Skip to main content

Full text of "Kwěty : národní zábawník pro Čechy, Morawany, a Slowáky"

See other formats


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


^U     11%.    Í(o^l  O^ti) 


Bought  with  theincome  of 

THEKELLERFUND 


Bequeathcd  in  Memory  of 

JasperNewton  Keller 

Betty  Scott  Henshaw  Keller 

Marian  MandellKeller 

Ralph  Henshaw  Keller 

CarlTilden  Keller 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by 


Google 


.>%, 


'V--' 


Digitized  by 


Google 


J 


pro 


ČBCHT,  BEOSJLWANT,  SLOWAKT  A  SLBZANT. 


treOenim  a  wtOdmét^m  Jarost.  Fospjiilu, 


/^^^A  -** 


A  ^J^ 


^  *»• 


^  ^ 


.  -'Z  *^A: 


•"X 


Desátý  r  o  Č  n  J  k. 


..r-.-^lf^- 


í^- 

.í^--"'        . 


4  3. 


''•rd.  Havránek 


X' 


W  PR  A  ZB. 


Digitized  by 


Google 


57  ^v/  ^4 1^.3^7  [/^^3) 


,  HARVARD 
UNIVERSITY) 
IIBRAPY 


^ ".  ^-. 


••.•^  ♦^*.  ^  •    ^^ 


>.o 


;..-r4iH  .ř-«'« 


í        •-  iř 


Digitized  by 


Google 


Obsah  Kwětů  1843. 


Bafni. 

K  notréma  roku.  Od  Wád.  Neb«0kéko 
tt—Newteu.  Od  P.  Jos.  Mcliehan    . 

PudneS.  Od  Wá«L   Nebeského      ... 
Z  básnj  BadHcliA  Beoha       *         •      '•  •         • 
Z  básnj  FrMU  Zwéřittjr  sRtthwBkhi   .  • 
^  ^^Nowonárodnj         »         •         •         é     .    . 

Gesdeo  pHd  bognft.  (Dle  Heuffa.)  Od  A.      . 
Odsmizeaeo.  Od  W.  Nebeského 
Cikánka.  Od  J.  Bohiisbwa  Ljmaiia 
SDattbeaofimP.M.W.  a  A.  Z.  Od  W.  Od  Jar.  Pioka 
F|sné  od  Marie  Čaoké     '     •         .         é    •     • 
fflas  boleslawský  k  péwk^jm   PoantedL   na  n>k 

1843.  Od  Pkéha     .  .        .        • 

Ghjtená   smrt.    Powěst    násodig.    Od  Bohnskwar 

LJmsnia    .•••••• 

'  Giny.  Od  P.  Šwandj  te  Semčíc   .         •         •  ^ 
Boleslawjnowi  Lndewjt  •         •         •         • 

M&g  iel.  Ode  Lwa  se  Steinmeisn 
,.•  Ženám  Českým.  Od  Boienj  Némcowé  . 

Wýgew  citA  po  usdrswenj  se  Geho  ,«-  k*  Wýsosti 

neyoswjcenégjjho  arciknjiete  Frantiika  Karia.  Od 

Jana  P.  Kaubka  •  >       . 

K  roseninám  BftaimiL  knjiete  FOrstenberga.    Od 
.  .P.  Koubka        •  •        •       .. 

Poljbenj  na  £elo.  Poselstwj.  Od  W.  Jar.  Picka 
Hwézda  a  hwěsdiďLy.    Od  K»rla  Sioo:faa 
Z  nesnásj  láskj.  Národnj  od  Kark  mortha 
D&stognému  a  wysoce   učenému  pánu  Pawlu  Josef- 

fymu.  Od  Bohuslawa ,  Nosáka.  .  .  .  .  ,  ^      '  * 
Tam  na  horách.  Od  Ki  Štorcha  «,        • 

Kytka.  Od  Iwana  Čecha        «         •       ,  • .  >      • 
Sen  od  Wlastimily  R&iičlLOwé      «      /. 
Z  básnj  Wl  Jarom.  Picka     .         »       .'.' 
Kdyi  gen  přjtelkyni  býti  chtéla.  Od  K,  jŠtorcha 
Trogné  kwjtko.  Od  WlasiimOy  Rů^ičkowé     . 
Z  bás^j  Frant.  S^wétiay  s   Kuhwáldu    ..  t      • 
OpuHčná.  Od  J.  Bačowského        .        W.\ 
^tman  Kosinsky  (s  poUtiny).  Od  J.  Bohdana  Zá- 

leského,  přel.  L.  R.  s  RittersbérgA  • 
Přjroda  a  milenka.  Od  Weseléfio  ,  .  • 
Ke  gmeninám  Geho  ósw.  knjiete  se  Šwareeoberka 


éjde 

1 
3 
6 
% 
9 

9 
10 
11 
1« 
14 
16 

16 

17 

ti 

S3 
%5 


32 

34 
35 
42 

47 

51 
56 
58 
61 
63,81 
69 
M 
92 
94 


Powjdk.f. 
Nowý  rok.  Nobela  od  J.  K.  Tyla 


anského  od 


1 
lOl 


Ecjo  ^éraj;:  Powést  historická, 

B.  Ljmána.  •         •  M      ^ 

Stanil:  se  wůle  Páni.  PřeL  jFr.  Jois.  Liunsk>^ 
KHwá  přjsaha.'    (SwobťMlaS   dle   Balsaca)    O^-^T'^ 

Řesnjčka  .         •         *    If     •         •         •    .'^\'  \    * 
Z  nowéhóS^kého  rom^^n  .         •  '       ;' 
Mořský  laup^ijqk.  Noyelsf^  J.  fteinjéka      . 
Mul  bes  spaujTrH^  K.  1^    ^ '    •        .        •         • 
Ludiwa  Dimitríjewna.'N).d  X  ŘeinjČ&á  • 
Josefa-  Želřchowská.  Pfaw^ttw\  událost.  Z  pobkého 

L.  Potockého  od  Kr.  St.     ^-    . 
Tomila.  Powěst  s  polského  od  I^J  BalinskAo.  Pfel.       ^• 
.Kristián  Štefan  .         •         \\      \         •         •  Jr'^ 

0osaienj  cjle.  Z  maďarékého  od  Ondřége  Kalmcké^^^     A 
Pfjbifa  s  pustin  aSiatskf ch.  (Dle  pratrdlwých  váa* 

lostj.)  PřeL  Frant.  Málek         \        '.         .         .  54 

Nesnámý  w  Ohalonsn. .  (Z  fiMmcftnsikého.)  PfieL  Jaro-i 

slawa  Litněnská         •         •         •         •         •    '     •  -64 


ČMa 
Ferdinand  EbolL    Poujdka   a  poéátkn  nTněaiJho 

wékn.  Od  B.  L.       .         .         .         .         .         ,  66 

Saubqg  na  Bilatansasn 71 

nenadálý,  kragan.  (Z  wyprawoisánj  starého  woma.) 

OdW.  F.    ..-...,        .  74 

Proč  ^^m  ostal  sám   • •       1f 

Pánichyda.  (Z  ruského  od  Orelského)  •  .  .  89 
CemohorcL    P&wodnj    děgepisná  po«r<st   a  neynó- 

wégijch  časik.  Od  Prokopa  Chocholauáka  94 
TrsiwiČ.  Novela  s  neynowěgijch.  ndalostj  Spantiska. 

Od  Prokopa  Chocholauika  ....                  .  96 

Cjsařowna  Jitodoidka^  (Zruského.)  Od  BL     •  103 

Obsahu  rozličného. 

Napoleonowi  pobočňjkowé.  Od  S.         .         .         .  4 

Slowjčko    o   koljnské  hudbě.   (Zlomek   se   sápisek 

cestugjcjho)       •      .   •         '.         * 
Díkleiité  slowo  o  psanj  Českých  gmen    .         , 
Zpéw  a  hudba/  Od  llbioltslawa  B.       .        . 
Wýfáh  a  řeči  dtfiané  pM  ptwtijm  ahromážddig  a*- 

nářské  společnosti  a  sáldadu  kníhowny  w  Karijné 
Slowo   o   hudebnjm   konsenratorium   w  Prase.    Od 

Rittersberga      , 

Police.  (Zlomek  cestopisný.)  Od  A.  SopUhnakélio 

TVIladý  haasUsU  Laub.   Od  R.        • 

OKchod  SlowákA  w  turčanské  stolici.    PřeL  Krist. 

Stefan       .  •  ...  .  •  •  . 

Starbdáwnj  wogenské  sřjsenj    měst  pražských.    Od 
'  W.  Wladiwogc  Tomka     .... 
Drahou  pléd  sto  leiy.  Od  Ant.  Rybičky 
Arabesky.  Od  Tyla      ;     •    •         . '       • 
Pomábacj  gednota  »    '     »  4  •  . 

Swětýlka  a  Í>ludiéky     444.. 
Safařjkowa  podobisna.  Od  Fr.  D.  •         * 

Brunswjk^  dbmel  snouré  činohiy 
Ce»tj  hudebnjcL  Od  J.*  Michla       •         -.         • 
SUupnqj;(Z  dopisu  prálelikěbo.)OďA.  Kopidlanskélio 
Aytjř  Jan  de  Carro.  Od  Karla  Winařického 
Obrasy^  s  Čech     .         <      ,-  .         .      •  . 
^an  ryjjř   de  Carřo,  Dr.  Ir  lékařstwj.  Podlé    spráw 
'    Dra.  W.  Wekenwcďira.  Od  K.  WinaHckého 
Cechowé  w-ciainěv  Od  M.  F.         •         .         • 
Měco  o  Africe.  Od  Prant.'  Bfftika! 
^rwnj  skanlka  i  čeákoslowanskéhó   gttyfca  w  Mo 
'    skwě.  Od  H.  B. 

^Mftt  AowákAm  sálaeii  má.  Od  J.  P. 


^j>M    .  ^eniko 


Smjřeig  na  Kawkasu    v         .^      '•    '  '>«.        • 

Na  powdímnutj  o*'sadowlánj'  ŠOirýdi   itawd». 
l/Vladimjra        .        ■.  ••    v ' 

peseda    IřáWoW.    (OhtkÉ/ň:  ém  Slésska*)     Oá 
Winklerar  .         .•'.'. 

yy^těněco  o  poWěimoéti.-  Od  T,  Maěka 

JSusdalskémáljřstwj       .         .         . 
8^/Uon  Baldomero  Esparfeero    %     •'    .  •      •         • 
/^     1s!ráiowé  angličtj  we  Franeatisjch  . 
45      \ýyznánj  anglického  gedljka  opíge.Od  BL  F...y 

^wá  inht  óá  '\V.  Rosénkrance      .         . 

Pomnjk  w  Oodhegowě.  Od  P.  Ant.  Wieinera 

fc|>omjnka  na  Pátek.  Od  B.  J^       . 

Pohřeb ''eJsaře^Masimilíána  II.        • 

starobylost 'W  Plni     4        «         •        •    '    • 


48 


Od 


14 
16 

\  16 

17 

18 
19 

20 

23 

24 

té 

2# 

3$ 

36,56 
36 
3t 
37 
40 
49 
54 

54 

56 
56 

59 
6d 
61 
66 

66 

73 
73 
75 

'76 
77 
%í 
83 
86 
91 
91 

tOl 


Digitized  by 


Google 


Drobnd^iky. 

Saubog  w  hrobce          ..••••  1 

OhAňky  •  palcáty.  Od  W.  N.      .     «' .*        •         .  .' % 

Pápérky  1-13 •  '4 

Oprawa.  Od  R«            ••••••  8 

Slpwanské  iampaftské  wjno.  Od  A,  •  .  .  %0 
Drobnftsika  k  n^owm}  piimiti  MfilanrtilegJijeli  ^^^ 

.choalowan&  w  minulofU.  Od.Fr.   J.  Slámy         •  1ti 

M^Bto  náiréltj  o  Rwětech.     .         .         •         •         «  Sft 

Nřco  pro  ttwláitoj  poobautkái.  Od  B.  L.       •         .  •$€ 

Nk  osprawedhiěnaa.  Od  Karla.  Amerlin|a .  •  •  97 
Hadebnj  náwéltj :  Duch  Času,  walčjk  pto .  f oMflpíaiio 

od  P..M.  WeseUkébo.      .        .        .        .        .  4Í 

Skrowná  Íádo«t  k  p.  kntfiaMi^  Od  J.  M.  L.     .  .  M 

K  laskawému  p<mliiimtttj.  Od  Midiála  W.  Máehf  45 

Rannj  Iiiaky          •         «         •         •         •         •         •  4i 

E  minulosti  •  .  •  •  •  '  •  •  •  *60 
F^wánj  .týkagjcj-Jé  dbaoif  fwrfha  wy^áwioj  Wéttc«. 

Od  J.  Hoffisianna 59 

Gemnost  citu.  Od  Prokopa  Ondráka    *         ;         •  81 

Pánům  dopisowatet&m  ná  >^enkow         •         .         .  101 

|«dco  bes  nápisu.  Od  J.  |L  T^     .        •         •         .  104 

D  O  p  i  i.y. 

ZBechynS  w«ísle94.  59.  7^85.  M.-^  iBcoátaknadaM- 

řflm  45.  46.  -.  afi«lc4imdn  75«  87.^  •  Bolailawi  41.  ^ 


%  Berauna  1.  t9.  97.  79.  —  s  Brna  46.  56.  57.  69.  — 
%  Břesnice  89.  —  s  Čáslawi  S9.  -*  s  Gerhenic  64.  —  %  če- 
atjna  56.  —  «s  Chrasti  98.  s  Cheléic  18.  29.  —  s  Chrudjmi 
.ft^98.  ^.^  ^  |%ij^||awice  15.  20. .—  s  Dohřjle  104.  — 
sĎrahemc  5d.  —  s  EwanČic  na  Moraw£    16.   94.  52.  71. 

89.  —    s  Gíčjna  29.  40 s  Hostomío  34.  —    se  Hlinská 

16»r-  s  Holomauce  6.  JU.  48.  51.  55.  96.  — <  s  Humpolce 
44^  —  s  Josefowa  68.  —  s  Koljna  1.  85.  —  s  Králowé 
Dworu  1^.  88.  —  a&nUié  Hovy  19.  19.  24.  95.  51.  59* 
64.  73.  75.  81.  85.—  s  Landlkravna  162.*-  c  Laaui  95. 
«.-  %  Laufiowic  64. .—  s  LiboMe  49.  —  a«  Lwoefa  51.  82. 
ÉOO.  —  s.Male2owa  99.  56.—  cBiUfúnskýah  LáH  '^''•-^  » 
Mělnického  okolj    49.  ^  s  MOjna  89.  ^     %  Miljw^  65w 

^  1  Morawy  99.  ^  s  Nádiodska  59 s  Ifedwtdio   né 

Bloratrjf  48 —  s  Nitry  *na  SknrenAu  19..*cP«lti  8.29.*^ 
a  Pxskn  4.  29.  ~  «  PUn£  25.  24.  58.  ^s  Poliiky  91.  <w 
tPolny  94.— .sPre:por]csi  49.«-s  Bakownjka  66.^  »  JUu-» 
dmce  21.«*i  Boidalovio  94.—  teSedlčaa  24.  91.  m^  se 
Skalice  77.  —  se Sleska  104.—  se  SlosMoska  M.  96. 94. 9(6; 
46.  51.  69i  w  le  ^ohésla^  if.  ^  se  Slfabanic  29.  ^ 
se  Suiíce  96.  «-*  s  Tábora  90. —  s  Tumowtt  2t*  9B.«*^  s 
Wjdné  i.  AI*  .49.  ^  Wi^wiiMi  98.  ^  ae  :maijmě  4.  j^ 
a  WodAan  14.  99.^  s  Wogrioe  53.  —  s  Wyaokého  Mý- 
ta 96.  —  se  Žebráku  81. . 


Zprihrj  sPrafay  iloro  wkaldéin  <}de. 


•bsah  přjloh  Ku  Kwětům  IS^at. 


fftktky  přehled  Uteratury  České  wiiooe  1842  . 
Aidebnj  dramatická  akadenw  w  Libégícjch ,  od  B« 
Academie  w  Čáslawi,  od  .Ant.  Xiádniana  ,•  •  <. 
(#ieíe  od  Boxislawy  «  «  ,  •  .  . 
Sena.  Přd.  Oustecký  ^  «  »  ,  •  • 
Dennice  t  •  .  •  *  *  x  * 
t^lný  německo-česk^  slow^jk.  Pracj  ioi^  FcaoiJ  Sn* 
mawského.  Qd  yiT.  N 

•jeiot.  Od  w.  Pi. 

literatura  lulicko-srbská..  Od  !!.«••• 
Othello,  m^wteojn  Bartáky,  pfel. X  BL  Malý.  Od  YT.JSÍ,. 
íccadlo  iiwoia^  fti«|Uif«l  K.W1.  ^^Sw.lQAf^Mt- 
Pomněnky  na  rok  1849.  Od  K.  Storeha  . 
W^lastimil,  wydáwán  od  li.  $t.  Od  W.  N.       . 
Rukopis  Kcalodworskj^.  Wydái«e  IV.  W-  Hapky^  Od 

r.  Daucbv     ........         m         •        • 

Malý  temépiiný  ;atl«^  wyd«^ý  od  W.  |i<rÚMa.  04 

F.  L.  ,R.  ,  t  f  t  f  •  ?  * 
iáteratura  polská.  Od  F.  L.  R,  ,  .  ,.  « 
Literatura  gih^o^ranská.  Od  F.  JU  JK*    • 

JC^tranka  Giřjbo   Palkowiée.  QdA 

Ndkolik  slow  o  dětských  opfironmicii.  Od  VnolislB. 
Opět  slowo  o  psanj  ěeskýdi  gmen.  Od  D.  •  « 
Slowo  o .  najíem  diwadls.  Qd  Or.  J.  Melichara  • 

Pohled  pa  sa^wěký.  směr  mské  literatvry  od  pfU* 
'  Sewirjf wa.  Přel.  f .  L..  R.  .  •  •.  «  • 
Matice  p^o  nájodnj.litera.ti|m  w  Záhřebu.  Od  5.  • 
Sébawné.  spisy  Jafui  %  JEwětdy,  aw.  1.  a  2.  •  . 
O  spráwpostt  sUrýph.Čechft  w  Mi.  Od  W.W.Tomka 
Die  etetUing  tM:  JKmaúa  ín  ttnearm  Utlm^tet  tow 

íeo  ®]rafen  j)on  S^bun.  .Od  J.  B.  W.  •  •  . 
^éUs  k  ptjroďnjmu  aem^pisn.  pá  Winoealiwa  J^l^fw 
•  ^asa.  pd  K*  Sto/cha  .  .  «  «  •  •  ^ 
Umělecká  wýsuwa  roka  1649  .... 


4u% 

i 

í 

2 

2 


4 
i 
9 


8 

» 
9 

9 

11 
11 
1» 
1% 

19 

^! 

13 


Nowý  siowanský  ěatopis.  Od  Fr.  D. 

Powahy  toárod\i  německého  a  slowanskěho,  dle  branS- 

horského  próf.  Héfftera;  Od  A.  T. 
Ludmila,  draniá  od  W.  Wogáčka.  . 
Zpráwa  a  prosba  a 'ohledu  wienauěného  slowajku  ée- 

ského.Od  spisowatelstwa  wSenauČného  slownjkn  w 

Budči  ' 

Meě  a  kalich  ód  J.  Eras.  Wocehu  Od   W.    V. 
Jarohněws  Hrádku,  lioTeU[?ěas&  GBejhoPodébradsklih' 

od  Jana  z  Hwěsdy         .         .         .        ^         • 
P  naiem  kněhprodagi       ..... 
Čechoslowan  od  Frimt.  C  Kampeljka 
Nowé  osoěowánj      .       '  .         .  .         .         • 

Zábawa  mluwospytecki. 
Litemj  náwěitj.  Horn^ 
:   P.  M..Wesdskéhp 
Poslednj  OrebíU,  od  J. 
](rcadlo  |liwota  na    wýchodnj 

iWladislaw  Zap.  Sw*  I-..         ^ 
Nebe  a  semě  kljě,  od  Wogtěcha  Am^U*  Od  Š. 
JMalý  seměpisný  atlas  od  W.  Merklasa.  Od   K.  JSt. 
P^čjUnj  pjsemné  od  J.  P.  PřU>jka.  6d|JfM|.  HÍPhU 
i^stocbovrská, literatura  fi»)kk.  Od  Ji^  Zapa.    ..  . 
M^rka  Aurelia  Antonjna  Zápisky.  Pjt.  Fr.  .ojr    . 
litera  tun  německá  we  Franeanisku.  Od  Tf*  D* 
Malá  'Encyklqpedie   fMwk:  ^ji:odopis    pcostoJPiájrodUiJ 
'Čili  popsánj  swjFat,  rostlin  a  neros^A  wedle  třjd  a 

řád&  gegich  od  j;ira...Wfid9wa  SmAK     Od  Qra 


OdM.  F.    .        .         . 
alatiaDii^  na  rok  1844.    Od 


Eras.  Woc^.     .. 

Ewropě.  Sepsal   Ka^d 


J.  R.  Č. 


Chrudimské  kanciontfy.  Q4  AoMiiyna  Ry^i^y 
Dwé  sestai^  podlé  je^mI^^o  .od  Miaiokého 
mertcowy  powjdty.  .Od  Wogtěgha  R.  .  i»  f 
Germaniao;iv#iji(;iifii^A.  i$fpato<^  o4  jei^oho  (Mvka« 
'  ik  rel.  •^'■"r    .         \        •.•.••         •         • 


Čitlo 

13 

14 
14 


15 
16 

19 
19 
26 
26 
20 

2a 

22 
2^ 

29 

2? 


24 

u 

25 


26 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnj  zábawDjt  pro  Čecby,  loravany,  Slováky  a  Slezany. 


Čjslo  1. 


4.  teOim  É84S» 


10.  r.  běh. 


K  HOWEIU  ROKU! 


Pne  se  dohadná  blankytu  swaténiy 
Oako  brána  wjtSsná ;  "z  nj  .staupj 
Ticbý  posel  Božj  —  Seraf  gasný  5 
Kadeře  se  Iqsknau  slumijm  alatem, 
Tisjcerau'  hwěsdau  hlawa  tAfj, 
Wéčna  tóře  plamená  mu  w  twářiy 
Gcbo  audy,  mohutné  a  krásné, 
Skwj  se,  kaupané  co  w  rAŽné  rose, 
Z  plccj  gcbo  řasau  raucho  wane 
ZeliUgj  swétla  gasné  tkané. 

Kad  praudem"  se  wxnááj  Scraf  teotOy 
Geni  se  walj  obrowsk^mi  takty 
Z  temné  brány,  gako  katarakty, 
I>ubaii  sářj,  břmj,  démanty  se  skwj. 
Letem  bauře  unájij  swé  twary, 
syn  a  swětlo,  gasný  znik  a  zmary. 
Z  nadáenosti  twořiwébo  plesu 
SIowo  wtčlcné  se  wédné  praudj 
Gako  lesklé  pluky  vr  tuhém  dika 
"Na  swjtaw}'cb  wlukácb  okamiik&. 


W  tyto  praudy  Seraf  periu  hodď| 
Pii  tom  iepce  tiché  poiehnánj*— 
A  nám  mrauc)  rok  swaa  hlawu  skláBJy 
Do  propasti  besdné  irěčné  klesá. 
Člowěče,  w  tu  welkau,  wáinau  doba 
PHstup  k  tomu  obrowskému  hrobu; 
Pomni,  ie  zde  wlastnj  rakew  widjl, 
A  wloi  ruku  na  swé  srdce  marné. 
Polekané,  promluw   pak  sám  k  sobS 
Wáiné  slowo  při  tom  welkém  hrobe. 

Bleskem  tká  £as  wSéné  raucbo  Boljy 
A  když  letj  élunek  gebo  ibawý, 
Zkrwácj  on  nmobý  iiwot  brawý: 
Protoi  obril  swoge  ňadra  meká, 
A  kdyi  swStla  w  sobě  cjtji  sjmS, 
Powznes  hrdě  zmuiile  swé  týmě; 
I  tys  nitj  w  tomto  rauchn  Božjm, 
I  tys  wlnau  w  ohromném  tom  praudus 
Dujíe  twá  w  té  wěčné  duze  swjtj; 
Protož  hud  w  tom  nmďm  twětlaa  nitf. 


Howý  roL 


Na  hodinách  klá&tera  idomínikánvkého  bilo 
pádné  kladiwo  tři  dtwrtě  na  dwanáct*  Studená, 
tmawá  noG  držela  rozlehlé  mésto  w  tuhém  obge- 
tj,  a  mraziwý  wétřjk  wymétal  ulice^  zaháněge  we* 
selau,  z  hospod  fie  hrnaucj  čeládku  do  kafjren. 

W  pohodlném  kautečku  podobného,  cikoríi 
přewařagjcjho  ůstawu  sedéti  tři  mladjci  we  skwo8t« 
ném  rozmaru.  I>o  gedenáeté  byli  wespolek  pe« 
•lednj  wečer  starého  roku  při  cjnowých  ibánei* 
kách  swětili;  a  wyprázdniwie  tam  hezkaii  řadu 
hrubého  střeliwi^  utekli  se  posléz  do  zbrognice. 


kdei  autlegSj,  ale  neménS  nebezpečnau  zbranj 
zahráwati  počali.  Giž  stálo  patnácte  punčowých 
sklenic  na  tabulce  kaQmjkowéj  kterým  se  byl 
rozmarný  trogljstek  na  dno  podjwal —  a  geítž  ne- 
zdálo se,  žeby  s  tjmto  djwánjm  a  tkamnánjm 
ilechetné  tekutiny  byli  u  konce« 

B^i  to  bratřjčkowé,  gakoby  ge  hrawi  ruka 
náhody  schwálně  byla  swedla  *^  wesmSs  iákowé 
nebeským  mlékem  napágených  Huz«  Nowotn^* 
neymladij  meti  nimi  —  malá,  autlá  postawička 
0  ms^i  kadeřemi  a  zazrzawěle  opeřenau  bradaiv 
trochu  široce  nastřjhnulými  ušty  a  zamodraljma 
br^ema,  za  nímxi  dwé  giskmjfch  očj  se  točilo—* 


1 


Digitized  by 


Google 


byl  řemesla  swého  lyrický  básnjk  a  přitom  si  Sa« 
Bern  na  krítickau  stolicí  zasedal;  co  wedle  toho 
tropil,  nebylo  dosti  známo ;'  druhý  z  nich,  Jaiipw* 
éký,  wytáhlý  mladjk  gemne,  skoro  ženské  a  tak 
průhledné  pletě,  že  mu  každým,  sebe  menšjm 
pohaHtjm  na  twáři  wlděti  byh),  maoho-U  w  sobě 
irwe  má  —  člowjček  gákó  Sirowý  smrček,  když 
se  do  ohně  strčj  —  objral  se  malowánjm  podo- 
bizen a  dáwai  po  zwláštnjch  mohowitých  domech 
hodiny  wkresleajt  tretj  saudruh^  neystaršj  a  ney- 
a8e<llegšj^  byl  diwadelnj  herec.  Ráz  twářj  geho  po- 
Ipifiowati  ge  těžko,  leda  by  se  řeUo,  že  byla  beze 
wšeho  wýrazu,  gedna  oněch  širokých  twářj,  kte- 
réž býwagj  nastrčeným  znakem  prosté  srdečnosti. 
Ale  když  gi  rozpřjčil  nebo  natáhly  když  ústa  ro- 
xewřel  a  zuby  wyšklebíl,  když  oči  wywalil  anebo 
přimhauřil:  pak  geg  obskakow^li  dibljer  nesmrtel- 
ného weselj,  a  člowěk  se  musel  smáti,  chtěg  ne- 
chteg*    Byl  obljbený  komik. 

Nowotnému  se  byla  toho  dne  podařila  bá- 
seň o  sniwěbdiwých  očjch,  komika  byli  dnes  roz- 
weselenj  diwáci  několikráte  wywolali,  Janowský 
měl  w  kapse  honorár  za  swCíg  poslednj  portrét 
—-a  to  byla  wěc  neyhlawněgšj.  Herec  nemohl 
Sastowati,  poiíěwadž  bylo  den  před  gážj ;  Nowo- 
tný  nemohl  platiti,  poněwadž  si  ani  nakladatel 
básnj,  ani  redaktor  časopisu  netraufal  dáti  mu 
něco  anticipando :  i  musel  tedy  Janowský  býti  kr- 
kawcem  napaušti  a  sw&g  honorár  punčem  rozřjdit. 

Nynj  zahučela  s  wěže  dwanáctá. 

sRequiescat  in  pacel*  zwolal  Nowotný,  pl- 
nau  sklenici  pozwednuw  a  gako  pauhau  wodu  do 
hrdla  ^i  pohrobiw.  »TeJ  mu  zwonj  umjráčkem. 
Wšak  se  měl  giž  dáwno  bradau  wzhůru  položit  — 
ttarý  ničema. « 

»A  proč,  Wáclawe?«  ptal  se  komik,  skleni- 
ci ^olna  k  ustilm  přikládage,  a  wřelý  nápog  po- 
chutnáwawě  srkage.  » Proto  že  ge  starý?  My- 
bIjS,  brachu  —  že  bude  w  nowém  Ijp?* 

•Rdybysi  hlawu  něco  dále  z  kulis  wystrčiU 
abysi  nosem  o  skutečný  swět  zawadil^«  řekl  No- 
wotný—  »wéděl  bysi,  že  ta  stará  mizérie  dlau^ 
ho  trwati  nemůže.  Wsecko  se  chystá  k  nowému^ 
krásnému  žiwotu*  Sprostota  musj  wyhynauti,  a 
na  sutináeh  hrubé  modly  gegj  rozepne  šlechetná 
mysl  swé  mohutné  perutě  a  powznese  králowskau 
JUawu.« 

» A  pak  budeme^  — *  rozkřikl  se  horiiwými 
dowy  a  wraucjm  nápogem  rozčilený  Janowský 
.^—  »pak  budeme  —  « 

9  r—  pokogně  u  cjnowých  žbánečků  sedati ;« 


wskočil  mu  komik  do  f  eči>  po  hodném  dausku  si 
pomlaskáwage. 

»Recte  habes^  Johanýsku!«  dotwrdil  to 
Nowotný,  saudruha  na  rameno  uhodiw.  sPráwě 
to  sezenj  u  žbánečků  ge  kwintesencj  skutků  na- 
šich—  a  be»  něho  liyli  bychmfe  paozj  peciwál- 
llowé.  Oh  -^  my  gsrae  welicj  —  př^  piwě  I  Tam 
se  rodj  naše  swetoborné  náwrhy,  kteréž  —  wěč- 
nými  náwrhy  zůstáwagj.* 

©No,  no  !«  namjtal  mu  Janowský — age- 
nom  ne  tak  zprudka!  My  děláme  dost  —  a 
také  přjště  nesirčjme  ruoe  do  kapes ;  —  hlaupostis. 
takowé  řeči!* 

Nowotný  byl  by  snad  odpowěděl  —  ale  zře- 
tel wšech  třech  obrátil  se  náhle  ke  dweřjm>  kdež- 
to kaijrnjk  newjtaného  hosta  peskowal. 

»To  by  se  mí  geště  nedostáwalo,«  hulákal 
tam  swým  gadrným  a  dnes  také  trochu  nawlaže* 
ným  gazykem—  o  abych  se  měl  se  ž^bráckau  če- 
ládkau  zlobiti,  sotwa  že  nowý  rok  přes  práh  kro-' 
čj.  Nestydjte  se?  o  půlnoci!  —  a  běhat  po  uli- 
cjch.  Či  mysljte,  že  mám  pro  wás  dowolenj  ne- 
diat  kafjrnu  otewřenau  až  do  bjlého  rána?« 

Host,  kteréhož  kafjrnjk  takto  wjtal,  byl  asi 
šedesátnjk  —  wytáhlá  a  wyzáblá  postawa  s  tau 
neydobrosrdečněgsj  twářj  na  swětě.  W  tenaun- 
kém  popelawém  kabátě  u  dweřj  se  krče  a  čepici 
w  rukau  mačkage,  hleděl  tiše  prosebným,  poně- 
kud zakaleným  okem  na  hospodáře,  a  wyslecli- 
nuw  geho  newljdné  noworočnj  kázanj,  řekl  gek- 
tawýma  rtoma  polohlasité:  Zaplať  Pán  Bůh!  «— 
Potom  se  chápal  kliky. 

wNa"   mau  duši!«    zwolal    Janowský  I     i>Toť 
ge  Pohořalský  z  Diwotwomého  klobauku.* 
(Pohračowái\f. ) 


Sanbog  w  hrobce. 

Ludwjk  XTU,  král  francauzský,  nastaupil  wlá- 
du,  a  weškeré  země  wyprawily  do  Pařjže  wyslan- 
ců,  aby  mu  wygewily  přánj  swé.  Německá  řjš« 
.wyslala  hraběte  Jana  Wáclawa  Kinského,  práw^ 
-ho  dwořana,  kterýž  s  ualechtilau  postawau  a 
•akwostným  oděwem  mudrckého  ducha  spogowaí, 
a  jowněž  tak  gazykem  gako  mečem  wládn^uti 
uměl. 

Powěst  o  něm  rozhlásila  se  po  celé  Pařjže 
•a  neyprwněgšj  rodiny  tesily  se  z. geho  náwštěw. 
Zwlášté  hleděl   márkýz   Arthur   ée  Chaieaulůun, 
aby  se  mu  zawděčiU  a  progewil  k  hraběti  české- 
mu tolik  nákloxmosti,  že   si  tento  řjci  dal  a  g«- 


Digrtized  by 


Google 


9 


dnjm  služebnjkein  prowózen  na  statek  Bisreposj 
Qékolik  mil  za  Pařjžj»  s  njm  odegeh  Zde  byl 
deset  dnj  co  neyskwostnégi  častowán^  a  pak  se 
chystal  odegeti  opét  ke  dworu.  Mark^z  ho  ne* 
sdržowal;  řekl  genj  že  liiu  geůitě  znamenitau  wzác- 
nost  zámku  swého  okázati  musj  **  ale  w  nocí^  a 
ie  musj  byti^sami  dwa.  Hrabě  byl  žádostiw  tu 
wychwálenau  wzáCnost  widéti,  i  dal  se  potagj  od 
markýza  wésti>  a  wešel  s  njm  —  do  hrobky. 
Rozličné  balzamowané  mrtwoly^  usedlau  krwj 
d>rocené«  ležely  tu  w  rakwjch  pěknau  řezbau 
ozdobeních. 

Hrabě  Ueděl  na  to  při  záři  několika  lamp 
s  nemalým  podiwenjm  a  mark^z  gal  se  takto  mlu^ 
witi :  »Nepodáwcyl!C  se  bázni,  milý  přjteli  I  W  Ně- 
mecké řjši  magj  wás  za  neylepšjho  šermjře,  a 
mne  držj  za  to  we  Francauzjch.  Powěst  waše 
mne  pohnula  seznámiti  se  s  wámi;  kogilť  gsem 
se  tau  sladkau  naděgj,  že  se  mi  podařj  udělati 
skausku,  kdo  z  nás  w  uměnj  áermjřském  doko* 
txaleg^j  gest.  Mrtwoly,  kteréž  tu  wůkol  widjte, 
gsau  djlein  domácjcb>  djlem  cizjch  kawaljrili. 
Wsech  dwadcet  usmrtila  ruka  má.  Nynj  se  k  nim 
gešlě  geden  z  nás  dwau  přidružj.  Zde  ge  několik 
dobrých  kordu  —  wyberte  si.  Prokažte  mi  tu 
čest,  sice  bych  wás  musel  k  tomu  donutit.  Pa- 
dnu-li  gá,  odwezau  wás  mogi  lidé  do  Pařjže  — 
magjf  stran  toho  giž  přjsné  rozkazy  —  a  wy  na- 
budete sláwy,  že  gste  mě  přemohl.  ^^ 

S  opowrženjm  pohljžel  hrabě  na  wraha  wá* 
{niwého.  —  ©Pane,  gá  se  nebudu  potýkati." 

»A  proč?« 

•Proto  že  mi  weřegný  staw  můg  zapowjdá 
wyzwánj  waše  přigmauti.  W  každém  ginem  přj- 
pádu  stogjm  k  službám*" 

Wše  bylo  ale  nadarmo.  Markýz  mu  wnntil 
kord  do  ruky,  začal  naň  doléhati,  křiče,  aby  se 
bránil.  Wida  tedy  hrabě,  že  nenj  pomoci,  wy- 
j^ádal  si  několik  okamženj  k  oddechu.  Mezi  tjm 
přecházel  po  hrobce,  prohljžege  mrtwoly  a  gich 
Tány.  Tu  shledal,  že  gsau  we»něs  do  stegného 
mjsu  bodnuty,  i  zawřel  z  toho,  že  markýzowó 
oelé  uměnj    gen  w  tomto  bodu  záležj. 

Na  to  začal  saubog.  Obé  strany  wedly  geg 
•e  stegnau  schopnostj.  Za  několik  minut  chtěl 
markýz  oným  bodem  na  hraběte  padnauti;  ale 
tento  se  mu  obratně  uhnul.  Nad  tjm  pozbyl  Fran- 
cauz  smyslů  a  začal  wztekle  dotjrati ;  hrabě  byl 
nucen  žiwot  swůg  chrániti,  a  záhy  — -*  skácel  se 
ittarkýz  mriew  na  kamennau  dlažbu. 

Zděšen  opustil  Kinský  hrozné  mjsto  a  ode« 
gel  geště  té  noci  do  Pařjže.  eonntagSblattct* 


DOMACJ  KRONIKA. 

• 

%  FRAHYa  Dne  30.  prosince  konalo  xd^Sj  méifaiw 
8two  přewsácnau  alawnost  —  401etó  jubileum  naaíeho  milo- 
vaného a  clBUtího  ne/iFyttljko  pttrkrabjbo,  G.  £xc.  p.  hra<- 
bétc  Gbotka,  u  kteréž  pijlcžitosti  weákeré  městské  gardy 
YryXÁhiy  a  u  welikém  sbonu  lidstwa  p.  purkmistra  s  měst- 
skými representanty  k  obydlj  G.  £zc.  wyprowodilL  Tam 
byl  u  wygewenj  radostných  citft  nad  tak  dlaiihým,  hlaho- 
dčgným  úřadowánjm  G.  £.  w  hluboké  uctS  krásný  diplom 
Ba  práwo  měiťanstwj  pralskéfao  doručen.  *--  WeČer  před 
tjm  wyprawila  uniwersiu  welký  pr&wod  s  pochodními 
kobjrdlj  G.  Exc,  kdei  udowé  Zoíinské  akademie  pSknau 
kantátu  zpjwali. 

Z  Koljna  ntrtl  Lnhtm.  ti  nás,  gak  gen  okolnosti  pří- 
pauStSgj,  u  prowoxowánj  diwadelnjch  her  dosti  pilně  se  po- 
kračttge.  Tak  asi  w  běhu  poslednjho-  p&Uetj  widěli  gsme: 
Četaře,  &ytkv,  Roho^rjna  ČtwecroliéliOy  Zlé  roamary  (?),  Kyi 
bych  se  byl  neožexiil,  Kwakery,  Roxtriité,  Pajíery,  Dwft 
přátely  a  'geden  kabát  a  g.  w.  O  naííem  diwadle  mohly  se 
tedy  ohledem  na  kusy  prowoxowané  wůbec  bez  bázně  a 
strachu,.  Že  by  gim  kdo —  nsbraň  reziwá  se  staré  zbrog- 
niceu  spjlati  směl,  anebo  ieby  náS  repertoir  o  newédomo* 
Sti  diletanta  w  literatuře  swědčil,  zpráwy  podáwati.  —  Ně- 
co giného,  dost  d&ležitého,  bylo  přjčinau,  se  gsme  tak  diau<> 
ho  mlčeli ;  o  čem  w&ak  slowa  IjHti,  do  těchto  listA  se  ne« 
hodj.  —  Diwadio  naáe  býwá  k  uspokogeoj  naplněno  j  ale 
tak  natjsněno,  gako  když  p.  Fr.  Rubei  24.  srpna  m.  r.  swé 
humoristické  čtenj  driel,  nebylo  nikdy.  P.  RubeJÍ  měl  by 
nám  Častěgi  podobnau  pochantku  podutí,  a  tak  k  rosmno* 
{enj  d&chodft  prp  chudé  žáky  a  k  probuaenj  potřebné  ob- 
liby na  zábawě  duiewnj  laskawé  ptíspěti.  Poslauženo-li  ge-^ 
mu  w  geho  mladistwém  wěku  Čjm  dobrým  w  městě  našem^ 
s  auroky  welikými  by  půgčku  splácel.  —  O  ochotnjcjch  sa- 
mých wšecko  chwalné  sprawiti  dluřno.  Wídy  weliká  ge^ 
gich  proswjtagjcj  pilnost  swědčj,  že  si  diwadio  nawjitěwu- 
gjcjho  obecenstwa  wysoce  wážj.  —  Na  gednu  wiak  nehodu, 
naáj  zábawě  hrozjcj,  gest  mi  poukázati.  —  Těžce  bychom 
totiž  nesli,  aby  snad  herečky,  w  běhu  času  pod  sladké  gho 
Hymenowo  wsUupiwIj,  spolu  s  hrau  diwadelnj  na  wždy 
se  rodaučily.  Tak  by  bylo  pauiy  S.,  nynj,  za  pana  O.  pro- 
wdané,  wysoce  želeti.  Kogme  se  ale  nadégj,  že  i  po  prowdá^ 
nj  vlastenecký  duch  bude  mjti  swé  trwánj  ^  sic  bychom  se, 
protiwnau  akuženc^tj  dohmmi  gsauee,  o  to  posUrati  muser 
li,  aby  se  naze  wydařené  diwadelnj  ochotnice  na  budauc- 
nost  ani  pod  Č^ec  nedostaly,  aneb  dostawáe  se  nawzdor 
naSim  nastrogeným  piklům  předoe  pod  něg,  gak  by  se  mu- 
čitclkyněmi  swých  záwisriwých  muž&,  co  ru&itelů  nažj  ob- 
Ijbené  wlastenccké  lábawy,  státi  mohly.  —  Gak  dalece  tato 
naáe  wýstraha  byla  potfebná,  gak  prospjwtti  bude,  uwede- 
me  časem  swým  we  známost.  — 

Z  Berauna.     Dne  20.  prosince  m.  r.  we  '/^  na  8  we- 


Digitized  by 


Google 


•^. 


éjr  wtiiikl  na  sdegljm  pIiefiAkém  předm&tj  oheíC,  a  wt 
čtwrt  hodině  stálo  gi<  pit  stodol  a  4  domk/  w  plamenu. 
Posud  newj  se,  gak  wlastně  oheJi  wypuknul,  sdall  zaloie- 
lym  anebo  neopatrnostjy  toliko  to  chté^  něktořj  f^istiti,  i^ 
oheň  %  gednó  stodoly  střechau  do  wýjík/  wyletévr,  hnedky 
po  wáech  ostatnjch  stawenjch  se  rozIctsL  $téstj  při  tom  bylo, 
2e  městská  hon,  ^  gegjl  paty  poiár  wsnikl,  plameny  před 
gíhosápadnjm  wétrem  chrámla,  a  ie  brská  pomoc  naisich 
neybliiijch  saasedú  x  ELrálowadwora  a  se  Staré  Hut£  přišla, 
gimi  tuto  wřclé  djky  wzdátí  slu2j.  —  Dne  26.  min.  m. 
dáwal  se  na  diwadle  naiem :  f^Ufink  SNbenhěrtkff.  Ry- 
IjHká  Činohra  w  pSti  gednánjchy  swobodní  sčejténá  dle 
Kalchberka  od  Jana  N.  Štěpánka.  K.us  ge  dobrý  i  mnoho 
lidj  do  diwadla  prílákAl,  a  gelikoi  ochotnjct  úlohám  swým 
dobře  se  byli  nazpamět  naučili,  charaktery  osob  dobře  ros- 
myslili  a  udělené  gim  rady  ku  swému  prospěchu  poulili* 
všeobecné  pochwaly  si  wydobylí,  PHbjk. 


SWETOZORe 

Doslýcháme,  ie  přjltjho  roku  w  Lublani  časopis  wy« 
cháseti  bude  w  kraginském  nářeěj,  máge  se  objrati  s  wio- 
mi  a  láleiitostmi  hospodářskými.  Wěc  to  welmi  Udauej 
A  pěkného  prospěchu  přinésti  mohaucj. 

W  Žádném  uměnj  neučinilo  se  posledi^'ho*  Času  tak 
snamenitých  wynáles&  gako  w  maljřstwj.  Daguer  shotowu-> 
ge  podobizny  paprsky  slunečnými,  Moser  wywádj  otisky 
w  temném  prostoru,  Isemríng  daguerotypuge  s  barwami, 
Liepmann  rosmnoiuge  malby  olegné  swláitnjm  nástrogem  -^ 
a  nynj  osnamuge  gakýsi  p.  Popow  w  Petrohradě,  že  wy- 
najíď  nowý  zp&sob  rychlého  málo wánj,  kterýž  wlecko  před* 
Čj,  co  posud  tohoto  druhu  známo.  Dle  geho  náwodu  m&« 
ie  prý  člowěk,  a  byf  by  pranic  ani  kreslili  neuměl,  za  ně- 
kolik hodin  weliké  obrazy  zhotowiti,  kteréž  ani  wlhkostj, 
ani  prachem  nebo  dýmem  svrého  lesku   a  pAwabu  neztratj. 

W  Jeruzalémě  bude  wycházeti  Časopis  w  gazyku  an- 
glickém, německém  a  židowském.  Redaktorem  geho  bude 
wůbeo  wážený  biskup  Alexander. 

Dle  spráw  se  Lwowa  byl  prý  polský  překlad  Nestro- 
yowy  fraiky  »@tneil  3uř  witt  et  ficfc  mac^eiKc  vr  nowém 
diwadltc  wyhwjzdán.  Ctef  se  o  djle  tom  asi  toto  :  Kdyby 
ae  wSechny  pjsmcny  abecedy  gen  leda  bylo  smjchaly  a  pak 
wedle  sebe  tok  diauho  nazdařbAh  kladly,  až  by  se  gimi 
celá  kniha  vyplnila  —  nemohl  by  prý  z  toho  wčtjj  nesmysl 
powstati.  —  Nešťastný  tento  překlad  neznagjce,  nemftžeme 
si  o  něm  saudu  dowolíti;  na  wžcchen  pád  ale  pHpauátjme, 
fte  wěei  Nestroyowy  (awláStě  některé)  pro  samau  hru  we  slo- 
wech,  pro  swláitnj  ráz  geho  dialogu  těžko  se  překládati  dagj, 
a  že  tedy  (když  toho  potřeba  gíi  nastane)  překladatel 
wdmi  obratně  si  počjnatí  musj,  aby  za  geho  poskakugjcjm 
a  Často   koselce    metagjojm  slohem  nepokulháwal. 

Dne  10.  min.  měs.  dáwala  snámá  německá  improwi- 
aatorka  panj  K.  Lyserowa  w  PeŽti  akademii.  Mělať  toké 
tnělku  improwizowati.  vProsjm  o  rýmy,<e  řekla  panička 
swým  gemným  hláskem,  k  obcccnstwu  se  obrátíwli.  I  ozý- 
waly  se  na  to  arci  (dosti  diwné)  rýmy  -—  wesměs  ale  muž- 
ské. W  nesnázi  počala  improwizatorka :  uPro&jm  také  o  £en» 
$ké  rýmy!<c  —  Celé  shromáždC^nj  utichlo.  —  )>Prosjm  o  Žen- 
ské rýmy !«  —  Odnikud  ani  slowjčka.  Posléze  ozwal  se  bo- 
gácný  hlásek  djwčj  —  a  prohodil  čtyry  nmZski  rýmy  I  -^ 
yNo  chwálu  Roha!«  řekl  aa  to  kdosi  meú  posluchači, 
>ted  IV jme,  co  to  ge  —  ty  Íen$ki  iýmy.<t 


Welmi  slmsta  nacházjme  nynj  w  nowinách  a  Časopi* 
šech  německých  progewowanau  radost,  že  gazyk  a  lite- 
ratura německá  we  dwau  swetowládných  městech,  w  PařjŽi 
a  w  Londýně,  hogných  milownjkA  a  pěstitelů  nacházj.  Ala 
tu  ty  Časy  roznááegj  ty  samé  Časopisy,  gako  samy  sobě  na 
posměch,  wer^c,  kteréž  welmi  ípatné  swědectwj  o  pokroku 
německého  gazyka  (alespoň  w  Londýně)  wydáwagj.  Sepsal 
prý  ge  An{;liČan  i  uweřegnil  w  londýnskýcli  listech  u  pjfj- 
Ifiiitosti  odgesdu  králowny.     Začjnagj  takto: 

^at  14  bo  tn  bem  ^ettVit, 

%tti  am  &itin,  am  ^etsen  frrf, 
€(uppte  Xia^\ái  oom  foutHen  ^orritf^/ 
eanx^H  f&vitut  9RU4  Mcbet  )C* 
My  sice  geětS  newjme,  gestli  se  w  PařjŽi  a  Londýně  gasjF* 
k6m  slowanským  přiučugj ;   ale   nežli  podobné  w  nich  po- 
kroky—  radégi  geltě  trochu  počkáme.  a— . 

Neywětij  kus  zlata.  Mijaské  zlatopisečné  promysly 
ftátnjho  zlatoústowského  homjho  okrálku  dáwno  gsau  zná- 
mé na  Urale  i  w  celém  Rusku  hognostj  a  bobatstwjn& 
swých  zlatonosných  hnězd,  ale  mezi  těmi  poslednjmi  wy- 
snamenaly  se  zwlážtě  rudnjky  Carewo  -  Nykolajewský  i  Ca- 
rewo -Alexandro wský,  dáwagjcj  do  těch  dob  ročně  400  pud 
t.g.  16.000  liber  slato,  mimo  to  i  znamenité  samorodná 
alitky  tohoto  kowu.  Wroku  1826  d.  25.  řjgna  nalezen  byl 
w  nich  samorodek  24  liber  68  zolotnjká  skládagjcj,  do  ny- 
něglka  gcdiný  téměř  w  celém  swětě  pro  swau  wzácnost  a 
neobyčegnau  welikostj  ale  minulého  roku  sláwa  rudnjkft 
tědi  geatě  wýže  wysUupila,  a  26.  řjgna  dobyt  byl  w  nich 
samorodek,  wážjcj  87  liber  a  92  zolotnjkfi,  kterýž  gest  gii 
odewzdán  k  chowánj  do  Museum  homjho  iistowu  w  Petro- 
hradě. Powjmezde  některé  okoličnosti,  prowázegjcj  naleze- 
nj  tohoto  nowélio  obgewu  zlatonosnosti  urálské.  Roku  1837 
rudnjky  Carewo -Nykolajewský  a  Carewo -Alexandro wský 
zdály  se  už  býti  wybrané,  a  nedáwaly  dálsj  naděge :  to 
wzbudilo,  obrátiti  zwló^tnj  pozornost  na  rozwětku  přjležjcjch 
k  nim  mjst,  a  po  Ijčce  TajkuUrgance,  protékagjcj  ge,  nale- 
zeny byly  okolo  rudničného  praudu  bohaté  znaky  zlato,  aČ 
newclikého  prostranstwj,  ale  wysokého  wýnosu.  Po  wy- 
bránj  těch  zásob  obrátili  se  k  wyskaumánj  samého  dna 
praudu,  a  wypustili  z  něho  wodu,  prospěch  byl  zauplna 
dostižen;  zprwu  nalezena  byla  plotina  na  40  sáh  A  rozsy- 
pu, pozAstáwagjcj  z  plástu  znamenité  protožnosti  a  ájřky 
držjcj  do  6  zolotnjkA  ze  sto  pud,  a  potom  bij  Že  k  plotině 
následowaly  i  mnohé  gine  nálezy  gejítě  bohatěguj.  Tako- 
wým  způsobem  nezůstalo  konečně  ani  gednoho  neproskau- 
maného  mjstečka  řjčky  Taákntor|;anky,  krom  toho,  kde  po^ 
stoweno  bylo  stowenj  promyslné  djlny.  W  minulém  roce 
založena  byla  rozwětka  i  pod  stawenjm  dflny,  a  ačkoli  na 
počátku  byla  bez  prospěchu,  potom  wSak  pod  samými  zá- 
klady djlny  přižlo  se  na  newcliké  hnjzdo  newyrownané  bo- 
hatého W}iiosu,  tok  že  z  gednoho  pudu  pjsku  dostáwalo  a« 
50  i  70  zolotnjkA  zlata  j  ostotně  širokost  hnjzda  nebyla  tok 
znamenitá,  ke  %  lokte,  a  tlau&ka  do  pAltřetjho  caule,  a  pro- 
tažnost  toké  neweliká.  Konečně  26.  řjgna  m.  r.  nalezen  byl 
bezpijkladné  welikosti  alatý  samorodek  na  wáhu  2  pudy 
7  liber  92  zolotnjkůl  Nadiázel  se  na  samé  pudě,  pozA- 
stáwagjcj z  dioríto  w  hlubině  p&l  pato  lokte  od  powrch- 
nosti  země  pod  samým  uhlem  djlny  w*  17  sahách  od  ploti- 
ny  rudničného  praudu;  kromě  toho  nalézalo  se  i  na  lewém 
břehu  řjčky  nad  plotinau  zlatých  samorocliů,  kterých  do 
nynčka  se  dobylo  52,  na  wáhu  od  1  do  7  liber. 

(%•  8««r»rai  WMy.>   Dmiétr* 


Ča«opU  tmu  wy«liáaj  w«  MtHia  a  w  sob«to  po  pilarijch ;  luiKdan  drtihaa  •třeJo   pHdáwá  ••  piklkreliowi  pfjloli*.    PMplécj  ••  •  wyimwtUU  M  UmH 
lito  M  kr^  «•  kiahktipMtwjcli  m  pAl  léU  1  al.  Sfi  kr,  m  «.  k.  poiláeh  p«U.  t  aL  16  kr.  mr. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HárodnJ  zibawDjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slováky  a  Slezany. 


ČJsIo  2. 


9.  tedna  É843. 


10.  r.  běh. 


Howý  rok. 

BDachu  Garrick&w  I«  zwolal  komiky  wesele 
je  na  chudáka  uáklebiw  —  Dgakoby  Klicperowu 
neyžiwotněgšjmu  wjftworu  byl  za  wzorek  slau- 
iíli  Gá  mám  tisjcerau  chut  na  bližšj  známost 
8  njm  skleničku  punče  wyprázdnili.<^ 

ft Stane  se,  Johan^sku  ^-  stane  se!«  potěšil 
ho  básnjk  a  obráliw  se  s  uzardelau  twářj  ke  dwe- 
řjm,  zwolal :  »He !  —  pane  Pohořalský !  pane  ko- 
lego! —  neráčj  se  bljže  přistaupiti?" 

Žebrawý  host  se  otočil,  newěda  dobře,  zdali 
se  ho  wolánj  tyká,  čili  nic,  a  upřel  zraky  swé  pó- 
lo bázliwě,  pólo  nadegně  na  rusowlasého  kritika. 

» Gen  bljže,  bljže  !<<  zwolal  tento,  na  nuzáka 
kjřwage.  »Tu  ge  dost  mjsta  pro  čtwrtého.  Hel 
Márínko  I  —  skleničku  s  wegcetem  1  —  či  Ijbj  se 
bez  wagec?** 

» Zaplať  Pán  B&h!«  řekl  host,  zdlauhaw^ 
krokem  se  přikrádage,  a  negist^  okem  brzo  na 
zwaucjho  mlacljka  —  brzo  na  žasnaucjho  kafjmj- 
ka  pohljžege. 

»I  totě  se  rousjm  wzjti  hned  za  nos,  abych 
weděl,  zdali  bdjm  anebo  spjm  1  ^  ozwal  se  kafjr- 
njk,  swé  wykrmené  břjško  semotam  otáčege.  — 
»Což  pak  ráčjte,  pane  Nowotný,  toto  žebrawé 
tmmčenj  znát?« 

•Pozor  na  hubu,  pane  brindopaleI«  hrozil 
inu  kritik.  nAndbo  mysljte,  žebych  byl  něčjm 
horšjm,  kdybych  mjsto  wyšjwaného  paltó  —  toho 
cizozemského  a  neforemného  pytle  —  sedřený 
kabát  na  těle  měl  ?« 

»0,  prosjro  —  ale  wy  — •  a  tato  žiwá  bjda  —  * 

•Práwě  že  ge  žiwá,  musjme  si  gj  wšjmati; 
kdyby  ležela  giž  mezi. šesti  prkénkami  —  pak  by 
bylo  po  wšj  starosti.    Honem,  zlatá  dušinko  1  — 


bonem  s  tjm  punSem.  Pan  Pofaořalský  musj  no* 
wy  rok  wesele  načjti.« 

»Zaplať  Pán  Bůh,  pánowé!«  řekl  tento 
8  usměwem,  w  němžto  se  radost,  ale  i  žalost  ge« 
wila.  vGsem  w  hluboké  pokoře  powdéčen,  milo* 
stiwj  pánowé  —  gestli  se  ale  ráčj  pro  nešťastné* 
ho  člowěka  něco  dobrého  udělati,  bylo  by  mně  mj* 
8to  drahého  pitj  — « 

B  —  něgaké  noworočnj  nadělenj  na  pěně* 
zjch  milegšj!  Concedo,  přjteli  pjsBÍdkářiI«  pře* 
gal  mu  řeč  Nowotný,  »a  za  tau  přjčinau  obratmo 
se  tuhle  k  našemu  klenotnjku,  pokladnjku  a  tag« 
nému  opatrownjku  našich  důchodů.* 

Při  tom  okázal  na  Janowského;  potom  po* 
klepal  na  prázdnau  sesli,  na  njžto  se  nuzák  í  ko* 
nečně  posadil.  Ostatnj  hosté  sestrkowali  arci 
nad  tjm  hlawy,  anebo  se  diwnému  počjnánj  wese^ 
lého  trogljstku  smáli:  ten  se  ale  nedal  ni]^liti,  a 
přigal  chudáka  mezi  sebe  gako  sobě  rowného  sau* 
druha.  W  několika  okamženjch  kauřila  se  před 
njm  štjhlá  sklenice  plamenného  punče  na  lakowa* 
ném  tácku*  S  dětinskau  rozkošj  sáhl  po  nj  bj* 
dák  oběma  rukama  i  držel  gi  takto  hezkau  chwj* 
li  w  hrsti,  a  potom  si  začal  ruce  mnaati,  nebof 
měl  prsty  ostrým  wětrem  zkřehlé. 

vGen  s  tjm  dolů,  pane  koledo !«  řekl  komďí^ 
a  sám  sklenici  pozwednuw,  wylil  z  nj  zbytek  do 
hrdla.  bTo  zahřjwá.  He  —  můg  obratný  Malau* 
šku! — •  geště  půlku  — a  malý  přjdánek,  aby  z  to* 
ho  byla  celá.« 

vZaplať  Pán  Éůhl«  oddechl  si  na  to  nu* 
zák,  ze  sklenice  asi  na  prst  upiw-*-  Bzaplať  Pán 
Bůh !  —  to  ge  kauzedlná  wodička  —  ale  škoda 
—  Škoda  I« 

•Gaká  škoda? — čeho  škoda ?«  ptal  se  No* 
wotný.  »Ne  snad  trochu  té  citronowé  omáčky, 
kteráž  wešla  w  pewný  swazek  s  prudkým  arakem, 
a6koIiw  se  o  ni  také  rozplýwawý  cukr  pokaušel? 
f*-  Gen  8  nj  dolůI<> 


Digitized  by 


Google 


6 


•Zaplať  Pán  Bih!- 

ftPři  sám  Apelles,  Rafael  a  BrandlI*  ozwal 
se  nynj  Janowský,  kterýž  b^l  až  posud  s  nutáka 
o6j  nespustil  —  »ta  hlawa  a  ne  giná!  —  hotowý 
— - newyrovmany  Lazar!  Gá  s  njm  udělám  na 
přjštjm  wystawenj  furore.  Nebesa  té  uchoweytež 
w  neporuiené  postawé^  m&g  osudem  seslaný  wzo- 
re  — pj!  ťukni  sil* 

vZaplať  Pán  Biikl«  děkowal  se  host  a  opět 
na  prst  upiw«  doložil  s  powzdechem:  vŠkoda 
—  škoda !« 

sAle  per  Deos  infemales !  —  gaká  pak  ško- 
dí^ wetchý  wzdychale?*    ptal  se  Nowotný. 

»Že  si  nemohu  wzjt  trochu  té  čaroděgnét 
wodičky  domů.« 

»Ahá!« — prohodil  komik.  i>Pan  Pohořal- 
$ký  ctjwá  bezpochyby  Bachusa  neyraděgi  doma.* 

i»I  kam  pak  mysljte,  gemnost  panel — pro 
Bachusa  ge  ke  mně  cesta  tuze  obtjžná; — ale  man 
ilatau  Bětunku  by  to  zahřálo.  Gá  wjm>  že  gj  teď 
zaójnagj  prstjčky  křehnauti  -«  při  tom  wěčném 
pjchánj.« 

»Go  pak  ge  to  za  Bětunku?*  ptal  se  No* 
wotný,  a  narownáwal  si  breyle,  g^oby  chtěl  od* 
pow&d  wáemi  smysly  pogmauti.  »Gakého  walo* 
ru?  garnj,  lefakokřjdlá  pjseá? — ^nebo  zimnj>  pla- 
Atiwá  elegie?  Snad  pana  Pohořalského  wzácná 
panj  manželka?* 

pManželka?  —  a  pana  Pohořalského  ?*  ptal 
•e  nuzák,  s  podiwenjm  oči  po  trogljstku  otáde* 
ge.  »I  toť  by  w  tom  byl  šlak  zašitý  I  Co  pak  ge 
to  za  pána?    Gá  ho  neznám?* 

Trogljstek  se  dal  do  smjchu.— 

vSkwostný  člowjčekl  Pauhá  newinnostl-— 
Ale  k  mudrctwj  mu  scházj  gešté  mnoho  —  ne^ 
máť  ani  swého  wlastnjho  gména.* 

^Naposledy  nebudete  ani  wědet»*  řekl  No* 
wotný,  »že  giáte  dělal  pjsničky  —  o  které  se  po 
wýročnjch  trhácjh  lidé  iKvali?* 

•Gáže?  — nu,  ano,  ano -*-gá dělal  pjsnič- 
ky;*  začal  nuzák,  a  w  bledau  wyzáUau  twář  sko* 
iíl  mu  záblesk  gakési  radosti.  »Ale  m&g  milý« 
zlatý  pane,  gakž  pak  wy   to  wjte?*   . 

»Toť  wědj  celé  Čechy!  — wždyť  ge  to  černé 
na  bjlém  a  tištěno  w  Hradci  Králowé.  Nenj-lii 
prawda,  páni  koleg^owé?* 

A  druzj  dwa  dali  se  do  smjchu,  na  doswědéo* 
nj  hlawau  keywagjce. 

mAIc  gakž  pak  by  to  bylo,  aby  o  mně  celé 
Čechy  wěděly?*  diwil  se  nuzák  gsďco  u  blahém 
wygewenj.  » Wždyť  pak  se  až  posud  nikomu  do 
mých  pjsnj  nechtělo*  —  doložil  názwukem   tru* 


dogemným ;  »a  kdyby  nebylo  mé  Bětunky,  geStě 
bych  ge  nebyl  ani  slyšel  —  leda  ze  swého  wlast* 
njho  bručenj.* 

»Ta  waše  BětuSka  ledy  zpjwá?*  ozwal  se 
Janowský,  ze  swého  maljřského  pohljženj  se  pro« 
trhnuw. 

•Ob!  —  a  gak!*  odpowěděl  starý  s  mla- 
dickým plamenem. 

nSnad  hezky  pronikawě  manželská  dueta  ?* 

»Ale  mogi  drazj*pánowé — co  to  máte  po- 
řád s  ijm  manželstwjm?  letuška  ge  moge  wlast* 
nj  a  gediná  dcera. 

»To  nenj  prawda  I*  řekl  Nowotný  krátce^ 
práwě  wyprázdněnau  sklenici  na  stul  postawiw. 

I  ty,  milý  Bože  !  gá  budu  předce  wědět  — : 
ge-li  to  má  dcera  ?« 

»Wy  máte  tři  dcery!*  dokazowal  Nowotný, 
gemužto  gazyk  gíž  něgak  neobratně  služby  konati 
počjnal.  —  wPánowé,  má  Pohořalský  tři  dcery,  ne* 
bo  nemá?* 

»Máj  má!*  opětowali  druzj  dwa  gednjm 
hrdlem. 

»I  uchowey  Bože!  Kdo  pak  Wám  to  řekl? — 

»No —  Klicpera.* 

pCo  ge  to  za  pána? —  gá  ho  gaktěžiw  ne- 
widěl;*  řekl  nuzák. —  »Pánowé,  nesmťgte  se— ^ 
mně  začjná  být  auzkol  Wj  Buh,  gá  mám  genom 
gedinau  dceru.* 

»Bez  pochyby  hezkau  a—  hodnau  —  ncnj- 
li  prawda?*  ptal  se  Janowský.  » Můžeme  s  nj 
udělati  známost?* 

»Ne,  ne  I*  wyrazil  ze  sebe  starý  bogácné. 
»Má  holka  nestogj  za  to,  aby  s  nj  takowj  pánowé 
známost  dělali.  *  Za  gedno  nenj  hezká  —  a  za 
druhé  —  * 

9  —  se  o  ni  bogjS!*  wpadl  mu  komik  do 
řeči.  »Gá  ti  to  widjm  na  nose.  'Nenj  ale  diwu 
—  osmnáctileté  děwče  —  * 

ftProsjm  —  geště  nenj  zcela  osmnáct. —  « 

vTjm  h&ř!  Mezi  sedmnácti  a  osmnácti  ge 
neywětšj  nebezpečenstwj.  He,  Maraušku!  Semhle 
geště  skleničku.* 

»  Zaplať  Pán  B Ob  I  giž  mi  gde  hlawa  kolem— ž« 

»  Škoda  gen,  že  má  Bétuška  zrzawé  wlasy  — « 

DProsjm  ponjženě  —  gegj  hlawička  se  la* 
ákne  gako  hawranj  péřj  na  slunci.* 

•Takto  by  geště  prošla — kdyby  nebyla  tro- 
chu zakrnělá — * 

vProsjm,  to  gi  neznáte!  Gedle  nemůže  být 
rowněgšj  a  štjhlegšj  —  * 

pWždyť  ale  trochu  Šilhá.—* 

•Kdo   wám  to   powjdal?     Očka  gegj  gsan 


Digitized  by 


Google 


dwě  hwězdy^  kteréž  nad  rftžemi  a  liliemi  do  tra* 
pliwé  noci  stAřj  mého  utěšeně  swjtj.* 

pYiyat  Bětunka!^  zwolal  nynj  komik.  »Pj* 
tej  pánowé!    Přiťukni  si^  šťastny  tatjku!« 

•Zaplať  Pán  Bůh!« 

BYÍTat  Bétunka  !*  křidel  nynj  celý  trogljstek« 
£  plného  hrdla  se  chechtage^  že  tak  lacino  obraz 
chudé  krásotinky  dostal. 


i. 


9t\n  n{(|t  IQ  (9(Ii4  vňt  htm  9dtf, 


oBáíírKT  A.  palcAtt. 

Pod  tjmto  náxwem  hodláme  přjitS  čUnkjr  sahmowati, 
kteréi  magj  býti  obranau  proti  Desprawcdlíw3,'m  útok&m  na 
Čest  národu  a  gména  Českého,  nech  k  tomu  gii  lehannké 
nebo  téiké  sbrané  potřebj* 

Poslednj  Čjslo  diwadelnjch  nowin  Iónských  přineslo  sa- 
se  spráwn  o  naiem  nowém  diwadle.  Kdjrbjchme  to  oprawda 
Černé  na  bjlém  před  sebau  newidéli,  nikdj  bychme  neuwS- 
iilí,  le  se  u  prostřed  nás  něco  takowého  psáti  a  u  weřegnost 
podati  mft2e.  Mj  sneseme  sagisté,  co  se  snésti  dá  (neypatr- 
nřgáj  toho  dftkas  gesti  ten,  ie  skoro  ke  wáem  ausmé^kům 
a  útržkám  mléjme,  geHo  cizj  gaxykj  a  péra  o  nás  rostm- 
Xowati  nepřestáwagj)  a  prawdě  w  rauchu  dostogném  třebas 
do  neypijsněg&j  twáři  pohledjme^  ale  tento  článek  ge  ře- 
,  téx  tak  nestaudných  a  slomjslnych  I2j,  takowá  smSsice  po- 
dlého a  hanebného  smejrslenj,  že  holubj  srdce  žlučj  překy- 
pěti  a  beránčj  mjsi  k  obraně  se  popnditi  musj.  Doiloť 
nás  giŽ  také  několik  hlasA  proti  tomuto  ineuctjwánj  gména 
Českého  a  rauhánj-se  naiim  wěcem  neydražjíjm,  a  my  ne- 
mohauce  gednak  sprawedliw]^ch  žádostj  neposlechnanti,  ge- 
dnak  ale  také  gistau  mj[ru  slušnosti  nezachowati,  wjbrali 
gsme  s  hlasu  těch  neymjrněglj,  a  tu  ge  podáwáme.  Iie-> 
Činjme  to  tak  dalece  k  wAli  pAwodci  oné  ikrábanice, 
wědauce,  že  Českj  neumj,  (neboť  priiwě  fo  gesti  inámka 
wiech,  kteij  o  nás  neyraděgt  pjáj,  saudjce  gako  slepý 
o  barwách)  a  Že  se  mu  hlas  náj  ani  snad  k  uljm  nedo- 
stane; ale  Činjme  to  k  wfili  nažemu  Čtenářstwu,  gemuž  di- 
vradclnj  nowiny  snad  do  rukan  nepřicháiegj,  aby  wědělo, 
čeho  se  má  od  gistých  lidj  nadjti.  Pann  J>r.  nd.  o*  přegeme 
ostatně  sdnwé  hrdlo,  aby  gežté  dále  gako  gisté  svjře  na 
měsjo  iítěkati  mohl;  až  gednau  umdlj,  bude  si  mod  na 
věncjch  odpočinauti,  které  si  w  diwadelnjch  nowinách  uwj- 
gj.  Pakli  že  ho  meti  tjm  něco  aabolj,  nech  si  apomene, 
že  sám  do  wosjho  hnjsda  pjchati  tačal.  NaU  heslo  ge 
ImmamU,  ueiěnj  wieho  dobrého  a  pifkného,  neeh  to  w  ga- 
Moli  formě  nalesneniy  a  mjr  $  celým  šwilem*  MJr! 
—  opakugeme  ge»tě  gednau;  ale  blátem  po  sobě  házeti  ne- 
dáme. B«4«1lc«. 


«ft^c. 


Gest  to  wěc  wélnii  mrztttá>  když  se  má  člo  • 
věk  potlaukati  s  některým  z  oněch  literám jch  ma- 
rodérů^  gežto  se  plazj  w  piachu  obyde^ých  kor^ 
respondencj,  a  s  homoeopathickým  kauskem  my* 
plénky  několika  stranami  časopisu  se  wlekou ;  ale 
hmyz  tento  se  zmáhá  i  leze  po  wéci  poctiwé^  když 
se  reydům  geho  přetrž  nenčínj.  Takowý  rozko* 
éný  cxemplářjček  ukazuge  se  w  diwadelnjch  nowi- 
nách; Člowjdek  k  popukánj,  ale  zdá  se  býti  po 
i^ertech  gedowatý ;  nesmj  se  tedy,  gako  giná  zwjřa* 
ta,  za  hlawu  popadati  —  což  by  u  něho  snad  také 
byla  wěc  nemožná,  a  pak  nechci  Achilla  do  paty 
ranit.  Obecenstwo  ho  giž  zná ;  gest  to  ten  samý 
škrabáldc,  kterýž  wj,  že  Palkowičowy  Dwa  buchy 
a  tri  Suchy  gsau  >eme  ^orifer  ©eric^tdfcene  m  flonxM 
fífc^er  SRuitbortc  Zkrátka  ten,  který  giž  w  posled* 
njch  loňských  Kwětech  dostal,  co  pro  to.  Ten** 
to  rozkošný  chlapjček  zase  giž  wj,  že  České  di« 
wadlo  itrit  SiebentnetíeitfHefeltt  (geho  nesmrtelná  slo* 
wal)  ku  swému  zahynutj  spěchá.  Račte  dowoli- 
ti,  pane  —  nespěchá ;  ono  se  co  den  zmáhá,  moU 
bych  wám  důkazy  dáti,  ale  ty  negsau  waSe  wěc; 
pakli  ale  waše  spasenj  na  tomto  zahynutj  spočj* 
wá,  budete  museti  dlauho  čekati.  —  Teď  wěak  při- 
gde  to  neylepsjl  We  swé  íntelligentnj  pýše  na- 
zýwá  české  obecenstwo  bratrem  Jonathanem, 
John-BuUem,  HofézjekemJ  Mohlbych  se  ptáti,  od« 
kud  tu  ohawnau  a  nestydatau  drzost  bére,  celému 
obecenstwu,  ba  celému  národu  uliénickým  s^mm^ 
bem  nadáwati;  ale  něco  takowého  se  ho  ptáti! — 
ten  tomu  hezky  rozumj,  co  ge  národ  a  pociboé 
šnaišHJ*  —  Dále  se  nectně  dotýká  českých  her» 
c&;  ti  wšak  budau  (gak  doslýcháme)  brzo  Zrin* 
ského  hráti,  tam  nagdau  frasi  ku  swé  útěše  — mlu* 
wjť  se  tam  něco  oméšjci.  —  Pak  přicházj  kausek 
geho  ostrowtipu>  neboť  f^aruge  panj  Podhorskau^ 
aby  w  českém  diwadle  nezpjwala,  nechce-li  z  pa* 
měti  wzdělaného  obecenstwa  německého  imizeti, 
dobytých  u  něho  wěnců  pozbyti  a  za  perle  pauhých 
ústřic  dosutil  Ubohá  p.  Podhorská,  která  téměř 
giž  dwadcet  let  před  obecenstwem  zpjwá,  w  ge- 
hož  lůně  se  narodila  a  u  Č€$ké  panj  swého  wzdě- 
lánj  doslal  Ubohé,  newzdělané  obecenstwo  české, 
gežto  dwadcet  let  miláčka  swého  téměř  na  rukau 
—  a  dle  sjly,  dle  poměrů  swých  tak  berné  dwad- 
cetnjky  do  kasy  nosilo,  gakož  které  gine  gsau. — 


Digitized  by 


Google 


8 

Co  znamenitý  Slowjček  tento  k  záwěrku  prawj, 
žeby  se  wyššjm,  rozumněgšjm  dozorstwem  proti 
českému  diwadlu  wystaupiti^  a  žeby  se  wykořeniti 
mělo,  ge  takowá  hlaupost,  podlost  a  zlomyslnost, 
že  ani  odpowědi  nezasluhuge.  Mimo  to  wypadá 
w  geho  ustecb  Katonowa  slawná  průpowěd :  Ego 
autem  censeo  etc.  — '  a  ono  poctiwé  starořjman- 
ské:  Yideant  consules  etc.  gako  blasfemie^  gako 
liměnj     obrowo  na  trpasijku. 

Bjdný  tento  skrabálek  postawil  ku  swé  chif- 
ife  Dr.  Ge*li  gistotně  doktorem  (z  Článku  to  ne- 
poznáwáme>  ale  na  swětě  ge  wšecko  možné),  my- 
slil bych,  žeby  mohl  radégi  k  swému  powolánj 
přihlédati,  a  wůbec  lepšj  wěci  počjnati,  nežli  ne- 
chutné a  Ižiwé  hatlaoiny  psáti,  z  kterých  mu  ne- 
wykwěte  žádná  čest^  leda  u  čeládky  gemu  po- 
dobné. W.  N. 


Če«ké  diwadlo  w  Praze. 

PH  početj  nowého  roka  mohli  bychme  arci  o  leda* 
2em  madrowati,  staw  diwadla  naSefao  klaubek  po  Uaubku 
rozbjrati  a  ohledem  na  geho  minulost,  na  geho  njnSgjj  wy- 
irinowánj-se  několik  důležitých  slow  o  geho  ůČelu  a  budau- 
cnosti  promluwiti.  Wle  to  hodláme  ale  přjSt^  gen  gako 
pepřowá — smjmeli  tak  řjci — znijdka  prohazowati,  a  bes  dál* 
Ijho  průtahu  obracugeme  se  hned  k  wěci. 

Neoby^egným  geJtě  u  nás  předstawenjm  dokončili 
gsme  starý  rok.  Prowoxowalať  se  toho  dne  poneyprw 
dle  Geiiova  WEdělánj  přeloiená  madkamj  hra  »iVbc  pťed 
nowým  rolcem,  Čili:  Ponocný  na  reduti.u  Hra  tato  dá- 
wá  se  gii  od  několika  let  na  diwadle  německém  wždj 
na  láwěrek  roku  a  k  iváli  přiwěijwané  k  nj  gratulaci  nebo 
tepilogu,  wždy  hogného  obecenstwa  shromážďuge.  To  snad 
pohnulo  ředitelstwo.  tu  samu  hru  i  na  diwadlo  České  uwe- 
tti,  ačkoli  se  k  naiim  poměrům  iiwota  společenského  ne- 
kodj  a  před  Českým  obecenstwem  gako  %  cixj  krwe  srostlá 
se  obgewuge.  Něco  áúmáf^ho^  k  té  přjlezitosti  ae  hodjcj- 
ho,  bylo  by  nám  arci  mnohem  wjtaněgjj  býwalo ;  —  ale 
kde  co  wxjti,  gelto  pii  wjem  na  xa^Mejch  stogjme?  Toho 
s  dobrým  swědomjm  poiadowati  nesmjme.  Krom  toho 
postonáwá  tato  hra  mnohan  délkau,  a  dá  se  gen  dobrým 
sauhránjm  udrieti-^ale  práwé  to  ge  slabá  stránka  na  jeho 
diwadla.  Nebudeme  tedy  prowoxenj  gegj  kriticky  roxbjra- 
ti,  neboť  chtjce  ptawikk  mluwiti,  musili  bychme  leckde  za- 
waditi,  a  uwedeme  krátce  gen  to,  co  nás  toho  wečcra  ney- 
wjce  sabawilo  —  t.g.  apěwné  Částky  a  xáwěrečnj  doslow. 
P.  Strakatý  přednášel  snámau  raistniostj  Hukalowu  roman- 


ci :    Bf ef ťstoff^i   dle  nápěwu  od  Ki^iete  <—  a  p.  p.  Maycti 

Podhorský,  Štěpán  a  Strakatý  s  průwodem  zboru  ^jwali 
inámé  zasUwenjčko :  ^8pi,  má  zlatá  /  «c  —  Obě  tyto  Čj&U 
roxnjtily  posluchače  k  radostnému  potlesku  a  byly  opako« 
wány.  Epilog  máge  názew  dle  obsahu  swého:  »8tnrý  0 
nowý  rofttc  byl  pHozdoben  dwogjm  sknpenjm  (a  nichito  ge- 
dno  w  mintnlém  roce  dáwané  •—  druhé  na  pijjitj  rok  slj- 
bene  hry  předsUwowalo)  obsahowal  mnohý  lehký  ieit  i 
wtip  a  Ijbíl  se.    P.  Grabingcr  geg  dobře  přednáieL 


DOiHACJ  KRONIKA. 

z  PRAHY*  Po  delšjch  přjprawách  wysUupila  tase 
gednau  Žofinská  akademie  a  označila  co  neyxdařilegi  krás- 
ný swůgaučel  i  horliwé  k  němu  spěchánj.  Dne  28.  pros. 
uspořádala  totii  prwnj  saukromnau  besedu,  progewugjo 
programem  i  wywedcnjm,  že  gj  co  neywjce  na  roxkwe- 
tánj  klassického  zpěwu  a  hudby  zálezj.  —  Prowozowáloť 
se  dogemné  sexteto  od  ď  Astorgy  (f  1740),  potom  přiály 
fugy  od  Kaisere  a  Jomelliho  (f  1591)  —  český  zboř  od  Ge- 
Icna  a  tak  nazwaný  imewidltelný  zboru  z  15.  stoletj,  ktcrýl 
posluchactwo  nad  mjru  dogal.  Zpjwali  totiž  dwa  zborowé 
w  oddělených  od  sebe  pokogjch,  což  new^slowný  aučinek 
působilo.  Na  to  následowalo  několik  wýbomýcb,  hlubo- 
kým citem  prowedcných  pjsnj  od  Tomááka,  gichžto  před- 
ne£cnjm  panj  Jul.  Glaserowa  a  panny  Hrdiborská,  Skalická 
a  Gautschowa  swé  umělecké  wzdělánj  wjce  méně  oswědči- 
ly.  Poneyprw  wystaupil  toho  dne  p.  Peták,  zpjwagc  sklad- 
bu direktora  Gelcna,  a  zjskal  pochwalného  uznánj.  —  * 
Hogně  shromážděoj  Iiosté  byli  se  w^cmi  Částkami  této  du- 
cha gjmawé  zábawy  na  ncyweyái  spokogeni.  •— • 

Krom  českého  a  německého  diwadla  chystá  se  zwě- 
dawému  obccenstwu  gestě  giná  podjwaná.  W  druhé  pó- 
lo wici  tohoto  měsjce  hodlá  totiž  powěstný  A.  Guerra  se 
swau  společnostj  gjzdeckých  umělců  i  kcykljřů  přigeti  a 
weliké  produkce  započjti. 

2  WJDNé.  Tu  ty  Časy  mluwj  s  e  tady  welmi  mnoho 
o  tom,  gakžc  milostiwá  a  wle  dobré  na  zřeteli  ma§jcj  wláda 
nalcwcliký  náklad  powede,  aby  Dunag  cele  splawným  uči- 
nila. Gcsti  to  řeka  negen  pro  mocnářstwj  rakauské,  ale  téi 
pro  ostatnj  Ewropu  nad  mjru  důležitá,  i  nahljžjť  se  wůbec. 
Že  gi  k  obchodu  západnj  Ewropy  s  wýchodem  upotřebiti, 
a  z  Wjilně  hlawnj  stanowisko  tohoto  obchodu  ulworiti  dluž- 
no. Pak  teprwa  dogde  znamenitá  řeka  tato  swého  hlawnj- 
ho  cjle.  — ^Dne  15.  min.  měs.  dáwal  zde  prwnj  koncert 
p.  Theodor  Kulak.  Opět  nowý  úkaz  mezi  pianisty.  Hra 
geho  ge  ohniwá,  přitom  plná  lepoty  a  weliké  brawury» 
Znatelé  mu  slibugj  wclikého  gména  w  přjátj  a  wykazugj  ma 
mjsta  wedlo  neyprwněg&jch  mistrů  tohoto  nástroge. 


Č«*opU  iutCo  wychásj  we  atredu  a  w  sobotu  po  p41trijeh ;  kftžd«ii  druluu  atředo  pHdiwi  se  půUrchowá  pi-jloh*.    PredpUcj  ae  ■  wydawalele  ■»  itwH 
léU  48  kr.,  wo  kmhkupeclwjch  na  půi  léta  1  »1.  «6  kr.,  na  c.  k.  poátách  píli.  9  »l.  S6  kr.  atr.  • 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


H&rodnjzábavnjk  pro  íecliy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


CJsIo  3. 


Ři.  Jednm  1843. 


10.  r.  běh. 


IffBWÉSTA. 

jiToho  bych  se  gaktěiiwn  nebyla 
TíacUla,  ie  truUářowic  Ludmila 
Wdá  se  la  Uk  "welikébo  pána!«(  — 

Což  pak  nenj  uáleclitiU  panna? 
Patřte,  gak  gj.  okem  hledj  newinnofit, 
Gak  gj  kažcl3'm  krokem  spanilost 
W  twáře  staudné  uiardénj  legc !  — 

MGdete  ku  wžcm  wSudy!   druLá  se  gj  smfig<^ 
Tijsky  Uausj  každým  krokem, 
Hlaupost  mhaúrá  sklaplým  okem; 
To  ge  moge  Lény  gíné  děwČe, 
Ta  ge  pro  pána !  —  a "  ňc  tak  pro  3ewce  J« 

»Coi  ge  rač  —  ten  pánek?    začne  ptát  se  t>ct> 
Že  iak  hluboko  se  m&že  z»pomnéti?<t 

»Ge  prý  s  Prahy  gakýsi  pan  professor!*  — 
K^o  doktor,  co  Studenty  uřj  dáwat  po..»sor.« 

)>Totě  wčru  diwná  -wéc ;  nd!>  řjkámey  ie  gen 
Penjze  se  berau  rojsto  len; 
Ludmila  wSak  led^ra  tolik  gro?5  m^ 
Kolik  tisjc  zlatých  Tíety  kupeow^ 
A  té  on  si  ani  nepowšimř«  — 

To  wy  neznáte !  —  Pánťim  ukowfm 
Nenj  sljdit  po  penězjch!     Wsdělanosi 
Gest  gim  ncywzácn?g»j   host. 

vNenj   Julka  sládkoira  tel  "vadSlaziá? 
Byla  bych  to  prolhaná, 
Kdybych  řckía,  řc  gen  slowa  mluwj  ^esky, 
Wlecko  po  jtrancauzka,  wlasky  mluwj  hetkj  Im 

»A  coi  mlynářowic  tcprw  nmj  Berta? 
Hrage  sa  kytam,  na  piano  f   Čerta, 
Točnu  Toznmjm,  co  walechno  geítčl 

Co  pak  ale  pulmistrowic  Isahd  ? 
GaktSiiw  to  netridď  snad  kdo— - 
Gak  U  po  palcjch  vám  mm]  tancewa)^ 
Komedie  deklamowaft^ 
Werlo  wlftské  robit,  portré  aiidrwatlw 

Odpusťte,  to  waddanau  gi  neu^lU! 


3»Co  pak!?(( 

xNeraČte  se  iioriit,  po  Ijci  ge  skwfiUy 
Ze  wnitř  ale  rozumem   a  srdcem  škaredá 
Hodj  se  gen  ]pro  rowného  duchem  sledu, 
Bozum,  srdce  náhrada  ge  za  tisjde, 
Roztfafbost  ge  prawá  w  domS  swjce. 
Žena  bohatá  ge  zwyklá  dobré  gjsli, 
Skwostnč  sobě  chodit,  s  ginýnk  se  hrýzti, 
Coi  tak  dlauho  trwá,  dokawad  se  dá 
Slabikovat  z  pytle  zlatá  koleda, 
rícgde  to  z  muiowých, 
Gde  to  z  peněz  mýchf 
MIuwj  sama  k  sobě  při  útratách  swýck) 
Když  ge  ale  nenadále  gro»ů  málo. 
Když  to  zlato  sáčkem  vywětralo  ; 
Pak,  pak  — :  Swljkey  mmži  kabát, 
Prodey  boty  I     Gsi-H  pán,  gdi,  momeher,  kvball^ 
Klobank  wlaský  musj  w  létě  mjti, 
Na  bál  rukaviček  Paigžj  nabýti.  — 
Wezmcs-Ii  81  gednn,  gako  Julie, 
Berta,  Isabó  a  třeba  Ncty  ge  ; 
Tu  se  do  kuchyně  za  kuchařkau  djwey, 
Panskau  k  áiij  nebo  prádlu  mjwey, 
Za  chdwan  i  třeba  pleny  sbjrey, 
Za  djtkami  okem  starostlivým  sjrey  t 
Panj  Ivoge  satjm  valčjk  bude, 
Ndbo  Shakespeara  ti  vykládati  bude, 
Apolla  li  zkreslj,  třeba  všechny  Muz^i^ 
Abysi  k  nim  neměl  tuze  dlauhau  ehiizi  f 
K  djtkám  v  p&l  dne  trogi  řečj  švchol). 
Čínskými  ge  mučjc  hlaholy, 
Aby  kopuletý  kabát:     Capuchon^ 
Klobauk:   ©tiefelti/  Jatek:     Pmtnlan, 
Otec :   Madre,  matka : '  Papá  aloi], 
Bcete,  2eny,  co  s  tau  ochechvlj? 
Ostavit  gí?  —  Dát  gj  pro  záslmhj 
Takové  pár  • . . .  pozdě,  brachu  I 
Nes  gíž  osud  beze  strachu  ^ 
Utéct  nedag]  li  dluhy  I  — 
Nechtě  bláznům  x  Fraacaua  tanečskc, 


Digitized  by 


Google     _ 


10 


Nechtě  blisnům  wlaské  hndebince, 
Nechtě  blázn&m  ci^ch  řeéj  milowoice! 
Cit  a  rozum  gest  u  slátá  pálka, 
Njito  wáže  k  djwce  srdce  ^Mké  láska. 
To  ge  slaté  ranno,  které  nad  yrU  mdobj 
Wino  newistino  po  v2ech  Čas&  dobj!I 
Tnihlářowic  Lidička 
Rox2aíná  ge  dceražka, 
Nestjdj  se  xa  kuchařst^, 
Umi  howSt  hospodářstwj  — . 
Hle  a  tjm  si  xjskala  gii  lásku  !^ 
Nenj  třeba  nmět  mnoho  České  dceří, 
Wxdělanost  na  lokte  Cech  nemělj, 
Srdci  wjc  on,  neili  módě  wéřj!  — 


V.  los.  Melicli«>. 


Nowý  rok. 

{PolradowánJ,) 


♦     ♦     * 


W  neynižšjm  domku  na  Františka  '—  celé 
pr&ielj  geho  hledj  do  tak  úzké  uličky^  že  krom 
wlastnjch  obywateld  celý  rok  žádnému  do  očj 
nepadne  —  w  tomto  zastrčeném^  skrčeném  a  gíž 
na  wetchjfch  nohách  stogjcjm  přjstřešj,  a  sice 
wúzké,  njzké  sednici  hořel  g^rošowj^^  knot  slogo- 
vrsLíx  odjwkau  w  plechowém,  starém  swjcně.  Mži» 
kawé  swetlo  geho  padalo  na  mnoholetý-,  kulatý 
stůl,  na  několik  židlj  s  porauchanýrai  lenochy, 
na  rozwiklanau  šatnici  a  otrcný  klawjr,  na  dwě 
auzké,  chatrné  postele  a  na  několik  po  zsižlaudé 
zdi  wisjcjch  obrazů  beze  wSj  ceny* 

Ncypiwabněgšj  předmět  w  tomto  dáwnowř* 
kém  nábydcu^  gegž  byl  drawý  čas  podiwiiě  giž 
ohryzal  a  wšeho  lesku  zbawil,  kterýž  tu  ale  přcdce 
w  gakémsi  ladném  pořádku  stál  —  mezi  tauto 
chudau  wetešj  seděla  mladá,  spanilá  djwka  a  sila 
pilně  hrubau  košili. 

Nynj  wstala  a  začala  si  do  rukau  dýchati* 
Při  tom  semotam  popocházegjc,  wysjlala  chwjlkamí 
taužebné  zraky  po  malých  plechowých  kamýn* 
kách,  w  nichžto  arci  ani  giskry  se  nelesklo,  pod 
nimiž  ale  dwě  kreycarowé  poljnka  na  drobno 
rozštjpány  ležely.  Zima  se  točila  po  sednici,  a 
malý  plamýnek  w  prázdných  kamýnkách  bylaby  tu 
býwala  wěc  welmi  wjtaná:  ale  djwka  zpomněla 
na  přjštj  hodinu,  a  počala  geště  wjce  do  rukau 
dýchati. 

Wýraz  mladlstwých,  zimau  trochu  zamodra- 
lých  twářj  gegjch  byla  dětinná  newinnost,  spoge* 
ná  s  obyčegnau  polilawj   ženskému  d&wtipnostj ; 


genem  lehýsiký  záwog  gakési  starostliwosti  žale* 
mňowal  gasné  oko  gegj. 

Nynj  bily  wenku  hodiny.  Temně  doznjwa- 
ly  rány  tmawaU  nocj  k  njzkému  stawenj. 

•Tri  čtwrtě  na  gednu!«  wzdychla  djwka, 
w  njžto  každé  udeřenj  hodinowého  kladiwa  i  tla* 
kot  srdce  množilo — r  ntři  čtwrtě  na  gednu-^a 
geště  se  newracj.  Gesdi  se  mu  něco  zlého  při* 
hodilo  —  ne,  ne! — toho  se  nesmjmbáti!^'  do» 
ložila  bázliwě,  a  sepnauc  ruce  položila  ge  na 
prsa.  Potom  se  přibljžila  k  oknu,  a  odhrnuwši 
wetchau  záclonu  z  býwalé  zástěrky,  hleděla  do 
úzké  ulice.  Wenku  wšak  ležela  tak  hustá,  nepro* 
hledná  tma,  že  se  djwka  6  nepořjzenau  od  okna 
obrátila,  a  rychlegšjm  krokem  zase  po  sednici 
přecházeti  začala. 

» Nešťastná  noci!«  mluwila  djwka  sama  k  ao* 
bě,  s  rostaucj  úzkostj  oči  k  njzkému  stropu  po« 
zdwihugjc — »musela-lis  tu  myšlénku  w  geho  hla* 
wě  zbuditi?  Třebas  bychme  o  nowém  roce  ani 
kreycaru  w  domě  neměli* — a  to  také  mjti  nebu* 
déme,  neboť  gsme  dali  poslednjho  půltolaru  od- 
poledne za  otcowau  podrážku,  a  za  Ijmce  mi  slj* 
bili  dáti  penjze  o  třech  králjch  —  ale  třeba  bych- 
me  ani  kreycaru  doma  neměli,  mně  by  nebylo 
předce  tak  auzko  gako  nynj.  Hokyně  má  dobré 
srdce — a  geště  počká. •••  ale  co  to?  —  kdopak 
to  přícházj  do  našj  ulice •«?  Ty  milé  nebe!  to 
ge  otcůw  hlas.  S  kým  to  mluwj?  —  s  kým  to, 
přicházj?« 

I  přiskočila  k  oknu  a  hlawu  na  zeď  položjc, 
hleděla  zase  pod  záclonau  do  tmawé  noci. 

W  tom  začalo  wenku  něco  na  okno  klepati* 
DěwČe  poslauchalo* 

»He  —  moge  paupátkol*  ozwal  se  pok) 
gektawý  hlas  na  ulici — »nehagáš?  Pogď,  moge 
holaubátko  — pogď,  a  otewři  mi  naše  zlatoskwě* 
lé  paláce!* 

vMilostiwé  nebe!«  řekla  djwka  sama  ksobě 
—  »toť  ge  w  skutku  otcůw  hlas!  Ale  gak  to  roz- 
práwjl«  —  Potom  wzala  rychle  swjcen  se  stolu  a 
běžela  dwéře  u  domu  otewřjt. — Reziwý  zámek  za- 
wrznul,  a  do  úzké  předsjni  wklopýtnul  starý  nuzák 
z  kaijmy,  podporowán  z  obau  stran  swými  ney- 
nowěgšjmi  přáteli,  mladým  maljřem  a  komikem* 
Ale  we  twáři  geho  byla  se  mezitjm  podiwná 
změna  stala.  Oko  geho  se  lesklo,  a  okolo  ust 
pohráwalo  mu  bezstarostné  usmjwánj*  ^ 

•Dobré  gitro  a  šťastný  nowý  rok,  moge 
hwězdičko  !«  začal  gektawým  gazykem —  »a  řekni 
z  hlubokosti  duše  swé:    Zaplať  Pán  B&hl^ 

» Milosrdný  Bože!«  zwolala  djwka,  s^rozmno* 


Digitized  by 


Google 


II 


ieným  strachem  bny  na  otce^  brzy  na  g^o  nezni* 
mépr&wodcepohljžegjc.  » Co  se  ti  aíslo,  tatjnku?* 
A  w  třesaucj  ruce  swjcen  držjc^  swjtila  pozdnjm 
hostům  na  cestu. 

vNeiekeyte  se,  panno  I«  poSal  nynj  Janow» 
Aý  powážHwěgi  mluwiti,  nežli  se  dle  mjsta,  z  ně* 
hož  přicházeli,  nadjti  bylo — buďto  že  ostrém  no- 
woročnjm  powetřjm,  anebo  pohledem  na  wzáo> 
nau  spanílost  djwky  wystrjzliwěl  -7—  wnelekeyte  se, 
panno  i  Gcsti  to  nepatrná  a  dnešnj  noci  welmi 
přirozená  přjhoda,  gež  pana  otce  potkala  a  nám, 
gakož  dobré  znamenj  na  přjštj  rok,  takowau  mi- 
lostenku  na  oči  uwedla.« 

•  Slyšjs  ho,  Bětunko?«  zasmál  se  nynj  star^-, 
gégž  byli  mezitjm  do  sednice  dowedli  a  na  židli 
posadili.  »To  ge  ptáček  —  ge-li  prawda  ?  Ten 
zpjwá  zlaté  pjsničky!  No  sednéie  si,  pánowé  — 
přigměte  zawděk.  Star^  Jedlička  wás  nemůže  ar- 
ci tau  zlalau  wodičkau  uctjt  —  he,  hel  ale  kdyby 
nám  chtěla  moge  Bětunka  něco  zazpjwati  — 
he,  hel  to  byste  slawili  přjštj  nowého  roku  gakq 
při  kůru  andělském.*' 

v  Ale,  otče!*'  prosila  djwka*  »Go  pak  ti  na- 
padá ?« 

Če«lLé  diiradlo  w  Praze. 

Na  den  roku  nowého  widěli  ^me  Klioperowu  dramn 
»Laupei<(.  Dobré  xnamenj,  že  se  půwodnjm  a  tcmSř  gako 
nowým  kusem  začalo.  Wlastnjch  nowinek  nemAžeme  ge»t$ 
ixgti  na  wjrbranau  —  to  wjme,  a  proto  s«  rádi  i  atar^jm 
kusem  spokogjme.  —  Klicpera  ivzal  látku  k  drami  se  zná* 
mé  Schmidowy  powjdkjr  »GindHch  a  Dubjnowa«  —  nedr- 
iel  ae  g  ale*  otrocky,  alebri  toliko  bole  powSstj  o  strace- 
ném  djtěti ;  ostatnj  wXak  téměř  wiecko  —  diaraktcrj,  aitua-^ 
oe,  dialog  a  dřg  —  wětjjm  djlem  ex  proprío  ingenio  po- 
dal. — -  Že  oné  powésti  pouiily  nemenij  geho  sásluh.  Wj- 
meť,  ie  i  beros  mezi  dramatiky  nékterá  djla  dle  románů, 
toho  věku  w  Anglii  zbusta  Čjtanýcb,  utwořil  —  a  djla  gebo 
bndau  wéčni  trwati,  kdeito  ony  powjdky  dáwno  gíi  w  mo- 
ři sapomenu^  utonuly.  —  Máť  zagisté  i  Kliq>erowa  drama 
daleko  wStíj  cenu  nad  Scbmidowu  powjdku.  Gcgj  dčg 
ge  žiwý,  dramatický,  charaktery  dobře  prowedeny,  a  celá 
drama  má  zláJítS  pro  weliké  obecensťwo  weliké  sagjmawo* 
sti.  Prwnj  akty  se  owsem  niUe  trochu  wlekau ;  to  se 
dá  wiak  naprawiti  iiwým  předstawenjm,  rycblegájm  mlu- 
wenjm  a  sledowánjm  scén  —  gakowéhoi  ale  bohužel  od 
mladých  sil  naSeho  diwadla  widéti  posud  zwykli  negsme. 
—  Za  to  však  má  celá  druhá  polowice  mnoho  děge, 
IVláltě  w  poslednjch  gednánjch;  nadewsecko  wiak  vyniká 
•ám  konec,  kterýž  ge  pln  dogjmawých,  auprkem  %t  sbjba* 
gjcjch  wýgcwů,  pln  žiwota.  ^ 


Toho  dne  wysUiipil  téá  boit,  p.  Hille,  v  oso^jf  Iva^ 
nu  —  Pan  Hílle  ge  sice  geiift  mladý  nui,  ale  hned  z  prw* 
njch  scén  bylo  widiti,  Ie  nenj  bez  divadebj  zkoitenosti) 
ptíaáij  k  divadlu  bezkau,  mladickav  postavu,  dobrý,  do* 
ati  silný  i  pljgemný,  aČ  pončkud  hluboký  hlas  —  alátttS  ale 
významné  oko.  fieS  geho  ge  třetedlná  a  akcent  dobiý,  de* 
aký.  Hlasu  svého  pouijvá  s  roamyslem  i  prospěchem, 
tvlájítS  tichá  sentimentálnj  rajsta  se  mu  podařila.  Ch&se 
geho  a  pohybovánj  po  geviiti  byly  sluSné,  v  posnncjch 
a  postavách  geho  ncgevilo  se  nio  kliktého,  a  v  celém 
proveden]  panoval  gakýsi  to^t.  Zdá  se,  2eby  zlờ  mla- 
dické tiché  a  gemné,  sentimentaloj  milovnjky  s  prospichem 
bráti  mohl.  —  Provedl  také  évau  úlohu  ku  spokogenosti 
obecenstva,  byl  ucmýljm-li  se  dvakráte  neb  třikráte  spolu 
s  ginými  lierci  volán,  a  m&ie  tedy  vysUupenj  své  ta 
ftťastné  pokládati.  W  celku  přegeme,  aby  p.  Hilie  gejiié  na 
divadle  našem  vysUupiL  Tak  hj  se  aspoil  mjnSnj  naáe 
o  ném  na  úsudek  aupln{g2j  povznésti  a  ustáliti  mohlo. 
Gflký  byl  prvnj  dogem  na  nás,  svédomiiS  gsme  povědeU 
—  nei  ten  bývá  někdy  klamlivý.  Předce  viak  se  nám  cdá, 
ieby  divadlo  naje  pHgetjm  geho  ajskalo. 

Pan  Biel  (hrabS  Jaropolk)  byl  dnes  na  svcm  mjstS  a 
aastal  svau  úlohu  gak  nálclj.  Předce  v«ak  pěkné  posta- 
vy své  s  potřebnau  gistoUu  upotřebiti  ge«tě  neumj.  Tro- 
chu vjce  mjru  a  gistoty  by  geho  imponugjcj  osobnosti  vj- 
cc  přisluádo.  S  řečj  geho,  někdy  cele  neartikulovanan,  ne- 
mohli ^sme  býti  docela  spokogeni. 

Panna  Manetinská  byla,  gaková  obyěegně  bývá,  uko- 
řka  naskrze  chvalitebná.  Pěkúé  scény  byly  zwlážtě,  kde 
v  jjlenosti  mluvj,  a  pak  kde  v  Gindřichu  ztracené  djté 
poznává.  Že  tekánj  gcgj  po  gevisti,  když  zmizenj  djtelc 
byla  zpozorovala,  mnohých  k  smjchu  přimělo,  bylo  snad 
gen  neohebného  ^atu  vinau.  —  Panna  Herbstova  hrála,  gak 
se  od  tak  zkuiené  a  umělé  herečky  žádati  mAže ;  gen  že  gj 
tehda  vjce  ncŽ  gindy  řeČ  ve  svobodném  vyvinutj  charak- 
teru překážeti  se  zdála.  Přjěinau  toho  bylo  snad,  že  ne- 
gsauc  gazyka  dostatečné  mocna,  po  dva  následugjcj  dny 
nové  partie  hráti  musela.  Pan  Hynek  (Podivjn)  snažil  se 
hře  své  živosti  dodati,  i  tdařila  se  mu  tak,  že  tuto  par- 
tii k  neyzdařilcgSjm  gt^ho  ůtvorftm  počjtáme.  Ale  scházj 
mu  gcitě  pořád  potřebný  mjr  a  gistota.  Byloť  viděti,  že 
vj,  co  by  měl  dělati  —  gen  že  nevěděl,  gak  mnoho.  —  Pan 
ELaJíka  (hospodský)  byl  ve  své  nepatrné  partii  gak  náležj 
dobrý.  —  Pan  Crau  (vAdce  lanpcžnjkft)  ge  v  podobných 
roljch  vždy  dokonalý.  Bog  s  Ivanám  neposkytoval  di- 
vákům pěkný  obraz;  saupeřové  —  proti 'sobě  rozijceni  — 
Stáli  před  bogem  i*  z  počátku  boge  přjlijí  bljzko. — Pan  Ni- 
kolai  Činil  seČ  byl.  Přáli  bychom  ále,  aby  nebylo  vjce 
potřebj,  podobnými  úkoly  geg  obtěžovati.  Rádi  ^e%  vi« 
éyme  hráti  na  starce  a  nižájho  stavu;  dobrý  byl  geho' 
komomjk  v  Zlých  rozmarech,  geho.  Krustěv  v  Beilovskéra 
a  t.  p.,  ale  nežádáme  vjee  viděti  geho  vévodu  Normand- 


Digitized  by 


Google 


It 


skéfio  w  Roberitt  Jáblit»  geho  wéwodu  Leopolda  tre  Lwu 
Kardittanfkém,  ani  tohoto    Iwana  Iwanowiče  —  wůdce  Ixé^- 
^owvkého.     Kedočkawé   dckime  giž   pro  t^o  partie  p.  Sii^ 
nettiho    %  Brna,   gebot   gméno    mesi   herci   dobrého   klaim 
má.     Ten  nám   "welioe   achátj.  —  P.  Kiftmer  'wypadal  lépe 
*neé  objčegné  a  hiil  doaute£ně  <^- nikoli  wiak  nad  obyčeg- 
nott.     Pan  Gfabinger  ts/A  dnes   nepatmau  úlohu,  ale  pro- 
vedl  gi  s  pijméřenan  pijwétiwostj    a  dftetognoetj,  gjito  by 
wiak  trochu  rycfalegéj  mluwa  nebjla  ákodila.  —  Pan  Tomek 
(paatýr)  udinil  gednau  nepéknau  přestáwku  ir  řetí ;  ir  naklá** 
dánj  geho  a  djtétem,  xUítétam,  kde  ge  koně jSj,  abjrsepanste- 
'wsjka  nebálo,  nebylo  sádné  přjwétiwoati.  Panj  Skalná  hrála 
iwau  úlohu  gak  náleij  dobré.  Zdá  ae  nám  toliko,  le  by  tro- 
chu ivjcc  aasmuálilosti   k  tak  hanebné  9ti9ré  cikánce  nebylo 
Ikodiio.     OstatDJ  činili  swau   powinnost.     Zbýwá  nám  ge* 
ité    o    malém   Gindtíchu   mluwiti.     Nechwáljme,  žo  hásnjk 
pro  děcko  tak  irelikan  a  nelehkau  úlohu  napsal.  Máť  to  djcS 
nA.terá  momenty,   kteréž   i  nadánj  a   promyďenj  požadugj, 
gakowéi   od   djtéte   w   tomto  wíkm   očekáwati  ndse.     GeA 
wekni  dobr}'m  náwodem  dá  ae  tento  nedostatek  náprairiti. 
Ncwjmc,  gak  daleee  malé  MlUlerowé  návod  na  pomoc  hyh 
ale  mufljme  ijci,    že   se   držela  statečně.     Ifěkteré  momenty 
se  gj  pěkně  powedly.     Zláátě   pak  sasluhuge   pochwalu   xa 
dobré  pamatowánj    tak   velké  úlohy,    w  Čemi  hj  mnohým 
stSiTym  hercům  za  vaor  sla užiti  mohla,  — 

W  celku  bylo  předstawenj  xdarilé,  ano  gedno  s  ney- 
Upiých  naieho  diwadla,  vygjmage  některé  nedbalosti  v  do* 

bljdce.  *— ý. 

Dne  3.  ledna  opět  Kreutxerowa  opera  » Nocleh  w  Gra-> 
nadě,«c  a  op^A  nowý  tpěwec,  W  osobě  Gomcza  wystaupil 
poncyprw  p.  Seofii  na  osudném  lejíenj  a  setkal  se  s  dosti 
showjvawým  obeccnstwem.  Pohnutka  k  prwnjmu  vystau* 
pcnj  může  býti  rozmanitá,  bud  že  chce  počátečnjk  dokáca- 
li,  čemu  se  giž  byl  naučil,  anebo  že  chce  twřděti,  zda  hy 
ta  to  stálo,  aby  se  něčemu  teprw  naučil.  —  Hlas  p.  Senff- 
túw,  trochu  slabý,  m&že  Časem  větsj  pljgemnosti  nabýti. 
Až  posud  nedostává  se  mu  supina  oné  vyďechtěnosti  a 
vyrovoalosti  tónu,  gežto  gen  dostatečným  cvíčenjm  v  do- 
bré ákole  zjskati  možná*  Nedá  se  sapřjii,  že  i  prvnj  vy- 
Staupenj  m&ie  někdy  pf-enáhlcno  býti,  ačkoliv  rozhodnautx 
nechceme,  zdali  negisté  intonovaly  spěvecké  nedospělosti 
aneb  přjlijné  zaraženosti  přičteno  býti  má.  Prvnj  árie  ae 
sborem  v  prvnjm  děgstvj  musela  se  opakovati.  —  P«  Bol- 
tová  (Gabriela)  zpočátku  trochu  odkaálávala,  předce  viak 
úlohu  svau  dle  možnosti  dobře  provedla.  —  P.  Štěpán  (lo- 
vec) apjval  tak  v  V 1)  orně  gako  poneyprv.  Krásný  hlas  ge- 
bo  byl  obecenstvu  pravan  útěchau,  ^  potlesk  aásluze  při- 
měřeným P.  Štěpán  nebude  nám  mjti  za*  zlé,  saudjme-li,  žo 
by  geSlě  předevsjm  rečitatíva  měl  vzdělávati ;  gakési  utj- 


nAig  posladnjho  tóno  u  každé  přestávky  a  pohrdli vým  po* 
kozoBJm  hlavy  nemile  pfisobj.  Táhlý  zpěv  geho  ge  mno- 
)iem  dokonalttgij  a  opatřen  přiměřenými  odstjny.  •*  SoU 
na  hausle  hrál  p.  Mildncr  se  viij  néžnostj*  Zboř  zpjval 
výboiiiě.  Zdlauhavé  přichásonj  past)řú  po  vysvobozcnj 
lovca-knjžfte  púsobj  dlauhau  chvjlL  ^ 


81VETOZOR* 


WynAJezce  pamfeh  sfrogé.  Dle  španělských  zpráv 
ku  konci  minulého  roku  na  jíly  prý  se  v  král.  archivu 
v  Salamance  diikazy,  že  lodnj  kapitán  Don  Blaseo  de  Gar* 
ray  cjsaH  Karlu  V.  strog  ukázal,  gcgž  pára  vařjcj-se  vody 
pohybovala,  tak  že  njm  koráby  gakékoli  velikosti  za  tiché- 
ho mofe  bez  vesla  a  plachty  plavati  mohly.  Na  rozkaa 
qsařský  učinila  se  na  to  v  Barceloně  dne  17.  června  1543 
zkaukka  s  korábem,  nesaucjm  200  tunj,  pod  správau 
kapitána  Don  Pedra  dc  Sianza,  kteráž  i  dobře  vypadla. 
Cjsař  i  ostatnj  diváci  užasli  se  nad  snadnostj,  gakovaul 
se  tjmto  atrogem  celý  koráb  pohyboval,  ale  neyvysKJ  po- 
kladnjk  Ravago  zrazoval  z  použitj  geho  u  loďstva  státnj- 
ho,  protože  piý'  byl  strog  luze  drahý,  složitý  a  nebezpe- 
čný. Cjsař  ale  vynahradil  autraty  důvtipnému  vynálezci 
a  dal  mu  znamenttau  odměnu. 

Gak  pak  to  asi  wypadá  s  polským  pozdravenjm  »NpA- 
dnm  do  nóy?n  —  Loňského  roku  vypověděl  mu  ředitel 
ústavu  pro  hluchoněmé  ve  War£avě  válku,  a  hledě  gt 
v  listech  veřegných  směiným  učiniti,  radil  aby  se  vůbeo 
»do  widzienian  gakožto  sluJíněgAj  a  rozumněgsj  přigalo* 
Rádi  bychmc  věděli,  gak  se  mu  asi  návrh  geho    povedl. 

Welkého  obdivčnj  vzbuzugj  nyn}  svatt''výteČnau 
hran  na  hausle  dwě  malé  děvčata,  sestry  Terezie  a  Maria 
Millaiiollovy,  rodem  se  Savigiiana  u  Turinu,  kdežto  gich 
otec  mechanikem  a  hotowilelcm  hudebnjch  nástrogú  byl. 
Zdagjť  prý  se  ve  hře  býti  geniemi  hausJj  —  gakož  Paganini 
gich  daemonem  byl. 

Opět  nový  převrat  v  knihtlačitelstwj  I  Pařjžaké  li- 
sty přinájegj  zprávu,  že  gistý  OolerI  de  Ger  nový  sázcqí 
strog  vynaáel,  gegž  dle  gména  svého  gerotypcm  nazval. 
Geť  při  něm  Čtyř  sazečA  a  dvau  podavačů  potřchj,  a  ti 
výsad}  za  hodinu  80400  pjsmen,  tedy  20krát  vjce  ncitti 
obyčegný  sazeč.  Strog  prý  také  potom  pjsmeny  rozklá- 
dá   a  do  avlÁHtnjch  prjhrádek  házj. 

Nedáwno  zemřelá  ruská  kněžna  Jadimerevská  odká- 
zala v  poslednj  vůli  své  znamenité  legáty  dvěma  hercům, 
a  nichžto  geden  prý  gi  byl  k  pláči,  druhý  k  smjchu  po- 
hnul. Karntigin,  ruský  Talma  v  Petrohradě,  obdržel  50000, 
a  téttferriére^  člen  Toudevilnjho  diwadla  v  Pařjži,  30000 
Tubiú. 

Sl^uranka,  kterauž  p.  Raab,  tanečnj  mistr  v  Praze,  a 
po  něm  i  některé  žurnály  aa  nově  vynalezený  nArodnj  ta^ 
pec  vydávagj,  a  gemuž  o  přjštjm  masopustě  velkého  roa- 
^jřenj  slibovaly,  nezdá  se  vďké  obliby  nacházeti ;  alespoft 
)>yl  o  hudebnj  akau»ce  dne  1.  t.  m.  velmi  nevljdně  přigat, 
a  bezpochyby  se  mu  povede  tak,  gako  kadrile,  nazvané 
)»Union-Quar}nl?C(r  ve  "Wjdni,  kterau  6  mistrů  skládalo, 
kteráž  ale  předce  nikde  ugmauti  ae  nechce* 


U»opU  tMlo  wyckáBJ  w»  ulíMh.  m  w  tobot*  po  pAhirijch;  k«zdm  irxthMt  uHřttn  pH^iwá  ce  pAlarchowA  pftToha.    PftdplácJ  te  ■  W7áawa«tU  ■• 
UU  4a  kr.,  w*  kmihkupactwjek  u  fůl  léto  1  sK  96  kr.,  na  e.  k.  poitáek  p^lU  t  st  a6  kr.  stK 


ětwil 


Wydáwánj[m  Jar*  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwttty. 


H&rodnJ  zibawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Čjslo  4. 


14.  ledům  1843, 


10;  r.  béh. 


Napoleonovi  pobočiýkowé. 


Ze  wSech  auřadu«  osoby  Napoleonowy  bez- 
prostředně se  dotykagjcjch,  l)\lo  pobočniclwj 
wždycky  předmětem  neywyšSj  ctižádosti,  tak  sice, 
že  i  negeden  cizj  princ  o  ni  se  ucházel. 

vPánowé  mogi/  prawil  kdysi  Napoleon  na 
ostrowě  sw.  Heleny,  an  se  řeč  na  tyto  wěci  do- 
stala, vkdyž  gsem  byl  spolek  renský  založil,  do- 
mnjwal  se  mnohý  z  panownjku  k  němu  přistau- 
pilých,  že  w  aumyslu  mám,  obnowiti  pro  swau 
osobu  obřady  i  obyčege  zhasle  řjše  starořjmské, 
a  téměř  wšickni  dáwali  na  gcwo  chuť,  přispěti 
k  oslawě  dworu  mého  přigetjm  rozličných  ho- 
dnostj,  gako  řjšského  praporečnjka,  arcičjsnjka  atd* 
Ale  uwěrjteli  tomu,  že  wětsj  gich  částka  po  do- 
sáhnut j  auřadu  pobočnjka  mého  bažila  7 « 

W  skutku  ale  gest  také  prawda,  že  Napoleon 
okolo  pobočnjků  swých  takowý  kauzelný  lesk 
šjřil,  a  posjlage  ge  začasté  k  neyw\-b*sjm  mocná- 
řům ewropskýni,  aby  o  neydíiležitěgsjch  wěcjch 
stranu  pokoge  i  wálky  s  nimi  wygednáwali,  gim 
takowé  wáhy  dodáwal,  že  se  hodnost  tato  za  ney- 
duležitěgšj  w  celém  wogStě  powažowala.  Napo- 
leon měl  po  celý  wogenský  swůg  běh  wýSe  čtyřid- 
ceti  pobočnjků,  pročež  i  Ludwjk  XVIII.  po  do- 
sednut] swém  na  trůn,  s  generálem  Rappem  se 
wyrážege,  pichlawě  k  tomuto  býwalému  pobočnj- 
ků Napoleonowu  prohodil,  že  ani  w  staré  ani 
w  nowé  historii  mocnáře  aneb  wůdce  nezná,  kte- 
rýž by  byl  tolik  pobočnjků  zpotřebowal,  gako 
Bonaparte^.  Připomenut]  toto  bylo  prawdiwé;  a 
wšak  neopustil  nikdo  čestné  toto  mjsto,  leč  by 
se  maršálkem,  ministrem,  wyslancem  aneb  i  krá- 
lem stal,  wygjmage  ty,  kteřjž  na  bogišti  padli,  což 
86  owšem  kolikráte  přihodilo. 


Generál  gakýsi  ptal  se  hraběte  Lobana  (Mon- 
tona),  co  činiti  potřebj,  aby  se  pobočnjkem  cjsa- 
rowým  stal?  —  dNíc  lehčjho,«  odpowěděl  tento; 
»přičiňugtež  se  gen,  abyste  při  každé  přjležitosti 
žiwobytj  swé  nasazowal,  nikdy  ale  ge  neprosázd.* 

I  Napoleon  wygádřil  se,  že  pobočnjky  swé 
djlem  pro  oheň,  djlem  pro  dwůr  chowá* 

S. 

Napoleon  neměl  nikdy  méně  nežli  šesl«  a 
nikdy  wjce,  ani  za  cjsařowánj  swéfao,  nežli  dwa* 
náct  pobočnjků,  naskrze-to  rozené  Francauze^ 
kromě  generála  Hogendorpa,  Hollanďana*  Stup* 
ňowé  wogenských  gegich  hodnostj  nebyli  stegnj; 
mezi  nimi  samými  určowalo  se  ale  důstogenstwj 
wedle  času  služby. 

Obyčegně  konáwali  dwa  pobočnjkowé  sluir 
bu  u  Napoleona^  geden  nazýwal  se  pobočnjkem 
dennjm^  a  byl  okolo  Napoleona  neustále  gako 
stjn  geho;  wystřjdaw  se  pokaždé  přjštjho  rána 
s  druhem  swým,  nazýival  se  opět  po  24  hodin 
odstupugjcjm  pobočnjkem.  On  měl  w  paláců  08«- 
dlaného  koně  a  zapražený  wůx  pořád  pohotowě, 
by,  coby  cjsař  kázal,  i  hned  wyplniti  mohl.  Gak 
mile  si  Napoleon  lehl,  měl  on  obzwláště  gistotu 
geho  osoby  na  péči  a  zdržowal  se  w  neybližšj 
komnatě.  Tam  bylo  pro  něg  malé,  skládacj  wo- 
genské  lože  uchystáno,  kteréž  se  ale  hned  odne- 
slo, gak  mile  se  pozorowalo,  že  Napoleon  se  pro- 
budil. Známo-tě,  že  mu  často*  dosti  namanulo, 
tagemnjky,  ano  i  ministry  swé  w  samé  noci  k  so  • 
bě  powolati;  to  když  bylo,  wsedl  pobočnjk  dennj 
do  kočáru,  dogel  pro  žádanau  osobu  do  obydlj 
gegjho,  a  ohlásil  gi  pak,  nawrátiw  se  s  nj. 

As  den  nebo  dwa  dni  po  nawrátu  swém 
z  bitwy  slawkowské  do  Tuilerij  položil  se  Na- 
poleon giž  záhy,  t.  g.  o  půl  noci.  Pobočnjk  Le^^ 
marrois  chtěl  si  práwě  také  trochu  odpočinauti, 
an  cjsař,  z  nenadánj  geg  zawolaw,  pana  z  Talley* 


Digitized  by 


Google 


14 


randu  sem  dostawiti  mu  přikázal.  TaUcyrand 
přigde^  oni  rozmlauwagj  pozdě  do  noci ;  Napoleon 
se  ale  hlawau  mezi  tau  rozpráwkáu  na  polštář  po* 
ložj  a  pewně  opět  usne.  Lemarrois,  nemoha  se 
před  odgitjm  ministra  položiti^  dáwá  pozor  na 
hodiny  palácowé^  a  gii  bige  druhá ;  domnjwag^  6e 
ted)>  že  snad  Talleyrand  postrannjmi  dweřmi 
odešel,  dogde  k  prwnjmu  komornjkowi  cjsařowuj 
kterýž  toliko  sám,  nebyw  wolán,  k  cjsaři  wcháze- 
ti  sinél,  a  zprawj  geg  o  pochybnostech  s^ých. 

»Gei;ierále,<'  odpowj  muConstant,  i>on  geště 
neodešel,  wjm  to  dogista.* 

pWždyť  pak  gsem  předce  dwakráte  za  dweř- 
mi poslauchal  a  praničehož  nezaslechl." 

•Kdyby  byl  Talleyrand  odešel,  bylaby  G.  M, 
gistotně  na  mne  zazwonila,  abych  nočnj  lampu 
rozswjtil  a  swjčky  zhasl;  toť  pak  wjte,  generá- 
le I«  Lemarrois  wrátj  se  na  swé  stánj.  Giž  duče 
Čtwrtá.  I  gde  opět  ke  Constantowi,  kterémuž  se 
rozmluwá  ta  rowněž  trochu  dlauhau  zazdáwá. 
Otewře  co  neytišegi  dwéře,  pobočnjk  kaukne  se 
do  pokoge...  wšude  tma,  swjčky  dohořely.  Na- 
poleon, máge  wubec  spánek  welmi  lehký,  probu- 
dj  a  táže  se  silným  hlasem: 

•Kdo  to?...     Co  gest? — « 
.Komornjk  odpowjdá,  že  mágeknjžete  Bene- 
Tentského  (Talleyranda)    giž  za  odešlého,  swjčky 
zhasnauti  chtěl,  a  chutě  i  hned  nowau  swjčku  přinášj. 

sOprawdu,  giž-tč  čas,«  dj  Napoleon  wztý- 
čiw  hlawu,  by  na  hodiny  wedle  swého  lože  sto- 
gjcj  widěl.  »Ale  ano,*  doložil,  posadiw  se  zau- 
plna,  nkdež  pak  gest  Talleyrand  ? . . .  Talleyran- 
de!  Talleyrande ! «  wolal,  a  w  tom  okamženj  spa- 
třil ministra,  roztaženého  na  odpočiwadle,  na 
něžto  se  byl  usadil.  »I  co  ?  —  mysljm.  Bůh  mu 
to  odpusť,  že  geště  dřjwe  usnul,  než  gá!..  Hel 
he!  wstaňtež  pak  prcdce^  pane  lenochu!*^ 

Ministr  wida  cjsaře  spanjm  přemoženého, 
byl  se  ostýchal  gjti  z  pokoge,  aby  ho  neprobudil, 
iieboť  pak  by  ho  byl  Napoleon  zagisté  nazpět  za- 
wolal ;  ohljdnul  se  tedy  po  pokogi  a  máge  za  to, 
žeby  w  tutěch  okolnostech  odpočiwadlo  dosti 
pohodlné  bylo,  položil  se  na  ně  a  hned  nápodo- 
bně i  sám  usnul. 

•  Odpusťte,  Sire,«  prawil  Talleyrand,  bezdě- 
ky geště  zjwage,  » nechtěl  gsem  W.  M.  probudi- 
ti; ostatně  ugišťugí  na  swau  čest,  že  gste  přede- 
mnau  usnuli.  <* 

»Allons,  allons  I«  odpowěděl  Napoleon,  usmj- 
wage  se;  » přistupte  bljže,  pohowořjme  si,  když 
ide  práwě  geště  gste.« 

Zatjm  rozswjtil  Constant  nowé  swjčky  a  ode- 


šel opět.  Lemaťrois  čekal  geště  pul  hodiny,  až 
by  domluwili;  konečné  odebral  se  pan  z  Talley- 
randua 

•Teď  si  gá  pospjm,«  prawil  pobočnjk,  so- 
twa  se  spanj  ubránili  moha.  Gedwa  že  si  ale 
uniformu  rorepial,  ukázala  se  záplawa^  a  pcsluha 
přišel  i  odnesl  generálowi  lože.  — 

W  poli  spáwal  službu  magjcj  pobočnjk  budí 
na  koberci,  aneb  na  medwědj  kůži,  do  kteréž  se 
Napoleon  geda.w  kočáře  zahalowal,  aneb  i  na  ote- 
pi slámy,  o  kterauž  ale  začasté  s  komornjkem 
cjsařowým  děliti  se  musel.  Napoleon  sám  spáwal 
na  železném  lůžku,  někdy  zůstal  ale  také  na  bo- 
gišti,  a  pak  se  i  s  pobočnjky  swými  uložil,  nač 
koliwěk  možná  bylo.  Pokoge  wšak  mjwali  od 
něho  málo;  gedwa  že  byli  usnuli,  zawolal  cjsař: 

»Constante!...  Ho,  hol  Pane  Constante!.. 
Probuďte  se  pak  předce  I« 

pSire,"  odpowěděl  tento,  stawě  se  chutě  na 
nohy. 

»Kdo  má  službu  ?« 

Chtěl  tedy  s  pobočnjkem  dennjm  mluwiti. 

•Sire,  ten  a  ten  generál.* 

•Řekněte  mu,  aby  přišel.* 

Byl-li  pobočnjk  zde,  wstaupíl  bez  meškánj, 
neboť  zůstáwage  oblečen,  nepotřebowal  se  opra- 
wau  ustrogenj  swého  dlauho  párati ;  nebyl-li  pak 
zde,  wyhledal  geg  i  hned  Constant  a  pHwedl  k  cjsaři. 

•  Odeberte  se  k  tomu  a  onomu  oddjlu  wog- 
ska,  pod  tjm  a  oným  maršálkem ;  musj  teď  w  tom 
a  w  onom  mjstě  státi.  Na  tu  a  tu  cestu  nesmjle' 
se  dáti.  Řekněte  mu,  aby  ten  a  onen  pluk  tam 
a  onam  poslal;  pak  trhněte  ku  předu,  zmocněte 
se  stánj  nepřátelského  a  přineste  mně  zpráwu  o 
tom!  Ale,«  dokládal  w  takowých  přjpadnostecb, 
»ať  se  nenecháte  chytit!  Pozor!  Očekáwúm  wás.« 

Pobočnjk  wsednul  na  kůn,  wyplnil  na  wlas, 
co  mu  bylo  přikázáno,  a  nawrátil  se,  ugda  šťastně 
střelným  ránám,  gimžto  lépe  trefiti  černá  noc  pře- 
kážela. 

Takowé  wěci  daly  se  každé  noci  kolikráte; 
k  ránu  ale  přicházelo  isa  Napoleona  pewné  spanj, 
čehož  i  důstognjci  geho  ochotně  použjwali,  kro- 
mě bylo-lí  to  před  bitwau  aneb  po  nj ;  neboť  pak 
bylo  spánj  w  lilawnjm  táboru  přjsně  zapowězeno. 


Hový  rot 

(Polračowáni.) 
»0,  panu  otci    napadá   něco  wýbomého !« 
ozwal   se  Janowský,  a  gako  by  djwku  giž  dáwno 


Digitized  by 


Google 


15 


znal,  uchopil  gi  za  ruce.  aPogcrte,  pogďte — za» 
zpjweyte  nám  něco  k  nowému  roku ! « 

»Maě  by  zamrzly  tóny  w  hrdle,^  zdráhala  se 
djwka  s  polobolesinjfm  úsměwem  —  »a  zkřehlými 
prsty  nedá  se  dobře  po   klawíatuře  tancowati.<^ 

»To  ge  swatá  prawda,<^  řekl  mladý  maljř  a 
ohljdl  se  po  kamnech.  »Ale  toť  bude  snadná 
pomoci  Tuhle  máme  zásobu  a  pokrm  pro  hla- 
dowé  kamna  —  za  pet  minut  bude  zde  gako 
w  lázni.** 

S  těmi  slowy  djwku  opustiw,  přiskočil  ke 
kamnům,  sedl  si  na  bobek,  začal  do  nich  rozstj- 
pana  poljnka  nakládati,  a  hledal  w  kapsách  kus 
papjru  na  podpálenj. 

sMysljm',  brachu  I*'  ozwal  se  nynj  komik, 
genž  byl  posud  okem  zpytawjfm  a  zkušeným  od- 
lehlé sjdlo  chudoby  proskaumal —  »mysljm,  abysí 
ginde  na  uménj  a  úřad  wýborného  topiče  prak* 
Vkqwati  začal.  Panu  Gedličkowi  bude  neymileg&i 
a  snad  i  neyprospě«něgáj,  když  se  do  postdie  do- 
stane—  a  panna  Bétuoka  bude  také  radsj,  když 
bude  moci  oči  zawřjti,  nežli  aby  měla  k  wiilí 
nám  ústa  otwjrati.  Zegtra — anebo  giž  wlastnó 
dnes  ge  také  den — * 

»To  más  dobře,  Konopáskul*^  zwolal  Ja^ 
nowský,  se  země  opět  wyskodiw  —  vdnes  ge  také 
den,  a  bude  to  pěkný,  radostný  den  —  geden  z  o« 
něch  okamženj,  gežto  z  bognoski  nebeských  po« 
kladů  na  nuznau  zemi  padáwagj,  aby  se  hodně 
hluboko  w  srdce  i  pamět  lidskau  zaryly.  Dowo* 
Ijte  nám,  přjteli  —  abychme  wás  dnes  geště  ge- 
dnau  nawstjwili  1^ 

» Zaplať  Pán  Bůh!«  gektal  starý,  nutě  6e  tý- 
lo narownati,  gežto  mu  gako  stéblo  pod  zralým 
klasem  pořád  se  ohýbalo.  vMoge  paláce  neza- 
wrau  se  nikdy  upřjmným  přátelům  —  a  princezna 
moge  dowede  wás  poctjt,  gakoby  chodila  w  hed- 
báwj  a  zlatohlawu  —  he,  he !« 

»Ale  tatjnkul^  prosila  djwka.  v  Pomysli 
pak  —  takowj  pánowé —  a  naše  chudé  hospodář- 
stwj  —  naše  nepatrná  společnost  —  gaké  zábawy 
mohli  by  zde  nalézti  ?<^ 

•Knjžecj — moge  beruško !  — knjžecj,  he  he  I 
Tys  malá  čaroděgnice  a  wjkauzljš  nám  z  paušté 
rág —  zaplať  Pán  Bůh!« 

»Tedy  přitom  zůstane,  rozkošná  Bětunko?* 
řekl  Janowský,  ochotně  okolo  djwky  se  otáčege. 
•  Zegtra  gsme  wašimi  hostmi — okolo  dwau  ho- 
din máte  nás  tu  gako  na  koni.  To  bude  žiwot, 
že  budau  sami  andělé  radostj  tančiti. « 

»Gak  se  ljbj,«  řekla  djwka  s  wážnau  twárj 
a  polowičnj   poklonau.      i)Gá  budu  wždy    hoto- 


wa,  přátely  otce  mého  přiwjtati,  ačkoliw  gim  žá- 
dné zábawy  sljbiti  nemohu. « 

»Děkugi  pěkně —  děkugi!«  zwolal  Janow- 
ský, poklonu  za  poklonau  řezage  a  celý  gako  na 
wlnách  se  haupage.  »Ugišťugi  wás,  že  budeme 
žiwi  ga^o  —  « 

»  -i-  na  Františku,  we  společnosti  poctiwého 
muže  a  spanilé  dcery  geho,<>  doložil  komik.  »Ne- 
strachugte  se  žádné  dotjrawosti^  —  obrátil  se 
k  djwce — »ani  nezpůsobné  zwědawosti.  Něco 
ušlechtilegšjho  wábj  nás  k  wašemu  panu  otci  — 
a  to  tjm  wjce  od  té  chwjle,  co  wjme,  že  ge  strá- 
žnjkem  tak  wzácného  klenotu. « 

p  Zaplať  Pán  Bůh!<^  mumlal  starý  nuzák 
8  očima  giž  zapadlýma,  a  hned  na  to  ozwalo  se 
po  sednici  zdrawé  chrupánj. 


P  á  p  ě  r  k  y  • 

1. 

Hnb£  Szecheii^ri  —  tento  slawný  buditel  národnosti 
maďarské,  tato  swjtjcj  wSi  na  'winobitém  moři  nowe  pro 
bušeného,  ale  ge2tS  neustáleného  iiwota,  toto  wdebené  gmé- 
no  mezi  sotavenými  ale  w  pnmjm  sApaln  geStě  gako  w 
opilstwj  se  kotácegjcjmi,  hřmotjcjmi  a  holákagjcjmi  wnuk^r 
Arpadowými  —  držel  nedáwno  akademickau  ře£,  s  njžto 
snamcnitý  zlomek  tnto'  Čtenářům  na$im  podáwáme.  Wý- 
kladli  a  wieho  poznamenán}  se  zdržngeme;  každýť  ge  sna-> 
dno  sám  učinj. —  Mluwilť  proslawený  muž  tento  následný* 
mi  slowy :  »Kdež  gínj  národowé  gen  svobodomyslnaa  řc- 
wniwost  widj,  tam  gii  my  (zwláátě  od  nSkter^ch  5asfi,  co 
se  weikeré  yfkSné  tak  }jkage  dle  zásad  a  sanstawnS  bidem 
-wybuzugj)  utiskowánj,  překážky  a  nrážegjcj  zpauru  nale* 
žati  se  domnjwáme.  Kde  gínj  národowé  —  gako  zdrawj  li- 
dé, nehledjcj  tuze  auskostnS  na  Satstwo  a  potrawu  —  toli- 
ko o  dobrotu  wScj  se  staragj,  toho  nehrubě  Setřjce,  z  kte- 
ré strany  a  w  gaké  podobS  se  zgewngj :  tu  chce  Maďar 
to  neywetsj  gako  neymeníj  gen  po  maďarsku  oblékati,  a 
co  mu  tak  na  oči  nepři gde,  gest  mu  wSecko  podezřelé. 
An  zatjm  ginj  národowé.  na  modlitbách  k  nebes&m  o  bo-> 
batstwj,  sjlu,  ctnost  a  maudrost  wolagj:  swjgj  se  Maďar 
na  kolenau  a  dorážj  na  nebesa,  aby  gazyk  maďarský  wie- 
obecným  učiniti  ráčily  !«c —  W  podobném  smyslu  wytý- 
kal  slawný  hrabČ  i  samým  Členům  s^kademie  přjlisné  baže- 
nj  po  zdánliwé  Čistotč  a  boliatstwj  mateřského  gazyka  a 
gich  oSkliwenj  sobě  Waeho,  co  odginnd  pocházj,  třebas  by 
to  dobré  bylo.  —  fteČ  tato  učinila  wclikau  sensaci,  a  když 
nato  za  několik  dnj  tiskem  wyďa,  hned  se  i  w  několika 
tisjcjch  evcmplárú  rozebrala.  T. 


Digitized  by 


Google 


16 


DOBIACJ  KRONIKA. 

z  PBAHY*  PriwátnJ  Iconcert.  Od  té  áohj,  co  wéfeg* 
né  koncertjr,   xtratiwffe    Čistého   hndebnjho   řásu,   staly    se 
pauhým  tělesným  lápasem,  kolbami   a  tumagemi  na  reydi-> 
2ti  tónstwa  —  gako  hj  k  wůli  rokokowé  mode  i  tyto  stre^ 
dowéké  sábawy  i  mrtwýchwstánjm  měly  oslawcny  býti  — xj* 
slaly   ftiwÁtnj   koncerty    pro    milownjky  hudby   mnohem 
lYětij    d&ležitosti,  a  powinnost  welj,  aby  o  nich  také  weřeg- 
ně  zmjnka  se  stAwala.      Předešlý   týden   bylo    mi    popřáno 
seznati  dwa  umČlce,  a  nichlto    geden  vzdor  swému   powo- 
lánj,   newjm    s    gaké  přjčiny,  ai  posud  wáhal    u  weřegno- 
8ti   před  obecenstwem   wystaupiti.     P.  řfenoadba^  gménem 
i  citem  našinec,  tn£jm  Že  Morawan,  hrál  na  hausle  'wariace 
od  Vieuxtemps-a.  Gestli  se  nemýljm,  wywolil  si  tentýž  ono- 
ho   skladatele    le   zwláStnj    náklonnosti,    gelikoi    hra    geho 
s  Vieuxtemps-owan  djlem  se  stýká.     Tón  geho  welemocný 
owládá  posluchače  neobyčegnau  přewahau  a  p&sobj  w  du*i 
přjgemný   pocit,    gakýi    gen    oswčdčenjm    dostatečnosti   sil 
zbuzen   býti   mfiže.     Dwog-i  trog-zwuky  hrage   Čistě  a  gi- 
sté,  newyhledáwage  teprw  posauwánjm  mjstečka,  kde  by  so 
mu  podařilo,  gako  kwočně  usednulé    na  wagjčka,  mláďátka 
'wjrljhnauti.     Zpéwné   mjsta   přednááj    irýbomř,    a   arpedžo 
sype  se,  gakoby  po  gamjm   delti   tisjceré  kr&pěge  sa  stro- 
mu střásal.     Genom  něžnau  stránku  hry  swé  nepéstil  steg- 
nau  oblibau,  což  se  ale   dá  nahraditi,     Zpauzj-li  se  nčkdy 
llažolct  smyčci  umďcowu,   nenj  mu  to  na  ugmu;   odwážli- 
WČ  smélá  hra  gehQ  nahraŽuge  drahně  onu  nepřirosenau ;  ne- 
hudebnj  okrásku.    P*  T^eswadba  ge  %  wětjjho  djlu  samouk, 
k  Čemuž  se  weždy  gakási  wýhoda  i  nehoda  družjwá.     Dle 
anamenité    wlohy  geho    přáli   bychom,  aby   w  pijhodných 
okolnostech  gsa  postawen,    konečného  "vzděláuj  se  wžj  od- 
danost] šetřiti  mohl.     Mimo  dotčené  wariace  hrál  i  p.  Ant. 
Grundem  duo   od    Thalberga   a  Beriota  w  modemjm  slobu 
psané,  w  němž  swlážtě  záwěrek  mocně  ůčinkowal.     P.  Ant. 
Grund  gmcnuge   se   genom    ochotnjkcm   na   piáně,  ačkoliw 
pro   mnohé   wzácné    wlastnosti    wyžšjho    mjsta    zasluhuge. 
Hudba  ge    mu  prostředkem    k  progewenj  wlastnjho  hlubo- 
kého citu,  coi  letmě  twořenému  uSnu  geho  tolik  dogemno- 
sti  dodáwá,     W    brawúře   dosáhnul   neobyčegného  stupně, 
a  geho  trylck,  zpěw  a  kolatúra  gsau  dokonalé.     Co  mu  ale 
k  neywětij  aásluze  přiČjsti   musjme,    ge   swědomitost  geho, 
•  kterauž  skladby   roidjlných   mistr&  w  celku  pogmauti  se 
snažj.     Gestli  někdy   ■  přewládagjcjm   citem   w  přjsný  zá- 
pas wegde,  tomu  nelze  wyhnauti  se^   tau    cestau  gen  mo- 
žná zmochiti  se   kauzelného   wýroku,   gjmž    se   bauřnj  du- 
chowé  k  služebnosti  donucugj. 

Uwertura  k  opeře  nWilém   Tell«   byla   prwnj    čjslo, 
pak  následowala  powěstná  Beethovenowa   SonaU  »Při  mě- 


sjčku«(  a  konečně  WebcrAw  welký  koncert  s  plesnjm  mar^ 
iem.  ZwláŽtnosti  hrácowy  zgewiiy  se  skwostně  w  adadža 
při  sonátě,  a  při  Webrowu  koncertu.  Toto  nebeské  djlo 
nese  w  čele  stkwělý  znak  swrchowané  dokonalosti.  Hra 
p.  Grundowa  byla  bez  poskwrny.  Na  druhé  piáno  prowá- 
sel  geg  mladjj  bratr  w  úplném  srozuměnj.  Mezery  wypl* 
něny  byly  deklamac]*  a  dwěma  pjsněma.  ^ 

Dne  4.  ledna  dáwalá  slečna  Anna  Macákowa  s  Ot- 
tenburgu  w  sále  plataiském  koncert,  w  kterémž  dwě  vla- 
ské kawatiny  a  romanci  francauzskau  zpjwala.  Obecenstwo 
přigalo  tyto  kusy  velmi  laskawě,  i  těáj  nás,  Že  ngiltěnj 
slečně  dáti  mAŽenle,  že  gegj  lahodný,  v  dobré  žkole  vzdě- 
laný hlas  po  dáláj  pilnosti  a  vytrvalosti  veliké  pokroky 
ttčinj.  — Koncertistka  byla  podporována  od  slečny  Ryša- 
vé na  fortepianě  a  od  p.  Grossa  na  fagote.  Slečna  Ryla-* 
vá  ge  dosti  známa,  abychom  ge»tě  něco  k  gegj  chvále  Hc 
museli;  hrála  rondo  od  Mendelsohna-Bartholdyho  mistrov- 
sky. Pan  Gross  dosáhl  mnoho  potlesku. — Pan  kapdnj  mistr 
Skranp  suržj  vedl  orchester;  uvertura  od  něho  složeni 
Ijbila  se  velmi.  čtstnjr. 

Z  "H^nMjmn.  Wynasnaienjm  vel.  p.  "NYlasáka,  který 
giŽ  založenjm  České  knihovny  svau  horlíván  vlastenecká^ 
i  lidmilovnau  mysl  progevil  a  městu  nalemn  i  vůkoli 
fte  zavděčil,  bylo  nám  to  potělenj  připraveno,  že  gsme  za- 
se gednau  Českau  hru  viděli,  a  máme  saděgi,  že  se  nám 
Častěgi  tato  ullechtilá  sábava  dostane,  neboť  se  má  vždy 
po  čtrnáctí  dnech  něco  provozovati.  Začalo  se  Aatfro* 
Mim  a  Čtyřmi  HráJUmi  mm  ^ánom  ttmmoufiitu  Him  vy- 
padla k  vžeobecné  spokogenosti.  Zvláltě  služj  panny  Za- 
Čkovau,  Hokovau  a  pány  Škvora,  Wogtu,  Spota  a  Jaro- 
Ijmka  gmenovitě  podotknauti,  že  svau  zdaHlau  hran  k  do- 
brému vyved enj  přispěli.  Wýnos  obětoval  se  chndj^m; 
pozděgi  se  též  na  rozmnoženj  knihovny  nažj  hráti  buda* 
Knjžeti  Auerspergovi  musjme  djky  vzdávati  za  milostivé 
propůgčen)  svého  zámeckého  divadla,  gakoŽ  i  sa  ileche* 
tnau  lidmilovnost,  kterauž  nasj  knihovně  gistý  ročnj  přj- 
spěvek  přisljbU.  Wid.  áobnr. 

Z  PJsku,  Též  u  nás  rozbila  si  Ťhalie  česká  chrá* 
meček  svAg;  Kulasova  společnost  totiž  dávala  dne  26. 
pros.  Čechm  a  Němce  a  27.  l*mHpeinÍh!f  nm  Chluum.  Čelti- 
na  nebyla  ovlem  právě  neysilněgžj  stránka  těchto  kočugj- 
cjch  syn&  Musy,  a  celá  hra  byla  gen  salto  mortate  k  uspo- 
kogenj  gakési  taužebnosti  kasy;  ale  co  dělati?  dokud  se 
všechny   okolnosti  nale  neaměnj,   musjmef  si  mnoho  pro- 

střednjho  nechat  Ijbiti.   

České  divadlo. 

Ejtr«  dae  15.  l«4iia 

A      I.     J      N      A, 

aneb:  Praha  v  ginem  djlu  světa. 


d««opia  toiit«  wfohásj  w«  stMa  •  w  tobola  ^  •AUriich}  kaidon  anilwa  středa   pHdáwá  b«  paUrchowá  prjloh..    PredpUcj  >e   u  wydaw.tele   M  ItMtM 
UU  48  kr.,  we  knikkupeetwjeh  m  pil  léfa  1  ml.  SS  kr.,  m  c.  k.  poftUeh  p«ll.  t  si.  M  kr.  Bit, 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


81 


HiťlDtlii|zábaYBjk  pro  Cediy,  loravany,  Slowiky  a  Síeiánj^^ 

Clfslo  5e  ^s-  leUfta  ÉS43.  le.  r.  bfeli.    ^ 


m 


NapoboA  milofral  8wé  pobočnjky,  .(íaka. 
otec  swé  djtky  miluge;  za  to  byliby  ale  oni  také 
gakaukoliw  smrt  podstaupilí,  a  to  wěděl  cjsař  do- 
bře* K  Rapppwj  se  tento  cit  gehp  neyotewřeně- 
gi  gewil ;  odpa«iftt$l  mu  čnstěgi  -mnohé  prjliš  swo- 
bodné  řeči,  za  ně^ty  Ijj  si  byl  gin;^  neyauplněg* 
šj  nemilost  utržil. 

.  »Co  a  «jn|L7^i#jkáy|řid;  »úa  sgtst.  bmčiwec 
a  mrzutý  towaryš;  ale  on  má  dobré  8rd0e>  a^gak 
tnysljuii  vtriektii  nruke  milOgew^ 

Z  ipAobých  gin^fa  tento .  geditiý  přjkl^. 
uwedeme^  —  Několik  .  dnj  po  bitwé  itra^mfn^k^ 
hrál  Napoleon  u  Wečer.  s  >pobačnjky  sw^i  wgft 
devadwddq^t.,  Libowál  si .  hru  tuj;o  welice,  a  do- 
WolDwal  si;  přinj  mnohé  ^egdy,.  ginpAto  ^  potovn 
srdečně  smáilfiaL  .:Měl  .prái^é  welikau  hfoijpadu 
{HiněB  wysypanad^  w  nicbito  s  Ijbostj  u  něho  ne- 
obyčegnau  se  probjrage,  po  atole,  ge  Tixiwv^^i^iůf 
'  »Neiij4iž  prawda>  Rappe,«  prawíl,  ^Ufiqf^th 
ihinkowé  ty  kiifly  mu  ukfllz^gej  7»^iN€|Qici  tyto 
malé  Napoleony  wdmi  niilugj?r         ,     -n-      ^  : 

»To  arci  Sire>  a  mnohem  .Tvjc,?,:|]^í.gÍ8l^o 
welikého.<>  j   ,'■  .i  ...  , 

.  Udiy&ev^  tu  4>dpowěd,  wzezcel  Napoleofi  po* 
ám»é  na  swého  pObodnjka,  a  něgaký  č^s  ppmlr 
ňtáw,  řekl:  nlot  psk  ^est  predce  gednau  po  ni^ 
nu»oku — od  plifc.* -r-  ' 

Udělil-Ii*  cjsař  kovm  nřgakw  milost^  a^^ 
obtSl-li  komu  něgakj^  dar  dáti,  ivzklidal  zpráiy;9 
o  tom  obyčegně  na  .p^bočnjka  we.  s)uibě  gsauc|r 
híh  Powědotno-tě,  ie  uměiij,  w^tečn^m  způso- 
bem  dary  Činiti^  Napol^onowi  w  obz^lá^tnj  mjře 
uštědřeno  bylo;  ginák  i  powřdomoj  že  maršálek 
BrunCj  mujk  nad  v^ru  sprawedj^^ji^  a  n^  vest  snau 


p^snjb^.,  takže ;^  i|Mi  i  i^sti  ch^friiié  ^raŽ!elIj, 
x^kteréhpj^UjBnéjl^i  pblj^flu  protiwilpj  krQmě  to«! 
Ijio  hyl  chtt(^«  aspoiíL  tak  x^hudý,  gakož,  tj^  I^f ti  J^ohi, 
mariúkk  řjs^ý,  geho^  celým  gmenjm.,4uib^iKfii9^« 
byla.  Gednau  z  gitra  nawštjwjgeg  h^abě  Ca^pSL^jEfl^ 
zwaucj  beze  nvšech  dálšjch  okolnost]  na  bonbu; 
maršálek,  mysliwec-to  co  možná  spatný,  přigme 
po^w^nj,;  ^le  |(rjce  gako.na  -prpgg^dku  a  CQ^přjle- 
žitost  k  ho(Woru,  než  aby  sjaad  clftěl  a^a^cumr  a^ 
králjk(^m  w  wéem  ubljžiii.  Dp  ^ozu.giz  Tysstaur^ 
page,  namjtnul  ale  geště  .CaiTair^í^^u;,  >^Zdá  ^ 
mi,  že  dnes  ni^ito  služl^u  u  cjsaře  konati  !^*^^ 

iJprawda,  i  dennj  skižbu,mám«.*  . 

i»Gak  tedy  možná,  byste,  se  ,wzdál jíl  ?«  ?, 

» Cjsař  mne  sám  k  tomu  zplnomoqf^ih*  od^ 
fQw,é/^e]L  hrab.^  s  i^ýrazeip,  gi^žto  ^my^ji  ale  mar- 
šálek nepogal.  ',,...»,•  ^  ., 
.1  jiP^liie  to^nu  ,ta^,«  pdpowěději Bfun^aismj- 
w^ige  se, .  9Uiu&jme  přjležitos^i  .této  t^  ^js^j^e  .po.^ 
^ilj>,&j^  wzácněgšj  gest.*                         ■  \     .       ^ 

Odgedau  a  dostanau  se  brzy  dp  n^dberného 
z^mku,  fk^kolik  mil  od  bfawxijho  niěsta.  '  Ppužiw* 
se  chutě;  něi!j^ho  k  z9Uwenj.  swému,  odeberau  sa^ 
ručnice  magjce  na  zádecli^  do  pobljzkých  lesů  9 
|8Í  za  ,d^ě  Jbodiny  Wf átj  se  ppct  do  .zámku.  Tam 
giž  na;ně.  deka  výl)pp^é  snjdanj.,  Po  káwě^pro^ 
gdatt  si  pokogcu  ^kvt^né  i  nádherný  w.?jm  ppatřc^ 
né,  a  wšecko  se  mařšálkowi  wýborně  Ijbj.  Kd\ž 
ppěl  k  woz&m  jtiwým  gdau,  prawj  hrai^ě  Gaflarelli 
^  sppleč^jku  swému:  , 

,  i»Ale  pane  maršálku,  když.  se  wám  zde,  gar 

kc^  se  '^4^^  tak  dobře  Ijbj^  jproj^  pak  tu  rad^ě^ 
nezůstanete  7"  .    r  .  ,1 

»]MAg  anilý  ge^erále^  wždyf  p^k  n^pj  možná^ 
abych  ustawičně  wašjm  ztráwnjkem  byl.«  -^ 

»Gakže  ?  mým  ? . .  *  wždyť  negste,  u  mn/e. « 

»A  u  koho  tedy  gsem?*'  otázal  se  maršálek. 

»We  swém  wlastnjm  magitku  a  na  swé  wlasl> 
nj  půdě.« 


Digitized  by 


Google 


18  ^  '     v^  ^r 

•Wyť  gste  přjliS  laskaw/j  gciieirálé|«  prawil 
marSálek  usmjwage  se;  vale  opakugi.  wám;  že 
bych  nerad  hostinstwj  waSéhoj  tak  tuze  zjieuiy,^  / 

•Pane  maršálku,  mám  tu  5est,^  opakowatt 
wám  geště  gednau,  že  se  we  wašem  wlastnjm 
^éii].i^(ď)á]fjte9  ^á|t)|^k^^tM  j^at^  wám^  1^^^^ 
wám  geg^^dáwá,  i  iiařjdlil  mi'  dné^  ráno,  bych 
wás  sem  uwedl  a  pak  listinu  tuto,  wašjm  podpi* 
sem  opatřenau,  gemu  nazpět  přinesl.  A  teď — wjte 
tak  diibĚ9  gaJLO  gá^  že  cjsaře  poslauchatí  tr6ba««-r-    . 

Kdykoliw  si  Napoleon  wygel,  prowázel  geg 
pobodi^k  deimj,  geda  nft  koní  podle  prawých 
dweřj  wozow^ch,  tak  že  k  plněnj  geho  rozkazů 
iHidytky  pohotofré  hyh  'W  poli  zasUwSbraK  po# 
bo^^iíjkowé  též  služby  komoťnjch  pánA/^ož  gim 
ale  nikdy  nepřekáželo,  by  sobe  na  bogiSti  onu 
dáwn  rdzmnóžowali,  kterauito  si  wiickui  krwj 
•Wau  wydobyti  umSli« 


gak  %ďe  slogjm  :«  řekl,'  slowa  ta  prowázege  wzhle- 
dem  tázawým.    ' 

\   i»Ano^  a  ^aufám,  ^e  tě  opět  spatřjm.* 

Mladý  desátnjk  sáhl  do  swého  wáku,  opra- 
wil  si  kámen  na  ručnici  a  odcházel,  mumlage 
pfp  fc^be'ť  »^^>aé  eUr^wé  idrbbty  i6ánl  I ;  B«daií^ 
li  derwenokabáti^ci  chtjt  sémnau  mhiwiti^  nébu« 
dn  mjti  nedostatek  odpowědj ;  to  ^yraženj  bude 
moci  dlauho  trwati.« 

«   .',  I^dfž  byl  giž  poodešel,  otázal 'rse/leomman* 
dant:     »Gak  se  gmenuge  tento  gfranátnjk?^ 

.    arAndoche  Junot,  ginak  i  Autok  nazwán.*  *í 

•Dobře,  budu  na  něho  pamatowati;^  odpo- 
wěděl  kóininandani;  gtpéi|o  jgeho  w  pi^nku  si 
zaznamenáwage/  »Ten  še  nemine  s  cestau,*  do* 
ložil  geštč  zticha  a  wjce  gako  pro  sebe. 

Slowa  tato  měla  welikau  wáhu,  neboť  fitená- 
řowé  snad  giž  uhodli,  že  tehdegšj  kommandant 
ilčlostř(4ců  nikďó  giny  nebyl  než  Bonaparte. 


'Př!  óbleženj  toulonském  žádal  kommandatit 
dětóstřelců  u  bátterie  sansculottů  d&stognjka  při» 
danább  wogska'  ó  wogáka,"'kterýiby  sťdnatost 
jí  Tozmýslnbstj  spogowaU 

pAiřoJku?"  iwolal  i  hned  dAstog;njk;' 

Desátnjk  ^nátnicky  jpředstáupj  a  kómman* 
d^t  opjrá  na  něg  oko,  gak  se  zdá  W  poznáwánj 
Kdj  giž  zběhlé* 

*  -  '  »S^eč  se  z  kabátu,*  praWj  mu,  na  dones 
rozkaz  tento  tam  dolů,« 

'  Spolu  okáže  mii  mjsto  na  břehu  welmi  wzdá» 
tehé  á*  wyswětluge  mu>  gak  se  zacbowati  má; 
mlady  desátnjk  začerwénal  se  ale  zatjm  gako  ^a* 
nát,  a  oči  geho  se  giskřily. 

•Občane  kommandante,<t  odpowěděl  z  chlai 
dna,  •negfsem  wyzwědačem;  hledeyte  si  giného^. 
kdoby  rozkaz  wáí  Wyplnil.«  * 

'  Odcházel,  ale  kommandant  zastawil  geg,  á 
takto  k  němu  přjsně  promluti^ilT  vGakže!  ťy  se 
zpěčii^š  póslauohatr?  *  •  •  Wiš^^H  pak  také,  náS  sé 
wydáwáí  ?« 

WHoiow  gsem  .  poslechnanti,  ale  nep&gdu 
tam,  leč  w  uniformě  swé,  ginak  z&stann.  Přjlii 
imtoho  cti  geště  pro  ty  Angličany,  okáželi  se  gim 
ten  kabát  1*  doložil,  klepna  rukau  na  porotu  lewé* 
ho  rukáwu.  ' 

^ '  '"  '  Kommandant  usmál  se  a  pohledl  naň  z  ostrá. 
•Wždyť  tě  zastřelj!«  prawiL 

•Což  wám  na  tom  záležj  ?  Znáte  mne  geště 
přjliS  málo,  abyste  ztrátu  mau  želel.  Co  sé  mne 
samého  t)'ká  —  nedělám  si  z  toho  nic.  Nenj-liž 
prawda,  občane  kommandante,   že  smjmgjti  lak. 


Howý  rot       . 

iPúkraioúfÚHf.)        ' 

Dobródružnj  přátelé  oétnult  se  mezi  tjm  za- 
se nA  ulici. 

•No,  ty  fabrikante  lidských  pošetíIcA !«  řekl 
Janowsky>  komika  pod  paždj  uchopiw.  oCo  řj- 
kál  té  holce?  Powjdey '--^  mluw  1  Co  gsitady  wy^ 
zj^tówftl?  — dá  se  co  dělati?  he?«  ' 

•  •  Konopásek  ale  neodpoweděl,.  n^brž  wy* 
mknnw  se  mu  z  rukauy  počal  se  točiti  a  wftkol 
ohljžeti,  pokud  tomu  tmawá  noc  dowolowakJ 

•Ahál  rozumjm  wašnosteml*  začal  zase  Já^ 
nowsky.  •Prohledáme  okolj,  abychme  zegtra  b€« 
zblandili.  Myeljme,  že  to  bude  státi  za  cestu?* 
'  /  •Ale  tak  pak  nabuď  rozuma, '  geniálnj  kaži^ 
čibarew  a  rušiteli  plátna!"  řekl  komik -^  wgá sám 
gešlě  newjm,  to  mám  ú  celé  tě  noci  saúditi,  a 
nerad  bych  nowý  rok  blaup^m  kauskem  začaL^— 
Že  se  tady  něco  dělati  dá ' —  ano  dělati  mns],  to 
mi  šeptá  můg  tagny  díbljk,  kterýž  w  podobných 
přjpádech,  kdyžto  newjm  /dali  w  jprawo  nd>o  le^ 
wo  kročiti,  w  prsau  mých  reydíti » seačne,  a  gako 
rtuť  semouin  se  wálj*  Néwjm,  cp  to  ge— ale... 
báó  to  nedá  pokogel^-^gako  se  nesmrtelný  sldft^ 
datel  náródnj  pjšně  wygádřil.* 

•Naposledy  w  tobě  znjtily  hezaunké  oči 
Bětnnčíny  ono  sludké  a  new^slowné  tauženj,  g&* 
muž  nebásnická  čelerf  Idska  řjkál«  dal  se  Ja- 
ňowský  do  smjcfaa;  při  tom  se  mu  ale  samému 


Digitized  by 


Google 


10 


afAétÍLO  trochu  nepolog^e  káselo,  a  na  twáří  byl 
by  mu  člowěk  mohl  sjrku  rozswjlit,  gak  mu 
liořela. 

pNe,  tó  zanecháme  pro  tebe;*  řekl  komik', 
do  myšlének  zapadage.  sMne  bawj  mnohem  wj- 
"cc  star^  Pohořalský!* 

»Stůgte!«  ozwalo  se  w  tom  před  nimi,  an 
'se  okolo  rohu  uhýbali,  silné  zkřiknutj. 
■  '      »Kdo  to?« 

i»Il!as  wolagjcjho  we  tmách  p&lnoSnjch,  zau* 
lagjcjho  nad  wašjm  dlauh^m  zastawenjčkem — a 
mrznaucjhb,  an  gste  wy  zatjm —  « 

9 — napolo  zkřehli  I «  doložil  komik.  »Ale 
Z  tólio  si  mil/  Wáclawe,  nic  nedéley.  PiíInofc;ij 
temnost  ge  twé  zamilowané  slunéčko  —  a  cUažba 
te  zná,,  gakobys  ^  byl  sázeL  Snad  gsi  zatjm  né- 
co  urobil,  nad  čjm  za  několik  dnj  we  Kwětech 
yuc«  spráskneme  a  rozum  z  kolege  wyÍomjme.« 

9j^  pedosula-li  se  mezi  tjm  A|uza  twoge.  do 
]i^ul9,«   řekl  Jaaows|c/—» tedy  hlect  *bysi    gin^ 
4afáiko  bi^o  ku.  křestu  přip^aL   .Zegira  afesppA 
mji  na  Šemjka  wyskodíd^^budevtoodbeaky.* 


♦    *    * 


W  ginýck  ulicjeh.  aa6joalo.  se  gii  jiovorofinj 
lo|K>€eaj-^  práwé  tjm  astmým  ehodeiaQ,  gakoí  by^ 
lo^.poelediým  'dseni  starého  roku  přestalo. — • 
Genom  w  auzké  uličce,  do  nji  okom  pQbytka 
Gedličkowa  tak  sniulně  hleděly,  gakoby  o  nowě- 
rozených  naděgjch  minulé  noci  nic  newěděly — 
genoni^yř^lé  uličce  bylo  g^eště  wSeeko  ticho.  No- 
vrý  rok  si  gj  ani  ňewaijmal,  necháwage  gi  dlauho' 
póď&edifm  záwogem  mlhowitého  gitra  dřjmati. 

Slabinký  zábřěsk  mladého  flne  gadal  w  cha- 
írnau  sedničku,  an  Bětunka  z  libého  a  nad  oby- 
£eg  dlauhého  4pail|)  a^jlf^bUdiw^vr^wnýma  no- 
hama z  pod  lehjnké  přikrýwky  wyklauzla,  do 
wlněné  sukýnky  wgela;  hrubý  šátek  na  sebe  ho- 
dila a  pak  r^  stole  tf  ec]  išjrky  nahmatavši,  zbytek 
tenaučké  s^jčky  rozswjtila.    ' 


P  i  p  é  r  k  y. 


Kdoby  se  byl  nadálý  ře  geoiálnj  kompozice  w  taneé- 
X^m  sále  irjmyilcné  nArodnj  Slowanhj  obohalj  dwa  gaxy- 
ky  nowými,  neocenitelnými  "wýtaíyl  PleknicmráDj  pleta- 
wých  nožiček  přeilo,  nastogte!  i  na  gaiyky,.a  Pfíj^^tj  i  war- 
iawitj  ilowoxpjtcowé  neopomínán,    hlubokau   úctu  a  wdé- 


tné  nxiMQJ  progewiti  witoá  laistrto  ulne«  a  fáeira,  ktdj 
1>ese  w3j  siStňosti  aastanau  ae  o  iwfeobecDfiój  %ak''dAlelii#- 
ho  wýtwoitu  TfecbC  se  posmjwag  iUMpáČkoifé  kiittairýia 
m  kýwa^vrým  figurám,  nedrt  natýiragj  poirěataáa  Sloirankm 
koketan,  wylinténau  oadóbinlurtni  ae  yrííeéi  koAcft  awéta-** 
gratMmalíkowé  gj  aagisté  budati  faewadnattq  wřnoe  wjtt 
ťoUciinaawflii  gedéa  krok  w  maanra  kůíubiec;  «Ie  tentd 
slowaniký  wýcbod  tifáieí  genmé  něho,  proéfei  mntd  xno- 
ipra  dtf  djlbj,  aby  igewilr  •  še  ire  francaúsakém  rauohv  eo 
iMonaienr  JiMbier  ^Hóhttňé  obliby  doid.  -  Národněg^ 
Itrána  «Ie  vdClala'  s  něho  giikáftai  MůM9tkW»  tak-  U  roa» 
tomilý  ten  párek,  totiž  pan  Uolubier  a  pranan  Hólúbicka«l 
chystá  se  k  vdiké  produkcj    od  Waríawý  ál  do  Pařjže, 

k  ^émuž  nctiwě  swe  weákeré  tanoe  vdlovné  obeouÉAwo. 

B. 


5.  ledna  prowoioWali  se  ttiámft  ryijMk  linobra 
nBnSká  f^mihŘMen*  áíe  Blrcb  -^  Pfctlfti  o wft  přeložena  od 
W.Filjpka.  Hra  Uto  má  nebo  mCla  ntf  diwadle  nalem  vláiť 
»j  nahodti ;  —  pří  pnrnjm  pitedMatreaj  (1640)  i  ^^nthi-itt 
aAaialo  dnnidlo  beaky  práadné,  a  pledoe  míli  game  pfjklin 
dy,  ie 4rittobÝ  kus  podobiié,  ano  snad  imentj  ceny  vCtijho 
dbeoenatirm  přiinábd.  Ale  toť  patfj  k  Yoamanémii  blhii 
dá««d«liqdi  náiKtéw,  a  ten  Se  nedá  sginačlti.  Osíňtlié  ná-^ 
kžj  tetoinj  předauwenj*  i^Heské  pemíkálkyc  k  neyslábjjm 
nowého  diwadla  naieh«,  nenj  *tedy  tme  Co  litoirati,  ie  b9 
před  skrowným  poiCIÓM  diwák&  odbylo.  H.  HíUt  (Somien* 
berg)  wyatavpil  podndié  co  host.  Ride  tato  'poakytngo 
sválo  přjlolicoaii  k  umCleckéma  ntwářenj  a  iryníknuij  *— 
ponecháme  si  tsedy  koneAiý  aand  o  p.  BíUoivi  aŽ  po  tfe- 
tjm  nebo  £«irrtém  wystaupen}.  Proaatjm  byli  bychme  mm 
ale.Tadan,  aby  se  přjlil  prudkého  pratadu  ře£t  warowal  a 
sroa«mHdnosti  líetfil* — Wýbomý  byl  p.  Krnmloirricý  (Ban— 
dini)'«  udržel  řjkage  aamogediný  s  p.  Manetinskau  (Kalen-' 
ksu)  osud  celé  hry  nad  hladinau  hh^wýeh  wln.-~       »** 

Dne  6.  ledna  (konedné  po  dlaábém  oddálowánj)  do*-- 
4kaU  gmc'  sc^  pěkné  staré  opery ;  i>Jan  a  Pkijže* ;  budbsr 
ód  Boicldien,  přddad  od  8Ui»éa]utj  Pftdsifiwenj  urdeno  by- 
Ib  kprospéohu  kapelnjho  mistra  p*  Jana  N.  Sknmpa  a  dlr 
přeplnénj  wiKei^  mjst  mAŽeme  sě  nadjii,  Ža  byl  pfjgsm  do-' 
lii  wydatný.  Prineeanu  ipjwala  panna  Tonnero«wa-*)  welmi- 
chwalné.  Wljbesném  hloM  gegjm  agewnge  se  it  w»j  pH- 
roaenosti  tak  podiwný  pftwab,  gak^  gen  'oď  pijrody  sťast-» 
ně  nadané  umělkyně  wládnauci  mohau.  •  Brawůra  a  rozma- 
nité okrásky  wyplýwagj  s  ukowan  snadnostj,  ie  bychom 
tpěw  ten  BS  piirosenau  gj  mluwu  držeti  mohli;  toHko  ga-> 
káai  osr^cbawost  a  nesmělost  w  twořenj  plného' t^nu  celkar 

*)  S  radosij  přisvědéugeme  k  následnému  wýroku 
p.  referenta  a  nemohže  zprávu  o  prwnjm  "wystaupenj  této  mla- 
dé p«*wkyně  (w  StMei  línm9télnfht)  podati,  ukládáme  sinytrj 
za.  niilan  powinnost,  afetel  obecenstwa  nažeho  na  tento  no-^ 
irý  a  pěkný  přjrústék  spěwohemých  sil  naiich  obráth  b«4.  ^ 


Digitized  by  LnOOQlC 


ppn^kud  iffiSxé  pt«ká2^  —  P.  StiaUlý  (dwoniafU)  hrál  » 
spjwal  i«]^i»omé«  Fine'  M»ier&w  (Jan)  zp£w  w/nikal  nad 
gebo  iott,  co  awLáJiti  w  drukém  d2g»tirj  patrno  bylo!  Přá«* 
li  bjchom,  aby  si  piúoKO^  podjnal  a  sUlému  kiaucei^ 
l£La  brzy  odwyluauL  .  W  odčwu  gobo  apatřili  satyrícké 
oči  nčgaké  faldínosti.  Panna  jBolzowfi  (Oliwer)  brida  nenu- 
ceny w  xpčwu  ale  beská  dástka  imúeJa.  K.  celku  přifpéU 
i  p  Bcava  i  p«  Weifbacboira.  Trubači  w  orchestru  awexlo 
ae  nakolik  t6nů.  Co  se  překladu,  trochu  obfaraubnčbo^  týče» 
neradil  bych,  .aby  dle  n£ho  daínd  aaudkí  mMi  o  »§tHimQMfi 
a,  lÍbQ»wkčfiio$U  naiebo  pékn^bo  gaayka,  Obecenstwo  cbwér 
yia  dle  aáslub.  ^^  ■ 

Pna  .9«  ledna    opakowala  se  tatéS    opera  a  w  celku 
mnohem  dokonajeg i  nei  poneypnr.  ^ 


.   DOHAC J  KAONIKA. 

X  Pmi^BT*  Newjme  se  po  ddlj  giš  éas  pemaiowa* 
ti,  ieby  nifkterá  %mwffc^  spéwober  na  adegijm.némeekéin 
diwadle  tak  weliké  obliby  byla  .docbéicla,  gako  před  ne^ 
dáwaem  9a  gewálté  uwedená  spiwohra  Donisettiho  nghďrm 
pM^  (jDU  aicgimcnt4to4)(fr)»  čeboi  pijčinu  owiem  snad 
gednak  w,  lehkosti,  a,  lahodnosti  hudby,  gednak  i.w.«ábaw« 
&otti  ddge,  a4  semotam  do#ii  skluiikébo,  hledati  geau 
Že  we  zplwohře  této  mnohá  .mjsta  na  jiékteré  gine  s^wo- 
hry  upamati^gj,  giž  ginde  prAwem  podotknuto  byloý  coi 
ale  posluchače,.  anáU  se  do  .tmtí  um^dnj  budky,  sirUitě 
překwapuge,  ge^^  ie  se  sde  také  v^U  naakytug},  ktoráC 
patrné  na  n$kter&  d^ki  mArpdt^  náftěwff  pHponiýnagj.  Tak 
hned  w  uwertúře  awUA^  dwé  mjsiai  tr  samém  postup* 
dige  pak  d^U  roswedeuá,  k  sluchu  doléhegji  .1  nich!  ged"» 
DO  nápadnali  podobnost  a  w.elmÁ  ynámým  a  starým  náp^ 
"meta  k  gednomu  s  najíich  nárpdajch  tanců  má,  druhé  pak 
se  sačátkem  Gutmanstbalowe  kwapjku  »Uorimif&w  ákiJsH 
ae  shoduge,  kterýž,  gak  pow4ÍdomOy  na  lákladu  gedné  s  na* 
iich  uárodajch  fj$tý  pfo  4eský  ples  roku  1841  gest  slo- 
ieo;  W&3.ta  owžemik  podiwei^  nad  takowauf^  shodnostj 
'vy^i^i  (*^^^'^^  ^'me,  ie  nyaj  hudebaj  skladby  wiiinc^ 
Bárodajmi  náp&wy  protkané,  git  také  aa  hramcemi  nai] 
ulasti  roMÍřovány  .býwagj)}  ge«ítě  wjce  ale  wede  přjpad 
ten  k  myjíléníce;  gak  bohatý  pramen  neyljbesaSgajch  nápS* 
wft  w  naSioh  národajob  pjsDJch  kyne  hudebi^n  skladatelAm 
fMilťm,  kdyby  z  nioh  nřkterý  Časem  opét  ke  slolenj  nžgaké 
heM  spěwohry  w  sobě  nadáoj  ojlil.  Po  tu  doba  n  nA^ 
krom  wáiieDého  Fr.  Škrňnptty  skladatele  3»DráUDJka«  a 
»01ditcha  a  Boieny,«  owMom  gedioý  naiigni  Kotí  pa  toto 
těiké  pole  se  od^áiil,  kterýž  gak  powčdooio,  KJicpe- 
lůw    vŽižkftw   dub«    do  hudby  iirložiw,  dle  «pr«wy  aedi- 


•imo  w  České  Wčele  podané  opět  nowau  .i|)ěwohni  w  pra* 
ci  má;  ale  wždy  wjce  probuzugjcj  se  láska  k  leči  mateřski 
we  wielikých  třjdách  naftinc&  dáwá  nám  daufati,  Že  swým 
Časem  také  hudebnjch  skladatelů  nám  přibude,  kteřj  ka 
složenj  wjce  českých  spěwober  swé  duáewnj  dary  wěnugjo^^ 
swau  lásku  k  wlnstnjmH  rodu  tjm  oswčdčj.  S  eak  weli- 
kým.pak  mnohdy  prospěchem  wýznamné  i  swau  lahodno- 
stj  wynikagjcj  nápěwy  národnj  (bez  ugmy  na  půwodnosti 
nadánj  básnického)  při  tom  použjwány  býti  by  mohly,  to- 
ho asi  pochybnost  u  nikoho  mjsta  mjti  nebude.  Wždyl 
nám  PraŽan&m  známo,  že  i  slawný  Mozart  do  šwébo  n^ 
skonalého  vDon  Juana  a  nápěw  wložil,  gegž  za  času  swélió 
n  KoŽjřjch  (u  Prahy)  přebýwánj  od  sprostého  harfenjká 
w  gedné  hostinské  zahradě  za  augezdskaú  branau  byl  sly- 
tel,  a  kterýž  se  mu  tak  zaljbií,  že,  gak  se  k  některý' m  swým 
přátel&m  wygádřil,  geg  >»f|a  trwftlau  památku  znchowaii^ 
sobě  umjnii. '  .  ''•  ^*««*»' 

Akademie  p,  Saukupa,  Koncerty,  akademie  etc.  gsau 
kobylky,  žlutá  zimnice  wzdělanébo  swěta;  poStowské  wozý 
g|au  naplněny  cestngjcjml  korýfei  —  někdy  i  w  peřin- 
kách* -^  P.  Saukup  bral  na  kytaru,  newywrátfl  wžak  %k^ 
sadu,  že  se  tento  nástrog  pro  koncert  nk^odj.  P.  6erstnc# 
přednilel  báseA  od  U.  Horaa  dosti  dobře,  nezdá  šm  něm 
ale,  že  by  gi  byl  žfastně  wywolil.  Na  některých  mjstech 
se  nám  widMo,  gakoby  b^l  ^těř  nápodobiti  známý  zpfisob 
mluwenj  powěstného,  zaslaužilého  a  zde  wíibec  milowanébo 
herce.  To  se  aagisté  's<íhwálSd*'  nedá.  Slečna  MiUerowt 
zpjwánjm  Woliramtfttry  ap.  Peták  Gelenowy  pjsaě  se  ch%* 
cen&lwm  ncywjce  sawděČili  -  dobrým  a  gadmým  hlasem  í 
ohwalitebným  fftednáicpjm*  i^*  ^ 

N  á  lir  é  s  t  j. 

C^tel&m.  neoceniteloébo  naiebo  Kotleta  w  pa^tufil 
uwádjme.  Že  se  w  polowici  měsjce  února  t.  r.  IbAta  před<* 
platnj  (2  zl.  30  kr.  stř.)  na  gcho,  w  24lé  přjloze.lom  ro- 
ku ijře  oznámený  festopis  ukon^j.  Spolu  oznamugema, 
že  se  předpla«nj  uké    w  expedicj   tohoto  Časopisu  pHgjmáj 

České   dlwailloiř 


SBegira 
dne  19.  ledna  (poncvprw); 

TROGE  ZNASIBNJr, 

•'■  ťh 

TURNAe'.NA  XBAMLOWŽ. 

Romantická  rytjrská  hra  w  5  gednánj  od  F.  s  Holbeinn, 
přeložena  od  J.N.  Štépánka. 

na  společenský    bál    ke    dni    8.  nnora  1843  l-.udc  se   držeti 

dne  %0.  ledna     1643    odpolcdtie    we    4    hodiny    w   sále   na 

Žofjně. 


Čaiopit  tento   wvfliásj  wt  stfcaa  ■  w  toliota  po  pdUrSjcK;  ktAéM  druKsa  •treda   pfMiwá  se  pAlftrchowá  pfjlotift.    PfedpUcj  se   «  wydawalelt   M^twrt 
lél»4a  kr.,  we  k*ihktip««lwj«h  mm  p^í  léU  1  zl.  S6  ki.,  m  4.  k.  pptUck  pS^l.  t  sL  ««  kr.  »lf. 


Wydáwánjin  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodDj  zibawDJk  pro  €echy,  lorawany,  Sloviky  a  Slezany. 


Cjslo  6. 


S#.  tednm  É843. 


10.  r.  béh. 


PADNG8I 

Opaniljl  umo?     S  Bohem  gdi,  mnwmk  Unol 
lieirji,  gak  mé  srdce  ge  durwáceno. 
Gdei?   Zdali  pak  wjS,  kam  gde  ta  c«sU? 
Zhaucj  ženo!  —  hrawé  děcko!  — 
Myrtau  pokryto  ge  wiecko. 

Hng  si  gen  a  polctagl 

Hahibinka  bjU 

Auzkostně  se  kryla 
Plaie  pod  wéne^di  tw&g. 
Hng  si  gen  a  poletng, 

W  marném  letu  samau  kraa 

Wésedek  ti  ro»wálaa$ 
Eospadne  se,  s  hlawy  sm^knc^ 

HolubiflÉLa  ulctj. 
Ze  se  toho  pláčem  lekne 

O  samotě  dulíe  twá* 

Kwjtj  s  wSnce  budel  swedat^ 

To  ti  w  prstech  sbodlačj} 
Pláčem  holubinku  hledat. 
To  w2ak  nenxij2,  ač  iflude 
S  nářkem  kol  tě  Ijut  budě. 
Odemne  gsi  se  oderwala. 
Marnost  tě  z  mého  srdce  hnala, 

Wcnku  wsak  gsi  prodána. 
Kridowno,  s  tr&nu  padnei,  , 
Pri  ČJAjch  žitj  xchřadneá, 
We  řjijcU  kwjtj  xwadneí* 

OpanitjS  mne?     S  Bohem  gdi,  marnft  i«DOl 

Neují,  gak  mé  srdce  ge  ikrwáceno.  tf 

Gdeí?   xdali  pak  wj5,  kam  gde  twá  tešUf 

Žhaucj  řenol —  hrawé  děcko  1— 

MyrUu  pokryto  ge  wiecko^ 

Tj  wlak  awadnei,  schřadnei  a  tpadaci. 

WAcl.  1Mm«I^ 


Bcjn  6  ěrag, 

Powést  híAoiická. 
1. 

W  starém  zámku  Braclawském  bylo  úchq. 
Na  wysoké  zdi  pře(ř  branau  stogj  nepobnulě  strážf 
oči  magjc  w  gednu  stranu  opřeny.  Opodál,  w  gí* 
slé  wzdálenosti  geden  od  druhého,  chodj  rytjřo* 
wépo  y^ýšce.  Gako  paprsko«vé  slunečnj  odrážj  se 
swětlo  od  gich  přjlbic.  Také  na  baštách  gest 
ividěti  porozstawfiné  lidi,  genžto  wesměs  s  twářj 
k  gihu  obrácenau  stogj  gako  mramorowé  sochy* 
Na  neywyšsj  wěži  plápolá  korauhew  8  krjžem« 
W&kol  panuge  ticho  gako  před  bljzk^m  neštěstjmt 
gako  před  tálipauQJ  smrtj;  Nenj  prá^ě  pod  hrad« 
baroi  widéti  uepřálel;  n^rž  wůkol,  gak  daleko  lze 
dohljdnauti  oki^,  rozprostjrá  se  rowina  a  stepy, . 
na  nichžto  nenj  iiwého  twora. 

Auzk^i^íi  oknem,  skrze  různobarewné  sklo, 
wniká  gasnodennj  swětlo  w  komnatu  zámeckau^ 
rozpywagjc  se  w  ružowau  záři  po  stěnách,  kober^ 
cemi  pokrytjfch.,  áíroká>  hedwábjm  a  zlatem  po^ 
wlečená  odpo^iwadla^  demé  stolky*  střjbrem  a 
perlami  posázené  zlaté  křjže  a  obrázky,  swědčj 
o  bohatstwj  m9gitelQ.  .  Ale  nade  w$ecko  bohat- 
stwj,  nad  střjt>r9,  zlato,  klenoty  a  zámky  gest 
dražšj  ono  stwořenj,  ona  bytost,  pro  niž  tyto  po* 
klady  nashromážděny  gsau.  Na  welkém,  aksami- 
tem potaženém  sedadle  spojjjwala  mladá  ženština. 
Kdo  nebeskj^ch  dogemA  nikdy  nepocjtíl,  pobit- 
dnuw  na  ni,  poznalfey  důstognost  newinnosti,  sj- 
lu,  powanu  a  skwělost  mladého,  napolo  rozwité- 
ho  paupátka.  Gegj  lil.iowé  Ijce  nezdobj  sice  ru- 
měnec ;  gsau  ale  přede  tak  čerstwé,  že  se  na  nich 
ani  (a  neymensj  známka  choroby  nenalézá.  Gegj 
modré  oči  gsau  gasné  a  průzračné,  a  w  každém 
tkwj  slza  co  diamant  se  třpytjcj.    Na  růElowých 

Ďigitized  by  VnOOQiC 


22 


ústech  hrage  ůsměch.  Wlásky  gegj  řlaté  splywa- 
gj  w  krásných  kotaučjch  na  bélostlcwaucj  šjgi. 
Ňadra  gegj  gsau  zahalena  profrzdasným  šatein, — 

Zamyšlená  hledj  před  sebe  a  ždá  se^  že 
sama  sebau  gsauc  zaměstnána^  newSjmá  si  přj- 
tomnych^  U  gegjch  jiobau  w  prosiředJepbarce  se- 
dj*  na  prostřeíných  aksamitových  polštářjch  dwě 
Řekyně;  gedna  držj  w  rukau  lautnu,  a  druhá  to« 
pj  swé  hawranj  oói  we  twáři  wetitelky,  gakoby 
čekaly  na  ge^gj  pokynutj.  Opodál  byl  starý  Jurgo, 
starý  sluha  a  prjtel  domu  Bučackých^  wychowanec 
llkragínských  paustj;  wlas  mu  g^ii  byl  zl^^el. 
Uvař  změnily  wrásky,  a  mladost  dáwno  uprchlá; 
gen  temná  gizwa  na  čele  od  šawle  tatarské  pozů- 
stala mu  z  mladých  let;  ale  sjlá*  nebyla  w  něm 
geště  uhasla.  Pro  krásnau  Žofii,  pro  miUwané 
gednorozeňátko  swéhot^no,  pádilby  geště  dnem 
i  noej  na  diwokém  koní^  geště  by  mnohému  Ta- 
tarowí  ostrým  meěem  srazil  hlawu^  a  bránau  zá- 
neckau  by  žádný  Bisurman^  Íe$  přes  g<eho  mrtwol, 
progjti  nesměl.  * 

Stál  tu  před  nj  ainlaclickým  ohněm  mluwilť 
Slečno!  Nač  U  teskliwost!  Pan  Bučacký  přigedé 
opět  s  Kozáky  a  se  zbrognosi  zdráw  i  wesel.  Gen 
napněte  sluch  swůg^  brzy  zawznj  trauba^  zawzněgj 
podkowy— »a  s  radostným  pekřikem  otewraumu 
brána— ^8  njm  přigde  i  tatarských  zagatých — 
konj  — *  statných  konj !  a  kořistj  množstwj  !  Nenj  se 
6cho  lekati ;  kdybyste  gen  wědéla,  gak  Tataři  upa- 
Ingj,  když  gim  někdo  do  u^j  zahuláká:  uBuČa* 
cký!^  Pan  Bučacký  nenj  ate  také  dnešnj.  Což 
gsme  se  geště  málo  naljtelli  p<>  Ukragině>  po 
Podolj  a  po  Litwěi  Tatara  stále  honjce?  Znagjť 
nás  dobře  na  Kapčáku,  za  Wolhan,  i  za  Pereko- 
pem.  Hey!  slečno  Žofiel  toť  Oiowěku  diw  srd- 
ce z  prsau  newyskočj>  když  ge  na  stepách  I  Pod 
tiámi  gest  diauhá  zemé^  vrůkol  nebe  gasné  .gako 
křiSřál,  a  w  dálce  uháněgj  Taiáfi,  gako  malé 
ptactwo  před  gestřábem.  Ge-li  zdaleka  widěd 
gednodiwé  tlupy,  aytal  s  chutj  na  né  we  gménu 
neyswětěgšj  Panny,  s  ehutj  na  né^  co  kdň  wy- 
skočj !  Roztáhnaoli  se  ale  široko  gafko  černý 
pohybliwý  les,  tu  utjkey  konjčku  de  zámku  mezi 
tdé,  af  si  tě  honj  Bisurman.  Daremná '  starest, 
slečno  Žoíie !  wýpad  se  statečně  podairj,  a  otec 
se  wráti  — «  »Gakže?<'  řekla  Žofie,  gaHpby  ze  sna 
"byla  procida.  Tedy  Ecjn  z  té  neywyššj  basly-^ 
z  toho  okénka  pod  křjžera..** 
(FokraČowánj.i 


lapoleonowi  pobočiykowé. 


•JunSřt,  uvozený  r,  1771  w  ^ussyle-Grand^ 
w  dcpattémentn  Cóte»^d*Orskétn;'  opustil  r.  1792; 
uchwácen  wogenským  roznjcenjm,  kteréž  se  leh- 
dáž  Francauzů  zmocnilo,  domácj  pohodlj,  a  wstau- 
pil  do  powěstného  zboni  dobrowolnjká  Qóte- 
ďOrských,  z  něhož  tolik  hrdin  a  ivysokých  dů- 
sto§ajku  ejsařaké  řjáe  Napoleonowy  wy^lo.  Když 
se  pewnost  Longwy  wzdala,  odebral  se  zboř  ten 
k  Toulonu,  by  la  město  ^  aikau  anglických  do- 
býti  pomáhal.  Junot  byl  tehdáž  desátnjkem  u 
granátnjků,  ktet^žlo  stupen  mu  spoluwognowé 
na  samém  bogiSti  pHřkH,  gakož  mu  i  oni  pro 
welikau  geho  odwážliwost  Autok  přezděli ;  *  bylo 
mu  tehdáž  dwamecjtma  rokii. 

Několik  dnj  po  prwnjm  onom  geho  setká* 
nj*se  8  Napoleonem  dotazowal  se  tehdeglj  ten* 
to  kommandant  po  někxim^  kdoby  pěkně  psaL 
Wšickni  okazowali  na  Jimot^,  a  on  předstaupil* 
Kommandant  dělosiřeLecký  geg  hned  poznal* 

»Ai,  to  tě  pak  Andoclie^tt  iwoial.  usmjwage 
se;   » i  to  mne-těéjt* 

Na  to  okázal  mu  prstem  na  mjsto  w  náko- 
pu, řka:  DPostavr  se  sem  a  piš  psanj,  gak  ti 
ge  budu  do  péra  rjkati.« 

Gedwa  že  wšak  Junot  list  dokončil,  roztr* 
hla  se  as  deset  kroků  od  nich  puma,  a  posypala 
pjsaře  i  psanj  pjskem  a  prstj. 

»I  děkugi  pěkně, «  prawil  tento  usmjwage 
se;  vbeztoho  neměl  gsem  poseypádka/i 

To  uslyšew  opřel  Napoleon  zrak  swůg  na 
desátnjka...  on  byl  pokogný,  a  strachu  nebylo 
na  něm  pozorowali.  To  rozhodlo  nad  osudem 
Junotowým,  a  on  zAstal  u  kommandanta  dělo- 
střeleckého. Když  bylo  město  Tonion  dobyto  a 
Napoleon  bri^^ádnjkem  učiněn,  nežádal  mladý  ten- 
to poddůstognjk  zaswau  při  obleženj  tom  na  ge- 
wo  danau  statnost  nic  giného,  než  aby  geho  po- 
bočnjkem  učiněA  byl,  'ačkoliw  mohl,  wslaupiw 
nazpět  do  zboru  swého,  wětšjho  stupně  hodno- 
sti dosálinautL  Pak  by  ale  byl  musel  Napoleona 
opustiti,  a  to  nebylo  Junotoii^i  wjce  možná.  Za 
kratičký  čas  přilnul  k  generálowi  swému  úctau 
bezpřjkladňau.  .  Pobočnjk  byl  plamenné  mysli  a 
dlechetn^o  srdce,  gak  zřjdka  kdo  giny,  a  byť 
i  tehdáž  onoho  welikána,  před  kterýmž  stál,  zcela 
posauditi  geště  nemohl,  znamenal  předce,  že  se 
s  poslušcnstwjm  muži  welikému  oddal.  — 


Digitized  by 


Google 


23 


U  Toulona  a  sice  tamdgšjmi  konventnjmi 
komisary  seznámil  se  Napoleon  s  mladým  Robes* 
pieřrem^  gehož  bratr  w  konventu  milosti  a  dary 
národnj  Tozdiwtil,  i  přilnul  k  němu;  pročež  laké, 
an  se  pak  změna  wřcj  u  wlády  w  Pař;jži  stala^  žá- 
dného ohledu  na  wjtězitele  nad  Angličany  se  ne- 
bralo a  Bonaparte  gakožto  Robespierrist  přísel 
fjlo  wězenj,  A.  wšak  brzo  potlačili  wášeh,  k  pro- 
spěchu obecnému  prohljdagjce^  a  w&dce  dělostře* 
Ideký  byl  co  newidět  na  swobodu  puátěn.  Do« 
bytj  Oneglia  a  bifcwli  u  Caira  oznámily  náwrat  ge* 
ho  k  dřjwégí jm  spolubogownjkům.  Zatjm  al»  by* 
h.  zpráwa  wogénskycfa  záležitost]  Aabrymu^  sta^ 
rému  dělostr^eckému  setnjkuj  oděwzdána^  kterfž 
Wapoleonotvu  přewahu  pocjtiw  a  žárliw  gsa,  od 
wlaského  wogska  nazpět  geg  powolal  a  welitel- 
fitwj  liad  pěsj  brigadau  mu  podáwal.  Tak  zpá- 
sobem  nesprawedlivvym  z  řady  generálu  dělostře- 
leckých wymazán,  opustil  Napoleon  Nizzu,  by  w  Pa- 
íjži  sám  hágenj  swého  hleděl.  Chatillonem  Nad- 
£ekwansk}m  geda^  nawátjwil  otce  setnjka  Marmour 
ta;  seinjka  znal  giž.  od  wlaského  wogska^  a  cenil 
si  ho  i  milowal  ho  welice.  B^tě  synowcem  gisté* 
ho  spolužáka  Napoleonowa,  kterýž  geg  w  ochranu 
gebo  pnrnčii.  Napoleon  učinil  geg  pobočnjkém 
-svrým,  péči  weda  o  dalsj  geho  ^těstj;  a  tak  tedy 
byli  Junot  a  Marmont  prwnj  dwa  pobočnjkowé 
generála  Bonapartého.  - 

Če«ké  diiradlo  w  Praze* 

Dne  10.  ledna  prowoxowala  se  Tspferowa,  od  Procháa- 
\y  preloicná  weselohra:  WétooUnw  ropkaz*  Hra  tato  pů- 
Wodflč  psaná  pro  h/eTt%  německého,  kterýž  nápodob enjfii 
postawy,  twtahi«sti,  po9ttflk&  a  tpúsoha  mhiweDJ  Welkého 
"BcJHiíha  umělecký  wýiwot  na  odiw  ^ostawiti  se  pokanáj— 
ucmá  pro  České  obeccnstwo  stefaého  púwabu,  ačkoli  se  za- 
pijii  nedá,  že  i  ginak  dosti  'komického  žiwiu  má,  a  dobrým 
•prowcdcnjm  aučinka  swého  minanti  se  nemůže.  •«-«  P.  Gram 
(wéwoJa)  byl  dokonalý,  pokud  toho  w  ffeské  ůlote  této  do- 
sáhnauti  možuo.  Panna  Forchheimowa  (Julie)  byla  pfírozcuČ 
iiwÁ  —  p.  Kacbowa  (Gindři«ka)  nad  obyčcg  lepáj.  Radjme 
gj  upijmně,  aby  se  zpéwawé  a  gaksi  ustáleně  Ikawé  dekla* 
mace  \tarowala.  P.  Bíel  htal  majora  Lindowskóho.  K  iilo- 
hám  takowým  hodj  se  osoba  geho  wýbomě  j  nepochybuge- 
*  .  meC  také,  že  se  gich  i  du^ewnč  smocniti  a  w  sebe  pogmauti 
může;  gen  ať  wžechnu  péči  na  reČ  a  p^dneScmj  nakládá. 
Panj  Skalná  byla  (zlájítě  w  1.  gednánj)  rozkopá;  ginde  ard 
lole  gegj  Žádného  mjsta  k  "wyniknutj  neposkytuge.  P.Rubcr 
(Obralnowský)  nás  úplně  —  ncuspokogil.  Předcwájm  —  gsme 
mu  túmčř  ani  nerozuměli,  a  byli  bychmi^^. mu  powdčční, 
kdyby  při  swém  bestoho  gaksi  neéeském  názwuku  bndaucně 
přcdewjíjm  nsL  srozumitelnost  mluwy  zřetel  s-wAg  obrátil. 
Zdůť  se  také,  že  podobné  úlohy,  gako  ge  baron  Obratnow* 


sky,  ani  do  okr«a  um^eoké  .dinfiosti  geho  ftepaiij*--  W  cel^ 
ktt  byli  gsme  ale  s  přcdstawe^jm  spokogeni.  *— 

'  Gak  welice  pan  direktor  St5ger  se  snažj,  by  diwadlo 
(feské  na  onen  stupeíi  dokonalosti  wznésl,  gaký^ž  w  okolno- 
stech našich  žádati  lze,  toho  dAwodem  nám  ge  neustálé 
rozmnožowánj  sil  geho ;  nemineť  takořka  ani  týden,  w  němž 
by  se  bud  něgaký  nowý  aud  k  diwadlu  nepřigal,  aneb  ale* 
spoft  ndkdo  k  wůli  pfigetj  ňa  zka>ilku  newystaupH.  GsmélC 
p.  9tagrowi  xa  to  wel{<:e  powděčni  a  přegeme  gema  i  sobS 
-^ano  danfáme  pewAě,  že  se  xrůátogjbj  dokonalostj  národ- 
njho  tohoto  ústawa  také  účastenstwj  obecenstwa  stegnaa 
měrau  zmáhati  se  bude.  —  Melfee  sapřjtí,  ře  některá  nedbalá 
a  překwapená  předstaWenj  w  podátcjcji  gého  stáwánj  powě- 
kti  a  tudy  i  přjgmdm  na  ugmu  byhi.  Nynj  wáfak  wěc  cdá 
weselegSj  twáhiostS  nabýwá;  naze  diwadlo  bude  nám  nynj 
podáwatf,  ano  gHlgiž  podáwá  předstawenj,  kteréž  se  abso- 
lutně dobiými  nazwati  moham-^—  a  nynj  bude  na  nás,  kdož- 
koli  národťťj  gazyk  a  diwadlo  mitugeme,  o  to  se  sUrati, 
gak  by  také  naneywýaíe  přičinliwý  a  ku  w^em  obětem  ho^^ 
lowý  p.  direktor,  přihljžege  ku  kase,  wždy  weselě  twáře 
býti  mohl.  —  W  neděli  dne  15.  ledna  dáwala  se  Aljnn^  kus 
to  giž  od  kolika  let  na-  ndžem  diwadle  obřjbený,  kterýmž  se 
snad  gežtě  déle  w  repertoáru  udržj.  Panj  Rittcrowá,  kteráž 
byla  nedáwno  na  zdegjjm  německém  diwadle  we  frajíce  Ta- 
lisman  s  pochwálau  Iwálá  i  zpjwala,  wystaupila  poncyprw 
na  diwadle  ífeském  w  osobě  Cilky.  —  Panj  Ritterowá  ge 
gc^tě  mladá  a  má  giž  dosti  diwadelnj  obratnosti.  Hlas  gegj 
ge  dobrý,  ač  trochu  ostrý,  —  ale  zwiáStě  pro  Stdgrowo  di- 
wadlo, dosti  wydatný.  Ukázala  také,  Že  kuplety  dobře  zpj- 
wati  umj.  —  S  těmito  přjměty  mohla  by  mjsto  lokálnj  spě- 
wačky  u  našeho  diwadla  dobře  wyplnitt,  kdyby  gen  — 
kdyby  —  dobře  Česk/  .  mluwila. . —  A  to  ge  weliké  kdyhy  / 
ZláAtě  od  lokálnj  zpěwačky  se  požaduge,  aby  měla  gazyk 
wehtti  obntný ,  neboť  to  práwě  sde  nezřfdka  úkol  sám  ne- 
wyhnuledlnau  ^potřebau  tínj.  Co  «e  prowedenj  samého  cha- 
rgktem^  úotýčt ,  hrála  w  celku  slunně  a  obratně  —  gen  se 
nám  zdá,  Žehy  měla  býti  Cilka  weselegíj,  žíwěgšj.  —  Nel 
snad  tentokxát  p.  R.  obtjžnost  řeči  u  swobcdněgljm  wywi- 
nowduj  fary  na  překážce  byla.  ZfůstaneU  p,  R.  u  najíeho  di 
wadla,  měg  zlážtě  cwičenj  w  řeéi  a  časté  rosmlauwánj^ 
'W  éežtině  na  starosti «—  a  pak  sagisté  obeeenstwo  s  nj  sau 
plna  spokogeno  bude. -^  Pan  Grabinger  zdál  se  toho-  dne 
úkolu  Cwého  zauplna  mocen-  býti  i  prowedl  geg  gak  náleij 
dobře,  tíwlábtě  to  s  ohwálaa  uznati  mnsjme,  že  tenkráte  sjhi^ 
ioósci  leiříl  a  nepřeháněl.  Budeli  p.  G.  wždy  tak  pilně  a 
-Qh^alitebné  údinkowati .  gák4  téhdái  w  e«obě  Šjdla,  éogde 
lagistéwždy  uznánj  a  nebude  mu  snad  ani  potřebj,  obecea- 
^wu  ptjgem  swAg  na  pamět  uwádéu',  což  na  diwadlec^ 
hlawnjho  města  slýchati  sme  nežwykli.  Panna  Manetinská 
a  p.  Biel  jpAž  i  p.  Forchheimowa  brali  swé  role  —  gak  se 
hráti  dag}-^'wi^měs  dobře.  Z  ostatnjch  tasluhnge  swláitě 
pem  Kaika  chwalného  podotknutj,  neboť  swau  komíkan 
nemálo  obeccnstwo  obweselowal.  W  celku  álo  předstawenj 
mnohem  pořádněgi  a  okřanhlegi  než  dosawádnj  podobná, 
if  nichž  wáeliké  prúwody,  skupenj,  tance,  stroge  a  gine  di- 
wadelnj pijprawy   4iwáka   wjce   bawiti  musj   než  sám  děg. 


