osobami, genžto
na události politické Ueděly sq 8tauowÍ3ka nábos
žensko-mrawnjho, ač i tu gsau některé wýminky ;
w listech duchownjch, w řečjch kazatelských, gakoi
i w listech welkých knjžat a cárů starobylé Rusi
— a w gednánjch zemských (wládnjch). Třetj ži-
wel konečně, žiwel čistonárodnj odrazil se w pj*
anjeh powcatného Hdn, w prépowédj^ mordnjefa,
usudnjch a přjslowjch, genž zahrnowaly w sobe
celau bytnost lidu i ducha geho. Literatura cjr-
kewnj užjwala gazyka lidu srozumitelného a wsak
někdy zláitnj swé formy magjcjliO» gimii se wzda*
lowal od obecné mluwy. Literatura lidu wyga-
dřowala se w geho žiwém p&wodojm niřečj, gežto
si utwořilo wlastnj swé poetické f^rmy. — Litera-
tura politicko-flěgnj — mohlo by se řjci žesmj*
řila obadwa tyto žiwly, wypůgčiwši si některé
formy z řeči cjrkewnj a uzpůsobugjc se zároweft
s potřebami swými dle žiwaucj řeči lidu.
r^ež k celistwému rozwinutj ruské literatury
scházelo ge^těna dwau žíwlech — wědeckém aspo*
lečenském. Starobylá ^Rus neměla wědy, rozum
swobodoe wzděláwagjcj, neměla společenského
žiwota, genž by wše ostatnj žiwly w gednotu lauče
wšem gim také wzágemně žiwota dodáwal* Pro-
čež také wlastně literatura ruská nemohla při-
gmauti rázu ani wědeckého ani společenského.
Tyto nowé podpory powstaly teprwa násled-
kem oprawy Petra Welkého. A wsak Petr nemohl
se geště těšiti z gegjho owoce, poněwpdž owoce
Žiwota dušewnjho w národě ne tak zprudka Jo-
^ráwá, gako plodowé žiwot^i zewnitřnjho wogen-
skébo neb průmyslnéhor Petr přihotowil pro
Rus wšecky přjprawy^, newyhnutelné k rozwinutj
společenské literatury, zárowen s ginými řjšemi
ewropskými; čin ten sám dokonán pozděgi, gak
známo, geniem Loiponosowa, Giž Baťuskow po-
dotknul welnii ti^fně, že byl Lomonosow w ru-
ské literatuře tjm, čjm Petr Weljký w žíwotě po-
litickém, A skutečně, gakoby následowal koru*
powaného tesaře a stawitele, marynáře a admi-
rála, wogáka i wůdce, prwnjho dělnjka w zemí
swé a prwnjho spráwqe, byl Lomonosow w Rusii
gednjm a týmž časpm gramatikem, básnjkem we
wšech způsobech poesie, rhetorem, krasořečnj-
kem, děgepiscem, přjrodopiscem^ filologem a
twfircem nowého ruského gazyka w literatuře. Geho
powinnostj bylo, podati w literatuře wSeho prwnj
wzory, a zgednatí obecenstwu ono wzděíánj, bez
něhož by spisowatel neměl žádných čtenářů.
Ruská literatura wyšla w o$oběLomoDOSowa
Z akademie a ze dwora rowněž gako naše ewrop-
ské wzděíánj. Pročež také přigala ráz dworiíj a
učený. ---^Ody Lomonosowa byly od akademie a ru-
ského gegjho representanty, bábnjka, dworu wě-
Digitized by
Google
43
howány. A tudy musel obor Senář&w Lomono*
sowa úzký bytí^ neboť bylo za čas&w Kateřininycb
wzdelánj společenské lakowé.
Zrno ewropsko • ruské literatury, wyhozené
Lomonosowem za čas& Kateřin! n^ch, wyneslo swé
owoce^ gaké gen přinésti mohlo.
Panowánj Katefímino,. gei w Rusku slolně
wiktfn naz;^agj, předstawuge nám oelkowité roz-
winutj«se lilerarnjho wzdéláwánj dle prwnjch zá-
rodků« gei podal Lomonosow. Poesie ruská wy-
dala toho dasu wlecky druhy, a některé % nich
skutečné welmi podařené. Gazyk ruský byl wzdé«
láwán od akademie dle téch samých zásad, ga-
kých se držel prwnj geho mistr. Cokoli sauča*
sná zahraníčná literatura uwáienj hodného posky*
towala, wéecko, co se hodilo, abych tak řekl, do
klassické saustawy ewropské literatury XVIII. wě«
ku, buď si to ze starožitnost] řeckých a řjmských
anebo z literatur nowých národii: wse to bylo
přeloženo do ruské řeči a to we formách gazy«
kowýcb, gaké Lomonosow wlastenskéliteraluře wy-
kázal. Obmezil-li se obor čtenářů za Lomonosowa
na samu toliko společnost dwořanů a učených,
rozšjřil se za Kateřiny až do společnosti welkého
swěta, obgal obédwě stolice (hlawnj mésta) s wyS*
l&jmi společenskými trjdami a weškeré wvbrané
obecenstwo u wnitř země. Ewropská ciwilisacj
rozwinula se w Rusii we wyišjch třjdách spole-
Čenstwa, a zlášlě w téch rodinách, w nichž ciwi-
lisace wychbwánj a duchu národnjmu na překážce
nebyla, neboť se wygadřowala gazykem ruským —
a wywolala nowé potřeby.
Matice pro národ nj literatnra
w Záhřebu.
Roku 1842 předložil při osmém obecném
shromážděnj čtenářské společnosti záhřebské
(družtTo čitarnice zagrebačke) dne 10. i 11. února
krabi Janko Draikovic z TraJíkoCana, c. kr. komor-
njk a řádu sw. Stepána rytjř> gakožto předseda
této společnosti, náwrh, by se zřjdil fond^ gehožto
pomocj by se mohli stařj klassikowé dubrowničtj
i gine znamenité a wůbec užitečné knihy, náro-
dnjm gazykem i opraweným prawo.pisem sepsané,
na swétlo wydáwati. I uzawřela společnost, aby
se wedlé přjkladu Matice české w Praze a Matice
srbské w Pešti podobný základ pod gménem
• Matice^ i tam ustanowila. Přjspěwky 50 zl. a
Ih&ty k glch složenj byly gako u naSj Matice ur*
ceny, wiem i neymenšjm dar&ro, z lásky k wlasti
k účelu tak spasitelnému obětowaným, sljbilo se
neywdéčnégšj přigetj. Z hotowých wkladu mělo
se 1000 zl. stř. k běžným potřebám wylaučiti a
hned na wydáwánj knih obrátiti, pozděgi pak
z utržených peněz základu opět nawrátiti ; ostatek
má se ukládati na auroky, gežto gediné krom
swrchu podotčených 1000 zl. stř. na wydáwánj uži*
tečných knih obraceti ustanoweno. Tak se stal
počátek Matice w íCáhřebu, a prwnj aučty gegj,
kteréž práwě wydala, dokazugj, gak wdědně i hor*
liwě od národu přigata byla. Neboť ke konci r.
1842 počjtalo se giž 34 plných zakladatelů s při*
spěnjm 2660 zl. stř., 1 24 nastáwagjcjch zakladatelů,
gichžto prwnj přjspěwky giž 12S8 zl. stř. obnáše-
ly, a 434 podporowatelů Čili darownjků, bez dal*
šjho uwázánj, s 788 zl. 55 kr. stř., dohromady tedy
wšech Matici náležegjcjch peněz na geden rok gi*
stě znamenitá summa 4681 zl. 55 kr. stř., z čehož
2500 zL na auroky uloženo, 1000 zl. na wydáwánj
knih odlaučeno bylo, 1 187 zl. 55 kr. k dalšjmu
uloženj na auroky uchystáno leželo. Meyhogněšj
darowé přiilí od G. G. Miloie Obrenoviée, bylého
knjžete srbského, 100 kus&cjs. dukátů čili 460 zU
stř., od G. M. Josipa Kukoviée, biskupa ďakowské-
ho, 400 zl. stř., od w. u. p. Eduarda Jelaéiét, bu-
zinského podžupana slawné stolice záhřebské, 200
zl. stř., a od G. M.Mirka OUgovicCj Rarlabasewské-
ho, biskupa seĎského, 100 zl. stř. Gediného gména
Vramfctany nalézá se patero plných zakladatelů,
těch pak wžech, kteřjž prwnjho toho roku Matíei
na gakýkoliw způsob přispěli, gest 592, počet za-
gisté znamenitý, dokazugjcj lépe než co giného
uznánj blahočinnosti ústawu toho a lásku k wlasti
i národu, žigjcj w prsau statných oněch gižnjcfa
bratrů naSich. — Pod aučty gsau podepsáni Mate
Fukavié, opat i kanownjk záhřebský, gako před-
sedá čtenářské gednoty, Dr. AUksa FancaŠ, fysik
slawné stolice záhřebské, gako pokladnjk Matice,
Ferdinand Zerjavic, fiskal, gako fiskus Matice, a
Vikoslav Babukíét advokát, gako tagemnjk čtenář.
• ské gednoty. jf.
Prwi«j sméjkagjcj iistavr roštila
w Praae.
PHpomenauti ale třeba, ie kaidý dle následných pra-
widd bes wýmmky tjditi ae mnaj, gclikoi gen při gich an-
plném tacbowánj aamogediný tuto sáležitoat, gsa i ginak
welmi saméstnan, ob stará wa ti mobu.
Digitized by
Google
44
•) Předewájm Uá^ti iiiiujiii> abj se kaldénii anlaslnjLii
Ijbilo, yriechny dosjlky, i s geho i » mé strany^ na
•wé wlastoj autraiy obstarati; bude to tedy |;eQ
k geho prospěchu, kdyi si w Prase nSgakého prjlele
ipvyhledá, kteráž hy mné irie doručil a ode mqe k
daUjmu sasláoj, co potrehj přegal, gemuí bych- i ga
snadněgi, pakli bych na néco táián byl, w krátkosti
odpowěJjti mohl. Bylo-liby toho někdy newyhnutel-
ně potřehj, abych xa nčkterébo p. audastnjka néco
zaprawiJ, tu žádati musjm, aby mé pHméřenau pěně-
žitau zásobau xaopatřil, gelikož gednotliwý člowěk
mnohé, w tu samu dobu sbjhagjcj-se autraty nésti
nemůže.
*) Po aapraweaj celoročojho» 48 kr. «• stř. ohnáácgcóho
platu, gen2 k saprawesj irSeobecn3'ch autrat usUno-
wen gest, obdri} kaidý p. attéastnjk 100 roaličiWcfa
druhJk napřed, proti odwoda 126 rostlin gedooho. a
téhož samého, sa pftlleu neydéle zaslati^ae-Hagjcjch
druh&*-a mimo to 200 druhA darem, gak dlauh*
sásoba k darfim ustanowená potrwá.
c) Kdo wiechoy druhy bea rozdjlu přigjma, neyi!erstwé-
gi roamoolíti a rozijnti tniiže tbjrku swau, obtwiáitjí
když snad- ivjce kusA téhož samého druhti si žádá.
Ifaproti tomu žftsuwuge se wíílí každého p. andast-
njka, B onéch rod& gema darem a do aásoby posla-
ných vržechny ostatnj druhy, gežto hy nebyl obdr-
žel, w počta 1— *150 do ůstawu aaslati.
f() Kdo si gen ty druhy žádá, které se w geho přjsnS
abecednjm poznamenán] iťenalezag]', nechať lni ode-
šle toto poznamenáíij, s připogeným spolu poznáme-
nánjm wjíech druhfi, které by sám zaslati mohl.
e) Potřcbj též, aby pánowé, geti určíte druhy rostlin
požadngjq, přjsné a úplné abecodnj týchže rostlin
poznamenánj zaslati neopominuli, při Čemž ale podo-
tknanti musjm, Že by takowým způsobem zbjrku
swau neyzdlauhawěgi rozíjHli.
f) Žádám též, by se každému p. sasjlateli Ijbilo :
a, wsechny rostliny téhož druhu do gednoho archa
(folio) papjru wkládali.
p» Týchže rostlin sy stemati<^é gméno i 8 gmenem
Sfrifiowatek, genž tento druh pogmenowal, a po-
čet rostlin, na hořegdjm lewém kragi poznamenati,
a spolu na sivé wlastnj gméno nezapomenauti. *
g) Zaslané rostliny musegj ale charakteristické, dobře
suáeny a důkladně pogmenowány býti.
A) Žádám též, by ku každé rostlině Ijsteček, obsahugjcj
systematické gegj gméno, spolu také gméno spisowa-
telowo, gjmžto pogmenoivána, gméno mjsta, kdežto
nalezena, a gméno naleiatele, aneb — při rostlinách
diwoce nerostaucjch— mjsto a gméno, kdež se nalesá,
gen pjsmenn, a gméno sahradnjka, tuto rostlinu pě-
stiwéjho, přiložen byl.
I) Každí aáijlka nechť w pijsně abecedojm pořádka se
uspořádá.
h) Rostliny gednotliwých druhů musegj se na půlarchy
tak skládati, aby se snadno gednjm pohledem přehle-
dnauti a přepočjsti daly, a gedna druhau poráuchati
nemohla.
í) Ku každé gedtaotliwé tásjlce potřehj téŽ přiložiti po-
čet aadUmýok rostlin, s něhož by snsMhro «e mrědělo,
kolik druhů wAbec, a kolik rostlin se Mpslalo.
m) Kdož ivjc« nežli 100 druhů w gednom a tom samém
roce zaile, nabude w tom samém roce, w kterémžto
rostliny saslal, před ginými přednost* Kdo tedy
ntywjoe druhů saile, nahade přednosti piedewiemi
ginýmí sasjlateli neywětžjb
fi) Kdo gen určité druhy požádá, obdržj za každé 100
rostlin 75 druhů; kdo ale wáechny druhy napořád nebo
wiechny w zbjrce geho scházegjcj druhy ptígjmati se
. uwolj, obdržj 80 i wjce dmliú, a kdo konečné no«»
wé účastnjky pod ktegoými wýminkami ústawu zjská,
obdržj 100 — 1000, ano i wjce rostlin, z neyrozlič-
něg^jch kragin, a to tjm způsobem, že tjm wětjj wý-
hody z mého ústawu požjwati bude, čjm uprjmuěg^
horliwost w téhož ústawu podporowánj a rosiiřowá-
nj na gcwo dal.
* o) Kdožkoliw by ale proti wýminkám wý9e uwedený-m
prowinil, musil hy sám sobě pHčjtati ugmu, gakatt
by we wýhodách, s účastnictwjm na mém úsuwu
spogcných, utrpěti mohl.
p) I začátečnjci w ro^ttlináVstwj mohan náwodem a pód
ochrauau giž zběhlých a skuvených rostlinářů w tom-
to ústawu a we wlech s tjm spogených wýhodách
podjlu bráti.
q) Gednotliwé . sto le shjrky suSených rostlin, geito
w mém ústawu k prodegi určeny gsau, stogj 1 zt
40 kr. sir. Kdokoliw by o kupce snažně se posta-
ral, tomu se 25 ze sta pogi^ťuge.
Dallj spiny, w kterých se o mém ústawu gednalo,
gsau následugjcj : &f eil*^ Sfil/ Mvitť^ ^tůpnui «nb
£)f(onomtfd)e 9lrutdfriten, f$(ora obec botanice 3ettung/
(Siet9tttd9 iuSá^aun, Káiemiú, Vta^, IBeiblatt su £)|t
unb íBštft, brc aHCjemetne Vnieide? bcc 2)eutrd)en*
W Praze lUe 10. dubu IMS.
F. M. Opic,
■• Blarém m^Cstf, w ecUtné vllel,
w é. 565 w Stjn potalifaj.
Nowé knihy*
Ceatoph obsahující cestu do Horni Halte a odtud
pres Tyrolsko a Baivorsko, se zvvlásinim o-
liledem na slaujanské žiwly rokn 1841 koná-
nau a sepsanau od Jana tCotlára. S Wyo-
brazeními a Přílohami též i se SlmMiknm
alawjaměkýeh umělcuw wieek kmenáw od nejr
starších časůw k nynějšíma wěku, s krátkým
žiwotopisem a udáním znamenitějších, zwlásté
národních, wýtworuw.— W Pešti 1843, tiskem
Trattner-Károlyiho.— Str. 363 we welik. 8. Ses.
3 zl. 90 kn stř.
Průělom přednášený 10, dubnt 1643 sa den narosenia
Geho Majestátu Cjsaře a Krále Ferdinanda 1. při sla-
wné instalaci ústawu pro 12 chudých osob k. místa
Sttitce, od L. G. Gabriela. SeJÍ. za' 6 kr. ith
Digitized by
Google
z éBOBV utiA ATVBT, vpiiVriqr A WÉP.
Čjslo X^L
!:■••.
-AÉ-SSBB
fi^
^
Literatar^L* .; ;. ,, . ;,
Edhuwnéšpišw Jana Z H^ézdy. Swazek 1:
Mšaltady m rmnmnte. SwBzék 2: IV-
W knihtiakaFně a. ^kládu. Jar^ I^d^pjáilfti
.. IS^.wGeM kA0déli» fiw^ska: 20Lkr. atr. \
.11
'•..li (.tti-
" ' Časdpidowé' gsnu |>rý ručifikáu !na'hódibách
duSewrfjlib' postupu národůW, zrčádletó gé^ich
wy-winu; óířWftiaťi gegWh zAdostj— 'áftůh^*mflý
w], ťo'W%efcTtb*'pťktttíióJ*My k tomu rátli ^nstVřd-
^jme; á iv^alriiietiiftžeme také smféetř/Že Časopi-
sy w dboru lilératury^i gísté škody* přiiííisegj.
Nenrfůtvjtrief * o' lóm, že ' iriňoftdý časopisy geňom
t)hlaseni gednotitwců, g^gích redaktorů nebo ncy-
hlawnegSjch pMspjwateltf B)*wíigj -^ t6 mcAiáu dle
tozdjlného sméni swého hfú i Aře to gc při nich
•—a zláSťě při našich to neýhorSj/ 'že mnohdy
ti^Skerou t$n špfsowatelA iktrtwj; kiéířj By ^útho*
statnfegl ú skiad i plalnegl w literatuře 'Stfiťiňióbl!^
kdyby nebyli w hltawj gjcen časopisů klicsKV AVec
tarto ge ařd přirozená i nedá* sé ták áďddno zrně*
niti. Časopisy (předewšjm tu niluwjme''opčt ó
našich) byly a budau po i^šechny čásy^ dok\ld
celá naše literatura, p nj pale i nakladatelstwo na
wsech audcch ncsesjlj a na mužné nohy se nepo*
stawj — do těch časů zůstanau reydištěm mlad*
ijch« teprw se*^7ywipugjcjch sil, wnadidkm po
^InulWáfcin^a.táďíeHn^ áč&ljkU iBffzl
gim, když meiM «dfweM fi^pIpS^vdijinlaďátek ge-
nom některf* žjskagj, kterýmž bucr orličj peřj,
zobák i drápy wyrosiau/ anebo slfiwičj hrdélko se
wykljčj ; — škoda gen, že pak mnozj gako na fe»
tjzku we službě gegich uwjznau, a nikdy, nebo
U9pm pQ.flbfihwi9,.ča8e o lni awobodnill.a^.poku*
^f. CtMsopiiůni to.i^emAž0me za z)é pQkUdAli;.oay
•iuuspgjin)tpoř4d ncw^ch a. oowjch sil wy hledá w»f
ti a vre^dnžliy.awá uw^zowatí^ pptH^i^ i zisk ge
j( .tpf^Mtdoiiuciige. Mám ge ptíum gen iq coíi*
iovcali» že mnohdy dosti pěkné sjl|y..w Č^aop^
jech;se TQzdr<4Migj — 'ano w nich a f nimi i za*
nikagj — .aUtaratuíeirnlaatMv iádndbo stáUho.
proapiehu nepoakytiigj*' iMóUil hyekom ztle ně*
, ktevá -giBuénti.ufcireáti, glchžtó práoé e wétijho djlu.
gish4ftaopi«y ipoUlily '^a gichito ploáoii litent*
Uw».ieivlas|ně.iwedbeiaittime^doáaBtí iieatte. I ta
■šylepl()4péra-9»gíohilel}iB«|wabáiio:niezi směsj.
éasopiflíecki^b; dfedéimj potíteby nahromáděiiýck
ftlinků, ak;kdaž wj,.k4e géUednti? MoUi byohme;
^iiiettoffirati.inu9e,'ktejj b«/db siMti a tčchto ua-t
kfcb. ok«w jl M«irymkli> a o|iét! giné^ kterj w niéfa
dosawáde Wtfzj*'t Qiaebránj) a zadiowánj Aaklo li«<
teratttře spiaů .oftéck měli' by ae poataiati, koko
bud jnáklonnQatbuď.paMúmMMk; L tomu wede — :
gakoitaké gíž 4[ía«iřgi^w tiěobtoiísiech awěei té
auijidiaiiQiněiia.hyla^sdnizj, to'^;eaft.na žísvéigaaucj
spifiiowalielťi nadag}. to altíi^boh^árgii^ tak^dalekoi
piriQtí^ abytsA o.giob ptáo^ gédénkriáte' gínj sta»
rati musili. —
1 . . >W. ))odk>b«riMi iwrjjm. daab|>ÍBectwa>-^ ačkoli
OH-Seai^k, pdro^pi^flhu.sain^^di časopisů i gácUéte**
nářJb widěligi<iuo poblodnj čas^y kotác^ti ae i može^
O gehož.4jlecb ftnto pconjikwjti kodláme. Jam
zMwizdy (Gíndřic^ lfa^)'ivystaiq»íl arci gíž před
lá^il<8:toty JUi gwišlivJi^eilidary.jiaáj aansoautně,
wyďakv I ftwilz^k . bási^ t ft< alqi^u ^ pi»wjdek (Konwan
linky) — x)d^ tévdoby \potkKitaU gsme ále gniě«a
geboiiloUlui W/.čas*{liseQh o sneho.wlnoworočen^.
kách; .že>gm,0limiuklo<.^^dy. k ozdobě^ o tom
PMJ pochybnou. Nynj ale sfyatupiigc^ h rado«
stnéniu překitapenj.Aaáenui>ae apiay sebranými^;
nynj IftpnYa wede gakoi rqzho^ .aápoa o. mjsto
a aliipjQ4¥ Uterailut)^. iKasJukoget za to djky na*
gen on ^n^Mll^brž ;i nakladdtali klerjfž plody ob*,
líbaného, spia^twab^le wípťkoémrauiet^becenatwtt
fiaieumpod«kW*»«rU :.
Jan z Uwřzdy pobybowai ae poaud w oboru
básnic;^wj yf úžítjm smysUi a« na poli noweUistiky«
I.bátfne i powidkygeko našly aw/ich přjzniwců
actiietů*
Zhirku 4tébmtmýek apiaů aw^fck (bude snad
také wydáw%ti poučné w ua.šjm wj^znama slowa
toho?), započal báiněfliij gichžto prwnj a dnih^f
Digitized by
Google
46
swazek giž před námi ležj. Duch ft aipfiilbb El-
sněnj geho zAstai na té cestě a w těch inezjcli,
w kterjfch se nám zgewil od prwA|lio w^lttá y^ pé-
8trau řjši mladistwé obraziwosti až do času^ kde
nim- Adlékí^na 4^Vir{%^^l| V %» 9ii^d gedtt^ýn?
rbzíí^iem, íerbásfiť^^ehó^^astiegšjm Aázbrenf i^nitif-
njho i zewniířnjho swěta zjskaly, za to ale někdy
wřekwtř cřia- p<>zbVÍy. On nepatřj kbAsíijk&Vn;
plodu swých; u něho panuge den» střjdawě srán*
njmi derwáhký a weoeriljm saUmnlWeai.
Prwa}'8waieL'obfirahuge: BeUndyš ivm^aue^
pawisU a ícgeMify '-^^/výtwúry tedy buď na /hí«to*!
pickém iákbda w neynrsjm smyslu mio^nné/ameba
gen. z-^iKlaatnjhó' wniiLnutj čerjMin^. PolrownáivaM
gjce plody. tyto.<^s(Milek, ' musjme se ustaqoirits
na saiiduf že gsau tyto posiédnj skoro wesmcs
poeiičněgžj, nezlí ony, k njmžto básnjk predmét
mimo sebe hlédaL - Uwádjme žide wýboman ¥Fk)d^,
rijkoww ňetviitu (ačkoUw .dle 'myftiénky ne- acelá
nowau a pA9rodnj)>-« prostomile neinau ňuěaUtu^
gjato bychine gen. přálii aby flerudtiěgij zaéátek
měla a bez. wykládawé čtwrié sloky byla záslalat
-N^gednoduohý; ale dobře kreslený Gezd pro nem
wts/u, dogemnau Déwu w mu/énjj ppí< nji toliko
aesiogný rozměr !prwAjho wériS^e vr druhé sloce
fandebnj chod. celé h^snídkj nelibé mi} -^ a mjm*
plný NáwrcU z Palestiny. • i
Z básnj na áústoríokéni zákhidu' sušených
uwádjme zde w ěele wdeoh ostatnjch postawenau s
Jaromjr a Wrimmig w 5 oddělenjch — neyob£jr«
aěgáj powést w celé tftírce* BHinjk ee držel krok
áa krokem starého podinj ó podiímém zacfao*
wánj Jaromjra na 'houfaě^ ze swého dAiwiipti prii
daw toliko raucho, fflmi tuto (i pro legendu se
bodjcj) událost pzdobiU ifuróimká ' Uporanhew ' Ij^
bila se hned pří prwním otisku we Wlastimílu;
Horjfmjrdui skok nldezl pro-swim ráznost giž ni no*
hého deklamatora^ AndiUkd h&rn, Sw, ffdclitwi
Suf^ Iwan, Božena dlau se wdmi dobře.
Co se zewniiiřnj podoby týde, mutojme wy^
anati; fie g6 fveri Jana z H, plyířný a dosti ,uhla«
zený ; w prosodíi nedržj še ale přjftnS ani čmku
měry, ani přjzwnka — ačkoli wesmněs plbdy swé
dle poslednjho osnowaL K dofarémn^ snadnému^
ryze českiému idteiij nebo přednefieiťj ^^ k před*
nclenj dle pravidel neylepdj^ nezpěwawé a triiai
wé wýsloivnosti nehodj ee také gink, než dle zái
konuw přjzwuku psaná báseň -^ nech o tomtgak
ébtěgj saudj odpftrcowé:geho« Ján^ H, uohyluge
se ale éastégt oďtěehto^zákonA— «a nemeyljme;
K se, w jplodech fc &asu pozdégiíjefa irjee, nežli
'^w pracecE^^wAii Ifriladl^jho, ČinjJi to schwalně
— zdá-K s# mu werž dle pewných prawidel osno-
'waiqf' tnca godnoHi^árnvm, anebo dtau-Ii se mu
řádky dle rozličných prosodij sestawené stegný-m
pfsiwid#|njM» #bo4ei^ : 4o n^yftáeiise mtbf^nmf
lí ; ^flálft^rfe iieficr^čjžti Wse'i - ^ «*- vy ,. .
Lid se sbjhá w klopotném tbjhánj..*
'' "'^Suťee swjgj se— a wiak nepukne...
Truchli wé na lautnu brala...
gako trochei, nebo V '
• r r . ,,J|ta rutovrý tepcw switá fe dán*:
-\ . : í: /*^J* /^i«<i^« tah pWíW*®*^ • • ' K
gako jamlA; ir^w^ioilčbwátoj ostámjidi fyfmMcých
wias^noatjl ge& dle zdánj nažehatvcrSe od uwilUcká
farma, mjti .'muségj, neiaůietne «e zde « paužtěti.
I o tomto dosti das(^m uchylowánj-se Jana z H*
pd prj«n(^, formy bylibychmc pomlčeli^ l^<iyl>y>
olin^e giž od několika iel nepozorovali, gak nemi*
losrdně (nechcem řjci neuměle; nélsp t^edJ^fde)
mladáj a dorůstagjcí miUčkowé Sfwy aíieským
werá^m nakládagj, swedeni gsaupe pohřjcbai mi*
atřy w básnict!(vj, anebo swau newédqipiiwtj w pr»
nop.očátačnjch zásadách. Če^ké mjryweržowé*^ Bu*
derli to tak déle trwati, scwrkne. se celé uqiěnj če»
ť^*bo wcrscxwánj wpauhé pqcjtánj slabik*
, Řeč, gakožto. básnický wVra3;,..Jami z U., ge
f^aTT^— .^nadná, wybraua^^á (wzácný.to úkazu
iia«icb weržowcu) a z čistéhp íčes^éiho. pramene
ae prýHěcj, prokwéta^á pěknvnii obrazy akwy«
gádřenj wžech čiti způsobilá; i tam, kde se bá*
snjk (ale wěru be;} potr/?by a bez weliké wýhody)
Vfolenjm. nrf>£)ri^i^M rozměrů těsněgsjmi. okowy
fkijííC pobjbiíg?' se. pbiratně, .
řokle j ina iaoweký jn^r ru-
ské literattitjr
. . od prpft Šewirjewa* . •
( i: .Mi
Spole^íenstwo utWořilo koneéně pod wply.
wem tlow^eh (ewropiskýoh ře6j, ze žíwlá swé ná-
rodu j, dbyčegné niluwy spoltipOsobenjmřoČi L<y>
monoeo#af á klái^ického wktišu geho, sw&g^stttiíj
Dewý kónverstfčrtj gazyki génž na aobě^mět éer-
st^^atl, 'žř<('ati známku nbwe ewropsko«rtiské ó^é-
ty# gjžtoriaužil aca oř^an k wygádřenj-se. Kircř-
Digitized by
Google
47
«flÍMÉ« ínáj wéc,ié se fotaiy 'pjieiHili ieéi f^t'
byl přeci tjm' Lo»H>no*ow uUi^řil^ pijUá lasUra*
Ijf«ií' at.Dowjfni: p^iřebén mtípoaUůnýmibýii^zdályié^
Wše to pd^al .JKannnáin sfirjim flMii\9iiijbi>geiueiDr
a aiitl^ voiyalein sluchu^ gakébo před tijm nikdo
nemel pro gazyk mateřský.
• i v • lopojiofi^w \ii .KarwwJB^ j Uto dwa genip^
gazyka ruského^ přigjmagjce prwozáklaďy zauplna
^ptnúvméi' šubli 80' př«dce Wef hlawnjm wýsMídku^
i oHIedtt pokhidnice alówansko-ruské^ pómC^ené'
lUisii ód krásné starožitnosti. Lotnttnoáow bswo-(
bodíl gazyk rusky z wazeb cjrkewiij řeči staro-
slowanské, co db grammátiky^ a Wsak codó wý«
rázu a slohu udihil gazyk národnj od onóhood-
wislým. 'W tom zakládá se geho welká zásluha.
Ói mdhl snad co literát, gakó twůrce gažyka, td
celaď pokladnici starobylaii odwrhnauti/ kteráž
|>odáwala tak' hogné materiále? Dle swého W}--
čhowánj sám ku starobylé Rusii patře, nemohl a
nesměl Lomonosow gináče učiniti. —
Kararozin pHgal, gak gsme gii prawili, zá«
klad docela protiwnj ; on priuedl Rusy k fonnám
společenského obyčegného .gazyka, gens se byl
wzdélal přiměřeným p&sobenjm ewropského wy-
cUowánj, opřeného na známosti nowVch gazykfi,
a pak žiwlem národnjm* ^taoowjojm trest* litera*
tury a ducha společenstva^ z něhož Karamzin
wyiel. Musj se wédéti, žé wiickni ru$tj literáti^
kteřj tak chwalně působili na řeč a národ, 7 Tvét*
áj části wyáli z wysšj té společnosti, w njž 89
spogowalo ewropské wzdčlánj s duchem a potře*
bau ruské bytnosti^ kdež nebyly newylauoeny
řeči zahraničné, gako nástroge k newyhnutelnému
wzdélái\), a kde spoli^ i gazyk ruský nepostupó*
wal prawé swé přednosti. Z takowéholo oboru
společenstwa wyiel KaraiAzin. «
Zpočátku, nakloněn nowými potřebami wiv
Stewnjků swVch i formami iiwai:ícj mluwy, zdá)
se Karamzin odwrbowati wi^cka spogidla gázy*
kowá 8e>6taroby]aa Ru8Íj» naniibýl Lomonosow
ukazówal. A wSak gal teiitýž Karamzin ki^jgantlm
awým odáwných dobách wlfsti.g^gicb wyprawo-
wati jpočal a k tomu cjlí wiecfcy ostatky staré ru*
ské řeči otisknauti dal, přišel há gednu my&Ién*
ku s předchůdcem swým. a, námist^-owské úprs/^
wé swé nowé mluwy začal osazowaii zázračAé per*
ty a diamanty starožitné ruské řeči, gež byl od-
kryl w pokladnici geho starobylostmi od.otcůw
zděděné. Sloh w poslednjch djlecfa historie řjse
ruské gest toho patrným důkazem* Zdese-musj
uwážiti, že poslednj niy^lénká Kanimzina a posle«
dnj geho smér posadváďwgdaii/ínasj nebyly wná-
leuléiB swéik: wyataiveny. <
o. :&aránitinowiiiáleáj la úslulia^ ie konedné
ustálil wáeobecnau - mskau Uieratuni ; on dostau*
pil čjlc swébo, spogíw pro wždy fe6 nowé litera-
tury s .ohyčegnVm gazykem wzdélaného společejo^
suva m ukázal gich prawé .wzágenuió poměry* Spo«
leĎnost čtenářů Karamztnowýck byla gia spole*
čttoatj weskeré- Ausie, wnjžto se ciyllisaoj ewrop*
ská s|yřáielila a žiwlem nár.odnJm. Karamzin na-
kreslil' vzorek .spoluwéké ruské prbstomhiwyj
ffs^ nynj wéiebni bezwýminky následugj. --*
Žiikowaký a Baťuákow* wywalali we swé do*
bě nowý ruský wéri ze žiwancj obyčegné řeči)
oni wwédli poesii rukkau' s wýáe.latinsko-alowaivp
tkihm pavnáMi w iíwobytj kpájbo swéta a oděli
gi péknýwii a: prostými iaty prawé vuské mluwy.
Cekft ta ákola^^ byla Uwěačena neyslawaěgtfj bwěz^
dnu poetického- genia Puikinowai kterýž postau*
piligéstédále a«pogil umélais poesii s básnictwjm
lidu. — Ppdalí on kraganfirn swýn k wespolnému
nžjvánj mistrowský. ruaký werá, gako gich byl
pr#é karamzin obdařil podobnau prosau. Od
éasů Puákinowýcbpocháaj w Rusku nesdjslné plé*
mfi btaegmeiiných ndtnJi nesamodjlnýcb wersow*
eů, romněi gako od Karamzina plemeno podo*
bnýeh prosaiků pocbázj«
' -'Z toho, co gsme prawili« položjme tuto ně*
které wýsledky. Během sioletj, počjnage od roku
17d9v'kdyi byla psána prwnj óda Lomonosowsj
až do 1837« to gest roku smrti Puákinowy doko*
ňáno nowé literárnj wzdělánj Rusie, auzce spo*
gene se žiwotem společenským* Celý čas ten roz*
padá se aa dwa oddjly t w prwnjm pezorugeme^
gajk literatura s wysagbp staBOWiftté ^na společen«
stwo působj ; w druhém zas, gak spokičenstwo sf
swié straňyt wságemné na litemiuvu wplýwá.
• <- /'Wzdělánj to postupuge tanléž dráhau gako
pokradowalo w starobylém Řjmě. Wycházjť gaka
slčinoe a ozlacuge z pcičátku toliko wrcheUky hon
potom* to^ljwá pořád wje a wjce swědo swé i na
biubpká úďolj. Tak iw Rusku wzdělánj litehíriq
počjnagjc na mýki spoIečeBStwa^ rozcházj se aa
wáe strany postupně. .
Meče literárnj^ičinnosti^ meze.čtenářstwa roz*
ěiřag] se wjo a* wjc ; M časů: Lomonoaoi^ byly
gbité auikyr-^stáwály se rozlebiegšjmi za časů
Kaseřininýcb, geátě wjce rozégřily se za Karam*>
aina^^a záPuékina dosáhly wzdáleiqMimass čjt»-
gjcjbo obecenstwa; gsau to kruhowé wln, twořj-
€j se rychle okolo kamene^ hozeného u prostřed
gieh. Za časů Lbmohosowa bylo čtenj pracným
Digitized by
Google
4»
xamřstnánjm; la KtnUfifiyatalo se rosfcoirj wzdě*
lané trjdy, w^sadiijin práwcui wybranýcb ; aa Ka*'
ramzina konečné Knakem.oswéty ; za Žukowského
a Pusktna — potřebau spoleéenskwa.
Budiž wéčná pamái^a zemre\^m a žigjcjm
mnoho let, ptáwj Šewirjew; djky a chwáia wdem:
wám w&bec, wy w&dcowékn dáwé gazyka ruakó*.
ho, tworeowe iiterárnjko ivadé*lánj we wlasU nukji
wém, genito • gste literatuni na stupeA wieobeoM
poireby.powineaH I ••••.: Wy gM;e*pogali diuk^dii&
mocného ducha národu, swého, a mawimiU ^eho
dušewnj í mrawnj ajly; uwrhli gatie wqbra inlia
zárodek w^ně ^ínjof myali^^geni se gewkí Jiepře-
sumě, 'rowoež gako ijla geho sdusewojho tívcoiái
wy gste mu dali, abr požjar-al pauze čístj^ch a sl^
chetnyoh rozko&j, roáuimi, obraznoolí •! wlcusíij a
učinili gsle -z nich-iieywétsj potřebu; oděli ^gste
we swátečnj ' oblekl ewropský gazyk wlasiensky';
stwořili gste z něha mocné, gemu wlaslnj nádin}
pro společnjho ducha lidakého . a pohodlný' ná-
rodnj rámec pro wieobccnau mysl a pito ^váeof
becn]^ pocit; činnostj génia; a pracj ulehčili gste
iitjwánj -gazyka waseho pro wSeobecnost, poalcy')
tli gste geg bezohledné k ol^ecnému uňitkii wseoi
ano i tem, kteřj nyn} čerpagjce z dědictwjwatfehoi
swatau wait památku pohreétojm* urážegj ; newdr-*
čnjci, genž hryžj prsy kogičky swé, kteráž go
odchowala; bázegj .powáa blátem, powásAkterjž
gste ge z nicosti wylálili ; wám pak w oči- wy^
tjkagj práce wase, pokažené giž spath^m* wkjoscm
a temnoBtj. . .
Sláwa wám a jájky wám, wy moonj činitelé
w duohu i gazyku.rnfikéml ginénem historického'
podánj, gménem wsech wychowanců wa^ich «i:ás
doBtogných, wsock my^sljojqb pokolenj. nya$g»j i
prjéij Rusie*
Wy' gste nezištnými pracemi swymi.lilerattt«
ru učinili potřebau apolečenskéliO' áiwota^/w Hu*
eku a zbudili we. spolku s nj! álechotnau: žádost' p9
čtenj ; — * hleďte^ ze wsecli končin Huskai z voalič*
n^ch kragů geho^ z rozličnjl^ch stawu gehoiano i
snižsjch powzbudilo se ncsčijslné.množ&twj/čcie^
siářů, a ze wěech stran slyšeti wámi wywólanau o*
zwenu: -^Cjsíi, cjsti, čJHi I'\
Gjsti?.;..'Gftatá» nezištná, šlechetná tauha
po pokrmu duáem^njml Gaké to mocné aáčínjku
wzdelánj lidu ! Gak působiwý prostředek, gjmžto
nabýti lze wáeho, co gest nevlepsjho, co wzncše*
ného w lidstwo, gemuito se dá swéřiti wáeckow
cokoli welikého ginj lidé utwořili, aby píjstjm
wékum odkázáno býti .mohlo.- Eilde, podiwu ho*
dné spogidlo w poměrech k lidu w neyodlelilegr
ijchkragj^kl Fqdiwný deiitrkký«ieiězmyšléiiek«
genž wšeeko ;w.ged«btuspog«ge!- >AMtowé pro*.
sUvwenj'Wlitenituie n|ii^ w^ to pnáme odwáa^.
waiet todijlo^twate i aásfaiha owlastll
• m*^ RéLftL .
Ó éprá%ríío*ii ytarýeh Če€h& fi^ ée^i.
t . J|J(/ w«^9« ^k^ 4^*^' ^č«clwwB .lu^ ftMkowáwáai ' ^Vto**^
m^jU^^ýfh fn^yriáfi .v.ifduw^ i we pfluú $«k|á4ilw -badii
. . . ftan. Šimon. ^o^oUký , » If^^oUj pl^ffiý néHů mok
tký w králowstwl čcykém, sgplu. • Martjjieni Fniifeiii«iii,
mčjiCaiiem staromésukýro, Janoa Čaban % Chjif Wojgtčchenv
K,ant3kýin i JeqUeipa a.Wáclawťjp LitomlHckým s Jizbi-)
oej ttčiaili pUteUké pcani. k.xývxi předstawenjm koUeje
Ra^o^/i A^j in«8Í nii^i ■ ro«eÁQ^U| kdo prawdii iná,.adali[
lépe jest psáti: »Ccsi« či|i »Ccchowc«(. R roiemáni toho
sporu, usnesše se inistHi aby .iedeukaidý .^d,c dobhs ros-
wáiil a druhého 'dne pH stole sdáni swé osnámil, potom
M «ppLQ6Diéba usM^eoi tuto - odpptwéd 4aV. i
.» Službu swú wzkaEujeni, urozcoi páni přátelé nám
I^ftkawS pHxniwi ! Zdrawi téhož .a jiného wíeho dobrého
přijeraě WMiemi"Wí'mé rádi.ie "
. ' ' »»Psaaí wase^ jeboi Uatum w Sitrm mesté praiském
Icia pHtomného 1002^ coby w sobe ob^ahowalo^z pj*eéleai
jsme porozumťlí. Na kteréžto a waiti žádost w ném ob-
tfažeúau a nám/ 'jakž tbmu' poMtuniiwáme/dobt^ai avipj-
•lem,podailau,.,k. rQfeanáni slowi^ek »C^ho«»é« a »Č«ái«^
tQto,D9di odpowed dáwánie.^
Aí Jc«Icnkaždý jazyk aVeř, jichž my powMomijsme,
Swiitt Vla^tnoM' a' obswláHtiost máji, a Ue wiackó w. nich
sprawH)e $fi trM^M Ju)bo pr^widly > wá^k ta obcw|á«taost
ncwywfací nřkier^'nii exemflifi reifuin$ UHÍvergale$\ gako
w ci>i«ké feéi jest tato universalis reguía bdé wAech ujata,
fe Kltf^a' '^akk jctlnaU ^yllabáu obiážcdi in nwneto plmm^
II , mn^ha • w iqiMiAsiwi. ; wfdjcoky sdrži^i poslední litf ru, ■ totii ;
ii$i jiterau se ťn siityiffari skoná waji, in plumli eandem ri*-
iiuOtf, ohawláátni^ pak h, jíiko : Cech Čechotiré; stiih sného-
¥e ntd.; toliko saiÉié vócAMiv^Aátéjfatt, Itteré' «a 44 ýiu^
raíi méui, jak(^: tma tiuy, mllia |f Ikj. .Pana mistfa Adama
Daniele % Wcleslawína dobré paměti W^ickni, poktidž my
vdMcv .la Ua))réi|oi (Čecha, který «wlakaé {f»ty mlurn^ i uké
p^alf máji. Ten .w. swýjch ^spisich i^ knihách ti«téqýeh, ana
i w Kronice České, w^udy naskrze dobře é^esky pi«e a tia-
?í, ff nikdvi toho flowař inpiHtnH i>Cci*i« nétižikáv než
nČocbwwiúir. > P«hled£iii se mAie '.t^i. do Ziátfai • aem«kóka
pod ^Uerau C w registcpi^ lit. \U. a XVIII.^ Nadto i twyk
neb užiwáni slowicka '>»Čcii« jest neobyčejný, ,^'lěch to«
cly pHMrt'k srranS té, kteťái ta^tá^á ^Hrfri)' »Čécbéir.é<r<
naiáiB sdániini přifCnpvf^me^/ Menéžfjlf. j^áiii .^a .př^lclé n^ii
pili upri^nč, ujmau še du^éinjeme.
Tauto odpowřdi pány jsme sprawíli neopominuli.
Mfilast pána 'B^k ilalteKo raé s' ttAnrfí'býti a« Wáemt. '
Paimn w kottiji tímí^ lUrla IV. jioak Welikó, im
Starém mésté pražském, we středu po památce swalé pan*
ny Kateřiny, |éťa 1602. Pro'bo»t á mistři kollcgiatí kollcje
dsař« KarU IV *). ' • ' ...
, W. W. T«nek.
*) VTyriato • ti 'fnlí Opisu fakulty Blosoitcké na unii-ml
pražské oiUccQQQniicM Ur H*1S0.
Digitized by
Google
*> • v ',: I
■•VIIT
Z OBOBU I.ITBBJBLTI7ST, UMBNJ A, WBD.
Ai«lp XIH,
(JP^roJUi lm fitréfthit.)
28. červma 1843.
! ...[I I
• • • ■ IiiteřatiH-B. • ••■• ■
; ^rog. (Sa(tHTée'S3)i(^^an^ÍMS« 1843. (Cena
ses. 36 kf..«tř*)\ ' •. ' .. • < - .
• * . *• ^ ' . ' ' ♦
Pozornost .'ob^ceBstwa saSeho obractajemé
k »pistt nadře$eáéi]iii>< Jebož nadoby&ijná cena a
-dUéžíioflit zajídié Jcasdiého' WEilélance mocné za*
jímati bude. :Koižba ta/ cjuahuje dwa listy ^ha^9r
bele Lwa z Tbuttů^ šlecbetnéhb zaslawatele 'SIo^^
;iráb&yjiiDŽt6:fitraaía madarakánllftéovfáním jazy^
'kamaterakébo. patrné l>6Bq)rawi éinii jakoi iáwé
^odpoflirědiáleckuco Pialského^ iw. záležitosti tiito
f. maďal^ého stanowiátěUedícikd •a.zástáwarpcého
•pdčiaáiii stramy Skiwák&m proti«iié; Ztěofaio čiyr
•listu wa siiadé*jeBť ótenáři kšádénduyi jáSBébo ktá-
-hledu.do wéái lé raněni nabytí*: 'W dvúbém od*
.děleni^ psaném w. dut hib mírnosti á amáccní, w do-
.cbtt pravrébe ^kveáíanskébo; Udiiniilenstwi^ pan
^spisowaiteL podiwu hodnaii ostrovtípnoslií á dů-
kazy witěznymi zřqmé' okazujej, kterak nisilaýcn
podinánim Maďaři^ z cesty sprawedlnosti wystu-
pujici^ nejen slowanské obywatele králowstwi U-
herskébo w dušewni zkázu uwrhuji, anobrž i je-
dnotu a mír w zettii ru^če« zájclady k bu^aucim
nesnázem a pohromám kladau* Ačkoli wznešený
^Qwánu hi^tel spis swAj^ Osiiowaný na pédstatě
.práwa přiro^enébow na powéĎné zákonnosti mi^-
šli a na powionosti ,kvestanské, jiadobkiuj eitem
$waiéL'hor)iwoiiti« tauiici po blahu čtowědenstwa:
.předce slowa jeho tak wáině. a néstiranfte se w kd-
.leji svorností pohybuji^ ie zajisté i na srdce pro-
.tiwniků nftocné audinkowsti budau. Na d&kaa
,wzp0šenosti pj^admětu některá • místa sde V pře-
kladu stíute i ! ! .
«Auplnau swobodu práwtem požaduje kaádý
jazyka a zdrawý rozum ispJřawedlnosC přísné káze«
aby weždy j'eči té byU) užíwáno^ která se, nejlépe
k záiiiěrům spole^njřm a k dušewnímu národa
wzděláni hodí. — Slowáci! znamenitau službu pro-
'katu^ onen Z'Wá^ národu swérnuy jenž wítězně
iUMÚtky abezprawí Maďar&w odráií; mnohém
"wíoe wdak se wlastí sawdeéi> kdo píémem neboli
^ředí mysl aaukmenoweii sw^ck probudiw, duSfm
izdrawékb & sílícího pokrmu poskytuje. Což na
.plat, cizímu áe protiwiti, an domácí pole dušewni
ladem leží ? A wdak jestli činnosti duiewni se zwe^
MuaFse^ pracemi budete wynikati, jichžto cena
•swét uzná*: tenkráte i* mezi Maďaiy množiti se
bnde peéet mnžůw uzňáwajíoích waše práwa^ a
iZAkanbeni budau zaslepeni horlíwci, a ucauivnali
aa meze prstem Božím wykázané národu maďar^
doknu. Mezi zbraněmi>> ježto na wás protithtiírá
wyta^jí, nejostřejší jesti posméch' nad tím^ že
jste posawad tak málo wykonali skutků^ že počet
mužů oswícenjoh> pracujících na rolí wzdělano*
sti národní^ tak nepsftrny jest. PoSméwače tyto
nabahbiti budiž teď Waší nejdůležitější élohau-^
AW tomto počínáiii Wám Maďaři nebudau moci
překážeti. «> — vW^eélku weákerém gakož i wčá^
isteoh, mocnářstwi rakaaakého jen tenkráte pokoj
jk rozkwét wzdélán<ostí panowati může, když we-
ákené národnosti we* stejné zůstanau wážnosti, a
Jkd.y2. přesně bude zásada wládnauti, že wesměs
jazyka se Užínrati- má nejpřiměřenějšího potřebám
pilaktick^m každého ifároda a to bez nueem a wše;.
Jiké nědówěry^ Jestli w něktei«é ěásri mocnářstwí
prótiwná této prawdé zásada samowládu sobě
přiosobí, tenkráte jak v saustátí celém; tak i
!w jedmitliw^ch je^o zeibíob osudowé národů pod^
lehnau swéwolností Tvítěsů^ . a w cit národní' wpustí
se. lim jed n^d&wěry a žárliwostí. W tozttianU
tosti národů záleží íwláštnost mohutného' sau6tátř>
jemuž i my přináležíme. A bohdá stane se, žé
3ásada národní snááenliwostiwěčnau jeho swazban
se stane a mohutnau pákau dušewnich sď náro*
ďů; zásada- wšak:nesnásenIiwosti národní stala by
Se jeho kletbau nejhroznější, z níž'by se wyřintd
.ídroj rozbrojů, zmatků a newyhnutelné zkázy !«
Takoffáto důkladná slowa O' swornosti a
finá«;enliwosti občanské pronesa končí p. spisowa^
tel swé pojednání, kterýmž sobě wydobyl cit
Digitized by
Google _
60
wděčností we srdcích wSech, w níchllo jiskra
lásky k bližnímu daatná.
