(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Kwěty"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



^U 11%. Í(o^l O^ti) 



Bought with theincome of 

THEKELLERFUND 



Bequeathcd in Memory of 

JasperNewton Keller 

Betty Scott Henshaw Keller 

Marian MandellKeller 

Ralph Henshaw Keller 

CarlTilden Keller 




Digitized by 



Google 




Digitized by 



Google 



.>%, 



'V--' 



Digitized by 



Google 



J 







pro 



ČBCHT, BEOSJLWANT, SLOWAKT A SLBZANT. 



treOenim a wtOdmét^m Jarost. Fospjiilu, 




/^^^A -** 



A ^J^ 



^ *»• 



^ ^ 



. -'Z *^A: 



•"X 



Desátý r o Č n J k. 



..r-.-^lf^- 



í^- 

.í^--"' . 





4 3. 



''•rd. Havránek 



X' 



W PR A ZB. 



Digitized by 



Google 



57 ^v/ ^4 1^.3^7 [/^^3) 



, HARVARD 
UNIVERSITY) 
IIBRAPY 



^ ". ^-. 






••.•^ ♦^*. ^ • ^^ 



>.o 



;..-r4iH .ř-«'« 



í •- iř 



Digitized by 



Google 



Obsah Kwětů 1843. 



Bafni. 

K notréma roku. Od Wád. Neb«0kéko 
tt—Newteu. Od P. Jos. Mcliehan . 

PudneS. Od Wá«L Nebeského ... 
Z básnj BadHcliA Beoha * • '• • • 
Z básnj FrMU Zwéřittjr sRtthwBkhi . • 
^ ^^Nowonárodnj » • • é . . 

Gesdeo pHd bognft. (Dle Heuffa.) Od A. . 
Odsmizeaeo. Od W. Nebeského 
Cikánka. Od J. Bohiisbwa Ljmaiia 
SDattbeaofimP.M.W. a A. Z. Od W. Od Jar. Pioka 
F|sné od Marie Čaoké ' • . é • • 
fflas boleslawský k péwk^jm PoantedL na n>k 

1843. Od Pkéha . . . • 

Ghjtená smrt. Powěst násodig. Od Bohnskwar 

LJmsnia .•••••• 

' Giny. Od P. Šwandj te Semčíc . • • ^ 
Boleslawjnowi Lndewjt • • • • 

M&g iel. Ode Lwa se Steinmeisn 
,.• Ženám Českým. Od Boienj Némcowé . 

Wýgew citA po usdrswenj se Geho ,«- k* Wýsosti 

neyoswjcenégjjho arciknjiete Frantiika Karia. Od 

Jana P. Kaubka • > . 

K roseninám BftaimiL knjiete FOrstenberga. Od 
. .P. Koubka • • • .. 

Poljbenj na £elo. Poselstwj. Od W. Jar. Picka 
Hwézda a hwěsdiďLy. Od K»rla Sioo:faa 
Z nesnásj láskj. Národnj od Kark mortha 
D&stognému a wysoce učenému pánu Pawlu Josef- 

fymu. Od Bohuslawa , Nosáka. . . . . , ^ ' * 
Tam na horách. Od Ki Štorcha «, • 

Kytka. Od Iwana Čecha « • , • . > • 
Sen od Wlastimily R&iičlLOwé « /. 
Z básnj Wl Jarom. Picka . » .'.' 
Kdyi gen přjtelkyni býti chtéla. Od K, jŠtorcha 
Trogné kwjtko. Od WlasiimOy Rů^ičkowé . 
Z bás^j Frant. S^wétiay s Kuhwáldu .. t • 
OpuHčná. Od J. Bačowského . W.\ 
^tman Kosinsky (s poUtiny). Od J. Bohdana Zá- 

leského, přel. L. R. s RittersbérgA • 
Přjroda a milenka. Od Weseléfio , . • 
Ke gmeninám Geho ósw. knjiete se Šwareeoberka 



éjde 

1 
3 
6 
% 
9 

9 
10 
11 
1« 
14 
16 

16 

17 

ti 

S3 
%5 



32 

34 
35 
42 

47 

51 
56 
58 
61 
63,81 
69 
M 
92 
94 



Powjdk.f. 
Nowý rok. Nobela od J. K. Tyla 



anského od 



1 
lOl 



Ecjo ^éraj;: Powést historická, 

B. Ljmána. • • M ^ 

Stanil: se wůle Páni. PřeL jFr. Jois. Liunsk>^ 
KHwá přjsaha.' (SwobťMlaS dle Balsaca) O^-^T'^ 

Řesnjčka . • * If • • • .'^\' \ * 
Z nowéhóS^kého rom^^n . • ' ;' 
Mořský laup^ijqk. Noyelsf^ J. fteinjéka . 
Mul bes spaujTrH^ K. 1^ ^ ' • . • • 
Ludiwa Dimitríjewna.'N).d X ŘeinjČ&á • 
Josefa- Želřchowská. Pfaw^ttw\ událost. Z pobkého 

L. Potockého od Kr. St. ^- . 
Tomila. Powěst s polského od I^J BalinskAo. Pfel. ^• 
.Kristián Štefan . • \\ \ • • Jr'^ 

0osaienj cjle. Z maďarékého od Ondřége Kalmcké^^^ A 
Pfjbifa s pustin aSiatskf ch. (Dle pratrdlwých váa* 

lostj.) PřeL Frant. Málek \ '. . . 54 

Nesnámý w Ohalonsn. . (Z fiMmcftnsikého.) PfieL Jaro-i 

slawa Litněnská • • • • • ' • -64 



ČMa 
Ferdinand EbolL Poujdka a poéátkn nTněaiJho 

wékn. Od B. L. . . . . . , 66 

Saubqg na Bilatansasn 71 

nenadálý, kragan. (Z wyprawoisánj starého woma.) 

OdW. F. ..-..., . 74 

Proč ^^m ostal sám • • 1f 

Pánichyda. (Z ruského od Orelského) • . . 89 
CemohorcL P&wodnj děgepisná po«r<st a neynó- 

wégijch časik. Od Prokopa Chocholauáka 94 
TrsiwiČ. Novela s neynowěgijch. ndalostj Spantiska. 

Od Prokopa Chocholauika .... . 96 

Cjsařowna Jitodoidka^ (Zruského.) Od BL • 103 

Obsahu rozličného. 

Napoleonowi pobočňjkowé. Od S. . . . 4 

Slowjčko o koljnské hudbě. (Zlomek se sápisek 

cestugjcjho) • . • '. * 
Díkleiité slowo o psanj Českých gmen . , 
Zpéw a hudba/ Od llbioltslawa B. . . 
Wýfáh a řeči dtfiané pM ptwtijm ahromážddig a*- 

nářské společnosti a sáldadu kníhowny w Karijné 
Slowo o hudebnjm konsenratorium w Prase. Od 

Rittersberga , 

Police. (Zlomek cestopisný.) Od A. SopUhnakélio 

TVIladý haasUsU Laub. Od R. • 

OKchod SlowákA w turčanské stolici. PřeL Krist. 

Stefan . • ... . • • . 

Starbdáwnj wogenské sřjsenj měst pražských. Od 
' W. Wladiwogc Tomka .... 
Drahou pléd sto leiy. Od Ant. Rybičky 
Arabesky. Od Tyla ; • • . ' • 
Pomábacj gednota » ' » 4 • . 

Swětýlka a Í>ludiéky 444.. 
Safařjkowa podobisna. Od Fr. D. • * 

Brunswjk^ dbmel snouré činohiy 
Ce»tj hudebnjcL Od J.* Michla • -. • 
SUupnqj;(Z dopisu prálelikěbo.)OďA. Kopidlanskélio 
Aytjř Jan de Carro. Od Karla Winařického 
Obrasy^ s Čech . < ,- . . • . 
^an ryjjř de Carřo, Dr. Ir lékařstwj. Podlé spráw 
' Dra. W. Wekenwcďira. Od K. WinaHckého 
Cechowé w-ciainěv Od M. F. • . • 
Měco o Africe. Od Prant.' Bfftika! 
^rwnj skanlka i čeákoslowanskéhó gttyfca w Mo 
' skwě. Od H. B. 

^Mftt AowákAm sálaeii má. Od J. P. 



^j>M . ^eniko 



Smjřeig na Kawkasu v .^ '• ' '>«. • 

Na powdímnutj o*'sadowlánj' ŠOirýdi itawd». 
l/Vladimjra . ■. •• v ' 

peseda IřáWoW. (OhtkÉ/ň: ém Slésska*) Oá 
Winklerar . .•'.'. 

yy^těněco o poWěimoéti.- Od T, Maěka 

JSusdalskémáljřstwj . . . 
8^/Uon Baldomero Esparfeero % •' . • • • 
/^ 1s!ráiowé angličtj we Franeatisjch . 
45 \ýyznánj anglického gedljka opíge.Od BL F...y 

^wá inht óá '\V. Rosénkrance . . 

Pomnjk w Oodhegowě. Od P. Ant. Wieinera 

fc|>omjnka na Pátek. Od B. J^ . 

Pohřeb ''eJsaře^Masimilíána II. • 

starobylost 'W Plni 4 « • • ' • 



48 



Od 



14 
16 

\ 16 

17 

18 
19 

20 

23 

24 

té 

2# 

3$ 

36,56 
36 
3t 
37 
40 
49 
54 

54 

56 
56 

59 
6d 
61 
66 

66 

73 
73 
75 

'76 
77 
%í 
83 
86 
91 
91 

tOl 



Digitized by 



Google 



Drobnd^iky. 

Saubog w hrobce ..•••• 1 

OhAňky • palcáty. Od W. N. . «' .* • . .' % 

Pápérky 1-13 • '4 

Oprawa. Od R« •••••• 8 

Slpwanské iampaftské wjno. Od A, • . . %0 
Drobnftsika k n^owm} piimiti MfilanrtilegJijeli ^^^ 

.choalowan& w minulofU. Od.Fr. J. Slámy • 1ti 

M^Bto náiréltj o Rwětech. . . • • « Sft 

Nřco pro ttwláitoj poobautkái. Od B. L. • . •$€ 

Nk osprawedhiěnaa. Od Karla. Amerlin|a . • • 97 
Hadebnj náwéltj : Duch Času, walčjk pto . f oMflpíaiio 

od P..M. WeseUkébo. . . . . . 4Í 

Skrowná Íádo«t k p. kntfiaMi^ Od J. M. L. . . M 

K laskawému p<mliiimtttj. Od Midiála W. Máehf 45 

Rannj Iiiaky • « • • • • • 4i 

E minulosti • . • • • ' • • • *60 
F^wánj .týkagjcj-Jé dbaoif fwrfha wy^áwioj Wéttc«. 

Od J. Hoffisianna 59 

Gemnost citu. Od Prokopa Ondráka * ; • 81 

Pánům dopisowatet&m ná >^enkow • . . 101 

|«dco bes nápisu. Od J. |L T^ . • • . 104 

D O p i i.y. 

ZBechynS w«ísle94. 59. 7^85. M.-^ iBcoátaknadaM- 

řflm 45. 46. -. afi«lc4imdn 75« 87.^ • Bolailawi 41. ^ 



% Berauna 1. t9. 97. 79. — s Brna 46. 56. 57. 69. — 
% Břesnice 89. — s Čáslawi S9. -* s Gerhenic 64. — % če- 
atjna 56. — «s Chrasti 98. s Cheléic 18. 29. — s Chrudjmi 
.ft^98. ^.^ ^ |%ij^||awice 15. 20. .— s Dohřjle 104. — 
sĎrahemc 5d. — s EwanČic na Moraw£ 16. 94. 52. 71. 

89. — s Gíčjna 29. 40 s Hostomío 34. — se Hlinská 

16»r- s Holomauce 6. JU. 48. 51. 55. 96. — < s Humpolce 
44^ — s Josefowa 68. — s Koljna 1. 85. — s Králowé 
Dworu 1^. 88. — a&nUié Hovy 19. 19. 24. 95. 51. 59* 
64. 73. 75. 81. 85.— s Landlkravna 162.*- c Laaui 95. 
«.- % Laufiowic 64. .— s LiboMe 49. — a« Lwoefa 51. 82. 
ÉOO. — s.Male2owa 99. 56.— cBiUfúnskýah LáH '^''•-^ » 
Mělnického okolj 49. ^ s MOjna 89. ^ % Miljw^ 65w 

^ 1 Morawy 99. ^ s Nádiodska 59 s Ifedwtdio né 

Bloratrjf 48 — s Nitry *na SknrenAu 19..*cP«lti 8.29.*^ 
a Pxskn 4. 29. ~ « PUn£ 25. 24. 58. ^s Poliiky 91. <w 
tPolny 94.— .sPre:por]csi 49.«-s Bakownjka 66.^ » JUu-» 
dmce 21.«*i Boidalovio 94.— teSedlčaa 24. 91. m^ se 
Skalice 77. — se Sleska 104.— se SlosMoska M. 96. 94. 9(6; 
46. 51. 69i w le ^ohésla^ if. ^ se Slfabanic 29. ^ 
se Suiíce 96. «-* s Tábora 90. — s Tumowtt 2t* 9B.«*^ s 
Wjdné i. AI* .49. ^ Wi^wiiMi 98. ^ ae :maijmě 4. j^ 
a WodAan 14. 99.^ s Wogrioe 53. — s Wyaokého Mý- 
ta 96. — se Žebráku 81. . 



Zprihrj sPrafay iloro wkaldéin <}de. 



•bsah přjloh Ku Kwětům IS^at. 



fftktky přehled Uteratury České wiiooe 1842 . 
Aidebnj dramatická akadenw w Libégícjch , od B« 
Academie w Čáslawi, od .Ant. Xiádniana ,• • <. 
(#ieíe od Boxislawy « « , • . . 
Sena. Přd. Oustecký ^ « » , • • 
Dennice t • . • * * x * 
t^lný německo-česk^ slow^jk. Pracj ioi^ FcaoiJ Sn* 
mawského. Qd yiT. N 

•jeiot. Od w. Pi. 

literatura lulicko-srbská.. Od !!.«••• 
Othello, m^wteojn Bartáky, pfel. X BL Malý. Od YT.JSÍ,. 
íccadlo iiwoia^ fti«|Uif«l K.W1. ^^Sw.lQAf^Mt- 
Pomněnky na rok 1849. Od K. Storeha . 
W^lastimil, wydáwán od li. $t. Od W. N. . 
Rukopis Kcalodworskj^. Wydái«e IV. W- Hapky^ Od 

r. Daucbv ........ m • • 

Malý temépiiný ;atl«^ wyd«^ý od W. |i<rÚMa. 04 

F. L. ,R. , t f t f • ? * 
iáteratura polská. Od F. L. R, , . ,. « 
Literatura gih^o^ranská. Od F. JU JK* • 

JC^tranka Giřjbo Palkowiée. QdA 

Ndkolik slow o dětských opfironmicii. Od VnolislB. 
Opět slowo o psanj ěeskýdi gmen. Od D. • « 
Slowo o . najíem diwadls. Qd Or. J. Melichara • 

Pohled pa sa^wěký. směr mské literatvry od pfU* 
' Sewirjf wa. Přel. f . L.. R. . • •. « • 
Matice p^o nájodnj.litera.ti|m w Záhřebu. Od 5. • 
Sébawné. spisy Jafui % JEwětdy, aw. 1. a 2. • . 
O spráwpostt sUrýph.Čechft w Mi. Od W.W.Tomka 
Die etetUing tM: JKmaúa ín ttnearm Utlm^tet tow 

íeo ®]rafen j)on S^bun. .Od J. B. W. • • . 
^éUs k ptjroďnjmu aem^pisn. pá Winoealiwa J^l^fw 
• ^asa. pd K* Sto/cha . . « « • • ^ 
Umělecká wýsuwa roka 1649 .... 



4u% 

i 

í 

2 

2 



4 
i 
9 



8 

» 
9 

9 

11 
11 
1» 
1% 

19 

^! 

13 



Nowý siowanský ěatopis. Od Fr. D. 

Powahy toárod\i německého a slowanskěho, dle branS- 

horského próf. Héfftera; Od A. T. 
Ludmila, draniá od W. Wogáčka. . 
Zpráwa a prosba a 'ohledu wienauěného slowajku ée- 

ského.Od spisowatelstwa wSenauČného slownjkn w 

Budči ' 

Meě a kalich ód J. Eras. Wocehu Od W. V. 
Jarohněws Hrádku, lioTeU[?ěas& GBejhoPodébradsklih' 

od Jana z Hwěsdy . . . ^ • 
P naiem kněhprodagi ..... 
Čechoslowan od Frimt. C Kampeljka 
Nowé osoěowánj . ' . . . . • 

Zábawa mluwospytecki. 
Litemj náwěitj. Horn^ 
: P. M..Wesdskéhp 
Poslednj OrebíU, od J. 
](rcadlo |liwota na wýchodnj 

iWladislaw Zap. Sw* I-.. ^ 
Nebe a semě kljě, od Wogtěcha Am^U* Od Š. 
JMalý seměpisný atlas od W. Merklasa. Od K. JSt. 
P^čjUnj pjsemné od J. P. PřU>jka. 6d|JfM|. HÍPhU 
i^stocbovrská, literatura fi»)kk. Od Ji^ Zapa. .. . 
M^rka Aurelia Antonjna Zápisky. Pjt. Fr. .ojr . 
litera tun německá we Franeanisku. Od Tf* D* 
Malá 'Encyklqpedie fMwk: ^ji:odopis pcostoJPiájrodUiJ 
'Čili popsánj swjFat, rostlin a neros^A wedle třjd a 

řád& gegich od j;ira...Wfid9wa SmAK Od Qra 



OdM. F. . . . 
alatiaDii^ na rok 1844. Od 



Eras. Woc^. .. 

Ewropě. Sepsal Ka^d 



J. R. Č. 



Chrudimské kanciontfy. Q4 AoMiiyna Ry^i^y 
Dwé sestai^ podlé je^mI^^o .od Miaiokého 
mertcowy powjdty. .Od Wogtěgha R. . i» f 
Germaniao;iv#iji(;iifii^A. i$fpato<^ o4 jei^oho (Mvka« 
' ik rel. •^'■"r . \ •.•.•• • • 



Čitlo 

13 

14 
14 



15 
16 

19 
19 
26 
26 
20 

2a 

22 
2^ 

29 

2? 



24 

u 

25 



26 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnj zábawDjt pro Čecby, loravany, Slováky a Slezany. 



Čjslo 1. 



4. teOim É84S» 



10. r. běh. 



K HOWEIU ROKU! 



Pne se dohadná blankytu swaténiy 
Oako brána wjtSsná ; "z nj .staupj 
Ticbý posel Božj — Seraf gasný 5 
Kadeře se Iqsknau slumijm alatem, 
Tisjcerau' hwěsdau hlawa tAfj, 
Wéčna tóře plamená mu w twářiy 
Gcbo audy, mohutné a krásné, 
Skwj se, kaupané co w rAŽné rose, 
Z plccj gcbo řasau raucho wane 
ZeliUgj swétla gasné tkané. 

Kad praudem" se wxnááj Scraf teotOy 
Geni se walj obrowsk^mi takty 
Z temné brány, gako katarakty, 
I>ubaii sářj, břmj, démanty se skwj. 
Letem bauře unájij swé twary, 
syn a swětlo, gasný znik a zmary. 
Z nadáenosti twořiwébo plesu 
SIowo wtčlcné se wédné praudj 
Gako lesklé pluky vr tuhém dika 
"Na swjtaw}'cb wlukácb okamiik&. 



W tyto praudy Seraf periu hodď| 
Pii tom iepce tiché poiehnánj*— 
A nám mrauc) rok swaa hlawu skláBJy 
Do propasti besdné irěčné klesá. 
Člowěče, w tu welkau, wáinau doba 
PHstup k tomu obrowskému hrobu; 
Pomni, ie zde wlastnj rakew widjl, 
A wloi ruku na swé srdce marné. 
Polekané, promluw pak sám k sobS 
Wáiné slowo při tom welkém hrobe. 

Bleskem tká £as wSéné raucbo Boljy 
A když letj élunek gebo ibawý, 
Zkrwácj on nmobý iiwot brawý: 
Protoi obril swoge ňadra meká, 
A kdyi swStla w sobě cjtji sjmS, 
Powznes hrdě zmuiile swé týmě; 
I tys nitj w tomto rauchn Božjm, 
I tys wlnau w ohromném tom praudus 
Dujíe twá w té wěčné duze swjtj; 
Protož hud w tom nmďm twětlaa nitf. 



Howý roL 



Na hodinách klá&tera idomínikánvkého bilo 
pádné kladiwo tři dtwrtě na dwanáct* Studená, 
tmawá noG držela rozlehlé mésto w tuhém obge- 
tj, a mraziwý wétřjk wymétal ulice^ zaháněge we* 
selau, z hospod fie hrnaucj čeládku do kafjren. 

W pohodlném kautečku podobného, cikoríi 
přewařagjcjho ůstawu sedéti tři mladjci we skwo8t« 
ném rozmaru. I>o gedenáeté byli wespolek pe« 
•lednj wečer starého roku při cjnowých ibánei* 
kách swětili; a wyprázdniwie tam hezkaii řadu 
hrubého střeliwi^ utekli se posléz do zbrognice. 



kdei autlegSj, ale neménS nebezpečnau zbranj 
zahráwati počali. Giž stálo patnácte punčowých 
sklenic na tabulce kaQmjkowéj kterým se byl 
rozmarný trogljstek na dno podjwal — a geítž ne- 
zdálo se, žeby s tjmto djwánjm a tkamnánjm 
ilechetné tekutiny byli u konce« 

B^i to bratřjčkowé, gakoby ge hrawi ruka 
náhody schwálně byla swedla *^ wesmSs iákowé 
nebeským mlékem napágených Huz« Nowotn^* 
neymladij meti nimi — malá, autlá postawička 
ms^i kadeřemi a zazrzawěle opeřenau bradaiv 
trochu široce nastřjhnulými ušty a zamodraljma 
br^ema, za nímxi dwé giskmjfch očj se točilo—* 



1 



Digitized by 



Google 



byl řemesla swého lyrický básnjk a přitom si Sa« 
Bern na krítickau stolicí zasedal; co wedle toho 
tropil, nebylo dosti známo ;' druhý z nich, Jaiipw* 
éký, wytáhlý mladjk gemne, skoro ženské a tak 
průhledné pletě, že mu každým, sebe menšjm 
pohaHtjm na twáři wlděti byh), maoho-U w sobě 
irwe má — člowjček gákó Sirowý smrček, když 
se do ohně strčj — objral se malowánjm podo- 
bizen a dáwai po zwláštnjch mohowitých domech 
hodiny wkresleajt tretj saudruh^ neystaršj a ney- 
a8e<llegšj^ byl diwadelnj herec. Ráz twářj geho po- 
Ipifiowati ge těžko, leda by se řeUo, že byla beze 
wšeho wýrazu, gedna oněch širokých twářj, kte- 
réž býwagj nastrčeným znakem prosté srdečnosti. 
Ale když gi rozpřjčil nebo natáhly když ústa ro- 
xewřel a zuby wyšklebíl, když oči wywalil anebo 
přimhauřil: pak geg obskakow^li dibljer nesmrtel- 
ného weselj, a člowěk se musel smáti, chtěg ne- 
chteg* Byl obljbený komik. 

Nowotnému se byla toho dne podařila bá- 
seň o sniwěbdiwých očjch, komika byli dnes roz- 
weselenj diwáci několikráte wywolali, Janowský 
měl w kapse honorár za swCíg poslednj portrét 
—-a to byla wěc neyhlawněgšj. Herec nemohl 
Sastowati, poiíěwadž bylo den před gážj ; Nowo- 
tný nemohl platiti, poněwadž si ani nakladatel 
básnj, ani redaktor časopisu netraufal dáti mu 
něco anticipando : i musel tedy Janowský býti kr- 
kawcem napaušti a sw&g honorár punčem rozřjdit. 

Nynj zahučela s wěže dwanáctá. 

sRequiescat in pacel* zwolal Nowotný, pl- 
nau sklenici pozwednuw a gako pauhau wodu do 
hrdla ^i pohrobiw. »TeJ mu zwonj umjráčkem. 
Wšak se měl giž dáwno bradau wzhůru položit — 
ttarý ničema. « 

»A proč, Wáclawe?« ptal se komik, skleni- 
ci ^olna k ustilm přikládage, a wřelý nápog po- 
chutnáwawě srkage. » Proto že ge starý? My- 
bIjS, brachu — že bude w nowém Ijp?* 

•Rdybysi hlawu něco dále z kulis wystrčiU 
abysi nosem o skutečný swět zawadil^« řekl No- 
wotný — »wéděl bysi, že ta stará mizérie dlau^ 
ho trwati nemůže. Wsecko se chystá k nowému^ 
krásnému žiwotu* Sprostota musj wyhynauti, a 
na sutináeh hrubé modly gegj rozepne šlechetná 
mysl swé mohutné perutě a powznese králowskau 
JUawu.« 

» A pak budeme^ — * rozkřikl se horiiwými 
dowy a wraucjm nápogem rozčilený Janowský 
.^— »pak budeme — « 

9 r— pokogně u cjnowých žbánečků sedati ;« 



wskočil mu komik do f eči> po hodném dausku si 
pomlaskáwage. 

»Recte habes^ Johanýsku!« dotwrdil to 
Nowotný, saudruha na rameno uhodiw. sPráwě 
to sezenj u žbánečků ge kwintesencj skutků na- 
šich — a be» něho liyli bychmfe paozj peciwál- 
llowé. Oh -^ my gsrae welicj — př^ piwě I Tam 
se rodj naše swetoborné náwrhy, kteréž — wěč- 
nými náwrhy zůstáwagj.* 

©No, no !« namjtal mu Janowský — age- 
nom ne tak zprudka! My děláme dost — a 
také přjště nesirčjme ruoe do kapes ; — hlaupostis. 
takowé řeči!* 

Nowotný byl by snad odpowěděl — ale zře- 
tel wšech třech obrátil se náhle ke dweřjm> kdež- 
to kaijrnjk newjtaného hosta peskowal. 

»To by se mí geště nedostáwalo,« hulákal 
tam swým gadrným a dnes také trochu nawlaže* 
ným gazykem— o abych se měl se ž^bráckau če- 
ládkau zlobiti, sotwa že nowý rok přes práh kro-' 
čj. Nestydjte se? o půlnoci! — a běhat po uli- 
cjch. Či mysljte, že mám pro wás dowolenj ne- 
diat kafjrnu otewřenau až do bjlého rána?« 

Host, kteréhož kafjrnjk takto wjtal, byl asi 
šedesátnjk — wytáhlá a wyzáblá postawa s tau 
neydobrosrdečněgsj twářj na swětě. W tenaun- 
kém popelawém kabátě u dweřj se krče a čepici 
w rukau mačkage, hleděl tiše prosebným, poně- 
kud zakaleným okem na hospodáře, a wyslecli- 
nuw geho newljdné noworočnj kázanj, řekl gek- 
tawýma rtoma polohlasité: Zaplať Pán Bůh! «— 
Potom se chápal kliky. 

wNa" mau duši!« zwolal Janowský I i>Toť 
ge Pohořalský z Diwotwomého klobauku.* 
(Pohračowái\f. ) 



Sanbog w hrobce. 

Ludwjk XTU, král francauzský, nastaupil wlá- 
du, a weškeré země wyprawily do Pařjže wyslan- 
ců, aby mu wygewily přánj swé. Německá řjš« 
.wyslala hraběte Jana Wáclawa Kinského, práw^ 
-ho dwořana, kterýž s ualechtilau postawau a 
•akwostným oděwem mudrckého ducha spogowaí, 
a jowněž tak gazykem gako mečem wládn^uti 
uměl. 

Powěst o něm rozhlásila se po celé Pařjže 
•a neyprwněgšj rodiny tesily se z. geho náwštěw. 
Zwlášté hleděl márkýz Arthur ée Chaieaulůun, 
aby se mu zawděčiU a progewil k hraběti české- 
mu tolik nákloxmosti, že si tento řjci dal a g«- 



Digrtized by 



Google 



9 



dnjm služebnjkein prowózen na statek Bisreposj 
Qékolik mil za Pařjžj» s njm odegeh Zde byl 
deset dnj co neyskwostnégi častowán^ a pak se 
chystal odegeti opét ke dworu. Mark^z ho ne* 
sdržowal; řekl genj že liiu geůitě znamenitau wzác- 
nost zámku swého okázati musj ** ale w nocí^ a 
ie musj byti^sami dwa. Hrabě byl žádostiw tu 
wychwálenau wzáCnost widéti, i dal se potagj od 
markýza wésti> a wešel s njm — do hrobky. 
Rozličné balzamowané mrtwoly^ usedlau krwj 
d>rocené« ležely tu w rakwjch pěknau řezbau 
ozdobeních. 

Hrabě Ueděl na to při záři několika lamp 
s nemalým podiwenjm a mark^z gal se takto mlu^ 
witi : »Nepodáwcyl!C se bázni, milý přjteli I W Ně- 
mecké řjši magj wás za neylepšjho šermjře, a 
mne držj za to we Francauzjch. Powěst waše 
mne pohnula seznámiti se s wámi; kogilť gsem 
se tau sladkau naděgj, že se mi podařj udělati 
skausku, kdo z nás w uměnj áermjřském doko* 
txaleg^j gest. Mrtwoly, kteréž tu wůkol widjte, 
gsau djlein domácjcb> djlem cizjch kawaljrili. 
Wsech dwadcet usmrtila ruka má. Nynj se k nim 
gešlě geden z nás dwau přidružj. Zde ge několik 
dobrých kordu — wyberte si. Prokažte mi tu 
čest, sice bych wás musel k tomu donutit. Pa- 
dnu-li gá, odwezau wás mogi lidé do Pařjže — 
magjf stran toho giž přjsné rozkazy — a wy na- 
budete sláwy, že gste mě přemohl. ^^ 

S opowrženjm pohljžel hrabě na wraha wá* 
{niwého. — ©Pane, gá se nebudu potýkati." 

»A proč?« 

•Proto že mi weřegný staw můg zapowjdá 
wyzwánj waše přigmauti. W každém ginem přj- 
pádu stogjm k službám*" 

Wše bylo ale nadarmo. Markýz mu wnntil 
kord do ruky, začal naň doléhati, křiče, aby se 
bránil. Wida tedy hrabě, že nenj pomoci, wy- 
j^ádal si několik okamženj k oddechu. Mezi tjm 
přecházel po hrobce, prohljžege mrtwoly a gich 
Tány. Tu shledal, že gsau we»něs do stegného 
mjsu bodnuty, i zawřel z toho, že markýzowó 
oelé uměnj gen w tomto bodu záležj. 

Na to začal saubog. Obé strany wedly geg 
•e stegnau schopnostj. Za několik minut chtěl 
markýz oným bodem na hraběte padnauti; ale 
tento se mu obratně uhnul. Nad tjm pozbyl Fran- 
cauz smyslů a začal wztekle dotjrati ; hrabě byl 
nucen žiwot swůg chrániti, a záhy — -* skácel se 
ittarkýz mriew na kamennau dlažbu. 

Zděšen opustil Kinský hrozné mjsto a ode« 
gel geště té noci do Pařjže. eonntagSblattct* 



DOMACJ KRONIKA. 

• 

% FRAHYa Dne 30. prosince konalo xd^Sj méifaiw 
8two přewsácnau alawnost — 401etó jubileum naaíeho milo- 
vaného a clBUtího ne/iFyttljko pttrkrabjbo, G. £xc. p. hra<- 
bétc Gbotka, u kteréž pijlcžitosti weákeré městské gardy 
YryXÁhiy a u welikém sbonu lidstwa p. purkmistra s měst- 
skými representanty k obydlj G. £zc. wyprowodilL Tam 
byl u wygewenj radostných citft nad tak dlaiihým, hlaho- 
dčgným úřadowánjm G. £. w hluboké uctS krásný diplom 
Ba práwo měiťanstwj pralskéfao doručen. *-- WeČer před 
tjm wyprawila uniwersiu welký pr&wod s pochodními 
kobjrdlj G. Exc, kdei udowé Zoíinské akademie pSknau 
kantátu zpjwali. 

Z Koljna ntrtl Lnhtm. ti nás, gak gen okolnosti pří- 
pauStSgj, u prowoxowánj diwadelnjch her dosti pilně se po- 
kračttge. Tak asi w běhu poslednjho- p&Uetj widěli gsme: 
Četaře, &ytkv, Roho^rjna ČtwecroliéliOy Zlé roamary (?), Kyi 
bych se byl neožexiil, Kwakery, Roxtriité, Pajíery, Dwft 
přátely a 'geden kabát a g. w. O naííem diwadle mohly se 
tedy ohledem na kusy prowoxowané wůbec bez bázně a 
strachu,. Že by gim kdo — nsbraň reziwá se staré zbrog- 
niceu spjlati směl, anebo ieby náS repertoir o newédomo* 
Sti diletanta w literatuře swědčil, zpráwy podáwati. — Ně- 
co giného, dost d&ležitého, bylo přjčinau, se gsme tak diau<> 
ho mlčeli ; o čem w&ak slowa IjHti, do těchto listA se ne« 
hodj. — Diwadio naáe býwá k uspokogeoj naplněno j ale 
tak natjsněno, gako když p. Fr. Rubei 24. srpna m. r. swé 
humoristické čtenj driel, nebylo nikdy. P. RubeJÍ měl by 
nám Častěgi podobnau pochantku podutí, a tak k rosmno* 
{enj d&chodft prp chudé žáky a k probuaenj potřebné ob- 
liby na zábawě duiewnj laskawé ptíspěti. Poslauženo-li ge-^ 
mu w geho mladistwém wěku Čjm dobrým w městě našem^ 
s auroky welikými by půgčku splácel. — O ochotnjcjch sa- 
mých wšecko chwalné sprawiti dluřno. Wídy weliká ge^ 
gich proswjtagjcj pilnost swědčj, že si diwadio nawjitěwu- 
gjcjho obecenstwa wysoce wážj. — Na gednu wiak nehodu, 
naáj zábawě hrozjcj, gest mi poukázati. — Těžce bychom 
totiž nesli, aby snad herečky, w běhu času pod sladké gho 
Hymenowo wsUupiwIj, spolu s hrau diwadelnj na wždy 
se rodaučily. Tak by bylo pauiy S., nynj, za pana O. pro- 
wdané, wysoce želeti. Kogme se ale nadégj, že i po prowdá^ 
nj vlastenecký duch bude mjti swé trwánj ^ sic bychom se, 
protiwnau akuženc^tj dohmmi gsauee, o to posUrati muser 
li, aby se naze wydařené diwadelnj ochotnice na budauc- 
nost ani pod Č^ec nedostaly, aneb dostawáe se nawzdor 
naSim nastrogeným piklům předoe pod něg, gak by se mu- 
čitclkyněmi swých záwisriwých muž&, co ru&itelů nažj ob- 
Ijbené wlastenccké lábawy, státi mohly. — Gak dalece tato 
naáe wýstraha byla potfebná, gak prospjwtti bude, uwede- 
me časem swým we známost. — 

Z Berauna. Dne 20. prosince m. r. we '/^ na 8 we- 



Digitized by 



Google 



•^. 



éjr wtiiikl na sdegljm pIiefiAkém předm&tj oheíC, a wt 
čtwrt hodině stálo gi< pit stodol a 4 domk/ w plamenu. 
Posud newj se, gak wlastně oheJi wypuknul, sdall zaloie- 
lym anebo neopatrnostjy toliko to chté^ něktořj f^istiti, i^ 
oheň % gednó stodoly střechau do wýjík/ wyletévr, hnedky 
po wáech ostatnjch stawenjch se rozIctsL $téstj při tom bylo, 
2e městská hon, ^ gegjl paty poiár wsnikl, plameny před 
gíhosápadnjm wétrem chrámla, a ie brská pomoc naisich 
neybliiijch saasedú x ELrálowadwora a se Staré Hut£ přišla, 
gimi tuto wřclé djky wzdátí slu2j. — Dne 26. min. m. 
dáwal se na diwadle naiem : f^Ufink SNbenhěrtkff. Ry- 
IjHká Činohra w pSti gednánjchy swobodní sčejténá dle 
Kalchberka od Jana N. Štěpánka. K.us ge dobrý i mnoho 
lidj do diwadla prílákAl, a gelikoi ochotnjct úlohám swým 
dobře se byli nazpamět naučili, charaktery osob dobře ros- 
myslili a udělené gim rady ku swému prospěchu poulili* 
všeobecné pochwaly si wydobylí, PHbjk. 



SWETOZORe 

Doslýcháme, ie přjltjho roku w Lublani časopis wy« 
cháseti bude w kraginském nářeěj, máge se objrati s wio- 
mi a láleiitostmi hospodářskými. Wěc to welmi Udauej 
A pěkného prospěchu přinésti mohaucj. 

W Žádném uměnj neučinilo se posledi^'ho* Času tak 
snamenitých wynáles& gako w maljřstwj. Daguer shotowu-> 
ge podobizny paprsky slunečnými, Moser wywádj otisky 
w temném prostoru, Isemríng daguerotypuge s barwami, 
Liepmann rosmnoiuge malby olegné swláitnjm nástrogem -^ 
a nynj osnamuge gakýsi p. Popow w Petrohradě, že wy- 
najíď nowý zp&sob rychlého málo wánj, kterýž wlecko před* 
Čj, co posud tohoto druhu známo. Dle geho náwodu m&« 
ie prý člowěk, a byf by pranic ani kreslili neuměl, za ně- 
kolik hodin weliké obrazy zhotowiti, kteréž ani wlhkostj, 
ani prachem nebo dýmem svrého lesku a pAwabu neztratj. 

W Jeruzalémě bude wycházeti Časopis w gazyku an- 
glickém, německém a židowském. Redaktorem geho bude 
wůbeo wážený biskup Alexander. 

Dle spráw se Lwowa byl prý polský překlad Nestro- 
yowy fraiky »@tneil 3uř witt et ficfc mac^eiKc vr nowém 
diwadltc wyhwjzdán. Ctef se o djle tom asi toto : Kdyby 
ae wSechny pjsmcny abecedy gen leda bylo smjchaly a pak 
wedle sebe tok diauho nazdařbAh kladly, až by se gimi 
celá kniha vyplnila — nemohl by prý z toho wčtjj nesmysl 
powstati. — Nešťastný tento překlad neznagjce, nemftžeme 
si o něm saudu dowolíti; na wžcchen pád ale pHpauátjme, 
fte wěei Nestroyowy (awláStě některé) pro samau hru we slo- 
wech, pro swláitnj ráz geho dialogu těžko se překládati dagj, 
a že tedy (když toho potřeba gíi nastane) překladatel 
wdmi obratně si počjnatí musj, aby za geho poskakugjcjm 
a Často koselce metagjojm slohem nepokulháwal. 

Dne 10. min. měs. dáwala snámá německá improwi- 
aatorka panj K. Lyserowa w PeŽti akademii. Mělať toké 
tnělku improwizowati. vProsjm o rýmy,<e řekla panička 
swým gemným hláskem, k obcccnstwu se obrátíwli. I ozý- 
waly se na to arci (dosti diwné) rýmy -— wesměs ale muž- 
ské. W nesnázi počala improwizatorka : uPro&jm také o £en» 
$ké rýmy!<c — Celé shromáždC^nj utichlo. — )>Prosjm o Žen- 
ské rýmy !« — Odnikud ani slowjčka. Posléze ozwal se bo- 
gácný hlásek djwčj — a prohodil čtyry nmZski rýmy I -^ 
yNo chwálu Roha!« řekl aa to kdosi meú posluchači, 
>ted IV jme, co to ge — ty Íen$ki iýmy.<t 



Welmi slmsta nacházjme nynj w nowinách a Časopi* 
šech německých progewowanau radost, že gazyk a lite- 
ratura německá we dwau swetowládných městech, w PařjŽi 
a w Londýně, hogných milownjkA a pěstitelů nacházj. Ala 
tu ty Časy roznááegj ty samé Časopisy, gako samy sobě na 
posměch, wer^c, kteréž welmi ípatné swědectwj o pokroku 
německého gazyka (alespoň w Londýně) wydáwagj. Sepsal 
prý ge An{;liČan i uweřegnil w londýnskýcli listech u pjfj- 
Ifiiitosti odgesdu králowny. Začjnagj takto: 

^at 14 bo tn bem ^ettVit, 

%tti am &itin, am ^etsen frrf, 
€(uppte Xia^\ái oom foutHen ^orritf^/ 
eanx^H f&vitut 9RU4 Mcbet )C* 
My sice geětS newjme, gestli se w PařjŽi a Londýně gasjF* 
k6m slowanským přiučugj ; ale nežli podobné w nich po- 
kroky — radégi geltě trochu počkáme. a— . 

Neywětij kus zlata. Mijaské zlatopisečné promysly 
ftátnjho zlatoústowského homjho okrálku dáwno gsau zná- 
mé na Urale i w celém Rusku hognostj a bobatstwjn& 
swých zlatonosných hnězd, ale mezi těmi poslednjmi wy- 
snamenaly se zwlážtě rudnjky Carewo - Nykolajewský i Ca- 
rewo -Alexandro wský, dáwagjcj do těch dob ročně 400 pud 
t.g. 16.000 liber slato, mimo to i znamenité samorodná 
alitky tohoto kowu. Wroku 1826 d. 25. řjgna nalezen byl 
w nich samorodek 24 liber 68 zolotnjká skládagjcj, do ny- 
něglka gcdiný téměř w celém swětě pro swau wzácnost a 
neobyčegnau welikostj ale minulého roku sláwa rudnjkft 
tědi geatě wýže wysUupila, a 26. řjgna dobyt byl w nich 
samorodek, wážjcj 87 liber a 92 zolotnjkfi, kterýž gest gii 
odewzdán k chowánj do Museum homjho iistowu w Petro- 
hradě. Powjmezde některé okoličnosti, prowázegjcj naleze- 
nj tohoto nowélio obgewu zlatonosnosti urálské. Roku 1837 
rudnjky Carewo -Nykolajewský a Carewo -Alexandro wský 
zdály se už býti wybrané, a nedáwaly dálsj naděge : to 
wzbudilo, obrátiti zwló^tnj pozornost na rozwětku přjležjcjch 
k nim mjst, a po Ijčce TajkuUrgance, protékagjcj ge, nale- 
zeny byly okolo rudničného praudu bohaté znaky zlato, aČ 
newclikého prostranstwj, ale wysokého wýnosu. Po wy- 
bránj těch zásob obrátili se k wyskaumánj samého dna 
praudu, a wypustili z něho wodu, prospěch byl zauplna 
dostižen; zprwu nalezena byla plotina na 40 sáh A rozsy- 
pu, pozAstáwagjcj z plástu znamenité protožnosti a ájřky 
držjcj do 6 zolotnjkA ze sto pud, a potom bij Že k plotině 
následowaly i mnohé gine nálezy gejítě bohatěguj. Tako- 
wým způsobem nezůstalo konečně ani gednoho neproskau- 
maného mjstečka řjčky Taákntor|;anky, krom toho, kde po^ 
stoweno bylo stowenj promyslné djlny. W minulém roce 
založena byla rozwětka i pod stawenjm dflny, a ačkoli na 
počátku byla bez prospěchu, potom wSak pod samými zá- 
klady djlny přižlo se na newcliké hnjzdo newyrownané bo- 
hatého W}iiosu, tok že z gednoho pudu pjsku dostáwalo a« 
50 i 70 zolotnjkA zlata j ostotně širokost hnjzda nebyla tok 
znamenitá, ke % lokte, a tlau&ka do pAltřetjho caule, a pro- 
tažnost toké neweliká. Konečně 26. řjgna m. r. nalezen byl 
bezpijkladné welikosti alatý samorodek na wáhu 2 pudy 
7 liber 92 zolotnjkůl Nadiázel se na samé pudě, pozA- 
stáwagjcj z dioríto w hlubině p&l pato lokte od powrch- 
nosti země pod samým uhlem djlny w* 17 sahách od ploti- 
ny rudničného praudu; kromě toho nalézalo se i na lewém 
břehu řjčky nad plotinau zlatých samorocliů, kterých do 
nynčka se dobylo 52, na wáhu od 1 do 7 liber. 

(%• 8««r»rai WMy.> Dmiétr* 



Ča«opU tmu wy«liáaj w« MtHia a w sob«to po pilarijch ; luiKdan drtihaa •třeJo pHdáwá •• piklkreliowi pfjloli*. PMplécj •• • wyimwtUU M UmH 
lito M kr^ «• kiahktipMtwjcli m pAl léU 1 al. Sfi kr, m «. k. poiláeh p«U. t aL 16 kr. mr. 



Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



HárodnJ zibawDjk pro Cechy, lorawany, Slováky a Slezany. 



ČJsIo 2. 



9. tedna É843. 



10. r. běh. 



Howý rok. 

BDachu Garrick&w I« zwolal komiky wesele 
je na chudáka uáklebiw — Dgakoby Klicperowu 
neyžiwotněgšjmu wjftworu byl za wzorek slau- 
iíli Gá mám tisjcerau chut na bližšj známost 
8 njm skleničku punče wyprázdnili.<^ 

ft Stane se, Johan^sku ^- stane se!« potěšil 
ho básnjk a obráliw se s uzardelau twářj ke dwe- 
řjm, zwolal : »He ! — pane Pohořalský ! pane ko- 
lego! — neráčj se bljže přistaupiti?" 

Žebrawý host se otočil, newěda dobře, zdali 
se ho wolánj tyká, čili nic, a upřel zraky swé pó- 
lo bázliwě, pólo nadegně na rusowlasého kritika. 

» Gen bljže, bljže !<< zwolal tento, na nuzáka 
kjřwage. »Tu ge dost mjsta pro čtwrtého. Hel 
Márínko I — skleničku s wegcetem 1 — či Ijbj se 
bez wagec?** 

» Zaplať Pán B&h!« řekl host, zdlauhaw^ 
krokem se přikrádage, a negist^ okem brzo na 
zwaucjho mlacljka — brzo na žasnaucjho kafjmj- 
ka pohljžege. 

»I totě se rousjm wzjti hned za nos, abych 
weděl, zdali bdjm anebo spjm 1 ^ ozwal se kafjr- 
njk, swé wykrmené břjško semotam otáčege. — 
»Což pak ráčjte, pane Nowotný, toto žebrawé 
tmmčenj znát?« 

•Pozor na hubu, pane brindopaleI« hrozil 
inu kritik. nAndbo mysljte, žebych byl něčjm 
horšjm, kdybych mjsto wyšjwaného paltó — toho 
cizozemského a neforemného pytle — sedřený 
kabát na těle měl ?« 

»0, prosjro — ale wy — • a tato žiwá bjda — * 

•Práwě že ge žiwá, musjme si gj wšjmati; 
kdyby ležela giž mezi. šesti prkénkami — pak by 
bylo po wšj starosti. Honem, zlatá dušinko 1 — 



bonem s tjm punSem. Pan Pofaořalský musj no* 
wy rok wesele načjti.« 

»Zaplať Pán Bůh, pánowé!« řekl tento 
8 usměwem, w němžto se radost, ale i žalost ge« 
wila. vGsem w hluboké pokoře powdéčen, milo* 
stiwj pánowé — gestli se ale ráčj pro nešťastné* 
ho člowěka něco dobrého udělati, bylo by mně mj* 
8to drahého pitj — « 

B — něgaké noworočnj nadělenj na pěně* 
zjch milegšj! Concedo, přjteli pjsBÍdkářiI« pře* 
gal mu řeč Nowotný, »a za tau přjčinau obratmo 
se tuhle k našemu klenotnjku, pokladnjku a tag« 
nému opatrownjku našich důchodů.* 

Při tom okázal na Janowského; potom po* 
klepal na prázdnau sesli, na njžto se nuzák í ko* 
nečně posadil. Ostatnj hosté sestrkowali arci 
nad tjm hlawy, anebo se diwnému počjnánj wese^ 
lého trogljstku smáli: ten se ale nedal ni]^liti, a 
přigal chudáka mezi sebe gako sobě rowného sau* 
druha. W několika okamženjch kauřila se před 
njm štjhlá sklenice plamenného punče na lakowa* 
ném tácku* S dětinskau rozkošj sáhl po nj bj* 
dák oběma rukama i držel gi takto hezkau chwj* 
li w hrsti, a potom si začal ruce mnaati, nebof 
měl prsty ostrým wětrem zkřehlé. 

vGen s tjm dolů, pane koledo !« řekl komďí^ 
a sám sklenici pozwednuw, wylil z nj zbytek do 
hrdla. bTo zahřjwá. He — můg obratný Malau* 
šku! — • geště půlku — a malý přjdánek, aby z to* 
ho byla celá.« 

vZaplať Pán Éůhl« oddechl si na to nu* 
zák, ze sklenice asi na prst upiw-*- Bzaplať Pán 
Bůh ! — to ge kauzedlná wodička — ale škoda 
— Škoda I« 

•Gaká škoda? — čeho škoda ?« ptal se No* 
wotný. »Ne snad trochu té citronowé omáčky, 
kteráž wešla w pewný swazek s prudkým arakem, 
a6koIiw se o ni také rozplýwawý cukr pokaušel? 
f*- Gen 8 nj dolůI<> 



Digitized by 



Google 



6 



•Zaplať Pán Bih!- 

ftPři sám Apelles, Rafael a BrandlI* ozwal 
se nynj Janowský, kterýž b^l až posud s nutáka 
o6j nespustil — »ta hlawa a ne giná! — hotowý 
— - newyrovmany Lazar! Gá s njm udělám na 
přjštjm wystawenj furore. Nebesa té uchoweytež 
w neporuiené postawé^ m&g osudem seslaný wzo- 
re — pj! ťukni sil* 

vZaplať Pán Biikl« děkowal se host a opět 
na prst upiw« doložil s powzdechem: vŠkoda 
— škoda !« 

sAle per Deos infemales ! — gaká pak ško- 
dí^ wetchý wzdychale?* ptal se Nowotný. 

»Že si nemohu wzjt trochu té čaroděgnét 
wodičky domů.« 

»Ahá!« — prohodil komik. i>Pan Pohořal- 
$ký ctjwá bezpochyby Bachusa neyraděgi doma.* 

i»I kam pak mysljte, gemnost panel — pro 
Bachusa ge ke mně cesta tuze obtjžná; — ale man 
ilatau Bětunku by to zahřálo. Gá wjm> že gj teď 
zaójnagj prstjčky křehnauti -« při tom wěčném 
pjchánj.« 

»Go pak ge to za Bětunku?* ptal se No* 
wotný, a narownáwal si breyle, g^oby chtěl od* 
pow&d wáemi smysly pogmauti. »Gakého walo* 
ru? garnj, lefakokřjdlá pjseá? — ^nebo zimnj> pla- 
Atiwá elegie? Snad pana Pohořalského wzácná 
panj manželka?* 

pManželka? — a pana Pohořalského ?* ptal 
•e nuzák, s podiwenjm oči po trogljstku otáde* 
ge. »I toť by w tom byl šlak zašitý I Co pak ge 
to za pána? Gá ho neznám?* 

Trogljstek se dal do smjchu.— 

vSkwostný člowjčekl Pauhá newinnostl-— 
Ale k mudrctwj mu scházj gešté mnoho — ne^ 
máť ani swého wlastnjho gména.* 

^Naposledy nebudete ani wědet»* řekl No* 
wotný, »že giáte dělal pjsničky — o které se po 
wýročnjch trhácjh lidé iKvali?* 

•Gáže? — nu, ano, ano -*-gá dělal pjsnič- 
ky;* začal nuzák, a w bledau wyzáUau twář sko* 
iíl mu záblesk gakési radosti. »Ale m&g milý« 
zlatý pane, gakž pak wy to wjte?* . 

»Toť wědj celé Čechy! — wždyť ge to černé 
na bjlém a tištěno w Hradci Králowé. Nenj-lii 
prawda, páni koleg^owé?* 

A druzj dwa dali se do smjchu, na doswědéo* 
nj hlawau keywagjce. 

mAIc gakž pak by to bylo, aby o mně celé 
Čechy wěděly?* diwil se nuzák gsďco u blahém 
wygewenj. » Wždyť pak se až posud nikomu do 
mých pjsnj nechtělo* — doložil názwukem tru* 



dogemným ; »a kdyby nebylo mé Bětunky, geStě 
bych ge nebyl ani slyšel — leda ze swého wlast* 
njho bručenj.* 

»Ta waše BětuSka ledy zpjwá?* ozwal se 
Janowský, ze swého maljřského pohljženj se pro« 
trhnuw. 

•Ob! — a gak!* odpowěděl starý s mla- 
dickým plamenem. 

nSnad hezky pronikawě manželská dueta ?* 

»Ale mogi drazj*pánowé — co to máte po- 
řád s ijm manželstwjm? letuška ge moge wlast* 
nj a gediná dcera. 

»To nenj prawda I* řekl Nowotný krátce^ 
práwě wyprázdněnau sklenici na stul postawiw. 

I ty, milý Bože ! gá budu předce wědět — : 
ge-li to má dcera ?« 

»Wy máte tři dcery!* dokazowal Nowotný, 
gemužto gazyk gíž něgak neobratně služby konati 
počjnal. — wPánowé, má Pohořalský tři dcery, ne* 
bo nemá?* 

»Máj má!* opětowali druzj dwa gednjm 
hrdlem. 

»I uchowey Bože! Kdo pak Wám to řekl? — 

»No — Klicpera.* 

pCo ge to za pána? — gá ho gaktěžiw ne- 
widěl;* řekl nuzák. — »Pánowé, nesmťgte se— ^ 
mně začjná být auzkol Wj Buh, gá mám genom 
gedinau dceru.* 

»Bez pochyby hezkau a— hodnau — ncnj- 
li prawda?* ptal se Janowský. » Můžeme s nj 
udělati známost?* 

»Ne, ne I* wyrazil ze sebe starý bogácné. 
»Má holka nestogj za to, aby s nj takowj pánowé 
známost dělali. * Za gedno nenj hezká — a za 
druhé — * 

9 — se o ni bogjS!* wpadl mu komik do 
řeči. »Gá ti to widjm na nose. 'Nenj ale diwu 
— osmnáctileté děwče — * 

ftProsjm — geště nenj zcela osmnáct. — « 

vTjm h&ř! Mezi sedmnácti a osmnácti ge 
neywětšj nebezpečenstwj. He, Maraušku! Semhle 
geště skleničku.* 

» Zaplať Pán B Ob I giž mi gde hlawa kolem— ž« 

» Škoda gen, že má Bétuška zrzawé wlasy — « 

DProsjm ponjženě — gegj hlawička se la* 
ákne gako hawranj péřj na slunci.* 

•Takto by geště prošla — kdyby nebyla tro- 
chu zakrnělá — * 

vProsjm, to gi neznáte! Gedle nemůže být 
rowněgšj a štjhlegšj — * 

pWždyť ale trochu Šilhá.—* 

•Kdo wám to powjdal? Očka gegj gsan 



Digitized by 



Google 



dwě hwězdy^ kteréž nad rftžemi a liliemi do tra* 
pliwé noci stAřj mého utěšeně swjtj.* 

pYiyat Bětunka!^ zwolal nynj komik. »Pj* 
tej pánowé! Přiťukni si^ šťastny tatjku!« 

•Zaplať Pán Bůh!« 

BYÍTat Bétunka !* křidel nynj celý trogljstek« 
£ plného hrdla se chechtage^ že tak lacino obraz 
chudé krásotinky dostal. 



i. 



9t\n n{(|t IQ (9(Ii4 vňt htm 9dtf, 



oBáíírKT A. palcAtt. 

Pod tjmto náxwem hodláme přjitS čUnkjr sahmowati, 
kteréi magj býti obranau proti Desprawcdlíw3,'m útok&m na 
Čest národu a gména Českého, nech k tomu gii lehannké 
nebo téiké sbrané potřebj* 

Poslednj Čjslo diwadelnjch nowin Iónských přineslo sa- 
se spráwn o naiem nowém diwadle. Kdjrbjchme to oprawda 
Černé na bjlém před sebau newidéli, nikdj bychme neuwS- 
iilí, le se u prostřed nás něco takowého psáti a u weřegnost 
podati mft2e. Mj sneseme sagisté, co se snésti dá (neypatr- 
nřgáj toho dftkas gesti ten, ie skoro ke wáem ausmé^kům 
a útržkám mléjme, geHo cizj gaxykj a péra o nás rostm- 
Xowati nepřestáwagj) a prawdě w rauchu dostogném třebas 
do neypijsněg&j twáři pohledjme^ ale tento článek ge ře- 
, téx tak nestaudných a slomjslnych I2j, takowá smSsice po- 
dlého a hanebného smejrslenj, že holubj srdce žlučj překy- 
pěti a beránčj mjsi k obraně se popnditi musj. Doiloť 
nás giŽ také několik hlasA proti tomuto ineuctjwánj gména 
Českého a rauhánj-se naiim wěcem neydražjíjm, a my ne- 
mohauce gednak sprawedliw]^ch žádostj neposlechnanti, ge- 
dnak ale také gistau mj[ru slušnosti nezachowati, wjbrali 
gsme s hlasu těch neymjrněglj, a tu ge podáwáme. Iie-> 
Činjme to tak dalece k wAli pAwodci oné ikrábanice, 
wědauce, že Českj neumj, (neboť priiwě fo gesti inámka 
wiech, kteij o nás neyraděgt pjáj, saudjce gako slepý 
o barwách) a Že se mu hlas náj ani snad k uljm nedo- 
stane; ale Činjme to k wfili nažemu Čtenářstwu, gemuž di- 
vradclnj nowiny snad do rukan nepřicháiegj, aby wědělo, 
čeho se má od gistých lidj nadjti. Pann J>r. nd. o* přegeme 
ostatně sdnwé hrdlo, aby gežté dále gako gisté svjře na 
měsjo iítěkati mohl; až gednau umdlj, bude si mod na 
věncjch odpočinauti, které si w diwadelnjch nowinách uwj- 
gj. Pakli že ho meti tjm něco aabolj, nech si apomene, 
že sám do wosjho hnjsda pjchati tačal. NaU heslo ge 
ImmamU, ueiěnj wieho dobrého a pifkného, neeh to w ga- 
Moli formě nalesneniy a mjr $ celým šwilem* MJr! 
— opakugeme ge»tě gednau; ale blátem po sobě házeti ne- 
dáme. B«4«1lc«. 



«ft^c. 



Gest to wěc wélnii mrztttá> když se má člo • 
věk potlaukati s některým z oněch literám jch ma- 
rodérů^ gežto se plazj w piachu obyde^ých kor^ 
respondencj, a s homoeopathickým kauskem my* 
plénky několika stranami časopisu se wlekou ; ale 
hmyz tento se zmáhá i leze po wéci poctiwé^ když 
se reydům geho přetrž nenčínj. Takowý rozko* 
éný cxemplářjček ukazuge se w diwadelnjch nowi- 
nách; Člowjdek k popukánj, ale zdá se býti po 
i^ertech gedowatý ; nesmj se tedy, gako giná zwjřa* 
ta, za hlawu popadati — což by u něho snad také 
byla wěc nemožná, a pak nechci Achilla do paty 
ranit. Obecenstwo ho giž zná ; gest to ten samý 
škrabáldc, kterýž wj, že Palkowičowy Dwa buchy 
a tri Suchy gsau >eme ^orifer ©eric^tdfcene m flonxM 
fífc^er SRuitbortc Zkrátka ten, který giž w posled* 
njch loňských Kwětech dostal, co pro to. Ten** 
to rozkošný chlapjček zase giž wj, že České di« 
wadlo itrit SiebentnetíeitfHefeltt (geho nesmrtelná slo* 
wal) ku swému zahynutj spěchá. Račte dowoli- 
ti, pane — nespěchá ; ono se co den zmáhá, moU 
bych wám důkazy dáti, ale ty negsau waSe wěc; 
pakli ale waše spasenj na tomto zahynutj spočj* 
wá, budete museti dlauho čekati. — Teď wěak při- 
gde to neylepsjl We swé íntelligentnj pýše na- 
zýwá české obecenstwo bratrem Jonathanem, 
John-BuUem, HofézjekemJ Mohlbych se ptáti, od« 
kud tu ohawnau a nestydatau drzost bére, celému 
obecenstwu, ba celému národu uliénickým s^mm^ 
bem nadáwati; ale něco takowého se ho ptáti! — 
ten tomu hezky rozumj, co ge národ a pociboé 
šnaišHJ* — Dále se nectně dotýká českých her» 
c&; ti wšak budau (gak doslýcháme) brzo Zrin* 
ského hráti, tam nagdau frasi ku swé útěše — mlu* 
wjť se tam něco oméšjci. — Pak přicházj kausek 
geho ostrowtipu> neboť f^aruge panj Podhorskau^ 
aby w českém diwadle nezpjwala, nechce-li z pa* 
měti wzdělaného obecenstwa německého imizeti, 
dobytých u něho wěnců pozbyti a za perle pauhých 
ústřic dosutil Ubohá p. Podhorská, která téměř 
giž dwadcet let před obecenstwem zpjwá, w ge- 
hož lůně se narodila a u Č€$ké panj swého wzdě- 
lánj doslal Ubohé, newzdělané obecenstwo české, 
gežto dwadcet let miláčka swého téměř na rukau 
— a dle sjly, dle poměrů swých tak berné dwad- 
cetnjky do kasy nosilo, gakož které gine gsau. — 



Digitized by 



Google 



8 

Co znamenitý Slowjček tento k záwěrku prawj, 
žeby se wyššjm, rozumněgšjm dozorstwem proti 
českému diwadlu wystaupiti^ a žeby se wykořeniti 
mělo, ge takowá hlaupost, podlost a zlomyslnost, 
že ani odpowědi nezasluhuge. Mimo to wypadá 
w geho ustecb Katonowa slawná průpowěd : Ego 
autem censeo etc. — ' a ono poctiwé starořjman- 
ské: Yideant consules etc. gako blasfemie^ gako 
liměnj obrowo na trpasijku. 

Bjdný tento skrabálek postawil ku swé chif- 
ife Dr. Ge*li gistotně doktorem (z Článku to ne- 
poznáwáme> ale na swětě ge wšecko možné), my- 
slil bych, žeby mohl radégi k swému powolánj 
přihlédati, a wůbec lepšj wěci počjnati, nežli ne- 
chutné a Ižiwé hatlaoiny psáti, z kterých mu ne- 
wykwěte žádná čest^ leda u čeládky gemu po- 
dobné. W. N. 



Če«ké diwadlo w Praze. 

PH početj nowého roka mohli bychme arci o leda* 
2em madrowati, staw diwadla naSefao klaubek po Uaubku 
rozbjrati a ohledem na geho minulost, na geho njnSgjj wy- 
irinowánj-se několik důležitých slow o geho ůČelu a budau- 
cnosti promluwiti. Wle to hodláme ale přjSt^ gen gako 
pepřowá — smjmeli tak řjci — znijdka prohazowati, a bes dál* 
Ijho průtahu obracugeme se hned k wěci. 

Neoby^egným geJtě u nás předstawenjm dokončili 
gsme starý rok. Prowoxowalať se toho dne poneyprw 
dle Geiiova WEdělánj přeloiená madkamj hra »iVbc pťed 
nowým rolcem, Čili: Ponocný na reduti.u Hra tato dá- 
wá se gii od několika let na diwadle německém wždj 
na láwěrek roku a k iváli přiwěijwané k nj gratulaci nebo 
tepilogu, wždy hogného obecenstwa shromážďuge. To snad 
pohnulo ředitelstwo. tu samu hru i na diwadlo České uwe- 
tti, ačkoli se k naiim poměrům iiwota společenského ne- 
kodj a před Českým obecenstwem gako % cixj krwe srostlá 
se obgewuge. Něco áúmáf^ho^ k té přjlezitosti ae hodjcj- 
ho, bylo by nám arci mnohem wjtaněgjj býwalo ; — ale 
kde co wxjti, gelto pii wjem na xa^Mejch stogjme? Toho 
s dobrým swědomjm poiadowati nesmjme. Krom toho 
postonáwá tato hra mnohan délkau, a dá se gen dobrým 
sauhránjm udrieti-^ale práwé to ge slabá stránka na jeho 
diwadla. Nebudeme tedy prowoxenj gegj kriticky roxbjra- 
ti, neboť chtjce ptawikk mluwiti, musili bychme leckde za- 
waditi, a uwedeme krátce gen to, co nás toho wečcra ney- 
wjce sabawilo — t.g. apěwné Částky a xáwěrečnj doslow. 
P. Strakatý přednášel snámau raistniostj Hukalowu roman- 



ci : Bf ef ťstoff^i dle nápěwu od Ki^iete <— a p. p. Maycti 

Podhorský, Štěpán a Strakatý s průwodem zboru ^jwali 
inámé zasUwenjčko : ^8pi, má zlatá / «c — Obě tyto Čj&U 
roxnjtily posluchače k radostnému potlesku a byly opako« 
wány. Epilog máge názew dle obsahu swého: »8tnrý 
nowý rofttc byl pHozdoben dwogjm sknpenjm (a nichito ge- 
dno w mintnlém roce dáwané •— druhé na pijjitj rok slj- 
bene hry předsUwowalo) obsahowal mnohý lehký ieit i 
wtip a Ijbíl se. P. Grabingcr geg dobře přednáieL 



DOiHACJ KRONIKA. 

z PRAHY* Po delšjch přjprawách wysUupila tase 
gednau Žofinská akademie a označila co neyxdařilegi krás- 
ný swůgaučel i horliwé k němu spěchánj. Dne 28. pros. 
uspořádala totii prwnj saukromnau besedu, progewugjo 
programem i wywedcnjm, že gj co neywjce na roxkwe- 
tánj klassického zpěwu a hudby zálezj. — Prowozowáloť 
se dogemné sexteto od ď Astorgy (f 1740), potom přiály 
fugy od Kaisere a Jomelliho (f 1591) — český zboř od Ge- 
Icna a tak nazwaný imewidltelný zboru z 15. stoletj, ktcrýl 
posluchactwo nad mjru dogal. Zpjwali totiž dwa zborowé 
w oddělených od sebe pokogjch, což new^slowný aučinek 
působilo. Na to následowalo několik wýbomýcb, hlubo- 
kým citem prowedcných pjsnj od Tomááka, gichžto před- 
ne£cnjm panj Jul. Glaserowa a panny Hrdiborská, Skalická 
a Gautschowa swé umělecké wzdělánj wjce méně oswědči- 
ly. Poneyprw wystaupil toho dne p. Peták, zpjwagc sklad- 
bu direktora Gelcna, a zjskal pochwalného uznánj. — * 
Hogně shromážděoj Iiosté byli se w^cmi Částkami této du- 
cha gjmawé zábawy na ncyweyái spokogeni. •— • 

Krom českého a německého diwadla chystá se zwě- 
dawému obccenstwu gestě giná podjwaná. W druhé pó- 
lo wici tohoto měsjce hodlá totiž powěstný A. Guerra se 
swau společnostj gjzdeckých umělců i kcykljřů přigeti a 
weliké produkce započjti. 

2 WJDNé. Tu ty Časy mluwj s e tady welmi mnoho 
o tom, gakžc milostiwá a wle dobré na zřeteli ma§jcj wláda 
nalcwcliký náklad powede, aby Dunag cele splawným uči- 
nila. Gcsti to řeka negen pro mocnářstwj rakauské, ale téi 
pro ostatnj Ewropu nad mjru důležitá, i nahljžjť se wůbec. 
Že gi k obchodu západnj Ewropy s wýchodem upotřebiti, 
a z Wjilně hlawnj stanowisko tohoto obchodu ulworiti dluž- 
no. Pak teprwa dogde znamenitá řeka tato swého hlawnj- 
ho cjle. — ^Dne 15. min. měs. dáwal zde prwnj koncert 
p. Theodor Kulak. Opět nowý úkaz mezi pianisty. Hra 
geho ge ohniwá, přitom plná lepoty a weliké brawury» 
Znatelé mu slibugj wclikého gména w přjátj a wykazugj ma 
mjsta wedlo neyprwněg&jch mistrů tohoto nástroge. 



Č«*opU iutCo wychásj we atredu a w sobotu po p41trijeh ; kftžd«ii druluu atředo pHdiwi se půUrchowá pi-jloh*. PredpUcj ae ■ wydawalele ■» itwH 
léU 48 kr., wo kmhkupeclwjch na půi léta 1 »1. «6 kr., na c. k. poátách píli. 9 »l. S6 kr. atr. • 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



H&rodnjzábavnjk pro íecliy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



CJsIo 3. 



Ři. Jednm 1843. 



10. r. běh. 



IffBWÉSTA. 

jiToho bych se gaktěiiwn nebyla 
TíacUla, ie truUářowic Ludmila 
Wdá se la Uk "welikébo pána!«( — 

Což pak nenj uáleclitiU panna? 
Patřte, gak gj. okem hledj newinnofit, 
Gak gj kažcl3'm krokem spanilost 
W twáře staudné uiardénj legc ! — 

MGdete ku wžcm wSudy! druLá se gj smfig<^ 
Tijsky Uausj každým krokem, 
Hlaupost mhaúrá sklaplým okem; 
To ge moge Lény gíné děwČe, 
Ta ge pro pána ! — a " ňc tak pro 3ewce J« 

»Coi ge rač — ten pánek? začne ptát se t>ct> 
Že iak hluboko se m&že z»pomnéti?<t 

»Ge prý s Prahy gakýsi pan professor!* — 
K^o doktor, co Studenty uřj dáwat po..»sor.« 

)>Totě wčru diwná -wéc ; nd!> řjkámey ie gen 
Penjze se berau rojsto len; 
Ludmila wSak led^ra tolik gro?5 m^ 
Kolik tisjc zlatých Tíety kupeow^ 
A té on si ani nepowšimř« — 

To wy neznáte ! — Pánťim ukowfm 
Nenj sljdit po penězjch! Wsdělanosi 
Gest gim ncywzácn?g»j host. 

vNenj Julka sládkoira tel "vadSlaziá? 
Byla bych to prolhaná, 
Kdybych řckía, řc gen slowa mluwj ^esky, 
Wlecko po jtrancauzka, wlasky mluwj hetkj Im 

»A coi mlynářowic tcprw nmj Berta? 
Hrage sa kytam, na piano f Čerta, 
Točnu Toznmjm, co walechno geítčl 

Co pak ale pulmistrowic Isahd ? 
GaktSiiw to netridď snad kdo— - 
Gak U po palcjch vám mm] tancewa)^ 
Komedie deklamowaft^ 
Werlo wlftské robit, portré aiidrwatlw 

Odpusťte, to waddanau gi neu^lU! 



3»Co pak!?(( 

xNeraČte se iioriit, po Ijci ge skwfiUy 
Ze wnitř ale rozumem a srdcem škaredá 
Hodj se gen ]pro rowného duchem sledu, 
Bozum, srdce náhrada ge za tisjde, 
Roztfafbost ge prawá w domS swjce. 
Žena bohatá ge zwyklá dobré gjsli, 
Skwostnč sobě chodit, s ginýnk se hrýzti, 
Coi tak dlauho trwá, dokawad se dá 
Slabikovat z pytle zlatá koleda, 
rícgde to z muiowých, 
Gde to z peněz mýchf 
MIuwj sama k sobě při útratách swýck) 
Když ge ale nenadále gro»ů málo. 
Když to zlato sáčkem vywětralo ; 
Pak, pak — : Swljkey mmži kabát, 
Prodey boty I Gsi-H pán, gdi, momeher, kvball^ 
Klobank wlaský musj w létě mjti, 
Na bál rukaviček Paigžj nabýti. — 
Wezmcs-Ii 81 gednn, gako Julie, 
Berta, Isabó a třeba Ncty ge ; 
Tu se do kuchyně za kuchařkau djwey, 
Panskau k áiij nebo prádlu mjwey, 
Za chdwan i třeba pleny sbjrey, 
Za djtkami okem starostlivým sjrey t 
Panj Ivoge satjm valčjk bude, 
Ndbo Shakespeara ti vykládati bude, 
Apolla li zkreslj, třeba všechny Muz^i^ 
Abysi k nim neměl tuze dlauhau ehiizi f 
K djtkám v p&l dne trogi řečj švchol). 
Čínskými ge mučjc hlaholy, 
Aby kopuletý kabát: Capuchon^ 
Klobauk: ©tiefelti/ Jatek: Pmtnlan, 
Otec : Madre, matka : ' Papá aloi], 
Bcete, 2eny, co s tau ochechvlj? 
Ostavit gí? — Dát gj pro záslmhj 
Takové pár • . . . pozdě, brachu I 
Nes gíž osud beze strachu ^ 
Utéct nedag] li dluhy I — 
Nechtě bláznům x Fraacaua tanečskc, 



Digitized by 



Google _ 



10 



Nechtě blisnům wlaské hndebince, 
Nechtě blázn&m ci^ch řeéj milowoice! 
Cit a rozum gest u slátá pálka, 
Njito wáže k djwce srdce ^Mké láska. 
To ge slaté ranno, které nad yrU mdobj 
Wino newistino po v2ech Čas& dobj!I 
Tnihlářowic Lidička 
Rox2aíná ge dceražka, 
Nestjdj se xa kuchařst^, 
Umi howSt hospodářstwj — . 
Hle a tjm si xjskala gii lásku !^ 
Nenj třeba nmět mnoho České dceří, 
Wxdělanost na lokte Cech nemělj, 
Srdci wjc on, neili módě wéřj! — 



V. los. Melicli«>. 



Nowý rok. 

{PolradowánJ,) 



♦ ♦ * 



W neynižšjm domku na Františka '— celé 
pr&ielj geho hledj do tak úzké uličky^ že krom 
wlastnjch obywateld celý rok žádnému do očj 
nepadne — w tomto zastrčeném^ skrčeném a gíž 
na wetchjfch nohách stogjcjm přjstřešj, a sice 
wúzké, njzké sednici hořel g^rošowj^^ knot slogo- 
vrsLíx odjwkau w plechowém, starém swjcně. Mži» 
kawé swetlo geho padalo na mnoholetý-, kulatý 
stůl, na několik židlj s porauchanýrai lenochy, 
na rozwiklanau šatnici a otrcný klawjr, na dwě 
auzké, chatrné postele a na několik po zsižlaudé 
zdi wisjcjch obrazů beze wSj ceny* 

Ncypiwabněgšj předmět w tomto dáwnowř* 
kém nábydcu^ gegž byl drawý čas podiwiiě giž 
ohryzal a wšeho lesku zbawil, kterýž tu ale přcdce 
w gakémsi ladném pořádku stál — mezi tauto 
chudau wetešj seděla mladá, spanilá djwka a sila 
pilně hrubau košili. 

Nynj wstala a začala si do rukau dýchati* 
Při tom semotam popocházegjc, wysjlala chwjlkamí 
taužebné zraky po malých plechowých kamýn* 
kách, w nichžto arci ani giskry se nelesklo, pod 
nimiž ale dwě kreycarowé poljnka na drobno 
rozštjpány ležely. Zima se točila po sednici, a 
malý plamýnek w prázdných kamýnkách bylaby tu 
býwala wěc welmi wjtaná: ale djwka zpomněla 
na přjštj hodinu, a počala geště wjce do rukau 
dýchati. 

Wýraz mladlstwých, zimau trochu zamodra- 
lých twářj gegjch byla dětinná newinnost, spoge* 
ná s obyčegnau polilawj ženskému d&wtipnostj ; 



genem lehýsiký záwog gakési starostliwosti žale* 
mňowal gasné oko gegj. 

Nynj bily wenku hodiny. Temně doznjwa- 
ly rány tmawaU nocj k njzkému stawenj. 

•Tri čtwrtě na gednu!« wzdychla djwka, 
w njžto každé udeřenj hodinowého kladiwa i tla* 
kot srdce množilo — r ntři čtwrtě na gednu-^a 
geště se newracj. Gesdi se mu něco zlého při* 
hodilo — ne, ne! — toho se nesmjmbáti!^' do» 
ložila bázliwě, a sepnauc ruce položila ge na 
prsa. Potom se přibljžila k oknu, a odhrnuwši 
wetchau záclonu z býwalé zástěrky, hleděla do 
úzké ulice. Wenku wšak ležela tak hustá, nepro* 
hledná tma, že se djwka 6 nepořjzenau od okna 
obrátila, a rychlegšjm krokem zase po sednici 
přecházeti začala. 

» Nešťastná noci!« mluwila djwka sama k ao* 
bě, s rostaucj úzkostj oči k njzkému stropu po« 
zdwihugjc — »musela-lis tu myšlénku w geho hla* 
wě zbuditi? Třebas bychme o nowém roce ani 
kreycaru w domě neměli* — a to také mjti nebu* 
déme, neboť gsme dali poslednjho půltolaru od- 
poledne za otcowau podrážku, a za Ijmce mi slj* 
bili dáti penjze o třech králjch — ale třeba bych- 
me ani kreycaru doma neměli, mně by nebylo 
předce tak auzko gako nynj. Hokyně má dobré 
srdce — a geště počká. ••• ale co to? — kdopak 
to přícházj do našj ulice •«? Ty milé nebe! to 
ge otcůw hlas. S kým to mluwj? — s kým to, 
přicházj?« 

I přiskočila k oknu a hlawu na zeď položjc, 
hleděla zase pod záclonau do tmawé noci. 

W tom začalo wenku něco na okno klepati* 
DěwČe poslauchalo* 

»He — moge paupátkol* ozwal se pok) 
gektawý hlas na ulici — »nehagáš? Pogď, moge 
holaubátko — pogď, a otewři mi naše zlatoskwě* 
lé paláce!* 

vMilostiwé nebe!« řekla djwka sama ksobě 
— »toť ge w skutku otcůw hlas! Ale gak to roz- 
práwjl« — Potom wzala rychle swjcen se stolu a 
běžela dwéře u domu otewřjt. — Reziwý zámek za- 
wrznul, a do úzké předsjni wklopýtnul starý nuzák 
z kaijmy, podporowán z obau stran swými ney- 
nowěgšjmi přáteli, mladým maljřem a komikem* 
Ale we twáři geho byla se mezitjm podiwná 
změna stala. Oko geho se lesklo, a okolo ust 
pohráwalo mu bezstarostné usmjwánj* ^ 

•Dobré gitro a šťastný nowý rok, moge 
hwězdičko !« začal gektawým gazykem — »a řekni 
z hlubokosti duše swé: Zaplať Pán B&hl^ 

» Milosrdný Bože!« zwolala djwka, s^rozmno* 



Digitized by 



Google 



II 



ieným strachem bny na otce^ brzy na g^o nezni* 
mépr&wodcepohljžegjc. » Co se ti aíslo, tatjnku?* 
A w třesaucj ruce swjcen držjc^ swjtila pozdnjm 
hostům na cestu. 

vNeiekeyte se, panno I« poSal nynj Janow» 
Aý powážHwěgi mluwiti, nežli se dle mjsta, z ně* 
hož přicházeli, nadjti bylo — buďto že ostrém no- 
woročnjm powetřjm, anebo pohledem na wzáo> 
nau spanílost djwky wystrjzliwěl -7— wnelekeyte se, 
panno i Gcsti to nepatrná a dnešnj noci welmi 
přirozená přjhoda, gež pana otce potkala a nám, 
gakož dobré znamenj na přjštj rok, takowau mi- 
lostenku na oči uwedla.« 

• Slyšjs ho, Bětunko?« zasmál se nynj star^-, 
gégž byli mezitjm do sednice dowedli a na židli 
posadili. »To ge ptáček — ge-li prawda ? Ten 
zpjwá zlaté pjsničky! No sednéie si, pánowé — 
přigměte zawděk. Star^ Jedlička wás nemůže ar- 
ci tau zlalau wodičkau uctjt — he, hel ale kdyby 
nám chtěla moge Bětunka něco zazpjwati — 
he, hel to byste slawili přjštj nowého roku gakq 
při kůru andělském.*' 

v Ale, otče!*' prosila djwka* »Go pak ti na- 
padá ?« 

Če«lLé diiradlo w Praze. 

Na den roku nowého widěli ^me Klioperowu dramn 
»Laupei<(. Dobré xnamenj, že se půwodnjm a tcmSř gako 
nowým kusem začalo. Wlastnjch nowinek nemAžeme ge»t$ 
ixgti na wjrbranau — to wjme, a proto s« rádi i atar^jm 
kusem spokogjme. — Klicpera ivzal látku k drami se zná* 
mé Schmidowy powjdkjr »GindHch a Dubjnowa« — nedr- 
iel ae g ale* otrocky, alebri toliko bole powSstj o strace- 
ném djtěti ; ostatnj wXak téměř wiecko — diaraktcrj, aitua-^ 
oe, dialog a dřg — wětjjm djlem ex proprío ingenio po- 
dal. — - Že oné powésti pouiily nemenij geho sásluh. Wj- 
meť, ie i beros mezi dramatiky nékterá djla dle románů, 
toho věku w Anglii zbusta Čjtanýcb, utwořil — a djla gebo 
bndau wéčni trwati, kdeito ony powjdky dáwno gíi w mo- 
ři sapomenu^ utonuly. — Máť zagisté i Kliq>erowa drama 
daleko wStíj cenu nad Scbmidowu powjdku. Gcgj dčg 
ge žiwý, dramatický, charaktery dobře prowedeny, a celá 
drama má zláJítS pro weliké obecensťwo weliké sagjmawo* 
sti. Prwnj akty se owsem niUe trochu wlekau ; to se 
dá wiak naprawiti iiwým předstawenjm, rycblegájm mlu- 
wenjm a sledowánjm scén — gakowéhoi ale bohužel od 
mladých sil naSeho diwadla widéti posud zwykli negsme. 
— Za to však má celá druhá polowice mnoho děge, 
IVláltě w poslednjch gednánjch; nadewsecko wiak vyniká 
•ám konec, kterýž ge pln dogjmawých, auprkem %t sbjba* 
gjcjch wýgcwů, pln žiwota. ^ 



Toho dne wysUiipil téá boit, p. Hille, v oso^jf Iva^ 
nu — Pan Hílle ge sice geiift mladý nui, ale hned z prw* 
njch scén bylo widiti, Ie nenj bez divadebj zkoitenosti) 
ptíaáij k divadlu bezkau, mladickav postavu, dobrý, do* 
ati silný i pljgemný, aČ pončkud hluboký hlas — alátttS ale 
významné oko. fieS geho ge třetedlná a akcent dobiý, de* 
aký. Hlasu svého pouijvá s roamyslem i prospěchem, 
tvlájítS tichá sentimentálnj rajsta se mu podařila. Ch&se 
geho a pohybovánj po geviiti byly sluSné, v posnncjch 
a postavách geho ncgevilo se nio kliktého, a v celém 
proveden] panoval gakýsi to^t. Zdá se, 2eby zlờ mla- 
dické tiché a gemné, sentimentaloj milovnjky s prospichem 
bráti mohl. — Provedl také évau úlohu ku spokogenosti 
obecenstva, byl ucmýljm-li se dvakráte neb třikráte spolu 
s ginými lierci volán, a m&ie tedy vysUupenj své ta 
ftťastné pokládati. W celku přegeme, aby p. Hilie gejiié na 
divadle našem vysUupiL Tak hj se aspoil mjnSnj naáe 
o ném na úsudek aupln{g2j povznésti a ustáliti mohlo. 
Gflký byl prvnj dogem na nás, svédomiiS gsme povědeU 
— nei ten bývá někdy klamlivý. Předce viak se nám cdá, 
ieby divadlo naje pHgetjm geho ajskalo. 

Pan Biel (hrabS Jaropolk) byl dnes na svcm mjstS a 
aastal svau úlohu gak nálclj. Předce v«ak pěkné posta- 
vy své s potřebnau gistoUu upotřebiti ge«tě neumj. Tro- 
chu vjce mjru a gistoty by geho imponugjcj osobnosti vj- 
cc přisluádo. S řečj geho, někdy cele neartikulovanan, ne- 
mohli ^sme býti docela spokogeni. 

Panna Manetinská byla, gaková obyěegně bývá, uko- 
řka naskrze chvalitebná. Pěkúé scény byly zwlážtě, kde 
v jjlenosti mluvj, a pak kde v Gindřichu ztracené djté 
poznává. Že tekánj gcgj po gevisti, když zmizenj djtelc 
byla zpozorovala, mnohých k smjchu přimělo, bylo snad 
gen neohebného ^atu vinau. — Panna Herbstova hrála, gak 
se od tak zkuiené a umělé herečky žádati mAže ; gen že gj 
tehda vjce ncŽ gindy řeČ ve svobodném vyvinutj charak- 
teru překážeti se zdála. Přjěinau toho bylo snad, že ne- 
gsauc gazyka dostatečné mocna, po dva následugjcj dny 
nové partie hráti musela. Pan Hynek (Podivjn) snažil se 
hře své živosti dodati, i tdařila se mu tak, že tuto par- 
tii k neyzdařilcgSjm gt^ho ůtvorftm počjtáme. Ale scházj 
mu gcitě pořád potřebný mjr a gistota. Byloť viděti, že 
vj, co by měl dělati — gen že nevěděl, gak mnoho. — Pan 
ELaJíka (hospodský) byl ve své nepatrné partii gak náležj 
dobrý. — Pan Crau (vAdce lanpcžnjkft) ge v podobných 
roljch vždy dokonalý. Bog s Ivanám neposkytoval di- 
vákům pěkný obraz; saupeřové — proti 'sobě rozijceni — 
Stáli před bogem i* z počátku boge přjlijí bljzko. — Pan Ni- 
kolai Činil seČ byl. Přáli bychom ále, aby nebylo vjce 
potřebj, podobnými úkoly geg obtěžovati. Rádi ^e% vi« 
éyme hráti na starce a nižájho stavu; dobrý byl geho' 
komomjk v Zlých rozmarech, geho. Krustěv v Beilovskéra 
a t. p., ale nežádáme vjee viděti geho vévodu Normand- 



Digitized by 



Google 



It 



skéfio w Roberitt Jáblit» geho wéwodu Leopolda tre Lwu 
Kardittanfkém, ani tohoto Iwana Iwanowiče — wůdce Ixé^- 
^owvkého. Kedočkawé dckime giž pro t^o partie p. Sii^ 
nettiho % Brna, gebot gméno mesi herci dobrého klaim 
má. Ten nám "welioe achátj. — P. Kiftmer 'wypadal lépe 
*neé objčegné a hiil doaute£ně <^- nikoli wiak nad obyčeg- 
nott. Pan Gfabinger ts/A dnes nepatmau úlohu, ale pro- 
vedl gi s pijméřenan pijwétiwostj a dftetognoetj, gjito by 
wiak trochu rycfalegéj mluwa nebjla ákodila. — Pan Tomek 
(paatýr) udinil gednau nepéknau přestáwku ir řetí ; ir naklá** 
dánj geho a djtétem, xUítétam, kde ge koně jSj, abjrsepanste- 
'wsjka nebálo, nebylo sádné přjwétiwoati. Panj Skalná hrála 
iwau úlohu gak náleij dobré. Zdá ae nám toliko, le by tro- 
chu ivjcc aasmuálilosti k tak hanebné 9ti9ré cikánce nebylo 
Ikodiio. OstatDJ činili swau powinnost. Zbýwá nám ge* 
ité o malém Gindtíchu mluwiti. Nechwáljme, žo hásnjk 
pro děcko tak irelikan a nelehkau úlohu napsal. Máť to djcS 
nA.terá momenty, kteréž i nadánj a promyďenj požadugj, 
gakowéi od djtéte w tomto wíkm očekáwati ndse. GeA 
wekni dobr}'m náwodem dá ae tento nedostatek náprairiti. 
Ncwjmc, gak daleee malé MlUlerowé návod na pomoc hyh 
ale mufljme ijci, že se držela statečně. Ifěkteré momenty 
se gj pěkně powedly. Zláátě pak sasluhuge pochwalu xa 
dobré pamatowánj tak velké úlohy, w Čemi hj mnohým 
stSiTym hercům za vaor sla užiti mohla, — 

W celku bylo předstawenj xdarilé, ano gedno s ney- 
Upiých naieho diwadla, vygjmage některé nedbalosti v do* 

bljdce. *— ý. 

Dne 3. ledna opět Kreutxerowa opera » Nocleh w Gra-> 
nadě,«c a op^A nowý tpěwec, W osobě Gomcza wystaupil 
poncyprw p. Seofii na osudném lejíenj a setkal se s dosti 
showjvawým obeccnstwem. Pohnutka k prwnjmu vystau* 
pcnj může býti rozmanitá, bud že chce počátečnjk dokáca- 
li, čemu se giž byl naučil, anebo že chce twřděti, zda hy 
ta to stálo, aby se něčemu teprw naučil. — Hlas p. Senff- 
túw, trochu slabý, m&že Časem větsj pljgemnosti nabýti. 
Až posud nedostává se mu supina oné vyďechtěnosti a 
vyrovoalosti tónu, gežto gen dostatečným cvíčenjm v do- 
bré ákole zjskati možná* Nedá se sapřjii, že i prvnj vy- 
Staupenj m&ie někdy pf-enáhlcno býti, ačkoliv rozhodnautx 
nechceme, zdali negisté intonovaly spěvecké nedospělosti 
aneb přjlijné zaraženosti přičteno býti má. Prvnj árie ae 
sborem v prvnjm děgstvj musela se opakovati. — P« Bol- 
tová (Gabriela) zpočátku trochu odkaálávala, předce viak 
úlohu svau dle možnosti dobře provedla. — P. Štěpán (lo- 
vec) apjval tak v V 1) orně gako poneyprv. Krásný hlas ge- 
bo byl obecenstvu pravan útěchau, ^ potlesk aásluze při- 
měřeným P. Štěpán nebude nám mjti za* zlé, saudjme-li, žo 
by geSlě předevsjm rečitatíva měl vzdělávati ; gakési utj- 



nAig posladnjho tóno u každé přestávky a pohrdli vým po* 
kozoBJm hlavy nemile pfisobj. Táhlý zpěv geho ge mno- 
)iem dokonalttgij a opatřen přiměřenými odstjny. •* SoU 
na hausle hrál p. Mildncr se viij néžnostj* Zboř zpjval 
výboiiiě. Zdlauhavé přichásonj past)řú po vysvobozcnj 
lovca-knjžfte púsobj dlauhau chvjlL ^ 



81VETOZOR* 



WynAJezce pamfeh sfrogé. Dle španělských zpráv 
ku konci minulého roku na jíly prý se v král. archivu 
v Salamance diikazy, že lodnj kapitán Don Blaseo de Gar* 
ray cjsaH Karlu V. strog ukázal, gcgž pára vařjcj-se vody 
pohybovala, tak že njm koráby gakékoli velikosti za tiché- 
ho mofe bez vesla a plachty plavati mohly. Na rozkaa 
qsařský učinila se na to v Barceloně dne 17. června 1543 
zkaukka s korábem, nesaucjm 200 tunj, pod správau 
kapitána Don Pedra dc Sianza, kteráž i dobře vypadla. 
Cjsař i ostatnj diváci užasli se nad snadnostj, gakovaul 
se tjmto atrogem celý koráb pohyboval, ale neyvysKJ po- 
kladnjk Ravago zrazoval z použitj geho u loďstva státnj- 
ho, protože piý' byl strog luze drahý, složitý a nebezpe- 
čný. Cjsař ale vynahradil autraty důvtipnému vynálezci 
a dal mu znamenttau odměnu. 

Gak pak to asi wypadá s polským pozdravenjm »NpA- 
dnm do nóy?n — Loňského roku vypověděl mu ředitel 
ústavu pro hluchoněmé ve War£avě válku, a hledě gt 
v listech veřegných směiným učiniti, radil aby se vůbeo 
»do widzienian gakožto sluJíněgAj a rozumněgsj přigalo* 
Rádi bychmc věděli, gak se mu asi návrh geho povedl. 

Welkého obdivčnj vzbuzugj nyn} svatt''výteČnau 
hran na hausle dwě malé děvčata, sestry Terezie a Maria 
Millaiiollovy, rodem se Savigiiana u Turinu, kdežto gich 
otec mechanikem a hotowilelcm hudebnjch nástrogú byl. 
Zdagjť prý se ve hře býti geniemi hausJj — gakož Paganini 
gich daemonem byl. 

Opět nový převrat v knihtlačitelstwj I Pařjžaké li- 
sty přinájegj zprávu, že gistý OolerI de Ger nový sázcqí 
strog vynaáel, gegž dle gména svého gerotypcm nazval. 
Geť při něm Čtyř sazečA a dvau podavačů potřchj, a ti 
výsad} za hodinu 80400 pjsmen, tedy 20krát vjce ncitti 
obyčegný sazeč. Strog prý také potom pjsmeny rozklá- 
dá a do avlÁHtnjch prjhrádek házj. 

Nedáwno zemřelá ruská kněžna Jadimerevská odká- 
zala v poslednj vůli své znamenité legáty dvěma hercům, 
a nichžto geden prý gi byl k pláči, druhý k smjchu po- 
hnul. Karntigin, ruský Talma v Petrohradě, obdržel 50000, 
a téttferriére^ člen Toudevilnjho diwadla v Pařjži, 30000 
Tubiú. 

Sl^uranka, kterauž p. Raab, tanečnj mistr v Praze, a 
po něm i některé žurnály aa nově vynalezený nArodnj ta^ 
pec vydávagj, a gemuž o přjštjm masopustě velkého roa- 
^jřenj slibovaly, nezdá se vďké obliby nacházeti ; alespoft 
)>yl o hudebnj akau»ce dne 1. t. m. velmi nevljdně přigat, 
a bezpochyby se mu povede tak, gako kadrile, nazvané 
)»Union-Quar}nl?C(r ve "Wjdni, kterau 6 mistrů skládalo, 
kteráž ale předce nikde ugmauti ae nechce* 



U»opU tMlo wyckáBJ w» ulíMh. m w tobot* po pAhirijch; k«zdm irxthMt uHřttn pH^iwá ce pAlarchowA pftToha. PftdplácJ te ■ W7áawa«tU ■• 
UU 4a kr., w* kmihkupactwjek u fůl léto 1 sK 96 kr., na e. k. poitáek p^lU t st a6 kr. stK 



ětwil 



Wydáwánj[m Jar* Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwttty. 



H&rodnJ zibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowiky a Slezany. 



Čjslo 4. 



14. ledům 1843, 



10; r. béh. 



Napoleonovi pobočiýkowé. 



Ze wSech auřadu« osoby Napoleonowy bez- 
prostředně se dotykagjcjch, l)\lo pobočniclwj 
wždycky předmětem neywyšSj ctižádosti, tak sice, 
že i negeden cizj princ o ni se ucházel. 

vPánowé mogi/ prawil kdysi Napoleon na 
ostrowě sw. Heleny, an se řeč na tyto wěci do- 
stala, vkdyž gsem byl spolek renský založil, do- 
mnjwal se mnohý z panownjku k němu přistau- 
pilých, že w aumyslu mám, obnowiti pro swau 
osobu obřady i obyčege zhasle řjše starořjmské, 
a téměř wšickni dáwali na gcwo chuť, přispěti 
k oslawě dworu mého přigetjm rozličných ho- 
dnostj, gako řjšského praporečnjka, arcičjsnjka atd* 
Ale uwěrjteli tomu, že wětsj gich částka po do- 
sáhnut j auřadu pobočnjka mého bažila 7 « 

W skutku ale gest také prawda, že Napoleon 
okolo pobočnjků swých takowý kauzelný lesk 
šjřil, a posjlage ge začasté k neyw\-b*sjm mocná- 
řům ewropskýni, aby o neydíiležitěgsjch wěcjch 
stranu pokoge i wálky s nimi wygednáwali, gim 
takowé wáhy dodáwal, že se hodnost tato za ney- 
duležitěgšj w celém wogStě powažowala. Napo- 
leon měl po celý wogenský swůg běh wýSe čtyřid- 
ceti pobočnjků, pročež i Ludwjk XVIII. po do- 
sednut] swém na trůn, s generálem Rappem se 
wyrážege, pichlawě k tomuto býwalému pobočnj- 
ků Napoleonowu prohodil, že ani w staré ani 
w nowé historii mocnáře aneb wůdce nezná, kte- 
rýž by byl tolik pobočnjků zpotřebowal, gako 
Bonaparte^. Připomenut] toto bylo prawdiwé; a 
wšak neopustil nikdo čestné toto mjsto, leč by 
se maršálkem, ministrem, wyslancem aneb i krá- 
lem stal, wygjmage ty, kteřjž na bogišti padli, což 
86 owšem kolikráte přihodilo. 



Generál gakýsi ptal se hraběte Lobana (Mon- 
tona), co činiti potřebj, aby se pobočnjkem cjsa- 
rowým stal? — dNíc lehčjho,« odpowěděl tento; 
»přičiňugtež se gen, abyste při každé přjležitosti 
žiwobytj swé nasazowal, nikdy ale ge neprosázd.* 

I Napoleon wygádřil se, že pobočnjky swé 
djlem pro oheň, djlem pro dwůr chowá* 

S. 

Napoleon neměl nikdy méně nežli šesl« a 
nikdy wjce, ani za cjsařowánj swéfao, nežli dwa* 
náct pobočnjků, naskrze-to rozené Francauze^ 
kromě generála Hogendorpa, Hollanďana* Stup* 
ňowé wogenských gegich hodnostj nebyli stegnj; 
mezi nimi samými určowalo se ale důstogenstwj 
wedle času služby. 

Obyčegně konáwali dwa pobočnjkowé sluir 
bu u Napoleona^ geden nazýwal se pobočnjkem 
dennjm^ a byl okolo Napoleona neustále gako 
stjn geho; wystřjdaw se pokaždé přjštjho rána 
s druhem swým, nazýival se opět po 24 hodin 
odstupugjcjm pobočnjkem. On měl w paláců 08«- 
dlaného koně a zapražený wůx pořád pohotowě, 
by, coby cjsař kázal, i hned wyplniti mohl. Gak 
mile si Napoleon lehl, měl on obzwláště gistotu 
geho osoby na péči a zdržowal se w neybližšj 
komnatě. Tam bylo pro něg malé, skládacj wo- 
genské lože uchystáno, kteréž se ale hned odne- 
slo, gak mile se pozorowalo, že Napoleon se pro- 
budil. Známo-tě, že mu často* dosti namanulo, 
tagemnjky, ano i ministry swé w samé noci k so • 
bě powolati; to když bylo, wsedl pobočnjk dennj 
do kočáru, dogel pro žádanau osobu do obydlj 
gegjho, a ohlásil gi pak, nawrátiw se s nj. 

As den nebo dwa dni po nawrátu swém 
z bitwy slawkowské do Tuilerij položil se Na- 
poleon giž záhy, t. g. o půl noci. Pobočnjk Le^^ 
marrois chtěl si práwě také trochu odpočinauti, 
an cjsař, z nenadánj geg zawolaw, pana z Talley* 



Digitized by 



Google 



14 



randu sem dostawiti mu přikázal. TaUcyrand 
přigde^ oni rozmlauwagj pozdě do noci ; Napoleon 
se ale hlawau mezi tau rozpráwkáu na polštář po* 
ložj a pewně opět usne. Lemarrois, nemoha se 
před odgitjm ministra položiti^ dáwá pozor na 
hodiny palácowé^ a gii bige druhá ; domnjwag^ 6e 
ted)> že snad Talleyrand postrannjmi dweřmi 
odešel, dogde k prwnjmu komornjkowi cjsařowuj 
kterýž toliko sám, nebyw wolán, k cjsaři wcháze- 
ti sinél, a zprawj geg o pochybnostech s^ých. 

»Gei;ierále,<' odpowj muConstant, i>on geště 
neodešel, wjm to dogista.* 

pWždyť pak gsem předce dwakráte za dweř- 
mi poslauchal a praničehož nezaslechl." 

•Kdyby byl Talleyrand odešel, bylaby G. M, 
gistotně na mne zazwonila, abych nočnj lampu 
rozswjtil a swjčky zhasl; toť pak wjte, generá- 
le I« Lemarrois wrátj se na swé stánj. Giž duče 
Čtwrtá. I gde opět ke Constantowi, kterémuž se 
rozmluwá ta rowněž trochu dlauhau zazdáwá. 
Otewře co neytišegi dwéře, pobočnjk kaukne se 
do pokoge... wšude tma, swjčky dohořely. Na- 
poleon, máge wubec spánek welmi lehký, probu- 
dj a táže se silným hlasem: 

•Kdo to?... Co gest? — « 
.Komornjk odpowjdá, že mágeknjžete Bene- 
Tentského (Talleyranda) giž za odešlého, swjčky 
zhasnauti chtěl, a chutě i hned nowau swjčku přinášj. 

sOprawdu, giž-tč čas,« dj Napoleon wztý- 
čiw hlawu, by na hodiny wedle swého lože sto- 
gjcj widěl. »Ale ano,* doložil, posadiw se zau- 
plna, nkdež pak gest Talleyrand ? . . . Talleyran- 
de! Talleyrande ! « wolal, a w tom okamženj spa- 
třil ministra, roztaženého na odpočiwadle, na 
něžto se byl usadil. »I co ? — mysljm. Bůh mu 
to odpusť, že geště dřjwe usnul, než gá!.. Hel 
he! wstaňtež pak prcdce^ pane lenochu!*^ 

Ministr wida cjsaře spanjm přemoženého, 
byl se ostýchal gjti z pokoge, aby ho neprobudil, 
iieboť pak by ho byl Napoleon zagisté nazpět za- 
wolal ; ohljdnul se tedy po pokogi a máge za to, 
žeby w tutěch okolnostech odpočiwadlo dosti 
pohodlné bylo, položil se na ně a hned nápodo- 
bně i sám usnul. 

• Odpusťte, Sire,« prawil Talleyrand, bezdě- 
ky geště zjwage, » nechtěl gsem W. M. probudi- 
ti; ostatně ugišťugí na swau čest, že gste přede- 
mnau usnuli. <* 

»Allons, allons I« odpowěděl Napoleon, usmj- 
wage se; » přistupte bljže, pohowořjme si, když 
ide práwě geště gste.« 

Zatjm rozswjtil Constant nowé swjčky a ode- 



šel opět. Lemaťrois čekal geště pul hodiny, až 
by domluwili; konečné odebral se pan z Talley- 
randua 

•Teď si gá pospjm,« prawil pobočnjk, so- 
twa se spanj ubránili moha. Gedwa že si ale 
uniformu rorepial, ukázala se záplawa^ a pcsluha 
přišel i odnesl generálowi lože. — 

W poli spáwal službu magjcj pobočnjk budí 
na koberci, aneb na medwědj kůži, do kteréž se 
Napoleon geda.w kočáře zahalowal, aneb i na ote- 
pi slámy, o kterauž ale začasté s komornjkem 
cjsařowým děliti se musel. Napoleon sám spáwal 
na železném lůžku, někdy zůstal ale také na bo- 
gišti, a pak se i s pobočnjky swými uložil, nač 
koliwěk možná bylo. Pokoge wšak mjwali od 
něho málo; gedwa že byli usnuli, zawolal cjsař: 

»Constante!... Ho, hol Pane Constante!.. 
Probuďte se pak předce I« 

pSire," odpowěděl tento, stawě se chutě na 
nohy. 

»Kdo má službu ?« 

Chtěl tedy s pobočnjkem dennjm mluwiti. 

•Sire, ten a ten generál.* 

•Řekněte mu, aby přišel.* 

Byl-li pobočnjk zde, wstaupíl bez meškánj, 
neboť zůstáwage oblečen, nepotřebowal se opra- 
wau ustrogenj swého dlauho párati ; nebyl-li pak 
zde, wyhledal geg i hned Constant a pHwedl k cjsaři. 

• Odeberte se k tomu a onomu oddjlu wog- 
ska, pod tjm a oným maršálkem ; musj teď w tom 
a w onom mjstě státi. Na tu a tu cestu nesmjle' 
se dáti. Řekněte mu, aby ten a onen pluk tam 
a onam poslal; pak trhněte ku předu, zmocněte 
se stánj nepřátelského a přineste mně zpráwu o 
tom! Ale,« dokládal w takowých přjpadnostecb, 
»ať se nenecháte chytit! Pozor! Očekáwúm wás.« 

Pobočnjk wsednul na kůn, wyplnil na wlas, 
co mu bylo přikázáno, a nawrátil se, ugda šťastně 
střelným ránám, gimžto lépe trefiti černá noc pře- 
kážela. 

Takowé wěci daly se každé noci kolikráte; 
k ránu ale přicházelo isa Napoleona pewné spanj, 
čehož i důstognjci geho ochotně použjwali, kro- 
mě bylo-lí to před bitwau aneb po nj ; neboť pak 
bylo spánj w lilawnjm táboru přjsně zapowězeno. 



Hový rot 

(Polračowáni.) 
»0, panu otci napadá něco wýbomého !« 
ozwal se Janowský, a gako by djwku giž dáwno 



Digitized by 



Google 



15 



znal, uchopil gi za ruce. aPogcrte, pogďte — za» 
zpjweyte nám něco k nowému roku ! « 

»Maě by zamrzly tóny w hrdle,^ zdráhala se 
djwka s polobolesinjfm úsměwem — »a zkřehlými 
prsty nedá se dobře po klawíatuře tancowati.<^ 

»To ge swatá prawda,<^ řekl mladý maljř a 
ohljdl se po kamnech. »Ale toť bude snadná 
pomoci Tuhle máme zásobu a pokrm pro hla- 
dowé kamna — za pet minut bude zde gako 
w lázni.** 

S těmi slowy djwku opustiw, přiskočil ke 
kamnům, sedl si na bobek, začal do nich rozstj- 
pana poljnka nakládati, a hledal w kapsách kus 
papjru na podpálenj. 

sMysljm', brachu I*' ozwal se nynj komik, 
genž byl posud okem zpytawjfm a zkušeným od- 
lehlé sjdlo chudoby proskaumal — »mysljm, abysí 
ginde na uménj a úřad wýborného topiče prak* 
Vkqwati začal. Panu Gedličkowi bude neymileg&i 
a snad i neyprospě«něgáj, když se do postdie do- 
stane — a panna Bétuoka bude také radsj, když 
bude moci oči zawřjti, nežli aby měla k wiilí 
nám ústa otwjrati. Zegtra — anebo giž wlastnó 
dnes ge také den — * 

»To más dobře, Konopáskul*^ zwolal Ja^ 
nowský, se země opět wyskodiw — vdnes ge také 
den, a bude to pěkný, radostný den — geden z o« 
něch okamženj, gežto z bognoski nebeských po« 
kladů na nuznau zemi padáwagj, aby se hodně 
hluboko w srdce i pamět lidskau zaryly. Dowo* 
Ijte nám, přjteli — abychme wás dnes geště ge- 
dnau nawstjwili 1^ 

» Zaplať Pán Bůh!« gektal starý, nutě 6e tý- 
lo narownati, gežto mu gako stéblo pod zralým 
klasem pořád se ohýbalo. vMoge paláce neza- 
wrau se nikdy upřjmným přátelům — a princezna 
moge dowede wás poctjt, gakoby chodila w hed- 
báwj a zlatohlawu — he, he !« 

»Ale tatjnkul^ prosila djwka. v Pomysli 
pak — takowj pánowé — a naše chudé hospodář- 
stwj — naše nepatrná společnost — gaké zábawy 
mohli by zde nalézti ?<^ 

•Knjžecj — moge beruško ! — knjžecj, he he I 
Tys malá čaroděgnice a wjkauzljš nám z paušté 
rág — zaplať Pán Bůh!« 

»Tedy přitom zůstane, rozkošná Bětunko?* 
řekl Janowský, ochotně okolo djwky se otáčege. 
• Zegtra gsme wašimi hostmi — okolo dwau ho- 
din máte nás tu gako na koni. To bude žiwot, 
že budau sami andělé radostj tančiti. « 

»Gak se ljbj,« řekla djwka s wážnau twárj 
a polowičnj poklonau. i)Gá budu wždy hoto- 



wa, přátely otce mého přiwjtati, ačkoliw gim žá- 
dné zábawy sljbiti nemohu. « 

»Děkugi pěkně — děkugi!« zwolal Janow- 
ský, poklonu za poklonau řezage a celý gako na 
wlnách se haupage. »Ugišťugi wás, že budeme 
žiwi ga^o — « 

» -i- na Františku, we společnosti poctiwého 
muže a spanilé dcery geho,<> doložil komik. »Ne- 
strachugte se žádné dotjrawosti^ — obrátil se 
k djwce — »ani nezpůsobné zwědawosti. Něco 
ušlechtilegšjho wábj nás k wašemu panu otci — 
a to tjm wjce od té chwjle, co wjme, že ge strá- 
žnjkem tak wzácného klenotu. « 

p Zaplať Pán Bůh!<^ mumlal starý nuzák 
8 očima giž zapadlýma, a hned na to ozwalo se 
po sednici zdrawé chrupánj. 



P á p ě r k y • 

1. 

Hnb£ Szecheii^ri — tento slawný buditel národnosti 
maďarské, tato swjtjcj wSi na 'winobitém moři nowe pro 
bušeného, ale ge2tS neustáleného iiwota, toto wdebené gmé- 
no mezi sotavenými ale w pnmjm sApaln geStě gako w 
opilstwj se kotácegjcjmi, hřmotjcjmi a holákagjcjmi wnuk^r 
Arpadowými — držel nedáwno akademickau ře£, s njžto 
snamcnitý zlomek tnto' Čtenářům na$im podáwáme. Wý- 
kladli a wieho poznamenán} se zdržngeme; každýť ge sna-> 
dno sám učinj. — Mluwilť proslawený muž tento následný* 
mi slowy : »Kdež gínj národowé gen svobodomyslnaa řc- 
wniwost widj, tam gii my (zwláátě od nSkter^ch 5asfi, co 
se weikeré yfkSné tak }jkage dle zásad a sanstawnS bidem 
-wybuzugj) utiskowánj, překážky a nrážegjcj zpauru nale* 
žati se domnjwáme. Kde gínj národowé — gako zdrawj li- 
dé, nehledjcj tuze auskostnS na Satstwo a potrawu — toli- 
ko o dobrotu wScj se staragj, toho nehrubě Setřjce, z kte- 
ré strany a w gaké podobS se zgewngj : tu chce Maďar 
to neywetsj gako neymeníj gen po maďarsku oblékati, a 
co mu tak na oči nepři gde, gest mu wSecko podezřelé. 
An zatjm ginj národowé. na modlitbách k nebes&m o bo-> 
batstwj, sjlu, ctnost a maudrost wolagj: swjgj se Maďar 
na kolenau a dorážj na nebesa, aby gazyk maďarský wie- 
obecným učiniti ráčily !«c — W podobném smyslu wytý- 
kal slawný hrabČ i samým Členům s^kademie přjlisné baže- 
nj po zdánliwé Čistotč a boliatstwj mateřského gazyka a 
gich oSkliwenj sobě Waeho, co odginnd pocházj, třebas by 
to dobré bylo. — fteČ tato učinila wclikau sensaci, a když 
nato za několik dnj tiskem wyďa, hned se i w několika 
tisjcjch evcmplárú rozebrala. T. 



Digitized by 



Google 



16 



DOBIACJ KRONIKA. 

z PBAHY* PriwátnJ Iconcert. Od té áohj, co wéfeg* 
né koncertjr, xtratiwffe Čistého hndebnjho řásu, staly se 
pauhým tělesným lápasem, kolbami a tumagemi na reydi-> 
2ti tónstwa — gako hj k wůli rokokowé mode i tyto stre^ 
dowéké sábawy i mrtwýchwstánjm měly oslawcny býti — xj* 
slaly ftiwÁtnj koncerty pro milownjky hudby mnohem 
lYětij d&ležitosti, a powinnost welj, aby o nich také weřeg- 
ně zmjnka se stAwala. Předešlý týden bylo mi popřáno 
seznati dwa umČlce, a nichlto geden vzdor swému powo- 
lánj, newjm s gaké přjčiny, ai posud wáhal u weřegno- 
8ti před obecenstwem wystaupiti. P. řfenoadba^ gménem 
i citem našinec, tn£jm Že Morawan, hrál na hausle 'wariace 
od Vieuxtemps-a. Gestli se nemýljm, wywolil si tentýž ono- 
ho skladatele le zwláStnj náklonnosti, gelikoi hra geho 
s Vieuxtemps-owan djlem se stýká. Tón geho welemocný 
owládá posluchače neobyčegnau přewahau a p&sobj w du*i 
přjgemný pocit, gakýi gen oswčdčenjm dostatečnosti sil 
zbuzen býti mfiže. Dwog-i trog-zwuky hrage Čistě a gi- 
sté, newyhledáwage teprw posauwánjm mjstečka, kde by so 
mu podařilo, gako kwočně usednulé na wagjčka, mláďátka 
'wjrljhnauti. Zpéwné mjsta přednááj irýbomř, a arpedžo 
sype se, gakoby po gamjm delti tisjceré kr&pěge sa stro- 
mu střásal. Genom něžnau stránku hry swé nepéstil steg- 
nau oblibau, což se ale dá nahraditi, Zpauzj-li se nčkdy 
llažolct smyčci umďcowu, nenj mu to na ugmu; odwážli- 
WČ smélá hra gehQ nahraŽuge drahně onu nepřirosenau ; ne- 
hudebnj okrásku. P* T^eswadba ge % wětjjho djlu samouk, 
k Čemuž se weždy gakási wýhoda i nehoda družjwá. Dle 
anamenité wlohy geho přáli bychom, aby w pijhodných 
okolnostech gsa postawen, konečného "vzděláuj se wžj od- 
danost] šetřiti mohl. Mimo dotčené wariace hrál i p. Ant. 
Grundem duo od Thalberga a Beriota w modemjm slobu 
psané, w němž swlážtě záwěrek mocně ůčinkowal. P. Ant. 
Grund gmcnuge se genom ochotnjkcm na piáně, ačkoliw 
pro mnohé wzácné wlastnosti wyžšjho mjsta zasluhuge. 
Hudba ge mu prostředkem k progewenj wlastnjho hlubo- 
kého citu, coi letmě twořenému uSnu geho tolik dogemno- 
sti dodáwá, W brawúře dosáhnul neobyčegného stupně, 
a geho trylck, zpěw a kolatúra gsau dokonalé. Co mu ale 
k neywětij aásluze přiČjsti musjme, ge swědomitost geho, 
• kterauž skladby roidjlných mistr& w celku pogmauti se 
snažj. Gestli někdy ■ přewládagjcjm citem w přjsný zá- 
pas wegde, tomu nelze wyhnauti se^ tau cestau gen mo- 
žná zmochiti se kauzelného wýroku, gjmž se bauřnj du- 
chowé k služebnosti donucugj. 

Uwertura k opeře nWilém Tell« byla prwnj čjslo, 
pak následowala powěstná Beethovenowa SonaU »Při mě- 



sjčku«( a konečně WebcrAw welký koncert s plesnjm mar^ 
iem. ZwláŽtnosti hrácowy zgewiiy se skwostně w adadža 
při sonátě, a při Webrowu koncertu. Toto nebeské djlo 
nese w čele stkwělý znak swrchowané dokonalosti. Hra 
p. Grundowa byla bez poskwrny. Na druhé piáno prowá- 
sel geg mladjj bratr w úplném srozuměnj. Mezery wypl* 
něny byly deklamac]* a dwěma pjsněma. ^ 

Dne 4. ledna dáwalá slečna Anna Macákowa s Ot- 
tenburgu w sále plataiském koncert, w kterémž dwě vla- 
ské kawatiny a romanci francauzskau zpjwala. Obecenstwo 
přigalo tyto kusy velmi laskawě, i těáj nás, Že ngiltěnj 
slečně dáti mAŽenle, že gegj lahodný, v dobré žkole vzdě- 
laný hlas po dáláj pilnosti a vytrvalosti veliké pokroky 
ttčinj. — Koncertistka byla podporována od slečny Ryša- 
vé na fortepianě a od p. Grossa na fagote. Slečna Ryla-* 
vá ge dosti známa, abychom ge»tě něco k gegj chvále Hc 
museli; hrála rondo od Mendelsohna-Bartholdyho mistrov- 
sky. Pan Gross dosáhl mnoho potlesku. — Pan kapdnj mistr 
Skranp suržj vedl orchester; uvertura od něho složeni 
Ijbila se velmi. čtstnjr. 

Z "H^nMjmn. Wynasnaienjm vel. p. "NYlasáka, který 
giŽ založenjm České knihovny svau horlíván vlastenecká^ 
i lidmilovnau mysl progevil a městu nalemn i vůkoli 
fte zavděčil, bylo nám to potělenj připraveno, že gsme za- 
se gednau Českau hru viděli, a máme saděgi, že se nám 
Častěgi tato ullechtilá sábava dostane, neboť se má vždy 
po čtrnáctí dnech něco provozovati. Začalo se Aatfro* 
Mim a Čtyřmi HráJUmi mm ^ánom ttmmoufiitu Him vy- 
padla k vžeobecné spokogenosti. Zvláltě služj panny Za- 
Čkovau, Hokovau a pány Škvora, Wogtu, Spota a Jaro- 
Ijmka gmenovitě podotknauti, že svau zdaHlau hran k do- 
brému vyved enj přispěli. Wýnos obětoval se chndj^m; 
pozděgi se též na rozmnoženj knihovny nažj hráti buda* 
Knjžeti Auerspergovi musjme djky vzdávati za milostivé 
propůgčen) svého zámeckého divadla, gakoŽ i sa ileche* 
tnau lidmilovnost, kterauž nasj knihovně gistý ročnj přj- 
spěvek přisljbU. Wid. áobnr. 

Z PJsku, Též u nás rozbila si Ťhalie česká chrá* 
meček svAg; Kulasova společnost totiž dávala dne 26. 
pros. Čechm a Němce a 27. l*mHpeinÍh!f nm Chluum. Čelti- 
na nebyla ovlem právě neysilněgžj stránka těchto kočugj- 
cjch syn& Musy, a celá hra byla gen salto mortate k uspo- 
kogenj gakési taužebnosti kasy; ale co dělati? dokud se 
všechny okolnosti nale neaměnj, musjmef si mnoho pro- 

střednjho nechat Ijbiti. 

České divadlo. 

Ejtr« dae 15. l«4iia 

A I. J N A, 

aneb: Praha v ginem djlu světa. 



d««opia toiit« wfohásj w« stMa • w tobola ^ •AUriich} kaidon anilwa středa pHdáwá b« paUrchowá prjloh.. PredpUcj >e u wydaw.tele M ItMtM 
UU 48 kr., we knikkupeetwjeh m pil léfa 1 ml. SS kr., m c. k. poftUeh p«ll. t si. M kr. Bit, 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 




81 






HiťlDtlii|zábaYBjk pro Cediy, loravany, Slowiky a Síeiánj^^ 

Clfslo 5e ^s- leUfta ÉS43. le. r. bfeli. ^ 



m 



NapoboA milofral 8wé pobočnjky, .(íaka. 
otec swé djtky miluge; za to byliby ale oni také 
gakaukoliw smrt podstaupilí, a to wěděl cjsař do- 
bře* K Rapppwj se tento cit gehp neyotewřeně- 
gi gewil ; odpa«iftt$l mu čnstěgi -mnohé prjliš swo- 
bodné řeči, za ně^ty Ijj si byl gin;^ neyauplněg* 
šj nemilost utržil. 

. »Co a «jn|L7^i#jkáy|řid; »úa sgtst. bmčiwec 
a mrzutý towaryš; ale on má dobré 8rd0e> a^gak 
tnysljuii vtriektii nruke milOgew^ 

Z ipAobých gin^fa tento . geditiý přjkl^. 
uwedeme^ — Několik . dnj po bitwé itra^mfn^k^ 
hrál Napoleon u Wečer. s >pobačnjky sw^i wgft 
devadwddq^t., Libowál si . hru tuj;o welice, a do- 
WolDwal si; přinj mnohé ^egdy,. ginpAto ^ potovn 
srdečně smáilfiaL .:Měl .prái^é welikau hfoijpadu 
{HiněB wysypanad^ w nicbito s Ijbostj u něho ne- 
obyčegnau se probjrage, po atole, ge Tixiwv^^i^iůf 
' »Neiij4iž prawda> Rappe,« prawíl, ^Ufiqf^th 
ihinkowé ty kiifly mu ukfllz^gej 7»^iN€|Qici tyto 
malé Napoleony wdmi niilugj?r , -n- ^ : 

»To arci Sire> a mnohem .Tvjc,?,:|]^í.gÍ8l^o 
welikého.<> j ,'■ .i ... , 

. Udiy&ev^ tu 4>dpowěd, wzezcel Napoleofi po* 
ám»é na swého pObodnjka, a něgaký č^s ppmlr 
ňtáw, řekl: nlot psk ^est predce gednau po ni^ 
nu»oku — od plifc.* -r- ' 

Udělil-Ii* cjsař kovm nřgakw milost^ a^^ 
obtSl-li komu něgakj^ dar dáti, ivzklidal zpráiy;9 
o tom obyčegně na .p^bočnjka we. s)uibě gsauc|r 
híh Powědotno-tě, ie uměiij, w^tečn^m způso- 
bem dary Činiti^ Napol^onowi w obz^lá^tnj mjře 
uštědřeno bylo; ginák i powřdomoj že maršálek 
BrunCj mujk nad v^ru sprawedj^^ji^ a n^ vest snau 



p^snjb^., takže ;^ i|Mi i i^sti ch^friiié ^raŽ!elIj, 
x^kteréhpj^UjBnéjl^i pblj^flu protiwilpj krQmě to«! 
Ijio hyl chtt(^« aspoiíL tak x^hudý, gakož, tj^ I^f ti J^ohi, 
mariúkk řjs^ý, geho^ celým gmenjm.,4uib^iKfii9^« 
byla. Gednau z gitra nawštjwjgeg h^abě Ca^pSL^jEfl^ 
zwaucj beze nvšech dálšjch okolnost] na bonbu; 
maršálek, mysliwec-to co možná spatný, přigme 
po^w^nj,; ^le |(rjce gako.na -prpgg^dku a CQ^přjle- 
žitost k ho(Woru, než aby sjaad clftěl a^a^cumr a^ 
králjk(^m w wéem ubljžiii. Dp ^ozu.giz Tysstaur^ 
page, namjtnul ale geště .CaiTair^í^^u;, >^Zdá ^ 
mi, že dnes ni^ito služl^u u cjsaře konati !^*^^ 

iJprawda, i dennj skižbu,mám«.* . 

i»Gak tedy možná, byste, se ,wzdál jíl ?« ?, 

» Cjsař mne sám k tomu zplnomoqf^ih* od^ 
fQw,é/^e]L hrab.^ s i^ýrazeip, gi^žto ^my^ji ale mar- 
šálek nepogal. ',,...»,• ^ ., 
.1 jiP^liie to^nu ,ta^,« pdpowěději Bfun^aismj- 
w^ige se, . 9Uiu&jme přjležitos^i .této t^ ^js^j^e .po.^ 
^ilj>,&j^ wzácněgšj gest.* ■ \ . ^ 

Odgedau a dostanau se brzy dp n^dberného 
z^mku, fk^kolik mil od bfawxijho niěsta. ' Ppužiw* 
se chutě; něi!j^ho k z9Uwenj. swému, odeberau sa^ 
ručnice magjce na zádecli^ do pobljzkých lesů 9 
|8Í za ,d^ě Jbodiny Wf átj se ppct do .zámku. Tam 
giž na;ně. deka výl)pp^é snjdanj., Po káwě^pro^ 
gdatt si pokogcu ^kvt^né i nádherný w.?jm ppatřc^ 
né, a wšecko se mařšálkowi wýborně Ijbj. Kd\ž 
ppěl k woz&m jtiwým gdau, prawj hrai^ě Gaflarelli 
^ sppleč^jku swému: , 

, i»Ale pane maršálku, když. se wám zde, gar 

kc^ se '^4^^ tak dobře Ijbj^ jproj^ pak tu rad^ě^ 
nezůstanete 7" . r . ,1 

»]MAg anilý ge^erále^ wždyf p^k n^pj možná^ 
abych ustawičně wašjm ztráwnjkem byl.« -^ 

»Gakže ? mým ? . . * wždyť negste, u mn/e. « 

»A u koho tedy gsem?*' otázal se maršálek. 

»We swém wlastnjm magitku a na swé wlasl> 
nj půdě.« 



Digitized by 



Google 



18 ^ ' v^ ^r 

•Wyť gste přjliS laskaw/j gciieirálé|« prawil 
marSálek usmjwage se; vale opakugi. wám; že 
bych nerad hostinstwj waSéhoj tak tuze zjieuiy,^ / 

•Pane maršálku, mám tu 5est,^ opakowatt 
wám geště gednau, že se we wašem wlastnjm 
^éii].i^(ď)á]fjte9 ^á|t)|^k^^tM j^at^ wám^ 1^^^^ 
wám geg^^dáwá, i iiařjdlil mi' dné^ ráno, bych 
wás sem uwedl a pak listinu tuto, wašjm podpi* 
sem opatřenau, gemu nazpět přinesl. A teď — wjte 
tak diibĚ9 gaJLO gá^ že cjsaře poslauchatí tr6ba««-r- . 

Kdykoliw si Napoleon wygel, prowázel geg 
pobodi^k deimj, geda nft koní podle prawých 
dweřj wozow^ch, tak že k plněnj geho rozkazů 
iHidytky pohotofré hyh 'W poli zasUwSbraK po# 
bo^^iíjkowé též služby komoťnjch pánA/^ož gim 
ale nikdy nepřekáželo, by sobe na bogiSti onu 
dáwn rdzmnóžowali, kterauito si wiickui krwj 
•Wau wydobyti umSli« 



gak %ďe slogjm :« řekl,' slowa ta prowázege wzhle- 
dem tázawým. ' 

\ i»Ano^ a ^aufám, ^e tě opět spatřjm.* 

Mladý desátnjk sáhl do swého wáku, opra- 
wil si kámen na ručnici a odcházel, mumlage 
pfp fc^be'ť »^^>aé eUr^wé idrbbty i6ánl I ; B«daií^ 
li derwenokabáti^ci chtjt sémnau mhiwiti^ nébu« 
dn mjti nedostatek odpowědj ; to ^yraženj bude 
moci dlauho trwati.« 

« .', I^dfž byl giž poodešel, otázal 'rse/leomman* 
dant: »Gak se gmenuge tento gfranátnjk?^ 

. arAndoche Junot, ginak i Autok nazwán.* *í 

•Dobře, budu na něho pamatowati;^ odpo- 
wěděl kóininandani; gtpéi|o jgeho w pi^nku si 
zaznamenáwage/ »Ten še nemine s cestau,* do* 
ložil geštč zticha a wjce gako pro sebe. 

Slowa tato měla welikau wáhu, neboť fitená- 
řowé snad giž uhodli, že tehdegšj kommandant 
ilčlostř(4ců nikďó giny nebyl než Bonaparte. 



'Př! óbleženj toulonském žádal kommandatit 
dětóstřelců u bátterie sansculottů d&stognjka při» 
danább wogska' ó wogáka,"'kterýiby sťdnatost 
jí Tozmýslnbstj spogowaU 

pAiřoJku?" iwolal i hned dAstog;njk;' 

Desátnjk ^nátnicky jpředstáupj a kómman* 
d^t opjrá na něg oko, gak se zdá W poznáwánj 
Kdj giž zběhlé* 

* - ' »S^eč se z kabátu,* praWj mu, na dones 
rozkaz tento tam dolů,« 

' Spolu okáže mii mjsto na břehu welmi wzdá» 
tehé á* wyswětluge mu> gak se zacbowati má; 
mlady desátnjk začerwénal se ale zatjm gako ^a* 
nát, a oči geho se giskřily. 

•Občane kommandante,<t odpowěděl z chlai 
dna, •negfsem wyzwědačem; hledeyte si giného^. 
kdoby rozkaz wáí Wyplnil.« * 

' Odcházel, ale kommandant zastawil geg, á 
takto k němu přjsně promluti^ilT vGakže! ťy se 
zpěčii^š póslauohatr? * • • Wiš^^H pak také, náS sé 
wydáwáí ?« 

WHoiow gsem . poslechnanti, ale nep&gdu 
tam, leč w uniformě swé, ginak z&stann. Přjlii 
imtoho cti geště pro ty Angličany, okáželi se gim 
ten kabát 1* doložil, klepna rukau na porotu lewé* 
ho rukáwu. ' 

^ ' '" ' Kommandant usmál se a pohledl naň z ostrá. 
•Wždyť tě zastřelj!« prawiL 

•Což wám na tom záležj ? Znáte mne geště 
přjliS málo, abyste ztrátu mau želel. Co sé mne 
samého t)'ká — nedělám si z toho nic. Nenj-liž 
prawda, občane kommandante, že smjmgjti lak. 



Howý rot . 

iPúkraioúfÚHf.) ' 

Dobródružnj přátelé oétnult se mezi tjm za- 
se nA ulici. 

•No, ty fabrikante lidských pošetíIcA !« řekl 
Janowsky> komika pod paždj uchopiw. oCo řj- 
kál té holce? Powjdey '--^ mluw 1 Co gsitady wy^ 
zj^tówftl? — dá se co dělati? he?« ' 

• • Konopásek ale neodpoweděl,. n^brž wy* 
mknnw se mu z rukauy počal se točiti a wftkol 
ohljžeti, pokud tomu tmawá noc dowolowakJ 

•Ahál rozumjm wašnosteml* začal zase Já^ 
nowsky. •Prohledáme okolj, abychme zegtra b€« 
zblandili. Myeljme, že to bude státi za cestu?* 
' / •Ale tak pak nabuď rozuma, ' geniálnj kaži^ 
čibarew a rušiteli plátna!" řekl komik -^ wgá sám 
gešlě newjm, to mám ú celé tě noci saúditi, a 
nerad bych nowý rok blaup^m kauskem začaL^— 
Že se tady něco dělati dá ' — ano dělati mns], to 
mi šeptá můg tagny díbljk, kterýž w podobných 
přjpádech, kdyžto newjm /dali w jprawo nd>o le^ 
wo kročiti, w prsau mých reydíti » seačne, a gako 
rtuť semouin se wálj* Néwjm, cp to ge— ale... 
báó to nedá pokogel^-^gako se nesmrtelný sldft^ 
datel náródnj pjšně wygádřil.* 

•Naposledy w tobě znjtily hezaunké oči 
Bětnnčíny ono sludké a new^slowné tauženj, g&* 
muž nebásnická čelerf Idska řjkál« dal se Ja- 
ňowský do smjcfaa; při tom se mu ale samému 



Digitized by 



Google 



10 



afAétÍLO trochu nepolog^e káselo, a na twáří byl 
by mu člowěk mohl sjrku rozswjlit, gak mu 
liořela. 

pNe, tó zanecháme pro tebe;* řekl komik', 
do myšlének zapadage. sMne bawj mnohem wj- 
"cc star^ Pohořalský!* 

»Stůgte!« ozwalo se w tom před nimi, an 
'se okolo rohu uhýbali, silné zkřiknutj. 
■ ' »Kdo to?« 

i»Il!as wolagjcjho we tmách p&lnoSnjch, zau* 
lagjcjho nad wašjm dlauh^m zastawenjčkem — a 
mrznaucjhb, an gste wy zatjm — « 

9 — napolo zkřehli I « doložil komik. »Ale 
Z tólio si mil/ Wáclawe, nic nedéley. PiíInofc;ij 
temnost ge twé zamilowané slunéčko — a cUažba 
te zná,, gakobys ^ byl sázeL Snad gsi zatjm né- 
co urobil, nad čjm za několik dnj we Kwětech 
yuc« spráskneme a rozum z kolege wyÍomjme.« 

9j^ pedosula-li se mezi tjm A|uza twoge. do 
]i^ul9,« řekl Jaaows|c/—» tedy hlect *bysi gin^ 
4afáiko bi^o ku. křestu přip^aL .Zegira afesppA 
mji na Šemjka wyskodíd^^budevtoodbeaky.* 



♦ * * 



W ginýck ulicjeh. aa6joalo. se gii jiovorofinj 
lo|K>€eaj-^ práwé tjm astmým ehodeiaQ, gakoí by^ 
lo^.poelediým 'dseni starého roku přestalo. — • 
Genom w auzké uličce, do nji okom pQbytka 
Gedličkowa tak sniulně hleděly, gakoby o nowě- 
rozených naděgjch minulé noci nic newěděly — 
genoni^yř^lé uličce bylo g^eště wSeeko ticho. No- 
vrý rok si gj ani ňewaijmal, necháwage gi dlauho' 
póď&edifm záwogem mlhowitého gitra dřjmati. 

Slabinký zábřěsk mladého flne gadal w cha- 
írnau sedničku, an Bětunka z libého a nad oby- 
£eg dlauhého 4pail|) a^jlf^bUdiw^vr^wnýma no- 
hama z pod lehjnké přikrýwky wyklauzla, do 
wlněné sukýnky wgela; hrubý šátek na sebe ho- 
dila a pak r^ stole tf ec] išjrky nahmatavši, zbytek 
tenaučké s^jčky rozswjtila. ' 



P i p é r k y. 



Kdoby se byl nadálý ře geoiálnj kompozice w taneé- 
X^m sále irjmyilcné nArodnj Slowanhj obohalj dwa gaxy- 
ky nowými, neocenitelnými "wýtaíyl PleknicmráDj pleta- 
wých nožiček přeilo, nastogte! i na gaiyky,.a Pfíj^^tj i war- 
iawitj ilowoxpjtcowé neopomínán, hlubokau úctu a wdé- 



tné nxiMQJ progewiti witoá laistrto ulne« a fáeira, ktdj 
1>ese w3j siStňosti aastanau ae o iwfeobecDfiój %ak''dAlelii#- 
ho wýtwoitu TfecbC se posmjwag iUMpáČkoifé kiittairýia 
m kýwa^vrým figurám, nedrt natýiragj poirěataáa Sloirankm 
koketan, wylinténau oadóbinlurtni ae yrííeéi koAcft awéta-** 
gratMmalíkowé gj aagisté budati faewadnattq wřnoe wjtt 
ťoUciinaawflii gedéa krok w maanra kůíubiec; «Ie tentd 
slowaniký wýcbod tifáieí genmé něho, proéfei mntd xno- 
ipra dtf djlbj, aby igewilr • še ire francaúsakém rauohv eo 
iMonaienr JiMbier ^Hóhttňé obliby doid. - Národněg^ 
Itrána «Ie vdClala' s něho giikáftai MůM9tkW» tak- U roa» 
tomilý ten párek, totiž pan Uolubier a pranan Hólúbicka«l 
chystá se k vdiké produkcj od Waríawý ál do Pařjže, 

k ^émuž nctiwě swe weákeré tanoe vdlovné obeouÉAwo. 

B. 



5. ledna prowoioWali se ttiámft ryijMk linobra 
nBnSká f^mihŘMen* áíe Blrcb -^ Pfctlfti o wft přeložena od 
W.Filjpka. Hra Uto má nebo mCla ntf diwadle nalem vláiť 
»j nahodti ; — pří pnrnjm pitedMatreaj (1640) i ^^nthi-itt 
aAaialo dnnidlo beaky práadné, a pledoe míli game pfjklin 
dy, ie 4rittobÝ kus podobiié, ano snad imentj ceny vCtijho 
dbeoenatirm přiinábd. Ale toť patfj k Yoamanémii blhii 
dá««d«liqdi náiKtéw, a ten Se nedá sginačlti. Osíňtlié ná-^ 
kžj tetoinj předauwenj* i^Heské pemíkálkyc k neyslábjjm 
nowého diwadla naieh«, nenj *tedy tme Co litoirati, ie b9 
před skrowným poiCIÓM diwák& odbylo. H. HíUt (Somien* 
berg) wyatavpil podndié co host. Ride tato 'poakytngo 
sválo přjlolicoaii k umCleckéma ntwářenj a iryníknuij *— 
ponecháme si tsedy koneAiý aand o p. BíUoivi aŽ po tfe- 
tjm nebo £«irrtém wystaupen}. Proaatjm byli bychme mm 
ale.Tadan, aby se přjlil prudkého pratadu ře£t warowal a 
sroa«mHdnosti líetfil* — Wýbomý byl p. Krnmloirricý (Ban— 
dini)'« udržel řjkage aamogediný s p. Manetinskau (Kalen-' 
ksu) osud celé hry nad hladinau hh^wýeh wln.-~ »** 

Dne 6. ledna (konedné po dlaábém oddálowánj) do*-- 
4kaU gmc' sc^ pěkné staré opery ; i>Jan a Pkijže* ; budbsr 
ód Boicldien, přddad od 8Ui»éa]utj Pftdsifiwenj urdeno by- 
Ib kprospéohu kapelnjho mistra p* Jana N. Sknmpa a dlr 
přeplnénj wiKei^ mjst mAŽeme sě nadjii, Ža byl pfjgsm do-' 
lii wydatný. Prineeanu ipjwala panna Tonnero«wa-*) welmi- 
chwalné. Wljbesném hloM gegjm agewnge se it w»j pH- 
roaenosti tak podiwný pftwab, gak^ gen 'oď pijrody sťast-» 
ně nadané umělkyně wládnauci mohau. • Brawůra a rozma- 
nité okrásky wyplýwagj s ukowan snadnostj, ie bychom 
tpěw ten BS piirosenau gj mluwu držeti mohli; toHko ga-> 
káai osr^cbawost a nesmělost w twořenj plného' t^nu celkar 

*) S radosij přisvědéugeme k následnému wýroku 
p. referenta a nemohže zprávu o prwnjm "wystaupenj této mla- 
dé p«*wkyně (w StMei línm9télnfht) podati, ukládáme sinytrj 
za. niilan powinnost, afetel obecenstwa nažeho na tento no-^ 
irý a pěkný přjrústék spěwohemých sil naiich obráth b«4. ^ 



Digitized by LnOOQlC 



ppn^kud iffiSxé pt«ká2^ — P. StiaUlý (dwoniafU) hrál » 
spjwal i«]^i»omé« Fine' M»ier&w (Jan) zp£w w/nikal nad 
gebo iott, co awLáJiti w drukém d2g»tirj patrno bylo! Přá«* 
li bjchom, aby si piúoKO^ podjnal a sUlému kiaucei^ 
l£La brzy odwyluauL . W odčwu gobo apatřili satyrícké 
oči nčgaké faldínosti. Panna jBolzowfi (Oliwer) brida nenu- 
ceny w xpčwu ale beská dástka imúeJa. K. celku přifpéU 
i p Bcava i p« Weifbacboira. Trubači w orchestru awexlo 
ae nakolik t6nů. Co se překladu, trochu obfaraubnčbo^ týče» 
neradil bych, .aby dle n£ho daínd aaudkí mMi o »§tHimQMfi 
a, lÍbQ»wkčfiio$U naiebo pékn^bo gaayka, Obecenstwo cbwér 
yia dle aáslub. ^^ ■ 

Pna .9« ledna opakowala se tatéS opera a w celku 
mnohem dokonajeg i nei poneypnr. ^ 



. DOHAC J KAONIKA. 

X Pmi^BT* Newjme se po ddlj giš éas pemaiowa* 
ti, ieby nifkterá %mwffc^ spéwober na adegijm.némeekéin 
diwadle tak weliké obliby byla .docbéicla, gako před ne^ 
dáwaem 9a gewálté uwedená spiwohra Donisettiho nghďrm 
pM^ (jDU aicgimcnt4to4)(fr)» čeboi pijčinu owiem snad 
gednak w, lehkosti, a, lahodnosti hudby, gednak i.w.«ábaw« 
&otti ddge, a4 semotam do#ii skluiikébo, hledati geau 
Že we zplwohře této mnohá .mjsta na jiékteré gine s^wo- 
hry upamati^gj, giž ginde prAwem podotknuto byloý coi 
ale posluchače,. anáU se do .tmtí um^dnj budky, sirUitě 
překwapuge, ge^^ ie se sde také v^U naakytug}, ktoráC 
patrné na n$kter& d^ki mArpdt^ náftěwff pHponiýnagj. Tak 
hned w uwertúře awUA^ dwé mjsiai tr samém postup* 
dige pak d^U roswedeuá, k sluchu doléhegji .1 nich! ged"» 
DO nápadnali podobnost a w.elmÁ ynámým a starým náp^ 
"meta k gednomu s najíich nárpdajch tanců má, druhé pak 
se sačátkem Gutmanstbalowe kwapjku »Uorimif&w ákiJsH 
ae shoduge, kterýž, gak pow4ÍdomOy na lákladu gedné s na* 
iich uárodajch fj$tý pfo 4eský ples roku 1841 gest slo- 
ieo; W&3.ta owžemik podiwei^ nad takowauf^ shodnostj 
'vy^i^i (*^^^'^^ ^'me, ie nyaj hudebaj skladby wiiinc^ 
Bárodajmi náp&wy protkané, git také aa hramcemi nai] 
ulasti roMÍřovány .býwagj)} ge«ítě wjce ale wede přjpad 
ten k myjíléníce; gak bohatý pramen neyljbesaSgajch nápS* 
wft w naSioh národajob pjsDJch kyne hudebi^n skladatelAm 
fMilťm, kdyby z nioh nřkterý Časem opét ke slolenj nžgaké 
heM spěwohry w sobě nadáoj ojlil. Po tu doba n nA^ 
krom wáiieDého Fr. Škrňnptty skladatele 3»DráUDJka« a 
»01ditcha a Boieny,« owMom gedioý naiigni Kotí pa toto 
těiké pole se od^áiil, kterýž gak powčdooio, KJicpe- 
lůw vŽižkftw dub« do hudby iirložiw, dle «pr«wy aedi- 



•imo w České Wčele podané opět nowau .i|)ěwohni w pra* 
ci má; ale wždy wjce probuzugjcj se láska k leči mateřski 
we wielikých třjdách naftinc& dáwá nám daufati, Že swým 
Časem také hudebnjch skladatelů nám přibude, kteřj ka 
složenj wjce českých spěwober swé duáewnj dary wěnugjo^^ 
swau lásku k wlnstnjmH rodu tjm oswčdčj. S eak weli- 
kým.pak mnohdy prospěchem wýznamné i swau lahodno- 
stj wynikagjcj nápěwy národnj (bez ugmy na půwodnosti 
nadánj básnického) při tom použjwány býti by mohly, to- 
ho asi pochybnost u nikoho mjsta mjti nebude. Wždyl 
nám PraŽan&m známo, že i slawný Mozart do šwébo n^ 
skonalého vDon Juana a nápěw wložil, gegž za času swélió 
n KoŽjřjch (u Prahy) přebýwánj od sprostého harfenjká 
w gedné hostinské zahradě za augezdskaú branau byl sly- 
tel, a kterýž se mu tak zaljbií, že, gak se k některý' m swým 
přátel&m wygádřil, geg >»f|a trwftlau památku znchowaii^ 
sobě umjnii. ' . ''• ^*««*»' 

Akademie p, Saukupa, Koncerty, akademie etc. gsau 
kobylky, žlutá zimnice wzdělanébo swěta; poStowské wozý 
g|au naplněny cestngjcjml korýfei — někdy i w peřin- 
kách* -^ P. Saukup bral na kytaru, newywrátfl wžak %k^ 
sadu, že se tento nástrog pro koncert nk^odj. P. 6erstnc# 
přednilel báseA od U. Horaa dosti dobře, nezdá šm něm 
ale, že by gi byl žfastně wywolil. Na některých mjstech 
se nám widMo, gakoby b^l ^těř nápodobiti známý zpfisob 
mluwenj powěstného, zaslaužilého a zde wíibec milowanébo 
herce. To se aagisté 's<íhwálSd*' nedá. Slečna MiUerowt 
zpjwánjm Woliramtfttry ap. Peták Gelenowy pjsaě se ch%* 
cen&lwm ncywjce sawděČili - dobrým a gadmým hlasem í 
ohwalitebným fftednáicpjm* i^* ^ 

N á lir é s t j. 

C^tel&m. neoceniteloébo naiebo Kotleta w pa^tufil 
uwádjme. Že se w polowici měsjce února t. r. IbAta před<* 
platnj (2 zl. 30 kr. stř.) na gcho, w 24lé přjloze.lom ro- 
ku ijře oznámený festopis ukon^j. Spolu oznamugema, 
že se předpla«nj uké w expedicj tohoto Časopisu pHgjmáj 

České dlwailloiř 



SBegira 
dne 19. ledna (poncvprw); 

TROGE ZNASIBNJr, 

•'■ ťh 

TURNAe'.NA XBAMLOWŽ. 

Romantická rytjrská hra w 5 gednánj od F. s Holbeinn, 
přeložena od J.N. Štépánka. 

na společenský bál ke dni 8. nnora 1843 l-.udc se držeti 

dne %0. ledna 1643 odpolcdtie we 4 hodiny w sále na 

Žofjně. 



Čaiopit tento wvfliásj wt stfcaa ■ w toliota po pdUrSjcK; ktAéM druKsa •treda pfMiwá se pAlftrchowá pfjlotift. PfedpUcj se « wydawalelt M^twrt 
lél»4a kr., we k*ihktip««lwj«h mm p^í léU 1 zl. S6 ki., m 4. k. pptUck pS^l. t sL «« kr. »lf. 



Wydáwánjin Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



HirodDj zibawDJk pro €echy, lorawany, Sloviky a Slezany. 



Cjslo 6. 



S#. tednm É843. 



10. r. béh. 



PADNG8I 

Opaniljl umo? S Bohem gdi, mnwmk Unol 
lieirji, gak mé srdce ge durwáceno. 
Gdei? Zdali pak wjS, kam gde ta c«sU? 
Zhaucj ženo! — hrawé děcko! — 
Myrtau pokryto ge wiecko. 

Hng si gen a polctagl 

Hahibinka bjU 

Auzkostně se kryla 
Plaie pod wéne^di tw&g. 
Hng si gen a poletng, 

W marném letu samau kraa 

Wésedek ti ro»wálaa$ 
Eospadne se, s hlawy sm^knc^ 

HolubiflÉLa ulctj. 
Ze se toho pláčem lekne 

O samotě dulíe twá* 

Kwjtj s wSnce budel swedat^ 

To ti w prstech sbodlačj} 
Pláčem holubinku hledat. 
To w2ak nenxij2, ač iflude 
S nářkem kol tě Ijut budě. 
Odemne gsi se oderwala. 
Marnost tě z mého srdce hnala, 

Wcnku wsak gsi prodána. 
Kridowno, s tr&nu padnei, , 
Pri ČJAjch žitj xchřadneá, 
We řjijcU kwjtj xwadneí* 

OpanitjS mne? S Bohem gdi, marnft i«DOl 

Neují, gak mé srdce ge ikrwáceno. tf 

Gdeí? xdali pak wj5, kam gde twá tešUf 

Žhaucj řenol — hrawé děcko 1— 

MyrUu pokryto ge wiecko^ 

Tj wlak awadnei, schřadnei a tpadaci. 

WAcl. 1Mm«I^ 



Bcjn 6 ěrag, 

Powést híAoiická. 
1. 

W starém zámku Braclawském bylo úchq. 
Na wysoké zdi pře(ř branau stogj nepobnulě strážf 
oči magjc w gednu stranu opřeny. Opodál, w gí* 
slé wzdálenosti geden od druhého, chodj rytjřo* 
wépo y^ýšce. Gako paprsko«vé slunečnj odrážj se 
swětlo od gich přjlbic. Také na baštách gest 
ividěti porozstawfiné lidi, genžto wesměs s twářj 
k gihu obrácenau stogj gako mramorowé sochy* 
Na neywyšsj wěži plápolá korauhew 8 krjžem« 
W&kol panuge ticho gako před bljzk^m neštěstjmt 
gako před tálipauQJ smrtj; Nenj prá^ě pod hrad« 
baroi widéti uepřálel; n^rž wůkol, gak daleko lze 
dohljdnauti oki^, rozprostjrá se rowina a stepy, . 
na nichžto nenj iiwého twora. 

Auzk^i^íi oknem, skrze různobarewné sklo, 
wniká gasnodennj swětlo w komnatu zámeckau^ 
rozpywagjc se w ružowau záři po stěnách, kober^ 
cemi pokrytjfch., áíroká> hedwábjm a zlatem po^ 
wlečená odpo^iwadla^ demé stolky* střjbrem a 
perlami posázené zlaté křjže a obrázky, swědčj 
o bohatstwj m9gitelQ. . Ale nade w$ecko bohat- 
stwj, nad střjt>r9, zlato, klenoty a zámky gest 
dražšj ono stwořenj, ona bytost, pro niž tyto po* 
klady nashromážděny gsau. Na welkém, aksami- 
tem potaženém sedadle spojjjwala mladá ženština. 
Kdo nebeskj^ch dogemA nikdy nepocjtíl, pobit- 
dnuw na ni, poznalfey důstognost newinnosti, sj- 
lu, powanu a skwělost mladého, napolo rozwité- 
ho paupátka. Gegj lil.iowé Ijce nezdobj sice ru- 
měnec ; gsau ale přede tak čerstwé, že se na nich 
ani (a neymensj známka choroby nenalézá. Gegj 
modré oči gsau gasné a průzračné, a w každém 
tkwj slza co diamant se třpytjcj. Na růElowých 

Ďigitized by VnOOQiC 



22 



ústech hrage ůsměch. Wlásky gegj řlaté splywa- 
gj w krásných kotaučjch na bélostlcwaucj šjgi. 
Ňadra gegj gsau zahalena profrzdasným šatein, — 

Zamyšlená hledj před sebe a ždá se^ že 
sama sebau gsauc zaměstnána^ newSjmá si přj- 
tomnych^ U gegjch jiobau w prosiředJepbarce se- 
dj* na prostřeíných aksamitových polštářjch dwě 
Řekyně; gedna držj w rukau lautnu, a druhá to« 
pj swé hawranj oói we twáři wetitelky, gakoby 
čekaly na ge^gj pokynutj. Opodál byl starý Jurgo, 
starý sluha a prjtel domu Bučackých^ wychowanec 
llkragínských paustj; wlas mu g^ii byl zl^^el. 
Uvař změnily wrásky, a mladost dáwno uprchlá; 
gen temná gizwa na čele od šawle tatarské pozů- 
stala mu z mladých let; ale sjlá* nebyla w něm 
geště uhasla. Pro krásnau Žofii, pro miUwané 
gednorozeňátko swéhot^no, pádilby geště dnem 
i noej na diwokém koní^ geště by mnohému Ta- 
tarowí ostrým meěem srazil hlawu^ a bránau zá- 
neckau by žádný Bisurman^ Íe$ přes g<eho mrtwol, 
progjti nesměl. * 

Stál tu před nj ainlaclickým ohněm mluwilť 
Slečno! Nač U teskliwost! Pan Bučacký přigedé 
opět s Kozáky a se zbrognosi zdráw i wesel. Gen 
napněte sluch swůg^ brzy zawznj trauba^ zawzněgj 
podkowy— »a s radostným pekřikem otewraumu 
brána— ^8 njm přigde i tatarských zagatých — 
konj — * statných konj ! a kořistj množstwj ! Nenj se 
6cho lekati ; kdybyste gen wědéla, gak Tataři upa- 
Ingj, když gim někdo do u^j zahuláká: uBuČa* 
cký!^ Pan Bučacký nenj ate také dnešnj. Což 
gsme se geště málo naljtelli p<> Ukragině> po 
Podolj a po Litwěi Tatara stále honjce? Znagjť 
nás dobře na Kapčáku, za Wolhan, i za Pereko- 
pem. Hey! slečno Žofiel toť Oiowěku diw srd- 
ce z prsau newyskočj> když ge na stepách I Pod 
tiámi gest diauhá zemé^ vrůkol nebe gasné .gako 
křiSřál, a w dálce uháněgj Taiáfi, gako malé 
ptactwo před gestřábem. Ge-li zdaleka widěd 
gednodiwé tlupy, aytal s chutj na né we gménu 
neyswětěgšj Panny, s ehutj na né^ co kdň wy- 
skočj ! Roztáhnaoli se ale široko gafko černý 
pohybliwý les, tu utjkey konjčku de zámku mezi 
tdé, af si tě honj Bisurman. Daremná ' starest, 
slečno Žoíie ! wýpad se statečně podairj, a otec 
se wráti — « »Gakže?<' řekla Žofie, gaHpby ze sna 
"byla procida. Tedy Ecjn z té neywyššj basly-^ 
z toho okénka pod křjžera..** 
(FokraČowánj.i 



lapoleonowi pobočiykowé. 



•JunSřt, uvozený r, 1771 w ^ussyle-Grand^ 
w dcpattémentn Cóte»^d*Orskétn;' opustil r. 1792; 
uchwácen wogenským roznjcenjm, kteréž se leh- 
dáž Francauzů zmocnilo, domácj pohodlj, a wstau- 
pil do powěstného zboni dobrowolnjká Qóte- 
ďOrských, z něhož tolik hrdin a ivysokých dů- 
sto§ajku ejsařaké řjáe Napoleonowy wy^lo. Když 
se pewnost Longwy wzdala, odebral se zboř ten 
k Toulonu, by la město ^ aikau anglických do- 
býti pomáhal. Junot byl tehdáž desátnjkem u 
granátnjků, ktet^žlo stupen mu spoluwognowé 
na samém bogiSti pHřkH, gakož mu i oni pro 
welikau geho odwážliwost Autok přezděli ; * bylo 
mu tehdáž dwamecjtma rokii. 

Několik dnj po prwnjm onom geho setká* 
nj*se 8 Napoleonem dotazowal se tehdeglj ten* 
to kommandant po někxim^ kdoby pěkně psaL 
Wšickni okazowali na Jimot^, a on předstaupil* 
Kommandant dělosiřeLecký geg hned poznal* 

»Ai, to tě pak Andoclie^tt iwoial. usmjwage 
se; » i to mne-těéjt* 

Na to okázal mu prstem na mjsto w náko- 
pu, řka: DPostavr se sem a piš psanj, gak ti 
ge budu do péra rjkati.« 

Gedwa že wšak Junot list dokončil, roztr* 
hla se as deset kroků od nich puma, a posypala 
pjsaře i psanj pjskem a prstj. 

»I děkugi pěkně, « prawil tento usmjwage 
se; vbeztoho neměl gsem poseypádka/i 

To uslyšew opřel Napoleon zrak swůg na 
desátnjka... on byl pokogný, a strachu nebylo 
na něm pozorowali. To rozhodlo nad osudem 
Junotowým, a on zAstal u kommandanta dělo- 
střeleckého. Když bylo město Tonion dobyto a 
Napoleon bri^^ádnjkem učiněn, nežádal mladý ten- 
to poddůstognjk zaswau při obleženj tom na ge- 
wo danau statnost nic giného, než aby geho po- 
bočnjkem učiněA byl, 'ačkoliw mohl, wslaupiw 
nazpět do zboru swého, wětšjho stupně hodno- 
sti dosálinautL Pak by ale byl musel Napoleona 
opustiti, a to nebylo Junotoii^i wjce možná. Za 
kratičký čas přilnul k generálowi swému úctau 
bezpřjkladňau. . Pobočnjk byl plamenné mysli a 
dlechetn^o srdce, gak zřjdka kdo giny, a byť 
i tehdáž onoho welikána, před kterýmž stál, zcela 
posauditi geště nemohl, znamenal předce, že se 
s poslušcnstwjm muži welikému oddal. — 



Digitized by 



Google 



23 



U Toulona a sice tamdgšjmi konventnjmi 
komisary seznámil se Napoleon s mladým Robes* 
pieřrem^ gehož bratr w konventu milosti a dary 
národnj Tozdiwtil, i přilnul k němu; pročež laké, 
an se pak změna wřcj u wlády w Pař;jži stala^ žá- 
dného ohledu na wjtězitele nad Angličany se ne- 
bralo a Bonaparte gakožto Robespierrist přísel 
fjlo wězenj, A. wšak brzo potlačili wášeh, k pro- 
spěchu obecnému prohljdagjce^ a w&dce dělostře* 
Ideký byl co newidět na swobodu puátěn. Do« 
bytj Oneglia a bifcwli u Caira oznámily náwrat ge* 
ho k dřjwégí jm spolubogownjkům. Zatjm al» by* 
h. zpráwa wogénskycfa záležitost] Aabrymu^ sta^ 
rému dělostr^eckému setnjkuj oděwzdána^ kterfž 
Wapoleonotvu přewahu pocjtiw a žárliw gsa, od 
wlaského wogska nazpět geg powolal a welitel- 
fitwj liad pěsj brigadau mu podáwal. Tak zpá- 
sobem nesprawedlivvym z řady generálu dělostře- 
leckých wymazán, opustil Napoleon Nizzu, by w Pa- 
íjži sám hágenj swého hleděl. Chatillonem Nad- 
£ekwansk}m geda^ nawátjwil otce setnjka Marmour 
ta; seinjka znal giž. od wlaského wogska^ a cenil 
si ho i milowal ho welice. B^tě synowcem gisté* 
ho spolužáka Napoleonowa, kterýž geg w ochranu 
gebo pnrnčii. Napoleon učinil geg pobočnjkém 
-svrým, péči weda o dalsj geho ^těstj; a tak tedy 
byli Junot a Marmont prwnj dwa pobočnjkowé 
generála Bonapartého. - 

Če«ké diiradlo w Praze* 

Dne 10. ledna prowoxowala se Tspferowa, od Procháa- 
\y preloicná weselohra: WétooUnw ropkaz* Hra tato pů- 
Wodflč psaná pro h/eTt% německého, kterýž nápodob enjfii 
postawy, twtahi«sti, po9ttflk& a tpúsoha mhiweDJ Welkého 
"BcJHiíha umělecký wýiwot na odiw ^ostawiti se pokanáj— 
ucmá pro České obeccnstwo stefaého púwabu, ačkoli se za- 
pijii nedá, že i ginak dosti 'komického žiwiu má, a dobrým 
•prowcdcnjm aučinka swého minanti se nemůže. •«-« P. Gram 
(wéwoJa) byl dokonalý, pokud toho w ffeské ůlote této do- 
sáhnauti možuo. Panna Forchheimowa (Julie) byla pfírozcuČ 
iiwÁ — p. Kacbowa (Gindři«ka) nad obyčcg lepáj. Radjme 
gj upijmně, aby se zpéwawé a gaksi ustáleně Ikawé dekla* 
mace \tarowala. P. Bíel htal majora Lindowskóho. K iilo- 
hám takowým hodj se osoba geho wýbomě j nepochybuge- 
* . meC také, že se gich i du^ewnč smocniti a w sebe pogmauti 
může; gen ať wžechnu péči na reČ a p^dneScmj nakládá. 
Panj Skalná byla (zlájítě w 1. gednánj) rozkopá; ginde ard 
lole gegj Žádného mjsta k "wyniknutj neposkytuge. P.Rubcr 
(Obralnowský) nás úplně — ncuspokogil. Předcwájm — gsme 
mu túmčř ani nerozuměli, a byli bychmi^^. mu powdčční, 
kdyby při swém bestoho gaksi neéeském názwuku bndaucně 
přcdewjíjm nsL srozumitelnost mluwy zřetel s-wAg obrátil. 
Zdůť se také, že podobné úlohy, gako ge baron Obratnow* 



sky, ani do okr«a um^eoké .dinfiosti geho ftepaiij*-- W cel^ 
ktt byli gsme ale s přcdstawe^jm spokogeni. *— 

' Gak welice pan direktor St5ger se snažj, by diwadlo 
(feské na onen stupeíi dokonalosti wznésl, gaký^ž w okolno- 
stech našich žádati lze, toho dAwodem nám ge neustálé 
rozmnožowánj sil geho ; nemineť takořka ani týden, w němž 
by se bud něgaký nowý aud k diwadlu nepřigal, aneb ale* 
spoft ndkdo k wůli pfigetj ňa zka>ilku newystaupH. GsmélC 
p. 9tagrowi xa to wel{<:e powděčni a přegeme gema i sobS 
-^ano danfáme pewAě, že se xrůátogjbj dokonalostj národ- 
njho tohoto ústawa také účastenstwj obecenstwa stegnaa 
měrau zmáhati se bude. — Melfee sapřjtí, ře některá nedbalá 
a překwapená předstaWenj w podátcjcji gého stáwánj powě- 
kti a tudy i přjgmdm na ugmu byhi. Nynj wáfak wěc cdá 
weselegSj twáhiostS nabýwá; naze diwadlo bude nám nynj 
podáwatf, ano gHlgiž podáwá předstawenj, kteréž se abso- 
lutně dobiými nazwati moham-^— a nynj bude na nás, kdož- 
koli národťťj gazyk a diwadlo mitugeme, o to se sUrati, 
gak by také naneywýaíe přičinliwý a ku w^em obětem ho^^ 
lowý p. direktor, přihljžege ku kase, wždy weselě twáře 
býti mohl. — W neděli dne 15. ledna dáwala se Aljnn^ kus 
to giž od kolika let na- ndžem diwadle obřjbený, kterýmž se 
snad gežtě déle w repertoáru udržj. Panj Rittcrowá, kteráž 
byla nedáwno na zdegjjm německém diwadle we frajíce Ta- 
lisman s pochwálau Iwálá i zpjwala, wystaupila poncyprw 
na diwadle ífeském w osobě Cilky. — Panj Ritterowá ge 
gc^tě mladá a má giž dosti diwadelnj obratnosti. Hlas gegj 
ge dobrý, ač trochu ostrý, — ale zwiáStě pro Stdgrowo di- 
wadlo, dosti wydatný. Ukázala také, Že kuplety dobře zpj- 
wati umj. — S těmito přjměty mohla by mjsto lokálnj spě- 
wačky u našeho diwadla dobře wyplnitt, kdyby gen — 
kdyby — dobře Česk/ . mluwila. . — A to ge weliké kdyhy / 
ZláAtě od lokálnj zpěwačky se požaduge, aby měla gazyk 
wehtti obntný , neboť to práwě sde nezřfdka úkol sám ne- 
wyhnuledlnau ^potřebau tínj. Co «e prowedenj samého cha- 
rgktem^ úotýčt , hrála w celku slunně a obratně — gen se 
nám zdá, Žehy měla býti Cilka weselegíj, žíwěgšj. — Nel 
snad tentokxát p. R. obtjžnost řeči u swobcdněgljm wywi- 
nowduj fary na překážce byla. ZfůstaneU p, R. u najíeho di 
wadla, měg zlážtě cwičenj w řeéi a časté rosmlauwánj^ 
'W éežtině na starosti «— a pak sagisté obeeenstwo s nj sau 
plna spokogeno bude. -^ Pan Grabinger zdál se toho- dne 
úkolu Cwého zauplna mocen- býti i prowedl geg gak náleij 
dobře, tíwlábtě to s ohwálaa uznati mnsjme, že tenkráte sjhi^ 
ioósci leiříl a nepřeháněl. Budeli p. G. wždy tak pilně a 
-Qh^alitebné údinkowati . gák4 téhdái w e«obě Šjdla, éogde 
lagistéwždy uznánj a nebude mu snad ani potřebj, obecea- 
^wu ptjgem swAg na pamět uwádéu', což na diwadlec^ 
hlawnjho města slýchati sme nežwykli. Panna Manetinská 
a p. Biel jpAž i p. Forchheimowa brali swé role — gak se 
hráti dag}-^'wi^měs dobře. Z ostatnjch tasluhnge swláitě 
pem Kaika chwalného podotknutj, neboť swau komíkan 
nemálo obeccnstwo obweselowal. W celku álo předstawenj 
mnohem pořádněgi a okřanhlegi než dosawádnj podobná, 
if nichž wáeliké prúwody, skupenj, tance, stroge a gine di- 
wadelnj pijprawy 4iwáka wjce bawiti musj než sám děg. 



Digitized by 



Google 



24 



ZUítč skimost we RwězďS byla dobře vspořA^lAna a lagisté 
každému skatečnan, nékdy widj^nan, dobře na pamét uwedUi. 
— GcSté o něčem ie zmjmti musjme. W potlesk a wolánj 
obecenstwa mjsilo se tentokráte Častégi silné sičenj — sil- 
ndgSj než gsme kdy, sU«té při tak dobrém předsUwenj, po- 
torowali. — Newjme % gak^cb jíkulin tento wjtr sičel — 
sdali a blawnjch — a to se xdálo — neboť se několikrát prá- 
irě w téch okamžeDJch oawal, kde pocbwala ostatnjho obe- 
censtwa zaslauiena byla. — Anebo snad někteřj nepij miw- 
ci diwadla nalebo takto sw&g ged hadjm sikotem iry- 
pau^tégj — anebo dokonce něktelj byperkrítikowé> kteřj 
dokonce žádnýcb íraiek na diwadle wjdati necbtj — a 
gimž se wiecko na deském diwadle sprostým sdá, co se 
gim prwé na nčmeckém gewijti komické zdálo, tjm způ- 
sobem swau nelibost gewj, -* kdoŽ to wj? Pakli gim 
nynj tatái wfio w Českém kabáte po chuti nenj — nechať 
radégi na takowé hry do diwadla negdau, kdei pak bezto- 
ho gen potéjenj giných aáwjítéwnjků neletmým a neslušným 
způsobem ru^j. W repertoáru musj býti pro rozličnost obe- 
censtwa wždy négaká proměna ; nemohau se neustále klas- 
sické dramy dáwati, a když se gen tak dobré firaSky (a AIj- 
na patřj též mezi lepžj) a uk zfjdka dáwagj, gako posawád 
na naSem diwadle, může se i kritičnéglj posuzowatel diwa- 
dla uspokogiti. Konečné má obweselenj a smjch také Ča- 
sem swé práwo. Gsauli to wjíak nepijzniwci diwadla Če- 
ského wůbec, ktelj ono sičenj způsobili — nech powáij, že 
dobrá wěc, pakli skutečně dobrá, gích sikotem nezcbatmj, 
a pakli na sobě {patná, i bez něho klesne. — NaČ teda tu 
mrzuuu práci ? — *— /• 



DOMACJ KRONIKA. 

z PRABT. Překladatel Iwamm Wyiihinm přewádj 
na Český gazyk opět giny ruský zábawný spis: Ledawý dikm, 
djlo to slowútného a obljbeného spisowatele •/• LaZečt^* 

Z BOIiOMAVCBa Bydljcj zde wýtečaý kyurísu a 
skladatel budcbnj, p. Ludwjk rjrtjř z Dietricbů, obral sobě 
za předmět neynowégijch swých komposic pjsně české, 
z nichž některé k potěženj milownjkůw wlastenského gasyka 
we príwátnj společností s welkau pochwalau přednáleny 
byly. Daufáme, že se zdařilé zpěwy tjrto i wětžjmu obecen- 
stwn do mkau dosUnau. — Biím/ FurcAotrýeft swazek prw- 
nj gii wylel. — Hanáci magj welké mrzenj na Českau Wče- 
]u, ie hledaw»i na zimu potrawu' w »Muze morawskéct mj- 
sto medu trusky wybrala a w necudném listu sprostého 
Hanáka (?) k synu swemu w Holomauci po Čechách ge roz^ 
nesla. I obáwagj se, aby snad letos k oslawenj třidcjtileté 
památky wygitj této Múzy wjce podobných flbržek na Hd 
hanácký ze zásoby FryČ — y neroztrausila. — Ze slezkého 
ejrkewnjho listu od 26. listop. m. r. se dozwjdáme. Že pru- 



ské ministerstwo záležitost duchownjch a tfkolsjcb, uwážiw- 
ži newyhnutelnau potřebu gazyka polského pro duchownj 
w Homjm Slezku a posawádnj nedostatek dochownjch té- 
hož gazyka mocných, nařjdilo, aby se na gymnasijch w Opoli 
a we EQiwicjch při žácjch, kteřj se bohoslowj oddati za- 
mýSlegj, snažně k tomu hledělo, by se gazyku polskému 
náležitě naučili a aby se wůbec žákům utrakwistským, chtě- 
gjcjm se wěnowati katolické theologii, jftudia wlemožně usna- 
dfiowaly. — Gest naděge, že i strany wyučowánj učitelů w ú 
mládeže wenkowské w gazyku polském prospělné naljsenj 
se wydá. 'Hlasowé se alespoA o to neustále osýwagj. Yím 
Wratislawfkýoh nowinách od 18. řjgna m. r. dokazuge s« 
nutná potřeba, by žkolnj učitdowé pro Homj Slezko w s#* 
mináři důkladně řeči polské wyuČowáni byli, a sám wyda« 
watel spisku: iStitvá^t jur Jtenntnif b« (5lemrntatfd)tt(»e# 
fcni Cbcrf(i)teftfnd (prof. Heimbrod w Hliwicjch), aČ nená- 
lež) k přátelům gazyka polského, prawj o německém cwi- 
čenj djtek polských, »že při nich nenj mUžná w několika 
ikolnjch hodinách pro němčinu dost činiti, poněwadž mi- 
mo školvL nic německého neslyiíegj a wystaupiwže po l^i* 
roku z německé žkoly, co se gim tam německého wžtjpilo, 
sapomenau. Myslj tedy, Žeby dle progewenj mnohých wái- 
ných mužů lépe se učinilo, kdyby se učenj djtkám polským 
na wcnku w gazyku mateřském podáwalo, bez sanedbáig 
wěak německého. <c — W Opoli wy£d Iónského roku druhý 
•wazek básnj polský<ďi učitele Lompy, a w běhu poslednjch 
4 let tři polské kancionály, znidižto dwa gsau wydány od 
slezkých Morawanů, totiŽ farářů Hlubka a PcHcha, rozených 
z Beneáowa. Znenáhla se tedy počjná we Slezku aspoji 
prostonárodnj literatura z mrtwoty pozdwihowati. a. W. 



eUTETOZOR. 