Digitized  by 


Google 


24 


ZUítč  skimost  we  RwězďS  byla  dobře  vspořA^lAna  a  lagisté 
každému  skatečnan,  nékdy  widj^nan,  dobře  na  pamét  uwedUi. 
—  GcSté  o  něčem  ie  zmjmti  musjme.  W  potlesk  a  wolánj 
obecenstwa  mjsilo  se  tentokráte  Častégi  silné  sičenj  —  sil- 
ndgSj  než  gsme  kdy,  sU«té  při  tak  dobrém  předsUwenj,  po- 
torowali.  —  Newjme  %  gak^cb  jíkulin  tento  wjtr  sičel  — 
sdali  a  blawnjch  —  a  to  se  xdálo  —  neboť  se  několikrát  prá- 
irě  w  téch  okamžeDJch  oawal,  kde  pocbwala  ostatnjho  obe- 
censtwa zaslauiena  byla.  —  Anebo  snad  někteřj  nepij miw- 
ci  diwadla  nalebo  takto  sw&g  ged  hadjm  sikotem  iry- 
pau^tégj  —  anebo  dokonce  něktelj  byperkrítikowé>  kteřj 
dokonce  žádnýcb  íraiek  na  diwadle  wjdati  necbtj  —  a 
gimž  se  wiecko  na  deském  diwadle  sprostým  sdá,  co  se 
gim  prwé  na  nčmeckém  gewijti  komické  zdálo,  tjm  způ- 
sobem swau  nelibost  gewj,  -*  kdoŽ  to  wj?  Pakli  gim 
nynj  tatái  wfio  w  Českém  kabáte  po  chuti  nenj  —  nechať 
radégi  na  takowé  hry  do  diwadla  negdau,  kdei  pak  bezto- 
ho gen  potéjenj  giných  aáwjítéwnjků  neletmým  a  neslušným 
způsobem  ru^j.  W  repertoáru  musj  býti  pro  rozličnost  obe- 
censtwa wždy  négaká  proměna  ;  nemohau  se  neustále  klas- 
sické  dramy  dáwati,  a  když  se  gen  tak  dobré  firaSky  (a  AIj- 
na  patřj  též  mezi  lepžj)  a  uk  zfjdka  dáwagj,  gako  posawád 
na  naSem  diwadle,  může  se  i  kritičnéglj  posuzowatel  diwa- 
dla uspokogiti.  Konečné  má  obweselenj  a  smjch  také  Ča- 
sem swé  práwo.  Gsauli  to  wjíak  nepijzniwci  diwadla  Če- 
ského wůbec,  ktelj  ono  sičenj  způsobili  —  nech  powáij,  že 
dobrá  wěc,  pakli  skutečně  dobrá,  gích  sikotem  nezcbatmj, 
a  pakli  na  sobě  {patná,  i  bez  něho  klesne.  —  NaČ  teda  tu 
mrzuuu  práci  ?  —  *— /• 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  PRABT.  Překladatel  Iwamm  Wyiihinm  přewádj 
na  Český  gazyk  opět  giny  ruský  zábawný  spis:  Ledawý  dikm, 
djlo  to  slowútného    a  obljbeného  spisowatele   •/•    LaZečt^* 

Z  BOIiOMAVCBa  Bydljcj  zde  wýtečaý  kyurísu  a 
skladatel  budcbnj,  p.  Ludwjk  rjrtjř  z  Dietricbů,  obral  sobě 
za  předmět  neynowégijch  swých  komposic  pjsně  české, 
z  nichž  některé  k  potěženj  milownjkůw  wlastenského  gasyka 
we  príwátnj  společností  s  welkau  pochwalau  přednáleny 
byly.  Daufáme,  že  se  zdařilé  zpěwy  tjrto  i  wětžjmu  obecen- 
stwn  do  mkau  dosUnau. —  Biím/  FurcAotrýeft  swazek  prw- 
nj  gii  wylel.  —  Hanáci  magj  welké  mrzenj  na  Českau  Wče- 
]u,  ie  hledaw»i  na  zimu  potrawu'  w  »Muze  morawskéct  mj- 
sto  medu  trusky  wybrala  a  w  necudném  listu  sprostého 
Hanáka  (?)  k  synu  swemu  w  Holomauci  po  Čechách  ge  roz^ 
nesla.  I  obáwagj  se,  aby  snad  letos  k  oslawenj  třidcjtileté 
památky  wygitj  této  Múzy  wjce  podobných  flbržek  na  Hd 
hanácký  ze  zásoby  FryČ — y  neroztrausila.  —  Ze  slezkého 
ejrkewnjho  listu  od  26.  listop.  m.  r.  se  dozwjdáme.  Že  pru- 


ské ministerstwo  záležitost  duchownjch  a  tfkolsjcb,  uwážiw- 
ži  newyhnutelnau  potřebu  gazyka  polského  pro  duchownj 
w  Homjm  Slezku  a  posawádnj  nedostatek  dochownjch  té- 
hož gazyka  mocných,  nařjdilo,  aby  se  na  gymnasijch  w  Opoli 
a  we  EQiwicjch  při  žácjch,  kteřj  se  bohoslowj  oddati  za- 
mýSlegj,  snažně  k  tomu  hledělo,  by  se  gazyku  polskému 
náležitě  naučili  a  aby  se  wůbec  žákům  utrakwistským,  chtě- 
gjcjm  se  wěnowati  katolické  theologii,  jftudia  wlemožně  usna- 
dfiowaly.  —  Gest  naděge,  že  i  strany  wyučowánj  učitelů w  ú 
mládeže  wenkowské  w  gazyku  polském  prospělné  naljsenj 
se  wydá.  'Hlasowé  se  alespoA  o  to  neustále  osýwagj.  Yím 
Wratislawfkýoh  nowinách  od  18.  řjgna  m.  r.  dokazuge  s« 
nutná  potřeba,  by  žkolnj  učitdowé  pro  Homj  Slezko  w  s#* 
mináři  důkladně  řeči  polské  wyuČowáni  byli,  a  sám  wyda« 
watel  spisku:  iStitvá^t  jur  Jtenntnif  b«  (5lemrntatfd)tt(»e# 
fcni  Cbcrf(i)teftfnd  (prof.  Heimbrod  w  Hliwicjch),  aČ  nená- 
lež) k  přátelům  gazyka  polského,  prawj  o  německém  cwi- 
čenj  djtek  polských,  »že  při  nich  nenj  mUžná  w  několika 
ikolnjch  hodinách  pro  němčinu  dost  činiti,  poněwadž  mi- 
mo školvL  nic  německého  neslyiíegj  a  wystaupiwže  po  l^i* 
roku  z  německé  žkoly,  co  se  gim  tam  německého  wžtjpilo, 
sapomenau.  Myslj  tedy,  Žeby  dle  progewenj  mnohých  wái- 
ných  mužů  lépe  se  učinilo,  kdyby  se  učenj  djtkám  polským 
na  wcnku  w  gazyku  mateřském  podáwalo,  bez  sanedbáig 
wěak  německého.  <c  —  W  Opoli  wy£d  Iónského  roku  druhý 
•wazek  básnj  polský<ďi  učitele  Lompy,  a  w  běhu  poslednjch 
4  let  tři  polské  kancionály,  znidižto  dwa  gsau  wydány  od 
slezkých  Morawanů,  totiŽ  farářů  Hlubka  a  PcHcha,  rozených 
z  Beneáowa.  Znenáhla  se  tedy  počjná  we  Slezku  aspoji 
prostonárodnj  literatura  z  mrtwoty  pozdwihowati.     a.  W. 


eUTETOZOR. 

Doktor  Gorway  w  Pařjži  použjwá  galwanoplastiky 
k  tomu.  Že  mrtwoly  celé  měděna u  wrstwau  polrýwá.  K  po- 
táhnut) gedné  mrtwoly  ge  pauze  několik  liber  mědě  potřebj. 
Tak  se  nemusegj  potažené  mrtwoly  ani  do  rakwe  klásti; 
postawjť  se  gen  rakew  na  mjsto,  na  ni  bronzowaný  mrtwol 

—  a  náhrobek  ge  hotow. 

P.  Antonjn  Krátký,  kterýž  před  4 — 5  lety  panhý  chu- 
dý weyrůstek  w  Praze  geítě  po  kaiš">^^^  ■  hospodách  k  wůli 
obžiwě  na  malé  austnj  harmoniky  slyšeti  se  dáwal  — projel 
od  těch  časů  téměř  celau  P(ěmeckau  řjii,  a  gak  časopisy 
z  Berljnu,  Frankobrodu,  Hamburku  i  odginud  ovnamowaly, 
wálude  wcliké  pochwaly  dožel.  Nynj  se  nacházj  podiw^^ 
tento  samouk  we  Wjdni,  dal  se  tam  w  saukromném  kon- 
certu slyáeti  —  a  Časopisy  progewugj  giž  přánj,  aby  we- 
řegně  wystaupil.  G«meť  sami  žádostiwi  ba  slyšeti}  *gÍDakli 
na  swé  umělecké  pauti  také  do  Prahy  zablaudj. 

W  XJlmu  wydal  o  sobě  gakýsi  řicrkules  Čili  obr  zna- 
menité náwějtj.  Zwe  totiž  obcccnstwo  k  hogné  náwžtt^wě  a 
ugi^fuge  íie  má  tu  neywétij  tělcsnj  sjlu,  co  kdy  swět  wi- 
děl — že  ho  muže  100  lidj  s  holemi  přcpadnauli,  a  že  ge 
wScclmy  prcmúic!«  —  Ten  člowěk  měl  by  být  recenzentem! 

—  zdá  se  býti  k  tomu  narozen. 


fiaaopia  tento  wyehámj  we  středa  a  w  tobota  po  pAlwIjdii  kaidan  drahm  uťnéa  pHdáwá  se  pAlarchowá  pfjlpha.    Predpliej  ••  «  wyéawalele   »a  ítwft 
léta  48  kr.,  we  kBihkupectwjeh  aa  pAl  léta  1  al.  86  kr.,  na  c.  k.  poitách  půli.  8  si.  86  kr.  atr. 


VVydáwáiijin  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodBJ  zibawsjk  pro  Cechy,  lorawaBy,  Slowáky  a  Slezaay. 


ČJslo  7. 


ZS.  teMna  ±843, 


le.  r.  béh. 


Kcjn  éér^g. 


{P^lrtaowáií).) 
»Giž  tolikrát  gsem  to  samé  slečně  Žofil  wy- 
prawowal.    Ano  z  té  neywyššj  bašty,  z  toho  ney- 
wyššjho  okénkal   O  můg  Bože!   gakž   to   slečna 
Žofie  tak  brzy  zapomjná.  —  Wečer  byl  se  zaga- 
tjfmi,  gežto  pan  Bučacký  chowá  k  sluzbé  a  zá* 
bawě  slečny  Žofie,  4  w    této  komnatě.    Wšak  ho 
slečna  widěla  —  prosjm,  račte  si  gen  wzpomenautí. 
On  byl  pnvnj  co  wešed,  složil  ruce  na  prsa,  a  dj- 
wal  se,  an  druzj    Tataři   tančili,  zprali,  na  dudy 
hráli,  a  rozmanité  skoky  a  keykly  prowádéli.  'Gá 
Se  smál  až  k  usedánj  tomu  wčzĎowi,  c^  mél  twář 
gako  mésjc    a  oči  gako  krtek  malé.     Ecjn  s  Wa- 
šnostj  chwjlkami  něco  mluwil,  ale  wždy  welmi  ne- 
směle.    Konečně  utichl  hluk  a  Tataři  odešli.     On 
gedinký  zůstal,  a  zpjwal  pro  wjiražeryi  slečny  Žo- 
fie, tak  gak  umel;  na  tamburinu  při  tom  prizwu- 
kuge,  a  to  se  slečně  ftrelmi  Ijbilo.     Pak  opět  roz- 
práwěl  se  slečnau.     Kdykoliw  on  s  námi  mluwil, 
wždy  gsem  mu  dobře  rozuměl;  mluwil-li  ale    se 
slečnau,    užjwal    wždy   tak   wznešených  slow,    že 
gsem  nikdy  newěděl,  co  chce.     Pamatugi  se,  že 
se  slečna  t«hdáž  pokaušela  přiwesti  ho  na  spa- 
sitelnau  wiru,  mluwila  mu  o  Kristu  Pánu,  o  Matce 
Božj,  o  diwech,  o  Ewangelijch  a  o  modlitbě.  On 
ale  wždy  tak  weselý  by;^,  •náhle  umlkl,  wzdychal, 
ale  nic  slečně  neodpowjdal.     Třmito*  řečmi  ubě- 
hlq  skoro  p41  nocij.mv  se  domnjwali,  že  se  lá- 
ska Božj  gewj  na  geho  řwáři,  že  lituge  swjch  hřj- 
*  chaf^   Ecjn  ale  učinil  něco  giného.    "Na  pokynut* 
dečnino'  odešel.     Gá   hq  dopťowodil   gako   oby- 
Čegně  na  baštu,  kdežto  pro  něg  zwláštnj  byt  tyl 
uchystán;    nebof  slečna  Žpfie  tiechtjla>  aby  byl 
8  ostatnjmi  zagatými  do  sklepa  zaiifkán.    Té  no- 
ci roztrhal  Bisťirman  šat  swého  turbanu  na  dlau- 
hé  kausky,  wzal  nahoře  wisjcj  prowazec,  *.ai^po* 
něwadt  w  geho   okně  byla  mřjž,  gížto  w^lomitl 


možno   nebylo,  wyšel  druhau  stranau  až  na^^štjť 
wěžnj,   přiwázal    prowazec  k   slaupu  při   otworu 
bašty,  a  po  něm  se  pustil  s  w}še  bašty  i  hradeb 
do  přjkopů,  do  propasti,  až  strach  o  tom  mlu^ 
witi  —  a  utekl. «  — 

neučinila  gsem  mu  snad  něco  zlého,  milý  Jur* 
go!«  dj  Žofie.  dCož  bylo.u  mne  zle  Ecjnowi? 
Od  toho  času,  co  mi  ho  byl  otec  darowal,  peče* 
wala  gsem  o  něg,  měl  wšecky  w}hody,  ba  i  nt 
swobodu  gsem*lio  chtěla  pustit,  gen  že  gsem  se 
otce  bála.  Také  gsem  Ecjnowi  *sljbila,  že  wyhlj- 
dnu  přjležitost,  přege-li  si  toho,  .aby  se  mohl  he% 
překážky  nawrátit  do  Perekopu.  Orf  mne  ale  za- 
kljnal,  abych  mu  tak  neubližowala,  řka,  že  pr^  ne- 
má proč  domů  se  wrátit,  zde  že  ge  mu  n^ljpj 
a  že  tehdáž  teprw  do  Krymu  se  nawrátj,  až  prý 
ho  od  seb%  mocj  wyženu.  A  gá  ho  za  to  míjft 
welmi  ráda,  že  nám  byl  tak  nakloněn.  A  teď  utekl  I 
Můg  Bože  I «  —  pNenj  čeho  litowati,  slečno  Žo« 
fie !  Bisurigi^n  wždy  cůstane  Bisurman^m«  Pan 
Starosta  také  dal  slečně  za  Ecjna  dwa  zagaté; 
oba  gsau  foremnj  a^obratnj,  obzwláště  ten  men* 
Sj  se  tak  čerstwc  točj  na  gedné  něze  gako  na 
obrtijku.  Což  wás  newyrážj  lépe  nežli  Ecjn?« 
—  »Ne  milý  JurgOj  Bcjn  byl  lepšj,  on  byl  wel- 
mi dobrý  člowěk,  c^  newypadal  gako  Tatar." — 
dTo  ge  prawda,  že  wypadal  gako  knjže  aneb  ^|poi^ 
něgaký  weliký  flln.«  —  »Byltě  tak  statečný  1«  — 
»To  ge  fh-awda  —  a  silný.  Sněle  se  wrhl  w  za- 
hradě'na  bůwola,  uchopil  ho  za  rohy,  a  zadržel 
rozkacqné  zwjře,  genžto  malé  děwčátko,  scho- 
wanku  slečny  Žoííe,  prorazili  chtělo. « —  i»Gak  Ij- 
bezně  4(pjwa#*  —  wZpjwal  ^obre  a  Hřtě,  gen  ž« 
Časem  trochu  podiwně.*  —  »Teď  mi  žádný  tak 
nezazpjwá.^  A  geho  obratnosti*  —  ^ík^>  c*  ^ 
obratnosti  dotýče,  ií^dný  Tatar  (jff  mu  newyro- 
wná.« — »Gak  mne  to  baw^^o,  kdyi  mi  řjkáwal: 
O  ty  Hurisko  proroka  I  Perlo  Padišachal  Zlatá 
rÍ4Že  Edenu!  —  aneb  ^podobným  způsobem:  Ilwě- 


Digitized  by 


Google 


26 


zdo  má!  Twé  oči  gsau  iDým-AUuHraneml  Twi 
ušla  gsau  ústa  prorokowa.  AllA,  ()rorok  a  ty 
slunce  mé  duke  gste  pro  mve  .cei^m  swéteim  Kdo 
mi  tp  bude  nynj  řjkati?  KMidý  gen:  Slečno  Žo* 
Hel  Slečno  starostanko! —  a  nic  wjce.« —  »Gen 
počkeyte^  milá  slečno^  snad  ho  gešté  naši  přiwe- 
dhru,  ale  nikoli  w  pautech.  PyU  skoro  be^  dúčba 
přinesen  z  bogiště.  Těžko  gest  ho  žiwého  ucho- 
piti. Ach,  on  byl  tak  dlauho  s  námi>  wšecky  nás 
tak  milowal !  Gá  mysljm  —  gá  w  něg  důwěřugi 
—  Wjm,  že  ^e  sám  nawrátj  I* —  «Nawrátj  I«  zwo- 
lala  Žofíe>  a  w  očjch  se  gj  zaskwdly  dwě  slze. 
Newjm,  zdali  slze  radosti  či  smutku. 


W  rozsáhHch,  pustVcli,  zelených  stepich  ne- 
nj  widét  ani  stromu,  ani  pahorku.  W  dálce  se 
leskne  wodstwo  řeky  Búhu.  Nebe  gest  gasné  a 
čisté,  ani  ten  neymenšj  mráček  se  na  ném  ne* 
wznášj,  a  polednj  slunce  pálj  horkem  nesnesiteU 
iffm.  W  tom  zahřmj  země  od  kopyt  konsk^h, 
a  tlupa  gezdců  přigjzdj  Sirokau  pl^ninau,  wšickni 
gako  sknwenými  kolenami  k  sedlu  přikowáni, 
plynau  středem  zeleného  moře  tráwy  stepowé. 
Pódiwný  gest  gegich  oblek;  některj  magj  turba- 
ny,  ginj  dladhé  špičaté  Čepice,  buď  dlauhé  sáty, 
aneb  gasnožluté,  zelené  a  purpurowé  kaftany.  Za 
pasem  s^  gim  blyštj  dlauhé  nože,  po  straně  kři- 
wé  Sawlc  a  na  zádech  luk  a  střely.  Mimo  to  i 
tozhalená  prsa,  široká,  opálená  twář,  malé  oči 
a  řjdkými  wauty  porostlé  brady  prozrazugj  suro- 
-wé  obywatele  gihu,  před  nimiž  se  třese  Ukraglna, 
Podolj  aLitwa.  Zdá  se,  že  ge  ncgaké  welké  ne- 
štěstj  sem  zanáij,  nd>oť  uháněgj  s  wětrem  o  zá- 
wod.  Rozpuštěnj  koňowé  dobjwagj  íwšecku  sjlu 
a  s  hlawamř  k  zemi  sklopenými  letj  gako  ptáci 
powětřjili.  Slaup  prachu  do  wjse  wystaupá,  a 
daleko  za  nimi  s^  táhne,  řohybliwost  gegich  po- 
siawy  gest  cosi  obzwláštnjho.  Na  twáři  se  gim 
•obffcj  gakási  bázeň  čili  negistota.  —  Co  to  asi 
tikazugj  rukami  před  sebau?  naČ  as  lak  bystře 
^j^a&j  <^^i  w  rozlehlau  rotvinu? 

Křik  a  hlujř  se  stále  rozmáhá,  neboť  každ^ 
mluwj  wášniwé.  Genom  ten  i^ypředněgšj  mlčj. 
Oči  geho  gsau  upřeny  w  gedno  wysto,  gakoby 
w  ně  byly  mostly.  Cest  sice  bledý  a  zasmušilý., 
ale  horaucj,  neobsáhlá  náScň  se  obrazj  w  geto 
tt\á!-í  tak,- gako  se  zrcadljwá  peklo  w  oWičegi  za- 
tracence.  Někdy  si  powzdechne,  někdy  se  mu 
horká  slza  w  oku  zableskne,  někdy  se  mu  zase 
to,  co  zameyšlj,  slowy  diWokými,  pjskliwými  z  úst 


wypnndy«— ;»0  Allá!  o  Proroku!  budiž  mi  ná* 
pomočeni  dey  mi  Eblisu^  abych  na  geho  křjdlech 
zároweA  s  bleskem  letěti  mohl.  O  Allá  I  o  Pro- 
roku! Dey  mirza^žiwAy^  gen  gedinkau  chwjlku^ 
gakowau  hotugeš  Islamjn&m,  kteřj  smrtj  byli  smyli 
hřjchy  swé!  O  bratl^!  statuj  Qiregštj!  jiť  si  po* 
gjdáu  honí,  gen  Idyi  w  spasitelaau  dobu  dostj* 
hneme  ustanowený  břeh,«  — 

Koně  se  pořade  wjce  ženau,  a  powětřj  h^^j- 
zdágezdc&m  okolo  ušj.  •  Nadarmo  I «  ozwal  se  ney« 
slatij  z  nich;  přigdem  o  koně^  a-ty  nenagdeš 
starce,  on  nepřigde  na  břeh  Buhu,  on  tě  gen 
podwedl*,  newěřj  ti  giaur  i  newěř  mu  také.  Pusť- 
me se  zrowna  na«  zámek  s  palašeni  w  ruce,  tam 
uchwátjš  swaii  krásnau  huriskui  a  zaneseš  gj  bud 
w  paláce  Bakčiserage  a  neb  w  audolj  Bagdar.  Nám 
dáš  to  dstatnj.'"  —  »Mlč«  Zebekul  Twá  brada  gest 
siwá,  čelo  wráskami  pokryté,  a  maudrost  twá 
velká]  Gá  rád  twé  rady  poslaw^hám,  ale  mlč.  Ze* 
beku.  Známf  gá  giaury  lép^  bydlilť  gsem  s  nimi 
přes  šest  let  na  zámku,  umjm  gegich  řeč,  slýciial 
gsem  o  gegich  Bozjch,  a  wjm,  gak  který  z  nich 
smeyšlj.  Mlč  ZebekuJ  Prisljbjli  kdo  z  nich  něco 
a  přisáhnena  ío»  tu  gsau  slowa  geho  slowa  naše* 
ho  proroka,  á^řisahám  ti  na  to,  že  starce  nagdu 
na  i)řehu.  Ale  ach  i  —  gak  mne  cosi  tjžj  na  prsauj 
gakási  tesknost,  gakési  strašné  tušenj,  gakési  ne* 
štěstj  nade  mnau  wisjcj!  Pospěšte^  aice  nedo* 
čkáÁi  té  chwjle  a  umru.*  — 


Howý  roL 

{P4fkrnČ9Ufá^. ) 

W  několika  okamženjch  zptápolal  weselý 
plamýnek  w  kulatých  kamýnkách.  — 

Starý  geště  spal.  Na  prstech,  aby  ho  ne< 
zbudila  a  snad  lahodněj[šj,  naděge  plněgšj  nowo- 
ročnj  sny  nezaplašila,  př^l jžila  se  djwka  k  poste- 
lí, a  skloniwši  se  k  otci,  poljbila  geg  na  čelo.  On 
práwě  šeptal  ze  spanj :  Moge  princezno  —  zaplaf 
f^án  Bull.  Blahý  usměw  ozářowal  wybledJé  Hráře 
geho. 

Potom  přikročila  djwka  létawým  krokem 
k  zidlici,  na  iljž^o  swlečené  šaty  otcowy  leželv,  a 
sahnuwši  po^westě,  wyndala  z  nj  hrst  dro* 
bných  peněz.  Radostně  hleděla  ^na  plnau  dlaň* 
kdežto  mezi  měděnau  wetešj  také  bjlé  hlawy  pro* 
kukoi^iy.    I  wrtěla  podiwenjm  swau  wlastnj  ka« 


Digitized  by 


Google 


n 


drfawM  Ua^inkau  a  mdotftné  pomySleaj,  ié  bude 
moci  dnes  olei  dobrý  den  učiniti^  rozebralo  gí 
W)ee»  nežli  dechot  kwapné  se  rozpalugjcjch  ka* 
mea.  Pozorně  položila  penjsse  na  stul  a  desjtnjk 
dak  na  stranu ;  potem  se  nokýlíla  do  kauta^  kdež* 
to  na  starém  wiklawé  židli  bez  lenochu  děrná  hlj« 
néná  mjsa  a  bmek  s  wodau  stály.  Umyla  ae,  při- 
česala—  potom  přistawilak  ohni  hrnek  wody,  ho* 
dila  na  hlawu  welký  wlněný  šátek,  wzala  z  chatrné 
police  ďrul;^  raensj  bmedck,  se  stolu  desjtnjk^ 
přiložila  kausek  poljnka  do  dychawých  kamen,  po 
prstech  wykradla  se  ze  sednice,  a  pozorně  za  se* 
bau  zapřela. 

Wesele  praskalo  gedlowé  dřjwj,  gakoby  se 
radowalo^  že  zase  gedenkráte  nemilosrdnau  tyran* 
kUj  zimu,  z  nuzného  hnjzda  pocliwých  dušj  wy* 
pudj;  praskalo  a  hudelo,  až  plesem  geho  starý 
Gedlička  procitnul.  I  wzchopil  se  a  hleděl  wů* 
kol.  Pak  wstal,  a  začal  se  oblékatL  Šjřjcj-se  te* 
plo  lahodilo  starým  audum  geho;  wolal  na  Bě« 
tunku  —  djwka  se  ale  neozýwala.  I  wrtěl  hlawau, 
nebot  byl  geště  gako  w  polowičném  spanj.  W  tom 
padly  o5i  geho  na  hrst  peněz  na  stole  a  tjmto  po- 
diwánjm,  zdálo  se,  wrátili  se  mu  wšechny  smyslowé* 
Sepnul 6  ruce  a  powděčně  k  nelneš lim  oči  po* 
zwednuw,  začal  rannj  pjsníčku  zpjwatL 

Konečně  zarachotil  zámek  a  Bělunka  kro- 
Sila  pozorně  přes  práh.  Widauc  ale  starého  giž 
u  stolu,  zwolala:  »Dobré  gitro,  tatjnku!*  —  pak 
posta wila  rychle  hrneček  smetany  na  kamna  a  wle* 
těla  mu  do  náručj. 

» Šťastný  nowý  rok,  milý  tatjnku!"  řekla,  ru* 
ce  okolo  krku  geho  winauc,  a  dlauhé  poljbenj  na 
ústa  mu  tisknanc.  »Nowého  roku  nemohu  ti  nic 
giného  dátij  nežli  mé  srdce  s  celau  geho  dětin* 
skau  láskau.<* 

•Zaplať  Pán  Biihl«  řekl  starý,  u  welkém  po- 
hnut] rozko^nau  djwku  k  srdci  tiskna  —  »to  ge 
mi  dost  weliké  bohatstwj.  Wšecko  ostatnj  póru* 
čjme  Panu  Bohu.  Onť  ge  náš  wecně  maudrý  a 
milostiwý  hospodář  —  i  nedá  zahynauti  tomu,  kdo 
se  k  němu  s  důwěrau  utjká.« 

»AIesppň  prwnjho  dne  přjštjho  roku  pewnau 
diiwěru  twau  nesklamal,  milý  tatjnkn  —  nenj-li. 
prawda?"  řekla  djwka  a  z  obgelj  geho  se  wymknuw- 
ši,  hbitě  zase  ku  kamnům  přiskoAla.  »Pozchnalť« 
gak  widjm,  twau  těžkau  nočnj  paut,  k  w(^li  které 
gsem  na  začátku  plakala^  že  mi  pak  u  práce  oči 
přecházely  —  ach,  gak  ráda  bych  geště  gednau 
tolik  prstů  měla,  abych  wydělala  — « 

»Nech  toho,  nech,  milé  djtě  —  a  řekni:  za* 
plať  Jí^án  Bůh!  za  to,  co  poctiwě  dowedešl"  řekl 


starý«  »Gá  wdíebjín  Pána  za  wie,  co  na  mne  sesjlá« 
a  wéřjm  pewné, ,  že  on  sám  myšlénku  we  mně 
zbudil,  abych  se  —  poneypnr  co  žiw  gsem^ — ga* 
ko  pauhý  žebrák  pod  pláiC  cizjch  dobrodincA 
utekl—* 

»Můg  drahý -»—  ubohý  otče  I « 

»Mlč,  mlčf  nelitug  mne  —  wždyf  negsem 
nbohý,  dokud  tebe  mám,  dušinko!  Takéť  gsem  na 
sebe  nemyslil,  ale  na  tebe  —  a  nebe  cestu  man 
poždmalo.  Leckde  gsem  arci  gen  škaredých  twá* 
řj  a  nelaskawých  slow  utržil  —  a  naděge  moge 
Uesala;  ale  pomySlenj,  že  ti  musjm  dobrý  now^ 
rok  způsobiti,  gežtos  po  celý  starý  tak  dětinsky  o 
mne  pečowala —  to  mne  wždy  zase  pohánělo.  Po- 
malu kapaly  dárečky,  wyhljdka  na  radostný  den  ne* 
byla  geště  weliká  —  až  mne  konečně  ruka  Páně 
mezi  lidí  uwedla,  kteřj  se  mne  přátelsky  ugali.  By* 
H  to  tři  roztomilj  mladj  lidičky  — no,  wždyť  gsi' 
dwa  z  nich  tušjm  widěla?* 

»Widěla  —  a  geště  ge  uwídjm:  neboť  sljbíli, 
že  nás  dnes  nawštjwj,"  ozwala  se  djwka,  pozor 
dáwagjc  na  smetanu,  která  se  práwě  wařiti  začala. 

»Že  sljbili?*  diwil  se  otec,  knofljky  uwesty 
zapjnage.  »Ty  milý  Bože  —  toť  musjme  tedy  po* 
mysliti,  abychme  ge  předce  uctili. « 

»To  bude  těžká  wěc,  milý  tatjnku ! «  řekla,  Bě- 
tunka,  sypagjc  lot  mletého  kafe  do  hrnce,  w  němž 
woda  kloktala. 


P  a  p  ě  r  k  y. 

3. 

Podtwný  odpor!  Gcsti  twláltnjlio  posnamenánj  ho- 
dno,  kterak  w  geJnom  a  témže  5ase  o  wV  tečném  Slowaniu 
dwa  hlasy  se  trefegní^  pozwedly,  kterél  oba  daleko  na  zá*  v* 
mcíj  difi  extrémy  zabřlmuwbC,  gH  tjm  samým  prawdu, 
nám  Slowanům  phiilasugjcj,  w  prostl^ku  zásUwily.  Tý- 
káf  ae  ir^c,  kterau  %6e  mjnjm,  w^likého  hwezdoslowce  Ko^^ 
ftmjlía,  kterfi,  gak  celý  swft  wj  (krom  těch,  liérj  $chwál' 
n9  o  tom  wěděti  nechtégj)  rodilý  Polán,  tedy  tiám  abra- 
třený  Slovan  byl.  An  totiž  (dle  ipráwy,  ^  lOt.  čjslc 
loňských  i>Ewét&«  sdělené)  Francana  Mauléne  .we  spisu 
»Anti-Kopermk,(i  ktUoAkn  minvlébo  roku  wfĎbiném,  K«- 
pmjku  wáecku  zásluhu  geho  sausUwy  upjratí  'dice:  doíj- 
tali  gstm  se  z  druhé  strany  w  německých  Časopisech,  kterak 
U«  samam  akttro  doban  t«nt^£  slowanaký  welikán  do  ně- 
mecké írnthalhj,'^)  w  BJiwol^jeh  práwě  třjicné,  umjstěn  byl, 
éjmž  gemu  pbed  celým  né«ným  swětem  ělowamikff  gdio  pA- 

•)  Gak  známo,  gest    Walhnlla   dle   grrmanského   bá- 
geslow)    Mpřjbytkem  boliů   a  w  bogi  padlých  hrdin.»    Wit 


Digitized  by 


Google 


es 


wod  upřen,  a  on  paiih>m  ttutkem  u  D^siefikébo  kn^eiiow* 
ce  probUáen  gest.  Tcato  KwU^tnj  úkaz,  uk  píjmýntod* 
pórem  osoačený^k  podiwnteu^ač  nebrub^  iJbérauporowiiÁ- 
iij  podočt  sawdáwá.  Že  irancaiuský  apisowatel  w  cbatmé 
scííitce  maně  s  powStřj  lapaný  sand  yrystawil  proti  prawdS, 
ncwywratnými  důwody  otýnčné  a  od  celébo  učenébo  swěta 
uznané,  nebylo  nám  ani  tak  nápadné,  an  pfi  nyn^^'m  sbá- 
něnj<-se  obecenstva  po  wčcecb  pikantnjcb  francauzská  prik- 
myslnost  w  hogném  odbjtn  knihjr  dobrý  swůg  djl  mjti 
mohla  y  ie  ale  národ,  » důkladnost  a  d&wodnost  w  bádánj« 
stále  za  heslo  roage,  w  odpomau  liomu  aámeznoat  rownéi 
paimého  omylu  ubčhnauti,  a  Kopmjka  $ohS  priwlaatníti 
mohl :  nemalé  ir  nás  podiwenj  vrzbudilo*  Nechci  zde  sirý- 
mi slowy  slowanskost  Kopmjkowa  p&wodu  dokazowati,  ge- 
likož  to  w&bec  známá  i  na  ginýcb  mjstech  dosti  Často  gíi 
doloiená  wěc  gest,  a  gelikoi  i  sama  gméoa  gak  rodu  (£o« 
pmjk)  tak  rodiřtě  (Toni/ř**)  historickau  událost  nad  vle- 
čko pochybowánj  yrywylugj:  gediné  to  zde  podotknuto 
bud,  že  to  welmi  nelibý  cit  nám  SlowanAm  působiti  musj, 
když  giny  národ  tah  čn$iQ  wýtečné  muže,  na  naiem  obzoru 
se  skwřgjcj,  nám  upjrá  a  do  chúmu  swé  sláwy  klade.  Na* 
lezámcf  owlem  w  sepsánj  Yřelkoduchůw  do  Walhally  při- 
gatýcb  ge^tě  giná  gména  osob  ze  slowanské  krwe  pochá- 
segjcjch,  u  kterýchž  gsme  se  lomu  méně  podiwili,  an  se 
osoby  tyto  nehrubé  slowanským  smýilenjm  vyznačowali : 
že  se  to  ale  také  Kopmjku,  a  k  tomu  tak  oprawdiwým  a 
Hfázným  Činem  přihodj,  toho  gsme  se  naprosto  nenadali. 
Kdyby  nowě  zřjzená  Walhalla  byla  chrámem  sláwy  ohe» 
emjmt  k  oslawenj  památky  slowútnjk&w  gahéholsoHw  ntirodu 
ustanoweným,  ničehož  bychom  proti  takowémuto  přigetj 
nenamjuli,  shledáwagjce  w  tom  skutkowý  čili  faktický  dů- 
kaz aprawcdliwého  uznánj,  Že  také  my  Slowané  swau  po- 
Částku  čUi  swfig  kontingent  w  obecném  oboru  wědectwa 
důstogným  způsobem  gsme  podali ;  an  wSak  Walhalla  pau- 
se wýhradné  chrámem  sláwy  germánských  welkod uchu  »get^ 
tnanif^er  <|>froen(c  sluge,  nemůžeme  se  s  tjmtp  přiwlastnS- 
njm  nikoli  shodowati.  Měli  gsme  za  to,  že  onj^mi  dosti 
Četnými  přjklady,  geŽ  gsme  w  těchto  i  w  giných  naiich 
listech  giž  mnohokráte  uwáděli  ono  neprawé  sobě  přiwlast- 
fiowánj  swůg  konec  mjti  bude;  widjme  wSak  nynj,  že  po- 
čet gich  dowržen  gežtě  nenj,  a  že  slowanská  půda,  od  mno- 


(Sfaiafi  Zeqnďi  ,,8títíÍ  of«fa0e"  Cn«  JDeutfdje  fiSetfftt 
ten  Ďattuiann  ?  0.  8.  —  Swrchu  pak  zmjněná  Walhalla 
gest  gakýsi  způsob  německého  anárodnjho  chrámu  sláwy <t 
k  poctěnj  památky  germánských  wýtečnjků,  poněkud  dle 
podobenstwj  anglického  JVf ttminsterskéh  o  opaUiwj  w  Lon- 
dýně, aneb  francauzského  Pantheonu  w  Paljži. 

••)  ToruH  gest  kragské  město  w  ředitelstwj  Kwidjn- 
ském  (polsky  Kwidzynském),  částku  prusko- po {«lcýc4  ze- 
mj  skládagjcjm.     Wiz  Balbiho  »»Zeměpis«  I.  str.  735. 


h^eh  úomyMfctk  pisálkii  neusOte- tupená  a  za  bafbcvskail 
wykHkovaná,  předoe  nmohé  pěkné  kwjtko  chowé,  kltréi 
obliby  docházcgjc,  tibáao  a  do  ciajho  wěnce  wewjgeno  bý^ 
Wá.  Na  každý  pak  apůsob  náležj  swrcku  uwedený,  u  dwan 
rozličných  národů  ohledem  na  Slowana  w  stegném  Čaa.e  wsa»^ 
Uý  odpor  k  dosti  památným,  kterýž  besdďiy  wybjsj  k  po- 
rowttánj,  která  a  ob^u  sobě  odporných  stran  asi  winu  wětit 
^ho  omylu  na  sebe  uwaliU.  ^'*  ^* 


nOMACJ  KRONIKA. 

z  PRAHY*  Tyto  dny  dosulo  se  pražskému  mlynář* 
skému  pořádku  náwěátj  o  wyučowánj  řemeslnjků  zdarma 
we  školách,  slowútným  sborem  ku  zwelebowánj  průmyslu 
zřjzených  a  p.  Dr.  Amerlíngem  wedených  k  tomu  cjlí,  abj 
se  ostatnjm  mlynářům  pražským  w  známost  uwedlo.  —  Pře- 
dnjstaržj  tohoto  cechu  učinil  to  tjmto  dopisem: 

^Důležité  wynálezy,  kteréž  se  co  den  w  oboru  přjrod- 
níctwj  a  řemeslnictwj  Činj,  zawdagj  zagisté  w  krátkém  Časa 
k  tomu  přjčinu,  že  i  řemeslo  mlynářské  k  podstatné  promě- 
ně přigde ;  pročež  giŽ  wěru  swrdiowaný  čas,  aby  se  ti,  kte- 
řj  se  tomuto  řemeslu  oddáwagj,  bez  daUjho  prodléwánj  s 
wědami  seznamowalí,  gežto  se  gakýmk  oli  zp  ůsobem  k  mly- 
nářstwj  wztahugj  a  w  stawu  gsau,  tomu  napomoci,  aby  i 
mlynářstwj  na  iryii)  dokonalosti  stupeň   se  po w sneslo. 

Přjhodné  k  tomu  přjležitosti  podáwagj  na  ten  Čas 
ikoly,  o  nichŽto  áiržj  zpráwu  náwěitj  zde  připogené  w  sobě 
aawjrá. 

Z  náwěstj  toho  lze  nahljdnauti,  že  se  řeroeslnjci  we 
Žkolách,  zwláátě  k  tomu  zřjzených,  nadjm  milým  gazykem 
Českým  prostonárodnjmu  počtářstwj,  wedenj  kněh  žiwnost- 
nických,  mechanice  a  reysowánj  zdarma  wyučowati  budau. 
Gelikož  tyto  wědomosti  w  mnohem  ohledu  mlynářského 
řemesla  se  dotýkagj,  pročež  i  mlynářštj  z  nich  prospě- 
Žného  nauČenj  bráti  moci  budau,  a  potřeba  wy»ájho  ře- 
meslnického wzdělánj  i  u  mlynářů  ze  swrchu  řečeného  wy- 
nikát  pokládáte  podepsaný  za  swau  powinnost,  swých  pá- 
nů bratij  k  tomu  nabjzeti,  aby  swé  syny  a  pakli  toho  o- 
kolnosi  dopau^těti  budau,  i  swé  učedlnjky  a  towaryse  k  pil- 
nému nawstěwowánj  těchto  nad  mjru  prospěšných  ikol 
přidržowali. 

Koge  se  blahau  naděgj,  Že  toto  powzbuzenj  s  Žádau<- 
cjm  aučinkem  se  nemine,  žádá  konečně  dole  psaný  na  pá- 
nech bratrjch,  aby  tento  obsjlacj  list  na  swědertwj,  že  gira 
dotčené  náwěitj  posljčkem  skutečně  sděleno  bylo,  wlastnj 
mkau  podepsati  sobě  za  těžké  nekladli. 

Dáno  w  Praze  dne  4.  prosince  1842. « 

Prali  bychom  srdečně,  aby  páni  mlynáři  pražStj  k  žá- 
dosti swého  přcdnjho  učinili,  a  i  osUtnj  pořádkowé  praž- 
iti aby  ncwáhali,  rowným  způsobem  podřjzcnych  swých 
k  hognému  nawát^wowánj  dotčených  blahodatných  ákol  na- 
bjzeti. -^— 


CMOpU  Unto 


wyehimj  w.  BiHin  a  w  iQbotu  fo  pAUrSjek}  kaia^a  druUii  .tředo   pHdáwá  ■•  P*»«^'»»»^f,  K^^^í^^iň  S^ítr* 
lěU48  kr.,  we  k.ilikttpeclwjek  na  pAl  léU  I  »1.  86  kr.,  fi«  C  k.  po.twh  půli.  t  «L  SC  kr.  bU. 


Předplicj  •«   tt  wydawatele   HA  ^twrt 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hirodnjz&bawBjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  8. 


28.  ledna  É843, 


10.  r.  běh. 


Z  BA8NJ 

Bedřicha.  Bach a'^}. 


Z  BA8NJ 

Frant.  Zwěřiny  z  Ruhwaldu. 


Rw^tina  k  praudu  hlawidkti  shýbá, 

Wlna  gi  chce  pHIaudit: 
)»Tíeg(leSli  senraau,  djwóiao  Iwarná, 

Samoten  budu  blaudiuc 

Wlna  sa  wlnau  kwétinu  Ijjbkf 
Gedna  gi  přede  odtáhne: 

>»Ať  gá  gíi  dáwQo  v  cizině  hjáljm^ 
Přede  tě  láska  dosáhne !« 


Ty,  ráral,  gsí  láwla 

Do  nebe  wcdauej; 
yVy,  Jjcc  a  rtowé, 

Gste  ríiže  kwětaucj; 
Wy,  kadeře  tetnné> 

Gste  besjdky  stinné ) 
Wy,  milostné  oéi,. 

Hrdličky  newinné.— 
W&ak  otewř  mi  rámě 

Do  nebe  wedaucj. 
Ať  -w  kytku  seberu 

Ty  růže  kwěuucj; 
PHkrcyte  nás  temně, 

"Wy  besjdky  stinné* 
Zawrkeyte  láskau, 

Hrdličky  newinné! 


•)  Zde  wystupugj  poprwé  s  ícským  pokusem  dwa 
posud  němečtj  básnjkowé,  s  nichžto  prvrnj,  Dr.  Bedřich 
Bnch,  swými  w  Lipsku  wySlýmr  DScnsitiwyu  se  progewil 
co  básnjk,  gakých  INěmecko  málo  má ;  druhy,  František 
Xwiřina  z  Ruhwaldu^  gest  obecenstwu  posud  méně  znátný* 
neboť  geité  wcimi  málo  plod&  geho  tiskem  iryilo;  mňé 
se  ale  nahodila  přjležitost  w  rukopisech  tohoto  až  k  podi* 
wu  plodného  básnjka  Čjsti,  a  zagisté  se  nezklamu,  když  mu 
krásnau  budaucnost  a  českému  obecenstwu  nowau  nadégi 
pHslibugi.  Oba  tito  spřátelenj  bási^'kowé,  rodilj  Čecho- 
wé,  poblandiwie   něgaký   čas   w   cisině,  poznali.  Že  «  nás, 


^Wlasti,  wetmi  srdce  moge, 
Rrwawé  mé  srdce  měgl 

Dujíe  moge  žalostiwá, 

Wlasti  —  drahé  tnáli  —  pěg] 

Opustil  gscm  domow  drahV> 
Cizině  gscm  zpjwáwal, 

tltowé  mogi  tpěwem  zněli, 

W  srdci  trzdychal  tenmý  žaL 

Blaudjwal  gsem  w  cizjch  doljch, 
Swětu  zpjwal  cizj  zpěw  5 

Cizj  ohlas  odpowjdtil, 

W  srdd  z6stal  bol  a  hněw! 

Teď  se  irracjm  zarmauceně 
Zpátky  \r  drahé  lokty  twé; 

Máti  moge  opuštěná, 

Přigmi  kagné  srdce  mé] 

t)no¥  mocně  hrdne,  zdrawne^ 
Na  íiádra  se  klonjc  twá ; 

]Wěčně  tobě  zpěw  a  chwála, 
'W^čně  tobě  láska  má  i 

a. 

Motýl,  mág  když  pestře  zkwétá, 
Po  wiech  wonných  kwjtkách  létá> 
Ljbá  každý,  na  něgi  sedne: 
iidmý  pře4o  tjm  nembledBel 

I  tys  kwjtek  — k  oblétinj, 
A  bogjS  se  cdowánj? 
Ať  mne  Ijbál,  láskau  planěl, 
Krásná  předce  wždycky  standí! 


národa  mladistwého,  rostaucjho,  u  národu  pěkné  Kndaucno- 
stí,  gest  prawé  pole  pro  niladé  a  naděgné  sjly.  Pro  nás 
ale  gcsti  to  znamenitý  úkaa  pochodem  Časn  zmáhagjcj-sc 
národnostL  ~ 


Digitized^y^^S^Ogle 


30 


E  c  j  B  6  ě  r  a  g. 

•Ecjne !«  zwolal  Zebek ;  »což  pak  gsi  giž  po- 
tcatil  3my4y?  xii^b  ti  na  zámku  čárami  wyjrwali 
árdce?  Tys  muž,  tys  chán,  tys  ^^obklopén  nejr* 
krásněgšjm  seragem,  a  ty  pjljš  bez  gjdlaj  pitj  a 
bez  pohowy,  pjljš  za  bytostj,  za  djwkau,  kteráž 
na  twé  pokynutj  giž  dáwno  mohla  býti  u  tw^ch 
nohau  a  čekati  twého  wýroku?«  —  »Mlč,  Zebek  u, 
iwrozdjrey  mí  srdce.  Ty  zii^i  genom  otrokyněj 
ty  nezaáá  ginau  lásku,  leda  lásku  seragowau.  To- 
bě Allá  neodkryl  city,  gežto  swým  wěrn^m  w  ne- 
besjch  připrawuge.  Gá  gsem  ge  ale  poznal,  tu 
w  m^ch  pťsau  ge  nosjm,  a  rád  bych  wše,  nad 
Sjm  wládnu^  dal  za  gedno  upřjmné  gegj  pohle- 
dnutj.  Za  to  pohlednutj  dal  bych  paláce  Bak- 
ciserage^  ty  neybělegšj  Georgianky,  černooké 
Hellenky,  doery  Mjrů  a  Ulemu,  a  s  nimi  wšecky 
hory  i  doly,  gežto  Salhyra  protéká.  Dalbych  ce- 
lau  mocnost  i  žiwot  i  swobodu — -ba  wSecko  dal 
bych  mimo  Allá  a  Proroka.  S  nj  bych  žil  šta- 
8tně,  třebas  w  bjdně  slepené  ch^žce,  w  neyspust- 
legšj  kragině  Karasubalarské,  Šťastněgšjl  sto« 
krátě  šťastněgšjl  nežli  nynj  w  paláci  sw^ch  otců. 
Wjmť  dobře,  žeby  na  mé  pokynutj  rozpadl  se 
zámek  w  sutiny,  že  bych  na  ni  pohljžel  gak  na 
newolnici  swau;  ale  ach  I  Zebekul  pak  bych  měl 
gen  gegj  tělo,  duše  gegj  by  pošla  w  rumech  Bra- 
clawy.  O  Zebeku,  Zebeku  I  dey  mi  genom  gegj 
duši,  učiň,  aby  opustila  otce  i  zemi  swau,  aby 
na  wěky  semnau  byla  w  mjch  rozkošných  za- 
hradách w  seragi,  a  uzřjš  u  syrých  nohau  slzy 
chána  swého,  slzy,  které  se  ti  w  perly  budau 
měnit,  slzy  dražšj  nade  wšecky  poklady,  které  bys 
mohl  odnésti  z  wydrancowaného  zámku.  Pospěš- 
me I  tu  mne  to  bolj,  tu  mne  to  saužj,  spaste 
mne,  pospěšte,  sice  zahynu. «  ^-Cwálagj  koně,  z  če- 
la Tatara  se  walj  praudy  potu,  země  se  otřásá, 
a  Ecjn  sebjrá  poslednj  sjlu.  —i-  »0  cháne  náš  I  o 
perlo  Gireg&  I*  prawil  opět  Zebek;  »což  gcstlí 
se  starec  w  ustanowený  čas  nebude  moci  došla- 
witi  ?  gestli  se  úmluwa  pánowi  prozradj  ?  Ecjne  I 
tyznášBučacké  I «■—» Zebeku,  Zebeku,  pohleď!  giž 
wídjm  ono  mjslo ;  hled!,  něco  se  tam  bělj  —  to 
gest  oni  O  radostí!  otewřena  gest  brána  mého 
štěstj,  paupě  mého  blaha  rozkwjtá  mi  před  oči- 
ma. Gen  na  ten  břeh  mne  dones  geště  mug  ko« 
njčku,  a. pak  slož  swé  kosti.*^ 

Letem  blesku  pádj  Tatarowé  k  njzkému 
pahorku.     Zaúpěla  země  pod  kopyty^  oblak  pra* 


cto^^ý  wíecty  zakrýwal  —  náhle  zmizel,  a  oni 
stáli  na  bř«hu  Búhu.  Při  cestě  gest  zelený  pa- 
ho^k«  a  na  nj(m  s^mj  bjlý  slaup.  Ecjn  prwnj 
skočil  s  koně,  přistaupil,  pohleděl,  a  w  tom  oka- 
mženj  padne  na  zem,  wálj  se  w  pjsku,  trhá  žele* 
ný.  tnrba^p  tfhi  vrkač  wlasu  ff  oholené^hlawy  Ui 
šjgi  mď  ÉřplýWagjaj,  bige  se  rukama,  úpj  a  wy- 
ge  bolestně.  Wšíckni  obstaupíli  swého  pána  a 
se  strachem  ibolestj  na  twáři:  »AlláI  Allá!«  wo- 
lagjce,  hleděli  na  slaup,  na  němžto  byla  nastrče* 
na  lidská  hlawa,  bledá,  hlawa  starce,  sšediwými 
wltty*  8  gizwsu  na  iele  a  a  očima  na  wžky  za« 
wřenýma. 


Tichá  Ifioc  leskne  se  zlatými  hwězdami,  po* 
wětřj  oddychá  wůnj  lučnjho  kwjtj,  hlas  slawjka 
se  ozýwá  w  zámeckých  sadech;  ale  pod  hradba- 
mi rozložila  se  táborem  dwě  wogska.  Wůkol 
plápolagj  welikéi  ohně,  zde  onde  gsau  při  pikách* 
do  země  zatknutých,  koně  přiwázáni,  ten  tu  řičj, 
ten  frká,  onen  zas  bige  kopytem  w  zemi.  Roz* 
léhá  se  howor  lidu  wogenského.  Tu  ležj  Ko* 
žáci,  tu  oděnci,  tam  husaři,  a  pod  ějrým  nebem 
nocugjce  očekáwagj  dennici  a  rozkaz  Bučackého. 
Daleko  w&kol  gsau  rozstawené  stráže,  z  temného 
hluku  wyniká  časem  buď  hlasitý  pokřik,  třesk 
zbraně,  štěkánj  ps&  aneb  nápěw  ukraginské  pjsně, 
gako  wjtr  žalostně  aupjcj  po  rozsáhJých  stepách. 

Na  zámku  hřmj  lilučná  hudba  a  řinčegj  trau- 
by,  z  oken  zářj  tisjcero  swětel^  geště  nenj  po 
hodech.  W  prostřed  weliké  sjně  gest  dlauhý  stůl, 
a  na  něm  se  blyštj  welké  střjbmé  čjše;  okolo 
stolu  sedj  bogownjci  w  gasné  zbrogi,  w  drátě- 
ných suknjch,  w  županech  a  lebkách.  Pohled 
gegich  gest  ostrý,  surowý,  wausy  zgežené  a  hla- 
wy  do  lysá  oholené.  Některým  splýwagj  wlasy 
na  plece  a  brady  na  široká  prsa.  Mimo  to  ozna- 
čugj  posekané  twáře,  wysoké  postawy  a  smělá 
pohybliwost  hrstku  statečných  mužů,  co  ustawi- 
čně  wálčj  8  Tatary,  zběř  tu  z  Ukragin^  wytjragj- 
ce.  Bratřj  Bučaótj  swětj  tuto  noc  s  přátely  a 
přjbuznými  při  wjně  zábawau  a  upřjmným  howo 
rein.  Wjno  a  Tataři,  láska  k  wěrné  ženě  neb 
milence  a  spasitelná  wjra  w  srdci  gest  gegich 
celé  žiwobytj. 

Na  welikých  stolicjch  seděli  wedlc  sebe  tři 
bratřj  Bučačtj:  Míchal,  Theodor  a  Bartoš^  gim 
po  boku  Jan  Lašč,  podkomořj  polský  se  syny, 
Stanko  Simcon  Oleskowič,  mladý  knjže  na  Slu- 
cku,  se  sediwým  Iwanem  Ostrogským.  Pak  Pře- 
bora,   wznešený  Litwjn,    Mileško  Kozák,    a   ginj 

Digitized  by  VnOOQÍC 


mladj  přátelé  a  sausedé^  gežto  rod  a  wzág^emnost 
pogila  s  Bučack)'mi>  přiwedšj  swé  haufy  statný 
bogownjkum  ku  společné  obraně  proti  pohanům, 
Medowina  se  neustále  ze  sudů  lege,  cwrn- 
kot  čjšj,  Tatary  a  heyduky  roznášeních,  se  usta- 
wičně  rozléhá.  Na  twáři  faodugjcjch  pak  wys(au» 
pil  čerstwý  ruměnec,  w^esely  rozmar  se  wznesl 
nad  společností,  a  pořád  hlu^egi  ozjwá  se  bo- 
wor.— ^  »Geátě  tento  dauii^k  na  wažje  zdiiawj^gau-* 
sedel*  dj  Bartoň  Bučacký  pozwedna  obronuiau 
konwici>  naplnénau  iiMdem.  »21egtra  nás  očeká-^ 
wá  snad  smrt  kdesi  na  břeho  Dněstni.*  —  Na  to 
se  ozwal  wysokym  ženském  hlasem  Lii^jn  Oáčjkť 
»Gá  gsem  giž  byl  w  pazauřjch  tatarských,  giž' 
mne  wedli  k  swému  chánu,  giž  mi  chtěli  ruce 
swázat ;  ale  gá  si  wyliljdnu  ná  bljzku  koně,  wytr- 
hnu  při  mně  stogjcjmu  moslemjnu  íawlí,  stracK 
tu  wšecky  omráčj,  gá  skočjm  na  araba  a  heysa 
do  step.  Málka  Neyswětěgáj  mne  tenkráte  zachrá- 
nila. Přede  mnau  i  za  mnau  byla  orda  Tatarům, 
a  wšickui  ustaupili;  mračno  střd  po.  mně  wyje- 
tělo,  a  žádná  mne  nezasáhla;  tři  dni  a  tři  noce 
pem  uháněl#  a  arab  nepadl  poáe  o(ixiaaft.^-^»Sei 
mnau  bylo  hůře ! «  rwokd  Jan,  wládyka  řádu  Su- 
limowa,  wogák  slabých  sice  audů,  ale  giskrn^ch 
očj.  »Ležel  gsem*  giž  na  bogis|i  s  mrtwolami, 
střela  tatarská  mne  byla  šikmo  progela,  zemdlel 
gsem  na  chwjli,  ale  žil  gsem  a  cjtil  gsem  wšecku 
sjlu  w  sobě.  Nebylo  kam  utéci,  neboť  w&kol 
84áli  Tataři,  a  naší  byli  wSickm  zahynuli.  Ležel 
gsem  tedy  w  bažině,  a  dělage  se  mrtwym,  porau- 
(el  gsem  se  w  ochranu  blahoslawené  Panny.  .Tu 
se  přibljžila  orda  Tatarů,  prohijdla  mrtwoly^ke 
mně  přistaupilo  deset  moslemjnu.  G^den  mi 
wzal  helm,  druhy  odpial  zbrog,  giny  zas  trhal  ze 
mne  áaty,  tak  že  mně  nic  nezůstalo  než  ná  pr- 
sau  obrázek  neyswětěgšj  Rodičky,  a  giž  i  po  tom 
sahal  zlostný  Tatar.  Tu  gsem  se  zachwěl  a  k  Bo- 
hu powzdychna,  chtěl  gsem  umřjti.  Tálar  pak 
uzřew  swatau  patronku,  hodil  mi  gi  opět  na  pr-,. 
8|^.  I  ožil  gsem  znowu,  ustanowé  při  s^ibé  ani  aebau' 
nepohnauti.  Giž  byli  wáeeken  šat  ze  mne  strhali^ 
wšecky  řetězy  a  šperky  byly  ty  tam;  oni  wšak 
se  geště  ohljželi,  nenjlí  geste  něco,  coby  wzjti 
mohli ;  w  tom  zpozorowal  geden  Tatar  ges tě  prsten 
na  mém  prstě,  i  hned  se  pustil  pro  něg;  byloť 
wšak  těžko,  s  naběhlého  prstu  geg  siwléknauti; 
wyndA  tedy  kyndžal,  nasadj  ho  ktělu — gá  mlčjm> 
on  mi  pak  prst  i  s  prstenem  uřjznul.  HleJte,  ta- 
to ruka  má  giž  gen(An  čtyry  prsty,  ale  dosawád 
rozrážj  tatarské  zástupy.  Dlaii  má  sice  nenj  ta- 
kowá  gako  gindy,  ale  žiwot  a  srdnalost  w^m  při- 


nálljm  tu  samu. «  —  nAf  žige"  Ťdádyká  I  af  žíge 
Oščjk !  zwolal  Jan  Lašč,  muž  ohromné  twáře  á 
dlauhych  wausů.  »Neyšťastněgšj  člowěk  ten,  kdo 
gako  gá  aBučácipořádboguge,  a,  wždy  wjtězj.  My 
honjme  Tatary  po  Ukraginé  gako  zubry  po  li: 
tewské  paušti.  Af  g^  to  na  Dněstru>  nebo  n^ 
D.něpru,  afge  t,o  u.Perekopu  aneb  na  Kap^^aku, 
wšady  ge  zbig^iyi.  Tu  n^ip^^dnau  do  jukan  st^ 
bij  krymštj  hřebci,.  Xn  opat  nuiAžstwj  wězňů  ta* 
tarskych,  onde  saa  pei^ze,  atcjbro,  zlato  a  kleno* 
ty»  neyčastěgi  ^e  wlasinj  gitiěnj,  lid  z«  Ukraginy, 
Podolj  a  Litwy,  dawem  zagat  byw.  Šlechta,  sedlák 
ci  a  tisjcero  děwic  pohromadě.  Brattjl  wšecky 
swěta  pokkdy  gsáu  ničjm  proti  slžjm,  které  w  tá« 
kowé  přjpadnosti  nešťistňjci  proléwagjl —  »Yivat 
Lašč,  vívant  Bučáci!<<  zwolali  besednjci'  při  tom 
zabřinčely  čjše,  zazwučelá   hudba,    a    opět  bylo 

ticho.— 

(PohraiowÁni,) 


O  p  r  mw  m. 

yV  i^cdnom  z  neyQowéfi^iph  nčmeelych  řa«opÍ8&.4t^^ 
§j  náwěžtj,  že  Franta  Šumawský  wydáwá  ^lo^wnjk  česhor* 
nfmechj,  a  ie  Běktcij  mladáj  literáxi  gednotliwé  pjsmeny 
"wxdťláwagj.  ^ade^  se  kogjce,  ie  Časopis  len  obsjrnéha 
rozsjtenj  dogde,  přáli  bychom,  ahjr  se  toto  ncdorosumftn^ 
naprawilo:  ie  slownjk  ten  jgc  ntfmecko  'Český^  a  ie  někteij, 
Čcchowé  z.  pauLé  ochoty  a  dle  osobojKo  powolánj  obsta*. 
ráwagj  co  moiná  přiměřené  védecké  náz.woslqwj.  ^  i 


DOJWACJ  KROAJIKJL* 

z  PUAMTn  PaHék^Alvnr9,  -*  Znmge  dlj wc  fii  mm** 
ledcau  dokonalost  tokoto  weUncha  w  ijjíi  kiuM&j,  téiíl 
gsem  sé  na  prwnj  koncert  geho^  k  Čemu  iwiáilS  n«aálo 
přispělo,  ie  prwil}  éjsU  byla  powěstiúk  iaMMie  «  MogAjla, 
od  něho  samého  skládaná.  --^Doikawá  wlastnoat  téáuhai^t 
njhd  byla  posud  hlawnj  sáwadau,  ie  se  nástroge  tohoto 
wjoe  gea  kprtnrědkipoaiýwalo;  wjiAc-li ^ááak,  cogtnlálnost 
nakytařewywesti.maie/  nebudeme  poohybowad^  ié  sis  io^ 
na  harfé  mnohem  úpkěgi  po(křj.  Parish^-AlTars  g«  do- 
komilým  mistrem  tra-  swém  uměnjt  ^o  Uidná*  tichoRt  a 
n%r  při  }á9  mohl  by  mnohým  ta .  pťfkbd  slanéiti.  Sv*-»': 
wtaáme4i  gehé  a  Thalhergown  fantasii,  shledáme  i  hnod, 
ie  harfik  a  piáno,  co  sa  mecbmiiokych  *4oh.  igfóéy  poio«-. 
baýmí  cestami  ktáéěgj.  Pariah  ne^yWaznge  mís  ©byósgn^i 
ho;  gcho  tiemolo,  geho  arpedlte,  kde  mka  ruku  přegjmá^ - 
a  předewijm  tó  piáno,  gaholyy  gaittj. dechy  atnmarai /«»«• 
n»ly,  geéto  Wiýnkým  c^  sircsenjm^ae .  po  aach  wyikiMtgei  pak 
ten  iwláslnj,  přiloženau  dlanj  tlumený  tón,  nikdy  mi  s  pa- 
mčtin&wygde.— Drolié  djsld  byla  opět  fmtasic  dle  mocíwu 
z  opery:  Lukrccia  Borgía,  w  njžto  brawúrnj  stránka  geho 
skwule  pronikla.     Třeg*  pak  duo  od  Paríshe  a  K.  Černého, 


Digitized  by 


Google 


|)roFoc9^Áiip  ;n»  hajcíu.  «  &arlei|i  hewjrd  na,  pjApo.  GcU 
pozornost  bjla  tak  upřena  na  powřstnúh*  lurfenjka,  že 
pčkoá  hra  prowodnjkowa  nemohla  dle- zásluhy  oceněna  bý- 
ti,—  Sidonie  Saengcrov^a  zpjwala  árii  z.Torquata  Xassa  Ij- 
bym  hlasem  a  dle  Jobrého  náwodu  uíitele  wlaského  zpiV 
"Wii.  O  bývalém  miláčku  Křcliardowí  ostj'chám  se  proné- 
sti swé  mjnétij, '  máge  za  to,  te  tolio  dne  nebyl  ir  dobrém 
t^zmam.  '  WíSckni  bylí  woláni,  Parish'  -widy  dwakrát  co 
BieybliiČiiěgi.  V&wSviyrA  bylá  hógtiá.  *  SLonečně  ncmA^eme 
oponiiDautí,'  $  podiwéiijtii  'tn^jiiiti  Be  o  bariS  Parísbowé  co 
skwostném  a  wydařilém  aástrogi  s  djlny  anglické.         ^ 

Ze  SohístmwU  Kdo  niale  město  po  několik  let  ne- 
iridéli  p.odiwtl  by.se  nemálo  nad  tolikými  noVě  powstalý- 
mi  budowami*  Gakoby  krásné  kragině,  w  gegjmžto  středor 
po|oženo  gest,  k  ne«;ti  býti  nechtělo,  snažj  se  rok  po  roco 
od^traněnjm  starVch,  iia  překážku  gsaucjch  dom&,  «  poiU-> 
wenjm  nowých  nádheměgSjcb,  wzdy  wjce  a  wjce  úhledoo- 
Sti  a  pravidelnosti  nabýti.  W  tomto  ohledu  zwU^tě  přit^i- . 
něnjm  -velectěného '  pana  mě^fanosty,  Jana  Domka,  a  zkau-> 
ieného  rady,  pana  Adama  A.  Černého,  mnoho  se  ů  nás 
swelebilo  ;  několik  starých,  saumer  a  pořádek  nUjcjch  do- 
mů se  od  obce  kaupilo,  pak  buď  docela  odstranilo  aneb 
na  gich  mjstě  nowýcb;  aldUedbiěgájcli  postawilo.  Ale  neto- 
liko o  zwelebenj  a  okrádlenj  zewnitřnj  města  najíeho,  nýbr£ 
i'  0''-vrzděIánj  a  užiechtěnj  obywatelň  rowiii^ž  uké  chwalně 
ffe"peěuge.'  Láska  k  Wlasti  á  národnjmu  gazykn  utěiSeně 
96  '^áhá.    Pričiiiěnjm  pana  měSfanosty  gazyk  Český'  v  ůřa- 

dnjm  gedňánj  značně   se  polepšil Nowě    zřjzehé  diwadlo 

naSe  od  obecenstwa  hogně  nawátěwowané,  skutečně  ku  pře« 
du  pokračuge  a  ku  powzbuzcnj  Uárodnosti  pěkně  přispjwá- 
Dnc  12.  listopadu  m.  r.  dáwala  Se  »»Pramáti.«  Zágisté  ne- 
lehká to  úloha  pro  diletanty.  —Panna  Antonie  Buzkowa, 
kteráž  neykrásněgžj  ozdobau  naieho  diwadla  gest  a  pil- 
nostj  swau  i  j^romyilpnau  brau  ;iadl  giué  ocb^tnjky  nade 
wyniká,  wyznamenala  se  i  tenkráte  w  úkolu  Berty.  Zwlá- 
itnj  také  XH>ohwaIy  zaslaužil  a  zjskar  toho  dne  pan  Jan 
Mráick  (Jaromjr) ;  i  druij  spolukerci  wjemožně  ku  zdařilé- 
mu edku  pHspjwali.  Po  mnohém  tleskánj  a  wolánj  roze- 
llo'  se  obeeeustwo  wclmi  uspokogeno.  —  O  giných  prowo- 
zeiiých<  kusech'  poaděgi  aulmkem  spcáwu  podám. 

L.  W. 
%  PEéTI«  Dne  !^5 — 26^  prosince  minulého  léta  sift- 
wil  u  nás  sbor.  slowenský  cjrkwe  ew»  Aag.%p.  wyzn.  úwnď 
nětňého  Zftífwnjku  do  chrámu  a  ke  službám  Božjm  s  wel- 
káu  nábožnost]  a  účastnostj.  Knihs  tato  zaslaužj  ugísté 
posomosti  celého  uaieho  Českoslowanského  obecenstwa,  hyi 
i  gen  gako  literámj  úkaz  a  wýbomý  *nástrog  k  rosáSřowánj 
rorawnonábožné  ošwěty  mezi  lidem. — £wangeličtj  Slowáci 
užjVali  prwotxiě  při  službách  božjch  Česko-husitskýcb  cho- 
rálů á  knih)  gegichž  posAsUtkowé  gežti  tu  i  tam  we  chrá- 
mowýcb  a  saukromných  knihownáck  se  nalezagj.  Přede 
dwěma  sty  lety  zkotowil,  we  swazku  s  mnohými  Morawany 


|L  Čccliy,  slawný  muž  G^  Tranéuskjf,^  zwlááti^  knihu  ^(p^ 
wu^  pod  názwcm  Citharn  SanctormiK  Kja^a  tato  w  běhu 
stolctj  wzroslla  náramně  i  cenau  i  tlustpstj^  k  tomu  mno^ 
tié  pjsně  gegj,  ač  samy  w  sobě  wýborné,  přcdce  k  Času  a 
k  mjstu  gakoby  pHwázané  bywiSe,  ku  potřebám  našeho  sto- 
lctj se  giž  nehodily.  Tp  cjtil  giž  důšt.  p.  superintendent 
ttamaljar ;  proto  začal  na  wydáwánj  nowc  knihy  zpěwu 
pracowati ;  ales  gcho  smrtj  asi  před  30  lety  usnulo  i  to* 
to  tjhwalitebné  předsewzetj.  Teprw  ú  přjlcžitosti  poswěce- 
nj  důat.  p.  SěhériniKo  na  úřad  superintendenta  we  clirámC 
paMÉaskdm  obrátil  wc  tnáwé  i  tisku  podané  řeči  dw.  p. 
Jan  Kotlář  pozornost  duciioweastwa  na  tuto  welewáftiNHt 
wjic  s  takowým  prospěchem,  že  od. toho  času  i  samého  ob««< 
cnéhx)  a  newzdělanébo  lidu  wSeobecoá  tužba  a  žádost  pa 
lepžjm  Zpěwnjku  se  zmocnila,  k  gehož  wydáuj  mnozj  př^d^ 
kem  i  w  testamentech  swých  obětě  a  podpory  Činili.  "Nej^ 
ůčioliwčgi  ugal  se  tedy  této  wěci  d6st.  p.  sup^intcndent 
Jozefi  spolu  i  s  porozuměnjm  d6st.  pp.  superintendenta^ 
Seheriniho  a  Stromského*  Wydáno  tedy  na  wžecky  seni- 
oráty a  cjrkwe  prowolánj  a  po^wátij  ku  skládán]  nowýcb 
ďuchownjch  pjsnj.  W  běhu  několika  lét  shromáždil  se 
tnamenitý  poklad  k  gegich '  uspořádán].  Důst.  pp.  superin- 
tendeniowé  s  několika  kněžjmi  neyprwé  do  Bfesna,  potom' 
do  BahšU  Byittřice  a  konečně  do  Sw.  Mihttáie  sesli  se^ 
kdei  u  taměgSjoh  SlowákA  přjwětiwé  pohostinstwj  naleslu' 
(Pokradotoánj*) 


Z  miiinl0iiti« 

Wýkaz  sfí'ýbrného  nádohj  a  giného  nábytku,  gezto 
se  byl  w  bytu  Albrechta  Wáclawa  Walditeina^  wéwody 
Friedlanského  dne  ^.  února  1632,  den  geh^  smrti,  nachá* 
zeL  (Ze  s&práwy  generála  Gallasa,  G.  M.  C.  Ferdinaado- 
wi  II.  zadané). 

W  otewÝené  fnihlici:  Í2  mjs.  15  taljřú.  2  malé  mj- 
sy.  1  třjnohá  páuwíčka.  1  uhclnjk.  Též  strjbrnc  pauzdro 
na  láhwe  zhola  prázdné.  1  weliký  portugalský  kofljk.  (Ko* 
fljk  totiž  z  hljny  portugalské,  o  němž  powěra  oněch  čas& 
bágila,  že  pukne,  gakmile  nČgaký  gedcm  smjácný  nápog  do 
něho  se  wlige;  stál  nad  mjru  mnoho  peněz).  We  wclitii 
irtihle  :  2  tucty  pozlacených  taljřú,  bes  gednoho.  12  we* 
likých  mis.  1  stijbmá  pánwička.  2  swjcny.  W  m»lé  tru^ 
hlici:  5  wclikých  láhw]  w  pauzdřc.  1  weliká  láhcw.  4  lá- 
bwičky.  1  krabice  na  cukr.  3  weliké  pozlacené  t>j»c.  18  mjs. 
6  pozlacených  taljřú.  1  slánka.  3  krabičky  na  kořen],  2 
malé  krabičky  bez  wjka.  4  nože.  4  widličky.  2  Ižjce.  1 
núž  k  rozkragowánj  pečen].  1  weliké  pozlacené  umýwadlo. 
2  potlačené  konwe.  3  láhwe  gsau  ptý  w  zamčeném  pauzdře. 

- 
Katalog  gifenék  sboru  skalichého  na    Utoinf  roh    wydáwá 
se  tdtitma  we  skladech  Pospjiilowýchm 

České  diwadlo. 
Zegirai 

Hrabe  Miknlál;  Zrinský. 

Truchlohra  w  5  gcd.  od  BU^mera,  přel.  od  Tomsy. 


(Siopi.  tento  wy«Jié«j  ws  •than  •  w  toliM.  po  »«lwíjrhí  UUm  inkM  .Ifeila  pHaáwá.o  pVllarekowi  příloh..    VředpUoj  so   u  wyd.w.telo  .a  óiwrl 
l*to  48  tr.,  xfé  kBihkupectwjrJi  m  pAl  léU  I  »1.  S6  kr.,  ao  c.  k.  poitách  pdll.  «■!.  S6  )lx,  otř. 

Digitized  by  VnOOQiC 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


I  'ij  \ 


rt 


|[iro4Qj  zibawnjk  pro  techý,  Horawany,  Slowáky  a  Slezany^ 


•fe!9^i 


š.  února  i843. 


10.  r.  betl. 


íi 


•1..' 


Bcja  li  ěrag. 

I  r     • 

{TokrnZokJilnf.) 


Oteskowiči  knjienajSlucktt,  pán  ňesějsla^eh  sU- 
ikáwi  Mkspoá  (;e&iu  diwjli  weseiif  ziraWme;! 
S^^ra  pc^edu  s  wimi^Mi  swémkoni  saéhohjléiií 
hoiiit  Tatary-  a  budu  střjlett  da  hlavT  mosleňijii^ 
fkých^^ko  'Slřjljvrám  žežhulky  w  leíu^  Dnes  se  ra^ 
dugme^eflmjcliu  a  inreaeij  přif  lásce  a  čjáí  •^hudé* 
biljci,  po&or  i  Poslechnete  píáni  abratřj^  gá  néco 
za»pjwáiii.« -ř-r  lia  Tiawlanni  ajně  utichly  wfeštiwé 
trauby;  a  genon^  flétna,  s  harfau  wydáwaly  swé 
gemtié  z^^Fiiky.  *  Simeon  p9k  zpjwol: 

"W  autlé  Ijstlty.  ae  rozwine^    ■ 

Ge-li  kwjtek  ^ladý, 
iČasQin  ale  Ijstek  ihjnjĚf   '        '  '  . 

Swáclpau  celé  iadj. 
Pokud  w  kwŠiu  iiwobyt^, 

Čj  gc  asi,  íj  gc 
Krásttéi  déw6e  gakoki^jtj, 

JLttTéi  otce  krjrgé?: 

Na  wýchodě  ráno  switne 

We  róžowé  Mři, 
Brzy  ale  den  odljtne 

Na  mla^stwé  twářu 
Pokud  skwj  se  w(nec  ČÍ8tfj 

Cj  ée  Mi,  ^  ge? 
^stě  děWde,  poklaid  gistý, 
'    Geito  oiec  kryge? 

Upj  w  kleci,  postenáwá 

Ta  hrdlička  skwěU, 
Dychtiwě  gen  očekáwá, 

Aby  wyletďa. 
Dokud  kljcka  nzawiená 

Cj  S«  asij.íS  «<^  — 
Hrdliéka  ta  přemilená, 
Gilto  otM  -kryge? 


!9 


Přigemná  weselost  rozhostila   se    na  ti^áit 
wšečh  píjtomn}'ch>  každý  opakoval  tu.  pjfceft^  ^ 
sáaj  a  snijoh  byl  ivseobccný^    6eii  Michal  jBuča^ 
ckV'>  Žofiin  otec^  swěsj  hlawu>  mlčj  .  ^  élxy  mu  ka«. 
nau  po  zasmušilé  twáři.  /Zakrfwáť  rukau  obličeg 
swůgj  aby  nebylo  widěti  utrpenj  geho ;  než  sau* 
šedé  tó  zporoTowatHJe  'W4>lali  gedhohleisii^:  'nPro 
Bíňfať  Pane  starosto)  Po qe  Michale Iťo  ge  ifámt 
Wy  se  ^anžjte^  wy-  m^te  trápenj^  ^  tíVJ  hodngemo; 
11  wás    a  weseljme  se.     Powézte-^  pft  sám'  BAbj 
gesté  máme  mečé^  dowedemť  pomstjti  waSí    kří** 
\^ii.'   Genpowéztel* —  ^Ne^  miij  přátelé !«  řckt 
Budack/;  gehbžto    šlechetná    postawa  a  upřjmtiý' 
hlas  nawřzdorgeho  přjkrym  '  a  diwokjfm  způso« 
bftiki  wše<^ky  přjtoníné  zagjmal.   Nikoli.    Be^éky 
gsem  mnsil  slze  roniti  nebo  wida  wašt  weselbsť 
wzpomnél  gsem  sí^  že  každý  z  wás  má  něco,  co* 
ho  k  swětu  pautá^  každý  má   doma  něgaké  po* 
tešenj.     Mně  ale  nic  nezbylo  ná  tomto  swŽté^  gá- 
gsem '  i  w  prostřed  bohaCstwj^   kwasft  a  radowá« 
nek  gako  pták  samotinký.    Mimo  hosty  nénj  žá^' 
dňý,  í  němužto  bych  srdce  swoge  přifuliti  mbhl*: 
Bratřj  mogi  gsau  gako  gá  wždy  gen  w  poli  w  8tá«^ 
léni   bógi'^   sestry  mé  zawlékli   Tataři   ze   zámku' 
KaňDWškébo  do  zagetj^  manželka  mi  skonala  w  ná* 
ručjj  a  tak  gsem' zůstal  osamélý  gako  kámen  při 
ceslě.«  —  »Gakže?«    zwolali  .hosté.     i>Kde    gest 
společnjk  wasich  wogenských  wýpraw,  starým  sta- 
tný Jurgo?« — »Jurgol«     ozwal  se,  powzdychna 
si  starec.  »Jurgo  ge^  zrádce !  hlawa  geho  ónj  giž 
dáwno  na  křjžowé  éesté.    Což  to   newjte?    On 
mel  tagnau  smlauwu  s  Ecjnem   a  s  Tatary.     Ne* 
Tvjm,  chtélli  sám  k  ním  utéci,   aneb   gim  wydati 
zámek.    PQtre.stal   gsem    zločince.     Giž  nežige.<^ 
'^  Ulekli  se  wšickni  přjtomnj  bratři    a  přáteléj 
mluwili  ^šak  dále :    > Jurgau  gste  ale  předce  wše* 
cko  neztratil.    Což  giž  we  swém  zámku  nemáte 
žádné  stwořepji    gežto  byste  mílowal?    Kde  ge 
ŽQfie7«  —  I  mlčel  otec^  twář  se  mu  brzy  zardě* 

Digitized-by  VnOOQiC 


34 


XM 


ItL,  brzy  opět  zbledla^  předce  filé  mlveh^  nKde 
ge  Žofie  ?«  zwolal  Lašč.  nGíi  ge  f as,  Qwcstt  gí 
do  swěta.  W  nj  naleznetef  si^é  Šiěitj^  geo  si  wy- 
berte  zetě.  Přiwedl  gsem  wám  swt»  sjny,  wsiekni 
gsau  mladj  a  statnj.  Zde  máte  Srmeona,  genžto 
se  tik  akromsau  pjsotči^au  o  doeru^ku  w^  iuciiá* 
žj#  Tolik  mládeže  zrodem,  gmAijm  1  chrabrostj 
wám  rowné>  máte  okolo  sebe«  wyberte  si  gen^  za« 
gisté  budete  šťastni,  a  stářj  waše  uplyne  pokog- 
ně  při  dětech  wašich,  a  o  dlauhé  chwjli  nikdy 
ani  nezwjté.*— i-Než  kde  gest  waše  dcera  ?«  — 
■•*— Kde  gest  waše  dcera  ?«  woULi  wlickni.    »Kde 

gest  Žofie  ?« »TamI«    prawil  otec  s  auzko- 

Ěíaýúi  wzdeehem,  na  stěnu  ukázaw^  kdežto  wisel 
weUký  k^ž  s  obrazem  Spasitele.  I  z^ohwěli  ser 
starci  zasmušila  se  xaládež^  a  žáduj^  se  wjoe  tá^ 
zftií  neosmélíl. 

4. 

Byla.  temná  p&liloc*  nebe  byl^  pokryto  fier* 
nm  dimuratt,  gen  éas  po  daiae  zakmyd  se  bksk 
pQwétř}m»  w  gehoilo  swótla  bylo.  widěti  staré 
wěž6  B^AČackýeh,  Než  kdo  se  w  tomto  pozdnjm 
itse  ttmlá  mezi  hradbami?  Zdáť  se  by  ti  nepo- 
kogný-r^na  sobě  má  mnišský  oděw>  dlanb]^  hábit 
a  při  pásu  r&ženect  Teď  stogj,  a  diwj^  wáániwý 
gebo  zhled  spodjwá  wysoko  w  gédnom  zámaeckém 
okněb  w  němžto  swau  spasitelnau  hwězdu  spatři-, 
li  daufáv  -^  Než  darmo  tam  žjrá  —  tmawo  a  smu* 
tao  gest  w  okně,  gako  w  geho  mladistwé  duši> 
w  njžto  trapaá  negistota  střašliwě  buráej.  Giž 
aí  newj  žádné  rady^  geho  cit  udusil  wšecken  ro» 
zttm»  a:  6  naděgj  odlétá  i  žiwot.  Podruhé  obrá« 
tiw  zrak  sw&g  k  oknu,  newidj  ho,  neboť  bolestná 
předtucha  téžšjoh  ran  zbawila  ho  smyslů.  Nesly* 
ijť  gii  ani  hřmotu  bauře,  ani  třesku  bromu,  ge« 
nom  w  geho  prsau  gakýsi  strašný  hlas  oz^á  se 
*«-*hla^  kterémuž  on  rozuměti  nechce.  W  tom> 
]^řišel  otroky  4  postawil  se  piied  něg» 

(PolradowAi^* ) 


liowý  rot 

{PohraíowAnJ. ) 

W  malé  chwjli  na  to  seděli  otec  i  dcera  we-^ 
dle  sebe  u  stolu.  Před  nimi  wydychowala  sil-" 
ná  káwa  z  chatrného  nádobjoka  swau  Ijbeznau 
wůni.  Starý  držel  w  obau  rukau  zamodralý  ma» 
jólikowý  šáleěek  s  otlučeným  kragem  a  srkal  po« 
silňugjcj  nápog  s  takowau  libostj  do  sebe,  že  by- 


lo na  nřm  \^klt^li,  gak  iviácného  před  sebau  ho- 
sta má.  iiZapfať  Pán  llíih  ! «  wykluzowalo  mu  z  ust 
lÓTní*ř  po  kasc^ém  polku  11  tj,  a  twář  geho  leskla  se 
ragskau  blaž.cnosij,  kfíy:^  druhý  šáleček  dopjgeh 

•Gen  pj,  tatjnku  !«  řekla  Bětunka —  »gá  tu 
•  n^ám  gpS^  třetj..šále6Bk  pj-o  tebe^*  •.-.>:*  '7 

D Né,  rie— iaptať.  Pán  Bůh !  zlaté  lijtě^gli 
toho  dosti ;«  odpowěděl  otec.  »Když  duše  rado- 
st] oplýwá,  netaužj  tělo  po  kwasu.  Ach  mé  dobré 
djlě  ~7-  nám  počjná  rok  nowý  tak  p^kné,  i4^  mí 
wsechno  utrpenj  minulých  z  pamětí  'wylétá.-  jhleď 
gen^  mqge  duštnko,  abychme  dnes  hosty  ntéf 
něgak  uctili.  S  takowauto  šťáwau  pražených  zr*. 
nek  přigmau  tušjm  zawděk-— paše  milá  sausedka 
ti  půgčj  tři  éíjitá-šiledky,  a—* 

»I  neměg  starosti,  t^^tjnku  I  —  chtěgj-li  pá- 
,nowé  u  chudoby  hodowati,  musegj  wzjti  zawděk 
tjm^có  gim  nemóhaucj  roka  gegj  poskytne. « 

»ZapIa€  Pán  B^l*^to  oni  také  uóíkiegji; 
neboť  mysljm,  že  gim  ani  tak  dakce  o  hody*  nů^ 
héi],  gako  spjěe  o  to>  aby  smé  dobré  ardccipror 
gttwili.  Zfvrlášté  teti  geden-^  děwóe !  gá  neňvjmi 
eo.  mi  ta  podoba  z  mysli  wygjti  nechce* .  Ten 
Uá8**«-ty  oči -^ ta  celá  twářaostn-i-wšecko  ni,  taiit 
cuge  pře4  odiina  a  kus  po  kuse  wyrůsiá  ,z.  tohd 
postawa  gisté  osoby,  kteráž  by  nynj  snad  práwi 
^-^tystiebýlageště  mezi  počtem  pautnjků  wtom^ 
to  slzawém  údolj,  a  matka  twoge,  ta  dobrá. dujej 
začala  mi  teprwa  leskem  krásných  očj  swých  ga- 
ko naděgná  h^^ězda  swjtiti.  Ach,  ti  blazj  časo- 
wé  I — Gá  byl  tenkráte  kapelnjm  mistrem  herecké 
společnosti,  gežto  letnjho  času  w  Karlowařjch  swé 
kausky  prowáděk.  Bylo  to  pěkné  žiwobytj.  Mysl 
byla  gešté  mladá,  perutě  gegj  lehké,  pohybliwé 
a  wysoko  létawé.  Gá  nechodil  po  zemi,  ale  wzná- 
šel  se  po  oblacjch ;  weškerý  swět  tonul  okolo  ně- 
ho we  swěde  růžowém.  Gá  snil  o  zlatých  hra- 
dech budaucnosti  a  myslil,  že  se  léta  přjštj  giným 
okem  na  mne  podjwati  nemohau,  než  gak  gsem 
si  ge  sám  w  duchu  w jtwořiL ' —  Gédnau  z  rána .  •  • 
geště  se  widjm...  bylo  to  rozkošné,  libodeché 
gitro  —  gá  si  wyšel .  za  welíkau  li^uku  do  boru, 
gjmžto  se  pjskem  sypané  stezky  wixuily.  W  bia- 
wě  i  srdci  zwučela  mi  nowA  pjseň  a  průwodem 
zaznjwaly  při  nj  Ijbezné  sauzwuky.  Ale  náhle  pře- 
rušilo ge  pronikawé  upěnj;  wedle  pěšinky  stál 
otrhaný  pacholjk  a  plakal.  Ruce  měl  před  sebau 
sepnuté  na  prsau,  oči  geho  tkwely  na  mně,  gako 
/  by  se  mne  giž  ani  spustit  nechtěly,  ústa  geho  se 
hýbala,  gakoby  mě  byla  chtěly  prositi — aleslowa 
z  nich  nemohl  wyprawiti.  I  piisuupij  gsem  k  ně- 
mu.     Nebyl   hezký,    a   neměl  cmujdětinskau  pů- 

Digitized  by  VnOOQiC 


» 


w&bňMt,  galdwaúft  děti  w  audinkém  ródLwřtti 
tHbiWkabefcééky.gjmagjí  ale  z  oka,  b  té  wjbh^ 
dowělé  twáře,  z  celé  skraušeaé  postawy  wyswjtató 
tblik^  dobrosťdéčhóseí/  že  se  mi  srdcewlilubi* 
iiAch  pohnulo. ' —  Čj  gsi?  —  Židného.  -^Kéttiál 
rodiee?-^Tatjiiek- i  matiinka  timMi.*«  Slowá 
gefio  piróbodly  mě  gako  osti^  meč;  gá  :2pomněl 
úá  swého  otce  a  matku,  gežto  gii  také  ychlkdné 
těmi  dřjmalL  ^       '    "'        ' 


NOWOlVABCMDlfJ. 

-   I     w    .       .11'.         .   *•    II-  •;     ^,    , 

:Nmíi<  irileb}  WUOi  Mé  Yág«,  >  •  .    .. 

,DiiJ»owé  n^b<  N/linec  b^gf^;,  ... 
Mjr  chwáljme  láskau  prawáa 
Vřlasti  ntóí  nad  Wltawaii,'  '" 
SbwQií.  festi  ^eiU  wvml    ' 

Cexkým  '  zpřwem  Balt  poliaiislý  ' ' 
.  Zákon  ttsl3rSeI  křéslÉiifl^ý^     <        ^      ^  * 
Čfifkýoi:  i|i«éei|ti  ptcd  T^Ury. 
Obkágen  byl  rozkwét  gaiý 
Oswíty  a  swóboáyl 

,   Dotud  stog^  pomnjk  ftlávj  .    .      .     ^ 
Nad  Baltem  i  u  WluWy, 

Tamto  Čeéh  swé  Irogts  fJCÉl,      ' 
Zde  domácj  . JUbÚLj. ii^jiel,  ■• '-  . 
QuW  fi  Kard  jú*^   . 

Čecá  byi  prwnj^  aa-  p&Ipo€Í«  \   '•- 

r    Cq  1A  pc&wdy  zář.  do  noci,; 

Kteraul  hágil  Prokop  Statný, 
\  Gilj  zastáwal' udatný, 

Pro  wii  wáldU  toký/kw4 

At,  kde  pjd  gé  Čéské  země, 
•  Odbwenof  české'  pilině, 

Wedaiko  ;^en»  pmwem  .k.Jb^s 
.    Wydobýti  wlasti  swogj 

Práwo,  čest  a  swobocíu! 

Č^o  ©tec  newy dobyl, 

Cjm  swau  wlasti  neo zdobil, 

Pb  tom  syn  udatnS  sahá  r ' 
Ať  se  swatá  prawda  zmáhá! 
Toť  wlastenc&  krásný. cjL 

. ;    7  r 

My  strálnjci  na  západe, 
Wéng  wlasti,  wért^  Wiáiě, 

Qei^  se  s  ^c.e.i^  .1^  ^trámn  m^iff^Mp. 
'  Na  slost  nepřátel '  hed!beyme^     • 
Ncmineť  \áA  blahý  Čas. 


.      ..!    ■    . 
'    ..I  . 
»    I  < . 

I      , 

i:     !■..    1.=, 

'I     ; 

/  '  •>   i  1. 
..[     .... 


České  divTAdl*  w  PrUa^M 

Dne  17.  ledna  widčll  gsme  po  n&olika  letech  tase  v 
gedoaú  vBíaztfiec  w  Dizoníyt^  činohru  we  3  gednánjďi  ďU 
M.  Kariowé  přeloženau  od  JrTÍ.  Štěpánka.     Hra  tato  nAie-'* 
ij  k  onim  frýrobkům  dramatické  Mu^r,  gtkoysé  před  ii$* ' 


keliká  málo  Utíý  dmňi  |Uí:  matídi^jchl  ^^fraaániiWýofa  K»ir 
Wífc  WTvhásdy)  a  w  giqé  ^tpéMúbé  geM  pédwar  ^yeliáieNf 
Q,'    Ale  při  wlj.  swé  wnilh^^nepiiMzéiiOvtt   l^Í^*SJ   ^^ 
plody  pledce  t^ďik  diiradekjbd  eÉlakam^  i«  ke'*téfli«f"n9tdy 
MiikikB  ewého  neiwwfli)  «  tie  Hi«i«  íhMelr  teké'ptí  nf-l 
ttj^ifttt  .pti^woiwKJ  MBiannekc  •RozmyiaettSl  ^rdwedl  ^okň 
•wan,    SjleBáho  BbetflMuila^    p«  Kt«^oW»ký  ft  'VosMtf-  m 
»  p..  Qtaa^kn  ftJ  pw '  F(IMhbeit(Mr#Mi  ^EtetM  MUtril  \tw  •Itre^ 
M  swiái|ii  aattÉÍHý'iiii>9eÉ  ^ákani«i>i  éĚMÍdšm  ÍMbK^ 'iMrhódmt 
k'si4  roli  sawáu  býti   se   sdák)    o    palmu  •^oko^vtdeMi 
Záslužně  přispěli  ale  k   zHářnému  *  wywedenj   téi  p.  Koláfi 
Biel,   Kajíka  a  Ruber.     UkonČenj   ge4notliwých   gednánj    a 
wielíké   skupádj.»Jb)A»' Bald^tffi  i«»rýQblé'npřaiiená ;    w&bec 
inusjme  i  welkeré  sehrán}  pochwáliti,    a  wygjmagjce  nčko- 
Ek  neld^ýčh  poklesků  mezi    aw^ěmá   starýini   sluhamf  hned 
iř  pr#njm  wýsthpu,  Váftléme  toto  předjstawěáj  'k  zdařileg-' 
4at  Ádwého  roku  počjstL-^    •..-•. 
'     '    W^^wrieldne  ÍO.lédná  oj^akb^l  áe:  »|yiidl9i^^.<t^ 
nediltawenj'  bylo  nrnohem 'lét)^^,  íM&i  prWně^Sj,  ^  kdyby-* 
čhiue  ^e  na  diwadle  tíaiém   gedeiikráte  tSeh  čktÍA  dočkaly 
fehy"se  hrý  wjcekráte  opakowáti- mohly;   zagistě  by  mno-' 
lié  šttíify   na  'některé  drsnatosti   a  nebhlázenosii   ^  tdéa' 
prdwosehj  zihizely.  Obecénstwb,  aČko'li'néhnibě  četně  thro- 
liiá£děůb,  áe''dobře  bawil6.--!l'.  Biel  M&Žé  Wácláwa  kiney- 
lépfijm  Kiljhi  swým  pbČjslL  '  P. '  Manctinská  á  p.  Forchhei-* 
XBówá  bjly  dokonalé.  'Mjsto  éljheííých,  ale  Y>ro  ňAhlé  zohu*^ 
ráwěn]  j>: '  Khimlowškéhb 'néprowozoWaQých- »0&au   iétem<i' 
]^w&děl  sé  mázuřekV  hezký  fahe^ek,  a  'dbbire  ^^ad). 
'  ••  ' W  ned^'  na  to   píoncyprV:  'vtTumág  na  'Étásélowf 
ttálhi  Trógé  tmánuinf-^  Rytjřská  weselol^r«'W  ft  (;ediiánjch' 
od  F.-i  ffóBbfeinttj  přeložená  oA  J.  N.  StěpiWkiá.  '  Pkrádnj* 
kótajk  pro   heřéfčktu,  'ktferál   swau  mnóhostťkhnoftt  ňa  odi#* 
dáti  chce!  iTákl  'med    oitatnjmi-  <ísobánfi 'této  <i^é»'eIohry* 
ifitřézl^  se  ťále;*  které   se   k  wděčuým  Jx/čStágí,''  á^gfclíkoť 
c«lá;'tia'  účinek  léstáwená^  hra  i  ťozliéfúýiiři  průi^djf '  a  řoz-* 
mimiťa^  téwněglj '  aupráVá^  iiaSdáná 'gest,-  nembMá    i^  při 
dosti  dobrém  předstawicnj  'účele*  sw(?hO*  lAřHurorti.*  — P.  Ma- 
uMiatfká  hrála   bliiběta   wéhni    pilhě  ;f  'p.   'Krumlo Wský  hyl 
gadhiý' Ktoiiřád  m^.  iGWiWtiger  dbbrbsrfeíriý,  Vířný  sluha,' 
P.  Keláréwt  byU-  bythiíle  trdchu  'líjce  l^ázlríťčb^y  dohro-' 
niyibiotó--)řakýšilAÍ[ý-'kbnB<Aý  nistfá.přai.     Mezi  že- 
nichy *yl  fieyiepíj   fl'  HflIé|^^pottiá  (néincýljmc-li  ic)  hósť 
Ba-Mdí«0'divnldl&  "'  ''»••'•'   '••"•f    •-.•••.    -i. 

'»  Dne  24.  Icdnarť  JiKMaXB:  iiétífrňcénj'-šé  d&  wtasHr 
'^^tadfihpi,yffi  i  g«dnjinj,ch:dW  Bodia  -přel.  qd  Ji.  Pfl- 
nenu  ,  Pam^|,ugeiiu}  scb.ie  ta*o  nm^fii^  »  Velkaxi  oblsbau, 
na  d^i^adlc  .nč^e^m  irrjMům  bjýira|«,  k  4eiituži  aroi  aegeu^ 
nýboroá  zQbw^qj  íeáu^Uiwých,  zde. dosti  p|jluD#  «e  liáj- 
q^h,  ch^a^třc^,  .ly^^rí;  i  ui^jiflné  saAturánj  .^i^oh  nučast- 
njk&  nemálo  pomáhalo.  O  dneJifjm  předstawenj  nemůže- 
me to  ale  plnau  jujraA  jrjct,.  a  welmi-  éas^ -mtíi  game  pří 
něm  dlauliau  chwjK  -^kde  totiž  p.  Gzau  (Mukkebold)  swau 
^  Iia4  aftjn^,ra^w^9va^  fíftLn  rychlý   postup    celé  hry  zdržo- 


Digitized  by 


Google 


předeš  povMit^;  i^  ec  tkkoai  paměti .  pi-eiiInčÉaii '  ItfiMá 
w.  kAiÁi.tiAi  «kc>.U  n«dé*  .  P.  Bia<K*rel)po<lat  4o»ti  »wi>- 
étný  obras  dobEodriMMóka  Kflř^»  a  pJ  Qrabáugtir  gt  ró&ei^ 
pro  áloKyi|g»ko  git  dobromjdný^nágttatiiiík  Brok^^^gea  iko-n 
(1«,  le  gsuM.i  pii  ftéoi*  gUtédftbósaipo^rowiii*.  aókoUVn 
se  £«iBtt.  diwUí  /d«Qďf  .gestU  aat  čUwfikti  aéčo.  Jldsk^ho  pii* 
hoc^r  Uyibo  w.  woddU,  »mwý:  «  wa  |St]nrt«k.  tňí.fH^i^  « 
iMtié  wflká  úlobjlI^Mi  nak^^Pj;  forcUbeiiliow*  bjrlft.roir^. 
UíwiU.Eíriíka-'^'  ••'  i  -  r  -.  :■■.  i  ^^-l 


p^ka  U,lfSdc  g:iiké  pri^ei^stiy  M«Mo  c^indoba  Idivsa  $w«r 
|;p!  po&d wifiugc,  pbgewugj  welikonjriUij  Pnv^aú ;  i  np^j  do*> 

^ ; ,  W  J9^ko)ii^.  duech  if yg^au  gii  dáwno  Ockiiué  ^  TlmUY 
^QW^  pQČastJlftí  í^etto  w  české  wer^e  uwedl  JFV. .  PiNickc^ 
Gtvsiti  to  Bibli^uk/  Xlasfik^  čjslo  U.  Cma  bude  obnáieti 
l«)^Ujbca,  a  oa.prpdey  budau  krojn  pořádných,  koebkmp-r 
^í^jjtsřJlýř  yr.poyréjía  sUwen^  prúmysloýcli  skol  w  iitnQbjra»- 
fiké  íiUei  éjs.  &Ú,  pak  w  Neklanské  ulici  (9{iUUnbe9  f  9.afi<) 
djs.  134,  pobiji  iiow\mi.^«gjiii» 

Z  PSSTI*  {Dokončen).)  Znamenitřgíj  tásluhj  o  apSwnjk 
tento  mag)  dw.  pp.  Kusmifay,  Chalitupka,  Melzer  a  HodZa, 
hned  gako  skJ^áMltf  hned  gakp-  pofadatdé,  Hotowé  djlo 
posláno  pak  do  Peíti  dw.  p.  Kollárowi,  ku  přehledu  a 
oprawě,  kde  pak  nákladem  Ýrattncra  Károlyiho  tiskárny, 
kterému  wýsada  na  ,»Oiet  dána,  iUňiwA  myú$t»n0  bylo.  — 
Zpěwnjk  okráilen  gest  přcutíieným,  w  Norimbcrce  -u  Maye- 
ra  w  oceU  rytým^o^^rasem. .  Obsah  geho  gest.  mnohem  bo- 
hatégáj,  vlestranUgi^  a  naiim  oawjcan^gijm  Časům  súphia 
prtméřený.  Reč  prawidelnégáj,  wcríowánj  plynupg^j  než 
předeilého.  Gsau  pjsně  w.n&a  i  na  wéecky  články  wjry 
i  mrawopočestnostťkřeiifanské,  a  při  tom  ohled  brán  i  na 


.    DOJMAOJ  KBONIKJk^ 

%  PEABT»  Parif1i'4hnr9^w4ruhi  koncerty  Dlo 
«pokogenosti,  giito.  obecenstvo  při  pjwnjm  koncertu  flo^ 
trútnému  harfenjLowi  progewowalo,  byli  bycho^fl  se.^G^o- 
lioguřgájj  néwítéwy  nadali.  ByMf^  xwýícná.  cena.  to^  přj- 
éinan  anebo  cosi  gioého,  toti  ,ir(e  g^dnoj^  wěc  sústaue  ;ivžd/t 
U  samá.  Parish-Alvars  hrál  dw»krá^,  a  sice  fantasii.  ^  Ql^^, 
roua  a  sáwérek,  n^waný  Réveriep^  oboge  dle  ^l^stnjjic^. 
skládán].     Umělec  snage  wjhody  nfstroge  swéh.o,  může  ^^i^ 

neylcpe  sMadby  sám  zrjdtt,  aby  výtečaostmi  cp  neyskwe-j  porodu,  ano  téi  na  náro4.  Cena  geho  Icwná,  totiž  1  sL 
Icgi  proniknul.  Giaých  aáslidi  od  koncertnjch  kusi\  májo,  ^^  kr.  w.  Č.,  ponéwadž  nékuřj  dobrodincowé  anačné  sum- 
kdo  požaduge.  Neobyčegná  dokoi^alost  we  hře,,  o  njjž  gsroe  ^^  ^  ^^^  wydánj  obětowalí,  gako  k.p.  welkómoiný  p. 
gii  předeile  ^e  su^nili,  uspokogila  i  tenkráte  obe^enstw.q,^  dwornj  rada  SNirifi#»  XOOO  4,  w,  č.  Kniha  tato  w  žiwo- 
kteréž  umělce  pokaždé  dwakrát  wywolalp.  —  Karel  Lewy^  ^  Slowákft  epochm  .««iirj,  ^ti  máme  naděgi,  netoHko 
hrál  na  piáno  fantasii  %  opery  wLi^jkrecia  Bqr|fia,« .  g^iž  ftfi^  ^  náboženského,  ale  í  «  taiřodnjho  ohlede.  Oby  gen  wíi- 
sim  .komponow^l.  Gest  .to  řjlage  sestaweuj  někoU^  tak 
i:,waný,ch  Et^des,  w  nichžto  se  dosti-^  prjleiitosti  i^ichá^,,; 
okázati  obratnost  hry  «  statné  wjtčMi^  n«,d  noobyčegnýn^i, 
o^tjžnostmi.  Tremolo  bylo  welnM  čistě  prowedeno^  Bee-; 
tboTCfiowu  ^9^(iflit^  do  ?  pro  piánp  p  pro  Vo^.prawío^ow^l, 
R  Karlem.  Richard  Lewy.  ^Iqdiqlřé  .  Částky  pře4páiel  .Pjir. 
chard  tak.  ii^J^ni^,  ;íc,Ae.prnw.ému  ^př^?^  roFnaly.  .Nicméaí^ 
ipusjme  vypm^ti^  že  gsme  od  něb^9  .wč^jch  pokroků  ,fe,  ui^- 
dáli.  Kawatiuu  od  Bejiliniho  a  pjseiH  t . » 2)tt  biji  rneio  £t(6t« 


ckni  páni  kaxatelé  a  ujttelé  na  w&obeeném  *wedenj  této 
knihy  do  wíech  cjrkwj  a  Ikol  snažně  pracowali,  a  w  tom 
snad  od  samého  póspoUtéJio  lidu  přewýáiti  a  xahanbiti  se 
nedaU!  K  žádái^ .by,  bylo  i  to,  aby  se.  kniha  uto  aspoň 
mezi  domácjmi  wjry  w  Čechách,  na  Morawě  a  rfc  Slezku 
rozijřila  a  uk  apoitolliynj  atala  se  tauzcbni  žjádf né  wzá- 
gemnosti.  Prwnj'  wydínji  tSOOO  yfjútkhyr  *ilné,  gest  giž 
téměř  celé  rozebráno,  .  a  protož  gíž  drUhé-  ttrydánj  cbysU 
se,  které  za  několik  týdnů  stcreotypami   tisknautí  se  bude. 

xpjwala  L,  Bergaurowá    welmi    ehwaln*,.  .swíá^tíf   po    pjsni,      Káxanj  při  této  přjlcžitosti.  od  dwog.  p.  KolláVa  držané  wy- 

}»ylQ  hlučně  tleslptjoio,  giito    na  pián;i^;Kai^el  a  na  £4hu>.Blri      „^^  ^g  druhém  k  tisku  giž  .připraweném  djiM  geho  kázanj. 

chard  prowáze).  Kawatnia  ale  obecenstwo  ni^rozhřálaj.ibyr^.  1. .   J«n  K^«W« 

Ip  mif  gakoby  wý\i;fK  citu  gen  z  hr^la,  a  ne:.ae   srdoe  byl 

-wycházel.    2V(y  ;máwe,  teď  ,we  zpětwft  ustálené  téměř  londyf 

gak  se  ten  neb  onen  pocit  wytknauti  má^.ala.knaroé.  anar^ 

žei^.  wažct  tyto.  .vzdechy  nepohnau  dulj.    •    ;    .  *• 

"Weliké    neltěstj,    gež   letojnj    tteaitrodau    obywatelý 

nidofaorskVch   osad   potkalo,   a    nemagjc{ch    ani    pďtra^nj 

zásoby  ani  žádného  wýdělku,  bjdau  a  hladem  swjrá,  wzbu- 

dilo  zde  weliké  ůČaStewtwj,    a  ze  wíech  stran  scházegj  se 

ubohým  sbaménité  daty -« na  peněijch,  potrawS  a  SatstWu. 


České  diwadlo. 


9ěgtrmt 

we  pťbápěch  paha  W.  Gřatia, 
H  •  d  i  n  a   je  p  n  1  n  o  c  i. 

mtefr 

Pomsta  lesnjho  ducha. 

MelodraiíMilická  hra  l»  3  oddělenjch  dis  W.  Vbgla  od 

J.  Pečjrky. 


Č«M»la  «Mto  wfUa^  n  niHé^  %  w  ••bo^ti  f«  •AbrIJel;  kti^tu  iruiw  •IřeJv   »Maáwá  te  pAUrehowá  přjloh*.    Př«dplácj  ••   u  wydawateU  nk  ítwrt 
léu  4S  ir.,  w«,  kttllikuf  ectwjcli  um  pAl  léU  I  »1.  »  hr.,  •*  «,  k.  foáUck,  jfúií.  »  »l.  S6  kr.  »u.  ' 


Wydáwánjm  Jar.  PospjžiU  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


fároilnjiibawnjk  pro  iechy,  lorawany,  Slowáky  aSlezasy. 


ČJ8lo  10. 


4.  února  4S43, 


10.  r.  béh. 


iGJB  (lěr  ag. 


•kék    tys   to,  Čelbalfo  1«   wykřikl  radoslnč 
nmich;  mlys  »ae  potnal^  wylámal  gs(  mřjs^  awy- 
rwal  gsi  se  z  wézenj.*-^  »Aiko!«  dj  TaUr;  »tebe 
čiregA  Tozenée,  tehe^  slunce  diamaDib,   poznal 
gsem  i  w  sátu  giauťů>  wylámal  gsem  mřjž  a  pii- 
cbizjiPj  abych  poslechl  rodazy  welikého  chána. 
Staupniž  noha  twoge  na  čelo  otroka  swého,  ka&> 
iJ^ych  si  od&ai  žiwot,  a  na  mjstě  padnu  bezduch 
Jk  nohaum  twým,  Ecjne  I«  —  i^Čelbu^ó^  pamatugeft 
^e  na  ty  casy^  gak  gsi  mne  mezí    stádami  kryB»- 
dí^fch  konj   učil  střjleti  z  luku?   paraatngei,  gak 
^em  se  pozdégi  w  stepách  Kapčaků  dělil  s  lebau 
oposlednj  kausek  potrawy?  painatugeš>  že  gsi  sám 
.gedíný  u  m}'ch  nohau  spáwal  ?  -^  pamatugeš^  gak 
^sme  spolu  padli  w  ruce  giaurů^  a  gak  gsem  gá 
na  tě  pamatowal  ?  Čelbugfo^  gá  nechci  staupit  no- 
hau na  twé   čelo,  nežádám  twau  krew :    ale  po* 
wiz  mi  upřjmně  prawdu,  powězj  kde  gest  dcera 
Bučackého  —  kde  gest  Jurgo?**  — •  &Cbáne  můg, 
swatá   krwi  Giregůl    Jurgo   gest    zabit    a   dcery 
Bučackého  wjce  nenj.    Jurgo  se  měl  podle  úmlu# 
Vy  při  autěku   s   tebau  shledat  na   břehu  Bohu, 
on  ti  to  sljbil,  i  chtěl  splniti  slowo.     Než  běda! 
— Tatar,  gehož  gsi  byl  wyslal  s  poselstwjm  o  dnu 
a  hodině  segítj-se,  padl  w  ruce  Bučack^^ch.  Umlu* 
wa  byla  prozrazena.     Nadarmo  máčel  starec  slza* 
mi  nohy  swého  přjtele,  nadarmo  wyz^wal  nebesa 
za  swědky  swé  newinnosti;  zableskl  se  mečahla* 
wa  geho  odletěla  od  trupu.    To  bylo  pláče  w  zám* 
ku !  —  posawad   ho  slyšjm    w  hlaubi   duse  swé. 
Widěl  gsem,  gak  šd  starosta  do  komnaty  dcery 
swé.    Dlauho  bylo  slyleti  pláč  a  prosby,  potom 
doílo  mého  sluchu  tak  zaufalé  wykřiknútj,  iehf 
i  nd)esa  bylo  proraziti  mohlo.    Pak  přigel  černi 


pokryty  wuz,  gako  b^wag)  máry  giaurů;  do  nřhó 
sedl  náš  anděl,  w  slzjch  ztopená  Žofie,  a  newlj* 
áný  otec.  Ach  cháne! — ach  Ecjne  I  oni  zageli  do 
wěčné  řjše,  odkud  se  pak  Bučacký  nawrátil  sám 
JI  nepokogen  a  o  swé  dceři  pod  trestem  smrti  mlu* 
witi  zakázal.  Od  toho  času  bylo  diwoko  a  pusto 
na  zámku.  My  prwé  wolni  gsauce,  necýtjce  uwěsi» 
něnj,  byli  gsme  uwrženi  do  podzemnjch  dér^ 
a  těžká  pauta  tjžila  ruce  a  nohy  nade.  Neboť  gii 
tu  nebyl  anděl,  kterfž  by  nám  byl  alespoň  na 
chwjlku  swobodu  byl  wrátil.  Ale  ty  gsi  přišel,  Ecj- 
ne; potři  to  plémě  newěmé.  Rozkaž  gen,  a  sta 
tw}ch  poddann)'ch,  we  sklepjch  tohoto  zámku  se 
fiwjgegjcjch,  wylámau  se  a  uchopj  zbraně.  -Allá  a 
prorok!  oheň  a  zkáza  budiž  nasjm  heslem.  Ty 
w$ak  se  třeseš,  slaupe  nasj  ochrany;  tobě  ruce 
zdřewěuěly,  ty  gsi  bez  sjly,  pocházj  tě  mdloba.* 
—  »To  nic  nenj,«  řekl  Ecjnpokogně  a  tiše,  galio 
ginjř  člowěk.  Wšecky  bauře  w  geho  duši  náhle 
zumjraly  a  gen  gedinká  tagná,  nad  zločin  čeměg* 
šj  myšlénka  zcela  geg  opanowala.  Čerw  neštěstj 
požjral  mu  srdce.  —  i)Nic!«  — prawj;  »wrať 
se  do  wězenj  swého  a  powěz  spolubratrům,  že 
za  tři  dni  budau  w  Kr^^mu.  Teď  mi  gdi  z  očj, 
ať  tě  giž  newidjm;  odstraň  se;  gá  na  tebe  ani 
pohleděti  nemohu,  neboť  hlas  twfig  gest  pro  mne 
ukrutný.  Odpusť  mi,  milý  Čelbu|;o,  ty  sám  ne- 
wjš,  gaká  slowa  gsi  pronesl.  Ani  nečekey  a  utec!* 
Gelbuga  odešel  a  mnich  tu  geštS  pozůstawšj 
chodj  po  hradbách,  w  okno  ale  giž  nehledj. 
Dychtiwým  okem  bledá  blesk  po  Černém  nebij 
sluch  napjná  po  hromowém  třesku,  těšj  se  z  roa* 
bauřen;fch  žiwlů,  a  opět  cjtj  w  sobě  odwahu, 
opět  cjtj  w  sobě  býwalau  sjlu.  Wšecky  city  roz- 
něcugj  se  w  geho  duši,  genom  láska  k  ctnosti 
nmjrá  w  něm  na  wěky;  neboť  giž  nenj  na  swětě 
bytosti,  kteráž  by  ho  tjmto  pautem  k  člowěčen- 
stwu  pautala. 


Digitized  by 


Google 


38 


5. 

Bttfiacký.  Sotwa  le  gsem  wáď,  otče  du- 
cSiownjj  wyrwal  z  rukau  tatarských  —  sotwa  gste 
s  námi  několik  dnj  pobyl,  a  gii  nis  chcete  na 
wždy  opustiti? 

Mnich.  Po^ehnii^  hoba  neywysdjho  bu* 
diž  tvrému  domu,  pane  laskawýl  Gá  gsem  mno- 
ho zkusil  od  newěřjcjcb>  genžto  mne  na  cestě 
olaupili,  pr&wodnj  mé  sluhy  kláštemj  pobili,  mne 
pak  gen  proto  na  žiwě  nechali,  aby  se  mi  rau- 
hati  mohli,  Gi  pak  gsem  stále  se  modlily  a  na» 
děge  mne  neopustila.  Nynj  dekugi  Bobu,  a  do 
amití  děkowati  nepřestanu,  že  gsem  wámi  wy» 
•wobozen  z  těžkého  sL  hanebpébo  otroctwj.  Nei 
ačkoliw  gsem  tak  mnohá  dobrqdiaj  zakusil  na 
zámku,  musjm  se  giž  předoe  nawrátiti  do  kláštera* 

BuSaoký.  Zůstaň  s  námi,  duchownj  otč^ 
twá  pokora  a  pobožnost,  připomjná  mi  na  swaté 
otce  prwnj  ojrkwe*  Gá  otjm  twau  bohabognost 
a  8  teban  gediným  přál  bych  si  žiwu  by  ti,  neboť 
ty  bys  mne  wedl  cestau  cnosti  a  kázně.  Z&staá 
u  nás,  otče! 

Mnich.  Odpusť,  pane  laskawy I  W Sedmi* 
hradech  gest  m&g  kláSter;  tam  gsem  přisahal 
Bohu  před  bratry  a  před  oltářem,  tam  gsau  mo« 
ge  powinnosti,  a  odtamtud  budau  modlitby  a  slze 
moge  neustále  plynauti  w  tuto  stranu. 

Buč  acky.  Gá  gsem  tak  samo  ten  na  swéin 
zámku!  Žádného  nemám  pro  pwau  útěghu.  Tys 
gedíniř,  gehož  bych  si  zwolil.  Tys  Uk  tichy,  mi- 
luges  samotu  a  stranjS  se  lidj  gako  gá.  Celá 
twoge  powahři  zdá  se  býti  mau  wlastnj,  W  tobě 
nenj  nic  ci^jho;  čsisto  se  mi  zdá,  gs^kobych  te 
giž  byl  někdy  znáwal,  gako  bysi  byl  se  narodil 
w  mém  domě.  Teprw  několik  diij  gsi  u  ná^,  a 
gá  gsem  tě  gi^  tak  dobře  poznal.  Ol^e,  nez&sU* 
wug  mne  o  samotě,  gá  potřebugi  twé  pomocL 

Mnich.  Pane,  tobě  děkugi  sw&g  žiwot,  a 
geště  wjce,  neboť  tys  uchránil  poswěcené  moge 
raucho  od  potupy  nepřátelské.  K  duchownj  po- 
moci gsem  wždy  pohotowě^  ale  opustit  tě  mo^ 
sjm.  Genom  chtěg,  a  pocjtjš  sladkost  žiwobytj 
yr  lůně  swé  rodiny. 

Bučacky.  W  lůně  swé  rodiny!  -^  Otče! 
ty  newjš,  co  gsi  wyřknul;  -^otěe!  u6iň,  aby  mi  gi 
Bůh  dal,  aby  mi  gi  wrátil !  Gen  gedno  stwořenj 
ať  mi  nawrátj^  a  gá  budu  šťasten  I  Otče,  nezpo- 
mjney  mi  na  mau  rodinu,  necbceili^  abych  posel 
trápenjm. 

Mnich.     Co  ti  Bůh  wzal,  wzal  ti  gis  tě  s  twau 


wfilj/panělaskawyi  nebo  gsi  to  sám  zhubil,  po 
čem  nynj  tak  truchIjS. 

Bučacky.  Otče!  ona  tomu  sama  chtěla  — 
gá*se  gj  nemohl  protiwiti,  Onať  byla  má  gediná 
naděge,  krásná  gako  anděl,  ba  gestě  mnohem 
krásněgSj.  Před  nj  padala  |ia  kolena  ozdoba  na* 
$j  kraginy,  mládenci  statnj  a  urozenj,  ona  wšak 
ode  wšech  odwrátila  zrak  swůg.  Otče!  ty  se  tře- 
seš, bledneá,'  zakrywáá  swé  ocí,  a  na  twé  twáři 
gest  widéti  diwoky  gakysi  pocit ! 

Mnich.  To  nic  nedělá,  pane  můg!  mnau 
tak  pohne  každé  nestěstj.  Odpusť  mépm  rotíii^ 
lenji  Tedy  gest  to  prawda,  že  gest  twá  dcera 
tebau , . . .  ? 

Bučacky.  Mlč,  otče!  ani  dowa  wjce  o 
njl  Sulo  se...  A  ty,  gak  widjm,  gsi  ta  zmjge, 
genžto  by  wSecka  tagemstwj  ze  srdce  mi  wyssála. 
Gá  bych  při  tobě  neměl  nic  wlastnjho.  Ne  otče, 
gá  potřebugi  genom  útěchy,  a  chci,  aby  někdo 
zničil  mau  pamět.  • ..  Ale  běda  tomu,  kdo  se  do- 
tkne hlaubi  duše  mé  1  Otče,  to  byla  genom  oka- 
mžitá slabost,  gá  té  nechci  zdržowati.  Ach  hůře 
gest,  s  lidmi  nežli  sas^u  býti  I  Geď,  koně  na  tebe 
čekagj  -^—  s  Bohem  otče,  snad  se  někdy  geště  nwi- 
djme .... 

Mnich  se  poklonil,  odešel,  sedl  na  wůz,  a 
koně  ho  odnesli;  i  letj  powětřjm  gako  pták,  ga- 
•ko  wjtr,  gako  blesk,  a  obrátiw  oči  k  zámku,  pa- 
třj  na  zelené  waly,  wysoké  zdě  a  černé  bašty 
z  hrubého  kamenj ;  widj  lesknaucj  se  okna,  množ- 
siwj  lidu>  praporce,  zbraá  a  koňstwo.  Spanilý 
obraz  hluboko  wryty  w  geho  duší  uhasjná  w  tem- 
ném mlčenj.  Teď  se  ohljžj,  a  z  geho  ust  se  wy- 
řinau  mocným  hlasem  slowa:  »Mezi  neykráshěg- 
éjm  kwjtjm  gsau  hadi  neygedowatěgšj  i  ale  ney- 
sílněgšj  wymluwnost  panuge  tam,  kde  gest  ney- 
méně  hlasů,  a  neyhrozněgšj  smrt,  kde  wrah  se 
usmjwá.  Surowy  otče,  tys  prolil  krew  wlastnj,  a 
swědomj  rozžjrá  duší  twau,  hledáš  pokoge,  ml- 
čenliwQsti  — r  máš  ge  mjti.^ —  Malau  chwjlku  geště, 
a  gá  nasypu  na  twůg  hrob  zřjceniny  twého  zám- 
ku. Než>  to  gest  wšecko  málo !  Ona  nežjgeJ  Gak 
daleko  widéti  wůkol  twého  zámku,  gak  daleko  na 
této  zemi  žigj  giaurowé;  wšickni  bez  wyminky  ma- 
sj  u  mých  nohau  duši  wydechnaud,  a  to  bude 
můg  poslednj  kwas,  má  poslednj  rozkoš  !« 

Minula  chwjlka,  a  geště  chwjlka,  a  zámek  gii 
zmizel  z  geho  očj.  Wůz  uháněl,  ale  opodál  ^  trá* 
wě  plazj  se  lidé  gako  hadi.  Gegich  zrak  gest  by^ 
stry,  ucho  napnuté,  w  rukau  magj  luky,  a  po 
boku  palaše.  Čekagjť  na  znanienj.  Pokynul  mnich, 
a  zástupy  Tatarů  se  hrnau  kolem  něho.   Ule!  on 


Digitized  by 


Google 


'  odbazuge  Sat»  na  hlawě  mi  turbaa  wogeaskjS  po 
boku  áawli,  a  pod  sebau  wranjka.  Hluk  tisjcera 
hlas&  odrážj  se  od  oblohy.  Běda  ú,  Ukragíno^ 
tento  hluk  gest  pro  tebe  w^Tokem  smrti! 

(^DokonČenf.) 


OEZDEC  PRSD  BOGEM*}* 

(Dle  Hauffa.) 

Ghwjllcu  gen 
Trwal  blaholrásný  sen; 
Wčera  ewálem  po  rowm^ 
Dnes  %ii  X  praau  krew  se  lm«» 
Zegtra  klesnem  w  chladný  hrob* 
Tra  la  la,  la  la  la. 

Twá  mladost 
Pominula  kwapné  dost; 
Twáře,  gci  se  pyíně  skwéljr, 
Gako  z  růže  Vwět  se  rděly, 
Swadly  aoh!  gil  na  wSky. 

Tra  la  la  etc 

Co2  se  bát  — 
Má  se  w&le  Božj  stát! 
Zapfgte  gen  deskau  pjseA, 
Neleká  mé  wálky  tjscAy 
Padnu  rád  co  statný  rek  I 

Tra  la  la  etc. 


Uctiwá  žádost  k  Čechoslowanum  w  ohledu 

G.G.  Augusta  Longina  knjžete  z  Lobkowic, 

na  gaře  r.  m.  w  Pánu  zesnulého. 

Dobré  žiwotopisj  slowem  i  činem  alawných  mui&  a 
len,  gak  dalece  na  děginnau  prawdn  se  zakládag],  gsau  Ij- 
'  běžnými  obrazy,  u  nichž  oko  národu  milerádo  prodljwá. 
Mnohý  ginoch  wzneseného  ducha,  mnohá  spanilomyslná 
djwka  ge  pozorugjce,  po  Činech  blahodčgných  zataužegj, 
welké  aumyslj  wnich  probleskugj,  genito  ge  ke  skutkftm 
podnjfcugj.  Pakli  dohro  člowéka  dle  ducha  i  těla  proui- 
Lage  zagjmáy  prawda  swau  mílau  shodau  pauze  gen  hlawu, 
hr4šn  pak  cit  dogjmá:  tedy  dobro  ďowččcnstwu  a  geho 
národ  íim  welewjtané  a  přeiádaucj  gest.  Z  toho  následuge^ 
le  dobru  před  krásau  i  prawdau  prwé  mjsto  náleij.  Tjm 
chci  toliko  řjci,  že  onen  élowčk  wý^e  stogj,  kterýž  ušlech- 
tilými činy  řjj^i  dohra  rozmnožugCy  nežli  onen,  kteráž  roz- 
mnoienj  prawdy  nebo  hrásy  za  úkol  swého  žiwobytj,  ner 
dbage  o  ráznost  osoby  sivé,  sobě  uložil.  Děgepis  a  před 
námi  ležjcj  zkušenost  nade  wái  pochybu  dokazugj,  že  u 
welkém  pohybowánj  degů  ani  bystrá  hlawa,  ani  gcoíalnost, 
ale    welký   ráz   ducha  rozhodugj.     Že  welký  ráz    člowčka 


*}  Hudba  k  této  pjsni  od  Veita  welice  se  Ijbila  na* 
<erau  obecenstvu,  prodež  podáváme  tuto  český  překiad, 
pfcgjce  siy  abychom  gi  co  neydrjwe  vr  čtwerozpěwu  se  zbo- 
rem  uslyšeli.  ťřek. 


opět  s  wdkých  gen'  mjiláiiék,  genžto  wftli  k  Čin&m  pudj, 
vjrplýwá,  dokazovati  netřeba ;  gelikoZ  slabá  hlawa  neboli 
slabý  duch  velké  idey  nepogjmá.  Pravda,  že  mnozj,  vSj 
idey  prosti,  toliko  ze  soběctwj  za  sláwan  a  uamostj  do 
éin&  se  hnali,  a  mnoho  slavného  vykonalL  Ze  pogem  slá- 
vy ge  rozličný,  ie  sláva  rozmanitých  stupňA  má,  že  lidé 
vžeiigak  po  slávě  UuŽegj,  že  co  geden  věk  za  slavné  vy- 
chwaluge,  druhý  opět  tupj  atd.,  vykládati  netřeba;  ale 
to  pravjm,  žehy  Čechoslovanó  po  takové  slávě  taniili 
měli,  by  potomk&m  pěkným  přjkladem  v  každém  ohledu 
lýti  hleděli,  na  něž  by  se  potomci,  vespolek  ae  k  dohra 
podněcugjce,  milerádi  a  vděčně  odvolávalL 

Komuž  maudrému  neznámo,  že  u  nás  chorá  mysl,  ne* 
vlastenectwj  a  mdloba  deraucjmn-se  cizinstvu  bránu  otvj- 
ragjc,  naze  vychovánj  tak  ve(le,  ie  o  Francauzjch,  Angli- 
čanech, Němcjch,  Wlabjch,  o  Hellenech,  Bjmanech,  starých 
Israélitech  atd.  nad  potřebu  vjce  vjme,  nežli  o  sobě  sa- 
mých, co  neybližbjch  a  neydCdežitěgsjch?  Tjm  se  pro  sebe 
jBamy  i  pro  vlast  ztrácjme  a  sebau  opovrhugjce  konečně 
do  samovolného  aumrtj  padáme.  Gaké  toho  smutné  ná- 
sledky gsau,  každému  bystřegájmu  vědomo.  Strom  se  gen 
wlastnj  mjzau  zelená,  národ  genom  svau  národnostj  pro- 
spěchu a  zniku  nabývá.  Když  gedincové  přj kladně  ve 
vlasti  i  za  hranicemi  vlasti  vynikagj,  nemalé  potěchy  a 
posily  národ  z  toho  mjvá.  Gak  mile  tito  a  takovj  gedin- 
cové gako  hvězdy  osudem  uchváceni  zapadnau,  geť  sva- 
tá povinnost  naSe,  v  dobré  a  Živé  paměti  vjíelikým  způ- 
sobem ge  zachovati. 

Z  dúwod&  těch  pokusil  gsem  se,  od  mnohých  váž- 
ných m&žu  povzbuzován,  životopis  slavného  a  o  rakau- 
skau  řjá  a  vlast  vysoce  zaslaužilého  knjžete  A.  L.  z  Lob- 
kovic dle  svého  způsobu  sestaviti.  Než  rozsáhlost  p&so- 
benj,  vzdálenost  děgiitě  čin&  geho  z  gedné,  netečnost  bý- 
valých podřjzenc&  z  drulié  strany  způsobily  mi  v  životo- 
pise mezer,  gež  bych  mUerád  vyplnil,  abych  velevážným 
Cechoslowanům  cosi  poněkud  auplného  podati  moM.  Pro- 
tož se,  řádkami  těmi  k  upijmným  ctitelům  slovutného  knj- 
žete Lobkovice  v  Čechách,  Haliči,  na  Slovensku  a  ve 
"Wjdni  ve  váj  uctivosti  prosebně  obracjm,  aby  mne  v  tom- 
to podnikánj  ku  sláwé  naáich  vlastj  podporovati  sobě  ne- 
obtěžovali. Za  gegich  laskavost  vdečnau  pijpomenkau 
veřcgně  se  v  Životopise  poděkugí. 

Kdožkoli  co  o  slovutném  knjžcti  A.  L.  z  Lobkovic 
vj,  nechť  to  krátce  ve  slovanštině  nebo  v  němčině  nebo 
v  latině,  t.  g.  na  gaký  gazyk  zvyklý  gest,  krátce  a  zřetelně 
spj^e.  Pro  snadněgdj  upomenutj  krátce  toho  se  dotýkám, 
coby  vjtané  bylo,  ale  nikoho  v  ničem  ncobmezugí. 

Cokoli  způsob  vychovánj  geho,  v}raz  sm^'Slcnj,  ge- 
dnánj  oznamuge,  vááně  a  náruživosti  nakresluge,  slovem: 
ducha  geho  progewuge,  l)ude  velmi  vjtané.  K  tomu  auče- 
lu  wscligaké  prjhody,  powjdky,  rozprávky,  průpovědi,  vy- 
gúdřcnj  přjležitostné,  progevené  zásady,  přjslovj  atd.  vý- 
borně poslaužj.  Dále,  gak  pogednával  s  lidmi  vůbec?  gak 
gich  v  žádostech  podporoval?  Gaké  bylo  gednáiij  geho 
saukromné?  Gak  zastával  pravda  a  právo,  co  učinil  pro 
krásu,  a  gak  Žjřil  dohro?  Co  podniknul  pro  umy  a  vědy? 
a  gak  dalece  ge  ctil  a  miloval?  We  v»cligakVch  úřadech 
byv  postaven,    gak   uaicpsoval  vychovánj  mládeže,  náro- 


Digitized  by 


Google 


40 


dUf  t.  g.  gak  si  wijnMl  ikol,  ú«tawA»  kottelft,  co  Činil  pro 
weřegné  blaiio,  gak  nalepáowal  bosppdái-stwj,  slépařslwj  ntď 
Zda -11  okraso wal  kraginy,  m^sta  ?  Gak  dalece  dbal  o  ná- 
rodnj  gazyk  a  literaliiru  geho?  Gak  se  měl  ku  swým  pod- 
daným, služebnjk&m,  úřadojkAm?  Gaké  cestj  a  kam  po 
Ewropé  we  »wém  mladictwj  konal  a  k  dému  se  duch  geho 
neywjce  obracel?  Gaké  cesty  po  rakau&ké  monarcbii  konal, 
gak  a  Čeho  si  w^jmal?  Přjhody  na  cestách,  gaké  pocty  se 
mu  Wbudy  činily  ?  gaké  básně  mu  podány  byly  atd.  Gak 
zásluhy  odm^iíowal  a  nedbalost  káral  P  do  'wSe  pro  horni- 
etwj  a  mineowstwj  w  rakauské  monarchii  udinil,  co  a  gak 
polepili  ?  DOležitégjj  dopisy  neboli  psanj,  pogednáiq  geho 
ivlastnoruČDJ  atd.  welml  by  nám  poslauiily.  Konečně  co 
se  kde  pro  geho  památku  giž  učinilo,  a  co  se  -w&bec  o 
něm  myslj  a  mlu^j. 

Látka  tato  nechť  se  na  Slowensku  p.  t>r.  lAíd,  Stúro^ 
Ufij  prof.  Českoslow.  řéCi  a  literatury  wc  Břetislawě  (Preřpoř- 
ku),  w  Čechách  p.  JarosU  PospjŠilowi,  wydawateli  Kwět& 
ir  Praze,  we  Wjdni  p.  Dr.  Matěgowi  Kaíckowi^  pěsuunti 
G.  G.  Giřjho  mladého  knjžete  %  Lobkowic,  synu  w  Pánu 
zesnulého  knjžete  A.  Longina  s  Lobkowic,  w  Haliči  p. 
Dr.  Janu  C^lypowi,  prof.  statistiky  we  Lwowě,  dobrotiwě 
doručj,  kteijžto  gmenowanj  pánowé  gi  dále  na  patřičné  mj- 
8to  laskawě  dodati  neopominau.  Při  tom  se  téC  uctiwě  2á- 
dá,  by  páni  ctitelowé  a  zasjlatelé  swé  gméno,  charakter^ 
bydlisko  zřetelně  na  zaslané  přjspěwky  napsali.  — 

Kdyby  mne  někdo  námjtkau    osočiti    chtěl,  proČ  tí* 
wotopis  knjžete  sestawugi  a  ne  raděgi  někoho  giného,  geuŠ 
ku  wysoké  ďeditě  nenáležj,    protoie   jlechticowi  wysokého 
a  bohatého  rodu  weleslawnu  býti  snadno  gest,  —  tomu  od* 
powjdám    následně:    Gako    neobyčegné    schopnosti    nebolí 
genialnost  ducha,  krása  těla  nižádnému  člowěku  dustogno- 
8ti  nepřidáwá,  protože  mu  gich  beze  wlj  zásluhy  přjrodaa 
darowáno  bylo :  podobně  slechticowi  wysoký  rod  a  bohat* 
stwo,  přjzniwým  osudem  beze  zásluhy  přidány,  sláwy  a  dft- 
stognosti  nedodáwagj.    Ale    kdo   swého    přjzniwého  osudu, 
swé  genialnost!    k  rozmnoženj  dobra    i    blaha  mezi  swými 
bratry  —  rozmařilosti,  leniwosti,  nemrawnosti  se  nepodaw— 
maudře  upotřebuge,  zagisté  w  tom  swé  zásluhy  máge  úcty 
a    sláwy,    hoden  gest.    Že   slowůtný    a   děgný   knjže  A.  L. 
z  Lobkowic,  co  statečný  Cech,  po  hračkách  nebažil,  swého 
postawenj,  o  pohodlj  nedbage,  přjkladně  použj wal,  lidem  dle 
mocnosti  bez  odkladu  pomaháwal,  swých  kraganA  sobě  wy- 
soče  wážiw  milerád  gim,  pokud  lze  bylo,  wlady  nápomocen 
býwal  —  každý,    Žiwotopis   geho    čjlage,    radostně    se   pře- 
swědéj. 

A  konečně  by  nám  na  idey  a  Činy  bohatý  pantheon 
slowútnýcb,  we  wSelíkém  stawě  a  powolánj  bywijch  Čo- 
choslowanfl,  maudře  scstawený  zagisté  welmi  prospjwal. 
Ze  českosl.  národ  od  Sumawy  až  za  Tokay,  mjnjm  totiž 
Cechowé,  Morawané,  Slezáci  a  Slowáci,  co  bratři  gednoho 
hlawnjho  slowanského  nářečj,  mnohými  slawnymi  a  o  nasl 
řj5  wysore  záslužnými  mužemí  a  ženami  se  honositi  mohau, 
ano  i  niagj,  nikdo  z  welewážných  ČechosIowanA  pochybo- 
watl  nebude. 
VTe  Wjdai,  w  Udau  1»IS.  Frui.  Cyril  Kampeljk. 


DOMACJ  KRONIKA. 

%  PBA9Tv  Z  gis^ch  prameaů  dozwjdási«  se>  le 
o  sbohacenj  naSj  literatury  neunawnč  pečugjcj,  ob^beaý 
básnjk  náá,  W>  «/•  PicefSf  a  wydáwánj  básnj,  gichžto  prwnj 
swazek  w  rukau  máme,  pokračowati  bude  a  gežti  w  běhá 
tohoto  roku  druhý  swazek  tiskem  wydati  hodlá.  Můžeme 
se  nad jti,  že  toto .  aowé  wydánj  rowaěi  tak  wjtané  bude^ 
gako  prwnj,  a  že  ohledem  obsahu  i  nákladu,  wydánj  prwnj- 
mu  se  wyrowná  a  snad  i  nad  ně  wynikne.  KéŽ  by  té< 
PřÁielstwfy  gei  w  rukopisu  chowá,  tiskem  wydati  se  od- 
hodlal !  Gest  to  100  básnj  osmnáctiřádkowých,  slohu  sli- 
čného, obsahu  zagjmawého,  na  zpAsob  tolika  IjstkA  přátel* 
ských.     Welmi  by  se  nám  pracj  Uuto  sawdéčU.         H**. 

Na  sutktt  OiHČenškém  (^^Uxihoxf)  w  Prachinsku  pa- 
nuge  powěst.  Že  w  pAdě  samého  statku  poklad  se  nacházj 
kterýž  rok  po  roce  o  krok  dále  k  Sumawě  se  bljžj.  Mnoho- 
kráte prý  lidé  ten  poklad  sdwihati  chtěli,  nikdy  'se  to  ak 
nepodařilo.  —  Magitel  sutku  má  skutečně  kljč  od  toho  po- 
kladu, který  se  wždy  při  prodegi  nowému  pánu,  gakožto 
kljč  GířiČenského  pokladu,  podáwá.  Na  kterém  mjstě  alo 
ten  poklad  ležj,  newj  žádný,  škoda  Že  zakljnači  a  kauzelnjci 
giž  nepanugj,  pro  ty  by  tu  byl  kus  práce!  '•  ^  ®« 

Z  Berljna  oznamugj  wšechay  spráwy,  Že  braUj  Leh- 
manowé  se  swau  společno^tj  ruských  tanečnjků  a  pantomí- 
mA  weliké  pochwaly  nalezagj.  Za  několik  málo  neděl  při- 
gedau  do  Prahy  a  budáu  předsUwenj  swá  dáwati  w  no- 
wém  diwadle  Stogrowu* 'Osmé  iádostiwl  spatřiti,  gaké  ob* 

lihy  tady  naleznau. 

■a  ■  ■* 

flUTSTOZOR. 

Dle  neynowěgijch  zpráw  z  Petrohradu  byla  na  tam- 
něgSjm  welkém  diwadle  po  pět  a  dwadcáté  dáwána  nowá, 
pAwodně  ruská  zpěwohra  w  patent  děgstwj  se  zbory  a  tan- 
ci, w  hudba  uwedená  od  M.  J.  Glinky,  pod  názwem  Au* 
$l4»í  a  Ludmila-  Byla  prý  přigata  s  náramným  nadicnjm 
a  p.  Glinka  při  prwnjm  předsUwenj  po  třikráte  wywolán. 
Časopisy  gako  o  záwod  chwálj  tento  gcniálnj  wýtwor,  kla- 
dauce  ho  po  boku  neywýtečněgsjm  pracj m  tohoto  druhu. 
Keferent  Sewemj  Wčely  ukto  se  wygádřil:  Pan  Glinka  stal 
se  chlaubau  národu  našeho  a  my  daufáme  od  geho  zname- 
nitého nadánj  plodu,  gimiž  národnj  hrdost  naáe  se  welice 
powznese.  —  *• 

K  neyznamenitěg^jm  ůstawAm  w  Pařjži  náležj  doza- 
gista  kněbtiskáma  p.  fioulé,  kterýž  welmi  důmyslné  wěkn 
uyněgMJmu  rozumj  a  dobře  %  něho  kořistit  umj.  Kněhti* 
skáma  geho  podobá  se  ohromné  fabrice,  w  njžto  tři  paro- 
stroge  pracugj.  Z  ústawu  geho  wycházegj  denně  troge  no- 
winy,  a  mimo  to  obstaráwá  tisk  asi  50  nowin  a  časopisů 
wenkowských.  Wypočetl  totiž  wydawatelAm  aowin  po 
weaku,  že  by  lacin^^  účele  swého  dosáhli,  kdyby  listy, 
gežto  swým  ČtenářAm  u  wýuhu  z  parjiských  podáwagj, 
hned  i  w  Pařjži  obsUrati  dali,  a  takž  tiskne  padcsaleré 
nowiny  gednau  formau,  genom  že  názwy  změnj  a  poslednj 
stránku  nowin  čistau  neehi,  na  kterauž  pak  teprwa  po 
wenku  domácj  nowlnky  a  zpráwy  se  wytisknau. 


ČRsopia  t«nto  w>  chi«j  w«  atfvlu  •  w  sobot*  fio  p4Iorljch  f  luldan  druhaa  •iY«ati  pHaáwá  so  p«larch«Mrá  přjloha.    Předpkej  m   u  wy4«wolela  na  •twrl 
lei«  48  kr.,  wo  kuihkupectwjch  na  půl  léu  1  si.  36  kr.,  na  e.  k.  poiurh  pnll.  «  %l.  ^  ^t-  s^ř. 


VV^ydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodnJziHvBJk  pro  íecby,  lorawany,  Slováky  a  Slezany. 


qsio  iL 


S.  unmra  ŘS49% 


10.  r.  bélu 


OVMXnSBKBCm 


W  kasamatecb,  w  tnhé  WttibS, 

SecQ  starý  WoIh3rBÍn5 
Zegtra  musj  kulkau  [ladnaut 

"Wolné  stepy  pyšný  syn. 
Wjna  má  i  kylek,  poiiě&  — 

On  yrimk  divné  lU  to  blcdj. 
Smutně  statné  wausy  hladě, 

Gežto  se  mu  na  rtu  iedj. 

I^awStjwit  bo  pHgde  gebo 
Starý  strasti  spoludmh, 

Z  gisew,  X  knjrft  slae  stjrá, 

S  pláčem  zYiolk:  »Těš  tě  BhhU 

Spadnef  mu  i  slza,  wSak  se 
,  W  knjru  kryge,  gako  studem. 

Ze  na  twář  tu  gizew  plnau, 
firdau  pHila  pauliým  bludem. 

»Ze  gsem  zabil  oficjra 

Člowěk  by  tu  wztekem  pukl 
jtjct  mi,  ie  gak  židák  gedu—- 

A  lak  holobiadý  klok  i 
Ps&  mi  nadat !  —  Gá  byl  taký 

Oficjrem !  —  brom  a  peklo  I 
A  to  klauěe  w  twář,  w  mé  gínry 

Česlaé  hífijkwk  mě  seklo. 

BffMře,  ty  mě  musj4  stNitl 

Swatau's  kulku  sobě  lil 
Z  olowěnýcb  matek  Božjcb  — 

Geltě  gsi  gí  neodbyl. 
Měla  to  být  fláká  rána  I 

Ted  mne  střel  nj,  ai  si  Udoifl 
Před  swau  gamu  otewřcnau, 

A  swftg  otčenášek  řeknu. 

Ka  prsatí  fád  s  ran  giř  ne«Q, 

Gegi  mi  křjžem  ocel  wtal} 
Zde  mě'  smrt  gii  pon^Čala, 

Nadcmnau  když  ord  bral^ 
Sem  mě  mnsjS  zase  Střelit, 

Nemušjil  se  terče  stydět, 
AJ  j^  nad  tlukaucjm  srdcem 

Cerwenat  se  budeá  widět.ii 


Bratr  wyndal  x  itader  kulku. 

Bratra  ▼  gizwu  celowal ; 
Ljbánjm  ta  rAině  zkwetlaj 

Kulku  gemu  w  ruku  dal. 
Ten  gí  s  nsměwem  potěžkal, 

PH  tom  sobě  w  oči  hle^ji 
W  náruč  padnau,  rozplač]  s^ 

Orlowé  dwa  stařj,  ledj. 


Za  swjtánj  tré  ran  padlo. 

Děti!  padl  otec  wál, 
Wy  to  newjtc  a  rannj 

Modljte  se  otče  JkáSl 
Doma,  daleko  w  swé  cbySi, 

Ty  dwě  neymladSj  to  wědj ) 
Třikrát  na  okno  tlauct  slylj: 

»Matko,  tatjk  oknem  bledj  !<c 


W.  NeWtký. 


EcJd  ieraga 

(Dókonienf.) 
6. 

Gis  gsau  rozpuštěni  gezdci  po  tJlraginslé 
zemi.  Dlauhým  dawem^  gako  fi^edinký  řad,  gako 
rozlehlý  les  hrnau  se  Tataři,  a  w  čele  gích  Ecjn^ 
Hučegj  bubny,  řinčegj  rohy  a  trauby,  allasowé 
praporce  a  černé  bunčuky  plápolagj  powětřjm, 
koně  řechtagj,  a  křik  wogenskj^  rozléhá  se  po 
širém  poli.  Hrůza  kráčj  před  Ecjnem.  Bohatj 
a  chudj  lidé  zanechawše  domy  i  paláce  utjkagj 
před  njm.  Mladj  a  stařj,  ženy  a  déti  blaudj  po 
obšjmé  rowině,  autočiště  hledagjce  před  smrtj. 
Wšady  |[sau  genom  slze  a  nářek,  zmatek  a  zau* 
falstwj. —  Za  Ecjnem  ale  panuge  celau  kraginau 
brobowé  ticho.  Města  i  wesnice  hořegj  rud^m 
požárem,  po  cestě  ležj  rozwlečené  mrtwoly  bez 
šatu  a  bez  nadějg^e  pohřbu^  a  hegna  drawfch  ge» 
Strábů  wznášegj  se  nad  zpustlau,  popleněnau  a 
wyďrancowanau  zemj.     Padl  i  zámek  Braclawsk^; 


Digitized  by 


Google 


42 


na  kopci  při  Bohu  kauřegj  $c  zJjřjlky  scsuKch 
zdj  a  swalcných  bašt;  geu^-^edna  sjni'  dosawád 
neporučena  pozustawšj  ge*  zťjcllem  vY'^1*«  nešté» 
slj,  wseho  zaufulstwj,  Žádnélu)  nenj  wideti,  žá- 
dny hlas  se  ncozVwá.^ — Kde  gest  pán?  kde  gcho^ 
«ljulÍQwá? ,  kde  muinj  bsoj^^iycí?,  W»klyiii'gpíu 
nagednau  takořka  za  žiwa  pochowáni.  Rozwa- 
liny  ge  krjgj.  — 

Wjtr  šumj  po  rozsáhlých  stepách^  a  Ecju 
se  4i'  prosířed  aw^ch  nesčjslných  ord  ná '  koni 
wypjná,  twář  geho  gest  zkriwena  ďábelským 
snijchem;  kdykoiiw  pohledne  před  sebe,  zachmu- 
řj  se  čelo  geho;  pohledneli  za  sebe»  xozgasnj  se 
Ijce  geho.  Sotwa  xe  ukáže  na  wes,  giž  stogj 
w  plamenu,  sotwa  ukáže  na  zámek,  gsau  z  n;eho 
zřjceniny  a  giaurowé  wSickiu  ležj  bex  ducha- 

Na  široké  plání  boij  se  geste  klášter,  gako 
labuť  na  siných  wodách;  geho  wysoké  weže  str- 
nij  k  obloze,  a  křjž  se  dotýká  oblaků.  Což  ho 
Ecjnowo  oko  nedosáhlo?  či  snad  strážný  anděl 
ukryl  swatý  tento  stánek  před  očima  neweijcjch? 
aneb  wštjpil  nepřemožitelnau  bázeň  w  srdce  Ta- 
tarů, že  se  neosmelj  w  tuto  stranu  přibljžiti  se? 
Zastawj  se  clián,  ohljdne  a  podiwj  se,  že  ho  do- 
sud nezpozoroiii^L  Což  nespadne  křjž  na  pohled 
geho  oka?  oi  gest  to  snad  hrozba  Božj  aneb 
mjsto  caroděgské,  gehožto  se  Tataři  lekagj?  — 
I  dal  znamenj  chán«  sám  se  w  tu  stranu  obrá- 
tiw ;  tu  zasténá  země,  prapory  se  zachwěgj,  a 
w  neywětšjm  cLwata  ženau  se  wSecky  zástupy  za 
wůdcenL,  W  okamženj  gest  klášter  obklopen  gako 
mořem  hlaw  tatarských,  gimžto  nic  wjce  w  cho- 
du nezbraňuge.  Hřbitov  gest  oiewřen,  a  na  něm 
gsau  náhrobky,,  křjže, .  kwjtj  a  stromy.  Ze  za- 
niknutého kostela  slawně  ozýwá  se  dutý  hlas  war 
han*  INa  dwoře  nenj  žiwé  duše,  gen  na  wyso- 
tém  Idásternjm  pawlanu  stála,  gako  socha,  žen-, 
ština  w  černém  řeholnjm  rauchu  a  černém  zá- 
wogí,  w  prawé  ruce  držjc  křjž.  Ppd  tjmto  zna- 
iijcnjm  ráda  chce  umřjti;  ona  smrt  neočekáwá, 
hýbrž  sama  wstřjc  gj  wyšla.  Uzřewšj  gi  Tataři, 
zawyli  pronikawým  křikem,  a  mraky  střel  se  řjtily 
ze  wíícch  stran  na  ubohau  žensúnu.  Kleslať  bez 
smyslů,  krcw  zalila  poswěcené  raucho.  I  podi- 
wilť  se  Etjn,  že  se  člowěk,  že  se  djwka  směla 
odwážiti  s  takowau  srdnatostj  očekáwat  gegich 
prjchod.  U  prostřed  hřbitowa  zastawil  chán  swé- 
ho  bugného  oře,  rozkázal,  a  hned  mu  poddanj  a 
dnihowé  geho  přinesli  na  mkau  tělo  řeholnice, 
tisjcerem  šjpů  probodané.  Giž  gest  mrtwá,  a 
geště  tuhá  ruka  křjž  ku  prsaum  tiskne.  Poloze- 
ni  gsau  ostatkowé  gegj  k  nohaum  wůdcowým,  a 


'  Ecjn,  pán  nad  inilioný,  pán  nad  žiwotem  i  smrtj 

i  wáech  oby<\*atcm  Ukraginy,  Podolj  a  Litwj-,  po- 

hledoe    na  rnnsvolu*  iachw^ge   se,  wlasy  se  mu 

zgežj,  twář  mu  zbledne^  a  on  hlawu  si  w  plášť  za- 


stená -xemf,  pjskowý  mrak  zakrýwá  zástupy  a  žá- 
dný z  utjkagjcjch  netraufal  si  nazpět  ohljdnauti, 
nýbrž  ^le  uháněgj.  W  dálce  ge*  girfí  wí^lěti, 
gako  černé  mraky,  gako  Černý  pás,  posléze  ale 
gako  pohj-bfiwý  bod  mizj  w  zelených  dtepáeh.  • 
Rozličné  powěsti  roznesly  se  mezi  lidem 
w  Podolj  a  Ukraguu'.  .  NíkíPÍJ  prtwiii,  že  gaké- 
si  čáry  zahnaly  nepřátely.  Ginj  bljže  kláštera 
bydljcj  si^^ato^a^  twrdili,  že  pohan  .Tukau  Božj 
zázrakem  gsa  dotlďiut  opustil  doibyt^ch  kořistj  a 
utjkd  strachem,'  a  opět  ginj  gistili,  .že  Ecjn  po- 
uiátw  se  na  smyslech*  tak  náh)e  a  nco)|^  čcgně  do- 
b}taL  zemi  opustil.  A  tak  «i  každý  w\kládal  au- 
těk  Tatarů  dle  swého  domnění;  žádný  ale  newě- 
děl,  že  řeholnice  položená  k  noKaum  Ecjnowým 
byla  Žofie,  dcera  Bučackého.  ... 


Napoleonowi  pobocidkowé. 

6. 

Do  Pařjže  .se  nawrátiw,  naleznul  Napoleon 
wšude  strašliwé  stopy  minulosti  a  geště  strašli- 
wěgšj  obáwánjrsc  budaucnosti  a  ge^j  negistoty. 
On  sám,  ač  při  obleženj  touloiidcém  jtak  wýtečné 
služby  wlastí  byLwykonal,  potkáwal  se  wšude  sne- 
sprawedlnostmi  přetrpkými ,  ani  auřadu,  ani  wlast- 
njho  gměnj  nemiige,  aniž  giných  pomflcek  znage, 
stjsněn  gsa  chudobau  swé  rodiny,  w  Jldarsilii  zů- 
stawcné,  a  skljčén  churawoslj,  pošloju  ze  zármu- 
tku, gehož  se  ani  důwtip  weiikého  muže  w  25. 
roku  stářj  tibrániti  nemůže,  tráwil  sjlu  ^wau  mař- . 
nými  náwrhy,  neyraděgi  stranu  kragiu  orientských. 

wByloť  by  to  předce  krásné,"  prawjwal  usmj- 
wage  se,  ©kdyby  se  chudý  Korsičan  králem  jeru- 
saiemským  stali*^ 

Když  se  před  njm  o  Čjně  mluvrilo,  skákal 
rád  do  řeči.  »Tam  odtud  dala  by  se  neysnadně- 
gi  mocj  Angličanů  ugma  učiniti. « 

Tak  ubjhali  dnowé  geho  nazmar,  a  wšak 
weliká  událost  měla  geg  nagednau  na  děgiště 
swěta  powolati.    Bylof   12.  Vendemiairu;   pařjž- 


Digitized  by 


Google 


^ 


ské  sekej  (člwrlí)  chopily  se  zbraně,  clitjice  proti 
konVeiltu^  tetdegšjmu  národnjmů  sněmu,  \Vyra- 
zití,  Zpraweni  gsauce  o  hrozjcjni  íóm  burictwji 
shromáždili  se  ^^pujtQ^wfifi^  ,q;  |jpdenácté  hodině 
wečer,  a  gali  se  rokowati  o  prostředcjch,  gimiž 
by  se  nebezpeSenstwj  toma  agjfi  dak>/^  Komniis- 
saři  skládali  wšeckii  winu  a  pótíesky.  .na  generá- 
la Měnou  a  pronesli. na  ndg.žalobui!  pauhými  ale 
řečmi  nebylo  nic  zpi^avt^np.;:  nuisilojí  ^e  gednati. 
Ohljžegj  se  po  geiieráhi,  kterffhj  éé  neostjfchal« 
wseho  se  odwážiti;.  nawřhúge  šé  B^^řřas,  i  giná 
gména  se  gmenugj;  o  Bónapartowi  mluwj  ale  re- 
presenUntí,  panpMitugjcj  se  na  Xpulpn^  a  gméno 
toto  pronikne  až  k  bledému;  sucfaléíiiu,  spatně 
ošacenému  mladému  muži,  žiwé  týtfr  debatty  po- 
zorně poslauchagjcjmu.     GestF  ť6'Najioleon. 

Téhož  i^eCcra,  gsa  .  w  4iwaďi^>/ /zaslechl  -o 
třenicech  w  ulici  TiVíe&iiské.  mezí^iiái^odnj  gardau 
a,  T^c>g;skQiix  konventpwjfm.  Qdebral  se..z,jdiwa- 
dla,,  prohljdl  si  marrié  pohyuowánj-se  generála 
))iIenou£U  a  puzen  gsa  neppkoj^nau  zwedawostj, 
za^el,  do  konventu,  aby  spatřil,  co  se  díge.  Př^s 
iilv(r%  hodiny  pzvwalo.  se  ,njiu  geho  gméno  w  sále, 
jMi  pak  hlawu.  máge:  w  lokty . pod^pi^au^  ;^H^(Arr 
Wal  u  prostřcíd  rozgitřeného  okolj  swélio  tiepo-- 
bjilfty  ; ;  nagednau  pak  wzchopfl  se  á  sběhl. š  ijaí-^ 
lerie  do  JLomitétu, .kdež.  «e  piráwe  ipzbodlo,,«iby( 
Barras  wrcíhnj  zpráwu  nad  ozbrogenati  močj  při-' 
^L  iBarras  spatřiw  geg,  zawolá  ho  a,  ucinj  hned 
druhým  velitelem. 

Byloť  to  o  prwnj  hodině  rannj. 

Známo-tě^  co  Napoleon  tohoto  zaameniv^^lio; 
dne  učinil  a  kteřj  byli  následkowé  toho. 

»  Nezapomeňte,*  prawiL  druhého  dne  Fréron 
na  národnj  řečifitelnici,  »že  geneAilowi  Bonapar- 
towt  ^diného  toliko  okámfténj  'dopřáno  b^o  ke 
ivsem  tem  maudr^m  nařjženjm,  gichžto  ilá$lédkV 
před  oíiima  máte. «  ,       .    » 

O  chwjli  pozděgi  obrátil  Barras  6ám'^we)rai' 
slawne  pozornost  swych  druhu  na  TV}*kóhané  služ- 
by swťho.podwelitiele  a.>vymohl  na  nich  dcMi^it,. 
gjinžlo  se 'Bonaparte  za  druhého  welitele  wnitř- 
nj  armády  potvttdíí/'  Z  ná^odnjho  sněmu  pře- 
šlo pak  gméno  Bonapartowa  do  nowin,  wyniknauc 
takto  z  tcn^voty,  *  kteráž  ge  posud  .xiifaiilowala. 

Dne  15.  Vchdemiairu  pow;f'šfii  Napoleona 
za  zborowého  generálaí  a  o  deset  dnj  pozdegi  byl 
neywyiíým  wudcpm  wnitřnjho  wf)gp$ka/ ^#iněn. 
ObzTvlášmj  tato  přjzeň,  kteráž  se  nagednau  muži 
tak  málu  luiámému  dostala,  rozdjl  mezi  g^ho 
nilúdjm  a  wysokau  hodnostj  tauto,  obracowaly 
pozornost  wsech  na  něho :    ow^i^-ip  l^l^ž  jfCH'  ^ 


stě  aríl  Sestriiecjtmj' řók  átařj  swéhb  nebyl  dokonal. 
Zr&st  geho  byl  "mafy  á  stjMf^  ol^ljěég  i^-pádlý; 
dlauhě,  hepudťowané  wlásy  padaly  mu  s  obaa 
stran  ?eřa,  wzadu  pak  byly  w  cop  spleteny.  Uni- 
řorriia  brí§;ádnjho '  generáía,  kteraiiž'  geště  nosily 
gewilá  patrné  stopy  sešlosti.  W  dokonalé  repu- 
blikánské gednódíidiostí  byla  na  nj  mjsto  wšeho 
wysjwánj  skrowná  hedbáwná  porta,  za  oněch  dob 
systeméni  názwaná ;  slowemj  weškéreh  geho  ze* 
wněgšék  neměl  ničelioVdd  sefee,  po  by  wážnost 
zpusobówalo,  wygmá  gedioě  oto,  gehožlo  hrdost: 
yiéwše^nj  byla.  Spatřil-íi  ho  kdo,  musel  se  tá- 
zati, tdo  to  g^est,  ookůaže  přicházj  a  kterVmi  zá- 
sluhami poručena  se  ušpinil;. a  i^ikohó  nebylo,  kdo 
by  na  t\to  otázky  odpoweděti  uměl,,  leo  poboční-^ 
kowe  geho  a  zastupnjci  národnj,  .  znagjcj  geg; 
z  Xóulonu.  •      ,      '        .  * 

*"  'ítdyž  nowv  tento  vťrcHnj  generál,  wogsjca 
wnitřnjho^  hlawni  Í>yty  swé  w^Pařjži  osedl,  měl' 
při  sobě  ýuHQÍa  a  .Mftrmonia.  Za  několik  dní 
wstaupil  též  mladý  J[^;yi(irro.i5,  ,  od  Letourrei^ra 
děla  Manclie  .hprliwě  scbwálený,  do  pqčtu.gehon 
pobočnjků,  kteréž  rpzmppžiti  musel,  a  nápodo-* 
bjie  i  mladsj  ^^\\o  hr^Xrj^hwisBma^ 
d,Listognjk  u  dragonů,  s  njmž  Ň,aj)pl<řon,  gak  sám^ 
powjdá,.  w  prwnjch  ^Tvých  služebnjch  letech. cjilébj 
i  plat  děljwal..  Pozdi^-gí  byl  J|fjwrai.pndán.5  sestéí 
pak  mjšto  pobóčnické*bylo  .p^o.Jlfiíírowa  scho-j 
wáno. 

».Obcan  Muirpn,''  psal  Napoleon  k  direk*^ 
toru,  Dslaiižj  od  prwnjch  dnů  reyoUičnjch  při  d,é- 
lostřelstwu.  Při  pl^leženj.  toulon^kém  wyaikm^ 
obzňlástě_  a  tí^int^ž  byl  ijrapěn,  k4yž,gedeiřr  z  neyr 
prrvnegsjch,  prus^^elem  do  powěstné anglijcké  re« 
dyuty  se  dral.  ^  J)ji^  i%.  ,\>ndemiair^rjdií.gednii 
z  batterij,  k  ochraně  konventu  postawených.  Té*^ 
hož  ,dnp  welíc?  lío^í  prospěl,. chci  gi^gáestýnř  po» 
bočnjkem  sWVm  učiniti,, a  žádám  tedy  pro.něgo 
patent  za  setnjka.* 


QOiWACJ  KRONIKA, 

>.  '  31  PBAHV*  (fiuott)  fconcfrC  ^ed^t^if  OeciHMiBU  %. 
lééna  iosáie  pUtie^jéhéni')  Ch^alné^^naženj  gednoty  Cedli-i 
énské  xashihuge  w  plaé  mjře,  aby  dofcU  Kna^né  účastenstwj 
frbecenacwa  widy  (febti  .  srůstaio.  Kclo  nestraaiiě  '^  sumliti 
cl^ae^-ONfesj  wy  znáti,  áe  vrelmt  nmmenitó  ijly  k' ďosaženj 
cjle  swúho  s^rornau  myslj  se  sgedaotiwáe,  £tál«.  &tre4nj..J6Cr 
•táttkráéegj,  wariisrjce  «<►,   íiby  na  ákoilu  Vrkí  dobré    taen- 

ijbaly.   yr  zamexaosii Welké   nafmttij-xbtidTio—fWD    od 

J/iJB«  Kittla,   gviio  ofi  posud  -vr  rukopisu  gednotč  kprowo 


Digitized  by 


Google 


^ 


•enj  sdělil. ,  Pr^^e  U  (C— mall^  pro  piano,  hauale  ft  (eDo) 
sesláwá  te  Čtyř  sad,  »  nichlto  pěkn^  a  mnohostranně  pra-» 
wedená  myšlénka  w  ůwodu,  přede  wíjm  ale  neodolatelaá 
bodrost  druhé  sady  a  citu  plné  adadžo  wSech  srdcj  se 
tmocnily.  Gen  při  záwčrka  pohřebili  gsme  ^snau  finálnj 
ukončitost.  Rozděleny  celé  úlohy  na  tři  djly,  střjdawé  -wy- 
nikánj  gednoho  po  druhém  swédčj  o  dokonalostí  sklada- 
telawčy  jehožto  umělecká  powěst  w2dy  dále  se  Ijřj.  Hra 
(Deutsch  na  piano,  Mildner  na  hausle,  Tischer  na  Cello)  by- 
la wýborná.  —  Zboř  apjwal  hymna  od  BeethoTena,  w  njl- 
to  gsme  w2ak  ohrómnost  ducha  geho  neposnali.  ^ewy- 
slowně  pěkná  byla  Pjteň  mégawá  od  Mendelsohna-Bartho* 
dýho  pro  ětyry  hlasy. — Rotnaneg  a  allegro^  od  Deutsche  a  od 
něho  samého  na  piáno  prowozowané,  wysnamenalo  obecenstwo 
i  pro  půwabnost  skladby  i  pro  Čistau  hru.  Wywolán  gsa 
musíl  p.  DeuUch  Allegro  opakowati.  Z  dwau  sbor&:  jti^ 
trol  cilánňý  od  Schumanna  a  zhor  laupeZnJH  od  Kole- 
do wského,  zasluhuge  druhý  wětlj  pochwaly.  —  Náhodau 
sulo  sc;  ie  gsme  také  něco  Českého  slyleli.  Nenadálým 
roznemoženjm-se  p«  .Sá'ngrowé  nemohla  pjseá  Gordígiano* 
wa;  A^eh  gfptiičin  čpjwána  býti  a  mjsto  gegj  sasUupi- 
la  Pjseíf  hutiUM.  Gé  to  nestranná  prawda  a  holá  zkuše- 
nost, že,  kdykoliw  Strakatý  něco  Českého  zpjwá,  -wždy 
celým  obecensfwem  pohne.  I  tenkráte  bylo  widětí,  gak  ipěw 
gého  dalémi  wládnnl,  tak  2é  se  wólánj  obecenstwa  dřj- 
"^č  netttiiilo,  al  spěwec  pjseíl  podruhé  sapoČal.  U  wel- 
iém  počtu  shromážděné  obecenstwo  stěžowalo  si  gen  na 
nfesmjrné  htírko  a  trocha  dlauhé  přcstáwky.  Zbory  dingo- 
i^al  gak  obyčcgně-p.  Abt.  '  R.- 

Masopust usedl  si  letos  na  mnoho  neděl  na  tr&n  pano- 
Hnický,'  a  wesele  "wede  se  posud  w  řjíi  geho.  Bál  sa  bá- 
Tetúy  beseda  za  besedaa  a  '  samé  radosti !  Neyprwněgžjho 
iittjsta  až  posud  sagjmag)  od  mnoha  let  pořádané  spole- 
čenské^ fi%,  gakowé  letos  dne  1^.  a  15.  ledna  na  ŽoíjnS 
it  odbý-^aly,  a  gcžto  pěkným  wýborcm  hostft,  sličnau  ůpra- 
'WkvL,  ivrzomým '  pořádkem  a  '  nenuceným  '  rozmarem  wy- 
llikaiy.  • 

íKwlá^nj  zmjnky  zásKihuge  ale  bál,  kterýž  na  den  19. 
ta.  m.  sbor  zdega(jch  městskýdi  ostrostřelcA  ke  cti  wážného 
welitele  swého,  p.  ritmistra  Gindíicha',  na  památku  SOleté' 
služby  geho,  uspořádal.  Celý  ten  ples  podobal  se  krásné  be- 
sedě ,  kterauž  pauzj  přátelé  mezi  sebau  strogj  ;  tak  weselá 
mysl  gewila  se  we  wiech  přjtomných,  a  dosuupila  stupnS 
ney wyžijho  ,i  když  o  p&l  noci  •  wýborowé  bálu  gmenem  ce- 
litko  sboru  welkeii  swému  na  d&kas  úcty  swé  pěkně  pra- 
cowanau  podobiznu  geho  podali,  w  odé  společnosti  České 
k  geho  úctě  složená  báseii  se  rozdáwála  —  a  když  poslés 
plným  zwuLem  národnj:  „Zachowey  nám  krále  l'<  lawsné^ 
{a !  —  A  ušák  i  o  wžeakna  ginaa  pljprawu    k  tomuto  iro* 


Číem,  gakož  i  o  dobrý  pofádel^  po  £elaq  noc  ^byli  si  p. 
wýborowé  pěkné  zásluhy.  Hczaunké  byly  tanečnj  pořádky, 
gimU  dámy  fwé  poctili,  obsahugjce  následnau  básnička : 

• 

W 1 H  s  t  e  n  k  á  m. 

Do  přátelské  besedyi 
Mflostně  se  usmjweyte 
Kauzdnými  pohledy. 

Zawjteyte,  déwy  České, 

Wyi  gsie  ráge  aiatý  kwét, 
Oči  wa«e  gemno-leské 

OgasAugi  temný  swět. 

A  ta  ústa  !  —  rozkoi  plyno 

Ze  rtft  modem  slazených, 
Žel  a  péče  wámi  hyne 

W  dobách  láskau  blažených* 

Wstapte  w  kolo,  České  panj, 

Wámi  žiwne  každý  ples, 
Wám  se  iráícehna  sídce  klanj, 

Mégtež  tady  wládu  dn#s. 

VTúbec  rozezli  se  hosté,  wytrwawle  wespolek  do  pot* 
dnjho  gitra,  plni  radostné  spokogenosti,  wesměs  gedno  jffAnj 
progewugjce,  aby  totiš  ta  sama  společnost  ^elc5  D  gednom 
bále  se  shledala.  W— f. 

Nowé  diwadlo  nale  wzbudilo  giŽ  mnohé  péro  k  Čin* 
nosti,  a  hji  by  se  i  mezi  pracemi,  tuty  Časy  Lptoiroza^ 
zaslanými,  djla  pftwodnj  nenacházela,  ge  mezi  nimi  předof 
nmohé,  kteréž  repertoár  nájí  ozdobj,  a  delčj  čas  na  díwadle 
se  udržj.  Negen  aby  přátelé  diwadla  nabcho  widěli,  Že  st 
pro  přjStj  časy  ledaco  ptíprairtige,  ale  též  aby  překladatelé 
naži  zwěděli,  co  giž  na  gazyk  nái  přewedeno:  uwádjme  zde 
hry,  které  se  giŽ  úplně  w  rukopisu  nalezagj  anebo  z  wět- 
ájho  djlu  giž  přeloženy  gsau,  gakož:  Jan,  wčwoda  Finský, 
Karbanjk,  Mina  z  Blahodowa  (oon  Sdairn^eim),  CaTdiUa«^ 
Sklenice  wody.  Tetička  (z  polského),  Oba  Klingsbergowé, 
Žert  a  prawda,  Dcera  lakomcowa,  Bayard,  Korona  Salusan- 
ská,  Ona  ge  Sjlená,  Dům  Barcelonský,  Guttenberg  a  g. 


SUTETOZOR. 

Ze  wleoh  zemj  Rakauského  mocnářstivj  počjté  terně 
Česká  neywjce  opatrowen  pro  malé  djtky :  w  samé  Praze 
máme  4,  po  kragjrfi  nalézá  se  gich  12,  vrjce  méně  obsá- 
hlých. We  jriech  podobných  okolkách  <»lého  cjsařstwj 
diowá  se  asi  10,000  djtck. 

Král  pruský  přiřluiul  básnjku  Emanuelowi  Geiblowi 
ďožiwotnj  penzi  300  tolaru  za  nowau  dramu,  nazwanatt 
sfRoderich,<c  kterauž  mu  byl  Tieck  doručil  a  přečetl. 

České  diwadlo. 


Zegtra : 
POKI.AD  OFATOWICKY. 

Drama  ne  S  gednánjch  od  W.  KJicpery. 

na  to: 

ILUTÁ  ZIMNICfE. 

Fraika  w  1  gednánj  přel.  od  J.  K.  Štěpánka. 


Čmo|1«  Ulito  w^rhi^j  we  středu  a  w  gobota  ^%  p41ar«j«h ;  každan  drakátt  atřala  fHááwá  m  fAlmnhowá  pijloha.    P»«dplácJ  ••  u  wydawalala  m  «t«r»l 
léta  4S  kr.,  we  knlbkupertwjrh  na  pAl  léta  1  al.  SS  kr.,  na  e.  k.  poiUch  pOU.  t  si.  86  kr.  alř. 


-r-^ 


Wydáwánjm  Ján  Pospjéila  w  Praee. 


Digitized  by 


Google 


Kwtty. 


liroánJzibawBJk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  12. 


ÍÉ.  února  É84S. 


10.  r.  béh. 


CIKÁNKA. 

Za  Webera  pfí  lesjékn, 
Zdenawau  pod  stránj, 

Tancawali  pH  bubjnkti 
Kolem  ohně  cikání. 

Kořalka  si  podáwali, 

Rosléhal  se  smjchy 
Besstarostná  spokogenost 

Wyfalédala  %  nich. 

Opodál  wiak  smvtná  déwa 

Při  potoce  seděla, 
Bolným  okem  do  prandu  se 

Wlnjcjho  hled£U. 

Hawranj  gj  wlas  se  žjge 

Snéhobjlé  splýwá, 
A  myAlénka  sa  mj^lénkaa 

S  wodami  se  sljwá. 

Oko  éerné,  giskrnaté 
Zhawým  uhlem  zplane, 

Z  koralowých  rt&  gj  zefyr 
Slowa  tato  wane: 

O  gak  mnohé,  winko  éistá, 

Skaliny  se  bigei, 
Neili  twoge  sladké  toky 

W  ijřé  moře  wlígejí ! 

Gak  tjy  wbko  perločislá^ 

Tisjckráte  zastenal. 
Nežli  paut  swau  křiwolakau 

K  mořské  zpausté  wjrkonálf 

Gak  se  whiko,  mnohonáctkrát 
Dehtem  zcela  zmladjl, 
'  Neili  swoge  wřelé  tanhy 

W  chladě  mořském  tchladji! 

Gak  ty,  wlnko  antlocitá, 
Duii  wohič  wydychály 

Kdyžto  genom  sprostý  kmfjtek 
Ozdobiti  rosau  mkil 

Tak  gsan  také  mogi  dnowé 

Zlým  osndem  hnáni, 
Takto  mnS  též  twrdé  skály 

W  letu  wohiém  hránj. 


Národ  můg  se  cizjmi  gen 

WWně  wlastmi  proťqrá, 
A  znenáhla  beze  sled& 

Neoželen  un^rá. 

Mne  pak  i  w  mém  tichém  snSoj 

Skutečnost  wždy  poleká 
Ach  a  moge  trudná  cesta  — 

Ta  gest  gejíti  daleká! 

J.  tídknšítcw  Ljiaaa. 


Staniž  se  wfile  Páně! 

Wenku  burácela  wíchříce>  potrásagjc  wyso» 
fcými^  starobylými  kostelnjmi  oknami ;  kohautek  na 
obrowské  střeše  se  třepetal ;  m*ány  a  čápi  na  waz- 
bách  piljři\  a  \^ýklenkách  hnjzdjcj^  a  káně  na  še« 
diwém>  joechem  porostlém  wykýři   strašjcj»  wytjm 
Ideluziny  .a^  poklidu  swého  wyděšené^  auzkostliwó 
kwákaly  a  pujgOLélé  swé  bydlo  oblétáwaly^ —  To- 
liko u  wnitř  kostela  bylo  ticho  a  prázdno.   U  ol- 
táře lampa«  g^gj^  negistá   a  chwěgjcj-se  záře  se 
stjnem  noci  zápasila^  poskytowala  pohled  až  tu- 
ze smutný.    I  wj^skytla  se  tu  mladická^  bleďaun- 
ká  iena,    genž  plačjc   na  malau^    dřewřnan   ra- 
kew  se  napjnala.    Gegj   rozcuchané  wlasy  wisely 
porůznu  po  ramenau   i   týlu  gegjm;    twář  gegj, 
starostmi  a  bděnjm  zbrázděnau>  protýkal  praud 
hořkých  slzj.    aSlyšjš  mne^«  wolá  hlasem  zaufan- 
liwosti^  austydlá  wražedlnice>  kteráž^  drzj  zlodeg- 
ka,  dobau  nočnj  do  chatrčj  a  paláci\  se  dobýriáš^ 
zde  wetchau  žiwobytjm  omrzelého  budowu  bořj- 
wáš,   tam  zase  růži  w  paupěti  rusjwás ;   poslyS 
mne>  hrozná  žnečko,  genž  po  rozsáhlém  žiwota 
roli  kráčjX  a  s  blyštjcj  se  kosau  zelené  i  zralé 
obilj  posekáwáš  —  poslyšiž  matku  neupokogítel- 
nau,  kterés  wšecko  wyrwala^  a   genž   nynj   gako 
osamělý  strom    samogediná  tu   stogj  na    panšti 
bez  utěšenj^  bez  podpory  w  starém  wěku  swém! 
—  slyšiž  mne !  poslyš  mne  I*' 

Digitized  by  VnOOQiC 


46 


Awšak  němé  zůstalo  temno  wukol  n  ^wíifcdi; 
genom  kwjljcj  wíchríce  gj  odpowjdala. 

i»AJe'což  obwiňugi  te^^^bezetélesnýlioslUipr 
Čel'  kwjlila  ubohá  dále;  vnebigeí  giž  citelné  srd- 
ce we  twých  kostěných  prsau,  aniž  krew  horká 
IJly  twoge  profagháy  aniž  se  ronj  antrpná  sha  ae 
wpadl}ch  očj  twjrch* — což  tu  žádám  na  tobě,  kte- 
rás  bez  prsau,  nemohauc  ucjtit  ulrpenj  matky 
nešťastné!* 

Opět  iia  rakew  klesagjc  kwjlila  hlaBitě,  a 
když  oči  pozdwihla,  upnul  se  plačtiwý  zrak  gegj 
nenadále  na  něžný  pohled  Madonny;  utěáugjcj 
záře  wypryskowala  se  z  nj  a  wluzowalaw  gegj  krwá- 
cegjcj  srdce.  »0  ty  přesladká  i  zázračná  nebes 
králowno !  genž  swěta  Spasitele  w  náruči  chowáš, 
obrať  swé  milostiwé  oči  ke  mně  hořekugjcj  matce, 
a  nawratiž  gj  zase,  co  gj  nebe  odáalo !« — 

Mámila  gi  mžikagjcj  kmpy  záře?  nebo  slzj- 
cj  oko  matky  dobře  newidělo?  —  gj  bylo,  gakoby 
Madonna  swau  hlawu  k  nj  byla  nsúklonila  s  milo- 
stiwým  usmjwánjm.  A  w  tom  okamženj  rozléha- 
ly se  gakcsi  kroky  tichem,  kljče  cinkaly,  dwéře 
ae  otwjraly,  až  pak  zletilý  kostelnjk  se  k  nj  při- 
bljžil:  sMilápanj!*  začal;  nswrchowaný  gest  čas, 
abyste  se  odtud  wzdálila,  neboť  musjm  dwéře 
zamknauti.«  —  »Ach!«  wece  panj,  i»nebuďtež  tak 
nemilosrdný  a  nezapuzugte  mne  od  rakwe,  kte- 
ráž to  neydražšj  w  sobě  chowá,  co  kdy  mé  bylo. 
—  Tuto  budiž  mé  oddechnut]. « 

nGakžkoUw  s  wašjm  stawem,  milá  panj,  we- 
likau  autrpnost  mám,  předce  žádosti  wasj  wyho- 
wěti  nemohu.  Nesmjm  pod  ztrátau  swé  služby 
žádnému  dowoliti,  aby  tu  ponocowal.  I  uberte 
se  gen  domu  a  popřegte.swému  beztoho  zesláb- 
lému tělu  odpočinutj;  a  když  bude  při  swjtánj 
zwonek  wyzýwati  nábožné  duše  k  službám  Bo- 
žjm,  pak  můžete  opět  přigjti.«  — A  wzaw  gi  zwol- 
na  za  ruku,  chtěl  gi  wywésti  z  kostela. 

»Ustaňte  I -— pro  B&h!  —  Musjra-li  se  giž 
rozlaučiti  se  swým  ncydražSjm  na  zemi:  tedy 
mi  geště  gednau  rakew  otewřte ;  wšeho,  co 
wám  draho,  se  dowoláwám  —  prosjm  wás,  člo- 
wěóe,  deyte  mi  gen  geště  gednau  widěti  přemi* 
lého  synáčka  mého!« 

»I  co  wám  to  napadá?  —  rakew  geště  ge* 
dnau  otewřjti?  to  negde !«  —  odslowil  giž  poně- 
kud newrlý  sakristán. 

I  sáhla  panj  za  ňadra  a  wytáhla  zlatý  pamá* 
tnjpenjz,  arozwážliwě  se  na  malý  ten  klenot  djwa* 
gjc,  řekla:  »Což  mi  pláten  penjz  od  kmotra, 
an  geho  magítei  tcntam  gest  ?  —  gen  s  bolestj  by 
mi  uwáděl    w  pamět  na  wěčnost  odešlého.    Přj- 


telí  I«  -«<^  gala  se  ilále  m)uwiti,  wtiskagjc  zlatau  min- 
cí w  draslawa^  ruku  kostelnjka,  stu  máte — waše 
to  badii.  gen  vj||e<ďili  zbledlý  obličeg  syna  mého 
geště  gednau  widěti  J« 


Napoleonowi  pobočijkowé. 

{Pokračowátý. ) 

Murat  pak  welel  šwadroně  21tého  pluku 
mysliweckého,  kterýž  se  práwě  tehdáž  w  Pařjži 
nalézal.  Napoleon  mu  nařjdil,  aby  s  200  gezdcí 
na  rowinu  sablonskau  se  odebraly.  40  tam  se-na- 
lezagjcjch  děl  wzal  a  nazpět  přiwezL  Murat  wy- 
plnil  w  noci  rozkaz  ten,  na  němž  osud  přjštjho- 
dne  záležel.  Přiraziw  opět  k  hradbám  městským, 
spatřil  nagednau  sekce  před  sebam^  an  s  tjm  sa- 
mým aumyslem  do  Sablonsu  tihnau.  Hnedle  by 
se  byli  mysliwci  do  ozbrogených  těchto  Pařjžanft 
dali;  ale  měšťané,  postrašeni  pewným  a  rekow- 
ským  způsobem  Muratowým,  propustili  děla,  gi- 
mižto  se  postřjleti  měli. 

Tento  neomylný  wlip  Napoleonůw,  gjmito 
hned  na  prwnj  pohled  poznáwal,  koho  by  k  čemu 
potřebo wati  mohl,  byl  půwodem,  že  Murata  ge- 
ště téhož  dne  mezi  pobočnjky  swé  přigal.  Tu- 
šilť,  čeho  očekáwati  možná  od  mladého,  ctižá- 
dostiwého  muže,  gehožto  plamenná  mysl  taužj 
po  nebezpečenstwjch. 


Hned  po  IS.  Yendemiairu  bylo  Napoleono* 
wi  od  konventu  rozkázáno,  aby  pařjžské  sekce  od- 
zbrogil.  To  když  se  dalo,  poslala  pa?éj  z  BeaU'* 
harraisů  syna  swého  Ewgetía  do  hlawnjho  bytu, 
aby  wyprosil  nazpět  kord  nebožtjka  manžela  ge- 
gjho.  Byloť  to  poneyprw,  co  Ni^oleon  Ewgena 
z  Beauharraisů  spatřil. 

Po  sňatku  swém  s  Josefinau,  owdowělau  pa- 
nj Beauharraisowau,  gednal  Napoleon  s  Ewgenem 
gako  se  swým  synem.  Přigal  geg  do  swého  gene- 
rálnjho  štábu  a  zapobočnjka,  kterýžto  úřad  Ewgen 
zwláště  we  wlaské  wogně  zastáwal,  ačkoliw  od 
wogenského  ministeria  nikdy  we  wlastnosti  této 
potwrzen  nebyl. 

Gakožto  neywyššj  generál  wnitřnjho  wog- 
ska  měl  Napoleon,  lidu  giž  obljbený,  za  powin- 
nost,  udržowati  weřegný  pokog,  pročež  se  zača- 
sté  w  městě  i  po  předměstjch   s  brannau  mocj 


Digitized  by 


Google 


47 


okazowati  musel,  aby  lid  rozhánět,  téhož  Casa 
z  nauze  a  bjdy  téměř  každodenně  bauřliwé  se  sro- 
cugjcj.  Pokaždé,  když  hlawnj  awúg  byt  s  pobo6nj» 
ky  opustil,  diwil  se  gedenkaždý,  wida  geg  obkljče- 
na  tak  mladými  dustognjky,  ačkoliw  on  sám  tepr- 
wédwadcátý  šestý  rok  wěku  swého  počjtaL  Bratro* 
wi  geho  Ludwjkowi  bylo  1 7,  Muratowi  28,  Junotowi 
24,Muironowi  20,  Marmontowi  19,  Lemarroisowi 
11  a  Ewgenowi  toliko  i  5  let.  Gakmilese  akrowný 
tento  pr&wod  na  weřegném  mjste  okázal,  shro- 
máždilo se  hned  množstwj  lidu,  kterýž  nemage 
ničehož  na  práci,  pro  ukrácenj  chwjle  za  njm  bě« 
hal;  před  njm  pak  poskakowal  hauf  prawých  pa- 
řjžských  uličnjku,  papjrowými  helmami  a  dřewéný* 
mi  fiawlemi  ozdobených,  gichžto  obyčegná  schůz* 
ka  tehdáž  na  vendomském  náméstj  byla. 

Táhíi  před  njm,  prsty  mlaskagjcj  a  »rum- 
piti-pumpiti-pum^'  bubnů  hlasem  swým  nápodo- 
bňugjce.  Napoleon  usmjirsd  sětomu,  wůli  gich 
gim  paušlege,  a  toliko  neydotjrawěgsj  z  mladých 
těchto  nadšenců  bičjkem  odháněl,  by  se  mu  pod 
k&n  nedostali.  Pobočnjkowé  w^ak  geho,  ztěžj 
starSj  nežli  wétsj  částka  weselé  této  a  hlučné  dru- 
žiny, neznali  té  mjry  a  trpěliwosti;  rádi  byli  by 
hegno  šawlemi  rozehnali,  kdyby  gim  to  nebyl 
wůdce  přjsně  zapowěděl.  Při  nápadném  tomto 
podjwánj  zast^wil  se  každý;  někteřj  usmjwali  se, 
magjce  z  toho  potěšenj,  ginj  krčili  ramenama, 
na  přjsněgšj  stránku  to  obracugjce. 

vTote  pak  předce  gednau  znamenitý  gene- 
rálnj  štáb,  aby  ochránil  republiku  1«  prawilí  au- 
trpným  hlasem. 

Když  ale  ten  samý  lid  nemnoho  pozděgi  týž 
průwod  z  Tuilerij  přicházeti  a  do  Nótre-damské* 
ho  chrámu  ubjrati  se  spatřil,  a  to  na  památku 
welikého  wjlězstwj,  gež  dobyli  ty  samé  osoby,  na 
něž  dřjwe  tak  autrpne  se  pohljželo,  nenamanulo 
nikomu,  by  ramenama  pokrčowal;  neboť  Napo- 
leon, neypředněgsj  ze  wšech,  byl  se  stal  cjsařem ; 
bratr  geho  Ludwjk  králem  hollandskýni ;  Ewgen 
z  Beauharraisů  mjstokrálem  \^laským ;  Murat  krá- 
lem Neapolským;  Junot  wyslancem  a  gubernáto- 
rem  pařjžským ;  Marmont  welkodůstognjkem  řjáe 
cjsařské,  Lemarrois  generálem,  a  před  tjmto  ko- 
monstwem  a  za  njm  staupali  neyhrděgSj  synowé 
Francauzska,  prwnj   tehdáž  bogownjci  we  swětě. 


S  oddflenjdi  od  J.  K.  Tyla,  PMcv^m  dlaino  pannS  benefi- 
ciantce  gmcnem  wjíech  pi-átal  divadla  nalcho  d/ky  wtdáti, 
ie  si  svolila  djlo  půwodnj,  kteréž  od  prvfnjch  dwaa  před- 
sUweDJ  po  6  let  we  stolci,  básojkowa  leželo,  a  bex  té- 
to pijleiitosti  by  snad  aikdy  sirifia  hoijjkko  nebylo  spatřilo. 
PHprawilať  nám  atíl^ný  we^r.  Dlauhý  £as  nebyla  žádná 
fara  s  takowým  sanjccnjni  od  obace«stwa  ptígata;  spisowa*- 
tel  byl  třikráte  wywolán.  Nebademef  sde  báseA  samu  roa- 
bjfati,  danfagjoo)  že  gi  sáby  tiskem  Aa  swétlo  wyžbn  spa- 
třjme;  potom  snad  s  wit^j  roawahan  i  sprawedlnostj  ba<- 
déme  moci  o  djie  promluiriti,  kteréé  dle  wýroku  obecnébo 
k  neyadařjlegdjm  piod&m  dramatioké  litevatuiy  naňj  po^j- 
táme.  —  A  wžak  i  p.  hercům  naiím  masjfme  se  poděkowa* 
ti,  že  ae  patnkan  láskau  djla  toho  ogali  ^  celým  predsUwe- 
njm  waml  derstwý,  ožiwugjcí  tloch,  a  pilná  lira  přispčla 
mnoho  k  radoatnémn  xaii}cei^  obecenstira.  Takovým  cho- 
dem mSlo  se  nowé  diwadlo  naSe  pohybovati  hned  od  po- 
čátku;-^ stáloť  by  nynj  na  ginem  stopni,  a  pověst  geho 
byla  by  k  prospěchu  viedi  stran  upevněna.  —  NeytčUj 
úloha  v  celém  kuse  ge  pro  vnithij  geho  rozpadá  oj  Wjt; 
požaduget  ntgen  hlubokého  promyžlenj  ale  i  fízickau  sjlu, 
a  málo  bude  tužjm  mladých  heroft,  kteřj  by  p^  tak  doko- 
nale provedli,  gako  iiá2  p.  Krumlovský.  Wyobraxiltě  ne- 
wásanost  v  slepé  lásce  vychovaného  mladjka,  divoké 
přdL3rpovánj  rytjfokého  lupiče  a  posléa  gemnost  kagioného 
mládence  pravými  a  živými  barvami.  -^  NeyvděČněgMJ  a 
gako  pro  p.  Grabiogra  psaná  role  ge  staiiý  Božepor.  Zj- 
akal  také  mnohé  i  saslaužené  pochvaly;  ale  nám  se  sdá, 
že  podivného  starce  toho  hned  od  početj  getité  gemnégt 
kresliti  měly  pak  by  myHénka  celďio  kusu  gežté  akvélegt 
byla  vystoupla  a  on  sám  gežcě  větžjho  účinku  dosáhl. 
Geeti  to  role,  o  njž  by  se  celé  pogednánj  psáti  dalo;  a 
w  celém  dramatickém  světě,  nevygjmage  ani  ohromné  vý 
tvory  nesmrtelných  velikánů,  gesti  málo  úloh,  kteréž  by 
herci  tolik  skw&ýckk  a  vděčných  momentů  poskytovaly.—. 
Záruba  pat)j  k  neylepžjm  roljm  p.  Grana  f  panna  Herbsto- 
va  provedla  evau  malau  ale  žávau  scénu  velmi  sdatíle; 
P.  Hille  a  panna  Focchhcimova  hráli  s  citem  a  pilnostj. 
Pochvalně  musjme  se  také  o  p.  Kažkovi  zmJQÍti.  Celé 
uspořádánj  bylo  dostogné,  úpravné,  iiwi  a  beae  v^eho 
poklesku.  _,k.. 


České  diwadlo  w  Praze* 

Dne  26.    ledna   provozoval   se  ve   prospěch  panny 
Forchheimové    » Slepý  mládenec^  ii   rooiantická   činohra  ve 


DOBf ACJ  KRONIKA. 

z  PRAHT"  Koncert  8*  února  we  f>rosp?ch  hladem 
nawUjwených  ohywatelú  rudohorských*  Krutá  naute  a  bj- 
da  ubohých  osadnjků  rudohorských  vsbudila  u  Pražanů 
negen  rychlé  ale  i  trvalé  ůčastenstvj.  S  opravdivau  ra- 
dostj  viťljme  ve5kcré  tljdy  snášeti  hogné  pomůcky  k  ulch- 
Čenj  velikého  nedostatku,  a  x  mnohých  slibů  i  závaaků 
vysvjtá  naděge,  že  péče  ta  neustane  na  okamžité  poti-ebě, 
ale  Že  i  dle  možnosti  na  budaucj  rok  sřetel  mjti  se  bude. 
—  Uspořádánjm  dnejinjho  koncertu  ijskali  ai  vraucné  djky 
nešťastnjků  p.p.  Hom,  Kittl  a  Kastner.  Hudebnj  tato  zá 
bava  stala  se  tjm  mnohem  zanjmavégáj,  že  vět^  éj\  spo- 

Digitized  by 


*>  djl  spo-         T 

Google 


48 


luůčiokngjcjch   ocboinjkft    poprwé  před  obeceaslwem   wjr- 
staupil.     Četné  shromáidčná  společnost  byla  w  dobré  mjřc^ 
a    radugic    se    s   pékné   pijleiítosli  pHspéti    thudobé    tak 
Ijbesnym  spAsobem,  uwjtala  i  bne4  p«  rjrtjře  z  Weyrotbe- 
ru,  kterýi  přiměřeoaa   wjjhmlnwnostj    přednájíel  proslow  od 
Theodora   s    Grttnwaldn,    ir  němito   hlawnj  in}rilénka  byla 
U,  Že  útrpnost  wksteiwekďko  srdce  ukágj  krutost  nemilo- 
srdných iiwlft  přjrod  j.  —  Na  to  'wystanpily  poneyprw  sle- 
čny Anna  Wanderowa  •  Grftnwaldu   a  Mary  Seheítefowa. 
Oběna  nebylo  se  co  ostýchatL     Kde  uménj  s  tak  šlechet- 
ným účelem  se  drnij*  tam  přjsná  kritika  mjsta  nemá.   Ne- 
gen  dno  x  vFígarowy  swadbyc  ale  i  kavatina  od  Rubinihoy 
přednájíená  slečnan   z  Gcfinwaldu,   a  aríe  a  opery  vLacre- 
tia  Borgia,<t  přednálcná   slečnau   Scheiterowau,  překwapilj 
swiáitnj    něžnoslj    a  uhlaienostj,    a  pochwala   obecenstwa 
nepocháiela  nikoli   a  pauhé   sdwořilostt.     Slečna    s  Griln- 
ifvaldu,  iačka  panj  Podhorské,   sasluhuge  w  plné  mjte  wjíe- 
cku  péči,  giito  znamenitá  naie  mistryně  k  gegjlnu  wadČlá- 
nj  wynakládá.  —  Ochotná  dobročinnost  přemohla  téi  n  p* 
Gmnda  weikeré  námjtky,  gimiito  mu  ai  posud  ostýcbawost 
překáiela.     Wystaupiw  poneyprw  weřegnČ  hrál  od  A.  Drey- 
schocka   uSourénir    d'amitié«    a   »Etudu     w    trylechtc    od 
Dohlera.     S  podiwěnjm  přislauchalo  celé   shromáiděnj  ge- 
ho  Čisté  a  dokonale  wyrownaoé  hře,  swiáité  w  Etudě  n»* 
wyhnutelné  potřebná  klidnost  umČlcowa  pijgemně  působila. 
Spokogenost  obecenstwa  stala  se  podporau  naidio  nedáwno 
w  Kwdteoh  proneieného  mjněnj,   coi   i  o   p.    Nesvadbowi 
platj,   kterýi  waríacemi  na  pjseň  »baé  •&er|eld^«  společnost 
tak  mocně  ibauřil,  ie  u  prostfed  hry  gednn  waríaci  a  na 
konci  finále   opakowati  musel.     Tytéi  wariace  slyiel  gsem 
od  něho  hned  po   přigitj  geho  do  Prahy,  a  mohu  ifyznati, 
ie  sa  ten  Čas  walně  pokročil.  Kéžbychom  se  nemuseli  pře- 
swédčiti,  ie  někdj  i  ty  neyspanil^ij  wlohy  uměloowy  w  zá- 
pasu s  nepljzniwými  okolnostmi  podmaněny  býwagjl    Čle- 
nowé  gednoty  Ceciliánské,  panna  Bergaurowa  a  Miillerowa, 
pan  WanjČek    a   RaČerowský  apjwali    Heínowy  3  národnj 
pjsně  od  Mendelsohna«Bartholdyho,   a   muiský   zboř  před- 
náiel  uboé   SBanbcrltcba    od    téhoi    skladatele.     Oboge  se 
Ijbilo.  B. 

Práwě  přicházjm  se  sáhi  na  Žoíjně.  Bály  společen- 
ské, které  se  od  2 — 3  let  w  Praze  strogjwagj,  naplňo- 
valy nás  wenkowany  widy  radostj  a  ialostj  —  radostj,  ie 
se  o  nich  tak  pěkná  powěst  rosnáJela  —  Žalostj,  ie  gsme 
w  nich  podjlu  bráti  nemohli.  Letos  byi  gsem  ^ťastnřgij. 
Letos  byl  gsem  i  gá  mezi  pestrým  dawem,  který  se  w  pě- 
kném, prostranném  sále  pohybowal,  a  kterýž  bych  djlem 
k  wlagjcjmu  kwětinowému  záhonu,  djlem  k  iumjcjm  wlnám 
pohybliwého  gezera  prírownal.  Wybraná,  pěkná,  iiwá  a 
nenucená  byla  společnost.  Spatřilf  gsem  mnohého  muie, 
gebož  gméno  gsem  gii  dáwno  z  domácj  literatury  naáj  znal  — * 
poznalť  gsem  ty  welectěné,  gei  na  chrámu  národnosti  najj 
stawěti  pomáhagj.  Osoby  z  rodin  llechtických,  welewážnj 
mčiťané,  znamenitj  auřednjci,  wogenstj  d&stognjci,  weselá 
átudugjcj  mládež,  powéstnj  umělcowé  pohybowali  se  tu  we- 
spolek,  spautáni   gsauce    blahým  pantem   bodré   mysli.     A 


coi  mám  řjct  o  krásné  pletí?  — 2^1oť  se  mi,  gakoby  by- 
la Praha  toho  wečcra  swé  neyspanilcg^j  dcery  na  ostrow 
poslala.  S  rozkoij  těkalo  oko  moge  po  těďito  sličných 
kwitinách,  a  ucho  napágelo  semedowým  zwukem  naij  ma- 
teřčiny,  kteráž  libým  praudem  ze  rtú  gegich  se  Hnula.  — 
Awiak  negen  o  wybranau  společnost  a  krásný,  celau  noc 
mezi  tancem  i  po  tanci  w  nj  panugjcj  pořádek  pečowaií 
páttowé,  geito  luiidý  rok  o  spořádaly  bálu  tohoto  se  sti^ 
ragj :  alcbri  i  na  zewnitřnj  okrá^enj  sálu,  a  swláltě  toalety 
pro  dámy,  obětowali  welikého  nákladu.  Tato  předstawo- 
wala  gakýsi  činský  chrámec  hamry  čerwené  a  bjlé,  w  gehoŠ 
lAné  se  pohowky  pro  dámy,  rozmanité  stoluj  náčenj  a  po- 
třeby k  iperkowánj  nalézaly.  Délkau  celého  sálu  byla  ok- 
na okrájílená  pěknými  baldachýny,  nad  nimiito  erby  wicch 
kragA  králowstwj  našeho  se  wznáSely.  Mimo  to  byl  po  té 
•traně  pHsUwený,  do  sewněgika  wybjhagj«9,  čerweně  ozdo- 
bený wýklenek,  w  gehoi  nitru  poprsj  naieho  Neymilosti- 
wěgájho  mocnáře  se  skwělo.  —  Musel  bych  dlauho  psáti, 
tnage  weékerý  dogem  dnelnj  noci  wyljčiti.  Tady  mi  to  ne- 
lze; staneť  se  to  ale  snad  u  gine  pijleiitosti  —  neboť  památka 
na  den  8.  února  bude  mi  po  celý  iiwot  w  paměti  dljti. 


as  jntlnalosti. 

(iK»k4Miě«go 

tf  mnU  hfli  frMtei:  1  weliký  kotel  IS  bjlých  mis. 
ft  weliké  bjlé  mjsy.  1  weliká  pozlacená  konew.  20  posle>> 
cených  Čjjj.  4  kofljky.  Nm  fasuHlm  w  »ámkuz  W  prwi^ 
truhlici:  1  weliký  zaJitý  baljk,  s  přiwěienau  cedulkau.  3 
aksamitowé  pláitě.  3  pláště  z  těiké  hedbáwné  látky,  terce- 
nel  nazwané.  1  woskowaný  pláiť.  3  péra  na  klobauky.  1 
kabát  pro  trubače  s  korauhwj  a  přjsluáenstwjm.  1  Čerwe* 
aý  saukenný  pláiť,  aksamitem  podžitý.  1  spodky.  W  dm- 
hi  truhlici:  Geden  baljk  s  cedulkau,  gako  w  dřjweřečené 
truhlici.  8  bjlých  kamizolek,  t  zimnj  spodky.  1  deiťoj 
pláiť.  W  druhém  lu{flmi  6  zimnjch  spodků,  4  bjlé  ka- 
mizolky, 1  dešfnj  plášť  saukromně.  Wtf-efJ  truhlici:  zk- 
té  rauno.  t  weliká  střjbmá  umýwadla  i  s  konwfcj.  2  men- 
ij  pozlacená  umýwadla  a  konwičkami.  11  welikých  střj- 
bmých  swjcnA.  1  stíjbmá  konwička  wnitř  pozlacená.  % 
malé  střjbmé  swjcny.  3  střjbmé  pozlacené  zwonečky.  4 
střjbmé  láhwe  se  stfjbmý*m  pauzdrem.  Na  fatuJiku  hrahi^ 
te  Trčhf:  f4  střjbmých  mis  welikýdi.  24  stijbmýeh  ta- 
ljř&.  6  kofljkft  a  hognost  plátěnýdi  ^rusů  a  nbrausků. 
W  druhé  truhlici :  2  weliké  mjsy.  3  swjcny.  24  mcnijch 
mis.  W  černém  truhijku  na  woze  6  baljčkft  drobných  pe 
něz.  Dne  %ho  l^egna  hf^Jo  konj  wéwdowifch\  6  bHkn  a 
geden  kočár.  Téi  6  br&n  ^  %  koně  Užnj  —  3  náručnj  —  3 
gjxdnj.  3  saumaritj  —  6  mimochodnjků j  2  saumarštj  —  téi: 
6  bríin  a  geden  kočár.  KonS  generáln  Vln  :  34  w  před- 
městj.  3  gjzdnj.  7  mimochodnjkft.  1  pacholkA w.  Keiif  Aru* 
hite  Trčkyi  6  hnědých  ~  6  brůn—  6  hnědých  —  6  hnědých 
—  6  mimochodnjk&  kromě  osl&.  Kočáry :  w  městě  2  wé- 
wodowy.  W  zdniku  :  1  wéwodowa  kancljře  Elce  —  1  ge- 
nerála nia  —  1  Kinského  -^  1  kočár,  kftij  pobitý,  Trčkftw. 
Téi  se  nacházj  w  Plzni,  z  Chebu  se  wrátiwájch  90  konj, 
totiž:  4  pouhy,  geito  panj  Trčkowau  a  Kinskau  zp?t  pH- 
wczly  se  Čtyřmi  kočáry-^  1  potah  brftn  u  pana  z  Šarfen- 
bergA  —  1  potah  brftn  s  k>DČářem  u  mladého  pana  ze  Sta- 
rembergA  —  1  pouh,  geni  wéwodu  saského  Františka  Al- 
brechta wezl  —  2  pouhy  s  dwěma  fasuAkama,  na  nichi 
mrtwoly  do  Střjbra  odwezli. 


ČttopU  tMlo  wythix}  w«  BtHdu  a  w  aob^hi  po  pillarijeh  j  k«idftii  druhau  •třtin  pKdáwi  se  pAUrehowa  prjloha.    PředpUej  ••   «  wjdawftt*!*  •«  étvrrt 
lét«  48  kr.,  we  knihkupeclwjrh  na  pAl  Uta  1  b1.  S6  kr.,  m  e.  k.  poiuck  pAU.  t  si.  86  kr.  •Ú, 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsila  w  Pra2C. 


Digitized  by 


Google 


Národnjz&bawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  13. 


1S.  wnota  ÍS43. 


10.  r.  béh. 


Staniž  se  wfile  Páně! 

Kostelnjk  nsmjwage  se,  pohleděl  na  zlatau 
minci,  a  s  gnkausi  sobelíbostj  w  ruce  gi  potoskaw 
a  potom  do  kapsy  wstrčiw,  řekl:  n Hodná  panj! 
chcíť  wám  po  w  Lil  i  bVti ;  ne  ale  pro  to  wase  zlato, 
ale  spjie  pro  waái  bolesl,  ačkoliw  se  mi  to  hrj*. 
bnfm  počjnánjm  býti  zdá,  mrtwé  z  poklidu  ge- 
gich  %\7trhowativ« 

Přinesl  na  to  nchle  železo  k  wypáčenj  a 
otewřel  pewné  uzawřenó  wjko  u  rakwe.  —  Hle ! 
w  nj  odpočjwal  přjgemný  paclioljk ;  ruce  mel  na 
prsau  nábožné  sepiat\%  wlásky  růžemi  owendeny, 
a  twář  gtího  mile  se  usmjwala,  gakoby  se  mu  zdá- 
lo o  radowánkách  nebeských.  Gcho  matka  roz- 
přáhla ruce,  domnjwagjc  se,  ie  milowané  djtě 
w  gegj  náruč  wzletj;  ono  ale  spalo!  —  spalo 
w  spánku  twTdém^  wěčném,  a  smutně  smekly  so 
ruce  matčiny  dolů.  Wšak  ani  se  neohljdnauo, 
upiala  zase  zrak  swAg  na  zesnulého ;  a  kwapně 
se  zdwihnc,  křečowite  kostelnjka  za  ruku  popa- 
dne  a  zwolá:  »Člowěčel  nepozomges?  on  se 
hýbal* 

wMeyljte  se,  ušlechtilá  panj!  gc  to  gen  stjn, 
co  auwetřjm  z  mžikagjcj  lampy  na  geho  utuhlý 
obličeg  se  wznášj.« 

i)  Ale  nynj —  nynj  —  hle,  gak  ústa  geho  zwol- 
na  se  dmau  —  gakoby  se  modliti  chtěl !  *< 

wWéřteřž,  milá  panj  —  wy  něco  widjte,  pro- 
tože něco  widěti  chcete ;  nenj  to  wěru  nic  giné- 
ho  nežli  auwětřj.« 

aČlowěče,  geště  nic  newidjš?  Wsemi  Swa- 
tými  tě  zakljnám,  napni  kalných  očj  swých,  a  po- 
wěz  mi,  zdali  geště  nic  newidjš?« 

Nato  prawil  sakristan :  » Wěru,  bmfto  mě  či- 
lá waíc  obrazotwornost  nadchnula,  aneb  děgj  se 
w  skutku  wřci  —  mně  tu  bylo  samotnému,  gako 


bych  wolné  oddechowánj  na  geho  zbledlých  rtech 
byl  zpozorowal.^ 

Awš^ak  matka  strachem  i  tauhau  podiwně 
proniknutá  klečela  u  rakwe,  chwěgjcj-se  ruku 
swau  na  prsa  umrlého  kladauc,  —  Hluboké  ticho, 
gen  stálým  fičenjm  wichni  přetrhowané,  wznáše- 
le  se  po  dalekých  sjncjch.  —  Nagednau  se  wzcho- 
pila,  a  zwolagjc  uwytrienj:  »Geho  srdce  tluče — 
Bohumil  ge  žíw!*  — upadla  do  mdloby  w  ruce 
kostelnjkowy.  Z  hlaubj  zdychnul  pachoijk,  a  po- 
otewra  očj  swých,  gmenowal  matku  gménem. 