J. E. W.
Mta$ k přiroantmm xmměpUu. S po-
třebném vysvětlujícím textem sestavil i
vydal Vácslav Merklas. Sv. I., obsahující
3 malované mapy s textem. V Praze,
1843. Příční folio. Cena 30 kr. stř.
Jak;^ rozdíl, pttrodnl zeměpis za naiích dob
a přírodní zeměpis před několika desiiiletími?
možná-lis, by se wětšíefa imén w některé nauce
přihodilo ? W nejuiáím jsa spojení « přírodninu
wědami wůbec« rostl i dokonalil se s nimi spolu, a
zwlážtě od jisté rozhodné pro ně doby takowau
proměnu wzal, že poěátk&m swým jii téměř ani
podoben není; zprwu byw jen jak;^i příwěěkem
zeměpisných kompendií, nctóUko^že obsah swAj
nesmírně zwěcsil« ale stal se i zákonitou sousta-
wou, wědouj kteráž dříwějáí swou hlawní, popisni
£ástku duchem swým proniknuwái zákonům sw^m
i budowě swé ji podmanila. Málo jest j bude
ppkroků u wědách přírodnick/ch, kteréí by na
něj newplynuly ; on jest jako stoční, do níž se
moře přírodníctvrí tisícerými proudy přeliwá, by
se tam opět přeodilo a prawdy i nálezky swé
znowa a na jiný způsoby wedié podoby koule
zemské uhlatílo. Přirodníctwí w užiím smyslům
přírodní zeměpis, jak nám jej nowé doby pHne*
sly, jsou jako dwě toSny teše weci, jedna k nebi
wztýěená, prawdu o sobě, prawdu wyšší hledajfc»
druhá k zemi nachýlená, obraoujíc wiieoko k by»
dlisti lidstwa« k zemi ; obě se wespolek doplňuji,
obě teprwa činí dokonaly pro nás celek. Proto
práwě ale není studium přírodního zeměpisu
lehké ; netoliko, ie kdo se na ně oddati chce,
wětií menši známostí přírodních wěd opatřen bytí
musí, i zwláStních pomůcek má zapotřebí, kte»
iéžby to, co se owiem slowy popsati, % popsáni
alowního ale těžko jasně a snadně předsuwiti
dá, před oči nai^e obrazně stawěti se snažily, a
snad ještě wíce nei u přírodních wěd, jen pří*
buznó mezi sebou wěcí pojednáwajících, poněr
wadž se w tomto zeměpisu na každém místě ti
nejrozmanitější směrowé p&sobnosti i útwaru jev
jich kriiují a sám útwar země přísné, neodcbylt
né zákonnosti, we smyslu jiných, pouhých wěd,
pr&chodtt nepouští. I bylo nám kolikkráte ieleti,
ie literatura naše, z pl3mek se teprwé w\bírající,
podobné, tak potřebné pomůcky posawad neměla \
zenřěpis Balbího jde sice j«n střední cestou mezi
star;fm a now^m w té nauce způsobem^ coi také
pro nás, kdet prwnim a posud jediným w té wěci
pokusem jes^ nqpřiměřenějšim bylo : ale bére
předce na nowé náhledy dostatečného ohledu, by
k lehčímu jím pevoauniěnl a k nabyli a«adnějšibo
přehledu iakowé pomůcky wyhledáwal. Tím ra-
dostněji překwapil nás p. Merklas, projewiw se
najednou sprwní částkou díla swrchu jmenowa*
ného, a přidaw k němu potřebný text^ kteiy nás
s polem tímto blíiejf seznamuje. Prwni tento
swazeček »atlasu přírodního* podáwá nám nuipu
čar Hejnoteplýcht okazující nám rozloženi tepla
.po naši semii stoupáni i níženi se jeho wedle roz-
ličných wlzstnosli krajin; druhá maluje nám z^
mkřueni a sopfy w fíli atlanského oceánu, třeti
poskytuje přehUd roziiřeni hoipoéářskifeh rostlin
a díUiUijiích itromd w Ewropě. Celé dílo má,
jak doslýchám^ as z pěti podobných swazečků
záležeti. Kdož se o přírodnieh powahách zemé
poučiti ehcew an^ posawadni wědomosti swé do-
plniti a zjasniti žádá» w atlasu tomto nejlepsi
k lomu prostředek nalezne; zwláště ale musíme
jej pro mládež eo nejwíce schwáliti, poněwadá
z něho nejen množsSwi známostí wdmi užiteč-
ných nabudew nýbrž i lásku k studium zeměpis-
nému wssaje, okáže4i se nm na i^sob tak swétly
i přijemny. Wydáni samo se musí chwáliti : čisté
-rytí. Čisté malowáni, cena wěru k obstáná; ne-
zbywá nio, leč aby p. M* pilně pokračownl a — -
obeoenstwo jej podporowalo. Jediné^ cobychom
ještě žádati moUi, bylo by, aby se některé, wšem
anad nedosti známé wyrazy budaucně wyložily*
což jak doufiúne^ se též stanet
Uméleeká wýstawt r. 1343.
Letoinj umělecká wystawa zgednala si u o*
becenstwa účastenstwj wielmi žiwé; a to tjm wjee»
že negeden wlastensky umělec znamenité w nj
:wyniknul. Wětšj Částka obrazů na odiw daných
byla owšem od eiaoz^nskych umělců z Mnichowa*
DQsseldorfUk Wjdně, Frankfurtu nad Mohanem,
Kodaně, Hamburku, WOrcburku, Dortstichtu, Am-
sterodamu, Benátek atd. zaslána, pročež i my,
směrem listů našich obmezeni gsauee, z oboru
zpráwy našj ge wytučngeme, a oceněnj gich, hog-
nym bez toho w p<(dobny<rfi wěcech se šjfjcjm
německým časopisům zůštawugjce,na krátkém po-
sausenj plodů frliastenskych našich uměteů j^
staneme.
Digitized by
Google
81
Podobizny od Sěíberisa, Maěkká, Pofgtsá^
iumtanda činily co do po6€a wjce nei polowtci
domácjck uměleckých wýtirorň^ bez pochyby z té
přjčiny« že podobiznénj, promydu se poněkud
Ujžjc^ neygistégsj ze wSech uměleck^h dnihft wf«
iiwu poskyttige* Podobizny Seibertsowjf pifedčj nad
gine nápadnaa podobnostj a silau barwitosti. Ko*
runa podal obrazy předstawugjcj na stole owoc^
iáhwicej sklenice, lastury atd., wdecko welmi pilně
a sklamnau prawděpodobnostj wywedené; škoda,
ie si umělec hlediště přjliš s wysoka wýwolil, tak
ie bychom chtjce na djlo toto náležitě popatřiti,
s hůry na né shljžeti museli. — Hawrántk, LitAm,
Amalie Mantsowa, Kučera, Herold poskydi kragi*
ny. Hawránkowa kragina polabská progewuge d A*
kladné studium přjrody, a zwláště třeba chwálití
gemné a důmyslné wywedenj celého popředj.
Pěkným wypracowárijm, gasnostj a swěžestj wy-
nika nahljdka stoky na óstrowu Kampi od téhož.
Prawdiwé a rázné tóny barew označugjLiehmowu
nahljdku do středohorj. Plná lahody, přirozeao*
sti a poklidu gest Kučerowa lesnj kragina, hodoi
wšjm práwem, by se k neylepšjm toho druhu
obrazům počda. U prostřed mezi kraginářstwjm
a déginárstwjm stogj hrobnjk Josefa Mánesa, obraz
gehožto trudnému wjfznamu temným a wšak gem-
ným barew prodchnutjm mocně se napomáhá. Méně
Ijbil se nám historický obraz p. Mánesa : poslednj
doba Lukáie LugdurskéAo; barwitost i sama idea
geho gest mdlá a negasná; wolenj předmětu po*
diwné. Nenalezl snad p. M. w našich wlasten*
ských děginách wděčnřgsj, dogjmawěgSj látky?
Snad gen proto, že gi tam nehledali ff^ackowo
naxbUjwenj p. Marie a Alibity gest dobře i pilně
kreslené, mdle wšak a liedocek ^stě wywedené.
•Spanilý, plný ducha gest WeidUeh&w obraz: fFý^
gew 'z vjysoké pjsni Salamaunouy* SpMknéwiw saud
od Kandlera gest bohatá skladba, nedosti ale pro*
'myšlená, zwláště co do charakterického wýznamu
a krone staročeského osob; předce wšak zašlu*
huge snaha tohoto čestně giž známého uniélce
wšecku wážnost. HeOichdw weěný iid gest dňkla*
dně kreslený, rázně wywedený obraz, gakož to
od ruky takowého mistra, gakowýmž. náš Hellich
gest, očekáwati lze. Ahasver odpočjwá i)Si auskaij
při moři; stjnowé dob minulých wznášegj se w ml-
hách mimo něg. Toť gest gednoduchá idea obra-
zu toho, wywedená prawdiwě a wznešeně, a wšak
bez přepiatj a zpotwořilosti. Z gisté strany bylo
na obraz ten zle doráženo; proč? okáže snad
čas. — Znamenitý podiw způsobil Lhotdw, teprwé
poslednj dny do wýstawy daný welký oltářnj obraz.
Sw. Fremhíek, obkljčen glt fehohjmi bratry swý-
mi, ždmá w poslednj swé hodince náatupce swé*
ho. Zpriwnost w kreslenj, prawda, hlubokost a
wraucnost we wýrazu těchto a žiwotnj welikostj
podaných postaw gest podiwn hodná. Obrazem
tjmto dobyl si Lhota znamenitý stupeň mezi na-
iimi whistenskými umělci; tak kráčege,' stane se
trwalau okrasau wtasti naSjý za gegjhož wěrného
syna se prohlásfl podpisem swým: LJiota málo*
wal r. 1843.
Z rytin neywjce nás potěšily ilfnstrace k če-
•kým národnjm pjsnjm, dle wýkresů Swobody, fFa-
eka, KndcUa a g. wýborně ryté od fFiusnera.
Radostně nás překwapily sošky českých panownj-
k& od J.Maxe. Neobyčegný dar, spogený s boha-
tau uměleckau obraznost], gewj poprsj mistra Jana
Husa, wyřezáwané od mladého samouka Lewege.
Konečně musjme se geště šetrně zmjniti o skwo-
stné biskupské berli, zhotowené od prázdného
zlatnjka, L. Fortnera; slaužilC gj za wzor wýkres
od r. 1514, od zdegšjho stawitele, p. Kranera,
s Pařjže přinesený ^).
Noivý sIonraHský časopis*
S potéienjm patřj přjtel Slowanstwa na dalewnau.
Čestného atanoiriSté se domáhagjcj pohybliwost, která na
wsdor walhým překážkám n wlecb kmenAw weliké Sláwia
den ke dni nowými ůkasj se gewj. Pohybliwosti této pak
gedimá pohnutka gest, aby tito čelnj, swaskem mluwj
apřjbntnéttj národowé neykratjj a nejgistSgij cestan gasjka
mateřského na rowný stupeň oswěty s ostainjmi wjce spřj-
anonymi národj se taktéi wyiinulL Také w Kragné naái
•lowanStj pobratřenci negednjm úkasem sivé procitnut] k no-
wémn náiodnjma iiwotn proge>Wttgj, pokud totii gegich
eUhi, wélmi tie$iUtii sjly to pHpauitégj. Nowý toho dbkas
podáwá njrig hospodářsko-pr&myslná společnost w Lublani
(Laibach), wjslawii práwé prowolánj na swé kmenowce
k podpoře a odhjránj éasopisn, gegi od 5. éerwence le>
toliýho xokn wydáwati počne pod nátwem : vKmetij^ke in
raluNUíMs . wwťse ; na evetloho éamš od z. Ir. kmetiiékš
árushbe^t^ (Hospodářské a pcům/slné noii(iny) na swčtlo
*) Připomenauti slu»no, £e oblauk, genž krásljwal
prftchod s mariánského náměstj na koňský trh, Karlem lY.
nystawěný, wýtečným naijm wlastcncem p. Kranerem od
skáay nchránén, a do sdi klálternj xahradj Františkánské
wložen gest. P. Kraner^ wjnaloiiw na přestawenj oblauku
140 ti. stř., tnameniUtt památku surowékého uménj Pra-
ftanAm aachowal ; neb posuwy, aČ bohuxd porauchané a
beshlawé (na hoře nejrsw. Trogice, pod nj Kristus Pán,
geni Marii pannu korunuge, po stranách Karel IV. a syn
geho Wáclaw) uk mistrné s kamene gsau tesány, ie da-
leko iiroko gim podobných nenalesnei.
Digitized by
Google
82
Ané ytOztkkawai<t • (OmmimIo) to^Q^ Jpodnikni^j, ^a «ilý ».l4Ht
naukiiku (f^te m poftiiiibfi|/«)« bswědaugjy Jbjud^ >ám<r
dasopisu 'W to«i/ *|ileieti», gby.Kragi^ký rolujk; a prAi»3rfi)r-
.DJk, německé řeéi nt%u9lýy tauto cestau uiit^^ýqL^ w£4q^ -
.inostj w oVoni psAm/sIu,^ polnjho hospx)d4řfi,twj' .nab^nwaly
'a gimi, k fwému u|itku téii,w, gfjL w matwialojak ta^ 4u'
. če waém / žiivotS na wyžáj stupka ir. ž^^oUí ob^apsk^ ^
.powznesl. Tobq.f^anáiý lae taki^ejEtě ,blji« nabyti, % ;ar
kázky gcdnolliwých oddělenj, pod kterýmii yrydawatclsiwo
-dlánky tabrnolvíaii DOJoj; bnde totiž Časopia ten podáwali:
I. Pogednánf polnjho ho^odáfgfuý, absabogjq wan
•ikerá odw^wj rolnictwj, $ obswUátBJm - ^řetojm na VKdélá*^
*ir&nj pftdy^ ohowánj' dobytka, owocnictw j i a lesnibtwj.
*Také ptosuraá rodně, .psané Články % obom tvCd rabiiciwii
pomoenýcb} gako pijrodopisn, roatlinátstwrý^ ailospytui tko^
tolékařstw] atd.i Časem, wedlegíj oddjly tangjnuiii niagj*
II« • yi^ici fir^mytlné, %* g. sevrobně an^bo gen.yiru^
čné apránry o pokroku pr&mysluy o nowých, ob«onč> nii-
.tečných wynálesjch yr obom geh^y pokud se pfí domiejn
t řemeslnici vrj a rolnÍQtwj skutečně upotřebiti .dagj.
m. Obecné zákony, prohl^ienj a poftifvj, getto; hf
w obor polnjho hospodářstwj a průmyslu xasahowaly.
ly DomAcj události z oboru polnictwj a prAmyslu,
památnosti a nákresy, . pokud gakkoli se záměrem Časopisu
se shodugj.
V. ZáhriíniČná, wi Kragnu te ufsAdkugjcj zpráwy,
gicb^^Q obsab se IV. oddjlem \se sná^j.
VI. Obecnif pr9spSÍné rozličnosti, mjsfo * a MiwotQr
pisy a. giué c/ro&n«£f)i:f^ obweselugjcjhp, poučného aneb ^le*
spoií. ,d^<^? ro^ilugjcjho obsahu.
VJI. TrZtif, ohilrif, cena w Lublani a w Krajg^nu (Krain-
^^^B)' . ■ . ■ • ..•■:.„■...
Vni* Osnnn\if npwjfqh slowanshjch }^ik% .u^tefnjjc^
nástrogu atd. . . , .
Wydawatelstwo neptígal^ vioe ge^ howého a dA*
aledného, Gajem zawedcného prawppiso, nébrŽ nrolilo pro
tu dobu prawopEs starý, gak z nápisu swrchu uwedeného
mridéti ; že ifdak i tomu éosem ponsnákH wyhowéti mjd^,
-wyswjtá s léhož tištěného pozwán}, w němž i utoslowa
^eme: )»Gelíkai, gaL gsme giž podotkli, úmjysl Yed«k<j
gest, aby t}i týhodnjk také naitm slowanským aaii^edOm
byl ku prospěšnosti, a gelikoi -i Qeko tisař^á W^Mošt
^eyoswjcencgáj pán arciwéwoda Jan we wSeobecném sbro-
mážděDj c. k. hospodářské spolcčaosti dne 24. dubna t. r.
swézaljbenj v tomž účelu progewiti ráčil : budau • časem
také pngaiy články illyrshjtn prauropisem psané, poněwadž
tentVž 'we -wácch nám sausedských gižných xcmjch přigat,
gakož i Čechi\m . a Polák&m s Části obecný gest, a gehkol
také zde gií wjce micnAjch spisft wyáío pravopisem tjmto,
kterýž pro swé nepatrné se-uchylowánj od obyč^gného
kraginského tak snadno Čjati se dá, že každý Kragneo po
.g^nau daném. wyiwět^aQJ.g«g w tu ohwjU' poclifpj.c —
i 2^ tíi<;hv> «low< nadlO' také pozn^ii^ ie wydáiragjcj apolclk
i^o^t. tfQ na těsný okres neyblii^j .otčiny obm«aowatí nemjní^
inébri.také dále-.k pobxatřeným spolukmaoomc&m slowa»-
.akým pl;ibi^4(^« a. awým, if<MÍák&m wže sdělowati bude, oo
>dQ' průmyslu a rolnici wj a, ginýoh Slowan& giž k wyi^
.dokonalosti ae wzmohlo. PijJLUd toho podán také giž w
p/QdQt)(^ut4ém . »Listu na nkásknc, we kterém, unijstěn člá-
nek pqd.náois^^m.: »0;>omifMfU>> z^eske lolevraig dělati,
ín se uxhiti na^nje prestji^c (Kapomenutj, České kolowraty
dělati,, a se nčiti na nich přjsti), gjmžto Kragncfim k mysli
fe klade, aby ; upustiw^e od dosawadnjbo méně dokonalého
spOsobu w hotoweoj prjse^ následowali wzom Čechů, w
tomž odwětwj pr&myslu snad na neywyž«jm stupni sto-
^'cjch.
Časopis ten wyoháse^ bude každan středu po pM
archu we welkém, čtverci (ow2em antiquau) ; .předplatnj
pak cena gest na celý rok 2 si. a na piM léta 1 zl. stř.,
poítau, wáíak na ce^ rok 2 zl. 30 kr. a p&lletnS 1 zl. 15
kr. stř. Přeplacenj pfígjmagj hospodářská společnost w Lu-
blani, c. kr. po^ty a též knihkupectwj. Přegeme tomu
chwalnému podniknut] zwlážtně mezi wlastnjmi rodáky wře-
lého ůčastenstwj a dobrého .zdaru ^ neboť chowáme pře-
swědčenj, že týž týhodnjk negen w .oboru neybljže na zře-
tel wsatém, ale uké w gazykowém ohledu s dobrým p&-
sobenjm se nemine, zwlájítě aŽ i w něm prawopisnj^ ke
zdaru literatury na neyweyí potf-ehná gednota zgednána bude.
Fr. DmcIi^
NoWé knihy.
Jiíec a Micli. O^J. Erazima Ifocela. W Pra-
^ ze 1843, tisk , a sklad Jaroši. Pospíšila. —
Síran 226 we wel. 8. Se 2 obrazci. Ses. za
' I zl, 20 kn stř.
iMémiia. DťamsL^wetíech ééfsšii»]iA od Jf. Wogá--
>ťte. W Praže 184a, tiak a sklad Jar. Pou4*.
sil9. — Sir, gO.we wel 16. SeS. za 16 kr.
%tau>laaUl: ^owjbřa pxo miUu .mlíDci. ípo^
bíc ®ufíatt)á íttřccice ob granííflTa SJotum.
tbmfpl SB^roae Jb4S, «ff řití|ccf dťcibtiTup*
fře fntMt|Wr«9, říjetijm- e^nfi 85. fj^je. -i Str.
143 wé wfiL 12. Ses; za 16 kr. .
fSibíioma mlkltlt. @píf«ř ř poulm í f thmtft^
. íenj- SBpbáwán ob Spfef a 2Bénc. ffllafafa.
í)jíef trutp. ffi^roic 1843, tifT a jTIab 3ar.
qJofpjPa.— Stř. 72 we wel. 12. Ses. za 8 kr.
rtafFe muUtlnth o péu^etúnittíf ^atrnna ml(l^
. ^oln^. etpfal Sraní, ^.^ůim^n, tn^ cixtém^U
^ffipno^gefl f jřjjenj jápůgínc tnitimn^ m ^olné
, . pbétowán.) ÍB.^raje 1843, tífřeiti 3, fpofpjlfila;
íiiUaUm ííitt ^íttnera tt <po(né. Str. 36 ive 12.
Digitized by
Google
■IWIIT
% 0BOBIT UTMnÉLTVmr^ ITBtBWJ A wíd.
cj«i<;^xiv.
(^třfjtmlm trn HméiámU)
Í2. ieewenoe 1843.
*dít
DSmeokého a slpiruttUho
dte tranHarěkéhoirofeěsara Befflera to ppjědtéi*.
ffij^ho: nOer WeHkampf der Deutoc^ew und
SlaH>ňi seit dem secksten Jakrhunderte^*.
PottSiielao 'tajiáté jest wědětí^ co sáušedé'
nali o sobé« i to o nás píšU neboť wzorné cno*
sú nAriedowftd, hyfby i cize byly; a wSečh iiecno-
ští te- warowaiij byťby i w naSi nirodnf powaze
hluboko zakořeněny byty, nám neJ8#ětéj51 po«
lirinnoatí b^U mud. A ty jsaa w dotčénéin poje*
liňáni témilo stowy líčeny :
^' ^Něiiici> onen atarf; mocný, silný, nesealá«.
blý, odatný, poctrivý, swobodný, nepodajný náfrodi'
znamenitý stvati srďnatoatf, xitem práwním, wěr»
nostl, lÉskáu k domáenMti, národní myslí, opra-'
wdowoatí, wytrwalestt {rtlnoatí, etto^tí a počest**
noaií.*
OSlcmaneeh povrldá takto : «Slowan je wA*
bec prostřední, mírné welikosti ale áložitétio, ža#a*'
Ittétio zrostu ; audy jeho jsau hmotné, silné, okrau*
Mé, mocné a přitom <yhebné. Protf horku i' 2i^
mé, proti iížni i hladu wpoméki kjinýnináro*
d&m otužen 1 méné chaulóstiw, "Wďini složena
jest powalia jeho : znamenitá směs eností i chyb,
předností i nedostatkfl. Od přirození Jíégmatiekf
miláje pfokúf i odpočinutí^; apókojuje ose málem,
a^lnl obyčejné jen tolik, Seh^rž newyhnntdnépro'
sebe a pro swé potřebuje, nemysli hrubé ha bu*^
daucnost, na zásobu, na schraňowání, na Šetrnost,
na zlepléní swého stawu, na zkrášlení swého ži«
wobylí. JMcřcf wípíni^ w hídf ětbe i iwé pckojnl
zůstawowati. Z té příčiny jest otrty^ připnuJtí
mnoho na sAtpřipmdati, čehoi tíwá, ilechanejiímysl
rtiaka iak ftrpiliwi tnete. Jest dabrontiftbý, příWéU*
wý, srdečný, nábožný, hommtíýs aušrpný, dobfotímiýy
endný, čitioiw^, weselý i jasi^, miluje také zwláitf
proto hudbu, zpěw, poesii, pro kteráž uméní i
přewýbomau schopnost má. Jest wžak také opěa
na okamžení tnadno popudliuý a thoria nakwaSe*
nf, lehtomytlný i neamyshiý, ekoUfickf^ tpamiw^.
bénflíwý, pnuBtý, neústupný, rwárlhu^, wadiwý a
ptify íddotitwý^ ano i na swé spřízněné, aw tako*
wém rozhorlení každého namáhání, každé obě*
ti, každé insty, iaidé ukruinoHi, kaidé hanebnosti
stopen* Mftlfceť být i stawi se Aslužuý a aučinný
ke každému, od kohož za to hic k neodekáwání
nemá> aneb ke krajanům ; úe opowážliwý i n^
ttfdatý wpoiad&wání i osobowání, když myslí, žn
se mu opříti můžew Neboť při wěí skrownosti,
při spokojenosti mysli w potřebě a nedostatku, baií
po eětim siatku, ne swýeh krajanů a kmenowců>
nébrž cizinců, zwláště když jeho zrak zwědawost
dráždí. Jest i ztoéáuiý, loapelný a kořistný, ne«
Uédi am tdkona^ ani hrozicího iresiui pak masi
swau přirozenou JUgma zapřúi, a obratnaa myslí
jewiti seojMitmým, zchytralým, torným, zarpueH^
Hi^ý' na Bwau národnost, pohrdá cisinau i straní
se widio ekého, drže se pewně swého. Miluj é-
národ' swdj a swé kmenowce a nenáwidí ze srdce
ty, kdo nad ním zwítézi, panují a jej zpacholkn**
jí^ miluje jazyk swůj i nechce ničeho wéděti o
tom, kterým jeho násilnici mluwí; miluje swér
mrawy, *awé wlastenské obyčeje, swé přirozené
nád[>ožen$twí i pohrdá Jinými, nezřídka přes příliš,
až i w powěru, až w nesnáienUwose, až na swau
ujmu, al w smeJíno. Ano i wlaslni hnenowce může
tak 'nejtrpčejší nenámitii pronásUdowati, s nejwét*
šám pohrdáním s nimi nakládali, jsau*li jiného'
wýznání, jiného moenářsiwi, jiného pronárodu a**
neb takowémn piíchylní, můžeť na ně ustawičně
dorážeti, je pobojowati, je zničiti chtíti. Pročež
jestiť swárnuziSlowamf swár starý, zarezatělý, ne*.
bo€ i samo wzdělání nejnowějšíeh čažůw nemohlo
ho porownati t hoře, ježto lepších mezi nimi ujiti
nemohlo* Běda tomu, koho ae oibáwá^ žehy jej
^ národnosti jeho obmezowati mohli tomu jest
zapřísáhlým nepřítelem, proti tomu wystaupí se!
i^ii inocí, nemůžeJi zjewně, tajně i pokryti. Je*
átiť wlasienktký, umíC síatdi i h^dlo nastawiti, jest
udatný, podmkamý, amélý ~ biii tu o smobodu, o
wlast, o domácnost. íFiak i při tonUo tíecheiném
tnaíem přikáiíwá mu feha oddanost k pohodlí. a
Digitized by
Google
54
nečinnosti: newydržíť, nemá SýtrwaTé páwíósti -
w&le ; nadšeni a horliwost jeho jest jako slamě-
ný plamen. A otewí-e-li se inu pik tQm vi^hUJ^
k zisku a wjdilku: pak se zproniwiřh dá se snadno
jrffdffdUfii py*^ uswé wjdruiíí ^TMJ^-^iZ^^^^liMr
AárníTSt, • trlastr Itáro^*, •" pak áe nestydí přílete""
podraziti i w záhubu dáti, snad (!) i s wnitřnim
poůHpHtj9nů9ltiM9m.-% ona, hrdost, jet^it^9e'#fiÁJ'
siowana, u wzneseného nezřídka w utiskující arí-
atokratiAHius, Ukie pfoái swifm.wiaitním4 spbě.p^'^
dwaýmimenawcAm ftňmowký,. ukrutný, deapptický»
tyranský b^wá» kátilo • k . nlocn/řjsím é wjtáiisi >ii6if
sám jest» zwlááti iniaMi $e w.to oaobnf ifísis pQr
korné přiwitiwý, iezif, ano i t$ukbub^ a /alěí^.
býti unii* Práwe lak oiašl jH bniibu to. ú wk\%<
áe, awé wyiáí, jaaurU jen x jeho náruduj.z.jebo.
hmene^ otrockf-pokarné poAlaUídbAti; lalď 4/9 ne/^
qhmmijU činiU^ <$o jemuporiijidejí^iodnich seno*
hamá iUpaii, ca nAjpoiupnejí irýtniti dáíí^ Od-
pHrody mnohými těleanými i duchovními sebow
paotuni a wl^hami obdaíen^ dobř^ wřci; ^bápei*
amá ífidmi ryšhU tcf i>it4 se ,ufpraufíiij ^.pft«obo0 ocvi.
wé aotwa spatřené núskdo^atí^ i j«at atrojně «^\
bratný we wJaauiim. nalézáni* Ale i juU mu^éasii^,
wdmé oddanoH k UnosíU překÁii.i^ jej zdrai^e we,
wane&ení, w.proapěchu^ w sMteriaUíiQh wyi^ípbj:
dncbawnieb» líeudíwd fickopn>Qsti ^/, Mvyiwíniij^
je £e sehe> 9lft pHňehuje xmmlHiho puzfni plikU*<
dem, naurí {kld« -K tomu ae • pf ipojuje při nyip*:
bych oddanost k opílsiwii náfuHwosi k siboym ná».
pojům nsjmiiiko^ xpAsobu, a . umrřmujé dfuhouim i\
tílůsné ^ilg, přékáit pUnoaU, pmipiwáni, bUbu^r
vzdělaností, a ruii stroje iijíom&cihQ i /spoleoen^
akébo iiwota..* . • v
..." '. . . (
Wlastnostf německých «iálo> ale wHe wáinyeb)
i slawnyeh^ wystaweno*, tím hojnější podef jest-
slovanských vlascbostí, ač mnohé práwé.sobě od*'
porny jsau, tak že jedna. druhau mši» niči á :^
wieho tobo lía konci málem nič, alespoň dobrého
ntc nezbywá* Necbcemeť toho panu professorbwí
we zlé vykládali; AerpalC on^ nazvice neb jediné
ž pramenů německých, sobe arci příznivéJ8|ch»
nei nám -rN. totiž 'nežit fiředk&m áašim,.- jichžto
oni, zvlá'3tě' za Čas& dřevnéjšíeb» kleré spisovatel
hlawné na nrysii má, jest^ málo a to ne jinak znaU>.
nežli t p&tek a boj^ tedy obapolně v nadšeni'
HepříUšlskémj t nejnešťastnějších to dob k bádáni,
dějepiseckému* Mí^o to také. slovansky národ
jest wěliký i pod rozličným nebem, a co neplatí o^
té, mAže platit o j^iné čá«ti> ^a 00 ne d jádru oelďio
^nařdla, ásfloií d~nlzdárné povrheli jeho (viakani
néraiBcky bez takové luzy není), ač ta jako povr-
žaoa k ^aároda piičítati se nemá. To nás však
nemať, než tím více k snažení puď, aby i takové
'""^ * řtcž ^le td pfeCc pbzortioslí hodno; jak siř-
ně zaslepuje sobectví i těch, jimž očitě o pra«
^^u^^w^^be 1>ěketi se zdá, uk že o eéffcb náfb-
dfírh JLtnJmgnowirěJ. ^ TdžUfí^^^** j^j*"^^ >^«»>2^
říci se může, co průpověd stará o jednotlivcích
praví: »že totái:dkyifj|[CÍi|^tíÉnv4iřiv'ždy na očích
má, sv4..pid(^W3Md«cf>sí.^ Broip je. taJMiiSaudců
mravních tak mnoho povolanycb a tak^^Tuí^ wu^
tDtUtft^Aí " ' ' . \'* • "*•' •' \ • '' ' ■•'/.'• *••
' Rneď na. poi$áťkiť jpojednáni fW^nó Wýzoává'
Hefit*er, ie jíl bas, aby setykáni Némčů se Slova-
ny, a.vz^^moé. jnjicb půaobwl ,w ^sflbfs jfdnau
fitpředpajatit obezř/^tné poro,vnán«i % prífíu,^pT%^
?redlivč , uváželo bylo«. Tim apifspvalďarci pžk
povídá, mnpbo; t^kto wsfik tiiké 9práv4M^«-.ai|o
mfbíz( též nás ^ť.«4^ /iramf>^//,u..posazováiUapi*
sjí je^o& pročež, nám doifoleno. bu^#'p«něk«4
ohledati povolání jeho.k tfikowétp . jp^odoiknvIíA
prácú ;i^láil^ an přetěžké vii^y .kl^fle w národ
n^ i9^(^ěj«i f^ed obličejefn. celého. aviHa» ,
. , Jak bjuboko ppd wv^mí jodtí/^y stvwi UfS^
tm- wešHeren náro4 ^9vrM#k^i O^t^y m f^^
cífA nf^cts ,KěBH^íclv;neQfo^ nižádi^tf ^W Atf f^/n
menii skiomy vytknauti, a sebrav co nejsla^n4j*
áiha snad napsáno kdy spi^tvíl, zalwirá av(^ (^ nich
cbwalozpěv sice krátk/ ale inus/i^^.^by nioinevy-^
nechal jeát& iMcnpstí .aiipoče«ítnQdti"í vůbe«« Oray
nu tp však u .wypr^vomní Mj^ fámách atejaarir
avědčís i(e Fm^nlo^é (nejteama^nit^M to a ffy^
QslmmjH tmf n mru^J^is an jiJí .p» proL sAm pmr^.
<)i* pv»i\ 4d^W.poIožil k sléiwi. á welikMií ně«
mecké. řiš^, xnQC i oswiia .m 9ifolukm^nf jo^^XioL
pžeasiSf^)* >že Ma Frankové, za pakováni kmtt^
Chlodivíka nuJUadif a UfifUi^ henebnoséfniX^tWál
3iirrígitcii und a8frÍeii644iiM^fn«) prvně.^men
(též němepky) Bavorů sobě jsau podi|i9iúU atd^
To spisovalel sám .wypiravuje o Néoicích v po*
měra í^^/aAra/>*i2iiLSvym,.ápřee« nemřel viádnan
vadu. v ppvase jejíich.aní.^.cúiiM^/iij^alebra. do«
kláda, že widf ^olíkp i k^Jmí Mhe přimuseni sa*
balí k abrabi, nikdjí, neaapočinajíc^l AtiOi ohle«>^
dem na Římany ^^-připanainne^N ale Hpfiíter mlu*
iri 6. poměru k.Slat^mů^^ 2^4u'^,$e dozwidáma
yiř skutku něčeho. Jiovébo^ ač myslin^e* iep.iprof^
tt nás málo' šk«>láLA vň^ie^ kteří by mu-*-rvrděči^
«-uvěffilii aao kteří by jcý z omyla« z.křÁvdj
nekasali,! JHeboC pev«;iič.ináiiae rci tOj že ^^y'jij^.
Digitized by
Google
íépé X>ki^á(iú]l %fa#^ Kastě:"— SSoWaí/fttt iiAó«
í)ak připistijefťJTřořťiwři Udf^itm, co ráz p^awideU
wj : opilstwi, srdečnost a faleš> nestálost aiái^tí*
lost^ nešetmost práwa jm^jféL a ukru^ost, newérnost
atd.> falawně pak a%li«orttMt» xiMnasi a leniwosi,
která jim w&ude wadí« pro- ktei^au prý irpUiwi
énáítji wíée, ne*' to s^toéfArAďMOrÁf pňMáiíatd.
iak seto ale<'tp»imé#á'- »'bl^lÉiowánlni dalěiah
ie Slawamé jen powxdy zaíudtUí^přňiaVí k bilwám^
aausedy-4: «»AfiÉbAJ''iA^«tojtl9fy'a' «ik >ir tédauiili
osud 'nýnřjM swé poddanosti? — Co opíUtwi %^
doljl^e, nenabyli' niin^'^lowane ' posud nilídy jmé-
na tát swřtópowestnehó^ jako ^emci. Již Ťacitus
sňal tuto slabost jejich nebolí sílu^ a taltéž ryiiri
Jejich,' jak' známo, hebawili^sé ráďíji než kaupá*
híni*se takořká we wiňe, w 'nemžto niílerádi ro-
£um swfij topfili ; zpewcí jejich pěli při w/nř. anO
oni nezřídka opěwali nejwetsí' pijáky co wyteíné
slawné hrdiny^ a. nejwetsí, pejmilejši poctáu bjTp
jim připití dobrého wina^. Pročež se také nikde
nenalézají tak mnohé nádoby k pjtí a jmenowitě
lak óhratnné vňe^, jakými se líonosí schránky sta-
rožitnosti némeck;f'cl^ wedlé jejichž hu^p-^ wéru
podíwu hodných — skrowné ^{'i^ luii^ zmízeji, ja-
ko náprstek u putynky aneb dokonce jako kap-
ka we wédře. ^ yki!f 9^1)^8 !^ ^S^rbbfuffcfcr Vo*
betfipfigrrtt* j^r/V^wm w Némcicb samých] Awi-
Ir i|/phrf«> iUe< pol#0bÉin^ kim^ MsfUtaú • nejí
fcedU^? i^yiíoiMittof i^frM^^ sél^ ifvpočfloli w o-
hledu, .tomto 'a časopisy . weřejnými hznámlli' ne-
ááwacj Tir hojcejáich krajjaach^emeckýcíi, zwlášte
pak w Hamburku, op^t pomifi* jimi^to .jame/ my
chiícfasoicé, 'iib^zi Sló«iiaa«r/3hiiociw«e: sej i^ .sta-
tistkách tlHWe iiiv«#Íti''AechlMi; 4to kter^^ váli
i my, iúprisfdvícl priidk^éh'liábojá:,\s'trajabVáwý-
fii.i naskrze teprwspókiijeni ji^ie^ A nesiívedci-Ii
rownež stáwáni slawnýcb Hri^fni^iispokdyi.,^^''
m^óku o éasamádmt mifiřmimméi. w pítíPu:: . /:<■
■ 'ipoítókJtenf:)''-
Méhau^né #jila|f Jana i fřirfedy. Í9^á^ekl:
• JŠMtaáy a romatiee, Síwazek 2 : 3R|*
\ . MHě i gine ňropné hisné^
{Dokončenj ) . . t ^ . '
.'•:•'. ..-^ •■'. i \-. • \ •• /.
v • W dbruhámt Sfwtizka' sebvai^(|h>. prncj ^avrých
pGJdáWH flám 'J. z H; Ffiftt i gňré At^tmé' Msne.
Přjljuzndát wýtwoťfii' tPcHtb s oněmi W prWhim
swazku gest neomylná. \^ sude progewuge se /-bo-
žná mysl, důwěra w maudrost a spraWedliwost wě-
igáhn *}8B|q, !zdlh|w^ ^átekr airéiai Uhéll ^ přj^
rodfr a srdce přplvpné twfsém.uifaoktiljfm cttAm.
Bmlliwé polcioifránj,/ hkiboký éil,' pfauMfliuu wý»
vktwvoat, noiwé p&wod^ áál^ledy á úplné gakésí
apijiiuiji sgMÍoócenj Sv wi^éf óp^Wanaii neanijme
orct w aéchto hřjčkách piNisiomil^^ nfefaiě taa»
iebného a d^weni^Bi .o^emw&lHfl sebe hledjojh^
ducha hledati, za to nás w nich ale potkagftie»
iHiceadst ^ociluv ^avnéat usiidkvy hiboda mluwy
a gafkáai. rozko^M^ .a daskdho spndce wyplýwagjcj
pcoatbia*.' " «'. • . •'■• • ■•? t...-: ., •/ .. .
i' Zbo&iiá mysl bkiojkoiirs bylar pranenem ně#
kolika ^dařil}V;k pji^j • w této; sbjrce. Qmenngnna
gen S^óge^osi^ myJéš Uiickét w numttdnesti, Ma^
éUibá Pámi,^ IHaimUiy^iwota^z tabatoa zktá ni-
tka pewaév 'bhhqdattié dftwéry eáline pe i lakówý«
má básněmi, gtito požátekswj^gni «récedipo»eni*
akýchnaksly* i. % M. má /^ůbap-ťu zásluhu, že
Báin nižádtaý nákfet; duoha' zaufalého; ^ wjře swé
rozpadlého nqposkytugew 'lAni hluboká bolest nAá
wtífv^ dnái gehe, ^m 'lélow^ pke npunášj ho
ds^ w»adegá(j ko^^e. . Wá&j Mi^térktlr, iphacbánj
potAčku, pjseň paatewce « wi»deekdjwenky ge tnu
i^tlqgdj naži) hukot banie^ .geket ťoziviodněaé le^
ky, rsV gásagjcjch 'bo|;<>tinjků aíne|30 cfarapoi u*
mjragjcjho. Duše geho ge wéčný mjr, wsude do-
mowem, nalezagjc gako wčela w každém kwjtku
hnědi i - . 1 •'■ ! *• v • ;. . . .%».' . .• i
• Plres- hory €.341/, l|lm€k . . .' ' /
Kamkoliw oVo dosáhne,
Wiudy, wiudy wlast to m« !
Stvau obliba w přjrodé, zvlolenau u wjřc
na žiwot t^řčný, pi*bnáíj J.' z H. u ^relíké části
'sebraných léchtó ' drobnislek: * Tn máme hned
Rannj, Wcžemj, PjsA mágouá\ Při ohiinkách a
giné. Obrazy' ^ho z trýg^ewů přjrodnjch gsa«
nenucené a prawdiwé, třeba by' se gim 7.de onde
básnického lesku a howotý myšléiíek nedostíiwalo
a mjsta se w nich nacházela, giž tuze owšednélá
líebo přes mjrú rozWléčená, gako : *
Hic gak modré
' ' ' ' Violinly (?) '
OtwjrsQ
Swé očinky átd. ' '
nebo trochu prosaické:
^ "yVíeckf giž.s ^pole .
• . Pékqěw. stodole,.
Yfi^t.,§p Iwsn.é poicbnáBJ atd.
Meyčilegik anebo alespoň neypňwodnegi, zdá
ee náiki^ wyataipuge báanjk«i kdeáto.kppžitj žiwo-
Digitized by
Googl(
66
ta pd[>ádá> a w kole dobrých pHiel apjwAge^ pjv
seá swaa kwdtem antlého vocmaru aoebo giskra^
mi wlafc^enccké lásky proikáwi. Sem náleij! hned
prwnj Pjsm i€ská, pak SpaUénj^ SUwuirowá ni^^
i ifysUwecká a Pochod kozáčky. Ty samé ivlaAtno*
6ti probleskugj i w roztomilé Ljzince, maobem
přirozenřgij a protoi i p&wahněgžjj nežli ge wy*
éperkowaná Ljna.
Lásku a djwój milost opíwá J. z H. bez we»
likého liorowáiij — ale aíwe^ autle, dogemněi a
docházj práwě tam neywěttijho účinku^ kde ga^
kási zdánliwá(z halich národájcb pjsnj lak zhusta
zazojwagjcj) lehkost paange. Tagná láska, LauČtnj
a Djwka nemocná mohau slauiíti za přjklad.
K posledu ge přidáa z Kwět& zpámý Sidlák
na biUárUy při némi gediaé to litowati^ že posud
aamogcdiný mezi peřestými djtkami básnjka aaf
šeho stogj. Wjce tak iprýmovných. gonáků-* wj-
cel My gichnyaj potrebugeme, kdežto besedni*
cké radosti naie rozmnožowati magj. -**-
Nynj nám zby wá gešté několik slow ku chwáf*
le slušného wydánj pronetfti. Papji* ge auhledný^
lisk čistým formát způsobným eena slušná* Přáli
bychme gen« aby wydawstel w tomto pěkném pod*
nikánj rychle pokračowati mohL
P^*^*Wrt •▼•» •ííoe JuiFéc^ ^F;ro.^^ai tuto mink
imdostj swačoau iiAjpirii^e,' Tak Boženu 'p9 tuitl, mika*
CA a o^;* xvolá : . ,
,0 Hospodiae.l . . ,
ITtechy fioe ' '
de o«l twé x¥kH '
. Gemni aife.., . ' ; .
Ostaiiií ^« ge ftniný. m l6|•^^ P.. We^áíA al#
knUMt čiiitt umjrnil» ki PvSii|i»,ia]uMii«a« JUdovlj^ lÁn
Mdrlcl lAlady Hor^c^wy; . <> < >
»Ifo pu^os oomm popida Madea iiiiawlet«
(Ara poet. 18t5.)
Powaha Drahomjrjr uké ge iiileo^tilegij, nel gi hi^
stoiie wjstawnge, která gi nai^A nukratnau a wawé.ne^
wéře tatwrdiUu, « thola nMiiesitedloao,«
Z woleoj látky a t celéhp oapořádánj ge patrno, i«
•pitowatel ncpomysUi DA to, nap»aU dramu kdiwadelojmu
j»rowoseiij, coi wlaatné uké kapoirebj nepj.
Duch wcelé dram^ wanaucj gc čistý, ušlechtilý, pa-
nický; řed ge uhlaiená, éiná, nikdy lyrická a kwéUiaui
PrwDJ tyto dwě wlactoo^ti iiegsau malá aáa loha mladého
apiaowatele d^elr^áo; nehoť přewráceným wychowánjm skoro
každý % náa na éas swé řéói odciien a do gine wtěaoán
í>yli a gen wlaitojm pfičinéojm a welUa pracj ae k tomu
doaune, co by tákiadem býti mělo.
léuamila. Drama we třech dégshvjcb od
W. Wogácka, W Praze 1843. Tisk a
sklad Jar. Pospjsíla. Cena 16 kr. stř.
Kdyi u qás ^owé gméno w literatuře ae obgewj, po-
-watanc widy radoat a nowá naděge inikne. To platj tjm
wjce o p. Wogáflkí^wi, kteiý nagednau w literatuře wsul
% dramau, a dnihem báanictwj, ku kterouž neysralegjjlio
ducha ge sapotí^bj, tok ie Leasing aáaadu wyřknul^ ieby
»ikdo přeď 30tým rokem dramu paáti neměl. Zkujlenost
ale mnohokráu giž dokáxala, ie uto sáaada a anplnau
prawdau ae neahoduge.
P. WogáČek ai obral látku a dégin českých, co2 au-
plnau chwálu saaluhuge ; poněkud ale tuše daleko pro ni
iel, an bliíijch a wděčněgájnh hognoat w historii naij má-
me. Idea aama w aobě, na které se tato drama sakládá,
ge gcdna x neywětjjch w historii wýwinu élowéčenstwa,
totix wjtěsstwj křesfanstwa nad pohanstwem \ w tom ale
pádu, totiž w legenda o swaté Ludmile, welkan dramati-
čnost do sebe nemá. P. Wogáček to cjtil a episodau ero-
tickau (Boiena a Toman) celý děg ilwěgSj učinil, kteraul
episodau toké krásně wyljěil, gak nowá idea widy, kdyi
do iiwoto wstupuge, swých oběij iádá. Ta neyswětěgljy
křesfanstwo, mnoho krwe prolila, mnoho srdcj rotdrtila, a
neytuiá) swasky přjrody rostrhia ; tak sde srdce milenců
a rodiSfi roaerwe. A taa to utéi idea, kt«rá welkoatj a
Nowé knihy.
11.;
Aíifiy ^ttitaJééomaWAo ^maifkm, W9ÍraM€J^h.prě
mlúdei Wffitích i uiz^ch ělfpl, S^ainwaayod
. Františka Cyrila Kampeljka, saukromnébo
učitele ceskoslowanského gazyká we Wjdai,
auda' českého národnjho Museum w Praze.
W Pra%e, ciskem a nákladem Jana Hosti
Pdspjslla.^S*r.30.ivepr}c.4. Cena 30 kr. aiř«
PurUáni. Roittantfcfcápo^wjdkaod Waltera.Skoi-*
ta, přelezená od Wacfqwa. Špinky. >¥ Pra*
ze 1844, tiskem a nákladem Anny Spínko-
wé, wedenjiti X B. Malého. — Str. 374 we
wel. 12. Cena 1 ri. stř:
fftal^ ]^<il9ir« ^w^fa l»ra tmiUm aKabc). 9a«
tíé ©aftawa Kíericf ^pt %tantifíta f8o%um.
íomfp. 93 ^raje 1843, ttflf řnijccj atcihiftttp^
jřc řiiifctíířttrnp, ř)ien)m Spnfi SB. ýaje. — Str.
143 we weL 12. Ses. za 1§ kr.
3{loot pantnftiímííaíf í5#iiV ©líirle. ©ie @iU
. berta toMné H^fof^ mtpftymt fij^amtit tnfSÍtíí$
a mxaton^m nanimim jpromjgrt Sea^im Sin*
brd, řoopcrator id iprabífftí* ffi ^raje 1843,
nářiabem Martina SWcurcutvo. — Str* d68wel3.
Cena 32 kr. sth
Ifedělnj kázanj od Frantiika HawrAnka, knzo-
Wfljka a kaplam a swatého Petra na fiowém
mésté Pražském. Djl prmg., W Praza 1843,
tiskem a nákladem Anny Spinkowé» wede*
njm J. B. Malého. — Str. VIII. 223 w 8. Cena
48kr. str.
Digitized by
Google
IIWIIT
OBOaU LITBBATITBT, UBIBNJ A WBD.
Čjslo XV.
(Přjlmhm km Strélwm.)
26. čerwence 1843.
■émeckého a slowtnského
FaUi nám p. prof. wyt^^ká? Jest to něco
obzwládtnibo^ že necnost ta u predádnéko kmene
slowanského % uicL^ttuho jména se netěšil že Čech
rowně jako Srb, Rus jako Polák práwě a Ntmcd
teprw slowička tohoto sobě wypůjčití musil. Dá-li
se myslit;^ že měť národ pojemu o wěci« jížto ani
nazwati neuměl? A jaký diw» pakli Slovrané i ne-
řest tuto k sobě jsau připustQi u schopnosti swé
přewelké, p. professorem zřejmě oswědčené, w&bec
tífiemu dle jtnýúh lehko se přiučiti? Že pak i za
časů naších tákowanto faUe a pokrytstwi důtkau
těžká se děje Slowan&m křiwda, nahlédne každý>
kdo weškerymi sthopnasimi jsa opatřen, nepřcdpo*
yW a pihně sám tpytowati bude naSince, sprawe-
dliwé a maudře zřetel swůj ke wšem okolnostem
obrálitr. Zajisté že každý lidumil prawídlem shle-
dá u witch SlowanA, co Anton we swém uSrvfud^
Mer bie aton 6(amett. %tvp\\% 1783.« na str. 35.
a Gebhardi »€hf4i4U ktr !IBenben.« II.D.nastr.