Doktor Gorway w Pařjži použjwá galwanoplastiky 
k tomu. Že mrtwoly celé měděna u wrstwau polrýwá. K po- 
táhnut) gedné mrtwoly ge pauze několik liber mědě potřebj. 
Tak se nemusegj potažené mrtwoly ani do rakwe klásti; 
postawjť se gen rakew na mjsto, na ni bronzowaný mrtwol 

— a náhrobek ge hotow. 

P. Antonjn Krátký, kterýž před 4 — 5 lety panhý chu- 
dý weyrůstek w Praze geítě po kaiš">^^^ ■ hospodách k wůli 
obžiwě na malé austnj harmoniky slyšeti se dáwal — projel 
od těch časů téměř celau P(ěmeckau řjii, a gak časopisy 
z Berljnu, Frankobrodu, Hamburku i odginud ovnamowaly, 
wálude wcliké pochwaly dožel. Nynj se nacházj podiw^^ 
tento samouk we Wjdni, dal se tam w saukromném kon- 
certu slyáeti — a Časopisy progewugj giž přánj, aby we- 
řegně wystaupil. G«meť sami žádostiwi ba slyšeti} *gÍDakli 
na swé umělecké pauti také do Prahy zablaudj. 

W XJlmu wydal o sobě gakýsi řicrkules Čili obr zna- 
menité náwějtj. Zwe totiž obcccnstwo k hogné náwžtt^wě a 
ugi^fuge íie má tu neywétij tělcsnj sjlu, co kdy swět wi- 
děl — že ho muže 100 lidj s holemi přcpadnauli, a že ge 
wScclmy prcmúic!« — Ten člowěk měl by být recenzentem! 

— zdá se býti k tomu narozen. 



fiaaopia tento wyehámj we středa a w tobota po pAlwIjdii kaidan drahm uťnéa pHdáwá se pAlarchowá pfjlpha. Predpliej •• « wyéawalele »a ítwft 
léta 48 kr., we kBihkupectwjeh aa pAl léta 1 al. 86 kr., na c. k. poitách půli. 8 si. 86 kr. atr. 



VVydáwáiijin Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



HirodBJ zibawsjk pro Cechy, lorawaBy, Slowáky a Slezaay. 



ČJslo 7. 



ZS. teMna ±843, 



le. r. béh. 



Kcjn éér^g. 



{P^lrtaowáií).) 
»Giž tolikrát gsem to samé slečně Žofil wy- 
prawowal. Ano z té neywyššj bašty, z toho ney- 
wyššjho okénkal O můg Bože! gakž to slečna 
Žofie tak brzy zapomjná. — Wečer byl se zaga- 
tjfmi, gežto pan Bučacký chowá k sluzbé a zá* 
bawě slečny Žofie, 4 w této komnatě. Wšak ho 
slečna widěla — prosjm, račte si gen wzpomenautí. 
On byl pnvnj co wešed, složil ruce na prsa, a dj- 
wal se, an druzj Tataři tančili, zprali, na dudy 
hráli, a rozmanité skoky a keykly prowádéli. 'Gá 
Se smál až k usedánj tomu wčzĎowi, c^ mél twář 
gako mésjc a oči gako krtek malé. Ecjn s Wa- 
šnostj chwjlkami něco mluwil, ale wždy welmi ne- 
směle. Konečně utichl hluk a Tataři odešli. On 
gedinký zůstal, a zpjwal pro wjiražeryi slečny Žo- 
fie, tak gak umel; na tamburinu při tom prizwu- 
kuge, a to se slečně ftrelmi Ijbilo. Pak opět roz- 
práwěl se slečnau. Kdykoliw on s námi mluwil, 
wždy gsem mu dobře rozuměl; mluwil-li ale se 
slečnau, užjwal wždy tak wznešených slow, že 
gsem nikdy newěděl, co chce. Pamatugi se, že 
se slečna t«hdáž pokaušela přiwesti ho na spa- 
sitelnau wiru, mluwila mu o Kristu Pánu, o Matce 
Božj, o diwech, o Ewangelijch a o modlitbě. On 
ale wždy tak weselý by;^, •náhle umlkl, wzdychal, 
ale nic slečně neodpowjdal. Třmito* řečmi ubě- 
hlq skoro p41 nocij.mv se domnjwali, že se lá- 
ska Božj gewj na geho řwáři, že lituge swjch hřj- 
* chaf^ Ecjn ale učinil něco giného. "Na pokynut* 
dečnino' odešel. Gá hq dopťowodil gako oby- 
Čegně na baštu, kdežto pro něg zwláštnj byt tyl 
uchystán; nebof slečna Žpfie tiechtjla> aby byl 
8 ostatnjmi zagatými do sklepa zaiifkán. Té no- 
ci roztrhal Bisťirman šat swého turbanu na dlau- 
hé kausky, wzal nahoře wisjcj prowazec, *.ai^po* 
něwadt w geho okně byla mřjž, gížto w^lomitl 



možno nebylo, wyšel druhau stranau až na^^štjť 
wěžnj, přiwázal prowazec k slaupu při otworu 
bašty, a po něm se pustil s w}še bašty i hradeb 
do přjkopů, do propasti, až strach o tom mlu^ 
witi — a utekl. « — 

neučinila gsem mu snad něco zlého, milý Jur* 
go!« dj Žofie. dCož bylo.u mne zle Ecjnowi? 
Od toho času, co mi ho byl otec darowal, peče* 
wala gsem o něg, měl wšecky w}hody, ba i nt 
swobodu gsem*lio chtěla pustit, gen že gsem se 
otce bála. Také gsem Ecjnowi *sljbila, že wyhlj- 
dnu přjležitost, přege-li si toho, .aby se mohl he% 
překážky nawrátit do Perekopu. Orf mne ale za- 
kljnal, abych mu tak neubližowala, řka, že pr^ ne- 
má proč domů se wrátit, zde že ge mu n^ljpj 
a že tehdáž teprw do Krymu se nawrátj, až prý 
ho od seb% mocj wyženu. A gá ho za to míjft 
welmi ráda, že nám byl tak nakloněn. A teď utekl I 
Můg Bože I « — pNenj čeho litowati, slečno Žo« 
fie ! Bisurigi^n wždy cůstane Bisurman^m« Pan 
Starosta také dal slečně za Ecjna dwa zagaté; 
oba gsau foremnj a^obratnj, obzwláště ten men* 
Sj se tak čerstwc točj na gedné něze gako na 
obrtijku. Což wás newyrážj lépe nežli Ecjn?« 
— »Ne milý JurgOj Bcjn byl lepšj, on byl wel- 
mi dobrý člowěk, c^ newypadal gako Tatar." — 
dTo ge prawda, že wypadal gako knjže aneb ^|poi^ 
něgaký weliký flln.« — »Byltě tak statečný 1« — 
»To ge fh-awda — a silný. Sněle se wrhl w za- 
hradě 'na bůwola, uchopil ho za rohy, a zadržel 
rozkacqné zwjře, genžto malé děwčátko, scho- 
wanku slečny Žoííe, prorazili chtělo. « — i»Gak Ij- 
bezně 4(pjwa#* — wZpjwal ^obre a Hřtě, gen ž« 
Časem trochu podiwně.* — »Teď mi žádný tak 
nezazpjwá.^ A geho obratnosti* — ^ík^> c* ^ 
obratnosti dotýče, ií^dný Tatar (jff mu newyro- 
wná.« — »Gak mne to baw^^o, kdyi mi řjkáwal: 
O ty Hurisko proroka I Perlo Padišachal Zlatá 
rÍ4Že Edenu! — aneb ^podobným způsobem: Ilwě- 



Digitized by 



Google 



26 



zdo má! Twé oči gsau iDým-AUuHraneml Twi 
ušla gsau ústa prorokowa. AllA, ()rorok a ty 
slunce mé duke gste pro mve .cei^m swéteim Kdo 
mi tp bude nynj řjkati? KMidý gen: Slečno Žo* 
Hel Slečno starostanko! — a nic wjce.« — »Gen 
počkeyte^ milá slečno^ snad ho gešté naši přiwe- 
dhru, ale nikoli w pautech. PyU skoro be^ dúčba 
přinesen z bogiště. Těžko gest ho žiwého ucho- 
piti. Ach, on byl tak dlauho s námi> wšecky nás 
tak milowal ! Gá mysljm — gá w něg důwěřugi 
— Wjm, že ^e sám nawrátj I* — «Nawrátj I« zwo- 
lala Žofíe> a w očjch se gj zaskwdly dwě slze. 
Newjm, zdali slze radosti či smutku. 



W rozsáhHch, pustVcli, zelených stepich ne- 
nj widét ani stromu, ani pahorku. W dálce se 
leskne wodstwo řeky Búhu. Nebe gest gasné a 
čisté, ani ten neymenšj mráček se na ném ne* 
wznášj, a polednj slunce pálj horkem nesnesiteU 
iffm. W tom zahřmj země od kopyt konsk^h, 
a tlupa gezdců přigjzdj Sirokau pl^ninau, wšickni 
gako sknwenými kolenami k sedlu přikowáni, 
plynau středem zeleného moře tráwy stepowé. 
Pódiwný gest gegich oblek; některj magj turba- 
ny, ginj dladhé špičaté Čepice, buď dlauhé sáty, 
aneb gasnožluté, zelené a purpurowé kaftany. Za 
pasem s^ gim blyštj dlauhé nože, po straně kři- 
wé Sawlc a na zádech luk a střely. Mimo to i 
tozhalená prsa, široká, opálená twář, malé oči 
a řjdkými wauty porostlé brady prozrazugj suro- 
-wé obywatele gihu, před nimiž se třese Ukraglna, 
Podolj aLitwa. Zdá se, že ge ncgaké welké ne- 
štěstj sem zanáij, nd>oť uháněgj s wětrem o zá- 
wod. Rozpuštěnj koňowé dobjwagj íwšecku sjlu 
a s hlawamř k zemi sklopenými letj gako ptáci 
powětřjili. Slaup prachu do wjse wystaupá, a 
daleko za nimi s^ táhne, řohybliwost gegich po- 
siawy gest cosi obzwláštnjho. Na twáři se gim 
•obffcj gakási bázeň čili negistota. — Co to asi 
tikazugj rukami před sebau? naČ as lak bystře 
^j^a&j <^^i w rozlehlau rotvinu? 

Křik a hlujř se stále rozmáhá, neboť každ^ 
mluwj wášniwé. Genom ten i^ypředněgšj mlčj. 
Oči geho gsau upřeny w gedno wysto, gakoby 
w ně byly mostly. Cest sice bledý a zasmušilý., 
ale horaucj, neobsáhlá náScň se obrazj w geto 
tt\á!-í tak,- gako se zrcadljwá peklo w oWičegi za- 
tracence. Někdy si powzdechne, někdy se mu 
horká slza w oku zableskne, někdy se mu zase 
to, co zameyšlj, slowy diWokými, pjskliwými z úst 



wypnndy«— ;»0 Allá! o Proroku! budiž mi ná* 
pomočeni dey mi Eblisu^ abych na geho křjdlech 
zároweA s bleskem letěti mohl. O Allá I o Pro- 
roku! Dey mirza^žiwAy^ gen gedinkau chwjlku^ 
gakowau hotugeš Islamjn&m, kteřj smrtj byli smyli 
hřjchy swé! O bratl^! statuj Qiregštj! jiť si po* 
gjdáu honí, gen Idyi w spasitelaau dobu dostj* 
hneme ustanowený břeh,« — 

Koně se pořade wjce ženau, a powětřj h^^j- 
zdágezdc&m okolo ušj. • Nadarmo I « ozwal se ney« 
slatij z nich; přigdem o koně^ a-ty nenagdeš 
starce, on nepřigde na břeh Buhu, on tě gen 
podwedl*, newěřj ti giaur i newěř mu také. Pusť- 
me se zrowna na« zámek s palašeni w ruce, tam 
uchwátjš swaii krásnau huriskui a zaneseš gj bud 
w paláce Bakčiserage a neb w audolj Bagdar. Nám 
dáš to dstatnj.'" — »Mlč« Zebekul Twá brada gest 
siwá, čelo wráskami pokryté, a maudrost twá 
velká] Gá rád twé rady poslaw^hám, ale mlč. Ze* 
beku. Známf gá giaury lép^ bydlilť gsem s nimi 
přes šest let na zámku, umjm gegich řeč, slýciial 
gsem o gegich Bozjch, a wjm, gak který z nich 
smeyšlj. Mlč ZebekuJ Prisljbjli kdo z nich něco 
a přisáhnena ío» tu gsau slowa geho slowa naše* 
ho proroka, á^řisahám ti na to, že starce nagdu 
na i)řehu. Ale ach i — gak mne cosi tjžj na prsauj 
gakási tesknost, gakési strašné tušenj, gakési ne* 
štěstj nade mnau wisjcj! Pospěšte^ aice nedo* 
čkáÁi té chwjle a umru.* — 



Howý roL 

{P4fkrnČ9Ufá^. ) 

W několika okamženjch zptápolal weselý 
plamýnek w kulatých kamýnkách. — 

Starý geště spal. Na prstech, aby ho ne< 
zbudila a snad lahodněj[šj, naděge plněgšj nowo- 
ročnj sny nezaplašila, př^l jžila se djwka k poste- 
lí, a skloniwši se k otci, poljbila geg na čelo. On 
práwě šeptal ze spanj : Moge princezno — zaplaf 
f^án Bull. Blahý usměw ozářowal wybledJé Hráře 
geho. 

Potom přikročila djwka létawým krokem 
k zidlici, na iljž^o swlečené šaty otcowy leželv, a 
sahnuwši po^westě, wyndala z nj hrst dro* 
bných peněz. Radostně hleděla ^na plnau dlaň* 
kdežto mezi měděnau wetešj také bjlé hlawy pro* 
kukoi^iy. I wrtěla podiwenjm swau wlastnj ka« 



Digitized by 



Google 



n 



drfawM Ua^inkau a mdotftné pomySleaj, ié bude 
moci dnes olei dobrý den učiniti^ rozebralo gí 
W)ee» nežli dechot kwapné se rozpalugjcjch ka* 
mea. Pozorně položila penjsse na stul a desjtnjk 
dak na stranu ; potem se nokýlíla do kauta^ kdež* 
to na starém wiklawé židli bez lenochu děrná hlj« 
néná mjsa a bmek s wodau stály. Umyla ae, při- 
česala — potom přistawilak ohni hrnek wody, ho* 
dila na hlawu welký wlněný šátek, wzala z chatrné 
police ďrul;^ raensj bmedck, se stolu desjtnjk^ 
přiložila kausek poljnka do dychawých kamen, po 
prstech wykradla se ze sednice, a pozorně za se* 
bau zapřela. 

Wesele praskalo gedlowé dřjwj, gakoby se 
radowalo^ že zase gedenkráte nemilosrdnau tyran* 
kUj zimu, z nuzného hnjzda pocliwých dušj wy* 
pudj; praskalo a hudelo, až plesem geho starý 
Gedlička procitnul. I wzchopil se a hleděl wů* 
kol. Pak wstal, a začal se oblékatL Šjřjcj-se te* 
plo lahodilo starým audum geho; wolal na Bě« 
tunku — djwka se ale neozýwala. I wrtěl hlawau, 
nebot byl geště gako w polowičném spanj. W tom 
padly o5i geho na hrst peněz na stole a tjmto po- 
diwánjm, zdálo se, wrátili se mu wšechny smyslowé* 
Sepnul 6 ruce a powděčně k nelneš lim oči po* 
zwednuw, začal rannj pjsníčku zpjwatL 

Konečně zarachotil zámek a Bělunka kro- 
Sila pozorně přes práh. Widauc ale starého giž 
u stolu, zwolala: »Dobré gitro, tatjnku!* — pak 
posta wila rychle hrneček smetany na kamna a wle* 
těla mu do náručj. 

» Šťastný nowý rok, milý tatjnku!" řekla, ru* 
ce okolo krku geho winauc, a dlauhé poljbenj na 
ústa mu tisknanc. »Nowého roku nemohu ti nic 
giného dátij nežli mé srdce s celau geho dětin* 
skau láskau.<* 

•Zaplať Pán Biihl« řekl starý, u welkém po- 
hnut] rozko^nau djwku k srdci tiskna — »to ge 
mi dost weliké bohatstwj. Wšecko ostatnj póru* 
čjme Panu Bohu. Onť ge náš wecně maudrý a 
milostiwý hospodář — i nedá zahynauti tomu, kdo 
se k němu s důwěrau utjká.« 

»AIesppň prwnjho dne přjštjho roku pewnau 
diiwěru twau nesklamal, milý tatjnkn — nenj-li. 
prawda?" řekla djwka a z obgelj geho se wymknuw- 
ši, hbitě zase ku kamnům přiskoAla. »Pozchnalť« 
gak widjm, twau těžkau nočnj paut, k w(^li které 
gsem na začátku plakala^ že mi pak u práce oči 
přecházely — ach, gak ráda bych geště gednau 
tolik prstů měla, abych wydělala — « 

»Nech toho, nech, milé djtě — a řekni: za* 
plať Jí^án Bůh! za to, co poctiwě dowedešl" řekl 



starý« »Gá wdíebjín Pána za wie, co na mne sesjlá« 
a wéřjm pewné, , že on sám myšlénku we mně 
zbudil, abych se — poneypnr co žiw gsem^ — ga* 
ko pauhý žebrák pod pláiC cizjch dobrodincA 
utekl—* 

»Můg drahý -»— ubohý otče I « 

»Mlč, mlčf nelitug mne — wždyf negsem 
nbohý, dokud tebe mám, dušinko! Takéť gsem na 
sebe nemyslil, ale na tebe — a nebe cestu man 
poždmalo. Leckde gsem arci gen škaredých twá* 
řj a nelaskawých slow utržil — a naděge moge 
Uesala; ale pomySlenj, že ti musjm dobrý now^ 
rok způsobiti, gežtos po celý starý tak dětinsky o 
mne pečowala — to mne wždy zase pohánělo. Po- 
malu kapaly dárečky, wyhljdka na radostný den ne* 
byla geště weliká — až mne konečně ruka Páně 
mezi lidí uwedla, kteřj se mne přátelsky ugali. By* 
H to tři roztomilj mladj lidičky — no, wždyť gsi' 
dwa z nich tušjm widěla?* 

»Widěla — a geště ge uwídjm: neboť sljbíli, 
že nás dnes nawštjwj," ozwala se djwka, pozor 
dáwagjc na smetanu, která se práwě wařiti začala. 

»Že sljbili?* diwil se otec, knofljky uwesty 
zapjnage. »Ty milý Bože — toť musjme tedy po* 
mysliti, abychme ge předce uctili. « 

»To bude těžká wěc, milý tatjnku ! « řekla, Bě- 
tunka, sypagjc lot mletého kafe do hrnce, w němž 
woda kloktala. 



P a p ě r k y. 

3. 

Podtwný odpor! Gcsti twláltnjlio posnamenánj ho- 
dno, kterak w geJnom a témže 5ase o wV tečném Slowaniu 
dwa hlasy se trefegní^ pozwedly, kterél oba daleko na zá* v* 
mcíj difi extrémy zabřlmuwbC, gH tjm samým prawdu, 
nám Slowanům phiilasugjcj, w prostl^ku zásUwily. Tý- 
káf ae ir^c, kterau %6e mjnjm, w^likého hwezdoslowce Ko^^ 
ftmjlía, kterfi, gak celý swft wj (krom těch, liérj $chwál' 
n9 o tom wěděti nechtégj) rodilý Polán, tedy tiám abra- 
třený Slovan byl. An totiž (dle ipráwy, ^ lOt. čjslc 
loňských i>Ewét&« sdělené) Francana Mauléne .we spisu 
»Anti-Kopermk,(i ktUoAkn minvlébo roku wfĎbiném, K«- 
pmjku wáecku zásluhu geho sausUwy upjratí 'dice: doíj- 
tali gstm se z druhé strany w německých Časopisech, kterak 
U« samam akttro doban t«nt^£ slowanaký welikán do ně- 
mecké írnthalhj,'^) w BJiwol^jeh práwě třjicné, umjstěn byl, 
éjmž gemu pbed celým né«ným swětem ělowamikff gdio pA- 

•) Gak známo, gest Walhnlla dle grrmanského bá- 
geslow) Mpřjbytkem boliů a w bogi padlých hrdin.» Wit 



Digitized by 



Google 



es 



wod upřen, a on paiih>m ttutkem u D^siefikébo kn^eiiow* 
ce probUáen gest. Tcato KwU^tnj úkaz, uk píjmýntod* 
pórem osoačený^k podiwnteu^ač nebrub^ iJbérauporowiiÁ- 
iij podočt sawdáwá. Že irancaiuský apisowatel w cbatmé 
scííitce maně s powStřj lapaný sand yrystawil proti prawdS, 
ncwywratnými důwody otýnčné a od celébo učenébo swěta 
uznané, nebylo nám ani tak nápadné, an pfi nyn^^'m sbá- 
něnj<-se obecenstva po wčcecb pikantnjcb francauzská prik- 
myslnost w hogném odbjtn knihjr dobrý swůg djl mjti 
mohla y ie ale národ, » důkladnost a d&wodnost w bádánj« 
stále za heslo roage, w odpomau liomu aámeznoat rownéi 
paimého omylu ubčhnauti, a Kopmjka $ohS priwlaatníti 
mohl : nemalé ir nás podiwenj vrzbudilo* Nechci zde sirý- 
mi slowy slowanskost Kopmjkowa p&wodu dokazowati, ge- 
likož to w&bec známá i na ginýcb mjstech dosti Často gíi 
doloiená wěc gest, a gelikoi i sama gméoa gak rodu (£o« 
pmjk) tak rodiřtě (Toni/ř**) historickau událost nad vle- 
čko pochybowánj yrywylugj: gediné to zde podotknuto 
bud, že to welmi nelibý cit nám SlowanAm působiti musj, 
když giny národ tah čn$iQ wýtečné muže, na naiem obzoru 
se skwřgjcj, nám upjrá a do chúmu swé sláwy klade. Na* 
lezámcf owlem w sepsánj Yřelkoduchůw do Walhally při- 
gatýcb ge^tě giná gména osob ze slowanské krwe pochá- 
segjcjch, u kterýchž gsme se lomu méně podiwili, an se 
osoby tyto nehrubé slowanským smýilenjm vyznačowali : 
že se to ale také Kopmjku, a k tomu tak oprawdiwým a 
Hfázným Činem přihodj, toho gsme se naprosto nenadali. 
Kdyby nowě zřjzená Walhalla byla chrámem sláwy ohe» 
emjmt k oslawenj památky slowútnjk&w gahéholsoHw ntirodu 
ustanoweným, ničehož bychom proti takowémuto přigetj 
nenamjuli, shledáwagjce w tom skutkowý čili faktický dů- 
kaz aprawcdliwého uznánj, Že také my Slowané swau po- 
Částku čUi swfig kontingent w obecném oboru wědectwa 
důstogným způsobem gsme podali ; an wSak Walhalla pau- 
se wýhradné chrámem sláwy germánských welkod uchu »get^ 
tnanif^er <|>froen(c sluge, nemůžeme se s tjmtp přiwlastnS- 
njm nikoli shodowati. Měli gsme za to, že onj^mi dosti 
Četnými přjklady, geŽ gsme w těchto i w giných naiich 
listech giž mnohokráte uwáděli ono neprawé sobě přiwlast- 
fiowánj swůg konec mjti bude; widjme wSak nynj, že po- 
čet gich dowržen gežtě nenj, a že slowanská půda, od mno- 



(Sfaiafi Zeqnďi ,,8títíÍ of«fa0e" Cn« JDeutfdje fiSetfftt 
ten Ďattuiann ? 0. 8. — Swrchu pak zmjněná Walhalla 
gest gakýsi způsob německého anárodnjho chrámu sláwy <t 
k poctěnj památky germánských wýtečnjků, poněkud dle 
podobenstwj anglického JVf ttminsterskéh o opaUiwj w Lon- 
dýně, aneb francauzského Pantheonu w Paljži. 

••) ToruH gest kragské město w ředitelstwj Kwidjn- 
ském (polsky Kwidzynském), částku prusko- po {«lcýc4 ze- 
mj skládagjcjm. Wiz Balbiho »»Zeměpis« I. str. 735. 



h^eh úomyMfctk pisálkii neusOte- tupená a za bafbcvskail 
wykHkovaná, předoe nmohé pěkné kwjtko chowé, kltréi 
obliby docházcgjc, tibáao a do ciajho wěnce wewjgeno bý^ 
Wá. Na každý pak apůsob náležj swrcku uwedený, u dwan 
rozličných národů ohledem na Slowana w stegném Čaa.e wsa»^ 
Uý odpor k dosti památným, kterýž besdďiy wybjsj k po- 
rowttánj, která a ob^u sobě odporných stran asi winu wětit 
^ho omylu na sebe uwaliU. ^'* ^* 



nOMACJ KRONIKA. 

z PRAHY* Tyto dny dosulo se pražskému mlynář* 
skému pořádku náwěátj o wyučowánj řemeslnjků zdarma 
we školách, slowútným sborem ku zwelebowánj průmyslu 
zřjzených a p. Dr. Amerlíngem wedených k tomu cjlí, abj 
se ostatnjm mlynářům pražským w známost uwedlo. — Pře- 
dnjstaržj tohoto cechu učinil to tjmto dopisem: 

^Důležité wynálezy, kteréž se co den w oboru přjrod- 
níctwj a řemeslnictwj Činj, zawdagj zagisté w krátkém Časa 
k tomu přjčinu, že i řemeslo mlynářské k podstatné promě- 
ně přigde ; pročež giŽ wěru swrdiowaný čas, aby se ti, kte- 
řj se tomuto řemeslu oddáwagj, bez daUjho prodléwánj s 
wědami seznamowalí, gežto se gakýmk oli zp ůsobem k mly- 
nářstwj wztahugj a w stawu gsau, tomu napomoci, aby i 
mlynářstwj na iryii) dokonalosti stupeň se po w sneslo. 

Přjhodné k tomu přjležitosti podáwagj na ten Čas 
ikoly, o nichŽto áiržj zpráwu náwěitj zde připogené w sobě 
aawjrá. 

Z náwěstj toho lze nahljdnauti, že se řeroeslnjci we 
Žkolách, zwláátě k tomu zřjzených, nadjm milým gazykem 
Českým prostonárodnjmu počtářstwj, wedenj kněh žiwnost- 
nických, mechanice a reysowánj zdarma wyučowati budau. 
Gelikož tyto wědomosti w mnohem ohledu mlynářského 
řemesla se dotýkagj, pročež i mlynářštj z nich prospě- 
Žného nauČenj bráti moci budau, a potřeba wy»ájho ře- 
meslnického wzdělánj i u mlynářů ze swrchu řečeného wy- 
nikát pokládáte podepsaný za swau powinnost, swých pá- 
nů bratij k tomu nabjzeti, aby swé syny a pakli toho o- 
kolnosi dopau^těti budau, i swé učedlnjky a towaryse k pil- 
nému nawstěwowánj těchto nad mjru prospěšných ikol 
přidržowali. 

Koge se blahau naděgj, Že toto powzbuzenj s Žádau<- 
cjm aučinkem se nemine, žádá konečně dole psaný na pá- 
nech bratrjch, aby tento obsjlacj list na swědertwj, že gira 
dotčené náwěitj posljčkem skutečně sděleno bylo, wlastnj 
mkau podepsati sobě za těžké nekladli. 

Dáno w Praze dne 4. prosince 1842. « 

Prali bychom srdečně, aby páni mlynáři pražStj k žá- 
dosti swého přcdnjho učinili, a i osUtnj pořádkowé praž- 
iti aby ncwáhali, rowným způsobem podřjzcnych swých 
k hognému nawát^wowánj dotčených blahodatných ákol na- 
bjzeti. -^— 



CMOpU Unto 



wyehimj w. BiHin a w iQbotu fo pAUrSjek} kaia^a druUii .tředo pHdáwá ■• P*»«^'»»»^f, K^^^í^^iň S^ítr* 
lěU48 kr., we k.ilikttpeclwjek na pAl léU I »1. 86 kr., fi« C k. po.twh půli. t «L SC kr. bU. 



Předplicj •« tt wydawatele HA ^twrt 



Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



Hirodnjz&bawBjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Čjslo 8. 



28. ledna É843, 



10. r. běh. 



Z BA8NJ 

Bedřicha. Bach a'^}. 



Z BA8NJ 

Frant. Zwěřiny z Ruhwaldu. 



Rw^tina k praudu hlawidkti shýbá, 

Wlna gi chce pHIaudit: 
)»Tíeg(leSli senraau, djwóiao Iwarná, 

Samoten budu blaudiuc 

Wlna sa wlnau kwétinu Ijjbkf 
Gedna gi přede odtáhne: 

>»Ať gá gíi dáwQo v cizině hjáljm^ 
Přede tě láska dosáhne !« 



Ty, ráral, gsí láwla 

Do nebe wcdauej; 
yVy, Jjcc a rtowé, 

Gste ríiže kwětaucj; 
Wy, kadeře tetnné> 

Gste besjdky stinné ) 
Wy, milostné oéi,. 

Hrdličky newinné.— 
W&ak otewř mi rámě 

Do nebe wedaucj. 
Ať -w kytku seberu 

Ty růže kwěuucj; 
PHkrcyte nás temně, 

"Wy besjdky stinné* 
Zawrkeyte láskau, 

Hrdličky newinné! 



•) Zde wystupugj poprwé s ícským pokusem dwa 
posud němečtj básnjkowé, s nichžto prvrnj, Dr. Bedřich 
Bnch, swými w Lipsku wySlýmr DScnsitiwyu se progewil 
co básnjk, gakých INěmecko málo má ; druhy, František 
Xwiřina z Ruhwaldu^ gest obecenstwu posud méně znátný* 
neboť geité wcimi málo plod& geho tiskem iryilo; mňé 
se ale nahodila přjležitost w rukopisech tohoto až k podi* 
wu plodného básnjka Čjsti, a zagisté se nezklamu, když mu 
krásnau budaucnost a českému obecenstwu nowau nadégi 
pHslibugi. Oba tito spřátelenj bási^'kowé, rodilj Čecho- 
wé, poblandiwie něgaký čas w cisině, poznali. Že « nás, 



^Wlasti, wetmi srdce moge, 
Rrwawé mé srdce měgl 

Dujíe moge žalostiwá, 

Wlasti — drahé tnáli — pěg] 

Opustil gscm domow drahV> 
Cizině gscm zpjwáwal, 

tltowé mogi tpěwem zněli, 

W srdci trzdychal tenmý žaL 

Blaudjwal gsem w cizjch doljch, 
Swětu zpjwal cizj zpěw 5 

Cizj ohlas odpowjdtil, 

W srdd z6stal bol a hněw! 

Teď se irracjm zarmauceně 
Zpátky \r drahé lokty twé; 

Máti moge opuštěná, 

Přigmi kagné srdce mé] 

t)no¥ mocně hrdne, zdrawne^ 
Na íiádra se klonjc twá ; 

]Wěčně tobě zpěw a chwála, 
'W^čně tobě láska má i 

a. 

Motýl, mág když pestře zkwétá, 
Po wiech wonných kwjtkách létá> 
Ljbá každý, na něgi sedne: 
iidmý pře4o tjm nembledBel 

I tys kwjtek — k oblétinj, 
A bogjS se cdowánj? 
Ať mne Ijbál, láskau planěl, 
Krásná předce wždycky standí! 



národa mladistwého, rostaucjho, u národu pěkné Kndaucno- 
stí, gest prawé pole pro niladé a naděgné sjly. Pro nás 
ale gcsti to znamenitý úkaa pochodem Časn zmáhagjcj-sc 
národnostL ~ 



Digitized^y^^S^Ogle 



30 



E c j B 6 ě r a g. 

•Ecjne !« zwolal Zebek ; »což pak gsi giž po- 
tcatil 3my4y? xii^b ti na zámku čárami wyjrwali 
árdce? Tys muž, tys chán, tys ^^obklopén nejr* 
krásněgšjm seragem, a ty pjljš bez gjdlaj pitj a 
bez pohowy, pjljš za bytostj, za djwkau, kteráž 
na twé pokynutj giž dáwno mohla býti u tw^ch 
nohau a čekati twého wýroku?« — »Mlč, Zebek u, 
iwrozdjrey mí srdce. Ty zii^i genom otrokyněj 
ty nezaáá ginau lásku, leda lásku seragowau. To- 
bě Allá neodkryl city, gežto swým wěrn^m w ne- 
besjch připrawuge. Gá gsem ge ale poznal, tu 
w m^ch pťsau ge nosjm, a rád bych wše, nad 
Sjm wládnu^ dal za gedno upřjmné gegj pohle- 
dnutj. Za to pohlednutj dal bych paláce Bak- 
ciserage^ ty neybělegšj Georgianky, černooké 
Hellenky, doery Mjrů a Ulemu, a s nimi wšecky 
hory i doly, gežto Salhyra protéká. Dalbych ce- 
lau mocnost i žiwot i swobodu — -ba wSecko dal 
bych mimo Allá a Proroka. S nj bych žil šta- 
8tně, třebas w bjdně slepené ch^žce, w neyspust- 
legšj kragině Karasubalarské, Šťastněgšjl sto« 
krátě šťastněgšjl nežli nynj w paláci sw^ch otců. 
Wjmť dobře, žeby na mé pokynutj rozpadl se 
zámek w sutiny, že bych na ni pohljžel gak na 
newolnici swau; ale ach I Zebekul pak bych měl 
gen gegj tělo, duše gegj by pošla w rumech Bra- 
clawy. O Zebeku, Zebeku I dey mi genom gegj 
duši, učiň, aby opustila otce i zemi swau, aby 
na wěky semnau byla w mjch rozkošných za- 
hradách w seragi, a uzřjš u syrých nohau slzy 
chána swého, slzy, které se ti w perly budau 
měnit, slzy dražšj nade wšecky poklady, které bys 
mohl odnésti z wydrancowaného zámku. Pospěš- 
me I tu mne to bolj, tu mne to saužj, spaste 
mne, pospěšte, sice zahynu. « ^-Cwálagj koně, z če- 
la Tatara se walj praudy potu, země se otřásá, 
a Ecjn sebjrá poslednj sjlu. —i- »0 cháne náš I o 
perlo Gireg& I* prawil opět Zebek; »což gcstlí 
se starec w ustanowený čas nebude moci došla- 
witi ? gestli se úmluwa pánowi prozradj ? Ecjne I 
tyznášBučacké I «■—» Zebeku, Zebeku, pohleď! giž 
wídjm ono mjslo ; hled!, něco se tam bělj — to 
gest oni O radostí! otewřena gest brána mého 
štěstj, paupě mého blaha rozkwjtá mi před oči- 
ma. Gen na ten břeh mne dones geště mug ko« 
njčku, a. pak slož swé kosti.*^ 

Letem blesku pádj Tatarowé k njzkému 
pahorku. Zaúpěla země pod kopyty^ oblak pra* 



cto^^ý wíecty zakrýwal — náhle zmizel, a oni 
stáli na bř«hu Búhu. Při cestě gest zelený pa- 
ho^k« a na nj(m s^mj bjlý slaup. Ecjn prwnj 
skočil s koně, přistaupil, pohleděl, a w tom oka- 
mženj padne na zem, wálj se w pjsku, trhá žele* 
ný. tnrba^p tfhi vrkač wlasu ff oholené^hlawy Ui 
šjgi mď ÉřplýWagjaj, bige se rukama, úpj a wy- 
ge bolestně. Wšíckni obstaupíli swého pána a 
se strachem ibolestj na twáři: »AlláI Allá!« wo- 
lagjce, hleděli na slaup, na němžto byla nastrče* 
na lidská hlawa, bledá, hlawa starce, sšediwými 
wltty* 8 gizwsu na iele a a očima na wžky za« 
wřenýma. 



Tichá Ifioc leskne se zlatými hwězdami, po* 
wětřj oddychá wůnj lučnjho kwjtj, hlas slawjka 
se ozýwá w zámeckých sadech; ale pod hradba- 
mi rozložila se táborem dwě wogska. Wůkol 
plápolagj welikéi ohně, zde onde gsau při pikách* 
do země zatknutých, koně přiwázáni, ten tu řičj, 
ten frká, onen zas bige kopytem w zemi. Roz* 
léhá se howor lidu wogenského. Tu ležj Ko* 
žáci, tu oděnci, tam husaři, a pod ějrým nebem 
nocugjce očekáwagj dennici a rozkaz Bučackého. 
Daleko w&kol gsau rozstawené stráže, z temného 
hluku wyniká časem buď hlasitý pokřik, třesk 
zbraně, štěkánj ps& aneb nápěw ukraginské pjsně, 
gako wjtr žalostně aupjcj po rozsáhJých stepách. 

Na zámku hřmj lilučná hudba a řinčegj trau- 
by, z oken zářj tisjcero swětel^ geště nenj po 
hodech. W prostřed weliké sjně gest dlauhý stůl, 
a na něm se blyštj welké střjbmé čjše; okolo 
stolu sedj bogownjci w gasné zbrogi, w drátě- 
ných suknjch, w županech a lebkách. Pohled 
gegich gest ostrý, surowý, wausy zgežené a hla- 
wy do lysá oholené. Některým splýwagj wlasy 
na plece a brady na široká prsa. Mimo to ozna- 
čugj posekané twáře, wysoké postawy a smělá 
pohybliwost hrstku statečných mužů, co ustawi- 
čně wálčj 8 Tatary, zběř tu z Ukragin^ wytjragj- 
ce. Bratřj Bučaótj swětj tuto noc s přátely a 
přjbuznými při wjně zábawau a upřjmným howo 
rein. Wjno a Tataři, láska k wěrné ženě neb 
milence a spasitelná wjra w srdci gest gegich 
celé žiwobytj. 

Na welikých stolicjch seděli wedlc sebe tři 
bratřj Bučačtj: Míchal, Theodor a Bartoš^ gim 
po boku Jan Lašč, podkomořj polský se syny, 
Stanko Simcon Oleskowič, mladý knjže na Slu- 
cku, se sediwým Iwanem Ostrogským. Pak Pře- 
bora, wznešený Litwjn, Mileško Kozák, a ginj 

Digitized by VnOOQÍC 



mladj přátelé a sausedé^ gežto rod a wzág^emnost 
pogila s Bučack)'mi> přiwedšj swé haufy statný 
bogownjkum ku společné obraně proti pohanům, 
Medowina se neustále ze sudů lege, cwrn- 
kot čjšj, Tatary a heyduky roznášeních, se usta- 
wičně rozléhá. Na twáři faodugjcjch pak wys(au» 
pil čerstwý ruměnec, w^esely rozmar se wznesl 
nad společností, a pořád hlu^egi ozjwá se bo- 
wor.— ^ »Geátě tento dauii^k na wažje zdiiawj^gau-* 
sedel* dj Bartoň Bučacký pozwedna obronuiau 
konwici> naplnénau iiMdem. »21egtra nás očeká-^ 
wá snad smrt kdesi na břeho Dněstni.* — Na to 
se ozwal wysokym ženském hlasem Lii^jn Oáčjkť 
»Gá gsem giž byl w pazauřjch tatarských, giž' 
mne wedli k swému chánu, giž mi chtěli ruce 
swázat ; ale gá si wyliljdnu ná bljzku koně, wytr- 
hnu při mně stogjcjmu moslemjnu íawlí, stracK 
tu wšecky omráčj, gá skočjm na araba a heysa 
do step. Málka Neyswětěgáj mne tenkráte zachrá- 
nila. Přede mnau i za mnau byla orda Tatarům, 
a wšickui ustaupili; mračno střd po. mně wyje- 
tělo, a žádná mne nezasáhla; tři dni a tři noce 
pem uháněl# a arab nepadl poáe o(ixiaaft.^-^»Sei 
mnau bylo hůře ! « rwokd Jan, wládyka řádu Su- 
limowa, wogák slabých sice audů, ale giskrn^ch 
očj. »Ležel gsem* giž na bogis|i s mrtwolami, 
střela tatarská mne byla šikmo progela, zemdlel 
gsem na chwjli, ale žil gsem a cjtil gsem wšecku 
sjlu w sobě. Nebylo kam utéci, neboť w&kol 
84áli Tataři, a naší byli wSickm zahynuli. Ležel 
gsem tedy w bažině, a dělage se mrtwym, porau- 
(el gsem se w ochranu blahoslawené Panny. .Tu 
se přibljžila orda Tatarů, prohijdla mrtwoly^ke 
mně přistaupilo deset moslemjnu. G^den mi 
wzal helm, druhy odpial zbrog, giny zas trhal ze 
mne áaty, tak že mně nic nezůstalo než ná pr- 
sau obrázek neyswětěgšj Rodičky, a giž i po tom 
sahal zlostný Tatar. Tu gsem se zachwěl a k Bo- 
hu powzdychna, chtěl gsem umřjti. Tálar pak 
uzřew swatau patronku, hodil mi gi opět na pr-,. 
8|^. I ožil gsem znowu, ustanowé při s^ibé ani aebau' 
nepohnauti. Giž byli wáeeken šat ze mne strhali^ 
wšecky řetězy a šperky byly ty tam; oni wšak 
se geště ohljželi, nenjlí geste něco, coby wzjti 
mohli ; w tom zpozorowal geden Tatar ges tě prsten 
na mém prstě, i hned se pustil pro něg; byloť 
wšak těžko, s naběhlého prstu geg siwléknauti; 
wyndA tedy kyndžal, nasadj ho ktělu — gá mlčjm> 
on mi pak prst i s prstenem uřjznul. HleJte, ta- 
to ruka má giž gen(An čtyry prsty, ale dosawád 
rozrážj tatarské zástupy. Dlaii má sice nenj ta- 
kowá gako gindy, ale žiwot a srdnalost w^m při- 



nálljm tu samu. « — nAf žige" Ťdádyká I af žíge 
Oščjk ! zwolal Jan Lašč, muž ohromné twáře á 
dlauhych wausů. »Neyšťastněgšj člowěk ten, kdo 
gako gá aBučácipořádboguge, a, wždy wjtězj. My 
honjme Tatary po Ukraginé gako zubry po li: 
tewské paušti. Af g^ to na Dněstru> nebo n^ 
D.něpru, afge t,o u.Perekopu aneb na Kap^^aku, 
wšady ge zbig^iyi. Tu n^ip^^dnau do jukan st^ 
bij krymštj hřebci,. Xn opat nuiAžstwj wězňů ta* 
tarskych, onde saa pei^ze, atcjbro, zlato a kleno* 
ty» neyčastěgi ^e wlasinj gitiěnj, lid z« Ukraginy, 
Podolj a Litwy, dawem zagat byw. Šlechta, sedlák 
ci a tisjcero děwic pohromadě. Brattjl wšecky 
swěta pokkdy gsáu ničjm proti slžjm, které w tá« 
kowé přjpadnosti nešťistňjci proléwagjl — »Yivat 
Lašč, vívant Bučáci!<< zwolali besednjci' při tom 
zabřinčely čjše, zazwučelá hudba, a opět bylo 

ticho.— 

(PohraiowÁni,) 



O p r mw m. 

yV i^cdnom z neyQowéfi^iph nčmeelych řa«opÍ8&.4t^^ 
§j náwěžtj, že Franta Šumawský wydáwá ^lo^wnjk česhor* 
nfmechj, a ie Běktcij mladáj literáxi gednotliwé pjsmeny 
"wxdťláwagj. ^ade^ se kogjce, ie Časopis len obsjrnéha 
rozsjtenj dogde, přáli bychom, ahjr se toto ncdorosumftn^ 
naprawilo: ie slownjk ten jgc ntfmecko 'Český^ a ie někteij, 
Čcchowé z. pauLé ochoty a dle osobojKo powolánj obsta*. 
ráwagj co moiná přiměřené védecké náz.woslqwj. ^ i 



DOJWACJ KROAJIKJL* 

z PUAMTn PaHék^Alvnr9, -* Znmge dlj wc fii mm** 
ledcau dokonalost tokoto weUncha w ijjíi kiuM&j, téiíl 
gsem sé na prwnj koncert geho^ k Čemu iwiáilS n«aálo 
přispělo, ie prwil} éjsU byla powěstiúk iaMMie « MogAjla, 
od něho samého skládaná. --^Doikawá wlastnoat téáuhai^t 
njhd byla posud hlawnj sáwadau, ie se nástroge tohoto 
wjoe gea kprtnrědkipoaiýwalo; wjiAc-li ^ááak, cogtnlálnost 
nakytařewywesti.maie/ nebudeme poohybowad^ ié sis io^ 
na harfé mnohem úpkěgi po(křj. Parish^-AlTars g« do- 
komilým mistrem tra- swém uměnjt ^o Uidná* tichoRt a 
n%r při }á9 mohl by mnohým ta . pťfkbd slanéiti. Sv*-»': 
wtaáme4i gehé a Thalhergown fantasii, shledáme i hnod, 
ie harfik a piáno, co sa mecbmiiokych *4oh. igfóéy poio«-. 
baýmí cestami ktáéěgj. Pariah ne^yWaznge mís ©byósgn^i 
ho; gcho tiemolo, geho arpedlte, kde mka ruku přegjmá^ - 
a předewijm tó piáno, gaholyy gaittj. dechy atnmarai /«»«• 
n»ly, geéto Wiýnkým c^ sircsenjm^ae . po aach wyikiMtgei pak 
ten iwláslnj, přiloženau dlanj tlumený tón, nikdy mi s pa- 
mčtin&wygde.— Drolié djsld byla opět fmtasic dle mocíwu 
z opery: Lukrccia Borgía, w njžto brawúrnj stránka geho 
skwule pronikla. Třeg* pak duo od Paríshe a K. Černého, 



Digitized by 



Google 



|)roFoc9^Áiip ;n» hajcíu. « &arlei|i hewjrd na, pjApo. GcU 
pozornost bjla tak upřena na powřstnúh* lurfenjka, že 
pčkoá hra prowodnjkowa nemohla dle- zásluhy oceněna bý- 
ti, — Sidonie Saengcrov^a zpjwala árii z.Torquata Xassa Ij- 
bym hlasem a dle Jobrého náwodu uíitele wlaského zpiV 
"Wii. O bývalém miláčku Křcliardowí ostj'chám se proné- 
sti swé mjnétij, ' máge za to, te tolio dne nebyl ir dobrém 
t^zmam. ' WíSckni bylí woláni, Parish' -widy dwakrát co 
BieybliiČiiěgi. V&wSviyrA bylá hógtiá. * SLonečně ncmA^eme 
oponiiDautí,' $ podiwéiijtii 'tn^jiiiti Be o bariS Parísbowé co 
skwostném a wydařilém aástrogi s djlny anglické. ^ 

Ze SohístmwU Kdo niale město po několik let ne- 
iridéli p.odiwtl by.se nemálo nad tolikými noVě powstalý- 
mi budowami* Gakoby krásné kragině, w gegjmžto středor 
po|oženo gest, k ne«;ti býti nechtělo, snažj se rok po roco 
od^traněnjm starVch, iia překážku gsaucjch dom&, « poiU-> 
wenjm nowých nádheměgSjcb, wzdy wjce a wjce úhledoo- 
Sti a pravidelnosti nabýti. W tomto ohledu zwU^tě přit^i- . 
něnjm -velectěného ' pana mě^fanosty, Jana Domka, a zkau-> 
ieného rady, pana Adama A. Černého, mnoho se ů nás 
swelebilo ; několik starých, saumer a pořádek nUjcjch do- 
mů se od obce kaupilo, pak buď docela odstranilo aneb 
na gich mjstě nowýcb; aldUedbiěgájcli postawilo. Ale neto- 
liko o zwelebenj a okrádlenj zewnitřnj města najíeho, nýbr£ 
i' 0''-vrzděIánj a užiechtěnj obywatelň rowiii^ž uké chwalně 
ffe"peěuge.' Láska k Wlasti á národnjmu gazykn utěiSeně 
96 '^áhá. Pričiiiěnjm pana měSfanosty gazyk Český' v ůřa- 

dnjm gedňánj značně se polepšil Nowě zřjzehé diwadlo 

naSe od obecenstwa hogně nawátěwowané, skutečně ku pře« 
du pokračuge a ku powzbuzcnj Uárodnosti pěkně přispjwá- 
Dnc 12. listopadu m. r. dáwala Se »»Pramáti.« Zágisté ne- 
lehká to úloha pro diletanty. —Panna Antonie Buzkowa, 
kteráž neykrásněgžj ozdobau naieho diwadla gest a pil- 
nostj swau i j^romyilpnau brau ;iadl giué ocb^tnjky nade 
wyniká, wyznamenala se i tenkráte w úkolu Berty. Zwlá- 
itnj také XH>ohwaIy zaslaužil a zjskar toho dne pan Jan 
Mráick (Jaromjr) ; i druij spolukerci wjemožně ku zdařilé- 
mu edku pHspjwali. Po mnohém tleskánj a wolánj roze- 
llo' se obeeeustwo wclmi uspokogeno. — O giných prowo- 
zeiiých< kusech' poaděgi aulmkem spcáwu podám. 

L. W. 
% PEéTI« Dne !^5 — 26^ prosince minulého léta sift- 
wil u nás sbor. slowenský cjrkwe ew» Aag.%p. wyzn. úwnď 
nětňého Zftífwnjku do chrámu a ke službám Božjm s wel- 
káu nábožnost] a účastnostj. Knihs tato zaslaužj ugísté 
posomosti celého uaieho Českoslowanského obecenstwa, hyi 
i gen gako literámj úkaz a wýbomý *nástrog k rosáSřowánj 
rorawnonábožné ošwěty mezi lidem. — £wangeličtj Slowáci 
užjVali prwotxiě při službách božjch Česko-husitskýcb cho- 
rálů á knih) gegichž posAsUtkowé gežti tu i tam we chrá- 
mowýcb a saukromných knihownáck se nalezagj. Přede 
dwěma sty lety zkotowil, we swazku s mnohými Morawany 



|L Čccliy, slawný muž G^ Tranéuskjf,^ zwlááti^ knihu ^(p^ 
wu^ pod názwcm Citharn SanctormiK Kja^a tato w běhu 
stolctj wzroslla náramně i cenau i tlustpstj^ k tomu mno^ 
tié pjsně gegj, ač samy w sobě wýborné, přcdce k Času a 
k mjstu gakoby pHwázané bywiSe, ku potřebám našeho sto- 
lctj se giž nehodily. Tp cjtil giž důšt. p. superintendent 
ttamaljar ; proto začal na wydáwánj nowc knihy zpěwu 
pracowati ; ales gcho smrtj asi před 30 lety usnulo i to* 
to tjhwalitebné předsewzetj. Teprw ú přjlcžitosti poswěce- 
nj důat. p. SěhériniKo na úřad superintendenta we clirámC 
paMÉaskdm obrátil wc tnáwé i tisku podané řeči dw. p. 
Jan Kotlář pozornost duciioweastwa na tuto welewáftiNHt 
wjic s takowým prospěchem, že od. toho času i samého ob««< 
cnéhx) a newzdělanébo lidu wSeobecoá tužba a žádost pa 
lepžjm Zpěwnjku se zmocnila, k gehož wydáuj mnozj př^d^ 
kem i w testamentech swých obětě a podpory Činili. "Nej^ 
ůčioliwčgi ugal se tedy této wěci d6st. p. sup^intcndent 
Jozefi spolu i s porozuměnjm d6st. pp. superintendenta^ 
Seheriniho a Stromského* Wydáno tedy na wžecky seni- 
oráty a cjrkwe prowolánj a po^wátij ku skládán] nowýcb 
ďuchownjch pjsnj. W běhu několika lét shromáždil se 
tnamenitý poklad k gegich ' uspořádán]. Důst. pp. superin- 
tendeniowé s několika kněžjmi neyprwé do Bfesna, potom' 
do BahšU Byittřice a konečně do Sw. Mihttáie sesli se^ 
kdei u taměgSjoh SlowákA přjwětiwé pohostinstwj naleslu' 
(Pokradotoánj*) 



Z miiinl0iiti« 

Wýkaz sfí'ýbrného nádohj a giného nábytku, gezto 
se byl w bytu Albrechta Wáclawa Walditeina^ wéwody 
Friedlanského dne ^. února 1632, den geh^ smrti, nachá* 
zeL (Ze s&práwy generála Gallasa, G. M. C. Ferdinaado- 
wi II. zadané). 

W otewÝené fnihlici: Í2 mjs. 15 taljřú. 2 malé mj- 
sy. 1 třjnohá páuwíčka. 1 uhclnjk. Též strjbrnc pauzdro 
na láhwe zhola prázdné. 1 weliký portugalský kofljk. (Ko* 
fljk totiž z hljny portugalské, o němž powěra oněch čas& 
bágila, že pukne, gakmile nČgaký gedcm smjácný nápog do 
něho se wlige; stál nad mjru mnoho peněz). We wclitii 
irtihle : 2 tucty pozlacených taljřú, bes gednoho. 12 we* 
likých mis. 1 stijbmá pánwička. 2 swjcny. W m»lé tru^ 
hlici: 5 wclikých láhw] w pauzdřc. 1 weliká láhcw. 4 lá- 
bwičky. 1 krabice na cukr. 3 weliké pozlacené t>j»c. 18 mjs. 
6 pozlacených taljřú. 1 slánka. 3 krabičky na kořen], 2 
malé krabičky bez wjka. 4 nože. 4 widličky. 2 Ižjce. 1 
núž k rozkragowánj pečen]. 1 weliké pozlacené umýwadlo. 
2 potlačené konwe. 3 láhwe gsau ptý w zamčeném pauzdře. 

- 
Katalog gifenék sboru skalichého na Utoinf roh wydáwá 
se tdtitma we skladech Pospjiilowýchm 

České diwadlo. 
Zegirai 

Hrabe Miknlál; Zrinský. 

Truchlohra w 5 gcd. od BU^mera, přel. od Tomsy. 



(Siopi. tento wy«Jié«j ws •than • w toliM. po »«lwíjrhí UUm inkM .Ifeila pHaáwá.o pVllarekowi příloh.. VředpUoj so u wyd.w.telo .a óiwrl 
l*to 48 tr., x fé kBihkupectwjrJi m pAl léU I »1. S6 kr., ao c. k. poitách pdll. «■!. S6 )lx, otř. 

Digitized by VnOOQiC 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



I 'ij \ 



rt 




|[iro4Qj zibawnjk pro techý, Horawany, Slowáky a Slezany^ 



•fe!9^i 



š. února i843. 



10. r. betl. 



íi 



•1..' 



Bcja li ěrag. 

I r • 

{TokrnZokJilnf.) 



Oteskowiči knjienajSlucktt, pán ňesějsla^eh sU- 
ikáwi Mkspoá (;e&iu diwjli weseiif ziraWme;! 
S^^ra pc^edu s wimi^Mi swémkoni saéhohjléiií 
hoiiit Tatary- a budu střjlett da hlavT mosleňijii^ 
fkých^^ko 'Slřjljvrám žežhulky w leíu^ Dnes se ra^ 
dugme^eflmjcliu a inreaeij přif lásce a čjáí •^hudé* 
biljci, po&or i Poslechnete píáni abratřj^ gá néco 
za»pjwáiii.« -ř-r lia Tiawlanni ajně utichly wfeštiwé 
trauby; a genon^ flétna, s harfau wydáwaly swé 
gemtié z^^Fiiky. * Simeon p9k zpjwol: 

"W autlé Ijstlty. ae rozwine^ ■ 

Ge-li kwjtek ^ladý, 
iČasQin ale Ijstek ihjnjĚf ' ' ' . 

Swáclpau celé iadj. 
Pokud w kwŠiu iiwobyt^, 

Čj gc asi, íj gc 
Krásttéi déw6e gakoki^jtj, 

JLttTéi otce krjrgé?: 

Na wýchodě ráno switne 

We róžowé Mři, 
Brzy ale den odljtne 

Na mla^stwé twářu 
Pokud skwj se w(nec ČÍ8tfj 

Cj ée Mi, ^ ge? 
^stě děWde, poklaid gistý, 
' Geito oiec kryge? 

Upj w kleci, postenáwá 

Ta hrdlička skwěU, 
Dychtiwě gen očekáwá, 

Aby wyletďa. 
Dokud kljcka nzawiená 

Cj S« asij.íS «<^ — 
Hrdliéka ta přemilená, 
Gilto otM -kryge? 



!9 



Přigemná weselost rozhostila se na ti^áit 
wšečh píjtomn}'ch> každý opakoval tu. pjfceft^ ^ 
sáaj a snijoh byl ivseobccný^ 6eii Michal jBuča^ 
ckV'> Žofiin otec^ swěsj hlawu> mlčj . ^ élxy mu ka«. 
nau po zasmušilé twáři. /Zakrfwáť rukau obličeg 
swůgj aby nebylo widěti utrpenj geho ; než sau* 
šedé tó zporoTowatHJe 'W4>lali gedhohleisii^: 'nPro 
Bíňfať Pane starosto) Po qe Michale Iťo ge ifámt 
Wy se ^anžjte^ wy- m^te trápenj^ ^ tíVJ hodngemo; 
11 wás a weseljme se. Powézte-^ pft sám' BAbj 
gesté máme mečé^ dowedemť pomstjti waSí kří** 
\^ii.' Genpowéztel* — ^Ne^ miij přátelé !« řckt 
Budack/; gehbžto šlechetná postawa a upřjmtiý' 
hlas nawřzdorgeho přjkrym ' a diwokjfm způso« 
bftiki wše<^ky přjtoníné zagjmal. Nikoli. Be^éky 
gsem mnsil slze roniti nebo wida wašt weselbsť 
wzpomnél gsem sí^ že každý z wás má něco, co* 
ho k swětu pautá^ každý má doma něgaké po* 
tešenj. Mně ale nic nezbylo ná tomto swŽté^ gá- 
gsem ' i w prostřed bohaCstwj^ kwasft a radowá« 
nek gako pták samotinký. Mimo hosty nénj žá^' 
dňý, í němužto bych srdce swoge přifuliti mbhl*: 
Bratřj mogi gsau gako gá wždy gen w poli w 8tá«^ 
léni bógi'^ sestry mé zawlékli Tataři ze zámku' 
KaňDWškébo do zagetj^ manželka mi skonala w ná* 
ručjj a tak gsem' zůstal osamélý gako kámen při 
ceslě.« — »Gakže?« zwolali .hosté. i>Kde gest 
společnjk wasich wogenských wýpraw, starým sta- 
tný Jurgo?« — »Jurgol« ozwal se, powzdychna 
si starec. »Jurgo ge^ zrádce ! hlawa geho ónj giž 
dáwno na křjžowé éesté. Což to newjte? On 
mel tagnau smlauwu s Ecjnem a s Tatary. Ne* 
Tvjm, chtélli sám k ním utéci, aneb gim wydati 
zámek. PQtre.stal gsem zločince. Giž nežige.<^ 
'^ Ulekli se wšickni přjtomnj bratři a přáteléj 
mluwili ^šak dále : > Jurgau gste ale předce wše* 
cko neztratil. Což giž we swém zámku nemáte 
žádné stwořepji gežto byste mílowal? Kde ge 
ŽQfie7« — I mlčel otec^ twář se mu brzy zardě* 

Digitized-by VnOOQiC 



34 



XM 



ItL, brzy opět zbledla^ předce filé mlveh^ nKde 
ge Žofie ?« zwolal Lašč. nGíi ge f as, Qwcstt gí 
do swěta. W nj naleznetef si^é Šiěitj^ geo si wy- 
berte zetě. Přiwedl gsem wám swt» sjny, wsiekni 
gsau mladj a statnj. Zde máte Srmeona, genžto 
se tik akromsau pjsotči^au o doeru^ku w^ iuciiá* 
žj# Tolik mládeže zrodem, gmAijm 1 chrabrostj 
wám rowné> máte okolo sebe« wyberte si gen^ za« 
gisté budete šťastni, a stářj waše uplyne pokog- 
ně při dětech wašich, a o dlauhé chwjli nikdy 
ani nezwjté.*— i-Než kde gest waše dcera ?« — 
■•*— Kde gest waše dcera ?« woULi wlickni. »Kde 

gest Žofie ?« »TamI« prawil otec s auzko- 

Ěíaýúi wzdeehem, na stěnu ukázaw^ kdežto wisel 
weUký k^ž s obrazem Spasitele. I z^ohwěli ser 
starci zasmušila se xaládež^ a žáduj^ se wjoe tá^ 
zftií neosmélíl. 

4. 

Byla. temná p&liloc* nebe byl^ pokryto fier* 
nm dimuratt, gen éas po daiae zakmyd se bksk 
pQwétř}m» w gehoilo swótla bylo. widěti staré 
wěž6 B^AČackýeh, Než kdo se w tomto pozdnjm 
itse ttmlá mezi hradbami? Zdáť se by ti nepo- 
kogný-r^na sobě má mnišský oděw> dlanb]^ hábit 
a při pásu r&ženect Teď stogj, a diwj^ wáániwý 
gebo zhled spodjwá wysoko w gédnom zámaeckém 
okněb w němžto swau spasitelnau hwězdu spatři-, 
li daufáv -^ Než darmo tam žjrá — tmawo a smu* 
tao gest w okně, gako w geho mladistwé duši> 
w njžto trapaá negistota střašliwě buráej. Giž 
aí newj žádné rady^ geho cit udusil wšecken ro» 
zttm» a: 6 naděgj odlétá i žiwot. Podruhé obrá« 
tiw zrak sw&g k oknu, newidj ho, neboť bolestná 
předtucha téžšjoh ran zbawila ho smyslů. Nesly* 
ijť gii ani hřmotu bauře, ani třesku bromu, ge« 
nom w geho prsau gakýsi strašný hlas oz^á se 
*«-*hla^ kterémuž on rozuměti nechce. W tom> 
]^řišel otroky 4 postawil se piied něg» 

(PolradowAi^* ) 



liowý rot 

{PohraíowAnJ. ) 

W malé chwjli na to seděli otec i dcera we-^ 
dle sebe u stolu. Před nimi wydychowala sil-" 
ná káwa z chatrného nádobjoka swau Ijbeznau 
wůni. Starý držel w obau rukau zamodralý ma» 
jólikowý šáleěek s otlučeným kragem a srkal po« 
silňugjcj nápog s takowau libostj do sebe, že by- 



lo na nřm \^klt^li, gak iviácného před sebau ho- 
sta má. iiZapfať Pán llíih ! « wykluzowalo mu z ust 
lÓTní*ř po kasc^ém polku 11 tj, a twář geho leskla se 
ragskau blaž.cnosij, kfíy:^ druhý šáleček dopjgeh 

•Gen pj, tatjnku !« řekla Bětunka — »gá tu 
• n^ám gpS^ třetj..šále6Bk pj-o tebe^* •.-.>:* '7 

D Né, rie— iaptať. Pán Bůh ! zlaté lijtě^gli 
toho dosti ;« odpowěděl otec. »Když duše rado- 
st] oplýwá, netaužj tělo po kwasu. Ach mé dobré 
djlě ~7- nám počjná rok nowý tak p^kné, i4^ mí 
wsechno utrpenj minulých z pamětí 'wylétá.- jhleď 
gen^ mqge duštnko, abychme dnes hosty ntéf 
něgak uctili. S takowauto šťáwau pražených zr*. 
nek přigmau tušjm zawděk-— paše milá sausedka 
ti půgčj tři éíjitá-šiledky, a—* 

»I neměg starosti, t^^tjnku I — chtěgj-li pá- 
,nowé u chudoby hodowati, musegj wzjti zawděk 
tjm^có gim nemóhaucj roka gegj poskytne. « 

»ZapIa€ Pán B^l*^to oni také uóíkiegji; 
neboť mysljm, že gim ani tak dakce o hody* nů^ 
héi], gako spjěe o to> aby smé dobré ardccipror 
gttwili. Zfvrlášté teti geden-^ děwóe ! gá neňvjmi 
eo. mi ta podoba z mysli wygjti nechce* . Ten 
Uá8**«-ty oči -^ ta celá twářaostn-i-wšecko ni, taiit 
cuge pře4 odiina a kus po kuse wyrůsiá ,z. tohd 
postawa gisté osoby, kteráž by nynj snad práwi 
^-^tystiebýlageště mezi počtem pautnjků wtom^ 
to slzawém údolj, a matka twoge, ta dobrá. dujej 
začala mi teprwa leskem krásných očj swých ga- 
ko naděgná h^^ězda swjtiti. Ach, ti blazj časo- 
wé I — Gá byl tenkráte kapelnjm mistrem herecké 
společnosti, gežto letnjho času w Karlowařjch swé 
kausky prowáděk. Bylo to pěkné žiwobytj. Mysl 
byla gešté mladá, perutě gegj lehké, pohybliwé 
a wysoko létawé. Gá nechodil po zemi, ale wzná- 
šel se po oblacjch ; weškerý swět tonul okolo ně- 
ho we swěde růžowém. Gá snil o zlatých hra- 
dech budaucnosti a myslil, že se léta přjštj giným 
okem na mne podjwati nemohau, než gak gsem 
si ge sám w duchu w jtwořiL ' — Gédnau z rána . • • 
geště se widjm... bylo to rozkošné, libodeché 
gitro — gá si wyšel . za welíkau li^uku do boru, 
gjmžto se pjskem sypané stezky wixuily. W bia- 
wě i srdci zwučela mi nowA pjseň a průwodem 
zaznjwaly při nj Ijbezné sauzwuky. Ale náhle pře- 
rušilo ge pronikawé upěnj; wedle pěšinky stál 
otrhaný pacholjk a plakal. Ruce měl před sebau 
sepnuté na prsau, oči geho tkwely na mně, gako 
/ by se mne giž ani spustit nechtěly, ústa geho se 
hýbala, gakoby mě byla chtěly prositi — aleslowa 
z nich nemohl wyprawiti. I piisuupij gsem k ně- 
mu. Nebyl hezký, a neměl cmujdětinskau pů- 

Digitized by VnOOQiC 



» 



w&bňMt, galdwaúft děti w audinkém ródLwřtti 
tHbiWkabefcééky.gjmagjí ale z oka, b té wjbh^ 
dowělé twáře, z celé skraušeaé postawy wyswjtató 
tblik^ dobrosťdéčhóseí/ že se mi srdcewlilubi* 
iiAch pohnulo. ' — Čj gsi? — Židného. -^Kéttiál 
rodiee?-^Tatjiiek- i matiinka timMi.*« Slowá 
gefio piróbodly mě gako osti^ meč; gá :2pomněl 
úá swého otce a matku, gežto gii také ychlkdné 
těmi dřjmalL ^ ' "' ' 



NOWOlVABCMDlfJ. 

- I w . .11'. . *• II- •; ^, , 

:Nmíi< irileb} WUOi Mé Yág«, > • . .. 

,DiiJ»owé n^b< N/linec b^gf^;, ... 
Mjr chwáljme láskau prawáa 
Vřlasti ntóí nad Wltawaii,' '" 
SbwQií. festi ^eiU wvml ' 

Cexkým ' zpřwem Balt poliaiislý ' ' 
. Zákon ttsl3rSeI křéslÉiifl^ý^ < ^ ^ * 
Čfifkýoi: i|i«éei|ti ptcd T^Ury. 
Obkágen byl rozkwét gaiý 
Oswíty a swóboáyl 

, Dotud stog^ pomnjk ftlávj . . . ^ 
Nad Baltem i u WluWy, 

Tamto Čeéh swé Irogts fJCÉl, ' 
Zde domácj . JUbÚLj. ii^jiel, ■• '- . 
QuW fi Kard jú*^ . 

Čecá byi prwnj^ aa- p&Ipo€Í« \ '•- 

r Cq 1A pc&wdy zář. do noci,; 

Kteraul hágil Prokop Statný, 
\ Gilj zastáwal' udatný, 

Pro wii wáldU toký/kw4 

At, kde pjd gé Čéské země, 
• Odbwenof české' pilině, 

Wedaiko ;^en» pmwem .k.Jb^s 
. Wydobýti wlasti swogj 

Práwo, čest a swobocíu! 

Č^o ©tec newy dobyl, 

Cjm swau wlasti neo zdobil, 

Pb tom syn udatnS sahá r ' 
Ať se swatá prawda zmáhá! 
Toť wlastenc& krásný. cjL 

. ; 7 r 

My strálnjci na západe, 
Wéng wlasti, wért^ Wiáiě, 

Qei^ se s ^c.e.i^ .1^ ^trámn m^iff^Mp. 
' Na slost nepřátel ' hed!beyme^ • 
Ncmineť \áA blahý Čas. 






. ..! ■ . 
' ..I . 
» I < . 

I , 

i: !■.. 1.=, 

'I ; 

/ ' •> i 1. 
..[ .... 



České divTAdl* w PrUa^M 

Dne 17. ledna widčll gsme po n&olika letech tase v 
gedoaú vBíaztfiec w Dizoníyt^ činohru we 3 gednánjďi ďU 
M. Kariowé přeloženau od JrTÍ. Štěpánka. Hra tato nAie-'* 
ij k onim frýrobkům dramatické Mu^r, gtkoysé před ii$* ' 



keliká málo Utíý dmňi |Uí: matídi^jchl ^^fraaániiWýofa K»ir 
Wífc WTvhásdy) a w giqé ^tpéMúbé geM pédwar ^yeliáieNf 
Q,' Ale při wlj. swé wnilh^^nepiiMzéiiOvtt l^Í^*SJ ^^ 
plody pledce t^ďik diiradekjbd eÉla kam ^ i« ke'*téfli«f"n9tdy 
MiikikB ewého neiwwfli) « tie Hi«i« íhMelr teké'ptí nf-l 
ttj^ifttt .p t i^ w o iw K J MBiannekc •RozmyiaettSl ^rdwedl ^okň 
•wan, SjleBáho BbetflMuila^ p« Kt«^oW»ký ft 'VosMtf- m 
» p.. Qtaa^kn ftJ pw ' F(IMhbeit(Mr#Mi ^EtetM MUtril \tw •Itre^ 
M swiái|ii aattÉÍHý'iiii>9eÉ ^ákani«i>i éĚMÍdšm ÍMbK^ 'iMrhódmt 
k'si4 roli sawáu býti se sdák) o palmu •^oko^vtdeMi 
Záslužně přispěli ale k zHářnému * wywedenj téi p. Koláfi 
Biel, Kajíka a Ruber. UkonČenj ge4notliwých gednánj a 
wielíké skupádj.»Jb)A»' Bald^tffi i«»rýQblé'npřaiiená ; w&bec 
inusjme i welkeré sehrán} pochwáliti, a wygjmagjce nčko- 
Ek neld^ýčh poklesků mezi aw^ěmá starýini sluhamf hned 
iř pr#njm wýsthpu, Váftléme toto předjstawěáj 'k zdařileg-' 
4at Ádwého roku počjstL-^ •..-•. 
' ' W^^wrieldne ÍO.lédná oj^akb^l áe: »|yiidl9i^^.<t^ 
nediltawenj' bylo nrnohem 'lét)^^, íM&i prWně^Sj, ^ kdyby-* 
čhiue ^e na diwadle tíaiém gedeiikráte tSeh čktÍA dočkaly 
fehy"se hrý wjcekráte opakowáti- mohly; zagistě by mno-' 
lié šttíify na 'některé drsnatosti a nebhlázenosii ^ tdéa' 
prdwosehj zihizely. Obecénstwb, aČko'li'néhnibě četně thro- 
liiá£děůb, áe''dobře bawil6.--!l'. Biel M&Žé Wácláwa kiney- 
lépfijm Kiljhi swým pbČjslL ' P. ' Manctinská á p. Forchhei-* 
XBówá bjly dokonalé. 'Mjsto éljheííých, ale Y>ro ňAhlé zohu*^ 
ráwěn] j>: ' Khimlowškéhb 'néprowozoWaQých- »0&au iétem<i' 
]^w&děl sé mázuřekV hezký fahe^ek, a 'dbbire ^^ad). 
' •• ' W ned^' na to píoncyprV: 'vtTumág na 'Étásélowf 
ttálhi Trógé tmánuinf-^ Rytjřská weselol^r«'W ft (;ediiánjch' 
od F.-i ffóBbfeinttj přeložená oA J. N. StěpiWkiá. ' Pkrádnj* 
kótajk pro heřéfčktu, 'ktferál swau mnóhostťkhnoftt ňa odi#* 
dáti chce! iTákl 'med oitatnjmi- <ísobánfi 'této <i^é»'eIohry* 
ifitřézl^ se ťále;* které se k wděčuým Jx/čStágí,'' á^gfclíkoť 
c«lá;'tia' účinek léstáwená^ hra i ťozliéfúýiiři průi^djf ' a řoz-* 
mimiťa^ téwněglj ' aupráVá^ iiaSdáná 'gest,- nembMá i^ při 
dosti dobrém předstawicnj 'účele* sw(?hO* lAřHurorti.* — P. Ma- 
uMiatfká hrála bliiběta wéhni pilhě ;f 'p. 'Krumlo Wský hyl 
gadhiý' Ktoiiřád m^. iGWiWtiger dbbrbsrfeíriý, Vířný sluha,' 
P. Keláréwt byU- bythiíle trdchu 'líjce l^ázlríťčb^y dohro-' 
niyibiotó--)řakýšilAÍ[ý-'kbnB<Aý nistfá.přai. Mezi že- 
nichy *yl fieyiepíj fl' HflIé|^^pottiá (néincýljmc-li ic) hósť 
Ba-Mdí«0'divnldl& "' ''»••'•' '••"•f •-.•••. -i. 

'» Dne 24. Icdnarť JiKMaXB: iiétífrňcénj'-šé d& wtasHr 
'^^tadfihpi,yffi i g«dnjinj,ch:dW Bodia -přel. qd Ji. Pfl- 
nenu , Pam^|,ugeiiu} scb.ie ta*o nm^fii^ » Velkaxi oblsbau, 
na d^i^adlc .nč^e^m irrjMům bjýira|«, k 4eiituži aroi aegeu^ 
nýboroá zQbw^qj íeáu^Uiwých, zde. dosti p|jluD# «e liáj- 
q^h, ch^a^třc^, .ly^^rí; i ui^jiflné saAturánj .^i^oh nučast- 
njk& nemálo pomáhalo. O dneJifjm předstawenj nemůže- 
me to ale plnau jujraA jrjct,. a welmi- éas^ -mtíi game pří 
něm dlauliau chwjK -^kde totiž p. Gzau (Mukkebold) swau 
^ Iia4 aftjn^,ra^w^9va^ fíftLn rychlý postup celé hry zdržo- 



Digitized by 



Google 



předeš povMit^; i^ ec tkkoai paměti . pi-eiiInčÉaii ' ItfiMá 
w. kAiÁi.tiAi «kc>.U n«dé* . P. Bia<K*rel)po<lat 4o»ti »wi>- 
étný obras dobEodriMMóka Kflř^» a pJ Qrabáugtir gt ró&ei^ 
pro áloKyi|g»ko git dobromjdný^nágttatiiiík Brok^^^gea iko-n 
(1«, le gsuM.i pii ftéoi* gUtédftbósaipo^rowiii*. aókoUVn 
se £«iBtt. diwUí /d«Qďf .gestU aat čUwfikti aéčo. Jldsk^ho pii* 
hoc^r Uyibo w. woddU, »mwý: « wa |St]nrt«k. tňí.fH^i^ « 
iMtié wflká úlobjlI^Mi nak^^Pj; forcUbeiiliow* bjrlft.roir^. 
UíwiU.Eíriíka-'^' ••' i - r -. :■■. i ^^-l 



p^ka U,lfSdc g:iiké pri^ei^stiy M«Mo c^indoba Idivsa $w«r 
|;p! po&d wifiugc, pbgewugj welikonjriUij Pnv^aú ; i np^j do*> 

^ ; , W J9^ko)ii^. duech if yg^au gii dáwno Ockiiué ^ TlmUY 
^QW^ pQČastJlftí í^etto w české wer^e uwedl JFV. . PiNickc^ 
Gtvsiti to Bibli^uk/ Xlasfik^ čjslo U. Cma bude obnáieti 
l«)^Ujbca, a oa.prpdey budau krojn pořádných, koebkmp-r 
^í^jjtsřJlýř yr.poyréjía sUwen^ prúmysloýcli skol w iitnQbjra»- 
fiké íiUei éjs. &Ú, pak w Neklanské ulici (9{iUUnbe9 f 9.afi<) 
djs. 134, pobiji iiow\mi.^«gjiii» 

Z PSSTI* {Dokončen).) Znamenitřgíj tásluhj o apSwnjk 
tento mag) dw. pp. Kusmifay, Chalitupka, Melzer a HodZa, 
hned gako skJ^áMltf hned gakp- pofadatdé, Hotowé djlo 
posláno pak do Peíti dw. p. Kollárowi, ku přehledu a 
oprawě, kde pak nákladem Ýrattncra Károlyiho tiskárny, 
kterému wýsada na ,»Oiet dána, iUňiwA myú$t»n0 bylo. — 
Zpěwnjk okráilen gest přcutíieným, w Norimbcrce -u Maye- 
ra w oceU rytým^o^^rasem. . Obsah geho gest. mnohem bo- 
hatégáj, vlestranUgi^ a naiim oawjcan^gijm Časům súphia 
prtméřený. Reč prawidelnégáj, wcríowánj plynupg^j než 
předeilého. Gsau pjsně w.n&a i na wéecky články wjry 
i mrawopočestnostťkřeiifanské, a při tom ohled brán i na 



. DOJMAOJ KBONIKJk^ 

% PEABT» Parif1i'4hnr9^w4ruhi koncerty Dlo 
«pokogenosti, giito. obecenstvo při pjwnjm koncertu flo^ 
trútnému harfenjLowi progewowalo, byli bycho^fl se.^G^o- 
lioguřgájj néwítéwy nadali. ByMf^ xwýícná. cena. to^ přj- 
éinan anebo cosi gioého, toti ,ir(e g^dnoj^ wěc sústaue ;ivžd/t 
U samá. Parish-Alvars hrál dw»krá^, a sice fantasii. ^ Ql^^, 
roua a sáwérek, n^waný Réveriep^ oboge dle ^l^stnjjic^. 
skládán]. Umělec snage wjhody nfstroge swéh.o, může ^^i^ 

neylcpe sMadby sám zrjdtt, aby výtečaostmi cp neyskwe-j porodu, ano téi na náro4. Cena geho Icwná, totiž 1 sL 
Icgi proniknul. Giaých aáslidi od koncertnjch kusi\ májo, ^^ kr. w. Č., ponéwadž nékuřj dobrodincowé anačné sum- 
kdo požaduge. Neobyčegná dokoi^alost we hře,, o njjž gsroe ^^ ^ ^^^ wydánj obětowalí, gako k.p. welkómoiný p. 
gii předeile ^e su^nili, uspokogila i tenkráte obe^enstw.q,^ dwornj rada SNirifi#» XOOO 4, w, č. Kniha tato w žiwo- 
kteréž umělce pokaždé dwakrát wywolalp. — Karel Lewy^ ^ Slowákft epochm .««iirj, ^ti máme naděgi, netoHko 
hrál na piáno fantasii % opery wLi^jkrecia Bqr|fia,« . g^iž ftfi^ ^ náboženského, ale í « taiřodnjho ohlede. Oby gen wíi- 
sim .komponow^l. Gest .to řjlage sestaweuj někoU^ tak 
i:,waný,ch Et^des, w nichžto se dosti-^ prjleiitosti i^ichá^,,; 
okázati obratnost hry « statné wjtčMi^ n«,d noobyčegnýn^i, 
o^tjžnostmi. Tremolo bylo welnM čistě prowedeno^ Bee-; 
tboTCfiowu ^9^(iflit^ do ? pro piánp p pro Vo^.prawío^ow^l, 
R Karlem. Richard Lewy. ^Iqdiqlřé . Částky pře4páiel .Pjir. 
chard tak. ii^J^ni^, ;íc,Ae.prnw.ému ^př^?^ roFnaly. .Nicméaí^ 
ipusjme vypm^ti^ že gsme od něb^9 .wč^jch pokroků ,fe, ui^- 
dáli. Kawatiuu od Bejiliniho a pjseiH t . » 2)tt biji rneio £t(6t« 



ckni páni kaxatelé a ujttelé na w&obeeném *wedenj této 
knihy do wíech cjrkwj a Ikol snažně pracowali, a w tom 
snad od samého póspoUtéJio lidu přewýáiti a xahanbiti se 
nedaU! K žádái^ .by, bylo i to, aby se. kniha uto aspoň 
mezi domácjmi wjry w Čechách, na Morawě a rfc Slezku 
rozijřila a uk apoitolliynj atala se tauzcbni žjádf né wzá- 
gemnosti. Prwnj' wydínji tSOOO yfjútkhyr *ilné, gest giž 
téměř celé rozebráno, . a protož gíž drUhé- ttrydánj cbysU 
se, které za několik týdnů stcreotypami tisknautí se bude. 

xpjwala L, Bergaurowá welmi ehwaln*,. .swíá^tíf po pjsni, Káxanj při této přjlcžitosti. od dwog. p. KolláVa držané wy- 

}»ylQ hlučně tleslptjoio, giito na pián;i^;Kai^el a na £4hu>.Blri „^^ ^g druhém k tisku giž .připraweném djiM geho kázanj. 

chard prowáze). Kawatnia ale obecenstwo ni^rozhřálaj.ibyr^. 1. . J«n K^«W« 

Ip mif gakoby wý\i;fK citu gen z hr^la, a ne:.ae srdoe byl 

-wycházel. 2V(y ;máwe, teď ,we zpětwft ustálené téměř londyf 

gak se ten neb onen pocit wytknauti má^.ala.knaroé. anar^ 

žei^. wažct tyto. .vzdechy nepohnau dulj. • ; . *• 

"Weliké neltěstj, gež letojnj tteaitrodau obywatelý 

nidofaorskVch osad potkalo, a nemagjc{ch ani pďtra^nj 

zásoby ani žádného wýdělku, bjdau a hladem swjrá, wzbu- 

dilo zde weliké ůČaStewtwj, a ze wíech stran scházegj se 

ubohým sbaménité daty -« na peněijch, potrawS a SatstWu. 



České diwadlo. 






9ěgtrmt 

we pťbápěch paha W. Gřatia, 
H • d i n a je p n 1 n o c i. 

mtefr 

Pomsta lesnjho ducha. 

MelodraiíMilická hra l» 3 oddělenjch dis W. Vbgla od 

J. Pečjrky. 



Č«M»la «Mto wfUa^ n niHé^ % w ••bo^ti f« •AbrIJel; kti^tu iruiw •IřeJv »Maáwá te pAUrehowá přjloh*. Př«dplácj •• u wydawateU nk ítwrt 
léu 4S ir., w«, kttllikuf ectwjcli um pAl léU I »1. » hr., •* «, k. foáUck, jfúií. » »l. S6 kr. »u. ' 



Wydáwánjm Jar. PospjžiU w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



fároilnjiibawnjk pro iechy, lorawany, Slowáky aSlezasy. 



ČJ8lo 10. 



4. února 4S43, 



10. r. béh. 



iGJB (lěr ag. 



•kék tys to, Čelbalfo 1« wykřikl radoslnč 
nmich; mlys »ae potnal^ wylámal gs( mřjs^ awy- 
rwal gsi se z wézenj.*-^ »Aiko!« dj TaUr; »tebe 
čiregA Tozenée, tehe^ slunce diamaDib, poznal 
gsem i w sátu giauťů> wylámal gsem mřjž a pii- 
cbizjiPj abych poslechl rodazy welikého chána. 
Staupniž noha twoge na čelo otroka swého, ka&> 
iJ^ych si od&ai žiwot, a na mjstě padnu bezduch 
Jk nohaum twým, Ecjne I« — i^Čelbu^ó^ pamatugeft 
^e na ty casy^ gak gsi mne mezí stádami kryB»- 
dí^fch konj učil střjleti z luku? paraatngei, gak 
^em se pozdégi w stepách Kapčaků dělil s lebau 
oposlednj kausek potrawy? painatugeš> že gsi sám 
.gedíný u m}'ch nohau spáwal ? -^ pamatugeš^ gak 
^sme spolu padli w ruce giaurů^ a gak gsem gá 
na tě pamatowal ? Čelbugfo^ gá nechci staupit no- 
hau na twé čelo, nežádám twau krew : ale po* 
wiz mi upřjmně prawdu, powězj kde gest dcera 
Bučackého — kde gest Jurgo?** — • &Cbáne můg, 
swatá krwi Giregůl Jurgo gest zabit a dcery 
Bučackého wjce nenj. Jurgo se měl podle úmlu# 
Vy při autěku s tebau shledat na břehu Bohu, 
on ti to sljbil, i chtěl splniti slowo. Než běda! 
— Tatar, gehož gsi byl wyslal s poselstwjm o dnu 
a hodině segítj-se, padl w ruce Bučack^^ch. Umlu* 
wa byla prozrazena. Nadarmo máčel starec slza* 
mi nohy swého přjtele, nadarmo wyz^wal nebesa 
za swědky swé newinnosti; zableskl se mečahla* 
wa geho odletěla od trupu. To bylo pláče w zám* 
ku ! — posawad ho slyšjm w hlaubi duse swé. 
Widěl gsem, gak šd starosta do komnaty dcery 
swé. Dlauho bylo slyleti pláč a prosby, potom 
doílo mého sluchu tak zaufalé wykřiknútj, iehf 
i nd)esa bylo proraziti mohlo. Pak přigel černi 



pokryty wuz, gako b^wag) máry giaurů; do nřhó 
sedl náš anděl, w slzjch ztopená Žofie, a newlj* 
áný otec. Ach cháne! — ach Ecjne I oni zageli do 
wěčné řjše, odkud se pak Bučacký nawrátil sám 
JI nepokogen a o swé dceři pod trestem smrti mlu* 
witi zakázal. Od toho času bylo diwoko a pusto 
na zámku. My prwé wolni gsauce, necýtjce uwěsi» 
něnj, byli gsme uwrženi do podzemnjch dér^ 
a těžká pauta tjžila ruce a nohy nade. Neboť gii 
tu nebyl anděl, kterfž by nám byl alespoň na 
chwjlku swobodu byl wrátil. Ale ty gsi přišel, Ecj- 
ne; potři to plémě newěmé. Rozkaž gen, a sta 
tw}ch poddann)'ch, we sklepjch tohoto zámku se 
fiwjgegjcjch, wylámau se a uchopj zbraně. -Allá a 
prorok! oheň a zkáza budiž nasjm heslem. Ty 
w$ak se třeseš, slaupe nasj ochrany; tobě ruce 
zdřewěuěly, ty gsi bez sjly, pocházj tě mdloba.* 
— »To nic nenj,« řekl Ecjnpokogně a tiše, galio 
ginjř člowěk. Wšecky bauře w geho duši náhle 
zumjraly a gen gedinká tagná, nad zločin čeměg* 
šj myšlénka zcela geg opanowala. Čerw neštěstj 
požjral mu srdce. — i)Nic!« — prawj; »wrať 
se do wězenj swého a powěz spolubratrům, že 
za tři dni budau w Kr^^mu. Teď mi gdi z očj, 
ať tě giž newidjm; odstraň se; gá na tebe ani 
pohleděti nemohu, neboť hlas twfig gest pro mne 
ukrutný. Odpusť mi, milý Čelbu|;o, ty sám ne- 
wjš, gaká slowa gsi pronesl. Ani nečekey a utec!* 
Gelbuga odešel a mnich tu geštS pozůstawšj 
chodj po hradbách, w okno ale giž nehledj. 
Dychtiwým okem bledá blesk po Černém nebij 
sluch napjná po hromowém třesku, těšj se z roa* 
bauřen;fch žiwlů, a opět cjtj w sobě odwahu, 
opět cjtj w sobě býwalau sjlu. Wšecky city roz- 
něcugj se w geho duši, genom láska k ctnosti 
nmjrá w něm na wěky; neboť giž nenj na swětě 
bytosti, kteráž by ho tjmto pautem k člowěčen- 
stwu pautala. 



Digitized by 



Google 



38 



5. 

Bttfiacký. Sotwa le gsem wáď, otče du- 
cSiownjj wyrwal z rukau tatarských — sotwa gste 
s námi několik dnj pobyl, a gii nis chcete na 
wždy opustiti? 

Mnich. Po^ehnii^ hoba neywysdjho bu* 
diž tvrému domu, pane laskawýl Gá gsem mno- 
ho zkusil od newěřjcjcb> genžto mne na cestě 
olaupili, pr&wodnj mé sluhy kláštemj pobili, mne 
pak gen proto na žiwě nechali, aby se mi rau- 
hati mohli, Gi pak gsem stále se modlily a na» 
děge mne neopustila. Nynj dekugi Bobu, a do 
amití děkowati nepřestanu, že gsem wámi wy» 
•wobozen z těžkého sL hanebpébo otroctwj. Nei 
ačkoliw gsem tak mnohá dobrqdiaj zakusil na 
zámku, musjm se giž předoe nawrátiti do kláštera* 

BuSaoký. Zůstaň s námi, duchownj otč^ 
twá pokora a pobožnost, připomjná mi na swaté 
otce prwnj ojrkwe* Gá otjm twau bohabognost 
a 8 teban gediným přál bych si žiwu by ti, neboť 
ty bys mne wedl cestau cnosti a kázně. Z&staá 
u nás, otče! 

Mnich. Odpusť, pane laskawy I W Sedmi* 
hradech gest m&g kláSter; tam gsem přisahal 
Bohu před bratry a před oltářem, tam gsau mo« 
ge powinnosti, a odtamtud budau modlitby a slze 
moge neustále plynauti w tuto stranu. 

Buč acky. Gá gsem tak samo ten na swéin 
zámku! Žádného nemám pro pwau útěghu. Tys 
gedíniř, gehož bych si zwolil. Tys Uk tichy, mi- 
luges samotu a stranjS se lidj gako gá. Celá 
twoge powahři zdá se býti mau wlastnj, W tobě 
nenj nic ci^jho; čsisto se mi zdá, gs^kobych te 
giž byl někdy znáwal, gako bysi byl se narodil 
w mém domě. Teprw několik diij gsi u ná^, a 
gá gsem tě gi^ tak dobře poznal. Ol^e, nez&sU* 
wug mne o samotě, gá potřebugi twé pomocL 

Mnich. Pane, tobě děkugi sw&g žiwot, a 
geště wjce, neboť tys uchránil poswěcené moge 
raucho od potupy nepřátelské. K duchownj po- 
moci gsem wždy pohotowě^ ale opustit tě mo^ 
sjm. Genom chtěg, a pocjtjš sladkost žiwobytj 
yr lůně swé rodiny. 

Bučacky. W lůně swé rodiny! -^ Otče! 
ty newjš, co gsi wyřknul; -^otěe! u6iň, aby mi gi 
Bůh dal, aby mi gi wrátil ! Gen gedno stwořenj 
ať mi nawrátj^ a gá budu šťasten I Otče, nezpo- 
mjney mi na mau rodinu, necbceili^ abych posel 
trápenjm. 

Mnich. Co ti Bůh wzal, wzal ti gis tě s twau 



wfilj/panělaskawyi nebo gsi to sám zhubil, po 
čem nynj tak truchIjS. 

Bučacky. Otče! ona tomu sama chtěla — 
gá*se gj nemohl protiwiti, Onať byla má gediná 
naděge, krásná gako anděl, ba gestě mnohem 
krásněgSj. Před nj padala |ia kolena ozdoba na* 
$j kraginy, mládenci statnj a urozenj, ona wšak 
ode wšech odwrátila zrak swůg. Otče! ty se tře- 
seš, bledneá,' zakrywáá swé ocí, a na twé twáři 
gest widéti diwoky gakysi pocit ! 

Mnich. To nic nedělá, pane můg! mnau 
tak pohne každé nestěstj. Odpusť mépm rotíii^ 
lenji Tedy gest to prawda, že gest twá dcera 
tebau , . . . ? 

Bučacky. Mlč, otče! ani dowa wjce o 
njl Sulo se... A ty, gak widjm, gsi ta zmjge, 
genžto by wSecka tagemstwj ze srdce mi wyssála. 
Gá bych při tobě neměl nic wlastnjho. Ne otče, 
gá potřebugi genom útěchy, a chci, aby někdo 
zničil mau pamět. • .. Ale běda tomu, kdo se do- 
tkne hlaubi duše mé 1 Otče, to byla genom oka- 
mžitá slabost, gá té nechci zdržowati. Ach hůře 
gest, s lidmi nežli sas^u býti I Geď, koně na tebe 
čekagj -^— s Bohem otče, snad se někdy geště nwi- 
djme .... 

Mnich se poklonil, odešel, sedl na wůz, a 
koně ho odnesli; i letj powětřjm gako pták, ga- 
•ko wjtr, gako blesk, a obrátiw oči k zámku, pa- 
třj na zelené waly, wysoké zdě a černé bašty 
z hrubého kamenj ; widj lesknaucj se okna, množ- 
siwj lidu> praporce, zbraá a koňstwo. Spanilý 
obraz hluboko wryty w geho duší uhasjná w tem- 
ném mlčenj. Teď se ohljžj, a z geho ust se wy- 
řinau mocným hlasem slowa: »Mezi neykráshěg- 
éjm kwjtjm gsau hadi neygedowatěgšj i ale ney- 
sílněgšj wymluwnost panuge tam, kde gest ney- 
méně hlasů, a neyhrozněgšj smrt, kde wrah se 
usmjwá. Surowy otče, tys prolil krew wlastnj, a 
swědomj rozžjrá duší twau, hledáš pokoge, ml- 
čenliwQsti — r máš ge mjti.^ — Malau chwjlku geště, 
a gá nasypu na twůg hrob zřjceniny twého zám- 
ku. Než> to gest wšecko málo ! Ona nežjgeJ Gak 
daleko widéti wůkol twého zámku, gak daleko na 
této zemi žigj giaurowé; wšickni bez wyminky ma- 
sj u mých nohau duši wydechnaud, a to bude 
můg poslednj kwas, má poslednj rozkoš !« 

Minula chwjlka, a geště chwjlka, a zámek gii 
zmizel z geho očj. Wůz uháněl, ale opodál ^ trá* 
wě plazj se lidé gako hadi. Gegich zrak gest by^ 
stry, ucho napnuté, w rukau magj luky, a po 
boku palaše. Čekagjť na znanienj. Pokynul mnich, 
a zástupy Tatarů se hrnau kolem něho. Ule! on 



Digitized by 



Google 



' odbazuge Sat» na hlawě mi turbaa wogeaskjS po 
boku áawli, a pod sebau wranjka. Hluk tisjcera 
hlas& odrážj se od oblohy. Běda ú, Ukragíno^ 
tento hluk gest pro tebe w^Tokem smrti! 

(^DokonČenf.) 



OEZDEC PRSD BOGEM*}* 

(Dle Hauffa.) 

Ghwjllcu gen 
Trwal blaholrásný sen; 
Wčera ewálem po rowm^ 
Dnes %ii X praau krew se lm«» 
Zegtra klesnem w chladný hrob* 
Tra la la, la la la. 

Twá mladost 
Pominula kwapné dost; 
Twáře, gci se pyíně skwéljr, 
Gako z růže Vwět se rděly, 
Swadly aoh! gil na wSky. 

Tra la la etc 

Co2 se bát — 
Má se w&le Božj stát! 
Zapfgte gen deskau pjseA, 
Neleká mé wálky tjscAy 
Padnu rád co statný rek I 

Tra la la etc. 



Uctiwá žádost k Čechoslowanum w ohledu 

G.G. Augusta Longina knjžete z Lobkowic, 

na gaře r. m. w Pánu zesnulého. 

Dobré žiwotopisj slowem i činem alawných mui& a 
len, gak dalece na děginnau prawdn se zakládag], gsau Ij- 
' běžnými obrazy, u nichž oko národu milerádo prodljwá. 
Mnohý ginoch wzneseného ducha, mnohá spanilomyslná 
djwka ge pozorugjce, po Činech blahodčgných zataužegj, 
welké aumyslj wnich probleskugj, genito ge ke skutkftm 
podnjfcugj. Pakli dohro člowéka dle ducha i těla proui- 
Lage zagjmáy prawda swau mílau shodau pauze gen hlawu, 
hr4šn pak cit dogjmá: tedy dobro ďowččcnstwu a geho 
národ íim welewjtané a přeiádaucj gest. Z toho následuge^ 
le dobru před krásau i prawdau prwé mjsto náleij. Tjm 
chci toliko řjci, že onen élowčk wý^e stogj, kterýž ušlech- 
tilými činy řjj^i dohra rozmnožugCy nežli onen, kteráž roz- 
mnoienj prawdy nebo hrásy za úkol swého žiwobytj, ner 
dbage o ráznost osoby sivé, sobě uložil. Děgepis a před 
námi ležjcj zkušenost nade wái pochybu dokazugj, že u 
welkém pohybowánj degů ani bystrá hlawa, ani gcoíalnost, 
ale welký ráz ducha rozhodugj. Že welký ráz člowčka 



*} Hudba k této pjsni od Veita welice se Ijbila na* 
<erau obecenstvu, prodež podáváme tuto český překiad, 
pfcgjce siy abychom gi co neydrjwe vr čtwerozpěwu se zbo- 
rem uslyšeli. ťřek. 



opět s wdkých gen' mjiláiiék, genžto wftli k Čin&m pudj, 
vjrplýwá, dokazovati netřeba ; gelikoZ slabá hlawa neboli 
slabý duch velké idey nepogjmá. Pravda, že mnozj, vSj 
idey prosti, toliko ze soběctwj za sláwan a uamostj do 
éin& se hnali, a mnoho slavného vykonalL Ze pogem slá- 
vy ge rozličný, ie sláva rozmanitých stupňA má, že lidé 
vžeiigak po slávě UuŽegj, že co geden věk za slavné vy- 
chwaluge, druhý opět tupj atd., vykládati netřeba; ale 
to pravjm, žehy Čechoslovanó po takové slávě taniili 
měli, by potomk&m pěkným přjkladem v každém ohledu 
lýti hleděli, na něž by se potomci, vespolek ae k dohra 
podněcugjce, milerádi a vděčně odvolávalL 

Komuž maudrému neznámo, že u nás chorá mysl, ne* 
vlastenectwj a mdloba deraucjmn-se cizinstvu bránu otvj- 
ragjc, naze vychovánj tak ve(le, ie o Francauzjch, Angli- 
čanech, Němcjch, Wlabjch, o Hellenech, Bjmanech, starých 
Israélitech atd. nad potřebu vjce vjme, nežli o sobě sa- 
mých, co neybližbjch a neydCdežitěgsjch? Tjm se pro sebe 
jBamy i pro vlast ztrácjme a sebau opovrhugjce konečně 
do samovolného aumrtj padáme. Gaké toho smutné ná- 
sledky gsau, každému bystřegájmu vědomo. Strom se gen 
wlastnj mjzau zelená, národ genom svau národnostj pro- 
spěchu a zniku nabývá. Když gedincové přj kladně ve 
vlasti i za hranicemi vlasti vynikagj, nemalé potěchy a 
posily národ z toho mjvá. Gak mile tito a takovj gedin- 
cové gako hvězdy osudem uchváceni zapadnau, geť sva- 
tá povinnost naSe, v dobré a Živé paměti vjíelikým způ- 
sobem ge zachovati. 

Z dúwod& těch pokusil gsem se, od mnohých váž- 
ných m&žu povzbuzován, životopis slavného a o rakau- 
skau řjá a vlast vysoce zaslaužilého knjžete A. L. z Lob- 
kovic dle svého způsobu sestaviti. Než rozsáhlost p&so- 
benj, vzdálenost děgiitě čin& geho z gedné, netečnost bý- 
valých podřjzenc& z drulié strany způsobily mi v životo- 
pise mezer, gež bych mUerád vyplnil, abych velevážným 
Cechoslowanům cosi poněkud auplného podati moM. Pro- 
tož se, řádkami těmi k upijmným ctitelům slovutného knj- 
žete Lobkovice v Čechách, Haliči, na Slovensku a ve 
"Wjdni ve váj uctivosti prosebně obracjm, aby mne v tom- 
to podnikánj ku sláwé naáich vlastj podporovati sobě ne- 
obtěžovali. Za gegich laskavost vdečnau pijpomenkau 
veřcgně se v Životopise poděkugí. 

Kdožkoli co o slovutném knjžcti A. L. z Lobkovic 
vj, nechť to krátce ve slovanštině nebo v němčině nebo 
v latině, t. g. na gaký gazyk zvyklý gest, krátce a zřetelně 
spj^e. Pro snadněgdj upomenutj krátce toho se dotýkám, 
coby vjtané bylo, ale nikoho v ničem ncobmezugí. 

Cokoli způsob vychovánj geho, v}raz sm^'Slcnj, ge- 
dnánj oznamuge, vááně a náruživosti nakresluge, slovem: 
ducha geho progewuge, l)ude velmi vjtané. K tomu auče- 
lu wscligaké prjhody, powjdky, rozprávky, průpovědi, vy- 
gúdřcnj přjležitostné, progevené zásady, přjslovj atd. vý- 
borně poslaužj. Dále, gak pogednával s lidmi vůbec? gak 
gich v žádostech podporoval? Gaké bylo gednáiij geho 
saukromné? Gak zastával pravda a právo, co učinil pro 
krásu, a gak Žjřil dohro? Co podniknul pro umy a vědy? 
a gak dalece ge ctil a miloval? We v»cligakVch úřadech 
byv postaven, gak uaicpsoval vychovánj mládeže, náro- 



Digitized by 



Google 



40 



dUf t. g. gak si wijnMl ikol, ú«tawA» kottelft, co Činil pro 
weřegné blaiio, gak nalepáowal bosppdái-stwj, slépařslwj ntď 
Zda -11 okraso wal kraginy, m^sta ? Gak dalece dbal o ná- 
rodnj gazyk a literaliiru geho? Gak se měl ku swým pod- 
daným, služebnjk&m, úřadojkAm? Gaké cestj a kam po 
Ewropé we »wém mladictwj konal a k dému se duch geho 
neywjce obracel? Gaké cesty po rakau&ké monarcbii konal, 
gak a Čeho si w^jmal? Přjhody na cestách, gaké pocty se 
mu Wbudy činily ? gaké básně mu podány byly atd. Gak 
zásluhy odm^iíowal a nedbalost káral P do 'wSe pro horni- 
etwj a mineowstwj w rakauské monarchii udinil, co a gak 
polepili ? DOležitégjj dopisy neboli psanj, pogednáiq geho 
ivlastnoruČDJ atd. welml by nám poslauiily. Konečně co 
se kde pro geho památku giž učinilo, a co se -w&bec o 
něm myslj a mlu^j. 

Látka tato nechť se na Slowensku p. t>r. lAíd, Stúro^ 
Ufij prof. Českoslow. řéCi a literatury wc Břetislawě (Preřpoř- 
ku), w Čechách p. JarosU PospjŠilowi, wydawateli Kwět& 
ir Praze, we Wjdni p. Dr. Matěgowi Kaíckowi^ pěsuunti 
G. G. Giřjho mladého knjžete % Lobkowic, synu w Pánu 
zesnulého knjžete A. Longina s Lobkowic, w Haliči p. 
Dr. Janu C^lypowi, prof. statistiky we Lwowě, dobrotiwě 
doručj, kteijžto gmenowanj pánowé gi dále na patřičné mj- 
8to laskawě dodati neopominau. Při tom se téC uctiwě 2á- 
dá, by páni ctitelowé a zasjlatelé swé gméno, charakter^ 
bydlisko zřetelně na zaslané přjspěwky napsali. — 

Kdyby mne někdo námjtkau osočiti chtěl, proČ tí* 
wotopis knjžete sestawugi a ne raděgi někoho giného, geuŠ 
ku wysoké ďeditě nenáležj, protoie jlechticowi wysokého 
a bohatého rodu weleslawnu býti snadno gest, — tomu od* 
powjdám následně: Gako neobyčegné schopnosti nebolí 
genialnost ducha, krása těla nižádnému člowěku dustogno- 
8ti nepřidáwá, protože mu gich beze wlj zásluhy přjrodaa 
darowáno bylo : podobně slechticowi wysoký rod a bohat* 
stwo, přjzniwým osudem beze zásluhy přidány, sláwy a dft- 
stognosti nedodáwagj. Ale kdo swého přjzniwého osudu, 
swé genialnost! k rozmnoženj dobra i blaha mezi swými 
bratry — rozmařilosti, leniwosti, nemrawnosti se nepodaw— 
maudře upotřebuge, zagisté w tom swé zásluhy máge úcty 
a sláwy, hoden gest. Že slowůtný a děgný knjže A. L. 
z Lobkowic, co statečný Cech, po hračkách nebažil, swého 
postawenj, o pohodlj nedbage, přjkladně použj wal, lidem dle 
mocnosti bez odkladu pomaháwal, swých kraganA sobě wy- 
soče wážiw milerád gim, pokud lze bylo, wlady nápomocen 
býwal — každý, Žiwotopis geho čjlage, radostně se pře- 
swědéj. 

A konečně by nám na idey a Činy bohatý pantheon 
slowútnýcb, we wSelíkém stawě a powolánj bywijch Čo- 
choslowanfl, maudře scstawený zagisté welmi prospjwal. 
Ze českosl. národ od Sumawy až za Tokay, mjnjm totiž 
Cechowé, Morawané, Slezáci a Slowáci, co bratři gednoho 
hlawnjho slowanského nářečj, mnohými slawnymi a o nasl 
řj5 wysore záslužnými mužemí a ženami se honositi mohau, 
ano i niagj, nikdo z welewážných ČechosIowanA pochybo- 
watl nebude. 
VTe Wjdai, w Udau 1»IS. Frui. Cyril Kampeljk. 



DOMACJ KRONIKA. 

% PBA9Tv Z gis^ch prameaů dozwjdási« se> le 
o sbohacenj naSj literatury neunawnč pečugjcj, ob^beaý 
básnjk náá, W> «/• PicefSf a wydáwánj básnj, gichžto prwnj 
swazek w rukau máme, pokračowati bude a gežti w běhá 
tohoto roku druhý swazek tiskem wydati hodlá. Můžeme 
se nad jti, že toto . aowé wydánj rowaěi tak wjtané bude^ 
gako prwnj, a že ohledem obsahu i nákladu, wydánj prwnj- 
mu se wyrowná a snad i nad ně wynikne. KéŽ by té< 
PřÁielstwfy gei w rukopisu chowá, tiskem wydati se od- 
hodlal ! Gest to 100 básnj osmnáctiřádkowých, slohu sli- 
čného, obsahu zagjmawého, na zpAsob tolika IjstkA přátel* 
ských. Welmi by se nám pracj Uuto sawdéčU. H**. 

Na sutktt OiHČenškém (^^Uxihoxf) w Prachinsku pa- 
nuge powěst. Že w pAdě samého statku poklad se nacházj 
kterýž rok po roce o krok dále k Sumawě se bljžj. Mnoho- 
kráte prý lidé ten poklad sdwihati chtěli, nikdy 'se to ak 
nepodařilo. — Magitel sutku má skutečně kljč od toho po- 
kladu, který se wždy při prodegi nowému pánu, gakožto 
kljč GířiČenského pokladu, podáwá. Na kterém mjstě alo 
ten poklad ležj, newj žádný, škoda Že zakljnači a kauzelnjci 
giž nepanugj, pro ty by tu byl kus práce! '• ^ ®« 

Z Berljna oznamugj wšechay spráwy, Že braUj Leh- 
manowé se swau společno^tj ruských tanečnjků a pantomí- 
mA weliké pochwaly nalezagj. Za několik málo neděl při- 
gedau do Prahy a budáu předsUwenj swá dáwati w no- 
wém diwadle Stogrowu* 'Osmé iádostiwl spatřiti, gaké ob* 

lihy tady naleznau. 

■a ■ ■* 

flUTSTOZOR. 

Dle neynowěgijch zpráw z Petrohradu byla na tam- 
něgSjm welkém diwadle po pět a dwadcáté dáwána nowá, 
pAwodně ruská zpěwohra w patent děgstwj se zbory a tan- 
ci, w hudba uwedená od M. J. Glinky, pod názwem Au* 
$l4»í a Ludmila- Byla prý přigata s náramným nadicnjm 
a p. Glinka při prwnjm předsUwenj po třikráte wywolán. 
Časopisy gako o záwod chwálj tento gcniálnj wýtwor, kla- 
dauce ho po boku neywýtečněgsjm pracj m tohoto druhu. 
Keferent Sewemj Wčely ukto se wygádřil: Pan Glinka stal 
se chlaubau národu našeho a my daufáme od geho zname- 
nitého nadánj plodu, gimiž národnj hrdost naáe se welice 
powznese. — *• 

K neyznamenitěg^jm ůstawAm w Pařjži náležj doza- 
gista kněbtiskáma p. fioulé, kterýž welmi důmyslné wěkn 
uyněgMJmu rozumj a dobře % něho kořistit umj. Kněhti* 
skáma geho podobá se ohromné fabrice, w njžto tři paro- 
stroge pracugj. Z ústawu geho wycházegj denně troge no- 
winy, a mimo to obstaráwá tisk asi 50 nowin a časopisů 
wenkowských. Wypočetl totiž wydawatelAm aowin po 
weaku, že by lacin^^ účele swého dosáhli, kdyby listy, 
gežto swým ČtenářAm u wýuhu z parjiských podáwagj, 
hned i w Pařjži obsUrati dali, a takž tiskne padcsaleré 
nowiny gednau formau, genom že názwy změnj a poslednj 
stránku nowin čistau neehi, na kterauž pak teprwa po 
wenku domácj nowlnky a zpráwy se wytisknau. 



ČRsopia t«nto w> chi«j w« atfvlu • w sobot* fio p4Iorljch f luldan druhaa •iY«ati pHaáwá so p«larch«Mrá přjloha. Předpkej m u wy4«wolela na •twrl 
lei« 48 kr., wo kuihkupectwjch na půl léu 1 si. 36 kr., na e. k. poiurh pnll. « %l. ^ ^t- s^ř. 



VV^ydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



HirodnJziHvBJk pro íecby, lorawany, Slováky a Slezany. 



qsio iL 



S. unmra ŘS49% 



10. r. bélu 



OVMXnSBKBCm 



W kasamatecb, w tnhé WttibS, 

SecQ starý WoIh3rBÍn5 
Zegtra musj kulkau [ladnaut 

"Wolné stepy pyšný syn. 
Wjna má i kylek, poiiě& — 

On yrimk divné lU to blcdj. 
Smutně statné wausy hladě, 

Gežto se mu na rtu iedj. 

I^awStjwit bo pHgde gebo 
Starý strasti spoludmh, 

Z gisew, X knjrft slae stjrá, 

S pláčem zYiolk: »Těš tě BhhU 

Spadnef mu i slza, wSak se 
, W knjru kryge, gako studem. 

Ze na twář tu gizew plnau, 
firdau pHila pauliým bludem. 

»Ze gsem zabil oficjra 

Člowěk by tu wztekem pukl 
jtjct mi, ie gak židák gedu—- 

A lak holobiadý klok i 
Ps& mi nadat ! — Gá byl taký 

Oficjrem ! — brom a peklo I 
A to klauěe w twář, w mé gínry 

Česlaé hífijkwk mě seklo. 

BffMře, ty mě musj4 stNitl 

Swatau's kulku sobě lil 
Z olowěnýcb matek Božjcb — 

Geltě gsi gí neodbyl. 
Měla to být fláká rána I 

Ted mne střel nj, ai si Udoifl 
Před swau gamu otewřcnau, 

A swftg otčenášek řeknu. 

Ka prsatí fád s ran giř ne«Q, 

Gegi mi křjžem ocel wtal} 
Zde mě' smrt gii pon^Čala, 

Nadcmnau když ord bral^ 
Sem mě mnsjS zase Střelit, 

Nemušjil se terče stydět, 
AJ j^ nad tlukaucjm srdcem 

Cerwenat se budeá widět.ii 



Bratr wyndal x itader kulku. 

Bratra ▼ gizwu celowal ; 
Ljbánjm ta rAině zkwetlaj 

Kulku gemu w ruku dal. 
Ten gí s nsměwem potěžkal, 

PH tom sobě w oči hle^ji 
W náruč padnau, rozplač] s^ 

Orlowé dwa stařj, ledj. 



Za swjtánj tré ran padlo. 

Děti! padl otec wál, 
Wy to newjtc a rannj 

Modljte se otče JkáSl 
Doma, daleko w swé cbySi, 

Ty dwě neymladSj to wědj ) 
Třikrát na okno tlauct slylj: 

»Matko, tatjk oknem bledj !<c 



W. NeWtký. 



EcJd ieraga 

(Dókonienf.) 
6. 

Gis gsau rozpuštěni gezdci po tJlraginslé 
zemi. Dlauhým dawem^ gako fi^edinký řad, gako 
rozlehlý les hrnau se Tataři, a w čele gích Ecjn^ 
Hučegj bubny, řinčegj rohy a trauby, allasowé 
praporce a černé bunčuky plápolagj powětřjm, 
koně řechtagj, a křik wogenskj^ rozléhá se po 
širém poli. Hrůza kráčj před Ecjnem. Bohatj 
a chudj lidé zanechawše domy i paláce utjkagj 
před njm. Mladj a stařj, ženy a déti blaudj po 
obšjmé rowině, autočiště hledagjce před smrtj. 
Wšady |[sau genom slze a nářek, zmatek a zau* 
falstwj. — Za Ecjnem ale panuge celau kraginau 
brobowé ticho. Města i wesnice hořegj rud^m 
požárem, po cestě ležj rozwlečené mrtwoly bez 
šatu a bez nadějg^e pohřbu^ a hegna drawfch ge» 
Strábů wznášegj se nad zpustlau, popleněnau a 
wyďrancowanau zemj. Padl i zámek Braclawsk^; 



Digitized by 



Google 



42 



na kopci při Bohu kauřegj $c zJjřjlky scsuKch 
zdj a swalcných bašt; geu^-^edna sjni' dosawád 
neporučena pozustawšj ge* zťjcllem vY'^1*« nešté» 
slj, wseho zaufulstwj, Žádnélu) nenj wideti, žá- 
dny hlas se ncozVwá.^ — Kde gest pán? kde gcho^ 
«ljulÍQwá? , kde muinj bsoj^^iycí?, W»klyiii'gpíu 
nagednau takořka za žiwa pochowáni. Rozwa- 
liny ge krjgj. — 

Wjtr šumj po rozsáhlých stepách^ a Ecju 
se 4i' prosířed aw^ch nesčjslných ord ná ' koni 
wypjná, twář geho gest zkriwena ďábelským 
snijchem; kdykoiiw pohledne před sebe, zachmu- 
řj se čelo geho; pohledneli za sebe» xozgasnj se 
Ijce geho. Sotwa xe ukáže na wes, giž stogj 
w plamenu, sotwa ukáže na zámek, gsau z n;eho 
zřjceniny a giaurowé wSickiu ležj bex ducha- 

Na široké plání boij se geste klášter, gako 
labuť na siných wodách; geho wysoké weže str- 
nij k obloze, a křjž se dotýká oblaků. Což ho 
Ecjnowo oko nedosáhlo? či snad strážný anděl 
ukryl swatý tento stánek před očima neweijcjch? 
aneb wštjpil nepřemožitelnau bázeň w srdce Ta- 
tarů, že se neosmelj w tuto stranu přibljžiti se? 
Zastawj se clián, ohljdne a podiwj se, že ho do- 
sud nezpozoroiii^L Což nespadne křjž na pohled 
geho oka? oi gest to snad hrozba Božj aneb 
mjsto caroděgské, gehožto se Tataři lekagj? — 
I dal znamenj chán« sám se w tu stranu obrá- 
tiw ; tu zasténá země, prapory se zachwěgj, a 
w neywětšjm cLwata ženau se wSecky zástupy za 
wůdcenL, W okamženj gest klášter obklopen gako 
mořem hlaw tatarských, gimžto nic wjce w cho- 
du nezbraňuge. Hřbitov gest oiewřen, a na něm 
gsau náhrobky,, křjže, . kwjtj a stromy. Ze za- 
niknutého kostela slawně ozýwá se dutý hlas war 
han* INa dwoře nenj žiwé duše, gen na wyso- 
tém Idásternjm pawlanu stála, gako socha, žen-, 
ština w černém řeholnjm rauchu a černém zá- 
wogí, w prawé ruce držjc křjž. Ppd tjmto zna- 
iijcnjm ráda chce umřjti; ona smrt neočekáwá, 
hýbrž sama wstřjc gj wyšla. Uzřewšj gi Tataři, 
zawyli pronikawým křikem, a mraky střel se řjtily 
ze wíícch stran na ubohau žensúnu. Kleslať bez 
smyslů, krcw zalila poswěcené raucho. I podi- 
wilť se Etjn, že se člowěk, že se djwka směla 
odwážiti s takowau srdnatostj očekáwat gegich 
prjchod. U prostřed hřbitowa zastawil chán swé- 
ho bugného oře, rozkázal, a hned mu poddanj a 
dnihowé geho přinesli na mkau tělo řeholnice, 
tisjcerem šjpů probodané. Giž gest mrtwá, a 
geště tuhá ruka křjž ku prsaum tiskne. Poloze- 
ni gsau ostatkowé gegj k nohaum wůdcowým, a 



' Ecjn, pán nad inilioný, pán nad žiwotem i smrtj 

i wáech oby<\*atcm Ukraginy, Podolj a Litwj-, po- 

hledoe na rnnsvolu* iachw^ge se, wlasy se mu 

zgežj, twář mu zbledne^ a on hlawu si w plášť za- 




stená -xemf, pjskowý mrak zakrýwá zástupy a žá- 
dný z utjkagjcjch netraufal si nazpět ohljdnauti, 
nýbrž ^le uháněgj. W dálce ge* girfí wí^lěti, 
gako černé mraky, gako Černý pás, posléze ale 
gako pohj-bfiwý bod mizj w zelených dtepáeh. • 
Rozličné powěsti roznesly se mezi lidem 
w Podolj a Ukraguu'. . NíkíPÍJ prtwiii, že gaké- 
si čáry zahnaly nepřátely. Ginj bljže kláštera 
bydljcj si^^ato^a^ twrdili, že pohan .Tukau Božj 
zázrakem gsa dotlďiut opustil doibyt^ch kořistj a 
utjkd strachem,' a opět ginj gistili, .že Ecjn po- 
uiátw se na smyslech* tak náh)e a nco)|^ čcgně do- 
b}taL zemi opustil. A tak «i každý w\kládal au- 
těk Tatarů dle swého domnění; žádný ale newě- 
děl, že řeholnice položená k noKaum Ecjnowým 
byla Žofie, dcera Bučackého. ... 



Napoleonowi pobocidkowé. 

6. 

Do Pařjže .se nawrátiw, naleznul Napoleon 
wšude strašliwé stopy minulosti a geště strašli- 
wěgšj obáwánjrsc budaucnosti a ge^j negistoty. 
On sám, ač při obleženj touloiidcém jtak wýtečné 
služby wlastí byLwykonal, potkáwal se wšude sne- 
sprawedlnostmi přetrpkými , ani auřadu, ani wlast- 
njho gměnj nemiige, aniž giných pomflcek znage, 
stjsněn gsa chudobau swé rodiny, w Jldarsilii zů- 
stawcné, a skljčén churawoslj, pošloju ze zármu- 
tku, gehož se ani důwtip weiikého muže w 25. 
roku stářj tibrániti nemůže, tráwil sjlu ^wau mař- . 
nými náwrhy, neyraděgi stranu kragiu orientských. 

wByloť by to předce krásné," prawjwal usmj- 
wage se, ©kdyby se chudý Korsičan králem jeru- 
saiemským stali*^ 

Když se před njm o Čjně mluvrilo, skákal 
rád do řeči. »Tam odtud dala by se neysnadně- 
gi mocj Angličanů ugma učiniti. « 

Tak ubjhali dnowé geho nazmar, a wšak 
weliká událost měla geg nagednau na děgiště 
swěta powolati. Bylof 12. Vendemiairu; pařjž- 



Digitized by 



Google 



^ 



ské sekej (člwrlí) chopily se zbraně, clitjice proti 
konVeiltu^ tetdegšjmu národnjmů sněmu, \Vyra- 
zití, Zpraweni gsauce o hrozjcjni íóm burictwji 
shromáždili se ^^pujtQ^wfifi^ ,q; |jpdenácté hodině 
wečer, a gali se rokowati o prostředcjch, gimiž 
by se nebezpeSenstwj toma agjfi dak>/^ Komniis- 
saři skládali wšeckii winu a pótíesky. .na generá- 
la Měnou a pronesli. na ndg.žalobui! pauhými ale 
řečmi nebylo nic zpi^avt^np.;: nuisilojí ^e gednati. 
Ohljžegj se po geiieráhi, kterffhj éé neostjfchal« 
wseho se odwážiti;. nawřhúge šé B^^řřas, i giná 
gména se gmenugj; o Bónapartowi mluwj ale re- 
presenUntí, panpMitugjcj se na Xpulpn^ a gméno 
toto pronikne až k bledému; sucfaléíiiu, spatně 
ošacenému mladému muži, žiwé týtfr debatty po- 
zorně poslauchagjcjmu. GestF ť6'Najioleon. 

Téhož i^eCcra, gsa . w 4iwaďi^>/ /zaslechl -o 
třenicech w ulici TiVíe&iiské. mezí^iiái^odnj gardau 
a, T^c>g;skQiix konventpwjfm. Qdebral se..z,jdiwa- 
dla,, prohljdl si marrié pohyuowánj-se generála 
))iIenou£U a puzen gsa neppkoj^nau zwedawostj, 
za^el, do konventu, aby spatřil, co se díge. Př^s 
iilv(r% hodiny pzvwalo. se ,njiu geho gméno w sále, 
jMi pak hlawu. máge: w lokty . pod^pi^au^ ;^H^(Arr 
Wal u prostřcíd rozgitřeného okolj swélio tiepo-- 
bjilfty ; ; nagednau pak wzchopfl se á sběhl. š ijaí-^ 
lerie do JLomitétu, .kdež. «e piráwe ipzbodlo,,«iby( 
Barras wrcíhnj zpráwu nad ozbrogenati močj při-' 
^L iBarras spatřiw geg, zawolá ho a, ucinj hned 
druhým velitelem. 

Byloť to o prwnj hodině rannj. 

Známo-tě^ co Napoleon tohoto zaameniv^^lio; 
dne učinil a kteřj byli následkowé toho. 

» Nezapomeňte,* prawiL druhého dne Fréron 
na národnj řečifitelnici, »že geneAilowi Bonapar- 
towt ^diného toliko okámfténj 'dopřáno b^o ke 
ivsem tem maudr^m nařjženjm, gichžto ilá$lédkV 
před oíiima máte. « , . » 

O chwjli pozděgi obrátil Barras 6ám'^we)rai' 
slawne pozornost swych druhu na TV}*kóhané služ- 
by swťho.podwelitiele a.>vymohl na nich dcMi^it,. 
gjinžlo se 'Bonaparte za druhého welitele wnitř- 
nj armády potvttdíí/' Z ná^odnjho sněmu pře- 
šlo pak gméno Bonapartowa do nowin, wyniknauc 
takto z tcn^voty, * kteráž ge posud .xiifaiilowala. 

Dne 15. Vchdemiairu pow;f'šfii Napoleona 
za zborowého generálaí a o deset dnj pozdegi byl 
neywyiíým wudcpm wnitřnjho wf)gp$ka/ ^#iněn. 
ObzTvlášmj tato přjzeň, kteráž se nagednau muži 
tak málu luiámému dostala, rozdjl mezi g^ho 
nilúdjm a wysokau hodnostj tauto, obracowaly 
pozornost wsech na něho : ow^i^-ip l^l^ž jfCH' ^ 



stě aríl Sestriiecjtmj' řók átařj swéhb nebyl dokonal. 
Zr&st geho byl "mafy á stjMf^ ol^ljěég i^-pádlý; 
dlauhě, hepudťowané wlásy padaly mu s obaa 
stran ?eřa, wzadu pak byly w cop spleteny. Uni- 
řorriia brí§;ádnjho ' generáía, kteraiiž' geště nosily 
gewilá patrné stopy sešlosti. W dokonalé repu- 
blikánské gednódíidiostí byla na nj mjsto wšeho 
wysjwánj skrowná hedbáwná porta, za oněch dob 
systeméni názwaná ; slowemj weškéreh geho ze* 
wněgšék neměl ničelioVdd sefee, po by wážnost 
zpusobówalo, wygmá gedioě oto, gehožlo hrdost: 
yiéwše^nj byla. Spatřil-íi ho kdo, musel se tá- 
zati, tdo to g^est, ookůaže přicházj a kterVmi zá- 
sluhami poručena se ušpinil;. a i^ikohó nebylo, kdo 
by na t\to otázky odpoweděti uměl,, leo poboční-^ 
kowe geho a zastupnjci národnj, . znagjcj geg; 
z Xóulonu. • , ' . * 

*" 'ítdyž nowv tento vťrcHnj generál, wogsjca 
wnitřnjho^ hlawni Í>yty swé w^Pařjži osedl, měl' 
při sobě ýuHQÍa a .Mftrmonia. Za několik dní 
wstaupil též mladý J[^;yi(irro.i5, , od Letourrei^ra 
děla Manclie .hprliwě scbwálený, do pqčtu.gehon 
pobočnjků, kteréž rpzmppžiti musel, a nápodo-* 
bjie i mladsj ^^\\o hr^Xrj^hwisBma^ 
d,Listognjk u dragonů, s njmž Ň,aj)pl<řon, gak sám^ 
powjdá,. w prwnjch ^Tvých služebnjch letech. cjilébj 
i plat děljwal.. Pozdi^-gí byl J|fjwrai.pndán.5 sestéí 
pak mjšto pobóčnické*bylo .p^o.Jlfiíírowa scho-j 
wáno. 

».Obcan Muirpn,'' psal Napoleon k direk*^ 
toru, Dslaiižj od prwnjch dnů reyoUičnjch při d,é- 
lostřelstwu. Při pl^leženj. toulon^kém wyaikm^ 
obzňlástě_ a tí^int^ž byl ijrapěn, k4yž,gedeiřr z neyr 
prrvnegsjch, prus^^elem do powěstné anglijcké re« 
dyuty se dral. ^ J)ji^ i%. ,\>ndemiair^rjdií.gednii 
z batterij, k ochraně konventu postawených. Té*^ 
hož ,dnp welíc? lío^í prospěl,. chci gi^gáestýnř po» 
bočnjkem sWVm učiniti,, a žádám tedy pro.něgo 
patent za setnjka.* 



QOiWACJ KRONIKA, 

>. ' 31 PBAHV* (fiuott) fconcfrC ^ed^t^if OeciHMiBU %. 
lééna iosáie pUtie^jéhéni') Ch^alné^^naženj gednoty Cedli-i 
énské xashihuge w plaé mjře, aby dofcU Kna^né účastenstwj 
frbecenacwa widy (febti . srůstaio. Kclo nestraaiiě '^ sumliti 
cl^ae^-ONfesj wy znáti, áe vrelmt nmmenitó ijly k' ďosaženj 
cjle swúho s^rornau myslj se sgedaotiwáe, £tál«. &tre4nj..J6Cr 
•táttkráéegj, wariisrjce «<►, íiby na ákoilu Vrkí dobré taen- 

ijbaly. yr zamexaosii Welké nafmttij-xbtidTio—fWD od 

J/iJB« Kittla, gviio ofi posud -vr rukopisu gednotč kprowo 



Digitized by 



Google 



^ 



•enj sdělil. , Pr^^e U (C— mall^ pro piano, hauale ft (eDo) 
sesláwá te Čtyř sad, » nichlto pěkn^ a mnohostranně pra-» 
wedená myšlénka w ůwodu, přede wíjm ale neodolatelaá 
bodrost druhé sady a citu plné adadžo wSech srdcj se 
tmocnily. Gen při záwčrka pohřebili gsme ^snau finálnj 
ukončitost. Rozděleny celé úlohy na tři djly, střjdawé -wy- 
nikánj gednoho po druhém swédčj o dokonalostí sklada- 
telawčy jehožto umělecká powěst w2dy dále se Ijřj. Hra 
(Deutsch na piano, Mildner na hausle, Tischer na Cello) by- 
la wýborná. — Zboř apjwal hymna od BeethoTena, w njl- 
to gsme w2ak ohrómnost ducha geho neposnali. ^ewy- 
slowně pěkná byla Pjteň mégawá od Mendelsohna-Bartho* 
dýho pro ětyry hlasy. — Rotnaneg a allegro^ od Deutsche a od 
něho samého na piáno prowozowané, wysnamenalo obecenstwo 
i pro půwabnost skladby i pro Čistau hru. Wywolán gsa 
musíl p. DeuUch Allegro opakowati. Z dwau sbor&: jti^ 
trol cilánňý od Schumanna a zhor laupeZnJH od Kole- 
do wského, zasluhuge druhý wětlj pochwaly. — Náhodau 
sulo sc; ie gsme také něco Českého slyleli. Nenadálým 
roznemoženjm-se p« .Sá'ngrowé nemohla pjseá Gordígiano* 
wa; A^eh gfptiičin čpjwána býti a mjsto gegj sasUupi- 
la Pjseíf hutiUM. Gé to nestranná prawda a holá zkuše- 
nost, že, kdykoliw Strakatý něco Českého zpjwá, -wždy 
celým obecensfwem pohne. I tenkráte bylo widětí, gak ipěw 
gého dalémi wládnnl, tak 2é se wólánj obecenstwa dřj- 
"^č netttiiilo, al spěwec pjseíl podruhé sapoČal. U wel- 
iém počtu shromážděné obecenstwo stěžowalo si gen na 
nfesmjrné htírko a trocha dlauhé přcstáwky. Zbory dingo- 
i^al gak obyčcgně-p. Abt. ' R.- 

Masopust usedl si letos na mnoho neděl na tr&n pano- 
Hnický,' a wesele "wede se posud w řjíi geho. Bál sa bá- 
Tetúy beseda za besedaa a ' samé radosti ! Neyprwněgžjho 
iittjsta až posud sagjmag) od mnoha let pořádané spole- 
čenské^ fi%, gakowé letos dne 1^. a 15. ledna na ŽoíjnS 
it odbý-^aly, a gcžto pěkným wýborcm hostft, sličnau ůpra- 
'WkvL, ivrzomým ' pořádkem a ' nenuceným ' rozmarem wy- 
llikaiy. • 

íKwlá^nj zmjnky zásKihuge ale bál, kterýž na den 19. 
ta. m. sbor zdega(jch městskýdi ostrostřelcA ke cti wážného 
welitele swého, p. ritmistra Gindíicha', na památku SOleté' 
služby geho, uspořádal. Celý ten ples podobal se krásné be- 
sedě , kterauž pauzj přátelé mezi sebau strogj ; tak weselá 
mysl gewila se we wiech přjtomných, a dosuupila stupnS 
ney wyžijho ,i když o p&l noci • wýborowé bálu gmenem ce- 
litko sboru welkeii swému na d&kas úcty swé pěkně pra- 
cowanau podobiznu geho podali, w odé společnosti České 
k geho úctě složená báseii se rozdáwála — a když poslés 
plným zwuLem národnj: „Zachowey nám krále l'< lawsné^ 
{a ! — A ušák i o wžeakna ginaa pljprawu k tomuto iro* 



Číem, gakož i o dobrý pofádel^ po £elaq noc ^byli si p. 
wýborowé pěkné zásluhy. Hczaunké byly tanečnj pořádky, 
gimU dámy fwé poctili, obsahugjce následnau básnička : 

• 

W 1 H s t e n k á m. 

Do přátelské besedyi 
Mflostně se usmjweyte 
Kauzdnými pohledy. 

Zawjteyte, déwy České, 

Wyi gsie ráge aiatý kwét, 
Oči wa«e gemno-leské 

OgasAugi temný swět. 

A ta ústa ! — rozkoi plyno 

Ze rtft modem slazených, 
Žel a péče wámi hyne 

W dobách láskau blažených* 

Wstapte w kolo, České panj, 

Wámi žiwne každý ples, 
Wám se iráícehna sídce klanj, 

Mégtež tady wládu dn#s. 

VTúbec rozezli se hosté, wytrwawle wespolek do pot* 
dnjho gitra, plni radostné spokogenosti, wesměs gedno jffAnj 
progewugjce, aby totiš ta sama společnost ^elc5 D gednom 
bále se shledala. W— f. 

Nowé diwadlo nale wzbudilo giŽ mnohé péro k Čin* 
nosti, a hji by se i mezi pracemi, tuty Časy Lptoiroza^ 
zaslanými, djla pftwodnj nenacházela, ge mezi nimi předof 
nmohé, kteréž repertoár nájí ozdobj, a delčj čas na díwadle 
se udržj. Negen aby přátelé diwadla nabcho widěli, Že st 
pro přjStj časy ledaco ptíprairtige, ale též aby překladatelé 
naži zwěděli, co giž na gazyk nái přewedeno: uwádjme zde 
hry, které se giŽ úplně w rukopisu nalezagj anebo z wět- 
ájho djlu giž přeloženy gsau, gakož: Jan, wčwoda Finský, 
Karbanjk, Mina z Blahodowa (oon Sdairn^eim), CaTdiUa«^ 
Sklenice wody. Tetička (z polského), Oba Klingsbergowé, 
Žert a prawda, Dcera lakomcowa, Bayard, Korona Salusan- 
ská, Ona ge Sjlená, Dům Barcelonský, Guttenberg a g. 



SUTETOZOR. 

Ze wleoh zemj Rakauského mocnářstivj počjté terně 
Česká neywjce opatrowen pro malé djtky : w samé Praze 
máme 4, po kragjrfi nalézá se gich 12, vrjce méně obsá- 
hlých. We jriech podobných okolkách <»lého cjsařstwj 
diowá se asi 10,000 djtck. 

Král pruský přiřluiul básnjku Emanuelowi Geiblowi 
ďožiwotnj penzi 300 tolaru za nowau dramu, nazwanatt 
sfRoderich,<c kterauž mu byl Tieck doručil a přečetl. 

České diwadlo. 



Zegtra : 
POKI.AD OFATOWICKY. 

Drama ne S gednánjch od W. KJicpery. 

na to: 

ILUTÁ ZIMNICfE. 

Fraika w 1 gednánj přel. od J. K. Štěpánka. 



Čmo|1« Ulito w^rhi^j we středu a w gobota ^% p41ar«j«h ; každan drakátt atřala fHááwá m fAlmnhowá pijloha. P»«dplácJ •• u wydawalala m «t«r»l 
léta 4S kr., we knlbkupertwjrh na pAl léta 1 al. SS kr., na e. k. poiUch pOU. t si. 86 kr. alř. 



-r-^ 



Wydáwánjm Ján Pospjéila w Praee. 



Digitized by 



Google 



Kwtty. 



liroánJzibawBJk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Čjslo 12. 



ÍÉ. února É84S. 



10. r. béh. 



CIKÁNKA. 

Za Webera pfí lesjékn, 
Zdenawau pod stránj, 

Tancawali pH bubjnkti 
Kolem ohně cikání. 

Kořalka si podáwali, 

Rosléhal se smjchy 
Besstarostná spokogenost 

Wyfalédala % nich. 

Opodál wiak smvtná déwa 

Při potoce seděla, 
Bolným okem do prandu se 

Wlnjcjho hled£U. 

Hawranj gj wlas se žjge 

Snéhobjlé splýwá, 
A myAlénka sa mj^lénkaa 

S wodami se sljwá. 

Oko éerné, giskrnaté 
Zhawým uhlem zplane, 

Z koralowých rt& gj zefyr 
Slowa tato wane: 

O gak mnohé, winko éistá, 

Skaliny se bigei, 
Neili twoge sladké toky 

W ijřé moře wlígejí ! 

Gak tjy wbko perločislá^ 

Tisjckráte zastenal. 
Nežli paut swau křiwolakau 

K mořské zpausté wjrkonálf 

Gak se whiko, mnohonáctkrát 
Dehtem zcela zmladjl, 
' Neili swoge wřelé tanhy 

W chladě mořském tchladji! 

Gak ty, wlnko antlocitá, 
Duii wohič wydychály 

Kdyžto genom sprostý kmfjtek 
Ozdobiti rosau mkil 

Tak gsan také mogi dnowé 

Zlým osndem hnáni, 
Takto mnS též twrdé skály 

W letu wohiém hránj. 



Národ můg se cizjmi gen 

WWně wlastmi proťqrá, 
A znenáhla beze sled& 

Neoželen un^rá. 

Mne pak i w mém tichém snSoj 

Skutečnost wždy poleká 
Ach a moge trudná cesta — 

Ta gest gejíti daleká! 

J. tídknšítcw Ljiaaa. 



Staniž se wfile Páně! 

Wenku burácela wíchříce> potrásagjc wyso» 
fcými^ starobylými kostelnjmi oknami ; kohautek na 
obrowské střeše se třepetal ; m*ány a čápi na waz- 
bách piljři\ a \^ýklenkách hnjzdjcj^ a káně na še« 
diwém> joechem porostlém wykýři strašjcj» wytjm 
Ideluziny .a^ poklidu swého wyděšené^ auzkostliwó 
kwákaly a pujgOLélé swé bydlo oblétáwaly^ — To- 
liko u wnitř kostela bylo ticho a prázdno. U ol- 
táře lampa« g^gj^ negistá a chwěgjcj-se záře se 
stjnem noci zápasila^ poskytowala pohled až tu- 
ze smutný. I wj^skytla se tu mladická^ bleďaun- 
ká iena, genž plačjc na malau^ dřewřnan ra- 
kew se napjnala. Gegj rozcuchané wlasy wisely 
porůznu po ramenau i týlu gegjm; twář gegj, 
starostmi a bděnjm zbrázděnau> protýkal praud 
hořkých slzj. aSlyšjš mne^« wolá hlasem zaufan- 
liwosti^ austydlá wražedlnice> kteráž^ drzj zlodeg- 
ka, dobau nočnj do chatrčj a paláci\ se dobýriáš^ 
zde wetchau žiwobytjm omrzelého budowu bořj- 
wáš, tam zase růži w paupěti rusjwás ; poslyS 
mne> hrozná žnečko, genž po rozsáhlém žiwota 
roli kráčjX a s blyštjcj se kosau zelené i zralé 
obilj posekáwáš — poslyšiž matku neupokogítel- 
nau, kterés wšecko wyrwala^ a genž nynj gako 
osamělý strom samogediná tu stogj na panšti 
bez utěšenj^ bez podpory w starém wěku swém! 
— slyšiž mne ! poslyš mne I*' 

Digitized by VnOOQiC 



46 



Awšak němé zůstalo temno wukol n ^wíifcdi; 
genom kwjljcj wíchríce gj odpowjdala. 

i»AJe'což obwiňugi te^^^bezetélesnýlioslUipr 
Čel' kwjlila ubohá dále; vnebigeí giž citelné srd- 
ce we twých kostěných prsau, aniž krew horká 
IJly twoge profagháy aniž se ronj antrpná sha ae 
wpadl}ch očj twjrch* — což tu žádám na tobě, kte- 
rás bez prsau, nemohauc ucjtit ulrpenj matky 
nešťastné!* 

Opět iia rakew klesagjc kwjlila hlaBitě, a 
když oči pozdwihla, upnul se plačtiwý zrak gegj 
nenadále na něžný pohled Madonny; utěáugjcj 
záře wypryskowala se z nj a wluzowalaw gegj krwá- 
cegjcj srdce. »0 ty přesladká i zázračná nebes 
králowno ! genž swěta Spasitele w náruči chowáš, 
obrať swé milostiwé oči ke mně hořekugjcj matce, 
a nawratiž gj zase, co gj nebe odáalo !« — 

Mámila gi mžikagjcj kmpy záře? nebo slzj- 
cj oko matky dobře newidělo? — gj bylo, gakoby 
Madonna swau hlawu k nj byla nsúklonila s milo- 
stiwým usmjwánjm. A w tom okamženj rozléha- 
ly se gakcsi kroky tichem, kljče cinkaly, dwéře 
ae otwjraly, až pak zletilý kostelnjk se k nj při- 
bljžil: sMilápanj!* začal; nswrchowaný gest čas, 
abyste se odtud wzdálila, neboť musjm dwéře 
zamknauti.« — »Ach!« wece panj, i»nebuďtež tak 
nemilosrdný a nezapuzugte mne od rakwe, kte- 
ráž to neydražšj w sobě chowá, co kdy mé bylo. 
— Tuto budiž mé oddechnut]. « 

nGakžkoUw s wašjm stawem, milá panj, we- 
likau autrpnost mám, předce žádosti wasj wyho- 
wěti nemohu. Nesmjm pod ztrátau swé služby 
žádnému dowoliti, aby tu ponocowal. I uberte 
se gen domu a popřegte.swému beztoho zesláb- 
lému tělu odpočinutj; a když bude při swjtánj 
zwonek wyzýwati nábožné duše k službám Bo- 
žjm, pak můžete opět přigjti.« — A wzaw gi zwol- 
na za ruku, chtěl gi wywésti z kostela. 

»Ustaňte I -— pro B&h! — Musjra-li se giž 
rozlaučiti se swým ncydražSjm na zemi: tedy 
mi geště gednau rakew otewřte ; wšeho, co 
wám draho, se dowoláwám — prosjm wás, člo- 
wěóe, deyte mi gen geště gednau widěti přemi* 
lého synáčka mého!« 

»I co wám to napadá? — rakew geště ge* 
dnau otewřjti? to negde !« — odslowil giž poně- 
kud newrlý sakristán. 

I sáhla panj za ňadra a wytáhla zlatý pamá* 
tnjpenjz, arozwážliwě se na malý ten klenot djwa* 
gjc, řekla: »Což mi pláten penjz od kmotra, 
an geho magítei tcntam gest ? — gen s bolestj by 
mi uwáděl w pamět na wěčnost odešlého. Přj- 



telí I« -«<^ gala se ilále m)uwiti, wtiskagjc zlatau min- 
cí w draslawa^ ruku kostelnjka, stu máte — waše 
to badii. gen vj||e<ďili zbledlý obličeg syna mého 
geště gednau widěti J« 



Napoleonowi pobočijkowé. 

{Pokračowátý. ) 

Murat pak welel šwadroně 21tého pluku 
mysliweckého, kterýž se práwě tehdáž w Pařjži 
nalézal. Napoleon mu nařjdil, aby s 200 gezdcí 
na rowinu sablonskau se odebraly. 40 tam se-na- 
lezagjcjch děl wzal a nazpět přiwezL Murat wy- 
plnil w noci rozkaz ten, na němž osud přjštjho- 
dne záležel. Přiraziw opět k hradbám městským, 
spatřil nagednau sekce před sebam^ an s tjm sa- 
mým aumyslem do Sablonsu tihnau. Hnedle by 
se byli mysliwci do ozbrogených těchto Pařjžanft 
dali; ale měšťané, postrašeni pewným a rekow- 
ským způsobem Muratowým, propustili děla, gi- 
mižto se postřjleti měli. 

Tento neomylný wlip Napoleonůw, gjmito 
hned na prwnj pohled poznáwal, koho by k čemu 
potřebo wati mohl, byl půwodem, že Murata ge- 
ště téhož dne mezi pobočnjky swé přigal. Tu- 
šilť, čeho očekáwati možná od mladého, ctižá- 
dostiwého muže, gehožto plamenná mysl taužj 
po nebezpečenstwjch. 



Hned po IS. Yendemiairu bylo Napoleono* 
wi od konventu rozkázáno, aby pařjžské sekce od- 
zbrogil. To když se dalo, poslala pa?éj z BeaU'* 
harraisů syna swého Ewgetía do hlawnjho bytu, 
aby wyprosil nazpět kord nebožtjka manžela ge- 
gjho. Byloť to poneyprw, co Ni^oleon Ewgena 
z Beauharraisů spatřil. 

Po sňatku swém s Josefinau, owdowělau pa- 
nj Beauharraisowau, gednal Napoleon s Ewgenem 
gako se swým synem. Přigal geg do swého gene- 
rálnjho štábu a zapobočnjka, kterýžto úřad Ewgen 
zwláště we wlaské wogně zastáwal, ačkoliw od 
wogenského ministeria nikdy we wlastnosti této 
potwrzen nebyl. 

Gakožto neywyššj generál wnitřnjho wog- 
ska měl Napoleon, lidu giž obljbený, za powin- 
nost, udržowati weřegný pokog, pročež se zača- 
sté w městě i po předměstjch s brannau mocj 



Digitized by 



Google 



47 



okazowati musel, aby lid rozhánět, téhož Casa 
z nauze a bjdy téměř každodenně bauřliwé se sro- 
cugjcj. Pokaždé, když hlawnj awúg byt s pobo6nj» 
ky opustil, diwil se gedenkaždý, wida geg obkljče- 
na tak mladými dustognjky, ačkoliw on sám tepr- 
wédwadcátý šestý rok wěku swého počjtaL Bratro* 
wi geho Ludwjkowi bylo 1 7, Muratowi 28, Junotowi 
24,Muironowi 20, Marmontowi 19, Lemarroisowi 
11 a Ewgenowi toliko i 5 let. Gakmilese akrowný 
tento pr&wod na weřegném mjste okázal, shro- 
máždilo se hned množstwj lidu, kterýž nemage 
ničehož na práci, pro ukrácenj chwjle za njm bě« 
hal; před njm pak poskakowal hauf prawých pa- 
řjžských uličnjku, papjrowými helmami a dřewéný* 
mi fiawlemi ozdobených, gichžto obyčegná schůz* 
ka tehdáž na vendomském náméstj byla. 

Táhíi před njm, prsty mlaskagjcj a »rum- 
piti-pumpiti-pum^' bubnů hlasem swým nápodo- 
bňugjce. Napoleon usmjirsd sětomu, wůli gich 
gim paušlege, a toliko neydotjrawěgsj z mladých 
těchto nadšenců bičjkem odháněl, by se mu pod 
k&n nedostali. Pobočnjkowé w^ak geho, ztěžj 
starSj nežli wétsj částka weselé této a hlučné dru- 
žiny, neznali té mjry a trpěliwosti; rádi byli by 
hegno šawlemi rozehnali, kdyby gim to nebyl 
wůdce přjsně zapowěděl. Při nápadném tomto 
podjwánj zast^wil se každý; někteřj usmjwali se, 
magjce z toho potěšenj, ginj krčili ramenama, 
na přjsněgšj stránku to obracugjce. 

vTote pak předce gednau znamenitý gene- 
rálnj štáb, aby ochránil republiku 1« prawilí au- 
trpným hlasem. 

Když ale ten samý lid nemnoho pozděgi týž 
průwod z Tuilerij přicházeti a do Nótre-damské* 
ho chrámu ubjrati se spatřil, a to na památku 
welikého wjlězstwj, gež dobyli ty samé osoby, na 
něž dřjwe tak autrpne se pohljželo, nenamanulo 
nikomu, by ramenama pokrčowal; neboť Napo- 
leon, neypředněgsj ze wšech, byl se stal cjsařem ; 
bratr geho Ludwjk králem hollandskýni ; Ewgen 
z Beauharraisů mjstokrálem \^laským ; Murat krá- 
lem Neapolským; Junot wyslancem a gubernáto- 
rem pařjžským ; Marmont welkodůstognjkem řjáe 
cjsařské, Lemarrois generálem, a před tjmto ko- 
monstwem a za njm staupali neyhrděgSj synowé 
Francauzska, prwnj tehdáž bogownjci we swětě. 



S oddflenjdi od J. K. Tyla, PMcv^m dlaino pannS benefi- 
ciantce gmcnem wjíech pi-átal divadla nalcho d/ky wtdáti, 
ie si svolila djlo půwodnj, kteréž od prvfnjch dwaa před- 
sUweDJ po 6 let we stolci, básojkowa leželo, a bex té- 
to pijleiitosti by snad aikdy sirifia hoijjkko nebylo spatřilo. 
PHprawilať nám atíl^ný we^r. Dlauhý £as nebyla žádná 
fara s takowým sanjccnjni od obace«stwa ptígata; spisowa*- 
tel byl třikráte wywolán. Nebademef sde báseA samu roa- 
bjfati, danfagjoo) že gi sáby tiskem Aa swétlo wyžbn spa- 
třjme; potom snad s wit^j roawahan i sprawedlnostj ba<- 
déme moci o djie promluiriti, kteréé dle wýroku obecnébo 
k neyadařjlegdjm piod&m dramatioké litevatuiy naňj po^j- 
táme. — A wžak i p. hercům naiím masjfme se poděkowa* 
ti, že ae patnkan láskau djla toho ogali ^ celým predsUwe- 
njm waml derstwý, ožiwugjcí tloch, a pilná lira přispčla 
mnoho k radoatnémn xaii}cei^ obecenstira. Takovým cho- 
dem mSlo se nowé diwadlo naSe pohybovati hned od po- 
čátku;-^ stáloť by nynj na ginem stopni, a pověst geho 
byla by k prospěchu viedi stran upevněna. — NeytčUj 
úloha v celém kuse ge pro vnithij geho rozpadá oj Wjt; 
požaduget ntgen hlubokého promyžlenj ale i fízickau sjlu, 
a málo bude tužjm mladých heroft, kteřj by p^ tak doko- 
nale provedli, gako iiá2 p. Krumlovský. Wyobraxiltě ne- 
wásanost v slepé lásce vychovaného mladjka, divoké 
přdL3rpovánj rytjfokého lupiče a posléa gemnost kagioného 
mládence pravými a živými barvami. -^ NeyvděČněgMJ a 
gako pro p. Grabiogra psaná role ge staiiý Božepor. Zj- 
akal také mnohé i saslaužené pochvaly; ale nám se sdá, 
že podivného starce toho hned od početj getité gemnégt 
kresliti měly pak by myHénka celďio kusu gežté akvélegt 
byla vystoupla a on sám gežcě větžjho účinku dosáhl. 
Geeti to role, o njž by se celé pogednánj psáti dalo; a 
w celém dramatickém světě, nevygjmage ani ohromné vý 
tvory nesmrtelných velikánů, gesti málo úloh, kteréž by 
herci tolik skw&ýckk a vděčných momentů poskytovaly.—. 
Záruba pat)j k neylepžjm roljm p. Grana f panna Herbsto- 
va provedla evau malau ale žávau scénu velmi sdatíle; 
P. Hille a panna Focchhcimova hráli s citem a pilnostj. 
Pochvalně musjme se také o p. Kažkovi zmJQÍti. Celé 
uspořádánj bylo dostogné, úpravné, iiwi a beae v^eho 
poklesku. _,k.. 



České diwadlo w Praze* 

Dne 26. ledna provozoval se ve prospěch panny 
Forchheimové » Slepý mládenec^ ii rooiantická činohra ve 



DOBf ACJ KRONIKA. 

z PRAHT" Koncert 8* února we f>rosp?ch hladem 
nawUjwených ohywatelú rudohorských* Krutá naute a bj- 
da ubohých osadnjků rudohorských vsbudila u Pražanů 
negen rychlé ale i trvalé ůčastenstvj. S opravdivau ra- 
dostj viťljme ve5kcré tljdy snášeti hogné pomůcky k ulch- 
Čenj velikého nedostatku, a x mnohých slibů i závaaků 
vysvjtá naděge, že péče ta neustane na okamžité poti-ebě, 
ale Že i dle možnosti na budaucj rok sřetel mjti se bude. 
— Uspořádánjm dnejinjho koncertu ijskali ai vraucné djky 
nešťastnjků p.p. Hom, Kittl a Kastner. Hudebnj tato zá 
bava stala se tjm mnohem zanjmavégáj, že vět^ éj\ spo- 

Digitized by 



*> djl spo- T 

Google 



48 



luůčiokngjcjch ocboinjkft poprwé před obeceaslwem wjr- 
staupil. Četné shromáidčná společnost byla w dobré mjřc^ 
a radugic se s pékné pijleiítosli pHspéti thudobé tak 
Ijbesnym spAsobem, uwjtala i bne4 p« rjrtjře z Weyrotbe- 
ru, kterýi přiměřeoaa wjjhmlnwnostj přednájíel proslow od 
Theodora s Grttnwaldn, ir němito hlawnj in}rilénka byla 
U, Že útrpnost wksteiwekďko srdce ukágj krutost nemilo- 
srdných iiwlft přjrod j. — Na to 'wystanpily poneyprw sle- 
čny Anna Wanderowa • Grftnwaldu a Mary Seheítefowa. 
Oběna nebylo se co ostýchatL Kde uménj s tak šlechet- 
ným účelem se drnij* tam přjsná kritika mjsta nemá. Ne- 
gen dno x vFígarowy swadbyc ale i kavatina od Rubinihoy 
přednájíená slečnan z Gcfinwaldu, a aríe a opery vLacre- 
tia Borgia,<t přednálcná slečnau Scheiterowau, překwapilj 
swiáitnj něžnoslj a uhlaienostj, a pochwala obecenstwa 
nepocháiela nikoli a pauhé sdwořilostt. Slečna s Griln- 
ifvaldu, iačka panj Podhorské, sasluhuge w plné mjte wjíe- 
cku péči, giito znamenitá naie mistryně k gegjlnu wadČlá- 
nj wynakládá. — Ochotná dobročinnost přemohla téi n p* 
Gmnda weikeré námjtky, gimiito mu ai posud ostýcbawost 
překáiela. Wystaupiw poneyprw weřegnČ hrál od A. Drey- 
schocka uSourénir d'amitié« a »Etudu w trylechtc od 
Dohlera. S podiwěnjm přislauchalo celé shromáiděnj ge- 
ho Čisté a dokonale wyrownaoé hře, swiáité w Etudě n»* 
wyhnutelné potřebná klidnost umČlcowa pijgemně působila. 
Spokogenost obecenstwa stala se podporau naidio nedáwno 
w Kwdteoh proneieného mjněnj, coi i o p. Nesvadbowi 
platj, kterýi waríacemi na pjseň »baé •&er|eld^« společnost 
tak mocně ibauřil, ie u prostfed hry gednn waríaci a na 
konci finále opakowati musel. Tytéi wariace slyiel gsem 
od něho hned po přigitj geho do Prahy, a mohu ifyznati, 
ie sa ten Čas walně pokročil. Kéžbychom se nemuseli pře- 
swédčiti, ie někdj i ty neyspanil^ij wlohy uměloowy w zá- 
pasu s nepljzniwými okolnostmi podmaněny býwagjl Čle- 
nowé gednoty Ceciliánské, panna Bergaurowa a Miillerowa, 
pan WanjČek a RaČerowský apjwali Heínowy 3 národnj 
pjsně od Mendelsohna«Bartholdyho, a muiský zboř před- 
náiel uboé SBanbcrltcba od téhoi skladatele. Oboge se 
Ijbilo. B. 

Práwě přicházjm se sáhi na Žoíjně. Bály společen- 
ské, které se od 2 — 3 let w Praze strogjwagj, naplňo- 
valy nás wenkowany widy radostj a ialostj — radostj, ie 
se o nich tak pěkná powěst rosnáJela — Žalostj, ie gsme 
w nich podjlu bráti nemohli. Letos byi gsem ^ťastnřgij. 
Letos byl gsem i gá mezi pestrým dawem, který se w pě- 
kném, prostranném sále pohybowal, a kterýž bych djlem 
k wlagjcjmu kwětinowému záhonu, djlem k iumjcjm wlnám 
pohybliwého gezera prírownal. Wybraná, pěkná, iiwá a 
nenucená byla společnost. Spatřilf gsem mnohého muie, 
gebož gméno gsem gii dáwno z domácj literatury naáj znal — * 
poznalť gsem ty welectěné, gei na chrámu národnosti najj 
stawěti pomáhagj. Osoby z rodin llechtických, welewážnj 
mčiťané, znamenitj auřednjci, wogenstj d&stognjci, weselá 
átudugjcj mládež, powéstnj umělcowé pohybowali se tu we- 
spolek, spautáni gsauce blahým pantem bodré mysli. A 



coi mám řjct o krásné pletí? — 2^1oť se mi, gakoby by- 
la Praha toho wečcra swé neyspanilcg^j dcery na ostrow 
poslala. S rozkoij těkalo oko moge po těďito sličných 
kwitinách, a ucho napágelo semedowým zwukem naij ma- 
teřčiny, kteráž libým praudem ze rtú gegich se Hnula. — 
Awiak negen o wybranau společnost a krásný, celau noc 
mezi tancem i po tanci w nj panugjcj pořádek pečowaií 
páttowé, geito luiidý rok o spořádaly bálu tohoto se sti^ 
ragj : alcbri i na zewnitřnj okrá^enj sálu, a swláltě toalety 
pro dámy, obětowali welikého nákladu. Tato předstawo- 
wala gakýsi činský chrámec hamry čerwené a bjlé, w gehoŠ 
lAné se pohowky pro dámy, rozmanité stoluj náčenj a po- 
třeby k iperkowánj nalézaly. Délkau celého sálu byla ok- 
na okrájílená pěknými baldachýny, nad nimiito erby wicch 
kragA králowstwj našeho se wznáSely. Mimo to byl po té 
•traně pHsUwený, do sewněgika wybjhagj«9, čerweně ozdo- 
bený wýklenek, w gehoi nitru poprsj naieho Neymilosti- 
wěgájho mocnáře se skwělo. — Musel bych dlauho psáti, 
tnage weékerý dogem dnelnj noci wyljčiti. Tady mi to ne- 
lze; staneť se to ale snad u gine pijleiitosti — neboť památka 
na den 8. února bude mi po celý iiwot w paměti dljti. 



as jntlnalosti. 

(iK»k4Miě«go 

tf mnU hfli frMtei: 1 weliký kotel IS bjlých mis. 
ft weliké bjlé mjsy. 1 weliká pozlacená konew. 20 posle>> 
cených Čjjj. 4 kofljky. Nm fasuHlm w »ámkuz W prwi^ 
truhlici: 1 weliký zaJitý baljk, s přiwěienau cedulkau. 3 
aksamitowé pláitě. 3 pláště z těiké hedbáwné látky, terce- 
nel nazwané. 1 woskowaný pláiť. 3 péra na klobauky. 1 
kabát pro trubače s korauhwj a přjsluáenstwjm. 1 Čerwe* 
aý saukenný pláiť, aksamitem podžitý. 1 spodky. W dm- 
hi truhlici: Geden baljk s cedulkau, gako w dřjweřečené 
truhlici. 8 bjlých kamizolek, t zimnj spodky. 1 deiťoj 
pláiť. W druhém lu{flmi 6 zimnjch spodků, 4 bjlé ka- 
mizolky, 1 dešfnj plášť saukromně. Wtf-efJ truhlici: zk- 
té rauno. t weliká střjbmá umýwadla i s konwfcj. 2 men- 
ij pozlacená umýwadla a konwičkami. 11 welikých střj- 
bmých swjcnA. 1 stíjbmá konwička wnitř pozlacená. % 
malé střjbmé swjcny. 3 střjbmé pozlacené zwonečky. 4 
střjbmé láhwe se stfjbmý*m pauzdrem. Na fatuJiku hrahi^ 
te Trčhf: f4 střjbmých mis welikýdi. 24 stijbmýeh ta- 
ljř&. 6 kofljkft a hognost plátěnýdi ^rusů a nbrausků. 
W druhé truhlici : 2 weliké mjsy. 3 swjcny. 24 mcnijch 
mis. W černém truhijku na woze 6 baljčkft drobných pe 
něz. Dne %ho l^egna hf^Jo konj wéwdowifch\ 6 bHkn a 
geden kočár. Téi 6 br&n ^ % koně Užnj — 3 náručnj — 3 
gjxdnj. 3 saumaritj — 6 mimochodnjků j 2 saumarštj — téi: 
6 bríin a geden kočár. KonS generáln Vln : 34 w před- 
městj. 3 gjzdnj. 7 mimochodnjkft. 1 pacholkA w. Keiif Aru* 
hite Trčkyi 6 hnědých ~ 6 brůn— 6 hnědých — 6 hnědých 
— 6 mimochodnjk& kromě osl&. Kočáry : w městě 2 wé- 
wodowy. W zdniku : 1 wéwodowa kancljře Elce — 1 ge- 
nerála nia — 1 Kinského -^ 1 kočár, kftij pobitý, Trčkftw. 
Téi se nacházj w Plzni, z Chebu se wrátiwájch 90 konj, 
totiž: 4 pouhy, geito panj Trčkowau a Kinskau zp?t pH- 
wczly se Čtyřmi kočáry-^ 1 potah brftn u pana z Šarfen- 
bergA — 1 potah brftn s k>DČářem u mladého pana ze Sta- 
rembergA — 1 pouh, geni wéwodu saského Františka Al- 
brechta wezl — 2 pouhy s dwěma fasuAkama, na nichi 
mrtwoly do Střjbra odwezli. 



ČttopU tMlo wythix} w« BtHdu a w aob^hi po pillarijeh j k«idftii druhau •třtin pKdáwi se pAUrehowa prjloha. PředpUej •• « wjdawftt*!* •« étvrrt 
lét« 48 kr., we knihkupeclwjrh na pAl Uta 1 b1. S6 kr., m e. k. poiuck pAU. t si. 86 kr. •Ú, 



Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Pra2C. 



Digitized by 



Google 




Národnjz&bawnjk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Čjslo 13. 



1S. wnota ÍS43. 



10. r. béh. 



Staniž se wfile Páně! 

Kostelnjk nsmjwage se, pohleděl na zlatau 
minci, a s gnkausi sobelíbostj w ruce gi potoskaw 
a potom do kapsy wstrčiw, řekl: n Hodná panj! 
chcíť wám po w Lil i bVti ; ne ale pro to wase zlato, 
ale spjie pro waái bolesl, ačkoliw se mi to hrj*. 
bnfm počjnánjm býti zdá, mrtwé z poklidu ge- 
gich %\7trhowativ« 

Přinesl na to nchle železo k wypáčenj a 
otewřel pewné uzawřenó wjko u rakwe. — Hle ! 
w nj odpočjwal přjgemný paclioljk ; ruce mel na 
prsau nábožné sepiat\% wlásky růžemi owendeny, 
a twář gtího mile se usmjwala, gakoby se mu zdá- 
lo o radowánkách nebeských. Gcho matka roz- 
přáhla ruce, domnjwagjc se, ie milowané djtě 
w gegj náruč wzletj; ono ale spalo! — spalo 
w spánku twTdém^ wěčném, a smutně smekly so 
ruce matčiny dolů. Wšak ani se neohljdnauo, 
upiala zase zrak swAg na zesnulého ; a kwapně 
se zdwihnc, křečowite kostelnjka za ruku popa- 
dne a zwolá: »Člowěčel nepozomges? on se 
hýbal* 

wMeyljte se, ušlechtilá panj! gc to gen stjn, 
co auwetřjm z mžikagjcj lampy na geho utuhlý 
obličeg se wznášj.« 

i) Ale nynj — nynj — hle, gak ústa geho zwol- 
na se dmau — gakoby se modliti chtěl ! *< 

wWéřteřž, milá panj — wy něco widjte, pro- 
tože něco widěti chcete ; nenj to wěru nic giné- 
ho nežli auwětřj.« 

aČlowěče, geště nic newidjš? Wsemi Swa- 
tými tě zakljnám, napni kalných očj swých, a po- 
wěz mi, zdali geště nic newidjš?« 

Nato prawil sakristan : » Wěru, bmfto mě či- 
lá waíc obrazotwornost nadchnula, aneb děgj se 
w skutku wřci — mně tu bylo samotnému, gako 



bych wolné oddechowánj na geho zbledlých rtech 
byl zpozorowal.^ 

Awš^ak matka strachem i tauhau podiwně 
proniknutá klečela u rakwe, chwěgjcj-se ruku 
swau na prsa umrlého kladauc, — Hluboké ticho, 
gen stálým fičenjm wichni přetrhowané, wznáše- 
le se po dalekých sjncjch. — Nagednau se wzcho- 
pila, a zwolagjc uwytrienj: »Geho srdce tluče — 
Bohumil ge žíw!* — upadla do mdloby w ruce 
kostelnjkowy. Z hlaubj zdychnul pachoijk, a po- 
otewra očj swých, gmenowal matku gménem. 

Oba se blaženým obegmutjm sepnuli. Ustr- 
nulý kostelnjk stál po straně, hledě s ijžasem na 
toto newýslowué diwadlo, a weliká slza kápla mu 
na áediwé wausy. 

♦ ♦ ♦ 

Po wysoké |[otické předsjni starobylé uni- 
wersity procházela se ženština w myšlénkách 
pohřjžená, někoho očekáwagjc. Ačkoliw geště 
tuze letnjji nebyla, předcc twáíe gegj těžkomyslné 
wyzrazowalyj že giž mnohá černá mračna po 
obloze žiwota gegjho byla přešla. — Někdy 
zdálo se wolné oddych ówánj z gegjch prsau se 
wywinowati, a ona wložila rychle ruku na prsa, 
gakoby nepokogem tlukaucj srdce swé ukoneyšiti 
chtěla. — Nynj dalo se w dáli mužské wy šlapo wá- 
nj slyšeti, a bljžil se k nj ctihodný starec w odě- 
wě z aksamitu černého ; těžký zlatý řetěz s podo- 
biznau knjžete pána, prsa geho ozdobugjcj, byl 
znamenjm zaslaužilého rektora wyšokýcli škol. 