Oba  se  blaženým  obegmutjm  sepnuli.  Ustr- 
nulý kostelnjk  stál  po  straně,  hledě  s  ijžasem  na 
toto  newýslowué  diwadlo,  a  weliká  slza  kápla  mu 
na  áediwé  wausy. 

♦    ♦     ♦ 

Po  wysoké  |[otické  předsjni  starobylé  uni- 
wersity  procházela  se  ženština  w  myšlénkách 
pohřjžená,  někoho  očekáwagjc.  Ačkoliw  geště 
tuze  letnjji  nebyla,  předcc  twáíe  gegj  těžkomyslné 
wyzrazowalyj  že  giž  mnohá  černá  mračna  po 
obloze  žiwota  gegjho  byla  přešla.  —  Někdy 
zdálo  se  wolné  oddych ówánj  z  gegjch  prsau  se 
wywinowati,  a  ona  wložila  rychle  ruku  na  prsa, 
gakoby  nepokogem  tlukaucj  srdce  swé  ukoneyšiti 
chtěla. —  Nynj  dalo  se  w  dáli  mužské  wy  šlapo  wá- 
nj  slyšeti,  a  bljžil  se  k  nj  ctihodný  starec  w  odě- 
wě  z  aksamitu  černého  ;  těžký  zlatý  řetěz  s  podo- 
biznau  knjžete  pána,  prsa  geho  ozdobugjcj,  byl 
znamenjm  zaslaužilého  rektora  wyšokýcli  škol. 

Práwě  swau  komnatu  otwjraJ,  an  zhlédl  panj, 
co  na  něho  čekala;  přistaupil  k  nj  a  pozdi awil 
gi  přj^ětiwě  řka:  >»Urozená  panj,  gak  se  mi  zdá, 
gste  wy  ta,  kteráž  semnau  mluwiti  chce?« 

nAno,  důstogný  pane  I «  odpowěděla  ženšti- 
na, » odpusťte,  kdvbych  wám  při  wašem  mnoho- 
násobném zaneprázdněnj  obtjžnau  byla ;  ale  matce 
auzkostliwě  pcčliwé  o  duchoi^nj  prospěch  swého 
gediného  syna,  genž  gest  gegj  utěchau,  a  iná^ě- 

Digitized  by  VnOOQiC 


50 


kdy  b^i  i  gegj  podporau,  bude  Bwali.  dowoleiiQ* 
aby  wás  některými  otázkami  obte%owala«* 

»Nikoli  wám  to,  wzácfiá  panj !  za  zlé  n^o* 
kládám,  ana  spjše  wás  za  to  čliwáliti  musjm.  O 
kýžby  každj  rodiče  tjmto  způsobem  starostliwi 
byli;  ulehčilo  by  to  yčHel&ai  práci,  kdyby  oni  we- 
spolek  5  njm  o  tak  aatic  kwětinky  péči  wedli. 
A'ch,  gsautě  zlj  časowé,  w  nichžto  žiwi  gsrae ! — 
učedlnjk  nad  mistra  chce  býti,  nábožnost  a  dů- 
wemoit  z  těchta  sjnj  se  wykrádá,  a  bludičky,  gel« 
to  se  za  prawé  swěUo  maudrosti  powažugj,  wábj 
leUkowážoau  mládež  na  rozcestj,  k  aurazu  gi  při* 
wáděgjce,  gesto  se  gj  nedostáwá  maudrý  w&dce, 
totiž  náboženstwj  a  prawá  učenost*  —  Gakýsi 
newázaný  duch  wtjrá  se  w  ginochy  tyto,  genž  be^ 
přestán]  ge  popuzuge  k  zlému ;  oniť  to  nazýwagj 
nProspěchem  a  Oswětau.*  Gá  ale  musjm  tomu 
přezdjti  pominulostj  a  zaslepenost]  mysli,  gelikož 
oni  swé  ponětj  na  záwadné  rozumkowánj  stanowj ; 
a  kdež  základu  nenj  dobrého,  musj  stawenj  se- 
sauti  86  a  swé  nesmyslné  stawitele  we  swém  rumu 
pochowati.  —  Ale  odpusťte,  ušlechtilá  panj,  že 
předmět,  o  němžto  práwě  w  radě  akademické 
rokowáno  bylo,  mne  tak  tuze  roznjtil ;  hned  wa« 
ši  žádost  wyplnjm.  Račte  ale  do  mé  komnaty 
wkročiti,  neboť  při  tak  walném  počtu  posluchačů 
akademických  těžko  mi  chowánj  a  pilnost  gedno* 
ho  každého  nazpamět  wěděti;  zděitež  mi  geho 
gméno.!<< 


Napoleonowi  pobocnjkowé. 


Napoleon,  ubjrage  se  w  březnn  1196  z  Pa» 
řjže  do  Nizzy,  w  hlawnj  byt  wlaské  armády,  waal 
8  sebau  kromě  bratra  swého  Ludwjka  a  Ewgena 
zBeauharraisu  geště  šest  giných  pobočnjků  a  sice 
Jtmota,  Marmonta,  Lemarroisa,  Murata,  Muirona 
a  Duroca.  Zewnegsek  Duroeůw  byl  méně  skw^í- 
lý,  zato  ale  chowala  mysl  geho  mnohem  wětáj 
poklady  wědomostj  a  wzdělaností  w&bec.  Osa 
dustognjkem  u  dělostřelectwa  giž  před  rewoluci, 
wystěhowal  se  po  strašliwých  oněch  událostech; 
nawrátil  se  ale  téměř  beze  wšeho  prodlenj  opět 
do  Francauz.  Bonaparte  poznal  náhodau  dobré 
geho  wlastnosti  u  Toulonu  a  od  té  doby  kogil 
upřjmnau  k  němu  náklonnost  Duroc  oswědčo* 
wal  ale  za  to  wždy  neljčenau  wděonost  k  němu, 
a  kdyby  se  toho  byl  dočkal,  zagisté   by  wěrnost 


geho  1  ehaulostlwých  ykaušek  roku  1814  a  1815 
áleehetně  byla  wynikla. 

Zapojfaw  jpohij  Uifcenj  připogil  si  Bonaparte 
geště  dwa  gine  pobočnjky:  Ellioiaj  synowce  ge- 
nerála Clarkeho,  a  StUkatdského.  Sulkowský  byl 
-muž'udatíio8ti.rytjřské,  obohacen  mnohými  wé<* 
dbmóstmí  a  wýbořně  zběhlý  we  wfi^ch  téměř  éw- 
ropských  řečjch.  W  neyaudegšjm  mládj  hágil  ne- 
odwislost  wlasti,  byl  při  obleženj  Waršawy  raněn 
a  přinucjea  prchnauti.  We  Francauzjch  nalezi^uw 
autočiště  dostal  se  s  wyslancem  Déscorehesem  za 
tlumoče  do  Garohradttu  poaděgi.pak.  swěřilo  se. 
mu  od  wlády  francauzské  tagné  poselstwj  do  In- 
die. Giž  byl  za  Aleppem,  když  geg  Angličané 
wysljdili  a  pomocj  Arabů  wydrancowati  dali,  aby 
papjry  geho  do  rukau  dostali.  A  wšak  wywáznul 
z  rukau  gegich  a  dostal  se  opět  do  Pařjže,  kdež 
na  wládě  wymohl,  aby  u  wlaského  wogska  slauži- 
ti  směl.  Stál  práwě  před  Mantowau,  když  gakýsi 
rapport  geho  náhodau  do  rukau  wrchnjho  gene- 
rála přišel ;  druhý  den  byl  Sulkowský  geho  po- 
bočnjkem.  — 

Ze  wšech  swých  pobočnjkA,  ani  Junota,  Du- 
roca a  Rappa  newygjmage,  milowal  Napoleon  ney- 
wjoe  Muirona.  Mluwilo  se  mnoho  o  tooi«  kterak 
se  tito  práwě  gmenowanj  pobočnjci  na  gistý  zpiu 
aob  proti  cjsaři  opjrali ;  mluwjlo  se  o  před&tawo* 
wánjch  Junotowých,  o  gadmých  slowech  Bappo- 
wvch  a  o  přjsných  radách  Durocowých;  wšecky 
wšak  tyto  skrowné  neshody  •zámyslúw  Napoleon 
nowých  8  mjněnjm  pobočnjkůw  geho  —  ač  &tá- 
walo-li  gich  w  skutku  —  newztáhly  se  nikdy  až 
k  samému  zpečowánj.  Přewaha  geho  užnáwala 
se  tak  obecně,  a  tak  rádo  se  gj  šetřilo,  že  roz- 
kazy Napoleonowy  každý  slepě  plnil,  a  w  skutku 
by  byl  Napoleon  také  netrpěl,  aby  se  byl  kdo 
opowážil  reptage  neplniti  přjkazů  geho.  —  Zalj- 
bilo  se  mu  někdy,  k  pobočnjkům  swým  důwěr- 
négšjm  se  okázati;  dodáwalť  gim  mysli  dobroti- 
wými  slowy,  gichžto  cenu  wzácnost  gegich  roz-* 
množowala;  ano  častěgi  dotazowal  se  gich  též  o 
radu;  pronesl-Ii  alegednaii  giž  wuli  swau,  nedo- 
pauštěl,  aby  se  mu  i  neymenšj  námjtka  učinila« 
Wážil  sobě  u  swých  lidj  udatnosti,  wědomostj  a 
činnosti,  předewšjm  ale  náklonnosti  k  osobě  swé. 
Při  Muironu  bylo  to  něco  zwláštnjho,  že  Q 
samotě  gsa  w  noci,  neméně  házliwý  a  powěrečný 
byl,  než  odwážliwý  a  weselý  we  dne  na  bogišti. 
Gednoho  dne,  přes  20  mil  gjzdecky  uhnaw,  aby 
přjkazy  wrchnjho  generála  roznesl,  položil  se 
Muiron  celý  zemdlený  a  utrmácený,  ani  se  newy- 
swléknuw,  aby  při  neymenšjm  znamenj  pohotowě 


Digitized  by 


Google 


51 


b}'ti  mohl.  Byloť  to  dne  13.  dubna  tl9iy  den 
před  půtkau  n  Dega.  Giž  po  nékolik  dnj  obj- 
ral  se  mnoho  náwrhy  pro  swau  bndaucnost.  Chtél 
si  po  akoDČenj  tohoto  wogenského  taženj  na  g^ 
nerálu  swém  dowotenj  wyprositi,  a  statek  w  An« 
tibesu  kaupití,  kdež  byl  za  manželku  pogal  boha- 
tau^  mladau  wdowu,  gii  wášniwě  milowal,  a  kte- 
ráž geg  co  newidét  otcem  učiniti  měla.  Gedwa 
že  usnul,  zdálo  se  mu,  gakoby  se  nalefcal  na  bo- 
gišti,  mezi  hromadami  mrtwých.  Před  njm  stál 
ohromný,  od  paty  až  do  hlawy  ozbrogený  rytjř, 
s  njm  se  potýkage.  Paladin  tento  měl  mjsto 
meče  srp,  gjmžto  wšemožně  na  Muirona  dotjral. 
Giž  mu  byl  zasadil  ránu  hluboko  do  lewé  skráně, 
— an  se  popadli  a  do  zápasu  dali.  W  tom,  když 
zápolj,  spadá  z  rytjře  hrněnj  kus  za  kusem,'  a 
Muiron  spatrj  přjšemau  kostru,  kteráž,  pořád  ge- 
Stě  srpem  gsauc  ozbrogena,  před  njm  se  wztýčj 
a  hrobow^m  Masem  takto  k  němu  promlu\^j: 
nNemohl  gsem  tě  dnes  dostati,  a  wšak  odegmu 
ti  neylepsjch  přátel,  a  ty  sám  uhlédáš  mne  w  osmi 
iiiěsjcjch.« 

Muiron  procitnul,  čelo  geho  bylo  pokryto 
studeným  potem,  Záplawa  počjnala  se  wznášeli; 
po  celém  leženj  panowalo  hluboké  ticho.  Chtěltě 
znowu  usnauti ;  strasliwá  wsak  ona  wěštba,  hro- 
zjcj  neylepšjm  geho  přátel&m,  Junotowi  a  Mar- 
montowi,  bauřila  wjc  a  wjce  mysl  geho.  Za  krá- 
tko bylo  wůkol  pozorowati  onen  šukot,  kterýž 
před  nastáwagjcj  bitwau  býwá.  I  wstal  gest  a  při- 
šed k  druhům  swým  wyprawowal  gim  sen  swůg 
i  péče  swé.  >Vysmjwali  se  mu  wšickni  a  Junot 
neywjce. 

Půtka  strhla  se  a  Junot  obdržel  dwě  rány 
na  hlawu,  gichžto  gedna  mu  krisnau  gizwu  po 
lewé  skráni  zůstawila.  Marmont  wáak — ten  zmi- 
zel we  hluku  bitewnjm. 

Muiron,  nenecháwagé  si  wymluwiti,  že  přj- 
tel  geho  padl,  uběhl  w  gistý  způsob  třestěnj,  gež- 
to  lékaře  geho  tjm  wjce  lekalo,  že  ho  zimnice 
giž  po  několik  dnj  neopauštěla*  I  bvl  ohlášen 
wrchnj  wňdce,  přichá^egicj  sám  k  poDočnjkowi 
swému,  by  geg  stran  psudu  Marmontowa  upoko- 
gil;  nebylo  wšak  možná  Muirona  k  rozumu  při- 
wésti;  pořade  gen  zaufage  křičel:  i>On.  gest  mr- 
tew,  prawjm  wám,  on  gest  mrtew!« 

W  okamženj  tom  wstaupil  Marmont,  krwj 
gsa  celý  zbrocen,  do  stanu.  Přicházel  z  hlawnj- 
ho  bytu  Massenowa,  kamž  geg  byl  Bonaparte  ode- 
slal. Zočiw  ho  wydal  Muiron  křik  usedawý  i 
wletěl  mu  do  náručj,  a  Bonaparte,  nawzdor  oby- 
čegné  netečnosti  swé,  dělil  obecnau  dogatost  srdcj. 


o  a  j  a  K  T. 

Poffllawii  objrčegaě  %  ii«|9«fr«ýcft  li^j  pocházj ;  nagdeli 
potrawj  a  ilecheu^jch,  piiLiyg«  se  ikxabolkaa,  a  tropj- 
-^k  mnoko  íkody. 

W  oaudnýck  dob4d»  pojm^  «e  přjtel  i  nepřjtd. 

Každý  gedná  a  iyái  se  podle  wlsstajch  náhledA:  ne- 
hodnéC  ge  pláuLstwj^  paldile  kýia  powjdiagel,  negednáli  prá- 
Wé  dle  Bábledá  twých. 

NeposazQg  nikdy  člowéka  dle  toho,  gakýŽ  gest»  ale 
gak]^  dle  okolsosl^*  a  potřeb  státi  se  mftie.  Proraina  a 
pčstowánj  yŘieámy  wčd  na  switě  ailechtj. 

Newiř  -wjíeiav,  co  lidé  wjprawugj,  dokawád^  se  o 
skatečnosti  sám  auUeiitS  přeswéd^iu.  nevAŽel:  i  paubá  d&-' 
opilka  ge  Ikodná. 

^emikžeiii  bUžtýqm  pomod,  tedy  aspoA  neSkod. 

Zaugmelí  mysl  naii  nMe  powstalá  myďénka,  neopu- 
•tj  nas  gi£  tak  rychle  ;  giskra,  gilto  náklopnost  wzbudďa, 
mftže  pewná  mysl  dusiti,  aby  w  plamen  newypukla,  aupinč 
uhasiti  w£ak.|i  ae^Ud^  .  ^a-. 


CemKé  divra41o*vr  Praze. 

Dne  29.  ledna  opakowal  se  Tyl&w  Sleffý  mládenec, 
a  iiwý  pochod  <ielé  hry,  gakoi  *i  sagjmawý  dég  a  rázné 
wýílupy  gegj  dogaly  silně  i  nedělnj  obecenstwo,  a^koliw 
1  básnické  mluwy  tohoto  djla,  gako  s  pěkného  wěnce  mno- 
hý Ijstek  nepoKorowán  a  neoceněn  k'zemi  upadl.  Herci 
byli  po  každém,    a  básnjk  po    poslednjm   geduánj  woláni. 

Dne  31.  ledna  měli  gsme  dobré  předstawenj.  Pro- 
wozowalyt  se  arci  gen  maličkosti  —  ale  prowozowaly  se 
líoMre  — a  to  ge  nnás  wěc  neyhlawněgSj.  Rohotofn  Ctwer^ 
rohy  ^  o  něco  Ijp  nežli  n  prwnjm  předstawenj » al^  ge- 
2tě  gsme  na  něin  nepozorowali  onu  mladickau  dowádiwost, 
která  celau  hijčkau  wane.  Takowé  maUókosti  musegj  sríeti 
od  ust  gako  blesky  —  aby  nebylo  hercům  třeba  po  -wlast- 
njch  a  bohužel  Často  negapných  slowech  lapati! — Pak  se 
dáwala  malá  pantomima  » Šťastná  8ewcowá,«  kteráž  obe- 
censtwo gak  náležj  obweselila,  a  k  posledu  hráli  se  »Tri 
otcowé  nagednau,*  při  nichžto  gsme,  řjksge,  ani  zesmjchu 
newyáli.  Takowé  pilulky  necháme  si  o  masopustě  Ijbiti. 
P.  JSLaska  w  qsobé  Michálka  byl  rozkolný,  hra  geho  byla 
přirozená  i  promyšlená,  plná  stjuu  a  swétla.  P.  Skalné  9 
dařegj  se  widf  cky  role,  gako  gest  panj  Truldowá  —  a  na 
wlech  ostatnjch  bylo  patrně  pozorowati,  že  s  gakausi  ckutj, 
oblibau  a  zwláitnj  pilnostj  hřjčky  této  gako  o  záwod  byli 
se  ugali.  Mimo  to  přidwftll  nám  tento  wečer  i  w  o8ob€ 
Zázworowě  host2  pw  ^Ve.selského  (druhdy  ochoM^ka  na 
sUw.  diwadle),  kierýi;  k  ^ařilému  prowedeiu^obrau  ^st-  *'( 
kau  přispěL         "*    "*  ^  ' 

Dne  2.  února  poprwé  a  sice  we  prospěch  P-^fe'^* 
itBodkia  z  pA/upci^v  Tvelodrama  we  3  gedoánjch,  <^{e|^^ 

Digitized  by 


Google 


n 


přeložena  od  J.  Peí^rky^  OliljBěný  p.  ^ncficiant,  rozliéné 
iiprawy,  mnohoslibný  litul  hry,  welká  cedule  a  swátei^nj 
čas  nawábily  wdiké  tonoxstwj  diwák&.  CeU  hra  byla  do- 
bře uspořádána,  rozmánilVmí  tanci  a  zwláStt^  překwapnými 
dekoracemi  phosdobena  —  x  nichxto  poslednjch  sw1á»t(^  zá-* 
wfirct^nj  gako  čaroděgn^  obecenstWó  dogala.  —  Panj  Sprin- 
growá  wywcdla  úlohu  desjtiletého  Ackura  pantomimicky  wel- 
mi  záshižnř,  a  mimo  ni  wystaupily  panny  Manetinská  a  Herb- 
stowa  s.  p.  Grauem  a  Kaikau  wý tečně  a  dawu  ostatnjho 
herectwa.  —  Diwadlo  bylo  na  wJech  mjstech  přeplněno. 

Dne  5.  ledna  hrála  se  Hodina  z  fiA/iioci  podruhé. 

W  auterý  na  to  widěli  gsme  zase  AtJnu-^A  gakkoliw 
gsme  «  skrowném  počtu  shromáždéni  byli,  předcc  gsme 
se  dobře  bawili.  Wjmeť,  co  od  naieho  mladistwého  reper- 
toáru, od  našich  sil  —  a  swlájítč  od  fracky  poiadowati  m&^t 
žcme,  kteráž  nynj,  Bohu  djky !  na  diwadle  nalem  prwnj  sio* 
-wo  newede.  — ska. 


DOHACJr  KR^BÍIKA. 

Z  PBAHTa  P.  referent  o  bále  společenském  dne  8. 
února  nám  odpustj,  když  k  geho  řádk&m  nčgaký  dodáte- 
ček  podáme.  W  fadostném  zanjcenj  swéra,  w  nčmito  o 
w^ech  wěcech  pčknau  a  zaslauienau  chwálau  smjnku  uči- 
nil, zapomněl  na  ianečnj  j^ádhf,  kteréž  pokaždé  k  Maw- 
njm  úprawám  a  ozdobám  tohoto  bálu  náležegj.  GakoŽ 
vt^loni  a  předloni,  podali  p.  wýborowé  tohoto  společenského 
plesu  wstupugjcjm  dámám  ozdobnau  knižečku,  T^Pomn^nhf 
na  rok  1843u  naswanau.  Welmi  dnmyslhč  obsahuge  Uto 
knižečka  letos  básnické  práce  samých  Čechoslowanek,- 
z  nichžto  některé  giž  delsj  nebo.  kratáj  Čas  po  niwách  pě- 
kné literatury  národnj  autlé  kwětinky  pěstugj,  některé  zde 
ale  poprwé  wystupugj.  Kéžby  gen  wiechny  panny  a  panj 
na^e,  gimžto  Pomněnky  wěnowány  gsau,  wýznam  knižečky 
této  dobře  powáiUy  a  do  srdce  wzaly — kýžby  krásné,  bo- 
hulibé, spásyplné  smcyslenj  a  vlastenecké  city  swé  při  každé 
prjležítosti  progewily  a  k  wěcem  národnj m  i  tam  se  tak 
horliwé  a  hogně  přihlašowaly,  gako  6e  některé  mezi  nimi 
skutečně  přihlabugj  —  anebo  gako  wcsměs  wícchny  o  -wěci 
masopustnj  dbagj.  Powažte,  drahé!  že  gste  wodiwé  hwězdy 
na  žiwotnjch  cestách  mužA !  —  kam  se  hnete  wy,  tam  giž 
i  wčrnj  nohsledowé  waái  spěchagj.  Na  wás  to  záležj  — 
a  mnvhá  dobrá,  spasitelná  ivěc,  lexjc  posud  w  paupěti, 
nálile  rozk-wěte  ^  mnohý  krásný,  mnohoslibný  ůsUw,  dřj- 
mngjcj  posud  w  kolébce,  wámi  zroste,  zbugnj,  zmuže  se  a 
w)  trwá.     Pamatugtež  na  to,  hwězdy  najíe  I  —  weliká,    ale  i 

kcásná  připadla  wám  úloha. ^  Ostatně  gsau  leto^nj  Po- 

mnětiky  vrelmi  čisté  wydané  a  pěknaa  rytijd^au  přio  zdobené. 

J.  K. 


Zé  ^ohMuwL  .  K  slawnosti  401ctého  óřadowánj 
Geho  Kxcclleiicj,  wysoce  urozeného  pana  hraběte  Karla 
Chotka,  neywjMjho  purkraJijbo  w  Cechách,  uspořádala 
se  od  zdegAjch  p.  diwadeliijch  oohotnjkA  wečer  před  fjm 
hra,  a  provrozowala  se  fracka  »JD49«  přátelé  a  gediný  Xra- 
2uíf'«  Ku  konci  dramatického  předstawcnj  deklaroowala 
panna  Antonie  Buzkowa  uObrnmu  Xemkého  pohlmwj«  od 
Rubeve  welmi  sagjmawě,  a  pan  Mrázek  přcdnáílel  Aubejíowy 
PoumSuky,  Kterau  hych  nUi  a  Piwo,  Diwadlo  bylo  icn 
wečer  negenom  od  obywaielu  Soběslawskýcli,  nýbrž  i  uké 
od  okolnjch  pánu  duchowujkú  a  úredojkú  četně  naw&ljwe- 
•  no.  Čistý  wýnos  použil  se  k  ožacenj  ncychudiíjch  ikolnjch 
djtek.  Dne  30ho  prosince,  gakož  dne  slawnosti,  byla  w  dě- 
kanském kostele  zdeg^jm  welká  mže  slauxena,  při  k^eré 
zdcgAj  slaw.  magistrát  a  hogný  počet  obeceustwa  přjtomen 
M«  L.  M. 

Z  Kutné  Hory*  —  Mnoho  dužewnjch,  srdce  a  mysl 
podněcugjcjch  zábaw  tady  práwě  nemáme  —  žádný  spolek* 
žádné  kasino,  žádné  diwadlo  — trochu  tance  a  to  ne  gci<iě 
wybranélio.  Masopust  ge  hubený.  Několik  zdegiSjrh  li<lu- 
milú  chystalo  se  arci  wystrogiti  bál  s  loteríj  čili  sněgakým 
hudcbnjm  a  deklamatomjm  wyražcnjm  —  tusjm  že  wc  pro-- 
spěch  naáj  opatrowny  —  ale  posud  zůstalo  pří  wťili;  nepři- 
hloť  ge»tě  neywyááj  powolenj  k  loterii;  ginák  ale  sebrali 
giž  na  ňi  mnoho  pěkných  dárečků.  Přegcmcť  wěci  ney- 
úrodněgijho  zdaru. —  Zaslechliť  gsme  také  o  spisu,  gcgž  na 
způsob  něgakého  album  gistý  zdegAj  horliwec  we  prospěch 
opatrowny  wydati  zamýslj  —  a  těSjmc  se  giž  napřed  na  ten- 
to přjrústek  k  nařj  literatuře,  gelíkoŽ  chowáme  naděgi,  že 
ho  budau  znamenité  sjly  podporowatí.  K..k 


R  o 


ký* 


České  diwadlo. 

Zigfrai 

we  prospěch  p.  A.  Hynka 

hude  se  prowozówati : 

A     &  w  o  g  Á  n  o  w  i 

aneh : 

Ztečenj  domu  otcowského. 

Drama  we  4  gednánjch  od  Klicpery. 

Mladistwé  djlo  toto  naáíeho  bohatého  dramatika  gest 
na  diwadle  najíem  gako  nowé;  a  gelikož  daufáme,  re  se 
wáechny  přjprawy  činj,  aby  zdařile  na  prkna  se  dostalo, 
naděgeme  se  také.  Že  u  tohoto  předstawcnj  žádný  přjztii- 
wec  diwadla  našeho  a  Žádný  ctitel  Klicpcrowy  Múzy  schá- 
zeti nebude. 


Časopis  tmio  wy«Iiá»j  we  atředn  •  w  Mbotn  po"  pdUrijch ;  kaHan  dnihaii  »lřeilu   pfidáwá  se  pillarrhowa  přjloha.    Pře4plácj  a«   k  wydawaleU  a«  itwrt 
léla  4S  kr.,  we  kjtihkupeciwjch  ««  pul  léta  1  al.  86  kr.,  aa  c.  k.  pMlack  pdll.  t  al.  M  ke.  atř. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


r  Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hir^dfiJxibawBJk  pro  Secby,  lorawaiy,  SUwiky  aSUzany.' 


Ojslo  14 


ÍS.  «M«r«  É843» 


10.  r.  béh. 


81f  AUBENCUaiy 

P.M.W.  a  A.  Z. 


Miioštnwe,  druha  milý, 

Tobě  KBJ  mé  wajrjl^, 
Proí  by  nezgewil  Cech  Čechu, 

Co  má  w  srdci  ukryto? 
Gá  ti  pégt  z  plné  duáe 

W  dálnydí  Mixy  kon«^in4cb> 
A  ten  ip^  ti  nese  wániA 

Po  Čšsk^h  geo  lučinách. 

Ge  to  krásná,  blahá  doba. 
Když  se  -^pogj  ^^J  dwé, 

A  kdy  i  gcdna  w  dr«hé  nagde 
Slasti,  ráge,  nebe  swé ! 

Blažej  ale  doba  gesti, 
Rrásn^^Sj  gest  rum^ec, 

ILdyl  swau  mkn,  srdee,  dttli 
Hlnstence  dá  wlaMienec, 


A  tys  wUstenec,  Čech,  Slowan, 

W  srdci  nosj^  národ  swůg! 
Ať  se  n^kdo  táže  Tebe, 

Komu  patlj  žiwot  Twůg? 
CeU  srdce  dal  gsi  wlasti, — 

Ber  mu  gi,  —  hned  ncbige; 
S  wlastj  wSak  twau  lásku  sdjlj 

Spanilá  AlOff$if. 

CMot  mflostná,  nélaá,  kráitoá, 

IťlHená  ge  pro  Té  wtast, 
Chce^-li  iPÍatt  swau  ohegmaufif 

Chof  obcgmi  —  mál  tu  slast ; 
Chceí-!i  wln$t  swau  po€tlow4it 

Gako  w^ela  mcdný  kwét, 
Zljbey  olro  choti  drahé. 

Tam  ziJB  wlntí  a  celý  swét. 

ŽádáiS  blaha  ge^t£  wjce? 

W  nehi  gsa  bud  spokogen! 
Na  flta  bratrň  rág  twAg  nemá, 

Pohleď,  druhu,  na  mne  gen; 
WjA,  gen  wlasti  ragshjm  dcerám 

Ze  mAg  sp^  gest  wrnowán, 
A  přede  iehrák  gest  mé  srdce: 

Nebyl,  negrem  —  milowán! 


A  tys  milowán!  o  plesey, 

S  t<;ban  plesá  wémý  <^niv 
Láxku  twau  ti.nfMwidí.  i 

Aé  ho  mjgj  lásky  bon. 
O  tak  pHgmi  wraucj  pi^ánj,   *      ' 
Gei  gsem  pro  tě  dáwno  tO/A* 
'    i^Ahy  Mau»tciA  hmdhy  twogj 

yV  srdcjch   HnlťcA  u;řřw?  zn!l  /« 

W.  Jaromjr  Pieek. 

Staniž  se  wile  Fáne! 

{Pohraiowánj* ) 

i>Syn  mBg,  pane  dástogný,  gmenuge  se  Bohu- 
mil Skalický>«  řekla  na  to  panj. 

•Gakto  7«  ptá  se  zaražený  kmét^  a  spjná  ru- 
ce; i»sly$jm«Ií  dobře? — Wy  ušlechtilá  panj,  gste 
matka  onoho  mladého  člowěka — :?  To  nenj  mo- 
žná í« 

j»Pane  rektore  I «  odslowila  dáma  s  newolj; 
i»matka  nezapře  swého  djtěte,  byťby  i  srcjce  gegj 
puknauti  mélo.« 

nNuže,  tedy  poslechnete,  an  pohřjchu,  tomu 
tak  gest.  Chowánj*se  toho  mladého  člowěka  tak 
se  mi  w  pamět  wštjpilo,  že  ani  katalogu  nepo- 
třcbugij  abych  wám  kausky  geho  wypowěděl. 
Kmotr  geho  pogmenowál  geg  Bohumilém,  w  té 
nadťgi,  že  chowánj  geho  krásnému  gménu  odpo- 
wjdati  bude;  podle  toho  ale  gak^ž  gest,  mřlby 
raděgi  Bohopustem  nazwán  býti ;  i  byloby  mu  lé« 
pe,  gak  pjsmo  sw.  se  wj^gádřuge,  aby  mu  mleyn- 
ský  kámen — což  ale  ušlechtilá  panj,  gakž  ge  wám  ?« 
ptal  se  dále,  nagednau  od  přjsné  swé  filipiky 
ustanuw,  když  ona,  nepřjgemnau  zpráwau  nára- 
mné zkormaucena,  omdljwati  začala.  Přitom  gj 
pomohl  na   sedadlo. 

•  Odpusťte —  giž  ge  zas  dobře  I «  prawila 
po  chwjli  hluboce  wzdychagjcj,  politowáxij  hodná 
matka.  »Myslilať  gsem,  že  nebude  wšecko,  gak 
by  mělo  býti;    geho   čilá,  wzdorná  mys|,-rgeho^ 

Digitized  by 


jTsl,  ^geho        j 
XrrOOgh 


54 


prudká*  ohniwá  krewl  —  ale  laktol  —  tak  I  — 
ani  tomu  skoro  uwěřití  nenAohul*    * 

aPřigměte  moge  srdeÁné  politowánj^  tislech* 
tQá  panj*  a  odpusťte*  ie  gsem  wám  tuze  kwapně 
neprjgeoinap  prawdu  wygewiL  Přicházjmť  práwe 
z  akád^&i^kébo  'sezenj*  kdežto  ae  p  nemrawnostL 
bohaprázdnosti  a  ápataém  použjwánj  Bohem  udě* 
leuých  schopnoatj  toho  nešťastného  zaslepenee 
gcdnalo*  a  wyhnánj  geho  z  wysokych  ikol*  dru* 
hymna  wystrahu*  gedaomyslně  uzawřelo.« 

»0  Boiel**  wzdychla  ubohá;  »tak  těžce 
mne  za  to  tresceS*  ie  gsem  od  tebe  iádala,  6ehos 
mi  byl  dle  maudré  swé  prozřetelnosti  odegmul* 
an  moge  kwjlenj  tebe  pohnulo*  žes  moge  djtě 
z  chladné  smrti  náruče  wytrhl*  oči  geho  swětlu 
otewřel  — '  což  dle  twé  maudré  rady  nikdy  wjce 
spatřiti  neměli* 

»Zpamat)igte  se*  drahá  panj,  snad  se  Pánu 
zaljbj#  že  geátě  gednjm  paprskem  swé  milosti  za* 
temnMau  duši  geho  oswjtj*  pakliže  lahodnau  řečj 
lásky  mateřské  k  geho  srdci  promluwjte ;  snad  se 
wám  ppštěstj,  že-^-an  se  mu  pohřjchul  zdrawé 
kázně  otoowy  nedost^wá*  zginačenj  wnitřnjbo  člo* 
wěka  w  něm  zp&sobjte ;  neb  se  podařilo*  gak 
tomu  bá^ka  učj^  zhřjwagjcjmu  slunci*  že  počest* 
ny  musel  plá$£  s  rainenau  sundati*  což  dřjwe 
bauřliwé  wánj  wětru  dokázati  nemohlo!* 

pTq  ge  utěSenj  slabaunké*  urozeny  pane!« 
řekla  w do wa  smutně ;  uBuh  učinil  giž  zázrak*  i 
nebude  druhy  k  wůli  nepatrné  ženě  konati.--' 
Aob*  g^k  gsem  3e  mohla  nacyti*  že  Bohumil  mogi 
lásku  a  moge  obětowái^jvse  takowau  newděčnostj 
odměnj!  ^  S  gakymto  očekáwánjm  wešla  gs^m 
w  toto  atawenj  a  s  gak  tuze  zUamanau  naděgj 
musjm  odpgjti*  gaauc  nešťastněgšj  než  rolnjk,  co 
v^  potlučeme  Hrupobítjm  oseiij  slzawě  patřjwá  ! 
Gen>ul!  ^{^stane  aspoQ  geUě  ta  naděge*  že  w  přj* 
štjm  gare  nowó  o^enj  zeleněti  se  a  zrátíbude ;  na 
mne  se  ^le  takowé  garo  giž  nikdy  nezasměge,* 
*^  Tak  Qiluwjc  i^ahalila  swau  twář*  a  krokem  ne« 
gistvin  odebrala  se  i,  rektor^wy  konmaty, 


P&Inoc  byla  glž  dáwnP  uběhla,  WŠecko  od* 
počjwalo  w  lahodné  náruči  spánku ;  toliko  w  ge« 
dinó  komnatě  při  dohořjwagjcj  lampě  sedala  ble* 
dá  gakási  panj  tiše,  nábožuym  w  biblj  Čt^ujm  se 
bawjcj.  Kdykoliw  hodiny  na  wěži  bily*  aneb  ně* 
gaky  rachot  na  ulici  powstal*  pozdwibla  zákale* 
nych  očj  swych*  a  wzchopiwši  se  šla  k  oknu*  a 
zřela  do  dáli*  aneb  w  myšlénkách  potopena  po* 


zorowala  winěnj*se  mračen*   gež  nočnj  wjtr  na 
obloze  poháněly 

»  I  wsdychalat  »Takowágako  dnes  byla  tehdáž 
noc*  an  gsem  u  geho  rakwe  klečela*  a  Boha  zkau* 
sela,  —  hvla  to  noc  bolestj  začjnagjcj  a  radostj 
se  konj^cj.  -*>-ITynj  mjwám  noci  gen  plné.  siaroatí* 
a  žádny  plamynek  dnů  radostných  nezaswjtá  w  tem* 
nost  gich!*' — Hodiny  na  wěži  hlawnjho  chrámu 
bily  gednu*  a  ona  hrůzau  se  otřásla.—  »Uodina 
po  pfilftoei**  wzdychla*  na  Bohumil  geit^  tu  ne* 
nj !  —  snad  si  ani  nepomyslj*  že  ho  milugjcj  ma- 
tka w  auzkosti  očekáwá?  —  Čili  giž  opět  zapo* 
mněl*  co  mi  tak  swatě  přisijbil*  an  gsem*  slzy 
w  očjch  magjc*  úpěnliwé  prosila*  aby  žiwot  swůg 
polepšil  ?  —  Zagisté  nezaponměl  !*  doložila  po- 
chybnostmi rozerwanau  mysl  upokogugjc*  a  ruku 
na  srdce  silně  tlukaucj  wkládagjc. 


Slowjéko  o  KoUn«ké  Imilbé. 

Dorstiw  na  swé  cestf  dii«Sl.  Ijgiia  184t  do  Koljna 
—  nawžtjwil  gsem  wsdáleaého  přjbasnéko  swého  p.  P.,  iie« 
máge  t  podátka  ani  w  áa^sln,  ie  ta  dále  p«sdrijni.  Aw»ak 
byl  gsem  od  swého  přjtele  gakol  i  od  geho  mné  po  tu 
ebwjli  nesnámé  choti  uk  pUtebkj  uwjUn,  uk  hostinsky 
wj&astowán  a  pak  obémsuk  sušině  proicn*  abych  na  ně- 
gaký  ias  u  nich  hostem  pobyl,  Ie  gsem  koneteé,  tolikerým 
prosbám  odolati  nemoha,  na  to  sa  odhodlal.  —  Na  itěstj 
ge  můg  stiýéekCsit  venia  verbo-^ale  gakau  mjrau  on  mné, 
Ukowau  gá  gemu)  wlastajkem  heské  wynosné  iiwnosti,  a 
w  geho  domácnosti  panuge  waliide  dosUtek  -*-  we  w2em 
přjgemný  lad  a  sklad  aw  celém  iiwobytj  tak  ředěný  eom'' 
fortt  gakéhoi  my  welkom^fáci  neradi  pohřcttugeme.  Nadto 
snažil  se  píjtel  múg  i  hospodyňka  geho,  pobyt  můg  wie- 
moiné  upijgemniti;  i  wodil  mne  tem  a  tam  ukasuge  mi 
snamenitosii  mfisU;  a  namysli  nikdo,  ie  Eoljn  swých  tna- 
menitosij  nemá,  nenjť  to  sice  welké  m^to,  ale  gako  malý 
Jerusalem-  Plaudjcp  hned  prwnjho  dne  po  mésté  —  spa- 
třjm  na  gednom  rohn  ceduli-^ má  swfidawost  mne  přihna- 
la k  nJ  letem  --  a  hle,  cedule  U  byla  cedule  diwadelnj.  I 
j^aplesal  gsem  rsdostj  wclikau  nad  náwéitjra,  ie  ochotnjci 
tentýi  we^er  Dpa^eryK  wesolohru  we  Čtweru  gednánj  dle 
Raupacha  od  J.  K..  Tyla  -^idilanau,  prowořowati  hodlagj. 
Co  kdy  WS  Kw&UgU  o  diwadls  Eoljnském  stálo^  bylo  widy 
na  chwálu(  byloli  tedy  diwu,  ie  gsem  se  na  tuto  »ába- 
wu  welice  těájl?  Ale  gsk  se  w  iiwobytj  lidském  předasto 
přiháijwá,  ie  m  neykrásnřg>jho  dne  —  aneb  gak  řjkámc 
z  disu  gasna  bauře  se  ptíwalj :  uk  se  sulo  i  zde.  PH&latě 
na  mue  w  skutku  bauře—  a  gaká  to  bauře  I  y  bíiure  w  su-j 

Digitized  by  VnOOQiC 


95 


rém  opulUfném  tAmka,  kd«  wichHce  tkiiliiiftmi  hradeb  swi- 
itj,  dweřint  potřásá  a  okeDÍcend  mlátj,  do  kteréhož  hauřenj 
lítrlA  sowa  hauki,  wlei  wjgj  a  wéyři  kniicliiiQ.  Takowá* 
to  práwě  romantícká  bjla  haiure,  geito  nUie  ta  našeho  mo- 
dajho  pioaaického  wéku  w  nřaté  Koljné  na  Labi  — ir  &« 

(Mek  —  potkala -^  byhi  hudba  diwaddnj  Koljaaká  — 

aneb  ěatvn  venitě  uuiika!  Apollo  a  masy!  ^elitoto  nebe- 
ské waie  iiinfej  —  tenkr&t  ge  sagiatS  také  welkonodaj  řeh- 
uéka  aferickaa  harmonij,  a  JapHer,  geni  gi  pokogně  poalau* 
chá,  nemá  w  ruce  ttřdu  bleskoirav,  ale  gen  plácačku  na 
mauchj.  --  Gá  darmo  hledat  pomod  proti  mukám  smým-^ 
darmo  uli  tacpáwd  — nio  napUt  !  W  ne^^táj  autkoatt 
mé  a  trapném  celé  dnie  pohnutj  Unula  mi  na  mysli  slowa, 
gímii  se  n  Gďthe  Fanst,  slyie  hndbn  éaiodégnicr|m  k  rejrdn 
gich  hfagjcj,  Xéij  i 

««34  l^Sfc  toůš  t>oii  Sa^tuBicRlfn  taiwi  t 
mnW^  Otef^off ,  man  nui|  M  Han  §t»íl^mti." 
I  aebml  gaem  wácckn  jjl<l  •  fritíllnmil  gsem  násilni 
spnmé  city  swé  —  mjsl  má  se.  trochu  nchladila.  ^I  wsal 
gsem  na  aeba  brainj  neta«noali  a  opáaal  gsam  bedra  awá 
meéem  weselé  mysli,  abych  odokii  mohl  tolikerým  hrftxy- 
plným  útokům  Koljoských  nmélců,  —  ale  gen  na  krátko; 
kdei  mohla  lidská  trpéliwost  přetrwati  hWhty  takowé?  kde 
se  mohl  rotmar  sak»l«liHi  Wtnkówé  basití  iiwln  — w  tom 
knipobitj  ?  Zdála  se  hudba  ta  býti  ironij  na  deštné  pťjgmj 
wlasti  nalj,  giš  Gffthe  semj  hudby  natwal,  trpkau  ironij 
nad  powěstj  hudebnjku  éeských,  cdý-m  swétem  proslulauf 
NepaaMiUgi  se,  ieby  uji  mogc  kdy  uk  nemilosrdné  biéo* 
wány  a  neyr&snorodjigiljm  wijskánjm  uk  na  skHpce  na- 
tahowány  byly  býwaly,  gak  práwě  toho  wečera.  Kdyby 
neboUjk  Mozart,  geni  wlast  naši  hudby  milownau  tak  we- 
lice  tamilowal,  nawitjwiw  poprwé  některé  město  dcské,  ne- 
kfastnau  náhodan  takowanto  produkcj  nynčgšjch  Roljnských 
bttdc&  na  uwjtanau.byl  uslyšel,  sagbté  by  se  byl  na  nj* 
atě,  postrachem  a  této  we  swětě  sluchu  Medusiny  hfaiwy 
zahnán,  na  aul^k  dal,  a  na  wžky  hy  byla  země  tato  wj- 
ce  nespatlrila. 

Takowá  ge  hudba  w  městě  Koljně,  gent  nenj  z  ney- 
chudřjch  a  neymenšjch  pcrlj,  nawljknutých  na  strjbrné  niti, 
sibici  Wjdenské,  w  mčstř,  geboito  prsau  práwě  nowý,  giž  gii 
skuteénosii  se  bljžjcj  elektrický  praud  ieletné  dráhy  t}  kati 
se  má  !I  —  Takowau  hudbu  nehledal  bych  w  neymizeměgAj 
wesnici  České,  nďkuli  w  nčsté  swobodném,  obchodnjm. 
Roljne!  negsi  ty  poslednj  mezi  méaty  Českými — (mohl  bych 
owiem  uké  bez  chyby  řjci  Judskými) — ale  hudba  twá  ge 
kwjlcoj  a  skřipánj  do  nebe  wolagí<g.  A  to  ne  pauze  mu- 
sika w  něgaké  pokautnj  krěmě,  alebri  w  chrámu  Thalia, 
kde  dlowěk  wíjm  práwem  neyiepšj  hudbu  městskau  slýchati 
chce.  A  pak — coi  páni  hudebnjci  neznáte  nic  giného  za- 
hausti  leč  polku  a  kwapjk,  a  neustále  widy  opět  kwapjk  a 
polku?  Gest  se  wěru  Čemu  diwíti,  ie  p.  referent  z  Ko]jna 
na  tento  weliký  nedostatek  gcitě  nikdy  nepoukázal,  aby  se 
takowá  nešwara  gcdnau  wjkliilila.    Gak  mohl  rothijmu  mj- 


•tu  gil  dáwno  mandfým slowem pfoqiélným  ac  státi!  Mám 
wieckm  úctu  k  geho  lurasocitn  a  dobréaan  aaudu  —  ala  tu- 
to ahoiwjwawost  nemoha  ginako  ncl  gemu  na  alé  wykiádatL 
Stalo  se  to  snad  spauhé  ietiwMti  kměatu  rodajmu?  Wét 
mi,  ie  rodilti  swému  Špatné  poatanlf,  dopns^li,  aby  ukowý 
kaukol  w  něm  bugněl  a  se  Tosmáhall  Či  aaad  nechtěl  ně- 
kterého ftrýdka  nebo  přjtele  nraaiti?  Anebo  snad  dokonce 
pamatnge  na  heslo:  vln  patria  ncaao  propbela,«  doumjwal 
ae,  l«  hlas  geho  gako  na  pauáti  zahyne  ?  —  Tak  neslušj 
aaailati  mnii,  domow  awftg  npijmně  milugjcjmu!  Kdyby 
gen  byl  Čaatí^  o  tom  nedoata|ku  promluwil  a  pak  poněkud 
aapoA  ukázal,  gak  mu  wyhowětiJ  Kdyby  byl  na  ruku  dal, 
ku  komu  se  o  radu  utéci,  ganiby  ířjci  mohl,  gaké  skladby, 
ohledem  na  knsy  k  prowoaowánj  určené,  by  se  pro  diwadlo 
hAdily»  alide  sig^  anadno  opnttitil— ríeomUuwcy  nikdo  ne- 
dbaloft  KoJlínských  diwadebjch  hudebnjkft  gagich  ěHnd  (co 
wáak  mi  nenj  anámo)  neziátným  se  prop&gčowáojm!  Kduž 
by  madla  také  aa  takowau  hudlaninu  pla^til?  A  zdai  oni 
diwadcb^mn  prowoseig  pijtonmi  gaauce,  rowněi  gako  ginj 
hosté  ae  ncbawj,  a  neakracngjoe  peněiité  d&chody  proiáky 
chudém  dobro  wlaat^*ho  potomstwa  awého  nenapomáhagj  ? 
-*  Kdyby  wlak  práwě  ti,  k  nimi  toto  pokáránj  gde,  slo- 
wa  má  mimo  sebepauětěti  měli,  nebyloliiby  radno,  aby  se 
w  hudbě,  umělq^ilj  a  ochoty  sebrawie,  tuto  masem  zahra- 
diti hleděli?  Slyšel  gsem,  ie  w  Koljně  negeden  odginud 
tom  ptíšlý  a  w  auhulé  postawený,  hudbu  webni  zdařile 
pěstuge,  po  skončené  dennj  práci  aábawu  «wau  w  nj  na- 
lézage.  Od  takowýcfa  by  aagisté  i  quartetto,  bud  instra- 
mentnj,  neb  apěwnj  s  promyšlenjm  prowedené  prospěšněgi 
na  obecenstwo  p&sobilo  a  snad  i  powzbuaenjm  se  stalo, 
aby  měato  Koljn  co  do  hudby  sa  okobjmi  městy  a  městy- 
Bjj  anichi  kaidoradně  o  hudebnjch  akademijch  slýcháme, 
'  státi  nes&atáwalo* 


DOMACJ  KROnriKA* 

%  PBAHYa  mW  teto  strastné  době  snaij  se  kaidý 
wlastenec,  pokud  sjly  geho  stačj,  poloiiti  dárek  swAg  na 
oltář  milé  otčiny,  a  byť  by  i  rozdjlné  byly  cesty,  gimižto 
gednotliwci  kráčegj,  pe¥má  wůle  a  snaha,  uskutečniti  krá- 
snau  ideu  dobrodčgstwj,  přimlauwá  se  za  každau  podanau 
oběUic — Těmito  asi  slowy  oznamuge  G.  W.  Medau  » české 
národnj  powMift  od  CL  rytjře  z  l^lejfrotheru,  w  německé 
řeči  sepsané,  a  určiw  wýnos  k  prospěchu  nauzj  zkljčených 
obywatelA  rudohořj,  chowá  u  sebe  Čilau  naděgi,  že  hogným 
odbytem  této  zagjmawé  práce  ubohým  bude  mod  přispěti. 
—  Djlo  se  nacházj  gii  w  tisku  a  bude  obsahowati  as  120 
stran  w  12.  Cena  bude  36  kr.  we  stř.  Od  11.  února 
přigjmá  se  předplacen]  w  Medauowě  knihoskladu,  w  Kolo  - 
wratské  třjdě  u  želczocho  muže  č.  863.  Gména  P.T.  p.  před* 
platitcl&  budau  na  konci  přitištěna,  a  spis  ten  do  Ibo  bře- 
zna duhotoven. 


Digitized  by 


Google 


S6 


We  prospěch  muvýck  lioraQ&  uspořádaU  aynj  sdo. 
pohostinfilui  -mežkagícj  powdfttiiá  spéwačka  paoj  SuSokel* 
Heinefettrowa  dne  i%,  ledna  welilý  koncert  w  Stogrowa 
sále,  při  némito  negea  auna  nm&ij  swé  co  negr^kwdlegfr 
před  žasnattcjm  obecenitireni  na  odiw  postawila»  nýbri  i 
ed  giných  ČíttA  adegijho  diwadU  wýborné  podporowána 
byla }  -^  gkoda  gta,  že  se  k  téio  prawé  bvdebnj  pocháttloe 
hogněglj  :  obeecnttwo  neseálo.  M. 

Z  li^odífan.  Dne  99.  ledna  I.  r.  byli  gsme  radostnfi 
překwapetii  budebnj  a  deklaaiaternj  akadefflij,  nspořádanau 
pH^inenjm  z-  letoS^újch  KwStft  gít  Čestná  Mbného  sdeg- 
jEjho  rady,  pana  M.  Rudolfa  Krjika,  gegjito  wýnos  —  96 
zl.  40  kr.  We  střjbře  —  zdegijmu  ústafwn  pro  chudé  a 
Pjs^cké  opatrownS  malých  djtel;  byl  wénowAn.  Pťowoto- 
waly  se :  Uvertnry  z  »Don  Juana,  u  —  a  k  vNětné  rPor» 
ticitt ; —  pjseft  ytKde  domow  niA§tt  w  Čtyrtpéw  'uwedena 
od  Climelenského,  pjseft  ČeskA  se  sborem  od  M.  R.'K.  — ^ 
pak  variace  na  hausle  od  Maysedra  (hrané  panem  Geljnkem). 
Dcklamownj  akademie  oddjl  nám  podkl  Rubeftowo  nOifuhf  m 
nynjfit  (prcdncžcnim  pana  F.  Worla)  Tylowy  i^Slze  wlntU^ 
néhjti  téhož:  vfŠHÍ  a  Zena, ti  konečné  i  němeokau  dekla-^ 
mowánku :  »^cť  gelbenf c^a(; «  od  S.  R.  B.  Bylof  se  če- 
tných posluchač&w  shromáždilo,  an  i  ze  wzdálenégljho  oko- 
Ij  —  z  Wolině,  z*  Pjsku  «  t.  d.  i»jce  přjzntwcft  gazyka 
mateřského  se  dostawíld,  newXímiiých  nepohodlné  powétr- 
nosti.  —  Obecenstfro  sledowalo  Žiwau  pozomostj  dobré 
prowozowánj,  w  hlučném  ticskánj  gewjc  ůplnau  spokoge- 
nóst.  Dalekoby  wedlo,  jjřegi  wypsati,  gakau  každý  pochwa- 
au  z  účinkugjcjch  ochotnjkfiw  pocUSnbyl;  nelze  ale  nea- 
westi,  že  91ctá  Emilie  Kfjžkowa  (wis  o  nj  čjslo  3.  RwétA 
let.)  nSžhým  přednelenjin  deklamowánky :  MuZ  aZenm, — 
gakož  i  slečna  Rosa  B.  mistmýta  dddamowánfm  7*8lz0 
w1astenek<i  Dad  gine  W3miknuwi$e,  prawau  potlesku  bauři 
gsau  powzbudily;  malá  Emilie  doďa  cti  wieobecného  wy- 
woláuj.  Spogený  s  akademij  tanečnj  ples,  na  kterém  česky 
howor  panowal,  focdním  t^prw ..  rápiem-  8«  kof^číl.  —  U  té 
prpežitosti  welectčným  kragani*im  zagisté  nebude  newbodno 
dozwífděti  se,  že  snahau  nadřečeného  pana  rady,  i  nemen- 
ij  ochotnost]  welebného  pana  Antonjna  Egnera  založena  u 
nás  na  začátek  b.  r.  Česká  kniho wna  pro  mČítanstwo  a 
ákolnj  mládež;  také  se  zde  o  brzkém  českého  diwadla  za- 
raíenj  pilně  wygednáwá,  o  Čem  zewrubnčgiSj  Časem  swým 
zprávni  podati  neopomineme.  Giž  nynj  tagíti  nelze  djky 
mužfím,  genžto  sít  swých  k  dosažen]  cjle  tak  krásného  obČ- 
towati  newáhagj.  J-  N. 

Z  BRNA* — (Z  dopisu  přátelského).  Dčkugi  wám  co 
aeysrdečněgi  za  oprawdiwý  nowého  diwadla  waáeho  obraz. 
Poičáil  gsem  se  pončkud  a  imuiil  se  w  nadčgjch,  kteréž  roz- 


ličnými tde  roztraujíenýnri  spráwami  gii  giž  klesati  začjns- 
la.  Nestogji  arci,  fak  widjm,  waecko  w  té  mjře  a  na  tom 
stupni^  fakžby  stá|á  mčlo  a  státi  mohlo:  ale  gen  ať  se  ne- 
zaufál  Počátky  gfi?u  w2ude  tčžké.  Při  početj  usuwu,  o 
nj^mžto  se  dlsiuhé  časy  ;před  ^m  odporné  sobě  řeči  wedly, 
kterýž  gedué  stranč  byl  welewjtaný,  an  zatjm  dmhau  gako 
troj  w  nose  pjchal  —  při  počctj  tohoto  ústa^Qru  silné  napnu- 
tá čekawost  náhle  owžem  sklesla,  kdyžto  několik  slabých 
předstawenj.  a  překwapené,  byC  i  s  dobiým  úmyslem  psané 
referáty  w  Časopisech  9i$meckých  chat  obecenstwa  přewrá- 
tUy  a  a  dobré  oeaty  swedly.  Kredit  waseho  diwadla  klesl 
a  rád  wěřjm,  Že  mu  bylo.  tčiko  na  nohy  pomod.  My  ne- 
máme gežtč  proatředkA,  Istj  nebo  násiljm  geg  do  obecenstwa 
wecpati.  Nynj  ale,  an.  m  cdá  wec  —  gak  prawjtc  —  opra- 
wdowč  zmáhá,  kdyžto  w  nj  gakési  žiwé  bitj  žil  a  zota- 
wowánj-se  z  posawádnj  mdloby  pozorowati :  nynj  by  se 
arci  mďi  wSickni,  komu  ponftkttd  prospěch  národaj  na  srd  • 
ci  ležj,  diwadla  gakolto  j^edió^o  weřegného  ústawii,  kdežto 
gazyk  náž  dle  sprawédiiwého  piéwa  snjti  a  se  wsděláwaú 
můie — "Ryti;  hy  se  ho  mHi  Miémi  usMoa^af  m^mt^wH* 


0WBTOZOR* 

Maďarský  časopis  FeMi  Birlap  posmjwá  se  wlasten* 
•kému  smeyžlenj  Pejífanů:  —  nGak  welice  mnohému  z  nažich 
měáťauA  záležitosti  gazyka  maďarského  na  srdci  ležj,  do- 
swědčuge  to,  že  skoro  wlechay  weřegné  náwčditj  po  ulfojch 
nažich  posáwade  genom  německy  se  odbýwagj.  —  Peá< 
má  sice  na  rtech  madarské  knjry,  ale  hlawa  měst  naiich 
ge  posud  geátě  po  cizozemsku  p6střjhnuta.« 

Madarské  diwadlo  národnj,  k  gehož  wystaweig  skoro 
celá  země  přispěla  a  k  gehož  udrženj  stawowé  posud  wel- 
ké  summy  nakládagj,  dostalo  nynj  nowého  ředitele  a  žur- 
nály diwálj  žiwost,  kteráž  repertoár  geho  opanowala.  Ale 
a  náwžtěwami  to  nechce  geilěpofud  gjtic  ku  přodu.  I  při 
wý-tečných  hostech  —  gakož  ge  nynj  Engresyy  —  zAstáwagj 
lože  a  sedadla  prázdny. — Weliký  rozdjl  mezi  tjm,  co  no- 
winy  rozhlažugj,  a  tjm,  co  skutečnost  podáwá. 

Počátkem  roku  tohoto  weiel  w  Norherímce  do  žiwota 
spolek  magjcj  za  úČel,  prosté  a  laciné  pohřeby  zawáděti  a 
obstará wati.  Přilnulo  k  nČmu  giž  přes  sto  členA  z  ney- 
wzácněgjjoh  SUW&,  i  gest  se  dle  geho  pAsobenj  a  spůsobá 
aadjti,  že  brzo  wieobecné  obliby  dosáhne. 

Paganini  nenj  gežtě  pochowán.  W  Nizze,  kdež  tělo 
geho  nabalzamowáno  ležj,  wznikla  totiž  mezi  dachowen- 
stwem  rozepře  stran  geho  pohřbu,  a  těm,  kteij  se  proti 
položenj  geho  w  zemi  poswátnau  zpěčugj,  dal  arcibiskup 
spokogenost  swau  na  gewo.  Nrnj  IcŽj  celá  ta  wěc  k  roz- 
hodnutj  w  Řjmč.  —  Ubohý  Paganini !  celý  žiwot  honil  gcg 
•wětem,  a  gestě  ani  po  smrti  nemůže  pokoge  nagjti. 


ČMopis  tento  WTohiaj  we  středa  a  w  sobota  po  p^Iarijch;  každan  énhan  etiredo   pHdiwá  se  pdUrchowá  pfjloha.    Předplácj  se   u  wy^ewaiele  ••  fiwtt 
létě  48  kr.,  wo  knikkvpectwjek  na  pAl  léta  I  al.  M  kr.,  m  •.  k.  poitach  péll.  t  al.  M  kr.  atř. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Sirodnjzibavnjk  pro  Čechy,  loravany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjfilo  15. 


»2.  února  ÉS49. 


PJSNB 

od 

Marie    Čacké. 


Wt.A8T)ElffKAK« 

Nad  Prahau  se  ftnesti 
Ráda  bjch  n  přála, 
A  ty  drahé  éaU 
Wieckj  mljbala. 

Pak  bych  na  swé  lokty 
Gala  kteraa  kolí, 
A  nesla  gi  ftbftm 
Nad  hory  a  doly. 

Tam  u  slunce  bljie 
S  drahaa  bych  stanula. 
Aby  gebo  xářj 
Celá  zaplanula. 

Pak  bych  a  jpblaiibaa  swStu 
Na  ni  okátala, 
A  na  wiecky  Celky 
D0I&  xawolalal 


10.  r.  béh. 


Zwony  anřly  tase, 
Ale  w  braná  tnčly, 
A  nad  zpěwnau  djwkau 
Rněii  žalmy  p£ll. 

Ticho  opět  ¥r  Ifsjch, 
Genom  wSrne  ptáče 
Nad  Lidunky  rowem 
Smutný  slawjk  pláče. 


čbíkt. 


Djwky  najíe  České 
Gak  gsau  ony  hezké  í 
Kdo  se  na  né  gen  podjwA, 
Diwy  ú}  nebeské. 

Samo  oko  PAné 
Rádo  hledj  na  né, 
Cdé  haufy  aoděljčk& 
Chodj  po  gich  strané. 

A  kdyby  ty  hezké 
NaAe  djwky  České 
S  celan  duij  teM  byly. 
Byly  by  —  ndbeské* 


Po  Mnjjíeckých  lesjch 
Rozlehly  se  pjsné 
Z  hrdla  holubčjho, 
Z  duác  plné  tjsné. 

Znčly,  rafly  sbdko 
Gako  harfy  hrápj^ 
Ale  snély  bolno 
Gako  o  klekánj. 

Poalednj  kdyi  '^jAm 
yv  saumndL  odesnAs, 
Po  Biigéeckýdi  lesjcb 
TiduMt  j«  proslř«to* 


Staniž  se  wnle  Fáně! 

(Pdlnidoififfi;.) 

W  tom  zawzněl  hlučný  zpěw  z  ulice  a  wý- 
skánj  naplňowalo  powřtrj,  utižené  obywatele  ze 
spanj  wytrhugjc.  Byl  to  zboř  opilých  bratřjčků 
z  mokré  dtwrti,  genž  ulicemi  wráworagjce  pu- 
stili uzdu  zwětřilé  swé  bugnosli  ne  tuze  počest- 
ným zpjwánjm* 

Ludmila  —  lak  slaula  ona  zkormaucená  mat* 
La  —  otewřela  okno,  by  widěti  mohla,  zdali  mezi 
nimi  taužebné  odekáwaný  syn  se  nacházj,  Hlomo* 
UJgjcj  gako  diwoká  zweí  se  přiřjtili,  a  před  do* 


Digitized  by 


Google 


5$ 


mem  se  zaatawili.  Ubohá  panj  zachytila  se  mřjžj 
u  okna,  aby  indlobau  neklesla,  neboť  spatřila'  bo- 
haprázdného  a  přede  miliho  syna  u  prostřed 
opilé  zbéře. 

»Pusťtemne!«  dj  Bohumil,  -pusťte  mě,  bra- 
tři! musjm  domu>  gá  to  připowědél  matice,  kte- 
ráž mne  giž  očekáwá!« 

nHahahal*  řehtal  se  geden  mezi  bohapráz* 
dnjky;  » nechtě  ho!  —  gen  se  podjweyte,  tamto 
u  okna  ukazuge  se  ženská  hlawa;  chlapjček  nám 
.chce  malowat,  že  ge  to  geho  matka.* 

ní  ano,«  řekl  druh  gin^>  »geho  matka!  ta 
«i  zagisté  giž  dáwno  nočnj  čepec  přes  uší  stáhla 
a  má  sladké  sny  o  swém  hodném  a  učeném  synu, 
genž  zatjm  rád  wyskaumáwá  druhy  wjna»  a  w  ho- 
spodách členj  swé  držjwá.« 

»Aie  powéz  nám  předc^  bracháčku^*  začal 
třetj,  nkdo  gest  ta  milenka,  co  tě  tak  pozdě  oče- 
káwá  ?  —  Bělaunká  Julie,  na  ktcraus  onehdy  wer- 
áe  k  popukÁnj  ukowal?  aneb  gest  to  zcela  giny 
brauček^  genž  tebe  do  swých  tenátek  zachytil  ?  — 
Inu,  gestli  ti  z  čisté  lásky  hodinku  milostnau  slj- 
bila,  tedy  se  bude  hrozně  mračiti,  dowj-li  se,  že 
Bachus  Wenuši  slřjbrnjky  ukrádá  !« 

» Bohumile!  Bohumile!  co  to  o  tobě  sly- 
šjm?!*^  zwolala  zaufagjcj  matka  w  neywětšj  swé 
litosti. 

w  Zticha !  —  holubinka  se  začjná  mrzeti ;  no 
bratře,  my  tě  nebudeme  déle  zdržowati.  —  Zdař 
Báh!«  hulákal  geden  po  druhém. 

wBodeyž  mlčjte,  wy  opilj  nezbednjci!«  za- 
mumlal nešťastný  syn  a  motal  se  do  domu.  Hlu- 
čné chechtán]  ozwalo  se  za  njm  a  w  krátce  táhlo 
bacfaantuw  spřeženj  opět  dále  i  řwalo  z  prolé- 
waných,  do  kořán  otewřených  chřtánů  pjseň  we- 
selého  towaryšstwa: 

Lauriger  Horatiuit, 
Quam  dixistí  VLTum! 
Fugit  Euro  citius 
Tempus,  edax  rcnimi 
Ubi  šunt  o  pocula, 
Duloi  cora  melle* 
Kixae,  pax  et  oscula 
Jubentis  puellae? 
Míhi  cst  propositam 
In  taberna  moři) 
Vinum  sít  appositum 
31oríentÍ5  orL 


Pořád  wjce  swjcj  zhasjnalo,  pořád  wjce  uti- 
chowaly  ulice  a  silnice ;  krámy  se  zawjraly,  racho- 
cenj  wozů  pořád  wjce  ubýwalo;  gen  semotam  ně- 
kterého pěšjho   kroky   zaznjwaly^  genž    mrazem 


nočnjm  se  otřáaage,  w  plášti  zakuklen^  k  swému 
obydlj  pádil.  —  Někdy  zawznély  wzdálí  zwuky 
z  %iny  aneb  lautny  ke  cti  milenky;  wšak  brzo 
i  to  přestalo  a  gen  těžká  ch&ze  ponocných  a  ge- 
dnohlasné  strážj  wolánj  u  brány  a  na  přjkopech 
přetrbowalo  iemaé  ifilčenj. 


SlowjSko  o  KoUnské  lindbé. 

Powjdáno  mi,  U  te  Rol^nv  •  hudbau  dirámowaii  ne- 
hrabe lépe  wede,  neili  s  Uato  diwaddnj.  Coi  by  tu  ne- 
bylo niiádné  rady  a  pomoci  ?  Má  snad  po  mně  geité 
mnohý  pocestný  —  snad  i  citotemec  takowých  mak  —  bnď 
ti  gil  w  chrámn  Páné,  bud  si  w  díwadie  —  účastným  se 
•táirati  na  potupu  mjsta  toho  i  odé  wlasti  naij?  Gak 
gsem  slyšel,  swjtá  ppáwé  nyoj  něgaká  nadřge  — posud  gen 
slabé  čerwánky  krásnégi{jbo  dne.  Gest  totii  mjsto  ředitele 
hudby  při  chrámu  děkanském  sw.  Bartolomege  uprásneno. 
Za  našich  času,  kdežto  schopných  a  dokonale  wycwičen}ch 
muiu  w  gakémkoli  odwětwj  um£nj  ne  pořjdku  ale  hogn£ 
nalétáme,  bylo  by  prohřejenj  neprominutelné,  aby  se  na 
uk  dftleiité  mjsto  na  sdař  Bůh  kdo  koUwěk  dosadil.  D«- 
gjť   se   ow»cm    nékdy   diwné     wSci   semoUm   po    kragjch. 

Yí  archiwě  R kowském  nalesá  se  následugjcj  odmrite- 

nj:  vPan  soUicitant  gest  pro  na2e  město  w  hudbě  prjlii 
umělý,  t  Čehož,  žehy  takowý  mui  u  nás  dlauhého  dlcnj 
neměl,  ntawjragjce,  gcg  oslyšeti  a  žádané  mjsto  ginému  nesna- 
menitému,  o  nťmž  se  nadjti  miižeme,  ie  městu  našemu  na  del- 
i)  Čas  sachowán  bude,  uděliti  sa  dobré  gsmc  usnali.A    Sly- 

iel  gsem   uké  kdesi  o  hádce  dwau  K kowských  pánů 

měáťanfi,  pana  kmotra  Wrzálka  a  p.  sauseda  SkHpálka, 
%  nichž  tento  na  aupliiy  důkat,  že  on  na  uprázněnau  sto- 
lici warhanáře  dosedne,  xafatau  pěstj  o  roh  dubowého  stolu 
udeHw,  pln}m  hrdlem  doložil:  »Gá  nepropadnu j  páni 
Yotanti  budau  gistě  na  mých  sedm  korcíi  polj  ohled  bráti !« 
— To  gsau  arci  gen  tak  upoipjnky,  —  a  my  wjme  dobře,  že 

Koljn  ncnj  K. ow,  a  že  gaké  se  někdy  diwy  přihásely, 

takowé  se  nynj  nestáwagj,  a  s  gistotau  bychme  každého 
ubespcčiti  chtěli.  Že  ono  diMežlté  mjsto  hudcbnjho  řctlitclc 
při  chrámu  Páně  wKoljně  mezi  kompetcnty  (gichž  bychom 
welkau  hognost  přáli)  gen  najtmífletjíjnM  a  neij9chopti?fiij^ 
mu  se  sada,  aby  co  po  mnohá  léu  k  sármutku  kardéjo 
přjtele  hudby  a  wlastimila  klesalo  a  se  taxietlháwalo,  opěi 
k  nowému  žiwotu  probuzeno  a  kn  vrzdělánj  i  k  u.sIechlonj 
obywatelú  koljnských  gak  w  chrámu  Páně  uk  i  mimo  nřg 
bedliwě  a  sdařile  pěstováno  býti  mohlo.  — 

Takowé  gsau  a  byly  myilénky  moge  o  hudhř  koljn- 
skéj  o  diwadle  samém  ani  irjce  spráwy  ncdáwám,  zůsu- 
wugc    wec   tu   koljnskému   p.  referenta,  gcmuž   do  semcshi 


Digitized  by 


Google 


50 


wdjrati  M  nechci.  «-»  O  den  potdégí  opnAtil  gsem  Koljn, 
kdeito  gsem  se  «i  nn  tn  diwedebj  hudbu  dobře  bawil. — 
W  Čáslawi  gsem  se  use  sastawil—abjch  některé  wlasten- 
ce  tamSgilj,  o  nichl  gsem  gil  prwé  bjl  sljlel,  osobné  poual. 
Přiwjuli  mne  srdečné!  Přemýilegj  o  wydáwánj  kragského 
týhodnjho  listu  ~  owMem  gii  éošH  éfmiho !  Bjht  by  to 
wéc  wýbomá!    Škoda  ie  rjrchlegi  k  cjli  nespéchagj.     Ráno 

gsem  tas  nQždél  dále  k  Brnu. 

NB,  P.  Redaktore!  Posjlám  Vfám  tento  slomek 
e  pocestnjho  dennjka  swého,  lAdage  Wás,  abyste  mn  la- 
skawé  mjstečka  w  ob^beném  Iktn  swém  popřáti  ráéil.  Či- 
njm  to  sagisté  gen  w  dobrém  aúmysln  a  ■  panhé  lásky 
ku  krásoému  uménj,  ie,  geg  weřegnosti  podáwám.  Krom 
toho  saudjm,  ie  ncdosUtek,  na  négi  gsem  sde  poukÁsal  i 
ledakdes  ginde,  aé  ne  snad  w  té  mjře  gako  w  Koljne,  se 
nalesá,  a  sdálo  se  mi  tapolřebj,  aby  sřetel  wlasteneckého 
obecenstwa  mi  toto  znneéhéwAnj  netoliko  kottelmfy  ale  wšf 
Jbkffry  wabec,  na  nMoáýrá  ttranáeh^  obrácen  byL  —Bylo  by 
mi  s  welikým  potéáonjm,  kdybych  těmito  slowy  dosti  ma- 
linko dobré  wčci  byl  poakužil.  B*- 


České   diiradlo  w  Praiee. 

Dne  9.  un.  widéli  gsme  poneyprw :  Poklnd  Opatowiek^i 
Činohra  we  S  gednanjcli  od  Klicpery.  Hra  tato,  známá  gíi 
od  nčkolika  let  Čteniíi-stwu  Českému,  nehonosj  se  iiwym, 
rychle  se-roxwinugjcjm  dégem,  alebri  spjáe  rádným  wykre<- 
sienjm  několika  charakterů,  x  gíchito  po-  a  sctkáoj  řjkage 
celá  drama  se  osnuge.  —  Zagistú  nemálo  musjme  powdečni 
býti,  ic  nynj  práce  Klicperowy  Často  na  prknádi  oiiweny 
spatřtigeme,  a  hlučný  potlesk,  který  se  gim  wsednjho  dne 
i  WC  swátek  dostává,  ge  dostatečným  důkasem,  ie  ge  ol>e- 
ccnstwo  na^e  rádo  wjdá  a  že  leckde  rádo  oči  přimhauřj« 
RcditeUtwo,  sdá  se,  má  toho  posnánj;  gen  kdyby  totéi  p. 
herci  powáiiti  a  gednau  se  wsj  sjly  úloh  swých  se  ucho- 
piti chtcli!  r^ekdy  ge  to  při  našich  okolnosUch  arci  welmi 
tčiká  véc— pořád  se  střjdagjcj  repertoár,  Časté  lam^stnánj, 
neiběhlost  w  gazyku  a  t.  d.  gsau  ow»em  weci,  kteréž;  n?- 
galtého  ohledu  aasluhugj,  a  my  negsme  také  takowj  ukru- 
tnjci,  abych me  s  kritickými  nikami  p(i  produkcjch  stáli  •* 
o  nikoli!  my  gsme  rádi  spokogeni;  ale  p.  hcrcowé  muscgj 
nt^htUj  rtlespoii  dohrán  wúli  okázati  I  Pánowé,  kterýc^  se  to 
týká,  mně  porosumégj.  —  PoUad  Opatowicky  byl  w  celku 
velmi  pochwalnA  přigat,  a  herci  byli  nékolikrátc  mezi  hran 
i  po  hře,  woláni.  Welmi  pi*kná  byla  dekorace  podzom- 
njdi  sjnj  klááítera  Opalowického ,  a  xaslauiila  wáccku  po- 
rliwalu.  —  Po  Kliq)crowc  dramě  dávala  se  gcsLě  i^ Žlutá 
zimnice,  ft  Bylo  to  nazbyt. 

W  pálek  na  to,  gclikož  pro  nenadálé  překážky  wnt*m- 
ťinf  uČarowný  znwoffv  hráli  se  nemohl,  byl  Poklad  Ofnh- 
towichj  opakowán.  —  K  lomu  Ti-i  oicowé  nat^dnau. 


S  welkan  radostj  ntijtati  gsme  dne  14.  února  po 
dlauhé  přestávce  opét  gednau  spéwobru  —  a  úce  Wodaře. 
Pékná  tato  opera,  překlad  od  Mapháčka,  hudba  od  Cherubi- 
niho,  gest  i  ve  sautpévjch  i  ve  hře  dosti  téiká  úloha,  a  iádá 
mnoho  skauiek,  a  chyby  v  řeči  tjm  vjoe  uráiegj,  ^m  vjce 
gsme  v  operách  tak  dlaufaým  rotprávkám  odvykli.  Ředitelem 
orchestru  byl  nové  ustanovený  kapelnj  mistr  pan  Sfeýmeíer, 
gemul  plnau  chválu  vadáti  musjme.  Stručné  provozo- 
wánj  úvertury  bylo  waomé,  a  mužský  sbor  gak  náležj  do- 
bře te  driel.  Živau  dulj  celku  byl  pan  Strakatý  (vodař). 
On  provedl  hru  i  spév  tak  dokonde,  ie  nám  Ijto  bylo, 
kdykoliv  s  prken  odchásel.  Panna  Tonnerowa  (Konstance) 
dogala  svau  Ijhezaostjj  kdyby  viak  mladistvý  hlas  gegj 
ieprv  časem  k  plné  sjle  měl  dospéti,  bylo  by  se  co  obá- 
vati, aby  si  ud  neubljiila.  Pan  Mayer(Armand)  vysname- 
nal  se  ve  zpěvu ;  gen  stálé  satáčeaj  hlavy  v  právo  a  té- 
la  v  levo  bylo  pěkné  posuvě  geho  na  ugmu.  Panna  K5- 
ker to va  (Marcelina)  mluvila  gako  pauhá  Čedka,  a  pan  Me- 
reda  (Antonio)  gako  pauhý  Němec,  ačkoliv  podle  rodu  obo- 
ge  naopak  plalj.  P.  Mereda  ge  tačátečttjk,  a  musj  wie- 
moině  se  vynasnaiiti,  aby  finále  v  prvnjm  děgstvj  nále- 
iitě  podporoval.  P^  Biuva,  Štěpán  a  Biel  i  oétatnj  starali 
šBC  dle  moinosti  o  dobré  provedenj.  Dokavad  ale  úd&m 
saieho  divadla  nebude  na  tom  sáleieti,  vysnamenati  se  i 
v  potpolUim  Xiwoíi  čistě  českau  mluvan,  neuchráněgj  se 
nigakým  způsobem  hrubých  poklesků,  gako  gsau:  wogňei 
mjsto  ufOifúlty  etc  ^ 


DOMACJ  KBONIKA. 

ZFRAHT.  PanJ  StůcJcel  ^  Heinefentrowá  u  velikém 
koncertu  ve  prospěch  osadnjků  v  Rudohořj.  Dne  12.  února 
o  polednách  v  Stogro vě  domě.  Pomysljm-li,  gak  hlučné  bývá 
laučenj-se  mnohé  umělkyně  od  obecenstva,  nemohu  ginák  nei 
hluboce  litovati,  ie  neocenitelná  zpěvkyně  tak  skrovnému  zá- 
stupu své  ttsBohcmtt  dáti  musela.  Pěstaunové  a  učitelé,  snažj 
cc  se  vygasniti  iákům  svým  pogem  halady,  mohli  si,  po- 
slavše ge  k  této  učiulkyni,  uspoUti  obájrných  slov.  Každý 
%  nich,  negsa  zbaven  víj  ducha  gapnosti,  byl  by  iívým 
smyslem  pogal  krásné  gegj  vtělenj  a  zlSlcsněnj.  Gothův 
Oliowec,  Schubertova  hudba  a  Heinefclierovy  zpěv  —  ga- 
ký  to  krásný  troglist !  U  Heincfetterovy  spočjvá  všecka 
kauzclnost  v  tónu ;  ona  ge  nám  gasným  zgcvenjm,  ie  přj- 
roda  proiedSi  dlauhau  řadu  rozmanitých  zvuků,  yr  lidském 
hlasu  úlohu  svau  dovráila.  W  baladě  té  utvořila  zpěv- 
kyně čtverý  odstjn  hlasu,  prostoduchost  výpravky  Ijjila 
se  značně  od  poučlivého  a  ukoncysivého  hlasu  otcova, 
vábiwost  OUovcova  od  úzkostlivých  zvuků  synových. 
Celý  výtvor  bylať  skutečnost,  nikoliv  pauhá  bágc,  kaidý 
tón  gakoby  rozvjgenj-se  divokrásných  květů.  —  Mimo  to 
spjvala  gwtč  árii    z  »Fi>/urouy  $uadhfj*t,    baladu   s  operv 


Digitized  by 


Google 


60 


CikMtíina  wýstraka  od  Benedikta,  pjjie5  od  Tbalherga 
w  trogzpěwtt  a  opery:  Neznámé.  Kolikráte  wolána  byla, 
nemohu  řjci.  «  ^ 

Z  KrAloufé   Dwom.   (Opotdjfoo).     Také   gedoan  od 
kolébky  Rukopisu  králodworskébo,  s  města  toho,  ktcréi  me- 
si  lo]iker}'mi  autoky,  geito  na  nd  odnárod&ngjcj  cisota  wla- 
stí  a  národnosti  České  Činila,  wěmým  adatalo  \  z  mésta,  kleréi 
nám  d&kas  prawŽké  wzdČlanosU  a  uměnj  nalich  praolcA  ta- 
chowalo   a  tudyž  bodno   gest,  by  gíi  s  toboto  obledu  ne« 
bylo  wynecbáwáno   s   Dq*stopÍ8u  králowstwj  éeskébo  I     Ča«> 
sem  arci  odtud  pHcbázegj  awěsty  o  iiwotu  adeg»jm$    do^ 
ieltě  nás   w  Kwětecb  1841    list  Hawl&w   s  Ameriky,  p.  L. 
Riegrem  podaný ;  prodbycbom  neawdstowali  i  slawnost  sire- 
cenj  sd^lj  blawnj  »koIy  dne  17.  ř}gnam.r.  zde  konanan? 
—  Při  denně  rosUucj   lidnatosti  na  oboru  aemském  gest  i 
třeba,  by  se  Ijtíla  irzdélanost  a  oswžu,  aby  gedni  ke  dm- 
bych   adokonalowánj  a  blaienstw}  pKspéli,   aby   ginák  na 
gewo  nepři»lo  starodáwnj   tauienj  na:    Muluplicatio  gcntis 
Bon  est  multiplioatio  laetitiae,  to  gest :  Rozmnoienjm  lidstwa 
se  mnoij  hoře,   totii  pokudi  ubliiowá^j  gedndcb    éinj,  ie 
nemohan   druzj    obstáti,     Protoš    i   dobrodite^owé   národu 
pilné    o  to  dbag],  aby  wAbec  skwjula  dujíewnj  widélanost 
a   nj    rosUucj    poznánj    prostředki,   adokonaienjm  bližnjck 
k  dosaienj  wespolnjho  powolánj    a  auéele  gim  doponiába- 
gjcjch.     Xakéť  Králoiré  Dwár   minulým   rokem  toho  itéstj 
dodel,    ie    neunawnau   péčj   adeg^jho    zkaumanébo   p.    mé* 
iťaiiosty,  Petra  Procházky,  potřebám  éasu  a  lidstwa  co  ney- 
prostrannégi     slaužjcj  hlawnj    ikola    dostawéna  byla,    kte- 
rá!   swau    rozsáhlosti    a   úmémau    sUwbau    podobné    bu- 
dowy    ákolnj   w    celém   w&kolj    hledá  $  dosUwénaf  a  téhož 
dne  se  w»j  sláwau  swému  aučdi  saswéeena  byla  nwedenjm 
ikolnj  mládeiew     Ifebuduf   zde  opétowati  popisowánj,  gaké 
zde  radowánj  a  plesánj,  ozdoben}  pljbytk&  korauhwemi  ná- 
rodnj  éeskó  barwy-^náslcdowánj  bodné   wýsnamy    lásky  ft 
newinnosti  s  českými   Iwy— nebudu    nábolné  anénj   awon& 
ani  hlahol  trub    zde    w  pamét   uwádéti,   am'2    vyčastowánf 
40ti  diudých  wjchwalowatí,    led  podotknu,  krom  neyčel- 
nťgájbo  ncténj  geho  W.  uroz.  pana  kragsk^o  Karla  swo- 
bodného  pána  z  Mecséry,  že  ge  wdmi  ebwalitebné  eddélenj 
»kol  obého  pohlawj  od  sebe,  aby  uk  dle  swébo  powoláo| 
oboge  čiďnégi  mohlo  býti  wychowáno,  a  w  mateřčiné  wy- 
učowáno,  zwláátě  w  základu  na«cho  spasného  náboieastwj  t 
piotol  i  slu»né  slaven  t^to  den  slowy  w  bástu: 

Wlasti 

»Přinese  anik,  adar  a  blahé  slasti 
»Spjse>  nei  kdy  gindy  bmJ^DJ^ 
To  eo  v  méstecb  sjdlj  uménj,^ 


»Gjmi  zde  chrám  newlny^  wjry,  lásky 
vZbudowán  milého  od  I^cházky.<i 

J.  PeUkáiu. 
i^DuM^rnn^íce..  Negenom  následkem  wlastcnského  po- 
djnánj,  ale  i  puzenjm  k  bognému  .podporonr^nj  južich  chu- 
dých, stogjcjch  letojinjho  roku  geité  u  wétjjch  potřebách, 
prowozowali  gii  letos  donjáq  dilletanti  nahi  poneypcw: 
SrnceTithoftewinnjwimyei  a  podruhé:  We$elý  hvee  ^  pf}'* 
tel  tš  wíKiyyi  Diwadlo  bylo  widy  přeplni^no,  hra  dobře 
wywedena,  a  gestliiepáni  recensenti  při  prwnj  hře^  kdež  dwé 
herečky  poneyprr  byly  wysUupily,  spokogenost  swau  pro- 
gewiti  nemohli :  kaidý  z  nadincA  gim  to  milerád  odpustj, 
powážj-Ii,  ie  mladé  déwče  n  nás  wenkowanů  málo  kdy  přjr 
lejitost  má,  hrabénku  widéti,  tjm  méně  gi  w  gednánj  gegjm 
pozorowati.  — -Zato  ale  w  druhé  hře  dosáhly  úplného  smj- 
řenj,  proto  ie  swým  nenuceným,  obratn^^m  po<^jnánjm,  či- 
stau  a  krásnau  wýřečnostj,  a  weselým  rozmarem  celé  obe- 
oenstwo  tak  wábily,  ie  tleskánj  a  pochwaly.  ani  nepřestá- 
valo. Ku  koBQÍ  přednájíel  pan  Březina,  nái  obljbený  ko- 
mik,' řeč,  w  nji  celému  obecenstwu  za  hognau  náw&téwu 
diwadla  kpodporowánj  chudých  spolubratrů  s  tak  wcikým 
nadženjm  djky  skládal,  ie  mnobé  citliwé  srdce  pohnuto 
bylo  a  w  mnohém  oku  slze  se  leskly.  — •— 

Z  Vljnškn.  Skoro  po  dwaulelém  odpodjwánj  procitla 
opét  Thálie  naie,  a  páni  ochotnjci  weselélio  nám  opH 
apAsobili  wečcra.  Prowozowán  byl  dne  5.  února:  Klicpe- 
rdw  *Dfwotu>orni  k1ohtiuk«.  Hrálo  se  iwamé  a  s  pochwa- 
lau.  —  Čistý  wýnos  byl  úsUwu  pro  chudé  určen,  a  diwa- 
dlo bylo  Ukořka  přq>Íněno.  —  Téijme  se,  ie  opět  brzy  né- 
cospatřjme.  ft.  w.  ^'•..uký. 

N  á  w  ě  š  t  je 

1.  Tafrankn,  polka ;  2.  KmdratickA  polha ;  3.  Blaš  z  J?ř<i-. 
nfku,  kwapjk}  pro  Piano  forte  od  Wjléma  Čeefmjra 
OnínHHmethmla.  Djlo  5.6.  a  7.  W  Praze  u  Jana  HoíF- 
manna.     Cena  30  kr.  stř» 

Skladatel  técbto  třj  Unečnjch  kompoaie,  p.  W.  Č' 
Gutmannsthal,  gest  gii  nai^emu  tancemilownému  pn}>Iikn  do- 
šli známý.  Kwapjkowé  gcho,  Horimjrlíw  skoh,  Dalibor,  a 
ŽiZk&m  sef>>  pak  polka  Slowanka  potřásali  giž  po  dwogj 
masopust  nohami  i  srdei  mnoliýcb  w  naáj  milé  Praze  i 
w  kragi  českém,  a  co  neypékněg^j  gest,  ie  se  kaidý,  Čech 
i  !Nečech  z  nich  tě«il ;  Čech,  ie  to  České  melodie  byly.  Ne- 
Čech,  ie  tak  krásné  do  nohau  sly.  A  tak  daufáme,  ie  i 
mo  tři  nowé  geho  Unce,  kteréi  na  zkauáce  k  leCoinjmu 
Českému  společenskému  bálu  brány,  i  s  hlučnau  pochwa- 
lau  opakovány,  na  témi  bále  pak  dne  8.  Února  w  sále  na 
ostrove  iofjnském  prowozowány  byly,  s  tjm  sam^m  osu- 
dem se  potkagf.  I  k  nim  pouiil  skladatel  aárodnjch  uá- 
péwů.— Wénowánj  tohoto  djia  přigala  výtečná  wlastenka, 
vysoce  urozená  panj  Eleonora,  hrabénka  z  Kaunic,  nakla- 
datel ge  krásné  vydal,  a  tak  nech  si  tedy  gde,  odevAad 
schválené  i  okráilenc,  chnté  na  cestu,  nei  se  ge&té  nal, 
ostatné  a  snad  bohuid  dosti  dlauhý  masopust  ukončj. 


wr«Kiaj  w*  slMtt  •  w  sobot*  ^  pATmSjcK;  \^Ím  (Tnihftn  mtMht  pHdáwá  •»  pAtavcKow-i  pnioht.    Fřc^plácí  ••  «  urdMratHe  i 
létA  4»  kr^  w  kniJikttf  •etwjdu  m  j^Al  lélft  t  si.  86  kr^  na  o.  k.  poitick  pAU.  a  kL  Sft  kr.  stž. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praxe. 


Digitized  by 


Google 


SirodnJ  zibawn}k  pro  Čechy,  loravány,  Slowáky  a  Slezany. 


•    Čjslo  16- 


25.  un9taÍS43. 


10.  r.  béh. 


Hlas  boleslawský  k  pewkynjm  Pomněnek  na  rok  IS43. 


UšlechtBé  'ceské  déwy, 

Wlastenectwj  složky  gasné! 

Po  Luinjnr  Wase '  zpě wy 
Pohybugj  wlasti  krásné. 


WáSích  srdcj  žiwý  plamen 
OhQwá  i  dálné  krage ; 

Tent  ge  wěmtiípý  kámen, 
Kdo  tjm  ohném  neroztage! 


Nade  Wlaistn  Waše  sláwa! 

Wlksta  muže  zneuctila: 
WaU  mysel  itoatá  práwa 

Muium  konat  usiiadnila. 


VUiék. 


Staniž  se  wole  Páně! 

W  gediném  domě  zdálo  se,  že  gešté  někdo 
bdj,  gakkoUw  .pewně  zabe4aěné  Qkeai^e  každému 
okolo  gd^ucjmu  iiedliwě  tagilyji  po  se  u;wnitf 
4álo«  We  «kwQStjAě  oswjceném  sále  bylo  tam 
weHké.  shromážděoj —  bylo  to  daupě  karbanjků« 
Neyrozlitněg^j  trjdy  společnosti  a  bíáíj  braly  zx^ 
wého  podjlu  w  hrozné  té  zábawě ;  pomyslenj,  i9 
si  tuto  snadném  způsobem  spěšně  adobrekskwo* 
stnémn  žiwobytj  dopomohauj»  nedalo  poietilcům 
na  srozuménau,  že  u  {)aty  wrchu  oheň  soptjcjhq 
siog],  kt^r^žf.ge. každé  okamženj  we  swé  hlaubí 
namilosrdaě  pochovati  může.  W  této  nehrubi 
počestné  společnosti^  gíž  wrdcawá  bohyně  Štěstj 
iM  kolo  swé  pnpantaii  se  snažj,  wábil  gak^si  mla* 
^4jk  pfedewljm  pozornost  tichého  pozorowatele^ 
Byltě  sice  w  kwětn  swého  wěku,  ale  w  karbaní- 
ctwj  byl  musel  giž  znamenitý  pokrok  učiniti ;  ne« 
Jboť  sázel  s  odwážliwostj,  kteráž  by  sesediwčlémn 
karbanjku  byla  ke  cti  slaužila  —  pakliže  se  toto 
slowo  za  přjdawek  takowého  řemesla  pokládati 
amj.    Geho  plamenné  oko  gQ  na  bankéra  upiato. 


geho  prawice  žmolj  krečowitě  kartu  nesťa^tnau, 
an  zatjm  lewice  geho  za  ňadrami  spočjwá^  hrůzné 
y  wnitř  bauřenj  ukrjrwagjc,  o  němž  geho  studen;^ 
oblič^g  swědčj.  I  zdwog-  i  ztrognásobnil  swau 
sázku;,  ale  wždycky  ho  karla  podwedla.  S  pře* 
twářen^m  poklidem  wyndáwal  poslednj  penjze> 
stáhl  prsten  s  prstu  a  k  tomu  ho  přikládage  řekl : 
» Za  padesát  dukátů  I^ 

Bankéř  se  usmjwage  pok^nnl  hlawau« 
» Poslednj  památka  mé  dobré  matky  1«  mu* 
mlal  mladjk  do  sebe« 

'  W  tóm  přistaupila  ke  stolu  zakuklená  osoba^ 
geiiž  o  piljř  se  cpjragjc  na  nešťastného  hráče 
dlauho  se  byla  djwala^  a  hbitě  ho -popadla  za  ru- 
ku>  an  práwě  kartu  obracela. 

Hrdě  podjwal  se  na  ni  mladý  Clowěkj  a  skv 
wo  mu  wáznulo  w  ústecfa« 

»Wy  sázjte  do  hry  předrahý  dar  od  swé  ma- 
tkyj  Bohumile  ?«  ptala  se  ho  osoba  tichým^  chwě* 
gjcjm-se  hlasem*. 

»Daufám4'že  mi  stěstj  přinese;*  odslowil 
lehkowážnjk^  a  od  nezwaného  karatele  obrátil  se 
k  bankéřů*  —  Wňkol  a  wůkol  djwal  se  ban- 
kéř, kdo.wáecko  hrage; —  nastala  přestáwka,  pří 


Digitized  by 


Google 


62 


Ilji  karbanjkowo  srdce  hlasilř  tlauklo. —*  A  ban* 
kér  wyndáwal  kartu. 

»  Coeur  A$  /*  zwolal  ptkchraplawým  hlasem. 

•Wáecko  ztraceno  !<  zaúpěl  mladistwy  kar* 
banjk  a  udeřil  se  rukau  do  děla  chladným  potem 
zwlazeného  -«*-  ruka  krwáeela  —  on  8e  hroul  wen. 

•Bohumile !«  zwolala  zakuklená  osoba>  a 
drala  ae  za  njm;  —  u  prahu  dweřj  padla  mdlo* 
bau  na  zem. 

Mnoho  diwákú^  co  byli  zelenau  tabulí  ob* 
sadili^  přispělo  ubohé  na  pomoc ;  powyk  z  wydě* 
lenj  rozléhal  se  po  sále ;  bylaf  to  neznámá  dáma. 

•Milenka --*- nebo  mentor  wsatě  ženském  !<( 
mumlali  mezi  sebau  s  ausměskem  necitelnj  kar* 
banjci. 

Bankéř  chwjli  posečkaly  patrné  rozloben«  ie 
toto  nepřjgemné  diwadlo  karbanjk&w  pozornost 
na  sebe  obrátilo;  pak  ppawil  s  powýženým  hla- 
aem:  •Messieursl  le  jeu  e$t  faíif*-^ei  nato  hned 
sebrali  se  opět  wsicknij  napomjnagjcjho  hlasu 
geho  poslušni  gsauce. 

Do  mdloby  upadlau  osobu  sluiebujci  rychle 
odneslú  a  giž  přjštj  minutau  rozljhal  se  zase 
při  nastalém  tiohu  brobowém  bankér&w  chřtán* 


.  W  zadnjm  oddjlu  w  doměj  kterýž  matka  Bo* 
humilowa  obýwala^  we  wysoké  tmawé  komnatě^ 
lampau  slabě  ozářené  a  železnými  mřjžemi  u  oken 
zaopatřené^  wjce  něgakému  wězepj  než  obydlj  po* 
dobné^  seděl  člowěk»  gehož  plechatá  hlawa  a  shr* 
bená  záda  na  hodnau  řadu  let  nad  njm  uletělých 
okazowaly«  Sprostičký  byl  tu  nábytek,  a  obnoše- 
né Satstwo  krylo  geho  wyschlé  tělo,  Weliké  že* 
lezné  truhly  stály  při  prázdných  stěnách.  Práwe 
byla  p&laoěnj  hodina  odbila ;  ale  stařec  to  neza* 
slechl;  otwjrall^  mnohé  zámky,  genž  tagemné  skla* 
dy  bedliwé  strážily^  a  gen  s  welikým  namáhánjm 
zdwibal  těžká  wjka>  železnými  s^áporami  ge  po4e» 
pjrage.  S  dě^nskau  radpstj  od  gedné  k  druhé 
pospjchage  djwal  se  na  welké  poklady,  a  probj« 
ral  se  we  zlatých  a  střjbmýoh  pmězjch  i  kleaov 
techj  gimií  naplněny  byly. 


Nowý  rok. 

(^Pokraiowánj,) 

Po  těch  slowech  se  starý  poněkud  zamlčel, 
Bólnosladký  úsměw  pohráwal  mu  okolo  ust,  a  oči 


gelio  sklopily  se  k  zenH.  Zabral  se  w  duchu  do 
časů  minulých.  Po  malé  přestáwce  gal  se  dále 
wyprawowati.  -7-  ^ 

»Hoájk  musel  pohnutj  mé  pozorowait^  ne- 
boť oči  geho  spočinuly  na  mně  tak  autrpnř  a 
spolii  tak  prosebnéj '  ie  gsem  nemohl  ](»roskaku* 
gíjcj  ze  srdce  hlas  w  prsau  udržeti.  -*-  Chcei  gjti 
semnau?  ptal  gsem  se  ho.  Matinku  ti  nemohu 
dáti,  ale  tatjnka  ti  nahradjm.  —  Holjk  zakýwal 
swau  do  holá  ostřjhanau  hlawau  -^  a  gá  byl  od 
té  chwjle  otcem.  Byl  to  dobrý  klauček,  a  B&h 
ho  učinil  mým  Dawidem,  když  na  mne  ehwjieiiii 
trampoty  žiwota  doléhati  začaly.*' 

nA  co  se  z  něho  stalo?*  ptala  se  djwka,  když- 
to starý  poznowu  se  zamlčel,  gakoby  w  duchu  byl 
zase  do  oněch  časi  poletěl,  znichžto  nynj  krati- 
čký nástin  podáwal. 

o  Co  se  z  něho  stalo  ?«  opěiowal  ptec. — 
»Gá  o  něm  dáwná  léta  neslyšel.  Zmizel  mi  z  očj 
***-  ale  w  srdci  a  w  paměti  mé  zůstalo  mjstečko 
geho  plné.  -^  Měl  gsem  ho  asi  rok  u  sebe,  udinil 
gsem  z  něho  kus  duše  swé  a  článek  těla  swého 
< —  tu  mi  podala  matka  twoge  ruku  k  dáwno  žá- 
danému sňatku.  Neštčstj  ge  to  skoro  pro  kaž- 
dého, kdo  se  při  diwadle  uwáže  w  paula  nezlo- 
mitelná. Dwoge  i  troge  starosti  dolelmau  na  mysl, 
obraziwost  schljpj  křjdla,  a  půda,  z  njž  uměle- 
cké sjmč  wzegjti  má  w  líbowonný  kwět  —  ta 
zbahnatj   nebo  zkamenj." 

»Ai,  zlatý  tatjnku!«  řekla  djwka.  i»Tys  před- 
ce  neměl  přjčiny,  pozwednauti  žalobu  na  mau 
matinku  ?« 

»Ne,  ne^— to  gsem  neměl !«  odpowřdél  sta* 
rec  kwapně  a  žiwě.  » Matka  twoge  byla  moge 
Múza— byla  moge  slastiplodná  bohyně -^pramen 
"  blaženosti  mé . . ,  ale  byla  předce  —  žena.  Oňa 
nemohla  Jenjka  mého  wystáti.  Srdce  lidské  ge 
přepodiwná  pohádka ;  z  části  mu  rozumjš-^-gasně 
a  srozumitelně,  gako  otewřená  kniha,  ležj  před  te- 
bau,  a  druhá  část  ge  zahalena  temnotau,  i  děley 
co  děley,  předce  k  tomu  nepřigdeš,  abys  naň  mo- 
hla nezkalenýma  očima  hleděti.  Dobrá,  mjmá, 
laskawá  byla  matka  twá  —  ale  k  mému  ubohému 
Jenjku  nemohlo  přihiauti  srdce  gegj.  Negewiláť 
to  sice  patrně,  neboť  widěla,  že  mi  byl  hoch  we- 
dle  nj  do  duše  zarostl,  a  z  lásky  ke  mně  činila  si 
jnnohé  násilj ;  ale  náchylnost,  mateřská  přjzeň  — 
ta  se  nedá  wj-nutil,  a  odpor  w  srdci  —  ten  se 
nedá  tak  zastrjti,  aby  i  Uu  neypewněgšj  rauškau 
neprobleskowal.  Jenjk  zatjm  wyrůstal  —  bylo  mu 
asi  deset,  dwanácte  lei;  ale  časné  utrpenj  a  pak 
otcowské  gednánj  z  mé  strany  potáhlo  srdce  ge- 


Digitized  by 


Google 


63 


ho  tak  gemn^i  sirunkanii^  %e  při  každém  sebe 
menijm  dotknutj  drsnatých  prst&  bolestni  se  za- 
chwelo.  On  dělaly  co  matce  na  očjch  widěl ;  ale 
nebyl  w  stawu  gediné  usmiinj  zjskatí.  Tys  byla 
tehdái  asi  ročnj — my  nemobli  mjti  wernegsjho 
tebe  opatrownjka^  gakož  byl  můg  Jenjk.  Wěmau^ 
skoro  bych  řekl  zwjřecj  wytrwalostj  nelmul  se  od 
tebe,  dnem  i  nocj  bylo  neymilegsj  mjsto  geho  u 
twé  kolébky  —  žádná  chůwa  nebyla  by  namáhánj 
wydržela,  gaké,  pacholjk  rád  podstaupil;  apředce 
— předce  mu  z&stalo  matčino  srdce  zawřeno.  Gá 
dostal  tehdáž  mjsto  u  bmřnského  diwadla.  Na 
cesté  za  mým  nowým  powolápjm  přigeli  gsme 
do  we&nice  na  morawských  hranicjch.  Malá  chu- 
rawost  matky  twé  nutila  mě  půldruhého  dne  na 
mjstě  se  zdržeti,  a  když  gsme  třetj  den  wstáwali, 
magjce  dále  na  cestu  se  wyprawití,  nebylo  w  celé 
hospodě  po  Jenjku  památky  —  a  na  loži  geho  le* 
žel  slzami  smáčený  Ijstek — w  némžto  mě  za  od- 
puštěn] prosil,  že  mě  opauštj  —  abych  ho  ne* 
měl  za  newděčného  —  abych  se  o  něg  nestaral — 
že  musj  odegjti,  aby  nebyl  dále  pramenem  doma* 
cjch  roztržek,  že  našel  nowého  otce — i  matku. « 

Bolestně  dokončil  starý  powjdánj  swé,  hla* 
wa  mu  sklesla  k  prsaum  a  dnch  geho  zanesl 
se  opět  w  minulé  doby, 

» A  od  té  chwjle  gsi  o  něm,  tatjnku,  nesly- 
šel ?<"  ptala  se  Bětunka  po  krátkém  pomlčenj. 

Starý  zawrtěl  hlaweu. —  nAni  slowa!*  řekl 
hluboko  si  oddechnuw.  vAIe  zaplať  Pán  B&h! 
Snad  se  mu  wede  Ijp,  než  by  se  mu  bylo  u  mne 
wedlo.  Oiec  wšewědaucj  wede  cesty  naše  neylé- 
pe.     Zaplať  Pán  Báh!«  — 


Důležité  slo^o 

o  psanj  wlastnjch  gmen  českých* 

Spisowatelé  éeltj  wedan  sobe  téměř  od  té  doby,  co 
litcralura  naie  ze  spánku  mnoboletébo  procitla  a  iiwot  bu- 
gategij  gewiti  počala,  stjžnost  na  to,  že  wsdélanj  sausedé 
nadi  we  irlem,  co  se  národu  nalebo  týče,  a  protoi  i  w  psanj 
gmen  českých  te  ucbylugj  od  prawidel,  gichi  co  neybedli- 
wígi  a  nejsnažnégi  zacbowáiragj,  paltli  o  národ  anglický, 
francausský  at.d.  bčij.  Zardflbj  se  wřru  každý  se  wsdé- 
lancft  sausedttjch  studem,  kdjby  se  na  něm  shledalo.  Že  se 
w  psánj  gmen  wkatnjcb,  národfim  Umto  náleŽegjcjch,  bjf- 
bjT  i  gedinkau  pjsmenkau  proti  prawopisu  anglickému, 
francaukskémn  at.d.  byl  pofaMil^  ale  za  křiwé,  swčtu  ne- 
podobné psánj  gmen  Českách  nikdo  se  nesly dj. 


Pťcd  nedáwnVm  Časem  pronesl  welew.  p.  Sláma  d(k<- 
stogné  o  tom  slowo  a  uwedl  dostatečných  důirodň  na  to, 
Že  prmiridio,  aby  se  gména  osobnj  a  mjstnj  psala  prawo- 
pisem  náhodu,  gcmuž  náležegj,  i  co  do  gmen  českých  au- 
plné  platnosti  má.  Slowo  to  bylo  n  prjlczitosti  posuilku 
gcdnoho  spisu  německého,  w  Praze  wydanélio  w  djl.  I. 
Časopisu  pro  katolické  duchowenstwo  r.  1841  powědjno, 
načež  borliwau  péčj  na*,  p.  Dauchy  překladem  německy  m 
w  »Dft  unb  S8eft«  čjsl.  75.  r.  1841  a  konečně  úwodem 
opatřené  w  5.  7.  a  8.  čjsle  vNowin  s  oboru  literatury, 
uměpj  a  wědtf  (Přjlohy  ku  K.wětúm)  pro  rok  1842  wy»lo. 
Wážné  slowo  toto,  gsauc  pauze  mjnénjm  saukromnjkowým, 
nebylo  s  to,  klásti  na  koho  powinnost,  aby  se  gjm  budau- 
cně  bez  úchylky  sprawowal,  a  působilo  snad  blahoděgně 
toliko  w  ty,  kuirj  listy  swrchu  gmenowané  do  rukau  do- 
stali a  d&wody  uwedeoé  náležitě  w  uwáženj  wzjti  schopni 
byli ;  minulo  se  ale  s  aučinkem  žádaucjm  u  těch,  kteřj  gich 
bud  neČtli  aneb  proti  přcswědčenj  swému  na  zwyku  sta- 
rém urputně  zůstáwagj. 

Ze  w&eho  zde  položeného  wyswjtá.  Že  káraným  po- 
kleskům nelze  ginak  přjtrŽ  učiniti,  než  zákonem,  kterýž  by 
—  byw  w£em,  gichž  se  týká,  w  známost  uweden — na  ně 
powinnost  kladl,  u  psánj  gmen  Českých  prawopisu  české- 
ho užjwati.  Takowýto  zákon  mohl  hy  to  bez  pohor^cnj  ' 
gakýchkoli  práw  w  skutek  uwésti,  aby  gména  mjstnj  na- 
skrze, gmcna  osobnj  wsak  gen  potud  od  aufrednjki\  prawo- 
pisně  byla  psána,  pokud  strana  gtnak  se  ncpjže;  neboť  to 
wěcj  nebezpečnau,  we  wěcech  auřednjch  gména  osobnj 
od  skutečného  podpisu  stran  rozdjlně  psáti,  anť  tyto  tjm 
w  nesnáze  ubjhagj,  prowoditi,  že  ony,  pjájce  gména  swA 
ginak,  než  w  listině  gsau  psána,  a  osoby  w  listině  gme- 
nowané gsau  totožný. 

Žádosti  zde  progewené  slibuge  budaucně  alespojl 
t  Části  nařjzenj  weleslawného  cjs.  kr.  Českého  řjzenj  zem- 
ského, ode  dne  30.  Ijgna  pod  ČjsL  50755  wydané,  wyho- 
wéti ;  gežto,  pokud  sem  náležj,  w  slowa  tato  zuj  : 

vZkulfenost  učj.  Že  auřadowé  doleg£j  pH  zhotowowánj 
listin  wiebo  druhu  co  do  gmen,  zwlábtě  gmen  českých 
mjfitnjch  a  rodinných  zřjdka  sobě  tak  zewrubně  počjnagj, 
gakž  toho  podstata  wěci  samé  a  zákon  káže*  Král.  kragský 
auřad  má  (tedy)  auřadám  wrchnostenským  fi  magistrátům 
rozkázati,  bedliwě  hleděti  k  tomu,  aby  s«  gmina  wUttlnj  ne- 
toliko we  wýtazjcb  z  wcřegnýcb  kněh  městských  a  |runto- 
wnjcli,  ix^H  i  w  ostatnjch  wžech  listinách,  kteréž  se  weřeg* 
ných  aneb  wAbec  užitečných  ůstawA,  postředně  nebo  bezpc* 
středně  pod  dohledem  wlády  gsaucjch,  dotýkagj,  pokud  se  nm 
Uitinéch  giZ  Stáwagfefch  na  př.  na  smlauwách,  rozsudcjch,  po- 
slednjch  pořjzenjch,  knihách  weřegných  a  t.  d.  zaklad agj,  co 
s  těmito  neyzewrubněgi  srownáwala  a  byla  psána  práwě  tak, 
gak  w  těchto  psána  gsau ;  kromě  toho  wdak  aby  se  podle  trM- 
ttnjho  firaUfideJniho  ftodpigu  stran,  a  když  toho  nenj,  podle 
ftrawopiittjfdi  prawidel  gazyka  maitfskéko  síran  aučastných 


Digitized  by 


Google 


64 

psala   a  k  wyslřjhánj-$e  wíech  moiných  nedoroEUiáSnj    a 
nesnázj  zřel«lně  uwádéla.tc 

Swrchu  gmenowafíým  roxkazem  cjs.  kr.  českého  řj- 
zcnj  zemského  byly  také  wzory,  podle  mthi  by  se  Ušty 
dlužnj  a  postupuj  éesVým  gazykem  wyhotoWowati  měly, 
kdyi  se  gistiny,  ůstawftm  pro  chudé,  Spitál&m,  nadánjm 
a  t.  d.  nálcžegjcj  slranáúi  piig<^ugj  aneb  od  tSchto  ůslawám 
dotčeným  postupugj,  w  známost  uwedeny  a  spolu  se  pod 
čjsl.  8.  nařjdilo:  »0statn5  rozumj  se  samo  sebau,  že  k  od- 
siranenj  wžcho  podezřenj  a  k  ohrazen)  se  před  možnými 
odpory  stran  má  w  tom  wždy  gazyka  užito  býti,  w  němž 
tyto,  co  strany  smlauwu  Činjcj,  zběhlé  gsau;  neboť  to  gil 
z  ponetj  o  listině  a  z  au  Čelu  gegjho  wyniká.  Gen'  tehdáŽ, 
když  se  w  obau  gazycjch,  w  zemi  stáwagjcjch,  dokonaW 
znagj,  zustawuge  se  swolcnj  obapolnému,  zdali  gazyká  ně- 
meckého neb  Českého  uijtí  chtěgj.a 

Wěhlasné  naijzenj  toto  zakládá  s«  wěru  na  podsUtí 
listin  co  důkazů  smluw.  Každý  snadně  nahijdne  w  to, 
kdož  sobě  na  mysl  uwedc,  ^e  smía^wy  wlastně  gen  we 
wygewenj  shodné  w&le  obau  stran  láležegj  a  Že  listiny  toli- 
ko pjsemná,  od  stran  neb  auřadů  oswědčená  wyprawowá- 
nj  skutku  gsau,  z  něhož  »e  gakési  aučinky  práwnj  wywo- 
zugj.  Gelikož  -wygewenj  shodné  w&le,  čili  smlauwa  skutkem 
gest,  genž  wáelikym  aučinkům  práwnjm  wzniku  dáwá,  pro- 
lož musj  listina,  thotowená  na  smlauwu,  od  pauhého  Če- 
cha učiněnau,  má-li  se  skutečnostj  auplné  se  srownáwati, 
gazykem  českým  alespoň  potud,  pokud  se  wygewenj  vůle 
geho  l}ká,  sepsána  býti ;  an  by  se  ginak  s  prawdau  nesho 
dowala  a  listinau  býti  přestáwala. 

Konečně  nelze  nám  newygewiti  ade  žádost,  aby  při 
kladenj  nařjzenj  tohoto  w  sbjrku  zákonů  prowinciálnjch 
pro  r.  1842  poklesky  tisku  odstraněny  byly,  gežto  se  n 
wydánj  kamenopisné  vzorců  českých  wlaudily.  "^— 


DOJMACJ  KRONIKA. 

z  Ewaniic  na  Moraw?.  Dne  29.  ledna  ařjdili  so 
bě  zdegáj  wlasti  milownj  gioosi  domácj  ples,  gákož  ohlas 
hudebnj  kkauáky  loňského  roku,  ku  kterémuž  gim  xdegáj 
tesařský  p.  mistr  swé  obydlj  s  ocht>tiiostj  aapftgčil,  A  wěra 
toto  wlartenské  podnikánj,  wěnowané  národnjma  cpdwu, 
se  nechybilo  swéhó,  cjle!  Gii  před  osmau  hodbaa  aa  w«- 
éfir  byia  dosti  Četná  společnost  pohromadě^  kdežto  gicfa 
IjbeznA  hudlMi  ptíwjula,  pozůsUwagjc  «  walčjků,  pold[« 
kwapjků  ag.w.  — wětójm  djlem  to  skladbami  samých  wU- 
aténských  hudcbnjch  umělců.  A  gak  s«  každá  prawá  wla- 
»tenkA  zaradowala,  wkpočjc  do  krásné  ozdobené  swětoicey 


a  spatřjc  Čistý  průswitaý  nápis :  i>£.de  Slowanka,  tam  ^w  ,!<< 
I  hned  se  počalo  w«ecko  wesele  pohybowaii, -— Wlasteqkjf 
naáe  dpkázaly  w  plné  mjře,  že  gsau  zpěwu  téŽ  tak  niilp- 
wné,  gako  děwy  druhých  slowanských  saukmenowců,  a 
zpjwaly  morawské  národnj  pjsně  tak  prostosrdeéně,  ^e  se 
musely  až  do  bjlého  dne  s  hudbau  stíjdati.  PH  rozgitj 
^rála  si  celá  společnost  'srdečně,  aby  se  leto^njho  másopn*^ 
stu  wjce  takowýoh  utěšených  zábaw  dočknla. 

_  1.  Vř.  Honola. 

Xphw  H  hnáhm. 

.        -  .1  '  t 

Milownjkům  spěwu.  gsau  w  dobré  paměti  Zpfwfi  dtW^ 
roMasé,  wySlé  před  několika  lety  pod  gménem  LuíMr,  ,slo-> 
ieisé  a  wydané  oá  J.  VíaííXka,  ÍZpěwy  ty  zágisté  dogj- 
maiy  utěšeně  mysl  netoliko  wlastence,  ale  kasždého,  kd*oko-> 
^^  g«  poslauchal,  i  pohýbaJ^  srdce  .k.radosti  aplesm,  kdy- 
koliw  byly  sluáně  přednášeny.  Čjm  to.  Že  nynj  tak  málo 
se  ozýwágj  w  oboru  nalíem,  atienaplňugj  ho  swau  lahodau^ 
SfaaU-li  tjm,  že  některým*  zpěwákům (gak  gBem  <losle<;hl) st 
>4agj  ku  pi-ednááeoj  těžké?  Než.  co  pak  ge  tak  tělkého,  ♦ 
čem  se  wj,  že  to  za  wytrwaLostj  swého  účinku  nemine,  a 
gístau  útěchu  přinese  ?  Takowéto  zpěwy  nemožno,  aby  ze- 
wi«dněly  aneb  schati-nďyf^ 

P.  Waáák  hodlá  nynj  wydati  Sestero  pjěnj  o4  |í** 
menického  s  pruwodem  fortepiana.  Lehkost  pjsnj  Kameni- 
ckého, gakož  i  uádechtilost  i  národnost,  kteráž  w  nich  dýse, 
gsau  známy;  a  wžak  i  dary  p!.  Waáákowy  netái^faáu •  kia-* 
máti  žádného,  kdpžkoliw,  ge  zná.  Gediná  stjžnqst  by  mo- 
hla hýli  ta,  že  nám  dotud  gestě  tak  málo  podal.  Nechtj- 
ee,  ba  netraufagjce  sobě  ;o  těchto  pjsnj ch  tisúdek  pronésti^ 
podotýkáme  toliko,  že,  gestli  se  kwartetům  páně  WaSá- 
kowým  gedině  namjtá  něgaká  nesnadnost  ku  přednááenj  gich 
(páku  .to  .prawdal)>  tiedy  w  pjsnjčh  od  Kaníeoíckého  i  co 
do  hudby,  negen  lekajunká  hrawost  panuge,  aJc  i  dobře 
promyšlený  národnj  duch  ge  owjwá..  Ze  p.  Wasák  opra- 
ivdii  a  ceútt  duáj  s6  snažj,  státi  se  nasjm  nár<>digm  zpěw- 
ccm,.  o  tom  gsme  až  welmi  přcswědčeni,  a  že  mi\  neschá- 
zj  k  tomu  potřebných  schopnóstj,  kteréž  on  za  dlauhý  čas 
napágel  neporušenými  dotud  slowanskými  zpěwy  toa  Ukrá- 
ginč  —  maloruskými  to  dumkami  —  neustále  přitom  mysle 
na  swau  otčinu,  o  tom  též  dokonce  nepochybugem^. 

Djlo  se  giž  nacházj  w  kamenopisně  p.  p.  Witka  á 
Suchého,  wydáno  bu^de  w  sličné  způsobe  s  milaunkým 
obrázkem  w  Čele,  wzatým  z  obsahu  gedné  %  těch  pj- 
snj »  Wgmluwa ;«  a  gakož  geho  čtwerohlaté  zpUwy  při- 
psány gsau  Slowan^,  tak  zase  iestero  pjsnj,  autlá  tato 
kwjtka  připisnge^  p.  W.  uilechfilým  SlowaňkAm.  A  toť 
gest  také  geden  blawnj  ďůwod,  aby  se  djloto  walně  rozebra- 
lo a  roz^jřilo  do  umělých  rtikam  nslich  krásek.  Bude-li 
djlo  wjtáno  (gakož  pochybowati  nelze),  můžeme  se  těšiti, 
že  iprwnj  swasek  Lumjrn  ncaůstaae  opužtěn  we  swětě,  ale 
dostane  dfistogného  k  sobě  druha  we  swaz.  druhém,  po  kte- 
rémž srdečně  taužjme. 

■^ ■  MioilBlMrlI. 

České  diwadlo. 

Zegtra,  dne  26.  unora:   Zhj  duch  Liukpaeivitgabundf, 

W  pondělj,  dne  27.  ub.  we  4  hodiny ;  Cech  a  NSmec. 

Wauterý  d.  28.  n.  we  4. hodiny:  Vneiei^  xuuíihumjko  hálw^ 


ČmopU  t«AU  WTckázi  we  středa  e  w  sobotu  »o  »«Iwrijch:  Ikaldan  dmhM  etfeda  pWtéwA  >e  pAUrehewá  přjlohr    Přetfptáej  m  «  wjdawetele  m  itnwt 
'^  ,  léta  46  kr^  we  kAlhkupeMwjeh  »■  p«l  léta  1  si.  36  kr.,  m  •.  Ir.  poltá^  p«».  t  sL  36  kr.  alK 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Nirodnjzibawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowdky  a  Slezany. 


čj8io  n. 


f,  hřeznm  £843, 


10.  r.  béh. 


CHYCENA  8MBT. 

•Powést  národoj. 


Wjt  ten  dobrý  zpAsob  mjwal, 
Poccstttýcb  že  neoilbývral. 
Ale  geho  chatrč   malá 
yViáy  ge  ráda  pHgjmala; 
Ať  byl  gakýkoliw  bosi, 
Wjt  mel  pro  nt^g  uctjwosl. 

Wdicluii  WKodj  olegkátí, 
KotláM  a  plályokáři. 
Také  kupci,  ba  i  páni 
BVwali  tu  piecho-wAní  ; 
SUywem:  cestvgjcj  lid 
Mjwal  u  ňťg  gisty  byt. 

A  že,  co  mM,  i  rád  dáwal. 

Pán  Búb  mu  zas  požeknáwaL 

On  sám  sice  nerozsjuval, 

Pbedc  wáak  kognost  cblcba  mjwaj, 

A   ač  medem  ueskrbil, 

Přede  widy  saudck  plný  byL  — 

Gcdnau  pozdč  po  klckánj 
Wjt  docela  z  nenadánj 
Slyjj  klepat  na  swé  dwéře; 
I  hned  s  lampau  weo  se  b«jl^ 
Pak  otewře  dopola 
A  npfjmné  zawolá  : 

mBudiž  wjtán,  kdo  gsi  kolí, 
U  Wjta  gc  chleha,  soli, 
Gak  to  káij  české  zwyky, 
PHpraweno  pro  pautnjky  j 
Také  Iťižko  mřkké  dost 
U  ume  nagde  každý  bosUa 

Nei  ta  wljdná  slowa  powj, 
Wystaupj  tu  mladjk  z  křowj^ 
S  uzardělau  lihé  twářj 
Poklonj*  se  bospodáH, 
Pak  rce,  gak  hyl  tdidái  mrav: 
vHospodátí,    budii  zdráw  !«c 

Na  to  w  skrowný  stánek  wcbázj, 
Wjt  ho  -w  gizbu  doprowázj, 
A  co  host  se  skijtkAm  sklánj, 
Wjt,  co  kde  raá,  w  domě  shénj. 
Pak  mu  z  ruky  wezma  bul, 
Posadj  ho  ta  swúg  stul. 


PH  wcčcH  fřyprawowal 
Mladjk,  co  kde  zpozorowal^ 
Chwalíl  pohostinné  Sláwy, 
Obdiwowal  i-ocké  mrawy^ 
Pak  se  galx  w  kostky  brát. 
Konečně  áli  oba  spaU 

Káno  byl  si  mladjk  pHwstal, 

A  když  k  odchodu  se  chystal, 

Stiskl  ruku  hospodáH; 

•S  ťisnécbem  pak  gemn}m  w  twářiy 

Genž  se  libě  na  nj  skwčl, 

Wjtowi  as  takto  děl: 

»Dobrj'  muii,  abys  "wřdel. 
Kdo  dnes  pri  twém  stole  seděl, 
M&left' pronést  trogj  iádost; 
Potom  twému  přánj  zadost 
Učinj  twůg  dneánj  host  — 
Hostinský  bfih  Radihost.(t 

»»Kdyl  tak  laskaw  ráčjž  býti 
Pane,  chci  to  pouijti. 
Chcel-li  zp&sobit  mi  radost, 
Nuže,  na-wraf  mi  man  mladost. 
Pak  prodlanii  iiwot  ten 
Pi-es  d^ě  stě  let  gcden  den. 

Pbtom,  roatomilý  bftžkn, 

Chtěg,  kdo  wleze  na  mau  bniiku. 

Ať  gi  česá  nebo  klestj. 

By  nemohl  dolA  slézti. trn 

Tak  Wjt  iádost  pronese, 

A  bůib  prawj:  xStaniž  se !« 

Tu  se  zgasnj  chatrč  malá, 
Gakby  celá  w  ohni  stála, 
Gako  n^žné  duAe  sněnj 
Zawznj  z  dálky  harfy  zněnj, 
W&nj  naplnj  se  wzducb, 
A  co  pára  zmizj  b&h. 


Staniž  se  wole  FánS! 

iDokonienf.) 

nAch  I*'  gal  se  nad  nimi  ndnrrití  hlasem  chrap- 
liwým,  pach,  wy  moge  zlaté,  drahé  wěci !  wy  gste 
lahodné  owoce  mého  setřenj,  mých  starostj  a  mých 
llopotných  nocjl  ó  gak  welice  wás  milugil  — 
Ach  že  gen  w  poklidné  noci  mohu  k  wám  přigjtí. 


Digitized  by 


Google 


66 


abych  wás  uwi4eli  spoSjtal  a  ro«tn«ožíl;~pédc- 
zMý  zrak  záwisti^  genž  k^iéf  můg  krok  stjhá^ 
wyhlašuge  mne  za  Krésa»  a  pomluwa  by  mně  ráda 
pro  moge  tiché  žíwobytj  lakomců  přezděla^  gesto 
pře4c  iéidnf  swětu  raděgi  neslaužj  gako  gá,  a  žá- 
dný chudých  nepodporuge  horiiwřgí  j^ako  gá!  — 
.  Gá  rád  wšecko  rozdáwám;  arci^  toť  samo  sebau 
se  rozumj  —  gen  s  náležitau  opatrnost]  a  s  mjr- 
nými  auroky ;  wždyť  si  musj  Člowěk  umět  wydě- 
láwati,  aby  mohl  žiw  býti;  a  ty  milý  Bože! — gakž 
málo  potřebugi!*' 

» Pro  to  ge  slusno  a  dobře,  když  se  rád  s  gí- 
nými  děljwá$!«  tak  zawzněl  nagedaau  hlas  pnid- 
ký,  swětlo  ze  mžikagjcj  lampy  padalo  na  zaraže- 
ného lakomce^  a  postawa  w  pláskti  zahalená,  za 
njm  o  piljř  se  opjragjc,  bambitku  proti  němu 
držela. 

Starec  uleknutý  sebral  se«  chtěge  powyk  udě- 
lati,  ale  nenadálým  prekwapenjm  nebyl  mocen  ře- 
či swé;  zaúpěl  toliko,  gakoby  o  pomoc  wolati  chtěly 
rukama  se  oháněl,  aby  nepřátelské  widěnj,  což  za 
zlý  sen  držely  od  sebe  zapudil,  a  giž  pozdwihl 
nohau  swých^  chtěge  ke  dweřům  se  dostati ;  ale 
geho  wyschlá  kolena  klesala,  a  on  padl  mdlobau 
na  zem. 

vDaufámf  že  nebudete  tak-  nerozumný, « 
prawil  zakuklenec,  »abyste  se  mým  slušným  žá- 
dostem protiwowal«  což  by  wám  také  ani  nezpo^ 
mohlo,  alebrž  gen  ku  zkáze  bylo;  neb  w  této 
samotě  byste  musel  w  nestegném  semnau  zápasu 
padnauti.«  Po  těchto  slowech  přikročil  až  k  sa» 
mým  uzamknutým  truhlám,  a  chtiwýma  očima 
pozorowal  bohatstwj,  gehož  tu  nashromážděno 
bylo,  aniž  při  tom  se  ustanowiti  mohl,  kde  co 
dřjwe  wzjti,— »Ha!«  pošeptal  sobě,  » tuto  shledá* 
wám  wšecky  poklady,  gežto  gsem  při  karbanu 
nadarmo  hlcdáwal,  a  kteréž  mi  Istiwó  štěstj  od- 
p jralo  I  — '  to  zde  ale  stogj  naneyweyš  sáhnutj  ru- 
kama-**přjlisná  to  láce,  když  si  člowěk  tjm  způ- 
sobem k  šťastnému  žiwobytj  pomoci  m&že,  a  zde 
o  nic  giného  neběžj^  než  o  to,  aby  swětlo  gižgiž 
k  zhasnutj  o  něco  drjwe  se  zfaukIo,<^ 

I  probjral  se  s  děckau  radostj  w  pokladech. 

Milé,  welmi  powědomé  cinkán]  peněz  při* 
wedlo  starce  opět  k  smysl &m.  I  otewřel  očj 
swých  a  uzřel  opowážliwého  zloděge,  an  drzj  ru« 
kau  w  geho  poklady  se  pustil;  zaufanliwost  do* 
dala  mu  sjly,  i  wyskočiw  na  laupežnjka  udeřily 
chytil  se  ho,  a  přitom  swého  chraptiwébo  hlasu 
pozwdihnul;  ale  auzkostliwý  pokřik  gen  o  stěuy 
se  odrážel  a  ztrácel  se.  Wšak  zločinec  hbitau 
pěstj  ho  od  sebo  tisknul,  chtěge  se  ho  sprostiti ; 


ale  lakotář  byl  lio  pewně  obkljčil,  tak  že  oba 
w  zápasn  upadli ;  w  tom  se  bambitka  spust  ila, 
gižto  zlosyn  w^^^u  měl  a  i  ze  zakuklen]  oká- 
zal  se  zbledlý,  ale  geště  mladistwý  obličeg  laupež- 
njk&w.  —  »Bohumilc!«  wzdychnul  těžce  starec  a 
s  roztřjštěnau  lebkau   chropotně  klesnul  k  zemi* 

1  zděsil  se  wražedlnjk  mrtwoly,  a  zaufanli- 
wostj  do  čela  se  tlaukl ;  ale  na  ulici  rozijhal  se  giž 
hlomoz;  pon&cka  mimogdaucj  byla  zaslechla  ránu, 
i  udeřila  na  wrata,  we  gménu  pcáwa  žádagjc,  aby 
se  otewřelo.  Ze  sausedstwa  shrnulo  se  mnoho 
zwědaw}ch,  dům  se  weskrz  prohledáwá  a  lid  se 
dodere  až  do  zadnjho  oddjlu.  Laupežnjk  chtěl 
práwě  s  poklady  odcházeti,  an  lidu  <kw  dokořán 
otewřenými  dweřmi  se  přiwalil,  a  každičký  prů- 
chod k  autěku  zamezil.  Pochodně  a  swjtilny 
oswěcowaly  tmawau  komnatu,  a  hrůzau  obkljCe- 
no  ucauwnulo  wsecko  od  krwawé  mrtwoly.  A  pů- 
wodce  rychlým  přewratem  osudu  swého  omámen, 
stál  tu  mezi  množstwjm,  w  prawici  drže  bambitku^ 
gakoby  se  mu  chtěl  stawěti  na  odpon  Sprawe- 
dlnost  ale  neslechetnjka  zastihla. 

»Bože! — toť  ge  Bohumil] — darebný  syn 
nešťastné  wdowy  ]«  —  takowý  nastal  křik  ze  wšech 
stran ,  a  stráž  se  mladjka  uchopila.  W  tom  co 
stěna  bledá  ženština  w  nočnjm  odčwu  skrze  lid- 
stwo  se  drala,  a  pozdwihnuwši  očj  sw^ch  a  spa- 
třiwši  zločince,  s  wykí-iknutjm  zahalila  swůg  až 
k  smrti  bledý  obličeg,  —  a  smyslowé  gegj  zmizeli. 


•  Zpamatugte  se  přede,  urozená  panj!«  za- 
wzněl hrubý,  ale  autrpný  hlas,  a  přitom  potřásla 
silná  ruka  ženskau  osobau,  na  stupnjch  u  oltáře 
w  polomdlobě  ležjcj.  Těžce  a  z  hlubokosti  srdce 
swého  wzdychala  tato,  an  se  z  hrozného  sna  pro* 
budila;  pak  pozdwihla  pláčem  zakalené  oči  a 
hleděla  gako  wygewena  wůkol  sebe.  —  Bylť  to 
tmawý  kostel,  toliko  lampau  před  oltářem  málo 
oswjcen.  Nahoře  na  stupni  stála  otewřená  rakew, 
w  njžto  kwětaucj  djtě  w  náručj  smrti  odpočjwalo. 

i»Zotawte  se  a  braňte  bolesti  swé,  drahá  pa- 
nj ;«  prawil  dobrosrdečně  pociiwý  sakristan,  genž 
gi  byl  pozwedl;  •pomněte  na  slowa  nábožného 
Joba:  »Pán  dal.  Pán  wzal;  staniž  se  wůle  Páně!« 

»5toNfó  $e  teále  Páněl^  opakowala  ubohá 
matka^  s  odhodlanau  myslj  ruce  sepiaté  k  matce 
Božj  powznesauc.  —  Wicliřice  se  b\la  upokogila, 
a  z  gasného  nebe  usmjwaly  se  na  ni  utěšeně  třpy- 
tjcj  hwězdy.  pf,,^  py^  j^,.  x,^,^^^ 


Digitized  by 


Google 


67 


Wýtah  z  reci  držané  při  pnvnjm  shromáždc* 

nj  čtenářské  společností  a  základu  knihuwny 

w  Karljně*). 

Milj  m  dntj  páoowé!  Udd  clne2iijho  shromiidéBJ 
naleho  gestí,  abjchom  sjlf  swé,  aČ  gcdnotliwS  slabé,  san- 
středili  w  geden  společenský  celek;  neboť  co  gednotliwd 
tólké  a  nemožné  gest,  saiae  od  wjoe  sil  dosabnauU  se  má- 
ie.  —  Nesdá  se  mi  sapotřcbj  wykládati  ulitek,  wjrplýwagjcj 
pro  každébo  saraienjm  čtenářské  společnosti ;  neb  kaldému 
dosti  malébo  přemýilenj  schopnému  na  prwnj  pohled  w  oči 
bige,  se  Čtenjm  knéh  dobiýcb  posnáwime  Boha  w  prawdé 
a  newjdané  kráse  geho,  posnáwáme  diwy  a  sásrakj  dcnoČ 
sa  w  pfjrodi  gewjcj;  nala  mysl  se  wygasnj,  awieoko  wú- 
kol  nás  obgcwj  se  w  gine  toela  kráse.  Hál  ch  te  uilecfalj 
a  tbttdj  WDás  tauha  po  w2em,  co  krásné  a  dobré  gest;  mjr 
posnáme  samy  sebe,  a  mnohého  pouČenj  nabudeme  w  po- 
liwotajch  atrasteeh,  neboť  každá  kniha  gesti  trcadlem,  kde 
mnohé  stránky  a  náruiiwosti  Žiwota  lidského  seobgewugj; 
a  tak  nás  knibjr  přjkladně  bawjce,  i  ilechtj. 

Aby  iádaný  aučel  miA  dosažen  býti  mohl,  an  s  těch 
neyslabtjch  sil  se  wywinowatí  musj,  máme  d&wěm  pewnau, 
že  složjce  te  srdce  npřjmného  prosba  k  ctiliodoým  milo- 
wnjkám  a  péstitelAm  národu  aaácho,  laskawau  gich  porno* 
cj  moino  bude,  nám  se  wywinauti,  a  budme  ugíjítřni,  le 
prosbu  skromnau  nadi  neoslyij,  a  giste  každ^  některý  swa- 
aek  wlastnjho  wydánj  daruge  pro  aáklad  nám,  kter)-žt4>  sá- 
klad  my  dále,  seč  naic  slabé  sjly  budau,  roUiřowatí  a  pě* 
stowati  budeme,  upfjmnč  dárce  žehnagjce,  a  wýje  a  wýáe 
postupugjee. 

AYraucj  přánj  bylo  by,  aby  ůČel  ten  k  dobru  we- 
daucj  we  wáech  srdcjch  žádané  úwahy  naletí;  gesti  lo  ten 
neypijméřenégij  prostředek  k  rosijřenj  oswčty,  k  probuse- 
nj  po  dwéstéietém  Apanj  k  nowému,  krásnému  a  garému 
liwotu ;  neb  nám  Čech&m  posud  mnoho  potřcbj,  abychom  se 
stali,  čjm  nám  třeba  býti.  A  odkad  medle  snáxe  widélanost 
a  utčchu  ijskati,  odkad  kleslé  národnosti  \  pomoci  přispě- 
ti?  nežli  nevdijife  Čtenjm  dobrých  wlasteneckýcli  spisA,  a 
poznánjm  tČch  swatých  tauh,  gežto  gii  předkowé  najii 
ir  prsau  swých  wraucni  chowali. 

*)  Gakkoliw  by  odpArcowé  národnosti  České  wejíkeré 
nsilowánj  nade  rádi  ta  msmé  wyhlásili,  a  w  Uuhách  i  sna* 
hách  probuseného  národu  gen  aápas  se  smrtj  shledali:  na* 
bywáme  my  a  druhé  strany  denn^  radostného  přeswédče- 
nj,  ie  sprawediiwá  naitc  wfc  wždy  na  silnčgij  nohy  se  po- 
stawuge  a  bugařegvjma  rukama  w  žiwot  aasáhá.  &rásn\m 
toho  dAkaiem  hvwagj  nynj  ahusta  zakládané  knihowny,  pro- 
wotowaná  diwadia,  držané  besedy,  akademie  a  giná  wlaste- 
necká  podnikánj ;  —  mesi  ni  musjme  ted  prwnj  řadau  při- 
počjsti  též  nowč  powsulau  čtcnářskau  společnost  w  Karijnř, 
tomto  řjkage  wůčihledé  rosUucjm  a  smáhagjcjm-se  před- 
méfitj  pražském.  W»em  přátel&m  národojch  aáležitostj 
nažieh  bude  tato  nowinka  cagisté  ivjtaDá,  aniž  bude  komu 
ne^nrhod  čjsti  zlomek  řeči,  držané  dne  14.  ledna  od  p.  Bran. 
Mencla  při  zaraženj  tohoto  saukromného  ůstawu. 

Bcd. 


Protož,  wáženj  pánowé !  ndiknugme  učiniti  aáklad, 
stran  kterého  gsme  se  dnes  poprwé  shromáždili ;  kdyby  byt 
sebemenAj,  on  bude  dobrý  a  wbrtce  ponese  owoce  krásné; 
neboť  se  naděgeme  podpory  wážených  wlastencA.  Skwélau 
památkau  sAstane  nim  dnetej  den,  kde  sasen  bude  záro- 
dek m  zemi  dobrán,  a  Uase  těžiti  nás  bude  powždy,  že 
gsme  k  wleobecnému  dobrému nččjm,  teč  na2e  sjly  byly,  pro- 
spěli; slawiti  budeme  den  ten  každoročně,  i  potomkowé 
budau  nás  žehnati,  třebas  my  gim  toliko  slabý  základ  za- 
nechali; a  když  bude  w&le  naie  dobrá,  čile  konawá  — proč 
by  bylo  nemožné,  aby  časem  sesjlflo,  co  w  základu  slabé 
gest?— Wie  we  swětě  Časem  postupuge;  B&h  udělj  i  nám 
sjlu  wjTtrwagjcj. — 

Owžem  prawda,  áe  bude  snad  mnoh«  překážek  a 
předsudků  třeba  odstraniti ;  ale  dobré,  ne  gednotliwé,  ale  spo- 
lečné wáli  bude  možno  i  snadno  nad  wžechny  ty  malič- 
kosti se  wyžinauti,  a  čest  bude  wám,  ktcřj  na  zdárném 
počátku  pracowati  budete.  Gsmeť  adc  mladj  skoro  wii- 
okni,  gejtě  newypráhla  sjla  w  údech  naitjch;  ano  zakládá- 
me sde  nowau  osadu.  Kde  před  málo  roky  zeleninské  za- 
hrady byly,  hemžj  se  nynj  denně  srAstagjcj  dawy  lidu  pro- 
myslného  a  pracowitého,  ze  wjíech  končin  Českých  saustře- 
děného,  kterVž  sobě  přjbytky  sUwj  a  obchod  wede  gistě 
pro  začátek  nemalý.  Newjdjme-li  zde  na  wlem,  co  oko  na- 
jíe  denné  zřj,  samy  počátek  a  základ  ? — Máme  skoro  denně 
pijležitost  nahiednauti,  že  mnohá  budowa,  mnohý  dům  zde 
welmi  slabau  silau  započat,  a  hle  giž  w  krátkém  Čase  wi- 
djme  geg  státi  nádherně !  'Takž  i  neydobrotiwěglj  Otec  ná2 
bude  žehnati  nowému  w  nowé  osadě  základu,  a  tak  z  malého 
scm^tdLa  wyroste  koiatý  strom,  a  my  w  stinném  chladu 
geho  požehnánj  požjwagjce,  budeme  se  kořiti  onomu  Tw&rci 
w  prachu  a  w  hlubinách. 

Druhý  nki  ůČel  budiž,  který  snadně  z  prwnjho  wy- 
plýwati  mftže,  bydíom  frrmiňdelněgi  mkmiti  začali.  Gazyk 
nái  gesti  dědictwj  po  pradědech,  w  něm  wsdďáwati  se, 
geg  pěstowati  káŽe  potřeba,  bychom  neyzáze  nestáli  za  wíe- 
mi  národy  swěta;  neboť  nenj  proft  nic  urážliwěgíjho  nad 
bjdnau  faatlaninu  gazyka.  —  Gestli  otcowé  na£i  po  dwě- 
stěletj  se  po  cizincjch  pitwořili,  welmí  málo  z  toho  wyzj- 
skali,  gen  to,  že  wlastnj  swé  zanedbali.  Nechtěgmež  i  my 
gich  wté  slabé  stránce  následowati,  přjkladem  budtežnám 
slawnj  dědowé;  umélať  si  gich  wážitt  celá  Ewropa,  ctjti  ge 
i  se  gich  báti;  oni  milowali  srdečné  gazyk  swAg,  a  cizjho 
sobě  wážili ;  —  a  to  budiž  účel  i  úloha  naáe.  NáK  wysoce 
ctěný  pan  prof.  Prcsl  prawj  we  swé  předmluwě  kŘemeslO" 
xpfftu:  x>Nančiw  se  ledabyle  německy  nedomnjwey  se,  že  si 
giž  swlékl  a  zul  Čecha,  gjmž  ostanei,  pokud  dýchati  budeš. 
Přižcd  do  cizjch  knigín,  nezapjrey,  že  gsi  Čech ;  nawrátiw 
se  do  otčiny,  nepřetwařug  cizince.  To  délagj  gen  newdě- 
čnjci  a  srádcowé.«  —  I  tuto  naži  slabau,  denně  se-gewjcj 
stránku  bude  možno  čtenjm  powzbuzngjcjch  wlasteoeckých 
Apis&  naprawiií.  — 

Digitized  by ' 


Google 


68  • 

U  léto  pijltíiiiofili  puacna  se  cjtjm,  wrclé  djky  wxdáti  wrau- 
cjmu  péstowateU  naSj  národu]  oswety,  panu  Dr.  Amerlin^owij 
neb  gcho  činnost  wniká  do  neynižájcli  řemesbjku  djlen,ltdci- 
to  wie  k  garému  žit]  powzbutuge.  A  tak  taloicnjm  kui- 
liowny  a  čtenářské  společnosti  učinjme  počinek,  k  posnúnj 
gehe  samých  a  swé  drahé  národnosti,  počinek  k  uSlcchtif^í 
'  mlHwy  a  počinek  H  wtem  osiainjm  děguniy  geZ  nám  slfivi- 
lá  hudaucnosí  lah  gUtotní^  pHsUhuge. 

A  wám,  uslechtUci !  kteřj  počátek  ni»  usnadniti  ne- 
Tváháte,  wzdáwá  mé  snlce  djky  plamenné,  neb  Cecliowé 
Čcchňm  prjzně  a  podpory  swé  nikdy  neodeprau,  a  gen 
itnásobnřné  sjly  tworj  ráge  lidské,  gen  inásobněné  radosti 
množj  slastiplné  doby  ! 


domÁcj  kronika. 

X  PBAHY.  Dne  20.  m.  m.  pocbowali  gsmc  naácho 
milého  druha,  kragana  a  vlastence  Jann  Strjhmého.  Umielf 
w  29.  roce  woku  swého  na  prsnj  neduh,  kterýž  geg  mno- 
há léta  skličowal  a  u  započatém  studium  lékahském  pokra- 
čowaú  mu  zbraňowal.  Gcho  f.trátu  tjm  wjce  bolestné  cj- 
time,  an  byl  spoluin-acownikem  na  slotvnikn  nřmcrAo-íe- 
ském  J.  Pranhj  SnmawsMého,  kteož  g«^ho  smrtj  ibélde- 
ho,  pilného  a  obratného  pomocnjka  ztraUl.  Ncduiiwy,  ga- 
kýi  on  byl,  sUl  saraoten  w  tomto  swéiě;  ale  vlastene- 
cká láska  byla  mu  statkem  a  berlau,  otqpm  a  matkau  — 
ona  sUla  pK  srartcdlném  geho  lo4i,  plakala  proil  a  kračeU 
s  nim  na  posledtaj  cesté  ku  chladnému  Iftiku:  ona  mu  da- 
la slawný  pohřeb,  gakéhoi  by  se  wgisté  nebyl  nadál,  neboť 
vždy  řjkáwal,  že  »alere  do  ki-iwoklátských  lesů,  až  bude 
mjt  umijti,  aby  mu  přjroda  pohřeb  wystrogila?  -N^ylo 
toho  potřebjl  láska  vlastenecká  mu  geg  wystrogila.  Wřcie 
djky  zviáátě  naši  mřSťané  rasluhugj  »a  horlivé  a  lidumdné 
přičiněni  a  za  přinesené  obéú,  a  naSe  krásná  pleť  za  sau- 
citný  podjl  prt  geho  pohřebu.  Ta  sama  láska  učinila  mu 
však  také  odchod  poněkud  trpký.  SUe  ho  polily,  kdyi 
svým  přátelům  dva  dny  před  smrtj  reU ,  že  musj  odcgjti 
teď,  kdyžto  všecko  rozkvjtati  začjná.  Bylo  to  pohnuUivé 
podjwánj  na  vyxáblý  gcho  obličeg  s  těmi  wclkými  knjry 
awausy,  an  při  ipomenutj  na  vUst  slze  po  nich  tekly!— 
Gestě  den  před  smrtj  měl  vclkau  radost  «  Pomněnek  na 
letognj  étsVy  bál.  Celau  noc  prý  nespal,  když  byl  držán. 
Přjtel,  kterji  m«  ge  přinesl,  musel  mu  gich  několik  pře- 
éjsU  a  vypravovati,  co  se  krásného  a  naděgného  pro  naii 
vlast  dělo.  Poslauchánj  geg  ale  giž  tak  namáhalo,  že  nail 
mrákoty  pHcháaely.  Když  geg  služka  omyla  a  mdloby 
přeály,  řekl:  »Povjdey  dál,  kamaráde !« —On  musel  vlast 
opusiit  za  svjtánj  krásné  naděge,  kdyžto  sám  právě  též 
svňg  podjl  gj  přinésti  chtěl.  Nám,  gelio  přátelům,  kleřjž 
gsme  geho  dobrau»  bodrau  a  ryze  čcskau  duái  znali,  zů- 
stane vidy  v  milé  paměú.  Dey  mu  Bůh  věčné  odpoči- 
nuti a  nám  živé  hnutj.  ,    ,       ,  \  ," 

Z  Berawna.  Dne  28.  ledna  t.  r.  byla  zde  prvnj  be- 
seda držána,  giř  sobě  několik  přátd  Dárodnjho  gazyka  a 
veselj  bylo  uspořádalo.  Slyádi  gsme  pH  nj  tH  deklamo- 
vánky  a  sice :  MuZ  a  Zena  od  Plzeňského,  ScdlAk  na 
piliáru  od  J.  z  Hvězdy  a  MhjnAřowa  opička  od  Klicpery. 
Prvnj  řečnila  zdařile  panj  Joh.  Podstatná,  druhau  mistrně 
p.  Maru  Podsutnv,  poslednj  pak  k  podivu  krásně  předná- 
iú  CM-D.  pan  Frankenberger.    Panna  Marie  Negedlá,  gak 


doslýcháme,  nově  přigatá  zpěvačka  u  divadla  p.  Slogrova, 
zpjvala  překrásně  výbornau  pjscň:  wHoral  Cech«  a  pak 
Prochovau:  )>S  Bohem. c<  Oželugjce  gi  co  obljbenau  zpě* 
vačku  iiaieho  města,  přcgeroe  gj  a  p.  Stogrowi,  genž  tak 
velikých  obětj  na  oltář  nasj  milé  vlasti  vskládá,  mnoho 
htěstjj  a  daufáme,  že  nikdy  nezapomene,  že  z  českých  ro- 
dičů poála,  v  českém  městě  a  od  čcskVch  učitelů  svého 
vzdělán]  nal)vla,  a  že  tedy  vždy  věmau  dcerau  vlasti  naij 
zůstane.  —  Ačkoli  gsme  wesclj  své  genom  na  několik  ho- 
din zvečera  odměřili,  prcdcc  gcAtě  o  4  hodinách  ráno, 
vdicknt  pohromadě  trvagjcc,  neradi  gsme  se  od  sebe  od- 
dělovali. Tak  mocný  gest  zpěv  a  hovor  mateřský!  & 
zdcgsj  reprezentant  p.  Girj  Hrdina,  muž  nižádného  nákla- 
du neSetřjcj,  uspořádav  ve  svém  překrásném,  nově  vy- 
stavěném hostinci  hlučný  bál,  byl  by  zagisté  lépe  pocho- 
dil, kdyby  byl  rady  uposlechl  a  o  ples  národnj  se  byl  po- 
staral. Ale  myšlénka,  že  okolnj  p.  p.  auřednjci  a  giná  ho- 
norace  spjse  němčině  nežli  češtině  přegj,  zmVlila  geg  5  zů- 
staliť  váickni  doma,  což  by  snad  byli  ginák,  byť  i  ne 
z  vlastenectví,  předcc    ze  zvědavosti   a  novoty  neučinili. 

yřibjk. 
Z  ^í'áclrtwlc,     Dne   12.    února   byl   v    zámku  kono- 
piSítském,  povolcnjm  geho  Gasnosti    p.  Jana  knjžetc  z  Lob  • 
kovic,  držán  velmi  skvostný  bál,  klér}  ž  ze  v«ech  w  tomto 
okolj  až  posud  dávaných  neykrásněgi  vypadl  a  neyčctněgi 
navštjven  byl.  Lidomilý  knjže  pán,  gehož  zásluhy  v  pod- 
porován] chudých  vůbec  známy  gsau,  postaupil  k  tomuto 
bálu  svůg  nad  mjm    krásný  zámecký  sál    a   mnoho  poko- 
gů  se  vSjm  nářadjm ;  • —  mimo  to    i  topenj  a  w^eho  o&vě- 
tlenj,  gako    i    ginech  váelikých  potřebnost]    v    zámku  sám 
na  sebe  prigal.     Hostů  bylo    na  tomto  skvostném  bále  na 
450,  do  kteréhožto,  počtu   kladu    i   krásnau   plef,    která    ae 
v  něm  zrakům  mým,  tolika  vděky  a  vnadnostmi,  rářjc  ob- 
gevUa,  že  mi    o  nj    gen  to  neykrásněg.š]  řjci  možno.     Hu- 
dba byla  výborná,  a  že  skoro  v  celém  shromážděn]  čcAti- 
na,   mluva  naft]  kraginy   mateřská,    panovala,   to    se   samo 
sebau  rozum].     "Weskeré  společenstvo    v  plesjch    a    rado- 
vánkách   až    přes  pátau    rann]    vytrvalo.  —    Čistý    výnos 
z  bálu,  který  určen  gest  pro  chudé  poddané,   obnás]   339  zl. 
42  ^2  kr.  vjd.  čjsla.  —  Mimo  to,    že  gedenkaždý  na    tomto 
bále  se  gak  nálež]  vyrážel,  byl  mnohý  též    i  šťastný ;  nebo 
po  půlnoci    začala    bohyně    Štěstj  z  osudné    urny    své    19 
darů  od  mnohých    lidomilň    snesených,    z    nichžlo  některé, 
ov^em  gen  ty  ne^^prvněgft]  a  darované  od  Gcgich   Gasnostj, 
Jana  a  Karoljny,  knjžccjch  manželů  Lolikovických,  měli  40  — 
.50  zl.  vjd.   čjsl.   cenu,    a  chudým  poddaným  odevzdalo  se 
za  ně  .508  zl.  52  Vj  k.  vjd.  čjsla.     Mně  arci   nevljdná  bo- 
•  hyne   Fortuna    ze    vAcch    darů    neposkytla    ani  gcdínkého; 
giná  vjiak  ustrnula  se  nadcmnau,  a  dala  mi  na  mjstč  daru  slast, 
njŽ  mi  molno  vraucj    a    srdečné    djky  ve  gménVi   chud\ch 
vzdáti  vcřegně  za  lidumílstvo  Gcgjni   Osvjcenostcm,  Janu 
a  Karoljně   knjžecjm    manželům    Lobkovickým,    jiak    vácm 
p.p.  úřcdnjkům  panstv]    konopíAtského,  obzvláwlě  vrchn]- 
mu  správci  p.  Bedřichu  Kaehligovi    a  Ludvjkovi  Smidltt 
suvitdfi  vrdmoflte«»kénHi,  a  konečně    viem  p.  jx  hostům, 
kteí]  swau  přjzn]    a    láskau    k   gegicb  podpoře  přispěli.  — 
Též  připomenauti  mmsjra,  že  ku  konci  měsjce  ledna  vyhj- 
raly  se  přjspěvky  k  podpoře  poddanýdi  chudých,    a    těch 
se  sedlo   na    330  zl.  vjd.  é.     Wicckeu   tedy    čistý   výnos 
k  obstarán]  chudýdi  poddaných  obná^]  1178  »1.  35  kr.vKč., 
a  gá  mysljm,  žemohaft  býti  Uuto  částkau  od  března  až  do 
žn]  zaopatřeni  —  a    to  tjm*  lépe,  poněvadž    gich  50  giž  od 
Geho  knížecí   Gasaosti  podporováno  gc&t  a  bude. 

*  Tidiý. 


Č»80pl«  t»*t«  wycbémj 


wt  wtThatt  •  w  tobotn  1M>  p^Uriirh:  ktňiM  ínihau  •trwTn   pHíii^TÍ  ««  p^Tarrhowá  pJJ*'!'^';*  rreípUí-i 
lěla  4S  kr^  we  V»Hhk»pe«lwj«li  ■*  p«t  lf<»  t  xl.  3fi  kv.,  m  c.  k.  |^«4ack  p«U.  t  aL  K  kx.  sir. 


se  u  wy4«wftlrl«  ba  itv*! 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnJzibawBJk  pro  Cechy,  Horawany,  Slowáky  aSlezaay. 


Cjslo  18. 


4,  hře»Ha  ÍS43. 


10.  r.  béh. 


(Pokrftéowéiij.> 


Dwé  ste  let  fpi  bjlo  uplynulo, 
Skály,  hory,  řeky  čas  byl  twrátily 
Dewét  pokoienj  wyhynulo. 
Ale  Wjta  posud  nezachwátil. 

Zpomnělť  on,  2e  lhůta  wyprsda, 
Žehy  se  mSI  z  toho  swěta  hráti; 
Myslil  ale^  smrt  ie  zapomuéla, 
INcb  2e  o  něg  nebude  giž  dbátL 

Co  se  takto  w  rozpacjch  potácj 
A  w»e  myšlénky  swé  sbjrá,        t 
K?co  wenku  notnS  zahurácj, 
Třeskotem  pak  dwéře  otewjrá. 

jiAuwcy,  héda,  ^*ž  gc  po  mně  weta  !c 
Zwolá  Wjt  a  polomrtew  klesá  9 
Kostliwec  tu  zuby  zaklepetá, 
Dlauhau  kosu  w  suchých  prstech  nesa. 

Mjsto  očj  má  dwě  prázdné  djry, 
Dlauhé  zuby  stranné  wycenené, 
Hodiny  má  w  ruce  (wěku  mjry). 
Spánky  ale  wéncem  otočené. 

»»Snads  giř  nabažil  se  {řwobytj, 
Prawj )  čeká  na  té  nebes  brána* 
Nebudeš  snad  wáhat  semuau  gjti? 
Wáak  ti  dosti  dlauhá  Ih&U  dána.ita 

•Ach!  dj  Wjt,  si  pooddechna  chw^K, 
Budiž  wjtán  posle  I  —  snad  gsi  slyšel, 
Gak  po  tobě  du^e  moge  pjlj? 
Přjteli,  tys  wiru  whod  mi  přiftell 

Kdykaliw  můg  pes  yryl  mho  stékaly 
Kolem  chalupy  té  wida  g}ti, 
Wždy  gsem  s  taužebnostj  na  té  éekal. 
Ale  wždy  gsem  musil  zklamán  býti. 

PAgdu  s  teban,  {^'tdinka  milý. 
Gen  že  bych  rád  požil  přede  skonem 
Iféco  faruáek;  poshow  nialau  ehwjiv 
Přines  mi  g/&  se  sahrady  honem. 

Hni  se  ale  éerstwé^  siíIý  hochu, 
Afs  gii  tul — -wždyť  um^  dobře  h«fiet.     - 
Wylez  na  strom,  setřes  mí  gich  trochu, 
Ejwm  si  sde  m&žei^  nechat  lezet^tt 


Smrt  se  nad  chudákem  sIrto\raIa, 
Chtjc  ulehčit  poslednjch  mu  strastj, 
Cwálcm  do  zsďirady  pospjchala, 
"Wlezla  na  strom,  počala  njm  třásti. 

Sotwa  Že  v^ak  na  strom  wyiwihne  sCy 
Ptirostau  gj  prsty  k  twrdé  kůře, 
A  Čjm  wjc  se  daumá,  ^m  wjc  třese, 
Zamotáwá  se  a  wjže  hůře* 

Wétwe  se  skrz  žebra  proplétagj. 
Suché  hnáty  owinugj  suky, 
Kamena  se  k  dřewu  přípautagj. 
Žezlo  wiewládué  gj  padá  z  ruky; 

Ay,  tu  počne  křičet  a  naljkat. 
Brzy  prosj,  br^y  opět  klege, 
Zrádu  ostře  Wjtowi  wytýkat; 
On  yfiak  se  g]  zatjm  notné  sm^ge. 

Posed  si  tam,  mysl],  noilý  brachu. 
Až  budu  nrjt  chuti  s  tebau  gjti. 
Ted  chci  teprw  žjti  beze  strachu, 
Ted  chci  teprw  notné  wcsel  býti* 


Howý  rok. 

IPohračowánf,) 


*      M      * 


Weselomyslirf  trogijstdí  tiinělců  sedel  ono- 
wém  roce  we  známé  winámě..  Bylo  hezky  daleka 
přes  poledne.  Skoro  wšickni  dnešnj  etitelowé  da* 
růw  réwoptodného  boha  bylí  pohodhi;^.  stánek  gebo 
opustili,  pospjchagjce  k  liběpádinancjm  mjsám 
nóworočnjho  oběda;  toKko  přátelský  troglisi 
howěl  si  geště  w  malém,  teplém  pokogjčku  pA 
plných  sklenicjchc  Tehdáž  ndbyla  to  ale  rozpa* 
lugjcj  IťkwsL  iemoseckých  hroznůf,  co  ge  zde  tak 
dlanho  pantalo,  nýbrž  malebné  wyprawowánj  ob* 
Ijbenéfao  komika^  {jmžto  se  mysl  i  ^dee  druhých 
idadce  naplňowaly. 

»Ani  dech  wclebného  nménj  neowpral  mé 
wjce  swau  čarodégnan  mocj,« — gal  se  ones  mlu- 
wití,  když  byl  wywstiwagjcj  trudnan  zpomjnka 


Digitized  by 


Google 


70 


z  dětinských  let  6erstw;^m  dauJkem  spláchnul; — 
»ani  ta  milá  komedie  mě  o^šUa.  Neéhtěloť  se 
mi  ani  mezi  kulisami  státi^  ani  swé  malé  role  T>d« 
býwati.  Tentam  byl  osloňugjcj  lesk,  genžto  druh- 
dy celau  mojg^i  obraziwost  naplno  wal  a  w  krage 
bagečné  unáseL  Gakž*  m1ády  gsem  byU  '  hleděl 
gsem  giž  na  diwadlo  gako  na  plátenau  baudu  a 
prkenné  lešenj,  na  němžto  bezdušnj .  lidé  keykly 
swé  prowádéli.  Tak  zkormautilo  newljdné  cho- 
wánj  mogj  quasi^matky  dětinskau  mysl;  ^áwám 
byl  hotowý  rozerwanec  w  miniatuře,  ačkoli  teh- 
dáž  morowá  tato  rána  w  mladých  lebkách  a  pod 
mladými  zebrami  gestě  tak  se  nehnjzdila,  gako 
za  dnu  sotwa  minulých.     Konečně  ale  —  « 

»Počkey!«  zarazil  praud  wypráwky  geho 
přjtel  lyrický —  »dřjw  se  musjm  w  bázni  Božj  na- 
pjti,  aby  mi  žádné  slowo  neuklauzlo.  Widjmť 
giž  i  bez  Langerowých  breylj,  že  se  bljžj  katastro  • 
fa;  a  poněwadž  budu  z  twé  historie  muset  udě- 
lati* cyklus  romancj — « 

uBrawoI  —  to  uděley!«  zwolal  do  toho  přj- 
tel maljř.  »Gá  k  tomu  přiwěsjm  několik  wině- 
tek  a  wyswětlugjcjch  obrázku — wě?  udělá  furore.« 

•Blázni  byli,  kordy  měli!«  odpowěděl  ko- 
mik. »Newjte  nic  maudřegájho  co  dělati?—  a 
nebo  mi  chcete  wyprawowánj   ušetřiti  ?« 

o  I  podjweyme  se  na  toho  zakrnělého,  sucho- 
párného skrbljka!*^  zwolal  dlauhowlasý  saudruh. 
nMyslj  pan  Johannes,  že  má  sám  a  sám  práwo 
nagaté,  aby  k  wýtwordm  swého  šaaskářstwj  .  po- 
užil, kde  se  mu  w  žiwotě  co  nahodj  7  Ale  gá  ti 
powjdám — « 

•Nepowjdey  nic---a  posIauchey!«  okřikl  ho 
maljř.  »]VIy  mu  sljbjme,  že  ani  zbla  ze  žiwota  geho 
nepoužigeme  —  a  pak  uděláme  přcdce,  co  za  do- 
bré  uznáme.  —  Powjdey,  bratře  komiku  —  powj- 
dey,  a  nedey  se  od  každého  bělowauska  wytrho- 
wati.« — 

•Konečně  padla  hodina,^  začal  tedy  komik 
W3fprawowati — » kteráž  utrpenj  mému  cjl  wytknu* 
la.  Oteo  mug  dostal  mjsto  u  brněnského  diwa* 
dla.  My  se  wydali  in  corpore  na  cestu.  Tehdaž 
nebyly  gešté  dostawnjky,  w  kterýchž  by  pauinjci 
bez  našpikowaných  mě5C&  byli  autočíště  nalézali ; 
otec  tedy  nagal  wlastnj  přjležitost,  a  s  tau  gsme 
pustili  se,  gako  w  arše  Noa  wšickni  pohromadě, 
na  weřegnau  silnici.  Mau  quasi^matičku  přepadla 
wšak  náhle  gakási  churawost,  a  my  děkowali  Bohu, 
že  gsme  w  neybliž^j  welké  wesnici^ohodlnau  ho* 
spodu^  po  gedno  celé  patro  newjdaně  wysokau, 
nalezli,  kdežto  gsme  na  dwa  dny  pautnické  stán* 
ky  zwé  rozbiti  mohli.   Co  swět  swětem  stogj,  tro- 


pj  náhoda  podiwné  žerty  —  o  wěčném  řjzenj  a 
osudu  nechci  nfluwiti,  protože  se  to  žiwota  pau- 
hélio  fraskáře  Jtýká ;  tehdáž  přiwedla  milá  náhoda 
do  té  samé  hospody  starého  direktora  panáčků  a 
maňásků,,  a  mezi  těmi  rozwětwila  se  dráha  mého 
žiwota. — My  přigeli  pod  weder  na  nijsto,  a  za  ně- 
kolik hodin  swoláwal  po  wesnici  drnčiwý  buben 
zwědawé  diwáky  na  komedii  o  zlém  doktoru  Fau- 
stowi  a  o  wěrném  služebnjku  geho,  šprýmowném 
pimpřleti.  Gá  byl  sice  o  podobných  uměleckých 
předstawenjch  slýchal,  kdyžto  audy  našich  spole- 
čnost] dobrá  napadla  a  oni  se  po  panáčkách  twá- 
řiti  a  geden  druhému  mezi  sebau  posmjwati  zača- 
li ;  ale  posud  gsem  nic  takowého  newiděl  —  wla- 
stnj, prawá,  žiwá  hra  s  wycpanými  mužjky  byla 
pro  mne  egyptskau  mysterij.  —  Cesta  byla  ducha 
mého  trochu  powznesla;  nowé,  newjdané  před- 
měty rozplašily  dusiwau  mlhu,  kteráž  mi  na  srdci 
a  na  mysli  ležela  —  gá  bych  se  byl  zase  zno- 
wu  8  pacholickau  chutj  žiwotu  w  náruč  uwr- 
hnul.  Stará  žádost,  komedii  s  panáčky  widěti, 
zrosda  w  neskončenau  tauhu ;  bez  wyprošenj  — 
neboť  gsem  wéděl,  žeby  mě  panj  quasi-matka  ne- 
byla dowolila —  pokradj  wetřel  gsem  se  do  šen- 
kowny,  z  njžto  se  toho  wečera  chrámek  Thálie  byl 
přetwořil.  I5ěg  se,  co  děg;  odhodlal  gsem  se  na 
wsecko.  Držela  mne  wsak  naděge,  že  wšecko 
šťastně,  bez  mrzutosti,  wypadne,  gelikož  si  panj 
matka  cestau  zwundaná  byla  časně  ulehla. 

ipokračowáiif, ) 


Slowo  o  hadebnjm  konservatorium  w  Praze. 

Gednomu  i  neydfil«2itěg8JcL  a  neystar^jch  wlastenskýcb 
ú»taw&  nastala  chwjle  welmi  snamaBÍU.  Ctihodný,  wele- 
aaslaužilý,  wýteéný  BedHch  Diowjt  M^bfier,  ředitel  našeho 
konservatoríum  od  «amébo  počátku  geho,  rosiehnal  se 
B  tjmto  swétera  po  dlauholetém,  chwalitebném  a  prospě- 
iném  ůéinkovánj.  Píoypíjsnégjj  sprawedliwost  wydáwá  mu 
swédeotwj,  ie  tento  ústaw  pod  geho  ředitdstwjm  negen 
w  Čechách,  ale  w  celé  Ewropí  weliké  umnické  znamenito- 
8ti  dosáhL  W  orkestrách  wiech  »namenítégiíjch  ewropských 
diwadel  nagdau  se  toho  iiwj  důkazowé.  Gak  mile  wéak 
njnj  na  tento  ústaw  giny  wplyw  působiti  bude,  pirirozenč 
gest  se  co  nadjti  nowébo  ducha  a  účinnosti  geho;  pro 
Čechy  nenj  to  ale  wěo  Ihostegná,  w  gakém  duchu  a  s  ga- 
kými  naděgemi  tento  nowý  smér  se  obgewj.  Wjmť  owsem, 
že  tento  ústaw  pod  sáltitau  wysoce  ctiiiodných,  duchem  a 
hodnost)  we  wlasti  wyznamenaných  muiů,  od  zewnitrnjch 
okoličnostj  nezáwisJ!  gelikož  ale  tito  wznešenj  zakladatelo- 
wé  a  ochrancowó  geho  patrnfe   na  gewo  dáwagj,  ie  ne  pro 


Digitized  by 


Google 


71 


panhan  saiikromnj  tibawu,  ale  pro  táleiitosti  a  dest  cele 
vlasti  gednati  cbUfgj:  tedy  se  neobáwám,  že  se  to  hude 
sa  neskromnau  opowáiliwost  pokládati,  když  se  o  předmě- 
tu tak  weliké,  wáeobecDé  dfileiitosii .  ozwau  hlasy  i  nepatr- 
ných lidj,  kteij  čistau  láskau  a  liorliwostj  pro  w»ecko  wla- 
•tenské  k  tomu  puaeojfmi  býti  se  uxnawagj. 

Gest  dostatednS  xnámo,  ie  Weher  konservatoríum  až 
do  smrti  w  tomie  duchu  ijdil,  w  gakém  ge  byl  zaloiiL 
Ptí  sakládáDJ  toho  ústawu  ale  ncpanowaly  gíné  úměry,  ne- 
znaly se  gine  tauby,  než  gedinč  a  vieobecně  umnické;  gi- 
ných  potřeb  tehdái  se  neznalo,  a  w  tom  pljpadu  bylo  ote- 
wťenj  ůstawu,  který  nic  gíného  w  záměru  nemSl,  nei  rozi^- 
řenj  wdělanosti  a  uménj  ze  stanowiska  wúbec  umnickčho, 
beze  zwlájtnj,  osobnj  powahy,  samo  w  sobě  chwalitebnéa 
užitečné,  a  záměrAm,  gakéi  pH  tom  iehdái  bý-ti  mohly, 
dostatečně  odpowědné.  Ale  giž  powrdmj  pohled  na  teh- 
degáj  a  nynégšj  poměry  nás  přeswédčuge,  ie  při  nasulé  od 
těch  dob  rozwinntosti  duJewnjho  a  společenského  Žiwota, 
při  probuzeném  uswědoměnj  a  naděgeplném  kwětu  naáich 
národnjch  záležitostj,  mezi  tehdegjjm  a  nyněgijm  dndiem, 
mezi  tehdegijmi  a  nyněgájmi  potřebami  nesmjmý  rozdjl  se 
udělal. 

Národnj  Žiwcl,  který  se  ir  poslednjch  časech  w  ga- 
zyku,  literatuře,  we  společenských  a  wercgných  poměrech 
tak  rázně  powznesl,  nese  yr  sobě  také  zárodek  k.nowo  na- 
stáwagjcjmu  směru  vr  uměnj  hudebnjm,  '  k  obgtíwenj  cha- 
rakteristického, národnjho  snaženj  k  gistému  cjli^  kteiýŽ  se 
oKyČegně  označuge  wýrazem  Mgfeolyir.  Wznik  takowé  ná« 
rodnj  ikoly  u  hudebnjch  Čechftw  giž  mnohými  pokusy  se 
obgewi),  a  gegj  daUj  postup  wubec  nezáwisj  od  kterého- 
koliw  gednotliwého  ústawu.  Wáeobecno-umniflkii  tendenq 
bez  osobnj  powahy  w  nyněgdjch  okoličnostech  českých  nť. 
mdle  ffiZ  lýti  dostnteinau,  a  wznikagjcj  vlastenská  škola 
všelikými  silami  stane  se  ozdobau  náfieho  dušewnjho  ži- 
wota, proto  ie  se  fjm  státi  nmsft  proto  že  gest  potřcbau, 
která  se  wúbec  každodenně  určitěgi  a  wáeobecoěgi  pociťuge. 
Ale  tak  welikolepé  umělecké  úsUwy,  gakým  gest  pražské 
konserratorium,  magj  předewijm  prostředky  a  powolánj, 
postawiti  se  w  Čelo  tak  šlechetného,  času  přiměřeného  sna- 
^«DJ9  gc  podporo wati,  sjUti  a  zrychliti*  Dwa  neydůležitěg- 
tfj  předměty,  na  které  by  sepředew»jm  dbáti  muselo,  gsan 
gaz»jk  a  národnj  nápěwy* 

Ode  dówna  gest  při  konservatorium  wlaský  a  něme- 
cký gazyk  zawedcn  co  předmět  nauky ;  nepochybugeme  o 
přiměřenosti  obau.  Zatjm  ale  také  České  diwadlo  w  Praze 
k  značněgžjmu  stupni  Ve  powzneslo,  České  obecensťwo  po- 
žaduge  dobré,  a  kde  možná,  wýtečné  wykonáwánj  uměnj, 
a  má  dolřt  !  —  a  předce  ge«tě  pořád  w  pražských  listech 
Čjtáwati  musjme,  že  čistá  icýřeinost  Českých  herců w  a  zpi" 
wákwv  gako  zwláaítnj  zásluha  se  chwálj:  takowý  to  skro- 
mný požadawek,  že  se  geho  wyplněnj  na  každém  ginem 
diwadle  samo  sehnu  rozutnj  !   Ostatně  to  dokonale  sauhla- 


q  8  wkttnjm  plánem  a  s  cclau  bytnostj  konserratoria, 
aby  w  něm  wycwičenj  mladj  umělcowé  z  něho  wychá- 
seli  gako  lidé  w  ohledu  nažj  společnosti  wzdSlauí  ;  časy 
ale,  kde  každý  w  Čechádi  sa  wzdělaného  člowěka  platiti 
mohl,  třebas  by  gako  tuzemec  národnjho  gazyka  nezual, 
ty  !)ii  mimUf! 

Důležitost,  sesnamowati  mladé  hudebnjky  s  wnitemjm 
duchem  národnjch  nápěwft,  s  gegich  možnými  poměry 
k  prawidelnému  uměnj,  nepotřebugeme  těm,  co  wěc  tuto 
-wfibec  chápagj,  teprw  dokazowati;  u  těch  ale,  co  smyslu 
pro  to  nemagj,  wieliké  dAwody  bylyby  zbytečné. 

Daleká  budiž  myďénka  ode  mne,  žehy  Čech,  gakého- 
koli  stawu,  proti  dobré  wěci  naieho  národnjho  wzdělánj 
nepřátelsky  smeyšleti  mohl;  zde  ale  práwě  -wýbomá  pijic- 
žitost  se  naskytuge,  ukázati,  kdo  u  wáeho  toho  Ihostegwjm 
s&stati  obce,  bud  nechce.  Riuenborg. 


DOiHACJ  KRO!nKA« 

z  PRAHTa  Po  mnohá  léta  očekáwali  s  potě^enjm 
milownjci  hudby  obljbené  koncerty  cwičeacu  pražského 
konservatorium.  Každému  bylo  mjlo  poslechnautí,  gak 
ctručně  a  ohniwč  zdámj  tito  giaoM  rozmanitými  silami 
wládli.  Tento  způsob  weřegné  zkauáky  přej^el  giž  wloni  na 
giny  sábawněgSj,  máge  dokázati  neplatnost  sem  tam  pro- 
geweného  domněnj,  gakoby  zpěw  s  mensj  oblibau  w  ústa- 
wu tom  se  pěstowal.  Prowozowalať  se  na  stawowském 
diwadle  před  rokem  opera:  nDon  Juann  we  wlaském  ga- 
zyku,  a  letos  nSwadha  Figarowavfy  oboge  bez  napowědy. 
Mjsto  zemřelého  ředitele  D.  Webera  dirígowal  p.  F.  Skraup, 
gemuž  prozatjm  celá  direkce  ústawu  swěřena.  Prowcdenj 
uwertury  bylo  oprawdu  mistrowské,  pročež  gl  obecenstwo 
dwakráte  Žádalo.  P.  Vogel  wyznamenal  se  gak  wloni  co 
Leporello,  tak  letos  co  Figaro.  Geho  Čistá  intonace  zaslu- 
huge  chwálu.  Přáli  bychom  gen,  aby  hlub^j  tóoy  nabyly 
časem  wjce  plnozwučnosti.  Zúzauu  zpjwala  Ludm.  Štol- 
zbwá  a  sdá  se  že  i  we  hře  i  we  zpěwu  neywjce  se  Ijbila. 
Přjgemná  posta wa  si.  Anny  z  Riese  hodila  se  dobře  pro 
Chcrubjna ;  přirozená  ohebnost  w  twořenj  t6nu  wy značila 
gi  před  ostatnjmi.  Fauny  Štolzowá  (hraběnka)  byla,  gak 
gsme  slyšeli,  trochu  nemocna.  Amalie  Maryott  (Marceljna), 
H.  Erst  (zahradnjk),  F.  Sehmilauer  (Basilio)  přičinili  se  s  do- 
brým prospěchem.  Doktora  Basilio  zpjwal  p.Schíitky  obe- 
censtwu  giž  známý,  a  roli  hraběte  Almavivy  zastáwal  uči  • 
tel  zpěwu  Gordigiani.  Opera  dáwala  se  w  neporučené  cel- 
kowitosti  a  trwala  p&l  čtwrté  hodiny.  NáwStěwa  při  zwý- 
Šené  ceně  byla  přehogná.  '^* 

Plácek  sw.  Josefa  ge  powěstné  mjsto ;  tam  roztlauka- 
gj  malowané  Agce,  tam  se  konagj  cesty  okolo  swěta,  tam 
gsau  dioramy,  kosmoramy,  panoramy;  tam  prowozuge  nyn] 
společnost  krasogezdcú  Alex.  Gucrry  slawné  reydy.  Ohro- 
mná cedule  narožnj    seznámila  Pražany    s    Četnau   družinau 


Digitized  by 


Google 


wl^ecfa  trmřř  nirodů  a  s  koftmi  wíech  plemen.  PrWnj  přcd- 
slawenj  dělo  se  dne  19.  února  u  nrdikčin  slionm  íwědawé- 
ho  lidstwa.  My  byli  teprwa  u  étwitém  duc  ?d.  uaura  plj- 
tomni.  Počaloť  se  veclým  mmnéwrěm,  ále  ani  o  1010,  ani  o 
giných  kusech  nemůžeme  řjci  že  gsme  co  nowého  widěli 
Leop.  Lešenská  předstawowala  krdkowsinu  pojito  na  áesti 
neosedlaných  konjch,  iflastnS  ale  genom  na  iStyrech,  an  dwa 
osUtnj  poátownj  kurýr  proháněl.  Swobodnau  gistotu  a  ne- 
nucenost  spatřili  gsme  u  Rud.  Guerry,  na  néhoi  milé  bylo 
podjwánj,  an  stoge  přjmo  na  koni,  přednášel  čistě  na  flé- 
tnu árii  z  opery:  Lucie  1  Ijamermooru,  s  pr&wodem  or- 
chestru. Leopold  Schonbrunner  ge  wýtedný  w  překruco- 
wáoj  tďa  á  la  Klibnjk.  Šafiek  Domenico  Wandagna  mjsto 
iirtipu  kotálj  se  po  ^emi.  Z  nemámých  nám  přjčin  opo- 
zdila se  někde  garderoha,  a  proto  opakuge  so  dosud  wel- 
ká  pantomima.  Poslcdnj  den  města  Pompejí^  která  viak 
nic  giného  nenj,  nei  bogowný  tanec  a  posléi  přcdstawe- 
nj  ohněm  soptjcjho  Vesuvu.  Meú  propadagjcjmi-se  oby- 
vateli běhal  geden  w  laaebujm  piájíii  «  oankiaowych  pan- 
talonách.  Hudba  tenkráte  ebecenstwo  uspokogila^  a  mjsta 
byly  dosUteČně  obsazeny.  *• 

Tuty  dny  wySla  sličná  liníledia  pod  názwem :  »  Ifa- 
rito  a  hjrn.K  Básně  a  pjsně  Karla  WinnUfckého.  Několik 
werS&  z  ůwoilu  oswědčj  celý  směr  tohoto  wydánj.  Prawjf 
tam  wáiený  p.  spisowatel : 

"Nei  gakowá  awuček  a  samohlásek  w  éeilíně  wládne 

Mjra,   tu,  sausede,  yrh  dAkazy  předlolené. 

Zde  w2dy  genom  gedíná  se  stfjdá  zwučka  po  hláskách; 

Wiz  to  a  nemluw  nám,  ie  twrda  řeé  ge  naSe  etc. 

Z  Chelčic.  Že  se  na  Liběgickém  panstwj  gii  mno- 
hý pokrok  k  probuzenj  národnosti  učinil,  netřeba  ČtenáHIkm 
tohoto  čaAopisu  na  pamět  uwádětí,  an  ge  zas  teprw  ne- 
dáwno  pottiSiteTná  zpráwa  o  tom  doďa.  K  tomu  záměru 
použil  i  horliwý  wlastenec  pan  A.  Jar.  Bek,  wychowate!  n 
knjžete  pána  ze  Šwarcenberku,  w^bomého  prostředku;  za- 
ložil totiž  we  wesnict  ChMicjf^y  p&l  hodiny  od  Lib^^cv 
giž  wroce  1841  na  wkstnj  autraty  Ikolnj  knihowDu.  Na- 
leaagj  se  tam  spisy  prostouárodojho  obsahti  ze  Wech  od* 
Tvetwj,  pro  mládež  a  odrostlé  sesuweny,  které  spanilomy- 
flný  zakladatel  lonMhB  roku  soMmenJUH  tíkzmnGZH*       &f. 


Na  powiinmntaa  t 

Bylof  w  11.  ějsle  letoánjch  »Kwět&<e  na  to  poulil 
táno,  Že  ze  wáech  zemj  rakauského  mocoáhstwj  gediná  jse- 
m?  Češht  neywjce  opatrowen  pro  malé  djtky  počjtá.  An 
gieh  totiž  po  kragjoh  maftj  wksti  stáwá  počtem  <twtmátfe^ 
kdež  podle  obecného  saudu  tiché  gegich  působen}  tak  zna- 
menité stopy  blahodégnosti  po  sobe    zůstairuge,   má   gich 


sama  naSe  Praha  ifffrijy  kdež  tato  gf^ích  blahočínnost  geJStě 
-wjce  gest  we  swé  ceně  zwy«ena  7.w!a»Lujmi  okolnostmi,  kteréž 
TT  hlawnjm  měslr,  pbede  Whjm  pak  naScm,  vzhledem  na 
domácj  i  wcrcgné  wychowánj  mládeže  mjsto  swé  magf. 
Wěc  tato,  byť  i  wzat  nebyl  ohled  na  onu  blahau  půso- 
bnost we  zwláslnjch  okolnostech  našich,  gest  giž  sama  se- 
bau  zagistó  welmi  čestná  pro  nás,  an  wedle  přemnohVch 
giných  utěšených  úkazů  podobného  druhu  patrné  o  tom 
dáwá  swědeclwj,  kterak  wlast  nade  každého  z  nowěgsj  doby 
wywinutého  pokroku  jtf^ed  ginými  kragi  ráda  se  uchopu- 
ge,  a  gdio  se  zmocnjc  dosti  zhusta  i  na  takowý  stupeA 
dokonalosti  geg  powsnáij,  že  w  tom  pak  negedné  dčdiné 
přjkladcm  i  wzorem  býwá.  Kdo  w^ak  pěknau  úlohu  opa- 
trowen  nacích,  oné  Částečky  »nawráceného  ráge«r  mládeže 
české  w  mjstech  k  cizině  Inaucjch,  úplně  poznal,  a  z  wla- 
stnjho  názoru  o  uskutečněn}  úlohy  této,  hyi  i  gen  částečnémt 
se  pi'cswědčil:  zagisté  taužíli  bude,  aby  negen  po  kragi 
horliwau  snažnost]  lídomílůw  počet  gich  se  množil,  ncbrz 
i  w  nažj  Praze  na  gedtm  štrňmku  zfeiel  obrácen  byl,  kte- 
ráž od  dáwné  giž  doby  u  negedněch^  k  wěci  dobré  pro- 
hlédagjcjcli,  k  wbelé  žádosti  brzkého  zpomožcnj  podnět  za- 
wdala.  ti  oněch  totiž  Čtyř  ikolek  w  naéj  Praze  nalézá  se 
gedna  a  to  wzomj  na  Hrádku,  gedna  pobljž  Augezdu,  ge- 
dna  na  Hradčanech,  a  poslednj  w  předmčstj  Karljně,  tedy 
wně  Prahy.  Z  toho  widěti,  že  blabočinnými  ústawy  těmi- 
to obmyšleny  gsau  pauze  pomezný  lakoHa  končiny  města, 
od  sebe  upijmo  daleko  odlehlé,  an  welikému  prostranslwj 
ttřednf  Prahy  z  požjwánj  podobného  dobrodinj  se  těšiti  dáno 
Dcnj.  Gak  náramný  pak  i  zde  počet  gest  rodin,  u  gegicbžto 
djtek  ty  samé  okolnosti  mjsu  magj,  kteréž  k  založenj  okolek 
na  wýmezj  našeho  města  mocnan  pohnútkau  byly!  Djtky 
pak  tyto  ze  středoměstj  takowau  dálku  aŽ  do  některé  ze 
stáwagjcjch  opatrowen  každého  dne  pHwáděti  —  kdež  to  při 
gegich  autlém  wěku,  gak  sama  wěc  sebau  nese,  gen  poné- 
kud  možno?  PrftčeŽ  yménem  wellého  počtu  omiek,  kterýmZ 
nedogtnfek  tento  těžce  na  erdci  lezj,  zde  swé  mjněnj  pro- 
náájm,  gakŽe  by  přeweliké  dobrodinj  také  tomuto  djre  roa- 
•ákléora  okresu  se  prokázalo,  kdyby  taatéž  mjrau,  gakaul 
posud  o  zaražen)  g^cncwan^ch  čtyř  opatrowen  péče  we- 
děna,  také  w  gcho  prostředf  *)  založenj  ústawu  podobného 
Časem  ke  skutku  příwcdeno  bylo.  Že  uskntečněnj  wČci 
takowé  owjíem  swé  nemalé  těžkosti  mjwá,  kdož  by  neuzná- 
wal?  A  w$ak  stalo  se  giž,  a  stáwá  se  posud  tak  nnoho 
wclikého  i  pěkného  w  nasj  mnohoděgné  Praze  ipogenjm 
sil  gednotlíwych  w  mohutný  celek  geden,  a  tuto  mocně  nám 
daufatí  dáwá,  že  také  této  důležité  stránky  se  ugman  ně- 
kteij  lidomilowé  uilechtilj,  kteijá  by  shromážděnjm  wjoe 
sil  k  tak  dobrodinnému  auČeln  skwěly  důkaz  o  možnosti 
wěci  této  dali,  a  tjm  geden  z  neykrásněgiljch  památnjků 
w  nesčjslných  wdědny^  srdcjch  rodičů  i  djtek  chlazených 
•obě  postawili.  A  protož  také,  gakž  za  to  máme,  nelze  spu- 
stiti se  důwěry,  že  nám  asi  Čas  i  w  té  wěci  pěkným  činem 
ukáže,  kterakže  tam,  kde  prawé  lídumílenstwj  se  snažnav 
usilownostj  se  pogj,  wyplněnj  tak  drahé  i  sprawedHwé  tužby 
-weliké  Části  nažeho  obywat«Jstwa  k  oemožnostem  nenáleželo! 
Fr.  DMcha. 

*)  Neypříměřeněgi  snad  w  uIíci  Kotowi«tské  (druhdy 
Bft  přj[kopech),  anebo  na  koi^kém  trhu.  B«dl» 

České  dtwacllo* 

Zegtra  <hie  5w  března  1845: 

W  O  D  A  ft. 

Zpěwohra  we  S  gednánjch.  Hudba  od  Cherubintho* 


ČMttpift  tMKta  wrefaáu  w»  ttMé  •  w  toftoto  po  p^hrijcH:  kaichifr  ďrvlkav  ttřmiV*  pHdáwé  ••  pATarrkftwá  pfjloha.    Preilplácj  m  «  w7áftWfti«U  ■«  <tw*l 
Uta  4»  krv,  w»  kiiáKbipcviwjth.  m  pAl  léta  I  si.  M  kr^  Mk  c.  k.  pokéck  piUL  »  >L  «<:•  kr.  ais. 


Wydáwánjm  Jar*  Pospjšila  w  Praaie. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnjiibawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ÓJsIo  19. 


S,  "března  iS43» 


10.  r.  béh. 


3. 

Po  celý  ten  éa*,  co  smrt  se  diwéla 
W  tuhé  wazbě  na  Wjlowě  stromS^ 
Co  gj  w  sjni  kosa  rezawMa, 
Roxkwjtalft  rozkoá  w  kaidém  doraé* 

Wlady  bylo  íťastnýdi  twářj  rřjti; 

Kcželj  gii  manžel  milé  chotí, 

Ani  swého  otce  siré  drti; 

Smrt  ge  w  pantech  —  nemůie  nic  n^ti. 

Zawřela  se  třeskem  pekel  brána, 
Běsowé  tu  ustraJenj  celj 
Semotam  serAino  potáceli  — 
Takowá  to  byla  pro  né  rána. 

Cemoboh  pak  zařwe  hlasem  tura: 
»Běda!  skončena  gest  na^e  wláda, 
Nepom&Že  lest  nám  ani  zrada; 
Smrt  ge  w  pantech,  má  neylep^j  stwfira  U 

PowstaljT  wíak  bray  hrozné  zmatky, 
Zwčř  se  neustále  plemenila, 
A  poněwadi  nesmrtelná  byla, 
Spožjrala  wlecky  lidské  sUtky. 

K  neywétžjnra  lidstwa  nepohodlj 
Wjieho  druhu  hmyz  se  množil, 
Tisjckrálc  podrcen  byw  ožil; 
Lid  wlak  wesmés  o  smrt  gen  se  mod^ 

Zorali  gíi  každan  stráA  í  laukn, 
Předce  wlak  ge  nedůstatek  chleba. 
Tak  2e  rolnjkowi  gest  giž  třeha 
Zasjt  žitem  střecha  u  iďobaukn. 

Wjt  wíak  nad  tjm  genora  hlawaii  WrtJ ; 
Poslés  ale  wědná  muka  wida, 
Ana  denně  rostla  tato  bjda. 
Propustil  smrt  a  podal  se  smrti 

Bohn«I«w  Ljnu 


Nowý  roL 

Abych  wám  popísowaL  gak  mi  bylo^  kdyi 
gsem  do  sednice  wešel  a  se  poohJjdnul — pomoz 
Lichtenbergu^  Jean-Paule,  Saphire,  i  ty  nád  ney- 
nowégšj,  kde  gsi  který  humo-  a  satyristo !  —  sám 
ze  sebe  to  nedowedu.  Dogem  toho  wečera  zůsta- 
ne we  mně,  ^dokud  mi  poslednj  kr&pěg  krwe 
w  žilách  newyprahne  a  pamet  w  popel  a  prach 
se  nerozpadne.  —  W  prwnj  řadě  na  neylepSjch 
židljch  hospodského  seděly  honorace  wesnické: 
rychtář,  kantor,  mlj^nář,  za  nimi  na  dwau  dlau- 
bych  lawicjch  ginj  sausedé  a  osadnjci,  promjcha* 
nj  arci  rozličnými  ženštinami,  gakož  gsau  matky, 
ženy,  tety  a  kmotry  —  pak  děwčata,  weyrňstko- 
wé,  a  neyzáze  na  kamnech  nedospělá  drůbež. 
Takowý  parter  bylo  mi  něco  z  brusu  nowého — 
-gá  newěděl,  kam  dřjwe  oči  obrátit,  a  když  gsem 
ge  upnul  na  wěc,  kteréž  okolo  mne  »tátrum* 
řjkali,  nemohl  gsem  žiwau  wěcj  se  domysliti,  co 
se  na  nj  obgewj.  Konečně  se  wjhrnula  mezi  dwě- 
ma  šmolkau  omodřen}'roa  postranicema  čerwená 
oponka — a  komedie  se  začala.  Byl  to  papjrowý,  ale 
dosti  dobře  malowaný  les — nad  njm  hřmělo  a 
blýskalo  se — ponocný  traubil,  hodiny  bily  dwa* 
jiáct — diwáci  se  zwedali  a  tiskli,  napjnagjce  krky, 
aby  wšecko  spatřili.  Wystaupil  Faust,  zapsal  se 
Čertu,  kterýž  mezi  ohněm  přiletěw,  bručel  a  huhňal, 
až  malé  děti  plakat  začjnaly.  Potom  přihopkowal 
pimprle — a  hledage  pána,  prohazowal  žerty,  až  se 
diwáci  za  břicha  popadali.  Gá  z  něho  ani  oka  ne- 
spustil; geho  obratnost,  geho  dowádiwost,  geho 
šprýmy  —  celá  geho  bytost  dogala  mne  wjce, 
nežli  kdy  gin^  diwadlo,  přiněnižto  se  buďpohnu- 
tjm  anebo  smjchem  slze  proléwaly.  Gá  hořel  žádo- 
stj  poznati  tu  podiwnau  figurku  bljže  anahljdnauií 


Digitized  by 


Google 


74 


wúbec  na  tagaá  péra,  gimižto  se  celá  lira  íjclíln. 
Sotwa  bylo  po  pn\'njm  aklu,  přikradl  gsem  se 
k  prostěradlu,  kteréž  mezí  diwadlem  a  stenaii, 
gako  opona  před  swatynj  chrámu,  wisdo.  I  ginVin 
klukům  zachtělo  se  hýbawau  tauto  fortnau  k  n>y- 
steri jm  panáfckowéko'  diwadla  proUjáeli  a  gi  od- 
hraovvali;  ale  ze  rniítr  odehnala  ge  pokiizdé  zá- 
wistiwá  ruka,  i  přiložila  gim  k  tomu  gestě  néco 
za  US  i.  Genom  když  gsem  gá  se  přibljžil,  zrně- 
nila  se  scéna.  —  No,  gen  dál,  gen  dál,  panáčku ! 
ozwal  se  proti  mně  žensky'  hlas,  a  panj  principál- 
ka,  statná,  po  wenkowsku  oděná  žena  kjfwala  na 
mne  welnii  laskawé.  Budto  byli  magitelé  nemlu- 
wnVcli  a  netráwjcjch  herců  přirozeným  pudem  po- 
znali,  že  k  rodině  uměnjm  spřjzněnych  lidj  nále- 
žjm,  anebo  bylo  děwce,  které  si  moge  panj  quasi- 
matka  k  posluze  držela,  něco  wyžwatlalo ;  slowem 
—  ga  l)yl  we  stánku  bezžiwotnjch  umělců  tak  la- 
skawé piigat,  gakoby  mým  slowem  měli  ožiwnau- 
"ti.  Gá  wiak  byl  také  hned  gako  doma;  pobljzku 
ncwjdanvch  panáěků  stala  se  změna  w  mé  celé 
bytosti.  Pimprlátko  zdal  se  mi  bVli  saudruh  z  o- 
nÍH  li  ěasů,  kdyžto  gsem  gestě  w  kcsili  po  lukách 
a  pastwi.š tatech  se  proháněl — a  doktor  Faustkey- 
\^a[  na  mne  hlawau  gakoby  dáwno  čekaného  přj- 
iclc  pozdrawowal. 

(^Pohraiowán),) 


Napoleonowi  pobo5njkowé. 


Zatjm  prospjwal  Napoleon  wjtězně  w  Itálii; 
bitwa,  swcdená  u  Lodi,  otewřela  mu  brány  mc-, 
diolánské,  kterýmiž  wjtézoslawně  do  hlawnjho 
toho  meííta  wtrhnul,  wydaw  dřjwe  wogsku  swému 
ono  slawné  prowolánj,  kteréž  se  za  neyznameni* 
těgsj  ze  wšech  gcho  wogenských  řečj  držj. 

Z  Mediolánu  odeslal  Bonaparte  pobočnjka 
swého  Murata,  by  direktorům  odewzdal  21  prapor^ 
rů,  w  krátkém  tom,  a  wšak  skwělém  taženj  ne* 
prjleli  odiiatých.  Nikdo  nehodil  se  k  takowé,  té- 
měř diwadelnj  slawnosti  lépe  než  Murat.  Direk- 
torium přigalo  gcg  8  nadšenjm  a  pogmcnowalo 
i  hned  brigádnjm  generálem.  —  Podruhé  poslal 
Napoleon  s  podobným  posel^twjm  k  direktoři 
Junota,  kterýž,  gakožto  prwnj  geho  pobočnjk, 
w  Pai-jzi  se  sláwau  geště  wětsj  přigat  byl.  —  Sla- 
wnosti tyto  konáwaly  se  na  poli  Marském.  Na  ne- 
smjrném,  postred  něho  zbudowaném  au.fidieatni 
sedělo  patero   direktorů,  ministři  a  ney^7š5j  au- 


řednjci,  gakož  i  neyznamenitěgSj  učenj,  řečnj- 
ci,  spisowatclé  a  umělci.  Audowé  diplomati- 
ckého zboru  a  důstognjci  wogenštj,  w  Pařjži  se 
zdržugjcj,  byli  rowněž  sezwiini.  Slawnosti  takowé 
weřcgné  mjwaly  něco  welikého  do  sebe;  gindy 
wšak  odbýwaly  se  podobné  přjleiitosti  néco  skro* 
mnégi  w  sjnjch  Luxemburského  paláce^  a  kdož 
swědky  gich  se  stali,  nezapomenau  na  směšnosti 
domácjch  těchto  komedij. 

•Spatřil  gsem«  —  pjše  pobočnjk  LaTalette 
důwěrnjkowi  swému — » spatřil  gsem  w  sjnjch  Lu- 
xemburských  pětiljstek  naiiich  králů,  oděních 
pláštěm  býwalých  našich  panownjků,  wj'strogených 
kragky  a  klobaukem  á  la  Heari  IV.;  obljčeg  La- 
rcveillére-Lepauxa  podobal  se  čepu  na  dwau  ge- 
hlách.  Pan  z  Talleyrandů,  máge  hedbáwné  spodky 
skořicowé  barwy,  seděl  na  stolici  u  nohau  Barra- 
sowých,  a  předstawowal  s  nesmjrnau  wážnostj  su- 
Terénům  swým  wyslance  toskánského,  co  zatjm 
Bonaparte  s  geho  zeměpánem  obědwal.  Wlewo 
na  lešenj  stálo  50  hudebnjků  a  zpěwáků,  Lainé, 
Lays  a  množstwj  diwadelnjch  hereček,  odkřikugj* 
cjch  wlasteneckau  kantátu  podle  nápěwu  Mehulo- 
wa.  W  lewo  na  ginem  lešenj  nalézalo  se  200  pa- 
nj, krásných,  swěžjch  a  polonahých,  gásagjcjch 
na  blaho  i  majestát  republiky.  Gako  diwadelnj 
tanečnice  měly  kalhoty  hedbáwné^  těsně  přiléha- 
gjcj,  ostatně  nosily  toliko  tuniky  muselinowé.  A 
den  po  krásné  slawnosti  té  wyhodily  se  tisjce  ro- 
din z  wlasti,  odiiali  se  48  departementům  zástu- 
pnjci  gich^  a  zawezlo  se  30  nowinářů  trestem  do 
neyzastrčeněgsjeh  kautů  swěta." 

Gindy,  bylo  to  ke  konci  ledna  1797,  byl 
Junot  pro  nestálost  powětrnosti  w  Luxemburku 
přigat.  President  Sieyes  nedržel  žádnau  řeč,  če- 
hož si  wšickni  podjinjci  náležitě  wážiti  uměli. 
Panj  Bonaparlowá,  práwě  uzdráwlá,  byla  též  přj- 
tomna.  Odebrala  se  do  Luxemburku,  prowáze- 
na  gsauc  panj  Tallienowau,  nalezagjcj-se  tchdáž 
w  neykrásněgšjm  kwětu  krásy.  Leliko  si  pomy- 
sliti, že  prwnj  pobočnjk  wrchnjho  wůdce  wlaské 
armády  nemálo  si  myslil,  když  uuiniw  swé  posel- 
stwj,  dwěma  neypuwabněgšjm  panjm  pařjžským, 
Josefině  a  panj  Tallienowé,  ruku  swau  podali  směl, 
by  ge  z  paláce  direktorů  wyprowodil.  —  Po- 
tom doprowázel  panj  Bonapartowu  do  Wlach,  an 
gi  manžel  widěti  žádal.  Přišli  do  Bolonie.  Gedna 
slawnost  stjhala  druhau;  Murat  prohlásil  se  za 
rvtjřc  wSech  krásných  Boloňanek,  wěrným  se  ge- 
wě  heslu,  gežto  si  na  čepel  šawle  swé  wyrýti  dal. 
Panj  Rugowá,  manželka  advokátowa,  atak  krásná 
že  ulice,  w  kteréž  bydlila,    podle  nj  Strada  di 


Digitized  by 


Google 


76 


Buga  hélia  se  nazwala>  wnukla  Muratowi  mocnau 

wášeň,  a  giž  nesnil  o  ničem^  leč  gakby  gi  unesl. 
Několik  dnj  pozdégij  u  wečer,  prawil  Bonaparte^ 
ruce  si  tra,  k  Josefině :  »]VIurat  zurj!« —  » A  proč?" 
—  »Poněwadž  bohyné  bálu  u  hrabete  Pailliho^ 
pyšná  tato  panj  Rugowá  —  nu,  slowem,  Murat 
má  soka  a  sice  Muirona.  Chce  s  njm  na  saubog. 
Upokog  se  wsak,  nebude  z  toho  nic.  Murat  chtěl 
gežtě  wjce  —  on  chtěl  dobrodružstwj  swé  nowi- 
nami  rozhlásiti  a  pak.*««  Zde  se  Napoleon  za* 
mlčel,  polau  se  usmjwage*  »A  pak?<^  tázala  se 
Josefina  netrpelÍTvá.  »Dokonči  pak  předce...« 
wWyslal  gsem  gog  do  Řjma  k  papeži,  by  wygádřil 
swatemu  otci  wsecku  wážnost  i  úctu,  kteraužto 
wrclinj  generál  k  osobě  geho  má.  Tauto  dobau 
gcsi  giž  na  cestě."  —  »Tos  dobře  učinil, «  odpo- 
wědcla  Josefína,  »lak  dostane  za  wyučenau,  gak  se 
panj  potupowati  magj.« 


Police. 

(Zlomek  cestopisný.) 

Čeho  gsem  sob5  pťál,  a  po  cetn  gsem  tak  wfele  tan- 
žil,  dostalo  se  mi  nenadále  I  -^  I  opnstil  gsem  kraginu  a 
okolj  lltom5Hcké,  nawfttj^TÍw  gestS  před  odgezdem  hrob  na- 
bcho  Máchy  w  Litomriícjchj  a  hřbitow  křcUchj,  kamř 
gsem  před  nt^gakým  časem  tMcsné  pozristalky  wzdManého 
a  mnč  welmi  nakloněného  iirlastenského  lilcráta,  Wncenců 
Zahrndnjka,  s  bolným  srdcem  b/1  dopro\rodil. 