300* o Srbeéh w Lužici 8wěd£f : »že to jedině
rsMwhra zadauienál^ Podobné wyswětleni po-
dáwá Surowieckí w dile swém »Sledzenie pocza-
tkn narodów Sfawianskich* we Wnrsz. 1Š24. na
str. n 1 — 3* a tak i jini
Obranu proti leniwosei podáwá nám každo-
denní zkuienosW zwláitě n těch, kteři se pro sebe
neb pro rodinu milau starají, pro sebe neb pro
swé pracuji: že wžak i sansedé Němci sami až
' posud dělnfty z platu, na přikhd ěeské, rádi be-
rau a máji, může jen cizinec wzdálený jako Heffter
newěděti : skutečnost ta mluwi bez pochyby ráz-
něji než wieeky lundky spisowatelňw, se zAleii- '
tostmi našimi rowně jako s dědinami práwě sIo-
wanskými obyčegpně neznámých. A že práwě pra-
otce naie, zwláMé dokud samostatně obcowali,
přičtnliwost též zdobila, uznal dáwno swet, oswěd-
čilo bezpečně časné, před jinými sausednoni náro-
dy pospichajici wywinuti jejich dužewnibo i po-
spolitého žiwota, tak že i s{Nrawediiwl cizinci to
nsnáwali i uznáwaji, jakož, abydíom jen jeden
přiklad uwédli, Wolfgang Menzel, dějepisec ne-
meciif.M str. 343., 421., 424. atd. ((iff^t^ťe bet
Utun^éiňf 8. aiif(a0f 1834.)jmenowitě o Čeiich
a nejwětži ůctan mlnwl a wzděláni jejich co ná-
ramné, wýtečné, daleko před němedcým před&ící
oslawuje. Neméně i nái Pulkawa doswědčuje,
•země česká že mnohan zwláštností jako růže nad
kwitl wynikla,* a na siowo wzatý lidumil Herder,
rowněž NénMC, co přítel oswěty welice toho želi :
»že Slowané w rychlém a tak zwlástnim wywino-
wáni swém TaUry se strany jedné, s druhé pak
Němci jsau zdržáni byli. Že pak nyni mnozi mi*
rodowé slowanžtí duSewni zAstalí pozadu, muže
zas powaze naH slowanské jen neznalec připočisti,
který netoliko sám Haw Slowanů neskaumal, ný-
brž ani spisy d&kladnějši, na něj se wztahujici,
n< př. našeho Pelzla, ŠafaHka, Palackého, ba ani
německého Menzla bud! ani nečed, buď aspoň
sliiSně neuwážil, jellkožby jej byl, abychom již při
jednom přikladu zůstaK, posléze jmenowaný k. př«
na stránce 519. — 522. dějepisu swého německé-
ho jinak byl poučil. Poohlédněme se jen kol ko-
lem; kde kmenowé ^/btronl/f' u wětdlm počtu sku-
tečně w bidě a w dusewnlm zanedbáni se nalé-
zají, jsaii-liž tam Němci, mtzi nimi w jedněch a
těchze okolnostech bydlící, snad lepU, wzdělaněj-
217 Což plátno starati se lakowým způsobem, ja-
ko na pK w Lužicí, we Slezsku aťd. o wzdďáni
slowanské 7 Owáem se tam wdmi mnoho zakládá-
ním ákol a we školách samýdi děje, jen wSak—
bohužel— arci na zmar, jak si práwě zas jínýpu-
Uicista německý we Wšeobecných nowinách také
stěžowal, nebof Srbowé a Slowané we školách ne-
midých uk málo poučeni nabýwají, jako by ho
snwl Němci na Školách slowanských, francauzských
aneb jakých koliwěk cizojazyčných dosálili. Ne-
wynčujlť se národowé pauze jen očima; jazyka^
přirozeného jazyka třeba předewšlm šetřiti, a to
zwláitě tam« kde mjwiti částka dítek školy jme-
Digitized by
Google
58
nowjte nížši, tak řečené národní. wSady sotwa tak
dlauho nawštěwuje a nawštěwowatí miiže^ co za-
potřebí jest, přiučiti 80 řeči cize as tolik* by se
člowěk obyčejný w ni poněkud mysliti a spolu i
wyjádřiti naučil. Jacíž pak mobau následkowé
toho bifti» když očitě Ifd Mcol takowých nepřfrO
senýcb práwé jen tak dlauho použíwati m&že» do-
kud tomu, o čem se w nich mluwi, nerozumí a
tedy pokud mu nic platný ne§8au7 Widy se takto
alespoň mnoho času i práce zmařiti musí ; má za
to n^rod dotčený snad deko watt? Předkládejme
jen slawíkq na místo potrawy drahé kamení ft
těžme je}« že w tom cena leží, za níž ae dosti
wajiček mrawenčich a t^p.nakaiipiti dá, — uwidí-:
moi jak wesele si bude při tom poskakowati;.aneb
ožklubejme mu jenom přirozené jeho pési» vxří*
mcj narostQ*li *mvk jinobarewné^ a uslyžíme^ jak
bi^e zatím asi spíwatil
Prawá oswěta počíná teprw za doby naH u
wžech národuw ewropejskýcb Hit swau blahodéj*
nau i do nižších stHd lidstwa prostírati ; pročež
i wjf jsme nikoliw jesté nedokonali, ani od snidiy:
upustili upřímné : co wšak nešťastnými a. nepřízni-
wými okobiostmi Aadržení* krom winy swé, ponět
kud jsme promieškal;!, i tok prospěchu se obrátí*
jak mile naděje sprawedliwá, žádost naše nejwrau-
cnější nám se wypini, totiž, když se nám dostane
škol dobře ^řízených* k duchu čas& nynéjSick a'
k potřebám našim přiměřený ch» škol prawímei
ru'iXodmch, a to i wyšštch, které by — jako se to dě^
je jinde — s to byly, aby weškeré obecenstiro na^
že prawau oswětaii w národním dacAu, jowsem také
prostředkeipinárodaího jazyka pronikaly. Pak ii
wzdělání naše wie^tíranné bnde rychlejší, nabude
bujařejší sily, ano i w obchodu domácím a w .re*
mesinictwí občanském zawane nowý žiwot. Sch9^
pnost dotavfádní i pewnau wuli rodáků nanch nade
wši pochybnost dokazuje shon lidu wšeho druhu>
ke školám řemeslnickým (reálním) Českým, zde on-
de we wlasti naší (jmenowitě w Zbraslawi, Blatně,
Vlzx4» w Klatowech, na Křiwokhtsku a jinde) jáka
dennice jasná z příšeří rannílio powstáwajíoim, á
wytrwalos|l i pokroky školáků, kteří ač zletilí, před*
ce k milépiu úžasu pří2niwc& oswěty spěchají,
aby wítané příležitosti této swědomité upotřebďi
k doplnění toho, čehož se jim w mládí? bezděky
nedostalo, pohodlí, ano odpočinutí swáUčm, po«
třebné po těžké práci, wzděláni swému wdiolMr
w obět přinášejíce.
Co naopak o Němcích swět w ohledu tom
za stará saudíl^ může se p*prof« od Tacita dowě«>
děti, který něco naxnainenal o medivédl kÁií, -M.
níž prý jistí Barbárowé sewemí (ale nikoliw Slo*
wané!) tak dlauho líhali,|až je nauze dohnala, by
Uedalí madwěda ejinau. *)
My pak sami až podnes známe krajiny němé*
eké,t) jich* obywateKdr wšfna pi^áwmn moUo hj
Se říci/ co Heífter 6 příčinliwosti Slowan&w napsal;
ti wšak nám nepřekážejí, by sme prohlédli dále
a uznali 'wedl^ nich zas uké krajiny jiné, pilno*
ati a wzdékmatt anameailijii % ppeiei nikdo aaéa
ještě celj sausedA národ neodsaudil, jako to s ná*
mi činí mnohý k nich -a jmeatf^!^' Hefiter.
G<lií podobného mdblo by ae q iisípte wy*
práwěti, kdybychom jen skwělá místa na jedné*
na druhé pak straně toliko škwrny hledati a wi-
děti chtěli, jako QeíTter, an twrdi: BŽe Slowan
pťo fenost i se sWýmí w^ špin^ múie dlíti.« Kdož
by z nás k wy wrácení takowého prawidla domně*
lého nemohl uwesU na sta příkladů, z domácností
našich slowanskýdií Na štěstí odwolal p. prof*
sám hned zase domnění takowé, an brzy na to
«čistotnost« bez obmeiení k cnóstem Slowanůw
počítá.
Z ncwtmosU a ziítnp^U wi^í; nás rfěmci tak
rádi, a předce mají prá:aré oqí.0 iiajmenši příči*
ny k lomuj Soběctwi |if|^zjgne,za wšec^ čas&w
u wšech národů.: ano .kaž,dý národ mú býti dik*
stojně sobecký, tptiž w něin má /irei& u^Jfó^ j^den
pobratřenec druhého miiowaty podpgrowat» jako
miluje w rofiíně zdárný bratf bratra, jako se starii
wěrný otec přede wáeml o robinu swau ; -^ jen
když se to neději^ na, pohoršeni práwa cijtéhol
Cůchowé alp mnobc^ráte zapoouiiěli sami na sebe^
opi dokájtali swětu» se sjowo jim ffwatou a že mu
umí pewně dostáitii ni^^dfié ob^ti neletříce, ba
ani na wlastni ]xjsx hrozící . nebezpečenstwí se ne- '
ohližejice. Mnoho^^li krwe jest.prolitow n^nobo-li
statků w obět p^nešeao^ mi(\oha*li práce podi^*
knuto na př. we Wlaších, w Němdf:h|» w Uherskué
ano i Polsku a Jitto-Slowansku proti spolurodákům
pto přátclstwU jmenowitě. k prospěchu Němců!:
Mnoho^li protiwenstwj a wůbec zlého, tím otcowé
naší i^waliJi na se I A j^ka\i náhradu požádaK, ja* .
kau prcali kdy za to wšecko? -^ Nechť opomine*
*) Poznamenán L Jest to \rfibcc poďiwnA wéc,
U uraod se na Tacitu todwx>Iáw«ji/ jaioby Wmce Wychwa-
loiral. Nám ae to sdá apiée poUtp«tt nei ehválatt, kdyl
cisioec káraje rodáky sw« a horlí vf5 dotíraje na polepšeni
jejich, nékdy s hrdau opoWrženosti jím, ku wétJima «ar-
déni» také na satiscfdy nkasujé, te^H ti je w ťoM neb onom
předci, jakkoliw nawa4^ani barl;(ai«ti jiau; aneb le $e ro*
wnaji k nim oni, kteH w hrubé nárožiwosti f wé na př. we
hře ~ rfřfi, icn%j a posléaé i' ^elě sftmy wsáteti čili prodá*
timohattl -«
Digitized by
Google
^e éěje z Uwh Boledawa D^ Oldfíclia, ItiMrébo
jifc pauhé dovméni wéwody polského fiolcslawa^
ie byČ#chj odwrátíti imU ^d pfátelstwi Něm*
tsAai «i8libefié^o» nátatnnř lirazRo ; ' pomlčime o ,
6iiiech praotcA našich xa panowáoí Wratislawa II.^
TVladislawůf Konráda^ Swatopluka, Sobésiawa i j«»
^ť dÍ9ie tolikoi eo néniecký.dtař Bedfíchll.yjejft
•obě PfemyBl 4>takaiv král nát aoho \mém prwní,
opět welice nwdéčU, aám w listu swéto dfkfr pí*
oém r. l%12.6wěclči: »Ženabližit/^5oni^ služby^
ježto národ č^skjp" ode dáwna iiiinimKfké proká*
zal« atd. ^) ▲ co by taprw o waáj«inii«ti půsé* .
bani národa naieho wedei^itt wýlt6»ého Jířihó
Jřúd^adského sMédcn n» sansednl zeiAé dalo se '
fícil Jiřt pr&w;f Slowan» rodem i duchem Čech«
propustil Matřjej krále uherského^ ze zajeti se slu«
inau šetrnosti bez odkladu a wsi odměny> dřiWej
nei jeM aám na stolte králowaký. doaedL ^ ' A
ledwa autokAm jmenowité z Nimecka ntA se famati*
cim odolawj propfijčowa! hojné pomoci swé tói
i řfSi německé a uherské beze wšeho získu> J^dy-
koli sausedňm prospifti mohl bud roahláienau
maudrosti a přisnau sprawedUwostá, buďrekownau
udamdsii swaii i sw^ch Čechft. Kdoft by knpř. '
new6déL jaic by mezi Bedřithem I!!.« cisářem nř-
meck^m, a Matějem ón^m^ králem uhersk^f m^ má^
řem' boj byl wypuknul jen proto» že ioruM uber*
aká vt rukan Bedříbhow]fcfa se nAézalai již on
wydati necbtfth Jiří ná8» za saudee dožádán^ né^* .
byl s to jinak je smířiti, než — • že Wirowé Něm-
ďfim 80.000 zlatých (dle některých 60.000 ku-
sňw dukátů 1) na zlatě zaplatit museli; na čemž
w skutku obě strany dosti měly. Máme p. proC;
wypráwěti> jajk ten samý král Jiří posly rakmské
Z' Chrudimí k domoivu obrátil, Bakulany proti
ebaři a pánu éwéinu spiklé k pokoji ápowipnosti .
d Arazně napomínaje ? A jindy (roku : 1 4 6 3.) ;^as, jak .
on toliko císaře, Albrechtem, wlastoim bratřeni i
vlastoůni poddanými we ^ídni nepřéřtelaky olAet
ženéhei moci wyswobodiw ochránit a mezi wielni, '
opět CO' rozsudí wywoiéný, pokoj zjednati dowedl?
Taktéž i w fiawbřich a Sewero*Německ,u wšemo*
žně i šťastně k míru přispiwaU Wzdy k.pMtoci^
neniSCfié f sa ochoten. A jak mu bylo odplaceno?
Wáode arádau, jak w Uhřícb, tak i w Němcích o-r
faawnau zrádaul W&ickni jej nejen w nebezpe*
*) Wis Pelda déjepif éeský, wy4> 4. od n 1817.
na ftr. 118 dila I.
**) Jiří j«j doprowAtd JBÍI& osobat ftl do Stréinm
w Morawé, kde, kdyi jej uberskym magnáUkia od«wsdáwal«
Šetrní přijal skrommj a wiak d^hroípolný dérek padcsáti(l}
kusá dakátftw, na dĎkat wdéčnosti a úcty mu podaných.
Senstirí opustili, nýbri aBani na wíj zrádoě se
spikli, wcrecky náruiiwosti proti němu pobauřili —
á proč 7 Pro podlý zisk a hauebnau nenáwist, jak
dějepisec německý Men^sám se domniwá^^nemo*
ha takowau nevděčnost ani podK>piti« !^) Šleche*
tného Jiřího, jejž ani w maudrostí ani w moci a
sláwě dosáhnáutí si nedArvěřowali, snažili se aspoil>
oTfSem beze wM příčiny, zničiti a zkázau jeho po*
Ind možno poivzrůsti: z NěmcA se ho přidržel
jen starec Jiří z Heimburku — ode wšech býwa*
.lých přátel a spojenců swýeh opuUinft a když
Jiří Český, •<-* přílii wznetoiý, by na nešfastném
byl splácel prowioění ostatních pobratřencfi jeho,
— pronáslcdowaného jej pod ochranu swau beze
.wšech ohledA přátelsky přijal* byl snad také so»
břckýj ukrutný 7 Matěj pak uherský sálial zro*
wna .po i-omfte.Seaké, kteráž práwem zdobila
toiffco hlavu krále Jiřihó, dobrodince jeho. Je*
diny saused, dřrwe i tok' Jiřího^ Kazimír, král
polsijjt maudře se poradiw, zawrhnul welikomyslné
korunu o^iem b^sqpráwně gemu podáwanau* a
oÉuatVl ČtechAm wěren: kdo tu naskrze byl spra*
iredliwý, kda iryirwalý, kdo tvěmý a šlechetný?
Wěru jen SIówan a zase Slowan I — A co kdyby-
chom chtěli p. professorowi konečně wolení krá«
l&w a císařů německých připomenauti : jewila se
w. nich také cnost a nezištnost německé říše 7 Jak
hluboko stojí někdejší irolitelě tamější pód našimi
^apř. za časů Jiřího, kteří — na wzdor wšem
slibům cizýcli, o trůn se ucházejících mocnářů'
ivy^plili jsau r. 145.8, beze wšech tmmořáduých
aátvazků Jiřího Poděbradského, krajana na stát*
íňdá chudého, na cnostechale tím bohatšího, pro
šledhetnost a itíiužilosť koťuny nejdůstojnějšího !
— U nás sice také někdy wášně wládly wolitelí,
práwě ale líltnost nikdy neb aspoň welmi po říd*
ku*. A ^enalézal-li kaidý ju*éhr našinců w Měmcích'
hojné potťawy, ba často zniku swého?
Každý nespokojenec, nepřišel-li jensholýmd
rukama^ nalezl tam wždy posily^ třeba i proti těm»
jež říše buď sama jest dosadila, buď zřejmě za
panowniky uznala : máme snad Oldřicha, Bořiwo*
|e 11^ Swaiophika, Wladialairy oba, Soběshiwa II.
i Bedřirfia> Wáclatra lil. a Přemysla Otakara L
z 12. iltdlecí na/>i^/%W pdjmenowati? —
{Dokantenf»)
*) Mensl natýwá také JiHbo nalelio nejinak nel ulIe*
cbctným Jiiiksm,« Bedřicha JÍL wHik i»leniwým« a stejné
8 Matéjem uherským, MttewdééD5m,«c osUUiich pak KémcA
tehdejších Nsrádn>aii.« CWis jeliO' ®f f(t), bcv £catf4« str.
44d a násl.)
Digitized by
Google
ZpráTa a prosba z ohledá Tšenantného sloYiiika ieského.
Váženéma obeoenstra česk4>d«TOn9kéniu jest snftd známo, že ji£ pfed nékoHka lety nékteři
cestí spisovatelé Ba tom se usnesli, aby ae nasema národa též vsenan^ié spisy, bafl y pořádka
abecedním, bud podlé jednotlivých věd, umění a potřeb sestavené podávaly. Sudo{ se to n 18SB
návrhem našeho vševáženého sboru maticného. Ze vsak skoupě vyměřené pochvíli a gine o-
koInOSti Vět^^ ^^ -"- •• -^^-n.^.../ L...1. ._JL.../.,. t. n ^.^„.,._,.
k dosáhnuti
hledávalo: u
se pokusiti. Uvažujíce dříve, jak by se v neikratsíin čase, s Viejmenáími výlohami nejvétsímiT díla
obecenstva a potřebám našeho života vyhovělo, za dobré usnah, předeviím 41 fluiiáíy stračný, dva
neb tři as sedesátiarchové díly obnášející slovník se postarati*
Ovšem by byla lehká práce bývala, dílo takové z té neb oné iinojazycné , na podobné práce
hojné literatury se vypnjčiti a do naší jako přesaditi, ale co pro jmé literatury vhodné jest, kte^
réž kolikeré k rozličným obecenstva třídám hledící práce toho druha mají, nehod( se pro nás a
pro okolnosti naše; co cizým národům a jich potřebám vhod psáno jest, není nám Cechosiovanam
vhod psáno ; spis ten nemá a nesmí pauhý překlad býti, poněvadž národního živlu prázden jsa a domá-
cích naších potřeb nešetře, knihou ceskoslovanskou býti přestal* Má to slovník krátký siceale smatý,
slovanským duchem prodchnutý býti , kterýžby prozatím jako předchůdce většího , obšírného dua
vnžsí meze jsa sevřen, nicméně předce čítajícíma a poučení ve všelikých záležitostech hledající-
ma obecenstvo potřebnon pomoc poskytal, a tak potřebám našim zadost čině, předce posavadni
síly naše ani při spisování ani při vydávání nepřesahoval
Již nvní můžeme potěšitelnou zprávu podati, ie nenepatmá částka potřebných k slovníku to«
mu prací hotova jest*), a že i mnozí z našich nejsloviitiiě}sích literatorů pomocí svou díla tomu již
přispěti slíbili. Jmenovitě svěřil nám ji/, p. prof. Ant Jungmann i p. prof. »Sv. Preil své pro sfo*
vnik ustanovené práce z lékařství a přfrodnictví, p* prefekt Jos: Jungmann přijal laskavé vypra-
cování životopisů českých starších spisovatelů, p. Pav. Šafařík pokndž možná článků stařino- a
b^esloviiých, zvláště Slovanských; p. V.Hanka přislíbU příspěvky z numismatiky, z heraldiky
a paleografie a t* d., p* nadporučík Burian z vojenatví mnoho již přichystal, p. Lad, Zojě ve Lvové
množství článků polských věcí se dotýkajících nám zaslal i zasílati nepřestává, velební p. p. iía*
vrdnehj Votýphay Shoda^ Stulc nás náboženskými i vychovaielskými, mnozí jiní jinými ciánkv la-
skavě podporovnti přislíbili, kterážto všecka jména v předběžném tomto oznámení vypočísti za
potřebné neaznáváme. Dostit toho, co jsme pověděli, by se vidělo, že věc tato netoliko započata,
nýbrž i dosti daleko dovedena jes^ a že při upřímném licastenství vzdělanců našeho národu boh-
dá i štastného ukončem' se dočká* Aby se to vsak tím spíše a tím jistěji stalo, vidí se nyní vy-
davatelstvu potřebným býti, aby vlastenské p. p. literatory k laskavému napomáhání díla toho po-
zvala a je o ochotné spolupracováni,^ o poradu i všelikou jinau pomoc poprosila. Kdoby, chtějo
se dílu tomu na ten neb na onen způsob dobrotivě propůjčiti, zevrubnějších zpráv nabyti si žádal
aneb jaké a které élánky na vzdělavatele posud čekají, zvěděti chtěl, nech se k vydavatelstva sa-
mému (k žitnobranské unci, v Budči, č. 625) ústně neb písemně obrátiti ráčí.
tiny v oceli, prací našeho p* Václ. Merklasa, ježto nejen galerii podobizen ženských, zvláště ze
slovanského života vzatých vzorů, nýbrž i jmé, pro obor ženský důležité výkresy obsahovati bu-
dou, a s jichžto rytím již se počátek učinil. Aby pak práce tato rychle rostla 1 všestrann^í se
stala, osmělnjemel se nejvraucnější svou prosbu všem spanilomyslným paním i děvám, po našich
vlastech rozptýleným, na srdce vložiti ; aby se nám k dosaženi krásného účelu svýma pomocný*
raa mkama laskavě propůjčiti ráčily, jakýkoli příspěvek, každá zpráva o vlastech našich, o zna-
menitých Slovankách, národních obyčejích, domácím a rodinném živobytí, zvláštní pojednání do-
mácnosti se týkající a tomu podobné věci milé i velevítané nám budou.
Svět jest nyní světem společnosti, nikoli jednotlivců; wšude sjednocují se síly, chtějíce dosá-
hnouti větších účinků. Kdo se od jiných odtrhuje, kdo své síly osamoinje, svým^ snažením k cel-
ku nesměřnjc: toho namáhání jest marné a práce Jeho budou nynauti. I práci naší lze jen mnoho-
strannou podporou vzrůsti; udělte jí ji, a plodové chvil vašich, jinak snad ztracených, utvoří krá-
sný věnec k ozdobě vlasti a bratru i sester vašich*
*) Ponřradž se nám mnohé pomAckj k i«loTiiÍkii tomu , jmenorilS ale od sebe oddělené částky t archy jednoUi*
rých knih posud neodevadalj, anii pak nás jaké iprávy doiljr, Žeby •« jí^^h k úéelu Tjtknutcmn užívalo: prosime,
kohoi se to týká, by nám je bud co možná nejspile navrátili aneb v dalii srosnmčni s námi vejiti sobe neobtéiovali.
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBORU lilTBRATUBT, UMfllf J A WBD.
Čjdo XYL IPřJloha ku U^véíům.^ 9. srpwk 1843-
Idteratu-A.
Meč a MdUcn. Od J. E. Wocela, WPra-
ze 1843, w tiskárně a skladu X Pospíšila.
S obrazcem. W 8. Cena 1 zL 20 kr. str.
Národ bez citu a OBwčdomžnj air^dnosli swé
geM (ako dlowěk bet c^uu^kteru ; sdíázjf odm gá*
4ro celé byUM»«ti g«ba a pewný slřed, z které*
boi '«jly žíwata wycbázeg]. Základů gfta prost
stogj inélce na pudě člowěčenatwa, a cízj žiweU
zew^ad na nég doFáiegjcj» podmjlá geg a při-
prawuge gicté gebo kleanutj. Národ odoárodnelý
zoičeoBiij a opowrbouw aám individuálnost^ a oso*
bnostj awau^ »dáwá sám wžecko práwo na počest-
né mjato mezi národj^ wš^cku možnost,^ státi se
geště kdysi oprawdu platným auden) člpwečenstwas
a^idem^ kuxýiby «amo(wlastnj a puwodnj jsiku do
degin sweia lasahowati tt«>ěl a nKihL Otázka ná«
rodnosti gest wlastaě otázka žíwota« otázka swéto*
degsLé nirawnosti. I protož ge také powinoostj
každého národa* aby se ohradil sám w sobe, aby
si utwořil pewny střed wlastnjho žiwota, neohce«li
aby chřadna rázswůg ztratil a tak gislé zadán gsa
smrti yr cizjm iiwla utonul. Mnohé gest» co ná-
rodnost budj a sjlj ; co ale zwlásté blahý cit gegj
powzoááj* gest upomjmka na slawnau otců historii^
gakáú hrdost pocházeti z národu^ kterýž owěn*
čen stogj w řadě člowěčenstwa. Byťby národ ga*
kýsi byl sebe silnégšj, bohatým politicky uswedo*
mčný atd., scházj rau předce gakási zářoj nemů-
že-Ji se wykázati slawnau « welkau minulostj.
Čecbowí lze wšjm práwem honositi se; 01^
muže býti hrdý na swé děginy» neboť gako naše
wlast zeměpisné, tak gest také děginné srdce
Ewropy; z nj často pocházel prwnj ruch pohybu
historického, který celau téměř £wropau otřásl;
Cech swau bytost dokázal slawně poprwé co Čech
sám, a teď se chystá geště k wětšjmu co Cecbo-
Slowan. My w našem wěku stogjme na ,práhu
welké budaucnosti a z wýjsiny historické hledjme
přes bolestnau mezeru ocháblosli a skleslosti na
alawnau minulost; a zagistáardoe každého čeoha
musj zaplesat, uzřjctu bohatost a mohutnost po«
staw, zářjcjch z šera a plných negen historické-
ho nýbrž i poetického wýznamu. Celá zem ge
poswěcena a ozářena* w tij walké hroby, meče
bohatýrů a pomnjky ducha wěhlasnébo. Gešté
posud ge naše wlast cizincům zemj diwA, oswé-
tlenau Ugnau romantikau bágečnosti a básnictwj.
Gak nadšeně a krásně k. p. Clemens Brentano we
predmluwě swé ku dramě »ZAh>žeoj Prahy* o nj
pjšel
Bohužel ale musjme se přiznati, že gsme 6a».
mi toho bohatství^ posud nrólo použili, an zatjm
cizinci hogDě z něho koři&tili, a předce býwagj
wýtwory básnické, gimžto za základ slaužj děge
wlastenecké, neywjce ctěny a milowány od národa ;
on na ně býwá neyhrděgšj a muž, který mu osla*
wil slawné předků činy, aULstawíl si wěčný pomnjk
w srdci gefao, neboť gak řjká iSaUustius> dogde
oslawitel welkého ^inu alegné sláwy s wykonate*.
lem geho.
Báseň, we které se/oslawugj iwdké iděge ná-
rodu, neydřjwe nagde cestu xio ardoe, sroste ta*
kořka s iidem« doprowáq geg w želu a radosti,
těšj, zotawugq, pohádá geg, a budj w něm hrdý-
cit» který ge pudem k welkým činům a giskrau
do dnše whozenau, ktcrázwláště w prsau «Bdadýoh
k gasnosii zplane. Slawný přjklad toho máme na
Homéru ; on byl takořka swatým pjsnaem awébo
národu* a zagisté posta wa Achilla,. ttektora, Odys^
sea doprowázela mnohého reka k činům, wěóné
sláwy. Každý téměř národ má drahocenná tako*
wá 4jla> i Čech má swé neocenitelné ^zbytky, JKra*
lodworský rukopis^ a w neynowěgšjm -čase mno-
há pjseň zněla k oslawenj welkých činů praotců
bohatýrských. Warito dlauho oněmělé zase zwučj
probuzeno prstem umělým.
Kdo hned nezpomene na pěwce Přemyslow*
C&, na našeho fFocela, který si krásnau tu ťilohu
předewzai oslajriti na^i wlast básnickým duchem
swým, opěwánjm welkých činů reků gegjch, pra*
otců našich slawných? Zagisté negen sobě ale i
Digitized by
Google
62
celému swému národa krásný pomnjk postawil,
wydobuda spolu sobě w srdci swj^ch kraganu
drahé a Čestné mjsto; neboť kdož by z nás, ko-
muž koliw drahé gesti gméno wlasti^ za drahé si
téi nepoktádal gnéno iDui«^ který z hrobu wkřj-
sfl postawy dáwné, který ge oděl rauchem básní-
ctwj^ a swětlem ozářenau obraziwostj rozplašil tak
šerau raušku z minulostí, postawiw gi na odiw
awéfliu národu, a nčtniw tak blahýnii a hrdými
slowy swýmí sladké to slowo wlast každému geětě
lahodněgijm a ptněgšjm?
Potraky národů
nSmeckého a slowanského
{Poktaiúwán},)
Autrpného ^ úsméchu nám wylaudilo místo^
kde německý spisowatel slowútnému našemu Pa^.
lackému odpírá, že by Slowané pAwodně chlap*
atwí čili otroctwí nebyli znali, S welikau jisrouu
mohli bychom říci — s gakausi hrdostí mínil jej
tím odbyti, podotknuw toliko, že we zřízení We-
lehťadska (SRefíenburg) až dosawáde pozňstatky
někdejšího chiapstwí se nalézají, proti nám swěd*
Číce. Jak ale wi odpůrce, že jsau to poz&statkowé
slawaniči, an určitě jistí, »že w tamějších zemích
nejen řeč wykořeněna, nýbrž i mrawowé a we-
ikeren duch slowanský naskrze jsau wywráceni?*
Jaká to důslednost! S jak nestrannau upřímností
osobuje spisowatel sobě a rodákům swým wše»
co dobro a prospěšno, na nás swáděje wšecky swé
wady ano i wíny wlastní, které omlauwati se mu
nelíbil Ify naopak wíme, že» pozůstáwá^Ii co slo*
manského w končinách oněch, zajistě to není jiná
památka chlapstwi, leč za kterau utiskowatelé, šau*
sedá sami wěčně budau se mít co rdíti I Ano při-
pomíná nám to, že tam Slowané býwali, ale two-
bodni^ atatečni, dobromyslní, připomíná nám to
křiwdu utrpenau; že by se wšak ukrutné bezprá-
wí i]d)ohým Obotritům učiněné od Skddcd samých
jeHijako úsměškem tD^^/^^t mohlo, nikdy bychom
byli nenwěřili.
nSwobody sám kdo hoden> swobodu zná wážiti
každau;
Ten kdo do pautyřW otroky, sám je otrok I «
Což nečetl p. prof. ani Krantzii Wand. Praef*
p. 3., L. VII. C. 10., Gebhardi 1. ». 6. 5. 13.,
9Reii{en ®efi). ber l^eutfcb. Cap. 143, 247, 296
atd»> by si pozdější ano i nynější staw krajin se*
wernich jinak, t j. náUiiii wyložiti nměl? NftbC
spisowatelé němečtí alespoň pilně prohlédnau i do*
bře nwáží, co saukmenowci jejich, co Nimei samí
wyzpytowawše sepsali, než kdo z nich swět o zá«
ležitoatech uk oprawdowýchzifie poočowati bude»
by na místo swětla tmu nerozšířowali a bezpráwí
zneuznáwáním ještě nerozmnožowali ! Neb kdo ne*
prawost jen sďiwaluje. Činí se již wíny spoluauóa-
atim. Jeat to wAb«c myšlénka n»š<af*Pá» buď wy*
wozowati buď wywraceti púwodni mraw neb po«
wahu národa toliko krajinaa dáwno již mu odcí«
zenau, naskrze pomíšenau : mámeť posud kmeny
mocné, zachowalé i krajiny praslowanské ~- těch
třeba při otázkách podobných šetřili, a tu zdá se
nám býti důwódnějšim, že práwěu Slowanů, jme*
nowitě na wýchodě a jihu, kteří ni s Němci z je*
dné, ni s Titaty a Maďary z druhé strany seně*
stýkali, až do pozdních 'wěků neb dokonce nikdy
íddnýeh poměrů otrockých nenalézáme. Ani Turd»
jakkoliw zničili na dlauhý čas žiwot dušewní w ze*
mích sobě podmaněných, před ohmy oirockýnu
jích ušetřiwše nenakládali se Slowany tak ukrutně^
aby je byli w pauta osobního otroctwí jali, chtí-
ce tak w nich cit swobody udusiti; pročež tam,
na př. w Srbsku, Černohorsku atd» až po dnes
jako powždy ne jen swoboda panuje^ nýbrž i an*
plná rawnost stawu*
Wedlé kterých přírody zásad slowanská ne*
fednosi (»flegma«) a pokojnost w celku tak sna^
dničko zapříti se dá, že w popndltwose, prudkosti
ba w stvdrlitvo9e i khkomyHnoH přecházeti může^
nelze lépe pochopiti, než jak se nestálost, newytr^
walost spojiti dá se zarptuilostí, dobf*osrdtčnost s
uJcrutností atd. Tu nám ani tbeorie, ani skaumáni
dušeslowí nestačí ! Čili má za to p« prof., že n
nás zékonówé přítody neplatí, že snad wšecka by*
tost nalť jest jedině jako welkau skříní, sestáwajíci
z mnóžstwí jednottiwých oddělení, w níchžto wše^
co lidského, porůznu tak se nalézá rozloženo,
že z toho wytáhnautí Wolno, col st kolíwik kdy
komu Ubi? Podiwno, že se až posud při wší do*
mnělé wzdělanosti wěku našeho nejen w žiwotě^
nýbrž i we spisech^ kteří k iUen§m počteni b^ti
mají, tak zřídka s maudrým úsudkem setkáwáme
o prawém rozdílu mezi chladnau netečností a roz-
umnau, mírnau powahau, mezi wytrwalostí a twr*
došíjnau zarputilostí, autlau ustupností a slabau
bázliwostí, mezi showíwající trpěliwosli a otrockaa
pokorau neb dokonce Istiwým pokryistivm, rowněft
pak mcži přtmaa srdečností a drzau hrubostí, tak
že — k newíře podobno I — přečasto jedněm za
cnost se kladei co mraw dle prawých maudrosti
Digitized by
Google
•a
sisad kalí a obawi; jjilififi zas naopak za hřích ae
pokládej €0 je práwé zdobí a ilechtil
Mohli bychom — kromě zpameniié oné cha-
rakteristiky— hojně takow^ch a poddbn^ch od-
pórů wypočisti* mohli bychom spisovateli dále
powédiii, co také my o tom winie ; mobU bychom
jej ku př. na franckého k,rále Dagoberta^) w 7. '
století po naroz. Kr«» m itémecko-řimského cí*
saýe Karla, wiliým, ^wanéhp a na potomky* zwláiť
ala na wnuka jeho Ludwúta nimtckého vpamato-
wati ^^} ; mohli bychom wálky jejich jmenowité a po-
labd^^mi Slowany> s Čechy a Morawany za pano-
vání wý tečného RaslUlawa, Swatopluka a j. w por
rawnáni s Hermancvh kwSeiem EtruskAw* a tauto
p/chau německého jlároda*. a mnoho giného při-
pomenanti^ ^^*) mohli bychom taktéž na císaře
*) »Roku 630. po naroB. Kr. nteklo se asi IQ.OOO
Slo'waiiu od Hunůw i Avarfiw pronásledovaných s dělmi
I 8 tnanielkami t Panonsla do Baworska ku králi Dago-
WtoYli. SeifaatDyni tvybnancan třnto ivykásána bjk
bydla w Baworich. I^'ež solwa ie se tu osadili, byli w«i-
ckni od Frankůw i Bavorů w jednu noc lestnS a aultladni
MMWraÍdfni,« (Wít Kolárftw cestopis, str. 2S3.)
**) Karel, neivykláiaařjAi wladai- FrankAw na konci
8. a xpočátku 9. století, doráid neustálým bojem na Slo-
vany, xwláktě V seweru a ivýcbodu s nim sausedici, všeli-
ké přiéiny — byť sebe nepatrn^jří — bedliwf^ vryblcdávaje,
až konečné' mesi jinými téi jmenovité i na Češích poplal«k
vynutil. — Byloť mu tim tiie odolati, jeUkoi vsim uménim
srady na vlastních bratrovcich a ukrutenstvi na saukme-
novcich svých (jmenovitá na Saších) vynikaje, veškero
Francko, W lásko i Nf mecko w jednu náramnau Héi spojil,
pH tom Némci ode dávna jen bonbau a bitvami otuieni,
v laupeni a dobývání neunaveni, klované naopak na malé
ři«e rosdéleni, v prostosrdcčnostl své, bohužd, lehko lsti
•aused&v aaváděni, sami v sobě ne vidycky svorní, osU-
tně mírni a pokojní byli, rolnictvím a iremcslý se tanádeli,
odkudž i jemnéjii povaha jejich. CWix @ffd}. ber íD. t). SB.
9Scn&f(^ etuttg. u. Sfib. 1834/ <tr. 10., 11., 135., 139.,
140. atd., svlákté pak Šaf. Staroř. slov. a j.) — Syn Kar-
lův, Ludwfk nAbozný, byv téniéi- po celý čub kralováni
fvého v rozepři s vlastními dfimi, iil svorně se Slova-
ny, což nám opČt za dfikas slaužiti míiže, 2e Síowané
svárik nemilovali a sausedy pro pauhý sisk neznepokojo-
vali, neboť by zajisté tak pHhodné doby vlastní rozerva-
nosti riémcft k svému prospj^chu byli použili. — ^^ástupce
daUi, Ludvik Pfřmecký, syn předešlého, smířiv se koneč-
né a bratry, vtíral se opét do sáleiitostí slovanských a
avláité českých. Nevyslyián, sebrav v^cka vojska svá,
vtrhnul hroznau silau náhle do Čech (r. £49). Překvapením
sklíčení Cechové ucházeli se o mír, k opHným poplatkům
se nabiiejice. Tu mezi stnlanufanU na né s táboru v}7>adli
Tíémci, daufajice, že je nepriprawewf, toliko pokoj obmý-
ilejicí, tim snadoéji přemohau a polrau. I^eŽ nanejvýš
mraieni Čechové, vzchopivše se, tak statné je přivítali,
ie nejen auplné vítězství nad nimi obdrželi, nýbrž je i tak
silné obklíčili, že Frankové za propužténí prositi a uza-
vřený mir rukojemstvím stvrditi pHonceni byli. —
***) Réistic, dostav se na stolici knížecí moravskau,
náležité pečoval o dobro své vlasti. Kím Morava opét
nabyla své ncodvislosli a znamenité slávy. — Sám nej-
starži syn LudvAfiv, Knrlomrtti, igtfstaupil i Ra«ticem ve
smlauvu, chtéje se ubezpečiti proti bnévu a*pomsté okce
Jindřicha přáinrka *) ulézati^ jiiií on w Lnkici, jak
Křdáci w Litwé a jinde hospodařili *^)s ano dalo
9Vého ; totéž učinil druhj eyn, Ludvik mlad»Í, když 1. 866
proti otci se zbauřil. Kež r. 864., vypraviv se s valným
vojskem do pole, oblehnul jej král Ludvik a nemohaud-
ho odolati toliké sile donutil ke slibu vémosti. A vžak
již 1. 866 byl Rastic od Ludvika, syna králova, a od né-
ktcrých pán A v ni^wechich k nov tmu povstání naveden;
I^aposledy vypukla (868) záhnbná vojna. Ki-mci vedeni
královici pálili a plenili ukrutné po Moravě, kudy koU
kráčeli : ale nnple^imie se lez Wosli, hlavního cíle svého
— pokořeni Baštíce a Moravy ~ nedosáhli ; pročež král
Ludvik naklonil se ku pokoji a Rastislav milerád jal s«
požívati krvavé dobytého mim ke svému i národa svého
blahu. — Tu viak vladobažný synovec jeho, mladý Sva-
topluk, propůjčil se chytrým A^čmrvm za nástroj pádu^
rvého dobrodince, jejžto jal a Xnrloinafiotrt vydal, kterýž
nežfastného starce Rastislava Hfě9y $íiZeného otci svému
do Řezná odeslal. Král Ludvik podav jej k saudu své-
mu(!), obé oči mu vylaupati a pak jej do né jakého m^me-
ckého klá&tera zavříti dal, kdež — nevřdomo kdy a jak —
kahynul. Takový konec vzal níjvýlcčnřjii a o národ svftj
nejzaslaužilej&i panovník ^lo^anský v celém 9. stoleli!
(viz Šaf. slaiož. str. 801. a 2.) Jak by se icprv bylo ve-
dlo Svatoplukovi, kdyby co vitéz byl neobstál, nelze po-
chybovati, an lítostí a pomsiau faliolev, podobným zpA-
sobrm přelstil i zahubil na ]V|oravu nt^^mecké vojsko, jako
w 1. sioleti AVmcť vedením Hermanovým učinili na Ří-
manech. — Herman (jinak Armin) chtév totiž moc RimanA^
na ^'émce doléhajicich bezpečné potříti, vstaupil, živ meti
nimi co rukojmé po nějaký čas v feimř, do římské služby
ve vojřtč pod zprávau Vara, náméstnika krajiny porýnské.
WSe když náležité s ^'émci umluveno i uspořádáno bylo,
zavedl Armin— s/ffvl se wímým y>f/fe/cm,— Vara se vžim
vojskem v bahnidfata lesní, kde Římané téméř do posl^
dniho muže dílem zbrani nt^meckau nnltladnf potřeni, dílem
hladem, zimau a mokrem v auplnan zkáru uvedeni bvli
(as 10 let po naroz. Krist.). — Až po dnes slaví ^^mccko
vitj^zství toto a 51 a ví Ai minoví co vítězi opévanému a
osvoboditeli řvému pomr íky ! —
*) Císař Jindřich Ptáčník, snaživ se Lužici dobýti a
Hži své auplné při vtěliti, ustanovil hrabete »Gerona ze
StadeK za mai krabe čili náméstníka svého, který s nimi
nad míru přísné, ba divoce a nelidsky zacházel. —Důkazy
toho máme mnohé ramýmí Nčmci zachované. Tak na př.
dal jednau 30 slovanských pánA ke stolu k sobe pozvati
a když přižli — mimo nadání slíti. Jindy zas Braniborského
knížete, Slovana, po/.val ke knížeti Tugfumírovi, též Slo-
vanu, a při hodování dal jej ankladné zavraždit, čehož
pomoci nejen tvrze Braniborské, nýbrž i celé zemé až k řece
Odře rychle se zmocnil. — (Srov. Witichindus Corbeiensis
Edit. Meil. L. IL p. 647 s Balbinem v dissert. Apolog.
de ling. Slav. Pragae 1775. p. SO.) Koho právem ie lsti
a falie viniti lze : kdo osidla čili auklady stroji, aneb kdo
do nich ožemetné, proti vži lidskosti lákán padá ? Obyčejně
každý saudi dle sebe samého, leč by o nékom jiné nabyl
zkuitenosti ; pročež i jen povtiwý, dolrosrdečný snadno u*
v^ří ! — Až podnes jest ve starém znaku iaskéih dva meče
křižem položené viděti, které tamní přApovéd takto vyklá-
dá : M3toet eáiXDttttx bútf ^orf^QUamt bebevten,
SDie n>enb{fd)fii .^eibrn ouisureutenltc^
**) Vkrvfnoft a ziHlnost křížákAv naznačil krátce ale
rázné W. Sv. Šiulc na počátku vysvětlivek překladu své-
ho »Konráda 'WallenrodaM na str. 84*^86 : Řád tento za
časAv tažení křížových proti SaraccnAm v Palcstiné od
Ní^wciíw založený, jediné ze slcchticA a rytířA némcckých
sestavený a povždy doplňovaný, a proto také nfftncehim
naavaný, umístil se okolo r. 1230 po Kr. v Mazovsku
Digitized by
Google
64
by se ^aiblickýiuí počty doknali, ie at fiod»et
Beniě aéaiedcé w ohledá na Eločíny mkolíw iu
prospěchu jejich se slowanskými porownati d«-
Ize, o čemž se každý na př, z Wagnerowa ča-
sopisu práwnického r« 183^0. swa^. IL str* 305 —
S 5 6. přeswědcí: awšak — beztoho by nám p. prof.
sotwa porozumět a kdo ani to newidi^ co sám pfše>
ten jistě také neušly šú co jiní wyskaumali# pokud
to napředwy^niřenéma auielu\éikO wadi ; wždyť pak
se p. Heffter hned na počátku swé práce upřironě
přiznal : »že dokázali hodlá, jak wlecka wina jen
na Slowttny padá.^ Jaký diw« pakliže nalezly co
bledaL čUí raději^ pakliže napsal — co práwt sám
chtUJ
wedlé Pruska a litwy a stal te wkrátce n^strainějiim
nepřítelem netoliko pohan&w, nobrii i okolních krajin kfe»
MtoMkýck. Obecný ohlas tehdejších dčjepisc&w wyČiU řá-
du tomuto lahmMiuji, ukrmenMtwí a hrdosL-^Mohlibychom
uwésti mnohonácte d&wod&w, potwrzujicích takowé o řádu
swSdectwi. Než dosti budiž na tom, co Joannes Witodu-
ranus napsal, d^episec prawdomilowoý, od KHiákůw ničím
neuražený a mimo to sám Nčmec i duchoumt, a tedy o-
-w^em nikoli ku slraně pohanůw slowanských předsudkem
pojatý; pišef asi wtento roxum: »Za těchto Časúw (1343)
daleko iiroko w Průších wládnauci Křižáci sdwihže proti
králi litewskému wálku, snamenitau dástpanstwi jeho sobě
podmanili. — Král chtěje země ztracené opět získati, slibor
val jim swatoswatě, přijmauti wiru kresťanskau, a poněwadŽ
to učiniti se zdráhali, zwolal král po litewsku : »Plně a swi-
tle to nyní poznáwám, že nikoli o wirug nýbrž o penize
mé Mojii a pročež radťji pohanem z&stanu.a Pra^wiť se o
těchto Křižácích, « Že raději tomu chtějí, by wžickni pohané,
jež wálkau sobě poplatnými učinili, w pokmutwi s&stalij
hůTHi jim :platic€, než aby, od danS o^abazeni jsauoe, su-
li se WjfZiMwnči wíry katolické « atd. (Corpus historioo-
rum medii aevi. Ediiio J. G. Eccardi, Lipsiae p. 1784.)
Podobné wyprawuje na mnohých místech o nespra-
wedliwém i krutém KřižákCiw s Prusy a Litwany nakládáni
spisowatel německý, August Kotzebuc, w díle swém (^ceu^
|(n« olU ®ffd)t(htf, Slioa 1808. D. II. str. 60, 108, 115,
a D. m. str. 275.), ačkoli w Polákům i Litwsn&m osobně
nepřjzniwým byl. Nelze ani čísti bez pohnutí o ukru-
tenstvích, jakých se křižáci dopauštěli na tomto lidu ne-
šťastném j my tuto jediný toliko přiklad uwedeme. Je&tS
na konci wěku Čtrnáctého, když Prusy giž celé byly pod-
maněny a upokojeny, rozkázal mistr křižácký, Konrád Wal-
lenrod, roMfUtwau; se na biskupa kumerlandského, wleta
sedlákům z hiskupsíwi jeho pratoé ruce sutfnati. Wydá-
vrají o tom swědectwi Leo, Treter a Lukáj Dawid. Ta-
kowí byli křižáci, řád ze samých jV^nictW záležející ! Odtud
to po^lo, že Prusowé a Litwané 'wěčnau měli k Němcům
nenáwist, kteráž se posléze stala takořka wrozenau w po-
waze národ&w těchto, přecházejíc dědičně s pokolení na
pokolení. Ano i po přijetí náboženstwi křesťanského ipí-
"wáwali plačko-wé při pohřbu Prusa aneb Litwana nad tě-
lem zemřelého : )>Jdižiž, nebožátko, z nause swěta tohoto
na lephi, kdež nad tebau sápawí Němci panowati nebudau,
ale ty nad nimi ju a posud w hluboké Litwě pod wládau
pruskau jest nazwati wesničana Němcem tolik gako nejwi-
ce a nejškareději ho pohaněti*
Malé 9pmwy«
W Ruskn paimge ud weHkA dinnost % ohledu spjr-*
towJnj Tozličnýish w mese ffit té láfarmitých wedlegžjch
gasykfi. Od Sjffgrena wygde co neydljwe oéetinská mluw-
nice; podlé nffho gsau osetinci prostřednjm bankem meai
Perlany a Němci; kromS toho tiskne se aleMifíká a Ur^
iseéká |ramatíka; tdttél tíAj se mnoho stranu dudumékiek
gazykft. W Kasaní stíiagé sé uditdDa pro HhHmuiki ga-
syk, ft Wasiljew, mladý Rtu, hjl achwAlni proto do Po-
kiaka porfán. Taktéf got gtl Wfifimtirf direttoflnthie a
dZmffufo^hMreelt^ gloMář k tískn pKohystin. Konečně wydá
téi KowMlewský, uífený mongolifU w Knamiy oo noy^wo
MffoHI MimíoUL Zagisié wloho «wáieBJ hodná <SnnoKl
Knjio arbský, Alounder Kmm Gooiffrwič, aděHl lé^
kafi nowosadsfcémo^ 4okt. Jniw Šnfdtfkowi, ht9Řt<mHÍ á^
wnéfao sknranskébo gacyko^ i digaspytce, Pawla Josefia &-
fařjka, professnru silospytu na srbském lyceum w Bělfandé.
Dr. Jan Safařjk gest dobrý znatel srbského gasyka.
Posařwadnj professor na {;ymnasium derptském, FreiM,
kterýž k ponánj alowanských gasyků i literatur unolié
cesty wykonal, a také k témuž účelu w nalich kragináeh
se zdržowal, byl na nowé sijsenau katedru děgepisn i hi-
atorie slowanakých gaijků nu nairerBitu peferohradskaa
dosazen.
W Glasgowě, we Skouku, wychá^ polský Časopis
pod náawem: »AozmaifÍ€Í Szhotkiej písmo poiiňfcona
cnocie, naukom, nžytkowi i rosrywce.tf Wydáwá se w se-
šitech po 3 al. polských (45 kr. stř.), a má se w^eho wa-
rowatí, coby gon aeymOB^he apogai^ • poiittc^fmi
a aáležitoatmi mjti mohlo.
Nowé knih Je
Archiw ceshý čili staré jríiemtté pamithf ce$ké
i morawské. Dfl dnihý, sw. 10. W Praze,
1843.— Cena 45 kr. str.
Wzájemnost we příkladech mezi Čechy, Mora^
wany^ Slowáky, Slezáky i Luzičauy. Od Ja-
na Kadavvébo* W Pešti, 1843. Tiskem Jos»
^ Beiraela. — W 8, sir. 94. cena 32 kr. str.
Geffá poftiUa, tnOfa t mpniotoáni a f n>ibé(ánj fo^
itefK Ttattdenj, cjrf cwnjí obrab^ (ceremonie) tt>9f»éN
lentř a moblítbp cjrfewnj é jwíqfiínim rosgimánjm
obfajent) gfau, ob ?conarba ®offína; přcíojíí,
rojmnojíí ajíwotopíf^ ftoatpc^ patronft fefřpc^ přú»
Vogíí Sofef Síwmermann, íofaíífta «> ©tobufr
fá4 ^mnj a brul)9 bj(. íSi ^ra^e. Zifím a
itáfíabem 3cm @|mntéi)0« 1843« — Wel. 8. str,
XVI. 454. cena 1 zl. str.
Slowa žáku éruhé třídy humanita tni při rozcbodn
posledním na gymnasium akademickém w Pra-
ze. Na den 5. srpna k pfedn&šení uchystaná.
— We 4. str. 8. cena 4 kr. str.
Digitized by
Google
■IWIIT
% OBOBU LITBBATURT, VMBNJ A WBD.
Čjslo XVII. (Friloha km Uufétům.') 23. srpna 1843.
Powaliy njíroda
německého a slmnského.
Nim zatím dosti na lom> bychom zwědřli^
ie dotčeuým pojednánim p. HeStera nawzdory
jeho slibu nejpřisnejsi uestraimosti prauuda, málem
obohacena^ bychom .opětoě píeswědčenosti nabyU*
co o takowé hlubokosti dusewní a skramnosíi sauditi
dlužno a co nám od téio nestramtosU diále očeká*
wati lže. Kdyby také přislowi ono o wlastni chw4-
le na celé národy se newztahowalo, '— to aspoň je
jisto : ze swěd«ctwí tenkráte nejhodjíowhmijíi, nej*
ráznijliy na něž neomylně spolebnautí se moxnoj
pocházi-li od wzdilance ncodrozenéko a mhivii-MproU
Ťaúémví wlasinimu národu k prospěchu cizince ntná*
iiideného, Práwé proto se .tu naskrze také odwo*
láwáme hlawně jen na spisowatele německé, jichžto
wáha w ohledu tom se nijak w pochybnost uwestí
nedá. Jsauť to sice úkazowé wzácni ale nicméně
dostateěni> by nám slaužili poněkud k útese, že
nebyli a nejsau alespoň wiickni sausedé tak neu-
znali a k nám nesprawedliwi ; jediný pak maudr^
nám hojně nahradí sto wětroplachů !
Tak na př, kromě spisowatelu již pojmeno-
wan^ch swědči Herdér, jeden z nejwýtečnějšich
učených vuzi Némci, a nesmrtelný lidumil (3beeit
|ur $^i(. bef ®ff4. b« 9Renfd). (Saríéru^ IV. Z%,
na 8tť»3,7): ;»Siowané že ^VAau swau přítomností
a pilnoséí pro^ái/ali twÚm^^Gchném»'^ a pak dále
na str. 39* sobě naříká: že Slowanůw pozůstatky
w Kcmcích se podobají tomu^ co Španelowé z Pe<
ruánů jdau učinili^ atd. Či snad Američané také
znq>okojowaU Španély^ snad také swého osudu si
zaslauHlindi nich? — Gebhardi (©efdj. b. 98.1.0.
str. 43.)ztwrzuje« ože Slowané bylídržániza nej-
lepší robiky a pro4o že byl w Němcích po nich
3(veliký shon.; pak (11. 8« na str.. 300.) x^ypráwi^ jak
j»Lu?ričané pii wbi chudobě swé až, po dnesjsau
aanejwýš dobročinní a to i k némeckyiii' žebrá-
ků(ň# Aě INémce nenáwidi^.^ a na su*. 32i. vžeSlár
wowé i na Rýně samém pustiny zděláwalí« atd.