Práwě swau komnatu otwjraJ, an zhlédl panj, 
co na něho čekala; přistaupil k nj a pozdi awil 
gi přj^ětiwě řka: >»Urozená panj, gak se mi zdá, 
gste wy ta, kteráž semnau mluwiti chce?« 

nAno, důstogný pane I « odpowěděla ženšti- 
na, » odpusťte, kdvbych wám při wašem mnoho- 
násobném zaneprázdněnj obtjžnau byla ; ale matce 
auzkostliwě pcčliwé o duchoi^nj prospěch swého 
gediného syna, genž gest gegj utěchau, a iná^ě- 

Digitized by VnOOQiC 



50 



kdy b^i i gegj podporau, bude Bwali. dowoleiiQ* 
aby wás některými otázkami obte%owala«* 

»Nikoli wám to, wzácfiá panj ! za zlé n^o* 
kládám, ana spjše wás za to čliwáliti musjm. O 
kýžby každj rodiče tjmto způsobem starostliwi 
byli; ulehčilo by to yčHel&ai práci, kdyby oni we- 
spolek 5 njm o tak aatic kwětinky péči wedli. 
A'ch, gsautě zlj časowé, w nichžto žiwi gsrae ! — 
učedlnjk nad mistra chce býti, nábožnost a dů- 
wemoit z těchta sjnj se wykrádá, a bludičky, gel« 
to se za prawé swěUo maudrosti powažugj, wábj 
leUkowážoau mládež na rozcestj, k aurazu gi při* 
wáděgjce, gesto se gj nedostáwá maudrý w&dce, 
totiž náboženstwj a prawá učenost* — Gakýsi 
newázaný duch wtjrá se w ginochy tyto, genž be^ 
přestán] ge popuzuge k zlému ; oniť to nazýwagj 
nProspěchem a Oswětau.* Gá ale musjm tomu 
přezdjti pominulostj a zaslepenost] mysli, gelikož 
oni swé ponětj na záwadné rozumkowánj stanowj ; 
a kdež základu nenj dobrého, musj stawenj se- 
sauti 86 a swé nesmyslné stawitele we swém rumu 
pochowati. — Ale odpusťte, ušlechtilá panj, že 
předmět, o němžto práwě w radě akademické 
rokowáno bylo, mne tak tuze roznjtil ; hned wa« 
ši žádost wyplnjm. Račte ale do mé komnaty 
wkročiti, neboť při tak walném počtu posluchačů 
akademických těžko mi chowánj a pilnost gedno* 
ho každého nazpamět wěděti; zděitež mi geho 
gméno.!<< 



Napoleonowi pobocnjkowé. 



Napoleon, ubjrage se w březnn 1196 z Pa» 
řjže do Nizzy, w hlawnj byt wlaské armády, waal 
8 sebau kromě bratra swého Ludwjka a Ewgena 
zBeauharraisu geště šest giných pobočnjků a sice 
Jtmota, Marmonta, Lemarroisa, Murata, Muirona 
a Duroca. Zewnegsek Duroeůw byl méně skw^í- 
lý, zato ale chowala mysl geho mnohem wětáj 
poklady wědomostj a wzdělaností w&bec. Osa 
dustognjkem u dělostřelectwa giž před rewoluci, 
wystěhowal se po strašliwých oněch událostech; 
nawrátil se ale téměř beze wšeho prodlenj opět 
do Francauz. Bonaparte poznal náhodau dobré 
geho wlastnosti u Toulonu a od té doby kogil 
upřjmnau k němu náklonnost Duroc oswědčo* 
wal ale za to wždy neljčenau wděonost k němu, 
a kdyby se toho byl dočkal, zagisté by wěrnost 



geho 1 ehaulostlwých ykaušek roku 1814 a 1815 
áleehetně byla wynikla. 

Zapojfaw jpohij Uifcenj připogil si Bonaparte 
geště dwa gine pobočnjky: Ellioiaj synowce ge- 
nerála Clarkeho, a StUkatdského. Sulkowský byl 
-muž'udatíio8ti.rytjřské, obohacen mnohými wé<* 
dbmóstmí a wýbořně zběhlý we wfi^ch téměř éw- 
ropských řečjch. W neyaudegšjm mládj hágil ne- 
odwislost wlasti, byl při obleženj Waršawy raněn 
a přinucjea prchnauti. We Francauzjch nalezi^uw 
autočiště dostal se s wyslancem Déscorehesem za 
tlumoče do Garohradttu poaděgi.pak. swěřilo se. 
mu od wlády francauzské tagné poselstwj do In- 
die. Giž byl za Aleppem, když geg Angličané 
wysljdili a pomocj Arabů wydrancowati dali, aby 
papjry geho do rukau dostali. A wšak wywáznul 
z rukau gegich a dostal se opět do Pařjže, kdež 
na wládě wymohl, aby u wlaského wogska slauži- 
ti směl. Stál práwě před Mantowau, když gakýsi 
rapport geho náhodau do rukau wrchnjho gene- 
rála přišel ; druhý den byl Sulkowský geho po- 
bočnjkem. — 

Ze wšech swých pobočnjkA, ani Junota, Du- 
roca a Rappa newygjmage, milowal Napoleon ney- 
wjoe Muirona. Mluwilo se mnoho o tooi« kterak 
se tito práwě gmenowanj pobočnjci na gistý zpiu 
aob proti cjsaři opjrali ; mluwjlo se o před&tawo* 
wánjch Junotowých, o gadmých slowech Bappo- 
wvch a o přjsných radách Durocowých; wšecky 
wšak tyto skrowné neshody •zámyslúw Napoleon 
nowých 8 mjněnjm pobočnjkůw geho — ač &tá- 
walo-li gich w skutku — newztáhly se nikdy až 
k samému zpečowánj. Přewaha geho užnáwala 
se tak obecně, a tak rádo se gj šetřilo, že roz- 
kazy Napoleonowy každý slepě plnil, a w skutku 
by byl Napoleon také netrpěl, aby se byl kdo 
opowážil reptage neplniti přjkazů geho. — Zalj- 
bilo se mu někdy, k pobočnjkům swým důwěr- 
négšjm se okázati; dodáwalť gim mysli dobroti- 
wými slowy, gichžto cenu wzácnost gegich roz-* 
množowala; ano častěgi dotazowal se gich též o 
radu; pronesl-Ii alegednaii giž wuli swau, nedo- 
pauštěl, aby se mu i neymenšj námjtka učinila« 
Wážil sobě u swých lidj udatnosti, wědomostj a 
činnosti, předewšjm ale náklonnosti k osobě swé. 
Při Muironu bylo to něco zwláštnjho, že Q 
samotě gsa w noci, neméně házliwý a powěrečný 
byl, než odwážliwý a weselý we dne na bogišti. 
Gednoho dne, přes 20 mil gjzdecky uhnaw, aby 
přjkazy wrchnjho generála roznesl, položil se 
Muiron celý zemdlený a utrmácený, ani se newy- 
swléknuw, aby při neymenšjm znamenj pohotowě 



Digitized by 



Google 



51 



b}'ti mohl. Byloť to dne 13. dubna tl9iy den 
před půtkau n Dega. Giž po nékolik dnj obj- 
ral se mnoho náwrhy pro swau bndaucnost. Chtél 
si po akoDČenj tohoto wogenského taženj na g^ 
nerálu swém dowotenj wyprositi, a statek w An« 
tibesu kaupití, kdež byl za manželku pogal boha- 
tau^ mladau wdowu, gii wášniwě milowal, a kte- 
ráž geg co newidét otcem učiniti měla. Gedwa 
že usnul, zdálo se mu, gakoby se nalefcal na bo- 
gišti, mezi hromadami mrtwých. Před njm stál 
ohromný, od paty až do hlawy ozbrogený rytjř, 
s njm se potýkage. Paladin tento měl mjsto 
meče srp, gjmžto wšemožně na Muirona dotjral. 
Giž mu byl zasadil ránu hluboko do lewé skráně, 
— an se popadli a do zápasu dali. W tom, když 
zápolj, spadá z rytjře hrněnj kus za kusem,' a 
Muiron spatrj přjšemau kostru, kteráž, pořád ge- 
Stě srpem gsauc ozbrogena, před njm se wztýčj 
a hrobow^m Masem takto k němu promlu\^j: 
nNemohl gsem tě dnes dostati, a wšak odegmu 
ti neylepsjch přátel, a ty sám uhlédáš mne w osmi 
iiiěsjcjch.« 

Muiron procitnul, čelo geho bylo pokryto 
studeným potem, Záplawa počjnala se wznášeli; 
po celém leženj panowalo hluboké ticho. Chtěltě 
znowu usnauti ; strasliwá wsak ona wěštba, hro- 
zjcj neylepšjm geho přátel&m, Junotowi a Mar- 
montowi, bauřila wjc a wjce mysl geho. Za krá- 
tko bylo wůkol pozorowati onen šukot, kterýž 
před nastáwagjcj bitwau býwá. I wstal gest a při- 
šed k druhům swým wyprawowal gim sen swůg 
i péče swé. >Vysmjwali se mu wšickni a Junot 
neywjce. 

Půtka strhla se a Junot obdržel dwě rány 
na hlawu, gichžto gedna mu krisnau gizwu po 
lewé skráni zůstawila. Marmont wáak — ten zmi- 
zel we hluku bitewnjm. 

Muiron, nenecháwagé si wymluwiti, že přj- 
tel geho padl, uběhl w gistý způsob třestěnj, gež- 
to lékaře geho tjm wjce lekalo, že ho zimnice 
giž po několik dnj neopauštěla* I bvl ohlášen 
wrchnj wňdce, přichá^egicj sám k poDočnjkowi 
swému, by geg stran psudu Marmontowa upoko- 
gil; nebylo wšak možná Muirona k rozumu při- 
wésti; pořade gen zaufage křičel: i>On. gest mr- 
tew, prawjm wám, on gest mrtew!« 

W okamženj tom wstaupil Marmont, krwj 
gsa celý zbrocen, do stanu. Přicházel z hlawnj- 
ho bytu Massenowa, kamž geg byl Bonaparte ode- 
slal. Zočiw ho wydal Muiron křik usedawý i 
wletěl mu do náručj, a Bonaparte, nawzdor oby- 
čegné netečnosti swé, dělil obecnau dogatost srdcj. 



o a j a K T. 

Poffllawii objrčegaě % ii«|9«fr«ýcft li^j pocházj ; nagdeli 
potrawj a ilecheu^jch, piiLiyg« se ikxabolkaa, a tropj- 
-^k mnoko íkody. 

W oaudnýck dob4d» pojm^ «e přjtel i nepřjtd. 

Každý gedná a iyái se podle wlsstajch náhledA: ne- 
hodnéC ge pláuLstwj^ paldile kýia powjdiagel, negednáli prá- 
Wé dle Bábledá twých. 

NeposazQg nikdy člowéka dle toho, gakýŽ gest» ale 
gak]^ dle okolsosl^* a potřeb státi se mftie. Proraina a 
pčstowánj yŘieámy wčd na switě ailechtj. 

Newiř -wjíeiav, co lidé wjprawugj, dokawád^ se o 
skatečnosti sám auUeiitS přeswéd^iu. nevAŽel: i paubá d&-' 
opilka ge Ikodná. 

^emikžeiii bUžtýqm pomod, tedy aspoA neSkod. 

Zaugmelí mysl naii nMe powstalá myďénka, neopu- 
•tj nas gi£ tak rychle ; giskra, gilto náklopnost wzbudďa, 
mftže pewná mysl dusiti, aby w plamen newypukla, aupinč 
uhasiti w£ak.|i ae^Ud^ . ^a-. 



CemKé divra41o*vr Praze. 

Dne 29. ledna opakowal se Tyl&w Sleffý mládenec, 
a iiwý pochod <ielé hry, gakoi *i sagjmawý dég a rázné 
wýílupy gegj dogaly silně i nedělnj obecenstwo, a^koliw 
1 básnické mluwy tohoto djla, gako s pěkného wěnce mno- 
hý Ijstek nepoKorowán a neoceněn k'zemi upadl. Herci 
byli po každém, a básnjk po poslednjm geduánj woláni. 

Dne 31. ledna měli gsme dobré předstawenj. Pro- 
wozowalyt se arci gen maličkosti — ale prowozowaly se 
líoMre — a to ge nnás wěc neyhlawněgSj. Rohotofn Ctwer^ 
rohy ^ o něco Ijp nežli n prwnjm předstawenj » al^ ge- 
2tě gsme na něin nepozorowali onu mladickau dowádiwost, 
která celau hijčkau wane. Takowé maUókosti musegj sríeti 
od ust gako blesky — aby nebylo hercům třeba po -wlast- 
njch a bohužel Často negapných slowech lapati! — Pak se 
dáwala malá pantomima » Šťastná 8ewcowá,« kteráž obe- 
censtwo gak náležj obweselila, a k posledu hráli se »Tri 
otcowé nagednau,* při nichžto gsme, řjksge, ani zesmjchu 
newyáli. Takowé pilulky necháme si o masopustě Ijbiti. 
P. JSLaska w qsobé Michálka byl rozkolný, hra geho byla 
přirozená i promyšlená, plná stjuu a swétla. P. Skalné 9 
dařegj se widf cky role, gako gest panj Truldowá — a na 
wlech ostatnjch bylo patrně pozorowati, že s gakausi ckutj, 
oblibau a zwláitnj pilnostj hřjčky této gako o záwod byli 
se ugali. Mimo to přidwftll nám tento wečer i w o8ob€ 
Zázworowě host2 pw ^Ve.selského (druhdy ochoM^ka na 
sUw. diwadle), kierýi; k ^ařilému prowedeiu^obrau ^st- *'( 
kau přispěL "* "* ^ ' 

Dne 2. února poprwé a sice we prospěch P-^fe'^* 
itBodkia z pA/upci^v Tvelodrama we 3 gedoánjch, <^{e|^^ 

Digitized by 






Google 



n 



přeložena od J. Peí^rky^ OliljBěný p. ^ncficiant, rozliéné 
iiprawy, mnohoslibný litul hry, welká cedule a swátei^nj 
čas nawábily wdiké tonoxstwj diwák&. CeU hra byla do- 
bře uspořádána, rozmánilVmí tanci a zwláStt^ překwapnými 
dekoracemi phosdobena — x nichxto poslednjch sw1á»t(^ zá-* 
wfirct^nj gako čaroděgn^ obecenstWó dogala. — Panj Sprin- 
growá wywcdla úlohu desjtiletého Ackura pantomimicky wel- 
mi záshižnř, a mimo ni wystaupily panny Manetinská a Herb- 
stowa s. p. Grauem a Kaikau wý tečně a dawu ostatnjho 
herectwa. — Diwadlo bylo na wJech mjstech přeplněno. 

Dne 5. ledna hrála se Hodina z fiA/iioci podruhé. 

W auterý na to widěli gsme zase AtJnu-^A gakkoliw 
gsme « skrowném počtu shromáždéni byli, předcc gsme 
se dobře bawili. Wjmeť, co od naieho mladistwého reper- 
toáru, od našich sil — a swlájítč od fracky poiadowati m&^t 
žcme, kteráž nynj, Bohu djky ! na diwadle nalem prwnj sio* 
-wo newede. — ska. 



DOHACJr KR^BÍIKA. 

Z PBAHTa P. referent o bále společenském dne 8. 
února nám odpustj, když k geho řádk&m nčgaký dodáte- 
ček podáme. W fadostném zanjcenj swéra, w nčmito o 
w^ech wěcech pčknau a zaslauienau chwálau smjnku uči- 
nil, zapomněl na ianečnj j^ádhf, kteréž pokaždé k Maw- 
njm úprawám a ozdobám tohoto bálu náležegj. GakoŽ 
vt^loni a předloni, podali p. wýborowé tohoto společenského 
plesu wstupugjcjm dámám ozdobnau knižečku, T^Pomn^nhf 
na rok 1843u naswanau. Welmi dnmyslhč obsahuge Uto 
knižečka letos básnické práce samých Čechoslowanek,- 
z nichžto některé giž delsj nebo. kratáj Čas po niwách pě- 
kné literatury národnj autlé kwětinky pěstugj, některé zde 
ale poprwé wystupugj. Kéžby gen wiechny panny a panj 
na^e, gimžto Pomněnky wěnowány gsau, wýznam knižečky 
této dobře powáiUy a do srdce wzaly — kýžby krásné, bo- 
hulibé, spásyplné smcyslenj a vlastenecké city swé při každé 
prjležítosti progewily a k wěcem národnj m i tam se tak 
horliwé a hogně přihlašowaly, gako 6e některé mezi nimi 
skutečně přihlabugj — anebo gako wcsměs wícchny o -wěci 
masopustnj dbagj. Powažte, drahé! že gste wodiwé hwězdy 
na žiwotnjch cestách mužA ! — kam se hnete wy, tam giž 
i wčrnj nohsledowé waái spěchagj. Na wás to záležj — 
a mnvhá dobrá, spasitelná ivěc, lexjc posud w paupěti, 
nálile rozk-wěte ^ mnohý krásný, mnohoslibný ůsUw, dřj- 
mngjcj posud w kolébce, wámi zroste, zbugnj, zmuže se a 
w) trwá. Pamatugtež na to, hwězdy najíe I — weliká, ale i 

kcásná připadla wám úloha. ^ Ostatně gsau leto^nj Po- 

mnětiky vrelmi čisté wydané a pěknaa rytijd^au přio zdobené. 

J. K. 



Zé ^ohMuwL . K slawnosti 401ctého óřadowánj 
Geho Kxcclleiicj, wysoce urozeného pana hraběte Karla 
Chotka, neywjMjho purkraJijbo w Cechách, uspořádala 
se od zdegAjch p. diwadeliijch oohotnjkA wečer před fjm 
hra, a provrozowala se fracka »JD49« přátelé a gediný Xra- 
2uíf'« Ku konci dramatického předstawcnj deklaroowala 
panna Antonie Buzkowa uObrnmu Xemkého pohlmwj« od 
Rubeve welmi sagjmawě, a pan Mrázek přcdnáílel Aubejíowy 
PoumSuky, Kterau hych nUi a Piwo, Diwadlo bylo icn 
wečer negenom od obywaielu Soběslawskýcli, nýbrž i uké 
od okolnjch pánu duchowujkú a úredojkú četně naw&ljwe- 
• no. Čistý wýnos použil se k ožacenj ncychudiíjch ikolnjch 
djtek. Dne 30ho prosince, gakož dne slawnosti, byla w dě- 
kanském kostele zdeg^jm welká mže slauxena, při k^eré 
zdcgAj slaw. magistrát a hogný počet obeceustwa přjtomen 
M« L. M. 

Z Kutné Hory* — Mnoho dužewnjch, srdce a mysl 
podněcugjcjch zábaw tady práwě nemáme — žádný spolek* 
žádné kasino, žádné diwadlo — trochu tance a to ne gci<iě 
wybranélio. Masopust ge hubený. Několik zdegiSjrh li<lu- 
milú chystalo se arci wystrogiti bál s loteríj čili sněgakým 
hudcbnjm a deklamatomjm wyražcnjm — tusjm že wc pro-- 
spěch naáj opatrowny — ale posud zůstalo pří wťili; nepři- 
hloť ge»tě neywyááj powolenj k loterii; ginák ale sebrali 
giž na ňi mnoho pěkných dárečků. Přegcmcť wěci ney- 
úrodněgijho zdaru. — Zaslechliť gsme také o spisu, gcgž na 
způsob něgakého album gistý zdegAj horliwec we prospěch 
opatrowny wydati zamýslj — a těSjmc se giž napřed na ten- 
to přjrústek k nařj literatuře, gelíkoŽ chowáme naděgi, že 
ho budau znamenité sjly podporowatí. K..k 



R o 



ký* 



České diwadlo. 

Zigfrai 

we prospěch p. A. Hynka 

hude se prowozówati : 

A & w o g Á n o w i 

aneh : 

Ztečenj domu otcowského. 

Drama we 4 gednánjch od Klicpery. 

Mladistwé djlo toto naáíeho bohatého dramatika gest 
na diwadle najíem gako nowé; a gelikož daufáme, re se 
wáechny přjprawy činj, aby zdařile na prkna se dostalo, 
naděgeme se také. Že u tohoto předstawcnj žádný přjztii- 
wec diwadla našeho a Žádný ctitel Klicpcrowy Múzy schá- 
zeti nebude. 



Časopis tmio wy«Iiá»j we atředn • w Mbotn po" pdUrijch ; kaHan dnihaii »lřeilu pfidáwá se pillarrhowa přjloha. Pře4plácj a« k wydawaleU a« itwrt 
léla 4S kr., we kjtihkupeciwjch «« pul léta 1 al. 86 kr., aa c. k. pMlack pdll. t al. M ke. atř. 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



r Digitized by 



Google 



Kwéty. 



Hir^dfiJxibawBJk pro Secby, lorawaiy, SUwiky aSUzany.' 



Ojslo 14 



ÍS. «M«r« É843» 



10. r. béh. 



81f AUBENCUaiy 

P.M.W. a A. Z. 



Miioštnwe, druha milý, 

Tobě KBJ mé wajrjl^, 
Proí by nezgewil Cech Čechu, 

Co má w srdci ukryto? 
Gá ti pégt z plné duáe 

W dálnydí Mixy kon«^in4cb> 
A ten ip^ ti nese wániA 

Po Čšsk^h geo lučinách. 

Ge to krásná, blahá doba. 
Když se -^pogj ^^J dwé, 

A kdy i gcdna w dr«hé nagde 
Slasti, ráge, nebe swé ! 

Blažej ale doba gesti, 
Rrásn^^Sj gest rum^ec, 

ILdyl swau mkn, srdee, dttli 
Hlnstence dá wlaMienec, 



A tys wUstenec, Čech, Slowan, 

W srdci nosj^ národ swůg! 
Ať se n^kdo táže Tebe, 

Komu patlj žiwot Twůg? 
CeU srdce dal gsi wlasti, — 

Ber mu gi, — hned ncbige; 
S wlastj wSak twau lásku sdjlj 

Spanilá AlOff$if. 

CMot mflostná, nélaá, kráitoá, 

IťlHená ge pro Té wtast, 
Chce^-li iPÍatt swau ohegmaufif 

Chof obcgmi — mál tu slast ; 
Chceí-!i wln$t swau po€tlow4it 

Gako w^ela mcdný kwét, 
Zljbey olro choti drahé. 

Tam ziJB wlntí a celý swét. 

ŽádáiS blaha ge^t£ wjce? 

W nehi gsa bud spokogen! 
Na flta bratrň rág twAg nemá, 

Pohleď, druhu, na mne gen; 
WjA, gen wlasti ragshjm dcerám 

Ze mAg sp^ gest wrnowán, 
A přede iehrák gest mé srdce: 

Nebyl, negrem — milowán! 



A tys milowán! o plesey, 

S t<;ban plesá wémý <^niv 
Láxku twau ti.nfMwidí. i 

Aé ho mjgj lásky bon. 
O tak pHgmi wraucj pi^ánj, * ' 
Gei gsem pro tě dáwno tO/A* 
' i^Ahy Mau»tciA hmdhy twogj 

yV srdcjch HnlťcA u;řřw? zn!l /« 

W. Jaromjr Pieek. 

Staniž se wile Fáne! 

{Pohraiowánj* ) 

i>Syn mBg, pane dástogný, gmenuge se Bohu- 
mil Skalický>« řekla na to panj. 

•Gakto 7« ptá se zaražený kmét^ a spjná ru- 
ce; i»sly$jm«Ií dobře? — Wy ušlechtilá panj, gste 
matka onoho mladého člowěka — :? To nenj mo- 
žná í« 

j»Pane rektore I « odslowila dáma s newolj; 
i»matka nezapře swého djtěte, byťby i srcjce gegj 
puknauti mélo.« 

nNuže, tedy poslechnete, an pohřjchu, tomu 
tak gest. Chowánj*se toho mladého člowěka tak 
se mi w pamět wštjpilo, že ani katalogu nepo- 
třcbugij abych wám kausky geho wypowěděl. 
Kmotr geho pogmenowál geg Bohumilém, w té 
nadťgi, že chowánj geho krásnému gménu odpo- 
wjdati bude; podle toho ale gak^ž gest, mřlby 
raděgi Bohopustem nazwán býti ; i byloby mu lé« 
pe, gak pjsmo sw. se wj^gádřuge, aby mu mleyn- 
ský kámen — což ale ušlechtilá panj, gakž ge wám ?« 
ptal se dále, nagednau od přjsné swé filipiky 
ustanuw, když ona, nepřjgemnau zpráwau nára- 
mné zkormaucena, omdljwati začala. Přitom gj 
pomohl na sedadlo. 

• Odpusťte — giž ge zas dobře I « prawila 
po chwjli hluboce wzdychagjcj, politowáxij hodná 
matka. »Myslilať gsem, že nebude wšecko, gak 
by mělo býti; geho čilá, wzdorná mys|,-rgeho^ 

Digitized by 



jTsl, ^geho j 
XrrOOgh 



54 



prudká* ohniwá krewl — ale laktol — tak I — 
ani tomu skoro uwěřití nenAohul* * 

aPřigměte moge srdeÁné politowánj^ tislech* 
tQá panj* a odpusťte* ie gsem wám tuze kwapně 
neprjgeoinap prawdu wygewiL Přicházjmť práwe 
z akád^&i^kébo 'sezenj* kdežto ae p nemrawnostL 
bohaprázdnosti a ápataém použjwánj Bohem udě* 
leuých schopnoatj toho nešťastného zaslepenee 
gcdnalo* a wyhnánj geho z wysokych ikol* dru* 
hymna wystrahu* gedaomyslně uzawřelo.« 

»0 Boiel** wzdychla ubohá; »tak těžce 
mne za to tresceS* ie gsem od tebe iádala, 6ehos 
mi byl dle maudré swé prozřetelnosti odegmul* 
an moge kwjlenj tebe pohnulo* žes moge djtě 
z chladné smrti náruče wytrhl* oči geho swětlu 
otewřel — ' což dle twé maudré rady nikdy wjce 
spatřiti neměli* 

»Zpamat)igte se* drahá panj, snad se Pánu 
zaljbj# že geátě gednjm paprskem swé milosti za* 
temnMau duši geho oswjtj* pakliže lahodnau řečj 
lásky mateřské k geho srdci promluwjte ; snad se 
wám ppštěstj, že-^-an se mu pohřjchul zdrawé 
kázně otoowy nedost^wá* zginačenj wnitřnjbo člo* 
wěka w něm zp&sobjte ; neb se podařilo* gak 
tomu bá^ka učj^ zhřjwagjcjmu slunci* že počest* 
ny musel plá$£ s rainenau sundati* což dřjwe 
bauřliwé wánj wětru dokázati nemohlo!* 

pTq ge utěSenj slabaunké* urozeny pane!« 
řekla w do wa smutně ; uBuh učinil giž zázrak* i 
nebude druhy k wůli nepatrné ženě konati.--' 
Aob* g^k gsem 3e mohla nacyti* že Bohumil mogi 
lásku a moge obětowái^jvse takowau newděčnostj 
odměnj! ^ S gakymto očekáwánjm wešla gs^m 
w toto atawenj a s gak tuze zUamanau naděgj 
musjm odpgjti* gaauc nešťastněgšj než rolnjk, co 
v^ potlučeme Hrupobítjm oseiij slzawě patřjwá ! 
Gen>ul! ^{^stane aspoQ geUě ta naděge* že w přj* 
štjm gare nowó o^enj zeleněti se a zrátíbude ; na 
mne se ^le takowé garo giž nikdy nezasměge,* 
*^ Tak Qiluwjc i^ahalila swau twář* a krokem ne« 
gistvin odebrala se i, rektor^wy konmaty, 



P&Inoc byla glž dáwnP uběhla, WŠecko od* 
počjwalo w lahodné náruči spánku ; toliko w ge« 
dinó komnatě při dohořjwagjcj lampě sedala ble* 
dá gakási panj tiše, nábožuym w biblj Čt^ujm se 
bawjcj. Kdykoliw hodiny na wěži bily* aneb ně* 
gaky rachot na ulici powstal* pozdwibla zákale* 
nych očj swych* a wzchopiwši se šla k oknu* a 
zřela do dáli* aneb w myšlénkách potopena po* 



zorowala winěnj*se mračen* gež nočnj wjtr na 
obloze poháněly 

» I wsdychalat »Takowágako dnes byla tehdáž 
noc* an gsem u geho rakwe klečela* a Boha zkau* 
sela, — hvla to noc bolestj začjnagjcj a radostj 
se konj^cj. -*>-ITynj mjwám noci gen plné. siaroatí* 
a žádny plamynek dnů radostných nezaswjtá w tem* 
nost gich!*' — Hodiny na wěži hlawnjho chrámu 
bily gednu* a ona hrůzau se otřásla.— »Uodina 
po pfilftoei** wzdychla* na Bohumil geit^ tu ne* 
nj ! — snad si ani nepomyslj* že ho milugjcj ma- 
tka w auzkosti očekáwá? — Čili giž opět zapo* 
mněl* co mi tak swatě přisijbil* an gsem* slzy 
w očjch magjc* úpěnliwé prosila* aby žiwot swůg 
polepšil ? — Zagisté nezaponměl !* doložila po- 
chybnostmi rozerwanau mysl upokogugjc* a ruku 
na srdce silně tlukaucj wkládagjc. 



Slowjéko o KoUn«ké Imilbé. 

Dorstiw na swé cestf dii«Sl. Ijgiia 184t do Koljna 
— nawžtjwil gsem wsdáleaého přjbasnéko swého p. P., iie« 
máge t podátka ani w áa^sln, ie ta dále p«sdrijni. Aw»ak 
byl gsem od swého přjtele gakol i od geho mné po tu 
ebwjli nesnámé choti uk pUtebkj uwjUn, uk hostinsky 
wj&astowán a pak obémsuk sušině proicn* abych na ně- 
gaký ias u nich hostem pobyl, Ie gsem koneteé, tolikerým 
prosbám odolati nemoha, na to sa odhodlal. — Na itěstj 
ge můg stiýéekCsit venia verbo-^ale gakau mjrau on mné, 
Ukowau gá gemu) wlastajkem heské wynosné iiwnosti, a 
w geho domácnosti panuge waliide dosUtek -*- we w2em 
přjgemný lad a sklad aw celém iiwobytj tak ředěný eom'' 
fortt gakéhoi my welkom^fáci neradi pohřcttugeme. Nadto 
snažil se píjtel múg i hospodyňka geho, pobyt můg wie- 
moiné upijgemniti; i wodil mne tem a tam ukasuge mi 
snamenitosii mfisU; a namysli nikdo, ie Eoljn swých tna- 
menitosij nemá, nenjť to sice welké m^to, ale gako malý 
Jerusalem- Plaudjcp hned prwnjho dne po mésté — spa- 
třjm na gednom rohn ceduli-^ má swfidawost mne přihna- 
la k nJ letem -- a hle, cedule U byla cedule diwadelnj. I 
j^aplesal gsem rsdostj wclikau nad náwéitjra, ie ochotnjci 
tentýi we^er Dpa^eryK wesolohru we Čtweru gednánj dle 
Raupacha od J. K.. Tyla -^idilanau, prowořowati hodlagj. 
Co kdy WS Kw&UgU o diwadls Eoljnském stálo^ bylo widy 
na chwálu( byloli tedy diwu, ie gsem se na tuto »ába- 
wu welice těájl? Ale gsk se w iiwobytj lidském předasto 
přiháijwá, ie m neykrásnřg>jho dne — aneb gak řjkámc 
z disu gasna bauře se ptíwalj : uk se sulo i zde. PH&latě 
na mue w skutku bauře— a gaká to bauře I y bíiure w su-j 

Digitized by VnOOQiC 



95 



rém opulUfném tAmka, kd« wichHce tkiiliiiftmi hradeb swi- 
itj, dweřint potřásá a okeDÍcend mlátj, do kteréhož hauřenj 
lítrlA sowa hauki, wlei wjgj a wéyři kniicliiiQ. Takowá* 
to práwě romantícká bjla haiure, geito nUie ta našeho mo- 
dajho pioaaického wéku w nřaté Koljné na Labi — ir &« 

(Mek — potkala -^ byhi hudba diwaddnj Koljaaká — 

aneb ěatvn venitě uuiika! Apollo a masy! ^elitoto nebe- 
ské waie iiinfej — tenkr&t ge sagiatS také welkonodaj řeh- 
uéka aferickaa harmonij, a JapHer, geni gi pokogně poalau* 
chá, nemá w ruce ttřdu bleskoirav, ale gen plácačku na 
mauchj. -- Gá darmo hledat pomod proti mukám smým-^ 
darmo uli tacpáwd — nio napUt ! W ne^^táj autkoatt 
mé a trapném celé dnie pohnutj Unula mi na mysli slowa, 
gímii se n Gďthe Fanst, slyie hndbn éaiodégnicr|m k rejrdn 
gich hfagjcj, Xéij i 

««34 l^Sfc toůš t>oii Sa^tuBicRlfn taiwi t 
mnW^ Otef^off , man nui| M Han §t»íl^mti." 
I aebml gaem wácckn jjl<l • fritíllnmil gsem násilni 
spnmé city swé — mjsl má se. trochu nchladila. ^I wsal 
gsem na aeba brainj neta«noali a opáaal gsam bedra awá 
meéem weselé mysli, abych odokii mohl tolikerým hrftxy- 
plným útokům Koljoských nmélců, — ale gen na krátko; 
kdei mohla lidská trpéliwost přetrwati hWhty takowé? kde 
se mohl rotmar sak»l«liHi Wtnkówé basití iiwln — w tom 
knipobitj ? Zdála se hudba ta býti ironij na deštné pťjgmj 
wlasti nalj, giš Gffthe semj hudby natwal, trpkau ironij 
nad powěstj hudebnjku éeských, cdý-m swétem proslulauf 
NepaaMiUgi se, ieby uji mogc kdy uk nemilosrdné biéo* 
wány a neyr&snorodjigiljm wijskánjm uk na skHpce na- 
tahowány byly býwaly, gak práwě toho wečera. Kdyby 
neboUjk Mozart, geni wlast naši hudby milownau tak we- 
lice tamilowal, nawitjwiw poprwé některé město dcské, ne- 
kfastnau náhodan takowanto produkcj nynčgšjch Roljnských 
bttdc& na uwjtanau.byl uslyšel, sagbté by se byl na nj* 
atě, postrachem a této we swětě sluchu Medusiny hfaiwy 
zahnán, na aul^k dal, a na wžky hy byla země tato wj- 
ce nespatlrila. 

Takowá ge hudba w městě Koljně, gent nenj z ney- 
chudřjch a neymenšjch pcrlj, nawljknutých na strjbrné niti, 
sibici Wjdenské, w mčstř, geboito prsau práwě nowý, giž gii 
skuteénosii se bljžjcj elektrický praud ieletné dráhy t} kati 
se má !I — Takowau hudbu nehledal bych w neymizeměgAj 
wesnici České, nďkuli w nčsté swobodném, obchodnjm. 
Roljne! negsi ty poslednj mezi méaty Českými — (mohl bych 
owiem uké bez chyby řjci Judskými) — ale hudba twá ge 
kwjlcoj a skřipánj do nebe wolagí<g. A to ne pauze mu- 
sika w něgaké pokautnj krěmě, alebri w chrámu Thalia, 
kde dlowěk wíjm práwem neyiepšj hudbu městskau slýchati 
chce. A pak — coi páni hudebnjci neznáte nic giného za- 
hausti leč polku a kwapjk, a neustále widy opět kwapjk a 
polku? Gest se wěru Čemu diwíti, ie p. referent z Ko]jna 
na tento weliký nedostatek gcitě nikdy nepoukázal, aby se 
takowá nešwara gcdnau wjkliilila. Gak mohl rothijmu mj- 



•tu gil dáwno mandfým slowem pfoqiélným ac státi! Mám 
wieckm úctu k geho lurasocitn a dobréaan aaudu — ala tu- 
to ahoiwjwawost nemoha ginako ncl gemu na alé wykiádatL 
Stalo se to snad spauhé ietiwMti kměatu rodajmu? Wét 
mi, ie rodilti swému Špatné poatanlf, dopns^li, aby ukowý 
kaukol w něm bugněl a se Tosmáhall Či aaad nechtěl ně- 
kterého ftrýdka nebo přjtele nraaiti? Anebo snad dokonce 
pamatnge na heslo: vln patria ncaao propbela,« doumjwal 
ae, l« hlas geho gako na pauáti zahyne ? — Tak neslušj 
aaailati mnii, domow awftg npijmně milugjcjmu! Kdyby 
gen byl Čaatí^ o tom nedoata|ku promluwil a pak poněkud 
aapoA ukázal, gak mu wyhowětiJ Kdyby byl na ruku dal, 
ku komu se o radu utéci, ganiby ířjci mohl, gaké skladby, 
ohledem na knsy k prowoaowánj určené, by se pro diwadlo 
hAdily» alide sig^ anadno opnttitil— ríeomUuwcy nikdo ne- 
dbaloft KoJlínských diwadebjch hudebnjkft gagich ěHnd (co 
wáak mi nenj anámo) neziátným se prop&gčowáojm! Kduž 
by madla také aa takowau hudlaninu pla^til? A zdai oni 
diwadcb^mn prowoseig pijtonmi gaauce, rowněi gako ginj 
hosté ae ncbawj, a neakracngjoe peněiité d&chody proiáky 
chudém dobro wlaat^*ho potomstwa awého nenapomáhagj ? 
-* Kdyby wlak práwě ti, k nimi toto pokáránj gde, slo- 
wa má mimo sebepauětěti měli, nebyloliiby radno, aby se 
w hudbě, umělq^ilj a ochoty sebrawie, tuto masem zahra- 
diti hleděli? Slyšel gsem, ie w Koljně negeden odginud 
tom ptíšlý a w auhulé postawený, hudbu webni zdařile 
pěstuge, po skončené dennj práci aábawu «wau w nj na- 
lézage. Od takowýcfa by aagisté i quartetto, bud instra- 
mentnj, neb apěwnj s promyšlenjm prowedené prospěšněgi 
na obecenstwo p&sobilo a snad i powzbuaenjm se stalo, 
aby měato Koljn co do hudby sa okobjmi městy a městy- 
Bjj anichi kaidoradně o hudebnjch akademijch slýcháme, 
' státi nes&atáwalo* 



DOMACJ KROnriKA* 

% PBAHYa mW teto strastné době snaij se kaidý 
wlastenec, pokud sjly geho stačj, poloiiti dárek swAg na 
oltář milé otčiny, a byť by i rozdjlné byly cesty, gimižto 
gednotliwci kráčegj, pe¥má wůle a snaha, uskutečniti krá- 
snau ideu dobrodčgstwj, přimlauwá se za každau podanau 
oběUic — Těmito asi slowy oznamuge G. W. Medau » české 
národnj powMift od CL rytjře z l^lejfrotheru, w německé 
řeči sepsané, a určiw wýnos k prospěchu nauzj zkljčených 
obywatelA rudohořj, chowá u sebe Čilau naděgi, že hogným 
odbytem této zagjmawé práce ubohým bude mod přispěti. 
— Djlo se nacházj gii w tisku a bude obsahowati as 120 
stran w 12. Cena bude 36 kr. we stř. Od 11. února 
přigjmá se předplacen] w Medauowě knihoskladu, w Kolo - 
wratské třjdě u želczocho muže č. 863. Gména P.T. p. před* 
platitcl& budau na konci přitištěna, a spis ten do Ibo bře- 
zna duhotoven. 



Digitized by 



Google 



S6 



We prospěch muvýck lioraQ& uspořádaU aynj sdo. 
pohostinfilui -mežkagícj powdfttiiá spéwačka paoj SuSokel* 
Heinefettrowa dne i%, ledna welilý koncert w Stogrowa 
sále, při némito negea auna nm&ij swé co negr^kwdlegfr 
před žasnattcjm obecenitireni na odiw postawila» nýbri i 
ed giných ČíttA adegijho diwadU wýborné podporowána 
byla } -^ gkoda gta, že se k téio prawé bvdebnj pocháttloe 
hogněglj : obeecnttwo neseálo. M. 

Z li^odífan. Dne 99. ledna I. r. byli gsme radostnfi 
překwapetii budebnj a deklaaiaternj akadefflij, nspořádanau 
pH^inenjm z- letoS^újch KwStft gít Čestná Mbného sdeg- 
jEjho rady, pana M. Rudolfa Krjika, gegjito wýnos — 96 
zl. 40 kr. We střjbře — zdegijmu ústafwn pro chudé a 
Pjs^cké opatrownS malých djtel; byl wénowAn. Pťowoto- 
waly se : Uvertnry z »Don Juana, u — a k vNětné rPor» 
ticitt ; — pjseft ytKde domow niA§tt w Čtyrtpéw 'uwedena 
od Climelenského, pjseft ČeskA se sborem od M. R.'K. — ^ 
pak variace na hausle od Maysedra (hrané panem Geljnkem). 
Dcklamownj akademie oddjl nám podkl Rubeftowo nOifuhf m 
nynjfit (prcdncžcnim pana F. Worla) Tylowy i^Slze wlntU^ 
néhjti téhož: vfŠHÍ a Zena, ti konečné i němeokau dekla-^ 
mowánku : »^cť gelbenf c^a(; « od S. R. B. Bylof se če- 
tných posluchač&w shromáždilo, an i ze wzdálenégljho oko- 
Ij — z Wolině, z* Pjsku « t. d. i»jce přjzntwcft gazyka 
mateřského se dostawíld, newXímiiých nepohodlné powétr- 
nosti. — Obecenstfro sledowalo Žiwau pozomostj dobré 
prowozowánj, w hlučném ticskánj gewjc ůplnau spokoge- 
nóst. Dalekoby wedlo, jjřegi wypsati, gakau každý pochwa- 
au z účinkugjcjch ochotnjkfiw pocUSnbyl; nelze ale nea- 
westi, že 91ctá Emilie Kfjžkowa (wis o nj čjslo 3. RwétA 
let.) nSžhým přednelenjin deklamowánky : MuZ aZenm, — 
gakož i slečna Rosa B. mistmýta dddamowánfm 7*8lz0 
w1astenek<i Dad gine W3miknuwi$e, prawau potlesku bauři 
gsau powzbudily; malá Emilie doďa cti wieobecného wy- 
woláuj. Spogený s akademij tanečnj ples, na kterém česky 
howor panowal, focdním t^prw .. rápiem- 8« kof^číl. — U té 
prpežitosti welectčným kragani*im zagisté nebude newbodno 
dozwífděti se, že snahau nadřečeného pana rady, i nemen- 
ij ochotnost] welebného pana Antonjna Egnera založena u 
nás na začátek b. r. Česká kniho wna pro mČítanstwo a 
ákolnj mládež; také se zde o brzkém českého diwadla za- 
raíenj pilně wygednáwá, o Čem zewrubnčgiSj Časem swým 
zprávni podati neopomineme. Giž nynj tagíti nelze djky 
mužfím, genžto sít swých k dosažen] cjle tak krásného obČ- 
towati newáhagj. J- N. 

Z BRNA* — (Z dopisu přátelského). Dčkugi wám co 
aeysrdečněgi za oprawdiwý nowého diwadla waáeho obraz. 
Poičáil gsem se pončkud a imuiil se w nadčgjch, kteréž roz- 



ličnými tde roztraujíenýnri spráwami gii giž klesati začjns- 
la. Nestogji arci, fak widjm, waecko w té mjře a na tom 
stupni^ fakžby stá|á mčlo a státi mohlo: ale gen ať se ne- 
zaufál Počátky gfi?u w2ude tčžké. Při početj usuwu, o 
nj^mžto se dlsiuhé časy ;před ^m odporné sobě řeči wedly, 
kterýž gedué stranč byl welewjtaný, an zatjm dmhau gako 
troj w nose pjchal — při počctj tohoto ústa^Qru silné napnu- 
tá čekawost náhle owžem sklesla, kdyžto několik slabých 
předstawenj. a překwapené, byC i s dobiým úmyslem psané 
referáty w Časopisech 9i$meckých chat obecenstwa přewrá- 
tUy a a dobré oeaty swedly. Kredit waseho diwadla klesl 
a rád wěřjm, Že mu bylo. tčiko na nohy pomod. My ne- 
máme gežtč proatředkA, Istj nebo násiljm geg do obecenstwa 
wecpati. Nynj ale, an. m cdá wec — gak prawjtc — opra- 
wdowč zmáhá, kdyžto w nj gakési žiwé bitj žil a zota- 
wowánj-se z posawádnj mdloby pozorowati : nynj by se 
arci mďi wSickni, komu ponftkttd prospěch národaj na srd • 
ci ležj, diwadla gakolto j^edió^o weřegného ústawii, kdežto 
gazyk náž dle sprawédiiwého piéwa snjti a se wsděláwaú 
můie — "Ryti; hy se ho mHi Miémi usMoa^af m^mt^wH* 



0WBTOZOR* 

Maďarský časopis FeMi Birlap posmjwá se wlasten* 
•kému smeyžlenj Pejífanů: — nGak welice mnohému z nažich 
měáťauA záležitosti gazyka maďarského na srdci ležj, do- 
swědčuge to, že skoro wlechay weřegné náwčditj po ulfojch 
nažich posáwade genom německy se odbýwagj. — Peá< 
má sice na rtech madarské knjry, ale hlawa měst naiich 
ge posud geátě po cizozemsku p6střjhnuta.« 

Madarské diwadlo národnj, k gehož wystaweig skoro 
celá země přispěla a k gehož udrženj stawowé posud wel- 
ké summy nakládagj, dostalo nynj nowého ředitele a žur- 
nály diwálj žiwost, kteráž repertoár geho opanowala. Ale 
a náwžtěwami to nechce geilěpofud gjtic ku přodu. I při 
wý-tečných hostech — gakož ge nynj Engresyy — zAstáwagj 
lože a sedadla prázdny. — Weliký rozdjl mezi tjm, co no- 
winy rozhlažugj, a tjm, co skutečnost podáwá. 

Počátkem roku tohoto weiel w Norherímce do žiwota 
spolek magjcj za úČel, prosté a laciné pohřeby zawáděti a 
obstará wati. Přilnulo k nČmu giž přes sto členA z ney- 
wzácněgjjoh SUW&, i gest se dle geho pAsobenj a spůsobá 
aadjti, že brzo wieobecné obliby dosáhne. 

Paganini nenj gežtě pochowán. W Nizze, kdež tělo 
geho nabalzamowáno ležj, wznikla totiž mezi dachowen- 
stwem rozepře stran geho pohřbu, a těm, kteij se proti 
položenj geho w zemi poswátnau zpěčugj, dal arcibiskup 
spokogenost swau na gewo. Nrnj IcŽj celá ta wěc k roz- 
hodnutj w Řjmč. — Ubohý Paganini ! celý žiwot honil gcg 
•wětem, a gestě ani po smrti nemůže pokoge nagjti. 



ČMopis tento WTohiaj we středa a w sobota po p^Iarijch; každan énhan etiredo pHdiwá se pdUrchowá pfjloha. Předplácj se u wy^ewaiele •• fiwtt 
létě 48 kr., wo knikkvpectwjek na pAl léta I al. M kr., m •. k. poitach péll. t al. M kr. atř. 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 




Sirodnjzibavnjk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany. 



Čjfilo 15. 



»2. února ÉS49. 



PJSNB 

od 

Marie Čacké. 



Wt.A8T)ElffKAK« 

Nad Prahau se ftnesti 
Ráda bjch n přála, 
A ty drahé éaU 
Wieckj mljbala. 

Pak bych na swé lokty 
Gala kteraa kolí, 
A nesla gi ftbftm 
Nad hory a doly. 

Tam u slunce bljie 
S drahaa bych stanula. 
Aby gebo xářj 
Celá zaplanula. 

Pak bych a jpblaiibaa swStu 
Na ni okátala, 
A na wiecky Celky 
D0I& xawolalal 



10. r. béh. 



Zwony anřly tase, 
Ale w braná tnčly, 
A nad zpěwnau djwkau 
Rněii žalmy p£ll. 

Ticho opět ¥r Ifsjch, 
Genom wSrne ptáče 
Nad Lidunky rowem 
Smutný slawjk pláče. 



čbíkt. 



Djwky najíe České 
Gak gsau ony hezké í 
Kdo se na né gen podjwA, 
Diwy ú} nebeské. 

Samo oko PAné 
Rádo hledj na né, 
Cdé haufy aoděljčk& 
Chodj po gich strané. 

A kdyby ty hezké 
NaAe djwky České 
S celan duij teM byly. 
Byly by — ndbeské* 



Po Mnjjíeckých lesjch 
Rozlehly se pjsné 
Z hrdla holubčjho, 
Z duác plné tjsné. 

Znčly, rafly sbdko 
Gako harfy hrápj^ 
Ale snély bolno 
Gako o klekánj. 

Poalednj kdyi '^jAm 
yv saumndL odesnAs, 
Po Biigéeckýdi lesjcb 
TiduMt j« proslř«to* 



Staniž se wnle Fáně! 

(Pdlnidoififfi;.) 

W tom zawzněl hlučný zpěw z ulice a wý- 
skánj naplňowalo powřtrj, utižené obywatele ze 
spanj wytrhugjc. Byl to zboř opilých bratřjčků 
z mokré dtwrti, genž ulicemi wráworagjce pu- 
stili uzdu zwětřilé swé bugnosli ne tuze počest- 
ným zpjwánjm* 

Ludmila — lak slaula ona zkormaucená mat* 
La — otewřela okno, by widěti mohla, zdali mezi 
nimi taužebné odekáwaný syn se nacházj, Hlomo* 
UJgjcj gako diwoká zweí se přiřjtili, a před do* 



Digitized by 



Google 



5$ 



mem se zaatawili. Ubohá panj zachytila se mřjžj 
u okna, aby indlobau neklesla, neboť spatřila' bo- 
haprázdného a přede miliho syna u prostřed 
opilé zbéře. 

»Pusťtemne!« dj Bohumil, -pusťte mě, bra- 
tři! musjm domu> gá to připowědél matice, kte- 
ráž mne giž očekáwá!« 

nHahahal* řehtal se geden mezi bohapráz* 
dnjky; » nechtě ho! — gen se podjweyte, tamto 
u okna ukazuge se ženská hlawa; chlapjček nám 
.chce malowat, že ge to geho matka.* 

ní ano,« řekl druh gin^> »geho matka! ta 
«i zagisté giž dáwno nočnj čepec přes uší stáhla 
a má sladké sny o swém hodném a učeném synu, 
genž zatjm rád wyskaumáwá druhy wjna» a w ho- 
spodách členj swé držjwá.« 

»Aie powéz nám předc^ bracháčku^* začal 
třetj, nkdo gest ta milenka, co tě tak pozdě oče- 
káwá ? — Bělaunká Julie, na ktcraus onehdy wer- 
áe k popukÁnj ukowal? aneb gest to zcela giny 
brauček^ genž tebe do swých tenátek zachytil ? — 
Inu, gestli ti z čisté lásky hodinku milostnau slj- 
bila, tedy se bude hrozně mračiti, dowj-li se, že 
Bachus Wenuši slřjbrnjky ukrádá !« 

» Bohumile! Bohumile! co to o tobě sly- 
šjm?!*^ zwolala zaufagjcj matka w neywětšj swé 
litosti. 

w Zticha ! — holubinka se začjná mrzeti ; no 
bratře, my tě nebudeme déle zdržowati. — Zdař 
Báh!« hulákal geden po druhém. 

wBodeyž mlčjte, wy opilj nezbednjci!« za- 
mumlal nešťastný syn a motal se do domu. Hlu- 
čné chechtán] ozwalo se za njm a w krátce táhlo 
bacfaantuw spřeženj opět dále i řwalo z prolé- 
waných, do kořán otewřených chřtánů pjseň we- 
selého towaryšstwa: 

Lauriger Horatiuit, 
Quam dixistí VLTum! 
Fugit Euro citius 
Tempus, edax rcnimi 
Ubi šunt o pocula, 
Duloi cora melle* 
Kixae, pax et oscula 
Jubentis puellae? 
Míhi cst propositam 
In taberna moři) 
Vinum sít appositum 
31oríentÍ5 orL 



Pořád wjce swjcj zhasjnalo, pořád wjce uti- 
chowaly ulice a silnice ; krámy se zawjraly, racho- 
cenj wozů pořád wjce ubýwalo; gen semotam ně- 
kterého pěšjho kroky zaznjwaly^ genž mrazem 



nočnjm se otřáaage, w plášti zakuklen^ k swému 
obydlj pádil. — Někdy zawznély wzdálí zwuky 
z %iny aneb lautny ke cti milenky; wšak brzo 
i to přestalo a gen těžká ch&ze ponocných a ge- 
dnohlasné strážj wolánj u brány a na přjkopech 
přetrbowalo iemaé ifilčenj. 



SlowjSko o KoUnské lindbé. 

Powjdáno mi, U te Rol^nv • hudbau dirámowaii ne- 
hrabe lépe wede, neili s Uato diwaddnj. Coi by tu ne- 
bylo niiádné rady a pomoci ? Má snad po mně geité 
mnohý pocestný — snad i citotemec takowých mak — bnď 
ti gil w chrámn Páné, bud si w díwadie — účastným se 
•táirati na potupu mjsta toho i odé wlasti naij? Gak 
gsem slyšel, swjtá ppáwé nyoj něgaká nadřge — posud gen 
slabé čerwánky krásnégi{jbo dne. Gest totii mjsto ředitele 
hudby při chrámu děkanském sw. Bartolomege uprásneno. 
Za našich času, kdežto schopných a dokonale wycwičen}ch 
muiu w gakémkoli odwětwj um£nj ne pořjdku ale hogn£ 
nalétáme, bylo by prohřejenj neprominutelné, aby se na 
uk dftleiité mjsto na sdař Bůh kdo koUwěk dosadil. D«- 
gjť se ow»cm nékdy diwné wSci semoUm po kragjch. 

Yí archiwě R kowském nalesá se následugjcj odmrite- 

nj: vPan soUicitant gest pro na2e město w hudbě prjlii 
umělý, t Čehož, žehy takowý mui u nás dlauhého dlcnj 
neměl, ntawjragjce, gcg oslyšeti a žádané mjsto ginému nesna- 
menitému, o nťmž se nadjti miižeme, ie městu našemu na del- 
i) Čas sachowán bude, uděliti sa dobré gsmc usnali.A Sly- 

iel gsem uké kdesi o hádce dwau K kowských pánů 

měáťanfi, pana kmotra Wrzálka a p. sauseda SkHpálka, 
% nichž tento na aupliiy důkat, že on na uprázněnau sto- 
lici warhanáře dosedne, xafatau pěstj o roh dubowého stolu 
udeHw, pln}m hrdlem doložil: »Gá nepropadnu j páni 
Yotanti budau gistě na mých sedm korcíi polj ohled bráti !« 
— To gsau arci gen tak upoipjnky, — a my wjme dobře, že 

Koljn ncnj K. ow, a že gaké se někdy diwy přihásely, 

takowé se nynj nestáwagj, a s gistotau bychme každého 
ubespcčiti chtěli. Že ono diMežlté mjsto hudcbnjho řctlitclc 
při chrámu Páně wKoljně mezi kompetcnty (gichž bychom 
welkau hognost přáli) gen najtmífletjíjnM a neij9chopti?fiij^ 
mu se sada, aby co po mnohá léu k sármutku kardéjo 
přjtele hudby a wlastimila klesalo a se taxietlháwalo, opěi 
k nowému žiwotu probuzeno a kn vrzdělánj i k u.sIechlonj 
obywatelú koljnských gak w chrámu Páně uk i mimo nřg 
bedliwě a sdařile pěstováno býti mohlo. — 

Takowé gsau a byly myilénky moge o hudhř koljn- 
skéj o diwadle samém ani irjce spráwy ncdáwám, zůsu- 
wugc wec tu koljnskému p. referenta, gcmuž do semcshi 



Digitized by 



Google 



50 



wdjrati M nechci. «-» O den potdégí opnAtil gsem Koljn, 
kdeito gsem se «i nn tn diwedebj hudbu dobře bawil. — 
W Čáslawi gsem se use sastawil—abjch některé wlasten- 
ce tamSgilj, o nichl gsem gil prwé bjl sljlel, osobné poual. 
Přiwjuli mne srdečné! Přemýilegj o wydáwánj kragského 
týhodnjho listu ~ owMem gii éošH éfmiho ! Bjht by to 
wéc wýbomá! Škoda ie rjrchlegi k cjli nespéchagj. Ráno 

gsem tas nQždél dále k Brnu. 

NB, P. Redaktore! Posjlám Vfám tento slomek 
e pocestnjho dennjka swého, lAdage Wás, abyste mn la- 
skawé mjstečka w ob^beném Iktn swém popřáti ráéil. Či- 
njm to sagisté gen w dobrém aúmysln a ■ panhé lásky 
ku krásoému uménj, ie, geg weřegnosti podáwám. Krom 
toho saudjm, ie ncdosUtek, na négi gsem sde poukÁsal i 
ledakdes ginde, aé ne snad w té mjře gako w Koljne, se 
nalesá, a sdálo se mi tapolřebj, aby sřetel wlasteneckého 
obecenstwa mi toto znneéhéwAnj netoliko kottelmfy ale wšf 
Jbkffry wabec, na nMoáýrá ttranáeh^ obrácen byL —Bylo by 
mi s welikým potéáonjm, kdybych těmito slowy dosti ma- 
linko dobré wčci byl poakužil. B*- 



České diiradlo w Praiee. 

Dne 9. un. widéli gsme poneyprw : Poklnd Opatowiek^i 
Činohra we S gednanjcli od Klicpery. Hra tato, známá gíi 
od nčkolika let Čteniíi-stwu Českému, nehonosj se iiwym, 
rychle se-roxwinugjcjm dégem, alebri spjáe rádným wykre<- 
sienjm několika charakterů, x gíchito po- a sctkáoj řjkage 
celá drama se osnuge. — Zagistú nemálo musjme powdečni 
býti, ic nynj práce Klicperowy Často na prknádi oiiweny 
spatřtigeme, a hlučný potlesk, který se gim wsednjho dne 
i WC swátek dostává, ge dostatečným důkasem, ie ge ol>e- 
ccnstwo na^e rádo wjdá a že leckde rádo oči přimhauřj« 
RcditeUtwo, sdá se, má toho posnánj; gen kdyby totéi p. 
herci powáiiti a gednau se wsj sjly úloh swých se ucho- 
piti chtcli! r^ekdy ge to při našich okolnosUch arci welmi 
tčiká véc— pořád se střjdagjcj repertoár, Časté lam^stnánj, 
neiběhlost w gazyku a t. d. gsau ow»em weci, kteréž; n?- 
galtého ohledu aasluhugj, a my negsme také takowj ukru- 
tnjci, abych me s kritickými nikami p(i produkcjch stáli •* 
o nikoli! my gsme rádi spokogeni; ale p. hcrcowé muscgj 
nt^htUj rtlespoii dohrán wúli okázati I Pánowé, kterýc^ se to 
týká, mně porosumégj. — PoUad Opatowicky byl w celku 
velmi pochwalnA přigat, a herci byli nékolikrátc mezi hran 
i po hře, woláni. Welmi pi*kná byla dekorace podzom- 
njdi sjnj klááítera Opalowického , a xaslauiila wáccku po- 
rliwalu. — Po Kliq)crowc dramě dávala se gcsLě i^ Žlutá 
zimnice, ft Bylo to nazbyt. 

W pálek na to, gclikož pro nenadálé překážky wnt*m- 
ťinf uČarowný znwoffv hráli se nemohl, byl Poklad Ofnh- 
towichj opakowán. — K lomu Ti-i oicowé nat^dnau. 



S welkan radostj ntijtati gsme dne 14. února po 
dlauhé přestávce opét gednau spéwobru — a úce Wodaře. 
Pékná tato opera, překlad od Mapháčka, hudba od Cherubi- 
niho, gest i ve sautpévjch i ve hře dosti téiká úloha, a iádá 
mnoho skauiek, a chyby v řeči tjm vjoe uráiegj, ^m vjce 
gsme v operách tak dlaufaým rotprávkám odvykli. Ředitelem 
orchestru byl nové ustanovený kapelnj mistr pan Sfeýmeíer, 
gemul plnau chválu vadáti musjme. Stručné provozo- 
wánj úvertury bylo waomé, a mužský sbor gak náležj do- 
bře te driel. Živau dulj celku byl pan Strakatý (vodař). 
On provedl hru i spév tak dokonde, ie nám Ijto bylo, 
kdykoliv s prken odchásel. Panna Tonnerowa (Konstance) 
dogala svau Ijhezaostjj kdyby viak mladistvý hlas gegj 
ieprv časem k plné sjle měl dospéti, bylo by se co obá- 
vati, aby si ud neubljiila. Pan Mayer(Armand) vysname- 
nal se ve zpěvu ; gen stálé satáčeaj hlavy v právo a té- 
la v levo bylo pěkné posuvě geho na ugmu. Panna K5- 
ker to va (Marcelina) mluvila gako pauhá Čedka, a pan Me- 
reda (Antonio) gako pauhý Němec, ačkoliv podle rodu obo- 
ge naopak plalj. P. Mereda ge tačátečttjk, a musj wie- 
moině se vynasnaiiti, aby finále v prvnjm děgstvj nále- 
iitě podporoval. P^ Biuva, Štěpán a Biel i oétatnj starali 
šBC dle moinosti o dobré provedenj. Dokavad ale úd&m 
saieho divadla nebude na tom sáleieti, vysnamenati se i 
v potpolUim Xiwoíi čistě českau mluvan, neuchráněgj se 
nigakým způsobem hrubých poklesků, gako gsau: wogňei 
mjsto ufOifúlty etc ^ 



DOMACJ KBONIKA. 

ZFRAHT. PanJ StůcJcel ^ Heinefentrowá u velikém 
koncertu ve prospěch osadnjků v Rudohořj. Dne 12. února 
o polednách v Stogro vě domě. Pomysljm-li, gak hlučné bývá 
laučenj-se mnohé umělkyně od obecenstva, nemohu ginák nei 
hluboce litovati, ie neocenitelná zpěvkyně tak skrovnému zá- 
stupu své ttsBohcmtt dáti musela. Pěstaunové a učitelé, snažj 
cc se vygasniti iákům svým pogem halady, mohli si, po- 
slavše ge k této učiulkyni, uspoUti obájrných slov. Každý 
% nich, negsa zbaven víj ducha gapnosti, byl by iívým 
smyslem pogal krásné gegj vtělenj a zlSlcsněnj. Gothův 
Oliowec, Schubertova hudba a Heinefclierovy zpěv — ga- 
ký to krásný troglist ! U Heincfetterovy spočjvá všecka 
kauzclnost v tónu ; ona ge nám gasným zgcvenjm, ie přj- 
roda proiedSi dlauhau řadu rozmanitých zvuků, yr lidském 
hlasu úlohu svau dovráila. W baladě té utvořila zpěv- 
kyně čtverý odstjn hlasu, prostoduchost výpravky Ijjila 
se značně od poučlivého a ukoncysivého hlasu otcova, 
vábiwost OUovcova od úzkostlivých zvuků synových. 
Celý výtvor bylať skutečnost, nikoliv pauhá bágc, kaidý 
tón gakoby rozvjgenj-se divokrásných květů. — Mimo to 
spjvala gwtč árii z »Fi>/urouy $uadhfj*t, baladu s operv 



Digitized by 



Google 



60 



CikMtíina wýstraka od Benedikta, pjjie5 od Tbalherga 
w trogzpěwtt a opery: Neznámé. Kolikráte wolána byla, 
nemohu řjci. « ^ 

Z KrAloufé Dwom. (Opotdjfoo). Také gedoan od 
kolébky Rukopisu králodworskébo, s města toho, ktcréi me- 
si lo]iker}'mi autoky, geito na nd odnárod&ngjcj cisota wla- 
stí a národnosti České Činila, wěmým adatalo \ z mésta, kleréi 
nám d&kas prawŽké wzdČlanosU a uměnj nalich praolcA ta- 
chowalo a tudyž bodno gest, by gíi s toboto obledu ne« 
bylo wynecbáwáno s Dq*stopÍ8u králowstwj éeskébo I Ča«> 
sem arci odtud pHcbázegj awěsty o iiwotu adeg»jm$ do^ 
ieltě nás w Kwětecb 1841 list Hawl&w s Ameriky, p. L. 
Riegrem podaný ; prodbycbom neawdstowali i slawnost sire- 
cenj sd^lj blawnj »koIy dne 17. ř}gnam.r. zde konanan? 
— Při denně rosUucj lidnatosti na oboru aemském gest i 
třeba, by se Ijtíla irzdélanost a oswžu, aby gedni ke dm- 
bych adokonalowánj a blaienstw} pKspéli, aby ginák na 
gewo nepři»lo starodáwnj tauienj na: Muluplicatio gcntis 
Bon est multiplioatio laetitiae, to gest : Rozmnoienjm lidstwa 
se mnoij hoře, totii pokudi ubliiowá^j gedndcb éinj, ie 
nemohan druzj obstáti, Protoš i dobrodite^owé národu 
pilné o to dbag], aby wAbec skwjula dujíewnj widélanost 
a nj rosUucj poznánj prostředki, adokonaienjm bližnjck 
k dosaienj wespolnjho powolánj a auéele gim doponiába- 
gjcjch. Xakéť Králoiré Dwár minulým rokem toho itéstj 
dodel, ie neunawnau péčj adeg^jho zkaumanébo p. mé* 
iťaiiosty, Petra Procházky, potřebám éasu a lidstwa co ney- 
prostrannégi slaužjcj hlawnj ikola dostawéna byla, kte- 
rá! swau rozsáhlosti a úmémau sUwbau podobné bu- 
dowy ákolnj w celém w&kolj hledá $ dosUwénaf a téhož 
dne se w»j sláwau swému aučdi saswéeena byla nwedenjm 
ikolnj mládeiew Ifebuduf zde opétowati popisowánj, gaké 
zde radowánj a plesánj, ozdoben} pljbytk& korauhwemi ná- 
rodnj éeskó barwy-^náslcdowánj bodné wýsnamy lásky ft 
newinnosti s českými Iwy— nebudu nábolné anénj awon& 
ani hlahol trub zde w pamét uwádéti, am'2 vyčastowánf 
40ti diudých wjchwalowatí, led podotknu, krom neyčel- 
nťgájbo ncténj geho W. uroz. pana kragsk^o Karla swo- 
bodného pána z Mecséry, že ge wdmi ebwalitebné eddélenj 
»kol obého pohlawj od sebe, aby uk dle swébo powoláo| 
oboge čiďnégi mohlo býti wychowáno, a w mateřčiné wy- 
učowáno, zwláátě w základu na«cho spasného náboieastwj t 
piotol i slu»né slaven t^to den slowy w bástu: 

Wlasti 

»Přinese anik, adar a blahé slasti 
»Spjse> nei kdy gindy bmJ^DJ^ 
To eo v méstecb sjdlj uménj,^ 



»Gjmi zde chrám newlny^ wjry, lásky 
vZbudowán milého od I^cházky.<i 

J. PeUkáiu. 
i^DuM^rnn^íce.. Negenom následkem wlastcnského po- 
djnánj, ale i puzenjm k bognému .podporonr^nj južich chu- 
dých, stogjcjch letojinjho roku geité u wétjjch potřebách, 
prowozowali gii letos donjáq dilletanti nahi poneypcw: 
SrnceTithoftewinnjwimyei a podruhé: We$elý hvee ^ pf}'* 
tel tš wíKiyyi Diwadlo bylo widy přeplni^no, hra dobře 
wywedena, a gestliiepáni recensenti při prwnj hře^ kdež dwé 
herečky poneyprr byly wysUupily, spokogenost swau pro- 
gewiti nemohli : kaidý z nadincA gim to milerád odpustj, 
powážj-Ii, ie mladé déwče n nás wenkowanů málo kdy přjr 
lejitost má, hrabénku widéti, tjm méně gi w gednánj gegjm 
pozorowati. — -Zato ale w druhé hře dosáhly úplného smj- 
řenj, proto ie swým nenuceným, obratn^^m po<^jnánjm, či- 
stau a krásnau wýřečnostj, a weselým rozmarem celé obe- 
oenstwo tak wábily, ie tleskánj a pochwaly. ani nepřestá- 
valo. Ku koBQÍ přednájíel pan Březina, nái obljbený ko- 
mik,' řeč, w nji celému obecenstwu za hognau náw&téwu 
diwadla kpodporowánj chudých spolubratrů s tak wcikým 
nadženjm djky skládal, ie mnobé citliwé srdce pohnuto 
bylo a w mnohém oku slze se leskly. — •— 

Z Vljnškn. Skoro po dwaulelém odpodjwánj procitla 
opét Thálie naie, a páni ochotnjci weselélio nám opH 
apAsobili wečcra. Prowozowán byl dne 5. února: Klicpe- 
rdw *Dfwotu>orni k1ohtiuk«. Hrálo se iwamé a s pochwa- 
lau. — Čistý wýnos byl úsUwu pro chudé určen, a diwa- 
dlo bylo Ukořka přq>Íněno. — Téijme se, ie opět brzy né- 
cospatřjme. ft. w. ^'•..uký. 

N á w ě š t je 

1. Tafrankn, polka ; 2. KmdratickA polha ; 3. Blaš z J?ř<i-. 
nfku, kwapjk} pro Piano forte od Wjléma Čeefmjra 
OnínHHmethmla. Djlo 5.6. a 7. W Praze u Jana HoíF- 
manna. Cena 30 kr. stř» 

Skladatel técbto třj Unečnjch kompoaie, p. W. Č' 
Gutmannsthal, gest gii nai^emu tancemilownému pn}>Iikn do- 
šli známý. Kwapjkowé gcho, Horimjrlíw skoh, Dalibor, a 
ŽiZk&m sef>> pak polka Slowanka potřásali giž po dwogj 
masopust nohami i srdei mnoliýcb w naáj milé Praze i 
w kragi českém, a co neypékněg^j gest, ie se kaidý, Čech 
i !Nečech z nich tě«il ; Čech, ie to České melodie byly. Ne- 
Čech, ie tak krásné do nohau sly. A tak daufáme, ie i 
mo tři nowé geho Unce, kteréi na zkauáce k leCoinjmu 
Českému společenskému bálu brány, i s hlučnau pochwa- 
lau opakovány, na témi bále pak dne 8. Února w sále na 
ostrove iofjnském prowozowány byly, s tjm sam^m osu- 
dem se potkagf. I k nim pouiil skladatel aárodnjch uá- 
péwů.— Wénowánj tohoto djia přigala výtečná wlastenka, 
vysoce urozená panj Eleonora, hrabénka z Kaunic, nakla- 
datel ge krásné vydal, a tak nech si tedy gde, odevAad 
schválené i okráilenc, chnté na cestu, nei se ge&té nal, 
ostatné a snad bohuid dosti dlauhý masopust ukončj. 



wr«Kiaj w* slMtt • w sobot* ^ pATmSjcK; \^Ím (Tnihftn mtMht pHdáwá •» pAtavcKow-i pnioht. Fřc^plácí •• « urdMratHe i 
létA 4» kr^ w kniJikttf •etwjdu m j^Al lélft t si. 86 kr^ na o. k. poitick pAU. a kL Sft kr. stž. 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praxe. 



Digitized by 



Google 




SirodnJ zibawn}k pro Čechy, loravány, Slowáky a Slezany. 



• Čjslo 16- 



25. un9taÍS43. 



10. r. béh. 



Hlas boleslawský k pewkynjm Pomněnek na rok IS43. 



UšlechtBé 'ceské déwy, 

Wlastenectwj složky gasné! 

Po Luinjnr Wase ' zpě wy 
Pohybugj wlasti krásné. 



WáSích srdcj žiwý plamen 
OhQwá i dálné krage ; 

Tent ge wěmtiípý kámen, 
Kdo tjm ohném neroztage! 



Nade Wlaistn Waše sláwa! 

Wlksta muže zneuctila: 
WaU mysel itoatá práwa 

Muium konat usiiadnila. 



VUiék. 



Staniž se wole Páně! 

W gediném domě zdálo se, že gešté někdo 
bdj, gakkoUw .pewně zabe4aěné Qkeai^e každému 
okolo gd^ucjmu iiedliwě tagilyji po se u;wnitf 
4álo« We «kwQStjAě oswjceném sále bylo tam 
weHké. shromážděoj — bylo to daupě karbanjků« 
Neyrozlitněg^j trjdy společnosti a bíáíj braly zx^ 
wého podjlu w hrozné té zábawě ; pomyslenj, i9 
si tuto snadném způsobem spěšně adobrekskwo* 
stnémn žiwobytj dopomohauj» nedalo poietilcům 
na srozuménau, že u {)aty wrchu oheň soptjcjhq 
siog], kt^r^žf.ge. každé okamženj we swé hlaubí 
namilosrdaě pochovati může. W této nehrubi 
počestné společnosti^ gíž wrdcawá bohyně Štěstj 
iM kolo swé pnpantaii se snažj, wábil gak^si mla* 
^4jk pfedewljm pozornost tichého pozorowatele^ 
Byltě sice w kwětn swého wěku, ale w karbaní- 
ctwj byl musel giž znamenitý pokrok učiniti ; ne« 
Jboť sázel s odwážliwostj, kteráž by sesediwčlémn 
karbanjku byla ke cti slaužila — pakliže se toto 
slowo za přjdawek takowého řemesla pokládati 
amj. Geho plamenné oko gQ na bankéra upiato. 



geho prawice žmolj krečowitě kartu nesťa^tnau, 
an zatjm lewice geho za ňadrami spočjwá^ hrůzné 
y wnitř bauřenj ukrjrwagjc, o němž geho studen;^ 
oblič^g swědčj. I zdwog- i ztrognásobnil swau 
sázku;, ale wždycky ho karla podwedla. S pře* 
twářen^m poklidem wyndáwal poslednj penjze> 
stáhl prsten s prstu a k tomu ho přikládage řekl : 
» Za padesát dukátů I^ 

Bankéř se usmjwage pok^nnl hlawau« 
» Poslednj památka mé dobré matky 1« mu* 
mlal mladjk do sebe« 

' W tóm přistaupila ke stolu zakuklená osoba^ 
geiiž o piljř se cpjragjc na nešťastného hráče 
dlauho se byla djwala^ a hbitě ho -popadla za ru- 
ku> an práwě kartu obracela. 

Hrdě podjwal se na ni mladý Clowěkj a skv 
wo mu wáznulo w ústecfa« 

»Wy sázjte do hry předrahý dar od swé ma- 
tkyj Bohumile ?« ptala se ho osoba tichým^ chwě* 
gjcjm-se hlasem*. 

»Daufám4'že mi stěstj přinese;* odslowil 
lehkowážnjk^ a od nezwaného karatele obrátil se 
k bankéřů* — Wňkol a wůkol djwal se ban- 
kéř, kdo.wáecko hrage; — nastala přestáwka, pří 



Digitized by 



Google 



62 



Ilji karbanjkowo srdce hlasilř tlauklo. —* A ban* 
kér wyndáwal kartu. 

» Coeur A$ /* zwolal ptkchraplawým hlasem. 

•Wáecko ztraceno !< zaúpěl mladistwy kar* 
banjk a udeřil se rukau do děla chladným potem 
zwlazeného -«*- ruka krwáeela — on 8e hroul wen. 

•Bohumile !« zwolala zakuklená osoba> a 
drala ae za njm; — u prahu dweřj padla mdlo* 
bau na zem. 

Mnoho diwákú^ co byli zelenau tabulí ob* 
sadili^ přispělo ubohé na pomoc ; powyk z wydě* 
lenj rozléhal se po sále ; bylaf to neznámá dáma. 

•Milenka --*- nebo mentor wsatě ženském !<( 
mumlali mezi sebau s ausměskem necitelnj kar* 
banjci. 

Bankéř chwjli posečkaly patrné rozloben« ie 
toto nepřjgemné diwadlo karbanjk&w pozornost 
na sebe obrátilo; pak ppawil s powýženým hla- 
aem: •Messieursl le jeu e$t faíif*-^ei nato hned 
sebrali se opět wsicknij napomjnagjcjho hlasu 
geho poslušni gsauce. 

Do mdloby upadlau osobu sluiebujci rychle 
odneslú a giž přjštj minutau rozljhal se zase 
při nastalém tiohu brobowém bankér&w chřtán* 



. W zadnjm oddjlu w doměj kterýž matka Bo* 
humilowa obýwala^ we wysoké tmawé komnatě^ 
lampau slabě ozářené a železnými mřjžemi u oken 
zaopatřené^ wjce něgakému wězepj než obydlj po* 
dobné^ seděl člowěk» gehož plechatá hlawa a shr* 
bená záda na hodnau řadu let nad njm uletělých 
okazowaly« Sprostičký byl tu nábytek, a obnoše- 
né Satstwo krylo geho wyschlé tělo, Weliké že* 
lezné truhly stály při prázdných stěnách. Práwe 
byla p&laoěnj hodina odbila ; ale stařec to neza* 
slechl; otwjrall^ mnohé zámky, genž tagemné skla* 
dy bedliwé strážily^ a gen s welikým namáhánjm 
zdwibal těžká wjka> železnými s^áporami ge po4e» 
pjrage. S dě^nskau radpstj od gedné k druhé 
pospjchage djwal se na welké poklady, a probj« 
ral se we zlatých a střjbmýoh pmězjch i kleaov 
techj gimií naplněny byly. 



Nowý rok. 

(^Pokraiowánj,) 

Po těch slowech se starý poněkud zamlčel, 
Bólnosladký úsměw pohráwal mu okolo ust, a oči 



gelio sklopily se k zenH. Zabral se w duchu do 
časů minulých. Po malé přestáwce gal se dále 
wyprawowati. -7- ^ 

»Hoájk musel pohnutj mé pozorowait^ ne- 
boť oči geho spočinuly na mně tak autrpnř a 
spolii tak prosebnéj ' ie gsem nemohl ](»roskaku* 
gíjcj ze srdce hlas w prsau udržeti. -*- Chcei gjti 
semnau? ptal gsem se ho. Matinku ti nemohu 
dáti, ale tatjnka ti nahradjm. — Holjk zakýwal 
swau do holá ostřjhanau hlawau -^ a gá byl od 
té chwjle otcem. Byl to dobrý klauček, a B&h 
ho učinil mým Dawidem, když na mne ehwjieiiii 
trampoty žiwota doléhati začaly.*' 

nA co se z něho stalo?* ptala se djwka, když- 
to starý poznowu se zamlčel, gakoby w duchu byl 
zase do oněch časi poletěl, znichžto nynj krati- 
čký nástin podáwal. 

o Co se z něho stalo ?« opěiowal ptec. — 
»Gá o něm dáwná léta neslyšel. Zmizel mi z očj 
***- ale w srdci a w paměti mé zůstalo mjstečko 
geho plné. -^ Měl gsem ho asi rok u sebe, udinil 
gsem z něho kus duše swé a článek těla swého 
< — tu mi podala matka twoge ruku k dáwno žá- 
danému sňatku. Neštčstj ge to skoro pro kaž- 
dého, kdo se při diwadle uwáže w paula nezlo- 
mitelná. Dwoge i troge starosti dolelmau na mysl, 
obraziwost schljpj křjdla, a půda, z njž uměle- 
cké sjmč wzegjti má w líbowonný kwět — ta 
zbahnatj nebo zkamenj." 

»Ai, zlatý tatjnku!« řekla djwka. i»Tys před- 
ce neměl přjčiny, pozwednauti žalobu na mau 
matinku ?« 

»Ne, ne^— to gsem neměl !« odpowřdél sta* 
rec kwapně a žiwě. » Matka twoge byla moge 
Múza— byla moge slastiplodná bohyně -^pramen 
" blaženosti mé . . , ale byla předce — žena. Oňa 
nemohla Jenjka mého wystáti. Srdce lidské ge 
přepodiwná pohádka ; z části mu rozumjš-^-gasně 
a srozumitelně, gako otewřená kniha, ležj před te- 
bau, a druhá část ge zahalena temnotau, i děley 
co děley, předce k tomu nepřigdeš, abys naň mo- 
hla nezkalenýma očima hleděti. Dobrá, mjmá, 
laskawá byla matka twá — ale k mému ubohému 
Jenjku nemohlo přihiauti srdce gegj. Negewiláť 
to sice patrně, neboť widěla, že mi byl hoch we- 
dle nj do duše zarostl, a z lásky ke mně činila si 
jnnohé násilj ; ale náchylnost, mateřská přjzeň — 
ta se nedá wj-nutil, a odpor w srdci — ten se 
nedá tak zastrjti, aby i Uu neypewněgšj rauškau 
neprobleskowal. Jenjk zatjm wyrůstal — bylo mu 
asi deset, dwanácte lei; ale časné utrpenj a pak 
otcowské gednánj z mé strany potáhlo srdce ge- 



Digitized by 



Google 



63 



ho tak gemn^i sirunkanii^ %e při každém sebe 
menijm dotknutj drsnatých prst& bolestni se za- 
chwelo. On dělaly co matce na očjch widěl ; ale 
nebyl w stawu gediné usmiinj zjskatí. Tys byla 
tehdái asi ročnj — my nemobli mjti wernegsjho 
tebe opatrownjka^ gakož byl můg Jenjk. Wěmau^ 
skoro bych řekl zwjřecj wytrwalostj nelmul se od 
tebe, dnem i nocj bylo neymilegsj mjsto geho u 
twé kolébky — žádná chůwa nebyla by namáhánj 
wydržela, gaké, pacholjk rád podstaupil; apředce 
— předce mu z&stalo matčino srdce zawřeno. Gá 
dostal tehdáž mjsto u bmřnského diwadla. Na 
cesté za mým nowým powolápjm přigeli gsme 
do we&nice na morawských hranicjch. Malá chu- 
rawost matky twé nutila mě půldruhého dne na 
mjstě se zdržeti, a když gsme třetj den wstáwali, 
magjce dále na cestu se wyprawití, nebylo w celé 
hospodě po Jenjku památky — a na loži geho le* 
žel slzami smáčený Ijstek — w némžto mě za od- 
puštěn] prosil, že mě opauštj — abych ho ne* 
měl za newděčného — abych se o něg nestaral — 
že musj odegjti, aby nebyl dále pramenem doma* 
cjch roztržek, že našel nowého otce — i matku. « 

Bolestně dokončil starý powjdánj swé, hla* 
wa mu sklesla k prsaum a dnch geho zanesl 
se opět w minulé doby, 

» A od té chwjle gsi o něm, tatjnku, nesly- 
šel ?<" ptala se Bětunka po krátkém pomlčenj. 

Starý zawrtěl hlaweu. — nAni slowa!* řekl 
hluboko si oddechnuw. vAIe zaplať Pán B&h! 
Snad se mu wede Ijp, než by se mu bylo u mne 
wedlo. Oiec wšewědaucj wede cesty naše neylé- 
pe. Zaplať Pán Báh!« — 



Důležité slo^o 

o psanj wlastnjch gmen českých* 

Spisowatelé éeltj wedan sobe téměř od té doby, co 
litcralura naie ze spánku mnoboletébo procitla a iiwot bu- 
gategij gewiti počala, stjžnost na to, že wsdélanj sausedé 
nadi we irlem, co se národu nalebo týče, a protoi i w psanj 
gmen českých te ucbylugj od prawidel, gichi co neybedli- 
wígi a nejsnažnégi zacbowáiragj, paltli o národ anglický, 
francausský at.d. bčij. Zardflbj se wřru každý se wsdé- 
lancft sausedttjch studem, kdjby se na něm shledalo. Že se 
w psánj gmen wkatnjcb, národfim Umto náleŽegjcjch, bjf- 
bjT i gedinkau pjsmenkau proti prawopisu anglickému, 
francaukskémn at.d. byl pofaMil^ ale za křiwé, swčtu ne- 
podobné psánj gmen Českách nikdo se nesly dj. 



Pťcd nedáwnVm Časem pronesl welew. p. Sláma d(k<- 
stogné o tom slowo a uwedl dostatečných důirodň na to, 
Že prmiridio, aby se gména osobnj a mjstnj psala prawo- 
pisem náhodu, gcmuž náležegj, i co do gmen českých au- 
plné platnosti má. Slowo to bylo n prjlczitosti posuilku 
gcdnoho spisu německého, w Praze wydanélio w djl. I. 
Časopisu pro katolické duchowenstwo r. 1841 powědjno, 
načež borliwau péčj na*, p. Dauchy překladem německy m 
w »Dft unb S8eft« čjsl. 75. r. 1841 a konečně úwodem 
opatřené w 5. 7. a 8. čjsle vNowin s oboru literatury, 
uměpj a wědtf (Přjlohy ku K.wětúm) pro rok 1842 wy»lo. 
Wážné slowo toto, gsauc pauze mjnénjm saukromnjkowým, 
nebylo s to, klásti na koho powinnost, aby se gjm budau- 
cně bez úchylky sprawowal, a působilo snad blahoděgně 
toliko w ty, kuirj listy swrchu gmenowané do rukau do- 
stali a d&wody uwedeoé náležitě w uwáženj wzjti schopni 
byli ; minulo se ale s aučinkem žádaucjm u těch, kteřj gich 
bud neČtli aneb proti přcswědčenj swému na zwyku sta- 
rém urputně zůstáwagj. 

Ze w&eho zde položeného wyswjtá. Že káraným po- 
kleskům nelze ginak přjtrŽ učiniti, než zákonem, kterýž by 
— byw w£em, gichž se týká, w známost uweden — na ně 
powinnost kladl, u psánj gmen Českých prawopisu české- 
ho užjwati. Takowýto zákon mohl hy to bez pohor^cnj ' 
gakýchkoli práw w skutek uwésti, aby gména mjstnj na- 
skrze, gmcna osobnj wsak gen potud od aufrednjki\ prawo- 
pisně byla psána, pokud strana gtnak se ncpjže; neboť to 
wěcj nebezpečnau, we wěcech auřednjch gména osobnj 
od skutečného podpisu stran rozdjlně psáti, anť tyto tjm 
w nesnáze ubjhagj, prowoditi, že ony, pjájce gména swA 
ginak, než w listině gsau psána, a osoby w listině gme- 
nowané gsau totožný. 

Žádosti zde progewené slibuge budaucně alespojl 
t Části nařjzenj weleslawného cjs. kr. Českého řjzenj zem- 
ského, ode dne 30. Ijgna pod ČjsL 50755 wydané, wyho- 
wéti ; gežto, pokud sem náležj, w slowa tato zuj : 

vZkulfenost učj. Že auřadowé doleg£j pH zhotowowánj 
listin wiebo druhu co do gmen, zwlábtě gmen českých 
mjfitnjch a rodinných zřjdka sobě tak zewrubně počjnagj, 
gakž toho podstata wěci samé a zákon káže* Král. kragský 
auřad má (tedy) auřadám wrchnostenským fi magistrátům 
rozkázati, bedliwě hleděti k tomu, aby s« gmina wUttlnj ne- 
toliko we wýtazjcb z wcřegnýcb kněh městských a |runto- 
wnjcli, ix^H i w ostatnjch wžech listinách, kteréž se weřeg* 
ných aneb wAbec užitečných ůstawA, postředně nebo bezpc* 
středně pod dohledem wlády gsaucjch, dotýkagj, pokud se nm 
Uitinéch giZ Stáwagfefch na př. na smlauwách, rozsudcjch, po- 
slednjch pořjzenjch, knihách weřegných a t. d. zaklad agj, co 
s těmito neyzewrubněgi srownáwala a byla psána práwě tak, 
gak w těchto psána gsau ; kromě toho wdak aby se podle trM- 
ttnjho firaUfideJniho ftodpigu stran, a když toho nenj, podle 
ftrawopiittjfdi prawidel gazyka maitfskéko síran aučastných 



Digitized by 



Google 



64 

psala a k wyslřjhánj-$e wíech moiných nedoroEUiáSnj a 
nesnázj zřel«lně uwádéla.tc 

Swrchu gmenowafíým roxkazem cjs. kr. českého řj- 
zcnj zemského byly také wzory, podle mthi by se Ušty 
dlužnj a postupuj éesVým gazykem wyhotoWowati měly, 
kdyi se gistiny, ůstawftm pro chudé, Spitál&m, nadánjm 
a t. d. nálcžegjcj slranáúi piig<^ugj aneb od tSchto ůslawám 
dotčeným postupugj, w známost uwedeny a spolu se pod 
čjsl. 8. nařjdilo: »0statn5 rozumj se samo sebau, že k od- 
siranenj wžcho podezřenj a k ohrazen) se před možnými 
odpory stran má w tom wždy gazyka užito býti, w němž 
tyto, co strany smlauwu Činjcj, zběhlé gsau; neboť to gil 
z ponetj o listině a z au Čelu gegjho wyniká. Gen' tehdáŽ, 
když se w obau gazycjch, w zemi stáwagjcjch, dokonaW 
znagj, zustawuge se swolcnj obapolnému, zdali gazyká ně- 
meckého neb Českého uijtí chtěgj.a 

Wěhlasné naijzenj toto zakládá s« wěru na podsUtí 
listin co důkazů smluw. Každý snadně nahijdne w to, 
kdož sobě na mysl uwedc, ^e smía^wy wlastně gen we 
wygewenj shodné w&le obau stran láležegj a Že listiny toli- 
ko pjsemná, od stran neb auřadů oswědčená wyprawowá- 
nj skutku gsau, z něhož »e gakési aučinky práwnj wywo- 
zugj. Gelikož -wygewenj shodné w&le, čili smlauwa skutkem 
gest, genž wáelikym aučinkům práwnjm wzniku dáwá, pro- 
lož musj listina, thotowená na smlauwu, od pauhého Če- 
cha učiněnau, má-li se skutečnostj auplné se srownáwati, 
gazykem českým alespoň potud, pokud se wygewenj vůle 
geho l}ká, sepsána býti ; an by se ginak s prawdau nesho 
dowala a listinau býti přestáwala. 

Konečně nelze nám newygewiti ade žádost, aby při 
kladenj nařjzenj tohoto w sbjrku zákonů prowinciálnjch 
pro r. 1842 poklesky tisku odstraněny byly, gežto se n 
wydánj kamenopisné vzorců českých wlaudily. "^— 



DOJMACJ KRONIKA. 

z Ewaniic na Moraw?. Dne 29. ledna ařjdili so 
bě zdegáj wlasti milownj gioosi domácj ples, gákož ohlas 
hudebnj kkauáky loňského roku, ku kterémuž gim xdegáj 
tesařský p. mistr swé obydlj s ocht>tiiostj aapftgčil, A wěra 
toto wlartenské podnikánj, wěnowané národnjma cpdwu, 
se nechybilo swéhó, cjle! Gii před osmau hodbaa aa w«- 
éfir byia dosti Četná společnost pohromadě^ kdežto gicfa 
IjbeznA hudlMi ptíwjula, pozůsUwagjc « walčjků, pold[« 
kwapjků ag.w. — wětójm djlem to skladbami samých wU- 
aténských hudcbnjch umělců. A gak s« každá prawá wla- 
»tenkA zaradowala, wkpočjc do krásné ozdobené swětoicey 



a spatřjc Čistý průswitaý nápis : i>£.de Slowanka, tam ^w ,!<< 
I hned se počalo w«ecko wesele pohybowaii, -— Wlasteqkjf 
naáe dpkázaly w plné mjře, že gsau zpěwu téŽ tak niilp- 
wné, gako děwy druhých slowanských saukmenowců, a 
zpjwaly morawské národnj pjsně tak prostosrdeéně, ^e se 
musely až do bjlého dne s hudbau stíjdati. PH rozgitj 
^rála si celá společnost 'srdečně, aby se leto^njho másopn*^ 
stu wjce takowýoh utěšených zábaw dočknla. 

_ 1. Vř. Honola. 

Xphw H hnáhm. 

. - .1 ' t 

Milownjkům spěwu. gsau w dobré paměti Zpfwfi dtW^ 
roMasé, wySlé před několika lety pod gménem LuíMr, ,slo-> 
ieisé a wydané oá J. VíaííXka, ÍZpěwy ty zágisté dogj- 
maiy utěšeně mysl netoliko wlastence, ale kasždého, kd*oko-> 
^^ g« poslauchal, i pohýbaJ^ srdce .k.radosti aplesm, kdy- 
koliw byly sluáně přednášeny. Čjm to. Že nynj tak málo 
se ozýwágj w oboru nalíem, atienaplňugj ho swau lahodau^ 
SfaaU-li tjm, že některým* zpěwákům (gak gBem <losle<;hl) st 
>4agj ku pi-ednááeoj těžké? Než. co pak ge tak tělkého, ♦ 
čem se wj, že to za wytrwaLostj swého účinku nemine, a 
gístau útěchu přinese ? Takowéto zpěwy nemožno, aby ze- 
wi«dněly aneb schati-nďyf^ 

P. Waáák hodlá nynj wydati Sestero pjěnj o4 |í** 
menického s pruwodem fortepiana. Lehkost pjsnj Kameni- 
ckého, gakož i uádechtilost i národnost, kteráž w nich dýse, 
gsau známy; a wžak i dary p!. Waáákowy netái^faáu • kia-* 
máti žádného, kdpžkoliw, ge zná. Gediná stjžnqst by mo- 
hla hýli ta, že nám dotud gestě tak málo podal. Nechtj- 
ee, ba netraufagjce sobě ;o těchto pjsnj ch tisúdek pronésti^ 
podotýkáme toliko, že, gestli se kwartetům páně WaSá- 
kowým gedině namjtá něgaká nesnadnost ku přednááenj gich 
(páku .to .prawdal)> tiedy w pjsnjčh od Kaníeoíckého i co 
do hudby, negen lekajunká hrawost panuge, aJc i dobře 
promyšlený národnj duch ge owjwá.. Ze p. Wasák opra- 
ivdii a ceútt duáj s6 snažj, státi se nasjm nár<>digm zpěw- 
ccm,. o tom gsme až welmi přcswědčeni, a že mi\ neschá- 
zj k tomu potřebných schopnóstj, kteréž on za dlauhý čas 
napágel neporušenými dotud slowanskými zpěwy toa Ukrá- 
ginč — maloruskými to dumkami — neustále přitom mysle 
na swau otčinu, o tom též dokonce nepochybugem^. 

Djlo se giž nacházj w kamenopisně p. p. Witka á 
Suchého, wydáno bu^de w sličné způsobe s milaunkým 
obrázkem w Čele, wzatým z obsahu gedné % těch pj- 
snj » Wgmluwa ;« a gakož geho čtwerohlaté zpUwy při- 
psány gsau Slowan^, tak zase iestero pjsnj, autlá tato 
kwjtka připisnge^ p. W. uilechfilým SlowaňkAm. A toť 
gest také geden blawnj ďůwod, aby se djloto walně rozebra- 
lo a roz^jřilo do umělých rtikam nslich krásek. Bude-li 
djlo wjtáno (gakož pochybowati nelze), můžeme se těšiti, 
že iprwnj swasek Lumjrn ncaůstaae opužtěn we swětě, ale 
dostane dfistogného k sobě druha we swaz. druhém, po kte- 
rémž srdečně taužjme. 

■^ ■ MioilBlMrlI. 

České diwadlo. 

Zegtra, dne 26. unora: Zhj duch Liukpaeivitgabundf, 

W pondělj, dne 27. ub. we 4 hodiny ; Cech a NSmec. 

Wauterý d. 28. n. we 4. hodiny: Vneiei^ xuuíihumjko hálw^ 



ČmopU t«AU WTckázi we středa e w sobotu »o »«Iwrijch: Ikaldan dmhM etfeda pWtéwA >e pAUrehewá přjlohr Přetfptáej m « wjdawetele m itnwt 
'^ , léta 46 kr^ we kAlhkupeMwjeh »■ p«l léta 1 si. 36 kr., m •. Ir. poltá^ p«». t sL 36 kr. alK 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



Nirodnjzibawnjk pro Čechy, lorawany, Slowdky a Slezany. 



čj8io n. 



f, hřeznm £843, 



10. r. béh. 



CHYCENA 8MBT. 

•Powést národoj. 



Wjt ten dobrý zpAsob mjwal, 
Poccstttýcb že neoilbývral. 
Ale geho chatrč malá 
yViáy ge ráda pHgjmala; 
Ať byl gakýkoliw bosi, 
Wjt mel pro nt^g uctjwosl. 

Wdicluii WKodj olegkátí, 
KotláM a plályokáři. 
Také kupci, ba i páni 
BVwali tu piecho-wAní ; 
SUywem: cestvgjcj lid 
Mjwal u ňťg gisty byt. 

A že, co mM, i rád dáwal. 

Pán Búb mu zas požeknáwaL 

On sám sice nerozsjuval, 

Pbedc wáak kognost cblcba mjwaj, 

A ač medem ueskrbil, 

Přede widy saudck plný byL — 

Gcdnau pozdč po klckánj 
Wjt docela z nenadánj 
Slyjj klepat na swé dwéře; 
I hned s lampau weo se b«jl^ 
Pak otewře dopola 
A npfjmné zawolá : 

mBudiž wjtán, kdo gsi kolí, 
U Wjta gc chleha, soli, 
Gak to káij české zwyky, 
PHpraweno pro pautnjky j 
Také Iťižko mřkké dost 
U ume nagde každý bosUa 

Nei ta wljdná slowa powj, 
Wystaupj tu mladjk z křowj^ 
S uzardělau lihé twářj 
Poklonj* se bospodáH, 
Pak rce, gak hyl tdidái mrav: 
vHospodátí, budii zdráw !«c 

Na to w skrowný stánek wcbázj, 
Wjt ho -w gizbu doprowázj, 
A co host se skijtkAm sklánj, 
Wjt, co kde raá, w domě shénj. 
Pak mu z ruky wezma bul, 
Posadj ho ta swúg stul. 



PH wcčcH fřyprawowal 
Mladjk, co kde zpozorowal^ 
Chwalíl pohostinné Sláwy, 
Obdiwowal i-ocké mrawy^ 
Pak se galx w kostky brát. 
Konečně áli oba spaU 

Káno byl si mladjk pHwstal, 

A když k odchodu se chystal, 

Stiskl ruku hospodáH; 

•S ťisnécbem pak gemn}m w twářiy 

Genž se libě na nj skwčl, 

Wjtowi as takto děl: 

»Dobrj' muii, abys "wřdel. 
Kdo dnes pri twém stole seděl, 
M&left' pronést trogj iádost; 
Potom twému přánj zadost 
Učinj twůg dneánj host — 
Hostinský bfih Radihost.(t 

»»Kdyl tak laskaw ráčjž býti 
Pane, chci to pouijti. 
Chcel-li zp&sobit mi radost, 
Nuže, na-wraf mi man mladost. 
Pak prodlanii iiwot ten 
Pi-es d^ě stě let gcden den. 

Pbtom, roatomilý bftžkn, 

Chtěg, kdo wleze na mau bniiku. 

Ať gi česá nebo klestj. 

By nemohl dolA slézti. trn 

Tak Wjt iádost pronese, 

A bůib prawj: xStaniž se !« 

Tu se zgasnj chatrč malá, 
Gakby celá w ohni stála, 
Gako n^žné duAe sněnj 
Zawznj z dálky harfy zněnj, 
W&nj naplnj se wzducb, 
A co pára zmizj b&h. 



Staniž se wole FánS! 

iDokonienf.) 

nAch I*' gal se nad nimi ndnrrití hlasem chrap- 
liwým, pach, wy moge zlaté, drahé wěci ! wy gste 
lahodné owoce mého setřenj, mých starostj a mých 
llopotných nocjl ó gak welice wás milugil — 
Ach že gen w poklidné noci mohu k wám přigjtí. 



Digitized by 



Google 



66 



abych wás uwi4eli spoSjtal a ro«tn«ožíl;~pédc- 
zMý zrak záwisti^ genž k^iéf můg krok stjhá^ 
wyhlašuge mne za Krésa» a pomluwa by mně ráda 
pro moge tiché žíwobytj lakomců přezděla^ gesto 
pře4c iéidnf swětu raděgi neslaužj gako gá, a žá- 
dný chudých nepodporuge horiiwřgí j^ako gá! — 
. Gá rád wšecko rozdáwám; arci^ toť samo sebau 
se rozumj — gen s náležitau opatrnost] a s mjr- 
nými auroky ; wždyť si musj Člowěk umět wydě- 
láwati, aby mohl žiw býti; a ty milý Bože! — gakž 
málo potřebugi!*' 

» Pro to ge slusno a dobře, když se rád s gí- 
nými děljwá$!« tak zawzněl nagedaau hlas pnid- 
ký, swětlo ze mžikagjcj lampy padalo na zaraže- 
ného lakomce^ a postawa w pláskti zahalená, za 
njm o piljř se opjragjc, bambitku proti němu 
držela. 

Starec uleknutý sebral se« chtěge powyk udě- 
lati, ale nenadálým prekwapenjm nebyl mocen ře- 
či swé; zaúpěl toliko, gakoby o pomoc wolati chtěly 
rukama se oháněl, aby nepřátelské widěnj, což za 
zlý sen držely od sebe zapudil, a giž pozdwihl 
nohau swých^ chtěge ke dweřům se dostati ; ale 
geho wyschlá kolena klesala, a on padl mdlobau 
na zem. 

vDaufámf že nebudete tak- nerozumný, « 
prawil zakuklenec, »abyste se mým slušným žá- 
dostem protiwowal« což by wám také ani nezpo^ 
mohlo, alebrž gen ku zkáze bylo; neb w této 
samotě byste musel w nestegném semnau zápasu 
padnauti.« Po těchto slowech přikročil až k sa» 
mým uzamknutým truhlám, a chtiwýma očima 
pozorowal bohatstwj, gehož tu nashromážděno 
bylo, aniž při tom se ustanowiti mohl, kde co 
dřjwe wzjti,— »Ha!« pošeptal sobě, » tuto shledá* 
wám wšecky poklady, gežto gsem při karbanu 
nadarmo hlcdáwal, a kteréž mi Istiwó štěstj od- 
p jralo I — ' to zde ale stogj naneyweyš sáhnutj ru- 
kama -**přjlisná to láce, když si člowěk tjm způ- 
sobem k šťastnému žiwobytj pomoci m&že, a zde 
o nic giného neběžj^ než o to, aby swětlo gižgiž 
k zhasnutj o něco drjwe se zfaukIo,<^ 

I probjral se s děckau radostj w pokladech. 

Milé, welmi powědomé cinkán] peněz při* 
wedlo starce opět k smysl &m. I otewřel očj 
swých a uzřel opowážliwého zloděge, an drzj ru« 
kau w geho poklady se pustil; zaufanliwost do* 
dala mu sjly, i wyskočiw na laupežnjka udeřily 
chytil se ho, a přitom swého chraptiwébo hlasu 
pozwdihnul; ale auzkostliwý pokřik gen o stěuy 
se odrážel a ztrácel se. Wšak zločinec hbitau 
pěstj ho od sebo tisknul, chtěge se ho sprostiti ; 



ale lakotář byl lio pewně obkljčil, tak že oba 
w zápasn upadli ; w tom se bambitka spust ila, 
gižto zlosyn w^^^u měl a i ze zakuklen] oká- 
zal se zbledlý, ale geště mladistwý obličeg laupež- 
njk&w. — »Bohumilc!« wzdychnul těžce starec a 
s roztřjštěnau lebkau chropotně klesnul k zemi* 

1 zděsil se wražedlnjk mrtwoly, a zaufanli- 
wostj do čela se tlaukl ; ale na ulici rozijhal se giž 
hlomoz; pon&cka mimogdaucj byla zaslechla ránu, 
i udeřila na wrata, we gménu pcáwa žádagjc, aby 
se otewřelo. Ze sausedstwa shrnulo se mnoho 
zwědaw}ch, dům se weskrz prohledáwá a lid se 
dodere až do zadnjho oddjlu. Laupežnjk chtěl 
práwě s poklady odcházeti, an lidu <kw dokořán 
otewřenými dweřmi se přiwalil, a každičký prů- 
chod k autěku zamezil. Pochodně a swjtilny 
oswěcowaly tmawau komnatu, a hrůzau obkljCe- 
no ucauwnulo wsecko od krwawé mrtwoly. A pů- 
wodce rychlým přewratem osudu swého omámen, 
stál tu mezi množstwjm, w prawici drže bambitku^ 
gakoby se mu chtěl stawěti na odpon Sprawe- 
dlnost ale neslechetnjka zastihla. 

»Bože! — toť ge Bohumil] — darebný syn 
nešťastné wdowy ]« — takowý nastal křik ze wšech 
stran , a stráž se mladjka uchopila. W tom co 
stěna bledá ženština w nočnjm odčwu skrze lid- 
stwo se drala, a pozdwihnuwši očj sw^ch a spa- 
třiwši zločince, s wykí-iknutjm zahalila swůg až 
k smrti bledý obličeg, — a smyslowé gegj zmizeli. 



• Zpamatugte se přede, urozená panj!« za- 
wzněl hrubý, ale autrpný hlas, a přitom potřásla 
silná ruka ženskau osobau, na stupnjch u oltáře 
w polomdlobě ležjcj. Těžce a z hlubokosti srdce 
swého wzdychala tato, an se z hrozného sna pro* 
budila; pak pozdwihla pláčem zakalené oči a 
hleděla gako wygewena wůkol sebe. — Bylť to 
tmawý kostel, toliko lampau před oltářem málo 
oswjcen. Nahoře na stupni stála otewřená rakew, 
w njžto kwětaucj djtě w náručj smrti odpočjwalo. 

i»Zotawte se a braňte bolesti swé, drahá pa- 
nj ;« prawil dobrosrdečně pociiwý sakristan, genž 
gi byl pozwedl; •pomněte na slowa nábožného 
Joba: »Pán dal. Pán wzal; staniž se wůle Páně!« 

»5toNfó $e teále Páněl^ opakowala ubohá 
matka^ s odhodlanau myslj ruce sepiaté k matce 
Božj powznesauc. — Wicliřice se b\la upokogila, 
a z gasného nebe usmjwaly se na ni utěšeně třpy- 
tjcj hwězdy. pf,,^ py^ j^,. x,^,^^^ 



Digitized by 



Google 



67 



Wýtah z reci držané při pnvnjm shromáždc* 

nj čtenářské společností a základu knihuwny 

w Karljně*). 

Milj m dntj páoowé! Udd clne2iijho shromiidéBJ 
naleho gestí, abjchom sjlf swé, aČ gcdnotliwS slabé, san- 
středili w geden společenský celek; neboť co gednotliwd 
tólké a nemožné gest, saiae od wjoe sil dosabnauU se má- 
ie. — Nesdá se mi sapotřcbj wykládati ulitek, wjrplýwagjcj 
pro každébo saraienjm čtenářské společnosti ; neb kaldému 
dosti malébo přemýilenj schopnému na prwnj pohled w oči 
bige, se Čtenjm knéh dobiýcb posnáwime Boha w prawdé 
a newjdané kráse geho, posnáwáme diwy a sásrakj dcnoČ 
sa w pfjrodi gewjcj; nala mysl se wygasnj, awieoko wú- 
kol nás obgcwj se w gine toela kráse. Hál ch te uilecfalj 
a tbttdj WDás tauha po w2em, co krásné a dobré gest; mjr 
posnáme samy sebe, a mnohého pouČenj nabudeme w po- 
liwotajch atrasteeh, neboť každá kniha gesti trcadlem, kde 
mnohé stránky a náruiiwosti Žiwota lidského seobgewugj; 
a tak nás knibjr přjkladně bawjce, i ilechtj. 

Aby iádaný aučel miA dosažen býti mohl, an s těch 
neyslabtjch sil se wywinowatí musj, máme d&wěm pewnau, 
že složjce te srdce npřjmného prosba k ctiliodoým milo- 
wnjkám a péstitelAm národu aaácho, laskawau gich porno* 
cj moino bude, nám se wywinauti, a budme ugíjítřni, le 
prosbu skromnau nadi neoslyij, a giste každ^ některý swa- 
aek wlastnjho wydánj daruge pro aáklad nám, kter)-žt4> sá- 
klad my dále, seč naic slabé sjly budau, roUiřowatí a pě* 
stowati budeme, upfjmnč dárce žehnagjce, a wýje a wýáe 
postupugjee. 

AYraucj přánj bylo by, aby ůČel ten k dobru we- 
daucj we wáech srdcjch žádané úwahy naletí; gesti lo ten 
neypijméřenégij prostředek k rosijřenj oswčty, k probuse- 
nj po dwéstéietém Apanj k nowému, krásnému a garému 
liwotu ; neb nám Čech&m posud mnoho potřcbj, abychom se 
stali, čjm nám třeba býti. A odkad medle snáxe widélanost 
a utčchu ijskati, odkad kleslé národnosti \ pomoci přispě- 
ti? nežli nevdijife Čtenjm dobrých wlasteneckýcli spisA, a 
poznánjm tČch swatých tauh, gežto gii předkowé najii 
ir prsau swých wraucni chowali. 

*) Gakkoliw by odpArcowé národnosti České wejíkeré 
nsilowánj nade rádi ta msmé wyhlásili, a w Uuhách i sna* 
hách probuseného národu gen aápas se smrtj shledali: na* 
bywáme my a druhé strany denn^ radostného přeswédče- 
nj, ie sprawediiwá naitc wfc wždy na silnčgij nohy se po- 
stawuge a bugařegvjma rukama w žiwot aasáhá. &rásn\m 
toho dAkaiem hvwagj nynj ahusta zakládané knihowny, pro- 
wotowaná diwadia, držané besedy, akademie a giná wlaste- 
necká podnikánj ; — mesi ni musjme ted prwnj řadau při- 
počjsti též nowč powsulau čtcnářskau společnost w Karijnř, 
tomto řjkage wůčihledé rosUucjm a smáhagjcjm-se před- 
méfitj pražském. W»em přátel&m národojch aáležitostj 
nažieh bude tato nowinka cagisté ivjtaDá, aniž bude komu 
ne^nrhod čjsti zlomek řeči, držané dne 14. ledna od p. Bran. 
Mencla při zaraženj tohoto saukromného ůstawu. 

Bcd. 



Protož, wáženj pánowé ! ndiknugme učiniti aáklad, 
stran kterého gsme se dnes poprwé shromáždili ; kdyby byt 
sebemenAj, on bude dobrý a wbrtce ponese owoce krásné; 
neboť se naděgeme podpory wážených wlastencA. Skwélau 
památkau sAstane nim dnetej den, kde sasen bude záro- 
dek m zemi dobrán, a Uase těžiti nás bude powždy, že 
gsme k wleobecnému dobrému nččjm, teč na2e sjly byly, pro- 
spěli; slawiti budeme den ten každoročně, i potomkowé 
budau nás žehnati, třebas my gim toliko slabý základ za- 
nechali; a když bude w&le naie dobrá, čile konawá — proč 
by bylo nemožné, aby časem sesjlflo, co w základu slabé 
gest?— Wie we swětě Časem postupuge; B&h udělj i nám 
sjlu wjTtrwagjcj. — 

Owžem prawda, áe bude snad mnoh« překážek a 
předsudků třeba odstraniti ; ale dobré, ne gednotliwé, ale spo- 
lečné wáli bude možno i snadno nad wžechny ty malič- 
kosti se wyžinauti, a čest bude wám, ktcřj na zdárném 
počátku pracowati budete. Gsmeť adc mladj skoro wii- 
okni, gejtě newypráhla sjla w údech naitjch; ano zakládá- 
me sde nowau osadu. Kde před málo roky zeleninské za- 
hrady byly, hemžj se nynj denně srAstagjcj dawy lidu pro- 
myslného a pracowitého, ze wjíech končin Českých saustře- 
děného, kterVž sobě přjbytky sUwj a obchod wede gistě 
pro začátek nemalý. Newjdjme-li zde na wlem, co oko na- 
jíe denné zřj, samy počátek a základ ? — Máme skoro denně 
pijležitost nahiednauti, že mnohá budowa, mnohý dům zde 
welmi slabau silau započat, a hle giž w krátkém Čase wi- 
djme geg státi nádherně ! 'Takž i neydobrotiwěglj Otec ná2 
bude žehnati nowému w nowé osadě základu, a tak z malého 
scm^tdLa wyroste koiatý strom, a my w stinném chladu 
geho požehnánj požjwagjce, budeme se kořiti onomu Tw&rci 
w prachu a w hlubinách. 

Druhý nki ůČel budiž, který snadně z prwnjho wy- 
plýwati mftže, bydíom frrmiňdelněgi mkmiti začali. Gazyk 
nái gesti dědictwj po pradědech, w něm wsdďáwati se, 
geg pěstowati káŽe potřeba, bychom neyzáze nestáli za wíe- 
mi národy swěta; neboť nenj proft nic urážliwěgíjho nad 
bjdnau faatlaninu gazyka. — Gestli otcowé na£i po dwě- 
stěletj se po cizincjch pitwořili, welmí málo z toho wyzj- 
skali, gen to, že wlastnj swé zanedbali. Nechtěgmež i my 
gich wté slabé stránce následowati, přjkladem budtežnám 
slawnj dědowé; umélať si gich wážitt celá Ewropa, ctjti ge 
i se gich báti; oni milowali srdečné gazyk swAg, a cizjho 
sobě wážili ; — a to budiž účel i úloha naáe. NáK wysoce 
ctěný pan prof. Prcsl prawj we swé předmluwě kŘemeslO" 
xpfftu: x>Nančiw se ledabyle německy nedomnjwey se, že si 
giž swlékl a zul Čecha, gjmž ostanei, pokud dýchati budeš. 
Přižcd do cizjch knigín, nezapjrey, že gsi Čech ; nawrátiw 
se do otčiny, nepřetwařug cizince. To délagj gen newdě- 
čnjci a srádcowé.« — I tuto naži slabau, denně se-gewjcj 
stránku bude možno čtenjm powzbuzngjcjch wlasteoeckých 
Apis& naprawiií. — 

Digitized by ' 



Google 



68 • 

U léto pijltíiiiofili puacna se cjtjm, wrclé djky wxdáti wrau- 
cjmu péstowateU naSj národu] oswety, panu Dr. Amerlin^owij 
neb gcho činnost wniká do neynižájcli řemesbjku djlen,ltdci- 
to wie k garému žit] powzbutuge. A tak taloicnjm kui- 
liowny a čtenářské společnosti učinjme počinek, k posnúnj 
gehe samých a swé drahé národnosti, počinek k uSlcchtif^í 
' mlHwy a počinek H wtem osiainjm děguniy geZ nám slfivi- 
lá hudaucnosí lah gUtotní^ pHsUhuge. 

A wám, uslechtUci ! kteřj počátek ni» usnadniti ne- 
Tváháte, wzdáwá mé snlce djky plamenné, neb Cecliowé 
Čcchňm prjzně a podpory swé nikdy neodeprau, a gen 
itnásobnřné sjly tworj ráge lidské, gen inásobněné radosti 
množj slastiplné doby ! 



domÁcj kronika. 

X PBAHY. Dne 20. m. m. pocbowali gsmc naácho 
milého druha, kragana a vlastence Jann Strjhmého. Umielf 
w 29. roce woku swého na prsnj neduh, kterýž geg mno- 
há léta skličowal a u započatém studium lékahském pokra- 
čowaú mu zbraňowal. Gcho f.trátu tjm wjce bolestné cj- 
time, an byl spoluin-acownikem na slotvnikn nřmcrAo-íe- 
ském J. Pranhj SnmawsMého, kteož g«^ho smrtj ibélde- 
ho, pilného a obratného pomocnjka ztraUl. Ncduiiwy, ga- 
kýi on byl, sUl saraoten w tomto swéiě; ale vlastene- 
cká láska byla mu statkem a berlau, otqpm a matkau — 
ona sUla pK srartcdlném geho lo4i, plakala proil a kračeU 
s nim na posledtaj cesté ku chladnému Iftiku: ona mu da- 
la slawný pohřeb, gakéhoi by se wgisté nebyl nadál, neboť 
vždy řjkáwal, že »alere do ki-iwoklátských lesů, až bude 
mjt umijti, aby mu přjroda pohřeb wystrogila? -N^ylo 
toho potřebjl láska vlastenecká mu geg wystrogila. Wřcie 
djky zviáátě naši mřSťané rasluhugj »a horlivé a lidumdné 
přičiněni a za přinesené obéú, a naSe krásná pleť za sau- 
citný podjl prt geho pohřebu. Ta sama láska učinila mu 
však také odchod poněkud trpký. SUe ho polily, kdyi 
svým přátelům dva dny před smrtj reU , že musj odcgjti 
teď, kdyžto všecko rozkvjtati začjná. Bylo to pohnuUivé 
podjwánj na vyxáblý gcho obličeg s těmi wclkými knjry 
awausy, an při ipomenutj na vUst slze po nich tekly!— 
Gestě den před smrtj měl vclkau radost « Pomněnek na 
letognj étsVy bál. Celau noc prý nespal, když byl držán. 
Přjtel, kterji m« ge přinesl, musel mu gich několik pře- 
éjsU a vypravovati, co se krásného a naděgného pro naii 
vlast dělo. Poslauchánj geg ale giž tak namáhalo, že nail 
mrákoty pHcháaely. Když geg služka omyla a mdloby 
přeály, řekl: »Povjdey dál, kamaráde !« —On musel vlast 
opusiit za svjtánj krásné naděge, kdyžto sám právě též 
svňg podjl gj přinésti chtěl. Nám, gelio přátelům, kleřjž 
gsme geho dobrau» bodrau a ryze čcskau duái znali, zů- 
stane vidy v milé paměú. Dey mu Bůh věčné odpoči- 
nuti a nám živé hnutj. , , , \ ," 

Z Berawna. Dne 28. ledna t. r. byla zde prvnj be- 
seda držána, giř sobě několik přátd Dárodnjho gazyka a 
veselj bylo uspořádalo. Slyádi gsme pH nj tH deklamo- 
vánky a sice : MuZ a Zena od Plzeňského, ScdlAk na 
piliáru od J. z Hvězdy a MhjnAřowa opička od Klicpery. 
Prvnj řečnila zdařile panj Joh. Podstatná, druhau mistrně 
p. Maru Podsutnv, poslednj pak k podivu krásně předná- 
iú CM-D. pan Frankenberger. Panna Marie Negedlá, gak 



doslýcháme, nově přigatá zpěvačka u divadla p. Slogrova, 
zpjvala překrásně výbornau pjscň: wHoral Cech« a pak 
Prochovau: )>S Bohem. c< Oželugjce gi co obljbenau zpě* 
vačku iiaieho města, přcgeroe gj a p. Stogrowi, genž tak 
velikých obětj na oltář nasj milé vlasti vskládá, mnoho 
htěstjj a daufáme, že nikdy nezapomene, že z českých ro- 
dičů poála, v českém městě a od čcskVch učitelů svého 
vzdělán] nal)vla, a že tedy vždy věmau dcerau vlasti naij 
zůstane. — Ačkoli gsme wesclj své genom na několik ho- 
din zvečera odměřili, prcdcc gcAtě o 4 hodinách ráno, 
vdicknt pohromadě trvagjcc, neradi gsme se od sebe od- 
dělovali. Tak mocný gest zpěv a hovor mateřský! & 
zdcgsj reprezentant p. Girj Hrdina, muž nižádného nákla- 
du neSetřjcj, uspořádav ve svém překrásném, nově vy- 
stavěném hostinci hlučný bál, byl by zagisté lépe pocho- 
dil, kdyby byl rady uposlechl a o ples národnj se byl po- 
staral. Ale myšlénka, že okolnj p. p. auřednjci a giná ho- 
norace spjse němčině nežli češtině přegj, zmVlila geg 5 zů- 
staliť váickni doma, což by snad byli ginák, byť i ne 
z vlastenectví, předcc ze zvědavosti a novoty neučinili. 

yřibjk. 
Z ^í'áclrtwlc, Dne 12. února byl v zámku kono- 
piSítském, povolcnjm geho Gasnosti p. Jana knjžetc z Lob • 
kovic, držán velmi skvostný bál, klér} ž ze v«ech w tomto 
okolj až posud dávaných neykrásněgi vypadl a neyčctněgi 
navštjven byl. Lidomilý knjže pán, gehož zásluhy v pod- 
porován] chudých vůbec známy gsau, postaupil k tomuto 
bálu svůg nad mjm krásný zámecký sál a mnoho poko- 
gů se vSjm nářadjm ; • — mimo to i topenj a w^eho o&vě- 
tlenj, gako i ginech váelikých potřebnost] v zámku sám 
na sebe prigal. Hostů bylo na tomto skvostném bále na 
450, do kteréhožto, počtu kladu i krásnau plef, která ae 
v něm zrakům mým, tolika vděky a vnadnostmi, rářjc ob- 
gevUa, že mi o nj gen to neykrásněg.š] řjci možno. Hu- 
dba byla výborná, a že skoro v celém shromážděn] čcAti- 
na, mluva naft] kraginy mateřská, panovala, to se samo 
sebau rozum]. "Weskeré společenstvo v plesjch a rado- 
vánkách až přes pátau rann] vytrvalo. — Čistý výnos 
z bálu, který určen gest pro chudé poddané, obnás] 339 zl. 
42 ^2 kr. vjd. čjsla. — Mimo to, že gedenkaždý na tomto 
bále se gak nálež] vyrážel, byl mnohý též i šťastný ; nebo 
po půlnoci začala bohyně Štěstj z osudné urny své 19 
darů od mnohých lidomilň snesených, z nichžlo některé, 
ov^em gen ty ne^^prvněgft] a darované od Gcgich Gasnostj, 
Jana a Karoljny, knjžccjch manželů Lolikovických, měli 40 — 
.50 zl. vjd. čjsl. cenu, a chudým poddaným odevzdalo se 
za ně .508 zl. 52 Vj k. vjd. čjsla. Mně arci nevljdná bo- 
• hyne Fortuna ze vAcch darů neposkytla ani gcdínkého; 
giná vjiak ustrnula se nadcmnau, a dala mi na mjstč daru slast, 
njŽ mi molno vraucj a srdečné djky ve gménVi chud\ch 
vzdáti vcřegně za lidumílstvo Gcgjni Osvjcenostcm, Janu 
a Karoljně knjžecjm manželům Lobkovickým, jiak vácm 
p.p. úřcdnjkům panstv] konopíAtského, obzvláwlě vrchn]- 
mu správci p. Bedřichu Kaehligovi a Ludvjkovi Smidltt 
suvitdfi vrdmoflte«»kénHi, a konečně viem p. jx hostům, 
kteí] swau přjzn] a láskau k gegicb podpoře přispěli. — 
Též připomenauti mmsjra, že ku konci měsjce ledna vyhj- 
raly se přjspěvky k podpoře poddanýdi chudých, a těch 
se sedlo na 330 zl. vjd. é. Wicckeu tedy čistý výnos 
k obstarán] chudýdi poddaných obná^] 1178 »1. 35 kr.vKč., 
a gá mysljm, žemohaft býti Uuto částkau od března až do 
žn] zaopatřeni — a to tjm* lépe, poněvadž gich 50 giž od 
Geho knížecí Gasaosti podporováno gc&t a bude. 

* Tidiý. 



Č»80pl« t»*t« wycbémj 



wt wtThatt • w tobotn 1M> p^Uriirh: ktňiM ínihau •trwTn pHíii^TÍ «« p^Tarrhowá pJJ*'!'^';* rreípUí-i 
lěla 4S kr^ we V»Hhk»pe«lwj«li ■* p«t lf<» t xl. 3fi kv., m c. k. |^«4ack p«U. t aL K kx. sir. 



se u wy4«wftlrl« ba itv*! 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnJzibawBJk pro Cechy, Horawany, Slowáky aSlezaay. 



Cjslo 18. 



4, hře»Ha ÍS43. 



10. r. béh. 



(Pokrftéowéiij.> 



Dwé ste let fpi bjlo uplynulo, 
Skály, hory, řeky čas byl twrátily 
Dewét pokoienj wyhynulo. 
Ale Wjta posud nezachwátil. 

Zpomnělť on, 2e lhůta wyprsda, 
Žehy se mSI z toho swěta hráti; 
Myslil ale^ smrt ie zapomuéla, 
INcb 2e o něg nebude giž dbátL 

Co se takto w rozpacjch potácj 
A w»e myšlénky swé sbjrá, t 
K?co wenku notnS zahurácj, 
Třeskotem pak dwéře otewjrá. 

jiAuwcy, héda, ^*ž gc po mně weta !c 
Zwolá Wjt a polomrtew klesá 9 
Kostliwec tu zuby zaklepetá, 
Dlauhau kosu w suchých prstech nesa. 

Mjsto očj má dwě prázdné djry, 
Dlauhé zuby stranné wycenené, 
Hodiny má w ruce (wěku mjry). 
Spánky ale wéncem otočené. 

»»Snads giř nabažil se {řwobytj, 
Prawj ) čeká na té nebes brána* 
Nebudeš snad wáhat semuau gjti? 
Wáak ti dosti dlauhá Ih&U dána.ita 

•Ach! dj Wjt, si pooddechna chw^K, 
Budiž wjtán posle I — snad gsi slyšel, 
Gak po tobě du^e moge pjlj? 
Přjteli, tys wiru whod mi přiftell 

Kdykaliw můg pes yryl mho stékaly 
Kolem chalupy té wida g}ti, 
Wždy gsem s taužebnostj na té éekal. 
Ale wždy gsem musil zklamán býti. 

PAgdu s teban, {^'tdinka milý. 
Gen že bych rád požil přede skonem 
Iféco faruáek; poshow nialau ehwjiv 
Přines mi g/& se sahrady honem. 

Hni se ale éerstwé^ siíIý hochu, 
Afs gii tul — -wždyť um^ dobře h«fiet. - 
Wylez na strom, setřes mí gich trochu, 
Ejwm si sde m&žei^ nechat lezet^tt 



Smrt se nad chudákem sIrto\raIa, 
Chtjc ulehčit poslednjch mu strastj, 
Cwálcm do zsďirady pospjchala, 
"Wlezla na strom, počala njm třásti. 

Sotwa Že v^ak na strom wyiwihne sCy 
Ptirostau gj prsty k twrdé kůře, 
A Čjm wjc se daumá, ^m wjc třese, 
Zamotáwá se a wjže hůře* 

Wétwe se skrz žebra proplétagj. 
Suché hnáty owinugj suky, 
Kamena se k dřewu přípautagj. 
Žezlo wiewládué gj padá z ruky; 

Ay, tu počne křičet a naljkat. 
Brzy prosj, br^y opět klege, 
Zrádu ostře Wjtowi wytýkat; 
On yfiak se g] zatjm notné sm^ge. 

Posed si tam, mysl], noilý brachu. 
Až budu nrjt chuti s tebau gjti. 
Ted chci teprw žjti beze strachu, 
Ted chci teprw notné wcsel býti* 



Howý rok. 

IPohračowánf,) 



* M * 



Weselomyslirf trogijstdí tiinělců sedel ono- 
wém roce we známé winámě.. Bylo hezky daleka 
přes poledne. Skoro wšickni dnešnj etitelowé da* 
růw réwoptodného boha bylí pohodhi;^. stánek gebo 
opustili, pospjchagjce k liběpádinancjm mjsám 
nóworočnjho oběda; toKko přátelský troglisi 
howěl si geště w malém, teplém pokogjčku pA 
plných sklenicjchc Tehdáž ndbyla to ale rozpa* 
lugjcj IťkwsL iemoseckých hroznůf, co ge zde tak 
dlanho pantalo, nýbrž malebné wyprawowánj ob* 
Ijbenéfao komika^ {jmžto se mysl i ^dee druhých 
idadce naplňowaly. 

»Ani dech wclebného nménj neowpral mé 
wjce swau čarodégnan mocj,« — gal se ones mlu- 
wití, když byl wywstiwagjcj trudnan zpomjnka 



Digitized by 



Google 



70 



z dětinských let 6erstw;^m dauJkem spláchnul; — 
»ani ta milá komedie mě o^šUa. Neéhtěloť se 
mi ani mezi kulisami státi^ ani swé malé role T>d« 
býwati. Tentam byl osloňugjcj lesk, genžto druh- 
dy celau mojg^i obraziwost naplno wal a w krage 
bagečné unáseL Gakž* m1ády gsem byU ' hleděl 
gsem giž na diwadlo gako na plátenau baudu a 
prkenné lešenj, na němžto bezdušnj . lidé keykly 
swé prowádéli. Tak zkormautilo newljdné cho- 
wánj mogj quasi^matky dětinskau mysl; ^áwám 
byl hotowý rozerwanec w miniatuře, ačkoli teh- 
dáž morowá tato rána w mladých lebkách a pod 
mladými zebrami gestě tak se nehnjzdila, gako 
za dnu sotwa minulých. Konečně ale — « 

»Počkey!« zarazil praud wypráwky geho 
přjtel lyrický — »dřjw se musjm w bázni Božj na- 
pjti, aby mi žádné slowo neuklauzlo. Widjmť 
giž i bez Langerowých breylj, že se bljžj katastro • 
fa; a poněwadž budu z twé historie muset udě- 
lati* cyklus romancj — « 

uBrawoI — to uděley!« zwolal do toho přj- 
tel maljř. »Gá k tomu přiwěsjm několik wině- 
tek a wyswětlugjcjch obrázku — wě? udělá furore.« 

•Blázni byli, kordy měli!« odpowěděl ko- 
mik. »Newjte nic maudřegájho co dělati?— a 
nebo mi chcete wyprawowánj ušetřiti ?« 

o I podjweyme se na toho zakrnělého, sucho- 
párného skrbljka!*^ zwolal dlauhowlasý saudruh. 
nMyslj pan Johannes, že má sám a sám práwo 
nagaté, aby k wýtwordm swého šaaskářstwj . po- 
užil, kde se mu w žiwotě co nahodj 7 Ale gá ti 
powjdám — « 

•Nepowjdey nic---a posIauchey!« okřikl ho 
maljř. »]VIy mu sljbjme, že ani zbla ze žiwota geho 
nepoužigeme — a pak uděláme přcdce, co za do- 
bré uznáme. — Powjdey, bratře komiku — powj- 
dey, a nedey se od každého bělowauska wytrho- 
wati.« — 

•Konečně padla hodina,^ začal tedy komik 
W3fprawowati — » kteráž utrpenj mému cjl wytknu* 
la. Oteo mug dostal mjsto u brněnského diwa* 
dla. My se wydali in corpore na cestu. Tehdaž 
nebyly gešté dostawnjky, w kterýchž by pauinjci 
bez našpikowaných mě5C& byli autočíště nalézali ; 
otec tedy nagal wlastnj přjležitost, a s tau gsme 
pustili se, gako w arše Noa wšickni pohromadě, 
na weřegnau silnici. Mau quasi^matičku přepadla 
wšak náhle gakási churawost, a my děkowali Bohu, 
že gsme w neybliž^j welké wesnici^ohodlnau ho* 
spodu^ po gedno celé patro newjdaně wysokau, 
nalezli, kdežto gsme na dwa dny pautnické stán* 
ky zwé rozbiti mohli. Co swět swětem stogj, tro- 



pj náhoda podiwné žerty — o wěčném řjzenj a 
osudu nechci nfluwiti, protože se to žiwota pau- 
hélio fraskáře Jtýká ; tehdáž přiwedla milá náhoda 
do té samé hospody starého direktora panáčků a 
maňásků,, a mezi těmi rozwětwila se dráha mého 
žiwota. — My přigeli pod weder na nijsto, a za ně- 
kolik hodin swoláwal po wesnici drnčiwý buben 
zwědawé diwáky na komedii o zlém doktoru Fau- 
stowi a o wěrném služebnjku geho, šprýmowném 
pimpřleti. Gá byl sice o podobných uměleckých 
předstawenjch slýchal, kdyžto audy našich spole- 
čnost] dobrá napadla a oni se po panáčkách twá- 
řiti a geden druhému mezi sebau posmjwati zača- 
li ; ale posud gsem nic takowého newiděl — wla- 
stnj, prawá, žiwá hra s wycpanými mužjky byla 
pro mne egyptskau mysterij. — Cesta byla ducha 
mého trochu powznesla; nowé, newjdané před- 
měty rozplašily dusiwau mlhu, kteráž mi na srdci 
a na mysli ležela — gá bych se byl zase zno- 
wu 8 pacholickau chutj žiwotu w náruč uwr- 
hnul. Stará žádost, komedii s panáčky widěti, 
zrosda w neskončenau tauhu ; bez wyprošenj — 
neboť gsem wéděl, žeby mě panj quasi-matka ne- 
byla dowolila — pokradj wetřel gsem se do šen- 
kowny, z njžto se toho wečera chrámek Thálie byl 
přetwořil. I5ěg se, co děg; odhodlal gsem se na 
wsecko. Držela mne wsak naděge, že wšecko 
šťastně, bez mrzutosti, wypadne, gelikož si panj 
matka cestau zwundaná byla časně ulehla. 

ipokračowáiif, ) 



Slowo o hadebnjm konservatorium w Praze. 

Gednomu i neydfil«2itěg8JcL a neystar^jch wlastenskýcb 
ú»taw& nastala chwjle welmi snamaBÍU. Ctihodný, wele- 
aaslaužilý, wýteéný BedHch Diowjt M^bfier, ředitel našeho 
konservatoríum od «amébo počátku geho, rosiehnal se 
B tjmto swétera po dlauholetém, chwalitebném a prospě- 
iném ůéinkovánj. Píoypíjsnégjj sprawedliwost wydáwá mu 
swédeotwj, ie tento ústaw pod geho ředitdstwjm negen 
w Čechách, ale w celé Ewropí weliké umnické znamenito- 
8ti dosáhL W orkestrách wiech »namenítégiíjch ewropských 
diwadel nagdau se toho iiwj důkazowé. Gak mile wéak 
njnj na tento ústaw giny wplyw působiti bude, pirirozenč 
gest se co nadjti nowébo ducha a účinnosti geho; pro 
Čechy nenj to ale wěo Ihostegná, w gakém duchu a s ga- 
kými naděgemi tento nowý smér se obgewj. Wjmť owsem, 
že tento ústaw pod sáltitau wysoce ctiiiodných, duchem a 
hodnost) we wlasti wyznamenaných muiů, od zewnitrnjch 
okoličnostj nezáwisJ! gelikož ale tito wznešenj zakladatelo- 
wé a ochrancowó geho patrnfe na gewo dáwagj, ie ne pro 



Digitized by 



Google 



71 



panhan saiikromnj tibawu, ale pro táleiitosti a dest cele 
vlasti gednati cbUfgj: tedy se neobáwám, že se to hude 
sa neskromnau opowáiliwost pokládati, když se o předmě- 
tu tak weliké, wáeobecDé dfileiitosii . ozwau hlasy i nepatr- 
ných lidj, kteij čistau láskau a liorliwostj pro w»ecko wla- 
•tenské k tomu puaeojfmi býti se uxnawagj. 

Gest dostatednS xnámo, ie Weher konservatoríum až 
do smrti w tomie duchu ijdil, w gakém ge byl zaloiiL 
Ptí sakládáDJ toho ústawu ale ncpanowaly gíné úměry, ne- 
znaly se gine tauby, než gedinč a vieobecně umnické; gi- 
ných potřeb tehdái se neznalo, a w tom pljpadu bylo ote- 
wťenj ůstawu, který nic gíného w záměru nemSl, nei rozi^- 
řenj wdělanosti a uménj ze stanowiska wúbec umnickčho, 
beze zwlájtnj, osobnj powahy, samo w sobě chwalitebnéa 
užitečné, a záměrAm, gakéi pH tom iehdái bý-ti mohly, 
dostatečně odpowědné. Ale giž powrdmj pohled na teh- 
degáj a nynégšj poměry nás přeswédčuge, ie při nasulé od 
těch dob rozwinntosti duJewnjho a společenského Žiwota, 
při probuzeném uswědoměnj a naděgeplném kwětu naáich 
národnjch záležitostj, mezi tehdegjjm a nyněgijm dndiem, 
mezi tehdegijmi a nyněgájmi potřebami nesmjmý rozdjl se 
udělal. 

Národnj Žiwcl, který se ir poslednjch časech w ga- 
zyku, literatuře, we společenských a wercgných poměrech 
tak rázně powznesl, nese yr sobě také zárodek k.nowo na- 
stáwagjcjmu směru vr uměnj hudebnjm, ' k obgtíwenj cha- 
rakteristického, národnjho snaženj k gistému cjli^ kteiýŽ se 
oKyČegně označuge wýrazem Mgfeolyir. Wznik takowé ná« 
rodnj ikoly u hudebnjch Čechftw giž mnohými pokusy se 
obgewi), a gegj daUj postup wubec nezáwisj od kterého- 
koliw gednotliwého ústawu. Wáeobecno-umniflkii tendenq 
bez osobnj powahy w nyněgdjch okoličnostech českých nť. 
mdle ffiZ lýti dostnteinau, a wznikagjcj vlastenská škola 
všelikými silami stane se ozdobau náfieho dušewnjho ži- 
wota, proto ie se fjm státi nmsft proto že gest potřcbau, 
která se wúbec každodenně určitěgi a wáeobecoěgi pociťuge. 
Ale tak welikolepé umělecké úsUwy, gakým gest pražské 
konserratorium, magj předewijm prostředky a powolánj, 
postawiti se w Čelo tak šlechetného, času přiměřeného sna- 
^«DJ9 gc podporo wati, sjUti a zrychliti* Dwa neydůležitěg- 
tfj předměty, na které by sepředew»jm dbáti muselo, gsan 
gaz»jk a národnj nápěwy* 

Ode dówna gest při konservatorium wlaský a něme- 
cký gazyk zawedcn co předmět nauky ; nepochybugeme o 
přiměřenosti obau. Zatjm ale také České diwadlo w Praze 
k značněgžjmu stupni Ve powzneslo, České obecensťwo po- 
žaduge dobré, a kde možná, wýtečné wykonáwánj uměnj, 
a má dolřt ! — a předce ge«tě pořád w pražských listech 
Čjtáwati musjme, že čistá icýřeinost Českých herců w a zpi" 
wákwv gako zwláaítnj zásluha se chwálj: takowý to skro- 
mný požadawek, že se geho wyplněnj na každém ginem 
diwadle samo sehnu rozutnj ! Ostatně to dokonale sauhla- 



q 8 wkttnjm plánem a s cclau bytnostj konserratoria, 
aby w něm wycwičenj mladj umělcowé z něho wychá- 
seli gako lidé w ohledu nažj společnosti wzdSlauí ; časy 
ale, kde každý w Čechádi sa wzdělaného člowěka platiti 
mohl, třebas by gako tuzemec národnjho gazyka nezual, 
ty !)ii mimUf! 

Důležitost, sesnamowati mladé hudebnjky s wnitemjm 
duchem národnjch nápěwft, s gegich možnými poměry 
k prawidelnému uměnj, nepotřebugeme těm, co wěc tuto 
-wfibec chápagj, teprw dokazowati; u těch ale, co smyslu 
pro to nemagj, wieliké dAwody bylyby zbytečné. 

Daleká budiž myďénka ode mne, žehy Čech, gakého- 
koli stawu, proti dobré wěci naieho národnjho wzdělánj 
nepřátelsky smeyšleti mohl; zde ale práwě -wýbomá pijic- 
žitost se naskytuge, ukázati, kdo u wáeho toho Ihostegwjm 
s&stati obce, bud nechce. Riuenborg. 



DOiHACJ KRO!nKA« 

z PRAHTa Po mnohá léta očekáwali s potě^enjm 
milownjci hudby obljbené koncerty cwičeacu pražského 
konservatorium. Každému bylo mjlo poslechnautí, gak 
ctručně a ohniwč zdámj tito giaoM rozmanitými silami 
wládli. Tento způsob weřegné zkauáky přej^el giž wloni na 
giny sábawněgSj, máge dokázati neplatnost sem tam pro- 
geweného domněnj, gakoby zpěw s mensj oblibau w ústa- 
wu tom se pěstowal. Prowozowalať se na stawowském 
diwadle před rokem opera: nDon Juann we wlaském ga- 
zyku, a letos nSwadha Figarowavfy oboge bez napowědy. 
Mjsto zemřelého ředitele D. Webera dirígowal p. F. Skraup, 
gemuž prozatjm celá direkce ústawu swěřena. Prowcdenj 
uwertury bylo oprawdu mistrowské, pročež gl obecenstwo 
dwakráte Žádalo. P. Vogel wyznamenal se gak wloni co 
Leporello, tak letos co Figaro. Geho Čistá intonace zaslu- 
huge chwálu. Přáli bychom gen, aby hlub^j tóoy nabyly 
časem wjce plnozwučnosti. Zúzauu zpjwala Ludm. Štol- 
zbwá a sdá se že i we hře i we zpěwu neywjce se Ijbila. 
Přjgemná posta wa si. Anny z Riese hodila se dobře pro 
Chcrubjna ; přirozená ohebnost w twořenj t6nu wy značila 
gi před ostatnjmi. Fauny Štolzowá (hraběnka) byla, gak 
gsme slyšeli, trochu nemocna. Amalie Maryott (Marceljna), 
H. Erst (zahradnjk), F. Sehmilauer (Basilio) přičinili se s do- 
brým prospěchem. Doktora Basilio zpjwal p.Schíitky obe- 
censtwu giž známý, a roli hraběte Almavivy zastáwal uči • 
tel zpěwu Gordigiani. Opera dáwala se w neporučené cel- 
kowitosti a trwala p&l čtwrté hodiny. NáwStěwa při zwý- 
Šené ceně byla přehogná. '^* 

Plácek sw. Josefa ge powěstné mjsto ; tam roztlauka- 
gj malowané Agce, tam se konagj cesty okolo swěta, tam 
gsau dioramy, kosmoramy, panoramy; tam prowozuge nyn] 
společnost krasogezdcú Alex. Gucrry slawné reydy. Ohro- 
mná cedule narožnj seznámila Pražany s Četnau družinau 



Digitized by 



Google 



wl^ecfa trmřř nirodů a s koftmi wíech plemen. PrWnj přcd- 
slawenj dělo se dne 19. února u nrdikčin slionm íwědawé- 
ho lidstwa. My byli teprwa u étwitém duc ?d. uaura plj- 
tomni. Počaloť se veclým mmnéwrěm, ále ani o 1010, ani o 
giných kusech nemůžeme řjci že gsme co nowého widěli 
Leop. Lešenská předstawowala krdkowsinu pojito na áesti 
neosedlaných konjch, iflastnS ale genom na iStyrech, an dwa 
osUtnj poátownj kurýr proháněl. Swobodnau gistotu a ne- 
nucenost spatřili gsme u Rud. Guerry, na néhoi milé bylo 
podjwánj, an stoge přjmo na koni, přednášel čistě na flé- 
tnu árii z opery: Lucie 1 Ijamermooru, s pr&wodem or- 
chestru. Leopold Schonbrunner ge wýtedný w překruco- 
wáoj tďa á la Klibnjk. Šafiek Domenico Wandagna mjsto 
iirtipu kotálj se po ^emi. Z nemámých nám přjčin opo- 
zdila se někde garderoha, a proto opakuge so dosud wel- 
ká pantomima. Poslcdnj den města Pompejí^ která viak 
nic giného nenj, nei bogowný tanec a posléi přcdstawe- 
nj ohněm soptjcjho Vesuvu. Meú propadagjcjmi-se oby- 
vateli běhal geden w laaebujm piájíii « oankiaowych pan- 
talonách. Hudba tenkráte ebecenstwo uspokogila^ a mjsta 
byly dosUteČně obsazeny. *• 

Tuty dny wySla sličná liníledia pod názwem : » Ifa- 
rito a hjrn.K Básně a pjsně Karla WinnUfckého. Několik 
werS& z ůwoilu oswědčj celý směr tohoto wydánj. Prawjf 
tam wáiený p. spisowatel : 

"Nei gakowá awuček a samohlásek w éeilíně wládne 

Mjra, tu, sausede, yrh dAkazy předlolené. 

Zde w2dy genom gedíná se stfjdá zwučka po hláskách; 

Wiz to a nemluw nám, ie twrda řeé ge naSe etc. 

Z Chelčic. Že se na Liběgickém panstwj gii mno- 
hý pokrok k probuzenj národnosti učinil, netřeba ČtenáHIkm 
tohoto čaAopisu na pamět uwádětí, an ge zas teprw ne- 
dáwno pottiSiteTná zpráwa o tom doďa. K tomu záměru 
použil i horliwý wlastenec pan A. Jar. Bek, wychowate! n 
knjžete pána ze Šwarcenberku, w^bomého prostředku; za- 
ložil totiž we wesnict ChMicjf^y p&l hodiny od Lib^^cv 
giž wroce 1841 na wkstnj autraty Ikolnj knihowDu. Na- 
leaagj se tam spisy prostouárodojho obsahti ze Wech od* 
Tvetwj, pro mládež a odrostlé sesuweny, které spanilomy- 
flný zakladatel lonMhB roku soMmenJUH tíkzmnGZH* &f. 



Na powiinmntaa t 

Bylof w 11. ějsle letoánjch »Kwět&<e na to poulil 
táno, Že ze wáech zemj rakauského mocoáhstwj gediná jse- 
m? Češht neywjce opatrowen pro malé djtky počjtá. An 
gieh totiž po kragjoh maftj wksti stáwá počtem <twtmátfe^ 
kdež podle obecného saudu tiché gegich působen} tak zna- 
menité stopy blahodégnosti po sobe zůstairuge, má gich 



sama naSe Praha ifffrijy kdež tato gf^ích blahočínnost geJStě 
-wjce gest we swé ceně zwy«ena 7.w!a»Lujmi okolnostmi, kteréž 
TT hlawnjm měslr, pbede Whjm pak naScm, vzhledem na 
domácj i wcrcgné wychowánj mládeže mjsto swé magf. 
Wěc tato, byť i wzat nebyl ohled na onu blahau půso- 
bnost we zwláslnjch okolnostech našich, gest giž sama se- 
bau zagistó welmi čestná pro nás, an wedle přemnohVch 
giných utěšených úkazů podobného druhu patrné o tom 
dáwá swědeclwj, kterak wlast nade každého z nowěgsj doby 
wywinutého pokroku jtf^ed ginými kragi ráda se uchopu- 
ge, a gdio se zmocnjc dosti zhusta i na takowý stupeA 
dokonalosti geg powsnáij, že w tom pak negedné dčdiné 
přjkladcm i wzorem býwá. Kdo w^ak pěknau úlohu opa- 
trowen nacích, oné Částečky »nawráceného ráge«r mládeže 
české w mjstech k cizině Inaucjch, úplně poznal, a z wla- 
stnjho názoru o uskutečněn} úlohy této, hyi i gen částečnémt 
se pi'cswědčil: zagisté taužíli bude, aby negen po kragi 
horliwau snažnost] lídomílůw počet gich se množil, ncbrz 
i w nažj Praze na gedtm štrňmku zfeiel obrácen byl, kte- 
ráž od dáwné giž doby u negedněch^ k wěci dobré pro- 
hlédagjcjcli, k wbelé žádosti brzkého zpomožcnj podnět za- 
wdala. ti oněch totiž Čtyř ikolek w naéj Praze nalézá se 
gedna a to wzomj na Hrádku, gedna pobljž Augezdu, ge- 
dna na Hradčanech, a poslednj w předmčstj Karljně, tedy 
wně Prahy. Z toho widěti, že blabočinnými ústawy těmi- 
to obmyšleny gsau pauze pomezný lakoHa končiny města, 
od sebe upijmo daleko odlehlé, an welikému prostranslwj 
ttřednf Prahy z požjwánj podobného dobrodinj se těšiti dáno 
Dcnj. Gak náramný pak i zde počet gest rodin, u gegicbžto 
djtek ty samé okolnosti mjsu magj, kteréž k založenj okolek 
na wýmezj našeho města mocnan pohnútkau byly! Djtky 
pak tyto ze středoměstj takowau dálku aŽ do některé ze 
stáwagjcjch opatrowen každého dne pHwáděti — kdež to při 
gegich autlém wěku, gak sama wěc sebau nese, gen poné- 
kud možno? PrftčeŽ yménem wellého počtu omiek, kterýmZ 
nedogtnfek tento těžce na erdci lezj, zde swé mjněnj pro- 
náájm, gakŽe by přeweliké dobrodinj také tomuto djre roa- 
•ákléora okresu se prokázalo, kdyby taatéž mjrau, gakaul 
posud o zaražen) g^cncwan^ch čtyř opatrowen péče we- 
děna, také w gcho prostředf *) založenj ústawu podobného 
Časem ke skutku příwcdeno bylo. Že uskntečněnj wČci 
takowé owjíem swé nemalé těžkosti mjwá, kdož by neuzná- 
wal? A w$ak stalo se giž, a stáwá se posud tak nnoho 
wclikého i pěkného w nasj mnohoděgné Praze ipogenjm 
sil gednotlíwych w mohutný celek geden, a tuto mocně nám 
daufatí dáwá, že také této důležité stránky se ugman ně- 
kteij lidomilowé uilechtilj, kteijá by shromážděnjm wjoe 
sil k tak dobrodinnému auČeln skwěly důkaz o možnosti 
wěci této dali, a tjm geden z neykrásněgiljch památnjků 
w nesčjslných wdědny^ srdcjch rodičů i djtek chlazených 
•obě postawili. A protož také, gakž za to máme, nelze spu- 
stiti se důwěry, že nám asi Čas i w té wěci pěkným činem 
ukáže, kterakže tam, kde prawé lídumílenstwj se snažnav 
usilownostj se pogj, wyplněnj tak drahé i sprawedHwé tužby 
-weliké Části nažeho obywat«Jstwa k oemožnostem nenáleželo! 
Fr. DMcha. 

*) Neypříměřeněgi snad w uIíci Kotowi«tské (druhdy 
Bft přj[kopech), anebo na koi^kém trhu. B«dl» 

České dtwacllo* 

Zegtra <hie 5w března 1845: 

W O D A ft. 

Zpěwohra we S gednánjch. Hudba od Cherubintho* 



ČMttpift tMKta wrefaáu w» ttMé • w toftoto po p^hrijcH: kaichifr ďrvlkav ttřmiV* pHdáwé •• pATarrkftwá pfjloha. Preilplácj m « w7áftWfti«U ■« <tw*l 
Uta 4» krv, w» kiiáKbipcviwjth. m pAl léta I si. M kr^ Mk c. k. pokéck piUL » >L «<:• kr. ais. 



Wydáwánjm Jar* Pospjšila w Praaie. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnjiibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



ÓJsIo 19. 



S, "března iS43» 



10. r. béh. 



3. 

Po celý ten éa*, co smrt se diwéla 
W tuhé wazbě na Wjlowě stromS^ 
Co gj w sjni kosa rezawMa, 
Roxkwjtalft rozkoá w kaidém doraé* 

Wlady bylo íťastnýdi twářj rřjti; 

Kcželj gii manžel milé chotí, 

Ani swého otce siré drti; 

Smrt ge w pantech — nemůie nic n^ti. 

Zawřela se třeskem pekel brána, 
Běsowé tu ustraJenj celj 
Semotam serAino potáceli — 
Takowá to byla pro né rána. 

Cemoboh pak zařwe hlasem tura: 
»Běda! skončena gest na^e wláda, 
Nepom&Že lest nám ani zrada; 
Smrt ge w pantech, má neylep^j stwfira U 

PowstaljT wíak bray hrozné zmatky, 
Zwčř se neustále plemenila, 
A poněwadi nesmrtelná byla, 
Spožjrala wlecky lidské sUtky. 

K neywétžjnra lidstwa nepohodlj 
Wjieho druhu hmyz se množil, 
Tisjckrálc podrcen byw ožil; 
Lid wlak wesmés o smrt gen se mod^ 

Zorali gíi každan stráA í laukn, 
Předce wlak ge nedůstatek chleba. 
Tak 2e rolnjkowi gest giž třeha 
Zasjt žitem střecha u iďobaukn. 

Wjt wíak nad tjm genora hlawaii WrtJ ; 
Poslés ale wědná muka wida, 
Ana denně rostla tato bjda. 
Propustil smrt a podal se smrti 

Bohn«I«w Ljnu 



Nowý roL 

Abych wám popísowaL gak mi bylo^ kdyi 
gsem do sednice wešel a se poohJjdnul — pomoz 
Lichtenbergu^ Jean-Paule, Saphire, i ty nád ney- 
nowégšj, kde gsi který humo- a satyristo ! — sám 
ze sebe to nedowedu. Dogem toho wečera zůsta- 
ne we mně, ^dokud mi poslednj kr&pěg krwe 
w žilách newyprahne a pamet w popel a prach 
se nerozpadne. — W prwnj řadě na neylepSjch 
židljch hospodského seděly honorace wesnické: 
rychtář, kantor, mlj^nář, za nimi na dwau dlau- 
bych lawicjch ginj sausedé a osadnjci, promjcha* 
nj arci rozličnými ženštinami, gakož gsau matky, 
ženy, tety a kmotry — pak děwčata, weyrňstko- 
wé, a neyzáze na kamnech nedospělá drůbež. 
Takowý parter bylo mi něco z brusu nowého — 
-gá newěděl, kam dřjwe oči obrátit, a když gsem 
ge upnul na wěc, kteréž okolo mne »tátrum* 
řjkali, nemohl gsem žiwau wěcj se domysliti, co 
se na nj obgewj. Konečně se wjhrnula mezi dwě- 
ma šmolkau omodřen}'roa postranicema čerwená 
oponka — a komedie se začala. Byl to papjrowý, ale 
dosti dobře malowaný les — nad njm hřmělo a 
blýskalo se — ponocný traubil, hodiny bily dwa* 
jiáct — diwáci se zwedali a tiskli, napjnagjce krky, 
aby wšecko spatřili. Wystaupil Faust, zapsal se 
Čertu, kterýž mezi ohněm přiletěw, bručel a huhňal, 
až malé děti plakat začjnaly. Potom přihopkowal 
pimprle — a hledage pána, prohazowal žerty, až se 
diwáci za břicha popadali. Gá z něho ani oka ne- 
spustil; geho obratnost, geho dowádiwost, geho 
šprýmy — celá geho bytost dogala mne wjce, 
nežli kdy gin^ diwadlo, přiněnižto se buďpohnu- 
tjm anebo smjchem slze proléwaly. Gá hořel žádo- 
stj poznati tu podiwnau figurku bljže anahljdnauií 



Digitized by 



Google 



74 



wúbec na tagaá péra, gimižto se celá lira íjclíln. 
Sotwa bylo po pn\'njm aklu, přikradl gsem se 
k prostěradlu, kteréž mezí diwadlem a stenaii, 
gako opona před swatynj chrámu, wisdo. I ginVin 
klukům zachtělo se hýbawau tauto fortnau k n>y- 
steri jm panáfckowéko' diwadla proUjáeli a gi od- 
hraovvali; ale ze rniítr odehnala ge pokiizdé zá- 
wistiwá ruka, i přiložila gim k tomu gestě néco 
za US i. Genom když gsem gá se přibljžil, zrně- 
nila se scéna. — No, gen dál, gen dál, panáčku ! 
ozwal se proti mně žensky' hlas, a panj principál- 
ka, statná, po wenkowsku oděná žena kjfwala na 
mne welnii laskawé. Budto byli magitelé nemlu- 
wnVcli a netráwjcjch herců přirozeným pudem po- 
znali, že k rodině uměnjm spřjzněnych lidj nále- 
žjm, anebo bylo děwce, které si moge panj quasi- 
matka k posluze držela, něco wyžwatlalo ; slowem 
— ga l)yl we stánku bezžiwotnjch umělců tak la- 
skawé piigat, gakoby mým slowem měli ožiwnau- 
"ti. Gá wiak byl také hned gako doma; pobljzku 
ncwjdanvch panáěků stala se změna w mé celé 
bytosti. Pimprlátko zdal se mi bVli saudruh z o- 
nÍH li ěasů, kdyžto gsem gestě w kcsili po lukách 
a pastwi.š tatech se proháněl — a doktor Faustkey- 
\^a[ na mne hlawau gakoby dáwno čekaného přj- 
iclc pozdrawowal. 

(^Pohraiowán),) 



Napoleonowi pobo5njkowé. 



Zatjm prospjwal Napoleon wjtězně w Itálii; 
bitwa, swcdená u Lodi, otewřela mu brány mc-, 
diolánské, kterýmiž wjtézoslawně do hlawnjho 
toho meííta wtrhnul, wydaw dřjwe wogsku swému 
ono slawné prowolánj, kteréž se za neyznameni* 
těgsj ze wšech gcho wogenských řečj držj. 

Z Mediolánu odeslal Bonaparte pobočnjka 
swého Murata, by direktorům odewzdal 21 prapor^ 
rů, w krátkém tom, a wšak skwělém taženj ne* 
prjleli odiiatých. Nikdo nehodil se k takowé, té- 
měř diwadelnj slawnosti lépe než Murat. Direk- 
torium přigalo gcg 8 nadšenjm a pogmcnowalo 
i hned brigádnjm generálem. — Podruhé poslal 
Napoleon s podobným posel^twjm k direktoři 
Junota, kterýž, gakožto prwnj geho pobočnjk, 
w Pai-jzi se sláwau geště wětsj přigat byl. — Sla- 
wnosti tyto konáwaly se na poli Marském. Na ne- 
smjrném, postred něho zbudowaném au.fidieatni 
sedělo patero direktorů, ministři a ney^7š5j au- 



řednjci, gakož i neyznamenitěgSj učenj, řečnj- 
ci, spisowatclé a umělci. Audowé diplomati- 
ckého zboru a důstognjci wogenštj, w Pařjži se 
zdržugjcj, byli rowněž sezwiini. Slawnosti takowé 
weřcgné mjwaly něco welikého do sebe; gindy 
wšak odbýwaly se podobné přjleiitosti néco skro* 
mnégi w sjnjch Luxemburského paláce^ a kdož 
swědky gich se stali, nezapomenau na směšnosti 
domácjch těchto komedij. 

•Spatřil gsem« — pjše pobočnjk LaTalette 
důwěrnjkowi swému — » spatřil gsem w sjnjch Lu- 
xemburských pětiljstek naiiich králů, oděních 
pláštěm býwalých našich panownjků, wj'strogených 
kragky a klobaukem á la Heari IV.; obljčeg La- 
rcveillére-Lepauxa podobal se čepu na dwau ge- 
hlách. Pan z Talleyrandů, máge hedbáwné spodky 
skořicowé barwy, seděl na stolici u nohau Barra- 
sowých, a předstawowal s nesmjrnau wážnostj su- 
Terénům swým wyslance toskánského, co zatjm 
Bonaparte s geho zeměpánem obědwal. Wlewo 
na lešenj stálo 50 hudebnjků a zpěwáků, Lainé, 
Lays a množstwj diwadelnjch hereček, odkřikugj* 
cjch wlasteneckau kantátu podle nápěwu Mehulo- 
wa. W lewo na ginem lešenj nalézalo se 200 pa- 
nj, krásných, swěžjch a polonahých, gásagjcjch 
na blaho i majestát republiky. Gako diwadelnj 
tanečnice měly kalhoty hedbáwné^ těsně přiléha- 
gjcj, ostatně nosily toliko tuniky muselinowé. A 
den po krásné slawnosti té wyhodily se tisjce ro- 
din z wlasti, odiiali se 48 departementům zástu- 
pnjci gich^ a zawezlo se 30 nowinářů trestem do 
neyzastrčeněgsjeh kautů swěta." 

Gindy, bylo to ke konci ledna 1797, byl 
Junot pro nestálost powětrnosti w Luxemburku 
přigat. President Sieyes nedržel žádnau řeč, če- 
hož si wšickni podjinjci náležitě wážiti uměli. 
Panj Bonaparlowá, práwě uzdráwlá, byla též přj- 
tomna. Odebrala se do Luxemburku, prowáze- 
na gsauc panj Tallienowau, nalezagjcj-se tchdáž 
w neykrásněgšjm kwětu krásy. Leliko si pomy- 
sliti, že prwnj pobočnjk wrchnjho wůdce wlaské 
armády nemálo si myslil, když uuiniw swé posel- 
stwj, dwěma neypuwabněgšjm panjm pařjžským, 
Josefině a panj Tallienowé, ruku swau podali směl, 
by ge z paláce direktorů wyprowodil. — Po- 
tom doprowázel panj Bonapartowu do Wlach, an 
gi manžel widěti žádal. Přišli do Bolonie. Gedna 
slawnost stjhala druhau; Murat prohlásil se za 
rvtjřc wSech krásných Boloňanek, wěrným se ge- 
wě heslu, gežto si na čepel šawle swé wyrýti dal. 
Panj Rugowá, manželka advokátowa, atak krásná 
že ulice, w kteréž bydlila, podle nj Strada di 



Digitized by 



Google 



76 



Buga hélia se nazwala> wnukla Muratowi mocnau 

wášeň, a giž nesnil o ničem^ leč gakby gi unesl. 
Několik dnj pozdégij u wečer, prawil Bonaparte^ 
ruce si tra, k Josefině : »]VIurat zurj!« — » A proč?" 
— »Poněwadž bohyné bálu u hrabete Pailliho^ 
pyšná tato panj Rugowá — nu, slowem, Murat 
má soka a sice Muirona. Chce s njm na saubog. 
Upokog se wsak, nebude z toho nic. Murat chtěl 
gežtě wjce — on chtěl dobrodružstwj swé nowi- 
nami rozhlásiti a pak.*«« Zde se Napoleon za* 
mlčel, polau se usmjwage* »A pak?<^ tázala se 
Josefina netrpelÍTvá. »Dokonči pak předce...« 
wWyslal gsem gog do Řjma k papeži, by wygádřil 
swatemu otci wsecku wážnost i úctu, kteraužto 
wrclinj generál k osobě geho má. Tauto dobau 
gcsi giž na cestě." — »Tos dobře učinil, « odpo- 
wědcla Josefína, »lak dostane za wyučenau, gak se 
panj potupowati magj.« 



Police. 

(Zlomek cestopisný.) 

Čeho gsem sob5 pťál, a po cetn gsem tak wfele tan- 
žil, dostalo se mi nenadále I -^ I opnstil gsem kraginu a 
okolj lltom5Hcké, nawfttj^TÍw gestS před odgezdem hrob na- 
bcho Máchy w Litomriícjchj a hřbitow křcUchj, kamř 
gsem před nt^gakým časem tMcsné pozristalky wzdManého 
a mnč welmi nakloněného iirlastenského lilcráta, Wncenců 
Zahrndnjka, s bolným srdcem b/1 dopro\rodil. 

Přived do LjlomeHc, diwil gsem se, ie gcstč žádné- 
mu na mysl nepřišlo, na hrobce mladého, za žiwobytj pl- 
ocho ialu hlubokém citem nadaného básnjka aspoň sprostý 
kámon s gcdnoduchým nápisem: »Karel lltynek Máchau — 
položili, hyú>y gen proto, aby každý sem ccstugjcj aučcl 
awé pautí naiel a do lakowých aesnáxj nepřÍKel, do gako- 
wVch mne samého hrobujk wchnal, an po dlaiihém roko- 
wánj a dotazowánj na wrSek, trawau porostlý, w Icwém 
kauté hřbitowa negistým prstem ukázal a Ihostegně doložil: 
»©enn'S tneinen b«n ©djreiter t)om 2íboořatcn Dixxai, bet 
on bec ©^oUra 0'llcrben i\t, bo tcirb eť« aoH fein, mein' 
i4!« — 

Djte snad: »Naíf pomnjky? Skutky a ne kameny 
zwťčruigjltf PHpanátjm tomu, neboť dobré skutky a zralé 
plody du^cwnjho nadšcnj zwéřnugj skutečné Člowcka a gsau 
ncylepšj pomnjk geho bywalé bytosti ; nei my sami k wla- 
sinjmu powzbuzenj rádi zachowáwáme sobe památku sdár- 
ných spoluaudu u wcliké společnosti lidské, kdež i^ichni 
společně o gcdné wč^ci pracugeme, gedni druhých činnost 
mohauce sobě za pijklad bráti. 

RásQJk »M%(*« zasluhuge zagisté také wspomjn1:y tUi 
kdež tělesné ostatky gcbo odpočjwagj, a byloby přáti, kdy- 
by náwrh tento se uwážit, uskutečnil a nřgakým pomnjkem, — 



ku kterémnž bea pochyby kaldý wksteoec milciíd piispéga, 
■n^en hrob Karla Hffnka MicAy, nýhrt i mistta Českjfcb 
bágeky faráře Wmence Zahradt^^j st poanamcnaL — 

Wiak chtčl gsem vám o Polioiy o tom okolj a o 
Baiem společenském iiwotč zdegijm nSgaké spráwy dátiý 
pročeš slyite! 

Z Králowé Hradce ge stáU plaňka témčř ai k Ná- 
chodu, kdež při sleské hranici hory poidwihowati se po- 
čjnagj. Teprwa když se a náwržj do mČsta wgjždj, lze 
starobylý, nádherný aámek— nékdegíj sjdlo WalditeinowOf 
potom Pikolominiho ^ ifiáéú. Nynj patřj Náchod knjžeti 
Lippe ' Schauniburg$kénm, a podobá se, gak oby tento pán, 
ačkoli w Rjíi awhiStnj semi má, budaucj Časy zde bydleti 
aamýáIcL Miucrálnj lázně we vsi Bělowsi, k méstu nále- 
žcgjcj, na stegné podzemské žjle čili pramenu s. Chudobau 
yr Slczku, býwaly před několika lety powěstné a znamenité, 
nynj wžak gsau zcela zanedbané a zapomenuté i nezdá se, 
i«by magitelowé o gich zwelebenj něgakau péči we^lli. 
Z Náchoda gede se přes 3 hodiny mezi wrchy djlem wj- 
•kam i, djlem romanlickau úžinan skrze městys Hronow*} 
ai kwriiuě Bezdďiowské; odtud as. p&l hodiny cesty w do* 
líně ležj mťsto Police.— 

Mésto samo, pod ochranau wrchnosti kláštera brau- 
no wskélio, řiliolc sw. Bencdiku, magjcj wSak sw6g wlastnj 
magislrát, počjtá 252 sUwenj a asi 1600 českých obywa- 
tciú, ktcij se djlem obchodem a řemesly, djlem orbau žiwj. 
Známiť gsau každau středu zde až posud sice tr\('agjcj, ny- 
nj w«ak gii méně powěstnj wýročnj trhowé na plátna, gc- 
gicliž po\fesii záhubný obchod bawlny velice ujíkodil, ti- 
fijci pilném lidem deanj wý délek vyrvav ago v chudobu 
uvrhnuv, aby tauto cizozcmskau stv&rau několik gedno- 
tlivych ipekulanlfi zbohatíl, a gim bea velikého oamáháDJ 
kapsy naplnil. 

Co se pfivodu Police týká, poněvadž nynj Žádných 
důvodných a starobylých listin neb giných hodnověrných 
pramen ft nestává, které by o počátku a založen j města ur- 
čitau zprávu daly, sděljm gen v krátkosti to, co a obecné 
pověsti i také starájch památek, nynj gii nesUvagjcjch, 
pilný zdcgsj m?sťan Jan Letje sebral, zaznamenal a před 
aáhuhau ohně zachoval. 

Před rokem 11G9 opustil gistý dvořenjn gménem 
Jtirik dwůr cjsaře Friedricha Barharosfyj když on proti 
polskému králi Boleshnvowi wjtězuě bogoval, a uchýlil se 
do pustin kraginy této k^kono^ské, aby v paustevnické 
chalaupce, kterau sobě vystavěl, o samotT; trval a negsa 
od žádného vytrhován, Bohu slauiil. I stalo pak se, že 
Český král Wladislav r. 1172 na svém zpáteCujm taženj 
z Polska v hrozných lesjch brabstvj kladsK^ho zablaudil 



•) Kdež p. dSkan J. Bcgncr, mui dokonalý a všestran- 
ně vzdělaný, laždau nedMi odpoledne svjm osadnjkúm lu- 
čbu a gine užitečné předměty prtdnaíj. 



Digitized by 



Google 



76 



a spnstíw 86 swého kommistwa ai k Jmik^wi fifíld, wle- 
eben nmdlen iádage panstewnjkay který prý práwé nowav 
poutci do geakjmé hoiowíl*), «b^ geg pnmeaítaii woda« 
občentwil a a tífchto lesů k Nicbodu wjwtdl^ toi kdy i 
učinil Jvrik, obdařen gest mflostj krAlowakan a dowolenjm, 
aby sobě w panSti této, u Čerstwého pramene káplidku wy- 
aUwél a i a pauitj PoH^ natwal. 