Přived  do  LjlomeHc,  diwil  gsem  se,  ie  gcstč  žádné- 
mu na  mysl  nepřišlo,  na  hrobce  mladého,  za  žiwobytj  pl- 
ocho ialu  hlubokém  citem  nadaného  básnjka  aspoň  sprostý 
kámon  s  gcdnoduchým  nápisem:  »Karel  lltynek  Máchau  — 
položili,  hyú>y  gen  proto,  aby  každý  sem  ccstugjcj  aučcl 
awé  pautí  naiel  a  do  lakowých  aesnáxj  nepřÍKel,  do  gako- 
wVch  mne  samého  hrobujk  wchnal,  an  po  dlaiihém  roko- 
wánj  a  dotazowánj  na  wrSek,  trawau  porostlý,  w  Icwém 
kauté  hřbitowa  negistým  prstem  ukázal  a  Ihostegně  doložil: 
»©enn'S  tneinen  b«n  ©djreiter  t)om  2íboořatcn  Dixxai,  bet 
on  bec  ©^oUra  0'llcrben  i\t,  bo  tcirb  eť«  aoH  fein,  mein' 
i4!«  — 

Djte  snad:  »Naíf  pomnjky?  Skutky  a  ne  kameny 
zwťčruigjltf  PHpanátjm  tomu,  neboť  dobré  skutky  a  zralé 
plody  du^cwnjho  nadšcnj  zwéřnugj  skutečné  Člowcka  a  gsau 
ncylepšj  pomnjk  geho  bywalé  bytosti ;  nei  my  sami  k  wla- 
sinjmu  powzbuzenj  rádi  zachowáwáme  sobe  památku  sdár- 
ných  spoluaudu  u  wcliké  společnosti  lidské,  kdež  i^ichni 
společně  o  gcdné  wč^ci  pracugeme,  gedni  druhých  činnost 
mohauce  sobě  za  pijklad  bráti. 

RásQJk  »M%(*«  zasluhuge  zagisté  také  wspomjn1:y  tUi 
kdež  tělesné  ostatky  gcbo  odpočjwagj,  a  byloby  přáti,  kdy- 
by náwrh  tento  se  uwážit,  uskutečnil  a  nřgakým  pomnjkem, — 


ku  kterémnž  bea  pochyby  kaldý  wksteoec  milciíd  piispéga, 
■n^en  hrob  Karla  Hffnka  MicAy,  nýhrt  i  mistta  Českjfcb 
bágeky  faráře  Wmence  Zahradt^^j  st  poanamcnaL  — 

Wiak  chtčl  gsem  vám  o  Polioiy  o  tom  okolj  a  o 
Baiem  společenském  iiwotč  zdegijm  nSgaké  spráwy  dátiý 
pročeš  slyite! 

Z  Králowé  Hradce  ge  stáU  plaňka  témčř  ai  k  Ná- 
chodu, kdež  při  sleské  hranici  hory  poidwihowati  se  po- 
čjnagj.  Teprwa  když  se  a  náwržj  do  mČsta  wgjždj,  lze 
starobylý,  nádherný  aámek— nékdegíj  sjdlo  WalditeinowOf 
potom  Pikolominiho  ^  ifiáéú.  Nynj  patřj  Náchod  knjžeti 
Lippe '  Schauniburg$kénm,  a  podobá  se,  gak  oby  tento  pán, 
ačkoli  w  Rjíi  awhiStnj  semi  má,  budaucj  Časy  zde  bydleti 
aamýáIcL  Miucrálnj  lázně  we  vsi  Bělowsi,  k  méstu  nále- 
žcgjcj,  na  stegné  podzemské  žjle  čili  pramenu  s.  Chudobau 
yr  Slczku,  býwaly  před  několika  lety  powěstné  a  znamenité, 
nynj  wžak  gsau  zcela  zanedbané  a  zapomenuté  i  nezdá  se, 
i«by  magitelowé  o  gich  zwelebenj  něgakau  péči  we^lli. 
Z  Náchoda  gede  se  přes  3  hodiny  mezi  wrchy  djlem  wj- 
•kam i,  djlem  romanlickau  úžinan  skrze  městys  Hronow*} 
ai  kwriiuě  Bezdďiowské;  odtud  as.  p&l  hodiny  cesty  w  do* 
líně  ležj  mťsto  Police.— 

Mésto  samo,  pod  ochranau  wrchnosti  kláštera  brau- 
no wskélio,  řiliolc  sw.  Bencdiku,  magjcj  wSak  sw6g  wlastnj 
magislrát,  počjtá  252  sUwenj  a  asi  1600  českých  obywa- 
tciú,  ktcij  se  djlem  obchodem  a  řemesly,  djlem  orbau  žiwj. 
Známiť  gsau  každau  středu  zde  až  posud  sice  tr\('agjcj,  ny- 
nj w«ak  gii  méně  powěstnj  wýročnj  trhowé  na  plátna,  gc- 
gicliž  po\fesii  záhubný  obchod  bawlny  velice  ujíkodil,  ti- 
fijci  pilném  lidem  deanj  wý délek  vyrvav  ago  v  chudobu 
uvrhnuv,  aby  tauto  cizozcmskau  stv&rau  několik  gedno- 
tlivych  ipekulanlfi  zbohatíl,  a  gim  bea  velikého  oamáháDJ 
kapsy  naplnil. 

Co  se  pfivodu  Police  týká,  poněvadž  nynj  Žádných 
důvodných  a  starobylých  listin  neb  giných  hodnověrných 
pramen ft  nestává,  které  by  o  počátku  a  založen j  města  ur- 
čitau  zprávu  daly,  sděljm  gen  v  krátkosti  to,  co  a  obecné 
pověsti  i  také  starájch  památek,  nynj  gii  nesUvagjcjch, 
pilný  zdcgsj  m?sťan  Jan  Letje  sebral,  zaznamenal  a  před 
aáhuhau  ohně  zachoval. 

Před  rokem  11G9  opustil  gistý  dvořenjn  gménem 
Jtirik  dwůr  cjsaře  Friedricha  Barharosfyj  když  on  proti 
polskému  králi  Boleshnvowi  wjtězuě  bogoval,  a  uchýlil  se 
do  pustin  kraginy  této  k^kono^ské,  aby  v  paustevnické 
chalaupce,  kterau  sobě  vystavěl,  o  samotT;  trval  a  negsa 
od  žádného  vytrhován,  Bohu  slauiil.  I  stalo  pak  se,  že 
Český  král  Wladislav  r.  1172  na  svém  zpáteCujm  taženj 
z  Polska    v  hrozných   lesjch  brabstvj  kladsK^ho  zablaudil 


•)  Kdež  p.  dSkan  J.  Bcgncr,  mui  dokonalý  a  všestran- 
ně vzdělaný,  laždau  nedMi  odpoledne  svjm  osadnjkúm  lu- 
čbu  a  gine  užitečné  předměty  prtdnaíj. 


Digitized  by 


Google 


76 


a  spnstíw  86  swého  kommistwa  ai  k  Jmik^wi  fifíld,  wle- 
eben  nmdlen  iádage  panstewnjkay  který  prý  práwé  nowav 
poutci  do  geakjmé  hoiowíl*),  «b^  geg  pnmeaítaii  woda« 
občentwil  a  a  tífchto  lesů  k  Nicbodu  wjwtdl^  toi  kdy  i 
učinil  Jvrik,  obdařen  gest  mflostj  krAlowakan  a  dowolenjm, 
aby  sobě  w  panSti  této,  u  Čerstwého  pramene  káplidku  wy- 
aUwél  a  i  a  pauitj  PoH^  natwal. 


DOMACJ  KBOHriKA* 

%  PRAHT*  (OposdSno.)  Mesi  plesy  letoinjho  ma- 
sopostn  zwUXtnjho  podotknut]  saslubage  také  uměitanský 
společenský  ples  na  sjni  LinkowS  dne  25.  Iedna<c  dria- 
ný;  bylt£  to  ples  wprawdě  Český,  srdečný,  a  opětný  dft- 
kas  radostný,  2e  Praian  gaayk  od  slawnýcb  ótc&  adědě- 
ný,  gazyk  geni  >in[iocaě  bijmá  anebeskaa  dýie  labodane, 
w  nctiwosti  má,  ale  slowy  i  skutkem  vČecbem  se  býti 
bonosj.«  Ljstky  swaq,  gakoi  i  pořádky  tánečnj  byly  paa- 
se  České  a  welml  anhledné.  W  tanečnjch  pořádkách  by^ 
ly  dwě  básně,  gedaa  nadepsána  »Wlastenkám«,  a  dm* 
faá  )iPjsefi  národiij,«  kterážto  plapoU  eity  imncjmi 
k  Hospodinu  sa  Ferdinanda  krále.  Třetj  swlástě  a  wel- 
mi  skwostně  tijltěná  báseň  bylo  nUwjtánj  blaborodého 
pána  pana  Josefa  MaUera,  přednosty  mějftanstwaic,  kterýžto 
w£ak  pro  churawost  plesu  toboto  aučasten  býti  a  tak  pFj- 
tomnostj  swau  geg  osdobiti  nemohl.  —  Na  plesu  tomto  by- 
lo w  prawém  smyslu  slowa  toho  plesáno  od  počátku  až 
do  konce,  takže  se  w  prawdd  ples  tento  wdjm  práwem 
nazwati  mohl  přátelským;  xe  wSech  arak&  co  neygasněgi 
aářila  ryzá  roxkož,  takie  tjm  krásněgi  widěti  bylo  tkwjutí 
lilige  a  r&že  na  Ijcjch  shromážděných  wlastenek ;  a  hudba— 
U  sněla  bez  přestánj :  když  umlkla  hudba  UneČnj,  ozýwa- 
la  se  giž  op^t  hudba  mnohem  Ijbeaněgžj — slawičj  to  awuky 
gasyka  mateřského.  A  proto  si  tam  rozkož  a  srdečnost  stá- 
nek awág  wysUwily  a  tjm  ukořka  rágeček  přikauslily. 

W.  F. 

Z  Kniné  Bory.  Poslednj  dopis  odtud  wčjsle  13.  apA- 
sobO  ade  sprawedliwan  newoli,  a  nemálo  gest  se  diwiti, 
kterak  p.  dopisowatel  letožnj  sdegij  sábawy  masopustnj, 
prawděpřjmo  na  odpor,  nudnými  a  hubenými  nazwati  mohl, 
stýskage,  Že  ade  Žádného  spolku,  Žádného  kasina  nemáme. 
Urážka  to  pro  pp.  podnikatele  sdegjjcb  kastnowých  bál&i 
pro  weikerau  wnich  podjl  magjcj  společnost;  nebo'wpra-> 
wdě  powinni  gsme  wysnati,  že  letoSnj  bály,  i  co  se  čestné 
wybrané  společností,  i  krásného  sestawenj,  osdobenj  a  po- 
řádku, i  posléze  w  nidi  panowawijho  dwomého  a  spolu  ne- 
nuceného tónu  týká.  nad  ony  tgitch  ffedeilých  let  w^kmfy. 

*)  Máme  tu  nowý  pfjdawek  podobného  wAbeo  o 
mjstnjch  gmónách  etymologowánj,  gako  Ljto-mi-jle^  Ljto- 
méi-ice,  Praha  od  prahu,  Kauřjm  at«d. 


I  uk  awané  sausedské  bály  w  tétéŽ  mjře  hj\f  leCos  %dM^ 
legij  na  kdy  dřjwe.  wád.  Fuu. 

VNITRT  IVA  fLOWBNlKVs  Mnohým  zagisté  zpráwy 
o  duchu  teď  panugjcjm  w  městě  tak  prastarém,  gakož  gest  na- 
Se  a  genŽ  w  děginách  národu    slowenského  takořka  přednj 
mjsto  saugjmá,  welewjtány  budau.    Město  na»e  gest  gedno 
%  těch,  o  kterých  práwem  řjci   se  m&že:    K^e  se  w  dáw- 
nosti  děly  wěci  slawné,  gsau  gežtě  nynj  křepké  a  chytlawé 
du2e;   protož   i  gá   oceniw  dostatečně   důležitost  wěci   té, 
osmělugi  se  s  několika  spráwami  před  weřegnost  wystaupi** 
úf  pewnau  naděgj  sekoge,  že  ony  spanilomyslným  wlastea- 
eftm    českým   uebudau    proti  w61i*). —  Město   naze,  dokud 
mohutný  hlas  žiwlu  maďarského   i  přes    libowo^hné  luhy  a 
překrásné  okolj  nažinské  nezawzněl,  gen  w  negapné    ducha 
moijcj  obogetnosti   wězelo:    gakmile   wžak   mohutný   tento 
nowého  Času  duch  i  přes  brány  naze  se  dostal,  procitlo  i 
ono.     Národnost  slowenská,  genŽ  beze  w»eho  hluku  a  po- 
wykowánj  předce  mocně  ůČinkuge,  ze  wij  téměř  weřegnosti 
wylaučena  w  saukromných  okresech  cestu  sobě  klestiti  po- 
čala, a  tak  stalo  se,  že  ona  kwapuě  w  společenstwjch  ncy- 
wjce  ženských,  kde  před   tjm   němčina    panowala,  řeČ  naži 
gako  bylinu  btahoplodnau,  ale  dosawad    dosti  nepoznanaa 
do   lékárny   uwedla.      Takto   působj    přjroda    utlačená.  -^ 
GeŽtě  málo  kdo  tu  wj.    Že  gest  Slowanem,  že  má   národ- 
nost i  řeč  wlastnj,  kteráž  i  při  wědomosti  maďarské    wzdě- 
Jáwatí  se  mAže,  ano  miis;;  ale  proto  nezaufeyme;  od  Času 
wle  dobré  očekáwati   slujíno.     Wžak  počjnagj    Nitrané  giž 
i  slowensky  Čjuti;    Pozomjk  Fejérpaukyho  bii  hromowau 
silau  na  sdegij    ilechtíckau    třjdu,    uk  že  i   ti   geg  Čjugj. 
Zdegjjmu  kněhkupci  p.  Sieglerowi  mnoho    exemplárů  pro- 
dati se  poštěstilo. — Ale  i  z  gioé    stránky  se  nám  nedáwno 
Slowanstwo  ukázalo,  dokazugjc,    že   ono    wjj    wsdělanosti 
schopné,  krotké,  upřjmné  ge^t.     Žiwý   obraz    toho    byl  tu 
meákagjcj  p.  Emanuel  Beránek,  měiťan  pražský,  ředitel  zna- 
menité gezdecké  společnosti,  genŽ  zabawiwái  mistrnými  hra- 
mi welkau  Část  Uherska,  i  na  břehách  Nitry  se  octla,  aby- 
dime   i  my  widěli,   co   dobiý  pořádá,  wytrwalost,  ohro- 
mná práce,  duch  přjsný,  ale  sdrawým  roasudkem  podporo- 
waný,  wywesti     w  sUwu   gest.     Beránek    a  geho  wýbomá 
společnost  ge  prawý  obras  Slowanstwa,  u  něho  geat  duch, 
řeč,  pořádek  práwě  slowanský.  A  aby  to,   co  možno,  ney- 
wjce  dokázal,  obětowal   předposlednj  produkcj  wýnos  wel- 
koduttoě  úsuwu   sdeg&jmu    pro  chudé,    od  slawné    paměti 
biskupa   Josefa    Vuruma    založenému^    Bjky    mu   gménem 
ústawu,  gménem  aa  njm  radostné  aby  ronjcjeh  chudých ! 

*)  To.  zagisté  nebudan,nýbržwdewjtány—-,  gakož  wů- 
bec  s  celého  milého  Slowenska!  Byloby  gen  přáti,  aby  nám 
pánové  odtamtud  hogných  a  Častých  zpráw  podáwali  — 
o  kteréž  i  tuto  neysrdečněgi  žádáme!  —  a  tak  zwědawost 
upřjmných  bratřj  awých  ukágeli.  ^^ 


^•fiS 


ris  tf.1*  W7.U.J  w«  .lljjli,  .  w  .okotu  po  pai.rijch :  Mim.  irulm^  »Mu  fhiéwá  .e  p*I.rrlkowé  priFah..    Přrfpliej  m  ,  nji^w^U  u  i 
!*<»  48  kr,  w  k«lhh«pectwjdi  m  pál  léu  1  *1.  Sfi  kr',  lu  c.  k.  poii^ck  pAlLYmU  «&  kr.  »»K  *  w,       «»»  m  . 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwétv. 


lirodnjiibawnjk  pro  Seehy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Gjslo  90. 


ír,hřexnaÍS4a. 


10.  r.  běh. 


Křiwi  přjsaha. 

(Swobodni  dle  Baluca.) 


1. 

Hrabě  Merrelšký,  ze  staré  ctihodné  ile^ 
chty,  a  co  se  tyká  wlastnostj  tél^snÝch^  postawy 
sličné^  twářj  prjgeDinych  a  přjwětiwych^  byl  nic* 
méně  chladn^«  n^podjlný  a  hrdý  —  ale  gen  w  ži* 
wotě  saukromném  a  w  záležitostech  rodinných. 
Společnosti^  besedy  a  kwasy  byly  mu  wšak  bo« 
giiHěm«  kdežto  wjtézjwal  nad  pohlawjm  obogjm. 
Pýcha  a  zasmušilost  zmizely  zde  s  twáře  geho»  a 
mjsto  nich  usjdlila  se  na  n j  horliwá  i  předchá- 
zegjcj  přjwětiwost.  Obliba  weškerých  byla  osla* 
wau  geho. 

Bohatýrský  hrabě  z  Beau-champu^  neywrau* 
CpěgSj  ctitel  wlastaostj^  genž  působj  w  oboru 
welkého  swěta  gen  poněkud  spokogenost  a  zalj- 
benj,  obdíwowal  se  mu  w  opogenj  n^ywetijm. 
^LUČinek  tohoť  bylo  weřefgné  wygádřenj,  že  by  mu 
bylo  ne3rwčUlj  radostj»  mjti  geg  za  zetě.  Merret 
nerozmýšlege  se  dlauho,  přigal  utěšeně  toto  ocho* 
tné  nawrbnutj;  neboť  s  njm  obdržeti  měl  nege* 
nom  gmenj  ročnjch  čtyrydceli  tisjc  liyrů^.anobrž 
i  krasawici^  na  gegjžto  milostné  krásotě  a  wábhé 
sliénosti  oku«  gako  mocným  kauzlem  připiaténut^ 
dosti  se  nakocbati  nelze.  W  skutku^  JoselGna  by* 
la  djwka  swau  garau  a  mladistwau  krásnostj  pa* 
nownice  celé  ženské  Pařjže.  Mimo  to  citliwé^ 
měkké  a  dobré  gegj  srdce  ukrýwalo  pokladů^ 
genž  se  wpraudily  do  duse  gegj  co  nesčjslné  cno* 
8ti — přímeifené  lásce  božské  a  lidské.  Wšak  ney* 
welebněgsj  cnota>  genž  opanowala  weákeré  chwa* 
litebné  gegj  wlastnosti^  byla  láska  a  poslušnost 
k  otci.  Zde  neznala  mezj.  Gediné  geho  slowoj 
gediný  pokyn  —  a  to  neytisšj  přánj  bylo  w  stawu 
swiimauti  gi  s  neywyššj  wýšiny  blaženosti  do  ney* 


hluba;j  propasti   nešťastnosti.    Byla  wždy  spoko* 
gena  s  wůlj  otcowau. 

»Gak  se  ti  Ijbj  Merretský?^'  tázal  se  gj  otec 
wracege  se  wečer  ze  skwélé  besedy,  z  oné,  kde 
dal  hraběti  z  Merretů  slowo  stran  ruky  Joseiininy. 

•Welký  swět  gest  geho  žiwel,«  odwece  dce- 
ra ničehož  netusjc.  nWěru  musjm  se  přiznati,  ge 
to  welké  uměnj,  wyslráhati  se^  gako  on,  wšj  ne* 
prjzniwé  kritiky,  kteráž  nám  hrozj  i  při  tom 
neynepatměgsjm  poklesku;  ale  on — « 

»Ale  on  sobě  dobýwá  wšeobecné  obliby— 
dobře !«  mluwil  mjsto  nj  hrabě;  »než  —  w  sau- 
kromném, tichém  obcowánj,  gak  geg  to  nalézáš  ?* 

»Tu  ho  neznám —  " 

»Wšak  máš  a  budeš  ho  znáti,  mé  djtě,« 
usmál  se  Beau-champ;  ngesti  to  přjklad  mezi 
stem  ginochii  geden  —a  tu  bych  myslil,  abys—* 
zatrhowal  rozpačitě  otec,  ^nu-^gak  pak,  ne* 
chtěla  bys  ho  poznati  tak  weskrz,  uwnitř  a  ze* 
wnitř?* 

nCo,  drahý  otče7«  diwila  se  djwka  a  nechá* 
pala  smyslu  slow  otcowých.  Máhle  wšak  zhrozila 
se  gedné  myšlénky. 

•  W  stawu  manželském!"  wypukl  otec  a  skau* 
mal  dceru  radostj  giskřjcjm  okem,  ale  neuhodl 
hnutj  srdce  gegjho. 

»Welký  Bože!« 

i»Wiď,  to  zatřese  radostj  ?«  gásal,  azaslepc* 
né  oko  geho  newidělo  bledotu  na  Ijcjch  dceři* 
ných;  » protož  ty  mé  otázky,  mé  časté  náwštěwy 
pospolitě  8  Merretem,  mé  geho  pozwánj  na  zeg* 
třek,  má  Josefino — wŠak  zegtra  o  tom  wjc,  a 
pozegtřj:  Dobrý  wečer,  hraběnko  z  Merretů  I «  do* 
ložil,  směge  se  dobrosrdečně  plným  hrdlem,  a 
hbitě  a  prudce  gi  pocelowaw,  odešel  do  swé  lo* 
žnice* 

nNewěsta  Merretowal"  zwolala  bez  hlasu 
Josefina,  uhodnuwši  smysl  žertowných  geho  slow, 
a  klesla  do  těžké,  dlauhé  mdloby.    Nabywši  opět 


Digitized  by 


Google 


78 


•mjslů^  octnula  se  w  loktech  mlaJjka,  genž  sem 
h^ifl  wešel  tagnymí>  ale  gemu  powědomymi  diveřaii. 

•Milence!  Auguste!  p^^ázjs  k  mému  po* 
hřbu?«  lkala  djwka,  a  gakoby  swět  ]^ře4  8ob44 
ukryli  chléla»  přitlauila  se  mu  zaufalo  na  prsy  a 
I>lakala.  •         , 

•Jóseflnol  drtjm  tč  geště  pohrauženau 
vr  mrákotě  mně  nepochopitelné  ?«  užásal  se  gi« 
noch  a  ohniwé  přiwinul  gi  k  srdci,  gakoby  tam 
měla  uzdraiviti  s^  a  probuditi  ze  šjlenjfch.nnji, 

»0  běda«  že  musj  b^ti  zdráwa  mysl  newě* 
aty  Merretowy!* 

uNewěsty  Merretowy?!^  opáoil  a^bledl)'  mlár 
dec,  a  lehce  gi  od  sebe  odstrčiw,  poslauchal  wy^ 
prawowánj  otcowy  wule  a  geho  uzawřenj. 

»Ó  mé  chudoby!^  zuřiwél,  udeřiw  se  mo* 
cn6  w  čelo,  »mé  ostýchatvosti,  pro  kterauž  gsem 
prodléwal  tak  dlauho  s  wýgewéra  swých  pťánj ! 
Odhodlaně,  hrdě,  měl  gsem  se  ucházeti  o  ruku 
twau  a  bylbych  gi  snad  obdržel.  Otec  m&^,  ba- 
ron z  Grandfiefu  b^  chudobný,  ale — « 

HldeU  Josefina  se  k  němu  pomatené  bijiila. 

»Dnes  gsi  to  zwědřla?**  ptal  se  gj,  chwjlku 
porozmeyslew ;  »za  gakau  pifjčinau  — ^  čj  wulj?« 

nOtcowau,* 

»A  nynj  i  laké  twogjf* 

»A.  nynj  i  také  mogj  !«  wece  djwkaf  »Hleď, 
Au§[uste !  —  New}'slowná  gesti  milost  má  k  tobě, 
gako  duchowé  strážci  nad  námi,  newyslowná  a 
wěCná  gako  tito,  ale-^wůle,  žádost-li  to  otce 
ořprawdowá,  radost,  potěšenj-li  mu  to,  widěti  mš 
co  choř  Merretowu-*-  gsem  připravena,  spogiti 
wúli  swau  s  geho,  a  podstaupiti  garmo  budauojho 
sv!rého  -^  neštěstj.  Anebo  -^  chtělbys  mne  snad 
ufiiti  neposlušnosti  7  Twé  srdce  zná  cnosi,  to  ne^ 
učinjs.  Gediná  naděge  mně  wSak  posud  zb^wát 
ňedal-li  geště  hraběti  $Iowo,  Dal4i  -^  znáš 
geg,'  — 

August  baron  z  Orandfiefti  koge  k  JosefinS 
milost  neyprudšj,  zapomněl  w  nj  wsechnéoh  ne« 
bezpeč],  genž  mu  hroziti  mohly  stran  cizjhoucháo 
zenjvse  o  ruku  swé  milenky.  Uwazek  srdcj  gegich 
byl  pewný^gako  wěčná  skála;  cjtili  se  s  njm 
w  rágí,  genž  nezná  křehkostj  pozemskjf ch  — ^  ale 
netušili,  žehy  geg  přetrhnauti  mohlo  gen  gediné 
slowa  otci  zamllowaného  Merreta^  Granddef  na^ 
hlédl  nynj  tuto  swau  chybu,  ale  snad  giž  pozdě, 
sZjtra  promluwjm  $  otcem,*  prawil  a  wuaucně  gi 
přitiskna  i^a  ztj^něná  prsa  poSeptal  gj  swé  bS  Bov 
hem  buď«,  gežto  wšak  bylo  co  nS  Bohem  buď< 
dwau  milencCi  --^  poslednj, 

{Pohřftiowánf.) 


HapoleOBOwi  pobocnjkowé. 

*  10, 

Nawzdor  wsem  zábawám  a  weselostem,  Mui- 
ro|ia'QbkÚču^'0JBi,  hbhito  -gt^  pieécé  nehaléfe  tUr 
řéttj  ^mrti,  a  nepřestáwal  o  tom  přátelům  swjm 
Junotowi  a  Harmontowi  wyprawowati^  Marmont 
zakrčil  na  to  powždy  gen   ramenoma. 

vUwidjš,^  opětowal  Muíron,  »žes9iuAg.sen 
wjTplnj,  až  wyprsj  doba.«  —  »Dey  mně  pokog!« 
odpowjdal  Harmont,  posmjwage  se.  »{]  Lodi,  a 
Borgh^ttu,  u  Caldiera  bogowal  gsi  gako  lew,  a 
niq  se  ani  tQ|>ě>  wH  komu  i  m$  nOístaloc  nepo- 
zbjfVey  smyslu  k  wůli  sřiu.«  —  i>Foněwadž  osmý 
měsjc  gestě  neuplynul',  poseckey  ale  gen,  doba 
se  bljžj,«r— 

Tak  rozmlauwali  qba  pobocnjkowé  toliko 
několik  dnj  před  bitwau  arkolskau*  Známa  gsau 
nebezpeCenstwj,  we  kteráž  sám  Napoleon  při  bi- 
twě  té  uběhl.  U  wečer,  kdjž  se  mezi  důstognj- 
ky  generálnjho  štábu  o  událostech  dne  toho  roz* 
mlauwalo,  podotknul  Mamiont,  žě  geétě  Muirona 
nezočil,  že  wáak  zaslechl,  kterakže  w  bogi  do 
hlawy,  a6  gen  lehce,  raněn  byl. 

•Bezpochyby  že  generál  po  něm  něco  Aiu 
gereauowí  zkázai." 

W  okamženj  na  to  wstanpil  Junou  Marmont 
ulekl  se  truchli wého  geho  pohledu,  neboť  dude 
geho  byla  naplněna  starostmi  o  přjtele  pohrešo« 
waného.  i»Gakž  gest  s  Mníronem?*  tážesedych- 
tiwě,  vGe  zde,  anebo  ge  někam  .  odeslán?  •  •  • 
Chci  geg  widi'til«  doložj,  wjc  a  wjce  gsa  znepo* 
kogowán. 

Mjsto  odpowédi  sklopj  Junot  oéi,  a  mrkne 
na  komoEnjka  swébo,  aby  mJbí^el ;  a  wšak  Marmont 
wypozumél  wšemu. 

»Ha1«  zwolá  zauřage,  »Muiron  měl  prawdn^ 
smrt  dostála  mu  w  slowu.* 

A  w  prawdě  byl  Muiron  giž  ku  konci  bitwy 
ed  nepřátelského  důstognjka,  obdržew  kulkan  rá» 
nu  do  hlawy,  usmrcen,  práwě  když  Bonaparta,  od 
nepřátel  obkljčeného,  oswobozowah 

Bylof  to  15,  listopadu,  práwě  osmďio  mě« 
sjce  po  osudném  propoctwj  onoho  snu,  a  podiwu 
hodnau  náhodau  shodowal  se  i  den. 

Wdowa  i  syn  geho  umřeli  brzy  po  něm* 

Přjstjho  roku  máge  Bonaparte  w  Benátkách 
práwě  dostawěnau  fregatu  pokřtíti,  dal  gj  gméno 
Im  Muiron  $  osud  tomu  chtěl,  aby  se  na  tom  sa- 
mém  korábe  r,  1799  z  Egyptu  nawrátil. 

O  dwadcet  let  pozděgi,  když  na  ostrowě  aw. 


Digitized  by 


Google 


79 


Heleny  Las-Casesowi  zpráwu  o  bitwě  arkolské 
diktowal^  sklopil  Napoleon^  gméno  Muiron  wy- 
slowiwj  smutně  hlawu  a  prawil  hlasem  boicstj  na« 
pluěnjms  »Smrtj  reku  umřelj,.  práwě  když  mne 
lučiti  chtel««  KW-át. 

Mladý  haii«li«ta  l.an1i« 

Glř  mnohdyiritc  slyleli  g^me  wychwalowati  pékné 
mlohj  malého  hausllsty  Lauba.  Před  DedÁwii«m  bylo  nim 
popráno  poznati  se  •  tjmto  naděge  plným  dSclem  bledó' 
twéktf  plaw^cb  wlasfl,  welkýcb  tmairých  očj,  a  podiviti 
áe  geho  w  pomdrn  ttářj  (on  posad  am  desátého  rok«  ne<* 
dosáhnnl)  ncobyčcgoym  pokrokAm.  Prwnj  hudebnj  nawe-' 
4enj  déku§«  otci  swému,  kterýž,  pokud  skrowné  okolnosti 
dowoloimly,  swřdomitě  peéowal  o  widěláiij  aynowo.  Mic- 
inén&  ale  musj  každý  z  našinců  srdečnŠ  se  zaradowati,  kdyi 
nsljjj,  ie  -wýtečný  umrlec  a  učitel,  nál  p.  Mode  Mildner, 
malého  hauslisty  se  ugul,  aby  paupé  to  k  plnému  wýkwě^ 
tu  pHwedl,  nemage  a  ncbledage  za  to  gine  náhrady,  krom 
vdřčnébo  Qka  pohledu  a  neobmezené  oddanosti,  s  gakaul 
d^ttnaé  srdoe  na  něm  Ipj,  snažjc  se  wniknanti  we  smýile- 
nj  a  cit  duáewnjho  dobroditice  swébo.  —  Malý  Laub  hrál 
pked  námi  tri  čjsla:  trio  od  Mozarta  pro  bausle,  piáno  a 
Viohi.  Na  piáno  hrál  dewjtiletý  F.K,p)jaoé  a  korrekuně  gak 
Starý  hudebnjk,  mezi  oběma  p,  Mildner  na  -violu.  Až  ku 
podiwu  bylo,  gak  hauslista  obezřetné  w^emu  wybowéti  umčl. 
Druhé  éjslo  byl  £mst6w  kameval,  gemui  sám  od  sebe  se 
naučil;  byl  to  arci  samorostiý  n.eostljhaný  stromek,  ale 
pi-irosenau  bugnostj  swau  se  Ijbil.  W  třetjm  čjsle  (kon^ 
čert  od  Benota)  pHpadla  polowina  chwály  dobré  ikola 
Mildnerowé.  Tu  nebylo  přcnáblenj;  stromek  bngný  wedla 
pťjmo  ruka  sUfpaiřowa,  a  nedala  wýríístk&m  neúhledné  se 
rozprostraniti.  —  Až  posud  musel  Laub  na  malých  hausljch 
bráti,  kteréž  u  wywozowánj  pěkného  tónu,  slá»ti  na  struně 
Oj  wzdomé  se  protiiQ{y|-ted[  dotostljr  prsty  geho,  a  mohly 
hr  i  na  wět^jch  oktáwu  obsáhnaut,  kdyby  ncmusil  bolestně 
wyznati,  že  nemá  peněz,  aby  si  dokonaUhq  nástroge  za- 
opattíl.  Gak  snadné  bylo  by  mu  spomoženo,  kdyby  některá 
společností  dowolďy,  aby  před  nimi  hrál,  a  pak  z  př}spdwk& 
sbjrku  pro  něho  zp&sobily,  čjmž  by  w  krátkém  čase  geho 
potřebě  dalo  se  wybowčti!  Činnost  dpcba  w  zápasu  sma^- 
tenalnj  nuzotau  ge  ten  neykrutég&j  osud,  s  njmžto  člowěk 
na  swětě  setkati  se  m&že.  H^ 


Slowanské  iampaibiké  irjase 

Welmi  rosjíjřený  a  od  něktorébo  Času  i  w  Čechách 
aaa  Morawě  welice  obljbený  nápog  gest  wjno  i*ampafiské. 
PrwépHprawowalo  se  gen  wkmgině  áampailské,  smyslilo 
se  wAbec,  že  gc  w  giných  winných  kragjch  tak  dobré  ne- 
nmégj  dělati.     A  -wsak  ono  nenj  nic  ginélio,  než  w  Inhwjch 


wykysalé,  magjcj  toliko  bouket  a  sladkost  wjna  w  ŠampaA- 
sku  priprawowauého ;  i  míižeť  se  tedy  z  každélio  wjna  dě- 
lati, které  má  blawnj  idastností  íampailského,  gen  kdy£  * 
gAuu  priprawowatoli  známy  praktické  prospěchy  a  manipula- 
ce, gichž  užjwagj  w  Šampaěsku.  Ty  pak  nynj  negsau  wj- 
ce  Ugemstwjm,  wyzpytowány  byw^e  od  cestugjcjch  a  ipe- 
kulantft  a  rozneseny  po  waecb  téměř  winných  zemjch.  Za 
tau  píjčiqau  wzqikly  neyprw  i  yt  giuých  kraginách  ixan- 
cauzkých  krom  Šampaňská  fabriky,  w  nichžto  se  pěniwé 
wjna  pHprawowaly  a  pod  gménem  šampaňského  do  cizjch 
seny  rozesjlfdy.  Posděgi  zljaeny  gsau  podobac  fabriky 
ir  I<íěmcjcb  a  od  několika  let  i  ijr  Rakausku.  Gedna  z  pře- 
dnjch  4  neynowěgajch  djlen  těchto  gest  fabrika  p.  R.  Aadliu- 
ského  w  SuchéKmtě  w  DóL  Rakauajoh^),  založená  r.  1841  a 
u  nás  proto  pozornosti  hodná,  že  ohledem  na  'Slowana  ředi- 
tele, dělnjky  w  nj  pracugjcj  (samé  Slowáky),  ba  i  wjno 
samé,  za  slowanskau  powažowati  se  m&Že.  'Wjno  ěampaň- 
ské  připrawuge  se  w  nj  ze  starého,  nejrwjce  slowenskéiio 
wjna  od  Prcipurku  wclmi  gcdno duchy m  způsobem,  gak  o 
tom  swědčj  zřjzenj  celé  djloy,  a  podobá  se  w  chuti,  přj- 
gemnosti  a  pČQcnj  zcela  francauzkému,  gsauc  přitom  w  ceně 
téměř  o  dwě  (retiny  lacinčgáj  než  totS.  Powážjme-li  tedy,  gak 
'velice  nynj  pifcj  iampaibké(io  wjna  i  u  méně  sámožnjfch 
wffálo  w  obyěeg  ažemnoxj  zna^c&  při. gis tý ob  hostinách 
bos  ohledu  na  slabé  důchody  se  slu«nosti  láhwe  se  ^m* 
paiUkým  předložiti  museg};  «známe  sagisté  podniknutj  pana 
Radlinskélio,  genž  poskytnge  příležitosti,  s  menJjm  wydá- 
njm  a  stegným  wýsledkem  zadost  učiniti  spanžtilé  módě  a 
mlsnému  gazyku,  negen  ir  promyslnéra,  nýbrž  i  w  ekono- 
mickém ohledu  za  dosti  d&ležité.  Co  do  gednoduchosci  a 
sUltnosti  přjprawy  a  welké  rozSjřenosti  wjna  p.  Radlin- 
ského  gest  fabrika  suchokrutská  nowým  důkazem  promy- 
slnosti  slowanskét  a. 


DOM ACJ  KRONIKA. 

2  J^aiíbráwiee*  Na  Lranicjch  panstwj  naěeho  bijže 
wesnice  Trodh8Í(^(?),  kteráž  na  pAdě  pjsěfté  stogj  a  daleko 
w  okolj  nanzi  na  dobrán  wodu  k  nápdgi  trpj,  byl  před 
dwěma  lety  u  silnice  Děténické  zpozorowán  dosti  silný,  do- 
brau,  čistan  a  studenau  wodu  Irydáwagjcj  pramen.  To 
uslyžew  oswjccný  pán  knjže  Karel  Anselm  z  Thumů  a  Tar 
xis&,  gakož  magitel  panstwj  a  pěstitel  wSeho  dobroděgaého 
ústawu,  ráčU  se  o  tom  osobně  přeswědčití  a  dal  pak  roi- 
kaz,  aby  se  wystsrwMa  studánka  pro  w^eobecnau  potřebu. 
Na  to  byf  pramen  odý  otewřen,  wyranbea  a  napotom 
mistrně  tesanan  sothau  swatého  Kaťla  Bcvomea  ila  kamen- 
né,^ do  pikl  oblankn  stawené  podpoře  přikrjrt,  wákoi  se 
nasázelo  množstwj  stfomů  a  železná  nádoba  na  řetjzku  ptí^ 
pnula  se  k  pohodlnému  napitj.     A  hle!  giŽ  spstlj  oko  oe* 

*)  Suchá  Kruu,  něm.  jDfirnfrut,  wes  s  poSUu  wc 
čtwrti  pod  manhartským  kopcem,  [na  sewcmj  železnici  u 
samých  hranic  uiicrskVch. 


Digitized  by 


Google 


so 


•uwaule  la  pumýeli  dnh  mnoitiwj  domirjch  i  pocestných, 
au  odpočjwagjce  w  slabém  sice  geSte,  ale  pťcdce  Uhodném 
Hiromowém  stjnn,  widáwagj  srdečné  djk/  oawjcenému  knjieti 
aa  tak  spanilé,  lidumilé  a  pro  kragínu  tuto  naney weyi  potřebné 
podniknutj.  —  Za  gednobo  parného  dne  minulého  léta  pří- 
Kcl  i  901etý  starec  při  velkém  wedru  celý  umdlený  k  pra- 
menu, iasednul  si,  a  okusiw  občcrstwugjcjho  nápoge  wc- 
lebil  celau  rodinn  knjžccj.  Rec  starcowa  byla  by  giste 
každého  pohnula,  kdo  genom  polowiČnS  wlastenccky  smey- 
Alj,  tjm  wjce  ale  onoho,  gemui  dopřáno  xnáti  welice  wá- 
icnau  knjiecj  rodinu,  kterái  rok  po  roce  tak  mnoho  chn* 
dych  negenom  se  swých,  ale  i  cisjch  panstwj  podpomge,. 
nemocné  nawitčwuge,  ge  t£Aj  a  kde  m6ie  pomáhá. 

ámu  M. 
%M  f XtOWBNSKA.     Dáwno    se  gíž    Q    nás    tauiby 
po  nowinách    u  celého  lidu  ozýwaly  a  progewowaly.     Pan 
Lndeirjt  Stúr,  chtt^ge  wyhoweti  i&uihé  teto,  ladal  se  o  wý- 
sadu  na  »Shwen9ké  NArodnj  Nowinytí  ucháseti,  i  zaslal  gii 
39.  kwétoa  předešlého  roku  ku  kiálowské  radč  králowstwj 
uherského  prosbu  swan,  od  kteréhož  Času  geiié  i  dwé  gine 
prosby    w  záležitosti  této  do  Pelti  wystrogil.  —  Že  taužby 
tyto  negsau  genom  w&lj  gednotliwcA,  nýbrž  w2eobecné  ná* 
rodnj,  dokážeme  tjm,  že  se  yrici  této  negen  duchownj,  ný- 
brž i  swStské  stawy  nchopugj,  gi  za  swau  powažugj  a  po- 
moci gj  hledj.     A  sice  neyprwé  weleb.  biskupstwj  nitran- 
ské   43    podpisy  opatřené  wyswidčenj    o    potfdbé  slowen- 
ských   nowin  wydalo,    w  néml    se  králowská  rada  uctiwj 
žádá,  by  sprawedliwé  tauiby  nalc  wyplniti  ráčila;  potom, 
gménem   třech    alowenských    superinteadenci^y  třj  dAstognj 
p.  snperintendentowé:  p.  Josefy,  Seberíni  a  Stiromský,  swé- 
dcctwj    takowé   zaslali.     Pan   SLalpar  Fejérpauky,  horliwý 
a  od  dáwna  gil  známý  wlastenec  nái,    dal  kauci  na  4000 
zl.  střjbra,  čjmi  sobe  welikau  opét  zásluhu  o  slowenský  ná- 
rod wydobyl.  —  Než  w  poslednjch  dnech  těchto  doilo  nás 
opět   z  Turca   nowé   wyswédčenj,    153    podpisy    opatřené, 
z  kterýchžto  148  slawným   staw&m    stolice   turčanské,    ze- 
manstwu  ivyžijmu  i  nižSjmu,  mezi  nimiž  se  i  mnoho  wcřeg- 
ných  stoUénjch  auřednjků  nalézá,  ostatnj  pak  duchowenstwu 
katolickému  i  ewangelickému  náležegj;  při  konci  pak  pod- 
pisft  w<0ch  se  toto  poznamenán]  naleza:  uNeywétáj  nadégj 
se  kogjme,  negen  my,  kteřj  gsme  gméaa  swá  na  wysvědde- 
nj  toto  podepsali,  nýbrž  wžickni  Sloiráci,    že  naáe   nctiwé 
a  sprawedliwé  tauhy    od  slawné  rady  králowské  wypInSny 
budau,  a  to  tjm  wjcc,'aQl  wjíickni  ginj  národowé  Uherska 
tjmto  dobrodinjm  obdařeni  gsau.  Kdybychme  ale  my,  kteij 
neysDafoěg^   část  w  králowstwj    nažem  twořjme,   gakoby 
nás  ani  nesiáwalo,  sanedbáni   byli,    srdce  mUe   by  bolestj 
přeplněna   hyla.c — Komu  za  krásné  počjnánj  toto  deko wati 
máme,  gest  wys.  ur.  p.  OifJ  KůmšM,  mnoha  slawných  sto- 
lic saud.    tab.   přjsedjcj,   strýc    onoho  powSstného  pežían- 
ského  Hirlaptflty.     On  prwnj  i  poprwnjkrát  wysUupil  we- 
řegné  ze  slovenského   zemaostwa,  i  oswčdčil  před  wyJKJmi 
SMtdy  králowstwj  naždio  to,  že  gest  kJriwá  domn^ka  téch, 


kteřj  celé  zemanstwo  wlasti  naAj  za  ma  Jarxké  prohlaSug],  a 
přiwedl  i  gine  k  tomn,  by  hlasA  swýcb  tam,  kde  se  o  ge- 
gích  národnjch  záležitostech  gcdná,  pozdwihli.  O  wúlí  ge* 
ho  nám  čin  odpowjdá ;  wiak  abycbme  se  tjm  wjce  o  uptj- 
mném  smyžlenj  geho  pteswČdčili,  st6g  zde  něco  z  listu  p, 

Ludewjtu  Stúrowi  psaného:  » Dne  5.  listopadu  gsem 

obdržel  psanj  Wajíe,  z  kterého  gsem  se  o  sUwn  wécj  a 
sáležitostj  Wažich  Nowin  se  týkagjcjch  poučil.  Aby  s« 
tedy  ilecbetným  taužbám  Wasim  wyhowětí,  dijmagjcjmu 
národu  našemu  slowenskému  zpomoci,  a  ntiskowánj  ma- 
daromanA  přjtrž  učiniti  mohla,  následugjcj-  gsem  pořádky 
učinil:  pončwadž  gste  gežté  na  Waže  mnohé  prosby  Žádné 
odpowědi  neobdržel,  aby  se  welikým  taužbám  národu  na- 
icho  wyhowélo,  hned  gsem  zde  pHpogené  listy  po  stolici 
na^j  rozeslal;  a  w^ak  pro  mnohé  překážky  gsem  Wám  ge 
i  s  podpisy  dfjwe  odeslati  nemohl;  kdyby  ale  podpisy 
tyto  dostatečné  nebyly,  a  gestli  snahau  tauto  nalj  neopo- 
wrhnete,  mohlibychme  Wám  takowých  mnohem  wjce  se 
stolice  nažj  odeslati,  ba  wygma  několik  odrodMcA,  sagisté  ce- 
lého zdegttjho  obywatelstwj  ;  |iebo  wžecky  zde  připogené  pod- 
pisy gsau  gen  w  gednom  kautě  stolice  naitj  nasbjrány.  Hned 
po  obdrženj  psanj  Waleho  psal  gsem  i  p.  Gabrieli  Plathy- 
mu  do  Liptowa,  kdež  gsem  geg  požádal,  by  tož  samé  i 
w  Liptowč  udělal,  a  gak  dosléchám,  i  tam  we  wěci  této 
se  pokračuge.  Gestli  potřebj,  zagisté  katoličtj  i  ewange- 
ličtj  kněžj  WMÍickni,  nesčjslnj  i  z  předněgžjch  semanft,  ba 
i  někteřj  wzděkmégij  z  lidu  Wám  swidectwj  swé  o  potře^ 
bě  slowenských  Nowin  wydagj.  —  Bolestně  zagisté  by  s  ná- 
mi gednáno  bylo,  kdyby  gediné  národu  nažemu  —  an< 
Horwati,  Srbowé,  Němci  a  Maďaři  mysljm  až  sedm  No- 
win magj  —  žádost  geho  odepřena  byla.  —  Gá  pokud 
žiw  budu,  nakolik  sjly  mé  postaěj,  neobmeškám  wšecko 
k  dobru  národu  mého  slowenskélio  wynakládati. «  —  Po- 
tud pan  Kossúth,  z  Čehož  patrno  gest.  Že  zemanstwj  na- 
de, i  wyMj,  národnj  wěoi  swé  ugjmati  se  začjná.  —  Před 
několika  měsjci  potkala  nás  bolestná  ztráta;  opustil  náa 
totiž  na  wěčnost  hodný  wlastenec  nájí,  osw.  p.  Josef  Be- 
lanský,  biskup  bystřičky,  který  swiájítě  o  literaturu  naíi  slo- 
wenskau  saslaužilým  byl:  on  přispď  také,  ať  gine  nepřipo- 
menu«  swau  btědrostj  k  wydánj  básnj  slowntného  našeho 
sloweoského  básnjka  Jana  Hollého,  začež  mu  wšickni  Slo- 
wád  hluboce  powděčni  gsau.  j.  luliDéák. 


Obljbcné  kwartela,  kteréž  adventnjho  -Času  pp.  Mild- 
ner,  Wtirth,  Barták  a  Q^'^"^'^  ^  prospěchu  wdowy  po 
prof.  Pixisowi  uspořádali,  budau  w  letolnjm  postě  opak  o- 
wány,  a  sice  gako  prwé  w  saloně  paláců  Rhimowa,  gegi 
welkomysloý  šlechtic  ten  laskawě  k  cjli  tomu  propAgéiti  rá- 
čil. Prwnj  připadá  na  den  S3.  března  o  */,  páté  hodině, 
obsahugjc  kwarteto  od  Haydena  (D — dur),  pak  od  Beetho- 
vena (A->-dur)  a  kwínteto  od  Spohra  (Es— dur).  Druhé  30. 
března  podá  nám  kwarteto  od  Onslowa  (C— moll),  od  Vei- 
ta(Es— dur)  a  BcethoYenowo  (F— dur)  ze  sbjrky  wěnowa- 
né  Razumowskému.  Po  třetj  6.  dubna  přichystáno  kwar- 
teto od  Haydena  (C — dur),  od  Mozarta  a  nowé  kwintcto  od 
Veita  pomiá  w  rakopian.  Zaejnuiwý  obsah  bvde  Ka{;i<«té 
obcccnstwo  lákati.  Předplacenj  na  tři  wečery  stogj  2  zl. 
na  sth  u  obchodnjka  HofFmanna.  Za  gednotUwé  Ijstky 
plalj  se  1  xL  na  stř.  b* 


ČMOfis  U«U>  wycUsj  wt  BtMn  ^  w  to^ota  po  p«]«rijeK;  \břím  irmhmn  ■tfedo  pH^iwi  «•  p41archowá  přjloha.    Pře^plácj  ta  a  wy4«w«tel«  m  #4wrl 
léU  48  kr.,  w«  kiilhk«p««iwj«h  M  pil  léU  1  %h  36  kr.,  na  e.  k.  postách  píill.  t  si.  S«  kr.  *tK 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


NirodnJzábawDJk  prt)  Šechy,  Horawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ČJslo  21. 


ÍS.  března  ÉS43. 


10.  r.  běh. 


O  Z  NT. 

Pautnjk  zhynul  w  paujti  »Jréy 
W  pjsdinS  nebesáhlé,  djré ; 
Z  Aadcr  strom  mu  wyrost  stinným 
Nynj  si  howj  pod  xijm  giny. 

Perla  tiie  w  moři  spala, 

Bauře  gi  z  koral  oderwala; 

W  Aadrcch  pSwce  spal  puk  pjsaj^ 

Koskwétly  peslře  w  bolné  tjsni. 

TapéČ  peiiu  powxnes  s  tiině. 
Nepodal  kněžně  gi  na  trunéj 
Ze  rt&  pěwce  pjseft  zněla, 
Tu  wSak  gi  ústa  giná  pěla. 


Z  gegjho  čela  perla  skwj  se^ 
Tapěfi  w  moii  potopen  5  — 
Ze  rtCi  gj  pjseft  gebo  diwj  se, 
Pěwec  spj  w  rakwi  tuhý  sen. 


ňm—ii  m  8«MÍffk, 


Křiwá  přjsaha. 

{Pokradowánj,) 

August  přistaupiw  k  hraběti  Bean-chainpowí, 
dowědel  se  druhého  dne  zewrubně  o  postawenj, 
w  gakémž  se  ^cházel  Beau-champ  a  Meiret,  a 
třetjho  dne,  že  ge  Josefina  Merretowau  —  chotj. 
Ztráta  gegj  byla  i  ztrátau  geho  zdrawj*  Záštj  a 
hnéw  proti  sobě  i  celému  swětu  a  lítost,  utra» 
ceny  widěti  budaucj  swé  krásné  ráge,  wrhly  gjm 
na  smrtelné  lože.  Stonal  dlauho,  zápasil  se  smrtj 
—  prjroda  wžak  zwjtězíla.  Den  uzdrawenj  byl 
den  zmrzenj  geho  z  Pařjže* 

Hrad  Grande-Breteche,  genž  stogj  aú  tísjc 
kroků  od  městečka  Yendome  na  pobřežj  Loár* 


ském,  bylo  nyněgšj  bydlo  Josefiny,  hraběnky 
z  Mcrrelů.  Bylo  garo  —  třetj,  co  zde  žili  nowj 
manželé.  Přjroda,  w  kragině  této  neyljbezněgšj, 
gjžto  se  lze  chlubiti  wnadné  Francii,  pod  leh^n- 
kým,  lahodném  wětřjkem  usmjwala  se  w  libostném 
kwětu  na  mjrném  slunci;  kwjtj  w  rozmanitých 
barwách  občerstwowalo  okolj  zápachem;  křiwo* 
lacj  potůčkowé  mumlali  w  slřjbmém  wlněnj  swůg 
gednohlasý  a  předce  přjwětiwý  zpěw;  ptáci  šwe- 
hotali,  wčeličky  bzudely,  owčinky  a  kůzlata  na 
Kustotráwnyeh  hrázjch  bugnoradostně  si  poska* 
kowaly,  w5e  bylo  žiwo,  radostno,  rágowoJ  Wšak 
-—náhle  mizj  tento  slastinosný  slunečnj  lesk, 
kwětnatjf  onen,  přes  wůkolnj  přjrodu  rozestřený 
koberec  tratj  swé  Ijbezné  barwy,  dřjwe  bodřj  ži- 
wočichowé  tichnau  w  bezžiwau  zasmušilost,  ne- 
boť nad  wšechnau  končinau  snášj  se  snědý,  no- 
čnj  saumrak  a  odnjniá  oku  lidskému  spanilý  onen 
pohled.  Strog  welké  přjrody  chtěl  mjti  noc,  a 
tato  nastaupila.  Hrad  neT^7ná.sel  se  nynj  swau 
skwoslnau  majestálnostj  —  obkljčila  geg  na  w^^ 
strany  hustá  tma.  Bylo  ticho,  mrtwo  a  nižádné 
znamenj,  genž  by  na  gewo  dáwalo  člowědenatwj, 
neposkytalo  se  uchu  lidskému.  Toliko  na  hradě 
oknem  přjzemnjho  obydlj  mjhalo  se  slabé  swé* 
týlko.  Byl  to  byt  hraběnky  Joseiiny,  gizba-to 
prostranná  a  tmawá;  skwostnost  ale  gak  w  dra* 
hém  nářadj,  tak  i  w  umělém  okrášlenj,  leskla  se 
zde  při  slabé  swjtjcj  swětlošce,  genž  hořela  na 
stolku  bijzko  dweřj  malé,  sotwa  několik  střewjců 
rozsáhlé  komnaty.  Gemu  ku  prawé  straně  stálo 
klekátko,  a  u  něho  klečela  Josefina,  pohraužená 
do  wraucjch  modliteb.  Za  chwjli  wykonawši  po- 
božnost, wstala. 

Nynj  bylo  pozorowati  gegj  twářnost. 

Ondegij  gemné  růže  obljdege  gegjho  byly 
se  ztratily,  černé  gegj  oko  neswjtilo  bugaře  a  ži- 
wě,  gako  před  třemi  lety;  wyswjtala  z  něho  tra- 


Digitized  by 


Google 


S2 


pná  strast  a  mrtwá  pokora.    Byly  lo  snadnásled* 
ky  nešťastného  manželstwj.  . 

S  hláwau  sklopenau  přikročila  k  stolku. 
Služka,  genžto  stála  po  straně,  očekáwala  nynj 
aučinku  z  wěci,  genž  ležela  na  něm.  Bylo  to  ne- 
pečetěné  psanj. 

»Co  ge  to,  Rosalie?<  táže  se  Josefina  Iho- 
stegně,  ukazugjc  na  list. 

•Psanj  — « 

»  Psanj  ?«  wece  hraběnka  žiwěgi,  a  rychle  ge 
uchopjc,  četla  oluwkem  psaný  nápis : 

»Panj  hraběnce  z  Merretu.«  —  »Pro  welký 
B&h!<>  diwilase,  »kdo  ti  ge  doručil,  Rosalie?  — 
listy  psan^  olůwkem?  —  nepečetěný—  ?« 

»Ge  to  list  — «  mluwila  služka  nesměle,  mě- 
f je  skaumawým  okem  swau  welitelku. 

»0d  koho?<  ptala  se  Josefina  a  chopila  gi 
pewně  za  obě  ruce. 

»0d-^  Augusta  !<>  řekla  po  dlauhé  chwjli 
Rosalie,  z  ňader  wyndáwagjc  ebenowý,  střjbrem 
prorýwaný  křjžek;  » a  tuhle  Aad&kaz  prawdy  od 
něho  křjž.« 

Hraběnka  buď  překwapugjcj  radostj,  buď 
slabo tau,  kterauž  powzbudila  tato,  padla  gj  do 
náručj. 

»Ge  žiw?  —  nenj  křjž  tento  odkaz  Augfu- 
8tuw?«  mluwila  prosebném  hlasem  a  prodlela  gj 
na  ňadrech. 

•Čtěte  1« 

•Spanilé  niwy  této  ragské  kraginy  zdály  se 
mi  přislibowati  poněkud  léku  mému  raněnému 
srdci-— -«  Čtla  panj  z  Merretu,  »aniž  gsem  wěděl, 
že  Grande«Bretech6  ge  obydlj  wase.  — *- —  Gen 
gednu  hodinu -*mi  popřegte — « 

Oko  gj  zaswitlo,  twáre  se  polily  lehýnk;fm 
r&žowým  rauchem,  plamen  garé  a  mladistwé  lá* 
sky  k  Augustowif  genž  wěčně  uhasnauti  nemohl, 
rozohnil  weškeré  chodby  gegj  podstaty,  a  stanula 
tu  wšecka  gako  kauzlem  blaženosti  hnuta. 

•August— žiw ! — mně  na  bljzku  a  wěmý!* 
gásala  opogen^m  hlasem  a  neywraucněgí  poljbila 
křjž.  •Dobré  nebe,  dey  mu  odplaty;  žiwotmňg, 
láska  má  gsau  přjliš  skrowné,  aby  to  učinily  za 
tebel« 

ZeglřegSj  wečer  byl  ustanowen  k  sch&zce. — 
Zegtřegšek  a  s  njm  i  určená  wečernj  hodina  přišla. 
(^Polcradowáttj.) 


Howý  roL 

(Foftividoi0%'.) 

Ale  gestě  kauzelněgi  nežli  ti  mladj  dibljcí 
otočili  mne  přepodiwnau  sjtj  twůrcowé  a  ředíte* 
lowé  gegich.  Starý  direktor  byl  wyslaužilý  wogák 
— statné,  ramenaté  télo  s  hnědau  twářj.  Pod  no« 
tným  nosem  wisely  mu  husté  knjry,  a  po  celém 
obličegi  ležela  wěčným  táborem  ragská  spokoge* 
nost,  magjc  tu  giskmé  oči  gako  dwa  weselé  ohně 
zapáleny.  Hlas  geho  byl  gadrný,  zwučný  a  ohe- 
bný :  brzo  zněl  wážně  z  ust  dobrodružného  dok* 
tóra  nebo  španělského  krále,  brzo  wrčel  z  tlamy 
rohatého  a  gazyk  wyplazugjcjho  raráška — a  když 
promluwil  ke  mně,  bylo  mi,  gakoby  mě  owjwaly 
Ijbezné  hlasy  zwonku  z  rodinné  wsi  mé,  ozýi^^a- 
gjcjho  se  druhdy  wečer  ku  klekánj — slowem,  by* 
lo  mi,  gakobych  byl  dáwno  newjdaný  práh  pra* 
wého  domowa  překročil.  Gá  zapomněl  na  panj 
quasi-matku,  na  mračno  a  hromobitj,  gežto  se 
nademnau  stáhnauti  mohlo,  kdyby  se  byla  probu* 
dila  a  mne  pohřešila — gá  z&stal  celau  hodinu  po 
komedii  gešte  u  starého  keykljře,  a  druhý  wečer 
po  produkci — « 

Tu  se  wyprawowatel  poněkud  zamlčel — do- 
lil si  sklenici  a  pil. 

•Aha  I*  zwolal  rusowlasý  kritik,  čině  za  ge- 
ho přjkladem — »to  ge  umělecká  přestáwka — ten 
neyhlawněgšj  fundament  dramatického  stawenj !  — 
teď  se  přiwalj  hlawnj   efTekL^i 

•To  máš  dobře,  rozbjrawý  Wáclawe!«  řekl 
přjtel  komik< — »teďpřigde,  načež  bez  pohnutj  po- 
mysliti nemohu ;  teď  přigde  puntjk,  kdežto  se  ná- 
hle přelomila  cesta  má.  Druhý  tedy  wečer  po 
komedii  wsedl  gsem  tagně — aby  mě  z  hospody 
nikdo  nespatřil — na  wozjk  ředitele  panáčků  a  za* 
gel  s  njm  do  taulawého  žiwota.* 

•  Šťastnau  cestu  !<^  zkřikl  básnjk  a  pozdwi* 
hnuw  sklenici,  připjgcl  uprchlému  přjteli. 

•A  co  gsi  řekl  swému  pěstaunu?<<  ptal  se 
Nowotný. 

•Tomu  gsem  napsal  Ijsteček,  plný  wraucjch 
slow,  gakž  mi  ge  dětinské  srdce  napowědjti  stači- 
lo—a od  té  clijsrjle  gsem  ho  newiděl.  Pobořilaf 
se  zatjm  hezká  hromada  let;  gá  byl  wernjm  po* 
mocnjkem  nowého  pěstauna,  panáčky  tancowali 
a  točili  se  pod  mýma  prstama,  a  slečny  a  kněžny 
rozpráwěly  mými  ušty,  že  byla  rozkoš  poslaucha- 
ti ;  pak  nás  nemilosrdná  tyranka  s  kosau  rozwe- 
dla,  gá  se  doslal  ze  společnosti  dobrých  dřewěných 
panáčkň  zase  mezi  zlé  žiwé  panáky — a  tak  dále^ 


Digitized  by 


Google 


83 


gakož  by  dlauho  bylo  njiij  o  tom  powjdati ;  ale 
mau  zlatau  quasi^matku  a  gegjho  dobrého  man- 
žel jčka  gsem  od  té  chwjle  newiděl.  Teprwa  wče- 
ra  —  newjm,  byl-li  to  punč^  byla-li  to  rozpáleni 
myal,  podiwné  zpomjnky>  dasem  se-budjej  tauhy 
—  no,  wždyť  uwidjme  —  za  několik  málo  hodin 
&e  to  rozhodne,<> 

*    *    ♦ 

We  skrowné  sednici  na  Frantjšku  bylo  wse- 
eko  u  neywétsjm  pořádku.  Chudoba  owšem  ne- 
dala se  ukrýti ;  chatrné,  mnoholeté  nářadj  nedalo 
se  arci  lesk^n  ebenowého  dřewa  pokrýti,  a  hljně- 
né  na  policí  nádobj  nedalo  se  owáem  gako  dra- 
hokowé  do  sklenné  skřjně  wkauzliti;  ale  při  wšem 
nedůstatku  a  při  vfsy  nauzi  panowalo  zde  dnes 
gakési  Ijbezné  pohodlj.  Wšecko  bylo  pěkně  uklj- 
zeno,  wáecko  stálo  w  okogemném  rozměru,  a 
z  plechowých  kamýnek  rozléwalo  se  kolem  tak 
lahodné  teplo,  že  se  weálému  přes  práh  zdálo, 
gakoby  w  dech  prwnjho  garnjho  dne  wcházeL 

Stůl,  poněkud  wiklawý,  byl  upewnen  a  po- 
kryt. Gediný  a  poslednj  ubrus,  pozůstatek  Časů 
lepšjch,  bělal  se  na  něm  gako  střjbrotkaný  čalaun 
na  oltáři,  kdežto  se  konati  měla  slawnost  neyra- 
dostněgšj. 

Na  ubrusku  pyšnilo  se  pět  tauíarowých  šále- 
£ků,  každý  skoro  gine  formy.  Okolo  nich  otáčela  se 
BětuSka,  snažjc  se  dosti  chatrné  a  z  třetjho  djlu 
wypňgčené  náčinj  w  auhledný  pořádek  uwesti. 

»Zaplať  Pán  Bůh«    seděl  u  starého,  zpotře- 

bowánjm  giž  gen  drnkawého,   ale  proto   předce 

dobře  naladěného  klawjru  a — fantasowal.  Chwjl- 

kami    sběhly  diwé  poskoky  a  běhy  w  tichaunký, 

nápěw,  a  z  ust  chudého  kapeinjho  mistra  wyklu- 

zowaly   těmi    dobami  polohlasá    slowa   obljbené 

pjsně. 

(PokrařůwéHJ* ) 


DroliiansttaLa 

k  uchowánj  paměti  zaslaužilegšjch  Čechoslowanů 
w  minulosti. 

Powolanast  Čedioslowanů  k  wycho^watelstwj  gest  ny* 
nj  powSechné  na  slowo  wzata.  IVnm  nepotřehj  k  obsazeoj 
naSich  učitelských  stolic  z  ciziny  učitel&  powoláwati;  má- 
meť  gich  doma,  až  po  ďwau  i  po  třech,  co  na  nprázdnénj 
kteréhos  nčitelstwj  Čekagj:  'wysjláme  gich  ale  phea  to  do 
sausednjch  zemj  pod  rakaiisk\m  Žezlem  gesté  tolik,  xe 
w  oékteré  kragině  třetina  a  pětinu  učitelstwa  zanjmagj,  a 
že  nenj  země  k  rakauské  wládě  náležité,  genŽ  by  aspou 
některého  Ccchoslowana  w  počtu  swého  učitelslwa  nebo  i 
knežstwa  nechowala.  TSuke  'vrchnostenské  rodiny,  usnáwa- 
gjce  tuto  přewahu  Českoslowanské  krwe  a  gegj  zarozený 
téměř  takt  k  wychowalelstwj,  opauátěgj  napořád  s^wiig  8  co- 
pem přigatý  a  dlauho  po  copjch  geátě  uchowáyraný,  nábo- 


žnosti i  národností  sárowefi  Ikodliwý  twjk^  gak  militnS  o 
-vrycho^wánj  gednati  se  počalo,  gen  k  Francii,  Belgii  a  k  Ja- 
nowě  'we  Sweycarsku  očj  s^wých  otáČetL  "We  w&ech  bez- 
mála domjch  naáj  ílechty  toliko  s  éeskoslowanskými  p£- 
stauny  ano  ipěstaunkamí  se  potkáiráme,  ney^-&e  že  k^wů- 
li  prawénm  klassickému  huhňánj  we  francaaittné  tu  tam 
některá  geStě  bonka  co  podletnj  -vrlajtowice  se  držj.  Ale 
i  cizokragnj  šlechta  wjc  a  wjc  powolanost  tuto  uznáwagjc 
po  Čechoslowanech  k  wychowánj  swogat  se  dotazuge,  a 
můžeme  s  chlaubau  na  to  okázati,  Že  Čechoslowané-  a  Če- 
choslowanky  i  ir  Pařjži,  anegen  uikchty  k  Rakausku  ná- 
ležité, nýbrž  také  u  welpánů  cizinských  pěstaunstwj  zastáwa- 
gj,  gako  n.  p«  slečna  Marie  Kittlowa  w  domft  knjžete  z  Arén* 
bergů,  neymocněgSjho  w  Belgii  wládyky,  a  to  gistě  ke  cti 
swého  náisodu,*— za  to  ručj  gegj  neobyčegná  wzdělanost  a 
swědomitá  k  wychowatelstwj  přjprawa. 

Že  tato  pěstaunská  powolanost  ČechoslowanA  nikoliw 
normálkau  se  nám  nezabij  pila,  alebrž  k  zarozeným  darflm 
nadeho  milého  národa  náležj,  bylo  by  nám  po  stopě  dege- 
pisu  netěžko  okázati,  kdyby  to  w  podobné  drobnůstce 
na  swém  -  mjstě  bylo.  Tutoť  gen  proto  pjái,  abych  památku 
saslaužilébo  w  pěstaunstwj  Čechoslowana  mezi  kragany  swý- 
mi  rozSjřil  a  uchowal. 

Mezi  neyznamenitěgSj  a  neyslawněgSj  wladaře  sause- 
dnjch Bawor  patřj  pro  swau  pewnau  powahu  i  pro  roz- 
hodné působenj  na  spory  mezi  katoljky  a  protestanty,  ano- 
brž  i  na  osud  naíj  milé  wlasti,  bez  odporu  wolenec  Max- 
milián na  počátku  sedmnáctého  stoletj.  Než  kdo  byl  geho 
wychowatelem  ?  W  pátém  swazku  historicko  -  politických 
listů  pro  katolické  němectwo  na  rok  1841  dočjtáme  se 
pod  názwcm:  »(^^uvfurtl  ^axmiiiatig  L  ooiT  Sapern  Unmxs 
fítatgJQbre«c  (gragmente  aud  cínem  no*  ungebruáten  8Ber!0 
str.  283  následugjcj  odpowědi  na  tuto  otázku:  >tGiž  w  se- 
dmém roce  swého  wěku,  an  se  byl  wéwoda  Wilém  nedá- 
wno  u  wládu  uwázal,  přestaly  prince  ženské  oáetřowati, 
dadauce  mu  bohabogného  a  učeného  Čecha,  gménem  Wá- 
clawa  Petrjka,  obyčegně  Petraus  nazwaného,  za  prwnjho 
pěstauna.  Byllě  rodič  z  Buděgowic — slogj  o  něm  w  pozna- 
roenánj  na  též  stránce  —  odbýwage  swé  studie  w  Ingolstad- 
tu. Laučenj  geho  z  wysokých  tfkol  slawil  Filip  Menzel 
zwláStnj  básnj  w  lat.  Sestiměrcjch,  z  njžto  widěti,  že  se 
X  Ingolstadtu  do  Wjdně  odebraw,  tam  w  osobě  řjtíského 
dwoiTijho  rady  Edra  (Eder)  zwIáAtnjho  ochrance  naleznul ; 
byw  pak  za  pěstauna  zwolen  práwě  w  službě  pražského 
arcibiskupa  stál.  —  Zdáť  se  —  tak  wyprawuge  text  dále  — 
že  to  mjrnV,  dobromyslný  muž  byl,  cele  k  tomu  ulwořen 
prwotnj  nauky  w  tak  útlém  wěku  udělowati.  Geho  zpráwy 
o  pokroku  malého  schowánka  w  studijch  gest  nám  až  mi- 
lo  čjsti.  S  patrným  zaljbenjm  držj  se  Petřjk  u  wyprawo- 
wáuj  kratochwjle,  giž  princowi  na  odměnu  geho  zachowa- 
losti  powoluge,  n.  p.  gaktě  w  kočáře  babiččině  do  Menzin- 
^a  gedaucc  a  tam  obědwagjce  wětsj  Část  dne  rybařenjm 
tráwj ;  gaktě  w  rybnjku  pod  oknem  itiku  po  drobných  ry- 
bách se  sháněgjcj  znamenawse,  na  udici  gi  ulowiti  se  snaíj, 
a  ulowenau  koHst  sgakau  radostj  princ  babičce  okazuge,  a 
že  radost  geho  »sitp^  hac  capfurat<  tak  weliká  byla,  i  gi 
omaiowati  dal,  a  otci  na  okázku  poslal.  Gindy  wyprowá- 
zjme  praeceptora  —  totě  byl  názew  tehdeg.sjch  pěstaunů  — 
8  geho  chowancem,  s  geho  malými  saudruhy  a  sluhami  na 
pauť  do  Thalbergu.  Princ  gede  na  swém  wranjku  >»ouf 
ffínem  Stapplřx  až  k  lauce  bljzko  u  wsi;  tu  sljzá  a  gda 
s  druhými  pěšky  zpjwá  lat.  litanie,  a  mezi  m&j  modlj  se 
růženec,  za  každého,  za  něgž  se  obyčegně  modij^vá,  otčc- 
náá  a  zdráwas  zwlásť.  Na  zpálečnj  cestě  zwc  ge  wéwoda 
Ferdinand,  ugec  princůw,  we  swé  zahradě  k  obědu. «  Sem 
až  gdau  kratinké  wýlahy  ze  zpráw  našeho  Petrjka.  Gincho 
o  něm  dočjsti  se  nelze,  nežli  že  úřad  swůg  až  do  roku  asi 
1586  zastáwal  a  co  baworský  wéwodský  rada  r.  1592 
w  Rjmě    skonal.     W  rul.oweti   gemu    wéwodau    Wiljmcm 


Digitized  by 


Google 


S4 


Strany  irychowánj  ndélené,  paidátni  gsau  geSté  následugjcj 
slowa :  nPomaěteí  princům  slowem  i  přjkladem  predstawi- 
ti,  co  ge  zapowolánj  dnes  nebo  zegtra  čeká:  že  totiž  knj- 
iata  a  wrchnosti  od  Boha  sřjzeny  gsauce,  geho  služby,  pra- 
wé  a  neporučeno  náboženstwj  ochrailowati,  poddané  po 
práwu  a  sluánosti  řjditi,  mjr  a  pokog  udržowati,  každému 
pro  Boha  pomáhati  a  raditi  magj,  gsauce  mjsto  nčho  na 
semi  ustanoweny,  aby  w  nich  wieliká  duSe  útěchu  a  ůto- 
čÍKtS  naála;  že  wysoký  tytul  a  gméno  giného  nic  nenj,  neŽ 
-vrysoké-nabjzenj.  Bohem  i  swčtem  k  držiteli  téhož  názwu 
činěné. « — Rukowěf  najíim  pěstaun&m  nynj  u  wychowatel- 
stwj  podáwaná  se  owSem  welmi  liSjwá  od  této,  a  wiak 
také  wýsledky  wychowateUtwj  od  oněch  Často  se  welice 
odchylugj.  Vr.  j.  siáBa. 


DOMACJ  KBONIKA. 

z  Hnudnice.  (Opožděno.)  Dne  18.  Hstopada  m.  r. 
měli  gsme  u  nás  gakansi  wlastenskau  siawnost,  gjžto  zá- 
kladem bylo  to,  ie  Geho  Oamošt  knjZe  Ferdinand  z  Loh^ 
"kowic,  wéwodn  RawlnicJsý,  negen  gakožto  prawý  lidumil 
-vrůbec  o  wíe  dobré  pečliwě  se  stará,  nýbrž  gakožto  slawný 
"wListenec  i  naái  národnost  podporuge.  Af  nepHpomjnám 
co  gsme  giž  o  geho  blahodatném  pťisobenj  w  tomto  časo- 
pise Četli,  že  totiž  raudnické  České  záp&gčné  knihowně  wel- 
komyslnVm  přjspěwkem  do  žiwota  pomohl  a  protektorát 
pHgal  kolika  wlastenskýoh  pěkných  ústa w A  ;  ať  se  nezmi- 
fiugi,  že  letos  200zUna  stfjb.  položil  w  matici  našeho  Če- 
ského museum  i  dále  gi  podporowati  pHsIjbil,  že  dáwá  swé 
dwa  naděgc  a  milosti  plné  prince  naájm  zkušeným  p.  Kam- 
peljkem,  aneb  w  geho  nepijtomnosti  obratným  p.  rytjlřem 
z  Infcldi\  též  i  w  češtině  cwičiti,  *)  že  co  rok  posjlá  zaslau- 
žilé  školuj  mládeži  krásné  kuihy  w  odměnu  atd. :  wšak  to 
ať  zde  powjm  a  k  potěšenj  wšech  uphjmných  wlastimil& 
prohlásjm,  že  na  konci  tjgna  minulého  rqku  obsjlacjm  listem 
na  swých  četných  panstwjch  nařjditi  ráčil :  tiby  wUchni  ti, 
hloz  ee  kanceláři  geho  na  panetiojeh  oddati  chlígu  s^i^y  9e 
pHtinili  hijtnií  potřebnému  gazyjku  ČesleénM  se  naučiti,  ge^- 
ito  hy  šic  u  powijiowánj  na  wHšj  hodnost  nehjl  na  ně 
hrán  ohled,  a  oni  tedy  sami  itSstj  swému  hy  w  ceetS  stáli, 
Eyhle!  toť  gest  to,  nač  gsme  čekali  I  toť  gest,  Čeho  sobS 
ode  wšech  slawných  wrchnostj  přegeme !  toť  gest,  co  hlu- 
boce a  prospěšně  sáhati  bude  do  žiwota  ;  nebo  způsobem 
takovfým  prekazj  se  nešwaře,  aby  úřednjk  swému  pauho- 
Českému poddanému,  a  tento  úřednjkowi  swému  nerozuměl; 
tjm  během  m&žo  se  Čech  opět  na  swé  dědičné  píidě  gako 
doma,  gako  mezi  swými  ohledati  a  netřeba  mu  báti  se  wý- 
směchu,  potupy,  opowrženj !  —  Nemohauce  při  tom  pocitft 
radosti  a  wděčnosti  zatagiti,  usnesli  gsme  se  spiwnjmzdcg- 
šjm  školnjm  pomocnjkem  p.  Jo«.  Sandskifm  na  tom,  iemlá" 
deZ  za  tlumočpjka  cit&  swých  obereme.  I  wyuěili  gsme  gi 
ff  zdegšj  řádné  zpífwné  Hole  **)  několika  pijležítým  zpěwAm, 
a  &tě&tj  tomu  cht^o,  že  gc  ona  na  neylcpjjm  mjstě  před- 
nesla.—  DoQ   17.   listop.  pHgel  do  Rauduice  knjže  páu  se 

*)  Badis  ml  aowoleno  %Í9  ttoanameiiAtt,  ie  w  loaském  íélS  ňtle 
mlaJá  k»jl*tfty  4I»  BAwrcenj  awéh*  dobromyslného  pj(H«uiia  p.  prof.  SehnU 
álfty  Ml  owém  olcowokém  Mdtlnjm  xámka  w  ŽeUaovrA  díw*dlo  hráli  w  n4. 
kolika  řeřjch  euTQpogmkýoh,  mesi  nlmii  1  w  6oské— a  to  (gakž  ao  tivr« 
dílo)  xt-elmi  krá^nA, 

^*>  Prjó»na«  lélo  Ikoty  polpxil  Kaom  wlont  do  Čaooptaa  pro  kal.  du- 
ehii\renstwo  (wl%  4.  »w.  15.  r.")  obAjmé  pogedninj,  w  ktorémzlo  pozbusu- 
gl  k  aawedMij  podobných  sp^wmjcli  cwlceni  na  Aviech  famjeh  Ikolách 
w  arofdiéoeaj,  Hlawnj,  coa  xdo  o  mia''iié  školo  aaij  podotknautí  moha,  getty 
io  ao  ta  gix  př<>!i  tOOdJ^tj  kaidý  •kólnj  don  od  11  do  It  hod.  pfed  polednem, 
gak  w  BÁUadnjok  toaeoh,  tak  ohkwláat^  w  ojrkewAJoh  apéwjok  wyudugo. 


swau  gasnau  rodinau  i  giny  mi  wznešcnýmí  hostmi.  Druhý 
den  u  wcčer  brali  gsme  se  k  zámku.  Dětj  bylo  162.  Wět- 
šj  djl  děwčátek  byl  bjle  oblečen,  Čerwenýmt  stužkami  opá- 
sán a  na  hlawč  riižowým  kwjtjm  ozdoben.  Před  zámkem, 
an  gsme  přišli,  bylo  giž  nesmjrné  množstwj  lidu  shromáž- 
děno. Neymilosttwěgšj  wrchnost  ráčila  djtkám  dowoliti, 
w  gasně  oswjccný  salón  před  sebe  postoupiti;  hudebnjci 
z&stali  w  předpokogí.     Nynj  se  začaly  zpěwy. 

Hned  při  prwnjm  gedna  z  panenek,  roztomilá  dcerur 
2ka  zdegšjho  wysoce  učeného  knjžecjho  bibliotekáře  p.  Dwom. 
řáka,  podala    na  taljři  wiecky  pjsně  sepsané  přewzácnému 
posluchactwu.    Prwnj  kausekbyla  Česká  báseň  wjtacj,  a  drahá 
perly,  wyplynulé    z  hlubiny    srdce  na  otoowskau  twář  we- 
likého    knjžete,   neykrásněgi   swědčily    o    pohnutj,    gakowé 
w  něm  způsobily  newinué  Idasy  djtěcj. — Druhá  částka  před- 
nešenj  byl:  »Pěwec  Rjpskýn  (baé  lílptní^oxn)  —  8  českých 
hor  zaznjwá  x;p?ti^at.d.     Na  konci  se  upřjmnS  zatleskalo. 
Třetj  byla  vHr/i  na  wogáky^  %  ^T^J  ?•  Winařického.  Obral 
gsem  tu  gen  několik  slok,  totiž  prwnj  a  Čtyry  zadnj  gakož- 
to   pobočný   kausck  k    honbě,    na    nrž   gsau    se  páni  sgeli. 
Tento  žert  se  musel    opakowati.  Konečně  následowalo  roa- 
laučenj,    kteréž  gsem — gako  giž  před  několika  lety  záwěrek 
gedné  zdegšj  akademie  —  podle    obljbeného    nápěwu    vČcr- 
wenag'  se  kopce«c  sepsal,    a  gegjž  konec  byl:    »Dey  Wám 
PánbAh  dobrau   nocI«  —  »Dey    wám  Pánbfih  dobrau  nocc 
opáčilo  se  mnohokráte    z  milosti w^ch    ust   wysokého  pan- 
stwa,    a    dětem  dostalo   se  té  rozkoše,  že  Gegich   Gasnost 
knjže    i  kněžna   k  nim  se  přichýiiti  a  swé   zaljbenj  w  nich 
co  neylaskawěgí  progewiti  ráčili.  Zwláště  pak  mi  bylo  ulo- 
ženo   od    knjžete    pána,    abych    gemu    wšecky    ty    mladé 
zpěwáky  poznamenal,    a'  od   kněžny    panj,  abych  gim  ga- 
£tě    gednau    we    škole    plnau   wtech     spokogenost    ohlásiti 
neopominul.  —  Přáti   bylo   by,   aby    te    cos    podobného    za 
podobnými  přj činami    i   na  giných  mj stech    a  hodně  častá 
abjhalo.    Newyrownani    dobrodinj    by  torchnosti  prokázaly 
swijm  Českým  poddaným,  kdyby  gich  sprAwce  zawázaly,  do* 
mácfmu  gazyku  dMadnd  se  nmíčiti.    Pak  by  se  nemuselo^' 
co  pěkqého    a  zdwořilegšjho,    obláčeti   w  náčinu,  pak  by 
se  nepsalo  Česky   tak,    aby,    čjm  kdo  lépe   Čes^y  umj,  tjm 
méně  tomu  rozuměl.    Ustanowcnjm  řádných   Českých  hodin 
na  gymnasijch  neysnáze    by    se    tomu  wyhowělo.  —  Zatjm, 
gest  tu  w  našem   městě  i  také   to  potěšitelné,  že  wětšj   djl 
zdegšjho  četného  úřednictwa    swé  djtky  neyprw  Česky  dá- 
wá wrchowáwati,  ano  že  i  negcdni  ze  zdegšjch  moŽDěgšjcb 
Israelitií  sobě  učitele  w  českém  držj,  a  spolu  pilnými  audy 
našj  knihámy  gsau. —  Nesmj  se  též    mlčenjm  pominauti,  že 
tu  wznikla  malá    společnost  kwetmicjch    panen    z    přcdnjch 
domíi  města,  kterážto    we  dny  swáteČnj    se    scházegjc,  ná- 
wodem  p.  Náhlowského,  zkaušcnélio  učitele  pro  hlawnj  ško- 
lu,  w  českých  libozwukách  se  cwičj.  Gak  wj těžně  by  kaž- 
dé těchto  šlechtilých  panen  znělo  ze  rtu,  co  prawá  »Ceška« 
pěge  :  Gá  mezi  Čechy  zrůstala, 

Sestra  mezi  bratřjmi, 
A  wěma  gsem  gim  zůstala. 
Chci  žjt,  umřjti  8  nimi!!-^ 
A  tak  a  těmi  způsoby   se   naše    národnj    wěci   wždy 
wýš  a  wýše  nesau;  wždy  wjc    a  wjce   nalézáme    ůčinnVch 
přátcU  A  den  po  dni  se  naděge  naše  zmáhá.    Že  gaayk  xihi 
opět  k  úplnémn  kwětu  dospěge,  a  že  gjm  utěšeně  rozšjřegj 
se  umy,  wědy  a  blaho  země  !  —  Gen  se  tedy  ifespolck  mřg- 
me  rádi,  nckazjce  sebe  sami,  anobrž  pomábagjce  sobě  kde 
a  gak  můžeme,  aby  giž  gméno  vlastenec  wlastcnce  ku  zlá- 
štnj  lásce  a  zdjlnosti  budilo,  a  nebylo  mamau  libůstkau  a 
telhaul  Jo».  Bockmaaft. 


raaopi*  tonto  wyokáaj  we  atrodo  a  w  aoboffn  po  p^Iarájrh  j  každait  druhav  afredn   pfidá\rá  ae  pillarrhowá  přjlolia.     Predplacj  »•   «  wydatraiela  na  rtwrt 
lata  48  kr.,  wa  k»tkkupeetwjeh  na  pAl  Ié«a  I  bI.  86  kr.,  m  r.  k.  poitéck  pAlL  t  xL  SA  kr.  atá. 


WydáwánJQi  Jar.  Pospjáila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


Mirodnjzibawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ČJslo  22. 


É8.  hřezna  Ř843. 


10.  r.  béh. 


s 


BOI.EaBaULWJNOWI 

I«tJDEWJT« 

Boleslawjnc,  pomnjS  na  ta  léta, 

Kdy  gsine  pod  Ijpau  spolu  ffedáwali, 

A  ft  Ijpy  stjuu  do  sjrcho  swéla, 

Gak  se  oikt],  liemzj,  pattjwali? 

W  mé  ona  mysli,  gako  oltář  w  dirámS^ 
Gedté  nás  wjdámy  gak  tam  posedáme. 

Ty  gsí  odešel  sa  dolnj  rovriny, 
Tam  se  ti  átčstj  chlácholiwé  smt^ge  j 
Gá  se  -wydinnl  na  hornj  končiny, 
Žigi  w  pohromách  ^- než  plný  nad^ge  ^ 
Mé  oko  wždy  se  na  tu  Ijpu  djwá. 
Led  tobě  dálka  a  baolť  gi  lakrýwá* 

A  kdybys  'vridď,  od  na.  Ijpu  diwátá, 
Gisté  by  spřchais  mužně  pH  nj  státi; 
Ljpa  pod  horau  prowjwá  si  swatá. 
Než  giž  na  horách  wichrice  se  klátj, 

Černé  se  chmury  gii  s  "wichřicj  pogj, 
A  ty  nám  Ijpu  wywrátit  se  strogj. 

A  gii  se  wícKr  s  wTch&  dol&  spaaitj, 

A  na  Ijpu  gii  roidittý  dotjrá, 

Ona  se  wrabu  opjrá  swau  tlaužtj, 

Chwřge  se  kolem  a  bolestně  swjrá, 

Ljstky  se  za  peTi  ukrywagj  auzkostsé^ 
A  ljpa  iumj  audeJjm  žalostné. 

Kdyby  gi  zřely  tw^,  Bolesfawjne^ 

Plamenné  oói,  ohněm  by  srSely; 

O  pod  sem,  drahý!  k  nj  se  posta wjme^ 

A  wem*  «tfi,  bychom  "wiebtíci  zdrželi; 
A  ne-U  itjty  wichr  zadržjme. 
Spolu  se  pod  nj,  drahý,  pohrobjmer 


Křiwá  přjsaha. 

{Pohratawány) 

HraT)ě  2  MerretA  wycházege  každodenně  za 
času  wečernjho  do  společnosti,  galých  Vendome 
shromaiďowala,  wracel  se  obyčegně  pozdě ;  nebez* 


pečenstwj  z  této  strany  nebylo  se  co  obáwati,  a 
mimo  to  zůstáwal  w  hořegnjm  poschodj  hradu^ 
kdežto  při  náwratu  chwjli  pobj^w,  tepnva  k  hra* 
běnce  dolů  se  odebjral.  Dnes  ale  wlastnj  rozmar  a 
bezchutná  zabýwawost  wnawstjweném  spolku  za- 
hnala geg  časnégi  domů.  August  byl  geště  s  Jo* 
seíinau  w  dolegšj  komnatě.  Merret,  gda  dnes  přj* 
mo  k  manželce  swé«  uchopil  kliku  —  ale  zdálo  se 
mu,  gakoby  slyšel  zawjrati  dwéře  u  malého  po* 
kogjku,  a  když  wešel,  pozorowal  na  hraběnce  wel- 
kau  roztržitost. 

Proto  wšak,  ničeho  netuše,  myslil,  že  ge 
w  pokogjku  Rosalie;  mimowolně  ale  nepokogo* 
wala  ho  nedůwěra  a  podezřenj,  an  nesmělost  a 
nesnáze  hraběnčiny  rostly. 

•Přicházjte  welmi  časně, «  prawila  Joseíina 
posléze  poněkud  změněným  hlasem. 

Pan  z  Merretů  neodpowěděl,  neboť  w  tom 
samém  okamženj  wešla  Rosalie.  Gako  udeřen] 
hromu  trhlo  to  njm.  Nemluwě  ale  ani  slowa^  dal 
se  do  kráčenj  po  komnatě,  chodě  od  gednobo 
okna  k  druliému. 

a  Přihodilo  se  wám  cosi  nepřjgemného  ?  — 
Nenj  wám  dobře  ?«  tázala  se  ho  nesměle  hraběn* 
kíu  aby  gen  přetrlila  strašliwé  to  mlčenj* 

On  mlčeL 

» Odstraň  se  na  chwjli, «  dj  panj  z  Merretů 
Rosalii,  kteráž  uposlechnauc  okamžitě  se  odebjra* 
la ;  strachowitě  wšak  zůstala  mezi  dwogit^midweř- 
mi  a  poslauchala. 

Merret  posadil  se  nynj  proti  Josefině. — »Pa* 
nj,  někdo  ge  we  wašem  pokogjku, «  prawil  stude- 
ně, ale  s  třesáucjma-se  rtoma  a  bledau  twárj. 

Ona  hleděla  naň  s  pohledem  hrůzně  tichým  a 
odpowěděla  až  ku  podiwu  s  chladnau  prostomysl- 
nostj:  wPíenj,  pane!« 

To  nenj  rw^alo  mu  prsa,  poněwadž  tomu 
newěřil.  Nikdy  wšak  newiděla  se  mu  býti  clioř 
geho  čislěgš]  a  zbožněgšj,  gako  w  okamženj  tom- 


Digitized  by 


Google 


86 


to.  Wzi^čil  se  a  chtřl  odemknauti  pokogjk,  než 
Josefíaa  uchopjc  geg  prudce  za  ruku,  zadržela  ho 
a  patřila  nan  okem  wýrazaýxSL  a  melancholickým*. 
»Nenagdete-li  tam  žádného -^  g^sme  nawždy 
rozlaučeni  l^  prawila  hlasem  neobyčegně  pozdwi- 

Neslýchaná  wážnost,  kterauž  wyge^ila  hra- 
běnka na  sobě  při  postawenj  tomto,  naplnila  ho 
hlubokau  uctiwostj.  Hbité  a  odhodlaně  se  obra* 
til.  i»Ano,  Josefiiio,^  prawil,  »nepůgdu;  tak  nebo 
tak,  byli  bychom  rozlaufieni  na  wěky, —  SlyS, 
znám  onostnau  čistotu  duše  twogj  a  wjm,  že  gest 
swaté  obcowánj  twé ;  protož  pro  smrtelný  hřjch 
nedopustjš  ztrátu  žiwota  swého.^ 

Hleděla  naň  po  slowjch  těchto  okem  hro- 
zným. 

©Nuže,  wezmi  tuhle  swůg  křjž.  Přisahcy  mi 
před  Bohem,  že  tam  iienj  žádný — uwěřjm  ti  — 
neotewru  nikdy  dwéře  tyto!* 

iiPťisahám!*  prawila  hraběnka  wezmauc  ebe* 
nowý  křjž. 

sHlasitěgil*  promluwil  hrabě,  »a  opakug; 
nPřisahám  před  Bohem^  že  nenj  žádný  w  tomto 
pokogjku,« 

Se  wnítřnj  bauřj,  se  wnitřnjm  trnutjm  opa* 
kowala  sadu  tuto. 

pTedy  dobře !«  wece  chladně  pan  z  Merre* 
tů  a  pak,  po  několika  okamženjch  pomlčenj :  i>Ay 
hle,  zde6  máte  krásnau  wěc,  kterau  gsem  geště 
newiděl,*  A  dychtiwě  skaumal  ebenowý,  střjbrem 
umělecky  prorýwaný  křjžek,  —  Nowá  to  bauře  pro 
Jose&nu,  i»Ge  to  od  — «  zatrhowala  patrně  hra- 
běnka, an  pronikawě  na  ni  hleděl  Merrett 

pOd— ?« 

pDuTÍYÍera>  kterýž  ho  kaupil" — pokračowaia 
odhodlaněgi,  pod  gakéhosl  nábožného  ápaněla« 
genž  tu  wloni  weskrze  cestowal.« 

pAhl*  prawil  Merret  a  položiw  křjžek  na 
mjsto>  ^azwonil  na  Rosalii. 

pLaurent  chce  si  tě  wzjt,<  mluwil  pak  k  nj 
gemným  hlasem^  »než — 'scházj  mu  prostředků, 
usaditi  se  co  zednický  mistr,  Nu^e  dobře,  zawo- 
ley  hol — ať  y^eime  s  sebau  pwoge  zednické  ná- 
řadj —  gdi  we  wSj  tichosti  —  gedná  se  zde  o  wase 
itčstj,« 

Rosalie  mvisila  gjt, 

pJene!*  wolal  nynj  hrabě  hřmotným  hlasem 
na  swého  sauwěrného  kočjho,  —  pGděte  wšichni 
8pat!«  kázal  miu  když  byl  tento  přišel,  nahlas; 
po  straně  w$ak  mu  pošeptnul :  » Až  wšcchno  bude 
spát,  rozumjš?  —  spát -^  zprawjš  mě  o  tom.** 

Při  dáwánj  těchto   poručenj  nespustil  wšak 


ani  na  okamžik  zraku  se  swé  choti.  Nynj,  anaf 
we  smrtelných  auzkostech  seděla  u  ohniště,  sedl 
si  k  nj.  Wyprawowal  gj  o  společnosti,  o  gegj 
bezchutnosti,  o  několika  partijch  biliáru,  gež  byl 
prohrál,  a  o  giných  wěcech  welmi  Ihostegných. 
Josefině  swatila  «e  poznenáhla  skalnatá  tjsefi,  geni 
dusila  prsa  gegj.  Hrabe  wšak  dychtiwě  zjral  po 
dweřjch  u  pokogjku;  náwrh,  gegž  byl  dřjwe  po- 
chytil,  zdál  se  w  něm  uzráwati. 

pPane,  Laurent  ge  tady,*  oznámila  wešlá 
Rosalie. 

pAť  wegde!« 

Hraběnka  spatřjc  zednjka,  zbledla* 

pLaurente,*  promluwil  k  němu  tegně  Merret, 
ppod  k&lnau  nagdeš  zásobu  cihel  —  gdi,  přines 
gich,  co  gich  budeá  potřebowati  k  zazděnj  dweřj 
tohoto  pokogjčka  —  wápna,  co  bude  potřebj, 
také  tam  nagdeš.*  Pak  geště  tegněgi:  pDnes  tu 
zůstaneš  přes  noc*  Ale  zegtra  ráno  dostaneš  pr&* 
chodnj  list  a  odebereš  se  z  kraginy  této  do  mě- 
sta—  gakého  koli,  kam  budeš  chtjt.  Šest  tisjc 
franků  dám  ti  na  cestu.  W  Pařjži  na  mne  po- 
čkáš. Ostatně  —  to  neywětšj  mlčenj  o  wsem,  co 
zde  dělati  budeš  tuto  noc* 


Police. 

Roku  1219  po  smrti  JuríkowS  wyládal  si  nmich 
%  Uáiteni  břewnowskóho,  gménem  Tiialif,  od  swého  opa- 
t4  dowoleoj,  aby  smél  na  panlti  Polici  bydleti ;  neboť  tu 
na  bljsce  benediktini  kláj^tera  břewnowského  dworec  Bran- 
now  méli  od  sw.  Wogtěcba  darowaný,  i  nemoblot  gaa  ne- 
powfidomo  b;^  o  panstewaé  Juiikowi*  Tedy  powolil  opat 
Chuno  iádostí  Vitalise,  i  sedm  giných  spolobratrft  na  panjť, 
řečenau  Polioi,  wyslal,  aby  rozíjřilí  kapli  nad  pramenem 
wystawčnau.  Ti  planili,  s  pilpostj  welikau  lesy  w  pole 
obraceli  i  wsděláwall,  přitom  tak  přjkladně  a  bohabogně 
sobe  počjnagjce,  iů  král  Pfemysl  Otahar  k  ikdosú  opata 
CftfMiOfui  a  přjmluwč  praiského  biskupa  Daniele  dne  21. 
kwětna  1213  okrMek  Polici  w  gistých  hranicjoh  klášteru 
břewnowskému  darowal  a  mimo  to  geátř  2  wsi,  totiž  t  Pro- 
wodow  a  NezwalichůW  »a  Náchodem  přidal.  Tu  se  po- 
My  okolo  kaple  bljže  pramene  přjbytky  stawéti,  a  we  čty- 
Kdccti  letech  dosáhla  wjska  Police  takowé  obřjmosti,  ie 
roku  1258  na  iádqst  opata  Murfťiia  král  Přfmysl  OitikarlL 
swolil,  aby  městské  práwo  s  Prowodotoa,  kdežto  giž  ni- 
gaký  čas  stáwalo,  na  Fo{«cť  přeneseno,  a  každý  týden  we 
středu  trh  zde  držán  byl. 


Digitized  by 


Google 


87 


Podobnými  od  wrchnosli  a  wlády  m^sta  dobrotiwS 
udělenými  príyilegieziii  a  milostmi  rok  po  roce  wsnikalo 
město  gakož  i  okoTj  polické  německými,  od  kláštera  mile 
pHgatými  osadnjky  i  Kjaíe  a  ^jzotemska,  a  ačkoli  r.  1585 
a  1633  mor  tisjce  obywatel&  pobubil,  město  pak  r.  1421, 
1535,  1607,  1617,  1674  a  1700  wyhořclo,  triJcetileU  a 
sedmiletá  wálka  i  gine  pohromy  bolestné  rány  celé  zemi, 
tedy  isdegájmu  okrsku  aasadíly:  předceť  wždy  pHČiněnjm 
wrchnosti  negen  mésto  sase  obnoweno,  ale  i  ir  marnosti  a 
ginem  kwětn  snamenitě  srostlo. 

Klášter  poličky,  zprwu  gen  swět*ená  kaple  a  pauste- 
wna,  též  irelikých  změn  přestál,  a  gelikoi  konvent  břewno^v^ 
ský  přikaupenjm  sausednjch  statkA  a  wjsek  w  letech  1341, 
1624,  1627,  1665  panstwj  polické  rozájfil,  sapotř«bj  uzná- 
no i  u  zwelebenj  a  rozsáhlosti  kláltera  i  kostela  tjm  wjce 
pokračowati,  an  mnoienj  řeholnjch  spoluaudft  a  wynikagjcj 
pobožnost  obywatdstwa  toho  poiadowaly.  W  letech  1300, 
1566,  1677,  1709,  1714,1722  snažili  sedůstognj  opatowé 
nádherným  wystawenjm  a  přestawowánjm  kostela  a  kláštera 
iMdosUtkům  wyhowěti,  a  takto  poskytugj  klá«temj  stawe- 
nj  s  kostelem,  gakož  i  pozůsUtky  zrujíených  kostel&  na 
Wottaii  a  w  Polici  neylepáj  s^wědectwj  o  píičiněnj,  pil- 
nosti a  nákladu  neietfenj  slowůtných  předků  našich. 

Udělenjm  městského  práwa  Polici  dosáhlo  řjzenj  m^ 
sta  giného  zp&sobu^  ndl>oC  od  toho  dasu  wolili  sobě  mS- 
žfané,  gak  w&bec  po  městech  prÍYÍli|owaných,  zwlážtnj  úře*- 
dlnjky,  neyprwé  rychtáře,  pak  purkmistra  a  koníely  -wždy 
na  3  léta;  pozděgi  pak  pnmasa,  radnj  a  městského  rych- 
táře gen  na  1  rok,  kteřj  wesměs  od  Trrchnosti  potwrseni 
bý-ti  musili  a  w  české  řeči  nad  žalobami,  gakoŽ  i  dle  po- 
irolenj  krále  J/Vádawa  IL  od  7.  prosince  1295  nad  zloči- 
ny sauditi  mohli.  '  Toto  práwo  r.  1791  za  přjčinau  regn^s 
lowánj  magistrátů  w  Polici  přestalo.  Z  ohledu  toho  byla 
¥r  Polici  i  iibenice  wystawěna,  o  Čemž  se  nachásj  zazname- 
náno: » Shromáždili  se  Časně  ráno  wžickni  tesaři  i  města 
a  s  pansťwj  při  tluČenj  na  dwa  bubny  a  pořádně  sekeiy 
na  ramenách  držjce,  z  města  pryč  k  poprawnjmu  mjstu 
gsan  mažjrowalí,  za  nimi  městská  mládež,  úřad  městský, 
rychtář  a  pak  ostatnj  lid  Sd  zase  s  motykami,  sekerami, 
lýče  a  lopaty  magjce ;  dřewo  z  lesa  bylo  přiwežené,  kdežto 
neyprw  auřad,  pak  geden  po  druhém  dřewa  se  dotknauti  a 
každý  do  něho  sekerau  tnauti  musil  j  zde  se  nechali  tesaři  při 
gegich  práci,  a  druzj  wáickni  zase  zpět  do  města  ir  pořádku 

odcftlLtt — 

Při  wýslechn  zločince  a  -wyneiíenj  ortele  musel  wŽdy 
wrchnostenský  ůřednjk  přjtomen  býti,  a  poněwadž  pozděgi 
i  w  německých  mjstech  česky  se  auřadowalo,  musjwal  k  po- 
dobnému ijsenj  auřednjk  spjsařem  sbljzkého  českého  mě- 
sta powolán  býti.  Takto  i  poličky  heytman  Gířj  Kwěk, 
gakož  i  geho  nástupnjci,  z  dobré  mysli  chodjwali  se  swými 
pjsaři  do  bljzkého  městečka  Starkowa,  nynj  swobodnémn 
pánu  z  Kaiscrsteinu  patijcjho,  kdež  obywatebtwo  německé 
bylo,  a  vrětij  djl  nekatoljků  počjtalo,  což  i  z  toho  sauditi 


lze,  že  se  posairad  n^akó '  listiny  nadiáaegj,  k.  tomu  cjli 
směřugjcj,  gakož  gsau:  swat«bDJ  smlauwa  od  roku  1575 
Mjchala  Řehoře,  syna  kněze  Mjchala,  faráře  s.tarkowského,(( 
dále:  kaupě  od  roku  1581  na  di\m  Heleny  wdowy  po  kně- 
zi Řehoři,  a  kaupě  od  roku  1586  Wju,  syna  kněze  Ja- 
kuba, na  dům  —  mimo  gine  těm  podobné. 

Tamněgsj  kriminálnj  kniha  od  r.  1573  welmi  mnoho 
rozmanitého  obsahuge,  z  Čehož  tuto  gen  dwa  rozsudky, 
-wynesené  nad  Kaáparem  Šwancem  z  přjČiny  chytánj  raků 
(r.  1573)  a  nad  Pawlem  Pyrkele  pro  krádež  (r.  1578)  zdě- 
lugi,  toho  gsa  mjněoj,  Že  pro  podiwný  způsob  wýrok  we- 
řegného  oznámenj  zasluhnge. 

1. 
Ortel  na  wyznánj  Kašpara  Šwance  weyi  dotčeného. 

My  purkmistr  a  koniíelé  města  Surkowa,  gakož  gest 
tázán  při  práwě  najíem  mistrem  poprawnjm  Kašpar  Swanc, 
poddaný  urozeného  a  statečného  rytjre  pana  Kryštofa  Hyl- 
mara  i  Pilnikowa  a  na  Wlčicjch  etc.  Swanc  postižen  s 
gistotau  w  skutku  zloděgském,  w  lapánj  raků  w  potocjch 
G.  M.  urozeného  a  statečného  rytjře  pana  Hartwika  Zehu- 
Sického  I  Nestagowa  a  na  Swoganowě  a  Risumburka  eto. 
pána  našeho  milostíwého.  I  podle  wlastnjho  přiznanj  geho 
a  wyměřenj  artikulů  w  řjzenj  zemském  a  w  práwech  měst- 
ských tento  ortel  wypowjdáme:  Že  gest  zaslaužil  obělenj. 
A  wŠak  se  mu  milost  státi  má,  aby  nebyl  pod  mocj  mi- 
stra poprawnjho  dán,  z  přjčin  že  gest  Šibenice  mdlá,  a  ta- 
ké ten  zločinec  welmi  těžký  gest,  mistr  poprawnj  sám  s  tu 
být  nemůže,  aby  ho  oběsil,  neb  pomocnjka  Žádného  nemá, 
a  Žena  gemu  ten  den  před  poprawau  ušla  pryč. 

2. 
Ortel  na  wyznánj  Pawla  ginak  Pyrkele  z  města  Surkowa  etc. 

My  purkmistr  a  konšelé  měsU  Surkowa,  gakož  gest 
tázán  mistrem -poprawnjm  při  práwě  našem  Pawel  Pyrkele» 
poddaný  urozeného  pána  a  statečného  ryljře  pana  Hartwi- 
ka Zehušičkého  s  Nestagowa  a  na  Risumbuiku  i  G.  M.  pána 
našeho,  podle  wlastnjho  přiznanj  geho  a  wyměřenj  ariyku* 
lů  w  řjzenj  zemském  a  práw  městekých,  tak  gakž  gest  na 
sámku  Risumburku  iginde,  kde  mohl,  penjze  kradl  a  bral 
i  nad  pánem  swým  srazowal,  pána  zapřel,  tento  ortel  i  prá- 
wa swého  wypowjdáme:  Že   gest  zaslaužil   oběšenj,   ale  se 

gemu  milost  státi  má,  a  to  proto,  že  šibenice  se  rozbořila. 

ft  « 

» 

Polické  surobylosti,  listiny  a  knjhy,  bohužel!  loň- 
ského roku  při  ohni  19.  dubna  zde  wypuklém  shořely,  a 
gelikož  mezi  42  domy  pohořelými  i  přjbytek  Jana  Le^ 
popelem  lehl  a  wětšj  djl  geho  historických  sbjrek  podobně 
zhynul,  nemožno  na  ten  Čas  wjce  se  dowěděti  o  wědeckém 
a  společenském  žiwotě  šeré  dáwnowěkosti.  %t  ostatně 
kragina  polička  i  s  powěstnými  wrchy  Wottaiem^  Homol) 
a  'Wlčincem,  kdež  před  11.  stoletjm  hrady,  snad  laupežné, 
stáwaly  —  znamenitá  gest,  twrdj  hodnowěmj  kronikáři. 

(Dokončenj.) 


Digitized  by 


Google 


88 


Cesfeé  diwadlo  ir  Praxf^ 

Od  poslednj  tpráwj  naáj  mihromadil  se  předmt^t,  o 
němito  by  nluwiti  bylo.  Z  rosmaDÍté  tmdsice  nowé  dá* 
waných  a  podiwnýin  sblttknatjm  okolnostj  opakowaných 
kas&  wybereme  ale  genom  nSkteré,  o  nichito  promluwití 
snad  i  po  Čase  neákodj. 

GakoŽ  gsme  gil  gednan  podotkli,  pHcbátegj  nynj  — 
a  to  wájm  práwem  —  shusta  Klicperowy  dramy  na  gewistd, 
a  byť  by  se  gestě  nyoj  tak  dokonale  neprowosowaly,  gakož 
toLo  wáeliký  wýtwor  každébo  nadaného  básnjka  od  8we« 
domitých,  negen  k'  obecenstwu,  gcbož  p^jznj  žigj  a  tygj, 
ale  i  k  sobě  šamani  wáechnu  učtu  cbowagjcjch,  podlého 
komediantstwj  prostV ch  hercu  očekáwati  možno  —  byť  by 
se,  prawjme,  djla  Klícperowa  geJté  ani  při  nynt^^gajcJi  silách 
-vrždy  tak  uhlazené  a  iiwS  na  prkna  nedostáwala,  gakoi 
snad  w  mysli  básnjkowS  iila :  pťedce  nám  nynj  spjSe,  nci* 
li  kdy  gindy  poznati,  gakým  kvrjtjm  Klicpcra  kwiHnici  li- 
teratury naáj '  ozdobil,  i  možno  nám  tu«iii,  gaký  poklad  w  pr- 
tau  swých  ge^l^  ukrýwá. 

Dne  26.  min.  m2s.  dáwal  se  ire  prospěch  p.  Hynka 
sRod  Swoganowský.fc  Musjmeť  se  pHznatí,  že  nás  prwnj 
o  tom  spráwa  skoro  aděsila.  Pamatugemeť  so  na  smutný 
osudy  kterýž  tuto  hru  r.  1832  pH  prwnjm  předstawcnj  na 
siawowském  diwadle  potkal  —  a  gakkoliw  i  tenkráte  spatné 
obsazenj  a  chatrné  sjly  welikau  dástkau  k  pádu  geho  pH* 
spt^ly:  geť  i  sám  kus  tak  slabě  setkán  a  na  tak  wiklawém 
základu  postawen,  Že  se  gen  'wjj  pééj  pilných  a  schopných 
hercAw  udržeti  m&že.  Byli  gsme  tedy  na  prowozenj  wel- 
mi  žádostiwi  —  musjme  ale  bohužel  ijcí,  že  gsme  wclkého 
spokogenj  nenažli.  P.  Rrumtowský  nebyl  obraa  "Wiléma, 
toho  krwawau  winau  ztjženého,  v  diwý  žiwot  uprchlého  a 
pak  i  kletbau  adrccného  syna ;  —  a  co  mluwíl  ?  to  wj  on 
sám  neylépe ;  my  to  w  knjze  nikdy  nemetli,  i  nemohli  gsmo 
pochopiti,  gak  wážený  p.  referent  w  Bohemii,  kterýž  gindy 
dosti  rád  chyby  di wadla  naieli o  stjhá,  o  hře  geho  pochwal* 
ně  so  zmfjniti  mohl.  Totéž  platj  o  panně  Herbstowé,  kte- 
ráž  newSdělay  co  a  měkau,  détinskau  hraběnkau  zaójti  —  a 
něco  podobného  padá  i  na  p.  Graua,  kterýž  těch  několik 
slow  úlohy  swé  bes  welkolio  aápasenj  gazyka  s  pamětj  wy- 
prawiti  nemohL  Neydogjmawěglj  byl  p.  Grabinger  —  ney- 
sáslužttěgbj  dle  rolj  swých  p.  Mauetinská,  p.  Biel  a  p.  Forclw 
heimowa,  kteráž  dobře  učinila,  roagjc  Lenku  za  něco  vrjce 
nežit  pauhau  služku.  Lenka  ge  prawá  ruka  hraběnéina,  dů* 
wřmícc  sleěnioa,  gegj  rozmar  probleskuge  atmnj  cbmurau 
domácnosti  Swoganowské  gako  Ijbý  gamj  papr&lek.  Ne« 
stog}  to  sice  za  řeě —  ale  rádi  bychme  naprawíli  křiwdu^ 
kteráž  se  gj  w  Bohemii  stala.  Dogjmawý  i  záslužný  byl 
p.  Lapil  w  malé  roli  chatróujka.  —  Ostatně  bylo  we»ker4 
přcilstaweoj  weTmi  laskawě  a  pochwalně  přig»to.  Konec, 
dobrý  ku  ělenj,    ale  u  prawotenj    wždy   welikýdi   obtjžj. 


délky  i  smě£nostj  poskytugjcj,  byl  zkuicnym  pérem  zkrá* 
cen,  a  wcliké  skupenj,  magjcj  po  zkáze  rodu  Swoganow- 
ského  i  pád  Jaroljmúw  označiti,  neminulo  se  účinku. 

W  neděli  na   to  hrál  se  uRod  Swogancwskýn  opět. 


J.  MlUskiL 


DOMACJ  KBONIKA. 

z  Tumůwa,  Leto&nj  masopust  poskjrtl  nám  krásnau 
přjlažitost  obwesditi  ducha  práwě  óistolidským  spůsobem 
—  třebas  to  i  tancem  bylo,  gen  když  se  s  njm  tak  spanilý 
účel  pogj  a  tak  pěkný  čin  wywede  gako  u  nás.  —  Gakoi 
iríibcc  letos  mnohé  kraginy  wětij  než  kdy  gindy  nedúsu- 
tek  naw«tjwil  a  trjdu  pracugjcj  skljčil :  takž  i  u  nás  tato 
nehoda  tjm  patměgi  se  obgewila,  a  nmozj  rodiěowé  prosi- 
li o  pomoc,  nemohauce  djtkám  STvým  potřebného  oděwu  a 
obuwu  zařjdit.  I  musil  se  tedy  zřetel  xdeg»jch  lic]umil& 
na  tuto  potřebu  upnauti  —  a  gakož  gindy  a  wýnosu  diwa- 
delnjch  her,  nebo  ginech  dobrowoln)'ch  dárků  se  činilo, 
nzawřelo  se  i  o  letošnjm  masopustě  učiniti,  a  k  tomuto 
cjli  zvrlá.stnj  sbjrky  při  taneČnjch  plesech  způsobiti.  A  wě- 
ru,  nebesa  požehnala  podnikánj  toto;  neboť  při  dwau  ta- 
ncčnjch  scliůzkách  w  nowě  a  dobře  uprawcném  hostinci  u 
Fr.  Zicha,  řečeném  »n  českého  krá1e«  —  totiž  7.  a  27.  un. 
sebralo  se  94  xl.  50  kr.  stK,  tak  že  i  s  ginostrannými  dary 
anhmkem  182  si.  19  kr.  stř.  za  střewjce  pro  74  djtek  a 
sa  neypotřebněgvj  oděw  pro  32  chlapců  a  26  děwčat  se 
irydalo.  Wřclé  djky  budtež  we  gménu  poděleních  wiieB 
dobročinným  panjm  a  pániin,  kteij  gak^mkoli  apůsobem 
k  tomuto  krásnému  skutku  přispěli,  a  tak  těžké  břemeno 
swým  chudým  spolubratřjm  umenšili*  k. 


Spisowalelstim  českému! 

Po<lepsaný  zamý^lj  w  prospěch  ©patro wny  kutnohor- 
ské během  Ictoánjho  roku  spis  záhaumcho  a  ponaučnijjcjho 
obsahu  wydati.  Ze  wsak  gednotliwcmu  toho  cjle  těžko  do- 
sáhnautť,  wyzýwá  co  neyuctiwěgi  wežkerých  pánů  spisowa- 
tehi  a  weleclěnVch  spísowatclck,  aby  geg,  w  podnikánj  tom 
laskawě  a  ochotně  podporowati  ráčili,  a  tudy  k  docjlenj 
"wfici  dobré  přispěli. 

Z  nadepsaného  každý  posná,  že  se  práce  literární 
wádikého  druhu  pro  spis  ten  hodj,  protož  žádn^'cl]  mcsj 
ncwyiýkám:  prosjm  wsak  snažně,  aby  wážcnj  páni  spiso- 
walelé,  kleřj  k  cjli  tomu  přřspěti  zaraysleg},  pracj  swých 
neydéle  do  konce  měsjce  čerwcncc  1.  r.,  budto  njžepsanému 
co  možno  přjložitostně,  neb  do  wydawatelny  Kwětů  (w  kni- 
hoskladu  p.  Jaroslawa  Pospjsila  w  Praze,  na  betlémském  plá- 
cku čjslo  350),  neb  do  p.  Wááowa  knilikupectwj  w  Cáslawi 
saslati  sobě  neztjžili.. 

Láska  k  wlastí  a  bližnjmu  irždy  ráda  dobrau  irěc  pod- 
pontgew 

Petr  Miloši.  Weselský, 

iedilel  hudby  koa(«lnj  &• 
ttorach  r-  - 

Dne  t.  břesnft  18411 


řéMOfU  (Ml»  wrekáAJ  wt  9l»tén  m  w  aokote  p»  i^^lkrijeh ;  WHait  Ar»li««  •íHán  pHdáwé  ne  p4UrrlM»tt-á  |rfjtaf>a.    Pfe^ptáf j  ••  h  iR-^iUwMel*  na  řtwrt 
léU  48  kr.,  we  kiUhkupectwjch  lu  půl  lét*  1  aJ.  Sfr  kr^  »»  e.  k.  peiléck  pAlL  «  ai.  »&  kv.  sú. 


Wjdáwánjm  Jar*  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwttty. 


lirfdBJ  ziltwnjk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Člíslo  23. 


29,  hřextta  iSéS* 


10.  r.  běh. 


HUO  ZEL. 

Ode  Lwa  se  SleinmeUo. 


Dotstwa  wčk  gsem  geAt«^  (Iřjmal, 
Tcii  gi2  sen  mail   Ju>í  gjiual: 
O  bogi  se  git  mi  sdálo, 
Srdoc  bugoé  w  Aádrách  hrálo. 

A  pak  když  gsem  rostl  dá]e, 
Rostlo  srdce  w  prsau  stále, 
Sjla  ruku  oapjnala. 
Meče  s  pochwy  dob^wala. 

Polnic  'wřeskot  když  gsem  slýchaly 
Z  loktu  matky  gsem  pospjcbal. 
Polen  sláwy  harco^wati, 
Xoí  irlast  autué  bogowati. 

Napřažených  mečA  lesky 
Bvwaly  mi  hwězdnc  blesky, 
Wedaucj  mne  alawnau  pautj 
Wduf^em  skráně  owinaiiti. 

Slýchal-li  gsem  děla  bhné^ti. 
Gak  bych  slyšel  z  hrobů  zněti: 
wZawaidi  slawné  éeský  me<2fi, 
Král  a  wUst  tě  wolá  k  se^U 

SlySjm-li  ted  polnic  zwánj  — 
Slyšte,  bratti  í  moge  Ikánj  — 
Žel !  mně  wyrwal  osud  krutý 
M«^  mAg  pro  wlast  na|)i«biuityf 

Widjm-li  ted  blesky  zbraň j, 
Wždy  to  Iřžce  srdce  ranj  j 
Gá  ge  •  slydfm  boln#  bjti, 
Ze  mu  tak  ge  nuaně  stljtL 

A  ta  děla  když  tak  hřměgj, 
N.i(1ra  rozpoltit  se  chtígj: 
Darmoť  žádám  si  tu  slast  — 
Nesmjin  umfjt  pro  s-wau  irlast!! 


Křivá  přjsaha. 

(PokrňiQwánf.) 

•Rosalie,  pro  mflosrdný  B&hl  gaké  to  ne* 
fitřstj,  gaká  to  hř&za  nasiáwál«  lkala  Josefina. 

wUpokogte  se.« 

Poklidně  počal  se  zase  procházeti  po  sjní 
Meri^t^  ustawidně  straho-wítým  okem  stjhage  dwé- 
ře,  zednjka  a  hraběnku^  než  nedage  na  sobě  £ná» 
ti  té  neymenšj  patrné  Aed&wery. 

Laurent  dal  se  hlučně  do  práce.  —  Nynj 
uhodla  panj  z  MerretA  aumysl  manželňw^  a  gii^ 
giž  walilo  se  zaufanlíwé  wykřiknutj  i»Aug[usteI« 
z  nst«  giž  giž  chtěla  se  $táti  geho  zrádkynj ;  než 
Rosalie,  an  se  byl  k  nim  hrabě  zády  obrátil, 
uchopila  gi  do  loktů  a  pošeptala  gj  útěchu: 
«Wjm  geStě  o  pomoci,  promluwjm  s  Laurentem, 
sto  kusů  dukátů  wýročnjho  poplatku  bude  snad 
w  stawu  donutit  ho,  aby  nechal  škudlinu  při  ze- 
mi.«  I  Čekala  na  přjležítost,  aby  dala  zednjkowi 
srozuměti  tento  úmysl. 

Panowalo  óbapolné  mlfienj ;  zednjk  zdil  ne- 
unawně* 

Posléz  byla  práce  do  polowice  hotowa.  Lau* 
rent,  porozuměw  Rosalii  a  použiw  okamženj,  když 
se  nacházel  Merret  práwě  na  konci  sjně,  udeřil 
nynj  dostatečnau  ranau  na  skleněné  dwéře. 

Teď  .zpozorowali,  on  a  hraběnka,  ne  bez 
trnutj  a  hrůzy  Augfusta  w  pokogjku  —  oko  mu 
hořelo  w  okolnj  temnotě. 

Dala  mu  hbitě  znamenj  a  toto  znamenj  bylo : 
»Daufey.« 

We  čtyry  hodiny  ráno  bylo  djlo  liotowo. 
Zednjk  odebral  se  na  swé  stanowiště,  a  pan  z  Mer- 
retň  položil  se  w  komnatě  hraběnčině. 

Nedlauho  pospaw,  giž  opět  wstal.     Důležitá 

.  wěc,     zdálo   se,  mu  byla  připadla — nMusjm    si 

gjti  pro  průwodnj  list  k  sudjmu,«  mluwil  do  se- 


Digitized  by 


Google 


m  A  mMm  Wm. 


90  _      _ 

be  a  chystal  se  k   odchodu.     Tn  oput  mu  píí3l  '         tlruheht.*  dac  witfiJa  geg  Parjž. —  Tam  po 

do  očj  ebenowý  křjžek.     I  -wacdí  geg  s  Sčlmu.  několika  letech  zemřel,   obět  neustawn^ch  swjfch 

Josefina,  pozorugjc  udchnd  j^lii*,  nidostAí^  wVlctfi. 


se  zachwěla. —  »Gde  k  Duvivieruí*  tfiysIiJa  sobě, 
a  když  byl^b.rabě  od^^el,  za^woníla  na  Rosalii.. ,, 
•{j^ogalkýk'  nástirog— ^želeEÓÍ<('  wolala  íďasem  «tra*  - 
šliwym;  »a  co  neyhbitěgi  ku  práci,  proděláme 
djru  a  —  wýchod !  —  Auguste^  Auguste  I  —  ó  nás 
ne$ťastnjk&!«  ^P^'^  P^'''  lomjc  rukama  a  padla 
ku  aazdéným  dweřjm. 

W  pokogjku  zazněl  dutě  blas^  vjosefinol^ 

W  mžiknutj  byla  tu  Rosalie  přinášegjc  způ- 
sob zednického  náčinj^  podobnjébo  welkému  lomci, 
gegž  hraběnka  s  diwokau^  neslychanau  horliwostj 
popadla.  Gestě  ohniwěgi  dala  $e  do  lomenj  za- 
zděních dweřj.  Giž  byla  wymknula  několik  cí* 
helj  giž  chtěla  učiniti  ge^tě  gednu  rozsudnau  rá- 
nu^, než —  tu  stál  náhle  před  nj  Merret  s  twářj 
hrozjcj  a  bledau. 

Bez  sebe  padla  na  zemi, 

•Odneste  panj  do  postele  !<  prawil  chladně 
ukrutnjk. 

Merret,  poipysliw  totiž  na  cestě  k  sudjmu^ 
coby  se  státi  mohlo  u  nepřjtomnosti  gehoj  pro- 
zretekiě  se  wrátil.  Psal  několika  řádky  sudjmu 
o  pas,  a  poslal  pro  Duyiyiera.  Tento  přišel, 
práwě  w  tom  okamženj,  když  podkopaná  zeď 
opět  byla  zazděna. 

»Duviyiere,«  ptal  se  ho  hrabě,  »nekaupil 
gste  žádnjch  křjžů  od  Španělů,  genž  ta  wloni  we- 
bkrx  putowali?" 

vNekaupil,  pane  I « 

•Dobře,  děkugi  wám.  —  Jene,«  doložil  obra* 
tiw  se  k  swému  duwěrnjkowi —  nposluhowati  mi 
budeš  w  kooanatě  pa^j  hraběnky ;  geť  nemocna, 
a  protož  gi  neopustjm  dřjwe,  dokawád  se  aupl- 
né  iiezotawj.« 

Ukrutný  Merret  xůstal  při  swogj  choti  čtr* 
nácte  dnj. — 

Šestého  dne  bylo  slyšeti  w  zazděném  poko* 
1^  úpěnj  a  hřmot. 

•  Merrete,  Merrete  i«  zkřikla  hraběnka  a  wrhla 
se  manželowi  k  nohaum.  Prsa  hraběte  byla  skála* 

■JoseAno  !«  zazněl  Augustůw  umjrageej  hlas. 

•Muži-^milosrdenstwj!«  řwala  Josefina  vísy 
lene  zaufalosti  a  oběma  rukama  udeřiwši  do  zdi, 
gako  rozsápaný  žiwodich  proti  nepřjteli  swému, 
padla  w  záwrati  na  zemi. 

%Milosrdenstwj  !<«  prosila  geSté  gednau  po 
zotawenj. 

•Přisahala  gste  na  tento  křjž,  že  tam  nenj 
žádný !«  prawil  studeně  hrabě  Merretský  a  odešel. 


{Dolcondenf.) 


X)bchod  Sfowákůi  nr  tar£ait«ke 
stolici. 

Bjad^.iqAIo  komu  známo,  gak  znanmitý  a.  rosláhlý 
obchod  Slowád  w  turčanské  stolici  w  Utihjcli  s  rakanský* 
mi  mýxútík^  n^fca  ir  tr<gÍBÍipiwfan>yýkyyi"ii,  .i^ýfaiž^i  plvs. 
Trapezunt  w  Persií,  w  zemjch  před-  a  zákawkazských  w  Ru- 
sku, wedau.  Se  zbvijm  sa  tádůdí  kočugj  čačtj  Slowáci 
gmenowanými  zemémi,  docházesj  ale  za  obtjže,  gakým  se 
wjrdáwagj,  zaslaužené  odměny. 

Slowáci  gsau  silný  druh  lidj,  wylrwalj,  střjdmj  a  sce- 
la  pro  toto  zaměstnán j  stwořeni.  Bydlj  weskrs  w  turčan- 
ské stolici  a  Činj  dle  osad  rozličná  kupecká  towaryástwa, 
z  nichito  každému  wlastnj  zem^  w  které  obchodj,  wjkázá- 
na  gest,  tak  že  gedni  druliým  w  cestě  negsau.  Stogj  ale 
irždy  w  zágemném  spolčenj,  magjce  i  w  neyodlehlegijch 
kragjch  gakási  střediitě,  kde  swé  sklady  magj  a  swá  pod- 
nikánj  sobě  zdělugj.  Slowáci  z  městy^e  Zneo  -  Varayln, 
se  wsi  Walzy,  Lazanu  a  Slowanu  obracegj  se  obzlájítně  do 
Lewanty,  do  ewropské  i  asiatské  Rusi.  OtČinu  swau  s&* 
sUwugj  každoročně  se  Čtyřmi  sty  woz&,  a  nichžto  každý 
náklad  wceně  15—16000  zlatých  w.  &  lanjmá.  Celý  wý- 
woz  obnáčj  tedy  wjce  2esti  míllion&  zlatých  w.  Č.  Čili  asi 
2,400.000  zlatých  na  střjbře. 

Zbožj,  wýhradné  wýrobky  wjdenské,  kanpené  od  ob- 
ehodnjkA  samých  we  Wjdni,  sestáwá  z  hedbáwných  látek, 
hladkých,  tkaných  (genom  ne  tlačených)  winin  bez  tisknu- 
tých okrag&,  z  lepého  piku  a  g.,  z  dek,  dobrých  sklenných 
granátů,  z  nitěných  kragků,  tylu,  hedbáwných  penUj,  z  obrá- 
zků a  rytin  we  nlřdi,  z  kanewy,  břitew,  iklt  (obiláitě  ži- 
wých  barew),  z  batistu,  organtinu,  lepého  plátna,  černých 
hedbáwných  jíátkfi,  z  hedbáwných  látek  na  westy  a  g.  6a- 
lač  sluáj  za  prwnj  stanowijítě  powaiowati,  odkud  se  část 
Slowáků  se  zbožjm  do  Carohradu  a  Trapesuntu  přeplawj ; 
odtud  pokračugj  na  swých  cestách  do  mskoasiatských 
kragfi.  Dle  hodnowěrných  podánj  stáwá  přjtomně  24  ob- 
chodnjků  změstyse  Zneo-Varayln,  14  ze  wsi  Walzy,  1  se 
wsi  Lazanu,  7  ze  wsi  Stowmv,  avbrokem  tedy  46  kočo- 
wnjoh  obchodnjkú.  Obchod  gegich  gde  do  Imerecic,  Grusie, 
na  perské  hranice,  na  kawkazo  -  Čerkezské  pomezj,  do  kra- 
gin  Čemo-  a  chwalinsko  -  mořských,  do  dědin  donských  a 
kragů  powolzskýeh,  do  Sibiře  a  welké  RusL 

SloweUbtj  obchodnjoi  gsau  w  Rusi  rádi'  wjdáni,  poně- 
wadž  se  tam  swým  slowenským  gazykem  snadně  srozuměgj. 
—  Meytnó  na  ruském  pomezj  gest  nesmjmě  wysoké,  tak 
gest  n.  př.  na  libru  hedbáwných  látek  herna  Šestnácti  rublA 
střjbrných  wysazena.     Lze  z  toho  sauditi,  gak  draze  sboij 


Digitized  by 


Google 


prodati  museuj;  má-li  Slowákúm  po  odrážce  cla  a  'wežkerých 
WYdánj  gcátó  fai>si.weydélek  na  hotowých  penézjch  xflsU- 
ti,  s  kterÝmi   s»  po  skoDČcnó  cesté  přes  Moskwu  a  akrs 
Halid  doiD&  wxa^qQ,  b/  yrt  W^dni  opčt^.  nftkaupilii  i^Jined . 
nowiu  AG^Uldo  'vrjMiodu  na^tavpilí.  > 

Tlftteié  hadhAwaé  U^tjr  nefnižo  seJoRnftpHwiicU,.. 
pon«wadi  gich*  Roiowé  mmú^w  dlosUtku.ahotowugv  na^  i 
pMi  ttmia  flalj  fe  hhdké  bedháwné  látky  w  ktagináok . 
ašhítsk/cb  étwemátokij'  'Oesiatt  ilkupni.  řObtMtft  imUbý  • 
sisk  ůeiau  fidteAíé  6e»ké  gfaiiáty,  i^auce  naswjoe  w  Iméni*-  > 
cff,  ir  Oeórgii  ag.  Vehni  čeněnyé 

Ťimto  obdiódnjkftin  *e}lfi  wykroffeii)  sRiid(:a  tt  ily* 
wnenj  botowých  peněz  nicneodnjmá;  miisegj  toliko  áiímjr 
ú|plfli6^  db  dndm  sinej  wddki. .        ' 


Police^ 

CDokonéenj.) 

Gi£  od  roku  1798  m«la  Potíce  «wé  diwadlo^  tolil 
mřáfané  každoročně  wětíj  čás  dlanhých  weíerů  k  ptowo- 
lowánj  wlastcnských  her  obětowali;  ocbabugjoj  wtom  po- 
iděgi  horliwost  podařilo  $e  mi  ir  měsjcjcb  lednu  a  unom 
1839  opět  poidwibnauti,  takže  dáwany  gsau:  jiDiwotwor- 
ný  klobauk,  Dobré  gitro,  Beraunské  koláče,  Rohowjn  Ctwcr- 
robý«  se  wij  dokonalostj,  gakéž  od  cwičených  dilletant& 
gen  očekáwati  možno,  čjmž  negen  cbudá  kasa  znamenitých 
přjspěwků  obdržela,  nýbrž  i  nelibost  k  nawitěwowánj  di. 
iradla,  rosUncj  wětájm  djlem  pro  nedostatek  gměnj  a  do- 
mácj  starosti  mčiCanstwa,  docela  zmizela.  A  wíak  po^wsta- 
ló  brzy  newok  a  gedaostraaiié  posudky,  malicherná  roz- 
bořčenost  a  uražená  sobOibost,  zmařené  naděge  a  gine  ner 
očekáwané  překážky  zničily  wefikerau  práci  pogednau,  a  zá- 
huba loňského  ohně,  ztráu  welkerých  diwadelnjch  potřeb, 
rostaucj  nedosutek  gměnj,  a  nesčjslné  i^kodliwé  následky 
přeptatého,  až  posud  trwagjcjho  nedorozuměnj  odegrauly 
weikerau  nadSgi  w  opětné  wzniknutj  městského  diwadla. 
Gen  bttdaucnosti  bud  zůsUweno,  co  kdy  prospěžného 
-w  okresu  tomto  sase  snad  itykirěte  a  usrage.  — 

Potěžttelněgljoh  zpráw  nohu  dáti  o  zdegijm  čte- 
nářském spolku,  který  nyaj  pi  přes  30  stálých  á  přes  TO 
Časných  spoIuaudA  počjtá.  Roku  1834  usgednotili  se  ždeg- 
áj  důstogný  pan  ferář  FrantUék  Brand  a  tehdegřj  pan  ko- 
operátor  Basil  Qedlitka,  aby  wycházegjcj  České  Tfotriny, 
Wčelu  a  Kwěty  kupowali,  ostatnj  wážené  dnchownj  w  Po- 
lici, Bezděkowě  a  w  Máchowě,  pak  učitele  okolnj  i  něko- 
lik nměnj  milowných  měSťanů  a  sausedA  panských  do  spol- 
ku přigali  a  dle  usgednocenj  každoročným  placenjm  do- 
browolných  přjspěwků  Čas  po  Čase  zdařilých  a  ohledem 
na  wzdélano&t  čtenářA  přiměřených  kněh  nakaupilL  Ná- 
wrh  tento  byl  s  neywětlj  ochotnostj  ptígat,  a  spolek  wznjkl 
od  roku  k  roku  tak  že,  nynj  giž  přes  260  djlkA  neyidari- 


legsjch  i  menj^jch  pracj  ^eskýcíí  počjta,  ku  kterým  i  něktefj 
páni  spisowatclé,  gakož :  F.  M^el.  fiampelp:,   YfVíc.  Ťomeh, 
Jo8.  Krameryus  a   Wifc.  Fohan  literámj  plody  swé  dobro- 
tiwi  darowali.     Přjspěwky   se   půUetně   napřed  platj    a  po 
odrážce  učiněných  wýloh  za,  předplacenj  skoro  na  weákeré 
české,  časo^ifl^  knpugj   ae  z  přebýwagjcjch    peněz   nowé  a 
zdařilé  práce  wlastenských  spisowai^lů,  které  pak  we  zwlá- 
ilnj,.  sfM)lku>  náležegJK^   sebráni,   tohoto   času  u  horliwého; 
paaa  kooper&tora,  CyrťllAJMtMfUa,  gakožto  bibliotekářc,  se 
flfaowagj  a  gen  ii»  určitý  čaa*  étenátfira  pftg^ngj*    Ctihodným 
tento  duefao^ivnj  "praéttge  a  obzívrláitnj   hdrliwostj    w  Ijzeig. 
tohoto  'éiMewn,   a  gestUle  stegnan  něrau  bndancně  konali 
bnde,  nadjtř  se  mftžeme,'  it   geho  přičiotej  datého  owooe 
ponese. 

A  wžák  i  naíe  společenská  hudba'  zasluhuge  něgaké- 
ho  uwáženj,  a  patřjme-li  několik  let  zpět,  nedá  se  zapřjtí, 
ie  gegjmu  znamenitému  pokroku  negen  nyněgSj  zdaHlé  a 
nmělé  ^zenj,  nýbrž  i  zwlá^ě  spolup&sobcnj  p.  kooperáto- 
ra  Martina  Peifi-inowslcého,  bljžence  w  kauzlech  struno  wých 
našeho,  bohužel!  před  časem  w  Pánu  zesnulého  Slawjka,  při- 
spalo, _M^zikálnj  aksadefliie  w  prospěch  dobročinných  ůsu- 
wft  se  stíjdagj,  A  uwážjm-li,  le  hudby  nrilowný  p.  fteář  Pnm^ 
iiie\  Braná  rtyčně  hudebnj  nástroge  i  neynowěgij  niumikákj 
plody  kupugé  a  opatřugc,  že  častěgfj  hudebnj  pokus  a  wý- 
bomá  hra  p.  Pegřinowského  hogných  mflownjků  a  násle- 
downjkA  w  městě  i  we  wůkolj.  Police  zjskáwá,  že  i  kone- 
čně chwalitebné  přičiněnj  pilných  učitele,  Antonjna  Haus- 
mana  a  Bedřicha  Wernera  —  z  nichž  prwnj  sám  gii  pů- 
wodce  tíj  welikých  hudebnjch  pracj  gest— časem  swým 
očekáwaného  prospěchu  a  zdařilých  následk&  u  welkých  i 
malých  dogde:  wyanati  třeba,  že  se  tu  wžech  žiwl&  a 
prosCředkb  k  dokcmalenj  wlastenského  litemjho  i  hudebiq- 
ho  tuněnj,  spoiu  ke  cti  a  sláwě  najj  milé  wksti  užjwá. 

A.  P.  Kopidluuuký. 

DOMÁCJ  KBOBnKA. 

z  PRAHTa  HudehnJ  alademie  k  prospěchu  žen- 
ských sirotků  w  sále  plateyském  10.  února.  P.  Berta  Hfii- 
"kaey,  žačka  naij  neocenitelné  Podhorské,  oswědČila  toho 
dne  úplné  powolánj  k  zpěwnjmu  uměnj.  Obdařena  gsauc 
od  pijrody  krásným,  silným  a  obsažným  hlasem,  prospěla 
děwa  ta  sličné  posta wy  w  krátké  době  působcnjm  učitelky 
swé  k  Čisté  intonacj,  lídiké  kolontuře  a  Ijbeanému  wýrazu. 
Gak  Spohrowu  pěknau  romanci  »iUžeic  a  Belliniho  prwnj 
árii  z  opery  >»Romeo  a  Julie«  přednááela,  můžeme  se  na- 
djti,  ře  snad  proroci  slawné  budaucnosti  gegj  Unfcráte  se 
nezklamán.  Obccenstwo,  wywolawli  gi  několikráte,  žádab, 
aby  árii  opakowala.  —  P.  Wittich  hrál  na  hausk  fantaaii 
od  MoUqua  a  adadžo  od  Ernsta,  malý  Wehle  (žák  pana 
Kische)  kapričo  od  Mcndclsohna-Bartholdyho.  I  těm  do- 
sula  se  pochwaU  dle  osobiy*  zásluhy.  Orchestr  prowozo- 
wal  uwcrturu  od  Kleinwachtra  a  Spontiniho  heroickan 
uwcrturu  stručné   i  zdárně,  gak  to  obyčegně  sl^řchámc. 


Digitized  by 


Google 


93 

W  nedi^Ií  If,  b.  bjl  wtile  5i5gerowS   o  poMiúch. 
welký  koncert    Cecilíánské    gednoty    k  prospjfchu  chudých 
2tuilugjcjch.  —  Spolek    idegAjch    hudebnjch  umtďcft  pro^wo- 
sowal  Mosaitown  lepokrásnan  sjmfoiiii  (C — dar).  Newýslo-' 
wné  krásné   gest   andante 'a  finále.  —  Tenkráte    obdíwowal 
gsem  Mosaria  co  mílostiwcho  a  sprawedhVého  panownjka, 
který  w  sebe  hlajfo^gájm  dawu    i  ne/nitíjho  s  poddaných 
swých  nepřebjjdna,    pijleihosti    mu   poskjtnge,   powtnesti 
hlasu  swéhó    k  trůnu,    a  dokáutt   dftUlitost  oaobiiMtí  n* 
přimSřeném   mjstS.— SpohrAw  Mm  pro  dwa  étweroUaaoiré 
sborj  a  čt/iy  sólisty   bjl    úboánému    aámiru  pHnélvQfi 
phodoe^en.  Uhlandowu  báseft  uSkHwánkowéa  uvedl  w  hu- 
dbu p.  Ferd.   HiUer  pro   élftj  muiské  hlas j. a  g«len    so- 
prán.    ZdaHlost  sldadby  wjnikla  zwláltS  w  druhé  polowi- 
ci,  a  si.  L.  fiergaurowa  pirednálela  gi  se  irďj  něinostj.     Pan 
W.  Deutsch  hrál   koncert  od  Beethovena   te  wáj  i«uinau 
ictmostj.     Sbor  od  Mendelsohna-Bartholdyho  uLáska  a  wj-. 
noa    mosil-  dwakráte   předneten    býti.  —  Závt^rek    udiuíl 
Gothe-BeethoTen  » Tichost  moře   a   šťastná  plawba«r.    Gi2 
z  pauhého  obsahu  nahijdne  obecenstwo,    gak   chwalně  ge- 
dnoLa  Ceciliánská  ccstau  swau  kráój.  b. 

Z  PJsku.     Sotwa  te  boleslaA  powist  o  bjdS  «  ae* 
moojch,  geito  letos   objwatele  mnoha   wesnic   w  Rudohohj 
potkaljTy  u  nás  savsněla,    gii   i   hned  roxlidni  o  tom  pře- 
mýšleti se  sahalo,  gakymi  prostředky  by  se  kulewcnj  stra- 
stiplného stawu  Beifastnjk&  přispalo.  Mezi  giaým  ustanowi- 
lo  se  též  .hudebnj-deklamatoroj   akademii    uspořádati, .  hned 
se  také  k  wywedenj  přikročilo  a  dne  2.  března  celé  podni- 
knut] šťastně  a  požehnané  wywedlo.     DrŽelať  se   tato  aka- 
demie w  městském  diwadlej  hrály  se  při  nj  uwertury  s  Obe- 
rona    a   Za  rapy,     a  přednášely    tři    ieské    deklamowánky : 
Móda  od  Rubese  (p.  Pichau),  Slze    Wlnstenkif  od  Tyla  (p. 
K.řjikowau  starsj)  a  MuZ   a  Zena  od  Plzeíiského  (p.  Kíjl- 
ko'wau  mladšj  —  toliž  asi  6tiIcUu).  Welikého  saljbenj  došla 
árie  z  obljbcné  zpéwohry:  Dcerň  p/tihl^  gakeš  IpjseAt  Z#- 
hrAk  od  Růiiéky  (text  od  Cbmelenského),  zpjwaná  od  p.  F — , 
pak  basowá  aríe  od  Mozarta,  přednesena   od  p.  S.     Mimo 
to  slyšeli  gsme  w^bomý  sbor  Titli\w  »tit  l4At(t4e  ^ttrs 
f^aUK  a  dwě  němc^cké  básné.    Wšeliké  tyto  Částky  učinily 
wšemu  slušnému  požadowánj  zadost  a  oswěděily  pSkné  scho- 
pnosti  našich    ocbotujkň.     Hogné    shromážděné    poslucha- 
ctwo  rozešlo  se  úplně    spokogcno,    nesauc  w  prsau  to  pě- 
kné vědomj,  že.  k  sctřenj  aspoil  někteiých  slzj  s  tvrářj  krá- 
ganCi  sirých  přispěli.  D. 

B  ÓÁslawL  Nedáwno  obywatelstwo  naje  přjgemne 
zabawil  hrnsogezdecký  •poleh  p.  Bmnímela  Berénka  z  Pra- 
hy, a  vzdor  newljdného  poéasj  byl  zwlášté  w  poslednj  dny 
hogné  navštěvován.  Cokoliv  v>  tomto  spolku  Kveiy  w  roce 
1841  (éjsl.  14.)  byly  sezmjnily,  negen  úplně  se  ztvrznge, 
nýbri  on  v  uplynulých   dvau   lotech    i  snajnenitě  se  roz- 


mnolil  a  sdokonaliL  ObswUštS  pak  slušj  na  Beránkovi 
společností  vytýčiti  pfjsný  pořádek  a  mravného  dudia, 
ajskagjcjho  gj  všudy  velíkau  pfjchylnost  a  váinost  i  vzne- 
šených oHob.  Bývalý  sibský  knjže  Micka!  u  gegjm  pobý- 
vánj  vBMefaradě  navlt^oval  reydiltě  skoro  kaidodean^, 
vygevoval  k  řediteli  Berávkovi  obsvláštnj  pozornost,  mmo 
umělec  GuflUv  byl  geho  kašdodennjm  hostem,  gegi  i  pě- 
knými dary  obmyiliL  —  Wlak  Begcn  gakoito  soamenilého 
uměloe,  i  gakoito  il^wěkm  etjnie  naaeyveyš  p.  E*  Beránka 
a  abošnau  geho  paej  efaoť(  o  geho  dobročinnosti  tvědéj 
hogná*  kfásná  wysvédčenj,  předcviemi  pak  ono  m£sU  nher- 
•kého  Zamhoruy  kteréito  geg  Čestným  mtifanským  právem 
sa  neobyčeg^é,  vdeplatné  slnšby  pM  dvogjm  tam  vypu- 
klém ohni  poctilo. 

%  PSfrrx*  Gako  v  gínýdi  městech,  tak  taká  u  nás 
maaopuaui  letolnjho  všecko  ee  veselilo,  všecko  Unčilo.  I 
Slováci  sobě  dvakráte  slovensky  aaUncovali,  uspořádavše 
sobě  dne  6.  a  20.  února  saukromné  zábavy.  Společnost 
poz&stávala  téměř  ze  samých  mlŠťanů,  řemeslnjků  a  ně- 
kolika šák&  z  vysokých  Škol,  ze  samých  Slovákův.  Ně- 
které tanečnice  byly  co  Turčanky  perlami  na  hlavách 
ozdobeny,  a  zase  některé  oo  Dra  vánky  oblečeny.  Piěkteij 
taneČnjci,  oblečeni  v  národnj  slovenské  raucho,  tancovali 
•po  slowenškff  od  zemlv,  Plesánj  ťostlo  od  počátku  ai 
do  konce,  a  zvláště  po  půlnoci  zpěv  slovenský  na  všech 
stranách  se  rozlélial,  tak  ie  mimogdaucj  giž  sauditi  mohl, 
ze  tu  spěvawj  $low«ici  ples  magj.  Gen  závistnjk  a  zlo- 
bivec,  nepřegjcj  Slovákfím  po  slpvensku  se  rozveseliti, 
může  o  této  nevinné  a  radostné  zábavě  klevety  rozšiřo- 
vati, gako  se  to  vloni  stalo.  Ext  konci  vygádřilí  hosté 
své  přánj,  aby  prý  co  ncydřjve  nový  masopust  pHkvá- 
pn,  zavdage  přjlcžitost  k  podobnému  plesu.  Ale  což  pak 
se,  milj  pešťanfitj  Slováci,  smjte  geá  v  masopuste  veseliti? 
Coi  sobě  nemAlfete  i  giným  Časem  sábnvy,  gakož  ge  di* 
ífiadlo  ti  hesfdtj  zfjdtti?  To  všecko  sáleij  genom  na  vát 
samýeh*     Hledeyte  a  naleznete  1  — > 

Oprawa  dopisu  z  CheUie.  W  Čjsle  13.  těchto  listft 
vidělo  se  někomu  podati  zprávu  o  školnj  knihovně  v  Chel- 
člcjch,  ktcrau  prý  gsem  gá  giž  v  roce  1841  salbiil  nu 
wlnštnj  antratij  a  loňského  roku  znamenitě  rozmnožil.  —- 
Ačkoliv  velmi  nerad  obecenstvo  zaměstnávám  věcmi  pau- 
ze osobnjmi,  přcdce  tuto  nnccna  se  vidjm  dotčenau  zprá- 
vu opraviti.  Chelčická  knihovna  —  možná-li  nékolik  knj- 
2ek  pro  školnj  mládei  takto  nazvati  —  nikoli  na  mé  au- 
traty,  n}bri  nákladem  oswjoené  vrchnosti  chelčické  s  tau 
výmjnkau  založena  gest,  aby  budaucně  sama  sebau  rostla 
a  přjdawkami  Čtenářů  se  množila.  Z  toho  každému  bude 
zgewno,  žegá  ani  o  založenj,  ani  rozmnoženj  této  knihovny 
nižádné   zásluhy    sobě  osobovati  nemohu. 


A.  Beek. 


rá$9pi»  t»»lo    wychásj  we  •tr«a»  a  vr  aobptu  p»  pAlarijch :  kaišaii  ituhma  •Irrdii   pHdáwá  m  ptKarrhowa  přilolia.     PreípUcj  m    m  wyiUwAteU  •• 
léta  4S  kr.,  we  kuihkupert«  >h  na  pAI  léta  1  al.  S6  kr.,  na  c.  k.  poát«rh  piUI.  1  al.  SS  kr.  atK 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsíla  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


liroéBjzibawBJk  pro  Gecby,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Cjslo  24. 


2S.  hfexna  É843» 


10.  r.  béh. 


Křiwi  přjsaba. 

{DolsanČenf.) 


Odplynulo  několik  let;  na»táwaIo  nowé  ga^ 
TO,  wšak  geho  lahoda^  powelrj  a  slunce  neaučin- 
kowalo  wjee  na  Grande-Breteche^  genž  druhdy 
byl  rozsáhlý  rág,  nynj  ale — pustina. 

Sirojny  zde  onde  giž  lysé«  wátěpcné  bywšj 
oa  způsob  stromořadj,  rostau  ttynj  genom  wedle 
awé  přirozené  libosti ;  plot  se  utwohige  wlastnj 
silau  w  auplné  swobodě;  mladé  wrby«  plod-to 
ieky  Loáry^  wztjfčily  se  ryclJe  a  wysoko ;  kaukol 
a  tráwa  krášlj  okrag  řeky;  owocné  síépy,  ne« 
bywše  hleděny  a  ořezáwány  po  drahné  v*asy,  ne- 
«QSJ  ^jpe  owoce  ondy  sladkého,  a  cesty,  někdy 
posypané  pjskcm,  nynj  wáak  zarosdé  wlelikau 
trawau  a  rosdinau,ztrácegj  se  zrakům  hledagjcjm. 
Střechy  le^j  do  polowice  w  zbořeninách ;  okenic 
neywétsj  djl  ge  uzawřen;  wlaštowiček  hegna  sta-f 
wj  si  po  wšech  balkonech  nesčjslná  hnjzda ;  dwé« 
íe  do  těchto  neotwjragj  se  nikdy,  mřjie  a  záhra- 
dy u  nich  zrezowatěla,  a  z  hognjfch  d^kudlin  čjhá 
wysoká  tráwa.  Lunau,  duncem,  zimau,  létem  a 
aněhem  zkotlawěly  trámy,  zpukřely  prkna  a  zčer* 
wiwěly  obrazy* 

Mlčenj  smutného  okolj,  w  němžto  n  pro- 
iltřed  stogj  Grande-Breteche  gako  welká  hádanka, 
gehoi  gméno  a  rozhištěnj  nikomu  známo,  pře* 
trhug)  gen  ptáci,  kočky,  kuny  a  giná  zwjřala,  ži- 
waucj  zde  w  neuzděné  swobodě.  Oškiiwj  a  we»» 
licj  geštěrowé  proháněgj  se  po  zdjch,  stupénky 
n  letnice  gsau  probořeny,  prowaz  u  zwonku  utr- 
žen, plechowé  stružky  rozdučeny,  wse  gest  prá- 
zdno, pusto,  ticho.  Newiditelná  ruka  wykreslila 
po  wšechny  strany  slowo:  iagemmU* 

Welké,  zakulacené,  děrawé  wrata  uzawjragj 
ustawičně  politowán]  hodný  tento  wenkow,  geni 


tu  stogj  gako  nedobořená  zřjcenina,  co  magetnost 
pána,  gehož  nikdo  nezná,  co  magetnost,  kteráž 
nenáležj  ani  obecnosti^  ani  saukromnosti.  Gesti 
to  pusté,  mrtwé  útočiště,  způsob  kláštera,  oděné* 
ho  rauchem  tichosti,  gakáž  pauuge  na  hřbitowjch* 
Gest  to  mjstó  wšeeko  pohrjženo  w  melancholii, 
kde  lze  gen  plakati  a  umjrati. 

Nastal  wečer ;  ticho  bylo  tišlj,  temnost  te« 
mněgsj,  opuštěnost  byla  hrozná,  byla  mrtwá. 
Nynj  zafičel  wjtr,  okenice  u  přjzemnjho  patra  se 
odhodila  a  —  bylo  widěti  swětlo,  neyspjše  z  oby- 
dlj  pána  hradu  Grande-Breteche.  Bylaf  to  ona 
gizba,  genž  náležela  krásné  Josefině,  a  kterauž 
oswěcowala  malá„  nepatrná  lampa.  W  gednom 
kautě  bylo  widěti  welkau  postel  a  oponami  a 
nebesy.  Nočnj  stoleček  stál  před  nj  a  na  něm 
ležela  modlícj  kniha.  Z  něho  a  dwau  židlic 
pozůstáwal  weškerý  nábytek.  Na  postfili,  kami 
padala  spoře  lampičky  záře,  ležela  osoba  Žen- 
ská. Twáře  a  wšecka  gegj  podoba,  gežto  se  wi- 
děla  býti  druhdy  welmi  krásotná,  byla  žlutá  ga» 
ko  wosk ;  černé,  krásné  wlasy  wykaukaly  gj  pod 
kragkow^m  čepcem ;  welké;  černé  oči  gegj,  uha* 
slé  zimnicj  a  giž  giž  mrtwé,  pohybowaly  se  so* 
twa  w  klenuté  gich  prohlubni ;  rty  měla  bleděza* 
modralé,  čelo  mokré,  a  hubené,  sepiaté  ruce  g9* 
gj  podobaly  se  dwěma  kostem,  potaženým  kožj* 
Byla  to  mrtwola — hubená,  neumrlá. 

Wůkol  panowalo  strašliwé  ticho;  žádné  za* 
Snměnj,  žádné  pohnutj  neozwalo  se  w  této  pusté 
sjni,  toliko  slabý  dýchot  nemocné  bylo  slyšeti. 

Nynj  wešly  dwě  osoby.  Byla  lo  služka,  kte* 
rauž  byla  poslala  nemocná  pro  notáře  Regnaulta. 

Při  pohledu  takto  strašném  zatřáslo  notá- 
řem mraziwé  trnutj.  Rodiny  tonaucj  w  potocjch 
slzj,  nářek,  úpěnj  a  weškeré  bolestné  obrazy 
mraucjch,  gež  se  mu  kdy  byly  obgewily,  nebyly 
wsfawu  učiniti  naň  takowého  dogemu,  gako  opu- 
štěná, mlčjcj  tato  osoba.    Stál  tu  nepohnutý* 


Digitized  by 


Google 


M 


Teď — welké  ofcí  gegjse  pohnuly;  prawíce, 
gižto  zwednauti  se  wynasnažila,  klesla  gj  nazpět^ 
a  slowa  wyála  gj  z  ust  gak^  dech;  hlas  gegj  ne- 
byl giž  Itlasein«  —  nOčekáwala  gsein  wás  s  nedo- 
čkawo8tj«—  promluwila,  a  žiwé  zbarwily  se  gj 
Ijeermlnwiti  bylo  pro  ni  wynaloienj  wiech  sil. 

»Panj — «  wece  notář. 

Dala  mu  znamenj,  aby  mlčeL  Služka  — 
Rosalie  —  zwedoauc  se,  pošeptala  mu  de  ucha: 
•IVemlliwte;  paiij  hraběnka  nemůže  snésti  toho 
neymenšjho  zašustěnj,  a  wade  slowa  mohla  by  gi 
usmrtit.^ 

Regnault  si  sedl. 

Několik  okamženj  uběhlo.  Pak  wynaloži- 
hi  hraběnka  wšecku  poz&stáwagjcj  swau  sjlu,  po- 
hnula rukau  na  prawo  a  sáhla,  ne  bez  malého 
n'amáhánj,  pod  podušku;  chwjli  poodpočinula, 
pak,  s  poslednjm  swé  sjly  wynaloženjm,  genž  gj 
wynutkalo  po  celé  twáři  welk)'ch  krůpěgj,  wydo- 
byla  gi  nazpět  a  podala  mu  zapečetěný  papjr. 

»Swěřugí  wám  swauiposlednj  wůH,« — pra- 
wfla.  —  » Ach,  welký  Bože — Augfuste !   —  ach ! « 

Popadla  ebenowy  křjž,  genž  ležel  na  posteli^ 
pfidačlla  geg  rychle  na  rty,  a  —  Josefíny,  hraběn- 
ky z  Merretů,  nebylo  wjce. 

Poslednj  wůle  gegj  byla,  nechati  Grande- 
Breteche  padesáte  let  w  oné  poloze^  w  gakowéž 
bylo  hrad  widěti.  j  f^^^.^^^^ 


ZBOWého  českého  romiBiL 

(Pod^Ao  gen  a  wýuhu  a  tlomkowité*) 


Přjštj  gitro  spatřilo  mladého  Wolinského  a 
sftudruhy  geho  na  cestě  k  otcowskému  sjdlu, 
W  rannjch  temnostech  mizela  neybliíšj,  poněkud 
holá  kragina  okolo  města  hlawnjho,  a  když  ko» 
nefině  z  tmawomodrého  l&na  wzdálenych  hor  na 
gasnau  nebes  báni  wyplaulé  slunce  praudy  swě» 
tla  swého  po  wůkolj  rozlilo,  střjdaly  se  okolo 
hbitě  gcdaucjch  lesnaté  pahorky,  bugně  zelenawé 
role,  kwětaucj  sady  a  poklidné  wesnice. 

Smyslowé  cestugjcjch  probrali  se  z  posle- 
dnjho  polospánku,  w  něgžto  ge  bylo  časné  wstá^ 
winj,  rannj  powětřj  a  haupánj  wozu  na  počátku 
gjzdy  ukolébalo,  a  oči  se  pásly  s  potěšenjm  na 
rozmanité,  w  lesku  rannjho  slunce  tonaucj  kragi« 
nS«  Neyžiwěgšj  byl  owšem  Pedrazzi,  kteráž  si 
počjnal,  gakoby  za  zpěwným  skřiwanem  k  modré 
obloze  wyletěti,  gakoby  s   hrawj^m   hřjbělem   po 


tráwnatém  pastmšti  dowáděti  chtěL  Čilá  mysl 
geho  utkwěla  na  každém  předmětu,  a  žiwá  obra- 
ziwQst  upaula  JL  němu  i  hned  puwabnau  rozmlu- 
wu.  Porownáwalť  obrazy,  kterými  se  byl  duch 
geho  na  mnohých  dalekých  cestách  gako  wzácným 
pokkdem  obohatil,  a  žil  takto  dvvdgj  iiwot  — 
w  minulosti  a  nyněgšku. 

•Krásná  ge  země  waše,« —  zwolal  negednau» 
pohledem  na  bohatau  požehnanau  kraginu  rozči- 
leným •— vwaadná,  gako  wýřjzek  ze  samého  ráge! 
Swatjf  Januare]  Gá  nemohu  pochopiti,  gak  ty 
podiwné  cizozemské  báchori^y  o  Čechách  powsCaly  1 
Člowěk  nezkušený  myslil  by,  že  tu  každým  kro- 
kem medwěda  potká.  < 

•  Země  naše  má  to  neštčstj"  —  odpowjdal 
Jaroslaw —  i»že  ležj,  skrowné,  wěncem  wysokých 
hor  obehnané  audolj,  u  prostřed  mnohých  giných 
národu,  z  nichžto  ode  dáwna  každý  žádostiwým 
zrakem  po  nj  střjlel,  a  nemoha  cjle  swého  dosá- 
hnouti« — 

» — gako  liška  o  hrozní  rozhlásil,  že  ge  ne- 
zralý —  ge-liž  prawda  ?«  zasmál  se  Pedrazzi.  wTecT 
by  ale  mohly  předce  wšeliké  předsudky  a  Ižiwé 
powěsti  pominauti  ?  Teď  byste  mohli  předce  tak 
wysoko  čelo  swé  pozwednauti,  žehy  i  neywzdál«* 
něgsj  končiny  twář  waši  spatřily  a  poznaly?" 

»Wšak  ono  také  panowánj  nepra wých  o  ná» 
předsudků  giž  docházj ;  ačkoli  powěst  naše  nikdy 
úplně  gasné  wýše  cjle  swého  nedostihne,  dokud 
se  weškeren  žiwel  náš  we  dwj  rozpadáwati  budcj 
gako  oheň  a  woda." 

•  Gak  to?* 

•  Země  naše  ge  od  něgakých  časů  bogištěm 
dwau  stran,  z  nichžto  každá  před  sebe  prapor 
národnjho  blaha  wywěsila,  apráwěodpornau  zbra- 
nj,  cele  protiwnými  cestami  k  cjli  pospjcha.  Lidu 
našemu  scházj  totiž  úplné,  celau  geho  útrobu  pro- 
nikawé  wzdělánj;  on  nemá  wědomosti  ani  o  úč^ 
lu  a  powinnostech,  ani  o  silách  a  schopnostech 
swých ;  posud  nežige ;  celá  geho  bytost  ge,  abych 
řekl,  pauhá  wegetace.  Z  tohoto  stawu  geg  ale  wy- 
trhnauti  —  gest  cjl  a  snaženj  oněch  dwau  bogo- 
wných  stran,  gen  že  gcdna  druhé  překážj,  a  cto» 
saženj  účelu  pospolného  wzdaluge.  Apropos,  pa- 
ne Swobodo!« — '  obrátil  se  nynj  k  spráwci,  kte- 
rýž proti  němu  seděl,  pokogně  před  sebe  hledě, 
gakoby  si  posawádnjch  slow  mladého  hraběte  ani 
newšjmal.  ^Gak  pak  to  wypadá  s  našj  nowao 
Školau?* 

•Wýbomě,  pane  hrabě !«  odpowěděl  tento 
wážně.  wNa  podzim  se  otewřela,  a  radost  ge  tam 
naliljdnauti.     Učitel    si  počjná    gako   muž,   plný 


Digitized  by 


Google 


^ 


ilechctné  horllwostl  a  dokonalé  známosti  swého 
powolánj.« 

^Bezpochyby  Čcch?^  prohodil  Jaroslawsma- 
1^  ausmechem^  z  kauta  sivého  po  oku  na  Swo- 
bodu  hledě. 

»Dokud  ge  pan  otec  na  žiwě««  řekl  lento^ 
•nebudeme  lid  ni&s  obzwláště  len  prosty  weqkow- 
ak^',  ginák  nežli  po  prawé  cesté  k  oawjcenj  rosu* 
Aiu  a  zusleckténj  srdce  woditiI<^ 

•Tak?«  — ozwal  se  Jaroslaw,  a  bledé  twáře 
geho  poněkud  se  zardčly.  »Tedy  mysljte,  až  ge- 
denkráte  gá  na  mjsto  otcowo  nastaupjm^  že  budu 
ttd  awůg  w  temnosti  a  surowosti  držeti  ?« 

»Gakž  pak  bych  to  mohl  o  šlechetném  kme» 
au  českého  panstn^a  mysliti?*  řekl  na  to  spráwce 
pokogně.  »Ale  negsem  wšewědaucj  a  newjm  tc- 
dyj  gak^mi  cestami  se  napotom  panu  hraběti  krá- 
četi zaljbj.« 

» Nedělejte  se" — zamumlal  Jaroslaw  mezi 
luby—  »bylbych  málem  řekl — « 

—  «hlaupěg6Jm!"  doložil  Swoboda  mjrně. 
•  Keračte  swému  ostrowtipu  dělati  žádného  násilj," 
vNepotrebugi  žádného  wykladače  slow  mjfch!' 
odsekl  Jaroslaw,  potom  se  zamlčel,  a  wtisknuw 
se  do  kauta,  lehkým  pláštěm  iwáře  si  zahalil*  Swo- 
boda hleděl  m jm}  m  okem  po  okoij  —  a  Pedrazzi 
střjlel  pozorně  očima  z  gednoho  na  druhého,  ne- 
chtěge  rušiti  anebo  na  giny  předmět  uwoditi  roz« 
práwku,  z  njž  dogjmawého  poučenj  nabiti  daufal. 

9 Ale  co  pak  máte  s  iau  češíínau  T^  ozwal  se 
konečně  Jaroslaw,  trhnúw  sebau  na  swéni  seda- 
dle. Cjtiltě,  že  byl  Swobodu  urazil,  a  že  něgakym' 
«zp&sobem  řeč  počjti  musj,  aby  swé  překwapenj 
wyrownaL  —  dCo  to  do  těch  lidj  nutjte?  Co  bu-. 
dau  z  toho  Čechowé  mjti,  gestli  gazyk  swůg  po* 
držj  ?  Co  gim  na  tom  záležj,  mluwj-li  česky  nebo 
pěmecky  ?  Národ  zde  zůstane  dle  celého  počtu 
swého,  neutrpj  nižádnau  škodu,  aniž  wyhyne,  když 
i  česky  mluwiti  přestane.* 

Gednjm  praudem  byl  Jaroslaw  tyto  otázky 
prohodil,  a  učiniw  nynj  malau  přestáwku,  zdál  sa 
odpornjka  swého  k  odpowědi  wyzýwati.  Bledé  ti- 
ché twáře  geho  byly  přitom  žiwosti  nabyly,  a  te- 
mně hořiwé  oko  geho  spočjwalo  zwědawě  na  Swo* 
bodowi. 

Tento  zachowal  mjmost  swau,  a  gal  se  po 
krátkém  rozraeyšlenj  takto  mluwiti:  »Gesti  to — 
á  newjm  mám-li  řjci :  Bohužel !  —  anebo :  Bohu 
djky!  —  poneyprw,  pane  hrabě,  co  mi  zgewně  ta- 
kowé  otázky  předkládáte;  a  dle  žiwosti  gich  ne- 
mohu ginák,  nežli  domeyšleti  se,  že  s  mé  strany 
rowně  lak  přjmého  vcyznfinj  wjry  očekáwúte,  ga- 


kož  ^te  nynj  sám  předenrnau  tiěini}*  I  pokcisjm 
se  tedy  o  to  na  waše  pobjdnutj,  aby  se  nezdálo, 
že  magj  naše  interesse '  ochabělegšjch  zástupcA, 
nežli  waše.  Škoda  geq,  že  na  mnohé  oUzky  waše 
iaké  tak  zkrátka  odpowědjti  nemohly*  giAo.wyi 
g$te  m  ge  předložil** 


pvažAlLýcJir . 

že,  pokad  sUiIých  -vrogsk  nebylo,  oby^atdé  m^st 
gindy  pokognj  řemeslo] di  a  gmýcfa  iitmostj  swých  ttlj* 
wdgjcj  lidé,  námi  osobnS  i  do  wálek  táhtiaiíti  musjwali;^ 
gest  w^c  wfibec  powSdomá.  Pralaxié  od  slarodáwna  to' 
Břjxenj  mSli,  že  mSsto  gegicli  w  tom  ohledá  na  Čtwrtíf  ros- 
děleno  bylo,  podle  kterébož  roidiďettj  na  pole  táhlí.  Ta- 
kowč  dtWTtS  giž  la  kráťe  Jana  "we  Surém  mistS  nalézáme,* 
s  ktet^-chiio  dwě  wždycky  wytáhly,  a  drnhé  dwě  obtantL 
mHxtL  na  tUrosti'  měly,  gákX  los  metaný  roxhodtinl.  TáMť 
bobatj  i  chudj  bes  rozdjlu,  paute  8  tjm  ulehi^enjm,  ie  na 
Čas  od  danj  městských  oswoboseni  byli.  &aidá  Čtwrt  měla 
sWého  heytmíana,  buď  kóniela  bud  měSfáňa  ttaanieúitého. 
Tjm  ipAsobem,  tol  na  anamenitý  pQklad  slantítt  mAie,* 
r.  1528  pán  ze  te  Starého  měsU  pražského  bylo  za  králem' 
Janem  do  Rakaus  10.000  mnl&  wypraweno,  magjcjch  s>se- 
baa  740  woz&  s  potTawamt  a  zbrogj  rosmanitan.  We 
wálce  husitské  wáleČnan  nlocj  síran  Praiané  rtpoln  s  Tábory 
téměř  panatw]  nad  celými  Čechami  w  mee  swé  dostaK.' 
Powědomy  gsau  ireliké  rozepře  stawu  pansk^o  arytjřské-' 
ho  s  gedné  i  městského  s  dndié  strany  sa  krále  Wladi- 
alawa  II.,  kdei  nemálo  srdnatosti  městům  nic  giného  napro- 
ti stawům  wy^bjm  nepodáwalo,  neŽ  wogenská  Iboc  gcgich; 
toho  pak  Času  Pražané  hlawau  spolku  mezi  Wbemi. městy 
králowskými  zijzenéLo  byli*  I  wpozděgžjch  wčccch  uher- 
aJLýoh  a  tureckých  s  nemaku  chwá^u  Ča^to  "Wái^sk.  praž- 
ských ss  wj^flDQná* 

Uijwáaj  abcaaj   a.  owiden^se  gimi  bylq  od  starodá* 
woa  w6b«6  obyčegem  we  stawu  městském  i  sedlském,  ne- 
toliko ptí  Udeoh  ryqřských  a  panských,  alo   i  zbrognoSjob 
a  pachokj«h  gcgieh.    Weřc^nó  nolinj  zbraně  wždy  při  so» 
bě  mnsilo  za  neystarljch   das<i  naskrze   wieobecné  býVati^. 
gako  ai  posud   ph   některých    národech   gihoslówanskýcli* 
Gii  we  ětmáctém  stolet}   začal   Se  zákony  obyěeg  ten  ob*' 
mezowati,  pro  některé  newyhnutcdlné  nadnijwánj,  kterél  se ' 
postnpugjcjm  proměnám    we   mrawjch  protiwowatt  inusilo. ' 
Léu  1327  nalézáme  gií  -nález  konScIA  sUroměstských,  kte- 
rýmž noSenj .  zbraně    w    měsiě   samém  gen  mědfanum,  kterj 
s  10  hřiwen  daii  platj,  spolu    s  pacholky  gich,    a  rowroíi 
pám^m  s  gich  pacholky  se  powoluge;  noíenj  pak  skrytých 
zbrai^  naskrz  se  aapowjdá. 


Digitized  by 


Google 


9ft 

1. 

■<-  W  érátďatiskéai  éAsopise  »2>Sc  XÍ«ilbif{tUtl(|«  wy^ 
Ididányiij  gAýsl  p.  E.  Pěk^mi  mandrostí  swé.  Uomá 
taljbcnj  w  pojfetilýcb,  Ihanjm  letíwwanýdb  i|  blboaftj  wyij- 
\raných  klewetácb,  naléÁe  «i  krámci  toho  nowého  Danie- 
la hogné  zába^wy.  Ge  to  k  popukánj,  gak  si  takowý  pa- 
náček, gemužto  skaidého  řádku  ikolácké  střewjčky  wyku- 
^gjí  lnidtř-^^^óby  me — usudek  nad  cú^  n&focWni 
osobuge  —  a  gaký  lutidék).  Wyprawttgeť  ČtenářAm  »We- 
£«n^ch  Qowjiift  se  w*j  oprawdtwostj,  gak  prý  si  gistý  Čech, 
gsa  welíký  míUj^vrojk  .obras&^  celé  pořadj  rozliéQýcb  národ& 
iQalowaU  deif  a  gak  pjrý  maljř|  máge  Čechy  zobrauti,  gi- 
nak  si  poi^9QÍ  newédčl,  neili  ie  obraz  na  tři  pole  rozde- 
lil  a  do  pjTwiýh^  djt£  yr  koléb€9>  k  to;na  hognost  gjdcl  a 
pitj  —  do  druhého  swatbu,  k  tomu  zase  hognost  gjdel  i 
pitj  —  do  tjretjho  ko^^ethiS  pohřeb  a  opčt  hognost  gjdel  a 
pi4  lunjstil*  To  po.wjdá  p.  Pokorný!  — a  dokládá  posléae 
ir^ri,  asi  w  tento  sc^ysl  papsaný: 

Chce-ll  se  Čc^ch  hodně  weselit^ 
Jdvtsl  notn$  gjst  a  řádné  pjt« 
To  dptw^uge  p.  Pokorný,  aon<  by  to  mohl  irldétj, 
nebpf  dle  gména  zdá   se  %-  kcwe  pocházeti^  o   njito  něme- 
ckým, ětenář&m   žer^k  profiodiL     Co   tomu  iiio  řjkali  — 
ncwjine,  ftaie  mjněi^  mohli  bychme  mu  -  ale  progewiti  třeba 
'W(»^^em_Kollárowým  no  studni  a  kamelote;  hogjme  se  ale> 
žcby '  mu  nieroznměl  ^—  ie  w&bec  Českému  djuchn  nerozan^, 
sioe  by.  n<^saL  tako^  hranaté  hlanposti|  gako  gsau  geho 


X  PRAHTa  Koncert  dne  15.  března  1843  w  pro- 
spěch ůstawu  pro  álepé.  —  Orchestr  prowosowal  uwertum 
z  opery:  Médea  od  Chertibiniho  se  wjíj  přesnost}.  Pan 
Miiller  hrál  úwod  a  variace  od  Bohma  na  flétnu*  Tlawzdor' 
m&dě,  která  sentimentálnj  flétnu  a  kota  swýeh  miládkA  wy- 
hostila,  Ijhlla  se  hra  Míllterewa  nemálo  obeconstwtii  Sle- 
čna Macttkowa  a  OiMnburgu  ^jwala  Schubectiowo  sZdrá- 
was  Maria  <c  ar  aríi  s  Puritánů*  Skoda,  ie  hlas .  i4t«  nadě- 
lané zpěwkynS  geu  silněg»jm  wyrá2«k^m  awuiSttosti  luhýwá^ 
coá  přede  wijm  o  "uxUjch  tónech  platj,  kde  se  zdá,  gizka 
by  y/rij  mocj  teprwa .  gakausi  záslonan  proníknauti  musel. 
P«  lUymund  Dreyschok  hrál  welk^  koncert  na  hausle  od 
H,  Víeuxtemps-a  pěkně  síce^  ale  ne  s  ůplnau  gistotau.  Ví^ 
euxtetnps  dospěl  toho,  Času  k  ohromné  brawuře,  geho  skla- 
dby poskytugi  mu  dosti  látky   obeceostwo    přiwésti  k  ia- 


snutj,  gemu  gest  to.  aábawau  ukládati  prowázegjcjmu  ot^ 
cbestru  hřmotné  a  kolosálnj  úlohy,  z  nichžto  on  áťastně  co 
mocný  pán  a  wladař  se  wynořuge.  Pro  p.  Dreyschoka 
byla  úloha  ta  w  celku  přeweliká  a  mjstem  geg  opanowala; 
gednotliwč  Částky  pro^wedl  ale  tak  wýborně,  {e  o  geho  zdo- 
konalenj  iádné  pochybnosti  nezbýwá.  P.  Pjsařowic  pji^kal 
ná  klarínet  rariace  od  Beeru  éistě  a  mistrné.  — PH  kon- 
certu Dreyschokewě  zapomněl  se  pan  dirigent  —  aačna  takt 
nofaaiu.  dáwati,  a  sice  tak  hlučně,  2e  se  gemné  utí  okofo 
něho  děsily.  Takowé  dupánf,  pravj  Góthe  pH  podobné 
přjleiitosti  w  Benátkách,  ru^j  eelý  dogem  negiaak  uei  ga- 
koby  kdosi,  chtěge  krásu  sochy  wyswétlowaii,  polepil  |Q 
•udy  ftariatowými  kluckami.  %. 

Z  Kutné  Hory*  (Z  dopisu  saukromného.)  Že  qiofii 
newÁnuě  proklaezlé  pocaamenáiý  o  zdegiftjm  společenském 
iiwptě  (wis  IS.  čjfilo)  zde  welikého  zp&sobilo  rozhořčei:y[ 
(wiz  18.  čjslo)  —  rád  wěřjm,  a  litugi  ieby  se  de  luna  ca^ 
prtna  málem  byl  časopisný  kiik  ztrbl.  Wjm  arci,  že  gsau 
silným  počtem  lidé,  kteřj  na  zdegsjch  společenských  tába- 
wách  welkého  zaljbenj  nalezli ;  ale  co  se  gedné  straně  Ijhj 
—  musj-li  to  samé  Ijbiti  se  také  druhé?  Gakc£  byly  na  př. 
Wa5e  besedy  w  láznjch  swatowáclawských  a  na  Zoíjně  f 
Pěkné  —  beze  wJeho  odporu !  —  a  předce  si  z  nich  —  gme- 
nowitě  z  prwněgjjch  —  gistá  stránka  we  wjdenské  brožur* 
ce  posměch  tropila.  ~-  Gakáž  byla  na  př.  zdeg^j  slawnost 
Brandlowská?  P^kné---J>eze  wJj  odmluwy!  — a  předce  ú*- 
kteřj  pánowé,  když  bylo  po  wiem,  z  hlubokosti  srdce  •wé-' 
ho  wzdychlt:  (Mt  Cob,  baf  e«  ané  ift— iř^t  totineii  irte 
wiebec  betttftb  tcben !  -*•  a  měli  k  tomu  snad  práwě  uk  swé 
dáweidjr,  gake  gii^  k  něčemu  ginéinu.  —  Uraziu.  pohoxiití 
g4em  /BWým  poznamenáojm  nikolio  nechtěl ;  budu  přjUě  po^ 
ftorněgill},  a  udá-Li  se  mi  kdy  geitě  o  zdegijch  ^náležitostech 
psáti,  přiložjm  hned  objjrně  a  'weykladně,  prQČ  se  mi  oo 
\Íbj  a  neljbj.  —  Uznátc-li  toho  potřebu,  deyte  z  tohoto  ti- 
sknauti,  co  se  Wám  zljbj.  K . . .  k. 

Ze  Sedlčan*  (Z  dopisu  přátelského.)  I  w  gíném  způ- 
sobu něco  nowého  a  pro  náswcnkowany  welml  potěHitelnébo 
musjm  ti  gejifcě  oznámiti  --^  že  se  totiž  wedeujm  nažcho  za*- 
slauiiiého  p.  -vrchnostenského  direktora,  J>  Saukupii,  opět 
naáíe  ochotnické  diwadlo  započalo^  w  němžto  byl  dlauhý 
lětoSnj  masopust  nemilan  přestáwku  zpAsobil.  Dne  12.  b. 
hvála  se  we  provpčcii  adeg&j  domácj  chudiny  Tepftrowa, 
Týlem  wýborně  přeložená  činohra.:  •  Alatka  a  dtern^  a  celé 
předstawcnj  bylo  tak  dokonalé,  že  bylo  těžko  rozhodnauti, 
komu  by  se  měla  ncywét»j  pochwala  pnVknauti.  Byliť  te- 
dy Wttickni  herci  a  heročky  woláni^  gmenowitě  p.  A.  Saurf 
k.up,  Bohdal,  Kěuxeček  a  Přjhoda,  pak  panj  Friedríchowá 
(wýboniá  co  malka)  a  panny  Zrubkowa  (dokonalá  co  dce- 
ra nemiiowaná),  Chmataljkowa  a  Ungerowa.  Hogně  shro- 
mážděné ohecenstwo,  géžto  se  bylo  m  celého  okolj  seálo» 
progewilo  úplnau  spokogenost^  a  přálo  siy  aby  se  mu  ta- 
kowé rozkože  častěgt  dostalo*  b. 


6i#opia  ttHfo  wyehÁsj  w*  «tř«4o  ■  w  Mbotu  ^  ptflarijchf  ^hMm  ^nhmi  atMo  ^'i\éivrk  ••  piHBrrhowá  prjTohs.    Pře<rplácj  —  «  wy^awaiel*  lu  tlwri 
l«l«  48  kr^  w«  knihkapvctwjdi  m  pAl  léU  1  sL  16  kr^  m  c.  k.  poÍ4»ek  pulk  S  &k  M  kv.  Btě. 


WydáwáBJm  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HirodDJzibawnJk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


CJ8lo  25. 


90.  hřexna  É843. 


10.  r.  běh. 


Z  nowého  ieského  románo. 

iPokrmČowánJ.) 

»•"— Předewšjm  ale  musjm  se  očistiti  z  bolest- 
né w;^ Čilky.  —  Ptáte  se,  proč  gazyk  český  do  li- 
du wnucugeme?  Kdo  se  toho  kdy  dopustil? 
Či  ge  to  wnucowánj,  když  o  blaho  národu  swé- 
ho  pečliwj  muži  powstanau,  a  co  se  gim  w  srdci 
amjtilo,  co  w  hlawě  zablesklo:  žiw)mi,  horaucj- 
mi  slowy  swym  pokrewnym  bratrdm  zwěstu- 
gj?  —  a  když  pak  lito,  z  hrobowého  spanj,  z  dá* 
wnoleté  temnosti  wytrženi,  nagednau  za  swétlem 
se  wzchopj  a  gako  za  wodjcj  hwezdau  pospjchagj  ? 
Nikoli  I  Národ  náS  lne  ku  swé  drahé  wěci  z  wla- 
filnj  pohnutky,  z  onoho  wěčného  přirozeného  Inutj 
ke  wšemu,  což  geg  k  wlasti  pautá,  z  onoho  ušlech* 
tilého  pocitu,  kterýž,  třeba  léta  w  srdci  dautnal, 
konečně  předce  w  žiwý  plamen  se  wzegme.  My 
nechceme  žádných  donucenců!  A  pak  —  tof  sám 
tak  dobře  wjte  gako  gá  I  —  kdež  máme  prostře* 
dkii,  gimiž  bychme  někoho  donucowali?  Kde 
máme  ústawů,  kde  zákonů  nebo  něgakého  zřjzenj, 
gežto  by  gazyk  český  do  lidu  našeho  násilně  wlé- 
walo?  Co  se  děge,  děge  se  wlastnjm  popudem, 
děge  se  ostnem  z  dřjmoty  konečně  powstalé  přj- 
tulnosti  ke  wšemu,  co  slowe  národnjm." 

•Kdybyste  ale  mlčeli*  — wpadl  mu  Jaroslaw 
do  řeči  —  »ám  lo  by  se  nedělo. « 

....  DZanewjráte  i  na  horliwé  Němce,  když 
lia  př.  k  obraně  hynaucjho  ducha  německého  w  EU 
sasjch,  nebo  proti  zdánliwému  ztenčowánj  něme- 
ckého práwa  w  kraginách  pobaltických,  nebo 
k  pewnému  setrwánj  wšech  končin  německých 
TT  gcdiném  bratrském  spolku  w  časopisech  hlasy 
swé  pozdwihugí^  Čili  magj  k  tomu  Němci  giž 
od  přjrody  zwláštnj  wýsady,  schopnosti,  powolánj 
—  kterýchž  se  národům  slowanským  nedostáwá  ?• 

»Ale  co  když  lid  sám  k  podobnému  wzbuzo- 


wánj  žádných  náklonnostj^  žádné  chuti  nemá?^ 
nawrhnul  Jaroslaw. 

»Gá  nemjwal  zmládj  také  někdy  chuti  gjt 
do  školy, «  usmál  se  Swoboda,  lehýnce  rameny 
pokrčiw ;  »ale  otec  myslil,  že  nebude  předce  na 
škodu,  když  mě  tam  i  proti  mé  wůli  pošle.<> 

vWaše  podobenstwj  ge  hrozně  kulhawé.  Uéi' 
ti  se  masj  lid —  a  wy  gste  musel  také  gjti  do  ško- 
ly —  ale  zde  se  gedná  o  to,  gakýnu  prosiředky  by 
se  měl  učiti,  gak<m  cuiau  by  měl  gjti  do  školy—* 
a  tuť  předce  náklonnost  geho  nenj  wěc  poslednj^ 
Čechowé  ale  chtěgj  býti  Němci  —  toť  dokazuge 
řémeslnjk,  průmyslnjk,  mě>lťan,  wesničan — wše>» 
cko  se  učj  německy  a  dáwá  tak  i  děti  swé  učiti* 
Proti  tomu  nemůžete  předce  nic  namjtnauti?* 

uTiše  wyslechl  gsem  tuto  těžkau  a  djlem  i 
sprawedliwau  žalobu, <^  řekl  Swoboda  po  krátkém 
zamlčenj; —  » sprawedliwau,  pokud  zaslibuge  wNm 
dowitau  částku  národa,  kteráž  lepsjho  poznánj 
nemagjc,  a  po  gakémsi  powrchnjm,  ale  neprawém 
a  toliko  w  mozku  gistých  zblaudilců  panugjcjm 
lesku  taužjc,  giž  o  mnoho  lepšj  býti  se  saudj^ 
když  gazykem  obecnjho,  počtem '  siiněgsjho  lidu 
nemluwj.  —  Ostatně  nenj  ona  i  při  swé  bjdnosti 
samogediná  mezi  národy  swěta  tohoto.  Abychma 
neybližšj  přjklad  wzali  —  podobá  se  oné  prewrá* 
cené  částce  národu  německého,  kteráž  myslj,  že 
o  padesát  stupňů  prawého  wzdělánj  wýše  postau* 
pita,  když  francausky  rozpráwj.  Co  se  ale,  pane 
hrabě,  obwiněnj  wašeho  týká,  že  Čechowé  Němci 
býti  chtěgj,  to  musjm  we  gménu  wšech  kraganů 
swých  za  neprawé  prohlásiti  I  Kdybyste  chtěl,  pase 
hrabě,  w  děgepisu  lidu  našeho  nazpět  postaupiti» 
shledal  byste,  že  toto  wtékánj  cizjho  žiwlu  w  český 
žiwot  giž  déle  šestera  stole tj  trwá,  že  byly  doby, 
kdežto  národnosti  české  gistěgšj  záhuba  hrozila^ 
nežli  za  našich  dnů,  kteréž  se  tak  rády  swornostj 
a  uznánjm  wšech  národnostj  honosj ;  i  poznal  by- 
ste,  že  se   Čechowé  powždy  cizjmu  žiwlu  wzpj* 


Digitized  by 


Google 


9S 


ralí,  a  by(  by  na  některý  čas  ochablost  ku  swému 
wlastnjmu  a  zaljbenj  w  cizjjpt  byli  gewli :  předce 
nikdy  tak  newděčně  a  hanebně  nad  Mrau  krwj  a 
ctj  se  nezapomněli,  aby  byli  chtěli  g<ayk  sw&g  za 
gin}'  wyiněniti  a  národem  českem  slaut  přestati. 
Patrný  d&kaz  toho  máte  na  pokolc^j  našich  dná. 
Musjl!  teprwa  z  hlubokého  prachu  oči  pozdwiho- 
wati  a  protjrati  ge  polozaslepené,  a  giž  se  žene 
hučiw^m  praudem  k  drahému  palladium  národno*  ' 
sti  swé.  Literatura,  toto  naše  gediné  měřidlo  postau* 
plého  anebo  kleslého  ducha  národnjho,  napořád 
se  zmáhá  a  šjř  a  šjře  ratolesti  swé  do  žiwota  roz- 
píná; každá  myšlénka>  týkagjcj  se  rozkwětu  a  zwe- 
lebenj  českého  gazyka,  nacházj.  wřelau  podjlnost» 
a  Čechem  slauti  nepokládá  se  giž  za  swědectwj 
newzdělanoati  a  sprostoty.  Že  se  ale  Čech  be« 
dliwě  i  gazyku  německému  učj«  musj  mu  při  Ay« 
něgšjch  okolnostech  spjae  mezi  geho  zásluhy  se 
po^'stí«  Onť  widj,  že  pří  nyněgšjm  stawu  weřeg- 
mýoh  wěcj  we  wlasti  swé  giným  způsobem  k  oswj- 
oenj^  iKKkLOsti  a  užitku,  nebo  w  čem  se  to  wla- 
slaé  wšecko  spoguge:  ke  ku$u  chleba  nepřigde, 
nežli  pamocj  gazyka  německého  —  proto  se  mu 
přittčuge  wedle  gazyka  mateřského;  nikdy  ale 
k  w&li  onomu  tento  nezradj**   * 

»To  se  klamete  sladkým  omylem^^  usmál  se 
J^roslaw  gaksi  lítostně.  »»Čilí  skutečně  newjte,  ga- 
kých  pokroků  gazyk  německý  w  Čechách  dělá?« 

»Dělá4i  gakých  —  ačkoliw  mi  nedokážete, 
ieby  se  byl  za  poslednjch  časů  w  českých  osa* 
dách  gako  panugjcj  rozhostil,  gesto  gá  spjše  do- 
swědíčjm,  že  w  mjstech,  kde  se  před  dwadcjti  lety 
dcoro  ani  slowa  česky  nemluwilo,  nynj  giž  zhusta 
ieitina  zaznjwá — dělá-Ii  wšak  němčina  skutečně 
gakých  pokrokí,  račtež  také  pomysliti,  že  se^  no- 
wě  probuzený  a  čile  giž  pohybný  duch  české  náro* 
dnosti  naneyméně  w  rowné  wáze  s  nj  držj,  a  ni- 
kdy wjce  pod  nj  neklesne.  Co  se  půldruhému 
ctoletj  při  dplné  ochablosti  národu  nezdařilo,  ne- 
cdařj.  se  nyněgšku  při  procidém  geho  wědomj.« 

»K  té  wjře  ge  wěru  potřebj  české  twrdožig- 
nosti  awlastenecké  zaslepenosti  I  <^  řeklJaroslaw, 
mrzuti  se  zase  do  swého  kautu  tiskna.  »ČiU  gste 
oprawdu  taknewidaucj,  abyste  nepozorowali,  gaká 
to  doba  obecného  blaha  w  Německu  nastáwá? 
Obchod  ge  w  neywětšjm  rozkwětu,  průmysl  při- 
násj  denně  krásněgšj  owoce,  wědy  a  uměnj  stogj 
na  stupni  úžasné  wýsosti,  školy  gsau  w  neykrá- 
sněg&jm  pořádku,  wšickni  stawowé  magj  stegných 
práw  — skwělá  budaucnost  nenj  daleká.  Gakž  to 
wypadne  ale  a  Čechy,  kteřjžto  w  gazyku  swém  to- 
ho neymenšjho  poučenj   nabýti,    té  neyprostěgšj 


wědomoati  zjskuti  nemohau?  —  kteřj  držjce  při 
gazfrku  swém,  9ini  stjn  toho  nadjti  se  nesměgj,  oo 
gim'^onemčenj  poskytnauti  musj!«  — 

»A  kdy  asi  mysljte,  mohloby  toto  poněmČenj 
si jbených mžitků  přinésti  ?«  zepisd  se  3woboda»  ti^ 
še  na  soka  swého  poliljfiege* 

dAž  bude  úplné. « 

•Až  bude]  —  Tedy  připauštjte,  že  nenj  po* 
sud  úplné  ?« 

n  Lež  a  patrný  blud  gsem  nikdy  nedo  twrzowal.  * 

»A  z  nyněgšjho  stawu  geho  neočekáwáte  žá- 
dné^ wywinutj  něgakého  wyššjho  žiwota  ?« 

»Z  polowičatosti  nemůže  nikdy  nic  dokoni^ 
lého  wzniknauti.* 

»Což  ale  aby  úplné  poněmčenj  geho  nikdy 
ani  státi  se  nemohlo  7 « 

»Ono  se  ale  stane,  a  giž  se  i  stáwá.* 

nTuto  waši  důmjnku  znám,  a  giž  gsem  také 
na  ni  odpowěděl,  pane  hrabě  1  Okázalť  gsem  že 
na  omylu  býti  ráčjte  —  a  kdybyste  se  pře^wtdčiU 
chtěly  poznal  byste  prawdu  mých  odmjtek.  Čili 
nemůžete  w  skutku  nigak  wěřiti,  že  nyněgšek  ne- 
swede,  co  mnohá  stoletj  nedokázala?  Mysljte,  že 
wěk  náš  tak  daleko  wyspěl,  že  mu  giž  hračkau^ 
celý  w  kořeně  a  gádru  swém  geště  uchowalý  ná- 
rod gako  hebaunkau  pařjžskau  rukawičku  na  ru- 
by obrátit?  Mysljte,  že  ge  za  dnů  našich  giž 
tak  snadno  wytrhnauti  z  prsau  národu  wšechen 
přirozený  pud,  kterýž  geg  k  otčině,  k  gazyku,  ke 
wšem  drahým  náwykům  čarownými  pauty  wjie? — 
nebo  wymazati  z  paměti  geho  wšechny  poswátné 
zpomjnky,  gežto  geg  pobádagj,  aby  se  nowau,  we- 
likau  přjtomnostj  hoden  stal  slawné  minulosti 
gména  swého  ?  Či-li  s^  pane  hrabě,  domcyšljte^ 
že  ge  wůbec  tak  snadno  wšechny  známky  náro- 
dnosti z  lidu  setřjti  —  snadněgi  nežli  geg  k  u- 
swědoměnj  sil  geho,  nežli  geg  k  žádaucj  oswě- 
tě  powznesti?  Anebo  se  domnjwáte,  že  weliká 
úloha  našeho  wčku  w  tom  spočjwá,  ze  wšech 
národů  zwláštnj  rázy  setřjti  a  sljti  ge  w  geden 
weliký?  Toho  tušjm  nezljbj  se  wám  proti  den- 
njm  úkazům  tak  rozličných,  w  obapolném  zápasu 
nynj  práwě  se  traucjch,  na  sebe  rewniwých  náro^ 
dnostj  ewropských  dokazowati,  a  děgepis,  tento 
neúplatný,  nestranný  saudce  skutků  lidských,  po- 
učuge  wás,  pane  hrabě,  že  se  národ  náš  nepo* 
němčj !  Onť  gest  w  tomto  způsobu,  při  neustálém 
wtékánj  cizjch  částek  w  geho  bytost,  takorka 
gedíný  přjklad  w  děginách  člowěčcnstwiu  a  co  po 
tolika  krwawých  w  minulostí  swedených  bogjch^ 
po  tolikerém  zkaušenj  uhágíl  a  w  neyhlubšjch  útro- 
bách uschowal,  nepohodj  tecf  gako  wěc  neplatnau.* 


Digitized  by 


Google 


91 


» Ani  když  se  mu  giná^  platněgšj  do  ruky  dá?* 
•A  kteráž  bylaby  plataégsj  ?  Snad  němčina? 
Oomnjwáte  se  oprawdu^  pane  hrabě,  že  se  lid 
k  gaaněg^jmu  a  mrawněgšjmu  poznánj  wede^  když 
se  mu  ttdenj  gasykem  wykládá,  ^mžto  leda  něko- 
Uk  slow  mluwiti,  ale  ničeho  popnavUé,  ničeho 
frott^Mlili  nenmj?  Netane  ivám  w  skutku  na  my- 
sli bjdnýj  politowénj  hodný  staw  národu,  kterýž 
toliko  w  gazyku  nepřiroEeném  k  něgakě,  a  to  ar- 
ci dosti  plané  wzdělaposti  se  dotjrá  ?  Anebo  cho- 
wá  snad  w  sobě  gasyk  německý  négakau  zwlál^tnj 
nadpřirozenau  ;jlu,  kteráž  nade  wšemi  překážka- 
mi zwjtézj?*  •  •  nehodj  se  k  tomu  stegnau  mjrau 
také  český  ?« 

Ti  Púdlč  nynegljho  stawu  ^eho — nehodj.  Kde^ 
máte  w  něm  pramenu,  pomůcek  a  náwodu  k  ,ga- 
kékoli  wětwi  lidského  wéděnj?  kde  náte  buhy, 
Skofyj  učUdej  kteřj  by  gazykem  národnjm  k  lidu 
mluwili  ?« 

(HokMdni/.) 


StarodáirnJ  irogenské  zfjzenj  mést 
prasskýcli* 

(PokraJowinj.) 

Nicmén<  při  wiech  i  poxdégi  zhusU  opakowajiých 
cápowSiléch  a  pokutách  nemohl  ohjčeg  ten  geltS  i  po  tH 
Stoletj  pozděgsj  docela  tahlaien  býti.  Študenti,  synkowé 
mřstj^y  Čeled  wandrownj  widj  •obodili  s  kordj»  tesákjry  se-> 
keranii  •  ginan  tSikau  a  lehkau  sbrogj,  ano  kdjž  prach 
w  uijwánj  ptí«dl,  i  f  Ttt6iiccnUy  kterými  w  mé^tě  střjleti 
^tě  i  ta  cjsaře  RudoKa  IL  aapowjcUmo  být  moailo,  ač  pr* 
iré  tápowSdi  gii  několikrát  se  stalj.  Z  toho  se  irieho  he 
sobě  pomysliti,  ie  nebyli  necwičenj  wogáci,  kteij  pH  po- 
woiánj  do  boge,  odpokognébo  samSstaánj  «wého  m  xdwi* 
hnance,  pod  korauhew  méstskau  se  áikowaii. 

líemagjce  wiak  tuto  w  aumyslu,  o  wiiech  skutcjch  a 
•bydegjch  wálrčnýoh  staiýoh  Psaianft  irypisowatí,  chtěli 
gsme  toliko  glsté  zfjsenj,  učiněné  od  purkmistrů  a  konSelft 
m^st  pražských  na  aaČátku  17.  stoletj  k  obraně  měst  těch 
pří  nastáiRag)cjm  wálečnéa  aebeapcčcnstw],  ifitcnářAm  sdě* 
Uti,  gaki  toho  sledy  bespečné  a  hogné  %  kronik  a  listin 
etarijch  máme* 

Piede  wijm  gíným  piurkmistři,  ndy  a  oboe  wcyeoh 
třj  měst  pražských,  ťotii  Surého,  Nowého  i  Nenljho,  *)  na 
tom  se  usnesli:  gakžby  nebespečenstwj  nepřátelského  při- 
trhnut] k  městu  se  bljžilo  a  snamenj  na  buban  ndeřenjm 
dáno  bylo,  aby  wiechny  Ótwiti  wzhAm  byly,  na  mjstech 
•  *       k  tomu  wykás^Éph  k  přehljdce  Čili  vrnustrunkuK  se  nagj- 

•)  Hradčany  ty  Časy  newidycky  ku  Prase  se  počjta- 
gj,  ponětradž  djlem  pod  práwem  purkrabj  hradu  pražské- 
ho stály,  kterýi  při  radách  purkmistra  a  konáeia  hrad- 
ila nskVch  co  wrchnj  sedal. 


ti  dadsmce.  Gedtn  kaidý  savaad  a  pniitěiqft,  bex  rosdjls 
bohatstwj  a  vaácaotti,  od  prwnjho  al  «U  paslednjho  sám 
osobně  i  se  wij  moej  awau  a  •  hodnýttii  sbraněmi  pHgjti 
má:  lidé  obchody  wodauq  a  Mccy  twan,  řeneslnjci  s  Uh- 
waryjd,  kaidý  hospodář  ••  wijm  domem,  kdož  w  nim  ka 
kbram  ge*t  sp&sobný,  wygmanoe  toliko  starce,  neiM>cné, 
ta  mladé,  kteij  by  totii  16.  rokn  wiku  swého  nedosáhli* 
8uřj,  nfmocnj,  téi  wdowy,  kteréi  hoopodyné  gsaifr-li, 
gj-Ii  synft  dorostlých,  ty  aby  na  mjsU  wyslaHj 
Ii-libysyn6,  magj  se  osobaa  k  tomu  dostateteau  opatřili, 
aby  od  nj  w  powinnosti  té  obeené  sastáni  byli.  Téi  uči- 
niti magj  poraČnjoi  na  nijsié  sirotků  geité  nedospělý  di, 
kteiýeh  domy  pod  spráwau  swau  nagj.  Ktakowémn  do* 
•tawenj-se  ku  přdíljdce  i  pánowé,  kMj  domy  w  Plate  mě»> 
U,  sněmem  semským  sawásáni  byli,  uk  totii,  aby  na  mjalě 
awém  kaidý  gedov  osobu  postawil  a  od  nj  se  sastati  dal, 
pottěwadi  sami  oaobně,  gakoito  stawowé  králowstwj  £e- 
•kého,  siídnii  awými  do  pole  táhnauti  musili. 

Mjsta,  na  kterých  se  ČtwriS  sgjd  aMgj,  ustanowngQ 
M  Uto:  Ma  Starém  něslé  čtwrt  týMká  na  dwote  králo»>- 
ském  biji  Nowé  wěie  (nyněgi^ho  PulTerthumu},  čtwic  iiar 
irelski  wobeeaém  domě,,  oddáwna  oaswaném;  Scaiá  lich* 
te,  čtwrt  littharuká  w  kolegi  jesuitské,  čtuvt  mikuláiaká 
w  domě  při  kostele  S.  Salvátora.  Na  Nowém  městě  Čtwrt 
itěpáaská  we  dwořé  obecném  (we  wodičkowé  ulici),  Čtwrt 
gindřiiská  w  dom#  obecnjm  u  Růiů  (w  růiowé  ulici?), 
čtwrt  petrská  w  domě  Kaipara  Wodáka  s  Razenpachu. — 
Malá  strana  konečně  na  náračstj  téhoi  měsU  před  radnicj. 
CFokratewásj.;) 


DOMACJ  KRONIKA. 

%  pmABY*  Za  cjlem  dobročinným  uspořádalo  sd^;- 
ij  urozenstwo  několik  zábaw,  kteréi  welmi  spanile  rypadly. 
Dne  16.  břez.  hrál  wýbor  wysoké  ilechty  na  domácjm  di- 
wadle  G.£.  knjsote  Rohana  a  aioe  k  tahowé  spokogenosti 
a  s  takowau  pochwalau  shromážděného  posluchačstwa,  ie 
tfe  dwa  dni  potom  totoi  předstawenj  opakowalo.  —  Gíný 
spokk  spořádal  w«  prospěch  dobsočinnýxh  ústawft  wyra- 
ienj,  na  zpAsob  středowěkých  turaagj,  a  driel  ge  minulý 
týden  w  prostranném  gexdit^ti  p.  hraběte  Waldsteina.  Zna- 
sneoiU  byla  pjti  tom  gesdc&  ohraJUiost,  pěkné  uspořádánj 
a  malebné  iatstwo.  l. 