S oběma shodují se ^fider (®efc||. ber %tutSái*
jpontfr. 1829. S. I. 6. 341—349.) a Oken(wča-
8op. Isis r. 1 823. 6. 6. p. 1.), w Německu w&bec
mnohá jména míst, řek atd.> ano i názwy rozličné
w rolnictwi a řemeslech slowanského p&wodu do-
sawáde nacházejíce.
A wšak můžemeť ještě i jiným určitějším 6wě«
dectwím poslaužiti, komu by swrchu již uwedená
snad nepostačowala : Ltitzow (®efcb. k). SRefíett^
buxQ, Srríín 1827) naznačil na str. 15. weimi
zdařile působeni Slowanů a Němců: i>Co náro-
dowé němečtí w krwawých bojích wyplemeňujicích
ehlapslwh smrt a zkázu zemi přinášeli, wzdělá-
wali Slowané půdu s íichau pilnosti^, a na str. 147. :
nWelká musila býti známost Slowanů w zdéláwáni
půdy a. oprawdu ielezná pilnost w pracích jejich :
nemůžeť se jinak nežli s obdiwem čísti, co Slo*
wané w rolnictwi wšecko uskutečnili, n. př. wysu*
sowánjm bahnišť^ atd*
Střídmost Slowanů w pokrmech doswédčuje
Leo Sapiens (Tacticor. in Kollarii Amoenit. p. 69.)
a 4>* 3- Sío^rer (Serfudi vAtt bie ^am. Setool^net
b. ófler. SRon. SQúk 1804. T.Lp. 106.) dí: i>zaslu*
huje-li který národ w Uhersku bydlící pilným slau*
ti, jsau to zajisté SUmáci, ježto i Němcům pole
zdéláwají;^^ a na str. 113, 114.: »newywratítelným
důkazem, že my Němci nemáme příčinu na krew
swaH pfinými býti a slowanskau naopak kniwau
nazý wati, jsau nám Krajinci Cftratner).« Wěrně s
nim sauzwučí Linhart (®ef(6« t). Jíratn T. II. p. 3 30.)»
twrdě že i w horních Rakausích Jako w ostatním
Německu na jihu pauště wywraceli, a konečně na
str. 233,: »Slowané že znali wlastnictwí, k jehož
ochraně ani zámků ani trestů ni zákonů nepotřeho*
wali; pročež nemálo se podiwilí Křesťanům, že tik
tomu konci šibenic, kol, mečů, ohně a jiných muk
zapotřebí měli (srow. s vit. s. Otton. L. II. c. 40.)
Na slowo wzatý Menzel pronesl se na str. 198.
swé historie takto: p Jindřich Ptáčník, tento welikj
náš císař, dopaušiěl se práwě w ten čas, co tak
wýborně o národ swůj pečowal, ukrutného bezprd*
Digitized by
Google
66
vfi na jiném národě. — I zdálo m diq» zeby se Sk>«
wané na w^chodě osedlí dobře k tomu bodili^ aby
na nich nowé swé wojenské uměni skauáei, pr«r
nei by se s Madapy, toho času wšem tak strašný-
mi, do boje pustil Ax po ta diwfli bylo sice jii
časem některých třenic NemcA se Slowany, a wšak
teprwé od císaře Jindřicha bere swůj počátek we^
likéj onen plán k dobývoéni slowanských zemi, kterýž-
to jméno oirolub^/^^j se jménem Slowanib SLé^
wa, na wěky nerozlučitelně spojiti> twohodnýmt uda-
tnjfm i tiobrosrdečným těmto národ&m Aesmimaii
žalost, zdíuba. srvobody i řeči přinésti a př^roznam
minu na bedra naJte nwalíti měl> již snad newyspy«»
tateiný osud někdy na národě našem pomsti. « '^^
To prawi Wol%ang Menzel, hisčarik ninud^ známý
sirau welikaju a pro dějepisce až přllišnau láskou
k nemtcůtoi CCtutjiitítunO* ]?owéstný swau nenáwi*
stí k národům jiným, jejž to zajisté nemalého pře-
máhání předpojatosti swé stálo, aby swědectwf tak
těžké proti národu swénui, historii a zdrawým úsnd*
kem mu wynocené, w dějepis swAj o Nimeich po«
ložiw, weškerému lidstwu na wěteost zachowaL A
bylť to práwě ten samý Ptáčník, o němž tu mluwl^
jejž u města Bichina od Maďarů přemoženého a
před pronásledujícími witézi iedwa do města npvch-
nuwšího jedině udatnost obywateiů ff^mdůw za-
chránila (porow. Gebhardi ®effk. b. 9B. 2* iB. str«
301 s Ditmarem L. L p. 9.) — Taktéž píše Men-
zel dále: »Za záminkauj že Slowany na křesťan*
'stwi obrátí, w prawdiale s dm aumyslem skutečným,
aby je olaupiU, zapoiaU (Němci) stoleté zničující
boje proti kmenům národa uikchšdé powahy, kte*
ií dílem wzdilanéjií ]sau byli, než Němci tehdejší*
a jichžto jedif^m neštěstím byla neswomosi i rof
ptýUnosi wlastni.« S rowným politowáním mluwf
Bedřich z Kerzu — opět Nimec — ►o nesnumé ukra»
inosU, kterauž Němci jmenowitě za Konráda IL
na přemožených Slowanech páchali, očijim wyln*
pujíce, hnáty w rukách i nohách přerážejíce a
wsecky napořád uškrcujice ; — wypráwiťpak takto i
•Již w 9. století bylo nakládání Němců se Slowany
nepřetrženým řetězem strašného násilí, nkruten-
stwi a do nebe wolajicího bezpráwí«...Slowané>
prawý to pranárod — stáli po dlauhý čas na stu-
pni mnohem wyšší wzdilanosli než Nimci^ Co títo
jen hottbau a rybářstwim ještě se žiwili, byli Slo«
wané již welmi obratní a přepilni w rolnictwí jakož
i w řemeslech atd. Když ale Němci pokřestění
^au byli, wypínali se nad Slowany tehdáž ještě
pohany, jakoby si na nich wše dowolowatí smělL
Jest to wůbec úkaz nehrubě potěšitelný, že sami
učenci w oboru tom (totiž w dějepisectwi) tak má)
lo aí wMmají pranároda toho tak náramně Četné*
ho a zajímawého!« — (®ef4. btr ffttí. 3ef. C^r.».
•r« i« 9íétíb.-fi09$i. «>• %. t.íttti. e. 8790 Ná-
podobně swědčí Becker ((Befd). ber 6rbf. Hbtč L
p. %i.), jA netleJBě* jak s^béoky řiěmci zpláceK
Slowanům hostinná usnášenliwost urputnau hrdosti
swau a nesprawedliwým opowrfaowánjm* Wíce
příkfadů takowéhoto obrowáni lestného a auskoků^
jakýmiž MdUžfwaK Němci p^ dkrahý čas dobro*
srdečnost a požalu hodnau lehkowěmost Slowanů,
wiz u Sam, Timona loMigo Ant* Unog. L. IL c* 9.
p, 240.— 41. Chr.LiUiowa ®efd»* »n SltUiutmi,
fbtvlin 1827. T.Lp. H. — Egtnharda, viU Car*
Magc 12. str. ^1, 168» 169, 171. — Heknol*
da 1. I. c. 62, 8l« IL e. &• — Wippo inPist. scrípt.
ToL 8. ad awMm 1 0 1 »,-**- Vita a^ Otlonfe, in Ludev.
Bcr. c U, p. 478. — GeUmrdi 9ffd>. t. 0. D.8.
C 321. atd. — Jmibl to Němci a wžtcfasi nám po«
akytnji důkazy zřejmé, jak důwtipnými auklady •
bezpříkladnaa newěmosti wkdařowé něoMčIi ae
wtířali do záležitosti a zemí slowanakých^ jak pod«
wodným způsobem stali se Obrotrité a jini kmo*
nowé sewero-slowanšti Karlowi a pozdějším náatn*
pníkům jeho w Němcích poplatnými, .fakých ná«
tisků posléze Otto Braniboraký spáchal s rodáky
awými w Čechách, od r. 1 279. do 128S jemuswě^
řených, jak smlauwy rnšil a mnofao^li hanebnosti
wůbec tu natropil, jsa zrádným Inpičem, maje býti
jejich ochráncem i sprawedli wým náměsoiikem, a jdi
těžce spolu se prohřešil na Wáclawowi IL, králowid
saosém, jejž co poručnik otecky stražiti a k dobrému
wychowáwati měl, wl z nás každý a může se ob*
iírně zPelzla (L £^.6. 145—149.) dowěděri. To«
Kk a ještě mnoho jiných mužů shfwných chce snad
Hefiter přehlasowati ? To ae mu nepodaří : tako*
wých netoliko na pauhé roz»mawám\ nobrž na sa«
mé dijtny založených důwodň nám p. prof. a nikdo
newywrátí! Kdo by se o to mamě pokaušel, jako
HeS^er, předků swýck newčasně omlauwaje, na
naše pak hanau neslušnau dotíraje, tomu odpowi*
me slowy, jimiž hrabě Mailáih nedáwno odfa^ ja*
kéhosi MaiTaromana, totiž t »řeči tak zpozdilé, že
prozrazují buď zlomyslnost^ buď newidomosi^ aneb
oboji; oboje wšak že muže a zwláitě dějepisce ^
jest nanejwýS nehodnoj jelikož by jej Aetid^ tíeth
láiek we lži stíhati mohli Mohiibychom také ae
sw. písmem říci : chceš mrwu z oka bližního wy*
wrci, a sám břewno we swém newidfš I^ — Kdo swan
osobnost nijak zapříti a předpojatosti dokonce od*
dolati wstawu není, ať se do takowé práce ani ne*
pauštf ! Heffter, ždá se, také ještě wážná siówa wé^
hlasného našeho Šafaříka (w $. 5. 0ef<^. ^r #«»»
Digitized by
Google
67
€vt. S. «t. ^ Offtt 1S96>« tm jmmŘfoé wyřkButf
dAmysliiAío krajana swého Scbloesra neuwáifl^ kte*
týiio ú ztéŽBJe (N«at. ID. str. 164.): »Zpriw 5
tédito Hdáloaieeb, íotíšcoSI&ímABeifiie, že prá«
frě není nedoaiatek : trei al« ié jsate wdteipomatef
fiy a CO' ttejhorlibo -* fktnejwýi branný. Zde «toj{
Vémd proti SloWanflin jako ftMiatté proti Karta-
f[incAm : fen eni, ifastiif wlCéto#é (Měmd) hlesají,
chlubí ae a přehánějí, anom/aWt^vlastenectMft^
prawda a taniraji prawdu; drahá pák strana (totiž
aaie alowanská) nemAže wyslylána bj^ti!«
Osutiié yŘime titt, že paiifaá krahose a diwá
aurowost obyčejně swiíérf nad aiftlaA powahan a
jtimiým tiofrawěin, kdetolikto télesilá aíla rozhoduje^
aa žádná práwa ňi lidská ti božská ae neoUížejíc;
lomu nás uéí každodekiní zkuženóaC w žiwoté sau-
kromnéift, totéž idéjepisowéaárodůwdoswédčují,
mluwíce tt, př. o Partech, Normanícb, Hunech, A-
rabech, Awarecb, Maďařích, Tatařích, Mongolech,
Turcích a těm podobných, alo — není ani zásluha
ani čest Předce ale nemíníme, že by se nynějií
pomřry Slowanů k MémcAm snad pauze vr powazct
w.charakteru jedněch i druhách zakládaly ! Prawda,
že Slowané nikdy w jednu moc se nespojili, ano že
přeča.sto w boji proti sobi stáwali, cizíncAm (jme-
nowité Němcům) jedni proti druhem ku zkáze oba-
polné na žádost dopomáhajice;— ručíf to opět za
lásku až přílišnau k swobodě a neodwislosti a tak-
též za šetrnost wrozenau k práwum kmenA i náro^
dA jiných, pro niž swatě znali wážiti swobodu kaž-
dau; proto neměli též podmanitelů žádných, kte*
řížby násilné zrušení samostatnosti sausedAw za
úkol žiwota neb panowání swého sobě byli položili.
Nelze wšak^ také pewné, dobrowolné sjednoceni
ailnaustránkau, caostí NěmcA nazwati, jelikož nikdy
nepanowala mezi nimi prawá swomost ; neboťkaždý
list letopisů jejich podáwá smutný obraz wnitřní
rozerwanosti a krutých bojů, w nichž Němci po
wšecky časy trwali od nejstarších wěků až do na-
šich dob ku skončeni wálky francauzské za Napo*
leona. Boje Frankůw se Sasy, Bawory a jinými
aaukmenowci, napotom doby hrubé síly ($atf (Ire AO
jsau o Němcích powěstné a naplňuji nás nyní je*
šté hrůzau pro ukrutnost swau. A nepadl již Ar»
Biio sám hned r. 21. po Kr. zradou, aukladně jsa
zawražděn od příbuzných wlastních? Než když sily
národa od podmanitelů Pipina i Karla již w mocné
siředůlii, w říH jednu jsau spojeny byly, pak arci
moc wladařů Franckých walně přewažowala a jich
litá krutost každý odboj jiných kmenů w nestej-
ném setkání snadně udusila ; mimo to bylo jim
štEastaým osudem yrémé pokojných, numjch sausedA
popřáno, kteří na ně — kromě 8aadfiímanA,Noi<i
manu a Madarů — sami nedoráždi, jich rozerwa*
'ůosti wnitemí k prospěchu swému nepoužíwali« o
iskázu jejich nikdy nestáli a tak wždy Času jim po-
přáli, by dle potřeby sobě odpočinuwše, dobýwání
cizých zemi sobě pohodlně zaříditi mohli. K to*
mu Římané již sesláblí, a brzo národy rozličnýmli
ba i wlastním zemdlením zcela přemožení zmizeli
docela z počtu národAw ; Normané, beztoho jen
coroty laupežnické« snadno odolatelné, také od latf*
péní swého upustiK, ostatní pak nebezpečenstwf,
powždy od wýchodn z Asie přicházející, jinými
národy, a jmenowitě Shwany buď auplně odwráee*
na bywSe k Němcům dokonce ani se nedostala,
buď tak již umírněna byla, že nebezpečenstwími
oprawdowau zkázan hrozícími býti přestala. Jak
ale záhubně pAsobí na žiwot dušewní každé násflné
a kwapné přewrácení národních mrawA a wnitřní*
ho pořádku, jako je zakusili Slowané téměř wši*
ckni, bije nám do očí, kdykolíw je k minulosti o-
bráiíme. Asie a Egypt byly kolébkau slowútných
nčitelA Itdstwa; Ewropu samu pak ozařowalo
hornaté ílecko, jako zdroj wšech wýtečností, nej*
wzácnějšími plody ktásných uměni a oswěty; a
nyní — ? Nyní jsau zenlě ty poswátné nazwice sí-
dlem krutého barbarstwl ! Jako rázem byw zničen
w nich žiwot národní, počíná se po tisíci lei ech
teprwé zde onde — mezi wnuky otcAtak slawných-*
skrowně owšem ozýwati,fak že my jím nyní zpláceti
můžeme, co jsme před wěky od nich se byK wy-
půjčili. — Takowé přewraty nepotkaly Němce leč
za časů pradáwných wlastními to saukmenowci a
tedy opět w národním^ duchu, bez nebezpečí pro
národnost IV eichfo okolnostech, ano již w samém
poloíeni sídel, zwláště Němců w Lrajinách pomoř-
ských,]^ buďpůwodně obýwali, buďČasně jakkoliw
jsau dobyli, — sluší hledati usnadnění pozdějšího
jich se wywinutí a --nynějšího stawu dotčených ná-
rodů obau ! Neb moře, zwláště atlantické, jednak
zachránilo Némce před mocnými útoky nepřátelský-
mi aspoň ze strany jedné, nazwice za časů dřiwéj*
šícb, w nichž umění plawecké nebylo ještě lak roz-
šířeno, jako nyní, aby walných lodí wojenských
bylo stáwalo a jimi náwaly nepřátelůw se byly uleh*
čowaly ; jednak je časně wybízelo k prospěšnému
aučastenstwí na wšech wýhódách, jež seznámení-se
a obchod ae širým swětem poskytuje na statcích,
wšeliké moci a dušewním wzdélání. Zdaliž se ne*
wywinuli proto Angličané, Wlachowé, Španělé,
Francauzi, ano i počtem skrowní Nizozemci a Por*
tug;ízowé w každém ohledu rychleji než Němci, a
mezi těmi wšemi zas místa obchodnická dříwe
Digitized by
Google
6$
Beili osutní? Že pak i Slowané uměli takowjícli-
to w^hod dle okolDosti wýbornépoužiwati^ dpk^-
žali nade wií pochybnost wjftečnosti swého pejdře-
^nejsiho plaweciwi a obchodu^ neboť, abychom
jen jediný jeáie příklad uwedlt> byli£ to Slou^andj
kteří prwní základ položili k nejiilawnejším mésiům
obchodnickým zwlá^tě na aeweru a jmenowitě k
Hanze samé tak slowůtné^ jížnapotom Némci> při-
iedše k hotowému, pohodlné použili (wiz Gebhac-
.di f. p. 232. — J. C. Pfistra ®efA. b. Z. p. 349.—
Sartom (9<fd|. tti ^anfa^Sunbté. 8. L6« 63.)—
Híiom ((Stfd). D. SRecfí.) píšenastr. ISi.zrowna:
ie Sloutawlm sláiva ta přináleží, že prwní se odwá*
žili po moři na seweru, a netoliko mocnau Han-
zu založili^ nýbrž weíkcTcn obchod icwcmi, — a na
str. 149. dokládá, že: nnynijií obchod nimcckg
jest toliko mvocé pradáumého obchodu slowansktho
iitd.« Toř nejlepší rukojemstwí, žehy Slowane ji-
stě také ani w stoletích posléze minulých a tím mé-
ně nyni za jinými nebyli zůstali, když plawectwí
wáestranným přičiněním a zwláš tě pak náramnými
pokroky wěd přírodoskumných se dostalo na stu-
pen dokonalosti nikdy netušené, — kdyby nebyli
za príčinaini swrchu uwedenýnii wewšem zadržo-
váni býwali, jsauce nad to nade wšecko ještě beze
wšcho poměru k nesmírné prostoře zemí swých
Jeana skrowné podíly moře, nazwice sewero-wý-
chodního, k obchodu nejméně příhodného obme-
zeni, čehož wšeho obšírněji zde dowozowati mí-
sto nedopauští.
Nebylibychom se o wšem tom ani tolik rozší-
řili, kdyby se lak přetěžká obwihowání našeho ná-
roda ze strany oné s nejlíčenějši důkladnosti a ncj^
lahodntjíi ttuáhwstl tak často neopětowala ještě i
nyní, co se wok náš lidumilým kosmopolitismem
wychlaubá. A činí to ti páni sausedé tak odho-
dlaně, že nezaswěcených snadno zawesti mohau,
sami pak showiwánim, mlčením naším jen neustálé
smělosti nabýwati se zdají, jakoby mysleli, že tak
krátkozrací jsme a opowážliwě pronášeným slowům
slepě přiswědčowati budeme, samiprawdu hledati
a naleznauti neumějíce, aneb dokonce, že nějaký
snad úsměch milostiwý nás uchlácholiti dowede a
my takto málem se uspokojiwše, podobné lahů-
dky, jen trochu medem potřené, powolně zažijeme.
Daufáme wšak, že tyto úwahy postačí, aby se uká-
zalo, jak by se spisowatel k wýsledkům zcela roz-
ličným a to lépe odůwodněným dostal, kdyby Invé
oko byl nemhauřil a w skutku nepiedpojaté se byl
poohlédl, ano žebychom my wkínn prán/cm důtky
ony, ba celau charakteristiku obrátiti mohli. To
wšak odstup od nás ! Co na jiných se nám nelíbí^
iobo sami .«« Uedbe wystříbatí ^IbA. tNeof náro*
.du, který by dobrých wltfsinosU neiDěl! Jako na
,aaiidě práwním, kde se toliko o jednotliwce jedniv
.bud rofirn^a^, ano tim swědomil^ěji zde .widy t^J^é
.druhá strana ai^pboé wyslysáoa, než saud prone-
seme nad ccljm ntcrodcm před weikeiým awěteau
.Žádný by se nemel co- dějepisec odvážiti na tak
wznesenau, důstojnau ^t^lici saudni». kdo wiíchf
.hlasy náležité newyslyšel aneb komo ^nad hlasowé
wiech aučastniku dokonce ani přístupní tke]SM^9 pak-
li stolec ten po^w^tný zoe^ictití, jpj na krámek ba)>r
ských klewet snížiti ms^chce I My pak nidim zawe-
,sti se nedejme^ my powždy skaiunejme sami: ani
se nepřeceňiyíce, ani sebau nepohrdajíce, nabý-
wejnie maudro^ti xz.chyb cizých, cnoat pak mileráp
^di si osobujme^. nechť zdobi bratry naíe nebo jiné;
přede wším ale swatě.se zaslibme, že hájině práwa
.swá nikdy nechceme ani bezprúwí o^XkceU křiwdau,
nobrž pewným budiž heslem naším: nSpraufedl"
iwst k sobě i k jinýmj zmužilá mytrwalost a stuomost /
Oprawa.
W pojednáni swrdiu položeném má na konci prwni
strany č. XV. w sedané řádce zdola na místě vSibowé a Slo»
Ufanén slauti >;Srbowé a Slezané, a o tři řádky dolegi pak
prosíme by se až do řádky 11 swrchu na str. 58. takto OeUo :
Newyučujíť se národowé pante jen oiima ; jaxyka, přťrostf*
ného Jíisyka třeba přede wiim ieiřiti a tp «wlÁÍté we »kolách
nižžldi, práwč národních, an je ^vejwMi díl mládeže a sice
'tviady sotwa tak dlauho nawslěwuje a nawřlřwowali'mi'rie,
€0 zapotřebí jeat, aby se člowék objčejný přiučil řeči cisé
as tolik, že by w ni poněkud mysliti a spolu se náležitě wy-
jádrili mohl; proc'cž -weliká. národu wčt^inaMkol jinak nepH"
rozených arci jen práwě tak dlanho použiwá, dokud lomn,
o Čem se w nich mlnwí, dostatečné nerozumí a tedy pokud
ji zhola nic platný nejsau : Čim a jak má pak lid ten nešťast-
ný srdce, rozum, celého ducha obohatili? Iťzdy ale i wc
školách wySiich je takto a mu.si býlí aspoft mnoho času i
práce bez ančinku amařeno, wsděláwáni swláitě na počáika
ztižeao a tedy také zadriáno, konečně pak se tim wzdělaaci
sami národu swému odcizuji I A když učenci takowi se nám
odpočítají, odkud se má wzdělanost národní bráti ? Má za to
oÁrod dotčený saad odpovídati neboli jeJté děkowati atd.
A. T. ťrawotUw Kuoxri»akf»
Nowé knih y.
Zrcadlo íiwota na wýchodni EwropS: Obrazy^
powčsti a anekdoty z národmho a společen^
ěhého žitvota. Z puwodních zfidel w češtinu
préwedl a sestawil Karel Wladišlaw Zap.
Swazek IL W Praze, u Jana Bohumíra Calve.
1843. Tisk Jar. Pospíšila. — Wel. 12* str* 176
s mapkau. Ses. 40 kr. str.
Malý zeměpisný AtlaSf dle nejnovějších zpráv
a pomůcek sestavený a spolu s potřebným
textem vydaný od Vdcslava Merklasa. Sva*
zeček IL V Praze 1843.— Ses. za 24 kr.«lr*
Digitized by
Google
IIWIIT
% OBOBU LITBBATUBT, UBIBlf J A WBD.
Čjalo XVIfL
IJPfJimhm MU ktr^liim.)
6. zářj 1843.
Literatara.
jneé a ImUcU. Od J. Erazima Wocela.
W Praze 1843, w tiskárně a skladu Jar.
Pospíšila. S obrazcem. Wel. S., stran 223.
Cenalzl.20 kr- str.
Wocel si ustanowil krásný ůkolj oslawiti zpě*
wem neyslawněgšj momenty swého národu, které
se co lesklá nítdégínami geho táhnau. WPřemy*
slowcjcb to učinil až k zahynu tj slawného rodu
králií rodnočeskydí. Teď přišel k době ohromné
sice, ale giž smulnégšj, hrůzy a krwe pbé, w kte-
ré se národ wyt^čii w hrozíwé swé welikosti, w
které mečem, krwj a požárem arwétu osobeawé«
dectwj dal, a pak poznenáhla se klonil a ochabl ;
— byl to takořka poslednj opogený ples swřtodě*
gioný našeho národu. Doba, kterau Wocel osla*
wuge, sahá od Gindřicha Korutanského až k za«
hynut] Husitů, a gest, oplywagjc hognoatj po-
staw, historickau a básnickau w^značnost do se-
be magjcjch, zagisté pro básojka welmi wdedn4«
P. Wocel rozdělil krásny' kruh epických těchto a ly-
rických básnj na dwě části ; prwnj az k husitským
ifálkám, druhá od nich až k samému zahynutj Hu«
sitii. Prwnj část obsahuge nápisy: Alžběta a Jan;
Oda na Karla, otce wlasti; .Wáclaw IV.— Před
každým oddélenjm uwádj Wocel krátkým historí*
ckým nástinem čtenáře w celek historický, gehož*
to gednodiwé momenty za látku si byl obral, pak
rozložj wenec swých ballad a pjsnj. Ge těžko na
wšecky krásy gednotliwých těchto básnj poukáza-
ti, několik wšak předce gmenowitě podotknauti
musjm. Ilned w prwnj básni, kterau gakýsi ušlech-
tilý mjr wane, krásně naznačil nám bást\jk hrdý
a wznešený cit pronásledowanc dcery králowské
Alžběty;
Že gsem wniička Otakara,
Hodlám skutkem dokázat :
Radfg semfjt cboi než aebe
WsAalek haoby uwáaatl
W následugjcjch. Mostská wéi a BognaHrad*
ianech nadepsaných básojch zase naopak bugný
hluk boge rázně ge wyljčen ; básně tyto dwě co
do žiwé barwitostí, epické plastiky a tonu gadr-
faého a prawo-starodeského k neylepšjm patřj, co
gen koliw toho druhu máme. Nemohu opominauti
na malebnost aceny z Mostské wěže pozor obrá-
titi. Korutanštj chtěgj české reky na wěži té se
bránjcj ohněm kolem nj založeným wypáliti ;
Tu se hlnčnS do kořen ai
Brána mostská rosljtne,
Aiy a branau trauby zwučj
Staročeským blaholem,
S mostu pádj w Malan Strana
Českých pánů statný tém etc.
W iiBogi na Hradčanech* welmi trefaiě ge nazna-
čen poctiwý a gadrný tón surých ballad.
Čj to pukljř zilowaný
Wráij w hustých kopj les?
Hoi ten pukljř Jan ze Stráže
W chumel nepřátelský wncs'5
W aápětj mu chrabrý BLamyk
S přilhicj tau hýkowau —
Za njm s bleskem mcč£i hrmjcjch
Čechowé se dawem pnau.
Básnjk wubec na to hleděl, aby sauwěký tón wždy
trefil, což welmi dobře pňsobj a srdce w tak zdár-
ném Ijčenj neodolatelně dogjmá.
' Ballada » Pražské sekery* znamenitau doko*
nalostj formy wyniká ; geť wypracowána ad unqiies
et capíUos, gakož wůbec w Meči a kalichu widětí
ge pečliwau, opatrnau, ano niistrowskau ruku u-
ínělce, který se překonati nedá bugným wýbuchem
básnického ducha, nýbrž který gasným uswědo-
měi^m a uměleckau rozwahau twořj ; protož i kaž*
dá báseň wýtečně založena a rozwedena gest. Cy-
klus básnj ©Pan Wilém Zagjc z Waldeka« uwádj
nám postawu gadrnau, poctiwau, ráznau a prostau
prawočcského pána, Zagjce se Iwjm si^dcem, genžto
se neleká hněwu krále, ale dobrým swýmswědo-
mjm a láskau k wlasti ohrazen gsa, před njm pewně
stogj a zmužile zwolá :
Králi krew swan ob£tugi,
Du^i Bohu, srdce 'wlasti $
Wlnst tcd 9rdce k sobě wolá.
By gi potěšilo w strasti!
Gest to obraz prawý Slaročecha, wehlaMf, statný.
Digitized by
Google
70
pokorný a předce w práwa nMHim|iiif» tláiomAý
a předce měkký,
BogowDJka ieleznéma
Teče slxa po twáří.
Pro 6j8St 8wé wlasti a králojvny dalby swfig ii-
wot a (aké pro ni w ií/m s tone kles» tento mei
zcaUt české, gak geg sauwěká pjseň nazýwá. A ko-
leny něho sbor těch pračeských rytjřů: Ctibor
gednoraký atd. Gak pohnutlíwý obraz, když tito
xeleznj mužotvé přeď kapfj swalého Wáclawa kte*
čjc se modlj a ten gednoruký
Ctibor swalý křii lél déU
OsUtlem swé prawicr.
»£trom na pomez}« ikKwý ami obras pfed
oči stiiiv} neěťaaiBé křálomiy> taočjej^se ae awaii
wlastj. Bááeli roatoKuiáto^ gemoá, něiných odstJB&
a barew phiá, nadcfanutá tichým ale hlubokým
bolem^ aaqiá malebnost.
Před obruMia swaiým a*. Idanj
Panj bledá oka milostDébo,
Gak andjlkjr klečj okok) nj
Dwé déwéátka wzhledu r&iowého $
Podal «lRÍka na skal i ně sedj,
Koné trawau blaudj wolnym krokem^
Otworem tam lesa zbrognoS bled}
Do dalekýok kragin wkhkým okem.
K neykrásBěgáJBi básnjm celé sbjrky patij ty. kte^
réž následugj o králowně Alžbětě; gsauř tak ně-
žné, gemné, plné citu, že každého pohnauti musegj.
Gak krásné gsau pjsně nešťastné králowny w ci-
zině, k. př. ona, kterau swé djtě uspáwá^ o aogeli
strážci ! A tjr česká xem^,
Dobrau noc,
Ode ti angel stráloe
Na pomoc*
Zagísté každému do srdce musj mluwiti slowa n^«
šťastné králowny, která, od manžele plachého a do*
brodružoého zanedbána gsauc, w cizině žige wža*
lostné saukromnosti :
Swatá swélbi ! odkud putugete.
Odkud wede ruka božj wás ? -*
A gak wřele a teskně gegj tauha a stesk po wlasd
znj w pjsni: íVitry k wlasti milé spichagjcj t
i>KráI Jan apánowé češtj,« »Wyzwánj« a oBitwa
uKresčaku^ gednagj o Janu Lucemburském, králi
nádherném, rekowském, dobrodružnénu nestálém
a heyřiwém, který ač sláwu českého meče rozšj-
řil, předce ale mnohau strast na wlast naši uwalil;
wždyť byl gen cizincem u nás, a nejraděgi k nám
gen pro penjze gezdjwal. Geho rekowská, hrdá
powaha wšak, geho neštěstj w slepotě a geho smrt
každého s njm smjřj. Ontč naskrze poetickau po-
stawau, a geho smrt gest látkau k balladé, gak
gich gen zřjdka stávrá. Slepý, starý na koni sedj
se dwěma rytjri sepiatý, a do boge se žene boha-
týrsky wolage: »Toť bohdá nebude, aby král če*
f^ z biMy m]/kůi^ Neutekl, aleatatně padl. Ta«
to vek^wská smrt slepého našeho krále giž mno*
hýsQ siwiíh 9a látku, šťastněgšjho wxdělatele ale
sotwa našla, než Wocela w Meči a kalichu. Gako
w {ucedešlj^ch pjsojcb celau awau nčžmiat, ^utloat
a MáuMki 61111 ukáaat^ tak fce se zdály mvajčatu
zářj nadchnutými býti a že se gako wzdechy wzná*
ielys tak w těchto zpěwjch celau awau sáflmos^
mocnost a nádhernost básnickau obgewuge. BaUa*
dy o Janu, » Ohlas « a »Oda na Karla otce wlasti«
skwělý důkaz dáwagj o oadáQJ' našeho slawného
básnjk%; zde ge bohatost a sjla barew poetických^
nadšenj, pathos a ráznost i skwělost básakkého
wýrazu. Na důkaz toho stůg zde začátek Ohlasu:
Meče Časů dáwných, kdbi pakapjte?
Rami gste klesl jr ítjtjr českých rek&? —
Hoiy, 1«S7, což gU nck^gju
Oblai nápěwA těch slawných wčkA?
Kdei gste harfy, w komnatách co Čcskýoh
Zwakf Iftdité k iffdoi prowáaefy,
O JaoQ kdyl Činách flawohlcskýck
Zpěwd pjsné bohatýrské péli?
Harfy, meče, itjtjr, brada báně
"W prachu t!j — noc nad brobj panuge.
Srdce národu w^lak angel páně
Stnuau noivM^ avuČMU ptabagc*
Opauatjve Jana Lucemburského,
Cit] klenot národnj okrasy,
Gehoi losky krew a sb/ ka^ I
gakož geg Wocel nazýwá, a přicházjme k ne]rwě^
šjmu, tteyštVistněgšjmu a neyblahodatněgšjmu králi
deakému, ku Karlu, Otci fF^lastt. Poslaužil sice
gen k gediné odě našemu básnjkowt, onať ale wý*
tečnostj swau wiecko nahradj, a zagtsté ge Karel
wjce poUtickau a diplomattckau než básnickau po-
stawau, geho pronikawý, zralý a welký- duch, kte-
rý swé stoletj daleko předhonil, pohybowal se w
gínýck docela okresjch, než geho rytjřský před«
chůdce, tak že by román se dat wýtečný z wěku
toho napsati, nikoliw ale epická báseň. Wjce bá«
snickosti do sebe má nástupce geho Wáelaw; powa-
ha-to;, na které posud geště něgaká kletba ležj, nebof
měl to neštěstj, že geho nepřátelé historií geho
psali. Gestiť něco daemonického w něm ; on ne-
stál na garnj půdě uswědoménj ; tagné moci gjm
táhaly sem a tam, což také, gak se zdá, náš básnjk
naznačiti chtěl tjm, že nad njm se drzj »Gednánj
mimozemské 'I, kdež satan a duchowé pýchy, lakom-
stwj, smilslwa, záwisti, obžerstwj, zlosti a lenosti nad
njm rokugj, a s lepšj stránkau duše geho zápasj;
bylať ona we swém základu dobrá a šlechetná, a
musjme býti básnjkn powděčni, že geho poesie
gako angel smjřenj se nad njm wznášj, a že prá-
wě geg, který- w obecném mjněn} lidu nezaslauže-
Digitized by
Google
n
nau poikwmu pM^^ ^fkii tebtKostj swého genia
Eušlechtil á ofllawil, neboť prawá čarowoá skwělost
barew poetlckjfch zde se obgewuge. Wbésni:
»&iy qoaře WácUifia^ pnwý báekorkowý lesk
iperků básttkkých se skwj : fakowM rozmanitost,
nádhera a skwelost kwětů a obrazů w nj se blyii>
Na la0liiMi«ém um lůik«
Twéte gMsé wodpjck biftkft
2 kkajan prokwjtag.
Aadjlri oo lAcU sk«i^
Ski*^ s mořské piwoftkyj
Bbký pk« bj wjswániti,
Letj kwétAm na swonkyé
Ku břcbu se loAjr ieDWi,
Z puvfNirowýob korálA
Mesie labvtf»wait pČMi«
Koiist ilatýcb |anlwA.
A teď gasné satraubiwjíe
Na lastury robowé,
Z ItnsL wIn sa ifynořiwS«
Bngařj Tittoudwé,
Kolem krásného se sgewu
Hlučné rozestaupili,
W loii peret spjcj déwUy
Déwu kauxeélné krásy
Ztwnkenk lastur budili*
Těmto báchorkowitj^m barwám |ia odpor wyniká
»Zbefa« swau píjsnost], zádumčiwos^, ráznau krá^
kostj. W celé básni ge něco poSmaurnélio, tag-
ného^ gakási ukrytá bolest. IfV dawn plačjcjho lidu
•togj dwě postawy, gako >'wlnau rwané némé ska-
liny.« Za prwn] vsirašti]^ se wleče pe8«, potí
přjlbau druhé ozářj hrůzně gedno oko gen.«
Tauto básnj ge takořka přechod udiněn k
dlruhé částij we které se opéwá doba historická
oašj wlastí, welká, slawná* ale krwawá a hrňzyplná
ona doba« kdežto národ náš uch-viácen gsa my-
šlénkau a opogen nadšeném zpěw^m : T»Kďei gsU
boij bogoumja ! * krwawé a ohniwé stopy za scbau
neeháwage^ za znamenjm kalichu ailaunepřelomnau
táhl, a sám gsa otřesen až do kořenfi swé by tnosii> též
takořka relau Ewropauhnul a otřásly pi^chod chy*
stage k nowěgšjmu wěku a wzdělánj. Gest to doba,
na kteréž takégeště kletba spočjwá^ gižto snad bu-
daucj teprwé wěk segme, až pozná, že welká my-
šlénka w těchto hrůzách &e ozj^wala, gako w bauři
Uas Božj^ a ie krew prolita byla w obět swěto-
děgskau; neboť duch, který w děginádi Lwořj,
, ge přjsný a krwawý, on zláme a rozdrlj mnohé
srdce ... A giž básDJk hlásal sloivo siii|řenj, pal-
mau přikryl meč krwaw^ a rány bolestné, diwoké
a hrůzné postawy zmjmil zářj poesie, a škwrny
smyl křestem duchowjfm. "W bogťk hluk a w po-
žár tránn^ znj geho pjseň gako hlas mjru: ^Od-
pustil/^, ku kteréžto básni on národnj krásnau
powěst o slepém mládenci použil, kterjž w kost-
nici sedUck# kofitiprý w kapUikift roiKMl. Gakan
iváak ráznpstj, silau a plasúkau báaujk ^^ hrůzj
bitew Ijčiti uměl a postawy diwoké a ohromné
bogownjkú b0lf€h» doiwéddugj »Bitwa Svdoměřická,
Žižka a Prokop, Obět otcowa, Rysenbersky hon*
atd.
Neykrásněgsj ale plody awého bánaického
ducha podal nám Wooel ku konci w básajch:
»SeB« a » Ohlas*, které k ney w^bednégijm patRJ
.cokqUw w našj htf^atuve máme* W prwnj Ijd^
^ak posledn^ hauf Husitů na Kosowu poU w moři
Turků utoniikL Hiuiyad kázal Uiisítůaft» ahy cesta
Turkům zamezili, ^a že wygde svogakosi na zwé-
dy^ aatjm ale — prchll-— W táboře llaž] Huaité*
Na woajcb kragnjch éetné stráie atofý
S wémým palcátem w táboritském krogi.)
Mnohá hlawa tam obrostlá ledioau
Na cep krwawý njie se uklonjc,'
Z oka ivpacUébo Ucha sUe renjcy
Na wlftst apomjnái milenka geďinau.
liV&dci Husitů se gestě gednau •we snách odlesk
awalýcfa, mágů rozswjiil na ftiwota hrobě*; wšak
^ ge tkao^ a
Hradby •cbránci ^ravieni kleknauee^
Prosbu posledx^j k nebes Ajd ii«ii^aiic%
Hledj k seweru^ k té mileué wlastí \
Zitj celébor blaženost a strasti
W dobé poslednj éo duie swolalí,
A kdyi Žižkowu pjseft dozpjwali,
CepA chopi se — otwjrsgj bránu.
vNuie, i?o1á Smjl, milj Celir bralřj !
Du»e porubme nebeskému pánu.
Okem na nás on Biilosrdn)'in patřj.x
"W hegna turecká Husité se bořj —
Do poledne ai ^eské mlaty pnuh —
Po poledni wiak wjce se nehnuli ;
Neb w tom nesmjmém ostrých hrotA moři
Do poslednjho Čecha utonuli.
Yi aposlednjm ohlase*> w neyskwělegt^jm plodu
našeho na slowo vzatého básnjka, geště gednau
z hrobu w}'zýwá »reků slawn^ ch stjn^ «, a ofage*
wj se
Hrflaný nrni na iroM se tyéjcj
K nebi zdwjhá oalepcoan twář,
Kalich drže, a nčboA tok siéjcj
ZhAni sti;iká krwoleaklau sář.
Znáte geg, slepého syna sláwy,
S kalichem a rázným palcátem,
Gehoi krok, co stébla swadlé iráwy,
Tlapal wogska w stona|;}CJ tem?
Z propasti smjřenliw;fm hlasem woláno na slepého
vrůdce :
Tu se oči gasnS odemknuly
Bratra ■ Ttocnoiva a slae diri
Jftoojcj se dol& s nich, kanuly
Tiie yt kalich wjry — do krwe.
Kalich klesna % ruly bohatýra
Do propasti strain^eh wjřenj
Padá, au se ústo Žižkovo olvgrá,
Hlásagjcj slowo: Smji-eig !
Digitized by
Google
n
Slyhne koneční^ wftok básnjkůw^ w strastiplné
léto při duchem prawého křeHemstwj nad Husity
pronúšeřiý:
řkth JP ran Pánif liditwu ku spasen),
,2 lásky yen se toktf krwe lily —
A wy w pYehjiném ste zasUpenj
Pro krew lásky — bratrů krew cedili ! •
Tak gest naše literatura zase bohat^j o plod
krásný básnjka a spisowatele w národu našem slaw-
ného a děného, o. plod, který wSjm práwend za-
sluhuge ctné gméno djla národnjho, neboť oslawu-
ge welké dege našich praotců, a slaužj ke cti na-
šeho ná«»od<i, který geg- svrým nazwati může* Že
nagde cestu k srdci wšech spolorodákd, gsne gisli,
gelikož gii dřjwe našli »PřemysIowci,« nad kteréž *
my Meč a kalich, í co do básnické ceny i co do*
formy a řeči, klademe.
Že ostatně pěwec nMeče a kalicha* nikoli
pauze na stanowiaku českém ustanul, ie prawé če-
skoslowanské, ano slowanské wfibec hledisko si o-
•obil a dége, třebas úfeegi gen české, i k žiwotu
« myslí dťahýoh saukmenowců našich pautati a W
ně též powěsli slowanských nám neybližšjch kme-
nů wpljiatl umj, dokazuge gak celý sklad básně
samé, uk i zwláště ukončenj gegj. My zde na
ukázku gen tato mjsta položjme ;
Nebo Um, kde sUwa kyne^
Morawané s Čechy st4»gj!
(Mstitel dle morawskó pQwé^tí.)
Tatry, Tatry ! slunce swaUu úřj
WaSe ramena ted oswécuge,
Ramena, kterými k blalié twáři
SUwa národy swé pHwinuge.
Audolj — to kolébky milosti,
Gescro. -7- to tagné sUy matky,
Hlas potuchu — zwuk domowa sludký.
Žuly wěčné — toi gsau Tater kosti 5
Skály — ruce k nebi se modljcj,
Pruhy sníhu — newinnosti řády,
Ijcshié turnS — prapory wlagjcj,
Trauby pomsty vrucné — ivodopády !
Srázy skalin, toť gsau siloó háwy .
Tater, steZ/tu nad korábem Sláwy ?
.... Kteráž ze dwau stran pak* sobe
Spasitelný djl wybrala,
Zdali ona, gcnž pro marný
Zisk se podlan sluikau sula,
Nebo tato, co swých otců
Zwyky, dest a hroby chránjc,
Nevinnost a gaiyk bránjc,
Stogj proti skázy praudu ;
Bude prjsně rozsauzetio
Na tom boZské prawdy saudu ! —
Wydánj gest welmi krásné a obsahu dostogné.
K přjlohám, welmi nmohé zagjmawé i důležité hi-
storické zpráwy k lepšjmu gešte wyswědenj ge-
dnotliwých té básně částek podáwagjcjm, přidán
gest obrazec, zřjzenj starých husitských táborů a
taženj wozůw prcdstawugjcj ; obálku krášlj wkusná
a obsahu knihy přiměřená vinétka. iv. 2V.
' Malé -fejpířátry; -
Srbské národnj nowiny podáwagj zpráwo o »Drago»
Jfúbúíty tába«ťhjku (čili a(manachu) srbsktfm na tok 1844,
oaoówanéra pause od frkackneefe^di Srbkyfl; Qbaahowati
má dobré noyely, pjgoé i. gtvé, národkijm diifibem dýajcj a
k probuzen] národ njho ducha směťugjcj básnS, pak histb-
tické drobnosti; krásoé, nowowkusné obrazy mágj geg krá-
šliti. Peojze na náklad mag se S9QÚ prosti^kem dLcij ;
bttde-li tdar přáti, má se kaidoiodiié pokračowatí. Akcie
stogj 10 %l stř., sa ' to obdrij každá akcionářka pokaždé
wýtisL Z penés, sbylých s akdj i a wýtiika almanachu
samého, sřjdj se gistína, aby uk poéetj loto swého gistěg-
ijho^ a sdámégkjho trwánj mJďe. Giaéna účastnic i penjae
magj se redakcj srbských národojch nowin (do Peiti) po-
•jlati a na blahor. p. Attastasii slechiiéku Nakowau addro-
sowati, kterái nad psněžitými sáleiitosimi bd jti má. €rmé-
na oněch whisteneckých SrbkyA, kterái ku spolednoati oni
přistaupj, budan w sfb. nár. nowinách a w zábawnjku a-
nom tUténa.--Gen statně dále, ilcchetoé Srbinky!
Nowé knihy*
Zihawné spisy Jana z Hwězdjf. SwazekS.* Jaro-
hněw z Hrádku. Novela z času Girjho Podě-
bradského, část prwnj. W Praae 1843. Ti-
skem a nákladem Jar. Pospji&ila. — Stran 162
we wel. 12. Ses. za 24 kr. stř. .
Oíiuer Twist, aneb : mladieiwj sirotka. Z nnpi^U
ckéko C. Dickensa {Boža) ziesúl M. Fialka.
Swazek IL VV Praze 1843. Nákladem Jarost
Pospjsila. — W 16. ses. za 20 kr. stř.
£(fnj nttrabnjl neb poUin^ a tct»itnit » U0
fnjm a n> Bonnem ÍDfpo^ářilw)/ pof m fFíácánj
počtft tu jáfona toi^cmiUn^, oneb: Stni^a fpo*
mocná, » ftere iie^en lefnf auřabttjct a reioirnjcí
(mpflíwcí) poiuftimaQÍtl {ábap a nařljeiif } e^eta
}n»eUbeitiJrfů a^t^iá) u^itíi, paf w ()onba ^ftU^
táni aučtfi to fpflemattcfém pordbfu a w pt^opU
Utiwé fratfpflt na(e)naut/ npbrj i taU ttnffímtít}
mládenci a u^eblnjct t ^eqié) mocmťčenj potrebnpd^
uméfoftj tofábnaut mobaus pro ^tá^p, SRoramn a
®Cejfo/ pafpro borni a beiaí Stafatt^. Ob 3 a ti a
S)omtnťfa ftaffpara/ býmalébowr^aíb^mde^
. cbÁd^/ nptii c. {. fomtfara pii fataflralujm obbatu
gruntownjcb wpnofů. SOB 93rné 1843. XifFem anáfíoir
Um Jrant. ®ajHa.— Str. 326 w 8. ses. za 1 zl. stř.
i((ir6attj[{ Saivur. fpowjbra pro fajbp w^t, iwlifíté
pro míátel bofpéleáflf}. ©te némecfcbo mjbaíol
fflfitc. €m. fitbaitffý. ffl (Sáflíaioť 1843. ^at
nataMS^cíammiffa, fnt>f ap<c. ^ S obrázkem.
W 8. ses. za 24 kr. stř.
&tút»\h dertt^ené a 6jU rfije. S>toÍ potajbff^ pro
robtíe a t\ttp bíe ^rtiftofa émťta ob 3of«
9. Sewjtffébo. SB ^raje 1848. Dítáflatem
SWartína Kcureutra. — W 12. ses. za 8 kr. stř.
9(kelaiba ci^aiotona* ^řjbéb prawtťtop io)té(a[
3oa(ftím Síwbrft, fooperator » |)robiflFtT. ÍB
ÍJroje 1843. Kflříabcm Martina JReureutra.— W
12. ses. za 15 kr. stř.
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBOBU liITBBATIJBT, UUBNJ A WBD.
Čjslo XIX.
(jnyi#llMi m$ BíWétůtm.}
20. ztítj 1843.
Iiíteratara.
9í MrÁ4kH. Noweh z é^aa
Qs^jhe P^ébrAdského^ od Jana b Hwésdy.
Gáat prwi^. (^SebnHiý<^li spisu aábawaýeh
djlek třetjO W Praze, w knibtiakánié a
sUadaJanPii6i)jsih,lS43. Str. 160. Ses.
sa 24 krčští;
* O deg:inách Česlci^cfi ínfiže se řjc1> gako se
druhdy o horách Sesk^ch řjkalo : Kďe ňa ně sá*
lineš/ wšude ti drahokamen w ruce uwjzne- ťa-
ámo přjbehuw národu českého ge z tak podiwnych,
bohatých, rozmanitých nitek setkáno, že kde a
kdykoli z něho wytáčeti začneš, wšude ti zlátohlawy/
leslcnawé koruny a hrdinské meče z něho wypa*
dnau.
Událost! lidu našeho, záníysty a skutky pánuw
geho, osudy panownjků českých gsaiu neybohatšj
a neyzdrawégšj pramen, z něhož by Čerpati měl,
kdokoli se odhodlal gazyku swému pérem básni-
ckým slaužiti. Get arci pramen tento zarostlý
mnoholetým křowjm, bodláčjm a tmjm, neprj-
stupný nahromaděnými suiinami, kamenjm a pra-
chem ^- těžká ge k němu cesta při dosawadnjm
nedostatku prodělaných pěšinek a prawých uka-
žowadel, a gen s wellkau tjžj lze se k němu tak
dostati^ abys mohl nemýleným okem na hladinu
gebo pohleděti, w l&no gého sáhnauti a pak či-
stým gého mokem rozehřátým swětu prawdiwý
obraz minulosti podati.
Zkrátka řečeno: wieliké prjprawy k popi-
sům děgin českých gsau posud nemálo těžkej
někdy i při wsj péči marné — a tak se skoro wiáj
přiházj, ze obrazowé minulosti našj práwe io ne-
mjfvagj, proč by se nazýwati mSIi českými. To
nenj duch Český; to nenj mraw český; to nenj
gazyk český; to nenj česká barwa, české swětló,
Seský stjn. To wše mohlo se tal dobře, wtěchže
poměredi, w tomže stawu djti w Icragjch němé*
ekých i giných — gakož nám se w kra gjch našich
tryobrazuge. Kdo sám s podobhými pracemi a
Studiemi se objral, pozná prawdii toho neylépe.
Přiznáwáme se tedy, že nás wždy něgaká
bázeň přepadne, kdykoli se w belletrístice našj
nowinka s nápisem »z děgin domácjch* wyskytne.
Wyskytugeť se toho arci bohužel až tuze poskro-
wnu ; co nám z toho na oČi přigde» ge posud skoro
gen w našich Časopisech zahrabáno — a to nás ge*
Stě gednau stranau téšj ; powažugemeť to wšecko
ža pauhé okusy a cwičenj, za prwnj a druhé wý-
lety w oboru nezriámém, i těšjme se z druhé stra-
ny táu naděgj, že nám posawadnj nowelisté naši
něco řádného, sebe i wěci dostogného poskytnau^
až s některým wětSjm samostatným djlem o sobě
na pole literám] wystaupnau — k Čemuž j^m ra5
nebe brzo pomočil
I gesti toho nynj giž zagisté potřeba ney-
wySšj í Djlem ge to práwé ío sjmě. gežto se w duši
národu neyspjše ugme a z aurodné pudy w bohaté
aSaté klasy viystřelj ; djlem měli bychme w oboru
tomto giž něčeho mjti, čjm bychme se před swě-
tem vrykázali. Proč se až po dnes při wšech silách
našich otálelo, a proč wšeliké naděge naše pau-
hýtni naděgemi z5staly«to nemAžeme u této přj-
ležitosti ohledáwati. Námi wládnau posud tak
železné okolnosti, že gim i při wšj chuti a sjle
odolati nemožno ; blažen, komu se poštěstj, byťi po*
zděgi, z gich břemena se wymknauti a gako ne-
pautaný pracownjk na vroK dédičnau* se postawiti.