DOMACJ KBOHriKA* 

% PRAHT* (OposdSno.) Mesi plesy letoinjho ma- 
sopostn zwUXtnjho podotknut] saslubage také uměitanský 
společenský ples na sjni LinkowS dne 25. Iedna<c dria- 
ný; bylt£ to ples wprawdě Český, srdečný, a opětný dft- 
kas radostný, 2e Praian gaayk od slawnýcb ótc& adědě- 
ný, gazyk geni >in[iocaě bijmá anebeskaa dýie labodane, 
w nctiwosti má, ale slowy i skutkem vČecbem se býti 
bonosj.« Ljstky swaq, gakoi i pořádky tánečnj byly paa- 
se České a welml anhledné. W tanečnjch pořádkách by^ 
ly dwě básně, gedaa nadepsána »Wlastenkám«, a dm* 
faá )iPjsefi národiij,« kterážto plapoU eity imncjmi 
k Hospodinu sa Ferdinanda krále. Třetj swlástě a wel- 
mi skwostně tijltěná báseň bylo nUwjtánj blaborodého 
pána pana Josefa MaUera, přednosty mějftanstwaic, kterýžto 
w£ak pro churawost plesu toboto aučasten býti a tak pFj- 
tomnostj swau geg osdobiti nemohl. — Na plesu tomto by- 
lo w prawém smyslu slowa toho plesáno od počátku až 
do konce, takže se w prawdd ples tento wdjm práwem 
nazwati mohl přátelským; xe wSech arak& co neygasněgi 
aářila ryzá roxkož, takie tjm krásněgi widěti bylo tkwjutí 
lilige a r&že na Ijcjch shromážděných wlastenek ; a hudba— 
U sněla bez přestánj : když umlkla hudba UneČnj, ozýwa- 
la se giž op^t hudba mnohem Ijbeaněgžj — slawičj to awuky 
gasyka mateřského. A proto si tam rozkož a srdečnost stá- 
nek awág wysUwily a tjm ukořka rágeček přikauslily. 

W. F. 

Z Kniné Bory. Poslednj dopis odtud wčjsle 13. apA- 
sobO ade sprawedliwan newoli, a nemálo gest se diwiti, 
kterak p. dopisowatel letožnj sdegij sábawy masopustnj, 
prawděpřjmo na odpor, nudnými a hubenými nazwati mohl, 
stýskage, Že ade Žádného spolku, Žádného kasina nemáme. 
Urážka to pro pp. podnikatele sdegjjcb kastnowých bál&i 
pro weikerau wnich podjl magjcj společnost; nebo'wpra-> 
wdě powinni gsme wysnati, že letoSnj bály, i co se čestné 
wybrané společností, i krásného sestawenj, osdobenj a po- 
řádku, i posléze w nidi panowawijho dwomého a spolu ne- 
nuceného tónu týká. nad ony tgitch ffedeilých let w^kmfy. 

*) Máme tu nowý pfjdawek podobného wAbeo o 
mjstnjch gmónách etymologowánj, gako Ljto-mi-jle^ Ljto- 
méi-ice, Praha od prahu, Kauřjm at«d. 



I uk awané sausedské bály w tétéŽ mjře hj\f leCos %dM^ 
legij na kdy dřjwe. wád. Fuu. 

VNITRT IVA fLOWBNlKVs Mnohým zagisté zpráwy 
o duchu teď panugjcjm w městě tak prastarém, gakož gest na- 
Se a genŽ w děginách národu slowenského takořka přednj 
mjsto saugjmá, welewjtány budau. Město na»e gest gedno 
% těch, o kterých práwem řjci se m&že: K^e se w dáw- 
nosti děly wěci slawné, gsau gežtě nynj křepké a chytlawé 
du2e; protož i gá oceniw dostatečně důležitost wěci té, 
osmělugi se s několika spráwami před weřegnost wystaupi** 
úf pewnau naděgj sekoge, že ony spanilomyslným wlastea- 
eftm českým uebudau proti w61i*). — Město naze, dokud 
mohutný hlas žiwlu maďarského i přes libowo^hné luhy a 
překrásné okolj nažinské nezawzněl, gen w negapné ducha 
moijcj obogetnosti wězelo: gakmile wžak mohutný tento 
nowého Času duch i přes brány naze se dostal, procitlo i 
ono. Národnost slowenská, genŽ beze w»eho hluku a po- 
wykowánj předce mocně ůČinkuge, ze wij téměř weřegnosti 
wylaučena w saukromných okresech cestu sobě klestiti po- 
čala, a tak stalo se, že ona kwapuě w společenstwjch ncy- 
wjce ženských, kde před tjm němčina panowala, řeČ naži 
gako bylinu btahoplodnau, ale dosawad dosti nepoznanaa 
do lékárny uwedla. Takto působj přjroda utlačená. -^ 
GeŽtě málo kdo tu wj. Že gest Slowanem, že má národ- 
nost i řeč wlastnj, kteráž i při wědomosti maďarské wzdě- 
Jáwatí se mAže, ano miis;; ale proto nezaufeyme; od Času 
wle dobré očekáwati slujíno. Wžak počjnagj Nitrané giž 
i slowensky Čjuti; Pozomjk Fejérpaukyho bii hromowau 
silau na sdegij ilechtíckau třjdu, uk že i ti geg Čjugj. 
Zdegjjmu kněhkupci p. Sieglerowi mnoho exemplárů pro- 
dati se poštěstilo. — Ale i z gioé stránky se nám nedáwno 
Slowanstwo ukázalo, dokazugjc, že ono wjj wsdělanosti 
schopné, krotké, upřjmné ge^t. Žiwý obraz toho byl tu 
meákagjcj p. Emanuel Beránek, měiťan pražský, ředitel zna- 
menité gezdecké společnosti, genŽ zabawiwái mistrnými hra- 
mi welkau Část Uherska, i na břehách Nitry se octla, aby- 
dime i my widěli, co dobiý pořádá, wytrwalost, ohro- 
mná práce, duch přjsný, ale sdrawým roasudkem podporo- 
waný, wywesti w sUwu gest. Beránek a geho wýbomá 
společnost ge prawý obras Slowanstwa, u něho geat duch, 
řeč, pořádek práwě slowanský. A aby to, co možno, ney- 
wjce dokázal, obětowal předposlednj produkcj wýnos wel- 
koduttoě úsuwu sdeg&jmu pro chudé, od slawné paměti 
biskupa Josefa Vuruma založenému^ Bjky mu gménem 
ústawu, gménem aa njm radostné aby ronjcjeh chudých ! 

*) To. zagisté nebudan,nýbržwdewjtány—-, gakož wů- 
bec s celého milého Slowenska! Byloby gen přáti, aby nám 
pánové odtamtud hogných a Častých zpráw podáwali — 
o kteréž i tuto neysrdečněgi žádáme! — a tak zwědawost 
upřjmných bratřj awých ukágeli. ^^ 



^•fiS 



ris tf.1* W7.U.J w« .lljjli, . w .okotu po pai.rijch : Mim. irulm^ »Mu fhiéwá .e p*I.rrlkowé priFah.. Přrfpliej m , nji^w^U u i 
!*<» 48 kr, w k«lhh«pectwjdi m pál léu 1 *1. Sfi kr', lu c. k. poii^ck pAlLYmU «& kr. »»K * w, «»» m . 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwétv. 



lirodnjiibawnjk pro Seehy, lorawany, Slowiky a Slezany. 



Gjslo 90. 



ír,hřexnaÍS4a. 



10. r. běh. 



Křiwi přjsaha. 

(Swobodni dle Baluca.) 



1. 

Hrabě Merrelšký, ze staré ctihodné ile^ 
chty, a co se tyká wlastnostj tél^snÝch^ postawy 
sličné^ twářj prjgeDinych a přjwětiwych^ byl nic* 
méně chladn^« n^podjlný a hrdý — ale gen w ži* 
wotě saukromném a w záležitostech rodinných. 
Společnosti^ besedy a kwasy byly mu wšak bo« 
giiHěm« kdežto wjtézjwal nad pohlawjm obogjm. 
Pýcha a zasmušilost zmizely zde s twáře geho» a 
mjsto nich usjdlila se na n j horliwá i předchá- 
zegjcj přjwětiwost. Obliba weškerých byla osla* 
wau geho. 

Bohatýrský hrabě z Beau-champu^ neywrau* 
CpěgSj ctitel wlastaostj^ genž působj w oboru 
welkého swěta gen poněkud spokogenost a zalj- 
benj, obdíwowal se mu w opogenj n^ywetijm. 
^LUČinek tohoť bylo weřefgné wygádřenj, že by mu 
bylo ne3rwčUlj radostj» mjti geg za zetě. Merret 
nerozmýšlege se dlauho, přigal utěšeně toto ocho* 
tné nawrbnutj; neboť s njm obdržeti měl nege* 
nom gmenj ročnjch čtyrydceli tisjc liyrů^.anobrž 
i krasawici^ na gegjžto milostné krásotě a wábhé 
sliénosti oku« gako mocným kauzlem připiaténut^ 
dosti se nakocbati nelze. W skutku^ JoselGna by* 
la djwka swau garau a mladistwau krásnostj pa* 
nownice celé ženské Pařjže. Mimo to citliwé^ 
měkké a dobré gegj srdce ukrýwalo pokladů^ 
genž se wpraudily do duse gegj co nesčjslné cno* 
8ti — přímeifené lásce božské a lidské. Wšak ney* 
welebněgsj cnota> genž opanowala weákeré chwa* 
litebné gegj wlastnosti^ byla láska a poslušnost 
k otci. Zde neznala mezj. Gediné geho slowoj 
gediný pokyn — a to neytisšj přánj bylo w stawu 
swiimauti gi s neywyššj wýšiny blaženosti do ney* 



hluba;j propasti nešťastnosti. Byla wždy spoko* 
gena s wůlj otcowau. 

»Gak se ti Ijbj Merretský?^' tázal se gj otec 
wracege se wečer ze skwélé besedy, z oné, kde 
dal hraběti z Merretů slowo stran ruky Joseiininy. 

•Welký swět gest geho žiwel,« odwece dce- 
ra ničehož netusjc. nWěru musjm se přiznati, ge 
to welké uměnj, wyslráhati se^ gako on, wšj ne* 
prjzniwé kritiky, kteráž nám hrozj i při tom 
neynepatměgsjm poklesku; ale on — « 

»Ale on sobě dobýwá wšeobecné obliby— 
dobře !« mluwil mjsto nj hrabě; »než — w sau- 
kromném, tichém obcowánj, gak geg to nalézáš ?* 

»Tu ho neznám — " 

»Wšak máš a budeš ho znáti, mé djtě,« 
usmál se Beau-champ; ngesti to přjklad mezi 
stem ginochii geden —a tu bych myslil, abys—* 
zatrhowal rozpačitě otec, ^nu-^gak pak, ne* 
chtěla bys ho poznati tak weskrz, uwnitř a ze* 
wnitř?* 

nCo, drahý otče7« diwila se djwka a nechá* 
pala smyslu slow otcowých. Máhle wšak zhrozila 
se gedné myšlénky. 

• W stawu manželském!" wypukl otec a skau* 
mal dceru radostj giskřjcjm okem, ale neuhodl 
hnutj srdce gegjho. 

»Welký Bože!« 

i»Wiď, to zatřese radostj ?« gásal, azaslepc* 
né oko geho newidělo bledotu na Ijcjch dceři* 
ných; » protož ty mé otázky, mé časté náwštěwy 
pospolitě 8 Merretem, mé geho pozwánj na zeg* 
třek, má Josefino — wŠak zegtra o tom wjc, a 
pozegtřj: Dobrý wečer, hraběnko z Merretů I « do* 
ložil, směge se dobrosrdečně plným hrdlem, a 
hbitě a prudce gi pocelowaw, odešel do swé lo* 
žnice* 

nNewěsta Merretowal" zwolala bez hlasu 
Josefina, uhodnuwši smysl žertowných geho slow, 
a klesla do těžké, dlauhé mdloby. Nabywši opět 



Digitized by 



Google 



78 



•mjslů^ octnula se w loktech mlaJjka, genž sem 
h^ifl wešel tagnymí> ale gemu powědomymi diveřaii. 

•Milence! Auguste! p^^ázjs k mému po* 
hřbu?« lkala djwka, a gakoby swět ]^ře4 8ob44 
ukryli chléla» přitlauila se mu zaufalo na prsy a 
I>lakala. • , 

•Jóseflnol drtjm tč geště pohrauženau 
vr mrákotě mně nepochopitelné ?« užásal se gi« 
noch a ohniwé přiwinul gi k srdci, gakoby tam 
měla uzdraiviti s^ a probuditi ze šjlenjfch.nnji, 

»0 běda« že musj b^ti zdráwa mysl newě* 
aty Merretowy!* 

uNewěsty Merretowy?!^ opáoil a^bledl)' mlár 
dec, a lehce gi od sebe odstrčiw, poslauchal wy^ 
prawowánj otcowy wule a geho uzawřenj. 

»Ó mé chudoby!^ zuřiwél, udeřiw se mo* 
cn6 w čelo, »mé ostýchatvosti, pro kterauž gsem 
prodléwal tak dlauho s wýgewéra swých pťánj ! 
Odhodlaně, hrdě, měl gsem se ucházeti o ruku 
twau a bylbych gi snad obdržel. Otec m&^, ba- 
ron z Grandfiefu b^ chudobný, ale — « 

HldeU Josefina se k němu pomatené bijiila. 

»Dnes gsi to zwědřla?** ptal se gj, chwjlku 
porozmeyslew ; »za gakau pifjčinau — ^ čj wulj?« 

nOtcowau,* 

»A nynj i laké twogjf* 

»A. nynj i také mogj !« wece djwkaf »Hleď, 
Au§[uste ! — New}'slowná gesti milost má k tobě, 
gako duchowé strážci nad námi, newyslowná a 
wěCná gako tito, ale-^wůle, žádost-li to otce 
ořprawdowá, radost, potěšenj-li mu to, widěti mš 
co choř Merretowu-*- gsem připravena, spogiti 
wúli swau s geho, a podstaupiti garmo budauojho 
sv!rého -^ neštěstj. Anebo -^ chtělbys mne snad 
ufiiti neposlušnosti 7 Twé srdce zná cnosi, to ne^ 
učinjs. Gediná naděge mně wSak posud zb^wát 
ňedal-li geště hraběti $Iowo, Dal4i -^ znáš 
geg,' — 

August baron z Orandfiefti koge k JosefinS 
milost neyprudšj, zapomněl w nj wsechnéoh ne« 
bezpeč], genž mu hroziti mohly stran cizjhoucháo 
zenjvse o ruku swé milenky. Uwazek srdcj gegich 
byl pewný^gako wěčná skála; cjtili se s njm 
w rágí, genž nezná křehkostj pozemskjf ch — ^ ale 
netušili, žehy geg přetrhnauti mohlo gen gediné 
slowa otci zamllowaného Merreta^ Granddef na^ 
hlédl nynj tuto swau chybu, ale snad giž pozdě, 
sZjtra promluwjm $ otcem,* prawil a wuaucně gi 
přitiskna i^a ztj^něná prsa poSeptal gj swé bS Bov 
hem buď«, gežto wšak bylo co nS Bohem buď< 
dwau milencCi --^ poslednj, 

{Pohřftiowánf.) 



HapoleOBOwi pobocnjkowé. 

* 10, 

Nawzdor wsem zábawám a weselostem, Mui- 
ro|ia'QbkÚču^'0JBi, hbhito -gt^ pieécé nehaléfe tUr 
řéttj ^mrti, a nepřestáwal o tom přátelům swjm 
Junotowi a Harmontowi wyprawowati^ Marmont 
zakrčil na to powždy gen ramenoma. 

vUwidjš,^ opětowal Muíron, »žes9iuAg.sen 
wjTplnj, až wyprsj doba.« — »Dey mně pokog!« 
odpowjdal Harmont, posmjwage se. »{] Lodi, a 
Borgh^ttu, u Caldiera bogowal gsi gako lew, a 
niq se ani tQ|>ě> wH komu i m$ nOístaloc nepo- 
zbjfVey smyslu k wůli sřiu.« — i>Foněwadž osmý 
měsjc gestě neuplynul', poseckey ale gen, doba 
se bljžj,«r— 

Tak rozmlauwali qba pobocnjkowé toliko 
několik dnj před bitwau arkolskau* Známa gsau 
nebezpeCenstwj, we kteráž sám Napoleon při bi- 
twě té uběhl. U wečer, kdjž se mezi důstognj- 
ky generálnjho štábu o událostech dne toho roz* 
mlauwalo, podotknul Mamiont, žě geétě Muirona 
nezočil, že wáak zaslechl, kterakže w bogi do 
hlawy, a6 gen lehce, raněn byl. 

•Bezpochyby že generál po něm něco Aiu 
gereauowí zkázai." 

W okamženj na to wstanpil Junou Marmont 
ulekl se truchli wého geho pohledu, neboť dude 
geho byla naplněna starostmi o přjtele pohrešo« 
waného. i»Gakž gest s Mníronem?* tážesedych- 
tiwě, vGe zde, anebo ge někam . odeslán? • • • 
Chci geg widi'til« doložj, wjc a wjce gsa znepo* 
kogowán. 

Mjsto odpowédi sklopj Junot oéi, a mrkne 
na komoEnjka swébo, aby mJbí^el ; a wšak Marmont 
wypozumél wšemu. 

»Ha1« zwolá zauřage, »Muiron měl prawdn^ 
smrt dostála mu w slowu.* 

A w prawdě byl Muiron giž ku konci bitwy 
ed nepřátelského důstognjka, obdržew kulkan rá» 
nu do hlawy, usmrcen, práwě když Bonaparta, od 
nepřátel obkljčeného, oswobozowah 

Bylof to 15, listopadu, práwě osmďio mě« 
sjce po osudném propoctwj onoho snu, a podiwu 
hodnau náhodau shodowal se i den. 

Wdowa i syn geho umřeli brzy po něm* 

Přjstjho roku máge Bonaparte w Benátkách 
práwě dostawěnau fregatu pokřtíti, dal gj gméno 
Im Muiron $ osud tomu chtěl, aby se na tom sa- 
mém korábe r, 1799 z Egyptu nawrátil. 

O dwadcet let pozděgi, když na ostrowě aw. 



Digitized by 



Google 



79 



Heleny Las-Casesowi zpráwu o bitwě arkolské 
diktowal^ sklopil Napoleon^ gméno Muiron wy- 
slowiwj smutně hlawu a prawil hlasem boicstj na« 
pluěnjms »Smrtj reku umřelj,. práwě když mne 
lučiti chtel«« KW-át. 

Mladý haii«li«ta l.an1i« 

Glř mnohdyiritc slyleli g^me wychwalowati pékné 
mlohj malého hausllsty Lauba. Před DedÁwii«m bylo nim 
popráno poznati se • tjmto naděge plným dSclem bledó' 
twéktf plaw^cb wlasfl, welkýcb tmairých očj, a podiviti 
áe geho w pomdrn ttářj (on posad am desátého rok« ne<* 
dosáhnnl) ncobyčcgoym pokrokAm. Prwnj hudebnj nawe-' 
4enj déku§« otci swému, kterýž, pokud skrowné okolnosti 
dowoloimly, swřdomitě peéowal o widěláiij aynowo. Mic- 
inén& ale musj každý z našinců srdečnŠ se zaradowati, kdyi 
nsljjj, ie -wýtečný umrlec a učitel, nál p. Mode Mildner, 
malého hauslisty se ugul, aby paupé to k plnému wýkwě^ 
tu pHwedl, nemage a ncbledage za to gine náhrady, krom 
vdřčnébo Qka pohledu a neobmezené oddanosti, s gakaul 
d^ttnaé srdoe na něm Ipj, snažjc se wniknanti we smýile- 
nj a cit duáewnjho dobroditice swébo. — Malý Laub hrál 
pked námi tri čjsla: trio od Mozarta pro bausle, piáno a 
Viohi. Na piáno hrál dewjtiletý F.K,p)jaoé a korrekuně gak 
Starý hudebnjk, mezi oběma p, Mildner na -violu. Až ku 
podiwu bylo, gak hauslista obezřetné w^emu wybowéti umčl. 
Druhé éjslo byl £mst6w kameval, gemui sám od sebe se 
naučil; byl to arci samorostiý n.eostljhaný stromek, ale 
pi-irosenau bugnostj swau se Ijbil. W třetjm čjsle (kon^ 
čert od Benota) pHpadla polowina chwály dobré ikola 
Mildnerowé. Tu nebylo přcnáblenj; stromek bngný wedla 
pťjmo ruka sUfpaiřowa, a nedala wýríístk&m neúhledné se 
rozprostraniti. — Až posud musel Laub na malých hausljch 
bráti, kteréž u wywozowánj pěkného tónu, slá»ti na struně 
Oj wzdomé se protiiQ{y|-ted[ dotostljr prsty geho, a mohly 
hr i na wět^jch oktáwu obsáhnaut, kdyby ncmusil bolestně 
wyznati, že nemá peněz, aby si dokonaUhq nástroge za- 
opattíl. Gak snadné bylo by mu spomoženo, kdyby některá 
společností dowolďy, aby před nimi hrál, a pak z př}spdwk& 
sbjrku pro něho zp&sobily, čjmž by w krátkém čase geho 
potřebě dalo se wybowčti! Činnost dpcba w zápasu sma^- 
tenalnj nuzotau ge ten neykrutég&j osud, s njmžto člowěk 
na swětě setkati se m&že. H^ 



Slowanské iampaibiké irjase 

Welmi rosjíjřený a od něktorébo Času i w Čechách 
aaa Morawě welice obljbený nápog gest wjno i*ampafiské. 
PrwépHprawowalo se gen wkmgině áampailské, smyslilo 
se wAbec, že gc w giných winných kragjch tak dobré ne- 
nmégj dělati. A -wsak ono nenj nic ginélio, než w Inhwjch 



wykysalé, magjcj toliko bouket a sladkost wjna w ŠampaA- 
sku priprawowauého ; i míižeť se tedy z každélio wjna dě- 
lati, které má blawnj idastností íampailského, gen kdy£ * 
gAuu priprawowatoli známy praktické prospěchy a manipula- 
ce, gichž užjwagj w Šampaěsku. Ty pak nynj negsau wj- 
ce Ugemstwjm, wyzpytowány byw^e od cestugjcjch a ipe- 
kulantft a rozneseny po waecb téměř winných zemjch. Za 
tau píjčiqau wzqikly neyprw i yt giuých kraginách ixan- 
cauzkých krom Šampaňská fabriky, w nichžto se pěniwé 
wjna pHprawowaly a pod gménem šampaňského do cizjch 
seny rozesjlfdy. Posděgi zljaeny gsau podobac fabriky 
ir I<íěmcjcb a od několika let i ijr Rakausku. Gedna z pře- 
dnjch 4 neynowěgajch djlen těchto gest fabrika p. R. Aadliu- 
ského w SuchéKmtě w DóL Rakauajoh^), založená r. 1841 a 
u nás proto pozornosti hodná, že ohledem na 'Slowana ředi- 
tele, dělnjky w nj pracugjcj (samé Slowáky), ba i wjno 
samé, za slowanskau powažowati se m&Že. 'Wjno ěampaň- 
ské připrawuge se w nj ze starého, nejrwjce slowenskéiio 
wjna od Prcipurku wclmi gcdno duchy m způsobem, gak o 
tom swědčj zřjzenj celé djloy, a podobá se w chuti, přj- 
gemnosti a pČQcnj zcela francauzkému, gsauc přitom w ceně 
téměř o dwě (retiny lacinčgáj než totS. Powážjme-li tedy, gak 
'velice nynj pifcj iampaibké(io wjna i u méně sámožnjfch 
wffálo w obyěeg ažemnoxj zna^c& při. gis tý ob hostinách 
bos ohledu na slabé důchody se slu«nosti láhwe se ^m* 
paiUkým předložiti museg}; «známe sagisté podniknutj pana 
Radlinskélio, genž poskytnge příležitosti, s menJjm wydá- 
njm a stegným wýsledkem zadost učiniti spanžtilé módě a 
mlsnému gazyku, negen ir promyslnéra, nýbrž i w ekono- 
mickém ohledu za dosti d&ležité. Co do gednoduchosci a 
sUltnosti přjprawy a welké rozSjřenosti wjna p. Radlin- 
ského gest fabrika suchokrutská nowým důkazem promy- 
slnosti slowanskét a. 



DOM ACJ KRONIKA. 

2 J^aiíbráwiee* Na Lranicjch panstwj naěeho bijže 
wesnice Trodh8Í(^(?), kteráž na pAdě pjsěfté stogj a daleko 
w okolj nanzi na dobrán wodu k nápdgi trpj, byl před 
dwěma lety u silnice Děténické zpozorowán dosti silný, do- 
brau, čistan a studenau wodu Irydáwagjcj pramen. To 
uslyžew oswjccný pán knjže Karel Anselm z Thumů a Tar 
xis&, gakož magitel panstwj a pěstitel wSeho dobroděgaého 
ústawu, ráčU se o tom osobně přeswědčití a dal pak roi- 
kaz, aby se wystsrwMa studánka pro w^eobecnau potřebu. 
Na to byf pramen odý otewřen, wyranbea a napotom 
mistrně tesanan sothau swatého Kaťla Bcvomea ila kamen- 
né,^ do pikl oblankn stawené podpoře přikrjrt, wákoi se 
nasázelo množstwj stfomů a železná nádoba na řetjzku ptí^ 
pnula se k pohodlnému napitj. A hle! giŽ spstlj oko oe* 

*) Suchá Kruu, něm. jDfirnfrut, wes s poSUu wc 
čtwrti pod manhartským kopcem, [na sewcmj železnici u 
samých hranic uiicrskVch. 



Digitized by 



Google 



so 



•uwaule la pumýeli dnh mnoitiwj domirjch i pocestných, 
au odpočjwagjce w slabém sice geSte, ale pťcdce Uhodném 
Hiromowém stjnn, widáwagj srdečné djk/ oawjcenému knjieti 
aa tak spanilé, lidumilé a pro kragínu tuto naney weyi potřebné 
podniknutj. — Za gednobo parného dne minulého léta pří- 
Kcl i 901etý starec při velkém wedru celý umdlený k pra- 
menu, iasednul si, a okusiw občcrstwugjcjho nápoge wc- 
lebil celau rodinn knjžccj. Rec starcowa byla by giste 
každého pohnula, kdo genom polowiČnS wlastenccky smey- 
Alj, tjm wjce ale onoho, gemui dopřáno xnáti welice wá- 
icnau knjiecj rodinu, kterái rok po roce tak mnoho chn* 
dych negenom se swých, ale i cisjch panstwj podpomge,. 
nemocné nawitčwuge, ge t£Aj a kde m6ie pomáhá. 

ámu M. 
%M f XtOWBNSKA. Dáwno se gíž Q nás tauiby 
po nowinách u celého lidu ozýwaly a progewowaly. Pan 
Lndeirjt Stúr, chtt^ge wyhoweti i&uihé teto, ladal se o wý- 
sadu na »Shwen9ké NArodnj Nowinytí ucháseti, i zaslal gii 
39. kwétoa předešlého roku ku kiálowské radč králowstwj 
uherského prosbu swan, od kteréhož Času geiié i dwé gine 
prosby w záležitosti této do Pelti wystrogil. — Že taužby 
tyto negsau genom w&lj gednotliwcA, nýbrž w2eobecné ná* 
rodnj, dokážeme tjm, že se yrici této negen duchownj, ný- 
brž i swStské stawy nchopugj, gi za swau powažugj a po- 
moci gj hledj. A sice neyprwé weleb. biskupstwj nitran- 
ské 43 podpisy opatřené wyswidčenj o potfdbé slowen- 
ských nowin wydalo, w néml se králowská rada uctiwj 
žádá, by sprawedliwé tauiby nalc wyplniti ráčila; potom, 
gménem třech alowenských superinteadenci^y třj dAstognj 
p. snperintendentowé: p. Josefy, Seberíni a Stiromský, swé- 
dcctwj takowé zaslali. Pan SLalpar Fejérpauky, horliwý 
a od dáwna gil známý wlastenec nái, dal kauci na 4000 
zl. střjbra, čjmi sobe welikau opét zásluhu o slowenský ná- 
rod wydobyl. — Než w poslednjch dnech těchto doilo nás 
opět z Turca nowé wyswédčenj, 153 podpisy opatřené, 
z kterýchžto 148 slawným staw&m stolice turčanské, ze- 
manstwu ivyžijmu i nižSjmu, mezi nimiž se i mnoho wcřeg- 
ných stoUénjch auřednjků nalézá, ostatnj pak duchowenstwu 
katolickému i ewangelickému náležegj; při konci pak pod- 
pisft w<0ch se toto poznamenán] naleza: uNeywétáj nadégj 
se kogjme, negen my, kteřj gsme gméaa swá na wysvědde- 
nj toto podepsali, nýbrž wžickni Sloiráci, že naáe nctiwé 
a sprawedliwé tauhy od slawné rady králowské wypInSny 
budau, a to tjm wjcc,'aQl wjíickni ginj národowé Uherska 
tjmto dobrodinjm obdařeni gsau. Kdybychme ale my, kteij 
neysDafoěg^ část w králowstwj nažem twořjme, gakoby 
nás ani nesiáwalo, sanedbáni byli, srdce mUe by bolestj 
přeplněna hyla.c — Komu za krásné počjnánj toto deko wati 
máme, gest wys. ur. p. OifJ KůmšM, mnoha slawných sto- 
lic saud. tab. přjsedjcj, strýc onoho powSstného pežían- 
ského Hirlaptflty. On prwnj i poprwnjkrát wysUupil we- 
řegné ze slovenského zemaostwa, i oswčdčil před wyJKJmi 
SMtdy králowstwj naždio to, že gest kJriwá domn^ka téch, 



kteřj celé zemanstwo wlasti naAj za ma Jarxké prohlaSug], a 
přiwedl i gine k tomn, by hlasA swýcb tam, kde se o ge- 
gích národnjch záležitostech gcdná, pozdwihli. O wúlí ge* 
ho nám čin odpowjdá ; wiak abycbme se tjm wjce o uptj- 
mném smyžlenj geho pteswČdčili, st6g zde něco z listu p, 

Ludewjtu Stúrowi psaného: » Dne 5. listopadu gsem 

obdržel psanj Wajíe, z kterého gsem se o sUwn wécj a 
sáležitostj Wažich Nowin se týkagjcjch poučil. Aby s« 
tedy ilecbetným taužbám Wasim wyhowětí, dijmagjcjmu 
národu našemu slowenskému zpomoci, a ntiskowánj ma- 
daromanA přjtrž učiniti mohla, následugjcj- gsem pořádky 
učinil: pončwadž gste gežté na Waže mnohé prosby Žádné 
odpowědi neobdržel, aby se welikým taužbám národu na- 
icho wyhowélo, hned gsem zde pHpogené listy po stolici 
na^j rozeslal; a w^ak pro mnohé překážky gsem Wám ge 
i s podpisy dfjwe odeslati nemohl; kdyby ale podpisy 
tyto dostatečné nebyly, a gestli snahau tauto nalj neopo- 
wrhnete, mohlibychme Wám takowých mnohem wjce se 
stolice nažj odeslati, ba wygma několik odrodMcA, sagisté ce- 
lého zdegttjho obywatelstwj ; |iebo wžecky zde připogené pod- 
pisy gsau gen w gednom kautě stolice naitj nasbjrány. Hned 
po obdrženj psanj Waleho psal gsem i p. Gabrieli Plathy- 
mu do Liptowa, kdež gsem geg požádal, by tož samé i 
w Liptowč udělal, a gak dosléchám, i tam we wěci této 
se pokračuge. Gestli potřebj, zagisté katoličtj i ewange- 
ličtj kněžj WMÍickni, nesčjslnj i z předněgžjch semanft, ba 
i někteřj wzděkmégij z lidu Wám swidectwj swé o potře^ 
bě slowenských Nowin wydagj. — Bolestně zagisté by s ná- 
mi gednáno bylo, kdyby gediné národu nažemu — an< 
Horwati, Srbowé, Němci a Maďaři mysljm až sedm No- 
win magj — žádost geho odepřena byla. — Gá pokud 
žiw budu, nakolik sjly mé postaěj, neobmeškám wšecko 
k dobru národu mého slowenskélio wynakládati. « — Po- 
tud pan Kossúth, z Čehož patrno gest. Že zemanstwj na- 
de, i wyMj, národnj wěoi swé ugjmati se začjná. — Před 
několika měsjci potkala nás bolestná ztráta; opustil náa 
totiž na wěčnost hodný wlastenec nájí, osw. p. Josef Be- 
lanský, biskup bystřičky, který swiájítě o literaturu naíi slo- 
wenskau saslaužilým byl: on přispď také, ať gine nepřipo- 
menu« swau btědrostj k wydánj básnj slowntného našeho 
sloweoského básnjka Jana Hollého, začež mu wšickni Slo- 
wád hluboce powděčni gsau. j. luliDéák. 



Obljbcné kwartela, kteréž adventnjho -Času pp. Mild- 
ner, Wtirth, Barták a Q^'^"^'^ ^ prospěchu wdowy po 
prof. Pixisowi uspořádali, budau w letolnjm postě opak o- 
wány, a sice gako prwé w saloně paláců Rhimowa, gegi 
welkomysloý šlechtic ten laskawě k cjli tomu propAgéiti rá- 
čil. Prwnj připadá na den S3. března o */, páté hodině, 
obsahugjc kwarteto od Haydena (D — dur), pak od Beetho- 
vena (A->-dur) a kwínteto od Spohra (Es— dur). Druhé 30. 
března podá nám kwarteto od Onslowa (C— moll), od Vei- 
ta(Es— dur) a BcethoYenowo (F— dur) ze sbjrky wěnowa- 
né Razumowskému. Po třetj 6. dubna přichystáno kwar- 
teto od Haydena (C — dur), od Mozarta a nowé kwintcto od 
Veita pomiá w rakopian. Zaejnuiwý obsah bvde Ka{;i<«té 
obcccnstwo lákati. Předplacenj na tři wečery stogj 2 zl. 
na sth u obchodnjka HofFmanna. Za gednotUwé Ijstky 
plalj se 1 xL na stř. b* 



ČMOfis U«U> wycUsj wt BtMn ^ w to^ota po p«]«rijeK; \břím irmhmn ■tfedo pH^iwi «• p41archowá přjloha. Pře^plácj ta a wy4«w«tel« m #4wrl 
léU 48 kr., w« kiilhk«p««iwj«h M pil léU 1 %h 36 kr., na e. k. postách píill. t si. S« kr. *tK 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



NirodnJzábawDJk prt) Šechy, Horawany, Slowáky a Slezany. 



ČJslo 21. 



ÍS. března ÉS43. 



10. r. běh. 



O Z NT. 

Pautnjk zhynul w paujti »Jréy 
W pjsdinS nebesáhlé, djré ; 
Z Aadcr strom mu wyrost stinným 
Nynj si howj pod xijm giny. 

Perla tiie w moři spala, 

Bauře gi z koral oderwala; 

W Aadrcch pSwce spal puk pjsaj^ 

Koskwétly peslře w bolné tjsni. 

TapéČ peiiu powxnes s tiině. 
Nepodal kněžně gi na trunéj 
Ze rt& pěwce pjseft zněla, 
Tu wSak gi ústa giná pěla. 



Z gegjho čela perla skwj se^ 
Tapěfi w moii potopen 5 — 
Ze rtCi gj pjseft gebo diwj se, 
Pěwec spj w rakwi tuhý sen. 



ňm—ii m 8«MÍffk, 



Křiwá přjsaha. 

{Pokradowánj,) 

August přistaupiw k hraběti Bean-chainpowí, 
dowědel se druhého dne zewrubně o postawenj, 
w gakémž se ^cházel Beau-champ a Meiret, a 
třetjho dne, že ge Josefina Merretowau — chotj. 
Ztráta gegj byla i ztrátau geho zdrawj* Záštj a 
hnéw proti sobě i celému swětu a lítost, utra» 
ceny widěti budaucj swé krásné ráge, wrhly gjm 
na smrtelné lože. Stonal dlauho, zápasil se smrtj 
— prjroda wžak zwjtězíla. Den uzdrawenj byl 
den zmrzenj geho z Pařjže* 

Hrad Grande-Breteche, genž stogj aú tísjc 
kroků od městečka Yendome na pobřežj Loár* 



ském, bylo nyněgšj bydlo Josefiny, hraběnky 
z Mcrrelů. Bylo garo — třetj, co zde žili nowj 
manželé. Přjroda, w kragině této neyljbezněgšj, 
gjžto se lze chlubiti wnadné Francii, pod leh^n- 
kým, lahodném wětřjkem usmjwala se w libostném 
kwětu na mjrném slunci; kwjtj w rozmanitých 
barwách občerstwowalo okolj zápachem; křiwo* 
lacj potůčkowé mumlali w slřjbmém wlněnj swůg 
gednohlasý a předce přjwětiwý zpěw; ptáci šwe- 
hotali, wčeličky bzudely, owčinky a kůzlata na 
Kustotráwnyeh hrázjch bugnoradostně si poska* 
kowaly, w5e bylo žiwo, radostno, rágowoJ Wšak 
-—náhle mizj tento slastinosný slunečnj lesk, 
kwětnatjf onen, přes wůkolnj přjrodu rozestřený 
koberec tratj swé Ijbezné barwy, dřjwe bodřj ži- 
wočichowé tichnau w bezžiwau zasmušilost, ne- 
boť nad wšechnau končinau snášj se snědý, no- 
čnj saumrak a odnjniá oku lidskému spanilý onen 
pohled. Strog welké přjrody chtěl mjti noc, a 
tato nastaupila. Hrad neT^7ná.sel se nynj swau 
skwoslnau majestálnostj — obkljčila geg na w^^ 
strany hustá tma. Bylo ticho, mrtwo a nižádné 
znamenj, genž by na gewo dáwalo člowědenatwj, 
neposkytalo se uchu lidskému. Toliko na hradě 
oknem přjzemnjho obydlj mjhalo se slabé swé* 
týlko. Byl to byt hraběnky Joseiiny, gizba-to 
prostranná a tmawá; skwostnost ale gak w dra* 
hém nářadj, tak i w umělém okrášlenj, leskla se 
zde při slabé swjtjcj swětlošce, genž hořela na 
stolku bijzko dweřj malé, sotwa několik střewjců 
rozsáhlé komnaty. Gemu ku prawé straně stálo 
klekátko, a u něho klečela Josefina, pohraužená 
do wraucjch modliteb. Za chwjli wykonawši po- 
božnost, wstala. 

Nynj bylo pozorowati gegj twářnost. 

Ondegij gemné růže obljdege gegjho byly 
se ztratily, černé gegj oko neswjtilo bugaře a ži- 
wě, gako před třemi lety; wyswjtala z něho tra- 



Digitized by 



Google 



S2 



pná strast a mrtwá pokora. Byly lo snadnásled* 
ky nešťastného manželstwj. . 

S hláwau sklopenau přikročila k stolku. 
Služka, genžto stála po straně, očekáwala nynj 
aučinku z wěci, genž ležela na něm. Bylo to ne- 
pečetěné psanj. 

»Co ge to, Rosalie?< táže se Josefina Iho- 
stegně, ukazugjc na list. 

•Psanj — « 

» Psanj ?« wece hraběnka žiwěgi, a rychle ge 
uchopjc, četla oluwkem psaný nápis : 

»Panj hraběnce z Merretu.« — »Pro welký 
B&h!<> diwilase, »kdo ti ge doručil, Rosalie? — 
listy psan^ olůwkem? — nepečetěný— ?« 

»Ge to list — « mluwila služka nesměle, mě- 
f je skaumawým okem swau welitelku. 

»0d koho?< ptala se Josefina a chopila gi 
pewně za obě ruce. 

»0d-^ Augusta !<> řekla po dlauhé chwjli 
Rosalie, z ňader wyndáwagjc ebenowý, střjbrem 
prorýwaný křjžek; » a tuhle Aad&kaz prawdy od 
něho křjž.« 

Hraběnka buď překwapugjcj radostj, buď 
slabo tau, kterauž powzbudila tato, padla gj do 
náručj. 

»Ge žiw? — nenj křjž tento odkaz Augfu- 
8tuw?« mluwila prosebném hlasem a prodlela gj 
na ňadrech. 

•Čtěte 1« 

•Spanilé niwy této ragské kraginy zdály se 
mi přislibowati poněkud léku mému raněnému 
srdci-— -« Čtla panj z Merretu, »aniž gsem wěděl, 
že Grande«Bretech6 ge obydlj wase. — *- — Gen 
gednu hodinu -*mi popřegte — « 

Oko gj zaswitlo, twáre se polily lehýnk;fm 
r&žowým rauchem, plamen garé a mladistwé lá* 
sky k Augustowif genž wěčně uhasnauti nemohl, 
rozohnil weškeré chodby gegj podstaty, a stanula 
tu wšecka gako kauzlem blaženosti hnuta. 

•August— žiw ! — mně na bljzku a wěmý!* 
gásala opogen^m hlasem a neywraucněgí poljbila 
křjž. •Dobré nebe, dey mu odplaty; žiwotmňg, 
láska má gsau přjliš skrowné, aby to učinily za 
tebel« 

ZeglřegSj wečer byl ustanowen k sch&zce. — 
Zegtřegšek a s njm i určená wečernj hodina přišla. 
(^Polcradowáttj.) 



Howý roL 

(Foftividoi0%'.) 

Ale gestě kauzelněgi nežli ti mladj dibljcí 
otočili mne přepodiwnau sjtj twůrcowé a ředíte* 
lowé gegich. Starý direktor byl wyslaužilý wogák 
— statné, ramenaté télo s hnědau twářj. Pod no« 
tným nosem wisely mu husté knjry, a po celém 
obličegi ležela wěčným táborem ragská spokoge* 
nost, magjc tu giskmé oči gako dwa weselé ohně 
zapáleny. Hlas geho byl gadrný, zwučný a ohe- 
bný : brzo zněl wážně z ust dobrodružného dok* 
tóra nebo španělského krále, brzo wrčel z tlamy 
rohatého a gazyk wyplazugjcjho raráška — a když 
promluwil ke mně, bylo mi, gakoby mě owjwaly 
Ijbezné hlasy zwonku z rodinné wsi mé, ozýi^^a- 
gjcjho se druhdy wečer ku klekánj — slowem, by* 
lo mi, gakobych byl dáwno newjdaný práh pra* 
wého domowa překročil. Gá zapomněl na panj 
quasi-matku, na mračno a hromobitj, gežto se 
nademnau stáhnauti mohlo, kdyby se byla probu* 
dila a mne pohřešila — gá z&stal celau hodinu po 
komedii gešte u starého keykljře, a druhý wečer 
po produkci — « 

Tu se wyprawowatel poněkud zamlčel — do- 
lil si sklenici a pil. 

•Aha I* zwolal rusowlasý kritik, čině za ge- 
ho přjkladem — »to ge umělecká přestáwka — ten 
neyhlawněgšj fundament dramatického stawenj ! — 
teď se přiwalj hlawnj efTekL^i 

•To máš dobře, rozbjrawý Wáclawe!« řekl 
přjtel komik< — »teďpřigde, načež bez pohnutj po- 
mysliti nemohu ; teď přigde puntjk, kdežto se ná- 
hle přelomila cesta má. Druhý tedy wečer po 
komedii wsedl gsem tagně — aby mě z hospody 
nikdo nespatřil — na wozjk ředitele panáčků a za* 
gel s njm do taulawého žiwota.* 

• Šťastnau cestu !<^ zkřikl básnjk a pozdwi* 
hnuw sklenici, připjgcl uprchlému přjteli. 

•A co gsi řekl swému pěstaunu?<< ptal se 
Nowotný. 

•Tomu gsem napsal Ijsteček, plný wraucjch 
slow, gakž mi ge dětinské srdce napowědjti stači- 
lo—a od té clijsrjle gsem ho newiděl. Pobořilaf 
se zatjm hezká hromada let; gá byl wernjm po* 
mocnjkem nowého pěstauna, panáčky tancowali 
a točili se pod mýma prstama, a slečny a kněžny 
rozpráwěly mými ušty, že byla rozkoš poslaucha- 
ti ; pak nás nemilosrdná tyranka s kosau rozwe- 
dla, gá se doslal ze společnosti dobrých dřewěných 
panáčkň zase mezi zlé žiwé panáky — a tak dále^ 



Digitized by 



Google 



83 



gakož by dlauho bylo njiij o tom powjdati ; ale 
mau zlatau quasi^matku a gegjho dobrého man- 
žel jčka gsem od té chwjle newiděl. Teprwa wče- 
ra — newjm, byl-li to punč^ byla-li to rozpáleni 
myal, podiwné zpomjnky> dasem se-budjej tauhy 
— no, wždyť uwidjme — za několik málo hodin 
&e to rozhodne,<> 

* * ♦ 

We skrowné sednici na Frantjšku bylo wse- 
eko u neywétsjm pořádku. Chudoba owšem ne- 
dala se ukrýti ; chatrné, mnoholeté nářadj nedalo 
se arci lesk^n ebenowého dřewa pokrýti, a hljně- 
né na policí nádobj nedalo se owáem gako dra- 
hokowé do sklenné skřjně wkauzliti; ale při wšem 
nedůstatku a při vfsy nauzi panowalo zde dnes 
gakési Ijbezné pohodlj. Wšecko bylo pěkně uklj- 
zeno, wáecko stálo w okogemném rozměru, a 
z plechowých kamýnek rozléwalo se kolem tak 
lahodné teplo, že se weálému přes práh zdálo, 
gakoby w dech prwnjho garnjho dne wcházeL 

Stůl, poněkud wiklawý, byl upewnen a po- 
kryt. Gediný a poslednj ubrus, pozůstatek Časů 
lepšjch, bělal se na něm gako střjbrotkaný čalaun 
na oltáři, kdežto se konati měla slawnost neyra- 
dostněgšj. 

Na ubrusku pyšnilo se pět tauíarowých šále- 
£ků, každý skoro gine formy. Okolo nich otáčela se 
BětuSka, snažjc se dosti chatrné a z třetjho djlu 
wypňgčené náčinj w auhledný pořádek uwesti. 

»Zaplať Pán Bůh« seděl u starého, zpotře- 

bowánjm giž gen drnkawého, ale proto předce 

dobře naladěného klawjru a — fantasowal. Chwjl- 

kami sběhly diwé poskoky a běhy w tichaunký, 

nápěw, a z ust chudého kapeinjho mistra wyklu- 

zowaly těmi dobami polohlasá slowa obljbené 

pjsně. 

(PokrařůwéHJ* ) 



DroliiansttaLa 

k uchowánj paměti zaslaužilegšjch Čechoslowanů 
w minulosti. 

Powolanast Čedioslowanů k wycho^watelstwj gest ny* 
nj powSechné na slowo wzata. IVnm nepotřehj k obsazeoj 
naSich učitelských stolic z ciziny učitel& powoláwati; má- 
meť gich doma, až po ďwau i po třech, co na nprázdnénj 
kteréhos nčitelstwj Čekagj: 'wysjláme gich ale phea to do 
sausednjch zemj pod rakaiisk\m Žezlem gesté tolik, xe 
w oékteré kragině třetina a pětinu učitelstwa zanjmagj, a 
že nenj země k rakauské wládě náležité, genŽ by aspou 
některého Ccchoslowana w počtu swého učitelslwa nebo i 
knežstwa nechowala. TSuke 'vrchnostenské rodiny, usnáwa- 
gjce tuto přewahu Českoslowanské krwe a gegj zarozený 
téměř takt k wychowalelstwj, opauátěgj napořád s^wiig 8 co- 
pem přigatý a dlauho po copjch geátě uchowáyraný, nábo- 



žnosti i národností sárowefi Ikodliwý twjk^ gak militnS o 
-vrycho^wánj gednati se počalo, gen k Francii, Belgii a k Ja- 
nowě 'we Sweycarsku očj s^wých otáČetL "We w&ech bez- 
mála domjch naáj ílechty toliko s éeskoslowanskými p£- 
stauny ano ipěstaunkamí se potkáiráme, ney^-&e že k^wů- 
li prawénm klassickému huhňánj we francaaittné tu tam 
některá geStě bonka co podletnj -vrlajtowice se držj. Ale 
i cizokragnj šlechta wjc a wjc powolanost tuto uznáwagjc 
po Čechoslowanech k wychowánj swogat se dotazuge, a 
můžeme s chlaubau na to okázati, Že Čechoslowané- a Če- 
choslowanky i ir Pařjži, anegen uikchty k Rakausku ná- 
ležité, nýbrž také u welpánů cizinských pěstaunstwj zastáwa- 
gj, gako n. p« slečna Marie Kittlowa w domft knjžete z Arén* 
bergů, neymocněgSjho w Belgii wládyky, a to gistě ke cti 
swého náisodu,*— za to ručj gegj neobyčegná wzdělanost a 
swědomitá k wychowatelstwj přjprawa. 

Že tato pěstaunská powolanost ČechoslowanA nikoliw 
normálkau se nám nezabij pila, alebrž k zarozeným darflm 
nadeho milého národa náležj, bylo by nám po stopě dege- 
pisu netěžko okázati, kdyby to w podobné drobnůstce 
na swém - mjstě bylo. Tutoť gen proto pjái, abych památku 
saslaužilébo w pěstaunstwj Čechoslowana mezi kragany swý- 
mi rozSjřil a uchowal. 

Mezi neyznamenitěgSj a neyslawněgSj wladaře sause- 
dnjch Bawor patřj pro swau pewnau powahu i pro roz- 
hodné působenj na spory mezi katoljky a protestanty, ano- 
brž i na osud naíj milé wlasti, bez odporu wolenec Max- 
milián na počátku sedmnáctého stoletj. Než kdo byl geho 
wychowatelem ? W pátém swazku historicko - politických 
listů pro katolické němectwo na rok 1841 dočjtáme se 
pod názwcm: »(^^uvfurtl ^axmiiiatig L ooiT Sapern Unmxs 
fítatgJQbre«c (gragmente aud cínem no* ungebruáten 8Ber!0 
str. 283 následugjcj odpowědi na tuto otázku: >tGiž w se- 
dmém roce swého wěku, an se byl wéwoda Wilém nedá- 
wno u wládu uwázal, přestaly prince ženské oáetřowati, 
dadauce mu bohabogného a učeného Čecha, gménem Wá- 
clawa Petrjka, obyčegně Petraus nazwaného, za prwnjho 
pěstauna. Byllě rodič z Buděgowic — slogj o něm w pozna- 
roenánj na též stránce — odbýwage swé studie w Ingolstad- 
tu. Laučenj geho z wysokých tfkol slawil Filip Menzel 
zwláStnj básnj w lat. Sestiměrcjch, z njžto widěti, že se 
X Ingolstadtu do Wjdně odebraw, tam w osobě řjtíského 
dwoiTijho rady Edra (Eder) zwIáAtnjho ochrance naleznul ; 
byw pak za pěstauna zwolen práwě w službě pražského 
arcibiskupa stál. — Zdáť se — tak wyprawuge text dále — 
že to mjrnV, dobromyslný muž byl, cele k tomu ulwořen 
prwotnj nauky w tak útlém wěku udělowati. Geho zpráwy 
o pokroku malého schowánka w studijch gest nám až mi- 
lo čjsti. S patrným zaljbenjm držj se Petřjk u wyprawo- 
wáuj kratochwjle, giž princowi na odměnu geho zachowa- 
losti powoluge, n. p. gaktě w kočáře babiččině do Menzin- 
^a gedaucc a tam obědwagjce wětsj Část dne rybařenjm 
tráwj ; gaktě w rybnjku pod oknem itiku po drobných ry- 
bách se sháněgjcj znamenawse, na udici gi ulowiti se snaíj, 
a ulowenau koHst sgakau radostj princ babičce okazuge, a 
že radost geho »sitp^ hac capfurat< tak weliká byla, i gi 
omaiowati dal, a otci na okázku poslal. Gindy wyprowá- 
zjme praeceptora — totě byl názew tehdeg.sjch pěstaunů — 
8 geho chowancem, s geho malými saudruhy a sluhami na 
pauť do Thalbergu. Princ gede na swém wranjku >»ouf 
ffínem Stapplřx až k lauce bljzko u wsi; tu sljzá a gda 
s druhými pěšky zpjwá lat. litanie, a mezi m&j modlj se 
růženec, za každého, za něgž se obyčegně modij^vá, otčc- 
náá a zdráwas zwlásť. Na zpálečnj cestě zwc ge wéwoda 
Ferdinand, ugec princůw, we swé zahradě k obědu. « Sem 
až gdau kratinké wýlahy ze zpráw našeho Petrjka. Gincho 
o něm dočjsti se nelze, nežli že úřad swůg až do roku asi 
1586 zastáwal a co baworský wéwodský rada r. 1592 
w Rjmě skonal. W rul.oweti gemu wéwodau Wiljmcm 



Digitized by 



Google 



S4 



Strany irychowánj ndélené, paidátni gsau geSté následugjcj 
slowa : nPomaěteí princům slowem i přjkladem predstawi- 
ti, co ge zapowolánj dnes nebo zegtra čeká: že totiž knj- 
iata a wrchnosti od Boha sřjzeny gsauce, geho služby, pra- 
wé a neporučeno náboženstwj ochrailowati, poddané po 
práwu a sluánosti řjditi, mjr a pokog udržowati, každému 
pro Boha pomáhati a raditi magj, gsauce mjsto nčho na 
semi ustanoweny, aby w nich wieliká duSe útěchu a ůto- 
čÍKtS naála; že wysoký tytul a gméno giného nic nenj, neŽ 
-vrysoké-nabjzenj. Bohem i swčtem k držiteli téhož názwu 
činěné. « — Rukowěf najíim pěstaun&m nynj u wychowatel- 
stwj podáwaná se owSem welmi liSjwá od této, a wiak 
také wýsledky wychowateUtwj od oněch Často se welice 
odchylugj. Vr. j. siáBa. 



DOMACJ KBONIKA. 

z Hnudnice. (Opožděno.) Dne 18. Hstopada m. r. 
měli gsme u nás gakansi wlastenskau siawnost, gjžto zá- 
kladem bylo to, ie Geho Oamošt knjZe Ferdinand z Loh^ 
"kowic, wéwodn RawlnicJsý, negen gakožto prawý lidumil 
-vrůbec o wíe dobré pečliwě se stará, nýbrž gakožto slawný 
"wListenec i naái národnost podporuge. Af nepHpomjnám 
co gsme giž o geho blahodatném pťisobenj w tomto časo- 
pise Četli, že totiž raudnické České záp&gčné knihowně wel- 
komyslnVm přjspěwkem do žiwota pomohl a protektorát 
pHgal kolika wlastenskýoh pěkných ústa w A ; ať se nezmi- 
fiugi, že letos 200zUna stfjb. položil w matici našeho Če- 
ského museum i dále gi podporowati pHsIjbil, že dáwá swé 
dwa naděgc a milosti plné prince naájm zkušeným p. Kam- 
peljkem, aneb w geho nepijtomnosti obratným p. rytjlřem 
z Infcldi\ též i w češtině cwičiti, *) že co rok posjlá zaslau- 
žilé školuj mládeži krásné kuihy w odměnu atd. : wšak to 
ať zde powjm a k potěšenj wšech uphjmných wlastimil& 
prohlásjm, že na konci tjgna minulého rqku obsjlacjm listem 
na swých četných panstwjch nařjditi ráčil : tiby wUchni ti, 
hloz ee kanceláři geho na panetiojeh oddati chlígu s^i^y 9e 
pHtinili hijtnií potřebnému gazyjku ČesleénM se naučiti, ge^- 
ito hy šic u powijiowánj na wHšj hodnost nehjl na ně 
hrán ohled, a oni tedy sami itSstj swému hy w ceetS stáli, 
Eyhle! toť gest to, nač gsme čekali I toť gest, Čeho sobS 
ode wšech slawných wrchnostj přegeme ! toť gest, co hlu- 
boce a prospěšně sáhati bude do žiwota ; nebo způsobem 
takovfým prekazj se nešwaře, aby úřednjk swému pauho- 
Českému poddanému, a tento úřednjkowi swému nerozuměl; 
tjm během m&žo se Čech opět na swé dědičné píidě gako 
doma, gako mezi swými ohledati a netřeba mu báti se wý- 
směchu, potupy, opowrženj ! — Nemohauce při tom pocitft 
radosti a wděčnosti zatagiti, usnesli gsme se spiwnjmzdcg- 
šjm školnjm pomocnjkem p. Jo«. Sandskifm na tom, iemlá" 
deZ za tlumočpjka cit& swých obereme. I wyuěili gsme gi 
ff zdegšj řádné zpífwné Hole **) několika pijležítým zpěwAm, 
a &tě&tj tomu cht^o, že gc ona na neylcpjjm mjstě před- 
nesla. — DoQ 17. listop. pHgel do Rauduice knjže páu se 

*) Badis ml aowoleno %Í9 ttoanameiiAtt, ie w loaském íélS ňtle 
mlaJá k»jl*tfty 4I» BAwrcenj awéh* dobromyslného pj(H«uiia p. prof. SehnU 
álfty Ml owém olcowokém Mdtlnjm xámka w ŽeUaovrA díw*dlo hráli w n4. 
kolika řeřjch euTQpogmkýoh, mesi nlmii 1 w 6oské— a to (gakž ao tivr« 
dílo) xt-elmi krá^nA, 

^*> Prjó»na« lélo Ikoty polpxil Kaom wlont do Čaooptaa pro kal. du- 
ehii\renstwo (wl% 4. »w. 15. r.") obAjmé pogedninj, w ktorémzlo pozbusu- 
gl k aawedMij podobných sp^wmjcli cwlceni na Aviech famjeh Ikolách 
w arofdiéoeaj, Hlawnj, coa xdo o mia''iié školo aaij podotknautí moha, getty 
io ao ta gix př<>!i tOOdJ^tj kaidý •kólnj don od 11 do It hod. pfed polednem, 
gak w BÁUadnjok toaeoh, tak ohkwláat^ w ojrkewAJoh apéwjok wyudugo. 



swau gasnau rodinau i giny mi wznešcnýmí hostmi. Druhý 
den u wcčer brali gsme se k zámku. Dětj bylo 162. Wět- 
šj djl děwčátek byl bjle oblečen, Čerwenýmt stužkami opá- 
sán a na hlawč riižowým kwjtjm ozdoben. Před zámkem, 
an gsme přišli, bylo giž nesmjrné množstwj lidu shromáž- 
děno. Neymilosttwěgšj wrchnost ráčila djtkám dowoliti, 
w gasně oswjccný salón před sebe postoupiti; hudebnjci 
z&stali w předpokogí. Nynj se začaly zpěwy. 

Hned při prwnjm gedna z panenek, roztomilá dcerur 
2ka zdegšjho wysoce učeného knjžecjho bibliotekáře p. Dwom. 
řáka, podala na taljři wiecky pjsně sepsané přewzácnému 
posluchactwu. Prwnj kausekbyla Česká báseň wjtacj, a drahá 
perly, wyplynulé z hlubiny srdce na otoowskau twář we- 
likého knjžete, neykrásněgi swědčily o pohnutj, gakowé 
w něm způsobily newinué Idasy djtěcj. — Druhá částka před- 
nešenj byl: »Pěwec Rjpskýn (baé lílptní^oxn) — 8 českých 
hor zaznjwá x;p?ti^at.d. Na konci se upřjmnS zatleskalo. 
Třetj byla vHr/i na wogáky^ % ^T^J ?• Winařického. Obral 
gsem tu gen několik slok, totiž prwnj a Čtyry zadnj gakož- 
to pobočný kausck k honbě, na nrž gsau se páni sgeli. 
Tento žert se musel opakowati. Konečně následowalo roa- 
laučenj, kteréž gsem — gako giž před několika lety záwěrek 
gedné zdegšj akademie — podle obljbeného nápěwu vČcr- 
wenag' se kopce«c sepsal, a gegjž konec byl: »Dey Wám 
PánbAh dobrau nocI« — »Dey wám Pánbfih dobrau nocc 
opáčilo se mnohokráte z milosti w^ch ust wysokého pan- 
stwa, a dětem dostalo se té rozkoše, že Gegich Gasnost 
knjže i kněžna k nim se přichýiiti a swé zaljbenj w nich 
co neylaskawěgí progewiti ráčili. Zwláště pak mi bylo ulo- 
ženo od knjžete pána, abych gemu wšecky ty mladé 
zpěwáky poznamenal, a' od kněžny panj, abych gim ga- 
£tě gednau we škole plnau wtech spokogenost ohlásiti 
neopominul. — Přáti bylo by, aby te cos podobného za 
podobnými přj činami i na giných mj stech a hodně častá 
abjhalo. Newyrownani dobrodinj by torchnosti prokázaly 
swijm Českým poddaným, kdyby gich sprAwce zawázaly, do* 
mácfmu gazyku dMadnd se nmíčiti. Pak by se nemuselo^' 
co pěkqého a zdwořilegšjho, obláčeti w náčinu, pak by 
se nepsalo Česky tak, aby, čjm kdo lépe Čes^y umj, tjm 
méně tomu rozuměl. Ustanowcnjm řádných Českých hodin 
na gymnasijch neysnáze by se tomu wyhowělo. — Zatjm, 
gest tu w našem městě i také to potěšitelné, že wětšj djl 
zdegšjho četného úřednictwa swé djtky neyprw Česky dá- 
wá wrchowáwati, ano že i negcdni ze zdegšjch moŽDěgšjcb 
Israelitií sobě učitele w českém držj, a spolu pilnými audy 
našj knihámy gsau. — Nesmj se též mlčenjm pominauti, že 
tu wznikla malá společnost kwetmicjch panen z přcdnjch 
domíi města, kterážto we dny swáteČnj se scházegjc, ná- 
wodem p. Náhlowského, zkaušcnélio učitele pro hlawnj ško- 
lu, w českých libozwukách se cwičj. Gak wj těžně by kaž- 
dé těchto šlechtilých panen znělo ze rtu, co prawá »Ceška« 
pěge : Gá mezi Čechy zrůstala, 

Sestra mezi bratřjmi, 
A wěma gsem gim zůstala. 
Chci žjt, umřjti 8 nimi!!-^ 
A tak a těmi způsoby se naše národnj wěci wždy 
wýš a wýše nesau; wždy wjc a wjce nalézáme ůčinnVch 
přátcU A den po dni se naděge naše zmáhá. Že gaayk xihi 
opět k úplnémn kwětu dospěge, a že gjm utěšeně rozšjřegj 
se umy, wědy a blaho země ! — Gen se tedy ifespolck mřg- 
me rádi, nckazjce sebe sami, anobrž pomábagjce sobě kde 
a gak můžeme, aby giž gméno vlastenec wlastcnce ku zlá- 
štnj lásce a zdjlnosti budilo, a nebylo mamau libůstkau a 
telhaul Jo». Bockmaaft. 



raaopi* tonto wyokáaj we atrodo a w aoboffn po p^Iarájrh j každait druhav afredn pfidá\rá ae pillarrhowá přjlolia. Predplacj »• « wydatraiela na rtwrt 
lata 48 kr., wa k»tkkupeetwjeh na pAl Ié«a I bI. 86 kr., m r. k. poitéck pAlL t xL SA kr. atá. 



WydáwánJQi Jar. Pospjáila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



Mirodnjzibawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



ČJslo 22. 



É8. hřezna Ř843. 



10. r. béh. 



s 



BOI.EaBaULWJNOWI 

I«tJDEWJT« 

Boleslawjnc, pomnjS na ta léta, 

Kdy gsine pod Ijpau spolu ffedáwali, 

A ft Ijpy stjuu do sjrcho swéla, 

Gak se oikt], liemzj, pattjwali? 

W mé ona mysli, gako oltář w dirámS^ 
Gedté nás wjdámy gak tam posedáme. 

Ty gsí odešel sa dolnj rovriny, 
Tam se ti átčstj chlácholiwé smt^ge j 
Gá se -wydinnl na hornj končiny, 
Žigi w pohromách ^- než plný nad^ge ^ 
Mé oko wždy se na tu Ijpu djwá. 
Led tobě dálka a baolť gi lakrýwá* 

A kdybys 'vridď, od na. Ijpu diwátá, 
Gisté by spřchais mužně pH nj státi; 
Ljpa pod horau prowjwá si swatá. 
Než giž na horách wichrice se klátj, 

Černé se chmury gii s "wichřicj pogj, 
A ty nám Ijpu wywrátit se strogj. 

A gii se wícKr s wTch& dol& spaaitj, 

A na Ijpu gii roidittý dotjrá, 

Ona se wrabu opjrá swau tlaužtj, 

Chwřge se kolem a bolestně swjrá, 

Ljstky se za peTi ukrywagj auzkostsé^ 
A ljpa iumj audeJjm žalostné. 

Kdyby gi zřely tw^, Bolesfawjne^ 

Plamenné oói, ohněm by srSely; 

O pod sem, drahý! k nj se posta wjme^ 

A wem* «tfi, bychom "wiebtíci zdrželi; 
A ne-U itjty wichr zadržjme. 
Spolu se pod nj, drahý, pohrobjmer 



Křiwá přjsaha. 

{Pohratawány) 

HraT)ě 2 MerretA wycházege každodenně za 
času wečernjho do společnosti, galých Vendome 
shromaiďowala, wracel se obyčegně pozdě ; nebez* 



pečenstwj z této strany nebylo se co obáwati, a 
mimo to zůstáwal w hořegnjm poschodj hradu^ 
kdežto při náwratu chwjli pobj^w, tepnva k hra* 
běnce dolů se odebjral. Dnes ale wlastnj rozmar a 
bezchutná zabýwawost wnawstjweném spolku za- 
hnala geg časnégi domů. August byl geště s Jo* 
seíinau w dolegšj komnatě. Merret, gda dnes přj* 
mo k manželce swé« uchopil kliku — ale zdálo se 
mu, gakoby slyšel zawjrati dwéře u malého po* 
kogjku, a když wešel, pozorowal na hraběnce wel- 
kau roztržitost. 

Proto wšak, ničeho netuše, myslil, že ge 
w pokogjku Rosalie; mimowolně ale nepokogo* 
wala ho nedůwěra a podezřenj, an nesmělost a 
nesnáze hraběnčiny rostly. 

•Přicházjte welmi časně, « prawila Joseíina 
posléze poněkud změněným hlasem. 

Pan z Merretů neodpowěděl, neboť w tom 
samém okamženj wešla Rosalie. Gako udeřen] 
hromu trhlo to njm. Nemluwě ale ani slowa^ dal 
se do kráčenj po komnatě, chodě od gednobo 
okna k druliému. 

a Přihodilo se wám cosi nepřjgemného ? — 
Nenj wám dobře ?« tázala se ho nesměle hraběn* 
kíu aby gen přetrlila strašliwé to mlčenj* 

On mlčeL 

» Odstraň se na chwjli, « dj panj z Merretů 
Rosalii, kteráž uposlechnauc okamžitě se odebjra* 
la ; strachowitě wšak zůstala mezi dwogit^midweř- 
mi a poslauchala. 

Merret posadil se nynj proti Josefině. — »Pa* 
nj, někdo ge we wašem pokogjku, « prawil stude- 
ně, ale s třesáucjma-se rtoma a bledau twárj. 

Ona hleděla naň s pohledem hrůzně tichým a 
odpowěděla až ku podiwu s chladnau prostomysl- 
nostj: wPíenj, pane!« 

To nenj rw^alo mu prsa, poněwadž tomu 
newěřil. Nikdy wšak newiděla se mu býti clioř 
geho čislěgš] a zbožněgšj, gako w okamženj tom- 



Digitized by 



Google 



86 



to. Wzi^čil se a chtřl odemknauti pokogjk, než 
Josefíaa uchopjc geg prudce za ruku, zadržela ho 
a patřila nan okem wýrazaýxSL a melancholickým*. 
»Nenagdete-li tam žádného -^ g^sme nawždy 
rozlaučeni l^ prawila hlasem neobyčegně pozdwi- 

Neslýchaná wážnost, kterauž wyge^ila hra- 
běnka na sobě při postawenj tomto, naplnila ho 
hlubokau uctiwostj. Hbité a odhodlaně se obra* 
til. i»Ano, Josefiiio,^ prawil, »nepůgdu; tak nebo 
tak, byli bychom rozlaufieni na wěky, — SlyS, 
znám onostnau čistotu duše twogj a wjm, že gest 
swaté obcowánj twé ; protož pro smrtelný hřjch 
nedopustjš ztrátu žiwota swého.^ 

Hleděla naň po slowjch těchto okem hro- 
zným. 

©Nuže, wezmi tuhle swůg křjž. Přisahcy mi 
před Bohem, že tam iienj žádný — uwěřjm ti — 
neotewru nikdy dwéře tyto!* 

iiPťisahám!* prawila hraběnka wezmauc ebe* 
nowý křjž. 

sHlasitěgil* promluwil hrabě, »a opakug; 
nPřisahám před Bohem^ že nenj žádný w tomto 
pokogjku,« 

Se wnítřnj bauřj, se wnitřnjm trnutjm opa* 
kowala sadu tuto. 

pTedy dobře !« wece chladně pan z Merre* 
tů a pak, po několika okamženjch pomlčenj : i>Ay 
hle, zde6 máte krásnau wěc, kterau gsem geště 
newiděl,* A dychtiwě skaumal ebenowý, střjbrem 
umělecky prorýwaný křjžek, — Nowá to bauře pro 
Jose&nu, i»Ge to od — « zatrhowala patrně hra- 
běnka, an pronikawě na ni hleděl Merrett 

pOd— ?« 

pDuTÍYÍera> kterýž ho kaupil" — pokračowaia 
odhodlaněgi, pod gakéhosl nábožného ápaněla« 
genž tu wloni weskrze cestowal.« 

pAhl* prawil Merret a položiw křjžek na 
mjsto> ^azwonil na Rosalii. 

pLaurent chce si tě wzjt,< mluwil pak k nj 
gemným hlasem^ »než — 'scházj mu prostředků, 
usaditi se co zednický mistr, Nu^e dobře, zawo- 
ley hol — ať y^eime s sebau pwoge zednické ná- 
řadj — gdi we wSj tichosti — gedná se zde o wase 
itčstj,« 

Rosalie mvisila gjt, 

pJene!* wolal nynj hrabě hřmotným hlasem 
na swého sauwěrného kočjho, — pGděte wšichni 
8pat!« kázal miu když byl tento přišel, nahlas; 
po straně w$ak mu pošeptnul : » Až wšcchno bude 
spát, rozumjš? — spát -^ zprawjš mě o tom.** 

Při dáwánj těchto poručenj nespustil wšak 



ani na okamžik zraku se swé choti. Nynj, anaf 
we smrtelných auzkostech seděla u ohniště, sedl 
si k nj. Wyprawowal gj o společnosti, o gegj 
bezchutnosti, o několika partijch biliáru, gež byl 
prohrál, a o giných wěcech welmi Ihostegných. 
Josefině swatila «e poznenáhla skalnatá tjsefi, geni 
dusila prsa gegj. Hrabe wšak dychtiwě zjral po 
dweřjch u pokogjku; náwrh, gegž byl dřjwe po- 
chytil, zdál se w něm uzráwati. 

pPane, Laurent ge tady,* oznámila wešlá 
Rosalie. 

pAť wegde!« 

Hraběnka spatřjc zednjka, zbledla* 

pLaurente,* promluwil k němu tegně Merret, 
ppod k&lnau nagdeš zásobu cihel — gdi, přines 
gich, co gich budeá potřebowati k zazděnj dweřj 
tohoto pokogjčka — wápna, co bude potřebj, 
také tam nagdeš.* Pak geště tegněgi: pDnes tu 
zůstaneš přes noc* Ale zegtra ráno dostaneš pr&* 
chodnj list a odebereš se z kraginy této do mě- 
sta — gakého koli, kam budeš chtjt. Šest tisjc 
franků dám ti na cestu. W Pařjži na mne po- 
čkáš. Ostatně — to neywětšj mlčenj o wsem, co 
zde dělati budeš tuto noc* 



Police. 

Roku 1219 po smrti JuríkowS wyládal si nmich 
% Uáiteni břewnowskóho, gménem Tiialif, od swého opa- 
t4 dowoleoj, aby smél na panlti Polici bydleti ; neboť tu 
na bljsce benediktini kláj^tera břewnowského dworec Bran- 
now méli od sw. Wogtěcba darowaný, i nemoblot gaa ne- 
powfidomo b;^ o panstewaé Juiikowi* Tedy powolil opat 
Chuno iádostí Vitalise, i sedm giných spolobratrft na panjť, 
řečenau Polioi, wyslal, aby rozíjřilí kapli nad pramenem 
wystawčnau. Ti planili, s pilpostj welikau lesy w pole 
obraceli i wsděláwall, přitom tak přjkladně a bohabogně 
sobe počjnagjce, iů král Pfemysl Otahar k ikdosú opata 
CftfMiOfui a přjmluwč praiského biskupa Daniele dne 21. 
kwětna 1213 okrMek Polici w gistých hranicjoh klášteru 
břewnowskému darowal a mimo to geátř 2 wsi, totiž t Pro- 
wodow a NezwalichůW »a Náchodem přidal. Tu se po- 
My okolo kaple bljže pramene přjbytky stawéti, a we čty- 
Kdccti letech dosáhla wjska Police takowé obřjmosti, ie 
roku 1258 na iádqst opata Murfťiia král Přfmysl OitikarlL 
swolil, aby městské práwo s Prowodotoa, kdežto giž ni- 
gaký čas stáwalo, na Fo{«cť přeneseno, a každý týden we 
středu trh zde držán byl. 



Digitized by 



Google 



87 



Podobnými od wrchnosli a wlády m^sta dobrotiwS 
udělenými príyilegieziii a milostmi rok po roce wsnikalo 
město gakož i okoTj polické německými, od kláštera mile 
pHgatými osadnjky i Kjaíe a ^jzotemska, a ačkoli r. 1585 
a 1633 mor tisjce obywatel& pobubil, město pak r. 1421, 
1535, 1607, 1617, 1674 a 1700 wyhořclo, triJcetileU a 
sedmiletá wálka i gine pohromy bolestné rány celé zemi, 
tedy isdegájmu okrsku aasadíly: předceť wždy pHČiněnjm 
wrchnosti negen mésto sase obnoweno, ale i ir marnosti a 
ginem kwětn snamenitě srostlo. 

Klášter poličky, zprwu gen swět*ená kaple a pauste- 
wna, též irelikých změn přestál, a gelikoi konvent břewno^v^ 
ský přikaupenjm sausednjch statkA a wjsek w letech 1341, 
1624, 1627, 1665 panstwj polické rozájfil, sapotř«bj uzná- 
no i u zwelebenj a rozsáhlosti kláltera i kostela tjm wjce 
pokračowati, an mnoienj řeholnjch spoluaudft a wynikagjcj 
pobožnost obywatdstwa toho poiadowaly. W letech 1300, 
1566, 1677, 1709, 1714,1722 snažili sedůstognj opatowé 
nádherným wystawenjm a přestawowánjm kostela a kláštera 
iMdosUtkům wyhowěti, a takto poskytugj klá«temj stawe- 
nj s kostelem, gakož i pozůsUtky zrujíených kostel& na 
Wottaii a w Polici neylepáj s^wědectwj o píičiněnj, pil- 
nosti a nákladu neietfenj slowůtných předků našich. 

Udělenjm městského práwa Polici dosáhlo řjzenj m^ 
sta giného zp&sobu^ ndl>oC od toho dasu wolili sobě mS- 
žfané, gak w&bec po městech prÍYÍli|owaných, zwlážtnj úře*- 
dlnjky, neyprwé rychtáře, pak purkmistra a koníely -wždy 
na 3 léta; pozděgi pak pnmasa, radnj a městského rych- 
táře gen na 1 rok, kteřj wesměs od Trrchnosti potwrseni 
bý-ti musili a w české řeči nad žalobami, gakoŽ i dle po- 
irolenj krále J/Vádawa IL od 7. prosince 1295 nad zloči- 
ny sauditi mohli. ' Toto práwo r. 1791 za přjčinau regn^s 
lowánj magistrátů w Polici přestalo. Z ohledu toho byla 
¥r Polici i iibenice wystawěna, o Čemž se nachásj zazname- 
náno: » Shromáždili se Časně ráno wžickni tesaři i města 
a s pansťwj při tluČenj na dwa bubny a pořádně sekeiy 
na ramenách držjce, z města pryč k poprawnjmu mjstu 
gsan mažjrowalí, za nimi městská mládež, úřad městský, 
rychtář a pak ostatnj lid Sd zase s motykami, sekerami, 
lýče a lopaty magjce ; dřewo z lesa bylo přiwežené, kdežto 
neyprw auřad, pak geden po druhém dřewa se dotknauti a 
každý do něho sekerau tnauti musil j zde se nechali tesaři při 
gegich práci, a druzj wáickni zase zpět do města ir pořádku 

odcftlLtt — 

Při wýslechn zločince a -wyneiíenj ortele musel wŽdy 
wrchnostenský ůřednjk přjtomen býti, a poněwadž pozděgi 
i w německých mjstech česky se auřadowalo, musjwal k po- 
dobnému ijsenj auřednjk spjsařem sbljzkého českého mě- 
sta powolán býti. Takto i poličky heytman Gířj Kwěk, 
gakož i geho nástupnjci, z dobré mysli chodjwali se swými 
pjsaři do bljzkého městečka Starkowa, nynj swobodnémn 
pánu z Kaiscrsteinu patijcjho, kdež obywatebtwo německé 
bylo, a vrětij djl nekatoljků počjtalo, což i z toho sauditi 



lze, že se posairad n^akó ' listiny nadiáaegj, k. tomu cjli 
směřugjcj, gakož gsau: swat«bDJ smlauwa od roku 1575 
Mjchala Řehoře, syna kněze Mjchala, faráře s.tarkowského,(( 
dále: kaupě od roku 1581 na di\m Heleny wdowy po kně- 
zi Řehoři, a kaupě od roku 1586 Wju, syna kněze Ja- 
kuba, na dům — mimo gine těm podobné. 

Tamněgsj kriminálnj kniha od r. 1573 welmi mnoho 
rozmanitého obsahuge, z Čehož tuto gen dwa rozsudky, 
-wynesené nad Kaáparem Šwancem z přjČiny chytánj raků 
(r. 1573) a nad Pawlem Pyrkele pro krádež (r. 1578) zdě- 
lugi, toho gsa mjněoj, Že pro podiwný způsob wýrok we- 
řegného oznámenj zasluhnge. 

1. 
Ortel na wyznánj Kašpara Šwance weyi dotčeného. 

My purkmistr a koniíelé města Surkowa, gakož gest 
tázán při práwě najíem mistrem poprawnjm Kašpar Swanc, 
poddaný urozeného a statečného rytjre pana Kryštofa Hyl- 
mara i Pilnikowa a na Wlčicjch etc. Swanc postižen s 
gistotau w skutku zloděgském, w lapánj raků w potocjch 
G. M. urozeného a statečného rytjře pana Hartwika Zehu- 
Sického I Nestagowa a na Swoganowě a Risumburka eto. 
pána našeho milostíwého. I podle wlastnjho přiznanj geho 
a wyměřenj artikulů w řjzenj zemském a w práwech měst- 
ských tento ortel wypowjdáme: Že gest zaslaužil obělenj. 
A wŠak se mu milost státi má, aby nebyl pod mocj mi- 
stra poprawnjho dán, z přjčin že gest Šibenice mdlá, a ta- 
ké ten zločinec welmi těžký gest, mistr poprawnj sám s tu 
být nemůže, aby ho oběsil, neb pomocnjka Žádného nemá, 
a Žena gemu ten den před poprawau ušla pryč. 

2. 
Ortel na wyznánj Pawla ginak Pyrkele z města Surkowa etc. 

My purkmistr a konšelé měsU Surkowa, gakož gest 
tázán mistrem -poprawnjm při práwě našem Pawel Pyrkele» 
poddaný urozeného pána a statečného ryljře pana Hartwi- 
ka Zehušičkého s Nestagowa a na Risumbuiku i G. M. pána 
našeho, podle wlastnjho přiznanj geho a wyměřenj ariyku* 
lů w řjzenj zemském a práw městekých, tak gakž gest na 
sámku Risumburku iginde, kde mohl, penjze kradl a bral 
i nad pánem swým srazowal, pána zapřel, tento ortel i prá- 
wa swého wypowjdáme: Že gest zaslaužil oběšenj, ale se 

gemu milost státi má, a to proto, že šibenice se rozbořila. 

ft « 

» 

Polické surobylosti, listiny a knjhy, bohužel! loň- 
ského roku při ohni 19. dubna zde wypuklém shořely, a 
gelikož mezi 42 domy pohořelými i přjbytek Jana Le^ 
popelem lehl a wětšj djl geho historických sbjrek podobně 
zhynul, nemožno na ten Čas wjce se dowěděti o wědeckém 
a společenském žiwotě šeré dáwnowěkosti. %t ostatně 
kragina polička i s powěstnými wrchy Wottaiem^ Homol) 
a 'Wlčincem, kdež před 11. stoletjm hrady, snad laupežné, 
stáwaly — znamenitá gest, twrdj hodnowěmj kronikáři. 

(Dokončenj.) 



Digitized by 



Google 



88 



Cesfeé diwadlo ir Praxf^ 

Od poslednj tpráwj naáj mihromadil se předmt^t, o 
němito by nluwiti bylo. Z rosmaDÍté tmdsice nowé dá* 
waných a podiwnýin sblttknatjm okolnostj opakowaných 
kas& wybereme ale genom nSkteré, o nichito promluwití 
snad i po Čase neákodj. 

GakoŽ gsme gil gednan podotkli, pHcbátegj nynj — 
a to wájm práwem — shusta Klicperowy dramy na gewistd, 
a byť by se gestě nyoj tak dokonale neprowosowaly, gakož 
toLo wáeliký wýtwor každébo nadaného básnjka od 8we« 
domitých, negen k' obecenstwu, gcbož p^jznj žigj a tygj, 
ale i k sobě šamani wáechnu učtu cbowagjcjch, podlého 
komediantstwj prostV ch hercu očekáwati možno — byť by 
se, prawjme, djla Klícperowa geJté ani při nynt^^gajcJi silách 
-vrždy tak uhlazené a iiwS na prkna nedostáwala, gakoi 
snad w mysli básnjkowS iila : pťedce nám nynj spjSe, nci* 
li kdy gindy poznati, gakým kvrjtjm Klicpcra kwiHnici li- 
teratury naáj ' ozdobil, i možno nám tu«iii, gaký poklad w pr- 
tau swých ge^l^ ukrýwá. 

Dne 26. min. m2s. dáwal se ire prospěch p. Hynka 
sRod Swoganowský.fc Musjmeť se pHznatí, že nás prwnj 
o tom spráwa skoro aděsila. Pamatugemeť so na smutný 
osudy kterýž tuto hru r. 1832 pH prwnjm předstawcnj na 
siawowském diwadle potkal — a gakkoliw i tenkráte spatné 
obsazenj a chatrné sjly welikau dástkau k pádu geho pH* 
spt^ly: geť i sám kus tak slabě setkán a na tak wiklawém 
základu postawen, Že se gen 'wjj pééj pilných a schopných 
hercAw udržeti m&že. Byli gsme tedy na prowozenj wel- 
mi žádostiwi — musjme ale bohužel ijcí, že gsme wclkého 
spokogenj nenažli. P. Rrumtowský nebyl obraa "Wiléma, 
toho krwawau winau ztjženého, v diwý žiwot uprchlého a 
pak i kletbau adrccného syna ; — a co mluwíl ? to wj on 
sám neylépe ; my to w knjze nikdy nemetli, i nemohli gsmo 
pochopiti, gak wážený p. referent w Bohemii, kterýž gindy 
dosti rád chyby di wadla naieli o stjhá, o hře geho pochwal* 
ně so zmfjniti mohl. Totéž platj o panně Herbstowé, kte- 
ráž newSdělay co a měkau, détinskau hraběnkau zaójti — a 
něco podobného padá i na p. Graua, kterýž těch několik 
slow úlohy swé bes welkolio aápasenj gazyka s pamětj wy- 
prawiti nemohL Neydogjmawěglj byl p. Grabinger — ney- 
sáslužttěgbj dle rolj swých p. Mauetinská, p. Biel a p. Forclw 
heimowa, kteráž dobře učinila, roagjc Lenku za něco vrjce 
nežit pauhau služku. Lenka ge prawá ruka hraběnéina, dů* 
wřmícc sleěnioa, gegj rozmar probleskuge atmnj cbmurau 
domácnosti Swoganowské gako Ijbý gamj papr&lek. Ne« 
stog} to sice za řeě — ale rádi bychme naprawíli křiwdu^ 
kteráž se gj w Bohemii stala. Dogjmawý i záslužný byl 
p. Lapil w malé roli chatróujka. — Ostatně bylo we»ker4 
přcilstaweoj weTmi laskawě a pochwalně přig»to. Konec, 
dobrý ku ělenj, ale u prawotenj wždy welikýdi obtjžj. 



délky i smě£nostj poskytugjcj, byl zkuicnym pérem zkrá* 
cen, a wcliké skupenj, magjcj po zkáze rodu Swoganow- 
ského i pád Jaroljmúw označiti, neminulo se účinku. 

W neděli na to hrál se uRod Swogancwskýn opět. 



J. MlUskiL 



DOMACJ KBONIKA. 

z Tumůwa, Leto&nj masopust poskjrtl nám krásnau 
přjlažitost obwesditi ducha práwě óistolidským spůsobem 
— třebas to i tancem bylo, gen když se s njm tak spanilý 
účel pogj a tak pěkný čin wywede gako u nás. — Gakoi 
iríibcc letos mnohé kraginy wětij než kdy gindy nedúsu- 
tek naw«tjwil a trjdu pracugjcj skljčil : takž i u nás tato 
nehoda tjm patměgi se obgewila, a nmozj rodiěowé prosi- 
li o pomoc, nemohauce djtkám STvým potřebného oděwu a 
obuwu zařjdit. I musil se tedy zřetel xdeg»jch lic]umil& 
na tuto potřebu upnauti — a gakož gindy a wýnosu diwa- 
delnjch her, nebo ginech dobrowoln)'ch dárků se činilo, 
nzawřelo se i o letošnjm masopustě učiniti, a k tomuto 
cjli zvrlá.stnj sbjrky při taneČnjch plesech způsobiti. A wě- 
ru, nebesa požehnala podnikánj toto; neboť při dwau ta- 
ncčnjch scliůzkách w nowě a dobře uprawcném hostinci u 
Fr. Zicha, řečeném »n českého krá1e« — totiž 7. a 27. un. 
sebralo se 94 xl. 50 kr. stK, tak že i s ginostrannými dary 
anhmkem 182 si. 19 kr. stř. za střewjce pro 74 djtek a 
sa neypotřebněgvj oděw pro 32 chlapců a 26 děwčat se 
irydalo. Wřclé djky budtež we gménu poděleních wiieB 
dobročinným panjm a pániin, kteij gak^mkoli apůsobem 
k tomuto krásnému skutku přispěli, a tak těžké břemeno 
swým chudým spolubratřjm umenšili* k. 



Spisowalelstim českému! 

Po<lepsaný zamý^lj w prospěch ©patro wny kutnohor- 
ské během Ictoánjho roku spis záhaumcho a ponaučnijjcjho 
obsahu wydati. Ze wsak gednotliwcmu toho cjle těžko do- 
sáhnautť, wyzýwá co neyuctiwěgi wežkerých pánů spisowa- 
tehi a weleclěnVch spísowatclck, aby geg, w podnikánj tom 
laskawě a ochotně podporowati ráčili, a tudy k docjlenj 
"wfici dobré přispěli. 

Z nadepsaného každý posná, že se práce literární 
wádikého druhu pro spis ten hodj, protož žádn^'cl] mcsj 
ncwyiýkám: prosjm wsak snažně, aby wážcnj páni spiso- 
walelé, kleřj k cjli tomu přřspěti zaraysleg}, pracj swých 
neydéle do konce měsjce čerwcncc 1. r., budto njžepsanému 
co možno přjložitostně, neb do wydawatelny Kwětů (w kni- 
hoskladu p. Jaroslawa Pospjsila w Praze, na betlémském plá- 
cku čjslo 350), neb do p. Wááowa knilikupectwj w Cáslawi 
saslati sobě neztjžili.. 

Láska k wlastí a bližnjmu irždy ráda dobrau irěc pod- 
pontgew 

Petr Miloši. Weselský, 

iedilel hudby koa(«lnj &• 
ttorach r- - 

Dne t. břesnft 18411 



řéMOfU (Ml» wrekáAJ wt 9l»tén m w aokote p» i^^lkrijeh ; WHait Ar»li«« •íHán pHdáwé ne p4UrrlM»tt-á |rfjtaf>a. Pfe^ptáf j •• h iR-^iUwMel* na řtwrt 
léU 48 kr., we kiUhkupectwjch lu půl lét* 1 aJ. Sfr kr^ »» e. k. peiléck pAlL « ai. »& kv. sú. 



Wjdáwánjm Jar* Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwttty. 



lirfdBJ ziltwnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Člíslo 23. 



29, hřextta iSéS* 



10. r. běh. 



HUO ZEL. 

Ode Lwa se SleinmeUo. 



Dotstwa wčk gsem geAt«^ (Iřjmal, 
Tcii gi2 sen mail Ju>í gjiual: 
O bogi se git mi sdálo, 
Srdoc bugoé w Aádrách hrálo. 

A pak když gsem rostl dá]e, 
Rostlo srdce w prsau stále, 
Sjla ruku oapjnala. 
Meče s pochwy dob^wala. 

Polnic 'wřeskot když gsem slýchaly 
Z loktu matky gsem pospjcbal. 
Polen sláwy harco^wati, 
Xoí irlast autué bogowati. 

Napřažených mečA lesky 
Bvwaly mi hwězdnc blesky, 
Wedaucj mne alawnau pautj 
Wduf^em skráně owinaiiti. 

Slýchal-li gsem děla bhné^ti. 
Gak bych slyšel z hrobů zněti: 
wZawaidi slawné éeský me<2fi, 
Král a wUst tě wolá k se^U 

SlySjm-li ted polnic zwánj — 
Slyšte, bratti í moge Ikánj — 
Žel ! mně wyrwal osud krutý 
M«^ mAg pro wlast na|)i«biuityf 

Widjm-li ted blesky zbraň j, 
Wždy to Iřžce srdce ranj j 
Gá ge • slydfm boln# bjti, 
Ze mu tak ge nuaně stljtL 

A ta děla když tak hřměgj, 
N.i(1ra rozpoltit se chtígj: 
Darmoť žádám si tu slast — 
Nesmjin umfjt pro s-wau irlast!! 



Křivá přjsaha. 

(PokrňiQwánf.) 

•Rosalie, pro mflosrdný B&hl gaké to ne* 
fitřstj, gaká to hř&za nasiáwál« lkala Josefina. 

wUpokogte se.« 

Poklidně počal se zase procházeti po sjní 
Meri^t^ ustawidně straho-wítým okem stjhage dwé- 
ře, zednjka a hraběnku^ než nedage na sobě £ná» 
ti té neymenšj patrné Aed&wery. 

Laurent dal se hlučně do práce. — Nynj 
uhodla panj z MerretA aumysl manželňw^ a gii^ 
giž walilo se zaufanlíwé wykřiknutj i»Aug[usteI« 
z nst« giž giž chtěla se $táti geho zrádkynj ; než 
Rosalie, an se byl k nim hrabě zády obrátil, 
uchopila gi do loktů a pošeptala gj útěchu: 
«Wjm geStě o pomoci, promluwjm s Laurentem, 
sto kusů dukátů wýročnjho poplatku bude snad 
w stawu donutit ho, aby nechal škudlinu při ze- 
mi. « I Čekala na přjležítost, aby dala zednjkowi 
srozuměti tento úmysl. 

Panowalo óbapolné mlfienj ; zednjk zdil ne- 
unawně* 

Posléz byla práce do polowice hotowa. Lau* 
rent, porozuměw Rosalii a použiw okamženj, když 
se nacházel Merret práwě na konci sjně, udeřil 
nynj dostatečnau ranau na skleněné dwéře. 

Teď .zpozorowali, on a hraběnka, ne bez 
trnutj a hrůzy Augfusta w pokogjku — oko mu 
hořelo w okolnj temnotě. 

Dala mu hbitě znamenj a toto znamenj bylo : 
»Daufey.« 

We čtyry hodiny ráno bylo djlo liotowo. 
Zednjk odebral se na swé stanowiště, a pan z Mer- 
retň položil se w komnatě hraběnčině. 

Nedlauho pospaw, giž opět wstal. Důležitá 

. wěc, zdálo se, mu byla připadla — nMusjm si 

gjti pro průwodnj list k sudjmu,« mluwil do se- 



Digitized by 



Google 



m A mMm Wm. 



90 _ _ 

be a chystal se k odchodu. Tn oput mu píí3l ' tlruheht.* dac witfiJa geg Parjž. — Tam po 

do očj ebenowý křjžek. I -wacdí geg s Sčlmu. několika letech zemřel, obět neustawn^ch swjfch 

Josefina, pozorugjc udchnd j^lii*, nidostAí^ wVlctfi. 



se zachwěla. — »Gde k Duvivieruí* tfiysIiJa sobě, 
a když byl^b.rabě od^^el, za^woníla na Rosalii.. ,, 
•{j^ogalkýk' nástirog— ^želeEÓÍ<(' wolala íďasem «tra* - 
šliwym; »a co neyhbitěgi ku práci, proděláme 
djru a — wýchod ! — Auguste^ Auguste I — ó nás 
ne$ťastnjk&!« ^P^'^ P^''' lomjc rukama a padla 
ku aazdéným dweřjm. 

W pokogjku zazněl dutě blas^ vjosefinol^ 

W mžiknutj byla tu Rosalie přinášegjc způ- 
sob zednického náčinj^ podobnjébo welkému lomci, 
gegž hraběnka s diwokau^ neslychanau horliwostj 
popadla. Gestě ohniwěgi dala $e do lomenj za- 
zděních dweřj. Giž byla wymknula několik cí* 
helj giž chtěla učiniti ge^tě gednu rozsudnau rá- 
nu^, než — tu stál náhle před nj Merret s twářj 
hrozjcj a bledau. 

Bez sebe padla na zemi, 

•Odneste panj do postele !< prawil chladně 
ukrutnjk. 

Merret, poipysliw totiž na cestě k sudjmu^ 
coby se státi mohlo u nepřjtomnosti gehoj pro- 
zretekiě se wrátil. Psal několika řádky sudjmu 
o pas, a poslal pro Duyiyiera. Tento přišel, 
práwě w tom okamženj, když podkopaná zeď 
opět byla zazděna. 

»Duviyiere,« ptal se ho hrabě, »nekaupil 
gste žádnjch křjžů od Španělů, genž ta wloni we- 
bkrx putowali?" 

vNekaupil, pane I « 

•Dobře, děkugi wám. — Jene,« doložil obra* 
tiw se k swému duwěrnjkowi — nposluhowati mi 
budeš w kooanatě pa^j hraběnky ; geť nemocna, 
a protož gi neopustjm dřjwe, dokawád se aupl- 
né iiezotawj.« 

Ukrutný Merret xůstal při swogj choti čtr* 
nácte dnj. — 

Šestého dne bylo slyšeti w zazděném poko* 
1^ úpěnj a hřmot. 

• Merrete, Merrete i« zkřikla hraběnka a wrhla 
se manželowi k nohaum. Prsa hraběte byla skála* 

■JoseAno !« zazněl Augustůw umjrageej hlas. 

•Muži-^milosrdenstwj!« řwala Josefina vísy 
lene zaufalosti a oběma rukama udeřiwši do zdi, 
gako rozsápaný žiwodich proti nepřjteli swému, 
padla w záwrati na zemi. 

%Milosrdenstwj !<« prosila geSté gednau po 
zotawenj. 

•Přisahala gste na tento křjž, že tam nenj 
žádný !« prawil studeně hrabě Merretský a odešel. 



{Dolcondenf.) 



X)bchod Sfowákůi nr tar£ait«ke 
stolici. 

Bjad^.iqAIo komu známo, gak znanmitý a. rosláhlý 
obchod Slowád w turčanské stolici w Utihjcli s rakanský* 
mi mýxútík^ n^fca ir tr<gÍBÍipiwfan>yýkyyi"ii, .i^ýfaiž^i plvs. 
Trapezunt w Persií, w zemjch před- a zákawkazských w Ru- 
sku, wedau. Se zbvijm sa tádůdí kočugj čačtj Slowáci 
gmenowanými zemémi, docházesj ale za obtjže, gakým se 
wjrdáwagj, zaslaužené odměny. 

Slowáci gsau silný druh lidj, wylrwalj, střjdmj a sce- 
la pro toto zaměstnán j stwořeni. Bydlj weskrs w turčan- 
ské stolici a Činj dle osad rozličná kupecká towaryástwa, 
z nichito každému wlastnj zem^ w které obchodj, wjkázá- 
na gest, tak že gedni druliým w cestě negsau. Stogj ale 
irždy w zágemném spolčenj, magjce i w neyodlehlegijch 
kragjch gakási střediitě, kde swé sklady magj a swá pod- 
nikánj sobě zdělugj. Slowáci z městy^e Zneo - Varayln, 
se wsi Walzy, Lazanu a Slowanu obracegj se obzlájítně do 
Lewanty, do ewropské i asiatské Rusi. OtČinu swau s&* 
sUwugj každoročně se Čtyřmi sty woz&, a nichžto každý 
náklad wceně 15—16000 zlatých w. & lanjmá. Celý wý- 
woz obnáčj tedy wjce 2esti míllion& zlatých w. Č. Čili asi 
2,400.000 zlatých na střjbře. 

Zbožj, wýhradné wýrobky wjdenské, kanpené od ob- 
ehodnjkA samých we Wjdni, sestáwá z hedbáwných látek, 
hladkých, tkaných (genom ne tlačených) winin bez tisknu- 
tých okrag&, z lepého piku a g., z dek, dobrých sklenných 
granátů, z nitěných kragků, tylu, hedbáwných penUj, z obrá- 
zků a rytin we nlřdi, z kanewy, břitew, iklt (obiláitě ži- 
wých barew), z batistu, organtinu, lepého plátna, černých 
hedbáwných jíátkfi, z hedbáwných látek na westy a g. 6a- 
lač sluáj za prwnj stanowijítě powaiowati, odkud se část 
Slowáků se zbožjm do Carohradu a Trapesuntu přeplawj ; 
odtud pokračugj na swých cestách do mskoasiatských 
kragfi. Dle hodnowěrných podánj stáwá přjtomně 24 ob- 
chodnjků změstyse Zneo-Varayln, 14 ze wsi Walzy, 1 se 
wsi Lazanu, 7 ze wsi Stowmv, avbrokem tedy 46 kočo- 
wnjoh obchodnjkú. Obchod gegich gde do Imerecic, Grusie, 
na perské hranice, na kawkazo - Čerkezské pomezj, do kra- 
gin Čemo- a chwalinsko - mořských, do dědin donských a 
kragů powolzskýeh, do Sibiře a welké RusL 

SloweUbtj obchodnjoi gsau w Rusi rádi' wjdáni, poně- 
wadž se tam swým slowenským gazykem snadně srozuměgj. 
— Meytnó na ruském pomezj gest nesmjmě wysoké, tak 
gest n. př. na libru hedbáwných látek herna Šestnácti rublA 
střjbrných wysazena. Lze z toho sauditi, gak draze sboij 



Digitized by 



Google 



prodati museuj; má-li Slowákúm po odrážce cla a 'wežkerých 
WYdánj gcátó fai>si.weydélek na hotowých penézjch xflsU- 
ti, s kterÝmi s» po skoDČcnó cesté přes Moskwu a akrs 
Halid doiD& wxa^qQ, b/ yrt W^dni opčt^. nftkaupilii i^Jined . 
nowiu AG^Uldo 'vrjMiodu na^tavpilí. > 

Tlftteié hadhAwaé U^tjr nefnižo seJoRnftpHwiicU,.. 
pon«wadi gich* Roiowé mmú^w dlosUtku.ahotowugv na^ i 
pMi ttmia flalj fe hhdké bedháwné látky w ktagináok . 
ašhítsk/cb étwemátokij' 'Oesiatt ilkupni. řObtMtft imUbý • 
sisk ůeiau fidteAíé 6e»ké gfaiiáty, i^auce naswjoe w Iméni*- > 
cff, ir Oeórgii ag. Vehni čeněnyé 

Ťimto obdiódnjkftin *e}lfi wykroffeii) sRiid(:a tt ily* 
wnenj botowých peněz nicneodnjmá; miisegj toliko áiímjr 
ú|plfli6^ db dndm sinej wddki. . ' 



Police^ 

CDokonéenj.) 

Gi£ od roku 1798 m«la Potíce «wé diwadlo^ tolil 
mřáfané každoročně wětíj čás dlanhých weíerů k ptowo- 
lowánj wlastcnských her obětowali; ocbabugjoj wtom po- 
iděgi horliwost podařilo $e mi ir měsjcjcb lednu a unom 
1839 opět poidwibnauti, takže dáwany gsau: jiDiwotwor- 
ný klobauk, Dobré gitro, Beraunské koláče, Rohowjn Ctwcr- 
robý« se wij dokonalostj, gakéž od cwičených dilletant& 
gen očekáwati možno, čjmž negen cbudá kasa znamenitých 
přjspěwků obdržela, nýbrž i nelibost k nawitěwowánj di. 
iradla, rosUncj wětájm djlem pro nedostatek gměnj a do- 
mácj starosti mčiCanstwa, docela zmizela. A wíak po^wsta- 
ló brzy newok a gedaostraaiié posudky, malicherná roz- 
bořčenost a uražená sobOibost, zmařené naděge a gine ner 
očekáwané překážky zničily wefikerau práci pogednau, a zá- 
huba loňského ohně, ztráu welkerých diwadelnjch potřeb, 
rostaucj nedosutek gměnj, a nesčjslné i^kodliwé následky 
přeptatého, až posud trwagjcjho nedorozuměnj odegrauly 
weikerau nadSgi w opětné wzniknutj městského diwadla. 
Gen bttdaucnosti bud zůsUweno, co kdy prospěžného 
-w okresu tomto sase snad itykirěte a usrage. — 

Potěžttelněgljoh zpráw nohu dáti o zdegijm čte- 
nářském spolku, který nyaj pi přes 30 stálých á přes TO 
Časných spoIuaudA počjtá. Roku 1834 usgednotili se ždeg- 
áj důstogný pan ferář FrantUék Brand a tehdegřj pan ko- 
operátor Basil Qedlitka, aby wycházegjcj České Tfotriny, 
Wčelu a Kwěty kupowali, ostatnj wážené dnchownj w Po- 
lici, Bezděkowě a w Máchowě, pak učitele okolnj i něko- 
lik nměnj milowných měSťanů a sausedA panských do spol- 
ku přigali a dle usgednocenj každoročným placenjm do- 
browolných přjspěwků Čas po Čase zdařilých a ohledem 
na wzdélano&t čtenářA přiměřených kněh nakaupilL Ná- 
wrh tento byl s neywětlj ochotnostj ptígat, a spolek wznjkl 
od roku k roku tak že, nynj giž přes 260 djlkA neyidari- 



legsjch i menj^jch pracj ^eskýcíí počjta, ku kterým i něktefj 
páni spisowatclé, gakož : F. M^el. fiampelp:, YfVíc. Ťomeh, 
Jo8. Krameryus a Wifc. Fohan literámj plody swé dobro- 
tiwi darowali. Přjspěwky se půUetně napřed platj a po 
odrážce učiněných wýloh za, předplacenj skoro na weákeré 
české, časo^ifl^ knpugj ae z přebýwagjcjch peněz nowé a 
zdařilé práce wlastenských spisowai^lů, které pak we zwlá- 
ilnj,. sfM)lku> náležegJK^ sebráni, tohoto času u horliwého; 
paaa kooper&tora, CyrťllAJMtMfUa, gakožto bibliotekářc, se 
flfaowagj a gen ii» určitý čaa* étenátfira pftg^ngj* Ctihodným 
tento duefao^ivnj "praéttge a obzívrláitnj hdrliwostj w Ijzeig. 
tohoto 'éiMewn, a gestUle stegnan něrau bndancně konali 
bnde, nadjtř se mftžeme,' it geho přičiotej datého owooe 
ponese. 

A wžák i naíe společenská hudba' zasluhuge něgaké- 
ho uwáženj, a patřjme-li několik let zpět, nedá se zapřjtí, 
ie gegjmu znamenitému pokroku negen nyněgSj zdaHlé a 
nmělé ^zenj, nýbrž i zwlá^ě spolup&sobcnj p. kooperáto- 
ra Martina Peifi-inowslcého, bljžence w kauzlech struno wých 
našeho, bohužel! před časem w Pánu zesnulého Slawjka, při- 
spalo, _M^zikálnj aksadefliie w prospěch dobročinných ůsu- 
wft se stíjdagj, A uwážjm-li, le hudby nrilowný p. fteář Pnm^ 
iiie\ Braná rtyčně hudebnj nástroge i neynowěgij niumikákj 
plody kupugé a opatřugc, že častěgfj hudebnj pokus a wý- 
bomá hra p. Pegřinowského hogných mflownjků a násle- 
downjkA w městě i we wůkolj. Police zjskáwá, že i kone- 
čně chwalitebné přičiněnj pilných učitele, Antonjna Haus- 
mana a Bedřicha Wernera — z nichž prwnj sám gii pů- 
wodce tíj welikých hudebnjch pracj gest— časem swým 
očekáwaného prospěchu a zdařilých následk& u welkých i 
malých dogde: wyanati třeba, že se tu wžech žiwl& a 
prosCředkb k dokcmalenj wlastenského litemjho i hudebiq- 
ho tuněnj, spoiu ke cti a sláwě najj milé wksti užjwá. 

A. P. Kopidluuuký. 

DOMÁCJ KBOBnKA. 

z PRAHTa HudehnJ alademie k prospěchu žen- 
ských sirotků w sále plateyském 10. února. P. Berta Hfii- 
"kaey, žačka naij neocenitelné Podhorské, oswědČila toho 
dne úplné powolánj k zpěwnjmu uměnj. Obdařena gsauc 
od pijrody krásným, silným a obsažným hlasem, prospěla 
děwa ta sličné posta wy w krátké době působcnjm učitelky 
swé k Čisté intonacj, lídiké kolontuře a Ijbeanému wýrazu. 
Gak Spohrowu pěknau romanci »iUžeic a Belliniho prwnj 
árii z opery >»Romeo a Julie« přednááela, můžeme se na- 
djti, ře snad proroci slawné budaucnosti gegj Unfcráte se 
nezklamán. Obccenstwo, wywolawli gi několikráte, žádab, 
aby árii opakowala. — P. Wittich hrál na hausk fantaaii 
od MoUqua a adadžo od Ernsta, malý Wehle (žák pana 
Kische) kapričo od Mcndclsohna-Bartholdyho. I těm do- 
sula se pochwaU dle osobiy* zásluhy. Orchestr prowozo- 
wal uwcrturu od Kleinwachtra a Spontiniho heroickan 
uwcrturu stručné i zdárně, gak to obyčegně sl^řchámc. 



Digitized by 



Google 



93 

W nedi^Ií If, b. bjl wtile 5i5gerowS o poMiúch. 
welký koncert Cecilíánské gednoty k prospjfchu chudých 
2tuilugjcjch. — Spolek idegAjch hudebnjch umtďcft pro^wo- 
sowal Mosaitown lepokrásnan sjmfoiiii (C — dar). Newýslo-' 
wné krásné gest andante 'a finále. — Tenkráte obdíwowal 
gsem Mosaria co mílostiwcho a sprawedhVého panownjka, 
který w sebe hlajfo^gájm dawu i ne/nitíjho s poddaných 
swých nepřebjjdna, pijleihosti mu poskjtnge, powtnesti 
hlasu swéhó k trůnu, a dokáutt dftUlitost oaobiiMtí n* 
přimSřeném mjstS.— SpohrAw Mm pro dwa étweroUaaoiré 
sborj a čt/iy sólisty bjl úboánému aámiru pHnélvQfi 
phodoe^en. Uhlandowu báseft uSkHwánkowéa uvedl w hu- 
dbu p. Ferd. HiUer pro élftj muiské hlas j. a g«len so- 
prán. ZdaHlost sldadby wjnikla zwláltS w druhé polowi- 
ci, a si. L. fiergaurowa pirednálela gi se irďj něinostj. Pan 
W. Deutsch hrál koncert od Beethovena te wáj i«uinau 
ictmostj. Sbor od Mendelsohna-Bartholdyho uLáska a wj-. 
noa mosil- dwakráte předneten býti. — Závt^rek udiuíl 
Gothe-BeethoTen » Tichost moře a šťastná plawba«r. Gi2 
z pauhého obsahu nahijdne obecenstwo, gak chwalně ge- 
dnoLa Ceciliánská ccstau swau kráój. b. 

Z PJsku. Sotwa te boleslaA powist o bjdS « ae* 
moojch, geito letos objwatele mnoha wesnic w Rudohohj 
potkaljTy u nás savsněla, gii i hned roxlidni o tom pře- 
mýšleti se sahalo, gakymi prostředky by se kulewcnj stra- 
stiplného stawu Beifastnjk& přispalo. Mezi giaým ustanowi- 
lo se též .hudebnj-deklamatoroj akademii uspořádati, . hned 
se také k wywedenj přikročilo a dne 2. března celé podni- 
knut] šťastně a požehnané wywedlo. DrŽelať se tato aka- 
demie w městském diwadlej hrály se při nj uwertury s Obe- 
rona a Za rapy, a přednášely tři ieské deklamowánky : 
Móda od Rubese (p. Pichau), Slze Wlnstenkif od Tyla (p. 
K.řjikowau starsj) a MuZ a Zena od Plzeíiského (p. Kíjl- 
ko'wau mladšj — toliž asi 6tiIcUu). Welikého saljbenj došla 
árie z obljbcné zpéwohry: Dcerň p/tihl^ gakeš IpjseAt Z#- 
hrAk od Růiiéky (text od Cbmelenského), zpjwaná od p. F — , 
pak basowá aríe od Mozarta, přednesena od p. S. Mimo 
to slyšeli gsme w^bomý sbor Titli\w »tit l4At(t4e ^ttrs 
f^aUK a dwě němc^cké básné. Wšeliké tyto Částky učinily 
wšemu slušnému požadowánj zadost a oswěděily pSkné scho- 
pnosti našich ocbotujkň. Hogné shromážděné poslucha- 
ctwo rozešlo se úplně spokogcno, nesauc w prsau to pě- 
kné vědomj, že. k sctřenj aspoil někteiých slzj s tvrářj krá- 
ganCi sirých přispěli. D. 

B ÓÁslawL Nedáwno obywatelstwo naje přjgemne 
zabawil hrnsogezdecký •poleh p. Bmnímela Berénka z Pra- 
hy, a vzdor newljdného poéasj byl zwlášté w poslednj dny 
hogné navštěvován. Cokoliv v> tomto spolku Kveiy w roce 
1841 (éjsl. 14.) byly sezmjnily, negen úplně se ztvrznge, 
nýbri on v uplynulých dvau lotech i snajnenitě se roz- 



mnolil a sdokonaliL ObswUštS pak slušj na Beránkovi 
společností vytýčiti pfjsný pořádek a mravného dudia, 
ajskagjcjho gj všudy velíkau pfjchylnost a váinost i vzne- 
šených oHob. Bývalý sibský knjže Micka! u gegjm pobý- 
vánj vBMefaradě navlt^oval reydiltě skoro kaidodean^, 
vygevoval k řediteli Berávkovi obsvláštnj pozornost, mmo 
umělec GuflUv byl geho kašdodennjm hostem, gegi i pě- 
knými dary obmyiliL — Wlak B eg cn gakoito soamenilého 
uměloe, i gakoito il^wěkm etjnie naaeyveyš p. E* Beránka 
a abošnau geho paej efaoť( o geho dobročinnosti tvědéj 
hogná* kfásná wysvédčenj, předcviemi pak ono m£sU nher- 
•kého Zamhoruy kteréito geg Čestným mtifanským právem 
sa neobyčeg^é, vdeplatné slnšby pM dvogjm tam vypu- 
klém ohni poctilo. 

% PSfrrx* Gako v gínýdi městech, tak taká u nás 
maaopuaui letolnjho všecko ee veselilo, všecko Unčilo. I 
Slováci sobě dvakráte slovensky aaUncovali, uspořádavše 
sobě dne 6. a 20. února saukromné zábavy. Společnost 
poz&stávala téměř ze samých mlŠťanů, řemeslnjků a ně- 
kolika šák& z vysokých Škol, ze samých Slovákův. Ně- 
které tanečnice byly co Turčanky perlami na hlavách 
ozdobeny, a zase některé oo Dra vánky oblečeny. Piěkteij 
taneČnjci, oblečeni v národnj slovenské raucho, tancovali 
•po slowenškff od zemlv, Plesánj ťostlo od počátku ai 
do konce, a zvláště po půlnoci zpěv slovenský na všech 
stranách se rozlélial, tak ie mimogdaucj giž sauditi mohl, 
ze tu spěvawj $low«ici ples magj. Gen závistnjk a zlo- 
bivec, nepřegjcj Slovákfím po slpvensku se rozveseliti, 
může o této nevinné a radostné zábavě klevety rozšiřo- 
vati, gako se to vloni stalo. Ext konci vygádřilí hosté 
své přánj, aby prý co ncydřjve nový masopust pHkvá- 
pn, zavdage přjlcžitost k podobnému plesu. Ale což pak 
se, milj pešťanfitj Slováci, smjte geá v masopuste veseliti? 
Coi sobě nemAlfete i giným Časem sábnvy, gakož ge di* 
ífiadlo ti hesfdtj zfjdtti? To všecko sáleij genom na vát 
samýeh* Hledeyte a naleznete 1 — > 

Oprawa dopisu z CheUie. W Čjsle 13. těchto listft 
vidělo se někomu podati zprávu o školnj knihovně v Chel- 
člcjch, ktcrau prý gsem gá giž v roce 1841 salbiil nu 
wlnštnj antratij a loňského roku znamenitě rozmnožil. —- 
Ačkoliv velmi nerad obecenstvo zaměstnávám věcmi pau- 
ze osobnjmi, přcdce tuto nnccna se vidjm dotčenau zprá- 
vu opraviti. Chelčická knihovna — možná-li nékolik knj- 
2ek pro školnj mládei takto nazvati — nikoli na mé au- 
traty, n}bri nákladem oswjoené vrchnosti chelčické s tau 
výmjnkau založena gest, aby budaucně sama sebau rostla 
a přjdawkami Čtenářů se množila. Z toho každému bude 
zgewno, žegá ani o založenj, ani rozmnoženj této knihovny 
nižádné zásluhy sobě osobovati nemohu. 



A. Beek. 



rá$9pi» t»»lo wychásj we •tr«a» a vr aobptu p» pAlarijch : kaišaii ituhma •Irrdii pHdáwá m ptKarrhowa přilolia. PreípUcj m m wyiUwAteU •• 
léta 4S kr., we kuihkupert« >h na pAI léta 1 al. S6 kr., na c. k. poát«rh piUI. 1 al. SS kr. atK 



Wydáwánjm Jar. Pospjsíla w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



liroéBjzibawBJk pro Gecby, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Cjslo 24. 



2S. hfexna É843» 



10. r. béh. 



Křiwi přjsaba. 

{DolsanČenf.) 



Odplynulo několik let; na»táwaIo nowé ga^ 
TO, wšak geho lahoda^ powelrj a slunce neaučin- 
kowalo wjee na Grande-Breteche^ genž druhdy 
byl rozsáhlý rág, nynj ale — pustina. 

Sirojny zde onde giž lysé« wátěpcné bywšj 
oa způsob stromořadj, rostau ttynj genom wedle 
awé přirozené libosti ; plot se utwohige wlastnj 
silau w auplné swobodě; mladé wrby« plod-to 
ieky Loáry^ wztjfčily se ryclJe a wysoko ; kaukol 
a tráwa krášlj okrag řeky; owocné síépy, ne« 
bywše hleděny a ořezáwány po drahné v*asy, ne- 
«QSJ ^jpe owoce ondy sladkého, a cesty, někdy 
posypané pjskcm, nynj wáak zarosdé wlelikau 
trawau a rosdinau,ztrácegj se zrakům hledagjcjm. 
Střechy le^j do polowice w zbořeninách ; okenic 
neywétsj djl ge uzawřen; wlaštowiček hegna sta-f 
wj si po wšech balkonech nesčjslná hnjzda ; dwé« 
íe do těchto neotwjragj se nikdy, mřjie a záhra- 
dy u nich zrezowatěla, a z hognjfch d^kudlin čjhá 
wysoká tráwa. Lunau, duncem, zimau, létem a 
aněhem zkotlawěly trámy, zpukřely prkna a zčer* 
wiwěly obrazy* 

Mlčenj smutného okolj, w němžto n pro- 
iltřed stogj Grande-Breteche gako welká hádanka, 
gehoi gméno a rozhištěnj nikomu známo, pře* 
trhug) gen ptáci, kočky, kuny a giná zwjřala, ži- 
waucj zde w neuzděné swobodě. Oškiiwj a we»» 
licj geštěrowé proháněgj se po zdjch, stupénky 
n letnice gsau probořeny, prowaz u zwonku utr- 
žen, plechowé stružky rozdučeny, wse gest prá- 
zdno, pusto, ticho. Newiditelná ruka wykreslila 
po wšechny strany slowo: iagemmU* 

Welké, zakulacené, děrawé wrata uzawjragj 
ustawičně politowán] hodný tento wenkow, geni 



tu stogj gako nedobořená zřjcenina, co magetnost 
pána, gehož nikdo nezná, co magetnost, kteráž 
nenáležj ani obecnosti^ ani saukromnosti. Gesti 
to pusté, mrtwé útočiště, způsob kláštera, oděné* 
ho rauchem tichosti, gakáž pauuge na hřbitowjch* 
Gest to mjstó wšeeko pohrjženo w melancholii, 
kde lze gen plakati a umjrati. 

Nastal wečer ; ticho bylo tišlj, temnost te« 
mněgsj, opuštěnost byla hrozná, byla mrtwá. 
Nynj zafičel wjtr, okenice u přjzemnjho patra se 
odhodila a — bylo widěti swětlo, neyspjše z oby- 
dlj pána hradu Grande-Breteche. Bylaf to ona 
gizba, genž náležela krásné Josefině, a kterauž 
oswěcowala malá„ nepatrná lampa. W gednom 
kautě bylo widěti welkau postel a oponami a 
nebesy. Nočnj stoleček stál před nj a na něm 
ležela modlícj kniha. Z něho a dwau židlic 
pozůstáwal weškerý nábytek. Na postfili, kami 
padala spoře lampičky záře, ležela osoba Žen- 
ská. Twáře a wšecka gegj podoba, gežto se wi- 
děla býti druhdy welmi krásotná, byla žlutá ga» 
ko wosk ; černé, krásné wlasy wykaukaly gj pod 
kragkow^m čepcem ; welké; černé oči gegj, uha* 
slé zimnicj a giž giž mrtwé, pohybowaly se so* 
twa w klenuté gich prohlubni ; rty měla bleděza* 
modralé, čelo mokré, a hubené, sepiaté ruce g9* 
gj podobaly se dwěma kostem, potaženým kožj* 
Byla to mrtwola — hubená, neumrlá. 

Wůkol panowalo strašliwé ticho; žádné za* 
Snměnj, žádné pohnutj neozwalo se w této pusté 
sjni, toliko slabý dýchot nemocné bylo slyšeti. 

Nynj wešly dwě osoby. Byla lo služka, kte* 
rauž byla poslala nemocná pro notáře Regnaulta. 

Při pohledu takto strašném zatřáslo notá- 
řem mraziwé trnutj. Rodiny tonaucj w potocjch 
slzj, nářek, úpěnj a weškeré bolestné obrazy 
mraucjch, gež se mu kdy byly obgewily, nebyly 
wsfawu učiniti naň takowého dogemu, gako opu- 
štěná, mlčjcj tato osoba. Stál tu nepohnutý* 



Digitized by 



Google 



M 



Teď — welké ofcí gegjse pohnuly; prawíce, 
gižto zwednauti se wynasnažila, klesla gj nazpět^ 
a slowa wyála gj z ust gak^ dech; hlas gegj ne- 
byl giž Itlasein« — nOčekáwala gsein wás s nedo- 
čkawo8tj«— promluwila, a žiwé zbarwily se gj 
Ijeermlnwiti bylo pro ni wynaloienj wiech sil. 

»Panj — « wece notář. 

Dala mu znamenj, aby mlčeL Služka — 
Rosalie — zwedoauc se, pošeptala mu de ucha: 
•IVemlliwte; paiij hraběnka nemůže snésti toho 
neymenšjho zašustěnj, a wade slowa mohla by gi 
usmrtit.^ 

Regnault si sedl. 

Několik okamženj uběhlo. Pak wynaloži- 
hi hraběnka wšecku poz&stáwagjcj swau sjlu, po- 
hnula rukau na prawo a sáhla, ne bez malého 
n'amáhánj, pod podušku; chwjli poodpočinula, 
pak, s poslednjm swé sjly wynaloženjm, genž gj 
wynutkalo po celé twáři welk)'ch krůpěgj, wydo- 
byla gi nazpět a podala mu zapečetěný papjr. 

»Swěřugí wám swauiposlednj wůH,« — pra- 
wfla. — » Ach, welký Bože — Augfuste ! — ach ! « 

Popadla ebenowy křjž, genž ležel na posteli^ 
pfidačlla geg rychle na rty, a — Josefíny, hraběn- 
ky z Merretů, nebylo wjce. 

Poslednj wůle gegj byla, nechati Grande- 
Breteche padesáte let w oné poloze^ w gakowéž 
bylo hrad widěti. j f^^^.^^^^ 



ZBOWého českého romiBiL 

(Pod^Ao gen a wýuhu a tlomkowité*) 



Přjštj gitro spatřilo mladého Wolinského a 
sftudruhy geho na cestě k otcowskému sjdlu, 
W rannjch temnostech mizela neybliíšj, poněkud 
holá kragina okolo města hlawnjho, a když ko» 
nefině z tmawomodrého l&na wzdálenych hor na 
gasnau nebes báni wyplaulé slunce praudy swě» 
tla swého po wůkolj rozlilo, střjdaly se okolo 
hbitě gcdaucjch lesnaté pahorky, bugně zelenawé 
role, kwětaucj sady a poklidné wesnice. 

Smyslowé cestugjcjch probrali se z posle- 
dnjho polospánku, w něgžto ge bylo časné wstá^ 
winj, rannj powětřj a haupánj wozu na počátku 
gjzdy ukolébalo, a oči se pásly s potěšenjm na 
rozmanité, w lesku rannjho slunce tonaucj kragi« 
nS« Neyžiwěgšj byl owšem Pedrazzi, kteráž si 
počjnal, gakoby za zpěwným skřiwanem k modré 
obloze wyletěti, gakoby s hrawj^m hřjbělem po 



tráwnatém pastmšti dowáděti chtěL Čilá mysl 
geho utkwěla na každém předmětu, a žiwá obra- 
ziwQst upaula JL němu i hned puwabnau rozmlu- 
wu. Porownáwalť obrazy, kterými se byl duch 
geho na mnohých dalekých cestách gako wzácným 
pokkdem obohatil, a žil takto dvvdgj iiwot — 
w minulosti a nyněgšku. 

•Krásná ge země waše,« — zwolal negednau» 
pohledem na bohatau požehnanau kraginu rozči- 
leným •— vwaadná, gako wýřjzek ze samého ráge! 
Swatjf Januare] Gá nemohu pochopiti, gak ty 
podiwné cizozemské báchori^y o Čechách powsCaly 1 
Člowěk nezkušený myslil by, že tu každým kro- 
kem medwěda potká. < 

• Země naše má to neštčstj" — odpowjdal 
Jaroslaw — i»že ležj, skrowné, wěncem wysokých 
hor obehnané audolj, u prostřed mnohých giných 
národu, z nichžto ode dáwna každý žádostiwým 
zrakem po nj střjlel, a nemoha cjle swého dosá- 
hnouti « — 

» — gako liška o hrozní rozhlásil, že ge ne- 
zralý — ge-liž prawda ?« zasmál se Pedrazzi. wTecT 
by ale mohly předce wšeliké předsudky a Ižiwé 
powěsti pominauti ? Teď byste mohli předce tak 
wysoko čelo swé pozwednauti, žehy i neywzdál«* 
něgsj končiny twář waši spatřily a poznaly?" 

»Wšak ono také panowánj nepra wých o ná» 
předsudků giž docházj ; ačkoli powěst naše nikdy 
úplně gasné wýše cjle swého nedostihne, dokud 
se weškeren žiwel náš we dwj rozpadáwati budcj 
gako oheň a woda." 

• Gak to?* 

• Země naše ge od něgakých časů bogištěm 
dwau stran, z nichžto každá před sebe prapor 
národnjho blaha wywěsila, apráwěodpornau zbra- 
nj, cele protiwnými cestami k cjli pospjcha. Lidu 
našemu scházj totiž úplné, celau geho útrobu pro- 
nikawé wzdělánj; on nemá wědomosti ani o úč^ 
lu a powinnostech, ani o silách a schopnostech 
swých ; posud nežige ; celá geho bytost ge, abych 
řekl, pauhá wegetace. Z tohoto stawu geg ale wy- 
trhnauti — gest cjl a snaženj oněch dwau bogo- 
wných stran, gen že gcdna druhé překážj, a cto» 
saženj účelu pospolného wzdaluge. Apropos, pa- 
ne Swobodo!« — ' obrátil se nynj k spráwci, kte- 
rýž proti němu seděl, pokogně před sebe hledě, 
gakoby si posawádnjch slow mladého hraběte ani 
newšjmal. ^Gak pak to wypadá s našj nowao 
Školau?* 

•Wýbomě, pane hrabě !« odpowěděl tento 
wážně. wNa podzim se otewřela, a radost ge tam 
naliljdnauti. Učitel si počjná gako muž, plný 



Digitized by 



Google 



^ 



ilechctné horllwostl a dokonalé známosti swého 
powolánj.« 

^Bezpochyby Čcch?^ prohodil Jaroslawsma- 
1^ ausmechem^ z kauta sivého po oku na Swo- 
bodu hledě. 

»Dokud ge pan otec na žiwě«« řekl lento^ 
•nebudeme lid ni&s obzwláště len prosty weqkow- 
ak^', ginák nežli po prawé cesté k oawjcenj rosu* 
Aiu a zusleckténj srdce woditiI<^ 

•Tak?« — ozwal se Jaroslaw, a bledé twáře 
geho poněkud se zardčly. »Tedy mysljte, až ge- 
denkráte gá na mjsto otcowo nastaupjm^ že budu 
ttd awůg w temnosti a surowosti držeti ?« 

»Gakž pak bych to mohl o šlechetném kme» 
au českého panstn^a mysliti?* řekl na to spráwce 
pokogně. »Ale negsem wšewědaucj a newjm tc- 
dyj gak^mi cestami se napotom panu hraběti krá- 
četi zaljbj.« 

» Nedělejte se" — zamumlal Jaroslaw mezi 
luby— »bylbych málem řekl — « 

— «hlaupěg6Jm!" doložil Swoboda mjrně. 
• Keračte swému ostrowtipu dělati žádného násilj," 
vNepotrebugi žádného wykladače slow mjfch!' 
odsekl Jaroslaw, potom se zamlčel, a wtisknuw 
se do kauta, lehkým pláštěm iwáře si zahalil* Swo- 
boda hleděl m jm} m okem po okoij — a Pedrazzi 
střjlel pozorně očima z gednoho na druhého, ne- 
chtěge rušiti anebo na giny předmět uwoditi roz« 
práwku, z njž dogjmawého poučenj nabiti daufal. 

9 Ale co pak máte s iau češíínau T^ ozwal se 
konečně Jaroslaw, trhnúw sebau na swéni seda- 
dle. Cjtiltě, že byl Swobodu urazil, a že něgakym' 
«zp&sobem řeč počjti musj, aby swé překwapenj 
wyrownaL — dCo to do těch lidj nutjte? Co bu-. 
dau z toho Čechowé mjti, gestli gazyk swůg po* 
držj ? Co gim na tom záležj, mluwj-li česky nebo 
pěmecky ? Národ zde zůstane dle celého počtu 
swého, neutrpj nižádnau škodu, aniž wyhyne, když 
i česky mluwiti přestane.* 

Gednjm praudem byl Jaroslaw tyto otázky 
prohodil, a učiniw nynj malau přestáwku, zdál sa 
odpornjka swého k odpowědi wyzýwati. Bledé ti- 
ché twáře geho byly přitom žiwosti nabyly, a te- 
mně hořiwé oko geho spočjwalo zwědawě na Swo* 
bodowi. 

Tento zachowal mjmost swau, a gal se po 
krátkém rozraeyšlenj takto mluwiti: »Gesti to — 
á newjm mám-li řjci : Bohužel ! — anebo : Bohu 
djky! — poneyprw, pane hrabě, co mi zgewně ta- 
kowé otázky předkládáte; a dle žiwosti gich ne- 
mohu ginák, nežli domeyšleti se, že s mé strany 
rowně lak přjmého vcyznfinj wjry očekáwúte, ga- 



kož ^te nynj sám předenrnau tiěini}* I pokcisjm 
se tedy o to na waše pobjdnutj, aby se nezdálo, 
že magj naše interesse ' ochabělegšjch zástupcA, 
nežli waše. Škoda geq, že na mnohé oUzky waše 
iaké tak zkrátka odpowědjti nemohly* giAo.wyi 
g$te m ge předložil** 



pvažAlLýcJir . 

že, pokad sUiIých -vrogsk nebylo, oby^atdé m^st 
gindy pokognj řemeslo] di a gmýcfa iitmostj swých ttlj* 
wdgjcj lidé, námi osobnS i do wálek táhtiaiíti musjwali;^ 
gest w^c wfibec powSdomá. Pralaxié od slarodáwna to' 
Břjxenj mSli, že mSsto gegicli w tom ohledá na Čtwrtíf ros- 
děleno bylo, podle kterébož roidiďettj na pole táhlí. Ta- 
kowč dtWTtS giž la kráťe Jana "we Surém mistS nalézáme,* 
s ktet^-chiio dwě wždycky wytáhly, a drnhé dwě obtantL 
mHxtL na tUrosti' měly, gákX los metaný roxhodtinl. TáMť 
bobatj i chudj bes rozdjlu, paute 8 tjm ulehi^enjm, ie na 
Čas od danj městských oswoboseni byli. &aidá Čtwrt měla 
sWého heytmíana, buď kóniela bud měSfáňa ttaanieúitého. 
Tjm ipAsobem, tol na anamenitý pQklad slantítt mAie,* 
r. 1528 pán ze te Starého měsU pražského bylo za králem' 
Janem do Rakaus 10.000 mnl& wypraweno, magjcjch s>se- 
baa 740 woz& s potTawamt a zbrogj rosmanitan. We 
wálce husitské wáleČnan nlocj síran Praiané rtpoln s Tábory 
téměř panatw] nad celými Čechami w mee swé dostaK.' 
Powědomy gsau ireliké rozepře stawu pansk^o arytjřské-' 
ho s gedné i městského s dndié strany sa krále Wladi- 
alawa II., kdei nemálo srdnatosti městům nic giného napro- 
ti stawům wy^bjm nepodáwalo, neŽ wogenská Iboc gcgich; 
toho pak Času Pražané hlawau spolku mezi Wbemi. městy 
králowskými zijzenéLo byli* I wpozděgžjch wčccch uher- 
aJLýoh a tureckých s nemaku chwá^u Ča^to "Wái^sk. praž- 
ských ss wj^flDQná* 

Uijwáaj abcaaj a. owiden^se gimi bylq od starodá* 
woa w6b«6 obyčegem we stawu městském i sedlském, ne- 
toliko ptí Udeoh ryqřských a panských, alo i zbrognoSjob 
a pachokj«h gcgieh. Weřc^nó nolinj zbraně wždy při so» 
bě mnsilo za neystarljch das<i naskrze wieobecné býVati^. 
gako ai posud ph některých národech gihoslówanskýcli* 
Gii we ětmáctém stolet} začal Se zákony obyěeg ten ob*' 
mezowati, pro některé newyhnutcdlné nadnijwánj, kterél se ' 
postnpugjcjm proměnám we mrawjch protiwowatt inusilo. ' 
Léu 1327 nalézáme gií -nález konScIA sUroměstských, kte- 
rýmž noSenj . zbraně w měsiě samém gen mědfanum, kterj 
s 10 hřiwen daii platj, spolu s pacholky gich, a rowroíi 
pám^m s gich pacholky se powoluge; noíenj pak skrytých 
zbrai^ naskrz se aapowjdá. 



Digitized by 



Google 



9ft 

1. 

■<- W érátďatiskéai éAsopise »2>Sc XÍ«ilbif{tUtl(|« wy^ 
Ididányiij gAýsl p. E. Pěk^mi mandrostí swé. Uomá 
taljbcnj w pojfetilýcb, Ihanjm letíwwanýdb i| blboaftj wyij- 
\raných klewetácb, naléÁe «i krámci toho nowého Danie- 
la hogné zába^wy. Ge to k popukánj, gak si takowý pa- 
náček, gemužto skaidého řádku ikolácké střewjčky wyku- 
^gjí lnidtř-^^^óby me — usudek nad cú^ n&focWni 
osobuge — a gaký lutidék). Wyprawttgeť ČtenářAm »We- 
£«n^ch Qowjiift se w*j oprawdtwostj, gak prý si gistý Čech, 
gsa welíký míUj^vrojk .obras&^ celé pořadj rozliéQýcb národ& 
iQalowaU deif a gak pjrý maljř| máge Čechy zobrauti, gi- 
nak si poi^9QÍ newédčl, neili ie obraz na tři pole rozde- 
lil a do pjTwiýh^ djt£ yr koléb€9> k to;na hognost gjdcl a 
pitj — do druhého swatbu, k tomu zase hognost gjdel i 
pitj — do tjretjho ko^^ethiS pohřeb a opčt hognost gjdel a 
pi4 lunjstil* To po.wjdá p. Pokorný! — a dokládá posléae 
ir^ri, asi w tento sc^ysl papsaný: 

Chce-ll se Čc^ch hodně weselit^ 
Jdvtsl notn$ gjst a řádné pjt« 
To dptw^uge p. Pokorný, aon< by to mohl irldétj, 
nebpf dle gména zdá se %- kcwe pocházeti^ o njito něme- 
ckým, ětenář&m žer^k profiodiL Co tomu iiio řjkali — 
ncwjine, ftaie mjněi^ mohli bychme mu - ale progewiti třeba 
'W(»^^em_Kollárowým no studni a kamelote; hogjme se ale> 
žcby ' mu nieroznměl ^— ie w&bec Českému djuchn nerozan^, 
sioe by. n<^saL tako^ hranaté hlanposti| gako gsau geho 



X PRAHTa Koncert dne 15. března 1843 w pro- 
spěch ůstawu pro álepé. — Orchestr prowosowal uwertum 
z opery: Médea od Chertibiniho se wjíj přesnost}. Pan 
Miiller hrál úwod a variace od Bohma na flétnu* Tlawzdor' 
m&dě, která sentimentálnj flétnu a kota swýeh miládkA wy- 
hostila, Ijhlla se hra Míllterewa nemálo obeconstwtii Sle- 
čna Macttkowa a OiMnburgu ^jwala Schubectiowo sZdrá- 
was Maria <c ar aríi s Puritánů* Skoda, ie hlas . i4t« nadě- 
lané zpěwkynS geu silněg»jm wyrá2«k^m awuiSttosti luhýwá^ 
coá přede wijm o "uxUjch tónech platj, kde se zdá, gizka 
by y/rij mocj teprwa . gakausi záslonan proníknauti musel. 
P« lUymund Dreyschok hrál welk^ koncert na hausle od 
H, Víeuxtemps-a pěkně síce^ ale ne s ůplnau gistotau. Ví^ 
euxtetnps dospěl toho, Času k ohromné brawuře, geho skla- 
dby poskytugi mu dosti látky obeceostwo přiwésti k ia- 



snutj, gemu gest to. aábawau ukládati prowázegjcjmu ot^ 
cbestru hřmotné a kolosálnj úlohy, z nichžto on áťastně co 
mocný pán a wladař se wynořuge. Pro p. Dreyschoka 
byla úloha ta w celku přeweliká a mjstem geg opanowala; 
gednotliwč Částky pro^wedl ale tak wýborně, {e o geho zdo- 
konalenj iádné pochybnosti nezbýwá. P. Pjsařowic pji^kal 
ná klarínet rariace od Beeru éistě a mistrné. — PH kon- 
certu Dreyschokewě zapomněl se pan dirigent — aačna takt 
nofaaiu. dáwati, a sice tak hlučně, 2e se gemné utí okofo 
něho děsily. Takowé dupánf, pravj Góthe pH podobné 
přjleiitosti w Benátkách, ru^j eelý dogem negiaak uei ga- 
koby kdosi, chtěge krásu sochy wyswétlowaii, polepil |Q 
•udy ftariatowými kluckami. %. 

Z Kutné Hory* (Z dopisu saukromného.) Že qiofii 
newÁnuě proklaezlé pocaamenáiý o zdegiftjm společenském 
iiwptě (wis IS. čjfilo) zde welikého zp&sobilo rozhořčei:y[ 
(wiz 18. čjslo) — rád wěřjm, a litugi ieby se de luna ca^ 
prtna málem byl časopisný kiik ztrbl. Wjm arci, že gsau 
silným počtem lidé, kteřj na zdegsjch společenských tába- 
wách welkého zaljbenj nalezli ; ale co se gedné straně Ijhj 
— musj-li to samé Ijbiti se také druhé? Gakc£ byly na př. 
Wa5e besedy w láznjch swatowáclawských a na Zoíjně f 
Pěkné — beze wJeho odporu ! — a předce si z nich — gme- 
nowitě z prwněgjjch — gistá stránka we wjdenské brožur* 
ce posměch tropila. ~- Gakáž byla na př. zdeg^j slawnost 
Brandlowská? P^kné---J>eze wJj odmluwy! — a předce ú*- 
kteřj pánowé, když bylo po wiem, z hlubokosti srdce •wé-' 
ho wzdychlt: (Mt Cob, baf e« ané ift— iř^t totineii irte 
wiebec betttftb tcben ! -*• a měli k tomu snad práwě uk swé 
dáweidjr, gake gii^ k něčemu ginéinu. — Uraziu. pohoxiití 
g4em /BWým poznamenáojm nikolio nechtěl ; budu přjUě po^ 
ftorněgill}, a udá-Li se mi kdy geitě o zdegijch ^náležitostech 
psáti, přiložjm hned objjrně a 'weykladně, prQČ se mi oo 
\Íbj a neljbj. — Uznátc-li toho potřebu, deyte z tohoto ti- 
sknauti, co se Wám zljbj. K . . . k. 

Ze Sedlčan* (Z dopisu přátelského.) I w gíném způ- 
sobu něco nowého a pro náswcnkowany welml potěHitelnébo 
musjm ti gejifcě oznámiti --^ že se totiž wedeujm nažcho za*- 
slauiiiého p. -vrchnostenského direktora, J> Saukupii, opět 
naáíe ochotnické diwadlo započalo^ w němžto byl dlauhý 
lětoSnj masopust nemilan přestáwku zpAsobil. Dne 12. b. 
hvála se we provpčcii adeg&j domácj chudiny Tepftrowa, 
Týlem wýborně přeložená činohra.: • Alatka a dtern^ a celé 
předstawcnj bylo tak dokonalé, že bylo těžko rozhodnauti, 
komu by se měla ncywét»j pochwala pnVknauti. Byliť te- 
dy Wttickni herci a heročky woláni^ gmenowitě p. A. Saurf 
k.up, Bohdal, Kěuxeček a Přjhoda, pak panj Friedríchowá 
(wýboniá co malka) a panny Zrubkowa (dokonalá co dce- 
ra nemiiowaná), Chmataljkowa a Ungerowa. Hogně shro- 
mážděné ohecenstwo, géžto se bylo m celého okolj seálo» 
progewilo úplnau spokogenost^ a přálo siy aby se mu ta- 
kowé rozkože častěgt dostalo* b. 



6i#opia ttHfo wyehÁsj w* «tř«4o ■ w Mbotu ^ ptflarijchf ^hMm ^nhmi atMo ^'i\éivrk •• piHBrrhowá prjTohs. Pře<rplácj — « wy^awaiel* lu tlwri 
l«l« 48 kr^ w« knihkapvctwjdi m pAl léU 1 sL 16 kr^ m c. k. poÍ4»ek pulk S &k M kv. Btě. 



WydáwáBJm Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



HirodDJzibawnJk pro Cechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



CJ8lo 25. 



90. hřexna É843. 



10. r. běh. 



Z nowého ieského románo. 

iPokrmČowánJ.) 

»•"— Předewšjm ale musjm se očistiti z bolest- 
né w;^ Čilky. — Ptáte se, proč gazyk český do li- 
du wnucugeme? Kdo se toho kdy dopustil? 
Či ge to wnucowánj, když o blaho národu swé- 
ho pečliwj muži powstanau, a co se gim w srdci 
amjtilo, co w hlawě zablesklo: žiw)mi, horaucj- 
mi slowy swym pokrewnym bratrdm zwěstu- 
gj? — a když pak lito, z hrobowého spanj, z dá* 
wnoleté temnosti wytrženi, nagednau za swétlem 
se wzchopj a gako za wodjcj hwezdau pospjchagj ? 
Nikoli I Národ náS lne ku swé drahé wěci z wla- 
filnj pohnutky, z onoho wěčného přirozeného Inutj 
ke wšemu, což geg k wlasti pautá, z onoho ušlech* 
tilého pocitu, kterýž, třeba léta w srdci dautnal, 
konečně předce w žiwý plamen se wzegme. My 
nechceme žádných donucenců! A pak — tof sám 
tak dobře wjte gako gá I — kdež máme prostře* 
dkii, gimiž bychme někoho donucowali? Kde 
máme ústawů, kde zákonů nebo něgakého zřjzenj, 
gežto by gazyk český do lidu našeho násilně wlé- 
walo? Co se děge, děge se wlastnjm popudem, 
děge se ostnem z dřjmoty konečně powstalé přj- 
tulnosti ke wšemu, co slowe národnjm." 

•Kdybyste ale mlčeli* — wpadl mu Jaroslaw 
do řeči — »ám lo by se nedělo. « 

.... DZanewjráte i na horliwé Němce, když 
lia př. k obraně hynaucjho ducha německého w EU 
sasjch, nebo proti zdánliwému ztenčowánj něme- 
ckého práwa w kraginách pobaltických, nebo 
k pewnému setrwánj wšech končin německých 
TT gcdiném bratrském spolku w časopisech hlasy 
swé pozdwihugí^ Čili magj k tomu Němci giž 
od přjrody zwláštnj wýsady, schopnosti, powolánj 
— kterýchž se národům slowanským nedostáwá ?• 

»Ale co když lid sám k podobnému wzbuzo- 



wánj žádných náklonnostj^ žádné chuti nemá?^ 
nawrhnul Jaroslaw. 

»Gá nemjwal zmládj také někdy chuti gjt 
do školy, « usmál se Swoboda, lehýnce rameny 
pokrčiw ; »ale otec myslil, že nebude předce na 
škodu, když mě tam i proti mé wůli pošle.<> 

vWaše podobenstwj ge hrozně kulhawé. Uéi' 
ti se masj lid — a wy gste musel také gjti do ško- 
ly — ale zde se gedná o to, gakýnu prosiředky by 
se měl učiti, gak<m cuiau by měl gjti do školy—* 
a tuť předce náklonnost geho nenj wěc poslednj^ 
Čechowé ale chtěgj býti Němci — toť dokazuge 
řémeslnjk, průmyslnjk, mě>lťan, wesničan — wše>» 
cko se učj německy a dáwá tak i děti swé učiti* 
Proti tomu nemůžete předce nic namjtnauti?* 

uTiše wyslechl gsem tuto těžkau a djlem i 
sprawedliwau žalobu, <^ řekl Swoboda po krátkém 
zamlčenj; — » sprawedliwau, pokud zaslibuge wNm 
dowitau částku národa, kteráž lepsjho poznánj 
nemagjc, a po gakémsi powrchnjm, ale neprawém 
a toliko w mozku gistých zblaudilců panugjcjm 
lesku taužjc, giž o mnoho lepšj býti se saudj^ 
když gazykem obecnjho, počtem ' siiněgsjho lidu 
nemluwj. — Ostatně nenj ona i při swé bjdnosti 
samogediná mezi národy swěta tohoto. Abychma 
neybližšj přjklad wzali — podobá se oné prewrá* 
cené částce národu německého, kteráž myslj, že 
o padesát stupňů prawého wzdělánj wýše postau* 
pita, když francausky rozpráwj. Co se ale, pane 
hrabě, obwiněnj wašeho týká, že Čechowé Němci 
býti chtěgj, to musjm we gménu wšech kraganů 
swých za neprawé prohlásiti I Kdybyste chtěl, pase 
hrabě, w děgepisu lidu našeho nazpět postaupiti» 
shledal byste, že toto wtékánj cizjho žiwlu w český 
žiwot giž déle šestera stole tj trwá, že byly doby, 
kdežto národnosti české gistěgšj záhuba hrozila^ 
nežli za našich dnů, kteréž se tak rády swornostj 
a uznánjm wšech národnostj honosj ; i poznal by- 
ste, že se Čechowé powždy cizjmu žiwlu wzpj* 



Digitized by 



Google 



9S 



ralí, a by( by na některý čas ochablost ku swému 
wlastnjmu a zaljbenj w cizjjpt byli gewli : předce 
nikdy tak newděčně a hanebně nad Mrau krwj a 
ctj se nezapomněli, aby byli chtěli g<ayk sw&g za 
gin}' wyiněniti a národem českem slaut přestati. 
Patrný d&kaz toho máte na pokolc^j našich dná. 
Musjl! teprwa z hlubokého prachu oči pozdwiho- 
wati a protjrati ge polozaslepené, a giž se žene 
hučiw^m praudem k drahému palladium národno* ' 
sti swé. Literatura, toto naše gediné měřidlo postau* 
plého anebo kleslého ducha národnjho, napořád 
se zmáhá a šjř a šjře ratolesti swé do žiwota roz- 
píná; každá myšlénka> týkagjcj se rozkwětu a zwe- 
lebenj českého gazyka, nacházj. wřelau podjlnost» 
a Čechem slauti nepokládá se giž za swědectwj 
newzdělanoati a sprostoty. Že se ale Čech be« 
dliwě i gazyku německému učj« musj mu při Ay« 
něgšjch okolnostech spjae mezi geho zásluhy se 
po^'stí« Onť widj, že pří nyněgšjm stawu weřeg- 
mýoh wěcj we wlasti swé giným způsobem k oswj- 
oenj^ iKKkLOsti a užitku, nebo w čem se to wla- 
slaé wšecko spoguge: ke ku$u chleba nepřigde, 
nežli pamocj gazyka německého — proto se mu 
přittčuge wedle gazyka mateřského; nikdy ale 
k w&li onomu tento nezradj** * 

»To se klamete sladkým omylem^^ usmál se 
J^roslaw gaksi lítostně. »»Čilí skutečně newjte, ga- 
kých pokroků gazyk německý w Čechách dělá?« 

»Dělá4i gakých — ačkoliw mi nedokážete, 
ieby se byl za poslednjch časů w českých osa* 
dách gako panugjcj rozhostil, gesto gá spjše do- 
swědíčjm, že w mjstech, kde se před dwadcjti lety 
dcoro ani slowa česky nemluwilo, nynj giž zhusta 
ieitina zaznjwá — dělá-Ii wšak němčina skutečně 
gakých pokrokí, račtež také pomysliti, že se^ no- 
wě probuzený a čile giž pohybný duch české náro* 
dnosti naneyméně w rowné wáze s nj držj, a ni- 
kdy wjce pod nj neklesne. Co se půldruhému 
ctoletj při dplné ochablosti národu nezdařilo, ne- 
cdařj. se nyněgšku při procidém geho wědomj.« 

»K té wjře ge wěru potřebj české twrdožig- 
nosti awlastenecké zaslepenosti I <^ řeklJaroslaw, 
mrzuti se zase do swého kautu tiskna. »ČiU gste 
oprawdu taknewidaucj, abyste nepozorowali, gaká 
to doba obecného blaha w Německu nastáwá? 
Obchod ge w neywětšjm rozkwětu, průmysl při- 
násj denně krásněgšj owoce, wědy a uměnj stogj 
na stupni úžasné wýsosti, školy gsau w neykrá- 
sněg&jm pořádku, wšickni stawowé magj stegných 
práw — skwělá budaucnost nenj daleká. Gakž to 
wypadne ale a Čechy, kteřjžto w gazyku swém to- 
ho neymenšjho poučenj nabýti, té neyprostěgšj 



wědomoati zjskuti nemohau? — kteřj držjce při 
gazfrku swém, 9ini stjn toho nadjti se nesměgj, oo 
gim'^onemčenj poskytnauti musj!« — 

»A kdy asi mysljte, mohloby toto poněmČenj 
si jbených mžitků přinésti ?« zepisd se 3woboda» ti^ 
še na soka swého poliljfiege* 

dAž bude úplné. « 

•Až bude] — Tedy připauštjte, že nenj po* 
sud úplné ?« 

n Lež a patrný blud gsem nikdy nedo twrzowal. * 

»A z nyněgšjho stawu geho neočekáwáte žá- 
dné^ wywinutj něgakého wyššjho žiwota ?« 

»Z polowičatosti nemůže nikdy nic dokoni^ 
lého wzniknauti.* 

»Což ale aby úplné poněmčenj geho nikdy 
ani státi se nemohlo 7 « 

»Ono se ale stane, a giž se i stáwá.* 

nTuto waši důmjnku znám, a giž gsem také 
na ni odpowěděl, pane hrabě 1 Okázalť gsem že 
na omylu býti ráčjte — a kdybyste se pře^wtdčiU 
chtěly poznal byste prawdu mých odmjtek. Čili 
nemůžete w skutku nigak wěřiti, že nyněgšek ne- 
swede, co mnohá stoletj nedokázala? Mysljte, že 
wěk náš tak daleko wyspěl, že mu giž hračkau^ 
celý w kořeně a gádru swém geště uchowalý ná- 
rod gako hebaunkau pařjžskau rukawičku na ru- 
by obrátit? Mysljte, že ge za dnů našich giž 
tak snadno wytrhnauti z prsau národu wšechen 
přirozený pud, kterýž geg k otčině, k gazyku, ke 
wšem drahým náwykům čarownými pauty wjie? — 
nebo wymazati z paměti geho wšechny poswátné 
zpomjnky, gežto geg pobádagj, aby se nowau, we- 
likau přjtomnostj hoden stal slawné minulosti 
gména swého ? Či-li s^ pane hrabě, domcyšljte^ 
že ge wůbec tak snadno wšechny známky náro- 
dnosti z lidu setřjti — snadněgi nežli geg k u- 
swědoměnj sil geho, nežli geg k žádaucj oswě- 
tě powznesti? Anebo se domnjwáte, že weliká 
úloha našeho wčku w tom spočjwá, ze wšech 
národů zwláštnj rázy setřjti a sljti ge w geden 
weliký? Toho tušjm nezljbj se wám proti den- 
njm úkazům tak rozličných, w obapolném zápasu 
nynj práwě se traucjch, na sebe rewniwých náro^ 
dnostj ewropských dokazowati, a děgepis, tento 
neúplatný, nestranný saudce skutků lidských, po- 
učuge wás, pane hrabě, že se národ náš nepo* 
němčj ! Onť gest w tomto způsobu, při neustálém 
wtékánj cizjch částek w geho bytost, takorka 
gedíný přjklad w děginách člowěčcnstwiu a co po 
tolika krwawých w minulostí swedených bogjch^ 
po tolikerém zkaušenj uhágíl a w neyhlubšjch útro- 
bách uschowal, nepohodj tecf gako wěc neplatnau.* 



Digitized by 



Google 



91 



» Ani když se mu giná^ platněgšj do ruky dá?* 
•A kteráž bylaby plataégsj ? Snad němčina? 
Oomnjwáte se oprawdu^ pane hrabě, že se lid 
k gaaněg^jmu a mrawněgšjmu poznánj wede^ když 
se mu ttdenj gasykem wykládá, ^mžto leda něko- 
Uk slow mluwiti, ale ničeho popnavUé, ničeho 
frott^Mlili nenmj? Netane ivám w skutku na my- 
sli bjdnýj politowénj hodný staw národu, kterýž 
toliko w gazyku nepřiroEeném k něgakě, a to ar- 
ci dosti plané wzdělaposti se dotjrá ? Anebo cho- 
wá snad w sobě gasyk německý négakau zwlál^tnj 
nadpřirozenau ;jlu, kteráž nade wšemi překážka- 
mi zwjtézj?* • • nehodj se k tomu stegnau mjrau 
také český ?« 

Ti Púdlč nynegljho stawu ^eho — nehodj. Kde^ 
máte w něm pramenu, pomůcek a náwodu k ,ga- 
kékoli wětwi lidského wéděnj? kde náte buhy, 
Skofyj učUdej kteřj by gazykem národnjm k lidu 
mluwili ?« 

(HokMdni/.) 



StarodáirnJ irogenské zfjzenj mést 
prasskýcli* 

(PokraJowinj.) 

Nicmén< při wiech i poxdégi zhusU opakowajiých 
cápowSiléch a pokutách nemohl ohjčeg ten geltS i po tH 
Stoletj pozděgsj docela tahlaien býti. Študenti, synkowé 
mřstj^y Čeled wandrownj widj •obodili s kordj» tesákjry se-> 
keranii • ginan tSikau a lehkau sbrogj, ano kdjž prach 
w uijwánj ptí«dl, i f Ttt6iiccnUy kterými w mé^tě střjleti 
^tě i ta cjsaře RudoKa IL aapowjcUmo být moailo, ač pr* 
iré tápowSdi gii několikrát se stalj. Z toho se irieho he 
sobě pomysliti, ie nebyli necwičenj wogáci, kteij pH po- 
woiánj do boge, odpokognébo samSstaánj «wého m xdwi* 
hnance, pod korauhew méstskau se áikowaii. 

líemagjce wiak tuto w aumyslu, o wiiech skutcjch a 
•bydegjch wálrčnýoh staiýoh Psaianft irypisowatí, chtěli 
gsme toliko glsté zfjsenj, učiněné od purkmistrů a konSelft 
m^st pražských na aaČátku 17. stoletj k obraně měst těch 
pří nastáiRag)cjm wálečnéa aebeapcčcnstw], ifitcnářAm sdě* 
Uti, gaki toho sledy bespečné a hogné % kronik a listin 
etarijch máme* 

Piede wijm gíným piurkmistři, ndy a oboe wcyeoh 
třj měst pražských, ťotii Surého, Nowého i Nenljho, *) na 
tom se usnesli: gakžby nebespečenstwj nepřátelského při- 
trhnut] k městu se bljžilo a snamenj na buban ndeřenjm 
dáno bylo, aby wiechny Ótwiti wzhAm byly, na mjstech 
• * k tomu wykás^Éph k přehljdce Čili vrnustrunkuK se nagj- 

•) Hradčany ty Časy newidycky ku Prase se počjta- 
gj, ponětradž djlem pod práwem purkrabj hradu pražské- 
ho stály, kterýi při radách purkmistra a konáeia hrad- 
ila nskVch co wrchnj sedal. 



ti dadsmce. Gedtn kaidý savaad a pniitěiqft, bex rosdjls 
bohatstwj a vaácaotti, od prwnjho al «U paslednjho sám 
osobně i se wij moej awau a • hodnýttii sbraněmi pHgjti 
má: lidé obchody wodauq a Mccy twan, řeneslnjci s Uh- 
waryjd, kaidý hospodář •• wijm domem, kdož w nim ka 
kbram ge*t sp&sobný, wygmanoe toliko starce, neiM>cné, 
ta mladé, kteij by totii 16. rokn wiku swého nedosáhli* 
8uřj, nfmocnj, téi wdowy, kteréi hoopodyné gsaifr-li, 
gj-Ii synft dorostlých, ty aby na mjsU wyslaHj 
Ii-libysyn6, magj se osobaa k tomu dostateteau opatřili, 
aby od nj w powinnosti té obeené sastáni byli. Téi uči- 
niti magj poraČnjoi na nijsié sirotků geité nedospělý di, 
kteiýeh domy pod spráwau swau nagj. Ktakowémn do* 
•tawenj-se ku přdíljdce i pánowé, kMj domy w Plate mě»> 
U, sněmem semským sawásáni byli, uk totii, aby na mjalě 
awém kaidý gedov osobu postawil a od nj se sastati dal, 
pottěwadi sami oaobně, gakoito stawowé králowstwj £e- 
•kého, siídnii awými do pole táhnauti musili. 

Mjsta, na kterých se ČtwriS sgjd aMgj, ustanowngQ 
M Uto: Ma Starém něslé čtwrt týMká na dwote králo»>- 
ském biji Nowé wěie (nyněgi^ho PulTerthumu}, čtwic iiar 
irelski wobeeaém domě,, oddáwna oaswaném; Scaiá lich* 
te, čtwrt littharuká w kolegi jesuitské, čtuvt mikuláiaká 
w domě při kostele S. Salvátora. Na Nowém městě Čtwrt 
itěpáaská we dwořé obecném (we wodičkowé ulici), Čtwrt 
gindřiiská w dom# obecnjm u Růiů (w růiowé ulici?), 
čtwrt petrská w domě Kaipara Wodáka s Razenpachu. — 
Malá strana konečně na náračstj téhoi měsU před radnicj. 
CFokratewásj.;) 



DOMACJ KRONIKA. 

% pmABY* Za cjlem dobročinným uspořádalo sd^;- 
ij urozenstwo několik zábaw, kteréi welmi spanile rypadly. 
Dne 16. břez. hrál wýbor wysoké ilechty na domácjm di- 
wadle G.£. knjsote Rohana a aioe k tahowé spokogenosti 
a s takowau pochwalau shromážděného posluchačstwa, ie 
tfe dwa dni potom totoi předstawenj opakowalo. — Gíný 
spokk spořádal w« prospěch dobsočinnýxh ústawft wyra- 
ienj, na zpAsob středowěkých turaagj, a driel ge minulý 
týden w prostranném gexdit^ti p. hraběte Waldsteina. Zna- 
sneoiU byla pjti tom gesdc& ohraJUiost, pěkné uspořádánj 
a malebné iatstwo. l. 

Z Plzni. Swiilo zodiakálnj z gara 1848. Asi od 
.16. biesna b. r. widěti gest kaidéko wečera k osmé hodi- 
ně na gihoxápadnjm nebi dlanbau swětlan praahu, kterái 
od mjsU, kde bylo práwě slunce zallo, iikmo nad obsor- 
jDJk wystupugjc, přjmočámě k neygasněg^j stálici, Siriowi, 
Čelj a práwě pod sauhwězdjm Oriona se končj. Sjřka gt- 
gj rowaá se ijřce duhy, k obsomjku sdánliwě se stenčugjoy 
kdežto se w mlze tratj, Wbudy swětJem stegným, bledým 
a bezbarewným se ospačugjc. Opodál prauhy této, wýse 
na západ swjtj bicdťgasná záře, gcnž byla okolo 20. bře- 



Digitized by 



Google 



100 

sna uk B^^Úk, U plcdmity gj dtirjeeiii stjn pAtobi!/* 
Njnj wiak den po dni slabM gasnost gegj tak gako oné 
pranhy, a k dewáté hodině doo^ hasne. Wýgew tento 
nasirali pljrodoskunici twHíem zodinktínjm éili xwftetni" 
It^wým, protoie se w páso, w «imi inamenj nebeskA leij, 
aodiak neb iirjřetiýk ttaswaném> na oblose gewj« To «• 
•tiwá widjgen w rownodennj^ nikoli wáak kaidoro^ě, spo- 
čátku gaia a podatmay.a sice z gara po slunce sápadu, na 
podsim pak před wýchodem. P&wod swétlatoho potud ptjro- 
doskamci newyakawnali. N^Uřj méli aato* ie ge to obor 
ahineČDJ sám, geni welikan rychlostj odbéžnan, kolotánjm slun* 
ee apftsobenaoy na rownjkn slunečijm ai přes dráha semé 
M roatahnge^ w podobě sploátiU Čodky se auljc, a sa ěastt 
TOwnodennostiy kdefto slnnednjkneb ekliptika dosti wysoko 
nad obsornjkem leij, na semi spatřowán hýli m&2e. Dle 
sákonA Ijie powlechné dá se wiak dokázati, ie se obor 
slimečnj ani kn dráxe Dobropána, nercili ku dráse semnj 
newzUbuge,. tedy wýgewn tohoto pftwodem nenj. ProČei 
twrdj giaj, ie sáře sodiakálnj se aářj sewernj spijsněna gest, 
an také prauhy rosličných barew mjwá, gako ona % mra* 
4iDtL nad obzorem sewywinnge, a někdy ksewem se uchy- 
Ingc w opnwdiwau záři sewernj, Čili swědo poUmj pře- 
cházj. Wýgew letolnj wlak nesrownáwá se s náhledem 



tjmto; neboť nenj we swědc tom nikde posorowati ani 
rotličných barew ani postupn na scweru, nébri widy steg- 
ně, tiée, hieděgasně tcntj^i směr proti slnnci taahowawaj 
prauba ona wždy rownobéiné s rownjkem nebeským, s u- 
chylkau giinsu ss 12^, záře pak w podobě gehUnce roz- 
plynutého, gehol základ na obzomjku mezi rownjkem a obra«* 
tnjkem raka stogj, týmě pak iikmo ai ku Plcjádkám sahi. 
Gest to tedy zagisté swětlo průwodn sluneěnjho, ne elek- 
trického, a oswjcenjm wyžájch wrstew widuchu zplozeno 
še býti zdá, .gegíchi pablesk proto gen za ěasn rownoden- 
nosti widěti gest, ie w létě přjli* dlanho zoře trwá, wnji 
se pablesk ten tratj, w zimě pak slunce welmi njzko zapa- 
dá^ takie pablesk ten sotwa nad obzomjk wystupuge. Tjin- 
to způsobem snad by se tikat tento powlechně wyswětliti 
dal, co se oné podobán neurčitě rozplynulé sáře dotýěa. 
Odkud ale ona zwláStnj přjmočámá prauha, nesnadno gest 
se domysliti. Podobnať gest owiem praáLám, gakéi widě- 
ti, když paprsky sluneěnj mezi mraky pronikagj, neb kdyi 
gak lid řjká, slunce wodu táhne, uké s mraěna bfji ob* 
aomjka wycházcti se zdá; ie wlak Uto pronikánjm papr- 
sků skrze mračna se nctwořj, patmo z toho, ie poloha 
swau na obloze gti po osm dnj bez proměny zachowáwá^ 
ani dálkau od mračna se nerozliřnge, uk gakoby se stáli 
i^usiloy kdyby toliko otworem mračen paprsky promkaly. 
Že se ncgewj každoročně úkaz ten, snad odtud pocházj, 
poněwadž býwá powětrnost za Času rownodennosti sijdka 
uk pfjzniwá a obloha uk čistá gako zpočátku gara leto- 
Injho, kdeito od 16. března wáecky dni, a swláitě wečery 
wygma 19. docela gasné byly. 



Mjsto náwéštj o Kwétech. 



Minuly týden se«lo se několik přátel na weřegném 
mjstě, — byla to kafjrna, hostinec, čjtárna, co se komu bes 
porui»eňj wlasLojho krasocitu Ijbj. Po stolech ležely nowi- 
ny a časopisy rozličných gazyků — na prwaj nebo poslednj 
stránce bylo křiklawau literau tiltěno pozwánj k předpla- 
cenj na pigAtj Čtwrtletj. 

Wogtóch, nawžtjwiw otio mjsto poprwé, začal se me- 
zi hromadau těchto dennjch wýrobkú litcrámjho průmyslu 
probjrati. Wyzwáněnj a wytrubowánj o hogoý počet od- 
běratelů starostliwých redakcj welice ho bawilo. Nebyloť 
gednoho časopisu, který by se nebyl rostaucj přjznj obe- 
censtwa a stálým přir&stánjm předplatců wycblubowal — 
tudji i dokonalostj swých článků a wýbornostj swého 
směni py£nil. 

»£yhle, tuť gsau také Kwěty ! zwolal konečně. Dí- 
wotwomé nebe! Tedy se giŽ nade Kwěty také na weřegná mj- 
sta dostáwagj — ačkoliw řemeslu swému auplně neroznměgj. 
O welikánský pokroku dewateoáctélio stoictj l« 

»Gak to? gak to?« wygel kwapně dobrý přjtcl wy- 
dawatelůw. vProč by swému řemeslu nerozuměly ?« 

»0 swatá prostoto !«< zwolal* Wogtěch. »Podjwfey se 
na německé Časopisy — na diwadelnj, na neděloj, na rannj, 
na Humoristu a gak se w^echny ty plátky gmenugj — po- 
djwey se na francauské a gine žurnály — a pozorug gegich 
zwánj, oznamowánj a hlučenj! To ge slibů, to ge medem 
okolo iill natjránj ! IÍeynowěg£j, neykrásneglj powjdky — » 
jyowčku prahne mozek, kdyi gc potom Čjtá, — neyrychleg- 
ij, neygislogsj zpr.iwy a nowinky — Člowěku zaléhagj uái a 
zapadagj oči, když ge konečně slylj a widj, — wdecko ney- 



lepáj a neykrásněglj slibuge takowé zwánj ku předplacenj 
— a w tom zůstáwagj Kwěty geátě tuze pozadu \ w tom ne- 
znag] gestě sw^ho fortele — neuměgj garmarečiti — - slowem, 
neroznměgj swému řemeslu. « 

»Také toho nenj potřeba,ic odpowěděl druhý. »Wěe 
dobrá se chwálj sama schau.u 

»Ahá! slyšjteho? Togekowaný Kwětysulu ozwal s« 
tfetj, kterýi rád wsemu odmUawal — gen aby odmlao* 
wal. i>Ten se poLě.šj kaidau, i sebe sakmělegvj snětwičkau, 
gen kdyi mu gj Kwěty podagj.ic 

»Prosjm tě, podjwey se díjwe na gazyk, netli tako- 
wé hlanposti s něho sfaukneě,i( řekl druhý. «Že gsem^ 
dle twého ostrowtipu, Kwětysta, tjm se chlubjm. Proč bych 
nebyl přjtel wěci, wedle njito u nás nic lep»jho nenalé- 
zám ? — w njito řjkage na kaidé stránce užlechtilé snaže- 
nj po gistém, pewně wytknutóm> rowněi důležitém, gako 
pěkném cjli nacházjm ?« 

»Oho, pane Karljčku!« usmál se čtwrtý, brcyle si 
na noscyčku urownáwage. »Kdybyah tě neznal, řekl bych, 
ie gsi wydawatelůw náhončj a redaktorů w přjmčnjk. Pč»- 
kné scliopnosti k tomu aspoŮ progewngel.« 

))A kdybych tebe neznal, « rozhorlil se poněkud sta- 
tečný Kwětii obhágce — )»řekl bych, ie gsi kus pociiwého 
čtenáře a sprawedliwého obecenstwa. Wjm ale, ie nem/ii 
k tomu pražádné schopnosti. Ne, me I — proto nemusjě 
swé skýlka posslrkáwati — gá ti to powjdám we w«j dobro- 
tě. Powcz ty mnř. také tak, co se ti na Kwětech ncljbj?* 

»0h I — to by bylo mnoho reči!ff 
(Dokoiié«nj.> 



ČMopi* l«ttto %rf(4ásj vr« itřftda • w •okolo po p41orlje1i ; kaiaiii énAw •t^da pH^áwá •• p41«rchowá prjloha. PMplirj 
léu 49 kr., wo knihkupectwjch na půl léU 1 xl. 96 kr., m c. k. poitéch pAU. t sL S6 kr. ^tř. 