Z  Plzni.  Swiilo  zodiakálnj  z  gara  1848.  Asi  od 
.16.  biesna  b.  r.  widěti  gest  kaidéko  wečera  k  osmé  hodi- 
ně  na  gihoxápadnjm  nebi  dlanbau  swětlan  praahu,  kterái 
od  mjsU,  kde  bylo  práwě  slunce  zallo,  iikmo  nad  obsor- 
jDJk  wystupugjc,  přjmočámě  k  neygasněg^j  stálici,  Siriowi, 
Čelj  a  práwě  pod  sauhwězdjm  Oriona  se  končj.  Sjřka  gt- 
gj  rowaá  se  ijřce  duhy,  k  obsomjku  sdánliwě  se  stenčugjoy 
kdežto  se  w  mlze  tratj,  Wbudy  swětJem  stegným,  bledým 
a  bezbarewným  se  ospačugjc.  Opodál  prauhy  této,  wýse 
na  západ  swjtj  bicdťgasná  záře,    gcnž  byla  okolo  20.  bře- 


Digitized  by 


Google 


100 

sna  uk  B^^Úk,  U  plcdmity  gj  dtirjeeiii  stjn  pAtobi!/* 
Njnj  wiak  den  po  dni  slabM  gasnost  gegj  tak  gako  oné 
pranhy,  a  k  dewáté  hodině  doo^  hasne.  Wýgew  tento 
nasirali  pljrodoskunici  twHíem  zodinktínjm  éili  xwftetni" 
It^wým,  protoie  se  w  páso,  w  «imi  inamenj  nebeskA  leij, 
aodiak  neb  iirjřetiýk  ttaswaném>  na  oblose  gewj«  To  «• 
•tiwá  widjgen  w  rownodennj^  nikoli  wáak  kaidoro^ě,  spo- 
čátku  gaia  a  podatmay.a  sice  z  gara  po  slunce  sápadu,  na 
podsim  pak  před  wýchodem.  P&wod  swétlatoho  potud  ptjro- 
doskamci  newyakawnali.  N^Uřj  méli  aato*  ie  ge  to  obor 
ahineČDJ  sám,  geni  welikan  rychlostj  odbéžnan,  kolotánjm  slun* 
ee  apftsobenaoy  na  rownjkn  slunečijm  ai  přes  dráha  semé 
M  roatahnge^  w  podobě  sploátiU  Čodky  se  auljc,  a  sa  ěastt 
TOwnodennostiy  kdefto  slnnednjkneb  ekliptika  dosti  wysoko 
nad  obsornjkem  leij,  na  semi  spatřowán  hýli  m&2e.  Dle 
sákonA  Ijie  powlechné  dá  se  wiak  dokázati,  ie  se  obor 
slimečnj  ani  kn  dráxe  Dobropána,  nercili  ku  dráse  semnj 
newzUbuge,.  tedy  wýgewn  tohoto  pftwodem  nenj.  ProČei 
twrdj  giaj,  ie  sáře  sodiakálnj  se  aářj  sewernj  spijsněna  gest, 
an  také  prauhy  rosličných  barew  mjwá,  gako  ona  %  mra* 
4iDtL  nad  obzorem  sewywinnge,  a  někdy  ksewem  se  uchy- 
Ingc  w  opnwdiwau  záři  sewernj,  Čili  swědo  poUmj  pře- 
cházj.     Wýgew   letolnj   wlak  nesrownáwá  se  s  náhledem 


tjmto;  neboť  nenj  we  swědc  tom  nikde  posorowati  ani 
rotličných  barew  ani  postupn  na  scweru,  nébri  widy  steg- 
ně,  tiée,  hieděgasně  tcntj^i  směr  proti  slnnci  taahowawaj 
prauba  ona  wždy  rownobéiné  s  rownjkem  nebeským,  s  u- 
chylkau  giinsu  ss  12^,  záře  pak  w  podobě  gehUnce  roz- 
plynutého, gehol  základ  na  obzomjku  mezi  rownjkem  a  obra«* 
tnjkem  raka  stogj,  týmě  pak  iikmo  ai  ku  Plcjádkám  sahi. 
Gest  to  tedy  zagisté  swětlo  průwodn  sluneěnjho,  ne  elek- 
trického, a  oswjcenjm  wyžájch  wrstew  widuchu  zplozeno 
še  býti  zdá,  .gegíchi  pablesk  proto  gen  za  ěasn  rownoden- 
nosti  widěti  gest,  ie  w  létě  přjli*  dlanho  zoře  trwá,  wnji 
se  pablesk  ten  tratj,  w  zimě  pak  slunce  welmi  njzko  zapa- 
dá^ takie  pablesk  ten  sotwa  nad  obzomjk  wystupuge.  Tjin- 
to  způsobem  snad  by  se  tikat  tento  powlechně  wyswětliti 
dal,  co  se  oné  podobán  neurčitě  rozplynulé  sáře  dotýěa. 
Odkud  ale  ona  zwláStnj  přjmočámá  prauha,  nesnadno  gest 
se  domysliti.  Podobnať  gest  owiem  praáLám,  gakéi  widě- 
ti, když  paprsky  sluneěnj  mezi  mraky  pronikagj,  neb  kdyi 
gak  lid  řjká,  slunce  wodu  táhne,  uké  s  mraěna  bfji  ob* 
aomjka  wycházcti  se  zdá;  ie  wlak  Uto  pronikánjm  papr- 
sků skrze  mračna  se  nctwořj,  patmo  z  toho,  ie  poloha 
swau  na  obloze  gti  po  osm  dnj  bez  proměny  zachowáwá^ 
ani  dálkau  od  mračna  se  nerozliřnge,  uk  gakoby  se  stáli 
i^usiloy  kdyby  toliko  otworem  mračen  paprsky  promkaly. 
Že  se  ncgewj  každoročně  úkaz  ten,  snad  odtud  pocházj, 
poněwadž  býwá  powětrnost  za  Času  rownodennosti  sijdka 
uk  pfjzniwá  a  obloha  uk  čistá  gako  zpočátku  gara  leto- 
Injho,  kdeito  od  16.  března  wáecky  dni,  a  swláitě  wečery 
wygma  19.  docela  gasné  byly. 


Mjsto  náwéštj  o  Kwétech. 


Minuly  týden  se«lo  se  několik  přátel  na  weřegném 
mjstě,  —  byla  to  kafjrna,  hostinec,  čjtárna,  co  se  komu  bes 
porui»eňj  wlasLojho  krasocitu  Ijbj.  Po  stolech  ležely  nowi- 
ny  a  časopisy  rozličných  gazyků  —  na  prwaj  nebo  poslednj 
stránce  bylo  křiklawau  literau  tiltěno  pozwánj  k  předpla- 
cenj  na  pigAtj  Čtwrtletj. 

Wogtóch,  nawžtjwiw  otio  mjsto  poprwé,  začal  se  me- 
zi hromadau  těchto  dennjch  wýrobkú  litcrámjho  průmyslu 
probjrati.  Wyzwáněnj  a  wytrubowánj  o  hogoý  počet  od- 
běratelů starostliwých  redakcj  welice  ho  bawilo.  Nebyloť 
gednoho  časopisu,  který  by  se  nebyl  rostaucj  přjznj  obe- 
censtwa  a  stálým  přir&stánjm  předplatců  wycblubowal  — 
tudji  i  dokonalostj  swých  článků  a  wýbornostj  swého 
směni  py£nil. 

»£yhle,  tuť  gsau  také  Kwěty !  zwolal  konečně.  Dí- 
wotwomé  nebe!  Tedy  se  giŽ  nade  Kwěty  také  na  weřegná  mj- 
sta  dostáwagj  —  ačkoliw  řemeslu  swému  auplně  neroznměgj. 
O  welikánský  pokroku  dewateoáctélio  stoictj  l« 

»Gak  to?  gak  to?«  wygel  kwapně  dobrý  přjtcl  wy- 
dawatelůw.   vProč  by  swému  řemeslu  nerozuměly  ?« 

»0  swatá  prostoto  !«<  zwolal*  Wogtěch.  »Podjwfey  se 
na  německé  Časopisy  —  na  diwadelnj,  na  neděloj,  na  rannj, 
na  Humoristu  a  gak  se  w^echny  ty  plátky  gmenugj  —  po- 
djwey  se  na  francauské  a  gine  žurnály  —  a  pozorug  gegich 
zwánj,  oznamowánj  a  hlučenj!  To  ge  slibů,  to  ge  medem 
okolo  iill  natjránj  !  IÍeynowěg£j,  neykrásneglj  powjdky  — » 
jyowčku  prahne  mozek,  kdyi  gc  potom  Čjtá,  —  neyrychleg- 
ij,  neygislogsj  zpr.iwy  a  nowinky — Člowěku  zaléhagj  uái  a 
zapadagj  oči,  když  ge  konečně  slylj  a  widj,  —  wdecko  ney- 


lepáj  a  neykrásněglj  slibuge  takowé  zwánj  ku  předplacenj 
—  a  w  tom  zůstáwagj  Kwěty  geátě  tuze  pozadu  \  w  tom  ne- 
znag]  gestě  sw^ho  fortele  —  neuměgj  garmarečiti  — -  slowem, 
neroznměgj  swému  řemeslu. « 

»Také  toho  nenj  potřeba,ic  odpowěděl  druhý.  »Wěe 
dobrá  se  chwálj  sama  schau.u 

»Ahá!  slyšjteho?  Togekowaný  Kwětysulu  ozwal  s« 
tfetj,  kterýi  rád  wsemu  odmUawal  —  gen  aby  odmlao* 
wal.  i>Ten  se  poLě.šj  kaidau,  i  sebe  sakmělegvj  snětwičkau, 
gen  kdyi  mu  gj  Kwěty  podagj.ic 

»Prosjm  tě,  podjwey  se  díjwe  na  gazyk,  netli  tako- 
wé hlanposti  s  něho  sfaukneě,i(  řekl  druhý.  «Že  gsem^ 
dle  twého  ostrowtipu,  Kwětysta,  tjm  se  chlubjm.  Proč  bych 
nebyl  přjtel  wěci,  wedle  njito  u  nás  nic  lep»jho  nenalé- 
zám ?  —  w  njito  řjkage  na  kaidé  stránce  užlechtilé  snaže- 
nj  po  gistém,  pewně  wytknutóm>  rowněi  důležitém,  gako 
pěkném  cjli  nacházjm  ?« 

»Oho,  pane  Karljčku!«  usmál  se  čtwrtý,  brcyle  si 
na  noscyčku  urownáwage.  »Kdybyah  tě  neznal,  řekl  bych, 
ie  gsi  wydawatelůw  náhončj  a  redaktorů w  přjmčnjk.  Pč»- 
kné  scliopnosti  k  tomu  aspoŮ  progewngel.« 

))A  kdybych  tebe  neznal, «  rozhorlil  se  poněkud  sta- 
tečný Kwětii  obhágce  —  )»řekl  bych,  ie  gsi  kus  pociiwého 
čtenáře  a  sprawedliwého  obecenstwa.  Wjm  ale,  ie  nem/ii 
k  tomu  pražádné  schopnosti.  Ne,  me  I  —  proto  nemusjě 
swé  skýlka  posslrkáwati  —  gá  ti  to  powjdám  we  w«j  dobro- 
tě.   Powcz  ty  mnř.  také  tak,  co  se  ti  na  Kwětech  ncljbj?* 

»0h  I  — to  by  bylo   mnoho  reči!ff 
(Dokoiié«nj.> 


ČMopi*  l«ttto  %rf(4ásj  vr«  itřftda  •  w  •okolo  po  p41orlje1i ;  kaiaiii  énAw  •t^da   pH^áwá  ••  p41«rchowá  prjloha.     PMplirj 
léu  49  kr.,  wo  knihkupectwjch  na  půl  léU  1  xl.  96  kr.,  m  c.  k.  poitéch  pAU.  t  sL  S6  kr.  ^tř. 


••  T^rydawftlelt  ■• 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


•! 


Kwěty. 


HirodBJ  zibawnjk  pro  Čechy,  Horawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjelo  26. 


1,  duhna  ÉS43, 


10.  r.  béh. 


ořský  laapežnjk. 


Novdla. 


Neapole  spala.  Noc^  mocae  wládná  sokyne 
blahoděgného  dne,  obložila  geg  rauskau  nUčenli- 
wého  potichu  a  činutagaé  černoty.  Přjstaw,  na- 
plněný ondy  noc  obžíwugjcjm  locfstwem,  zaugj- 
mal  nynj  pauze  několik  lodj,  tichách  a  zasmuší* 
1}  chj  gak  se  zdálo,  gako  mračná,  potměšilá  nebe* 
sa,  gežto  wěstila  bauři.  Bylo  ta{{emno,  teskno  a 
mrtwo;  nezkušená,  gemněcitná  duše  bylaby  se 
zděsila,*  magjc  pohraužiti  se  do  rozmyslů  úzko* 
stliw}'ch  a  žasnjfch,  gegichžto  saučin  bjfwá  pod* 
hljdawá  bázeň  o  žiwot. 

Nábrežeň  Sta  Lucia  byla  neobyčegně  opu* 
stěna,  prázdna  žiwaucjch  tworů ;  gen  zde  onde 
ležel  pod  stinném  poradjm  stromů  spánku  odda- 
ný lazzaronc. 

Wjtr,  wana  z  pošmaumého  seweru,  zdál  so* 
bě  poznenáhla  dobywati  we  spolku  mračen  wět- 
šjch  sil,  gimiž  rozněcowal  hučiwé  wlny  proti 
Upěněnému  břehu  a  zakotwen;fm  lodjm. 

Náhlej  ze  strany  břehowé,  zazwučj  struny 
mandoliny;  prudký  byl  gegj  akkord,  gako  wjtr, 
genž  ho  wůkol  třesawe  roztrušowal.  Na  nábřežj 
seděl  herec.  Černé  kadeřawé  wlasy  geho  poddá- 
valy se  wolně  teplaunkému  wanutj,  genž  mu  ob* 
létáwalo  bledau  twáři,  pozdwiženau  do  temné> 
mořské  dálky,  kamž  taužebně  měřilo  dalekohle- 
dem oko  ^eho.  Gemu  po  boku  stála  osoba  wztý- 
čená  a  též  hledjc  namáhagjcjm  napjnánjm  zraku 
po  pěnawé  hladině. 

»Monsi||^re,  byloby  lépe  gjti  domů,«  pro- 

«ft|ptato.^Bedjcjmu  a  Ijně  přegedauc  prawi- 
bličeg^  zazjwla. 
Mfl^olli^ta  pohlédl  naň  zrakem  gewjcjm 
málowážen]  ^Káklebek. —  sKoho   to  očekáwás 


/y  ?«  táže  se  lio. —  »Fregattu  páně  Dolciniho,  otce 
wašeho,"    odwětj  stogjcj, 

»Ty  očekáwáš  toliko  swého  pána,  gá  oecc,^ 
mluwj  mladý  Dolcini ;  Dwelký-to  odpor  mezi  gmé- 
ny,  welký-to  rozdjl  mezi  trpěliwostj.  Otec  ?  — 
znáš-li  man  po  něm  tauhu,  kolugjcj  w  knvi  každé 
mé  žjly?  W  třinácti  letech  widěl  gsem  ho  gen 
třináctekrát,  pokaždé  při  záři  mé  nočnj  swětlošky 
anebo  docela  w  temnotě  mého  přjbytku,  kamž 
maně  gako  plachý,  podezřelý  stjn  ke  inně  wstau* 
pil.  Nepochopitelné  gednánj !  —  prawj  mi  rozum 
a  tresce  ho  podezřenjm.  Kdo  ge? — kde  ge? — 
Srdce,  prázdné  lásky  dětinské  odpowjdá:  Djtěti 
swému  cizinec! — A  ty  starce  mi  odpowjdáš?« 

sSIciliánský  kupec, «  řekl  Carlo  nesměle, 
ani  se  naň  nepodjwage. 

sPodiwno !«  zwolá  mladjk.  i>Sicilie  má  ot- 
Čina,  otec  mohutný  kupec,  w  šestém  roce  mého 
stářj  pošle  mne  s  tebau  do  Neapole  a — wšeho 
loho  účel  ge  mi  neznámý  1« 

9  Oddati  se  studijm  —  « 

dSuIo  se  mými  náhledy,  man  wůlj,«  odslo- 
wj  Dolcini.  » Ostatně  nepozorugi  nižádnau  po- 
djlnost  w  žiwot  můg  kromě  roCnjch  peněz;—' 
na  gediné  znamenj  otcowské  náklonnosti  pama- 
tugi  se  w  okamženj  mého  odchodu  ze  Sicílie  — 
muže  wšak  býti,'  že  mě  pacholetské  mé  oko  ten- 
kráte klamalo ;  matky  gsem  dokonce  nepoznal — • 

» Umřela  při  porodu, «  prawil  sluha  Carlo 
a  obrátil  se  k  moři.  *  Zdál  se  rozmeyšleti. 

•Tagemnosti,  anebo  —  Carlo,  kolik  oznamo- 
wala  teď  wěž?«  —  Starec  neodpowjdal. —  » Car- 
lo!" —  »Sígnore?«  —  »Kolik  ge  hodin ?«  —  »Ne- 
wjm;  pro  wjtr  nemohl  gsem  zaslechnauti ,  ^  ale 
dle  mého  wypočjtánj  může  býti  as  —  Myž  gste 
opauštěl  donnu  Eugeniu,  bylo  deset,  a  nynj  bude 
snad  půlnoc  —  * 

A  wšak  mandolínista,  Alexio  Dolcini,  riepo- 
dáwal  wjce  slowům  těmto  smyslnifto  slechu,  ge- 


Digitized  by 


Google 


102 


ho  duch  zapolétnul  w  obor  widinního  žitj,  kdež 
se  djwal  spanilostem  milenky  swé,  newyrownateI« 
né  Eugenie.     Myslilř. 

uJEugenia  opětuge  mu  lásku  stegným  plame- 
nem, stegnau  wjrau —  obadwa  spautala  podobnost 
mysli,  rov^noletá  obraziwost,  otewrené,  pobla- 
flem  netklé  srdce. «  —  I  pleše  Alexio  uwnitř — 
zivrýf  sladký  lah  pousmánj  wět^j  ples  tento ;  než 
—  » Milost  gegich  negde  chodem  zřegm^m,  po- 
wolen^m  —  giny,  saumíl  geho  drzegšj,  uplatil  dů- 
kazy  známěgšjho  rodu  a  w^^nosněgšj  mohútnostj 
otce  Eugeniina  a  on  byl  zastjněn,  oslyšen, «  —  Zlo- 
bná wášeň  rozlila  se  mu  we  wšech  žilách,  ruka  zkře- 
čowatěla,  uchopila  prsa,  a  mandolina  swalila  se  na 
zemi.  Wstal.  —  »Geště  dnes  musj  mi  podali  swě- 
tla!«  zabauřil  do  kwapného  wanotu  wětru;  »negí- 
stoty,  pochyby  o  rodu  —  bezámyslne  otcowy  ná- 
wrhy  mohau  mru  a  gi  zkaziti.  —  Dnes  připlawel* 


I  Bowého  českého  románo. 

(DoJíonČenj,) 

• 

»Gá  ho  tak  dalece  neznám,  wjm  toliko,  ze 
se  rádi  hohcUostj  a  ohebnoslj  geho  wychlaubáte; 
ale  zanedbán  tak  dáwnj^  čas  —  gak  by  mohl  ke 
wšemu  tomu  stačiti  ?« 

•Kdyby  ale  předce  stačil —  a  kdo  ho  nezná, 
nemule  mu  práwem  ničeho  upjrati  1  —  a  kdybych- 
me  wšechny  wámi  uwedené  požadawky  ku  wše- 
obecnému  wzdělánj  měli:  mysijte  žebychme  s  če- 
skau  blawau  a  Českem  gazykem  tak  dobře  k  oněm 
H^fiinám  swětské  blaženosti  doběhli,  které  gste 
práwe  tak  horli wě  w  Německu  wychwalowal?^ 

»To  se  samo  sebau  rozumj.« 

nA  snad  by  chrne  pak  onoho  žádaucjho  cjle 
geště  dřjwe  dospěli,  než  kdybychme  na  úplné  po- 
němčenj  čekali  ?<> 

nNemohu*zapřjti,  že  mám  přirozený  gazyk 
za  ncywhodntgij\  ba  gediný  prostředek  k  hrzkénm 
a  gUtévMi  wzdilánj  národu,^ 

•Proč  tedy  proti  němu  horljte?  —  proč  nám 
bo  nepřegete  ?  —  proč  mu  nedáte  wule  a  prosto^ 
n^  aby  se  w  úplné  sjle  swé  rozkládati  a  ze 
zdraw;^  kořenu  zlaté  owoce  přinášeti  mohl  ?  -^ 
Proč  to  našincům  za  zlé  pokládáte,  když  w  něm 
k  lidu  mluwj,  a  neyvirhodněgšjHp,  ba  gediného 
prostředku  k  brzkému  a  gistému  wzdělánj  náro- 
du swóho  ui||nigj?  Proč  sám  s  tjmto  poznáajm 
ncpowslanete,  a  šlechetný  syn  slawného  domu  ce- 
ll 
0 


ského,  ruku  ochotnau  ku  pomoci  newztáhnete? 
Proč  nás  odkazugete  na  nemožné  poněmčenj  ?  — 
Deyte  nim  gen^  oc  dobry,  tichj,  wěrný,  ale  i  by- 
strý, dúwtipný  a  pilný  národ  prosj,  a  brzo  geg 
na  onom  stupni  wýsosti  lesknauti  se  spatřjte,  na 
kterýž  nám  ttynj  gako  na  wěc  nepřjstupnau  uka- 
zugete.« 

W  tom  se  zastawil  kočár  a  učinil  prjtrž  w  dalšj 
rozmluwě.  Byloť  na  mjstě,  kde  se  obědwati  mělo.- 

•Bravo  1«  zwolal  Pedrazzi  zaslechnuw  tuto 
nowinu.  »Wy  budete  při  chutí  od  samého  gazy- 
kem tepánj,  a  gá  mám  hlad  ze  samého  ušj  nata« 
howánj.  Parbleu  I  byla  to  krwawá  ianváika !  Gá 
se  gendiwjm,  že  gste  při  tom  krupobitj  ran  ge- 
stě  bez  úrazu  zůstali.  Mně  bylo  gakobych  četl 
pikantnj  článek  w  něgakém  powěstném  žurnále. 
Po  gjdle  budu  prositi  o  pokračowánj.« 

Ale  bogownjci  neměli,  anebo  alespoň  nege- 
wili  odpoledne  tuze  welkc  chuti,  nowau  seč  po- 
Čjti.  Gesti  to  wůbec  skoro  wždy  wěc  nemožná, 
anebo  alespoň  pokaždé  špatně  wypadne,  když  se 
lidé  úmyslně  k  interesantnjmu  howoru  připrawu- 
gj.  Himo  to  bylo  mei^i  Jarosiawa  a  Swobodu  ga« 
késí  chladné  napnutj  wstaupilo,  tak  že  mezi  nimi 
takořka  žádná  rozpráwka  dařiti  se  nechtěla.  Tjm 
žiwěgi  počjnal  si  Pedrazzi.  Onť  widěl  a  cjtil 
mezeru  mezi  sw)  mi  saučastnjky,  a  čilý  duch  geho 
finažil  se  wšemožně,  aby  gi  něgak  wyplníl.  Wy- 
prawowal  i  wybjzel  k  wyprawowánj,  wyptáwal  se 
na  okolnj  mjsta,  bylť  wšude  očima  a  gazykem,  a 
prwnj  také  w  dáli  na  pahorku  z  i*7sokých  topo- 
lů štjhlau  wjžku  w  slunečnjm  lesku  strměti  zahljdl, 
kterauž  mw  pak  Jaroslaw  za  cjl  dnešnj  cesty  po- 
znamenal. 

»Ge-li  možná  ?«  zwolal  Pedrazzi.  »Ai,  tedy 
mi  buď  giž  w  dálce  pozdrawena,  wjžko  piechowá, 
w  njžto  můg  Karel  gako  newinné  pacholátko  snad 
wrány  wybjral.  —  Gá  se  ti  musjm  přiznati,  Carlo 
mio!«  mluwil  dále,  •že  se  gako  djtě  na  rodinné 
mjsto  twoge  těšjm.  Gesti  to  poneyprw,  co  zámek 
wáš  uwidjm,  a  předce  gest  mi,  gakobych  měl  me* 
zi  staré,  dáwno  newjdané  přátele  wegjti.  Nepa- 
matugi  se,  žeby  mi  bylo  srdce  kdy  tak  silně  kle- 
palo.* 

•  Snad  ani,  když  gsi  po  letech  áo  wlastnj 
otčiny  přicházel  ?«  usmál  se  Jaroslaw. 

•  To  gistě  ne!«  odpowěděl  zpěwák  s  polo- 
utageným  wzdeche^n*  a  lehýnký  j^j^ček  přeletěl 
mu  přes  Čelo — »nebof  gá  gi  oiKwéhď^a3|fc 


letstwj   geště  newiděl.     Matku   gsem  qtfnal- 
můg  otec,  ten  dobrý  člowjček,  l:u|^  s^l  giz  ta- 
ké práchniwěti.   Wždyť  gsem  giž  ^íro  zapomněl,   ^,  ^ 

Digitized  by  VnOOQiC 


103 


gak  se  moge  otčina  gmenuge!  A  w5ak  —  nechme 
dnes  plačtiwjch  ^pomjnekl  Struny  srdce  mého 
gsuu  naladěny  k  weselé  pjsni,  a  z  neylúubsj  hlu- 
biny duše  pošlu  gi  na  božj  swetlo^  až  dum  otc& 
twych  twářj  we  twář  uwidjm.« 

»Budtt  t  toho  mjtí  welikau  radost,*  odpowj- 
dal  Jaroslaw ;  »ale  newjmj  kde  k  twému  zpěwu  po- 
sluchače seženu  —  a  nadarmo  tak  drahami  per- 
lemi>  gako  twé  tóny  gsau^  plýtwati^  bylaby  wedná 
škoda«« 

•Toby  byla  —  to  ge  wěe  gistál  a  dokud  swět 
tak  dalece  nezmaudrj,  aby  swé  trwagjcj  zlato  za 
naše  pomjgegjcj  perle  newyhazowal^  nebudu  gimi 
také  pleytwati.  Ale  což  potřeBúgeme  posluchač- 
slwo  I  Negste  zde  wy  dwa  7  Nenj  tam  twůgotec?«  — 


StarodáiriiJ  irogenské  zřjxenj  mést 
pražských. 

CPobaéowinJO 

G^k2  médie  se  obce  ku  přchijdce  segdau,  od  té  chwj- 
le  wstaupj  u  wogenské  iřjzenj.  Ta  neýprwé  konáelé  a  sau- 
sedě  gedné  každé  čtwrti  magj  ze  sebe  budaacj  irogenské 
spráwce,  Čilí  oíHcjrj  té  čtwrti  swoltti,  \oúi  heUmana,  se- 
tnjky,  podesitQJky  a  desátnjkj,  též  praporeČnjka  (čilí  fen- 
dri«;ha),  kterémtt  i  hned  koranhew  čtwrti  k  opatrowinj  ode* 
W7.(lána  býti  má.  Na  koho  xwolenj  pHgde,  má  ten  úřad 
bes  odporu  pHgmauti.  Potom  se  wjidbní  podle  naijzenj 
beitmana  a  oflicjru  w  áiík  postawj,  abj  gména  gegich  w  po' 
znamcnáDJ  od  zvrláátnjho  k  tomu  si-jseného  pjsaře  uwedena 
byla  napted  beítman  a  officjH,  potom  ostatnj  wogsko, 
w  kterém  kdo  padesátku  neb  roté  a  pod  kterým  ofiícj- 
ťem  státi  bude,  s  udánjm  o  gcdnom  každém,  ge-^li  use- 
dly aneb  neusedlý,  hospodář  Čilí  Čeledjn,  a  s  gakau  sbra- 
nj  se  chce  postawiti.  To  když  wjíechno  spořádáno  bude^ 
magj  wlickni  hehmané  se  Čtwrtčmi  swý-mi  pod  praporci 
fitrlinauti  se  na  námčstj  sUroméstském,  kdež  za  star^jch  ča- 
s&.  když  do  pole  mělo  wytažcmo  býti,  Čtyry  slaupy  uko- 
pány býwaly,  a  na  nich  korauhwe  čtwrtj  sUrom£stských  za- 
raženy. Tu  magj  se  wSjm  lidem  swým  přjsabu  učiniti  purk- 
mistrům, xaddám,  desjti  saudcům  a  starej m  obecnjm  irjíech 
třj  mčst  pražských  a  tak  w«ickni  sobe  wespolek  sljbiti:  »že 
w  čas  nastalé  potřeby  wSkkni  proti  nepřátel&m  naáim  při 
Bobě  wémé,  npřjmné,  stále  až  do  neywětdjho  přemožen] 
státi,  sebe,  manželek,  djtck  a  stjil3efiw  swých  a  tak  této 
celé  obce,  gakž  na  dobré  a  poctiwé  lidi  náležj,  s  pomocj 
Božj  zastáwati  a  chrániti  chceme,  k 

Od  této  ^Jeliljdky  a  pijsahy  iriickni  sapsanj  magj* 
ku  každému  danému  snamenj  pohotowě  býti.  Gakž  ne- 
bezpcčcnstwj  nas  ane  a  na  buben  pokřik  čili  lermo  ude- 
řeno budel  ^^  d>ic  nd>o  w  noci,  má  geden  každý,  hned 
wíeho  na  straně  zanediagc,  na  to  mjsto,  které  kaldé  Čtirrli  sa 


mjsto  pokřiČné  Čili  i»lermplac«  wykásáno  gest,  pospjSiti.  & 
lermplacy  tyto  se  pokládagj :  týnské  Čtwrti  před  mincj,  míkn- 
lááské  na  staroměstském  náměstj,  haweUké  na  uhelném  trhu, 
lindhartské  u  mostu;  w  Nowém  městě :  Čtwrtí  zderasské  před 
radnicj  nowoměstskau,  jítěpánské  na  koňském  trhu  bljže 
brány  před  domem  Tnrkowic,  jindřiáské  před  domem,  kte- 
rý od  starodáwna  naswán  Masopustowic,  petrské  před  Ku- 
kljkem(?);  w  meubjm  městě  pražském  na  náměstj  malo- 
stranském před  radnicj.  Na  U  mjsU  přigjti  má  každý 
9  tau  zbranjy  s  kterau  se  zapsati  dal,  gsa  olowem,  prachem 
a  ginými  w^emi  potřebami  dostatečně  zásoben.  Neybliž^j 
tři  desátko wé  magj  se  k  praporečojkowi  každé  Čtwrti  po- 
stawiti a  geho  8  korauhwj  čtwrti  na  letmpiac  doprowoditi. 
Tu  má  gedenkaždý  we  wiem  podle  w&le  heitmajia  a  dra- 
hých oifícjr&  poslušně  se  zachowati,  kami  oni  nařjdj,  a  ce- 
lým praporcem  neb  gtstým  počtem,  odděijc  se  od  praporce^ 
táhnauti,  wůbec  wle  Činiti,  co  oni  k  ochraně  a  bráněnj 
měst  pražských  za  dobré  uznagj.  Heitmané  pak  magj  lid 
ajikowaný  tak  dlauho  pohromadě  držeti,  pokud  nebezpe- 
Čenstwj  trwá,  a  eeg  prwé  newypauStěti,  až  by  od  purkmi- 
stra a  konáelA,  té  chwjle  na  radnici  každého  města  pospo- 
lu sedjcjch,  poruČenj  měli. 

Sebráni  w  áik  magj  zanechati  w^elikých  křiků  a  zby- 
tečných rozpráwek,  obzwlájítě  pak  oplzlého  mluwenj,  lánj 
aneb  s  ginými  se-waděnj;  též  zbytečně  stijleti  aby  žádný 
nesmď,  leč  když  heitman  a  dmzj  officjři  rozkážj.  Nepo- 
služnj  a  wý-tržnj  magj  od  před  sta wených  skutečně  trestáni 
býti.  Také  napomjná  nález  konjíelský,  že  na  poctiwé  mě- 
áfany  sluáj,  aby  w  tak  wážné  přjpadnosti  střjzliwi  byli; 
protož  aby  žádných  nápogft  za  sebau,  gakž  obyčegně  nékteřj 

činj,  nositi  nedáwalL 

CDokoBJenj.) 


DOMACJ  KBONIKAe 

z  PRAMT*  Prwfií  ahwUmie  konservatoría  pražské*' 
ho  19.  března  w  sále  plateyskcm.  Wřelá  byia  taužebnost 
obeccnstwa  slyšeti  nowau  dwogsymfonií  Spohrowu  pro  dwa 
orchestry,  naswanau:  Pozemské  alozské  w  Ziwotč  lidském* 
Skladba  slawného  mistra  hudby  magjc  wyznačiti  sápor  a 
konečné  wjtězstwj  wěčného  nad  wážněmi  wezdegdjmi,  se- 
stáwá  ze  třech  sad.  Prwnj  ge  nadepsána  dítstwj  a  maiu- 
ge  w  adadžu  a  alegretu  gehp  newinnost;  druhá  ge  dobo 
fiámziwoětf  člowěka  uchwacu^cjch  a  wcčnosti  geg  odci- 
zugjcjcb ;  tře^  gewj  nám  wftlfzsfwj  hoiského,  an  blahý  ibjr 
nad  pozcmáfany  se  sná.^*.  Prowozenj  bylo  wýbomé  a  di- 
rigent F.  Skraup  zasluhuge  neobmezené  pochwaly,  oswěd- 
čiw  tjm  slawně,  Čeho  w  prj hodné  době  dokázati  gemu  mo- 
žná. Hodj-Ii  se  tento  filosofický  předmět  zcela  pro  hudbu, 
a  možná-li  úplně  k  wytčenému  cjli  doraziti,  o  tom  wýslo- 
wný  saud  pronésti  nám  nepřisluáj.  Přjsnj  a  upřjmnj  saud- 
cowé  nechtěgj  řjkage  s  barwau  wen,  ale  na  očjch  gim  wi- 
děti,  že  trochu  pochyb ugj.  —  Uwertura  od  W.  Benctt- 
Stenidale  )Xesnj  'Vyjlau  ge  milokrásné  djlo  nowěgsjho  wzo- 


Digitized  by 


*y  Google 


104 


ra.  Cb.  Stark  hrál  na  Hansi e  koncert  od  Maysedcra  ku 
wíeobeonó  spokogenosli.  Skladba  MozarLowa  pro  2  oboe, 
klarinety,  rohy  a  fagoty  byla  \r  dobrých  rukau,  cwičcnci 
Řepka,  KoDnemann,  MauermaDn,  Farnjk,  6ott\YaId,  ThieLe, 
RossI,  Husa  prowedli  gi  wyboraě.  P.  F.  Goldschmidt  po- 
dal nowau  uwerturu  nUwjUnj  garaa,  w  njito  city  probu- 
zugjcjho-se  gara  malowati  se  snaij.  PSkný  wýtvror  bohatS 
nadaného  ducha  zjskal  hlučnau  pocbwalu,  a  každý  nestran- 
ný radowal  se  nad  učiněným  pokrokem  geho.  ^ 

Z  Plzně.  SwmozodiákAln),  (Dodatek.)  Práwfi  pKchá- 
zegj  zpráwy,  Že  ona  pijmočámá  swétlá  prauha,  gižto  gscm  za 
twIáStnj  paprsek  záře  zodiakáln}-,  ^ý^e  k  západu  widitelné 
držel,  swStlu  tomu  nepHnáI«Žjj  nébri  welikánská  kometa  gcst« 
I  zde  gsme  sice  gti  zpočátku  widitelnosti  prauhy  té  saudili, 
ieby  to  wlasatice  b3^  Biohlaj  nesnadno  iráiak  bylo  urČitS 
gi  za  takowau  uznati,  an  při  nj  žádného  swětJeg&jho  gádra 
pozorowati  nebylo,  awláitč  pak  proto,  že  gj  pH  stegnó 
wždy  poloze  na  nebi  den  ke  dni  pořád  swčtlosti  ubýwá^ 
a  že  gcaté  dlauho  před  západem  swým  ividitolná  býti  pře- 
6tá>Tá,  gakoby  zponenáhla  byla  zhasla.  Tak  byla  k.  p. 
wčera  wočer  (25.)  mnohem  slabájho  swStla  než  20.  a  21., 
ačkoli  zdánliwá  weyáka   a  dálka   gegj   nad   obzorem  gen  o 


málo  se  zmenšila,  ona  as  26,  tato  as  40  stupilfi  o  hodinfi 
osmé  obsahugjc.  R  hodinS  9.  giž  docela  se  ztratila,  ačko- 
li konec  gegj  gcátě  přes  20**  weybky,  flélka  pak  nad  obzor- 
njkcm  as  30"  vrynááeti  musila.  Záměr  gegj  po  celých  osm 
dnj  patrně  se  nezměnil ;  ^í^y  gestě  pod  sanhwězdj  Oriona 
(do  zBgjcc)  dosahuge,  od  gebož  neygižněg^jch  dwau  hwvzd 
(^  a  Rigcl)  skoro  s  nimi  rownoběžně  přjmau  Čárau  až  k  ob- 
somjku  se  wztahuge.  Gen  o  málo  k  gibo  wjce  ucbylowati 
86  zdá,  an  konec  gegj  nynj  ku  ^  bliž^j,  od  Rujelu  wsdá- 
leněg^j  gest,  od  rownoběžnosti  gižněgi  se  skloíiuge.  Ze- 
irnibněgjíj  pozory  hwězdářské,  zwlájítě  z  gižných  zemjý  ná< 
o  waíem  tom  lépe  poučj,  kdež  wýSe  nad  obzoinjkem  stogj 
a  ostí-egi  pozorovati  se  dá,  nežli  u  nás  možno  gest,  an  ade 
počátek  gegj,  genž  by  gádro  obsahowati  musit,  nynj  giŽ 
k  sedmé  hodině  pod  obzornjk  zacházj,  tak  že  ho  w  gasné 
gestě  zori  dokonce  widěti  nenj.  —  Wlastnj  swětlo  zodiakál- 
njy  tak  gak  we  zpráwě  předešlé  popsáno  bylo,  potud  geátě 
w  každý  gasný  wečer  se  ukazuge,  w  mjstech  prawého  zá- 
padu w  podobě  bleděskwaucjho  gehlance  neb  troggelielnjka 
neurčitě  rozplynulého  šikmo  nad  obzornjk  vystnpngje  a 
ápicj  swau  až  přes  Plejádky  se  irztahugjc. 
Dne  16.  břvsna.  SmtUna. 


Mjsto  náwéštj  o  Kwětech. 


(Dokoaieiij.) 


»Tío  tedy  gen  mlnw  —  co  mkl  proti  RwSt&m  Pic 

nXcn  ti  toho  povrj  ia  smál  se  giny  \  uwždyt  ge  ani 
nečjiá.  Podjwá  se  na  titule  článků  —  potrhne  nosem  a 
auáklcbně  ge  zas  odložj.N 

»W^ak  ge  na  tom  dost;  ptáka  pozná  Člowěk  po<* 
dle  poij.« 

))Nu,  tedy  kdákey!  —  nem^  tak  dlauho  a  spusť!  — 
Wždyť  můžeme  gednau  mluwit  —  co  na  srdci,  to  na  gázy- 
ku.     Mluwte  hoái  !«  — 

I  mluwilo  se  tedy  pro  et  coti fro  —  welmí  strakatě. 
Zde  to  následuge  w  pauhém  wýlahu.— 

I)  Předně  to  nenj  dobře^  že  wycházegj  Kwěty  po  p&l- 
arsjch;  vždyť  se  do  toho  nio  newegde.a  — -  »SioŽ  tedy  po- 
každé dwa  pňlarchy  dohromady  a  mkí  toho  wice,  než  kdtf 
gindify  ano  wjce,  než  kterýkoli  časopis  za  tak  lewné  pe- 
•  njze.  PuUrchy  gsaů  práwě  ta  oeylepjj  Časopisecká  forma 
—  gen  žeby  měly  Rwěty  asi  3-  nebo  4kráte  za  tcydcn 
wycházet.«  —  »To  ge  prawda,  aspoít  by  to  pak  nebylo 
\rSccko  tak  rozkau8kowané.((  —  »To  nic  nedělá,  a  gá  také 
žádné  rotkanskowánj  newidjm.  Wétáj  práce  přečtu  kdyi 
gsau  celé  pohromadě  -—  a  wlastnj  časopisecké  články  nebý- 
wagj  tak  wdiké,  aby  se  tuze  dlauho  wlekly.« 

»Ale  .powjdkya  —  ni,  co  pak  ge  do  powjdek!«í — - 
>»0h  prosjmf  powjdky  gsau  mi  neymilegáj.n  —  »Dey  si 
pokog!  škoda  papjru.  Rwěty  přinájegj  sice  dobré  wěci 
toho  zp&sobu,  to  gim  i  nepřjtel  musj  připustit  —  přede  by 
toho  ale  měly  nechati  a  samau  domácj  kroniku  přinášeti. « 
»Kedopau^těg  Bože!  ^*  na  tu  se  ani  nepodjwám.*  —  »Tak? 
a  což  pak  ge  prawýs  hlawtý  žiwel  časopisoctwa,  nežli  prá- 


wě domácj  kronika  —  as  ohledu  toho  mohan  se  Rwěty 
negen  se  wíemi  našimi,  ale  i  s  cizogazyčnVmi  časopisy  mě- 
řiti. Ale  Čj9ti  se  musj  kronika  — negen  prohljžeti;  pak  se 
dá  úsudek  pronésti. «  —  »Gá  bych  měl  radij  stálý  Swěto- 
sor.  Clowěk  také  aspoň  do  ciziny  nakaukne.n  —  »Genom 
ne  Swětozor!  —  wždyť  máme  skrownčho  mjstcčka  pro  wla- 
stnj záležitosti,  ic 

uTaké  bych  nepřigjmal  žádné  Článečky  polohopisné, 
suché  ohledáwánj  starožitných  památek. k —  »Auha!  toť  by- 
ste musel  ncypotřebněgsjho  poznánj  se  odreknauti  —  ne, 
ne!  práwé  takowé  práce  magj  weliké  puwaby;  ale..«ct 

i>...něco  gináio  mohlo  by  se  wy nechati  ?«  přegal  mu 
řeč  neypowážliwěgsj  ze  wjech  ;  —  »nenj-li  prawda?  Siowera, 
pro  kaZdého  by  se  měl  zwlAihij  časopis  wydáwati;  neboť 
fftdiný  to  nedokáže,  aby  tak  sirakulému  čtenářslwu,  gako-^ 
wé  naše  Rwěty  magj,  we  wšech  Částkách  wyhowěL  Wy 
dawatel  dowedl  mnoho,  když  máge  pewný  a  doslogný  cíl 
před  očima,  alcspofi  střjdawě  obeccnstwu  zadost  učiuj.  Co 
se  gednomu  neljbj,  ijbj  se  druhému;  gá  bych  wám  powě- 
děl  prjklady,  že  gistj  lidé  redaktora  pro  wěc  haněli,  pro 
nižto  gcg  zase  ginj  pochwalau  o&ypáwali.  Kcsudte  dle 
gednotliwých  Čjsel ;  —  wezměte  celé  čtwrtletj  —  i  wjce  do 
ruky,  prohljžegte,  skaumeyte,  porownáweyte  a  pak  —  pro* 
mluwte.     Zatjm  ale 

předplaite^ 

a  buďte  ubezpečeni,  ie  wydawatel  ničeho  nezamešká,  čjm 
by  dle  naíich  okolnostj  —  to  si pamatugte !  -  pljzeň  sw^cb 
denní  rostaucjch  odbjratelů  udržel,  k 


Dneínjm  čjslem  skorU-uge  se  1,  Hwrtluj  tohoto  časopisu;  na  2hé  se  předplácj  48  kr.  stř. 

ÓMopU  U»t9  wycihisj  wt  rtřeau  a  w  sobotu  po  pdUrljeh »  Uidan  ^ruhata  •íHAn  pfUÁwa  to  pAlarchowá  7'globa.    PredpUrj  a«   u  wvdawuele  m  ( 
léU  48  kr.,  wo  knihkupertwjeh  na  pAl  léta  t  bL  36  kr.,  ua  c.  k.  po«i«cb  pdll.  %  si.  36  kr.  siř. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnjzábawnjk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


qslo  2r. 


S,  dwhtta  MS43* 


10.  r.  béh. 


ttaj  české,  matky  české! 

Slib  si  dejme  a  w  něm  stftgme: 
Pro  blaho  swé  drahé  wlasti 

Wáíecky  sjljr  obétugme! 
Keeen  muž  bud  hrdý  na  to, ' 

Že  dá  w«ecko  pro  swau  wla«t} 
Wsb&ru,  ieny !  my  též  chceme 

Na  oltář  swau  obét  klást. 

Mui,  ach,  ten  má  meč  swfig  ostrým 
Ráme,  sjlu  -^  mni  má  wáecko ) 

Ale  autlá,  slabá  žena 

Gen  swé  srdce  a  —  swé  děcko. 
DjtSl — toto  gméno  sladké, 

Zené  ndl>em  daný  dar, 
Matky  I  neydraijj  co  máme, 

Deyme  wlasti  w  gegj  sdar. 

PrwBJm  slowem  licbotiwým, 

Prwnjm  sladkým  celowánjm 
Český  swnk  gím  w  duii  wlcgme 

S  wřelým  wlasti  milowánjm. 
Gmenugtc  gim  skwné  otce, 

Wylitan  pro  práwo  krew, 
fteknéte  gim,  gak  se  xnowu 

Hrdé  swedá  Český  lew. 

Ať  a  nioh  arostan  reci  stata], 

Gako  Ijpy,  gako  daubceý 
Ať  s  nich  máme  Břetislawy, 

Práwa  hágce,  slohy  xhaubce. 
Ženy  České,  matky  české! 

Gedíná  nám  bndíi  slast, 
Wychowati  naJe  děti 

Pro  tn  slawnau,  drahau  wlast. 


lořský  lanpežnJL 

(Poftradoti^áii;,) 

Cario  zwednuw  padlý  nástrog,  podjwal  se 
k  tntdémii  obzora. 

»Wás  se  zmocfiuge  přjrodaj*  prawH  obra* 
tíw  se  k  prudkéiDii  Alešowi;  abude  radnégí,  ode« 


brati  se  domů—  otec  Dolcini  sotwa  se  dnes  gii 
dotkne  břehu  S.  Lucie.*' 

»Sptwa?<^  táie  se  Sicilián*  »tfeugi$ťowaIs 
mi  pewně  přjchod  geho  psanjm#  w  němžto  prý 
sljbil— ?« 

aOwžem^  sljbil  dnes  doplauU  do  přjstanii 
neapolitánského^  nynj  —  «  odwětj  sluha  » — než, 
tuijni,  že  népřiplawe.*  —  »Pro6?*  < —  *  Snadně 
mfiiže  geg  pozdržeti*  —  »Pozdrieti  —  ?«  —  »Ně^ 
gaká  nesnáze^  nehoda — « 

i^SantaMadannal^  zalekl  se  mladjk.  »INynj  te« 
prwa  wyskytugj  se  we  mně  náhledy  a  důmysly  o 
nebezpečnostech  moře  1  —  Nehody  geg  snad  po» 
zdržugj;  prawjš?  nesnáze?  Ano  gsau  nesčjslné 
na  tomto  žiwlu;  a  wšak -<—  nehrozj  mu  i  nestěstj, 
zkáza?  nikoli  ze  strany  moře^  anobrž — " 

vToho  se  neobáweytej*  ponamjd  Carlo,  hořr 
ce  se  pousmjwage. 

a  Což  gsau  ti  nepowědomy  prokleté  Činy 
mořského  laupežnjka  Fioridonal  geho  ukrutné 
kbřÍ8tno8t7<(  mluwil  děsiwě  Dolcini  a  ostře  sepo« 
djwal  do  twáře  Carlowy.   Spatřil  w  nj  úsměšek^ 

»Arci^  Fiaridono  ge  kořistnjk -^  gak  se  po« 
wěst  rozplašuge  —  neyhrozněgsj^*  mluwj  gemni 
starec;  »ale  otci  nenutU  £ý/e  nebezpečný.* 

» Nemůže  7 «  diwj  se  gihoch.  »Celé  prostran* 
stwj  mořské  třese  se  před  tjmto  gménem-*— a 
oití— ?" 

nOtci  —  neužkodjI«  domluwil  Garlo,  ache* 
chtot^  gako  z  hrdla  ďasowa^  wywalil  se  z  ust 
geho; 

Aleá  učinil  u  tmutj  několik  krok&  nazpět. 
Tato  pewnost  a  gistota  názwukuj  genž  spočjt 
wala  we  slowech  sluhowých^  hnula  celau  geho  my* 
slj ;  tento  diwoký  smjch^  wyražený  studenostj  bez* 
podjlnau  a  Ihostegnau^  zapotřásl  celau  geho  wnitř* 
nostj.  —  »Proč  ne7«  wyrazil  z  prsau  hlas  hřmo* 
tný  a  přistaupil  ku  (Su^lowi. 

Ten  wiak  byl  wsemi  smysly  zakořeněn  do 


Digitized  by 


Google 


106 

gednoho  předmětu,  do  gedné  tečky  na  wodnjm 
obzoru.  Nepohnutě  hleděl  skrze  dalekohled  w  dě- 
giště  mořské. 

^Monsignore  —  Alexio\^  mluwil  Carlo  hla- 
sem, dušeným  děsnau  tjsnotau  a  krečowilě  pogal 
ho  za  rameno.  .  TenGo  n24)ial  zrak. 

Rozsáhlý  obzor,  byw  potažen  snědočemýmí 
chmurami,  náhle  se  rozswětlil.  Rozohnil  geg  po- 
žár korábu,  gegž  bylo  widěti  na  neywzdáleněgšjm 
stogilti.  Giná  loď  nacházela  se  u  něho.  Hru- 
zyplné  okii  lidskému  bylo  gewistě  na  lodi  zňaté. 
Lid  ztrácege  každým  okamienjm  pod  nohau  pe- 
wné  pudy,  utjkal  se,  hnán  zaufalstwjm,  na  pokrag 
potud  uchráněný;  tu  lomě  rukama,  kleče  awrhage 
se  nešťastně —  nesmyslně  na  podlahu,  zdál  se  pro* 
šiti  druhau  loď  o  milosrdenstwj  a  pomoc*  Pewně, 
neuprositelně  stanula  tato. 

•Fioridono,  smilugsel*  chtěl  zahřjmati  Car* 
lo  do  dálky,  ale  hlas  g^ho  proměnil  se  w  chrá- 
potný  sept. 

wMilig  otecl«  zwolal  wyděšeně  Alexio  a  chytal 
se  těla  sluhowa,  by  neklesl,  an  geg  obstjrati  po6j* 
nala  mrákota  záwratná. 

•Mlč,  nešfastnjku  I*  mluwil  Carlo  skrze  zu- 
by,  neporozuměw  ginochowi,  a  nemilosrdně  gjm 
potřásl.  Několik  okamženj  zapomněli  hleděti  na 
moře.    Dychtiwá  žádost  ge  taiu  opět  obrátila. 

Hořjcj  *fregatta  wjc  a  wjce  ztrácegjc  swó 
gsaucností  a  lidstwa,  stála  nynj  w  úplném  plame- 
nu. Geště  gednau  sepial  na  nj  lid  swých  rukau 
prose  o  pomoc;  geště  gednau  wrlil  se  na  kolena 
před  lodj  meškagjcj,  geště  gednau  wolal  snad 
hlasem  strašným  o  slitowánj  a  milosrdenstwj:  a 
tršak  loď  se  ani  nepohýbla,  stála  tu  gako  necitel- 
ný kow,  zaťatý  do  skály  necitelné. 

»Což  tam  nenj  žádných  loděk?*  diwj  se 
I>oIcini. 

©Ukrutnjk  Fiorídono  ge  o  ně  olaupih« 

Tu  —  stěžeň  se  kácj  —  koráb  tone,  a  Alexiu 
přecházegj  smyslowé. 

©Múg  nešťastný,  tagemný  otec  hyne  I  wetapo 
mé  nadegi,  po  mém  žiwotěl*  aupj  bledý  mládec 
a  klesá. 

vGjm  hynau — on  nehyne  1* 

•Nehyne  ?«  táže  se  Alexio  žiwěgšjm  hlasem, 
přeslechnuw  prwnj  slowo,  a  wztýčený  zjrá  opět 
po  lodjch.  —  Wjtr  zaháněl  mračnau  černotu,  ob« 
zor  se  gasnil  swětlem  luniným.  Bylo  widěti  sna- 
dněgi.  Zůstalá  loď,  gakbysebylazpamatowala,zwe- 
dla  se  nynj  k  gine  straně.     Plawba  gegj  byla  úprk. 

W  tom  zawznj  rána  z  %ěla. 

Náhle  —  gako  wíchřice  letjcj  z  končin  od- 


měny  a  pomsty  •^-  uhánj  u  weslowánj  neyusilow* 
něgšjm  giná  loď  za  nj.  Dělo  odpowjdá  dělu,  rá« 
na  padá  za  raqiau,  plowe  se  o  záwod. 

Prwnj,  znamenagjc  nepřjtelku  swogi  giž  gíž 
w  patách,  zastawj.     Strhne  se  bog. 

'  Rány  z  kusu  zbudily  NeaploU.  .Rybá€Í,loďařit 
weslaři,  lazzaronl  sbjhali  se  na  stanéwišti.  Molo 
(přjstawnj  nábřežeň)  a  geho  lodi  opět  obžiwly* 
Ulice  Chiaja,  StaLucia  awšechny  pomořské  třjdy 
wábily  k  onomu  diwadlu  zbuzený  lid.  Wšechiiěch 
zřetel  byl  gcden,  wšechněch  žasnutj  bylo  gcdno^ 
g«daoho   každého  hlas  byl:  ^I^oridanos  piraiaJ^ 

A  ^ondoly  w  počtu  nesčjslném  pohybowaly 
se  po  hladině  mořské  w  porůzném  hemženj^  bez 
wšeho  úmyslu,  bez  wšeho  směru. 

Alexio  a  Carlo  stáli  posawáde  osamotě.  Pr-  * 
wnj  nacházel  se  w  okamženj  swého  žitj  nevpodi- 
wněgšjm,  neynepochopitelněgšjra.  Zwědochtiwosl, 
láska   a  weškeré   přánj  ulelily  naň;    negistota  a 
předtuchy  wáičily  w  duši  geho. 

nCospétto  di  bacco!^  zwolá  nagednau  starý 
služebnjk  a  pohybnutj  celého  těla  gewilo  neywyš- 
šj  stupeň  hrů:&y.  Dolcini  wynaložil  wšecku  by* 
strost  černých  očj  swých.  Gedna  loď —  totiž  lau- 
pežnická — wystrčila  Vov^xAx^^k  poddnj-st  namilosU 
Gednohlasné,  kwapnau  radostj  do  powětřj  wy- 
hauplé  wykťiknutj  lidstwa  po  břczjch  následowa* 
lo  tento  prospěšný  rozsudek. 

Wesla,  gako  udeřené  elektrickým  rázem,  hnu- 
ly člunami,  gežto  u  stegném  směru  těkaly  k  ge^ 
dné  wýprawě.  Lid  rostl,  hluk  se  rozmáhal,  zwon 
hučel,  obywatelstwo  opau^tělo  swých  ložnic  — 
panowala  směsice  plesu,  užasnutj,  očekrn-áuj,  zwě- 
dochtiwosti  a  wSeobecného  nepokoge. 

Tu  zawzněla  dwanáctá  hodina. 

»  Osudná  hodina  !<*  zwolal  Carlo  hlasem,  kte- 
rýž, nesrownáwage  se  s  hlasy  obradowanc  láge; 
wyznačowal  útrobu  željcj  a  zděšenau.  pWždy 
mu  na  perutjch  černých  přinášela  pohromu  a  zká- 
zu I  —  Bál  se  gj,  lušil  zlé,  nechtěl  plauti  —  w  po- 
slednjm  psanj  mi  *to  —  « 

r^Santúsima  Madonna!  starce,  co  mluwj  ga« 
zyk  twůg7<(  zhrozil  se  mladý  Dolcini,  popadnuw 
ho  za  obě  ramena,  a  podruhé,  tau  samau  napia- 
tostj  swých  očj  gako  poneyprw,  hleděl  mu  do  sta- 
robau  wysmahlé  tw^áře.  Hledal  snad  w  nj  tágem- 
stwj.  —  »W  psanj?  —  w  poslednjm  psanj —  U — 
to  —  ?«  opětowal  důrazně. 

»Oh,  bědal— -člowěče-  nešťastný  Aleši  !• 
mluwj  onen,  udušuge  slowa  zaťatými  zuby,  udeřj 
se  w  čelo,  klesne  na  zemi  a  do  dlanj  wetkne  zbrá* 
zděný  swůg  obljčeg.    Byl  to  pád,  bylo  to  twAřenj 


Digitized  by 


Google 


107 


rozumu  AlcSowu  nepochopitelné,  Smyslowé  gc- 
ho  blaudUí  gako  w  Irápotnych  snách  beze  wšelio 
pořádného  chodu  a  rozluáienj. 

Několik  okamženj  tak  pobyl. 

»Fioridono  prchá  1«  zawznj  náhle  z  podél- 
ných hrdel  aai  dwě  stě  kroků  odtud,  a  fau6iw\% 
porůzný  šumot  roznášj  se  wůkol  zlidnatěk^ho  po- 
jcrage.  vPirata  prchá!*  byl  silněgšj  ohla$  weske- 
vého  nábřežj.  A  Carlo,  gakoby  ho  byl  zbudil  hlaa 
swatého  saudu,  genž  wolá  k  powěčné  spáse,  wzt}'* 
čj  se  s  podlahy,  rozepře  před  sebe  obě  ruce, 
jnrštj  sokolawým  zrakem  po  plose  mořské,  awidj, 
an  w  letjcjm  úprku  se  ubjrn  od  podmaněného 
korábu  lorfka,  na  njžto  bez  wšechněch  pochybno- 
«tj  byl  Fioridono.  Pronásledugjcj  lodi  hnaly  aé 
M  nj  u  podobném  weslowánj. 


MarodáirnJ  vrogenské  zljsenj  niéat 
pražtfkýcii. 

(D«koBceig.> 

Gak  na  buben  pokřik  «d«ij»  magj  wiichní  domowé 
ienkovnj  zawřeni  býti  a  nikde  nemá  se  na  řid  naljwali. 
Téi  ^ini  wáecky  domy,  gakž  by  se  bospodářowé  a  lidem 
vbrogným  k  swým  mjstíím  nagjti  dali,  magj  býti  dobř« 
nzawjrányj  hospoJyuS  s  Čeládkau  doma  súsulau  magj  se 
BDJti  na  pozoru,  žádnúbo  do  domu  nepau^ieti,  wodu  w  ká- 
djcb,  též  konwe  mjti  pohotowé  a  na  obeft  bedLiwý  pozor 
dáti.  Byl-liby  pokřik  času  nočnjho  uéínen,  tebdy  má  Laž^ 
dá  bospodyač  na  pánwe,  u  kterého  domu  zawčieny  gsaa, 
t>heft  udila  ti  a  g«g  bedliwe  npatrowatí ;  kdei  pánwj  nenj, 
magj  z  každého  domu  lucernu  se  swjókau  rozswjceoau  "wen 
z  okna  na  holi  wystrčiti,  aby  na  ulicjch  w^udy  sweilo  by- 
lo, a  iriecko  w  pořádku  wedlo  potřeby  se  gednati  mohlo* 

Na  ulicjch  nemagj  se  feny  ani  drti  ukázati,  aneb 
mezi  lid  pod  praporce  uwcdený  se  mjchati,  sice  má  tako- 
wé  ríchtář  sagmauti  a  i  faued .  k  potrestán]  o  a  radnici  před 
purkmistra  a  konšely  zawésii.  Tét  má  richtář  bedliwé  oko 
mjti  na  lidi  přcspolnj,  bud  pány  nebo  ryijře  neb  gakélio 
koli  powolánj  lidi  nesnámé>  an  by  se  brániti  pomáhati  pe* 
cliti^li,  aby  toho  času  po  ulicjch  nechodili,  na  wozjcli  ne* 
gezdili  aneb  na  náměstj  i  ginde  na  diwadlo  se  ncstaweli  a 
giným  nepřekáželi,  }»tak  aby  lid  iráleéný  iádné  překážky  w 
tažcnj  nemel. K 

Zwláaitnj  narjzcnj  cínj  se  strany  Zid&  pražských,  aby 
Staráj  gegich  i  hned,  gak  pokřik  se  stane,  400  osob  scbraU, 
geitoby  se,  každé  sto  na  ginem  mjstr,  rozdjlně  postawili, 
•  konvemi,  sekerami  a  gin}' mi  k-  haženj  ohne  potřebami. 
Odtud  nemagj  se  hýbati,  leČ  by  kde  w  mčste  oheň  wy&el; 
tehdy  magj  hned  na  tom  mjstě  se  dáti  nagjti    a  w  haáeoj 


J^omoent  býti.  Také  magj  sUrij  lidé  hned  při  udeřenj  po* 
křiku  2est  konj  osedlaných  posUwiti  před  radnici  sUro  • 
méstskau,  pro  osoby,  kteréby  na  rychlé  swédy  rozesjlány 
býwaly. 

W.  Wladiwog  Tomek. 

domÁcj  kronika. 

ZPBAHT.  Prtonj  ^Ufarteio  p.  Mildúera  dne  23.  března. 
Mezi  tolikerými  koncerty,  kde  ólowřk  pro  samau  brawuru 
ani  k  tónu  ncpřigde,  gsau  kwartetnj  wcítery  prawau  ůt^chau. 
Umělec  znage  swéko  posluchače,  néobá«rá  se  newděčnélio 
ttcha,  ale  s  radostj  podáwá  W)  twory  swó  w  dostoguém 
twaru.  Začátek  učinéu  s  kwartetem  od  Haydena(D — dur) 
Tak  dulegcmnau  hru,  gako  Mildnerowa  w  adadžu  byla,  ne- 
slyšeli gsme  giz  dáwno.  Beethorenowo  páté  kwarleto 
s  prwnj  sbjrky  (A — dur)  Ijbílo  se  swiáaítě  we  wariacech 
mistrné  prowedených  a  w  ukontlfcnj  s  neobyčegně  chwatným 
rozmarem.  Záwěrek  uéinil  se  kwintetem  Spohra  (Es — dur) 
ku  W8eobecné  spokogenosti. — Gako  w  adweoté  hráli  i  tcd 
pp.  Mildner,  Barták,  'Wirlh  a  Biihnert,  w  kwintetu  přidru- 
žil se  k  nim  p.  Wedral.  B, 

Undehnj  a  deklamnUm}  niademie  k  prospěchu  spolku 
pečugjcjho  o  blabo  propuštěných  káranců  dne  26.  března 
o  polcdnách,  w  nowém  diwadlc.  Chwalitubuý  účel  lido- 
milá,  magjcjch  na  zřeteli  založenj  žkoly  pro  opuálénau  a 
sanedbalau  mládež,  shromáždil  Četné  obccenstwo.  Slyželi 
gsme  známé,  al«  welmipékné  kwintcto  od  Onslowa,  před- 
llá^ené  od  pp.  professorA  Herdtmanna^  Třepa  a  Hraběte,  pak 
od  pp.  Moidnera  a  Walenty.  P.  Fr.  Kiihnel  komponowal 
a  přednážel  variace  na  kytaru  dle  motivu  z  Normy.  Kdo 
hru  geho  obdiwowal,  lítowal  spolu,  že  ncwděóoý  nástrog 
ten  k  welkému  účinku  nedá  se  přinutili.  P.  Bindcr%wá  ^ 
deklamowala  Homítw  j»Den  duiiéckff  o  pohnula  mnohé  ma- 
teřské oko  až  k  slzjm.  Slečna  Jahnelowa,  iačka  p.  Maro- 
chctli,  zjskala  ncyhlnčnřgbj  pochvaly  vr  árii  z  Belisara,  gll- 
to  welmi  pěkným  hlasem  a  virtuosně  zpjwala.  Wywolá- 
na  gsauc  asi  pětkráte,  musila  Část  opakowatí»  Mezi  zpě* 
wem  a  pruwodem  nebylo  w^ak  úpluú  sroauměnj.  Mimo 
to  hrál  p.  W.  Kube  "Wcberowo  wPowzbuzcnj  k  tancin,  p. 
Strakatý  zpjwal  Uhlandowu  pjseň  »» Mlýnské  kolo«  s  hud- 
bau  od  Kreutsera,  a  p.  Herdlmann  hrál  tremolo  od  P. 
Hcrdtmanna.  *• 

Z  MaUiowa  u  Kú9né  ttorfj^  Po  dlauhé  přestáwce 
tpAsoblU  nám  na^i  domácj  ochotnjci  opět  weselčho  WQČe-« 
řa;  prowozowidi  dne  12*  března  následkem  wlastenského 
počjnánj,  pak  aby  diudým  přispěli,  »Cech  n  Sifmecti  wcsc- 
lohra  o<l  J.  N.  Štěpánka  we  3  gcdnánjch.  Diwadlo  bylo 
Četný-m  obecenslwem  naplněno  (  hrálo  sežwámc  a  s  pochwa* 
lau,  an  páni  ochotnjci  swé  úlohy  s  oblibau  a  obratnost) 
k  wicob.eciié  spokogenosti  prowáděli.  Předce  by  ale  také 
radno  bylo  p.  řediteli  diwadla  připomenauti,  aby  téŽ  diwa- 
delnj  hudbu  k  ncgakému  lcp«jmu  stupni  dokonalosti  při- 
westi  usilowal,  a  nepripauřtěl,  by  gen  pořád  iralčjk,  polka 
akirpipjk  hrán,  nýbrž  gine  zagjmawěgíj  kusy  iroleny  byly; 


Digitized  by 


Google 


lee 


Ui  nelse  saugiti,  té  «e  to  f  ucelen  dfwmclla  norowiiiwi^ 
aby  diwadelBJ  osoby  spola  také  w  kudbě  pomáhaly,  pro* 
toi  by  přáti  bylo,  aby  budauoné  ouo  sem  a  tam  přecbéaenj, 
gak  dalece  možno,  se  odstranilo.  j.  y.^. 

Z  Libljna,  Přeswědčiw  se  mnohostrannS,  2e  se  do 
mého  textu  Dp^cotro  Inučenja,  který  gsem  nápěwu  kPro- 
chowě  pjsní  wbofi  2Clpen^orn«  podlotíl,  mnohá  smysl  ruíjcj 
slowa  wmjsila  a  prawá  wypustila,  widjm  se  přinucena, 
ochotnan  redakci  w&bec  obljbených  vKwčt&a  iádati  ^-  au 
se  wina  obyčegně  na  básnjka  uwalugc  -^  aby  dotčený  texl 
w  Časopise  tomto  irytiltčn,  a  tjm  spAsobcm  gii  kologcj 
dle  nčho  opvawen  byl.  —  Znjt  pak  báseň  uto  deeká,  ani 
originál  ani  překlad  negsaucj,  takto: 

Z  Českých  hor  sasujwá  spSw 
Tak  lahodně  w  údoij, 
Že  gak  diwumilý  Egew 
Z  řjse  duchO  hlaholj. 
Gsau  to  lauky,  gsau  to  háge, 
Kde  se  ctjwal  Swantowjt, 
A  to  nebe  a  ty  ráge 
Nemám  nikdy  •—  nikdy  ařjtl 
O  tak  gešté  gednau  k  wám, 
České  hory,  talétám, 
Obrax  vráš  do  srdce  twti» 
A^  pak  dále  —  dále  gdu, 
A  mé  oko  hořem  hasne, 
Že,  mám  hledat  gin  au  wlast, 
Neb  kde  plyne  Labe  krásné, 
Tam  gen  wěčilá  kyne  slast. 

W.  Javmjr  PiMk. 

Z  ■OLOMAVeV*  Dne  19.  břesna  dostalo  se  nám 
dlauho  žádaného  potéienj  ^^  íffsJb^Ao  diwadln»  Gii  od  n^ 
gaké  doby  roznášel  se  hlas,  ie  se  kus  český  k  prowoxo- 
wánj  pHprawuge,  i  wzniUať  w  obecenstwu  morawském  tau* 
ha  tjm  wěLsj,  uslyšeti  milé  iwuky  wlastenské  w  chrámS 
Thahině,  6jm  déle  (gii  6  let)  ir  ném  nebyly  lawanfly.  Na- 
plněna pak  gest  tanha  obecná  nad  mjru  pijgemně  uwede* 
njm  we  scénu  Rlicperowa  Diwotwoméko  klobouka  a  před- 
nájenjm  zpéw&  českých.  Diwadlo  odewřelo  se  kwarietem 
páně  Geienowym:  »  }VŠe  gen  ku  chwále  tolasti  a  králem 
od  p.  skladatele  dobrotiwě  k  tomu  cjlt  zapAgčeným,  a  po 
něm  následowaU  prwnj  árie  ze  spěwohry  škranpowy:  Oí^ 
dHeh  a  Boieim-  Ku  pochwale  Čtverozpěwu  p.  Gelenowa 
něco  přidáwati  bylo  by  zbytečné,  i  gest  nám  toliko  ozná- 
miti, že  geg  páni  Wildner,  Koliha,  Kohler  a  Rosa  wýra- 
sně  i  stručně  přednájíelí,  začež  od  obecenstwa  hlučně  wy- 
iroláni  gsau.  Árii:  »BoÍena  u  potoka*  s  podloženým  no- 
wým  textem:  » Tf7fff«  zpjwala  přednj  zpěwkyně  zdegjj« 
panna  Endrowa.  Melancholická  něžnost  nápěwu,  Ijbeznost 
hlasu  přednasitelkyně  a  gemné,  čisté  proneSenj  textu  ústy 
gazyku  našemu  nenawyklými  tak  překwapilo  i  dogalo  obe- 
eenstwo,  že  tleskán j  neostalo  dřjwe,  aŽ  9e  spěwkyně  k  opa- 
kowánj  sloky  poslednj  na  gewiiti  obgevrila.  Grsmef  w  pra- 
vdě p.  Endrowě  welice  powděčni  za  ochotnost,  s  kterau 
se  k  předneženj  árie  této  propAgČila;  neboť  krom  rozkoie, 
nilownjkAm  řeči  národnj  tjm  tpAsobené,  měl  spěw  gegj  i 
té  wýhody  do  sebe,  že  mnohé  křiwosaudy  poučil  o  něžné 
libozwučnosti  gazyka  na»eho,  rowněž  gako  gadmé  'kwarteto 
p.  Gelenowo  bylo  dokladem  o  gefao  ráznosti  a  sjle«     Na  to 


nastalo  prowosowáii]  Diwoiwomého  klohauku.  UUhn  Strr 
nadá  prowáděř  pan  Burggraf,  obljbený  and  Činohry  něme- 
cké, úkol  Křepelky  p.  Koliha.  Sotwa  počali  skijčcnj  žtn* 
denti  rozmluwu  o  swé  bjdě  a  nesnázi,  pHálo  wežkeré  obe- 
censtwo  n  weselý  rozmar  a  progewowalo  g^  neutageným 
smjchem  nepřetrženě  téměř  až  ku  konci  diwadla.  Pan  Burg 
graf  dostál  wýbomě  hrau  i  přednáženjm  úloze  swé,  byw 
mesi  děgem  ÚaČně  wywolán,  a  taktéž  p.  Koliha  w  obogjm 
ohledu  wáeobecné  pochwaly  stal  se  účastným.  I  ostatig 
hercowé,  p.  Saenger  (Bamabáž),  p.  Šmarda  (Nuzák),  a  zlá^ 
itě  p.  H^ner  (mysli wec)  welmi  dobře  w  úkolech  swých  se 
pohybowali,  ačkoU  p.  Saenger.  s  gazykem  prwé  tuhý  zápas 
podstaupiti  muslL  A  což  máme  řjci  o  panně  Giintcrowě, 
kteráž  co  pauhá  Němkyně  w  roli  Bětuáky  wúbec  na  diwadle 
poneyprw  wystaupila  ?  I  ona  swau  naíwnostj  a  pilně  w  pa- 
mět  wžtjpeaau  ólobau  nemálo  přispěla  k  nhlazenosti  hiy, 
kterauž  gen  dowádiwj  sklepnjci  přebjránjm  iažkú  poněkud 
mltlL  Obecenstwo  prominuw2i  nepatrné  poklesky  proge- 
wilo  ttsnalost  swan  i  wděčnost  hogným  tleskem  a  wywo- 
iénjm  wlech  přispjwagjcjeh  audú  po  konečném  spužtěnj 
opony.  Shromáždilof  pak  se  obecenstwo  u  welké  hog&osti* 
Wíecky  lóže  a  sedadla  byly  obsazeny  a  gine  mjsta  w  pra- 
wém  smyslu  nabity — >sgewná  to  pobjdka  pro  podnikawého 
ředitele  pana  Burghausera,  by  morawské  části  obywatelstwa 
holomauckého  častěgi  podobně  přjgemný  wečer  připrawiL 
Pohijchu  ale  se  k  tomu  nynj  málo  podobá,  poněwadž  wět- 
lina  and  A,  tenkráte  účinkowawžjeh,  galCo  pamia  EndrowJ^ 
p.  Burggraf,  p.  Holler  i  p.  Aosa,  gemuž  za  uskutečněnj  di- 
wadla českého  zláktnj  djka  přisluáj,  o  welkonocjch  společno* 
sti  zdegžj  wýhost  dagj.  — 

W  kamenopisném  ústawu  Škamicla  a  Domka  chystá 
•e  wydánj:  Pfšt^  wlosieuškÍ€k  odLudw.  tyl^ře  z  Didri^hu^ 
magj  wygjti  během  měsjce  dubna.  W  tiskárně  Škamiclowě 
tiskne  seprwnjčjslo  nMorawského  weiernjho  wykladatelen 
pro  lid,  wydáwaného  od  Ant.  Senka,  Žkolnjfao  učitde  w  Ná- 
měšti, a  druhé  wydánj  nu$UKo  kautionéiu  od  téboŽ«  Vif^ 
kladatele  má  wycházeti  do  roka  12  archo wých  čjsel  s  obrá- 
zkami.  —  Z  Tě^jna  nás  docházj  zpráwa,  že  tam  na  ewan- 
gelickém  gymnasium  něktetj  wlastencowé  zakládagj  Iniho- 
wnn  Českau,  neywjoe  pAsobenjm  pana  J.  Winklcra,  kazav- 
tcle  slowa  božjho  w  Náwsj  u  Jablunkowa.  Přegeme  pod- 
nikánj  tomuto  hogného  zdaru  a  podpory!  — 

Nemálo  nás  tu  sadiwil  posudek  Klácelowých  prae{ 
filosofických  w  přjloze  V.  ku  Kwětúm,  kdežto  se  na  stna^ 
ně  i  8.  pogem  filosofie,  w  Mostku  wystawený,  za  pogem 
Klácelúw  a  za  přjlijí  úzký  pokládá,  a  dále  o  Klécelowi 
prawj,  že  ntmiluge  pÝjrodu,  ano  že  gj  nepfege.  Nechtě*- 
gjce  se  w  obijrněg8J  wywráoeoj  nsndkú  těchto  pauitěti,  žá- 
dáme p.  referenta,  by  mu  nebylo  obtjžné,  proéjsti  pozorně 
nápis  Mostku  a  předmluwu  k  němu,  aby  poznal,  že  spiso- 
watel  tohoto  spisu  (w  němž  se  filosofie  wědau  o  nadsmy^ 
siném  naizýmk  a  tudjť  dle  p.  referenta  úzce  wyměhige)  n^ 
nj  nyněgij  Klácel,  a  že  geho  náhledy  filosofické  toliko  z  ge- 
ho  nowych  pAwodnjch  článků  w  Muscgnjku  posuzowati 
sluáj.  W  těch  w»ak  a  wýslowně  w  pogednánj  o  ciffi  a  ro» 
jBHmai  spatřugeme  práwé  opak  toho,  co  p.  referent,  iposur 
zowatel  těchže  pracj  we  Wlastimilu  II.  str.  187,  Klácelo- 
wi  bez  důwodú  za  wadu  namjtá  —  spatřugeme  w  nich  pa- 
trné %alfhenj  spisowatele  w  p^jrodlf,  které  beztoho  w  ži*» 
wotě  wjcc  geatě  než  we  spisech  na  gewo  dáwá.  Wěni, 
rozbjragjcc  r&zné  hlasy  české,  nynj  a  giž  dřjwe  o  litcrár- 
njch  plodech  Klácelowých  prone&ené,  mohli  bychom  skoro 
o  Kl.  řjci:  Přišel  k  nim  a  oni  ho  nepoznali, 

A.W, 


tnoflB  teiit*  wycháBJ  w*  Atradu  •  w  nchotn  po  pSIvijeli  i  }uáá»m  Iruhav  •traJu   pHdáwá  ••  p41ar«]bow«  přjloha.    Předplécj  m   «  wyéawftMlo  i 
léu  M  kr.,  we  knikkupcctwjck  na  pni  lěu  1  si.  16  kr.,  na  c.  k.  postách  půli.  t  si.  S6  kr.  atř. 


Wydáwáfijoi  Jar.  Pospjsiia  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


\    f   . 


Kwěty. 


Hárodnjzábawnjk  pro  Cechy,  IorawaBy,Slowáky  a  Slezany; 


Cjslo  28. 


S.  étuhna  ŘS49, 


10.  r.  běh. 


lořský  lanpežnJL 


W  tom  dunurowá  oblaka^  ge£to  ae  byla  před 
tjm  kolkolem  stahowati  počjnalaj  obestřela  lunuj 
a  w&kol  nastala  tma.  Starj  $laužjcj  po  náhl}'cb 
těchto  proměnách  wrhl  se  na  kolena,  překonán  gsa 
pocitem  utěšeném.  » Ochrano. nebeská,  djky  to* 
běl<*  modlil  se  s  rukama  aepiatjfma,  prodléwage 
na  kolenau. 

Alexio  mu  opět  nerozuměl.  Zbožná  radosl 
geho  a  zmizelá  podstata  strašné  hrůzy  oblažila  wšak 
srdce  geho  poněkudnj  útěchau  a  naděgj.  Břjmě 
úžasu,  strachn  a  negistoty  srostlo  w  gednu  tečkuj 
£  kteťéž  wjcházela  niitkawě  otázka :  dCož  ge  otec 
můg  zachráněn  7  « 

•  Ge.« 

•Shořelá  fregatta  nebyla  magetnost  geho  ?• 

•Nebyla,  o 

•Tedy  djky  Bohul«  gásá  neywraucnegí ; 
jtstraUiwé  pcedeslé  zdánj  a  myšlénky  moge  obrátj 
ae  W  niwec ;  diwo-diwě  byla  gimi  obkljoena  dus€ 
má  lEt  alibowala  mému  přjstj  opustěilost  a  zmar; 
iii^otem  wsak  otcowým  žigí  opětgá  i  láska.  Než, 
kdo  ti  ručj  za  to,  že  to  nebyla  loď  otce  mého  ?« 
doložj  náhlau  gsa  pogat  myslénkau. 

Carlo  byl  chwjli  na  rozpacj^h. —  •Wjtězni 
loď  náležj  gemu  ^  ^  řekl ;  »po2nal  gsem  gi  po 
^irelbě,  a  kromě  toho  powždy«  —  »$lecheUijku !« 
přetrhne  mu  Doloiní  zagjkawau  íec,  »pomsta  se 
ti  idařila.  Trognásobná  smrt  postihni  kletého 
Fioridona,  onu  přjšemau  ohyzdu,  genž  te  zamý* 
Uela  mičitil« 

Hrozná  tato  slowa  zatřásla  Carlem.  *  S  opo* 
wrženjm  obrátil  se  k  moři. 

•Dolcinii^  ozTve  se  nagednau  za  Alscm  člo* 
wěk  táhlé,  stjhlé  postawy  w  snědém  plasu,  genž 
mu  přiléhal  na  širokých  ramenau,  ohníwých  zhle- 
dů pod  hustýn^  černjfm  obocjm,   w  tazjcb  Ijcj 


ubledlych  neuhasnjr  hnéw,  kterýž,  gakby  byl  wpu* 
stil  do  těchto  wšechny  swé  gedowaté  náružiwosti^ 
křiwil  ústa,  a  w  rychlé  drzosti  k  němu  přistaupil. 

Byl  to  Theodor  z  Tardevy,  sok  geho. 
•Dolcini!«  opáčil  šlechtic.  »Neobyčegnost 
této  nočnj  události  bude  se  wás  tak  málo  týkati, 
gako  mne;^  prawil,  an  Alešowa  podstata  se  pro- 
měnila proti  hrozjcjmu  nepřjteli  w  rekownau  po- 
stawu ;  ízde  ať  gedná  komu  libo ;  nám  zb^wá  wy- 
konati  djlo  důležitěgšj.« 

Okem  strahowitjm  pásl  Carlo  welilele  swé- 
ho.  Dolcini,  gakby  puzen  duchem  bogowným, 
sáhne  bezděky  po  rukowěti  meče  swého  a  pe* 
wným  zrakem  stjjbá  giskřjcj-se  oko  hrubého  při- 
šelce.    vA  io  gest?"  táže  se  pak  hlasem  rázném. 

»Wy  milugete  Eugeniu  ?*  —  »Gsa  milowán.^í 
—  vA  waše  snažnost  má  býti  —  ?•  —  »Dosáhnutj 
ruky  gegj.« 

•Odhodlaně,  hrdě  gste  to  w\f kl,«  odpowěděl 
Theodor,  potměšile  se  usmáw,  a  přikročil  bljže. 
»A  wšak  —  nezapomněl  gste,  že  gsem  i  gá  toho 
samého  úmyslu? — powážil  gste  wAli  otcowu,  rod 
můg  a  wáš?  —  wáSj  o  němž  to'  se  ani  newj— • 

•Dosti  I«  přetkne  ho  ponutkan^  Alexio  hla- 
sem zlobau  pozdwiženým,  a  giž  giž  křjžil  temné 
powětřj  obnažen^',  b^^štěcj-^e  reho  meč,  giž  giž 
stál  onen  připrawen  k  odporu  twrdošignému  — 
an  se  w  tom  samém  okamžeuj  obrážj  po  wšech 
stranách  s  neslýchaný  hlukem  gméno  Fioridono. 
A  moře  zašumělo  pěnjcjmi-se  winami  pod  břem«- 
pem  pochodněmi  ozářených  loděk,  gežto  neuna- 
wným  weslem  ^obč  kladly  dráhu  za  prchlau  lodj 
ku  břehu. 

Diavolo  di  Fioridono  J — Zmocníte  se  taupeU 
njia!  —  Zadriu  ho/"^  wólalo  se  úsilně  s  pramiček 
ku  straně,  kde  stáli  rozgitřenj  sokowé^  a  několik 
mužů  8  hořjcjmi  pochodněmi  j>řij^ijiulo  se  u  di- 
wokém  běhu  na  hjr^z..;  ^arlowi  gežily  se  wlasyi 
hrůza  wrazíwši  se  mu  do  každél.o.audu,  omráči- 


Digitized  by 


Google 


110 


la  ho  k  polowičnj  bezžiwosli.  I  opřel  obě  ruce 
o  těžce  dýchagjcj  prsa,  stanul  zde  gajco  Lámen^ 
odsauzený  božj  kletbau  k  ^ěčné  soše. 

Alexio  a  Theodor,  roztržení  přjwalem  lidu, 
patřili  s  wnitřnjm  zaraženjm  na  skupinu,  kteráž 
tíynj'  se  W^kytla  na  pláaí  morslc^.  Laiijge^jkowa 
lodka,  stjhána  gsaue  bezpočelnými''gondolami  a 
daufagjc  nalézti  w  Neapolí  ochrany,  letěla  gako 
běs,  bičowany  pronásledugjcjm  ohněm  z  kragía 
pekidhj^ch, .  ku  hrázi,  ozbrogené  smrtjcj  z)iranj« 

wNazpět —  obrať  !«  wolal  bezsmyslně  Alešůw 
služebnjk  a  chtěl  páditi  lodjm  w  ústrety. 

»Ďáble,  co  činjš  ?«  zkřikne  z  Tardevy  zagek* 
taw  zubami,  a  udeřenjm  pěsti  srazil  ho  zpět  k  zemi. 

Newýslowný  byl  to  obraz,  genž  se  zgewil 
nynj  na  ubohém,  nepochopitelném  Garlu.  Ne- 
šřastnjk  tento  klesnuw  na  kolena  přehybl  se  záda- 
ma  ku  dlažbě  a  oběma  rukama  lapage  powětřj, 
gakby  se  zadržeti  chtěl  před  pádem  mrakotn^m, 
zawřel  oči.  Alšuw  zrak  nebyl  ale  swědkem  rány 
a  klesu  geho,  wseghna  geho  pozornost  byla  za- 
měřena pauze  na  osobu  gednu.  Na  prawé  straně 
mořského  břehu,  neyméně  obsazené  lldsiwem,  při- 
razila loďka,  z  nj,  gako  operuiěny,  wyřjtj  se  muž, 
shodj  se  sebe  plášť,  odmrštj  wysok^m  pérem  zdo- 
bený birét  a  w  okřjdleném  i\těku  žene  se  po  ka- 
menné dlažbě  St«  Lucie  k  onomu  mjstu,  kde  se 
nacházeli  tito  třj  mu^i.  Několikráte  se  obrátil 
k,  moři,  gakby  sljdil  po  gondolách  přinášegjcjch 
mu  smrt,  WÍasy  mu  polétáwaly  wzh&ru,  krok  byl 
rychlý  ale  negistý,  celé  tělo,  pracugjc  pospolité 
8  pádjcj  nohau,  zdálo  se  podléhati  umdlenosti  a 
slabotě,  úsilné,  hřmotná  powzdechnutj  prozrazo* 
walo  wšak  nabýwáaj  nowé,  gešté  zbylé  sjly. 


Mowý  rofc 

W  tom  se  pootewřely  saukenými  okragky 
obité  dwéře,  a  otworem  prolezla  ženská  hlawa — 
mistrný  kausek  z  njzozemskó  školy  maljřské.  Wlá- 
•tně  to  bylweliký,  křjdlatý  čepec  na  hlawě  doma. 
cj  panj,  welitelky  a  panownice  starowěkého  dom» 
ku,  genžto   býwalého  kapelnjho  mistra  ukrýwal. 

Starý  přestal  fantazowati.  Byloť  mu,  ga- 
koby  ho  w  Ijbezném  teplaučku  gamjho  slunce 
náhle  byl  někdo  ledowými  rampauchy  posypal. 
1  wzchopil  se,  a  začal  nohama  šramotit^  gakoby 
chtěl  poklonu  za  poklonau  sekati.    Také  Bětunka 


hnula  se  od  stolu  a  tonaucj  w  nesnázjch  začala 
domácj  wladařku  gaksi  pomateně  wjtaii. 

;  Tato,  ale  jprpkjaiizla  zatjm  ze  dweřj  a  neod- 
powjdagjc  na  wjtánj,  ohljžela  se  po  sednici,  střj- 
lela  koči^*ma  očima  po  kamýnkách  a  po  stole^ 
několikráte  si  étuplá, 'potom  si  klepla  na  pikslu  a 
hleděla  bystře  na  djwkn. 

Byla  to  malá,  hubená  postawa,  wráskowitých 
twářj,  špičaté  brady,  zažlaullého  nosu  a  leskna- 
•  wýdi  oój.  W  celé  bytosti  gegj  byl  wyzoáčen  ráz 
potměšilé  přirozenosti,  gegjž  pohled  nedá  w  srdcí 
upřjmném  důwěře  wzniknauii,  a  kteráž,  byřby  i 
úsměw  okazowali^  w  útrobách  předce  kyselost  a 
hořkost  ukrýwá. 

»AyI — k  wám  se  přistěhowal  wuelý  nowý 
rok  —  gak  pozonigi!«  začala  konečně  pronikawým 
hlasem  slowa  ze  sebe  nutkati,  gdkoby  po  nepřjteli 
gedowatými  šjpy  házela.  »Teplaunko — wyfintěno 
—  kafjčko  —prostřeno — pět  šálečků — hostina  — 
starý  pán  při  muzice  —  to  se  musjm  přiznati — ta* 
kowý  nowý  rok  si  nechám  ljbití.« 

•Zaplať  Pán  Báhl«  řekl  srdečný  hudebnjk. 
»Máte  prawdu,  milá  panjl  dobře  nám  nowý  rok 
začjná  —  a  dá-li  nebe,  také  se  tak  skonej.* 

oŽádný  by  si  to  wjce  nepřál  nežli  gá  -^  to 
mi  m&žete  wěřiti;«  řekla  surá  gedowatým  názwo* 
kem.    »Alespoň  bych  o  swé  nepřišla. « 

vO  to  neměgte  starosti,  wážená  panj  dokná* 
cj  \^  promluwila  nynj  Bětunka.  i>Že  gsme  wašimi 
dlužnjky,  wězj  nám  tak  hluboko  w  paměti,  že  na 
to  gediným  odpůldnem  nezapomenem,  kdežto 
poslednj  obětowati  musjme,  chtjce  několik  do* 
brých  přátel  a  přjzníwcu  otcowých  uctjti.« 

»Ge-li  možná  ?  Má  tedy  pan  otec  přátele  « 
přjzniwce?  Wida,  widaí  toť  gsero  ani  newědělab 
Nu,  proč  pak  se  tedy  gako  přátelé  a  přjzniwcí  ne* 
okážj?  Proč  pak  mu  nef^pmohau?  Proč  pak  za 
něg  alespoň  činži  nezaplatěgj?* 

»To  učinjme  sami  -^  i  bez  přátel,  gako  gsme 
posud  činili;  měgte  gedtě  genom  malé  ztrpenj 
— ■  tyto  poslednj  časy  na  nás  bolestně  dolehly.* 

iftAh — daremné  weymluwyl — kdo  platit  cA^ 
nalezne  wždycky  pomoci  — ^  a  zwlásté  kdo  mi 
přjzniwce  a  přátele !  Ale  wsak  gá  widjm  té  wěci 
na  dno  I  Budau  to  přátelé -^be,  he!— takowé 
ptáčky  známe,  kteřj  se  u  mladých  dčwčat  káwaa 
častowati  dáwagj.* 

»Panj  domácj  I* 

vPros jm  wás,  panenko  I  nechtě  kaboněnj  če> 
la--^  nechtě  hněwul  Mne  dáte  lidi  znát.  Ge-Ií 
kdo  wáS  přjtel,  gsem  to  gá — a  můg  syn;  chce* 
te*li  koho  častowat — měli  gste  prostřjt  pro  jsmB 


Digitized  by 


Google 


111 


a  pro  mého  syna.  Čili  mysljte^  že  se  budu  na 
to  waše  hospodářstwj  sesuchau  hubau  djwad  ?  I  to 
by  mi  geště  scházelo!** 

Po  těch  slowech  uchopila  se  dubowé  židlí* 
ce  a  pohodlné  gi  ke  stolu  přistawíwsij  celau  swau 
sjřlgiu  se  na  nj  umjstila. 


Drahota  před  «to  lety. 

Přebjci^e  tUré  rukopisy,  mleal  gtem  téi  wyptánj 
li«dobj£«giié  drahoty,  panowawij  při  obležeij  rok«  174$ 
w  městě  Prase,  kteréi  wyu&eao  bylo  se  M«dasiié,  poeud 
vchowaoé  tištěné  tabeli  in  folio  podnáswem:  Tabella,  vo# 
fintien  UmtcH  wM,  wU  t^eé^  vtátfttn^n  0fUi8ftttii0  bet 
f*  «|^aupt|ldbt  Vrag  im  Btptanhn  1749  rin  unb  enbrt 
fBfftuatien  Uia^it,  tvod  an  baorem  ®efbe  unb  ÍOfftuoUen  bie 
etabt  bifíc^  3a(c  h?h^%lt,  toai  on  baarem  (Srtbe  bann  iBiU 
tualten  bie  gan$e  0tabt  etleget*  Znj  pak  takto  do  slowa: 

»Libra  howěAJho  masa  za  1  d.  30  kr.  (t.g.  tebdá2  we 
střjbře),  telecjho  2  il,  wepřowého  1  si.  12  kr,  skopowébo 
1  si.  45  kr,  žiwý  sroec  od  21  liber  29  il.  45  kr,  iiwó  gebně 
21  si,  baiant  8  si,  koroptew  1  si.  30  kr,  husa  8  sl^  iqdiaa 
30  si,  kachna  4  si,  diwoká  kachna  3  si.  15  kr,  kapaun  3  sL 
30  kr,  surá  slepice  3  ti.  30  kr,  mladé  kuře  bes  pci*j  36  kr, 
proslřednj  kuře  4 5  kr,  "weUj  kuře  1  sL  16  kr,  sele  14  si,  aagjo 
3  si,  pár  mladých  holubu  2  si,  wrabec  5  kr,  libra  iunky 
1  al.  30  kr,  libra  cerbulatu  (sic)  3  si,  libra  jpeku  2  si,  libi« 
másla  1  sL  21  kr,  libra  přepuliéného  másla  1  sl«  30  kr,  li* 
bra  eeyra  1  si,  vsený  gasyk  4  si,  ttílibemj  kapr  16  al,  tři- 
libeng  Itika  16  sL  44  kr,  gedna  parma  12  si,  libra  malých 
vybiěek.  1  si.  35  kr,  herink  20  kr,  libra  Itokfijíe  (sic)  34  kr^ 
lirych  chlebowé  manky  20  si,  dortowé  30  si,  fftrych  hracím 
25  si.  36,  Čo6ky  25  si.  36  kr,  .jtrych  krupek  54  si.  24  kr, 
Itrych  krupice  22  si.  24  kr,  štryeh  gahel  25  si.  36  kr,  2eg 
d^k  soli  15  kr,  kopa  wagec  15  st,  čerstwé  wcgce  17  kr, 
kráwa  200  si,  uherský  wůl  400  si,  tele  triměsjčné  70  si,  te- 
iccj  hlawa  9  si,  iegdljk  mléka  36  kr,  libra  olege  48  kr,  libn 
reyie  27  kr,  kerlub  (sic)  6  kr,  dwě  ibrkwe  3  kr,  karfiol  (sic) 
%  sL  15  kr,  hochnjk  íroiowého  ehUba  (sic)  12  kr,  komisnj 
bocbiqk  30  kr,  hochnjk  bjlého  chleba  1  si,  libra  koiiakého 
masa  15  kr,  Itrych  gečmene  12  si,  owsa  8  si,  centnéř  sena 
5  si,  otep  sUmy  1  al.  30  kr,  gablko  3  kr,  hruika  4  kr.  Ro- 
QJ  mnoistwj  se  prodá walo  sa  15,  30,  45  kr.  libra. 

Kulek  -w  obleienj  od  ualeho  irogska  do  Plrahy  who-^ 
seno  48.700,  a  pum  298.000.  Slirse  ten  celý  rok  Praha 
penes  sloiit  musela: 

BrandsUuer  30.000  si.,  na  opewněnj  měsU  a  wychoiránj 

wogska  6,000.000  si.  vunom  140.000  si.,  w  mágí  140.000 si., 

w  srpnu  150.000  si.,  wsářj  150.000  si.,  w  řjgnu  200.000  sL, 

na  Wechsl  250.000  sL,  což  wie  činí  ss  7,340.000  sl.ic 

Aat.  RybUks. 


<Deské  dliraillo  ir  Praxe« 

z  mnohých  stran  doály  nás  otásky,  proč  we  zprá- 
wách  o  diwadle  naáem  (4Ie  daného  slibu)  pořádně  nepo- 
kračugeme?  —  Abyciunc  se  upijmně  přisnali — nechtěli  gsme, 
magjce  býti  frawditoi,  udělau  so  sebe  ani  swčsiowatele 
bijskú  poslednj  hodinky  tohoto  sotwa  roskwelagjcjho,  mra* 
sem  krutých  okolnostj  ale  giž  sase  hyn«ucjho  ústawu  —  ani 
lékaře,  ktelj  by  snad  predpiso.wánjm  přesUnýoh,  podněcu- 
gjcjch  lék&  gil  gii  nad  hrobem  stogjcj  divradlo  bylí  chtěli 
uchytit  a  sadrŽeU  K  tomu,  wjme,  nedostáwá  se  nám  sjly, 
Uebas  w&le  byla  neylepij*  Ale  hudme  gednau  upřjmnj^ 
oetagme,  co  nás  Uskne,  a  Čeho  nám  potřebj;  snad  se  do- 
mluwjme,  a  prostředku  i  pomoci  nalesneme.  — 

PoČetj  nowého  diwadla  našeho .  irzbudilo  w.  obecen- 
etwn,  gemuž  národnj  záležitosti  na«e  na  srdci  ležj,  pčknau 
naděgi  i  tesknau  báseil«  Gedni  spatřowali  w  uměieckčm 
pstaim  tomto  dostogný  prostředek  k  u^Iechtěoj  gazyka 
swého  a  gakési  oznaien^  národnj  lytosU  suté  -^  ačkoli  ne- 
powážUi,  ie  celé  to  podnikány,  byťby  se  i  prúmyslným 
duchem  na  rostaucj  wýwin  téže  národnosti  bylo  zakládalo, 
přcdce  gen  snahau  gediného  muže  powstalo.  Giuým  opět 
widěle  se  nowé  divadlo  býti  geltě  tuše  brským,  newča* 
aným  krokem,  —  umělcowaný.m  ohněm  wyhoaaau  kwětinau 
—  i  kréeli  rameny,  ale  přáli  owlem  celé  wěci  blahostného 
adaru.  O  třetjch  a  Čtwrtých  zde  nemluwjme.  J  ta  ney- 
lepSj,  neynevrinnřgSj,  ncyswětřgáj  wěc  mjwá  swé  odpArce  a 
protiwnjky — proč  by  gediné  České  diwadlo  mělo  býti  wý^ 
mínkau  ? 

.  .  Při  wSem  tomtp  rosdjtu  sm^yilenj  naleslo  wlak  před- 
ně nowé  diwadlo  s  počátku  welkého  účastenstwj.  Byla-li 
to  swědawost  a  půwab  nowoty,  nebo  wlastenecká  podjlnost 
a  álecheiné  horlenj  —  to  nemikžeme  sde  obgasňowati  ^  dosti 
na  tom,  ie  se  diwadlo  při  swém  počeij  (dle  okolnostj  na- 
šich) hogně  nawftéwowale,  a  podniká wému,  gakoi  i  saslau- 
iiléma  řediteli  itietj  přáio^  To  ge  wée  na  bjledni  leljcj. 
Edo  tehdegij  náwltéwy  pilným  okem  stjhal  a  Časem  ei 
přeplněné  domy  gedny  k  druhým  porownáwal  —  dá  nám  sa 
prawdu,  a«  si  o  tom  leckde  třdba  i  gine  hlasy  byly  pro- 
skakowaly. 

Zponenáhla  sačaly  ale  karty  ginák  padati.  ByTa-li 
to  utuchlá  zwědawost,  smízelá  nowota  \  byly-li  to  s  ne- 
whodné  horliwosti  psané  referáty  (na  nichž  weliký  hauf, 
nemage  wlastnjho  saudu  a  woditka,  gako  chtiwé  mauehy 
na  wěgičkách  se  lepj)  —  byla-Ii  to  skutečně  sde  onde  pro* 
swjugjcj  slabost  w  předsUwenjch  a  tudjŽ  mesi  nawítěwo* 
watdi  wsniklá  nelihost  a  ned&irěni-*byl-li  to  při  hubeno* 
1ti  naij  dramatieké  literatury  některý—nedftstatek  w  reper- 
toAru  —  byla*li  to  chladnost  naieho  obecenstwa,  gehož  wel- 
fcý  djl  irlednjho  dne  do  diwadla  chodit  geltfi  neswyklo, 
anebo  neUčnost  a  Ihostegnost  gine  strany,  která  si  diMeži* 
tost  diwadla  ani  předstawiti  nenmj  —  byla-li  to  nepřjho* 
dná  dennj  hodina  nebo  wsdálenost  mjsta«— ať  byla  přjčina 


Digitized  by 


Google 


112 

gaká  koli,  my  gi  sde  aeniAImne  wyf etřowaU  \  nečbať  podá  Ted/  se  mkm  polkj  a  waUjky  naljbj  ?  —  tnkmt  ptáčka  po 

hogný  i  lagjmawý  pramen  prjbtjmu  dégepisci  diwadla  na-  ipéwu  5  ale  máte  dobře  j  mne  se  také  nfKecko  neljbj,  co  s« 

ieho.     To  boLulel!  gcť  gisté,  že  náiritówy    w  poslednjch  g»ný«n  Ijbjj   proti   gustu    iádný   dUputat,   někomu    se   Ijbj 

měsjcjch  náramně  xhubenély,  a  že  gsme  konečně  i  ty  mesi  W^é  «  nékomu  zas  čerweni.     Ale  co  pak  ge  to  tak  weUký 

faostmi  pohřeSowali,  o  kterjch  gsmepráwcm  saudiU  mohli,  ^ÍÍ^^>  *«  ««  ^  koljnském  diwadlc  polky  a  walčjky  hrály? 

že  k  udrženi  uk  důležitého  weřegného  úsUwu  něgaké  obě-  «*  «?«"  ^Í*"'  ^^  **^  "^  ^"»^  ^  °«^^°^   *^'^»*^*  "»«"  ^^^7 

ú  lltA     ť      h  d  walčjk  hrál,  a  přede  se  žádný  aŽ  do  Časopisu  nerozbčhl,  aby 

-^.  .»         -,         »..       .•  t«  irolal,  že  ho  tam  walčjkem  usaužiti  chtěli. —Milý  panece- 

I  začaly  se  giž  nemue  powěstl  roztru5owati,  a  zlé  pro-  '  ,  -^  * 

.     .      .         ..,«.,,.     ..     ,.  1.      »  stowatelil   nale    městská   hudba  není    wěru  tak  mdlá,  gak 

roctwi  nephzniwcCi  naSich,  ktcři    byli   giž    dawno  diwadla  .  .     ,  1  ,  .  ,        ,  .      -     v-     • 

•'*'',  ,  ,  ,  ,  byste  gi  rád  kraganům    naáim    wymalowal ;    mamcť  ph  nj 

naíemu  pohřebnj  pjseíl  odzpjwali,  zdálo  se  wprawdu  přc^  ^,^,rfjstek, .  ^k/  bysu  hned   tak  brso   nenaíal.     Wéak  i 

cházetí.     My  na  to  hleděli  s  bolestným  srdcem,  a  tonauce  ^^^  ^^^^^^.   y^^^^^    ^.    ^^^^^^    ^.^.^^  nezaslauiiia ;    náá 

Ukto  mezi  naděgj    a  háznj,    učiniU  gsme   weliké  pomlčenj  ^^^  ^  j^,^  hadehujch  nástrogft,  z  nichito  každý  w  čas 

o  celém  diwadle,  nechtice   ani  newědomé  Ijbeznými  slowy  potřeby  sutného   zasUwatele   nagde;    pHgďtc  o  slavnosti^ 

mamě  íáUti,  ani  wědomé  bázliwými  řečmi  zarmucowati.  a  přeswědčjte  se,    gak  gste   we  awém  referátu    do  modM 

Proto  gsme    se  tedy    w  sprawedliwé  žalosti  zamlče^  střýleL     Že  nái  kostelnj  spěw  nekwete,  to  nezapjráme}  o* 

li,  taužebně    očekáwagjce,    k   gakému    wywinutj   tmchliwý  teprwa  pačj,  to  aemJliie  hned  kwekt;   wy  wjte,  a  gak  pa^ 

staw  diwadla  naííeho  dospěge.     Tu    se   odhodlal  podniká-  byste   newědH  ?  —  wŽdyC   #f   ufám  $íolhf  a  wnlčjky  neljhjl 

wý  ředitel  fredpUcenj   na  hry  wáednjho  dne  (neboť  před-  "^  "^  gakém  sUwu   náě    přičinhwý  pan   zastawatcl   řediteli 

suwenj  ncdělnj    od  mnoha    let   zůstala    pořád    wynosná  a  ^^"^Y  choř  přewzalj  co  se  dotýče  sopránu,  muselo    se  od 

gsau  nynj    k  beneficjm   usUnowena)  zawesti,  a  pHčiněnjm  ^  **^Í^'  *  dobrých  tenoristů  nemagj  ani  hlawnj  města  na- 

několika   spanaomyslných,    důležitost  uměleckého    ůsUwu,  *^J^5    ^^  •*  *^«  "**^^^  ^"^^  ^°*3^*^'  *»  ^*^^   ^J^"*  •«  »'*• 

gakož  diwadlo  gest,  nahližegjcjch  mužů,  zdařilo  se  w  sau-  *^  ""  ^^''"^"^  wygádřit,   kdybyste   se   nebyl  gak  se  zdá 

,        .    ,  y  i      LI  1       ••!.  j    .     «,    .        «  gw*    proto    na    cestu   wydal,   abyste   haněl.     Proč   este  si 

kromj,  beze  w5eho  hluku,  řjkage  mezi  samými  přátely  tak  ^-  ,      ,       ,  ,        ,   ,  ,  .  «        » 

.         .v«.         •!.«  .1  «.  ^f^     do     kocaunowského    archiwu    zagel,    abyste    swau 

iiogné  předplacenj    sebraU,    že   nyní    hry  wSednj  aspoR  na  ,   .  ^  .,  .       .  ,  .        .      ^   ,  tv         , 

\  ^J/        ,  kritiku  masul  — to  wý  wite  a  my  také;  wimeť  dobře,  od- 

něgaký  čas  opět  pogiílěny    gsau.     Zůsunau-li   to  i  píjáte,  ^^^  ^.^^  ^^^^      Nesiareyte  se  ale  nic  5  wiak  ona  koljnská 

bude  na  nich  samých  a  na  oblibě  nyněgíjch  hostů  záležeti.  ^^^,  ,^  «lokonalj,  třebas  neměla  řádce,  který  do  kocaur- 

CPokr«ÍQwá»jO  kowského   archiwu   pro   rozum  gezdj.      Kdybyste   byl,   la- 

__^___^  skawý  pane  cestowateli,   nám   přátelsky  na  ruku  dal,    gak 

by  naje  hudba  wyiijho  stupně  dosáhnauti  mohla,  welmi  by- 

Kratičká    OdpOH^éd   na    dopis    pana  ate  ae  nám  byl  aawděčíl;    ale  haněli  a  gen  haněti,  to  d<K 

Cesiovralele  Z  Koljna  ir  £j«Iech  14.  a  ^e^e  každý.     Měgte  se  dobře —  napraw  wás  Bůh  j    kdyby 

j[5.  KwétU   podaný  ^\  ^^^  '^^  něgaká  bludička  zase  do  Koljna  sawedla,  proukaitr 

naiin  hadehnjkům  tu  Čest,  nawitiwte  ge,  a  oni  aeopominav 

Drahocenný  pane  eestowatelil  ^^m  něgakau  zahrát,  že  se  podiwjte  gak  uměgj  i  w  Ko^ 

"Welice  nás  to  bolj.  Že  wás  něgaká   %  waitdi  neifa-  ně  takt  dáwat,  když  wědj,  komu  hragj.     Šťastnan  cestu  I 
stných  hwězd  do  naieho  diwadla  sawedla,  kdeby  wás  naM  ,  '•  '• 

páni  hudebnJGÍ  swými  polkami  a  walčjky  málem  bjrii  usaa* 

žili;  ta  to  gste  gim  ale  také  dal  do  cimbálu j  gá  se  tomu  Předplatnj   ceny  na   IS  předstawenj    w  diwadla 
diwjm>  že  ge«td  swé  hausle   a  fagoty  na   wěky   na  hřebjk  Českém : 

nepowěsili.     Byla  to  ale  také  rána  pro  nale  celé  diwadlo  5  ^«  ^<*** 30  zL  —  — 

ge«tě  itěstj,  že  se  we  winámě  nacházj,  ginák  by  snad  bylo         m  wř«né  sedadlo        5  „ 

do  mdlob  padnauti  muselo.     Ale  byla  to  uké  mistrowská  »»      ^°'      sedadlo  na  galerie      ....       3  „  45  kr. 

rána]  i  gj  raněnj  gi  obdiwugj.   Bezpochyby  si  laskawýpan         »  Ijstek  na  prwnj  mjsto        3  ,,  .^  ^ 

cesto watel  swé  dělo  tam  nabil,  kam  ge  potom  wystřeliL—  — — 
České  diwadlo. 

•)  Magice  listy  nale  pro  wže  strany  otewřeny,  nemo-  ^^  »'***^''  ^?V?'  ^"^^"^  í??*  .     .. 

hli  gsme  ginak,  nežti  tuto    odpowěd  přigmauii.     Přáli  by-  «  »#««  ?^  narozcmnami  Gelio    C.K.  MJosU  ph  oswět- 
chom  ale,  aby  to  bylo  •  wěd  té  slowo  posledoj  --leda  by  '«°J  "'^niLřnjho^  hlediite: 

náaledowala  lakowá,  kteráž  by  k  gegjmu  proiyi^db  as^o*  Miknias  hrabe  Zrinsky. 

lonaUtý  se  mluwila.  E«d.  Drama  w  5  ged.  od  Komera,  přel.  od  Tomsy. 

ČaaopU  Uttt*  wychásj  wt  středu  m  w  sobota  po  p41«rijch;  k«zd««  druhaa  středu   pHdáwá  se  pAUrchowá  přjlohs.    Předplácj  se   «  w)rd«wstete  m  fiwrt 
Uta  «  kr^  WS  kaihlmpeelwjeh  m  půl  Mte  1  si.  S6  kr.,  m  c.  k.  poiléch  pult  »  sL  1^  kr.  stř. 

Wydáwáiijm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 

Digitized  by  VnOOQiC 


Kwěty. 


HirodBjzibawBJk  pro  Čechy,  loravany,  Slowáky  a  Slezany. 


Gjslo  29. 


Í9.  dtthna  Í843* 


10.  r.  beh. 


Arabesky. 

Tu  tedy  predemnau  ležjš  —  ne — neleljjfl 
tak  nemohu  o  tobě  rjci.  W  králowském  ornáte 
pne  se,  wywsláwá,  wypjná  a  wěžj  se  stočlánkowilé 
tělo  twoge  k  nebesům  —  a  duch  twůg,  to  bugné 
paupě  na  teplém  slunci,  ta  žiwá  giskra  na  wše 
strany  poskakugjcj? — mohu-liž  o  něm  rjci,  že 
ležj  ?  Odpusť  mi,  Praho  má  I  —  ty  chuwo  národu  • 
slawného  I  ty  bedUwá  panno  s  hořjcj  lampau,  Če- 
kagjcj  na  swého  ženicha! — 

Takowauto  asi  samomluwu,  promjchanau 
několika  hlubok^^mi  a  hlubšjmi  powzdechy,  wedl 
gsem  o  půlnocí  na  pražském  mostě.  Byl  gsem  prá- 
wě  zdostawnjku  wylezL  Nebe  bylo  tak  zlatě  hwěz* 
dami  pokrylo,  gakoby  ge  byl  Pán  Biih  tu  chwjli 
plnau  hrst]  po  modrém  klenutj  rozsypaK  W  ti- 
chách winách  Wltawy  třepetaly  se  poblesky  mě- 
Sjce,  a  na  bljzkém  splawu  to  hučelo.  Mimo  to 
spalo  kolkolem  hluboké  ticho,  wytrhowané  toli* 
ko  pádnými  kročegi  na  stráži  se  procházegjcjho 
grafaátnjka. 

Gá  ani  nedýchal.  W  prsao  m}'ch  a  w  mozku 
mém  to  podiwně  wjřilo.  Celý  žiwot  lidský,  we- 
škeré  prjběhy  staroslawné  půdy,  po  njž  opět  krá- 
čela noha  má,  weliké  děginy  národu  českého  mj- 
haly  se  okolo  dušewnjho  zraku  mého^. 

Po  dlauhých  letech  wgel  gsem  zase  do  bran 
pražských.  Bylo  mi  auzko.  Kam  gsem  se  byl 
mezi  tjm  časem  wrhnul,  wšude  mě  pronásledo- 
valy zpráwy  o  ne&cjslných  okrasách,  gimižto  se 
tato  tisjciletá  žena  nynj  Iperkuge*  Gá  měl  z  to- 
ho strach*  Bolestné  tušenj  hnětlo  duši  mau,  že 
nenagdu  giž  Prahu —  onu  milau,  drahau  stařenu> 
kteráž  mi  byla  u  kolébky  uspáwawé  pjsničky  zpj- 
wala.  Nezáwidělť  gsem  gj  sice  to  nowočasnj  rau- 
cho,  ale  co  gsem  měl  počjti  se  swými  zpomjn- 
kami?  Obraz  té  spanilonádherné  byl  mi  utkwěl 
tř  pamětí  i  w  srdci  gako  podobizna  milenky  — 


a  z  toho  člowěk  nerad  co  stjrá,  i  nerad  k  němu 
něco  přidáwá.  Ten  musj  zůstati  čistý,  ryzj^  ne« 
porušený. 

A  nynj  mám  Prahu  spatřiti  celau  přetwáře* 
nau?  Snad  gi  ani  nepoznám?!  Gako  cizinec  bu« 
du  gj  hleděti  w  cizjtwáře? — To  by  přebolestně 
utisklo  duši  mau. 

Rychle  gsem  se  odhodlaL  Opustiw  dostaw* 
njk  a  w  hostinci  ivěci  swé  uspořádaw^  běžel  gsem 
tryskem  na  most. 

Tak  dalece  gi  nemůžete  přetwořiti  a  wyšper- 
kowati,  abych  gi  alespoň  dle  hlawnjch,  nezruší* 
telných  forem  gegjch  nepoznal! — těšil  gsem  wry* 
chlém  běhu  sám  sebe,  nehledě  wůkol  ani  w  pra-' 
WC  ani  w  lewo,  aby  mi  ožiwugjcj  w  duši  mé 
obrazy  nic  nezaplašilo. 

Ano!  tak  fale  gi  nemohli  přetwářilí I  zaple- 
sal gsem,  zastawiw  se  konečně  na  wěkostarém  pa» 
mátnjku  české  mocí  a  nádhery,  na  tom  kamenném 
pásu,  gjmžto  oůec  wlasti  boky  mohúUnéko  praudu 
ku  podiwu  potomstwa  přewázaL  I  rozeslal  gsem 
wůkol  sebe  dychtiwé  zraky  gako  dwa  hladowé  so-^ 
koly  po  dáwno  čekané  kořistil — Cokoliw  mi,  dne. 
prjštj,  ukážeš  — čjmkolimi  drahau  podobu  Prahy 
mé  pokazjš :  tohoto  shledánj,  tohoto  pohledu  ne« 
mohl  mě  žádnjf  předchůdce  twůg  zbawitil  Tys 
to  geště,  weleslawný  dome  králowskýl  tys  to  ge- 
stě,  hrdohřbetý  Sióne,  ty  skalnaté  čelo  domu  Li- 
bušina— 

Zrakowé  mogi  nwázli  na  tichém,  w  měsjčné 
záři  třepclawém  praudě.  Welikán,  rozkročený 
přes  celau  geho  afjrku,  paly  máge  w  obau  bře- 
hách'zakotweny,  hleděl  na  mne  smélau,  wážně  wy- 
pnutau  twářj.  Toho  gediného  nepoznal  gsem  na 
dáwném,  w  mysli  pewně  ntkwělém  obraze.  Ale 
dobře  se  hodil  k  swému  okolj.  TaJcowij  železný 
most  ge  hodný  saupeř  welebného  starce,  kterýž 
slýchal  rozwětřené  hlasy  dwau  měst  z  neswornosti 
pro  upáleného  mistra — kterýž  widél  žebrat  posle- 


Digitized  by 


Google 


114 


dnjho  korunowaného  básnjka^kteryž  • —  uch,  milý 
Pán  B&h  sám  wj  co  I 

I  stál  gsem  tak  a  hledSl  a  zamyslil  se.  Prsa 
moge  hřmotně  pracowala.  Několikráte  z  nich 
í^^é  hlasité  wzdychnutj  wyklaiudo.  Nagedoau  me 
popadl  někdo  za  rameno.  Bylo  to  patero  kltka- 
tjfch  drápů  starostliwého  granátnjka* 

He,  člowěče  I  — '  co  tu  děláte  ?  Máte-li  chuť 
na  stndenau  lázen^  m&žete  gi  mjt  zegtra  zadar- 
mo,  nebo  za  několik  mizerných  kreycaru.  Nemu- 
sjte  za  ni  práwé  žiwot  dáwat,  Kauknéte  se  tam* 
hle  nahoru  a  gděte  swau  cestau  —  nebo  wám 
wykáfiu  mjste5ko  w  mé  budce«  a  pak  wás  někam 
dowedeme«  kde  wám  takowé  hlaupé  myšlénky  do* 
^  čistá  wypadaau. 

(PokraČowénJ. ) 


lořský  lanpežnJL 

iPQlsrtt^owát0\) 

i^AUa!  -^  diacone-^  pircUa  in  voUal^  namá* 
halo  se  hrdlo  bezwládnéhoj  wetchého  starce,  gak 
bylo  znamenati  dl^  hlasu,  geaž  přicházel  s  prawé 
strany  pomořské  třjdy ;  n&i  ^^  zaslechl  geg  toliko 
Alexio,  Carlo  a  Theodore. 

Sluha  wyhaupnuw  se  gednjm  mžikem  ze  ze« 
mě,  zdál  se  chwjli  uspořádáwatí  pomatené  smysly 
Mré.  Šlechtic,  hledage  bystrým  okem  nenáwidě* 
n&o  předmétu,  stál  posud  na  rozpaojcl^  «  Ale* 
xio-^gižgiž  letěl  za  prchljkem* 

»St&gI«  zahřmj  naproti  němu,  a  wšak  tase* 
ttá  zbrog  w  pěsti  geho  nečekala  na  účinek  přj* 
kazu  tohoto,  anobrž  prudkým  rázem  fala  w  prsy 
překwapeného  laupežce,  A  tento  bolestně  zařwaw, 
skotácel  se  omráčeně  k  nohaum  gehq.  Sjly,  wy« 
Čerpány  bywše  drahným  usilowánjm,  opustily  te« 
lo  geho  a  usnadnily  smrtelný  pád  tento* 

Carlo  ^  7>  Tardevy  přiběhli« 

vNešťastnjku,  co  spáchala  ruka  twoge?!* 
lkal  onen  zwukem  i^a  neywrchowatěgšjn^  wrcholí 
wásaě,  smjšené  a  hr&i^au  ^  bolem«  ^Tote  tw&g 
otec  l« 

•Ďáble  —  !< 

v  Snaha  má  o  geho  wyswobozenj*  o  geho 
spásu  byla  marná;  twůg— to  ot^J* 

»  Lháři  —  pekelnjče!* 

>Nenj  to  Dolcini,  siciliánský  kupeCj  gehotto 
gméno  nosjš  —ale  tw&g  otec!<( 


»Fioridono — mflg  otec,  gá  syn  mořského 
laupežnjka — prokletý  osude  I^''  skuhral  nešťastný 
niladjk,  a  pustiw  z  ruky  zbraň,  zakryl  sobě  oblj- 
čeg  a  wrhnul  se  na  padlého  zlosyna. 

•Dolcini  —  Alexio  Fioridono?  — newyro- 
wnatelný  saumíle,  wáá  rod  se  leskne  znakem  ku- 
pežným?«  zachechtá  se  zlomyslný  šlechtic,  gegž 
bylo  oko  bjdnjku  přehlédlo,  a  záhy,  bezděky,  bez 
wšeho  úmyslu,  gako  bezwolný  strog,  ojjžiwlý 
mocným,  neznámým  žiwlem,  puzen  toliko  mocj 
prekwapenj  strachowitého,  zaměřil  mečem  do  bo- 
ku Alešowa,  překonaného  přjrodau.  Ale  co  blesky 
letjcj  s  trestem  s  líúry — mrštil  se  Carlo  smrto* 
nosné  pohromě  této  s  obranau  swogj  wstřjc«  O* 
mráčugjcj  seč  srazila  Theodora  k  zemi. 

Blažená  byla  to  doba  wjtězowi.  Myšlénka 
-—rychlá  gako  peruť  času —  zaswitla  w  duchu  ge- 
ho, a  toto  wýhodné  okamženj  mělo  a  mohlo  gi 
uskutečniti,  Hrubau  hbitost]  zbudiw  Alše  a  ucho- 
piw  s  wynaloliau  wšechněch  pozůstalých  sil  swých 
Fioridona  do  náručj,  spěchal  ke  břehu  w  opust«« 
nau  loď. 

vGe-li  wám  milý  iiviot  bjdného  otce  i  wáS 
wlastnj  -—  následugte  mne  1 «  kázal  ginochowL 

Tento  —  probraw  se  napolo  z  hlubiny  mrá- 
koty bezsmyslné  —  řjdil  se  dle  chwatu  Carlowa 
gen  gako  mimowolný  opilec,  Wěmý  služebnjk 
položiw  na  podlahu  |^ondoly  opět  dýchagjcjho 
laupežnjka,  chopil  se  wesla,  a  giž  giž  letěla  loď 
po  hladině  mořské. 

Aleš  postihnuw  nynj  myšlénkau  přjtomné  i 
předešlé  okolnosti  a  wšechno  swé  neštěstj,  z  nu- 
tkawé  slaboty  a  zaufalosti  padnuw  na  kolena  za- 
kryl na  zmáčeném  sedadle  twáře  swé  dlanj^  a 
— plakaU 

Započlo  ticho  aiplčenj;  gen  mocnjcj-se  hluk 
a  hřmot,  genž  powstáwal  některau  dobau  na  bř«* 
hu,  wzdáleném  od  nich  nynj  as  dwa  wrhy  kame- 
ne, nijsilo  se  w  ně  a  w  usedawý  tichý  pláč  nebo- 
hého Siciliána.  »Carlo!«  táže  se  tento  šeptmo 
aprůwodcm  zagjkawého  hlasu,  » Carlo,  wěstowale 
mi  prawdu?* 

pPrawdu,*  ozwe  se  starec,  gako  bolcstn;^ 
ohlas  bolestného  zwuku,  a  zapohlednuw  s  wýraz- 
ilým  zřetelem  do  černých  nebes  weslowal  dále.^- 

UmlWi. 

W  tom  tu  hluboce  a  násilně  wzdychne  z  oži- 
w^lých  prsau  piráta,  Dusiwá  tjsnpst  geg  muči- 
la; řwawě  zkřikl,  palčiwá  a  krwawá  rána  žrala 
mu  srdce,  a—  gednjm,  neslýchaným  wyhaupnutjm 
celého  těla  wymrštiw  se  na  pokrag  loďky,  překo- 
tácel  gi  i  s  oběma  bjdnjky.    Co  AleS   w  překo- 

Digitized  by  VnOOQiC 


115 


ceném  pádu  posledně  pogmauti  mohl  sw^mi  smy* 
úy,  bylo  vrženj-se  Carla  za  otcem. 


Prwnj  doba«  s  njžto  Aleš  opét  wefel  do  řjSe 
myšlenj,  seznámila  ho  s  přjbytkem  rybářském, 
genž  stál  několik  tisjc  kroků  od  města  Neapoli 
na  pobřežj  mořském.  Ohlédnu w  se  wůkol  sebe, 
zpozorowaL  že  ležj  na  posteli,  obklopené  gsaucj 
třemi  člowéky,  gežto,  gak  se  podobalo^  twořilí 
zde  bydljcj  rodinu. 

Zprawen  byw  několika  slowy  o  swém  wyswo- 
bozenj»  za  kteréž  co  děkowati  měl  mladému  ry- 
báku,  aQ  se  tento  práwe  byl  nacházel  se  swau 
kocábkau  na  bljzku  tonaucjch  nešťastiýkí^  padl 
na  chwjli  do  křjžowiny  rozmyslftw* 

Žiwá  zwědochtiwoflt  geg  ad>iidíla* 

»OsBU  mogi  saudruEÍ  též  zachowáni  ?«  ptal 
•e  Francesca,  swého  wyswoboditele,  nesměle  a 
polohlasně,  boge  se  odpowědi  nepřjzniwé. 

»Oba  ušli  pasti  nepřátelského  žiwlu,<<  odwe- 
ce  mladjk,  sstaršj — • 

•  Carlo  —  « 

•  Staršj,  udiytiw  polomrtwého  společnjka, 
wáleil  se  swau  slabostj,  gako  lew  bodanj^  ostnem 
neyljtěgšjch  sanj,  až  gcg  posléz  wyrwal  rowu  hlu- 
bokému. Po  wás  ani  se  neohljžege,  popadl  bez- 
žiwého  dniha  a  pádil  od  nás*-* kam? — bude 
wám  neyljp  powědomo.* 

vOpěts  tedy  uchowán,  ukrutný  ot5el<  pro- 
hlásil  se  mladý  Fioridono,  a  zbožně  sepiaw  ruce 
hleděl  pewně  před  sebe. 

Rodina  rybářská  užasla  nad  slowy  těmito. 
A  wšak  zpamatowánj-se  posiauploleknutj  Alešowu. 

•A  piráta — ?«  otáže  se  po  něgaké  chwjli, 
chtěge  shoditi  se  sebe  raucho  podezřelosti ;  »ga- 
kého  dočkal  se  konce ?<< 

{PoJtraČQwAi^*) 


DOMACJ  KRONIKA* 

KPHAHT.     Druhé   Jewartefo   p.    Mildnera   dne  30. 

března.  Tento  podwečer  byl  prwnjho  mnohem  snameni- 
tj^gij  a  sice  přewýborným  prowosenjm  Bčethovcnowa  prw- 
njho kwftrteta  s  Raznmowských.  Dle  obyčejného  smýáienj 
paUj  Uto  práce  hudebnjho  wýtcčnjka  giŽ  k  geho  uk  řcře- 
ným  nerosborným  tagemstwjm,  k  nimito  se  gen  málo  kdy 
a  málo  komu  zlatého  kljče  dostává,  gjmž  by  se  brána  k  ča- 
rownému  kragi  otewřjti  dala.  Krásnan  tuto  úlohu,  tagn^- 
mi  známkami  nakreslený  ohromný  citoswět  BeethoYcn&w 
plným  iiwotem  nadechnauti,   a  xtclesnčný    k  srdcjm    tuže- 


bným přiložiti,  prowedli  pp.  Mildner  a  ostatnj  nad  mjra 
zdařile.  Kolkolem  plesagjcj  twáře  a  zářné  oČi  s  hlučným 
potleskem  byly  hudebnjkfim  pěknau  oslawau.  O  té  wéci 
nedá  se  psáti,  krásu  gegj  toliko  sluchem  pogmauti  možná. 
Předtjm  hrálo  se  kwarteto  od  Onslowa  (C— moll),  které  se 
lehýnce  po  uchu  swezlo.  Sfastněgi  wj těžil  Veit  (kwartc  * 
Es — dur).  Při  geho  skladbách  ge  duái  wolno.  To  mau-> 
dró  hospodařen],  to  gasné  prowedenj  určité  myjílénky,  ta 
upřjmná  neljčenost,  o  njŽto  brzy  zwjme  kam  nás  wede  a 
kam  Čelj,  zasluhuge  wieobecnau  úctu,  gelikož  negen  yr  ži-> 
-wotě,  ale  uké  we  wédé  i  w  uménj  pocti wost  stánek  sw&g 
suwj.  *• 

Ze  Strakonic*  Ktítdým  vlastimilém  pohne  spráwa, 
gak  se  duch  ryzj,  práwé  siowanský  -we  w<ech  ůdoijch  osý- 
váy  gak  se  uskutečňuge  piApovéd:  Kde  Slowanka,  tam  i 
spěw.  Toho  daly  uké  Strakonice  d&kaz  19.  března  1k  r. 
—  Strakonice?!  — slyljm  steré  hlasy;  Strakonice >- mésto, 
if  kterémž  se  tak  dlauho  nic  nedělo  ?  kteréž  posud  nebralo 
podjln  w  zmáhagjcjm-se  wjrwinowánj  ducha  národnjho  ? 
které  spalo  spánek  hrobowý  w  Čase,  kdyžto  se  giž  w»ude 
ozý-waly  ohlasy  národnosti?  —  Ano,  ty  samé  Strakonice  pro- 
citly, ony  wstupugj  do  řady  saudružek  swýcb,  chtjce  sobe 
tutéž  powěst,  tutéž  lásku,  gako  předchůdkyně  gegich,  -vy- 
dobýti. ^— Dne  19.  března  totiž  dáwali  zdeg»j  ochotojci  aka- 
demii, gegjž  čistý  wýnos  k  zaraženj  třech  pokogů  pro  ne- 
mocné we  zdegáíjm  ústawu  pro  chudé  u  sw.  Martina  od- 
hodlán byl.  Zdegljmu  mětfťanostowi  p.  Karlu  Fischerowi, 
kterýž  prwnj  myďénku  tu.  zbudil,  gakoi  i  welebnému  awy- 
•occ  dAstognému  panu  Fabiánu  Lenkowi,  děkanu  zdegájmu 
a  rytjH  čestnému  řádu  melitského,  též  i  ikolnjmu  řediteli 
p.  Gallowi,  kněsi  s  řádu  melitského,  neméně  i  zdegljmn 
chorregentowi  p.  Giřjmu  Stěpánu  gsau  djkailii  powinnovráni 
ti,  kteřj  dobro  ústawu  toho  požjwati  budau.  Šestiletá  Anna 
Komerowa  přiwjtala  Četné  shromáždénj  Českým  prošlo wem, 
a  každým  pohnula  slowa  srdečná,  djtětem  roztomile  před- 
nesena. T^a  to  následowala  uwertura  z  Don  Juana  plným 
orchestrem  prowozená,  pak  německá  deklamowánka,  árie 
z  Puritánů  a  opět  Český  sbor :  Zpěw  manu  ietkých  od  Ce- 
lena. Po  několika  německých  pjsnjch  gsme  opět  uslyšeli 
krásnau  ani  z  Wěnce:  »Zebrákfc;  načež  užlechtilá  panna 
Johanka  Korwinowa  Kubeíowu  deklamowánku:  nQá  gšem 
Cedí!^  tak  zdařile  přednášela,  že  po  skončenj  tleskot  so- 
twa  se  utiáil:  patrný  to  d&kaz,  ^ gak  se  mysl  každého  ros- 
plamenj,  který  swolati  mftže:  »Crá  gsem  Čech  I  a  Pak  gsme 
gcatě  český  zpěw  sly»eti  měli  a  sice  Rosenkrancowo  duetto 
z  Wěnce :  uPřjrodau,  a  wjíak  pro  krátkost  času  k  naicmu 
Želu  nebyl  prowozowán.  —  Dnelnj  wečer  poskytl  k^iiad- 
řečenému  aučelu  160  zl.  w.  Č.  Wděčné  slzy  chudiny  budau 
neykrásněgij  odměnau  weledftstogným  podnikatelem,  gakož  i 
wáem  ochotnjkAm,  genž  sjly  swé  k  docjlenj  tak  pěkného 
wýnosu  zapAgnih*.  Nynj  se  zanážegj  nadgmenowanj  dobro- 
dincowé  tan  my^lénkau,    ž«   co  neydíjwe  několik  zdařilých 


Digitized  by 


Google 


116 


jleských  diwadelojch  pracj  kprowosowánj  pfíwedau,  gakol 
i  geitě  nékolik  podobných  akademij,  w^e  k  gnieDOwanému 
aučelu  uspořádagj,  kde  se  ge^tS  wjce  sřetel  na  české  pjsně 
a  deUamowánkj  bráti  bude.  Krásný  to  pokrok,  a  každý 
wlastimil  bude  gisti  méstu  najíemu  úplné  adařenj  w  t<^chto 
sámčrech  a  setrwánj  w  takowé  Činnosti  8  námi  ae  srdce 
přáti.  -'•- 

a  BerawM.  Dne  19.  bicxna  prowoiowali  se  na  na- 
iem  diwadle :  vženiehowé,  rýmowaná  we$elohra  we  3  ge» 
dnánjch  od  Machádka»<t  Kus  gest  wýbomý  a  aasluhowal, 
aby  se  bylo  wjce  lidj  do  diwadla  seSlo.  Páni  ochotnjci 
dali  si  arci  wclikau  prácí,  aby  se  úlohám  swým  dobře  na-> 
učili,  než  přáti  bylo  by  také,  aby  přjáijkráte  wjce  na 
průpowSdi  neiU  na  řádky  wer^owé  bledjee,  smysl  gegich 
nenijíiii.  Welmi  skrowné  obecenstwo  w<ak  předce  nad 
prowedenjm  této  hry  spokogenost  swau  několikrát  proge* 
-wilo  a  na  konec  nábiíťeftyfc  wywolalo.  Ustaw  pro  cliudé 
ffpatnč  pochodil.  Nepochybné  la  Ua  přjčinau,  ie  se  dne 
19.  málo  lidj  do  diwadla  se&lo,  opakowala  se  tato  weselohra 
&6.  března  pod  názwem :  iŘZkauíka  pro  newifsiu.v  Wvak 
i  tento  překřtěný  náxew  obecenstwo  nepřilákal.  *)  Dne  4. 
dubna,  gakožto  w  předwečjr  gmenin  důst.  p.  sdeg^jho  dě- 
kana Vincence  Láblera,  dáwala  se  prastará,  giž  r.  1 796  Prok. 
Šediwým  w  Češtině  wydaná  weselohra:  vNoinj  fndri»<r,  giŽ 
tdegSj  páni  ochotnjci,  aby.  obecenstwu  a  našemu  dftstognj- 
ku  něgakau  no winku  podati,  Jsi^oi^on^d^n/d/t^M  překreslili* 
Diwná  wěc,  ie  w  časech,  kde  tak  mnoho  nowých  a  pě-' 
kných  kusů  na  pražském  diwadle  se  dáwá,  kteréž  by  i  na 
saukromných  wenkowských  díwadlech  s  prospěchem  prowo- 
aowati  se  mohly,  nnás  předce  pauze  proto,  Že  prý  nyněglj 
páni  apisowatelé  těŽkau  řeČ  niagj  (  I ! ),  žádnau  nowinku  ne- 
spatrugeme ! !  Tfcpochybné  se  i  snad  proto  naiím  p.  herc&m 
kus  tento  wjce  než  kterýkoliw  giny  Ijbil,  že  si  gednagjcj 
osoby  »onihn0*i9  což  i  snad  některým  p.  mějltan&m  laho* 
dněgi  w  uíjch  snj,  nežli  uráiliwé    Wf!  V,.h. 

Z  Chrudjmi.  (Z  dopisu  k  redaktorowi). . . .  Alespoíi 
w  mjstech  okolnjch  gaayk  náž  den  odedne  wětáj  obliby 
nabýwá,  knjhy  a  Časopisy  se  kupngj  a  diwadla  gakoŽ  i  hi-* 
blioteky  České  se  zHzugj,  w  Čemž  i  blahodégně  adeg»j  knih-> 
kupectwj  páně  Wa^owo  aučinkuge,  ne  tak  wlastnjho  aisku 
gako  podporowánj  wěci  národnj  sobě  hledjc.  —  Práwě  gsme 
obdrželi  IT.  swazek  Wlástimita  na  rok  1842,  o  němž  giž 
powjdáno,  že  wycháaeti  přestane,  což  gsme  tjm  wjce  želeli^ 
an  tentýž,  drže  se  iťastně  w  prostředku   mesi   učenými  a 


*)  Tomu  se  nediwjme!  Beraunské  obecenstwo  nenj 
to  gedíné,  kteréž  haufem  do  diwadla  netáhne,  když  5 — 6 
osob  na  di wadelnj  ceduli  stogj.  A  pak  —  co  to  může  býti 
za  komcciii?  nŽenichowé  !tt  —  Tak  prostinký,  ničeho  nesli- 
bugicj  titulek!  Měíi  gste  napsati:  Bogácntf  hrdina,  znwm^ 
Zděn^  pttHinjk  a  hesshlawé  ětraSidlo!  To  hy  snad  bylo 
wjce  přitáhlo*    Probatum  cst.  b^^ 


pauze  aďbawnými  Časopisy,  mnohým  najíím  potřebám  wy- 
howjwal.  Daufám,  žeWaže  Blahorodj,  když  o  tomto  adc 
obljbeném  a  zhusta  Čjtoném  spisu  několik  ďow,  ne  sám  od 
sebe,  nobrŽ  powzbusen  muŽi  unás  na  slowo  wzatý^mi,  zde 
a  w  okolj  na&em  se-zdržugjcjmi,  přednesu,  nezažijte,  nobrŽ 
řádkům  mým  w  listech  WaSicb,  n  tak  mnobýoli  éiutelů 
se  nacházegjcjch,  mjsta  popřegete,  by  ijm  spjáe  k  očjm  oněch 
přišly,  gichžto  Žádost  naSe  se  týká.  ^  W  ročnjkn  1640  Wla- 
stimila  působilo  Pauoratna  čili  stručný  přehled  děgft  časů 
našich  stálý  artikul.  W  ročnjku  1841  a  1842  ale  tento 
přehled  politických  udalostj  pohřelugeme,  gjmž  obzwlážtně 
wenkowanům,  kteřj  ne  wždy  Času  a  přjležitosti  magj,  ne- 
přetržený běh  nyněgSjch,  uk  zágemných  dob  a  tiowin  po- 
aorowati,  welmi  whodně  poslauženo  bylo.  "Wdice  sobě 
přegeme,  aby  wážený  p.  Tomjčck  tuto  práci  na  sébe  zase 
pHgal  a  w  budaucjch  ťwazcjch  Wlastimila,  gehož  nepře- 
tržené a  čerstwěgij  pokračowánj  welmi  Žádostiwě  Čekáme, 
r.  1841  a  1842  sběhlé,  důležité  děge  w  krátkosU  sobrasiL 
Toť  žádost  prwnjy  adowolena  mi  budiž  gejítě  drahá,  týká- 
gjcj  se  wěci  ne  méně  důležité.  Nemagjce  dosawáde  po- 
pulárnjho  ponaučen]  o  bylináoh  čili  botaniku,  s  podjleo^ 
srdečným  gsme  přigali  od  p.  Dra.  Anriinga  roku  1841  wy- 
dané  ponauČenj  o  gedech  a  kazigedechý  neb  géden  každý, 
zwláStě  naái  spráwcowé  duchownj  a  učitelé  poljrebu  cjtili, 
aby  mládež  alespoň  tědi  neyobyčegněgbjch  gedowatých  by- 
lin poznala  a  tudy  Častému,  a  gich  neznámosti  powstalému 
neštěstj  se  zamezilo.  Neznagjce  přjčin,  proč  welmi  wážený 
p.  spisowatel  u  wydáwánj  tohoto  tak  potřebného,  zde  na 
wenku  s  takowau  pochwalan  přigatého  spisu  nepokračuge, 
Židáme  geg  we  gménu  nažich  pp.  učitelů  a  wžech  wlastea- 
ců,  aby  we  spieu  tom  pokračowati  sobě  neobtěžowal,  a  wy- 
slyjlew  prosbu  nazí,  nedopauitěl,  aby  řádky  tyto  —  gaki  s* 
dosawáde  s  mnohými  ginými  w  Časopise  WaŽem  pmgewe- 
nýaú  upř  jmnými  žádostmi  pHháselo  —  hlasem  wolagjcjfao 
na  paužti  růstaly.  Wraucj  nade  djky  a  geho  wlastij 
wědomj,  že  tady  negen  mnohému  nežtéstj  zabránj  ale  i  wé- 
domosti  rozájřj,  budteŽ  geho  spanilomyslnosti  odměnaul 

Z  OičjtM,  Gak  se  dozwjdáme,  pracuge  wel.  p.  Jan 
M.  Sidon,  professor  náboženstwj  na  zdegájm  c,  k.  gymna- 
sium, na  úplném  mjstopisu  kragského  měsU  Gičjna,  a  gest 
se  uadjti  do  obeířclného  bádánj,  horliwého  přičiněnj  u  sbj- 
ránj  starožitných  rukopisů  a  do  gistoty  pramenů,  s  nichi 
tento  snažný  muŽ  Čerpá,  Že  to  bude  hodný  úkaz  na  skro- 
wně  posud  wadělaDén  poli  wědy  této.  —  Go  do  wzděláwá- 
BJ  matcřČiny^  pokračuge  se  w  hodinách,  w  nichžto  se  átu- 
dagjci  mládež,  dwakráte  týdně,  u  pana  pj-of*.  Šjra  čeSUně 
wyučttge— a  we  wydáwánj  roamanitými  swými  články  za- 
gjmawého  kragského  listu  nákladem  Kastránkowym.  Spoln 
podotýkám,  že  k  dni  naroeenm  nahého  mitowaného  země- 
pána  posud  apjwanápjsefí  »@e9<tiOfft€rrci4)«íoí)*m  €5cbnf»« 
atd.  krásné  načj  pjsni:  »S\jÍ  nás  wsecky  ahwězdné  djliw 
mjsta  postaupila.  j.  a.  K. 


Čiisopitteato  wyolUaj  w«  •třiwlu  •  w  sobote  ^  pAIarijdír  k»wí»tt  trakán  »tředit  jitími  m  pAittrehowá  »řjloh«.    Předplácí  m   m.  wydAwMtU  jia  ětwrt 
léta  48  kr.,  w«  kiUlkkup«eiwj«k  iia  pAl  lét*  I  >L  86  kr^  m  c  k.  pokéck  pťSU.  %  *L  Í6  kr.  stč. 


W}dáwáiijni  Jar*  Pospjsila  \v  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnj  zábawBJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  aSlezany. 


Cjslo  30. 


áS.  dHhna  ÉS4S. 


10.  r.  beh. 


^ 


Arabesky. 

{Pokměowánf.) 

Gá  po2:wedl  hlawu  swau — gako  zGiřjkowa 
widěnj*  W  žirokém,  řásném  plášti,  s  le&koawau 
ručnicj  na  ramenau,  stál  předemnau  domnělý 
ochrance  můg  w  hu&até  depici.  Na  prwnj  oka* 
mženj  gsem  mu  nerozuměl  —  potom  ale  musel 
gsem  se  mu  dáti  do  smjchu* 

To  bylo  pěkné  nedorozuměn]  I  —  Ne,  ne  sta* 
ta£ný  obhágce 

kragft* 
Kde  se  otjwal  Swantowjl— 
tak  daleko  geště  negsero,  abych  si  pod  pražským 
mastem  mokrý  hrobedek  ustlal  —  a  k  tomu  nynjb 
kdyžto  gsem  s  neybugněgšj  naděgj  do  Prahy  při« 
pulowal. 

S  naděgj  ?  —  Gá  se  neměl  íJeho  nadjti,  gá 
sám  neměl  w  Praze  co  daufati/  Genom  widěti, 
slyšeti  a  přeswědčiti  chtěl  gsem  se,  zdali  ta  sto* 
wěžatá  hlawa  i  nynj  co  měřitko  wšeho  pohnutj 
w  národu  k  nebi  čnj^  gako  byla  za  dn&  minulých 
činila ;  zkusiti  chtěl  gsem,  zdali  se  posawad  wše- 
chny  žjly^  žiwota  českého  w  srdci  gegjm  stékagj ; 
zdali  wšeliké  gich  udeřenj  také  gegjm  tělem  pro* 
bjhá ;  zdali  zlatj  snowé  rozlehlých  okolo  nj  krag& 
i  mjstečka  w  duši  gegj  nalezagj  -^  slowem :  zdali 
Praha — 't.  g.  celá  Praha,  auhmkem  sečtená,  ne 
gegj  zdárné,  zachowalé  částky — stegným  krokem 
u  wywinutj  toho  ducha  pokročila,  gakowý  se  mi 
f jkage  wšude  na  wenku  zpozorowati  dal,  an  gsem 
po  delšjm  w  cizině  meškánj  gednau  zase  drahau 
kolébku  pacholetstwj  swého  křjž  a  křjžem  prohle- 
dal— anebo  abych  geště  srozumitelněgi  řekl:  zda* 
li  se  Praha  -^  powlaslenčila. 

Abych  se  uprjnmě  wyznal:  něco  gsem  oče* 
káwal.  Pozorowalf  gsem  skoro  wšude  po  kragjch» 
gak  se  zrakowé  wšech  plamenem  národnosti  za* 


hřátýchpo  Praze  otáčegj,  gak  každé  slowowycháze* 
gjcj  z  ust  této  wěkošedé  wěslitelky  za  prawidlo 
a  prawitko  powažugj,  gak  každý  kročeg  gegj  co 
wzor  wšeho  spanilého  snaženstwj  nápodobňugj. 
llVěru,  někdy  mě  to  dogalo  až  k  pláči,  s  gakau 
dětinskau  zbožnost],  s  gakau  newywratnau  důwě* 
rau,  s  gakau  sladkau  naděgj  ti  dobřj  na  Prahu 
hledj  I  —  s  gakau  tážebnau  ůzkostliwostj  každý 
směr,  každé  hnutj  gegj  stjhagjl 

Toto  wšecko  wěděl  gsem — toto  wšeckomlu* 
wil  gsem  nynj  sám  k  sobe*  Kdož  tedy  popj^e 
moge  očekáwánj? 

Se  starýn^  obnoweným  obrazem  Prahy  mi 
w  du&i  wracel  gsem  se  k  hostinci.  Bylať  to  gešté 
ta  dáwná,  po  krásných  wršjch  táborem  rozložená 
králowna  s  tjm  hrdým  a  spolu  mateřským  pohle* 
dem  —  byla  to  posud  ta  bedliwá,  na  modrých  wy^ 
minách  čjhagjcj  stražitelka  —  bylť  gsem  gi  opět 
poznal,  Prahu  mau,  a  radosten  kwapil  gsem  do 
tichého,  osamotnéiého  pokoge. 

Gá  se  těšil  gako  djtě ;  bylof  mi,  gakoby  se 
neykrásněgšj  Částka  zlatých  snů  mých  byla  wyge- 
wila.  Ať  si  na  mne  piikwapj  den  přjštj  se  swau 
strakatau  suknicj,  s  tjm  nowokrognjm  plácřtěm  — 
a  gaké  ozdoby  ginak  na  tělo  swé  powěsj:  alespoň 
gednau  gsem  gi  geště  widěl«- obraz  gegj  wemné 
do  smrti  newybledne. 

W  tom  se  ozwal  tichau  ulicj  libozwučný  hlas 
mužského  zboru 

»Kde  domow  můg« 
atd. —  gakož  gsem  to  we  wšech  končinách  kragůi 
českých  byl  zaslechl. 

To  nebylo  před  20  lety  po  těch  mjstech 
slýchati. — I  nu  za  20  let  dá  se  srci  něco  wystawět 
a  uwidjme,  co  nám  zegtřek  a  budaucj  dni  při- 
nesau. 


Digitized  by 


Google 


118 


lořský  lanpQŽDJL 


{Polradowánf,) 

•Ah,SanJanuarío/^  odpowj  Franceskůwotec, 
•powjdal  gsem  hned^  že  gim  uklauzne ;  na  wode 
•e  narodily  wodaho  chránj  gako  sw^ch  žrawGŮ.*-'^^ 

•Uprchnul  ?« 

•kao.  Byl  gsem  se  swým  člunem  skoro 
w  patách  za  njm,«  mluwj  syn  dále;  ahnal  se  do 
přjdtawu,  my  za  njm,  tu—  sotwa  uprchlo  oka- 
ujženj  —  zmizj  gak  pára,  nikde  po  něm  ani  sto- 
py>  až  nám  konečně  řekne  starý  Antonio,  že  utj- 
kal  na  St.  Lucii,  Pustil  se  pak  dál,  než  —  po* 
zde.  Že  tau  stranau  swé  autočiHe  bral,  powjda* 
\j  důkazy,  U  krage  ležel  mladý  člowěk,  raněný—* 

•Theodore — «  myslj  sobě  Ale5. 

•Beajpochyby  raněný  od  Fioridona — rozdr* 
ceaá  mandolina  ležela  nedaleko  něho — « 

•Dar  Eugeniin  —  roztroskocea!^ 

»Po;^n£ilo  se,  že  ge  to  šlechtic  z  Tardevy  a 
donesl  se  domu.^ 

•Wčeregšj  noc  —  wěru,  byla  hrozná  |«  do- 
powěděl  starý  rybář,  »a  tu$jm,  že  priprawj  Fio» 
ridono  některým  lodjm  někdy  gestě  hrozněgšj.« 

Hqpliwá  plamennost,  s  kterauž  Aleš  odmlau- 
watí  počal  prorokugjcjm  slow&m  těmto,  mohla 
geg  snadně  uwrhnauti  w  podezřenj ;  z  prozřetel* 
ností  musil  mlčeti. 

Nastala  wšak  pro  něg  doba,  genž,  nahroma* 
díwši  w  dušeTfnj  geho  okres  welkeré  zpomjnky 
na  wčeregsj  události,  byla  nebezpečná  gak  tělu  tak 
i  samým  smyslům.  Duse  bauřiwý  bog  podkopal 
ďabé  náspy  těla  geho  -*-  i  kleslo  do  wjru  zimní- 
finého.-— 

Uplynul  čas  čtyř  měsjoiL  Dolcini  přetrwaw 
iťástné  nepřjzniwau  lhů.tu  tuto,  byl  prázden  ne* 
bezpečji  slabost  toliko  pautala  ho  posawád  na 
lůžko.  Dlauhá  zemdlenost  a  studená  Ihostegnost 
potlačow^ly  w  něm  každý  něžný  pocit  krásoty 
gwětské,  genom  cit  lásky  r^euhasl  w  ledowitých 
prsau  geho,  Nezkončené  řady  myálónek  a  wid 
praudily  se  z  obraziwého  ducha  geho ;  obsah  ge« 
gich  byla  milost  a  Eugenie,  a  íuto  uviděti  neyprud* 
šj  geho  žádost  i  pewné  předsewzetj. 

Šel  tedy,  — 

•  Negedneytebez  rozwáženj,  sjly  wámto  za* 
kazugj,«  ponamjtala  stařena  rybářka;  shwězdy  • 
byly  krwawé,  zwěstowaly  wečer,  genž  bude  žiwo* 
tu  wašemu  zlau  sanj  -^  zmarem  kypj  gazyk  gegj, 
osten  gegj  wás  nemine. «  Než  Alšowa  myšlénka 
byla  giž  dáwno  odlétla  k  předmětu  lásky ;  ucho  ge- 
ho neposlauchalo  řeči  tyto»   neboC  byl  giž  odešeL 


Došed  domu  páně  Genezzy,  otce  Eugeniina^ 
pozastawil  se  nad  hlučnostj,  genž  při  hogném  oswj- 
ceiij  w  něm  pUnowala^  Píigjždégjcj  kolesy  pro- 
zrazowaly  společný  kwas.  U  bohatýra  Genezzy  ne* 
bylo  to  nic  neobyčegného;  skoro  každý  měsjc 
roznášelo  se,  po  piŮ  Neboli  pozwánj  k  besedě 
vod  pana  Henrika  Genezzy  do  ulice  Toledo,^  a  při 
takowó  přjležitosti  byla  snadná  schůzka  dwčma 
milencům* 

Přjlišné  nebylo  tedy  pozastawenj-se  Alšowo. 
Spěchawým  krokem  kwapil  na  široké  schody,  na 
gegichž  prwnjm  oddělenj  se  nacházely  dwéře;  ny- 
nj  byly  otewřeny,  a  w  nich  stála  osoba  w  ústroj 
domácjho  služebnjka. 

»Pro  swrchowaný  Bůhi<<  zwolala  strachem 
udušeným  hlasem,  běžela  mladému  Sicilianowi 
wstřjc  a  uchopjc  ^'^^  za  ruku,  táhla  ho  s  sebau  do 
komnaty.  aWy  zde?  Alexio  syn  mořského  laif 
peHnjka — zde?« 

Hromowá  rána  dotýká  se  slaběgi  mladých 
kmenů,  nežli  slowa  tato  se  dotkla  Alše. 

B  Ďáble,  tybys  weděl — ?«  rozsápal  se  Fiori* 
dono  a  sáhl  po  meči. —  »NepřáieIstwj  gsem  od 
wás  neočekáwal,*  odwece  Paolo  Magnetti,  sao* 
wěrnjk  geho,  a  studeně  wezma  geg  za  prawici, 
dowedl  ho  ke  stolu  do  zadu  pokoge.  sSwěde- 
etwj  mé  wěrnosti  budiž  wám  ittUo  krok^*  dolo&il 
a  rychle  popošed  ke  dweřjm,  uzamknul*  »Znám 
nešťastný,  politowánj  hodný  osud  wáš,  Dolcini  i« 
mluwil  nawrátiw  se  k  němu;  nTardery  ho  roa* 
hlásil  bohužel  půl  městu,  Eugenie  si  zaufala,  otec 
se  wztekem  Ijtil  pro  poškwměnj  swého  domu, 
přátelé  geho  řjdj  se  dle  počjnánj  swého  častowa- 
tele,  wšecko  ge  wašjm  nepřjtelem  r—  ale  wěmý 
Paolo  ne,  můg  Dolcini  I « 

Alexio  pogal  ho  pohnutě  ^a  ruku. 

vDoleinim  mě  nazýwáš,  upřjmný  Magnetti? 
-.^bjdného  syna  zlopowěstného  piráty  ?«  prawil^ 
litostiwě  se  pousmjwage, 

•Negste  giž  arci  oaen  ginocb,  kterýž  i  při 
nedostatku  důkazůw  rodu  swého  daufal  dosáhnau* 
ti  ruky  Eugeniiny  — <  odpowj  služebnjk,  vale  šle- 
chetný gste  geště  tak,  gako  byl  onen.^ 

»$měl  gsem  daufati —  směli"  mluwil  Alexio, 
položiw  ruku  na  wysoké  čelo  swé,  gakoby  w  řjši 
minulosti  hledal  útěchy.  Několik  okamžiků  w  roz- 
myslu seznámilo  ho  s  nebezpečenstwjm,  w  něžtp 
se  byl  marně  dal,  gelikož  nemožnost^  kochati  se 
pauze  myšlénkau  jia  naděgi,  zamezowala  a  ničila 
každau  wynasnahu  geho.  —  i)Eugenie?«  táže  se 
po  chwjli.  Paolo  wšak  neodpowjdal ;  buď  že  ne- 
rozuměl otázce  beze  wšeho  názwuku  a  smyslu,  buď 


Digitized  by 


Google 


119 


že  chtel  ušetřili  nebohého  mládce  odpowědj^  kte* 
ráž  geg  očekáwala. 

»Co  dělá  Eugenie?"  ptá  se  podruhé, 

»Dnes  se  swéij  zasnaubenj  gegj  s  Theodo- 
rem — *  wece  sluha  nestnele,  obáwage  se  zlého 
účinku. 

Aleá  nepromluwil;  ústa  geho  byla  nescho- 
pná wygádřiti^  co  obsahowalo  srdce;  zaufale  a 
necitelně  rozložil  ramena  a  na .  ně  hlawu  swogi 
na  stůl* 

»Tady?«  zazněl  náhle  zwenku  silný  hlas^ 
a  mnohopočetn]^  dupot  po  schodech  zgewowal 
zrádné  gakési  pobauřenj.  Gméno  i>Alexio — Fio- 
ridono<^  mjsilo  se  w  porůzný  š|imot« 

Sicilián  pomalu  se  zwednuw  nasléchal  Iho- 
stegně  a  chladně  powyku  zn^epčjmu. 

'»San€a  Maria  I  zrada  ge  za  námi  w  patách  !■ 
šepce  Magnetli;  »zrádné  oko  musilo  wás  tady 
uzřjLi  —  « 

•Otewřtel*  hlásila  se  na  schodech  osoba  a 
hluk  wyprowázel  přjkaz  tento. 

>»Wrátný  wás  prozradil — nehraňte  žiwot  před 
těmi  krkawci  —  smrt  wám  hrozj  newyhnutelná]< 
mluwil  k  Alšowi  Paolo  a  proměří w  úzkostně  sta- 
rostliwým  okem  wšechen  swůgnábytek^  ukázal  mu 
chránjcj  skrýš.  Awšak  Fioridono  opowrhnul  geho 
úmyslem.  Zmjsta  ani  nakrokneqaufage  tasil  meč. 

»Pro  nebesa^  toho  nečiňte  H  prosil  šleche- 
tný Neapolitán;  »samogediný  postawiti  se  na  od- 
por tolika  zuřiwcům,  byloby  marno«* 

sSmrt  ge  mi  wjiánal* 

sEngenie  wás  miluge^  a  Theodorem  bude  ne* 
Šťastná,  ale  wašj  smrtj  bylaby  geště  nešťastněg- 
šj-^«  prosil  opět  služebnjk. 

bCos  «mjm  dauíati  ?« 

» Paolo,  olewři — anebo  smrt  i  tobě!«  ozwal 
se  hlas  wenku ;  byl  to  šlechtíc  z  Tardevy.  Opj- 
ránj-se  o  dwéře  následowalo  slowa  geho.  wSkočte 
hbitě  oknem,  wysoké  nenj,  tma  wás  wezme  pod 
swau  záštitu^  a  prchnauti  parkanem  bude  wám 
•nadno,«  šeptal  wěmý  Magnetti  úzkostně.  vSám 
se  wrhnu  na  lůžko  a  přetwářjm  se  do  hlubokého 
spanj.* — fiekl  a  učinil. 

Tu  zaw2nj  mocný  ráz,  dwéře  zdagj  se  caufali, 
následuge  pr£(skot,  geště  gedno  udeřenj  a — Alexio 
wrhnul  se  gednjm  skokem  s  okna  dolů.  Skle- 
snuw  překonán  gsa  slabostj  na  tráwnatý  záhon,  za- 
slechl w  pokogjku  Pawlowu  powyk  a  hlasy.  Wzcho- 
piw  se  8  podlahy  ubjral  se  po  parkaně.  Na  za- 
hradnjm  pawianu  stála  Gianetta,  mauřcnjnka  a 
služka  Eugeniina.  Powzhlednauc  dolů,  poznala 
geg.     i>  Signore  Alexio !«    zawolala  naň  důwěmá 


přj lelka  s  tagnostj,  a  sepnauc  ruce  patřila  naň  okem 
upřeným. 

Než,  sotwa  zbýwalo  Alšowi  času  obrátiti  se 
po  lahodném  geg|m  hlase,  kterýž  co  známý  zwuk 
geg  wjtáwal  k  militce,  —  tu  zašustj  za  njm  kroky, 
osoba  octne  se  u  něho  a  gedno  pohybnutj,  oka- 
mžílé  udeřenj  a  zmizenj  byl  děg  gegj.  Fiorido- 
no, skotácew  se  na  zemi,  zkřiknul. 
(^Pokraiowánj,) 


České  dliradlo  ir  Praxe. 

(Pokradovré^lO 

Tjmto  pogilténjiii  wiedn)ch  hor  Č«ských  {res/fée. 
přcdplaoenjm)  měl  hj  nastati  nowý  oddjl  w  běhu  nowého 
diwadla  naáebo.  Nynj  bj  mélj  webkeré  ^ly,  %  niohito 
nstair  dle  rotmatútého  ástrogj  airébo  záležj,  nowě  se  na- 
pnauti  —  nyoj  by  mďo  ředitelstwo  wiecbnu  péči  na  dobry, 
sagjmawý  repertoár,  a  berectwo  Wlíecbnu  pjH  na  tdaHlé 
prowedenj  gebo  wynaloiiti.  INadSgemeť  se  taVé,  že  obé 
strany  učioj,  co  negenom  le  cti  ale  i  1.  prospěchu  celého 
ústawu  powede. 

My  s  na^lj  strany  budeme  bedliwČ  kroky  gegich  po- 
sorowati  a  wýsledky  obapolnébo  snaženj  gegich  neyCené 
k  -wčdomostí  čteniřA  naáich  přiwádétL  Prosatjm  ale  ne- 
cbtjce  we  swjch  spráwácb  přjIiiSnau  mezeru  učiniti,  podá- 
iráme  stručný  přehled  poslednjho  Času  prowosowanych  ber. 

P.  Kaika  xwolil  kswému  prospěchu  Klicperowu  dra- 
ma: Jitn  za  chrta  dán,  p&wodné  psanau  we  3  gedninjch 
-—  na  diwadle  'wáak  prowotenan  we  Čtyřech,  gelikoi  skal- 
natá brioha  Morany  se  swým  rosmanitým  Astrogjm  pro* 
menu  nepřipau^j,  gakowan  se  p.  spisowateli  předepsati  l^ 
bilo.  Hra  sama —  za  býwalé  dírekcj  asi  před  14  lety  k  hro- 
bu donesená  —  zbudila  wcliké  ůčastenstiv],  a  herci  dobyli 
toho  wečera  hlučné  pochwaly. 

To  bezpochyby  pohnulo  i  p.  Kolára,  ietentýlkus  na 
druhý  týden  k  swé  bcncfici  wywolil.  —  Plný  citfi  rozcrwa- 
nych  —  wáiniwý  lowec,  prchliwý  otce,  přjsný  saudce  a  ka- 
gičný  hřjánjk  byl  p.  Grau ;  hrdá,  tagným  plamenem  horjcj, 
odwážUwá  djffka  byla  p.  Manetinská  —  a  malebná  we  swé 
diwé  zlosti  byla  Morana,  panj  Skalná.  Také  ostatnj  při- 
spéli  k  zdařilému  prowedenj. 

Z  Klicpcrqwých  her  prowozowala  se  geáfté  wesdohra: 
KnZdtj  něco  pro  ttlast.  Celá  tato  na  dlauho  rozložená, 
slabě  zapředená  hřjčka  mAŽe  se  toliko  dokonalým  prowc^ 
zenjm  Ijbiti — to  pohřjchu  !  nemftžeme  ale  o  naáem  předsta- 
wcnj  dne  2.  dubna  pronésti.  Gediný  trefný  byl  p.  Gra- 
binger  (Mláto)  a  wsechny  Čiyry  wdowy.  Okolnosti  diwa- 
dla nabcho  nepřipustily  ale  dokonalcgijho  obsazenj  a  wy- 
wedenj.  Parte$  (p.  Kmmlowský)  byl  při  swé  wdřčné  úl«w 
k  naSemu  podiwenj  tJk.  mdlý,  Že  gsme  onemocnělého  pana 
Graua  neřádi  pohřesowali.  Též  p.  Ruber  (sládek)  a  Kažka 
(mlynář)  nemohli  z  rolj  swých  nic  utworiti.  Welikau  wa- 
dan  w  celé  hře  byla  wíak  uké  obtjž,  gakowau  p.  Herb- 
stowa  w  bogi  s  naíjra  gazykem  wedla.  — 
(Dokoaieaj.) 


Digitized  by 


Google 


IM 


DOMACJ  KRONIKA. 

Masojmstni  autereh  TáborČauú^).  Kdo  newiděl  ne* 
ii«3),  gftlým  hlttketa,  gakau  aláwa«  TAorHj  nasopustu 
s  Bokem  diwagj.  Hocd  srána  prolcinge  ma«kara  san  tam 
avské  uličky,  a  gako  nťgtký  blatatel  prftwodjr  ma^kanij 
osnamoge*  Negen  okolnj  wesničané  a  ohjwa.u\é  blj^kých 
jaéstysd  Četné  na  rynka  se  rozkládagj,  n^b^^  ^  >  dalekých 
mjst  zwědawj  přigjždjfgj.  --  Prwnj  hodina  odpolcdnj  padne, 
a  te  wdech  stran  maákary  wylézagj ;  tu  se  lene  heyno  žid& — 
kolikráte  dosti  otrhaných  —  s  pytlemi ;  tu  se  druhdy  tichý 
měšťan  okamiikem  proměfiuge  w  černého  komiujka;  tu 
ramenatá  hokytiářka  okolo  kolowrátku  s  tiafauknutým  skle- 
pnjlcem  polku  tancuge ;  tam  sase  sáhowá  newSsta  swého 
třjoatilowého  Kaápávka  peticbn  pod  deltnjkcm,  na  němito 
pro  djry  gii  ani  mjsta  itenj)  do  kořalečnjho  krámku  k  U* 
dowce  wede,  atd.  —  Každý  rok  ale  prowoxuge  mě^ťanstwo 
dobře  uspořádaný  wýstup,  kterým  se  předešlé,  mnohdy 
ohysdné  wýiwory  sacloftugj.  Letos  nám  bylo  'wideti  pře- 
padnut] Staroiáborských  od  Žižky.  Zpčwem  se  bawjcj,  gá- 
sagjcj  starotábor^tj  mčiťané,  kteij  se  na  rynku  usadili  — > 
ikoda  ie  gich  bylo  gen  hrstka!  —  byli  od  bogowného  ŽiŽky, 
táhnaucjho  w  čele  swých  gedenácti  Taboritů  gczdeckých, 
pak  swau  dřewcemii  kosami,  gežkami  oabrogenau  pS^j  rotau 
přepadnuli  a  rosp1a«íeni.  Známá  wálečnj  pjseA  se  hlučně 
rozléhala,  a  kdyi  zawznčly  hlasy :  »To{  gest  Ži2ka,  wůdce 
a  řjditel  nálííu  pogal  každého  znalce  nadich  dSgin  neoby- 
čcgný  dt,  kdyžto  na  brftnS  onoho  strajíliwého  gednookéhó 
hrdinu  spatřil,  kterak  dzbrogen  geikem,  as  60  bogownjkAiBy 
opatřený tn  zbranj,  geXU  s  onich  časů  poofaásegj^j  (geni  se 
posud  na  radnjm  doné  nohowáwá)  — >  rofekasy  dáwal.  Á6^ 
koUw  Ht  rytjřský  Taborítu  scda  vesnačil,  předce  rostomile 
wypadal !  —  A  uk  se  wescie  od  nás  odebral  matnotratnjk 
masopust,  zastrašen  twářj  ikaredé  stihedy.  My  ho  wiickni 
zase  radostně  očekáwáme,  genom  ať  s  sebau  giž  nebere  ony 
haufy  ohyzdných  iid& )  ať  nám  raděgi  přiwede  k  potčíenj 
n^gaké  wýstupy  a  na»j  krásné  historie.  *— /• 

ZE  8X.0WSN81LA*  Z  Ban$hé  Bystřice.  Cech  nn 
poli  mniíarském !  **)  Ze  wíichni  Slowáei  madarčině  nepřj- 
zniwi  negsatt,  anii  gi  nenáwidj,  gak  to  sočiwj  madarítj  no- 
wotáři  plnými  ušty  roztmbowali,  nýbrž  i  raděgi  na  rozíj- 
řenj  a  rozkwStu  gegjm  pracugj,  mimo  mnohých  známých 
diikaz&,  gakož  gsau:  založené  od  Slowanik  Čjtacj  maďarské 


*)  Rádi  gsauce  wždy  po  wAU  p.  sasilatelA  rosmani* 
tých  spráw,  musjme  gen  prositi,  aby  sásilky  swé  tuze  ne- 
odkládali,  čjmž  tyto  wětijm  djlem  wij  pAwaby  swé  ztrácegj 
—  ano  mnohdy  giž  gako  neplatné  a  newčasné  odložiti  se 
musegj.  ^       B«d. 

**)  Přigjmagjce  tento  článeček,  daufáme  njm  oswěd- 
čiti  Rwau  ncstrannost.  Mnohému  bude  snad  odporný;  ale 
nebude  na  «;kodu.  Mnsjmeť  se  ze  wJech  stran  seznati,  a 
t^  s  úplným  wédomjm  sil  a  křehkostj  swých  k  gednomu 
cjli  pracowati.  Had. 


společností ;  wedené  mezí  Slowany  po  madarsku  vozprawy, 
atd.  atd.  gen  gediný^  genž  gscm  neynowégi  zkusil,  we  zná- 
most uwedu.  We  sw.  kr.  městě  Zw  . . .  kde  před  3  roky 
slowenské  diwadlo,  od  pauze  slowenskýdi  obywatelít  welmi 
Četně  naw^těwowano  bylo,  gda  po  ulici,  slysjm,  an  mě 
kdosi  neobyčegným  lidicsérfepéh  á  Jesus  KrisTw^  a  oko* 
logdaucjch  ikoláků  pozdrawuge*  Cože  ?  mysljm  sobě,  tak 
rychle  pánowé  tito  starobylý  swfig  krog  s  nowým  »Ko9uÍ 
zehe^t  změniti  mohli  ?  widyť  to  raucho  starce  ani  nczdobj* 
^—  Když  se  lai  to  wlak  «joekr4te  přihodilo,  sastawjm  ge^ 
dnoho  ukowého  Nowomadara,  an  práwěpo  wypowčděném 
nd»Wrle9»ift  A  Jemu  KricAi*«  malau  swaa,  křečowitě  stá* 
hnutau  hubinku,  roapau»těl.  I  zeptám  se  ho  po  maďar^ 
sku,  odkad  by  byl  ?  On  wáak  na  autíčku,  newjm,  zdaliž  man 
osobau,  při  njžto  předce  wěm  nic  strašného  nenj,  anď> 
swukem  maďarčiny  splaíea:  »Bá  geiii  wfc  ňexném^  gen  toto 
nás  pan  professor  nauěil«  odwece,  zmizel.  —  Na  to  gsem 
se  dowéděl,  že  před  malým  Časem  wywolcný  pan  D.  T., 
ředitel  kostelnjho  choru,  genraf  i  professura  I.  tijdy  připo^ 
geaa  gest,  rodilý  to  Čech  tak  o  propagandu  madarskaa 
horlj !  OwSem  m&že  daufati,  ie  mu,  gak  druhému  Kolcsei- 
mu,  welkoduchý  národ  maďarský  pomnjk  nesmrtelnosti 
postawj!  ^Což  ale  máme  smý&Ieti  o  mnozjch  we  Wacow^ 
a  giade  Ktudugjojch  Merawanech  a  Čeajch,  gežlo  se  aa 
swau  Ijbeznau,  krasozwukau,  bohatan  řeč  mateřskau  sty-> 
dj  ?  zdaliž  i  tito  po  hrstce  maďarské  nesmrt^nosti  ba- 
iegj  ?  —  Ctěnj  páni  učitdowé  I  propagandu  swau  byste 
alespoň  s  náboienstwjm  saóinati  nei^éli,  posdrarweiq  ta- 
kowá  se  srdce  pocházeli  nemůže,  aniž  lidského  ducha 
pozdwihuge.  I  okolo  Března  Často  cestowatele  z  ust  lidu 
selského  nLnudetur  Jesus  Christusti  zarazj.  K  čemu  to? 
byloby  wěrn  přáti,  ahy  se  cisotám  podobným  wýhost  dal, 
což  i  od  mUdijch  wychowawateiů  a  ducbownjch  pastýřft 
očekáwáme.  —  Ač  i  milowané  Slowensko  na»e  nepowola- 
ných  takowýchto  maďarisantů  dosti  hegně  w  lAně  swém 
cbowá  ;  ač  i  radostné  Časy  pominuly,  w  nichž  o  něm  i  tyto 
listy  častígi  poiéáiulné  spráwy  podáwaly,  a  nynj  gen  tn 
a  tu  gako  něgaké  oraculum  se  geden  hlas  ozwe,  a  pak  zase 
na  dlauho  umlkne :  předce  by  se  welice  mýlil  mysljcj.  Že 
tak  i  duch  národ nj  chřadne.  Rozžatá  gednau  giskra  lásky 
a  wíjmawost  swého  ne  tak  snadno  uchladne  a  zhyne ;  ona 
w  hromadě  dlauho  tlj,  a  každým  wětrem  záři  swau  hjřj. 
S  radostj  i  my  widjme,  kterak  w  každém  okolj  s  pokro- 
kem w  maďarčině  také  i  mateřčina  postnpuge;  kterak  lá- 
ska k  této  wždy  nowá  i  nowá  rozpaluge  prsa,  a  tak  plnj, 
co  někdo  řekl :  Naučme  se  maďarsky,  a  zAstafime  Sláwo- 
Mál — Čtenj  kněh  Českoslowenských  co  den  se  množj  ;  od- 
hjránj  kněh  oehotněgi  počjná,  a  uk,  bemoláčina  w  uštech, 
čcskoslowančinu  w knihách  a  w  péře  magjc,  blahé  wzág»- 
mnosti  w  náruč  se  pospjchá.  Gen  tisjcerá  vkoda  a  žel, 
ie  dobrého  a  wScm  plj&tupného  slownjku  nemáme.  Klas- 
aičného  Jungsaanaa  si  každý,  swládtě  pak  mladjkowé,  nadě^ 
ta  Sláwie  I  opatřiti  nemohau  ^  Tham  ale  potřebám  ncwybo- 
wuge.  Protož  w.  p.  Wác.  Hanku,  nebo  kdo  wůbec  na  této 
roli  pracuge,  na  welikau  tuto  potřebu  pozorná  činjme, 
s  prosbau,  by  gj  oo  neydljwe  wyhowěti  hleděl ;  wětijho  do  • 
hra  se  i  nám  Siowák&m  w  nyněgájm  čase  prokázati  nemůže, 
než  wydá-li  se  kapcsnj  slownjk  w  lewnřgáj  ceně.  Celkem 
by  se  pak  nažim  potřebám  wyhowělo,  kdyby  aspoA  nezná- 
níěgžjm  siowftm  i  latinské  náswosloiw}  připogeno  bylo. 


Čuoplt  IMIO  wjrehásj  wt  slhdtt  *  w  aokota  p«  ^SUrijekt  kaldM  énilmn  •tfeďi   pKdáwá  •«  p«Urrkowá  nfjloha.    VřcdpUcj  te   h  wyáMWMfU  i 
léta  49  kr.,  w*  kBÍkk«rt«iwj«h  m  pAl  léto  1  si.  K  kr.,  aa  c.  k.  potuck  pdll.  t  »L  H  kr.  air. 


W)  (láwáujm  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


Hirodnjzibawnjk  pro  Čechy,  loravany,  Slováky  a  Slezany. 


Čjslo  31. 


É9.  Ouhnm  É84S» 


10.  r.  běh. 


Arabesky. 


»Co  sto  bladnVch  wekň  hodlalo^  řwrtne 
doba.*  —  Či  gak  že  to  zpjwal  nás  podunagsk]^ 
slawjk^  gehož  prwnj  zwuky  zawznjwaly^  když  gsem 
ginošské  srdce  swétu  otwjrati  začjnal?  —  Sto 
wěkAI  U  nás  to  ani  nebylo  sto  wěků,  co  Prahu 
poněmčiti  hodlalo?  —  gakVž  ledy  diw,  že  se  ten- 
to aumysl  také  zwrtnuL  Nebyla  to  sice  gediná^ 
wšjm  ústrogjra  otřásagjrj,  elektrická  rána,  kteráž 
tuto  změnu  způsobila — ale  mnohými,  sebe  slab« 
šjmi  ranami  zkácj  se  i  w  ledwinách  země  zako- 
twený  dub,  a  dwadcet  let  ge  hezká  rada. 

.  Před  dieadcetí  lety  wypadalo  to  zde  gináč. 
Nemysljm  na  proměny,  gakow}'ch  se  Praha  pra* 
wy-m  wykauzlowánjm  spanilých  i  welikolepých  bu- 
dow,  wyrownáwánjm  weřegných  mjst,  zakládánjm 
rozmanitých  procházek  dočkala  —  ale  mysljm  na 
noworozenj,  na  ohniwý  křest,  na  scslánj  swatého 
ducha,  kteréž  od  oněch  časů  tisjcileté  hlawnj 
město  na  břehu  wltawském  potkalo. 

O  tagnostech  domácjho  žiwota  zde  mluwiti 
nemohu.  Uuslětkanau  oponu  u  swatyně  domá« 
cnosti  nesmjm  a  také  nechci  odhrnowati.  Wjm 
sice,  *e  ge  mnoho  čtenářů,  kteřj  pepřené  anebo 
maštěné  anekdoty,  nachytané  za  tichými  záclona* 
mi  saukromnosti,  nad  gine  pochautky  si  libugj  — 
ginák  sice  by  se  cizogazyčné  literatury  celými  bi* 
bliotékami  podobných  snňšek  honositi  nemohly: 
—  ale  mne  se  wěc  takowá  wždy  bolestně  dotknu* 
la«  a  wýgewy  skreslené  u  oltáře  poswátné  doma* 
cnosti  a  pak  wystawené  na  weřegný  trh  lidské 
zwědawosti — ty  gsem  nemohl  nikdy  chwáliti. 

Rád  bych  mluwil  o  weřegném  pražském  ži* 
ivotě.  Gá  se  do  něho  uwi-hnul  —  gá  se^al  prau* 
dem  geho  unésti —  gestli  wubec  žiwot  pražský 
praudem  lze  nazwati.    Lépe  by  mu  sja^d  predi* 


kat:  Tiché  gezero — slušelo.  Gá  se  ohledal  bystrý* 
ma  očima  a  pozorliwýma  ušima.  Gestli  mne  na 
wzdor  mé  bedliwosti  a  prawdychtiwosti  něco 
oklamalo  —  za  to  nemohu,  a  dám  se  rád  poučiti. 

Z  gedné  strany  zůstal  weřegný  žiwot  w  Praze 
od  20  let  skoro  bez  proměny  — to  gest:  neroz* 
šjřil  meznjky  wlády  swé  a  newyběhl  za  hranice 
procházek,  hostinců,  diwadla,  koncertů  a  maso- 
pustu. Čas  po  čase  odložil  arci  obnošený  kabát 
a  dal  si  přistřjhnauti  nowěgsj ,  odhodil  našpjněné 
rukawičky,  dal  se  oholiti,  wlasy  načechrati,  a  ča* 
sem  i  stánek  swůg  přenesl;  ale  kdo  byl  žiw 
se  swětem  a  we  swětě,  pozná  w  něm  hned  sta- 
rého známého.  A  on  nenj  tak  zlý,  tak  nechu- 
tný, tak  negapný  a  malomocný,  gak  by  nám  snad 
mnozj  namluwiti  chtěli ;  o  nikoli !  Třebas  neměl, 
čjm  se  někteřj  welikáni  s  panownickým  domem 
wychlaubagj,  má  předce  mnoho  zdrawého,  mnoho 
gadrného,  mnoho  —  takowého,  čjm  se  wyhlášené 
sjdla  pololetnjch  sněmů  stawů  zemských  wykázati 
nemohau. 

Z  druhé  strany  ale  stala  se  u  weřegném  ži- 
wotě  pražském  změna  weliká,  potěšitelná,  aťiplný 
rozkwět  prawé  weřegnosti  geště  slibugjcj.  Ugmul 
se  w  něm  totiž,  propukl  a  zmohl  se  žiwel  náro- 
dnj ;  zdbřeskla  w  něm,  rozhřála  ho  giskra  šleche^ 
tného  wlasienectwj  —  a  i  ohledu  toho  byly  mi 
žde  nesčjslné  wýgewy  zcela  nowé. 

A  co  ge  při  wšj  této  změně  to  neydůleži- 
těgšj?  ^-  Za  mých  Čs^sů...  ach,  ti  blaženj  caso- 
wé  zlatých  snů  a  hrdě  tkaných  zámyslů  —  wy  gjte 
f)I||||1í  takédnowéhněwiwého  zatjnánjzubů  a  hor* 
'kých  gazykowých  bogů!  —  tenkráte  se  nám  sta- 
wěli  pod  nos  lidé,  s  opowrženjm  anebo  s  litosi* 
tiým  úsměchem  nás  bodagjce,  když  gsme  o  náro- 
dnjch  důležitostech- — to  gest  we  wšj  české  skro- 
mnosti o  zachowánj  a  zwelebenj  mateřského  gazyka 
mluwili.  My  byli  tak  tišj  beránci,  mtltethali  ce- 
lý swet  na  J^pkogv  žádnému  gsme  se  práwa  ani 


•./^•4     •* 


'4 


Digitized  by 


Google 


122 


nedotkli  —  a  gakého  odporu  museli  gsme  přestá- 
ti? Mne  odnesl  osud  nepřjauiiwý  na  20  roku  z  řa- 
dy pracownjkii  na  roli  dědičné  —  ale  zůstali  zde 
ginja —  sláwa  giml  —  prapor  wjtězný  chwěge  se 
gim  nad  hlawau. 

Máteť  arci  geStě  nepřjzniwce  a  odp&rce ;  ale 
opowrženj  a  litostný  ausměch  zmizel.  Oni  widj 
8prawedliwé>  šlechetné,  mjruplné,  obětowné  počj- 
nánj  waše  —  widj  geho  spasitelné  následky,  a  mu- 
segj,  hluboko  sáhnauce  do  srdce  swého,  o  snaže- 
nj  wašem  zwolati : 

Nenj  marný,  chlácholawý  to  mam. 

Leda  w  mozku  blázníwce  zplozen.        e4l>rv« 


lořský  laQpeinjL 

<PoJtraéowái^\) 

Gianetta  ledwa^  mohla  uwěřiti  smysl&m  swým. 
Rychlá  postaupnost  neobyčegn^ch  těchto  udalostj 
takořka  gi  omráčila,  k  wšak  neznámy  gakj^si  duch 
pobjzel  gi  k  zrazenému  gínochu.  Sestaupiwši 
k  němu  shledala*  že  ležj  toliko  w  omráčenj.  Pře- 
hlednutj  gohoneátěstj  abudaucjho  nebezpečj  utwo- 
íily  w  nj  náhlý  úmysl.  Wezmauc  ho  do  hebaun- 
ké  swé  náruče  spěla  s  njm  do  malé,  husté  obory» 
kterauž  lišil  ód  welké  zahrady  njzký,  dřewěný 
plot,  aw  njžto  wzadu  giž  na  neywyššjm  konci  stál 
památnjk.  Tam  položila  mladého  Siciliána.  Sa- 
ma odběhla  od  něho  na  několik  okamženj. 

Paolo,  poněkud  ukoneyšen  Istj,  genž  se  mu 
iťastně  byla  podařila,  sešel  třesaucjm-se  krokem 
do  parku.  Péče  o  žiwot  swého  přjzniwce  a  zi- 
skudárce  naplňowala  prsy  geho  nepoklidem  a  úz- 
kostj.  Luna  oswěcowala  bleďaunkau  zářj  husté 
.  pořadj  ohniwých  pomorančii  a  citrýnň,  gegichž 
4esknawým  listjm  pohybowal  lehaunký  mágo  wý  zeQr, 
Byla  to  noc  neylibostněgšj  wlaského  ponebj ;  než 
Paolo  nepocjtil  p&wabu  gegjho ;  geg  znepokogo- 
wala  neprjtomnost  pronásledowaného  Alexia. ---^ 
Wstaupiw  do  obory  pohlédl  k  památnjku  auzjpil 
tam  ležjcjho  mladjka. 

vTato  poloha  a  twárenj,  genž  se  gen  podo- 
bá twářenj  bezžiwému,  neprozrazuge  snad  spanj  ?« 
mluwil  do  sebe  a  zůstal  státi,  chtěge  se  dočkati 
negakého  žiwot  zgewugjcjho  pohybnutj,  Nage- 
dnau  zaslechne  w  bljzké,  wyschlé  křowině  pode- 
zřelé zašustěnj;  bázliwý  rozpak  a  kruté  tušenj 
zmocnilo  se  duše  geho* 


Geště  gednaů  zacjlj  okem  plným  strachowl- 
tosti  k  nepohnutému  Fioridonowi :  tu  widj  před 
seban  we  stjnu  hustého,  košatého  kmene,  gak  se 
plazj  po  zemi  cosi  černélio,  beztwarného,  podo- 
by, gak  se  mu  zdálo,  owšem  lidské,  ale  zpitwoře- 
né ;  dechem  těžkým,  gakby  geg  mělo  wylaupnauti 
ze  země,  to  zafaunělo,  udušeným  hlasem  zaknučjc; 
dwé  očj,  swjtjcjch  gako  dwě  hwězdy  w  šeru,  upře- 
lo se  naň  i  probodagjcjm  hledem  wypátralo  prj- 
chozjho,  než — gako  wěrný  pes,  ostřjhage  gměnj 
poručnjka  i  přjtele  swého  a  poznaw  nagednau 
přjchod  geho,  wztýčila  se  nynj  tato  podoba,  a 
k  služebnjkowi  běžela  gako  upautaná  laň — mladá 
Gianetta.  Hluboké  wzdechnutj  swalilo  gj  z  prsau 
skalnau  tjži.  v Stracho plodný  twore!«  lálMagnet- 
ti  utjrage  si  pot  s  čela. 

wNecheysloWj  Paolo;  Gianetta  myslila  Činiti 
dobře, ^^  wece  zwučným  hlasem  černoška;  i»opatru- 
gjc  Bugenin  poklad,  chtěla  gsem  obětowati  swé 
žiwobytj  pro  geho  uchráněnj.  Pogď.« 

A  oba  spěchali  k  bjlé  soše.  Alše  našli  bez 
žiwobytj  s  krwawau  ranau  w  hlawě,  kterauž  peč- 
liwá  Gianetta,  gak  gen  w  stawu  byla  obwázala. 

Nastalo  chwjli  mutné  mlčenj.  Obadwa,  po* 
gati  gsauce  gednau  myšlénkau,  pohřjžili  se  w  roz^ 
wažowánj  welké  pohromy,  gižto  utrpěl  láskyho- 
dný  Sícilián. 

Nagednau  poskytlo  se  gim  diwadlo  neoče- 
káwané. 

Alexio  prudce  sebau  trhna  a  skotácege  se 
8  powýšeného  swého  lože,  wztekle  a  znřiwě  za* 
Twal.  Byl  to  snad  aučin  žhawé  bolesti.  Pak,  se- 
braw  se  ze  země,  gako  Ijtý  žiwočich  s  krwácegj- 
cj  ranau  gedowatau  hnal  se  letjcjm  krokem  ku 
zdi,  genž  ohražowala  Genezzowu  zahradu.  Tuto 
wšak  překážku  dalšjho  swého  běhu  neznamenal 
dřjwe,  až  byl  do  nj  zaslepeně  wrazil,  a  gako  lew, 
an  se  domoyšlj,  že  giž  klikatými  drápy  popadá 
kořist,  rozdráždilau  hlad  a  wztek  geho,  zafičel  a 
6  bauřliwau  'lakotnostj  překotil  mocně  zjdku. 

Paolo  a  Gianetta  zkameněwše,  nemohli  ani 
kroku  učiniti ;  pak  zpamatowaw  se  služebnjk  při- 
kročil k  němu,  awšak  on  gednjm  skokem,  wydo- 
bytým  křečowitau  silau,  přeletěl  přes  ni.  Obě 
wérné  duše  daly  se  u  trnutj  za  njm. 

Našli  geg  uchwácena,  položiwa,  zbawena  smy- 
slů zdrawých  a  přirozeně  spořádaných,  asi  tifijc 
kroků  odtud. 

Šjlenost  byl  smutný  geho  osud. 


•  Digitized  by 


Google 


123 


České  diwadla  w  Praace* 

(Ookonó«ig.) 

I  Kyffa*  nám  opět  podali.  GesU  to  milostoá  hfjčka 
—  gedna  b  neylepájch  pnej  Uieperowých  $  poiaduge  itUk 
také  auUcho  uchopenj  a  gemného  s  nj  nakládánj  ^  sice  la-* 
hodné  barwj  na  nj  poumrau  a  lib  ostne  Ijstkj  %  nj  opr- 
ebagj.  Hlawnj  dwé  úlohy  Wikott  a  Lihéna  musegj  býti 
w  ncylepijch  mlLan.  O  Wíko»i  to  pro  tenkráte  řjci  ne* 
mAieme.  ?•  Hillowi  nedostáwá  se  k  podobným  úlohám 
gemný,  srdeiSný  or|an,  gasnott  mluwy  a  ono  dujíewnj  po* 
gmutj  a  úplné  imořenj-se  w  paohau  pijrodu,  bes  néhoi 
na  ntwářenj  charaktena,  gakoí  ge  tento  horský  pacholjk, 
aai  pomysliti  neUe.  Bylať  to  pro  nég  přetéiká  úloha  — 
í  musel  pod  nj  klesnauti.  Ale  arci,  komu  gi  swéHti?-— 
Pro  podobné  role  nenj  meu  naiimi  herci  iádného — aspoil 
•e  gelté  nikdo  i^  okresu  tom  iťastnč  nesknsil.  —  I  p.  Forch- 
heimowa  (Lihéna)  nemohla  se  pokrokem  hry  dosti  rose* 
hřátiy  a  panj  Hynkowá  (Welena)  —  aékoll  gínak  pogmu^m 
eharakteru  a  pilnostj  u  geho  doIiČowáAJ  ir»echna  chwálu 
aasluhuge  —  nemá  k  podobným  osobám  dosti  hlasowých 
prostředků. 

Před  skrowninkým  bohužel  obecenstvem  prowosowali 
•e  Macháékowí  Ženidkowé  dle  opraweného  wydánj.  Hra 
se  'welmi  Ijbila,  i  geť  co  přáti,  aby  se  sáhy  opét  před  hog- 
n^gij  obecen^two  w  předplaccnj  uwedla.  Do  té  doby  my- 
sl jme  budan  se  moci  p.  heroowé  wesměs  úloh  swých  tak 
tniocniti,  ie  nám  (ginak  arci  welmi  pékné  a  plynné)  -werle 
rosprawy  uk  cinkawé  do  nii  bjti  nebudau.  O  prowosenj 
promlawjme  podruhé.  —  Mimo  to  widéligsme  opakowané: 
Zlé  rozmary  ^  Pantofel  a  kord — HHIxy  roxhroguictwj -^ 

Zpéwohra  nepodala  nám  w  poslednjch  Časech  (gako 
by  obecnan  chorobau  díwadla  skljčena  byla)  krom  opako- 
waného  před  prázdnými  lawicemi  Wóda^e,  nic  giného  neill 
Popelku f  a  sice  we  prospéch  p.  E^ckertowy.  Ljbezné  toto 
djlo  staršjho  mistra  francauského  bylo  iiwě  pHgato. 


domacj  kronika, 

z  FBAHTa  Hudehnf  wečemj  wyraZenJ  pana  Jou 
Prokie.  Gako  w  předešlých  letech  uspořádal  p.  Prokl 
také  w  letoínjm  posté  řadu  weéemjch  wyraienj  hudebnjch, 
které  se  12.,  19.,  26.  března  a  2.  dubna  driely,  a  při  kte- 
rých udenci  éestné  známého  ústawu  weřegné  známky  sw6- 
ho  hudebnjho  wsdélánj  a  pilnosti  swé  daU.  Wůbec  po- 
dotknanti  musjrae,  ie  pří  prowosovánj  anamenitan  ^to* 
ttt^  ráznost,  gistotu  a  promyllenau  hru  naskrze  gsme  pozo- 
rowali.  To  zwlááté  platj  o  prwnjm  z  těchto  wyraienj,  -w  kte- 
rém se  BeethoTcna  2.  symphonie  welmi  mistrné  prowo- 
towala.  Předewfejm  ale  slulno  se  zmjniti  o  poslednjm, 
které  se  wjce  koncertu  podobalo.  Mimo  welmi  éisté  hra- 
oau  uwerturu    k  Spohrowu   Faustu  slyáeli  gsme  presto  od 


Mendelsohna-Bartholdyho  od  Jaha  Kunaa  ir^mi  hbité  a 
gasné  prowosowané.  Sleéna  Kolářowa  brala  fantasii  od 
Kalkhrennera  s  welkau  pocbwajau.  Piadaný  J.  Btchter  při- 
-wedl  obceenstwo  takořka  u  wytrienj  htanjm  Chopinowy 
polonézy  a  Thalbergowy  romance.  On  wzbuzuge  welmi 
krásnau  nadégi ;  hra  geho  ge  gasná  a  plná  dudie.  Čestné 
anámá  pianistka  Emma  Finkowa  rounnoiila  swau  powést 
přodnáXenjm  Hensdtowy  pjsně  milostné  a  tarantelly  od 
Ddhlera.  Ku  konci  gsme  slyieli  q«atnor  briliant  pro  4 
fortepiana  od  Černého,  předneiené  sleénau  Ry»awau,  Fin- 
kowau,  Schutsowan,  Tetzelowau  s  podiwu  hodnau  néžnostj 
a  ráznau  spráwnostj.  Mimo  podotknuté  ge2tS  sluino  gmo* 
nowati  slečny:  Řehořowu,  Nowákown,  Wáwrowu,  Hani- 
lo wn,  a  učence :  Horná,  Jeitelesa  a  Preisa,  kteřj  gii 
w  předeilých  wyraienjch  swé  saanicnité  schopnosti  a  po- 
kroky ke  cti  powéstného  ústawu  progewilL 

MiditL 

Po  3  minule  neděle  měli  gsme  ide  neobyéegnau  po- 
sud u  nás  sábawu,  kteráž  kdyby  úfinliwégi  byla  do  obe- 
censtwa  sáhla,  počátkem  nowé  doby  dui;ewnjho  žiwota  býti 
mohla.  P.  Vffo  Bom  driel  totiž  s  wysokým  powolenjm 
we  prospéch  ústawu  pro  slepce  a  chudého  domu  vestero 
Čtenj  púbtv  bai  brutf(l)c  8i(b.«  P*  Hom  umj  pěkné  mlo- 
witi,  a  wywinowal  tedy  náhledy  swé  o  tomto  bohatém 
předmětu  Žiwé  a  dogjmawě  —  ikoda  gen,  Že  před  malým 
obecenatwem. 

Málo  které  diwadlo  bude  se  moci  takowau  rozmani- 
tost], co  do  gazykú,  wykázati,  gako  nowé  p.  Stogrowo. 
Wedle  české  Činohry,  České  zpěwohry  a  německé  fraáky 
podalo  nynj  též  wlaskau  operu  »  Wfzenf  Edihbfinké*  —  a  po 
welkonocjch  poskytne  i  10  her  francauských  od  společnosti 
p.  TroaiUetay  pHcházegjcjho  práwě  z  Wjduě. 

Letojlnj  wystawenj  uměleckých  děl  (sawedeué  nynj 
na  každý  rok)  započalo  se  w  pondélj  dne  17.  dubna.  Pau 
hrabě  Clam-Gallas  prop&gčil  k  tomu  cjli  welikolepé  a  po« 
hodlné  sjně  w  nádherném  pflácu  swém.ir 

Z  PolUky.  Wtpomenuij  na  prázdniny  r.  1842.  Od 
té  doby,  co  p.  Dr.  Eiselt  swftg  mjstopis  wydal,  ozdobněg- 
Žj  gest  Polička^  král.  wěnné  město  w  Chrudimsku.  Náměstj 
ge  čt3rrmi  hlawnjmi  ulicemi  nowé  dlážděno  a  kanály,  gako 
w  něgakém  hlawněgjjm  městě,  opatřeno.  Zwláatě  pozoru 
hodná  gest  blawnj  ikola,  kteráž  od  děkanstwj,  kdež  pauze 
djwčj  gest,  oddělena,  a  bljže  náméstj  ze  starého  Žtiftu  za 
wjcc  než  16.000  si.  střjbra  přesUwena,  r.  1841  d.  19.  zařj 
na  den  narozenin  Gegj  MajesU  Cjsařowny  a  Králowny  od 
králowéhradeckého  p.  biskupa  poswěcena  gest.  Od  r.  2kol. 
1842  uwedeni  gsau  tde  střjdagjcj  se  učitelé  w  4  trjdách ; 
w  prwnj  a  druhé  tijdě  na  mluwu  wlastenskau  se  ohled 
bére.  W  témž  stawenj  nacházj  se  i  nowě  pHprawené  di- 
wadlo, w  kterémž  setrog9lóže,  54  sawřených,  gako  w  Pra- 
ze séjslených  sedadel  a  dwoge  pozemj  spatřuge ;  opona 
obsahuge  wyobrazenj  celého  města.  Dáwáni  tu:  »Palero- 
wécc  a  na  den  narozenin  Gegj  Majest.  Cjsařowny  a  Králo- 
wny krom  německého  kusu:  »iDte  bfutfc^e  •&au6frau«  uké 
i  »Prjlel  w  nauzi,((  w  Českém  gazyku.  We  hrách  wlaslen- 
ských  se  zde  pokračage.  —  Spogeoj  s  Brnem  a  Prahau  má 


Digitized 


edtó  Google 


124 


mHto  dosUwiijlonB,  \xeryi  o^tud    la  %5  hodm  do  Pralijr 
docháíjwá.  '•••  »"«"• 

Ze  SeétČan^  Gaké  obliby  nmie  ochotnické  diwadlo 
v  zdegljho  obeceostwa  docházj  a  gak  w  tomto  pljpada 
gmenowité  aaslauiilému  naďeinu  p.  direktoru,  J.  Saukupowi, 
powdični  býti  miujnie:  wjswjtá  %  toho,  2e  od  prwnj  hrj 
(o  které  spráwa  gii  podána  bjla)  poataupné  ačkolik  g€«;té 
podobných  aábaw  se  nám  dostalo.  Tak  se  dne  19.  břez. 
hrála  ^Kavxelniee  9Mofit>«,  truchlohra  w  4  gednánjch 
iZschokke,  přeložena  od  Štipánka,  kterái  účetného  shro'^ 
máidéDJ  wleobeciié  pochwalj  a  spokogenosti  doila.  Slu»no 
podotknantí :  ie  si  panj  Frledrícbowá  (Jolanu),  p.  Sauknp 
(Cintio)  a  p.  Kofiák  péknau  hran  swlá^tnj  zásluhjr  o  sda* 
tílé  wjiredenj  cdého  kusu  wy  doby  li,  a  ie  ne  méně  i  pan- 
na Ungerowa  a  p.  NimeČek  k  sdárnému  celku  přispěli.  — 
S  podobným  prospěchem  dáwala  se  dne  2.  dubna:  »Kamm 
Zidlná  pji€aía«i  pítwodnj  frayka  we  2  ged.  od  J.  Rcttiga, 
a  Štěpánkowo:  »Ky2  hyeh  se  bifl  neoZeniltt  kde  pochwal- 
né  -wjmikly  panny:  Chmauljkowa,  Johanna  s  Klemmem  a 
p.  Bohdal.  —  Téjíjme  se,  ie  nás  podniká  wj  audowé  tohoto 
hereckého  a  wlastenského  spolku  w  krátce  i  Častěgi  rot- 
koínau  takowauto  podjwanau  překwapj,  ějml  i  gistě  wfco- 
becné  sdegij  ládosti  wyhoivj.  B. 

%  HOLOMAVCfS.  Kliq>eraw  Diwofwom^  Ttíohnúk 
zdařilým  prowedenjm  dne  19.  března  takowé  obliby  w  obe- 
censtwu  do2eI,  2e  ředitelstwo  se  widělo  pohnuto  dáti  'geg 
na  mnohostrannan  Žádost  2.  dubna  po  druhé.  DAm  byl 
opět  plný  a  wýsledek  hry  týž  co  ponejrprw.  Pan  Rosa 
(Koliáj)  mezi  děgem  a  wsickni  pHspjwagjcj  ělenowé  ku 
konci  iry wolánjm  wy znamenáni  gsau.  Napřed  prowozowá- 
na  gest  německá  fraika :  »TřeSně«  a  přednášeny  zpěwy  wla- 
stenského skladatele,  pana  Ltuiwjka  rtjfjře  z  Dictrichu: 
Pjseň  Morawanií,  od  zboru  mužů,  a  Jablonského:  Náwrtti 
miléhOi  od  panny  Endrowé.  Oba  zpěwy  pro  w}'lečnost 
hudby  a  umělecké  přednelenj  se  wieobecnau  pochwalau 
gsau  přigaty,  zláktě  ale  srdcegemná,  práwě  slowanská  árie 
druhá.  Panna  Endrowá,  byw^i  hlučným  tleskánjm  wybj- 
dnuU,  poslednj  sloku  opakowala.  Gako  předešle  tištěn 
i;est  i  tenkrát  text  zpěwu  c  rozdán  mezi  obecenstwo.  — 
Nemůžeme  oporoinauti,  wzdáti  slunné  djky  wiem  ůdAm  za 
laskawé  spoluůčinkowánj,  wýslowně  pak  panu  rytjři  z  Die- 
trichů  za  ochotnost,  s  kterau  negen  pjsně  gmenowané*) 
zpěwnými  učinil,  nýbrž  opatřiw  ge  ladným  prftwodem  pro 
celý  orchester,  tak  wýbomého  gich  prowedcnj  na^díwadle 
půwodem  byl.  Kogjme  se  naděgj,  že  dAkladně  widělaný 
pan  skladatel  i  na  budaucno  ku  zwelebenj  zpěwu  wlasten- 
ského nowými  plody  hogných  wloh  swých  pfispjwati  ne- 
ustane. Geho  rozmanité,  djlem  weřegně,  djlem  saukromě 
prowozowané  djla  hudebnj  (gmenugeme  toliko  geho  lowe- 
ckau  symfonií,  krásnau  msi  pro  wcnkowské  kostely  a  mno- 
hé ^twerozpěwy)  a  geho  zaljbenj  we  zpěwu  národnjm  gsau 
nánT  mkogemstwjm,  že  obdržew  pfjhodných  textů,  i  wětsjmi, 
zagisté  welmi  Žádaucjmi  skladbami  pro  diwadlo  nás  obdařj. 

A.  W, 

*)  Wygdau  obě  krom  čtyř  gtných  pro  forlepiano  a 
kytaru  w  kameuotisku. 