Z ohledu wšeho toho, gakož i proto, že ge
dfjto gednoho z neyčelněgšjch belletrístu našich,
musel tíÁm býti swrchu řečený Jaroknéw z Hrádku
darem nemálo wjtaným, a přegeme sobě i horli*
teému nakladateli štěstj, že mohl při náwěštj o se*
braných spisech J. z IL danému slibu tak brzy a
šfastně dostáti.
P. sptsowatel nazýwá toto swé neynowěgšj
djlo: nowelau, snad proto, že se mu pro názew
rofn^nu dosti obšjrným býti newidělo? Awšak nám
se zdá, saudjcjm dle swazku prwnjho, že negen
celé rozloženj, nýbrž i wywedenj geho té zpfisoby
gest, že mu směle názew románu w Čelo postawiti
mohl. Néběžjf nám sice, abychme se upřjnmě wy-
znali, nikdy tak welice o to, gak básnjk swé djtko
Digitized by
Google
74
pokřtj ; pauhým gelio gmenem nedáme se mu '
w geho prospěch ani w geho škodu poh(iauU> k
prawé toliko podstatě a bytosti geho pohlédagjce;
že 86 wšak z gine — abychme snad řekli : školské
strany «a to hledj^ gak gsau déti nazwány» a pak
teprw cena gegick se ohledáwá: .mysnli bfchoíB,.
aby se u nás kratsj sestawenj gistjch událostj w
geden sauměrný básnický celek powpd^mk -^<dellí
pak (owsemť i giná patřičná znamenj na sobě
nesaucj) románem nazwalo. Nowclii užjwali bychme
gen k naznačenj menšjch obrqzů a to zwláště wza*
tých z času nám bijzkých nebo neybljžšjcti, pře-
de wšjm magj-li za hlawnj barwu prowedenj gakési
idey, obranu gakjfchsi poměrů atd. Pra^ijme to
wšak mimochodem, a nikoho, kdo wlastnj korau-
hew powznésti může, pod swau neswoláwáme- "^
Předmět k neynowěgšj nowele, čili. románu
swému obral si p. spisowatel z času Giřjhp Podě-
bradského. — VVeliká to zagisté^ pohyblíwá, čini-
plná doba w dóginách českých I Znamenitj úka-
zowé se w nj řjkage w. patách stjhagj -7 a proti
sobě stogj dwě strany odpornéj očištěny owšem
horkaUj krwawau iázoj práwě minulých dnů husit-
ských, ale geště neústupné, geště statky a ž^wol
pro swé smýšlen] obětu^jcj..
A gak málo nám ai pos.ud z této doby po-
dáno I — Nenj aíe také dif<ru. Památka gegj po*
doba se ledwa zacelené ráně na ubitých audech
našeho národu; olowěk newj, gak se k nj prib.lj-j
žiti, gak se gj dotknauli, aby to nikoho nezabolelo.
1 obcházj tak dlauho, až bud dopela z okolj segde ;
anebo gen tak z daleka gi okreslj, že si ani po-
dobna nenj.
i
e n a.
Přikládám zde, jsa vždy pamělllv o zvelebei^t
vlastního rodu, krásné činy dvou Slovanek, šlech-
tické Polky a Češky, zaznamenaw si je pro veli-
kost projeveného vlastenectví. — Za onoho času.
když se příhody opět udaly, že první z nich lásku
nesmíťnou k vlasti vyjeviti mohla, ztrativši již za
Koáciuszkových dob tré synů pro dobro vlastija žijíc
nyni na osamotiiělém hradě otcovském, ilapsalaná*
sledovnýlíst zemskému vladařstvu : isemťsešlá stá-
řím 1 chudobou. Tré nadějných Synů a celé mé jmění
obětovala jsem vlasti k dobytí ztracené blaženost^
národní. Zeť mi ničeho nezbývá, čehož bych da*
rem otSině své přinesla, než tři měděné rakve,
v nichž moji miláčkové odpočivaji, i ty posilám^.
-— -«< DfiAý knifittý čin vykonala Anna, královna
ceskia ehoť Ferdinanda L, prosíc jej na smrtelném
Jožiávém, aby Ceckům vždy upřímným a laskavým
otcem a pánem byl.
Tyto pravdivé příklady považuji za tak krá-
«iié. ba ^moobeiá kcás&čjlí naíiity^ kfeerýxhž D s^íii}
tvoříváme, abychom zprostý rozum obveselili. I
^diviw.nu j^^ proč spisovatelově nevoli spíše Jtě^h*
to tak krásných povídek ze skutečnosti, proč je
lahodně nevzdělávají, kdežtoby jích to méně prJce
stálo a k mnohem většímu užitku vedlo a více čte*
náře těšilo, zvláště kdyby obraz z národních dějin
vzat by}^ Kdoby si z- těchto látek óbífbirf K^eldi
ulvořki mínil, 'in6žeS sám ze 9,ré hlavy sfrajení vy*
mysKti a pnavdivých porídek velikou sf Iq čtenář-
stvu podati, jakožto činíval Ovid, který svýeh me«
tamorfos nazvíee-z pohádek aixajekevého-ňárodQ
sestavil. Tak i Montagne současných 'spisovatelů
poučoval, aby podobný n^ způsobem dějepipdý ro*
mán psali. O posledni z Římanek ještě poznáme^
nati sluší, že opouští-lí Pavlina žiyof za, Seneka i
on jedenkráte smrt pro ní opustil. Nám tato vý-
měna nezdá se sice býti spravedlivou, ale dle zásad
stoických, jak totiž mudrcové ti živu býti ineli^
Seneka se za choť ovšem . obětoval, což z listu k
Lučiliowi dostatečně vysvítá. Ačkoliv Montagne o
tom dobré míněny má, Senekova obět téměř rovna
jest obětem nejapným, jaké mužové za našich dob
Svým paničkám přinášejí v pravém s;mysl.u toho
slova. Jak mluvívá pán k své paní ? Chceš mi do-
kázati^ že jsem tobě obět neučinil? Nekoupil-liž
jsem ti dvanácte košil z nejkrásnějšího plátna hol-
landského. Nedal-liž jsem za tvůj pláštík 100 zl.
na stříbře? Nenosíš novomódní klobouky, zlaté
hodinky, prsteny s drahými kameny? Ty jsi ne-
vděčnice; pravíš, ze jsem tobě žádnou obět ne-
dal!— Ale takové oběti nejsou nijak rovny obětem
ženských. Mějmež to stále na mysli, že žena lásku
i neštěstí chová, že milost dívčina již obětí jest.
jTakkoliv žena ctnostná jest, pra Ví jakýsi starožimý
spisovatel, předce ji to nemálo těšívá, když její
krása a sličnost pochvaly dochází. Ovšemť, ale
kdo tojio jest vinen? Kde žij^í niužští, jenžby
ženskou cnotu chválili ? Ňevychází-li všecko ba-
vení se s nimi na Jiehoty vzdávané kráse jejich ?
A samo naše projevování lásky, čímž bývá VícCi leda
lahodaott -^lichou řečí ? Mohou-Ii Jinýqh vlastnosti
ženské na sobě míti v obcích, kde^ se o jich vy-
chování tak ohijidějiečuje, kdea; se jim tak obme-
zený života cíl §tav(, kdež vynutí-li kdy žena stud
do tváři mužské, toto své vítězství Iřoliko ^panilosti
a ušlechtilosti své qq děkovati iqá? NebyiiJijsmQ
Digitized by
Google
j^ ^d "fěkv uknWař.Níironpyé protí .kr*wém»
pohlavú-podpírajíf^ se M prA\^ síly a. mod ?
JíiaW«doé«»<|idodeiia óioyěčenstva a uvidíuie, jak
jicďBSJká po tom blouzoÍTá, což rnkí^Ti jen Tá?»íi»
bývá, Kdyi «rdnitQ«i; obCa«?k* a domácí cnoali
.▼zemi odmuiů ctóq5ll>íy«ií*i Vá^^s^^^ř^^ '»**
přicbáj^ejL Neinqsám k tomwlo % dálí přiklade
piiváž^; kdoiby navadéi, íak^pamlomyslné «€«•
^y naie y Usce-kMTlaati-.avé.a drahé ^alecčim
p Dámi wpasy yedou? Ale i. naopak mnohý mas
i laUdec eeeký miujo jeniýaatu* aháai «e jen po
peDěsich» rozum 8Y&J jc» »a špcfkácbi a planýeh
průpovidkách broii«i;r- jaký ^Ihr, kdyi i maohá
paoiéka a alocioka po jiných ^écasch nebaij-r-ue^r
faloazkii— nebUani. Ale pwznatiaeskiwfce xetishé
poiuá tak jako iiiužsti btúhřé nejsoíí, ie vxdor vši
táhube, jii róravnť cit jejicli utrpěl, je^tó svatý
plamen v srdci ženském hárá. Ženské srdce jest
čistota Lásky ^a.lř*sk|yj^tCiV9^ ,4Cdožkoliw tuto
pravda pozxiad' volíš, nech sto pannám amláden-
cin^po vůii vQlld, a u^idiš^jzé mládcqve nazvíce
jdl^ uwtkur^ale panny díaVla^^ard^e svéb<>» vo-
liti ftttdoii. Radostna \doubm v krásnéjeí budou-
éňosť slávských krajů *a naší české vlaati, ntboť
vlastenky naše, s cnostným srdcem svých dítek
vjciioyávati a na zprávě národnosti pracpvaú bu-
díku. H^-mebuť chtějí 1 Ale neveřim, že m země kdy
Wáienvjéi býti mMe, kd«žto Sena, riestojíc aa vý-
^8ti«svéty íidskéi nepoMává prospěch cinostné
rodiny pro dobro vlasti a člověóenstva, mocnost
rodinné lásky a mravnosti k dokonalení nejsvetéj-
Siho cile člověčenstva— knábpznoaii.
O nmiefii kiiihprodagl.
často hý^k slyířcti Uloby ná IpatíýstiiW ětéklóáo-
Vanského kůÁlikupeél^j, a wžrU, kddl «i íalngj, nemagi
meprawda. Na koho má padiiaúli wina? Lehká gest od-
pow«d: na naác nakladatele! Ba owáem, taa menájch a
wftUjob Win 'megptn, a i«dw»c *íi .^idycky ní«o, ao by. |te
^im taái*Oi úhf učliáli. My itógtóie lUrtauowcnj saatavatelé
gich a sami ledaco tíi&me, cohychom si přáli a s čchoi se
oWicm něco wýwesti dá, liěco pak nedá. Ale máme wíe-
ckn winu smuiáéHo tohoto stainru na né gen a na ně uwa-
Ipwati? NawJá se nai^,^ kaukněmtf sekaidý také . trochu na
sebiS a na ty okoinosli které aás, třtba nám nwfdekj oU-
čegj. Působcnj gtfsfc dwogj : gedao ^de ic středu do itÁtch
stran "kniha 5 druhé odtíwíad b kruhu do Střfcdd naxpátek.
Oqo náteij. knihkupdům nsUiia> • iádeyme widycky, aby
ge gak náleij aastáwalií o iWo ' dPljm« s€ mywAickni, kdoi
se koUw k wlasti- loáme, a w tosn djlégme ka^dý sáip aa
sobě, abychom scčkoliw jjsmc učinili. Wjce prjčmhwosti,
— a my mluwjme ide gen o rychlém a poi-áclněm rozesj-
lán] knih a hledánj nowých mjst odbytu,— w tom by wjce
přjčinliwosU nakladatelům našim nebylo na ugmu a zapo-
třebj gest, aby některý % nich, Wkednj dráhu zwyklého
nawlečenj a — wté««nj * optetiwj nďwé, Ííetněg»j a rych-
legij cesty hledati se pi-icinil. . A w»ak ncočekáweyme
pri tom hned něco irelkého, auplný obrat wěcj, kteréhoi
se w xáleiitosti tak složité, tolika ohledfim, okolnostem
a zkauskám podrobené gako polodiwem nagednau docjUti
nedá. Při tom měgme widy, o wěoi té saudjce, na spra-
wedliwém pozoru, gak nelehké to počjnánj gest, do gakých
autrat i ikod přiwádj, ie se často zboij s ncylcpájm au-
myslem odeále, ale s horijm pHgmc a bere W6ehQ pHčiněnj
ležeti nechá, nezapomeňme, že ukowé neplodné sem tam
posjlánj geho na autpaty nakladatelů gde, iie w tom pro-
střcdnictwj cizjch knihkupcetvj třeba, gimž se nái knih*
prodag g«»tě pijlií málo wýnosnVm bjti zdá, posléze pak
též, ie gsau ^nihkupectwj, od klci;ýehí se, ani pcnjze ani
zboij newracj. Zagisté . dosti pijčin, geito, by n^ wie-
cko, aspoň le<lacos omlauwagj* Giaá .wada w tom zále^
nanetečuosti třjd práwě .noybohatijch a ncywyřsjch, k od*
bjránj knih př^d gínými určených ; tu- ow^em gen čas pircd-r
sudky ruájcj odstraaj, ale byloby aspoň žádati, aby naii
knihkupci pomalu se ociťowa*i a w nj probjrati, cestu k
1<^^ .'budaucnosli proklesťowati začali. To by bylo o ge-
dnom 5 (CO se 4ruliého, nás totiž týká, na nás na každém
gest, abychom gim každý podlé obzoru a slánj awého stc-
ftičky do gednoiliwostj okazowali, abychom, kde o mjsta
bes knihkupeckého spogenj posud gsaucjm wjme, po muži
řádném a ochotném se ohljdali a určitý swazek geho s ně-
kterým knihkupectTfjro aneb nakladatelští jm zgcdnali, aby- '^
chom kde gaká pickáika, kde gaké zdržowánj gest, o po-
moci poradili, abychom, na kterém mjstě a gakhy, se něco
Bwlážtě mezi wySvjmi oněmi a bohat&jmi třjdami lam neb
onde činiti dalo, okazowali, abychom i každý, pokud nám
lze gest, oroz^jrenj dobrých spisu sami se phčjoěli- Polo-
zenj w^eho se walně zlepiilo, to fe nedá zapřjti, ale ne^
deyme se tjm sami dosna bezpeénosti, a do poklidu, kte-
rýž gen po auplném wjtě;istwj náležj, uchlácholiti* Hledjme-li
do zadu, snad dosti gest učiněno, patřjme-li ale ku předa,
přemnohé a těžké ^ge^tě zbýwá. Máme na polowičnj cestě
ustanauti? Máme to> ěeho tolikerau horlivrostj dosaženo,
napořád giž samé náhodě a slepému osudu zústawowati?
riíkoliw I »Každý něco pro wlastd a »Zádný. den bet
čárky « budiž na^im heslem. Tak.gděme ku předu, a klaď-
me si sami z toho aučty, čeho. gsme každý í»s od ča-
su doqlil. Mnoho-li se tjm zjská, nenj třeba wypočjUwa-
ti; gen wáak o tom, čeho se i polom geitě nedostáwati
bude, daufeyme, že čas sám, zagisté mnoho p^iaě pro tíM
w lánu swém chowagjcj, ie zwláátá i wnitiriq zkwjUuj i
dokoualenj naij lileratury o gistotě dokoná. Od neyncpa-
Digitized by
Google
?6
ttnSg^jlio počftwYe tolik gsme liorliwoUj i wytrwÉlon] swan
posud doWedli, i «|;akibjclioin BoUi pod]7l>ow«tí, ie we
cliwaliiéni tom (>jIeDj neusunauce, gedni • druhými geltS
wStijho dokážeme. "*
Prof. iSiseten wydal podlé lakoba Giimma mlawnici
irpokotiěmeckého gatyka nažich dob. Na stránce 36. pra<*
wj mezi ginVtti takto : »Po celý stredoj wék ai do této dobjr
irwá láthiské pjsmo mezi wlemi* národ j německého a ro-
teanského gazyka, toh'ko ie se prodleným časem kulaté a
rowné tahy gebo do praivých tkraucenin zueiwnf íly. Bes
roKurané pfjČinf stáwá se, ie toto tkazenú, newkusné pjsmo,
gak se práwč za dob ivynalezeoj kníhtiskaiského umtnj
mwářilo, ffofichjm aneb ní^meckijtn natýwáme. Gothowé byli
gil dáwno wyhynnlj a hranatá tato literek forma panowala
kromé německých Tukopis& a knih rowněl i we wlech ro-
mánských a slowanských zemjch. Kc1y2 gíi wiickni téměř
oftatnj národowé w Ewropě k u^lecbtilegftjm twarAm su-
tého pjsma se na^rrátili, udriela se posud u nás w obyčegi
akranceni ona abccedaj kteranl bychom rowným práwem
čtéknu (!) nazwati mohli ; a předčeť pak nemiiie se nikoliw
la organic^an modifikacj latinského pj.4ma w prospěch ně-
toecké řeči mjti, poněwadž nikde twlá^tnjch známek pro
sále swlá^tnj zwnky neujedla. — Netoliko ie pjsmo toto
oko uráij a psanj i tisk neohraba oěg^aa činj: onoté Xakh
překáikati Hteratury najlj tr cizozemsku !..« Ai potud! Ne-
nj-liž to hezké, milj kragané? Skoda ie těm pánům podo-
bná historická eskamotáž také stranu onoho prawpněmecké-
ho, tak nazwaného gotického sta>irite1sťwj nenapadla. Toť
by se snad také rowným práwem českým naswati mohlo,
aspoíi welká podobnost gest mezi obogjm úkazem. Nu co2
dělati, my pHgjmáme poslušně wlecko, a bez toho má ro-
hatěg9j Iwabach geStě swé ctitele mezi námi; Maienj t!
pi^tii — ted ho magj celý a wýhradnS sobě postaupený. Po-
děkngte 8^ za tu ientrrosnost!
Drcm L. Gajem wydawaná »>Danica horvatská, sla-
Yons\á i da1matifiská,<c kterái prawosestersky záleiitostj če-
skoslowanské národnosti i liteťatury si wijmá, podáwá
swým Čtenář&m také náwřstj o Irienaučných slownjcjch,
wyilé w listech těchto a konCj ge tť^mito slowy: jiWraucj
radost oswěcičugeme nad krásným oným předsewzetjm mi-
lých bratrj Českých. Národ, který bes wSelikého wenčjbo
wplywn, bez wjíeiiké wyfbj pomoci, sá2u*ty i pobjdky gii
tolikeré, zagifté tak znamenité djla ze sebe samého wywedl,
ini^ic zagisté weselým okem 'vr bndaticnost hleděti. Gsauce
pak pteswědčeni, že z péra oněch mužfi, gichito gména
gsme swrchtt Četli, toliko znamenité i dokonalé "^ygíti m&ie:
wraucně iádáme, aby českého gazyka powědomj wlastenci
na přjklad Čech A ohled wzali a obě ona djla na nál gazyk
přewedli. S gakým nesmjrným prospěchem by to bylo co
do roKŠjrenj pramenitých známostj, wykořeněnj přemnohých
fHdttOlkh i Mjl^* ii&rodii}lio dÍNJm: íéikb nwidj íoMf^
XotunŠ ktoliw okohioaii Bale lép« snámy g»ftii.« —
Pod vAawm » Wěšelé ptfkoé^ ptaim PráHU^m "^Tífl^^
% PovpjMléwy tMánj oo nciridět « ftniAaéfli wftAn ro»-
Mniiilné, HěBMAlB ivdm oUJbeiké MmŠAmšetriédff, opa**
lf«oy nCkolikii tytÍBkniri,*-|iik MéMoIm, tr^ěujka Kw9A
tM7 wyfiatá, irdké p4»efawaly idoieáSf - hinorickA pówjdka
fttlf%* 9iřéHté^ pMoiěMi «wéh^ d^ga a ^těem » K«*
Udhem •• «týk«gej;--dtkk wygde nowt wmiUef hif»mpir%
lákkéei od ^•MkfMJb, « nová kráilká populAnq, irodlé Aolaf
knihy •epiKÉA mUmmlěe hYmmíMo I l|»of» ^ékik^ ftUĚ^ftm
od ^Sýjbory. Ktiakn m tmatéš mehyMufá-: Mta^ tef#«^
p{»im » diklúwái^' od mV^f Ká9mtfpě9lti/oénfék9^
od tlieol. Dm « pro^ J^ Mlths, gaioiio iiowý djl á^M
M0, OfcA, na MorAwI) .vydaných. -- Koncem tohoto roka
wygde také nowé, we mnoha částech xcela přepracowaně
%yááig Buríanowy |famihaiiiky.
Now^ knihy.
MaU Encyklopedie nauk. Nákladem českého inn«'
seirm. Dil III. l>ra Wáclawa Staňka přiro-
důpiš prwimťárúéní, &iK půpeéni Aioiřai^ re^
tiUii n nerětta wedlé ířU a řádu jejkL 3
obrazy. W Fráze 1S43 w 12. atr. XIV a 49&
sek. za 2 zK atř.
BelUar. Tragická zpěwohra we třech gednáinch,
dle \Vlaského Salvátora Kamerána od Jana
Nef). Stépánka. Hadba od Kafetatia DontjvetA.
W Prase 1843. TiakemanáUadeinAiinySpiiK
koivé, wedefi}in J. B. Malého.— W 12. sir. 39L
ses. ZA 10. kr. stř.
SSBjtef, íDicíat afpoíu aníai, atte6: ^oti^ttíni tta#
uťctij pro tt)flc(ř9 t9; řterjnjWp (f^owagi iic6o<ío»
toati motjan, gwtáffté í)ro fprofté ^efroDáře defířé.
Db gí4» fragana ^. 34na 32. Dtitla, buc^ownj^o
fpráuKe n> Znxii a bopífowacj^o iUna c. f. tt>íaft«
lyofp. fpoleíitoftí. ^řeíojaSofcf Hítx* Tbnnhtt,
apeff. jřauffenp ftií^ownj atb. SDB^bala c.ř. wtaft.
^ofp. (poMao^ t0 tttímifmi íeftém. @ hwima
bffami. — Str. 128 w 8. ses. za 30 kr. str.
íhUu gal^ im^^* SBBefeío^a toe 4 g^ónjc^ bíe
£o^ei)UoiDa: ,/S^it beibett Áííngéberge'^ n>)be(ána
ob jřljmettta 3C. ^unera. 90 ^raje 1843.
%i^m a nátíábm %m^ épinřowí.— Wel. 12.
str. 107 seS. zalO.kr. stř.
%H l^bfiť^ pM fwaH$m. épx^ «» grbnmit ge^
bnáni Me Ottéit0cm>ttH^ potojbÁ^: £aii d«s roille
fleiirs. ob 93. SL ipemnanita/ jčeffHnjin 3 a na
9ícp. étépánřa. íB^raje 1841. SRáfíabem SEB.
épínř^. — W 12. str. ses. za 32 kr. stř.
átorb. asramatírf^ Jert wc iroan gebnánjd^ bíe 9řaii#
paá^a ob 3ana IR. étřpánfa. 1ÍB?hpajc 1844.
2:t{fem aitánobm 9ímp épMotoc; toébeMjnt 3.&
SD{tí(éljo. — W 8. sir. 34 ses. za 10 kr.
K tiftku se chystá: RUŽB STONOLá, katolická mo-
dlitebnj kniha pro wxdělané panj a panny. Z části dle
1Cer»cka, s fástt pAwodnS od Kňrln Engenn TiépéhOf knéae
iádtt Premonsiráukébo w Rrase,
Digitized by
Google
■IWIIT
E OBORU LITERATUBT, UUBNJ A WBD.
Čjslo XX. {^MřřJlQlm Mi Hwéiům.} 4. řjgna 1848.
Literatara.
ČechBštowan, čili národnS g^^^ ^ ^^'
chách, na SĚorawé, we Stezku a *ío-
tren<fcii. Od Františka Gyrilla Kampelj-
ka, saukromného učitele českosl. gazyka we
Wjdni, auda c. nár. Maseum w Praze. W
Praze, tiskem a nákladem Jana Host. Po-
spjsila. 1S42. weL 8 str.224. Cena I zLstř.
Nesmjme řjci» žeby u nás nedostatek mluw-
sických a dobropisnych spisů byl; co rokwygde
gich několik, kraléjch, obsjrněgsjch, wjce a méně
dobrých a rounanit^in prawopisem psaných* kte*
réi se wšecky» a to gest hiawnj wécj, nazwjce do-
áti br2o odb} dau. Saudjme-li podlé toho, a ginak
wéru nelze, musjme uznati, že se w národu na-
hem potřeba prawidelného naufienj se materliíně
w)ce cjij, než by se na powrchnj pohled zdálo, a
ie snad tjm způsobem naše krátké a dlaubé sa-
mohlásky a naše twrdé i měkké i brzo onjm stra-
šidlem býti přestanatt, Vk kteréž ge dobrá částka
krátkozrdLých našinců i nenašínců s gakýmsi ob-
zwláštojm zaljbenjm powaiowati ráčj. Chudáci
tito za 10 owšem nemohau ; ge to w skutku perná
wěc, na slaršj kolena iákem se geště stáwati, a
po šťastném přemoženj mnohých gako naschwál
udržowaných předsudků tomu se teď* třeba po
mateřsku a z wlastnjho odsauzen] učiti, Čjm gsme
se pro gazyk rifj za neyautlegšjho mládj, sobě
samým newdék, tolik bylí namučili. Pomalu uznáme
předce, ano uznáwáme gíž, že náš milý český pra-
wopis předce tak těžký nenj, gako třeba onen druhý
na ledagaký způsob tísjckráte a tisjckráte do nás
wdaukaný, shledáwáme pomalu, že náš gazyk krá-
sný, skladný a bohatý gest, a že oprawdu přjčiny
nemáme, pročbychom se za obogj aspoň před
ňyněgšj Ewropau styděli, ano pomalu nabýwáme
též přeswédčenj, že Čechoslowanu welikau práwě
ctj nenj, w gazyku swém mateřském dostatečně zbě-
hlým nebýti. Lidské wěci gdau diwným během;
wekowé powstanaua zawrhugj slepě ; přigdan ginj a
ohljžjme se zwědawě, odkud se as opět nagednau
takowá horliwá láska gegich bére. Obogjho máme
welmi žalostný a welmi radostný přjklad na sobě
samých, na národnosti našj a na gewisku gcgjm,
na gazyku wlastenském. Posléze minulým dwěma
stoletjm by nebylo wěru škodilo, aby byla důkla-
dněgšj, wniklegšj a rozhledněgšj známost o tom
mjwala, co mateřština wůbec gest a gaké mjsto
naše mateřská řeč mezi ostatnjmi gazyky zaugjmá.
Nemysijme tjm, aby předkowé naši, žigjcj w osu-
dných oněch dobách, lépe byli uměli po česku
mluwití a psáti ; to nikoliw, tomu učme se gen,
pokud čas a chudé posud pomůdiy stačj, pilně
mrždy a pilněgi dd nich; ale netagme si, že kdyby
ústrogj gazyka a podiwu hodný sklad gehó, geho
bohatstwj i přednosti geho před ginými řečmi a
zwláště též srownalost geho k spoluslowanským se*
strám geho wjce a hlauběgí bylí znali, zwláště ale
kdyby na gasněgšjm wědomj byli mjwali, Čjm wla-
stně mateřština pro každý národ gest, do gakých
požalu hodných zmatků se ten pauštj, kdo gj po-
hrdati počjná, a gaké neštěstj ony třjdy a to bez
wlastnjho, podstatného prospěchu na celý národ
liwrhugj, kteréž se gj před celým swětem poprwé
odřjkati počjnagj ; žeby to wšecko znagjce nikdy
se nebyli toho zawrhowánj winnýmí staK, kteréž
na nás, pozdnj gích potomky, tak těžké břjmě dwo-
gatosti uwalilo, že pod njm posud bolestně upjme
a gen úsilným namáhánjm a nesčíslnými, dobro-
wolnými i nuznými obětmi kausek po kausku geho
se zbýwáme. Nechceme na železném chodu děgín
historických pilnjčkem našjm ustruhowati, wjme že
se wyššjm pořádkem řjdj, gegž krok za krokem
prohljdnauti čjm bijžegi tjm snad nesnadněgi bý-
wá ; wjme že liché gest posuzowánj wěků minulých
podlé toho, čeho my gsme z nich we wlastnj zku-
šenost nabyli, konečně i to wjme, že v co se stalo»
stalo se.« Ale gakož prý wlastnj škoda neylépe
poučuge a Člowěk prý se proto rád na minulost
ohljžj, aby wkládage starau mjru na nowé wěci
wšeho oklamánj na budaucnost se uwarowaL tak
my i proto gen raušku se starého labyrínthu onoho
Digitized by
Google
78
snjmáiiie, abjchom se tjm gístěgi oowénra Qhaaatí
dowedlL Předkowé naši méli gcdno nebezpečj, gež
newíděli a gemuž se také uhnautí neuměli; náoi
hrozj dwogj, a abychom se ho wystřjci mohh',
musjme ge náiežítě poznati. O to« oč se gim ge-
dfialo» aby totiž gazyk fiái aeklesL gedná ae mám
posud také, kromé toho ale geště o wjce, o to
totiž» abychom poklesáwagjcj giž pézdMÍfali uo
takorka mnohde ze samých giž rumu wynesli. Pro-
středky k tomu gsau iisjcery, prwnj a hlawnj gest
-- 'poznáuj. Láska se u nás zoowu probudila a
šjrj se mocně a mocněgi, ale láska byla i dřjwe
a předce-— nedodržela. Poznánj gi mu^ doplniti,
a to-Ii se stane, dauíeyme pewne» že následek gi-
atěgšj bude ; nás wék sám i duch geho proti minu-
lému za to ručj* My musjme poznati důležitost
mateřštiny pro wzdělánj i blaho národu, my musj
me poznati wýtečnost gazyka našeho a to^ čjm we
spogenj s ostatnjmi slowansk^mi řečmi gestp wu*
bec wSecko to, o j5em gs me se dřjwe zmjnili ; my
to musjme wšecko pewně a důkladné poznati a
známost toho mezi weškeiy třjdy národu našeho,
owlem wšude na přiměřený způsob rozšjriti^ a pak
nebogme se, že láska naše hluchá zůstane aneb
ohni podobati se bude, kteráž we schiviucjchkřo-
winách ae wzegma^ w náhlé plameny w nich wy-
šlehne, aby náhle opět zhasnuly gen hromádku
popele po sobě zůstawiw.
O tom^ co by 1^ podobnému poznánj wedlo,
mnoho giž mezi .i^ámi psáno, bohužel že to we
mnohých* newždy lehkp dostupných knihách a
časppisjph roztrauieno. gq^ ; na sebránj toho, na
nowé a srosiité sestawe^nj anebo pro gednotliwé,
třjdy čtenárstwa wzdělánj a zpřjměrněnj dlouho
nikdo nepomyslil. Spis, kterýž gsme swrdbu ohlá-
sili, má tu zásluhu, že se prwnj o to pokusit .a
proto giž zagisté wšeobecného powšimnutj zadu-
huge. Záležj<(! Ctchoslowan Kampeljkůw ze dwau
oddčlenjf z gednojio totiž, kteréž o důkladnosti
gazyka českosloyranského pqg^dnáwá, :a z dru*
hého, gehožtp sice předmětem mluwnice téhož ga«
zyka gest, kdež ale p.sp. nicméně napořád a kde se
koliw přjIežitQSt wyskytne, k tomu co w prwnjm
oddělenj za aučel si byl wykázal, s qbzwiástnjm
zaljbenjm přihljdá* Před prwnj oddělenj postawe-
na gsau nSIowa k ČechosIowanům,<* gednagjcj o
wysoké ceně našj mateřštiny^ o důležitosti i roz-
sáhlém spogenj gegjm, o wlastenectwj i tom, co
s^ proti němu stawj« Prwnj oddělenj samo gedná
neyprwé o krasohlasnosti i libozwučnQSti našj řeči,
pak o bobatstwj gegjm, o důležitosti národnjho
gazyka we wědách a w oswěiě, o wjsoké dokoná-.
losti.t filosofieiré Uaubce českoslowanštíny, o ráz*
nosti gegj, o mlnwnických přednostech gegjch
před gioými slowanskými gazyky, o powínnostech
našich wzhledem wlastenského' gazyka, posléze o
počtu i rozwětwenj Čechoslowanů a o nadegjch^
kteréž z toho pro- živroi národnj i pro literauirá
wznikagj. Přidána gsau zwláštnj důležitá swědectwj
■siawnAioKaramzina, G. král. Wýs* prince Jana, G.
Osw. knjžete Frant. Kinského, Geho Fxc hrab. F.
A. Kolowrata, posléze i připogeny zákony, ku pro-
spěchu gazyka našeho wyšlé, i důkazy, kterak náá
oswjcený dwůr sáín ctjti geg ráčj.
Druhá částka pogednáwá mluwnici w pořád*
l(u gednotliwých částek řeči, pak skladnu a prawo*
pis, poskytuge přjklady k slůwkowánj a končj krát*
kau historij prawopisu slowanskébo wůbec
Ho^é o«ocowáiiJ«
Suw i sákiitosti tlowanských národnost), klcíréi tá-
ptdný EwTopé uk dlaulio- netoitným a nerwjm kolikátým
awjfu djlem byly, Mčjnagj náhk wteob«ttttaa pozornost gj*
mátí; gisdaoducbé Kpráwy,' noirmářské Články, pogednáoj,
brofórky a celj spttowé stjhAgj' se gako o Mwod, a gakoi
o ná« dřjwe nikdo ni^lehoi irědéti nechtfl, tak ud každý
na překot se honj, by neomylné swé náhledy wpřjtonmost
i budaucnost Sjm ryíchlegi akřiklawěgi tjia lépe sdělil. Pá-
nové cbtčli gedojm skokem s čiroteanié noci na gasný dea ;
col^ diwu, it oM tťochu bllkagj, že nohy váiaiigj a.ie ac
mce pH nogistétti tou wráwomwém chodu toho, nač ney^
dřjwe padoauy wij moq ehýtagj, aby aspoň aéco milyt saé
by se a co by. držely* Neypodiwnéglj^ sobě ncjrprotiwněg^
Wéei wyná^egj se* na swj^o, s odhodkáoslj a giato|a«i
kteráž k ustrautj donacage. Kaidý aaá, každý wj v^co.;
odknd a gak to nabváno, o to wede se aeyaieasý pé^ %
kaidý má swé pjřesw&ldenj a 'smate<*li se gedno^ gě* hiie-»^
dle drahé po riDce. Golepijho wydáno, čte se sice také,
ale lepáj dástka seudu býwá giž w ducha anticíp0wáaa» %
my i^me, že giž dJžž} ůstrog ialudkn má wolnosti dpstj^
by si • dané potrawy gen gisuu částk9 wybral a ta op^
podlé sWého sobi pMprawď, sindWlduowaL To platj obswlá^
iil o nejblUsjm nám sápadn, > a newjm mJetneme^U toho,
kdoby nám we wžem tom odporowaU chtél aneb aspoA
mohL Odpowjdati na w^ecky blndy a úužky» na wáeck^
QSOČowánj aneb BAh wj g^kých sámysia podkládáig« l^la
by práce nekonedoá a — ^ newdě<Saá« Lidé Jiijwagj swAg
roattA) hvudai gakýkoliw, neyradžj a n^kdy -^wédj snad tak4
prod, aspo.fi pro sebeé Netřeba nám býti tak rychlými^
afatychom gen neustále sady gloých. distiti aneb Snad gii
dosrálé ovifoce do nich nosiú chtéli. . J blauditi gest
pékoé a potřebné), a my máme,, doma dosti .gejíté pmoc.
Digitized by
Google
bjchojp směli bes neswřdomitosti ^j «e tiecbat {ifkognS
po kříwolikých cestách k přawďé pMbluzowat, klerji tak
málo obati magj, přjmau si k n j cestu dát okázati. Tam
toUkoy kde se blasovré ozýwagj, genžto d&kladnSgáíj a mj-
•tnégij « xoámost fréqj, iiestrannan mjrnost a ďecbetnSglj
tmýjílenj progewowati se sdagjce^ snadno prftwodnj platnosti
nabyti hy mohli, tam toliko ag<en potud náležj nám proti
nim wystatipitly pokudby ttám swým, ač snad dobře a po-
cti wS mylleným a w2ak omylně awýsledkowaným twrzeojm
nm (^ěčh injstech uíkoditi' mohli, kdei aby o nás takowý
kUm se neugjmal, s d&ležitých pijčin sobě přáti musjme*
Podobný slánek wyiel w á* 213. a S14. wfibeo iráieného
éasopisu pbťťS 3Cnéton** pod názwcm »ber tepřád)enfartpt
ift U0^virn«» Od rotroj^ek gazykowýcb w Uhřjclx počjnage
wydá.vrá' se na obhljiení d&leiitosti gich pro weákeru Ewto**
fn, končj pak m;f Plénkami o trSeslowanstwj, kteréž gako
tachmuřené pozadj za zgewisky těmito státi se zdá. My,
(ebo powěděl o obogjm prediym, rosbjrati nebudeme; o
tom pak, co Kolárowi stranu gehd Cestopisu tak rozhorleni
ivylýká, gíóide budeme mjti prjležitost, whodpěgi promluwíti,
a. Koláč «ám, bude-U ian.na.toiAsáleieti^ lépe geltěnei.my
flbhágiti ife dowtede'; tAé ir {ioslednj částce zrajněného ono-
ho článku gsaú některé Trěci, o kterýchž pochyb ugcme, aby
a nasj strany bes odpowldi sAsUti směly. Chtěli gam^
ijci >»bez wywrácenj,(c ale upatnatowali gsme sé, Že p. sp. to
06 se z nasj strany a z lůna našeho wědomj proti ukriw-
^owÁnim twrdj, gen opalunani aneb wýmluwami nazýwati
dowoluge, gimŽ, gak se samo sebau rozumj, platnosti' ne-
|»aústj. % ňehj přjtelém rekriminac z nasj strany, s kterým
|uiž 40 v.iwvých « njftynowěgjjch dobách potkáwá, má p.
sp. dobře, pokud se na né wýbomé ono mjsto na str. TO.
prwnjho ' spisu hraběte Thuna wztahugé *). Proto ale nemusj
to, co se sjoad zgedné ftrany stáwá, tak nadsftsowauV to
pak, - co se % dmhé' strany dége;' tak zmenjíowati a omlau-
wáti.* €»en dělme slunce i wjtr sprawedliwě, máme-li 'giž
gednau na koliiti státi. Gakže ? p.'Sp» bere ve slowdnské
strany wiecko tak doslowně a doslowněgi gejítě než došlo-
wně, a my nemáme, qo geho. spblukmedt^ci prawj, ani do
p&Ie slow bráti. Ba na^e slowa gsau mu snad horjj než činy,
a'in9r viMo třetí ano i' Činy gegich «á*paubý ^it powa*-
řówati,* který snad' gchom ifrrcbolky stromů pohybuge, do
o^ydl) ale a srdcj lidských nikoli ncwniká? Ba otvscui tak
se zdá: ui^olárůw neynpwě^j spiji přetýká 1 neuáwistj k
Kěncfin a*my. bychom se. směle ptali, kde cos podobného
|f JNěmeoku/od nuže psáno, kterýby' taluž měrau* za l-eči-
woda swťho národu platili mohl, gako Kolár Ineri Čecho^-
sloWany Ý" Ozwali-li se w Němcjch něktcřj hlasové W sta-
rém tónu proti Slowanúm,. gsau to gen s(abj,. gednqtliwj
*) »1Ďin dlt«n . SBrdnb nic^t Don ^euem an^ufad^en mu$ cín
itnUřS Xnlt«9en jrtřé tebti(^ ©ejtnnten felrt. SBet eí Íí<0 anmafMi
tooíitř, y<i$ ílfttlonftígefS^l ixnttt htn ^latřen t)UT<^ hit Xntegufifl
tou ^of imb-'^4kbe geé^n-Mc 2)nitfď[^en ^u itltUn, Ur ^utbc
jt^ cm (eiben 9lútíonen fc^toct MtfÍÍRbi(s&»fC •«
79
Kirakowéy kieřj^to w daw^ xwíj přebngnělé literáti^ a na
otupenosli najleho Čtenářstwa ntauohagj, a coby se NémeAm
stranu slowanských záležitbstj práwcm wytýkati mohlo, gest
Ibostegnost; po^Iá z nrwědomosti, kteráž při smáhagicj se
co rok anamena^ivsti toho^ co se w Uhřjch, w cechách a
w Polsku děge, welmi od mjsta gest.i( — My tedy, kdy I
staré křiwdy a stará zla odkrý^agjce k tomu hleďme, aby
'somysL; ni^odnj.wtoas, ooŽ ona Jkma fest, utužila atohq^
Čehož zlé následky posawád tak bolestně pyká, na pfjStj
wairowati se uměla, my nemáme prawdu a dobře a gsme
wSáomé winni^ ale když sausedá na uplynulém dosti ne-
magjce, now^ wždy a nowé křiwdy dělati nepřestáwagj,
to gsau gednotliwj hlasowé, kteréž nikdo neposlauchá, a ge
odwiriuge to, že . newědj xo Činj. U nás bylo-li co od
gednobo muže, kterýž wrelau po>nrahu básnjka w ničem ne-
aapjřá, ginak a borlávěgi pronejíeno. aež se to práw^ chau-
lostiwým uSjm Ijbj, u nás nese winu hned celý národ, ano
celj národowé a k nj se přidá w^ecko, co se w proslowená
slowa zlého a nebezpečného aumyslu wměstnati dá; — tam
když se wšude la|é, kAyŽ se mjsto nznáwánj staré křiwdy
nowá páchá á nadto k budaucj gestě semeno wysjwá : nenj
to nicj a nemagj ani ti z toho winu, kteřjž neybliž^j toho
p4wodoowé gsau. My když gen o faktickém mluwjme a
bjlé bjlým, ow&em pftk ále Černé také černým nazwemc^
gest to Buh wjf co, a ' budaucnost ' se má před zámy-
sly .naiimi třásti $ tam nech se mluwj i samý^Ij coko-
Uw, gest to wěc přirozená a neřekneme-li hned bigjce se
wprsa: )>Ano, pane, ano, f< dopauújme se zrady na něgakém
autoe .efa kdo wj kterého spisowatele a bez pochyby i na
-celém swětě, kteť}ž^ na ném apočjwá. My máme býti mer-
mócj winnými, neboť abychom tjm nebyli, nesměli bychona
wiibec ani býti. To ge krátkými slowy celý staw wěcj j \
gsik s« má ten poučiti, který se poučiti neóhcc a neum j, kte-
rý pro djtě tmy, pro podezřiwost k nestrannénnx, gasnémá
iiwážeoj ajii pJrigjU nemC^e ? ,
Xália%ra mlnvrozpytecká*
SlowaUskir nářečj,' přepodiWně řozhahizená, sauhlasno •
stj » swéwolnau měníwostj badače sad mjru dogjmagí.
Blahým úžasem pogat bý-w^ wlastenec, gako plawec, aa
tnezi ostro wr západt^ Indie do hlubiny prftfalednébo noře
patře, háge korálowé uhlédá, podmořské labyrinlhy, w ge-
•gichž nachow^ch Ictorostech • stobateřWné ryby a ginj žiwo-
dichowé newjdaué twářoosti pohráwagj. Rozmanitost ga«-
zVkA slowanských někdy i obweselnge ; neb maika Sláwa
znaky dcerám swým též s humoristickým rozbarem ndělnge.
Pohlédněme na gedno slowo: KapHivu Česky, Ao;)rt>niKr-
sky, pokrzyua polsky a hropiva rusky. Kdo má prawdu?
Čechowé a Gihoslowané na wětsinu se odwolati niohau, an
dwě nářečj w gedné formě sauhl^sj;- a též snad slowo iřo;ir
také bylinu značjcj, pro ně mluwj. Poláci swau pokrzywn
odwozugj od slowa keř, krzewie sif, tolif w haUstj se áj-
řiti. Busowé 'pak welmi hodnowěrně twrditi mohau, Že
kropiva giž w cjrkewnj Slowanftině swflg kořen má; totil
Tcrop, česky HUktop, kyp jej woda, an kopřiwa podobným
zpAisobem pařj. Kdo má prawdu?
Digitizéd by
Google
60
W rakftuflkém německém nářeéj hemij se slcwa, spi*
sownému gasyku nesnámá. Zdagj se to osutk/ rosliČných
národa, po tomto rejdiáiti střednj Ewropjr koČowawtfjch*
Ač takméř s národem neobcugí, sasiecbl gsem předce ná-
liodan mnohá tnamenitá Alowa. Kterak se zde udrželo sta-
ronémecké lader, anglickj laikerf totii mydliny ? — Kterak
gód, godl, anglicky godfaiher, godmother^ totii kmotr, kmo- .
tra ? — I slowanskébo zagisté mnoho do Rakau«tíny se pl-i-
gjmá. Aa gsem se práwě po tom nepjdil, zaslechl gsem gíi
předce éeská slowa, w Rakansjch sobecnélá, n.p. pawláČn
(pawlač), pomaly (pomalu), úrasy (urážliwý).
Proč se w některých gazycjch kocaurfim křticj gme-
no dáwá? Angličané tjkagj kocaurowi Tomrcwt^ t, g. To-
májí— kočka, Iifěmci Eiuz, t. g. Gindřich, a my Macek, to-
ti4 Mauuá. M. F.
Liternj náwěstj.
Po několik rokft tanžj gii obeoenstwo po n^aké no-
woročence. Njže psaný o to se pokusiw pomocj některých
páníi spisowatelii a spisowatelek sestawil a wydá podo-
bný sábawnjk, který pod názwem:
Horuj kt
Jlmanacli na rok Id 449
w měsjci prosinci 1. r. dogisU wygde, gehoi čistý wýnos
kutnohorské opatrowně určen gest, a o némžto směle dau-
foti moiná, ie wáelikym poiadowánjm, pakli ne aupln£
aspoň % wětlj části iryhowj. Aby wiak urydawatel % ohle-
du nákladu se pogistil, wyzýwA weikery přátely národnj
literatury k přiedplacenj, které se w Praze: w knihkupectwj
pana Mart. Tícureutra ^ jesuitské ulici, we wydawatdně
Kwčtů n p. Jaroši. Pospjáila na betlémském plácku, w kniho-
skladup. J. fl. Pospjsila w kolowrauké ulici (na přjkopech), w
Hradci Králowé té£ u p. J. H. Pospjáila, w Čáslawi a Chnidj-
mi w knihkupectwj pana Wá3y, gakoi i u wydawatele sa
mého na Horách Kutnách ptígjmá. — / giuá zde nenwede^
«ii Imihhnpeciw} mahim ^edplacenj přigjmati, gimito se wiem
obyčegné knihkupecké prowixj popřege, ale kniha gen po
xaslánj přcdplacenj, owlem po sráice prowizj odelle. —
Gelikož mi wJak snámo, ie mnosj a milownjkft ná-
rodnj literatury ku knibkupectwjm přjhodné přjleiitosti ne-
mjwagj, oznamugi téi, £e kaZdému twohodno předplneenj
njlepsanému poitau zaslaii, coi snad zwlájtě Morawanfim,
Slezan&m, Slowákfim, gakoť i kragan&m naiim na giných
wzdáleněgijch mjstecli wlasti naSj a řjie Rakauské whod bý-
ti můie,. gelikož se těm, kteíj pťedplacenj wydawateli
»frflficoií zaSlau, kniha hned po wygitj bezplatně poiUn
dodá, pH čemi se o náležité udánj bytu a poslednj po^ty,
gako£ i giných bližijch okolnost] snažně iádá.
Předplacenj trwá ai do konce měsjce listopadu b. r.,
a počet wýtisků bude se dle počtu pánů předplatitelů řj-
diti.
O sluiné wydánj a pěkný xřetelný tisk walemoině pe-
Čowáno.
Předplácj se 1 zl. stř., kterážto cena wjak po wy-
gitj spisu na 1 zl. 12 kr. stř. swý^ena bude. .
K« Hiráeh KutoAck dM JO. aélj 1841. « , ^
P«lr MilotUw W«Mbký.
Zpráwa.
Pan Jan Sudimjr Rettii, známý gil ode dá>ma w li-
teratuře naAj, objrá se nynj, powzbuzen byw náwětítjm wy-
dawatelstwa Klassikiiw, překládánjm latinského historika
Curtia, coi k laskawému pow^imnutj těm podáwáme, kt&*
řjž so o podobné práce anažj.
Pozwánj k zápisce na spis:
m. Th* ۥ Cyprlaaa, bUikupa Rajrtliairin-
■kélio a nméedliykaf
l¥ěk a spisy wybrané.
Od
Jana Neponmka Stárka^
doktora boboslowj, professora morálky a Čosk. literatury
na ůsUwu theol. w Králowé Hradci*
Ob£jměg»jch pracj, k dáwnowěké litentnfe křesťas-
ské se wztahugjcjch, českým gazykem psaných, posud se
nám nedostáwá. DowěměgSj s nimi a zwláítně s Cypría-
nowými spisy aesnámenj-ae nemálo srdcj křesfanskýck w
tom, co prawého gest, utwrditi a upewniti mAle: gelikol
•w. Cyprian . wJady gakožto wěhlasný a wýmluwný mrawo-
kárce se progewuge, a spřesnau horliwostj k gednotě cjr-
kwe, co k základu prawého žtwou křesťanského nkatnge.
Bedlíwý čtenář snadno se přeswědčj, 2e we wdíech dAwtipv
geho plodech, kteréž nás doily, obraz Bohem nadšeného
a při zpráwě cjrkwe přewelice aučinného biskupa nalézá-
me, genž při swé nenchylné wAli spoln autlost i tichoac
powahy apoitoUké obgewuge.
Ostatně netřeba fjřiti řeči k opodsUtněnj spisowa<r
telské chwály sw. muže toho, gehož spisowé wiem, w če-
ském překladu čjuti ge sobě oblibugjcjm, že aawjtagj žá-
dné pochybnosti nenj, ana< to gest neywěUj pochwalau
gich, že wáickni práw cjrkewnjch zasUwatelé, kterébožkoli
wěkn, k ogasněnj předmětů swých čerpati z nich uwykli
gsau.
Spisu tomu přidáno bude: 1) Wyswětksj nepowft-
domi"g»jch slow, a 2) Abecednj obsah gmen a wěcj w ce-
lém djle zahrnutých.
Překlad gest wěmý, přesný a Čistě český, dle sUrých
wsorů klassických tispořádaný.
Celé djlo záležeti bude asi ze 14ti archůw we weL 8.
na bjlém papjru, latinskými literami.
Doba wygítj pozdégi oznámena bude; IhAu zápitnj
prozatjm ustanowuge se do posledojbo ledna bud. roku*
Welice lewná cena sápisnj, kterau teprwé po wygt^
spisu, při odeljránj geho složiti dlužno, gest 36 kr. stř. ; po
uplynulé pak lhůtě sápisnj nasUupj zwýžená cena krámská.
Zápiska se pHgjmá we Modech Potpjšilowých, i mů-
že Uké ginými spráwnými knihkupectwjmi pq kragjch ob-
starána býti.
w PfM« éM 1 řjfM lesa.
Nowé knihy.
Jarahněu) ze Hrádku. Novela z čas& Gi^bo Po«
débradského* Od Jana z Hwiziy. Část iiu*
há. {Záhadných spisu Jana z Hwězdysw. 4.) W
Praze, tisk a sklad J. Pospjsila. Stran 144 we
wel. 12. Ses. za 24 kr. str.