•• T^rydawftlelt ■• 






Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



•! 



Kwěty. 



HirodBJ zibawnjk pro Čechy, Horawany, Slowáky a Slezany. 



Čjelo 26. 



1, duhna ÉS43, 



10. r. béh. 



ořský laapežnjk. 



Novdla. 



Neapole spala. Noc^ mocae wládná sokyne 
blahoděgného dne, obložila geg rauskau nUčenli- 
wého potichu a činutagaé černoty. Přjstaw, na- 
plněný ondy noc obžíwugjcjm locfstwem, zaugj- 
mal nynj pauze několik lodj, tichách a zasmuší* 
1} chj gak se zdálo, gako mračná, potměšilá nebe* 
sa, gežto wěstila bauři. Bylo ta{{emno, teskno a 
mrtwo; nezkušená, gemněcitná duše bylaby se 
zděsila,* magjc pohraužiti se do rozmyslů úzko* 
stliw}'ch a žasnjfch, gegichžto saučin bjfwá pod* 
hljdawá bázeň o žiwot. 

Nábrežeň Sta Lucia byla neobyčegně opu* 
stěna, prázdna žiwaucjch tworů ; gen zde onde 
ležel pod stinném poradjm stromů spánku odda- 
ný lazzaronc. 

Wjtr, wana z pošmaumého seweru, zdál so* 
bě poznenáhla dobywati we spolku mračen wět- 
šjch sil, gimiž rozněcowal hučiwé wlny proti 
Upěněnému břehu a zakotwen;fm lodjm. 

Náhlej ze strany břehowé, zazwučj struny 
mandoliny; prudký byl gegj akkord, gako wjtr, 
genž ho wůkol třesawe roztrušowal. Na nábřežj 
seděl herec. Černé kadeřawé wlasy geho poddá- 
valy se wolně teplaunkému wanutj, genž mu ob* 
létáwalo bledau twáři, pozdwiženau do temné> 
mořské dálky, kamž taužebně měřilo dalekohle- 
dem oko ^eho. Gemu po boku stála osoba wztý- 
čená a též hledjc namáhagjcjm napjnánjm zraku 
po pěnawé hladině. 

»Monsi||^re, byloby lépe gjti domů,« pro- 

«ft|ptato.^Bedjcjmu a Ijně přegedauc prawi- 
bličeg^ zazjwla. 
Mfl^olli^ta pohlédl naň zrakem gewjcjm 
málowážen] ^Káklebek. — sKoho to očekáwás 



/y ?« táže se lio. — »Fregattu páně Dolciniho, otce 
wašeho," odwětj stogjcj, 

»Ty očekáwáš toliko swého pána, gá oecc,^ 
mluwj mladý Dolcini ; Dwelký-to odpor mezi gmé- 
ny, welký-to rozdjl mezi trpěliwostj. Otec ? — 
znáš-li man po něm tauhu, kolugjcj w knvi každé 
mé žjly? W třinácti letech widěl gsem ho gen 
třináctekrát, pokaždé při záři mé nočnj swětlošky 
anebo docela w temnotě mého přjbytku, kamž 
maně gako plachý, podezřelý stjn ke inně wstau* 
pil. Nepochopitelné gednánj ! — prawj mi rozum 
a tresce ho podezřenjm. Kdo ge? — kde ge? — 
Srdce, prázdné lásky dětinské odpowjdá: Djtěti 
swému cizinec! — A ty starce mi odpowjdáš?« 

sSIciliánský kupec, « řekl Carlo nesměle, 
ani se naň nepodjwage. 

sPodiwno !« zwolá mladjk. i>Sicilie má ot- 
Čina, otec mohutný kupec, w šestém roce mého 
stářj pošle mne s tebau do Neapole a — wšeho 
loho účel ge mi neznámý 1« 

9 Oddati se studijm — « 

dSuIo se mými náhledy, man wůlj,« odslo- 
wj Dolcini. » Ostatně nepozorugi nižádnau po- 
djlnost w žiwot můg kromě roCnjch peněz;—' 
na gediné znamenj otcowské náklonnosti pama- 
tugi se w okamženj mého odchodu ze Sicílie — 
muže wšak býti,' že mě pacholetské mé oko ten- 
kráte klamalo ; matky gsem dokonce nepoznal — • 

» Umřela při porodu, « prawil sluha Carlo 
a obrátil se k moři. * Zdál se rozmeyšleti. 

•Tagemnosti, anebo — Carlo, kolik oznamo- 
wala teď wěž?« — Starec neodpowjdal. — » Car- 
lo!" — »Sígnore?« — »Kolik ge hodin ?« — »Ne- 
wjm; pro wjtr nemohl gsem zaslechnauti , ^ ale 
dle mého wypočjtánj může býti as — Myž gste 
opauštěl donnu Eugeniu, bylo deset, a nynj bude 
snad půlnoc — * 

A wšak mandolínista, Alexio Dolcini, riepo- 
dáwal wjce slowům těmto smyslnifto slechu, ge- 



Digitized by 



Google 



102 



ho duch zapolétnul w obor widinního žitj, kdež 
se djwal spanilostem milenky swé, newyrownateI« 
né Eugenie. Myslilř. 

uJEugenia opětuge mu lásku stegným plame- 
nem, stegnau wjrau — obadwa spautala podobnost 
mysli, rov^noletá obraziwost, otewrené, pobla- 
flem netklé srdce. « — I pleše Alexio uwnitř — 
zivrýf sladký lah pousmánj wět^j ples tento ; než 
— » Milost gegich negde chodem zřegm^m, po- 
wolen^m — giny, saumíl geho drzegšj, uplatil dů- 
kazy známěgšjho rodu a w^^nosněgšj mohútnostj 
otce Eugeniina a on byl zastjněn, oslyšen, « — Zlo- 
bná wášeň rozlila se mu we wšech žilách, ruka zkře- 
čowatěla, uchopila prsa, a mandolina swalila se na 
zemi. Wstal. — »Geště dnes musj mi podali swě- 
tla!« zabauřil do kwapného wanotu wětru; »negí- 
stoty, pochyby o rodu — bezámyslne otcowy ná- 
wrhy mohau mru a gi zkaziti. — Dnes připlawel* 



I Bowého českého románo. 

(DoJíonČenj,) 

• 

»Gá ho tak dalece neznám, wjm toliko, ze 
se rádi hohcUostj a ohebnoslj geho wychlaubáte; 
ale zanedbán tak dáwnj^ čas — gak by mohl ke 
wšemu tomu stačiti ?« 

•Kdyby ale předce stačil — a kdo ho nezná, 
nemule mu práwem ničeho upjrati 1 — a kdybych- 
me wšechny wámi uwedené požadawky ku wše- 
obecnému wzdělánj měli: mysijte žebychme s če- 
skau blawau a Českem gazykem tak dobře k oněm 
H^fiinám swětské blaženosti doběhli, které gste 
práwe tak horli wě w Německu wychwalowal?^ 

»To se samo sebau rozumj.« 

nA snad by chrne pak onoho žádaucjho cjle 
geště dřjwe dospěli, než kdybychme na úplné po- 
němčenj čekali ?<> 

nNemohu*zapřjti, že mám přirozený gazyk 
za ncywhodntgij\ ba gediný prostředek k hrzkénm 
a gUtévMi wzdilánj národu,^ 

•Proč tedy proti němu horljte? — proč nám 
bo nepřegete ? — proč mu nedáte wule a prosto^ 
n^ aby se w úplné sjle swé rozkládati a ze 
zdraw;^ kořenu zlaté owoce přinášeti mohl ? -^ 
Proč to našincům za zlé pokládáte, když w něm 
k lidu mluwj, a neyvirhodněgšjHp, ba gediného 
prostředku k brzkému a gistému wzdělánj náro- 
du swóho ui||nigj? Proč sám s tjmto poznáajm 
ncpowslanete, a šlechetný syn slawného domu ce- 
ll 




ského, ruku ochotnau ku pomoci newztáhnete? 
Proč nás odkazugete na nemožné poněmčenj ? — 
Deyte nim gen^ oc dobry, tichj, wěrný, ale i by- 
strý, dúwtipný a pilný národ prosj, a brzo geg 
na onom stupni wýsosti lesknauti se spatřjte, na 
kterýž nám ttynj gako na wěc nepřjstupnau uka- 
zugete.« 

W tom se zastawil kočár a učinil prjtrž w dalšj 
rozmluwě. Byloť na mjstě, kde se obědwati mělo.- 

•Bravo 1« zwolal Pedrazzi zaslechnuw tuto 
nowinu. »Wy budete při chutí od samého gazy- 
kem tepánj, a gá mám hlad ze samého ušj nata« 
howánj. Parbleu I byla to krwawá ianváika ! Gá 
se gendiwjm, že gste při tom krupobitj ran ge- 
stě bez úrazu zůstali. Mně bylo gakobych četl 
pikantnj článek w něgakém powěstném žurnále. 
Po gjdle budu prositi o pokračowánj.« 

Ale bogownjci neměli, anebo alespoň nege- 
wili odpoledne tuze welkc chuti, nowau seč po- 
Čjti. Gesti to wůbec skoro wždy wěc nemožná, 
anebo alespoň pokaždé špatně wypadne, když se 
lidé úmyslně k interesantnjmu howoru připrawu- 
gj. Himo to bylo mei^i Jarosiawa a Swobodu ga« 
késí chladné napnutj wstaupilo, tak že mezi nimi 
takořka žádná rozpráwka dařiti se nechtěla. Tjm 
žiwěgi počjnal si Pedrazzi. Onť widěl a cjtil 
mezeru mezi sw) mi saučastnjky, a čilý duch geho 
finažil se wšemožně, aby gi něgak wyplníl. Wy- 
prawowal i wybjzel k wyprawowánj, wyptáwal se 
na okolnj mjsta, bylť wšude očima a gazykem, a 
prwnj také w dáli na pahorku z i*7sokých topo- 
lů štjhlau wjžku w slunečnjm lesku strměti zahljdl, 
kterauž mw pak Jaroslaw za cjl dnešnj cesty po- 
znamenal. 

»Ge-li možná ?« zwolal Pedrazzi. »Ai, tedy 
mi buď giž w dálce pozdrawena, wjžko piechowá, 
w njžto můg Karel gako newinné pacholátko snad 
wrány wybjral. — Gá se ti musjm přiznati, Carlo 
mio!« mluwil dále, •že se gako djtě na rodinné 
mjsto twoge těšjm. Gesti to poneyprw, co zámek 
wáš uwidjm, a předce gest mi, gakobych měl me* 
zi staré, dáwno newjdané přátele wegjti. Nepa- 
matugi se, žeby mi bylo srdce kdy tak silně kle- 
palo.* 

• Snad ani, když gsi po letech áo wlastnj 
otčiny přicházel ?« usmál se Jaroslaw. 

• To gistě ne!« odpowěděl zpěwák s polo- 
utageným wzdeche^n* a lehýnký j^j^ček přeletěl 
mu přes Čelo — »nebof gá gi oiKwéhď^a3|fc 



letstwj geště newiděl. Matku gsem qtfnal- 
můg otec, ten dobrý člowjček, l:u|^ s^l giz ta- 
ké práchniwěti. Wždyť gsem giž ^íro zapomněl, ^, ^ 

Digitized by VnOOQiC 



103 



gak se moge otčina gmenuge! A w5ak — nechme 
dnes plačtiwjch ^pomjnekl Struny srdce mého 
gsuu naladěny k weselé pjsni, a z neylúubsj hlu- 
biny duše pošlu gi na božj swetlo^ až dum otc& 
twych twářj we twář uwidjm.« 

»Budtt t toho mjtí welikau radost,* odpowj- 
dal Jaroslaw ; »ale newjmj kde k twému zpěwu po- 
sluchače seženu — a nadarmo tak drahami per- 
lemi> gako twé tóny gsau^ plýtwati^ bylaby wedná 
škoda«« 

•Toby byla — to ge wěe gistál a dokud swět 
tak dalece nezmaudrj, aby swé trwagjcj zlato za 
naše pomjgegjcj perle newyhazowal^ nebudu gimi 
také pleytwati. Ale což potřeBúgeme posluchač- 
slwo I Negste zde wy dwa 7 Nenj tam twůgotec?« — 



StarodáiriiJ irogenské zřjxenj mést 
pražských. 

CPobaéowinJO 

G^k2 médie se obce ku přchijdce segdau, od té chwj- 
le wstaupj u wogenské iřjzenj. Ta neýprwé konáelé a sau- 
sedě gedné každé čtwrti magj ze sebe budaacj irogenské 
spráwce, Čilí oíHcjrj té čtwrti swoltti, \oúi heUmana, se- 
tnjky, podesitQJky a desátnjkj, též praporeČnjka (čilí fen- 
dri«;ha), kterémtt i hned koranhew čtwrti k opatrowinj ode* 
W7.(lána býti má. Na koho xwolenj pHgde, má ten úřad 
bes odporu pHgmauti. Potom se wjidbní podle naijzenj 
beitmana a oflicjru w áiík postawj, abj gména gegich w po' 
znamcnáDJ od zvrláátnjho k tomu si-jseného pjsaře uwedena 
byla napted beítman a officjH, potom ostatnj wogsko, 
w kterém kdo padesátku neb roté a pod kterým ofiícj- 
ťem státi bude, s udánjm o gcdnom každém, ge-^li use- 
dly aneb neusedlý, hospodář Čilí Čeledjn, a s gakau sbra- 
nj se chce postawiti. To když wjíechno spořádáno bude^ 
magj wlickni hehmané se Čtwrtčmi swý-mi pod praporci 
fitrlinauti se na námčstj sUroméstském, kdež za star^jch ča- 
s&. když do pole mělo wytažcmo býti, Čtyry slaupy uko- 
pány býwaly, a na nich korauhwe čtwrtj sUrom£stských za- 
raženy. Tu magj se wSjm lidem swým přjsabu učiniti purk- 
mistrům, xaddám, desjti saudcům a starej m obecnjm irjíech 
třj mčst pražských a tak w«ickni sobe wespolek sljbiti: »že 
w čas nastalé potřeby wSkkni proti nepřátel&m naáim při 
Bobě wémé, npřjmné, stále až do neywětdjho přemožen] 
státi, sebe, manželek, djtck a stjil3efiw swých a tak této 
celé obce, gakž na dobré a poctiwé lidi náležj, s pomocj 
Božj zastáwati a chrániti chceme, k 

Od této ^Jeliljdky a pijsahy iriickni sapsanj magj* 
ku každému danému snamenj pohotowě býti. Gakž ne- 
bezpcčcnstwj nas ane a na buben pokřik čili lermo ude- 
řeno budel ^^ d>ic nd>o w noci, má geden každý, hned 
wíeho na straně zanediagc, na to mjsto, které kaldé Čtirrli sa 



mjsto pokřiČné Čili i»lermplac« wykásáno gest, pospjSiti. & 
lermplacy tyto se pokládagj : týnské Čtwrti před mincj, míkn- 
lááské na staroměstském náměstj, haweUké na uhelném trhu, 
lindhartské u mostu; w Nowém městě : Čtwrtí zderasské před 
radnicj nowoměstskau, jítěpánské na koňském trhu bljže 
brány před domem Tnrkowic, jindřiáské před domem, kte- 
rý od starodáwna naswán Masopustowic, petrské před Ku- 
kljkem(?); w meubjm městě pražském na náměstj malo- 
stranském před radnicj. Na U mjsU přigjti má každý 
9 tau zbranjy s kterau se zapsati dal, gsa olowem, prachem 
a ginými w^emi potřebami dostatečně zásoben. Neybliž^j 
tři desátko wé magj se k praporečojkowi každé Čtwrti po- 
stawiti a geho 8 korauhwj čtwrti na letmpiac doprowoditi. 
Tu má gedenkaždý we wiem podle w&le heitmajia a dra- 
hých oifícjr& poslušně se zachowati, kami oni nařjdj, a ce- 
lým praporcem neb gtstým počtem, odděijc se od praporce^ 
táhnauti, wůbec wle Činiti, co oni k ochraně a bráněnj 
měst pražských za dobré uznagj. Heitmané pak magj lid 
ajikowaný tak dlauho pohromadě držeti, pokud nebezpe- 
Čenstwj trwá, a eeg prwé newypauStěti, až by od purkmi- 
stra a konáelA, té chwjle na radnici každého města pospo- 
lu sedjcjch, poruČenj měli. 

Sebráni w áik magj zanechati w^elikých křiků a zby- 
tečných rozpráwek, obzwlájítě pak oplzlého mluwenj, lánj 
aneb s ginými se-waděnj; též zbytečně stijleti aby žádný 
nesmď, leč když heitman a dmzj officjři rozkážj. Nepo- 
služnj a wý-tržnj magj od před sta wených skutečně trestáni 
býti. Také napomjná nález konjíelský, že na poctiwé mě- 
áfany sluáj, aby w tak wážné přjpadnosti střjzliwi byli; 
protož aby žádných nápogft za sebau, gakž obyčegně nékteřj 

činj, nositi nedáwalL 

CDokoBJenj.) 



DOMACJ KBONIKAe 

z PRAMT* Prwfií ahwUmie konservatoría pražské*' 
ho 19. března w sále plateyskcm. Wřelá byia taužebnost 
obeccnstwa slyšeti nowau dwogsymfonií Spohrowu pro dwa 
orchestry, naswanau: Pozemské alozské w Ziwotč lidském* 
Skladba slawného mistra hudby magjc wyznačiti sápor a 
konečné wjtězstwj wěčného nad wážněmi wezdegdjmi, se- 
stáwá ze třech sad. Prwnj ge nadepsána dítstwj a maiu- 
ge w adadžu a alegretu gehp newinnost; druhá ge dobo 
fiámziwoětf člowěka uchwacu^cjch a wcčnosti geg odci- 
zugjcjcb ; tře^ gewj nám wftlfzsfwj hoiského, an blahý ibjr 
nad pozcmáfany se sná.^*. Prowozenj bylo wýbomé a di- 
rigent F. Skraup zasluhuge neobmezené pochwaly, oswěd- 
čiw tjm slawně, Čeho w prj hodné době dokázati gemu mo- 
žná. Hodj-Ii se tento filosofický předmět zcela pro hudbu, 
a možná-li úplně k wytčenému cjli doraziti, o tom wýslo- 
wný saud pronésti nám nepřisluáj. Přjsnj a upřjmnj saud- 
cowé nechtěgj řjkage s barwau wen, ale na očjch gim wi- 
děti, že trochu pochyb ugj. — Uwertura od W. Benctt- 
Stenidale )Xesnj 'Vyjlau ge milokrásné djlo nowěgsjho wzo- 



Digitized by 



*y Google 



104 



ra. Cb. Stark hrál na Hansi e koncert od Maysedcra ku 
wíeobeonó spokogenosli. Skladba MozarLowa pro 2 oboe, 
klarinety, rohy a fagoty byla \r dobrých rukau, cwičcnci 
Řepka, KoDnemann, MauermaDn, Farnjk, 6ott\YaId, ThieLe, 
RossI, Husa prowedli gi wyboraě. P. F. Goldschmidt po- 
dal nowau uwerturu nUwjUnj garaa, w njito city probu- 
zugjcjho-se gara malowati se snaij. PSkný wýtvror bohatS 
nadaného ducha zjskal hlučnau pocbwalu, a každý nestran- 
ný radowal se nad učiněným pokrokem geho. ^ 

Z Plzně. SwmozodiákAln), (Dodatek.) Práwfi pKchá- 
zegj zpráwy, Že ona pijmočámá swétlá prauha, gižto gscm za 
twIáStnj paprsek záře zodiakáln}-, ^ý^e k západu widitelné 
držel, swStlu tomu nepHnáI«Žjj nébri welikánská kometa gcst« 
I zde gsme sice gti zpočátku widitelnosti prauhy té saudili, 
ieby to wlasatice b3^ Biohlaj nesnadno iráiak bylo urČitS 
gi za takowau uznati, an při nj žádného swětJeg&jho gádra 
pozorowati nebylo, awláitč pak proto, že gj pH stegnó 
wždy poloze na nebi den ke dni pořád swčtlosti ubýwá^ 
a že gcaté dlauho před západem swým ividitolná býti pře- 
6tá>Tá, gakoby zponenáhla byla zhasla. Tak byla k. p. 
wčera wočer (25.) mnohem slabájho swStla než 20. a 21., 
ačkoli zdánliwá weyáka a dálka gegj nad obzorem gen o 



málo se zmenšila, ona as 26, tato as 40 stupilfi o hodinfi 
osmé obsahugjc. R hodinS 9. giž docela se ztratila, ačko- 
li konec gegj gcátě přes 20** weybky, flélka pak nad obzor- 
njkcm as 30" vrynááeti musila. Záměr gegj po celých osm 
dnj patrně se nezměnil ; ^í^y gestě pod sanhwězdj Oriona 
(do zBgjcc) dosahuge, od gebož neygižněg^jch dwau hwvzd 
(^ a Rigcl) skoro s nimi rownoběžně přjmau Čárau až k ob- 
somjku se wztahuge. Gen o málo k gibo wjce ucbylowati 
86 zdá, an konec gegj nynj ku ^ bliž^j, od Rujelu wsdá- 
leněg^j gest, od rownoběžnosti gižněgi se skloíiuge. Ze- 
irnibněgjíj pozory hwězdářské, zwlájítě z gižných zemjý ná< 
o waíem tom lépe poučj, kdež wýSe nad obzoinjkem stogj 
a ostí-egi pozorovati se dá, nežli u nás možno gest, an ade 
počátek gegj, genž by gádro obsahowati musit, nynj giŽ 
k sedmé hodině pod obzornjk zacházj, tak že ho w gasné 
gestě zori dokonce widěti nenj. — Wlastnj swětlo zodiakál- 
njy tak gak we zpráwě předešlé popsáno bylo, potud geátě 
w každý gasný wečer se ukazuge, w mjstech prawého zá- 
padu w podobě bleděskwaucjho gehlance neb troggelielnjka 
neurčitě rozplynulého šikmo nad obzornjk vystnpngje a 
ápicj swau až přes Plejádky se irztahugjc. 
Dne 16. břvsna. SmtUna. 



Mjsto náwéštj o Kwětech. 



(Dokoaieiij.) 



»Tío tedy gen mlnw — co mkl proti RwSt&m Pic 

nXcn ti toho povrj ia smál se giny \ uwždyt ge ani 
nečjiá. Podjwá se na titule článků — potrhne nosem a 
auáklcbně ge zas odložj.N 

»W^ak ge na tom dost; ptáka pozná Člowěk po<* 
dle poij.« 

))Nu, tedy kdákey! — nem^ tak dlauho a spusť! — 
Wždyť můžeme gednau mluwit — co na srdci, to na gázy- 
ku. Mluwte hoái !« — 

I mluwilo se tedy pro et coti fro — welmí strakatě. 
Zde to následuge w pauhém wýlahu.— 

I) Předně to nenj dobře^ že wycházegj Kwěty po p&l- 
arsjch; vždyť se do toho nio newegde.a — - »SioŽ tedy po- 
každé dwa pňlarchy dohromady a mkí toho wice, než kdtf 
gindify ano wjce, než kterýkoli časopis za tak lewné pe- 
• njze. PuUrchy gsaů práwě ta oeylepjj Časopisecká forma 
— gen žeby měly Rwěty asi 3- nebo 4kráte za tcydcn 
wycházet.« — »To ge prawda, aspoít by to pak nebylo 
\rSccko tak rozkau8kowané.(( — »To nic nedělá, a gá také 
žádné rotkanskowánj newidjm. Wétáj práce přečtu kdyi 
gsau celé pohromadě -— a wlastnj časopisecké články nebý- 
wagj tak wdiké, aby se tuze dlauho wlekly.« 

»Ale .powjdkya — ni, co pak ge do powjdek!«í — - 
>»0h prosjmf powjdky gsau mi neymilegáj.n — »Dey si 
pokog! škoda papjru. Rwěty přinájegj sice dobré wěci 
toho zp&sobu, to gim i nepřjtel musj připustit — přede by 
toho ale měly nechati a samau domácj kroniku přinášeti. « 
»Kedopau^těg Bože! ^* na tu se ani nepodjwám.* — »Tak? 
a což pak ge prawýs hlawtý žiwel časopisoctwa, nežli prá- 



wě domácj kronika — as ohledu toho mohan se Rwěty 
negen se wíemi našimi, ale i s cizogazyčnVmi časopisy mě- 
řiti. Ale Čj9ti se musj kronika — negen prohljžeti; pak se 
dá úsudek pronésti. « — »Gá bych měl radij stálý Swěto- 
sor. Clowěk také aspoň do ciziny nakaukne.n — »Genom 
ne Swětozor! — wždyť máme skrownčho mjstcčka pro wla- 
stnj záležitosti, ic 

uTaké bych nepřigjmal žádné Článečky polohopisné, 
suché ohledáwánj starožitných památek. k — »Auha! toť by- 
ste musel ncypotřebněgsjho poznánj se odreknauti — ne, 
ne! práwé takowé práce magj weliké puwaby; ale..«ct 

i>...něco gináio mohlo by se wy nechati ?« přegal mu 
řeč neypowážliwěgsj ze wjech ; — »nenj-li prawda? Siowera, 
pro kaZdého by se měl zwlAihij časopis wydáwati; neboť 
fftdiný to nedokáže, aby tak sirakulému čtenářslwu, gako-^ 
wé naše Rwěty magj, we wšech Částkách wyhowěL Wy 
dawatel dowedl mnoho, když máge pewný a doslogný cíl 
před očima, alcspofi střjdawě obeccnstwu zadost učiuj. Co 
se gednomu neljbj, ijbj se druhému; gá bych wám powě- 
děl prjklady, že gistj lidé redaktora pro wěc haněli, pro 
nižto gcg zase ginj pochwalau o&ypáwali. Kcsudte dle 
gednotliwých Čjsel ; — wezměte celé čtwrtletj — i wjce do 
ruky, prohljžegte, skaumeyte, porownáweyte a pak — pro* 
mluwte. Zatjm ale 

předplaite^ 

a buďte ubezpečeni, ie wydawatel ničeho nezamešká, čjm 
by dle naíich okolnostj — to si pamatugte ! - pljzeň sw^cb 
denní rostaucjch odbjratelů udržel, k 



Dneínjm čjslem skorU-uge se 1, Hwrtluj tohoto časopisu; na 2hé se předplácj 48 kr. stř. 

ÓMopU U»t9 wycihisj wt rtřeau a w sobotu po pdUrljeh » Uidan ^ruhata •íHAn pfUÁwa to pAlarchowá 7'globa. PredpUrj a« u wvdawuele m ( 
léU 48 kr., wo knihkupertwjeh na pAl léta t bL 36 kr., ua c. k. po«i«cb pdll. % si. 36 kr. siř. 



Wydáwánjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnjzábawnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



qslo 2r. 



S, dwhtta MS43* 



10. r. béh. 



ttaj české, matky české! 

Slib si dejme a w něm stftgme: 
Pro blaho swé drahé wlasti 

Wáíecky sjljr obétugme! 
Keeen muž bud hrdý na to, ' 

Že dá w«ecko pro swau wla«t} 
Wsb&ru, ieny ! my též chceme 

Na oltář swau obét klást. 

Mui, ach, ten má meč swfig ostrým 
Ráme, sjlu -^ mni má wáecko ) 

Ale autlá, slabá žena 

Gen swé srdce a — swé děcko. 
DjtSl — toto gméno sladké, 

Zené ndl>em daný dar, 
Matky I neydraijj co máme, 

Deyme wlasti w gegj sdar. 

PrwBJm slowem licbotiwým, 

Prwnjm sladkým celowánjm 
Český swnk gím w duii wlcgme 

S wřelým wlasti milowánjm. 
Gmenugtc gim skwné otce, 

Wylitan pro práwo krew, 
fteknéte gim, gak se xnowu 

Hrdé swedá Český lew. 

Ať a nioh arostan reci stata], 

Gako Ijpy, gako daubceý 
Ať s nich máme Břetislawy, 

Práwa hágce, slohy xhaubce. 
Ženy České, matky české! 

Gedíná nám bndíi slast, 
Wychowati naJe děti 

Pro tn slawnau, drahau wlast. 



lořský lanpežnJL 

(Poftradoti^áii;,) 

Cario zwednuw padlý nástrog, podjwal se 
k tntdémii obzora. 

»Wás se zmocfiuge přjrodaj* prawH obra* 
tíw se k prudkéiDii Alešowi; abude radnégí, ode« 



brati se domů— otec Dolcini sotwa se dnes gii 
dotkne břehu S. Lucie.*' 

»Sptwa?<^ táie se Sicilián* »tfeugi$ťowaIs 
mi pewně přjchod geho psanjm# w němžto prý 
sljbil— ?« 

aOwžem^ sljbil dnes doplauU do přjstanii 
neapolitánského^ nynj — « odwětj sluha » — než, 
tuijni, že népřiplawe.* — »Pro6?* < — * Snadně 
mfiiže geg pozdržeti* — »Pozdrieti — ?« — »Ně^ 
gaká nesnáze^ nehoda — « 

i^SantaMadannal^ zalekl se mladjk. »INynj te« 
prwa wyskytugj se we mně náhledy a důmysly o 
nebezpečnostech moře 1 — Nehody geg snad po» 
zdržugj; prawjš? nesnáze? Ano gsau nesčjslné 
na tomto žiwlu; a wšak -<— nehrozj mu i nestěstj, 
zkáza? nikoli ze strany moře^ anobrž — " 

vToho se neobáweytej* ponamjd Carlo, hořr 
ce se pousmjwage. 

a Což gsau ti nepowědomy prokleté Činy 
mořského laupežnjka Fioridonal geho ukrutné 
kbřÍ8tno8t7<( mluwil děsiwě Dolcini a ostře sepo« 
djwal do twáře Carlowy. Spatřil w nj úsměšek^ 

»Arci^ Fiaridono ge kořistnjk -^ gak se po« 
wěst rozplašuge — neyhrozněgsj^* mluwj gemni 
starec; »ale otci nenutU £ý/e nebezpečný.* 

» Nemůže 7 « diwj se gihoch. »Celé prostran* 
stwj mořské třese se před tjmto gménem-*— a 
oití— ?" 

nOtci — neužkodjI« domluwil Garlo, ache* 
chtot^ gako z hrdla ďasowa^ wywalil se z ust 
geho; 

Aleá učinil u tmutj několik krok& nazpět. 
Tato pewnost a gistota názwukuj genž spočjt 
wala we slowech sluhowých^ hnula celau geho my* 
slj ; tento diwoký smjch^ wyražený studenostj bez* 
podjlnau a Ihostegnau^ zapotřásl celau geho wnitř* 
nostj. — »Proč ne7« wyrazil z prsau hlas hřmo* 
tný a přistaupil ku (Su^lowi. 

Ten wiak byl wsemi smysly zakořeněn do 



Digitized by 



Google 



106 

gednoho předmětu, do gedné tečky na wodnjm 
obzoru. Nepohnutě hleděl skrze dalekohled w dě- 
giště mořské. 

^Monsignore — Alexio\^ mluwil Carlo hla- 
sem, dušeným děsnau tjsnotau a krečowilě pogal 
ho za rameno. . TenGo n24)ial zrak. 

Rozsáhlý obzor, byw potažen snědočemýmí 
chmurami, náhle se rozswětlil. Rozohnil geg po- 
žár korábu, gegž bylo widěti na neywzdáleněgšjm 
stogilti. Giná loď nacházela se u něho. Hru- 
zyplné okii lidskému bylo gewistě na lodi zňaté. 
Lid ztrácege každým okamienjm pod nohau pe- 
wné pudy, utjkal se, hnán zaufalstwjm, na pokrag 
potud uchráněný; tu lomě rukama, kleče awrhage 
se nešťastně — nesmyslně na podlahu, zdál se pro* 
šiti druhau loď o milosrdenstwj a pomoc* Pewně, 
neuprositelně stanula tato. 

•Fioridono, smilugsel* chtěl zahřjmati Car* 
lo do dálky, ale hlas g^ho proměnil se w chrá- 
potný sept. 

wMilig otecl« zwolal wyděšeně Alexio a chytal 
se těla sluhowa, by neklesl, an geg obstjrati po6j* 
nala mrákota záwratná. 

•Mlč, nešfastnjku I* mluwil Carlo skrze zu- 
by, neporozuměw ginochowi, a nemilosrdně gjm 
potřásl. Několik okamženj zapomněli hleděti na 
moře. Dychtiwá žádost ge taiu opět obrátila. 

Hořjcj *fregatta wjc a wjce ztrácegjc swó 
gsaucností a lidstwa, stála nynj w úplném plame- 
nu. Geště gednau sepial na nj lid swých rukau 
prose o pomoc; geště gednau wrlil se na kolena 
před lodj meškagjcj, geště gednau wolal snad 
hlasem strašným o slitowánj a milosrdenstwj: a 
tršak loď se ani nepohýbla, stála tu gako necitel- 
ný kow, zaťatý do skály necitelné. 

»Což tam nenj žádných loděk?* diwj se 
I>oIcini. 

©Ukrutnjk Fiorídono ge o ně olaupih« 

Tu — stěžeň se kácj — koráb tone, a Alexiu 
přecházegj smyslowé. 

©Múg nešťastný, tagemný otec hyne I wetapo 
mé nadegi, po mém žiwotěl* aupj bledý mládec 
a klesá. 

vGjm hynau — on nehyne 1* 

•Nehyne ?« táže se Alexio žiwěgšjm hlasem, 
přeslechnuw prwnj slowo, a wztýčený zjrá opět 
po lodjch. — Wjtr zaháněl mračnau černotu, ob« 
zor se gasnil swětlem luniným. Bylo widěti sna- 
dněgi. Zůstalá loď, gakbysebylazpamatowala,zwe- 
dla se nynj k gine straně. Plawba gegj byla úprk. 

W tom zawznj rána z %ěla. 

Náhle — gako wíchřice letjcj z končin od- 



měny a pomsty •^- uhánj u weslowánj neyusilow* 
něgšjm giná loď za nj. Dělo odpowjdá dělu, rá« 
na padá za raqiau, plowe se o záwod. 

Prwnj, znamenagjc nepřjtelku swogi giž gíž 
w patách, zastawj. Strhne se bog. 

' Rány z kusu zbudily NeaploU. .Rybá€Í,loďařit 
weslaři, lazzaronl sbjhali se na stanéwišti. Molo 
(přjstawnj nábřežeň) a geho lodi opět obžiwly* 
Ulice Chiaja, StaLucia awšechny pomořské třjdy 
wábily k onomu diwadlu zbuzený lid. Wšechiiěch 
zřetel byl gcden, wšechněch žasnutj bylo gcdno^ 
g«daoho každého hlas byl: ^I^oridanos piraiaJ^ 

A ^ondoly w počtu nesčjslném pohybowaly 
se po hladině mořské w porůzném hemženj^ bez 
wšeho úmyslu, bez wšeho směru. 

Alexio a Carlo stáli posawáde osamotě. Pr- * 
wnj nacházel se w okamženj swého žitj nevpodi- 
wněgšjm, neynepochopitelněgšjra. Zwědochtiwosl, 
láska a weškeré přánj ulelily naň; negistota a 
předtuchy wáičily w duši geho. 

nCospétto di bacco!^ zwolá nagednau starý 
služebnjk a pohybnutj celého těla gewilo neywyš- 
šj stupeň hrů:&y. Dolcini wynaložil wšecku by* 
strost černých očj swých. Gedna loď — totiž lau- 
pežnická — wystrčila Vov^xAx^^k poddnj-st namilosU 
Gednohlasné, kwapnau radostj do powětřj wy- 
hauplé wykťiknutj lidstwa po břczjch následowa* 
lo tento prospěšný rozsudek. 

Wesla, gako udeřené elektrickým rázem, hnu- 
ly člunami, gežto u stegném směru těkaly k ge^ 
dné wýprawě. Lid rostl, hluk se rozmáhal, zwon 
hučel, obywatelstwo opau^tělo swých ložnic — 
panowala směsice plesu, užasnutj, očekrn-áuj, zwě- 
dochtiwosti a wSeobecného nepokoge. 

Tu zawzněla dwanáctá hodina. 

» Osudná hodina !<* zwolal Carlo hlasem, kte- 
rýž, nesrownáwage se s hlasy obradowanc láge; 
wyznačowal útrobu željcj a zděšenau. pWždy 
mu na perutjch černých přinášela pohromu a zká- 
zu I — Bál se gj, lušil zlé, nechtěl plauti — w po- 
slednjm psanj mi *to — « 

r^Santúsima Madonna! starce, co mluwj ga« 
zyk twůg7<( zhrozil se mladý Dolcini, popadnuw 
ho za obě ramena, a podruhé, tau samau napia- 
tostj swých očj gako poneyprw, hleděl mu do sta- 
robau wysmahlé tw^áře. Hledal snad w nj tágem- 
stwj. — »W psanj? — w poslednjm psanj — U — 
to — ?« opětowal důrazně. 

»Oh, bědal— -člowěče- nešťastný Aleši !• 
mluwj onen, udušuge slowa zaťatými zuby, udeřj 
se w čelo, klesne na zemi a do dlanj wetkne zbrá* 
zděný swůg obljčeg. Byl to pád, bylo to twAřenj 



Digitized by 



Google 



107 



rozumu AlcSowu nepochopitelné, Smyslowé gc- 
ho blaudUí gako w Irápotnych snách beze wšelio 
pořádného chodu a rozluáienj. 

Několik okamženj tak pobyl. 

»Fioridono prchá 1« zawznj náhle z podél- 
ných hrdel aai dwě stě kroků odtud, a fau6iw\% 
porůzný šumot roznášj se wůkol zlidnatěk^ho po- 
jcrage. vPirata prchá!* byl silněgšj ohla$ weske- 
vého nábřežj. A Carlo, gakoby ho byl zbudil hlaa 
swatého saudu, genž wolá k powěčné spáse, wzt}'* 
čj se s podlahy, rozepře před sebe obě ruce, 
jnrštj sokolawým zrakem po plose mořské, awidj, 
an w letjcjm úprku se ubjrn od podmaněného 
korábu lorfka, na njžto bez wšechněch pochybno- 
«tj byl Fioridono. Pronásledugjcj lodi hnaly aé 
M nj u podobném weslowánj. 



MarodáirnJ vrogenské zljsenj niéat 
pražtfkýcii. 

(D«koBceig.> 

Gak na buben pokřik «d«ij» magj wiichní domowé 
ienkovnj zawřeni býti a nikde nemá se na řid naljwali. 
Téi ^ini wáecky domy, gakž by se bospodářowé a lidem 
vbrogným k swým mjstíím nagjti dali, magj býti dobř« 
nzawjrányj hospoJyuS s Čeládkau doma súsulau magj se 
BDJti na pozoru, žádnúbo do domu nepau^ieti, wodu w ká- 
djcb, též konwe mjti pohotowé a na obeft bedLiwý pozor 
dáti. Byl-liby pokřik času nočnjho uéínen, tebdy má Laž^ 
dá bospodyač na pánwe, u kterého domu zawčieny gsaa, 
t>heft udila ti a g«g bedliwe npatrowatí ; kdei pánwj nenj, 
magj z každého domu lucernu se swjókau rozswjceoau "wen 
z okna na holi wystrčiti, aby na ulicjch w^udy sweilo by- 
lo, a iriecko w pořádku wedlo potřeby se gednati mohlo* 

Na ulicjch nemagj se feny ani drti ukázati, aneb 
mezi lid pod praporce uwcdený se mjchati, sice má tako- 
wé ríchtář sagmauti a i faued . k potrestán] o a radnici před 
purkmistra a konšely zawésii. Tét má richtář bedliwé oko 
mjti na lidi přcspolnj, bud pány nebo ryijře neb gakélio 
koli powolánj lidi nesnámé> an by se brániti pomáhati pe* 
cliti^li, aby toho času po ulicjch nechodili, na wozjcli ne* 
gezdili aneb na náměstj i ginde na diwadlo se ncstaweli a 
giným nepřekáželi, }»tak aby lid iráleéný iádné překážky w 
tažcnj nemel. K 

Zwláaitnj narjzcnj cínj se strany Zid& pražských, aby 
Staráj gegich i hned, gak pokřik se stane, 400 osob scbraU, 
geitoby se, každé sto na ginem mjstr, rozdjlně postawili, 
• konvemi, sekerami a gin}' mi k- haženj ohne potřebami. 
Odtud nemagj se hýbati, leČ by kde w mčste oheň wy&el; 
tehdy magj hned na tom mjstě se dáti nagjti a w haáeoj 



J^omoent býti. Také magj sUrij lidé hned při udeřenj po* 
křiku 2est konj osedlaných posUwiti před radnici sUro • 
méstskau, pro osoby, kteréby na rychlé swédy rozesjlány 
býwaly. 

W. Wladiwog Tomek. 

domÁcj kronika. 

ZPBAHT. Prtonj ^Ufarteio p. Mildúera dne 23. března. 
Mezi tolikerými koncerty, kde ólowřk pro samau brawuru 
ani k tónu ncpřigde, gsau kwartetnj wcítery prawau ůt^chau. 
Umělec znage swéko posluchače, néobá«rá se newděčnélio 
ttcha, ale s radostj podáwá W) twory swó w dostoguém 
twaru. Začátek učinéu s kwartetem od Haydena(D — dur) 
Tak dulegcmnau hru, gako Mildnerowa w adadžu byla, ne- 
slyšeli gsme giz dáwno. Beethorenowo páté kwarleto 
s prwnj sbjrky (A — dur) Ijbílo se swiáaítě we wariacech 
mistrné prowedených a w ukontlfcnj s neobyčegně chwatným 
rozmarem. Záwěrek uéinil se kwintetem Spohra (Es — dur) 
ku W8eobecné spokogenosti. — Gako w adweoté hráli i tcd 
pp. Mildner, Barták, 'Wirlh a Biihnert, w kwintetu přidru- 
žil se k nim p. Wedral. B, 

Undehnj a deklamnUm} niademie k prospěchu spolku 
pečugjcjho o blabo propuštěných káranců dne 26. března 
o polcdnách, w nowém diwadlc. Chwalitubuý účel lido- 
milá, magjcjch na zřeteli založenj žkoly pro opuálénau a 
sanedbalau mládež, shromáždil Četné obccenstwo. Slyželi 
gsme známé, al« welmipékné kwintcto od Onslowa, před- 
llá^ené od pp. professorA Herdtmanna^ Třepa a Hraběte, pak 
od pp. Moidnera a Walenty. P. Fr. Kiihnel komponowal 
a přednážel variace na kytaru dle motivu z Normy. Kdo 
hru geho obdiwowal, lítowal spolu, že ncwděóoý nástrog 
ten k welkému účinku nedá se přinutili. P. Bindcr%wá ^ 
deklamowala Homítw j»Den duiiéckff o pohnula mnohé ma- 
teřské oko až k slzjm. Slečna Jahnelowa, iačka p. Maro- 
chctli, zjskala ncyhlnčnřgbj pochvaly vr árii z Belisara, gll- 
to welmi pěkným hlasem a virtuosně zpjwala. Wywolá- 
na gsauc asi pětkráte, musila Část opakowatí» Mezi zpě* 
wem a pruwodem nebylo w^ak úpluú sroauměnj. Mimo 
to hrál p. W. Kube "Wcberowo wPowzbuzcnj k tancin, p. 
Strakatý zpjwal Uhlandowu pjseň »» Mlýnské kolo« s hud- 
bau od Kreutsera, a p. Herdlmann hrál tremolo od P. 
Hcrdtmanna. *• 

Z MaUiowa u Kú9né ttorfj^ Po dlauhé přestáwce 
tpAsoblU nám na^i domácj ochotnjci opět weselčho WQČe-« 
řa; prowozowidi dne 12* března následkem wlastenského 
počjnánj, pak aby diudým přispěli, »Cech n Sifmecti wcsc- 
lohra o<l J. N. Štěpánka we 3 gcdnánjch. Diwadlo bylo 
Četný-m obecenslwem naplněno ( hrálo sežwámc a s pochwa* 
lau, an páni ochotnjci swé úlohy s oblibau a obratnost) 
k wicob.eciié spokogenosti prowáděli. Předce by ale také 
radno bylo p. řediteli diwadla připomenauti, aby téŽ diwa- 
delnj hudbu k ncgakému lcp«jmu stupni dokonalosti při- 
westi usilowal, a nepripauřtěl, by gen pořád iralčjk, polka 
akirpipjk hrán, nýbrž gine zagjmawěgíj kusy iroleny byly; 



Digitized by 



Google 



lee 



Ui nelse saugiti, té «e to f ucelen dfwmclla norowiiiwi^ 
aby diwadelBJ osoby spola také w kudbě pomáhaly, pro* 
toi by přáti bylo, aby budauoné ouo sem a tam přecbéaenj, 
gak dalece možno, se odstranilo. j. y.^. 

Z Libljna, Přeswědčiw se mnohostrannS, 2e se do 
mého textu Dp^cotro Inučenja, který gsem nápěwu kPro- 
chowě pjsní wbofi 2Clpen^orn« podlotíl, mnohá smysl ruíjcj 
slowa wmjsila a prawá wypustila, widjm se přinucena, 
ochotnan redakci w&bec obljbených vKwčt&a iádati ^- au 
se wina obyčegně na básnjka uwalugc -^ aby dotčený texl 
w Časopise tomto irytiltčn, a tjm spAsobcm gii kologcj 
dle nčho opvawen byl. — Znjt pak báseň uto deeká, ani 
originál ani překlad negsaucj, takto: 

Z Českých hor sasujwá spSw 
Tak lahodně w údoij, 
Že gak diwumilý Egew 
Z řjse duchO hlaholj. 
Gsau to lauky, gsau to háge, 
Kde se ctjwal Swantowjt, 
A to nebe a ty ráge 
Nemám nikdy •— nikdy ařjtl 
O tak gešté gednau k wám, 
České hory, talétám, 
Obrax vráš do srdce twti» 
A^ pak dále — dále gdu, 
A mé oko hořem hasne, 
Že, mám hledat gin au wlast, 
Neb kde plyne Labe krásné, 
Tam gen wěčilá kyne slast. 

W. Javmjr PiMk. 

Z ■OLOMAVeV* Dne 19. břesna dostalo se nám 
dlauho žádaného potéienj ^^ íffsJb^Ao diwadln» Gii od n^ 
gaké doby roznášel se hlas, ie se kus český k prowoxo- 
wánj pHprawuge, i wzniUať w obecenstwu morawském tau* 
ha tjm wěLsj, uslyšeti milé iwuky wlastenské w chrámS 
Thahině, 6jm déle (gii 6 let) ir ném nebyly lawanfly. Na- 
plněna pak gest tanha obecná nad mjru pijgemně uwede* 
njm we scénu Rlicperowa Diwotwoméko klobouka a před- 
nájenjm zpéw& českých. Diwadlo odewřelo se kwarietem 
páně Geienowym: » }VŠe gen ku chwále tolasti a králem 
od p. skladatele dobrotiwě k tomu cjlt zapAgčeným, a po 
něm následowaU prwnj árie ze spěwohry škranpowy: Oí^ 
dHeh a Boieim- Ku pochwale Čtverozpěwu p. Gelenowa 
něco přidáwati bylo by zbytečné, i gest nám toliko ozná- 
miti, že geg páni Wildner, Koliha, Kohler a Rosa wýra- 
sně i stručně přednájíelí, začež od obecenstwa hlučně wy- 
iroláni gsau. Árii: »BoÍena u potoka* s podloženým no- 
wým textem: » Tf7fff« zpjwala přednj zpěwkyně zdegjj« 
panna Endrowa. Melancholická něžnost nápěwu, Ijbeznost 
hlasu přednasitelkyně a gemné, čisté proneSenj textu ústy 
gazyku našemu nenawyklými tak překwapilo i dogalo obe- 
eenstwo, že tleskán j neostalo dřjwe, aŽ 9e spěwkyně k opa- 
kowánj sloky poslednj na gewiiti obgevrila. Grsmef w pra- 
vdě p. Endrowě welice powděčni za ochotnost, s kterau 
se k předneženj árie této propAgČila; neboť krom rozkoie, 
nilownjkAm řeči národnj tjm tpAsobené, měl spěw gegj i 
té wýhody do sebe, že mnohé křiwosaudy poučil o něžné 
libozwučnosti gazyka na»eho, rowněž gako gadmé 'kwarteto 
p. Gelenowo bylo dokladem o gefao ráznosti a sjle« Na to 



nastalo prowosowáii] Diwoiwomého klohauku. UUhn Strr 
nadá prowáděř pan Burggraf, obljbený and Činohry něme- 
cké, úkol Křepelky p. Koliha. Sotwa počali skijčcnj žtn* 
denti rozmluwu o swé bjdě a nesnázi, pHálo wežkeré obe- 
censtwo n weselý rozmar a progewowalo g^ neutageným 
smjchem nepřetrženě téměř až ku konci diwadla. Pan Burg 
graf dostál wýbomě hrau i přednáženjm úloze swé, byw 
mesi děgem ÚaČně wywolán, a taktéž p. Koliha w obogjm 
ohledu wáeobecné pochwaly stal se účastným. I ostatig 
hercowé, p. Saenger (Bamabáž), p. Šmarda (Nuzák), a zlá^ 
itě p. H^ner (mysli wec) welmi dobře w úkolech swých se 
pohybowali, ačkoU p. Saenger. s gazykem prwé tuhý zápas 
podstaupiti muslL A což máme řjci o panně Giintcrowě, 
kteráž co pauhá Němkyně w roli Bětuáky wúbec na diwadle 
poneyprw wystaupila ? I ona swau naíwnostj a pilně w pa- 
mět wžtjpeaau ólobau nemálo přispěla k nhlazenosti hiy, 
kterauž gen dowádiwj sklepnjci přebjránjm iažkú poněkud 
mltlL Obecenstwo prominuw2i nepatrné poklesky proge- 
wilo ttsnalost swan i wděčnost hogným tleskem a wywo- 
iénjm wlech přispjwagjcjeh audú po konečném spužtěnj 
opony. Shromáždilof pak se obecenstwo u welké hog&osti* 
Wíecky lóže a sedadla byly obsazeny a gine mjsta w pra- 
wém smyslu nabity — >sgewná to pobjdka pro podnikawého 
ředitele pana Burghausera, by morawské části obywatelstwa 
holomauckého častěgi podobně přjgemný wečer připrawiL 
Pohijchu ale se k tomu nynj málo podobá, poněwadž wět- 
lina and A, tenkráte účinkowawžjeh, galCo pamia EndrowJ^ 
p. Burggraf, p. Holler i p. Aosa, gemuž za uskutečněnj di- 
wadla českého zláktnj djka přisluáj, o welkonocjch společno* 
sti zdegžj wýhost dagj. — 

W kamenopisném ústawu Škamicla a Domka chystá 
•e wydánj: Pfšt^ wlosieuškÍ€k odLudw. tyl^ře z Didri^hu^ 
magj wygjti během měsjce dubna. W tiskárně Škamiclowě 
tiskne seprwnjčjslo nMorawského weiernjho wykladatelen 
pro lid, wydáwaného od Ant. Senka, Žkolnjfao učitde w Ná- 
měšti, a druhé wydánj nu$UKo kautionéiu od téboŽ« Vif^ 
kladatele má wycházeti do roka 12 archo wých čjsel s obrá- 
zkami. — Z Tě^jna nás docházj zpráwa, že tam na ewan- 
gelickém gymnasium něktetj wlastencowé zakládagj Iniho- 
wnn Českau, neywjoe pAsobenjm pana J. Winklcra, kazav- 
tcle slowa božjho w Náwsj u Jablunkowa. Přegeme pod- 
nikánj tomuto hogného zdaru a podpory! — 

Nemálo nás tu sadiwil posudek Klácelowých prae{ 
filosofických w přjloze V. ku Kwětúm, kdežto se na stna^ 
ně i 8. pogem filosofie, w Mostku wystawený, za pogem 
Klácelúw a za přjlijí úzký pokládá, a dále o Klécelowi 
prawj, že ntmiluge pÝjrodu, ano že gj nepfege. Nechtě*- 
gjce se w obijrněg8J wywráoeoj nsndkú těchto pauitěti, žá- 
dáme p. referenta, by mu nebylo obtjžné, proéjsti pozorně 
nápis Mostku a předmluwu k němu, aby poznal, že spiso- 
watel tohoto spisu (w němž se filosofie wědau o nadsmy^ 
siném naizýmk a tudjť dle p. referenta úzce wyměhige) n^ 
nj nyněgij Klácel, a že geho náhledy filosofické toliko z ge- 
ho nowych pAwodnjch článků w Muscgnjku posuzowati 
sluáj. W těch w»ak a wýslowně w pogednánj o ciffi a ro» 
jBHmai spatřugeme práwé opak toho, co p. referent, iposur 
zowatel těchže pracj we Wlastimilu II. str. 187, Klácelo- 
wi bez důwodú za wadu namjtá — spatřugeme w nich pa- 
trné %alfhenj spisowatele w p^jrodlf, které beztoho w ži*» 
wotě wjcc geatě než we spisech na gewo dáwá. Wěni, 
rozbjragjcc r&zné hlasy české, nynj a giž dřjwe o litcrár- 
njch plodech Klácelowých prone&ené, mohli bychom skoro 
o Kl. řjci: Přišel k nim a oni ho nepoznali, 

A.W, 



tnoflB teiit* wycháBJ w* Atradu • w nchotn po pSIvijeli i }uáá»m Iruhav •traJu pHdáwá •• p41ar«]bow« přjloha. Předplécj m « wyéawftMlo i 
léu M kr., we knikkupcctwjck na pni lěu 1 si. 16 kr., na c. k. postách půli. t si. S6 kr. atř. 



Wydáwáfijoi Jar. Pospjsiia w Praze. 



Digitized by 



Google 



\ f . 



Kwěty. 



Hárodnjzábawnjk pro Cechy, IorawaBy,Slowáky a Slezany; 



Cjslo 28. 



S. étuhna ŘS49, 



10. r. běh. 



lořský lanpežnJL 



W tom dunurowá oblaka^ ge£to ae byla před 
tjm kolkolem stahowati počjnalaj obestřela lunuj 
a w&kol nastala tma. Starj $laužjcj po náhl}'cb 
těchto proměnách wrhl se na kolena, překonán gsa 
pocitem utěšeném. » Ochrano. nebeská, djky to* 
běl<* modlil se s rukama aepiatjfma, prodléwage 
na kolenau. 

Alexio mu opět nerozuměl. Zbožná radosl 
geho a zmizelá podstata strašné hrůzy oblažila wšak 
srdce geho poněkudnj útěchau a naděgj. Břjmě 
úžasu, strachn a negistoty srostlo w gednu tečkuj 
£ kteťéž wjcházela niitkawě otázka : dCož ge otec 
můg zachráněn 7 « 

• Ge.« 

•Shořelá fregatta nebyla magetnost geho ?• 

•Nebyla, o 

•Tedy djky Bohul« gásá neywraucnegí ; 
jtstraUiwé pcedeslé zdánj a myšlénky moge obrátj 
ae W niwec ; diwo-diwě byla gimi obkljoena dus€ 
má lEt alibowala mému přjstj opustěilost a zmar; 
iii^otem wsak otcowým žigí opětgá i láska. Než, 
kdo ti ručj za to, že to nebyla loď otce mého ?« 
doložj náhlau gsa pogat myslénkau. 

Carlo byl chwjli na rozpacj^h. — •Wjtězni 
loď náležj gemu ^ ^ řekl ; »po2nal gsem gi po 
^irelbě, a kromě toho powždy« — »$lecheUijku !« 
přetrhne mu Doloiní zagjkawau íec, »pomsta se 
ti idařila. Trognásobná smrt postihni kletého 
Fioridona, onu přjšemau ohyzdu, genž te zamý* 
Uela mičitil« 

Hrozná tato slowa zatřásla Carlem. * S opo* 
wrženjm obrátil se k moři. 

•Dolcinii^ ozTve se nagednau za Alscm člo* 
wěk táhlé, stjhlé postawy w snědém plasu, genž 
mu přiléhal na širokých ramenau, ohníwých zhle- 
dů pod hustýn^ černjfm obocjm, w tazjcb Ijcj 



ubledlych neuhasnjr hnéw, kterýž, gakby byl wpu* 
stil do těchto wšechny swé gedowaté náružiwosti^ 
křiwil ústa, a w rychlé drzosti k němu přistaupil. 

Byl to Theodor z Tardevy, sok geho. 
•Dolcini!« opáčil šlechtic. »Neobyčegnost 
této nočnj události bude se wás tak málo týkati, 
gako mne;^ prawil, an Alešowa podstata se pro- 
měnila proti hrozjcjmu nepřjteli w rekownau po- 
stawu ; ízde ať gedná komu libo ; nám zb^wá wy- 
konati djlo důležitěgšj.« 

Okem strahowitjm pásl Carlo welilele swé- 
ho. Dolcini, gakby puzen duchem bogowným, 
sáhne bezděky po rukowěti meče swého a pe* 
wným zrakem stjjbá giskřjcj-se oko hrubého při- 
šelce. vA io gest?" táže se pak hlasem rázném. 

»Wy milugete Eugeniu ?* — »Gsa milowán.^í 
— vA waše snažnost má býti — ?• — »Dosáhnutj 
ruky gegj.« 

•Odhodlaně, hrdě gste to w\f kl,« odpowěděl 
Theodor, potměšile se usmáw, a přikročil bljže. 
»A wšak — nezapomněl gste, že gsem i gá toho 
samého úmyslu? — powážil gste wAli otcowu, rod 
můg a wáš? — wáSj o němž to' se ani newj— • 

•Dosti I« přetkne ho ponutkan^ Alexio hla- 
sem zlobau pozdwiženým, a giž giž křjžil temné 
powětřj obnažen^', b^^štěcj-^e reho meč, giž giž 
stál onen připrawen k odporu twrdošignému — 
an se w tom samém okamžeuj obrážj po wšech 
stranách s neslýchaný hlukem gméno Fioridono. 
A moře zašumělo pěnjcjmi-se winami pod břem«- 
pem pochodněmi ozářených loděk, gežto neuna- 
wným weslem ^obč kladly dráhu za prchlau lodj 
ku břehu. 

Diavolo di Fioridono J — Zmocníte se taupeU 
njia! — Zadriu ho/"^ wólalo se úsilně s pramiček 
ku straně, kde stáli rozgitřenj sokowé^ a několik 
mužů 8 hořjcjmi pochodněmi j>řij^ijiulo se u di- 
wokém běhu na hjr^z..; ^arlowi gežily se wlasyi 
hrůza wrazíwši se mu do každél.o.audu, omráči- 



Digitized by 



Google 



110 



la ho k polowičnj bezžiwosli. I opřel obě ruce 
o těžce dýchagjcj prsa, stanul zde gajco Lámen^ 
odsauzený božj kletbau k ^ěčné soše. 

Alexio a Theodor, roztržení přjwalem lidu, 
patřili s wnitřnjm zaraženjm na skupinu, kteráž 
tíynj' se W^kytla na pláaí morslc^. Laiijge^jkowa 
lodka, stjhána gsaue bezpočelnými''gondolami a 
daufagjc nalézti w Neapolí ochrany, letěla gako 
běs, bičowany pronásledugjcjm ohněm z kragía 
pekidhj^ch, . ku hrázi, ozbrogené smrtjcj z)iranj« 

wNazpět — obrať !« wolal bezsmyslně Alešůw 
služebnjk a chtěl páditi lodjm w ústrety. 

»Ďáble, co činjš ?« zkřikne z Tardevy zagek* 
taw zubami, a udeřenjm pěsti srazil ho zpět k zemi. 

Newýslowný byl to obraz, genž se zgewil 
nynj na ubohém, nepochopitelném Garlu. Ne- 
šřastnjk tento klesnuw na kolena přehybl se záda- 
ma ku dlažbě a oběma rukama lapage powětřj, 
gakby se zadržeti chtěl před pádem mrakotn^m, 
zawřel oči. Alšuw zrak nebyl ale swědkem rány 
a klesu geho, wseghna geho pozornost byla za- 
měřena pauze na osobu gednu. Na prawé straně 
mořského břehu, neyméně obsazené lldsiwem, při- 
razila loďka, z nj, gako operuiěny, wyřjtj se muž, 
shodj se sebe plášť, odmrštj wysok^m pérem zdo- 
bený birét a w okřjdleném i\těku žene se po ka- 
menné dlažbě St« Lucie k onomu mjstu, kde se 
nacházeli tito třj mu^i. Několikráte se obrátil 
k, moři, gakby sljdil po gondolách přinášegjcjch 
mu smrt, WÍasy mu polétáwaly wzh&ru, krok byl 
rychlý ale negistý, celé tělo, pracugjc pospolité 
8 pádjcj nohau, zdálo se podléhati umdlenosti a 
slabotě, úsilné, hřmotná powzdechnutj prozrazo* 
walo wšak nabýwáaj nowé, gešté zbylé sjly. 



Mowý rofc 

W tom se pootewřely saukenými okragky 
obité dwéře, a otworem prolezla ženská hlawa — 
mistrný kausek z njzozemskó školy maljřské. Wlá- 
•tně to bylweliký, křjdlatý čepec na hlawě doma. 
cj panj, welitelky a panownice starowěkého dom» 
ku, genžto býwalého kapelnjho mistra ukrýwal. 

Starý přestal fantazowati. Byloť mu, ga- 
koby ho w Ijbezném teplaučku gamjho slunce 
náhle byl někdo ledowými rampauchy posypal. 
1 wzchopil se, a začal nohama šramotit^ gakoby 
chtěl poklonu za poklonau sekati. Také Bětunka 



hnula se od stolu a tonaucj w nesnázjch začala 
domácj wladařku gaksi pomateně wjtaii. 

; Tato, ale jprpkjaiizla zatjm ze dweřj a neod- 
powjdagjc na wjtánj, ohljžela se po sednici, střj- 
lela koči^*ma očima po kamýnkách a po stole^ 
několikráte si étuplá, 'potom si klepla na pikslu a 
hleděla bystře na djwkn. 

Byla to malá, hubená postawa, wráskowitých 
twářj, špičaté brady, zažlaullého nosu a leskna- 
• wýdi oój. W celé bytosti gegj byl wyzoáčen ráz 
potměšilé přirozenosti, gegjž pohled nedá w srdcí 
upřjmném důwěře wzniknauii, a kteráž, byřby i 
úsměw okazowali^ w útrobách předce kyselost a 
hořkost ukrýwá. 

»AyI — k wám se přistěhowal wuelý nowý 
rok — gak pozonigi!« začala konečně pronikawým 
hlasem slowa ze sebe nutkati, gdkoby po nepřjteli 
gedowatými šjpy házela. »Teplaunko — wyfintěno 
— kafjčko —prostřeno — pět šálečků — hostina — 
starý pán při muzice — to se musjm přiznati — ta* 
kowý nowý rok si nechám ljbití.« 

•Zaplať Pán Báhl« řekl srdečný hudebnjk. 
»Máte prawdu, milá panjl dobře nám nowý rok 
začjná — a dá-li nebe, také se tak skonej.* 

oŽádný by si to wjce nepřál nežli gá -^ to 
mi m&žete wěřiti;« řekla surá gedowatým názwo* 
kem. »Alespoň bych o swé nepřišla. « 

vO to neměgte starosti, wážená panj dokná* 
cj \^ promluwila nynj Bětunka. i>Že gsme wašimi 
dlužnjky, wězj nám tak hluboko w paměti, že na 
to gediným odpůldnem nezapomenem, kdežto 
poslednj obětowati musjme, chtjce několik do* 
brých přátel a přjzníwcu otcowých uctjti.« 

»Ge-li možná ? Má tedy pan otec přátele « 
přjzniwce? Wida, widaí toť gsero ani newědělab 
Nu, proč pak se tedy gako přátelé a přjzniwcí ne* 
okážj? Proč pak mu nef^pmohau? Proč pak za 
něg alespoň činži nezaplatěgj?* 

»To učinjme sami -^ i bez přátel, gako gsme 
posud činili; měgte gedtě genom malé ztrpenj 
— ■ tyto poslednj časy na nás bolestně dolehly.* 

iftAh — daremné weymluwyl — kdo platit cA^ 
nalezne wždycky pomoci — ^ a zwlásté kdo mi 
přjzniwce a přátele ! Ale wsak gá widjm té wěci 
na dno I Budau to přátelé -^be, he!— takowé 
ptáčky známe, kteřj se u mladých dčwčat káwaa 
častowati dáwagj.* 

»Panj domácj I* 

vPros jm wás, panenko I nechtě kaboněnj če> 
la--^ nechtě hněwul Mne dáte lidi znát. Ge-Ií 
kdo wáS přjtel, gsem to gá — a můg syn; chce* 
te*li koho častowat — měli gste prostřjt pro jsmB 



Digitized by 



Google 



111 



a pro mého syna. Čili mysljte^ že se budu na 
to waše hospodářstwj sesuchau hubau djwad ? I to 
by mi geště scházelo!** 

Po těch slowech uchopila se dubowé židlí* 
ce a pohodlné gi ke stolu přistawíwsij celau swau 
sjřlgiu se na nj umjstila. 



Drahota před «to lety. 

Přebjci^e tUré rukopisy, mleal gtem téi wyptánj 
li«dobj£«giié drahoty, panowawij při obležeij rok« 174$ 
w městě Prase, kteréi wyu&eao bylo se M«dasiié, poeud 
vchowaoé tištěné tabeli in folio podnáswem: Tabella, vo# 
fintien UmtcH wM, wU t^eé^ vtátfttn^n 0fUi8ftttii0 bet 
f* «|^aupt|ldbt Vrag im Btptanhn 1749 rin unb enbrt 
fBfftuatien Uia^it, tvod an baorem ®efbe unb ÍOfftuoUen bie 
etabt bifíc^ 3a(c h?h^%lt, toai on baarem (Srtbe bann iBiU 
tualten bie gan$e 0tabt etleget* Znj pak takto do slowa: 

»Libra howěAJho masa za 1 d. 30 kr. (t.g. tebdá2 we 
střjbře), telecjho 2 il, wepřowého 1 si. 12 kr, skopowébo 
1 si. 45 kr, žiwý sroec od 21 liber 29 il. 45 kr, iiwó gebně 
21 si, baiant 8 si, koroptew 1 si. 30 kr, husa 8 sl^ iqdiaa 
30 si, kachna 4 si, diwoká kachna 3 si. 15 kr, kapaun 3 sL 
30 kr, surá slepice 3 ti. 30 kr, mladé kuře bes pci*j 36 kr, 
proslřednj kuře 4 5 kr, "weUj kuře 1 sL 16 kr, sele 14 si, aagjo 
3 si, pár mladých holubu 2 si, wrabec 5 kr, libra iunky 
1 al. 30 kr, libra cerbulatu (sic) 3 si, libra jpeku 2 si, libi« 
másla 1 sL 21 kr, libra přepuliéného másla 1 sl« 30 kr, li* 
bra eeyra 1 si, vsený gasyk 4 si, ttílibemj kapr 16 al, tři- 
libeng Itika 16 sL 44 kr, gedna parma 12 si, libra malých 
vybiěek. 1 si. 35 kr, herink 20 kr, libra Itokfijíe (sic) 34 kr^ 
lirych chlebowé manky 20 si, dortowé 30 si, fftrych hracím 
25 si. 36, Čo6ky 25 si. 36 kr, .jtrych krupek 54 si. 24 kr, 
Itrych krupice 22 si. 24 kr, štryeh gahel 25 si. 36 kr, 2eg 
d^k soli 15 kr, kopa wagec 15 st, čerstwé wcgce 17 kr, 
kráwa 200 si, uherský wůl 400 si, tele triměsjčné 70 si, te- 
iccj hlawa 9 si, iegdljk mléka 36 kr, libra olege 48 kr, libn 
reyie 27 kr, kerlub (sic) 6 kr, dwě ibrkwe 3 kr, karfiol (sic) 
% sL 15 kr, hochnjk íroiowého ehUba (sic) 12 kr, komisnj 
bocbiqk 30 kr, hochnjk bjlého chleba 1 si, libra koiiakého 
masa 15 kr, Itrych gečmene 12 si, owsa 8 si, centnéř sena 
5 si, otep sUmy 1 al. 30 kr, gablko 3 kr, hruika 4 kr. Ro- 
QJ mnoistwj se prodá walo sa 15, 30, 45 kr. libra. 

Kulek -w obleienj od ualeho irogska do Plrahy who-^ 
seno 48.700, a pum 298.000. Slirse ten celý rok Praha 
penes sloiit musela: 

BrandsUuer 30.000 si., na opewněnj měsU a wychoiránj 

wogska 6,000.000 si. vunom 140.000 si., w mágí 140.000 si., 

w srpnu 150.000 si., wsářj 150.000 si., w řjgnu 200.000 sL, 

na Wechsl 250.000 sL, což wie činí ss 7,340.000 sl.ic 

Aat. RybUks. 



<Deské dliraillo ir Praxe« 

z mnohých stran doály nás otásky, proč we zprá- 
wách o diwadle naáem (4Ie daného slibu) pořádně nepo- 
kračugeme? — Abyciunc se upijmně přisnali — nechtěli gsme, 
magjce býti frawditoi, udělau so sebe ani swčsiowatele 
bijskú poslednj hodinky tohoto sotwa roskwelagjcjho, mra* 
sem krutých okolnostj ale giž sase hyn«ucjho ústawu — ani 
lékaře, ktelj by snad predpiso.wánjm přesUnýoh, podněcu- 
gjcjch lék& gil gii nad hrobem stogjcj divradlo bylí chtěli 
uchytit a sadrŽeU K tomu, wjme, nedostáwá se nám sjly, 
Uebas w&le byla neylepij* Ale hudme gednau upřjmnj^ 
oetagme, co nás Uskne, a Čeho nám potřebj; snad se do- 
mluwjme, a prostředku i pomoci nalesneme. — 

PoČetj nowého diwadla našeho . irzbudilo w. obecen- 
etwn, gemuž národnj záležitosti na«e na srdci ležj, pčknau 
naděgi i tesknau báseil« Gedni spatřowali w uměieckčm 
pstaim tomto dostogný prostředek k u^Iechtěoj gazyka 
swého a gakési oznaien^ národnj lytosU suté -^ ačkoli ne- 
powážUi, ie celé to podnikány, byťby se i prúmyslným 
duchem na rostaucj wýwin téže národnosti bylo zakládalo, 
přcdce gen snahau gediného muže powstalo. Giuým opět 
widěle se nowé divadlo býti geltě tuše brským, newča* 
aným krokem, — umělcowaný.m ohněm wyhoaaau kwětinau 
— i kréeli rameny, ale přáli owlem celé wěci blahostného 
adaru. O třetjch a Čtwrtých zde nemluwjme. J ta ney- 
lepSj, neynevrinnřgSj, ncyswětřgáj wěc mjwá swé odpArce a 
protiwnjky — proč by gediné České diwadlo mělo býti wý^ 
mínkau ? 

. . Při wSem tomtp rosdjtu sm^yilenj naleslo wlak před- 
ně nowé diwadlo s počátku welkého účastenstwj. Byla-li 
to swědawost a půwab nowoty, nebo wlastenecká podjlnost 
a álecheiné horlenj — to nemikžeme sde obgasňowati ^ dosti 
na tom, ie se diwadlo při swém počeij (dle okolnostj na- 
šich) hogně nawftéwowale, a podniká wému, gakoi i saslau- 
iiléma řediteli itietj přáio^ To ge wée na bjledni leljcj. 
Edo tehdegij náwltéwy pilným okem stjhal a Časem ei 
přeplněné domy gedny k druhým porownáwal — dá nám sa 
prawdu, a« si o tom leckde třdba i gine hlasy byly pro- 
skakowaly. 

Zponenáhla sačaly ale karty ginák padati. ByTa-li 
to utuchlá zwědawost, smízelá nowota \ byly-li to s ne- 
whodné horliwosti psané referáty (na nichž weliký hauf, 
nemage wlastnjho saudu a woditka, gako chtiwé mauehy 
na wěgičkách se lepj) — byla-Ii to skutečně sde onde pro* 
swjugjcj slabost w předsUwenjch a tudjŽ mesi nawítěwo* 
watdi wsniklá nelihost a ned&irěni-*byl-li to při hubeno* 
1ti naij dramatieké literatury některý—nedftstatek w reper- 
toAru — byla*li to chladnost naieho obecenstwa, gehož wel- 
fcý djl irlednjho dne do diwadla chodit geltfi neswyklo, 
anebo neUčnost a Ihostegnost gine strany, která si diMeži* 
tost diwadla ani předstawiti nenmj — byla-li to nepřjho* 
dná dennj hodina nebo wsdálenost mjsta«— ať byla přjčina 



Digitized by 



Google 



112 

gaká koli, my gi sde aeniAImne wyf etřowaU \ nečbať podá Ted/ se mkm polkj a waUjky naljbj ? — tnkmt ptáčka po 

hogný i lagjmawý pramen prjbtjmu dégepisci diwadla na- ipéwu 5 ale máte dobře j mne se také nfKecko neljbj, co s« 

ieho. To boLulel! gcť gisté, že náiritówy w poslednjch g»ný«n Ijbjj proti gustu iádný dUputat, někomu se Ijbj 

měsjcjch náramně xhubenély, a že gsme konečně i ty mesi W^é « nékomu zas čerweni. Ale co pak ge to tak weUký 

faostmi pohřeSowali, o kterjch gsmepráwcm saudiU mohli, ^ÍÍ^^> *« «« ^ koljnském diwadlc polky a walčjky hrály? 

že k udrženi uk důležitého weřegného úsUwu něgaké obě- «* «?«" ^Í*"' ^^ **^ "^ ^"»^ ^ °«^^°^ *^'^»*^* "»«" ^^^7 

ú lltA ť h d walčjk hrál, a přede se žádný aŽ do Časopisu nerozbčhl, aby 

-^. .» -, ».. .• t« irolal, že ho tam walčjkem usaužiti chtěli. —Milý panece- 

I začaly se giž nemue powěstl roztru5owati, a zlé pro- ' , -^ * 

. . . ..,«.,,. .. ,. 1. » stowatelil nale městská hudba není wěru tak mdlá, gak 

roctwi nephzniwcCi naSich, ktcři byli giž dawno diwadla . . , 1 , . , , . - v- • 

•'*'', , , , , byste gi rád kraganům naáim wymalowal ; mamcť ph nj 

naíemu pohřebnj pjseíl odzpjwali, zdálo se wprawdu přc^ ^,^,rfjstek, . ^k/ bysu hned tak brso nenaíal. Wéak i 

cházetí. My na to hleděli s bolestným srdcem, a tonauce ^^^ ^^^^^^. y^^^^^ ^. ^^^^^^ ^.^.^^ nezaslauiiia ; náá 

Ukto mezi naděgj a háznj, učiniU gsme weliké pomlčenj ^^^ ^ j^,^ hadehujch nástrogft, z nichito každý w čas 

o celém diwadle, nechtice ani newědomé Ijbeznými slowy potřeby sutného zasUwatele nagde; pHgďtc o slavnosti^ 

mamě íáUti, ani wědomé bázliwými řečmi zarmucowati. a přeswědčjte se, gak gste we awém referátu do modM 

Proto gsme se tedy w sprawedliwé žalosti zamlče^ střýleL Že nái kostelnj spěw nekwete, to nezapjráme} o* 

li, taužebně očekáwagjce, k gakému wywinutj tmchliwý teprwa pačj, to aemJliie hned kwekt; wy wjte, a gak pa^ 

staw diwadla naííeho dospěge. Tu se odhodlal podniká- byste newědH ? — wŽdyC #f ufám $íolhf a wnlčjky neljhjl 

wý ředitel fredpUcenj na hry wáednjho dne (neboť před- "^ "^ gakém sUwu náě přičinhwý pan zastawatcl řediteli 

suwenj ncdělnj od mnoha let zůstala pořád wynosná a ^^"^Y choř přewzalj co se dotýče sopránu, muselo se od 

gsau nynj k beneficjm usUnowena) zawesti, a pHčiněnjm ^ **^Í^' * dobrých tenoristů nemagj ani hlawnj města na- 

několika spanaomyslných, důležitost uměleckého ůsUwu, *^J^5 ^^ •* *^« "**^^^ ^"^^ ^°*3^*^' *» ^*^^ ^J^"* •« »'*• 

gakož diwadlo gest, nahližegjcjch mužů, zdařilo se w sau- *^ "" ^^''"^"^ wygádřit, kdybyste se nebyl gak se zdá 

, . , y i LI 1 ••!. j . «, . « gw* proto na cestu wydal, abyste haněl. Proč este si 

kromj, beze w5eho hluku, řjkage mezi samými přátely tak ^- , , , , , , , . « » 

. .v«. •!.« .1 «. ^f^ do kocaunowského archiwu zagel, abyste swau 

iiogné předplacenj sebraU, že nyní hry wSednj aspoR na , . ^ ., . . , . . ^ , tv , 

\ ^J/ , kritiku masul — to wý wite a my také; wimeť dobře, od- 

něgaký čas opět pogiílěny gsau. Zůsunau-li to i píjáte, ^^^ ^.^^ ^^^^ Nesiareyte se ale nic 5 wiak ona koljnská 

bude na nich samých a na oblibě nyněgíjch hostů záležeti. ^^^, ,^ «lokonalj, třebas neměla řádce, který do kocaur- 

CPokr«ÍQwá»jO kowského archiwu pro rozum gezdj. Kdybyste byl, la- 

__^___^ skawý pane cestowateli, nám přátelsky na ruku dal, gak 

by naje hudba wyiijho stupně dosáhnauti mohla, welmi by- 

Kratičká OdpOH^éd na dopis pana ate ae nám byl aawděčíl; ale haněli a gen haněti, to d<K 

Cesiovralele Z Koljna ir £j«Iech 14. a ^e^e každý. Měgte se dobře — napraw wás Bůh j kdyby 

j[5. KwétU podaný ^\ ^^^ '^^ něgaká bludička zase do Koljna sawedla, proukaitr 

naiin hadehnjkům tu Čest, nawitiwte ge, a oni aeopominav 

Drahocenný pane eestowatelil ^^m něgakau zahrát, že se podiwjte gak uměgj i w Ko^ 

"Welice nás to bolj. Že wás něgaká % waitdi neifa- ně takt dáwat, když wědj, komu hragj. Šťastnan cestu I 
stných hwězd do naieho diwadla sawedla, kdeby wás naM , '• '• 

páni hudebnJGÍ swými polkami a walčjky málem bjrii usaa* 

žili; ta to gste gim ale také dal do cimbálu j gá se tomu Předplatnj ceny na IS předstawenj w diwadla 
diwjm> že ge«td swé hausle a fagoty na wěky na hřebjk Českém : 

nepowěsili. Byla to ale také rána pro nale celé diwadlo 5 ^« ^<*** 30 zL — — 

ge«tě itěstj, že se we winámě nacházj, ginák by snad bylo m wř«né sedadlo 5 „ 

do mdlob padnauti muselo. Ale byla to uké mistrowská »» ^°' sedadlo na galerie .... 3 „ 45 kr. 

rána] i gj raněnj gi obdiwugj. Bezpochyby si laskawýpan » Ijstek na prwnj mjsto 3 ,, .^ ^ 

cesto watel swé dělo tam nabil, kam ge potom wystřeliL— — — 
České diwadlo. 

•) Magice listy nale pro wže strany otewřeny, nemo- ^^ »'***^'' ^?V?' ^"^^"^ í??* . .. 

hli gsme ginak, nežti tuto odpowěd přigmauii. Přáli by- « »#«« ?^ narozcmnami Gelio C.K. MJosU ph oswět- 
chom ale, aby to bylo • wěd té slowo posledoj --leda by '«°J "'^niLřnjho^ hlediite: 

náaledowala lakowá, kteráž by k gegjmu proiyi^db as^o* Miknias hrabe Zrinsky. 

lonaUtý se mluwila. E«d. Drama w 5 ged. od Komera, přel. od Tomsy. 

ČaaopU Uttt* wychásj wt středu m w sobota po p41«rijch; k«zd«« druhaa středu pHdáwá se pAUrchowá přjlohs. Předplácj se « w)rd«wstete m fiwrt 
Uta « kr^ WS kaihlmpeelwjeh m půl Mte 1 si. S6 kr., m c. k. poiléch pult » sL 1^ kr. stř. 

Wydáwáiijm Jar. Pospjšila w Praze. 

Digitized by VnOOQiC 



Kwěty. 



HirodBjzibawBJk pro Čechy, loravany, Slowáky a Slezany. 



Gjslo 29. 



Í9. dtthna Í843* 



10. r. beh. 



Arabesky. 

Tu tedy predemnau ležjš — ne — neleljjfl 
tak nemohu o tobě rjci. W králowském ornáte 
pne se, wywsláwá, wypjná a wěžj se stočlánkowilé 
tělo twoge k nebesům — a duch twůg, to bugné 
paupě na teplém slunci, ta žiwá giskra na wše 
strany poskakugjcj? — mohu-liž o něm rjci, že 
ležj ? Odpusť mi, Praho má I — ty chuwo národu • 
slawného I ty bedUwá panno s hořjcj lampau, Če- 
kagjcj na swého ženicha! — 

Takowauto asi samomluwu, promjchanau 
několika hlubok^^mi a hlubšjmi powzdechy, wedl 
gsem o půlnocí na pražském mostě. Byl gsem prá- 
wě zdostawnjku wylezL Nebe bylo tak zlatě hwěz* 
dami pokrylo, gakoby ge byl Pán Biih tu chwjli 
plnau hrst] po modrém klenutj rozsypaK W ti- 
chách winách Wltawy třepetaly se poblesky mě- 
Sjce, a na bljzkém splawu to hučelo. Mimo to 
spalo kolkolem hluboké ticho, wytrhowané toli* 
ko pádnými kročegi na stráži se procházegjcjho 
grafaátnjka. 

Gá ani nedýchal. W prsao m}'ch a w mozku 
mém to podiwně wjřilo. Celý žiwot lidský, we- 
škeré prjběhy staroslawné půdy, po njž opět krá- 
čela noha má, weliké děginy národu českého mj- 
haly se okolo dušewnjho zraku mého^. 

Po dlauhých letech wgel gsem zase do bran 
pražských. Bylo mi auzko. Kam gsem se byl 
mezi tjm časem wrhnul, wšude mě pronásledo- 
valy zpráwy o ne&cjslných okrasách, gimižto se 
tato tisjciletá žena nynj Iperkuge* Gá měl z to- 
ho strach* Bolestné tušenj hnětlo duši mau, že 
nenagdu giž Prahu — onu milau, drahau stařenu> 
kteráž mi byla u kolébky uspáwawé pjsničky zpj- 
wala. Nezáwidělť gsem gj sice to nowočasnj rau- 
cho, ale co gsem měl počjti se swými zpomjn- 
kami? Obraz té spanilonádherné byl mi utkwěl 
tř pamětí i w srdci gako podobizna milenky — 



a z toho člowěk nerad co stjrá, i nerad k němu 
něco přidáwá. Ten musj zůstati čistý, ryzj^ ne« 
porušený. 

A nynj mám Prahu spatřiti celau přetwáře* 
nau? Snad gi ani nepoznám?! Gako cizinec bu« 
du gj hleděti w cizjtwáře? — To by přebolestně 
utisklo duši mau. 

Rychle gsem se odhodlaL Opustiw dostaw* 
njk a w hostinci ivěci swé uspořádaw^ běžel gsem 
tryskem na most. 

Tak dalece gi nemůžete přetwořiti a wyšper- 
kowati, abych gi alespoň dle hlawnjch, nezruší* 
telných forem gegjch nepoznal! — těšil gsem wry* 
chlém běhu sám sebe, nehledě wůkol ani w pra-' 
WC ani w lewo, aby mi ožiwugjcj w duši mé 
obrazy nic nezaplašilo. 

Ano! tak fale gi nemohli přetwářilí I zaple- 
sal gsem, zastawiw se konečně na wěkostarém pa» 
mátnjku české mocí a nádhery, na tom kamenném 
pásu, gjmžto oůec wlasti boky mohúUnéko praudu 
ku podiwu potomstwa přewázaL I rozeslal gsem 
wůkol sebe dychtiwé zraky gako dwa hladowé so-^ 
koly po dáwno čekané kořistil — Cokoliw mi, dne. 
prjštj, ukážeš — čjmkolimi drahau podobu Prahy 
mé pokazjš : tohoto shledánj, tohoto pohledu ne« 
mohl mě žádnjf předchůdce twůg zbawitil Tys 
to geště, weleslawný dome králowskýl tys to ge- 
stě, hrdohřbetý Sióne, ty skalnaté čelo domu Li- 
bušina — 

Zrakowé mogi nwázli na tichém, w měsjčné 
záři třepclawém praudě. Welikán, rozkročený 
přes celau geho afjrku, paly máge w obau bře- 
hách 'zakotweny, hleděl na mne smélau, wážně wy- 
pnutau twářj. Toho gediného nepoznal gsem na 
dáwném, w mysli pewně ntkwělém obraze. Ale 
dobře se hodil k swému okolj. TaJcowij železný 
most ge hodný saupeř welebného starce, kterýž 
slýchal rozwětřené hlasy dwau měst z neswornosti 
pro upáleného mistra — kterýž widél žebrat posle- 



Digitized by 



Google 



114 



dnjho korunowaného básnjka^kteryž • — uch, milý 
Pán B&h sám wj co I 

I stál gsem tak a hledSl a zamyslil se. Prsa 
moge hřmotně pracowala. Několikráte z nich 
í^^é hlasité wzdychnutj wyklaiudo. Nagedoau me 
popadl někdo za rameno. Bylo to patero kltka- 
tjfch drápů starostliwého granátnjka* 

He, člowěče I — ' co tu děláte ? Máte-li chuť 
na stndenau lázen^ m&žete gi mjt zegtra zadar- 
mo, nebo za několik mizerných kreycaru. Nemu- 
sjte za ni práwé žiwot dáwat, Kauknéte se tam* 
hle nahoru a gděte swau cestau — nebo wám 
wykáfiu mjste5ko w mé budce« a pak wás někam 
dowedeme« kde wám takowé hlaupé myšlénky do* 
^ čistá wypadaau. 

(PokraČowénJ. ) 



lořský lanpežnJL 

iPQlsrtt^owát0\) 

i^AUa! -^ diacone-^ pircUa in voUal^ namá* 
halo se hrdlo bezwládnéhoj wetchého starce, gak 
bylo znamenati dl^ hlasu, geaž přicházel s prawé 
strany pomořské třjdy ; n&i ^^ zaslechl geg toliko 
Alexio, Carlo a Theodore. 

Sluha wyhaupnuw se gednjm mžikem ze ze« 
mě, zdál se chwjli uspořádáwatí pomatené smysly 
Mré. Šlechtic, hledage bystrým okem nenáwidě* 
n&o předmétu, stál posud na rozpaojcl^ « Ale* 
xio-^gižgiž letěl za prchljkem* 

»St&gI« zahřmj naproti němu, a wšak tase* 
ttá zbrog w pěsti geho nečekala na účinek přj* 
kazu tohoto, anobrž prudkým rázem fala w prsy 
překwapeného laupežce, A tento bolestně zařwaw, 
skotácel se omráčeně k nohaum gehq. Sjly, wy« 
Čerpány bywše drahným usilowánjm, opustily te« 
lo geho a usnadnily smrtelný pád tento* 

Carlo ^ 7> Tardevy přiběhli« 

vNešťastnjku, co spáchala ruka twoge?!* 
lkal onen zwukem i^a neywrchowatěgšjn^ wrcholí 
wásaě, smjšené a hr&i^au ^ bolem« ^Tote tw&g 
otec l« 

•Ďáble — !< 

v Snaha má o geho wyswobozenj* o geho 
spásu byla marná; twůg— to ot^J* 

» Lháři — pekelnjče!* 

>Nenj to Dolcini, siciliánský kupeCj gehotto 
gméno nosjš —ale tw&g otec!<( 



»Fioridono — mflg otec, gá syn mořského 
laupežnjka — prokletý osude I^'' skuhral nešťastný 
niladjk, a pustiw z ruky zbraň, zakryl sobě oblj- 
čeg a wrhnul se na padlého zlosyna. 

•Dolcini — Alexio Fioridono? — newyro- 
wnatelný saumíle, wáá rod se leskne znakem ku- 
pežným?« zachechtá se zlomyslný šlechtic, gegž 
bylo oko bjdnjku přehlédlo, a záhy, bezděky, bez 
wšeho úmyslu, gako bezwolný strog, ojjžiwlý 
mocným, neznámým žiwlem, puzen toliko mocj 
prekwapenj strachowitého, zaměřil mečem do bo- 
ku Alešowa, překonaného přjrodau. Ale co blesky 
letjcj s trestem s líúry — mrštil se Carlo smrto* 
nosné pohromě této s obranau swogj wstřjc« O* 
mráčugjcj seč srazila Theodora k zemi. 

Blažená byla to doba wjtězowi. Myšlénka 
-—rychlá gako peruť času — zaswitla w duchu ge- 
ho, a toto wýhodné okamženj mělo a mohlo gi 
uskutečniti, Hrubau hbitost] zbudiw Alše a ucho- 
piw s wynaloliau wšechněch pozůstalých sil swých 
Fioridona do náručj, spěchal ke břehu w opust«« 
nau loď. 

vGe-li wám milý iiviot bjdného otce i wáS 
wlastnj -— následugte mne 1 « kázal ginochowL 

Tento — probraw se napolo z hlubiny mrá- 
koty bezsmyslné — řjdil se dle chwatu Carlowa 
gen gako mimowolný opilec, Wěmý služebnjk 
položiw na podlahu |^ondoly opět dýchagjcjho 
laupežnjka, chopil se wesla, a giž giž letěla loď 
po hladině mořské. 

Aleš postihnuw nynj myšlénkau přjtomné i 
předešlé okolnosti a wšechno swé neštěstj, z nu- 
tkawé slaboty a zaufalosti padnuw na kolena za- 
kryl na zmáčeném sedadle twáře swé dlanj^ a 
— plakaU 

Započlo ticho aiplčenj; gen mocnjcj-se hluk 
a hřmot, genž powstáwal některau dobau na bř«* 
hu, wzdáleném od nich nynj as dwa wrhy kame- 
ne, nijsilo se w ně a w usedawý tichý pláč nebo- 
hého Siciliána. »Carlo!« táže se tento šeptmo 
aprůwodcm zagjkawého hlasu, » Carlo, wěstowale 
mi prawdu?* 

pPrawdu,* ozwe se starec, gako bolcstn;^ 
ohlas bolestného zwuku, a zapohlednuw s wýraz- 
ilým zřetelem do černých nebes weslowal dále.^- 

UmlWi. 

W tom tu hluboce a násilně wzdychne z oži- 
w^lých prsau piráta, Dusiwá tjsnpst geg muči- 
la; řwawě zkřikl, palčiwá a krwawá rána žrala 
mu srdce, a— gednjm, neslýchaným wyhaupnutjm 
celého těla wymrštiw se na pokrag loďky, překo- 
tácel gi i s oběma bjdnjky. Co AleS w překo- 

Digitized by VnOOQiC 



115 



ceném pádu posledně pogmauti mohl sw^mi smy* 
úy, bylo vrženj-se Carla za otcem. 



Prwnj doba« s njžto Aleš opét wefel do řjSe 
myšlenj, seznámila ho s přjbytkem rybářském, 
genž stál několik tisjc kroků od města Neapoli 
na pobřežj mořském. Ohlédnu w se wůkol sebe, 
zpozorowaL že ležj na posteli, obklopené gsaucj 
třemi člowéky, gežto, gak se podobalo^ twořilí 
zde bydljcj rodinu. 

Zprawen byw několika slowy o swém wyswo- 
bozenj» za kteréž co děkowati měl mladému ry- 
báku, aQ se tento práwe byl nacházel se swau 
kocábkau na bljzku tonaucjch nešťastiýkí^ padl 
na chwjli do křjžowiny rozmyslftw* 

Žiwá zwědochtiwoflt geg ad>iidíla* 

»OsBU mogi saudruEÍ též zachowáni ?« ptal 
•e Francesca, swého wyswoboditele, nesměle a 
polohlasně, boge se odpowědi nepřjzniwé. 

»Oba ušli pasti nepřátelského žiwlu,<< odwe- 
ce mladjk, sstaršj — • 

• Carlo — « 

• Staršj, udiytiw polomrtwého společnjka, 
wáleil se swau slabostj, gako lew bodanj^ ostnem 
neyljtěgšjch sanj, až gcg posléz wyrwal rowu hlu- 
bokému. Po wás ani se neohljžege, popadl bez- 
žiwého dniha a pádil od nás*-* kam? — bude 
wám neyljp powědomo.* 

vOpěts tedy uchowán, ukrutný ot5el< pro- 
hlásil se mladý Fioridono, a zbožně sepiaw ruce 
hleděl pewně před sebe. 

Rodina rybářská užasla nad slowy těmito. 
A wšak zpamatowánj-se posiauploleknutj Alešowu. 

•A piráta — ?« otáže se po něgaké chwjli, 
chtěge shoditi se sebe raucho podezřelosti ; »ga- 
kého dočkal se konce ?<< 

{PoJtraČQwAi^*) 



DOMACJ KRONIKA* 

KPHAHT. Druhé Jewartefo p. Mildnera dne 30. 

března. Tento podwečer byl prwnjho mnohem snameni- 
tj^gij a sice přewýborným prowosenjm Bčethovcnowa prw- 
njho kwftrteta s Raznmowských. Dle obyčejného smýáienj 
paUj Uto práce hudebnjho wýtcčnjka giŽ k geho uk řcře- 
ným nerosborným tagemstwjm, k nimito se gen málo kdy 
a málo komu zlatého kljče dostává, gjmž by se brána k ča- 
rownému kragi otewřjti dala. Krásnan tuto úlohu, tagn^- 
mi známkami nakreslený ohromný citoswět BeethoYcn&w 
plným iiwotem nadechnauti, a xtclesnčný k srdcjm tuže- 



bným přiložiti, prowedli pp. Mildner a ostatnj nad mjra 
zdařile. Kolkolem plesagjcj twáře a zářné oČi s hlučným 
potleskem byly hudebnjkfim pěknau oslawau. O té wéci 
nedá se psáti, krásu gegj toliko sluchem pogmauti možná. 
Předtjm hrálo se kwarteto od Onslowa (C— moll), které se 
lehýnce po uchu swezlo. Sfastněgi wj těžil Veit (kwartc * 
Es — dur). Při geho skladbách ge duái wolno. To mau-> 
dró hospodařen], to gasné prowedenj určité myjílénky, ta 
upřjmná neljčenost, o njŽto brzy zwjme kam nás wede a 
kam Čelj, zasluhuge wieobecnau úctu, gelikož negen yr ži-> 
-wotě, ale uké we wédé i w uménj pocti wost stánek sw&g 
suwj. *• 

Ze Strakonic* Ktítdým vlastimilém pohne spráwa, 
gak se duch ryzj, práwé siowanský -we w<ech ůdoijch osý- 
váy gak se uskutečňuge piApovéd: Kde Slowanka, tam i 
spěw. Toho daly uké Strakonice d&kaz 19. března 1k r. 
— Strakonice?! — slyljm steré hlasy; Strakonice >- mésto, 
if kterémž se tak dlauho nic nedělo ? kteréž posud nebralo 
podjln w zmáhagjcjm-se wjrwinowánj ducha národnjho ? 
které spalo spánek hrobowý w Čase, kdyžto se giž w»ude 
ozý-waly ohlasy národnosti? — Ano, ty samé Strakonice pro- 
citly, ony wstupugj do řady saudružek swýcb, chtjce sobe 
tutéž powěst, tutéž lásku, gako předchůdkyně gegich, -vy- 
dobýti. ^— Dne 19. března totiž dáwali zdeg»j ochotojci aka- 
demii, gegjž čistý wýnos k zaraženj třech pokogů pro ne- 
mocné we zdegáíjm ústawu pro chudé u sw. Martina od- 
hodlán byl. Zdegljmu mětfťanostowi p. Karlu Fischerowi, 
kterýž prwnj myďénku tu. zbudil, gakoi i welebnému awy- 
•occ dAstognému panu Fabiánu Lenkowi, děkanu zdegájmu 
a rytjH čestnému řádu melitského, též i ikolnjmu řediteli 
p. Gallowi, kněsi s řádu melitského, neméně i zdegljmn 
chorregentowi p. Giřjmu Stěpánu gsau djkailii powinnovráni 
ti, kteřj dobro ústawu toho požjwati budau. Šestiletá Anna 
Komerowa přiwjtala Četné shromáždénj Českým prošlo wem, 
a každým pohnula slowa srdečná, djtětem roztomile před- 
nesena. T^a to následowala uwertura z Don Juana plným 
orchestrem prowozená, pak německá deklamowánka, árie 
z Puritánů a opět Český sbor : Zpěw manu ietkých od Ce- 
lena. Po několika německých pjsnjch gsme opět uslyšeli 
krásnau ani z Wěnce: »Zebrákfc; načež užlechtilá panna 
Johanka Korwinowa Kubeíowu deklamowánku: nQá gšem 
Cedí!^ tak zdařile přednášela, že po skončenj tleskot so- 
twa se utiáil: patrný to d&kaz, ^ gak se mysl každého ros- 
plamenj, který swolati mftže: »Crá gsem Čech I a Pak gsme 
gcatě český zpěw sly»eti měli a sice Rosenkrancowo duetto 
z Wěnce : uPřjrodau, a wjíak pro krátkost času k naicmu 
Želu nebyl prowozowán. — Dnelnj wečer poskytl k^iiad- 
řečenému aučelu 160 zl. w. Č. Wděčné slzy chudiny budau 
neykrásněgij odměnau weledftstogným podnikatelem, gakož i 
wáem ochotnjkAm, genž sjly swé k docjlenj tak pěkného 
wýnosu zapAgnih*. Nynj se zanážegj nadgmenowanj dobro- 
dincowé tan my^lénkau, ž« co neydíjwe několik zdařilých 



Digitized by 



Google 



116 



jleských diwadelojch pracj kprowosowánj pfíwedau, gakol 
i geitě nékolik podobných akademij, w^e k gnieDOwanému 
aučelu uspořádagj, kde se ge^tS wjce sřetel na české pjsně 
a deUamowánkj bráti bude. Krásný to pokrok, a každý 
wlastimil bude gisti méstu najíemu úplné adařenj w t<^chto 
sámčrech a setrwánj w takowé Činnosti 8 námi ae srdce 
přáti. -'•- 

a BerawM. Dne 19. bicxna prowoiowali se na na- 
iem diwadle : vženiehowé, rýmowaná we$elohra we 3 ge» 
dnánjch od Machádka»<t Kus gest wýbomý a aasluhowal, 
aby se bylo wjce lidj do diwadla seSlo. Páni ochotnjci 
dali si arci wclikau prácí, aby se úlohám swým dobře na-> 
učili, než přáti bylo by také, aby přjáijkráte wjce na 
průpowSdi neiU na řádky wer^owé bledjee, smysl gegich 
nenijíiii. Welmi skrowné obecenstwo w<ak předce nad 
prowedenjm této hry spokogenost swau několikrát proge* 
-wilo a na konec nábiíťeftyfc wywolalo. Ustaw pro cliudé 
ffpatnč pochodil. Nepochybné la Ua přjčinau, ie se dne 
19. málo lidj do diwadla se&lo, opakowala se tato weselohra 
&6. března pod názwem : iŘZkauíka pro newifsiu.v Wvak 
i tento překřtěný náxew obecenstwo nepřilákal. *) Dne 4. 
dubna, gakožto w předwečjr gmenin důst. p. sdeg^jho dě- 
kana Vincence Láblera, dáwala se prastará, giž r. 1 796 Prok. 
Šediwým w Češtině wydaná weselohra: vNoinj fndri»<r, giŽ 
tdegSj páni ochotnjci, aby. obecenstwu a našemu dftstognj- 
ku něgakau no winku podati, Jsi^oi^on^d^n/d/t^M překreslili* 
Diwná wěc, ie w časech, kde tak mnoho nowých a pě-' 
kných kusů na pražském diwadle se dáwá, kteréž by i na 
saukromných wenkowských díwadlech s prospěchem prowo- 
aowati se mohly, nnás předce pauze proto, Že prý nyněglj 
páni apisowatelé těŽkau řeČ niagj ( I ! ), žádnau nowinku ne- 
spatrugeme ! ! Tfcpochybné se i snad proto naiím p. herc&m 
kus tento wjce než kterýkoliw giny Ijbil, že si gednagjcj 
osoby »onihn0*i9 což i snad některým p. mějltan&m laho* 
dněgi w uíjch snj, nežli uráiliwé Wf! V,.h. 

Z Chrudjmi. (Z dopisu k redaktorowi). . . . Alespoíi 
w mjstech okolnjch gaayk náž den odedne wětáj obliby 
nabýwá, knjhy a Časopisy se kupngj a diwadla gakoŽ i hi-* 
blioteky České se zHzugj, w Čemž i blahodégně adeg»j knih-> 
kupectwj páně Wa^owo aučinkuge, ne tak wlastnjho aisku 
gako podporowánj wěci národnj sobě hledjc. — Práwě gsme 
obdrželi IT. swazek Wlástimita na rok 1842, o němž giž 
powjdáno, že wycháaeti přestane, což gsme tjm wjce želeli^ 
an tentýž, drže se iťastně w prostředku mesi učenými a 



*) Tomu se nediwjme! Beraunské obecenstwo nenj 
to gedíné, kteréž haufem do diwadla netáhne, když 5 — 6 
osob na di wadelnj ceduli stogj. A pak — co to může býti 
za komcciii? nŽenichowé !tt — Tak prostinký, ničeho nesli- 
bugicj titulek! Měíi gste napsati: Bogácntf hrdina, znwm^ 
Zděn^ pttHinjk a hesshlawé ětraSidlo! To hy snad bylo 
wjce přitáhlo* Probatum cst. b^^ 



pauze aďbawnými Časopisy, mnohým najíím potřebám wy- 
howjwal. Daufám, žeWaže Blahorodj, když o tomto adc 
obljbeném a zhusta Čjtoném spisu několik ďow, ne sám od 
sebe, nobrŽ powzbusen muŽi unás na slowo wzatý^mi, zde 
a w okolj na&em se-zdržugjcjmi, přednesu, nezažijte, nobrŽ 
řádkům mým w listech WaSicb, n tak mnobýoli éiutelů 
se nacházegjcjch, mjsta popřegete, by ijm spjáe k očjm oněch 
přišly, gichžto Žádost naSe se týká. ^ W ročnjkn 1640 Wla- 
stimila působilo Pauoratna čili stručný přehled děgft časů 
našich stálý artikul. W ročnjku 1841 a 1842 ale tento 
přehled politických udalostj pohřelugeme, gjmž obzwlážtně 
wenkowanům, kteřj ne wždy Času a přjležitosti magj, ne- 
přetržený běh nyněgSjch, uk zágemných dob a tiowin po- 
aorowati, welmi whodně poslauženo bylo. "Wdice sobě 
přegeme, aby wážený p. Tomjčck tuto práci na sébe zase 
pHgal a w budaucjch ťwazcjch Wlastimila, gehož nepře- 
tržené a čerstwěgij pokračowánj welmi Žádostiwě Čekáme, 
r. 1841 a 1842 sběhlé, důležité děge w krátkosU sobrasiL 
Toť žádost prwnjy adowolena mi budiž gejítě drahá, týká- 
gjcj se wěci ne méně důležité. Nemagjce dosawáde po- 
pulárnjho ponaučen] o bylináoh čili botaniku, s podjleo^ 
srdečným gsme přigali od p. Dra. Anriinga roku 1841 wy- 
dané ponauČenj o gedech a kazigedechý neb géden každý, 
zwláStě naái spráwcowé duchownj a učitelé poljrebu cjtili, 
aby mládež alespoň tědi neyobyčegněgbjch gedowatých by- 
lin poznala a tudy Častému, a gich neznámosti powstalému 
neštěstj se zamezilo. Neznagjce přjčin, proč welmi wážený 
p. spisowatel u wydáwánj tohoto tak potřebného, zde na 
wenku s takowau pochwalan přigatého spisu nepokračuge, 
Židáme geg we gménu nažich pp. učitelů a wžech wlastea- 
ců, aby we spieu tom pokračowati sobě neobtěžowal, a wy- 
slyjlew prosbu nazí, nedopauitěl, aby řádky tyto — gaki s* 
dosawáde s mnohými ginými w Časopise WaŽem pmgewe- 
nýaú upř jmnými žádostmi pHháselo — hlasem wolagjcjfao 
na paužti růstaly. Wraucj nade djky a geho wlastij 
wědomj, že tady negen mnohému nežtéstj zabránj ale i wé- 
domosti rozájřj, budteŽ geho spanilomyslnosti odměnaul 

Z OičjtM, Gak se dozwjdáme, pracuge wel. p. Jan 
M. Sidon, professor náboženstwj na zdegájm c, k. gymna- 
sium, na úplném mjstopisu kragského měsU Gičjna, a gest 
se uadjti do obeířclného bádánj, horliwého přičiněnj u sbj- 
ránj starožitných rukopisů a do gistoty pramenů, s nichi 
tento snažný muŽ Čerpá, Že to bude hodný úkaz na skro- 
wně posud wadělaDén poli wědy této. — Go do wzděláwá- 
BJ matcřČiny^ pokračuge se w hodinách, w nichžto se átu- 
dagjci mládež, dwakráte týdně, u pana pj-of*. Šjra čeSUně 
wyučttge— a we wydáwánj roamanitými swými články za- 
gjmawého kragského listu nákladem Kastránkowym. Spoln 
podotýkám, že k dni naroeenm nahého mitowaného země- 
pána posud apjwanápjsefí »@e9<tiOfft€rrci4)«íoí)*m €5cbnf»« 
atd. krásné načj pjsni: »S\jÍ nás wsecky ahwězdné djliw 
mjsta postaupila. j. a. K. 



Čiisopitteato wyolUaj w« •třiwlu • w sobote ^ pAIarijdír k»wí»tt trakán »tředit jitími m pAittrehowá »řjloh«. Předplácí m m. wydAwMtU jia ětwrt 
léta 48 kr., w« kiUlkkup«eiwj«k iia pAl lét* I >L 86 kr^ m c k. pokéck pťSU. % *L Í6 kr. stč. 



W}dáwáiijni Jar* Pospjsila \v Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnj zábawBJk pro Čechy, lorawany, Slowáky aSlezany. 



Cjslo 30. 



áS. dHhna ÉS4S. 



10. r. beh. 



^ 



Arabesky. 

{Pokměowánf.) 

Gá po2:wedl hlawu swau — gako zGiřjkowa 
widěnj* W žirokém, řásném plášti, s le&koawau 
ručnicj na ramenau, stál předemnau domnělý 
ochrance můg w hu&até depici. Na prwnj oka* 
mženj gsem mu nerozuměl — potom ale musel 
gsem se mu dáti do smjchu* 

To bylo pěkné nedorozuměn] I — Ne, ne sta* 
ta£ný obhágce 

kragft* 
Kde se otjwal Swantowjl— 
tak daleko geště negsero, abych si pod pražským 
mastem mokrý hrobedek ustlal — a k tomu nynjb 
kdyžto gsem s neybugněgšj naděgj do Prahy při« 
pulowal. 

S naděgj ? — Gá se neměl íJeho nadjti, gá 
sám neměl w Praze co daufati/ Genom widěti, 
slyšeti a přeswědčiti chtěl gsem se, zdali ta sto* 
wěžatá hlawa i nynj co měřitko wšeho pohnutj 
w národu k nebi čnj^ gako byla za dn& minulých 
činila ; zkusiti chtěl gsem, zdali se posawad wše- 
chny žjly^ žiwota českého w srdci gegjm stékagj ; 
zdali wšeliké gich udeřenj také gegjm tělem pro* 
bjhá ; zdali zlatj snowé rozlehlých okolo nj krag& 
i mjstečka w duši gegj nalezagj -^ slowem : zdali 
Praha — 't. g. celá Praha, auhmkem sečtená, ne 
gegj zdárné, zachowalé částky — stegným krokem 
u wywinutj toho ducha pokročila, gakowý se mi 
f jkage wšude na wenku zpozorowati dal, an gsem 
po delšjm w cizině meškánj gednau zase drahau 
kolébku pacholetstwj swého křjž a křjžem prohle- 
dal — anebo abych geště srozumitelněgi řekl: zda* 
li se Praha -^ powlaslenčila. 

Abych se uprjnmě wyznal: něco gsem oče* 
káwal. Pozorowalf gsem skoro wšude po kragjch» 
gak se zrakowé wšech plamenem národnosti za* 



hřátýchpo Praze otáčegj, gak každé slowowycháze* 
gjcj z ust této wěkošedé wěslitelky za prawidlo 
a prawitko powažugj, gak každý kročeg gegj co 
wzor wšeho spanilého snaženstwj nápodobňugj. 
llVěru, někdy mě to dogalo až k pláči, s gakau 
dětinskau zbožnost], s gakau newywratnau důwě* 
rau, s gakau sladkau naděgj ti dobřj na Prahu 
hledj I — s gakau tážebnau ůzkostliwostj každý 
směr, každé hnutj gegj stjhagjl 

Toto wšecko wěděl gsem — toto wšeckomlu* 
wil gsem nynj sám k sobe* Kdož tedy popj^e 
moge očekáwánj? 

Se starýn^ obnoweným obrazem Prahy mi 
w du&i wracel gsem se k hostinci. Bylať to gešté 
ta dáwná, po krásných wršjch táborem rozložená 
králowna s tjm hrdým a spolu mateřským pohle* 
dem — byla to posud ta bedliwá, na modrých wy^ 
minách čjhagjcj stražitelka — bylť gsem gi opět 
poznal, Prahu mau, a radosten kwapil gsem do 
tichého, osamotnéiého pokoge. 

Gá se těšil gako djtě ; bylof mi, gakoby se 
neykrásněgšj Částka zlatých snů mých byla wyge- 
wila. Ať si na mne piikwapj den přjštj se swau 
strakatau suknicj, s tjm nowokrognjm plácřtěm — 
a gaké ozdoby ginak na tělo swé powěsj: alespoň 
gednau gsem gi geště widěl«- obraz gegj wemné 
do smrti newybledne. 

W tom se ozwal tichau ulicj libozwučný hlas 
mužského zboru 

»Kde domow můg« 
atd. — gakož gsem to we wšech končinách kragůi 
českých byl zaslechl. 

To nebylo před 20 lety po těch mjstech 
slýchati. — I nu za 20 let dá se srci něco wystawět 
a uwidjme, co nám zegtřek a budaucj dni při- 
nesau. 



Digitized by 



Google 



118 



lořský lanpQŽDJL 



{Polradowánf,) 

•Ah,SanJanuarío/^ odpowj Franceskůwotec, 
•powjdal gsem hned^ že gim uklauzne ; na wode 
•e narodily wodaho chránj gako sw^ch žrawGŮ.*-'^^ 

•Uprchnul ?« 

•kao. Byl gsem se swým člunem skoro 
w patách za njm,« mluwj syn dále; ahnal se do 
přjdtawu, my za njm, tu— sotwa uprchlo oka- 
ujženj — zmizj gak pára, nikde po něm ani sto- 
py> až nám konečně řekne starý Antonio, že utj- 
kal na St. Lucii, Pustil se pak dál, než — po* 
zde. Že tau stranau swé autočiHe bral, powjda* 
\j důkazy, U krage ležel mladý člowěk, raněný—* 

•Theodore — « myslj sobě Ale5. 

•Beajpochyby raněný od Fioridona — rozdr* 
ceaá mandolina ležela nedaleko něho — « 

•Dar Eugeniin — roztroskocea!^ 

»Po;^n£ilo se, že ge to šlechtic z Tardevy a 
donesl se domu.^ 

•Wčeregšj noc — wěru, byla hrozná |« do- 
powěděl starý rybář, »a tu$jm, že priprawj Fio» 
ridono některým lodjm někdy gestě hrozněgšj.« 

Hqpliwá plamennost, s kterauž Aleš odmlau- 
watí počal prorokugjcjm slow&m těmto, mohla 
geg snadně uwrhnauti w podezřenj ; z prozřetel* 
ností musil mlčeti. 

Nastala wšak pro něg doba, genž, nahroma* 
díwši w dušeTfnj geho okres welkeré zpomjnky 
na wčeregsj události, byla nebezpečná gak tělu tak 
i samým smyslům. Duse bauřiwý bog podkopal 
ďabé náspy těla geho -*- i kleslo do wjru zimní- 
finého.-— 

Uplynul čas čtyř měsjoiL Dolcini přetrwaw 
iťástné nepřjzniwau lhů.tu tuto, byl prázden ne* 
bezpečji slabost toliko pautala ho posawád na 
lůžko. Dlauhá zemdlenost a studená Ihostegnost 
potlačow^ly w něm každý něžný pocit krásoty 
gwětské, genom cit lásky r^euhasl w ledowitých 
prsau geho, Nezkončené řady myálónek a wid 
praudily se z obraziwého ducha geho ; obsah ge« 
gich byla milost a Eugenie, a íuto uviděti neyprud* 
šj geho žádost i pewné předsewzetj. 

Šel tedy, — 

• Negedneytebez rozwáženj, sjly wámto za* 
kazugj,« ponamjtala stařena rybářka; shwězdy • 
byly krwawé, zwěstowaly wečer, genž bude žiwo* 
tu wašemu zlau sanj -^ zmarem kypj gazyk gegj, 
osten gegj wás nemine. « Než Alšowa myšlénka 
byla giž dáwno odlétla k předmětu lásky ; ucho ge- 
ho neposlauchalo řeči tyto» neboC byl giž odešeL 



Došed domu páně Genezzy, otce Eugeniina^ 
pozastawil se nad hlučnostj, genž při hogném oswj- 
ceiij w něm pUnowala^ Píigjždégjcj kolesy pro- 
zrazowaly společný kwas. U bohatýra Genezzy ne* 
bylo to nic neobyčegného; skoro každý měsjc 
roznášelo se, po piŮ Neboli pozwánj k besedě 
vod pana Henrika Genezzy do ulice Toledo,^ a při 
takowó přjležitosti byla snadná schůzka dwčma 
milencům* 

Přjlišné nebylo tedy pozastawenj-se Alšowo. 
Spěchawým krokem kwapil na široké schody, na 
gegichž prwnjm oddělenj se nacházely dwéře; ny- 
nj byly otewřeny, a w nich stála osoba w ústroj 
domácjho služebnjka. 

»Pro swrchowaný Bůhi<< zwolala strachem 
udušeným hlasem, běžela mladému Sicilianowi 
wstřjc a uchopjc ^'^^ za ruku, táhla ho s sebau do 
komnaty. aWy zde? Alexio syn mořského laif 
peHnjka — zde?« 

Hromowá rána dotýká se slaběgi mladých 
kmenů, nežli slowa tato se dotkla Alše. 

B Ďáble, tybys weděl — ?« rozsápal se Fiori* 
dono a sáhl po meči. — »NepřáieIstwj gsem od 
wás neočekáwal,* odwece Paolo Magnetti, sao* 
wěrnjk geho, a studeně wezma geg za prawici, 
dowedl ho ke stolu do zadu pokoge. sSwěde- 
etwj mé wěrnosti budiž wám ittUo krok^* dolo&il 
a rychle popošed ke dweřjm, uzamknul* »Znám 
nešťastný, politowánj hodný osud wáš, Dolcini i« 
mluwil nawrátiw se k němu; nTardery ho roa* 
hlásil bohužel půl městu, Eugenie si zaufala, otec 
se wztekem Ijtil pro poškwměnj swého domu, 
přátelé geho řjdj se dle počjnánj swého častowa- 
tele, wšecko ge wašjm nepřjtelem r— ale wěmý 
Paolo ne, můg Dolcini I « 

Alexio pogal ho pohnutě ^a ruku. 

vDoleinim mě nazýwáš, upřjmný Magnetti? 
-.^bjdného syna zlopowěstného piráty ?« prawil^ 
litostiwě se pousmjwage, 

•Negste giž arci oaen ginocb, kterýž i při 
nedostatku důkazůw rodu swého daufal dosáhnau* 
ti ruky Eugeniiny — < odpowj služebnjk, vale šle- 
chetný gste geště tak, gako byl onen.^ 

»$měl gsem daufati — směli" mluwil Alexio, 
položiw ruku na wysoké čelo swé, gakoby w řjši 
minulosti hledal útěchy. Několik okamžiků w roz- 
myslu seznámilo ho s nebezpečenstwjm, w něžtp 
se byl marně dal, gelikož nemožnost^ kochati se 
pauze myšlénkau jia naděgi, zamezowala a ničila 
každau wynasnahu geho. — i)Eugenie?« táže se 
po chwjli. Paolo wšak neodpowjdal ; buď že ne- 
rozuměl otázce beze wšeho názwuku a smyslu, buď 



Digitized by 



Google 



119 



že chtel ušetřili nebohého mládce odpowědj^ kte* 
ráž geg očekáwala. 

»Co dělá Eugenie?" ptá se podruhé, 

»Dnes se swéij zasnaubenj gegj s Theodo- 
rem — * wece sluha nestnele, obáwage se zlého 
účinku. 

Aleá nepromluwil; ústa geho byla nescho- 
pná wygádřiti^ co obsahowalo srdce; zaufale a 
necitelně rozložil ramena a na . ně hlawu swogi 
na stůl* 

»Tady?« zazněl náhle zwenku silný hlas^ 
a mnohopočetn]^ dupot po schodech zgewowal 
zrádné gakési pobauřenj. Gméno i>Alexio — Fio- 
ridono<^ mjsilo se w porůzný š|imot« 

Sicilián pomalu se zwednuw nasléchal Iho- 
stegně a chladně powyku zn^epčjmu. 

'»San€a Maria I zrada ge za námi w patách !■ 
šepce Magnetli; »zrádné oko musilo wás tady 
uzřjLi — « 

•Otewřtel* hlásila se na schodech osoba a 
hluk wyprowázel přjkaz tento. 

>»Wrátný wás prozradil — nehraňte žiwot před 
těmi krkawci — smrt wám hrozj newyhnutelná]< 
mluwil k Alšowi Paolo a proměří w úzkostně sta- 
rostliwým okem wšechen swůgnábytek^ ukázal mu 
chránjcj skrýš. Awšak Fioridono opowrhnul geho 
úmyslem. Zmjsta ani nakrokneqaufage tasil meč. 

»Pro nebesa^ toho nečiňte H prosil šleche- 
tný Neapolitán; »samogediný postawiti se na od- 
por tolika zuřiwcům, byloby marno«* 

sSmrt ge mi wjiánal* 

sEngenie wás miluge^ a Theodorem bude ne* 
Šťastná, ale wašj smrtj bylaby geště nešťastněg- 
šj-^« prosil opět služebnjk. 

bCos «mjm dauíati ?« 

» Paolo, olewři — anebo smrt i tobě!« ozwal 
se hlas wenku ; byl to šlechtíc z Tardevy. Opj- 
ránj-se o dwéře následowalo slowa geho. wSkočte 
hbitě oknem, wysoké nenj, tma wás wezme pod 
swau záštitu^ a prchnauti parkanem bude wám 
•nadno,« šeptal wěmý Magnetti úzkostně. vSám 
se wrhnu na lůžko a přetwářjm se do hlubokého 
spanj.* — fiekl a učinil. 

Tu zaw2nj mocný ráz, dwéře zdagj se caufali, 
následuge pr£(skot, geště gedno udeřenj a — Alexio 
wrhnul se gednjm skokem s okna dolů. Skle- 
snuw překonán gsa slabostj na tráwnatý záhon, za- 
slechl w pokogjku Pawlowu powyk a hlasy. Wzcho- 
piw se 8 podlahy ubjral se po parkaně. Na za- 
hradnjm pawianu stála Gianetta, mauřcnjnka a 
služka Eugeniina. Powzhlednauc dolů, poznala 
geg. i> Signore Alexio !« zawolala naň důwěmá 



přj lelka s tagnostj, a sepnauc ruce patřila naň okem 
upřeným. 

Než, sotwa zbýwalo Alšowi času obrátiti se 
po lahodném geg|m hlase, kterýž co známý zwuk 
geg wjtáwal k militce, — tu zašustj za njm kroky, 
osoba octne se u něho a gedno pohybnutj, oka- 
mžílé udeřenj a zmizenj byl děg gegj. Fiorido- 
no, skotácew se na zemi, zkřiknul. 
(^Pokraiowánj,) 



České dliradlo ir Praxe. 

(Pokradovré^lO 

Tjmto pogilténjiii wiedn)ch hor Č«ských {res/fée. 
přcdplaoenjm) měl hj nastati nowý oddjl w běhu nowého 
diwadla naáebo. Nynj bj mélj webkeré ^ly, % niohito 
nstair dle rotmatútého ástrogj airébo záležj, nowě se na- 
pnauti — nyoj by mďo ředitelstwo wiecbnu péči na dobry, 
sagjmawý repertoár, a berectwo Wlíecbnu pjH na tdaHlé 
prowedenj gebo wynaloiiti. INadSgemeť se taVé, že obé 
strany učioj, co negenom le cti ale i 1. prospěchu celého 
ústawu powede. 

My s na^lj strany budeme bedliwČ kroky gegich po- 
sorowati a wýsledky obapolnébo snaženj gegich neyCené 
k -wčdomostí čteniřA naáich přiwádétL Prosatjm ale ne- 
cbtjce we swjch spráwácb přjIiiSnau mezeru učiniti, podá- 
iráme stručný přehled poslednjho Času prowosowanych ber. 

P. Kaika xwolil kswému prospěchu Klicperowu dra- 
ma: Jitn za chrta dán, p&wodné psanau we 3 gedninjch 
-— na diwadle 'wáak prowotenan we Čtyřech, gelikoi skal- 
natá brioha Morany se swým rosmanitým Astrogjm pro* 
menu nepřipau^j, gakowan se p. spisowateli předepsati l^ 
bilo. Hra sama — za býwalé dírekcj asi před 14 lety k hro- 
bu donesená — zbudila wcliké ůčastenstiv], a herci dobyli 
toho wečera hlučné pochwaly. 

To bezpochyby pohnulo i p. Kolára, ietentýlkus na 
druhý týden k swé bcncfici wywolil. — Plný citfi rozcrwa- 
nych — wáiniwý lowec, prchliwý otce, přjsný saudce a ka- 
gičný hřjánjk byl p. Grau ; hrdá, tagným plamenem horjcj, 
odwážUwá djffka byla p. Manetinská — a malebná we swé 
diwé zlosti byla Morana, panj Skalná. Také ostatnj při- 
spéli k zdařilému prowedenj. 

Z Klicpcrqwých her prowozowala se geáfté wesdohra: 
KnZdtj něco pro ttlast. Celá tato na dlauho rozložená, 
slabě zapředená hřjčka mAŽe se toliko dokonalým prowc^ 
zenjm Ijbiti — to pohřjchu ! nemftžeme ale o naáem předsta- 
wcnj dne 2. dubna pronésti. Gediný trefný byl p. Gra- 
binger (Mláto) a wsechny Čiyry wdowy. Okolnosti diwa- 
dla nabcho nepřipustily ale dokonalcgijho obsazenj a wy- 
wedenj. Parte$ (p. Kmmlowský) byl při swé wdřčné úl«w 
k naSemu podiwenj tJk. mdlý, Že gsme onemocnělého pana 
Graua neřádi pohřesowali. Též p. Ruber (sládek) a Kažka 
(mlynář) nemohli z rolj swých nic utworiti. Welikau wa- 
dan w celé hře byla wíak uké obtjž, gakowau p. Herb- 
stowa w bogi s naíjra gazykem wedla. — 
(Dokoaieaj.) 



Digitized by 



Google 



IM 



DOMACJ KRONIKA. 

Masojmstni autereh TáborČauú^). Kdo newiděl ne* 
ii«3), gftlým hlttketa, gakau aláwa« TAorHj nasopustu 
s Bokem diwagj. Hocd srána prolcinge ma«kara san tam 
avské uličky, a gako nťgtký blatatel prftwodjr ma^kanij 
osnamoge* Negen okolnj wesničané a ohjwa.u\é blj^kých 
jaéstysd Četné na rynka se rozkládagj, n^b^^ ^ > dalekých 
mjst zwědawj přigjždjfgj. -- Prwnj hodina odpolcdnj padne, 
a te wdech stran maákary wylézagj ; tu se lene heyno žid& — 
kolikráte dosti otrhaných — s pytlemi ; tu se druhdy tichý 
měšťan okamiikem proměfiuge w černého komiujka; tu 
ramenatá hokytiářka okolo kolowrátku s tiafauknutým skle- 
pnjlcem polku tancuge ; tam sase sáhowá newSsta swého 
třjoatilowého Kaápávka peticbn pod deltnjkcm, na němito 
pro djry gii ani mjsta itenj) do kořalečnjho krámku k U* 
dowce wede, atd. — Každý rok ale prowoxuge mě^ťanstwo 
dobře uspořádaný wýstup, kterým se předešlé, mnohdy 
ohysdné wýiwory sacloftugj. Letos nám bylo 'wideti pře- 
padnut] Staroiáborských od Žižky. Zpčwem se bawjcj, gá- 
sagjcj starotábor^tj mčiťané, kteij se na rynku usadili — > 
ikoda ie gich bylo gen hrstka! — byli od bogowného ŽiŽky, 
táhnaucjho w čele swých gedenácti Taboritů gczdeckých, 
pak swau dřewcemii kosami, gežkami oabrogenau pS^j rotau 
přepadnuli a rosp1a«íeni. Známá wálečnj pjseA se hlučně 
rozléhala, a kdyi zawznčly hlasy : »To{ gest Ži2ka, wůdce 
a řjditel nálííu pogal každého znalce nadich dSgin neoby- 
čcgný dt, kdyžto na brftnS onoho strajíliwého gednookéhó 
hrdinu spatřil, kterak dzbrogen geikem, as 60 bogownjkAiBy 
opatřený tn zbranj, geXU s onich časů poofaásegj^j (geni se 
posud na radnjm doné nohowáwá) — > rofekasy dáwal. Á6^ 
koUw Ht rytjřský Taborítu scda vesnačil, předce rostomile 
wypadal ! — A uk se wescie od nás odebral matnotratnjk 
masopust, zastrašen twářj ikaredé stihedy. My ho wiickni 
zase radostně očekáwáme, genom ať s sebau giž nebere ony 
haufy ohyzdných iid& ) ať nám raděgi přiwede k potčíenj 
n^gaké wýstupy a na»j krásné historie. *— /• 

ZE 8X.0WSN81LA* Z Ban$hé Bystřice. Cech nn 
poli mniíarském ! **) Ze wíichni Slowáei madarčině nepřj- 
zniwi negsatt, anii gi nenáwidj, gak to sočiwj madarítj no- 
wotáři plnými ušty roztmbowali, nýbrž i raděgi na rozíj- 
řenj a rozkwStu gegjm pracugj, mimo mnohých známých 
diikaz&, gakož gsau: založené od Slowanik Čjtacj maďarské 



*) Rádi gsauce wždy po wAU p. sasilatelA rosmani* 
tých spráw, musjme gen prositi, aby sásilky swé tuze ne- 
odkládali, čjmž tyto wětijm djlem wij pAwaby swé ztrácegj 
— ano mnohdy giž gako neplatné a newčasné odložiti se 
musegj. ^ B«d. 

**) Přigjmagjce tento článeček, daufáme njm oswěd- 
čiti Rwau ncstrannost. Mnohému bude snad odporný; ale 
nebude na «;kodu. Mnsjmeť se ze wJech stran seznati, a 
t^ s úplným wédomjm sil a křehkostj swých k gednomu 
cjli pracowati. Had. 



společností ; wedené mezí Slowany po madarsku vozprawy, 
atd. atd. gen gediný^ genž gscm neynowégi zkusil, we zná- 
most uwedu. We sw. kr. městě Zw . . . kde před 3 roky 
slowenské diwadlo, od pauze slowenskýdi obywatelít welmi 
Četně naw^těwowano bylo, gda po ulici, slysjm, an mě 
kdosi neobyčegným lidicsérfepéh á Jesus KrisTw^ a oko* 
logdaucjch ikoláků pozdrawuge* Cože ? mysljm sobě, tak 
rychle pánowé tito starobylý swfig krog s nowým »Ko9uÍ 
zehe^t změniti mohli ? widyť to raucho starce ani nczdobj* 
^— Když se lai to wlak «joekr4te přihodilo, sastawjm ge^ 
dnoho ukowého Nowomadara, an práwěpo wypowčděném 
nd»Wrle9»ift A Jemu KricAi*« malau swaa, křečowitě stá* 
hnutau hubinku, roapau»těl. I zeptám se ho po maďar^ 
sku, odkad by byl ? On wáak na autíčku, newjm, zdaliž man 
osobau, při njžto předce wěm nic strašného nenj, anď> 
swukem maďarčiny splaíea: »Bá geiii wfc ňexném^ gen toto 
nás pan professor nauěil« odwece, zmizel. — Na to gsem 
se dowéděl, že před malým Časem wywolcný pan D. T., 
ředitel kostelnjho choru, genraf i professura I. tijdy připo^ 
geaa gest, rodilý to Čech tak o propagandu madarskaa 
horlj ! OwSem m&že daufati, ie mu, gak druhému Kolcsei- 
mu, welkoduchý národ maďarský pomnjk nesmrtelnosti 
postawj! ^Což ale máme smý&Ieti o mnozjch we Wacow^ 
a giade Ktudugjojch Merawanech a Čeajch, gežlo se aa 
swau Ijbeznau, krasozwukau, bohatan řeč mateřskau sty-> 
dj ? zdaliž i tito po hrstce maďarské nesmrt^nosti ba- 
iegj ? — Ctěnj páni učitdowé I propagandu swau byste 
alespoň s náboienstwjm saóinati nei^éli, posdrarweiq ta- 
kowá se srdce pocházeli nemůže, aniž lidského ducha 
pozdwihuge. I okolo Března Často cestowatele z ust lidu 
selského nLnudetur Jesus Christusti zarazj. K čemu to? 
byloby wěrn přáti, ahy se cisotám podobným wýhost dal, 
což i od mUdijch wychowawateiů a ducbownjch pastýřft 
očekáwáme. — Ač i milowané Slowensko na»e nepowola- 
ných takowýchto maďarisantů dosti hegně w lAně swém 
cbowá ; ač i radostné Časy pominuly, w nichž o něm i tyto 
listy častígi poiéáiulné spráwy podáwaly, a nynj gen tn 
a tu gako něgaké oraculum se geden hlas ozwe, a pak zase 
na dlauho umlkne : předce by se welice mýlil mysljcj. Že 
tak i duch národ nj chřadne. Rozžatá gednau giskra lásky 
a wíjmawost swého ne tak snadno uchladne a zhyne ; ona 
w hromadě dlauho tlj, a každým wětrem záři swau hjřj. 
S radostj i my widjme, kterak w každém okolj s pokro- 
kem w maďarčině také i mateřčina postnpuge; kterak lá- 
ska k této wždy nowá i nowá rozpaluge prsa, a tak plnj, 
co někdo řekl : Naučme se maďarsky, a zAstafime Sláwo- 
Mál — Čtenj kněh Českoslowenských co den se množj ; od- 
hjránj kněh oehotněgi počjná, a uk, bemoláčina w uštech, 
čcskoslowančinu w knihách a w péře magjc, blahé wzág»- 
mnosti w náruč se pospjchá. Gen tisjcerá vkoda a žel, 
ie dobrého a wScm plj&tupného slownjku nemáme. Klas- 
aičného Jungsaanaa si každý, swládtě pak mladjkowé, nadě^ 
ta Sláwie I opatřiti nemohau ^ Tham ale potřebám ncwybo- 
wuge. Protož w. p. Wác. Hanku, nebo kdo wůbec na této 
roli pracuge, na welikau tuto potřebu pozorná činjme, 
s prosbau, by gj oo neydljwe wyhowěti hleděl ; wětijho do • 
hra se i nám Siowák&m w nyněgájm čase prokázati nemůže, 
než wydá-li se kapcsnj slownjk w lewnřgáj ceně. Celkem 
by se pak nažim potřebám wyhowělo, kdyby aspoA nezná- 
níěgžjm siowftm i latinské náswosloiw} připogeno bylo. 



Čuoplt IMIO wjrehásj wt slhdtt * w aokota p« ^SUrijekt kaldM énilmn •tfeďi pKdáwá •« p«Urrkowá nfjloha. VřcdpUcj te h wyáMWMfU i 
léta 49 kr., w* kBÍkk«rt«iwj«h m pAl léto 1 si. K kr., aa c. k. potuck pdll. t »L H kr. air. 



W) (láwáujm Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



Hirodnjzibawnjk pro Čechy, loravany, Slováky a Slezany. 



Čjslo 31. 



É9. Ouhnm É84S» 



10. r. běh. 



Arabesky. 



»Co sto bladnVch wekň hodlalo^ řwrtne 
doba.* — Či gak že to zpjwal nás podunagsk]^ 
slawjk^ gehož prwnj zwuky zawznjwaly^ když gsem 
ginošské srdce swétu otwjrati začjnal? — Sto 
wěkAI U nás to ani nebylo sto wěků, co Prahu 
poněmčiti hodlalo? — gakVž ledy diw, že se ten- 
to aumysl také zwrtnuL Nebyla to sice gediná^ 
wšjm ústrogjra otřásagjrj, elektrická rána, kteráž 
tuto změnu způsobila — ale mnohými, sebe slab« 
šjmi ranami zkácj se i w ledwinách země zako- 
twený dub, a dwadcet let ge hezká rada. 

. Před dieadcetí lety wypadalo to zde gináč. 
Nemysljm na proměny, gakow}'ch se Praha pra* 
wy-m wykauzlowánjm spanilých i welikolepých bu- 
dow, wyrownáwánjm weřegných mjst, zakládánjm 
rozmanitých procházek dočkala — ale mysljm na 
noworozenj, na ohniwý křest, na scslánj swatého 
ducha, kteréž od oněch časů tisjcileté hlawnj 
město na břehu wltawském potkalo. 

O tagnostech domácjho žiwota zde mluwiti 
nemohu. Uuslětkanau oponu u swatyně domá« 
cnosti nesmjm a také nechci odhrnowati. Wjm 
sice, *e ge mnoho čtenářů, kteřj pepřené anebo 
maštěné anekdoty, nachytané za tichými záclona* 
mi saukromnosti, nad gine pochautky si libugj — 
ginák sice by se cizogazyčné literatury celými bi* 
bliotékami podobných snňšek honositi nemohly: 
— ale mne se wěc takowá wždy bolestně dotknu* 
la« a wýgewy skreslené u oltáře poswátné doma* 
cnosti a pak wystawené na weřegný trh lidské 
zwědawosti — ty gsem nemohl nikdy chwáliti. 

Rád bych mluwil o weřegném pražském ži* 
ivotě. Gá se do něho uwi-hnul — gá se^al prau* 
dem geho unésti — gestli wubec žiwot pražský 
praudem lze nazwati. Lépe by mu sja^d predi* 



kat: Tiché gezero — slušelo. Gá se ohledal bystrý* 
ma očima a pozorliwýma ušima. Gestli mne na 
wzdor mé bedliwosti a prawdychtiwosti něco 
oklamalo — za to nemohu, a dám se rád poučiti. 

Z gedné strany zůstal weřegný žiwot w Praze 
od 20 let skoro bez proměny — to gest: neroz* 
šjřil meznjky wlády swé a newyběhl za hranice 
procházek, hostinců, diwadla, koncertů a maso- 
pustu. Čas po čase odložil arci obnošený kabát 
a dal si přistřjhnauti nowěgsj , odhodil našpjněné 
rukawičky, dal se oholiti, wlasy načechrati, a ča* 
sem i stánek swůg přenesl; ale kdo byl žiw 
se swětem a we swětě, pozná w něm hned sta- 
rého známého. A on nenj tak zlý, tak nechu- 
tný, tak negapný a malomocný, gak by nám snad 
mnozj namluwiti chtěli ; o nikoli ! Třebas neměl, 
čjm se někteřj welikáni s panownickým domem 
wychlaubagj, má předce mnoho zdrawého, mnoho 
gadrného, mnoho — takowého, čjm se wyhlášené 
sjdla pololetnjch sněmů stawů zemských wykázati 
nemohau. 

Z druhé strany ale stala se u weřegném ži- 
wotě pražském změna weliká, potěšitelná, aťiplný 
rozkwět prawé weřegnosti geště slibugjcj. Ugmul 
se w něm totiž, propukl a zmohl se žiwel náro- 
dnj ; zdbřeskla w něm, rozhřála ho giskra šleche^ 
tného wlasienectwj — a i ohledu toho byly mi 
žde nesčjslné wýgewy zcela nowé. 

A co ge při wšj této změně to neydůleži- 
těgšj? ^- Za mých Čs^sů... ach, ti blaženj caso- 
wé zlatých snů a hrdě tkaných zámyslů — wy gjte 
f)I||||1í takédnowéhněwiwého zatjnánjzubů a hor* 
'kých gazykowých bogů! — tenkráte se nám sta- 
wěli pod nos lidé, s opowrženjm anebo s litosi* 
tiým úsměchem nás bodagjce, když gsme o náro- 
dnjch důležitostech- — to gest we wšj české skro- 
mnosti o zachowánj a zwelebenj mateřského gazyka 
mluwili. My byli tak tišj beránci, mtltethali ce- 
lý swet na J^pkogv žádnému gsme se práwa ani 



•./^•4 •* 



'4 



Digitized by 



Google 



122 



nedotkli — a gakého odporu museli gsme přestá- 
ti? Mne odnesl osud nepřjauiiwý na 20 roku z řa- 
dy pracownjkii na roli dědičné — ale zůstali zde 
ginja — sláwa giml — prapor wjtězný chwěge se 
gim nad hlawau. 

Máteť arci geStě nepřjzniwce a odp&rce ; ale 
opowrženj a litostný ausměch zmizel. Oni widj 
8prawedliwé> šlechetné, mjruplné, obětowné počj- 
nánj waše — widj geho spasitelné následky, a mu- 
segj, hluboko sáhnauce do srdce swého, o snaže- 
nj wašem zwolati : 

Nenj marný, chlácholawý to mam. 

Leda w mozku blázníwce zplozen. e4l>rv« 



lořský laQpeinjL 

<PoJtraéowái^\) 

Gianetta ledwa^ mohla uwěřiti smysl&m swým. 
Rychlá postaupnost neobyčegn^ch těchto udalostj 
takořka gi omráčila, k wšak neznámy gakj^si duch 
pobjzel gi k zrazenému gínochu. Sestaupiwši 
k němu shledala* že ležj toliko w omráčenj. Pře- 
hlednutj gohoneátěstj abudaucjho nebezpečj utwo- 
íily w nj náhlý úmysl. Wezmauc ho do hebaun- 
ké swé náruče spěla s njm do malé, husté obory» 
kterauž lišil ód welké zahrady njzký, dřewěný 
plot, aw njžto wzadu giž na neywyššjm konci stál 
památnjk. Tam položila mladého Siciliána. Sa- 
ma odběhla od něho na několik okamženj. 

Paolo, poněkud ukoneyšen Istj, genž se mu 
iťastně byla podařila, sešel třesaucjm-se krokem 
do parku. Péče o žiwot swého přjzniwce a zi- 
skudárce naplňowala prsy geho nepoklidem a úz- 
kostj. Luna oswěcowala bleďaunkau zářj husté 
. pořadj ohniwých pomorančii a citrýnň, gegichž 
4esknawým listjm pohybowal lehaunký mágo wý zeQr, 
Byla to noc neylibostněgšj wlaského ponebj ; než 
Paolo nepocjtil p&wabu gegjho ; geg znepokogo- 
wala neprjtomnost pronásledowaného Alexia. ---^ 
Wstaupiw do obory pohlédl k památnjku auzjpil 
tam ležjcjho mladjka. 

vTato poloha a twárenj, genž se gen podo- 
bá twářenj bezžiwému, neprozrazuge snad spanj ?« 
mluwil do sebe a zůstal státi, chtěge se dočkati 
negakého žiwot zgewugjcjho pohybnutj, Nage- 
dnau zaslechne w bljzké, wyschlé křowině pode- 
zřelé zašustěnj; bázliwý rozpak a kruté tušenj 
zmocnilo se duše geho* 



Geště gednaů zacjlj okem plným strachowl- 
tosti k nepohnutému Fioridonowi : tu widj před 
seban we stjnu hustého, košatého kmene, gak se 
plazj po zemi cosi černélio, beztwarného, podo- 
by, gak se mu zdálo, owšem lidské, ale zpitwoře- 
né ; dechem těžkým, gakby geg mělo wylaupnauti 
ze země, to zafaunělo, udušeným hlasem zaknučjc; 
dwé očj, swjtjcjch gako dwě hwězdy w šeru, upře- 
lo se naň i probodagjcjm hledem wypátralo prj- 
chozjho, než — gako wěrný pes, ostřjhage gměnj 
poručnjka i přjtele swého a poznaw nagednau 
přjchod geho, wztýčila se nynj tato podoba, a 
k služebnjkowi běžela gako upautaná laň — mladá 
Gianetta. Hluboké wzdechnutj swalilo gj z prsau 
skalnau tjži. v Stracho plodný twore!« lálMagnet- 
ti utjrage si pot s čela. 

wNecheysloWj Paolo; Gianetta myslila Činiti 
dobře, ^^ wece zwučným hlasem černoška; i»opatru- 
gjc Bugenin poklad, chtěla gsem obětowati swé 
žiwobytj pro geho uchráněnj. Pogď.« 

A oba spěchali k bjlé soše. Alše našli bez 
žiwobytj s krwawau ranau w hlawě, kterauž peč- 
liwá Gianetta, gak gen w stawu byla obwázala. 

Nastalo chwjli mutné mlčenj. Obadwa, po* 
gati gsauce gednau myšlénkau, pohřjžili se w roz^ 
wažowánj welké pohromy, gižto utrpěl láskyho- 
dný Sícilián. 

Nagednau poskytlo se gim diwadlo neoče- 
káwané. 

Alexio prudce sebau trhna a skotácege se 
8 powýšeného swého lože, wztekle a znřiwě za* 
Twal. Byl to snad aučin žhawé bolesti. Pak, se- 
braw se ze země, gako Ijtý žiwočich s krwácegj- 
cj ranau gedowatau hnal se letjcjm krokem ku 
zdi, genž ohražowala Genezzowu zahradu. Tuto 
wšak překážku dalšjho swého běhu neznamenal 
dřjwe, až byl do nj zaslepeně wrazil, a gako lew, 
an se domoyšlj, že giž klikatými drápy popadá 
kořist, rozdráždilau hlad a wztek geho, zafičel a 
6 bauřliwau 'lakotnostj překotil mocně zjdku. 

Paolo a Gianetta zkameněwše, nemohli ani 
kroku učiniti ; pak zpamatowaw se služebnjk při- 
kročil k němu, awšak on gednjm skokem, wydo- 
bytým křečowitau silau, přeletěl přes ni. Obě 
wérné duše daly se u trnutj za njm. 

Našli geg uchwácena, položiwa, zbawena smy- 
slů zdrawých a přirozeně spořádaných, asi tifijc 
kroků odtud. 

Šjlenost byl smutný geho osud. 



• Digitized by 



Google 



123 



České diwadla w Praace* 

(Ookonó«ig.) 

I Kyffa* nám opět podali. GesU to milostoá hfjčka 
— gedna b neylepájch pnej Uieperowých $ poiaduge itUk 
také auUcho uchopenj a gemného s nj nakládánj ^ sice la-* 
hodné barwj na nj poumrau a lib ostne Ijstkj % nj opr- 
ebagj. Hlawnj dwé úlohy Wikott a Lihéna musegj býti 
w ncylepijch mlLan. O Wíko»i to pro tenkráte řjci ne* 
mAieme. ?• Hillowi nedostáwá se k podobným úlohám 
gemný, srdeiSný or|an, gasnott mluwy a ono dujíewnj po* 
gmutj a úplné imořenj-se w paohau pijrodu, bes néhoi 
na ntwářenj charaktena, gakoí ge tento horský pacholjk, 
aai pomysliti neUe. Bylať to pro nég přetéiká úloha — 
í musel pod nj klesnauti. Ale arci, komu gi swéHti?-— 
Pro podobné role nenj meu naiimi herci iádného — aspoil 
•e gelté nikdo i^ okresu tom iťastnč nesknsil. — I p. Forch- 
heimowa (Lihéna) nemohla se pokrokem hry dosti rose* 
hřátiy a panj Hynkowá (Welena) — aékoll gínak pogmu^m 
eharakteru a pilnostj u geho doIiČowáAJ ir»echna chwálu 
aasluhuge — nemá k podobným osobám dosti hlasowých 
prostředků. 

Před skrowninkým bohužel obecenstvem prowosowali 
•e Macháékowí Ženidkowé dle opraweného wydánj. Hra 
se 'welmi Ijbila, i geť co přáti, aby se sáhy opét před hog- 
n^gij obecen^two w předplaccnj uwedla. Do té doby my- 
sl jme budan se moci p. heroowé wesměs úloh swých tak 
tniocniti, ie nám (ginak arci welmi pékné a plynné) -werle 
rosprawy uk cinkawé do nii bjti nebudau. O prowosenj 
promlawjme podruhé. — Mimo to widéligsme opakowané: 
Zlé rozmary ^ Pantofel a kord — HHIxy roxhroguictwj -^ 

Zpéwohra nepodala nám w poslednjch Časech (gako 
by obecnan chorobau díwadla skljčena byla) krom opako- 
waného před prázdnými lawicemi Wóda^e, nic giného neill 
Popelku f a sice we prospéch p. E^ckertowy. Ljbezné toto 
djlo staršjho mistra francauského bylo iiwě pHgato. 



domacj kronika, 

z FBAHTa Hudehnf wečemj wyraZenJ pana Jou 
Prokie. Gako w předešlých letech uspořádal p. Prokl 
také w letoínjm posté řadu weéemjch wyraienj hudebnjch, 
které se 12., 19., 26. března a 2. dubna driely, a při kte- 
rých udenci éestné známého ústawu weřegné známky sw6- 
ho hudebnjho wsdélánj a pilnosti swé daU. Wůbec po- 
dotknanti musjrae, ie pří prowosovánj anamenitan ^to* 
ttt^ ráznost, gistotu a promyllenau hru naskrze gsme pozo- 
rowali. To zwlááté platj o prwnjm z těchto wyraienj, -w kte- 
rém se BeethoTcna 2. symphonie welmi mistrné prowo- 
towala. Předewfejm ale slulno se zmjniti o poslednjm, 
které se wjce koncertu podobalo. Mimo welmi éisté hra- 
oau uwerturu k Spohrowu Faustu slyáeli gsme presto od 



Mendelsohna-Bartholdyho od Jaha Kunaa ir^mi hbité a 
gasné prowosowané. Sleéna Kolářowa brala fantasii od 
Kalkhrennera s welkau pocbwajau. Piadaný J. Btchter při- 
-wedl obceenstwo takořka u wytrienj htanjm Chopinowy 
polonézy a Thalbergowy romance. On wzbuzuge welmi 
krásnau nadégi ; hra geho ge gasná a plná dudie. Čestné 
anámá pianistka Emma Finkowa rounnoiila swau powést 
přodnáXenjm Hensdtowy pjsně milostné a tarantelly od 
Ddhlera. Ku konci gsme slyieli q«atnor briliant pro 4 
fortepiana od Černého, předneiené sleénau Ry»awau, Fin- 
kowau, Schutsowan, Tetzelowau s podiwu hodnau néžnostj 
a ráznau spráwnostj. Mimo podotknuté ge2tS sluino gmo* 
nowati slečny: Řehořowu, Nowákown, Wáwrowu, Hani- 
lo wn, a učence : Horná, Jeitelesa a Preisa, kteřj gii 
w předeilých wyraienjch swé saanicnité schopnosti a po- 
kroky ke cti powéstného ústawu progewilL 

MiditL 

Po 3 minule neděle měli gsme ide neobyéegnau po- 
sud u nás sábawu, kteráž kdyby úfinliwégi byla do obe- 
censtwa sáhla, počátkem nowé doby dui;ewnjho žiwota býti 
mohla. P. Vffo Bom driel totiž s wysokým powolenjm 
we prospéch ústawu pro slepce a chudého domu vestero 
Čtenj púbtv bai brutf(l)c 8i(b.« P* Hom umj pěkné mlo- 
witi, a wywinowal tedy náhledy swé o tomto bohatém 
předmětu Žiwé a dogjmawě — ikoda gen, Že před malým 
obecenatwem. 

Málo které diwadlo bude se moci takowau rozmani- 
tost], co do gazykú, wykázati, gako nowé p. Stogrowo. 
Wedle české Činohry, České zpěwohry a německé fraáky 
podalo nynj též wlaskau operu » Wfzenf Edihbfinké* — a po 
welkonocjch poskytne i 10 her francauských od společnosti 
p. TroaiUetay pHcházegjcjho práwě z Wjduě. 

Letojlnj wystawenj uměleckých děl (sawedeué nynj 
na každý rok) započalo se w pondélj dne 17. dubna. Pau 
hrabě Clam-Gallas prop&gčil k tomu cjli welikolepé a po« 
hodlné sjně w nádherném pflácu swém.ir 

Z PolUky. Wtpomenuij na prázdniny r. 1842. Od 
té doby, co p. Dr. Eiselt swftg mjstopis wydal, ozdobněg- 
Žj gest Polička^ král. wěnné město w Chrudimsku. Náměstj 
ge čt3rrmi hlawnjmi ulicemi nowé dlážděno a kanály, gako 
w něgakém hlawněgjjm městě, opatřeno. Zwláatě pozoru 
hodná gest blawnj ikola, kteráž od děkanstwj, kdež pauze 
djwčj gest, oddělena, a bljže náméstj ze starého Žtiftu za 
wjcc než 16.000 si. střjbra přesUwena, r. 1841 d. 19. zařj 
na den narozenin Gegj MajesU Cjsařowny a Králowny od 
králowéhradeckého p. biskupa poswěcena gest. Od r. 2kol. 
1842 uwedeni gsau tde střjdagjcj se učitelé w 4 trjdách ; 
w prwnj a druhé tijdě na mluwu wlastenskau se ohled 
bére. W témž stawenj nacházj se i nowě pHprawené di- 
wadlo, w kterémž setrog9lóže, 54 sawřených, gako w Pra- 
ze séjslených sedadel a dwoge pozemj spatřuge ; opona 
obsahuge wyobrazenj celého města. Dáwáni tu: »Palero- 
wécc a na den narozenin Gegj Majest. Cjsařowny a Králo- 
wny krom německého kusu: »iDte bfutfc^e •&au6frau« uké 
i »Prjlel w nauzi,(( w Českém gazyku. We hrách wlaslen- 
ských se zde pokračage. — Spogeoj s Brnem a Prahau má 



Digitized 



edtó Google 



124 



mHto dosUwiijlonB, \xeryi o^tud la %5 hodm do Pralijr 
docháíjwá. '••• »"«"• 

Ze SeétČan^ Gaké obliby nmie ochotnické diwadlo 
v zdegljho obeceostwa docházj a gak w tomto pljpada 
gmenowité aaslauiilému naďeinu p. direktoru, J. Saukupowi, 
powdični býti miujnie: wjswjtá % toho, 2e od prwnj hrj 
(o které spráwa gii podána bjla) poataupné ačkolik g€«;té 
podobných aábaw se nám dostalo. Tak se dne 19. břez. 
hrála ^Kavxelniee 9Mofit>«, truchlohra w 4 gednánjch 
iZschokke, přeložena od Štipánka, kterái účetného shro'^ 
máidéDJ wleobeciié pochwalj a spokogenosti doila. Slu»no 
podotknantí : ie si panj Frledrícbowá (Jolanu), p. Sauknp 
(Cintio) a p. Kofiák péknau hran swlá^tnj zásluhjr o sda* 
tílé wjiredenj cdého kusu wy doby li, a ie ne méně i pan- 
na Ungerowa a p. NimeČek k sdárnému celku přispěli. — 
S podobným prospěchem dáwala se dne 2. dubna: »Kamm 
Zidlná pji€aía«i pítwodnj frayka we 2 ged. od J. Rcttiga, 
a Štěpánkowo: »Ky2 hyeh se bifl neoZeniltt kde pochwal- 
né -wjmikly panny: Chmauljkowa, Johanna s Klemmem a 
p. Bohdal. — Téjíjme se, ie nás podniká wj audowé tohoto 
hereckého a wlastenského spolku w krátce i Častěgi rot- 
koínau takowauto podjwanau překwapj, ějml i gistě wfco- 
becné sdegij ládosti wyhoivj. B. 

% HOLOMAVCfS. Kliq>eraw Diwofwom^ Ttíohnúk 
zdařilým prowedenjm dne 19. března takowé obliby w obe- 
censtwu do2eI, 2e ředitelstwo se widělo pohnuto dáti 'geg 
na mnohostrannan Žádost 2. dubna po druhé. DAm byl 
opět plný a wýsledek hry týž co ponejrprw. Pan Rosa 
(Koliáj) mezi děgem a wsickni pHspjwagjcj ělenowé ku 
konci iry wolánjm wy znamenáni gsau. Napřed prowozowá- 
na gest německá fraika : »TřeSně« a přednášeny zpěwy wla- 
stenského skladatele, pana Ltuiwjka rtjfjře z Dictrichu: 
Pjseň Morawanií, od zboru mužů, a Jablonského: Náwrtti 
miléhOi od panny Endrowé. Oba zpěwy pro w}'lečnost 
hudby a umělecké přednelenj se wieobecnau pochwalau 
gsau přigaty, zláktě ale srdcegemná, práwě slowanská árie 
druhá. Panna Endrowá, byw^i hlučným tleskánjm wybj- 
dnuU, poslednj sloku opakowala. Gako předešle tištěn 
i;est i tenkrát text zpěwu c rozdán mezi obecenstwo. — 
Nemůžeme oporoinauti, wzdáti slunné djky wiem ůdAm za 
laskawé spoluůčinkowánj, wýslowně pak panu rytjři z Die- 
trichů za ochotnost, s kterau negen pjsně gmenowané*) 
zpěwnými učinil, nýbrž opatřiw ge ladným prftwodem pro 
celý orchester, tak wýbomého gich prowedcnj na^díwadle 
půwodem byl. Kogjme se naděgj, že dAkladně widělaný 
pan skladatel i na budaucno ku zwelebenj zpěwu wlasten- 
ského nowými plody hogných wloh swých pfispjwati ne- 
ustane. Geho rozmanité, djlem weřegně, djlem saukromě 
prowozowané djla hudebnj (gmenugeme toliko geho lowe- 
ckau symfonií, krásnau msi pro wcnkowské kostely a mno- 
hé ^twerozpěwy) a geho zaljbenj we zpěwu národnjm gsau 
nánT mkogemstwjm, že obdržew pfjhodných textů, i wětsjmi, 
zagisté welmi Žádaucjmi skladbami pro diwadlo nás obdařj. 

A. W, 

*) Wygdau obě krom čtyř gtných pro forlepiano a 
kytaru w kameuotisku. 



ZWJDidt. Gakož ncdáwno w Praze, uspořádalo i zde 
několik urozenců ryijřskau gjzdu čili karusel w prostranné 
gjzdámě cjsařské, kteráž nemálo wsbuzowala zwědawost a ob- 
diwu obecenstwa. Prwnj gjzda prowozowala se d. 1. dubna 
k poctě G. C. Majestátů a neywyfójho dworu, druhá a 
třetj k prospěchu dobročinných iisUwA. Při prwnjm před- 
stawenj nebylo tedy možno býti p^^tomným; při druhém 
a třetjm bylo ale každému za plat wkročiti wolno. Podj- 
wánj bylo krásné; statečné postawy a obratnost 20u uro- 
ženců w starobylé rytjřské oděwy oblečených a na wýbor- 
ném kofistwu pewně usedlých — krása a sličnost tolikéž wy* 
sokorozených pánů, neybohaCsjm, drahými kameny a per- 
lami se skwaucjm rauchem ozdobených — záře ncsčjslných 
áwětel, gimíž welikánská gjzdáma ten wečcr oswětlena byla — 
W}bomá hudba dwau wogenakých pluků, kteráž ustawičně 
se střjdagjc gedna druhau umělostj chtěla překonati — ko- 
nečně samo obecenstwo, sestáwagjcj z osob ncyznamenitcg- 
• Ijch, w čele magjc milostiwého mocnáře — wlechno to wc* 
apolek způsobilo podjwáoj neobyčegné, nad mjru přjgeoué 
a zagisté památné každému, kdokoli toho očitým byl swěd- 
kem. My se tjm wjce z úplného zdařenj těšili, an zname- 
nitau Částj wznežených gezdcůw, totiž knjžetem z Lobkowic, 
a Auersperků a Qaiyho, hrabětem z Uarrachu, a hrabaty 
z Kolowratu a z Chotkowa dle rodu nebo sjdla co swVmi 
kragany honositi se můieme, a podobně i několik spolu- 
aučinkugjcjch wzneiených panj z neywyáájho nrozenstwa 

českého gsme widéli. * 

Zpráwy o hlučných slawnostech, které tyto dni 
w residencj držány by^y k poctě Geho C. W. rekowného 
arciknjžete Karla, ^a při nichž od šlechty české a rado- 
stnau ochotnostj aučinkowáno, netřeba wám obejme po- 
dáwati; powěst o nich bezpochyby wás giž do»la a zprá- 
wy dokonalegsj, než bych gá podati byl mocen. Nebude 
wám ale newdt^k dowěděti se o saukromné zábawě, gižto 
Gegj Oswjc. hraběnka Anna z Harrachů, rozená kněžna 
z Lobkowic, ke gmenowinám Oswjc. manžela dne 2. dubna 
uspořádala. Wywolcna k tomu Rlicperowa na dwě gedná- 
nj rozdělená fraltka i*Roliowjn ČtweiTohý«r, kteréž dogista 
geitě nikdy ae nenahodilo, w residencj, takowými herci a 
před takowým obecenstwem předstawenu býti ; neuj-li 
to dokonce prwnj hra česká, která se we Wjdni kdy 
prowozowala. Urozenj herci totiž byli krom pánů Jana 
i Alfreda hrabat z Harrachů, pan hrabě Rudolf Kinský 
a kujžaU Moric i Giij a Lobkowic, Adolf ze Scliwar- 
zenberku, též Alexander ze Schonburku. Obecenstwo še- 
stá walo mimo osw. rodinu domácjho pána wět^jm djlem 
se přjbuzných pánů ochotnjků, z přebýwagjcjch we Wjdni 
českých rodin a giných z neywyžájho urozenstwa. Žiwé 
se gewilo ůčastenstwj wj^ech přjtomných u roztomilém po- 
čjnánj ušlechtilé mládeže we staroslawném národnjm gazy- 
ku. Gmenowitě potěšitelné bylo podjwánj, gakau oblibu 
wysoké panj této společnosti na Ijbczných zwukách nažj 
mateřčiny pronkazowaly, o njžto wesměs saudily, že k ta- 
kowVmto žába wám zcela se hodj. Hra sama w sobě tak 
zdařile se prowedla, žehychom rádi se o nj ijře pronesli, 
kdyby slawnost tato íijtem domácnosti nebyla zastřena.— > 
PH této přjležitosti nemůžeme tagtti, gaký nedůstatek w óeíké 
literatuře gestě se nacliázj ohledem mcn^jch dramatických 
her, které by se hodily pro mládež, zwKiAlě k přjpadnostcm^ 
gako nahoře oznámená, a gak by %c nad mjru zawděčíl ro- 
dičům a dětem, kdo by tomu nedostatku wyhowěti a o 
sdaiÁié práce toho druhu pokusiti se chtěl. ^ * 



wyekásj w« struJn a w sobotii po pAUrSjrk: ktxAM 4nikan •tfeJ.i pHdáwá •• ptUarrkowá prjloh*. WedpUcj •• « wydawAtcU na vtorri 
léia 4S kr., wt k»ikk«p«Mwjdi m pél léu I ml. M kr., m c. k. poaUck péU. t sL M kr. alf. 



Wydáwánjni Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kw6ty. 



Kirodnjzibawnjk pro íechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



qslo 32. 



ZX. duhnm É843» 



10. r. běh. 



Wjíjew cit& po nzdraweni-se 



Jebo €. R. Wýsosti, Nejoswicenéjšího Arciknížete 





Jako matka bědaje pro syna swého, 
An se mořem wraci z kraje dalekého. 
Když diwoká bauře, ze wňech znřic stran. 
Strach a zkázu z tisícerých sype bran 

Ma loď ztřištěnau, sem tam se zmitajicf. 
Na niž matka s břehu hledíc zaufajicí 
O pomoc i zem i nebe zaklíná, 
A wiak sám jen Bůh jest pomoc jediná : 

Takto tesknilo jest wěmé Čechů plémř. 
Když po weškerých končinách naší země 
Letěla na orlích křídlech smutná wesť. 
Že cborobau drah^ KniU sklíčen jestl 

Tisícero srdcí bylo zannaucenoj 
Tisícero hlasů lásky projeweno, 
A hle, slitowalť.se.na: oebesích Pán» 
A syn našich králů jest nám zachowánl 



lořský lanpežnJL 



{Dohončtnj-) 
3. 



Sedm roků uplynulo w oceán wěčnosti. 
Osmého gara swjtal mágow;^ den* Duch promřn 



W hradu císařském, kde nad manželem bděla 
Drahá choť w postawě strážného anděla. 
Kde se kryl hluboký, tajn^ žel a stesk, 
2^al se útěchy blažící swit a blesk 1 

A hned každé srdce nowé blaho cít^^ 
Paprslek útěchy ze wsech očí swití, 
Plesalť radostí náá milowaný Krdl^ 
Že ifii Bůh dobrého bratra nazpět dal I 

Tu se miliony wznáší w nebe díků 

Z wděčných srdcí k Hospodinu ďitowníku, 

A po těžké, dolehliwé žalosti 

Swěti weskerá wlast swátek radosti : 

sZdráw bud drahý Kníie / w rodu swého lůnu 
Slowanům jsa štítem, nadějí jsa trůnu, 
Láskau národůw oblažen synowskjfch, 
Swědkem buďa twůrcem činů králowskych!« 

Jan P. Kaubek, 

c. k. pr«fe*sor HH * Wfraámrj i^»hé 
a* wjtokýek ikoláck fnkškýtk. 

Časných spočinul gako powždy, nad Ihůtau tauto, 
a gméno a prostopášnosti laupežnjka, ondy nená* 
mděného Fioridona, uhasly na pólo a snad i do* 
konce w paměti lidské přjwalem děgů a bezpo* 
četných přjpadnostj ginech. Žiwě wšak panowala 
památka geho w mjstě gednom. 

Digitized by VnOOQiC 



126 



W blázinci města Neapoli^ WúAé^ ztenuri^é 
gizbě dozorcowě^ stál kmet. Dlaubé a «edé f^eho 
wlasy plauly mu kol spánkiJL Medotnu potažených 
a wysmahlých Ijcj; ruce mé4.4Hi kljnu 6epiaty« ulia- 
slé oko geho zhljželo mrtwě maljfm oknem do 
prostoru domownjho^ 

»K.agicnoat a modlitba gsau bwězdy5 ges wo« 
dj žitj twé giž sedm let — nechať nikdy neuha- 
snaul* pozašeptal po něgaké chwjli, obrátiw zrak 
swůg.za sebe do kauta. 

Tam Ideěel muž, zabrán do modlitby. Čer- 
né bylo raucho geho na znamenj utrpenj^ kořenj 
se a žalu ; snědé wlasy própled mu čas šediwina- 
mi, nepořádek byl zřjti w obogjm; twář« gížto 
wloženu měl na sepnuté ruce, nebylo lze zočitij 
celé wsak tělO| gakby jpowněž pohqženo bylo s du- 
Sj we zbožné rozgjmánj^ odpočjwalo w bezžiwé 
nepohnuto stí. 

»Byl gsi dnes u Alexia?^' táže se, znenáhla 
wstaw, s w^razem pokory a nemocného wnitra. 

• Nesměl gsem;« wece dozorce. »Giž něko* 
lik dnj ge w stawu rozAudném. Zilrawá mysl geg 
očekáwá, kteréž také, gak se ubezpečuge, bude 
opět účasten.« 

i»Bude ?< zwolá hlasitěgt onen a gat gsa wrau- 
cným plesem, stiskl starce na prsa swá. »Welká 
a ragská gesti to pro mne spása, mňg Carlo — 
než, welkost a rágskost gegj mě pohřbj 1« 

Neznámá osoba přístaupila k oknu. 

»Carlo,« prawj, »8wit dnesnjho dne ge na- 
šemu Alcxiu rozbřesknut] w řjsi rozumu, kteráž 
byla temná sedmiletým Sjlenstwjm.* 

Zpráwau překonáni oněmělí oba mužowé. 

Carlo wložiw prawici na zbrázděné čelo hle- 
děl nepohnutě do země, gakby w nj zpytowal 
prawdiwo6t zpráwy geho ; úzkostně uchytil ho 
druhý za rameno. Gegich twářnosi a postafwa fcyl 
wýraz, hodný žtětce uměleckého. 

Přišlec, pozoruge tento wýgew a chtěge po- 
nechati ge w poklidu utěšitelném, tiše se odstra- 
ňowaL 

•Magnettil" zawolá naň náhle dozorce ; »kam 
gdete ?« 

»Do ulice Toledo.* 

Kam?* 

nDo domu, genž náležel ondy bohatému 
Genezzowi — « 

»Rozurajm,« skončil starý Carlo, a po ně- 
]{:oUka okamžeDJch ubjral se do prwnjho poschodj 
do komnaty Alexia Fioridona.-— WeSel. 

Nešťastný Siciiian, patrný to obraz osudem 
rozerwané duše a trapnými nápastmi zbodaného 



t9C iSl ziSé, opřen gsa o židli, w nepohnutelném 
zakořeněnj co bezžiwotná, křemelowá stěna wě- 
čně-mrtwého skaliska. Ble^á twář dávala w gewo 
brázdu pracné" bjdy, hluboko zaťaté pohromy a 
klatby nemilosrdného losu. Plamenné druhdy oko 
neswjtalo bugarau lesknostj; byJoť umdlelo, zha* 
aio^ Etimřclo, giskra geho čemety amačila oiidy 
garau a chrabrau mužnost; nynj mdlý zrak geho^ 
máge do se litost a pokoru, zaryl se zmalatněle 
do blankytu nebes, hledage snad w něm nepo- 
chopitelné swé prowiněnj a čta w^geho wýši přj- 
činy swého stawu. 

Tichá, mlčenliwá panowala doba. 

Lékař, genž byl wešedšjho Carla uzřel, ká- 
zage mu ticho, přikročil k npmu. 

i»Okamženj přišlo, gděte pro něg,« welel mu 
ieptmo, a dozorce odebral se do swého přjbytkú 
nazpět. 