ZWJDidt.  Gakož  ncdáwno  w  Praze,  uspořádalo  i  zde 
několik  urozenců  ryijřskau  gjzdu  čili  karusel  w  prostranné 
gjzdámě  cjsařské,  kteráž  nemálo  wsbuzowala  zwědawost  a  ob- 
diwu  obecenstwa.  Prwnj  gjzda  prowozowala  se  d.  1.  dubna 
k  poctě  G.  C.  Majestátů  a  neywyfójho  dworu,  druhá  a 
třetj  k  prospěchu  dobročinných  iisUwA.  Při  prwnjm  před- 
stawenj  nebylo  tedy  možno  býti  p^^tomným;  při  druhém 
a  třetjm  bylo  ale  každému  za  plat  wkročiti  wolno.  Podj- 
wánj  bylo  krásné;  statečné  postawy  a  obratnost  20u  uro- 
ženců  w  starobylé  rytjřské  oděwy  oblečených  a  na  wýbor- 
ném  kofistwu  pewně  usedlých — krása  a  sličnost  tolikéž  wy* 
sokorozených  pánů,  neybohaCsjm,  drahými  kameny  a  per- 
lami se  skwaucjm  rauchem  ozdobených  —  záře  ncsčjslných 
áwětel,  gimíž  welikánská  gjzdáma  ten  wečcr  oswětlena  byla  — 
W}bomá  hudba  dwau  wogenakých  pluků,  kteráž  ustawičně 
se  střjdagjc  gedna  druhau  umělostj  chtěla  překonati  —  ko- 
nečně samo  obecenstwo,  sestáwagjcj  z  osob  ncyznamenitcg- 
•  Ijch,  w  čele  magjc  milostiwého  mocnáře —  wlechno  to  wc* 
apolek  způsobilo  podjwáoj  neobyčegné,  nad  mjru  přjgeoué 
a  zagisté  památné  každému,  kdokoli  toho  očitým  byl  swěd- 
kem.  My  se  tjm  wjce  z  úplného  zdařenj  těšili,  an  zname- 
nitau  Částj  wznežených  gezdcůw,  totiž  knjžetem  z  Lobkowic, 
a  Auersperků  a  Qaiyho,  hrabětem  z  Uarrachu,  a  hrabaty 
z  Kolowratu  a  z  Chotkowa  dle  rodu  nebo  sjdla  co  swVmi 
kragany  honositi  se  můieme,  a  podobně  i  několik  spolu- 
aučinkugjcjch    wzneiených   panj    z   neywyáájho   nrozenstwa 

českého  gsme  widéli. * 

Zpráwy  o  hlučných  slawnostech,  které  tyto  dni 
w  residencj  držány  by^y  k  poctě  Geho  C.  W.  rekowného 
arciknjžete  Karla,  ^a  při  nichž  od  šlechty  české  a  rado- 
stnau  ochotnostj  aučinkowáno,  netřeba  wám  obejme  po- 
dáwati;  powěst  o  nich  bezpochyby  wás  giž  do»la  a  zprá- 
wy dokonalegsj,  než  bych  gá  podati  byl  mocen.  Nebude 
wám  ale  newdt^k  dowěděti  se  o  saukromné  zábawě,  gižto 
Gegj  Oswjc.  hraběnka  Anna  z  Harrachů,  rozená  kněžna 
z  Lobkowic,  ke  gmenowinám  Oswjc.  manžela  dne  2.  dubna 
uspořádala.  Wywolcna  k  tomu  Rlicperowa  na  dwě  gedná- 
nj  rozdělená  fraltka  i*Roliowjn  ČtweiTohý«r,  kteréž  dogista 
geitě  nikdy  ae  nenahodilo,  w  residencj,  takowými  herci  a 
před  takowým  obecenstwem  předstawenu  býti  ;  neuj-li 
to  dokonce  prwnj  hra  česká,  která  se  we  Wjdni  kdy 
prowozowala.  Urozenj  herci  totiž  byli  krom  pánů  Jana 
i  Alfreda  hrabat  z  Harrachů,  pan  hrabě  Rudolf  Kinský 
a  kujžaU  Moric  i  Giij  a  Lobkowic,  Adolf  ze  Scliwar- 
zenberku,  též  Alexander  ze  Schonburku.  Obecenstwo  še- 
stá walo  mimo  osw.  rodinu  domácjho  pána  wět^jm  djlem 
se  přjbuzných  pánů  ochotnjků,  z  přebýwagjcjch  we  Wjdni 
českých  rodin  a  giných  z  neywyžájho  urozenstwa.  Žiwé 
se  gewilo  ůčastenstwj  wj^ech  přjtomných  u  roztomilém  po- 
čjnánj  ušlechtilé  mládeže  we  staroslawném  národnjm  gazy- 
ku.  Gmenowitě  potěšitelné  bylo  podjwánj,  gakau  oblibu 
wysoké  panj  této  společnosti  na  Ijbczných  zwukách  nažj 
mateřčiny  pronkazowaly,  o  njžto  wesměs  saudily,  že  k  ta- 
kowVmto  žába  wám  zcela  se  hodj.  Hra  sama  w  sobě  tak 
zdařile  se  prowedla,  žehychom  rádi  se  o  nj  ijře  pronesli, 
kdyby  slawnost  tato  íijtem  domácnosti  nebyla  zastřena.— > 
PH  této  přjležitosti  nemůžeme  tagtti,  gaký  nedůstatek  w  óeíké 
literatuře  gestě  se  nacliázj  ohledem  mcn^jch  dramatických 
her,  které  by  se  hodily  pro  mládež,  zwKiAlě  k  přjpadnostcm^ 
gako  nahoře  oznámená,  a  gak  by  %c  nad  mjru  zawděčíl  ro- 
dičům a  dětem,  kdo  by  tomu  nedostatku  wyhowěti  a  o 
sdaiÁié  práce  toho  druhu  pokusiti  se  chtěl.  ^  * 


wyekásj  w«  struJn  a  w  sobotii  po  pAUrSjrk:  ktxAM  4nikan  •tfeJ.i    pHdáwá  ••  ptUarrkowá  prjloh*.     WedpUcj  ••    «  wydawAtcU  na  vtorri 
léia  4S  kr.,  wt  k»ikk«p«Mwjdi  m  pél  léu  I  ml.  M  kr.,  m  c.  k.  poaUck  péU.  t  sL  M  kr.  alf. 


Wydáwánjni  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kw6ty. 


Kirodnjzibawnjk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


qslo  32. 


ZX.  duhnm  É843» 


10.  r.  běh. 


Wjíjew  cit&  po  nzdraweni-se 


Jebo  €.  R.  Wýsosti,  Nejoswicenéjšího  Arciknížete 


Jako  matka  bědaje  pro  syna  swého, 
An  se  mořem  wraci  z  kraje  dalekého. 
Když  diwoká  bauře,  ze  wňech  znřic  stran. 
Strach  a  zkázu  z  tisícerých  sype  bran 

Ma  loď  ztřištěnau,  sem  tam  se  zmitajicf. 
Na  niž  matka  s  břehu  hledíc  zaufajicí 
O  pomoc  i  zem  i  nebe  zaklíná, 
A  wiak  sám  jen  Bůh  jest  pomoc  jediná : 

Takto  tesknilo  jest  wěmé  Čechů  plémř. 
Když  po  weškerých  končinách  naší  země 
Letěla  na  orlích  křídlech  smutná  wesť. 
Že  cborobau  drah^  KniU  sklíčen  jestl 

Tisícero  srdcí  bylo  zannaucenoj 
Tisícero  hlasů  lásky  projeweno, 
A  hle,  slitowalť.se.na:  oebesích  Pán» 
A  syn  našich  králů  jest  nám  zachowánl 


lořský  lanpežnJL 


{Dohončtnj-) 
3. 


Sedm   roků    uplynulo   w   oceán  wěčnosti. 
Osmého  gara  swjtal  mágow;^  den*    Duch  promřn 


W  hradu  císařském,  kde  nad  manželem  bděla 
Drahá  choť  w  postawě  strážného  anděla. 
Kde  se  kryl  hluboký,  tajn^  žel  a  stesk, 
2^al  se  útěchy  blažící  swit  a  blesk  1 

A  hned  každé  srdce  nowé  blaho  cít^^ 
Paprslek  útěchy  ze  wsech  očí  swití, 
Plesalť  radostí  náá  milowaný  Krdl^ 
Že  ifii  Bůh  dobrého  bratra  nazpět  dal  I 

Tu  se  miliony  wznáší  w  nebe  díků 

Z  wděčných  srdcí  k  Hospodinu  ďitowníku, 

A  po  těžké,  dolehliwé  žalosti 

Swěti  weskerá  wlast  swátek  radosti : 

sZdráw  bud  drahý  Kníie  /  w  rodu  swého  lůnu 
Slowanům  jsa  štítem,  nadějí  jsa  trůnu, 
Láskau  národůw  oblažen  synowskjfch, 
Swědkem  buďa  twůrcem  činů  králowskych!« 

Jan  P.  Kaubek, 

c.  k.  pr«fe*sor  HH  *  Wfraámrj  i^»hé 
a*  wjtokýek  ikoláck  fnkškýtk. 

Časných  spočinul  gako  powždy,  nad  Ihůtau  tauto, 
a  gméno  a  prostopášnosti  laupežnjka,  ondy  nená* 
mděného  Fioridona,  uhasly  na  pólo  a  snad  i  do* 
konce  w  paměti  lidské  přjwalem  děgů  a  bezpo* 
četných  přjpadnostj  ginech.  Žiwě  wšak  panowala 
památka  geho  w  mjstě  gednom. 

Digitized  by  VnOOQiC 


126 


W  blázinci  města  Neapoli^  WúAé^  ztenuri^é 
gizbě  dozorcowě^  stál  kmet.  Dlaubé  a  «edé  f^eho 
wlasy  plauly  mu  kol  spánkiJL  Medotnu  potažených 
a  wysmahlých  Ijcj;  ruce  mé4.4Hi  kljnu  6epiaty«  ulia- 
slé  oko  geho  zhljželo  mrtwě  maljfm  oknem  do 
prostoru  domownjho^ 

»K.agicnoat  a  modlitba  gsau  bwězdy5  ges  wo« 
dj  žitj  twé  giž  sedm  let  —  nechať  nikdy  neuha- 
snaul*  pozašeptal  po  něgaké  chwjli,  obrátiw  zrak 
swůg.za  sebe  do  kauta. 

Tam  Ideěel  muž,  zabrán  do  modlitby.  Čer- 
né bylo  raucho  geho  na  znamenj  utrpenj^  kořenj 
se  a  žalu ;  snědé  wlasy  própled  mu  čas  šediwina- 
mi,  nepořádek  byl  zřjti  w  obogjm;  twář«  gížto 
wloženu  měl  na  sepnuté  ruce,  nebylo  lze  zočitij 
celé  wsak  tělO|  gakby  jpowněž  pohqženo  bylo  s  du- 
Sj  we  zbožné  rozgjmánj^  odpočjwalo  w  bezžiwé 
nepohnuto  stí. 

»Byl  gsi  dnes  u  Alexia?^'  táže  se,  znenáhla 
wstaw,  s  w^razem  pokory  a  nemocného  wnitra. 

•  Nesměl  gsem;«  wece  dozorce.  »Giž  něko* 
lik  dnj  ge  w  stawu  rozAudném.  Zilrawá  mysl  geg 
očekáwá,  kteréž  také,  gak  se  ubezpečuge,  bude 
opět  účasten.« 

i»Bude  ?<  zwolá  hlasitěgt  onen  a  gat  gsa  wrau- 
cným  plesem,  stiskl  starce  na  prsa  swá.  »Welká 
a  ragská  gesti  to  pro  mne  spása,  mňg  Carlo  — 
než,  welkost  a  rágskost  gegj  mě  pohřbj  1« 

Neznámá  osoba  přístaupila  k  oknu. 

»Carlo,«  prawj,  »8wit  dnesnjho  dne  ge  na- 
šemu Alcxiu  rozbřesknut]  w  řjsi  rozumu,  kteráž 
byla  temná  sedmiletým  Sjlenstwjm.* 

Zpráwau  překonáni  oněmělí  oba  mužowé. 

Carlo  wložiw  prawici  na  zbrázděné  čelo  hle- 
děl nepohnutě  do  země,  gakby  w  nj  zpytowal 
prawdiwo6t  zpráwy  geho ;  úzkostně  uchytil  ho 
druhý  za  rameno.  Gegich  twářnosi  a  postafwa  fcyl 
wýraz,  hodný  žtětce  uměleckého. 

Přišlec,  pozoruge  tento  wýgew  a  chtěge  po- 
nechati ge  w  poklidu  utěšitelném,  tiše  se  odstra- 
ňowaL 

•Magnettil"  zawolá  naň  náhle  dozorce ;  »kam 
gdete  ?« 

»Do  ulice  Toledo.* 

Kam?* 

nDo  domu,  genž  náležel  ondy  bohatému 
Genezzowi — « 

»Rozurajm,«  skončil  starý  Carlo,  a  po  ně- 
]{:oUka  okamžeDJch  ubjral  se  do  prwnjho  poschodj 
do  komnaty  Alexia  Fioridona.-— WeSel. 

Nešťastný  Siciiian,  patrný  to  obraz  osudem 
rozerwané  duše  a  trapnými  nápastmi  zbodaného 


t9C  iSl  ziSé,  opřen  gsa  o  židli,  w  nepohnutelném 
zakořeněnj  co  bezžiwotná,  křemelowá  stěna  wě- 
čně-mrtwého  skaliska.  Ble^á  twář  dávala  w  gewo 
brázdu  pracné"  bjdy,  hluboko  zaťaté  pohromy  a 
klatby  nemilosrdného  losu.  Plamenné  druhdy  oko 
neswjtalo  bugarau  lesknostj;  byJoť  umdlelo,  zha* 
aio^  Etimřclo,  giskra  geho  čemety  amačila  oiidy 
garau  a  chrabrau  mužnost;  nynj  mdlý  zrak  geho^ 
máge  do  se  litost  a  pokoru,  zaryl  se  zmalatněle 
do  blankytu  nebes,  hledage  snad  w  něm  nepo- 
chopitelné swé  prowiněnj  a  čta  w^geho  wýši  přj- 
činy  swého  stawu. 

Tichá,  mlčenliwá  panowala  doba. 

Lékař,  genž  byl  wešedšjho  Carla  uzřel,  ká- 
zage  mu  ticho,  přikročil  k  npmu. 

i»Okamženj  přišlo,  gděte  pro  něg,«  welel  mu 
ieptmo,  a  dozorce  odebral  se  do  swého  přjbytkú 
nazpět. 

Nynj  gakby  několika  myšlénkami  byl  po- 
chopil a  wypočtl  dlauhé  swé  neštěstj  a  řady  w  něm 
zběhlých  wécj,  sklopil  Alexio  zemdleně  hlawu  do 
dlanj  a  měkké  geho  srdce  rozlilo  se  w  lahodný 
pláč.  Každá  kanaucj  slza  odgala  mu  břjmě  těž- 
kého bolu,  genžto  žhawě  přiléhalo  na  prsa  geho, 
každá  slza  byla  žiwotu  geho  perla  zdrawj.   ' 

Zašuaténj  geg  powzbudilo.  Obrátiw  se  ke 
dweřjm,  zočil  starce  opjragjcjho-se  o  plece  Car- 
lowy.  Gako  we  snách  pohljžel  naň  geho  zrak, 
newěře  skutečnosti;  kolena  se  mu  chwěly,  tělo 
sláblo,  ramena  klesaly  a  s  wolánjm  »>synu«  skle- 
snul na  zemi. 

AleS  pogal  do  $Tt*ých  loktft  otce  Fiorfdona, 
kteréhož  byl  přiwedl  šediwý  Carlo. 

nWyřkni  slowo  odpuštěnj  a  milosrdenstwj, 
geí  mi  lK)gjcjiiii  domluwami  proukázal  wěrný  Car- 
lo—wyrnstá  roně  k  blaženo«u !«  úpél  kagicný  lau- 
pežnjk  mořský,  a  Alexio  zuljbal  wráskowité  geho 
čelo. 

Powstala  chwjle  neporušeného  mlčenj  a  na- 
potom  wzágemného  wyswětiowánj. 

»Ukryliť  gsme  se  s  Fioridonem  před  celým 
swětem«  končil  Carel,  na  žili  několik  mil  od  Ne- 
apole  w  obcowánj  trapném  a  nuzném.  Zpráwa 
o  nowém  neštěstj  wašem  byla  newýslowně  ukru- 
tná dwěma  srdcjm  dosti  giž  snjženým.  Dopjdiw 
se  zdegšjho  dozorstwj,  byl  gšem  donucen  swěřiti 
se  mužowi  tomuto-—*  ukázal  na  lékaře —  »genž 
pospolitě  pracowal  o  dušewnj  spasenj  wašeho  otce 
co  šlechetnjk  neylidštěgšj." 

Mladý  Fioridono  stiskl  lékaři  ruku  z  wrau- 
cné  wděčnosti. 


Digitized  by 


Google 


13T 


»A  llieodore  ?«  táie  se  tentyř  6  wýrazem  tru- 
eUiwé  ctuSe. 

uKorábnictivj  páně  Genezzowo  a  gine  ne- 
pfýzniwé  záležitosti^^  wece  dozorce^  v  odradilo 
^g  od  swa^ku  — « 

nWeliká  přjpusto  !  —  Eagenie  ge —  ?« 

•Svobodna  a — osiřdá.* 

W  tom  9C  títewratt  áwéit  a  Alexiu  chwátá 

W  lokty  Dotma  Engeme  Genezza. 

Za  nj  kráčela  černá  Gianetta. 

J.,  Ře9t^ěek* 


KÉCO  PRO  ZWLÁiTKJ  POCHAUTKU. 

Káslechiý  Článeček  mď  i^astnS  mezi  o&4/IF%  i»  pal- 
f«(fjf  padnauti.  Wédauce  al«,  te  s  nMio  nic  gadrncho  a 
érnatélio  newypadne,  Wyby  i  íaeti  cepy  upadl,  podáwáme 
geg  dtenářftm  naSim  gen  u  wěmčm  překladu,  té  gsaucc  ua- 
dfge,  že  mu  i  beze  wácch  wýklad&  a  wyswSiliwck  poro- 
tumSg]. 

Dowolili  gsme  si  toliko  některá  neyhlawnSgAj  mjiita 
pronikati  a  malými  toamýnkaraí  opatHti,  aby  na  nich 
•ko  se  wéjm  rozmyslem,  gakowý  gich  hlubo^  prawda 
potaduge,  utkwelo  I ! 

IHacbázclť  se  nedáwno  we  známém  německém  časo- 
pise 9*  f.  b,  e.  9&.9  a  oswédčil  zase  gedenkráte,  gak  nepra- 
wé,  gednostranné,  přewráeenó,  nesprawedliwé  saudy  o  wČ« 
oecb  našich,  a  Slowanstwu  wfibec,  i  z  wybrau&eaégSjch  a 
wygasnéleg^jch  hlaw  wycházegj.  Prawý  nesmysl  řádk& 
Itehto  leij  tak  na  gewn,  ie  k  obhágenj  a  otíjřténj  naij 
strany  ani  toho  neymenájho  wywracowánj  nepotřebugj ) 
Onyť  chowagj  smrt  swau  samy  w  sobS. 

Gtným  ohledem  podobá  se  celá  ta  wéo  now4  Don«- 
Qutxotiadé,  a  kdyby  sem  tam  gakási  zakořenMá  kyselost 
tak  tuze  neprobleskowala>  bylibychme  w  skutku  myslili, 
ie  si  p.  spisowatel  na  Časowých  pomirech  aaloženan  nd- 
stifikacj  se  swými  kragany  fertjk  prowedl.  Dle  konečné 
horliwosti  gebo  nedá  se  ale  takto  sauditi  —  a  taki  tedy 
mnsjme  toto  znamenÍLé  pogednánjéko  sa  wyanánj  wjry  ge« 
ho  pofřažowati  a  —  ubohého  litowatL 

Pysly^me  gi2  kwyražcnj  swémit,  gak  se  dáwá  siyaeti ; 

NyněgSj  Slowanstwj  dáwá  naSj  nowě  zbuze^ 
tíé.  národnosti  (německé)  poučenj,  genžto  prcde 
wsjtn  w  toni  záležj,  gak  mnoho  času  nám  bjwá 
potřebj,  mánie-li  z  něčeho  poučenj  čerpati  a  wy* 
slowili.  Muže-li  se  horliwá  wlastenecká  mysl  lomu 
neprotiwitij  an  se  w  srdci  nimeckéwlasU,  w  Ceekácht 
(!)  německé  řeči  a  mrawům  důrazně  wálka  wy 
-powjdii  (7)^  ano  i  skutečně  proti  řeči  a  způsobům 
německým  boguge  ?  Prázdné  rozumowánj  I  — 
Národnost   slowanskau  gest  nám  €tjti>  kde  bez 


skódy  našj  národnosti  swau  platnost  žádá,  ale 
proti  tomuto  shánénj  Slowan&  w  střediHi  Nime' 
cka,  k  našj  škodě,  gstne  powinni  rukama  i  noha* 
nia  powstati.  Wšecko  wzdělánj  w  Čechách  geat 
německé,  wšickni  wzdělánj  obywatelé  bud  rodem, 
buď  wzdělánjm  Němci,  ba  i  celý  stem  wlastnjkvL 
zemi,  staw  panský,  gehožto  wlasinictwj  při  tom 
k  Wdeobecnému  prospěchu  w  pochybnost  upadá, 
weškerá  slechu  gest  německé  panstwo,  německá 
šlechta.  (!? !)  Má-li  se  tu  pogcdnau  od  starého 
práwa  wjtězowa,  od  práwa  wjtězné  wzdělanosti 
upustili  ?  —  a  sice  upustiti  gen  pro  něgaký  sen  o 
Slowanstwj,  genžtoby  nám  bylo  na  zkázu,  kdyby 
bylo  wjce  nežli  sen?  Nenj-li  to  přepiatá  wzděla* 
nost,  takowému  aučeli  k  wůli oběti  klásti? 

Trau£agj-li  si  Thunowé,  Šlikowé,  Nosticowé^ 
Schwarzenberkowé,  Wládáteiaowé,  FQrstenberko- 
wé,  Wurmbrandowé>  Althanowé  agakkoliwta  pan* 
ská  gména  zněgj  —  trau(agj-Ii  (!)  si  oni  «  awých 
předků  zodpowjdatí,  že  chtěgj  Češi  býti  a  Gecbj 
zůstati :  předce  nám  to  nelze  zodpowjdatí,  an  wid}* 
me>  gak  senám  ^í»  fonimienAiJi)  země  beze  wáe* 
ho  odporu  opět  odciznge. 

.....  Nenjť  nám  gen  zastáwati  těch  několik 
tisjc  Němců  w  Čechách,  glmžto  se  wlast  odcizu- 
ge,  nýbrž  nám  gest  také  hágiti  celost  německé 
řjše,  byťby  se  i  na  ten  čas  genom  pauhau  widinau 
býti  zdála.  Zisk  slowanské  wzdělanosti  gest  něco 
negistého,  a  byťby  i  nebylo,  my  nechceme  tuto  wzdi" 
lanost  mezi  námi.  ( II !  To  ge  punctum  puncii  !  1 1 ) 
Ztrála  této  země  pro  německau  wzdělanost  gest 
wšak  w  těchto  okolnostech  welmí  gistá.  Neb  co« 
koHw  se  i  w  počeštěných  Čechách  s  usmjwawým 
showjwánjm  mluwj  o  dalšjm  podjlu  w  záležito* 
stech  německého  sweta,  gest  wše  genom  prázdná 
aneb  klamná  průpowěd! 

Dwěma  pánům  slaužiti  nelze,  a  národnost 
zaugjmá  celého  člowěka.  Nás  čeká  gen  ohromná, 
bolestná  ztráta,  a  proto  budil  úlohou  nasj  odhodlá* 
ni  bogoivati{\)  proti  odcizowánj  země,  íttrá  nálc 
fy  Isimcum.  ( ? )  Gsme-li  zde  u  prostřed  swé  wlasti 
taksamowražditelně  snášenliwi,  což  pak  nám  zbyde 
pro  naše  bratry  wUhřjch  a  Sedmihradsku,  genžto 
z  mnohem  důležitěgšjch  ohledů  německé  swé  ná- 
rodnosti magj  býti  zbaweni«  a  proti  nimž  němé* 
cké  tiskárny  literártijch  pomůcek  podáwagj  ?  Co 
w  Čechách  trp jme«  musili  bychom  w  Uhíjch  we* 
lebili  •  •  • « 

«...  Pročež  co  neywřelegi  žádám  německé 
člasopisectwo>  aby  tento  předmět  důrazně  poge- 
diiáwalo«<^ 


Digitized  by 


Google 


128 


Kdyby  se  samého  článku  chorá  a  ^i^epiaiá  mysl  spi- 

sowAtelQ^wa  &ewy«wjula  —  soad  bychom  předce  odpowěd&ii ; 

tak  ale  welemaudrému  dopisowateli  pnpomJQáme  gea  Gd-. 

thowa  .slowa: 

Saf  9l€ib  vnb  SDZipdunft  fíd^  oecir^rcn, 

^aé  @ute  nrrben  {te  nic^t  toe^ren. 

IDenn  ®ott  fep  iDanCí   eé  tft  etn  otter  SBraud): 

CSo  wdt  bie  eionnc  ft^eint,  fo  toeít  etu>c[cmt  fit  au((. 


DOMACtl  KRONIKA. 

z  PRAHT.  Třeť;  Xrtffarfefo  p.  Mildnera.  Prwnj 
djslo  bylo  Haydenowo  kwarteio  (C — dur).  Kdykoliw  se 
oznamuge  gméno  tohoto  muže,  tě^jm  se  na  gasné  twáře 
mnohých  oáediwělých  sUrcfi,  ktelj  až  do  neyiryžáijho  slárj 
aepřestáwagj  Čerpati  newýslownau  potčchu  %  Čisté  hude- 
bnjho  sdroge  Haydenowa,  kogjce  se  gaksi  blahau  předtu- 
dmu  nepominutelností  irýtworů  duchowých.  Kwarteto  Mo- 
lartowo  twořilo  (G— dur)  druhé  Čjslo  téhož  wečera.  W  ne- 
malém napnut]  oČekáwalo  shromážddnj  letodnj  nowinkuy 
totil  kwinteto  od  Veita  (C— moU),  posud  w  rukopisu,  '^t" 
máge  na  mysli  hlauhégi  roxbjrati  pěknau  tu  práci,  -wyznám 
gen  upřjmnd,  gak  na  mne  působila.  Mám  sa  to^  že  tjm 
skladatel  oznaČď  přechod  ]£  wyíájmu  Try winu  ducha  swé- 
lu),  co2  %  každé  Části  wyswjtá,  ačkoli  se  tu  ona  sebranost, 
onen  srostlý  celek  w  úplné  dokonalosti  nenacházj.  Uwod 
ge  náramný,  mocné  kráčegjcj  a  slibuge  mnoho.  W  skercu 
ge  newýslowná  wábnost  a  p&wodnost.  Dáwno  giŽ  neowa* 
nul  mne  duch  slowanského  xpéwu  takau  swvžosij,  gnko 
%  této  části.  W  nj  spočjwá  důkas,  že  by  Vcit  mohl  po- 
ložiti základ  k  wywiuowánj-se  hudby  národnj.  Tak  cjtil 
esem  gednjm  rázem  při  pjsni  vGezdec  před  bogem<(,  tak  i 
při  skercu.  Obecenstwo  iádalo  opakowánj,  což  se  málo 
kdy  stáwá.  W  adadžu  dogjmá  posluchače  hned  w  prw- 
njch  taktech,  a  zmocuiw  se  ho,  neupauálj,  dokawad  neskon- 
čj,  tak  že  se  ani  oddechu  nedostáwá.  Beze  "wsj  rozwUčnosti 
končj  záwérek  snamenitau  skladbu  tu  rázné — gen  snad  tro- 
chu úsečné.  Pékné  dokončili  umělci  naii  druhý  kwartetnj 
okruh,  dokázawite  patrné,  Že  spolek  ten  stalau-se  proménau 
nazpét  necauwnul,  alebrž  dokonalegi  se  wy^rínul ;  přáli  by- 
chom, aby  gednosworné  sdružiwíe  se,  potrwali  při  sobe  a 
vr  budaucjm  advente  opét  k  přjgemným  aábawám  nás  po- 
štvali. R- 

Akademie  gednoiy  hndeht^ch  umílclk  ku  podporo- 
wánj  swých  "wdow  a  sirotků.  Wywoleno  tento  rok  ora- 
torium slavrného  mistra,  doktora  w  hudbé,  Ludwjka  Spoh- 
ra.  Gest  to  djlo  krásnau  hudebnj  malbau,  gemným  hlu- 
bokým citem  a  w5ak  na  slunném  mjsté  i  překwaptigjej  sj- 


lau  výtečné.  Gsauť  owsem  i  aékterá  mjsta,  kde  by  poné* 
kud  wéUj  swěžost  žádaucj  byla  — a  nékterá,  w  nichi  se 
nám  od  slohu  cjrkewnjho  odchylowati  a  k  dlwadelnjmn  s< 
hljžiti  zdá ;  než  to  wíe  gsau  wéci  uk  nepatrné,  še  w  po- 
hledu na  tolikerau  krásu  celku  smizj;  můžeť  se  oratorium 
to  s  nejrvrýtečnégájmi  toho  dnihu  wýtwory  w  gednu  řada 
postawiti  a  pogistilo  by  skladateli  swému  palmu  nesmrtel- 
nosti, kdyby  nás  byl  i  Faustem  a  Jessondau  neobdařil,     t 

prowozenj  bylo  mistrowského  djla  dostogno Zřjdka  kd» 

se  udá  přjteli  hudby,  aby  uk  mnoho  a  tak  wýbomých 
sil  k  řádnému  wywedenj  uk  krásné  skladby  sworné  se^ři- 
čiňugjcjch  pospolu  spatřil.  Byly  tu  dwa  ncywýtečnégáj 
pražské  orkestry,  konservatomj  a  diwadduj,  a  nadto  geáté 
muozj  s  neywýtečnégájch  umélců  a  ochotnjků,  gichž  hudby 
milowná  stolice  česká  chowá.  —  Chory  byly  %  ceciliánsk^ 
akademie  a  některých  kostelů,  k  nimi  se  Uké  gefté  gini 
s  ochoty  byli  přitowarysily.  Wttecfa  prowozugjcjch  bylo 
pres  dwé  sté.  Sóla  byla  w  rukau  neywýtečnégájch  zpěwá- 
ků  diwadelnjch  i  dilleUutů.  Hlas  Marie  spjwala  slečnm 
Makasy-owa  krásným,  ohebným,  Čerstwým  mladým  hlasem, 
a  přednášela  s  citem  a  žiwostj.  —  Náležjť  tu  owsem  čásť 
našich  djků  sa  ukkrásuý  wýtwor  mistrynj  gcgj,  milé  na*) 
panj  Podhorské,  genž  byla  toho  dne  w  oratorium  osUtnj 
sopranowé  hlasy  na  sewsala  a  krásné  spjwala  —  a  uk  mů- 
žeme řjci,  že  slawná  péwkyué  toho  dne  dwakráu  wjtězo- 
slawila,  gednau  sama  sebau  a  pak  žačkau  swau.  Slečna 
Mallerowa  má,  ač  ne  přjlií  silný,  ale  přjgcmný  altowý  hlas 
a  přispěla  sláátě  w  krásném  terčete  s  p.  Podhorskau  a  p. 
Makasy-owau  k  zdárnému  celku.  Pan  Mayer  zpjwal  hla(| 
Ježjse  ;  gest  to  úloha  neweliká  sice  a  wšak  od  skladatele 
nebeskau  krásau  a  lahodau  opatřena;  lep^jm  rukaum  ne- 
mohla swéřena  býti;  páně  Mayerůw  hlas  hodil  se  neyJép« 
pro  krásný  úkol  teu  — a  ou  gcg  zpjwal,  že  geg  přede  wřc- 
mi  chwáliti  musjme.  Pan  Eminger  zpjwal  part  swůg  (Jana) 
welmi  větrně,  a  zlásté  we  swých  rečitách  welmi  chwalitebn^ 
a  wýrasné  si  počjnaL  Z  basů  zasluhuge  slášté  pan  Stra- 
katý wiecku  chwálu,  známoť  wůbec,  gak  wýtečným  on  w 
cjrkcwnjm  zpěwu  býwá,  a  we  přednáscnj  sládté  gemných 
mjst  bude  stjřj  gemu  rowného  nalézti.  —  To  i  tenkráte 
dokázal;  —  přednášel  pak  aríi  Petrowu  sláété  mistrné  a 
spjwal  též  part  Timothea,  gegž  byl  za  p.  Vogla  na  krátce 
přcgal.  OsUtnj  zpěwáci  p.  Siebeck,  Štěpán,  Schullky,  Bra- 
Ya  a  p.  WancČek  wSickni  zdárně  a  statečné  úlohy  swé 
odb3npirali.  Sólo  na  harfě  hrála  slečna  Ciaudiusowa  welmi 
zdárné,  rownéž  gako  pan  Mildner  swé  sólo  na  hausle.  Tc< 
p.  p.  professorowé  /anatka  a  Biihnert  swá  sóla  řádně  pro- 
wcdli.  Chory  álynad  obyčeg  zdařile  a  řásně,  čehož  záslu- 
ha ředitelům  cecilianské  gednoty,  zláété  pak  uké  p.  Skrau- 
powi  mladájmu  slusj,  kterýž  se,  gak  gsme  doslechli,  welkau 
pilnostj  átudowánj  gich  přičinil  a  při  prowozenj  samém 
starsjmu  p.  Škraupowi  w  řjzenj  nápomocným  byl.  Tento , 
co  kapelnj  mistr  diwadelnj  a  n3mj  spolu  prosatimnj  ředitel 
konscrvatoria,  diri|;owal  toho  wečera  mocný  orkestr  a  slu- 
ino  mu  přede  wácmi  djky  a  chwálu  wsdáti.  Že  se  obezře- 
tným wedeojm  zkauSek  a  pozorným  i  pokogným  dirigowánjm 
orkeslru  o  krásné  wywedenj  celku  tak  dobře  posUral.    g. 


Čksopis  teattt   wjebnj  we  stradu  a  w  aobofu  po  půlarijch :  kúaaii  druhau  •treén   pHaáwé  ••  pAlareh^wá  pHIolia.    Predplicj  ■•   v  wjriUwaltU  i 
léta  48  kr.,  we  kaihkupectwjrh  na  půl  léta  1   xl.  86  kr.,  na  c.  k.  poitáck  p«ll.  t  b1.  SS  kr.  atř. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnjzibawnjk  pro  JSechj,  lorawany,  Slowáky  aSlexany. 


Čjslo  33. 


26.  dtihna  É843* 


10.  r.  běh. 


Zlomek  ze  Shakespearowy  truchlohry : 

Romeo  a  Julie. 

(Swit  mSsjce;  sahrada  Kaptiletowa.) 

Romeo 

(wjstaqpiw  na  bradbu  spvstj  se  do  tabradjr.) 
Směge  86  gjzwám,  kdo  gich  nepoznal. 
(Julie  se  oaboře  q  okna  obgewj.) 
Wšak  ticho  1  záře  oknem  proswjtá* 
Toť  w^chod  —  Julie  pak  sluncem  gesll —  -^ 
O  wzegdi,  slunccj  a  tam  lunu  zmař, 
Genž  chorawá  giž  bledne  záwistj. 
Že,  služka  gegj>  gsi  přede  krásněgšj* 
Nechtégž  gj  slaužit,  an  ti  záwidj*  — 
O  božská  wládkyněl  o  drahá  mál 
Kéž  by  milostná  znala»  že  tjm  gestt 
Mluwj>  ač  nic  neprawj;  —  což  na  tom? 
Wždyť  oko  howořj,  gáť  odpowjm. 
Wšak  směl^'  gsem ;  mneC  ono  nemluwj. 
Hle,  gak  pod  Ijčko  klade  ručku  swaul 
Kéž  bych  co  rukawička  ruky  té 
Twář  Ijball 

Jtdie  (pro  sebe). 
Běda! 

Rofneo. 
Slyš,  gak  rozpráwj ! 
O  promluw  geště>  krásny  angeli. 
Neb  nad  mau  hlawau  skwjš  se  w  noci  teď« 
Gak  okřjdlen^  posel  nebeský 
Zgewem  udiwenému  pohledu 
Smrtnjk&w,  genžto  na  znak  padagj^ 
By  zřeli,  kterak  pluge  oblakem 
A  se  powznášj  w  kljné  wzduchowém. 
Julie  (pro  sebe). 

Ach,  Romeo !  proč  genom  Romeo  7 1 
O  zapři  otce  swého,  gméno  swé;  — 
Nechceš-lr  wšak,  lásku  mi  přjsahey, 
A  nechci  b^t  giž  Kapuletowa. 


Romeo  (pro  sebe). 

Mám  dál  poslauchat,  nebo  promluwit? 

Julie  (pro  sebe). 
Gen  gméno  twé  gest  mi  nepřátelské ; 
Ty  wšak,  ač  Monték,  wždy  ten  sam^f  gsi. 
Co  gesti  gméno  ?  —  Co  nám  růžj  gest, 
Ginak  i  ztváno,  přede  by  wonělo : 
Tak  Romeo,  byť  giny  názew  měl. 
Přede  krásné  ctnosti,  gimiž  ozdoben^ 
I  beze  gména  by  wždy  podržel.— 
Odlož  swé  gméno,  mil)'  Romeo, 
A  za  ně,  gežto  nenj  částka  twá^ 
Mne  celau  wemM 

Romeo  (bljže  pfísUupiw), 
Beru  tě  za  slowo: 
Gmenug  mne  mil^m;  budu  znowa  křtěn, 
I  nechci  byt  pak  wjce  Romeo. 

Julie, 
Kdo  gsi,  že,  nocj  ukryt,  w  radu  mau 
Se  wtjráš? 

Romeo. 

Podle  gméniu  předrahá. 
Nemohu  tobě  řjci,  kdo  bych  byL 
Sám  trpce  gméno  swé  nenáwidjm. 
Protože  gesti  nepřjtelem  twjím. 
Kéž  psáno  bylo,  bych  ge  roztrhali 

Julie. 
Mé  ucho  neslyšelo  ani  sto 
Slow  z  těchto  úst,  a  znám  giž  tento  hlas. 
Negsi  ty  Romeo,  syn  Montékůw? 

Romeo. 
Nic  obogjho,  drsné-li  ti  gest. 

Julie. 
Powěz  mi,  gak  gsi  přišel  sem,  a  proč !  ? 
Zeď  wysoká,  a  těžký  přes  ni  chod. 
Powaž,  kdo  gsi,  a  že  ti  hrozj  smrt, 
Zastihne-li  tě  někdo  strjfců  m^ch. 

Romeo. 
Mne  lásky  lehká  peruť  přenesla. 


Digitized  by 


Googl^ 


130 


Nezbránj  lásce  hradba  kamenná; 
Neb  láska  podniká^  seč  sjlu  máj 
Protož  i  strýců  twých  gsem  se  nebál. 

Julie. 
Dopadnau-li  tě^  budeš  smrti  syn« 

JtoTtteo* 
Wjc  nebezpečny  gsau  mi  oči  twé. 
Než  dwadcet  mečů  gích.    Tw&g  laskawý 
Hled  mne  zachránj  od  gich  autok&« 

Julie. 
Pro  wšecken  swět^  aC  tě  nezhljdnau  zde  I 

Romeo. 
Pléii  nocí  mne  před  nimi  ukrýwá. 
Ať  nagdau  mne^  nemám-Ii  lásku  twau; 
Lépe  mi  umřjt  gich  newraženjm^ 
Než  déle  žiwu  být  bez  lásky  twé. 

Julie. 
Gakau  gsi  cestau  našel  mjsto  mé? 

Romeo. 
Gen  láskauj  genž  mne  hledat  učila ; 
Dalať  mi  radu,  gá  gj  oči  swé. 
Negsem  plawec ;  wšak  kdybys  geště  dál 
Byla,  než  břeh  za  mořem  dalekým^ 
Pustil  bych  se  pro  takowý  poklad. 

Julie. 
Krygef,  gak  wjš,  mé  Ijce  temná  noc^ 
Sic  bys  panenský  widěl  ruměnec 
Pro  řeč,  giž  gsem  dřjw  k  sobě  mluwila. 
Ráda  předešlá  tagná  slowa  swá 
Bych  zapřela;  wšak  nechme  zp&sob&! 
Milugeš  mne?  Wjm,  že  mi  přiswědčjš^ 
O,  drahý  Romeo, 

Máš-lí  mne  rád,  wěrně  se  k  tomu  zney ; 
Mysljš-li  wšak,  že  lehkowěrná  gsem. 
Chci  škaredá  twýni  prosbám  odolat, 
Ginak  bych  to  pro  celý  swět  nemohla. 
Wida  přjlišnau  mogi  d&wěru 
Moh*  bysi  myslit,  že  snad  lehká  gsem: 
Wšak  wěř  mi,  že  znám  lépe  slowu  stát. 
Než  ony,  genž  se  wjce  zdráhagj.    , 
I  gá  bych  lásku  byla  skrýwala. 
Kdybys  mne  nebyl  slyšel,  dřjw  než  gsem 
Se  gá  nadálá.    Proto  mne  newiň^ 
A.  nemni,  že  to  láska  kwapilá, 
Giž  temné  noci  tichost  odkryla. 

Romeo. 
V  swaté  luny,  djwko,  přisahám, 
Genž  wraubj  střjbrem  swršky  stromft  těch  - 

Julie. 
Nepřjsahey  při  luně  měniwé, 
Genž  každý  měsjc  kruh  swůg  zméňu^e  — 
Ajf  nenj  nestálá  i  láska  twá. 


Romea. 
Gak  ti  mám  přisahat? 

Julie. 
Nech  toho  gen  t 
Chceš-li  wšak,  přisahey  při  sobě  sám. 
Který  gsi  bůžkem  mého  klaněnj, 
A  uwěřjm. 

Romeo. 

Gestliže  láska  má  — 

Julie. 
Nech  přjsahy!  —  ač  rozkoš  w  tobě  mám, 
Netěšj  mne  wšak  smlauwa  noci  té, 
Genž  přjliš  kwapně  gest  uzawřena^ 
Podobná  blesku,  který  zmízj  dřjw. 
Než  wyřknem,  že  se  blýská.  —  Dobrau  noc  I  — 
Můžeť  té  lásky  paupě  dechem  letnjm 
Rozwjt  se  krásněg,  až  se  segdem  zas. 
Teď  dobrau  noc  1  Ten  mjr,  genž  duši  mau 
Blahem  plnj,  oblaž  i  mysl  twau! 

Romeo. 
Což  gjti  mám  bez  lásky  průkazů? 

Julie. 
Gakých  pak  průkazů  chceš  geště  mjt? 

Romeo. 
Bys  za  mau  přjsahu  mně  dala  swau. 

Julie. 
Dalať  gsem  dřjwe  gi,  nežli's  požádal ; 
Ač  bych  gi  ráda  dala  poznowu. 

Romeo. 
A  proč  gi  zadržugeš,   rozmilá? 

Julie. 
Bych  ti  nezrušenau  gi  wrátila. 
Neskonaláť  i  láska,  přjzeň  má, 
Gak  moře  hluboké ;  Čjm  dáwám  wjo, 
Tj°^  ^j^  ^  mám;  obé  nesmjmé  gest. 
Slyšjm  tu  hluk.    S  Bohem,  miláčku  můgl 

(Kogná  woli  sft  gewiitěm:    Slečinko!  slečinko!) 
Hned,  kogná  I  —  Buď  mi  wěmým,  drahý  můg! 
Počkey  zde  chwjlku,  přígdu  hnedle  zas. 

(poodegde.) 

Romeo. 
O  blahá,  blahá  noc  1  Wšak  bogjm  se, 
An  noc  ge  wůkol  mne,  že  to  gen  sen 
Lahodný  přjliš,  by  byl  prawdiwý. 

Julie  (opét  11  oknt> 
Tři  slowa,  Romeo,  gak  dobrau  noc. 
Gesdi  w  počestném  přánj  láska  twá 
Žádá  zasnaubenj,  zkaz  zjtra  mně 
Po  někom,  gegž  chci  k  tobě  odeslat ; 
Dey  wědět,  kdy  a  kde  má  swatba  být; 
A  kladauc  blaho  swoge  k  nohaum  twým 
Přigdu,  kam  weljš,  s  tebau,  pánem  swým. 


Digitized  by 


Google 


131 


(Kogná  uwnitiF:  Slečinko!) 
Julie. 
Gdu  hned.  —  Wšak  upřjmná-li  nenj  wůle  twi^ 
O  prosjm  tě  pro  wiecko  —  ... 

(Kogná  n  wnitř:  Slečioko!) 

Wždyťgižgdtt  — 
Upusť  od  námluwj  a  mne  w  žalu  nech !  — 
Tak  zjtra! 

Romeo. 
O  pro  spásu  duSe  mé  — 

Julie  (odcháícgjc). 

Nuj  tedy  na  stokráte:  Dobrau  noc! 

Romeo. 
Noc  trapnáfj  kde  twé  záře  zašla  moc.  — 
Sestup  mjr  w  prsa  twá,  sen  w  oči  twé ! 
Kéž  bych  co  sen  a  mjr  byl  w  slasti  takowé! 
Ted  k  bytu  duchownjho  zameřjm^ 
A  w  radč  s  njm  swé  šlěstj  mu  swěřjm. 


České  dlwadlo  w  Praze. 

Dne  2.  dubna  ponejpnr :  OpičJca,  weselohra  we  4 
gednAnjch  od  Brctznera,  přeloiena  od  J.K.  Zbraslawského. 
Prwnj  hra  w  předplacenj.  Surá,  dobrá  weselohra  —  baS 
8flSuf4d}en.  Sematam  ledaco  zastaralého,  w  překladu  to  ale 
s  wětijho  djlu  odpadlo.  Také  byla  hra  přiměřeně  zkráce- 
na, ai  na  posledoj  gednánj,  tam  hj  několik  milosrdných 
čar  bylo  rosprawč  na  nohy  pomohlo.  Dohréy  staré  wěci 
na  diwadlo  naje  uwádětí,  s  tjm  se  docela  shodugeme,  slá- 
itS  takowé,  které  z  německého  repertoáru  wylaučeny  gsau. 
Ony  gsau  předce  geátě  desetkrát  lepjj,  nežli  mnohé  nowo- 
Časné  fabrikáty  —  a  hercowé  naái  nemusegj  se  žádného  po- 
rownánj  se  hrau  na  ginem  diwadle  strachowati.  A  to  ge 
důležitá  wěc,  zláiítě  u  wesclohry,  gakož  ge  Opička.  Ta 
požaduge  wjbomého  prowedenj  we  w^ech  Částjch.  WJe- 
chen  eíTekt  gegj  spodjwá  na  rosmanitosti  charakterů,  ty 
wáak  gsau  na  mnohých  mjstech  sase  tak  nahoru  wyjítwa- 
né.  Že  gim  třeba  genom  gejítě  gediný  krok  učinit --- a  s^em- 
hlawě  sletj  dolů. — 

přičinili  se  nati  p.  hercowé  tak  dalece,  aby  pH 
prwnj  hře  w  předplacenj,  %  weliké  Části  před  obecenstwem, 
kteréž  we  wiednj  den  snad  gejíté  nikdy  w  diwadle  nebylo 
—  aby,  prawjm,  toho  dne  uhlazený  celek  —  umělecký  wý- 
twor  nechci  ani  ijoi  —  podali  ?  -^  Na  počátku  sdálo  se, 
gakoby  ge  nowý  duch  byl  opanowal ;  čjm  dál,  tjm  wjce 
od  nich  ale  ustnpowal,  až  pak  ge  opět  starý  neduh  zlé  pa- 
měti skljčil.  Gsemť  wěru  žádostiw,  hry  se  dočkati,  kde 
oapowědy  slyáíeti  nebude.  Či^li  gsau  to  tak  nesmjmé  a 
nesprawedliwé  žádosti?  Mohau-li  geden,  dwa  — >  proč  ne 
třetj  a  Čtwrtý  ?  M6že-ii  geden,  dwa  tolik  úcty  sami  k  sobě 
a  k  obecenstwu,   tolik   wáiuosti   k   staw^   swému   mjli  — 


proč  ne  třetj  a  čtwrtý?  Gá  noha  ijd.  Že  to  BcpoehopM- 
gi,  gak  herec  s  děrawau  pamětj  na  gewiStě  wycháaj.  Má 
se  on  stydět  před  obecenstwem  —  anebo  obecenstwo  před 
njm?  — Nediwil  bych  se,  kdyby  se  to  gednau,  dwakrátc 
•talo)  členowé  diwadla  naieho  nemagj  wělijm  djlem  am 
adánj  o  gramatickém  ústrogi  naieho  gasyka  —  odkud  také? 
—  aby  sami  do  gramatiky  nahljdli,  a  tak  si  pro  budau* 
cnost  ůlohy  swé  usnadnili,  to  by  bylo  w  gegich  očjch 
obrowskó  požadowánj ;  Česky  tedy  dle  sákladů  mlawnioe 
neuměgj.  Ale  to  wleeko  neomluwj  ge  nawZd^  před  aau* 
dem  diwákft.  Obětowawie  sjly  swé  ůstawu  tomuto,  magj 
nimi  i  swědomitě  těžiti.  Showjwánj  mohau  požadowatí, 
ale  ne  omluwu  swé  nedbalosti.  A  wlak  darmo  mluwitt. 
My  to  na  papjru  nesginačjme,  io  ode  dáwných  éaa&  po- 
sorugeme^  ale  —  quem  ferrum  itoit  ttmai^  ignis  samtíU  Ge 
to  prwnj  a  poslednj  lamentace  tohoto  spiUobu,  která  mi 
nklauzla.  Přjjítě  řeknu  gen  krátce:  Pan  A  nebo  Bnie  ne- 
uměl; poznamenánj  k  tomu  udělá  si  Čtenář  sám. 

Neydúležitěgttj  úkol  mužský,  starý-  kupeo  Hágek,  na* 
leaal  se  w  rukau  p.  Grabingra.  Byl  w  celku  dobrý.  Scény 
B  opičkau  powedly  se  mu  —  až  na  některé  maličkosti  — 
lépe,  nežli  bez  opičky,  kdežto  pijmý,  prudký  starec  rych- 
lým tokem  slow  city  a  myjilénky  swé  gewiti  musj.  —  Kos- 
kpinau  roli  rady  Plamýnka  hrál  p.  Kolár  —  gak  gsme  do- 
slechli, mjsto  onemocnělého  p.  Grana.  Bylo  to,  tužjm,  pO- 
prwé,  co  se  p.  K.  na  starej  úlohu  odwážil;  ona  ge  waíak 
sama  w  sobě  tak  wděčná  a  lákawá,  že  za  odwáženj  stogj. 
I  wywcdl  gi  k  spokogenosti  obecenstwa  —  až  na  mjsta, 
kde  mu  pamět  newěmau  býti  začjnala.  K.  druhému  před- 
stawenj  by  mu  neškodilo  geátě  trochu  wjc  uhlasenosti,  ně- 
žnosti a  sladkosti,  přede  wvjm  ale  oné  hebké  pružnosti, 
kteráž  tento  charakter  přede  wljm  označuge.  Ostatnj  pá- 
nowé  byli  we  swých  menájch  úlohách  wjce  méně  záslnžnj; 
p.  Kaika  byl  trochu  gednotwámý,  p.  Leitner  bez  wýrazu, 
p.  Hílle  s  p.  Bielem  nesrozumitelný,  p.  Knimlowský  gakoby 
ani  do  hry  byl  nepatřil.  — , 

Mezi  dámami  zaugala  owJíem  dle  skwostného  úkolu  swé- 
ho  p.  Manetinská  mjsto  prwnj.  Hrála  s  rozmyslem,  láskau  a 
dobrým  prospěchem.  Panj  Skalná  stála  na  swém  mjstě;  ne 
tak  p.  Forchheimowa,  kteráž  od  některých  Časů  z  nedů- 
statku druhé  sentimentalnj  núlownice,  role  toho  druhu  hráti 
musj,  ačkoli  prawý  okres  gegj  úlohy  weselé  a  naiwnj 
gsau.  Malá  MtiUerowa  zaslaužila  pochwalu,  gakau£  gi  obe- 
censtwo w  té  nepřirozené  a  umělcowanó  partii  wyzname- 
nalo.     Panj  Tongelowa  byla  slujíná. 

Dne  4,  dubna:  Popelko  (2.  hra  w  předplacenj}-^ 
Prowedenj  bylo  w  -celku  mnohem  zdáměgij,  nežli  prwnj. 
Panna  Tonnerowa  pronikla  silněgi  wedle  panj  Podhorské  — 
a  některé  neshody  w  sauspěwu,  nahodilé  se  při  prwnjm 
piowozenj,  byly  teukráte  zmizely.  — 

Po  swátcjch,  dne  18.  d.  u  wečer  před  narozeninami 
Geho  C.  K.  Majestátu,  při  slawném  oswetlenj  zewnťgAjho  dČ- 


Digitized  by 


Google 


13S 


gUtě  prowdtowal  s«  K^rnerftw  nWííMtí  htšíbi  Zrtnškjfm 
dle  překladu  F.  B.  Toms^r.  Před  kasem  zpjwalo  hogni 
•hroxnáiděné  obecenstwo  nirodaj  pjseň:  Slyi  náš  ioiechmf 
%  hwězdné  dáli  —  a  lilaaitS  prowoUiralo  :  Zdráw  hwJC!  — 
Se  SSrinéhjm  dali  si  p.  herci  wlechnn  práci.  Co  do  pa* 
méti  měli  úlohy  neobyčegně  w  moci  —  čili  w  paměti  swi, 
eoi  gim  tjm  radégi  k  sásluse  pHpodjtáwáme,  an  welikav 
nesnadnost  a  nedeklamadnost  celého  překladu  Kuáme.  Pam 
Krumlowský  (Zrinský)  se  Ijbii;  nemohl  ale  pH  wiech  swých 
ptímých  prostředcjch  mladost  swau  uk  ukiýti,  abychme 
byli  masného  reka  Sigetského  cele  spatřili.  P.  Graa  ($o« 
liman)  s  úloLaa  dobf«  rosmyíílenaa  —  trocho  nesroftumný* 
P.  Kolár  (Juranič)  ponď^nd  střjzliwý.  Panny  Manetinská  a 
Herbstowa  měly  sdařilé  momenty;  —  a  gestli  wůbec  hra  ani 
herce  ani  obecenstwo  tuše  neroihřála»  musjme  gen  gazyka 
w  této  hře  panngjcjmu  při^jsti,  pod  gehoi  břemenem  obé  éá* 
•ti  zemdlely.  j.  M..lk.a 


DOMACJ  RRONIKAt 

z  PRAHT*  Dne  19.  dubna  začali  nanowém  diwa- 
dle  pohostinské  hry  francauzské  společnosti  pana  Trouilleia 
—  a  wygmauce  nedčli,  budau  w  nich  pokračowati  a2  do 
přjiij  soboty.  Tjm  se  stane  malá  přestáwka  w  předstawe- 
njch  Českých,  kteréž,  tusjme,  najíi  p.  herai  k  dobrému  při* 
prawenj-se  na  budaucj  hry  použigj. 

W  tisku  se  nacházj  v^Met  a  liálich^y  od  E.  Wocela. 
Gesti  to  cyklus  básnj  epického  druhu,  podobný  gelio  Pf«- 
myslowcumy  a  taktéž  z  pramenů  naSich  dČgin  čerpaný.  Geť 
se  co  nadjti,  že  neynowřgjlíj  toto  djlo  obljbeného  básnjka 
tauž  láskau  přigato  bude,  gako  byly  přigaty  obrazy  ney- 
StarSjho  domu  panownjkft  najich. 

Z  Wjdímn,  Prwnjm  garnjm  swátkem  procitnula  za* 
se  z  mnoholetého  sna  pomohla  nám  česká  Thálie  swětiti 
slawnost,  gegjžto  památka  dlauho  gcáté  městu  našemu  po 
swátnau  s&stane.  PodaKloť  se  neunawenému  snaženj  na 
slowo  wzatého  zdegljho  rady  pana  M.  R.  Rřjžka  k  osla- 
wenj  gménin  wysoce  urozeného  pana  gubemialnjho  rady, 
svobodného  pána  Josefa  se  Šrenku  na  Nocinku,  welecté- 
ného  naSeho  kragského  —  uspořádati  dramaticko -hudeb  nj 
akademii,  která  gazyka  českého  milowné  obecenstwo  nad 
mjru  bawila.  Giž  proslow  od  M.  R.  K.  dojíel  hogné  po<- 
chwaly,  a  tjm  radostněgMJho  pocitu  u  posluchačů  powsba* 
dil,  an  geg  mladistwá,  Čtenářům  Kwét&  dobře  známá  Emilie 
Kvjžkowa  se  wij  něŽnostj  přednášela.  Následugjcj  uverlu- 
m  ze  zpřwohry  »Jan  z  PafjZev  orchester  nás,  rozmno* 
len    několika    okolnjmi    umělci,    tak    přiměřeně   přednášel, 


2e  i  přjsněgíj  kritice  zadost  učiněno*  nžeiuiká  rnda^  od 
Tyla,  wýbomě  deklamowána  slečnau  Rosau  B.,  společnost 
w  neyleplj  rozmar  uwedla.  An  po  deklamowánoe  tctp 
QYertura  k  Rossiniho  Tmikridu  sawsnčla,  co  předchůdca 
Houwaldowy,  Filjpkem  zčeiténé  Činohry:  pSmjřenJ^  aneb 
» Kletba  a  poZehnátíju  —  wíestranně  pozorowati  bylo  Un* 
žebné  očekáwánj  diwadelnjho  předstawenj.  Milerádi  wy- 
znáwáme,  že  prowedenj  hry  wlecko  naíe  zdánj  dalece  pře* 
wývilo.  Palma  náležj  panu  M.  R.  Křjžkowi,  gcnŽ  w  osobě 
Řjhy  tak  zdařile  sobě  počjnal,  že  hlučným  tleskánjm  po 
každé  scéně  poctěn  byl.  Slečna  Rosa  B.  (Anežka),  žiwý  obras 
dobré  matky,  s  Řjhau  takřka  o  záwod  hrála.  Emilie  Křjž- 
kowa  (Jenjk)  a  slečna  Karolína  Němcowa  (Lidka)  úlohy  swé 
roztomile  prowedly ;  pan  Fischer  (spráwec)  a  pan  Worel  (Se- 
baldo)  byli  též  záslužni  we  swých  roljch.  Wseobecná  spo- 
kogenost  Čestným  na  konec  wjíech  wywolánjm  se  progcwi- 
la.  — Wýnos  akademie  175  zl.  50  kr.  určen  gest  k  prw- 
njmu  základu  blahodárného  nadánj  pro  gednoho,  bezwinně 
w  chudobu  upadlého  Wodňanského  měšťana,  a  má  ke  cti 
fiwobodného  pána  Josefa  ze  Šrenku  na  Nocinku,  —  geni 
sám  50ti  zlatými  ptíspěti  sobě  obljbil,  -~  na  budaucj  časy 
9  Nadánj  Srenkowon  slauti.  —  Konečné  slui&no  wřelé  djky 
wzdáti  mnohowáženému  panu  Horskému,  direktoru  pan stwj 
liběgického,  za  ochotné  propůgčenj  zámeckého  diwadla  a 
účinliwé  slawnosti  podporowánj.  —  J*  I^* 

Z  Maleíowa^  Dne  26.  března  překwapili  nás  naii 
ochotnjci  smutnohrau  nToni/a  a  k  záwěrce  prowozowali 
weselohru  mKyZbych  se  hjl  neoieniln.  ' —  Wscm  se  nelze 
zachowati  —  tak  i  gá  newjm,  gak  s  prawdau  pochodjm> 
když  tuto  wyznám,  že  se  tato  truchlohra  herciW  nezwe- 
dla,  a  celému  obecenstwu  téměř  dlauhau  chwjli  působila» 
naproti  tomu  ale  řečenau  weselohru  žwámě  prowedli;  ra- 
dilbych,  aby  pp.  ochotnjci  gen  wždy  weselohry  wolíli,  a 
p.  ředitel  aby  přiměřeněgi  úlohy  rozdělowal.  —  W  pondělj 
welikonočnj  widěli  gsme  weselohru  »Pan  Štěkawcc«.  Tato 
hra  se  k  spokogenosti  obecenstwa  zwedla.  Welice  Ijbilo 
se  také  wýborné  přednájíenj  humoristického  čtenj  od  Fr. 
Rubeme  )iGak  se  lehce  zmeylit  můžemetc  —  pak  vNynj  a 
gindyct.  Mezi  1.  a  2.  gednánjm  přednášely,  se  od  gednolio 
milownjka  hudby  zlomky  z  rozličných  arij  na  harmoniku; 
byly  to  sice  zwuky  Ijbezné,  předce  se  ale  gen  poněkud- 
obecenstwu  Ijbily.  J.  F 

České  diwadlo. 

W  neděli  dne  30,  dubna  1843  we   prospěch   panny  Niny 
Herbstowé  poneyprw: 

Jan»  n^éwoda  Flnitský. 

Činohra  w  5  ged.  dle  p.  Weissenturnowé  od  D.  K.  Ptinera. 


ČasopU  t«iito  wyckuj  wt  tlředa  a  w  sobotu  po  pAlarijeh;  koiaoii  JnihMi  bíMu  pHaáwá  ••  pAlarchowá  pHloha.    Ptedpláej  ao   «  wydawMok  na  iiw9» 
lóU  48  kr.,  we  kidhkupoctwjeh  aa  půl  léta  I  %\.  S6  kr.,  na  c  k.  poitáck  pdll.  S  al.  S«  kr.  aiř. 


Wydáwánjm  Jar,  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnj  zibawnjk  pro  Cechy,  lorawftny,  Slowiky  aSleiany. 


Čjslo  34. 


29.  fiMbif a  ÉS43, 


10.  r.  béh. 


s 


K  ROZBIIIMAM 

Jeho  Oswicenosti,  wysoce  nrotenébo 

Pána,  Pana 

umu.  KNÍŽETE  Z  FllRSTENBERGA, 

wdkowéwodského  bidenského    rítmistn   w  pluku  dragonA 
Jebo  král.  Wýsosti  Weikowéwody  panujiciho  atd.  aid. 

Z  Daddunajské  krásné  zem^, 

Z  lAna  milé  otčinj) 
Přiiels  mezi  české  plémé 

W  powltawské  končiny. 

A  hle,  aotwa  Že  jsi  pobyl 

W  naii  wlatti  krátký  éaf, 
Již  jsi  mnoho  srdci  dobyl, 

Jemný  mraw  tw&g  ziskal  nás! 

Českých  předkft  činy  slawné. 

Jejich  řeč  a  jejich  mraw. 
Jejich  ctnosti  starodáwné> 

I  nynějika  adámý  staw 

Wábi  Twého  ducha  mile> 

Zwau  Twé  srdce  k  saucito, 
A  tak,  knize  ullerhtilé, 
*  S  námi  sp^jel  k  proswitu. 

Muohá  léu,  drahý  pane. 

Uděl  TohS  Hospodin, 
By  Twé  snahy  požehnané 

Wzeály  w  blahodárný  čin! 

A  když  někdy  z  oka  Twého 

Zemská  spadne  záclona. 
Spoj  se  8  duchem  děda  Swého  *)) 

Zdárný  synu  Egona! 

Jan  Praw.  Kaubck, 

c  k.  profettor  řeřl  •  lilerAiunr  ^tké 
BA  wyaokých  školách  prAxakých,  žlea 
kř.  é—ké  spoMBoati  aauk. 


*)  Karel  Egon  kniže  z  Ffirstenberga,  praděd  J.  Oswio. 
knížete  Maxmiliána,  nejwy&M  purkrabí  pražský,  wysoce  uče^ 
ný  a  wdice  zaslaužilý  se  slawným  Bomem  spouzakladatcl  a 
prwní  přednosta  král.  české  společnosti  nauk,  jehožto  w  sále 
léto    společnosti  postawená  socha  mramorowá    následujid 


In£  bez  spanj. 

Roku  1610,  kdyžto  cj.sař  Rudolf  Druhjp  na 
trůně  sedel,  za  oněch  osudních  dob  poslednj 
polowice  wlády  geho,  když  Turek  mohútnau 
pěstj  na  brány  cjsařské  poUaukal,  a  Matyáš,  král 
uherský,  na  družné  Morawě  s  6000  meči  zle  ho* 
spodařil,  aby  krwawým  počjnánjm  drahé  koru* 
ny  české  dobyl  —  za  oněch  osudných,  smutných 
dob  hemžilo  se  w  Praze  cizjch  poběhljkik  každého 
druhu;  lučebnjci,  hwězdoprawci,  čaroděgi,  wykla* 
dači  karet,  tagemnj  kowkopowé  a  g.  proháněli  se  w 
peřesté  mjchanici  před  branami  hradu  králowské* 
ho^  čekagjce  každého  mžiku  na  zawolánj  králowo. 

Welemocný  potomek  rodiny  země,  genž  se 
mezi  neystaršj  počjtala,  byl  odsauzen  a  do  wěze* 
nj  od  weden ;  muže,  pro  něgž  před  málo  dny  lid  w  za* 
njcenj  plesal,  prowázela  nynj  hana  a  uštěpačný 
posměch. 

Hustau  směsicj  lidu  bylo  widěti,  an  se  hez* 
íý,  mladý  rytjř  na  brůně  tlupau  probjraL  — 
•Ustupte!"  znělo  ze  wšech  rtů — » ustupte  Šle* 
chetnému  hraběti  z  Pasawy.* — Rytjř  měl  na  sobě 
lesklé  brněnj,  gakéž  za  onoho  času  gen  bogownjci . 
neywyššj  třjdy  nosili ;  byltě  w  horUwém  howoru 
s  mužjkem^  w  gasnězeleném  kabátě,  kterýž  gižnjm 
sluncem  osmahlau,  od  neštowic  zhyzděnau  twář  uka* 
zowal.  Hlawu  geho  kryla  gasně  čerwená  karkule 
8  Černám  a  bjljfm  péřjm  kohautjm. 


má  nápis:  Carolo  Egon,  Principi  a  Fflrstenherg,  primo 
praesidi  suo,  societas  scientiarum  bohcmica.  MDCCLXXXVI 
(f  w  Praze  1787).  Syn  jeho  kniže  Karel  Egon  Josef  Aloys, 
c  k.  polní  maržálek,  zahynul  w  bitwé  u  LiptingA  proti 
Francauzům  dne  27.  března  1799,  zftsuwiw  po  sobě  syna 
knižete  Karla  Egona  (naroz.  w  Praze  1796),  nynějsiho  vice- 
presidenta wyHi  sněmowni  komory  bádcnské,  rytiře  c  k* 
řádu  zlatého  rauna,  welkowéwodského  bádenského  jenerála, 
pána  Hžských  a  Českých  knížecích  Fiirstenberšk}ch  pan- 
stwi,  jehožto  d&ležiiý  žiwotopis  w  německém  konversačnim 
filowniku  krátce  obsažen  jest* 


Digitized  by 


Google 


134 


Dav7  lidstwa  byl  se  po  malé  chwjli  rozešel ; 
gen  rytjřj  za  tjm  s  koně  s^upiw^  zůstal  s  mužj- 
kem  na  prostranstwj.  Obsah  gednánj  gich  nezdál 
se  ale  důležitý  byti«  gelíkož  hrabě  zraky  sw^mi 
zde  onde  pátraly  gakoby  něco  giného  hledal.  Mu- 
ijk  se  twářil  a  rozkládal  rukama,  g^koby  předůle- 
iitau  wěc  urozenému  ginochu  přednášel.  Tento 
wšak  nikoho  wjce  z  hradu  přicházeti  newida>  wy- 
šinul  se  na  koně  a  brzy  očjm  mužjkowjfm  zmizely 
který  pak  následně  mrzutost  swau  pronesl :  »6eď 
gen,  pyšné  hrabátko  I  Nawzdor  moci  twé  a  pokla- 
dům twým  nezdařj  se  ti,  abys  klenot  můg  na  mně 
wylaudil,  a  kdybysi  mi  za  Jacintu  mau  wšechny 
hrdé  hrady  swé  i  hraběcj  korunu  dawal.  Chudý 
mistr  baletnj  Gamputio  pohrdá  marnau  chlaubau 
twau,  Jacintau  mám  wjce  nežli  korunu;  gsem 
bohatsj  než  wychwálpné  doly  Gjlowsko,  kde  prý  či- 
sté ryzj  zlato  u  welikých  hrudách  dobýwagj.  —  A. 
wšak  eihlé !  tu  se  plaužj  starý  Saul ;  laudj  se  potmě* 
Sile,  gako  na  lup  a  wraždu  wycházegjcj  šakal. « 

Z  auzké  ulice  na  Hradčanech  kulhal  se  negi- 
Stým  krokem  prastarý,  malý,  chromý  žid  a  pozdra- 
wiw  mistra  baletnjho,  dal  mu  znamenj;  načež 
Gamputio  do  hradu  odešel. 

Za  zámkem  stála  postawa  o  sochu  sw.  Wog* 
těcha  podepřená,  přepodiwně  w  dlauhý  tmawý 
kaftan  zahalená,  na  hlawě  magjc  turban.  Dlauhý 
ohnutý  nos  dělil  snědau  twář  co  auzká  přjčný  zeď 
na  dwě  strany,  gež  dwě  oči,  co  žhawé  uhlj  zářjcj 
w  tmawých,  hlubokých  dutinách^  rozdjlně  oswě- 
cowaly.  Spatřiw  Gamputio  podiwného  cizince, 
podal  mu  swau  krátkau  suchau  ruku, —  » Dobrý 
wečer,  pane  Anastasio  Galchiopolo  1  Gak  se  wede 
s  našj  pracj  ?  Dobře  nám  chromý  Saul  poslaužil ; 
wSecko  gde  wedle  žádosti, « 

•Wedle  žádosti?  Nikoli,  pane I^  Jacinta  wě» 
iíně  odpjrá  neywraucněg.sj  žádosti  mc.« 

»Znáť  otec  prostředky,  aby  dceru  přinutil; 
buďte  gen  opatrný  a  hleďte  abyste  audiencj  u  cj- 
sařské  milosti  obdržel;  pak  můžete  wVgcwiti,  co 
gsme  tagemnau  silau  alchymie  a  kabaly  wypátrali 
a  wynalezli,  a  wšichni  budeme  šťastni.  Půgdeme 
do  Opatowic  a  wyhledáme  oněch  nesmjrných  po- 
kladůw,  gežto  mniši  zakopali  nebo  zatopili,  a  gimž* 
to  se  druhdy  cjsař  Karel  gioh  leskem  oslepený  tak 
wdice  diwih« 

•Dostogte  gen  wy  slowu  swému;  gá  gistě 
ničeho  nezanedbám,  coby  k  našemu  dobrému  po* 
alaužilo.  Pogďte  ale  do  přjbytku  mého!  Nezdá 
se  mi,  žehy  zde  gisto  bylo.  Ta  dlauhá  hubená 
posta^wa  tam  pod  ^otickau  klenbau  nespauštj  s  nás 
ani  oka.^ 


A  tak  to  i  bylo.  Muž  prostřednjho  stářj,  wjce 
chorých,  než  mohutných  audů,  s  bledau  na  smrt 
twářj,  ožiwenaK mdlými  gen  zraky,  co  pustá  kragina 
zářj  měsjčnau,  podpjral  se  o  starobylé  dwéře.  Dle 
lehkého  hýbánj  rtů  a  dle  blesků,  gež  oči  geho  ča- 
sem wysjlaly^  bylo  lze  sauditi,  ie  bauře  útrobau 
geho  zmjtá. 

Oděw  gewil  na  prwnj  pohled  cizince ;  hlu- 
boce  a  pečliwě  zahaliw  hlawu  pláštěm  až  k  zemi 
sahagjcjm  a  pozorně  kol  sebe  hledě,  sledowal  od* 
cházegjcjho  Camputia  i  společnjky  geho,  kteřj  se 
brali  hlubokau  ulicj,  za  dnešnjch  dnů  vstarozá- 
mecké  schody<>  nazwanau.  Dosáhnuwše  břehu  Wl- 
tawy,  wstaupíli  wšichni  tři  do  připrawené  lodky, 
gež  ge  letmo  k  protěgšjmu  břehu  unášela;  cizinec 
stjhal  plowaucj  hněwem  se-giskrjcjma  očima,  pak 
kwapňě  kráčel  rychlým  krokem  po  krásném  mo- 
stě, kde  u  pozlaceného  křjže  panj  na  modlitbách 
klečela.  Twář  gegj  byla  hustau  rauškau  zastřená. 
Brzo  wstala  a  opřela  se  o  zábradlj,  hledjc  do  se* 
rého  dálj.  Práwě  wyplaul  měsjc  gasně  se  zbo* 
rem  hwězd  na  temno  modrý  oblauk,  gako  mocný 
wladař,  se  swým  komonstwem.  Nedlauho  stála 
wšak  panj  zamyšlená;  wyskytl  se  gj  po  boku  ginoch 
w  brněnj  rytjřském  a  oba  po  krátkém  nesrozumi- 
telném howoru  odešli.  %ražený  cizinec  šel  za 
nimi  až  ku  kostelu  sw,  Jakuba  i  wstaupil  a  nimi 
do  chrámu ;  konaly  se  práwě  nešpory.  Gednánj 
poswátné  se  skončilo,  Warhany  umlkly,  nábožnj 
wěřjcj  opauštěli  dům  Božj,  swjce  se  zhasjnaly; 
gen  zde  onde  hořelo  u  sochy  neb  obrazu  swatých 
zasljbené  swětlo.  Od  klenutj  chrámowého  wisjcj 
lampa  rozléwala  mdlau  záři,  že  bylo  sotwa  před* 
mety  rozeznali.  Kostel  se  podobal  wjce  hrobce, 
na  niž  gednotliwé  hwězdy  swůg  negistý  lesk  wy* 
léwaly ,  zdálj  bylo  slyšeti  gednozwuký  tlukot  hodin 
na  wěži.  Rytjř  uwáděl  zahalenau  panj  do  křjžowé 
chodby  kláštera  Minoritského,  kdež  pak  w  zate* 
mnělých  oblaucjch  zmizelí.  Gen  řinkot  ostruh 
rytjřowýeh  se  po  nich  rozléhal* 

Cizinec  kleknuw  zbožně  u  oltáře  bolestné 
Matky,  modlil  se  tiše  g  rozestřenými  rukami  malau 
chwjli,  pak  wyrazil  ze  sebe  srdcelomným  hlasem  t 
»0  Panno  neyswětěgšj ! -^  spanj,  gen  gedinau,  ma* 
lau  hodinku  spanj  J«  Těžké  krůpěge  wynutila  bo* 
lest  z  geho  temných  brw.  Po  malé  přestáwce^ 
mezi  njž  gen  hluboké  stenánj  rozbauřených  ňader 
slyšeti  bylo,  znenáhla  zase  powstaw,  hlawnjmi  dweř- 
mi  se  wzdálil^ 


*    *    * 


Digitized  by 


Google 


idft 


Kde  nynj  osaměly  židowsk^  hfbitow  se  swj^» 
mi  náhrobky  zpytawých  zraků  k  sobě  wábj^  bijze 
břehu  Wltawy  stál  domek  na  rozbořenj.  Wtora» 
to  chudobném  přjstřešj  seděl  siln^  muž  na  njzké 
lawici  a  připrawowal  w  moždjri  gakýsi  prášek. 
Stará  babice  krčila  se  u  Jcamen ;  welíké  breyle  za* 
stinowaly  malau  wráskowítau  twář.  Hlawu,  sklo- 
nřnau  na  prsa«  kryla  kočičj  srstj  lemowaná  ku- 
kle; špičatá  brada^geatmawožlutau  kožj  potažená, 
čněla  co  hranatá  skalina  w  kragi  hornjm.  Bez- 
zubá ústa,  dwěma  silnýma  prauhama  naznačená, 
hýbala  se  ustawičně  co  kolečka  w  hodinách;  kaž- 
dé ráně,  genž  w  železném,  rezowitém  moždjři 
zazněla,  přiswědčowala  starau,  brázdowitau  hlawau. 

Tu  wstaupili  oni  tři  spogencí,  I  obrátil  se 
mistr  Wogtěch,  poprawnj  mistr  staroslawného, 
králowského  města,  k  hostům  swVm,  kteřj  po 
zběžném  pozdrawenj  k  němu  se  přibijžili. 

Camputio  pošeptal  mu  několik  slow  do  ucha, 
načež  Wogtěch  práci  swau  odložiw,  hosti  swé  do 
wedlegšj  komnaty  odwedl. 

»Ay,  ay !  *  pronesla  babice  kňučiwým  hlasem, 
gakoby  se  w  nj  zaschlé  péra  dřjwe  rozegjti  měly ; 
•gděte  gen,  padauchowé  I  Mysljte,  že  stará  Ma- 
dlena  newj,  co  wás  do  přjbytku  katowa  priwádj  ? 
Mrtwolu  zločincowu  chceée  mjti!  W  několika  dnech 
bude  starý  kowář,  co  lidi  otrawowal,  prowazem 
odprawen :  ten  zlosyn  ge  podle  gich  hanebné  chuti. 
Kdyby  gen  byl  Wogtěch  chytrý;  ty  by  měl  dřjt, 
až  by:  Bédal  zwolalí.« 


Bylo  to  roku  1610  o  wánoejch,  když  w  ko- 
stele u  sw.  Jakuba  půlnočnj  služby  Božj  se  ko- 
naly. Před  zázračným  obrazem  Rodičky  bolestné, 
IV  prostranném  wýklenku  na  lewo,  klečel  cizinec ; 
podle  něho  zločincowa  matka  polodřjmagjc.  Za 
nimi  stál  rytjřsky  ginoch,  u  něho  klečela  spanilá 
Jacinta.  Co  něžná,  skwělá  lilie  bělala  se  w  tem* 
nosti  chrámowé. 

Libá  hudba  snášela  se  s  chóru ;  zwuky  ply- 
nuly slabě  oswětlenym  chrámem  co  střjbrné  gi- 
skry  na  hladině  wodnj,  leskem  slunečnjm  zplo- 
zené. 

Jacinta  byla  w  tiché  modlitbě  pohraužena; 
cizinec,  pláštěm  swym  hluboce  zahaleny  gektal 
mezi  nj  a  dřjmagjcj  stařenau  kleče,  bolestj  udu- 
šeným hlasem:  »0  Panno  neyswětěgšj!  spanj — 
gen  malau  hodinku  spanj  !<^  —  Dalšj  slowa  přetr- 
howal  pláč  hluboce  pohnutého. 
{PohradowánJ,) 


České  diwadlo  w  Praze. 


Dne  23.  dubna  we  prospěch  p.  Biela :  KnjZe  Modro^ 
WttHš  aneb  Zkauienj  matiZelky.  R^ljUká  činohra  we4ged. 
od  A.  Lewalda,  přeložena  od  K.  Panera.  —  Proč  práwě  ten- 
to kus,  nelde  s  pracba  sUré  diwadehij  bibliotéky  vyhle- 
daný? Zwolil  si  ho  p.  benefíciant?  Určilo  mu  ho  ředitel- 
stvo?—  A  pak— s  gakým  zaljbenjm  mAže kdo  takowé  la- 
krnělé  bcylj  na  domácj  pudu  přenáiícti?  Wžru  —  na&i 
překladatelé  měli  by  si  mužné  slowo  dáli,  že  se  k  pracjm 
takowým  péra  swého  nikdy  neuchopj!  Ge-li  giž  welikých, 
tak  řečenVch  nedčlnjch  kusů  potřebj  —  překládeyte  wěci,  kte- 
ré aspoň  trochu  ceny  magj:  německá  literatura  má  tobo 
hognost.  Ale  tak  prásdná  dramatická  skořepina,  gako  ge 
tento  Modro waus,.  se  mi  giž  dáwno  nenabodila!  Gak  li- 
chých řečj  musj  člowěk  snésti,  neŽlí  se  wýgewu  dočká,  kdež 
Marie,  newjm  gakau  podiwnau  mocj  ?  rozwlasatělá  e  osu- 
dné komnaty  se  wyřjtj  a  pak  od  Modrowausa  smcykati  se 
nechá  !  Tak  chorá,  w^eho  ducha  zbawená  kostra  nedá  se  ani 
tancem  ani  necwičenými  2ermjři  na  nohau  udržeti.  Že  se 
předce  hogné  tleskalo,  bylo  gen  hře  panny  Manetinské  co 
dákowati-^a  pak....  nesmjmé,  ačsewjm  gestli  blahodég- 
né '  showjwawosti  obecenstwa  naáeho. 

P.  Krumlowský  (Modrówaas)  Besdál  se  býti  s  rolj 
swan  sgednocen,  protož  se  také  bezpochyby  s  paměti  učc- 
njm  tuze  nctrmácel,  an  z  té  rozdrobcniny  Modrowausowa 
charakteru  žádný  celek  nalézti  nemohl,  ani  utwoHti  si  ne- 
traufal.  —  Neylep.$j  byla  p.  Manetinská  ;  —  ostatnjm  se  řj- 
kage  ani  mjsta  ani  přjležitosti  k  négakému  W3miknutj  ne- 
dostáwalo.  —  Měli  bychme  chuti  gednau  o  chybné  dekla- 
maci,  o  ncsčjslných  gramatických  pokleskách  promluwiti  — 
ale  ponecháme  si  to  k  důstogněgíj  hře,  nežli  ge  Modro- 
vaus.     Wáiak  ona  se  nám  prjležitost  brzy  nahodj.     j.  ju. 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  BoZďalowic  příálo  mi  minulé  swátky  a  nenadánj 
diwadelnj  náwěltj  do  ruky;  měla  se  Um  17.  dubna  pro- 
'Wozowati  u  prospěch  chudých  žkolnjch  djiek  )»Aljna,  neb 
Praha  w  ginem  djlu  swěu.K  Znage  poněkud  a  wlastnj  zku- 
šenosti'obijže,  w  gakéž  ředitel  diwadla  s  ochoty  pHcházj, 
chtěge  toliko  osm  úloh  genponřkud  dobrým  rukaum  s^ě- 
iiti  — srdce  mě  zabolelo  auzkostj!  A  zdeť  stálo  přede  18 
osob  na  náwějtj,  mimo  fíguranty !  Nicméně,  nemage  ani  dwé 
hodiny  cesty,  gjti  Um  gsem  se  odhodlal.  Ge  to  gedno 
a  nepatrných,  ale  žiwných  měst  Boleslawska,  i  zaradowal 
gsem  se,  wsUupiw  do  Thaliina  chrámu,  njzkého,  poněkud  i 
těsného  sálu,  ^rida  gii  wlecka  mjsU  přeplněna,  tak  že  se 
mnozj  wracet  museli.  A  wěru,  i  samau  hrau  w  celku  byl 
gsem  uspokogen:  diwadlo,  aČ  malé,  ge  přiměřeně  zřjzené, 
hudba  a  zpěwy  Žly  nad  očckáwánj  dobře,  a  herci  si  obra- 
tně počjníili,    zwláUc  Cjlka    a  Šjtllo    w    dobrech  rukan  se 


Digitized  by 


Google 


136 


nachÁselL  KeméiiS  bylo  hy  kpřánjy  aby  ••  při  ulowýcb 
a  podobných  okolnostech  nilidy  talíowé  kusy  newoUhff  kte- 
ré tagedno  tolik  osob,  a  sadruhé  swláStBJ  iatstwo  poiadu- 
gj.    Na  den  23.  dubna  byl  Čech  a  NSmec  uchystán. 


Z  HoHomie  w  Beraunshu  Dne  19.  dubna  b.  r.  ga- 
koito  na  den  slawný  roaenin  najeho  neymilostíw^gSjho  Ze- 
mčpána  bylo  ade  we  prospěch  chudých  welmi  adařile  pro- 
wosowáno  :  Zmatelí  nad  xmatek>  Ze  se  na  wenku  hogných 
ctitelA  české  Thálie  nalézá,  dokáxáno  tento  den,  au  se  ta 
krom  domácjch  i  mnoho  okolnjch  auředinjkft  a  g.  seUo,  a 
takl,  kde  láska  k  trpjcjmu  bliinjmu  s  pilnostj  se  spogj, 
tam  nestáwá  žádných  námjtek,  kteréž  toliko  chaulostiwost  a 
wiednj  smeyilcnj  pronésti  m6že.  Wy  pak,  ilechetnj,  genž 
gste  co  ochotnjci  k  wywedenj  a  xdařenj  této  hry  tak  la- 
skawS  přispěli  a  úlohám  swým  sadost  uěiniti  a  welikým 
prospěchem  se  snažili,  přigměte  wraticj  djky  sa  swan  pQ- 
nost  a  mnohau  obět,  kterau  gste  k  ulehčenj  chudoby  na 
oltář  wlasti  přinesli !  —  L,  B. 

Z  Bechyni,  Dne  2.  dubna  t.  r.  ařjdili  nalincowé 
w  prospěch  úsuwtt  chudých  hudebnj  deklamačnj  akade- 
mii, gegjžto  částky  byly:  U^ertura  ae  ftpěwohry:  iiMon- 
tekowú  a  Kapulettowé.tc  Déklamowánka:  nMocnost  modlit- 
by«  od  F.  T...owského$  pjsefl  německá  od  Fr.  Maurera; 
koncert-polonaise  na  hausle  od  Jánsy;  pjseň:  vKytka  wla- 
8tenkám«  od  Picka;  déklamowánka:  dTo  se  neslužj«<  od 
Tyla ;  pjseft :  »}(n  ber  Ctuede  faf  bet  ^nabe«  od  Procha  j 
koncertuj  polonaise  na  flétnu  od  Furtenaua ;  pjseA :  »Ráže 
a  děwčetf  -y  adagío  na  lesnj  roh ;  dwogspěw  a  Chm  členské- 
ho apěwohry:  uLibuáin  sAateka  od  Fr.  Škraupa,  pak  Ru- 
bežowa  (?)  déklamowánka:  »Dodatek  k  obraně  krásného  po- 
blawj.K—  Neywjce  Ijbil  se  koncert  na  flétnu;  p.Pok  těž- 
ký úkol  wýbomě  wywedL  Pak  aagjmaty  České  spěwy  a 
deklamowánky,  prwnj  z  těchto  pro  swůg  nábožný,  druhá 
pro  naiwnj  a*  tíretj  pro  sw&g  humoristický  obsah.  Prwnj  a 
dnihau  welmi  xdařile  přednesly  dwě  sestřičky,  panna  Marie 
a  Theresie  Happlowa,  dcery  zdegžjho  p.  měžfanosty.  — 
Poslednj  déklamowánka  pak  mnoho  radostného  hluku  a  po- 
tlesku spftsobila,  an  gí  panna  Burdowa  mistrně  přednážela. 
Sotwa  že  se  posluchači  rosežli,  rokowalo  se  o  brské  di- 
wadelnj  pochantoe,  k  gegjmuž  uskutečněnj  krásnau  pijleži- 
tost  podaly  roaeniny  Geho  C.  Milosti  naleho  neymilostiwěg- 
éjho  krále  Ferdinanda.  Za  tau  přjčinau,  když  se  byla  ná- 
rodnj  pjseň  s  pr&wodem  hudby  odspjwala,  prowosowali 
naii  ochotnjci  > Starého  wozku  Petra  Třetjho,tt  při  njž  pan- 
na Honsowa  (AnČiČka)  a  pan  Skalák  mladlj  (IwanSko)  ney- 
wČUj  pochwaly  dožh'.  Nato  následowala  fralka  m777,((  při 
njito  si  wžickni  hercowé  zdařile  počjnali,  sUstě  ale  pan 
Skalák  staráj  (Pepř)  a  p.  Burda  (Ziskný)  spoI|i  gako  o  zá- 
wod  hráli.  —  K  přánj  toliko  zbýwá,  aby  %  překladu  se  wy- 


hodilo  někoUk  neslnlných  sad  a  slow,  n.p.  ta  machna,  to 
trdlo  atd.,  Čehož  winu  arci  hercowé  nenesau,  alebrž  pře- 
kladatel. —  D&m  byl  poneyprw    i  podruhé   walně  naplnéok 

F.  F.  F. 

Z  Ewandic  na  Morawif*  Dne  13.  dubna,  totiž  na  se- 
lený Čtwrtek,  bylo  tu  prowozowáno  w  nažem  matipřském  ga- 
syku  od  samých  sdegijch  hudebnjků  w  chrámu  Páně,  k  ně- 
mužto  prý  sw.  Wáclaw,  wéwoda  země  České,  gak  národnj 
powěsti  swědčj,  základnj  kámen  byl  položil,  BeethoTeuovo 
weliké  oratorium :  »]SLristns  na  hoře  oliwetské«.  Při  tomto 
prowozenj  byl  aegenom  nawitiwen  hrob  Páně  od  wel.  du- 
chowenstwa  a  přednost  města,  nýbrž  i  od  welikého  počtu 
najeho  měkťanstwa.  Oratorium  bylo  dobře  prowedeno,  a 
mnohý  s  přjtomných  posluchačů  wjznal,  že  na2e  libozwu- 
čná  českoslowanská  mluwa  pří  prowozowánj  podobných 
skladeb  hudebnjch  nad  mnohé  gine  wyniká.  ^-  ^'-  H. 

ZB  8L0WSN8KA.     Z  BóHski  SůUmiee. 

Tiiko  tu  ¥*é  nllowai  ae  sdá?    Milowat  gl  saBoInls 
Hned  »oM  vŽ  áwi  k  aj  iádatl  srdce  budel! 

Daleko  od  wlasti, .  z  drahého  domowa  kragan  kraganowi^ 
co  bratr  bratrowi  drahý  a  milý  gest,  geden  druhého  neziitné 
miluge,  radau  a  skutkem  podporuge,  a  krom  swého  wlast- 
njho  dobra  téŽ  o  pewné  kragaua  blaho  laskawě  pečuge. 
I  zde  we  Šfáwnici  náklonnost  upřjmná,  obzwláétč  z  lásky 
k  wlasti  a  národnosti  pocházegjcj,  k  uskutečněnj  účele  do- 
brého we  swaaek  bratrský  nás  spogila.  Když  gsme  se  to- 
tiž wespolek  wjce  a  wjce  poznáwali,  a  geden  druhému  swé 
city  a  swá  přánj  neljčenau  upřjmnostj  zgewíti  se  neostý^ 
chali :  tuť  se  mi  zdálo,  gakoby  geden  druhému  Ihostegnost 
ku  záležitostem  národnj  m  byl  Šetrně  wy  týkal,  a  pak  gako 
bychom  wlickni  rázem  krásné  slasti  swé  přjklady  bylí  spa- 
tíili  a  poznali;  ano  uposlechli  gsme  tento  přirozený  hlas  a 
seznali,  že  horliwá  wsech  nás  žádost  w  geden  krásný  a  cliwa- 
litebný  účel  směřuge,  a  sice:  lásku  a  úctu  k  mateřskému 
gazyku  wespolek  powzbuzowati,  národnj  wzdělanosU  a  zá- 
ležitostem matky  wlasti  duchem  i  tělem  wděčně  a  horliwě 
se  oddati ;  a  w  tomť  se,  bratij,  ukazuge  sjla  lidská,  když 
účel  pewně  uzawřcný  zcela  se  uskutečnj,  —  a  w  tomť  lá- 
ska k  wlasti  a  národnosti,  když  dle  možnosti  obět,  alespoň 
skrownau,  do  chrámu  wlasti  uložjme.  An  tu  daleko  od 
Středu  oswěty  a  oslawy  České  wzdáleni  gsme,  a  zde  zcela 
žádných  prostředkA  k  národnjmu  wzděiánj  nenj :  tedy  gsme 
tady  knihownu  Čcskoslowanskau  zaraziti  uzawřeli,  a  giž  pij- 
spěwky  peněžité,  též  we  spisech  a  knihách  sáleŽegjcj  (arcií 
dotud  skrowné)  se  poskytugj.  Radostně  překwapugjcj  pro 
nás  gest,  že  nám  i  naii  (totiž  Čeltj)  Němci  nápomocni  gsau. 
Daufám,  že  wbrzce  ne  o  holém  paupěti,  nýbrž  o  celé  kwé- 
lnici  dalSj  a  radostné  spráwy  podati  w  stawu  budu.  — 
"YVřelé  djky  wzdáwáme  zde  také  welkomoŽnému  p.  p.  zlech- 
ticowi  z  Gerambu,  gehož  dobročinným  účinkem  we  Šfáw- 
nici 19.  března  koncert  byl  dáwán,  pH  Čemž  tenlo  wsne»e- 
ný  ochrance  a  dobrodinec  wžech  trpjcjch  celé  autraty  kon- 
certu sám  zaprawiti  ráčil,  tak  že  celý  přjgem  (135  zl.  stř.) 
nuzným  krag«inAm  nalim  w  Rudoholj  občtowán  byl.  Wel- 
mi rhwalitebně  zábawa  ona  se  zdařila,  což  obzwlážtně  ro- 
zumnému hudby  rozdělenj  a  horliwému  přičiněnj  p.  Lumbe, 
posluchače  homictwj,  co  děkowati  gest.  I  dnizj  podporo- 
watclé  a  ochotnjci,  akademikowé,  snažně  se  přičinili  k  usku- 
tečněnj dobročinného  účele,  obecenstwn  přjgemnau  zábawu 
opatřiti.  Č««ko-Tlibowftký. 


ČMopU  tento  wyehisj  w  atředtt  ■  w  sobota  po  pAIarijth;  kéUM  anihftii  otreín   pHdáwá  •»  pAUrrhowá  pijloha.    Fřcdplácj  m   n  wydawatoU  m  řtwH 
]ét«  48  kr.,  wo  kalhkttpectwjeh  na  půl  lét*  1  >1.  86  kr.,  m  c.  k.  poitieh  pílil,  t  %l.  W  kr.  atr. 


Wydáwánjni' Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodnjiibawnjk  Fro  techy^Iorawany,  Sloviky  a  Slezany. 


C;J8lo  35. 


do  $náge  iŠ43^ 


10.  r.  béh. 


POIjJBBÍJ  IfiiCBLOb 

Nel  gsau  oči  panny  ? 

Progděle  swžt  ney^jřeglj 

Ha  ^It  ířtyty  ftotnjr. 

W  obi  paQBjr  alky  aiAte 

Zďm^,  ntihe  slastí ; 
Hleďte  do  nich,  nzřjte  tam 
Nagedttaa  dwi  wlastL 

Ljbáte  dwa  9wěttff 
Geden  časný,  druhý  wěČný, 
StíMé  we  dwa  hwity. 


Poselkyně  áwitoHwá, 

Lei  od  Mízy  k  doUnim, 

Tam  k  polabským  laCioám  { 
Leť  tam  spéchem  orU  —  Ud, 
A  mně  přines  odpowid. 

Tamo  n  kbakého  lomn, 
Bljie  mďnického  chlumu. 

Krásný  hrad  se  wjrpjoi) 

Tam  kwést  rAže  počjná.-* 
R&že,  perla,  lana  má, 
Co  sář  mému  rági  dá* 

Wie^n  tanbn,  yrietkn  lásko 
2^ew  §j  w  gednom  sladkém  hláskuj 

W  hlásltu,  gakýŽ  slawjk  máý 

Gakvi  mnmg  labuť  tná} 
Neboť  leftjl  k  andéli, 
Gená  snad  miloěí  «dďj. 

W.  Itromjr  Pícek. 


lni  bez  spanj. 

{PUroÍ9Wátf.} 

Jnciitla  oMécinuwši  se  na  muie  skljčeného^ 
upřela  tta<i  neodwrainč  zraků  swých;  on  ak  z  nj 
také  očj  n^zpustil. 

Hrabě  toho  apozorowaw  pogal  pannu  za  ru« 
ku  a  pošeptal  gj  několik  slow ;  načež  oba  wstaw* 
te»  iB^  druhé  airanč  koslela  přes  celé  po$\irátné 
gednánj  setrwali«  Pak  doprowodil  hrabě  pannu 
do  bytu  gegjho>  kdežto  dnešnjho  dne  u  »Stupar» 
tů*  řjkagj. 

Při  náwratu  swém  nalezl  podiwného  cizince 
na  tomtéž  mjstě;  kostel  byl  giž  prázdn^^  swětla 
lJia«Butá ;  gem  zde  a  tam  hořela  swjčka  u  některé^ 
ho  obrazu»  slib  to  duše  nábožné* 

Konečné  wslal  cizinec  a  opustil  osaměl]^  dům 
Božj  ;  kwapně  sledowal  ho  ginoch.  Na  ulki  za» 
Dijřil  k  teynskému  dworu,  kdežto  se  hrabě  k  němu 
přidružiw  howor  s  njm  zawésti  se  snažil.  I  po* 
žádal  gegj  aby  s  njm  do  bljzkého  hostince  weiel« 
čemuž  onen  po  dlauhém  odpjránj  nerad  přiwolil* 

Seděli  dlauho  bijže  sebe  za  stolem;  konečně 
upadal  hrabě  stran  předmětu  k  howoru  wždy  wjce 
w  nesnázi^  čjm  déle  druh  geho  scfawálnč  w  hlubo* 
kém  mlčenj  trwal>  až  pak  z  těsné  útroby  wycházegjcj 
wzdychnutj  gazyk  geho  rozwázalo.  Duše  nešfá* 
stn^o  muže  zmocnila  se  opět  ona  palčiwá^  ne* 
zhogitelná  bolest,  gežto  gi  co  dwauhranný  mei 
rozrýwala  a  city  geho  až  k  Ijlenosti  bauřila.  Ne* 
be  a  zeměj  garo  a  zima  zdály  se  mu  pak  býd  znnu 
tené,  geho  nudné,  bezUidné  putowánj  mukau  ne* 
konefinau,  smrt  angelem  wyprošťugjcjm ;  on  sám 
sebe  měl  za  propadlého  mocjm  pekelném  -*-  za* 
tracence  ná  těle  i  na  duši*  Upamatowánj  na  gi* 
stý  wýgew  žiwota  geho  pudilo  mu  z  očj  slze  baln 
neyhořčegšjho ;  pomněnjm  wšak  na  ztrátu  swau^ 
na  ztrátu  wěčnau^  stal  se  rychle  neybázliwěgšjm 


Digitized  by 


Google 


138  r  ..    ^ 

a  neyzkormauceněgšjmčlowěkeb^  w  rózbrogi  $  se* 
bau«  se  swětem  a  s  nebem* 

»Ach>  Jacintol*  wzdy<efil  násilně.  i»W  gaki 
osidla  ďábelská  gsi  to  upadla  1  gak  té  držj  peklo 
xpautanaul  Ale  msta  ge  dostihne;  nchopjm  gáka* 
t^tieého^  satana  pg^emského  iíwota  méhp^  dnes 
nebo  zegtra,  a  krwj.  srdte  geho  zchladjm  planaucj 
prsa  swá.  Každý  twor  w  nesmjrné  řjši  přjrody 
dogde  milostí  — *  gá  sám  kletbau  stjžen,  krwj  an- 
gelskau  zbrocen,  ,o  sobě  a  Wykupiteli  swěta  po* 
chybugjcj^  dosáhnu  snad  smilowánj  —  ale  gemu 
Iwde  odepřeno,  genito  wjce  nežli  s  ďábdským  po- 
směchem žiwota  mého  katem  se  stal.« 

S  wřelým  sau^item  žádal  ho  ginoch,  aby  mu 
zdělil  žalost  swau;  on  ale  podepřew  hlawu  plakal. 
—  »Gsem  mrtew  a  pohrobcn  daleko —  welmí  da- 
lek o»  tam  na  krásnem  přjstawu  mořském,  kde  wě- 
inf  oltář  obétnj  gískry  rozesjlage  k  nebes&m  pla- 
ne, kde  gemnégáj  wzduch  wawřjnowými  amyrto- 
wými  hágemi  wane.  Nepřidržugte  se  tedy  hrobu» 
pane;  zasmutj  wám  kwětaucj  garo  dnů  wašichl* 

»0  neměgte  žal  swág  za  nekonečný!  —  Ne- 
njť  na  swětě  takouvého  neštěstj,  aby  se  na  poky- 
nut} Spasitele  swěta  w  blaho  proměniti  nemohlo. 
Protoť  podnikl  Nazaretský  djlo  wykaupenj  na  6oI^ 
l^atě.  A  každý  člowěk  má  určenau  částku  strastj; 
Lterau  až  k  hrobu  nésti  musj«« 

»Gedenkazdý  opauštj  žiwot  uteyrán#  Stal 
gsem  se  mužem  w  dawu  Ijté  wogny,  w  neustawném 
zápasu  s  krutým  osudem,  kdežto  se  žiwot  w  mo- 
hutné haluze  rozkládá,  nachowým  a  sněhoskwělým 
kwětem  se  odjwage. — Wy  gste  bohatě  nadán  dary 
wzácnými;  kéž  by  wám  Wšemocný  prjliá  těžkého 
břemena  neusaudil  i  -^  Ws^ak  wizte,  kdo  gest  ten 
muži  co  se  k  wám  dotjrá  ?<" 

»Ten  s  tau  zardělau  áirokau  twářj?<K 

•Práwé  ten.« 

•To  ge  mislr  Wogtěch,  poprawce  králow* 
ského  Starého  města.  <^ 

Na  wšech  audech  počal  se  cizinec  tlásti»  a 
obrátil  se  prosebně  k  pr&wodci  swérou.  —  »0 
podte  pryč  I  —  hr&zno  ge  mi  na  bljzku  člowěka 
femesla  krwawého.« 

•Milý  přjteli!  koho  netjžj  wina  krwawá,  a 
kdo  ge  cist,  tomu  netřeba  tohoto  muže  se  děsiti.^ 

•Krew  netjžj*^  mumlal  potichu. —  »poďme 
pryč  odsud!  Čtwrtá hodina  budjcjho  se  swátku  gii 
bige.    Podme  spát  —  ach  spát,  komu  to  možno !« 

Pobauřen  powstaw  chystal  se  k  odchodu; 
načež  ginoch  žádosti  geho  powoliw,  ze  swětnice 
s  njm  wyiel. 

Ledowý  déšf  sypal  se  s  tmawé  oblohy.   Gi« 


ztn%  léj^e^^sé  pláit^m  zahal  i  w,  neznamenal,  ie  geg 

kdosi  krokem  rychlým  sleduge;   a  práwě  když  u 

'  bytuswého  za/womti  chiiL  přikročil  tento  k  němu. 

•  Ne  lak  řyclilc.  Panel  dopřegte  mi  několik 
slow;  nebude  wám  to  na  škodu.* 

.  Pozhaw,  cizýiecr  kata  se  smrtjcj  hrikaj^i,  ptat 
aeu  ho,  coby*  žádal."  Tento  se  ho  afe  ikrátka  tá» 
zal:  »Wždyf  znáte  mistra  baletnjho  Camputia? 
gste  geho  kraganl — Powězte  mi  laskawě,  gakéhb 
druhu  gest  a  může-li  poctíwý  člowěk  s.njn^  co 
začjti.  Nic  wám  na  tom  nesegde,  když  mi  pťaw- 
du  powjte;  neboť  wězl^  že  se  wás  proto  ptárn^  a« 
gsem  poznal  a  že  wjm^  gak  wás  ten  trpasljk  wy- 
8tát  nemJUe  a  atile  se  wám  wyhýbá.  M yslď  gsem 
si  tedy  —  ti  dwa  magj  něco  proti  sobě ;  ten  ti 
powj  prawdu.  Nerozmeyšlegie  se — a  nestrachugte 
se  zrady;  buďte  upřjmný.* 

•Wěřte  mně.*-gá  negsem  spolčen  s  mistrem 
baletnjm.* 

»Ať  negstel*^gen  mi  swé  mjněnj  o  něm 
zdělte ;  ten  tancjř  zdá  mi  se  býti  podezřelý.  Buďte 
gist,  že  se  w  twářjch  lidských  znám.  Kdo  gich 
gako  gá  na  padesáte  odprawil  a  s  wýmětkem  člo- 
wěčenstwa  z  wětsj  části  krwawě  se  pbtkáwá^  po- 
zná brzy,  kdo  ge  dobrý  a  kdó  zlý.  Mne  se  ten 
muž  neljbj;  držjm  geg  za  padaucha  a  na  tom 
došL  —  Podržte  si  swoge  mjněnj,  an  se  s  njm  tak 
dražjte;  wjmť  gá,  co  si  o  wás  obau  mysliti  mám. 
Zdáť  se  mi  —  a  zřjdka  kdy  mě  tuáenj  klame — 
gakoby  co  newidět  geden  z  wás  dwau  do  rukau 
mi  padnauti  měL  Ano,  aňo!«  <—  chechtal  se  hla- 
sitě, až  se  to  pustau,  tmawau  ulicj  rozléhalo  — 
•takto  bude!  tak  se  mi  to  zdá!  geden  z  wás 
bude  odprawen.  Pamatugte  na  Wogtěcha,  co  wám 
dnešnj  osudné  noci  předpowěděi." 

Na  to  zmizel,  cizinec  pak  hluboce  na  těle 
i  na  duši  pohnut,  wstaupil  do  swého  přjbytku. 


Pomáhaq]  gednota. 

Dobročinnost  gest  ode  dáwna  známau  ctno- 
stj  Čechli;  k  prospcšněgšjmu  i  wSestranněgšjmu 
wykonáwánj  gj  «táwá  u  nás  negedné  gednoty,  ne* 
gednoho  ústawu.  A  wi^ak,  ačkoliw  se  i  množstwj 
i  působenj  gich  tal^ořka  rok  od  roku  šjřj  a  roz- 
množuge,  ačkoliw  pochybowali  nelze,  že  tako* 
wýmto  způsobem  giž  mnoho  dobrého  dokázáno: 
předce  nesmjme  si  tagiti,  že  ge^ítě  mnoho  činiti 
zbýwá,  a  že   zwláště   a  gmenowitě  geště  gedno 


Digitized  by 


Google 


gest,  noi  téfkieř  ani  geStě  nepomySleiio.  Žebráky 
pohořelý*  nemocným  mrzák  nalézá  pomocí:  ale 
ebndý  řemeslojk  aneb  délnjk^  žiwjcj-se  gen  den 
ode  dne.  z  w} délku  8wého»  kamž  se  ten  uteče, 
oneaiocnj-li  aneb  zaslaw}4i  se  ginak  na  das  žiwnost 
geho«  aneb  potká-lt  geg  gtné  něgaké  nenadálé 
néstěstj?  A  předce  na  ruku  geho  déká  celá  rodí* 
na!  SukI  a  bázeň  nedowolugj  mu  w  auskostí  té 
pomoc  hledati  u  známých,  a  kdyby  gi  i  hledal,  na^ 
lezne-lii  pak  gt  také?  Gediná  pomoc  tnu  zbýwá, 
aby  i  se  swými  hlady  nen^I  t  on  padne  do  rukau 
nemilosrdných  wěřitelů.  Muž  ten  gest  bez  mílo* 
stí  ztracen,  wýdělek  lepšjch  dni\  musj  na  zapra- 
wowánj  wynucep^b,  snad .  Ud^řských  aurok& 
obětowán  býti,  on  padá  w  nowé  dluhy,  auzkost  i 
zaufánj  sé  ho  zmocňuge* 

Pozdnj  pomoc,  žádná  pomoc,  a  co  se  snad 
po  geho  smrtí  ubohým  sirotk&m  uštédřj,  nenahra* 
dj  wjce,  co  by  skrowná  summa  peněz  na  počátku 
byla  způsobila,  udržjc  nešťastného  i  geho  žíwnosi 
a  tjm  i  geho  rodinu.  Gestif  to  smntný  osud^  ge» 
mužto  giž  mnohý  hodný  řemeslnjk  bez  winy  pod* 
lehL  • 

By  se  tem,  kdož  se  do  takowých  přjpadnostj^ 
bez  wlasinjho  zawinénj  dostanau,  bezpečně  ary* 
chle  pomáhati  mohlo,  séfila  se  gednota  zkušených 
a  lidómilých  mužů,  kládaucj  si  za  aučel^  rodin* 
nj  otce  men^jmi  sice,  ale  okamžitými  púgčkami 
podporowati,  a  tak  ge  i  gich  rodiny  před  zkázau 
zachraňowatí  a  nezřjzeným,  w^dy  wjce  a  wjce  sj* 
řjcjm  se  požadowánjm  nemilosrdných  wéřitelů, 
pokud  gen  koli  možná^  cestu  zamezowati. 

Ředitelstwj  teynského  shromáldenj  lásky  odho* 
dlalo  se  w  tomto  smyslu  zřjdití  druhé,  nowé  oddělenj 
swé  gednoty,  gehóž  účelem  býti  má,  podporowa- 
ti  spoluaudy  w  dokázaných  nešťastných  přjpadno* 
atech  bud  darowanými  přjspěwky  aneb  půgčkamt 
we  způsob  tákowý,  aby,  nahodj-li  se  takowá  oka* 
mžitá  nauze,  aspoň  z  prwnj  tjsně  wywedeni  a  qey* 
potřebněgšjm  opatřeni  býti  mohli.  Rozumjť  se 
owšem^  že  gednota  wznikhauti  magjcj,  byť  i  wel- 
kých  peněžitých  prostředků  nenabyla,  aspoň  tolik 
mjti  musj,  aby  wedle  skutku  tomu  dostáti  mohla, 
k  čemuž  wedle  aučcie  swého  powolána  býti  se  cjtj. 

Uskutečněnj  této  gednoty  záležj  tedy  toliko 
na  laskawém,  zisku  prázdném  spolupůsobenj  šle- 
chetných, dobročinných  lidomilů,  a  gimi  toliko' 
může  dogjti  pewné  a  stálé  trwalosti,  kteréž  mu 
newyhnutelně  potřcbj  gest. 

Ostatně  gest,  co  podporowacj  tato  gednota 
žádá,  welmi  skrowné ;  2  zl.  30  kr.  stř.,  co  celoro- 
čnj  přjspěwek  každého  člena,  dowolj  zagislé  kaž* 


139 

dému,  komuž  gen  kolíw  whistnj  proběh  i  dobro 
bližnjho  na  srdci  ležj»  aby  bes  líknowánj  k  nj 
přístaupil,  a  tak  spatřili  bychom  snad  w  krátkém 
éaso  společný  onen  pewný  swazek^  niagcj  meae 
klásti  šjřjcj*se  wždy  nauEÍ  bez  winy. 

Wěem  potřebným  pomoci  nelze  lidským  si* 
lám,  a  tedy  ani  této  gednotě;  a  wšak  s  pomocj 
Neywyššjho  a  s  přičiňowánjm-sě  mužů,  gakoi 
wůdcowé  w  čelo  oné  gednoty  wstupugjcjm,  mo* 
žná  s  dobrau  naděgj  očekáwati,  že  se,  wedeni 
gsauce  swatau  dobrQčinnostj, .  i  nmozj  šlechetnj 
připogegj,  kteřj  samí  pomoci  nepotřebugjce  xjsxl 
samým  gednoiě  wjtanau  přjležito^t  i  možnost  po« 
skytnau,  giným  skutečně  nuzným  tjm  snáze  k  wy* 
•wobozenj  gich  %  nátisků  bjdy  přispjwati* 


1  PA AHT.  Oa  21.  at  do  24.  dubna  m^li  gsme  U 
dr  neobyčegné  a  we  swém  tp&sobu  nad  mjrn  xagjmawd 
podjwán j  -^  tolii  frwni  witinwik  h0ffiu  —  vrt  wékěti  sále 
knd>.  Waidsteiaá.  Wéa  nalesla  welíkého  úéaatenstwj,  a 
sál  byl,  swláité  nedďojbo  času,  přeplný  diwákA,  obdiwu« 
gjijch  rosmanitAu  lurásu  w  ústrogj,  podobě  u  barv^itostt  na 
ediw  tu  wf  suweuýcfa  rostlin.  Neysilačgij  poéei  téchto  pe* 
£liwě  ofaowauých  djidt  Kw^tenj  poskytla  powfistná  kwětni- 
oe  bcab.  Saloia,  hMoy  Kiaské  aa  Smfohowi,  c.  k«  náf 
Hayde  af» 

P.  Vffo  Bom,  dokonéiw  ptWnj  řadu-ítenj  swých  na 
nSmecfké  pjsni«,  tapočal  dne  26.  dtibna  tase  gtn^Vh  fest, 
kdežto  vonimeckýeh  romatgtiejehti  gednati  bodla.  Wstupné- 
bo  platj  se  2  al.  stř.  ta  wjíechna  —  SO  kr.  sa  gednotliwA 
étenj ;  wýnos  ge  sase  we  prospěch  úsiawu  pro  slepé  a 
diudého  domu  uréen.  Uéastenstwj  na  tomto  pěkném  pod- 
nikán] sdá  se  mesi  obecenstwem  srAstati ;  alespoA  se  po*> 
£et  posluchaéft  welmi  rokomóžíL 

WýtcČný  sochař,  p,  Joh^  Max,  ptawá  ozdoba  wlasti 
na^,  dokonal  práwě  djlo,  kteréž  weiiký  počet  ctitelA  nalé- 
tne a  powěst  geho  tase  roz.sjřj.  6esti  to  12  asi  20tipal- 
cowých  soíek,  predstawugjcjch  tolikéž  panownjkA  Českých, 
tegména:  láhuži,  Přemysla,  Wáclawa  swatého,  Břetislawa, 
Achilla  Českého,  Wratislawa,  prwnjho  krále,  Wladislawa  I., 
Oukara,  Wáclawa  II.,  Karla  IV.,  Gihjho  Poděbradského, 
Ferdinanda  I.  a  Rudolfa  II.  Wíestranným  přánjm  ctitelA 
swých  powtbuxefi,  odhodlal  prý  se  p.  Maz  t3rto  wýtwory 
ducha  swého  w  sádře  dát  otisknauti,  a  sice  umělým  w  tom- 
to okresu  p.  Kalerau,  tak  že  by  si  pak  snadno  i  nemo- 
ŽněgŽj  tu  neywhodněglj  okrasu  do  pokoge  swého  tgednati 
•  téroweft  domáej  uměnj  podporowati  mohl. 

Gakého  ájfástenstwj  weliké  nežtěstj  obywatel&  rudo- 


Digitized  by 


Google 


140 


d«piil  w«  wl€ck  vAbtMÚéoých  da«opÍ4edi  doépUne.  P^ 
Iwých  sáiliik  o  auné  luaf*"f  "^^  dob/lf  n  uké  wjácB« 
•ké  Bowioy  Aw^m  pílaýv  •  máeiaým  powibasowáoJMt  s  ée-» 
boi  uk  hognýcb  pijftpéwkA  m  scilo,  U  diwaddaj  nowia/ 
ipá  m  tt  tUjo^a  nj Jg^iké  politické  piwaOtMJc  slatých 
wi  flA.  wxpojjtáwag,  klcfé  M  «  aidi  pM  o9é  «liobé  00- 

W«  Wjdai  áfliirtatjr  dnf  pnraj  konecrt  Mftr/  ^Z- 
ímmMů-owé,  o  gickito  a«dAwDte  ob^ewenj-se  iia  mnlle- 
d^ém  obMrn  Uké  gsm«  f^  krátk««  spráwit  podafi.  'Wjdeil 
kjrla  letos  koneertjr  sapbwmia-^ftle  t/to  Awé  udadínkó 
IsMBwicCi  mIA  8C,  magj  nyiij  ta  nnohaa  iHkaa  kodína 
w  tlobto  badebnjck  mnéjniicb  sUdkan  dití  nábradu.  Re* 
ceofanti  «  dle  «{eb  eelé  obeoeottwo  gfan  nad  newjdaným 
úkazem  eelj^ti  Um;  a  gakol  s  mi  aaadnčbo  přjtele 
wjme,  kterýi  ge  byl  na  gínýcb  mjt tecb  fljrlel,  rádi  tenkrá- 
te etttbtt«ia«ma  irjdeAskémn  wé^'me.  Mnij  V>  kýti  arci 
Hftco  obzlálťnjho,  widéiL  15*  a  iStfleUu  djwka  n  Uko- 
wé  dokonalofti^  —itéijmtf  ■€  9ÍI  napřed  na  gích  přjgexd 
do  Praby. 

JÍT  bfiii  flory.  WelkerA  mjfU  ToasábU  ijle  Rakaii- 
aké  alawj  radoftné  19.  dnbea,  co  den  alawiiýdi  rosenin 
Mlebo  neymilostíwěgljfao  semipána  Péréimmái^  I  w  naij 
Hoře  byl  tento  den  wýsnamnS  slawen.  Wefer  dno  18. 
byla  wogeneká  katáma  oswCtleMiy  před  ktcraai  bndba  dm- 
bébo  batailonn  mystiweA  výtedné  tkkuiby  brala*  Welkeré 
yfogako  bylo  ao  pM  kasárnami  selikowalo,  a  kdyi  w«Čor 
aastáwaly  kyla  národnj  ]>jseft  spjwánarns^eli  bndba  po  o^ 
lem  mifté  hrála. -^  Dne  19.  byly  v  arcidfikanfkám  chrámu 
Pant  o  dewátó  hodině  slawné  sluiby  BoÍj  konány,  n  kte- 
rých weikeř]  ma^istrátuj  a  bomičtj  auředujci,  8<^^^  i  ^^ 
ákeij  dAstogojcí  a  naof stwj  giného  lidu  přjtomni  byli ; 
wogsko  bylo  pak  opět  na  nám2slj  wýtáhlo,  kdeito  hlawnj 
Části  mle  swaté  střelban  oslawowalo. -<•  U  wečer  spořádalo 
qěkoUk  UdumílA  ve  pcospěcb  safjseoj  nistské  nemocnice 
weřegný  plei,  spogený  s  lotenoj  wýhraa,  ku  kteréž  ncy- 
wylljho  dwomjho  powoleiq  obdrieli,  a  kterýl  ku  w2eobe- 
cné  ipokogenosti  wjrpadl.  Na  počátku  plesu,  před  tahem, 
spjwala  le  národn]  pjteA:  nSlyi  nás  wiecbny  %  hwěsdné 
dálÍM  od  wclkerého  Četného  shromáldSig,  a  ku  konci  plesu 
tančil  se  (w  Prase  gíi  o  předloňských  besedách  sawedený) 
Straiák,  kterýž  nepochybně,  gako  tf  Wás,  i  sde  obljheuj 
dotáhne.  —  Djky  buďteŽ  we  gménu  dobré  wěci  llechetným 
podnikatelAm,  gakoi  i  swláitě  spanilomyslným  panjm  a  pan- 
nám w  Kutné  Hoře  a  okolj,  kteréž  k  docjlenj  uk  prospě- 
iné  wAoi  welmi  ocbot&ě  laskawými  a  krásnými  dary  byly 
přispěly.  f 


M  Innmx  PKěŽDěnja  nai^o,  «  svdekowlaj  hmAif^ 
m  matcHkéko  gasyka  ckwabiě  koriivébo  p.  lana  GedliikY 
prwnjko  učitele  a  ředitele  kěra,  a  epolnpésobeajm  wái»» 
Q^cb  pp.  odiotnjkk  piowosowala  ae  w  adcfiija  tAaimé 
na  wclíký  pAtck  s  českým  teztaai  Haydenowjf ck :  líBidm 
slow  Krístowýek.«  '•  ■» 

W  Jn^fsM,  statku  prt^kéko  aádnlj,  temiel  sedá* 
vao  w  IOMpi  roce  swém  Mat<g  FiíM,  rodilý  W  vsi  li* 
bocbovičkácb*  paasvj  tvckoněikkébc.  Do  posMnjdi  dok 
svých  byl  sdráv  a  pilně  pvacaval,  do  pMledaj  pak  i  ko* 
diny  dýmce  ave  věrai  %^MUÍ0  '•  V. 


•irÉTOZOB. 

Dne  25.  břesna  t.  r.  otevřel  se  konečně  k  obecnému 
pobodlj  w  Londýně  fimel — t.  g.  podxcmnj,  klenutý  prfichod 
pod  řekám  Temži,  ^  snad  to  aeysmělcgšj  suvenj,  kteréž  kdy 
Mukromným  podníkáiým  alidakan  rnkau  povsulo,  slavný 
památnjk  d&vtipn  a  vlastenského  smeyžlcnj.  Stavitel  geho 
gest  F.  BruneL  Po  mnohých  obtjžech  a  překážkách  dočkal 
se  v  60.  roce  věku  svého  té  radosti,  že  se  djlo  gclio,  • 
němž  negedoi  pochybovali,  w  plné  sjle  skv).  Stavěao  n« 
něm  od  r.  1824.     Náklad  gest  iMsn^rný. 

Angličan  Von^  nčinil  v  Berljně  snamenltý  vjroáles* 
Zbotovnge  totiž  —  na  prvnj^  pohled  ge  to  věc  řjkage  k  smj- 
chu  a  k  neuvěřenj  —  xhotovuge  %  bláu,  gakž  ge  na  ulici 
salesá,  neykrásněgsj  hračky  a  věci  pro  okrasu  patřjcj.  Ne- 
dávno podal  samému  králi  dle  antiky  sbotoveného,  ros* 
toraiiého  psjka.  Neynověgjj,  nebo  vlastně  neyeuržj  tatQ 
hmota  ge  pálená  a  tvrdá  gako  porcelán. 

Teplopťs^  nový  náles  professora  HLnorra,  na  unirer* 
šitě  kasanské.  Professor  Knorr  učinil  prostředkem  tepla 
otisky  na  střjbře,  mědi,  oeeli  atd.  viditdiné  bes  shužtčnj 
p^r^Prviij  těchto  vyobrasevj,  gež  nálesce  teplopisné  gme* 
nuge,  udělány  byly  v  řjgnu  předešlého  toku.  7.  listopa- 
du sdělil  ge  kasanské  učené  společnosti,  a  ukásal  některé 
vyobrazenj,  geŽ  sám  udělal,  a  některé  také,  které  udělal 
Itudent  Ma|sík.  Z  počátku  prosince  poslal  alomek  svéhc 
spisu  o  tom  předmětu  cjsarské  akademii  nauk  do  Petro- 
hradu, přiloživ  několik  teplopisných  vyobraaenj.  Wyná- 
lezce  teplopisA  popisuge  několik  zpAsobA  k  dělánj  teplo- 
pisných otiskA}  neyprostěgžj  a  spolu  také  neylepžj  tále^ 
v  následugjcjm :  Těla,  t  kterých  se  má  snjti  vjobraxcnj^ 
kladau  se  na  pěkně  hlasenau  deltičku  (měděnau,  ocelovau, 
střjbmau  anebo  gakau  koli)  a  nahřjvagj  se  takovým  spA- 
sobem  na  kovové  dežtce  obyěegnan  žpirítusovau  čiM 
Ijhovrau  lampau  s  válcovitau  svjtibau.  Čas  vyobrazenj 
sávisj  od  samého  nahřjvánj;  čjm  ge  sílněgij,  tjm  méně 
času  třeba;  píjliě  veliké  horko  ékodj  vžak  gasnosti  vyo^ 
braaenj  ;  obyčegně  dosutečno  gest  5 — 10  minut  nahfjvánj, 
po  Čemž  se  těla  spolu  s  deitjčkau  sojmagj.  Tjm  velzol 
prostým  způsobem  uJélal  professor  Knorr  weliký  počet  o- 
tiskA,  mezi  nimiž  mnohé  svau  správnostj  a  krásau  tauplna 
žádost  npokogngj,  avláitě  otisky  rytých  věcf,  gako  :  pfv 
četj  rytinových  desek  ano  i  rytin  na  papjře  vytištěných^ 
mincj,  ano  i  pjsma  psaného  tužj  na  sludě  (kočičjm  střjbřc). 
Ze  Sewmj  Wérfy.  Dunier. 


£m«pI«  Italo  W7«liásl  ws  stMu  •  w  Mbota  »•  ■Slarijcli;  kaUan  araUii  tiMta  yMéwi  ••  |i«!«rch«w*  l>ljl*ha.^  WtdHáeJ  m  «  wyAMriltle  aa  étwrt 
Uls  M  kr.,  wo  lwihli«pMl«rj«k  as  Ml  Mls  I  .I.  16  kí,  aa  c.  k.  poiUch  pďil.  t  »1.  !«  kt.  ath 


Wydáiránjm  Jar.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnjzibawDjk  pro  íechy,  loravany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  36. 


0.  inágeĚS43* 


10.  r.  béh. 


lni  bez  spanj. 

(JPokraioufánJ, } 

Ustawicné  zněla  hromohlasne  prorocká  slo* 
wa  katowa  w  rozbauřené  duší  geho ;  byloť  mu^ 
gakoby  zkrwácená  ženská  postawa  mu  hrozila^  i 
widěl  se  winaucjho  pod  rukama  saudce  krewnjho. 

•O  gen  smrti  hanebné  a  potupné  mě  zbawl** 
sténal  pří  tom  hlasem  umjragjcjm  )»Gjm  rnohu^ 
králi  nebes  a  země!  čjm  mám  newědomě  spáchá- 
nau  wraždu  smjřití  ?  Což  gsem  po  deset  rokjk  do* 
8ti  netrpěl  ?  Po  celý  ten  dlauhý  čas  neobčerstwílo 
spanj  sesláblé  audy  mé;  děsné  sny  obkličugj  du« 
cha  mého  a  mučj  geg>  až  krew  ustydne^  sjly  u* 
mdlj  a  hrozná  mdloba  pekelný  bogukončj.  O  bych 
giž  ležel  w  chladné  hrobce — tam  tě  prawé,  twrdé 
spanj  I  Mílosrdenstwj !  —  pro  Krist&w  křjž  — 
slitowánjl  gsemť  newinnýl — ne  ode  mne — od 
něhoj  od  padaucha  požadug  prolítán  krew  1  Wíz. 
mne  bjdného  twora  w  prachu  se  winaucjho  1  — 
O  Judito  I  nemuč  mě  déle  a  uděl  mí  spanj  ge* 
nom  na  několik  okamženjl  —  Budu  se  modliti; 
3nad  to  zpomůže«  —  Otče  náš^  genž  gsi  na  nebe- 
jjch  —  prigď  nám  králowstwj  twé  —  odpusť  na» 
áím  winnjkům  —  neuwoď  nás  w  pokušenj,  ale  zbaw 
nás  od  zlého>  amen* — Ach  Božel  wždyf  se  giž 
ani  wraucně  modliti  neumjm!  A  wždyť  to  také 
nic  nezpomáhá —  nic!«  —  ©Nic —  nicl«  sténalo 
to  po  něm  temnjfm  hlasem  w  malé  kom&rce* 


W  katowa  přjbytku  seděla  stará  Madlena, 
pilné  rozdmycháwagJG  oheň  we  welk^ch  kamnách. 
Brzo  pauitěla  zastaralau  trubkau  gakési  kapky, 
br^o  owar  podiwnébarwy  a  gel  tě  podiwněgsj  w&* 
ně  do  láhwíc;  brzo  mjsila  prášky  se  šťáwámí, 
gežto  z  přjhrad  weliké  skrjnc  wybjrala^  děsným 
blaaem  při  tom  prozpěwugjc; 


Sowa  bude  newěstau, 

Krkawec  ge  ženich  garf*; 
Prowádjť  on  weselau. 

Kde  ge  hřbitow  starý.  —  — 

»Ta  šwamá  děwčata  necbagj  dnes  na  seb0 
dlauho  čekati ;«  začala  pak  zase  mumlat.  ».Wy* 
kradla  se  snad  zwědawost  a  tauha  z  mladých  sr^ 
deček,  a  postaupíla  mjsta  rozumu  ?« 

Na  to  posuwila  na  weliký  kulatý  stůl  mědě* 
nau  mjsuj  do  nj  několik  ořechowých  skořápek,  a 
wedle  nj  kausek  cjnu,  držadlo  to  zlámané  Ižjce^ 
mrzutě  při  tom  reptagjc :  »Nepřígdau-lí  do  půl* 
nocí,  nebudeme  moci  nahlédnauti  w  hluboce  za- 
halené přjštj.«  —  A  opět  ugala  se  tagemné  swé  prá- 
ce, mjchačku  co  prautek  čarowný  w  pozdwižené 
ruce  drž  je. 

Kdoby  byl  tuto  děsnau  postawu  přemýšleti 
spatřil,  s  tau  podiwně  zwráskowatělau,  ohněm  roz«t 
pálenau  twářj,  bylby  gi  držel  za  nočnj  obludu.  Ko* 
nečně  zaštěkali  psi,  hlasné  kňučenj  zaznělo  osamě- 
lým pustým  domem,  a  w  teplý  šat  hluboce  zaha* 
leny^  wstaupíly  dwě  mladé  djwky  do  wytopenó 
^wětnice. 

Wětšj,  Marie,  byla  růžoljcj  s  očima  modrý- 
ma, zrůstu  bugného ;  menšj,  Ludmila,  audů  ně- 
žných^  podobala  se  autlé  gedli ;  oči  měla  gako  srnka* 

vWeselý  štědrý  wečer,  matičko  1<*  pozdrawila 
gi  Ludmila. 

vAch  Mílo  I «  šeptala  k  nj  druhá;  vpodjwey 
se  gen>  gak  dnes  opět  wypadál  Skoro  litugít  že 
gsem  s  tebau  šla.** 

jftGen  mužné  mysli  a  statné  odwaze  zdařj  se 
temnau  budaucnost  wyzpytowatil*  domlauwala  gj 
tato.  ]»Chowey  se  maudřeJ  Ničeho  nenj  se  co 
báti.« 

vNu,  pc^ďte  pak  bijže,  bázlíwá  kuřátka  I « 
dala  se  nynj  stařena  slyšeti,  >a  ohiegte  se  u  ka- 
ipen.  Hu  I  Wenku  ge  wšechno  zmrzlé,  gako  roh* 
Psi  wygj  a  na  židowském  hřbitowě   to  fičj,  ga* 


Digitized  by 


Google 


142 


koby  práwě  byli  rabjna  pohřbili.  —  Pogdte,  sedne- 
te  8Í ;   počkáme  na  druhé. « 

Brzo  na  to  otewřely  sé  dwéře,  a  gešeě  tří 
ienstiny  krooily  přes  práh;  na<iež  po  krátkém 
uwjtánj  stará  Madlena  do  práce  se  dala.  Wytá- 
Ua  černé  lesklau  desku,  na  njžto  wéechny-  pjame* 
ny  gazyka  našeho  dle  pořádku  čeřweně  psané  u* 
praweny  byly,  a  zawěsila  gi  na  dwéře, 

Audá>  černooká  djwkagala  se  mluwíti:  »Me- 
dlé;děwdatal  gá  £ačnu.«  —  Na  to  zula  s  lewé  no- 
hy střewjc,  postawila  se  zády  ke  dweřjm,  a  po 
nudém  rozmeyšlenj  hodila  střewjc  pozadu  na  plá* 
těnau  tabulí,    Pjsmena  S  spadla  s  nj  na  podlahu. 

vTedy  pjsmenau  S  bude  se  počjnati  gméno 
toho«  kterýs  mě  za  manželku  pogme?  dobře — 
S  nebo  Š!  an  to  giž  obyčeg  tak  mjti  chce,  že 
my  ubohá  děwčata  čekati  musjme,  až  si  nás  ně- 
kdo obljbj.  Ale  Bůh  buď  tomu  S  milostjiwj  bu- 
de*li  z  toho  něgaký  satanáš  I « 

I  smály  se  djwčiny  sfré  swéwolné  družce  a 
pauStěly  se  do  rozdjlného  djla ;  gedna  sázela  swj- 
čičky  do  skořepin  ořeSnjch  a  páuStďa  ge  na  wo- 
du  po  mjse ;  giná  lila  bjlek  do  sklenice,  třetj  šlé* 
wala  cjn  do  nádoby  s  wodau,  a  každé  gewila  a 
předpowjdala  z  toho  přjštj  stará  Madlena.  Wšem 
dostalo  86  štéstj;  gen  gediná,  gmenem  Anežka, 
wysoká  co  gedle  a  něžná  co  lilie,  slila  si  z  cjnu 
prawau  umrlčj  hlawu.  Třesaucj  se,  gako  když 
nočnj  bauře  autlau  kwětinau  zmjtá,  pronesla  Anež- 
ka udušeným  hlasem  t  )»Wjm,  to  znamená  ^mrt; 
w  tomto  roce  musjm  umřjti!«  — 

W  tom  okamženj  bily  na  zdi  wrzawé  hodí* 
ny  dwanáct,  a  dlauho  řinčelo  cosi  na  zadnj  okno 
do  dwora;  djwky  se  ulekly  a  bázliwě  okolo  sta* 
ieny  se  shlukly. 

Madlena  obrátila  se  kwapuS  k  okna  a  zwo* 
lala  se  smjchem:  «To  nic  nenj!-^  genom  sowa, 
swědem  swedená,  chytá  se  okna,  ochrany  hledagjc 
pifed  Ijtau  nočnj  bauřj.« 

•Ay,  babičko  !<»  zwolalaMila;  vukažtemi  pak 
toho  powěstného  ptáka  maudrosti  --.-  a  gak  se  řj* 
ká  —  miláčka  Mudřeny !  Tužjm  že  ho  gen  po* 
wěra  za  proroka  smrti  držj.* 

nSlyšjte?*  zwolala  Anežka  bezzwqSným  hla* 
5em-^  »gak  wolá:  Pogdl  pogďl  -^  Ano,  ano,  to 
se  týká  mne!  Až  se  žežhulka  ozwe  a  fialky  roz» 
kwětau,  ponesau  má  mládenci -**- wiď,  ty  desn^ 
posle  ?«  — 

Djwky  i  sama  bodromyslná  Milá  ulekly  se 
změněné  twáře  Anežčiny,  podobagjcj^se  zasněže- 
né kragině ;  auzkostné  ticho,  rušené  gen  klepá* 
njm  hodin,  wázalo  swjžj  rty  djvfčin* 


Zaplatily  stařeně,  a  odcházely  spěšně  hr&- 
zau  popoháněny*  Stará  Madlena  ge  doprowázela. 
•Oobrau  noc,  krásné  jpanenky;*  prawila,  »nowý 
den  se  budj ;  kohaut  giž  kokrhá.  D&wěřugte  se 
w  znamenjl  gislě  se  wám  stane,  čeho  si  tagně 
žádáte  {  nezapameňte  pak  na  starau  Madlenu,  kte- 
tá  ge  wždypobotowě,  k  štěstj  wám  pomáhati. 
Dobrau  noc! — šťastné,  weselé  swátky!« 

»Slyšjte?«  prawila  Milá.  vZwony  u  swaté 
Anežky  oznamugj  giž  konec  p&lnodnj !  Pospěime,' 
aby  nás  naši  nepohřešili.«  —  Zostřiwše  kroky  swé, 
•pěchaly  k  domowu  8  nowau  naděgj  w  ml«d» 
stwých  ňadrech. 

Madlena  z&stala  mezi  dweřmi  státi,  a  hledě- 
la zamyšlená  do  dálj,  zlehka  sama  s  sebau  mlu- 
wjc:  »Gak  se  to  tam  na  hřbitowě  hjfbá!  To  bude 
asi  pohřbů  přjštjho  roku.  Dobrau  noc !  kohaut 
giž  po  druhé  kokrhá.  Kde  tak  dlauho  dnes  Wog- 
těch  meškal —  Dobrau  noci  Hu  gde  po  mně 
mráz !  Ge  zima  —  hrozně  zima !  Bjlé  wánoce,  ze- 
lené welikonoce.  Ráda  bych  si  natrhala  mechu 
tamhle  naproti  na  kamenjch;  ge  zdrawý,  když 
se  této  noci  natrhá^  —  Gak  ten  led  praštj !  — 
mráz  roztrhuge  čistau  hladinu*^  gako  bolest  srd- 
ce drtjcj!« 


Weselý  masopust  bljžil  se  ku  konci ;  wšemn 
snaženj  nawzdor  nebylo  se  hraběti  z  Pasawy  zda* 
řilo,  aby  byl  něco  bližšjho  zwěděl  o  podiwném 
cizinci,  k  němuž  se  čjm  déle  tjm  wjce  gakausi 
náklonnostj  schylowal. 

Práwě  se  chtěl  na  odpočinutj  odebrati,  -an 
geg  wytrwalé  tlučenj  na  dwéře  otewřjti  nutilo. 

Do  komnaty  wešel  wěrný  saudruh  geho,  Hy- 
nek z  Griesbecku,  i  diwil  se  nemálo  přjtelowii 
Ihostegnému,  a  gak  on  to  nazý-wal,  směšnému  po- 
Čjnánj.  ^.-  » Honem,  Jachimel*  pobjzcl  geg--- »o- 
blekni  se  a  pogd^  semnaq  na  welikau  maškarádu ; 
dnes  ge  poslednj,  Budau  pochowáwati  masopust, 
a  Camputio  bude  se  sw^i  učedlnjky  prowádčtt 
nowý  umrlčj  tanec* 

» Hynku,  wždyf  wjl,  gak  mi  takowé  krato* 
chwjle  protiwny  gsau$  wjš,  co  o  nich  saudjm,  a 
předce  chceš  mamau  práci  podpiknauti,  abys  m6 
k  pošetilému  počjnánj  přemluwil  ?« 

»Od  úmrtj  twého  hodného  strýce,  twrdo» 
srdcjho  Kašpara,  odřeknul  gsi  se  našich  weselých 
schůzek  a  her.  Bez  rozumu  gsi* — gmenngeš-li 
tanec,  neylabodněgšj  zábawu  žiwota,  pošetilým  po* 
čjnánjm.  Nelze  mi  na  nic  milegšjho  pomyslitit 
gako  když  tiinec  dle  Ijbezného  zwuku  své  buga* 


Digitized  by 


Google 


143 


ré  wěnce  wine.  Něžně. co  wětýFek,  haupagjcj  se 
na  kwetinách,  poletuge  barwami  duhowými  Lu 
předu  okřjdlené  weselj.  Giž  pauhé  pomněnj  na- 
plúuge  mě  rozkosj  I  Hebké  djwčj  ijlko  gemně  o* 
begmauti — twářj  we  twář  s  nj  kolowati — o  Ja* 
dúmel  tanec  ge  gis  tě  slastj  nebeskau!" 

»Tak  se  zdá  tobé^  genžto  se  ze  žiwota  radu* 
.ges**-*-odslowil  popuzenégi  zádumčíwý  ginoch; 
mne  to  ale  mraz],  kdykoliw  kriklawé>  protiwné 
swuky  zaslechnu,  a  wždy  to  ranj  bolestně  duši 
man*  A  pak  to  obracenj  i  toěenj,  oddychowánj 
tancugjcjch  —  wždy  si  mysljm,  že  se  mezi  žjle- 
nými  nacházjm,« 

pTys  nemocen^  drahý  přjtdi!  kdožby  se  te* 
dy  s  tebau  hádal!  —  Teď  ale  pogď.« 

BDarmo  me  trápjš ;  nepůgdu!" 

vNepůgdeš  také,  když  ti  řeknu^  že  tam  i 
sličná  Jacinta  tancowati  bude?« 

i>Ge-li  možná?]  rychle,  pogď — rychle  I « 
{Pohraiowéni.) 


SWETTZiK/L  A  BliOIlICiKTa 


9  Co  gsme  se  gi2  namluwili  a  napsali !«  —  stýslá  p« 
D.  w  poslednjch  Kwětech,  an  si  xase  pro  čest  gmen  Čoských 
na  kolbišti  wyg|ždj.  Statný  bogownjku !  tuijm,  2e  gejtě 
nmohé  kopj  prelomjl,  nexli  wjtéastwj  dosáJmeil  —  nékdj 
hych  skoro  saufal,  gestli  se  k  němu  dostanel.  Lidé  gsau 
diwig  pawaoci.  Za  gedno  mnosj  wo  swýdi  pawndinách  o 
'twén  rjtjřském  snaienj  pranic  ani  newčdj,  a  ta  druhé  — 
třeba  by  prawdú  na  bjledni  iridéli — předoe  radSgi  oČl 
do  tmy  strčj,  gen  aby  se  po  gich  maudré  hlawě  dMo.  — » 
Ta  se  namluwjme,  aby  se  gména  deska  w  giných  gasjcjdi 
dle  pAwodnjho  prawopisn  psala,  a  sami  ge  pjécm  —  ai 
hrftsa  powjdau  Ziak^  Stiepanek,  KUiapera^  to  se  pjXe, 
gakoby  to  bylo  wlecko  w  pořádku.  A  co2  teprwa  gména 
cisogasyČná  !  —  gak  se  ty  u  ná$  pjrewlékagj,  překrucngji  sne- 
twořttgj  —  to  ge  bolestné  poivjdat.  Kdy  se  o  té  wéd  sg»* 
dnotjme  —  to  ne'wjm;  ie  by  ale  čas  byl,  aby  se  to  učini- 
lo, to  ^m;  Bvláitě  iádáme-li,  aby  se  nám  rownao  mčrau 
od  giných  mčHlo* 

éafaijkewa  podolilzna* 

Nebyloí  posud  -w  iádném  a  Časopisůw  naiich  osná- 
neno,  *)  ie  před  nedáwnem  nowá  hímenopiiné  půtMimm 

*)  Ba  práwě !  —  ale  nenj  také  diwn !  Naié  wydawa- 
telstwo  býwá  w  roiblaiowánj  sw^^ch  nowotin  tak  wábawé, 
ba  Ibostegné,  že  mnohdy  nowý  plod  gen  slepau  náhod  au 
člowéku  do  rukau  se  dostane.  Aby  weř«gným  listům  ale- 
spoA  kratičké  osnámenj  podaly  -^  to  gím  nenapadne.  Ne* 
diw  se  tedy  žádný,  kdyi    o  mnohé  irčci  časopisy  dlattbý      YV^jdoi  'wyila, 


naieho  wclect^ného  Safaífka  wydána  gest.  Ačkoli  wy^ 
obrasenj  tohoi  slowútného  muie, 'gjmsto  národ  náž  plným 
práwem  booositi  se  mfiie,  ^í  před  několika  lety  péčj  nČ«- 
kterých  f^ebo  otitel6w  tiskem  podáno  bylo,  budeť  i  toto  no- 
"^^éf^jy  oJ  kamenopisce  Garreisa  obstarané,  welikému  počtu 
iia«inc&  ftagisté  welice  ivjtáno.  Neboť  woUl  dotčený  umě- 
lec sa  pljčinau  sádancné  stegnosti  pH  této  nowé  podobi- 
■ni  takowan  welikost,  ie  se  do  sbjrky  a  pro  saomčmé  še- 
stá wenj  k  wydaným  posud  podobisnám  p.  p.  Joseía  a  An<- 
tonjna  Jungmaana,  Hanky,  Čelakowského,  J.  S«  Presla,^  ftir» 
kyne*)  a  giných  wjce  hodj,  neili  ona  předešlá,  která! 
mnohem  wétjíj  gest,  anii  celé  popmnj  posuwy  w  takowé 
úplnosti  vrykasuge.  Podobizna  ta  w  nmČleckém  obchodní* 
etuj  J.  Hofmanna  (w  jesuitské  ulici)  ta  36  kr.  stijbni  se 
prodáwá,  čehož  poanamenáiij  posučuge,  aby  mnohočetni 
ctitdowé  muie,  pro  nás.  nettuaweného,  tjmto  obra  sen jm 
pljbytek  ssrůg  oMh>biti  sobě  přtpjHli.  Pfi  tom  nem&žeme 
se  mmauti  s  ptípomenutjm,  aby  se  s  wydáwánjm  podobí* 
sen  nažich  čelačgijch  spisowatel&  gen  dále,  a  co  možná 
w  brském  po  sobě  postupu  pokxmčowalo.  Neboť  gsme 
welikau  njtanos^  tohoi  podniknu:^  ae  stsany  obecenstwa 
rownél  gisti,  gakož  tohoi  přeswédčeoj  mámo  o  podobném 
nedáwno  sapočatém  wydáwánj  kamenopisných  podobitea 
muž&  t  předwěké  historie  české  xaamenitých,  t  nichito 
negedna  překsásnau  a  kwykráilenj  přjbjFtku  whodnau  býti 
se  gewj.  Obogj  toto  podniknut),  předwádčgjc  nám  sname* 
nité  našince  s  minulosti  i  přjtomnosti  nažj,  sagisté  welmi 
.  iBhwalitebné  i  Čestné' na  wságem  sobě  po  boka  se  sUwj,  a 
protož  dlauhé  gežté  pořadj  obogjho  spatřowati  wřele  tau* 
ijme.  Doslýchali  gsme,  ie  we  wydáwánj  podobisen  naiíín* 
ca  B  doby  neynowěgij  následowati  magj  předewžjm  ony 
Palackého,  Amerlinga  a  Tyla^  přegeme,  aby  wéc  U,  a  to 
co  neydijwe,  ke  skutku  přiwedena  byla,  a  napotom  i  po- 
dobizny některých  ostati^ch,  gako  Puchmayera,  Chmelen- 
ského,  Klicpeiy,  Poláka,  Winařického,  Holého,  Smetany* 
Chmely,  Suňka  a  giných,  -w  postaupném  wycháaenj  obe* 
censtwu  sepodáwaly.  Gest  to  negen  čestný  wjsledek  apa- 
nilomysfaié  ncciwostí  k  mui&m  o  pěstowánj  drahého  po- 
kladu řeči  mateřské  a  tjm  rowněl  o  wtdďánj  národu  sa- 
alauiilýcfa,  vfbri  také  gakýsi  důstogný  awážaý  irýkas  He- 
chetného  citu  národnosti,  kdyi  se  gioh  wyobrasenjmi  přj- 
bytkowé  wraucjch  wlastimU&  ozdobugj.  , 


DOMACJ  KRONIKA. 

Ze  Stilťce.     Chwalným  usilowánjm  p.  Frant.  Firbasa, 
lékámjka    a    o   wieobecné  blaho    saslauiilého  měiťana,  byl 

Čas    pomlč).      Powinnosti    redakcj    gsau    giného    spůsobu^ 
neili  yr  obchodnických  skladech  po  nowinkách  se  sháněti. 

B*d. 
*)  Čtenářům  známoť  bude,    ie  Kollárowa    podobizna 
fre  irelikém  archowém  formátu  wloni  tt  druhém  otisku  we 


Digitized  by 


Google 


144 


n  nk$  áea  narounin  GeboC.  K«  Blilosti  pékojl  a  radostna 
•lawen*     Dridoí  se  toho  dne  tkwné   w  iíwot  awedenj  ^ 
•tawtt  pro  12  diudých  osob  města  naiehoi  o  némi  gíi  loň- 
ského roku  w  tčchto  listech   (w  Čjsle  30.)  správa  podána 
byhu  —  W  9  hodin  ráno  driel    nál  w.  d&sL  p.  děkan  A* 
Fialka   w  chrámu  páně  řeě,   iýkagjcj  se  dneinj  dwopúso* 
Loj  slawnosti ;  pak  následowal/  sluiby  Božj.      W  poledne 
hostil  welewáiený  p.  děkan,   spolusaUadatel    toho  ůslawo, 
oněch    It  chudých.     Weějr   dalo   se  střelhau   s  moždjř& 
tnameoj  ke  sch&xce  do  naleho  skrowného  diwadla,  kdeito 
se  ode  wiech  shromážděných  národnj  pjsefi:  S\ji  nás  atd. 
spjwala,   pak    následowal    proslow    w    maUřském   gasykn, 
schwálné  k  této  slawnosti   od  G.  aloSený«     Na  to  se  pro* 
wosowala  ěínohra  >Vrinut(  nnb  tt^Ifiniie  od  Kouebue.  — 
Tedy  německj  w  mjstě  Českém  ?  —  pro<  ne  ěesky  ?  —  bu* 
de  se  mnohý  ptáti.     Milý   BoÍe!    chtělo   se  arci  dwakráte 
česky  hráti,  poneypaw  8frmij    a  podmhé  Maikm  a  deerth 
krátký  ěas  tomu  ale  aedowolfli  coÍ  nám  arci  nad  mjm  lí- 
tostné bylo,  an  úlohy  Kiary   a  Otilie   w  rukau  horliwých 
vlastenek  a  dobrých  hereček  se  nalésaly.— Láska  k  wécem 
národnjm  a  k  drahému  gasyku  nalemu  neywjce  n  spanilých 
djwek  města  naleho  se  sakořenila,  —  a  radostně  nás  pokro- 
ky gegich  sláitě  o  letoSnjm  bále  překwapily,  kterýž  po  di- 
iradle  drián  byl.— Wiem  sakladatel&m  nowéhoůstawn  na* 
leho,  a  sice  w.  d.  p,  A.  Fialkowi,  p.  R&iičkowi,  c  k.  radowl, 
MarL  Angelisowi,  we  gméně  chudých  tuto  co  neywřdegi  dě- 
kngeme,  swláitě  ale  p.  Fr.  Firbasowi,  sjmu  prwopočátečnjho 
sakladatele,  kterýž  tuto  celau  pěknau  slawnost  uspořádal,  a 
kteráž  —  gak    se    prawj  —  teď    o  to  pracowati  hodlá,  aby 
6  chudým  2tndngjojm  města  Sužice  dobročinným  sp&sobem 
laopatřeoj    obgednal.  —  Dlauho    popřey  nám  nebe  tak  do- 
brech, o  blaho  swýeh  spolubratrft  pečugjcjoh  mužftl  — 

Z  MmUMowa  m  Katíme  ffory.  MT  neděli  dne  S3.  d. 
viděli  gsme  na  diwadle  nalem,  sáwěrkau  simnjdi  we  pro- 
spědi  domácj  chudiny  uspořádaných  her,  poněkud  gtž  do- 
konalegi  prowoaowati  »  Wyhrtmé  paMtuf  a  Ayry  ttráie  na 
gfdnom  $t«noíki$fÍ9^  Obě  hry  obweselily  obecenstwo,  ačkoli 
tenkráte  ncwelmi  hlučně  seélého  —  Čehož  ale,  gak  se  sdá, 
gen  peněžité  okolnosti  přjčinau  byly.  —  Meai  wiemi  dobře 
powedenými  úlohami  ale  neywjce  pan  spráwce,  pak  Ma- 
řenka wynikli.  '•  '• 

ZE  8K.0WBNgltA.  W  Lubětowé  pan  advokát,  Jo- 
sef Kmety,  prwnj  penjs,  kterýž  dostal  sa  swau  advokátskau 
práci,  gakož  přjmluwce  u  hrdelnjho  práwa  dwau  tbognjkú 
úředně  k  tomu  požádaný,  obétowal  dobru  obecnému*  Než- 
li se  ale  komu  o  swém  úmyslu  zmjnil,  požádal  wloni  o 
noworoČDJm  dnu  p.  farářA,  aby  s  kasatelnic  oanámtií,  že  ge 
w  městě  gtstý  dobrodinec,  kteiýžto  se  služebné  čeládce  no- 


woročnjm  darem  wděčj  takým  spňsobem,  le,  kterýž  pa^ 
cholek  a  která  služka  po  nastáwagjcj  rok  mezi  wiemi  ney- 
lépe  chowati  se  budau,  na  plj2tj  nowý  rok  po  10  slaiých 
dostanau,  bes  rozdjlu  náboženstwj.  Mnoho  bylo  hádánj, 
kdo  to  asi  uk  žtědrým  gest  ?  Nebo  10  slatých  w.  Č.  dam 
pro  pacholka  neb  služku  w  Lubětowé,  kde  služka  hotow^ 
ho  ročnjho  platu  (dostáwá-U  oděw)  nad  7  ú.  w*  č,  wjce 
nemá,  gest  wěc  dosti  welké  powahy  1  Teprwa  1.  ledna  r.  t. 
opět  bylo  ohláleno,  aby  se  Čeládka  n  wečer  seila  k  paím 
Kmetymn,  kdež  ti,  co  se  neylépe  chowali,  dar  sljbený  od 
něho  obdrij.  (Ostatnj  penjs  byl  na  gine  dobročinné  účely 
wynaložiL)  Poněwadž  se  práwČ  toho  dne  mnohá  Čeled  sté- 
ho wala,  schásela  se  něco  posděgi,  a  weČer  se  přibij  žil  j  co 
WŽak  wýgewu  nic  neikodilo,  ba  wětžjho  p&wabu  adogemu 
dodalo.  U  prostřed  swjc,  na  stole  sesuwených,  bělely  se 
dwacetnjky,  naproti  leželo  pjsmo,  obsahugjcj  gména  poru- 
čených k  odměně.  'Wlewo  od  stolu  sedělo  několik  pánů* 
těm  po  prawém  boku  panj,  opodál  stolu  wsadu  seděl  dár- 
ce, gemu  po  prawé  ruce  swědawé  děti  a  ženy,  těm  u  bo- 
ku muzikanti,  a  celé  prfiČelj  bylo  sagato  služebnými.  Žá- 
dný nebyl  pořadatel,  a  předce  wžecko  gakoby  wnuknutjm 
na  swém  neylepijm  mjstě  se  postawilo.  Zawsněly  hlasy 
strogů  hudebnjch.  Na  to  wsul  s  wljdnau  twářj  mladý 
dobrodinec,  přistaupil  a  promluwil  k  Čeledi.  Prawil  me- 
si  gin^fm:  »Nechci  odplatit  práci  waái,  nebo  negen  že  w 
onom  žiwotě  Búh  odplatj  každému  podle  skutků  gcho,  ný- 
brž i  tu  dostali  gste  gedenkaždý  od  swýeh  pánfi,  co  gste 
saslaužili;  a  nepokládeyte  se,  milé  djtky,  aa  lepSj,  nežli 
w  skutku  gste,  kaidý  má  swůg  nedosUtek  při  sobí,  měgte 
wždy  před  očima,  že  co  činjte  swým  páqúm,  čiojte  to  sa- 
mi sobě,  nebo  kdo  w  mládj  ochotné  práci  přiwykne,  čisto- 
tně se  držj,  nctu  dáwá  wlechněm,  chrám  Božj  milnge :  to- 
ho dogisu,  i  když  sobě  hospodařit  bude,  požebnánj  Božj  ne- 
mine ;  spokogen  bude  sám  s  sebau,  a  snjm  budau  aause- 
dé,  cjrkew  i  město  celé.  Hleďte  sil  sw^cb  tak  použjti,  aby 
w  oelé  nažj  stolici  usnali,  ba  po  celé  kragíně  se  rozneslo. 
Že  neypracowitřgbj,  ncyocliotnřgšj,  ncymrawněgAj  čeled  má 
Lubětowá.  To  bude  má  hrdost,  má  blaienost,  a  i  BAh  se 
bude  z  nás  radowati.tt  —  Tu  se  gewilo  tolik  chuti  w  těch 
mladých  obličegech,  že  byla  radost  na  to  hleděti.  Potom 
wzal  papjr  do  ruky,  přečjul  pozoamcnanýcb,  řekl  gcdnobo 
každého  zláStnj  chybu,  a  slážtnj  zásluhu,  tak  že  z  toho  si 
pro  budaucnost  wžecky  prawidla  nabrati  mobli.  Potom  o- 
snámii,  že  mezi  pacholky  čtyři  gsau,  z  kterých  swědomilě 
neylcp»jba  wybrat  by  mu  těžko  bylo,  a  proto  že  to  nc- 
cliáwá  osudu  k  rozbodnutj.  Ti  tedy  losowalí,  a  los  s  ná- 
pisem )»dar  obdržjw  wytáhnul  si  Ondro  Jančjk,  sirotek.-— 
Hudba  radostně  zawzněla,  a  wéeci  osUtnj  mu  geho  itěstí 
přáli.  Ze  služek  pak  Marii  Howáčowé,  gakožio  52  hla- 
sy na  předu  wžech  stogjcj,  dal  9,  a  neybljže  k  nj  hlasy 
aiogjcj  Anně  Widewé,  151etému  déwčeti,  3  dwacetnjky. 
Když  hudba  přestala,  propuštěni  byli  domů,  a  wiecka  přj- 
tomná  čeleď  zprowázela  obdarowaných  až  domft.  Prjlo- 
moými  pány  ale  pohnul  tento  v\gew  tak,  že  si  předcwzaJLi 
zaraziti  společnost,  která  i  na  budaucj  léta  má  dáwati  dary 
hodu)m  čeledjnAm*  — 


6istv. 


^mobU  imlo  W]rr.lMsj  w  MÍÍmin  a  w  sobota  po  »«Uiijeh;  k«l^  dralwa  •iHan   pHaéwé  ••  |i«I»r*fcowé  př}loli».    Předplicj  ••  •  wyd»w*ltIo  m  *»wH 
léu  48  kr.,  w.  kaikkwptotwjeb  ■*  půl  Ute  1  si.  16  hr.,  »»  o.  k.  poitédT  p*U.  t  «L  S6  kr.  olr. 


Wydáwánjm  Jar.  Pospjsila  w  ťraaie. 


Digitized  by 


Google 


'',1    1: 
)    7 


V 
*  •) 


•!•      '♦ 


láF»4iD|!^iH^ii^    ft9  €^edi7;:IorawaDy,ílowiky  a  Slezan 


i  '»»  l>«      fř 


tffK-«MA|re  JS4a. 


10«  r. .  béh. 


mmmsmmmm 


m 


'.■     .,      ■„   :  Žlomeli  nowé  čiabl^nr ; 

•      '  "  (2áliráda  knJYecj.  ilUnnJ  ^Muikinik.)         ' 

Neom^Kia^  Ty  zdoj.  pane?.rT^  tai^to  hodinau? 
CV>!  tuMedái?  .     ,     .      .      .  : 

Kleofáše  NcJaesky  le^  oLai  Ui[ébo.  Na  .plora* 
gí  £erné  prospasU  cb^ěge.se  noha  ini — a  genom 
twflgp  pohled  gi  ni&^  ,pi?ed  zaufaljip  skokem  za.* 
atawitú    .O  kneži;9^  obraf  k  aešfastnénm .  zrakii^ 

•  '     •  i^tonu    Pane«  gá  ti  fierozunijm. 

lAeofv  Což  ge  okaméhpseč^tak  n^mluwná^ 
ie  gidi  die<nj'6rdd  mému  g^ašté  nésrozaméla^  byl 
\  gáfi^yk  byl'iiemluwit7'  Oařci>  oko  České  bořj  ^w 
anřgí-^igatyk' desky  zwuój  mocnégi^^  tem  gsi 
potdzumďlá*      •  '     ,       .    /  ; 

Ncom.    Pane^  gá  ti  nerozumjm* 
.    ^    KUof.'   O  'knpž^o^  pro$  gsi.  ppufiiiila  čaro- 
djQcJti^  krage  italské  ?  -r-  Taflii  by  té.  byl  wřel^  wanolí 
i^eh^ál^ .  gjmzto  kypj   iqelá   příroda  r- tam  bysi 
byla,  $mysl  ns^ďa.^we  slpwech  tauhy  mé.         , 

.  í^epin.  .  Paip^  ^aégj-li  jíwogjB.a^owa  w skutku 
tak#  gaV  .80  mi  snad  gienom  znjti  zdagj  —  ,   . ,      , 

Klcif/*  O^wylpi  si  ge  dle  .neyamélegšj  muž- 
sky žado^tií  ,        ,  . 

Neonh'  Pak  ti  pr^wjmj  že,  gsem  newěsta  a 

^nfís,— \  -..    ....  '       .1    .     . 

.  • ,  Kleof.  —  ge  sňatek  twfig  — .  lo  wjm*  i  pro- 
kjljnámjSwau,  paměl^  že  t,o  giž  dáwno  z  hlubin 
swých  newyn^tíla.  Mau  bys  měla  býti,  a  celá  ze- 
rp&  oděla  by  se,  k  tomu  plesu  rauchem  swátednjm* 
Zlatj  snowé  mogi  měli  by  se  wygewiti  — 


*)  Pi^odf^  hra  tato  bade  te  přjdtj  neděle  na  diwa- 
4Ie  nálém  pnmoto^nú,  Hůi  ntčraa  yge  prospjíoh  panj 
Skláac  :  lidi  bychoie  tfdjK  tjt^l^  čUliečisia  aletsl  obecen- 
stva na.  ni  <\brátili.  jUi. 


'  '  ř/edm."  Ďo9íi;  pan^f  Ga'k;fm-{>ráwemvtakto 
ke  mně  miu^ji ?  .  '•    . '.  .         :  » 

J^o/.  Ptey  sehynauej  ktrétřary,  ppo^&iiunv 
dlené  čelo  pb  fHúttčl  wypjné?  Tagá^  krabem 
ge  moge  srdce  upautáno  k  twému^  a  žádná  juoo 
ba  nedotipede  noizfipnavtji  neili;  iD^ost  twé.  Ge* 
dnjm  rodem*  gedjaau  ^aátj  stogjm  tobě  biyže  nežij 
cizinec^  a  měl  bych  se  spjše  radowati  w  záři  lásky 
twé,  n^ž|i  tejíitp— g^muž  takoTv^  jjcjklad  gako  we 
spanj —  '        *         , 

f^eom.  IJstaň  1  —  genom  žes  mi  gednjm  ro* 
ďero,  gednau  wlástj  Ujzky  —  pauštjm  mimo  sebe 
nehodné  ře6i  twé  ;  ále  djřl  ge  poslauchati  nesmjmi 

;'  (OdfcbA«j,)   • 

klep/^  Postůg,  kněžno!  —  roAodná  padla 
hodina — a  gasno  musj  zaswjtati  na  mé  přjštj 
cesty.      ;  "^  '   ■    ','  .     , 

Jícím*  A  gal^ho  swětla  se  můžeš  geště  na^' 
djtí«  gežtp  by  giž  dáwno  Ci)sty  twé  neoswěcowalo? 
Odemne  neočekáwey  ničeho  1  Cestě  gednau  pra* 
wjm»  že  gsem  newěsta^  a  — 

Kleqf.  (prudce).  Gen  tjmto  slowem  —  tjm  íj- 
pem  gedowat^m  neá/^xézeg  na  .nt^u  duši,  aby  ae 
palčiwě  raněná  newymkU  z  okowů  mjrnosti,  a 
ok^lj  swé.  dívali  sjl^os^  nepqděsila* 

Neom*  Nuže  tedy  pozbuď  rozumu,  a  gako 
pošetilec  rozbluč  dkolj  sw^m  diWym  křikem  I  Po 
ťřelj  prawjm  tobě,  že  gsem  newěsta  í — a  wjš-Ii 
co  toto  swaté  slowó  zhaá)ená, —  wznikla-lí  někdy 
we  twém  srdci  sladk^á  tauha,  aby  sé  ti  cely  w^znam 
geho  w  úplnéni  kwětu  wygewil:  těďy  ústup  a  Ij- 
tau  wášeň  swogi  udrž  na  uzdě*.  Pbzorowalať 
gsem  giž  dáwno,  co  twé  oči,  gako  zapoivězené 
pjsmo,  ke  mně  mluwitl  sé  snažily  — 

Klčo/.    O  mné  blaženého  I 

Ncom*  — ale  myslilať  gšem  také,  íe  gich 
plamen  mau  panenskau  důstognosij  wyhásne.  Gá 
ti  nedala  přjčiiiyj  abysi  ho  na  oltáři  srdce  swého 


Digitized  by 


Google 


146  "7 

zapálil  —  ty  geg  krmjs  násflne  maráau'  žádostj  a  ; 
drzj  nadégj.  ^ 

KUof.    O  což  nenj  w^wlé  i^ši  lidských  pro-  ' 
seb  slowa^  gežtoby  proniklo  duši  iwau«  a  zatřáslo 
tjm  hradem  skalnatým?  Nech.  k  sobě  přistaupiti,  , 
f^omeiÉoí  JIÚ9  žiijrot  ^^íxtdiciita  bez.uróhol  .  .    - 

Numu    Nuž  tedy,  zahyň  —  nehodný  I 

KUof.  Kněžno  I 
.iV^ým.':  ŠpJtně  splácjS  d&wěni,  ktefani  lě 
před  gin)'ini  poctil  otec  mftg,  wyslaw  té  semnau 
do  dalekých  končin  za  ochrance  swého  djtěte. 
</  Kítof*  .  iii«l|bitb  že  budu  nad  tw>m  blahem 
ochrannau  ruku  držeti  —a  Wyplnjm  slib  sw4]g,í 
Ty  aittiá  hohibice« 'wyrostlá  na  ludíoách  ragských^ 
nem&žAi  hjpk  biažte«au  w  nárufii  .  aeublazeaéh^^ 
diwroe^ 

íitíyin.  Hleď  ««>  aby  ten  dramc  do  tebe  drá^ 
py  swé  nezařal—  gá  bych  crsotwa  na  pÓMOc  piS- 
apéla.  ' 

Bkof.  O  to  wjml  Ty  se  paseS  na  mých* 
bolestech! 

Utonu  To  nečinjm  —  nechci  ale  také,  aby 
(iroge  bezuzdá  wáseň  byla  prajnenem  cizjch  bo- 
lestj.  S  tjmio  odegdi  —  á  zahlaď  gméno  moge  we 
•wé  paměti, .  Gesti .  to  poslednj  naše  rozmluwa. 
Skwélá  pqwěst  o  wěrnosti  žen  Českých  táhne  kon-. 
iinami  swětá  gako  heyno  sněhobjlých  labutj  — 
gá  o  nj  slýchala  w  dalekém  domowě  s  hrdaů  na* 
děgj.  Přjštj  hodina  ucinj  ze  mne  kněžnu  těchto 
žen  —  a  gá  budu  hledět,  abych  toho  krásného 
fiiiléna  co  žiwa  hodnati  zůstala. 


(JeHj  lukdebidci 


10  $ewerO'WyeKoinjeh  šlowanshýoh  hragtndeh*  • 

Dle  dopisiw  p,  tFácíawa  JLaWy,  nyněgsjho 
prwnjho  hausUsty  w  Rize  w  Rusjch,  dozwjdáme  86,^ 
ie  se  několik  hudebnjků  z  pražského  kon$eťvá'' 
torium  w  mági  r.  1839  odhodlalo  gjti  přes  Wrch- 
labj,  Lancut,  Swidnici,  Wratislawu,  Kališ  do  War- 
iáwy  a  odtud  dne  16.  čerwence  t.  r.  až  do  Wilnaji 
kamž  i  také  na  pozwánj  diwadelnjho  ředitele 
Šmitkowa  ifastně  přišli,  :^de  byli  wšak  w  naděgí 
ze  strany  ředitele  zklamáni,  a  když  se  tu  něgaký 
Čas  dáwánjm  hodin  na  fortepiano  a  hausle,  dosti 
bjdně  žiwili,  rozešli  se  gedni  nazpět  ku  Praze, 
druzj#  gako  Wáclaw  Landa,  rodem  z  Hyskowa  u 
Berauna,  Sokol,  Ňrgebse,  KarUgiiís  a  iTrá/,  spogiW- 


\      I 

Sé  se,  šli  W  létl  r.  1140  na  dáwánj  koncertůw, 
I  dáwali  pospolu  koncerty- we  Wilkomjru  a  w  gi* 
nýcb  pif«|fch,  4iik  pogaocj  giných  Českých  hudcA 
při  diwadle  rizském  w  něgakém  mjstě,  Dubeln  re* 
děném,  tp  mjle    od  Rigy  a  několik  krokůw  od 

bijže  města  Rig]f«  Kťáí,  Negebse  a  Landa  zůstali 
w  Rize; —  Král  stal  se  trubačem,  Negebse  hlásil 
ae  psát  noty  a  Landa  sfeal  se  napotom  prwnjm  hau* 
éUf(avr|ifi  diwadle  rizském,  protožes^  w koncertě 
řediteli  Ijbil.  Sokol  s  gednjm  gešte  spolužá* 
kera  odebral  se  ďo  Ufoskwy,  kdŇ^4*|fed»é  huáebn} 
bandě  čili  spolku  přiwtělen  gest,  a  Král  nacházj 
se  nynj  w  Petťohrádě.  Negebsý  w&k  wjce  nenj ; 
umřelť  w  pnosiopi*  r.  18áL  we  lpí|íle  rizském, 
kdež  6  neděř  poÍTyl. 

Čest]  budtCi  ,cliwálj  8ol}ě  neywjce  Waršawu, 
kdež  i  také  mnoho  Čechůw  se  usadilo,  dáwagj* 
cjtth  třebas  hodiny  na  ftrtepiaxio  á  tjm  se  obo- 
hatí wšjch.  Tu  se  Landa  sešel  se  Soboácau,"  hý^ 
t^alýib  pražským'  konservatoristau.  Hudba  česká 
J}o  WSech  slowateíkých  zcmjch  se  Ijbj.  P.  Michal 
Kotler,  roderfi  z  Tunlowa,  který  za  15  misjcSw 
cestu  do  sewemj  Asie  oili  Sibífi  stranu  dobýwanf 
zlata  sem  a  tam  učinil,  sešel  se  r.  1841  w  prosinci 
w  Moskwě  v.  diwadle  0  ^hhancum*  rodilým  z  če- 
ských Buděgowic»«  býwalým  wychowancěm  konser* 
tatoria  pražského  a  nyněgšjm  kapelnjm  místremi; 
pak  %  Drty^ekoktrn^  š  dwěma  barfenistkami  %  Bíe« 
zosce  (f>m4tlM^}«  Zi  Čech  rodilými.  Landa  sám: 
bydlj  w  Rize  u  Čecha  gednoho  ženatého^  "^^M 
řečeného. 

Nebudefsnad  Čjtaielům  těchto  listů  w  ne* 
hod,  když  i  z  cestopisu  p.  Landy  kňswým  rodi- 
čům w  Hyskowě  u  Berauna  něco  wyberem,  kteiýŽ 
se  gakausi  nenucenau  prostotauw-znanienáwá.i^* 
iGsmé  teď,«  pjše  dne  24.  máge  1839,  » od  Prahy 
ke  100  (dle  poŠty''84)  milwe  welkéhi  městě  War* 
lawL  Nachárjme  tady  lidj  sprostšjch,  kteřj  magj 
ohniště  w  sednici  a  na  nich  wařj :  než  také  spa- 
tíugeme  w  městáčh  lidi,  gichžlo  w  Praze  české 
neuwidjme,  gak  se  šatj,  gaké  wvstawnosti  magj  a 
čó  střjbra  a  zlatá  w  pokogjch  chowagj.  W  Pru* 
sku  gsau  wšak  spořádaněgšj  lidé  než  w  Polska, 
tíjdlo  a  pitj  gest  w  Prusku  dobré,  ne  tak  ale 
w  Polsku  gako  w  Čechách  a  dražšj  nežli  w  Čechách. 
Měliť  gsme  tu  poljwku  kyselau  z  Cerwené  řjpy* 
kaši  a  neywjce  kořalky.* 

«Waršaw^  gest  krásné  město^  skorém  hezčj 
než  česká  Praha.  Dii^dlo  pětkrát  tak  weliké  gako 
pražské  stowowské.  Kostely  hezké,  ne  tak  vs^ysoké 

Digitized  by  VnOOQiC 


14t 


gák  W  ČechácTi,  Líd^  gsau  zde  pobožnj;  při  po* 
zdwihpwánj  neyswětégáj  swálosti  oltárnj  padagj 
twárj  na  zem^* —    .     . 

.<.  viBpk  nfigtau/UJc  úrodné  gako  u  aás;  gesi 
tonuÉoho  pf^kii;  fimseliCgMne  př6i  10  mil  W  Pro^ 
pkii  Mm^  pjtkf  m§ett»  óož  těžko '«Ió>gakobých^ 
ilieb^li  náklad  wezli-iiainrydoe  naldj.  W  Poláka 
gsání  roiriůy  lakowé  '2  Kaliée  a£ido  Watšawy^  te 
|smé  pó  82  mil  aiii-wi^šjčku  nespatřili.* 

»l\IěstQ  Jf^ilno^  70  mil  od  Warsawy  wzd^e* 
^?>  (4ji  ^  ^Ap^.4?:®  J^P  zárJ7-'29,  arpoa]  jkžj  wkjrá'^ 
8ném  údolj>  gest  hezky  weiké ;  katolických  koste* 
Iňw  gest  zde,  př^s  2p»  w  kterých  mSe  ^waté  gako 
u  nás  se  čtáu ; '  gen  že'  mezi  nisj  swatau  kázanj 
fr  pokk^  řeči' di^žány  b^agj. -G^t  zde  wbgsko 
^  neyWjcé  žíduw;  kterj  w^jechná  řei^esla«  gako  ú' 
»ás  křeaCané^  pod  sebatt  magj»  Oni  gsau  kregčj^ 
ftewcii  truMáH  a  g.  Diwadio  gest  o  něca  metišl 
iiež  pražské  'a  gen  w  prostřcdnjm  stawu..  firage; 
06  dwakrá4»  neywjc  třikrát  ZU'  t^den** 

!'  ^  vMěstp  Riga"^  (pjše  dne  12.  zářj  1840)  »neni 
tuze  weikét  ale  předméstj  roidehlé*  fieka^  která: 
se  do 'moře  čili  do  cáliwu  baltického  moře  ubjrá^ 
gmenuge  se  Dina  (u  Šaffiřjka  Dwina)  a  gest  4krát 
i  dkrát  tak  široká  gak  naSe  Beraunka. .  Nežli  k  moři 
pťřgdeme,  newtdjme  nic  giného  než  sanlé  pustiny^ 
lesy  a  sam^,  pjsek.  Nagednau  wygdeme  z  lesa  a. 
hle«  widjme  wodu  a  nebe.  Áuroda  jg^est  tu  ne*: 
trelkáržita  gsam  pěkná;  pšenice^  gédmene^  hrachu 
iňálo  kde  widěti.  Sedláci  naM  gsáu  proti  nim 
hrabata;  neboť  zdegsj  mnaj  obilj  wieeka  páaui 
znétavL'  odewzdati^  magj  wůz  gako  trakař,  kola 
nekowanáj  gednoho  koně  gako  kozu^  chcyljj^osi 
w  kutně  se  dřjwjm  aneb  se  senem  do  města^  kde 
zá  to  několik  grošůw  stržj,  z&stáwagj  w  docela 
bjdných  chatrčjch.  —  Žiwobytj  w  Rize  gest  welmi 
drahém  zwlástě  šatstwo.  Párbotstogj  7zl.  8tLrak.> 
pár  kalhot  10 —  12  zl.^  kabát  30  z\.»  plášť  55  ú., 
protože  kůže  i  sukno  zde  dirahé.  Za  psanj«  když 
\Vám  až  na  hranice  rakauské  gedaoduché  pošlu, 
platjm  4  Va  ^*  ^*  ^'»  ^^  ^3^  ^  gjdlo  platjm  500  w.  6, 
sSlyšel  gsem,«  pjše  dne  25.  srpna  1842,  »že 
tir  Čechách  welká  neúroda  gest,  protože  celé  lé- 
to nepršelo.  Okolo  Rigy  gest  prostrednj  úroda 
a  nezdrawé  powělřj,  tak  že  w  mesjci  srpnu,  když 
neywčtšj  parno  býwá,  snjh  a  kraupy  padaly,  a  ta* 
kowá  zima  byla,  že  lidé  w  pláštjch  na  ulicjch- 
chodit  museli. « 


'  .    •  ■       .       '    .  •       .  \     •  .      \  . 

W  aedéli;  dne  30«  ddbw  miM^  §0m^  éinohfb  w  é 
gednáajchí  JWii>  wéwvdm  finthf^  dl»  9rairaio;«ré  s  Weíssvn- 
tiuinia 'pMoéenaa  oá  K.  Pttiienu  B^  to  Wndice.pi 
Her^«owy.-^Hr»  iMo,  maf^c-^aici  iin«tá. délky/ nemfite 
MT  tt  4o|»téBÉ  .př^MiM^énj  ižádaÍMJkd.  Maka  minaiitk.  Qěi 
ak^Kenotig  hcieduio  aeáuuvu)/ ^kia.  MKn^fh  lolj  •dKwa* 
ddnjfao,  «sf|ioft/táNiMá^ekftiL'0:x«Bě:iMÉfitiU  te  fwnse.* 
■lu^jmek -^  Wywedfl^  b^  s/wétljho  djla  dobré.  ZwU* 
M  uiAltthugtt'Mteft;b«a«&Mrtka  iribckan  «b«iiki;to  byU 
gedtuiu  nmiUcký  ůtwar  dramatické  úloby,  wetměs  §«  &a« 
tetíoa  bes  odporu  ta  neylepij  role,  w  které  gsme  p.  Herbitowa 
na  diwádk  táSém  widěli.  Panfan  MiaétinskA  attaiila  se  býti 
euýui'  mjiupltaým  stťáinýiii  dtachém,  který!  naphižený  tned 
Áelfastnébo^  nedftwérau  skljčenébo  panowajka  sdržuge,  a 
dostikla  swUfte  w  poslédnjm  gednánj  péknébp  ůčioku.  P. 
tnunlowtký  nakreslil  Erika  iiwými  banrami  a  posuwil  geg 
co  výnsuplnau  podoba  w  rámec  této  bij.  P.  Biel  mél 
dobré  momenty.  Gemu  by  nescbáselo  ivůbec  nic,  nežl^ 
abjr  8Í  gakaufi  rotkauskowanost  w  přednálenj  ^wyU-^  tak 
aby  M  gebo  wětSj  plynnutosti  a  sřetelnofti  nabyla,  pak  by 
se,  widy  a  wljtljbo  ůčiijtii  radowaU  Pan.  Gxau  bral  sturé* 
hp  Jdramii  —  obyčegnébo .  diwadeliQbo  alosyna*  IXéwáéiA 
to  úloba,  w  ktefé.  se  nedi  wcliké  poebwaly  ijakati.  Paiv 
Grabinger  uiwořil  a  úlohy  eiwé  (Braake)  uk  Sfdcegenmý 
obraa  ipnwedttwéko  kmeta  a.wfoiélie  vady  králowakéht),' 
g«koá  ée  BB  widy  a  rolemi  toboto  énánt  dafjwi.  Zna-' 
meniUtt'  Alohn  weelé  hře,  mládlo  Bieberse,  bral  p.KoTar. 
Biole  táto  probfeskttge  iS^mými  mraky^  celého  kiun  gakó 
alunedoj  uswit  a  potaduge  wřeiý  eit,  tíwé  obniwé  předně- 
jíěnj.  P.  K.  hrál  ^e  wlj  2étmostj,  sdálo  se  ale,  gakobý 
8  bmotau  role  gelté  tápasH,  a  máge  posor  na  pamět,  ne- 
mohl ani  sebe,  ani  obecenstwo  důstatečně  rozehřáti  —  Pan 
Nikolai  nic  pepokaaiL  J.  Mi.,.u. 


DOMACJ  RROUnKA^ 

z  PRAHT.  Desjtíletý  bauslista  Ferdl  Lauh  wystau- 
pil  weřegnS  26.  dubna  w  sále  plateyském-  Kdo  s  Uménau 
poctiwč  smýálj,  '^ý^Á  někdy  na  rozpacjch,  zdali  giž  dospěl 
k  takowé  dokonalosti,  aby  swétu  zdařilé  wýtwory  podati 
ipohL  Tato  swédemttost  byla  snad  prjčinau,  že  se  p.- 
Mildner  na  cedvU  t%  učitele  malého  hadebnjka  neprohlásil, 
c0i  mn  wábaým  pr&wodera  býti  mohlo*  Litugeme  toho, 
gakkoUw,  ie  duch  nái  nezijdka  tělesným  potřebám  skuliti 
musj,  a  i^e  irOiitoá;kwétin«  péknébo  uménj  nucena  býwá 
wydáwatí  bwoce  siratojtnského  chleba;  zkuáenost  ta  nedá 
ae  aniáiti.  Nicméně  xaradowali  gsme  se  up}jmné  nad  sda- 
tílým  prospěchem  ěcského  goiSá^ka,  ktérýi  Beriotftir  druhý 
koncert  welmi  iťastně  pogal  a  zmužile  prowedl.  Neywjce 
tuililnái  gebo  pdkné*  wywozowaaý,  w  poměru  nedokonalého 


Digitized  by 


Google 


14$ 


Bástroge  d««^ jp}"!*'**^^^^^ ft  i^^S^^P^^^j' .'^'^^^  ronda 
B  téhož  koncertu  lasluhuge  neljčenau  pochwalu,  an  w  ném 
«n»héiid  dosjpělae  př«daiilkai«l'>  Bmst&w  karneval  slaaiil 
pauae  aft  vjmy  gak  «!  «4>!rQ|i*(»dig  btavmau  aipatiU  niojV 
"Bfw  «d.QjDieccDstiita  innAbokdlle.iry^oIáa,  mmáú  XontUnh 
Im  wteobecÁé  žádostí  i  síp.  .MiUb^ran  wjftUnpiti,  gcigUa 
-wěíJáaá  pijtomnj^UWiné  ijfiřiiijuli.;  OMatoj  <^ak  byljr  dwil 
vaerteiy^  árie  p«  BikimaQJwaAá^  /kwasUto.  .předijiÁJíeli  pp« 
Bcffnkop,  ^elik,  Kohaut  >a  ^PoUeft ;  p.  Ganímb  deklamonnral^ 
a  ncwidi»in&  •  iačka  p.  DrachsloÉ^- '  Caieo*  Widíoko  wa,  htiUr 
na '  piano  soadcMi •«!  >K«ikkráncra  <•#  '  podiwu  hodnan  gl» 

«tQtaH«     '  »'■'■.      •      'i!;     •      '.     !♦.•    '.'i      •/•••'        •  .^      . 

,  Z.irefi»iitw»«  Tyli^  dn;  %<eii  gama. ida  op€t  nOLO-r 
lik  hudcbujijb  fiUadeb  p.  P,  Woi;U  prp  čt^^ro^píw  a,  aica 
žalm:  Daufal  ^tetn.  Pán^  ,^}ipniho  ,áo  E«  dji^rj  .0  i^ZnaU 
iiwí^  aí<itrn<f>  nul  uilasU  překrásná  do  As  j  jffo^  wyshji  prQ$* 
iy  do  B  atd.,  které,  gak  se  dotwjdáme,  ctihodný  tento 
knfia  WC  prospěch  wdow  a  sirotků  po  zemřelých  učiteljch 
-wjdati  obmcjráj.  W  loňských  teprwa  Kwělech  bylo  nám 
w  přjloze  XX.  pótéáitdnau  zpráwu  p.  Winařického  o  wy- 
^tj  Iřefch  výborných  pjsnj' čjsď, 'geitdP.  Worlem  wc  pro- 
spěch <iiemocnice  Opodféňské  Vydány  byly  á  wc  sk!aďu'Po- 
apj»ilow6  ta  56  Ir.  na  siř.  k  dbstánj  g^sau.  Wwftá  ťó  xa- 
gwté  -wic^  že'  nás  posud  žádné  zpráwy  ani  z  naí]  milé' 
Pxahy,.ani  Svw^ku  ftedoály,  H  fcíy  se  bylý  kde  tyto  pjsuě' 
treřagn«.ro»léhaly,.a  přcdccw  akutika  Xat  kráané  gsan,  že 
na*e  naděg^plná  apěwkynS»  .panna  M.  NegeAá,  pro  diwa- 
dlo  p.  Stť^rowo  ^ka.^ft^  odbýwagjíC,  »flaivi»  drdb«  tfikrlte 
opdsLoirQii  I  n^usila  a  nys^y  bognau  pochw^lan  poctifna  byla* 
Těchto  málo  ale  prawdiwých  slow  bu4e  snad  posta<íowatip 
aby  pjsně  tyto  wjpe  m^zi  »áf  zpěwn  .,ipijpwpaý.  národ,  se. 
dostaly,  nežli  se  to  posud  stalo,  a  to  tjm  wjce,  cU>h>žjnwlij) 
že  přeuLěaiené  tyto  skladby  w  porownánj  s  německými,  gako 
n.  p.  od  Procha,  kdežto  gedDotliwá  pjseň  obyčcgně  30  kn 
stogj,  wjce  nežli  o  třetina  lewněg^j  wypadá  a  tudjž  i  pro 
awan  láci  pornčenj  hodný  se  Činj. 


stawenj  besaupIatnS  pomáhalii  gmáneví  podělených,  nuzných 
neywřelegij  djky  složili.  FHbjk. 

ŽeMkj  SoliÁh  Z  listu  gednoho  naSehd  přjule,  we^ 
líce  wážencho  muže,  ze  Šplitu  (Spalato)  w  Dalmácii  psané*. 
Mo,  wynjiklánM  náile^ugjt^  mjstoc  1¥  Dtdttowajka  očeká- 
usagj.oFbryni^  KUráitam  na  céstA  a  Carihta^v  plfcchodam 
pHgjli.  má»  genžU,.ge-Íi  giaak  Flanko  ptawda^  .oo.  f»  t-  iij 
fjlie,  snadno  pad.  Golíáie  prodaj. -H*  &^  M  i61i*á  st^i^ 
aká  d^^ra  sBfsnyý  pát  lokat  wyaoká—  w  ram^nau  ge  diaa 
lokte  sžjřj  atd.  atd.  Qbryně^  ta  pngj  denné  asi  3Q  .libcf 
polenty,  a  přitom  ge  tak  silná.  Že  před  nedáwnem'  žiwéhó 
woTa  w  zahradě,  kdežto  prAwě  žkodu  tropil,  popadla- a 
phfff  plot  do  dálky^osmi  loktá  odmrštila.     Relau  vtlSeHk^ 

'i..-  i      )  , 

Na  ospraiwédliiéiiaii./ 

;...«••         •                                     .     .   •  '     :  i\ 

Pcfwi'Byní. doptala  se  Bii  k  i%íjm  tUpřeneaaQá  ^pvéw/i 
a  stěžowánj  si  obecenstwa  na  mne,  že  gá  toho  pijčina^ 
g^em,  Ž6  Aiezi  umělci  a  rytci  éeskýmí,  gež  p.  Kollár"^ 
sWém  nyiij  -vrydanékn  4teslopÍMi  Wypoójtáwá,  nám  'wžésá 
milé  a  vážené  gn^o  p.  WMqwa,  M^rklaim  norn^obáJH^ 
gest,  kdežto  předce .  trlasti,  flaže  tolikero  plod&  gehp  při- 
činfiWosti;  prAmyslnosti  a  stálosti  yt  krasoiímnických  «  w^ 
deckých  podoikáajoh  \ke*  doékaly  a  geltd-  bohdá  do^a|jj; 
Wědj  totiž  některj  p.  /wlastenci,  že  gsem  slawnému  panu 
Kollárowi  ze  siiré  i|rb  ivSenáučw)  Blownjk  Český  ustabowené 
a  pnioowané-  aásoby  k  žSiwétoitisAm  celých  AMiij^á  *  tJifA 
snwddčjti  se  nemeíkal,  am/sjj  že  iqogj  ii^inau.  se;  onp'wjf«9 
nechánj  stalo.  Gá  práwé  gsem  geho  weliký  ctitel  a  pří- 
tel npřjmný,  a  práwě  přo  tuto  gakausi  těsnau  domácnost 
$L  anámost  gsem  gedtě  iiwótopia  |[efao  nezhotowil.'  Gó^'alé 
potřebj  swétu  nažemu  žiwoto|>isných.^ýeh  ákartck  prfi|  slor 
nmjk?  nezná  on  geho  sedmero,  mapp,  geho  malý  atlasy' 
^ho  pro 'mne  ryté  a  Wydané  hmyzy,  geho  čisté  rytiny 
k  gedftm  a  kaaigediiá  ?  -—  mém-U  tnlieti  o  wietfh  gd^ 
n^anilomyslnýchy  daleko  do  krásné  budaucnosti  paáj  sldb^ 
gjcjch  zámyslech.  Slawný  p.  Rolíár  ^ám  .zagisté  newědomky^ 
aé  Merklasonpry'máppý  tná 'a  má,  Wynechal  toto  náúi  wsexn 
milé  gmADO»  gcbodt  >  ciiteLBni  wždy.aůsiané '  •    i 


VL  tréiloinostl  pp.  ii|ilfliowafeI&« 


04  ipnobých  p^n&  spiaoyratclú  byla  tul   giž-  ^U^kta 

Dne  18.  gakožto  w  předwedjr  rozenin  ni2eho  neymi.  T\°*  ''  ,^J^t  T^^í/^  'K'  '"^  jy^^^^^^^h^i^r  ^^  g^l^^^o 
,  .  .,  ^*.  -,.,*/k*  *.  ,,  obsahu  phspěwky  býu  by  měly  ?  —  Oznamugi  tedy  ee»ťC 
lostiwěgšjhojSciB^iáiťa-d^ařř   ée  ^a  ůaáíem  liwadle  dwa       „.J««.  /J  \rC..\.r.\.^.sí^.M.i\.u^ jl  wf;  ^  "^^1.^ 


kusy  a  sice:  ^i^KaZdý  nSco  pro  wlasta  od  našeho  wýbor- 
ného  Klicpcry  a  pak  w  němčina  Kotzebu&w:  »^er  gerabe 
Sfeeg  ber  bcfte.*  Oba  tyto  kusy '  dobře  obsazené  a  wý- 
bomě  projedené  welmi  se  Ijbily.  2!wláátnj  pochwaly  wšak 
se  hodná  učinili  p.  Barcal  z  UnhoStě,  klečna  Alžběta  Schi- 
křowa  z  Ortenfclsu  a  panj  Joháuna  Podstatná ;  a  gelikož  I 
prolo|  na^m  d&stogným  p.  děkanem, 'Ykc^em  LáMerem, 
ktottinto  dnu  a  kusu  welmi  přjho dně  a' trefné  afaotowený,' 
-wienm  odekáwánj  zadost  uémil,  a  %  prowozenj  hogná  pod<->- 
pora  uhohýazdegžjm' nutným  se  seilai.Udy  slojj,  abychTi 
me  tutx>  vjíefls,  genž  k  wywedenj  tohoto  p^e^t&jiaiiého  {iř^edr 


gednou^ilže  spis  ten  9i9UfúroČkj  tilHúmííeh  býti  má,.p«otoÍ 
kaMý  snafďno  usandjV  gakých  praqj  do  něho  se  hodj«  Wy^ 
"wcde-li  se  podniknulj  to,  o  něnižto  nynj  giž  pochybo  watt 
n'eize,  bude  se  w  ntím  kaŽdoroéně  pokráčowati.  -^  Žádám 
t.edy  la^kawých  p*.  |riĚispjwatdl6,  aby  pi^ěirkA  avýeb  aá 
do  konoa  čecwcnce  djobroUwč  zaslali.    . 

P.  M.  W«.el»ký.  ' 

Pánam  záUádafelam  Matice  Ce^ké^, 

gcfižto  we  Wjdni.  swé  koihy  na  paljstky  n  pp.  Brannn^iil-. 
lera.  a  Seidla  Yrybjrali,  se  oznarauge,  že  od  toho  časn 
W^echny  knihy  Matiěnó  se  budau  zasjlali  do  kněhkupcctwý 
p*  C*  F.  Ílf0i*scáta!fn  na  uhelném  trhá  w  éjsáe  251,  a  tam 
s^y  swé  knihy  proti  zaplapexg  porjtta  odbjjrali. 


ČMOpia  t«Bt9  W7«|aaj  wt  atfAdn  •  w  tobolv  po  p4lAri;ch:  Uid/ua  érubm  ttřtén   pffiUw*  m  pAUirhowá  pfjloha.    PredpUcj 
léU  46  kr.,  w»  kaihkupeetwjck  aa  pAl  liu  I  sL  36  kr.,  ii»  c.  k.  poiléch  piilL  t  b1.  16  kr.  stt. 


••  %  wjAtwateU  a*  étwn 


Wydáwáqm  a  redaUj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodnj  zábawujk  pro  Gecby,  lorawany,  Slováky  a  Slezany. 


Cjelo  38. 


tS.  nuĚgelS4B. 


10.  r.  beh. 


lodiva  Dimitryevna. 

Bylo  roku  996.  Welknjže  Wladimjr  Swatc 
slawič^  dosáhmuw  paoslwj. nad  řjšemi  nešťastných 
swjfch  bratřj  Olega  a  Jaropluka  a  wyšinuw  3e  na  to 
na  stolec  samowlády^  opanowal  zbožně  a  wě]ila: 
aně  chladné  s.wé  Quftko.  Oswěta^  gežto  w  násle* 
dugjcjch  wjftworech  uměnj,  wed  ^  wzdělanosti 
nebyla  se  geště.  zúplna  slaučila  s  trůnem  a  náro* 
dem  geto,  wék  tento,,  gegž  welebaě  poswětil  křest, 
spočjwal  np  yiáklaclech  přirozené  prostoduchost^ 
fnimo  obchod  a.  poněkudnj  umělost  beze  wšebo 
welkého  wz^igemu,  Skwo^tná  nyněgjj  města  by- 
ly gešt^  skupiny  bezúhlednych  chýšj,  gich  paláce 
welké,  beztwárné  chalrče,  gieh  nádhera  dřcwo^  gicli 
welkost  chaos  stawenj  bez  wsj  chuti  a  saumérnosti. 
Awsak  pánowitý  Kyjew,  Nowgorod,  Bjalgorod^ 
Smolensk,  Izborsk  počaly  se  wznášeti  giz  tenkráte 
na  wysókém  stupni  okrasy  a  pewnoty*  -— 

Newelmi  oswjcenj^  duch  národu,  podoben 
gsa  diwoké  snětwji,  genž  wyrostla  w  pusiiné  po» 
hanské,  rozwinowal  se  přičiněnjm  Wladimjrowým 
poznenáhle  w  oboru  wygasněném ;  genius  swětég- 
šjch  okresůw  neuwedl  ho  geště  k  oltářům  uměn 
a  bohyň  bystrého  důwtipu,  národ  bawil  se  toliko 
bogem,  lowem  a  láskau,  z  kterýchžto  gednokaždé 
z  druhého  wzágemně  a  mezemě  wyrfistalo,  —  To- 
lik o  wěku  tomto  I 


O  polednách  měsjce  února  zaměstnán  byl 
knjže  Wladimjr  (pokřtěn  Wasilij)  w  zasněženém 
lowišti  záhawau  apolečného  lowu.  Poblesk  slun- 
ce nepokřjsil  surowý  prostor  studené  přjrody, 
aniž  otužilo  wanutj  wěgice  gegj  zmrzlQSt ;  žiwlý 
ppanowala  wSeobecná  rownowáha  w  tichu  gako 
umluweném.  Genom  zlednatěly  Dněpr,  zde  onde 
po  čase  praakage,  a  ohlasy  hlaholů  w  oboře  roz« 
stauplého  lowcowstwa  rušily  poswátnjř  onea  po- 


klid. —  Na  lesowatém  tomto  poričj  asi  půl  wersty 
(mjle)  ode  dnešnj  Bjalgorodky  stála  chýše,  poně* 
kudnj-to  znamenj  zde  bydljcjho  Člowěka*  Wni- 
třek  zaugjmal  mužského,  genž,  w  prawau  dla& 
wloženu  máge  hlawu,  rozm}šlegjcjm  okem  hleděl 
na  kuši,  gižto  držela  lewíce.  Zakadeřawělé  wlasy, 
po  útlé  šjgi  se  róftptywagjce^  přiléhaly  na  Ijmec 
geranosrstné  šuby  (kožjšku)  a  ůzky  opas  ztěsňowal 
štjhlé  tělo,  gehož  gedenkaždy  aud  na  gewo  dáwal 
půwabnau  sličncéu  Čapka  «e  swazečkem  bjlého 
a  čerwenawého  péra,  lowecká  kuše  a  po  boku 
široká  palaž  ukazowaly  w  něm  wzor  krásného 
Ladoně. 

Po  newelké  chwjli  wešla  do  sjně  osoba  žen- 
ská. )»Ludmile,«  prawj,  podlož  zbraň,  ukryg  šjpý 
a  sekeru,  Wladimjr  ge  na  bljzku  na  honbě.« 

Ginoch,  pozdwihnuw  k  nj  chrpowé  swé  oko, 
žiwě  powstal. —  »Ge  tam  též  Osip?«  táže  se  w 
dychtiwém  pohnutj,  a  prsa  mu  wystauply. 

■  Mladý  Peljačew?  —  gak  přicházjš  na  tuto 
otázku  ?«  diwj  se  žena. 

Ludmil  staudně  seuzarděw,  obrátil  se  w  pa- 
trném rozpaku  k  oknu.  »Pauhá-to  otázka; — tedy 
lowj?«  djpo  malé  přestáwce. —  »Knjže?  ano;  te- 
dy musjš  ustati  od  dnešnjho  lowenj,«  wece  přišlá 
stařice  a  přistaupnauc  bljže  wyprawowala  mu  o 
nebezpečjch,  w  pěžto  by  se  dáti  mohl,  an  knjže 
doslechnuw  o  pytlácjch,  kteřjž  se  podluzugj  w  o- 
bory  geho,  gich  potrestati  se  snažj. 

Uleknutj  hnulo  mladjkem ;  než  kwapné,  smělé 
|)okročenj  ospraweďlnilo  ginošskau  geho  mužnost. 

■Nesmjš  gjti,  Ludmile ;  welký  Perun  ge  stra- 
šný, awšak  —  neštěstj  mohloby  tě  předce  potkati !« 
mluwila  stařena  a  předzwjdagjc  geho  wůli,  chtěla 
mu  odegmauti  luk. 

DNesmjm  ? — hoi,  I^edo  I  mám-H  sebe  a  tebe 
wydati  hladu  7«  namjtal  mládec  popuzen  gsa  zpo- 
mněnkau  na  prolačněné  dny.  i>Máme  snad  nadar* 
mo  čekati  na  dary  Wladimjrowy,  gežto  nám  ugj* 


Digitized  by 


Google 


150 


magj  zisknj  dwo rané?  — máme  ijti  co  tworowé 
odsauzenj  k  wěčné  nedužiwosti?  —  Swěllo  wjry! 
zákaz  lidský  nesmj  nám  iutrog;iti  garmo  nelidské 
—  půgdu!* 

»Pro  starau  Ig[nedu  nechoď  w  záhubu^  a  na 
tó  dn^s'—  « 

nPráwě  dnes  a  pro  tebe!^  odpowj  ginoch 
wznešeně,  wKdyž  nebohý  múg  otec^  utjkage  hně- 
wu  mocnářowu>  gegž  způsobila  dworská  úkladnost 
a  wlastnj  geho  hřjch^  když  we  wyhnanstwj  zahynul, 
a  gá^  též  stjhaný  wypowězenec^  útočiště  hledal 
w  loktech  cizjch-^M;  tivogjch,  tu  ses  netázala  po 
nebezpečnostech,  kteréž  tě  obkljqily  se  strany 
dworu,  tu  tě  neodstrašila  wlastnj  bjda,  přigmešU 
opuštěného  Ludmila  w  ochranu  mateřskau,  tu — « 
kr&pěge  prudkých  slzj,  zastawugjce  řeč  geho,  po. 
perlily  mu  bleaawau  twář ;  kanuly  na  oltář  smutku 
a  wdočiiosti ;  obé  bylp  wěČné  a  slzenj  bodnét 


Bowý  rot 

W  tom  se  zaklepalo  na  dwéře  a  dřjw^  geitě 
nežli  se  we  skrownó  sedničce  ze  rtu  Bětuščínýcb 
polohlasé :  Wegděte !  ro:(lehlo,  wst^upili  pře3 
práh  wšickui  %n  přátelé  umělci,  Weselý  rozmar 
seděl  n^.  twáři  žáka  Apellesowa,  gakýsi  t^gný  a 
sladkobolný  ůsniěw  haupal  se  okolo  rtů  miláčky 
we^elé  Múzy  -^  a  rozplýwáuj^se  w  blahém^  ale  ně- 
mém pocitu  proskakowalo  z  příklopugjcjch-se  očj 
sladqe  ^ténawého  básnjka*  Ňa  wš^ch  třech  gewi* 
lo  3e  wjno  giaým  způsobem.  Přitom  nebylo  wšal^ 
ani  zc^  wlas  na  nich  pozorowati,  že  by  se  byli 
pnad  přjUšně  boha  sladkých  hroznů  klaněli;  ostré 
noworoonj  powětřj  bylo  gicb  plameny  poněkud 
wyhafiilo, 

» Šťastný  nowý  rok!*  ozw^l  se  neywjce  roz» 
dilený  Nowotný,  a  přitočiw  se  i  se  swým  široko^ 
iosýip  k2|bát:en^  1(  djwce  růžowě  se^zardjwagjcj, 
chopil  gi  za  ruku,  nSobě  ho  nepotřebugem  přáti^ 
neboť  ge^li  co  wěřit  znamenjm  a  tagnému  tušenj, 
mupj  se  nám  po  celý  přj5tj  rok  dobře  we3ti,<í 

nQá  wám  to  přegi  z  oelého  srdce, <»  řekla 
Bětuška  8  lehkým,  panenským  pousmánjm.  vPřá. 
la  bych  ale,  aby^íe  měli  toho  lepSj  gistotu  nežil 
pauhé  znamenj,     Ta  n^  dagj  rozličně  wyložiti !« 

nSťastný  nowý  rok!^  proniluwil  komik  po» 
dáwage  ruku  starému  kapelnjmu  mistrowi,  a  oči 
geho  spočinuly  zpytawě  na  twáři  geho»    »Wšeli- 


ký  nelibozwuk  trampot  a  starostj  budiž  zapuzen^ 
a  sladká  harmonie  zemského  blaha  ózýwey  se 
ok^o  wás.«    i         .     . 

»Zaplaf  Pán  Buh!«  řekl  stai^-  s  bolnoslad. 
kým  pousmánjm.  »Trochu  harmonie  okolo  mne 
by  arci  neškodilo;  we  mné  ge  gj  dost  «^  ale  ta  nič 
néwynášj.« 

» Šťastný,  nowý  rokI«  ozwal  se  také  ruso- 
wlasý  weršotepec  a  Ihostegně  pokročiw^  podal  ru- 
ka  stiÉré  domáej  wladařce. 

»0  —  oI«  wyrazila  dračice  gektawě  ze  sebe 
^-a  Ijbezné  čerwánky  radosti  rozlily  segj  po  twá- 
řjch,  po  nichžto  wkročenjm  hostů  gakási  kyse- 
lost se  byla  rozložila.—  » Mnoho  cli  pro  mne  od 
tak  wzácných  pánů«  —  doložila  i  neopominula 
asi  pětkrát  se  uklonit. 

»Wzácnj  gsme,  to  ge  prawda,«  řekl  zase 
básnjk;  >»gá  alespoň  nebyl  giž  asi  osm  let  w  ti- 
ché swatyni  těchto  stěi^« 

»Gak?«  obrátili  se  teď  po  něm  wšichni  přj- 
tomnj.  —  »Ty  gsi  tady  známý?"  ptal  se  gedcn. 
»Co  pak  gsi  tu  děláwal?*  prohodil  druhý. 

i»Gá  mjwal  to  potěšenj  se  synáčkem  tuhle 
té  uMechtilé  paničky  do  školy  aneb  geště  radšj 
za  školu  chodit,"  proMásil  se  mladjk,  pByli  to 
spaniij  dnowé  panické  newázanostil" 

«t  ty  můg  Bože  !f<  sepnul  nynj  starý  domáej 
drak  ruce.  »Kam  pak  gsem  dala  oči,  že  gscm 
niladého  pána  hned  nepoznala !  Ale  owšem !  Pán 
se  hezky  změnil-^" 

)»To  mne  tčšj ;  panička  se  také  hezky  změ- 
nila—  tak  Ijbezně  kwetaucj — « 

i»0  -^  o !"  wrtila  stará  krkem  -^  »pořád  ge* 
stě  stegný  dowádjlek.  To  wám  býwal  pokušitel, 
panno  Běluško  —  ale  půl  žiwota  mého  Ferdáčka. 
No  ten  bude  mjt  radost ---až  mu  powjm,  že  gste 
tady.« 

Nezastawně  gela  huba  gegj ;  powěsilať  se  na 
rusohláwka  gako  hladowá  pigawka.  Nowotný  ale 
wedl  zatjm  howor  s  rozkošnau  Bětuškau  -^  Mnza 
dramatická  bawila  se  s  Muzau  hudebnj, 

Nagednau  zawznělo  w  ušjch  maljřowých  z 
yozpráwky  staré  domáej  wladařky:  •On  se  po  nj 
fantj"  -—  a  •bledoljcj  ginoch  ^'vprawil  ze  sebe: 
nA  co  tomu  řjká  Bětunka?* 

Byly  to  wlastně  zlomky  potegj  wedené  roz^ 
prawy  -»-  gen  že  trochu  hlasitě  wypadly. 