Dennice. Spis zábawný a ponancný od J. B. Ma-
lélio. Djlu třetjho ewazek čtwrtý a poslednj*
Ses. za 16 kr. atr.
Poslední Orebita. Obraz historický od J. Eraz,
Wocela. (Z „Kwětu 1837".) W Praze, w knih-
tiskárně a sklada Jar. Pospíšila. 1843* — Str.
48 \v 16í Ses. za 6 kr. stř.
3enf(& lefť. ©mřfliiá po^jbřiv přcíoíená ob 3ana
^řibramfřé^o. (ffi^ňato iKwětu na r- 18390
m ^raje. Xífř a fříab San g)ofpiir«ía-— Stř. 16
w 8* Ses. za 4 kr. stř.
Digitized by
Google
■IWIIT
E OBORU LITBBATURT, UUENJ A WBD.
Čjslo XXL (JPlrjloIka Iru MtwéMům.^ 18. řjgna 1843.
Literatura.
Jmronnéw % VLráOku. Nowela z času
Giřjho Poděbradského, od Jana 2 Hwézdy.
Čá8t i>ťwnj. (Sebraaycb spisu zábawnýck
djlek třetj.} VV Praze, w knibtiskárné a
skladu Jar. Pospjsila, 1S43. Str. 160. Ses.
za 24 kr. str*
Spisowatel Jarohněwa (tak aspoň saudjme dle
swazku pnunjho) obral si ale mezi dawem oněch
dnů stogUlcs z něhož mohl na wše strany hleděti,
a z praudu tehdeg;sjch děgín rukau pozornau ta-
kowých obrazu načerpati, při gegícliz pohledu by
žádnau stranu ani oči, ani srdce nezabolelo. Djlo
geho pr9gewuge negen pilné rozbjránj a ohledá-
Tiránj domácjch přjběhů, ale i swědomitý saud a
obratné ruce^ kteréž umj vrerný, zdařily nákres
podati.
Postawy této nowely gsau ziwé i prawdiwe
kresleny/a ruzroaniiost gegich gest weliká. Řadu
gegich počjná starý neprjtel wšeho nowotárslwj
w chrámu a na trůně, leiitf Picch s přjštjm hrdi-
nau celé nowely, s mladým Jarohněwem. W obau
zosobňuge se takořka celý rozdjl a odpor stran
tťhdáž sobě protiwnýcb. Starý Prech wleče se
nitkami celého wyprawowánj gako duch odpor u«
bog weda neústupný pro dáwnoletý řnd a proti
nedáwno powstalým nowotám. Strana stará a prwnj
zástupce pan Menhard gde mu nadewšecko; pro
ni se na wše odwažuge, zapomjnage třeba i na
slušnost ryljrskau, a každý swůg kročeg omlauwage
samolibým pjsma w^kladem.
Z kupy několika postaw, gež o sněmu w Hoře
poznáme, wyniká owšem mladistwý Girj, kterýž
welikými zámysly ducha koge, poklidu nenalézá,
až se pánem Prahy a celého králowstwj učinj.
Spanilý to posud obraz šlechetného, w mužných
prsau celý národ nesaucjho reka. Gsme žádostiwi
na geho dalšj zkreslenj.
Starý Makowec ge druhá půwabná žnámosr,
8 kterauž z Hory odcházjme ^ gen že tato diwú.
hrubých wášnj plná, byť i snad prawdiwe nakre-
slená postawa iseswým pánem, knězem Bedřichem,
wstawu nenj, by nám prawý, úplný obraz oněch bo-
gownjků poskytla, kterj kalich před sebau nesau*
ce, bog za wxlikými záměry byli začali. To gsau
gako škwáry z plamenné wýhně, w kteraužto se
byla země česká po Husowě smrtí obrátila — a má-
li zde Makowec býti representant idey husitské,
neporuč] se do milosti gegjm přátelům a nestran-
ným diwákům neposkytne prawébo obrazu.
Dále potkáwagj nás Oldřich Hradecký, purk-
mistr Pawel aKuneš Kostelecký — každý zwláštnjm
rázem wynikage. Oldřich ge zdárný syn býwalé
blawy starého řádu ; purkmistr ge laudawý nočnj
drawec, kterýž před wýchodem gasného slunce
zalézá; Kuneš ge kwětaucj prautek, kterýž se w
rukau djwčjch hebce ohýbá. Žiwé barwitosti po-
skytugi scénám, w kterých se obgewugj, rytjř Ma-
lowec a zbrognoš Beneš, gehož minulý žíwot ge-
ště bezpochyby přjčinu k několika zagjmawým
wýstupum poskytne.
Menšj owšem rozmanitost podáwagj wběhu
děgin wálečných celému obrazu postawy ženské.
Až posud nás potkaly dwě podoby — nešťastná
Lídmila a ušlechtilá Berta, o nichžto si teprwé po
wygílj celého djla něgaký úsudek dowoljme.—
Rozmanité tyto podoby setkáwagj se kupně
i po dwau u wýgewech, gichžto nitky až posud
přirozeně se zaplétagj — násilně hledaného uzlu
se warugjce. Gak se dále zapletau a opět rozwi-
nau, gakým setkánjm wášnj se onde snad přctr-
hagj a ginde zase spogj — to arci nemůžeme před
skončenjm djla wěděti a protož weškerézdánj naše
pauze na tento prwnj swazek obmezugjce dokládá-
me, že počátek djIa tohoto hogné zábawy podáwá.
Wšude ge pozorowati pilné studium času,
weřegných poměrů, mjsta, osob, smýšlen] a mlu-
wenj. Co bycbme p. spisowateli wyiýkati mo*
hli, ge snad neznámost děgiště hned w prwnjch
kapitolách. Takž nebýwalo w Hoře nikdy »pro-
stranného namést] « — gelikoi nyněgšj teprwé před
80 lety po shořelé radnici powstalo — a na wlaském
Digitized by VnOOQiC
S2
dwdře nebylo nikde zahrady, i njiliy do snemow-
ny bylo widěti. Okna staroslawné této sjně hleděla
na chrám sw. Jakuba, gen uličkau od míncowny
odděleného, a protož nemusel se také starý Přech
upachlitj nežli Jarohněwa u fcéhoz chrámu nalezl*
A wšak tyto a některé gine malé wady ne*
mohau býti na ugmu djlu, gežto se nám gako wý-
twor zdrawého ducha, žiwé obraznosti, dlauhého
zpytowánj a gadrného saudu na oči stawj. Celým
djlem, gakž ge posud w rukau máme, wane čistý
duch český a nemilowný on^ch hrůz a přewratů
wšeho Udského a prawdiwého, gakowýmíž mnozj
romanopisci zahraničnj tak rádi čtenáře swé gako
u wygewenj wrhagj. Sloh ge plynný, prostý, za-
mjtagjcj wšelikau nadutost a newčasné horowánj ;
gazyk čistý, wybraušený.
A takž nám nezbýwá nic gíného přáti, nežli
aby se nám djlo co možno neyčerstwěgi úplně do
rukau dostalo. Připogowati něco ku zwlástnjmu
geho poručen) pokládáme za zbytečné ; gmeno a
obliba samého twůrce geho gest u čtenářstwa na-
šeho neylepSjm poručenjm, a museli bychme u
welikém omylu wězeti, kdyby se Jarohněw z Hrád-
ku záhy w rukau wsech milownjku našeho spísow-
nictwj nenacházel. — x^
PráwL' nám přišel giž i druhý swazek Jarohně-
wa do rukau. — I musjmeť wsCi cokoli gsme ku
chwále djla lohoto glž při prwnjm swazku prone-
sli, po prečtenj druhého potwrditi. Ziwé a zábaw-
né wýgewy strjdagj se w něm, gako w čarowném,
prawý žiwot okazugjrjm zrcadle. Charaktery osob
wywinugj se podlé prwopočátečnjho základu*— *
Ledaco wzalo arci gíného směru a konce, nežli
gsme snad na počátku očekáwali; tjm ale nechce-
me ani toho neymenšjho pronésti, co by snad ce-
lému djlu na ugmu slaužilo — a tcprwé konečné
wywinutj historického obrazu tohoto bude moci
saud náš ustanowiti. —
Mezi nowými osobami, gežto nás w tomto
swázku potkáwagj, zagjmal nás neywjce poběhlý
žák Křišťanůw* Skoda gen, že pásmem děgin gako
blesk podwečernj kraginau se zakmitne a giž opět
— zmizj. Kolda ze Žampachu nenj posud tak wá-
biwá, gako prawdiwá podoba. — Wůbec patřj
wsechny scény na hradě Náchodském k neyži-
wěgšjm a neyzdařiiegšjm celého románu.
A tjm to klademe geště gednau wšem přáte-
lům literatury národnj neynowěgšj práci našeho
Jana z H>véz(ly na srdce, a progcwugeme co ney-
srdečněgi tu žádost, abychme záhy podobných
plodu i odijinud se dočkali.
chách^ na Morawéf wc Sfezku a ^'o-
wensku. Od Františka Cyrilla Kampelj-
ka, saukťomn^ho učitele ceskosl. gazyka we
Wjdni, auda c. nár. Museum w Praze. W
Praze, tiskem a nákladem Jana Host Po-
spjšila. 1S42. wel. 8 str. 224. Cena I zlstř.
{Dolcončenj.)
Z uwedeného obsahu widěti, že Čechoslowan
knihau gest, která nám z udaných swrchu přjčin
duležilau býti mus]\ to tjm wjce, poněwadž posud
gediným toho druhu pokusem gest. Za našich
dnů obracj se obecný pozor wždy wjce a wjce na
wšecko, což se koliw národnosti týká; to platj
zwláště o oněch zemjch, kde se cizj národnosti
o wyhubcnj aneb aspoň zteačenj a zlehčen] domá-
cjch pokaušegj ; přátelské i nepřátelské rozpráw-
ky schylugj se tuze rády k podobným předmětům*
dorážek, útržek i lišklebků nebýwá nedostatek, a
strana, která neyméně o tom poučena býwá, co
zastáwati má, ztrácj pole i wjtězstwj, gehož by gi«
nak, dobywši ge, k mnohému dobrému užiti mohla.
Těm a takowým podáwá p. sp. zbraň do rukau, a
gest přáli, aby se do hodně mnohých rukau dosta-
la. Powaha, hognost i rozmanitost předmětů, o
kterýchž se w Čechoslowanu gedná, a důrazná,
pro wlast i národnost a wšecko, což prawé a dobré
gest, wraucj mysl spisowatelowa učinj gi každému
zagjmawau i milau. To i ono, co se w nj nalez-
ne, nebude snad gedněm neb druliýmnowé, — mno-
ho novfého nalezne ale každý, kromě toho ale se-
stawenj wšeho, čeho by se, kdyby toho potřelio-
wal, gen s obtjžemi a to sotwa wždycky dohledati
mohl. P. sp. sbjral welmi pilně, ze staršjch kuih^
kteréž giž ani widěti nebýwá, i z nowěgšjch, z ci-
zozemských spisů i z domácjch; on nepřestáwal
na tom, on sám pozorowal a wyptal se, kde giných
pramenů nebylo, to wšecko s neyhorliwěgšj wla-
stenskau láskau, kteráž si i neymenšjho wšjmá*
pokud koliw k oslawě našj národnosti i našeho
mateřského gazyka slaužiti mohlo. » Národnost a wla*
stenectwj^ gest geho heslo; aby důležitost obého
obgewil, aby okázal, gakse na obau těchto ctnostech
dokonalá hodnost i pewné blaho člowěka, národů
i celého člowěčenstwa zakládá, aby námjtky, kte«
réž by se proii tomu činiti mohly, wywrátil, ne-
lituge žádné práce ; k dosaženj bezpečného pře«
swědčenj obhljžj si swůg předmět ze wšech stran
a uwádj neydůležitěgšj swědectwj giných.
Ginau a neméně wážnau wlastnostj spisu toho
gsau přjkladowé, kogasněnj mluwnickýchi dobro*
Digitized by
Google
S3
pisnjch prawidel w hogiié mjře uwedenj, djlem
nowj a djlem z neyiepšjch a neyblahomyslněgsjch
spisowatciu wybranj. Maudrost žiwotnj^ ráznost
powahyj oswjcené wlastenectwj ilidumilenstwj gsau
hlawnj gich předmétowé ; mezi nimi nalézá se též
množstwj gadrných, méně známech prjslowj. W
mluwnici samé hleděl p. $p* prawidla i wzory co
možná zjednodušiti a wespolným srownáwánjm
usnadniti; milé bude též mnohému čtenáři, co
zde onde k poznánj neystaršj Češtiny a přjbuznosti
našeho gazyka s ginoslowansky mi přidáwá.
Co by se našemu spisu wytjfkati mohlo, gest
ie, owšem gen na několika mjstech, k prospě-
ohu naécmu wjce widj, nežli skutečnost sama po-
dáwá; to plaij předewšjm o str, 47 a 48, kde se
o národech wrakauské rjši bydljcjchao welikosti
gich gedná. Spisowatel adáwá tam počet Čecho*
slowanii na 9,050.000, kdežto se gich podlé ze-
wrubných, pracné i opatrné shledaných udánj w
Šafařjkowu Národopisu gen 7,167.000 počjtá.
Tento omyl dá se u wéci tak téžké omluwití;
wůbec gest ale lépe, w podobných záležitostech
opatrnégsjmbýci, zwlásté máme-lis odpornjky na*
iimi co činiti, kteřjž négakého takowého nadsaze-
nj se uchytíwše, s gakausi aspoň prawdé podob-
noslj podezrcnj gcdnau odůwodnéné i na ostatnj,
co wšjm práwem twrdjme, wztahowati a tak i wjru
ginýchač ne nepřjzniwých a wšak nedosti zběhlých
rušiti by mohli. Co se mluwnických forem týká,
obrátil sp. djlem za přjčinau libozfvučnosti, djlem
z ohledu na určitost i snadnau srozumitelnost zře*
tel s«růg někde také buď na zastaralé, buď z obe-
cné, zprosté mluwy lidu té neb oné kragínv wyňaté
způsoby. Zde rozhodne lehko čtenář, čeho se
přidržeti a čeho neciiati má.
Gazyk nedá se podlé chuti gednotliwých lidj»
byť úmysly gegichsebe lepšj byly, přiřezáwati, sice
by posléze z něho málo wjce zbylo, než trjiky,
ndisjecta membra,« na gichžto srostité spogenj
by ani pomysliti nebylo. W tom nech se každý
podié užjwánj neyiepšjch nowých spisowatelú řjdj.
Přegeme upřjmné, aby Čechoslowan Kam-
peljkůw we wlastech našich hodně se rozšjril, aby
pilně čjlán i gíným zdělowán byl. ^clze pochvbo-
wati, že mnoho k (omu aučelu prispěge/o kterémž
' gsme z počátku mluwili ; s njm si zjskagj zásluhu
i ti, kdož se o to starati budau, abyprawdy w něm
pronesené wždy wjc a wjc uznawalelů, a což hlaw*
nj gest, — i niilownjků nalézaly.
Máme zde ta neyslušněgsj mjsto, zmjnití se
také o ginem spisu téhož spisuwatele, který s
tjmto w auzkém spogenj stogj ; gsauť to :
Částky čeMhoslawmš^Mkého gazyka w
ohrazcjch pro mládež wyššjch i
nižsjch skol. Sestaweny od Františka
Cyr. Kampeljka, saukromného učitele atd.
W Praze tiskem a nákladem Jana Host,
Pospjsila, 1S42, yí přjčném 4., sti*. 20 na
silném psacjm papjru. Cena 20 kr. str»
Pokus tento nenj sice nowý ; giž dwě po-
dobné grammatické pomůcky wyšly u nás, to wšak
nech slaužj práwě za důkaz, za gak prospěšný se
onen způsob má, kterýž formy mluwnické pomocj
tabulek paměti wštjpiti chce. Kampeljkowy obraz-
ce niagj tu přednost, že k pohodlnému a rychlé-
mu hledánj mnohem zpňsobilcg.sj gsau, než tabule
Černého a Michla, při nichžto weliký formát mno-
ho neprjležitostj zpiisobuge. Každá částka řečí
gest na zwláštnjm obrazci dosti auplně pogednána,
ke konci položen gest praktický přjdawek, po-
skytugjcj nawedenj k analysowánj sad. Tabelky
podobné magj to dobré, že i začátečnjku i po-
kročilému whod přicházegj; onomu poskytnau
lehký přehled wšech úchylek a gazykowých forem
wiibcc i přjicžitost k wespolnému gich srownáwá-
nj, což dAležitau pomiickau paměti gest; tomu
podáwagj hned a bez dlauhého hledánj bezpečnau
radu, wzniknau-li mu we cwičenj geho některé
pochybnosti, což tomu, kdo něco rychle psáti má,
zwláště milé byli musj. Obrazce tyto radili by-
chom gmenowitě též učitelům, zwlástě magj-li na-
gcdnau wjce žáku we psanj cwičiii; lehkost, pří
každé zpozorowané gich chybě prawidlo grammati-
cké wyhledali a i hned beze ztráty času na ně od-
kázati, ulehej omnoho namáhánj obau, a častým
tjmto hlcdánjm i obrazců nazjránjm neygistěgí se
wšecka u nás tak hogná zásoba mluwnických fo- .
rem do mysli wiiskne. ^ft.
FoMtedtii Orehiia. Obraz historický od J. .
Eraz. Wocela. W Praze. W knihtiskárně ,^ ■
a skladu Jar. Pospíšila. 1843. — Sti\48 /\
w 16. za 6 kr. sir.
Poslodnj Orebita! — bolestná ozwěna z časů
diwě bauřjcjch, zwuk tagemný a wýznamu plný.
Podoba to, o kteréž by se podati dala řada obra-
zu neypůwabněgsjch — podoba to, hodná aby pa-
dla do rukau neyobratněgšjho romanopisce.
Tady nám podán genom gediný wýgew, ale
nakreslený rukau zběhlau — wýgew rázný, žiwota
i ducha plný. Gesti to řjkage apotheosa oněch
bogownjku nešťastných^ kterj pro naprawenj obe*
Digitized by VnOOQiC
S4
cnjho řádu a čisté wjry statky i žiwot obětugjce,
od wlastnj krwe poraženi a do ciziny zahnání
bywáe^ gakož ohrada cizj koruny na cizj půdě až
do poslednjho krew swau prolili — a tohoto vosk"
dnjho okamženj poslednj nakreslil p. Wocel we
•wém obraze, kter;frožto» třeba byl sebe mcnšj,
postawil památnjk hrdinstwj synů českých, o kte-
rémž mezi nyněgšjm pokolenjm málo kdo wj, ge-
Úkož o ném i domácj dégepisci zmjnky neučinili.
Půwodně powstal obraz tento — negsme-li
na omylu — w gazyku německém — a sice wonom
čase, kdyžto nadaný pěwec »Přemyslowců,« za-
blesknuw se w dědinách otcowských swau nHarfau^*
nutnými okolnostmi w cizině b>l paután, ale ga-
kož wěmý domowa swého syn tytéž cizině w ga-
zyku gj srozumitelném o wzdálené wlasti swé po-
wjdáwal. — Na to wyšel Poslednj Orebita r. 1837
we Kwetech a p. Pospjšil učinil welmi dobře, že
drahý tento kamjnek z praudu zapomenutj wyrwal,
gemuž by mezi časopiseckau směsj byl dozagista
za kořist připadl.
Nynj nezbýwá nic giného, než aby tato shvni
wydaná knjžečka při swé způsobe zase gediná a
osamotnělá w literatuře nezůstala — ahy gich ná-
filrdovvalo wjce a tak aby alespoň skrowná řada
knih gedné podoby zrostla, kteráž by se mohla
8 útťohau w bibliotéce postawit. Látky nalezlo by
ae dost — giž i w tom pramenu, z něhož nynj
Orebita powstaL Potřebjť gen přátelské úmluwy
nakladatele se spisowateli a takž by se dala snad
i dosti hogná miniatumj sbjrka těch neyrozmani-
těgsjch plodu docjliti, gakowých gine literatury
giž na zbyt magj. Na sebránj wdkcrých spisů kal^
déhoy kdož dědičnau roli naši wzděláwal, nedá
se při našich okolnostech bez ugmy té neb oné
strany pomysliti; ale w podobné sbjrce dalo by
se urownati mnoho pěkného, co nynj skoro giž w
zapomenutj ležj a pro nás takořka ztraceno gest.
Zaplésaliť by chrne nemálo, kdyby tato naše
krátká, ale we prospěch swaté našj wéci upřjmně
pronesená slowa w některém z našich wlastimilow-
ných nakladatelů dobrého mjstečka nalezlal Zatjm
ale těšjme se« gako gindy, siadkau naděgj.
Pozwánj ka předplacenj.
Nowá kniha*
íátfu ffc(lnáctcbo poíctj ob (5* %. »aji ber SSeíbe.
as ^rajc, 1844. Xiffema náříabem Slnnis) éptit^
řo»c, wcbenjm 3. S3. ?Waícl)o. — Str. 353 w 12.
6eš. za 48 kr. stř.
S počátkem budaucjho 1844. roku
wjrgda náAledagjcj, gi2 mí s polowice wytUtSni, od nj2e-
psaného w/daná koilia:
Kázně a řeči
nedélqjf aiv&tofné a přJleiUostaé
k napnmoženj pobožné národnostL
Djl tento bude geátS v^t«j a Kogn^gSj nei prwnj, to-
tíi asi 50 arehfiw tlustý, od prwnjho sice neodwisiý a
samostatný a wiak s njm i geden celek pAsobki mohavcj.
Cena předplacenj na geden exemplář gest 2 ti. stíjbra }
Čas pfedplatku trwati bude pro Slowensko do 1. ledna,
pro Cecbj, Morawu, Slezsko, Luiice, pak Polsko, Horwat-
sko a gine kraginy do 1. nnora 1844 \ načež powýlená
cena nastaupj. Litery budau íwabaské, abj i lid a nea-
Čenj čjtati mohli.
Bylo to roku 1831, když podepsaný prwnj gako
djl swych Káznj a Řečj wydal, které s takoirau pljxnj od
laskawtíbo obecenstwa pHgaty byly, ie negen celé wydánj,
wýse tisjce exemplář&w, we kratičkém čase se minulo, al«
ie nékleré s nich i do giných nářečj slawjanských (srb-
ského a polského), anobri i do giných gaeykriw (nčmecké*
bo a maďarského) přeloženy byly. Zatjm pak tak mnohé
ůstnj i listownj žádosLi o wydánj druhého djlu ode mno*
bych stran se progewily : že spisowatel to za swatau po-
vinnost držel, w onom sačatém djle i dále pokračovati.
Swému obyčegnéma spůsobu, gak co d» řečt a slohu bi<*
blického, tak i co do wčcj, i zde wérným zAstal, s tjm to-
liko roidjlem, že se zde od nijstojcb, zdeg^jho zboru slo-
wenského se týkagjcjch, předmětAw powýSil giž vjce kit
všeobecným křesťanským, §e swlážtDJm ohledem na dacha
času a poUeby národu.
Duchownj žiwot« a tak tedy i pravé itčstj našeho
národu čc&koslowanského zakládá se nynj hlawnČ na účin-
livosti těch gcho některých synfiw a dcer, kteřj užitečné
knihy mezi lidem roziihigj : kteráž práce, gakkoU obtjžná
a nevděčná, předce gest nynj gediným téměř prostředkem
k rozíiřovánj osvěty a vzdčlanosti mezi nasjm lidem, anť
gmenovitČ my Slováci, giných prostřcdkAv a nástrogňv k
tomu gestě nemáme, gako gsau ku přjkladu Noviny, Matice,
knihkupectva, nakladatelé rukopisy kupugjcj a vydáwagjcjy
akademia a učené společnosti, bohatj patronové a podpůr-
cové literatury atd. A proto každý sbjratel předplatitelů v,
každý rozMÍřovatel knih gest a nás netoliko pomocnjkem
spisovatelovým, ale i výborným dobrodincem lidu a ná-
rodu našeho československého. Tato práce ale ani nikomu
pak pékně nepřisUne, ani nikomu tak šťastně se nedařj,
gako vůdcům a pastýřům lidu, správcům cjrkvj a »koÍ,
důst. a veleb. pp. Superintendentům, Seoiorůra, kazatelům
a učitelům, obzvláště gestli kniha náboženského obsahu gest.
K těmto tedy i my nade prosby obracjme, aby nám k roz-
vjřenj tohoto, gakž naděgi máme, vzdělavatelnélio djla po-
mocných svých rukau ochotné podati ráčili.
W Praze se přigjmá předplacenj u knihkupců pp.
Kronbcrgra a Rivoáčc a u Pospj»iIa.
W Peiti 1. zárj 1S4S.
Jan Kollár«
•ttrpj fleniorálnj rjrkwe ew. A. W. pesfnnAkéj
kasalel ri»oru tloweiiBkého a aud nvkoiika uve-
nych •polcJBOatj.
Digitized by
Google
■IWIIT
OBOBU LITBBATUBT, UBSBNJ A WBD.
Čjslo XXII.
■9999S9-SSÍ
\MřfJtohm Ěm Mlffféiům.^
2. listopadu 1843*
Literatara.
XrcmdMo xiwoia na wtýchoani Ewropép
sw. II. obsahující: Obrazy, powěMti a
mnekúotu z národního a společenského ži-
vota, z puwodních zřídel w češtinu uwedl
a sestawil Karel Wiadislaw Zap. Sw. II,
W Praze u Jana Bohumíra Calve. 1843.
Tiskem Jar. Pospíšila. WeL 12. str. 176.
Cena 40 ki\ stř.
Druhý tento djl Zapowa » Zrcadla « dělj se
na dwě částí; prwnj polowici zaugjmá »Prog]ždka
po Bessarabii* podlé N. Nadeždína, we druhé po-
8k'ytuge se opét několik mrawo - i děgeličných obra-
zil ze starého i nowého Polska. i^Progjidka po
Bessarabii^ otwjrá nám zcela nowý swět, swět wy-
bjragjcj se teprwé zplinek^ plný neyrozmanilégšjch
iiwlilk, kteréž se práwě ze směsice swé k nowému^
wzoešeněgšjmu i celistwěgšjmu žiivotu přerozugj.
Zůstatky prwnjch bydlitelů^ stopy národů, w po-
hybliwých oněch dobách středowěkých zde pobyw-
Sjch» památky wzdělanosti řecké a řjniské, kteréž
přewláda i panowánj téch národů sem byla zanesla^
čerstwé šlépěge z časů, když kraginu tu podma-
něnu měi turecký pulměsjcj barwitý^samorodností
i půwodnosti plný žiwot Hamunů, kraginy ty tedf
zalidňugjcjch> přičiniíwost ruská, kteráž nowý ten-
to k nesmjmé swé f jsi přjrostek duchem i způso-
bem swým proniknauti se snažj : dosti zagisté ba-
rew, by se neyzagjmawěgšj obraz wykreslil. Slawný
Nadeždín wygel z Odessy a progel celau tuto w
kauté, kde se trogj cjsařstwj stýká, položenau zem
naskrze téměř we dwogjm směru; přidaná mapička
okazuge nám dráhu pauti geho. N. cestuge wšude
gako Slowan, zběhlost geho gazykowá i historická
podáwá mumnohauprjlezitost k rozličnému srow-
náwánj, slawné geho gmeno w ruské literatuře a
úcta pro ně od ruských úřadů doswědčowaná po-
skytuge mu mnohau wýhodu k snadněgšjmu i
. bližšjmu prohlédnut] wěcj. Do samého popisowá-
nj cesty wpljtá se šťastně mnohá anekdotická i hi-
storická zpomjoka ; zwláště ale zagjmawé gest se
^ilsowatelem pozorowati» kterak se z kraginy we
zpaustě turecké uwázlé nowý občanský žiwot wy-
buzuge, kterak se města gako přes noc twořj, úřa-
dy usazugj, a wšecko to, co k nyněgšjmu ewrop-
skému wzdělánj, k podstatě i ku přjwěskům geho
iiáležj, nagednau do toho samorostlého žiwota přj-
rody překuzluge; wěru wšecko to obraz na mno*
hých mjstech tak strakatý, že čtenář chtě nechtě
ač pří wšem dobrosrdečně zasmáti se musj.<-- Osta-
tek djla toho wyplňuge od str. 96 do 176 iestero
menšjch článků. Rabjnůw náwrač uwádj nás do
wnitřnjho a náboženského žiwota polských židů ;
we Faktoru (podlé Krašewského) Ijčj se nám gistá
třjda židowská, s kterau se čtenář giž w prwnjm
djlu seznámil ; oba tyto obrazy gsau trefným pé-
rem napsány a zwlástě prwnj nemine čtenáře roz-
weseliti. Šlechtic (podlé Jaroše Bejly) na rozmani-
té wýgewy hogné a Dubenské kontrakty (podlé Kra-
šewského) Ijčj i káragj ostře některé stránky polské
šlechty, o kterýchž Bůh dey, aby se brzo gako o
něčem minulém mluwiti mohlo- Wlastnost rozprá*
wtni o wíem (podlé hr. Dunina-Borkowského) gest
wesclý satyrický obraz, gemuž obzwláště přidaný
k němu odpor německé ztuhlostí a drobnohledno-
stí mnoho žiwosti dodáwá. Konec činj powjdka
z J. K. Krašewského od F. W. Jáchima přeložená ;
Kn/íe Josef, totiž PonatowshJ, známý hrdina z časů
francauzských wálek ; wyprawowánj to přemistňuge
nás do poslednjch časů samostatného dworu pol-
ského, předstawuge geho mrawy, pablesk to panu-
gjcjho tdidáž, uhlazeného owšem ale trochu roz-
pustilého způsobu francauzského.
To by bylo o swazku druhém tohoto od obe-
ccnstwa s takowau oblibau přigatého djla ; zbýwá
nám genom přidati, že i w něm gazyk leliký a
plynný panuge. Gak se jdowjdáme, bude brzo i
třetj swazek dokončen, obsahugjcj práci půwodnj,
od wydawatele samého sepsanau, totiž: v Procház-
ky po halické zemi, kteréž podlé ukázky we Wla-
stimilu podané něco welmi zábawného i poučného
slibugj. — Nechtěl by nám p. Z. we prjštjcfa swaz-
cjch také některé wětšj belletristické djio polské
Digitized by
Google
86
aneb ruské literatury podati? Nalézáť sew nich to-
lik historických i giny ch románů; zagistéžeby nám
Ijm weimi vvdék učinil. iL
JTehe a země htjč^ čili wšesrozuinítelnj
začátkowé učenj o nebí a zemi. Od An-
tofljna Wogtěclia Hnogka, lltomérického
biskupského přjsežiyho notáře, děkana k.
wénného mésta Mélnjka. W Praze, 1843.
Tiskem Anny owdówělé Spínkowé. — 12.
stiv 158. Cena 24 kr. stř.
Welmi mnoho wycházj u nás spisů pro mlá-
dež^ skrowničky gest ale mezi nimi počet takowých»
kteréž by gj wěcnalé poučenj podáwati se snažily;
to samé platj i o tom, co naše literatura obecnému
lidu ke čtenj posud wywodj. Nedostatek tento
pohnul p. spisowatelem, by se na slozenj této knjž-
ky oddal. »SpisowateIowé wlastenštji^^ prawjť we
swé předmluwé, Dustrnémez se nad mládežj a nad
obecným lidem swé wlastí, a čehož způsobem we-
deckým pro wzdělance w češtině giž nawrženo*
způsobem sprostěgšjm rozwádčgmež mezi wětsj
část národu swého ! Uleďmež, aby Čech i méně
wzdělaný pros tře dkowánjm gazyku swého mohl
naučiti s^ wěcem, člowěku wůbec, křesťanu a wla-
stenci icwláště, potřebnj^m !<* Na tomto oprawdu
ušlechtilém stanowisku sioge wybral si p. sp* za
předmět prostonárodnjho swého prednešenj ney-
důležitěgšj prawdy a poznatky, kteréž nám hwězd-
naté nebe a zemská kaule naše poskytuge, tak
že nadřečený spis gako gádro hwczdářstwj a spolu
i zeměpisu gest; prohijdneme-li geg gen trochu
bedliwégi, musjme se diwiti, gak weliké množstwj
neyzagjmawěgšjch wědomostj do tak úzkých mezj
wtěsnáno, aniž by kde gakau suchopárnost zna«
menati bylo ; zagisté žebychom mnohau wěc zde
obsaženau darmo w leckterém mnohém ginem o
kolikkrát wětšjm spisu toho druhuhledali. P. sp. roz-
dělil celau knihu na 3 5 oddělenj ; w každém podáwá
neyprwé wětšjm pjsmem hlawnj a gako základnj
poučenj, kteréžby i mládež neyautlegšj pochopiti
mohla; pod ým pos.taweno gest pokaždé wjce mé-
ně přjdatků, we kterýchž se pak pro mládež od-
rostlau a pro rozmyslné osoby lidu obecného ob-
šjrněgi i důwodněgi o tom pogednáwá, co z hla-
wnjho onoho obsahu buď pro zagjmawost anebo
pro užitečnost swaumjstněgšjho seznán j žasl uhuge.
Že toto sporádánj zwlášLč wýhodné pro učitele,
wůbecpakpro ty gest, kdož se o poučenj mládeže
třeba gen w prázdných chwilkách zasaditi chtěy.
lehko S6 domysKti* Mládež sama i lid, berance ten*
to spis, do rukau^ negsau trápeny auzkostliwau,
gioi i gegich wzděiánj ncpřiměřenau saustawnostj,
nýbrž hlawnjho přehledu nabywse, z rozmanitosti
zde podáwané, přj^ný gegj wnitřiy pořádek ani
nepozorugjee, těšiti se budau. Co wiak spis ten
od ostatnjch i gínogazycnjch toho druhu knjžek
podstutně ii$), gest, že p. sp. npowažowa) a omlau-
wal předměty této knjžečky s hlediště nábožen-
ského, toho gsa preswědčenj, že wšeliké učenj»
hlawně pak učenj gakékoli o wěcech přirozených^
může a má měřiti k tomu, aby Bůh bljže byl
poznán, slušně ctěn, chw.Men í weieben, a aby dů-
ležité powinnosti k mysli a k srdri se přiložily.*
Zagisté účel welmi šlechetný a knize takowé pro
mládež i lid obzwláště přiměřený, a náš »Nebe
1 země kljč« wydáwá neyiepšj swědectwj, gak
šťastně ho p. sp, dosáhl, uniěge se wywarorwati
wšeho prázdného deklamowánj a citliwůstkowánj,
kteréž wjce gen škodj, a přihljdage wšude co ney-
šťastněgi ke wšemu, což oprawdu důkžité, pod-
statné a praktické gest. Podalibychom rádi nmohé
wynatky na okázku aby se widělo, gak mnohých
i pro wětšj částku wzdělaněgšjch nowých a předce ^
tak poznánj hodných wěcj se zde dočjsti lze, kdy-
by nám to mjsto dowolowalo. Názwoslowj gest
saudně a dokonale, nazwjce s přidánjm německých
wýrazů sestawené. Čeština sama welmi snadná,
plynná a čistá, tak že bychom si giž z toho ohledu
přáli, aby p. sp. giž toliko gj napořád w^ěron zů-
stal, což nám owšem wlasienecká gcho, i w »Kljči«
tomto tak ráda se gewjcj mysl takměř zabezpeču-
ge« P. sp. sUbuge, že prigme-li se skrowný tento
dárek geho we prospěch milé wlastí s takowau
láskau, s gakowauž se obětuge, bohdá i ginými
podobnými pracemi gj co syn wděčný a wěrný
poslaužj; nám nenj tedy ničeho wjc přáti, než
aby dobrého i wzdělawatelného milowné obecen-
stwo hognvin rozšjřenjm toho blahopůsobného a
pěkného spisu wýtečnému půwodci geho zaslau-
žené uspokogenj a tak i podnět k dalšjmu wyna-
snažowánj poskytlo. Sbjrka podobných spisů bu-
de gako za druhau stránku pMalé encyklopedie
naiik^ slaužiti, gjžto nás zboř roatičný tak blaho-
mvslně obmvslil. Wvdánj gest auhledné^ P^PJ^
Při této prjležiiosU nemůžeme opominauti,
obrátiti na nowo pozornost čtenářstwa spolu i na
ginau, wšj pochwaly a podpory hodnau pomůcku '
k rozšjřenj zemt^pisných wědomosLJ. Gestpakto:
Digitized by
Google
87
Mmlw zmmépěěHi attas^ dle neynowěgsjeh
Rpráw a pomůcek sestawefiý a spolu spo«-
trebnym textem wydaný od Wácslawa
Merklasa. Swazeček drahý. W Praze
1843. Ceoa 24 kr. stř.
P. Merklas zasluhug^e ivšecku chwálu, že w
po6jnánj swém tak statné pokračuge^abyloby přá-
ti, aby mu wlasti i užitečných známosij niilowné
obecenstwo laskawau fiwau a zagísté zaslauženau
podporau i rychlegšj pokračowán j We druliy ch dwau
od něho započatých djlech, w Atlasu totiž k prj-
rodnjmu zeměpisu a w Mapách starého sweta —
pokud na něm gest, umožnilo ; w djlecli těchto sa-
niých» w zaj^mawosti předmětu gich a %v čistém
wywedenj zagisté že chyba menšjho gich posa-
wadnjho rozšjřenj neležj. — Druhý tento swazek
•Malého Adasu" obsahuge wýchodnj polokauli,
Asiij áwedy a Norwegy, Cechy, obor gazyka česko-
slowanského a Halič. Gak pozurowati^ bere p. M.
slušný ohled na země nám bližsj i prjbuzněgsj,
což praktický užitek djla toho o mnoho zwěišuge:
zwlástě pěkně gest wywedena mapa Čech ; neyza-
gjmawěgsj ale bude bez pochyby pro každého
suTchu uwedeoý *> Obor", kterýž Čechy, Morawu,
Slezsko a Hořegsj Ijhr>-, wflbcc tedy w gednom
přehledu wšecky ty kra^^iny zahrnuge, we kterýchž
milá naše matcr&;tina w užjwánj gest; mapička ta
může též zwlástě k česko-morawské historii slau-
žili. Přegeme co neywjce, aby brzo i tretj swaze-
ček wyšel a tak djlo k dowrsenj swému se chýli-
lo. Mnoho stálosti, horliwý wlaslenoel a k tomu
— hognau podporu! K. St.
Woéjfánj písemné s ho^^nau zásobau roz-
manitých přjkladfi. Od Jana Prawd. Při-
bjka^ učitele na král. kragské hla^^nj škole
w Berauné. Swazok druhý. W Hradci
Králowé IS42. Tiskem a nákladem Jana
H. Pospjšila. w 8. sír, 210 ses. za 24 kr.stř»
(Prwnj swazek tamže 1837 w 8. str. 137
za 24 kr.)
Pan Přibjk, horliwý podpnro\vaiel w.sehn dn»
brého, předsewzal si, umělfij ])oce!hé tak zrjditř,
by gjn> rozum dětský wzdělal, a wyucow áiij prj-
gemným a wábjsým uciniL cuž hogná sbjrka z hi-
storie, země-, pijrodo- a státopisu, z pvjrodosku-
mu atd. ukazuge. I gest nám ta kniha i prolo
ivjfán.1, že nedostatku počjiárských knih, kterýmiž
se Čcchowé rádi objragj, welice pociťugeme.
Prwnj swazek rozwrhnge se na tři oddělenj:
Oddělen] prwnj zaugjmá: Wšeobecná ponětj o
čjslech a čjslowánj. Článek tento giž dřjwe w
těchto listech zwlástnj pochwaly došel a my činjce
naše p. učitely na něg ijm wětšjm práwem pozor-
nými, dokládáme, že mu 59 úloh ku cwičenj při*
dáno. Oddělenj druhé učj: O základnjch uče*
njch připočjtánj, gako: o sečjtánj (additio), o ná-
soben) (multiplicatio), o odČjtánj (subtraciio)» a o
odnásobenj (dělenj, divisio) a přidáno mu 369 úloh.
Oddělenj třetj gedná : O početnjch zkauškách t
podáwá negen zde, nobrž i w prjdawku 32 úloh.
Swazek druhý, genž: Oddělenjm čtwrtým
totiž: Gmcnotvaný7fU smjhnjvU čjsly počjnage, o
rozlaučenj (rozwrhowánj, rcsolvowánj) a slaučenj
CSteíMCirm) pogednáwá, porjtá o 4 úloh, načež ku
čtyřem početnjm druhům ^e gmenowaných smj-
šených čjslech přistupuge, k němužto se SIó přj-
kladů neboliž úloh připoguge. Oddělenj páté, ob-
sah ugjcj: Vwcdtfij ke člyrtm početnjm ílruhilm w
ťtlomkfich gest sokralické a welmi zdařilé pogedná-
nj, gežto zagisté každému p. učiteli wýborně po-
slaužj. I zde spatřugeme 89 úloh kromě giných
k wyswětlowánj připogenVch přjkladň. Přjdawek
konečně: Ceny wšech zlaiých a střjbrných peněz
celé takořka Ewropy, rozličné, w gednotliwých ze-
mjch w užjwánj ^sancj wáhy a mjry pewných i
tekutých wěcj, gakož i gfgich porownánj k wá-
hám a mjrám našim, dle scslaivonj Litrowa, gest
při početnj knize welmi pi-jhodný, a gelikož pan
nakladatel nii tenio přjdawek wjc než 3 archy
silný žádného ohledu nebera, cenu prwnjho swaz-
ku totiž 2 4 kr. siř. podržel, naděgeme se, že páni
učitelowé w*»nko\vštj hogným těchto dwau knjžek
odhjránjm gak spisowateli, tak i nakladateli ehutě
dodagj, aby i w ostainjch swazcjch, gichžto gestě
tři připowěděny, rychle pokračovali se mohlo.
Ku zuiáhtnj pochwale tohoto djla slaužj za-
gisté i to, že se dle něho w nowě zíjzeném prii-
myslném nčilišti w Praze (w žitnobranské ulici čjsl.
525) přednášj. j©,. míM.
Castochowská literatura ée«ká«
Probjrage se Dcdáwno yr Hozmanifoslech Lwowshjch
0(1 roku 1823, nalesám oáhodau w cj»Ie 71. w posnaiiie-
náoj pod éiáDkem od chwalné tnámélio, roku 1835 zemře-
lého polského učence J. Sam. Bandtkieho pod titulem : 11 7rt*
domoki o ,j^Z}fk» polskim w SzlqsH { o pohJtich Szlqutkach,
následugjcj mjsto : nČkstochowk h^wá také i od Čechúwa
Mbrawanuw éasto naw»téWoiwátia, proto také w tiskárné na
Digitized by
Google
8S
Gftsné Hoře*) i deeké náboloé knjiky wychAMgj, na př.:
MJtieeha (!) ffr«<«nťh»itf (O an^^ Uorauca (!) Naboinost do (!)
Ne^swetieytsy (!) Piiftfiy Jlf uryt n« Ja<ii6]^ Hoře (!) #m finre
slo let zazrakami i ohwi«$cywey$9em{ (!) inthami (!) i(?y«-
Biaweuey (!) <(/a (!) po^yfitn* (!) ludu (!) Kre^ci/irUlr^Ao (!)
;s Lacin9keho (!) iia Polské a z Polského na Ceski (!) gaz%jk
j^rzelozena (!) «i» áoswo/eiiťm (!) Werch»osti (!) wytysste-
m (!) na G#Mti«s^ Hor* (!) Rok^ Pane (!) 1800. *•) Tako-
vých kojžtiťck <5eských množstwj gsem widčl na prodeg
'^ystawených w krámečkách éeskýdi w Nowé Častochowlf
pod Gasnau Horau roku 1802 i w giných Časjch. Zdá se
mně, že nadgmenowaná knjika swláátč pro Morawanjr tiště-
na býlí musela, aa tito gcUé Častégi nežli Čecbowé aásra-
iny obrax Gasnohorský nawStěwugj. , Morawané wyslowugj
iéi geátě i i naše, čehož Čecbowé gi2 zanedbali. Na titu-
le i Ďárkau poznamenané gest, nikoliw ale w textča atd.
Málo kdo si z nás této Častochowské literatury wki-
mnul, a gestě méně kdo o nj něgaké vědomosti má, také
w historii literatury České našeho starosty Jos. Jungmanna
nadarmo gsem nékteré Častochowské wydánj hledal j a preJ-
ce, nemagjce gi2 ohledu na to, že gmenowité Cz^stochow^
škie wiérsze Polákům potupné to znamená gj, co Némc&m
JCnittflt)er[ř, předce gest nám dúležito wédéti, kde a gak
se znamenj na«ebo českoslowanského žiwota i w ciziné zge-
wugj. Přemnohému t nás tato zpráwa nebožtjka Bandtkie-
ho bude x brusu nowá, leČ to gest gen opět nowým dů-
kazem, že žiwot a Činnosti našeho lidu ge^tě přjliá málo
gsau oceněny, že mezi wzdélanci našimi přjlis málo wxá-
gemnosti stáwá, že w Čechách o žiwotě našich kraganůw
Morawsk}ch a Slezských wůbec málo wjme, rownéž gako
oni o Čechách málo co wědj ; x toho též wyplýwá wcMká
potřeba bedlíwého ošetrenj wj^eho, w Čem se národuj žiwot
w našich kraginách gewj, potřeba wzdi^lánj auplného náro-
dopisu, který se gen spogenými silami podařiti máze. We-
lice by nás těáilo, kdyby nám některý x pp. wlastencfiw
slezských neb morawských, kteřj snad Icpšj známosti o
knjžkách Českých w Častochowě w Polsku tištěných magj, (a
byfby to gen modlitby a pjsně byly), aup]né bibliografické
sepsánj gich pomocj těchto listAw podal ; byli bychom to-
mu welice powděčni. Potěšila nás meziginým i zpráwa p.
J, Wiitklera w Č. 68. letoáiijch Kwětůw o chwalitebném
snaženj Českých a morawských mladjkA na ew. gymnasium
w TěSjněj nech nám ale odpustj wážený p. dopisowatel,
když si gcho xpráwu tak wykládáme, gakoby gen tc^tj a
morawálj žáci k SlowanQm se priznáwali, — a což Slezáci
sami? u těch se žádná snaha k lep.^jmu ge^tě neprobudila?
Silně bych o tom pochybowal, ačkoliw nic gistého i o tom
•) Tak se nazýwá wlastně opewněný klášter Pawia-
nftw "W Častochowě, s oným slawným zázračným obrazem.
*•) Buďto Bandtkic titul chybně přepsal, anebo gíi
pAwodně takowý gest. Zdá se, že obě strany částku télo
winy, totiž zpotwořenj českého prawopisu a slohu na sobi
nesau.
sewjm, a spolu $ kragany ěmými na panu ífíMera %n {»ro»-
bu wznásjm, aby «ás i dále zpráwami o slézskýoh cálcii-
tostech poučowati a potélowati tobé aa téiko nepokládaL
W. Zap.
Zpráira.
W Umif přjloxe k politickým BOwínáiQ Záhřebským,
č. 84 r. t. čteme xpráwu, že p. Dr. Jan Šafaijk (synoweo
na slowo wxatého na»eho pana Šafařjka), gsa od některého
času professorem fysiky na lyceu Bélohradském (w Ture-
cku), otewrel s počátku měsjce tohoto na p^ax miniiter-
stwa oswěty čtenj swá o dPifioh a literaiuf-e Slowan, kte-
ráž se od nynčka každau neděli a každý swátek hodina
držeti magj a ku kterými každý přicházeti mAže. Bělohrad-
ské nowiny mluwj, prý, a welkau wřelostj o budauojm krá-
sném owoci učenj toho, ukazugjce na blahoplodné pAsobeig
podobných učiliaíf, genŽ w zemjch slowanských 4c nalézagj
(ne w« wjíech ! — poznamenal w záworce aábřebský referent),
a těáj se x obzwlástnjho ajiďastenstwj, gež čtenj tato, gakoi
se daufď, mjti budau, an se k prwnjmu přeweliký počet
posluchačft každého siářj i každé třjdy obywatelstwa $e-
ilo, i s pobnutjm se podjwati bylo, kterak ctíhodnj starco-
wé i xwědawj ginoáí při lehce poobopiteluém Čtenj tom 8
poxomostj poslauchali.
Nowé knihy*
Popsánj trogjch cest (2500 mil) po pewné zemi
i po moH, w Europě, Asfi a Africe roku 1818
— 1833 na poswátná mjsta w zemi swaté eili
do mésta Jeriisalérna k Božjmu hrobu wyko-
nnných od Jana Zweykaia. pantnjka, mistra
zlatnického a městana pražskéiio, s předmlu-
wau od Wáclawa Krolmusa. W Praze 1S44
Tiskem a nákladem Anny Špinkowá^ wedenjm
J. Malého. — Str. 80 w^8. ses. za 16 kr. stK
Stiímeďá mlutvntce pro ^c^9^ éobíebem na gajyf
řejTip. ©pořábaná a » obau ředjcf) fepfaná ob 3ana
3řcp. ©jpforp, uciteíe na t^íawnj fiToíc » řr. řrag#
f!ém méjlé ^íjnt. 58 ^raje 1844. %\mm a nh
říabem 3ťir. ^ofpjflíía. — Str. 196 w 8. Newáz.
za 16, ztuha wáz. za 20 kr. stř.
^aioixda mobltte^ni a )i0itcitgj[cj ln\lta pro
tníábej ob Sofcfa 9Rjr. ^ol)ořeícl)o, řnéje cjrřen)ní#
í)o a přífpjtoagic)l)o auba cefřcl^o nárobnif)o 5Kufc*
nm. 5B ^raje 1843. ííff a ftíab Sar, 9>ofpj|ri^
ía. — Str. 144 w 12. S obrázkem. Newáz. za
14, ses. za 16, w kůži wáz. za 24 i 30 kr. str.
9t^^UpW\ bébtctloj. ^owíbřa pro tmianty tHÍábcj
ob ,eríjlofa ®c(?míba, přcíojenjm 3. íBáwrí Íom
nícřcljo. 5Q ^rabcí ^ráíowc 1843. ^jfraem a ná^
říabem Soňa í). ^ofpjffiía, fínné^o auba íc<fcí)o
nárobnjt)o gjřufcum.— S obrázkem. Str. 66 w 12.
ses. za 10 kr. str.
6udb jum erjlen íll)eííe ber tateinřf4)en gprac()íe^re,
xait 9íucf|Tc^tnel)niung auf @ft)moíogfc unb Sufamř
menfe^ung ber íBorter nac^ ber Snftructíon. 9Son
3gnaj ©et6t unb JRorbert 28anfeř, íoeffanb ř. ř.
S3tt>IíotÍ)ef^6eatntett unb (Subemťaí ^ Xrandfator in
Bohemicis. SBíerte, DerSefferte ?(ufíag«. ^rag
1844. Nákl. spisoiv., tisk. a k dostáni uJ
Pospjsila. — Str. 230 za 30 kr. str.
Digitized by
Google
^
a
%
m
é
■IWIIT
Z OBOBU liITBBATUBT/ UBIBN J A WBB.
Čjslo XXIIL
(IVjloJba ku Eiwéiům.}
15. listopadu 1843«
Literatora.
Marka ^aretia JíntoniHu EápiMkjg^ kte-
réž sobě samému snesl. Dwanáctero knéh.
Z řeckého přeložil a poznamenáDJmi zaopa--
tříl František Sjr, c. kr. professor humanit
třjdy na gymn. wGicjné. W Giéjně 1842.
Tiskem Františka Jana Kasti-ánka. Cena
1 2l 12 kr. stř.
Spisowateltéto knihy> Marek - Aurel Antonín
byl, gak známo, geden z neyw;ftečněgsjch řjm«
skj^ch wladařA, wýborný a šlechetný muž, gakých
w dégepísu w&bec gen welmi po zřjdku nalézáme.