Nynj gakby několika myšlénkami byl po- 
chopil a wypočtl dlauhé swé neštěstj a řady w něm 
zběhlých wécj, sklopil Alexio zemdleně hlawu do 
dlanj a měkké geho srdce rozlilo se w lahodný 
pláč. Každá kanaucj slza odgala mu břjmě těž- 
kého bolu, genžto žhawě přiléhalo na prsa geho, 
každá slza byla žiwotu geho perla zdrawj. ' 

Zašuaténj geg powzbudilo. Obrátiw se ke 
dweřjm, zočil starce opjragjcjho-se o plece Car- 
lowy. Gako we snách pohljžel naň geho zrak, 
newěře skutečnosti; kolena se mu chwěly, tělo 
sláblo, ramena klesaly a s wolánjm »>synu« skle- 
snul na zemi. 

AleS pogal do $Tt*ých loktft otce Fiorfdona, 
kteréhož byl přiwedl šediwý Carlo. 

nWyřkni slowo odpuštěnj a milosrdenstwj, 
geí mi lK)gjcjiiii domluwami proukázal wěrný Car- 
lo— wyrnstá roně k blaženo«u !« úpél kagicný lau- 
pežnjk mořský, a Alexio zuljbal wráskowité geho 
čelo. 

Powstala chwjle neporušeného mlčenj a na- 
potom wzágemného wyswětiowánj. 

»Ukryliť gsme se s Fioridonem před celým 
swětem« končil Carel, na žili několik mil od Ne- 
apole w obcowánj trapném a nuzném. Zpráwa 
o nowém neštěstj wašem byla newýslowně ukru- 
tná dwěma srdcjm dosti giž snjženým. Dopjdiw 
se zdegšjho dozorstwj, byl gšem donucen swěřiti 
se mužowi tomuto-—* ukázal na lékaře — »genž 
pospolitě pracowal o dušewnj spasenj wašeho otce 
co šlechetnjk neylidštěgšj." 

Mladý Fioridono stiskl lékaři ruku z wrau- 
cné wděčnosti. 



Digitized by 



Google 



13T 



»A llieodore ?« táie se tentyř 6 wýrazem tru- 
eUiwé ctuSe. 

uKorábnictivj páně Genezzowo a gine ne- 
pfýzniwé záležitosti^^ wece dozorce^ v odradilo 
^g od swa^ku — « 

nWeliká přjpusto ! — Eagenie ge — ?« 

•Svobodna a — osiřdá.* 

W tom 9C títewratt áwéit a Alexiu chwátá 

W lokty Dotma Engeme Genezza. 

Za nj kráčela černá Gianetta. 

J., Ře9t^ěek* 



KÉCO PRO ZWLÁiTKJ POCHAUTKU. 

Káslechiý Článeček mď i^astnS mezi o&4/IF% i» pal- 
f«(fjf padnauti. Wédauce al«, te s nMio nic gadrncho a 
érnatélio newypadne, Wyby i íaeti cepy upadl, podáwáme 
geg dtenářftm naSim gen u wěmčm překladu, té gsaucc ua- 
dfge, že mu i beze wácch wýklad& a wyswSiliwck poro- 
tumSg]. 

Dowolili gsme si toliko některá neyhlawnSgAj mjiita 
pronikati a malými toamýnkaraí opatHti, aby na nich 
•ko se wéjm rozmyslem, gakowý gich hlubo^ prawda 
potaduge, utkwelo I ! 

IHacbázclť se nedáwno we známém německém časo- 
pise 9* f. b, e. 9&.9 a oswédčil zase gedenkráte, gak nepra- 
wé, gednostranné, přewráeenó, nesprawedliwé saudy o wČ« 
oecb našich, a Slowanstwu wfibec, i z wybrau&eaégSjch a 
wygasnéleg^jch hlaw wycházegj. Prawý nesmysl řádk& 
Itehto leij tak na gewn, ie k obhágenj a otíjřténj naij 
strany ani toho neymenájho wywracowánj nepotřebugj ) 
Onyť chowagj smrt swau samy w sobS. 

Gtným ohledem podobá se celá ta wéo now4 Don«- 
Qutxotiadé, a kdyby sem tam gakási zakořenMá kyselost 
tak tuze neprobleskowala> bylibychme w skutku myslili, 
ie si p. spisowatel na Časowých pomirech aaloženan nd- 
stifikacj se swými kragany fertjk prowedl. Dle konečné 
horliwosti gebo nedá se ale takto sauditi — a taki tedy 
mnsjme toto znamenÍLé pogednánjéko sa wyanánj wjry ge« 
ho pofřažowati a — ubohého litowatL 

Pysly^me gi2 kwyražcnj swémit, gak se dáwá siyaeti ; 

NyněgSj Slowanstwj dáwá naSj nowě zbuze^ 
tíé. národnosti (německé) poučenj, genžto prcde 
wsjtn w toni záležj, gak mnoho času nám bjwá 
potřebj, mánie-li z něčeho poučenj čerpati a wy* 
slowili. Muže-li se horliwá wlastenecká mysl lomu 
neprotiwitij an se w srdci nimeckéwlasU, w Ceekácht 
(!) německé řeči a mrawům důrazně wálka wy 
-powjdii (7)^ ano i skutečně proti řeči a způsobům 
německým boguge ? Prázdné rozumowánj I — 
Národnost slowanskau gest nám €tjti> kde bez 



skódy našj národnosti swau platnost žádá, ale 
proti tomuto shánénj Slowan& w střediHi Nime' 
cka, k našj škodě, gstne powinni rukama i noha* 
nia powstati. Wšecko wzdělánj w Čechách geat 
německé, wšickni wzdělánj obywatelé bud rodem, 
buď wzdělánjm Němci, ba i celý stem wlastnjkvL 
zemi, staw panský, gehožto wlasinictwj při tom 
k Wdeobecnému prospěchu w pochybnost upadá, 
weškerá slechu gest německé panstwo, německá 
šlechta. (!? !) Má-li se tu pogcdnau od starého 
práwa wjtězowa, od práwa wjtězné wzdělanosti 
upustili ? — a sice upustiti gen pro něgaký sen o 
Slowanstwj, genžtoby nám bylo na zkázu, kdyby 
bylo wjce nežli sen? Nenj-li to přepiatá wzděla* 
nost, takowému aučeli k wůli oběti klásti? 

Trau£agj-li si Thunowé, Šlikowé, Nosticowé^ 
Schwarzenberkowé, Wládáteiaowé, FQrstenberko- 
wé, Wurmbrandowé> Althanowé agakkoliwta pan* 
ská gména zněgj — trau(agj-Ii (!) si oni « awých 
předků zodpowjdatí, že chtěgj Češi býti a Gecbj 
zůstati : předce nám to nelze zodpowjdatí, an wid}* 
me> gak senám ^í» fonimienAiJi) země beze wáe* 
ho odporu opět odciznge. 

..... Nenjť nám gen zastáwati těch několik 
tisjc Němců w Čechách, glmžto se wlast odcizu- 
ge, nýbrž nám gest také hágiti celost německé 
řjše, byťby se i na ten čas genom pauhau widinau 
býti zdála. Zisk slowanské wzdělanosti gest něco 
negistého, a byťby i nebylo, my nechceme tuto wzdi" 
lanost mezi námi. ( II ! To ge punctum puncii ! 1 1 ) 
Ztrála této země pro německau wzdělanost gest 
wšak w těchto okolnostech welmí gistá. Neb co« 
koHw se i w počeštěných Čechách s usmjwawým 
showjwánjm mluwj o dalšjm podjlu w záležito* 
stech německého sweta, gest wše genom prázdná 
aneb klamná průpowěd! 

Dwěma pánům slaužiti nelze, a národnost 
zaugjmá celého člowěka. Nás čeká gen ohromná, 
bolestná ztráta, a proto budil úlohou nasj odhodlá* 
ni bogoivati{\) proti odcizowánj země, íttrá nálc 
fy Isimcum. ( ? ) Gsme-li zde u prostřed swé wlasti 
taksamowražditelně snášenliwi, což pak nám zbyde 
pro naše bratry wUhřjch a Sedmihradsku, genžto 
z mnohem důležitěgšjch ohledů německé swé ná- 
rodnosti magj býti zbaweni« a proti nimž němé* 
cké tiskárny literártijch pomůcek podáwagj ? Co 
w Čechách trp jme« musili bychom w Uhíjch we* 
lebili • • • « 

«... Pročež co neywřelegi žádám německé 
člasopisectwo> aby tento předmět důrazně poge- 
diiáwalo«<^ 



Digitized by 



Google 



128 



Kdyby se samého článku chorá a ^i^epiaiá mysl spi- 

sowAtelQ^wa &ewy«wjula — soad bychom předce odpowěd&ii ; 

tak ale welemaudrému dopisowateli pnpomJQáme gea Gd-. 

thowa .slowa: 

Saf 9l€ib vnb SDZipdunft fíd^ oecir^rcn, 

^aé @ute nrrben {te nic^t toe^ren. 

IDenn ®ott fep iDanCí eé tft etn otter SBraud): 

CSo wdt bie eionnc ft^eint, fo toeít etu>c[cmt fit au((. 



DOMACtl KRONIKA. 

z PRAHT. Třeť; Xrtffarfefo p. Mildnera. Prwnj 
djslo bylo Haydenowo kwarteio (C — dur). Kdykoliw se 
oznamuge gméno tohoto muže, tě^jm se na gasné twáře 
mnohých oáediwělých sUrcfi, ktelj až do neyiryžáijho slárj 
aepřestáwagj Čerpati newýslownau potčchu % Čisté hude- 
bnjho sdroge Haydenowa, kogjce se gaksi blahau předtu- 
dmu nepominutelností irýtworů duchowých. Kwarteto Mo- 
lartowo twořilo (G— dur) druhé Čjslo téhož wečera. W ne- 
malém napnut] oČekáwalo shromážddnj letodnj nowinkuy 
totil kwinteto od Veita (C— moU), posud w rukopisu, '^t" 
máge na mysli hlauhégi roxbjrati pěknau tu práci, -wyznám 
gen upřjmnd, gak na mne působila. Mám sa to^ že tjm 
skladatel oznaČď přechod ]£ wyíájmu Try winu ducha swé- 
lu), co2 % každé Části wyswjtá, ačkoli se tu ona sebranost, 
onen srostlý celek w úplné dokonalosti nenacházj. Uwod 
ge náramný, mocné kráčegjcj a slibuge mnoho. W skercu 
ge newýslowná wábnost a p&wodnost. Dáwno giŽ neowa* 
nul mne duch slowanského xpéwu takau swvžosij, gnko 
% této části. W nj spočjwá důkas, že by Vcit mohl po- 
ložiti základ k wywiuowánj-se hudby národnj. Tak cjtil 
esem gednjm rázem při pjsni vGezdec před bogem<(, tak i 
při skercu. Obecenstwo iádalo opakowánj, což se málo 
kdy stáwá. W adadžu dogjmá posluchače hned w prw- 
njch taktech, a zmocuiw se ho, neupauálj, dokawad neskon- 
čj, tak že se ani oddechu nedostáwá. Beze "wsj rozwUčnosti 
končj záwérek snamenitau skladbu tu rázné — gen snad tro- 
chu úsečné. Pékné dokončili umělci naii druhý kwartetnj 
okruh, dokázawite patrné, Že spolek ten stalau-se proménau 
nazpét necauwnul, alebrž dokonalegi se wy^rínul ; přáli by- 
chom, aby gednosworné sdružiwíe se, potrwali při sobe a 
vr budaucjm advente opét k přjgemným aábawám nás po- 
štvali. R- 

Akademie gednoiy hndeht^ch umílclk ku podporo- 
wánj swých "wdow a sirotků. Wywoleno tento rok ora- 
torium slavrného mistra, doktora w hudbé, Ludwjka Spoh- 
ra. Gest to djlo krásnau hudebnj malbau, gemným hlu- 
bokým citem a w5ak na slunném mjsté i překwaptigjej sj- 



lau výtečné. Gsauť owsem i aékterá mjsta, kde by poné* 
kud wéUj swěžost žádaucj byla — a nékterá, w nichi se 
nám od slohu cjrkewnjho odchylowati a k dlwadelnjmn s< 
hljžiti zdá ; než to wíe gsau wéci uk nepatrné, še w po- 
hledu na tolikerau krásu celku smizj; můžeť se oratorium 
to s nejrvrýtečnégájmi toho dnihu wýtwory w gednu řada 
postawiti a pogistilo by skladateli swému palmu nesmrtel- 
nosti, kdyby nás byl i Faustem a Jessondau neobdařil, t 

prowozenj bylo mistrowského djla dostogno Zřjdka kd» 

se udá přjteli hudby, aby uk mnoho a tak wýbomých 
sil k řádnému wywedenj uk krásné skladby sworné se^ři- 
čiňugjcjch pospolu spatřil. Byly tu dwa ncywýtečnégáj 
pražské orkestry, konservatomj a diwadduj, a nadto geáté 
muozj s neywýtečnégájch umélců a ochotnjků, gichž hudby 
milowná stolice česká chowá. — Chory byly % ceciliánsk^ 
akademie a některých kostelů, k nimi se Uké gefté gini 
s ochoty byli přitowarysily. Wttecfa prowozugjcjch bylo 
pres dwé sté. Sóla byla w rukau neywýtečnégájch zpěwá- 
ků diwadelnjch i dilleUutů. Hlas Marie spjwala slečnm 
Makasy-owa krásným, ohebným, Čerstwým mladým hlasem, 
a přednášela s citem a žiwostj. — Náležjť tu owsem čásť 
našich djků sa ukkrásuý wýtwor mistrynj gcgj, milé na*) 
panj Podhorské, genž byla toho dne w oratorium osUtnj 
sopranowé hlasy na sewsala a krásné spjwala — a uk mů- 
žeme řjci, že slawná péwkyué toho dne dwakráu wjtězo- 
slawila, gednau sama sebau a pak žačkau swau. Slečna 
Mallerowa má, ač ne přjlií silný, ale přjgcmný altowý hlas 
a přispěla sláátě w krásném terčete s p. Podhorskau a p. 
Makasy-owau k zdárnému celku. Pan Mayer zpjwal hla(| 
Ježjse ; gest to úloha neweliká sice a wšak od skladatele 
nebeskau krásau a lahodau opatřena; lep^jm rukaum ne- 
mohla swéřena býti; páně Mayerůw hlas hodil se neyJép« 
pro krásný úkol teu — a ou gcg zpjwal, že geg přede wřc- 
mi chwáliti musjme. Pan Eminger zpjwal part swůg (Jana) 
welmi větrně, a zlásté we swých rečitách welmi chwalitebn^ 
a wýrasné si počjnaL Z basů zasluhuge slášté pan Stra- 
katý wiecku chwálu, známoť wůbec, gak wýtečným on w 
cjrkcwnjm zpěwu býwá, a we přednáscnj sládté gemných 
mjst bude stjřj gemu rowného nalézti. — To i tenkráte 
dokázal; — přednášel pak aríi Petrowu sláété mistrné a 
spjwal též part Timothea, gegž byl za p. Vogla na krátce 
přcgal. OsUtnj zpěwáci p. Siebeck, Štěpán, Schullky, Bra- 
Ya a p. WancČek wSickni zdárně a statečné úlohy swé 
odb3npirali. Sólo na harfě hrála slečna Ciaudiusowa welmi 
zdárné, rownéž gako pan Mildner swé sólo na hausle. Tc< 
p. p. professorowé /anatka a Biihnert swá sóla řádně pro- 
wcdli. Chory álynad obyčeg zdařile a řásně, čehož záslu- 
ha ředitelům cecilianské gednoty, zláété pak uké p. Skrau- 
powi mladájmu slusj, kterýž se, gak gsme doslechli, welkau 
pilnostj átudowánj gich přičinil a při prowozenj samém 
starsjmu p. Škraupowi w řjzenj nápomocným byl. Tento , 
co kapelnj mistr diwadelnj a n3mj spolu prosatimnj ředitel 
konscrvatoria, diri|;owal toho wečera mocný orkestr a slu- 
ino mu přede wácmi djky a chwálu wsdáti. Že se obezře- 
tným wedeojm zkauSek a pozorným i pokogným dirigowánjm 
orkeslru o krásné wywedenj celku tak dobře posUral. g. 



Čksopis teattt wjebnj we stradu a w aobofu po půlarijch : kúaaii druhau •treén pHaáwé •• pAlareh^wá pHIolia. Predplicj ■• v wjriUwaltU i 
léta 48 kr., we kaihkupectwjrh na půl léta 1 xl. 86 kr., na c. k. poitáck p«ll. t b1. SS kr. atř. 



Wydáwánjm Jar. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnjzibawnjk pro JSechj, lorawany, Slowáky aSlexany. 



Čjslo 33. 



26. dtihna É843* 



10. r. běh. 



Zlomek ze Shakespearowy truchlohry : 

Romeo a Julie. 

(Swit mSsjce; sahrada Kaptiletowa.) 

Romeo 

(wjstaqpiw na bradbu spvstj se do tabradjr.) 
Směge 86 gjzwám, kdo gich nepoznal. 
(Julie se oaboře q okna obgewj.) 
Wšak ticho 1 záře oknem proswjtá* 
Toť w^chod — Julie pak sluncem gesll — -^ 
O wzegdi, slunccj a tam lunu zmař, 
Genž chorawá giž bledne záwistj. 
Že, služka gegj> gsi přede krásněgšj* 
Nechtégž gj slaužit, an ti záwidj* — 
O božská wládkyněl o drahá mál 
Kéž by milostná znala» že tjm gestt 
Mluwj> ač nic neprawj; — což na tom? 
Wždyť oko howořj, gáť odpowjm. 
Wšak směl^' gsem ; mneC ono nemluwj. 
Hle, gak pod Ijčko klade ručku swaul 
Kéž bych co rukawička ruky té 
Twář Ijball 

Jtdie (pro sebe). 
Běda! 

Rofneo. 
Slyš, gak rozpráwj ! 
O promluw geště> krásny angeli. 
Neb nad mau hlawau skwjš se w noci teď« 
Gak okřjdlen^ posel nebeský 
Zgewem udiwenému pohledu 
Smrtnjk&w, genžto na znak padagj^ 
By zřeli, kterak pluge oblakem 
A se powznášj w kljné wzduchowém. 
Julie (pro sebe). 

Ach, Romeo ! proč genom Romeo 7 1 
O zapři otce swého, gméno swé; — 
Nechceš-lr wšak, lásku mi přjsahey, 
A nechci b^t giž Kapuletowa. 



Romeo (pro sebe). 

Mám dál poslauchat, nebo promluwit? 

Julie (pro sebe). 
Gen gméno twé gest mi nepřátelské ; 
Ty wšak, ač Monték, wždy ten sam^f gsi. 
Co gesti gméno ? — Co nám růžj gest, 
Ginak i ztváno, přede by wonělo : 
Tak Romeo, byť giny názew měl. 
Přede krásné ctnosti, gimiž ozdoben^ 
I beze gména by wždy podržel.— 
Odlož swé gméno, mil)' Romeo, 
A za ně, gežto nenj částka twá^ 
Mne celau wemM 

Romeo (bljže pfísUupiw), 
Beru tě za slowo: 
Gmenug mne mil^m; budu znowa křtěn, 
I nechci byt pak wjce Romeo. 

Julie, 
Kdo gsi, že, nocj ukryt, w radu mau 
Se wtjráš? 

Romeo. 

Podle gméniu předrahá. 
Nemohu tobě řjci, kdo bych byL 
Sám trpce gméno swé nenáwidjm. 
Protože gesti nepřjtelem twjím. 
Kéž psáno bylo, bych ge roztrhali 

Julie. 
Mé ucho neslyšelo ani sto 
Slow z těchto úst, a znám giž tento hlas. 
Negsi ty Romeo, syn Montékůw? 

Romeo. 
Nic obogjho, drsné-li ti gest. 

Julie. 
Powěz mi, gak gsi přišel sem, a proč ! ? 
Zeď wysoká, a těžký přes ni chod. 
Powaž, kdo gsi, a že ti hrozj smrt, 
Zastihne-li tě někdo strjfců m^ch. 

Romeo. 
Mne lásky lehká peruť přenesla. 



Digitized by 



Googl^ 



130 



Nezbránj lásce hradba kamenná; 
Neb láska podniká^ seč sjlu máj 
Protož i strýců twých gsem se nebál. 

Julie. 
Dopadnau-li tě^ budeš smrti syn« 

JtoTtteo* 
Wjc nebezpečny gsau mi oči twé. 
Než dwadcet mečů gích. Tw&g laskawý 
Hled mne zachránj od gich autok&« 

Julie. 
Pro wšecken swět^ aC tě nezhljdnau zde I 

Romeo. 
Pléii nocí mne před nimi ukrýwá. 
Ať nagdau mne^ nemám-Ii lásku twau; 
Lépe mi umřjt gich newraženjm^ 
Než déle žiwu být bez lásky twé. 

Julie. 
Gakau gsi cestau našel mjsto mé? 

Romeo. 
Gen láskauj genž mne hledat učila ; 
Dalať mi radu, gá gj oči swé. 
Negsem plawec ; wšak kdybys geště dál 
Byla, než břeh za mořem dalekým^ 
Pustil bych se pro takowý poklad. 

Julie. 
Krygef, gak wjš, mé Ijce temná noc^ 
Sic bys panenský widěl ruměnec 
Pro řeč, giž gsem dřjw k sobě mluwila. 
Ráda předešlá tagná slowa swá 
Bych zapřela; wšak nechme zp&sob&! 
Milugeš mne? Wjm, že mi přiswědčjš^ 
O, drahý Romeo, 

Máš-lí mne rád, wěrně se k tomu zney ; 
Mysljš-li wšak, že lehkowěrná gsem. 
Chci škaredá twýni prosbám odolat, 
Ginak bych to pro celý swět nemohla. 
Wida přjlišnau mogi d&wěru 
Moh* bysi myslit, že snad lehká gsem: 
Wšak wěř mi, že znám lépe slowu stát. 
Než ony, genž se wjce zdráhagj. , 
I gá bych lásku byla skrýwala. 
Kdybys mne nebyl slyšel, dřjw než gsem 
Se gá nadálá. Proto mne newiň^ 
A. nemni, že to láska kwapilá, 
Giž temné noci tichost odkryla. 

Romeo. 
V swaté luny, djwko, přisahám, 
Genž wraubj střjbrem swršky stromft těch - 

Julie. 
Nepřjsahey při luně měniwé, 
Genž každý měsjc kruh swůg zméňu^e — 
Ajf nenj nestálá i láska twá. 



Romea. 
Gak ti mám přisahat? 

Julie. 
Nech toho gen t 
Chceš-li wšak, přisahey při sobě sám. 
Který gsi bůžkem mého klaněnj, 
A uwěřjm. 

Romeo. 

Gestliže láska má — 

Julie. 
Nech přjsahy! — ač rozkoš w tobě mám, 
Netěšj mne wšak smlauwa noci té, 
Genž přjliš kwapně gest uzawřena^ 
Podobná blesku, který zmízj dřjw. 
Než wyřknem, že se blýská. — Dobrau noc I — 
Můžeť té lásky paupě dechem letnjm 
Rozwjt se krásněg, až se segdem zas. 
Teď dobrau noc 1 Ten mjr, genž duši mau 
Blahem plnj, oblaž i mysl twau! 

Romeo. 
Což gjti mám bez lásky průkazů? 

Julie. 
Gakých pak průkazů chceš geště mjt? 

Romeo. 
Bys za mau přjsahu mně dala swau. 

Julie. 
Dalať gsem dřjwe gi, nežli's požádal ; 
Ač bych gi ráda dala poznowu. 

Romeo. 
A proč gi zadržugeš, rozmilá? 

Julie. 
Bych ti nezrušenau gi wrátila. 
Neskonaláť i láska, přjzeň má, 
Gak moře hluboké ; Čjm dáwám wjo, 
Tj°^ ^j^ ^ mám; obé nesmjmé gest. 
Slyšjm tu hluk. S Bohem, miláčku můgl 

(Kogná woli sft gewiitěm: Slečinko! slečinko!) 
Hned, kogná I — Buď mi wěmým, drahý můg! 
Počkey zde chwjlku, přígdu hnedle zas. 

(poodegde.) 

Romeo. 
O blahá, blahá noc 1 Wšak bogjm se, 
An noc ge wůkol mne, že to gen sen 
Lahodný přjliš, by byl prawdiwý. 

Julie (opét 11 oknt> 
Tři slowa, Romeo, gak dobrau noc. 
Gesdi w počestném přánj láska twá 
Žádá zasnaubenj, zkaz zjtra mně 
Po někom, gegž chci k tobě odeslat ; 
Dey wědět, kdy a kde má swatba být; 
A kladauc blaho swoge k nohaum twým 
Přigdu, kam weljš, s tebau, pánem swým. 



Digitized by 



Google 



131 



(Kogná uwnitiF: Slečinko!) 
Julie. 
Gdu hned. — Wšak upřjmná-li nenj wůle twi^ 
O prosjm tě pro wiecko — ... 

(Kogná n wnitř: Slečioko!) 

Wždyťgižgdtt — 
Upusť od námluwj a mne w žalu nech ! — 
Tak zjtra! 

Romeo. 
O pro spásu duSe mé — 

Julie (odcháícgjc). 

Nuj tedy na stokráte: Dobrau noc! 

Romeo. 
Noc trapnáfj kde twé záře zašla moc. — 
Sestup mjr w prsa twá, sen w oči twé ! 
Kéž bych co sen a mjr byl w slasti takowé! 
Ted k bytu duchownjho zameřjm^ 
A w radč s njm swé šlěstj mu swěřjm. 



České dlwadlo w Praze. 

Dne 2. dubna ponejpnr : OpičJca, weselohra we 4 
gednAnjch od Brctznera, přeloiena od J.K. Zbraslawského. 
Prwnj hra w předplacenj. Surá, dobrá weselohra — baS 
8flSuf4d}en. Sematam ledaco zastaralého, w překladu to ale 
s wětijho djlu odpadlo. Také byla hra přiměřeně zkráce- 
na, ai na posledoj gednánj, tam hj několik milosrdných 
čar bylo rosprawč na nohy pomohlo. Dohréy staré wěci 
na diwadlo naje uwádětí, s tjm se docela shodugeme, slá- 
itS takowé, které z německého repertoáru wylaučeny gsau. 
Ony gsau předce geátě desetkrát lepjj, nežli mnohé nowo- 
Časné fabrikáty — a hercowé naái nemusegj se žádného po- 
rownánj se hrau na ginem diwadle strachowati. A to ge 
důležitá wěc, zláiítě u wesclohry, gakož ge Opička. Ta 
požaduge wjbomého prowedenj we w^ech Částjch. WJe- 
chen eíTekt gegj spodjwá na rosmanitosti charakterů, ty 
wáak gsau na mnohých mjstech sase tak nahoru wyjítwa- 
né. Že gim třeba genom gejítě gediný krok učinit --- a s^em- 
hlawě sletj dolů. — 

přičinili se nati p. hercowé tak dalece, aby pH 
prwnj hře w předplacenj, % weliké Části před obecenstwem, 
kteréž we wiednj den snad gejíté nikdy w diwadle nebylo 
— aby, prawjm, toho dne uhlazený celek — umělecký wý- 
twor nechci ani ijoi — podali ? -^ Na počátku sdálo se, 
gakoby ge nowý duch byl opanowal ; čjm dál, tjm wjce 
od nich ale ustnpowal, až pak ge opět starý neduh zlé pa- 
měti skljčil. Gsemť wěru žádostiw, hry se dočkati, kde 
oapowědy slyáíeti nebude. Či^li gsau to tak nesmjmé a 
nesprawedliwé žádosti? Mohau-li geden, dwa — > proč ne 
třetj a Čtwrtý ? M6že-ii geden, dwa tolik úcty sami k sobě 
a k obecenstwu, tolik wáiuosti k staw^ swému mjli — 



proč ne třetj a čtwrtý? Gá noha ijd. Že to BcpoehopM- 
gi, gak herec s děrawau pamětj na gewiStě wycháaj. Má 
se on stydět před obecenstwem — anebo obecenstwo před 
njm? — Nediwil bych se, kdyby se to gednau, dwakrátc 
•talo) členowé diwadla naieho nemagj wělijm djlem am 
adánj o gramatickém ústrogi naieho gasyka — odkud také? 
— aby sami do gramatiky nahljdli, a tak si pro budau* 
cnost ůlohy swé usnadnili, to by bylo w gegich očjch 
obrowskó požadowánj ; Česky tedy dle sákladů mlawnioe 
neuměgj. Ale to wleeko neomluwj ge nawZd^ před aau* 
dem diwákft. Obětowawie sjly swé ůstawu tomuto, magj 
nimi i swědomitě těžiti. Showjwánj mohau požadowatí, 
ale ne omluwu swé nedbalosti. A wlak darmo mluwitt. 
My to na papjru nesginačjme, io ode dáwných éaa& po- 
sorugeme^ ale — quem ferrum itoit ttmai^ ignis samtíU Ge 
to prwnj a poslednj lamentace tohoto spiUobu, která mi 
nklauzla. Přjjítě řeknu gen krátce: Pan A nebo Bnie ne- 
uměl; poznamenánj k tomu udělá si Čtenář sám. 

Neydúležitěgttj úkol mužský, starý- kupeo Hágek, na* 
leaal se w rukau p. Grabingra. Byl w celku dobrý. Scény 
B opičkau powedly se mu — až na některé maličkosti — 
lépe, nežli bez opičky, kdežto pijmý, prudký starec rych- 
lým tokem slow city a myjilénky swé gewiti musj. — Kos- 
kpinau roli rady Plamýnka hrál p. Kolár — gak gsme do- 
slechli, mjsto onemocnělého p. Grana. Bylo to, tužjm, pO- 
prwé, co se p. K. na starej úlohu odwážil; ona ge waíak 
sama w sobě tak wděčná a lákawá, že za odwáženj stogj. 
I wywcdl gi k spokogenosti obecenstwa — až na mjsta, 
kde mu pamět newěmau býti začjnala. K. druhému před- 
stawenj by mu neškodilo geátě trochu wjc uhlasenosti, ně- 
žnosti a sladkosti, přede wvjm ale oné hebké pružnosti, 
kteráž tento charakter přede wljm označuge. Ostatnj pá- 
nowé byli we swých menájch úlohách wjce méně záslnžnj; 
p. Kaika byl trochu gednotwámý, p. Leitner bez wýrazu, 
p. Hílle s p. Bielem nesrozumitelný, p. Knimlowský gakoby 
ani do hry byl nepatřil. — , 

Mezi dámami zaugala owJíem dle skwostného úkolu swé- 
ho p. Manetinská mjsto prwnj. Hrála s rozmyslem, láskau a 
dobrým prospěchem. Panj Skalná stála na swém mjstě; ne 
tak p. Forchheimowa, kteráž od některých Časů z nedů- 
statku druhé sentimentalnj núlownice, role toho druhu hráti 
musj, ačkoli prawý okres gegj úlohy weselé a naiwnj 
gsau. Malá MtiUerowa zaslaužila pochwalu, gakau£ gi obe- 
censtwo w té nepřirozené a umělcowanó partii wyzname- 
nalo. Panj Tongelowa byla slujíná. 

Dne 4, dubna: Popelko (2. hra w předplacenj}-^ 
Prowedenj bylo w -celku mnohem zdáměgij, nežli prwnj. 
Panna Tonnerowa pronikla silněgi wedle panj Podhorské — 
a některé neshody w sauspěwu, nahodilé se při prwnjm 
piowozenj, byly teukráte zmizely. — 

Po swátcjch, dne 18. d. u wečer před narozeninami 
Geho C. K. Majestátu, při slawném oswetlenj zewnťgAjho dČ- 



Digitized by 



Google 



13S 



gUtě prowdtowal s« K^rnerftw nWííMtí htšíbi Zrtnškjfm 
dle překladu F. B. Toms^r. Před kasem zpjwalo hogni 
•hroxnáiděné obecenstwo nirodaj pjseň: Slyi náš ioiechmf 
% hwězdné dáli — a lilaaitS prowoUiralo : Zdráw hwJC! — 
Se SSrinéhjm dali si p. herci wlechnn práci. Co do pa* 
méti měli úlohy neobyčegně w moci — čili w paměti swi, 
eoi gim tjm radégi k sásluse pHpodjtáwáme, an welikav 
nesnadnost a nedeklamadnost celého překladu Kuáme. Pam 
Krumlowský (Zrinský) se Ijbii; nemohl ale pH wiech swých 
ptímých prostředcjch mladost swau uk ukiýti, abychme 
byli masného reka Sigetského cele spatřili. P. Graa ($o« 
liman) s úloLaa dobf« rosmyíílenaa — trocho nesroftumný* 
P. Kolár (Juranič) ponď^nd střjzliwý. Panny Manetinská a 
Herbstowa měly sdařilé momenty; — a gestli wůbec hra ani 
herce ani obecenstwo tuše neroihřála» musjme gen gazyka 
w této hře panngjcjmu při^jsti, pod gehoi břemenem obé éá* 
•ti zemdlely. j. M..lk.a 



DOMACJ RRONIKAt 

z PRAHT* Dne 19. dubna začali nanowém diwa- 
dle pohostinské hry francauzské společnosti pana Trouilleia 
— a wygmauce nedčli, budau w nich pokračowati a2 do 
přjiij soboty. Tjm se stane malá přestáwka w předstawe- 
njch Českých, kteréž, tusjme, najíi p. herai k dobrému při* 
prawenj-se na budaucj hry použigj. 

W tisku se nacházj v^Met a liálich^y od E. Wocela. 
Gesti to cyklus básnj epického druhu, podobný gelio Pf«- 
myslowcumy a taktéž z pramenů naSich dČgin čerpaný. Geť 
se co nadjti, že neynowřgjlíj toto djlo obljbeného básnjka 
tauž láskau přigato bude, gako byly přigaty obrazy ney- 
StarSjho domu panownjkft najich. 

Z Wjdímn, Prwnjm garnjm swátkem procitnula za* 
se z mnoholetého sna pomohla nám česká Thálie swětiti 
slawnost, gegjžto památka dlauho gcáté městu našemu po 
swátnau s&stane. PodaKloť se neunawenému snaženj na 
slowo wzatého zdegljho rady pana M. R. Rřjžka k osla- 
wenj gménin wysoce urozeného pana gubemialnjho rady, 
svobodného pána Josefa se Šrenku na Nocinku, welecté- 
ného naSeho kragského — uspořádati dramaticko -hudeb nj 
akademii, která gazyka českého milowné obecenstwo nad 
mjru bawila. Giž proslow od M. R. K. dojíel hogné po<- 
chwaly, a tjm radostněgMJho pocitu u posluchačů powsba* 
dil, an geg mladistwá, Čtenářům Kwét& dobře známá Emilie 
Kvjžkowa se wij něŽnostj přednášela. Následugjcj uverlu- 
m ze zpřwohry »Jan z PafjZev orchester nás, rozmno* 
len několika okolnjmi umělci, tak přiměřeně přednášel, 



2e i přjsněgíj kritice zadost učiněno* nžeiuiká rnda^ od 
Tyla, wýbomě deklamowána slečnau Rosau B., společnost 
w neyleplj rozmar uwedla. An po deklamowánoe tctp 
QYertura k Rossiniho Tmikridu sawsnčla, co předchůdca 
Houwaldowy, Filjpkem zčeiténé Činohry: pSmjřenJ^ aneb 
» Kletba a poZehnátíju — wíestranně pozorowati bylo Un* 
žebné očekáwánj diwadelnjho předstawenj. Milerádi wy- 
znáwáme, že prowedenj hry wlecko naíe zdánj dalece pře* 
wývilo. Palma náležj panu M. R. Křjžkowi, gcnŽ w osobě 
Řjhy tak zdařile sobě počjnal, že hlučným tleskánjm po 
každé scéně poctěn byl. Slečna Rosa B. (Anežka), žiwý obras 
dobré matky, s Řjhau takřka o záwod hrála. Emilie Křjž- 
kowa (Jenjk) a slečna Karolína Němcowa (Lidka) úlohy swé 
roztomile prowedly ; pan Fischer (spráwec) a pan Worel (Se- 
baldo) byli též záslužni we swých roljch. Wseobecná spo- 
kogenost Čestným na konec wjíech wywolánjm se progcwi- 
la. — Wýnos akademie 175 zl. 50 kr. určen gest k prw- 
njmu základu blahodárného nadánj pro gednoho, bezwinně 
w chudobu upadlého Wodňanského měšťana, a má ke cti 
fiwobodného pána Josefa ze Šrenku na Nocinku, — geni 
sám 50ti zlatými ptíspěti sobě obljbil, -~ na budaucj časy 
9 Nadánj Srenkowon slauti. — Konečné slui&no wřelé djky 
wzdáti mnohowáženému panu Horskému, direktoru pan stwj 
liběgického, za ochotné propůgčenj zámeckého diwadla a 
účinliwé slawnosti podporowánj. — J* I^* 

Z Maleíowa^ Dne 26. března překwapili nás naii 
ochotnjci smutnohrau nToni/a a k záwěrce prowozowali 
weselohru mKyZbych se hjl neoieniln. ' — Wscm se nelze 
zachowati — tak i gá newjm, gak s prawdau pochodjm> 
když tuto wyznám, že se tato truchlohra herciW nezwe- 
dla, a celému obecenstwu téměř dlauhau chwjli působila» 
naproti tomu ale řečenau weselohru žwámě prowedli; ra- 
dilbych, aby pp. ochotnjci gen wždy weselohry wolíli, a 
p. ředitel aby přiměřeněgi úlohy rozdělowal. — W pondělj 
welikonočnj widěli gsme weselohru »Pan Štěkawcc«. Tato 
hra se k spokogenosti obecenstwa zwedla. Welice Ijbilo 
se také wýborné přednájíenj humoristického čtenj od Fr. 
Rubeme )iGak se lehce zmeylit můžemetc — pak vNynj a 
gindyct. Mezi 1. a 2. gednánjm přednášely, se od gednolio 
milownjka hudby zlomky z rozličných arij na harmoniku; 
byly to sice zwuky Ijbezné, předce se ale gen poněkud- 
obecenstwu Ijbily. J. F 

České diwadlo. 

W neděli dne 30, dubna 1843 we prospěch panny Niny 
Herbstowé poneyprw: 

Jan» n^éwoda Flnitský. 

Činohra w 5 ged. dle p. Weissenturnowé od D. K. Ptinera. 



ČasopU t«iito wyckuj wt tlředa a w sobotu po pAlarijeh; koiaoii JnihMi bíMu pHaáwá •• pAlarchowá pHloha. Ptedpláej ao « wydawMok na iiw9» 
lóU 48 kr., we kidhkupoctwjeh aa půl léta I %\. S6 kr., na c k. poitáck pdll. S al. S« kr. aiř. 



Wydáwánjm Jar, Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnj zibawnjk pro Cechy, lorawftny, Slowiky aSleiany. 



Čjslo 34. 



29. fiMbif a ÉS43, 



10. r. béh. 



s 



K ROZBIIIMAM 

Jeho Oswicenosti, wysoce nrotenébo 

Pána, Pana 

umu. KNÍŽETE Z FllRSTENBERGA, 

wdkowéwodského bidenského rítmistn w pluku dragonA 
Jebo král. Wýsosti Weikowéwody panujiciho atd. aid. 

Z Daddunajské krásné zem^, 

Z lAna milé otčinj) 
Přiiels mezi české plémé 

W powltawské končiny. 

A hle, aotwa Že jsi pobyl 

W naii wlatti krátký éaf, 
Již jsi mnoho srdci dobyl, 

Jemný mraw tw&g ziskal nás! 

Českých předkft činy slawné. 

Jejich řeč a jejich mraw. 
Jejich ctnosti starodáwné> 

I nynějika adámý staw 

Wábi Twého ducha mile> 

Zwau Twé srdce k saucito, 
A tak, knize ullerhtilé, 
* S námi sp^jel k proswitu. 

Muohá léu, drahý pane. 

Uděl TohS Hospodin, 
By Twé snahy požehnané 

Wzeály w blahodárný čin! 

A když někdy z oka Twého 

Zemská spadne záclona. 
Spoj se 8 duchem děda Swého *)) 

Zdárný synu Egona! 

Jan Praw. Kaubck, 

c k. profettor řeřl • lilerAiunr ^tké 
BA wyaokých školách prAxakých, žlea 
kř. é—ké spoMBoati aauk. 



*) Karel Egon kniže z Ffirstenberga, praděd J. Oswio. 
knížete Maxmiliána, nejwy&M purkrabí pražský, wysoce uče^ 
ný a wdice zaslaužilý se slawným Bomem spouzakladatcl a 
prwní přednosta král. české společnosti nauk, jehožto w sále 
léto společnosti postawená socha mramorowá následujid 



In£ bez spanj. 

Roku 1610, kdyžto cj.sař Rudolf Druhjp na 
trůně sedel, za oněch osudních dob poslednj 
polowice wlády geho, když Turek mohútnau 
pěstj na brány cjsařské poUaukal, a Matyáš, král 
uherský, na družné Morawě s 6000 meči zle ho* 
spodařil, aby krwawým počjnánjm drahé koru* 
ny české dobyl — za oněch osudných, smutných 
dob hemžilo se w Praze cizjch poběhljkik každého 
druhu; lučebnjci, hwězdoprawci, čaroděgi, wykla* 
dači karet, tagemnj kowkopowé a g. proháněli se w 
peřesté mjchanici před branami hradu králowské* 
ho^ čekagjce každého mžiku na zawolánj králowo. 

Welemocný potomek rodiny země, genž se 
mezi neystaršj počjtala, byl odsauzen a do wěze* 
nj od weden ; muže, pro něgž před málo dny lid w za* 
njcenj plesal, prowázela nynj hana a uštěpačný 
posměch. 

Hustau směsicj lidu bylo widěti, an se hez* 
íý, mladý rytjř na brůně tlupau probjraL — 
•Ustupte!" znělo ze wšech rtů — » ustupte Šle* 
chetnému hraběti z Pasawy.* — Rytjř měl na sobě 
lesklé brněnj, gakéž za onoho času gen bogownjci . 
neywyššj třjdy nosili ; byltě w horUwém howoru 
s mužjkem^ w gasnězeleném kabátě, kterýž gižnjm 
sluncem osmahlau, od neštowic zhyzděnau twář uka* 
zowal. Hlawu geho kryla gasně čerwená karkule 
8 Černám a bjljfm péřjm kohautjm. 



má nápis: Carolo Egon, Principi a Fflrstenherg, primo 
praesidi suo, societas scientiarum bohcmica. MDCCLXXXVI 
(f w Praze 1787). Syn jeho kniže Karel Egon Josef Aloys, 
c k. polní maržálek, zahynul w bitwé u LiptingA proti 
Francauzům dne 27. března 1799, zftsuwiw po sobě syna 
knižete Karla Egona (naroz. w Praze 1796), nynějsiho vice- 
presidenta wyHi sněmowni komory bádcnské, rytiře c k* 
řádu zlatého rauna, welkowéwodského bádenského jenerála, 
pána Hžských a Českých knížecích Fiirstenberšk}ch pan- 
stwi, jehožto d&ležiiý žiwotopis w německém konversačnim 
filowniku krátce obsažen jest* 



Digitized by 



Google 



134 



Dav7 lidstwa byl se po malé chwjli rozešel ; 
gen rytjřj za tjm s koně s^upiw^ zůstal s mužj- 
kem na prostranstwj. Obsah gednánj gich nezdál 
se ale důležitý byti« gelíkož hrabě zraky sw^mi 
zde onde pátraly gakoby něco giného hledal. Mu- 
ijk se twářil a rozkládal rukama, g^koby předůle- 
iitau wěc urozenému ginochu přednášel. Tento 
wšak nikoho wjce z hradu přicházeti newida> wy- 
šinul se na koně a brzy očjm mužjkowjfm zmizely 
který pak následně mrzutost swau pronesl : »6eď 
gen, pyšné hrabátko I Nawzdor moci twé a pokla- 
dům twým nezdařj se ti, abys klenot můg na mně 
wylaudil, a kdybysi mi za Jacintu mau wšechny 
hrdé hrady swé i hraběcj korunu dawal. Chudý 
mistr baletnj Gamputio pohrdá marnau chlaubau 
twau, Jacintau mám wjce nežli korunu; gsem 
bohatsj než wychwálpné doly Gjlowsko, kde prý či- 
sté ryzj zlato u welikých hrudách dobýwagj. — A. 
wšak eihlé ! tu se plaužj starý Saul ; laudj se potmě* 
Sile, gako na lup a wraždu wycházegjcj šakal. « 

Z auzké ulice na Hradčanech kulhal se negi- 
Stým krokem prastarý, malý, chromý žid a pozdra- 
wiw mistra baletnjho, dal mu znamenj; načež 
Gamputio do hradu odešel. 

Za zámkem stála postawa o sochu sw. Wog* 
těcha podepřená, přepodiwně w dlauhý tmawý 
kaftan zahalená, na hlawě magjc turban. Dlauhý 
ohnutý nos dělil snědau twář co auzká přjčný zeď 
na dwě strany, gež dwě oči, co žhawé uhlj zářjcj 
w tmawých, hlubokých dutinách^ rozdjlně oswě- 
cowaly. Spatřiw Gamputio podiwného cizince, 
podal mu swau krátkau suchau ruku, — » Dobrý 
wečer, pane Anastasio Galchiopolo 1 Gak se wede 
s našj pracj ? Dobře nám chromý Saul poslaužil ; 
wSecko gde wedle žádosti, « 

•Wedle žádosti? Nikoli, pane I^ Jacinta wě» 
iíně odpjrá neywraucněg.sj žádosti mc.« 

»Znáť otec prostředky, aby dceru přinutil; 
buďte gen opatrný a hleďte abyste audiencj u cj- 
sařské milosti obdržel; pak můžete wVgcwiti, co 
gsme tagemnau silau alchymie a kabaly wypátrali 
a wynalezli, a wšichni budeme šťastni. Půgdeme 
do Opatowic a wyhledáme oněch nesmjrných po- 
kladůw, gežto mniši zakopali nebo zatopili, a gimž* 
to se druhdy cjsař Karel gioh leskem oslepený tak 
wdice diwih« 

•Dostogte gen wy slowu swému; gá gistě 
ničeho nezanedbám, coby k našemu dobrému po* 
alaužilo. Pogďte ale do přjbytku mého! Nezdá 
se mi, žehy zde gisto bylo. Ta dlauhá hubená 
posta^wa tam pod ^otickau klenbau nespauštj s nás 
ani oka.^ 



A tak to i bylo. Muž prostřednjho stářj, wjce 
chorých, než mohutných audů, s bledau na smrt 
twářj, ožiwenaK mdlými gen zraky, co pustá kragina 
zářj měsjčnau, podpjral se o starobylé dwéře. Dle 
lehkého hýbánj rtů a dle blesků, gež oči geho ča- 
sem wysjlaly^ bylo lze sauditi, ie bauře útrobau 
geho zmjtá. 

Oděw gewil na prwnj pohled cizince ; hlu- 
boce a pečliwě zahaliw hlawu pláštěm až k zemi 
sahagjcjm a pozorně kol sebe hledě, sledowal od* 
cházegjcjho Camputia i společnjky geho, kteřj se 
brali hlubokau ulicj, za dnešnjch dnů vstarozá- 
mecké schody<> nazwanau. Dosáhnuwše břehu Wl- 
tawy, wstaupíli wšichni tři do připrawené lodky, 
gež ge letmo k protěgšjmu břehu unášela; cizinec 
stjhal plowaucj hněwem se-giskrjcjma očima, pak 
kwapňě kráčel rychlým krokem po krásném mo- 
stě, kde u pozlaceného křjže panj na modlitbách 
klečela. Twář gegj byla hustau rauškau zastřená. 
Brzo wstala a opřela se o zábradlj, hledjc do se* 
rého dálj. Práwě wyplaul měsjc gasně se zbo* 
rem hwězd na temno modrý oblauk, gako mocný 
wladař, se swým komonstwem. Nedlauho stála 
wšak panj zamyšlená; wyskytl se gj po boku ginoch 
w brněnj rytjřském a oba po krátkém nesrozumi- 
telném howoru odešli. %ražený cizinec šel za 
nimi až ku kostelu sw, Jakuba i wstaupil a nimi 
do chrámu ; konaly se práwě nešpory. Gednánj 
poswátné se skončilo, Warhany umlkly, nábožnj 
wěřjcj opauštěli dům Božj, swjce se zhasjnaly; 
gen zde onde hořelo u sochy neb obrazu swatých 
zasljbené swětlo. Od klenutj chrámowého wisjcj 
lampa rozléwala mdlau záři, že bylo sotwa před* 
mety rozeznali. Kostel se podobal wjce hrobce, 
na niž gednotliwé hwězdy swůg negistý lesk wy* 
léwaly , zdálj bylo slyšeti gednozwuký tlukot hodin 
na wěži. Rytjř uwáděl zahalenau panj do křjžowé 
chodby kláštera Minoritského, kdež pak w zate* 
mnělých oblaucjch zmizelí. Gen řinkot ostruh 
rytjřowýeh se po nich rozléhal* 

Cizinec kleknuw zbožně u oltáře bolestné 
Matky, modlil se tiše g rozestřenými rukami malau 
chwjli, pak wyrazil ze sebe srdcelomným hlasem t 
»0 Panno neyswětěgšj ! -^ spanj, gen gedinau, ma* 
lau hodinku spanj J« Těžké krůpěge wynutila bo* 
lest z geho temných brw. Po malé přestáwce^ 
mezi njž gen hluboké stenánj rozbauřených ňader 
slyšeti bylo, znenáhla zase powstaw, hlawnjmi dweř- 
mi se wzdálil^ 



* * * 



Digitized by 



Google 



idft 



Kde nynj osaměly židowsk^ hfbitow se swj^» 
mi náhrobky zpytawých zraků k sobě wábj^ bijze 
břehu Wltawy stál domek na rozbořenj. Wtora» 
to chudobném přjstřešj seděl siln^ muž na njzké 
lawici a připrawowal w moždjri gakýsi prášek. 
Stará babice krčila se u Jcamen ; welíké breyle za* 
stinowaly malau wráskowítau twář. Hlawu, sklo- 
nřnau na prsa« kryla kočičj srstj lemowaná ku- 
kle; špičatá brada^geatmawožlutau kožj potažená, 
čněla co hranatá skalina w kragi hornjm. Bez- 
zubá ústa, dwěma silnýma prauhama naznačená, 
hýbala se ustawičně co kolečka w hodinách; kaž- 
dé ráně, genž w železném, rezowitém moždjři 
zazněla, přiswědčowala starau, brázdowitau hlawau. 

Tu wstaupili oni tři spogencí, I obrátil se 
mistr Wogtěch, poprawnj mistr staroslawného, 
králowského města, k hostům swVm, kteřj po 
zběžném pozdrawenj k němu se přibijžili. 

Camputio pošeptal mu několik slow do ucha, 
načež Wogtěch práci swau odložiw, hosti swé do 
wedlegšj komnaty odwedl. 

»Ay, ay ! * pronesla babice kňučiwým hlasem, 
gakoby se w nj zaschlé péra dřjwe rozegjti měly ; 
•gděte gen, padauchowé I Mysljte, že stará Ma- 
dlena newj, co wás do přjbytku katowa priwádj ? 
Mrtwolu zločincowu chceée mjti! W několika dnech 
bude starý kowář, co lidi otrawowal, prowazem 
odprawen : ten zlosyn ge podle gich hanebné chuti. 
Kdyby gen byl Wogtěch chytrý; ty by měl dřjt, 
až by: Bédal zwolalí.« 



Bylo to roku 1610 o wánoejch, když w ko- 
stele u sw. Jakuba půlnočnj služby Božj se ko- 
naly. Před zázračným obrazem Rodičky bolestné, 
IV prostranném wýklenku na lewo, klečel cizinec ; 
podle něho zločincowa matka polodřjmagjc. Za 
nimi stál rytjřsky ginoch, u něho klečela spanilá 
Jacinta. Co něžná, skwělá lilie bělala se w tem* 
nosti chrámowé. 

Libá hudba snášela se s chóru ; zwuky ply- 
nuly slabě oswětlenym chrámem co střjbrné gi- 
skry na hladině wodnj, leskem slunečnjm zplo- 
zené. 

Jacinta byla w tiché modlitbě pohraužena; 
cizinec, pláštěm swym hluboce zahaleny gektal 
mezi nj a dřjmagjcj stařenau kleče, bolestj udu- 
šeným hlasem: »0 Panno neyswětěgšj! spanj — 
gen malau hodinku spanj !<^ — Dalšj slowa přetr- 
howal pláč hluboce pohnutého. 
{PohradowánJ,) 



České diwadlo w Praze. 



Dne 23. dubna we prospěch p. Biela : KnjZe Modro^ 
WttHš aneb Zkauienj matiZelky. R^ljUká činohra we4ged. 
od A. Lewalda, přeložena od K. Panera. — Proč práwě ten- 
to kus, nelde s pracba sUré diwadehij bibliotéky vyhle- 
daný? Zwolil si ho p. benefíciant? Určilo mu ho ředitel- 
stvo? — A pak— s gakým zaljbenjm mAže kdo takowé la- 
krnělé bcylj na domácj pudu přenáiícti? Wžru — na&i 
překladatelé měli by si mužné slowo dáli, že se k pracjm 
takowým péra swého nikdy neuchopj! Ge-li giž welikých, 
tak řečenVch nedčlnjch kusů potřebj — překládeyte wěci, kte- 
ré aspoň trochu ceny magj: německá literatura má tobo 
hognost. Ale tak prásdná dramatická skořepina, gako ge 
tento Modro waus,. se mi giž dáwno nenabodila! Gak li- 
chých řečj musj člowěk snésti, neŽlí se wýgewu dočká, kdež 
Marie, newjm gakau podiwnau mocj ? rozwlasatělá e osu- 
dné komnaty se wyřjtj a pak od Modrowausa smcykati se 
nechá ! Tak chorá, w^eho ducha zbawená kostra nedá se ani 
tancem ani necwičenými 2ermjři na nohau udržeti. Že se 
předce hogné tleskalo, bylo gen hře panny Manetinské co 
dákowati-^a pak.... nesmjmé, ačsewjm gestli blahodég- 
né ' showjwawosti obecenstwa naáeho. 

P. Krumlowský (Modrówaas) Besdál se býti s rolj 
swan sgednocen, protož se také bezpochyby s paměti učc- 
njm tuze nctrmácel, an z té rozdrobcniny Modrowausowa 
charakteru žádný celek nalézti nemohl, ani utwoHti si ne- 
traufal. — Neylep.$j byla p. Manetinská ; — ostatnjm se řj- 
kage ani mjsta ani přjležitosti k négakému W3miknutj ne- 
dostáwalo. — Měli bychme chuti gednau o chybné dekla- 
maci, o ncsčjslných gramatických pokleskách promluwiti — 
ale ponecháme si to k důstogněgíj hře, nežli ge Modro- 
vaus. Wáiak ona se nám prjležitost brzy nahodj. j. ju. 



DOMACJ KRONIKA. 

z BoZďalowic příálo mi minulé swátky a nenadánj 
diwadelnj náwěltj do ruky; měla se Um 17. dubna pro- 
'Wozowati u prospěch chudých žkolnjch djiek )»Aljna, neb 
Praha w ginem djlu swěu.K Znage poněkud a wlastnj zku- 
šenosti' obijže, w gakéž ředitel diwadla s ochoty pHcházj, 
chtěge toliko osm úloh genponřkud dobrým rukaum s^ě- 
iiti — srdce mě zabolelo auzkostj! A zdeť stálo přede 18 
osob na náwějtj, mimo fíguranty ! Nicméně, nemage ani dwé 
hodiny cesty, gjti Um gsem se odhodlal. Ge to gedno 
a nepatrných, ale žiwných měst Boleslawska, i zaradowal 
gsem se, wsUupiw do Thaliina chrámu, njzkého, poněkud i 
těsného sálu, ^rida gii wlecka mjsU přeplněna, tak že se 
mnozj wracet museli. A wěru, i samau hrau w celku byl 
gsem uspokogen: diwadlo, aČ malé, ge přiměřeně zřjzené, 
hudba a zpěwy Žly nad očckáwánj dobře, a herci si obra- 
tně počjníili, zwláUc Cjlka a Šjtllo w dobrech rukan se 



Digitized by 



Google 



136 



nachÁselL KeméiiS bylo hy kpřánjy aby •• při ulowýcb 
a podobných okolnostech nilidy talíowé kusy newoUhff kte- 
ré tagedno tolik osob, a sadruhé swláStBJ iatstwo poiadu- 
gj. Na den 23. dubna byl Čech a NSmec uchystán. 



Z HoHomie w Beraunshu Dne 19. dubna b. r. ga- 
koito na den slawný roaenin najeho neymilostíw^gSjho Ze- 
mčpána bylo ade we prospěch chudých welmi adařile pro- 
wosowáno : Zmatelí nad xmatek> Ze se na wenku hogných 
ctitelA české Thálie nalézá, dokáxáno tento den, au se ta 
krom domácjch i mnoho okolnjch auředinjkft a g. seUo, a 
takl, kde láska k trpjcjmu bliinjmu s pilnostj se spogj, 
tam nestáwá žádných námjtek, kteréž toliko chaulostiwost a 
wiednj smeyilcnj pronésti m6že. Wy pak, ilechetnj, genž 
gste co ochotnjci k wywedenj a xdařenj této hry tak la- 
skawS přispěli a úlohám swým sadost uěiniti a welikým 
prospěchem se snažili, přigměte wraticj djky sa swan pQ- 
nost a mnohau obět, kterau gste k ulehčenj chudoby na 
oltář wlasti přinesli ! — L, B. 

Z Bechyni, Dne 2. dubna t. r. ařjdili nalincowé 
w prospěch úsuwtt chudých hudebnj deklamačnj akade- 
mii, gegjžto částky byly: U^ertura ae ftpěwohry: iiMon- 
tekowú a Kapulettowé.tc Déklamowánka: nMocnost modlit- 
by« od F. T...owského$ pjsefl německá od Fr. Maurera; 
koncert-polonaise na hausle od Jánsy; pjseň: vKytka wla- 
8tenkám« od Picka; déklamowánka: dTo se neslužj«< od 
Tyla ; pjseft : »}(n ber Ctuede faf bet ^nabe« od Procha j 
koncertuj polonaise na flétnu od Furtenaua ; pjseA : »Ráže 
a děwčetf -y adagío na lesnj roh ; dwogspěw a Chm členské- 
ho apěwohry: uLibuáin sAateka od Fr. Škraupa, pak Ru- 
bežowa (?) déklamowánka: »Dodatek k obraně krásného po- 
blawj.K— Neywjce Ijbil se koncert na flétnu; p.Pok těž- 
ký úkol wýbomě wywedL Pak aagjmaty České spěwy a 
deklamowánky, prwnj z těchto pro swůg nábožný, druhá 
pro naiwnj a* tíretj pro sw&g humoristický obsah. Prwnj a 
dnihau welmi xdařile přednesly dwě sestřičky, panna Marie 
a Theresie Happlowa, dcery zdegžjho p. měžfanosty. — 
Poslednj déklamowánka pak mnoho radostného hluku a po- 
tlesku spftsobila, an gí panna Burdowa mistrně přednážela. 
Sotwa že se posluchači rosežli, rokowalo se o brské di- 
wadelnj pochantoe, k gegjmuž uskutečněnj krásnau pijleži- 
tost podaly roaeniny Geho C. Milosti naleho neymilostiwěg- 
éjho krále Ferdinanda. Za tau přjčinau, když se byla ná- 
rodnj pjseň s pr&wodem hudby odspjwala, prowosowali 
naii ochotnjci > Starého wozku Petra Třetjho,tt při njž pan- 
na Honsowa (AnČiČka) a pan Skalák mladlj (IwanSko) ney- 
wČUj pochwaly dožh'. Nato následowala fralka m777,(( při 
njito si wžickni hercowé zdařile počjnali, sUstě ale pan 
Skalák staráj (Pepř) a p. Burda (Ziskný) spoI|i gako o zá- 
wod hráli. — K přánj toliko zbýwá, aby % překladu se wy- 



hodilo někoUk neslnlných sad a slow, n.p. ta machna, to 
trdlo atd., Čehož winu arci hercowé nenesau, alebrž pře- 
kladatel. — D&m byl poneyprw i podruhé walně naplnéok 

F. F. F. 

Z Ewandic na Morawif* Dne 13. dubna, totiž na se- 
lený Čtwrtek, bylo tu prowozowáno w nažem matipřském ga- 
syku od samých sdegijch hudebnjků w chrámu Páně, k ně- 
mužto prý sw. Wáclaw, wéwoda země České, gak národnj 
powěsti swědčj, základnj kámen byl položil, BeethoTeuovo 
weliké oratorium : »]SLristns na hoře oliwetské«. Při tomto 
prowozenj byl aegenom nawitiwen hrob Páně od wel. du- 
chowenstwa a přednost města, nýbrž i od welikého počtu 
najeho měkťanstwa. Oratorium bylo dobře prowedeno, a 
mnohý s přjtomných posluchačů wjznal, že na2e libozwu- 
čná českoslowanská mluwa pří prowozowánj podobných 
skladeb hudebnjch nad mnohé gine wyniká. ^- ^'- H. 

ZB 8L0WSN8KA. Z BóHski SůUmiee. 

Tiiko tu ¥*é nllowai ae sdá? Milowat gl saBoInls 
Hned »oM vŽ áwi k aj iádatl srdce budel! 

Daleko od wlasti, . z drahého domowa kragan kraganowi^ 
co bratr bratrowi drahý a milý gest, geden druhého neziitné 
miluge, radau a skutkem podporuge, a krom swého wlast- 
njho dobra téŽ o pewné kragaua blaho laskawě pečuge. 
I zde we Šfáwnici náklonnost upřjmná, obzwláétč z lásky 
k wlasti a národnosti pocházegjcj, k uskutečněnj účele do- 
brého we swaaek bratrský nás spogila. Když gsme se to- 
tiž wespolek wjce a wjce poznáwali, a geden druhému swé 
city a swá přánj neljčenau upřjmnostj zgewíti se neostý^ 
chali : tuť se mi zdálo, gakoby geden druhému Ihostegnost 
ku záležitostem národnj m byl Šetrně wy týkal, a pak gako 
bychom wlickni rázem krásné slasti swé přjklady bylí spa- 
tíili a poznali; ano uposlechli gsme tento přirozený hlas a 
seznali, že horliwá wsech nás žádost w geden krásný a cliwa- 
litebný účel směřuge, a sice: lásku a úctu k mateřskému 
gazyku wespolek powzbuzowati, národnj wzdělanosU a zá- 
ležitostem matky wlasti duchem i tělem wděčně a horliwě 
se oddati ; a w tomť se, bratij, ukazuge sjla lidská, když 
účel pewně uzawřcný zcela se uskutečnj, — a w tomť lá- 
ska k wlasti a národnosti, když dle možnosti obět, alespoň 
skrownau, do chrámu wlasti uložjme. An tu daleko od 
Středu oswěty a oslawy České wzdáleni gsme, a zde zcela 
žádných prostředkA k národnjmu wzděiánj nenj : tedy gsme 
tady knihownu Čcskoslowanskau zaraziti uzawřeli, a giž pij- 
spěwky peněžité, též we spisech a knihách sáleŽegjcj (arcií 
dotud skrowné) se poskytugj. Radostně překwapugjcj pro 
nás gest, že nám i naii (totiž Čeltj) Němci nápomocni gsau. 
Daufám, že wbrzce ne o holém paupěti, nýbrž o celé kwé- 
lnici dalSj a radostné spráwy podati w stawu budu. — 
"YVřelé djky wzdáwáme zde také welkomoŽnému p. p. zlech- 
ticowi z Gerambu, gehož dobročinným účinkem we Šfáw- 
nici 19. března koncert byl dáwán, pH Čemž tenlo wsne»e- 
ný ochrance a dobrodinec wžech trpjcjch celé autraty kon- 
certu sám zaprawiti ráčil, tak že celý přjgem (135 zl. stř.) 
nuzným krag«inAm nalim w Rudoholj občtowán byl. Wel- 
mi rhwalitebně zábawa ona se zdařila, což obzwlážtně ro- 
zumnému hudby rozdělenj a horliwému přičiněnj p. Lumbe, 
posluchače homictwj, co děkowati gest. I dnizj podporo- 
watclé a ochotnjci, akademikowé, snažně se přičinili k usku- 
tečněnj dobročinného účele, obecenstwn přjgemnau zábawu 
opatřiti. Č««ko-Tlibowftký. 



ČMopU tento wyehisj w atředtt ■ w sobota po pAIarijth; kéUM anihftii otreín pHdáwá •» pAUrrhowá pijloha. Fřcdplácj m n wydawatoU m řtwH 
]ét« 48 kr., wo kalhkttpectwjeh na půl lét* 1 >1. 86 kr., m c. k. poitieh pílil, t %l. W kr. atr. 



Wydáwánjni' Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



lirodnjiibawnjk Fro techy^Iorawany, Sloviky a Slezany. 



C;J8lo 35. 



do $náge iŠ43^ 



10. r. béh. 



POIjJBBÍJ IfiiCBLOb 

Nel gsau oči panny ? 

Progděle swžt ney^jřeglj 

Ha ^It ířtyty ftotnjr. 

W obi paQBjr alky aiAte 

Zďm^, ntihe slastí ; 
Hleďte do nich, nzřjte tam 
Nagedttaa dwi wlastL 

Ljbáte dwa 9wěttff 
Geden časný, druhý wěČný, 
StíMé we dwa hwity. 



Poselkyně áwitoHwá, 

Lei od Mízy k doUnim, 

Tam k polabským laCioám { 
Leť tam spéchem orU — Ud, 
A mně přines odpowid. 

Tamo n kbakého lomn, 
Bljie mďnického chlumu. 

Krásný hrad se wjrpjoi) 

Tam kwést rAže počjná.-* 
R&že, perla, lana má, 
Co sář mému rági dá* 

Wie^n tanbn, yrietkn lásko 
2^ew §j w gednom sladkém hláskuj 

W hlásltu, gakýŽ slawjk máý 

Gakvi mnmg labuť tná} 
Neboť leftjl k andéli, 
Gená snad miloěí «dďj. 

W. Itromjr Pícek. 



lni bez spanj. 

{PUroÍ9Wátf.} 

Jnciitla oMécinuwši se na muie skljčeného^ 
upřela tta<i neodwrainč zraků swých; on ak z nj 
také očj n^zpustil. 

Hrabě toho apozorowaw pogal pannu za ru« 
ku a pošeptal gj několik slow ; načež oba wstaw* 
te» iB^ druhé airanč koslela přes celé po$\irátné 
gednánj setrwali« Pak doprowodil hrabě pannu 
do bytu gegjho> kdežto dnešnjho dne u »Stupar» 
tů* řjkagj. 

Při náwratu swém nalezl podiwného cizince 
na tomtéž mjstě; kostel byl giž prázdn^^ swětla 
lJia«Butá ; gem zde a tam hořela swjčka u některé^ 
ho obrazu» slib to duše nábožné* 

Konečné wslal cizinec a opustil osaměl]^ dům 
Božj ; kwapně sledowal ho ginoch. Na ulki za» 
Dijřil k teynskému dworu, kdežto se hrabě k němu 
přidružiw howor s njm zawésti se snažil. I po* 
žádal gegj aby s njm do bljzkého hostince weiel« 
čemuž onen po dlauhém odpjránj nerad přiwolil* 

Seděli dlauho bijže sebe za stolem; konečně 
upadal hrabě stran předmětu k howoru wždy wjce 
w nesnázi^ čjm déle druh geho scfawálnč w hlubo* 
kém mlčenj trwal> až pak z těsné útroby wycházegjcj 
wzdychnutj gazyk geho rozwázalo. Duše nešfá* 
stn^o muže zmocnila se opět ona palčiwá^ ne* 
zhogitelná bolest, gežto gi co dwauhranný mei 
rozrýwala a city geho až k Ijlenosti bauřila. Ne* 
be a zeměj garo a zima zdály se mu pak býd znnu 
tené, geho nudné, bezUidné putowánj mukau ne* 
konefinau, smrt angelem wyprošťugjcjm ; on sám 
sebe měl za propadlého mocjm pekelném -*- za* 
tracence ná těle i na duši* Upamatowánj na gi* 
stý wýgew žiwota geho pudilo mu z očj slze baln 
neyhořčegšjho ; pomněnjm wšak na ztrátu swau^ 
na ztrátu wěčnau^ stal se rychle neybázliwěgšjm 



Digitized by 



Google 



138 r .. ^ 

a neyzkormauceněgšjmčlowěkeb^ w rózbrogi $ se* 
bau« se swětem a s nebem* 

»Ach> Jacintol* wzdy<efil násilně. i»W gaki 
osidla ďábelská gsi to upadla 1 gak té držj peklo 
xpautanaul Ale msta ge dostihne; nchopjm gáka* 
t^tieého^ satana pg^emského iíwota méhp^ dnes 
nebo zegtra, a krwj. srdte geho zchladjm planaucj 
prsa swá. Každý twor w nesmjrné řjši přjrody 
dogde milostí — * gá sám kletbau stjžen, krwj an- 
gelskau zbrocen, ,o sobě a Wykupiteli swěta po* 
chybugjcj^ dosáhnu snad smilowánj — ale gemu 
Iwde odepřeno, genito wjce nežli s ďábdským po- 
směchem žiwota mého katem se stal.« 

S wřelým sau^item žádal ho ginoch, aby mu 
zdělil žalost swau; on ale podepřew hlawu plakal. 
— »Gsem mrtew a pohrobcn daleko — welmí da- 
lek o» tam na krásnem přjstawu mořském, kde wě- 
inf oltář obétnj gískry rozesjlage k nebes&m pla- 
ne, kde gemnégáj wzduch wawřjnowými amyrto- 
wými hágemi wane. Nepřidržugte se tedy hrobu» 
pane; zasmutj wám kwětaucj garo dnů wašichl* 

»0 neměgte žal swág za nekonečný! — Ne- 
njť na swětě takouvého neštěstj, aby se na poky- 
nut} Spasitele swěta w blaho proměniti nemohlo. 
Protoť podnikl Nazaretský djlo wykaupenj na 6oI^ 
l^atě. A každý člowěk má určenau částku strastj; 
Lterau až k hrobu nésti musj«« 

»Gedenkazdý opauštj žiwot uteyrán# Stal 
gsem se mužem w dawu Ijté wogny, w neustawném 
zápasu s krutým osudem, kdežto se žiwot w mo- 
hutné haluze rozkládá, nachowým a sněhoskwělým 
kwětem se odjwage. — Wy gste bohatě nadán dary 
wzácnými; kéž by wám Wšemocný prjliá těžkého 
břemena neusaudil i -^ Ws^ak wizte, kdo gest ten 
muži co se k wám dotjrá ?<" 

»Ten s tau zardělau áirokau twářj?<K 

•Práwé ten.« 

•To ge mislr Wogtěch, poprawce králow* 
ského Starého města. <^ 

Na wšech audech počal se cizinec tlásti» a 
obrátil se prosebně k pr&wodci swérou. — »0 
podte pryč I — hr&zno ge mi na bljzku člowěka 
femesla krwawého.« 

•Milý přjteli! koho netjžj wina krwawá, a 
kdo ge cist, tomu netřeba tohoto muže se děsiti.^ 

•Krew netjžj*^ mumlal potichu. — »poďme 
pryč odsud! Čtwrtá hodina budjcjho se swátku gii 
bige. Podme spát — ach spát, komu to možno !« 

Pobauřen powstaw chystal se k odchodu; 
načež ginoch žádosti geho powoliw, ze swětnice 
s njm wyiel. 

Ledowý déšf sypal se s tmawé oblohy. Gi« 



ztn% léj^e^^sé pláit^m zahal i w, neznamenal, ie geg 

kdosi krokem rychlým sleduge; a práwě když u 

' bytuswého za/womti chiiL přikročil tento k němu. 

• Ne lak řyclilc. Panel dopřegte mi několik 
slow; nebude wám to na škodu.* 

. Pozhaw, cizýiecr kata se smrtjcj hrikaj^i, ptat 
aeu ho, coby* žádal." Tento se ho afe ikrátka tá» 
zal: »Wždyf znáte mistra baletnjho Camputia? 
gste geho kraganl — Powězte mi laskawě, gakéhb 
druhu gest a může-li poctíwý člowěk s.njn^ co 
začjti. Nic wám na tom nesegde, když mi pťaw- 
du powjte; neboť wězl^ že se wás proto ptárn^ a« 
gsem poznal a že wjm^ gak wás ten trpasljk wy- 
8tát nemJUe a atile se wám wyhýbá. M yslď gsem 
si tedy — ti dwa magj něco proti sobě ; ten ti 
powj prawdu. Nerozmeyšlegie se — a nestrachugte 
se zrady; buďte upřjmný.* 

•Wěřte mně.*-gá negsem spolčen s mistrem 
baletnjm.* 

»Ať negstel*^gen mi swé mjněnj o něm 
zdělte ; ten tancjř zdá mi se býti podezřelý. Buďte 
gist, že se w twářjch lidských znám. Kdo gich 
gako gá na padesáte odprawil a s wýmětkem člo- 
wěčenstwa z wětsj části krwawě se pbtkáwá^ po- 
zná brzy, kdo ge dobrý a kdó zlý. Mne se ten 
muž neljbj; držjm geg za padaucha a na tom 
došL — Podržte si swoge mjněnj, an se s njm tak 
dražjte; wjmť gá, co si o wás obau mysliti mám. 
Zdáť se mi — a zřjdka kdy mě tuáenj klame — 
gakoby co newidět geden z wás dwau do rukau 
mi padnauti měL Ano, aňo!« <— chechtal se hla- 
sitě, až se to pustau, tmawau ulicj rozléhalo — 
•takto bude! tak se mi to zdá! geden z wás 
bude odprawen. Pamatugte na Wogtěcha, co wám 
dnešnj osudné noci předpowěděi." 

Na to zmizel, cizinec pak hluboce na těle 
i na duši pohnut, wstaupil do swého přjbytku. 



Pomáhaq] gednota. 

Dobročinnost gest ode dáwna známau ctno- 
stj Čechli; k prospcšněgšjmu i wSestranněgšjmu 
wykonáwánj gj «táwá u nás negedné gednoty, ne* 
gednoho ústawu. A wi^ak, ačkoliw se i množstwj 
i působenj gich tal^ořka rok od roku šjřj a roz- 
množuge, ačkoliw pochybowali nelze, že tako* 
wýmto způsobem giž mnoho dobrého dokázáno: 
předce nesmjme si tagiti, že ge^ítě mnoho činiti 
zbýwá, a že zwláště a gmenowitě geště gedno 



Digitized by 



Google 



gest, noi téfkieř ani geStě nepomySleiio. Žebráky 
pohořelý* nemocným mrzák nalézá pomocí: ale 
ebndý řemeslojk aneb délnjk^ žiwjcj-se gen den 
ode dne. z w} délku 8wého» kamž se ten uteče, 
oneaiocnj-li aneb zaslaw}4i se ginak na das žiwnost 
geho« aneb potká-lt geg gtné něgaké nenadálé 
néstěstj? A předce na ruku geho déká celá rodí* 
na! SukI a bázeň nedowolugj mu w auskostí té 
pomoc hledati u známých, a kdyby gi i hledal, na^ 
lezne-lii pak gt také? Gediná pomoc tnu zbýwá, 
aby i se swými hlady nen^I t on padne do rukau 
nemilosrdných wěřitelů. Muž ten gest bez mílo* 
stí ztracen, wýdělek lepšjch dni\ musj na zapra- 
wowánj wynucep^b, snad . Ud^řských aurok& 
obětowán býti, on padá w nowé dluhy, auzkost i 
zaufánj sé ho zmocňuge* 

Pozdnj pomoc, žádná pomoc, a co se snad 
po geho smrtí ubohým sirotk&m uštédřj, nenahra* 
dj wjce, co by skrowná summa peněz na počátku 
byla způsobila, udržjc nešťastného i geho žíwnosi 
a tjm i geho rodinu. Gestif to smntný osud^ ge» 
mužto giž mnohý hodný řemeslnjk bez winy pod* 
lehL • 

By se tem, kdož se do takowých přjpadnostj^ 
bez wlasinjho zawinénj dostanau, bezpečně ary* 
chle pomáhati mohlo, séfila se gednota zkušených 
a lidómilých mužů, kládaucj si za aučel^ rodin* 
nj otce men^jmi sice, ale okamžitými púgčkami 
podporowati, a tak ge i gich rodiny před zkázau 
zachraňowatí a nezřjzeným, w^dy wjce a wjce sj* 
řjcjm se požadowánjm nemilosrdných wéřitelů, 
pokud gen koli možná^ cestu zamezowati. 

Ředitelstwj teynského shromáldenj lásky odho* 
dlalo se w tomto smyslu zřjdití druhé, nowé oddělenj 
swé gednoty, gehóž účelem býti má, podporowa- 
ti spoluaudy w dokázaných nešťastných přjpadno* 
atech bud darowanými přjspěwky aneb půgčkamt 
we způsob tákowý, aby, nahodj-li se takowá oka* 
mžitá nauze, aspoň z prwnj tjsně wywedeni a qey* 
potřebněgšjm opatřeni býti mohli. Rozumjť se 
owšem^ že gednota wznikhauti magjcj, byť i wel- 
kých peněžitých prostředků nenabyla, aspoň tolik 
mjti musj, aby wedle skutku tomu dostáti mohla, 
k čemuž wedle aučcie swého powolána býti se cjtj. 

Uskutečněnj této gednoty záležj tedy toliko 
na laskawém, zisku prázdném spolupůsobenj šle- 
chetných, dobročinných lidomilů, a gimi toliko' 
může dogjti pewné a stálé trwalosti, kteréž mu 
newyhnutelně potřcbj gest. 

Ostatně gest, co podporowacj tato gednota 
žádá, welmi skrowné ; 2 zl. 30 kr. stř., co celoro- 
čnj přjspěwek každého člena, dowolj zagislé kaž* 



139 

dému, komuž gen kolíw whistnj proběh i dobro 
bližnjho na srdci ležj» aby bes líknowánj k nj 
přístaupil, a tak spatřili bychom snad w krátkém 
éaso společný onen pewný swazek^ niagcj meae 
klásti šjřjcj*se wždy nauEÍ bez winy. 

Wěem potřebným pomoci nelze lidským si* 
lám, a tedy ani této gednotě; a wšak s pomocj 
Neywyššjho a s přičiňowánjm-sě mužů, gakoi 
wůdcowé w čelo oné gednoty wstupugjcjm, mo* 
žná s dobrau naděgj očekáwati, že se, wedeni 
gsauce swatau dobrQčinnostj, . i nmozj šlechetnj 
připogegj, kteřj samí pomoci nepotřebugjce xjsxl 
samým gednoiě wjtanau přjležito^t i možnost po« 
skytnau, giným skutečně nuzným tjm snáze k wy* 
•wobozenj gich % nátisků bjdy přispjwati* 



1 PA AHT. Oa 21. at do 24. dubna m^li gsme U 
dr neobyčegné a we swém tp&sobu nad mjrn xagjmawd 
podjwán j -^ tolii frwni witinwik h0ffiu — vrt wékěti sále 
knd>. Waidsteiaá. Wéa nalesla welíkého úéaatenstwj, a 
sál byl, swláité nedďojbo času, přeplný diwákA, obdiwu« 
gjijch rosmanitAu lurásu w ústrogj, podobě u barv^itostt na 
ediw tu wf suweuýcfa rostlin. Neysilačgij poéei téchto pe* 
£liwě ofaowauých djidt Kw^tenj poskytla powfistná kwětni- 
oe bcab. Saloia, hMoy Kiaské aa Smfohowi, c. k« náf 
Hayde af» 

P. Vffo Bom, dokonéiw ptWnj řadu-ítenj swých na 
nSmecfké pjsni«, tapočal dne 26. dtibna tase gtn^Vh fest, 
kdežto vonimeckýeh romatgtiejehti gednati bodla. Wstupné- 
bo platj se 2 al. stř. ta wjíechna — SO kr. sa gednotliwA 
étenj ; wýnos ge sase we prospěch úsiawu pro slepé a 
diudého domu uréen. Uéastenstwj na tomto pěkném pod- 
nikán] sdá se mesi obecenstwem srAstati ; alespoA se po*> 
£et posluchaéft welmi rokomóžíL 

WýtcČný sochař, p, Joh^ Max, ptawá ozdoba wlasti 
na^, dokonal práwě djlo, kteréž weiiký počet ctitelA nalé- 
tne a powěst geho tase roz.sjřj. 6esti to 12 asi 20tipal- 
cowých soíek, predstawugjcjch tolikéž panownjkA Českých, 
tegména: láhuži, Přemysla, Wáclawa swatého, Břetislawa, 
Achilla Českého, Wratislawa, prwnjho krále, Wladislawa I., 
Oukara, Wáclawa II., Karla IV., Gihjho Poděbradského, 
Ferdinanda I. a Rudolfa II. Wíestranným přánjm ctitelA 
swých powtbuxefi, odhodlal prý se p. Maz t3rto wýtwory 
ducha swého w sádře dát otisknauti, a sice umělým w tom- 
to okresu p. Kalerau, tak že by si pak snadno i nemo- 
ŽněgŽj tu neywhodněglj okrasu do pokoge swého tgednati 
• téroweft domáej uměnj podporowati mohl. 

Gakého ájfástenstwj weliké nežtěstj obywatel& rudo- 



Digitized by 



Google 



140 



d«piil w« wl€ck vAbtMÚéoých da«opÍ4edi doépUne. P^ 
Iwých sáiliik o auné luaf*"f "^^ dob/lf n uké wjácB« 
•ké Bowioy Aw^m pílaýv • máeiaým powibasowáoJMt s ée-» 
boi uk hognýcb pijftpéwkA m scilo, U diwaddaj nowia/ 
ipá m tt tUjo^a nj Jg^iké politické piwaOtMJc slatých 
wi flA. wxpojjtáwag, klcfé M « aidi pM o9é «liobé 00- 

W« Wjdai áfliirtatjr dnf pnraj konecrt Mftr/ ^Z- 
ímmMů-owé, o gickito a«dAwDte ob^ewenj-se iia mnlle- 
d^ém obMrn Uké gsm« f^ krátk«« spráwit podafi. 'Wjdeil 
kjrla letos koneertjr sapbwmia-^ftle t/to Awé udadínkó 
IsMBwicCi mIA 8C, magj nyiij ta nnohaa iHkaa kodína 
w tlobto badebnjck mnéjniicb sUdkan dití nábradu. Re* 
ceofanti « dle «{eb eelé obeoeottwo gfan nad newjdaným 
úkazem eelj^ti Um; a gakol s mi aaadnčbo přjtele 
wjme, kterýi ge byl na gínýcb mjt tecb fljrlel, rádi tenkrá- 
te etttbtt«ia«ma irjdeAskémn wé^'me. Mnij V> kýti arci 
Hftco obzlálťnjho, widéiL 15* a iStfleUu djwka n Uko- 
wé dokonalofti^ —itéijmtf ■€ 9ÍI napřed na gích přjgexd 
do Praby. 

JÍT bfiii flory. WelkerA mjfU ToasábU ijle Rakaii- 
aké alawj radoftné 19. dnbea, co den alawiiýdi rosenin 
Mlebo neymilostíwěgljfao semipána Péréimmái^ I w naij 
Hoře byl tento den wýsnamnS slawen. Wefer dno 18. 
byla wogeneká katáma oswCtleMiy před ktcraai bndba dm- 
bébo batailonn mystiweA výtedné tkkuiby brala* Welkeré 
yfogako bylo ao pM kasárnami selikowalo, a kdyi w«Čor 
aastáwaly kyla národnj ]>jseft spjwánarns^eli bndba po o^ 
lem mifté hrála. -^ Dne 19. byly v arcidfikanfkám chrámu 
Pant o dewátó hodině slawné sluiby BoÍj konány, n kte- 
rých weikeř] ma^istrátuj a bomičtj auředujci, 8<^^^ i ^^ 
ákeij dAstogojcí a naof stwj giného lidu přjtomni byli ; 
wogsko bylo pak opět na nám2slj wýtáhlo, kdeito hlawnj 
Části mle swaté střelban oslawowalo. -<• U wečer spořádalo 
qěkoUk UdumílA ve pcospěcb safjseoj nistské nemocnice 
weřegný plei, spogený s lotenoj wýhraa, ku kteréž ncy- 
wylljho dwomjho powoleiq obdrieli, a kterýl ku w2eobe- 
cné ipokogenosti wjrpadl. Na počátku plesu, před tahem, 
spjwala le národn] pjteA: nSlyi nás wiecbny % hwěsdné 
dálÍM od wclkerého Četného shromáldSig, a ku konci plesu 
tančil se (w Prase gíi o předloňských besedách sawedený) 
Straiák, kterýž nepochybně, gako tf Wás, i sde obljheuj 
dotáhne. — Djky buďteŽ we gménu dobré wěci llechetným 
podnikatelAm, gakoi i swláitě spanilomyslným panjm a pan- 
nám w Kutné Hoře a okolj, kteréž k docjlenj uk prospě- 
iné wAoi welmi ocbot&ě laskawými a krásnými dary byly 
přispěly. f 



M Innmx PKěŽDěnja nai^o, « svdekowlaj hmAif^ 
m matcHkéko gasyka ckwabiě koriivébo p. lana GedliikY 
prwnjko učitele a ředitele kěra, a epolnpésobeajm wái»» 
Q^cb pp. odiotnjkk piowosowala ae w adcfiija tAaimé 
na wclíký pAtck s českým teztaai Haydenowjf ck : líBidm 
slow Krístowýek.« '• ■» 

W Jn^fsM, statku prt^kéko aádnlj, temiel sedá* 
vao w IOMpi roce swém Mat<g FiíM, rodilý W vsi li* 
bocbovičkácb* paasvj tvckoněikkébc. Do posMnjdi dok 
svých byl sdráv a pilně pvacaval, do pMledaj pak i ko* 
diny dýmce ave věrai %^MUÍ0 '• V. 



•irÉTOZOB. 

Dne 25. břesna t. r. otevřel se konečně k obecnému 
pobodlj w Londýně fimel — t. g. podxcmnj, klenutý prfichod 
pod řekám Temži, ^ snad to aeysmělcgšj suvenj, kteréž kdy 
Mukromným podníkáiým alidakan rnkau povsulo, slavný 
památnjk d&vtipn a vlastenského smeyžlcnj. Stavitel geho 
gest F. BruneL Po mnohých obtjžech a překážkách dočkal 
se v 60. roce věku svého té radosti, že se djlo gclio, • 
němž negedoi pochybovali, w plné sjle skv). Stavěao n« 
něm od r. 1824. Náklad gest iMsn^rný. 

Angličan Von^ nčinil v Berljně snamenltý vjroáles* 
Zbotovnge totiž — na prvnj^ pohled ge to věc řjkage k smj- 
chu a k neuvěřenj — xhotovuge % bláu, gakž ge na ulici 
salesá, neykrásněgsj hračky a věci pro okrasu patřjcj. Ne- 
dávno podal samému králi dle antiky sbotoveného, ros* 
toraiiého psjka. Neynověgjj, nebo vlastně neyeuržj tatQ 
hmota ge pálená a tvrdá gako porcelán. 

Teplopťs^ nový náles professora HLnorra, na unirer* 
šitě kasanské. Professor Knorr učinil prostředkem tepla 
otisky na střjbře, mědi, oeeli atd. viditdiné bes shužtčnj 
p^r^Prviij těchto vyobrasevj, gež nálesce teplopisné gme* 
nuge, udělány byly v řjgnu předešlého toku. 7. listopa- 
du sdělil ge kasanské učené společnosti, a ukásal některé 
vyobrazenj, geŽ sám udělal, a některé také, které udělal 
Itudent Ma|sík. Z počátku prosince poslal alomek svéhc 
spisu o tom předmětu cjsarské akademii nauk do Petro- 
hradu, přiloživ několik teplopisných vyobraaenj. Wyná- 
lezce teplopisA popisuge několik zpAsobA k dělánj teplo- 
pisných otiskA} neyprostěgžj a spolu také neylepžj tále^ 
v následugjcjm : Těla, t kterých se má snjti vjobraxcnj^ 
kladau se na pěkně hlasenau deltičku (měděnau, ocelovau, 
střjbmau anebo gakau koli) a nahřjvagj se takovým spA- 
sobem na kovové dežtce obyěegnan žpirítusovau čiM 
Ijhovrau lampau s válcovitau svjtibau. Čas vyobrazenj 
sávisj od samého nahřjvánj; čjm ge sílněgij, tjm méně 
času třeba; píjliě veliké horko ékodj vžak gasnosti vyo^ 
braaenj ; obyčegně dosutečno gest 5 — 10 minut nahfjvánj, 
po Čemž se těla spolu s deitjčkau sojmagj. Tjm velzol 
prostým způsobem uJélal professor Knorr weliký počet o- 
tiskA, mezi nimiž mnohé svau správnostj a krásau tauplna 
žádost npokogngj, avláitě otisky rytých věcf, gako : pfv 
četj rytinových desek ano i rytin na papjře vytištěných^ 
mincj, ano i pjsma psaného tužj na sludě (kočičjm střjbřc). 
Ze Sewmj Wérfy. Dunier. 



£m«pI« Italo W7«liásl ws stMu • w Mbota »• ■Slarijcli; kaUan araUii tiMta yMéwi •• |i«!«rch«w* l>ljl*ha.^ WtdHáeJ m « wyAMriltle aa étwrt 
Uls M kr., wo lwihli«pMl«rj«k as Ml Mls I .I. 16 kí, aa c. k. poiUch pďil. t »1. !« kt. ath 



Wydáiránjm Jar. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnjzibawDjk pro íechy, loravany, Slowáky a Slezany. 



Čjslo 36. 



0. inágeĚS43* 



10. r. béh. 



lni bez spanj. 

(JPokraioufánJ, } 

Ustawicné zněla hromohlasne prorocká slo* 
wa katowa w rozbauřené duší geho ; byloť mu^ 
gakoby zkrwácená ženská postawa mu hrozila^ i 
widěl se winaucjho pod rukama saudce krewnjho. 

•O gen smrti hanebné a potupné mě zbawl** 
sténal pří tom hlasem umjragjcjm )»Gjm rnohu^ 
králi nebes a země! čjm mám newědomě spáchá- 
nau wraždu smjřití ? Což gsem po deset rokjk do* 
8ti netrpěl ? Po celý ten dlauhý čas neobčerstwílo 
spanj sesláblé audy mé; děsné sny obkličugj du« 
cha mého a mučj geg> až krew ustydne^ sjly u* 
mdlj a hrozná mdloba pekelný bogukončj. O bych 
giž ležel w chladné hrobce — tam tě prawé, twrdé 
spanj I Mílosrdenstwj ! — pro Krist&w křjž — 
slitowánjl gsemť newinnýl — ne ode mne — od 
něhoj od padaucha požadug prolítán krew 1 Wíz. 
mne bjdného twora w prachu se winaucjho 1 — 
O Judito I nemuč mě déle a uděl mí spanj ge* 
nom na několik okamženjl — Budu se modliti; 
3nad to zpomůže« — Otče náš^ genž gsi na nebe- 
jjch — prigď nám králowstwj twé — odpusť na» 
áím winnjkům — neuwoď nás w pokušenj, ale zbaw 
nás od zlého> amen* — Ach Božel wždyf se giž 
ani wraucně modliti neumjm! A wždyť to také 
nic nezpomáhá — nic!« — ©Nic — nicl« sténalo 
to po něm temnjfm hlasem w malé kom&rce* 



W katowa přjbytku seděla stará Madlena, 
pilné rozdmycháwagJG oheň we welk^ch kamnách. 
Brzo pauitěla zastaralau trubkau gakési kapky, 
br^o owar podiwnébarwy a gel tě podiwněgsj w&* 
ně do láhwíc; brzo mjsila prášky se šťáwámí, 
gežto z přjhrad weliké skrjnc wybjrala^ děsným 
blaaem při tom prozpěwugjc; 



Sowa bude newěstau, 

Krkawec ge ženich garf*; 
Prowádjť on weselau. 

Kde ge hřbitow starý. — — 

»Ta šwamá děwčata necbagj dnes na seb0 
dlauho čekati ;« začala pak zase mumlat. ».Wy* 
kradla se snad zwědawost a tauha z mladých sr^ 
deček, a postaupíla mjsta rozumu ?« 

Na to posuwila na weliký kulatý stůl mědě* 
nau mjsuj do nj několik ořechowých skořápek, a 
wedle nj kausek cjnu, držadlo to zlámané Ižjce^ 
mrzutě při tom reptagjc : »Nepřígdau-lí do půl* 
nocí, nebudeme moci nahlédnauti w hluboce za- 
halené přjštj.« — A opět ugala se tagemné swé prá- 
ce, mjchačku co prautek čarowný w pozdwižené 
ruce drž je. 

Kdoby byl tuto děsnau postawu přemýšleti 
spatřil, s tau podiwně zwráskowatělau, ohněm roz«t 
pálenau twářj, bylby gi držel za nočnj obludu. Ko* 
nečně zaštěkali psi, hlasné kňučenj zaznělo osamě- 
lým pustým domem, a w teplý šat hluboce zaha* 
leny^ wstaupíly dwě mladé djwky do wytopenó 
^wětnice. 

Wětšj, Marie, byla růžoljcj s očima modrý- 
ma, zrůstu bugného ; menšj, Ludmila, audů ně- 
žných^ podobala se autlé gedli ; oči měla gako srnka* 

vWeselý štědrý wečer, matičko 1<* pozdrawila 
gi Ludmila. 

vAch Mílo I « šeptala k nj druhá; vpodjwey 
se gen> gak dnes opět wypadál Skoro litugít že 
gsem s tebau šla.** 

jftGen mužné mysli a statné odwaze zdařj se 
temnau budaucnost wyzpytowatil* domlauwala gj 
tato. ]»Chowey se maudřeJ Ničeho nenj se co 
báti.« 

vNu, pc^ďte pak bijže, bázlíwá kuřátka I « 
dala se nynj stařena slyšeti, >a ohiegte se u ka- 
ipen. Hu I Wenku ge wšechno zmrzlé, gako roh* 
Psi wygj a na židowském hřbitowě to fičj, ga* 



Digitized by 



Google 



142 



koby práwě byli rabjna pohřbili. — Pogdte, sedne- 
te 8Í ; počkáme na druhé. « 

Brzo na to otewřely sé dwéře, a gešeě tří 
ienstiny krooily přes práh; na<iež po krátkém 
uwjtánj stará Madlena do práce se dala. Wytá- 
Ua černé lesklau desku, na njžto wéechny- pjame* 
ny gazyka našeho dle pořádku čeřweně psané u* 
praweny byly, a zawěsila gi na dwéře, 

Audá> černooká djwkagala se mluwíti: »Me- 
dlé;děwdatal gá £ačnu.« — Na to zula s lewé no- 
hy střewjc, postawila se zády ke dweřjm, a po 
nudém rozmeyšlenj hodila střewjc pozadu na plá* 
těnau tabulí, Pjsmena S spadla s nj na podlahu. 

vTedy pjsmenau S bude se počjnati gméno 
toho« kterýs mě za manželku pogme? dobře — 
S nebo Š! an to giž obyčeg tak mjti chce, že 
my ubohá děwčata čekati musjme, až si nás ně- 
kdo obljbj. Ale Bůh buď tomu S milostjiwj bu- 
de*li z toho něgaký satanáš I « 

I smály se djwčiny sfré swéwolné družce a 
pauStěly se do rozdjlného djla ; gedna sázela swj- 
čičky do skořepin ořeSnjch a páuStďa ge na wo- 
du po mjse ; giná lila bjlek do sklenice, třetj šlé* 
wala cjn do nádoby s wodau, a každé gewila a 
předpowjdala z toho přjštj stará Madlena. Wšem 
dostalo 86 štéstj; gen gediná, gmenem Anežka, 
wysoká co gedle a něžná co lilie, slila si z cjnu 
prawau umrlčj hlawu. Třesaucj se, gako když 
nočnj bauře autlau kwětinau zmjtá, pronesla Anež- 
ka udušeným hlasem t )»Wjm, to znamená ^mrt; 
w tomto roce musjm umřjti!« — 

W tom okamženj bily na zdi wrzawé hodí* 
ny dwanáct, a dlauho řinčelo cosi na zadnj okno 
do dwora; djwky se ulekly a bázliwě okolo sta* 
ieny se shlukly. 

Madlena obrátila se kwapuS k okna a zwo* 
lala se smjchem: «To nic nenj!-^ genom sowa, 
swědem swedená, chytá se okna, ochrany hledagjc 
pifed Ijtau nočnj bauřj.« 

•Ay, babičko !<» zwolalaMila; vukažtemi pak 
toho powěstného ptáka maudrosti --.- a gak se řj* 
ká — miláčka Mudřeny ! Tužjm že ho gen po* 
wěra za proroka smrti držj.* 

nSlyšjte?* zwolala Anežka bezzwqSným hla* 
5em-^ »gak wolá: Pogdl pogďl -^ Ano, ano, to 
se týká mne! Až se žežhulka ozwe a fialky roz» 
kwětau, ponesau má mládenci -**- wiď, ty desn^ 
posle ?« — 

Djwky i sama bodromyslná Milá ulekly se 
změněné twáře Anežčiny, podobagjcj^se zasněže- 
né kragině ; auzkostné ticho, rušené gen klepá* 
njm hodin, wázalo swjžj rty djvfčin* 



Zaplatily stařeně, a odcházely spěšně hr&- 
zau popoháněny* Stará Madlena ge doprowázela. 
•Oobrau noc, krásné jpanenky;* prawila, »nowý 
den se budj ; kohaut giž kokrhá. D&wěřugte se 
w znamenjl gislě se wám stane, čeho si tagně 
žádáte { nezapameňte pak na starau Madlenu, kte- 
tá ge wždypobotowě, k štěstj wám pomáhati. 
Dobrau noc! — šťastné, weselé swátky!« 

»Slyšjte?« prawila Milá. vZwony u swaté 
Anežky oznamugj giž konec p&lnodnj ! Pospěime,' 
aby nás naši nepohřešili.« — Zostřiwše kroky swé, 
•pěchaly k domowu 8 nowau naděgj w ml«d» 
stwých ňadrech. 

Madlena z&stala mezi dweřmi státi, a hledě- 
la zamyšlená do dálj, zlehka sama s sebau mlu- 
wjc: »Gak se to tam na hřbitowě hjfbá! To bude 
asi pohřbů přjštjho roku. Dobrau noc ! kohaut 
giž po druhé kokrhá. Kde tak dlauho dnes Wog- 
těch meškal — Dobrau noci Hu gde po mně 
mráz ! Ge zima — hrozně zima ! Bjlé wánoce, ze- 
lené welikonoce. Ráda bych si natrhala mechu 
tamhle naproti na kamenjch; ge zdrawý, když 
se této noci natrhá^ — Gak ten led praštj ! — 
mráz roztrhuge čistau hladinu*^ gako bolest srd- 
ce drtjcj!« 



Weselý masopust bljžil se ku konci ; wšemn 
snaženj nawzdor nebylo se hraběti z Pasawy zda* 
řilo, aby byl něco bližšjho zwěděl o podiwném 
cizinci, k němuž se čjm déle tjm wjce gakausi 
náklonnostj schylowal. 

Práwě se chtěl na odpočinutj odebrati, -an 
geg wytrwalé tlučenj na dwéře otewřjti nutilo. 

Do komnaty wešel wěrný saudruh geho, Hy- 
nek z Griesbecku, i diwil se nemálo přjtelowii 
Ihostegnému, a gak on to nazý-wal, směšnému po- 
Čjnánj. ^.- » Honem, Jachimel* pobjzcl geg--- »o- 
blekni se a pogd^ semnaq na welikau maškarádu ; 
dnes ge poslednj, Budau pochowáwati masopust, 
a Camputio bude se sw^i učedlnjky prowádčtt 
nowý umrlčj tanec* 

» Hynku, wždyf wjl, gak mi takowé krato* 
chwjle protiwny gsau$ wjš, co o nich saudjm, a 
předce chceš mamau práci podpiknauti, abys m6 
k pošetilému počjnánj přemluwil ?« 

»Od úmrtj twého hodného strýce, twrdo» 
srdcjho Kašpara, odřeknul gsi se našich weselých 
schůzek a her. Bez rozumu gsi* — gmenngeš-li 
tanec, neylabodněgšj zábawu žiwota, pošetilým po* 
čjnánjm. Nelze mi na nic milegšjho pomyslitit 
gako když tiinec dle Ijbezného zwuku své buga* 



Digitized by 



Google 



143 



ré wěnce wine. Něžně. co wětýFek, haupagjcj se 
na kwetinách, poletuge barwami duhowými Lu 
předu okřjdlené weselj. Giž pauhé pomněnj na- 
plúuge mě rozkosj I Hebké djwčj ijlko gemně o* 
begmauti — twářj we twář s nj kolowati — o Ja* 
dúmel tanec ge gis tě slastj nebeskau!" 

»Tak se zdá tobé^ genžto se ze žiwota radu* 
.ges**-*-odslowil popuzenégi zádumčíwý ginoch; 
mne to ale mraz], kdykoliw kriklawé> protiwné 
swuky zaslechnu, a wždy to ranj bolestně duši 
man* A pak to obracenj i toěenj, oddychowánj 
tancugjcjch — wždy si mysljm, že se mezi žjle- 
nými nacházjm,« 

pTys nemocen^ drahý přjtdi! kdožby se te* 
dy s tebau hádal! — Teď ale pogď.« 

BDarmo me trápjš ; nepůgdu!" 

vNepůgdeš také, když ti řeknu^ že tam i 
sličná Jacinta tancowati bude?« 

i>Ge-li možná?] rychle, pogď — rychle I « 
{Pohraiowéni.) 



SWETTZiK/L A BliOIlICiKTa 



9 Co gsme se gi2 namluwili a napsali !« — stýslá p« 
D. w poslednjch Kwětech, an si xase pro čest gmen Čoských 
na kolbišti wyg|ždj. Statný bogownjku ! tuijm, 2e gejtě 
nmohé kopj prelomjl, nexli wjtéastwj dosáJmeil — nékdj 
hych skoro saufal, gestli se k němu dostanel. Lidé gsau 
diwig pawaoci. Za gedno mnosj wo swýdi pawndinách o 
'twén rjtjřském snaienj pranic ani newčdj, a ta druhé — 
třeba by prawdú na bjledni iridéli — předoe radSgi oČl 
do tmy strčj, gen aby se po gich maudré hlawě dMo. — » 
Ta se namluwjme, aby se gména deska w giných gasjcjdi 
dle pAwodnjho prawopisn psala, a sami ge pjécm — ai 
hrftsa powjdau Ziak^ Stiepanek, KUiapera^ to se pjXe, 
gakoby to bylo wlecko w pořádku. A co2 teprwa gména 
cisogasyČná ! — gak se ty u ná$ pjrewlékagj, překrucngji sne- 
twořttgj — to ge bolestné poivjdat. Kdy se o té wéd sg»* 
dnotjme — to ne'wjm; ie by ale čas byl, aby se to učini- 
lo, to ^m; Bvláitě iádáme-li, aby se nám rownao mčrau 
od giných mčHlo* 

éafaijkewa podolilzna* 

Nebyloí posud -w iádném a Časopisůw naiich osná- 
neno, *) ie před nedáwnem nowá hímenopiiné půtMimm 

*) Ba práwě ! — ale nenj také diwn ! Naié wydawa- 
telstwo býwá w roiblaiowánj sw^^ch nowotin tak wábawé, 
ba Ibostegné, že mnohdy nowý plod gen slepau náhod au 
člowéku do rukau se dostane. Aby weř«gným listům ale- 
spoA kratičké osnámenj podaly -^ to gím nenapadne. Ne* 
diw se tedy žádný, kdyi o mnohé irčci časopisy dlattbý YV^jdoi 'wyila, 



naieho wclect^ného Safaífka wydána gest. Ačkoli wy^ 
obrasenj tohoi slowútného muie, 'gjmsto národ náž plným 
práwem booositi se mfiie, ^í před několika lety péčj nČ«- 
kterých f^ebo otitel6w tiskem podáno bylo, budeť i toto no- 
"^^éf^jy oJ kamenopisce Garreisa obstarané, welikému počtu 
iia«inc& ftagisté welice ivjtáno. Neboť woUl dotčený umě- 
lec sa pljčinau sádancné stegnosti pH této nowé podobi- 
■ni takowan welikost, ie se do sbjrky a pro saomčmé še- 
stá wenj k wydaným posud podobisnám p. p. Joseía a An<- 
tonjna Jungmaana, Hanky, Čelakowského, J. S« Presla,^ ftir» 
kyne*) a giných wjce hodj, neili ona předešlá, která! 
mnohem wétjíj gest, anii celé popmnj posuwy w takowé 
úplnosti vrykasuge. Podobizna ta w nmČleckém obchodní* 
etuj J. Hofmanna (w jesuitské ulici) ta 36 kr. stijbni se 
prodáwá, čehož poanamenáiij posučuge, aby mnohočetni 
ctitdowé muie, pro nás. nettuaweného, tjmto obra sen jm 
pljbytek ssrůg oMh>biti sobě přtpjHli. Pfi tom nem&žeme 
se mmauti s ptípomenutjm, aby se s wydáwánjm podobí* 
sen nažich čelačgijch spisowatel& gen dále, a co možná 
w brském po sobě postupu pokxmčowalo. Neboť gsme 
welikau njtanos^ tohoi podniknu:^ ae stsany obecenstwa 
rownél gisti, gakož tohoi přeswédčeoj mámo o podobném 
nedáwno sapočatém wydáwánj kamenopisných podobitea 
muž& t předwěké historie české xaamenitých, t nichito 
negedna překsásnau a kwykráilenj přjbjFtku whodnau býti 
se gewj. Obogj toto podniknut), předwádčgjc nám sname* 
nité našince s minulosti i přjtomnosti nažj, sagisté welmi 
. iBhwalitebné i Čestné' na wságem sobě po boka se sUwj, a 
protož dlauhé gežté pořadj obogjho spatřowati wřele tau* 
ijme. Doslýchali gsme, ie we wydáwánj podobisen naiíín* 
ca B doby neynowěgij následowati magj předewžjm ony 
Palackého, Amerlinga a Tyla^ přegeme, aby wéc U, a to 
co neydijwe, ke skutku přiwedena byla, a napotom i po- 
dobizny některých ostati^ch, gako Puchmayera, Chmelen- 
ského, Klicpeiy, Poláka, Winařického, Holého, Smetany* 
Chmely, Suňka a giných, -w postaupném wycháaenj obe* 
censtwu sepodáwaly. Gest to negen čestný wjsledek apa- 
nilomysfaié ncciwostí k mui&m o pěstowánj drahého po- 
kladu řeči mateřské a tjm rowněl o wtdďánj národu sa- 
alauiilýcfa, vfbri také gakýsi důstogný awážaý irýkas He- 
chetného citu národnosti, kdyi se gioh wyobrasenjmi přj- 
bytkowé wraucjch wlastimU& ozdobugj. , 



DOMACJ KRONIKA. 

Ze Stilťce. Chwalným usilowánjm p. Frant. Firbasa, 
lékámjka a o wieobecné blaho saslauiilého měiťana, byl 

Čas pomlč). Powinnosti redakcj gsau giného spůsobu^ 
neili yr obchodnických skladech po nowinkách se sháněti. 

B*d. 
*) Čtenářům známoť bude, ie Kollárowa podobizna 
fre irelikém archowém formátu wloni tt druhém otisku we 



Digitized by 



Google 



144 



n nk$ áea narounin GeboC. K« Blilosti pékojl a radostna 
•lawen* Dridoí se toho dne tkwné w iíwot awedenj ^ 
•tawtt pro 12 diudých osob města naiehoi o némi gíi loň- 
ského roku w tčchto listech (w Čjsle 30.) správa podána 
byhu — W 9 hodin ráno driel nál w. d&sL p. děkan A* 
Fialka w chrámu páně řeě, iýkagjcj se dneinj dwopúso* 
Loj slawnosti ; pak následowal/ sluiby Božj. W poledne 
hostil welewáiený p. děkan, spolusaUadatel toho ůslawo, 
oněch It chudých. Weějr dalo se střelhau s moždjř& 
tnameoj ke sch&xce do naleho skrowného diwadla, kdeito 
se ode wiech shromážděných národnj pjsefi: S\ji nás atd. 
spjwala, pak následowal proslow w maUřském gasykn, 
schwálné k této slawnosti od G. aloSený« Na to se pro* 
wosowala ěínohra >Vrinut( nnb tt^Ifiniie od Kouebue. — 
Tedy německj w mjstě Českém ? — pro< ne ěesky ? — bu* 
de se mnohý ptáti. Milý BoÍe! chtělo se arci dwakráte 
česky hráti, poneypaw 8frmij a podmhé Maikm a deerth 
krátký ěas tomu ale aedowolfli coÍ nám arci nad mjm lí- 
tostné bylo, an úlohy Kiary a Otilie w rukau horliwých 
vlastenek a dobrých hereček se nalésaly.— Láska k wécem 
národnjm a k drahému gasyku nalemu neywjce n spanilých 
djwek města naleho se sakořenila, — a radostně nás pokro- 
ky gegich sláitě o letoSnjm bále překwapily, kterýž po di- 
iradle drián byl.— Wiem sakladatel&m nowéhoůstawn na* 
leho, a sice w. d. p, A. Fialkowi, p. R&iičkowi, c k. radowl, 
MarL Angelisowi, we gméně chudých tuto co neywřdegi dě- 
kngeme, swláitě ale p. Fr. Firbasowi, sjmu prwopočátečnjho 
sakladatele, kterýž tuto celau pěknau slawnost uspořádal, a 
kteráž — gak se prawj — teď o to pracowati hodlá, aby 
6 chudým 2tndngjojm města Sužice dobročinným sp&sobem 
laopatřeoj obgednal. — Dlauho popřey nám nebe tak do- 
brech, o blaho swýeh spolubratrft pečugjcjoh mužftl — 

Z MmUMowa m Katíme ffory. MT neděli dne S3. d. 
viděli gsme na diwadle nalem, sáwěrkau simnjdi we pro- 
spědi domácj chudiny uspořádaných her, poněkud gtž do- 
konalegi prowoaowati » Wyhrtmé paMtuf a Ayry ttráie na 
gfdnom $t«noíki$fÍ9^ Obě hry obweselily obecenstwo, ačkoli 
tenkráte ncwelmi hlučně seélého — Čehož ale, gak se sdá, 
gen peněžité okolnosti přjčinau byly. — Meai wiemi dobře 
powedenými úlohami ale neywjce pan spráwce, pak Ma- 
řenka wynikli. '• '• 

ZE 8K.0WBNgltA. W Lubětowé pan advokát, Jo- 
sef Kmety, prwnj penjs, kterýž dostal sa swau advokátskau 
práci, gakož přjmluwce u hrdelnjho práwa dwau tbognjkú 
úředně k tomu požádaný, obétowal dobru obecnému* Než- 
li se ale komu o swém úmyslu zmjnil, požádal wloni o 
noworoČDJm dnu p. farářA, aby s kasatelnic oanámtií, že ge 
w městě gtstý dobrodinec, kteiýžto se služebné čeládce no- 



woročnjm darem wděčj takým spňsobem, le, kterýž pa^ 
cholek a která služka po nastáwagjcj rok mezi wiemi ney- 
lépe chowati se budau, na plj2tj nowý rok po 10 slaiých 
dostanau, bes rozdjlu náboženstwj. Mnoho bylo hádánj, 
kdo to asi uk žtědrým gest ? Nebo 10 slatých w. Č. dam 
pro pacholka neb služku w Lubětowé, kde služka hotow^ 
ho ročnjho platu (dostáwá-U oděw) nad 7 ú. w* č, wjce 
nemá, gest wěc dosti welké powahy 1 Teprwa 1. ledna r. t. 
opět bylo ohláleno, aby se Čeládka n wečer seila k paím 
Kmetymn, kdež ti, co se neylépe chowali, dar sljbený od 
něho obdrij. (Ostatnj penjs byl na gine dobročinné účely 
wynaložiL) Poněwadž se práwČ toho dne mnohá Čeled sté- 
ho wala, schásela se něco posděgi, a weČer se přibij žil j co 
WŽak wýgewu nic neikodilo, ba wětžjho p&wabu adogemu 
dodalo. U prostřed swjc, na stole sesuwených, bělely se 
dwacetnjky, naproti leželo pjsmo, obsahugjcj gména poru- 
čených k odměně. 'Wlewo od stolu sedělo několik pánů* 
těm po prawém boku panj, opodál stolu wsadu seděl dár- 
ce, gemu po prawé ruce swědawé děti a ženy, těm u bo- 
ku muzikanti, a celé prfiČelj bylo sagato služebnými. Žá- 
dný nebyl pořadatel, a předce wžecko gakoby wnuknutjm 
na swém neylepijm mjstě se postawilo. Zawsněly hlasy 
strogů hudebnjch. Na to wsul s wljdnau twářj mladý 
dobrodinec, přistaupil a promluwil k Čeledi. Prawil me- 
si gin^fm: »Nechci odplatit práci waái, nebo negen že w 
onom žiwotě Búh odplatj každému podle skutků gcho, ný- 
brž i tu dostali gste gedenkaždý od swýeh pánfi, co gste 
saslaužili; a nepokládeyte se, milé djtky, aa lepSj, nežli 
w skutku gste, kaidý má swůg nedosUtek při sobí, měgte 
wždy před očima, že co činjte swým páqúm, čiojte to sa- 
mi sobě, nebo kdo w mládj ochotné práci přiwykne, čisto- 
tně se držj, nctu dáwá wlechněm, chrám Božj milnge : to- 
ho dogisu, i když sobě hospodařit bude, požebnánj Božj ne- 
mine ; spokogen bude sám s sebau, a snjm budau aause- 
dé, cjrkew i město celé. Hleďte sil sw^cb tak použjti, aby 
w oelé nažj stolici usnali, ba po celé kragíně se rozneslo. 
Že neypracowitřgbj, ncyocliotnřgšj, ncymrawněgAj čeled má 
Lubětowá. To bude má hrdost, má blaienost, a i BAh se 
bude z nás radowati.tt — Tu se gewilo tolik chuti w těch 
mladých obličegech, že byla radost na to hleděti. Potom 
wzal papjr do ruky, přečjul pozoamcnanýcb, řekl gcdnobo 
každého zláStnj chybu, a slážtnj zásluhu, tak že z toho si 
pro budaucnost wžecky prawidla nabrati mobli. Potom o- 
snámii, že mezi pacholky čtyři gsau, z kterých swědomilě 
neylcp»jba wybrat by mu těžko bylo, a proto že to nc- 
cliáwá osudu k rozbodnutj. Ti tedy losowalí, a los s ná- 
pisem )»dar obdržjw wytáhnul si Ondro Jančjk, sirotek.-— 
Hudba radostně zawzněla, a wéeci osUtnj mu geho itěstí 
přáli. Ze služek pak Marii Howáčowé, gakožio 52 hla- 
sy na předu wžech stogjcj, dal 9, a neybljže k nj hlasy 
aiogjcj Anně Widewé, 151etému déwčeti, 3 dwacetnjky. 
Když hudba přestala, propuštěni byli domů, a wiecka přj- 
tomná čeleď zprowázela obdarowaných až domft. Prjlo- 
moými pány ale pohnul tento v\gew tak, že si předcwzaJLi 
zaraziti společnost, která i na budaucj léta má dáwati dary 
hodu)m čeledjnAm* — 



6istv. 



^mobU imlo W]rr.lMsj w MÍÍmin a w sobota po »«Uiijeh; k«l^ dralwa •iHan pHaéwé •• |i«I»r*fcowé př}loli». Předplicj •• • wyd»w*ltIo m *»wH 
léu 48 kr., w. kaikkwptotwjeb ■* půl Ute 1 si. 16 hr., »» o. k. poitédT p*U. t «L S6 kr. olr. 



Wydáwánjm Jar. Pospjsila w ťraaie. 



Digitized by 



Google 



'',1 1: 
) 7 




V 
* •) 



•!• '♦ 



láF»4iD|!^iH^ii^ ft9 €^edi7;:IorawaDy,ílowiky a Slezan 



i ' »» l > « f ř 






tffK-«MA|re JS4a. 



10« r. . béh. 



mmmsmmmm 



m 



'.■ ., ■„ : Žlomeli nowé čiabl^nr ; 

• ' " (2áliráda knJYecj. ilUnnJ ^Muikinik.) ' 

Neom^Kia^ Ty zdoj. pane?.rT^ tai^to hodinau? 
CV>! tuMedái? . , . . . : 

Kleofáše NcJaesky le^ oLai Ui[ébo. Na .plora* 
gí £erné prospasU cb^ěge.se noha ini — a genom 
twflgp pohled gi ni&^ ,pi?ed zaufaljip skokem za.* 
atawitú .O kneži;9^ obraf k aešfastnénm . zrakii^ 

• ' • i^tonu Pane« gá ti fierozunijm. 

lAeofv Což ge okaméhpseč^tak n^mluwná^ 
ie gidi die<nj'6rdd mému g^ašté nésrozaméla^ byl 
\ gáfi^yk byl'iiemluwit7' Oařci> oko České bořj ^w 
anřgí-^igatyk' desky zwuój mocnégi^^ tem gsi 
potdzumďlá* • ' , . / ; 

Ncom. Pane^ gá ti nerozumjm* 
. ^ KUof.' O 'knpž^o^ pro$ gsi. ppufiiiila čaro- 
djQcJti^ krage italské ? -r- Taflii by té. byl wřel^ wanolí 
i^eh^ál^ . gjmzto kypj iqelá příroda r- tam bysi 
byla, $mysl ns^ďa.^we slpwech tauhy mé. , 

. í^epin. . Paip^ ^aégj-li jíwogjB.a^owa w skutku 
tak# gaV .80 mi snad gienom znjti zdagj — , . , , 

Klcif/* O^wylpi si ge dle .neyamélegšj muž- 
sky žado^tií , , . 

Neonh' Pak ti pr^wjmj že, gsem newěsta a 

^nfís,— \ -.. .... ' .1 . . 

. • , Kleof. — ge sňatek twfig — . lo wjm* i pro- 
kjljnámjSwau, paměl^ že t,o giž dáwno z hlubin 
swých newyn^tíla. Mau bys měla býti, a celá ze- 
rp& oděla by se, k tomu plesu rauchem swátednjm* 
Zlatj snowé mogi měli by se wygewiti — 



*) Pi^odf^ hra tato bade te přjdtj neděle na diwa- 
4Ie nálém pnmoto^nú, Hůi ntčraa yge prospjíoh panj 
Skláac : lidi bychoie tfdjK tjt^l^ čUliečisia aletsl obecen- 
stva na. ni <\brátili. jUi. 



' ' ř/edm." Ďo9íi; pan^f Ga'k;fm-{>ráwemvtakto 
ke mně miu^ji ? . '• . '. . : » 

J^o/. Ptey sehynauej ktrétřary, ppo^&iiunv 
dlené čelo pb fHúttčl wypjné? Tagá^ krabem 
ge moge srdce upautáno k twému^ a žádná juoo 
ba nedotipede noizfipnavtji neili; iD^ost twé. Ge* 
dnjm rodem* gedjaau ^aátj stogjm tobě biyže nežij 
cizinec^ a měl bych se spjše radowati w záři lásky 
twé, n^ž|i tejíitp— g^muž takoTv^ jjcjklad gako we 
spanj — ' * , 

f^eom. IJstaň 1 — genom žes mi gednjm ro* 
ďero, gednau wlástj Ujzky — pauštjm mimo sebe 
nehodné ře6i twé ; ále djřl ge poslauchati nesmjmi 

;' (OdfcbA«j,) • 

klep/^ Postůg, kněžno! — roAodná padla 
hodina — a gasno musj zaswjtati na mé přjštj 
cesty. ; "^ ' ■ ',' . , 

Jícím* A gal^ho swětla se můžeš geště na^' 
djtí« gežtp by giž dáwno Ci)sty twé neoswěcowalo? 
Odemne neočekáwey ničeho 1 Cestě gednau pra* 
wjm» že gsem newěsta^ a — 

Kleqf. (prudce). Gen tjmto slowem — tjm íj- 
pem gedowat^m neá/^xézeg na .nt^u duši, aby ae 
palčiwě raněná newymkU z okowů mjrnosti, a 
ok^lj swé. dívali sjl^os^ nepqděsila* 

Neom* Nuže tedy pozbuď rozumu, a gako 
pošetilec rozbluč dkolj sw^m diWym křikem I Po 
ťřelj prawjm tobě, že gsem newěsta í — a wjš-Ii 
co toto swaté slowó zhaá)ená, — wznikla-lí někdy 
we twém srdci sladk^á tauha, aby sé ti cely w^znam 
geho w úplnéni kwětu wygewil: těďy ústup a Ij- 
tau wášeň swogi udrž na uzdě*. Pbzorowalať 
gsem giž dáwno, co twé oči, gako zapoivězené 
pjsmo, ke mně mluwitl sé snažily — 

Klčo/. O mné blaženého I 

Ncom* — ale myslilať gšem také, íe gich 
plamen mau panenskau důstognosij wyhásne. Gá 
ti nedala přjčiiiyj abysi ho na oltáři srdce swého 



Digitized by 



Google 



146 "7 

zapálil — ty geg krmjs násflne maráau' žádostj a ; 
drzj nadégj. ^ 

KUof. O což nenj w^wlé i^ši lidských pro- ' 
seb slowa^ gežtoby proniklo duši iwau« a zatřáslo 
tjm hradem skalnatým? Nech. k sobě přistaupiti, , 
f^omeiÉoí JIÚ9 žiijrot ^^íxtdiciita bez.uróhol . . - 

Numu Nuž tedy, zahyň — nehodný I 

KUof. Kněžno I 
.iV^ým.': ŠpJtně splácjS d&wěni, ktefani lě 
před gin)'ini poctil otec mftg, wyslaw té semnau 
do dalekých končin za ochrance swého djtěte. 
</ Kítof* . iii«l|bitb že budu nad tw>m blahem 
ochrannau ruku držeti —a Wyplnjm slib sw4]g,í 
Ty aittiá hohibice« 'wyrostlá na ludíoách ragských^ 
nem&žAi hjpk biažte«au w nárufii . aeublazeaéh^^ 
diwroe^ 

íitíyin. Hleď ««> aby ten dramc do tebe drá^ 
py swé nezařal— gá bych crsotwa na pÓMOc piS- 
apéla. ' 

Bkof. O to wjml Ty se paseS na mých* 
bolestech! 

Utonu To nečinjm — nechci ale také, aby 
(iroge bezuzdá wáseň byla prajnenem cizjch bo- 
lestj. S tjmio odegdi — á zahlaď gméno moge we 
•wé paměti, . Gesti . to poslednj naše rozmluwa. 
Skwélá pqwěst o wěrnosti žen Českých táhne kon-. 
iinami swětá gako heyno sněhobjlých labutj — 
gá o nj slýchala w dalekém domowě s hrdaů na* 
děgj. Přjštj hodina ucinj ze mne kněžnu těchto 
žen — a gá budu hledět, abych toho krásného 
fiiiléna co žiwa hodnati zůstala. 



(JeHj lukdebidci 



10 $ewerO'WyeKoinjeh šlowanshýoh hragtndeh* • 

Dle dopisiw p, tFácíawa JLaWy, nyněgsjho 
prwnjho hausUsty w Rize w Rusjch, dozwjdáme 86,^ 
ie se několik hudebnjků z pražského kon$eťvá'' 
torium w mági r. 1839 odhodlalo gjti přes Wrch- 
labj, Lancut, Swidnici, Wratislawu, Kališ do War- 
iáwy a odtud dne 16. čerwence t. r. až do Wilnaji 
kamž i také na pozwánj diwadelnjho ředitele 
Šmitkowa ifastně přišli, :^de byli wšak w naděgí 
ze strany ředitele zklamáni, a když se tu něgaký 
Čas dáwánjm hodin na fortepiano a hausle, dosti 
bjdně žiwili, rozešli se gedni nazpět ku Praze, 
druzj# gako Wáclaw Landa, rodem z Hyskowa u 
Berauna, Sokol, Ňrgebse, KarUgiiís a iTrá/, spogiW- 



\ I 

Sé se, šli W létl r. 1140 na dáwánj koncertůw, 
I dáwali pospolu koncerty- we Wilkomjru a w gi* 
nýcb pif«|fch, 4iik pogaocj giných Českých hudcA 
při diwadle rizském w něgakém mjstě, Dubeln re* 
děném, tp mjle od Rigy a několik krokůw od 

bijže města Rig]f« Kťáí, Negebse a Landa zůstali 
w Rize; — Král stal se trubačem, Negebse hlásil 
ae psát noty a Landa sfeal se napotom prwnjm hau* 
éUf(avr|ifi diwadle rizském, protožes^ w koncertě 
řediteli Ijbil. Sokol s gednjm gešte spolužá* 
kera odebral se ďo Ufoskwy, kdŇ^4*|fed»é huáebn} 
bandě čili spolku přiwtělen gest, a Král nacházj 
se nynj w Petťohrádě. Negebsý w&k wjce nenj ; 
umřelť w pnosiopi* r. 18áL we lpí|íle rizském, 
kdež 6 neděř poÍTyl. 

Čest] budtCi ,cliwálj 8ol}ě neywjce Waršawu, 
kdež i také mnoho Čechůw se usadilo, dáwagj* 
cjtth třebas hodiny na ftrtepiaxio á tjm se obo- 
hatí wšjch. Tu se Landa sešel se Soboácau," hý^ 
t^alýib pražským' konservatoristau. Hudba česká 
J}o WSech slowateíkých zcmjch se Ijbj. P. Michal 
Kotler, roderfi z Tunlowa, který za 15 misjcSw 
cestu do sewemj Asie oili Sibífi stranu dobýwanf 
zlata sem a tam učinil, sešel se r. 1841 w prosinci 
w Moskwě v. diwadle ^hhancum* rodilým z če- 
ských Buděgowic»« býwalým wychowancěm konser* 
tatoria pražského a nyněgšjm kapelnjm místremi; 
pak % Drty^ekoktrn^ š dwěma barfenistkami % Bíe« 
zosce (f>m4tlM^}« Zi Čech rodilými. Landa sám: 
bydlj w Rize u Čecha gednoho ženatého^ "^^M 
řečeného. 

Nebudefsnad Čjtaielům těchto listů w ne* 
hod, když i z cestopisu p. Landy kňswým rodi- 
čům w Hyskowě u Berauna něco wyberem, kteiýŽ 
se gakausi nenucenau prostotauw-znanienáwá.i^* 
iGsmé teď,« pjše dne 24. máge 1839, » od Prahy 
ke 100 (dle poŠty''84) milwe welkéhi městě War* 
lawL Nachárjme tady lidj sprostšjch, kteřj magj 
ohniště w sednici a na nich wařj : než také spa- 
tíugeme w městáčh lidi, gichžlo w Praze české 
neuwidjme, gak se šatj, gaké wvstawnosti magj a 
čó střjbra a zlatá w pokogjch chowagj. W Pru* 
sku gsau wšak spořádaněgšj lidé než w Polska, 
tíjdlo a pitj gest w Prusku dobré, ne tak ale 
w Polsku gako w Čechách a dražšj nežli w Čechách. 
Měliť gsme tu poljwku kyselau z Cerwené řjpy* 
kaši a neywjce kořalky.* 

«Waršaw^ gest krásné město^ skorém hezčj 
než česká Praha. Dii^dlo pětkrát tak weliké gako 
pražské stowowské. Kostely hezké, ne tak vs^ysoké 

Digitized by VnOOQiC 



14t 



gák W ČechácTi, Líd^ gsau zde pobožnj; při po* 
zdwihpwánj neyswětégáj swálosti oltárnj padagj 
twárj na zem^* — . . 

.<. viBpk nfigtau/UJc úrodné gako u aás; gesi 
tonuÉoho pf^kii; fimseliCgMne př6i 10 mil W Pro^ 
pkii Mm^ pjtkf m§ett» óož těžko '«Ió>gakobých^ 
ilieb^li náklad wezli-iiainrydoe naldj. W Poláka 
gsání roiriůy lakowé '2 Kaliée a£ido Watšawy^ te 
|smé pó 82 mil aiii-wi^šjčku nespatřili.* 

»l\IěstQ Jf^ilno^ 70 mil od Warsawy wzd^e* 
^?> (4ji ^ ^Ap^.4?:® J^P zárJ7-'29, arpoa] jkžj wkjrá'^ 
8ném údolj> gest hezky weiké ; katolických koste* 
Iňw gest zde, př^s 2p» w kterých mSe ^waté gako 
u nás se čtáu ; ' gen že' mezi nisj swatau kázanj 
fr pokk^ řeči' di^žány b^agj. -G^t zde wbgsko 
^ neyWjcé žíduw; kterj w^jechná řei^esla« gako ú' 
»ás křeaCané^ pod sebatt magj» Oni gsau kregčj^ 
ftewcii truMáH a g. Diwadio gest o něca metišl 
iiež pražské 'a gen w prostřcdnjm stawu.. firage; 
06 dwakrá4» neywjc třikrát ZU' t^den** 

!' ^ vMěstp Riga"^ (pjše dne 12. zářj 1840) »neni 
tuze weikét ale předméstj roidehlé* fieka^ která: 
se do 'moře čili do cáliwu baltického moře ubjrá^ 
gmenuge se Dina (u Šaffiřjka Dwina) a gest 4krát 
i dkrát tak široká gak naSe Beraunka. . Nežli k moři 
pťřgdeme, newtdjme nic giného než sanlé pustiny^ 
lesy a sam^, pjsek. Nagednau wygdeme z lesa a. 
hle« widjme wodu a nebe. Áuroda jg^est tu ne*: 
trelkáržita gsam pěkná; pšenice^ gédmene^ hrachu 
iňálo kde widěti. Sedláci naM gsáu proti nim 
hrabata; neboť zdegsj mnaj obilj wieeka páaui 
znétavL' odewzdati^ magj wůz gako trakař, kola 
nekowanáj gednoho koně gako kozu^ chcyljj^osi 
w kutně se dřjwjm aneb se senem do města^ kde 
zá to několik grošůw stržj, z&stáwagj w docela 
bjdných chatrčjch. — Žiwobytj w Rize gest welmi 
drahém zwlástě šatstwo. Párbotstogj 7zl. 8tLrak.> 
pár kalhot 10 — 12 zl.^ kabát 30 z\.» plášť 55 ú., 
protože kůže i sukno zde dirahé. Za psanj« když 
\Vám až na hranice rakauské gedaoduché pošlu, 
platjm 4 Va ^* ^* ^'» ^^ ^3^ ^ gjdlo platjm 500 w. 6, 
sSlyšel gsem,« pjše dne 25. srpna 1842, »že 
tir Čechách welká neúroda gest, protože celé lé- 
to nepršelo. Okolo Rigy gest prostrednj úroda 
a nezdrawé powělřj, tak že w mesjci srpnu, když 
neywčtšj parno býwá, snjh a kraupy padaly, a ta* 
kowá zima byla, že lidé w pláštjch na ulicjch- 
chodit museli. « 



' . • ■ . ' . • . \ • . \ . 

W aedéli; dne 30« ddbw miM^ §0m^ éinohfb w é 
gednáajchí JWii> wéwvdm finthf^ dl» 9rairaio;«ré s Weíssvn- 
tiuinia 'pMoéenaa oá K. Pttiienu B^ to Wndice.pi 
Her^«owy.-^Hr» iMo, maf^c-^aici iin«tá. délky/ nemfite 
MT tt 4o|»téBÉ .př^MiM^énj ižádaÍMJkd. Maka minaiitk. Qěi 
ak^Kenotig hcieduio aeáuuvu)/ ^kia. MKn ^f h lolj •dKwa* 
ddnjfao, «sf|ioft/táNiMá^ekftiL'0:x«Bě:iMÉfitiU te fwnse.* 
■lu^jmek -^ Wywedfl^ b^ s/wétljho djla dobré. ZwU* 
M uiAltthugtt'Mteft;b«a«&Mrtka iribckan «b«iiki;to byU 
gedtuiu nmiUcký ůtwar dramatické úloby, wetměs §« &a« 
tetíoa bes odporu ta neylepij role, w které gsme p. Herbitowa 
na diwádk táSém widěli. Panfan MiaétinskA attaiila se býti 
euýui' mjiupltaým stťáinýiii dtachém, který! naphižený tned 
Áelfastnébo^ nedftwérau skljčenébo panowajka sdržuge, a 
dostikla swUfte w poslédnjm gednánj péknébp ůčioku. P. 
tnunlowtký nakreslil Erika iiwými banrami a posuwil geg 
co výnsuplnau podoba w rámec této bij. P. Biel mél 
dobré momenty. Gemu by nescbáselo ivůbec nic, nežl^ 
abjr 8Í gakaufi rotkauskowanost w přednálenj ^wyU-^ tak 
aby M gebo wětSj plynnutosti a sřetelnofti nabyla, pak by 
se, widy a wljtljbo ůčiijtii radowaU Pan. Gxau bral sturé* 
hp Jdramii — obyčegnébo . diwadeliQbo alosyna* IXéwáéiA 
to úloba, w ktefé. se nedi wcliké poebwaly ijakati. Paiv 
Grabinger uiwořil a úlohy eiwé (Braake) uk Sfdcegenmý 
obraa ipnwedttwéko kmeta a.wfoiélie vady králowakéht),' 
g«koá ée BB widy a rolemi toboto énánt dafjwi. Zna-' 
meniUtt' Alohn weelé hře, mládlo Bieberse, bral p.KoTar. 
Biole táto probfeskttge iS^mými mraky^ celého kiun gakó 
alunedoj uswit a potaduge wřeiý eit, tíwé obniwé předně- 
jíěnj. P. K. hrál ^e wlj 2étmostj, sdálo se ale, gakobý 
8 bmotau role gelté tápasH, a máge posor na pamět, ne- 
mohl ani sebe, ani obecenstwo důstatečně rozehřáti — Pan 
Nikolai nic pepokaaiL J. Mi.,.u. 



DOMACJ RROUnKA^ 

z PRAHT. Desjtíletý bauslista Ferdl Lauh wystau- 
pil weřegnS 26. dubna w sále plateyském- Kdo s Uménau 
poctiwč smýálj, '^ý^Á někdy na rozpacjch, zdali giž dospěl 
k takowé dokonalosti, aby swétu zdařilé wýtwory podati 
ipohL Tato swédemttost byla snad prjčinau, že se p.- 
Mildner na cedvU t% učitele malého hadebnjka neprohlásil, 
c0i mn wábaým pr&wodera býti mohlo* Litugeme toho, 
gakkoUw, ie duch nái nezijdka tělesným potřebám skuliti 
musj, a i^e irOiitoá;kwétin« péknébo uménj nucena býwá 
wydáwatí bwoce siratojtnského chleba; zkuáenost ta nedá 
ae aniáiti. Nicméně xaradowali gsme se up}jmné nad sda- 
tílým prospěchem ěcského goiSá^ka, ktérýi Beriotftir druhý 
koncert welmi iťastně pogal a zmužile prowedl. Neywjce 
tuililnái gebo pdkné* wywozowaaý, w poměru nedokonalého 



Digitized by 



Google 



14$ 



Bástroge d««^ jp}"!*'**^^^^^ ft i^^S^^P^^^j' .'^'^^^ ronda 
B téhož koncertu lasluhuge neljčenau pochwalu, an w ném 
«n»héiid dosjpělae př«daiilkai«l'> Bmst&w karneval slaaiil 
pauae aft vjmy gak «! «4>!rQ|i*(»dig btavmau aipatiU niojV 
"Bfw «d.QjDieccDstiita innAbokdlle.iry^oIáa, mmáú XontUnh 
Im wteobecÁé žádostí i síp. .MiUb^ran wjftUnpiti, gcigUa 
-wěíJáaá pijtomnj^UWiné ijfiřiiijuli.; OMatoj <^ak byljr dwil 
vaerteiy^ árie p« BikimaQJwaAá^ /kwasUto. .předijiÁJíeli pp« 
Bcffnkop, ^elik, Kohaut >a ^PoUeft ; p. Ganímb deklamonnral^ 
a ncwidi»in& • iačka p. DrachsloÉ^- ' Caieo* Widíoko wa, htiUr 
na ' piano soadcMi •«! >K«ikkráncra <•# ' podiwu hodnan gl» 

«tQtaH« ' »'■'■. • 'i!; • '. !♦.• '.'i •/•••' • .^ . 

, Z.irefi»iitw»« Tyli^ dn; %<eii gama. ida op€t nOLO-r 
lik hudcbujijb fiUadeb p. P, Woi;U prp čt^^ro^píw a, aica 
žalm: Daufal ^tetn. Pán^ ,^}ipniho ,áo E« dji^rj .0 i^ZnaU 
iiwí^ aí<itrn<f> nul uilasU překrásná do As j jffo^ wyshji prQ$* 
iy do B atd., které, gak se dotwjdáme, ctihodný tento 
knfia WC prospěch wdow a sirotků po zemřelých učiteljch 
-wjdati obmcjráj. W loňských teprwa Kwělech bylo nám 
w přjloze XX. pótéáitdnau zpráwu p. Winařického o wy- 
^tj Iřefch výborných pjsnj' čjsď, 'geitdP. Worlem wc pro- 
spěch <iiemocnice Opodféňské Vydány byly á wc sk!aďu'Po- 
apj»ilow6 ta 56 Ir. na siř. k dbstánj g^sau. Wwftá ťó xa- 
gwté -wic^ že' nás posud žádné zpráwy ani z naí] milé' 
Pxahy,.ani Svw^ku ftedoály, H fcíy se bylý kde tyto pjsuě' 
treřagn«.ro»léhaly,.a přcdccw akutika Xat kráané gsan, že 
na*e naděg^plná apěwkynS» .panna M. NegeAá, pro diwa- 
dlo p. Stť^rowo ^ka.^ft^ odbýwagjíC, »flaivi» drdb« tfikrlte 
opdsLoirQii I n^usila a nys^y bognau pochw^lan poctifna byla* 
Těchto málo ale prawdiwých slow bu4e snad posta<íowatip 
aby pjsně tyto wjpe m^zi »áf zpěwn .,ipijpwpaý. národ, se. 
dostaly, nežli se to posud stalo, a to tjm wjce, cU>h>žjnwlij) 
že přeuLěaiené tyto skladby w porownánj s německými, gako 
n. p. od Procha, kdežto gedDotliwá pjseň obyčcgně 30 kn 
stogj, wjce nežli o třetina lewněg^j wypadá a tudjž i pro 
awan láci pornčenj hodný se Činj. 



stawenj besaupIatnS pomáhalii gmáneví podělených, nuzných 
neywřelegij djky složili. FHbjk. 

ŽeMkj SoliÁh Z listu gednoho naSehd přjule, we^ 
líce wážencho muže, ze Šplitu (Spalato) w Dalmácii psané*. 
Mo, wynjiklánM náile^ugjt^ mjstoc 1¥ Dtdttowajka očeká- 
usagj.oFbryni^ KUráitam na céstA a Carihta^v plfcchodam 
pHgjli. má» genžU,.ge-Íi giaak Flanko ptawda^ .oo. f» t- iij 
fjlie, snadno pad. Golíáie prodaj. -H* &^ M i61i*á st^i^ 
aká d^^ra sBfsnyý pát lokat wyaoká— w ram^nau ge diaa 
lokte sžjřj atd. atd. Qbryně^ ta pngj denné asi 3Q .libcf 
polenty, a přitom ge tak silná. Že před nedáwnem' žiwéhó 
woTa w zahradě, kdežto prAwě žkodu tropil, popadla- a 
phfff plot do dálky^osmi loktá odmrštila. Relau vtlSeHk^ 

'i..- i ) , 

Na ospraiwédliiéiiaii./ 

;...«•• • . . • ' : i\ 

Pcfwi'Byní. doptala se Bii k i%íjm tUpřeneaaQá ^pvéw/i 
a stěžowánj si obecenstwa na mne, že gá toho pijčina^ 
g^em, Ž6 Aiezi umělci a rytci éeskýmí, gež p. Kollár"^ 
sWém nyiij -vrydanékn 4teslopÍMi Wypoójtáwá, nám 'wžésá 
milé a vážené gn^o p. WMqwa, M^rklaim norn^obáJH^ 
gest, kdežto předce . trlasti, flaže tolikero plod& gehp při- 
činfiWosti; prAmyslnosti a stálosti yt krasoiímnických « w^ 
deckých podoikáajoh \ke* doékaly a geltd- bohdá do^a|jj; 
Wědj totiž některj p. /wlastenci, že gsem slawnému panu 
Kollárowi ze siiré i|rb ivSenáučw) Blownjk Český ustabowené 
a pnioowané- aásoby k žSiwétoitisAm celých AMiij^á * tJifA 
snwddčjti se nemeíkal, am/sjj že iqogj ii^inau. se; onp'wjf«9 
nechánj stalo. Gá práwé gsem geho weliký ctitel a pří- 
tel npřjmný, a práwě přo tuto gakausi těsnau domácnost 
$L anámost gsem gedtě iiwótopia |[efao nezhotowil.' Gó^'alé 
potřebj swétu nažemu žiwoto|>isných.^ýeh ákartck prfi| slor 
nmjk? nezná on geho sedmero, mapp, geho malý atlasy' 
^ho pro 'mne ryté a Wydané hmyzy, geho čisté rytiny 
k gedftm a kaaigediiá ? -— mém-U tnlieti o wietfh gd^ 
n^anilomyslnýchy daleko do krásné budaucnosti paáj sldb^ 
gjcjch zámyslech. Slawný p. Rolíár ^ám .zagisté newědomky^ 
aé Merklasonpry'máppý tná 'a má, Wynechal toto náúi wsexn 
milé gmADO» gcbodt > ciiteLBni wždy.aůsiané ' • i 



VL tréiloinostl pp. ii|ilfliowafeI&« 



04 ipnobých p^n& spiaoyratclú byla tul giž- ^U^kta 

Dne 18. gakožto w předwedjr rozenin ni2eho neymi. T\°* '' ,^J^t T^^í/^ 'K' '"^ jy^^^^^^^h^i^r ^^ g^l^^^o 
, . ., ^*. -,.,*/k* *. ,, obsahu phspěwky býu by měly ? — Oznamugi tedy ee»ťC 
lostiwěgšjhojSciB^iáiťa-d^ařř ée ^a ůaáíem liwadle dwa „.J««. /J \rC..\.r.\.^.sí^.M.i\.u^ jl wf; ^ "^^1.^ 



kusy a sice: ^i^KaZdý nSco pro wlasta od našeho wýbor- 
ného Klicpcry a pak w němčina Kotzebu&w: »^er gerabe 
Sfeeg ber bcfte.* Oba tyto kusy ' dobře obsazené a wý- 
bomě projedené welmi se Ijbily. 2!wláátnj pochwaly wšak 
se hodná učinili p. Barcal z UnhoStě, klečna Alžběta Schi- 
křowa z Ortenfclsu a panj Joháuna Podstatná ; a gelikož I 
prolo| na^m d&stogným p. děkanem, 'Ykc^em LáMerem, 
ktottinto dnu a kusu welmi přjho dně a' trefné afaotowený,' 
-wienm odekáwánj zadost uémil, a % prowozenj hogná pod<->- 
pora uhohýazdegžjm' nutným se seilai.Udy slojj, abychTi 
me tutx> vjíefls, genž k wywedenj tohoto p^e^t&jiaiiého {iř^edr 



gednou^ilže spis ten 9i9UfúroČkj tilHúmííeh býti má,.p«otoÍ 
kaMý snafďno usandjV gakých praqj do něho se hodj« Wy^ 
"wcde-li se podniknulj to, o něnižto nynj giž pochybo watt 
n'eize, bude se w ntím kaŽdoroéně pokráčowati. -^ Žádám 
t.edy la^kawých p*. |riĚispjwatdl6, aby pi^ěirkA avýeb aá 
do konoa čecwcnce djobroUwč zaslali. . 

P. M. W«.el»ký. ' 

Pánam záUádafelam Matice Ce^ké^, 

gcfižto we Wjdni. swé koihy na paljstky n pp. Brannn^iil-. 
lera. a Seidla Yrybjrali, se oznarauge, že od toho časn 
W^echny knihy Matiěnó se budau zasjlali do kněhkupcctwý 
p* C* F. Ílf0i*scáta!fn na uhelném trhá w éjsáe 251, a tam 
s^y swé knihy proti zaplapexg porjtta odbjjrali. 



ČMOpia t«Bt9 W7«|aaj wt atfAdn • w tobolv po p4lAri;ch: Uid/ua érubm ttřtén pffiUw* m pAUirhowá pfjloha. PredpUcj 
léU 46 kr., w» kaihkupeetwjck aa pAl liu I sL 36 kr., ii» c. k. poiléch piilL t b1. 16 kr. stt. 



•• % wjAtwateU a* étwn 



Wydáwáqm a redaUj J. Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



lirodnj zábawujk pro Gecby, lorawany, Slováky a Slezany. 



Cjelo 38. 



tS. nuĚgelS4B. 



10. r. beh. 



lodiva Dimitryevna. 

Bylo roku 996. Welknjže Wladimjr Swatc 
slawič^ dosáhmuw paoslwj. nad řjšemi nešťastných 
swjfch bratřj Olega a Jaropluka a wyšinuw 3e na to 
na stolec samowlády^ opanowal zbožně a wě]ila: 
aně chladné s.wé Quftko. Oswěta^ gežto w násle* 
dugjcjch wjftworech uměnj, wed ^ wzdělanosti 
nebyla se geště. zúplna slaučila s trůnem a náro* 
dem geto, wék tento,, gegž welebaě poswětil křest, 
spočjwal np yiáklaclech přirozené prostoduchost^ 
fnimo obchod a. poněkudnj umělost beze wšebo 
welkého wz^igemu, Skwo^tná nyněgjj města by- 
ly gešt^ skupiny bezúhlednych chýšj, gich paláce 
welké, beztwárné chalrče, gieh nádhera dřcwo^ gicli 
welkost chaos stawenj bez wsj chuti a saumérnosti. 
Awsak pánowitý Kyjew, Nowgorod, Bjalgorod^ 
Smolensk, Izborsk počaly se wznášeti giz tenkráte 
na wysókém stupni okrasy a pewnoty* -— 

Newelmi oswjcenj^ duch národu, podoben 
gsa diwoké snětwji, genž wyrostla w pusiiné po» 
hanské, rozwinowal se přičiněnjm Wladimjrowým 
poznenáhle w oboru wygasněném ; genius swětég- 
šjch okresůw neuwedl ho geště k oltářům uměn 
a bohyň bystrého důwtipu, národ bawil se toliko 
bogem, lowem a láskau, z kterýchžto gednokaždé 
z druhého wzágemně a mezemě wyrfistalo, — To- 
lik o wěku tomto I 



O polednách měsjce února zaměstnán byl 
knjže Wladimjr (pokřtěn Wasilij) w zasněženém 
lowišti záhawau apolečného lowu. Poblesk slun- 
ce nepokřjsil surowý prostor studené přjrody, 
aniž otužilo wanutj wěgice gegj zmrzlQSt ; žiwlý 
ppanowala wSeobecná rownowáha w tichu gako 
umluweném. Genom zlednatěly Dněpr, zde onde 
po čase praakage, a ohlasy hlaholů w oboře roz« 
stauplého lowcowstwa rušily poswátnjř onea po- 



klid. — Na lesowatém tomto poričj asi půl wersty 
(mjle) ode dnešnj Bjalgorodky stála chýše, poně* 
kudnj-to znamenj zde bydljcjho Člowěka* Wni- 
třek zaugjmal mužského, genž, w prawau dla& 
wloženu máge hlawu, rozm}šlegjcjm okem hleděl 
na kuši, gižto držela lewíce. Zakadeřawělé wlasy, 
po útlé šjgi se róftptywagjce^ přiléhaly na Ijmec 
geranosrstné šuby (kožjšku) a ůzky opas ztěsňowal 
štjhlé tělo, gehož gedenkaždy aud na gewo dáwal 
půwabnau sličncéu Čapka «e swazečkem bjlého 
a čerwenawého péra, lowecká kuše a po boku 
široká palaž ukazowaly w něm wzor krásného 
Ladoně. 

Po newelké chwjli wešla do sjně osoba žen- 
ská. )»Ludmile,« prawj, podlož zbraň, ukryg šjpý 
a sekeru, Wladimjr ge na bljzku na honbě.« 

Ginoch, pozdwihnuw k nj chrpowé swé oko, 
žiwě powstal. — »Ge tam též Osip?« táže se w 
dychtiwém pohnutj, a prsa mu wystauply. 

■ Mladý Peljačew? — gak přicházjš na tuto 
otázku ?« diwj se žena. 

Ludmil staudně seuzarděw, obrátil se w pa- 
trném rozpaku k oknu. »Pauhá-to otázka; — tedy 
lowj?« djpo malé přestáwce. — »Knjže? ano; te- 
dy musjš ustati od dnešnjho lowenj,« wece přišlá 
stařice a přistaupnauc bljže wyprawowala mu o 
nebezpečjch, w pěžto by se dáti mohl, an knjže 
doslechnuw o pytlácjch, kteřjž se podluzugj w o- 
bory geho, gich potrestati se snažj. 

Uleknutj hnulo mladjkem ; než kwapné, smělé 
|)okročenj ospraweďlnilo ginošskau geho mužnost. 

■Nesmjš gjti, Ludmile ; welký Perun ge stra- 
šný, awšak — neštěstj mohloby tě předce potkati !« 
mluwila stařena a předzwjdagjc geho wůli, chtěla 
mu odegmauti luk. 

DNesmjm ? — hoi, I^edo I mám-H sebe a tebe 
wydati hladu 7« namjtal mládec popuzen gsa zpo- 
mněnkau na prolačněné dny. i>Máme snad nadar* 
mo čekati na dary Wladimjrowy, gežto nám ugj* 



Digitized by 



Google 



150 



magj zisknj dwo rané? — máme ijti co tworowé 
odsauzenj k wěčné nedužiwosti? — Swěllo wjry! 
zákaz lidský nesmj nám iutrog;iti garmo nelidské 
— půgdu!* 

»Pro starau Ig[nedu nechoď w záhubu^ a na 
tó dn^s'— « 

nPráwě dnes a pro tebe!^ odpowj ginoch 
wznešeně, wKdyž nebohý múg otec^ utjkage hně- 
wu mocnářowu> gegž způsobila dworská úkladnost 
a wlastnj geho hřjch^ když we wyhnanstwj zahynul, 
a gá^ též stjhaný wypowězenec^ útočiště hledal 
w loktech cizjch-^M; tivogjch, tu ses netázala po 
nebezpečnostech, kteréž tě obkljqily se strany 
dworu, tu tě neodstrašila wlastnj bjda, přigmešU 
opuštěného Ludmila w ochranu mateřskau, tu — « 
kr&pěge prudkých slzj, zastawugjce řeč geho, po. 
perlily mu bleaawau twář ; kanuly na oltář smutku 
a wdočiiosti ; obé bylp wěČné a slzenj bodnét 



Bowý rot 

W tom se zaklepalo na dwéře a dřjw^ geitě 
nežli se we skrownó sedničce ze rtu Bětuščínýcb 
polohlasé : Wegděte ! ro:(lehlo, wst^upili pře3 
práh wšickui %n přátelé umělci, Weselý rozmar 
seděl n^. twáři žáka Apellesowa, gakýsi t^gný a 
sladkobolný ůsniěw haupal se okolo rtů miláčky 
we^elé Múzy -^ a rozplýwáuj^se w blahém^ ale ně- 
mém pocitu proskakowalo z příklopugjcjch-se očj 
sladqe ^ténawého básnjka* Ňa wš^ch třech gewi* 
lo 3e wjno giaým způsobem. Přitom nebylo wšal^ 
ani zc^ wlas na nich pozorowati, že by se byli 
pnad přjUšně boha sladkých hroznů klaněli; ostré 
noworoonj powětřj bylo gicb plameny poněkud 
wyhafiilo, 

» Šťastný nowý rok!* ozw^l se neywjce roz» 
dilený Nowotný, a přitočiw se i se swým široko^ 
iosýip k2|bát:en^ 1( djwce růžowě se^zardjwagjcj, 
chopil gi za ruku, nSobě ho nepotřebugem přáti^ 
neboť ge^li co wěřit znamenjm a tagnému tušenj, 
mupj se nám po celý přj5tj rok dobře we3ti,<í 

nQá wám to přegi z oelého srdce, <» řekla 
Bětuška 8 lehkým, panenským pousmánjm. vPřá. 
la bych ale, aby^íe měli toho lepSj gistotu nežil 
pauhé znamenj, Ta n^ dagj rozličně wyložiti !« 

nSťastný nowý rok!^ proniluwil komik po» 
dáwage ruku starému kapelnjmu mistrowi, a oči 
geho spočinuly zpytawě na twáři geho» »Wšeli- 



ký nelibozwuk trampot a starostj budiž zapuzen^ 
a sladká harmonie zemského blaha ózýwey se 
ok^o wás.« i . . 

»Zaplaf Pán Buh!« řekl stai^- s bolnoslad. 
kým pousmánjm. »Trochu harmonie okolo mne 
by arci neškodilo; we mné ge gj dost «^ ale ta nič 
néwynášj.« 

» Šťastný, nowý rokI« ozwal se také ruso- 
wlasý weršotepec a Ihostegně pokročiw^ podal ru- 
ka stiÉré domáej wladařce. 

»0 — oI« wyrazila dračice gektawě ze sebe 
^-a Ijbezné čerwánky radosti rozlily segj po twá- 
řjch, po nichžto wkročenjm hostů gakási kyse- 
lost se byla rozložila.— » Mnoho cli pro mne od 
tak wzácných pánů« — doložila i neopominula 
asi pětkrát se uklonit. 

»Wzácnj gsme, to ge prawda,« řekl zase 
básnjk; >»gá alespoň nebyl giž asi osm let w ti- 
ché swatyni těchto stěi^« 

»Gak?« obrátili se teď po něm wšichni přj- 
tomnj. — »Ty gsi tady známý?" ptal se gedcn. 
»Co pak gsi tu děláwal?* prohodil druhý. 

i»Gá mjwal to potěšenj se synáčkem tuhle 
té uMechtilé paničky do školy aneb geště radšj 
za školu chodit," proMásil se mladjk, pByli to 
spaniij dnowé panické newázanostil" 

«t ty můg Bože !f< sepnul nynj starý domáej 
drak ruce. »Kam pak gsem dala oči, že gscm 
niladého pána hned nepoznala ! Ale owšem ! Pán 
se hezky změnil-^" 

)»To mne tčšj ; panička se také hezky změ- 
nila — tak Ijbezně kwetaucj — « 

i»0 -^ o !" wrtila stará krkem -^ »pořád ge* 
stě stegný dowádjlek. To wám býwal pokušitel, 
panno Běluško — ale půl žiwota mého Ferdáčka. 
No ten bude mjt radost ---až mu powjm, že gste 
tady.« 

Nezastawně gela huba gegj ; powěsilať se na 
rusohláwka gako hladowá pigawka. Nowotný ale 
wedl zatjm howor s rozkošnau Bětuškau -^ Mnza 
dramatická bawila se s Muzau hudebnj, 

Nagednau zawznělo w ušjch maljřowých z 
yozpráwky staré domáej wladařky: •On se po nj 
fantj" -— a •bledoljcj ginoch ^'vprawil ze sebe: 
nA co tomu řjká Bětunka?* 

Byly to wlastně zlomky potegj wedené roz^ 
prawy -»- gen že trochu hlasitě wypadly. 

Leknutjm byl by Nowotný skoro lábew slad- 
kého punče upustil, kterauž práwě ze zadnj ka- 
psy wytahowah ^^ Kdo se to fantj ? — a co řjká 
Bětunka? -— On bytě byl sám rád něco z ust 
g^gjch uslyšel — tak hluboce padl za ten krátký 



Digitized by 



Google 



151 



Čas od wčeregšj půlnoci až do dnešnjho odp&I- 
dne w gegj krásné oko^ a tauto sladkau studnj 
ragské rozkoše až do bezedná panenského srdce, 
z gehož milostných tenat wjce wywáznauti ne- 
mohl. A tu zaslechl něco o fantěnj 1 — 

9k co tomu řjká Botunka?* 

dI toť si můžete pomysli ti, co mladé děwčé 
řjká. Upeypá se — gakoby pjsničce nerozuměla ; 
zatjm ale myslj: Óen se ptáčku třepetey, wšak 
ty mí neuljtneš; moge twářičky gsau dobré lá- 
kadlo.* 

Rusowlasec hleděl na ni, napořád si breyle 
urownáwage; potom se dal do smjchu. 
, pGe to prawda?* ^pial se Nowotnjf, od čela 
až pod krk plamenem krwe zalitjf> a w ruce mu 
chrastily cukrem sypané suchary, gežto žárliwo* 
8tj drmolil. 

vNač se ptáte ?<« prohodila djwka s newin- 
nýxú úsměchem. » 

»Ge tu řeč o někom — genžto pry se za 
wámi fantj.* 



České diwadlo mt fráze. 

Dnře 2. kwHaa ^Ma^ka a dtermn^ dle T(fpfera od 
Tjbu Hn tato asi před Čtyřmi lety poprwé — a loňské^ 
lio roka po druhé prowosowána, pokaždé se Ijbila ; nemy- 
slili gsme tedy gioák, nežli ie se i po třetj osudu toho 
dodká a obecenstwu péknau sábawu zpfisobj ; ale člowěk 
mJDJ a — tak dále. W osobé Libeňského, w ojžto gsme 
posud p* Grabingra widčti byli uwykli, wystaupil Íoti£ po- 
prwé na diwadle naáem p. Prokop, od dwornjho diwadla 
w Karloruhách. P. Prokop ge wlasné xpéwák, a oswédčil 
pli prwnj swé hostinské hře na staw. diwadle w NNoclehu 
w Gcanadéic pékné wlastnosti \ nemilé okolnosti ftadržugj 
ho posud, gak se zdá, w okresu tomto na diwadle českém 
Hf ysunpiti } — nweden byl tedy prosatjm w činohře, při 
ojito* i budaucné wypomákaii má — ale prwnj okus tento, 
prawjme to neradi, newypadl pro A tuté ifastně. Wéljme 
arci, že, kdo po 8'— 9 let w cisinč gaiyku (by< i mateřské- 
mu) odwyknnl a pak w nřm poprwé sase před kragany 
weřegnS wystupuge — ani úplné gistoty mjti, ani herecké 
nadánj swé úplně roswinauti nem&že ; ale wjra tato ne- 
slepáj samu wéc, a chatrné předstawenj s&stane chatrným. 
Ostatně sdriugeme se rádi wjíeho saudu obře nowéhona- 
Seho člena, a sfistawugem si to aŽ ua onen čas, kdežto 
geg w prawém gebo púsobenj poznáme. — Ostatnj spolu* 
aučinkugjcj dostáli úlohám swym w té mjlv, gako sa hry 
minulé. Panny Manetinská a Forchheimowá mohau Kláru 
a Otilii k neyxdařileg^jm uměleckým útwacto awým při- 



počjsti, my pak m&žeme dle očité aktďeiiosti tmďe fjcf, 
ie ge málo německých diwadel druhé třjdy, kde se tyto 
úlohy w tak dobrých ťukau naohásegj, gako na nalem. A 
wžak ani' gegich, ani p. Grauowým namáhánjm nechtělo se 
obecenstwo lahřáti ; djlem porownáwánjm p. Prokopa a p. 
Grabingrem, djlem také — a tosnad zláité2-«^iohodne wyálau 
diwadelnj spráwau "Irgediiom tdegžjm Časopise, kdež nawátě- 
wowatélé diwadla naleho notný wýiopek dostali — panowala 
wieobecně gakási nechuť, která se ani' w tich neyidařileg-^ 
ijch écenácfa cele potlačiti nedala. 

Dne 4. kwětna poprwé : Žert a prawda nebo : Že* 
nich w ohnU Weselohra we 8 ged. ďle Zíeglera od J.N. 
Štěpánka. — Hra, gtndy na německém diwadle ráda wjda<> 
ná. Obsahugef tři, Čtyry charaktety, giehžto sdaHlé pro- 
tvedeoj na nohau gi udržeti musj. Nale České předsUwenj 
bylo w celku gedno z lepžjch, gakowé gsme na diwadle 
iiajem widělL Wýbomý byl p. Gnu (Horák). Tu rásnau 
poctiwost, prostan gádmost a pfjmost starého desátnjka, 
wogenskau kázeň a oddanost pánu swému wy značil welmi 
tre(&ě — a byť i německé referáty (chyby geho tak rády 
ttjhagjce) tuto hru gebo byly mlčettjm pominuly (gako giž 
Častěgi celým dobrým předstawenjm byly učinily): on měgi 
to wědomj, Že wečera toho i bez krauéenj těla a' bez kři- 
ku obecné pochwaly zaslaužil. Značně stála mu po boku 
paňj Skalná, ožiwugjc wýstupy swé hrau přirozenau i d6*. 
gemnau. Po Scéně s plukowojkem byla wolána. Stegná 
čhwála patfj panně Forehbeimowé. Ozdobllať Anežku wjj 
prostomilau žiwostj a gemnosfj panenského, mílugjcjho i 
autlého, dětinského srdce. P. Biel stát na swém tojstě. P; 
Grabingrowl nebylo by trochu wjce wogenského ducha' 
jíkodilo. 

W nedďi dne 7. kwětna we prosjpěch panj ' Springe-' 
rowé nowě do scény uwedcna : íflfrMí % Portieíj zpěwohra: 
w 5. ged. Hudba od Aubera. Překlad Chmelenského. 'We- 
liké djlo — těžké djlo pro mladistwé sjly na5j zpěwohry, 
která — mimochodem řečeno -* wíibec od něgakého Času 
postonáwá, nemohaucj sničjm k brzkému cjli přigjti. We- 
^més wypadlo toto prwnj předsuwenj dobře. Wjeliké se- 
•tawenj byly malebné, žiwé apřiméíoené^ ozdoby přjslošné, 
zbory wýborné — w některých čjslech uk dokonalé, ie 
gsme i od starého zboru na diwadle staw. nic lepSjho ne- 
slyjídi. Slabžj poněkud stránka byli toho dne na^i zpěw- 
čowé ; sdálit se wesměs po unawnúm zkausenj býti una- 
veni, a protož očekáwagjce dychtiwS druhé prowozenj této 
pěkné zpěwohry, sdržugeme se prozatjm w^eho úsudku. 

Hlučného potlesku zjskali p. Mayer a panna Tonnerowa. 

M. J. 

DOSfÁCJ KRONIKA. 

Z Gmtdjmu M. w. pane redaktore I Ačkolíw ani 
zpráwě p. Dra. Melichara, ani mé, Wám poslednČkráte 
stran českého diwadla w Ghrudjmi dne 30. prosince 184t 



Digitized by 



Google 



n$ 



sMlané mjste^La we Waijch wnajem okolj tak zhoftU čj- 
tau}' ch listech popřáno nebylo *) — předcc se osmčlugi Wám 
tase následugjcj spráwu odeslati^ i^lem že ge nad prwnégéj 
d&ležiiégjj* djlem ie gste mne wloni při mém w Praxe po* 
bjtj sám nabjdnul, o Žiwotč národigm a geho se wywinQwár 
nj v okolj tdeg^'m — dosawáde téměř zcela sanedbanémi 
spráwy Wám sdčlowatL .— Dne 18. d. b. r. gakoí w před- 
wečer padesátých rozenin G. ML krále Ferdinanda dáwáno 
bylo k oslawenj dnu tohoto w zdegijm diwadle k dobro- 
činným aučelům dramatické předsuwenj, geni záleielo -* bj 
se wiem stranám wjhowčlo — z německé weselobry: bec 
SSitioer od Deiobardsteina, a pak z Macháěkowy weselobry : 
Zenichowé. Hry tyto předcházelo skwčlé a wkusnS sesta- 
vené, k slayrnosti této se-wztahugjcj skupenj,, ptí něm! 
^ťský proslow přednáien byl. Macháěkowa w&bec obij- 
bená weselohra byla s obzláiítnj skwostnostj dáwána, a 
wiickoi aučiukugjcj promyálenau hran detnému ohecenstwa 
tak zadost učinili, ie ge ku konci w^ecky hlučné wywola- 
lo. I německá hra : ber SBitWfC byla k auplné spokogeno- 
sti prowozena. Škraupowa slawná uvertura. na zaěátko 
predstawenj a Heroldowa UTertura ze Zampy před druh)^m 
kusem welmi zdařile prowozowány gsauce obecenstwo k wáe- 
obecnému potlesku powzbudily. — Na to dne 1. kwětna 
L r. byla dávána zpěwobra : Jhráteujk od ChmclenskéHo^ 
hudba od F* Škraupa, na niito gsme se gi2 po deUj čas 
UUili « to tjm wjce, an se nám giž od roku 1838 — kde 
gsme tehdái n&neckan operu: bfc %ttHč^ú%t slyšeli— po- 
dobné pochautky neposkytlo. — Wiichni aučinkugjcj vyna- 
snažili se wliemožněy aby aukolftm svým zadost učinili, 
Qoi se gim z wět^ho djlu i podařilo, a tudjž i prowozenj 
toto zdařilým se nazvati musj — tjm vjce, povážjme-li ob- 
tjinosti, s gakými na venku provedei^ podobných pracj 
budebnjch spogeno bývá } proČeŽ také řediteli a podnikateli 
tohoto vyraženjy p. J. Pokornému, vraucjmi djky poviuno- 
váni gsme. — Ze zpěvákd zvlájtě se musj pochváliti 
drátenjk — p. Pelikán ; pogaltě tento charakter tak vý- 
borně, ie si ho básnjk sotva lépe představiti mohl ; slečna 

*) Račte dovolit ! — Stretn p. Melicharových zpraw 
emluvili gvme Se giž v poslednj přjloze, a z Walebo df^ 
pisu podali gsme váie, co se nám zdálo býti neyzanjma^ 
<^^gl$j .^ vynechavše toliko zprávu o samém divadclnjm 
přcdstavenj, gakož trochu opozděnau. WAbec — musjme 
naSe pp. dopisovatele ge&tě gedoau prositi, aby se svými 
novinami tak dlauho neodkládali, a mnohdy nám teprva 
tenkráte věci neodesjlali, kdyito ge giž v giných Časopi- 
sech nalézáme — leda hy zláátnj náhledy a saudy obsaho- 
valy. Ostatně shrnan se nám časem dopisy uk početně, 
že. nám i pH neylepij vOli mjsta v listech na«ich nestačj, 
abychme ge viechny nagednau přigali, a protož musjme 
nevinně podezřenj gakési nevjíjmavosti na sebe uvaliti. 
Laskawj pp. zasjlatelé nám to giž prominau, a budau ocho- 
tně ve zpráviteh svých "polséfio^kti* ^*^ 



Karolina Homová, neuucenau hran, Čistau mluvau. a Ijbe- 
zným zpěvem byla mílostnau panskati. S přiměřeným Če- 
ským textem vloženau velkau arit z Donizettiho: L^Elísir 
ď amore, přednášela v 1. akte svým strjbrozvukým hla- 
sem tak výrazně, a pří tom tak g<?mně, že vyved enj toto 
za mistrovské považovati můžeme. — Neméně zdařile po- 
Čjnala si také Růžena — zvláště v arijch v 2. gednánj — 
gakož i : Květenský, Wogtěch, Lána a Kiil — kterýžto po- 
sledněgáj Worlovu vloženau pjseft : »Že penjze světem 
vládnau(c po hlučné pochvale opakovati musely v 1. 
aktu vloženau aríi Prochovu : Mladý drátenjk, přednášela 
slečna Johana Homová, k vleobecné spokogenosti. ' I or- 
chester záleŽegjcj z několika zdegéjch a okolojch hudebnj- 
kú a vedeii gsa výáe dotčeným p. Pokorným, zdařile si 
počjnal. Obecenstvo vyvolavši ku konci hlučně vjech 
auČinkugjcjch, s přánjm brzkého opakovánj této zpěvohry 
divadlo opustilo. — ^ I byloby přáti, aby — gak v&bec zmá- 
bánj-se divadel na venku , s oživovánjm života národnjhó 
w úzkém spogenj gest, zdařilé pak provozován; her diva- 
delnjch a rostaucj v nich dbliba s strany obecenstva za 
Částečné -měřitko vyvinovánj-se a pokroků mravnjho ži- 
vota považovati se m&že — aby i zde s probnsenau opft 
Thalij českau duch a život náitKÍi| procitnul a vjc a vj- 
ce se zmáhal. *• ^» 

Z Ckra^iú Ačkoliv málo kdy z Chrastí o pilném 
provozovánj divndla tam^ijch ochotnjků v těchto li- 
stech Čjťáme, — nemohu předce radostné přckvapenj za- 
tagiti, když právě ten astmý večer, an mé cesta do Chrastě 
zavedla, gakož před ro^e^inami nažeho neymilpstivěg^lio 
cjsaře a krále Ferdinanda t^měgšj ochotnjci Raupacbovis 
veselohru j»Palerotfr^« velmi zdařile provozovali, tak sice, 
že meii brau zobrazitel Janovského (pan Gelinek) a pan 
Mikan gakožto Zvonek, ku konci ale vsi/chni herci a he- 
rečky vyvoláni byli. Obecenstvo bylo s tjm představenjm 
tak spokogeno, Že na vSeobecnau žádost v neděli na to hra 
se opakovati musela; při druhém představenj deklamovat 
pan Gelinek •S/tuphíu od Rubcbe, a pan Havelka hScdUik 
na hiUáru« k vjíeobccné spokogenosti, Přjgem prvnjli^ 
představenj rozdal se na den rozenin najíelio krále Ferdi- 
nanda po slavných službách BoŽjch mezi chudé. Čistý vý- 
nos druhého pak představenj obětoval se na zveleben) 
divadla. W-*^ 

České diwadlo. 