Leknutjm  byl  by  Nowotný  skoro  lábew  slad- 
kého  punče  upustil,  kterauž  práwě  ze  zadnj  ka- 
psy wytahowah  ^^  Kdo  se  to  fantj  ?  —  a  co  řjká 
Bětunka?  -—  On  bytě  byl  sám  rád  něco  z  ust 
g^gjch  uslyšel — tak  hluboce  padl  za  ten  krátký 


Digitized  by 


Google 


151 


Čas  od  wčeregšj  půlnoci  až  do  dnešnjho  odp&I- 
dne  w  gegj  krásné  oko^  a  tauto  sladkau  studnj 
ragské  rozkoše  až  do  bezedná  panenského  srdce, 
z  gehož  milostných  tenat  wjce  wywáznauti  ne- 
mohl.  A  tu  zaslechl  něco  o  fantěnj  1  — 

9k  co  tomu  řjká  Botunka?* 

dI  toť  si  můžete  pomysli  ti,  co  mladé  děwčé 
řjká.  Upeypá  se  —  gakoby  pjsničce  nerozuměla ; 
zatjm  ale  myslj:  Óen  se  ptáčku  třepetey,  wšak 
ty  mí  neuljtneš;  moge  twářičky  gsau  dobré  lá- 
kadlo.* 

Rusowlasec  hleděl  na  ni,  napořád  si  breyle 
urownáwage;  potom  se  dal  do  smjchu. 
,  pGe  to  prawda?*  ^pial  se  Nowotnjf,  od  čela 
až  pod  krk  plamenem  krwe  zalitjf>  a  w  ruce  mu 
chrastily  cukrem  sypané  suchary,  gežto  žárliwo* 
8tj  drmolil. 

vNač  se  ptáte  ?<«  prohodila  djwka  s  newin- 
nýxú  úsměchem.  » 

»Ge  tu  řeč  o  někom — genžto  pry  se  za 
wámi  fantj.* 


České  diwadlo  mt  fráze. 

Dnře  2.  kwHaa  ^Ma^ka  a  dtermn^  dle  T(fpfera  od 
Tjbu  Hn  tato  asi  před  Čtyřmi  lety  poprwé — a  loňské^ 
lio  roka  po  druhé  prowosowána,  pokaždé  se  Ijbila ;  nemy- 
slili gsme  tedy  gioák,  nežli  ie  se  i  po  třetj  osudu  toho 
dodká  a  obecenstwu  péknau  sábawu  zpfisobj  ;  ale  člowěk 
mJDJ  a  —  tak  dále.  W  osobé  Libeňského,  w  ojžto  gsme 
posud  p*  Grabingra  widčti  byli  uwykli,  wystaupil  Íoti£  po- 
prwé  na  diwadle  naáem  p.  Prokop,  od  dwornjho  diwadla 
w  Karloruhách.  P.  Prokop  ge  wlasné  xpéwák,  a  oswédčil 
pli  prwnj  swé  hostinské  hře  na  staw.  diwadle  w  NNoclehu 
w  Gcanadéic  pékné  wlastnosti  \  nemilé  okolnosti  ftadržugj 
ho  posud,  gak  se  zdá,  w  okresu  tomto  na  diwadle  českém 
Hf ysunpiti }  —  nweden  byl  tedy  prosatjm  w  činohře,  při 
ojito*  i  budaucné  wypomákaii  má  —  ale  prwnj  okus  tento, 
prawjme  to  neradi,  newypadl  pro  A  tuté  ifastně.  Wéljme 
arci,  že,  kdo  po  8'— 9  let  w  cisinč  gaiyku  (by<  i  mateřské- 
mu) odwyknnl  a  pak  w  nřm  poprwé  sase  před  kragany 
weřegnS  wystupuge  —  ani  úplné  gistoty  mjti,  ani  herecké 
nadánj  swé  úplně  roswinauti  nem&že ;  ale  wjra  tato  ne- 
slepáj  samu  wéc,  a  chatrné  předstawenj  s&stane  chatrným. 
Ostatně  sdriugeme  se  rádi  wjíeho  saudu  obře  nowéhona- 
Seho  člena,  a  sfistawugem  si  to  aŽ  ua  onen  čas,  kdežto 
geg  w  prawém  gebo  púsobenj  poznáme.  —  Ostatnj  spolu* 
aučinkugjcj  dostáli  úlohám  swym  w  té  mjlv,  gako  sa  hry 
minulé.  Panny  Manetinská  a  Forchheimowá  mohau  Kláru 
a  Otilii   k  neyxdařileg^jm  uměleckým  útwacto  awým  při- 


počjsti,  my  pak  m&žeme  dle  očité  aktďeiiosti  tmďe  fjcf, 
ie  ge  málo  německých  diwadel  druhé  třjdy,  kde  se  tyto 
úlohy  w  tak  dobrých  ťukau  naohásegj,  gako  na  nalem.  A 
wžak  ani'  gegich,  ani  p.  Grauowým  namáhánjm  nechtělo  se 
obecenstwo  lahřáti ;  djlem  porownáwánjm  p.  Prokopa  a  p. 
Grabingrem,  djlem  také — a  tosnad  zláité2-«^iohodne  wyálau 
diwadelnj  spráwau  "Irgediiom  tdegžjm  Časopise,  kdež  nawátě- 
wowatélé  diwadla  naleho  notný  wýiopek  dostali — panowala 
wieobecně  gakási  nechuť,  která  se  ani'  w  tich  neyidařileg-^ 
ijch  écenácfa  cele  potlačiti  nedala. 

Dne  4.  kwětna  poprwé :  Žert  a  prawda  nebo :  Že* 
nich  w  ohnU  Weselohra  we  8  ged.  ďle  Zíeglera  od  J.N. 
Štěpánka.  —  Hra,  gtndy  na  německém  diwadle  ráda  wjda<> 
ná.  Obsahugef  tři,  Čtyry  charaktety,  giehžto  sdaHlé  pro- 
tvedeoj  na  nohau  gi  udržeti  musj.  Nale  České  předsUwenj 
bylo  w  celku  gedno  z  lepžjch,  gakowé  gsme  na  diwadle 
iiajem  widělL  Wýbomý  byl  p.  Gnu  (Horák).  Tu  rásnau 
poctiwost,  prostan  gádmost  a  pfjmost  starého  desátnjka, 
wogenskau  kázeň  a  oddanost  pánu  swému  wy značil  welmi 
tre(&ě  —  a  byť  i  německé  referáty  (chyby  geho  tak  rády 
ttjhagjce)  tuto  hru  gebo  byly  mlčettjm  pominuly  (gako  giž 
Častěgi  celým  dobrým  předstawenjm  byly  učinily):  on  měgi 
to  wědomj,  Že  wečera  toho  i  bez  krauéenj  těla  a'  bez  kři- 
ku obecné  pochwaly  zaslaužil.  Značně  stála  mu  po  boku 
paňj  Skalná,  ožiwugjc  wýstupy  swé  hrau  přirozenau  i  d6*. 
gemnau.  Po  Scéně  s  plukowojkem  byla  wolána.  Stegná 
čhwála  patfj  panně  Forehbeimowé.  Ozdobllať  Anežku  wjj 
prostomilau  žiwostj  a  gemnosfj  panenského,  mílugjcjho  i 
autlého,  dětinského  srdce.  P.  Biel  stát  na  swém  tojstě.  P; 
Grabingrowl  nebylo  by  trochu  wjce  wogenského  ducha' 
jíkodilo. 

W  nedďi  dne  7.  kwětna  we  prosjpěch  panj '  Springe-' 
rowé  nowě  do  scény  uwedcna :  íflfrMí  %  Portieíj  zpěwohra: 
w  5.  ged.  Hudba  od  Aubera.  Překlad  Chmelenského. 'We- 
liké  djlo  —  těžké  djlo  pro  mladistwé  sjly  na5j  zpěwohry, 
která — mimochodem  řečeno -*  wíibec  od  něgakého  Času 
postonáwá,  nemohaucj  sničjm  k  brzkému  cjli  přigjti.  We- 
^més  wypadlo  toto  prwnj  předsuwenj  dobře.  Wjeliké  se- 
•tawenj  byly  malebné,  žiwé  apřiméíoené^  ozdoby  přjslošné, 
zbory  wýborné  —  w  některých  čjslech  uk  dokonalé,  ie 
gsme  i  od  starého  zboru  na  diwadle  staw.  nic  lepSjho  ne- 
slyjídi.  Slabžj  poněkud  stránka  byli  toho  dne  na^i  zpěw- 
čowé ;  sdálit  se  wesměs  po  unawnúm  zkausenj  býti  una- 
veni, a  protož  očekáwagjce  dychtiwS  druhé  prowozenj  této 
pěkné  zpěwohry,    sdržugeme    se    prozatjm   w^eho    úsudku. 

Hlučného  potlesku  zjskali  p.  Mayer  a  panna  Tonnerowa. 

M.  J. 

DOSfÁCJ  KRONIKA. 

Z  Gmtdjmu  M.  w.  pane  redaktore  I  Ačkolíw  ani 
zpráwě  p.  Dra.  Melichara,  ani  mé,  Wám  poslednČkráte 
stran  českého  diwadla  w  Ghrudjmi  dne  30.  prosince  184t 


Digitized  by 


Google 


n$ 


sMlané  mjste^La  we  Waijch  wnajem  okolj  tak  zhoftU  čj- 
tau}' ch  listech  popřáno  nebylo  *)  —  předcc  se  osmčlugi  Wám 
tase  následugjcj  spráwu  odeslati^  i^lem  že  ge  nad  prwnégéj 
d&ležiiégjj*  djlem  ie  gste  mne  wloni  při  mém  w  Praxe  po* 
bjtj  sám  nabjdnul,  o  Žiwotč  národigm  a  geho  se  wywinQwár 
nj  v  okolj  tdeg^'m  —  dosawáde  téměř  zcela  sanedbanémi 
spráwy  Wám  sdčlowatL  .—  Dne  18.  d.  b.  r.  gakoí  w  před- 
wečer  padesátých  rozenin  G.  ML  krále  Ferdinanda  dáwáno 
bylo  k  oslawenj  dnu  tohoto  w  zdegijm  diwadle  k  dobro- 
činným aučelům  dramatické  předsuwenj,  geni  záleielo  -*  bj 
se  wiem  stranám  wjhowčlo  —  z  německé  weselobry:  bec 
SSitioer  od  Deiobardsteina,  a  pak  z  Macháěkowy  weselobry : 
Zenichowé.  Hry  tyto  předcházelo  skwčlé  a  wkusnS  sesta- 
vené, k  slayrnosti  této  se-wztahugjcj  skupenj,,  ptí  něm! 
^ťský  proslow  přednáien  byl.  Macháěkowa  w&bec  obij- 
bená  weselohra  byla  s  obzláiítnj  skwostnostj  dáwána,  a 
wiickoi  aučiukugjcj  promyálenau  hran  detnému  ohecenstwa 
tak  zadost  učinili,  ie  ge  ku  konci  w^ecky  hlučné  wywola- 
lo.  I  německá  hra :  ber  SBitWfC  byla  k  auplné  spokogeno- 
sti  prowozena.  Škraupowa  slawná  uvertura.  na  zaěátko 
predstawenj  a  Heroldowa  UTertura  ze  Zampy  před  druh)^m 
kusem  welmi  zdařile  prowozowány  gsauce  obecenstwo  k  wáe- 
obecnému  potlesku  powzbudily.  —  Na  to  dne  1.  kwětna 
L  r.  byla  dávána  zpěwobra :  Jhráteujk  od  ChmclenskéHo^ 
hudba  od  F*  Škraupa,  na  niito  gsme  se  gi2  po  deUj  čas 
UUili  «  to  tjm  wjce,  an  se  nám  giž  od  roku  1838  —  kde 
gsme  tehdái  n&neckan  operu:  bfc  %ttHč^ú%t  slyšeli— po- 
dobné pochautky  neposkytlo.  —  Wiichni  aučinkugjcj  vyna- 
snažili se  wliemožněy  aby  aukolftm  svým  zadost  učinili, 
Qoi  se  gim  z  wět^ho  djlu  i  podařilo,  a  tudjž  i  prowozenj 
toto  zdařilým  se  nazvati  musj  —  tjm  vjce,  povážjme-li  ob- 
tjinosti,  s  gakými  na  venku  provedei^  podobných  pracj 
budebnjch  spogeno  bývá }  proČeŽ  také  řediteli  a  podnikateli 
tohoto  vyraženjy  p.  J.  Pokornému,  vraucjmi  djky  poviuno- 
váni  gsme.  —  Ze  zpěvákd  zvlájtě  se  musj  pochváliti 
drátenjk  —  p.  Pelikán ;  pogaltě  tento  charakter  tak  vý- 
borně, ie  si  ho  básnjk  sotva  lépe  představiti  mohl ;  slečna 

*)  Račte  dovolit !  —  Stretn  p.  Melicharových  zpraw 
emluvili  gvme  Se  giž  v  poslednj  přjloze,  a  z  Walebo  df^ 
pisu  podali  gsme  váie,  co  se  nám  zdálo  býti  neyzanjma^ 
<^^gl$j  .^  vynechavše  toliko  zprávu  o  samém  divadclnjm 
přcdstavenj,  gakož  trochu  opozděnau.  WAbec  —  musjme 
naSe  pp.  dopisovatele  ge&tě  gedoau  prositi,  aby  se  svými 
novinami  tak  dlauho  neodkládali,  a  mnohdy  nám  teprva 
tenkráte  věci  neodesjlali,  kdyito  ge  giž  v  giných  Časopi- 
sech nalézáme  —  leda  hy  zláátnj  náhledy  a  saudy  obsaho- 
valy. Ostatně  shrnan  se  nám  časem  dopisy  uk  početně, 
že.  nám  i  pH  neylepij  vOli  mjsta  v  listech  na«ich  nestačj, 
abychme  ge  viechny  nagednau  přigali,  a  protož  musjme 
nevinně  podezřenj  gakési  nevjíjmavosti  na  sebe  uvaliti. 
Laskawj  pp.  zasjlatelé  nám  to  giž  prominau,  a  budau  ocho- 
tně ve  zpráviteh  svých  "polséfio^kti*  ^*^ 


Karolina  Homová,  neuucenau  hran,  Čistau  mluvau.  a  Ijbe- 
zným  zpěvem  byla  mílostnau  panskati.  S  přiměřeným  Če- 
ským textem  vloženau  velkau  arit  z  Donizettiho:  L^Elísir 
ď  amore,  přednášela  v  1.  akte  svým  strjbrozvukým  hla- 
sem tak  výrazně,  a  pří  tom  tak  g<?mně,  že  vyved enj  toto 
za  mistrovské  považovati  můžeme.  —  Neméně  zdařile  po- 
Čjnala  si  také  Růžena  —  zvláště  v  arijch  v  2.  gednánj  — 
gakož  i :  Květenský,  Wogtěch,  Lána  a  Kiil  —  kterýžto  po- 
sledněgáj  Worlovu  vloženau  pjseft :  »Že  penjze  světem 
vládnau(c  po  hlučné  pochvale  opakovati  musely  v  1. 
aktu  vloženau  aríi  Prochovu :  Mladý  drátenjk,  přednášela 
slečna  Johana  Homová, k  vleobecné  spokogenosti. '  I  or- 
chester záleŽegjcj  z  několika  zdegéjch  a  okolojch  hudebnj- 
kú  a  vedeii  gsa  výáe  dotčeným  p.  Pokorným,  zdařile  si 
počjnal.  Obecenstvo  vyvolavši  ku  konci  hlučně  vjech 
auČinkugjcjch,  s  přánjm  brzkého  opakovánj  této  zpěvohry 
divadlo  opustilo.  — ^  I  byloby  přáti,  aby  —  gak  v&bec  zmá- 
bánj-se  divadel  na  venku ,  s  oživovánjm  života  národnjhó 
w  úzkém  spogenj  gest,  zdařilé  pak  provozován;  her  diva- 
delnjch  a  rostaucj  v  nich  dbliba  s  strany  obecenstva  za 
Částečné  -měřitko  vyvinovánj-se  a  pokroků  mravnjho  ži- 
vota považovati  se  m&že — aby  i  zde  s  probnsenau  opft 
Thalij  českau  duch  a  život  náitKÍi|  procitnul  a  vjc  a  vj- 
ce se  zmáhal.  *•  ^» 

Z  Ckra^iú  Ačkoliv  málo  kdy  z  Chrastí  o  pilném 
provozovánj  divndla  tam^ijch  ochotnjků  v  těchto  li- 
stech Čjťáme,  —  nemohu  předce  radostné  přckvapenj  za- 
tagiti,  když  právě  ten  astmý  večer,  an  mé  cesta  do  Chrastě 
zavedla,  gakož  před  ro^e^inami  nažeho  neymilpstivěg^lio 
cjsaře  a  krále  Ferdinanda  t^měgšj  ochotnjci  Raupacbovis 
veselohru  j»Palerotfr^«  velmi  zdařile  provozovali,  tak  sice, 
že  meii  brau  zobrazitel  Janovského  (pan  Gelinek)  a  pan 
Mikan  gakožto  Zvonek,  ku  konci  ale  vsi/chni  herci  a  he- 
rečky vyvoláni  byli.  Obecenstvo  bylo  s  tjm  představenjm 
tak  spokogeno,  Že  na  vSeobecnau  žádost  v  neděli  na  to  hra 
se  opakovati  musela;  při  druhém  představenj  deklamovat 
pan  Gelinek  •S/tuphíu  od  Rubcbe,  a  pan  Havelka  hScdUik 
na  hiUáru«  k  vjíeobccné  spokogenosti,  Přjgem  prvnjli^ 
představenj  rozdal  se  na  den  rozenin  najíelio  krále  Ferdi- 
nanda po  slavných  službách  BoŽjch  mezi  chudé.  Čistý  vý- 
nos druhého  pak  představenj  obětoval  se  na  zveleben) 
divadla.  W-*^ 

České  diwadlo. 

Zegtra  bude  se  provozovati  ve  prospěch  panj  Skalné 
poneyprv: 

nebo 

Me5  a  Lew. 

Cinobra  ve  3  gednánjch,  s  předehrán  v  1  gednánj,  dle 

národnj  pověsti  vzdělaná  od  J.  &.  Tyla. 


ČMopis  tento   wyeháBJ  we  itředu  e  w  eoboto  po  iiilliirSjeh :  Keldaii  druluiu  »třřJ.i    pH4áwá  ••  pAUrehowá  přj»«>ke.    PředpUej  te   «  wjéiweleU  m  ilwrl 
leU  48  kr,  we  knihkepectwjch  ne  půl  léu  1  »L  86  kr.,  ne  c.  k.  poeteek  půli.  t  «L  86  kf .  elr.  


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


I&rodnjzábawnjk  pro  íechy,  loravany,  Slováky  a  Slezany. 


Čjslo  39. 


17,  ntáge  iS43* 


10.  r.  béh. 


Josefa  Zelichovski. 

Pmwdiwá  udalofU 

Mse  se  ako^čila^  a  kaidý,  koře  se  u  stup6& 
poswátnych  oltářů^  mysl  swau  poiyznesl  k  nebij 
každý  buď  děkowal^  buď  prosil. —  Přestaly  zpě- 
wy«  umlkly  warbany^  kněz  želuial  lidu.  t  wKdo 
ge  to  ?«  ptám  se  mo^  tetky^  ukazuge  na  ženétinu* 
klečjcj  u  i^elikébo  ollář^.  W  černé  sukni^  s  čer- 
ným čepcem  ni^  hlawě  držela  welikau  kytku  ze^ 
swjžjho  kwjtjj  gsauc  kolem  sebe  kwjtjm  obsypána. 
»Ge  to  Josefa  Želichowsk4»«  odpowědéla  tetka^ 
i»podey  mi  ruku,  a  wracugjc  se  domů  powjm  ti 
podiwné  přjhody  gegjho  žiwota,* 

— W  Melchowéj  malé  wjsce,  nedaleko  Konec* 
pole«  narodila  se  Josef;|  z  rodičů  ne  bohatých 
ale  poctiwých,  z  rodu  šlechtického.  W  osmém 
roku  žitj  swého  ztratila  otce  i  matku*  Odtud 
wychowána  od  déda,  ošetřugjc  zesediwolého  gíž 
starce,  gedinau  myšlénku  w  sobě  liogila  —  my- 
šlénku^ opustiti  swét  a  stráwiti  dny  swé  we  zdjch 
klášternjch.  S  tau  myslénkau  rosda^  s  tau  byla 
wychowána,  ona  se  sts^Ia  potřebau  žitj  gegjlio. 
^!ešťastná  I  newédéla  gešté>  že  zaswécenj*se  Bohu 
gest  zásluhau,  zaswěcenj  lidem  že  gest  powinnostj. 
—  Často  modljc  se  na  hrobě  rodičů^  sotwa  we 
kwětu  garnjm,  giž  táužila  po  hrobě,  kdežto  se 
slaučiti  s  nima  si  žádala. 

Josefa  skončila  šestnácte  let.  Přisel  čas 
wyplněnj  předSewzatého  úmyslu.  Neželela  swět- 
ských  radostj,  neb  gich  neznala;  neželela  lowa* 
ryšstwa  lidskélio,  neb  w  něm  nežila ;  ale  gak  po- 
hlédla okem  na  starce,  gehož  opustiti  měla,  gem.iiž 
byla  slastj,  útěchau>  ano  i  potřebau^  swjnilo  se 
srdce  gegj,  smáčela  Ijce  slzami,  nic  gi  wšak  ne- 
bylo w  stawu  udržeti,  an  se  gj  stále  zdálo,  že  slyšj 
hlas  Boži,  wolagjcj  gi  k  sobě. 

Přiiel  čas  rozhodnutj;  bijzká  sausedka  mPIa 


odwesti  Josefu  do  wzdáleného  kláštera^  pogezd 
stál  giž  zapražen  před  domem,  Josefa  klečela  u 
nohau  swého  děda  o  požehnán]  geg  prosjc. — 
Starec  mlčel  dlauho,  konečně  powstal,  zdwihí 
Josefu,  a  sám  se  gj  k  nohaum  wrhnuw,  pozdwi- 
h^ul  prosebně  k  nj  ruce.'  •Josefo!"  zwolal,  nno- 
opauštěg  mne,  giž  negsi  djlětem,  giž  sem  tě 
wychowal,  giž  mne  nepotř*ebugeS.  Nynj  ale  po- 
třebugí  gá  tebe.  Když  ty  mne  opustjš,  kdo  mi 
ruku  podá  w  nemoci,  kdo  nakrmj  lačného  starce, 
nápógj  Žjžniwého,  kdo  mne  wyrazj,  potěšj,  kdo 
mi  zadačj  oči,  kdo  se  pomodlj  na  hrobě  mém  ^ 
Josefo,  pro  smilowánj,  neopauátěg  starce.  Bůh 
ti  to  nahradj.« 

Kým  by  pohled  na  prosjcjho  starce  —  na 
klesagjcj  šedati  geho  hlawu  nepohnul? — Sotwa 
přestal  mluwiii,  giž  byla  Josefa  w  g^ho  náruči, 
docela  se  mu  obětugjc. 

Josefe  byla  mladá,  přjwětiwá,  dobré,  ctno- 
stná, ode  wšech  milowána,  od  negednoho  hledána. 
Ne  geden  zámožný  obywatel  prosil  o  gegj  ruku, 
ne  pro  gegj  gměnj,  an  žádného  neměla,  ale  pro 
bndaucj  stěstj,  gakého  mohla  b>t  gistým  ruko- 
gmjm.  Josefa  odřekla  wSem.  -^  Proč  ?  —  cjtila, 
že  na  této  zemi  milow^iti  nemůže,  a  proto  se 
chtěla  gedině  Bohu  zaswětiti ;  cjtila,  že  se  geště 
zaswětiti  může,  ale  toliko  snášeliwau  wljdnostj. 

Několik  let  žil  giž  nemladý  člowěk  w  Ko- 
necpoli,  gméncnii  Dominik  Želichowskv,  od  na- 
rozenj  hrbatý  a  nadobyčegně  škaredý,  následkem 
padnutj  belbawj',  ztratiw  za  čas  wogny  celé  swé 
gměnj,  a  žil  toliko  z  almužny.  —  Zřjdka  kdy  wy- 
lezl  z  chatrče,  w  njžto  měl  swůg  byt,  an  se  na 
ulici  pro  škaredost  obličege  ukňzali  nesměl,  gsa 
posměwiskcra  celého  města.  —  Gak  ho  spatřih', 
ukazowali  naň  prstem,  běhali  za  njm,  posmjwa- 
gjcesc  mu.  Ostatně  byl  dobrý,  máge  s  nimi  toliko 
autrpnost.  —  W  kostele  bylo  geg  možná  widěti ; 
li.m  geg  několikráte  spatřila  Josefa,  i  když  pro- 


Digiti^;^GOOgle 


154 


%  '^ 


následowanýna  tdici  od  chlapcdlTIb^^ami  vfhijjbh,  \ 
mlSečky  zwolna  do  swé  chatrče  'se  w^acd. '  i 

Gisíý  dědic  welikých  itatků«  pozaaw  Josefa  r 
a  wěda  gi  ocenit^  podáwal  gj  swau  ruku  i  celý 
statek ;  darmo  gj  děd^  přátelé,  známj  a  wsickni 
dDi^Uauiyali^  prosjc^,  vihy  sla  za  hlasem  osudu, 
a^by  neodmršťowala^těstj  bd  sebe;  ''Josefa  odře- 
kla bohatému  pánu. —  «>Stanu-li  se  chotj  někoho, 
prawila,  stanu  se  gen  chotj  Želichowského ;  on 
ge  sájm  gedúciý  varswětě,  on  ge  tak  bjdaý,  tak  ne- . 
šťastny,  a  Sáh  to  určil,  abych  na  zemi  geho  útě- 
diatt  bvku^ 

Minulo  několik  let,  děd  Josefy  odešel  do 
hrobu.    ;íosefa  poslala  pro  Želichowského.. 

Žila  we  we^ničce,  w  kteréž  mládj  stráwila. — 
l^idj^  ten  bjlýdoimek?  malás^ahrádka.gegpbgjmáj 
přede  dweřn^i  stqgj  lawička,  překroč  práh  té  stře^ 
c)ij  a  shíedáš  pořádek  a  čistotu,  s^edáš  úsměch 
^a  ústech  hospodyně,  hostinné  přigetj,  uplrjmné 
stisknutj  ruky.  —  Josefa  pěstugci  némluwně,  iQó- 
lainika,  když  w  neděli  wygde  z  kostela,  chlapčí 
wjc  nehonj,  každý  geg[  zdwořile  pozdrawj,  každ^ý 
před  njm  sundá  čepici,  neb  každý  widj  při  něm 
angela,  kterýž  gcgstřežj  achránj. 

Co  se  štěstjm,  s  Ijm  snem,  který  nás  patrnň 
klame  a  šélj,  s  tjm  dnem,  kde  se  gitro  s  wečereiiu 
aetkáw(»  s  tau  přjtomnostj,  Icterá  sotwa  gsauc  wy* 
íkmita,  giž  minulostj  se  stane? — Sedm  let  mi* 
nulo  a  Jos^  sedmé  djtko  giž  položila  do  rakwe. 
—  Na  malém  wesnickém  hřbitowě  kopagj  malau 
gamu,  táni  se  spáustj  osutky  djtěte,  tam  se  za- 
sype celá  naděge,  •  celé  átěstj.  matky.  —  Josefa 
přemožena  slzami,  wrhne  se  twářj  na  zem,  chtje 
geště  gednau  požehnati  djtko  swé*  —  Když  gi 
z  mjata  odnesli,  byly  oči  gegj  suchy,  giž  nemela 
slzy.  Srdce  bilo  gestě,  ale  giž- nic  necjtilo ;  srny* 
siowé  gi  byli  .giž  na  wždy  opustili. 

Odtud  Josefa  černě  oblečena,  gako  na  pa- 
mátku že  smutek  nosj,  ráda  se  dětmi  obklopage, 
gakoby  na  památku,  že  wlastnjck  djťek  měla; 
stále  zbjrá  kwjtj,  ale  newjj  nežli  ie  nimi  může  ob- 
sypati hroby.  Každodenně  do  kostela  gde,  klečj, 
ale   nemodlj  se,  zapomněla  se  modliti.    Toliko 

když  zhůru  powznese  oči,  ópakuge :   nJose/o ne- 

opaušteg-  starce^  Búh  U  to  nahradj  f^-^Buh  ti  to  ná- 
hrad j  —  tam ! 

Z  polského  Ir.    PotocJcého  od  Kr,  Sf. 


"Bhdíwa  Oimitrtjevna. 


;     (Pohrětowánj.) 

»U  Pečenců(saasednj-to  národ)  byl  bys  na- 
lezl «  gislěg^iQ  Qchvásiěnjqi  J  tůísípgmsiwj^*  tem 
spohitrdchljcf  Ijlóeda.  w "  -  -  •  •      - 

9(7  nich?*  odpowj  ginoch  s  wýrazem  uraže- 
né pohrdawosti.  »Protí  dobrotiwému  Wladimjru, 
genž,  g^k  gsem  zaslechl,  prominul  otci  m^mn 
zaslauzeiiého  trestu,  nemohu  gednáťi  nepřátebky 
gako  tito;  buď  si  u  nkk  i  xuqtpfložgšj  wjFhydka 
k  blahu  —  zůstanu  w  temnu  I « 

Tak  mluwil  áleckethjk .... 

Králky  den  chýlil  se  poznenáhla  w  náručj 
wečera.  Lowci  zihizeli,  šumný  les  utichl  a  wše- 
obecný  pokog  wnořil  se  takořka  w  temnau  pro- 
hlubinu noSnj ;  přeráželť  fao  genom  wjtr  z  chla- 
dné půlnoci,  bp^age  se  po  cfawjljch'  o  nakupený 
snjh. 

Pytlák  Ludmil  nazásobiw.taul  šjpy  a  zastrčiw 
za  pás  sekeru  a'nůž,-mil  se  k  odchodu.  Ne- 
dlauho  ge§tě  kťáčege  pó  sjni  zdál  se»na  mysli 
rozwažowati  plán  swé  hoiiby.  Krok,  zřete),  po- 
stáwa  bylá  důstognost  obdiwowané  bytnosti,  gež 
se  pásá  na  bog  s  we#njrem.  Igfneda,  neosměljc 
se  déle  odporowati  wůli  a  předsewzetj  geho,  hle- 
děla naň  s  obdiwem. 

pNuže,  s  Bohémi*  prawil  náhle  mladý  py- 
tlák, podaw  stařeně  prawici,  kterauž  ona  pewně 
w  kostnaté  swé  ruce  wtjsnila.  »Pane  — «  pro- 
mluwila  chtjc  ho  warowati. 

wNechtěg  mařiti  slow,  Ignedo,*  odwece  ry- 
clilelcrasawee^  *»wýmluwněgšj  ge  Iwůg  hlad,  a  pro- 
tož ona  nezpomohau,  kdybych  i  přeswědčen  byl, 
že  na  mne  s  osidly  zkázy  čekagj  weškeřj  gridni*) 
--  s  Bohem! «  doložil  a  spěchal  dále.  Pohlednuw 
gako  z  obezřetnosti  několikráte  kn  Kyjewu  na- 
zpět, ztratil  se  brzo  w  lowišti  zrakům  Ignediným. 

Odplynul  chmurný  we^er,  nastaupla  gasná 
půlnoc,  čas,  w  němžto  přjroda  a  lidskost  takořka 
pomjgj  z  kruhu  účinliwé  žiwosti,  a  kterýž  náležeti 
ae  widj  bytostenl  wětšjm  —  duchům* 

Igfueda  upokogena  bywái  beípečným  tjmto 
tichem,  než  poněkud  přede  klopoti^i^ě  přemjugjc 
na  mysli  dlauhé  meškánj  Ludmilowo,  udržowala, 
gak  gen  možno  bylo,  na  ohništi  oheň.  Posléz 
ale  namanula  gj  myšlénka  welmi  nepokogná ;  bá- 

*)  T.  g.  tbrognojíi  Wladimjrowi  od  normanského  slo- 
wa  gred  (meČ,  zbrog)  a  stegnS  odtud  gridnica  t.  g.  we^kera 
předsjné  na  hradě  kojžecjm,  kde  se  gridni  acháajwali. 
JDfraflisifi. 


Digitized  by 


Google 


155 


teň  o  imladjkůw  žiWot  emocniwsi  se  důle  gegjs 
wyiiutila  gí  přes  vanrúf  práh.  Zachumeljc  se 
w  čemau  medwědinií  kráéela  k  zarostlé  a  sněhem 
se-Myštěcj  roklím  genž  se  nacházela  nemnoho  kro« 
ků  od  obydlj.    U  pokrage  se  zastawila. 

» Ludmile!  hoi,  ho !«  zwolala  w  tiehau  hln* 
binu  a  očekáwala  odpówědL  Nikdo  se  neoz;fwal. 
Opétugjc  tedy  wolánj>  pozdržela  se  géStS  něgakan 
dobd>  pak  tušjc,  že  ge  onen  na  wyšSjm  hwozdě^ 
wrátíla  se  domů. 

Wůkol  utichlo  .... 

Náhle  zachrastégj  kročege;  bylf  to  wšak 
chwat^  hnán  gsa  gako  pronásledugjej  diwokostj. 
Doba  odlétla  —  zawege  wjtr  —  zasténán]  rozlet] 
še  s  njm,  lomoz  a  šumot  zahučj  z  pokogného 
bijzka  a  —  opět  ticho. 

U  krage  lesa  bylo  zřfti  ďěgiStě  tagemného 
toho  gednánj.  Na  sněhowíté  podlaze  ležela  oso* 
ba  nepohnutá^  u  nj  na  kolenau  dlel  pytlák  Lud- 
ihil.  Úsilně  burácela  zaufalost  prsami^  ruka  se 
opjrala  o  domené  lučiště^  oko  zdiwočilo^  wlas 
se  wztýdil — byl  to  wzor  hrjSného  pádu  angelowa. 
iiOsipe!*  wolal  slabena  důkaz  pykánj;  než,  buď 
ozwěna  zawznělá  po  lesině,  buď  skutečný  cizj  hlas 
anebo  swědomj  wyšwihlo  njm  čile  ze  země  a  za- 
hnalo s  postrašcnjm  nesmyslnjka  k  domowu. 
Igneda^  kteraužto  hřmot  a  hlasy  byly  wyplašily 
2  chalaupky,  wkročila  mu  wstřjc. 

líMocný  Swjatowitel  co  ge  ti?«  zkřikla  u- 
prauc  naň  zděšené  oko.  Mrazowilé  zatřásl  se- 
bau  Ludmil;  pronikawé  gegj  wzezřenj  wrylo  se 
mu  a  hrozenjm  w  srdce>  genž  se  winilo  z  hřjchu. 

•Nic,  docela  nic;«  odpowjdal  zahaluge  se 
w  raucho  prozřetelností,  ačkoli  celé  geho  twářenj 
dokazowalo  očitau  zradu.  Wešed  do  gizby,  sho* 
dil  se  sebe  ukořistěnau  zwěř,  odložil  střelbu,  od- 
pásal  meč  a  wrhl  se  k  ohništi  —  wrhl  se  gako 
do  mrazu  nečitelnosti^  w  němžto  duše  odumře 
tělu;  oko  pauze,  zaryté  do  ohniska,  gewílo  se 
pozorowánj  lidskému  obogetně,  prozrazowalo  to- 
tiž sjlu  geště  žiwaucjho  twoienj  a  rowněž  bez- 
dusnost. 

Igneda  netraufala  sobě  zbuditi  geg  z  nepo- 
chopitelného^  mrtwého  tohoto  snu ,  uhodla  snad 
p&wod  geho  gednánj,  než  mohla  gi  wědětí  toliko 
do  polowice  a  tmawě. 

Nagednau  napjná  kmetice  ucho.n^-Co  to? 
•^wenku  lipěnliwý  hlas,  gak  by  wolala  žalost  o 
pomoc  —  Ludmile,  slyšel  gsi?<^  zašeptne  a  wyletj 
wen.  Ginoch  trnul.  Shluk  hrůzy  a  myšlének 
diwok^ch  ulehl  na  gemnau  duši  geho,  slabota  po- 
čala podmaňowati  útlé   tělo,   a  zkleslť  na  židli; 


pomněnj  ale  kia  předeilatf  scénu  a  hlas  wnitřnj^ 
gako  hlas  k  saudu,  wyhodily  gjm  opět  wzhůru. 
Bezwoln;^  tohoť  účin  bylo  gmenonánj  Osipa. 

•Neyspjš-to  někde  ivlk,«  promluwila  ženapH 
náwratu.  Mladjk  stál  opřený  o  stěnu. —  »Wlk 
prawjS?"  záchechce  se  bezsmyslně,  »swětlowjry! 
což  newjš,  že  w  oborách  Wladimjrowých  pytlačj 
wlčíce  lidská?— •  hoi,  tu  newyplemenjš  — « 

Awšak  zotawiw  se  ze  šálenstwj  tohoto,  po- 
zdwihl  blankytné  oko,  zakryl  bledý  obličeg  a  za- 
wráworage  k  židli  —  plakal.  Bylo  to  gewiště  pa- 
dlého boha* 

{Pohraiowánj.) 


České  dlwadlo  ir  Praze« 

Dne  9.kwětiMi  opakowtly  se  weselohrjr:  WOthii  ěe 
haiieřf  a  Ženidum^é,  O  prwoj  hft  platj  \rSt  pediwalné, 
co  se  o  nj  giž  po  prwnSgsjch  předstawesjch  psalo.  Ulofay 
se  nacfaásely  w  t£ch  samých  nkan  —  genom  w  osob£  de- 
ledjna  wystaupil  tenkráte  p.  Hille,  i  prowedl  ůlohn  sw^n 
Mastněgi,  netii  se  mu  s  úlohami  tohoto  zpAsobn  aŽ  po 
dnes  dělo.  Gen  sřetelné  a  twolna !  —  pK  geho  falabokém 
organn  a  gaksi  oesbShlém  gasjrkn  w  naij  milé  ^eltinj  ge 
mn  toho  tjm  wjce  potřebj.  —  Předew^emi  přispěla  panj 
Skalná  k  weselému  rosmaniy  gakowýž  obecenstwo  opano* 
•^ads-^Pěkně  psaná  weselohra  MacfaáČkowa  učinila  takowě* 
ho  dogcmu,  gako  při  prwnjm  předsuwenj.  Rázně  wjkre- 
slenj,  aěkoli  gii  trochu  karikaturau  sapáchaifj  ienichowé 
nalétli  statečné  sobraxitele,  ačkoli  hj  Stracfaotu  p.  Grau 
byl  snad  geltS  dftraniěgi  prowedl,  gdikoi  se  p.  Biel  w  po- 
dobných úlohách  geltě  málo  okau&el.  Libozwnké  a  d&- 
wtipem  prokwětalé  wtrSe  plynulj  tehdᎠ wolněgi  ze  rtŮ 
irjech  auČinkugjcjeh,  ačkoli  sde  onde  ge^tě  wjce  uhlase* 
nósti  a  wyrownalosti  přáti  bylo.  —  Obecenstwo  ptígalo 
kaidý  wtipný  nápady  kaidý  pěkný  obrat  rozprawy  a 
kafdau  smělnau  situaci  se  srdečným  smjchem,  gakoZ  wfibec 
málo  kdy  uk  pěkný  rozmar  w  diwadle  na«em  pannge  gako 
práwě  u  předstawenj  her  p&wodnjoh.  Nemftiemet  utépřj- 
leiitosti  zaUgHi  iádost,  aby  se  p.  dramatickým  spisowate- 
Ifim  naSim  zaljbilo,  pokusiti  se  opět  o  něgakau  weselohm, 
gcgjžto  předmět  by  wzat  byl  z  minulosti  nalj,  ze  iiwotc 
rytjřského  nebo  wAbec  staročeského* 

Dne  11.  kwětna  prowozowal  se  poneyprw :  Karhanfltf 
Činohra  w  5  ged.  od  W.  líllanda,  přel.  od  K.  Panera. 
Starý  tento  ale  dobrý  plod  ze  ékoly  plačtiwé,  kterái  wý- 
twory  swoge  wětírjm  djlem  na  dluhy  a  lidskan  bjdu  nebo 
slabost  zakládala  a  dlanhý  Čas  w  Němcjch  panowala,  i 
hognýchy  aČ  nešťastných  následownjkú  nalézala  —  potom 
trochu  umlkla  —  nynj  ale  opět  sna2enjm  nowěg»jch  (saskaa 
prittcesnau  Amalij,  Dewrientem,  Raupachem,  panJ  P.  a  dle 
msudka  některých,  kterj  prosaickau  jíkořepinau  k  poetické- 


Digitized  by 


Google 


156 

mu  gádni  prohlddiuivli  nenohau,    i    samým   Gtitskow«m) 

ftwedati  te  poéjná,  —  Hra  Uto  požaduge,  %wMt&  pKswých 

délkách,  ktcr^mlto    se  nigak  ůplnS  wyhaauti  nnaAie,  wy- 

cwiČeoé  bérce  a  pilné,  dobré  sehránj,  agelikoš  obecenstwo 

nad  prowoaenjm  tiplnau  spokogenost   ge^rilo    (při  menijcb 

pokleskách  oko   laskawě  sambuřugjc),  tSijme   se   rádi  tjm 

wMoným,  že  sjly  diwadla  naleho  péknč  prospjwagj    a  při 

w«j  swé  skljčenosti  nemilými  okolnostmi  irěUj  Částkan  kn 

předa  krádegj. 

(DokoB^BJO 


DOMACJ  KRONIKA* 

z  PRAHTa  Mesi  powodnj  hudebnjch  sábaw,  kte- 
rými nás  taty  Časy  někdy  dost  nemilosrdně  aaplawily, 
n^ynikl  dne  8.  a  13.  kwětna  koncert  p.  Vieuxtemps^-nj  gednoho 
z  neyprwn^gSjcb  hauslistA  nynegHJch.  Náramná  brawara— 
předewájm  ale  pikný,  plný  ton  a  wřelý  cit  wyznamenáwá 
hru  gebo*  ObeceQStwo  ukó  tyto  geho  aásluhy  hlačnaa 
pochwalaa  asnalo* 

Z  MORAWT.  Kdokoliw  naái  wlast  mortwskau  na- 
^9M^J^9  neopomiA  také  mSstečko  Nedwédiee  a  gdio .  ro«- 
mantické  okolj  si  prohljdnauti,  a  aagisté  -wzneienost  a  nád- 
hernost přjrody  okolo  tohoto  weselého  a  přjwčtiwého  mě- 
stečka, gakol  i  w  něm  probasený  národnj  iiwot,  radostně  tě 
překwapj.  Asi  dtwrt  hodiny  od  městečka  k  straně  aápa- 
dnj  wypjná  se  hrad  PemMtýn,  tento  ai  posud  w  dobrém 
stawu  sachowaný  památnjk  dáwné  minulosti  a  sláwy  moraw* 
skuj  geho  stawba,  obrazárna,  starodáwná  uspořádanost  vni- 
ťrnjch  pokogú  a  gine  pamětihodné  wěci,  gen2to  we  swém 
lůnu  rhowá,  vrit  toto  tak  mocně  a  dogemně  na  tě  pAsobiti 
bude,  že  se  beiwolně  ialným,  po  dáwné  minulosti  blaudj- 
cjm  citům  a  trudným  myilénkám  oddati  musjě.  Bljie  mě- 
stečka na  straně  sewemj  sase  usíj  oko  twé  přjgemné  a  p&- 
vrabné  audolj,  w  gehoito  středu  Čemowka  (Šwarcawa)  sem 
tam  plazjcjm-se  prandem  k  městečku  plyne  \  w  tomto  an- 
dolj  okauzlj  tě  mjsto,  mladými  bugnými  Ijpami  ozdobené  a 
od  nedwědickýcb  občanů  ^asto  navbtěwowané,  mjsto,  geni 
vk*m  ctitelům  a  milownjkům  zwěčnělého  Zrzatvéko  milé 
a  welewjtané  gest.  Sem  k  tomuto  Ijbeznému  mjstu  s  knihau 
vr  ruce  každodenně  wlastenec  tento  se  ubjral,  zde  byl  ge- 
ho ncyobljben^g.<j  stánek,  zde,  pohledem  na  Nedwědice  se 
kogiw,  přemýšlel,  gakými  prostředky-by  neysnadněgi  ná- 
božnau  giskru  národnosti  do  prsau  obywatelů  wátjpil,  gak-by 
ge  s  wyá^jm  duiewnjm  žiwotem  seznámil.  Pobtěstilo  se 
mu  loto  chwalitebné  počjnánj,  a  mnozj,  genžto  prwé  w  ne- 
wédomosti  a  w  nerorawnosti  blaudilí,  ivzdáwagj  neskonče- 
né djky  tomuto  swému  ochraniteli,  a  putugj  Častoki-áte 
k  tomuto  mJstu,  by  sobě  připomjnali    laskawá  slowa  geho 


«  wrau<j  dapomjnáig.  —  Gesti  w  iotnto  ipjaU  také  gade« 
hluboko  a  Uměgájch  kopcA  na  wenek  se  preyitjq  pmmý* 
nek  čisté  křlJTalowé  wody,  ktaiýžto  poprwé  od  Zraawéko 
spozorowán  byl|  na  památku  tohoto  dobrodince  utwořili 
geho  ctitelowé  tuto  hazkan  atvdánkii  a  dali  gj  gméno  Slo* 
w^nka.  Nyněgij  p.  kaplan,  ctihodný  Fr.  MiHm,  dal  toto 
mjsto  na  swé  autraty  wíemoině  okrááliti,  chtě  krom  giných 
ůpraw  i  obvaa  alowanských  apottoiů  naáich  aw.  Cyntlla  a 
Methuda  sem  lawěsitL  Nezhogitedlná  Tána  pro  taměglj 
národnost  milugjcj  lid  byla  by  stráu  Zrzawého,  Idyby  ge- 
ho mjsto  nezaugjmal  wlastenec  tento,  tieméně  swého  před- 
chůdce o  dobro  a  blaho  swých  swěřenců  pečugjcj.  -»  Kdyi 
s  tohoto  nedwědického  ráge  do  městečka  se  nawrátjj,  a- 
káže  ti  Uměgjíj  p.  ačitel  Banňieh  ikolnj  knihownu,  která 
od  2irsawého  kregcarami  taložena,  nynj  gii  na  tři  sta  knih 
počjtá,  genzto  negen  od  ákoli^  mládeže  a  od  občanů,  nýbríi 
i  od  okolnjch  milownjk&  literatury  naáj  pilně  čjtany  býwa- 
gj.  Potom  sobě  můžeí  prohlédnauti  chrám  Thálie,  který 
sobě  zdegáj  ochotnjci  na  swé  autraty  utwořili.  Gak  gii 
a  přjlohy  letoSnjch  Kwětů  čjsla  II.  nám  známo,  hrálo  se 
tady  po  několikráte  díwadlo.  Ncbjlo  mi  ai  posud  přáno 
přjtomnu  býti  této  společné  zábawě,  tjm  wjtaněglj  mi  te- 
dy byla  radostná  zpráwa.  Že  na  welkonočnj  auterek,  kdyžto 
gsem  práwě  w  okolj  NedwČdice  se  bawil,  prowozowati  se 
bude  Rlicperůw  »Diwotwomý  Iclohaúka.  Neopominul  gsem 
tedy  na  tento  weČer  w  NedwČdici  se  dostawiti,  Sežlo  se  če- 
tných diwáků  negenom  t  Nedwédice,  ale  i  z  bljzkého  oko- 
lj, někteřj  z  náklonnosti,  ginj  zase  z  dychtiwosti  —  ano  i 
ironický  ausměáek  bylo  sem  tam  pozorowati.  Před  kusem 
zpjwána  byla  národnj  hymna  »BoZe  zachowey  nám  Itrále** 

Po  zpěwu  dáwán  'byl  Diwotworný  klobauk  a  sice  tak  zda- 
řile, že  w£ie  naše  očekáwánj  daleko  prewyáíi.  Obdiwuplný 
herec  tohoto  wečera  byl  wžjm  práwcni  p.  M.  M.  z  Dma 
w  osobě  Koliážej  on  nám  podal  tak  dokonalý  a  wVbomý 
obraz  tohoto  bohatého  skrbíjka,  že  w^eobecnau  pocliwalau 
uctěn  a  ku  konci  s  p.  Fr.  Hanáckém  (Barnabáscm)  wywolán 
byl.  P.  Fr.  Hanáček(Bamabáá)ap.Fr.  Truhlař  (Pohořalskv) 
nedali  se  zahanbiti,  a  Jiráli  o  záwod  s  Koliáiem.  P.  F.  H. 
Sobeslawský,  ačkoli w  gen  několik  hodin  před  hran  roli 
Strnada  přigal,  přcdce  tak  nenuccně  a  suteČně  sobě  počj- 
nal,  že  nás  geho  zběhlost  na  prknách  radostně  překwapila. 
Konečně  nesnrjjm  opomenauti,  také  o  prostosrdečné  BěCuice 
(p.  AI.  Dáchorowé)  pro  gegj  pilnost  a  ochotnost  chwalně 
se  zmjniti,  zwláélě  se  gj  wýstup  s«  Karlem  w  3.  gednánj 
nad  wKe  gine  podařil.  Ostatnj  osoby:  Křepelka  (p.  J.  Endl) 
Karel  (p.  F.  ŽiwodskV)  Girka  (p.  A.^Metiik)  druhý  sUepnjk 
(p.  W.  WendoUký)  kluk  (p.  M.  Opriál)  chwalně  k  dobré- 
mu prowcdenj  celého  kusu  prispřli.  Po  skončeném  kusu 
rozcAia  se  celá  společnost  a  welkan  spokogenostj,  tříjc 
se  na  budaucj  předstawowánj.  Chowáme  pewnau  nadrgi, 
že  takowťio  počjnánj  blahorodý  aucinek  ponese,  a  že  i 
druhá  mcnAj  města  wlasti  naSj,  přjkladcm  Ewaiičic,  Telče 
a  Nedwédice  powzbuzená,  pozadu  nczůstanau  a  co  neyspjíe 
k  národnjmu  wlasteneckému  žiwotu  se  probudj.         r  O. 


Čuopif  tevto   wjrrháaj  we  •tředu  •  w  eobotu  pn  ptíliríjpli:  kařdau  druhau  %\rtU    pHrf.wa  »e  pAUrrhoua  prjluh«.     Pí-edplscj  se    n   w]r4«w*telt  m  ilwrf 
l«i«  4«  kr.,  i%e  kuibkupeciwjch  m  pul  l«t«  1  ml.  S6  kr.,  na  c.  k.  poiueli  ptiU.  t  si.  SS  kr.  stl. 


Wydáwánjin  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Pra)&e. 


Digitized  by 


Google 


lárodDJiibawijk  pr«'  6«ehx  lorawaBy,  Slováky  a  Slextiny. 


€JBÍo  40. 


ŠO«  máge  tSSŠ* 


10.  r.  běhe 


im 


i|i  II    n  iiiji.gpai^BBgBi^Blg 


Kaž  bez  spáBj. 


..   ...  ••..       '     .         .  ^     ..:.,.      .  ..■•■•    M, 

Brali  se  tedy  mladj  přátelé  do,  sálu^  kdei 
jWylflései;^  Camputio  .fipíien]  swé  prowozawq^i  měl. 
Ale  ani  ppč^tp  mao^twj  .i^^kuklen^cl^.I^QstUi  api 
gasnč  ozářen)'  sáU  aai .  p^nugjcj  kolem .  w^selpst 
a  smjch  -r-  nic  nemolilo  inyA  robvdého  hraběte 
powygaspiii.  Tauhau,JtiyJo  fik;^če^o .  ^j^flce  ge^pí 
mysl  gebo  nenalézala  rozkoše,  ;        . 

.pTys  tak  powždyi"  u^mél  se^Ajfek;  »wše^ 
pko  ge  ti  černé;  diwjixi  se^gi^ni  ž^  na  mjste  těch 
kwět^cjch  djwčJLnejcsgípé  mr^wpiy  newidjš..  Gdí, 
jgdi,  segmi  černé  okv^rj,  a  i^escl  $g  swesely-mij 
žíwot  má  f^a  geden  kw^tei^l  Trhey  tedy  kwjtj, 
nežli  uwadne««        .  í  «  . ;      .  .   < ' 

.  Pe|e&t^in  dawem  une^i^*  do^t^l.se  hrabě  brzy 
w  zágeumý  howor  s  panj^  gegjž  twář  genqm.^r* 
né  kragko.wé  náočk^f  kryly;  d(e  zdánjbyla  to  mla- 
distwá  postawa.  I  škádlila'  ho  stran  nepřjtomnoi* 
řjti  Jaqin,ty^  a  )přjielkyíy ,  ^wau  ^i.  nazýwř(gjc,  wyná- 
řjcla  gi  slbwy  podobnými  nade,  wšechny  paQ,a][ 
pražské..  JNel^lo  niMxož  wj^^  pí>ltí^b>  jCf^a^pot 
^rnost  hi)abete  upautati  k  mluwn^  ixia$,K,aře;  žert 
$e  střjdal  s  duwtipnosij*  rozpráwka  ftfja  se  welmi 
^ogjinawau,  a  hrabe  gi .  pořád,  prod|už0w^I;miL 
tu  pogednau.Tv  sálcw^ecko  se  .ztajilo,  a  mjsitq 
umrlčjmu  Unci  cjiťlalo^  ,  .Campfitio  skáj^al,  gi^k^ 
wjrem  uchivácený,  w  čele  .průwoduii,  Kpl  t^ncu* 
gjcjch  nastawOlo  se  bi:?d,až  k  nppronikiiuy  huist^ 
diwáků ;  bezdčky  šel  hrfObij  s  nxa^karau  gfg  skorp, 
f^lekaucj.  Stál  po  predu^  kdyžto  ^mrt^  čarokrásnau 
panj  předstawená,  do  prostřed  kola.  kročjc,  ume- 
le a  p&wabně  tanec  počala. 

Mžikem  poznal,  hrabe  w, tanečnici,  jacintu, 
sličoau  dceru  nystra  baletnjhp ;  tsik^^  Q;xa  gipg:  za* 
b\Ídla  i  anažila  sq  k  němu  se  pjribljžiu^  a  kdyžto 
si  práwě  mistrné  př^  njm  po^iof^l^A  *«  pochwa-f 


iau  celý  sál  zazn jwal,  prawil  hrabě  ku  s\vé  spo- 
lečnici^ nach}'liw  se  k  tancugjcj  :  »Djwka  tatp^  mu- 
žům na  odiw  se  stawjc^  zbyla  wšeho  studu  pa- 
mnskéhojt  ztratj  učtu  .  šlechetných,  a  bude  powr- 
ženau*  Chtěl  bych  radegi  milenku  swaumrtwau 
nežli  takto  spatřiti. *< 

Wykříknuwši,  ,že  to  kol  $togj<ym  wšechny 
aúdy  proniklo^  sklesla  spanilá  tanečnice  na  zemi  5 
Camputio  pak  přihnaw  se  co  bauře^  pachtil  se 
amdlenau  zdwihage  a  odnášegei  s  pomocnjkem 
sw^'m,  a  štěbetal  ustawičně  swými  rozwiklanýmj 
sanicemi;  » Má  spanilá  dcero  I  IJbol^á  gest  mrtwá! 
Ach  Bdžé!  mrtvyá!«         

Tanečnici  odnesli^  a  sál  skoro  osaměl;  hra- 
be SI  toho  sotwa  powšimnul,  dobře  wřda,  že 
sl9w^ .  geho  .  tancu^cj  Jacintu  phrpmjla;  na  roz- 
pacjch,řdaliby  nemel  Utowati>  že  i^bohau  djwku 
tak  bolestně  ranily  odešel  též  do  bytu  swéhoj  čině 
si  předházkv,  že  gj  přjliš  iiljžil.—  »Ale,«  prawil 
9pět ;  » nesijlbila  m^  swatě,  že  nikdy  wjce  weřegně 
tancowati  nebude  ?  ,a  předce  —  předce  —  « 

Gitro  počjnalo.^edwa  zlatau  branau  wychá- 
zeti,  án  Hynek  hraběcjho  přjlele  swého  nawštjwíl, 
kterýž  se  ho  i  hned  co  ncybedliwěgi  na  wčeregsj 
událost  a  na  — ' Jacintu  wyptáwal. 

■Widěl  gsem  gi  z  kredenci,  an  gí  nesli  okolo^ 
prawý  obra:^  snirii.  Gako  zlomná  lilie  wisely 
rámě  u  ztuhlého  těla,  oči  zawřeny^  zdálo  se,  že 
giž  smrti  náležj.  Dnes  slawjme  wýznamný  pope- 
lec: Pomni,  že  prach  gsi  a  w  prach  se  opět  obrá- 
tjš.  Daufám  arci,  že  gi  nalezneme  uzdrawenaU 
w  kostele  u  sw.  Jakuba ;  obrátila-li  se  ale  we  hmotu* 
z  njž  gi  Wšemocný  utwořil,  můžeš  na  gegjm  hro- 
bě bědowati'l«  —  Ňa  to  spěchali  oba  áo  chrámu. 

Zdrawá  a  kwětaucj  gako  růže  gewila  se  Ja- 
cinta  w  prwnj  řadě  stolic;  hrabě  ale  spatřil  u  bljz- 
kého  náhrobku  tagemného  cizince,  u  wrauq  mo- 
dUlbě .  pohřjženého. 

.    Nábožný  pojnoríti^  líonal  postvátné  obřady. 


Digitized  by 


Google 


158  n  f.  7 

Po  obdrženj  swěceného  popel©  i¥i™opi!t  so  pan-  | 
na  k  odchodu;  Hynek  gi  násíedowal,  [*íjtck;  iwé-  ^ 
ho  též  pobjzege.     Tento  ^le,  nemohl    ud]    sia^sl^' 
zpustití  z  cizince^  a  posLawíi  scí  beApfu^ikidně  za 
njm.     A  opět  slyšel  wraucj  podiwnau  modlitbu: 
«/>Ttmmio  inéysfvé^^j^  -r^  gp^^* !  m  íg#iBiTn9a:  j 
laSi  hodinku  spanjf"  —  načež  wstal    a  dům  Božj 
opustil. 

Hrabě  šel  w  patách  za  njm.  —  oMusjm  ge- 
dnau  zwjěděf,!,'^^  iliyslil  si,  »kde  cizinec  bydSj.  9tXo 
wlastně  tropj.^  Užasnu tj  wšak  pautalo  kroky  ge* 
"ho, -wida  gég  do  zpostlého  templářského  dwofa 
wcházeti,  kdež  i  Camputio  ^e  swau  k^ásnau  dce? 
řau  býtowal.  •    '      . 

'Po  sdhodecH  nahoru  a  dol4  stjhal  geg  hra- 
bě, až  niu  w  druhém  patru  na  dlauhé  chodbě 
ztnizel.  I  kráčel  tedy  rychlégi  ku  prédu^  a  chtěl 
práwě  Wýklehtík,  kdež  lampa  u  umučenj  Páne 
hořela,  minauti,  an  před  sebau  kosthatau,  seschlau 
ťukú  spatřil,  načež  í  prosebná  slówá  zašlecjbl : 
•Milosťiwý  paríé,  almužnu!  almužnu,  miíostiwjj 
pane!** 

Chromý  žjcí,  ukrytý  posud  zapiljřem,  přikul- 
hal se,  upjnagé  na  ginocha  swé  malé  černé  oči 
gakožhawé  jiskry.  Á  když  se  ho  tázal,  kam  se 
cizinec  odebral,  ukázal  žid  ná,  bljzké  postrannj 
dwéře.  Zaražený  ginoch  otewrel,  a  Jaclata  se  nai^ 
usmjwala.    .'  '    ,       '      / 

Sliby  a  cudné,  celo wárij  wyráželý  co  blesky 
Obapolně  ze  rtfii;'  škáďliwý  hněw  a  milostné  »my 
řenj  kwapně  se  střjdaly. 

Geltě  si  bylí  milenci  wšecko  nezgewili,  co 
w  srdcjch  gegich  plálo,  an  se  Camputio  nenadále 
gako  wichr  přihiid. .  Sotwa  oddychage,  wýhrknuT 
ze  sebe  množstwj  otázek:,  i>Kdo  gste?  po  gste?** 
—  češtinu  s  wlaštinau  mjchage,  že  hrabe  celý  se^ 
užasnul,  onen  wsak  za  rukií  geg  pogaw,  a  něko- 
likráte njm  gako  šjlený  sebtočiw,  z  pokoge  ho 
wystrčil. 

nTak  pane  *-*•  tak ! «  sténal  při  tom ;  »každý 
den  takto  hodinu!  -^ ale  samo  se  také  dobře  tan« 
cuge.    S'  Bohem,  pane,  s  Bobem!*-— 


Lidiwa  DnútrQewna. 

{Pohraíopát^^) 

Oba  ip^ .  • . . 

Obloze,  posawáde  gasné,   wěstówaly  bljzké 
chmury  snědé  zahalenj.  'Tiše  mrzla  země.  —  Tu- 


d^ž  žawygewlk,'wě tře  kořist  zašumj  w  chřestjcjm 
si|ěhu  a  uhánj  jk  zasněženým  rosdinám.  Za  chwjli 
o-^ňiál  ^  Jfilas  \íáskýi,  Jgneda,  wy tržena  bywši  pře- 
dešlými úkazy  i^  rownowáhy  pokoge  a  gednodu- 
chého  žiwobytj  a  nepožjwagjc    tedy  obyčegného 

Wi  luninu  posleanjm^swětle  spatřj  aš  deset  krok& 
ode  dweřj  lidskau  postawu,  ana  těžce  oddychagjc 
přjmo  k  chalaupce  se  wleče;  cenjcj-se  wlk  hnal 
$cr  z^iysr  Stařena  chtěla  wykřikna|l^  pqiis^- ale 
úžas  a  náhlé  strachowité  pomatenj  odepřelo  gj 
hktsu,  weiehá  prsa  gj  wy wstála,  a  tíchtípiwši  úiSé* 
ma  rukama  , dwéře  zůstala  co.  kampnná  socha; 
autěk  nepřiplifl  ii  pi  myď.  AVlk^  ^a-ekwapen  gsa 
gaksi  nenadálým  ge^m  přjstupem,  se  zarazil,  a 
gakby  očekáwal  nepřátelského  autoku,  nechtěl 
upustiti  od  stjhané  kořisti,  wyšklebil  zlobně  řadu 
bstrých  zabfti      • 

'  »Zachráň  p řj tele  Ludmilo wa!«  odówila  gi 
postawa  hučeným  hlasem  a  zmáhala  se  ku  wstánj ; 
a  #šak  slabost  mrštila  nj  nazpět.  Stařice;  poztlaw- 
ii  wogewódowiče  Osipa,  běžela  mtt  na  pomoc. 
IVéž,  hladeín  dráMětiá  šelma,  gakobynaii  wětšjho 
práwa  měla,  přirjtila  se  žuřiwě  mezi  ně  a  wztekle 
žágéktajgjczuDy,  wywstala  proti  I^edě.  Záwratem 
přékótíáná  pádla  tato  piódle  nešťastnjka.  Koňský 
dupot  a  ptaskawý  šum,  có  bratršenj  sanj  w  sně- 
hu, bylo  'poslédnj,  co  došlóuicha  gegjho .... 

Opět'  seprobúdj  k  sřiwotu,  Jiledj  wůkól  se- 
be ;  wlk  zmizel,  Peljačewa  tu  nenj  -^ 

*Pauhě-to  snřwé  máménj,«  ňlyslj;  slowaOsi- 
powa  wšak,  gaíko  silný  ohlas,  žiwě  gj  přicházegj 
iia  paniět.  '  »Zacbráň  přjtele  tudmilowa !  -^  přjtei 
le  gthol*^  ^       *         ' 

Namanula  gj  nynj  otázka  po  Osijiowi,  geho 
zárděnj  a  nfinofadykráte  giná  znamenj,  gežto  proi 
trazowala  patrně  jakýsi  úwazek  mezi  ginochy;  než 
gakáby  zde  wládla  sauwisnost  nešíěstj  Peljačowo* 
wa  a  onoho  úwazku  pochopiti  nemohla,  Wšccka 
ztuhlá  we^de  doswětnioe  a  zticha  bljžj  se  ložišti 
mládcowu;  Wnedbalé  spanilosti  spočjwaly  wna» 
dně  geho  audy,  gež  powždy  přikrýwal  oMek  těsný, 
žwýšugjcj  gich  búgarau  půwabnost.  Oddán  gsa 
spanj,  'nef»oku8Íl  wšak  geho  lahodtiosti,  Přetrho^ 
wab  ge  hluboké  wzdyéhánj,  gmenowánj  smjšených 
filow  a  nesrozumitelný,  děsiwý  křik.  Igneda  z  ú- 
trpnosti  geg  zbudiwši,  wypr^wowala  mu  minulan 
událost.  •.     ' 

wSwětlo  wjry!  gsem  odhodlán,  neboť  snad 
žlge!«-  zwolá  u  konce  a  začne  se  ozbrogowati* 
»Gdu  hó  hledat  do  obor,  nech  si  mě  obMjčj  n^ 
bezpečj  gákékbliwěkí«     A  šel.  . 


Digitized  by 


Google 


(189 


Chraptiwý  chechtot,  genz  s  pronikawau  be2- 
'zwučnostj  Ludmila'  potkal,  zastawil  wšak  horlíwý 
gehb  kwap ;  'w  brzce  ale  powčdom  gsa  nenadálého 
tohotQ  wýgewuá  uhnuw  zřetel  óde  dwerj,  prudce 
dupnul.''  Ignedia  též  poznawsi  dle  zwuku  osobu, 
užaslá  předce  nad  neobyóegriáu  hodlnau  přjchódii 
iregiho^  i>Débora?  — co  tu  teď  cjhce?*  mysli,  an 
w  ^om  samém  ok am zeni  ne wj tana  osoba  wesla. 
Byltě  to  obraz  newjdané  skaredo.sti,  při  gehožtó 
pohledu  ginochówa  zášť  w  setřjcj  útrpnost  pro- 
měniti se  wídélaV  Weškerá  forma  těla  Debořina 
poz&stáwala  ze  zakrslé,  swalité  hrudy  masowé,  ge« 
gjžto  wrcholek,  okrauhlá  a  bezsaumerná  hlaw^^ 
přikryt  byji  wlasy  začernal^hni  w  různém  nepo- 
řádku; bezřásná  sukné  dosahugjc.  až  k  nuíiatjfnji 
kéňgám  (koženým  siřewjcům),  bvla,  roztrhána  a  po 
mnoha  i^jstech  oškliwé  škwrny  dáwaly  na  gewó 
gak  léniwau  nedbalost,  tak  i  heywrchowatégšj 
bjdu ;  pitwprné  tahy,  nefpremn^^  nQS,  a  mžaurawé^ 
kočičj.  oči  byly  s  to,  uplaSiti  tak^m  zgewum  nezwyf 
klých  zraku.  Ostatně  zahalena  gsauc  we  hřubau 
hiiní,  držela  w  ruce,  kuší,  njžto  i^luwjc  .po  čase 
wjtězoslawně  šwihala  do  powétřj;  napo  lom  palf 
ájleně  se  směgjc  twářila  se  co  tygřice,  genž  w.  Or 
sídlech  swých  cjtj  newinn,ě  uchwácenau  |aupežj 
posléze  zdála  sepočjtati  asi  sedm^ cit^a,  l,cit« 

nNebylby  ses  nadál,  gospodinel^  řce^  »že  bj 
někdy  před  tebe  staupia  Debora  s  wěcj,  kteráž 
náležj  osob^  —  *  přitopix  pQ^diwÍl\i^a)],c.luk,  okázala 
na  w  dřewe*  wjřyté  ginéno,  ' " 

•jSaké^lio  osobě?*  .pt«i  fte  i^biiě .  pžikf očilý 
pytlák*  Ai  wš9ik  mladíce  zjSMwjijft  potutelným  sw^ 
Dčkem  schowala  oblauk  a  bladéla  Aa&  s  dětinskau 
obliU^u^  iSa^tala  nedlouhá  pžestáwka,  kidežto.xnlaf 
4ik,  nom^ba  oiesld  pohledu  tétaobyjuly>.«  wy'razy 
oskliwosti  od  nji  se  odwracowaL  .     ..  , 

)iNe^'jš,  gak  tě  mflugi,  Ludmilku?*  prómlttwj 
k  něn;iú  hlasem  názwuku  a.sauhlasj  prázdiijnx,  á 
ohniwě  chápe  se  páže. geho*       v   :.    .   . 

lyPryč,  smédé  twáře!«  dj  tento  a  odfcroéiW 
pdmrátj  gi  od  sebe*  ffíásledjek  nečitelnósfí  gehd 
byl  pofiuněk  liiostný,  cizjmu  pozorowateli  amésný* 
Ludmilbwi  ukápla  slze;  magé  $  ňj  útrpnost,  ne^ 
chal  se  pogipauti  za  ruku*. 

nNeopcMvrbuged  mnau?<^  ptá«e  ona  ostře. 
Ludmil  neodpbWěděw,  obrátil  se  k  nj  s  zřetelném 
přemahánjm,  kteréž  okamženj  djwka  použigjc 
8  nesn^rnau  kwapnostj,  gako  sálenstwjn^ .  chtóla 
se  nakloniti  k  poljbenj  twářj  geho.  Mocně  odhodil 
gi  od  9ebe  roladý  pytlák.  Pád  zpňaobil  Debore 
ťánu,  geQŽ  gj  z  prsau  wynutkala  bolúé -klLriknutj  a 
napotom,  dosti  podiwně,  diivé,  l>ezeitelne  ,zpoh'Qch<»t 


tánj,   cóŽ   očitě  ukazowáti-níusilb  na  mýsf,  gižto 
zmátla  gakási  náružiwóst,   na  zapobénutj  lásky, 
kteráž  byla  snad  gén  Ijčená,  á  na  3Li)3Ízénj  každé- 
'ho  uállechtilégšjho  pocitu.  * 

nlhaho!  pytláku!*  wyňutíláze  sebe  s  kňu- 
'čjcjm  ušklébénjm.  '»Máš  telo  mé  za  ocelmy*  stjt 
proti  dráp&m  wražedlnym,  gakowéž  gsau  twoge?* 
Ludmil  hodil  sebau  wzhůru  có  hřjšnjtč,  gegž 
děsj  spáchaná  a  odkrytá  w;firznost^  Igneda  pak, 
domnjwagje  snad  uhodnaíutí  smysl  sloW  pološjlené' 
mladice  anebo  očekáwagjc  pochopitélnegsjno  úka- 
zu, staupUa  před  ňii. 

{PokraiowánJ.) 


.    .I70liif^«t#  .fobě,  ri4l>ych»    pi)e)>ýiPKBQ;««íi  na  Alci^liKoh 

l^otwiál  -r  aikoljy  \«bo  bj^bn^e  nedopuatjml  Ai^.gak»ám 
MjUthUh  Md^wolagj  «řfldBÍ«ké  powÍ9«oftU  tak  čaatgr.  i  s  ««* 
4«okýmí  |ih;4nMy  se  xabýwittí,  ^  gako  iuiddntaká  lóu  po«- 
|ii:aWaU>  a^iproUt.l^w  »]pj  pJrjpvíkWtdi  wé  fadwt  íSinJah 
a- alibi.  IrýkaKýqj  aa.  nalabo  wekKUivvébD  Komenakébo,-  apW 


PowSat  we  SlaupQi  r- otífio^  mé^wfibec  roc^jřená; 
kteraui  gsem  hned  xa  loladýcb  let  od  starých  pamětnjků 
aKcháwal  —  ie  totiž  w  někdegijm  zámku,  který  bljž  Cidliny 
ftál,  xdčmi  a  přjkopj  ohrazený,  xa  dáwných  Časft  négaký 
biskup  přéá -nepřátel/ swýrai  asi  ynň  rókn  se  Aiýwal  a 
xnamenité  gmSnj  tu  xandcbnr  do  'Polska  prchnnl  —  zdá  se 
W:  přawdé  xaloiena  býti,  áékóli ,  ne  -we  Vleiá  tou  xp&« 
6ob«»  gaki  aamá  se  nám  |MdáWá.H*-B3rIof  roku  1694,  kújé 
-m  ekiitku  pow^éatoý  blakup, .  ale .  biskup  .ieékýcb  bratřj.-^ 
Mtf  wéUaaný  Konédský  — '  na  s^rém  auiékm  a  MorawT^  w« 
Slbitpnfb  («Bxdá  «e :  tedy,  gakž  ginde  -se  pokládÁ,  fňt  Wl- 
^H^h)'*  tehd«gJjbo  mdřiehié  ^SmUtowskéim  (nikoli!. Oa- 
doifakábo)  a  Jl^d«iv<f orfii  a  aa  SIfitiyni#,  hodiwébo  <>€brMice 
a  pAdýoreifwatele  irybaaaýcb,  n^gaký  .^aa  se  akiýwal  a  djiky 
d^eiy  BmdhovUMoy  prowdané  aa  íSimdHt^n  Maitrn^z  Xwg^ 
Mray  éryttéowal.  Zpráinru-  tvto  'UW&dJ!4ffHi  KraMlkny  aék- 
d<gd$  ípmikrabj  na-  Slavpáí^  yte-  sarých  {NunStaoiteeh.  brada 
ábnipenakébo,  ^které  gsem  x  listin  latiiuskýijh  w  avchiwu'  ta- 
Biřg^ié  sem 'tam  roaisatiáenýcbi-^pohaaowanýGhy  i  ivótftjni 
djlem  spxéelinMflýoh,  aebfal,  áesta^cil  a  Wám  k  vieebeoné 
aikámosti  toto  cdt9ngí« 

Siaupno,  statek  w  bydžowakém  kragi^  bylogiž  1278 
la  knle  Otakara  ajdlcm  nsoxenébo  rytjře  K^řdM, .  ktcrVi 
epogflo  ptjgeniným  poloicojm  kraginy,  obydlj  to  tobě  ob^ 
Ijbíl  a  hrad  bljže  Cidliny  wystawél,  kterýž  se  wsj  Cidli- 
uf  xa  Giéjneto  *podátek  beratíc,  do  krige  wa^  se  a  n  Li- 
bice do  Labe  padá.  O  potomcjch  rjftjiře  'Kordule,  xdaK 
,f4ta>i"ai  g<k;iila€ihQ.  na    Slaupné  panstwj  a  sezenj  měfi. 


Digitized  by 


Google 


tao 


ničebo^  tni,n^jliia9ljho..pj#eiiiiijoiÍ  pamAtkamí  t«chowii|o 
oeaj.  Tepf^w  roku  X550  wjmey  ie  pán  s  Perniteina  sUtek 
i  8  kostelem  s,  Jakuba  apoštola  w  Metličanech,  ap&I  wsi 
ftarého  Bydžowa,  i  f  Umég«jm  kosulem  s.  Prokopa  driel 
a  w  stáij  S2  let  xemi-cl. 

Synowé  geho,  Jaroůlaw  a  Ifbýf^cA  s  Pemiteina,  na 
krátký  6i8  na  statek  otcowský  se  nwáxali,  neboť  s  ginými 
pány  proti  cjsaH  Ferdinandu  I.  spolčeni  bywie,  abj  gemu 
u  wálce  Smalkaldské  od  ftawfi   králowstwi  českébo  pomá- 
háno nebylo,  dididný  sw&g  brad  se    wljm  přjsluienstwjmy 
statek  slaupenský  a  kostel  metličanský,  téi  p6l  wsi  starého 
Bydžowa  §  kostelem    a  krdmau  r.  1551  Janu  Hynku  rytjtí 
Kluckému  z  LthodHct  a  na  Zbéli  sa  2683  kop  Českých  po- 
staupiwie,  %  wlasti  se  odebrali.    Toho  samého  roku  wysu- 
včl  rjrtjř  s  Libodřice,  nowý  pán,  krčmu  s  masným  krámem 
we  Slaupně,  a  sice/  golk  Ktaiiftlbtfwá  listina  dj,  na  prosbu 
a  plrednelenj    sausedft  (í),  kienik.  mUdel,  nemagjc   w  obci 
weřegného  mjsta,  kdl^by  neděfa^ho  Času  se  wyrálela  a  pracj 
nmdleným  audAm  pohowCIa,  do  m^sta  dioditi  nnilj,  kdeltó 
wlak,  bobulei;  nemrawům  a  nectnostem  přiwyká.    Posděgí 
roku  1552  odprodal  tytjf   t  LibodHce  tu  polowici  sUrého 
Bydřoura  i  f  kostvlem  ••  Prokopa  swé  sestře  Lldmll^, .  pro- 
wdané  Mafemowé  z  Kwětnite,  p«nj  tehdái  na  Křieowé,  ia 
843  y,  kopy  9  groiů  á  3  denáry,  a  to  pod  Uu  wýmínkau, 
aby  Um^gij  krčma  dědičné    a  na  widy  k  Slaupnu  přiwté* 
léna  byla,  gakoi  po  tento  den  gest  aaehowánd. 

CF#kffaAo«réoj.) 


poaorugeme,  přišla  gii  několikráte,  w  vesnáxe.  ie  úl9hy  swé 
dosti  Čerstwé  studowati  musela ;    widy   ale    tuty  pozdígij 
Časy  iťastné    t  kritického  stawu  swého    wywáila.  —  Dobře 
prowedený  úkol  byl  starý  karbanjk  Pozrt  w  rukau  p.  Grauá. 
To  byl  ten    wyschlý,  dulný,  xlá^té  w  prwnjm  gcdnánj  po 
noci  probdělé    zemdlený,    sprostý,  surowý    ničema  a  nelida 
—  gaki  ho  asi  Iffland  zobrazena  mjti  chtél :  ie  wětijho  n- 
častenstwj  nezbudil,  spočjwá  toliko  w  roli.    ChucTého,  sta- 
rého ale  ctiiádostiwébo  sástupnjka  hrál  p.  Grabíňger.  K.  ta- 
kowým  úlohám  nedostáwá  se  mu  dosti  rázného,  trochu  drs- 
ného hlasu  ^—  a  osobnost  geho  také'  se  k  nim  cele  nehodj. 
Oslalně  arci  hrál,  gakoi  še  od  herce  rutinowfiného  očcká- 
wati  může.     Téžký  suw  měli    p.   KaAa  (tagný  rada)  a  p. 
Biel  (generál),  magjce  w  okresu  sobe  cele  cízjm   se  pohy- 
bowati    a  prirownánj    s  německými    umělci,    Polawským    a 
Bayerem,  wydržctí,  kteřj  gsau  w  těchto  roljch  wýtečnj.    A 
ginak  owkem  nedal  se  kiis  tento  obsadit  1  Oba  činili  wiak, 
co  dobrá  w&le  á  pilnost  gen  dokázal  mohla.     Že  poslcdnj 
gcdnánj,  a  gménowité^  scená  mezi  generálem'  á  sástupnjkcm 
očekáwaného  dogemu   neměla,    za   to    p.    Biel  nemfiie.     P. 
Bille  prowcdl   newděčnau    roli   dwomjho  iraáy  dosti  dobře 
—  genom  ie  gako  rada  a  sy no wec  bohatélio  ngce  newvpa- 
dal.     Sat,  pánowé,  nenj  wěc  póslednj,  a  bohuiel  to  muísj- 
ttie  řjéi,  ie   i  naii  prwnj    milownjci  wždycky '  dlé' toho  ne- 
wýpádagj,  aby  mohli  za  wior  obljbené  módy  slauiid.   Proč 
p.  Ruber  samogediný  w  starofranském  áatř  hrál  ?  —  nemfi- 
ieme  pochopit.     P.  LapU  a  p.  Stránský  wywcdli  swé  malé 
role  doThře*  J.  M- 


České  4iwadla  vr  Praze*    . 

Hlawní  úloha,  mladý  karbanjk  Hradecký,  naletalsr  se 
w  mkau  p.  Kmmlowského,  kteiýi  hran  obecenstwo  uapo-» 
kogíl.  Geho  plný,  ohebný  a  iwučoý  or|ai>  konal  mu  sna- 
menité  služby,  awlálté  we  scénách  d&tkliwých  —  genom  g^ 
ňnéi  ale  znamenité  wady  w  deklamaci  geho  Bsusíme  ho 
přátelsky  waroi^aiL  Ge«ti  to'  gakéai  spéwawé  powstáwánj. 
tónu  negenom  pH  otázkách,  sýbri  i  pH  kaidé  kratij  w 
aíTektu  předneiené  sade -^gakési' nucené  kadencowánj,  kce- 
tH  na  gistau  kraginn  w  Čechách,  powěstaau  pro  siré  ipě- 
wawé  nářeij,  u{iomjfaá.  Nenj  tot.uného  pauhý  náwykW'de4 
klamaci  če^é.  Mélif  gsme  ptjleikost  'widiti  p.  Kmmlow- 
ského  i  w  nékolika  pfedeuwenjcb  německých  —  a  u  sama 
wada  bila  nás  w  uli.  Neylépe  bylo  by  proA,  kdyby  u 
ltndo<wánj  gcdné,  druhé  role  zkuieného  píjtele  na  poradu 
wzal,  gelikoi  herci  samému  tezko  býwá  chybu  awau,  byto- 
stj  gako  srostlau,  pozorowati.  —  Manielku  geho  předstawo- 
wala  p.  Herbstcwa,  utěieňé  důkazy  o  pokrocjch  w  gaaykix 
naiem  dáwagjc.  Gakoi  někdy  dle  náhlé  změny  w  rcpcrtoáns 


DOMACJ  KRONIKA. 

B  Oitjna.  S  welikau  radost j  gsme  se  dočkali,  ie  se 
Wftdawu  iljmkowí,  mistrowi^zámcčnickémtt  w  naiem  městj^, 
rodiči  t  Wohařic,  s  westticc  Slikowskéhó  panstwj,  po  né^ 
ktolikn  létech  poátěfrtilo  wOz  dohotoititi,  kteráž  -^  gak  gll 
před  rokem  Časopisy  ohlálowaly*-  gen'  lébaunkau-  lidekiu 
pomocj,  skoro  uk  rychle  gako  pámjk^  i|áklad  sábé  swéřený 
ro^wáieti  wsUwu  gest. -^  Dne,  8.  t.  m.  byl  tento- w} robek 
ku  wžeobecnému  oletřenj  na  orliw  wystawen,  a  druhý  den 
na  'to  wečer  pl^ed  dewátau  hodínau  w  strom ořadj  Čeřow- 
ském  zkauáen.  Pan  z  B.,  podporovatel  wieho  wlastenské- 
ho  podnikaly,  obzíflá^t^  co-  ae  průmyslu  týče,  zkafiád  wo- 
zjk  sámi^  a  přeswědčiw  se  o  geho.  powedenosti,  wybjdl 
slečny  naleho  wAbec  milowaného  kragského  ředitele,  p.  Jo- 
séfA  Hansgirga,  aby  se  téi  •  njm .  o  alySáňé  a  od  w^ebé 
městskéhp  obecenstwy  wychwáleQé  zdárnos^  tc^boto  wyuát 
lezu  přeswědéily.  —  Obstála  zkauska  a  s  n j  nabyté  přeswcd- 
čenj  o  podaHlosti  strogc  aťgsati  pr<^zafjm  wdékem  mistm, 
ohmey&iegjcjho  swAg  wpiáles  bud  wodau,.  hntd  párau,  neboli, 
o  coi  se  gii  pokusil  —  wzdnchem>  (gako  u  wětrowck  se 
dego)  do  pohybu  pHwcsii  a  hnáti  O  Čerstwotě  wozjku 
pHpomjnám  prozaljra  gen  to,  io  po  rowině  za  hodinu  dtrŽ 
mjle  ugede*  .  j.  h^mi.  . 


Čiítfpte  Umf  wj«liámj  w«  ttfMlo  a  w  M»^«tv  ^o  p«ltrt>chi  kaiétn  4nilMa  •třtán   fHUvfi  m  r«ter«li««ra  prjfoha.     r»«apUrj  ••.  n  wjdmwmrí%  ( 
léU  48  kr.,  w«  knikkupveiwjrh  na  pAl  Ifu  I  bI.  96  kr.,  na  c  k,  poilftch  púll.  t  ftl.  16  kr.  »lř. 


WydáWánjm  a  redakej  J.  Pospjsila  w  Praice* 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HirodDJzibftwnjk  pro  Cecky,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  41. 


S4.  máge  Í84S» 


10.  r.  béh. 


luž  bez  spanj. 

(Pokradůwánj,) 

Hrabě  přišel  welmi  popuzen/  domů  a  daw 
si  koně  osedlali^  chtěl  se  pokusid,  sdaby  na  pro* 
gjžďce  se  utišil.  Geda  krátkjfm  cwalem  špitálskau 
branau  swjžjmi,  bugarjfmi  lukami  dle  krásného 
Žižkowa,  až  tam,  kde  dnešnjho  dne  wyslaužilcí 
átědrotau  laskawého  a  maudrého  mocnáře  si  ho vj , 
dogel  po  břehu  Wltawy  až  k  Libni.  Slunce  po- 
čjnalo  giž  řeku  a  hory  nachowau  rauSkau  zastjra- 
ti;  co  ohromný  obr  zdobila  se  wečernjmi  čer- 
wánky  gotická  wěž  slawného  chrámu  sw.  Wjta* 
Petřjn  stál  gako  krwj  zbrocený,  a  co  planaucj 
kaule  zapadalo  slunce  we  wšj  welebnosti  swé  za 
Bjlau  horu;  nad  staroslawným> králowským  Wyše- 
hradem  wyplaul  pak  co  střjbrná  paweza  po  mo- 
drém nebi  měsjc  wauplňku.— Wyšehrad  a  Hrad- 
(^any — ctihodnj  šedj  králowštjwelikánil  wy  pamá- 
tnjci  minulých  slawných  dobl  Wýchode  a  západe! 

Mladjk  w  pohledu  tomto  pobřjžený  zpomněl 
si  na  pjseň  gednoho  z  wlastenskjch  pěwců«  a 
pološeptem  gi  pro  sebe  odřjká^tal: 

Dwa  brdj  mocnářowé 
Tam  s  prjkré  yrýiiuy     • 
Hledj  upřeným  okem 
W  praudy  Wltawiny. 
Geden  má  sjdlo  swoge 
Na  skák  omiené, 
Z  njž  wetché  brandy  kalj 
Zde  vrlay  zaužené. 
Nádherné  wéže  geho 
Se  w  mmy  irjtily, 
Rrkawci  mjsto  bostft 
W  nich  se  uhnjxdili ; 
On  -widěl  lesy  mizet, 
Prahu  se  roditi; 
Na  gegj  strast  i  sláwn 
Bylo  mu  patřiti. 
Gestiť  to  domow  hrdý  — 
O  plačme  geho  pád!  — > 
I^a  čedé  prjkré  skále 
Pi-astar^  Wyřehrad  !— •  — 
Kaproti  tam  na  hoře 


Sedj  na  stolci  swém 
Mocný  druhý  panownjk 
A  řjdj  celau  zem. 
Wznesené  týmě  zdobj 
Přeskwostný  zlatý  dftmj 
Gestiť  to  nowý  wladař. 
Hradčanský  krásný  chlum. 
Kdy  slunce  z  lože  wstane, 
A  paut  nastupuge, 
Prwnjm  swým  pozdrawenjm 
Wždy  kmeta  celuge  5 
A  k.dyi  "wečer  zůstawj 
Okres  požehnaný, 
Ljbá  geátě  posledně 
Nádherné  Hradčany.  — 

nČj  srdce  silněgi  nebige  pohledem  na  krá- 
lowské  pomnjky«  —  s^wolal  pak  rytjrský  gínoch 
w  zanjcenj  wlastenském  —  nnenj  hoden>  aby  se  ku 
gménu  národu  českého  hlásili <^ 

W  tom  zahljdl  na  lesklé  wodnj  hladině  w  ne- 
obyčegný  tento  čas  lodku  plnau  mladistwého  lidu ; 
krásný  hlas  mužský  zpjwal  k  mandolině.  Hrabě 
necháwage  oře  swého  powolně  kráčeti,  poslauchal 
bedliwě  následownau  pjseň: 

Znáte-li  zem,  zelenem  brauhenau, 

W  Ifmě  hor  wysokých 

Co  panj  dalekých 
Končin  hrdě  postawenau  ? 

Kde  Ijpa  -w&ni  se^, 

K.  nji  wČela  pilná  spěge  ? 

Po  celém  tom  požehnaném  kragi 

Mjr  a  "wýtečné  ctnosti  zragj  ý 

Tam  statuj  reci  přebýwagj  — 
Znáte  tu  swjžj  zemi  zelenau, 

Horau  "VVyžchradem,  Hradčany  wěnčenau,' 

Drahý  mAg  domow,  wlast  mau  milenau? 

Znáte-li  zem,  kde  líhá  hudba  suj. 

Kde  pjsně  weselé 

Rotdechnau  city  twé 
A  moc  a  'vrljdnost  pospolu  se  stkwj  ? 

Kde  hora  poklad  kryge, 

A  hognost  wěnce  wige? 

Zemi,  kde  nebe  wřjdné,  gasné. 

Kde  djwky  newinné  a  krásné. 

Že  mužfiw  duch  nad  nimi  žasne? 

Znáte-Ii  zemi  tu  přeutěienau, 

Hofau  Wylehrademy  Hradčany  wěnčenau, 

Drahý  můg  domow, — wlast  mau  milcnau? 


Digitized  by 


Google 


162 


»0  kéžby  bylo  celé  králowstwj  tuto  pjseň 
slyšelo!^  zwolai  hrabě  hluboce  poluiut»  an  pěwec 
umlknul.  —  » Honoste  se  Čediowé  swau  krásnau 
wlastj !  gcstlř  to  přeutěiená,  silná  a  werná  zemé  I<* 

Přikiusaw  zase  do  mesta^  staupil  s  koně^  a 
chtěl  osamělými  ulicemi  geŠié  se  progjti. 

Dljzilo  se  k  půlnoci ;  měsjc  plaul  čistý  a  ga- 
sny  po  modrém  sklepenj,  ěině  prawý  den, 

Dosáhnuw  betlémského  prostranslwj  chtěl 
přes  hřbítow  gjti,  aby  dřjwe  ku  břehu  se  doslaU 
Ale  práwě  an  do  wrat  wstaupiti  chtěl,  wyrazila 
co  wichi'  proti  němu  obludná  postawa  Camputia, 
a  muž,  w  němžto  hrabě  cizince  poznal,  krocil 
baletnjmu  mistru  w  austrety.  Ten  ale  poěal  kři^ 
klawym  hlasem  gektatl,  že  to  znělo  co  rezowitá 
kolečka  w  docházegjcjch  starých  hodinách.  i»Do» 
brau  noc,  sladkau  noc!  lihy  sen,  dlauhy  sen!<^ 
Gi/ánec  pak  hrúzau  zkřiknuw,  sklesnul  na  ncwý 
hrob,  a  mistr  baletnj  wyběhl  ze  wrat,  gako  wě- 
Irem  zanesený  lupen. 

Hrabě  přistaupil  k  cizinci  na  hrobě  bez  ducha 
ležjcjmu,  i  snažil  se  z  mdloby  ho  zpamatowati. 
Ten  konečně  pomocj  geho  pracně  ze  země  wstaw, 
hleděl  zděšen  okolo  sebe,  gakoby  geště  Camputia 
hledal,  a  sotwa  mohl  třesa  se  promluwití ;  HOde- 
sel?  odešel  ten  černý  ďábel, —  žiwota  mého  ney- 
Ijtěgšj  mučilel?*  — 

»Pogďte,«  pobjzel  ho  hrabě,  nopusťme  toto 
mjsto;  giž  ge  pozdě.  Slyšjte?  zwonek  u  swaté^ 
ho  Gilgj  wolá  dominikány  poprwé  do  kůru!  Pro- 
wodjm  wás  rychle  domu.<*  —  A-  pustými,  měsjcem 
ozáťenvmí  ulicemi  ohwátali  ob^  nočnj  chodci 
dále. 

{Poh»a$owánjf) 


LQdiwa  Dimitryewna. 

(Pohrnbowánj,) 

bCo  mluwjš,  Deboro^«  prawila* 
nWelkau  prawda!^'  směge  se  ženština  obrár 
tjc  se  k  I^udmilowí.  sDebora  má  čich  a  zrak 
ostrý,  ihaho !  —  když  tě  noc,  černá  twá  družka^ 
wylaudila  na  low,  sljdila  gsem  pozorně  po  twých 
šlépěgjch  a  uzřewši  zápas  twrug  s  Peljačewem,  w 
kterémžto  gste  oba  se  neznali — wjm  wšecko!* 

Očekáwá  se  w  Ludmilu  rek^  ,gegžby  roznjtil 
plamen  hrdinného  srdce  a  mysli  k  zgewowánj  ža» 
snutj,  zloby  a  mstiwostí;  ale  každé  Debořino  slo^ 
wo  bylo  tjžj,  pod  njžto  malátné  se  snižowala  ně» 
'žná  geho  duše;  nikoli  anad  genom  nyněgšj  okol* 


nost,  ale  i  ziwé  předstt^^enj  a  wšcchen  obgem  mí- 
niíléiio  prowinénj  udusily  w  něm  každau  giskru 
těkaných  -a  dnée^njch  sil.  Opřew  tělo  o  stůl 
sklopil  hlawu. 

n Šetři  nešťastného,  slabého  stwořenj !  <*  pro- 
sil polohlasně,  netraufage  sobě  ani  popozřjti. — 
I^rncda  přiskočila  chtiwě  k  úsměšné  djwce. 

»Šetťiti?«  odpowj  spowýšeným  smjchem  De- 
bóra,  newšjmagjc  sobě  této;  ošetřiti  mám  po- 
tomka Gorodského  wyhnance?" 

*>Ty  mě  znáš  ?« 

» Ihaho! — gakby  ginák  mohly  býti  iwáře 
twé  tak  něžný  ?« 

»Tyméznáš?«  opřtuge  Gorodský  a  nacho- 
wá  čerweh  wypučila  mu  na  bledých  Ijcech.     Smě- 
sice smjchu  a  úšklebku,  s  kterýmž  mu  geště  zge- 
wila,  že  gde  k  Wladimjrowi,  byla  gegj  odpowěd.     ' 
Odkwapila  odtud. 

♦    ♦    ♦ 

wKde  ge  mladý  Peljačew?«  tázal  se  weliký 
Wladimjr  s  dychtiwostj  zklamaného  očekáwánj, 
když  byl  druhého  dne  na  to  wstaupil  dwořenjn 
Bolek  do  komnaty  mocnářowy. 

»S  tau  safnau  otázkau  přicházjm  i  gá,  panc!« 
odslowj  wešlý  zwukem  geště  wětšjho  překwapenj. 
itlNcprenocowal  dnes  doma,  gak  mě  ugíšťowal 
wogwoda;  pročež  tušjm  —  « 

nCož  pak  se  s  námi  newraeel  do  Kyjewu?« 

DNemusil  se  nawrátiti,"  wece  Bolek,  »a  tu, 
gak  mohu  sauditi  dle  M^čeregšj  geho  rozmluwy  na 
lowě,  odeslal  ho  maudrý  náš  knjže  se  záležitost- 
mi tušjm — do  Nowgorodu.«  —  »Se  /-áležitostmi 
do  Nowgorodu?«  opáčj  w  duchu  ruský  panownjk 
|i  chtěge  dwořanowi  ukrýti  rozpaky  a  podiwenj, 
genž  prozrazowalo  neprawdiwost  slow  Bolko^ch^ 
odwrátil  se  n^krok  od  něho»  W  okřjdleném  spě- 
chu myšlének  prošel  rozmluwu,  kteráž  se  mu 
poskytla  na  wčeregšj  honbě  s  obljbeným  Osipem 
a  gegjž  obsah  bylo  pátránj  po  neyplatněgšjch 
prostředcjch,  odstrašiti  moc  škodných  p>tláků. 
Dobře  znage  ohniwau  horliwost  geho  byl  ugíštěn, 
že  se  o  to  pokusil ;  než  čas  tohoto  pokusu  a  Osi» 
powa  nepřjtomnost  nebyly  w  stawu  ukoneyšiti 
znepokogowanau  mysl  geho, 

»Agaké  gemjněnj  wogwodowo?"  promluwj 
po  chwjli  k  zamyšlenému  dwořanu. 

))Otec   zdjlj   wšeobecné  mjněnj,« 

»A  to  ge?" 

pWyslanstwj.« 

»Dobře,  můžeš  to  potwrdití,«  pírawil  mocnář 
a  pokynuijm  na  Bolka,  by  odešel.  — 


Digitized  by 


Google 


168 


Wogwpdowiu  Osip  Peljačew,  staw  se  milost* 
njkeni  Wladimjrowyni  netoliko  slechelnau  powa- 
hau  a  bezpoclilebným,  otewřeným  srdcem,  nji'bťz 
i  ^cdaánjm,  osnowanjím  dle  prawidel  pewojfct^  a 
-chwalitobnjclij  nemohl  oncxma  nigak  býti  osobau 
Ihostegnau.  Domnjwáaj>  za  ho  potkalo  aebezpe* 
čenstwj  se  strany  pytlák  u^  nepokog  a  strach  a  pak 
opét  lepšj  nadége  promřňowaly  se  poFŮzno  w 
duchu  Wladimjrowu.  W  takém  dušewnjm  neswA* 
ru  tedy  pristanpil  k  oknu,  gakoby  zrakem  ostro- 
widowým  hledati  chtěl  pohresowaného  předmětu, 

DiVedey  Kristus,  aby  se  mu  přihodilo  neštc* 
stj!«  promluwil  pohnutý  a  čelo  se  mu  zamračilo. 
Podobalo  se  pak  za  několik  okamženj,  že  w  něm 
uzráwati  počjná  gakýsi  záměr  —  geti  totiž  do 
obory  dněprské;  ale  neobrátil  se  geátč  od  okna^ 
an  tu  zhledl  před  hradem  žen&kau^  kteráž  u  pro* 
střed  pokřiku  a  smjchu  wogenské  stráži,  cestu 
gj  zabrahugjcj,  urputně  wzdorowala.  Neobyceg^ 
nost  podobných  scén  gako  i  podiwnost  postawy 
samé  pohnuly  ho  zprwka  k  zasmánj,  potom  ale, 
kdyžto  nadředená  osoba,  wyfcrautiw^i  sě  užaslým 
gridnům  z  rukau  prjmo  do  hradu  běžela, — ^^  po- 
tom i  k  oprawdowému  podiwcnj.  Neznámým  pu- 
zenjm  weden  obrátil  se  ke  dweřjm,  gakoby  gi 
occkáwal,  a  w  skutku  za  něgakau  chwjlicelá  upach- 
tcnú  wesla. 

» Hospodine,  zbaw  mě  nesmyslných  zbranjl" 
lkala  hlasem  nerozumného  fňučete,  a  bpgácně  o* 
lil  jžegjc  se  po  zbrognošjch,  ktcřj  gi  sem  z  g^ridnic 
byli  pronásledowali,  dwořila  se  gako  dečko,  ustra* 
šené  nočnjm  stjnem. 

Ti-paslická^  skorém  nelidská  twámost  pólo* 
diwoké  této  osoby  zadiwila  téměř  Wladimjili  tak, 
že  w  pm^njm  okamžiku  w  stawu  nebyl  wytrhnauti 
se  z  pozorowánj  gcgjho  těla,  až  konečně  známe- 
nage  přjtomnost  ^idnů,  těmto  pokynul,  aby  se 
wzdálili. 

»Kdo  gsi  a  koho  zde  hledáš  ?«  dj  potoin« 
uljčiw  na  sebe  zpurnau  twař,  mezitjm  co  ženská 
ztrácegjc  předeslau  nesmělost  a  détínskost»  swo»> 
bodně  a  drze  sobě  poojnala. 

nGmenugi  se  Debora,"  odpowj  tato  zagiskřjc 
okem;  »než  krása  moge  ncchtěgtě  poděsiti,  by^ 
strý  můg  wtip  nepohni  tě  k  smjchu,  ale  střež  se 
prawdy,  kterauž  ti  powědjt  přícházjm,<' 

Při  tom  wyndala  lučiště,  gežto  zpod  Iiúně 
ukrýwala. 

(PolraZowÁnJ, ) 


S  1  a  u  p  n  O. 

(PokrMoVánj.) 

Po   smrti   Jnnn   H*/uka   z    InbodHce   syn   g«lio   Petr 
«Utek  siaupenoký  u^^al   r.   1600,    zemřel  w»ak  po  pul  létiS 
sanechaw  tlAdrélwj  mUdájniu  brati-u  ífáclttwowi,  klen;'  přj- 
raVmi  wedtíokými  pře^mďty    ae  aabýwage   a    wěUj  čas  gen 
w  Prase  meikage,  Slaupso  r.  1607  a  bratrské  laaky  sestře 
•wé  KateřÍDé  prowdanú  Sudkowskéa  manielii  |[eg)nili    OU 
dHckowi  Hbtwdí  Bwtkow$kému  z  HenUrwdwfH  darowal  pod 
gedmau  tao  wýmiiikau>  gaki  listiny  archiwnj  dotwraugj,  aby 
magitúHrné  fwhúfo  ^totíbii  po  iti»ehnff  ča$y  gtn  pro»jiJfcA  n 
hlaho  wlnsH  UftjhlůdáwaH    a   ničehoZ  nepodniknU,  egby  ku 
zkáze  nórodnosti  wésti  neb  pHspjwati  mohlo,      Ginak  gsa 
téla  nedužiwébo  usnul   Wiclaw  Lihodřický  w  krátkém  éase 
na  Slaupně  w  obgetj  sestry  swé  milé,  a  pochowán    w    ko- 
stele mellii^anském,  w  stawu  svobodném  a{  do  smrtí  setr- 
waw,    Wřelé   pHnj    Wáclawa    LibodHckébo    bylo    nčkterý 
Čas  saohowáwáno,  neboť  nástupce  geho,  Oídf-ich  Stidkowský, 
sám  gsa  muž,  wMám    a  wlasti  swé    s    célau  dusj  oddaným 
weákerý  éas    a  dni    swé  tráwil  na  lirad^  swém  w  Mtudijch 
a  podtaig  domácj  i  nekatolíky  proti  nepřátelům  w  ochranu 
swau  přigjmal.     Tedy    i    mile  přigal  Jana  Amosa  Komen* 
$kcho,  když  on  na  autěku  t  Morawy  ku  Krkonošským  ho- 
rám k  ochránci  wyhnancíi  se  uch^'lil.    Sudkowský  mél  gen 
gedinau  dceru,  Kateřinu,  kterau  za  strýce  swcho  Gindřicha 
Alatemu  z  Kwitnice  prowdal,  a  poněwadž  choť  geho  K/i- 
ieHna  z  Lihodrice    při    porodu    syna    r.    1615    i   s  tjmto 
semřela,  druhé  pak  geho  manželstwj  sBlaženau  Maríj  Krá- 
lowau  %  Dobré  Wíidy    bez   potomků   zůstalo :  tedy    přigal 
djiky    dceríny,    Jana  totil   a  Marii  Maiemowu,   pod  pééj 
swau  ;  djlem  gich  sám  cwičíl,  djlem  od  učeného  spoludruha 
Václawa  Jenjka  z  Oemsendorfn  cwičiti  dal,  koneéné  přj- 
tomnosti    uéeného   Komenského  s  takowým    prospěchem    k 
wychowánj  gich  užil,  že  obě  djtky  za  wzor  du»cwnj  wzdř- 
lanosti  a  télevné  spAsobnosti    wubec  pokládány  byly.     Po- 
wážiw  ale  Komenshff    zeby  delsj  meskánj  geho  na  Slaupné 
gak  Sudko  wskému,  tak  i  gemu  samému  škodné  by  ti  mohlo, 
odedral  se  do  Polska,  kdei  w  Lise  1631  swé  djlo  nJanita 
Untfuarum  reserata*í    wydal,  pozdégi  na    pozwánj   kancléře 
Ovensíiemy  négaký  čas  we  Swedjch  setrwal,  napotom  w  El- 
bingu,  w  Uhřjch,    we  Slezku,  w  Brandenburku,    Hamburku 
a  Amstrdámu  ucenostj  swau  aučinkowal  a  w  l^faardu  zemřel 
(r.   1671).  -<-  Zlatý  vrék    České   literatury    mezi    tjm  éasem 
zmizel;    následky    6,  listopadu    1620  dogaly  bolestné  mysl 
Sudko wského'  a    wlastenský  cit  geho  ;    ani    dastégáj    wýlet 
do  KHnee,  kami  welice  miiowanau  wnuéku  swau  Marii  % 
KwSlnice  (gegýŽ  potomstwo   až  do  nedáwna  w  Polsku  žílo 
a  znamenitého  gména  zjskalo)   byl  prowdal,  ani  milost  cj- 
sařská,  kteráž  mu,  také  z  odbognictwj  obžalawanému,  uděle- 
na byla,  dennS  rosuucj  trudolnyslnost  geho  zapuditi  nemo- 
hla ;  i  zemřel  r.  1626,  žádného  syna  nezanechaw,  neŽ  gedinau 
dceru  Kateřinu,  která  ^e  swým  pSjbuzným  Bedřichem  Mu- 


Digitized  by 


Google 


164 

iemau  z  Kwlítnice^  a  konečná  s  newlastnjm  synem  lAdmily 
Klučila  z  Lihodřice,  pro^wdané  Maternowé  z  Kufětnice,  pa- 
nj  na  Křičowé,    xasnaubena    bjwíi,    otcowské  gměnj,  totii 
statek  Slaupno   s  metličánským  kostelem  a  krČmau  w  sU- 
rém  BydiowJ    xdědila,   krom    polowice    Starého  Bjdlowa, 
kterau    sobě   LidmiJa    Klučka   do    Ijbosti  bjla    zachowala 
a  pozděgi    pána  na    Smidáíjch    a    Skl^iwaneeh    odprodala. 
Owdowělé  BlaZeni  Marii  SudkowM  z  Herdersdorfu,  ro- 
sené KrAiowé  z  Dohré   W&dtf  wjnmjněn  swobodný  byt  na 
bradě  slaupenském    a  přidán   mimo   penjze  wykásané,  po- 
xdégi  též  kus  pole  blj2  Nowého  Bydžowa,  poněwadi  opětné 
gegj  sasnaubenj  s   WécUtwem  J4n}kem  z  Gem$endorfu  (dle 
Kraimikowých  listin)  od  gi«tébo  wěna  &áwiselo. 
CDokoočeig.) 


DOHACJ  KRONIKA. 

Z  PRAHT.  Slawné  cjs.  král.  zemské  řj^enj,  pééi  swaa 
o  rosmnoženj  prostředk&  k  roz^jřenj-se  dukladaěgSj  zná- 
mosti českého  gazyka  dokazugjc,  udělilo  nys.  dekretem  ode 
dne  4.  kwětna  b.  r.  Č.  21682  c.  k.  ofliciálowi^  panu  Janu 
Wáwrowi  w  Praze,  práwo  éaukromného  učiteUtwj  téhoZ 
gazyka.  P.  Wáwra  negednjm  dobrým  spisem  (Epígramm, 
Owoce  dobročinnosti  atd.)  'we  wlastenské'  literatuře  na^j 
Čestně  známý,  zastáwal  s  pochwalau  téměř  po  čtyry  léu 
mfsto  professora  beského  gazyka  i  české  literatury  na  wy- 
sokých  ákolách  pražských,  za  kterýžto  čas  netoliko  potře- 
bné k  aučelu  tomu  wědomosti,  nýbrž  i  dar  swňg  wyučo- 
vacj  i  snažnau  přičinliwost  na  dosti  dokázal.  Tfaděgeme 
se  tedy,  že  z  tohoto  nového  počjnánj  geho  mnoho  pro- 
spěchu wyplyne.  Obecenstwu  zagisté  si  gjm  negedna  wý- 
hoda  poskytne,  neboť  každému  nenj  lze,  w  určité  hodiny 
aneb  po  celý  ročnj  běh  weřegná  přednááenj  nawjítěwowati ; 
zwlájítnjho  pak  učitele  pro  sebe  samého  si  platiti,  giným 
opět  gine  okolnosti  nedoyrolugj.  P.  Wáwra  ale,  gak  toho 
známost  máme,  zřjdj  swé  wyučowánj  podle  obljbeného  u 
nás  a  pohodlného  zp&sobu  cirklA,  k  nimž  sobě  i  méně 
zámožný  lehko  přjstupu  zgedná.  Prozatjm,  a  dokud  se 
zwlástnj,  přjležitěgáj  mjsto  k  tomu  nezřjdj,  možná  a  sice 
gii  od  1.  čerwna  b.  r.  w  prjbytku  geho  (w  krakowské 
ulici,  Č.  593  posch.  1.)  wyučowánj  toho  aučastna  se  státi ; 
dalsj  zrjzenj  bude  wedle  okolnostj  pozděgi  w&bec  oznáme- 
no. —  Téch,  kteřjby  se  Českému  gazyku  učiti  chtěli  gest  do- 
sti ;  nuže  tedy,  s  chutj  do  práce  I  ^• 

W  uprázdněné  ředitelstwj  zdegtíjho  konsenratoria  (po 
úmrtj  D.  Webera)  dosazen  gest  p.  KittU  powěstný  we  swě- 
tě  hudebnjm  pro  swau  loweckau  symfonii  a  gine  wýtečné 
skladby.     NaSe  obecenstwo  zná  geg    dle  několika  roztomi- 


lých pjsnj  WC  Wěnci.  —  Učitelem  hauslj  (po  nebožtjku  Pi- 
zisowi)  w  tomže  ůstawu  učiněn  gest  p.  Af.  Mildner.  Ob- 
sazenj  těchto  dwau  (na  směr  i  pokrok  hudebnj  wzdělano- 
sti  we  wlasti  na^j  důležitých)  mjst  domácjmi  wýtečnjky 
naplnilo  nás  tjni  wětjíj  radostj,  čjm  bohužel!  Častěgt  gsme 
pozorowali,  že  zde  k  domácjm  schopnostem  ráda  ned&wě- 
ra  paauge,  a  čjm  hlasitěgi  se  powěst  rozlóula,  že  se  clááU 
o  ředitelstwj  tnamenitj  ciaincí  uchásegj. 

Z  BoUslawy,  (Z  přátelského  dopisu.)  —  Diwjm  se  ale, 
že    tu    žádného   řádného    dojHSowatele    nemáte;     ne    žehy 
snad  genom   o  na«em  městě  napořád  co  swěstowati  měl  — 
chraniž  Bůh!    uk    daleko    gsme   geřtě   nedospěli,  abychme 
počjnánjm  w  národnjch  záležitostech  péro  dopisowacj  denně 
krmiti  mohli;  ale  w  okolj,  zde  onde  zbjhá  se  před ce  leda- 
cos, gežto  by  se  Čtenářům  nafiím  podati  mohlo.  —  Chcele- 
li,  budu  Wám  sám    o    tom    zpráwy  zasjlati*);  gak  wypa- 
dnau,  newjm  —  budau  ale  prawdiwé,  a  to  mysřjm,  nenj  ta- 
ké U  neypiosledněgáj  cnost  korrespondencj.  ~  Prozatjm  wěz- 
te  (gestli  to  giž    odginad  newjte),    že  tu    spolek  horliwých 
ochotnjků  tuty  poslednj  časy  dwě  České  diwadelnj  predsU- 
wcnj  uspořádal,  a  sice:  ŽiXMtw  míč— pak:  Třináetý  pláif  h 
Žliaá  zimnice.     M&žete  si  pomysliti,  že  se  o  tom,  gakož  o 
každé  nowiace,  která  se  od  obyčegné  cesty  wáednjků  uchy- 
luge,  nemálo  mluwilo,  že  se  z  gedné  strany  w tipem  střjle- 
lo,    z    druhé  ale  radostné    očekáwánj    kogilo.     Ale  strážný 
duch  národnosti  nasj  bděl  nad   spanilým  počjnánjm  našich 
wlastenců  — a  hry  wypadly,    gakž    se    od    mladjch,  sotwa 
sebraných  sil  neylépe  očekáwati  miiže.     Doslýcháme,  že  se 
nám  gestě  dále  podobných  zábaw    k  negednomu  krásnému 
aučeli  chystá  —  gen  tedy  chutě  dále !    Tíic  nenj  tak  těžké- 
ho, co  by  se  nezmohlo,  nic  tak  ohromnéno,  co  by  se  ne- 
překonalo... A.  ž. 


Hndelbiij  náwéstj. 

W  obchodnictwj   hudebnjcb   skladeb     a    uměleckých 
wěq  Jana  Hoffmanna  w  Praze  w  jesuiuké  ulici  wylel: 

DUCH  ČASU. 

Walčjk    pro    fortepiano 

od 

P.M.  Weeehkého. 
Skladatel  walčjku  tohoto  gest  posud  u  hudby  milo- 
wného  obecenstwa  prwněgsj  swau  skladbau  nOhlasoivé  z  lu^ 
U  čeekých^  dogista  w  dobré  powěsli ;  a  uk  gako  dřjwe 
použil  i  u  této  swé  práce  nápěwy  obljbených  národnjch 
pjsnj,  protož  také  skladby  geho  w  Prase  i  po  kragjch  se 
rozléhagj.— K  tisku  opět  podal  tři  polky  — Anowý  walčjk: 
vKwjtka  domácJK  má  k  wydánj  připraweoý.  Budtež  tedy 
tjmto  skladby  ty  co  neylépe  poručeny. 


*)  Budau  nám  welmi  wjuné 


R«d. 


GtsopU  tMto  wyeháBJ  we  středa  .  w  •obota  pj.  pWirijehí  kaSdin  dmhati  itředn   pHdáwá  >•  pAUrchowá  přjloh*.    PredpUcj  ••  «  wydawatele  m  éiwri 
1«U  48  kr.,  w«  kBihkupcciwjdi  m  piU  léu  1  mi.  S8  kr.,  ■•  c.  k.  poitach  pAU.  t  b1.  S6  kr.  atř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


MárodnJ  zibawBJk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Čjelo  42. 


X7.  mUigetS43* 


10.  r.  běh. 


BWBZD  A  A  BWEZDICKT. 

Kdyi  gseiD  poneyprw  tebe  iridél. 
Byl  horem  xrak  twAg  xakalen. 

Kol  pattít  tesknil  a  se  styděl, 

Gea  někdy  wyslal  blesk  swůg  wcn. 

Řeč  dala  řeč  a  .slowo  slowa, 
Co  mluwil  kdo,  to  newjm  wjc; 

Mně  twá  genom,  a  zas  a  znowa 
W  potoru  byla  tkliwá  Ijc 

TViak  gedno  wjm  a  budu  wčdét, 
A  tomu  wýsnam  rád  bych  dal) 

Gá  ti  okásal  w  nebe  hledét, 
Že  hwésdičky  gsem  nehledal. 

Twé  oko  zlifiru  pozdwihlo  se, 
Dle  shledu  mého  áíel  tw4g  zhled: 

£y,  přede  tam  swčtlo  sakmitlo  se, 
Tam,  tam  hwězdičku  uwidčtl 

Ty  k  sdélené,  gá  k  twým  se  Mjwal 
Bijzaunkým  dwěma  hwésdičkám, 

A  teprw,  když  mi  stud  ge  skrýwal. 
Obrátil  gsem  se  k  wjfjné  tam. 

Ted  rád  se  giž  k  nj  obracngi. 
Zdá  se  mne  gako  družka  twá, 

A  TrSak,  když  se  gj  dotazugi, 
I^'ic  w  0(]^)owčd  mi  nedávrá. 

Každičký  wečer  wracj  mníí  gl, 
Widy  kyne  s  nj  mi  íiliV  swit, 

Widy  vjíak  i  mléj  usu  gcgj, 
A  mamě  táže  múg  se  ciu 

Pak  obrátjm  se  teskně  do  se, 
A  w  Aádrách  mi  to  sačne  taji: 

A  přede  tam  swětlo  zakmitlo  se. 
Přede  hwězdičku  gest  bylo  zřjt! 

Ta  slowa  wjm  a  budu  wědét^ 
A  gegich  wýznam  taužjm  znát  \ 

Když  fjedna  nechce   odpowědět, 

Mám^  dwau  snad  hwizdiček  se  ptát! 

Ktfil  tf.  itorch. 


Ludiwa  Dimitryewna. 

{Pohraiowánj,) 

•Čti,  křesťane  Wasilij!*  welj  mu  8  gakausi 
pannosťj  a  ukázala  na  dřewěné  držadlo. 

nOsip  Peljačewl  —  toť  geho  kuše!  Kdes  gi 
wzala  ?<*  diwj  se  ruský  wladař  a  uchopj  gi  za  plece. 

»Pst,  pst,  zbožný  knjže!  Debora  tě  přelbati 
neclice!«  šeptala  prosebným  hlasem  a  wywinauc 
se  mu  z  rukau/  počala  prozrazowati  Ludmila. 
Wážná  oprawdiwost  tahů  a  řečj  gegjch  zdála  se 
ho  naponijnati  k  uwěřenj,  ale  panownjk  nedůwě- 
řowal  se  w  nemotornau  mladici.  Lstiwě  třpytělo 
se  očko  gegj. —  » Nechceš,  tušjm>  wěřiti?«  prawi* 
la  zádumčiwě  a  přikročila  směle  bijž.  »Wyhnal 
gsi  gednau  Dimitria  Gorodského  —  * 

»Nuže?«  —  »Dimitrijewič  tedy«  —  wCož  měl 
Gorodský  syna?« 

Debora  dala  se  gako  xiesmysln;^  diwočich 
do  hlasitého  smjchu. —  »Až  poznáš  krásného  Lud- 
mila, pydáka  we  swých  lowištjch— « 

DTen  tedy  —  ?« 

wAž  ho  poznáš,  dowjš  se  wjce!«  powěděla 
úšklebně  a  připogila  geště  wyprawowánj  nebez- 
pečenstwj,  kteráž  mu  hrozj  se  strany  Pečencň. 

»Po  bitwě  u  Wasilewu"  mluwila  u  konce, 
» srotilo  se  těchto  několik  pod  spráwau  gistého 
Wolka,  a  tušjm,  že  ge  Gorodský  w  gich  spolku 
proti  tobě.* 

Zbožný  kujže  pozoruge  nešlechetné  záměry 
nepřátel  swých,  zalil  se  slzami  litosti.  Gsa  saudce 
podle  důkazů,  musil  se  o  prawdě  dokonale  pře- 
swědčiti ;  pročež  i  předešlau  WŮli  swau,  geti  do 
obory,  okamžitě  zplniti  sobě  umjniU 

»Chyše  u  wlčj  rokle  gest  geho  byt,  prawjš  ?« 
obrátil  se  k  Deboře.  S  potuielnýin  úsměchem, 
genž  na  gewo  dáwal  rozkoš  působenau  snad  po> 
myšlenjm  na  brzké  zatknutj  Ludmílewo,  přiswěd* 


Digitized  by 


Google 


164 


čila  žena,  Wladimjr,  odewzdaw  gí  prozatjm  pe- 
wné  stráži^  gel  k  chalaupc^  Ignedíně;  gedaoho 
gen  služebnjka  wzal  ssebau.  £ebta  k  nazwané  widj 
roklině,  wzdálena  ode  twrzi  kyjewské  as  pět  wer- 
8t&j  byla  swaupustau  diwokostj  práwě  přiměřena 
zfismuSíl^  mysli  'wladařowé ;  netoliko  žo  *gGg  za- 
gjmala  podjlnost  w  Osipowě  osude,  n^brž  i  obled 
na  v^ogewodu  otce,  genž  brzo  doslechnauti  musel 
o  prawé  okoličností  geště  pochybowaných  wěcj, 
rmautíl  geg..  Kormautliwost  geho  widěla  se  wáak 
náležeti  wětšj  trjdě  nepřjgemnjch  citů  lidských, 
do  takowé,  genž  rušj  pewnost  tiché  mysli  a  kte- 
ráž rozgitřuge  tuto  pewnost  k  bogi  s  wášnj.  A 
tento  wnitřnj  nepokog  byl  prjčinau  gmenowánj 
slow,  kterýmž  sluha,  neznage  cestu,  genž  ge  wésti 
měla  k  saudu,  nerozuměl;  —  k  tomu  pak  uwedl 
8Í  na  mysl  Wladimjr  Debořinu  řeč,  týkagjcj-se  Pe* 
čenců,  což  geg  bolestně  dogmauti  musilo.  We- 
den  gsa  řadau  takowjch  myálenj,  cjtil  se  přinuce* 
na,  otázati  se  pr&wodčjho,  ge-li  mu  známý  do- 
myšlený  sk&dce  Gorodský  ?  aneb  zdali  se  shoduge 
8  udánjm  škaredé  mladice? — Onen,  neznage  Lud- 
mila, potwrdil  mu  genom  prawdu  o  spolku  Wol- 
kowu.  Hořelť  pro  blaho  swého  welitele  a  powzbu* 
dil  wyskaušenau,  bezstrannau  wěrnostj  Wladimjra 
.  k  uwčřenj  w  tence  předenau  a  gemu  posud  zakry* 
tau  tuto  záležitost. 

•Dopjdiw  se  toho  teprwa  dnes,«  končil  prů- 
vodce, »nemám  welké  známosti  o  Wolkowu  stře- 
dišti,  aniž  mohu  wyobraziti  oněch  spolčenců  oso- 
by, předce  wšak  znamenal  gsem  na  wčeregšjm  tr- 
žišti osob,  negen  podezřelých  očitau  nesmělostj, 
ale  i  tjm,  že  mimo  obyčeg  usednuwše  půlnočnjho 
času  na  saně,  z  pohostinského  domu  wygely.« 

•Podiwno  1  —  a  ku  které  straně  se  ubjraly  ?« 
táže  se  po  nedlaubém  přemýšlenj  knjže«  »Newjm 
dogista,^  wece  onen;  »ale  dle  udánj  gely  okolo 
wlój  rokle,  neboť  prý  magj  sjdlo  swé  w  daubrawá 
lybedské,  nedaleko  wsi  Predslawiny,« 

•Řeka  Lybed  zbrogj  se  tedy  proti  mně  ?-^ 
nepatrná  wýhrůžko  I «  zwolal  panownjk  wášniwě; 
kwapně  wsak  upomena  prudké  s.vé  srdce  na  ne- 
štěstj.  kteréž  mu  s  trapným  swědomjm  připrawila 
ondy  welká  náružiwost*),  utichl,  a  pozwednuw 
k  nebesům  mjrněgšj  wzhled,  pokořil  se  welebnó 
Prozřetelnosti ,  • « • 

Ďogedše  konečně  na  krag  lesiny,  lowiště.to 
dworského,  zhledli  nedaleko  odtud  osobu,  anaž 
opřena  gsauo  o  kmen,  upiatě<*mrtwýma  zrakoma 

*)  Widomof,  fe  tento  <l({we  welmí  n&míiwý  knjfo' 
(napotom  6w.  Wladimjr)  poidSgiJho  dasn,  totii  co  křesťan, 
vladařil  negea  pokogaé»  nýbri  i  sboiad  a  maudťe,         8p. 


zjrala  před  sebe  w  zasněžené  křowj ;  nižádné 
wšdk  pohnutj  neprozrazowalo  na  nj  žiwost;  stála 
tad^viace  magjé  bezwládně  spuštěny,  hlawu  sklo- 
penau,  loweckau  zbraú  shozenau,  co  lednj  slaup 
-genom  bělawé  a  čerwenó  péro  na  čepici,  pohy- 
hoffmé  pó  cbwjli  wětrem^  rjusilo  ^egj  bezžíwotnau 
opuštěnost.  Byltě  to  snad  člowěk,  polohau  tauto 
nabjzege  k  spěšné  pomoci.  Oba  gezdcowé,  pu« 
zeni  zwědawostj,  hnali  se  tam  tedy  tryskem.  Při- 
^die  «lezli.  Wladimjr  nesmělým  krokem,  staupil 
před  postawu.  Byl  to  pytlák  Ludmil  —  on,  gegž 
bolest  samowinného  neštěstj  a  zrádná  hrozba  De- 
bořina  wyplašily  z  negístého  přjbytku;  on  se  zde 
wnořil  w  hluboké  rozwažowánj  obogjho  a  obětuge 
tělesnau  křehkost  nemilosrdné  přjrodě  —  napolo 
zmrznul. 

»Gsi  žiw  ?«  promluwíl  k  němu  knjže,  bystře 
ale  nedůwěrně  do  hasnaucjho  modra  nepohnu- 
tých geho  očj  aahlednuw.  —  Ludmil  neodpo- 
wjdaL  — 

»Nebo  spjš,  nesmyslné  stwoženj  ?  —  tedy 
wstáwey  z  propasti  newyhnutelné  zkázy !«  prawil 
smělegi  a  zatřáš  njm  očekáwal  účinku.  Mladjk, 
gegž  hrubé  zatřesenj  bylo  wytrhlo  z  polomrtwého 
pohřjženj  a  obnowilo  poněkud  geště  pozůstalau 
wládu  ztuhlého  těla,  ubohý  mladjk,  slabě  zkřiknuw 
mrštil  křečowitým  napřaženjm  ruky  po  Wladímj- 
ru.    Hbitě  tento  ucauwnuh 

» Neštěstj  učj  tě  pohrdati  dobroditely  7 -» 
obžiwni,  a  byt  byst  byl  i  můg  nepřjtel!«  wece 
Wasilij,  násilně  ho  uchopj,  wyzwedne  ho  do  wý- 
Sky  a  bystře  zjrage  mu  do  očj>  pauštj  ho  zpole* 
baunka  na  zemi,  Mešťastnjk  po  hlubokém  wzdech- 
nutj  zawřew  oči,  upadl  do  hlubiny  nečitelnosti  a 
smrt  zgewugjcjho  ticha,  Zklesnuw  na  kolena,  byl 
tělo  bez  duše,  byl  kámen,  —  Úžas  mocnáře  a  slu* 
hy^  kterýž  byl  uwázal  ^atjrn  koně  ku  stromu,  pro- 
měnil se  w  litost  {  rychlá  wšak  aučinliwost  musila 
postaupiti  nebezpečnému  prodléwánj,  Mezitjm, 
co  se  zanášel  knjže  křjsenjm  Ludmila,  dal  se  šle- 
chetný služebnjk  do  rozděláwánj  ohně,  Pohnu* 
tliwé  k  slzjm  wděčnosti  bylo  gewiště  toto,  w  němž 
oba  lidmilowé  o  záwod  přičiniti  se  zdáli,  gakoby 
chtěli  uchowati  žíwot  celému  člowěčenstwu, 

nPočjná  dýchati,  Jakowe!*  promluwj  knjže, 
aprotož  rychle  k  ohni.<<  A  obadwa  donesli  geg 
k  plamenu,  Minula  něgaká  chwjle ,, ,  awšak  podo- 
balo se,  gakoby  s  každým  okamženjm  w  audy 
těla  ginoohowa  nowá  giskra  žiwěgšj  wlády  při- 
cházela. Na  bjlém  Ijci  wypučela  čerweň  mágowé 
růže,  prsa  pohybowala  se  rychlegšjm  dechem, 
oko  otewřelo  swé  charpowé  modro,  rámě  se  opře* 


Digitized  by 


Google 


169 


lo  op&du,  noha  se  zdwihala  a —  Ludmil  powstaL 
Gednjin  zhledem  pochopiw  pak  okolnjch  gemu 
nowjfch  předmětný  hleděl  na. ni  tiše  a  pokorné; 
zgewowal  snad  wyswoboditel&m  swým  němé  djky, 
Awšak,  žeby  knjže  a  geho  společnjk  býti  mohli 
od  mstiwé  Debory  wy^Ianj  pronásledownjci^  tato 
náhlá  mysléiika  proměnila  wděčnost  geho  w  zpur- 
njf  wzdor. 

Nynj  teprwa«  dokonalegi  pozoruge  ginocho- 
wu  zewnitřnost,  znamenal  wladař  u  něho  nůž,  se* 
keru  a  giná  znamenj,  gpnsL  mu  napowjdaly^.  že  to 
pytlák  a,  gak  dle  spanilosti  geho  saudíl,  snad  i 
poukázán;^  Ludmil.  Přjkře  otázaw  se  ho  na  gmé- 
no  a  staw,  spatřil  na  něm  děsné  pohnutj.  Po 
opětowané  otázce  této  zdál  se  mladjk  bogowati 
bog^  kteréhož  welkost  značila  rozwlněná  ptsa. 

•Gsem  Gorodskýl*  odwece  po  chwjli  s  pře- 
moženjm  těsnoty  a  bázně. 

»Gorodsky?«  opakuge  Wasilij.  »Starý  Di-' 
mitrij  měl  gen  dceru;  to  twé  prawé  gméno  ne- 
nj!«  Ludmil  neodpowjdage  hleděl  do  země. 

vGsi  též^  gak  gsem  se  dowěděl,  pytlák,  kte- 
rjfž  wogwodowiči  —  « 

wNewědomě  ustlal  hrobl"  ďoložj  onen  a 
pustiw  z  wysjlené  prawice  zbraň,  snjžil  se  mu 
k  nohaum.  nByl  ti  drahý,  welký  gosudáre!  od- 
měň se  djwce,  genž  ho  milowala  I«  prawil  klečjčj 
a  obnažil  prsa  —  djwčj. 

Byla  to  Ludiwa  Dimitrijewna.  Obáwagjc  se 
trestu,  kterýž  gi  očekáwal  se  strany  dworanů,  ga- 
kož  msta  na  prowinělém  Gorodským,  a  obleknuw- 
ši  se  w  raucho  mužské,  žila  skrytě  w  chýši  Igne* 
dine,  kdež  i  Osípa  poznala  ak  němu  láskau  za- 
hořela. 

Nynj  spočjwala  na  umrzlém  sněhu  co  angel 
krásy,  kteréhož  wyobcowati  má  saudce  skrze  pro- 
winěnj  ze  swatyně  distognostj  blažených.  Knjže, 
obdiwuge  se  djwčj  zmužilé  mysli  a  zapomenuw, 
že  ge  přestupnicj,  že  ge  we  spolku  Pečencu,  gak 
udala  Debora,  popozřel  mjrně,  bez  wsehozlomysltt- 
k  nebesům  a  mlčel ;  Ludiwa  u  staudném  zarděnj 
mlčela.  Nastala  tichá  doba«  kdežto  wšichni  třj 
klaněti  se  zdáli  swatému  osudu. 

Wladimjr  pozašeptnuw  pak  Jakowowi,  aby 
zamlčel  událost  tuto,  a  pokynuw  djwce  němě  »S  Bo- 
hem «  —  Wladimjr,  ona  welká,  swatá  duše,  gj  od- 
pustil, a  pohlednuw  na  ni  geště  naposled  okem 
plným  útrpnosti,  odešel. 

Byla  to  útrpnost,  gež  znamenala :  r^Potrestey 
li  srdce  samo.^ 


P  á  p  ě  r  k  y« 

4. 

Nemagjce  zwláitnjho  listu  weřegného,  kterýž  hy  o 
dennjch  událostech  w  národS,  o  geho  potřebách,  o  geho 
poměrech,  o  úkazech  w  žiwotě  geho,  o  geho  wad«tch  a  is- 
slubách,  o  gebo  pránjch  a  prosbách  pogednáwal  —  lista, 
ktcrýi  hj  se  gakémusi  denHJh$  równal  a  gakowýmí  gine 
literatury  arci  wykáíati  se  mohau ;  nelnagjce  listu,  ktcrVž 
bjr  se  gakýmsi  domácjm,  p&wodnjm,  abjch  řekl  samorost- 
lým  nowinám  podobal :  mďi  byčhme  pilný  zřetel  alespou 
na  dasopisj  naSe  upnauti,  a  %  těchto  alespoň  geden  utwo- 
řití,  kteiýi  by  mjsto  onoho  potřebného  Uštu,  wedle  gíného 
sméru  swého,  co  niožná  neydokonalegi  zastal.  KufStum 
arci  i  ten  ne3rpřjsněgij  kritik,  ba  snad  i  gich  nepřjtel  (t.g. 
gsan-li  w  suwu  někde  nepřátelstwj  wzbuditi)  tu  zásluhu 
neodepře,  Že  hogných  zpráw  ze  w«ech  končin  wlasti  nasj 
podáwagj  —  ale  geátě  wjce  by  mohly  Činiti,  tdyby  gen  — 
ti,  co  pérem  wládnauti  uměgj,  anebo  gimžto  na  weřegném 
žiwotě  uaiem,  na  té  prawé  bytnosti  národnj,  záležj  —kdy- 
by gen  ti  se  geitě  pilněgi  přičinili,  a  gejitě  hogněgi,  řjka 
ge  bez  ustánj  pozorowánj  swá  zasjlati  sobě  obljbili.  Do- 
pisy takoiré  nemusegj  býti  weliké  —  nikoli,  na  tom  to  ne- 
zálež] ;  mnohdy  gednotliwá  myšlénka  postačj,  a  gako  iiwá 
giskra  okolo  sebe  zapálj  ;  gindy  zase  dost  kratičká  nowín- 
ka  potěáj.  Tjm  smutněgSj  ale  pro  nás,  kdyžto  se  podobné 
zpráwy,  drobnůstky,  zlomky  atd.  w  ginogazyčných  Časopi- 
sech wyskytugj — a  to  gc8tě  od  osob,  kteréž  by  dle  krwe 
a  ginak  dosti  dobrého  smeyilenj>  aasjlky  ukowé  do  časo- 
pisů domácjch  Činiti  měly.  Mohli  bychom  zde  něco  na 
pljklad  uwesti;  danfiigjce  ale,  že  nám  poroznmj,  kdo  ro- 
tumétí  má,  ponediáwáme  to  prozatjm  aa  sebau. 


Geské  .  diwadlo  vr  Praze. 

Na  den  sw.  Jana  tněli  gsme  opět  (a  zagtsté  wSeeh- 
nlĚm  ku  wděkn)  Tfgmnu  z  PorticU  Předstawenj  bylo  do- 
konalé: Zpěwcowé  negsauce  gako  u  prwnjho  předstawcnj 
zkauskami  zemdleni,  wywinowali  sjlu  hlasů  swých  mocněgi 
a  8  wětíjm  prospěchem.  Aríe  panny  Tonnerowé,  pjseil 
MasanieUowa,  následný  dwauzpěw  geho  s  Pietrem  a  pověst- 
ná ukolébavka  hyíy  s  htnčnau  pochwalau  přigaty  Zbory 
držely  se  opět  tak  statečně  gako  o  prvrnjm  předstawenj,  a 
modlitba  w  3.  gednánj  mohla  za  wzor  wíeho  podobného 
zpěwu  slauiiti.  I  wželiké  nspořádánj  se  dařilo  —  a  tak 
gest  se  nadjti,  že  se  tato  zpěwohra  gejítě  del»j  čas  na  re- 
pertoáru udrij. 

We  čtwrték  na  to  vŽiJMw  meS.tt  Gesti  to  nepře- 
konatelná sjla  rozmara,  newywáiná  studnice  prawcho  Če- 
ského wtipu— tento  Žiikůw  meč!  Tak  hubený  dle  vnilřnj 
osnowy  swé  —  skoro  bezewdíeho  zapletenj,  prostý,  gedao- 
.duchý  we-  swém  gádni  ^r-  a  předce  mjwá  uk  pěkný  auči 


Digitized  by 


Google 


166 


nek !     Zdá  se  nám,    2e  hj  se  pH   mnoliýcli  mjstech   ani 
Iiypochondrista    ůsmSwu  idrieti   nemolil.     A  gakž  teprwa, 
kdyby   se   hrálo,  aby  to  Ho  gako  na  ifilArce,  aby  herci  ge- 
den    druhému   slowa    řjkage  x  ust  brali  I  —  Oni  gc  tehdáž 
arci  brali,  ale  bohužel,  gen  tenkráte,   když  druhý  xasIechL 
že  prwnj  řeč  geho  načjná.     Neradi  to  rjkáme,  newjme  ta- 
ké, na  kom  wina  lei}  —  ale  xdá  se  nám,  že  se  geStč  gedna 
zkauáka  (gestli  wůbec  gaká  byla?)    držeti  měla.     Od  prw- 
njho  předstawenj  uplynulo  nékolik  mčsjcft :  snadno  se  tedy 
X  paméti  wykaulj,  co  do  nj  poprwé  w  tjsni  <^asu  snad  ge- 
nom  na  kwap  wehnáno ;  mimo  to  aučinkowaly  při  nyněg- 
sjm  předstawenj    tři  nowé  osoby;    bylo    tedy    dosti  prjMn 
dobrau  pCiwodnj  fraáku    od    kořene  xkauáeti.  —  P.  Grabin- 
ger,  Grau    a  Raška  drželi  se   w   úlohách  swých    tauŽ    ce- 
stau    gako    u   prwnjho    předstawenj.     Jana   hrál   p.  Kolár, 
k  roljm  podobným  arci  welmi  xp&sobilý — kdyby    w  kole- 
gi  vykázané  xůstáwal    a   wjce   nemluwil,    nežli    co    básnjk 
napsal.     Gaxyk  geho  gest    arci    ohebný,  obratný,    při   celé 
společnosti  w  řeči  naSj  neycwičenégSj,  ale  tato  geho  před- 
nost býwá  mu   skoro    vždycky  na  »kodu  ;    neboť    w  bogi 
se  slabau  pamčij,  anebo  wlastně  s  ůlobau,  gen  ledabylo  do 
paměti  wStjpenau,  popau^tj  gazyku    swému  tak  volnau  u- 
zdu  a  nasype  tolik  slow,  že  se  tjm  často  negen  rychlý  po- 
stup rozmluwy,  nýbrž  i  úmysl  básnjkúw  rujjwá.  Gak  skwč- 
l^ch  w^'sledkú  mohl  hy  se  p.  Kolár  při  podobných  roljch 
nadjti  —  kdyby  chtěl !  —  P.  Forchhcimowa  nemohla  x  nepa- 
trné úlohy  nic  obzlájítnjho    udělati.     P.    Lapil   bral  Iwana 

ták,  že  gsme  prwnjho  předstawce  geho  nepohře^ili. 

J.  M. 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  PRAHTa  K  podiwné  směsici  her,  gakowé  se  na 
nowém  díwadle  krom  Českých  předstawenj  prowozugj,  při- 
ily  tuty  dny  i  roxhlájíené  produkce  maďarských  Unečnjkú 
pod  xpráVau  Tesztera  SAtutdra.  We  swém  způsobu,  t.  g. 
w  xobrazenj  swých  tanc&  národiijcfa,  gsau  wýbomjj  ohe- 
bnost ixpůsobilost  gegich  gestweliká;  ákodagen,  ze  gsau- 
ce  skrowným  počtem  audú  obmexeni,  nic  auplnébo,  celého 
prowáděti  nemohau,  co  by  obecenstwo  wjce  wábilo,  nežli 
tri  gednotUwé  tance,  prowoxowané  mexi  malými  (k  tomu 
getttě  xasUralými)  dramatickými  hrami.  Weliká  wnada  by- 
la pří  nich  ginde  hudebnj  společnost  cikána,  kterauž  ale 
nynj  ředitel  roxpustil.  —  Chwály  a  potlesku  zjskali  xde  arci 
dost;  ale  wse  to  přicházelo  od — skrowného  obecenstwa. 

Na  Josefském  plácku  widěti  gest  nynj  wcliké  pano- 
rama ohromného  požáru  w  Hamburcc.  Kdokoli  gen  po- 
někud xwědawý  gest  (a  těch  bude  zagisté  počet  nemalý) — 
gaké  to  asi  podjwánj  bylo,  když    rozkacený  xiwel   w  l&ně 


swětoenimého  mSsta  xufíl:  nech  udítuge  kroků  swých  k  té- 
to wýstawě  zaměřiti.  A. 
Weledůstogný  pan  kanownjk  Peřina,  horlíwý  redak- 
tor našeho  duchovenského  Časopisu,  podal  nedáwno  nowý 
dfíkaz  dobročinné  a  spanilé  mysli  swé,  pbdarowaw  c.k. 
hlawnj  zámeckaa  stráž  (na  Hradčanech)  walnau  knikownau 
s  potřebnými  k  tomu  skřjněmi,  čehož  owlem  neywýj  chwa- 
litehný  účel  gest,  aby  wogenské  mužstwo  we  prázdných 
dobách  užitečného  xaměstnánj  wyhledáwalo  a  nalézalo. 


Skrowaá  žádost  k  p.  kailiařnm. 

»Gen  sličné  a  pěkné,  byť  i  lehké  a  nestálé! a  tak 
tjý  hlawiý  prawidlo  řemeslnjků  nažich  Časů.  Nechci  sau- 
diti,  kdo  toho  wětlj  winu  nese,  xdali  řemeslnjci  takto  pra- 
cugjcj,  či  lidé  takowé  wěci  kupugjcj  —  někomu  to  předce 
whod  a  wděk,  alespoň  tomu,  kdo  nemá  rád  stálé  wěci, 
anebo  kdo  málo  peněx  má,  ten  mjsto  trwanliwého  plátna 
kaupj  raděgí .  sličný,  nestálý  kartaun  nebo  kamituch.  —  Ale 
gen  kdyby  se  dle  druhé  zadnj  polowice  tohoto  prawidla 
neřjdili  knihaři  měst  pražských,  a  giných  některých,  kde 
knih  liskány  gsau  ;  a  to  ne  tak  u  wázánj  —  toť  dobré  2  — 
ale  w  setfjwánj  či  brožirqwánj.  Tuť  wěru  neradno  pauhau 
brožurku  weaku  pod  ^'rým  nebem  na  procháxce  Čjsti,  aby 
mu  wětřjček  —  za  wětru  beztoho  žádný  wenku  nečte  — 
listy  nerozerwal  a  po  zemi  nerozmetal,  gakož  se  tomu 
i  onomu  stalo  s  NowoČeskau  Bibliotekau  I.,  ae  Slovan- 
ským Národopisem,  Iliadau,  Přemyslowci  atd.  O  drobných 
spisech  darmo  bych  slova,  množil.  — •  Totě  mrzutá  věc  í 
Mámeť  giž  obyčegně  pěkné  obálky,  a  my  bychom  se  rádi 
gimi  trochu  pochlubili  j  ale  když  se  kniha  hned  při  prv- 
njm  dosti  bedlivém  čtenj  rozsype  a  listy  vypržj  —  což 
zbjwá  nežli  opět  ku  knihaři  s  nj  ?  —  Tuto  svjzel  cjtjma 
uapředně  my  na  venku,  kteřj  knihy  rádi  giným  ku  přečte- 
i^  pfigčugeme,  a  hned.  od  prvnjho  Čtenáře  rozsypané  zpět 
dostáváme^  tuť  nezbývá  giného,  nežli  ku  knihaři  8  nj,  a 
těch  na  venku  hned  na  hřebjčku  nemáme. — Pří  tom  gchtě 
neořciáveyte  někdy  něktcřj    některé    knihy  gak  řjkáme    až 

do  krwe,  gako  se  nám  to  stalo  některým  nedávno  s  ně- 
kteří mi  přjmo  X  Prahy  obdrženými  výtisky  Duch.  i  Museg. 
Časopisu,  tak  ie  ten  ročnjk  bezmála  o  caul  kratHJ  gest  nežli 
geho  předkové.  Tak  též  žpatně  svázány  a  do  krve  oře- 
zány gsau  některé  Dogmatiky  Jirsjkovy,  této  výborné  kni- 
ly !  —  WěztcŽ,  že  my  častým  půgčovánjm  í  dosti  pe vnt^ 
svázané  knihy  dosti  brzo  roxedrané  nazpět  dostáváme,  a 
tudjž  také  dosti  brzo  převazovati  dáti  musjváme;  a  pro- 
čež takovau  hned  po  porodu  do  krve  obřezanau  knihu 
nehnibě  možná  dáti  podruhé  převázatt  bex  dokrwácenj. 
Nuže  tedy,  páni  knihaři !  budaucně  seijweyte  hecky  pewně, 
a  ořciávcyie  co  nevniéně,  anebo  dokonce  nic,  a  my  wám 
raděgi  mjsto  měděného  stříbrný  penjx  dáme. 

J.  M.  L. 


CMOpiff  tant*   wyehiaj  we  stř«a«  •  ir  »obota  |>e  pAIarijch :  IciiSdaii  dnihaii  •Vrtán    pHdáwá  ••  ptlUrrhowá  prjloha.     PředpUcj  ••   u   wy^awAicle  m  iiwn 
Uta  4»  kr.,  WS  kalhkapcctwjeh  na  pili  teta  I  %í.  SC  kr..  n%  c.  k,  potUch  piill.  t  xLjMí  kr.  aiř. 


Wydáwáojm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Prasse* 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnjzibawnjk  pro  techy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ČJ8lo  43. 


3É.  méget94S* 


10.  r.  béh. 


Inž  bez  spanj. 

Přicháze^ce  k  sir.  Jakuba,  spatřili  opodál, 
gak  se  zdálo,  w  důležitém  howom  obludného 
Camputia,  chromébo  žida,  zasmušilého  Arména  a 
hranatého  kata.  Cizinec  wstaupíl  ustraSen  do 
bytu  swého.  Hrabe  čekal,  až  se  onino  dtyří  muži 
rozešli,  pak  ae  odebral  též  do  bytu  swého,  aby 
nékolik  hodin  gešté  pospal:  ale  předewzal  sobě, 
že  tagemné,  désné  konánj  oněch  čtyř  saudruhů 
nočnjch  wypátrá ;  obáwal  se  něčeho  zlého  z  ohledu 
Jacinty. 

Zgitra  wyšed  z  paláce  swého  spatřil,  an  se 
po  wšech  ulicjch  města  lidu  hemžilo;  zástupowé 
nečetnj   spěchali    na  staroměstské  náměstj. 

Byla  tu  držena  poprawa.  —  Gen  mnohau 
pracj  prodral  se  hrabě  dawem  lidj  k  bytu  podi* 
wného  cizince.  Našel  geg  ale  k  podiwenj  swému 
prázdný,  u  okna  stál  dalekohled,  obrácený  k  tem- 
plářskému dworu.  Nemohlť  se  hrabě  přemoci, 
a  zřjdil  ho  k  okn&m  tanečnjho  mistra. 

Ale  kdo  popjSe  gieho  óža«!  —  Widělť  mile- 
nau  Jacintu — Armén,  Žid,  kat  a  Gamputio  byli  přj* 
tomni. 

Po  malé  chwjlí  pádila  geg  zwědawost  opět 
k  dalekohledu,  i  spatřil,  gak  Camputio  s  diwými 
skoky  pannu  Qchopi«r,  k  stolici  bijže  okna  při- 
táhl,  žid  se  přikulhal  k  němu  s  mjsau  střjbrnau 
a  Wogtěch  držel  w  prawici  lesklý  nAž. 

Camputio  odhmowal,  sprostě  se  djwce  li- 
chotě, lehaunký  rukáw  s  ramena,  co  skwělá  lilie 
se  běljcjho,  kat  s  nožem  se  přibljžil,  a  krew  wy- 
střjkU  w  polooUauku,  gežto  pak  žid,  se  šklebě, 
do  mjsy  chytal, 

HrAzau  zkřiknúw  sklesnul  ginoeh  k  zemi ; 
nedlauho  wšak  we  mdlobě  ležel;  přišel  cizinec 
a  počal  ho  křjsítí.  Hrabě  ukázal  s  hrůzau  na  da- 
lekohled, a  cizinec  gjm  prohledna,  strhnul  geg  a 


roztřjštil,  prawě:  ©Kéž  mi  lze  ony  krwožjžnjky 
též  tak  zničiti  1« 

Mamě  snažil  se  ginoeh  něco  MižŠjho  se  do- 
wěděti;  cizinec  buď  sám  přjčinu  tak*  děsného 
počjnánj  newěděl,  aneb  gi  zbauřenému  ginochu 
powědjti  nechtěl. 

Nemaře  marnými  otázkami  času,  vzchopil 
86  ustrašený  hrabě  a  pádil  k  gewišti  podwodu  a 
p^la. 

Přioházege  kláštemj  chodbau  ku  křjži,  spa- 
třil, gako  ondy,  žida  o  almužnu  prosjcjho,  an 
seschlau  ruku  swau  nastrkowal.  Došed  brzo  dwe- 
řj,  nalezl  na  odpočiwadle  Jacintu  zemdlenau  a 
hluboce  pohnutau,  gak  dle  silného  třesenj  celého 
těla.  fiauditi  bylo. 

»Pro  žiwého  Boha  i  co  se  stalo  ?  ta  krew — 
ti  podiwnj,  podezřelj  muži  —  gich  činy  hanebné 
—  o  mluwi,  co  to  znamená?  a  gá  tě  oswobodjm 
z  osidel,  gimiž  tě  peklo  obkljčilo»« 

%Hlel  mně  gest  blaze  1«  —  Při  tom  sklonila 
krásoau  hlawu,  bohatými  kadeřemi  obestřenau, 
gako  kwětina  po  bauři  nočnj.  Mladjk  přikročiw 
kwapně  k  panně  zaražené,  odhrnul  rukáw  —  a 
swětle  čerwená  páska  winula  se  co  krwawý  praud 
kol  sněhoskwélého  ramena. 

bO  mluw,  co  znamená  toto  ?« 

» Každý  měsjc  w  auplňku,  gak  gsem  pózo- 
rowala,  přicházegj  ke  mně  ti  zlj  muži  a  berau  mi 
z  lewé  ruky  plnau  lahwici  krwe,  a  to  giž  po  ně- 
kolik rokA.oi 

»Ti  lotrowé  prowáděgj  gakési  kauzlo  kacjř- 
ské;  ale  gá  ho  přetrhnu. «  — 

i>OI«  počala  opět  ubledlá  Jacinta;  »ty  wjš 
gen  Málo  I« 

» Tedy  mluw,  zakljnám  těj  wygew  mi  wše, 
abych  tě  mohl  oswoboditi,  ge  sauditi  a  potre- 
stati.* 

•Otec  mAg  — názew  ten  znagj  pauze  rtowé, 
srdce  newj  o  něm— gest  azAstane  mi  wřcněci- 


Digitized  by 


Google 


170 


^.  rr 


zincem;  poznáwám,  že  gen  k4MdÍ|wí^  i^ttiyftst 
základem  geho  lásky  gest^  sice  by  hor  by)  miig  ná- 
řek gistě  obměkčílj  a  on  hyi^  zrušil  siskt^,  i|iné 
nad  smrt  odporněgšj.  Wše^  tiádarmo  b  musjm  se 
8  ohawným  orientalem  zasnaubiti,  a  giž  zjtra  se 
magí  cjrkem^  obřady  konati  J  >Armé]a  usýuge  o 
to  twrdošigné;  nesnese  pry  to  déle^  aby'  sé'cjl 
snahy  geho  geště  oddalowal.^ 

»A  co  ty  zameyšljs?  —  Netag  předemnau 
ničehož.  <<. 

»Zemn(  raděgi,  než  bych  se  tomu  fekelnj- 
l^u  zadala.^ 

»Ten-li  twůg  pewný  aumysl,  nezbýwá  než 
gediný  prosVředek>  aby$i  nastáwagjcj  záhubě  uěla; 
a  tento  prostředek  gest  rychlý  autěic.« 

*A.,  káni,  přjtdi  ?  W  is^mí  %Á%o,  gmm  nezná- 
má  a'opušii«ftá^«.  .- 

»Qak  se  mu^e^  t^kto  ptáti  1  Poalyš,  gef  nar 
žiwě  přjtelkyně  zesnulé  matky  mjé»  hodná^  pode-^ 
steá.  pajij>  g}  tebe.  odewzdám>  dokud  nás  pože- 
bnwoj  kněžské  aespog].  Swoljš  k' tomu?-^-'  a> 
mluw,  duše  moge  I  nezby wáť  času  k  dlauhému  u«. 
waíov\ánjl;  Nézji  se  wečer  snes^  přigdii>  a  ty  se 
odie^vzdáš  ochfaně  poctiwého  ry(jř6i..gemuž  twot. 
ge«est  co  wlastnj  žíwot  dirahá  ges(»  akteďrjíiS  tě- 
lem i.  dužj  lieb^  hágiti  bud^j  kdyby  sezlosynům 
zadhtěla  seoinau  .zápasiu»« 

»0  mig  wěrny,  milený  přjtelt!  Nepowirhug" 
odpornjky  swymi!  '  U  welké  wážňosti  gest  u  cj- 
safské  milosti  kupec  arménský;  on  přinesl  z  wý*. 
chodnjch  zemj  wzácnýi  'drahý  kámen  a  cjsaf '  ne- 
může, gak  gsera  zaslechla,  sktvosiný  tento  klenot 
dosud  kaupiti ;  tak  weliká  gest  cetíageho.  I'  Cam- 
putia  obljbíl  si  milostíwý  cjsař;  onť  býwá  často' 
w  geho  laboratoriumi,  kdežto  sé  o  w3eliga&é  ta*, 
gemnc  práce  pokauáj.«    • 

» Wše  nadarmo !  tyto  nočnj  sowy  přede  dnem 
práwa  zalezau  a  umlkhau.  Buď  gen  dobré  mysli 
a  nezapomeň  ;  až  swatojakubské  hodiny  odbigj  a 
zwonek  zbožné  duše  na  nešpo^^y  wolati  bude,  pak 
přigdu  a  wyswobodjm  té  z  osidel  mučiteld*  twých,« 

.  nObáwám  se  náwratu  Camputiowa.;  ne>vzbu-^ 
zug  nynj  podezřei\j,  milácktt  i»4g#  a  odegdi  dřj- 
we,  nežli  nás  tu  překwapj.* 

S  wygasnéáau  twářj  a  s^Qem.rozkoŠj  nebe- 
skau  naplněným,  odešel  hrabě  z  pustého,  dirora.- 
templářského,  •potřebné  přjpíavy  k<mage  k  do- 
stognéjmu  přigetj  a  pohostěnj  spanilé  Jacinty.  '  I 
čekal  s  neywětšj  netrpěliwostj  na  hodinu  ustano** 
wenau,  kdež  milowanau  djwku  na  wždy  zjskati 
měl. 


^  '  KSi|C^umtak  šejým  pláštěm  swým  město 
i  krag  zastjfal,  ^ěchal  hrabe  zase  k  templářské- 
.imu  .dworu^  j 

Přišed  na  chodbu,  zaslechl  kroky  a  hlasy 
-  mužské  se  bljžití.  I  schowal  se  za  piljř,  kdež  gin- 
7dy.  z^r^^  žid^stýw^l.'  .    ?      „    j   .       .,  , 

Brzce  přicházet-  Camputio  '"s  AI♦m^•nem;  ži* 
dem  a  katem ;  mluwili  hlasitě ;  hrabě  gim  wšak 
nerozuměl,  gelikož  howořili  w  gazyku  neznámém* 
Qe^wa  byly  kročege  utichly,  otewřel  hr^bě 
kwapně  dwéře,  genžto  geg  od  pozemského  blaha 
geho  dělily :  cy  wka  bfht  giž  ^fssfíiexisí^  a  oba  ae 
wzdálili  bez  překážky. 

Odewzdaw-paanii  péěí  iwé'  jiďjbuzné,  bljžil 
se  opět  k  templářskému  dworu,  pátrage,  gakby 
asi  autěk  Jacinty  ony  společnjky  dogal.  Wukol 
bylo  wáe  ti^ho.  I.we^el  do  kostela^  kdfe  se  prá- 
wě  nisšpary  konaly;  myslilť,  zdaby  tam  cizince 
opěA.D^ezl;  nemohLť.ho  wšak.  nikde,  spatřiti*. 
Iíí3»d  obrazQfn  na  stjajMijch  Matky  bolostnó  dřjma* 
l$ir.  a^řena..  3yla  4o  sestra  zloČincDwa.  Stařena! 
se.  probudiwši  wstala  a  hrabě  zArnul  nad  zhrbe- 
nau,  ae6laH  poatawau ;.  nad  bjdau  g^gj  aaucitem 
galjři  dal  gj  aMužnu. — Neměl  pokogq  abawilse 
najpqíttd  s  fladntau<  -  /.: 


l^ě^jc  plawal>  co  siřjbrná  loďka,  nad  wěžj- 
sAaron^ěstské  radniqe^  genžto  atjnem  swým  co 
n^oJbůtný  welikán  celé  weliká  prostranstwj  zate- 
mňovala. Čtyry  temi^é  postawy,  strachem  se  wů» 
kal  .<il)ljžegjc9i.Xk,ejdy  s^vi;dcdu  teynskaU  uUčkau  za-, 
ki*yté';nD8Ídl|u  Kroky  rychlými  apědbaly  k  tma- 
wému  tempjář/»kému'  dwonii  gt^dná  z  nich  pozor- 
ně' o^wř<eia  Jfljčem.  Na  to  wlekly  noakUado  za* 
dňjho:  njádjiv.ořj»  kdež  ta  .sama  po^tawa  opéi  klj(i 
wytáhla,  a  gotické  dwéře  u  postranného  pqzem* 
njho  klenutj  oiewíela«  do  něhož  .wěicbui  fvešli. 
Brzo  h9ř0la.swJGe,.xoi5esjlasJc  negi^é  swětlo  po 
klenbě}  swjpen  ze  stropu. wi^cj  oswěoowal  sjň 
gako  dannj  6wětl9,.a  wmalé  chwjli  na- to  háral, 
w  uměle  upjraweném  krbu  g^ný  oheň*  gjmžto  se 
žjcila  skoro   omaiWA^gjcj  wů»ě  wzácného  korenj. 

Zdálo  se«.že  lo.  byla  druhdy  kaple^  Ppdla* 
ha  8jně  seatáwalá  z  lestěo4řho .  bjlého  .  mramoru^ 
křji  :«  prostřed  JřŮsQb.jíJ.,  JRpzdjhiá  zrcadla^  le- 
sklé sklenice  a  gine  sklenné  náčioj  :k  djUi.luče- 
bnickémn  (Stály  nájdh^ai  a/podíwně  okolo  siěuj 
modrým  sukneoi  zajstřenýtíb^  gasně  se  třpytjce. 
Wúkol.  swjqnů  bylo  dwanácte  znamenj  nebeských, 
zdobně  wypracoHwných   z  čerweného  skla».gežto 


Digitized  by 


Google 


171 


odfážegjejin*sfr  swědem  sjň   gakt>   switem  krwa- 
wým  naplňowaly. 

I  strhnul  tíd  plátno  z  nosidel^  a  nynj-  m  u-* 
kámla  viitwola  s  twáÝj  naběhlau  a  očima  wypau- 
chl^ma. 


Geské  ditrAdl4i>  ir  F^ave. 


S  1  a  u  p  m  o. 

RoVu  1627  dáble  temřela  a  hny  po  nj  isianiel  gei 
gj  Gindíich  Matema  s  K.wtoice,  po  kterýchž  dSclil  ge^liný 
syn,  Jan  Giij  sK,wéLnice^  dlowék  ob&wláátnj  wzdélanosti  a 
obrowské  sjly»  pii  tom  ducha  po  hrdinských  skutcjch  pra- 
hiiaac)ho,  Wálka»  wsniklá  skttfi  Kristina,  krále  Dánského 
(162 7)r  poakytla  ma  snameiiitaa  přjleiHost,  abjr  swému  hr* 
dinskému  ducha  a  anaxe  wáledné  sadoát  uČiniL  Tudy  gs« 
osutoě  awobodný  a  nedbage  o  milost,  spjáe  se  wyhjlbage 
spolk&m  Ženských,  r.  1628  prodal  statek  slaupenský  hra- 
běti IValdiUim  (wéwodowi  Fridlanskémn)  ta  20000  kop 
českých  awstaupiw  do  ^ogska  cjsař«kého,  wjce  do  nvlasti 
se  nefrrátii  \  shynulť  dle  Kxauiilkowa  posnamenénj  při  ob- 
leieoj.Dčwjna  r.  1629. 

Po  smrti  hrabete  WaJdáteina  r««1634  manželka  geho 
Anna  Maria,  rozená  hraběnka  z  K.oIowrat  Libjiteinskáy  Slau* 
pno  i  a  píjsluienstwjm  užjwala  ai  do  roku  1636,  kdei 
tento  statek  cjsařským  roskaaem  konfiskowán,  aároweil  se 
Semilským  xa  swobodný  prohlášen  a  hraběti  Mikuláií  Dos- 
íoursowi  darowán. 

Hrabě  Desfoura  gsa  neustále  we  Wjdni  u  ďwora  cj** 
Sařského,  sa  mnohá  léu  gen  málo  kdy  na  swé  panstwj  při- 
cházel; tudy  djlem  skrze  nepořádky  wobci,  djlem  dranco- 
wánjm  a  hubenjm  iweydského  wogska  spustlo  Shiupno  a 
teprw,  když  r.  1662  hrabě  Desfours  zemřel  a  syn  geho 
Albrecht  Maximilián  po  dwau  letech  20000  si.,  od  otce 
matce  Barboře  Markétě,  rosené  žlecbtičce  Kanin  t  Lich~ 
tenberku,  panj  na  Tilowě,  wykázaných,  složiti  nemohl :  ona 
přegmuwsi  Slaupenský  statek  za  náhradu  10000  zl.  (1664) 
Wíemožné  přiéinila  ae,  wiecka  suwenj  áíweydským  wogskem 
zničená  i  ktčmu'  s  masným  krámem  nowě  wystawěti,  bře- 
mena a  tjže  poddaným  ulehěiti,  Častými  přjspěwky  chudo- 
bu a  naozi  odstraiiowati.  Tako-wým  lidumilným  gednánjm 
zjskala  sobě  obecnau  lásku  a  náchylnost,  a  ačkoli  r.  1669 
Slaupno  Adolfu  Wiljmu  Harantowi  z  Polčic  postaupila, 
tentýž  pak  nemoha  dluh  při  kaupi  učiněný  zaplatiti,  r.  1671 
klááítem  braunowskému  řehole  sw.  Benedikta  odprodal: 
předce  geStě  dlauhý  Čas  dobrá  ta  panj  w  paměti  Slaupen- 
ských  žila  a  předmětem  gegich  úcty  a  wdéčnosii  a&stáwala. 

Mjrná  wláda  a  lidnmílstwj  nowé  wrcbnoni,  které  až 

podnes  Slaupno  přináležj,  i  poslednj  rány    thogila,  gelikož 

d&stogoj  opatowé  kiáltera    brauno wského  po  wežkeren  Čas 

až  do  dneJÍDJho  dne  zwláutnj  zřetel  měli  na  ozdobu  a  zwe* 

lebenj  statku  swého  slaupenského. 

A.  P.  Kop iaiMský. 


W  neděli  dne  21.  kwětna  prowosowala  se  we  pro* 
^ěch  p.  Mayra  wýborná  Spohrowa  spěwohra  »Fau$i«. 
Dosti  malý  snatel  hudby  musj  přiswědAiti,  že  to  byla  ae* 
auaduá  úloha  pro  naSe  ^ětéjm  djlem  mladistwé  sjly  oper- 
uj;  tjm  wětój  zásluha  gegich,  že  úkol  swůg  zdařile  pro- 
vedli. —  Fausu  zpjwal  p.  Prokop,  w  němžto  g«me  cwiče- 
ného  zpěwce  s  lahod  nýopi  badtonem  seznali,  Neywét*j  sjla 
geho  zdá  se  býti  přednájenj  mjst  gemných.  OsUtnž  pro- 
gewil  ale  w  celém  předstawenj^  ie  mu  na  dramatickém  pro- 
-wcdcoj  úlohy  zálezj  —  a  to  ge  zag^té  neyprwněgáj  cnost 
zpěwce  diwadelojho.  Na  w^Sechen  způsob  ajskala  njm  spě- 
wohra  naie  znamenitý  přjr&stek,  a  my  se  tě^jme  na  přjžtj 
wystaupenj  geho.  —  Druhá  nowinka  w  dne&nj  zpěwohře  by- 
la panna  iViřyei/fii  (gegjž  gméno  pozorným  Čtenářům  KwětA 
giž  I  dopisu  beraunských  známo  bude),  kteráž  w  osobě 
Lidky  poprwé  na  diwadlo  wstaupila  a  k  welké  spokogeno- 
6LÍ  obcceastwa  těikau  zkau^ku  obstála.  P.  Negedlá  přiná^j 
k  diwadlu  mladistwau  postawu  a  zdrawý,  twučný  ohebný 
hlas,  kterýž  nynj  gen  dobrau  žkolu  a  pilqé  cwičenj  poža- 
duge.  —  Raracha  zpjwal  p.  Strakatý  známau  dokonalostj; 
p.  Tonnerowa  progcwuge  při  každém  wystaupenj  nowý 
pokrok.*  P.  Mayr  zjskal  hlasité  pochwaly  po  *swé  krásné 
acii,  —  a  panj  Skalná  prowedla  Mátohu  tak  dokonale.  Že  i 
neypijsněgMJmu  požadowánj  zadost  učinila.  Škoda,  že  ku 
wzdtrUnj,  hlasu  swého  a  zpěwccké  schopnosti  w  minulých 
letech  málo  prjlezitosti  mjwala  ! —  Zbory  %  dobře,  wjíeliké 
uspořádánj  bylo  přiměřené.  j.  m...»u.. 

We  Čtwrtek  dne  23.  kwětna  prowozowal  se  »Hlucho- 
němýa  —  stará  drama,  na  diwadle  načcm  dosti  ráda  wjda- 
ná.  Pan  Grabinger  (Abbé  deť  Eppé)  gestgakoby  Stwořen 
pro  tak  dobrosrdečné  úkoly  a  podal  nám  toho  dne  pěkný 
obraz,  we  waíech  odstjnech  dobře  prowedený.  Že  wět.4jho 
aučinku  na  obecenstwo  neměl,  toho  si  p.  G.  sám  příčinu 
wyložj.  P.  Hcrbstowa  brala  hluchoněmého  ginocha  dosti 
žiwě,  gegj  átjhlá  postawa  a  celá  zgcwa  byla  osobě  přimě- 
řena.—  Pan  Grau  zobrazil  wnitřnj  bog  wDarlemontu  zda- 
řile. Pan  Bíel  snažil  se  úlohu  swaa  žiwě  hráti;  schwa- 
lugeme  to;  pamatug  toliko  p.  B.,  že  i  tu  gsau  gisté  meze, 
geŽ  by  byl  tentokrát  snadno  překročil,  n.  p.  ku  konei  scé- 
ny, kde  otce  prosj,  aby  hraběti  Solarowi  gměoj  nawrátil. 
Panna  Forchheimowa  brala  sestru  Franvolowu  pěkně ;  ge- 
gj prawidelná  řeČ  ge  nám  wlem,  kteřjž  tuto  cnost  náleži- 
tě oceniti  un\j^e»  wždy  pijgcaanaa ;  a  "wlik  pr4wě  tuto  gest 
gj  neywjcc  potřebj,  aby  se  gakéhosi  překwapenj  w  řeči 
cbrántla,  kteráž  gi  i  tenkráte  opět  w  nesnáze  uwedla.  — 
Zlájítnj  chwálu  zasluhuge  p^  Hynkowa,  kteráž  také  swau  wře- 
lau,  sdařilau  hrau  pochwalu  obeceuetwa  ajskala.  P.  Skalná 
a  p.  Kažka  byli  dobřj.  Pana  Leitnera  gsme  w  prwnjm  ge- 
dnánj  ani  neslyíeli  —  geho  mluwa  byla  tenkráte  zase  welmi 
neplynná;   widauce  na   něm  diwadelnj  scliopnosii  žádáme 


Digitized  by 


Google 


172 

geg,  aby  si  MM  w  tomto  oUedn  na  Mohk  táleietí  dal. 
Setrwalan  pilnostj  dá  se  často  i  přirosená  chyba  oaprawiti, 
P.  Stránský  nevdClal  se  swé  pěkné  role  nic  —  p.  Nikolai 
nám  bjl  by  býwal  mUegsj.  Těmto  dwěma  pánům  slájítě  na 
pamět  uwádjme,  aby  úlohy  swé  naskrke  na  paměti  měli.  — 
Od  nich  nepřigjmáme  tuto  iádných  w^fmluw,    wědauce  le 


chowenstwtt  okresu  mělnického  dne  24.  dubna  iádaaaá 
přjěinu  k  obzwláatnjmu  osiawenj  gmenowin  geho.  Uilech* 
tílý  ipftsob  této  iSistoěeské  slawnosti  sasluhuge  weřegného 
připomenut].  W  čele  hogně  shromážděného  diichowensMrn 
okresnjho  pronesl  děkan  mělnický  p.  Ani.  Hnogek  srdečné 
a  ucdwé  přánj  wýje  gmenowanému    p.  wikaři  a  na  důkas 


řidčegi  hráwag]  a  £e  tudy  swé  malé  úlohy  widy  sauplna  we      útěchy  weikerého  duchowenstwa  okresního  nad  usdrawenjm 


swé  mod  mjti  mohau.— Pan  Krumlowský  (FrauTal)  zdál  se 
býti  při  nepewné  paměti ;  {e  w  tom  stawu  na  pewné  prowe- 
denj  charakteru  pomysliti  trudno,  kaldý  nahljdne.  Zdali  osu« 
tně  toho  wěku  adyokaté  w  Tulůse  Unfry  nosjwali,  Cíli  nic, 
to  nech  p.  K.  a  ředitebtwo  rozhodne.  Oděwy  byly  pěkně 
woleny.  —  Přátelé  české  gramatiky  měli  toho  dne  se  řeči 
nehrubě   welké  potělenj.   Lowec  gramatických  kozelcA  byl 


geho  podal  gemu  stijbmý  pokil,  dokládage  ústy  wýmlu- 
wnými :  >.KoUkrátkoli  na  Čjlt  tu  pohlednete,  kolikrátkoli 
na  nj  spatřjte  nápis  :  nMilowanému  zpráwci  swému  ducho- 
wenstwo  okresu  Melnického<r-- kterými  gi  sWaájm^aopu- 
Iténjm  pHozdobiU  obmýáljme;  ptígdil  Wám  w  pamět,  ie 
S  horaucj  tauhau  iádáme  sobě  trwati  s  Wámi  wSickni  a 
drazj  s  drahými  wcspolek  w  bratrské  swomosti   a  lásce  .U 


by  brzo  celý  swftg  Uul  wystíjlel,  aniž  by  bylo  gakého  ubytj      Po  tom  skládali  uké  páni  učitelé  swé  přánj  welmi  pohnu 


znáti  býwalo.  Sám  překladatel  naplodil  gich  w  tom  kuse  ne- 
málo —  ale  co  gich  tuto  přičíněnjm  panu  bercA  na  ploze- 
no, toho  by  se  sám  překladatel  nemálo  zhrozil.  Widěli 
gsme  tuto  zase  staré  swé  známé  —  zláltě  pak  |»owěstnau 
onu  trogici  Jinjkoli,  přjrozetmott  a  e^f «  —  ale  wedle  nich 
w  newázané  bugnosti  poskakowalo  plno  roztomilých  mlacTá- 
Uk  —  byl  tu  geden  nefftanm^gij  (ge  to  snad  superhitiY  od 
»tu  tam«),  kterýi  gakýsi  čas  wykonati  chtěl  —  druhý  mu 
w  fňjUljch  prsatí  gehú  přál-  dobrého  zdaru ;  newjme  sice, 
zdali  to  nynj  cjtO  gako  gindá  w  9w^ch  íMrAch  hlMnách, 
ale  rádi  uwěřjme,  ie  této  wěei  up^Jmné  srdce  mluwil. 
Byl  tu  uké  geden  přetlačený  ginoch.  Geden  se  wydáwal 
sa  'člowěka  z  Tuluty.   Byl  to  přepodiwný  člowé^t— nebyl  ši- 


tému, saslauiílému  dozorci  národnjch  ikol  a  w  průwodu 
mládeie  mjstnj  ubjrali  se  pak  ctitelé  b.  p.  wikaře  do  ko- 
stela,  kde  za  zdrawj  geho  d.  kons.  rada'  a  farář  nebuielský, 
p.  Joe.  Teynih  tichau  mii  swauu  slauiil,  při  které  sedm- 
nácte hlasů  Schiedermayrowskau  mjfi  s  podloženým  textem 
Českým  poknutíiwě  prozpěwowalo.  —  PH  následngjcj  hosti- 
ně -w  děkanstwj  Četlo  se  psanj  faráře  čečelického,  Joeefa 
Auetaf  z  njma  dne  5.  dubna  b.  r.  gmenowanému  p.  wikaři 
wyprawené,  geni  mimo  mnohé  pěkné  wěci  obsahuge  nám 
Čechům  zwláltě  milau  pHpomjnku  o  audiencj  u  proslawe- 
ného  znatele  téměř  sedmdesáti  gatyků  nároanjch  kardimalm 
MezMofanti,  >»Geho  Erainencj,tc  pjie  doičeoý  p.  farář, 
)»ge8t  welmi  milosUwý  a  wijdný  pán.  Rozmlauwánj  na>ie 
bylo  deeké  a  německé.     Oeohil  $%  ku  podfwu  welikau  znA- 


w.w^v— .  -  « •»»•,.  «ji  I.V  |ficpuutwujr  cwwcfc— neoyi  si-  ujlu  cesxe  a  n«mecKe.  usobil  $i  ku  pod(wu  welikau  zn4» 
ce  Itdoged,  ale  mluwil  lidi,  osoRy.  -  U  nás  w  Čechách  T***'  *  literatuře  čeeké:  ptal  ee  na  Hanku,  Čelaktncekého, 
mluwjwagi  lidé  elowa,  M.     W  Tuluse   to  bylo  tehda  o-      f-í^'!!'''''^'--^'^^^^^^^  "  Negedlého,  gchoito 

wicm  gináče.  Žádáme  pány  herce,  aby  si  každý  z  těchto 
kozelců  swého  zplozence  wyhledal,  pozná-li  geg  ginák,  neb 
se  někdy  arci  stáwá,  ie  Člowěk  newj,  co  mluwj.     A  wíak 


spisy :  Smrt  Abelowu,  Dafoe  a  Uiadu  s  welikým  potějenjm 
čjul.  Pobjdnul  mne,  abych  geg  geátě  nawitjwíl,  a  stisknul 
mi  pak  ruku  uk  sUně,  ze  gs«m  se  ai  k  slzám  pobnuL« 
Dále  pjJe  p.  Aust  o  swé  audienci  u  swatého  Otce  a  gi- 
ných  wsne^ených  osob.  Po  přečieoj  tohoto  welmi  zanjma- 
wého  psanj  —  které  se  celé  w  přjHjm  swazku  Časopisu 
pro  katolické  duchowenstwo  weřegnosti  sdělj  —  pronesla 
radostj  nadřená  společnost  gednohlasně  uctiwau  přjpitku 
na  zdrawj  hlawě  cjrkwe  swaté,  Geho  c.k.  Milosti  najemu 
milowanému  cjsaři  a  králi,  neyd.  panu  biskupowi  a  oídra- 
wělému  p.  wikaři.  Dalij  pi^pitek  znél  na  stálost  utěšené 
bratrské  swornosti  duchownjch  bratřj  a  p.  doktoru  w  lé- 
kařstwj,  J.  KrčmAřQwi,  gehožto  snaha  o  brzké  nlččenj  b. 
p.  wikaře  wděčoě  se  připomenula.  Praudem  radostně  pro- 
niknutých srdcj  pěnila  se  —  na  působ  champanského  nowě 
a  zdárně  připrawená  —  wýbomá  melaičioa.  Po  tom  se  zpj- 
wala  česká,  učitelem  mělnickým  p.  iriaeékem  složená  a 
welmi  wsdělaným  měšťanem  mělnickým,  p.  Walentau  we 
zpěw  uwedená  pj»e«,  a  po  nj  obljbcné,  slowutným  na^ím 
úelenem  a  giaVmi  bndebnjmi  Čechy  skládané  zbory.  Po 
osmi  dnech  obradowal  b.  p.  wikař  Zuman  mělnického  dě- 
kana, slowijtného  naieho  bohomluwce  a  paedagoga  Antonj* 
fM  Hnogka  domčcnjm  konsistomjho  přjpisu,  kterém  se  ge- 
mu wifZMamenét^  za  c.kr.  dwan^ho  kaplana  zwěstowaJo. 

Kaní  yMm^Hékf. 


gsem  gist,  že  mezi  těmito  zde  wytknutými  mladjky  žádný 
8  herců  swého  prworozence  nenalezne.  Wilecka  uto  zwěř 
rozplozuge  se  w  oboře  českého  diwadla  přeutěieně,  a  nepo- 
loij-li  se  tomu  něgaká  překážka,  wzroste  nám  tu  wkrátce 
něgaký  prales,  z  něhož  tuto  zwěř  *nebude  lze  wypuditi.  — 
Giž  dáwno  wěc  U  nám  na  mysli  ležela  a  zdálo  se  nám, 
žeby  nebylo  na  ikodu*  o  tom  se  zmjniti,  aby  se  giž  gednau 
na  něgakan  oprawu  pomyslilo  —  ginákby  muselo  obecenstwo 
samo  na^ukowé  chyby  ukazowati,  gako  se  giž  toho  weče- 
ra  stalo.  F.  E..g.r.     • 


DOJMACJ  KRONIKA. 

z  okolj  Mělnického.     Uzdrawenj  ctěného  p.  wikaře  a 
děkana  w  Choruiicjch,  p.    HTogtg^a  Zumana^^  podalo  du- 


WydáwáBJm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


lároéDj libftYBJk  pro  Cechy,  lorftwany,  Slowáky  a  Slezany. 


€j8k>  44. 


3»  eermma  iS43» 


10.  r.  béh. 


lai  bez  spanj. 

{Pokradowá^f,} 

Wogtech  se  dal  dío  hnusné  práce ;  swleknuw 
swrchnj  sat  swag,  wyndal  z  černé  kožené  pošwy,. 
skryté  po  lewém  boku>  dlauh^  nůž.  W  malé 
chwjli  bylo  tělo  rozkrájeno  a  do  mědénéLo  kotle 
složenoj  pod  njmžto  žid  a  orientál  .oheň  rozdy- 
chowali.  Žid  pak  se  pozdwihnuw  podal  Gam- 
putiowi  swětlemodrau  áťáwu^  a  tento  se  přibljžil 
ke  kotlij  genž  kloktage  a  prskage  páru  co  oblaka 
ze  sebe  wysjlal. 

i>Swětlemodrá  sjra— ^ros^u$těná  Ijhem^*  2ačal 
mluwíti. 

» — a«  wpadlmu  kat  do  řeči,  s  wj-kasan^mí 
rukáwy  do  kotle  se  nahýbage  —  »niorek  sedmi- 
ročnjho  kozla,  žluč  sedmimesjčného  kohauta^*  — 

» — a  čistá  krew  sedmnác tile lé  panny,  čerpaná 
w  znamenj  úplňku,  o  hodině  tretj**  —  dokončih 
Camputió,  »činj  pow^stnau  swj^u,  gežto  má  sjly 
zázračné  a  mjsta  ukáie,  kde  poklady  skryté  gsau. 
Nechme  tedy  nynj  wSechny  tyto  wěci  wřjti,  až  zim- 
stnau;  pak  ulegeme  o  hodině  druhé  kauzedlnau 
swjci,  a  ta  nám  pomůže  w  Opatowiejch  skryté 
poklady  hledati:* 

Mistr  baletnj  chtěl  prá^-ě  láhew,  krwj  napl- 
něnau,  do  wraucjho  kotle  wyljti^  an  mu  z  ruky 
wyklauzla  a  na  sto  kusů  se  roztřjHila,  zněgjc  na 
mramorowé  podlaze.  Praud  krwe  linul  se  zdlauha 
co  čerweny  had  po  bjlém  kamenj. 

nÓ!  ó!  proklatě!  Ale  geště  ge  čáka!  raíi- 
ge  ukazuge  geště  na  hodinu  prwnj ;  dnešnj  pla* 
neta  pripauStj  dalšj  práci.  W  druhém  poschodj 
dyšc,  tušjm,  w  hlubokém  snu  pogatá,  žiwá  naše 
krcwnj  zásoba ;  máf  toho  Čerweného  toku  dost; 
ztráta  se  dá  brzo  nahradit. « 

Reptagjce  nad  nenadálau  nehodau,  wstupo-^ 
wali  wsichni  po  schodech  nahoru,  aby  ubohau 


Jacintu  k  pekelnému  směru  swému  přemluwíli. 
Ale  kdo  2obrazj  úžas  umrtwugjcj,  kterýž  se  gich 
zmocnil,  an  Jacintu  nenalezU? 

Camputió  zuřil,  díwýmí  skoky  sebau  zmjta- 
ge;  žid  kňučel  gako  wichřice;  orientál  wyl  co 
lupuchtiwý  wlk,  a  kat '  proiljnal  wšechny  hřmo* 
tným  lilasem,  gakoby  mezi  to  hřjmalo. 

Slyšjce  sausedé  ten  ďábelský  hluk^  modlili 
se  shr&zau  welikau:  » Panel  zbawnáswseho  zlé- 
ho!«  neboť  se  domnjwalí,  že  zesnulj  templáři 
w  pustém   dwoře  nočnj  prfiwod  držj. 


Geště  se  den  neSeřil,  ati  Camputió  wztekl^'* 
xhi  skoky  z  templářského  dworu  pádil,  a  pak  do 
bjtu '  cizincowa  se  wřjtil. 

»Mau  Jacintu,  tu  krásnau  pannu— -kde  gsi  gi' 
skryl?  Newydái-li  gi  w  okamženj,  pAgdu  k  aura*' 
du  a  udám  Juditina  wraha;  ty  zemřeš  na  popra- 
wišti.  S  Bohem,  pane!  Gdu,  abych  slowu  swému 
dostál!* 

Celý  zničený  upjral  nešťastný  cizinec  zraků 
swých  k  nebesům,  an  mladý  hrabě  do  pokoge 
wstaupil. 

t»Pomoc,  pomoci*  sténal  cizinec  naproti 
zaraženému  ginochu.  »Odepřetc-li  mi  ochrany 
swé,  pane,  gest  po  mně  wetal-^musjm  zemřjti  ney* 
hanebněgšj  smrtjl  Milosrdensttvj !  nezůstawugte 
mě  w  zaufalostil^ 

wMluwtc,  přjteli!  powězte,  gaká  nehoda  wás 
potkala,  a  zwjte.  Že  gsem  dušj  i  tělem  hotow,  wám 
pomoci ;  swěřte  mi  ale  Vfle,  abych  k  prospěchu 
wašemu  gednati  mohl.* 

'  i>Byl  tady  gedowatý  mistr  baletnj ;  někdo  mu 
unesl  dceru,  sličnau  Jacintu.  On  se  domeyšlj,  že 
gsem  to  gá  učinil,  a  se  wšj  urputnost]  gi  odemne' 
žádá  zpět,  *^  sice  že  mě  u  auřadu  obžaluge,  a 
pak  mě  uchwátj  neštěstj  neodolatelně  !  Weta  po 
mně,  vrystaupj«li  proti  mně.  Ochraňte  a  skryte  mě 


Digitized  by 


Google 


174 


r  ' 


I 


genom  několik  dnfi,  aS  ten  ďábel  porbzíunj  a  po*  ichizél  ae  s|íoIek  tento, |kdyi  gednau  Wolk  a  Osip 
zná,  že  gsem  newinen>  z  čeho^  mě  winj.  O,  po-  ^y|;eli  na  Wýzwtfdy  do  tnésta.  Gich  saudruhowé 
mozte  aukrýtemě!    Pro  rá|iyjSpásíteI(Mvy'ne>ÍQ#^'sedJE£.j]|a^edáÁtttpÍ^  suwenjm,  čekali  na  ně. 


paustěgte,  abych  tak  potupně  zahynuly 

A  Tedy  pogďte;  podjwámse,  kdo  wám  ubij- 
žiti  «B  o^m^jV  :  '  *  ]  "  ;. '  ]  :  /^  ;/  ';  j  } 
^  W  několika  okamženjch  z&stawili  byt  geko, 
kroky  rychlými  spěchagjce  k  paláci  hrabécjmu, 
kdež  pak  ginoch  hosta  w  komnatách  sw^ch  bezpe* 
čně  urojstil., "    .    I  . "  : 

Dowěděw  se  cizinec  od  Štědrého  hostitele 
rfínřho^  kdo  ^Tswobodil  Jacintu  z  drápů  wlaské* 
ho  tanečnjka,  řekl  odhodlaně :  »Nynj  zwjte  wle* 
cko;  hernám  gíž  přjčiny,  abych  co   |)řed   wámť 


tagil."  — 


{PohráiwoAnf^) 


Indiwa  OlmititjéwnaL 

{Pohraiowánj  «  (foUřcmd^nj.) 

Ušly  tři  měsjce,  když  ponebj  ruské  spogiw* 
si  zemi  s  mjrněgšj  přjrodau,  opět  zkřjsilo  usIá*, 
blých  tworů  k  smělegšj  účinliwosti.  Řeka  Lybed 
oplachugjc  zelenawé  břehy,  ináčela  p&du  prone- 
dbaních,  napolo  zdiwočilých  ohj:;ad,  ^pnž  sexzdály 
t^ti  magetnostj  bljzkého  stawenj«  kteréž  o  samotě, 
a  skryto  stálo  w  dolině  hustého  daubrawj.  Bylo. 
tp  pbydjtj  Wolkowy  gednoty  Pe&encft,  w  kterauž 
wesel  L-^Osip  Peljačew. 

Gak  byl  giž  Wladimjrowi  Jakow  wyprawowal, , 
wygelo  1  hostinského  domu  před,  třemi  mesjci 
času  půlnočnjho  několik  PečencA,  genž  pro  zvvě«, 
dy  se  nacházeli  tenkrát,  w  Kyjewu.  Gedauce  oko* 
lo  Ignediny  chalaupky,  nalezli  tam  Osipa.  Tjm 
způsobem  dostaw  se  tento  do  rukau  Wolko- 
w<'ch,  dal  S€s  swodna^u  gehp  ,  wj^mluwnostj  téměř 
k  wjře  oklamati,  že  Wladimjr  upadnuw  do  swé 
předešlé  náružiwosti,  zpr ostře dkowal  geho  pád. 
u  wlčj  rokl^.  On,  kteréhož  srdce  a  celý  žíwot. 
připaután  byl  ku  knjžeti  skrze  přjzeň  neydobrp- 
činněgšj,  který  ;Knal,  g^o  nynegšj  dušičistau,  který 
zjral  wládu  geho,  swatau,  pokogem  a  milost] :  on, 
se  spolčil  s  těmito  ^ýmetky  národu  Pečencu  proti 
žiwotu  druhého  swého  otce  a  učioiw  .  sie  gich 
wudceiUj  stal  se  zlosynem.  -  s  nimi*  Pochybo wal 
dlauho  o  prawdě  řeči  Istiwých  Pečeňců,  až  gt  ko- 
nečně sám  potwrdil,  doslechna,  že .  prjtel  geho. 
I^udmil  toho  samého  času  wyhaán  byl  z  wlasti 
ftwé.  Neznage  wlastnj  staw  a  gn^éno  Ludmilowo,. 
nemohl  žádného  ginďip  držeti  za  přjčinu  tohoto 
wypowězenj,  než  sebe. — W  takém  postawenj  na- 


gak  bylo  widěti,  s  nedočkawostj. 

»Be:^wáech  námjtek,  w&dce  Peljačew  upew- 
[  ňapy|spoldc  irt^i*  -prj^  '^^  ^S4*f íř^  ^^Ph. 

wDobře,  ale^co  weřiti  mu  předce  nenj.« 

»Bézpřjčiny  —  « 

»Bez  přjčiny?«  nawrhuge  druhý;  »mužes  mi 
ta  ia  ručiti^  že  pod  rauchem  wjry^  (lerriiii  ^ám 
dáwá,  zradu  nestrogj?« 

Wftz,  kterýž  w  prudkém  gezdu  přjitao  tiiim 
zahýbage  zadost  učiniti  se  widěLgich  očekáwánj, 
nedal  wáak  aásledowati -odpowidi  Brzy  dogel 
a  očekáwané  osoby  sestauply. 

•Co  nowého,  wůdce?  co  nowého,  Wolku?" 
tázali  se  přédeslj  porůzno  ^  obklopili  přišelce. 

»Nic  giného,«  wyprawuge  gím  Wplk  s  po- 
tměšilým úšklebkem,,.  »nežli  ,  že  přestupnjkum' 
w  Kýjewu  giž  třeba  nenj  peněz. « 

»Gak .  to  ?*  smáli  se  oni. 

^JVjra  *} posla ;  \^asilij  obnowil  popráwiště,« 
wece  Peljačew;  » pročež  chraňte  «wé  hlawy!« 

Neznamenagjce  wěhlasnau  potřebu  obnowv 
trestu  hrďélnjho,  pótwrdili  Osipowi  zlomýsl  Wla- 
(Jimjr&w,— 7 . 

"  '  »Kdy  hodláš  do  Kyjewu?«  táže  se  Wolk 
Peljačewa,  když  se  byli  druzj  odstranili.  '»Zegtra 
wečer,«  odpbw^j  tento,  kterýž  se  byl  kp/iečhě  na 
mysli  ustaňowil,  ůi^Iadně  táhnauti  proti  knjžeti. 
wKterau  cestau,  kterau  hodinu,  budeš  wěděti — « 
pokračowal,  a  ivšak  — \'   ' 

»Která  doba  wrátj. 

.    K  milosti  g?g?  ., 

Než  se  slunko,  z tratj,. 
Siiad  nagdu  gegí        . 

Těšit  mám  jswau  duši 

Wyljčeným  plesem  wněsně?   ■ 

Bawiti  s&pantj. 
Když  mé  starost  ,gjmá  těsně? 

An  mě  láska  rmautj, 

.  Má  ině  těšit  krása  w  Wesně?" 
Tento  zpěw,  genž  s  plným  wýrazem  tauíby  a  bo- 
lesti plynul  z  prsau  bljzkého  pěwce,  přetrhnuw 
gich  rozmluwu^  učinil  ge  pozorný  na  okol  břeho- 
wý.  Peljačew  poznaw  hlas  domýšleného  Ludmila 
obracel  s*  s  rozkošným  wytxženjm  po  milém  gi* 
nochu,.jk  němuž,  ačkoli   we  ski^tosti,  kogil  tak 

*)  Pokutft  penřiitá,  kterauž  platiti  musili  přcStáptjjcL 
Přjlíl  íboiný  Wladimjr  trestal  i  wratédlnjky  taviči  tr/rfltf 
mjsto  smrti,  čehož  a{e  neJAkladnosi  a  marnost  pozna^ 
obnowiti  musil  bý^ralau  odprawu  na  smrt.  sp. 


Digitized  by 


Google 


na 


welke,  přátelstwj  ar  UsIlu.  Zwoíáw  w&kol  sebe 
^méno  Ludmil  pokijžel  k  řece  Lybéďi>  na  geg;jí' 
niodrawé  hladině  Ludiwa  w  obleku'  mladého  ry* 
báře  pláuta  na  čliinku.  Po  dlauhém '  bláuzénj  o*' 
ctnula  se  tato  konečně  ha  Mjzku  šwemií  milenci/ 
anii  to  byla  wédMa.  Powédom)'  hlas  Osípuw  wy-' 
trhl  gi  z  kormautliwosti*  w  njžto  žalobu  'swaa 
píroffewowala  zpewepi.  Zi^plesánj .  nad  zítjni  naí-' 
léncowým,  o  němžto  wžďy  póchybowal^,  propfig-' 
čilo  ge^'mu  t^lu  ppdt  sjlu^  že  móhilá  wládhauti^ 
čílegí  weslem.  Á  také'  gakoby  w leUi' plynula*. rj;^ 
chle  přirazj  k  břehu,  >vystaupj  z  člímu  a  hledjjc 
^nom  iia  paVorek^  kde'^e  gj  ukizál  Peljačew^ 
chc^  pospjšiti  tam.  .  .'    ... 

dHoí.  nesmyslná,  íi  ixádnému  qdpadljku  né- 
chod|«  zkřikne  gj  wstřjc  osoba,  geni  w  nemňq- 
ha  okamženjch  k  nj^  přikwajpjc  preůsilně  gi  po{|A% 
dla  za  paidj.    Byla  to  škaredá  Debora. 

nPusť  mě  k  mňeiici!^  prosila  Ludiwa  u  sla* 
bém  odolán j,  neboť  podobalo  se,  gakoby  byla 
ztratila  při  gegjm  pohledu  wáechné  mužnosti. 

»K  BÍUmé£frinBi!f.::&Uibrfl  zrádkyně 
Osipowa.  »Což  newjš,  že  se  s  Pečenci  spiknul 
proti  otci  Wládimjri)\Vi,  á  Žé  ge  proň  přifirshvené 
poprawislfe?—  Debora  to  tvysljdíla  í*«  '    " '' 

^  Drjwe  wynasnazila  Ludřwa  wSeťhnu  5r1la,'wy* 
mknaúti  tělo  swé  gcgjmu  ťanienu;  Jpřř'  ťěehlól 
slowech  podata  se  mu  wšak  žatipIná.-^wSwěťló  wjíř 
rj!  Osip  zrádce?^  '  '  ''  "*    '       '"'^ 

•oZdaliž  to  mořn^,  budéS  se  ptáti  ť—^  Nuže 
poíiledni!— Khjžecj  manowé,  ode  wsíPredsfavH^dy 
až  sém,  ti  to  doswědŽj!«  odpowj  Debořá  a  uká- 
že  wůkol  sebe  na  wogsko,  kleréž  óbtahowaii  po-' 
calo  stawenj  a  pahorek.  Přišlo  sem  totiž  poíjj-"' 
dnutjm  Debořiňyjn,  genž  byla  toho  samého  dne' 
Osipa  a  Wolka  spatřila.— Wladimjr  poslal  tedy 
s  nj  swVch  udatnách  ^ridnů,  gegichž  účel  byl  zté- 
ci sjdlo  Wolkowo.  —  A  stalo  se. .  Úchwáceny  spo- 
lek padl  do  rukau  wogáků ;  toliko  Peljačew,  pře- 
hlednuw  bystře  nebezpečenstwj^  pádil  k  řjčce, 
^rhl  se  w  ni  a  zmizel  na  něgakau  chwjli  zřakiím' 
pronásledownjků  sw^ch.  Ludiwa,  kteraui  zlomy- 
slná Debora  byla  Titáhla  násiljm  do  lodky,'  spatřiw*-^ 
ši  hrdinsky  4^g  tento,  sletěla  po  zdrawém  rozho- 
dnut] tu  so^iau  dobu  do  wody.  PronáslédownjS 
ztratě  Osipa  z  očj,  má  gi  za  něho,  wydere  gi  wU 
nám,  přiwlékne  gi  na  břeh  a  spautá.  To  byl  wel- 
kjf-  gegj  aumysl!— byl  to  wýtwor  djwčj  lásky! 

Nesměle  obrátjc  naposled  zřetel  swAjg  k  Ly« 
bedi,  znamenala  na  druhém  břehu  Osipa,  kterj^ž 
uhodnuw  gegj  iimysl  na  rozpacjch  bVti  «e-  zdál, 
má-li  přigmauti  tuto  šlechetriau  wellrott)uys][x^06t>.n& 


bo  ne.  Náhle  wšak,  gakbjr  byf  uchopit  prospěSnau 
myšlénku,  kwápil  ku  Kyjewu,  a  Debora  nechagjc 
Ludíwu  moící  wogetíské,  wežlowala  za  njm. 


•íl     |.V 


4C     *     ♦ 


Byl  druliý''deh. 

Mágowé  slunce  w^nUSegjc  se  nádherně  nad 
l^skfyíqi.  báněmi  in^síá  'Kyjéwtí  napomjtLalo  oby- 
watelstwo  k  gewiki^genz  se  djti  mělo  ú  wsi  Pred- 
slawiný.*  .Tam,  na  kata  odsauzeni,  stáli  nenáwi- 
děnj  P^čehci  á  mezi  nimi  Ludiwa  Gorodská.  Ro- 
wiiěž  gak  zjráme  w  rjšťobřaziwosti  ctnost,  genž, 
po  uzhánj  marnosti  swětské,  smytim  každé  po* 
škwrny  břjšnc  a  krokem  hrdinském  dobýti  se 
snaij  swataudúše  éistotu:  tak  dlela  klečmo  ne- 
winná  íotryné  na  poprawišti  a  očekáwala  swého 
ósuduí.  —  Okamženj  přišlo,  kat  gedňal. 

>Ludiwo!«  zawznj  ze  zdálj  hlas  auzkostliwv, 
qpětuge  se,  bljžj  se  a  s  njm  Osip  we  spěchu  le- 
tjcjm.  Óii,  kterýž  Wíadimjrowi  upřjmně  přiznaw 
swoge  prowiněnj,  gež to. způsobila  lest  Pečenců, 
kterýž  tedy  obdržel  milost  a  odpuštěn],  on  se 
dowěděl^tnitawfc  3r  Msde  JLmíivvmé:  a  Jéiěl  gako 
X^^  P^rutjcK  k  záchraně  gegjho  žiwota,  k  odplatě 
lásky  a  k  odpuštěn]  gegj  cíxyby ;  — •  než  přjchod 
gglip,  byl  inarp^  —  kat,  byl  giž  gednaL 
;,^,  /  pPozď^,  po;fděM  wólal  z  útroby  neybolest- 
n.ěgš]^  3klopiI  wysjleně  hlawu,  sp]i;ial  zaufale  ruce 
^.^9|i|irš]^age  8oí>ě  staré  Igi^edy,  kteráž  tu  stála 
frrPe|wý.slownéna  hpři;  pádil  z  mjjsta,  genž  mu  od- 
lepilo ,  tak  lyě.fnaiii  duši. ., 
.  '.  .  Wla4Ái»ÍF  pohnut  gsa  welkpmyslným  gegjm 
duchepa  wystaijrěí  gl  mohylu,  w.  kterauž  Osip,  kaž- 
dodenně ,  gi,  nawštěif;uge,  s  krwáqegjcjni  srdcem 
vryl  gméno.:  , 

.    .  Ludiwa  Dimi/ríjmma. 


Ifiebotaaneíasflfeála  a^  wjce; 


J.   heznjZeíi* 


l..;l 


•-.I 


Pá  pér  k  y. 


iMftwoilnoalj,'  wfbri.  i  dokonaU^fiij  ^flá^)^&  >wých  nud  jmnohé 
giná.  éaflopjsy  némccké  wyDÍkagj.-^  (i^epnwjme  to  snad 
pTOtOi.  xe  ne^áwnor  :í  ^Wíltálii .  Wj^Uni  pěkný  kompliment,  u- 
émalj^  o  nikoli'!  -^  k  tonu  gsme  tase  prawdjr  milownj,  a 
také  ^$me  ge  giž  w  malém  poklesku  stjhali)  —  w  téchto 
tísl«rh  w^rsk/ttHil  9e  tuty  dny  článeček  o  nesmjruém  en- 
thu5iasmu,  gakowymž  tamčgij  (m/sljme,  že  i  gine)  obecenstwo 
»  6«a.hlid*njí.wBiyw,  ifjtáiril.     Spiiowat«l  oněch  řádků  ne- 


Digitized  by 


Google 


176 


brogj  arci  piofi   actft^  ivdikýia  Aluft&in  911 .  poli  krásných 

uméoj  wsdáwanó    a.  orm  přjtomnQStj  obau  stxter  >Iil«nol- 

lowych    we  .  Wjdni    ppět   probusené  —  ale   ptá   se   wetmí 

irčasně  a  WYznamné :    vLudwig   Uhland  hyl  we  Wjdni  — 

co  se  sulo  k  uwjtánj  tohoto  ..mistra  hásnictwj  nčmeckého? 

—  Český  dSgepÍ9eCf  pawitHKJ  Palackým  mešká  práwě  tedwe 

Wjdni  ;  zdMl  ggdiwi  ČasopispřfíopmQStgehotqMÁsilftí'^ 

Pobře  tak!     M^  inéli  radost    a  tohoto  posnamenáoj.     Ne 

snad  proto,  ie   by  njm  powSst  učence  naiebo  teprwa  ně-, 

čeho  ajskala  j  ale  ie  meai  dawem  snaáitdl&    ď^nn^^ch  ilowi- 

nek,  gako  gsaumistské  události,  dennj  přjhódj^  ^td.,  aspoÁ 

^eden  tak  maudře  sm&lý  byl,  ie  oprawdowá   slowjčko — a 

byf  gen   slowjčko    prohodil.      Kdji  se   ten   oneu^  Francaus 

senom    na    bránu    podjwá     —    ^^7^  ^^^  onen  Angličan*  o 

méstsitau    sed    otře  •— ;  lidyi  ten   onen   kál  *s  ťo^o    onoho 

pronárodu   pokaSle,    kýchne    anebo  sjwne:    gii  gsau.  toho 

plné  Časopisy,    gicbžto  neyhlawnČgSJ  péče   arci  eeat  shjrau 

napořád    wěd    neynowěg»j  j    gepohi.  tíyl    nakňeo    přjgde, 

kdyi    1  přednégHJ    a  naJÍncA  se  okáie:    i^nlíráte  neňj  mezi 

směsicj  nesójslných  nowinek  ani  mjsťeéka  I  Nu,  také  dobře! 