Žil we wěku rozkošmi pokaženém, kdež nepra*
wosti byly giž náramně wzrostly, a národ u Ttše-
likau mrzkost napořád hlaub a hlaub klesal. On
wšak zacho wai swé mrawy čisté, neauhonné a srdce
neporušené, gsa přjsnýsaudce čioůswých, a mjrný
posuzowatel křehkosti cize. Byltě welmi laskaw
a smjrenliw, i swým auhlawnjm nepřátelAm míle^
rád odpauštěge. Milowal střjdmost a přec ochotně
prokazowal dobrodinj nuzným i každému se w pla-
tných službách wljdně propflgčowal. Powinnosti
wladařské co neyswědomitěgi wvkonáwal, an sce-
lau du$j lnul ku wlasti, gegj blaho, gegj spásu
wyhledáwage; tak n. p., by nowými daněmi neob-
těžowal poddaných, sám raděgi wšecko nářadj
swého paláce rozprodaw, prostředky k wedenj
wálky sobě zaopatřil, a takto řjSi ode wpádfi ne*
přátelských uchránil. Máge pak za to, že sprawe*
dlnost ge základem blaženosti občanské, wSemož-
nau péči na to wynaložil, aby práwo wsude swůg
průchod mělo a porušenými úřednjky žádnému
z poddaných křiwda se neděla. Sám horliwý gsa
prawdy milownjk a krásy ctiteL též o to usilowal,
aby se národ opět ku wzděiánj ducha a srdce na*
wrátil a mrawným gednánjm prawé blaženosti do-
sáhl.— Slowem Marek-Aurel, negen saukromnjkum,
ale i wladařům za wzor maudrého a šlechetného
gednánj i neykrásněgšjch ctnoslj postawen býti
muže; patřjf mezi panownjky, kteréž aby prozře*
telnost božská častěgi na trůny sesjlatí ráčila^ náro*
dowé se wraucne modliti magj. —
Muž tento spanilomyslný, nadán^ neobyčeg*
nými ducha schopnostmi, že nemohl nic wiednjho
napsati, zagísté giž aupředkem nám lze sauditi.
A w skutku nalézagj se w této knize prawdy,
kteréž lidskému rozumu čest přinášegj, a swau
gadmostj a wznešenostj co neybljže k udenj kře*
sťanskému přistupugj, gakoi i skutečným toho
gsau důkazem, ie rozum lidský, neyskwoatněgšj a
neydražšj dar dobrotiwého Boba, na tak náramnaú
slabotu nechurawj, gak se to často, skorém až
rauhawě, doličowati chce. Tak n. p. učili Stoiko*
wé, k gegichžto libomndretvrj Antoniu se přizná*
wal, že Bůh o gednotKwého člowěka zwláště pe*
čuge, a gemu we wšech žiwota potřebách gest
nápomocen ; že wSemohaucj, neywýS maudrý«
swatý, sprawedliwý; že má od nás přede wdjm
býti ctěn, chwálen a weleben ; že nám dlužno,
geg wé wienl poslauchati, a cokoliw na nás sešle,
8 ochotaau myslj a radostným srdcem přigjmati,
gakož i mjsto, kteréž nám wykáže, udatně a muž-
ně hágiti, byťbychom třeba i tisjcerau smrt pod*
sta upiti měli. — Dále učj Stoikowé, že člowěk nenj
sobě samému k wůli stwořen, nýbrž zawázán, ku
wšeobecnému blahu wšj silau pomáhati, bližnjho
swého srdečně milowali, gemu we službách whod
se činiti, a wšj křiwdy, kterauž se i sám Bůh urá-
žj, pilně se wystřjhati, w dobroděgstwj pak nikdy
neustáwati, nýbrž celý swůg žiwol šlechetnými
skutky naskrze protkati, aby ani neymenšj me-
zery nezbýwalo. Takto že nám gednati dlužno
bez ohledu na zisk, odměnu aneb lidskau pochwa-
lu. Tolikéž i nepřátelům našim že powinni gsme
odpauštěti, anto newědomky anebo gsauce bludem
zawedeni nám ubližugj ; tedy že gich laskawě po-
učiti dlužni gsme: i že nemáme býti pro mali-
chernost popudliwi a k hněwu snadni, nýbrž uměti
se giným podkládati a wyhowěti gim. Že máme
i co neybedliwěgi mysl swau a rozum wzdělá-
wati, a co gsme gednau byli za powinnost uznali,
od toho se ani ztrátau žiwota, aniž mukami a trý*
zněnjm, aniž gakau pohromau dát odstrašiti atd.
Takowé a gine wznešené spasitelné prawdy,
Digitized by VnOOQiC
do
přednesené slohem stručným* mužném a s1awn}'m«
kdožby mnedle nechtěl sám raděgi seznati ze Zá-
pisků Aureliowycb» kteréž on sobě snesl w hlo-
mozu wogny a wnitrnjch rozbrogu, sCjsnén gsa
péčj ástarostj o blaho sobě swěrenych národu?
^-kdoiby nebyl žádostiw poslauchati řjmského
swětowladaře, an sám z poklesků sebe kára, k
ctnostnému žiwotu wzbuzuge^ swé ivášně krotj«
nehodám se ozbroguge i samu smrt s neohrože-
nau rayslj očekáwati udj? —
Pan professor Šjr zajisté sobě nemalé záslu-
hy o česko-slowanské čtenářstwo wydobyL an kni-
hu tuto^ kteráž giž pro swau wýtečnost do wšech
téměř ewropských řecj přeložena • gest, w našj
milé mateřštině nám podal« a zaopatřiw swňg či-
stý a wérný překlad obgasňugjcjmi poznamenánj-
mi, též poukazy na podobná shodugjcj-se mjsta,
gakož i na konci saustawným přehledem filosof!-
ckjfch zásad Aureliowých> takto swau zdařilau
práci i četněgšjmu obecenstwu aroznmitelnau a
přjstupnau učinil.-*-
Přálibychom srdečně^ aby obzwláStě naSe mlá-
dež pilně w nj čjtagjc, obsažené prawdy w tuk a krew
obrátila, a tjm způsobem mrawnj charakter sobě
utwořiUj gakýmž nadán člowěk, který atoickau přj-
snostj nad swým gednánjm saud pronášj, neskro-
titelným bněwem každau neprawost zawrhuge, i
nedada se z prawé cesty nígakj^m způsobem swésti,
mužným krokem přjmo kráčj ku cjli, máge mysl
zakotwenau w zásadách pewnýcb, newywratných,
tak aby naši ginochowé stáli tu někdy před swětem
i před Bohem co mužowé čístj, neauhonnj, rozu-
mu a srdce zdrawého, sličnau wňlj, podniká wostj,
obětmí> zapjránjm sebe samých a ginými skutky
welkodušnými, gakož i plamennau láskau k wlasti
a člowěčenstwu i swé nepřálely k obdíwu a wá-
žnosti donucugjce* * * *
Žena.
{DokoftČenJ,)
Kdož tedy chceš národ některý a budouc*
nost jeho poznati, nauč se znáti jeho ženy a
děvy a jejich mocnost na rodiny a mládenectvo ;
i nezklame^ se, neboť i při naší domnělé předno-
sti činíme vše a činíme to lépe, kdykoliv nás žen-
ská pobídne, na nás- se usměje— ale abychom se
o tom před světem vyznalí, toho nečiníváme.
Owšem mezi čtyřmi očmi jinak se děje, a tu se
mnohý čin mužský ženě přičítá*
Žena v živobytí trojí podobu přestojí: stav
milenky — manželky — matky. V pochybnostech
Tšak vězí ten, kdo se domnívá, že v první po-
době nejšťastnější bývá. Šťastným býti bez vě-
domí je stav Adamův a Evin« dříve než jablko po-
znavše, je okusili. Člověk má neštěstí poznati a
v štěstí se radovati. Kdo již hrůzy bauře mořské
přestál, pevnou zem i život v přístavu sobě váži-
ti se naučí. Bezvinný nerozum dětský trvá jen
za jitra; společnost, vychování^ časný ci^ důvěra
zbavují ho již o 12té mravní neviny. Komu lze
všecky city rozpočítati, ježto útlým kvítkem mla-
distvého srdce pohybují? Arci že častokráte tvá-
ře je prozrazují, neb se již studem rdějí a střída-
vě již se zatemňují a opět čistí Bohem vložená
okénka srdce mladistvého, aby možná bylo podí-
vati se do něho. Velmi časně putuje děvčátko do
krajin milosti, neboť jest jí milost domovem, via- '
stí, světem; onať cítí, že milována býti masí a
třikrát blažené jest to děvče, jemuž rodička nebyla
jenom rodičkou, ale i sestrou* družkou a přítelkyní ;
onoť neklesne, nezabloudí. Však nešťastná bývá
dívčina, která oplakává matku, nadarmo se ohlí-
žejíc po přítelkyni; tuto jí brzy vynahradí příteli*
ček pochlebný, lichý, sobélibý, žištný a baživý po
ztrátě mladistvé čerstvoty a neviny její. Běda,
přeběda ubohé dívence, která nehodnou matku
míti musí, nemilující cestu mravnosti, aneb sočíci
na mladistvé půvaby dcery své, nevlídnou jako
saň, kámen a led. Časně hledává outlá bylinka pří-
střeší proti této bauři, a málokdy že nebývá zlo-
mena aneb zhlozena červem hoře a bolesti.
Ale kterak jest i v nynějším společenstvu
lidském cnoslné panně zápasiti ! Časně jí prokvítá
ruměnec lásky< Soužena jsouc 1 7 roky, mladým a
cituplným srdcem a nejmilostnější jiných přemlu-
vou, obětovati samu sebe, obstoupena nepoznaný-
mi libostmi a kolem přátelských nepřátelů, z nichž
každý cit její rozžíhá, aby se u jeho plamenů
ohřáli— v těchto nesnázích musí ubohá dívcice
ztěsnatisrdccsvé, jako své dmoucí se prsa ztěsnává,
musí úsměv vyluzovati, když slze v oku stojí, musí
býti zasmušilou, když veselá mysl na citu jako
lodička na iiladké vodě se pohybuje; Jileděti musi
okem, jak ji naučily poručnice, a celinký den dech
tajiti, až si v noci mezi čtyřmi zděmi volně na osa-
motnělém loži zavzdechne, kdež si ve snách život
na budoucí den tvoří a zásobuje. Takový život
vede častokrát! deset podleti, až poslcz tento zá-
pas hrdinský korunován bývá vínkem myrtovým,
někdy rozmarínovým. Opravdu ani jeden z mla-
díků nepřetrpěl by tyto muky, aby v tom smutku
si neumyslil svět i nebe zapáliti a zvr4titi.
Digitized by
Google
n
Opomfnaje čas miloTánl— neboť o něm bych
žádnou novinku nepřinesl a mnohj^^m by to přišlo
nevhod — stavim na bíledni stav manželský, vje»
hož obora u útle vzdělaných dusí říSe milosti leií.
Dřivé ale prosím toto:
Potupně krčiváme ramenama nad padlou dív-
kou, a neuvažujíce povahy lidské jedině milosrdnost
nad ni jevíme. Vyjmouce ohavné nevěstky, kaž-
dá z těchto zbloudilých duší bylaby radejí^^ěrnou
matkou, starostlivou choti. Spolek lidský, z jedné
strany nouze, z druhé lenivost smilných boháčů
jsou roditelky těchto poklesků, práwem oškliwým
hříchem pojmenovaných. A právě tito lidé jsou
ženských nejurputnější baničové ; jsouť zvířata lí-
tější nad tigřa tito bohatí smilnici, jinak nazváni :
Udé.
Dodáv4-li láska —jak se vůbec domníváme—
ducha, přečasto jen lstivost za ducha považována
bývá; ale sňatek dodává dívce rozumu. Mužova
příčinlivost a snaha pozbuzuje se, an nyní o dra-
há jemu stvořeni pečovati má, a člowěk přiroze-
ně nadán jest soucitem k bližnímu takovým, že
spíše pro jiné než pro sebe čin neob} čejný, podi-
vu hodný vykoná. Neboť není člověk stvořen
sobcem, aniž jej tím nedokonalost lidského spo-
^ lečenstva činí; toliko žiwot bezženný jest nej-
větší sobectví — rodina jest již prospěšný stu-
peň ku sbřatření celého člověčenstva. Jak by
mnohý neženilec jiného cíle došel, kdyby byl ve-
den láskou k manželce, starostí o dítky na pouti
tohoto života ! Sobec spíše stane se lenivcem než
pracovitým Člověkem, protože všeliké potřeby na
něm samém konce mají a on pro nižádné stvo-
ření citu nechová. Však stav manželský, nemaje
býti ničím jiným než pouhou láskou, větších starostí
způsobuje ukládáním nevyslovitelných povinností;
ovšem že je tisíckráte nahrazuje radostmi, o kte-
rých sobě, kdo jak živ nemiloval, ani pomysliti ne-
může. Každá radost, která milence obveseluje,
potěší i ty, kteří ji poskytují ; i vzdálen od milenky
raduje se doma milenec, když ji na druhém místě
dobře se daří, on se snaživá dárkem jí radost způ-
sobiti, a tak vzájemný tento život, jediná okrasa
lidstva, postupně prospívá, až v blaženost rodiny
přechází. Jak}ch radostí srdce matčino pocítí,
ana vidi dítky své se radovati, o těch povídati věc
by byla nejmarnější.
Věrná manželka jest oudá bylinkaj vinoucí
se kolem prvního kmenu všeho živobytí* Celým
srdcem přilnuvši k životu manželovu, štěstí a ne-
štěstí s nim snášívá, věrnější jsouc nad něj ; padne-
U žena, muž bývá původcem tohoto pádu. Protož
nařídil Julius, jeden z Římských právníků (tex
Julia), aby i muž ženy, pro cizoložnictvi před ^
soud pohnané, právu zadán byl, neboť on druhou
částku viny nese. A pročby měl zde muž oncluven
býti? Požívaje za našich dnů více práv než žena,
když klesnul, mnohem přísněji souzen b^ti má.
Až ženské stejných s mužskými wýhod dosáhnou,
až dle přirozenosti své vlastní a dle zákonů rozum-
ných vychovávány budou, tehdáž nechť stejnému
zákonu i ženské podléhají. Až v společenském
živote žena s mužským rovného místa obdiií, až
dívka dle srdce a rozumu vyvolivši si manžela,
sama jsouc vzdělaná i rodinu blaze a jak rozum
káže vychovávati bude, pak věčný ten zápas mezi
dvěma pokoleními se ukonči a svatý mír rodiny
ve velký život národní přejde a oblaži veškeré
vlasti a Člověčenstvo. Cit a rozum, spojené pak
páskou lásky, nerozdvoji člověčenstvo, kteréž na-
pořád již více dbáti bude o dokonalost duševní; v ty
doby bude panovati krásná vzájemnost a ohyzdné
sobectví jednotlivců nebude zadržovati prospěch
a spásu člověčenstva, a každý učiní zadost svému
určeni a cíli, jak sily jeho vystačí: zpěvec bude
zpívati, jen aby slyšán byl, porozuměv, ze tvůrce
slaviku hlas dal, aby jiné těšil; zákonodárce, rol-
ník, řemeslník, průmyslník, kupec — slovem nebu-
de člověka, kterýby přesvědčen nebyl, že na do-
bru lidstva pracovati, nejkrásnější povinnosti jest,
že zde výminky nestává, že člověk člověku roven.
Vázne-li i nejmenší kolo, zůstane celý stroj státi;
totéž platí o člověčenstvu vůbec, o stáiě a jeho
dílech, jednotlivých vlastech. Dávno již, ba dávno
mnohý úd lidské společnosti nepravé místo zají-
má. Ustanbví-li se pravý cíl ženským, vzejde nám
krásnější dennice a máti člověčenstva nebude více
sizetí nad svými ditkami.
Co matka jest, zde vypsati na mysli nemám.
Každý z nás ví, že jen ona nad kolébkou se usmívati
a nad hrobem svých miláčků plakati zná.
I>ř. tf. Oušteehi.
léUeTRtaiřm
némeeká ive Francaumskn*
PráwČ se mné do nikau dostal nejnowéjái swasekji-
stébo francauzskébo časopisu, který w měsíčných seiitech
w Pahii vycházj *). Swatek ten mimo jiné dosti zajíma-
wé Články také překlad Scbillerovy balladjr iiKukawička«c
pod nadpisem uLe gaut, hallade de Schiller^ přiná^. Pře-
^) Při té příležitosti nemohu se o tom netmíniti, kte-
rak by žádaucno bylo, abychom alespoň jeden periodický
spis mčli, který hy w miísttných sešitech, to wsak w pHtně
Digitized by
Google
93
klad ten jsem Um dýchli wřjí (eú, dim wioe jsem se o
sbčhlosti francautského překladatele přeswédčiti cttď, abych
puwdiwost wýrokíl některých německých Časopisftw seznal,
kteH nám Čehosi o anamenitém pokroku a ros^iřowáni-se
literatury německé meti Francauzi napowidali, ač tomu na
odpor mnozí na new»imawost románských svých sansedA^
co se německých plodAw ducha týče, dosti se naialowati
a nahědowati nemohau. Musím , však wysnati, ie mám-li
podlé podaného zde překladu »Rukawičkya a jiných fiře"
mnohých úkaz^ saudití, s literaturau německau we Francauz-
sku jeSté tak skwěle státi to nemusí, jak by nám mnozí
rádi nabÁjili. Překlad swrchu uwedený zpfisoben jest (za-
chowánim každé jedDotlíwé sloky we zwlástnim oddílu) we
fréze — a ktomu yr jaké próze! Sady samowolnč měněny,
přewrliowáoy a dle libosti rozwlečeny, wSecken básnický
kwet zcela setřen a tím i we^keren půwab a zajímawá pu-
wodnost básně naprosto zničena. W skutku, kdyby Němci
na takowý zp&sob nejčelnější francauzské básníky překládali
a swému Čtenárstwu k zažití podáwali, newím, co by tomu
nejen francauz^tí ale i sami němečtí kritikowé řekli ! K. to*
mu pak dotčený chatrný překlad, jemuž w literatuře fran-
cauzské jeitíi wSce podobných, ano horSích po boku stáwá,
není samojediný dúkax, kterémžto swrchu podotknutý Ča-
sopis swau newSímawost a, řekl bych, jakési hrdé chowání
k literatuře Němcůw oswěJčuje. W každém totiž swazku
čili scbitu jeho pro cwičení kladen jest pod stálým nadpi-
sem )>LUeraíure e1rnngěre« wždycky nřjaký wýtečnějii člá-
nek z literatury anglické a wlaské, uwedenim jeho zprwu
w lewém slaupci slowy originálu, k nimžto.pak wcdlé we
slaupci prawém francauzský překlad jest připojen. To wáak
posud ani w jediném ročníku, ačkoli časopis ten jíž po
dlauhý Čas wychází, se nestalo s obraným článkem něme-
ckým ; takowý, dostáwá-li se mu welmi řídké cti, Že do
Časopisu má přijat býti, jen pauhým chatrným překladem
w próze hez utvedeni slow originálu spokojiti se již musí.
— Tuáim ale. Že i sami Němci k této new&imawosti Fran-
cauziiw dosti příčin zawdáwají, to ne jwíce jakýmsi modlo-
služebným pokloriowánim-se wjíemu, což francauzské jest,
byť i někdy dosti chatrné bylo, a nadto i zarputilým dr-
Žením-se swého skrauceného, hranatého písma lomeného a
newkusného áwabachu, Francauzfim i jiným národům román-
ským nanejwýá protiwného, který když od rozwážliwějsích
německých spisowatelů někdy sličnau latinkau zaměněn bý-
wá, nezřídka i k wýčitkům některých těsnomyslných Časo-
pisciiw podnět zawdáwá, jak jsme se w skutku již neje-
dnoho příkladu dožilí. Mohu ze swé wlastní zkušenosti
doswědčití, kterak i wzdělaněj»í Francauzowé, neřku-li lidé
určitých dobách wycházel. Swrchu podotknutý francauzský
časopis wychází w měsíčných sešitech pauze dwauarcho-
wých we welké osmerce po slaupcích ; i kdybychom po-
dobný spis, wycházející po swazcich třebas éítjrnrckowých
měli, uk že by na týden arch wypadl, dosti pěkná kniha
by tím la rok powstala.
a ni2lích tříd, německého lomeného písma naprosto nesiui/ly
tak že, podá- li se jim kniha oním písmem wytiSteoá, s ni
sobi rowuě poČínay'í, jako kdybys jim podal knihu niskav,
wytiltěnau písmem cyrilským. Zbytečná pak rA^iost aro-
zerwanost w pismě welice wadí snadnému se příučowáni
jazykfim jiným, a tím samým také wzájemnému se zbližó-
wání literatury jedno tli wých národA, jakož ona také hbitějji
wýměně nábled&w a widÍA nemálo překáží, kdežto by jedno*
swomé přijetí jediného powiechného písma ewropskéhop
totiž auhledné latinky, přewelikých wýhod národ&m nawsá-r
jem přinášelo. Položí-li se nadto wedlé oné nelibosti Fran-
cauz& k písmu německému ježte i druhá swrchu podotknu-
tá příčina na wáhu*, wezme-li se na rozmysl, kterak Fran*
cauzstwí w rozličných swých způsobech posud welikan
wládu má w Němcích, jenŽ se mu z weliké částky posad
ochotně kloní; powáží-li se, kterak každý, byC i sebe cha-
trnější plod nowomódní literatury francauzské, solwa že se
wyskytne, hned celé zástupy německých prekladatel& po-
plachem wybauři, aby co lačné ptactwo na něj se wrhli,
a jej w trhowých překladech obecenstwu, na takowé wěci
labužnému, předložili; kterak posud francausžti wychowa-
tclowé, guYernantky a w&dkyně dítek (honnes) sa drahý
peníz se do země zjednáwají; ano kterak se poslulné jen
na rozkaz Čeká, a Paříže přísně welící, jaký kroj wolen n
přijat býti smí : — snadno sobě onu newsímawost Francau-
z& strany wšeho což německého jest, wyswčtliti můžeme,
pocházející z pewně zakotweného wědomí wbstní přewahy *
a přewlády, k němužto Němci sami ochotně paliwa doklá-
dají. K tomu pak ke wžcmu Fřancauzúm po tu dobu w
paměti tkwí, jak mnohým wěcem národ německý od nich
se byl přiučil, a že zwláitě při prwnich základech literatury
německé, nyní ow^em bujně rozwětwené, nejen snamenítau
pomocí, ale z weliké Části také wzorem byla literatura fran-
cauzská a ona ostatních národů románských, Angličanů,
Wlachů, ano i Spanělů, jenž Wbickni při jejím počátečném
se wywinowání mocný díl měli. Dokawáde pak wáecky
zde podotknuté překážky neustaupi, mám za to, že se lite-
ratura německá sotwa we Francauzsku z takowého ůČasten-
stwí těšiti bude, jak by sobě nejeden přítel swé německé
wlasti žádal, a jak by nás mnohý časopisec o nastaupílé již
toho skutečnosti rád přeswČdčowal. fr. d.
Nowé knihy*
Přjběky a obrazy z cizjch djlá swěta, sepsané
a wzdělané od Frant. Maska. (Z casopisa
„Kwety'' 1843.) W Praze. Tisk a sklad Jar.
Pospjšila. 1844 — Str. 56 ses. za 8 kr.str.
8yitl0tt>ait bnieé blťjnj^0 itvi^o Qato febe ia*
mé^0 1 ^owjbfa pro miían míheL^ ^obíc ®u(l<u
toa SRicrice ob ^raitt.S5. Jtomfp. ® ^rajc 1843.
ítífř řnjjecj orci6íf?up|?é řníl)tí(fám9, řjjenjm &pf
nřt S3ot)uittt(a ^dje. — Str. 120 vr8. aes. za 16
kr. stK
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBORU UTBRATURT, UBIBNJ A WED.
Čjslo XXIV.
{JPřJMoha ku Kteéfiim.)
29. listopadu 1843.
Literatura.
JUalá Kncyhlopedie nauk* Nákladem
českého Museum. IIL dil.: Dra Wáclawa
{Staňka Přírodopis pi*ostonárodm' čili
popsání zwířat, rostlin a nerostu wedlé
tříd a řádu jejich. S obrazy, W Praze.
W komissí u Kronbergra i Riwnáče. 1S43.
Cena 2 zl. stř.
Nynější svět proviTá mohutná idea, jenž
ostrým mečem zahlazuje každou stopu otroctví a
k d&stojnosii přivádí každou osobnost ; jenž ve
skutečnost obraci veškeré doby své již zpředa
zákonem přírody co v zárodku nastíněné podstaty.
Tento úkon opakuje se v tisiccrj^ch úlohách men*
iích i větších, a zjetujo se nám ve vědách patrné
a jasně. Den odedne volni se těsná vazba pou-
tající vědy k jařmu užitečnosti, den odedne šíři
se počet, ctitelů jejích, kteří za nejvyšší úlohu
vědy považují zvěstovati pravdu, po vedlejším pro-
spěchu ani se netážice. Pročež litujeme od srdce,
musíme-li vyznati, že aŽ posud nemalý počet vzdě«
lancú našich v podezření má přede vším vědy pří*
rodní, jakoby na odpor byly vyvinováni se nábo-
žného citu, a snad i dříve ducha od Boha odvá-
děly, než jej k němu byly připoutaly. Abych mírně
se zmínil, byl by to nevděk ku přírodě, jejížto
vznešené velikolepé úkazy, slunce totiž, hvězdy
a blesky vznik daly prvnímu ducha tušení o vše-
mohoucím původu jejich. Dokavad ale člověk
nepoznal podivně a věčně stálé zákony přírody,
nebyl pánem jejím ; ale opustiv ji, poněvadž mu
zadost nečinila, těkal v říši neplodných smyšlenek
a vzýval prázdné názvy, kteréž nepostačovaly, aby
podnítily jeho vroucnost v pocitech a lásku k do-
brým činům. Z těchto pokrajnosti vyvinula se
doba krásného spojení a splynutí obého, reální-
ho totiž a ideálního, v nížto hmota dosáhla
oduševnění, a mlhavé vidinstvo zřejmého ztěle-
snění. Kdo mezi tento dvojsvět klade nepře-
kročitelnou čínskou zeď, tomu nedáme nikdy
knihu o přírodě do ruky. Příroda je co dobrá
matka, k nížto musíme míti úplnou důvěru. Kdo
ji nemiluje, toho ona nepoučí. V ní zjevil se nám.
Pán v nekonečném postupu, na každém listu a
lístečku této svaté knihy vidíme stopu zákonodár*
né ruky, která přísně hrozí těm, kdož ji otvírají,
aby v ní nalezli potvrzení svých marnomyslných
bludů.
Příroda je neustále se opětující zjevení, hlas
nikdy nepřestávající odpověd dávati tomu, kdo se
ve skromností táže. Ačkoliv nám volno, na konáni
její klásti své vlastní měřítka, a o zákonech jejích
počty vésti, nedělá předce nikdo jiný probu než
ona sama, zvěstujíc neočekávané výsledky hlasem
častokráte dosti strašným. Jako panické moře,
tak vyvrhuje mrtvoly našich bludů, ježí o jsme do
ní pohroužili. Neznajíc skoku, působí v ní každá
část na svou vedlejší, nejbližší, druhá na třetí a
tak stále dál, co pravzor pravého vlastenectví.
V přírodě nezůstává žádná odkrytá pravda
o samotě, nýbrž opětujíc se v tisícerých exemplá-
řích, srůstá s ostatními v pěkný celek. Nejvyšší
zákon přikazuje člověku, aby poznal sebe samého.
V tomto přikázaní leží mnohem více, než se oby-
čejně domníváme. Co my člověkem nazýváme, je
z kvetu jen jeden list. Kdo celého člověka znáti
chce, musí vycházet od pramalitky, od pralistu,
od prakrystalu, tam jsou kořeny člověckého kme-
ne, tam základ jeho bytosti. Teprve když po-
známe tuto podivnou souvisnost, jak jedno dru-
hému podporou bývá, jak celek jen ve pevném
spojení trvá, a každá částečka v odloučení v za-
hynutí klesá, tenkráte vynikne v duši naší čistý
pojem lidmilenství, ješto přísné zavrhuje hříšnou
vadu lidské vypínavosti. Nejvřelejší přání naše
mělo by býti, abychom právě my, jsouce ponořeni
v dobu průmyslového požitkování, nezapomínali,
že má příroda jinou ještě stránku, která ducha
nadšením opojuje, zjevujíc mu, že v ní původně
žádného hříchu není, a že v bludu kráčí, kdo ji
za odpadnutí od Boha a nikoli za čistý výtok z
něho považuje, byC i veliký filosof hlásal: »I)íe
Siamr ift ber biffolute, lúOrríiée Segrif^ ber f6o
Digitized by
Google
94
grífF ber 3rre*« Příroda je náš nejbohatší, nevy-
vazítelný přítel, bádáni v přírodě nemá me£Í»
každá doba ozbrojuje nás novými čidly, jimiž
wždy nová zjeveni spatřujeme. Pomneme jenom
na ^drobnohledné výsledky našeho veku. — Pročež
poslouchejme bedlivé lajné, podivné hlasy této
vznešené harmonie ; my jsme v ní jediný tón, jenž
sebe i ostatní pojímá.
Véda přírody vzdélává se dvojí cestóa> jedna
vede nás k iátečnému poznání, druhá povznáší
se výše a odhaluje vniterní zákony, vyšáí jednotu
a souvisnost celku. Prvdí musí nám známa býti,
než se po druhé pustíme. Není to malá zásluha,
kterouž si Dr. Stanek o národ svAj získal, posky-
tnuv mu nadzmínéný spis, poněmž jsme tak dlou*
ho toužili. Kdo položí první kámen, třeba základ
tento země kryla, bývá nám milejší než kdo na
hotovou střechu prapor zatkne. Mezi zásluhami,
kteréž národ náš s vděčností spisovateli přičísti
musí, není poslední ta, že bu3& ohledu na vseli*
keré okolnosti, na swau náklonnost a jiné zaměst-
nání, vždy čistým okem k tomu hledí, čeho nám
právě v tu chvíli nejvíce je potřebí. Za předse-
vzetím kráčí pak beze vširqzptýlenosti čin a sku-
tek. Kdo si v kterémkoliv oboru cestu klestí, ví
co to znamená, a kdo na kterékoliv dráze za před-
chůdcem může kráčeti, ví co jest mu dlužen. —
Staňkův přírodopis obsahuje všecky tři říše.
V předmluvě vytknul stanoviště, s něhož posu-
zován býti žádá. Poznání přírody o sobě, výklad
jejího mravního i užitkového obsahu neustále na
zřeteli maje, podal nám knihu, která národu pu-
tující školou býti může, do niž on sice nechodí
ale která jej přece na cestách smí provázeti. Řeč
je jasná, názvosloví lehké, šťastně volené, mnoho-
násobně zdokonalené, ač by přáti bylo, abychom
co možná jen jediný název podrželi a častými nčilí^
věc neztěžovali. Počav od vrcholu, vede nás od
známého člověka k neznámějšímu, od živočichů
k rosdinám a nerostům^ což pro začátek mnohé
výhody přináší.
V živočišstvu počíná v úvodu výkladem po-
jemů těch vlastností, kteréž velikému množství,
živočichů společně náležejí, a popisuje části těla
a jeho rozmanité úkonV' Zde bychom jenom ne-
radili^ aby se látka mozeční jmenovala kašovúou,
jakáž vlastně mimo chorobu nikdy nebývá. K ner-
vům přidati třeba čtvrtou řadu, nervy totiž, ji-
miž čijeme ((Smp^ttbitttigt f ober fenftbíe 92er)>en),
a při oku zmíniti se o cévnatce (©efá^Mttt).
Rozvrh celé říše živočichů na přiložené tabulce
drží se Cuviera, což chváleno býti musí. V po-
pisu jednotlivých druhů šetří spisovatel zákla-
du, jakýž v celé vcyklopedii nauk panuje, totiž,
aby vlast naše, její živokové a zplodiny byli stře-
dem, z něhož bychom mohli paprskovitě k sau*
sedům i nejvzdáleoéjšim vybíhati. Zábavné pH-
dávky ze životopisů známějších a důležitějších ži-
vočichů, oživují a osvěžují rozkošně jednoduché
popisy, tak že se nadíti můžeme, že obecenstvo
naše s potěšením knihu tu . čítati bude, jestli se
ho panující blud nezmocní, jakoby podobné před-
měty pouze pro ty sepsány byly, kteří se výhra-
dně s přírodozpytem obírají. V rostlinstvu sezná-
míme se přede vším dosti obšírně se znakoslovím.
Pro snadnost podržela se soustava Linnéova. Při
jednotlivých rostlinách hledělo se opětná průmysl
a domácí užitkování, ba i na lékařské upotřebeni^
při kterémžto však spisovatel přísně a důrazně
čtenářům prozřetelnost při užívání na srdce klade.
Kniha třeti jedná a nerostopisu. V ní ob-
saženy jsou též velmi užitečné zprávy o naši zemi
vůbec, o jejím teplu, původu a vznikáni, o chla-
dnutí, o moři a vodách. Vše to stává se v
slohu příjemně srozumitelném, a kde se věc ci*
tu týká, i sličně barvitéjs. Spisovatel pomyslil i
na nejnovější veleplodné pozorování o prvocích
a jejich útvarech, o předpotopních živočiších, a
zbudil v nás žádost, aby takovéto látky prostou
mluvou národu ve známost uváděl. Předeslav
znakosloví vypravuje o jednotlivých nerostech,
které na 7 tříd rozděluje, což v takovém spisu
stačí, byť by to i vyššímu pojemu vědy zcela zadost
nečinilo.*--* Toho spisu ujat se výbor musejní a
podal nám příklad, jak by vlastně prostonárodně
psáti se méio. Z toho soudíme, že mu nezáleží
na mluvě s ohromným copem, v jaké si ten nebo
onen, dobré věci na ujmu, přílišně libuje. Kdo
ty klassícké památky ze starých archivů bez pro-
větrání nám podává, byť by i na coul prachu na
nich tkvělo, nemůže zabránit, aby se do nich vítr
nezabral a lidu oči nezasypal. Přece ale i tímto
dilcm zbuzuje se v nás žádost, aby se gramatikové
usnesli, má-li se psáti zhledal čili shledal, sntiiti čili
znílíti; zvláště přírodozpytci (jichžto u náe velký
počet není) neměli by pro nScheeliam^ tři významy
utvořit. Toto znamená úmyslné věc ztěžovat. Cizá
jména musejí se psáti jak původně znějí, a česká
výslovnost má v závorce přidána býti, sice by těžk6
bylo uhodnouti, že Zisié a Kynrier jsou Francou-
zové. Konečně co dílu tomu největší užilečnosti
dodává, je pilně pracovaný obšírný regí střik ve
třech řečích, v němž každý velmi lehce jednotlivé
předměty, o nichž by se rád poučil, sobě vybJe-
Digitized by
Google
95
dali může. Bez laloTého dodatku b;fyajf podo*
bné knihy téměř zavřené r^e«
K dílu tomu přidány fsou také obrazy na
1 6 tabulkách od Bělopotockého (Slováka) na ka-
meně zdařile vyvedené. Ssavci jsou na Z, ptáci
též na 3, obojživelni na 1> ryby na 1, osutni
třidy živočichů na 2 tabulkách. Rostlinstvo zou-
jímá 6 tabulek. V tak obmezeném nákresu neby-
lo možná viehkerým žádostem zadost učiniti, co
zvIáMě o rostlinstvu platí. Zde sluší připomenouU,
že se člověk s rostlinami v přírodě samé lehko
seznámiti může a musí. Pro upamatování pak
mohou i tyto drobné výkresy dostatečně poslouži-
ti. Spis věnován je našemu o vlast velezaslouži-
lému D. Fryčovi. Cena u porovnání s jinými spi-
sy je velmi levná« zevnější úprava dosti pěkná.
ChrndlmslKé kancloilály.
Nebude snad nikoho, který by s dřginami wlastina-
fj se setnámiw, byl se nepřcswědčfl, le wědy a krásná umě-
nj gi2 sa Šedé minalosti zwlá»té pak ta čas& nesmrtelného
Karla IV. a posděgi sa krasocitného Rudolfa II. se twláit-
njm obljbenjm od předkůw našich se pSstowaljr, t lehy
gistě národ uki onoho stapn£ wsdélanosti byl dosáhl, na
něgi Whichy sa dasA mněnj milowných MediceA a Fran-
causy pod nádherným Lndirjkem XIV. se wznesly, kdyby
pozdégi wsniklé, baaMiwé, poUtické a náboženské pohnutj
mysli dalijmu wywinowánj-se a cd aru wéd a krásoumu
bylo w cesiu newkroČilo, ba ge tcela nesničilo. WSak nic-
méné nacházj se a dob oněch dosawáde tolik krasoumile-
ckj-ch posftstatk&— neb snad žádného wétijho města a star-
ijho sámku w Čechách a w posestřené Morawé nenj, k^leby
alespoft něgaká památka někdeg^j umělecké wzděUnosti se
nespatřovala — ie, kdyby nékteij s uměkft naiich ge sesta-
vili a posaudilí, lehce ráz swiáátnj staré České ikoly umě-
lecké určiti by se mohl} pročet nám památky tyto tjm
swatčgájmi býti musegj» i( co neypilněgi gest nám otodbáti,
aby, co Vandalismu předwěkých válek uilo, nynj newljma-
wostj až přjlil prumy siného wěku naleho na zmar nepHšlo,
nýbrš se zachowalo a w známost nwedlo. — Gsau pak w
ohledu tomto zwláitně pozoru hodné w Čechách w městech
mnohých při kosteljch se nachásegjcj staré spěwacj knihy
KteratAw neb tak řečené kancionály, gradualy, knihy ro-
rátnj, gakoŽ w Litoměřicjch/Králowéhradci, Mladéboleslawi,
Poličce, Čáslawi a snad gcatě ginde wjce, *) kteréi na pergame-
•) Práwě se dozwjdám, ic i w Nowém Bydlowě lite-
ráti starý Český kancionál od r. 1586 mag), geož pěkně na
tlustém papjře psán, zlatými začátečnjmi literami ozdoben,
wttak bez obrazA a dalájch okras gest, 55d listů obsabuge,
w prostřed wjak a wsadu mnoho list& — snad od Jesuitu—
gest wytrhano.
ně přeoadobně psány a krásnými obrafey okráHeny gttti, a kdy-
by krasocitnj wlasteacowé w městech těchto se zdriugjcj
knihy tyto bedlíwěgi probijdli, popsali a s ginými podobný*
mi porownaU, dalo by se snad gmeno mnohého dosawad
neznámého, k staré České fkole umělecké patíjcjho umělce,
a moioá ie gevtě wjce giného wypátrati, ^oby k wyznače-
nj charakteru této žkoly zwláiC a k historii někdeg&j wzdě*
lenosti národu naleho w&bec nemálo plispéti mohlo. Ge-
likol i při děkanském kostele ninebewzetj panny Marie
w Ghmdjmi dwa takowj kanoionálowé se chowagj, z nichi
geden, ai na gednu pjsefi Českau, latinskými, druhý weskn
českými zpěwy naplněny gsau ; předewzal gsem sobě, gích
bedliwěgi prohlednauti a 2jřegi popsati, daufage, ie snad
tudy mnohého t wla«tenc& naiich k podobnému bádánj po-
wzbudjm.
Oba tito na zdeg2jm choru litérackém se nachásegj-
cj kanoionálowé gsau w kftii wázáni a uměle na rozjck
mosazným kowánjm, snak chrudimský w sobě obsah ugjcjm,
obloženi; latinský gest ť V dlauhý, 1' 5" Žiroký a 6''
tlustý a záležj z 344 pergamenowých Ustft ; Český pak £'
dlauhý, V 4" iiroký a 6" tlustý, a t98 též pergamene wých
lista w sobě obsahuge. PAwodně ale obě tyto knihy wjce,
a sice prwněg^j dle poznamenán] na zadu nlistu aueztienych
w tomto gradualu nachazy se trzy sta padesát ftest. Actnm
w pátek po welkonoczy 1598« 356 listA, druhá dle po-
dobného poznamenán] »leta panie 1598 w patek po weli-
ke nocsy spoczticny listowe w tomto |;rad«aln našlo ••
gich y s tjmto na kterémž se pyle 338. Mistr Martin Aa-
kownickýfc 338 listA obsahowaly a tudy w latinské t4 w
české 40 listA scházj, kteijžto listowé, gak na zadu knik
těchto Karlem Choceňským, někdy primátorem chrudimským,
zaznamenáno gest, wyřjznnti byli od misionářů w jesuitských
dne 28. Čerwence 1738 do Chrudjmi přišlých ; a sice po-
wěstného Antonjna Koaiále, MaUn2e Sesstetera> Frantiáka
KljČe a Alexiusa Fleischera, když w misionářské horliwo-
Bti swé po domjch knihy prohljželi a na děkanstwj tyto
gradualy a w nich některá bludná t. g. na přígjmánj pod
obogj se wztahugjcj slowa, pak několik zpěwA »de sanc-
to mag. Joaune Husu a })ke cti sir. mučedlojkAw Jana s
Hnsi a Jeronýmatt nalezli*).
Pjsmo w knize latinské gest ukzwané mniiské (0X0IKl^é«
f^rift), slowa pak skraoowaná; w České pak wjce nyněgáj
německé fraktuře se podobagjcj ; oboge wžak welmi ozdobně
a Čistě psané a zwlájf litery začátečnj zlatem a ginými
barwamí okriilleny. W obau těchto knihách wždy pH za-
čátku gednotliwých zpéwA obrazy se nacházegj a sice w
*) Přišli pak Loyolowi synowé a knih českách horli-
wj hubitelé krom toho ge«tě třikráte in missione do Chrn-
djmé: dne 24. února 1746, dne 23. zářj 1762, a konečně
giž po wyzdwiženj gich řádu dne 4. srpna 1774, kde wŽdy
na náměstj we zwláltnj baudě káxáwali, odpustky udMowali,
po domjch knihy bludařské t. g. české wy hledá wa li a ge
pak na sw. Eateřinském předméstj na tak zwané »ro5tiae«
páljwali.
Digitized by
Google
96
latinské gett gich 14 a w České 10, kterjž bud tačáteónj
pjsmeouy budfy a sice i wéLsjho djlu, obsah eelé pjsně a
filawnosti, k nji tato patrj, wyanadugj a tudy, at uk ^Wg
swUitnj zp&sob staroslowanskjcb mětesek w sobě obsahu-
gj. Co i abych lépe wjswéllll a snad některých b naiich
umélc& k bližájmu posauseoj powsbudil, w^ecky obrasy sde
obujměgi popsati chci, a nichxto w latinském gradualu ná-
sledugjcj se spatřug}: 1) na listu 2. w lewéia rohu nahoře
při pjsni, genž sačjoá »Cyrie« mjsto pjsmeny C, Crisiua
obnažený s korunau tmowau; 2) na listu 3. >»AngeIoruiu
ora coelitesc obras swéstowánj panny Marie ^ »Sanctus
Deusic obraa Boba Otce yr rau»e hjUm; 3) na lista 48.
DAngelos ora coelitesa obras zwéstowánj P. JVIarie. 4)n. 1.
53. »Puer natusn obrai narosen] Pand; 5) n. L 55. »£čce
•^ advenit dominusu obras Epiphania Čili tři sw. králowéf
6) n. 1. 56 )»Dominus Jesus Christusu Wxkřjíenj Páně 7)
p.l. 59. obraz wstaupenj Paněj 8) j» Spiritus Domini tt obraz
seslánj ducha sw. 9) n.l. 63. uBenedicta« obraz, gak fiAh
iehná swét ; pH w^ech těchto obrazjch widy na protěg^j
straně dolů wioaucj se slawesky zlatau, modrau, růžowau^
selenau barwau wyznaěeny gsau ; 10) n. 1. 65. obraz Kri-
sta, wjno 8 hroznu tlačjcjho; 11) n.l. 69. nVenerabilis est
locus iste, hic domus esta pjseA při poswěcenj chrámu,
obraz p.ak starodáwnj, zdeg^jmu kostelu sw. Krjže se po-
dvbagjcj, chrám s korauhwj z wéže wlagjcj obsahuge ; 12)
n. 1. 73. )»Suscipiam Deus misericordiam tuam« Obětowá-
nj Krista pána ; 13) n. 1. 81 j^Gaudeamusu obraz koruno*
wánj Marie; 14) n.l. 137 >»Grate5 reddamus D. D. qui li-
beravit nos de diabolica propricUteM obras wěřjcjch, aa du-
jíe, w očistci hořjcj, se modljcjch. Od listu 299. za^nagj
pjsmeny gí£ ginau rukau než na začátku psané a nocialnj
ne wjce zlatem, nobrs gen bud Čerwenau bud modrau bar-
wau psány gsau. — Obrazy tyto gsau téměř naskrse 5''
dlauhé a 4" široké, a ačkoliw se w nich ge^tě gistá nesau-
měmost a dřewěnost aud& těla pozoruge, předce wýras
obljČegCi, pak čerstwé a skwělé barwy, geni zwlásf přisla-
weskách přeněžně w sebe splýwagj, oku welíce lahodj a
snamenitého umělce prozrazugj. Pjsně w kancionálu tomto
gsau naskrz latinské, wygmauce gedinau Českau na listu
133. 134. 135.; gest to nápodobněoj pjsně latinské Bene-
dettiho Tudertinského : sQuid mundus militat sub vana
gloria K a gelikoi se mi to gedna z neystarsjch pjsnj toho-
to druhu býti zdá, gi zde dle celého obsahu kladu:
Poslyš země, weliký okol moře,
s\yi wsecko pod sluncem, co ziwo gest,
tohoto swěta ozdoba i oslawa
gak gest marná a kterak minula.
To nám swědčj ti přjbězi časnj
w gednom stawu nestáwagjcj.
T^cspomuoŽ králowské duostogenslwie,
nespomuož welikost télesenstwie
nic nespomuož hlubokost uměnie,
ani bohom gich obludné božstwie.
Nc.spasjf krása ani urozenie,
nespomuož poklad zlata snesenie ;
zhyne zagisté wáech wčcj zástěra.
gakol se led před sluncem rosplýwá.
Kde gest ciesar Pompejus,
kde král Pyrrhus, kde gest i Darius,
kde gest Plato, kde gest Virgilius^
kde gest Pornus a kde Ovidius?
Alexander král kde gest naywyAéj,
neb Achylíes wjtěz přehrdtnský,
Kde gest JVero ten nayukrutněgšj,
Aristoteles nayučeněgžj ?
a Vicenna kde i Aueroys (sic)
wykladatel, kde gest i Seneka
i 8 Helenau Paris kde naykrasij,
Hector z Troje kde ten naysilněgďj,
kde gest Absolon spanilý,
kde Ulixes chytřcc přewýmluwný,
kde gest wyřezanec Porphyrius,
kde Maxencius, Dacius, Fabricius, Olibius?
Kde gest hwězdář weliký Ptolomeus,
kde lékař dobrý Gaiienus,
kde gsú ginj moozj wladařj swěta a ;nudrct
kde cíesaři, králowé, wéwody,
siidce zcni.stj i kniežata.
Časem swé zde wuole požjwali,
časem swé Wbj chwály sii pozbyli.
Wii co gim gich múdrosti sú prospěly,
wiz kteraký konec toho wzěli.
Přibli sú gim osudi smrtedlnj
w krátké chwjli, a na den jediný
up&dli sú w hlubokost, gakožto kamenic,
kto wie magjli odpočinutíe.
Ale ty Kriste, králi nebeský,
rač spasiti we»ken lid krestianfký,
když o hřjsných bude súd přehrozný,
nedag nám wgjti w oheň pekelný
onen den súdný,
Když nebesa hýkati se budau i žerné.
(DokoBcenj.)
Nowá kniha.
Filotea či Bohomila aneb naweden; k žiVota
náboženskému od sw. Frantislcn Saleského.
Přel. ze franc* Winc. Paw. Ziak, tkulároj
radda siawneg^ bríienskeg konsistoře a iMe*
cheta normáJnj školy.
Připogeny modlitby rannj, weěemj, ke mži swateg,
ke sw. zpowt^di ald. i spolu obyc^egné pjsue kostelnj.
Nákladem E. J. Fourniera, knihkupce. Bez obrázku za
24 kr., s obrázkem za 26 kr., na weliňe s obrázkem za 40
Lr« Siř.
Diwadelnj náwéštj.
W neděli dne 3. prosince 1843 we prospěch p. J.N.
Mayrn, bnde se na nowém diwadle w r&towé ulici poney*
prw prowotowati : ObležeiiJ Rorlntu* Wcliká spěwo*
hra we 4 gednánjch, dle Francauzskélio od Kupelwiesera,
přeložena od Em. Ugky(?). Hudba od Rossiního.
Českému obecenstwu obljbený p. benefíciant mAŽe se
tjm hogni-gáj náwbtěwy .nadjli, gclikož zde málo známau
zpěwohru obljbeDého skladatele uwádj, a kromě p. Straka-
tého, w České opeře domácjho, a pp. Tonnerowé a Negc-
dlé, též od na slowo wzatého zpěwáka něm. zdegsj opery,
p. Kifftce^ podporowán bude, kter}i part MahomeU IL na
sebe wzal.
Digitized by
Google
■IWIIT
Z OBORU I.ITBRAT^RT, UBIENJ £L WED.
Čjslo XXY.
{^Frjloha ku KaréfúM.)
13. prosince 184S.
Dwé sester.
Znám dwé sester. -^ Gak slabS znaSj slowa
tato poměr tnug ke dwěma přemiiym a krásným
bytostem! Milugi* ano plamenné milugi dwě okau*
zlugjcj sestry a láska tato neznalaby mezj^ kdyby
cit můg lépe se rozhodlaw dal w^host wšem roz-
pakům a pochybnostem. Tak ale neustawně bud
k staršj> buď k mladšj sestře se klone, nemfiže
nikdy b;f ti plným, nikdy gednotwárným. — Obé
sestry gsau wnadné, ale každá má wlastnj do sebe
wnady; obě p&wabné, ale pAwabu nestegného.
Gedna skwj se w plnosti krásy swé, gako pěkný,
gasný den, obnažug)cj we^keru malebnost kragin,
wšecku přjrody rozkoš. Dušepoijwá newýslowné
slastí, widauci splynutj hor s oblaky, oblaků s
liladinau moře ; widauci luhy, an se rozprostjragj
pod zeleným stromowjm; weliké dráhy, ležjcj
gako rozwinnté st&čky, a sady, gakoby obrazy
okrúžené rámci swých ohrad. Wšak očarowánj
toto mizj, an duše gsauc opogena krásotami wel-
kolepýmí, leč gednotwárnými, nenalézá potrawy
k nowérou se«kuchánj. Naproti tomu druhá sestra
milá, wnadná, gako lunný wečer pozdnjch dnů le-
tnjch. Gá milugi takowéto wečery! Skwélá luna
lige střjbro swé na tiché doliny ; šediwé mlhy,
zahalugjc a opět odkrýwagjc začernalé lesy, okrau-
blé chlumy a rozwaliny hradů na temeně skal,
semotam se wlagj a bjlé swé raucho prohlédawé
rozstjragj. Duse ráda pohřížuge se w tuto směs
blednaucjho swěta, blankytu nebes a l^dého sau«
mraku ; ráda lowj předměty mezi těkawými mlha-
mi, putugjc za stjny různotwárnými, kteréž gako
by žiwé, sledem za lunau spěchagj z doliny w
dolinu, ode chlumu ke chlumu. — Takowátě sestra
« mladšj, nemageci žádného lesku, gsauc ale plna
půwabů, plna* očarowánj. — Překrásnář i sestra
druhá. — Wyobrazte sobe postawu a chod Mudře-
nin ; něco hřeckého w twáři gasné, cosi hrdin-
ského w postawě welebné. Saudnost a rozum
' skwj se gj u welkých modrých očjch ; nezrušený
poklid w sauměrné twári, kterážto sauzwukem
wznešené hudby. Wle w nj prawidelnost, we wšem
odoiěřenost. Každé bnu^ — mysl; každé slowo-^
rozum. Wysoké krasořečj líne se gj z plných
ruměných úst. Celý twar gegj rozkošné okrau-
hlen, ano i w samém oděwu obmyšlený wku$ a
slušnost.