Zegtra bude se provozovati ve prospěch panj Skalné 
poneyprv: 

nebo 

Me5 a Lew. 

Cinobra ve 3 gednánjch, s předehrán v 1 gednánj, dle 

národnj pověsti vzdělaná od J. &. Tyla. 



ČMopis tento wyeháBJ we itředu e w eoboto po iiilliirSjeh : Keldaii druluiu »třřJ.i pH4áwá •• pAUrehowá přj»«>ke. PředpUej te « wjéiweleU m ilwrl 
leU 48 kr, we knihkepectwjch ne půl léu 1 »L 86 kr., ne c. k. poeteek půli. t «L 86 kf . elr. 



Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



I&rodnjzábawnjk pro íechy, loravany, Slováky a Slezany. 



Čjslo 39. 



17, ntáge iS43* 



10. r. béh. 



Josefa Zelichovski. 

Pmwdiwá udalofU 

Mse se ako^čila^ a kaidý, koře se u stup6& 
poswátnych oltářů^ mysl swau poiyznesl k nebij 
každý buď děkowal^ buď prosil. — Přestaly zpě- 
wy« umlkly warbany^ kněz želuial lidu. t wKdo 
ge to ?« ptám se mo^ tetky^ ukazuge na ženétinu* 
klečjcj u i^elikébo ollář^. W černé sukni^ s čer- 
ným čepcem ni^ hlawě držela welikau kytku ze^ 
swjžjho kwjtjj gsauc kolem sebe kwjtjm obsypána. 
»Ge to Josefa Želichowsk4»« odpowědéla tetka^ 
i»podey mi ruku, a wracugjc se domů powjm ti 
podiwné přjhody gegjho žiwota,* 

— W Melchowéj malé wjsce, nedaleko Konec* 
pole« narodila se Josef;| z rodičů ne bohatých 
ale poctiwých, z rodu šlechtického. W osmém 
roku žitj swého ztratila otce i matku* Odtud 
wychowána od déda, ošetřugjc zesediwolého gíž 
starce, gedinau myšlénku w sobě liogila — my- 
šlénku^ opustiti swét a stráwiti dny swé we zdjch 
klášternjch. S tau myslénkau rosda^ s tau byla 
wychowána, ona se sts^Ia potřebau žitj gegjlio. 
^!ešťastná I newédéla gešté> že zaswécenj*se Bohu 
gest zásluhau, zaswěcenj lidem že gest powinnostj. 
— Často modljc se na hrobě rodičů^ sotwa we 
kwětu garnjm, giž táužila po hrobě, kdežto se 
slaučiti s nima si žádala. 

Josefa skončila šestnácte let. Přisel čas 
wyplněnj předSewzatého úmyslu. Neželela swět- 
ských radostj, neb gich neznala; neželela lowa* 
ryšstwa lidskélio, neb w něm nežila ; ale gak po- 
hlédla okem na starce, gehož opustiti měla, gem.iiž 
byla slastj, útěchau> ano i potřebau^ swjnilo se 
srdce gegj, smáčela Ijce slzami, nic gi wšak ne- 
bylo w stawu udržeti, an se gj stále zdálo, že slyšj 
hlas Boži, wolagjcj gi k sobě. 

Přiiel čas rozhodnutj; bijzká sausedka mPIa 



odwesti Josefu do wzdáleného kláštera^ pogezd 
stál giž zapražen před domem, Josefa klečela u 
nohau swého děda o požehnán] geg prosjc. — 
Starec mlčel dlauho, konečně powstal, zdwihí 
Josefu, a sám se gj k nohaum wrhnuw, pozdwi- 
h^ul prosebně k nj ruce.' •Josefo!" zwolal, nno- 
opauštěg mne, giž negsi djlětem, giž sem tě 
wychowal, giž mne nepotř*ebugeS. Nynj ale po- 
třebugí gá tebe. Když ty mne opustjš, kdo mi 
ruku podá w nemoci, kdo nakrmj lačného starce, 
nápógj Žjžniwého, kdo mne wyrazj, potěšj, kdo 
mi zadačj oči, kdo se pomodlj na hrobě mém ^ 
Josefo, pro smilowánj, neopauátěg starce. Bůh 
ti to nahradj.« 

Kým by pohled na prosjcjho starce — na 
klesagjcj šedati geho hlawu nepohnul? — Sotwa 
přestal mluwiii, giž byla Josefa w g^ho náruči, 
docela se mu obětugjc. 

Josefe byla mladá, přjwětiwá, dobré, ctno- 
stná, ode wšech milowána, od negednoho hledána. 
Ne geden zámožný obywatel prosil o gegj ruku, 
ne pro gegj gměnj, an žádného neměla, ale pro 
bndaucj stěstj, gakého mohla b>t gistým ruko- 
gmjm. Josefa odřekla wSem. -^ Proč ? — cjtila, 
že na této zemi milow^iti nemůže, a proto se 
chtěla gedině Bohu zaswětiti ; cjtila, že se geště 
zaswětiti může, ale toliko snášeliwau wljdnostj. 

Několik let žil giž nemladý člowěk w Ko- 
necpoli, gméncnii Dominik Želichowskv, od na- 
rozenj hrbatý a nadobyčegně škaredý, následkem 
padnutj belbawj', ztratiw za čas wogny celé swé 
gměnj, a žil toliko z almužny. — Zřjdka kdy wy- 
lezl z chatrče, w njžto měl swůg byt, an se na 
ulici pro škaredost obličege ukňzali nesměl, gsa 
posměwiskcra celého města. — Gak ho spatřih', 
ukazowali naň prstem, běhali za njm, posmjwa- 
gjcesc mu. Ostatně byl dobrý, máge s nimi toliko 
autrpnost. — W kostele bylo geg možná widěti ; 
li.m geg několikráte spatřila Josefa, i když pro- 



Digiti^;^GOOgle 



154 



% '^ 



následowanýna tdici od chlapcdlTIb^^ami vfhijjbh, \ 
mlSečky zwolna do swé chatrče 'se w^acd. ' i 

Gisíý dědic welikých itatků« pozaaw Josefa r 
a wěda gi ocenit^ podáwal gj swau ruku i celý 
statek ; darmo gj děd^ přátelé, známj a wsickni 
dDi^Uauiyali^ prosjc^, vihy sla za hlasem osudu, 
a^by neodmršťowala^těstj bd sebe; ''Josefa odře- 
kla bohatému pánu. — «>Stanu-li se chotj někoho, 
prawila, stanu se gen chotj Želichowského ; on 
ge sájm gedúciý varswětě, on ge tak bjdaý, tak ne- . 
šťastny, a Sáh to určil, abych na zemi geho útě- 
diatt bvku^ 

Minulo několik let, děd Josefy odešel do 
hrobu. ;íosefa poslala pro Želichowského.. 

Žila we we^ničce, w kteréž mládj stráwila. — 
l^idj^ ten bjlýdoimek? malás^ahrádka.gegpbgjmáj 
přede dweřn^i stqgj lawička, překroč práh té stře^ 
c)ij a shíedáš pořádek a čistotu, s^edáš úsměch 
^a ústech hospodyně, hostinné přigetj, uplrjmné 
stisknutj ruky. — Josefa pěstugci némluwně, iQó- 
lainika, když w neděli wygde z kostela, chlapčí 
wjc nehonj, každý geg[ zdwořile pozdrawj, každ^ý 
před njm sundá čepici, neb každý widj při něm 
angela, kterýž gcgstřežj achránj. 

Co se štěstjm, s Ijm snem, který nás patrnň 
klame a šélj, s tjm dnem, kde se gitro s wečereiiu 
aetkáw(» s tau přjtomnostj, Icterá sotwa gsauc wy* 
íkmita, giž minulostj se stane? — Sedm let mi* 
nulo a Jos^ sedmé djtko giž položila do rakwe. 
— Na malém wesnickém hřbitowě kopagj malau 
gamu, táni se spáustj osutky djtěte, tam se za- 
sype celá naděge, • celé átěstj. matky. — Josefa 
přemožena slzami, wrhne se twářj na zem, chtje 
geště gednau požehnati djtko swé* — Když gi 
z mjata odnesli, byly oči gegj suchy, giž nemela 
slzy. Srdce bilo gestě, ale giž- nic necjtilo ; srny* 
siowé gi byli .giž na wždy opustili. 

Odtud Josefa černě oblečena, gako na pa- 
mátku že smutek nosj, ráda se dětmi obklopage, 
gakoby na památku, že wlastnjck djťek měla; 
stále zbjrá kwjtj, ale newjj nežli ie nimi může ob- 
sypati hroby. Každodenně do kostela gde, klečj, 
ale nemodlj se, zapomněla se modliti. Toliko 

když zhůru powznese oči, ópakuge : nJose/o ne- 

opaušteg- starce^ Búh U to nahradj f^-^Buh ti to ná- 
hrad j — tam ! 

Z polského Ir. PotocJcého od Kr, Sf. 



"Bhdíwa Oimitrtjevna. 



; (Pohrětowánj.) 

»U Pečenců(saasednj-to národ) byl bys na- 
lezl « gislěg^iQ Qchvásiěnjqi J tůísípgmsiwj^* tem 
spohitrdchljcf Ijlóeda. w " - - • • - 

9(7 nich?* odpowj ginoch s wýrazem uraže- 
né pohrdawosti. »Protí dobrotiwému Wladimjru, 
genž, g^k gsem zaslechl, prominul otci m^mn 
zaslauzeiiého trestu, nemohu gednáťi nepřátebky 
gako tito; buď si u nkk i xuqtpfložgšj wjFhydka 
k blahu — zůstanu w temnu I « 

Tak mluwil áleckethjk .... 

Králky den chýlil se poznenáhla w náručj 
wečera. Lowci zihizeli, šumný les utichl a wše- 
obecný pokog wnořil se takořka w temnau pro- 
hlubinu noSnj ; přeráželť fao genom wjtr z chla- 
dné půlnoci, bp^age se po cfawjljch' o nakupený 
snjh. 

Pytlák Ludmil nazásobiw.taul šjpy a zastrčiw 
za pás sekeru a'nůž,-mil se k odchodu. Ne- 
dlauho ge§tě kťáčege pó sjni zdál se»na mysli 
rozwažowati plán swé hoiiby. Krok, zřete), po- 
stáwa bylá důstognost obdiwowané bytnosti, gež 
se pásá na bog s we#njrem. Igfneda, neosměljc 
se déle odporowati wůli a předsewzetj geho, hle- 
děla naň s obdiwem. 

pNuže, s Bohémi* prawil náhle mladý py- 
tlák, podaw stařeně prawici, kterauž ona pewně 
w kostnaté swé ruce wtjsnila. »Pane — « pro- 
mluwila chtjc ho warowati. 

wNechtěg mařiti slow, Ignedo,* odwece ry- 
clilelcrasawee^ *»wýmluwněgšj ge Iwůg hlad, a pro- 
tož ona nezpomohau, kdybych i přeswědčen byl, 
že na mne s osidly zkázy čekagj weškeřj gridni*) 
-- s Bohem! « doložil a spěchal dále. Pohlednuw 
gako z obezřetnosti několikráte kn Kyjewu na- 
zpět, ztratil se brzo w lowišti zrakům Ignediným. 

Odplynul chmurný we^er, nastaupla gasná 
půlnoc, čas, w němžto přjroda a lidskost takořka 
pomjgj z kruhu účinliwé žiwosti, a kterýž náležeti 
ae widj bytostenl wětšjm — duchům* 

Igfueda upokogena bywái beípečným tjmto 
tichem, než poněkud přede klopoti^i^ě přemjugjc 
na mysli dlauhé meškánj Ludmilowo, udržowala, 
gak gen možno bylo, na ohništi oheň. Posléz 
ale namanula gj myšlénka welmi nepokogná ; bá- 

*) T. g. tbrognojíi Wladimjrowi od normanského slo- 
wa gred (meČ, zbrog) a stegnS odtud gridnica t. g. we^kera 
předsjné na hradě kojžecjm, kde se gridni acháajwali. 
JDfraflisifi. 



Digitized by 



Google 



155 



teň o imladjkůw žiWot emocniwsi se důle gegjs 
wyiiutila gí přes vanrúf práh. Zachumeljc se 
w čemau medwědinií kráéela k zarostlé a sněhem 
se-Myštěcj roklím genž se nacházela nemnoho kro« 
ků od obydlj. U pokrage se zastawila. 

» Ludmile! hoi, ho !« zwolala w tiehau hln* 
binu a očekáwala odpówědL Nikdo se neoz;fwal. 
Opétugjc tedy wolánj> pozdržela se géStS něgakan 
dobd> pak tušjc, že ge onen na wyšSjm hwozdě^ 
wrátíla se domů. 

Wůkol utichlo .... 

Náhle zachrastégj kročege; bylf to wšak 
chwat^ hnán gsa gako pronásledugjej diwokostj. 
Doba odlétla — zawege wjtr — zasténán] rozlet] 
še s njm, lomoz a šumot zahučj z pokogného 
bijzka a — opět ticho. 

U krage lesa bylo zřfti ďěgiStě tagemného 
toho gednánj. Na sněhowíté podlaze ležela oso* 
ba nepohnutá^ u nj na kolenau dlel pytlák Lud- 
ihil. Úsilně burácela zaufalost prsami^ ruka se 
opjrala o domené lučiště^ oko zdiwočilo^ wlas 
se wztýdil — byl to wzor hrjSného pádu angelowa. 
iiOsipe!* wolal slabena důkaz pykánj; než, buď 
ozwěna zawznělá po lesině, buď skutečný cizj hlas 
anebo swědomj wyšwihlo njm čile ze země a za- 
hnalo s postrašcnjm nesmyslnjka k domowu. 
Igneda^ kteraužto hřmot a hlasy byly wyplašily 
2 chalaupky, wkročila mu wstřjc. 

líMocný Swjatowitel co ge ti?« zkřikla u- 
prauc naň zděšené oko. Mrazowilé zatřásl se- 
bau Ludmil; pronikawé gegj wzezřenj wrylo se 
mu a hrozenjm w srdce> genž se winilo z hřjchu. 

•Nic, docela nic;« odpowjdal zahaluge se 
w raucho prozřetelností, ačkoli celé geho twářenj 
dokazowalo očitau zradu. Wešed do gizby, sho* 
dil se sebe ukořistěnau zwěř, odložil střelbu, od- 
pásal meč a wrhl se k ohništi — wrhl se gako 
do mrazu nečitelnosti^ w němžto duše odumře 
tělu; oko pauze, zaryté do ohniska, gewílo se 
pozorowánj lidskému obogetně, prozrazowalo to- 
tiž sjlu geště žiwaucjho twoienj a rowněž bez- 
dusnost. 

Igneda netraufala sobě zbuditi geg z nepo- 
chopitelného^ mrtwého tohoto snu , uhodla snad 
p&wod geho gednánj, než mohla gi wědětí toliko 
do polowice a tmawě. 

Nagednau napjná kmetice ucho.n^-Co to? 
•^wenku lipěnliwý hlas, gak by wolala žalost o 
pomoc — Ludmile, slyšel gsi?<^ zašeptne a wyletj 
wen. Ginoch trnul. Shluk hrůzy a myšlének 
diwok^ch ulehl na gemnau duši geho, slabota po- 
čala podmaňowati útlé tělo, a zkleslť na židli; 



pomněnj ale kia předeilatf scénu a hlas wnitřnj^ 
gako hlas k saudu, wyhodily gjm opět wzhůru. 
Bezwoln;^ tohoť účin bylo gmenonánj Osipa. 

•Neyspjš-to někde ivlk,« promluwila ženapH 
náwratu. Mladjk stál opřený o stěnu. — »Wlk 
prawjS?" záchechce se bezsmyslně, »swětlowjry! 
což newjš, že w oborách Wladimjrowých pytlačj 
wlčíce lidská?— • hoi, tu newyplemenjš — « 

Awšak zotawiw se ze šálenstwj tohoto, po- 
zdwihl blankytné oko, zakryl bledý obličeg a za- 
wráworage k židli — plakal. Bylo to gewiště pa- 
dlého boha* 

{Pohraiowánj.) 



České dlwadlo ir Praze« 

Dne 9.kwětiMi opakowtly se weselohrjr: WOthii ěe 
haiieřf a Ženidum^é, O prwoj hft platj \rSt pediwalné, 
co se o nj giž po prwnSgsjch předstawesjch psalo. Ulofay 
se nacfaásely w t£ch samých nkan — genom w osob£ de- 
ledjna wystaupil tenkráte p. Hille, i prowedl ůlohn sw^n 
Mastněgi, netii se mu s úlohami tohoto zpAsobn aŽ po 
dnes dělo. Gen sřetelné a twolna ! — pK geho falabokém 
organn a gaksi oesbShlém gasjrkn w naij milé ^eltinj ge 
mn toho tjm wjce potřebj. — Předew^emi přispěla panj 
Skalná k weselému rosmaniy gakowýž obecenstwo opano* 
•^ads-^Pěkně psaná weselohra MacfaáČkowa učinila takowě* 
ho dogcmu, gako při prwnjm předsuwenj. Rázně wjkre- 
slenj, aěkoli gii trochu karikaturau sapáchaifj ienichowé 
nalétli statečné sobraxitele, ačkoli hj Stracfaotu p. Grau 
byl snad geltS dftraniěgi prowedl, gdikoi se p. Biel w po- 
dobných úlohách geltě málo okau&el. Libozwnké a d&- 
wtipem prokwětalé wtrSe plynulj tehdᎠwolněgi ze rtŮ 
irjech auČinkugjcjeh, ačkoli sde onde ge^tě wjce uhlase* 
nósti a wyrownalosti přáti bylo. — Obecenstwo ptígalo 
kaidý wtipný nápady kaidý pěkný obrat rozprawy a 
kafdau smělnau situaci se srdečným smjchem, gakoZ wfibec 
málo kdy uk pěkný rozmar w diwadle na«em pannge gako 
práwě u předstawenj her p&wodnjoh. Nemftiemet utépřj- 
leiitosti zaUgHi iádost, aby se p. dramatickým spisowate- 
Ifim naSim zaljbilo, pokusiti se opět o něgakau weselohm, 
gcgjžto předmět by wzat byl z minulosti nalj, ze iiwotc 
rytjřského nebo wAbec staročeského* 

Dne 11. kwětna prowozowal se poneyprw : Karhanfltf 
Činohra w 5 ged. od W. líllanda, přel. od K. Panera. 
Starý tento ale dobrý plod ze ékoly plačtiwé, kterái wý- 
twory swoge wětírjm djlem na dluhy a lidskan bjdu nebo 
slabost zakládala a dlanhý Čas w Němcjch panowala, i 
hognýchy aČ nešťastných následownjkú nalézala — potom 
trochu umlkla — nynj ale opět sna2enjm nowěg»jch (saskaa 
prittcesnau Amalij, Dewrientem, Raupachem, panJ P. a dle 
msudka některých, kterj prosaickau jíkořepinau k poetické- 



Digitized by 



Google 



156 

mu gádni prohlddiuivli nenohau, i samým Gtitskow«m) 

ftwedati te poéjná, — Hra Uto požaduge, %wMt& pKswých 

délkách, ktcr^mlto se nigak ůplnS wyhaauti nnaAie, wy- 

cwiČeoé bérce a pilné, dobré sehránj, agelikoš obecenstwo 

nad prowoaenjm tiplnau spokogenost ge^rilo (při menijcb 

pokleskách oko laskawě sambuřugjc), tSijme se rádi tjm 

wMoným, že sjly diwadla naleho péknč prospjwagj a při 

w«j swé skljčenosti nemilými okolnostmi irěUj Částkan kn 

předa krádegj. 

(DokoB^BJO 



DOMACJ KRONIKA* 

z PRAHTa Mesi powodnj hudebnjch sábaw, kte- 
rými nás taty Časy někdy dost nemilosrdně aaplawily, 
n^ynikl dne 8. a 13. kwětna koncert p. Vieuxtemps^-nj gednoho 
z neyprwn^gSjcb hauslistA nynegHJch. Náramná brawara— 
předewájm ale pikný, plný ton a wřelý cit wyznamenáwá 
hru gebo* ObeceQStwo ukó tyto geho aásluhy hlačnaa 
pochwalaa asnalo* 

Z MORAWT. Kdokoliw naái wlast mortwskau na- 
^9M^J^9 neopomiA také mSstečko Nedwédiee a gdio . ro«- 
mantické okolj si prohljdnauti, a aagisté -wzneienost a nád- 
hernost přjrody okolo tohoto weselého a přjwčtiwého mě- 
stečka, gakol i w něm probasený národnj iiwot, radostně tě 
překwapj. Asi dtwrt hodiny od městečka k straně aápa- 
dnj wypjná se hrad PemMtýn, tento ai posud w dobrém 
stawu sachowaný památnjk dáwné minulosti a sláwy moraw* 
skuj geho stawba, obrazárna, starodáwná uspořádanost vni- 
ťrnjch pokogú a gine pamětihodné wěci, gen2to we swém 
lůnu rhowá, vrit toto tak mocně a dogemně na tě pAsobiti 
bude, že se beiwolně ialným, po dáwné minulosti blaudj- 
cjm citům a trudným myilénkám oddati musjě. Bljie mě- 
stečka na straně sewemj sase usíj oko twé přjgemné a p&- 
vrabné audolj, w gehoito středu Čemowka (Šwarcawa) sem 
tam plazjcjm-se prandem k městečku plyne \ w tomto an- 
dolj okauzlj tě mjsto, mladými bugnými Ijpami ozdobené a 
od nedwědickýcb občanů ^asto navbtěwowané, mjsto, geni 
vk*m ctitelům a milownjkům zwěčnělého Zrzatvéko milé 
a welewjtané gest. Sem k tomuto Ijbeznému mjstu s knihau 
vr ruce každodenně wlastenec tento se ubjral, zde byl ge- 
ho ncyobljben^g.<j stánek, zde, pohledem na Nedwědice se 
kogiw, přemýšlel, gakými prostředky-by neysnadněgi ná- 
božnau giskru národnosti do prsau obywatelů wátjpil, gak-by 
ge s wyá^jm duiewnjm žiwotem seznámil. Pobtěstilo se 
mu loto chwalitebné počjnánj, a mnozj, genžto prwé w ne- 
wédomosti a w nerorawnosti blaudilí, ivzdáwagj neskonče- 
né djky tomuto swému ochraniteli, a putugj Častoki-áte 
k tomuto mJstu, by sobě připomjnali laskawá slowa geho 



« wrau<j dapomjnáig. — Gesti w iotnto ipjaU také gade« 
hluboko a Uměgájch kopcA na wenek se preyitjq pmmý* 
nek čisté křlJTalowé wody, ktaiýžto poprwé od Zraawéko 
spozorowán byl| na památku tohoto dobrodince utwořili 
geho ctitelowé tuto hazkan atvdánkii a dali gj gméno Slo* 
w^nka. Nyněgij p. kaplan, ctihodný Fr. MiHm, dal toto 
mjsto na swé autraty wíemoině okrááliti, chtě krom giných 
ůpraw i obvaa alowanských apottoiů naáich aw. Cyntlla a 
Methuda sem lawěsitL Nezhogitedlná Tána pro taměglj 
národnost milugjcj lid byla by stráu Zrzawého, Idyby ge- 
ho mjsto nezaugjmal wlastenec tento, tieméně swého před- 
chůdce o dobro a blaho swých swěřenců pečugjcj. -» Kdyi 
s tohoto nedwědického ráge do městečka se nawrátjj, a- 
káže ti Uměgjíj p. ačitel Banňieh ikolnj knihownu, která 
od 2irsawého kregcarami taložena, nynj gii na tři sta knih 
počjtá, genzto negen od ákoli^ mládeže a od občanů, nýbríi 
i od okolnjch milownjk& literatury naáj pilně čjtany býwa- 
gj. Potom sobě můžeí prohlédnauti chrám Thálie, který 
sobě zdegáj ochotnjci na swé autraty utwořili. Gak gii 
a přjlohy letoSnjch Kwětů čjsla II. nám známo, hrálo se 
tady po několikráte díwadlo. Ncbjlo mi ai posud přáno 
přjtomnu býti této společné zábawě, tjm wjtaněglj mi te- 
dy byla radostná zpráwa. Že na welkonočnj auterek, kdyžto 
gsem práwě w okolj NedwČdice se bawil, prowozowati se 
bude Rlicperůw »Diwotwomý Iclohaúka. Neopominul gsem 
tedy na tento weČer w NedwČdici se dostawiti, Sežlo se če- 
tných diwáků negenom t Nedwédice, ale i z bljzkého oko- 
lj, někteřj z náklonnosti, ginj zase z dychtiwosti — ano i 
ironický ausměáek bylo sem tam pozorowati. Před kusem 
zpjwána byla národnj hymna »BoZe zachowey nám Itrále** 

Po zpěwu dáwán 'byl Diwotworný klobauk a sice tak zda- 
řile, že w£ie naše očekáwánj daleko prewyáíi. Obdiwuplný 
herec tohoto wečera byl wžjm práwcni p. M. M. z Dma 
w osobě Koliážej on nám podal tak dokonalý a wVbomý 
obraz tohoto bohatého skrbíjka, že w^eobecnau pocliwalau 
uctěn a ku konci s p. Fr. Hanáckém (Barnabáscm) wywolán 
byl. P. Fr. Hanáček(Bamabáá)ap.Fr. Truhlař (Pohořalskv) 
nedali se zahanbiti, a Jiráli o záwod s Koliáiem. P. F. H. 
Sobeslawský, ačkoli w gen několik hodin před hran roli 
Strnada přigal, přcdce tak nenuccně a suteČně sobě počj- 
nal, že nás geho zběhlost na prknách radostně překwapila. 
Konečně nesnrjjm opomenauti, také o prostosrdečné BěCuice 
(p. AI. Dáchorowé) pro gegj pilnost a ochotnost chwalně 
se zmjniti, zwláélě se gj wýstup s« Karlem w 3. gednánj 
nad wKe gine podařil. Ostatnj osoby: Křepelka (p. J. Endl) 
Karel (p. F. ŽiwodskV) Girka (p. A.^Metiik) druhý sUepnjk 
(p. W. WendoUký) kluk (p. M. Opriál) chwalně k dobré- 
mu prowcdenj celého kusu prispřli. Po skončeném kusu 
rozcAia se celá společnost a welkan spokogenostj, tříjc 
se na budaucj předstawowánj. Chowáme pewnau nadrgi, 
že takowťio počjnánj blahorodý aucinek ponese, a že i 
druhá mcnAj města wlasti naSj, přjkladcm Ewaiičic, Telče 
a Nedwédice powzbuzená, pozadu nczůstanau a co neyspjíe 
k národnjmu wlasteneckému žiwotu se probudj. r O. 



Čuopif tevto wjrrháaj we •tředu • w eobotu pn ptíliríjpli: kařdau druhau %\rtU pHrf.wa »e pAUrrhoua prjluh«. Pí-edplscj se n w]r4«w*telt m ilwrf 
l«i« 4« kr., i%e kuibkupeciwjch m pul l«t« 1 ml. S6 kr., na c. k. poiueli ptiU. t si. SS kr. stl. 



Wydáwánjin a redakcj J. Pospjsila w Pra)&e. 



Digitized by 



Google 




lárodDJiibawijk pr«' 6«ehx lorawaBy, Slováky a Slextiny. 



€JBÍo 40. 



ŠO« máge tSSŠ* 



10. r. běhe 



im 



i|i I I n iii ji. gpai^BBgBi^Blg 



Kaž bez spáBj. 



.. ... ••.. ' . . ^ ..:.,. . ..■•■• M, 

Brali se tedy mladj přátelé do, sálu^ kdei 
jWylflései;^ Camputio .fipíien] swé prowozawq^i měl. 
Ale ani ppč^tp mao^twj .i^^kuklen^cl^.I^QstUi api 
gasnč ozářen)' sáU aai . p^nugjcj kolem . w^selpst 
a smjch -r- nic nemolilo inyA robvdého hraběte 
powygaspiii. Tauhau,JtiyJo fik;^če^o . ^j^flce ge^pí 
mysl gebo nenalézala rozkoše, ; . 

.pTys tak powždyi" u^mél se^Ajfek; »wše^ 
pko ge ti černé; diwjixi se^gi^ni ž^ na mjste těch 
kwět^cjch djwčJLnejcsgípé mr^wpiy newidjš.. Gdí, 
jgdi, segmi černé okv^rj, a i^escl $g swesely-mij 
žíwot má f^a geden kw^tei^l Trhey tedy kwjtj, 
nežli uwadne«« . í « . ; . . < ' 

. Pe|e&t^in dawem une^i^* do^t^l.se hrabě brzy 
w zágeumý howor s panj^ gegjž twář genqm.^r* 
né kragko.wé náočk^f kryly; d(e zdánjbyla to mla- 
distwá postawa. I škádlila' ho stran nepřjtomnoi* 
řjti Jaqin,ty^ a )přjielkyíy , ^wau ^i. nazýwř(gjc, wyná- 
řjcla gi slbwy podobnými nade, wšechny paQ,a][ 
pražské.. JNel^lo niMxož wj^^ pí>ltí^b> jCf^a^pot 
^rnost hi)abete upautati k mluwn^ ixia$,K,aře; žert 
$e střjdal s duwtipnosij* rozpráwka ftfja se welmi 
^ogjinawau, a hrabe gi . pořád, prod|už0w^I;miL 
tu pogednau.Tv sálcw^ecko se .ztajilo, a mjsitq 
umrlčjmu Unci cjiťlalo^ , .Campfitio skáj^al, gi^k^ 
wjrem uchivácený, w čele .průwoduii, Kpl t^ncu* 
gjcjch nastawOlo se bi:?d,až k nppronikiiuy huist^ 
diwáků ; bezdčky šel hrfObij s nxa^karau gfg skorp, 
f^lekaucj. Stál po predu^ kdyžto ^mrt^ čarokrásnau 
panj předstawená, do prostřed kola. kročjc, ume- 
le a p&wabně tanec počala. 

Mžikem poznal, hrabe w, tanečnici, jacintu, 
sličoau dceru nystra baletnjhp ; tsik^^ Q;xa gipg: za* 
b\Ídla i anažila sq k němu se pjribljžiu^ a kdyžto 
si práwě mistrné př^ njm po^iof^l^A *« pochwa-f 



iau celý sál zazn jwal, prawil hrabě ku s\vé spo- 
lečnici^ nach}'liw se k tancugjcj : »Djwka tatp^ mu- 
žům na odiw se stawjc^ zbyla wšeho studu pa- 
mnskéhojt ztratj učtu . šlechetných, a bude powr- 
ženau* Chtěl bych radegi milenku swaumrtwau 
nežli takto spatřiti. *< 

Wykříknuwši, ,že to kol $togj<ym wšechny 
aúdy proniklo^ sklesla spanilá tanečnice na zemi 5 
Camputio pak přihnaw se co bauře^ pachtil se 
amdlenau zdwihage a odnášegei s pomocnjkem 
sw^'m, a štěbetal ustawičně swými rozwiklanýmj 
sanicemi; » Má spanilá dcero I IJbol^á gest mrtwá! 
Ach Bdžé! mrtvyá!« 

Tanečnici odnesli^ a sál skoro osaměl; hra- 
be SI toho sotwa powšimnul, dobře wřda, že 
sl9w^ . geho . tancu^cj Jacintu phrpmjla; na roz- 
pacjch,řdaliby nemel Utowati> že i^bohau djwku 
tak bolestně ranily odešel též do bytu swéhoj čině 
si předházkv, že gj přjliš iiljžil.— »Ale,« prawil 
9pět ; » nesijlbila m^ swatě, že nikdy wjce weřegně 
tancowati nebude ? ,a předce — předce — « 

Gitro počjnalo.^edwa zlatau branau wychá- 
zeti, án Hynek hraběcjho přjlele swého nawštjwíl, 
kterýž se ho i hned co ncybedliwěgi na wčeregsj 
událost a na — ' Jacintu wyptáwal. 

■Widěl gsem gi z kredenci, an gí nesli okolo^ 
prawý obra:^ snirii. Gako zlomná lilie wisely 
rámě u ztuhlého těla, oči zawřeny^ zdálo se, že 
giž smrti náležj. Dnes slawjme wýznamný pope- 
lec: Pomni, že prach gsi a w prach se opět obrá- 
tjš. Daufám arci, že gi nalezneme uzdrawenaU 
w kostele u sw. Jakuba ; obrátila-li se ale we hmotu* 
z njž gi Wšemocný utwořil, můžeš na gegjm hro- 
bě bědowati'l« — Ňa to spěchali oba áo chrámu. 

Zdrawá a kwětaucj gako růže gewila se Ja- 
cinta w prwnj řadě stolic; hrabě ale spatřil u bljz- 
kého náhrobku tagemného cizince, u wrauq mo- 
dUlbě . pohřjženého. 

. Nábožný pojnoríti^ líonal postvátné obřady. 



Digitized by 



Google 



158 n f. 7 

Po obdrženj swěceného popel© i¥i™opi!t so pan- | 
na k odchodu; Hynek gi násíedowal, [*íjtck; iwé- ^ 
ho též pobjzege. Tento ^le, nemohl ud] sia^sl^' 
zpustití z cizince^ a posLawíi scí beApfu^ikidně za 
njm. A opět slyšel wraucj podiwnau modlitbu: 
«/>Ttmmio inéysfvé^^j^ -r^ gp^^* ! m íg#iBiTn9a: j 
laSi hodinku spanjf" — načež wstal a dům Božj 
opustil. 

Hrabě šel w patách za njm. — oMusjm ge- 
dnau zwjěděf,!,'^^ iliyslil si, »kde cizinec bydSj. 9tXo 
wlastně tropj.^ Užasnu tj wšak pautalo kroky ge* 
"ho, -wida gég do zpostlého templářského dwofa 
wcházeti, kdež i Camputio ^e swau k^ásnau dce? 
řau býtowal. • ' . 

'Po sdhodecH nahoru a dol4 stjhal geg hra- 
bě, až niu w druhém patru na dlauhé chodbě 
ztnizel. I kráčel tedy rychlégi ku prédu^ a chtěl 
práwě Wýklehtík, kdež lampa u umučenj Páne 
hořela, minauti, an před sebau kosthatau, seschlau 
ťukú spatřil, načež í prosebná slówá zašlecjbl : 
•Milosťiwý paríé, almužnu! almužnu, miíostiwjj 
pane!** 

Chromý žjcí, ukrytý posud zapiljřem, přikul- 
hal se, upjnagé na ginocha swé malé černé oči 
gakožhawé jiskry. Á když se ho tázal, kam se 
cizinec odebral, ukázal žid ná, bljzké postrannj 
dwéře. Zaražený ginoch otewrel, a Jaclata se nai^ 
usmjwala. .' ' , ' / 

Sliby a cudné, celo wárij wyráželý co blesky 
Obapolně ze rtfii;' škáďliwý hněw a milostné »my 
řenj kwapně se střjdaly. 

Geltě si bylí milenci wšecko nezgewili, co 
w srdcjch gegich plálo, an se Camputio nenadále 
gako wichr přihiid. . Sotwa oddychage, wýhrknuT 
ze sebe množstwj otázek:, i>Kdo gste? po gste?** 
— češtinu s wlaštinau mjchage, že hrabe celý se^ 
užasnul, onen wsak za rukií geg pogaw, a něko- 
likráte njm gako šjlený sebtočiw, z pokoge ho 
wystrčil. 

nTak pane *-*• tak ! « sténal při tom ; »každý 
den takto hodinu! -^ ale samo se také dobře tan« 
cuge. S' Bohem, pane, s Bobem!*-— 



Lidiwa DnútrQewna. 

{Pohraíopát^^) 

Oba ip^ . • . . 

Obloze, posawáde gasné, wěstówaly bljzké 
chmury snědé zahalenj. 'Tiše mrzla země. — Tu- 



d^ž žawygewlk,'wě tře kořist zašumj w chřestjcjm 
si|ěhu a uhánj jk zasněženým rosdinám. Za chwjli 
o-^ňiál ^ Jfilas \íáskýi, Jgneda, wy tržena bywši pře- 
dešlými úkazy i^ rownowáhy pokoge a gednodu- 
chého žiwobytj a nepožjwagjc tedy obyčegného 

Wi luninu posleanjm^swětle spatřj aš deset krok& 
ode dweřj lidskau postawu, ana těžce oddychagjc 
přjmo k chalaupce se wleče; cenjcj-se wlk hnal 
$cr z^iysr Stařena chtěla wykřikna|l^ pqiis^- ale 
úžas a náhlé strachowité pomatenj odepřelo gj 
hktsu, weiehá prsa gj wy wstála, a tíchtípiwši úiSé* 
ma rukama , dwéře zůstala co. kampnná socha; 
autěk nepřiplifl ii pi myď. AVlk^ ^a-ekwapen gsa 
gaksi nenadálým ge^m přjstupem, se zarazil, a 
gakby očekáwal nepřátelského autoku, nechtěl 
upustiti od stjhané kořisti, wyšklebil zlobně řadu 
bstrých zabfti • 

' »Zachráň p řj tele Ludmilo wa!« odówila gi 
postawa hučeným hlasem a zmáhala se ku wstánj ; 
a #šak slabost mrštila nj nazpět. Stařice; poztlaw- 
ii wogewódowiče Osipa, běžela mtt na pomoc. 
IVéž, hladeín dráMětiá šelma, gakobynaii wětšjho 
práwa měla, přirjtila se žuřiwě mezi ně a wztekle 
žágéktajgjczuDy, wywstala proti I^edě. Záwratem 
přékótíáná pádla tato piódle nešťastnjka. Koňský 
dupot a ptaskawý šum, có bratršenj sanj w sně- 
hu, bylo 'poslédnj, co došlóuicha gegjho .... 

Opět' seprobúdj k sřiwotu, Jiledj wůkól se- 
be ; wlk zmizel, Peljačewa tu nenj -^ 

*Pauhě-to snřwé máménj,« ňlyslj; slowaOsi- 
powa wšak, gaíko silný ohlas, žiwě gj přicházegj 
iia paniět. ' »Zacbráň přjtele tudmilowa ! -^ přjtei 
le gthol*^ ^ * ' 

Namanula gj nynj otázka po Osijiowi, geho 
zárděnj a nfinofadykráte giná znamenj, gežto proi 
trazowala patrně jakýsi úwazek mezi ginochy; než 
gakáby zde wládla sauwisnost nešíěstj Peljačowo* 
wa a onoho úwazku pochopiti nemohla, Wšccka 
ztuhlá we^de doswětnioe a zticha bljžj se ložišti 
mládcowu; Wnedbalé spanilosti spočjwaly wna» 
dně geho audy, gež powždy přikrýwal oMek těsný, 
žwýšugjcj gich búgarau půwabnost. Oddán gsa 
spanj, 'nef»oku8Íl wšak geho lahodtiosti, Přetrho^ 
wab ge hluboké wzdyéhánj, gmenowánj smjšených 
filow a nesrozumitelný, děsiwý křik. Igneda z ú- 
trpnosti geg zbudiwši, wypr^wowala mu minulan 
událost. •. ' 

wSwětlo wjry! gsem odhodlán, neboť snad 
žlge!«- zwolá u konce a začne se ozbrogowati* 
»Gdu hó hledat do obor, nech si mě obMjčj n^ 
bezpečj gákékbliwěkí« A šel. . 



Digitized by 



Google 



(189 



Chraptiwý chechtot, genz s pronikawau be2- 
'zwučnostj Ludmila' potkal, zastawil wšak horlíwý 
gehb kwap ; 'w brzce ale powčdom gsa nenadálého 
tohotQ wýgewuá uhnuw zřetel óde dwerj, prudce 
dupnul.'' Ignedia též poznawsi dle zwuku osobu, 
užaslá předce nad neobyóegriáu hodlnau přjchódii 
iregiho^ i>Débora? — co tu teď cjhce?* mysli, an 
w ^om samém ok am zeni ne wj tana osoba wesla. 
Byltě to obraz newjdané skaredo.sti, při gehožtó 
pohledu ginochówa zášť w setřjcj útrpnost pro- 
měniti se wídélaV Weškerá forma těla Debořina 
poz&stáwala ze zakrslé, swalité hrudy masowé, ge« 
gjžto wrcholek, okrauhlá a bezsaumerná hlaw^^ 
přikryt byji wlasy začernal^hni w různém nepo- 
řádku; bezřásná sukné dosahugjc. až k nuíiatjfnji 
kéňgám (koženým siřewjcům), bvla, roztrhána a po 
mnoha i^jstech oškliwé škwrny dáwaly na gewó 
gak léniwau nedbalost, tak i heywrchowatégšj 
bjdu ; pitwprné tahy, nefpremn^^ nQS, a mžaurawé^ 
kočičj. oči byly s to, uplaSiti tak^m zgewum nezwyf 
klých zraku. Ostatně zahalena gsauc we hřubau 
hiiní, držela w ruce, kuší, njžto i^luwjc .po čase 
wjtězoslawně šwihala do powétřj; napo lom palf 
ájleně se směgjc twářila se co tygřice, genž w. Or 
sídlech swých cjtj newinn,ě uchwácenau |aupežj 
posléze zdála sepočjtati asi sedm^ cit^a, l,cit« 

nNebylby ses nadál, gospodinel^ řce^ »že bj 
někdy před tebe staupia Debora s wěcj, kteráž 
náležj osob^ — * přitopix pQ^diwÍl\i^a)],c.luk, okázala 
na w dřewe* wjřyté ginéno, ' " 

•jSaké^lio osobě?* .pt«i fte i^biiě . pžikf očilý 
pytlák* Ai wš9ik mladíce zjSMwjijft potutelným sw^ 
Dčkem schowala oblauk a bladéla Aa& s dětinskau 
obliU^u^ iSa^tala nedlouhá pžestáwka, kidežto.xnlaf 
4ik, nom^ba oiesld pohledu tétaobyjuly>.« wy'razy 
oskliwosti od nji se odwracowaL . .. , 

)iNe^'jš, gak tě mflugi, Ludmilku?* prómlttwj 
k něn;iú hlasem názwuku a.sauhlasj prázdiijnx, á 
ohniwě chápe se páže. geho* v :. . . 

lyPryč, smédé twáře!« dj tento a odfcroéiW 
pdmrátj gi od sebe* ffíásledjek nečitelnósfí gehd 
byl pofiuněk liiostný, cizjmu pozorowateli amésný* 
Ludmilbwi ukápla slze; magé $ ňj útrpnost, ne^ 
chal se pogipauti za ruku*. 

nNeopcMvrbuged mnau?<^ ptá«e ona ostře. 
Ludmil neodpbWěděw, obrátil se k nj s zřetelném 
přemahánjm, kteréž okamženj djwka použigjc 
8 nesn^rnau kwapnostj, gako sálenstwjn^ . chtóla 
se nakloniti k poljbenj twářj geho. Mocně odhodil 
gi od 9ebe roladý pytlák. Pád zpňaobil Debore 
ťánu, geQŽ gj z prsau wynutkala bolúé -klLriknutj a 
napotom, dosti podiwně, diivé, l>ezeitelne ,zpoh'Qch<»t 



tánj, cóŽ očitě ukazowáti-níusilb na mýsf, gižto 
zmátla gakási náružiwóst, na zapobénutj lásky, 
kteráž byla snad gén Ijčená, á na 3Li)3Ízénj každé- 
'ho uállechtilégšjho pocitu. * 

nlhaho! pytláku!* wyňutíláze sebe s kňu- 
'čjcjm ušklébénjm. '»Máš telo mé za ocelmy* stjt 
proti dráp&m wražedlnym, gakowéž gsau twoge?* 
Ludmil hodil sebau wzhůru có hřjšnjtč, gegž 
děsj spáchaná a odkrytá w;firznost^ Igneda pak, 
domnjwagje snad uhodnaíutí smysl sloW pološjlené' 
mladice anebo očekáwagjc pochopitélnegsjno úka- 
zu, staupUa před ňii. 

{PokraiowánJ.) 



. .I70liif^«t# .fobě, ri4l>ych» pi)e)>ýiPKBQ;««íi na Alci^liKoh 

l^otwiál -r aikoljy \«bo bj^bn^e nedopuatjml Ai^.gak»ám 
MjUthUh Md^wolagj «řfldBÍ«ké powÍ9«oftU tak čaatgr. i s ««* 
4«okýmí |ih;4nMy se xabýwittí, ^ gako iuiddntaká lóu po«- 
|ii:aWaU> a^iproUt.l^w »]pj pJrjpvíkWtdi wé fadwt íSinJah 
a- alibi. IrýkaKýqj aa. nalabo wekKUivvébD Komenakébo,- apW 



PowSat we SlaupQi r- otífio^ mé^wfibec roc^jřená; 
kteraui gsem hned xa loladýcb let od starých pamětnjků 
aKcháwal — ie totiž w někdegijm zámku, který bljž Cidliny 
ftál, xdčmi a přjkopj ohrazený, xa dáwných Časft négaký 
biskup přéá -nepřátel/ swýrai asi ynň rókn se Aiýwal a 
xnamenité gmSnj tu xandcbnr do 'Polska prchnnl — zdá se 
W: přawdé xaloiena býti, áékóli , ne -we Vleiá tou xp&« 
6ob«» gaki aamá se nám |MdáWá.H*-B3rIof roku 1694, kújé 
-m ekiitku pow^éatoý blakup, . ale . biskup .ieékýcb bratřj.-^ 
Mtf wéUaaný Konédský — ' na s^rém auiékm a MorawT^ w« 
Slbitpnfb («Bxdá «e : tedy, gakž ginde -se pokládÁ, fňt Wl- 
^H^h)'* tehd«gJjbo mdřiehié ^SmUtowskéim (nikoli!. Oa- 
doifakábo) a Jl^d«iv<f orfii a aa SIfitiyni#, hodiwébo <>€brMice 
a pAdýoreifwatele iryb aaa ýcb, n^gaký .^aa se akiýwal a djiky 
d^eiy BmdhovUMoy prowdané aa íSimdHt^n Maitrn^z Xwg^ 
Mray éryttéowal. Zpráinru- tvto 'UW&dJ!4ffHi KraMlkny aék- 
d<gd$ ípmikrabj na- Slavpáí^ yte- sarých {NunStaoiteeh. brada 
ábnipenakébo, ^které gsem x listin latiiuskýijh w avchiwu' ta- 
Biřg^ié sem 'tam roaisatiáenýcbi-^pohaaowanýGhy i ivótftjni 
djlem spxéelinMflýoh, aebfal, áesta^cil a Wám k vieebeoné 
aikámosti toto cdt9ngí« 

Siaupno, statek w bydžowakém kragi^ bylogiž 1278 
la knle Otakara ajdlcm nsoxenébo rytjře K^řdM, . ktcrVi 
epogflo ptjgeniným poloicojm kraginy, obydlj to tobě ob^ 
Ijbíl a hrad bljže Cidliny wystawél, kterýž se wsj Cidli- 
uf xa Giéjneto *podátek beratíc, do krige wa^ se a n Li- 
bice do Labe padá. O potomcjch rjftjiře 'Kordule, xdaK 
,f4ta>i"ai g<k;iila€ihQ. na Slaupné panstwj a sezenj měfi. 



Digitized by 



Google 



tao 



ničebo^ tni,n^jliia9ljho..pj#eiiiiijoiÍ pamAtkamí t«chowii|o 
oeaj. Tepf^w roku X550 wjmey ie pán s Perniteina sUtek 
i 8 kostelem s, Jakuba apoštola w Metličanech, ap&I wsi 
ftarého Bydžowa, i f Umég«jm kosulem s. Prokopa driel 
a w stáij S2 let xemi-cl. 

Synowé geho, Jaroůlaw a Ifbýf^cA s Pemiteina, na 
krátký 6i8 na statek otcowský se nwáxali, neboť s ginými 
pány proti cjsaH Ferdinandu I. spolčeni bywie, abj gemu 
u wálce Smalkaldské od ftawfi králowstwi českébo pomá- 
háno nebylo, dididný sw&g brad se wljm přjsluienstwjmy 
statek slaupenský a kostel metličanský, téi p6l wsi starého 
Bydžowa § kostelem a krdmau r. 1551 Janu Hynku rytjtí 
Kluckému z LthodHct a na Zbéli sa 2683 kop Českých po- 
staupiwie, % wlasti se odebrali. Toho samého roku wysu- 
včl rjrtjř s Libodřice, nowý pán, krčmu s masným krámem 
we Slaupně, a sice/ golk Ktaiiftlbtfwá listina dj, na prosbu 
a plrednelenj sausedft (í), kienik. mUdel, nemagjc w obci 
weřegného mjsta, kdl^by neděfa^ho Času se wyrálela a pracj 
nmdleným audAm pohowCIa, do m^sta dioditi nnilj, kdeltó 
wlak, bobulei; nemrawům a nectnostem přiwyká. Posděgí 
roku 1552 odprodal tytjf t LibodHce tu polowici sUrého 
Bydřoura i f kostvlem •• Prokopa swé sestře Lldmll^, . pro- 
wdané Mafemowé z Kwětnite, p«nj tehdái na Křieowé, ia 
843 y, kopy 9 groiů á 3 denáry, a to pod Uu wýmínkau, 
aby Um^gij krčma dědičné a na widy k Slaupnu přiwté* 
léna byla, gakoi po tento den gest aaehowánd. 

CF#kffaAo«réoj.) 



poaorugeme, přišla gii několikráte, w vesnáxe. ie úl9hy swé 
dosti Čerstwé studowati musela ; widy ale tuty pozdígij 
Časy iťastné t kritického stawu swého wywáila. — Dobře 
prowedený úkol byl starý karbanjk Pozrt w rukau p. Grauá. 
To byl ten wyschlý, dulný, xlá^té w prwnjm gcdnánj po 
noci probdělé zemdlený, sprostý, surowý ničema a nelida 
— gaki ho asi Iffland zobrazena mjti chtél : ie wětijho n- 
častenstwj nezbudil, spočjwá toliko w roli. ChucTého, sta- 
rého ale ctiiádostiwébo sástupnjka hrál p. Grabíňger. K. ta- 
kowým úlohám nedostáwá se mu dosti rázného, trochu drs- 
ného hlasu ^— a osobnost geho také' se k nim cele nehodj. 
Oslalně arci hrál, gakoi še od herce rutinowfiného očcká- 
wati může. Téžký suw měli p. KaAa (tagný rada) a p. 
Biel (generál), magjce w okresu sobe cele cízjm se pohy- 
bowati a prirownánj s německými umělci, Polawským a 
Bayerem, wydržctí, kteřj gsau w těchto roljch wýtečnj. A 
ginak owkem nedal se kiis tento obsadit 1 Oba činili wiak, 
co dobrá w&le á pilnost gen dokázal mohla. Že poslcdnj 
gcdnánj, a gménowité^ scená mezi generálem' á sástupnjkcm 
očekáwaného dogemu neměla, za to p. Biel nemfiie. P. 
Bille prowcdl newděčnau roli dwomjho iraáy dosti dobře 
— genom ie gako rada a sy no wec bohatélio ngce newvpa- 
dal. Sat, pánowé, nenj wěc póslednj, a bohuiel to muísj- 
ttie řjéi, ie i naii prwnj milownjci wždycky ' dlé' toho ne- 
wýpádagj, aby mohli za wior obljbené módy slauiid. Proč 
p. Ruber samogediný w starofranském áatř hrál ? — nemfi- 
ieme pochopit. P. LapU a p. Stránský wywcdli swé malé 
role doThře* J. M- 



České 4iwadla vr Praze* . 

Hlawní úloha, mladý karbanjk Hradecký, naletalsr se 
w mkau p. Kmmlowského, kteiýi hran obecenstwo uapo-» 
kogíl. Geho plný, ohebný a iwučoý or|ai> konal mu sna- 
menité služby, awlálté we scénách d&tkliwých — genom g^ 
ňnéi ale znamenité wady w deklamaci geho Bsusíme ho 
přátelsky waroi^aiL Ge«ti to' gakéai spéwawé powstáwánj. 
tónu negenom pH otázkách, sýbri i pH kaidé kratij w 
aíTektu předneiené sade -^gakési' nucené kadencowánj, kce- 
tH na gistau kraginn w Čechách, powěstaau pro siré ipě- 
wawé nářeij, u{iomjfaá. Nenj tot.uného pauhý náwykW'de4 
klamaci če^é. Mélif gsme ptjleikost 'widiti p. Kmmlow- 
ského i w nékolika pfedeuwenjcb německých — a u sama 
wada bila nás w uli. Neylépe bylo by proA, kdyby u 
ltndo<wánj gcdné, druhé role zkuieného píjtele na poradu 
wzal, gelikoi herci samému tezko býwá chybu awau, byto- 
stj gako srostlau, pozorowati. — Manielku geho předstawo- 
wala p. Herbstcwa, utěieňé důkazy o pokrocjch w gaaykix 
naiem dáwagjc. Gakoi někdy dle náhlé změny w rcpcrtoáns 



DOMACJ KRONIKA. 

B Oitjna. S welikau radost j gsme se dočkali, ie se 
Wftdawu iljmkowí, mistrowi^zámcčnickémtt w naiem městj^, 
rodiči t Wohařic, s westticc Slikowskéhó panstwj, po né^ 
ktolikn létech poátěfrtilo wOz dohotoititi, kteráž -^ gak gll 
před rokem Časopisy ohlálowaly*- gen' lébaunkau- lidekiu 
pomocj, skoro uk rychle gako pámjk^ i|áklad sábé swéřený 
ro^wáieti wsUwu gest. -^ Dne, 8. t. m. byl tento- w} robek 
ku wžeobecnému oletřenj na orliw wystawen, a druhý den 
na 'to wečer pl^ed dewátau hodínau w strom ořadj Čeřow- 
ském zkauáen. Pan z B., podporovatel wieho wlastenské- 
ho podnikaly, obzíflá^t^ co- ae průmyslu týče, zkafiád wo- 
zjk sámi^ a přeswědčiw se o geho. powedenosti, wybjdl 
slečny naleho wAbec milowaného kragského ředitele, p. Jo- 
séfA Hansgirga, aby se téi • njm . o alySáňé a od w^ebé 
městskéhp obecenstwy wychwáleQé zdárnos^ tc^boto wyuát 
lezu přeswědéily. — Obstála zkauska a s n j nabyté přeswcd- 
čenj o podaHlosti strogc aťgsati pr<^zafjm wdékem mistm, 
ohmey&iegjcjho swAg wpiáles bud wodau,. hntd párau, neboli, 
o coi se gii pokusil — wzdnchem> (gako u wětrowck se 
dego) do pohybu pHwcsii a hnáti O Čerstwotě wozjku 
pHpomjnám prozaljra gen to, io po rowině za hodinu dtrŽ 
mjle ugede* . j. h^mi. . 



Čiítfpte Umf wj«liámj w« ttfMlo a w M»^«tv ^o p«ltrt>chi kaiétn 4nilMa •třtán fHUvfi m r«ter«li««ra prjfoha. r»«apUrj ••. n wjdmwmrí% ( 
léU 48 kr., w« knikkupveiwjrh na pAl Ifu I bI. 96 kr., na c k, poilftch púll. t ftl. 16 kr. »lř. 



WydáWánjm a redakej J. Pospjsila w Praice* 



Digitized by 



Google 



Kwěty. 



HirodDJzibftwnjk pro Cecky, lorawany, Slowáky a Slezany. 



Čjslo 41. 



S4. máge Í84S» 



10. r. béh. 



luž bez spanj. 

(Pokradůwánj,) 

Hrabě přišel welmi popuzen/ domů a daw 
si koně osedlali^ chtěl se pokusid, sdaby na pro* 
gjžďce se utišil. Geda krátkjfm cwalem špitálskau 
branau swjžjmi, bugarjfmi lukami dle krásného 
Žižkowa, až tam, kde dnešnjho dne wyslaužilcí 
átědrotau laskawého a maudrého mocnáře si ho vj , 
dogel po břehu Wltawy až k Libni. Slunce po- 
čjnalo giž řeku a hory nachowau rauSkau zastjra- 
ti; co ohromný obr zdobila se wečernjmi čer- 
wánky gotická wěž slawného chrámu sw. Wjta* 
Petřjn stál gako krwj zbrocený, a co planaucj 
kaule zapadalo slunce we wšj welebnosti swé za 
Bjlau horu; nad staroslawným> králowským Wyše- 
hradem wyplaul pak co střjbrná paweza po mo- 
drém nebi měsjc wauplňku.— Wyšehrad a Hrad- 
(^any — ctihodnj šedj králowštjwelikánil wy pamá- 
tnjci minulých slawných dobl Wýchode a západe! 

Mladjk w pohledu tomto pobřjžený zpomněl 
si na pjseň gednoho z wlastenskjch pěwců« a 
pološeptem gi pro sebe odřjká^tal: 

Dwa brdj mocnářowé 
Tam s prjkré yrýiiuy • 
Hledj upřeným okem 
W praudy Wltawiny. 
Geden má sjdlo swoge 
Na skák omiené, 
Z njž wetché brandy kalj 
Zde vrlay zaužené. 
Nádherné wéže geho 
Se w mmy irjtily, 
Rrkawci mjsto bostft 
W nich se uhnjxdili ; 
On -widěl lesy mizet, 
Prahu se roditi; 
Na gegj strast i sláwn 
Bylo mu patřiti. 
Gestiť to domow hrdý — 
O plačme geho pád! — > 
I^a čedé prjkré skále 
Pi-astar^ Wyřehrad !— • — 
Kaproti tam na hoře 



Sedj na stolci swém 
Mocný druhý panownjk 
A řjdj celau zem. 
Wznesené týmě zdobj 
Přeskwostný zlatý dftmj 
Gestiť to nowý wladař. 
Hradčanský krásný chlum. 
Kdy slunce z lože wstane, 
A paut nastupuge, 
Prwnjm swým pozdrawenjm 
Wždy kmeta celuge 5 
A k.dyi "wečer zůstawj 
Okres požehnaný, 
Ljbá geátě posledně 
Nádherné Hradčany. — 

nČj srdce silněgi nebige pohledem na krá- 
lowské pomnjky« — s^wolal pak rytjrský gínoch 
w zanjcenj wlastenském — nnenj hoden> aby se ku 
gménu národu českého hlásili <^ 

W tom zahljdl na lesklé wodnj hladině w ne- 
obyčegný tento čas lodku plnau mladistwého lidu ; 
krásný hlas mužský zpjwal k mandolině. Hrabě 
necháwage oře swého powolně kráčeti, poslauchal 
bedliwě následownau pjseň: 

Znáte-li zem, zelenem brauhenau, 

W Ifmě hor wysokých 

Co panj dalekých 
Končin hrdě postawenau ? 

Kde Ijpa -w&ni se^, 

K. nji wČela pilná spěge ? 

Po celém tom požehnaném kragi 

Mjr a "wýtečné ctnosti zragj ý 

Tam statuj reci přebýwagj — 
Znáte tu swjžj zemi zelenau, 

Horau "VVyžchradem, Hradčany wěnčenau,' 

Drahý mAg domow, wlast mau milenau? 

Znáte-li zem, kde líhá hudba suj. 

Kde pjsně weselé 

Rotdechnau city twé 
A moc a 'vrljdnost pospolu se stkwj ? 

Kde hora poklad kryge, 

A hognost wěnce wige? 

Zemi, kde nebe wřjdné, gasné. 

Kde djwky newinné a krásné. 

Že mužfiw duch nad nimi žasne? 

Znáte-Ii zemi tu přeutěienau, 

Hofau Wylehrademy Hradčany wěnčenau, 

Drahý můg domow, — wlast mau milcnau? 



Digitized by 



Google 



162 



»0 kéžby bylo celé králowstwj tuto pjseň 
slyšelo!^ zwolai hrabě hluboce poluiut» an pěwec 
umlknul. — » Honoste se Čediowé swau krásnau 
wlastj ! gcstlř to přeutěiená, silná a werná zemé I<* 

Přikiusaw zase do mesta^ staupil s koně^ a 
chtěl osamělými ulicemi geŠié se progjti. 

Dljzilo se k půlnoci ; měsjc plaul čistý a ga- 
sny po modrém sklepenj, ěině prawý den, 

Dosáhnuw betlémského prostranslwj chtěl 
přes hřbítow gjti, aby dřjwe ku břehu se doslaU 
Ale práwě an do wrat wstaupiti chtěl, wyrazila 
co wichi' proti němu obludná postawa Camputia, 
a muž, w němžto hrabě cizince poznal, krocil 
baletnjmu mistru w austrety. Ten ale poěal kři^ 
klawym hlasem gektatl, že to znělo co rezowitá 
kolečka w docházegjcjch starých hodinách. i»Do» 
brau noc, sladkau noc! lihy sen, dlauhy sen!<^ 
Gi/ánec pak hrúzau zkřiknuw, sklesnul na ncwý 
hrob, a mistr baletnj wyběhl ze wrat, gako wě- 
Irem zanesený lupen. 

Hrabě přistaupil k cizinci na hrobě bez ducha 
ležjcjmu, i snažil se z mdloby ho zpamatowati. 
Ten konečně pomocj geho pracně ze země wstaw, 
hleděl zděšen okolo sebe, gakoby geště Camputia 
hledal, a sotwa mohl třesa se promluwití ; HOde- 
sel? odešel ten černý ďábel, — žiwota mého ney- 
Ijtěgšj mučilel?* — 

»Pogďte,« pobjzel ho hrabě, nopusťme toto 
mjsto; giž ge pozdě. Slyšjte? zwonek u swaté^ 
ho Gilgj wolá dominikány poprwé do kůru! Pro- 
wodjm wás rychle domu.<* — A- pustými, měsjcem 
ozáťenvmí ulicemi ohwátali ob^ nočnj chodci 
dále. 

{Poh»a$owánjf) 



LQdiwa Dimitryewna. 

(Pohrnbowánj,) 

bCo mluwjš, Deboro^« prawila* 
nWelkau prawda!^' směge se ženština obrár 
tjc se k I^udmilowí. sDebora má čich a zrak 
ostrý, ihaho ! — když tě noc, černá twá družka^ 
wylaudila na low, sljdila gsem pozorně po twých 
šlépěgjch a uzřewši zápas twrug s Peljačewem, w 
kterémžto gste oba se neznali — wjm wšecko!* 

Očekáwá se w Ludmilu rek^ ,gegžby roznjtil 
plamen hrdinného srdce a mysli k zgewowánj ža» 
snutj, zloby a mstiwostí; ale každé Debořino slo^ 
wo bylo tjžj, pod njžto malátné se snižowala ně» 
'žná geho duše; nikoli anad genom nyněgšj okol* 



nost, ale i ziwé předstt^^enj a wšcchen obgem mí- 
niíléiio prowinénj udusily w něm každau giskru 
těkaných -a dnée^njch sil. Opřew tělo o stůl 
sklopil hlawu. 

n Šetři nešťastného, slabého stwořenj ! <* pro- 
sil polohlasně, netraufage sobě ani popozřjti. — 
I^rncda přiskočila chtiwě k úsměšné djwce. 

»Šetťiti?« odpowj spowýšeným smjchem De- 
bóra, newšjmagjc sobě této; ošetřiti mám po- 
tomka Gorodského wyhnance?" 

*>Ty mě znáš ?« 

» Ihaho! — gakby ginák mohly býti iwáře 
twé tak něžný ?« 

»Tyméznáš?« opřtuge Gorodský a nacho- 
wá čerweh wypučila mu na bledých Ijcech. Smě- 
sice smjchu a úšklebku, s kterýmž mu geště zge- 
wila, že gde k Wladimjrowi, byla gegj odpowěd. ' 
Odkwapila odtud. 

♦ ♦ ♦ 

wKde ge mladý Peljačew?« tázal se weliký 
Wladimjr s dychtiwostj zklamaného očekáwánj, 
když byl druhého dne na to wstaupil dwořenjn 
Bolek do komnaty mocnářowy. 

»S tau safnau otázkau přicházjm i gá, panc!« 
odslowj wešlý zwukem geště wětšjho překwapenj. 
itlNcprenocowal dnes doma, gak mě ugíšťowal 
wogwoda; pročež tušjm — « 

nCož pak se s námi newraeel do Kyjewu?« 

DNemusil se nawrátiti," wece Bolek, »a tu, 
gak mohu sauditi dle M^čeregšj geho rozmluwy na 
lowě, odeslal ho maudrý náš knjže se záležitost- 
mi tušjm — do Nowgorodu.« — »Se /-áležitostmi 
do Nowgorodu?« opáčj w duchu ruský panownjk 
|i chtěge dwořanowi ukrýti rozpaky a podiwenj, 
genž prozrazowalo neprawdiwost slow Bolko^ch^ 
odwrátil se n^krok od něho» W okřjdleném spě- 
chu myšlének prošel rozmluwu, kteráž se mu 
poskytla na wčeregšj honbě s obljbeným Osipem 
a gegjž obsah bylo pátránj po neyplatněgšjch 
prostředcjch, odstrašiti moc škodných p>tláků. 
Dobře znage ohniwau horliwost geho byl ugíštěn, 
že se o to pokusil ; než čas tohoto pokusu a Osi» 
powa nepřjtomnost nebyly w stawu ukoneyšiti 
znepokogowanau mysl geho, 

»Agaké gemjněnj wogwodowo?" promluwj 
po chwjli k zamyšlenému dwořanu. 

))Otec zdjlj wšeobecné mjněnj,« 

»A to ge?" 

pWyslanstwj.« 

»Dobře, můžeš to potwrdití,« pírawil mocnář 
a pokynuijm na Bolka, by odešel. — 



Digitized by 



Google 



168 



Wogwpdowiu Osip Peljačew, staw se milost* 
njkeni Wladimjrowyni netoliko slechelnau powa- 
hau a bezpoclilebným, otewřeným srdcem, nji'bťz 
i ^cdaánjm, osnowanjím dle prawidel pewojfct^ a 
-chwalitobnjclij nemohl oncxma nigak býti osobau 
Ihostegnau. Domnjwáaj> za ho potkalo aebezpe* 
čenstwj se strany pytlák u^ nepokog a strach a pak 
opét lepšj nadége promřňowaly se poFŮzno w 
duchu Wladimjrowu. W takém dušewnjm neswA* 
ru tedy pristanpil k oknu, gakoby zrakem ostro- 
widowým hledati chtěl pohresowaného předmětu, 

DiVedey Kristus, aby se mu přihodilo neštc* 
stj!« promluwil pohnutý a čelo se mu zamračilo. 
Podobalo se pak za několik okamženj, že w něm 
uzráwati počjná gakýsi záměr — geti totiž do 
obory dněprské; ale neobrátil se geátč od okna^ 
an tu zhledl před hradem žen&kau^ kteráž u pro* 
střed pokřiku a smjchu wogenské stráži, cestu 
gj zabrahugjcj, urputně wzdorowala. Neobyceg^ 
nost podobných scén gako i podiwnost postawy 
samé pohnuly ho zprwka k zasmánj, potom ale, 
kdyžto nadředená osoba, wyfcrautiw^i sě užaslým 
gridnům z rukau prjmo do hradu běžela, — ^^ po- 
tom i k oprawdowému podiwcnj. Neznámým pu- 
zenjm weden obrátil se ke dweřjm, gakoby gi 
occkáwal, a w skutku za něgakau chwjlicelá upach- 
tcnú wesla. 

» Hospodine, zbaw mě nesmyslných zbranjl" 
lkala hlasem nerozumného fňučete, a bpgácně o* 
lil jžegjc se po zbrognošjch, ktcřj gi sem z g^ridnic 
byli pronásledowali, dwořila se gako dečko, ustra* 
šené nočnjm stjnem. 

Ti-paslická^ skorém nelidská twámost pólo* 
diwoké této osoby zadiwila téměř Wladimjili tak, 
že w pm^njm okamžiku w stawu nebyl wytrhnauti 
se z pozorowánj gcgjho těla, až konečně známe- 
nage přjtomnost ^idnů, těmto pokynul, aby se 
wzdálili. 

»Kdo gsi a koho zde hledáš ?« dj potoin« 
uljčiw na sebe zpurnau twař, mezitjm co ženská 
ztrácegjc předeslau nesmělost a détínskost» swo»> 
bodně a drze sobě poojnala. 

nGmenugi se Debora," odpowj tato zagiskřjc 
okem; »než krása moge ncchtěgtě poděsiti, by^ 
strý můg wtip nepohni tě k smjchu, ale střež se 
prawdy, kterauž ti powědjt přícházjm,<' 

Při tom wyndala lučiště, gežto zpod Iiúně 
ukrýwala. 

(PolraZowÁnJ, ) 



S 1 a u p n O. 

(PokrMoVánj.) 

Po smrti Jnnn H*/uka z InbodHce syn g«lio Petr 
«Utek siaupenoký u^^al r. 1600, zemřel w»ak po pul létiS 
sanechaw tlAdrélwj mUdájniu brati-u ífáclttwowi, klen;' přj- 
raVmi wedtíokými pře^mďty ae aabýwage a wěUj čas gen 
w Prase meikage, Slaupso r. 1607 a bratrské laaky sestře 
•wé KateřÍDé prowdanú Sudkowskéa manielii |[eg)nili OU 
dHckowi Hbtwdí Bwtkow$kému z HenUrwdwfH darowal pod 
gedmau tao wýmiiikau> gaki listiny archiwnj dotwraugj, aby 
magitúHrné fwhúfo ^totíbii po iti»ehnff ča$y gtn pro»jiJfcA n 
hlaho wlnsH UftjhlůdáwaH a ničehoZ nepodniknU, egby ku 
zkáze nórodnosti wésti neb pHspjwati mohlo, Ginak gsa 
téla nedužiwébo usnul Wiclaw Lihodřický w krátkém éase 
na Slaupně w obgetj sestry swé milé, a pochowán w ko- 
stele mellii^anském, w stawu svobodném a{ do smrtí setr- 
waw, Wřelé pHnj Wáclawa LibodHckébo bylo nčkterý 
Čas saohowáwáno, neboť nástupce geho, Oídf-ich Stidkowský, 
sám gsa muž, wMám a wlasti swé s célau dusj oddaným 
weákerý éas a dni swé tráwil na lirad^ swém w Mtudijch 
a podtaig domácj i nekatolíky proti nepřátelům w ochranu 
swau přigjmal. Tedy i mile přigal Jana Amosa Komen* 
$kcho, když on na autěku t Morawy ku Krkonošským ho- 
rám k ochránci wyhnancíi se uch^'lil. Sudkowský mél gen 
gedinau dceru, Kateřinu, kterau za strýce swcho Gindřicha 
Alatemu z Kwitnice prowdal, a poněwadž choť geho K/i- 
ieHna z Lihodrice při porodu syna r. 1615 i s tjmto 
semřela, druhé pak geho manželstwj sBlaženau Maríj Krá- 
lowau % Dobré Wíidy bez potomků zůstalo : tedy přigal 
djiky dceríny, Jana totil a Marii Maiemowu, pod pééj 
swau ; djlem gich sám cwičíl, djlem od učeného spoludruha 
Václawa Jenjka z Oemsendorfn cwičiti dal, koneéné přj- 
tomnosti uéeného Komenského s takowým prospěchem k 
wychowánj gich užil, že obě djtky za wzor du»cwnj wzdř- 
lanosti a télevné spAsobnosti wubec pokládány byly. Po- 
wážiw ale Komenshff zeby delsj meskánj geho na Slaupné 
gak Sudko wskému, tak i gemu samému škodné by ti mohlo, 
odedral se do Polska, kdei w Lise 1631 swé djlo nJanita 
Untfuarum reserata*í wydal, pozdégi na pozwánj kancléře 
Ovensíiemy négaký čas we Swedjch setrwal, napotom w El- 
bingu, w Uhřjch, we Slezku, w Brandenburku, Hamburku 
a Amstrdámu ucenostj swau aučinkowal a w l^faardu zemřel 
(r. 1671). -<- Zlatý vrék České literatury mezi tjm éasem 
zmizel; následky 6, listopadu 1620 dogaly bolestné mysl 
Sudko wského' a wlastenský cit geho ; ani dastégáj wýlet 
do KHnee, kami welice miiowanau wnuéku swau Marii % 
KwSlnice (gegýŽ potomstwo až do nedáwna w Polsku žílo 
a znamenitého gména zjskalo) byl prowdal, ani milost cj- 
sařská, kteráž mu, také z odbognictwj obžalawanému, uděle- 
na byla, dennS rosuucj trudolnyslnost geho zapuditi nemo- 
hla ; i zemřel r. 1626, žádného syna nezanechaw, neŽ gedinau 
dceru Kateřinu, která ^e swým pSjbuzným Bedřichem Mu- 



Digitized by 



Google 



164 

iemau z Kwlítnice^ a konečná s newlastnjm synem lAdmily 
Klučila z Lihodřice, pro^wdané Maternowé z Kufětnice, pa- 
nj na Křičowé, xasnaubena bjwíi, otcowské gměnj, totii 
statek Slaupno s metličánským kostelem a krČmau w sU- 
rém BydiowJ xdědila, krom polowice Starého Bjdlowa, 
kterau sobě LidmiJa Klučka do Ijbosti bjla zachowala 
a pozděgi pána na Smidáíjch a Skl^iwaneeh odprodala. 
Owdowělé BlaZeni Marii SudkowM z Herdersdorfu, ro- 
sené KrAiowé z Dohré W&dtf wjnmjněn swobodný byt na 
bradě slaupenském a přidán mimo penjze wykásané, po- 
xdégi též kus pole blj2 Nowého Bydžowa, poněwadi opětné 
gegj sasnaubenj s WécUtwem J4n}kem z Gem$endorfu (dle 
Kraimikowých listin) od gi«tébo wěna &áwiselo. 
CDokoočeig.) 



DOHACJ KRONIKA. 

Z PRAHT. Slawné cjs. král. zemské řj^enj, pééi swaa 
o rosmnoženj prostředk& k roz^jřenj-se dukladaěgSj zná- 
mosti českého gazyka dokazugjc, udělilo nys. dekretem ode 
dne 4. kwětna b. r. Č. 21682 c. k. ofliciálowi^ panu Janu 
Wáwrowi w Praze, práwo éaukromného učiteUtwj téhoZ 
gazyka. P. Wáwra negednjm dobrým spisem (Epígramm, 
Owoce dobročinnosti atd.) 'we wlastenské' literatuře na^j 
Čestně známý, zastáwal s pochwalau téměř po čtyry léu 
mfsto professora beského gazyka i české literatury na wy- 
sokých ákolách pražských, za kterýžto čas netoliko potře- 
bné k aučelu tomu wědomosti, nýbrž i dar swňg wyučo- 
vacj i snažnau přičinliwost na dosti dokázal. Tfaděgeme 
se tedy, že z tohoto nového počjnánj geho mnoho pro- 
spěchu wyplyne. Obecenstwu zagisté si gjm negedna wý- 
hoda poskytne, neboť každému nenj lze, w určité hodiny 
aneb po celý ročnj běh weřegná přednááenj nawjítěwowati ; 
zwlájítnjho pak učitele pro sebe samého si platiti, giným 
opět gine okolnosti nedoyrolugj. P. Wáwra ale, gak toho 
známost máme, zřjdj swé wyučowánj podle obljbeného u 
nás a pohodlného zp&sobu cirklA, k nimž sobě i méně 
zámožný lehko přjstupu zgedná. Prozatjm, a dokud se 
zwlástnj, přjležitěgáj mjsto k tomu nezřjdj, možná a sice 
gii od 1. čerwna b. r. w prjbytku geho (w krakowské 
ulici, Č. 593 posch. 1.) wyučowánj toho aučastna se státi ; 
dalsj zrjzenj bude wedle okolnostj pozděgi w&bec oznáme- 
no. — Téch, kteřjby se Českému gazyku učiti chtěli gest do- 
sti ; nuže tedy, s chutj do práce I ^• 

W uprázdněné ředitelstwj zdegtíjho konsenratoria (po 
úmrtj D. Webera) dosazen gest p. KittU powěstný we swě- 
tě hudebnjm pro swau loweckau symfonii a gine wýtečné 
skladby. NaSe obecenstwo zná geg dle několika roztomi- 



lých pjsnj WC Wěnci. — Učitelem hauslj (po nebožtjku Pi- 
zisowi) w tomže ůstawu učiněn gest p. Af. Mildner. Ob- 
sazenj těchto dwau (na směr i pokrok hudebnj wzdělano- 
sti we wlasti na^j důležitých) mjst domácjmi wýtečnjky 
naplnilo nás tjni wětjíj radostj, čjm bohužel! Častěgt gsme 
pozorowali, že zde k domácjm schopnostem ráda ned&wě- 
ra paauge, a čjm hlasitěgi se powěst rozlóula, že se clááU 
o ředitelstwj tnamenitj ciaincí uchásegj. 

Z BoUslawy, (Z přátelského dopisu.) — Diwjm se ale, 
že tu žádného řádného dojHSowatele nemáte; ne žehy 
snad genom o na«em městě napořád co swěstowati měl — 
chraniž Bůh! uk daleko gsme geřtě nedospěli, abychme 
počjnánjm w národnjch záležitostech péro dopisowacj denně 
krmiti mohli; ale w okolj, zde onde zbjhá se před ce leda- 
cos, gežto by se Čtenářům nafiím podati mohlo. — Chcele- 
li, budu Wám sám o tom zpráwy zasjlati*); gak wypa- 
dnau, newjm — budau ale prawdiwé, a to mysřjm, nenj ta- 
ké U neypiosledněgáj cnost korrespondencj. ~ Prozatjm wěz- 
te (gestli to giž odginad newjte), že tu spolek horliwých 
ochotnjků tuty poslednj časy dwě České diwadelnj predsU- 
wcnj uspořádal, a sice: ŽiXMtw míč— pak: Třináetý pláif h 
Žliaá zimnice. M&žete si pomysliti, že se o tom, gakož o 
každé nowiace, která se od obyčegné cesty wáednjků uchy- 
luge, nemálo mluwilo, že se z gedné strany w tipem střjle- 
lo, z druhé ale radostné očekáwánj kogilo. Ale strážný 
duch národnosti nasj bděl nad spanilým počjnánjm našich 
wlastenců — a hry wypadly, gakž se od mladjch, sotwa 
sebraných sil neylépe očekáwati miiže. Doslýcháme, že se 
nám gestě dále podobných zábaw k negednomu krásnému 
aučeli chystá — gen tedy chutě dále ! Tíic nenj tak těžké- 
ho, co by se nezmohlo, nic tak ohromnéno, co by se ne- 
překonalo... A. ž. 



Hndelbiij náwéstj. 

W obchodnictwj hudebnjcb skladeb a uměleckých 
wěq Jana Hoffmanna w Praze w jesuiuké ulici wylel: 

DUCH ČASU. 

Walčjk pro fortepiano 

od 

P.M. Weeehkého. 
Skladatel walčjku tohoto gest posud u hudby milo- 
wného obecenstwa prwněgsj swau skladbau nOhlasoivé z lu^ 
U čeekých^ dogista w dobré powěsli ; a uk gako dřjwe 
použil i u této swé práce nápěwy obljbených národnjch 
pjsnj, protož také skladby geho w Prase i po kragjch se 
rozléhagj.— K tisku opět podal tři polky — Anowý walčjk: 
vKwjtka domácJK má k wydánj připraweoý. Budtež tedy 
tjmto skladby ty co neylépe poručeny. 



*) Budau nám welmi wjuné 



R«d. 



GtsopU tMto wyeháBJ we středa . w •obota pj. pWirijehí kaSdin dmhati itředn pHdáwá >• pAUrchowá přjloh*. PredpUcj •• « wydawatele m éiwri 
1«U 48 kr., w« kBihkupcciwjdi m piU léu 1 mi. S8 kr., ■• c. k. poitach pAU. t b1. S6 kr. atř. 



Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



MárodnJ zibawBJk pro Cechy, lorawany, Slowiky a Slezany. 



Čjelo 42. 



X7. mUigetS43* 



10. r. běh. 



BWBZD A A BWEZDICKT. 

Kdyi gseiD poneyprw tebe iridél. 
Byl horem xrak twAg xakalen. 

Kol pattít tesknil a se styděl, 

Gea někdy wyslal blesk swůg wcn. 

Řeč dala řeč a .slowo slowa, 
Co mluwil kdo, to newjm wjc; 

Mně twá genom, a zas a znowa 
W potoru byla tkliwá Ijc 

TViak gedno wjm a budu wčdét, 
A tomu wýsnam rád bych dal) 

Gá ti okásal w nebe hledét, 
Že hwésdičky gsem nehledal. 

Twé oko zlifiru pozdwihlo se, 
Dle shledu mého áíel tw4g zhled: 

£y, přede tam swčtlo sakmitlo se, 
Tam, tam hwězdičku uwidčtl 

Ty k sdélené, gá k twým se Mjwal 
Bijzaunkým dwěma hwésdičkám, 

A teprw, když mi stud ge skrýwal. 
Obrátil gsem se k wjfjné tam. 

Ted rád se giž k nj obracngi. 
Zdá se mne gako družka twá, 

A TrSak, když se gj dotazugi, 
I^'ic w 0(]^)owčd mi nedávrá. 

Každičký wečer wracj mníí gl, 
Widy kyne s nj mi íiliV swit, 

Widy vjíak i mléj usu gcgj, 
A mamě táže múg se ciu 

Pak obrátjm se teskně do se, 
A w Aádrách mi to sačne taji: 

A přede tam swětlo zakmitlo se. 
Přede hwězdičku gest bylo zřjt! 

Ta slowa wjm a budu wědét^ 
A gegich wýznam taužjm znát \ 

Když fjedna nechce odpowědět, 

Mám^ dwau snad hwizdiček se ptát! 

Ktfil tf. itorch. 



Ludiwa Dimitryewna. 

{Pohraiowánj,) 

•Čti, křesťane Wasilij!* welj mu 8 gakausi 
pannosťj a ukázala na dřewěné držadlo. 

nOsip Peljačewl — toť geho kuše! Kdes gi 
wzala ?<* diwj se ruský wladař a uchopj gi za plece. 

»Pst, pst, zbožný knjže! Debora tě přelbati 
neclice!« šeptala prosebným hlasem a wywinauc 
se mu z rukau/ počala prozrazowati Ludmila. 
Wážná oprawdiwost tahů a řečj gegjch zdála se 
ho naponijnati k uwěřenj, ale panownjk nedůwě- 
řowal se w nemotornau mladici. Lstiwě třpytělo 
se očko gegj. — » Nechceš, tušjm> wěřiti?« prawi* 
la zádumčiwě a přikročila směle bijž. »Wyhnal 
gsi gednau Dimitria Gorodského — * 

»Nuže?« — »Dimitrijewič tedy« — wCož měl 
Gorodský syna?« 

Debora dala se gako xiesmysln;^ diwočich 
do hlasitého smjchu. — »Až poznáš krásného Lud- 
mila, pydáka we swých lowištjch— « 

DTen tedy — ?« 

wAž ho poznáš, dowjš se wjce!« powěděla 
úšklebně a připogila geště wyprawowánj nebez- 
pečenstwj, kteráž mu hrozj se strany Pečencň. 

»Po bitwě u Wasilewu" mluwila u konce, 
» srotilo se těchto několik pod spráwau gistého 
Wolka, a tušjm, že ge Gorodský w gich spolku 
proti tobě.* 

Zbožný kujže pozoruge nešlechetné záměry 
nepřátel swých, zalil se slzami litosti. Gsa saudce 
podle důkazů, musil se o prawdě dokonale pře- 
swědčiti ; pročež i předešlau WŮli swau, geti do 
obory, okamžitě zplniti sobě umjniU 

»Chyše u wlčj rokle gest geho byt, prawjš ?« 
obrátil se k Deboře. S potuielnýin úsměchem, 
genž na gewo dáwal rozkoš působenau snad po> 
myšlenjm na brzké zatknutj Ludmílewo, přiswěd* 



Digitized by 



Google 



164 



čila žena, Wladimjr, odewzdaw gí prozatjm pe- 
wné stráži^ gel k chalaupc^ Ignedíně; gedaoho 
gen služebnjka wzal ssebau. £ebta k nazwané widj 
roklině, wzdálena ode twrzi kyjewské as pět wer- 
8t&j byla swaupustau diwokostj práwě přiměřena 
zfismuSíl^ mysli 'wladařowé ; netoliko žo *gGg za- 
gjmala podjlnost w Osipowě osude, n^brž i obled 
na v^ogewodu otce, genž brzo doslechnauti musel 
o prawé okoličností geště pochybowaných wěcj, 
rmautíl geg.. Kormautliwost geho widěla se wáak 
náležeti wětšj trjdě nepřjgemnjch citů lidských, 
do takowé, genž rušj pewnost tiché mysli a kte- 
ráž rozgitřuge tuto pewnost k bogi s wášnj. A 
tento wnitřnj nepokog byl prjčinau gmenowánj 
slow, kterýmž sluha, neznage cestu, genž ge wésti 
měla k saudu, nerozuměl; — k tomu pak uwedl 
8Í na mysl Wladimjr Debořinu řeč, týkagjcj-se Pe* 
čenců, což geg bolestně dogmauti musilo. We- 
den gsa řadau takowjch myálenj, cjtil se přinuce* 
na, otázati se pr&wodčjho, ge-li mu známý do- 
myšlený sk&dce Gorodský ? aneb zdali se shoduge 
8 udánjm škaredé mladice? — Onen, neznage Lud- 
mila, potwrdil mu genom prawdu o spolku Wol- 
kowu. Hořelť pro blaho swého welitele a powzbu* 
dil wyskaušenau, bezstrannau wěrnostj Wladimjra 
. k uwčřenj w tence předenau a gemu posud zakry* 
tau tuto záležitost. 

•Dopjdiw se toho teprwa dnes,« končil prů- 
vodce, »nemám welké známosti o Wolkowu stře- 
dišti, aniž mohu wyobraziti oněch spolčenců oso- 
by, předce wšak znamenal gsem na wčeregšjm tr- 
žišti osob, negen podezřelých očitau nesmělostj, 
ale i tjm, že mimo obyčeg usednuwše půlnočnjho 
času na saně, z pohostinského domu wygely.« 

•Podiwno 1 — a ku které straně se ubjraly ?« 
táže se po nedlaubém přemýšlenj knjže« »Newjm 
dogista,^ wece onen; »ale dle udánj gely okolo 
wlój rokle, neboť prý magj sjdlo swé w daubrawá 
lybedské, nedaleko wsi Predslawiny,« 

•Řeka Lybed zbrogj se tedy proti mně ?-^ 
nepatrná wýhrůžko I « zwolal panownjk wášniwě; 
kwapně wsak upomena prudké s.vé srdce na ne- 
štěstj. kteréž mu s trapným swědomjm připrawila 
ondy welká náružiwost*), utichl, a pozwednuw 
k nebesům mjrněgšj wzhled, pokořil se welebnó 
Prozřetelnosti , • « • 

Ďogedše konečně na krag lesiny, lowiště.to 
dworského, zhledli nedaleko odtud osobu, anaž 
opřena gsauo o kmen, upiatě<*mrtwýma zrakoma 

*) Widomof, fe tento <l({we welmí n&míiwý knjfo' 
(napotom 6w. Wladimjr) poidSgiJho dasn, totii co křesťan, 
vladařil negea pokogaé» nýbri i sboiad a maudťe, 8p. 



zjrala před sebe w zasněžené křowj ; nižádné 
wšdk pohnutj neprozrazowalo na nj žiwost; stála 
tad^viace magjé bezwládně spuštěny, hlawu sklo- 
penau, loweckau zbraú shozenau, co lednj slaup 
-genom bělawé a čerwenó péro na čepici, pohy- 
hoffmé pó cbwjli wětrem^ rjusilo ^egj bezžíwotnau 
opuštěnost. Byltě to snad člowěk, polohau tauto 
nabjzege k spěšné pomoci. Oba gezdcowé, pu« 
zeni zwědawostj, hnali se tam tedy tryskem. Při- 
^die «lezli. Wladimjr nesmělým krokem, staupil 
před postawu. Byl to pytlák Ludmil — on, gegž 
bolest samowinného neštěstj a zrádná hrozba De- 
bořina wyplašily z negístého přjbytku; on se zde 
wnořil w hluboké rozwažowánj obogjho a obětuge 
tělesnau křehkost nemilosrdné přjrodě — napolo 
zmrznul. 

»Gsi žiw ?« promluwíl k němu knjže, bystře 
ale nedůwěrně do hasnaucjho modra nepohnu- 
tých geho očj aahlednuw. — Ludmil neodpo- 
wjdaL — 

»Nebo spjš, nesmyslné stwoženj ? — tedy 
wstáwey z propasti newyhnutelné zkázy !« prawil 
smělegi a zatřáš njm očekáwal účinku. Mladjk, 
gegž hrubé zatřesenj bylo wytrhlo z polomrtwého 
pohřjženj a obnowilo poněkud geště pozůstalau 
wládu ztuhlého těla, ubohý mladjk, slabě zkřiknuw 
mrštil křečowitým napřaženjm ruky po Wladímj- 
ru. Hbitě tento ucauwnuh 

» Neštěstj učj tě pohrdati dobroditely 7 -» 
obžiwni, a byt byst byl i můg nepřjtel!« wece 
Wasilij, násilně ho uchopj, wyzwedne ho do wý- 
Sky a bystře zjrage mu do očj> pauštj ho zpole* 
baunka na zemi, Mešťastnjk po hlubokém wzdech- 
nutj zawřew oči, upadl do hlubiny nečitelnosti a 
smrt zgewugjcjho ticha, Zklesnuw na kolena, byl 
tělo bez duše, byl kámen, — Úžas mocnáře a slu* 
hy^ kterýž byl uwázal ^atjrn koně ku stromu, pro- 
měnil se w litost { rychlá wšak aučinliwost musila 
postaupiti nebezpečnému prodléwánj, Mezitjm, 
co se zanášel knjže křjsenjm Ludmila, dal se šle- 
chetný služebnjk do rozděláwánj ohně, Pohnu* 
tliwé k slzjm wděčnosti bylo gewiště toto, w němž 
oba lidmilowé o záwod přičiniti se zdáli, gakoby 
chtěli uchowati žíwot celému člowěčenstwu, 

nPočjná dýchati, Jakowe!* promluwj knjže, 
aprotož rychle k ohni.<< A obadwa donesli geg 
k plamenu, Minula něgaká chwjle ,, , awšak podo- 
balo se, gakoby s každým okamženjm w audy 
těla ginoohowa nowá giskra žiwěgšj wlády při- 
cházela. Na bjlém Ijci wypučela čerweň mágowé 
růže, prsa pohybowala se rychlegšjm dechem, 
oko otewřelo swé charpowé modro, rámě se opře* 



Digitized by 



Google 



169 



lo op&du, noha se zdwihala a — Ludmil powstaL 
Gednjin zhledem pochopiw pak okolnjch gemu 
nowjfch předmětný hleděl na. ni tiše a pokorné; 
zgewowal snad wyswoboditel&m swým němé djky, 
Awšak, žeby knjže a geho společnjk býti mohli 
od mstiwé Debory wy^Ianj pronásledownjci^ tato 
náhlá mysléiika proměnila wděčnost geho w zpur- 
njf wzdor. 

Nynj teprwa« dokonalegi pozoruge ginocho- 
wu zewnitřnost, znamenal wladař u něho nůž, se* 
keru a giná znamenj, gpnsL mu napowjdaly^. že to 
pytlák a, gak dle spanilosti geho saudíl, snad i 
poukázán;^ Ludmil. Přjkře otázaw se ho na gmé- 
no a staw, spatřil na něm děsné pohnutj. Po 
opětowané otázce této zdál se mladjk bogowati 
bog^ kteréhož welkost značila rozwlněná ptsa. 

•Gsem Gorodskýl* odwece po chwjli s pře- 
moženjm těsnoty a bázně. 

»Gorodsky?« opakuge Wasilij. »Starý Di-' 
mitrij měl gen dceru; to twé prawé gméno ne- 
nj!« Ludmil neodpowjdage hleděl do země. 

vGsi též^ gak gsem se dowěděl, pytlák, kte- 
rjfž wogwodowiči — « 

wNewědomě ustlal hrobl" ďoložj onen a 
pustiw z wysjlené prawice zbraň, snjžil se mu 
k nohaum. nByl ti drahý, welký gosudáre! od- 
měň se djwce, genž ho milowala I« prawil klečjčj 
a obnažil prsa — djwčj. 

Byla to Ludiwa Dimitrijewna. Obáwagjc se 
trestu, kterýž gi očekáwal se strany dworanů, ga- 
kož msta na prowinělém Gorodským, a obleknuw- 
ši se w raucho mužské, žila skrytě w chýši Igne* 
dine, kdež i Osípa poznala ak němu láskau za- 
hořela. 

Nynj spočjwala na umrzlém sněhu co angel 
krásy, kteréhož wyobcowati má saudce skrze pro- 
winěnj ze swatyně distognostj blažených. Knjže, 
obdiwuge se djwčj zmužilé mysli a zapomenuw, 
že ge přestupnicj, že ge we spolku Pečencu, gak 
udala Debora, popozřel mjrně, bez wsehozlomysltt- 
k nebesům a mlčel ; Ludiwa u staudném zarděnj 
mlčela. Nastala tichá doba« kdežto wšichni třj 
klaněti se zdáli swatému osudu. 

Wladimjr pozašeptnuw pak Jakowowi, aby 
zamlčel událost tuto, a pokynuw djwce němě »S Bo- 
hem « — Wladimjr, ona welká, swatá duše, gj od- 
pustil, a pohlednuw na ni geště naposled okem 
plným útrpnosti, odešel. 

Byla to útrpnost, gež znamenala : r^Potrestey 
li srdce samo.^ 



P á p ě r k y« 

4. 

Nemagjce zwláitnjho listu weřegného, kterýž hy o 
dennjch událostech w národS, o geho potřebách, o geho 
poměrech, o úkazech w žiwotě geho, o geho wad«tch a is- 
slubách, o gebo pránjch a prosbách pogednáwal — lista, 
ktcrýi hj se gakémusi denHJh$ równal a gakowýmí gine 
literatury arci wykáíati se mohau ; nelnagjce listu, ktcrVž 
bjr se gakýmsi domácjm, p&wodnjm, abjch řekl samorost- 
lým nowinám podobal : mďi byčhme pilný zřetel alespou 
na dasopisj naSe upnauti, a % těchto alespoň geden utwo- 
řití, kteiýi by mjsto onoho potřebného Uštu, wedle gíného 
sméru swého, co niožná neydokonalegi zastal. KufStum 
arci i ten ne3rpřjsněgij kritik, ba snad i gich nepřjtel (t.g. 
gsan-li w suwu někde nepřátelstwj wzbuditi) tu zásluhu 
neodepře, Že hogných zpráw ze w«ech končin wlasti nasj 
podáwagj — ale geátě wjce by mohly Činiti, tdyby gen — 
ti, co pérem wládnauti uměgj, anebo gimžto na weřegném 
žiwotě uaiem, na té prawé bytnosti národnj, záležj —kdy- 
by gen ti se geitě pilněgi přičinili, a gejitě hogněgi, řjka 
ge bez ustánj pozorowánj swá zasjlati sobě obljbili. Do- 
pisy takoiré nemusegj býti weliké — nikoli, na tom to ne- 
zálež] ; mnohdy gednotliwá myšlénka postačj, a gako iiwá 
giskra okolo sebe zapálj ; gindy zase dost kratičká nowín- 
ka potěáj. Tjm smutněgSj ale pro nás, kdyžto se podobné 
zpráwy, drobnůstky, zlomky atd. w ginogazyčných Časopi- 
sech wyskytugj — a to gc8tě od osob, kteréž by dle krwe 
a ginak dosti dobrého smeyilenj> aasjlky ukowé do časo- 
pisů domácjch Činiti měly. Mohli bychom zde něco na 
pljklad uwesti; danfiigjce ale, že nám poroznmj, kdo ro- 
tumétí má, ponediáwáme to prozatjm aa sebau. 



Geské . diwadlo vr Praze. 

Na den sw. Jana tněli gsme opět (a zagtsté wSeeh- 
nlĚm ku wděkn) Tfgmnu z PorticU Předstawenj bylo do- 
konalé: Zpěwcowé negsauce gako u prwnjho předstawcnj 
zkauskami zemdleni, wywinowali sjlu hlasů swých mocněgi 
a 8 wětíjm prospěchem. Aríe panny Tonnerowé, pjseil 
MasanieUowa, následný dwauzpěw geho s Pietrem a pověst- 
ná ukolébavka hyíy s htnčnau pochwalau přigaty Zbory 
držely se opět tak statečně gako o prvrnjm předstawenj, a 
modlitba w 3. gednánj mohla za wzor wíeho podobného 
zpěwu slauiiti. I wželiké nspořádánj se dařilo — a tak 
gest se nadjti, že se tato zpěwohra gejítě del»j čas na re- 
pertoáru udrij. 

We čtwrték na to vŽiJMw meS.tt Gesti to nepře- 
konatelná sjla rozmara, newywáiná studnice prawcho Če- 
ského wtipu— tento Žiikůw meč! Tak hubený dle vnilřnj 
osnowy swé — skoro bezewdíeho zapletenj, prostý, gedao- 
.duchý we- swém gádni ^r- a předce mjwá uk pěkný auči 



Digitized by 



Google 



166 



nek ! Zdá se nám, 2e hj se pH mnoliýcli mjstech ani 
Iiypochondrista ůsmSwu idrieti nemolil. A gakž teprwa, 
kdyby se hrálo, aby to Ho gako na ifilArce, aby herci ge- 
den druhému slowa řjkage x ust brali I — Oni gc tehdáž 
arci brali, ale bohužel, gen tenkráte, když druhý xasIechL 
že prwnj řeč geho načjná. Neradi to rjkáme, newjme ta- 
ké, na kom wina lei} — ale xdá se nám, že se geStč gedna 
zkauáka (gestli wůbec gaká byla?) držeti měla. Od prw- 
njho předstawenj uplynulo nékolik mčsjcft : snadno se tedy 
X paméti wykaulj, co do nj poprwé w tjsni <^asu snad ge- 
nom na kwap wehnáno ; mimo to aučinkowaly při nyněg- 
sjm předstawenj tři nowé osoby; bylo tedy dosti prjMn 
dobrau pCiwodnj fraáku od kořene xkauáeti. — P. Grabin- 
ger, Grau a Raška drželi se w úlohách swých tauŽ ce- 
stau gako u prwnjho předstawenj. Jana hrál p. Kolár, 
k roljm podobným arci welmi xp&sobilý — kdyby w kole- 
gi vykázané xůstáwal a wjce nemluwil, nežli co básnjk 
napsal. Gaxyk geho gest arci ohebný, obratný, při celé 
společnosti w řeči naSj neycwičenégSj, ale tato geho před- 
nost býwá mu skoro vždycky na »kodu ; neboť w bogi 
se slabau pamčij, anebo wlastně s ůlobau, gen ledabylo do 
paměti wStjpenau, popau^tj gazyku swému tak volnau u- 
zdu a nasype tolik slow, že se tjm často negen rychlý po- 
stup rozmluwy, nýbrž i úmysl básnjkúw rujjwá. Gak skwč- 
l^ch w^'sledkú mohl hy se p. Kolár při podobných roljch 
nadjti — kdyby chtěl ! — P. Forchhcimowa nemohla x nepa- 
trné úlohy nic obzlájítnjho udělati. P. Lapil bral Iwana 

ták, že gsme prwnjho předstawce geho nepohře^ili. 

J. M. 



DOMACJ KRONIKA. 

z PRAHTa K podiwné směsici her, gakowé se na 
nowém díwadle krom Českých předstawenj prowozugj, při- 
ily tuty dny i roxhlájíené produkce maďarských Unečnjkú 
pod xpráVau Tesztera SAtutdra. We swém způsobu, t. g. 
w xobrazenj swých tanc& národiijcfa, gsau wýbomjj ohe- 
bnost ixpůsobilost gegich gestweliká; ákodagen, ze gsau- 
ce skrowným počtem audú obmexeni, nic auplnébo, celého 
prowáděti nemohau, co by obecenstwo wjce wábilo, nežli 
tri gednotUwé tance, prowoxowané mexi malými (k tomu 
getttě xasUralými) dramatickými hrami. Weliká wnada by- 
la pří nich ginde hudebnj společnost cikána, kterauž ale 
nynj ředitel roxpustil. — Chwály a potlesku zjskali xde arci 
dost; ale wse to přicházelo od — skrowného obecenstwa. 

Na Josefském plácku widěti gest nynj wcliké pano- 
rama ohromného požáru w Hamburcc. Kdokoli gen po- 
někud xwědawý gest (a těch bude zagisté počet nemalý) — 
gaké to asi podjwánj bylo, když rozkacený xiwel w l&ně 



swětoenimého mSsta xufíl: nech udítuge kroků swých k té- 
to wýstawě zaměřiti. A. 
Weledůstogný pan kanownjk Peřina, horlíwý redak- 
tor našeho duchovenského Časopisu, podal nedáwno nowý 
dfíkaz dobročinné a spanilé mysli swé, pbdarowaw c.k. 
hlawnj zámeckaa stráž (na Hradčanech) walnau knikownau 
s potřebnými k tomu skřjněmi, čehož owlem neywýj chwa- 
litehný účel gest, aby wogenské mužstwo we prázdných 
dobách užitečného xaměstnánj wyhledáwalo a nalézalo. 



Skrowaá žádost k p. kailiařnm. 

»Gen sličné a pěkné, byť i lehké a nestálé! a tak 
tjý hlawiý prawidlo řemeslnjků nažich Časů. Nechci sau- 
diti, kdo toho wětlj winu nese, xdali řemeslnjci takto pra- 
cugjcj, či lidé takowé wěci kupugjcj — někomu to předce 
whod a wděk, alespoň tomu, kdo nemá rád stálé wěci, 
anebo kdo málo peněx má, ten mjsto trwanliwého plátna 
kaupj raděgí . sličný, nestálý kartaun nebo kamituch. — Ale 
gen kdyby se dle druhé zadnj polowice tohoto prawidla 
neřjdili knihaři měst pražských, a giných některých, kde 
knih liskány gsau ; a to ne tak u wázánj — toť dobré 2 — 
ale w setfjwánj či brožirqwánj. Tuť wěru neradno pauhau 
brožurku weaku pod ^'rým nebem na procháxce Čjsti, aby 
mu wětřjček — za wětru beztoho žádný wenku nečte — 
listy nerozerwal a po zemi nerozmetal, gakož se tomu 
i onomu stalo s NowoČeskau Bibliotekau I., ae Slovan- 
ským Národopisem, Iliadau, Přemyslowci atd. O drobných 
spisech darmo bych slova, množil. — • Totě mrzutá věc í 
Mámeť giž obyčegně pěkné obálky, a my bychom se rádi 
gimi trochu pochlubili j ale když se kniha hned při prv- 
njm dosti bedlivém čtenj rozsype a listy vypržj — což 
zbjwá nežli opět ku knihaři s nj ? — Tuto svjzel cjtjma 
uapředně my na venku, kteřj knihy rádi giným ku přečte- 
i^ pfigčugeme, a hned. od prvnjho Čtenáře rozsypané zpět 
dostáváme^ tuť nezbývá giného, nežli ku knihaři 8 nj, a 
těch na venku hned na hřebjčku nemáme. — Pří tom gchtě 
neořciáveyte někdy něktcřj některé knihy gak řjkáme až 

do krwe, gako se nám to stalo některým nedávno s ně- 
kteří mi přjmo X Prahy obdrženými výtisky Duch. i Museg. 
Časopisu, tak ie ten ročnjk bezmála o caul kratHJ gest nežli 
geho předkové. Tak též žpatně svázány a do krve oře- 
zány gsau některé Dogmatiky Jirsjkovy, této výborné kni- 
ly ! — WěztcŽ, že my častým půgčovánjm í dosti pe vnt^ 
svázané knihy dosti brzo roxedrané nazpět dostáváme, a 
tudjž také dosti brzo převazovati dáti musjváme; a pro- 
čež takovau hned po porodu do krve obřezanau knihu 
nehnibě možná dáti podruhé převázatt bex dokrwácenj. 
Nuže tedy, páni knihaři ! budaucně seijweyte hecky pewně, 
a ořciávcyie co nevniéně, anebo dokonce nic, a my wám 
raděgi mjsto měděného stříbrný penjx dáme. 

J. M. L. 



CMOpiff tant* wyehiaj we stř«a« • ir »obota |>e pAIarijch : IciiSdaii dnihaii •Vrtán pHdáwá •• ptlUrrhowá prjloha. PředpUcj •• u wy^awAicle m iiwn 
Uta 4» kr., WS kalhkapcctwjeh na pili teta I %í. SC kr.. n% c. k, potUch piill. t xLjMí kr. aiř. 



Wydáwáojm a redakcj J. Pospjsila w Prasse* 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnjzibawnjk pro techy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



ČJ8lo 43. 



3É. méget94S* 



10. r. béh. 



Inž bez spanj. 

Přicháze^ce k sir. Jakuba, spatřili opodál, 
gak se zdálo, w důležitém howom obludného 
Camputia, chromébo žida, zasmušilého Arména a 
hranatého kata. Cizinec wstaupíl ustraSen do 
bytu swého. Hrabe čekal, až se onino dtyří muži 
rozešli, pak ae odebral též do bytu swého, aby 
nékolik hodin gešté pospal: ale předewzal sobě, 
že tagemné, désné konánj oněch čtyř saudruhů 
nočnjch wypátrá ; obáwal se něčeho zlého z ohledu 
Jacinty. 

Zgitra wyšed z paláce swého spatřil, an se 
po wšech ulicjch města lidu hemžilo; zástupowé 
nečetnj spěchali na staroměstské náměstj. 

Byla tu držena poprawa. — Gen mnohau 
pracj prodral se hrabě dawem lidj k bytu podi* 
wného cizince. Našel geg ale k podiwenj swému 
prázdný, u okna stál dalekohled, obrácený k tem- 
plářskému dworu. Nemohlť se hrabě přemoci, 
a zřjdil ho k okn&m tanečnjho mistra. 

Ale kdo popjSe gieho óža«! — Widělť mile- 
nau Jacintu — Armén, Žid, kat a Gamputio byli přj* 
tomni. 

Po malé chwjlí pádila geg zwědawost opět 
k dalekohledu, i spatřil, gak Camputio s diwými 
skoky pannu Qchopi«r, k stolici bijže okna při- 
táhl, žid se přikulhal k němu s mjsau střjbrnau 
a Wogtěch držel w prawici lesklý nAž. 

Camputio odhmowal, sprostě se djwce li- 
chotě, lehaunký rukáw s ramena, co skwělá lilie 
se běljcjho, kat s nožem se přibljžil, a krew wy- 
střjkU w polooUauku, gežto pak žid, se šklebě, 
do mjsy chytal, 

HrAzau zkřiknúw sklesnul ginoeh k zemi ; 
nedlauho wšak we mdlobě ležel; přišel cizinec 
a počal ho křjsítí. Hrabě ukázal s hrůzau na da- 
lekohled, a cizinec gjm prohledna, strhnul geg a 



roztřjštil, prawě: ©Kéž mi lze ony krwožjžnjky 
též tak zničiti 1« 

Mamě snažil se ginoeh něco MižŠjho se do- 
wěděti; cizinec buď sám přjčinu tak* děsného 
počjnánj newěděl, aneb gi zbauřenému ginochu 
powědjti nechtěl. 

Nemaře marnými otázkami času, vzchopil 
86 ustrašený hrabě a pádil k gewišti podwodu a 
p^la. 

Přioházege kláštemj chodbau ku křjži, spa- 
třil, gako ondy, žida o almužnu prosjcjho, an 
seschlau ruku swau nastrkowal. Došed brzo dwe- 
řj, nalezl na odpočiwadle Jacintu zemdlenau a 
hluboce pohnutau, gak dle silného třesenj celého 
těla. fiauditi bylo. 

»Pro žiwého Boha i co se stalo ? ta krew — 
ti podiwnj, podezřelj muži — gich činy hanebné 
— o mluwi, co to znamená? a gá tě oswobodjm 
z osidel, gimiž tě peklo obkljčilo»« 

%Hlel mně gest blaze 1« — Při tom sklonila 
krásoau hlawu, bohatými kadeřemi obestřenau, 
gako kwětina po bauři nočnj. Mladjk přikročiw 
kwapně k panně zaražené, odhrnul rukáw — a 
swětle čerwená páska winula se co krwawý praud 
kol sněhoskwélého ramena. 

bO mluw, co znamená toto ?« 

» Každý měsjc w auplňku, gak gsem pózo- 
rowala, přicházegj ke mně ti zlj muži a berau mi 
z lewé ruky plnau lahwici krwe, a to giž po ně- 
kolik rokA.oi 

»Ti lotrowé prowáděgj gakési kauzlo kacjř- 
ské; ale gá ho přetrhnu. « — 

i>OI« počala opět ubledlá Jacinta; »ty wjš 
gen Málo I« 

» Tedy mluw, zakljnám těj wygew mi wše, 
abych tě mohl oswoboditi, ge sauditi a potre- 
stati.* 

•Otec mAg — názew ten znagj pauze rtowé, 
srdce newj o něm— gest azAstane mi wřcněci- 



Digitized by 



Google 



170 



^. rr 



zincem; poznáwám, že gen k4MdÍ|wí^ i^ttiyftst 
základem geho lásky gest^ sice by hor by) miig ná- 
řek gistě obměkčílj a on hyi^ zrušil siskt^, i|iné 
nad smrt odporněgšj. Wše^ tiádarmo b musjm se 
8 ohawným orientalem zasnaubiti, a giž zjtra se 
magí cjrkem^ obřady konati J >Armé]a usýuge o 
to twrdošigné; nesnese pry to déle^ aby' sé'cjl 
snahy geho geště oddalowal.^ 

»A co ty zameyšljs? — Netag předemnau 
ničehož. <<. 

»Zemn( raděgi, než bych se tomu fekelnj- 
l^u zadala.^ 

»Ten-li twůg pewný aumysl, nezbýwá než 
gediný prosVředek> aby$i nastáwagjcj záhubě uěla; 
a tento prostředek gest rychlý autěic.« 

*A., káni, přjtdi ? W is^mí %Á%o, gmm nezná- 
má a'opušii«ftá^«. .- 

»Qak se mu^e^ t^kto ptáti 1 Poalyš, gef nar 
žiwě přjtelkyně zesnulé matky mjé» hodná^ pode-^ 
steá. pajij> g} tebe. odewzdám> dokud nás pože- 
bnwoj kněžské aespog]. Swoljš k' tomu?-^-' a> 
mluw, duše moge I nezby wáť času k dlauhému u«. 
waíov\ánjl; Nézji se wečer snes^ přigdii> a ty se 
odie^vzdáš ochfaně poctiwého ry(jř6i..gemuž twot. 
ge«est co wlastnj žíwot dirahá ges(» akteďrjíiS tě- 
lem i. dužj lieb^ hágiti bud^j kdyby sezlosynům 
zadhtěla seoinau .zápasiu»« 

»0 mig wěrny, milený přjtelt! Nepowirhug" 
odpornjky swymi! ' U welké wážňosti gest u cj- 
safské milosti kupec arménský; on přinesl z wý*. 
chodnjch zemj wzácnýi 'drahý kámen a cjsaf ' ne- 
může, gak gsera zaslechla, sktvosiný tento klenot 
dosud kaupiti ; tak weliká gest cetíageho. I' Cam- 
putia obljbíl si milostíwý cjsař; onť býwá často' 
w geho laboratoriumi, kdežto sé o w3eliga&é ta*, 
gemnc práce pokauáj.« • 

» Wše nadarmo ! tyto nočnj sowy přede dnem 
práwa zalezau a umlkhau. Buď gen dobré mysli 
a nezapomeň ; až swatojakubské hodiny odbigj a 
zwonek zbožné duše na nešpo^^y wolati bude, pak 
přigdu a wyswobodjm té z osidel mučiteld* twých,« 

. nObáwám se náwratu Camputiowa.; ne>vzbu-^ 
zug nynj podezřei\j, milácktt i»4g# a odegdi dřj- 
we, nežli nás tu překwapj.* 

S wygasnéáau twářj a s^Qem.rozkoŠj nebe- 
skau naplněným, odešel hrabě z pustého, dirora.- 
templářského, •potřebné přjpíavy k<mage k do- 
stognéjmu přigetj a pohostěnj spanilé Jacinty. ' I 
čekal s neywětšj netrpěliwostj na hodinu ustano** 
wenau, kdež milowanau djwku na wždy zjskati 
měl. 



^ ' KSi|C^umtak šejým pláštěm swým město 
i krag zastjfal, ^ěchal hrabe zase k templářské- 
.imu .dworu^ j 

Přišed na chodbu, zaslechl kroky a hlasy 
- mužské se bljžití. I schowal se za piljř, kdež gin- 
7dy. z^r^^ žid^stýw^l.' . ? „ j . ., , 

Brzce přicházet- Camputio '"s AI♦m^•nem; ži* 
dem a katem ; mluwili hlasitě ; hrabě gim wšak 
nerozuměl, gelikož howořili w gazyku neznámém* 
Qe^wa byly kročege utichly, otewřel hr^bě 
kwapně dwéře, genžto geg od pozemského blaha 
geho dělily : cy wka bfht giž ^fssfíiexisí^ a oba ae 
wzdálili bez překážky. 

Odewzdaw-paanii péěí iwé' jiďjbuzné, bljžil 
se opět k templářskému dworu, pátrage, gakby 
asi autěk Jacinty ony společnjky dogal. Wukol 
bylo wáe ti^ho. I.we^el do kostela^ kdfe se prá- 
wě nisšpary konaly; myslilť, zdaby tam cizince 
opěA.D^ezl; nemohLť.ho wšak. nikde, spatřiti*. 
Iíí3»d obrazQfn na stjajMijch Matky bolostnó dřjma* 
l$ir. a^řena.. 3yla 4o sestra zloČincDwa. Stařena! 
se. probudiwši wstala a hrabě zArnul nad zhrbe- 
nau, ae6laH poatawau ;. nad bjdau g^gj aaucitem 
galjři dal gj aMužnu. — Neměl pokogq abawilse 
najpqíttd s fladntau< - /.: 



l^ě^jc plawal> co siřjbrná loďka, nad wěžj- 
sAaron^ěstské radniqe^ genžto atjnem swým co 
n^oJbůtný welikán celé weliká prostranstwj zate- 
mňovala. Čtyry temi^é postawy, strachem se wů» 
kal .<il)ljžegjc9i.Xk,ejdy s^vi;dcdu teynskaU uUčkau za-, 
ki*yté';nD8Ídl|u Kroky rychlými apědbaly k tma- 
wému tempjář/»kému' dwonii gt^dná z nich pozor- 
ně' o^wř<eia Jfljčem. Na to wlekly noakUado za* 
dňjho: njádjiv.ořj» kdež ta .sama po^tawa opéi klj(i 
wytáhla, a gotické dwéře u postranného pqzem* 
njho klenutj oiewíela« do něhož .wěicbui fvešli. 
Brzo h9ř0la.swJGe,.xoi5esjlasJc negi^é swětlo po 
klenbě} swjpen ze stropu. wi^cj oswěoowal sjň 
gako dannj 6wětl9,.a wmalé chwjli na- to háral, 
w uměle upjraweném krbu g^ný oheň* gjmžto se 
žjcila skoro omaiWA^gjcj wů»ě wzácného korenj. 

Zdálo se«.že lo. byla druhdy kaple^ Ppdla* 
ha 8jně seatáwalá z lestěo4řho . bjlého . mramoru^ 
křji :« prostřed JřŮsQb.jíJ., JRpzdjhiá zrcadla^ le- 
sklé sklenice a gine sklenné náčioj :k djUi.luče- 
bnickémn (Stály nájdh^ai a/podíwně okolo siěuj 
modrým sukneoi zajstřenýtíb^ gasně se třpytjce. 
Wúkol. swjqnů bylo dwanácte znamenj nebeských, 
zdobně wypracoHwných z čerweného skla».gežto 



Digitized by 



Google 



171 



odfážegjejin*sfr swědem sjň gakt> switem krwa- 
wým naplňowaly. 

I strhnul tíd plátno z nosidel^ a nynj- m u-* 
kámla viitwola s twáÝj naběhlau a očima wypau- 
chl^ma. 



Geské ditrAdl4i> ir F^ave. 



S 1 a u p m o. 

RoVu 1627 dáble temřela a hny po nj isianiel gei 
gj Gindíich Matema s K.wtoice, po kterýchž dSclil ge^liný 
syn, Jan Giij sK,wéLnice^ dlowék ob&wláátnj wzdélanosti a 
obrowské sjly» pii tom ducha po hrdinských skutcjch pra- 
hiiaac)ho, Wálka» wsniklá skttfi Kristina, krále Dánského 
(162 7)r poakytla ma snameiiitaa přjleiHost, abjr swému hr* 
dinskému ducha a anaxe wáledné sadoát uČiniL Tudy gs« 
osutoě awobodný a nedbage o milost, spjáe se wyhjlbage 
spolk&m Ženských, r. 1628 prodal statek slaupenský hra- 
běti IValdiUim (wéwodowi Fridlanskémn) ta 20000 kop 
českých awstaupiw do ^ogska cjsař«kého, wjce do nvlasti 
se nefrrátii \ shynulť dle Kxauiilkowa posnamenénj při ob- 
leieoj.Dčwjna r. 1629. 

Po smrti hrabete WaJdáteina r««1634 manželka geho 
Anna Maria, rozená hraběnka z K.oIowrat Libjiteinskáy Slau* 
pno i a píjsluienstwjm užjwala ai do roku 1636, kdei 
tento statek cjsařským roskaaem konfiskowán, aároweil se 
Semilským xa swobodný prohlášen a hraběti Mikuláií Dos- 
íoursowi darowán. 

Hrabě Desfoura gsa neustále we Wjdni u ďwora cj** 
Sařského, sa mnohá léu gen málo kdy na swé panstwj při- 
cházel; tudy djlem skrze nepořádky wobci, djlem dranco- 
wánjm a hubenjm iweydského wogska spustlo Shiupno a 
teprw, když r. 1662 hrabě Desfours zemřel a syn geho 
Albrecht Maximilián po dwau letech 20000 si., od otce 
matce Barboře Markétě, rosené žlecbtičce Kanin t Lich~ 
tenberku, panj na Tilowě, wykázaných, složiti nemohl : ona 
přegmuwsi Slaupenský statek za náhradu 10000 zl. (1664) 
Wíemožné přiéinila ae, wiecka suwenj áíweydským wogskem 
zničená i ktčmu' s masným krámem nowě wystawěti, bře- 
mena a tjže poddaným ulehěiti, Častými přjspěwky chudo- 
bu a naozi odstraiiowati. Tako-wým lidumilným gednánjm 
zjskala sobě obecnau lásku a náchylnost, a ačkoli r. 1669 
Slaupno Adolfu Wiljmu Harantowi z Polčic postaupila, 
tentýž pak nemoha dluh při kaupi učiněný zaplatiti, r. 1671 
klááítem braunowskému řehole sw. Benedikta odprodal: 
předce geStě dlauhý Čas dobrá ta panj w paměti Slaupen- 
ských žila a předmětem gegich úcty a wdéčnosii a&stáwala. 

Mjrná wláda a lidnmílstwj nowé wrcbnoni, které až 

podnes Slaupno přináležj, i poslednj rány thogila, gelikož 

d&stogoj opatowé kiáltera brauno wského po wežkeren Čas 

až do dneJÍDJho dne zwláutnj zřetel měli na ozdobu a zwe* 

lebenj statku swého slaupenského. 

A. P. Kop iaiMský. 



W neděli dne 21. kwětna prowosowala se we pro* 
^ěch p. Mayra wýborná Spohrowa spěwohra »Fau$i«. 
Dosti malý snatel hudby musj přiswědAiti, že to byla ae* 
auaduá úloha pro naSe ^ětéjm djlem mladistwé sjly oper- 
uj ; tjm wětój zásluha gegich, že úkol swůg zdařile pro- 
vedli. — Fausu zpjwal p. Prokop, w němžto g«me cwiče- 
ného zpěwce s lahod nýopi badtonem seznali, Neywét*j sjla 
geho zdá se býti přednájenj mjst gemných. OsUtnž pro- 
gewil ale w celém předstawenj^ ie mu na dramatickém pro- 
-wcdcoj úlohy zálezj — a to ge zag^té neyprwněgáj cnost 
zpěwce diwadelojho. Na w^Sechen způsob ajskala njm spě- 
wohra naie znamenitý přjr&stek, a my se tě^jme na přjžtj 
wystaupenj geho. — Druhá nowinka w dne&nj zpěwohře by- 
la panna iViřyei/fii (gegjž gméno pozorným Čtenářům KwětA 
giž I dopisu beraunských známo bude), kteráž w osobě 
Lidky poprwé na diwadlo wstaupila a k welké spokogeno- 
6LÍ obcceastwa těikau zkau^ku obstála. P. Negedlá přiná^j 
k diwadlu mladistwau postawu a zdrawý, twučný ohebný 
hlas, kterýž nynj gen dobrau žkolu a pilqé cwičenj poža- 
duge. — Raracha zpjwal p. Strakatý známau dokonalostj; 
p. Tonnerowa progcwuge při každém wystaupenj nowý 
pokrok.* P. Mayr zjskal hlasité pochwaly po *swé krásné 
acii, — a panj Skalná prowedla Mátohu tak dokonale. Že i 
neypijsněgMJmu požadowánj zadost učinila. Škoda, že ku 
wzdtrUnj, hlasu swého a zpěwccké schopnosti w minulých 
letech málo prjlezitosti mjwala ! — Zbory % dobře, wjíeliké 
uspořádánj bylo přiměřené. j. m...»u.. 

We Čtwrtek dne 23. kwětna prowozowal se »Hlucho- 
němýa — stará drama, na diwadle načcm dosti ráda wjda- 
ná. Pan Grabinger (Abbé deť Eppé) gestgakoby Stwořen 
pro tak dobrosrdečné úkoly a podal nám toho dne pěkný 
obraz, we waíech odstjnech dobře prowedený. Že wět.4jho 
aučinku na obecenstwo neměl, toho si p. G. sám příčinu 
wyložj. P. Hcrbstowa brala hluchoněmého ginocha dosti 
žiwě, gegj átjhlá postawa a celá zgcwa byla osobě přimě- 
řena. — Pan Grau zobrazil wnitřnj bog wDarlemontu zda- 
řile. Pan Bíel snažil se úlohu swaa žiwě hráti; schwa- 
lugeme to; pamatug toliko p. B., že i tu gsau gisté meze, 
geŽ by byl tentokrát snadno překročil, n. p. ku konei scé- 
ny, kde otce prosj, aby hraběti Solarowi gměoj nawrátil. 
Panna Forchheimowa brala sestru Franvolowu pěkně ; ge- 
gj prawidelná řeČ ge nám wlem, kteřjž tuto cnost náleži- 
tě oceniti un\j^e» wždy pijgcaanaa ; a "wlik pr4wě tuto gest 
gj neywjcc potřebj, aby se gakéhosi překwapenj w řeči 
cbrántla, kteráž gi i tenkráte opět w nesnáze uwedla. — 
Zlájítnj chwálu zasluhuge p^ Hynkowa, kteráž také swau wře- 
lau, sdařilau hrau pochwalu obeceuetwa ajskala. P. Skalná 
a p. Kažka byli dobřj. Pana Leitnera gsme w prwnjm ge- 
dnánj ani neslyíeli — geho mluwa byla tenkráte zase welmi 
neplynná; widauce na něm diwadelnj scliopnosii žádáme 



Digitized by 



Google 



172 

geg, aby si MM w tomto oUedn na Mohk táleietí dal. 
Setrwalan pilnostj dá se často i přirosená chyba oaprawiti, 
P. Stránský nevdClal se swé pěkné role nic — p. Nikolai 
nám bjl by býwal mUegsj. Těmto dwěma pánům slájítě na 
pamět uwádjme, aby úlohy swé naskrke na paměti měli. — 
Od nich nepřigjmáme tuto iádných w^fmluw, wědauce le 



chowenstwtt okresu mělnického dne 24. dubna iádaaaá 
přjěinu k obzwláatnjmu osiawenj gmenowin geho. Uilech* 
tílý ipftsob této iSistoěeské slawnosti sasluhuge weřegného 
připomenut]. W čele hogně shromážděného diichowensMrn 
okresnjho pronesl děkan mělnický p. Ani. Hnogek srdečné 
a ucdwé přánj wýje gmenowanému p. wikaři a na důkas 



řidčegi hráwag] a £e tudy swé malé úlohy widy sauplna we útěchy weikerého duchowenstwa okresního nad usdrawenjm 



swé mod mjti mohau.— Pan Krumlowský (FrauTal) zdál se 
býti při nepewné paměti ; {e w tom stawu na pewné prowe- 
denj charakteru pomysliti trudno, kaldý nahljdne. Zdali osu« 
tně toho wěku adyokaté w Tulůse Unfry nosjwali, Cíli nic, 
to nech p. K. a ředitebtwo rozhodne. Oděwy byly pěkně 
woleny. — Přátelé české gramatiky měli toho dne se řeči 
nehrubě welké potělenj. Lowec gramatických kozelcA byl 



geho podal gemu stijbmý pokil, dokládage ústy wýmlu- 
wnými : >.KoUkrátkoli na Čjlt tu pohlednete, kolikrátkoli 
na nj spatřjte nápis : nMilowanému zpráwci swému ducho- 
wenstwo okresu Melnického<r-- kterými gi sWaájm^aopu- 
Iténjm pHozdobiU obmýáljme; ptígdil Wám w pamět, ie 
S horaucj tauhau iádáme sobě trwati s Wámi wSickni a 
drazj s drahými wcspolek w bratrské swomosti a lásce .U 



by brzo celý swftg Uul wystíjlel, aniž by bylo gakého ubytj Po tom skládali uké páni učitelé swé přánj welmi pohnu 



znáti býwalo. Sám překladatel naplodil gich w tom kuse ne- 
málo — ale co gich tuto přičíněnjm panu bercA na ploze- 
no, toho by se sám překladatel nemálo zhrozil. Widěli 
gsme tuto zase staré swé známé — zláltě pak |»owěstnau 
onu trogici Jinjkoli, přjrozetmott a e^f « — ale wedle nich 
w newázané bugnosti poskakowalo plno roztomilých mlacTá- 
Uk — byl tu geden nefftanm^gij (ge to snad superhitiY od 
»tu tam«), kterýi gakýsi čas wykonati chtěl — druhý mu 
w fňjUljch prsatí gehú přál- dobrého zdaru ; newjme sice, 
zdali to nynj cjtO gako gindá w 9w^ch íMrAch hlMnách, 
ale rádi uwěřjme, ie této wěei up^Jmné srdce mluwil. 
Byl tu uké geden přetlačený ginoch. Geden se wydáwal 
sa 'člowěka z Tuluty. Byl to přepodiwný člowé^t— nebyl ši- 



tému, saslauiílému dozorci národnjch ikol a w průwodu 
mládeie mjstnj ubjrali se pak ctitelé b. p. wikaře do ko- 
stela, kde za zdrawj geho d. kons. rada' a farář nebuielský, 
p. Joe. Teynih tichau mii swauu slauiil, při které sedm- 
nácte hlasů Schiedermayrowskau mjfi s podloženým textem 
Českým poknutíiwě prozpěwowalo. — PH následngjcj hosti- 
ně -w děkanstwj Četlo se psanj faráře čečelického, Joeefa 
Auetaf z njma dne 5. dubna b. r. gmenowanému p. wikaři 
wyprawené, geni mimo mnohé pěkné wěci obsahuge nám 
Čechům zwláltě milau pHpomjnku o audiencj u proslawe- 
ného znatele téměř sedmdesáti gatyků nároanjch kardimalm 
MezMofanti, >»Geho Erainencj,tc pjie doičeoý p. farář, 
)»ge8t welmi milosUwý a wijdný pán. Rozmlauwánj na>ie 
bylo deeké a německé. Oeohil $% ku podfwu welikau znA- 



w.w^v— . - « •»»•,. «ji I.V |ficpuutwujr cwwcfc— neoyi si- ujlu cesxe a n«mecKe. usobil $i ku pod(wu welikau zn4» 
ce Itdoged, ale mluwil lidi, osoRy. - U nás w Čechách T***' * literatuře čeeké: ptal ee na Hanku, Čelaktncekého, 
mluwjwagi lidé elowa, M. W Tuluse to bylo tehda o- f-í^'!!'''''^'--^'^^^^^^^ " Negedlého, gchoito 

wicm gináče. Žádáme pány herce, aby si každý z těchto 
kozelců swého zplozence wyhledal, pozná-li geg ginák, neb 
se někdy arci stáwá, ie Člowěk newj, co mluwj. A wíak 



spisy : Smrt Abelowu, Dafoe a Uiadu s welikým potějenjm 
čjul. Pobjdnul mne, abych geg geátě nawitjwíl, a stisknul 
mi pak ruku uk sUně, ze gs«m se ai k slzám pobnuL« 
Dále pjJe p. Aust o swé audienci u swatého Otce a gi- 
ných wsne^ených osob. Po přečieoj tohoto welmi zanjma- 
wého psanj — které se celé w přjHjm swazku Časopisu 
pro katolické duchowenstwo weřegnosti sdělj — pronesla 
radostj nadřená společnost gednohlasně uctiwau přjpitku 
na zdrawj hlawě cjrkwe swaté, Geho c.k. Milosti najemu 
milowanému cjsaři a králi, neyd. panu biskupowi a oídra- 
wělému p. wikaři. Dalij pi^pitek znél na stálost utěšené 
bratrské swornosti duchownjch bratřj a p. doktoru w lé- 
kařstwj, J. KrčmAřQwi, gehožto snaha o brzké nlččenj b. 
p. wikaře wděčoě se připomenula. Praudem radostně pro- 
niknutých srdcj pěnila se — na působ champanského nowě 
a zdárně připrawená — wýbomá melaičioa. Po tom se zpj- 
wala česká, učitelem mělnickým p. iriaeékem složená a 
welmi wsdělaným měšťanem mělnickým, p. Walentau we 
zpěw uwedená pj»e«, a po nj obljbcné, slowutným na^ím 
úelenem a giaVmi bndebnjmi Čechy skládané zbory. Po 
osmi dnech obradowal b. p. wikař Zuman mělnického dě- 
kana, slowijtného naieho bohomluwce a paedagoga Antonj* 
fM Hnogka domčcnjm konsistomjho přjpisu, kterém se ge- 
mu wifZMamenét^ za c.kr. dwan^ho kaplana zwěstowaJo. 

Kaní yMm^Hékf. 



gsem gist, že mezi těmito zde wytknutými mladjky žádný 
8 herců swého prworozence nenalezne. Wilecka uto zwěř 
rozplozuge se w oboře českého diwadla přeutěieně, a nepo- 
loij-li se tomu něgaká překážka, wzroste nám tu wkrátce 
něgaký prales, z něhož tuto zwěř *nebude lze wypuditi. — 
Giž dáwno wěc U nám na mysli ležela a zdálo se nám, 
žeby nebylo na ikodu* o tom se zmjniti, aby se giž gednau 
na něgakan oprawu pomyslilo — ginákby muselo obecenstwo 
samo na^ukowé chyby ukazowati, gako se giž toho weče- 
ra stalo. F. E..g.r. • 



DOJMACJ KRONIKA. 

z okolj Mělnického. Uzdrawenj ctěného p. wikaře a 
děkana w Choruiicjch, p. HTogtg^a Zumana^^ podalo du- 



WydáwáBJm a redakcj J. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 




lároéDj libftYBJk pro Cechy, lorftwany, Slowáky a Slezany. 



€j8k> 44. 



3» eermma iS43» 



10. r. béh. 




lai bez spanj. 

{Pokradowá^f,} 

Wogtech se dal dío hnusné práce ; swleknuw 
swrchnj sat swag, wyndal z černé kožené pošwy,. 
skryté po lewém boku> dlauh^ nůž. W malé 
chwjli bylo tělo rozkrájeno a do mědénéLo kotle 
složenoj pod njmžto žid a orientál .oheň rozdy- 
chowali. Žid pak se pozdwihnuw podal Gam- 
putiowi swětlemodrau áťáwu^ a tento se přibljžil 
ke kotlij genž kloktage a prskage páru co oblaka 
ze sebe wysjlal. 

i>Swětlemodrá sjra— ^ros^u$těná Ijhem^* 2ačal 
mluwíti. 

» — a« wpadlmu kat do řeči, s wj-kasan^mí 
rukáwy do kotle se nahýbage — »niorek sedmi- 
ročnjho kozla, žluč sedmimesjčného kohauta^* — 

» — a čistá krew sedmnác tile lé panny, čerpaná 
w znamenj úplňku, o hodině tretj** — dokončih 
Camputió, »činj pow^stnau swj^u, gežto má sjly 
zázračné a mjsta ukáie, kde poklady skryté gsau. 
Nechme tedy nynj wSechny tyto wěci wřjti, až zim- 
stnau; pak ulegeme o hodině druhé kauzedlnau 
swjci, a ta nám pomůže w Opatowiejch skryté 
poklady hledati:* 

Mistr baletnj chtěl prá^-ě láhew, krwj napl- 
něnau, do wraucjho kotle wyljti^ an mu z ruky 
wyklauzla a na sto kusů se roztřjHila, zněgjc na 
mramorowé podlaze. Praud krwe linul se zdlauha 
co čerweny had po bjlém kamenj. 

nÓ! ó! proklatě! Ale geště ge čáka! raíi- 
ge ukazuge geště na hodinu prwnj ; dnešnj pla* 
neta pripauStj dalšj práci. W druhém poschodj 
dyšc, tušjm, w hlubokém snu pogatá, žiwá naše 
krcwnj zásoba ; máf toho Čerweného toku dost; 
ztráta se dá brzo nahradit. « 

Reptagjce nad nenadálau nehodau, wstupo-^ 
wali wsichni po schodech nahoru, aby ubohau 



Jacintu k pekelnému směru swému přemluwíli. 
Ale kdo 2obrazj úžas umrtwugjcj, kterýž se gich 
zmocnil, an Jacintu nenalezU? 

Camputió zuřil, díwýmí skoky sebau zmjta- 
ge; žid kňučel gako wichřice; orientál wyl co 
lupuchtiwý wlk, a kat ' proiljnal wšechny hřmo* 
tným lilasem, gakoby mezi to hřjmalo. 

Slyšjce sausedé ten ďábelský hluk^ modlili 
se shr&zau welikau: » Panel zbawnáswseho zlé- 
ho !« neboť se domnjwalí, že zesnulj templáři 
w pustém dwoře nočnj prfiwod držj. 



Geště se den neSeřil, ati Camputió wztekl^'* 
xhi skoky z templářského dworu pádil, a pak do 
bjtu ' cizincowa se wřjtil. 

»Mau Jacintu, tu krásnau pannu— -kde gsi gi' 
skryl? Newydái-li gi w okamženj, pAgdu k aura*' 
du a udám Juditina wraha; ty zemřeš na popra- 
wišti. S Bohem, pane! Gdu, abych slowu swému 
dostál!* 

Celý zničený upjral nešťastný cizinec zraků 
swých k nebesům, an mladý hrabě do pokoge 
wstaupil. 

t»Pomoc, pomoci* sténal cizinec naproti 
zaraženému ginochu. »Odepřetc-li mi ochrany 
swé, pane, gest po mně wetal-^musjm zemřjti ney* 
hanebněgšj smrtjl Milosrdensttvj ! nezůstawugte 
mě w zaufalostil^ 

wMluwtc, přjteli! powězte, gaká nehoda wás 
potkala, a zwjte. Že gsem dušj i tělem hotow, wám 
pomoci ; swěřte mi ale Vfle, abych k prospěchu 
wašemu gednati mohl.* 

' i>Byl tady gedowatý mistr baletnj ; někdo mu 
unesl dceru, sličnau Jacintu. On se domeyšlj, že 
gsem to gá učinil, a se wšj urputnost] gi odemne' 
žádá zpět, *^ sice že mě u auřadu obžaluge, a 
pak mě uchwátj neštěstj neodolatelně ! Weta po 
mně, vrystaupj«li proti mně. Ochraňte a skryte mě 



Digitized by 



Google 



174 



r ' 



I 



genom několik dnfi, aS ten ďábel porbzíunj a po* ichizél ae s|íoIek tento, |kdyi gednau Wolk a Osip 
zná, že gsem newinen> z čeho^ mě winj. O, po- ^y|;eli na Wýzwtfdy do tnésta. Gich saudruhowé 
mozte aukrýtemě! Pro rá|iyjSpásíteI(Mvy'ne>ÍQ#^'sedJE£.j]|a^edáÁtttpÍ^ suwenjm, čekali na ně. 



paustěgte, abych tak potupně zahynuly 

A Tedy pogďte; podjwámse, kdo wám ubij- 
žiti «B o^m^jV : ' * ] " ;. ' ] : /^ ;/ '; j } 
^ W několika okamženjch z&stawili byt geko, 
kroky rychlými spěchagjce k paláci hrabécjmu, 
kdež pak ginoch hosta w komnatách sw^ch bezpe* 
čně urojstil., " . I . " : 

Dowěděw se cizinec od Štědrého hostitele 
rfínřho^ kdo ^Tswobodil Jacintu z drápů wlaské* 
ho tanečnjka, řekl odhodlaně : »Nynj zwjte wle* 
cko; hernám gíž přjčiny, abych co |)řed wámť 



tagil." — 



{PohráiwoAnf^) 



Indiwa OlmititjéwnaL 

{Pohraiowánj « (foUřcmd^nj.) 

Ušly tři měsjce, když ponebj ruské spogiw* 
si zemi s mjrněgšj přjrodau, opět zkřjsilo usIá*, 
blých tworů k smělegšj účinliwosti. Řeka Lybed 
oplachugjc zelenawé břehy, ináčela p&du prone- 
dbaních, napolo zdiwočilých ohj:;ad, ^pnž sexzdály 
t^ti magetnostj bljzkého stawenj« kteréž o samotě, 
a skryto stálo w dolině hustého daubrawj. Bylo. 
tp pbydjtj Wolkowy gednoty Pe&encft, w kterauž 
wesel L-^Osip Peljačew. 

Gak byl giž Wladimjrowi Jakow wyprawowal, , 
wygelo 1 hostinského domu před, třemi mesjci 
času půlnočnjho několik PečencA, genž pro zvvě«, 
dy se nacházeli tenkrát, w Kyjewu. Gedauce oko* 
lo Ignediny chalaupky, nalezli tam Osipa. Tjm 
způsobem dostaw se tento do rukau Wolko- 
w<'ch, dal S€s swodna^u gehp , wj^mluwnostj téměř 
k wjře oklamati, že Wladimjr upadnuw do swé 
předešlé náružiwosti, zpr ostře dkowal geho pád. 
u wlčj rokl^. On, kteréhož srdce a celý žíwot. 
připaután byl ku knjžeti skrze přjzeň neydobrp- 
činněgšj, který ;Knal, g^o nynegšj dušičistau, který 
zjral wládu geho, swatau, pokogem a milost] : on, 
se spolčil s těmito ^ýmetky národu Pečencu proti 
žiwotu druhého swého otce a učioiw . sie gich 
wudceiUj stal se zlosynem. - s nimi* Pochybo wal 
dlauho o prawdě řeči Istiwých Pečeňců, až gt ko- 
nečně sám potwrdil, doslechna, že . prjtel geho. 
I^udmil toho samého času wyhaán byl z wlasti 
ftwé. Neznage wlastnj staw a gn^éno Ludmilowo,. 
nemohl žádného ginďip držeti za přjčinu tohoto 
wypowězenj, než sebe. — W takém postawenj na- 



gak bylo widěti, s nedočkawostj. 

»Be:^wáech námjtek, w&dce Peljačew upew- 
[ ňapy|spoldc irt^i* -prj^ '^^ ^S4*f íř^ ^^Ph. 

wDobře, ale^co weřiti mu předce nenj.« 

»Bézpřjčiny — « 

»Bez přjčiny?« nawrhuge druhý; »mužes mi 
ta ia ručiti^ že pod rauchem wjry^ (lerriiii ^ám 
dáwá, zradu nestrogj?« 

Wftz, kterýž w prudkém gezdu přjitao tiiim 
zahýbage zadost učiniti se widěLgich očekáwánj, 
nedal wáak aásledowati -odpowidi Brzy dogel 
a očekáwané osoby sestauply. 

•Co nowého, wůdce? co nowého, Wolku?" 
tázali se přédeslj porůzno ^ obklopili přišelce. 

»Nic giného,« wyprawuge gím Wplk s po- 
tměšilým úšklebkem,,. »nežli , že přestupnjkum' 
w Kýjewu giž třeba nenj peněz. « 

»Gak . to ?* smáli se oni. 

^JVjra *} posla ; \^asilij obnowil popráwiště,« 
wece Peljačew; » pročež chraňte «wé hlawy!« 

Neznamenagjce wěhlasnau potřebu obnowv 
trestu hrďélnjho, pótwrdili Osipowi zlomýsl Wla- 
(Jimjr&w,— 7 . 

" ' »Kdy hodláš do Kyjewu?« táže se Wolk 
Peljačewa, když se byli druzj odstranili. '»Zegtra 
wečer,« odpbw^j tento, kterýž se byl kp/iečhě na 
mysli ustaňowil, ůi^Iadně táhnauti proti knjžeti. 
wKterau cestau, kterau hodinu, budeš wěděti — « 
pokračowal, a ivšak — \' ' 

»Která doba wrátj. 

. K milosti g?g? ., 

Než se slunko, z tratj,. 
Siiad nagdu gegí . 

Těšit mám jswau duši 

Wyljčeným plesem wněsně? ■ 

Bawiti s&pantj. 
Když mé starost ,gjmá těsně? 

An mě láska rmautj, 

. Má ině těšit krása w Wesně?" 
Tento zpěw, genž s plným wýrazem tauíby a bo- 
lesti plynul z prsau bljzkého pěwce, přetrhnuw 
gich rozmluwu^ učinil ge pozorný na okol břeho- 
wý. Peljačew poznaw hlas domýšleného Ludmila 
obracel s* s rozkošným wytxženjm po milém gi* 
nochu,.jk němuž, ačkoli we ski^tosti, kogil tak 

*) Pokutft penřiitá, kterauž platiti musili přcStáptjjcL 
Přjlíl íboiný Wladimjr trestal i wratédlnjky taviči tr/rfltf 
mjsto smrti, čehož a{e neJAkladnosi a marnost pozna^ 
obnowiti musil bý^ralau odprawu na smrt. sp. 



Digitized by 



Google 



na 



welke, přátelstwj ar UsIlu. Zwoíáw w&kol sebe 
^méno Ludmil pokijžel k řece Lybéďi> na geg;jí' 
niodrawé hladině Ludiwa w obleku' mladého ry* 
báře pláuta na čliinku. Po dlauhém ' bláuzénj o*' 
ctnula se tato konečně ha Mjzku šwemií milenci/ 
anii to byla wédMa. Powédom)' hlas Osípuw wy-' 
trhl gi z kormautliwosti* w njžto žalobu 'swaa 
píroffewowala zpewepi. Zi^plesánj . nad zítjni naí-' 
léncowým, o němžto wžďy póchybowal^, propfig-' 
čilo ge^'mu t^lu ppdt sjlu^ že móhilá wládhauti^ 
čílegí weslem. Á také' gakoby w leUi' plynula*. rj;^ 
chle přirazj k břehu, >vystaupj z člímu a hledjjc 
^nom iia paVorek^ kde'^e gj ukizál Peljačew^ 
chc^ pospjšiti tam. . .' ... 

dHoí. nesmyslná, íi ixádnému qdpadljku né- 
chod|« zkřikne gj wstřjc osoba, geni w nemňq- 
ha okamženjch k nj^ přikwajpjc preůsilně gi po{|A% 
dla za paidj. Byla to škaredá Debora. 

nPusť mě k mňeiici!^ prosila Ludiwa u sla* 
bém odolán j, neboť podobalo se, gakoby byla 
ztratila při gegjm pohledu wáechné mužnosti. 

»K BÍUmé£frinBi!f.::&Uibrfl zrádkyně 
Osipowa. »Což newjš, že se s Pečenci spiknul 
proti otci Wládimjri)\Vi, á Žé ge proň přifirshvené 
poprawislfe?— Debora to tvysljdíla í*« ' " '' 

^ Drjwe wynasnazila Ludřwa wSeťhnu 5r1la,'wy* 
mknaúti tělo swé gcgjmu ťanienu; Jpřř' ťěehlól 
slowech podata se mu wšak žatipIná.-^wSwěťló wjíř 
rj! Osip zrádce?^ ' ' '' "* ' '"'^ 

•oZdaliž to mořn^, budéS se ptáti ť—^ Nuže 
poíiledni!— Khjžecj manowé, ode wsíPredsfavH^dy 
až sém, ti to doswědŽj!« odpowj Debořá a uká- 
že wůkol sebe na wogsko, kleréž óbtahowaii po-' 
calo stawenj a pahorek. Přišlo sem totiž poíjj-"' 
dnutjm Debořiňyjn, genž byla toho samého dne' 
Osipa a Wolka spatřila.— Wladimjr poslal tedy 
s nj swVch udatnách ^ridnů, gegichž účel byl zté- 
ci sjdlo Wolkowo. — A stalo se. . Úchwáceny spo- 
lek padl do rukau wogáků ; toliko Peljačew, pře- 
hlednuw bystře nebezpečenstwj^ pádil k řjčce, 
^rhl se w ni a zmizel na něgakau chwjli zřakiím' 
pronásledownjků sw^ch. Ludiwa, kteraui zlomy- 
slná Debora byla Titáhla násiljm do lodky,' spatřiw*-^ 
ši hrdinsky 4^g tento, sletěla po zdrawém rozho- 
dnut] tu so^iau dobu do wody. PronáslédownjS 
ztratě Osipa z očj, má gi za něho, wydere gi wU 
nám, přiwlékne gi na břeh a spautá. To byl wel- 
kjf- gegj aumysl!— byl to wýtwor djwčj lásky! 

Nesměle obrátjc naposled zřetel swAjg k Ly« 
bedi, znamenala na druhém břehu Osipa, kterj^ž 
uhodnuw gegj iimysl na rozpacjch bVti «e- zdál, 
má-li přigmauti tuto šlechetriau wellrott)uys][x^06t>.n& 



bo ne. Náhle wšak, gakbjr byf uchopit prospěSnau 
myšlénku, kwápil ku Kyjewu, a Debora nechagjc 
Ludíwu moící wogetíské, wežlowala za njm. 



•íl |.V 



4C * ♦ 



Byl druliý''deh. 

Mágowé slunce w^nUSegjc se nádherně nad 
l^skfyíqi. báněmi in^síá 'Kyjéwtí napomjtLalo oby- 
watelstwo k gewiki^genz se djti mělo ú wsi Pred- 
slawiný.* .Tam, na kata odsauzeni, stáli nenáwi- 
děnj P^čehci á mezi nimi Ludiwa Gorodská. Ro- 
wiiěž gak zjráme w rjšťobřaziwosti ctnost, genž, 
po uzhánj marnosti swětské, smytim každé po* 
škwrny břjšnc a krokem hrdinském dobýti se 
snaij swataudúše éistotu: tak dlela klečmo ne- 
winná íotryné na poprawišti a očekáwala swého 
ósuduí. — Okamženj přišlo, kat gedňal. 

>Ludiwo!« zawznj ze zdálj hlas auzkostliwv, 
qpětuge se, bljžj se a s njm Osip we spěchu le- 
tjcjm. Óii, kterýž Wíadimjrowi upřjmně přiznaw 
swoge prowiněnj, gež to. způsobila lest Pečenců, 
kterýž tedy obdržel milost a odpuštěn], on se 
dowěděl^tnitawfc 3r Msde JLmíivvmé: a Jéiěl gako 
X^^ P^rutjcK k záchraně gegjho žiwota, k odplatě 
lásky a k odpuštěn] gegj cíxyby ; — • než přjchod 
gglip, byl inarp^ — kat, byl giž gednaL 
;,^, / pPozď^, po;fděM wólal z útroby neybolest- 
n.ěgš]^ 3klopiI wysjleně hlawu, sp]i;ial zaufale ruce 
^.^9|i|irš]^age 8oí>ě staré Igi^edy, kteráž tu stála 
frrPe|wý.slownéna hpři; pádil z mjjsta, genž mu od- 
lepilo , tak lyě.fnaiii duši. ., 
. '. . Wla4Ái»ÍF pohnut gsa welkpmyslným gegjm 
duchepa wystaijrěí gl mohylu, w. kterauž Osip, kaž- 
dodenně , gi, nawštěif;uge, s krwáqegjcjni srdcem 
vryl gméno.: , 

. . Ludiwa Dimi/ríjmma. 



Ifiebotaaneíasflfeála a^ wjce; 



J. heznjZeíi* 



l..;l 



•-.I 



Pá pér k y. 



iMftwoilnoalj,' wfbri. i dokonaU^fiij ^flá^)^& >wých nud jmnohé 
giná. éaflopjsy némccké wyDÍkagj.-^ (i^epnwjme to snad 
pTOtOi. xe ne^áwnor :í ^Wíltálii . Wj^Uni pěkný kompliment, u- 
émalj^ o nikoli'! -^ k tonu gsme tase prawdjr milownj, a 
také ^$me ge giž w malém poklesku stjhali) — w téchto 
tísl«rh w^rsk/ttHil 9e tuty dny článeček o nesmjruém en- 
thu5iasmu, gakowymž tamčgij (m/sljme, že i gine) obecenstwo 
» 6«a.hlid*njí.wBiyw, ifjtáiril. Spiiowat«l oněch řádků ne- 



Digitized by 



Google 



176 



brogj arci piofi actft^ ivdikýia Aluft&in 911 . poli krásných 

uméoj wsdáwanó a. orm přjtomnQStj obau stxter >Iil«nol- 

lowych we . Wjdni ppět probusené — ale ptá se wetmí 

irčasně a WYznamné : vLudwig Uhland hyl we Wjdni — 

co se sulo k uwjtánj tohoto ..mistra hásnictwj nčmeckého? 

— Český dSgepÍ9eCf pawitHKJ Palackým mešká práwě tedwe 

Wjdni ; zdMl ggdiwi ČasopispřfíopmQStgehotqMÁsilftí'^ 

Pobře tak! M^ inéli radost a tohoto posnamenáoj. Ne 

snad proto, ie by njm powSst učence naiebo teprwa ně-, 

čeho ajskala j ale ie meai dawem snaáitdl& ď^nn^^ch ilowi- 

nek, gako gsaumistské události, dennj přjhódj^ ^td., aspoÁ 

^eden tak maudře sm&lý byl, ie oprawdowá slowjčko — a 

byf gen slowjčko prohodil. Kdji se ten oneu^ Francaus 

senom na bránu podjwá — ^^7^ ^^^ onen Angličan* o 

méstsitau sed otře •— ; lidyi ten onen kál *s ťo^o onoho 

pronárodu pokaSle, kýchne anebo sjwne: gii gsau. toho 

plné Časopisy, gicbžto neyhlawnČgSJ péče arci eeat shjrau 

napořád wěd neynowěg»j j gepohi. tíyl nakňeo přjgde, 

kdyi 1 přednégHJ a naJÍncA se okáie: i^nlíráte neňj mezi 

směsicj nesójslných nowinek ani mjsťeéka I Nu, také dobře! 

Meti směsici beatoho nechceme t — B&h to napraw a pO- 

lepiil • ':' *'/'•' •• '''' 



české divradldi w Pcaae« 

Ctítelowé Klicperowi nemoha u wé^tf Ďárék, ie 61^ 
Muže geho na.nowém diwadle dosti Častého TÁjsťá Aepo- 
skytuge. Wáiným krokem přeleť zase geáiéďeého ileyťda^ 
řilegájch plod& přes gewialč— ard ne w té podob?, gakowé 
nám ho obrátiwost bohátČ nadaného básnjka ];>Oskytla (ne-' 
boť w té se na diwadló ani uwésti nedáj **- alé předcé* 
w tak Úplné a cefístwé pó^dstatě, že by sám 'át)rsowateI naď 
tjmto přiodénjm spokogenost ' progewltl muSel.' Dálral ét 
toúi dne 2*8. kwětna we prospěch panj Hynkowé »Sohě' 
$law a Bedřich, aneb : Bog o knfJUej koriaviLtt Oesti to 
podruhé,' co tuto tragedii -^gédinau suad le ^lech dř! plo<^ 
dného básnjka, která se po wygitj swém obljm%fi]ho roze-^ 
bránj a négakého oceněuj w naSem hlawiljm organu kriti- 
ckťm, w Časopise Musegnjlm, do^alar!-*^gesiti to po .druhé, 
co gi na diwadle českém spatřugeme. Asi před 4—6 lety 
přiwedl gi p. Tyl k prospěchu swému na prkna, wlastnj 
rukau budowu gegf přemSniw a ta^, g^k2. nynj gest, k pro- 
wozenj připrawiw. Srdečná přjchylnost k býwalému uči- 
teli, wždy progewená úcta k geho geniu — pak mnoho- 
letá zkušenost w tomto okresu a wlastii) dramatické na- 
dán j wédiy ho při tomto djle cestau neklamnku. Postál 
ge z rukau w čisté zaohowalosti ; — genom ie lewnithií 
ipetk geho, metrickau formu, porušil, 4o, newjme, máme-li 
mu prominauti. Toliko myilénka, ie to k usnadněiij hec- 



9A. učinil, gimito nezbehlost .we w^S^jm .phom řeči na^ 
teiké záwažj na gaayk ukládá— to gediné mohlo by geg 
omluwitíx Ze sám podobný werjí napsati ^owede, o tom 
nepochybugem. MámoC toho dAkašy. OsUtn$ wiak gest 
^ .°JpU ^^^ ^ celém djle gadmá, hognau básuickau ozdobau 
propletena* 

Drama, Rhcperowa ge ted rozdčlena w patero gedná- 
BJ. Prwnj se končj welmi dobře úmyslem Soběslawowým 
dobyti pro s^au Eližbétu korunu knjiecjj, a působj welkýí 
dogem^ Druhé gednánj ge cele přidáno. Uwádjť sniwého 
Kuklowjna ^épe w celau ' hru, ncili se dřge w originálu.' 
Wjdjmcř ho, gaks'wětemseUulagenabýwá*.zpráwy o milo- 
wané Eliibété, a pro gegj spásu Jl)ogówati se uwolj. Wétáj- 
ho eíTektu dócjlilo by snad toto gednánj, kdyby scéna mez! 
Witkowičřm f rolujky ijře a wymluwnégi prowedena byla. 
Ňvnj ge tuze zlomkowitá. Ostatnj gednánj Jržj ae textu 
powodnjho téměř krok za krokem -^ wygjmagjce to, co 
k wůli scénické aupraiirě žginačiti se muselo. 



.i* 



domiím:;j kromik a« 



;,„.^ Powěstný nái kragan, msljř FfiArťeA, nynj učitel na 
wjdenské akademii krásných uménj, zhotowil pěkný obraa 
HPeftýřowé na c^st^ ku kolébce Spasiielowé.a a obsUraw 
ppf()l^ něho wýbornau rytinu, dal geg i s otisky do wýbry 
'Vre profpěch otčiny swé, měsu Kracawy, r. 1841 wyhoře- 
lého. Los k této loterii prodá wá se po 30 kr. stř. 

W Bumpolci semřel minulau zimu w gistéin zpftso- 
bu, snamenitý mui, Wóclaw Smrčka^ stářj swého máge 52 
let. Co Čtyřleté pachole pozbyl nebto^ricemi araku. Při 
tomto truchliwém suwu wywinuly se w něm ale podiwné 
schopnosti. Byltě wýbornau pamětj obdařen, i podržel w nj 
co gedenkráte Čjsti nebo powjdati slyiel. Takž umel wy- 
prawowati pijběhy země české, dle Hágka sepsané, celý 
starý a nowý zákon, (powěděl při tom, co w které kapitole 
a w kterém werii stogj), letopisy trojanské a g. On měl 
swaii wlastnj malau kníbownu a za mladéjch let držjwal si 
také české Nowiny. Při tom hrál w3'bomě na hausle a 
zpjwal hlasem Ijbezným asi 300 národnjch a 200 nábo- 
žných pjsnj, protož b)wal i. při každé weselosti wjtaným 
hostem. K přiiepjíenj swému dělal pěkné, rozmanitau řex<» 
bau ozdobené kartáče, klece rozličného druhu a gine wěci, 
gfiž uměle pauhau kudlau wyřezáwal. -^ Celé město mu 
přálo a neaapomeňe tak brso na vslepého Wádawjčka.tc 

j. K. 



tAMpl* tMlo wrahátj W« «thrfu>a w «ol>«tii po ^laiijch: kaMan AnAtn - 
léta 4H kr., wa kailikapactwjek na fM Uím I si 



^^ fHUwfí w pSIltrrhowé fijl«lMu VHAflMJ •• 
SQ kr.. aa c. k. pnáiárk pAll. t al. Sfi kr. atř. 



n wyd«wat«l« a* élwi| 



Wydáwái^m a redakcj J* Pospjsila w Praze. 



Digitized by 



Google 



Kwéty. 



lirodnj zibawnjk pro íechy, lorawany, Slowáty a Slezany. 



Čjslo 4$. 



ff, čerwna iS4S» 



10. r. béh. 



T O m i 1 a. 

Powěst s polského od K. Baliilského. 

Mezi horami stál pěkný dwůr, we dwoře by- 
dlela wrchnost, zdediwáj obšjrné statky^ a magecj 
tři spanilé dcerky^ — Mimo statky, rybnjky alesy 
měla wrchnost brilianty, střjbro a zlato. 

Negeden z mladjků garých, rodem i wěnem 
w okolj slynaucj, sotwa že uzřel dewici z pěkné- 
fco dworuj láskau rozehřátý nadarmo wzdycbal: 
wrchnost z pěkného dworu čekala pro spanilé 
dcerky knjžata ; což platil u nich mladjk z oko*. 
Ij ? — Třeba byl mužný w bogi, třeba na lowech 
oko měl gak sokol, třeba wrkal při tkliwé djwce 
gak holub — co s takowým mladjkem ? Wjrosiek 
z prostřed lesi nezná wkusu, ani hlučnjfch měst, 
ani Dowého kroge, ani francauzsk^ch leskotin. 

Geden tak o wj^ mladjk z okolj pěkného dworu, 
uzřew Tomilu, neymladšj ze třj sličných dcer, za- 
nechal krwawý bog w lesjch, opustil rozkoš lo- 
weck^u i spolek swjfch přátel. Swobodněgi du- 
pal gelen nohama w lese, swobodněgi skákala štj- 
hlá srna w hauštj aužlabiny ; neboť utichl Rusla- 
wiw mysliwecký roh, a zarezawěla ručnice geho. 

Weselá Tomila z pěkného dwonij, gedna ze 
třj spanilých dcer, spatřiwši Ruslawa, zachwěla se 
slabě w srdci, fiž dotud pokogném, sklopila zrak, 
a když Ruslaw silnau swau dlanj uchopil zlehka 
sněžnau gegj ruku, wyřknuly ústa gegj wěmost; 
neboť Ruslaw přisahal, wěčno gi milowati. 

Od toho času Tomila, z křjžowé chodby 
pěkného dworu w blankyt hledjc, sledila kroky 
miláčka, gdaucjho z lesa. A geho obyčegná cesta 
byla cesta z tenméhobampodzdč pěkného dworu. 

Wrchnost z pěkného dworu čekala knjžata 
pro sličné dcery, Ruslaw ale nebyl knjže^ Ruslaw 
byl gen syn Ruslawa, saused^ z okolj pěkného 
dworu. — 

W gednom zahradnjm domku pěkného dwo- 



ru byla stará komnata ; w nj byly přjlby, pancíře, 
terče, šawle a meče na pěknau památku sláwy 
pradědů wrchnosti uschowány. — Ale w staré ko- 
mnatě zdržowalise Často dnchowé pradědů; nege- 
den obywatel dworu slyšel břinkot šawlj a terčů. 
A žádnj^ z óbywatelů, ani podstarosta, nežádali 
si, u prostřed tiché noci nawštjwiti ctěn;fch hostj. 

Poněwadž ale nezná láska strachu, čekala To- 
mila u okna staré komnaty za železnau rořjžj ča- 
sto až do půl noci na milence. — »Ruslawe,« pra- 
wila gednau k milému, wztáhnauci k němu z okna 
Staré komnaty ruku, nzegirapři úswitě pogedem 
zdobně do města, aniž se brzy wrátjme — a 
nežli se wrátjme, zapomene Ruslaw na Tomilu. « 

» Ruslaw 7. . . Tomila nemiluge pewně Rusla- 
wa, domnjwá-li se, že zapomene Ruslaw na Tomilu,*' 
prawil Ruslaw k milence. 

»Či budeš tesknit?* řekla znowu Tomila. 

»Kebudu« prawil Ruslaw, a Tomila se zara- 
ziwši, zamlčela se. 

A Ruslaw mluwil dále: vAby Tomila bez Ru» 
slawa netesknila, tráwj on, ač newjdan^, okolo 
pěkného dworu noce beze snu, blaudj i wzdychá ; 
to dá útěchy geho stjsněnému srdci, že geg To- 
pí ila slySj, že třeba zdj wylaučen, předce na bljz- 
ku gest. Giny šťastný milenec tráwj w domě ro- 
dičů milenky weselé wečery, wšickni geg milugj, 
wšickni gsau mu po ruce — a Ruslaw gako za- 
kletý nesmj přes práh rodičů Tomily kročiti, gako 
zločinec w přjbytek swatý— *w bránu pěkného 
dworu wegjti nenj nešťastnjku dowoleno.« 

Tak mluwil Ruslaw, a Tomila stále se chwěla, 
srdce gj tlauklo, měla giž odegjti ; ale ge]gj sněžná 
dlaň, gižto w té chwjli Ruslaw k prsaum tisknul, 
byla w obgetj Ruslawa, a w prsau geho wřela krew, 
— a ta wraucj krew naplnila želem prsa ; a wšak 
po chwjli wšecky sebraw sjly, geště mluvil k To- 
mile : 

•Tomila nepogede do města, aby Ruslawa 



Digitized by 



Google 



17S 



bez nj netrápila tesknota. — Ale nedaleko odtud« 
na druhé straně lesa ge dúj^a Ruslawský a w tom 
domě Ruslawowě přígmau Tomilu oteo^ matka 
i dobré sestry, a to geStě dnes před áswitem, 
před wýgezd^m wrchaostí z pěkného dworu do 
města*" 

vBožel co to mluwjš, Ruslawe?^ — zwolala 
třesaucj-se djwka.-*-i>Ruslaw dáwno giž powjdal, 
že Tomila geho liýú rnusj, třeba tento dw&r byl 
mnohem pěkněgšj a geho wrchnost hrdegiij; 
tpjše se ze zdj těch stanau zřjceníny, spjSe poká* 
cj wjtr lesy> než Ruslaw přjsahu zrušj; gedinč 
amrt, ach I smrt Ruslawa — slysjš, Tomilo drahá ?« , 

vSlyšjm," hluboce wzdychnaue pravila To^ 
rnila* 

i»AC řekne Tomila, zdaliž gestě miluge Ru* 
slawa?* 

»Tak mi kázalo srdce, a tak to opětuge,* 

vNuže tedy čekey, milá diwo I za chwjli bu« 
4eá w obgetj domu Rusb.wowaf^* — I běžel gak 
střela powědomau cestau pro potřebné nářadj 
k wylámánj železných mřjžj, a w komnatě domu 
zahradnjho, kdež byly terče, šawle a Aieče, sljbi« 
la Tomila čekati, a modljc sq čekala. 

Noc byla krásná, tichá ; měsjc swjtjcj na nebi 
Širokým oknem ozařowal p&l komnaty; toliko po« 
tok hučel, a zdaleka šuměly tiše lesy, a modljcj 
ae časem w^dychala« 

Tu rualj podzemnj rachot a břinkot libé ti* 
ciho nočnj. Tomila se chwěge, nebo hluk a břinkot 
«e náhle zmáhá. Ulekána schowá se za rytjřský 
terč, a nad terčem byly rozwěšeny šawle a meče. 

Gestli w té půlnocí praděddw duchowé na* 
wStjwj starau komnatu, neulekne se Tomila před 
atjny předků; gestli ale někdo ze dworu slyšel 
rozmluwu s milencem, gesdí přigdau, aby gícb 
rozlaučili na wěky ? — Při té myšlénce pozbýwá 
Tomila sjly. Ach! co wše by musela snésti od 
pyšných sester, od otce, matky a bratrů? 

Takowau g^auc trápena myšlénkau, slyšj, 
gak u podzemnjch dweřj komnaty zámky wrzagj, 
gak skřjpagj záwory, a z pod podlahy z části po* 
cdwižené slyšeti strpišnau, ačkoli opatrně wedenau 
rozmluwu a ukrutný roz^kaz náčelnjka zbognjků : 
•Rychle a směle napřede M3tiwogi; noc ge tichá 
a měsjc swjtj, toliko }es zdaleka šunij ! Rychle se 
dey do swé práce, wa^dyf umjš s chladným srdcem 
proléwati potoky krwe, a dnes ge ča3 ; dějey, smrt 
boháčům, zlato nám ! <k 

W takowé weliké nesnázi přišlo gj na mysl, 
zbuditi celý dwůr, ale hned obrátj třesaucj se 
krok ; neb zbognjk s nožem w ruce, gda napřed. 



wychýlil hlawu; ubohá Tomila tuhne, ale nabýwá 
mysli, w dukaucjm srdci hledá odwahy, spatřj we 
swé dlani blyštjcj se meč; tu meč, tam zbognjk^ 
otec a matka, smrt nebo muka gegj mysl tjžj, 
odwahu arážj. 