Často pěstuge welikau, zlatostrunnau lyru,
ohebnými prsty sladké wyluzugjc zwuky. • Gakéto
pjsně, kteréž pěge o hrdinech, o národech, o bo-
zjch! gsáutě slawné a nesmrtelné, gakož básni*
ctwo wznéšené ; gsautě wážné, sladké a sáuhlasné,
gako harmonie swétů, gako beseda slawnýeh; mi-
nulých wěků. Toto pénj působj na rozum, utu*
luge strasti, pozdwihuge ducha.*— O gak luzňáť i
sestra mladšj ! — '
Uiowte štětcem' krásoto duhy, pestrau pro-
stjragjcj se tkaninau mezi shluklými mraky ; wy-
stawte hiidebnjníi znaky přeliwy zwuků, swahy
praiídů, uzlowité pjsně slawjká; wyobrazte na rau-
čhu bystroměňawé odstjny k blankytné šjge pyšné*
ho páwa ; i tehdáž ledwa postihnete wši půwab*
nóbt a spanilost mladšj sestry 1 — Wšak zde nic
welebného, nic wážného, nic skorém prawidelné-
ho. Lehkost— znak gegj, neobyčegnost — ráz gegj
krásoty. Gakáto dětskost, prostodušj, srdečnosti
— Nemoha zcela wypsati podobu gegj; nenj sto
ani sám rytec wkusný. Wjm toliko, že kadeře ru*
sých wlasů gcgjch, wlagecj se maně po šjgi, gsau
welesUčné; že twář gegj milostná, Ijbezná, a že
w očjch gakési kauzlo newyzpytné. Často patřj-
wám w poesii těchto očj, w nich wjce čjtage nežli
w ohromných knihách chladné prostomluwy. -«
Znáf se též i w hudbě, — Zhusta mrštné gegj prsty
těkagj po kláwesjch harmoniky. Gakéto zwuky I
Wše žilny se baiířj, prsy naléwagj se tesknotau,
obraznost gakoby na známý hlas odpowjdá, mysl
plane rózohněná, i gá celý bez sebe oplýwám sla-
stj nepostjžných, smjšených pocitů. — Máť pak
ntladšj sestri^ i swoge milá přjchutj, swé miié roz-
mary. Kochá se ráda w samotlíwých procházkách;
tak gá kdysi widěl gí wysoko od zemé na samém
wrcholu skáÍY> kdežto žárná pozlata západu mjsilá
i '
Digitized by
Google
9S
se s rumencem swetlým wečeri^ ftítt, á W ^^r-
nau skwěloslj wyslupugjcj luny. Tatn w bjtém ráu-
ie pod kroivem tichého nebe stála w loakbné oe*
pohnutosti, gako genius utvořen rukau welikého
umélcé, gaka lehké widénj wl«wagíej al|idké,«^aé
títy. Wšak i se raljbetijm téká we Muku'siwych
bauřjj a ráda zjrá w strašnau malbu nebes^ an
mraky feriij se gak hustj plukowé ivatcjcjch zá*
atupiL — ' W pustjfch wčžjch atawjf ona £olowtt
harfu, i dlauho, dlauho poslauchá^ gakoby se sna*
ula aeajlit a zkkÍAÚ po oékom ty pf etrtett«» d!m>
ké xwuky, ty přechody traetiliwé> ty ohlasy fvo*
dobaé pláči a teakitwéma lkán}, upomjnageoj na
wěky šťastné gíž: u{>)y«ulé ; podobné diwémii amf*
ieaj iunui a snénj, kteréž se rod) mimoletným
dotknutjm pustí nného wětru we strunách zprujl*
iiych. — Oaa iniluge paKti po rozwalinách zámku
bohatýrských, zpustlých chrámuw, osamělých klá
Iternjch budow; ráda nawStěwaga náhrobky a
památnjky pyšných óasůw a aláwy bogowoé.— Co
čarowaice umj buditi rortwých z hraba» kte^ po
Uasu gegjm wstáwagj w bjlých rubá^ch, a dlau-
hými kráčegjce řadami wyprawagj déginy minur
lých wěků swé welitelce. S dobrodušoau ocho-
tnost] ona pak Ijčj báge a powěsti,. pége žalozpč*
wy a ballady, i zaojmagjc unášj posluchače ze su-
ché a bezkwétné skutečnosti w gakausi neznámau
kraginu kauzlií, kdež člowěku i w trud,u a slasti^
tak weselo hawit a klamati se. Netoliko sjdla
králůw, netoliko weliej swěta wýgewowé býwagj
pbsahem pjsnj gegjch; ona wýáe čety obydJj w
chýžiae rola)kii, w salaši parstýrů a w powoze
štěpného žitele. *-* Přjmé ulice» krásné námésy^
skivostná stawenj ač i gednotwámá, pořádek a pra«
wldelnost Ijbj se staršj sestře* Gak wznešená gegj
krasomluwal gaké wdéchá wztrhy wysoké a.podj
dumy slavné, uwádjcdusi we krag neyuslechtíleg*
šjch sladkost], a seznamugic gi s welikými widí*
námi člowečěnstwa 1 ^ W gegj rozmluwe gednota^
harmonie, prawda. — Co gest žiwot bez bauře a
nehody ? tázal gsem se onehdy mladšj sestry. IVfjdto
odpovědi ukázala na prostranné gezero, an se
aidlauha rozpadá smrtonosným neduhem iv duši-
wých březjch, an mizj w hustém náplawu bahna*
pokrytého mechem a kapradjm. Tak duše ode*
rwána gsauc ode spolku bytostj gi ponjmagecjch,
neobčerstwena wýměnau citů a mydlen], ní ohni*
wým wánjm nadchnut], ni popuzena wztrhem, ní
l^auř] života, vadne a stjsoena gsauc plaz]c]mi se^
potřebami, wyzuge své poetické žitjj i w chladném
bezstrast], v hrobovém spokogenstwj, w nezruše-
aé gedaotvárnosti, oddá se dřjmpté, bez wědo*
Ai|» b foíáéist w hrobovém spánku umrtwj. —
Kdysi byl Meskot a bauře. Hust] mrakové shlukše
ae, pobt^ hvězdy. Polovina luny, gakoby odse*
knuta mečem, dlauho těkala w polekaných oblá*
^ebf WA komec i zmizla. Zářily klikaté blesky^
brázdjce čerrré, proh«sté neUe ; idnj u trjnkácAi -z
bjlékraužjcj se pény, chodily co obludy po geze*
rích; lve wtduchu bylo teskno, w )e«jch tenteo.
-— W tuto dobu nalezl gsem mladšj sestru» an ae*
děla pokogně v daubravě na stromě bauř] zlá*
manéin. Slueh gegj zdál se lovili přelivy stona-
gecjch wichrii, a v očjch vyobrazovalo se gakési
bezmyslné zapomonuij ; kadeře dlauhých vlasů,
g»kož i vezdy, linuly se po ájgi; krupné kapky,
při svitu Uýskawice, třpytily se v nich co perle
a drahé kameny. Nezpozoravala mne. Napnutá
mysl ge»j nepochybně snažila se postibnauti wši
tagemnost bauře, pamatovati všecky přechody
hřmotu, aby napotom svým nílostnjkum vše wf-
pra vo váti mohla. -—Minula bauře a noc ; velkolepé
nastalo gítro občerstvené přjrody. Na zelené atrá-
ni, gjžto u podnož] ležiel zrcadlivý záliv mořský,
mezi stavbau ovénčenau krásnými kuplemi, mezi
slaupy milowidnými, nalezl gá staršj sestru. We-
liej básnjkové řečt] a ř]mšt] tovaryšili s n] ; w
rukau mladš] viděl gsem Kollára, Mickieviče, Po-
skina ; nedávno četla Šillera^ Byrona a Torquato
Tasso. —
Podrvno I gakýmsi tagemným citem gsa pu-
zen, bližjm se k mladšj sestře, ale staršj mne uio-
OQČ k sobe váb|* Milost vel], bych s mladšj to-
Uko se bavil ; ale vážnost k prvnj podvracj ná-
klonnost k druhé. T]m mysl moge často kolotá
a gá na rozpac]ch> podobám se člunu rovnoměrné
se klon]c]mu brzo k té, brzo k oné straně. — Nechci
déle šJL'iti slov, abych gasnégi mluvě, nezavdid
příčinu myšlence, že v tomto popsánj mjnjm bá-
snictvj : klassické a romantické.
Minick^ (podlé ruského.)
Niericowy powjdky.
D skladným schwálenjm ToiitWOivýcll
překladii podlé Criist, Níerice pro
milaa iniáilež (tiskem a náklademSynů Boh.
Uáze), v Ietošn]m theologickém časopisu v 3. sv.
na str. 560 pohnut nemeškal gsem, abych o dot*
čeném prospěchu a zágemnosti povjdek— gesto, i
mně blaho mládeže na srdci le/j — ^vlastnjm pře-
svédčen]m gistoty nabyl. Zgednav sobě tedy mi*
mo čtyry svazky tamtéž schválené pod názvem:
^Slepjj pacholj etk,^ » PýcAa předcházj pád^^ » Pra*
Digitized by
Google
99
wdaakl^ 9í %Maíý hmjř,^ Mk« 6irate«ek páfý
wttti tjm iasém dále wjiiaii;f , lotiž : •Milowaii buh
éei Uiinjko swého gako sebe samého*^ a o w^bor^
B09ti obsahá wšechnéch se předswěddiw, negeii
pockwalu o nadepsaných čtyřech swazečkách^ tam
pronešenao, sauzwudn^^m zde hlasem opélvgi, tfj*
bri dokládámť také« že xagisté duch aollé mláde^
ie ano i každého dospělého čtowěka rowné i we
swazečia pátém nalezne wýtečného pokrmu a zá-
bawy utěšené; gesto zde shledáirámo w dogem-
liém děgi gako na obraze žiwými barwami mistrné
malowaném, kterak B6h» byl!by i na sprawedliwé'
ho nesnáze dopauštěU geg neopaustj, n^brž ku
poznénj sebe a wSemohaucj spráwy Božj tjm spa-
sítehiěgi příwotuge; náružiifosti krotj, předsudky
trywracj, a pošlé z mjr a pokog w srdce lidské
wljwá. Při té přjlezitosti se zde dowjdáme, kdo
byl onen Bohu a lidu milý lékař* genž neunawn^m
zpytowánjm lidskému pokolenj šťastného podal pro*
středku^ aby neštowičj morowina twář lidskau ohy-
zděti nemohla* a kterak se tu zachowati slusj. —
Dále pak zde mládež nalézá w přjgemné zábawném
wypvawefwánj nauéenj o wčelařstwj, o Inu a o wše-
likém hospodářském a priimyslowém zaměstnán].
Slowem, gsauť to spisky* nad kteréž pro mládež
posad lepájch sotwa máme. Tavžebně i ostatních
aijbených powjdek: itNalezenčc,^ j^Diujce rybářské
z Helgolandu,* 9 Tichý GtndřuA* atd., do nichžto
rowné w^bornosti se nadjii lze* očekáwagjoe* ro*
dičíím a wsem milownjkům mládeže upřjmně ra*
djme* aby mimo gine za obyčegného o sw. Miku-
láši a štědrém wečeru nadjienj* také krásné tyto
apísky za prospěšněgsj a zagisté i slušnégšj nadjHcy
irohti nemeškali.
nogfiek K***
Ctarndimsfcé tLanclonály.
Grtdaal česky nÁsledugjcjmi obrazy okráiten gest:
1) Na listu 9. na boře w lewo, Kristus w oblacjch Dawi-
clowi se sS^wu(ýcj* w prawo sLupenj se skwesek, motýlů*
IcaoriA* pak pAl ženské osoby s aerweaými wUsy; dole
Kristus w sahradč se modljcj a učedlnjci spjcj. Text pjsoé
gen modťc a noty tlatem psány. 2) Na listu 48. W pjs-
mené S sedjcj BAh otec. 3) Na listu 53. Krásně na mo-
dré pikdé zlatem a Čerwené osdobeoá pjsmena Z zaéáteéhj
pjsnS sZdráwBsc ; dok pak w dnodrém p«li litera S a rok
4670. 4) N. L 59. »Ro«ii deyte oblakowiéff. Mana « ae^
bes padagjcj lidu izraelskému. Od listu 74. poéjoagc gsau
tačátednj pjsmeoy zlatem a barwami ozdobeny. 5) N.l. 74.
»DjiS milé narodilotc narozenj Páně $ pak 3 sw. králowé;
auték do Egypta, zamordowánj nemluwAátek j Josef co te-
sal s Mjafcan. 9H ^bmajdi ttabto se vacliá«eg| tase na
straně dla délky se wiaiaicj překrásné arabesky. 6) N. L
1á. Samsoa bfvána aaMuejt Íit«ra aaSáieČnj O pfckváaal
arabeskami oadobená. 7) N* 1. 85. pH kidte P alaweský^
pak dok lij ksoAowé x bm spjwsgjcg. 8) N. 1. 114 liura
S, a 9) N. L 143. pjsmeoa E stáweskansi a stee tato po->
alednj wjUjtn djlem réieni osdobeiiá; na fěclito dCyrecb
abfazjch siawetky hmb^j a gellé aedokonaaé býti se sdagjk
10) N. 1. 149. sSya Boij umřel) a iiitwýcb watola. Na
hoře wlewo: YřukijU^ Páně (lal«ké«i spjcj gii banAiitr
kami osbrogem gsau) dole w pntwm Jonáa oti ivalryby wy-
lioaen : pak Jeiji gdaacj do Ecaaos^ a eo sabtadnjk a Ifck
wa ietMmi se potkawjíj ; obrasy ta se swlMInj gemaostj a
•čtstotau barew pracofrané. 11) N. • 161. Maii - gaiidMÍ
^y se diwjtetf nakope waiaapenj PánS a EKái oa woae do
nebes wsatý. IS) N. I. 190. »I>iich Bosj aapbil tmým
J^tstwýmic nahaře sesláoj Dacba sw., po straně Mogiji galt
idostal desat«ro ; ůiÁt přechod fcraelskýdi přes ttole ěar
wené — harwaa ^erwenau wysaaéeaé— , obUé^e sda tfnkňt
krásné a anfznaené. 13) N. 1. 176. vPoiehnaiiá bud od aáa
estieaa ... sw. Trogiceic nahoře na kwo křesl Krista Pána,
na štvaně skupenj aNeganeké, 3 hlawy leaské s éerwenýasi
wrko6i, pak ro£ně z awcrce a kwětio scstárwagjef— 'dak wy*
obrazenj města Cbrudjmé aa straay pélnoéně-w^^^Mdaj ; w
předu tohoto obraaa před kljiem aiaikleéj^ — snad weloai
sdařttá podobizna maljře aeb některého oa knihu tuto nii-
klad wedaoojho dobrodince — w éemém pláátí, w bjlých
-pewtrwicjofa (9hrabfr^offtl)» w střewjcjch, a kordeoi na boka
a klobaukera před njm na zemi Uijcjai ; za njai pak ůtjÚ
orali ntjkagjcj a křiéjcj, gsauee od ginýeii třech pronásk*-
dowáni. Tento pro historii Cbmdjmi důležitý obraz na-
skrze wehni krásně makwán gest. 14) N. L IM. vKrystas
ohlébK kněz pod obogjm, ranchém menjíjm éiii ornátem
oděný, z kaKoha dwěma kommonikantAm 4row Páně podA^
wá. Podiwoo, Ic obraz tento Koaiaěowa naii ajell 1&)
N. L 184, »€hrám Jerasilenský byl Boha oddaný* aroha
umlnwy, nad nj na křjli wisjcj Kristas. Dok saak dir^ -
dtm«kých pánA SwěehinA a Paumberka : gednorofec w zla^
téai a modrém poli zelenou wětew w přednjch nobaa dt^
ijej. íé) K. 1. 1S8* irBAh wlemohanoj poslal posla swě«
hoic zwěstowAnJ a nawitjwenj p. Mbrle. 17) N. L %0%
vDjky sfd^sem y osty wsdawejrmeff, Dawid iakiy se .■i0*
dljcj. 18) N. I. 9i7. krásné kwětíny. 19) N. 1. ftTt. Mog<-
Iji gak ze skály wodn wywádj, lid izraelský ^k mann zbjtfk
a.Josttowa bitwa s amakkytskýnri aepřátely. Obrazy w
knize této gsau dle celé ijřky kancionálu dlauhé, 6*' ěiťo-
ké a neyméně od třech rozličných mistr& malowané» z nichf
awlBi< prwnjsh šest a pak 10->-16. autiostj obličegft, sau«>
měroostj audA a záhbA, derstwostj a něinostj barew a
wkusným kladei^m a splýwánjm stjnu za prawá umélecká
djk powažowati se mnsegj a krásen swau obraay wktia*
tké knize o mnoho předej.
Digitized by
Google
100
Obft kancionály, t nichl latinský Kterat&m při chrá-
mě Páně panny Marie na nebes waaté, a éeský lítent&m pit
ísnijin chrámě sw. Kateřiny při sluábách Bolijch pod obo^
gjm slanili, — kterémuito wyznánj ke konci 16. a na sadátku
17. stoletj téměř wjíickni obywatelé chradimiej oddáni byli,
— - w 16. atoletj shotoweny gsan, a sice onen, dle ir něm
na sačálkn nacbásegjcjfao se posnamenánj giž léta P. 1530
aa den sw. Wawřinoe, gestli ne xcela dohotowen, alespoi.
giž dopsán byl, na tomto, ie se gii r. 1570 pracowalo a
r. 1598 ie pjsmo bylo gii dokotačeno, doswědéuge letopo*
Čet při obraze 3, a podotknuté gii posnamenánj mistra
Martina Rakownického, konšela někdy chrudimského. Kdo
hy byl wšak knihy tyto psal a gestli w gioh osdobeaj
tento posledněgjíj nebo páni Šwěchinowé s Paumberka,
gegichi anak w České knixe pn obraie l&w se nachásj, pe-
aěist^mi snad přjspěwky podjlu měli, vdáti nelse ; ie ale
ohraxy saroweň s pjsmem ahoioweny nebyly alebri poxděgi,
toho dftkaxem gest, ie w oban knihách a w xadojch li-
stech litery saěátečnj gen nakresleny, né pak, gak tta xačát.-
kn a uprostřed, slatem abarwami osdobeny gsau. Obraxy
w latinské kniae gístaw rofaowitostj sáhbů a nesán měrnostj
mtáh wjoe sUronémeoké, ony w»ak w České knixe niinau
antlostj a knlatostj wlaské ákole vjoe bljiiti se sdagj, ni€
w»ak méně oboge se od těchto cíxých ikol patrně liftj.
Mistra, geni byl latinský kancionál oxdobil, wypatráti ne-
lse, a tjci se gen o něm dá to, ie to ten samý býti se
sdá, který starý, se sačátku 16. stoletj pocbáxegjcj obraa
»fodina Krystowa« w sakristii xdegdjho kostela sw. Micha-
la ohowaný, barwami a slatem oxdobně malowal : ie ale
obraxy ir České knixe od chrudimských umělcA shotoweny
byly, to skoro s gistotaa twrditi mftieme, powáiiw&e ie
práwě tenkráte, kdyi psána byla, sde xnamenitý maljř Ma-
Uu2 .Ramhausek a pozdégi i wůbec xde co umělec wáiený
Mataui Radaui se xdriowali, a tudy domnjwati se nelae,
seby Xniha tato ginde aginými maijři byla oxdobena byla,
kdyi doma tak snamenitých se nacbáxelo; což ^tě tudy
prawdě podobněg^jm se stane, kdyi se upomeneoM, ie
obraxy tyto djlo wjee mistra gsau a prwněgijch deset toho
samého mistra proxraxugj, genx byl náhroboj obras Wác-
lawa Ljpy, w wýS podotčeném kostele sw. Michala se na-
cháxegjcj, a njmz MaUuá Rambausek byl, wyhotowil^ pře-
spaniié pak obraxy do čjsla 10 — 16. téměř prawými blj-
xeoci oněch se hýli xdagj, gimii Mataul Radaují 1595 skwo-
Slné králowóhradecké knihy rorátnj byl osdobil.*) Ku konci
tobolo popisu — geboi Snad ai pijlianau obijrnost wýl wy-
*) MatauS Rambausek byl zde dle knih gruntownjch
gii roku 1567 starAjm obecnjm a xemřel r. 1606. Mataui
Radaui dle knih |runtownjcb gUi okolo r. 1598, xdegájm
měšlenjnem a pozdi^gi i konžclem se sul, xemřel xde roku
1631; wyudenci geho byli Giřjk Sokul a Girjk Mydlář
'Šmílipeu.s, lež wáienj maljH a měitěnjné xdegsj ; kdťby on
se byl di-jwe xdriowal xde udáno nenj, bexpochyby ale ie x
Hradce Králowé, kde kancionály njm skwostně oxdobeoé se
nacbázegj, sem se přislěhowal.
ikftiaý aniSel u laskawého čtenáře wymluwj — podotknantí
jnusjm geitě v sdegijn děkanském a swatomichalském chc4-
ině se nachásegjcj náhrobnj, ubnle Ug. ae 16* a aačátkw
17. stoley pochávegjcj obraxy barewné na drewěných asi
a— 4 loktft wysokýcfa a 1—3 loktů iirokých tabnljch nu-
lo wané, na oichi hrobnj nápis s podobixnami aemřelého a
rodiny geho, i s ginými gestě alegorickými rig;urami se
spathige, a mexi nimii náhrobnjk Samuele Fontína Klatow-
ského, xnamenitého xdegijbo primátora, r. 1616 xdělaný a
řczbami na zpAsob oltáře uměle oxdobený s wyobraxenjm
mčsU Klatow neypamátněgsj gest. Gsau pak nábrobnjky
l^yto, weskrs od xdeg^jch umělc& raalowané, s wý» podotknu-
tými kancionály xřegmým d&kasem, na gakém stupni w
xlatém Rudolfowě Čase negen wědy, nýbri i krásoumy xde
w městě stály, a přáti gest, aby některý s naiich uměl-
c& památky tyto bljxegí prohledl a posaodil, a gistě by se
mu práce této nexielclo, kdyby powáiil, gak xnamenitě ne-
gen -k historii chrudimské, nobrž i k xnámosti někdcgij
wxdělanosti národu našeho wůbec byl přispět
AntOBJn R/blika, auknllMt tknMmškf.
Zpráira*
Německého překladu- Ša&řjkowých Surotknostj sIo-
wanských od Jindřicha Wultka a Mosiga x Aehreníeldá
wyilo gii oddřlenj druhé. Dr. Wuiikc obohatil pře-
klad ten struěnym přehledem djla celého a krátkým iiwo-
topisen učeného spisowatele. Co Wuttke mjnj, ie by se
některým Safarjkowým udánjm wytýkati dalo, chce we
xláitnjm spisu pod náxwem : »Pokus slowanské historie«
udati, w kterémito spisku i přehled wsech ŠafaHkow\m
spjrlpwánjm nabytých wýsledků podati bediá.
Nowé knih j«
PrawopU če$hy Wáclawa Hanky, rytjře řada 8w.
Wladim., bibliotekáre českého uárodnjiio mu-
seum. Sesíé wydárij. W Praze 1844. Nákla-
dem spisowateíowým. Str. 93 w 16. seá. za
^ 15 kr. siř.
PJBHě U)las(emké. S pruwodcm kytary a forte-
piana. W hudbu nwedené od Ludwjka rytj*
re z pietrichu. W Holomauci. Kamenoti-
skem Sknrnícla a Domka. 1843. Obs^ihugj:
1. Na Morawu r. 1468. 2 Náwrat milého. 3
Na milenku. 4. Pjseň Morawanu. 5. Kalen-
dář a ne farář. 6. Wogenská. Cena 2l kr.
fiíř.
Zrcadlo žiwoía na tcýchodni Ewropě. Sw. III.
Cesty a procházky po Haliché zemi. Sep* ;
Karel Wladislaw Zap. (S hudební přilohan.)
W Praze 1844. U Jana Bohumíra Calve.
^ Str. 2.35 we wel. 12. neá. za 48 kr. stř.
(jernohorci Puwodnj dégepisná poWěst z neyno-
wě^šjch cašu^ Od Prokopa Chocholauska.
(Z časopisu „Kwéřy^* r. 1843.) W Praze 1843.
Tisk a sklad Jar. Pospjšila. Str. 36 w 8. ses.
za 6 kr. stř.
Digitized by
Google
■•VUT
Z OBORŮ I.ITBRATUHT, UUBNJ A WEB.
Cjslo XXVL
{^Fřji^ha Hu Uimitúm.')
27. prosince 18^3.
ZBSmdowiiii KašiMw.
Sepsáno od jednoho Kal aha (C* F.)
Kašubowé, wétew welikého kmene slowan-
ského,*) bydleli za prastarých časů na té celé
rowině podlé moře W^chodního mezi řekami
Odrau a Wislau až po Necu a Wartu. Již s uwo-
zowáDÍm křesťanstwa přišlí pr^^ni počátkowe řeči
cizi i mrawA cizích do země této, Zwěstowatelé
nowého slowa božího bylí Němci ; zběhlost jejich
w řeči kašubské byla wůbec chatrná^ a bylo gim
za těžko a nemilo, ^ ji mluwití. Zdali jest se co
diwíti> že každý z nich hleděl rozšiřowati buď řeč
cirkewni^ buď swau wlastnit Mnozí z nich činili
to jen z potřeby, a beze wšech úmyslů politíckjfch^
ačkoli tyto již w časech pradáwných sem tam se
zjewují. Kancow wyprawuje, že obywatelé města
Štětina tázali se sw. Otta: pročby měli wiru nowau
příjmaiJti? Majili to učiniti proto^ aby byli rowni
*) Kaiubowé nálefteli někdy ku kriloiwstwi polskému^
potom w století XV. dosuli se ku kniieutwi pomořakémii
a konečně 1. 1657 dáni jsau sa léno holenci braniborské-
mu. Jazjk jejich jest podřečí nářečí polského ; bliiíi zna-*
ky jeho Čti w p. SafaHkotni wSlowanskóm národopisuc na
str. 85. — Jioak o tom satidi německý Dr. Karel fiernha^di
wbrojíurce swé, jii wjdal pod náswem : a»®prad)tarte Don
X^eutf(6tanb.« jtaffel 1844, stran 138 s mapau. PratrK
totiž na straně 89. : JaxyJt ka»«bský jest sice podlé Safa-
iika pauhé podřečí jasyka polského (G(t)affoTÍté %tM^ btt
ftaw. Gprai^e 6. 34) \ poněwadi se ale meu národem tím-
to a masi Slovany jii w století 13tém w listinách wy-sioir-
vA lotdíl činí, a národ tento po dneěni den, kdei a« jeétS
asi na 80.000 diUl má počínati, národni ftwIá*nosti ^wé a
nejwět«> wytrwalosti zachowal, nezdálo se nevrbodnc, aby
byt na mapě zwláUě wyznamenán.n — Dal jej totiž pan Dr.
Beeahaffdi na mapě wymaloitaii fijni&wf, obdařiw ostatni
Slowany Ifarwau dihrězy a stálosti t. tnodmii. Aby pak
na»<^|iáié čtenářstwo také wědělo, nač pan Dr. Bcrnhardi
tento rozdit swtj zakládá, chceme i jeho citát uwésti :
•Gebbardi di o tom (Olf f«i4le wn €k^rfífn$ W9. tttUbtft.
ZV. 5&. 0. aa): KMi^bůUté na Ubi uchyluji 99 w odium
i v zwjfcfch swých od íťeudu i Nfmvií; ano uenňwidi
H9mce a »powrkuji Jimi fnli, Mehy žádné manželstuff nni
JiAé jiné spnJenUwů $ nimi fwttrptft^ « hdýby u fa pttde€
•tnUk^ smyli by Škwmu tuto krwL — I^íie Boglslaw (sic)
nazywal se jíž roki^291 w jedné Kstině z hoii milotti
inlZefem slowan$hjl^n kaiúbským. Tamtéž, k — O swědo-
nilo^til ó dakUdnosti! ó Uubokomyilaostí německá!
Posa. pteU.
uSkiěiii křesťanům druhým ? I í«by to ditěli rádi
niíniti, kdyby 8 mn\i stejných práw mobli užití ;
ieby ae ala proto méJi aUii pobožnčjiiitti, to že
aewěři* an widb že ae nachází wěcsich neprawosiá
mezi křesťany* nežli mezi nimi* totiž laupež, wraž*
da» ziodřgstwi, lei a poíďwod, ba i nádhera* pýcha
a ctižádost takowá^ že neostýchají ae prolo i wira
swau zlebcowali a potupowati; takowauwaak wíhi
že míti nežádají* Jim m ae tiá, jakoby je Nemd
proto tak taužebné na kreaťaoy chtěli «iiii. obrá-
ceny* aby je mohU tím apiže sdbé w poddanoat
iiiváděti a pleniti. **- A.na jinén ittiatě prawý týž
spiaowatel) aWéwoda Swaloplúk založil klášter
Bttkowaký a osadil jej miiichy německými. To
mrzelo welnin zadní Pomořany* kteří ještě bylí
pohmé a žádných Nřmců nechtěli k sobe připau«
štěti* I pozdwrihli ae, a zahnali mnichy a klášter
jejich zbořili. Neboť wtdéli* ani Saaíkowá* .přišedše
do PooaoKÍ předního^ tak hrdé a nesprawedliwé
nakládali a krajany jejich Wendy, že je nejen swr-
howali a auřadů a hodností* nýbrž wybáněli i a
mpest a wesaiic jejích wlastnich.^ Podlé duchowen*
atwa přispíwala i awětaká moc nemálo k znémčo-
wmí západních Kašubfi. Císař Jindřich (IV.) obe-
slal roku 1181 knížata pomořská k aobé do le-
ieni u Lubeka* a nčinil je wojwody swaté Rímaké
íiše* dal jim zemé jejich wlaatni za léno Říšské*
podarowal jichskwostné a měl se knim welmí mi«
loatiwě slowy libými a sliby mnohými. A tak ode-
šla knížata pomořská odtud a potéšením welikým
a.ae jmény i a titnly překrásnými* a byla od té
doby wojwodami. A wšak welmi špatná to pocta
za swobodu* již aau za lo zadali. Předtím nebyli pod*
dáni nikomu a wládli a jednali podlé wUe awé*
Na to uznal Kazimír* zAataw po amrti bratra awé*
ho fiehuslawa samotným wládeem Pomoří před-
ního* za poiřebtt* odewzdatí oba dwa syny swé*
Bohnslawa a Kazimíra* biskupu Meklenburskémn
Bemowi* »aby je wychovráwď w pobožnosti a wy«
uičowal řeči německé* aby se tfan spíše hodili k
panowání* a byli od NémcA wiee wáženi* nežli
prwé.« A když ae tak Němcům podařilo^ knižata
•t5
Digitized by
Google _
102
kejkly oslepajfcími zawésti* by se zpronewe^li
starým zwykAm předků sw^ch a zapřeli raateřskáu
ře6 swau, šlí í haed dále. Sliby-osemetnými zá*
wedlí jích k wojně a pak lsti wě a nešlechetně opu«
stiit. Ctsftř Fridrich 2rzofiKis*(B«N*baro^8a) wyzwai
knize Bohuslawa k tažení wojenskéinu do Dánska
na krále Kanuta« potom wsak jej zanechal samého^
a kníže nejen že. ztratil pét set kor^bft swých s
celým wojskem* aýbrž miM#l i na to hleděli, jak
země jeho dokonce zpleněna a w paušť obrácena
byla^ másel platiti hrozné wýkupy a konečně při-
sUbtttj že nechce jíž nikdy nic míti protí' korané
dánské, knížatfirn rugenským a m«st&m, jež tito
opanowali. »Byl pak, di Kancow, národa jeho wea*
dieký wojnami těmi tak pobit a popleněn, že b3r^
la země dokonce zpuštěna, . a že musei powoIaA
Sasy a jiné cizozemce^ aby zemi osadili, a dáti jim;
eelé města a wesni^e. Z tolió widěti, co zlého woj«
na přináší,, a že ji lid nejen zchudne a na mizinu
přijde, Dj^brž záčasto i dokonce zničen a wyhlaMQ
hfwá, a n^sio swé postfmpitf musí jinému^ jeninž
jeho prwé nikdy nepopřál, a kterýž |ej wždy po->
tom ještě potlačuje a hubí ; jakož se našim nbo*
hým WendAm stalo od SašA«-^Tfto přiivédli mé*
sta k lepšímu wzntkn a opoivrhowaii Wendy tak:,
že jích ani podlé sebe nechtěli trpěti a jich do
žádných cechá přijímati*. ProtožbyK z měst brzo
wypuzeni a z&stali jen po wesnic<ch, kdež se jich
na das trpělo, abj zemi wzděláwali; potoas wšak
byli w Pomoří předním i dokonce wypleněni, •^
A. tak uchýlili se mnozí a nich k Pomořanům zad*
maky a žalowali jim křiwdy swé ; i ustrnuli seí tito
nad nimi, a stali- se pro ně' nepř-átély Potbpřaaft
předních welíkýmí, . a nechtěli již- s> nimi potom w
přízni a přátélstwi žíti, nadáwajíoe Pomořan&m
(předním) od té doby Němců a 8asíkň, i nechtěií
'ých míti za kmenowce eWé; odtud pak přišlo, že
po wymření panowiiiků swých raději, obraceli sq
k Polákům, nežli k dědičným wládcům twými
wojwodům pomoTa[kýiii>
Totoť byl způsob wěku středního^ < poněm*
čowati Kašuby západní* Newelmi od toho liší sfa
zněmčowání Kasubů. wýchodních w časech nyněj*
šich. An totiž piéjwětší dílKašubů wýchodnioh
priznáwají se k náboženstwí katolickému, třeba
za wrchního zpráwce jejich ducbowniho powažo«
wati biskupa GUumškého (Attim) Dra* Anastasia
Sedláka, jehož celé mínění o Slow&nstwi jewí se
w těchto několika slowíoh, kteréž w jednom čteiíí
swčm o síohiidopiso.*Tacim promiuwil ke klerikůnt!
i^Pišetě«lí k hlawaímůanTaduTikaríatnímu anebke
mně^ píste -němf oky neb 'vvýiniakau latinsky, nikdy
wšak^po pélslu, neboť takto rozpráwí každý se*
dlák«<< (O Protož přijímá nejraději krajany swé ně*
-4necké(I?) do semiááře kleríckého w Pelplíně, ač*
koli to jemu professorowé katolické fakulty theo-
logíeké umTcraity WralJiBlaviiské již časlo př«dkli«
dair,'ze se'k něiriu^uchylují práwe ti studenti^
ješto we swé zhola německé wlasti nemají wyhli-
dek' žádných; a jsau doma za powrhel. Takowéto
kowaoé -Němco posílá paa biskup podlé iMMMoého
záměru swého hned po ordinaci jejich na TÍkari*.
atní a farní* místa slowanská, Bephlédajlř se ani w
nejmenším na prosby, tím mépé pak na potřeby
osadníků swých. Tak jest SBeifť děkanem w osa-
dě kašubské w Lawenburce, a ^Utt w polském
toruní. (í^porn).
Mnohem íépe nakládají wubec duchowní
ewangeličtí s osadami swými; ale počet jich jest
příliš skrowríý, a síly jejich jsau příliš slabé, by
nvohly wšecjcy překážky naskýtající se přemoci.
Slawnáf je&t obět MrongovLowa, již učinil osadě
swé w Gdaňsku, cbwály hodná . láska Tomasiowa
w Solné (®au(tn) k církwi swé. Owoce přičiněni-se
jejich jest wždy ještě welmi nepatrné, ankrál^ jinak
sprawedliwý,w jehož žílách wře krew slowanská, pří*
liš málo dbá o slowanskéswé poddané, zwlá^tě pak w
Pomoří a wzápadním Prusku, a au ředníci němečtí
wší sílau se namáhají,, abý staří obywatelé země
we wzdělání swém wždy wíce a wíce klesali, aby
je pak, na těle i na duši znuzené, tím snadněji
mohli zněmčiti. Protož i nakládají auřadowé swět-
šftí. a duobowními pastýři slowanskými neméně
twrdě, nežli hlawa jejich duchowní. W jednom do«
píšu král. wlády pruské z Gdánska k duchowen*
stwu katolickému o revídowání aučiů kostelních
stoji w článku 4. stranu zápisek příjmů a wydání,
jcštoby se w řečí polské konaly, takto: »I toho
se z mnoba příčin dokonce nedowoluj^ Auóty,
zápisky aučetní, přílohy (!) atd. musejí býti psány
německy9 což panům farářům, ješto ppdlé §. 627
TíL IL pars 2. wšeobecnýob zákonů zemských*
áučty in sobsidium wésti jsau powinfni, snadné jest
wykonáwati; ti wšak, ješto w řeči. německé nejsau
dosti zběhlí, budaA se taUo moci w jazyku aěme-
ckém způsobem užitečným cwičiti (!), a to tím
spíše, an jazyk tento jest panující a u wšech ářa^
dů zemských jedině w užíwání, . pročež od kaž*
dého úředníka se může s práwem žádati, aby je*'
ho byl zauplna mocen, jakož pak i každý Člowěk»
kdož jen poněkud cbce slautí wzdélánýni(?)y musi
w zemí této umet psáti i mluwití jazykem něme-
ckým.*
Následek nejprwnějši a newyhnutelný toho
Digitized by
Google
103
jBst tcó, ie toliko njuchowenstwojátyka němecté-
ho wStide' má lásktl a předbóst nejeti při úřadech
tírkemiich, nýbri' i swětskjfch. Póďlé' zéiněra
toho uděhiji se Slowanům iĎista'tá1bowá/kdéž jest
přijem tóálji afzde býwaji sauženi dopisy ne-
ineckýúii. Ano jsaút i diichowní někteří, jesto w
tnládi swéil) ňeméti příležitostí žádné, aby se učiň
jaiyka nřmeckému, nyn{ pak/ jakož se samQ se*
bau rozumi« nejsau w stawu^ aby wykonaliwšeckó
to, eož se n'á ně wzkládá ; tito musejí sobě jen k
wfih němčině držeti něnieckého pomocníka, kte-
rážto, jsá sobě swědom přednosti té, již má^ u au-
řadfi, předslaWeného swéHo podrobuje wuli swé pro
strach listaWifny, zeby jelio mohl.ii áuraďu něme-
ckých oóerniti. . . '
Neméně zle to stpjí w Kásubsku, se íkolamu
Vi okresu KozUnském, kdežto bydlí w krajích La-
wenburském^ Bytomském^Holpeském, Runiitielbur-
ském a Nowoštětinském nejméně 40.000 Kašubú»
jakož i w okresu Gdánském> kdei Němci nanejwýš
ctwrtý díl obywatelstwa činí^ není ani jednoho
učitele řeči slowanské w seminářích školních, ani
w semináři klerickém w Pelplíně a w gymnasiích
sem náležejících. Aby, pak i každý zárodek wzdě-
láni, kteréžby snad samp sebau mohlo ivzejíti, jíž
napřed byl udušen a zkalen, neopomíjejí nastá-
wajícího učitele již před wykopáním přísahy co
nejzewrubněji sejijájqiili. se záměrem wlády ;
wždyf pak se o tom.wí^ že ^otw^ kdo bude obě-
tovati celau swau wýžiwu, celau swau naději žít^o-
ta« wěda dobře, že čeká dwAcet mladíků německých
na tOj aby přišli, na mistu j^ho^, kteřížto pak zaji-
sté wěci. tím wice.budau škoditi; wi SQ o, tom» že
i nejwřelejší wlastei^ec wždy ; jfiště« i w^tisni nejwět-
šíj daufá^ ž^e aspoň něcp b.u.de.moci učioúi za národ
swuj, nemoha přehlédi^uti pbjem celý; tifioe. té*
Jesďi tedyk^rý z nolladiku těchto. SlQwan rozený*
zastraší jej způsobem tím tak, odcizí j«j oArodni-
mu jazyku jeho tak, učiní jemu o^ prawém powo-
lání jeho pojadA táb lickij^^ žcT^iMin^lídne, leč již
pozdě aneb nikdy^ ie rpnumné pónroláni jéko «e«-
m&laLa nemf býti čádné jiaéj nei aby dtdcy we
^^le swé nUU wzdilikúaU óstvícwivaL Neboť cestu
tuto neukazuje mu ani ^Instrukcí ť wyučowánl ře-
Í\ něm'ecké we školách jazyků ^'zích i smíše-
pýcb,« wydaiiá.dne^2ó. č^wna-lSSé, ani doda-
tek k tomu učiněný w - srpnu 1837, kteřížto oba
dwá zákonowé, af prawíkŮo co •chce, snižují školu
k tomu» aby se jí rozsiřowala řeč německá. W ta-
kowýchto okolnostech, nelze arci pa pokračováni
u wzdělání národa ani pomysliti. , Owpca p^k ta-
knwéhoto nešťastného wyučowání po wesnicích jest
bohužel í obyjíejn^ 1^' i^^ nejeta 'nejlepSílétátnt.i-
dosti' ničeFnmě ponhivNiil, nýbrž že mládež' nad to
ještě přichází časik> i na liroifnau myflénk«» jako
by wštcko bylo ňelsmysiné^ a pošetilé, co ródfčewé
jegjeh konají; že jazyk j<íjich má držán býti za nej^
horší povrhel, a že třeba odstaupiti od pobožno-
sti jejich a 'způsobu, jakýtnž Boba elějf. AipřHiá
Imtrně zjewujt se f^yštpnty tyto w jedViání zrůsta-
jící mládeže, fia přewelíkati žalost rodiéfi a příbuz-
ných, i na skutečné neštěstí druhých lidí a po-
tottisiwa*
* Chrátnowé Páně- jsau čim dát tím wíce prázd^
niy knižky modlící čím dál tím řidší, žpiwáná pí-
sní nábožných poznenáhla hyne; za to ale zmáhá
se hluk a řádění w hospodác|;i kořalečních, a ne-
prawosti wšeKkterého drtihti rozmáhají se. jako o
záwod; neboť citowé nejjemnější jsau ti tam, a na
místo jejich nedáno nic, než několik chairný<:h, ni-
čemných slow Z' řeči cizi, jejíhož ducha nelxejím
ani pochopiti, jejíž twořeni a oblažující moc ne-
mobaiu .nikdy samí na sobě zkusiti.
Co takto již w mla došli swé každý zárodek
dobrého, jsa zanedbán, byne, co i každý sám.se-
bau wzbuzetoý cit šlechetnější udušen býwá, ne-
ujde ani' stáří dospělejší zhaubnému působení to-
mu. Muži i starci nemohau nic míti proti tomu^
ie jiní rozsudky saudů zůstáwají nesrozumitelnými,
« že nezřídka musejí poktity platiti, newědauce
ani sami proč 7 Příčinau toho jsau tlumočníci. W
okresu Kfidínském není při auřadech ani jednoho»
w okresu pak Gdaňském jsau zde i onde tak ničem-
pi, že ani sami nerozumějí tomu, co tlumočí. Tak
přeložil kdysř jeden z nich w Noiaém měsíě (9Íeu^
ftobt) slowa ta : D£)ie ^ojten fittb ntet)frgef(^(ageit«
na kašúbsko takto: r^hoeszsa ta va zrmm rzn*
ront,^ že jsau totiž autraty na zem hozené. I ač*
koli spdlák> wrtě hlawau, opakowal několikráte :
9 Co panic?** nedostal predce žádné jiné odpowědí.
Jak tu miižebýti řeě o písemním, srozumitelném,
w jazyku národa zhotoweném překladu spisů sau-
dních a j. ? A wšak se wláda stará o rozšíření zná-
mosti zákona ; posílá totiž listy auřední, cirkuláře
atd. wše' ninuckét richtáři do wesnice, a dá si pak
wydáni za to nahraditi od obce. I ptám se člowě-
kapbctiwého: co zpomohau stolice saudní, co zpo-
mohaii národu tištěná ohlášowání zákonů, nařízeni
atd. an nerozumí řeči, w kteréž jsau sepsána?
A tak pracuje se po dnešní den wšemi pro-
středky o tom, aby byli wypleněni pozůsiatci sta-
i*ých obywatelů Kašubska, zabíjejíce jich, ne sice
na těle, ale na duši. A toto děje se w století XIX. I
Ať mi žádny neprawí, žo toho žádá wýtčený cil
Digitized by
Google
m
ie dílo 10(0 dpkonéno ) i welikým »rdpe poi^á^ikiiii
hulákají iniím ič^sapÁsy a bro^ucky ndoieokét )»£)•
blel již js9aM^69nil«.— Co máme o t0iii tici?:
rw- Je6t to itea prawý papriotí^uius nl^^mecký 7 Jest
to ten účinek fiirodoilio soaa^i i»ény9ckéfaa7r-<-
Neweřime tpwul — JaauC (o jfin hla«y oekt^rýeb
křiklaunů ! Národ německý, totiž ten slechelMJíi^
Qoohee o niob nie wéditi« a m 'lom jest rllké dů-
nréranaiel :• j<r~r.
CDiikpK2e»J0
P. 8p. umÁwá, ie martau i nMt>MtiDiiatt wěd f«sty
ok^t ^léiitMli ulitfMkých SlowA)i&» a to, co le ťtw^H gich
s Madarstwén -vraaikaaiiti ttůie, gako se některým nádel-
njk&m maďarské- stranj w» tlopé gích ■ewinoostí IJbJ, aa
paobý BtySjittj domow a.aa hratiidie ukerské obmesiii; to
-owlem gii ginj před njm a. s w0láj strámostj wleho powé-
děli ; ale on a&stáwá itSten rAsn národu swébo a diylmoat
gednoho sámefcn^fao mjndnj oamiw, pfojhá kned a horett
fÁdeta do drahého. Darmo sám gíným nedáwno 4phid
Xjta řekl, te oMlttíj w sáleiitosceak takowých irikeDJ okwl*-
ftowáDJm stjhati a ie panbé tvn^nj aneb odmjtánf nMieh*
nedokáie. Gakiby mohlo w odjch i lepájho livmilisty n
naiiok sausedA něeo*.nedAwodným. býti, co mu proti nám
a naiim spolukmenDWCiim napadne?, nftgaký stjn faktický
nalesn£ se^^widy^ďcy, a w noci newddomosU m héwné ittéif
si fanusie, nemokauc pmwé nífieko iep^iha dopatkíti, sama
swé mátohy a— straiid)a. Ze inm^^} Us^a utínj se kroky
obrA, a na palank, kde neywy^ néktecá newinná kwjtka kv««*
Utt, niDJstj se hned cd^ beyno pekelných p^twor. ÍAyd
filosofického národa ge welmi wýsledkowui^ ie duleiviý twoi^
diwosti qaabjt magj, sami nás wynčowalí nepřestáwag.
Oniť dowedau ■ gedné sady oelý g^tem shotowilí a mil^
mu pánu Bohu ten krásný geho kw^X aesla^ n^keUk še^
krát a priori přestawiti. Že se pak slahannké sanstawy káo^
gj a sausta¥ra ^wéta neustále neaipén^pa ai^l^wá, iia %ím
WC nesáleij, aspoft ge opét ^ess^wé mjsto pro not^é p^9ir
kowánj starých hrjch&w a po o2e)ei)i ^ý^ aad^e a4li/li
tUjcjch nitť'). P. sp. go diMfti ifii^ximý i imiv#rsábj w
190, ie s gedné stra^j ^a netlé u^oáw^, |e stowav^ké U^
teratnry, a gme^oiwité, gak prawj, xéesJU « iUrskáii stsftnd
pokradugj, a že s^o^viské literatur/ wespolek posnáwati se
aačjuag), ale teto distolidské noáoj newytrwá dbuho, a to
na pohled krásné gablko, do kterďio kausaul, obrátj ^e ma
•) Tíieta, Ojslo w loterií, které ncwrhragc.
hp9i yr, jtUí^ ktar^ nuM^ tak uj^ ls^h]|fe, ie^gii^Afá
i^dofnlttFJ, ^ R^aU ^0 ^priroseivé fimricrsálAPSjj^ k|i,kter4
^e by) jjjen pf;4>ré^ přisiial, ^ yreUj q^í fc. sáka^ a— sti»^
^idla B^jna|j swé . r^ydy^ l^ékolik ipJadjCft a woli^kýc^
kragin- cest^l^e^ néktcřjj a pich přj^.siiad ai do Uber, nw
tom a onom éasopíse nalésajg se t práwy, % f^ino^slowansbi
a geden Časopis (Denaice) wychásj dokonce nr aékolika aá*
ředjch pospolu — dosti! wýsledek gest gii hotow, gii g^a^
anámy ty ruce, které pletky uherské zapřádagj, uboaj inU*»
djci, ktelj skraujíené nos do swéta wystrkowati počjnagj, na*
býwagj nagednau schopnostj celému gich národu odpjracjcb
a stáwagjce prý se mistry tich, od kterých se uéj, a bndj
smysl ku wsdSláwánj slowanských literatur ; Dennice, ktetaul
w Čechách sotwa 10 literator& éte, jpodobá prý s^ nastrč
néhljďce beipočhýby strailiwého wogska gako iregcew^GÍ,
askrátkf: p^ículirm.gest Intiora! Wýbomé! nescháaj nic,
nei aby sas husj H^koi kppitol ochránil ! Ale budme opit
wáinj; p. sp. wxal si aspoft tu práci, že aspoA potřebu ne*
strannosti a wespolného uznáwánj prohlásil, třeba se gj n*-
driel, ie aspofi některé fakta udáwati se snažil, třeba by o
prawé poznánj gich byl ani nepomyslil ; on ge aspoft o něco
lepSj ndfgeho kragané, a posléze wždyť má geltě něco aa lu-
hem : on se bogj, Že naáíe snaženj na literách nepostáné, nýbri
i itwota se dotkne a se skuteěnostj se nésrowná. Abychom
mu wiecko neodpřeli, pHznáme se mú, ie to prwu] tak^
dauftme, za to nech ode druhého, gak on to myslj a wy*
Uádá, laskawě upustj. Ano, my daufáme, že naie litera-
tura také Žisrota se tkne, žé konečně slepé opiěenj se po
dzém a nerotumné sbožflowánj geho wyswobodj, že nás na*
uěj sebe samé snáti a ceniti. Že nám nawrátj nali gedno-
duchost a pro5(tosrdeěný inraw, že náH odnauéj zbrklému
theoretisowánj a gednostranřaému nadsazován}, že náš uwe-
de nazpět k bohumilé přirozenosti, k mjrnosti, rownosti a
uanalosti, k pótěiitelnému, prairému, sáinorodému Žiwobylj
které nám gedioé swěděfti BkAie. To ge Weeko. Má p.
ep. něeo proti tomu? Dauflme, šé nikeli; nech pokogně
ce swýmJ kr^gany bdj a spj, a ehce-li něco učinit, nech gl
•prawedlnosti a roalaíiaosti uěj. BAh nám popřál na zemi
wt^em daat^tck mjsta.
řfěwě(f0$há MliíKthéka wyúáw»n& nákladem ce^
•kdio Museum* CifiMlLJmmUíikuma Xin^
, c^hÍ Mj' . Přeložený zanglicl^éha do ČMki^
ho jazyka od Josefa JnagmoDua. W Praze.
W koMimissí u Kronbergra a Kiwnácé. 1843*
Str. 386. yv 8. aei. za 1 zl. stř.
Tmwié. Novela z Beynowěg^h uAalosd ěpa*
nélaka. Qd Prokopa Ckoclralaiiaka. W Pra*
ze. Tisk a aJOad Jan PoapjaUa. 1844. Sir.
54 w 9* $eá. za 8 kn stř.
|)a(ecef, iMÍU\»n\t Itxin a iiraitybu* 97a ftt>;tli>
))oníátt ob %x. ÍRubeffe a ®. ^itjpfo. SiiKtteM
11. a 12. SB ^toit, 184a
Digitized by
Google
i4 '
Digitized by
Google
.-^
Digitized by
Google