Zticha, n)lčky powzneie meč, a meč ohro* 
mný, twrdý a těžký když padl zbognjkowi na 
hlawu, pukly gednjm rázem zbognické geho skrá- 
ně — zločinec zkřiknul, padage do djry ; ale muž* 
négšj se zbognickým kygem nastaupá» chtě wegjt 
do staré komnaty* 

Tomila zticha zdwihá meč ohromný, twrdý 
a těžký, a když spadl na rámě zbognjkowo, zůstala 
na geden ráz ruka zbognioká i s kygem w staré 
komnatě. 

•Co to ?« zwolá náčelnjk zbognjků, a sám po* 
zdwihna dwéře u djry ; sotwa že wšak opřel swalo- 
witau dlaň o dwjrka, hned těžký, ostrý meč, zdwi* 
zený djwčj rukau, utne zbognjkowi palec. 

Ztrátau ulekána, rychle utjká zbognická du- 
pa* U dweřj podzemnjch wrzaly zámky, an Ruslaw 
zatleskal rukama* Ale Tomila na polau mrtwa« 
podepřena o krwj zbrocený meč, neslyšj Ruslawa. 

•Nemáš gi!« uařjká Ruslaw. •Zegtra poge* 
de do města, — ale než pogede do města, nechf 
se dowj zrádkyně, že ten, genž pro ni skrze dané 
slowo umře, gako zbognjk pro marné bohatstwj^ 
pro gegj lásku wylámal mřjže.« — Zaufanliwě sá* 
hne do okna staré komnaty, sypau se rumy, ie* 
lezné mřjže padagj. 

Noc byla krásná, tichá, měsjc swjtjcj na nebi 
širokým oknem ozářowal půl komnaty a postawu 
bjle oděnau, o krwj zbrocený meč podepřenau* 

•To ge ona! Drahá Tomilo !« zkřikne Ru- 
slaw u wytrženj, •Podey ruku Ruslawowi, wěmá 
milenko !« 

Qméno Ruslawa ožiwj překonanau, meč krwj 
zbrocený klesne, břinkot geho budj Tomilu*^ 
gde třesaucjm«se krokem, wěrnau podáwá ruki^ 
chopj gi Ruslaw gako klenot swěta — a než půl- 
noc minula^ byli za dworem — byli na dědičném 
dwoře, a geště gedno okamženj a byli w domfi 
Ru^lawském na druhé stradě lesa« 



ČemtLé dliFAdlo w P,raze« 

Co se prowo«enj týče» bylo sdařil«g»j nelli mnohé 
gíné prwDJ předstawenj uk těžkého ipAsobu. — Soli^slaw, 
B^dtích a Kuklowjn, tři .peyhlawnígjj ůlohj muiské, nal«- 
salj se w rukiu p. Krumlowského, Bicla a Kolára. Plný, 



Digitized by 



Google 



179 



twuéný, i w nejgemn^g^jch oclstjneeh Ijbexný a srpxnmi- 
Uloý hUs p. Kromlowského hodil se dobře k wjrmalowáoj 
wáiQéini tljnéné a lecwěUené duie Sobésiawowjr* Dogj* 
OMwý swau prawdiwostj bjrl hned prwBJ irpstap -— pak 
rotmiawa geho f Wladislawem a Bedřichem. Pékoé ge- 
dsoUiwosti miHj wiechnj wýgewy n tbořené obStnice— g«» 
nom láirérek gegicb, odhodUnj Sobé«kwa, brannaa rukan 
k Wyiehradu tihaauli, mél soad iiwSgi a wřdcgi wjrstře- 
liti — gako klokot a wrancjho pramene^ gako let a dáwných 
okowA utrieoé wálné — ae gako wálný, pádoý chod stu- 
deného rotmysluy kterýi wfthec nikdjr u Sobéslawa iiewU- 
dna. Wlecbny krokj a činj geho gsau plod okamiika. 
Z tohoto stanowiaka wywiiiowala ae i debj hra p. Kram- 
lowského. — Toto ge na<e sdáuj ; proto ge ale iádnému 
newancngerae ; nybrl gen ie dAwěra w oprawdiivé anaieDJ 
p. Krumlowakého k cjli ainéleokémii Biánie» klademe sde 
toto twé mjnéaj k obádáoj prawdjr. Z té pijčiny nemú- 
ferna také aaUgiti, ae by ae nám prwij obgewanj Sobé- 
slawa wdlaubém atmawégffm raiiXe bylo >iijco Ijbilo. Prw- 
ig kroky geho t wéteaj tobratuge nám básnjk gako ibotné 
^úwét^ boaýma nohaoM k domowia otc& awých — předo 
twář wé^ného Slito wnjka. Tak, gaki p* K. wypadal, mohl 
Sobéalaw a wéieoj arci wybéhnauti — i wausy geho mohly 
býti tak náramné, pHrotené ; ale wiecka pljroda nehodj »m 
w rámec uménj, gehoi hlawnj auéel geat a a&stane krésm, 
Pochwala, kteraui p. K.rumlow8ký béhem celé hry tj$kal, 
byla saalaQŠená.*"08obnoft p. Bida ge u neyspAsobnřglj 
k roljm hrdinským « osedlých milownjk&j také hla^ geho 
ga wydatný, dosti ohebný a wýrain schopný $ ie se w»ak 
ai posndy i w dobrých roljch, žiwégijho Mastenstwj nedo- 
čkal — to ncch pHčte sobě samému. Musjť on dřjwe celý 
apAsob mlowy swé sginaéiti, předewljm ale sroaumit«lnosti» 
pak praividelnosti a plynnosti letfíti. Z ohledu toho dá- 
wána mu gi< mnohdy rada dobrák tak Ie my gii ani chu- 
ti nemáme nowau pHpogiti* Nepochybngeme, ie i dneiig 
íkiohu chutS studowal, a pFedce nemflieme řjci, Ie by byl 
a peřestého dawu osob anamenitě wystanpil. Celé geho 
prowoacnj tonulo w negistých nákresech — proto ie b% bud 
gazykem přechwacowal, buď podiwný-m překmcowánjm slow 
nesrozumitelným zAstáwal. — Kuklowjn (nechcemeť zde roz- 
bjrati podstatnost charakteru tohoto, nýbri bereme geg gak 
před námi leij) ge snad ta neyzagjmawCgij osoba w celé 
d|«mé, a poiadttge nakreslenj hlubokého citu hlasem, kte- 
cýi by gako wětrem se strun wyluaowán. sluch a srdce po- 
diwné napágeL Role tohoto druhu negsau afd prawé u 
wlastnj pole p. Kolára; ale wywedl dnelňj úlohu swau 
s péknýn wýsledkem* BBubIj ponořcnj-se u wi£ný bol roae- 
nraného srdce, patméglj tmn^ wlech geho duiewnjch lil 
a iiwéglj tauha, gakési neptíroaené balenj po smrti— bylo 
by snad sobraaenj geho geiié wčtjj určitosti poskytlo. — 
Čtwná neméně sagjmawá osoba, gakol representant iiwlu, 

w gehoi lAno Soběslaw kotwici wlády swé upewnil, ge 
rolnjk Březina. W prwnjm gednánj podal nám p. Gra- 



binger prwotnj nástiny pěkuél»o obrasu, w druhém geg do- 
bře dále prowádél, pak ale zase ochabowaL Kam se děl 
třetj akt a onau ráznau powjdkau ? Wynechal gí p. wzdě- 
kwatelř ~ Pocbybugeme ; neboť ae nám adá (dle f . ged- 
nánj), iepráwě tento charakter s gakausi oblibau pěstowal, 
a ie gsme tuto powjdku při prwnjm prowozenj od p. 
Schmillera alyáéli.— Eliibětu hrála p. Heibstowa dftstogně, u 
byla by wěUjho účinku docjlila, kdyby nebyla tek přetěi- 
ký bog a gazykem wedla. Záaimu dáwal p. Prokop a sna- 
iil ae ceUstwý obraa letitého, k staré wimosti nawrátiiého 
Českého pána na odiw posuwiti. Syn geho byla p. Knei- 
alowa; těiká to úloha pro aačátečnici a — nezwučný hlasj 
ginak gi prowedla pilně. — Oauti^ byli wjce méně aáslui- 
nj. — Oděwy byly a wětijho djlu dobře woleny ; w panu 
Stránském nebyl by ale nikdo knjlete Oldřicha poznal, a 
p#i hraběti Witkowiéi padaU nám den^ pnaátj husaři anebo 
rytjti tagného saudu na mysl. — ^* ^ 

domácj kbonika. 

Welezaslauiiiý pan Kaip»r F^irpatahf, knihař a 
álechlic we Sw. Miknláéi w Uhřjch, wydawatel slowenské- 
ho kalendáře aPoson^ka, po mnohonásobných překáikách 
apirjkořjch, gemu od wlastnjch awiak sproDCwěřilých kra- 
ganú činěných, obdriel od milostiwé wlády naJj wýsadu 
Jbi «4i/oieu> kníáfísáttmy tce Sw.BiikiaáiL >*• 

W BSNATKACH nAl> MOllSM. (Z přátelského 
dopisu p. A. J. YVrfátka k p. Wlčkowi w mésjci kwélnu 
1843.) ... Byl weliký pátek, gitro tak spanile krásné a 
nebe italské modrogasné, gakoby neboitjk Tizian přede 
dnem ae wi&emi iáky benátské ikoly neykrásněgájm ber^n- 
ským modřidlem oblohu byl pomalowal. My byli se slunce 
wýchodem zároweA a postele wylezli, a okolo p&l sedmé 
haupali gsme se gii w powěstné poetické, opěwané a o- 
wzdychané benátské {ondoli, po rozmanitě se winaucjch 
průplawech la{;unských k mjstu, kdei w prozatjm wysta- 
wené baudě passaijrowé, wykázawie se pasem, na ieleznau 
dráhu do Padowy se zapisugj • . • Ai hrdau moře králownu 
— panenskau Veneaii — kamenným mostem (ohromné to dj- 
lo!) k pewné zemi připautagj, aby gim neodplawala, pak 
powcde ielesná dráha srowna z města přes most ai na 
auchau zemi a přes Padowu ai do Milána. Za to se n3rnj 
skoro hodinu po la|;unách kaidý wykoljbá, nei w pamjch 
wozjch usedne. Gef to pocit práwě etizeyský, seděti we 
společnosti átebetawých Wlachú a Wlaiek na gondoli ry- 
chle letjcj, ana dutýma prsama wlny mořské rozráij, a po- 
bij ieti w prawo a pohljieti w lewo, a obraceti se wzad, 
a hleděti w před, a newidéti nic neili — wodu a wodu 
odewžad ! Ohniwau mys^ nadán, mysHIby člowěk, ie tísj- 
cero lačných inrnálú kolkolem tlamy naÁ otwjrá, a satjai 
to nic nei — woda, holá woda, ale slaná woda. CiUiwé 
duie a gemné neradno na ukowé kolébawé pautě posjlati, 
pooewadi anadno se rozstonj na romantismus, a taki radě- 
gi gii na sucho wylezeme a do pamjho spřeienj přescdnem. 
Dřjwe nei se nadjme, octneme se po gednotwámé rowině 
w předměstj padowanském. Zát slezeme a přesednem do 
nagatého wosu, a nynj se kutáljme po dobré silnici k prw- 
njmu aastawanj naáemu, powěstnému, gii we staro wěkosti 
proslulému, lázeňskému mjstu Ahan9> Před námi se roz- 
kládagj »euganeyské pahorkyv od sdegijch obywatelfi »i 
montí paduanitf nazwaoé, od wýchodu na západ w délce 
16 míglij (4 naie mjlc) uprostřed padowanské rowiny wy- 
nikagjce. Gsau wesměs sopečného útwaru. Nei-li gsme 
do AJjano pHgdi, widj^li gsme sdálj gii husté páry w po- 



Digitized by 



Google 



180 

dob£ obIak& fthAiv wjratnpowfttL PHSeJ«e 1l wraacjm slj- 
dl&m měli gsme překrásné podjwinj. Rybojk wraucj weJÍe 
rybnjia a to u wdmi objjrné roxsáhlosti. Wc w»cch woJa 
warem ae klokotá od 4- 20 8tupň& horkosti Reaumura af 
do 4-68» W n2kcer>ch aa několik okaAienj wegcc na 
twrdo se uwaij. Rosklad wody doswédčuge přjtomnost : 
soli mořské, magnesi, sjry, wápna atd., s plyn&w wystupugj 
t wody : dusjk, kysljk, kysličina uhličitá atd. Chudá žena' 
nedbagjc wiak oéeného roaboru toho, prala weini pilné 
prádlo we wařjcj wodé, a kíastný, komu nenáležel/ košile 
tv. Mladý Wlach mesi wařjcjmi rybnjkj nás prowáděge 
wyprawowal, kterak před nSkolika lety gakýsi winopalnjk 
chtj^ge ponijti wraucj wody, do gednobo rybnjka kotel sa- 
sadily gegž ma wiak woda w krátkém Čase pro- ase-žrala. 
Na obrubách warowých rybnjkíi usatuge se sul, giž gsem 
něco málo pro Amerlinga s sebau wzal a kausek sedliny ka- 
menitéy geŠto se téi po obrubách sáaj. GiŽ Plinius poso^ 
rowal Tegetacj některých bylin w této wraucj wodě. Auře- 
Han w dmhém stoletj teplici tu welice odporauój. — Zde 
na bijzktt bylo prý i oraculum Gcriona,^eŽ Tiberius w po- 
radu bral, přigde-li na tréo. Hául' prý slaté kostky do 
wrancjbo zdroge, a ie s neywčtájm djslem zhůru se obrá- 
tily, byla wSátba »ťastná. W chráme Geriona wě«tec Cor- 
nelius u wytrienj popisowal bitwu mezi Césarem a Pom- 
pejem w tom práwé okamlc^j, když se w Xesalií dala, a 
zwolal : Césare, ty zwjtézjá ! Comelius ten zde se narodil, 
gakož i Valerins Flaccns, opěwatel ArgonautQ, a sláwný lé- 
kař, mudrc a astrolog Pietro % Abano, a gakói nékteřj 
chtj, i sám Livíus. Podle starých spisowatelA byla tepli ce 
abánská tak nádherná gako lásné pozzuolské a oné w Báji, 
kdež podnes ohromné ztjceniny býwalau doswědčngj wď- 
kolepost. W Abano wjíak rozmetal Čas wiecko, gen wodn 
wraucj cyklopowé w útrobách euganeyských pahorků za- 
hřjwatí neustáwagj. Geť to zláltnj cit, kdyŽ člowék wy- 
soptilé, wyhořelé hory widj před sebau tak tiché a mjru- 
plné, a předce u wnitř po tisjciletech geité Činné a wraucj 
zřjdlo wywrhugjcj. — Z Abano gsme geli na zámek Cntaio* 
W polowici 16tého stoletj wysuwen. Tfáležj nynj Fran- 
tižkowi IV. arciwéwodowi rakau^kémn, wéwodowi moden- 
skému. Znamenitosti: gotická kaple, museum znamenitých 
starožitnost), gednak sde wykopaných, gednak z Rjma sne- 
sených ; zbrognice, pokogc plné obrasft, ne3rznamenitéglj 
wžak ze w^eho staiý Dalmat, geni nás po zámku pťowáděl, 
a s njmŽ gsem po slowansku rozmlauwal. Z Catajo w ne- 
snesitelném parnu geďeme k Arcpč (Arqná). Gest to wcs- 
nice na wýiinČ mezi eu|;aneyskými pahorky a wlastnj cjl 
naieho putowánj. Sem se totiž Petrarka, z Rjma se wrá* 
tiw, roku 1370 uchýlil, poslednj doby žiwota swého pod 
ochranau Francesca z Carrary, panownjka padowanského, zde 
ztráwiw. Umřel zde 18. čerwence 1374, stár 70 let. Zde 
i pochowán. NechawJíe wfts pod wrchem, putowali gsme 
ke wsi nahoru, a prwnj najíe zastawenj bylo na zdegjljm 
malém hřbitow?, genž anhledný kosteljk obkličuge. Přede 
dwchni kostela spoČjwá na njzkých mramorowých slaupjch 
mramorowá rakew, tělo geho uzawjragjcj. Dalť gi zhoto- 
witi zeť Petrark&w Francesco da Brossano, nápis pak bá- 
snjk sám sobS zhotowil. Ijedwa Že gsme na hřbitow wkrO" 
čili, přib^^lil nám klučjk asi 9 -neb 81ctý naproti a chtěl 
dělati cicerone. Gá naft po Česku promluwíl, kluk wywa- 
lil oči, a po chwjli sám od sebe, gako když hracj hodiny se 
zpustj, začal welmi dwomé wyprawowati: xiQuesta ě 1á 
tomba del grande poeta Francesco Petrarca!« 1 připadal mi 
klučjk gako pan Hegel nebo Schelling, když si chtj hrát i)a 
mctafysiky. Gá se kluka pUl, kdy Petrarca nmřel, kdy do 



kraginy přiJel, a hoch uměl wle sewmbně, gakpby geho 
. dušička giž před narozcujm gen o něm byla fantasowala. 
Odtud, ulomiwfe dřjwe z cypřiše u hrobu Petrarkowa ato4 
gjcjho několik wétýwek, odebrali game ae k scudu ťetrar* 
kowé )»pozAO del Petrarcaic, giž on apolusausedúm posta- 
witi dal. Woda ge wlak nechutná a teplá. Abych neza- 
pomněl, musjm podotknauti, ie gsem rákew Petrarkowu na 
prawém swrchnjm uhlii u hlaw rotfitjpenan snamenal^ aar 
Čež nám wyswěilenot že rakew tu schwalnČ a sice auřadně 
odewřeli, když prý na žádost FlorenČan& prawé rameno 
básnjkowo wyndali, Florencii ge darowaw&e, načež rakew 
opět želesnými skobami aevrřena olowem zalila a znakem 
opatřana gest. Cdaa wea proiedie přiili gsme k druhému 
konci, kde na neypékněgžjm mjstČ přjbytek stogj, gegž sobě 
sám stawíti dal, gakž nám žena kljčnice wyprawowsďa. U- 
kátáiio nám pokogft kde přebýwal,< psáwal a spáwal, báanfi 
a wadjfclial ; seúé na které sadáwai, gest zamřjžana^ aby gi 
ncrozkrágeli ctitelowé PeUarkowálj, i ta kočka, která myii 
Petrarkowy odháněla a hubila, aby nám znělky nesežraly, 
skwj se za sklem s latinským podpisem. Djwage se z bal* 
kónu — kde snad časAo nebožtjk do doliny pohljžel — my- 
slil gsem šobé: j^ Tu arci snadno znělky dělat! Když se člo- 
wěk gen trochu zamiluge a pak na tu pawlač postawj, 
musj se státi básnjkem, a kdyby i prkenné srdce kněl, a 
znělky ty pak gdau gako m uioéy !« W knjze zápisu j na- 
lezli gsme i Lorda Byron s gednoduchým podpisem beze 
W8cch r^mfl. I my zaznamenali každý swé a gá swoge 
konsonantowé gméno, a myslil gsem si: Kolik Wlacbfi i^ 
asi gazyk překauáe, než to přečtau?— a několik kwjikú za 
zahrady Pcirarkowy utrhnuw, ubjral gsem se s wrchu dolA« 
kdež se nás wuz giž dočkati nemohl. 
(DokoaéMJ.) 



K lA0luiwéino pow0liiiiiii(J» 

Giž mnohifykráte progewilo se w listech weřegných 
přánj, aby wežkeré spisy imria U^a Máchy, porůznu 
w rozličných časopisech umjstčné, i w rukopisech pozůsta- 
lé, sebraly se a w celku wydaly. Za swau powinnost te- 
dy wěc tuto pokládage, slunně o ni postarati gsem si umj- 
nil a wlastnjm snaženjm gakož i pomocj sil spogených tak 
dalece k uskutečněnj weřegného přánj tohoto giž pokročil, 
že mí lze s gistotau oznámiti i ubezpečiti obecenstwo o 
brzkém wydánj we^kerých spisft zesnulého bratra mého. 
Genom >gediná žádost mi přitom gežtě pozAstáwá, ěbj totiž 
obecenstwo českoslowanské. Múzy Máchowy milowné, swým 
účastenstwjm wydawatele podporowati neopominulo. Wy- 
dánj bude skwostné, prowázené iiwodem Žiwoto-i powa- 
hopisným spisowatele, gakož i kritickým roswržcojm plodů 
gabo, p. KnrUm Sahinau obstaraným, a bude obsabowati 
krom známého Máge, negen weákeré sebrané básně, nýbrž 
i obsjniěgtfj romantický obraz »Cikáni,tc a ostatnj prosaické 
plody, powjdky i nowelistické alomkyý gakož i roswrženj 
zamýáleqjfxhy djlem i začatých, nedokončených pracj Má- 
chowy ch. 

Wzomé wydánj we welikém oktawu na skwostném 
papjře, skladným prawopisem, bude sice na zpAsob cl^ 
gantnjch wzor& cizokragných genom geúiwý welký djl ob- 
sabowati, ale k ulebčenj p. odbjraieKi wygde po swazcjch 
asi pětiarchowých. ObSjrněgij náwěAtj co neydřjwe obe- 
censtwu Českoslowanskému i čaa i spAsob a gine bliž^ okol* 
aosti wydánj tohoto osnámj. 

Michal W. Máchft. 



Čuopit t6«to wyeháaj w« mxUAvl ft w sobota po pAlarijch: koiJiii dniluKi otfváii pHdáwá •• p«Urrhowi přjloho. Ffelplicj •• « wydawktvlo %% itwti 
lěU 48 kr., w« kaikkapeetwjeh ■• p«l léta 1 si. SO kr., na o. k. postách pfill. t si. 9« kr. atr. 



Wjdáwánjm a rcdakcj J. Pospjšila w Praze, 



Digitized by 



Google 




Hárodnjzábawnjk pro Cechy, lorawany, Slowáky aSlezasy. 



Čjslo 46^. 



^O. "červena É843» 



10. r. beh. 



^s^mm^^^mi^ 



t omílá. 

. • ' ' • I f Li .■■ ■; • . "" ' ' •< ' ' 

{ĎoJcotfiepJ') 

'••'''•'••■';' ' 

Do pel^ného dworu, stogjcjho ú prostřed 
lesa, přišli tři páni — ^eden kiýže, druhý hrabý^ 
třetj staiTostic. 

Kn^e přišel z Pjíěmec, hrabe z Pafjže.a 8ta^ 
rostic ^ Podola. Kn^že, ač nilad;r> nosil moďn^ 
wlásenku. Hrabe, i^ jeporosdý, byl gií bez ruky^ 
bud! §i ztratil we Wálce, nebo w saubogi až po 
samé ráme, a starostic neswlelcl ^likdy řukawičky« 

Ťi pánowé šli kažqý ze swébq krage hledat 
ženu po' swété, a přišedše nagednau J)ljže ]^ěkné« 
lio dworu, dowěděli se, že geho wrchnóst má tři 
sliuné dcery, ^ w okólj že nenj pro lié mladjků. 

I neposlali námluwčj, neb pp gsau staré oby* 
cége; ale přišli samí, otewřeně gak móda káže^ 
prosit, o ruc^ ^íičnycji dcer, , ^ . 

Wrchnóst ^ pěkného ' dworu, ^ekágecj knjža^ 
pro sličné dcery, ráda byla 'sw^m hostům, a^a; 
snaub^la dw$ dcery, třetj, ale nic. ^ ^ 

Díwili se. .pánowé, že ^sáu toliko dwa pří* 
gati, a^ tfetj ze pAgde odmršten^ i naléhali na 
wřctiňQSt, na přjoinu se tázagjce. až se gim upřj- 
mně řeklo, že Ďeyniladšj dewče unesl milenec 
ze .dworů,^ plrclhnuw dó leisa a Bůh wi, kam/ . 

«>Haí lenpodly nicemnjkl* zw.olali panow^e ; 
• gestli za swůg zločin nesedj geště w pekle, my 
geg nalézti musjme, a děwče mu odegmem.* 

I cíillMn M ^hbiliév|iM«t.:ié >^činy, a 
ili ;Ee dwpru zrowoa do lesa> každého, koho ce* 
staa. potkali, se tázagjce, zdaliž newidél takowau 
a takowau djwku, dcerku bohatých pánů z pě- 
kného dworu. , I ne^i dalekoj a zwěděli hned, že 
na druhé straně lesa« yv domě starého Kuslawa^ 
přebjfwá mladá djwka, gak se zdá, choť synowa* 

ZatríHjbil go^eo pán w mysliwecký roh, o- 
.brátiw se dp, hustéh9 1^^^ — a w krátkém čase 



přišlo tré sluhů,;. a každý měl nůž i zbraň, a pod 
každém ^byl statný kůň. , 

Sotwa slunce zašlo a w lese byla noc, ač byl 
n;S^.poIjchi bledý mrak, wpadli , tři pánowé se sluhy 
do domu Ruslawského, pobili čeleď, poranili syna, 
uchopili djwku a odešli. 



* ♦ ♦ 



' Na zelené lauce pod hustýn^ lesem stogj gs^-, 
X^ družina^ ,i;ci|adj lyesničapé, gako lautky, s wausy 
a knjry, se šawlj po boku, s ručnicj na rameně, 
l|;aždý jaa koní. . . 

, Sedja čekíigj; kůň kopytem tepe, rozmlau- 
wagjmezi sebau, pokrucugjce wausy. 
j. Bylo gich dwanácte ; přišel třináctý, ale smu-, 
t»ý, bledj^ s truchljcj twářj — toliko očima giskřj 
a prs^ma wzdychá^ a geho wzdechy — ach těžké 
^zdechyí — .^smut| a ranj weselau družinu. 

»Geďme,bratřjčkowé ^geďme, přítele !« mlu- 
^lj ^mutný Ruslaw, a weselá družina hrnula se gak 
bauře se, hřmoleín a cwálem na konjch do lesa*. 

Odešli do lesa, rychle a cwálém, ^ potom 
s^uli, přišedše k aužlabj. ^ , 

I » W lewo, pane, w lewo za aužlabj, za kaluž ! <* 
wolal Witomjr, syn pplesného. 

Síyn ppIfBsného z jnniadého detinstwj neylépe 
1^ k(^e, g^sť prohlubeň hustá^ po kterém dubě 
zj^staí.p^ň^, kde wyběhly štjhlé šumjcj sosny neba 
listnaté oUiny^ )cďe i^^dlioka wrká, kde žežulka 
kuká; kde susljcj gezero rušj síawjkuw zpěw! — 
Witomjr to wšecko; wěděl, i wěděl geště> že za 
křowjm u kaluže pod náwršjm zbognjci se zdr- 
žowali, a dowedl garau družinu až k zbognickó 
slugif Stanuli, a truchljcj Ruslaw se swým Wito* 
rojreni gdauce na zwědy, spatřili pod samým ná- 
wršjm ozbrogeného zbognjka w křowj. 

fiyto poznati, že byl zbognjkna stráži; sotwa 
spatřil dwa mladjky^ wytáhl ručnicí, natáhl ko- 



Digitized by 



Google 



182 • - . 

I- • 

hautek^ a giž giz chtěl wypáliti, an srdnatý Wto- 
mJFj udeřiw bez střelenj na zbogajka« zticha ho 
na zem skolil a bez ducha nechal. 

Cdaa, a čjm dále šli, bylo slyšeti wýrazněgšj 
hlasy, křiky, wiwáty a bezladnau hudbu zbogni- 
ckébo pelechu. - 

I přišli k samámu náwršj, kirf otworem ge- 
skyne, huslým křowjm okrytým, spatřili dupu lu- 
piče. I slyšeli gegich slowa, a každé slowo zbog« 
nické ranilo 6r4ce Ruslawa. 

Zpjwal geďen bez palce: »Pjme, bratřj, punč 
a wjna, zegtra dokoná djwčina ; gak ona mi uťala 
palec, tak i gá gj zegtra učinjm.« 

Zpjwal druhý bezruký: »Pjme, brátrj, punfi 
a wjna, zegtra dokoná djwčina, gak ona mi uťala 
ruku, tak i gá gj zegtra učinjm.« 

Zpjwal třetj we wlásence: »Pjme, bratři, 
punč a wjna, zegtra dokoná djwčina ; gak ona roz- 
tála mi hlawu, tak i gá g| zegtra učínjm.« — 

«A.ch, kdež ge ona, Witomjre?« prawil tru- 
chljcj Ruslaw. 

vPatřte wlewo, panel co to tam ležj na 
brlohu ^ kaute?« 

»0 wjm, widjm, Witomjre! Pospěš, Bože 
rachowey — rychle — • 

•Tiše, tiše !« řekl Witomjr a běžel k družině, 
— > A za cbwjlku wpadlo tichaunče dwanácte sta- 
tných ginochCi gak hrom w zbogtiickau geskyň, a 
Ruslaw s oruzj w ruce gedné, rukau druhau u* 
chopil i brlohu w kaute Tomilu swau, a zkřiknul, 
že mu gi peklo newyrwe, a potýkage se a w&kol 
gekage cedil zbogaickau krew — a Tomila, gako 
bez sebe, klesla w nárůČ geho a omdlela. 

Tlupa laupežnická takto přepadnuta, byla 
djlem po*bíta, ' dilem swázána a odwedena do pě- 
kného dworu. 

Ruslaw se swau družinau a wěrnau sobě To- 
milau stanul za gasné noci náhle u pěkného dwo- 
ru a zaklepal na bránu. Ta se ótewřela, a on 
wgel na předhradji weda tří žbognjky. 

Zbudil se celý dw&r, zbudila se i wrchnost. 
Ruslaw pogaw Tomilú. swau za ruku, wedl mijen- 
kli k rodiČ&m a za nimi wedli přátelé okowy spau* 
tané žbognjky. 

Radostj a zadiwenjni byla wrchnóst pohnutá, 
widauc Tomilu, kterau giž oplakáwali, neboť d 
wsem wěděll. Ďíwili sé.též, spatřiwse íu|5iče, oné 
tak milé hosty, bezmála manžely starSjch dwau 
dcer — 'a dnes gim zlořečili; i lál gim celý dwir. 
Panně oswobozené blahořečíli rodiče, přjbuznj a 
dwíir, ná wše se tázagjce, pánu Bohu děkugjce — 
potom gi dali Ruslawowi, a žbognjky powěsili. 



Za přjkladem Tomily gdauce sestry staršj, 
w^raly si ginoohy z počtu šwárné družiny — byly 
we^ly, radostj gásal c^Iý dwur, i těšili se gegich 
rodiče, ač mužowé gegich nebyli knjžata. 

KriiHan Stefan. 



Raiuj lusky. 



Starý kantor připrawowal sládkowa hocha 
do latinských škol, a dostaw se s njm šťastně až 
k ČasoslowB ptal se ho gednau : Gaký rozdjl ge 
mezi časoslowy neprawidelnými a časoslowy pra- 
widelnými? — Ten, že ďowěk při prwnjch geště 
wjce bitj dostáwá, nežli při druhých, řekl hoch. 

Žid gakýsi přišed do Petrohradu, dal se po- 
křtjt. Druhého dne dostaw dary od kmotrů, řekl 
škrábage se za ušima: Auwey, to ge málo! 
W Dánsku gsem dostal wjc. 

Syn gistého marnotratnjka řekl gednau : Gá 
bych byl neyméně o 50000 bohatšj, kdyby mAg 
otec k našj rodině nepatřil I 

Nowý sklepnjk přinesl hostu sklenici wody. 
~ Proč paks gi nepřinesl na taljři? mrzel se 
host. — Ach, gáť myslil, .že se to ze sklenice lépe 
pige nežli z taljře, omlauwal se sklepnjk. 

Gistý diwadelnj ředitel, wida že se diwadlo 
nižádným předstawenjni naplniti nechce, dal na 
ceduli osla wytisknaut, kterýž měl w komedii ta* 
ké wystauplti. WeČer ale nechtěl z brusu nowý 
bchotnjk, swětlem zalekaný, žiwau mocj z kulis 
na gewiště. . I ty hlupáku I zwolal naň komik. 
P&gdeš-li pak 1 Newjš-li, že se hosté gen k w&li 
tobě sešli? 

Opilý wogák potkal swého setnjka, kterýž 
bpUstwj náramně nenáwiděh WogAk wýtáhne 
honem iawlí a sebere se, co možná, -^ Chlape, 
co to děláš a obnáženau zbranjj ? ptá se ho d&- 
stognjk. — Wedu. ožralce á,ó wězenj, pane setnj* 
ku! gektal tento, ^ a ' doliel dobrým nápadem 
odpustěnj. 

We člwrtek dne 1. fferwna: Pfyluzenátwo, wesdofara 
od Kotxebue. Škoda, ie nemáme, kďó hy tele, gako ge 
Antonjo, weskrze dobře pro wedl í P. HilÍ«"íitiiI co mohl, 
i' bylo we hře gehó wjce promyílenj,' néili' w nířkterých 
geho saadrub& widSti; byla to'pro nég ale předce tófká 
úloha. P. Forchheímowa hřála 'pilnč, p. Skalná 8 dobrým 
rozmarem, p. Lapil, gak mohl. P. KaJíka, Crau, Grabin- 
geř, Kolár a panj Hynkowa byli na swém mjstě. WA« 



Digitized by 



Google 



183 



bec ale podobalo •« celé předsUwesf paiiké iikwBJ bUi»* 
tce «, pro€ei 9 nj uk« •lowa*. Beájijme. 

Dn« 5. Čerwna: Krnkanoi a newljdnfkf romantická 
éarobm ve S géd. dle F» Raíoranda, přdoíetta od W. Fi- 
Ijpka. Gednaa tedy tase kus, kterýi obyČegnS w počet 
frftlek se mwrkqge (jU do niob dle wáioé bjrtoati swé u^ 
^třj)-— wpodet onéoh pIodA, kteréi ttwybraněg^bo «b** 
censtwa naiíeho w dobré powésti neatogj ! Ale Krdktmoi a 
wewydmfk diig meai dawem técbto aeičjflaých,, na ^den* 
ikých diwadlech áduA gako kaabjr vytCfcIagejck dél pé«> 
)Lnau wýminku. Bes weliké odwab/ pokládáme tuto bró 
ca iMurlepIj praoi aeáťaatnébo Raiinuiiday i daníali game, 
f e bude prowosenj geg{ obecenftwu naienitt vjtané* Ginak 
ale ustaoowila nebesa — 1 irypuitilá praudj wod sinf ch, t 
•pfo.ligawec nc|l>/le m^cbftu do diwadla pomyslila. Tolika 
malá, naiwjee mvfiaká éástka nedal* «e odeCraliti— ^a kdo 
gsme na tu mokrau paut se hjU odwáiili, nemetl gsme co 
liiowatL Hra wypadla w eelkii dobře. Nékterýeb aeio*- 
vnos^ a m^utébo ivtmntj nať t ddtorflc nechceme plipo^ 
mjnati, roi;waiuQ*ce na mjsG, le uto Čarobra dlaubých 
pijpraw a mnohých akaulek pol^ebfige. Kxitika aa namá 
T>wjem na to ohfjieti ; ale my game frjce kana^ Uasu o** 
becenstwa, neŽH stjhawé, iíklebiwé, mračíwé ienitinjr, kterái 
oěkdj kritikaa býti ae wjpjpa» — Tfailihlawa bral p. Giau 
ae irij aásobatt tpftaobfloati- irwé k ukowýmio roljm— » 
(neboť newfjdnjk tento nemusj nacbáxeti se w rukau pan- 
bého komika) a wywadl % niho adatílý obrat. . Krakonple 
prowedl p. Rrumlo^akíi^ dttUadtté aweaoěnáeh, kde aa po 
Tře»tiblawtt pitwoij, xjskal hlučné pochwalj. 2ífiábakuk^ 
vtwořil p.. Grabinger rodboinan fignnu P. Skalná b/la aa- 
aa gednaa eo Litinka na býwalém mjatě lokalnjcli apén^^ 
£ek,] a kdyby se w oboru tomnégaký Čas pohyboWalá, my- 
sj^jme, ie by ae proxatjm diwadlo naie nemuselo o , ginau 
repiesenuntka podobných ' úkolů ataraii. P« Fd^hheímow% 
co Amálie, p. Négedli (w malém" a irlak dle iiirou tréíM 
kresleném wýstupu w chatrči — a. ouau anámau^ miloljbafi 
pjanj) piiapJljn nemálo k tdalDémn peowedenj oaQtn* Fen 
Neswadba (Jenjk) ml dobiý basbwý hlas, f mohl by se snad 
čaatégi w menljd^ .ůlqhách alpuiJietí. — Wesméa wyráielp 
aeobaceaatwn wehni dobře -• a get ae eo nai^ti, fta haa 
tato při opétném prowozenj dne tl/Čerwna a šice Ire prcy- 
.apéch p. Rubri^ geété wéUj okianUoftíl a tjm igelté.lí^ 
rwi^jko amIaiCanattij nat^de* 



DOMACMI RRaNlKA. « > 

% nt ABT. . ČtenáiAm Kfait& bnde 4nad a nemalým 
podiwenjm, ie se deUj (Pas ničeho ó "gednom z neypéb&eg* 
ijch wlastenských ústawft — o ŽoQnské akademií nedo- 
awjdali. Ona dlaubo mlčela, dlaubo se připrawowala a 
chystala | aic také aase gednáu dftstognČ, ůČele i gména sivé- 
ho hodná, wystanpila. tíáwala totii dne« 31. máge w sále 



na ŽoigaA koncert, ktetýi í 00 do woleaj hnnýcb knsA, i 
co gicb wywedenj k neydokonaWgijm náMj, gaké gsme kdy 
•lyáelL GmenogemeC w kratiéké apráwft awé piedcwájm 
ChwnlpMpí^Wt genialnj dj&a Menddaohaa-Barthotdďio, w aěmi 
faudebnj tanfeo welikán ohronmau úMia, apogenj kantáty 
áe aymlonij, miatrowakan mkan prowedl. Wywedenj se 
atrany ŽoQnaké akademie, we apéwn i hracjch nástrogech, 
bylo dokonalé. — Mimo to slyidi gsme dwoge oddélenj 
a Tjom^ákowých rckwij ; p« Prachner bral (na wiolončel) 
koncert od Serraiae, a p. Dreiachok, nál mladý anadége- 
plný bajualista, koncert Molique&w. Na počátku přednálel 
ae Český abor ku gifMnowinám G^ C W. ardwéwodkynč 
Žofie. w. L. 

Po dwé leU driané» a nc^en n wiech milowiykfl u- 
Uechlilegdj společenaké sáhawy, aýbri i ^ pljsniwcCi wjeho 
národnjho wýwinn w dobré powésti stogicj hegedy k nám 
opét aawjuly — a aice na oatrowa ŽoQnském. Minulau 
atředn drieli gsme frwnf, a aaucyce dle této, klademe na 
Hfiechny. budaucj péknan nadSgi. Společnost byla hluč- 
B^0^j našli aoad gindy o pnmj iMBaedé býwala -* ačkoli nás 
tentokráte skoro před počctjm silný déM postrašil ; bylol 
se takofka gádro těchto obljbených tábaw shromáidilo, w 
gehoi lůné se pak rozmanitý, nenncený howor a u&lechtilé 
ierty dařily. Tancemilownj méii bodni prostoru a k ge- 
mnégijm zábawám přispěl p. Tyl Čtenjm pěkné humoristické 
práce od F. Kubeše, a pozděgi p. Strakatý předneáenjm 
)>Břetislawa<c a ge<^é pjsně národnj. Gak p. Tyl Čjtá — 
a gak p. Strakatý zpjwá, o tom staršj hosté besed našich 
wědj j a tě»j se zagisté wesměs, ie oba i přjště negen k roz- 
mnošenj dobrého rozmaru, ale i k prawé ozdobě celého 
podnikán], swau ochotnostj pHspěgj. — .Přjštj besedy bu- 
dau se drieti dne,21., Čerwna, 5. a 19. Čerwence) 2. a 16. 
arpna. ^• 

. Prwnj předplaoenj, gjmito se gistá řada wšednjch her 
w diwadle Českém pogistila, doAo minulý Čtwrtek ku konci, 
a ředitelstwo očekáwá od přjsniwcft národnj Thálie nowé- 
)io, nemenšjbo ůčastenstwj. My ze swé strany chowáme 
paděci, ie naie obecenstwo mladistwému ústawu idalšj la- 
skawé podpory neode£ř«9 gelikoi — powaiugjce negen po- 
^awadi^ ned&statek iffymptdensídk Českých hercA a nowých 
dobrých kual^ nýbri i nenadálým roznemoienjm-se oě- 
kt^ph členft nastalé nesnáze — nemáme w celku přjčinu 
aa\ na wolanj knsft» ani na gioh prowozenj stesk a ialoby 
irésti. Že wíak ředitelstwo neustawně o to pečuge, aby 
jilušným iád.ostcm přcdpUtc& (zwláště letnjbo, diwadlu ne- 
pp-jzniwébo -Času) wyhpwělo, wyswjtá z počtu nowotin, kte- 
réi pro druhé a dalšj předplacenj připraweni ležj, a kteréž 
tuto . zegména ;udati w sUwu gsme: Mina z Blabodowa, 
Romeo a Juhe, Wězeft w pewnosti sw. Ondřege, HaSrian 
z ňjnjsu (posud ge^tě neprowozowaný), Stará láska neza- 
hyne (půwodnj nowá wcselohra od W. P^ ^l^coco, Hraba- 
U Zwikowštj — a g. Starší ale deišj Čas gii neprowozowa- 



Digitized by 



Google 



194 



ptt dobré hmy .au ntpa^tÁmef pko 'gsii« : . L«ar, Lókotn 
ský tivoQ, Lhfiř ft gebo rod, Fabrikai^y Profltota weukow^ 
ski, Marootraiojk «^ a g> Takél se chystá k provotcnj 
pčarowni sm(u^o|^« — • gak dbslýcliáme SMOtfrj^niť a gen kčc-^ 
ským farám nalowatiýiiii.dekoraoemif .tqúi: s naAimi pfr^ 
knými kragimiml polabskými. Hotowjt ge na slowo vsa&ý 
wlasUQecký umélec p, Siawráii], idá< ae tedy něco doko<» 
nalébo o£«káwfkti. - . ^. ! 

Weltibnénra duehowenstwu naíemti kn wSdotnosti u- 
wádjmc, že se na den nanebewstanpeoj Krista b. r. w Sa!c*- 
burkn, mrtwicj ranén, na wSčnost odebral pan Cenífk 
z ííarteiAerka, tatoég^j kanownjk a dékan slairné kapitoly; 
Čech upřjmný i spisowatel wlastenský. • P. * 

Z BRNA se náni osnatmige, fé i tám sestry Mila- 
nollowé, dáwagíc^ dne 27. kwétna koncert, náramncboů- 
řastenstwj sbudíly, coi tjm ocbotněgi tuto sdt^ttigeni', fln 
se sami na gich' p^jchod do Prahy tSSjme. — »ííynj, pjfó 
nám dobrý pljtel — nynj tepnva |ioktaáWám, gak éhnák, 
slabá gc řeé lidská? Co to bylo sloiv w' listeeh' wjden-^ 
ských, a yriechny' wesm^s nefcobtauly gediaéfao awilka bry 
Tcresy MxIanoHowylw— *• ' 

ZE SltOWENSKA. (Opotd^no.) W mSste^ku Koní* 
jattcjch prowozowala dne 95. ledna t. r. uspol-ádánjm hor- 
li wého pana kaplana Ondřege Čabana »kolnj mládež we 
prcplučném ikolnjm dome dwakráte po sobe (totiž před 
polednem a wečer) nJosef a bratřj geho wHgyptéff. Metl 
čipernými ho^jky swláltS se wyxnamenal w osobS starého 
Jakuba Stepán Wittenberger. Prwnj předstawenj ^octénó 
bylo přjtomuostj Vel. duchowenstwa, úřadu mostského a 
celcHo oíícjrstwa rodehlého panstwj; toto posledoj daro- 
walo na potřeby ikolnj a na obweselenj mládeže ?5 ál. stř.ý 
gakož i zdegMj p. arendator Koth 5 til ' Orchester wedí p. 
Dr. Kopečný, Morawan. M. T^ 

Mesi pilnými' a schopnými pobratřenči na.<emi Sio- 
■wáky wyniká pan Jo^ef Matuilen, cw. farář w Romjch 
RykynČícách, obzwlá^tnjm sprrsobem w p^sfowdnj ftrd^/rfW- 
nictwj; geho pédj gižnatisjcc stromku takowýdito utéiíénS 
skwjtá. SepsaltS o tomto d&ležitém předmétú knjžku pod 
názwem: ySummownj katechetické wyučowánj o wycbowA- 
wánj stromu gahodowého a hedb&i^ných hauácDic, pro 
mládež ^kolskau.«c Djlečko to, požádán od Welkobontské- 
bo hospodářského spolkn, přeložil i do maďarčíoy,' a sla- 
irnj stawowé téže stolice sTjbili tisk wlastnjmí úiraťy ob- 
starati ^ na mnohé žádosti přeložil djlo swé ídd němčiny. 
DotiVná společnost wydala o práci této- násTednan apráwu : 
»Tato km^žedka tak dokonalá gest, Že posawad pro Žkoly 
vesnické kratáj, srosumitedlnřgž], leplj a k ejli úrdenénra lé- 
pe ;Redaucj nenaleaámewai Slulno teďy, abychom i my 



w Čechách ^a tak ti^edné podnikánj ^a^eho saukmcnowca 
pozornými se učinili. .. ^(S;)j«ft; cena o^oho spisku gest 10 
kř. stř. P. 

W BENÁTKÁCH VAH IHQtellí. .:Z Arquy jedeme 
přes Monselice k Este. Monselice gest mčstys, nad njniŽ 
na strmém wrchu hrad starý stogj. Sem až prý )[>ři»el 
Afboin, král LóngobárdAw. Dřjwe hradu stál prý na wrofail 
BMUMttliékém ohcámiJapiterAwk Z Monselice kwat)ili csm^ 
do Este aneb Ateste. Wystaweno prý od Euganeyských 
r. 1200 počtu obečn., kdyŽ prý zahnáni Aňtenorcm, hudcem 
EnetCf, sem mei! pahorky engan. se uchýiilii Mnoho ae ad« 
wykopalo* surobyjbatji geni dosivěddogj pAwod řecký. £st^ 
gesjt rpdinným dpmem wéwod modenských, brunžwických 
a i králů vjelkobíritanských (Azzo, syn veifské Kunhuty)' a 
gedné wétwe rákauskéfaty domu. Hlawnj pro mne snam** 
nitostbyia niniye^ita- padowanaká; r. 1493 .sUwhu započali 
a 1552 dokonali. Nese rauchp starožitnosti na sobč^ aie 
předstawowal gsem sobě stawenj 'mnohem slíčnčg«j a vel- 
kolepé. Nazýwáť.se Vnitěrtiih éeí B& (b^Tis). Byli gsme 
w kostele, await. Antoqj^a, plného . nádhery a bohatstwj, 
spatřili sme powěstný swjcen broncowý Ondřege Riccio, ge- 
diny na zemi} práce to nad wjíechen pomysl krásná [^^ 
Nynj WaJnosti powedn k úeysnam^enitégsl památnosii pa«> 
dAwaaské, k hrohuA&lenora Roku 1274 kopawže bljr 
ie nemocnice gakésí základy, nalezli podle dwau nádoby 
zlatými penézí Welké ceny naplněných, truhlu olowčnau, u- 
žawřenau 'w druhé truhle cypříjíowé. W truhle té bylo 
tělo. wogjnja» he^poisV^J ^P Vhn z 9tého sloletj, snad ge- 
den z oněch, genž z Panonie wtrbli do Wlach plenit rowiny 
padowanské. Po boku mrtwole byl mcČ a na ném wyrytý 
tlapte W kuchhiské iatině. Tuť máme premissj aŽ hr6za -k 
každý abecedář snadn# niAwře: Ergo to hrob AatetiorAw! 
že ne? Pak to dali wže do mrámoro wé rakwe, udělali ga- 
kýsi nápis,' a sUro^ylost lioťowá I Sal della Municipalita 
geť prý ňeywětžj sál w buropC. 'Wežedie do ohromné sjn« 
hqed u dwežj. wid^fli f;8m« d^i soehy a Irailitii,. od powé- 
f tqďio cesto wa tele Binalda Rioaldi z Egypta sem piineícné. 
Těla gsau ženská a hlawa Iwj. Gedni prawj, že sochy ty 
přédstawugj Tsis s Iwj hlawatr, gřn} giuéý gá nic. W tomie 
sále tažená polednice, a. poprsj Livia. — Abych wiak gii 
déle Wa^linostinu trpěijwost nezneužjwal, usadjme se wka- 
fjrně páně Pcdrochi-ho — zase Inj w Europě — až nás Om- 
áibusodweze k řelezné dráze. Weilíerna bjlau robotu gsme 
gii. opět w Benátkách,, a m neděli okolo ^Aldiranácté býwá«> 
B^ yifáy v kostele di Maríii del Gíglio a slyžjine mij 
swatau w gazyku síowanském a sice dalmatskéml To- 
ho gsem se nikdy nenadal; Že bych Idy w slovanské Ťcči 
mjti swatav* alyžeii mohK Celý obřad ten cAe ginak éio^ 
^ěka dogme. Stařičký tu, wěkem : co srp sehnutý kněa, 
genž ze Zl^dru (!2ara) s powolenjm zdegAjho patriarchy zde 
se ušiadfl. Latinsky ani i^eAinj. Na^e rcdřna snad'gedin& 
ar xdéoB kosteljku, - geqí feái, w njž ae máa ite, roáHm> 
li/Vlachowé jaysiiit i,e to ^^tinsky . Nikde mezi mládj.m studor 
gjcjm tu neznámost latinského gazyka g.<em neshledal gakó 
zde. •^' Wčertk ptáw^ přfgehi loď wálečiij nilská s gakýmtí 
princem do sdeg^jho přjsUwu, » f^á ac.a. malými vealaii 
we weřegných zahradách welmi prjgemně bawil. 'YVlachA 
se sde shromáždilo až hrůza, djwagecjch se nowě přižlvai 
cízínetnn a poslanchagjcjch ctzé zwuky řeči gegích. ySano 
hfmn !;enteU^'-^'*8ěfié IMM91^ ^fdtt ^^p^wěděl na to 
staiy plawec Tenezianský a žjře wykládal iufual pranda /lo- 
•ntínra Im poUwgu msaiia a že nyni^ hnperňfrt Nicolo ge 
fnt^lQ tUW imptratort AUěfnndro, ktetéhož prý oéitč wiclét 



I^MO^i* Hat* w^cíMaj W« tthida a w »oh&f p« p4l«r»?rk : kikZ«raa iruhw •itůAn fhtíwi ne pdlar<>hoWá pljloha. Pf^V^J •• " wy*w*iele m &w#i 
^ léiiL 4« ki^ u« kttiUsu^ctwjaH «a p<>l léta t al. Í6 ke, n* c k. p^mtáwh |vnlt < »L. S6 kr. stř. 



Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 




: I . /! 



> .« 



• I 



tirodnj libáwiijk pro JSecky^ Horawány, Slpwiky a Sleiany. 



CJelo 47. 



^4^ éerwna t843. 



Í0« r. beh. 




Karla B. .Š(prcb^« 



Ach coi ge to teiká wČc, 
Wěraé milowátoj) 

W»^cko se ma bráDJ. 

Ccánan gten gl shljiltly. 

Mýtinka si: bája: ,, 

RVx gsi, milá dceruikp, 

Rýi Um nepostil* !' 

Nehpg^e. te, matXoko,. 

Hodoau ()ceni máte ; , 
Ty pole gsau daleké — 
• A <30K pak mme laáte? 

Tj-i gsem ^enom poveplat. 

Molv' g] dobrá slowa ; 
Kiýcli ista . %iíq pmwili, . 

A prawiJi Euowa* 

Ne^ř tomu, ptmenko, 

!Wileck« prawcbi .n^j ^ : • 

Ljc se oa nib.,obrá\j, . . 
A gaxyk se ménj. — 

Ztlálj gsen gi milowal,. • 
Zbljxka gAsý láVií;. 

O což se to slunéčko. 
Ha ttebi tak tmráka! - 

Ptái^ku, pMtdku, ptáčjnVn ! 

Mysliwcc ié strjlj; 
Wlakty doliire potoť dey, 
;.r S«am<u ritta cj^j.*- 

Prvé gsau mi gi odwetli: 
finti, 'panenko, ždťáwa \ 

Widyt imwidka sečéM 
Znowa opět wstáwá. 

Wlak ttenj widj télká w^b 
.Wérné milowáigy « i . • » 

A co wloni bránilo, ; 
Letos nezahráňj. 



.1) 



Roste ř6ie, rů^éka, 

Roswjgi se paupé; \, , . 

A ten s nebe deátjjlek 

Nepadá tak skaufié; ' 

Zasmfgtc se, matriko, 

Widyť to gen swět saudil — 
A když Pákibifih poiekná, 
I ttewesmet kdo latidU!. 



Iii bez spanj. 

'Gšem dlpuhoroženec wzríešctií wlasLé rodi- 
by. U gfái*dského 'gézera^ tam kdemodrawé winy 
gého břehy čelugj, ttade stržj hory ďi Baldo strnij 
W blankyt nebesky skwélé cimbuřj peWého zám* 
ku Rósponskébó^ pó mnohá stoletj magetnost 
předků mých, mai^ésřk Aosponskych. I doslalo 
še mi, ' éo ' se lisém pozdřgi rozeným dostáwá í 
dostalo se mi škrownych důchodů a tjm i auplné* 
ho wýhostu. Na Iteslj byl wychowalel můg doko^ 
nalý' tnuz asjmč máudťosti geho nepadlo w zemi 
heúrodnáu.' ' * '. 

' StaťSj bratr' nřifi^ uwázal ae w dědicttvj swé 
a gi putowal i domu ótcowského: tauha mogé 
Svedla mé dó dawnéíio Ajina. ' Zamilowalť gseni 
ttialjřstwj od pririjhó rozwinutj rozumu swého'. 
Dosed 'ňjma oddat gšem se celau duSj tomuto 
uměiij; ale geh malé poáobizny se mi dařily. —^ 
1>áH7ié dege zašlé welikpsti mésta swátého zdály 
se mi gak o sny drahých starSjch dob. — O, wo- 
láwal gsem^stbge na' sutinách chrámů staroslaw- 
liVch, dbraz' býi-Válé ctnosti tlj w rumecíi ! obraz 
tvelcbně zapadlé minulosti! — Pak me táhla tau- 
ha Aó '^kwoatné Neapole'. Zdé zamilowal gsem 
dceřin ctihodného muže, i požádal gsem o ni a 
bbdržel gí za Aianželkii. Několik roků žil gsem 
blaze' w lásce choti sw^. — Malowal gsem diwa- 
d^híj délcoráce á tudjž i bljže seznámil se s clc- 



Digitized by 



Google 



186 



ny diwadla sw. Karla; poznal ^peflTí mistra ba-^. 
letnjho, Cainputia. Manželka geho^/ Judila, jbyla 
snad neykrásnegsj iena cpKh čafid.^ Š|a-t po ; 
ulici, hnuli se i lazaronowé -i obdíw^wati spáni- ' 
lau panj. Ale iilať welmi nešťastné -^ manželem 
sffým, s teifiK^'m uiné^jfn alch^iyie dáwno se obi-. , 
v^gjéjéW % ojiii gi^iÉ ^liKi^Ad^t X oevMub^ lad - 
zničeným mladistwym žiwotem> a denně stáwala se 
mi dražšj, až nás znenáhla opautala wraucj mi- 
lost. ^ MUowalaC mě wsj silau bohatě nadané duše 
swé;'-Campliti©' fo zwěděwr, zahořel msCauI * ^" 

Gcdnoho doe wescd k nj do komnaty, na- 
lezl ^sem gi, an slzela; krew se prýštěla ušty a 
nosem ; tak násilně a zuřiwě byl s nj práwě Cam- 
putio zacházel. I setřel gseiii slze gegj^ zastawil 
krew a přisahal nemilosrdnému trýzniteli záhubu 
a smrL Tu mi Judita zgewila, že ge wrali giž 
nagatý^ gjmžto gá sám ziihynautr^áín* On tedy 
nebo gá ! Heslo toto wládlo nynj w>sj mau silau. 
Judita mi sljbila, že mi geáté té noci dwéře ote- 
wře> abych planaucj mstydychtiwost swau ukogiti 
mold. Wšecko umluwiwse a dostatečně uwážiw- 
se, laučili g^me le 's j^laieňým přolcitem brzkého 
zbawcnj*se trapiče našeho. 

Noc se přibljžila.— Nedaleko twrze St. Elmo 
sfaog^, zjralg^em s tagaaR.hruzau, na p^pjp^ky lu- 
ny; ř i^ofe wystup^gjcj. S rost^uqiqí^ si^mra- 
kei^ rozložil se tei^négšj záwog ijiad. mořem; 
hwězdy oswěcowaly cO; ohpiw^ lesklé, kaule tma- 
Tvá nebesa. Náhle obgewila sq gasněiskweU prau* 
ha na obzoru, wždy wj<; a wjc,e /se ejgQ a. zářjc, 
a táhlé,. řjdké, potrhané mráčky planuly pp nebe- 
ské báni, gežto ^e mí ,po6ud, ,č^raě co pqhřebnj 
přjkrow nad liíawaii wzná^elaf. OriA.prauha,oostrj- 
brná,.kwěty. posetá stezky po.trhaE]^'n^í oblaky so 
winaucj, zrůžowatťla, wždy wjce a wjce^^ntnatně- 
gjc, až konečpě gediný^ širokýj,p).an;ienny kruh 
moře ^pjnalj kterýž nad temeiieip Wésu^u ble- 
děgi se rozléwage, oblohu oswěcowal a děsné po- 
doby lehkých mráčků bai;wa^i peřestými zdobil. 
Mezitjoi wystupowal po ii>alých prejStáwkách temný 
dýmzotworu sopky^ wkotaMčjch se wina co. obět 
k upčnjm , nebesům ;. gednotliwé blesky kmitaly 
se hustau mlhau, co bludičjcy, až pak strašné wyr 
buchnut] wšemi neapolskýroí.wěžmi^pr^^tarymi.to 
kamennými welíkány, w základech zatřáslo. T^qn- 
něohniwý praud ;(wčstowal ulekanýnx obywatelům 
wypuknutj sopky. W pblacjch huťy,.zemj rachof 
tj, wzduchem suipj d^sný hřmot, gemuž temně 
burácegjcj gednolliwti hlasy hromu hrozně při- 
zwukowaly. Strašnězhaybná noc ležj po celém 
kragi, kterýmž na tisjce blesku proletuge; wždy 



ljiř|i fKUmj to wlilubinách země, a oheň wyrážj 
pudím €o pr\imfny. 

W I4ko\^élu strajné zpauře prjrody kráčela 
msta k 5#i'*(íurrjÍi, ' 

Giž gsem stál bijzko bytu Judity swé. I 



wsi 



rstj^inirifLdo přcdsjn^; wše tuj^počjv^al^ í^ako^^v^ 
;^ti}'i%pir8zliÍ|n[W^ ^HaiiéaiAÍi áý£a|i Xiedá liísli«> 
tel lože auhlawnjho nepřjtele swéiio. Záclony 
oken p&sobj čerwený swit w komnatě ; i spatřjm 
osobu twi*dě spáti na lůžku. Wariige mě, šepce 
aíigčí^sirážný: Gdi zpět! newraždť i«re*spatij^ — 
Ku £ředu -pudil mě zhaubaý osud: ,Zbaw se dkr 
bia a trýznitele tp bytostij^ kteráž ti ge wšjm na 
zemi ! PoufiU &^ faďaQUMwv^ niqf!tt(Jjřm swým i 
— a rychle wrazil gsem ocel w ňadra spjcjho. 

Hluboké, bplestné slénánj zawznělo po ma- 
lých přestáwkách; čin černý byl zpáchán. — 

Kwapně wšak ťožlírnuly se záclony u postele 
a šklebjcj-se hnusná twář Camputiowa zgewiia se 
mezi nim!. Držel . w ruce swě tlouku, a rhechtage 
se neygjzlíwěgsjm posnieohem, okazowal na mr- 
twolu, wraha hromau kl^tban proMjhage: nSpanj 
gsi zahubil, w spi na suftft wjcc!'^ 

llťůzau gatý.pozoai gaem draihé ostatky wře- 
le milowané, mnau zawražděné Judity ! Stalť gsem 
se wrahem gegjm) * . . j . • 

Hlasitě Ikage klesnul gsem podle mrtwoly a 
zaufale si počjnage^ wolal gsem' o pomoc; bylo 
giž pozdě! — dobřeť gsem .byl mjříl! 

Ležela předemnau w mladisiwé kráse swé; 
neygasněg.šjm purpurem se-lesknaucj krew linula 
se žiwá přes oděw noči^j ; tělo pak bylo přcskwě- 
lé bělosti. Tak ležela gako něžná lilie, záhy 
bauřj zlomená. 

nPrchni, wrahul Ušetrjm tebe nynj, abysi 
tjži zlého swědomj snášel -^ušetrjm tebe! budeš- 
li se ale někdy opowážliwě ke mně třjti, wydám 
tě hrdelnjmu práwu a pak umres katem na po* 
prawišti! Prchni! prchni !* — Tato slowa za- 
wzněla mi w ušjch a gá pádil weq^ w rozwzte- 
klenau přjrodu. Diwá bauře byla se zatjm uti- 
šila, práwě gakoby se byly temné moci krwawau 
oběij ukogily a nynj poklidně' rožegjti se sna- 
žily. Přiicl gs^m do toledské ulire#/"— Wše bylo 
tak pokogno ! ani paniálky. po onom hluku. ' — 
Zwuky sladce zněgjcjrh kytar plynuly prosebně 
k milenkám w záři měsjčné. Zde onde otewřelo 
se mřjžowané okénko, a skwělé, bjlé ruce kynuly 
pozdrawenj a dobrau noc milenci. Když gsem 
došel přjbytku swébo, nalezl gsem manželku, an 
umjrala po těžkém porodu děwčetc. Celá bytost 
moge otřásla se w kořenech. Gako Kain prchnul 



Digitized by 



Google 



1S7 



gsem do hor s^fff i;«fi|jpt .t^yldy, chtege sim 
před sebau se ukrjli. Pozdčgi pak zasmušené a 
bazllwě dofni\ se náwřjíilwj nálezy gseoi list Cam^ 
puiíůw tohoto oWbu: ^oř/^jm. Aobí 2 Spaqj §m, 
záwraidth líespi tedy giž také Má šwé\^i Bjtft' twé, 
Jacinta, stálo ró' riyrij 'djtctcm mjip''/''^^ 
43htĎl kdy prijiwa Qtcow^kétio k ny pohledáwati« 
odewzdám tě hrdelnjmu saudu; Nifedy S*é k lij 
jaelilaš gakóž btec,l l^udix mrtew pro i^í g^pž 
^pro. aatatiy. cel^fWQ^* (wSitai^oiwymi^au darugi 
ti žiWbt/«kteřýi ge-ti^bezťoto vrjcé^ Břétrieneitt 
líbili' rozkósj. Tát se irislj ^Camputió" na těcli, 
JuIqz gag zklainiili I Of*A museU zradu swau-sbiitíj 
zaprawiti, a swůdcc gegjho ý,wo1*I gsetn tt* koha- 
*telb swého předse^?:etj. Wýpatráw ^aumys]( wA^ 
přenesl gaem .Iwrdým spáajm opogenau na loie 
mé/ I^dežta g8i gi' pak we snádi tjsntrtil, »— ' ' 
A^ tp\ge ta kletbib kteráž., mě od té cWjle 
ŽMvoten bickige ! — Brzce na íp .musel Camputjo 
Neapoli opustit, gsa podezřelý prowpzow^njnfi i6cť- 
nokncžijictwj. Gá stjlial 1?^z usiáry stopy .swcbp 
djtéie w mnohých kragÉnácha častá gaemge^ina* 
Ic^zl; ale náramtiau bázeft před smrtj mkau kalo- 
.\Yau němólJ gsein nikdy překoná tj — . i, mlčel 
gsem. — Ale aeb> co gsem od těch časA utrpěl I 
S pekelriVm čerwem w prsan nťměl gsem pokoge. 
W prawdě wypln jla se na mně ooá kletba > gá npmpbl 
wjce ápáiil Ona hrozná doba stawěk se wftdý 
před žbanřcnau dnSr; Via mjjstě spanj cjtíl fescm 
juiuky síatracencŮL — aduclia n^ho rozrýwalboiney- 
•krutégsj. — Nynj gest djt& mé z rukau gebo o* 
swobozeno; on ge wSak požadug^e odémhej, a po 
mně gest weta, gestU mě wys^jdj!« — - , ' ,'i' 



Gík dáimo .byla se noc po zemi rozlo^iloi 
an.se markós nálože uchým. Těžká wzdydíánj 
.dmula ůádrai děsíiého spáče^ chwěla se každá či* 
inii každá, částka těla geho; krnpěge studeného 
potu stály mu na čele. Kdokoliw by byl mučedlhjká 
w tomto stawu spatřil, byl by geg mnsel polito* 
wati a byll)y i. kaáiennéf srátcihi^ 

Mdle a temně hořela swěiloika giž nfi zha* 
snutj. iSiyš4 -r tu se dal . přede, dweřmi lehký 
iramoit slyšeti, gakoby wichr suchým listjm sit^ 
m?I, a. obludný CampulioVklauznul do Ichárny*^ 
široká dýka leskla se w kostnaté ruce geho. 

•Dobrau noc, pane, — sladkau noc!< zasi- 
čela ústa geho, a smrtjcj ocel wgel neáťastoému 
markésu w odhalená prsa. 

Lehké wzdechnutj, spogtné s tryrkmiljm 



gména .J^dkÍM| ^wi^nlo. ae ^/litrip gebf , a po- 
klidu nabyla duse bezklidná; odpočinul j a twr* 
deho, spanj dosel ubohý w chladné hrobee. 

Wztekem smaiený točil se krwolačný wvah 
po^ komnatě. . — »JacintA, má sladká . holúbieél 
spanilá :neiirttsiai — heil bude te snaiek .kntmivý^ 
^'^'tientcka liwého celuge newěsta studená K — 
a. pířiiem. skákal wždy <diwegi» Tu wstaupil do 
komnaty hl*abě po.wykem příwáben, ^a krňza pro« 
iilkhi audy gebo^ an tu baléUijfao* místtá a na loit 

^kíléha markása nhlexl. - 

' Uaaap4itio spatřtw hitabeto, počal se strašné 
smáti .kgakcr šjlcfiý gektal IdáseuV bezKwučným: 
.•Pbgrf! geátě -gednau ' té zabigi '-^ pak opět '^^ a 
gesto gednau I Tys unesl Jacíntu!« -*^ A opět řjtil 
9é k posteli, chtěge dýku z ňader mrtwoly wytr* 
Imaniir •Tuale' poznal zawhižděnéko, i upřel naft 
«i^ky a nemohťge Y>dwrátit; pak začal křičeti, bil 
ae' oběma rukama* w^prsa, wolage pěnjcjma-se 
irtoma: »Zklamán — r^zklamán l--^Ten měl' ajii- 
lento^zahynautii-^o proklatě!* Přitom se roze* 
hltal '• na'- hfaběte* á napnnl ruku, gako by ho prb< 
tknauti chtěl. — »Ty— ty*-^ty musji umrjtt!« 
sičel přitom, a sklesnul na zemi bez sebe, ,umě* 
le wsazenvmi.zuby bez u.siánj klcpage. — Rychle 
se zniopnil wzteklébo wraha swolaný domácj lid 
a odewzdal gcg stráži. 

Černokněžnické uměnj přineslo wášniwému 
Wlachu z^ázu. WypočjtalC on a došel gistoty, že 
hrabe Jacintu unesl; a dle toho zosnowal nclile 
ki*wáwý záměr swug; zdařiloť se mu, wetřjti se do 
hraběcj le^rny, kdež pak mjra geho se dowrši* 
la. U wězenj žil hnusný padouch geště několik 
týchdnů, az pak smrt ruk^u Wogtěchowau nešle- 
chetný žiwpt geho ukončila. 
. ^ O saudruzjch gebo*. p chromém rabjnu a 
p^djwném Arménowi nebjlp ani slecjbu,. -7- 

Kfátký čas na to hem^Up se peřesté množ* 
stiyj w kostele u sw. Jakuba; lidé wyší^oření při* 
ch«yr«eli a odcházeli. L\ .templářského dwora stá* 
la stará ft)adlena s. mladau djwkau. 

uTeď zpjwagj rckyvie za hejtkau sUdkowic 
dcevju, píiodrookau. panenku I « T^ypráwěla po.kaslá« 
ivagjc wráskoviitá baba; — »gak gseu^ gj to o 
itědrém wečeru dle slitiny wyložil^i .tak se také 
wšeipko wyplnilp* — Po rclýw^jch, bude ale swatbal 
Podjwey ac .ftětijil wzáťj^ý pi^ůwod gi^ gde — bude 
to něco ivjelkéha 1 r^ A tp. si mysijm ! Wždyť ge to 
panáček z hraběcj kn\'c, co si bere děwče po tom 
zppopadeném keykljři. No, Bůh gi posila — ona 
ge tusjm hodněgsjj nežli byl gegj roztomilý pě* 



•staan« 



Přel. K. N, 

Digitized by 



Google 



m 



Č^ské dl«radl« w Praze. 

.W aiUerý dw 4, dvrwna tlyieli gstaie sAse gedkun 
éstorány spéwobry mij, obljbeaau paoj Podliorikmi a mi- 
1^0 nám p. Strakatého. Pftowosowala se^Rěéiím ŠwěU 
ennká. Pottebj ^eu gmlkio liboawuké apCwohry téi»'«.^ttt 
vjpitslítf a pMtelé diwadla naJeho* gii widj, gakéspfáwy 
gím o těchto diraa spéiccjch po«lati .■■iil«me.. • Kolikráte 
aiy»eli gtme gi2 .tota Emeljnii od r. 18&d| kdeito le ná 
átavr. divadle gako uialtbnft Čekaná denaice kráanégjjbo 
dne wjskytla ? — a ^id jeky . okřálo ardce těmito muky^ 
— Dne* obftlájtě Byla p. Podhorská pH dú^rám hlase. — 
f>urý BoU patjj k neyitpjjm ůtworům p* StrtdLatéba. .Pan 
Mayr mpjwal mladého. Šweioera s prawým oiteib, Přóli 
* ^f vu p« > Štvaná (hrabě) iiemúieme ard hic námjtati : ab 
na hniy na awé twářenj -^ na bělé swé pohybowánj mři 1»J 
inbdy tentp.ípěweo pircpilný zřetel dáwáti.. P. Branra od 
Spráwec byl dobrý -r- pan^ Ihmetnora game litovali. — >.<>r 
autně byli game ředit«lstw«i :welmi powd^ní, le nám tase 
gedaau hlawnj a pověstné siaupy .spěvohry . české před 
oěi uvedlo, i vylijme, i4 se to .gen $ gffho- pi'papěckem 
sh^dpvati bndei pakli se ěeakému oheoeaet^n ^afttěgi ffí^ 
dobná pochantka připravj. , , 

Dae 8. ěervna mMí gsme poslednj představen] v 
prvnjm předplacen]. Ředitelstvo myslilo bezpochyby před- 
plalcAm něco dobrého uěíniti', a dalo ten den velikau no- 
vau pantomimu provoiovati j ále my bychom' byli radáj 
dobrau ěínolirau ta vděk přlgalí. Byloť arci' na celém tom 
»zíečenj tně»ta nep^átehkékoK viděti, Íe"se k zdařilému 
proveden] geho vSechny sjly balletn nahého napnuly, ale 
8]Iy tyto ziistanau i při vlcm nápnutj slab3'mi a k vywe- 
den] vážné xnímické úlohy nepostaěj. ^ Byltě to bbtpochy- 
Hy gen pokus, gjmito bjr se okázalo, ie liově pHgátý ťa* 
ne^ujk Caldi i podobné ' '^t^cí spořádati umj — ňynj alé 
snad gen pH tomto pokusu zAstane Před halletem pro- 
vozovala se poneyprv z České Thálie známá veselohra : 
Ženských $é ítjtj — a sice v celku zdařile. Pt^knau ňťohu 
svau provedl p. Kolár velmi pilhě i se Sfastným ' výsled- 
kem, trefnými barvami nal]ěív iiésnáz^, "hnčv i obrácen] 
se na světskau cestu mladého pedanta. P. Madetiňská pó 
deUj churavosti zase poneyprv vystupug]d, hrála ěl^crá- 
ěivau Rarolinku s pěkným rozmarem. P. Forchheímová 
byla co Serafinka na svém m]stě ; ale s role nedalo se nic 
zlváňtnjho ťitWořit. Takž se i p. Ra»ka nemohl tenkráte 
úlohy své docela zmoicniti, aby byl sm^i;ný " obraz pod 
žťOfikan vtádau stogj^ho a potoiÁ na* d<nná<jho pána si 
hragjcjho manžel« ntvoYil. ■ Gestě gcona kltaúlka byla by 
nesrovnalosti v geho i ve hře p. Skáfaié ^roVúala. 



-'=" '• •' • '8WEITOZOR; —^ '^ .'•• -4 

:. • = :•• ' ■•''•:*• ' '^ •"•• '•' '' ••'•'•• í 

^ .^Ivsr^el Kíbiy«r^ířigmeBiige. se modljc] kniha, Jtteraui 
Kotíi pro žiďy vtJhrách Wydal a nynj Roscnthal přeložil. 
jM gedt<<i; ani dimh^ nebyK> :by< nié tuze divhélio**ii|e 
*»?/n*n|«f*lý poř«*ft1í^»^ ;We vydávj matfar^kéhfk spisu to- 
hoto gakýsi^okrok k Sj^f dneeeiijf gnzffku nalézá — tomu ge 
Se co diWíti: K.dyby'sedah' gázy kove sepsán]m gedné ne- 
bo .dt«iÍié^knjfeky)>oA tentýi klobauk vtěsnati — toť by byw 
le^ ai^ JbiTao. ! vybráno,!; ,'.,,. 

•Za přcstavovápj svrotinjho d]lu svatpitěpánské věže 
ve Wídtíi, vněmžto se od r. 18J8 ái posud pokračova- 
lo, ^3«aleí se v eelku tJNMKOO aLj pauhě dřevěné leSety 
•Mlfk a^Sied) zL stř.-rCleU vtežj gMt njuj o S' á'* vyMj, 
než byla před opravai^ a. pod]tá v<(směs 720, 3' a 6^/^*' 
Výíký. Přestavován] ř]dn nyněaáj dvorň] stavitelský ra- 
lla Sprei^cr, geho« d^limyslrié nmělosti WjdeA gii mnohau 
aiiajnebitau p^asu co d^ovati má. 

Geden z neYznamenitěg2]ch maljřft nyněgkjho věku 
fí tieyůáródhěgáj francauzslý ge Hornce Vernef. A gaké 
mmoJUUĚJ děl gU vyvedl! Gednau vylla <g«ho pédobitna, 
sedjcj na koni, ao s^ žtětceta ^ moe apprkem okolo ná- 
ramného kusu plátna gedc, a při této gjjidě obraz, od po- 
ěelj až dó posledn]ho uhu hotov]. Vernet vymaloval giž 
vjte v«gáka, nežli gich mtfobý knjže v celé své armá- 
dě má. 

W Londýně zemřel p. Arkvright, kterýi 5 synf^ zfi- 
Stavíl a laždému 1,500000 liber sterl. odkázal ; tačy stará] 
doatal k:tomfi gclcé patastv}, kter^ mn roěně 4060 lib. str. 
(40000 zlatých *tx.) vynááegj. Wnuků a pravnuků zii- 
sulo po něm 51, z nichž každému 14000 1. st. poručil.— 
Gak asi ode^e! tento nesm]mý boháč od svých pokladů? 
H-* zíla-E mu kdo chlidý tfa hrobě zapláěe ? 

Břichomluvec &c|iceibiřr„rosený..'VVjdeqf au, kterýž »e 
giž také několikráte v Praxe sly«cti dal, vyvedl v malém 
bavorském městečku' veselý kausek. Oovědél se ťotiž. Že 
hóapodský, vgehóžto zairadě svam produkci driel» velmi 
pověrečn^r: ge»t^ a že. měl braua, ktf^rýž v poalednjch: vog- 
nách zahynul a gemu 600 tolarů zanechal, s kterýmiž on 
pak Irch vařiti počal. — U prostřed představen] ozval se 
iMhle^jtepnýlilas, vydiázeg}id| gako ae sklepa.. Siábodala 
vyžel z cbj|vu osel hospodského,, a začal povjdati, že v 
něm'Ju»e ňebožtjká bratra věz], .že nemá pokoge, a že geg 
hospodský trýznj^ ačkoli hitk byl dědictvj zanechal. Ho- 
spodský byl celý bez sebe — a diváci měli roztomilé vy- 
ražen]. Ale kdož pop]»^ podiven] břicfaomluvce samého, 
když druhého dne s městským představeným k hospodské- 
mu do světnice vstaupíl, geg skoro rukama lom]cjho, na 
Stihle pečeni a pivo, n atoki pak^ osla íialeali;— • Aob pánové ! 
pogclie, pomozte mi bratra prosit, aby se n.d»ěval. Tu m^ 
dávám wneho v hognosti— ale on se gaksi zatvrdil.— Tak- 
to pjA] troviný ; co ale hoispodský asi řjkal, uslyšev pozděgt 
a pofoáutfévy ze , to .gen. étverácký kanink byl — tů |ieer 
snámily. 

f N á w ě á t j. 

Na vědom] se dáwá oněm pp. zakíatlatelum Matice 
České, kterým ' Óisopfsn . mnsegn]ho ročn. 184t sv. í a t 
se nedostalo, áe doCčei^' dva svaakové -byvie podruhé 
-^ytiAtěni, > v knihkupectv] Kronbergera a Rivnáče odbjrati 
se roobau. Nadbytek skrovný těchto svazků též tam se 
prodává. 



émMflB taMlo vyOizj va slhMia a w tobote ^o •abrftjeltt k«Mm ůnŘutm 

léta 48 ks^ we k»ilikiif«etwjek m pAl léCa t sL 



as kr., ■• c. k. poitáek p«ll. t ml. SS kr. cir. 



Wydiwánjm a reáakej J. Pofiprjáiltf w Prase. 



Digitized by 



Google 




'. ,1 



." ''I • \ <- .if 



s' -..j: ... .'!» 



liti^éDJ sibaviťjk pf » í:d«hj/l»ra.waDy) Slawiky « SÍeiftny.i 




DosfLlenj cjIq. 

Z.maďarsliěho , 

• : < • ■ ' ' : 'j' ■■ . \< r, -. r \ ♦ i » » » o • » • • 

Óndřegé KaMthétl^. '' ' 



»: JI. 



. DokoneU giim ^kdly d pránmickáiilmiinj, drt^ 
hý Auguste! PřckioiiV gse» lújáýnntíayrf [nimi 
^►rtt^otwčlMDít iplad^cb *idj-^a BUtl^ sóly to plá 



ání cel/daw Saudrúhíí á wesélícli • wyrážéV ^^í 
ží[ďné*ui;ilěnj> žádné :tánfiřstnáá| slneb usilómiósť 
do 'stawů se beraUcjho niladjká némůžé ťcela wy- 
|)lnití, gestli to "^ licžké a^ingélsk^ dříwče rít^ 
wyplňj. W kazďéin wéku; wfaídéib iiwotapo* 
lozenj něgatá'tťpká okolncfet čloWaá itagjtiiá 
í opanuje, klériíž' i iia't\*i^fté si^dcfe ia8ášt^ ťitdně 
áučinkuge, gesttí lásky hodná cKot oiiu trpkost 
ímysTí iíewyrážj, w gegjžto lásce* ňiintílóst, přjji 



rt^ra^otwilMDít mladých 4idj-^a bM w^y ^ V^^' ioninost f búdaůctíost; kWdá rádtíárt/ kaidě poi 

j^ok^cb í>fhitjch^hftru i^koblabům te wjwiáT j:j^^.< í kážlíf cíiť Malioděgný se spolčuge. 

*egj> -'káe* twDfejoj mysl inladjkf^ i kiitíi^^ I./!' . , i, :. . . .; ., .T.i , 



dttklddérkdei; uprostřed 4\Taiscii^ii{ďiowa»:fiib 
% áó ^tioho i«véHb3Í éb ' soudruhů' tek \ we^l6»/ bo4 
h^ýtn a biaicfným srbjíj^ « >«fo»pficbiá6gjcji »mi4 
éná^w -pcrwM}mÍBfíJkj euwjJ :0 gakobfiiiei^eM 
tib\«<ěfai w^ ohni ibUnlo^i^nMlj^Ai^afilai iCelýjiwSl 
4e«kiie vse mú w rd^owé l^arvé^i .a^ s[il4dísttf& totysl 
igdbo> ^á(d> lili w lesk aomj.íéře přjlomnwlij 
^budducnpsti Nelieiiíii wypsati' oopeuMolU geW vm 
-při wykroden} :x t^holb jitaWu' byl ;opatiQlval ; amJY 



"^ ' W Peští dljilii iniÍj^ÍAugust€í! a kdež gindéi 
iiezK V P^sú Ť Úek ide čilý iiviót k dufch nafacřari 
ský bpraVdíW/ 'fůiayt^ei gett ; zdé ^Sť diWadW ney* 
wxnešéhég^jďi 'Wýgévti''a ^pWniěti, geá iřde sjdlo 
wzdeláv&gícnósti; gen 'zde gcštiiéwywažitelhýpoí* 
klád óbcbódfeidtwa a řemeisél, zwláště ale práw* 
njkAm*pi^i4cH(ia giégifch behua^ějl^ gcšťtti otew^ 
fenýj po nemztó ^tii, fiolctíďsjiy' dosiáhóWali- bu» 



icbaní ^ byla sladkd itMfkýét,: imdoMJ i .fctlwlj, ^ .' t^^^etř ttiožnó. ^ 2ďé Žekám á átHitkrti i gá. 



!S hewyi^wď^ bolemijral gBeip^pSt.^! ik^iičeiij 
4rráttiýib«VzM«otat; ^cipři^t^bt^^i a aáfitl muz«? 
tlosli> ziápalt k..(wyifiredéi^''W€}kyoh.(5ijáu/ ,yftíi rsmi 
W r^ttjtih iMhi^awé .nÉjwagj.i Ařrtíiké, b^' »% 
^ymětítéMic .W)liMdy w IbiádiÉucabali^ \of. f^,i v^ 
-dj lidé' přiéainotM* 8K>bé fljibugj.^ohnilyj^ kadet .wir 
idj fse w př^iii^kui ;mlial^ lékaň my^jy .iMiiPttv 
^lomedioua^twji !iJieóla|[ byf á .ae nafSt#U€Í P^tr% 
i|iíysl> aspbá na vBdriadokrě/«iieb .na>P4kj(itía|iow$.*) 
•a^dětii; ^ lakdéiim prkwnJkMJ gestb- nei ioUlftt 4áp^ 
p septénvyiraté :«• aňjjvá. /To.seBt 'mlíidyiGjjk.lidi 
ipljrbftemoat. -^ .Ták naami btidaučpOstji , 4adk^n^ 
isny^ a mezi památkau mÍBttl^Gli\fůzowj[cbíiW^ 
*ků dwK m&g*- sem i lai|i aé.fen^fp^j^iuswédéi^ 
xadugeli se diii>mautj. To áW.pí«dc;sibi&j[^6«;i 
%jtiW £é teri.sbdk)'Uám mkdosiiiAa. mip^a^ilU 

•) Byli dwa slawnj arcibiskupoiré uhcrltj. 



milý Auguste',; ivSi to, xo sé pbtud 'stálo 'fťteb nei 
stalo: p^knj^íih znáiiióstj' sobe dobyti; # pfřjzeň 
sebe ůWéstí,á tó,fe gcstcjl tí^duí dosáfanánli -^ 
to ges^: k určitému a gistému chlebu sepftžénitL 
^dé se íiií přédce béyspjš takowáto' plfjlcžitist na- 
skýtflc.''' Žflstah^ziíráW!' • ' ';' - " •••'' '■';'• 
^ * ííeňj trpbegšjho- a bSklíWřg^hd statru, gako 
4)éz gistébo^Wjiifieffeifélió poWoláilj Sem i tato sé 
potUlóWáti; ólevi-řertgest toi wSecken způsob pra* 
Cj, moinosii a iisílDt^ndsli", ale 'práwe ztépřj- 
'éiny,' že ge lo wéc přéležki sta^r sobě wywoliti, 
tráwjra čaá w mrzké zalíálcé, ták gako djtě mezí 
Vózlí6né krásné kwjlj iiweáeřié, béhagjc aljtagjc od 
gcďnbhó kWjtka k druhému, hewj, které" si ce 
npVtrásnťgšj wywoKti, h pbálédhé bez kytky zahra* 
díl opaušťj:' Wtróaťj Ifdé bež uldy, gako Lord 
]Bvrbfl/žádáému"tifeřdddáhj íákbnil, žádnfi^i prá- 



Digitized by 



Google 



I9(í 



v ty 






r 



wem neobtnezenj> gako bludné Kcntiéty^ milugj li- ;mH^ cjl iwdig, a Wmucj' láska k lidstwu a čitelnost 

wot přetráwiti; gá nel nfb* bii wyaIofrit,^]||iak ^přemohla křehlÉ>»t w«)lu geho. Kolikei^ by to 

taužebně gsem dychtO po Éigakem s^íWé* učiMl.^ouíšicfas.mlad^ih pánů? — ba ani mnozj 

Ale tauba dacha mého nezůstala newyplnéna. % našich nižájho stawu mladjků ! — pro ně by se 

W mittulýcl\ 4^ech w^^l gsem si pro wyraienj po mohlo colé lidské pokolenj w krwi plawíti, oni 

blučn|clí a fařn^tn^^cb iilý^^i 4>e^^nsi)'ii|)«: 14e ^ 1^ 90^<^ af tiAinf ii^qfbgli- jbi^cli lilgiwiidc 

toíik lidských twámostj^ tolik známostj a toliké* stiObnauti: ale swau osobu gin^m na*'odiw posta* 



rého uměnj nikdy neodkwétlé pole před zra* 
kem zwédawých se mjhá ; chudý sedlák wlekl se 
předemnauj'li tak upřel zraky swé na lehati a 
skwéle ozdobené krámy i gine krásné wěci a na 
nádherná stawenj^ kterýmiž mladičkau Pelf ney- 



wagjce, w tn stranu by se okazowali, kde z okna 
něgaké znamjnko krásné pletí se wyskytá. Swý* 
'mí bHamdtými a autlými ručinkan^t fedHlui ^9 tý* 
kati? achl tjmto pomyšlenjm upadli by do mdlo- 
by. — ' Mladý farabS ge wždy weselé mysli^ bystrý 



l^lížSj desetletj tak krásné ozdobilo^ ie nezpozo« a čilý, za každaa ^noau běij, do každé gest za* 

rowď křjž^ pro wýstrahu okologdaucjm že sta^ milowán; m- gednomokamiei^ 4>hlibnge si hra- 

wenj wisjcj^ Těž]cá cihla p^dla mu na blawu, a bénku, a služebnici štjpá do Ijqj ; — ale to gen či- 

Xííl geg.do lemene. udeřila, ie bez sebe klesnul nj potud, pokud rozum a srdce geho oewinnřgij 



na zem« Sauoit nad neátastnjhn; welel mi k po- 
9IOCÍ mu pH^pěti^. i snažil gsem se tedy. omdle^ 
lého w^křjsiti* .Powinaan phiicj tuto konati pomá- 
hal mné ifiila4ýhrabě V....zbožnélé památky ně- 
kdy sedmípáaa.V... syn, s njipžto zde při konánj 
lidské powinnosti dokonale g^m se seznámil ^ 
spřátelL Gh^dého sedláka ká^id ^o domu sweho 
přenésti, kterýž nedláuze při dobrém péstowánj 
našem z mdloby se probraL Srdce pronikagjcj. 



zaméstnánj a zj^awy nenalezne. Rážowé Ijce ge- 
ho a giskřjcj*se oči gsau swédkowé, že nenj syn 
hřjchů. Při wsem geho- išibalstwj gest mladjk srd- 
eem i duchem bohaté nadaný, ktarýi mi ctstup- 
éem >i přjtelem býti ae zawáíaL '— : 

Matka geho aaptemrirka gest vteUcie wáiai 
patij> ae aynem #ždy wesele a wljdnč zaohá^ 
awit % kráaaěgší strany poBomge, záranuku ik^ 
dnéara »epo<i^há» a každé wéei gan wesehiu atrán* 



ale spolu i obweselugjcj byl to wý^w prp nás. kn widj^ píiliom ná iádaé ^áobré weoi chyby a 



Gak se diwil ubohý stavečekj když z omdlenj pro 
cjtmiw, w krásném paláci u prostřed skwostné 
oděných a předce péči o něho wedaucjch pániL 
se spatřili Nebyl w stawu, dle swého sprostého 
obyčege se podékowati; posilněn a obdarowán 
gsa odešeL k mně aamému nebylo wjce potře- 
bj do přjzně panj septemvirky se poraučeti a o 
dowolenj náwátěwy prositii sotwa minul týden, giž 
gsem se stal celé rodiny gegj práwnjkem. Hlel 
ú^ uftláwá přjhpda pro swé miláčky lůžko , kně- 
kaučké, kdež potom klidně aen žiwota tohoto 
předřjmagj. 

Dowol mi, at na krátce pQpjši požehnanan 
tuto rodinu, w gegjmž l&ně teď žiwbt m&g tiše 
běžj, gako potůček tň!^\ břehami Iprětnými.— - 
K rodině této náležj Poldy, slečna giž obstárláj 
přjbuzná septemvirky a pak mladý hrabě Vm» syn 
gegj; krom těch množstwj mopsljků, ptáčat a Pol* 
dynčiných kocaurů. Každý z nich má něco při- 
rozeného a neohyčegného^ ale wšeobecný znak 
wšech gest: dobré- srdce a wljdnosl;, w tomto 
gsau si wšichni row,oi« -^ Srdce mladého hraběte 
dosti wyznačttge onen skutek, že on, gda dle no- 
wé módy neyskwostněgi přistrogen náwštěwu dát 
milémn předmětu swému, a na.,p&l .(^estě wida ra- 
něného sedláka, se zastawil, w zapomenutj pustil 



hany nehledá. Neobydegného to tfe při iq naoházi^ 
ie ai piFjhody nadobyčegné a nepřir^aeaé w^oa 
libnge. Báaaiwé a diwné př|padnósti,r amčšliá do^ 
WodnižlMrj gsau. gegj nayobljbeněgšj zábawy. 
jPamnia w lAně gegjm a káwowé nátadj gaau gegj 
neroalnčitelné . spoledaioeb Snad bysi posnd se 
domnjwal, ia.ge wledenuj dánia, gaíkowau w kaž- 
dém uhle mésta nakznanti lze; rie kdybys gi byl 
ápatřil, kdyi k nj člowěka sraněttého pd^wedlil 
agakowan aulrpnostj a gak pohnula .spěchala od 
swé káwy k pomoci nbohiaHi, na to zhola nic 
nedbagjC) ie Pamina, kteréž píi náhlém skoku na 
iiolfti- šlápla, citelně kKčela* — Poldy, dtečna gem- 
Hěgiflro srdce než těla, gest towsoryška septeiH- 
tiraiaa; :gegj raee gsau plny práce, rtowé plni 
<e^ á ixowora; ona nmj řeči z nepatrného slowa 
tak šjfiti, gako mistr kotláiaký z malého kanskn 
teědi mnoho sáhů dlanihý drát wytáhAauti* Na- 
wywa^itelnáláídMtmlawy.gegj gest*: »hospodář8iwi« 
w kterémž i giných wýuéowati milnge, a hlawnj 
Itniha gegj mOzdobné kiachařské «měnj<t*. Nicméně 
^rdcer g^g)'gesi; dobré, welmi dobré, neinéně gj- 
dla gégj chtitná^-^U prostřed takowé rodiny, mi^ 
'Angíuste, ge žiwot gen radoátj *-* ne-li pak ? i .coi 
mám sobě wjc žádati? 

(PohračowánJ.) 



Digitized by 



Google 



tMké dlwAÉlo w Pruse. 

Wned^ diifi. U^.ČervriMi opakowalt m Krdkonoi « 
9fWÍ}4i^ -T ^ f »<». we proapěcib p. Robtn. Potlesk, geoi- 
X9 hjl pnpcDJ prpwQsfiy prowisel^ J^eipocbjbjr g«K V torna 
iuiwedl» Ifli « gii.^vjdaný kiui k.t^wé benefici iwolil — gen 
|ie «9poIil|clin wů^jýctk pojKlech, svi^jUlf Diwadlo nebylo 
tuše sn^felB/Sno. Bn ifJpftdU ofifttoé dobře^ j^eitě ablasf* 
ttegi. iifttti.j<mexi{r|rf, ,,, / . ,. ...... . "•. 

mifjóé ^úSkú wptimfá orpvMJJiřt.mxfniliiK pled*^ 
placenj, é^^oIJMt ft ^ménkhníím -sletel iwftg na nnnit- 
té ptm^ obtflUt^-^JpHbftgBéBi a dei b <i »fc ié m . aUwii be 
Metwa • 1^ í^ifefeétofiwlnMW tinuMitíoké UtfMftnt/ mAI« 
KypÉÉfl^ií' » Mjstttlaiagéj i«líldl # MttMM «ln9 iwoiei^ 
liuaá pHgýliy vnímtj édtto^doble féonififeiiý a roawrieliý 
teperléMr ^milli 'fiakiiboi égég raMn^> ie tt .aAa» kdhH^ 
poaná wleabU 'w fa«át^ob kl^ tnáiiiq lau& ie4ít^Ucinf 
•e)M*|^ ^atávoa^pliááJjF-t^atft tjaa.v^pa, an abara aa* 
folAd soiwé.' 8 notvé hif aa.aaban IhmmU aa iaojiflí*, as ^ 
baaaaatm gaiU tak netroatlay abjF při opakMa^jH^ ^bráall 
diwadio aUjdauri^ nafwMHrowaloi ) Gfaiali bidete ardit úš 
negeii poetem aesjlj, ale i cbati awé ukowý aiatr ^ if 
'diwadto wjce k' wAli nmCleckéinii proiredenj dranurtickýcb 
,4ď, a ae k wikli aábawé píf pfithycb ttawinkácb nawitč- 
wowati badá. Da tleb éatAaaaaj aM také dttwadla aarnd 
na wjdijin štváni státi — k potom i kritiLa, i obačcúsiwo 
ginau. M powedflu. 

Ginda gsaa dtwadebj »adMl^ draiMtiékýBM plo% 
áj ták iaaypáiii, le hy ae wékii' Mediasalemowa doífkatl 
.mofelii kdyb/ ge 'wAcchny — pftwodig a překlad/ — 
na priba' mraMi méll. ' U náa g* to witooko ginák. Ca 
posud W Kteratafe dramatické stáwá, něco málo wygmaQce, 
gii téméť Wtoecko se prowoíoTvalo -* pH fv^em tom uáf 
neyblawaěgjj wmada analebavabeceaaUaa odpadne $ -*- Or 
autni gest alb posud tak málo pftKrodú|eh ■prácoimajkA Ur 
tomto obora nalj literatury -^ ano i tak málo zdaHlycb 
pfiíkladatel% ie by &eAbodilo» aby aáa» fteditel nékoUkeré 
ruce mely a dle vwé potřeby a éwébo prospěabu dlwadeluj 
kusy botowá. CbuJoba literatury nalj. musj nám tedy 
wedk mn^é poaaf^dnj nip^tačitalaíostibcrck naiicb přa^ 
devrifm na myalt tkwjti, kdyi «e w poauadwAéj prowoio- 
wan^cb her pauvtjme — > o ginýcb, weřegng neznámých, ne* 
aadáia.powftalýoh překáikácb ani nemliiivjma$ obecenatwa 
dd nkb afťl Túe nelij, ale 'faditelsnro ge aemftie proto 
předce odstranit, 

PcUednamia^i a tohoto aunowiska na řada w prw* 
njm přadplacenj prowdtowanýob ber, máme wiilikam pl|^ 
Činu nad anaienjm ředitelstwa radost progewiti, Wyswjtáf 
pátrn2, it ú to pracuge, aby se negen co možná nowé, 
'"alb i dobré, utnané starfj kusy obeeenatwu podáwaly -*- a 
sice tak aby aagen kritičaégijmu poiadowánj wadčlaněgij 
třjdy, ale i po tábawě dycbtj^mn. lesprottřodpjtou poAu 



191 

wybia<ir«ld. Wociéa piadiitie«BJ Beapalciawal aa ani gadir 
■ý k«a^ plady ptdoleilé^atijdaly ve a páwodnjau, a saá* 
alednébo pfebledv wyaidtiia pma&r, w gabét ae raaliteé 
drahý prowosowanýcb her naok|aaly« Báiaalyt ie 4 apěwo- 
biry (Popelka, Ifémá % Poatkn, Fa«a^ RadiM Iwaicarská), 2 
tfttcblabry (ZKaaký a SobMaw -^tent* poiladnj ^w autaiý 
po prwajm pledstnweiij a sie^ wdmi ^áMů)f S éinohry 
(Miáka A dcwa^ Kakbaigk, MlMboiiěmý) a 6 ireadobar 
(€>ptéka, Žauáah; w ohoi, Žeaiahowé* YřOókm aa haJtei], 
Pfjbttsenatwta^ Žaii^di aa i^^), i éaika (ŽiikAw med) a 
tralftá pMlomima (Zte^anjnriiaia Mpřátefaktiib). Maai tSmi 
braly Bé H pMéfpnr • nékteré amiah sabyly před ijm gil 
■ekolik let fromowamimjt mohly tady m. nb^aňka platiti. 
Tři bk^ tiyl)r p*«vodaj->-a ^irjoa giob aai p^ladowati ne- 
wMtmB^ aa ékr^wnéké poeta, eo gicb aaad gciti k pro- 
iratteiij alr^W^v niMaM aa také aéoo aa ^řji^ časy aa* 
4taí«- MvrodnJQb k«f* aaaiéia ai direkoa giko na aa- 
káaka abgadaatt. •^ QaaM ale iádoaířlrt, gak' tomuto nedú- 
aulku' naii báanjoí budau hledět pomoci -^ á ain<^o*U aá- 
paanjlíA ' o pAné, Mhelatwem wypaané oeny aa pokusj ! 

Z foboio wleho gakoJ^ i s- té fadoatné okolnosti, ie 
aamá ptfM^oaowánj her napoiád ^tíj aauménoatí a okrau* 
bloatí n«llýfrá» bige do o^, ta řediteletiiN^ wiaoko wynaklá* 
di, aby spMivedliwým ládoatam wlec^ přáfd diwadla aa- 
ieho "wyfaowélo •— i nabudéf ae mu tedy aa neslušné po > 
kládáU, kdyi ono pk awém podnikánj také aas Mkawé, 
lúgné a 9léU p9éfnny oéekáwá. 



DOHACJ ILRORniLA. 

■% UBAHT. UegiJ9 aarau umlloatí u pékné powé<* 
ati atogýc^ ma^i^ .p*:J. Me^^f wydíáwá awaa pracj aawým 
nákladem podobitny .ékaftw • a4egQbD auw. diwadla* Při 
d&loiitém wUw^i «4kowýi diva^dU. 'W celém apolaépnském 
Éhtaté aaugjaká*T.pli iiwjfah .aágaaaach, gei uménj faeracké 
yr aábairy beeednj přiná^jv g#st toto podajlánj wdi^ut^) i 
geat aa aa aadjci, ia. walkébo atučastanstwj nalesaa-^ a to 
ijm arjca, gaUkoi se od p« Meyaia néao dokonalého oée* 
káwati m&ia. Ai posad wylly podobiany FaI«uraWáa a 
PeiHwumOm'^^ wdbni adaíilÉ. Kwfleiq g« pravidelné, 
wywedeaj pihié, tisk pělwaý. a íerný t- podoba básnicky 
pfawdiwá.«^Pii té pijleiitosti dowolageme $i otásku: Gak 
|Mk 16 wjtpadá a «*»imt podobianami— giobitp řada wlohi 
ČěUkowským 4f «aéala ? -^ Tak apanilé nadége — a aaae 
nadarmo? Nena^ ae odbjratď&? Ta by chrna věra ku 
šwé hanbi, ani pomyslili at aatraufalí ! Či «( to nechať 
.aafltaany podniknula?'. — Ga to w skutku amutQá wéa, šj^ět 
tak mnoho sačjná, a ie to abusu gen na poéátcjch sA- 
atane.«»Télocwi^ ^uw p. Rudolfa Stephanyho (m pa- 
láců hraběte Ledebonrana Malé straně) den po dni arftstá. 
• Psoaplch^ gdfo, aék^li t^rwg od nedáwntho času w ii- 



Digitized by 



Google 



IM 



wdt wlBiel,' ma^ftgl |e gil.113n9.t1t oči HawMi .Bo«i« lui 
iom Uleijy aby M| <^n9zily. na íHe sk^itih « #&r0liis^db| 
přitom i sifflMiMlsWk jtf7<itotMf|fc4 Mid& MbyLupch se d& 
meti iÁkj iokoio ů4Uwu .plip»«tL. . ,.*«*.«. 

Na Adc^ljiii staw* JiíWadl4 pmláirá n/oj hoH hoitu Ij^ 
kftgQ ntkos. Rciti, Tuéiwvra, £itficktl^JIeiite£«ttno<wa liíbU g«r 
ko hwisdy prtn^ welikoali p«,diwa4eiiij. dUaaci-**a^iěMjm 
meníjm prósplchém. řadiiabttwa; iMi'ui\p«aM SckwaUowá, 
powěstný Bcading/i Haabiurkii» a W Mpfitj UaJoi éélA M 
choť snáméiio kei^ttikéko biunoicisiy. GUakrewitra — ap*? 
nilý ůkah. . Awiak i. ii» mlcm diwAdlQ wyatMipp , tento 
týden*nillý ho4t» daen nalako;. weter«Q« Jklp^MMh^tí aice 
we apéwohře mifjMV lilslty. T^iU'gam« je ^ 'bni geg}*' 
negea ie git doena wkuiti né^, 0U ia gani« i#4oo p^^ff 
gakos od w7dwJkdciiié,ap6w4ičkj.QÍiek4iiati» a. iabjMiilM.fa 
přiili, aby T^i kmgmy peiméb^ atauftwifka valoaU. PrwAJ 
wysuupenj .gegj bylo Uké od obaoittstira. takowau pfja«| 
a pocbwaUtt fr^mát^^^^^ fo by. om «iiiia iagitté tAda ligK 
widyiumi lyn^ pobyU* .1 , • . .*'■***}- 

Gde-li led, ólowéki tléité. čun utdiAt^jfAOf ^pkolo nArr 
rožnjbo domu, Kewjwéra, kam dfjwe podúrevím «eko sw£- 
dawoslj Q«i obriiíu To ge ]|á|r^tj! To ge ftiv#oj.a wjř^ 
cbwalowiq^! Tam so otawřal «Qwý . boatiaep » biid^Wgtil 
ftauxwi&kQm* tiim.ne ^rodáwagj netjiiri«b)é řemeny kobtft- 
howáQJ blíti^w, zde ge tane^pj budba ^mit .glgnywbet 9«< 
)eu4tung« pro mniskiw oaobn. 1^ df^jtj^jk* ,»initfa|fruita 
íDamena gj užigj xadarmo ^,rukawi^k^, ptí^ežítoatné werjc^ 
krasopsanj, baworské píwo, ztracený pudljk — wiecko na 
weybčr. Přegme gim tobo I — Zwláltn^gljho posoni bo- 
dno uznali gsme niwějtj o nnutlehných etttowénjchn, k nimito 
p. Roaek '^.p^49^^^it9^ iftpi>risr>f|^ » k njmžto 
diwadeloj maljř p. Děny, pak akademický umělec p. Bože* 
fiéh fflÉ?mřňir,'SÍ0irlk; oht^ty podali.^ P..KIéÉi«ft §e mezi 
isdegdjmi lrla8«en<^ éftrtkaS zilém ^gíi tm|ko1mu 'gibao praoji 
a -zUalí rdtíičtifmi péknýmř p<m««iy. ' ' s- 

Prof. KHcpřťa'ůoh»toiiA a podal tdagijmui.diwmdal* 
tijtttt ředitdMwu-k pro>«rbt«fej'%iowá dn|raatkk^ djlo; G«l 
to : Fůpeíkrt ^ Wrt^nwthi, -wexefahra- wei <8 gednánjcb. Po^ 
kud wjme, koní se eélý éég -w- d«mě*židó«akéaa» o bvds 
gii tj(á pftwábiyý,' ie witta -^dí gedna dále ktoťaaskáaiěf- 
'hrage. RbKilá, Ce gi bno *a' prktaácb sj^átíjme. 

X BDLOVAVeÉ. Ptpoti pOMiiradágmii oby«líi^ z(^ 
stala zde letos ahonj herecká fpol^dnost ai přes. mág, a 
dfWf^álfíHá dalij přftomnost sWau i pvow^dcnjm .diwadelQJ 
drobnftštky dešké* Do německéba quodllbetu daného 13. 
kWStna dostal se totíf uké prežhiklý Kncwfítěk Pěfina 
(dle Mmeeki^ho pTausendsasaaa^ kterýito w osobé .obf»- 
tnébo p: JLiimbcka obecenstim mnoho smjehn spásobiJ. 
Skonéen pak' qnodlibet 'wdkýdi skupenjm bistonekým, 



předsuwu^^'fl^n|an^^ qj|rp m^fk^f^Sij^f^íf^m a Ma- 
tiálem r. 1469. Nábodau stogj diwadlo wedle Onoho pa- 
áiátného domn^ w ňSmito ée dlé 'p<ji^ěšti obi králoWé teh- 
da sežli a na nétňl' áe k ' u^amatowánj na' tiA ndak>st po* 
dnes snakowé : 'český, mořáwskýia uherský ad ir obnowe-^ 
né podobé ápatřugj. -^'9wlízek"^jsiaj rytjře a DíěCrícbtrpťO 
kytaru a fortepiatoo gl! wmiigigest n^dán a dócbázj po 
BfórawS patmé obliby.^ 'f!&ikkf p. skladatel dohotóirfl prá; 
tvé nowau wýtednau skladbu: yAwr'HÍ'fúM'^z^Wikfwiet 
(do Prahy), která hyifÚ w saukromné společnosti předná- 
léDa, Ikmftpí^ biAiy t 'a . tělo r tty obm a ey j nt hluboko oqfsl po- 
sluchač* dogala.i Giny á6ínný.<Motatrán, p^>Wi«kier.. w líá* 
wsj, spiMigo n á W o dy hM^i^^OA p» lDan.,jSlobpdyr» gfoit 
to ta gii mMbá lém pWl ^Imáisinjm, aaMi^ AP>«i«e j^o<or 
káwánj itroffomiTOdai^ kolonáfab-KStawoi^ %%M3%iéfntfi^u^ 
wá porad gaitS li^okmkn ai ku České Tinbowé, M^ klffintí 
prokopaného gii průohodn podnamnjbo mnoho tesu inákb^v 
poladtíge^ saito jwihk/gdé ^dinhé atrapy blaá>.i«se.dal|' 
ijm ttawenjm aowenj ielezniee od .Lipojka ai^k ^ptúk^m 
htanicjm (Mor. Oainni(S) oa.^aydljwlB aapočne, . é^mi bj ^ 
Mu. npogcíij éeleMJoetnforáwské a homoislezkaín,, od Wraiiif 
•lawi akoA> gii' aii4d Opbij:..dosUwanatt^.pétniý itngítlé 
pok^k 'učinil. '••'.,: ,,. A.W. , 

Z Ne4,wgdk. na MprawU, Máge za to, ,žo Wám ne- 
milé nebude o pokrocjch diwadla zdeg^Jho daUjch zpráw 
hahyd, S^dřliigí yFá)ta tutoý t& 6 rwatoduj?) prowbtowáoo 
b|rlo« ato tjáa oasotoégi.j-^miéwadi ani pefei f,,imi p.FyD., 
pbyčeg])j dopispwate(owé,j\Yali,^de^rjtoDpm qi^b^w^e Wám 
sotwy psáti kudau. W ponděíj dáwal se fyluw NníezC' 
nec, a w autetý na to Klicperůw DiwoiUfOtuí ^itábaUh --^ 
Známou' Wáa»» kteralMfeMank- |M prwnjm pro^oUwánj o 
welkoňovi wypnd) « i|y lí)>jil..^ Xi. sami OGh^,tnjci,ktelj, ten- 
kráte k zdařilému pelku přispjwali, byli i tentokráte za- 
městnáni, ai na Strnada, kterého Sv^bomC^ p. J. M^lk,' Kfé- 
pelku « Pobo^alského, které ppJ A/í Macaljk o- A. Pt^čajk 
k spokogenosti př^tawpw^li, .ečko|iw p9fj^égl]^ cq bc^- 
sté sem přiálj, teprw pozdé úlohy swé prewzaii. Co se 
prowdzcnj Nalczeňce týká, wřiTi přékwapétii gstné hýli tak 
adámým pťořwedeuJM. ' Weywětij. poclMvaLyoiritom' p. Wlk 
«i ^ylk^l wosobé .NaJnencf ^ ale ncp/Qnj|j c^^^ly bodo/ 

fsau panny : A. Bacborowa (Karolinka), Ziwotska (Žáleská), 
ckarowa (hbkyne) a Opríalowa (Swadleni), WréhraTrtad 
mHetkxf tiaie očekáiránj, P. Fř. itanáček byl wýbornV-. Po- 
kárek» n p* A. Ma«alj|(, J^terýi tomuto Jmisu k wiiii c^stn 
z firna sem konati si neobtéiowal, gii proto samé k djkúm 
nás zawázal, aČ i gínak' starého ílimimho znaém^ a trefně 
nám zobrazÁ. -^ Pó prwnjm ge<htfánj d«khiittowál pi M. Rn- 
Jieéowo: ĚšMtn^o ntO^nit ?9 kteráito. <iWÍ49nK03řánk/i. tak 
se Ijbila, že deklamator negenom wywoláň byl, :^lé i na 
druhý den, když še z KoliáSe wyzul, opakowati ^ musiI, 
gistým "wysóče dfrstogným pánem, který prowosenj .prwnjieo 
dne pljiomen nebyl, o io .a.wlái|i poiáídáu byw- řOj.prw- 
njm i po druhém předstawenj seili se w hostinci u pana 
Rossyho gak hosté z Brna sem doilj, tak i ginij přcspol- 
tij idomácj, atu'zpjWaly se pjsně wíastenské, tu se dekla- 
mowab a kowoiilo ai poadé do nreiern* . .» -»é. . 



'•*• ^ ^'". ^^» ^uiUup.eiwjch ■• p«; léU 1 si. S6 kr., um c. k. poiiaeh půli. t ml. WÁ kr. Hř. 



« Wyéáwánjm a racMicJ J. ťittpjaiia w Prase. 



Digitized by 



Google 



Kwttty. 



lárodDjiibawnJk pro Čechy, lorawany, Slowáky a Slezany. 



ČJ8lo 49. 



Xf • čerwnm ÉS43. 



Ryljř Jan de Carro. 

(Pflao ke dni 24. éenma 1643, gakoi k dOtiieté punAlc* 
geho powýienj xa doktom w lékařstwj.) 

Dobře-lí se pamali]^ odewzdal mi portfr 
arcibiskupský gednau w Únoru I&29 nawšciwenku 
doktora w lékařstwj* ryýce /ntia de Carro. Netu^ 
Senau přjdinu té mi obm;|f'álené náwstěwy wyswe* 
tlil mi geátě tého2 dne odpoledne saused a od 
zářj 1825 až do březím 1833 téměř každodennj 
saudruh můg« p. bibliotekiř českého Museum^ 
Hanka, gehožto společnosti mnoho. poudenliw}^ch 
a utěsen;f'ch dob děkugi. Z ust geho gsem se pak 
dowěděU i^ mne gmenowaný p. doktor požádati 
chtěly abych mu latinskau ódu Bohudtaíta z Lolh 
koufic na Wary Kariowy zčeštil; nenased mne ale 
doma« wznesl nan prQgewenj iádosti swé. Na 
slowo ctěného přjtele přeložil gsem tedy dotde* 
nau ódu a druhý den odewzdal gsem dohotowený 
překlad rytjři de Carro* Osobuj seznámen] se 
s tjmto slowutným a klassieky wzdělaným mužem 
podalo mi prwotnj podnět ku překládánj spisů 
Lobkowicowých. Wybral gsem z nich listy a bá# 
sně> které obgasňugj geho wěk a dége za králů 
nacích Giřjho Poděbradského a JFladúUxwa. Pů- 
.wodem rytjře de Carrobyla pak na útraty obecnj 
latinská óda Bohuslawowa do mramoru wyryta a 
do wjce než 20 řečj přeložena. 

W podzimku 1830 chystal se de Carro wy« 
dáwati almanach Karlowarský w gázyku francau* 
ském> k tomu cjli spisowal a sbjral negen články 
lékařské a lázeňské^ ale také literárnj, wztahugjcj 
se na Čechy. Mimo gine opatřil sobě zanjmawé 
francauské listy o stawu literatury polské a ruské 
ode dwau p^Uh^ch dámy sám přeložil Glitk&w po- 
sudek obau časopisů Českého Museum z letopisů 
literárnjch : Berliner Jahrbíicher fiELr wissenschaft- 
liche Kritik. (1830. N. 68—60); mne pak opět 
ugiáťowalj že wzdifau^ hosté KarlowarUj nezi^jdka 



lÓ. r. běh. 



se také na staw Uttratwry ieské w^fptáwagj ; on 
wiak> cizjj že nemohl podati náležitého gim wy« 
swědenj: než prohlásil se> že by chtěl milerád 
býti tlumočem zpráw o literatuře našj we Warech 
Kárlowých — w tomto salóně ewropegském — 
kdybych se gemu něco německy o ni sepsati u- 
wolil. Žádost geho gsem wyplnil^ přeswědčen gsa 
o prospěšnosti článku takowého we spisu^ genž 
určen byl wyšáj a takoflta ewropegské společnosti. 
it Almanach de Carlsbad* wysel poprwé na gaře 
1831 ; i stály w něm wedle sebe zpráwy o litera* 
túře polské^ ruské a české. Pospolitý žiwot Kar* 
lowarský podal tedy neyprwé podnět k utěšené 
^^irzágemnosti literámj. W čiwrtém ročnjku (1834) 
wydal de Carro s poznamenánjmi našeho Palacké^ 
ho posudek o rukopise králodworském^ gegž pro* 
nesl Francauz Edgar QuínU w Revue de deux mon- 
des, Paris 183U a An|[ličan Mr. John Botvringvre 
spisu: CheskianAnthdlogy. London 1832. Roku 
1840 a 1843 wydal zpráwy prof. Kaubka a pánů 
Je^trzd^kéko a Hbnkif o Remečském ewangelium^ 
a r. 18él přeložil část prfslowj Českých ze sbjr* 
ky Cclakowského. Anobrž nenj ročnjka> kdeby 
článku nestá^alo^přispjwagjcjho k lepšjmu oceně* 
nj naši milé wlasti. Na opětowané wybjdnutj po* 
dal gsem r. 1835> 1836 a 1841 do téhož afanana* 
chu zpráwy o nowigljch pokrocjth taeralúry naij 
a r. 1842 článek opňwodu Cikánd, za přjčinau An- 
gličanem Gleighem nowě rozijřených bludů o lidjEi 
našem wůbec a o draU>řjch slowenských zwlišť^ 
což de Carro wáecko sám do frančiny přeložil a 
wydal... Listy geho ke mně wyprawené doswěd- 
čugj lidumilenstwj a mysl geho nepogatau stran- 
íxpxki předsudky, ktei^mi se weliký djl i sebe wzdě* 
lapěgšjch, o střednj a wýchodnj Ewropě ale dosti 
málo anebo křiwe poučených eizozemců proti na* 
šj zemi nakwašeným býti wygewuge. 

Oznaningi to swým milým kraganům, abych 
gim poněkud ukázal, že u prostřed heyna nepřj* 



Digitized by 



Google 



194 

zniw^ch nám pjsálků, kteřj u ^řewrécmosti iwé 
— prý za potřebau ^obecnj oswéty(l?)^^zni<íeni 
gazyka našeho nevryhnutelikýtt b}'li proUašiig» 
posawáde a wjce nei kdy gtndy mmit tustrannjck 
stáwá, geni pokogné a přirozené wyivinowánj^ie du^ 
cha národnjk^ wiadj^j a,ddsUdkii také u nás toidle 
záělahy ceniti umigjí Přjzeň, kteraií rytjř de Carro 
spisy sw^mi literatuře naší na gewo dal> má tjm 
wětSj wáhy> Čjm znamenitégšj také zásluhy gsau, 
kteri^^h aí on o ivelikau část lidstwa byl wydobyl* 
O těch gindy. * 

DosažeiJ ejle. 



Giž tedy mám powoláaj^ milý pQteKl ale 
& njm i myšlénka do hlawy mí wljtla^ ktcraužto 
posud z nj na žádný způsob wypudíti nemohu. 
Můg welewázený a milý uéitel řjkáwal nékdy: 
i^Když mladý člowik po cjli taužj^ wždy pod tjm 
cjlem manželstwj rozumj.« — Prawdu mél» milý 
Att|[u&te I Po boku andělského déwčete, a w geho 
pomnénkowých očjdi rádbych pokoge naleznnt^ 
když pracj zemdlen na odpočinek se odeberu; 
ajžnjm-li u práce swé» z něžných prstů gegjchrád 
bych čjši wody přígal; slowem wSe tam směřoge: 
ženy mi potřeb) 1 — Kde' ale naleznu takowau^ 
genžby obrazotwornosti a ideálu mému wyhowěla? 
Teď gen tolik řjci mohu^ že dle obyčege mnohých 
mladjků, kteřj při milence hned bohatstwj, hned 
ataw a urozenost Uedagj, neučinjm. Můg pewný 
aumysl gest> boh^tau newzjti. Dowol mí na krát* 
ce wypsati rozdjl mezi cítedbo«gemným milownj* 
kem> a mezi zgewným swetským miláčkem. Onen 
dáwá gemné a srdce pronikagjcj znaky ettu swébo 
a ne osobu swau, ale lásku chce milau učiniti ; 
tento sw&g zápal, swau lásku neustawné opétuge, 
sladkými řečmi wyswěthige, na saubog wolá soka 
swých» skáče nad propastmi, a krk zlámati zdá se 
býti hotow k wůli milence swé, a ach t tento pro« 
slopáinjk zřjdka kdy cjle swého pochybj ; on gest 
za milegijho, udatněgsjho a wznešeněg&jho wy* 
hlášen a mznán.— I náš mladý hrabě V..J při* 
nesl celé powěsmo wlasů z cesty swé, a teď gicfa 
giž tolik, nashromáždil, že by gimí celau postel 
wystlati molil. 

Gá gsem citehiý a co wjce, krátkozraký; to 
spolu gsaudwě dokonalé wlastnosti, které člowěka 
do iisjc atisjc mrzwlostj a nesnázj mohaupřiwesti. 
%i> přjteljnkul gsa krátkozraký okiidáře doma 



nJkdy neneeháwey! — Gistý Angličan si přede- 
wzal we swé studené filosofii, že koho slepá naho* 
da eeho dceři w anstrety wrhne, toho co manžela 
gegjho obegmé ; i gá pewným aumyslem gel gsem 
dnes na ulici, do prwnjch dwau očiček se zamilo* 
watí« gopiby se mi krásně ^aleskly« al& gen s tam 
jjřjlohau, aby ty očínky — pěktié očinky byly. 
Nešel gsem nadarmo 1 U gednoho okna w prwnjm 
poschodj spatřjm krásnau rusau hlawinku, kwapně 
sáhnu pco okuláře, a tu mi připadne na my^i že 
gsem ge doma zapomněl. I spěchám zpátky' do* 
mů pro né, a opět giž oabr oge n ^ w tu atmwi krois 
ky meřjm, odkud moge rusá hlawinka wykukowa* 
la. I přigdu na mjsto, spatijm gt geStě u okna^ 
z radosti uchwátjm pauzdro sokutáry, chci ge wy* 
gmanti— ^a pomysli si man mrzutost! pansdro 
bylo prázdné. U welikém hněwu gen welikau 
poklona gsem proti oknu učinil, a téměř zaufan* 
Itwě gel gsem cestau, nebo€ mého pozdrawenj ne* 
přigala. Hněwal gsem se, přjtelil — welmi gsem 
se hněwal ! 

U stolu pří obědě na wlas wyobrazil gsem 
swau předpolednj komedii, a welkomožce, té p«^j« 
telkyni a milownici neobyčegných přjpadů, oběd 
welice chutnal. SlyšelaC mne ráda wyprawugjcjho 
a hlasitě se smála. ^Netrapte se, prawila ke mně 
wljdně; a budke dnes man služebnicj. Pugdete 
mi pár čepců kaupiti, a budete mjtí příležitost 
swau krasotinku od paty ai do hlawy spatřiti. « 
S radost] gsem přigal na sebe neobyčegný auřad, 
a wesele gsem poskakowal proti domu tomu ; ne* 
bo z uwažowánj wšech okolnostj se mi zdálo, že 
moge milá rusá práwě w tom stawenj z okna 
hlawu wystrčila, w kterémž má welkomožká kupo* 
wati uwykla. — Wkročjm do pokoge, a ^třjm 
tlustau osoba ženskau u okna seděti; před nj 
stála dělaná blawa čepcem přikrytá — a to byla 
moge krásná rusá, gá pak u welikém pomatenj 
sotwa gsem mohl »dobrý den 1* panj domácj řjci. 
Že gsem měl chuti onu hlawu na kusy roztřjskati, 
můžeš sobě snadně pomyslili. Posléze předce 
gsem se sebral z mého pomatenj, a wyUebtal, co 
mi poručeno bylo, ale tak nechutně, co žák swau 
lekej. Panj kupcowá slyšjc gméno mé panj a 
cjl přjchodu mého, wljdně mne přigala a do po* 
strannjho pokoge uwedla; wšak nemálo, diwné 
zdálo se gj býti chowánj-se služebnice, kteráž w po- 
matenosti swé hned prawicj, hned lewicj knjry 
sobě utjrala. 

Gak rychle se proměfiugj okolnosti smrteU 
njka as nimi spolu i duch, wůle! — i twářnost 
giného nabýwá twarul l^kročjme do bočnj 8WČ« 



Digitized by 



Google 



.r 



193 



inicej a ait mezi kaufem krásn^^ch panen uzifiii 
onu u okna spatřenau rusau krasotinku^ an se 
Wyučowinjm čepčářsiwj giných panen zaměstná- 
wiila. Kdyby byl n&é vaiaáý hrabe na mém mjsté 
stál» on by byl tisjcero lichotiwých a slaďaunkých 
alow nalezl k wyobrazenj ang^Blakého aboru toho* 
to ; gá gsem neuměl slowjčka řjci, neboť zraky 
mé spočjwaly na gednom modrookém déwčeti, za 
gakowéi m&g zlý zrak byt dřewěBaúUawu držel« 
aneb raděgi, gakowýž obraspřed srakonMi mýma 
ae ustawidné zmjtaL Nebyla to krása maljřská, 
ade dwé pomnénk&wj^di očiček, kaštanowé wlá8ky» 
Ijcka karmjnem politá; drobné rňžowé rtjky, au- 
tlé alabastrowé ručinky a zrůst 3tjbiy co negaké 
Kymfy, newyalownýmí wnadami celau podstatu ge^ 
gj pokr^aly. Wj5 dobře, že ntéebo tak nepozo- 
rugem# gako modré gasné nebe« a tomu podobné^ 
a ne podiegij djlo atwořitele, dwě pokorné mo« 
dré oči; i ta moge pomatenost a mrzutost na 
okamžik zmizela* a ani bys tomu newéřil, gak 
ctlauho gsem těch čepe& wybjral, gen abych byl 
tu i tu po mé milé rusé očima střjletí mohl, kteráž 
belaunkými drobnými prstečky tak mile gehličkau 
házela — tak mile, ale lak ukrutně^ že každé hnutj 
prstečku gegjho citelné do srdce mě bodlo. Po- 
sledně giž počestnost požadowala, abych domů 
gel ; i wyhral gsem pár čepců, a s plamenným oka 
mrstěnjm na milau — opustil gsem čepčářky dům. 
Taužebně čekala na můg náwrat welkomož- 
ka; gá pak u wytrženj wfele gsem gj podekowid» 
že mě tau shižbau poctila. Sedě potom we swém 
pokogij počal gsem mysliti,, a swe oči, které gsem 
před tjm haněl, teď gsem chwáliU I kdožby co 
měl proti zlým zrakům ? na zlých očjch wšeckp 
mudrctwj se zakládá ; nebo kdyby naše oči lepšj 
byly> mnoho bychme zletelně widěli, co nynj 
aneb zcela ne, anebo gen temné spatřiti může- 
me. Ale člowěk chce wjce wěděti než možnost 
dopaaitj, a filosofů cdý žiwot býwá ztráwen t)ni» 
že, co widj, newěřj, a to hádagj, co newidj. — 

4. 

W lll«Í0JpU5t& 

Semnan se daly neslýchané wěci, milý Augu- 
Btel gakowé se zřjdka kdy pod sluncem stáwagj. 

Negsem sice milownjkem hluku a křiku lidu 
městského ani geho epolečenstwa nechutného; ale 
předce k wůli mé welkomožce a mladého hrabě* 
te sel gsem na redutu. Wýže mého obyčcge we* 
lice opatrně a wiak i došli skwostně gsem se 
wyšperkowal a přimjsil k spolku weselých, kdež 
se we skwostném tanečnjm sále Weliké množsiwj 



ozdobených páwic lesklo, z nichžto ani gedna 
newěřila, že pěkná nenj a wjc nežli dwacet let po- 
čjtá. Miadý hrabě Ijtal gak motýl z gednoho kwjt* 
ka na drahý, a byl wodičem w&ech tanečiijků ; gá 
pak w kaut uchýlen, celý ten strakatý zboř, genž* 
to se w dtthowě barwé předemnau hemžil, očima 
gsem měřil a mnoho twářnostj lidských pozoro* 
wal, z nichž ani dwě sobě docela podobné nebyly^ 
a gen w tom gednom se wšickni srownáwalí, že 
každá sebe w krásněg$j a IjběgSj l>arwě ukázati, 
a přjrodau dané wady těla a wrásky čela ukrýti 
se snažila. — O kdyby gen gedinkého, w přiro* 
zené prostotě posud žigjcjho člowěka sem do pro- 
střed sálu postawili, myslil gsem sobě ; cožby on 
asi o wšech těchto smýšlel, kteřj sobě zde tak hrdě 
a pyšně kťáčegj? a což o mně, kterýž na celý ten- 
to diwný swět přes okuláry patřjm ? 
{PQhraiowánJ.) 



1. Sedlice a Lhot&w sw. František. 

y»7tponýnka fi« Hon* JKiitna«« chtěl ^%m pokrtitprw- 
DJ swůg obrátek, ale ge^té doati Časně k spáse mé napa- 
dlo mi kle owoce, gei lonskéko roku podobný wýkwět du* 
iewDJgednomu s Wa2ich kraganA přinesL Ubohý! roaplý* 
walť se ukořka blahým apomjnánjm — dwoHl se, wjsjlal ty 
neysrdefněgtfj w^dechy, a ie we swé dobromjrslnosti dost 
málo o několik mÍEemých komedianta sasáhl — gii dostal 
weytopek. 

Gá Wám arci sljbil několik nákreskA s malého^ wý- 
letu swého poslati, a Hora sa to wěntstogj, abych gj ro* 
wněi tak welikého mjsu na. papjře, gako w paměti swé 
wěnowal — abych nj galerii obráak& swých sapočal; awiak 
co mě tam neywjce bawilo, o tom gsme wespolek gíi ros* 
mlauwalijt a obecenstwu to podám poaděgi — ai mi w»elí- 
ký strach před zlým owocera % myslí wypadne. Nynj Wam 
musjm něco radostného odginud swěstowati. 

Dřjwe mi ale dowolte geltě otáskn : Co dělagj Se- 
dlice? — Gak tiáe a skromně ležj to mjstečko na bohaté 
planině ! Člowěk hf s« ani nenadal, Ie w této hrstce sU- 
wcnj, obraubených a gedné strany rowinami křenatými, s 
druhé zelná tými, tolik pocúe wě^. Gaktě žiw nezáporné- 
Btt na tb chwjlí, kdyito gsem do Uměgíjho chrámu, toho 
welikána mefti českými kostely, wkroěfl, a zlatá sáře k zá- 
padu as klonjqho slunce ohromnými okny délkau celého, 
gako BOMijniá hrobka tichého stawenj se xozléwakl Wy- 
soko zdmuly se prsa moge a iiwě stáli předemnau dnowé 
miiiulí -« ti fllawDJ dnowé, gakýmii se poswátný d&m Mi- 
roslawfiw upotomstwa honositi m&že. Dlauhau řadau wi- 
děl gsem náboiné řeholojky, w bjlém raujíe, s hlawan sklo- 
penau, s rukama přeloženýma do choro wcháseti, w neséj- 



Digitized by 



Google 



19« 



ftlném počtu hořely svjéky po dlátek a celé klenulj 'na- 
vinulo temným zpSwem. Nagednau otřáslo pronikawé »kři« 
Inulj pustými stSnami a/celým pořadjm sosnotáUýck ^lau- 
pii — a wenku bijmaly gj^ny Toswt^ených kláiteroborcA ; 
na korauhwi gegich skwěl se kalich. A plamen padl hHa- 
wými gazyky na tichý kryt duij bohoslužebných a toha^ 
vená těla haupala se na libowonoých Ijpácb. 

Per se — že se mi toto vr^ecko geqom zdilo ; aU 
stowéké zbytky stromů, na nichUo sedličtj řeholnjci od 
mstiwé chasy Husowy památky mučedlnickau smrt wytrpS- 
li, dal gsem si na hrbitowé in veritate okázati. Škoda 
toho Qcittďio swcdka oněch tragických wýgewA! Proti ge- 
ho swčdectwj nedalo se nic nangtatí ; neboť se na nSm od 
ončch časA krwj zkropené a gako řeholnj kápj stočené lu- 
penj rodilo.-^ 

Gá seděl giž w holé próze žiwota»t.g. w rachotí- 
wém, roztřásawóm dostawnjku koljoském, ale hluboké po- 
hnutj, gežto bylo Tře mně pjwnjm krokem do sedfické kost- 
nice powstalo, "Yfězelo mí ge^tě w prsau gako Čaroděgný 
Ijk. Zamhauřilť gsem oči, přitlačil se do kauta, nechal 
wedle sebe žida ,o kartannech nlowiti,' naproti sobě ko • 
puletau babku zamilowanýma očima střjleti — a ai^tanlal se 
ge^tě gcdnau do powěstné kostnice. 

Co gest tOy co mě tam tak dogalo ? — Welikolepost, 
ohromnost stawenj to nebyla. Kostnice nenj prostranněg^, 
nežli malý wcnkówský kosteljk ; ale ty tisjce kostj — tý 
wčnce bclawrých lebek, ty hromady podiwně srownaných 
hnátfl, celé slaupy, pletence, oltáře — a wjíecko to usrow- 
náno, spořádáno rukama élepého mlAdence — tento po- 
hled, toto 'wédomj, pomněnj na minulost musj člow^a do- 
gmauti. 

Smrákalof se giž, an gsme po kamenných schodech 
do kostnice sežli. Wykládawého kostelnjka nechali gsme 
nahoře. Ghlělif gsme wlastnjma očima, vlastnjm srdcem 
požjwati. Gaká to lichost — gaký swatý mjr ! Kdyby se 
ta náhodau (gakož rádi tak Často wěčné řjzenj nazýwáme) 
dwa úhlawnj nepřátelé seSli, kftra srdcj gegich musela by 
prasknanti, a smjřenj, Icpíj L*dé, wrátiii by se t tohoto 
rajsta na swětlo Božj. 



DOMACJ KRONIRilo 

z PRAHT. Dnes ge w skle na Žofjn5 druhá be- 
seda. Těsjme se na několik pěkných hodin. 

Prwnj djlek námi giŽ díjwe oznámeného p. Chocho- 
1auáko^Ta románu: Templáři w Cechách wyjel tuty dny na 
swětlo. 

SLAWNOST mAOOWÍ. Každého roku s weKkým 
láčastenstwjm od Pražanů konaná radostná slawnost uaděge 
"w prjsij z mrtwých wstánj (dle obyčegného názwu : (Wair« 



Mfl mág9wá) bude se držeti budaiMJ aed^, dne t5. čerwiia, 

|ia staro- a nowoměstském hřbitowě* 

Gak doslýcháme, zamýblj w dobré powěsti stogjcj 
knéhkapectwj na Morawě sbjrku cizozemských ramáná w Čé*> 
ském překladu na swétlo wydáwati, gtckžto přewod % pft- 
ivodojch gazykft známý literát w Praze obstaráwati bude. 
Až se wěc úplně wygedná, ochotně gi laskawému obecen- 
stwu k wědomj uwedeme. 

Z láfberce, — To se asi podiwjte. Že a prostřed po« 
němčilého okolj Česká spráwa přicházjl Inu, hodný Čech 
zůstane Čechem wiude. — Chci Wám gen oznámiti, ze gsme 
tu mladého Morawana, p. Neswnííhu, naděgeplného hauslb* 
stu, slyšeli, o gehol pěkném uadánj nám Kwčty giž několikráte 
zpráwu přinesly. DáwaU zde dne 28. kwětna koncert, 
kdežto prawé swé powolánj we skladbách od Vieuxtempsa 
a Beríou snameailě oawéddil. Potom hrál geftě dne 1* 
čerwna we prospěch pozůstalé rodiny po adegijm učiteli 
Dtiwidowi, kterýž práwě toho dne na wěčnost ode«el, když 
tady mladý umělec nowým fvČncem skráně swé ozdobil. 
Mnoho itéstj na geho daúj uměleokau pant ! A. D. 

Z PBBÍPORKV. • . . o sněmu Wám posud nic psá- 
ti nebudu, bezpochyby se toho dosti w nowinách načtete 
— až gestlí se co rozhodného přihodj. Genom iwláitnj 
ttowinktt nemohu pro dneiek smlčeti. — Že tu nynj sjU trn 
w jech stran přišlého mladého lidu z třjdy maďarských wla- 
stenců se nacbázj, snadno se domysljte. Tito poslali, ne- 
wjm gakým náwodcm, od gcdnoho k druhému sápisnj list, 
gjmžto se wyiřirali a cij swau aawásali, ře po Čas trwagj* 
Gjho sněmu toliko maďarské, nynj zde me^kagjcj diwadlo 
nawvtčwowati budau, nikoli ale německé. I weřegné listy, 
gakož Honderh o tom mluwily a welmř pochwalně se o 
tom pronesly. Takéť prý se umluwy swé držj a dne 24* 
m* m. w německém diwadle pro nedůstatek hostů ani se 
nehrálo, an zatjm diwadlo maďarské přeplněno bylo — arci 
skoro samými mnžskými. — Co při té wěci chwály hodné- 
ho, co . ne -^ ta nech si laská wj dtenářowé sami wyložjý gi* 
nak-li gim to k wědomosti podáte. '^* 

Z WJDNŽ. . . . W létě ' wypadá skwostná rezidence 
nalé skoro cele ginák, nežli Času simnjbo; zdáť se, gako 
by w rosdjlných těchto ročnjeh Částkách irodičné obywa- 
telstwo zde přebýwalo. Naái welmoži odgedau na panstwj 
nebo do láznj, a bohaté měžťanstwo usadj se na mnoho 
mil po celém okolj. Za to seteďhemžj po na^ch nlicjch, 
w zahradách a na wiech weř«gných mjstách weliké mnoi-» 
Stwj pocestných cizinců. Zláltěto pozorowati wdiwadlech. 
A propós — že mluwjme o diwadle ! To wjte beztoho, 
Že se tu pohostinskými hrami panj Bruningowé zase fran- 
causký TaudeviUe na prkuách uinjsitíl, auynj w panně Mil- 
lerowé nowého obhágce nalezl. Páni recenzenti owáem na 
to bručj — ale dokud sami něco lep^jho direkcjm nepoda- 
gj, co by stegnau mjrau do diwadla wábilo, budau muset 
geu bračetL Dobrý raudeville nenj tak^ nic tak ipatného, 
aby se ikau^awý recenzent na to poii^wati. nemohl; a mně 
přitom giž negednau napadlo, že by se %ifco podolmého zlá- 
žtě na České diwadlo uwesti dalo. Kde Slowanka, tam 
spěw — pjsně negsau w žiwotu najíem něco tak neobyčeg- 
ného, a u wýtworu uměleckém nebyly by nepřirozené. Co 
mysljte? Nenašlo by se tohoto pole wzdělawatelů ? A kdy- 
by text gen pauhýini národnjmi — anebo dle nidi wzděú- 
nými pjsněmi protkán byl? Gá mysljm, ze by wěc tato « 
našeho lidu welké obliby došla. (Nenj Žádné pochybnosti; 
wěc dobrá, gakékoli třjdy, Ijbj se naáemu přirozenému obe- 
censtwu; gedná se tu gen o tu maličkost — kde wěcj ta* 
kowých nabrati? Red.) 



TMopU tfitito wyrkásj w« •trudu • w toVotn po piUarJjck : kftSaaii dnikui ůlHln mHUwk •• •dlArchowé »FjIoha. Předplácj ép « wydAWAtcU ■• ětwtf 
'••• <« k«'M WB kBlkkupc«lwjrk M pAl l»U I b1. JS kr., mi c k. p»Ítáck pÚU. 1 si. tS k». •tř. 

Wydáwánjm a redakcj J. Pospjšila w Praze. 



Digitized by 



Google 




lirodDjtábawBJl fro JSecby, lorawany, Slpwáky & Slezany. 



1^810 SO. 



24. čérteHm É843. 



10. r. beh. 



DesaieflJ ojle. 

(PoJkra^oníiliVO ' 

PoslyS dobraa radu, dřjw nežli láinn man ko« 
medii wyprawowati : »Přjtele při wjné« wjao u sý- 
n, koně we chléwř, welkého pána w láznjch a 
panna w tanci nesuď a newybjrey." I mne se we* 
aelost zmocntl«y a ti wytrienj wasjchal gsem se 
mezi tanefinjky, I potkal gsem milau a pěknan 
pannu, kteráž posud mnoko tanečujků niila» >a oo 
na peruljch lebauako w tanci se irznádela; i gá 
se nalo s nj otárčel, až se mi w hkmé mozek 
točil* Gi sobe awolíiii za králowmiy toho aian^ 
oewájoiage, že nčkteřj panádkowé l ausměikem m- 
mne hledj. -— Mnl&á záwíst chce podwrátit mé 
nebe.--* mysljm sobe,, a hned i hrdostj gakausi. 
gsem se nadmnl, že gsem gi po boku swém wow 
díti. mohl* . ' 

Gelinkiau noc zAstala man taneflniej, a gá jiati 
byl posléae i soiélosti,, na gegj gnléno sei doptatt.^ 
«EmArenciel« *^ Wdiiká to křehkost, přjteli, anto 
giž i do gména umjm zamildwáa býti I a jnn& 
toto gviéno tak skdoeif tak krasósiniiné xnělow 
že mne zcela omámilo* -«-> WIjdoé a. krásné cho* 
wánj geg) zbudilo %'e mně nadťgi, a pewně gsem: 
sobě umjnil, w milé této známosti i dále pokni^ 
óowdti. I doptal gsem se na gegj obydlj, ona při» 
wolila náw4téwu mau přigmautii a gá se donqfileU 
že nechodjm wjce po zemi, n^brž po rági« — ^Ge* 
diqm sloweroi nedawny aučiuek Qné rnsé djw£my 
na srdce mé w tom okamženj zmiz^. Emepencie^ 
uměla tak sladce mluwiti, a geg Ijliecný atřjbniý 
hlásek p&sobil na mne tak terowně, že gsem se 
za dCastného pokládal, na bljzku gegjm se ahle* 
dáti. 

Přjátjbo dne, totiž dnes, mohl gsetn. sotwa 
dočkati se hodiny, w kierau gsem gj uáwžtémi 
dáti přisijbil ; mrzuty byl gsem na čas zdluuha 



pM^jgeijcj, ipofial gsem se oblékati^ asicedesa*^ 
t^rau péčj a pilnoatj, než gindy ; zrcadlu za mno* 
bp týiíkdaií iolik času gsem nepopřál gako dnea 
po poledni. Na žestau mél gsem se tam dostawi- 
ti ; ale giž před čtwrtau byl gsem hotow. Zatjm 
gsem wzal knihu do rukau, a Čed tato slowa: »We* 
liký gest rozdjl mezi krasowědně^krásn^m t mezi 
cnostno-krásn^m duchem ; giná gest kniha kráso* 
^^7^ fftuá cnosti a měkkého, gemného srdce.* — 
W nj toto oboge spogeno 1 zkřiknul gsem wášni- 
wě a knihu zawřď. Začal gsem básniti; ale 
na mjsto posýpky wylil gsem černidlo na papjr,* 
a když můg psjk pochlebně obonem mrskage pro» 
ti mně skákaly hděwiwě gsem geg nohau odmristil. 
Posledně bila taužebně očekáwaná Šestá hodina, ale 
& nj začfkl se i déif sypati. Kdo by se nebyl w m^ch 
qkolnostech až k poraženj omrzel? I powěsjm 
na kirk.mOg kepének, a dešti a wicfařici nawzdor. 
gfdtt.-r*-.GsmeC uprostřed měsjce února, awten* 
to ča^# to wjl, o šesté wečernj giž hezká tma. — 
JNft řiečené mjsto a čjslo přišed — klepám — 
ai.at^brným^zwuken^ a gemnjfm hláskem ozwe se:. 
nGen dál*. I wkročjm do swStnice a štjhlé 
děwčftko žíwau radostj skočj mi w austrety a po*, 
wěsj ae mi na krk; wymlauwá se» že matinka do* 
mA.nenj, ale slibuge, že brzy, neydéle zapět mi* 
nut přigde. Toto uwjlinj zdálo se mi arci tro* 
chu podiwné, že giem se ale z gegjho newinného 
obg|jmánj neodtahowal, můžeš sobě pomysliti. Ta^ 
ké se mi zdálo, gakobych něgak^ rozdjl pozoro* 
val miesi wčeregšj a tauto «— ale to nic nedělá 1 — 
Špat4íijřm zrakům a tmě musel gsem to přičjtati. 
^ll, bratíjčkul— kde gsi uechal truhlici? — Bra* 
ti^čku? — řjká — hml mysy m sobě; a geStě tru* 
hlicil To déwčátko chce, abych se s cdaubagažj 
do gegjho srdéčka odstěhowal. — I začsl gsem 
podežřénj mjti. Že po neprawé cestě chodjm ; ale 
giž gsem byl w něm. Co mi ďnýwá činiti? — my* 
^lil sem sobě, a welice mne pautala něco k této 



Digitized by 



Google 



19S 



r» -% — — 



inilé^ nowé prjtelkyni. Takž nft abý<ui byl tilefdM 
blud swiLS naprawití^ nýbrž nechal gsem tuto ko* 
medií dále gjti> a co wjce-r Titu sirobodjn g&em 
si geště dowolil, že gsem gj me^i ifrfdnym roz* 
mlauwánjm několik přátelských poljbenj na dro- 
bné ^4žOV(é Kjky wtiikl. A f^ ai pamy&lij^to 
dbbré ' ňewiňátko střetalo i ' 1ío\Ík týchdnů* ú 
nás pobudeš ? — Wděčné bych zůstal u wás na 
wěky, prawil gsem, a tagné wzdechnutj wydralo 
se z ňácler m^cb ; ale sotwa gsem toto wyčknul — 
wkrdčil áo pokoge wausatý dustognjk, geKož ro- 
y/mý, i^^zríut wngmuká i^,§9^.^9f»miifh 
bily, a spatřiw naše důwěrné spolu sezenj, ausmě* 
ině se áeptaJ^i 'ulP^řicházjiii snáď ir Á^řfhodiiau 
dobu^ «estfiiiko1<^ W tom okiamfiebj přiníeálá i 
shifóbnice- sirjci,' a mé drobné děwdálko upWu^Si - 
na mne zrtfky swé; wybéhlo žardc^no wen. Weta 
bylo po nalém' Mtlém přátetstwj; ale gábjdnjkl 
gtikowý 4Ané op^nówal cit, nn gsem ntt zardoném 
dévfeti swau p^ii^j nisau milenku j^oznal, 'snjžt6 
gsem se byl u 6epéáfřky' sešel ? — 

- Nežr toilimd wšemu bezpocbyby geSté máto 
rozumjš* -->* Még ledý o com následównau zpráw 
WD. Má rusá djwdinka bydlj teprw od pbdzhnkiť' 
w Pešti a staré matky swé, kteréžto, syt gest 4&«> 
stogiijkem uitogska, e tento byl onen weálýwogja, 
kterýž naši milau žábami přjcbodem swým poka- 
zil. Oznáimitř na ' tento wečer pjsemně přjcbod 
sw&g od plbk^i, děwče faohikdy nétvidélo, ginau 
pak náwltiwu neodekáWnlo; matka nebyla doma; 
meštěnýflský šat ttenj n»'m)gáktt nié no^él^ — 
ptjtrtia giž byla, gá tedy w porowtláaj lěehta okoK 
TroBtj byl za bratra Uznán a přígat.* GeSté ^síMie se^ 
sotwa bylýwymotaly zpometenosfi, án do pokoge 
matka wkročila, z přjchodu sytaa se raklugjc, ale^ 
i nemális ne 4i#jc, spatřiwái kroin sytia *s^Af*ého 
gešté neznámého cizince we swétníei. A tak' 
2 gedáé sírany důstognjk, z' druhé miilka'-*-:by^ 
gsem weknáu mezi dwá* ohně, a za neylépe gsem' 
powaiewial, telau přpitxiukrálide wýpsatív ^ 

iiÁliá!« odpo^j studeffě potud se' geii lismj-- 
Tfagjoj matka h* wtento wtněéetíý pán mél be» po-' 
chyby aumysl >B... dámu nawátjwitl, ktei^á zd\ě^ 
w sauseds«v^j bytem gest.^ 6á Se zaraziwnaďgěgf 
kyselau' Ijwářřj a hlasem ausměšným, bez bdpówédť 
dal gsem-^^ pťóMrddtb dt> sausednj bospody. Áehf 
a malau rusau- d[fw'čiuku nemohl gsem wjce spa*-* 
tříti t genom na ttech mi hořelo gešté pifátelské 
gegj poljbenj. ^ 

Odešel gsem w tu strarin,' kde Émerenciel^yv 
dtj, ani se neokljdnuw ; 6tAdem a zármutkem ho* 
řela duše má> že gediaau krásenku swau genom 



na olidmžit Spatřiti gsem nemohl, a westřjdawých 
citech kaulel gsem se dol& po schodech* Tu mne 
^. nálmdau potkal přjtel, kterémuž wyprawugi celau 
přjhodu a tjm si auzkosdiwému srdci trochu od- 
lehčjm. Ale ail tento mi dal zpráwu, že ge £me* 
« reAciie.zcliirtr^iy Wužsk^Gb^^vAdkyqé fi inť|cu |iv 
"gioh prazanit^llřa-i Ah/ tU "se mi podiwně zasvitlo' 
w očjch ; teď gsem wědél, proč po mně ukazowa* 
li na bále, proč matka wljdnau a usmjwawau řeč 
BYi^vL fiagednau w ausméšnau proměnila 2 — »'Ah! 
mne zklamal čarowný blesk swjcj, a šeredně čer- 
M Jkimta iMdj tt^.46ii a yoeii^ ^ at «sMk Jdo- 
ma sedjm, bauřliwé city swjragj ňadra moge, 
a z přjběhu dseknjhor lletrjm, (iU imáti se, čili 
plakati mám. Hanba ""a čitelnost tak mi odgaly 
smělost, že se na bljzku domu toho kráčeti sty* 
djm. — Geště gednau^ dobrau radu : »Pannu w tan- 
ci áeirybjregt* * 



• Píjieli!'ód onoho K«čera diifny'cb a smě- 
šng^k přjběb& swýeh neděláni nic, genom wzdy* 
ohám a'bá8n)m« GsemC láého rozmaru, gako pa*. 
náDok^ ^ná : ačekáwá kregčjbo, getnvž tliročnj 
konto 'dluž^algett. Wesetý diichmé welkomoiky 
simym snlotným doeela w odpoFD stogj, a kamen- 
né by-ásusei srdce mjti, kdoby nme nepolitcwal.- 
Na wše strany hledám msau milenku swan; 
gtž gsem iZbéhal wšeckykostely a procházky. Ně* 
koKkkráte byl gsc^n přino^rea 2» «r«0ce platit^ 
když některau pannu za roau rusau uznáwagt, xa 
nj gion pádif, a ostrohami wagedné kodjky pře- 
^vracd;' nékolikkráte pošlapal^ gsem- áohy lidem,: 
že mě. hrozně wykleii,'-^a gen-B&h mě ochránil. 
Že mi posud newybilt. W minulých dneck ápa« 
ti^il gsem gj p#edemnau přeljtnaéti ; spě<^em za nj,* 
ale starý pan S... chofptw nmé pcnl páždj, o ur«^ 
barskýrk záleižitosleeli do tak diauhé rozmlxiwy 
s^miap se pěstil, dhr •že gšem se netrpéltwost] 
ni^alknuL Milenku gsem zatjm > Očj ztratil. W^ 
takewémio' stawm minul ^'deii ; gá -nemohl gtž dé- 
le *ii^ytrpčtí dautnagjoj plamen, taúhy po spatřen| 
mUené djuvky; Po dlauhém^wnitvnjm bogi posle-^ 
dcié' n>tf«riel gsem tam gjti a dolnrowolným wy« 
z^njm ivkeho podezřeťij fiíe:9ebe střásti, pak wúiš} 
a bljžšj známost s milau rodinau tauto wegjti. Po* 
wédom -gsa sewinnosti e^^^é hrdé a se sladko -ná- 
degným očekáwánjm kráčel gsem k mjstu. Ale 
áhl gá leniwý zpOzdilec! Mé zlaté ptáčniko bylo 
úljdo, ani gedittkého pjrka pó sobě nezňstawjc na 
památku láskán omdléwagjcjmu« gežby na raně- 



Digitized by 



Google 



Mfn &rúéi'pko pokM néydrařšj mtíhl notitu ~ 
Má rtrjiá' ferohibmka byla gfiž odešla od staré matky' 
na wenek opatrowat starého, šedinami pokrytého 
dtcé, a uwjtát nastáwagjcj garo* Zamyšleně zůstal 
gséitk státi na mjátř, a wljdnost staré matký>'kte- ' 
ráž po wyprawowánj mém auplně se o iňé pówa- 
zé přeswědčQa, nebyla w stawuj mne gen dost 
niáló rozWesditi. Litug' mne, niil^ Auguste I 



'i *. . . > 

(Dokoikcokj prwajho.) 

€• ga nd diwno? -n- Ž« si pMudiáihiý smIM M«* 
wiUítlá Mdlícbia kostnici sa áSpia a^o plodaifit négaU 
powjdkjr aeolwal. A w řade natíoh wýtaékilgljeh bélfctrí- 
•lu máme přcdce dva, kteij sagisté Mgednatt a d«lj po* 
hantaa po Oobto mjstech IrMlelí, — Wadi kragtftaé, lyi a 
11 Welw 

, Zatjm ale kdoi wj» co ac g^ltS Beitane? -^-Gá pro 
swřig djl ^jrch gim toliko radfl, aby te nepauMU po iv^ 
deaské cilnid, kdjby snad tato mjsu čase gednau nawitj- 
wili cbtéli, aby se pohledem na ně a spomjakail lia blabé 
doby sw^bo mladiciwj k Běgakéma básaickémo W]^woni 
rosdccbii. Po té cestě musj élowčk poslednj básoieké gí- 
skry posbyti. Wygjinage prostor sHory doKoljbay kdei- 
to předce oko s poié^enjm na pékné, úrodau poi^nané, 
wesnicemi a lesioami prosypané planině zpodjwá, ge skoro 
celá ostatnj c«taa| ^'f^^tíl.hfiifíiifa f^t^á satyra na 
vybláiené p&waby kragin Českýcb. 

Z binbokosti mé téikosti oddecboul gsem si, an se 
na mne sa hrdlořezsk^m wrcbem prwnj pražská wéi usmá- 
la. Gen kdjrbycb byl mohl tu cbwjli křjJIama wládnauti! 
Ale i bes khjdel pH^cl gscm getítě došli časně, ie gsem 
mohl — do diwadla gjii ? To ne ; diwadla gsem měl giž 
s dostawiijlu až pod krk. Dťubú, třeij slowo w pospolné 
romhmě naij společnosti bylo : $<uibfftfd)leitr9 a pobjaenj. 
kodjboy aby sé netmeikalo diwatflo. Gá samogediňý 'nedbal 
gsem pro tenkráte Čaroděgný záwog wedle cesty ležeti, a 
děkowal gsem Bohu, ie gsem ge«iě-*letofej maUclum 103^ 
wiaufu dostibl. dylo to práwé asi den před gegjm koncetti. 

Gíi u Wás bylo něco o wetikém kostclnjm obraze 
slyšeti, kterýž mladý pražský umělec, p* LhoU, dp kněž-^ 
mosUkébo chrámu mahige. A to gediné hnalo mé také 
do Ciamowa liraběcjho paláce, med gehož nádhernými stě- 
nami letos umělecká djla na odiw postawena byla* My^ 
sljntt, ie Wám tjm srdečné potčjíenj udělám^ kdyi Wám 
něco blížjjho k ^rědomosti o neynowě^m wýtworu nade- 
geplněho kragana WaJeho nwedu. 

Celá wýstawa -Ijbila se mi w préměnt- lépe nežli ně- 
které minulé, kdežto se swlá»tě podobiiný ai p^fiS roata- 



houraly* Tato ncsanměřaost lelaa . napaBOWafaL; «Miné Um* 
ginné a sdai-ilé diginif é> kaÉip^iÍBe lagmely tnístA.tMeft&jha* 
Gá ala wlastně neměl tehdál pro to wžeako Uite poaedi* 
wý4^b oé> í& prwuiho pnkogr eabljdl gscih Itoed obraa 
Lbolúvr, a tomu giediiwmu obětoval gsem .cafata. poaomoatr 

Pžcdméi gcha ge sw» FraiAiáak^ iMlkoat asi sáh žjř* 
ky a skmrb pAltMjho délkj a twáji negat -ptadnit aám*. 
(aby gi^ přeáee a n%ahé nowé stráaf . jtogal)) iiýbri i &•»• 
obyčagná podoba- ocléhé ébraau, -ijdjcjho se podle boto- 
yrénriMimf idoAfty áOadéMu aortloi táfw nesnadný) ale 
maé neka ginafc, aaili atatnébu ICragami Waiemn k>vpl« 
némv njUastarí a přémaieni wžaeh přakáiak Itěatj přáti. 
Celý obras rospadá se, abyoh řekl, na dwě částky, umě- 
leekým awasken ale přede pewně wespotek spogené. Do- 
l^j část pMsUwttge nábéžoého sákonnjka pijsné řehole, 
an umjňge awAo nástupce žehná. Sedm gii^ch bratrft ob- 
klopilo geg w pěkném sřetelném skupenj. Swatýmjr ge ros- 
proetřen po ěelé sealawě; w twářjeh apofUwenj řeholnjků 
gewj se bolest nad stráteu hkwy a pána awého w rotma- 
nitýeb odstjatch \ kreslenj ge prawidelaé, banvitost Ijbetná- 
a pHrosená. Hořegl) část ge po kragjch sastřena oblaky, 
roaplýWagjej se w gasnau aáfí. U proétřcd tiieh gewj se 
ptNiob* <^ěčnéfao Slitawiijka, á tňéú nj a w dok umjra- 
gjcjm pauttge tak podiwné, tagnplné pauto, Že íně to 
diimým kaosleiB dogalo,' an gsem se w básnickau tu my- 
žlénku cele ponořiL 

Kdyby se byl Lhota s knpan dopola obnažených kau- 
pagjcjch-se Nymf, nebo s kusem weselé honby, nebo gi- 
ným plodem a i#» modf tÁ ^flik^ftt ;« ^]|q|B4o|ti wytasil 
— bylo by se o něm snad arci ivjce mlnwilo, a diwáci, 
newniklj w mystérie poswátnébo uměnj, byliby se před 
njm utlačili. Takž ale musj milý Wki kragan wzjti za 
vděk s pocbwalným saudem w^ech snalc& a — to stogj, 
tuSjm, také za něco I — alespoií za wjce než takowý pero- 
wý bog a proléwánj inkaustu, gakoTré se tu strhly k wúli 
Palmowu obrazu vCloríndin křest, u Dle hádek o něm po- 
wsulých byl gsem wélice žádostiw geg widětí — ale nemo- 
Hu si pomoci, snad newjm, kde a gak se krásy malby hle- 
dagj ! — ale na té Qorindě gsem gich tuze mnoho nenalesl. 

Rožebjránj celé wýslawy ncočckáwcyte — přicházjm 
nerad post fesfum, a také by Wám to bylo žlaka platné. 
Chtěl gšem Wám áWasincAm radost Lhotowým obrazem 
žp&šobiti apogíjtěnj dáti, Že má Hora zase pijčinu, py^nau 
býti na gednoho synů swých. 



swétitIíKAl a bludičky. 



Podiwao, čebo se člověk dov}, kdyi rosličné časo- 
pisy do rukau dostáWá ? Tak gsme nalezli zase něco w ně- 
-flseekém časopise >»brr Xlagortf (ťf. ISt) — čemu gsme se 
•fdaČdS sMméll, Měli gsme vlastně plakati, neboť se ge- 



Digitized by 



Google 



900 



dnalo o pokrocjeli nudařowáiij natích pobntieM& SUwá^ 
k& a k tomu geitl Slowák& okolo TMQéjiia» které game poaud 
sa kowmiié Sbwáky drtelL Ale my co dali předee do anijoha* 
Gakým p. MaritM H^íiibMéh osoamnf^ totii »Uliroic • pot£»o- 
ijm, »baf ttntcK bm 9tymmaítn bii fRadV^dflntna tcot 
aa«c tttt^lMdfinbmbcii StohtciiDdgct bie erfrculi^ften gott* 
Mvftti ma4t«-*(so famé wáinosti před Unto Bowimaa neo* 
snéliU game se ani gi pfetloiiii, abjckme s páwodnj barw itosli 
geg nideho petetioli)— a srdoe naie bilo auskoeij gako airoii» 
an game ginak nemjalili, aeili še aoad gS eelé oaady a ■£-•' 
kolika ti^ prar/aých SlowákA od awé aátodnoní od^ 
padlo. A eo game koncdaé xw£d<li? — oo to oiaamowal 
p. HObsch čtenářftm »Ubra«c a uk dáleiiuu «w«ř^? — Žei 
al gedna mmlá a gcdna ge2t« men^ iťdeteafcd oaada bml* 
darakav ákolu xaloiily ! Jliawn Uneatíě \ Že ae Židé pilné 
maďara ky učj> tomu ae nenj co diwiti ^ widyť a toho wy- 
kauká profiuk, a tjm ae mohl p* H. i chlubiti. Ale ma« 
daraké bkoly w nepaUn^ch oaadách lidoMfakjfcA -^ a mada- 
řeoj Slowák&, gak pjiobázegj tyto dwě tak rozdjlné wéci do 
gedné nibríkj ? -— Gaau-ii wieclm^ apráwy o amadařowiaj 
SIowák& tak prawdiwé, gako tato> tedy ae nemagj alowen- 
itj biatřj uajíi amenlenj ail jiirých co atrachowatil Z po- 
čátku mSli game to wlccko aa pauhý iert— -ala i ualauT*. 
hnutých twářj, gimii p. dopiaowaul tuto nowinku do wiech 
twéu uhl& roatrubowal, poxnali game kone£iié» Í9 chtěl 
oprawdu Čtenáře — obulíkowaií. 3n ber áít^dt, «^, «(>ÍÍbf(b — 
ba«ift fc^t tfibf4) i^on Stíněni *— * 



České diwadlo w Praze. 

W^nteiy dne 13. Čerwna sapočala ae řada drtihéfio 
předplaceoj, a aíce Népogem íáéhf — od početj nowélio di- 
wadla nynj po třetj prowoxowanau tpftwohrau.— Toto před-, 
atawenj mělo dwogj wnadu— předně: 2e game byli iádoati- 
yti ahledati, gak ailný počet hoat& ae k aowému předplaccnj 
přihlásil, a pak 2e wyaUupila panna Stěpánlowa, kterái 
byla giž co autlá djwČinka w dětakých úlohách obecenatwo 
mílo bawjwala, potom ale doapěwái w cixině awého »tě- 
atj okaulela. — 

Wěc prwněgij nepotěšila náa uu mjrau, gak game 
očekáwali. Počet nyněgijch předplatcA ge nmobem alabjj 
nexli byl u prwnjho předplacenj. Rádi pHpaultjme, ie ge 
Čas letnj wAbec pro diwadlo newhodný, ie ae i w němo^ 
okem diwadic počet předplatcft náramně umenšil; wjme< 
také, ie mnoxj x nalincA pro gine xaměatnánj do diwadla 
pokaidé ani přigjti nemohau — xnámeť wůbec wiechnypřj- 
činy, klér \ mi ae chatměgAj Dáwjiěwa diwadla — a tudji i 
alabij předplacenj omlauwati m6Íe ; ale my xnáme také pří- 
činu, kteráiby náa k tomu . nexmoiitebau ailau pohánctř 



mďa, abfci^nM nawador vtfem gín^ přjfiaiiiiy piakftikim 
a ne^boatem diwadlo nawjtěvowali a přadůlelkámu ůauwi^ 
tomuto wielikau podpom poakytowali. 

Máme — wygádřiti gaan^ ? — Zdá< ae nám, ie wái- 
cfani, komu koli na xáleiitoatech národu ualehoy hlairně 
tedy. na roxkwětu gaxyka xáleij, alow&m naiim poroaumj, 
a w této wěci učioj, co gim netoliko ardce a pfilnutj k xá* 
bawě, ale i akutečná powinnoat učiniti ire^. Zatjia doau, 

Panna Štěpánkowa byla hlučně přigaU, amexi před* 
itawenjm welmí čaato pochwalným tleakem poctěna. Zga* 
wenj gegj geat pfiwahné, hra nenucená, obratná, apěw uhla- 
aený. — Bělwauaka xpjtral tenkráte p. Prokop, a kdyby 
mohl doati rychle nékteré^ ohtjie gaxyka, gemui od několi* 
ka let odwykl, přemoci, atál by pogednau w úplné píjxui 
ualeho obecenatwa, ačkoli má widycky těžký xápaa u po- 
rownáuj ac aCari^mi roiatry co přesuti. Zpěw gebo byl 
dobrý, wygjmagjce leda několik málo mjst, kde aa aMip** 
mět a teiLiem apronewětíla. Chowánj * gebo. bylo přiméřená. 
Nemoríua a Matinoiku xpjwali gako giady p« Mayer a Brava 
a aica a welikým potleakem. Zboiy ěly dobře: genoM 
w orcheatru xdály ae někdy malé nearownaloati panowati, 
a neobyčegné bily náa wc aluch některé čeratwěgij tempa, 
giaúito xpěwci býwalého aučinku docjliti nemohli. 

W neděli poncyprw ; CardiUmc, »lntnjk pmfyMšký. 
Činohra we 3 ged, dle Hofmanowy powjdky od Sticha, 
p^el. od J« . Pečjrky. — PředaUwenj toto powaiogeme aa 
poaledi^ hlawnj xkauiku a pomlčjme o něm ai na Čaay 
bi^dancj, kde anad a w^j iiwoaij aodměřenoatj aa acenu 
ae doátaae* 

domÁcj kronika. 

z PB AKT, ' Minulau atředu drieli game dnihau be- 
aedu, a magjce o nj xpráwu podati, muaeli bychme wie 
opakowati, cokoli pěkného a chwalného o těchto nyuj gii 
na třetj rok trwagjcjch aaukromnych xábawách napaáxu) 
bylo. SpoleČnoat byla hogná, roxmluwa gako wždy nenu- 
cená ; od početj ai do konce panowal w nj roxmar weaely. 
Páni pořadatelé poatarali ae toho dne také o xlátftnj po- 
cbaotky x oboru uměleckého, magjce pléd očima hlawnj 
amér, k wůli němui tyto beaedy prwopočátečně byly gaau 
powataly. Při odpočinku hrálo ae totiž neydljwe nowé 
potpourii a národnjch pjsnj od Procházhft magjcj mnobo 
dabrých a umělecky prowedených mjat ; potom xpjwnl ob- 
Ijbcný tenoriata diwadla naicho p. Ma^ets dwě pjaně od 
Schuberta při fortepianč, malý hausliala Loub hra I koncert 
— a k xáwčrku xpjwal p. Slrnkaf}) pjaeíi od J. Škraupa, 
potom uárodnj : Kaulelo ae, kaulelo, a prúwodem forte- 
piana. Prwněgíjho prowáxei p. Michl, poalednjho p. J. 
Škraup. >y*ccl]ny tyto kuay byly přigaiy awelikým oba- 
ccnstwa utcienjui, a bylo^li co geltě přáti — byla to anad 
něgaká deklamacc, kteraui nám bohdá p. podnikatelé po* 
druhé nahradj. k. M. 



ČMopU Unto wychá.j w« •»i«lu • w •obotoM .^larijcht kUda. druliM wíMh pHJáwá ■• p4l«rehowá přjUha. Fředplfeej m 
_^ '*^* ■'•» ^» k-IWnpMtwjdi ■« pfll léto 1 si. S6 kr., ■■ c. k. poitáck pAll. 1 »L l« kr. tiK 



« wy4awaicl« m étwtt 



Wydáwánjm a redíkcj J. Pospjáila w Prám. 



Digitized by 



Google 




lirod&J zibtWBjk f ro techy, lorawtDy, SUwiky a SUiaiy. 



Čjslo 51. 



:t8. éentnm ÉS49* 



10. r. běh. 



. DAttognému a Wysocenfieaémtt 
TAnit, F«tt« 

PAWLD JOZEFFVMD, 

Drn. bohoflowj, superintendenta cjrkwj a ikol ew. přtd i 

la TÍMtt « cjrkwe ew. Tisowské SI. B« kautcli ae/ufUiu- 

iileg;jmii, a t. d. 



%Ájl tóra fthasta nad Slowenskem gatol. 

Au baohié chmury nad Tatrau M wanaily, 

A wfllká cjie i budaucnost kráaoAy 

I mysli naďe bolně byly klesly : 

Znái-li kdo tu spasil národ ^podkřiwAnaký, 

•Nad njaai polatugel, orle nadutraniký?