Meti  směsici  beatoho    nechceme  t — B&h  to  napraw  a  pO- 

lepiil  •    ':'  *'/'•'     ••  '''' 


české  divradldi  w  Pcaae« 

Ctítelowé  Klicperowi  nemoha u  wé^tf  Ďárék,  ie  61^ 
Muže  geho  na.nowém  diwadle  dosti  Častého  TÁjsťá  Aepo- 
skytuge.  Wáiným  krokem  přeleť  zase  geáiéďeého  ileyťda^ 
řilegájch  plod&  přes  gewialč— ard  ne  w  té  podob?,  gakowé 
nám  ho  obrátiwost  bohátČ  nadaného  básnjka  ];>Oskytla  (ne-' 
boť  w  té  se  na  diwadló  ani  uwésti  nedáj  **-  alé  předcé* 
w  tak  Úplné  a  cefístwé  pó^dstatě,  že  by  sám  'át)rsowateI  naď 
tjmto  přiodénjm  spokogenost '  progewltl  muSel.'  Dálral  ét 
toúi  dne  2*8.  kwětna  we  prospěch  panj  Hynkowé  »Sohě' 
$law  a  Bedřich,  aneb  :  Bog  o  knfJUej  koriaviLtt  Oesti  to 
podruhé,'  co  tuto  tragedii  -^gédinau  suad  le  ^lech  dř!  plo<^ 
dného  básnjka,  která  se  po  wygitj  swém  obljm%fi]ho  roze-^ 
bránj  a  négakého  oceněuj  w  naSem  hlawiljm  organu  kriti- 
ckťm,  w  Časopise  Musegnjlm,  do^alar!-*^gesiti  to  po  .druhé, 
co  gi  na  diwadle  českém  spatřugeme.  Asi  před  4—6  lety 
přiwedl  gi  p.  Tyl  k  prospěchu  swému  na  prkna,  wlastnj 
rukau  budowu  gegf  přemSniw  a  ta^,  g^k2.  nynj  gest,  k  pro- 
wozenj  připrawiw.  Srdečná  přjchylnost  k  býwalému  uči- 
teli, wždy  progewená  úcta  k  geho  geniu  —  pak  mnoho- 
letá zkušenost  w  tomto  okresu  a  wlastii)  dramatické  na- 
dán j  wédiy  ho  při  tomto  djle  cestau  neklamnku.  Postál 
ge  z  rukau  w  čisté  zaohowalosti ;  —  genom  ie  lewnithií 
ipetk  geho,  metrickau  formu,  porušil,  4o,  newjme,  máme-li 
mu  prominauti.     Toliko  myilénka,  ie  to  k  usnadněiij  hec- 


9A. učinil,  gimito  nezbehlost  .we  w^S^jm  .phom  řeči  na^ 
teiké  záwažj  na  gaayk  ukládá— to  gediné  mohlo  by  geg 
omluwitíx  Ze  sám  podobný  werjí  napsati  ^owede,  o  tom 
nepochybugem.  MámoC  toho  dAkašy.  OsUtn$  wiak  gest 
^  .°JpU  ^^^  ^  celém  djle  gadmá,  hognau  básuickau  ozdobau 
propletena* 

Drama,  Rhcperowa  ge  ted  rozdčlena  w  patero  gedná- 
BJ.  Prwnj  se  končj  welmi  dobře  úmyslem  Soběslawowým 
dobyti  pro  s^au  Eližbétu  korunu  knjiecjj,  a  působj  welkýí 
dogem^  Druhé  gednánj  ge  cele  přidáno.  Uwádjť  sniwého 
Kuklowjna  ^épe  w  celau '  hru,  ncili  se  dřge  w  originálu.' 
Wjdjmcř  ho,  gaks'wětemseUulagenabýwá*.zpráwy  o  milo- 
wané  Eliibété,  a  pro  gegj  spásu  Jl)ogówati  se  uwolj.  Wétáj- 
ho  eíTektu  dócjlilo  by  snad  toto  gednánj,  kdyby  scéna  mez! 
Witkowičřm  f  rolujky  ijře  a  wymluwnégi  prowedena  byla. 
Ňvnj  ge  tuze  zlomkowitá.  Ostatnj  gednánj  Jržj  ae  textu 
powodnjho  téměř  krok  za  krokem  -^  wygjmagjce  to,  co 
k  wůli  scénické  aupraiirě  žginačiti  se  muselo. 


.i* 


domiím:;j  kromik a« 


;,„.^  Powěstný  nái  kragan,  msljř  FfiArťeA,  nynj  učitel  na 
wjdenské  akademii  krásných  uménj,  zhotowil  pěkný  obraa 
HPeftýřowé  na  c^st^  ku  kolébce  Spasiielowé.a  a  obsUraw 
ppf()l^  něho  wýbornau  rytinu,  dal  geg  i  s  otisky  do  wýbry 
'Vre  profpěch  otčiny  swé,  měsu  Kracawy,  r.  1841  wyhoře- 
lého.     Los  k  této  loterii  prodá wá  se  po  30  kr.  stř. 

W  Bumpolci  semřel  minulau  zimu  w  gistéin  zpftso- 
bu,  snamenitý  mui,  Wóclaw  Smrčka^  stářj  swého  máge  52 
let.  Co  Čtyřleté  pachole  pozbyl  nebto^ricemi  araku.  Při 
tomto  truchliwém  suwu  wywinuly  se  w  něm  ale  podiwné 
schopnosti.  Byltě  wýbornau  pamětj  obdařen,  i  podržel  w  nj 
co  gedenkráte  Čjsti  nebo  powjdati  slyiel.  Takž  umel  wy- 
prawowati  pijběhy  země  české,  dle  Hágka  sepsané,  celý 
starý  a  nowý  zákon,  (powěděl  při  tom,  co  w  které  kapitole 
a  w  kterém  werii  stogj),  letopisy  trojanské  a  g.  On  měl 
swaii  wlastnj  malau  kníbownu  a  za  mladéjch  let  držjwal  si 
také  české  Nowiny.  Při  tom  hrál  w3'bomě  na  hausle  a 
zpjwal  hlasem  Ijbezným  asi  300  národnjch  a  200  nábo- 
žných pjsnj,  protož  b)wal  i. při  každé  weselosti  wjtaným 
hostem.  K  přiiepjíenj  swému  dělal  pěkné,  rozmanitau  řex<» 
bau  ozdobené  kartáče,  klece  rozličného  druhu  a  gine  wěci, 
gfiž  uměle  pauhau  kudlau  wyřezáwal. -^  Celé  město  mu 
přálo  a    neaapomeňe  tak    brso  na  vslepého  Wádawjčka.tc 

j.  K. 


tAMpl*  tMlo  wrahátj  W«  «thrfu>a  w  «ol>«tii  po  ^laiijch:  kaMan  AnAtn  - 
léta  4H  kr.,  wa  kailikapactwjek  na  fM  Uím  I  si 


^^     fHUwfí  w  pSIltrrhowé  fijl«lMu    VHAflMJ  •• 
SQ  kr..  aa  c.  k.  pnáiárk  pAll.  t  al.  Sfi  kr.  atř. 


n  wyd«wat«l«  a*  élwi| 


Wydáwái^m  a  redakcj  J*  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodnj  zibawnjk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáty  a  Slezany. 


Čjslo  4$. 


ff,  čerwna  iS4S» 


10.  r.  béh. 


T  O  m  i  1  a. 

Powěst  s  polského  od  K.  Baliilského. 

Mezi  horami  stál  pěkný  dwůr,  we  dwoře  by- 
dlela wrchnost,  zdediwáj  obšjrné  statky^  a  magecj 
tři  spanilé  dcerky^ — Mimo  statky,  rybnjky  alesy 
měla  wrchnost  brilianty,  střjbro  a  zlato. 

Negeden  z  mladjků  garých,  rodem  i  wěnem 
w  okolj  slynaucj,  sotwa  že  uzřel  dewici  z  pěkné- 
fco  dworuj  láskau  rozehřátý  nadarmo  wzdycbal: 
wrchnost  z  pěkného  dworu  čekala  pro  spanilé 
dcerky  knjžata ;  což  platil  u  nich  mladjk  z  oko*. 
Ij  ?  —  Třeba  byl  mužný  w  bogi,  třeba  na  lowech 
oko  měl  gak  sokol,  třeba  wrkal  při  tkliwé  djwce 
gak  holub  —  co  s  takowým  mladjkem  ?  Wjrosiek 
z  prostřed  lesi  nezná  wkusu,  ani  hlučnjfch  měst, 
ani  Dowého  kroge,  ani  francauzsk^ch  leskotin. 

Geden  tak  o  wj^  mladjk  z  okolj  pěkného  dworu, 
uzřew  Tomilu,  neymladšj  ze  třj  sličných  dcer,  za- 
nechal krwawý  bog  w  lesjch,  opustil  rozkoš  lo- 
weck^u  i  spolek  swjfch  přátel.  Swobodněgi  du- 
pal gelen  nohama  w  lese,  swobodněgi  skákala  štj- 
hlá  srna  w  hauštj  aužlabiny ;  neboť  utichl  Rusla- 
wiw  mysliwecký  roh,  a  zarezawěla  ručnice  geho. 

Weselá  Tomila  z  pěkného  dwonij,  gedna  ze 
třj  spanilých  dcer,  spatřiwši  Ruslawa,  zachwěla  se 
slabě  w  srdci,  fiž  dotud  pokogném,  sklopila  zrak, 
a  když  Ruslaw  silnau  swau  dlanj  uchopil  zlehka 
sněžnau  gegj  ruku,  wyřknuly  ústa  gegj  wěmost; 
neboť  Ruslaw  přisahal,  wěčno  gi  milowati. 

Od  toho  času  Tomila,  z  křjžowé  chodby 
pěkného  dworu  w  blankyt  hledjc,  sledila  kroky 
miláčka,  gdaucjho  z  lesa.  A  geho  obyčegná  cesta 
byla  cesta  z  tenméhobampodzdč  pěkného  dworu. 

Wrchnost  z  pěkného  dworu  čekala  knjžata 
pro  sličné  dcery,  Ruslaw  ale  nebyl  knjže^  Ruslaw 
byl  gen  syn  Ruslawa,  saused^  z  okolj  pěkného 
dworu.  — 

W  gednom  zahradnjm  domku  pěkného  dwo- 


ru byla  stará  komnata ;  w  nj  byly  přjlby,  pancíře, 
terče,  šawle  a  meče  na  pěknau  památku  sláwy 
pradědů  wrchnosti  uschowány.  —  Ale  w  staré  ko- 
mnatě zdržowalise  Často  dnchowé  pradědů;  nege- 
den  obywatel  dworu  slyšel  břinkot  šawlj  a  terčů. 
A  žádnj^  z  óbywatelů,  ani  podstarosta,  nežádali 
si,  u  prostřed  tiché  noci  nawštjwiti  ctěn;fch  hostj. 

Poněwadž  ale  nezná  láska  strachu,  čekala  To- 
mila u  okna  staré  komnaty  za  železnau  rořjžj  ča- 
sto až  do  půl  noci  na  milence. —  »Ruslawe,«  pra- 
wila  gednau  k  milému,  wztáhnauci  k  němu  z  okna 
Staré  komnaty  ruku,  nzegirapři  úswitě  pogedem 
zdobně  do  města,  aniž  se  brzy  wrátjme  —  a 
nežli  se  wrátjme,  zapomene  Ruslaw  na  Tomilu. « 

» Ruslaw 7. . .  Tomila  nemiluge  pewně  Rusla- 
wa, domnjwá-li  se,  že  zapomene  Ruslaw  na  Tomilu,*' 
prawil  Ruslaw  k  milence. 

»Či  budeš  tesknit?*   řekla  znowu  Tomila. 

»Kebudu«  prawil  Ruslaw,  a  Tomila  se  zara- 
ziwši,  zamlčela  se. 

A  Ruslaw  mluwil  dále:  vAby  Tomila  bez  Ru» 
slawa  netesknila,  tráwj  on,  ač  newjdan^,  okolo 
pěkného  dworu  noce  beze  snu,  blaudj  i  wzdychá ; 
to  dá  útěchy  geho  stjsněnému  srdci,  že  geg  To- 
pí ila  slySj,  že  třeba  zdj  wylaučen,  předce  na  bljz- 
ku  gest.  Giny  šťastný  milenec  tráwj  w  domě  ro- 
dičů milenky  weselé  wečery,  wšickni  geg  milugj, 
wšickni  gsau  mu  po  ruce  —  a  Ruslaw  gako  za- 
kletý nesmj  přes  práh  rodičů  Tomily  kročiti,  gako 
zločinec  w  přjbytek  swatý— *w  bránu  pěkného 
dworu  wegjti  nenj  nešťastnjku  dowoleno.« 

Tak  mluwil  Ruslaw,  a  Tomila  stále  se  chwěla, 
srdce  gj  tlauklo,  měla  giž  odegjti ;  ale  ge]gj  sněžná 
dlaň,  gižto  w  té  chwjli  Ruslaw  k  prsaum  tisknul, 
byla  w  obgetj  Ruslawa,  a  w  prsau  geho  wřela  krew, 
—  a  ta  wraucj  krew  naplnila  želem  prsa ;  a  wšak 
po  chwjli  wšecky  sebraw  sjly,  geště  mluvil  k  To- 
mile : 

•Tomila  nepogede  do  města,  aby  Ruslawa 


Digitized  by 


Google 


17S 


bez  nj  netrápila  tesknota.  —  Ale  nedaleko  odtud« 
na  druhé  straně  lesa  ge  dúj^a  Ruslawský  a  w  tom 
domě  Ruslawowě  přígmau  Tomilu  oteo^  matka 
i  dobré  sestry,  a  to  geStě  dnes  před  áswitem, 
před  wýgezd^m  wrchaostí  z  pěkného  dworu  do 
města*" 

vBožel  co  to  mluwjš,  Ruslawe?^  —  zwolala 
třesaucj-se  djwka.-*-i>Ruslaw  dáwno  giž  powjdal, 
že  Tomila  geho  liýú  rnusj,  třeba  tento  dw&r  byl 
mnohem  pěkněgšj  a  geho  wrchnost  hrdegiij; 
tpjše  se  ze  zdj  těch  stanau  zřjceníny,  spjSe  poká* 
cj  wjtr  lesy>  než  Ruslaw  přjsahu  zrušj;  gedinč 
amrt,  ach  I  smrt  Ruslawa  — slysjš,  Tomilo  drahá  ?« , 

vSlyšjm,"  hluboce  wzdychnaue  pravila  To^ 
rnila* 

i»AC  řekne  Tomila,  zdaliž  gestě  miluge  Ru* 
slawa?* 

»Tak  mi  kázalo  srdce,  a  tak  to  opětuge,* 

vNuže  tedy  čekey,  milá  diwo  I  za  chwjli  bu« 
4eá  w  obgetj  domu  Rusb.wowaf^*  —  I  běžel  gak 
střela  powědomau  cestau  pro  potřebné  nářadj 
k  wylámánj  železných  mřjžj,  a  w  komnatě  domu 
zahradnjho,  kdež  byly  terče,  šawle  a  Aieče,  sljbi« 
la  Tomila  čekati,  a  modljc  sq  čekala. 

Noc  byla  krásná,  tichá ;  měsjc  swjtjcj  na  nebi 
Širokým  oknem  ozařowal  p&l  komnaty;  toliko  po« 
tok  hučel,  a  zdaleka  šuměly  tiše  lesy,  a  modljcj 
ae  časem  w^dychala« 

Tu  rualj  podzemnj  rachot  a  břinkot  libé  ti* 
ciho  nočnj.  Tomila  se  chwěge,  nebo  hluk  a  břinkot 
«e  náhle  zmáhá.  Ulekána  schowá  se  za  rytjřský 
terč,  a  nad  terčem  byly  rozwěšeny  šawle  a  meče. 

Gestli  w  té  půlnocí  praděddw  duchowé  na* 
wStjwj  starau  komnatu,  neulekne  se  Tomila  před 
atjny  předků;  gestli  ale  někdo  ze  dworu  slyšel 
rozmluwu  s  milencem,  gesdí  přigdau,  aby  gícb 
rozlaučili  na  wěky  ?  —  Při  té  myšlénce  pozbýwá 
Tomila  sjly.  Ach!  co  wše  by  musela  snésti  od 
pyšných  sester,  od  otce,  matky  a  bratrů? 

Takowau  g^auc  trápena  myšlénkau,  slyšj, 
gak  u  podzemnjch  dweřj  komnaty  zámky  wrzagj, 
gak  skřjpagj  záwory,  a  z  pod  podlahy  z  části  po* 
cdwižené  slyšeti  strpišnau,  ačkoli  opatrně  wedenau 
rozmluwu  a  ukrutný  roz^kaz  náčelnjka  zbognjků : 
•Rychle  a  směle  napřede  M3tiwogi;  noc  ge  tichá 
a  měsjc  swjtj,  toliko  }es  zdaleka  šunij !  Rychle  se 
dey  do  swé  práce,  wa^dyf  umjš  s  chladným  srdcem 
proléwati  potoky  krwe,  a  dnes  ge  ča3 ;  dějey,  smrt 
boháčům,  zlato  nám !  <k 

W  takowé  weliké  nesnázi  přišlo  gj  na  mysl, 
zbuditi  celý  dwůr,  ale  hned  obrátj  třesaucj  se 
krok ;  neb  zbognjk  s  nožem  w  ruce,  gda  napřed. 


wychýlil  hlawu;  ubohá  Tomila  tuhne,  ale  nabýwá 
mysli,  w  dukaucjm  srdci  hledá  odwahy,  spatřj  we 
swé  dlani  blyštjcj  se  meč;  tu  meč,  tam  zbognjk^ 
otec  a  matka,  smrt  nebo  muka  gegj  mysl  tjžj, 
odwahu  arážj. 

Zticha,  n)lčky  powzneie  meč,  a  meč  ohro* 
mný,  twrdý  a  těžký  když  padl  zbognjkowi  na 
hlawu,  pukly  gednjm  rázem  zbognické  geho  skrá- 
ně —  zločinec  zkřiknul,  padage  do  djry ;  ale  muž* 
négšj  se  zbognickým  kygem  nastaupá»  chtě  wegjt 
do  staré  komnaty* 

Tomila  zticha  zdwihá  meč  ohromný,  twrdý 
a  těžký,  a  když  spadl  na  rámě  zbognjkowo,  zůstala 
na  geden  ráz  ruka  zbognioká  i  s  kygem  w  staré 
komnatě. 

•Co  to  ?«  zwolá  náčelnjk  zbognjků,  a  sám  po* 
zdwihna  dwéře  u  djry ;  sotwa  že  wšak  opřel  swalo- 
witau  dlaň  o  dwjrka,  hned  těžký,  ostrý  meč,  zdwi* 
zený  djwčj  rukau,  utne  zbognjkowi  palec. 

Ztrátau  ulekána,  rychle  utjká  zbognická  du- 
pa* U  dweřj  podzemnjch  wrzaly  zámky,  an  Ruslaw 
zatleskal  rukama*  Ale  Tomila  na  polau  mrtwa« 
podepřena  o  krwj  zbrocený  meč,  neslyšj  Ruslawa. 

•Nemáš  gi!«  uařjká  Ruslaw.  •Zegtra  poge* 
de  do  města,  —  ale  než  pogede  do  města,  nechf 
se  dowj  zrádkyně,  že  ten,  genž  pro  ni  skrze  dané 
slowo  umře,  gako  zbognjk  pro  marné  bohatstwj^ 
pro  gegj  lásku  wylámal  mřjže.«  —  Zaufanliwě  sá* 
hne  do  okna  staré  komnaty,  sypau  se  rumy,  ie* 
lezné  mřjže  padagj. 

Noc  byla  krásná,  tichá,  měsjc  swjtjcj  na  nebi 
širokým  oknem  ozářowal  půl  komnaty  a  postawu 
bjle  oděnau,  o  krwj  zbrocený  meč  podepřenau* 

•To  ge  ona!  Drahá  Tomilo !«  zkřikne  Ru- 
slaw u  wytrženj,  •Podey  ruku  Ruslawowi,  wěmá 
milenko !« 

Qméno  Ruslawa  ožiwj  překonanau,  meč  krwj 
zbrocený  klesne,  břinkot  geho  budj  Tomilu*^ 
gde  třesaucjm«se  krokem,  wěrnau  podáwá  ruki^ 
chopj  gi  Ruslaw  gako  klenot  swěta  —  a  než  půl- 
noc minula^  byli  za  dworem  —  byli  na  dědičném 
dwoře,  a  geště  gedno  okamženj  a  byli  w  domfi 
Ru^lawském  na  druhé  stradě  lesa« 


ČemtLé  dliFAdlo  w  P,raze« 

Co  se  prowo«enj  týče»  bylo  sdařil«g»j  nelli  mnohé 
gíné  prwDJ  předstawenj  uk  těžkého  ipAsobu.  —  Soli^slaw, 
B^dtích  a  Kuklowjn,  tři  .peyhlawnígjj  ůlohj  muiské,  nal«- 
salj  se  w  rukiu  p.  Krumlowského,  Bicla  a  Kolára.     Plný, 


Digitized  by 


Google 


179 


twuéný,  i  w  nejgemn^g^jch  oclstjneeh  Ijbexný  a  srpxnmi- 
Uloý  hUs  p.  Kromlowského  hodil  se  dobře  k  wjrmalowáoj 
wáiQéini  tljnéné  a  lecwěUené  duie  Sobésiawowjr*  Dogj* 
OMwý  swau  prawdiwostj  bjrl  hned  prwBJ  irpstap  -—  pak 
rotmiawa  geho  f  Wladislawem  a  Bedřichem.  Pékoé  ge- 
dsoUiwosti  miHj  wiechnj  wýgewy  n  tbořené  obStnice— g«» 
nom  láirérek  gegicb,  odhodUnj  Sobé«kwa,  brannaa  rukan 
k  Wyiehradu  tihaauli,  mél  soad  iiwSgi  a  wřdcgi  wjrstře- 
liti  —  gako  klokot  a  wrancjho  pramene^  gako  let  a  dáwných 
okowA  utrieoé  wálné  —  ae  gako  wálný,  pádoý  chod  stu- 
deného rotmysluy  kterýi  wfthec  nikdjr  u  Sobéslawa  iiewU- 
dna.  Wlecbny  krokj  a  činj  geho  gsau  plod  okamiika. 
Z  tohoto  stanowiaka  wywiiiowala  ae  i  debj  hra  p.  Kram- 
lowského.  —  Toto  ge  na<e  sdáuj ;  proto  ge  ale  iádnému 
newancngerae ;  nybrl  gen  ie  dAwěra  w  oprawdiivé  anaieDJ 
p.  Krumlowakého  k  cjli  ainéleokémii  Biánie»  klademe  sde 
toto  twé  mjnéaj  k  obádáoj  prawdjr.  Z  té  pijčiny  nemú- 
ferna  také  aaUgiti,  ae  by  ae  nám  prwij  obgewanj  Sobé- 
slawa wdlaubém  atmawégffm  raiiXe  bylo  >iijco  Ijbilo.  Prw- 
ig  kroky  geho  t  wéteaj  tobratuge  nám  básnjk  gako  ibotné 
^úwét^  boaýma  nohaoM  k  domowia  otc&  awých  —  předo 
twář  wé^ného  Slito wnjka.  Tak,  gaki  p*  K.  wypadal,  mohl 
Sobéalaw  a  wéieoj  arci  wybéhnauti  —  i  wausy  geho  mohly 
býti  tak  náramné,  pHrotené ;  ale  wiecka  pljroda  nehodj  »m 
w  rámec  uménj,  gehoi  hlawnj  auéel  geat  a  a&stane  krésm, 
Pochwala,  kteraui  p.  K.rumlow8ký  béhem  celé  hry  tj$kal, 
byla  saalaQŠená.*"08obnoft  p.  Bida  ge  u  neyspAsobnřglj 
k  roljm  hrdinským  «  osedlých  milownjk&j  také  hla^  geho 
ga  wydatný,  dosti  ohebný  a  wýrain  schopný  $  ie  se  w»ak 
ai  posndy  i  w  dobrých  roljch,  žiwégijho  Mastenstwj  nedo- 
čkal—  to  ncch  pHčte  sobě  samému.  Musjť  on  dřjwe  celý 
apAsob  mlowy  swé  sginaéiti,  předewljm  ale  sroaumit«lnosti» 
pak  praividelnosti  a  plynnosti  letfíti.  Z  ohledu  toho  dá- 
wána  mu  gi<  mnohdy  rada  dobrák  tak  Ie  my  gii  ani  chu- 
ti nemáme  nowau  pHpogiti*  Nepochybngeme,  ie  i  dneiig 
íkiohu  chutS  studowal,  a  pFedce  nemflieme  řjci,  Ie  by  byl 
a  peřestého  dawu  osob  anamenitě  wystanpil.  Celé  geho 
prowoacnj  tonulo  w  negistých  nákresech  —  proto  ie  b%  bud 
gazykem  přechwacowal,  buď  podiwný-m  překmcowánjm  slow 
nesrozumitelným  zAstáwal. — Kuklowjn  (nechcemeť  zde  roz- 
bjrati  podstatnost  charakteru  tohoto,  nýbri  bereme  geg  gak 
před  námi  leij)  ge  snad  ta  neyzagjmawCgij  osoba  w  celé 
d|«mé,  a  poiadttge  nakreslenj  hlubokého  citu  hlasem,  kte- 
cýi  by  gako  wětrem  se  strun  wyluaowán.  sluch  a  srdce  po- 
diwné  napágeL  Role  tohoto  druhu  negsau  afd  prawé  u 
wlastnj  pole  p.  Kolára;  ale  wywedl  dnelňj  úlohu  swau 
s  péknýn  wýsledkem*  BBubIj  ponořcnj-se  u  wi£ný  bol  roae- 
nraného  srdce,  patméglj  tmn^  wlech  geho  duiewnjch  lil 
a  iiwéglj  tauha,  gakési  neptíroaené  balenj  po  smrti— bylo 
by  snad  sobraaenj  geho  geiié  wčtjj  určitosti  poskytlo.  — 
Čtwná  neméně  sagjmawá  osoba,   gakol  representant  iiwlu, 

w  gehoi  lAno  Soběslaw  kotwici  wlády  swé  upewnil,  ge 
rolnjk  Březina.     W  prwnjm  gednánj    podal    nám    p.  Gra- 


binger  prwotnj  nástiny  pěkuél»o  obrasu,  w  druhém  geg  do- 
bře dále  prowádél,  pak  ale  zase  ochabowaL  Kam  se  děl 
třetj  akt  a  onau  ráznau  powjdkau  ?  Wynechal  gí  p.  wzdě- 
kwatelř  ~  Pocbybugeme  ;  neboť  ae  nám  adá  (dle  f .  ged- 
nánj),  iepráwě  tento  charakter  s  gakausi  oblibau  pěstowal, 
a  ie  gsme  tuto  powjdku  při  prwnjm  prowozenj  od  p. 
Schmillera  alyáéli.— Eliibětu  hrála  p.  Heibstowa  dftstogně,  u 
byla  by  wěUjho  účinku  docjlila,  kdyby  nebyla  tek  přetěi- 
ký  bog  a  gazykem  wedla.  Záaimu  dáwal  p.  Prokop  a  sna- 
iil  ae  ceUstwý  obraa  letitého,  k  staré  wimosti  nawrátiiého 
Českého  pána  na  odiw  posuwiti.  Syn  geho  byla  p.  Knei- 
alowa;  těiká  to  úloha  pro  aačátečnici  a  —  nezwučný  hlasj 
ginak  gi  prowedla  pilně.  —  Oauti^  byli  wjce  méně  aáslui- 
nj.  —  Oděwy  byly  a  wětijho  djlu  dobře  woleny ;  w  panu 
Stránském  nebyl  by  ale  nikdo  knjlete  Oldřicha  poznal,  a 
p#i  hraběti  Witkowiéi  padaU  nám  den^  pnaátj  husaři  anebo 
rytjti  tagného  saudu  na  mysl.  —  ^*  ^ 

domácj  kbonika. 

Welezaslauiiiý  pan  Kaip»r  F^irpatahf,  knihař  a 
álechlic  we  Sw.  Miknláéi  w  Uhřjch,  wydawatel  slowenské- 
ho  kalendáře  aPoson^ka,  po  mnohonásobných  překáikách 
apirjkořjch,  gemu  od  wlastnjch  awiak  sproDCwěřilých  kra- 
ganú  činěných,  obdriel  od  milostiwé  wlády  naJj  wýsadu 
Jbi  «4i/oieu>  kníáfísáttmy  tce  Sw.BiikiaáiL  >*• 

W  BSNATKACH  nAl>  MOllSM.  (Z  přátelského 
dopisu  p.  A.  J.  YVrfátka  k  p.  Wlčkowi  w  mésjci  kwélnu 
1843.)  ...  Byl  weliký  pátek,  gitro  tak  spanile  krásné  a 
nebe  italské  modrogasné,  gakoby  neboitjk  Tizian  přede 
dnem  ae  wi&emi  iáky  benátské  ikoly  neykrásněgájm  ber^n- 
ským  modřidlem  oblohu  byl  pomalowal.  My  byli  se  slunce 
wýchodem  zároweA  a  postele  wylezli,  a  okolo  p&l  sedmé 
haupali  gsme  se  gii  w  powěstné  poetické,  opěwané  a  o- 
wzdychané  benátské  {ondoli,  po  rozmanitě  se  winaucjch 
průplawech  la{;unských  k  mjstu,  kdei  w  prozatjm  wysta- 
wené  baudě  passaijrowé,  wykázawie  se  pasem,  na  ieleznau 
dráhu  do  Padowy  se  zapisugj  • .  •  Ai  hrdau  moře  králownu 
— panenskau  Veneaii — kamenným  mostem  (ohromné  to  dj- 
lo!)  k  pewné  zemi  připautagj,  aby  gim  neodplawala,  pak 
powcde  ielesná  dráha  srowna  z  města  přes  most  ai  na 
auchau  zemi  a  přes  Padowu  ai  do  Milána.  Za  to  se  n3rnj 
skoro  hodinu  po  la|;unách  kaidý  wykoljbá,  nei  w  pamjch 
wozjch  usedne.  Gef  to  pocit  práwě  etizeyský,  seděti  we 
společnosti  átebetawých  Wlachú  a  Wlaiek  na  gondoli  ry- 
chle letjcj,  ana  dutýma  prsama  wlny  mořské  rozráij,  a  po- 
bij ieti  w  prawo  a  pohljieti  w  lewo,  a  obraceti  se  wzad, 
a  hleděti  w  před,  a  newidéti  nic  neili  —  wodu  a  wodu 
odewžad !  Ohniwau  mys^  nadán,  mysHIby  člowěk,  ie  tísj- 
cero  lačných  inrnálú  kolkolem  tlamy  naÁ  otwjrá,  a  satjai 
to  nic  nei  —  woda,  holá  woda,  ale  slaná  woda.  CiUiwé 
duie  a  gemné  neradno  na  ukowé  kolébawé  pautě  posjlati, 
pooewadi  anadno  se  rozstonj  na  romantismus,  a  taki  radě- 
gi  gii  na  sucho  wylezeme  a  do  pamjho  spřeienj  přescdnem. 
Dřjwe  nei  se  nadjme,  octneme  se  po  gednotwámé  rowině 
w  předměstj  padowanském.  Zát  slezeme  a  přesednem  do 
nagatého  wosu,  a  nynj  se  kutáljme  po  dobré  silnici  k  prw- 
njmu  aastawanj  naáemu,  powěstnému,  gii  we  staro  wěkosti 
proslulému,  lázeňskému  mjstu  Ahan9>  Před  námi  se  roz- 
kládagj  »euganeyské  pahorkyv  od  sdegijch  obywatelfi  »i 
montí  paduanitf  nazwaoé,  od  wýchodu  na  západ  w  délce 
16  míglij  (4  naie  mjlc)  uprostřed  padowanské  rowiny  wy- 
nikagjce.  Gsau  wesměs  sopečného  útwaru.  Nei-li  gsme 
do  AJjano  pHgdi,  widj^li  gsme  sdálj  gii  husté  páry  w  po- 


Digitized  by 


Google 


180 

dob£  obIak&  fthAiv  wjratnpowfttL  PHSeJ«e  1l  wraacjm  slj- 
dl&m  měli  gsme  překrásné  podjwinj.  Rybojk  wraucj  weJÍe 
rybnjia  a  to  u  wdmi  objjrné  roxsáhlosti.  Wc  w»cch  woJa 
warem  ae  klokotá  od  4-  20  8tupň&  horkosti  Reaumura  af 
do  4-68»  W  n2kcer>ch  aa  několik  okaAienj  wegcc  na 
twrdo  se  uwaij.  Rosklad  wody  doswédčuge  přjtomnost : 
soli  mořské,  magnesi,  sjry,  wápna  atd.,  s  plyn&w  wystupugj 
t  wody :  dusjk,  kysljk,  kysličina  uhličitá  atd.  Chudá  žena' 
nedbagjc  wiak  oéeného  roaboru  toho,  prala  weini  pilné 
prádlo  we  wařjcj  wodé,  a  kíastný,  komu  nenáležel/  košile 
tv.  Mladý  Wlach  mesi  wařjcjmi  rybnjkj  nás  prowáděge 
wyprawowal,  kterak  před  nSkolika  lety  gakýsi  winopalnjk 
chtj^ge  ponijti  wraucj  wody,  do  gednobo  rybnjka  kotel  sa- 
sadily  gegž  ma  wiak  woda  w  krátkém  Čase  pro-  ase-žrala. 
Na  obrubách  warowých  rybnjkíi  usatuge  se  sul,  giž  gsem 
něco  málo  pro  Amerlinga  s  sebau  wzal  a  kausek  sedliny  ka- 
menitéy  geŠto  se  téi  po  obrubách  sáaj.  GiŽ  Plinius  poso^ 
rowal  Tegetacj  některých  bylin  w  této  wraucj  wodě.  Auře- 
Han  w  dmhém  stoletj  teplici  tu  welice  odporauój.  —  Zde 
na  bijzktt  bylo  prý  i  oraculum  Gcriona,^eŽ  Tiberius  w  po- 
radu bral,  přigde-li  na  tréo.  Hául'  prý  slaté  kostky  do 
wrancjbo  zdroge,  a  ie  s  neywčtájm  djslem  zhůru  se  obrá- 
tily, byla  wSátba  »ťastná.  W  chráme  Geriona  wě«tec  Cor- 
nelius  u  wytrienj  popisowal  bitwu  mezi  Césarem  a  Pom- 
pejem  w  tom  práwé  okamlc^j,  když  se  w  Xesalií  dala,  a 
zwolal :  Césare,  ty  zwjtézjá !  Comelius  ten  zde  se  narodil, 
gakož  i  Valerins  Flaccns,  opěwatel  ArgonautQ,  a  sláwný  lé- 
kař, mudrc  a  astrolog  Pietro  %  Abano,  a  gakói  nékteřj 
chtj,  i  sám  Livíus.  Podle  starých  spisowatelA  byla  tepli ce 
abánská  tak  nádherná  gako  lásné  pozzuolské  a  oné  w  Báji, 
kdež  podnes  ohromné  ztjceniny  býwalau  doswědčngj  wď- 
kolepost.  W  Abano  wjíak  rozmetal  Čas  wiecko,  gen  wodn 
wraucj  cyklopowé  w  útrobách  euganeyských  pahorků  za- 
hřjwatí  neustáwagj.  Geť  to  zláltnj  cit,  kdyŽ  člowék  wy- 
soptilé,  wyhořelé  hory  widj  před  sebau  tak  tiché  a  mjru- 
plné,  a  předce  u  wnitř  po  tisjciletech  geité  Činné  a  wraucj 
zřjdlo  wywrhugjcj.  —  Z  Abano  gsme  geli  na  zámek  Cntaio* 
W  polowici  16tého  stoletj  wysuwen.  Tfáležj  nynj  Fran- 
tižkowi  IV.  arciwéwodowi  rakau^kémn,  wéwodowi  moden- 
skému.  Znamenitosti:  gotická  kaple,  museum  znamenitých 
starožitnost),  gednak  sde  wykopaných,  gednak  z  Rjma  sne- 
sených ;  zbrognice,  pokogc  plné  obrasft,  ne3rznamenitéglj 
wžak  ze  w^eho  staiý  Dalmat,  geni  nás  po  zámku  pťowáděl, 
a  s  njmŽ  gsem  po  slowansku  rozmlauwal.  Z  Catajo  w  ne- 
snesitelném parnu  geďeme  k  Arcpč  (Arqná).  Gest  to  wcs- 
nice  na  wýiinČ  mezi  eu|;aneyskými  pahorky  a  wlastnj  cjl 
naieho  putowánj.  Sem  se  totiž  Petrarka,  z  Rjma  se  wrá* 
tiw,  roku  1370  uchýlil,  poslednj  doby  žiwota  swého  pod 
ochranau  Francesca  z  Carrary,  panownjka  padowanského,  zde 
ztráwiw.  Umřel  zde  18.  čerwence  1374,  stár  70  let.  Zde 
i  pochowán.  NechawJíe  wfts  pod  wrchem,  putowali  gsme 
ke  wsi  nahoru,  a  prwnj  najíe  zastawenj  bylo  na  zdegjljm 
malém  hřbitow?,  genž  anhledný  kosteljk  obkličuge.  Přede 
dwchni  kostela  spoČjwá  na  njzkých  mramorowých  slaupjch 
mramorowá  rakew,  tělo  geho  uzawjragjcj.  Dalť  gi  zhoto- 
witi  zeť  Petrark&w  Francesco  da  Brossano,  nápis  pak  bá- 
snjk  sám  sobS  zhotowil.  Ijedwa  Že  gsme  na  hřbitow  wkrO" 
čili,  přib^^lil  nám  klučjk  asi  9 -neb  81ctý  naproti  a  chtěl 
dělati  cicerone.  Gá  naft  po  Česku  promluwíl,  kluk  wywa- 
lil  oči,  a  po  chwjli  sám  od  sebe,  gako  když  hracj  hodiny  se 
zpustj,  začal  welmi  dwomé  wyprawowati:  xiQuesta  ě  1á 
tomba  del  grande  poeta  Francesco  Petrarca!«  1  připadal  mi 
klučjk  gako  pan  Hegel  nebo  Schelling,  když  si  chtj  hrát  i)a 
mctafysiky.     Gá  se  kluka  pUl,  kdy  Petrarca  nmřel,  kdy  do 


kraginy  přiJel,  a  hoch  uměl  wle  sewmbně,  gakpby  geho 
.  dušička  giž  před  narozcujm  gen  o  něm  byla  fantasowala. 
Odtud,  ulomiwfe  dřjwe  z  cypřiše  u  hrobu  Petrarkowa  ato4 
gjcjho  několik  wétýwek,  odebrali  game  ae  k  scudu  ťetrar* 
kowé  )»pozAO  del  Petrarcaic,  giž  on  apolusausedúm  posta- 
witi  dal.  Woda  ge  wlak  nechutná  a  teplá.  Abych  neza- 
pomněl, musjm  podotknauti,  ie  gsem  rákew  Petrarkowu  na 
prawém  swrchnjm  uhlii  u  hlaw  rotfitjpenan  snamenal^  aar 
Čež  nám  wyswěilenot  že  rakew  tu  schwalnČ  a  sice  auřadně 
odewřeli,  když  prý  na  žádost  FlorenČan&  prawé  rameno 
básnjkowo  wyndali,  Florencii  ge  darowaw&e,  načež  rakew 
opět  želesnými  skobami  aevrřena  olowem  zalila  a  znakem 
opatřana  gest.  Cdaa  wea  proiedie  přiili  gsme  k  druhému 
konci,  kde  na  neypékněgžjm  mjstČ  přjbytek  stogj,  gegž  sobě 
sám  stawíti  dal,  gakž  nám  žena  kljčnice  wyprawowsďa.  U- 
kátáiio  nám  pokogft  kde  přebýwal,<  psáwal  a  spáwal,  báanfi 
a  wadjfclial ;  seúé  na  které  sadáwai,  gest  zamřjžana^  aby  gi 
ncrozkrágeli  ctitelowé  PeUarkowálj,  i  ta  kočka,  která  myii 
Petrarkowy  odháněla  a  hubila,  aby  nám  znělky  nesežraly, 
skwj  se  za  sklem  s  latinským  podpisem.  Djwage  se  z  bal* 
kónu  —  kde  snad  časAo  nebožtjk  do  doliny  pohljžel  —  my- 
slil gsem  šobé:  j^ Tu  arci  snadno  znělky  dělat!  Když  se  člo- 
wěk  gen  trochu  zamiluge  a  pak  na  tu  pawlač  postawj, 
musj  se  státi  básnjkem,  a  kdyby  i  prkenné  srdce  kněl,  a 
znělky  ty  pak  gdau  gako  m  uioéy !«  W  knjze  zápisu j  na- 
lezli gsme  i  Lorda  Byron  s  gednoduchým  podpisem  beze 
W8cch  r^mfl.  I  my  zaznamenali  každý  swé  a  gá  swoge 
konsonantowé  gméno,  a  myslil  gsem  si:  Kolik  Wlacbfi  i^ 
asi  gazyk  překauáe,  než  to  přečtau?— a  několik  kwjikú  za 
zahrady  Pcirarkowy  utrhnuw,  ubjral  gsem  se  s  wrchu  dolA« 
kdež  se  nás  wuz  giž  dočkati  nemohl. 
(DokoaéMJ.) 


K  lA0luiwéino  pow0liiiiiii(J» 

Giž  mnohifykráte  progewilo  se  w  listech  weřegných 
přánj,  aby  wežkeré  spisy  imria  U^a  Máchy,  porůznu 
w  rozličných  časopisech  umjstčné,  i  w  rukopisech  pozůsta- 
lé, sebraly  se  a  w  celku  wydaly.  Za  swau  powinnost  te- 
dy wěc  tuto  pokládage,  slunně  o  ni  postarati  gsem  si  umj- 
nil  a  wlastnjm  snaženjm  gakož  i  pomocj  sil  spogených  tak 
dalece  k  uskutečněnj  weřegného  přánj  tohoto  giž  pokročil, 
že  mí  lze  s  gistotau  oznámiti  i  ubezpečiti  obecenstwo  o 
brzkém  wydánj  we^kerých  spisft  zesnulého  bratra  mého. 
Genom  >gediná  žádost  mi  přitom  gežtě  pozAstáwá,  ěbj  totiž 
obecenstwo  českoslowanské.  Múzy  Máchowy  milowné,  swým 
účastenstwjm  wydawatele  podporowati  neopominulo.  Wy- 
dánj bude  skwostné,  prowázené  iiwodem  Žiwoto-i  powa- 
hopisným  spisowatele,  gakož  i  kritickým  roswržcojm  plodů 
gabo,  p.  KnrUm  Sahinau  obstaraným,  a  bude  obsabowati 
krom  známého  Máge,  negen  weákeré  sebrané  básně,  nýbrž 
i  obsjniěgtfj  romantický  obraz  »Cikáni,tc  a  ostatnj  prosaické 
plody,  powjdky  i  nowelistické  alomkyý  gakož  i  roswrženj 
zamýáleqjfxhy  djlem  i  začatých,  nedokončených  pracj  Má- 
chowy ch. 

Wzomé  wydánj  we  welikém  oktawu  na  skwostném 
papjře,  skladným  prawopisem,  bude  sice  na  zpAsob  cl^ 
gantnjch  wzor&  cizokragných  genom  geúiwý  welký  djl  ob- 
sabowati, ale  k  ulebčenj  p.  odbjraieKi  wygde  po  swazcjch 
asi  pětiarchowých.  ObSjrněgij  náwěAtj  co  neydřjwe  obe- 
censtwu  Českoslowanskému  i  čaa  i  spAsob  a  gine  bliž^  okol* 
aosti  wydánj  tohoto  osnámj. 

Michal  W.  Máchft. 


Čuopit  t6«to  wyeháaj  w«  mxUAvl  ft  w  sobota  po  pAlarijch:  koiJiii  dniluKi  otfváii  pHdáwá  ••  p«Urrhowi  přjloho.    Ffelplicj  ••   «  wydawktvlo  %%  itwti 
lěU  48  kr.,  w«  kaikkapeetwjeh  ■•  p«l  léta  1  si.  SO  kr.,  na  o.  k.  postách  pfill.  t  si.  9«  kr.  atr. 


Wjdáwánjm  a  rcdakcj  J.  Pospjšila  w  Praze, 


Digitized  by 


Google 


Hárodnjzábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  aSlezasy. 


Čjslo  46^. 


^O.  "červena  É843» 


10.  r.  beh. 


^s^mm^^^mi^ 


t  omílá. 

.       •     ' ' •   I    f   Li  .■■  ■;     •     .    ""  ' '   •<  '    ' 

{ĎoJcotfiepJ') 

'••'''•'••■';'        ' 

Do  pel^ného  dworu,  stogjcjho  ú  prostřed 
lesa,  přišli  tři  páni  —  ^eden  kiýže,  druhý  hrabý^ 
třetj  staiTostic. 

Kn^e  přišel  z  Pjíěmec,  hrabe  z  Pafjže.a  8ta^ 
rostic  ^  Podola.  Kn^že,  ač  nilad;r>  nosil  moďn^ 
wlásenku.  Hrabe,  i^  jeporosdý,  byl  gií  bez  ruky^ 
bud!  §i  ztratil  we  Wálce,  nebo  w  saubogi  až  po 
samé  ráme,  a  starostic  neswlelcl  ^likdy  řukawičky« 

Ťi  pánowé  šli  kažqý  ze  swébq  krage  hledat 
ženu  po'  swété,  a  přišedše  nagednau  J)ljže  ]^ěkné« 
lio  dworu,  dowěděli  se,  že  geho  wrchnóst  má  tři 
sliuné  dcery,  ^  w  okólj  že  nenj  pro  lié  mladjků. 

I  neposlali  námluwčj,  neb  pp  gsau  staré  oby* 
cége;  ale  přišli  samí,  otewřeně  gak  móda  káže^ 
prosit,  o  ruc^  ^íičnycji  dcer,  ,     ^  . 

Wrchnóst  ^  pěkného '  dworu,  ^ekágecj  knjža^ 
pro  sličné  dcery,  ráda  byla 'sw^m  hostům,  a^a; 
snaub^la  dw$  dcery,  třetj, ale  nic.  ^     ^ 

Díwili  se.  .pánowé,  že  ^sáu  toliko  dwa  pří* 
gati,  a^  tfetj  ze  pAgde  odmršten^  i  naléhali  na 
wřctiňQSt,  na  přjoinu  se  tázagjce.  až  se  gim  upřj- 
mně  řeklo,  že  Ďeyniladšj  dewče  unesl  milenec 
ze  .dworů,^  plrclhnuw  dó  leisa  a  Bůh  wi,  kam/   . 

«>Haí  lenpodly  nicemnjkl*  zw.olali  panow^e ; 
•  gestli  za  swůg  zločin  nesedj  geště  w  pekle,  my 
geg  nalézti  musjme,  a  děwče  mu  odegmem.* 

I  cíillMn  M  ^hbiliév|iM«t.:ié  >^činy,  a 
ili  ;Ee  dwpru  zrowoa  do  lesa>  každého,  koho  ce* 
staa. potkali,  se  tázagjce,  zdaliž  newidél  takowau 
a  takowau  djwku,  dcerku  bohatých  pánů  z  pě- 
kného dworu.  ,  I  ne^i  dalekoj  a  zwěděli  hned,  že 
na  druhé  straně  lesa«  yv  domě  starého  Kuslawa^ 
přebjfwá  mladá  djwka,  gak  se  zdá,  choť  synowa* 

ZatríHjbil  go^eo  pán  w  mysliwecký  roh,  o- 
.brátiw  se  dp,  hustéh9  1^^^  — a  w  krátkém  čase 


přišlo  tré  sluhů,;. a  každý  měl  nůž  i  zbraň,  a  pod 
každém  ^byl  statný  kůň.  , 

Sotwa  slunce  zašlo  a  w  lese  byla  noc,  ač  byl 
n;S^.poIjchi  bledý  mrak,  wpadli , tři  pánowé  se  sluhy 
do  domu  Ruslawského,  pobili  čeleď,  poranili  syna, 
uchopili  djwku  a  odešli. 


*  ♦  ♦ 


'  Na  zelené  lauce  pod  hustýn^  lesem  stogj  gs^-, 
X^  družina^  ,i;ci|adj  lyesničapé,  gako  lautky,  s  wausy 
a  knjry,  se  šawlj  po  boku,  s  ručnicj  na  rameně, 
l|;aždý  jaa  koní.    .  . 

,  Sedja  čekíigj;  kůň  kopytem  tepe,  rozmlau- 
wagjmezi  sebau,  pokrucugjce  wausy. 
j.  Bylo  gich  dwanácte ;  přišel  třináctý,  ale  smu-, 
t»ý,  bledj^  s  truchljcj  twářj — toliko  očima  giskřj 
a  prs^ma  wzdychá^  a  geho  wzdechy —  ach  těžké 
^zdechyí — .^smut|  a  ranj  weselau  družinu. 

»Geďme,bratřjčkowé  ^geďme, přítele !«  mlu- 
^lj  ^mutný  Ruslaw,  a  weselá  družina  hrnula  se  gak 
bauře  se,  hřmoleín  a  cwálem  na  konjch  do  lesa*. 

Odešli  do  lesa,  rychle  a  cwálém,  ^  potom 
s^uli,  přišedše  k  aužlabj.  ^  , 

I  » W  lewo,  pane,  w  lewo  za  aužlabj,  za  kaluž !  <* 
wolal  Witomjr,  syn  pplesného. 

Síyn  ppIfBsného  z  jnniadého  detinstwj  neylépe 
1^  k(^e,  g^sť  prohlubeň  hustá^  po  kterém  dubě 
zj^staí.p^ň^,  kde  wyběhly  štjhlé  šumjcj  sosny  neba 
listnaté  oUiny^  )cďe  i^^dlioka  wrká,  kde  žežulka 
kuká;  kde  susljcj  gezero  rušj  síawjkuw  zpěw!  — 
Witomjr  to  wšecko;  wěděl,  i  wěděl  geště>  že  za 
křowjm  u  kaluže  pod  náwršjm  zbognjci  se  zdr- 
žowali,  a  dowedl  garau  družinu  až  k  zbognickó 
slugif  Stanuli,  a  truchljcj  Ruslaw  se  swým  Wito* 
rojreni  gdauce  na  zwědy,  spatřili  pod  samým  ná- 
wršjm  ozbrogeného  zbognjka  w  křowj. 

fiyto  poznati,  že  byl  zbognjkna  stráži;  sotwa 
spatřil   dwa  mladjky^  wytáhl  ručnicí,  natáhl  ko- 


Digitized  by 


Google 


182  •  -  . 

I-        • 

hautek^  a  giž  giz  chtěl  wypáliti,  an  srdnatý  Wto- 
mJFj  udeřiw  bez  střelenj  na  zbogajka«  zticha  ho 
na  zem  skolil  a  bez  ducha  nechal. 

Cdaa,  a  čjm  dále  šli,  bylo  slyšeti  wýrazněgšj 
hlasy,  křiky,  wiwáty  a  bezladnau  hudbu  zbogni- 
ckébo  pelechu.  - 

I  přišli  k  samámu  náwršj,  kirf  otworem  ge- 
skyne,  huslým  křowjm  okrytým,  spatřili  dupu  lu- 
piče. I  slyšeli  gegich  slowa,  a  každé  slowo  zbog« 
nické  ranilo  6r4ce  Ruslawa. 

Zpjwal  geďen bez  palce:  »Pjme,  bratřj,  punč 
a  wjna,  zegtra  dokoná  djwčina ;  gak  ona  mi  uťala 
palec,  tak  i  gá  gj  zegtra  učinjm.« 

Zpjwal  druhý  bezruký:  »Pjme, brátrj,  punfi 
a  wjna,  zegtra  dokoná  djwčina,  gak  ona  mi  uťala 
ruku,  tak  i  gá  gj  zegtra  učinjm.« 

Zpjwal  třetj  we  wlásence:  »Pjme,  bratři, 
punč  a  wjna,  zegtra  dokoná  djwčina ;  gak  ona  roz- 
tála mi  hlawu,  tak  i  gá  g|  zegtra  učínjm.«  — 

«A.ch,  kdež  ge  ona,  Witomjre?«  prawil  tru- 
chljcj  Ruslaw. 

vPatřte  wlewo,  panel  co  to  tam  ležj  na 
brlohu  ^  kaute?« 

»0  wjm,  widjm,  Witomjre!  Pospěš,  Bože 
rachowey — rychle — • 

•Tiše,  tiše !«  řekl  Witomjr  a  běžel  k  družině, 
— >  A  za  cbwjlku  wpadlo  tichaunče  dwanácte  sta- 
tných  ginochCi  gak  hrom  w  zbogtiickau  geskyň,  a 
Ruslaw  s  oruzj  w  ruce  gedné,  rukau  druhau  u* 
chopil  i  brlohu  w  kaute  Tomilu  swau,  a  zkřiknul, 
že  mu  gi  peklo  newyrwe,  a  potýkage  se  a  w&kol 
gekage  cedil  zbogaickau  krew  —  a  Tomila,  gako 
bez  sebe,  klesla  w  nárůČ  geho  a  omdlela. 

Tlupa  laupežnická  takto  přepadnuta,  byla 
djlem  po*bíta, '  dilem  swázána  a  odwedena  do  pě- 
kného dworu. 

Ruslaw  se  swau  družinau  a  wěrnau  sobě  To- 
milau  stanul  za  gasné  noci  náhle  u  pěkného  dwo- 
ru a  zaklepal  na  bránu.  Ta  se  ótewřela,  a  on 
wgel  na  předhradji  weda  tří  žbognjky. 

Zbudil  se  celý  dw&r,  zbudila  se  i  wrchnost. 
Ruslaw  pogaw  Tomilú.  swau  za  ruku,  wedl  mijen- 
kli  k  rodiČ&m  a  za  nimi  wedli  přátelé  okowy  spau* 
tané  žbognjky. 

Radostj  a  zadiwenjni  byla  wrchnóst  pohnutá, 
widauc  Tomilu,  kterau  giž  oplakáwali,  neboť  d 
wsem  wěděll.  Ďíwili  sé.též,  spatřiwse  íu|5iče,  oné 
tak  milé  hosty,  bezmála  manžely  starSjch  dwau 
dcer — 'a  dnes  gim  zlořečili;  i  lál  gim  celý  dwir. 
Panně  oswobozené  blahořečíli  rodiče,  přjbuznj  a 
dwíir,  ná  wše  se  tázagjce,  pánu  Bohu  děkugjce — 
potom  gi  dali  Ruslawowi,  a  žbognjky  powěsili. 


Za  přjkladem  Tomily  gdauce  sestry  staršj, 
w^raly  si  ginoohy  z  počtu  šwárné  družiny — byly 
we^ly,  radostj  gásal  c^Iý  dwur,  i  těšili  se  gegich 
rodiče,  ač  mužowé  gegich  nebyli  knjžata. 

KriiHan  Stefan. 


Raiuj  lusky. 


Starý  kantor  připrawowal  sládkowa  hocha 
do  latinských  škol,  a  dostaw  se  s  njm  šťastně  až 
k  ČasoslowB  ptal  se  ho  gednau :  Gaký  rozdjl  ge 
mezi  časoslowy  neprawidelnými  a  časoslowy  pra- 
widelnými? — Ten,  že  ďowěk  při  prwnjch  geště 
wjce  bitj  dostáwá,  nežli  při  druhých,  řekl  hoch. 

Žid  gakýsi  přišed  do  Petrohradu,  dal  se  po- 
křtjt.  Druhého  dne  dostaw  dary  od  kmotrů,  řekl 
škrábage  se  za  ušima:  Auwey,  to  ge  málo! 
W  Dánsku  gsem  dostal  wjc. 

Syn  gistého  marnotratnjka  řekl  gednau :  Gá 
bych  byl  neyméně  o  50000  bohatšj,  kdyby  mAg 
otec  k  našj  rodině  nepatřil  I 

Nowý  sklepnjk  přinesl  hostu  sklenici  wody. 
~  Proč  paks  gi  nepřinesl  na  taljři?  mrzel  se 
host.  —  Ach,  gáť  myslil,  .že  se  to  ze  sklenice  lépe 
pige  nežli  z  taljře,  omlauwal  se  sklepnjk. 

Gistý  diwadelnj  ředitel,  wida  že  se  diwadlo 
nižádným  předstawenjni  naplniti  nechce,  dal  na 
ceduli  osla  wytisknaut,  kterýž  měl  w  komedii  ta* 
ké  wystauplti.  WeČer  ale  nechtěl  z  brusu  nowý 
bchotnjk,  swětlem  zalekaný,  žiwau  mocj  z  kulis 
na  gewiště.  .  I  ty  hlupáku  I  zwolal  naň  komik. 
P&gdeš-li  pak  1  Newjš-li,  že  se  hosté  gen  k  w&li 
tobě  sešli? 

Opilý  wogák  potkal  swého  setnjka,  kterýž 
bpUstwj  náramně  nenáwiděh  WogAk  wýtáhne 
honem  iawlí  a  sebere  se,  co  možná,  -^  Chlape, 
co  to  děláš  a  obnáženau  zbranjj  ?  ptá  se  ho  d&- 
stognjk.  —  Wedu.  ožralce  á,ó  wězenj,  pane  setnj* 
ku!  gektal  tento, ^  a ' doliel  dobrým  nápadem 
odpustěnj. 

We  člwrtek  dne  1.  fferwna:  Pfyluzenátwo,  wesdofara 
od  Kotxebue.  Škoda,  ie  nemáme,  kďó  hy  tele,  gako  ge 
Antonjo,  weskrze  dobře  pro  wedl  í  P.  HilÍ«"íitiiI  co  mohl, 
i'  bylo  we  hře  gehó  wjce  promyílenj,'  néili'  w  nířkterých 
geho  saadrub&  widSti;  byla  to'pro  nég  ale  předce  tófká 
úloha.  P.  Forchheímowa  hřála 'pilnč,  p.  Skalná  8  dobrým 
rozmarem,  p.  Lapil,  gak  mohl.  P.  KaJíka,  Crau,  Grabin- 
geř,  Kolár   a  panj  Hynkowa   byli    na  swém  mjstě.    WA« 


Digitized  by 


Google 


183 


bec  ale  podobalo  •«  celé  předsUwesf  paiiké  iikwBJ  bUi»* 
tce «,  pro€ei  9  nj  uk«  •lowa*.  Beájijme. 

Dn«  5.  Čerwna:  Krnkanoi  a  newljdnfkf  romantická 
éarobm  ve  S  géd.  dle  F»  Raíoranda,  přdoíetta  od  W.  Fi- 
Ijpka.  Gednaa  tedy  tase  kus,  kterýi  obyČegnS  w  počet 
frftlek  se  mwrkqge  (jU  do  niob  dle  wáioé  bjrtoati  swé  u^ 
^třj)-—  wpodet  onéoh  pIodA,  kteréi  ttwybraněg^bo  «b** 
censtwa  naiíeho  w  dobré  powésti  neatogj !  Ale  Krdktmoi  a 
wewydmfk  diig  meai  dawem  técbto  aeičjflaých,,  na  ^den* 
ikých  diwadlech  áduA  gako  kaabjr  vytCfcIagejck  dél  pé«> 
)Lnau  wýminku.  Bes  weliké  odwab/  pokládáme  tuto  bró 
ca  iMurlepIj  praoi  aeáťaatnébo  Raiinuiiday  i  daníali  game, 
f e  bude  prowosenj  geg{  obecenftwu  naienitt  vjtané*  Ginak 
ale  ustaoowila  nebesa  —  1  irypuitilá  praudj  wod  sinf  ch,  t 
•pfo.ligawec  nc|l>/le  m^cbftu  do  diwadla  pomyslila.  Tolika 
malá,  naiwjee  mvfiaká  éástka  nedal*  «e  odeCraliti— ^a  kdo 
gsme  na  tu  mokrau  paut  se  hjU  odwáiili,  nemetl  gsme  co 
liiowatL  Hra  wypadla  w  eelkii  dobře.  Nékterýeb  aeio*- 
vnos^  a  m^utébo  ivtmntj  nať  t  ddtorflc  nechceme  plipo^ 
mjnati,  roi;waiuQ*ce  na  mjsG,  le  uto  Čarobra  dlaubých 
pijpraw  a  mnohých  akaulek  pol^ebfige.  Kxitika  aa  namá 
T>wjem  na  to  ohfjieti ;  ale  my  game  frjce  kana^  Uasu  o** 
becenstwa,  neŽH  stjhawé,  iíklebiwé,  mračíwé  ienitinjr,  kterái 
oěkdj  kritikaa  býti  ae  wjpjpa»  — Tfailihlawa  bral  p.  Giau 
ae  irij  aásobatt  tpftaobfloati-  irwé  k  ukowýmio  roljm— » 
(neboť  newfjdnjk  tento  nemusj  nacbáxeti  se  w  rukau  pan- 
bého  komika)  a  wywadl  %  niho  adatílý  obrat.  .  Krakonple 
prowedl  p.  Rrumlo^akíi^  dttUadtté  aweaoěnáeh,  kde  aa  po 
Tře»tiblawtt  pitwoij,  xjskal  hlučné  pochwalj.  2ífiábakuk^ 
vtwořil  p..  Grabinger  rodboinan  fignnu  P.  Skalná  b/la  aa- 
aa  gednaa  eo  Litinka  na  býwalém  mjatě  lokalnjcli  apén^^ 
£ek,]  a  kdyby  se  w  oboru  tomnégaký  Čas  pohyboWalá,  my- 
sj^jme,  ie  by  ae  proxatjm  diwadlo  naie  nemuselo  o ,  ginau 
repiesenuntka  podobných '  úkolů  ataraii.  P«  Fd^hheímow% 
co  Amálie,  p.  Négedli  (w  malém"  a  irlak  dle  iiirou  tréíM 
kresleném  wýstupu  w  chatrči — a.  ouau  anámau^  miloljbafi 
pjanj)  piiapJljn  nemálo  k  tdalDémn  peowedenj  oaQtn*  Fen 
Neswadba  (Jenjk)  ml  dobiý  basbwý  hlas,  f  mohl  by  se  snad 
čaatégi  w  menljd^  .ůlqhách  alpuiJietí. — Wesméa  wyráielp 
aeobaceaatwn  wehni  dobře  -•  a  get  ae  eo  nai^ti,  fta  haa 
tato  při  opétném  prowozenj  dne  tl/Čerwna  a  šice  Ire  prcy- 
.apéch  p.  Rubri^  geété  wéUj  okianUoftíl  a  tjm  igelté.lí^ 
rwi^jko  amIaiCanattij  nat^de* 


DOMACMI  RRaNlKA.  «  > 

%  nt ABT. .  ČtenáiAm  Kfait&  bnde  4nad  a  nemalým 
podiwenjm,  ie  se  deUj  (Pas  ničeho  ó  "gednom  z  neypéb&eg* 
ijch  wlastenských  ústawft  —  o  ŽoQnské  akademií  nedo- 
awjdali.  Ona  dlaubo  mlčela,  dlaubo  se  připrawowala  a 
chystala  |  aic  také  aase  gednáu  dftstognČ,  ůČele  i  gména  sivé- 
ho hodná,  wystanpila.     tíáwala  totii  dne«  31.  máge  w  sále 


na  ŽoigaA  koncert,  ktetýi  í  00  do  woleaj  hnnýcb  knsA,  i 
co  gicb  wywedenj  k  neydokonaWgijm  náMj,  gaké  gsme  kdy 
•lyáelL  GmenogemeC  w  kratiéké  apráwft  awé  piedcwájm 
ChwnlpMpí^Wt  genialnj  dj&a  Menddaohaa-Barthotdďio,  w  aěmi 
faudebnj  tanfeo  welikán  ohronmau  úMia,  apogenj  kantáty 
áe  aymlonij,  miatrowakan  mkan  prowedl.  Wywedenj  se 
atrany  ŽoQnaké  akademie,  we  apéwn  i  hracjch  nástrogech, 
bylo  dokonalé.  —  Mimo  to  slyidi  gsme  dwoge  oddélenj 
a  Tjom^ákowých  rckwij ;  p«  Prachner  bral  (na  wiolončel) 
koncert  od  Serraiae,  a  p.  Dreiachok,  nál  mladý  anadége- 
plný  bajualista,  koncert  Molique&w.  Na  počátku  přednálel 
ae  Český  abor  ku  gifMnowinám  G^  C  W.  ardwéwodkynč 
Žofie.  w.  L. 

Po  dwé  leU  driané»  a  nc^en  n  wiech  milowiykfl  u- 
Uechlilegdj  společenaké  sáhawy,  aýbri  i  ^  pljsniwcCi  wjeho 
národnjho  wýwinn  w  dobré  powésti  stogicj  hegedy  k  nám 
opét  aawjuly  —  a  aice  na  oatrowa  ŽoQnském.  Minulau 
atředn  drieli  gsme  frwnf,  a  aaucyce  dle  této,  klademe  na 
Hfiechny.  budaucj  péknan  nadSgi.  Společnost  byla  hluč- 
B^0^j  našli  aoad  gindy  o  pnmj  iMBaedé  býwala  -*  ačkoli  nás 
tentokráte  skoro  před  počctjm  silný  déM  postrašil ;  bylol 
se  takofka  gádro  těchto  obljbených  tábaw  shromáidilo,  w 
gehoi  lůné  se  pak  rozmanitý,  nenncený  howor  a  u&lechtilé 
ierty  dařily.  Tancemilownj  méii  bodni  prostoru  a  k  ge- 
mnégijm  zábawám  přispěl  p.  Tyl  Čtenjm  pěkné  humoristické 
práce  od  F.  Kubeše,  a  pozděgi  p.  Strakatý  předneáenjm 
)>Břetislawa<c  a  ge<^é  pjsně  národnj.  Gak  p.  Tyl  Čjtá  — 
a  gak  p.  Strakatý  zpjwá,  o  tom  staršj  hosté  besed  našich 
wědj  j  a  tě»j  se  zagisté  wesměs,  ie  oba  i  přjště  negen  k  roz- 
mnošenj  dobrého  rozmaru,  ale  i  k  prawé  ozdobě  celého 
podnikán],  swau  ochotnostj  pHspěgj.  — .Přjštj  besedy  bu- 
dau  se  drieti  dne,21.,  Čerwna,  5.  a  19.  Čerwence)  2.  a  16. 
arpna.  ^• 

.  Prwnj  předplaoenj,  gjmito  se  gistá  řada  wšednjch  her 
w  diwadle  Českém  pogistila,  doAo  minulý  Čtwrtek  ku  konci, 
a  ředitelstwo  očekáwá  od  přjsniwcft  národnj  Thálie  nowé- 
)io,  nemenšjbo  ůčastenstwj.  My  ze  swé  strany  chowáme 
paděci,  ie  naie  obecenstwo  mladistwému  ústawu  idalšj  la- 
skawé  podpory  neode£ř«9  gelikoi  —  powaiugjce  negen  po- 
^awadi^  ned&statek  iffymptdensídk  Českých  hercA  a  nowých 
dobrých  kual^  nýbri  i  nenadálým  roznemoienjm-se  oě- 
kt^ph  členft  nastalé  nesnáze  —  nemáme  w  celku  přjčinu 
aa\  na  wolanj  knsft»  ani  na  gioh  prowozenj  stesk  a  ialoby 
irésti.  Že  wíak  ředitelstwo  neustawně  o  to  pečuge,  aby 
jilušným  iád.ostcm  přcdpUtc&  (zwláště  letnjbo,  diwadlu  ne- 
pp-jzniwébo  -Času)  wyhpwělo,  wyswjtá  z  počtu  nowotin,  kte- 
réi  pro  druhé  a  dalšj  předplacenj  připraweni  ležj,  a  kteréž 
tuto . zegména  ;udati  w  sUwu  gsme:  Mina  z  Blabodowa, 
Romeo  a  Juhe,  Wězeft  w  pewnosti  sw.  Ondřege,  HaSrian 
z  ňjnjsu  (posud  ge^tě  neprowozowaný),  Stará  láska  neza- 
hyne (půwodnj  nowá  wcselohra  od  W.  P^  ^l^coco,  Hraba- 
U  Zwikowštj  —  a  g.    Starší  ale  deišj  Čas  gii  neprowozowa- 


Digitized  by 


Google 


194 


ptt  dobré  hmy  .au  ntpa^tÁmef  pko  'gsii«  : .  L«ar,  Lókotn 
ský  tivoQ,  Lhfiř  ft  gebo  rod,  Fabrikai^y  Profltota  weukow^ 
ski,  Marootraiojk  «^  a  g>  Takél  se  chystá  k  provotcnj 
pčarowni  sm(u^o|^«  — •  gak  dbslýcliáme  SMOtfrj^niť  a  gen  kčc-^ 
ským  farám  nalowatiýiiii.dekoraoemif  .tqúi:  s  naAimi  pfr^ 
knými  kragimiml  polabskými.  Hotowjt  ge  na  slowo  vsa&ý 
wlasUQecký  umélec  p,  Siawráii],  idá<  ae  tedy  něco  doko<» 
nalébo  o£«káwfkti.    -    .  ^.  ! 

Weltibnénra  duehowenstwu  naíemti  kn  wSdotnosti  u- 
wádjmc,  že  se  na  den  nanebewstanpeoj  Krista  b.  r.  w  Sa!c*- 
burkn,  mrtwicj  ranén,  na  wSčnost  odebral  pan  Cenífk 
z  ííarteiAerka,  tatoég^j  kanownjk  a  dékan  slairné  kapitoly; 
Čech  upřjmný  i  spisowatel  wlastenský.  •  P.  * 

Z  BRNA  se  náni  osnatmige,  fé  i  tám  sestry  Mila- 
nollowé,  dáwagíc^  dne  27.  kwétna  koncert,  náramncboů- 
řastenstwj  sbudíly,  coi  tjm  ocbotněgi  tuto  sdt^ttigeni',  fln 
se  sami  na  gich'  p^jchod  do  Prahy  tSSjme.  —  »ííynj,  pjfó 
nám  dobrý  pljtel  —  nynj  tepnva  |ioktaáWám,  gak  éhnák, 
slabá  gc  řeé  lidská?  Co  to  bylo  sloiv  w' listeeh' wjden-^ 
ských,  a  yriechny'  wesm^s  nefcobtauly  gediaéfao  awilka  bry 
Tcresy  MxIanoHowylw—  *•  ' 

ZE  SltOWENSKA.  (Opotd^no.)  W  mSste^ku  Koní* 
jattcjch  prowozowala  dne  95.  ledna  t.  r.  uspol-ádánjm  hor- 
li wého  pana  kaplana  Ondřege  Čabana  »kolnj  mládež  we 
prcplučném  ikolnjm  dome  dwakráte  po  sobe  (totiž  před 
polednem  a  wečer)  nJosef  a  bratřj  geho  wHgyptéff.  Metl 
čipernými  ho^jky  swláltS  se  wyxnamenal  w  osobS  starého 
Jakuba  Stepán  Wittenberger.  Prwnj  předstawenj  ^octénó 
bylo  přjtomuostj  Vel.  duchowenstwa,  úřadu  mostského  a 
celcHo  oíícjrstwa  rodehlého  panstwj;  toto  posledoj  daro- 
walo  na  potřeby  ikolnj  a  na  obweselenj  mládeže  ?5  ál.  stř.ý 
gakož  i  zdegMj  p.  arendator  Koth  5  til  '  Orchester  wedí  p. 
Dr.  Kopečný,  Morawan.  M.  T^ 

Mesi  pilnými'  a  schopnými  pobratřenči  na.<emi  Sio- 
■wáky  wyniká  pan  Jo^ef  Matuilen,  cw.  farář  w  Romjch 
RykynČícách,  obzwlá^tnjm  sprrsobem  w  p^sfowdnj  ftrd^/rfW- 
nictwj;  geho  pédj  gižnatisjcc  stromku  takowýdito  utéiíénS 
skwjtá.  SepsaltS  o  tomto  d&ležitém  předmétú  knjžku  pod 
názwem:  ySummownj  katechetické  wyučowánj  o  wycbowA- 
wánj  stromu  gahodowého  a  hedb&i^ných  hauácDic,  pro 
mládež  ^kolskau.«c  Djlečko  to,  požádán  od  Welkobontské- 
bo  hospodářského  spolkn,  přeložil  i  do  maďarčíoy,'  a  sla- 
irnj  stawowé  téže  stolice  sTjbili  tisk  wlastnjmí  úiraťy  ob- 
starati ^  na  mnohé  žádosti  přeložil  djlo  swé  ídd  němčiny. 
DotiVná  společnost  wydala  o  práci  této-  násTednan  apráwu : 
»Tato  km^žedka  tak  dokonalá  gest,  Že  posawad  pro  Žkoly 
vesnické  kratáj,  srosumitedlnřgž],  leplj  a  k  ejli  úrdenénra  lé- 
pe ;Redaucj    nenaleaámewai     Slulno   teďy,    abychom    i  my 


w  Čechách  ^a  tak  ti^edné  podnikánj  ^a^eho  saukmcnowca 
pozornými  se  učinili.  ..  ^(S;)j«ft;  cena  o^oho  spisku  gest  10 
kř.  stř.  P. 

W  BENÁTKÁCH  VAH  IHQtellí.  .:Z  Arquy  jedeme 
přes  Monselice  k  Este.  Monselice  gest  mčstys,  nad  njniŽ 
na  strmém  wrchu  hrad  starý  stogj.  Sem  až  prý  )[>ři»el 
Afboin,  král  LóngobárdAw.  Dřjwe  hradu  stál  prý  na  wrofail 
BMUMttliékém  ohcámiJapiterAwk  Z  Monselice  kwat)ili  csm^ 
do  Este  aneb  Ateste.  Wystaweno  prý  od  Euganeyských 
r.  1200  počtu  obečn.,  kdyŽ  prý  zahnáni  Aňtenorcm,  hudcem 
EnetCf,  sem  mei!  pahorky  engan.  se  uchýiilii  Mnoho  ae  ad« 
wykopalo*  surobyjbatji  geni  dosivěddogj  pAwod  řecký.  £st^ 
gesjt  rpdinným  dpmem  wéwod  modenských,  brunžwických 
a  i  králů  vjelkobíritanských  (Azzo,  syn  veifské  Kunhuty)'  a 
gedné  wétwe  rákauskéfaty  domu.  Hlawnj  pro  mne  snam** 
nitostbyia  niniye^ita-  padowanaká;  r.  1493  .sUwhu  započali 
a  1552  dokonali.  Nese  rauchp  starožitnosti  na  sobč^  aie 
předstawowal  gsem  sobě  stawenj 'mnohem  slíčnčg«j  a  vel- 
kolepé. Nazýwáť.se  Vnitěrtiih  éeí  B&  (b^Tis).  Byli  gsme 
w  kostele,  await.  Antoqj^a,  plného .  nádhery  a  bohatstwj, 
spatřili  sme  powěstný  swjcen  broncowý  Ondřege  Riccio,  ge- 
diny  na  zemi}  práce  to  nad  wjíechen  pomysl  krásná [^^ 
Nynj  WaJnosti  powedn  k  úeysnam^enitégsl  památnosii  pa«> 
dAwaaské,  k  hrohuA&lenora  Roku  1274  kopawže  bljr 
ie  nemocnice  gakésí  základy,  nalezli  podle  dwau  nádoby 
zlatými  penézí  Welké  ceny  naplněných,  truhlu  olowčnau,  u- 
žawřenau  'w  druhé  truhle  cypříjíowé.  W  truhle  té  bylo 
tělo.  wogjnja»  he^poisV^J  ^P  Vhn  z  9tého  sloletj,  snad  ge- 
den  z  oněch,  genž  z  Panonie  wtrbli  do  Wlach  plenit  rowiny 
padowanské.  Po  boku  mrtwole  byl  mcČ  a  na  ném  wyrytý 
tlapte  W  kuchhiské  iatině.  Tuť  máme  premissj  aŽ  hr6za  -k 
každý  abecedář  snadn#  niAwře:  Ergo  to  hrob  AatetiorAw! 
že  ne?  Pak  to  dali  wže  do  mrámoro wé  rakwe,  udělali  ga- 
kýsi  nápis,'  a  sUro^ylost  lioťowá  I  Sal  della  Municipalita 
geť  prý  ňeywětžj  sál  w  buropC.  'Wežedie  do  ohromné  sjn« 
hqed  u  dwežj.  wid^fli  f;8m«  d^i  soehy  a  Irailitii,.  od  powé- 
f  tqďio  cesto wa tele  Binalda  Rioaldi  z  Egypta  sem  piineícné. 
Těla  gsau  ženská  a  hlawa  Iwj.  Gedni  prawj,  že  sochy  ty 
přédstawugj  Tsis  s  Iwj  hlawatr,  gřn}  giuéý  gá  nic.  W  tomie 
sále  tažená  polednice,  a.  poprsj  Livia.  —  Abych  wiak  gii 
déle  Wa^linostinu  trpěijwost  nezneužjwal,  usadjme  se  wka- 
fjrně  páně  Pcdrochi-ho  —  zase  Inj  w  Europě  —  až  nás  Om- 
áibusodweze  k  řelezné  dráze.  Weilíerna  bjlau  robotu  gsme 
gii.  opět  w  Benátkách,,  a  m  neděli  okolo  ^Aldiranácté  býwá«> 
B^  yifáy  v  kostele  di  Maríii  del  Gíglio  a  slyžjine  mij 
swatau  w  gazyku síowanském  a  sice  dalmatskéml  To- 
ho gsem  se  nikdy  nenadal;  Že  bych  Idy  w  slovanské  Ťcči 
mjti  swatav*  alyžeii  mohK  Celý  obřad  ten  cAe  ginak  éio^ 
^ěka  dogme.  Stařičký  tu,  wěkem :  co  srp  sehnutý  kněa, 
genž  ze  Zl^dru  (!2ara)  s  powolenjm  zdegAjho  patriarchy  zde 
se  ušiadfl.  Latinsky  ani  i^eAinj.  Na^e  rcdřna  snad'gedin& 
ar  xdéoB  kosteljku,  -  geqí  feái,  w  njž  ae  máa  ite,  roáHm> 
li/Vlachowé  jaysiiit  i,e  to  ^^tinsky .  Nikde  mezi  mládj.m  studor 
gjcjm  tu  neznámost  latinského  gazyka  g.<em  neshledal  gakó 
zde.  •^' Wčertk  ptáw^  přfgehi  loď  wálečiij  nilská  s  gakýmtí 
princem  do  sdeg^jho  přjsUwu,  »  f^á  ac.a.  malými  vealaii 
we  weřegných  zahradách  welmi  prjgemně  bawil.  'YVlachA 
se  sde  shromáždilo  až  hrůza,  djwagecjch  se  nowě  přižlvai 
cízínetnn  a  poslanchagjcjch  ctzé  zwuky  řeči  gegích.  ySano 
hfmn  !;enteU^'-^'*8ěfié  IMM91^  ^fdtt  ^^p^wěděl  na  to 
staiy  plawec  Tenezianský  a  žjře  wykládal  iufual  pranda  /lo- 
•ntínra  Im  poUwgu  msaiia  a  že  nyni^  hnperňfrt  Nicolo  ge 
fnt^lQ  tUW  imptratort  AUěfnndro,  ktetéhož  prý  oéitč  wiclét 


I^MO^i*  Hat*  w^cíMaj  W«  tthida  a  w  »oh&f  p«  p4l«r»?rk :  kikZ«raa  iruhw  •itůAn  fhtíwi  ne  pdlar<>hoWá  pljloha.     Pf^V^J  ••  "  wy*w*iele  m  &w#i 
^  léiiL  4«  ki^  u«  kttiUsu^ctwjaH  «a  p<>l  léta  t  al.  Í6  ke,  n*  c  k.  p^mtáwh  |vnlt  <  »L.  S6  kr.  stř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


:  I     .  /! 


>    .« 


•  I 


tirodnj  libáwiijk  pro JSecky^  Horawány,  Slpwiky  a  Sleiany. 


CJelo  47. 


^4^  éerwna  t843. 


Í0«  r.  beh. 


Karla  B.  .Š(prcb^« 


Ach  coi  ge  to  teiká  wČc, 
Wěraé  milowátoj) 

W»^cko  se  ma  bráDJ. 

Ccánan  gten  gl  shljiltly. 

Mýtinka  si:  bája:  ,, 

RVx  gsi,  milá  dceruikp, 

Rýi  Um  nepostil* !' 

Nehpg^e.  te,  matXoko,. 

Hodoau  ()ceni  máte  ;     , 
Ty  pole  gsau  daleké  — 
•  A  <30K  pak  mme  laáte? 

Tj-i  gsem  ^enom  poveplat. 

Molv'  g]  dobrá  slowa  ; 
Kiýcli  ista .  %iíq  pmwili,    . 

A  prawiJi  Euowa* 

Ne^ř  tomu,  ptmenko, 

!Wileck«  prawcbi  .n^j  ^  :    • 

Ljc  se  oa  nib.,obrá\j,     .     . 
A  gaxyk  se  ménj.  — 

Ztlálj  gsen  gi  milowal,.  • 
Zbljxka  gAsý  láVií;. 

O  což  se  to  slunéčko. 
Ha  ttebi  tak  tmráka!     - 

Ptái^ku,  pMtdku,  ptáčjnVn ! 

Mysliwcc  ié  strjlj; 
Wlakty  doliire  potoť  dey, 
;.r  S«am<u  ritta  cj^j.*- 

Prvé  gsau  mi  gi  odwetli: 
finti,  'panenko,  ždťáwa  \ 

Widyt  imwidka  sečéM 
Znowa  opět  wstáwá. 

Wlak  ttenj  widj  télká  w^b 
.Wérné  milowáigy  «   i  .     • » 

A  co  wloni  bránilo,    ; 
Letos  nezahráňj. 


.1) 


Roste  ř6ie,  rů^éka, 

Roswjgi  se  paupé;  \,  ,  . 

A  ten  s  nebe  deátjjlek 

Nepadá  tak  skaufié;    ' 

Zasmfgtc  se,  matriko, 

Widyť  to  gen  swět  saudil  — 
A  když  Pákibifih  poiekná, 
I     ttewesmet  kdo  latidU!. 


Iii  bez  spanj. 

'Gšem  dlpuhoroženec  wzríešctií  wlasLé  rodi- 
by.  U  gfái*dského  'gézera^  tam  kdemodrawé  winy 
gého  břehy  čelugj,  ttade  stržj  hory  ďi  Baldo  strnij 
W  blankyt  nebesky  skwélé  cimbuřj  peWého  zám* 
ku  Rósponskébó^  pó  mnohá  stoletj  magetnost 
předků  mých,  mai^ésřk  Aosponskych.  I  doslalo 
še  mi, '  éo  '  se  lisém  pozdřgi  rozeným  dostáwá  í 
dostalo  se  mi  škrownych  důchodů  a  tjm  i  auplné* 
ho  wýhostu.  Na  Iteslj  byl  wychowalel  můg  doko^ 
nalý'  tnuz  asjmč  máudťosti  geho  nepadlo  w  zemi 
heúrodnáu.'     '  *    '. 

'  StaťSj  bratr' nřifi^  uwázal  ae  w  dědicttvj  swé 
a  gi  putowal  i  domu  ótcowského:  tauha  mogé 
Svedla  mé  dó  dawnéíio  Ajina.  '  Zamilowalť  gseni 
ttialjřstwj  od  pririjhó  rozwinutj  rozumu  swého'. 
Dosed  'ňjma  oddat  gšem  se  celau  duSj  tomuto 
uměiij;  ale  geh  malé  poáobizny  se  mi  dařily.  —^ 
1>áH7ié  dege  zašlé  welikpsti  mésta  swátého  zdály 
se  mi  gak o  sny  drahých  starSjch  dob. —  O,  wo- 
láwal  gsem^stbge  na'  sutinách  chrámů  staroslaw- 
liVch,  dbraz'  býi-Válé  ctnosti  tlj  w  rumecíi !  obraz 
tvelcbně  zapadlé  minulosti!  —  Pak  me  táhla  tau- 
ha Aó  '^kwoatné  Neapole'.  Zdé  zamilowal  gsem 
dceřin  ctihodného  muže,  i  požádal  gsem  o  ni  a 
bbdržel  gí  za  Aianželkii.  Několik  roků  žil  gsem 
blaze'  w  lásce  choti  sw^.  —  Malowal  gsem  diwa- 
d^híj  délcoráce  á  tudjž  i  bljže  seznámil  se  s  clc- 


Digitized  by 


Google 


186 


ny  diwadla  sw.  Karla;    poznal ^peflTí  mistra  ba-^. 
letnjho,  Cainputia.     Manželka  geho^/  Judila,  jbyla 
snad    neykrásnegsj    iena   cpKh   čafid.^  Š|a-t  po    ; 
ulici,  hnuli  se  i  lazaronowé  -i  obdíw^wati  spáni- ' 
lau  panj.     Ale  iilať  welmi  nešťastné  -^  manželem 
sffým,  s  teifiK^'m  uiné^jfn  alch^iyie  dáwno  se  obi-.  , 
v^gjéjéW  %  ojiii  gi^iÉ  ^liKi^Ad^t  X  oevMub^  lad  - 
zničeným  mladistwym  žiwotem>  a  denně  stáwala  se 
mi  dražšj,  až  nás   znenáhla  opautala  wraucj  mi- 
lost. ^  MUowalaC  mě  wsj  silau  bohatě  nadané  duše 
swé;'-Campliti©'  fo  zwěděwr,  zahořel  msCauI    *       ^" 

Gcdnoho  doe  wescd  k  nj  do  komnaty,  na- 
lezl ^sem  gi,  an  slzela;  krew  se  prýštěla  ušty  a 
nosem ;  tak  násilně  a  zuřiwě  byl  s  nj  práwě  Cam- 
putio  zacházel.  I  setřel  gseiii  slze  gegj^  zastawil 
krew  a  přisahal  nemilosrdnému  trýzniteli  záhubu 
a  smrL  Tu  mi  Judita  zgewila,  že  ge  wrali  giž 
nagatý^  gjmžto  gá  sám  ziihynautr^áín*  On  tedy 
nebo  gá  !  Heslo  toto  wládlo  nynj  w>sj  mau  silau. 
Judita  mi  sljbila,  že  mi  geáté  té  noci  dwéře  ote- 
wře>  abych  planaucj  mstydychtiwost  swau  ukogiti 
mold.  Wšecko  umluwiwse  a  dostatečně  uwážiw- 
se,  laučili  g^me  le 's  j^laieňým  přolcitem  brzkého 
zbawcnj*se  trapiče  našeho. 

Noc  se  přibljžila.— Nedaleko  twrze  St.  Elmo 
sfaog^,  zjralg^em  s  tagaaR.hruzau, na  p^pjp^ky lu- 
ny; ř  i^ofe  wystup^gjcj.  S  rost^uqiqí^  si^mra- 
kei^  rozložil  se  tei^négšj  záwog  ijiad.  mořem; 
hwězdy  oswěcowaly  cO;  ohpiw^  lesklé,  kaule  tma- 
Tvá  nebesa.  Náhle  obgewila  sq  gasněiskweU  prau* 
ha  na  obzoru,  wždy  wj<;  a  wjc,e  /se  ejgQ  a.  zářjc, 
a  táhlé,. řjdké,  potrhané  mráčky  planuly  pp  nebe- 
ské báni,  gežto  ^e  mí  ,po6ud,  ,č^raě  co  pqhřebnj 
přjkrow  nad  liíawaii  wzná^elaf.  OriA.prauha,oostrj- 
brná,.kwěty. posetá  stezky  po.trhaE]^'n^í  oblaky  so 
winaucj,  zrůžowatťla,  wždy  wjce  a  wjce^^ntnatně- 
gjc,  až  konečpě  gediný^  širokýj,p).an;ienny  kruh 
moře  ^pjnalj  kterýž  nad  temeiieip  Wésu^u  ble- 
děgi  se  rozléwage,  oblohu  oswěcowal  a  děsné  po- 
doby lehkých  mráčků  bai;wa^i  peřestými  zdobil. 
Mezitjoi  wystupowal  po  ii>alých  prejStáwkách  temný 
dýmzotworu  sopky^  wkotaMčjch  se  wina  co. obět 
k  upčnjm ,  nebesům ;.  gednotliwé  blesky  kmitaly 
se  hustau  mlhau,  co  bludičjcy,  až  pak  strašné  wyr 
buchnut]  wšemi  neapolskýroí.wěžmi^pr^^tarymi.to 
kamennými  welíkány,  w  základech  zatřáslo.  T^qn- 
něohniwý  praud  ;(wčstowal  ulekanýnx  obywatelům 
wypuknutj  sopky.  W  pblacjch  huťy,.zemj  rachof 
tj,  wzduchem  suipj  d^sný  hřmot,  gemuž  temně 
burácegjcj  gednolliwti  hlasy  hromu  hrozně  při- 
zwukowaly.  Strašnězhaybná  noc  ležj  po  celém 
kragi,  kterýmž  na  tisjce  blesku  proletuge;  wždy 


ljiř|i  fKUmj  to  wlilubinách  země,  a  oheň  wyrážj 
pudím  €o  pr\imfny. 

W  I4ko\^élu  strajné  zpauře  prjrody  kráčela 
msta  k  5#i'*(íurrjÍi, ' 

Giž  gsem    stál  bijzko  bytu   Judity  swé.     I 


wsi 


rstj^inirifLdo  přcdsjn^;  wše  tuj^počjv^al^  í^ako^^v^ 
;^ti}'i%pir8zliÍ|n[W^  ^HaiiéaiAÍi  áý£a|i  Xiedá  liísli«> 
tel  lože  auhlawnjho  nepřjtele  swéiio.  Záclony 
oken  p&sobj  čerwený  swit  w  komnatě ;  i  spatřjm 
osobu  twi*dě  spáti  na  lůžku.  Wariige  mě,  šepce 
aíigčí^sirážný:  Gdi  zpět!  newraždť  i«re*spatij^  — 
Ku  £ředu  -pudil  mě  zhaubaý  osud:  ,Zbaw  se  dkr 
bia  a  trýznitele  tp  bytostij^  kteráž  ti  ge  wšjm  na 
zemi !  PoufiU  &^  faďaQUMwv^  niqf!tt(Jjřm  swým  i 
—  a  rychle  wrazil  gsem  ocel  w  ňadra  spjcjho. 

Hluboké,  bplestné  slénánj  zawznělo  po  ma- 
lých přestáwkách;  čin  černý  byl  zpáchán. — 

Kwapně  wšak  ťožlírnuly  se  záclony  u  postele 
a  šklebjcj-se  hnusná  twář  Camputiowa  zgewiia  se 
mezi  nim!.  Držel .  w  ruce  swě tlouku,  a  rhechtage 
se  neygjzlíwěgsjm  posnieohem,  okazowal  na  mr- 
twolu,  wraha  hromau  kl^tban  proMjhage:  nSpanj 
gsi  zahubil,  w spi  na  suftft  wjcc!'^ 

llťůzau  gatý.pozoai  gaem  draihé  ostatky  wře- 
le  milowané,  mnau  zawražděné  Judity !  Stalť  gsem 
se  wrahem  gegjm)  *    . .  j   .    • 

Hlasitě  Ikage  klesnul  gsem  podle  mrtwoly  a 
zaufale  si  počjnage^  wolal  gsem'  o  pomoc;  bylo 
giž  pozdě!  —  dobřeť  gsem  .byl  mjříl! 

Ležela  předemnau  w  mladisiwé  kráse  swé; 
neygasněg.šjm  purpurem  se-lesknaucj  krew  linula 
se  žiwá  přes  oděw  noči^j ;  tělo  pak  bylo  přcskwě- 
lé  bělosti.  Tak  ležela  gako  něžná  lilie,  záhy 
bauřj  zlomená. 

nPrchni,  wrahul  Ušetrjm  tebe  nynj,  abysi 
tjži  zlého  swědomj  snášel -^ušetrjm  tebe!  budeš- 
li  se  ale  někdy  opowážliwě  ke  mně  třjti,  wydám 
tě  hrdelnjmu  práwu  a  pak  umres  katem  na  po* 
prawišti!  Prchni!  prchni !*  — Tato  slowa  za- 
wzněla  mi  w  ušjch  a  gá  pádil  weq^  w  rozwzte- 
klenau  přjrodu.  Diwá  bauře  byla  se  zatjm  uti- 
šila, práwě  gakoby  se  byly  temné  moci  krwawau 
oběij  ukogily  a  nynj  poklidně'  rožegjti  se  sna- 
žily. Přiicl  gs^m  do  toledské  ulire#/"— Wše  bylo 
tak  pokogno !  ani  paniálky.  po  onom  hluku.  ' — 
Zwuky  sladce  zněgjcjrh  kytar  plynuly  prosebně 
k  milenkám  w  záři  měsjčné.  Zde  onde  otewřelo 
se  mřjžowané  okénko,  a  skwělé,  bjlé  ruce  kynuly 
pozdrawenj  a  dobrau  noc  milenci.  Když  gsem 
došel  přjbytku  swébo,  nalezl  gsem  manželku,  an 
umjrala  po  těžkém  porodu  děwčetc.  Celá  bytost 
moge  otřásla  se  w  kořenech.     Gako  Kain  prchnul 


Digitized  by 


Google 


1S7 


gsem  do  hor  s^fff i;«fi|jpt  .t^yldy,  chtege  sim 
před  sebau  se  ukrjli.  Pozdčgi  pak  zasmušené  a 
bazllwě  dofni\  se  náwřjíilwj  nálezy  gseoi  list  Cam^ 
puiíůw  tohoto  oWbu:  ^oř/^jm.  Aobí  2  Spaqj  §m, 
záwraidth  líespi  tedy  giž  také  Má  šwé\^i  Bjtft'  twé, 
Jacinta,  stálo  ró'  riyrij 'djtctcm  mjip''/''^^ 
43htĎl  kdy  prijiwa  Qtcow^kétio  k  ny  pohledáwati« 
odewzdám  tě  hrdelnjmu  saudu;  Nifedy  S*é  k  lij 
jaelilaš  gakóž  btec,l  l^udix  mrtew  pro  i^í  g^pž 
^pro.  aatatiy.  cel^fWQ^*  (wSitai^oiwymi^au  darugi 
ti  žiWbt/«kteřýi  ge-ti^bezťoto  vrjcé^  Břétrieneitt 
líbili'  rozkósj.  Tát  se  irislj  ^Camputió"  na  těcli, 
JuIqz  gag  zklainiili  I  Of*A  museU  zradu  swau-sbiitíj 
zaprawiti,  a  swůdcc  gegjho  ý,wo1*I  gsetn  tt*  koha- 
*telb  swého  předse^?:etj.  Wýpatráw  ^aumys](  wA^ 
přenesl  gaem  .Iwrdým  spáajm  opogenau  na  loie 
mé/ I^dežta  g8i  gi' pak  we  snádi  tjsntrtil, »—  '  ' 
A^  tp\ge  ta  kletbib  kteráž., mě  od  té  cWjle 
ŽMvoten  bickige !  —  Brzce  na  íp  .musel  Camputjo 
Neapoli  opustit,  gsa  podezřelý  prowpzow^njnfi  i6cť- 
nokncžijictwj.  Gá  stjlial  1?^z  usiáry  stopy  .swcbp 
djtéie  w  mnohých  kragÉnácha častá  gaemge^ina* 
Ic^zl;  ale  náramtiau  bázeft  před  smrtj  mkau  kalo- 
.\Yau  němólJ  gsein  nikdy  překoná tj  — .  i, mlčel 
gsem.  —  Ale  aeb>  co  gsem  od  těch  časA  utrpěl  I 
S  pekelriVm  čerwem  w  prsan  nťměl  gsem  pokoge. 
W  prawdě  wypln jla  se  na  mně  ooá  kletba  >  gá  npmpbl 
wjce  ápáiil  Ona  hrozná  doba  stawěk  se  wftdý 
před  žbanřcnau  dnSr;  Via  mjjstě  spanj  cjtíl  fescm 
juiuky  síatracencŮL — aduclia  n^ho  rozrýwalboiney- 
•krutégsj.  —  Nynj  gest  djt&  mé  z  rukau  gebo  o* 
swobozeno;  on  ge  wSak  požadug^e  odémhej,  a  po 
mně  gest  weta,  gestU  mě  wys^jdj!«  — -     ,         '  ,'i' 


Gík  dáimo  .byla  se  noc  po  zemi  rozlo^iloi 
an.se  markós  nálože  uchým.  Těžká  wzdydíánj 
.dmula  ůádrai  děsíiého  spáče^  chwěla  se  každá  či* 
inii  každá,  částka  těla  geho;  krnpěge  studeného 
potu  stály  mu  na  čele.  Kdokoliw  by  byl  mučedlhjká 
w  tomto  stawu  spatřil,  byl  by  geg  mnsel  polito* 
wati  a  byll)y  i.  kaáiennéf  srátcihi^ 

Mdle  a  temně  hořela  swěiloika  giž  nfi  zha* 
snutj.  iSiyš4  -r  tu  se  dal .  přede,  dweřmi  lehký 
iramoit  slyšeti,  gakoby  wichr  suchým  listjm  sit^ 
m?I,  a. obludný  CampulioVklauznul  do  Ichárny*^ 
široká  dýka  leskla  se  w  kostnaté  ruce  geho. 

•Dobrau  noc,  pane, —  sladkau  noc!<  zasi- 
čela  ústa  geho,  a  smrtjcj  ocel  wgel  neáťastoému 
markésu  w  odhalená  prsa. 

Lehké   wzdechnutj,    spogtné    s   tryrkmiljm 


gména  .J^dkÍM|  ^wi^nlo.  ae  ^/litrip  gebf ,  a  po- 
klidu  nabyla  duse  bezklidná;  odpočinul j  a  twr* 
deho,  spanj  dosel  ubohý  w  chladné  hrobee. 

Wztekem  smaiený  točil  se  krwolačný  wvah 
po^  komnatě. . —  »JacintA,  má  sladká .  holúbieél 
spanilá :neiirttsiai  —  heil  bude  te  snaiek  .kntmivý^ 
^'^'tientcka  liwého  celuge  newěsta  studená  K — 
a. pířiiem. skákal  wždy  <diwegi»  Tu  wstaupil  do 
komnaty  hl*abě  po.wykem  příwáben,  ^a  krňza  pro« 
iilkhi  audy  gebo^  an  tu  baléUijfao*  místtá  a  na  loit 

^kíléha  markása  nhlexl.  - 

'  Uaaap4itio  spatřtw  hitabeto,  počal  se  strašné 
smáti  .kgakcr  šjlcfiý  gektal  IdáseuV  bezKwučným: 
.•Pbgrf!  geátě  -gednau '  té  zabigi '-^  pak  opět '^^  a 
gesto  gednau  I  Tys  unesl  Jacíntu!«  -*^  A  opět  řjtil 
9é  k  posteli,  chtěge  dýku  z  ňader  mrtwoly  wytr* 
Imaniir  •Tuale' poznal  zawhižděnéko,  i  upřel  naft 
«i^ky  a  nemohťge  Y>dwrátit;  pak  začal  křičeti,  bil 
ae' oběma  rukama*  w^prsa,  wolage  pěnjcjma-se 
irtoma:  »Zklamán — r^zklamán  l--^Ten  měl' ajii- 
lento^zahynautii-^o  proklatě!*  Přitom  se  roze* 
hltal '•  na'- hfaběte*  á  napnnl  ruku,  gako  by  ho  prb< 
tknauti  chtěl. —  »Ty— ty*-^ty  musji  umrjtt!« 
sičel  přitom,  a  sklesnul  na  zemi  bez  sebe,  ,umě* 
le  wsazenvmi.zuby  bez  u.siánj  klcpage.  —  Rychle 
se  zniopnil  wzteklébo  wraha  swolaný  domácj  lid 
a  odewzdal  gcg  stráži. 

Černokněžnické  uměnj  přineslo  wášniwému 
Wlachu  z^ázu.  WypočjtalC  on  a  došel  gistoty,  že 
hrabe  Jacintu  unesl;  a  dle  toho  zosnowal  nclile 
ki*wáwý  záměr  swug;  zdařiloť  se  mu,  wetřjti  se  do 
hraběcj  le^rny,  kdež  pak  mjra  geho  se  dowrši* 
la.  U  wězenj  žil  hnusný  padouch  geště  několik 
týchdnů,  az  pak  smrt  ruk^u  Wogtěchowau  nešle- 
chetný žiwpt  geho  ukončila. 
.  ^  O  saudruzjch  gebo*.  p  chromém  rabjnu  a 
p^djwném  Arménowi  nebjlp  ani  slecjbu,.  -7- 

Kfátký  čas  na  to  hem^Up  se  peřesté  množ* 
stiyj  w  kostele  u  sw.  Jakuba;  lidé wyší^oření  při* 
ch«yr«eli  a  odcházeli.  L\ .templářského  dwora  stá* 
la  stará  ft)adlena  s.  mladau  djwkau. 

uTeď  zpjwagj  rckyvie  za  hejtkau  sUdkowic 
dcevju,  píiodrookau.  panenku  I «  T^ypráwěla  po.kaslá« 
ivagjc  wráskoviitá  baba; — »gak  gseu^  gj  to  o 
itědrém  wečeru  dle  slitiny  wyložil^i  .tak  se  také 
wšeipko  wyplnilp*  — Po  rclýw^jch,  bude  ale  swatbal 
Podjwey  ac  .ftětijil  wzáťj^ý  pi^ůwod  gi^  gde — bude 
to  něco  ivjelkéha  1  r^  A  tp.  si  mysijm !  Wždyť  ge  to 
panáček  z  hraběcj  kn\'c,  co  si  bere  děwče  po  tom 
zppopadeném  keykljři.  No,  Bůh  gi  posila  —  ona 
ge  tusjm  hodněgsjj  nežli  byl  gegj  roztomilý  pě* 


•staan« 


Přel.  K.  N, 

Digitized  by 


Google 


m 


Č^ské  dl«radl«  w  Praze. 

.W  aiUerý  dw  4,  dvrwna  tlyieli  gstaie  sAse  gedkun 
éstorány  spéwobry  mij,  obljbeaau  paoj  Podliorikmi  a  mi- 
1^0  nám  p.  Strakatého.  Pftowosowala  se^Rěéiím  ŠwěU 
ennká.  Pottebj  ^eu  gmlkio  liboawuké  apCwohry  téi»'«.^ttt 
vjpitslítf  a  pMtelé  diwadla  naJeho*  gii  widj,  gakéspfáwy 
gím  o  těchto  diraa  spéiccjch  po«lati  .■■iil«me..  •  Kolikráte 
aiy»eli  gtme  gi2  .tota  Emeljnii  od  r.  18&d|  kdeito  le  ná 
átavr.  divadle  gako  uialtbnft  Čekaná  denaice  kráanégjjbo 
dne  wjskytla  ?  —  a  ^id jeky .  okřálo  ardce  těmito  muky^ 
—  Dne*  obftlájtě  Byla  p.  Podhorská  pH  dú^rám  hlase.  — 
f>urý  BoU  patjj  k  neyitpjjm  ůtworům  p*  StrtdLatéba.  .Pan 
Mayr  mpjwal  mladého.  Šweioera  s  prawým  oiteib,  Přóli 
*  ^f  vu  p«  >  Štvaná  (hrabě)  iiemúieme  ard  hic  námjtati :  ab 
na  hniy  na  awé  twářenj  -^  na  bělé  swé  pohybowánj  mři  1»J 
inbdy  tentp.ípěweo  pircpilný  zřetel  dáwáti..  P.  Branra  od 
Spráwec  byl  dobrý  -r-  pan^  Ihmetnora  game  litovali.  — >.<>r 
autně  byli  game  ředit«lstw«i  :welmi  powd^ní,  le  nám  tase 
gedaau  hlawnj  a  pověstné  siaupy  .spěvohry .  české  před 
oěi  uvedlo,  i  vylijme,  i4  se  to  .gen  $  gffho-  pi'papěckem 
sh^dpvati  bndei  pakli  se  ěeakému  oheoeaet^n  ^afttěgi  ffí^ 
dobná  pochantka  připravj.  ,    , 

Dae  8.  ěervna  mMí  gsme  poslednj  představen]  v 
prvnjm  předplacen].  Ředitelstvo  myslilo  bezpochyby  před- 
plalcAm  něco  dobrého  uěíniti',  a  dalo  ten  den  velikau  no- 
vau  pantomimu  provoiovati  j  ále  my  bychom'  byli  radáj 
dobrau  ěínolirau  ta  vděk  přlgalí.  Byloť  arci'  na  celém  tom 
»zíečenj  tně»ta  nep^átehkékoK  viděti,  Íe"se  k  zdařilému 
proveden]  geho  vSechny  sjly  balletn  nahého  napnuly,  ale 
8]Iy  tyto  ziistanau  i  při  vlcm  nápnutj  slab3'mi  a  k  vywe- 
den]  vážné  xnímické  úlohy  nepostaěj.  ^  Byltě  to  bbtpochy- 
Hy  gen  pokus,  gjmito  bjr  se  okázalo,  ie  liově  pHgátý  ťa* 
ne^ujk  Caldi  i  podobné '  '^t^cí  spořádati  umj  —  ňynj  alé 
snad  gen  pH  tomto  pokusu  zAstane Před  halletem  pro- 
vozovala se  poneyprv  z  České  Thálie  známá  veselohra  : 
Ženských  $é  ítjtj  —  a  sice  v  celku  zdařile.  Pt^knau  ňťohu 
svau  provedl  p.  Kolár  velmi  pilhě  i  se  Sfastným '  výsled- 
kem, trefnými  barvami  nal]ěív  iiésnáz^,  "hnčv  i  obrácen] 
se  na  světskau  cestu  mladého  pedanta.  P.  Madetiňská  pó 
deUj  churavosti  zase  poneyprv  vystupug]d,  hrála  ěl^crá- 
ěivau  Rarolinku  s  pěkným  rozmarem.  P.  Forchheímová 
byla  co  Serafinka  na  svém  m]stě ;  ale  s  role  nedalo  se  nic 
zlváňtnjho  ťitWořit.  Takž  se  i  p.  Ra»ka  nemohl  tenkráte 
úlohy  své  docela  zmoicniti,  aby  byl  sm^i;ný "  obraz  pod 
žťOfikan  vtádau  stogj^ho  a  potoiÁ  na*  d<nná<jho  pána  si 
hragjcjho  manžel«  ntvoYil.  ■  Gestě  gcona  kltaúlka  byla  by 
nesrovnalosti  v  geho  i  ve  hře  p.  Skáfaié  ^roVúala. 


-'="    '•  •'   •  '8WEITOZOR;     —^    '^  .'•• -4 

:.  •  =  :••  '        ■•''•:*•  '  '^      •"••     '•'     ''   ••'•'••    í 

^  .^Ivsr^el  Kíbiy«r^ířigmeBiige. se  modljc]  kniha,  Jtteraui 
Kotíi  pro  žiďy  vtJhrách  Wydal  a  nynj  Roscnthal  přeložil. 
jM  gedt<<i;  ani  dimh^  nebyK>  :by<  nié  tuze  divhélio**ii|e 
*»?/n*n|«f*lý  poř«*ft1í^»^  ;We  vydávj  matfar^kéhfk  spisu  to- 
hoto gakýsi^okrok  k  Sj^f dneeeiijf  gnzffku  nalézá  —  tomu  ge 
Se  co  diWíti:  K.dyby'sedah'  gázy  kove  sepsán]m  gedné  ne- 
bo .dt«iÍié^knjfeky)>oA  tentýi  klobauk  vtěsnati  — toť  by  byw 
le^  ai^  JbiTao. ! vybráno,!;    ,'.,,. 

•Za  přcstavovápj  svrotinjho  d]lu  svatpitěpánské  věže 
ve  Wídtíi,  vněmžto  se  od  r.  18J8  ái  posud  pokračova- 
lo, ^3«aleí  se  v  eelku  tJNMKOO  aLj  pauhě  dřevěné  leSety 
•Mlfk  a^Sied)  zL  stř.-rCleU  vtežj  gMt  njuj  o  S'  á'*  vyMj, 
než  byla  před  opravai^  a.  pod]tá  v<(směs  720,  3'  a  6^/^*' 
Výíký.  Přestavován]  ř]dn  nyněaáj  dvorň]  stavitelský  ra- 
lla  Sprei^cr,  geho«  d^limyslrié  nmělosti  WjdeA  gii  mnohau 
aiiajnebitau  p^asu  co  d^ovati  má. 

Geden  z  neYznamenitěg2]ch  maljřft  nyněgkjho  věku 
fí  tieyůáródhěgáj  francauzslý  ge  Hornce  Vernef.  A  gaké 
mmoJUUĚJ  děl  gU  vyvedl!  Gednau  vylla  <g«ho  pédobitna, 
sedjcj  na  koni,  ao  s^  žtětceta  ^  moe  apprkem  okolo  ná- 
ramného kusu  plátna  gedc,  a  při  této  gjjidě  obraz,  od  po- 
ěelj  až  dó  posledn]ho  uhu  hotov].  Vernet  vymaloval  giž 
vjte  v«gáka,  nežli  gich  mtfobý  knjže  v  celé  své  armá- 
dě má. 

W  Londýně  zemřel  p.  Arkvright,  kterýi  5  synf^  zfi- 
Stavíl  a  laždému  1,500000  liber  sterl.  odkázal ;  tačy stará] 
doatal  k:tomfi  gclcé  patastv},  kter^  mn  roěně  4060  lib.  str. 
(40000  zlatých  *tx.)  vynááegj.  Wnuků  a  pravnuků  zii- 
sulo  po  něm  51,  z  nichž  každému  14000  1.  st.  poručil.— 
Gak  asi  ode^e!  tento  nesm]mý  boháč  od  svých  pokladů? 
H-*  zíla-E  mu  kdo  chlidý  tfa  hrobě  zapláěe  ? 

Břichomluvec  &c|iceibiřr„rosený..'VVjdeqf au,  kterýž  »e 
giž  také  několikráte  v  Praxe  sly«cti  dal,  vyvedl  v  malém 
bavorském  městečku' veselý  kausek.  Oovědél  se  ťotiž.  Že 
hóapodský,  vgehóžto  zairadě  svam  produkci  driel»  velmi 
pověrečn^r:  ge»t^  a  že.  měl  braua,  ktf^rýž  v  poalednjch:  vog- 
nách  zahynul  a  gemu  600  tolarů  zanechal,  s  kterýmiž  on 
pak  Irch vařiti  počal.  —  U  prostřed  představen]  ozval  se 
iMhle^jtepnýlilas,  vydiázeg}id|  gako  ae  sklepa..  Siábodala 
vyžel  z  cbj|vu  osel  hospodského,,  a  začal  povjdati,  že  v 
něm'Ju»e  ňebožtjká  bratra  věz], .že  nemá  pokoge,  a  že  geg 
hospodský  trýznj^  ačkoli  hitk  byl  dědictvj  zanechal.  Ho- 
spodský byl  celý  bez  sebe  —  a  diváci  měli  roztomilé  vy- 
ražen]. Ale  kdož  pop]»^  podiven]  břicfaomluvce  samého, 
když  druhého  dne  s  městským  představeným  k  hospodské- 
mu do  světnice  vstaupíl,  geg  skoro  rukama  lom]cjho,  na 
Stihle  pečeni  a  pivo,  n  atoki  pak^  osla  íialeali;— •  Aob  pánové ! 
pogclie,  pomozte  mi  bratra  prosit,  aby  se  n.d»ěval.  Tu  m^ 
dávám  wneho  v  hognosti— ale  on  se  gaksi  zatvrdil.— Tak- 
to pjA]  troviný ;  co  ale  hoispodský  asi  řjkal,  uslyšev  pozděgt 
a  pofoáutfévy  ze ,  to  .gen.  étverácký  kanink  byl  —  tů  |ieer 
snámily. 

f  N  á  w  ě  á  t  j. 

Na  vědom]  se  dáwá  oněm  pp.  zakíatlatelum  Matice 
České,  kterým '  Óisopfsn  .  mnsegn]ho  ročn.  184t  sv.  í  a  t 
se  nedostalo,  áe  doCčei^'  dva  svaakové  -byvie  podruhé 
-^ytiAtěni,  >  v  knihkupectv]  Kronbergera  a  Rivnáče  odbjrati 
se  roobau.  Nadbytek  skrovný  těchto  svazků  též  tam  se 
prodává. 


émMflB  taMlo  vyOizj  va  slhMia  a  w  tobote  ^o  •abrftjeltt  k«Mm  ůnŘutm 

léta  48  ks^  we  k»ilikiif«etwjek  m  pAl  léCa  t  sL 


as  kr.,  ■•  c.  k.  poitáek  p«ll.  t  ml.  SS  kr.  cir. 


Wydiwánjm  a  reáakej  J.  Pofiprjáiltf  w  Prase. 


Digitized  by 


Google 


'.  ,1 


."    ''I  •   \    <-  .if 


s'  -..j:   ...     .'!» 


liti^éDJ  sibaviťjk  pf »  í:d«hj/l»ra.waDy)  Slawiky  «  SÍeiftny.i 


DosfLlenj  cjIq. 

Z.maďarsliěho       , 

•  :    <  •  ■ ' '   :    'j' ■■ .  \<  r,    -.    r \ ♦   i  »  » » o • » •  • 

Óndřegé  KaMthétl^.  ''  ' 


»:  JI. 


.  DokoneU  giim  ^kdly  d  pránmickáiilmiinj,  drt^ 
hý  Auguste!  PřckioiiV  gse»  lújáýnntíayrf  [nimi 
^►rtt^otwčlMDít  iplad^cb  *idj-^a  BUtl^  sóly  to  plá 


ání  cel/daw  Saudrúhíí  á  wesélícli  •  wyrážéV  ^^í 
ží[ďné*ui;ilěnj>  žádné  :tánfiřstnáá|  slneb  usilómiósť 
do 'stawů  se  beraUcjho  niladjká  némůžé  ťcela  wy- 
|)lnití,  gestli  to  "^  licžké  a^ingélsk^  dříwče  rít^ 
wyplňj.  W  kazďéin  wéku;  wfaídéib  iiwotapo* 
lozenj  něgatá'tťpká  okolncfet  čloWaá  itagjtiiá 
í  opanuje,  klériíž'  i  iia't\*i^fté  si^dcfe  ia8ášt^  ťitdně 
áučinkuge,  gesttí  lásky  hodná  cKot  oiiu  trpkost 
ímysTí  iíewyrážj,  w  gegjžto  lásce*  ňiintílóst,  přjji 


rt^ra^otwilMDít mladých  4idj-^a  bM  w^y  ^  V^^'     ioninost  f  búdaůctíost;  kWdá  rádtíárt/ kaidě  poi 

j^ok^cb  í>fhitjch^hftru  i^koblabům  te  wjwiáT     j:j^^.<  í  kážlíf  cíiť  Malioděgný  se  spolčuge. 

*egj> -'káe*  twDfejoj  mysl  inladjkf^  i  kiitíi^^  I./!'  .  ,  i,    :.  .      .     .;         .,      .T.i  , 


dttklddérkdei; uprostřed  4\Taiscii^ii{ďiowa»:fiib 
%  áó  ^tioho  i«véHb3Í éb '  soudruhů'  tek  \  we^l6»/  bo4 
h^ýtn  a  biaicfným  srbjíj^  « >«fo»pficbiá6gjcji  »mi4 
éná^w  -pcrwM}mÍBfíJkj  euwjJ  :0  gakobfiiiei^eM 
tib\«<ěfai  w^  ohni  ibUnlo^i^nMlj^Ai^afilai  iCelýjiwSl 
4e«kiie  vse  mú  w  rd^owé  l^arvé^i  .a^  s[il4dísttf&  totysl 
igdbo>  ^á(d>  lili  w  lesk  aomj.íéře  přjlomnwlij 
^budducnpsti  Nelieiiíii  wypsati'  oopeuMolU  geW  vm 
-při  wykroden}  :x  t^holb  jitaWu'  byl  ;opatiQlval ;  amJY 


"^  '  W  Peští  dljilii  iniÍj^ÍAugust€í!  a  kdež  gindéi 
iiezK  V  P^sú  Ť  Úek  ide  čilý  iiviót  k  dufch  nafacřari 
ský  bpraVdíW/  'fůiayt^ei  gett ; zdé  ^Sť  diWadW  ney* 
wxnešéhég^jďi  'Wýgévti''a  ^pWniěti,  geá  iřde  sjdlo 
wzdeláv&gícnósti;  gen 'zde  gcštiiéwywažitelhýpoí* 
klád  óbcbódfeidtwa  a  řemeisél,  zwláště  ale  práw* 
njkAm*pi^i4cH(ia  giégifch  behua^ějl^  gcšťtti  otew^ 
fenýj  po  nemztó  ^tii,  fiolctíďsjiy' dosiáhóWali-  bu» 


icbaní  ^  byla  sladkd  itMfkýét,:  imdoMJ  i  .fctlwlj,     ^    .'  t^^^etř  ttiožnó.  ^  2ďé  Žekám  á  átHitkrti  i  gá. 


!S  hewyi^wď^  bolemijral gBeip^pSt.^! ik^iičeiij 
4rráttiýib«VzM«otat;  ^cipři^t^bt^^i  a  aáfitl  muz«? 
tlosli>  ziápalt  k..(wyifiredéi^''W€}kyoh.(5ijáu/  ,yftíi  rsmi 
W  r^ttjtih  iMhi^awé  .nÉjwagj.i  Ařrtíiké,  b^'  »% 
^ymětítéMic  .W)liMdy  w  IbiádiÉucabali^  \of.  f^,i  v^ 
-dj  lidé' přiéainotM*  8K>bé  fljibugj.^ohnilyj^  kadet  .wir 
idj  fse  w  př^iii^kui  ;mlial^  lékaň  my^jy  .iMiiPttv 
^lomedioua^twji  !iJieóla|[  byf  á .ae  nafSt#U€Í  P^tr% 
i|iíysl> aspbá  na  vBdriadokrě/«iieb  .na>P4kj(itía|iow$.*) 
•a^dětii;  ^  lakdéiim  prkwnJkMJ  gestb-  nei  ioUlftt  4áp^ 
p  septénvyiraté  :«•  aňjjvá.  /To.seBt 'mlíidyiGjjk.lidi 
ipljrbftemoat.  -^  .Ták  naami  btidaučpOstji , 4adk^n^ 
isny^  a  mezi  památkau  mÍBttl^Gli\fůzowj[cbíiW^ 
*ků  dwK  m&g*- sem  i  lai|i  aé.fen^fp^j^iuswédéi^ 
xadugeli  se  diii>mautj.  To  áW.pí«dc;sibi&j[^6«;i 
%jtiW  £é  teri.sbdk)'Uám  mkdosiiiAa.  mip^a^ilU 

•)  Byli  dwa  slawnj  arcibiskupoiré  uhcrltj. 


milý  Auguste',;  ivSi  to,  xo  sé  pbtud  'stálo  'fťteb  nei 
stalo:  p^knj^íih  znáiiióstj'  sobe  dobyti;  #  pfřjzeň 
sebe  ůWéstí,á  tó,fe  gcstcjl  tí^duí  dosáfanánli  -^ 
to  ges^:  k  určitému  a  gistému  chlebu  sepftžénitL 
^dé  se  íiií  přédce  béyspjš  takowáto'  plfjlcžitist  na- 
skýtflc.'''  Žflstah^ziíráW!'  •  '  ';'  -  "  •••''  '■';'• 
^  *  ííeňj  trpbegšjho- a  bSklíWřg^hd  statru,  gako 
4)éz  gistébo^Wjiifieffeifélió  poWoláilj  Sem  i  tato  sé 
potUlóWáti;  ólevi-řertgest  toi  wSecken  způsob  pra* 
Cj,  moinosii  a  iisílDt^ndsli",  ale 'práwe  ztépřj- 
'éiny,'  že  ge  lo  wéc  přéležki  sta^r  sobě  wywoliti, 
tráwjra  čaá  w  mrzké  zalíálcé,  ták  gako  djtě  mezí 
Vózlí6né  krásné  kwjlj  iiweáeřié,  béhagjc  aljtagjc  od 
gcďnbhó  kWjtka  k  druhému,  hewj,  které"  si  ce 
npVtrásnťgšj  wywoKti,  h  pbálédhé  bez  kytky  zahra* 
díl  opaušťj:'  Wtróaťj  Ifdé  bež  uldy,  gako  Lord 
]Bvrbfl/žádáému"tifeřdddáhj  íákbnil,  žádnfi^i  prá- 


Digitized  by 


Google 


I9(í 


v  ty 


r 


wem  neobtnezenj>  gako  bludné  Kcntiéty^  milugj  li-  ;mH^  cjl  iwdig,  a  Wmucj' láska  k  lidstwu  a  čitelnost 

wot  přetráwiti;    gá  nel    nfb*  bii  wyaIofrit,^]||iak  ^přemohla  křehlÉ>»t  w«)lu  geho.    Kolikei^  by  to 

taužebně  gsem  dychtO  po  Éigakem  s^íWé*  učiMl.^ouíšicfas.mlad^ih  pánů?  —  ba  ani  mnozj 

Ale  tauba  dacha  mého  nezůstala  newyplnéna.  %  našich  nižájho  stawu  mladjků !  —  pro  ně  by  se 

W  mittulýcl\  4^ech  w^^l  gsem  si  pro  wyraienj  po  mohlo  colé  lidské  pokolenj  w  krwi  plawíti,   oni 

blučn|clí  a  fařn^tn^^cb  iilý^^i  4>e^^nsi)'ii|)«:  14e  ^  1^  90^<^  af  tiAinf  ii^qfbgli-  jbi^cli  lilgiwiidc 

toíik  lidských  twámostj^  tolik  známostj  a  toliké*  stiObnauti:  ale  swau  osobu  gin^m  na*'odiw  posta* 


rého  uměnj  nikdy  neodkwétlé  pole  před  zra* 
kem  zwédawých  se  mjhá ;  chudý  sedlák  wlekl  se 
předemnauj'li  tak  upřel  zraky  swé  na  lehati  a 
skwéle  ozdobené  krámy  i  gine  krásné  wěci  a  na 
nádherná  stawenj^  kterýmiž  mladičkau  Pelf  ney- 


wagjce,  w  tn  stranu  by  se  okazowali,  kde  z  okna 
něgaké  znamjnko  krásné  pletí  se  wyskytá.  Swý* 
'mí  bHamdtými  a  autlými  ručinkan^t  fedHlui  ^9  tý* 
kati?  achl  tjmto  pomyšlenjm  upadli  by  do  mdlo- 
by. — '  Mladý  farabS  ge  wždy  weselé  mysli^  bystrý 


l^lížSj  desetletj  tak  krásné  ozdobilo^  ie  nezpozo«  a  čilý,  za  každaa  ^noau  běij,  do  každé  gest  za* 

rowď  křjž^   pro  wýstrahu  okologdaucjm  že  sta^  milowán;  m-  gednomokamiei^  4>hlibnge  si  hra- 

wenj  wisjcj^    Těž]cá  cihla  p^dla  mu  na  blawu,  a  bénku,  a  služebnici  štjpá  do  Ijqj ;  —  ale  to  gen  či- 

Xííl  geg.do  lemene.  udeřila,  ie  bez  sebe  klesnul  nj  potud,  pokud  rozum  a  srdce  geho  oewinnřgij 


na  zem«  Sauoit  nad  neátastnjhn;  welel  mi  k  po- 
9IOCÍ  mu  pH^pěti^.  i  snažil  gsem  se  tedy.  omdle^ 
lého  w^křjsiti*  .Powinaan  phiicj  tuto  konati  pomá- 
hal mné  ifiila4ýhrabě  V....zbožnélé  památky  ně- 
kdy sedmípáaa.V...  syn,  s  njipžto  zde  při  konánj 
lidské  powinnosti  dokonale  g^m  se  seznámil  ^ 
spřátelL  Gh^dého  sedláka  ká^id  ^o  domu  sweho 
přenésti,  kterýž  nedláuze  při  dobrém  péstowánj 
našem  z  mdloby  se  probraL    Srdce  pronikagjcj. 


zaméstnánj  a  zj^awy  nenalezne.  Rážowé  Ijce  ge- 
ho a  giskřjcj*se  oči  gsau  swédkowé,  že  nenj  syn 
hřjchů.  Při  wsem  geho- išibalstwj  gest  mladjk  srd- 
eem  i  duchem  bohaté  nadaný,  ktarýi  mi  ctstup- 
éem  >i  přjtelem  býti  ae  zawáíaL '—     : 

Matka  geho  aaptemrirka  gest  vteUcie  wáiai 
patij>  ae  aynem  #ždy  wesele  a  wljdnč  zaohá^ 
awit  %  kráaaěgší  strany  poBomge,  záranuku  ik^ 
dnéara  »epo<i^há»  a  každé  wéei  gan  wesehiu  atrán* 


ale  spolu  i  obweselugjcj  byl  to  wý^w  prp  nás.     kn  widj^   píiliom  ná  iádaé  ^áobré  weoi  chyby  a 


Gak  se  diwil  ubohý  stavečekj  když  z  omdlenj  pro 
cjtmiw,  w  krásném  paláci  u  prostřed  skwostné 
oděných  a  předce  péči  o  něho  wedaucjch  pániL 
se  spatřili  Nebyl  w  stawu,  dle  swého  sprostého 
obyčege  se  podékowati;  posilněn  a  obdarowán 
gsa  odešeL  k  mně  aamému  nebylo  wjce  potře- 
bj  do  přjzně  panj  septemvirky  se  poraučeti  a  o 
dowolenj  náwátěwy  prositii  sotwa  minul  týden,  giž 
gsem  se  stal  celé  rodiny  gegj  práwnjkem.  Hlel 
ú^  uftláwá  přjhpda  pro  swé  miláčky  lůžko  ,  kně- 
kaučké,  kdež  potom  klidně  aen  žiwota  tohoto 
předřjmagj. 

Dowol  mi,  at  na  krátce  pQpjši  požehnanan 
tuto  rodinu,  w  gegjmž  l&ně  teď  žiwbt  m&g  tiše 
běžj,  gako  potůček  tň!^\  břehami  Iprětnými.— - 
K  rodině  této  náležj  Poldy,  slečna  giž  obstárláj 
přjbuzná  septemvirky  a  pak  mladý  hrabě  Vm»  syn 
gegj;  krom  těch  množstwj  mopsljků, ptáčat  a  Pol* 
dynčiných  kocaurů.  Každý  z  nich  má  něco  při- 
rozeného a  neohyčegného^  ale  wšeobecný  znak 
wšech  gest:  dobré- srdce  a  wljdnosl;,  w  tomto 
gsau  si  wšichni  row,oi«  -^  Srdce  mladého  hraběte 
dosti  wyznačttge  onen  skutek,  že  on,  gda  dle  no- 
wé  módy  neyskwostněgi  přistrogen  náwštěwu  dát 
milémn  předmětu  swému,  a  na.,p&l  .(^estě  wida  ra- 
něného sedláka,  se  zastawil,  w  zapomenutj  pustil 


hany  nehledá.  Neobydegného  to  tfe  při  iq  naoházi^ 
ie  ai  piFjhody  nadobyčegné  a  nepřir^aeaé  w^oa 
libnge.  Báaaiwé  a  diwné  př|padnósti,r  amčšliá  do^ 
WodnižlMrj  gsau.  gegj  nayobljbeněgšj  zábawy. 
jPamnia  w  lAně  gegjm  a  káwowé  nátadj  gaau  gegj 
neroalnčitelné  .  spoledaioeb  Snad  bysi  posnd  se 
domnjwal,  ia.ge  wledenuj  dánia,  gaíkowau  w  kaž- 
dém uhle  mésta  nakznanti  lze;  rie  kdybys  gi  byl 
ápatřil,  kdyi  k  nj  člowěka  sraněttého  pd^wedlil 
agakowan  aulrpnostj  a  gak  pohnula  .spěchala  od 
swé  káwy  k  pomoci  nbohiaHi,  na  to  zhola  nic 
nedbagjC)  ie  Pamina,  kteréž  píi  náhlém  skoku  na 
iiolfti-  šlápla,  citelně  kKčela*  —  Poldy,  dtečna  gem- 
Hěgiflro  srdce  než  těla,  gest  towsoryška  septeiH- 
tiraiaa;  :gegj  raee  gsau  plny  práce,  rtowé  plni 
<e^  á  ixowora;  ona  nmj  řeči  z  nepatrného  slowa 
tak  šjfiti,  gako  mistr  kotláiaký  z  malého  kanskn 
teědi  mnoho  sáhů  dlanihý  drát  wytáhAauti*  Na- 
wywa^itelnáláídMtmlawy.gegj  gest*:  »hospodář8iwi« 
w  kterémž  i  giných  wýuéowati  milnge,  a  hlawnj 
Itniha  gegj  mOzdobné  kiachařské  «měnj<t*.  Nicméně 
^rdcer  g^g)'gesi;  dobré,  welmi  dobré,  neinéně  gj- 
dla  gégj  chtitná^-^U  prostřed  takowé  rodiny,  mi^ 
'Angíuste,  ge  žiwot  gen  radoátj  *-*  ne-li  pak  ?  i  .coi 
mám  sobě  wjc  žádati? 

(PohračowánJ.) 


Digitized  by 


Google 


tMké  dlwAÉlo  w  Pruse. 

Wned^  diifi.  U^.ČervriMi  opakowalt  m  Krdkonoi  « 
9fWÍ}4i^  -T  ^  f »<».  we  proapěcib  p.  Robtn.  Potlesk,  geoi- 
X9  hjl  pnpcDJ  prpwQsfiy  prowisel^  J^eipocbjbjr  g«K  V  torna 
iuiwedl»  Ifli  «  gii.^vjdaný  kiui  k.t^wé  benefici  iwolil  — gen 
|ie  «9poIil|clin  wů^jýctk  pojKlech,  svi^jUlf  Diwadlo  nebylo 
tuše  sn^felB/Sno.  Bn  ifJpftdU  ofifttoé  dobře^  j^eitě  ablasf* 
ttegi. iifttti.j<mexi{r|rf, ,,, /     .         ,.   ......        .  "•. 

mifjóé  ^úSkú  wptimfá  orpvMJJiřt.mxfniliiK  pled*^ 
placenj,  é^^oIJMt  ft  ^ménkhníím  -sletel  iwftg  na  nnnit- 
té  ptm^  obtflUt^-^JpHbftgBéBi  a  deib<i»fciém.  aUwii  be 
Metwa  •  1^  í^ifefeétofiwlnMW  tinuMitíoké  UtfMftnt/  mAI« 
KypÉÉfl^ií' »  Mjstttlaiagéj  i«líldl  #  MttMM  «ln9  iwoiei^ 
liuaá  pHgýliy  vnímtj  édtto^doble  féonififeiiý  a  roawrieliý 
teperléMr  ^milli  'fiakiiboi  égég  raMn^>  ie  tt  .aAa»  kdhH^ 
poaná  wleabU  'w  fa«át^ob  kl^  tnáiiiq  lau&  ie4ít^Ucinf 
•e)M*|^  ^atávoa^pliááJjF-t^atft  tjaa.v^pa,  an  abara  aa* 
folAd  soiwé.'  8  notvé  hif  aa.aaban  IhmmU  aa  iaojiflí*,  as  ^ 
baaaaatm  gaiU  tak  netroatlay  abjF  při  opakMa^jH^  ^bráall 
diwadio  aUjdauri^  nafwMHrowaloi )  Gfaiali  bidete  ardit  úš 
negeii  poetem  aesjlj,  ale  i  cbati  awé  ukowý  aiatr  ^  if 
'diwadto  wjce  k'  wAli  nmCleckéinii  proiredenj  dranurtickýcb 
,4ď,  a  ae  k  wikli  aábawé  píf  pfithycb  ttawinkácb  nawitč- 
wowati  badá.  Da  tleb  éatAaaaaj  aM  také  dttwadla  aarnd 
na  wjdijin  štváni  státi  —  k  potom  i  kritiLa,  i  obačcúsiwo 
ginau.  M  powedflu. 

Ginda  gsaa  dtwadebj  »adMl^  draiMtiékýBM  plo% 
áj  ták  iaaypáiii,  le  hy  ae  wékii'  Mediasalemowa  doífkatl 
.mofelii  kdyb/  ge  'wAcchny  —  pftwodig  a  překlad/  — 
na  priba'  mraMi  méll. '  U  náa  g*  to  witooko  ginák.  Ca 
posud  W  Kteratafe  dramatické  stáwá,  něco  málo  wygmaQce, 
gii  téméť  Wtoecko  se  prowoíoTvalo  -*  pH  fv^em  tom  uáf 
neyblawaěgjj  wmada  analebavabeceaaUaa  odpadne  $  -*-  Or 
autni  gest  alb  posud  tak  málo  pftKrodú|eh  ■prácoimajkA  Ur 
tomto  obora  nalj  literatury  -^  ano  i  tak  málo  zdaHlycb 
pfiíkladatel%  ie  by  &eAbodilo»  aby  aáa»  fteditel  nékoUkeré 
ruce  mely  a  dle  vwé  potřeby  a  éwébo  prospěabu  dlwadeluj 
kusy  botowá.  CbuJoba  literatury  nalj.  musj  nám  tedy 
wedk  mn^é  poaaf^dnj  nip^tačitalaíostibcrck  naiicb  přa^ 
devrifm  na  myalt  tkwjti,  kdyi  «e  w  poauadwAéj  prowoio- 
wan^cb  her  pauvtjme  — >  o  ginýcb,  weřegng  neznámých,  ne* 
aadáia.powftalýoh  překáikácb  ani  nemliiivjma$  obecenatwa 
dd  nkb  afťl  Túe  nelij,  ale 'faditelsnro  ge  aemftie  proto 
předce  odstranit, 

PcUednamia^i  a  tohoto  aunowiska  na  řada  w  prw* 
njm  přadplacenj  prowdtowanýob  ber,  máme  wiilikam  pl|^ 
Činu  nad  anaienjm  ředitelstwa  radost  progewiti,  Wyswjtáf 
pátrn2,  it  ú  to  pracuge,  aby  se  negen  co  možná  nowé, 
'"alb  i  dobré,  utnané  starfj  kusy  obeeenatwu  podáwaly  -*-  a 
sice  tak  aby  aagen  kritičaégijmu  poiadowánj  wadčlaněgij 
třjdy,  ale  i  po  tábawě  dycbtj^mn.  lesprottřodpjtou  poAu 


191 

wybia<ir«ld.  Wociéa  piadiitie«BJ  Beapalciawal  aa  ani  gadir 
■ý  k«a^  plady  ptdoleilé^atijdaly  ve  a  páwodnjau,  a  saá* 
alednébo  pfebledv  wyaidtiia  pma&r,  w  gabét  ae  raaliteé 
drahý  prowosowanýcb  her  naok|aaly«  Báiaalyt  ie  4  apěwo- 
biry  (Popelka,  Ifémá  %  Poatkn,  Fa«a^  RadiM  Iwaicarská),  2 
tfttcblabry  (ZKaaký  a  SobMaw  -^tent*  poiladnj  ^w  autaiý 
po  prwajm  pledstnweiij  a  sie^  wdmi  ^áMů)f  S  éinohry 
(Miáka  A  dcwa^  Kakbaigk,  MlMboiiěmý)  a  6  ireadobar 
(€>ptéka,  Žauáah;  w  ohoi,  Žeaiahowé*  YřOókm  aa  haJtei], 
Pfjbttsenatwta^  Žaii^di  aa  i^^),  i  éaika  (ŽiikAw  med)  a 
tralftá  pMlomima  (Zte^anjnriiaia  Mpřátefaktiib).  Maai  tSmi 
braly  Bé  H  pMéfpnr  •  nékteré  amiah  sabyly  před  ijm  gil 
■ekolik  let  fromowamimjt  mohly  tady  m.  nb^aňka  platiti. 
Tři  bk^  tiyl)r  p*«vodaj->-a  ^irjoa  giob  aai  p^ladowati  ne- 
wMtmB^  aa  ékr^wnéké  poeta,  eo  gicb  aaad  gciti  k  pro- 
iratteiij  alr^W^v  niMaM  aa  také  aéoo  aa  ^řji^  časy  aa* 
4taí«-  MvrodnJQb  k«f*  aaaiéia  ai  direkoa  giko  na  aa- 
káaka  abgadaatt.  •^  QaaM  ale  iádoaířlrt,  gak' tomuto  nedú- 
aulku'  naii  báanjoí  budau  hledět  pomoci  -^  á  ain<^o*U  aá- 
paanjlíA  '  o  pAné,  Mhelatwem  wypaané  oeny  aa  pokusj  ! 

Z  foboio  wleho  gakoJ^  i  s- té  fadoatné  okolnosti,  ie 
aamá  ptfM^oaowánj  her  napoiád  ^tíj  aauménoatí  a  okrau* 
bloatí  n«llýfrá»  bige  do  o^,  ta  řediteletiiN^  wiaoko  wynaklá* 
di,  aby  spMivedliwým  ládoatam  wlec^  přáfd  diwadla  aa- 
ieho  "wyfaowélo  •—  i  nabudéf  ae  mu  tedy  aa  neslušné  po  > 
kládáU,  kdyi  ono  pk  awém  podnikánj  také  aas  Mkawé, 
lúgné  a  9léU  p9éfnny  oéekáwá. 


DOHACJ  ILRORniLA. 

■%  UBAHT.  UegiJ9  aarau  umlloatí  u  pékné  powé<* 
ati  atogýc^  ma^i^  .p*:J.  Me^^f  wydíáwá  awaa  pracj  aawým 
nákladem  podobitny  .ékaftw  •  a4egQbD  auw.  diwadla*  Při 
d&loiitém  wUw^i  «4kowýi  diva^dU.  'W  celém  apolaépnském 
Éhtaté  aaugjaká*T.pli  iiwjfah  .aágaaaach,  gei  uménj  faeracké 
yr  aábairy  beeednj  přiná^jv  g#st  toto  podajlánj  wdi^ut^)  i 
geat  aa  aa  aadjci,  ia.  walkébo  atučastanstwj  nalesaa-^  a  to 
ijm  arjca,  gaUkoi  se  od  p«  Meyaia  néao  dokonalého  oée* 
káwati  m&ia.  Ai  posad  wylly  podobiany  FaI«uraWáa  a 
PeiHwumOm'^^  wdbni  adaíilÉ.  Kwfleiq  g«  pravidelné, 
wywedeaj  pihié,  tisk  pělwaý.  a  íerný  t-  podoba  básnicky 
pfawdiwá.«^Pii  té  pijleiitosti  dowolageme  $i  otásku:  Gak 
|Mk  16  wjtpadá  a  «*»imt  podobianami— giobitp  řada  wlohi 
ČěUkowským  4f  «aéala  ?  -^  Tak  apanilé  nadége  —  a  aaae 
nadarmo?  Nena^  ae  odbjratď&?  Ta  by  chrna  věra  ku 
šwé  hanbi,  ani  pomyslili  at  aatraufalí !  Či  «(  to  nechať 
.aafltaany podniknula?'. — Ga to  w skutku amutQá  wéa,  šj^ět 
tak  mnoho  sačjná,  a  ie  to  abusu  gen  na  poéátcjch  sA- 
atane.«»Télocwi^  ^uw  p.  Rudolfa  Stephanyho  (m  pa- 
láců hraběte  Ledebonrana  Malé  straně)  den  po  dni  arftstá. 
•  Psoaplch^  gdfo,  aék^li  t^rwg  od  nedáwntho  času  w  ii- 


Digitized  by 


Google 


IM 


wdt  wlBiel,'  ma^ftgl  |e  gil.113n9.t1t  oči  HawMi  .Bo«i«  lui 
iom  Uleijy  aby  M|  <^n9zily.  na  íHe  sk^itih  «  #&r0liis^db| 
přitom  i  sifflMiMlsWk  jtf7<itotMf|fc4  Mid&  MbyLupch  se  d& 
meti  iÁkj  iokoio  ů4Uwu .plip»«tL.     .  ,.*«*.«. 

Na  Adc^ljiii  staw*  JiíWadl4  pmláirá  n/oj  hoH  hoitu  Ij^ 
kftgQ  ntkos.  Rciti,  Tuéiwvra,  £itficktl^JIeiite£«ttno<wa  liíbU  g«r 
ko  hwisdy  prtn^  welikoali  p«,diwa4eiiij.  dUaaci-**a^iěMjm 
meníjm  prósplchém.  řadiiabttwa;  iMi'ui\p«aM  SckwaUowá, 
powěstný  Bcading/i  Haabiurkii»  a  W  Mpfitj  UaJoi  éélA  M 
choť  snáméiio  kei^ttikéko  biunoicisiy.  GUakrewitra  —  ap*? 
nilý  ůkah.  .  Awiak  i.  ii»  mlcm  diwAdlQ  wyatMipp ,  tento 
týden*nillý  ho4t»  daen  nalako;.  weter«Q«  Jklp^MMh^tí  aice 
we  apéwohře  mifjMV  lilslty.  T^iU'gam«  je  ^  'bni  geg}*' 
negea  ie  git  doena  wkuiti  né^,  0U  ia  gani«  i#4oo  p^^ff 
gakos  od  w7dwJkdciiié,ap6w4ičkj.QÍiek4iiati»  a.  iabjMiilM.fa 
přiili,  aby  T^i  kmgmy  peiméb^  atauftwifka  valoaU.  PrwAJ 
wysuupenj  .gegj  bylo  Uké  od  obaoittstira.  takowau  pfja«| 
a  pocbwaUtt  fr^mát^^^^^  fo  by.  om  «iiiia  iagitté  tAda  ligK 
widyiumi  lyn^  pobyU*    .1  ,  •  .       .*'■***}- 

Gde-li  led,  ólowéki  tléité.  čun  utdiAt^jfAOf  ^pkolo  nArr 
rožnjbo  domu,  Kewjwéra,  kam  dfjwe  podúrevím  «eko  sw£- 
dawoslj  Q«i  obriiíu  To  ge  ]|á|r^tj!  To  ge  ftiv#oj.a  wjř^ 
cbwalowiq^!  Tam  so  otawřal  «Qwý .  boatiaep  »  biid^Wgtil 
ftauxwi&kQm*  tiim.ne  ^rodáwagj  netjiiri«b)é  řemeny  kobtft- 
howáQJ  blíti^w,  zde  ge  tane^pj  budba  ^mit  .glgnywbet  9«< 
)eu4tung«  pro  mniskiw  oaobn.  1^  df^jtj^jk*  ,»initfa|fruita 
íDamena  gj  užigj  xadarmo  ^,rukawi^k^,  ptí^ežítoatné  werjc^ 
krasopsanj,  baworské  píwo,  ztracený  pudljk  —  wiecko  na 
weybčr.  Přegme  gim  tobo  I  —  Zwláltn^gljho  posoni  bo- 
dno  uznali  gsme  niwějtj  o  nnutlehných  etttowénjchn,  k  nimito 
p.  Roaek  '^.p^49^^^it9^  iftpi>risr>f|^  »  k  njmžto 
diwadeloj  maljř  p.  Děny,  pak  akademický  umělec  p.  Bože* 
fiéh  fflÉ?mřňir,'SÍ0irlk;  oht^ty  podali.^  P..KIéÉi«ft  §e  mezi 
isdegdjmi  lrla8«en<^  éftrtkaS  zilém  ^gíi  tm|ko1mu 'gibao  praoji 
a  -zUalí  rdtíičtifmi  péknýmř  p<m««iy.  '       '  s- 

Prof.  KHcpřťa'ůoh»toiiA  a  podal  tdagijmui.diwmdal* 
tijtttt  ředitdMwu-k  pro>«rbt«fej'%iowá  dn|raatkk^  djlo;  G«l 
to  :  Fůpeíkrt  ^  Wrt^nwthi,  -wexefahra-  wei  <8  gednánjcb.  Po^ 
kud  wjme,  koní  se  eélý  éég  -w-  d«mě*židó«akéaa»  o  bvds 
gii  tj(á  pftwábiyý,'  ie  witta  -^dí  gedna  dále  ktoťaaskáaiěf- 
'hrage.     RbKilá,  Ce  gi  bno  *a' prktaácb  sj^átíjme. 

X  BDLOVAVeÉ.  Ptpoti  pOMiiradágmii  oby«líi^  z(^ 
stala  zde  letos  ahonj  herecká  fpol^dnost  ai  přes. mág,  a 
dfWf^álfíHá  dalij  přftomnost  sWau  i  pvow^dcnjm  .diwadelQJ 
drobnftštky  dešké*  Do  německéba  quodllbetu  daného  13. 
kWStna  dostal  se  totíf  uké  prežhiklý  Kncwfítěk  Pěfina 
(dle  Mmeeki^ho  pTausendsasaaa^  kterýito  w  osobé  .obf»- 
tnébo  p:  JLiimbcka  obecenstim  mnoho  smjehn  spásobiJ. 
Skonéen   pak'  qnodlibet    'wdkýdi    skupenjm   bistonekým, 


předsuwu^^'fl^n|an^^  qj|rp  m^fk^f^Sij^f^íf^m  a  Ma- 
tiálem  r.  1469.  Nábodau  stogj  diwadlo  wedle  Onoho  pa- 
áiátného  domn^  w  ňSmito  ée  dlé  'p<ji^ěšti  obi  králoWé  teh- 
da sežli  a  na  nétňl' áe  k '  u^amatowánj  na' tiA  ndak>st  po* 
dnes  snakowé : 'český,  mořáwskýia  uherský  ad  ir  obnowe-^ 
né  podobé  ápatřugj. -^'9wlízek"^jsiaj  rytjře  a  DíěCrícbtrpťO 
kytaru  a  fortepiatoo  gl!  wmiigigest  n^dán  a  dócbázj  po 
BfórawS  patmé  obliby.^  'f!&ikkf  p.  skladatel  dohotóirfl  prá; 
tvé  nowau  wýtednau  skladbu:  yAwr'HÍ'fúM'^z^Wikfwiet 
(do  Prahy),  která  hyifÚ  w  saukromné  společnosti  předná- 
léDa,  Ikmftpí^  biAiy  t  'a .  tělo  r  tty obmaeyjnt  hluboko  oqfsl  po- 
sluchač* dogala.i  Giny  á6ínný.<Motatrán,  p^>Wi«kier..  w  líá* 
wsj,  spiMigo  náWody  hM^i^^OA  p»  lDan.,jSlobpdyr»  gfoit 
to  ta  gii  mMbá  lém  pWl  ^Imáisinjm,  aaMi^  AP>«i«e  j^o<or 
káwánj  itroffomiTOdai^  kolonáfab-KStawoi^  %%M3%iéfntfi^u^ 
wá  porad  gaitS  li^okmkn  ai  ku  České  Tinbowé,  M^  klffintí 
prokopaného  gii  průohodn  podnamnjbo  mnoho  tesu  inákb^v 
poladtíge^  saito  jwihk/gdé  ^dinhé  atrapy  blaá>.i«se.dal|' 
ijm  ttawenjm  aowenj  ielezniee  od  .Lipojka  ai^k  ^ptúk^m 
htanicjm  (Mor.  Oainni(S)  oa.^aydljwlB  aapočne, . é^mi  bj  ^ 
Mu.  npogcíij  éeleMJoetnforáwské  a  homoislezkaín,,  od  Wraiiif 
•lawi  akoA>  gii'  aii4d  Opbij:..dosUwanatt^.pétniý  itngítlé 
pok^k 'učinil.       '••'.,:  ,,.   A.W. , 

Z  Ne4,wgdk.  na  MprawU,  Máge  za  to,  ,žo  Wám  ne- 
milé nebude  o  pokrocjch  diwadla  zdeg^Jho  daUjch  zpráw 
hahyd,  S^dřliigí  yFá)ta  tutoý  t&  6  rwatoduj?)  prowbtowáoo 
b|rlo«  ato  tjáa  oasotoégi.j-^miéwadi  ani  pefei  f,,imi  p.FyD., 
pbyčeg])j  dopispwate(owé,j\Yali,^de^rjtoDpm  qi^b^w^e  Wám 
sotwy  psáti  kudau.  W  ponděíj  dáwal  se  fyluw  NníezC' 
nec,  a  w  autetý  na  to  Klicperůw  DiwoiUfOtuí ^itábaUh  --^ 
Známou'  Wáa»»  kteralMfeMank-  |M  prwnjm  pro^oUwánj  o 
welkoňovi  wypnd)  «  i|y  lí)>jil..^  Xi.  sami  OGh^,tnjci,ktelj,  ten- 
kráte k  zdařilému  pelku  přispjwali,  byli  i  tentokráte  za- 
městnáni, ai  na  Strnada,  kterého Sv^bomC^  p.  J.  M^lk,'  Kfé- 
pelku  «  Pobo^alského,  které  ppJ  A/í  Macaljk  o-  A.  Pt^čajk 
k  spokogenosti  př^tawpw^li,  .ečko|iw  p9fj^égl]^  cq  bc^- 
sté  sem  přiálj,  teprw  pozdé  úlohy  swé  prewzaii.  Co  se 
prowdzcnj  Nalczeňce  týká,  wřiTi  přékwapétii  gstné  hýli  tak 
adámým  pťořwedeuJM.  '  Weywětij.  poclMvaLyoiritom'  p.  Wlk 
«i  ^ylk^l  wosobé  .NaJnencf  ^   ale  ncp/Qnj|j   c^^^ly   bodo/ 

fsau  panny  :  A.  Bacborowa  (Karolinka),  Ziwotska  (Žáleská), 
ckarowa  (hbkyne)  a  Opríalowa  (Swadleni),  WréhraTrtad 
mHetkxf  tiaie  očekáiránj,  P.  Fř.  itanáček  byl  wýbornV-.  Po- 
kárek»  n  p*  A.  Ma«alj|(,  J^terýi  tomuto  Jmisu  k  wiiii  c^stn 
z  firna  sem  konati  si  neobtéiowal,  gii  proto  samé  k  djkúm 
nás  zawázal,  aČ  i  gínak'  starého  ílimimho  znaém^  a  trefně 
nám  zobrazÁ. -^  Pó  prwnjm  ge<htfánj  d«khiittowál  pi  M.  Rn- 
Jieéowo:  ĚšMtn^o  ntO^nit  ?9  kteráito.  <iWÍ49nK03řánk/i.  tak 
se  Ijbila,  že  deklamator  negenom  wywoláň  byl,  :^lé  i  na 
druhý  den,  když  še  z  KoliáSe  wyzul,  opakowati  ^  musiI, 
gistým "wysóče  dfrstogným  pánem,  který  prowosenj  .prwnjieo 
dne  pljiomen  nebyl,  o  io  .a.wlái|i  poiáídáu  byw-  řOj.prw- 
njm  i  po  druhém  předstawenj  seili  se  w  hostinci  u  pana 
Rossyho  gak  hosté  z  Brna  sem  doilj,  tak  i  ginij  přcspol- 
tij  idomácj,  atu'zpjWaly  se  pjsně  wíastenské,  tu  se  dekla- 
mowab  a  kowoiilo  ai  poadé  do  nreiern*  .    .»     -»é. . 


'•*•  ^  ^'".  ^^»  ^uiUup.eiwjch  ■•  p«;  léU  1  si.  S6  kr.,  um  c.  k.  poiiaeh  půli.  t  ml.  WÁ  kr.  Hř. 


«  Wyéáwánjm  a  racMicJ  J.  ťittpjaiia  w  Prase. 


Digitized  by 


Google 


Kwttty. 


lárodDjiibawnJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ČJ8lo  49. 


Xf  •  čerwnm  ÉS43. 


Ryljř  Jan  de  Carro. 

(Pflao  ke  dni  24.  éenma  1643,  gakoi  k  dOtiieté  punAlc* 
geho  powýienj  xa  doktom  w  lékařstwj.) 

Dobře-lí  se  pamali]^  odewzdal  mi  portfr 
arcibiskupský  gednau  w  Únoru  I&29  nawšciwenku 
doktora  w  lékařstwj*  ryýce  /ntia  de  Carro.  Netu^ 
Senau  přjdinu  té  mi  obm;|f'álené  náwstěwy  wyswe* 
tlil  mi  geátě  tého2  dne  odpoledne  saused  a  od 
zářj  1825  až  do  březím  1833  téměř  každodennj 
saudruh  můg«  p.  bibliotekiř  českého  Museum^ 
Hanka,  gehožto  společnosti  mnoho.  poudenliw}^ch 
a  utěsen;f'ch  dob  děkugi.  Z  ust  geho  gsem  se  pak 
dowěděU  i^  mne  gmenowaný  p.  doktor  požádati 
chtěly  abych  mu  latinskau  ódu  Bohudtaíta  z  Lolh 
koufic  na  Wary  Kariowy  zčeštil;  nenased  mne  ale 
doma«  wznesl  nan  prQgewenj  iádosti  swé.  Na 
slowo  ctěného  přjtele  přeložil  gsem  tedy  dotde* 
nau  ódu  a  druhý  den  odewzdal  gsem  dohotowený 
překlad  rytjři  de  Carro*  Osobuj  seznámen]  se 
s  tjmto  slowutným  a  klassieky  wzdělaným  mužem 
podalo  mi  prwotnj  podnět  ku  překládánj  spisů 
Lobkowicowých.  Wybral  gsem  z  nich  listy  a  bá# 
sně>  které  obgasňugj  geho  wěk  a  dége  za  králů 
nacích  Giřjho  Poděbradského  a  JFladúUxwa.  Pů- 
.wodem  rytjře  de  Carrobyla  pak  na  útraty  obecnj 
latinská  óda  Bohuslawowa  do  mramoru  wyryta  a 
do  wjce  než  20  řečj  přeložena. 

W  podzimku  1830  chystal  se  de  Carro  wy« 
dáwati  almanach  Karlowarský  w  gázyku  francau* 
ském>  k  tomu  cjli  spisowal  a  sbjral  negen  články 
lékařské  a  lázeňské^  ale  také  literárnj,  wztahugjcj 
se  na  Čechy.  Mimo  gine  opatřil  sobě  zanjmawé 
francauské  listy  o  stawu  literatury  polské  a  ruské 
ode  dwau  p^Uh^ch  dámy  sám  přeložil  Glitk&w  po- 
sudek obau  časopisů  Českého  Museum  z  letopisů 
literárnjch :  Berliner  Jahrbíicher  fiELr  wissenschaft- 
liche  Kritik.  (1830.  N.  68—60);  mne  pak  opět 
ugiáťowalj  že  wzdifau^  hosté  KarlowarUj  nezi^jdka 


lÓ.  r.  běh. 


se  také  na  staw  Uttratwry  ieské  w^fptáwagj ;  on 
wiak>  cizjj  že  nemohl  podati  náležitého  gim  wy« 
swědenj:  než  prohlásil  se>  že  by  chtěl  milerád 
býti  tlumočem  zpráw  o  literatuře  našj  we  Warech 
Kárlowých  —  w  tomto  salóně  ewropegském  — 
kdybych  se  gemu  něco  německy  o  ni  sepsati  u- 
wolil.  Žádost  geho  gsem  wyplnil^  přeswědčen  gsa 
o  prospěšnosti  článku  takowého  we  spisu^  genž 
určen  byl  wyšáj  a  takoflta  ewropegské  společnosti. 
it  Almanach  de  Carlsbad*  wysel  poprwé  na  gaře 
1831 ;  i  stály  w  něm  wedle  sebe  zpráwy  o  litera* 
túře  polské^  ruské  a  české.  Pospolitý  žiwot  Kar* 
lowarský  podal  tedy  neyprwé  podnět  k  utěšené 
^^irzágemnosti  literámj.  W  čiwrtém  ročnjku  (1834) 
wydal  de  Carro  s  poznamenánjmi  našeho  Palacké^ 
ho  posudek  o  rukopise  králodworském^  gegž  pro* 
nesl  Francauz  Edgar  QuínU  w  Revue  de  deux  mon- 
des,  Paris  183U  a  An|[ličan  Mr.  John  Botvringvre 
spisu:  CheskianAnthdlogy.  London  1832.  Roku 
1840  a  1843  wydal  zpráwy  prof.  Kaubka  a  pánů 
Je^trzd^kéko  a  Hbnkif  o  Remečském  ewangelium^ 
a  r.  18él  přeložil  část  prfslowj  Českých  ze  sbjr* 
ky  Cclakowského.  Anobrž  nenj  ročnjka>  kdeby 
článku  nestá^alo^přispjwagjcjho  k  lepšjmu  oceně* 
nj  naši  milé  wlasti.  Na  opětowané  wybjdnutj  po* 
dal  gsem  r.  1835>  1836  a  1841  do  téhož  afanana* 
chu  zpráwy  o  nowigljch  pokrocjth  taeralúry  naij 
a  r.  1842  článek  opňwodu  Cikánd,  za  přjčinau  An- 
gličanem Gleighem  nowě  rozijřených  bludů  o  lidjEi 
našem  wůbec  a  o  draU>řjch  slowenských  zwlišť^ 
což  de  Carro  wáecko  sám  do  frančiny  přeložil  a 
wydal...  Listy  geho  ke  mně  wyprawené  doswěd- 
čugj  lidumilenstwj  a  mysl  geho  nepogatau  stran- 
íxpxki  předsudky,  ktei^mi  se  weliký  djl  i  sebe  wzdě* 
lapěgšjch,  o  střednj  a  wýchodnj  Ewropě  ale  dosti 
málo  anebo  křiwe  poučených  eizozemců  proti  na* 
šj  zemi  nakwašeným  býti  wygewuge. 

Oznaningi  to  swým  milým  kraganům,  abych 
gim  poněkud  ukázal,  že  u  prostřed  heyna  nepřj* 


Digitized  by 


Google 


194 

zniw^ch  nám  pjsálků,  kteřj  u  ^řewrécmosti  iwé 
— prý  za  potřebau  ^obecnj  oswéty(l?)^^zni<íeni 
gazyka  našeho  nevryhnutelikýtt  b}'li  proUašiig» 
posawáde  a  wjce  nei  kdy  gtndy  mmit  tustrannjck 
stáwá,  geni  pokogné  a  přirozené  wyivinowánj^ie  du^ 
cha  národnjk^  wiadj^j  a,ddsUdkii  také  u  nás  toidle 
záělahy  ceniti  umigjí  Přjzeň,  kteraií  rytjř  de  Carro 
spisy  sw^mi  literatuře  naší  na  gewo  dal>  má  tjm 
wětSj  wáhy>  Čjm  znamenitégšj  také  zásluhy  gsau, 
kteri^^h  aí  on  o  ivelikau  část  lidstwa  byl  wydobyl* 
O  těch  gindy.  * 

DosažeiJ  ejle. 


Giž  tedy  mám  powoláaj^  milý  pQteKl  ale 
&  njm  i  myšlénka  do  hlawy  mí  wljtla^  ktcraužto 
posud  z  nj  na  žádný  způsob  wypudíti  nemohu. 
Můg  welewázený  a  milý  uéitel  řjkáwal  nékdy: 
i^Když  mladý  člowik  po  cjli  taužj^  wždy  pod  tjm 
cjlem  manželstwj  rozumj.«  —  Prawdu  mél»  milý 
Att|[u&te  I  Po  boku  andělského  déwčete,  a  w  geho 
pomnénkowých  očjdi  rádbych  pokoge  naleznnt^ 
když  pracj  zemdlen  na  odpočinek  se  odeberu; 
ajžnjm-li  u  práce  swé»  z  něžných  prstů  gegjchrád 
bych  čjši  wody  přígal;  slowem  wSe  tam  směřoge: 
ženy  mi  potřeb)  1  —  Kde'  ale  naleznu  takowau^ 
genžby  obrazotwornosti  a  ideálu  mému  wyhowěla? 
Teď  gen  tolik  řjci  mohu^  že  dle  obyčege  mnohých 
mladjků,  kteřj  při  milence  hned  bohatstwj,  hned 
ataw  a  urozenost  Uedagj,  neučinjm.  Můg  pewný 
aumysl  gest>  boh^tau  newzjti.  Dowol  mí  na  krát* 
ce  wypsati  rozdjl  mezi  cítedbo«gemným  milownj* 
kem>  a  mezi  zgewným  swetským  miláčkem.  Onen 
dáwá  gemné  a  srdce  pronikagjcj  znaky  ettu  swébo 
a  ne  osobu  swau,  ale  lásku  chce  milau  učiniti ; 
tento  sw&g  zápal,  swau  lásku  neustawné  opétuge, 
sladkými  řečmi  wyswěthige,  na  saubog  wolá  soka 
swých»  skáče  nad  propastmi,  a  krk  zlámati  zdá  se 
býti  hotow  k  wůli  milence  swé,  a  ach  t  tento  pro« 
slopáinjk  zřjdka  kdy  cjle  swého  pochybj ;  on  gest 
za  milegijho,  udatněgsjho  a  wznešeněg&jho  wy* 
hlášen  a  mznán.—  I  náš  mladý  hrabě  V..J  při* 
nesl  celé  powěsmo  wlasů  z  cesty  swé,  a  teď  gicfa 
giž  tolik,  nashromáždil,  že  by  gimí  celau  postel 
wystlati  molil. 

Gá  gsem  citehiý  a  co  wjce,  krátkozraký;  to 
spolu  gsaudwě  dokonalé  wlastnosti,  které  člowěka 
do  iisjc  atisjc  mrzwlostj  a  nesnázj  mohaupřiwesti. 
%i>  přjteljnkul    gsa  krátkozraký  okiidáře  doma 


nJkdy  neneeháwey!  —  Gistý  Angličan  si  přede- 
wzal  we  swé  studené  filosofii,  že  koho  slepá  naho* 
da  eeho  dceři  w  anstrety  wrhne,  toho  co  manžela 
gegjho  obegmé ;  i  gá  pewným  aumyslem  gel  gsem 
dnes  na  ulici,  do  prwnjch  dwau  očiček  se  zamilo* 
watí«  gopiby  se  mi  krásně  ^aleskly«  al&  gen  s  tam 
jjřjlohau,  aby  ty  očínky  —  pěktié  očinky  byly. 
Nešel  gsem  nadarmo  1  U  gednoho  okna  w  prwnjm 
poschodj  spatřjm  krásnau  rusau  hlawinku,  kwapně 
sáhnu  pco  okuláře,  a  tu  mi  připadne  na  my^i  že 
gsem  ge  doma  zapomněl.  I  spěchám  zpátky' do* 
mů  pro  né,  a  opět  giž  oabrogen^  w  tu  atmwi  krois 
ky  meřjm,  odkud  moge  rusá  hlawinka  wykukowa* 
la.  I  přigdu  na  mjsto,  spatijm  gt  geStě  u  okna^ 
z  radosti  uchwátjm  pauzdro  sokutáry,  chci  ge  wy* 
gmanti— ^a  pomysli  si  man  mrzutost!  pansdro 
bylo  prázdné.  U  welikém  hněwu  gen  welikau 
poklona  gsem  proti  oknu  učinil,  a  téměř  zaufan* 
Itwě  gel  gsem  cestau,  nebo€  mého  pozdrawenj  ne* 
přigala.  Hněwal  gsem  se,  přjtelil  —  welmi  gsem 
se  hněwal ! 

U  stolu  pří  obědě  na  wlas  wyobrazil  gsem 
swau  předpolednj  komedii,  a  welkomožce,  té  p«^j« 
telkyni  a  milownici  neobyčegných  přjpadů,  oběd 
welice  chutnal.  SlyšelaC  mne  ráda  wyprawugjcjho 
a  hlasitě  se  smála.  ^Netrapte  se,  prawila  ke  mně 
wljdně;  a  budke  dnes  man  služebnicj.  Pugdete 
mi  pár  čepců  kaupiti,  a  budete  mjtí  příležitost 
swau  krasotinku  od  paty  ai  do  hlawy  spatřiti. « 
S  radost]  gsem  přigal  na  sebe  neobyčegný  auřad, 
a  wesele  gsem  poskakowal  proti  domu  tomu ;  ne* 
bo  z  uwažowánj  wšech  okolnostj  se  mi  zdálo,  že 
moge  milá  rusá  práwě  w  tom  stawenj  z  okna 
hlawu  wystrčila,  w  kterémž  má  welkomožká  kupo* 
wati  uwykla.  —  Wkročjm  do  pokoge,  a  ^třjm 
tlustau  osoba  ženskau  u  okna  seděti;  před  nj 
stála  dělaná  blawa  čepcem  přikrytá — a  to  byla 
moge  krásná  rusá,  gá  pak  u  welikém  pomatenj 
sotwa  gsem  mohl  »dobrý  den  1*  panj  domácj  řjci. 
Že  gsem  měl  chuti  onu  hlawu  na  kusy  roztřjskati, 
můžeš  sobě  snadně  pomyslili.  Posléze  předce 
gsem  se  sebral  z  mého  pomatenj,  a  wyUebtal,  co 
mi  poručeno  bylo,  ale  tak  nechutně,  co  žák  swau 
lekej.  Panj  kupcowá  slyšjc  gméno  mé  panj  a 
cjl  přjchodu  mého,  wljdně  mne  přigala  a  do  po* 
strannjho  pokoge  uwedla;  wšak  nemálo,  diwné 
zdálo  se  gj  býti  chowánj-se  služebnice,  kteráž  w  po- 
matenosti swé  hned  prawicj,  hned  lewicj  knjry 
sobě  utjrala. 

Gak  rychle  se  proměfiugj  okolnosti  smrteU 
njka  as  nimi  spolu  i  duch,  wůle!  —  i  twářnost 
giného  nabýwá  twarul  l^kročjme  do  bočnj  8WČ« 


Digitized  by 


Google 


.r 


193 


inicej  a  ait  mezi  kaufem  krásn^^ch  panen  uzifiii 
onu  u  okna  spatřenau  rusau  krasotinku^  an  se 
Wyučowinjm  čepčářsiwj  giných  panen  zaměstná- 
wiila.  Kdyby  byl  n&é  vaiaáý  hrabe  na  mém  mjsté 
stál»  on  by  byl  tisjcero  lichotiwých  a  slaďaunkých 
alow  nalezl  k  wyobrazenj  ang^Blakého  aboru  toho* 
to  ;  gá  gsem  neuměl  slowjčka  řjci,  neboť  zraky 
mé  spočjwaly  na  gednom  modrookém  déwčeti,  za 
gakowéi  m&g  zlý  zrak  byt  dřewěBaúUawu  držel« 
aneb  raděgi,  gakowýž  obraspřed  srakonMi  mýma 
ae  ustawidné  zmjtaL  Nebyla  to  krása  maljřská, 
ade  dwé  pomnénk&wj^di  očiček,  kaštanowé  wlá8ky» 
Ijcka  karmjnem  politá;  drobné  rňžowé  rtjky,  au- 
tlé  alabastrowé  ručinky  a  zrůst  3tjbiy  co  negaké 
Kymfy,  newyalownýmí  wnadami  celau  podstatu  ge^ 
gj  pokr^aly.  Wj5  dobře,  že  ntéebo  tak  nepozo- 
rugem#  gako  modré  gasné  nebe«  a  tomu  podobné^ 
a  ne  podiegij  djlo  atwořitele,  dwě  pokorné  mo« 
dré  oči;  i  ta  moge  pomatenost  a  mrzutost  na 
okamžik  zmizela*  a  ani  bys  tomu  newéřil,  gak 
ctlauho  gsem  těch  čepe&  wybjral,  gen  abych  byl 
tu  i  tu  po  mé  milé  rusé  očima  střjletí  mohl,  kteráž 
belaunkými  drobnými  prstečky  tak  mile  gehličkau 
házela  —  tak  mile,  ale  lak  ukrutně^  že  každé  hnutj 
prstečku  gegjho  citelné  do  srdce  mě  bodlo.  Po- 
sledně giž  počestnost  požadowala,  abych  domů 
gel ;  i  wyhral  gsem  pár  čepců,  a  s  plamenným  oka 
mrstěnjm  na  milau  —  opustil  gsem  čepčářky  dům. 
Taužebně  čekala  na  můg  náwrat  welkomož- 
ka;  gá  pak  u  wytrženj  wfele  gsem  gj  podekowid» 
že  mě  tau  shižbau  poctila.  Sedě  potom  we  swém 
pokogij  počal  gsem  mysliti,,  a  swe  oči,  které  gsem 
před  tjm  haněl,  teď  gsem  chwáliU  I  kdožby  co 
měl  proti  zlým  zrakům  ?  na  zlých  očjch  wšeckp 
mudrctwj  se  zakládá ;  nebo  kdyby  naše  oči  lepšj 
byly>  mnoho  bychme  zletelně  widěli,  co  nynj 
aneb  zcela  ne,  anebo  gen  temné  spatřiti  může- 
me.  Ale  člowěk  chce  wjce  wěděti  než  možnost 
dopaaitj,  a  filosofů  cdý  žiwot  býwá  ztráwen  t)ni» 
že,  co  widj,  newěřj,  a  to  hádagj,  co  newidj.  — 

4. 

W  lll«Í0JpU5t& 

Semnan  se  daly  neslýchané  wěci,  milý  Augu- 
Btel  gakowé  se  zřjdka  kdy  pod  sluncem  stáwagj. 

Negsem  sice  milownjkem  hluku  a  křiku  lidu 
městského  ani  geho  epolečenstwa  nechutného;  ale 
předce  k  wůli  mé  welkomožce  a  mladého  hrabě* 
te  sel  gsem  na  redutu.  Wýže  mého  obyčcge  we* 
lice  opatrně  a  wiak  i  došli  skwostně  gsem  se 
wyšperkowal  a  přimjsil  k  spolku  weselých,  kdež 
se  we  skwostném  tanečnjm  sále  Weliké  množsiwj 


ozdobených  páwic  lesklo,  z  nichžto  ani  gedna 
newěřila,  že  pěkná  nenj  a  wjc  nežli  dwacet  let  po- 
čjtá.  Miadý  hrabě  Ijtal  gak  motýl  z  gednoho  kwjt* 
ka  na  drahý,  a  byl  wodičem  w&ech  tanečiijků ;  gá 
pak  w  kaut  uchýlen,  celý  ten  strakatý  zboř,  genž* 
to  se  w  dtthowě  barwé  předemnau  hemžil,  očima 
gsem  měřil  a  mnoho  twářnostj  lidských  pozoro* 
wal,  z  nichž  ani  dwě  sobě  docela  podobné  nebyly^ 
a  gen  w  tom  gednom  se  wšickni  srownáwalí,  že 
každá  sebe  w  krásněg$j  a  IjběgSj  l>arwě  ukázati, 
a  přjrodau  dané  wady  těla  a  wrásky  čela  ukrýti 
se  snažila.  —  O  kdyby  gen  gedinkého,  w  přiro* 
zené  prostotě  posud  žigjcjho  člowěka  sem  do  pro- 
střed sálu  postawili,  myslil  gsem  sobě ;  cožby  on 
asi  o  wšech  těchto  smýšlel,  kteřj  sobě  zde  tak  hrdě 
a  pyšně  kťáčegj?  a  což  o  mně,  kterýž  na  celý  ten- 
to diwný  swět  přes  okuláry  patřjm  ? 
{PQhraiowánJ.) 


1.    Sedlice  a  Lhot&w  sw.  František. 

y»7tponýnka  fi«  Hon*  JKiitna««  chtěl  ^%m  pokrtitprw- 
DJ  swůg  obrátek,  ale  ge^té  doati  Časně  k  spáse  mé  napa- 
dlo mi  kle  owoce,  gei  lonskéko  roku  podobný  wýkwět  du* 
iewDJgednomu  s  Wa2ich  kraganA  přinesL  Ubohý!  roaplý* 
walť  se  ukořka  blahým  apomjnánjm  —  dwoHl  se,  wjsjlal  ty 
neysrdefněgtfj  w^dechy,  a  ie  we  swé  dobromjrslnosti  dost 
málo  o  několik  mÍEemých  komedianta  sasáhl  —  gii  dostal 
weytopek. 

Gá  Wám  arci  sljbil  několik  nákreskA  s  malého^  wý- 
letu  swého  poslati,  a  Hora  sa  to  wěntstogj,  abych  gj  ro* 
wněi  tak  welikého  mjsu  na.  papjře,  gako  w  paměti  swé 
wěnowal  —  abych  nj  galerii  obráak&  swých  sapočal;  awiak 
co  mě  tam  neywjce  bawilo,  o  tom  gsme  wespolek  gíi  ros* 
mlauwalijt  a  obecenstwu  to  podám  poaděgi  —  ai  mi  w»elí- 
ký  strach  před  zlým  owocera  %  myslí  wypadne.  Nynj  Wam 
musjm  něco  radostného  odginud  swěstowati. 

Dřjwe  mi  ale  dowolte  geltě  otáskn :  Co  dělagj  Se- 
dlice? —  Gak  tiáe  a  skromně  ležj  to  mjstečko  na  bohaté 
planině !  Člowěk  hf  s«  ani  nenadal,  Ie  w  této  hrstce  sU- 
wcnj,  obraubených  a  gedné  strany  rowinami  křenatými,  s 
druhé  zelná tými,  tolik  pocúe  wě^.  Gaktě  žiw  nezáporné- 
Btt  na  tb  chwjlí,  kdyito  gsem  do  Uměgíjho  chrámu,  toho 
welikána  mefti  českými  kostely,  wkroěfl,  a  zlatá  sáře  k  zá- 
padu as  klonjqho  slunce  ohromnými  okny  délkau  celého, 
gako  BOMijniá  hrobka  tichého  stawenj  se  xozléwakl  Wy- 
soko  zdmuly  se  prsa  moge  a  iiwě  stáli  předemnau  dnowé 
miiiulí  -« ti  fllawDJ  dnowé,  gakýmii  se  poswátný  d&m  Mi- 
roslawfiw  upotomstwa  honositi  m&že.  Dlauhau  řadau  wi- 
děl  gsem  náboiné  řeholojky,  w  bjlém  raujíe,  s  hlawan  sklo- 
penau,  s  rukama  přeloženýma  do  choro  wcháseti,  w  neséj- 


Digitized  by 


Google 


19« 


ftlném  počtu  hořely  svjéky  po  dlátek  a  celé  klenulj  'na- 
vinulo temným  zpSwem.  Nagednau  otřáslo  pronikawé  »kři« 
Inulj  pustými  stSnami  a/celým  pořadjm  sosnotáUýck  ^lau- 
pii  —  a  wenku  bijmaly  gj^ny  Toswt^ených  kláiteroborcA ; 
na  korauhwi  gegich  skwěl  se  kalich.  A  plamen  padl  hHa- 
wými  gazyky  na  tichý  kryt  duij  bohoslužebných  a  toha^ 
vená  těla  haupala  se  na  libowonoých  Ijpácb. 

Per  se  —  že  se  mi  toto  vr^ecko  geqom  zdilo ;  aU 
stowéké  zbytky  stromů,  na  nichUo  sedličtj  řeholnjci  od 
mstiwé  chasy  Husowy  památky  mučedlnickau  smrt  wytrpS- 
li,  dal  gsem  si  na  hrbitowé  in  veritate  okázati.  Škoda 
toho  Qcittďio  swcdka  oněch  tragických  wýgewA!  Proti  ge- 
ho  swčdectwj  nedalo  se  nic  nangtatí ;  neboť  se  na  nSm  od 
ončch  časA  krwj  zkropené  a  gako  řeholnj  kápj  stočené  lu- 
penj  rodilo.-^ 

Gá  seděl  giž  w  holé  próze  žiwota»t.g.  w  rachotí- 
wém,  roztřásawóm  dostawnjku  koljoském,  ale  hluboké  po- 
hnutj,  gežto  bylo  Tře  mně  pjwnjm  krokem  do  sedfické  kost- 
nice powstalo,  "Yfězelo  mí  ge^tě  w  prsau  gako  Čaroděgný 
Ijk.  Zamhauřilť  gsem  oči,  přitlačil  se  do  kauta,  nechal 
wedle  sebe  žida  ,o  kartannech  nlowiti,'  naproti  sobě  ko  • 
puletau  babku  zamilowanýma  očima  střjleti  —  a  ai^tanlal  se 
ge^tě  gcdnau  do  powěstné  kostnice. 

Co  gest  tOy  co  mě  tam  tak  dogalo  ?  —  Welikolepost, 
ohromnost  stawenj  to  nebyla.  Kostnice  nenj  prostranněg^, 
nežli  malý  wcnkówský  kosteljk ;  ale  ty  tisjce  kostj  —  tý 
wčnce  bclawrých  lebek,  ty  hromady  podiwně  srownaných 
hnátfl,  celé  slaupy,  pletence,  oltáře  —  a  wjíecko  to  usrow- 
náno,  spořádáno  rukama  élepého  mlAdence  —  tento  po- 
hled, toto  'wédomj,  pomněnj  na  minulost  musj  člow^a  do- 
gmauti. 

Smrákalof  se  giž,  an  gsme  po  kamenných  schodech 
do  kostnice  sežli.  Wykládawého  kostelnjka  nechali  gsme 
nahoře.  Ghlělif  gsme  wlastnjma  očima,  vlastnjm  srdcem 
požjwati.  Gaká  to  lichost  —  gaký  swatý  mjr !  Kdyby  se 
ta  náhodau  (gakož  rádi  tak  Často  wěčné  řjzenj  nazýwáme) 
dwa  úhlawnj  nepřátelé  seSli,  kftra  srdcj  gegich  musela  by 
prasknanti,  a  smjřenj,  Icpíj  L*dé,  wrátiii  by  se  t  tohoto 
rajsta  na  swětlo  Božj. 


DOMACJ  KRONIRilo 

z  PRAHT.  Dnes  ge  w  skle  na  Žofjn5  druhá  be- 
seda.    Těsjme  se  na  několik  pěkných  hodin. 

Prwnj  djlek  námi  giŽ  díjwe  oznámeného  p.  Chocho- 
1auáko^Ta  románu:  Templáři  w  Cechách  wyjel  tuty  dny  na 
swětlo. 

SLAWNOST  mAOOWÍ.  Každého  roku  s  weKkým 
láčastenstwjm  od  Pražanů  konaná  radostná  slawnost  uaděge 
"w  prjsij  z  mrtwých  wstánj  (dle  obyčegného  názwu :  (Wair« 


Mfl  mág9wá)  bude  se  držeti  budaiMJ  aed^,  dne  t5.  čerwiia, 

|ia  staro-  a  nowoměstském  hřbitowě* 

Gak  doslýcháme,  zamýblj  w  dobré  powěsti  stogjcj 
knéhkapectwj  na  Morawě  sbjrku  cizozemských  ramáná  w  Čé*> 
ském  překladu  na  swétlo  wydáwati,  gtckžto  přewod  %  pft- 
ivodojch  gazykft  známý  literát  w  Praze  obstaráwati  bude. 
Až  se  wěc  úplně  wygedná,  ochotně  gi  laskawému  obecen- 
stwu  k  wědomj  uwedeme. 

Z  láfberce,  —  To  se  asi  podiwjte.  Že  a  prostřed  po« 
němčilého  okolj  Česká  spráwa  přicházjl  Inu,  hodný  Čech 
zůstane  Čechem  wiude.  —  Chci  Wám  gen  oznámiti,  ze  gsme 
tu  mladého  Morawana,  p.  Neswnííhu,  naděgeplného  hauslb* 
stu,  slyšeli,  o  gehol  pěkném  uadánj  nám  Kwčty  giž  několikráte 
zpráwu  přinesly.  DáwaU  zde  dne  28.  kwětna  koncert, 
kdežto  prawé  swé  powolánj  we  skladbách  od  Vieuxtempsa 
a  Beríou  snameailě  oawéddil.  Potom  hrál  geftě  dne  1* 
čerwna  we  prospěch  pozůstalé  rodiny  po  adegijm  učiteli 
Dtiwidowi,  kterýž  práwě  toho  dne  na  wěčnost  ode«el,  když 
tady  mladý  umělec  nowým  fvČncem  skráně  swé  ozdobil. 
Mnoho  itéstj  na  geho  daúj  uměleokau  pant !  A.  D. 

Z  PBBÍPORKV.  • . .  o  sněmu  Wám  posud  nic  psá- 
ti nebudu,  bezpochyby  se  toho  dosti  w  nowinách  načtete 
—  až  gestlí  se  co  rozhodného  přihodj.  Genom  iwláitnj 
ttowinktt  nemohu  pro  dneiek  smlčeti. — Že  tu  nynj  sjU  trn 
w  jech  stran  přišlého  mladého  lidu  z  třjdy  maďarských  wla- 
stenců  se  nacbázj,  snadno  se  domysljte.  Tito  poslali,  ne- 
wjm  gakým  náwodcm,  od  gcdnoho  k  druhému  sápisnj  list, 
gjmžto  se  wyiřirali  a  cij  swau  aawásali,  ře  po  Čas  trwagj* 
Gjho  sněmu  toliko  maďarské,  nynj  zde  me^kagjcj  diwadlo 
nawvtčwowati  budau,  nikoli  ale  německé.  I  weřegné  listy, 
gakož  Honderh  o  tom  mluwily  a  welmř  pochwalně  se  o 
tom  pronesly.  Takéť  prý  se  umluwy  swé  držj  a  dne  24* 
m*  m.  w  německém  diwadle  pro  nedůstatek  hostů  ani  se 
nehrálo,  an  zatjm  diwadlo  maďarské  přeplněno  bylo  —  arci 
skoro  samými  mnžskými.  —  Co  při  té  wěci  chwály  hodné- 
ho, co .  ne  -^  ta  nech  si  laská wj  dtenářowé  sami  wyložjý  gi* 
nak-li  gim  to  k  wědomosti  podáte.  '^* 

Z  WJDNŽ.  . . .  W  létě  '  wypadá  skwostná  rezidence 
nalé  skoro  cele  ginák,  nežli  Času  simnjbo;  zdáť  se,  gako 
by  w  rosdjlných  těchto  ročnjeh  Částkách  irodičné  obywa- 
telstwo  zde  přebýwalo.  Naái  welmoži  odgedau  na  panstwj 
nebo  do  láznj,  a  bohaté  měžťanstwo  usadj  se  na  mnoho 
mil  po  celém  okolj.  Za  to  seteďhemžj  po  na^ch  nlicjch, 
w  zahradách  a  na  wiech  weř«gných  mjstách  weliké  mnoi-» 
Stwj  pocestných  cizinců.  Zláltěto  pozorowati  wdiwadlech. 
A  propós  —  že  mluwjme  o  diwadle !  To  wjte  beztoho, 
Že  se  tu  pohostinskými  hrami  panj  Bruningowé  zase  fran- 
causký  TaudeviUe  na  prkuách  uinjsitíl,  auynj  w  panně  Mil- 
lerowé  nowého  obhágce  nalezl.  Páni  recenzenti  owáem  na 
to  bručj  —  ale  dokud  sami  něco  lep^jho  direkcjm  nepoda- 
gj,  co  by  stegnau  mjrau  do  diwadla  wábilo,  budau  muset 
geu  bračetL  Dobrý  raudeville  nenj  tak^  nic  tak  ipatného, 
aby  se  ikau^awý  recenzent  na  to  poii^wati.  nemohl;  a  mně 
přitom  giž  negednau  napadlo,  že  by  se  %ifco  podolmého  zlá- 
žtě  na  České  diwadlo  uwesti  dalo.  Kde  Slowanka,  tam 
spěw  —  pjsně  negsau  w  žiwotu  najíem  něco  tak  neobyčeg- 
ného,  a  u  wýtworu  uměleckém  nebyly  by  nepřirozené.  Co 
mysljte?  Nenašlo  by  se  tohoto  pole  wzdělawatelů  ?  A  kdy- 
by text  gen  pauhýini  národnjmi  —  anebo  dle  nidi  wzděú- 
nými  pjsněmi  protkán  byl?  Gá  mysljm,  ze  by  wěc  tato  « 
našeho  lidu  welké  obliby  došla.  (Nenj  Žádné  pochybnosti; 
wěc  dobrá,  gakékoli  třjdy,  Ijbj  se  naáemu  přirozenému  obe- 
censtwu;  gedná  se  tu  gen  o  tu  maličkost  —  kde  wěcj  ta* 
kowých  nabrati?  Red.) 


TMopU  tfitito   wyrkásj  w«  •trudu  •  w  toVotn  po  piUarJjck :  kftSaaii  dnikui  ůlHln  mHUwk  ••  •dlArchowé  »FjIoha.     Předplácj  ép   «  wydAWAtcU  ■•  ětwtf 
'•••  <«  k«'M  WB  kBlkkupc«lwjrk  M  pAl  l»U  I  b1.  JS  kr.,  mi  c  k.  p»Ítáck  pÚU.  1  si.  tS  k».  •tř. 

Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


lirodDjtábawBJl  fro  JSecby,  lorawany,  Slpwáky  &  Slezany. 


1^810    SO. 


24.  čérteHm  É843. 


10.  r.  beh. 


DesaieflJ  ojle. 

(PoJkra^oníiliVO  ' 

PoslyS  dobraa  radu,  dřjw  nežli  láinn  man  ko« 
medii  wyprawowati :  »Přjtele  při  wjné«  wjao  u  sý- 
n,  koně  we  chléwř,  welkého  pána  w  láznjch  a 
panna  w  tanci  nesuď  a  newybjrey."  I  mne  se  we* 
aelost  zmocntl«y  a  ti  wytrienj  wasjchal  gsem  se 
mezi  tanefinjky,  I  potkal  gsem  milau  a  pěknan 
pannu,  kteráž  posud  mnoko  tanečujků  niila»  >a  oo 
na  peruljch  lebauako  w  tanci  se  irznádela;  i  gá 
se  nalo  s  nj  otárčel,  až  se  mi  w  hkmé  mozek 
točil*  Gi  sobe  awolíiii  za  králowmiy  toho  aian^ 
oewájoiage,  že  nčkteřj  panádkowé  l  ausměikem  m- 
mne  hledj.  -—  Mnl&á  záwíst  chce  podwrátit  mé 
nebe.--*  mysljm  sobe,,  a  hned  i  hrdostj  gakausi. 
gsem  se  nadmnl,  že  gsem  gi  po  boku  swém  wow 
díti. mohl*  .       ' 

Gelinkiau  noc  zAstala  man  taneflniej,  a  gá  jiati 
byl  posléae  i  soiélosti,,  na  gegj  gnléno  sei  doptatt.^ 
«EmArenciel«  *^  Wdiiká  to  křehkost,  přjteli,  anto 
giž  i  do  gména  umjm  zamildwáa  býti  I  a  jnn& 
toto  gviéno  tak  skdoeif  tak  krasósiniiné  xnělow 
že  mne  zcela  omámilo*  -«->  WIjdoé  a.  krásné  cho* 
wánj  geg)  zbudilo  %'e  mně  nadťgi,  a  pewně  gsem: 
sobě  umjnil,  w  milé  této  známosti  i  dále  pokni^ 
óowdti.  I  doptal  gsem  se  na  gegj  obydlj,  ona  při» 
wolila  náw4téwu  mau  přigmautii  a  gá  se  donqfileU 
že  nechodjm  wjce  po  zemi,  n^brž  po  rági«  — ^Ge* 
diqm  sloweroi  nedawny  aučiuek  Qné  rnsé  djw£my 
na  srdce  mé  w  tom  okamženj  zmiz^.  Emepencie^ 
uměla  tak  sladce  mluwiti,  a  geg  Ijliecný  atřjbniý 
hlásek  p&sobil  na  mne  tak  terowně,  že  gsem  se 
za  dCastného  pokládal,  na  bljzku  gegjm  se  ahle* 
dáti. 

Přjátjbo  dne,  totiž  dnes,  mohl  gsetn.  sotwa 
dočkati  se  hodiny,  w  kierau  gsem  gj  uáwžtémi 
dáti  přisijbil ;    mrzuty  byl  gsem  na  čas   zdluuha 


pM^jgeijcj,  ipofial  gsem  se  oblékati^  asicedesa*^ 
t^rau  péčj  a  pilnoatj,  než  gindy ;  zrcadlu  za  mno* 
bp  týiíkdaií  iolik  času  gsem  nepopřál  gako  dnea 
po  poledni.  Na  žestau  mél  gsem  se  tam  dostawi- 
ti ;  ale  giž  před  čtwrtau  byl  gsem  hotow.  Zatjm 
gsem  wzal  knihu  do  rukau,  a  Čed  tato  slowa:  »We* 
liký  gest  rozdjl  mezi  krasowědně^krásn^m  t  mezi 
cnostno-krásn^m  duchem ;  giná  gest  kniha  kráso* 
^^7^  fftuá  cnosti  a  měkkého,  gemného  srdce.*  — 
W  nj  toto  oboge  spogeno  1  zkřiknul  gsem  wášni- 
wě  a  knihu  zawřď.  Začal  gsem  básniti;  ale 
na  mjsto  posýpky  wylil  gsem  černidlo  na  papjr,* 
a  když  můg  psjk  pochlebně  obonem  mrskage  pro» 
ti  mně  skákaly  hděwiwě  gsem  geg  nohau  odmristil. 
Posledně  bila  taužebně  očekáwaná  Šestá  hodina,  ale 
&  nj  začfkl  se  i  déif  sypati.  Kdo  by  se  nebyl  w  m^ch 
qkolnostech  až  k  poraženj  omrzel?  I  powěsjm 
na  kirk.mOg  kepének,  a  dešti  a  wicfařici  nawzdor. 
gfdtt.-r*-.GsmeC  uprostřed  měsjce  února,  awten* 
to  ča^#  to  wjl,  o  šesté  wečernj  giž  hezká  tma.  — 
JNft  řiečené  mjsto  a  čjslo  přišed —  klepám — 
ai.at^brným^zwuken^  a  gemnjfm  hláskem  ozwe  se:. 
nGen  dál*.  I  wkročjm  do  swStnice  a  štjhlé 
děwčftko  žíwau  radostj  skočj  mi  w  austrety  a  po*, 
wěsj  ae  mi  na  krk;  wymlauwá  se»  že  matinka  do* 
mA.nenj,  ale  slibuge,  že  brzy,  neydéle  zapět  mi* 
nut  přigde.  Toto  uwjlinj  zdálo  se  mi  arci  tro* 
chu  podiwné,  že  giem  se  ale  z  gegjho  newinného 
obg|jmánj  neodtahowal,  můžeš  sobě  pomysliti.  Ta^ 
ké  se  mi  zdálo,  gakobych  něgak^  rozdjl  pozoro* 
val  miesi  wčeregšj  a  tauto «—  ale  to  nic  nedělá  1 — 
Špat4íijřm  zrakům  a  tmě  musel  gsem  to  přičjtati. 
^ll,  bratíjčkul— kde  gsi  uechal  truhlici?  —  Bra* 
ti^čku? — řjká  —  hml  mysy m  sobě;  a  geStě  tru* 
hlicil  To  déwčátko  chce,  abych  se  s  cdaubagažj 
do  gegjho  srdéčka  odstěhowal.  —  I  začsl  gsem 
podežřénj  mjti.  Že  po  neprawé  cestě  chodjm ;  ale 
giž  gsem  byl  w  něm.  Co  mi  ďnýwá  činiti? — my* 
^lil  sem  sobě,  a  welice  mne  pautala  něco  k  této 


Digitized  by 


Google 


19S 


r»  -%  —       — 


inilé^  nowé  prjtelkyni.  Takž  nft  abý<ui  byl  tilefdM 
blud  swiLS  naprawití^  nýbrž  nechal  gsem  tuto  ko* 
medií  dále  gjti>  a  co  wjce-r  Titu  sirobodjn  g&em 
si  geště  dowolil,  že  gsem  gj  me^i  ifrfdnym  roz* 
mlauwánjm  několik  přátelských  poljbenj  na  dro- 
bné ^4žOV(é  Kjky  wtiikl.  A  f^  ai  pamy&lij^to 
dbbré  '  ňewiňátko  střetalo  i  '  1ío\Ík  týchdnů*  ú 
nás  pobudeš  ?  —  Wděčné  bych  zůstal  u  wás  na 
wěky,  prawil  gsem,  a  tagné  wzdechnutj  wydralo 
se  z  ňácler  m^cb ;  ale  sotwa  gsem  toto  wyčknul  — 
wkrdčil  áo  pokoge  wausatý  dustognjk,  geKož  ro- 
y/mý,  i^^zríut  wngmuká  i^,§9^.^9f»miifh 
bily,  a  spatřiw  naše  důwěrné  spolu  sezenj,  ausmě* 
ině  se  áeptaJ^i  'ulP^řicházjiii  snáď  ir  Á^řfhodiiau 
dobu^  «estfiiiko1<^  W  tom  okiamfiebj  přiníeálá  i 
shifóbnice-  sirjci,'  a  mé  drobné  děwdálko  upWu^Si  - 
na  mne  zrtfky  swé;  wybéhlo  žardc^no  wen.  Weta 
bylo  po  nalém'  Mtlém  přátetstwj;  ale  gábjdnjkl 
gtikowý  4Ané  op^nówal  cit,  nn  gsem  ntt  zardoném 
dévfeti  swau  p^ii^j  nisau  milenku  j^oznal, 'snjžt6 
gsem  se  byl  u  6epéáfřky' sešel  ?  — 

-     Nežr  toilimd  wšemu  bezpocbyby  geSté  máto 
rozumjš*  -->*  Még  ledý  o  com  následównau  zpráw 
WD.     Má  rusá  djwdinka  bydlj  teprw  od  pbdzhnkiť' 
w  Pešti  a  staré  matky  swé,  kteréžto,  syt  gest  4&«> 
stogiijkem  uitogska,  e  tento  byl  onen  weálýwogja, 
kterýž  naši  milau  žábami  přjcbodem  swým  poka- 
zil.    Oznáimitř  na '  tento  wečer  pjsemně  přjcbod 
sw&g  od  plbk^i,  děwče  faohikdy  nétvidélo,  ginau 
pak  náwltiwu  neodekáWnlo;  matka  nebyla  doma; 
meštěnýflský  šat  ttenj  n»'m)gáktt  nié  no^él^  — 
ptjtrtia  giž  byla,  gá  tedy  w  porowtláaj  lěehta  okoK 
TroBtj  byl  za  bratra  Uznán  a  přígat.*  GeSté  ^síMie  se^ 
sotwa  bylýwymotaly  zpometenosfi,  án  do  pokoge 
matka  wkročila,  z  přjchodu  sytaa  se  raklugjc,  ale^ 
i  nemális   ne   4i#jc,  spatřiwái  kroin  sytia  *s^Af*ého 
gešté  neznámého    cizince  we   swétníei.      A  tak' 
2  gedáé  sírany  důstognjk,  z' druhé  miilka'-*-:by^ 
gsem  weknáu  mezi  dwá*  ohně,  a  za  neylépe  gsem' 
powaiewial,  telau  přpitxiukrálide  wýpsatív  ^ 

iiÁliá!«  odpo^j  studeffě  potud  se' geii  lismj-- 
Tfagjoj  matka  h*  wtento  wtněéetíý  pán  mél  be»  po-' 
chyby  aumysl  >B...  dámu  nawátjwitl,  ktei^á  zd\ě^ 
w  sauseds«v^j  bytem  gest.^  6á  Se  zaraziwnaďgěgf 
kyselau' Ijwářřj  a  hlasem  ausměšným,  bez  bdpówédť 
dal  gsem-^^  pťóMrddtb  dt>  sausednj  bospody.  Áehf 
a  malau  rusau-  d[fw'čiuku  nemohl  gsem  wjce  spa*-* 
tříti  t  genom  na  ttech  mi  hořelo  gešté  pifátelské 
gegj  poljbenj.  ^ 

Odešel  gsem  w  tu  strarin,'  kde  Émerenciel^yv 
dtj,  ani  se  neokljdnuw ;  6tAdem  a  zármutkem  ho* 
řela  duše  má>  že  gediaau  krásenku  swau  genom 


na  olidmžit  Spatřiti  gsem  nemohl,  a  westřjdawých 
citech  kaulel  gsem  se  dol&  po  schodech*  Tu  mne 
^.  nálmdau  potkal  přjtel,  kterémuž  wyprawugi  celau 
přjhodu  a  tjm  si  auzkosdiwému  srdci  trochu  od- 
lehčjm.  Ale  ail  tento  mi  dal  zpráwu,  že  ge  £me* 
« reAciie.zcliirtr^iy  Wužsk^Gb^^vAdkyqé  fi  inť|cu  |iv 
"gioh  prazanit^llřa-i  Ah/  tU  "se  mi  podiwně  zasvitlo' 
w  očjch ;  teď  gsem  wědél,  proč  po  mně  ukazowa* 
li  na  bále,  proč  matka  wljdnau  a  usmjwawau  řeč 
BYi^vL  fiagednau  w  ausméšnau  proměnila  2 — »'Ah! 
mne  zklamal  čarowný  blesk  swjcj,  a  šeredně  čer- 
M  Jkimta  iMdj  tt^.46ii  a  yoeii^^at  «sMk  Jdo- 
ma  sedjm,  bauřliwé  city  swjragj  ňadra  moge, 
a  z  přjběhu  dseknjhor  lletrjm,  (iU  imáti  se,  čili 
plakati  mám.  Hanba  ""a  čitelnost  tak  mi  odgaly 
smělost,  že  se  na  bljzku  domu  toho  kráčeti  sty* 
djm. — Geště  gednau^  dobrau  radu :  »Pannu  w  tan- 
ci áeirybjregt*  * 


•  Píjieli!'ód  onoho  K«čera  diifny'cb  a  smě- 
šng^k  přjběb&  swýeh  neděláni  nic,  genom  wzdy* 
ohám  a'bá8n)m«  GsemC  láého  rozmaru,  gako  pa*. 
náDok^  ^ná :  ačekáwá  kregčjbo,  getnvž  tliročnj 
konto 'dluž^algett.  Wesetý  diichmé  welkomoiky 
simym  snlotným  doeela  w  odpoFD  stogj,  a  kamen- 
né by-ásusei  srdce  mjti,  kdoby  nme  nepolitcwal.- 
Na  wše  strany  hledám  msau  milenku  swan; 
gtž  gsem  iZbéhal  wšeckykostely  a  procházky.  Ně* 
koKkkráte  byl  gsc^n  přino^rea  2»  «r«0ce  platit^ 
když  některau  pannu  za  roau  rusau  uznáwagt,  xa 
nj  gion  pádif,  a  ostrohami  wagedné  kodjky  pře- 
^vracd;'  nékolikkráte  pošlapal^ gsem-  áohy  lidem,: 
že  mě.  hrozně  wykleii,'-^a  gen-B&h  mě  ochránil. 
Že  mi  posud  newybilt.  W  minulých  dneck  ápa« 
ti^il  gsem  gj  p#edemnau  přeljtnaéti ;  spě<^em  za  nj,* 
ale  starý  pan  S...  chofptw  nmé  pcnl  páždj,  o  ur«^ 
barskýrk  záleižitosleeli  do  tak  diauhé  rozmlxiwy 
s^miap  se  pěstil,  dhr  •že  gšem  se  netrpéltwost] 
ni^alknuL  Milenku  gsem  zatjm  >  Očj  ztratil.  W^ 
takewémio'  stawm  minul  ^'deii ;  gá  -nemohl  gtž  dé- 
le *ii^ytrpčtí  dautnagjoj  plamen,  taúhy  po  spatřen| 
mUené  djuvky;  Po  dlauhém^wnitvnjm  bogi  posle-^ 
dcié'  n>tf«riel  gsem  tam  gjti  a  dolnrowolným  wy« 
z^njm  ivkeho  podezřeťij  fiíe:9ebe  střásti,  pak  wúiš} 
a  bljžšj  známost  s  milau  rodinau  tauto  wegjti.  Po* 
wédom -gsa  sewinnosti  e^^^é  hrdé  a  se  sladko -ná- 
degným  očekáwánjm  kráčel  gsem  k  mjstu.  Ale 
áhl  gá  leniwý  zpOzdilec!  Mé  zlaté  ptáčniko  bylo 
úljdo,  ani  gedittkého  pjrka  pó  sobě  nezňstawjc  na 
památku  láskán  omdléwagjcjmu«  gežby  na  raně- 


Digitized  by 


Google 


Mfn  &rúéi'pko  pokM  néydrařšj  mtíhl  notitu  ~ 
Má  rtrjiá'  ferohibmka  byla  gfiž  odešla  od  staré  matky' 
na  wenek  opatrowat  starého,  šedinami  pokrytého 
dtcé,  a  uwjtát  nastáwagjcj  garo*  Zamyšleně  zůstal 
gséitk  státi  na  mjátř,  a  wljdnost  staré  matký>'kte- ' 
ráž  po  wyprawowánj  mém  auplně  se  o  iňé  pówa- 
zé  přeswědčQa,  nebyla  w  stawuj  mne  gen  dost 
niáló  rozWesditi.    Litug'  mne,  niil^  Auguste  I 


'i       *.      .  .  > 

(Dokoikcokj  prwajho.) 

€•  ga  nd  diwno?  -n-  Ž«  si  pMudiáihiý  smIM  M«* 
wiUítlá  Mdlícbia  kostnici  sa  áSpia  a^o  plodaifit  négaU 
powjdkjr  aeolwal.  A  w  řade  natíoh  wýtaékilgljeh  bélfctrí- 
•lu  máme  přcdce  dva,  kteij  sagisté  Mgednatt  a  d«lj  po* 
hantaa  po  Oobto  mjstech  IrMlelí,  —  Wadi  kragtftaé,  lyi  a 
11  Welw 

,  Zatjm  ale  kdoi  wj»  co  ac  g^ltS  Beitane? -^-Gá  pro 
swřig  djl  ^jrch  gim  toliko  radfl,  aby  te  nepauMU  po  iv^ 
deaské  cilnid,  kdjby  snad  tato  mjsu  čase  gednau  nawitj- 
wili  cbtéli,  aby  se  pohledem  na  ně  a  spomjakail  lia  blabé 
doby  sw^bo  mladiciwj  k  Běgakéma  básaickémo  W]^woni 
rosdccbii.  Po  té  cestě  musj  élowčk  poslednj  básoieké  gí- 
skry  posbyti.  Wygjinage  prostor  sHory  doKoljbay  kdei- 
to  předce  oko  s  poié^enjm  na  pékné,  úrodau  poi^nané, 
wesnicemi  a  lesioami  prosypané  planině  zpodjwá,  ge  skoro 
celá  ostatnj  c«taa|  ^'f^^tíl.hfiifíiifa  f^t^á  satyra  na 
vybláiené  p&waby  kragin  Českýcb. 

Z  binbokosti  mé  téikosti  oddecboul  gsem  si,  an  se 
na  mne  sa  hrdlořezsk^m  wrcbem  prwnj  pražská  wéi  usmá- 
la. Gen  kdjrbycb  byl  mohl  tu  cbwjli  křjJIama  wládnauti! 
Ale  i  bes  khjdel  pH^cl  gscm  getítě  došli  časně,  ie  gsem 
mohl  —  do  diwadla  gjii  ?  To  ne ;  diwadla  gsem  měl  giž 
s  dostawiijlu  až  pod  krk.  Dťubú,  třeij  slowo  w  pospolné 
romhmě  naij  společnosti  bylo :  $<uibfftfd)leitr9  a  pobjaenj. 
kodjboy  aby  sé  netmeikalo  diwatflo.  Gá  samogediňý  'nedbal 
gsem  pro  tenkráte  Čaroděgný  záwog  wedle  cesty  ležeti,  a 
děkowal  gsem  Bohu,  ie  gsem  ge«iě-*letofej  maUclum  103^ 
wiaufu  dostibl.   dylo  to  práwé  asi  den  před  gegjm  koncetti. 

Gíi  u  Wás  bylo  něco  o  wetikém  kostclnjm  obraze 
slyšeti,  kterýž  mladý  pražský  umělec,  p*  LhoU,  dp  kněž-^ 
mosUkébo  chrámu  mahige.  A  to  gediné  hnalo  mé  také 
do  Ciamowa  liraběcjho  paláce,  med  gehož  nádhernými  stě- 
nami letos  umělecká  djla  na  odiw  postawena  byla*  My^ 
sljntt,  ie  Wám  tjm  srdečné  potčjíenj  udělám^  kdyi  Wám 
něco  blížjjho  k  ^rědomosti  o  neynowě^m  wýtworu  nade- 
geplněho  kragana  WaJeho  nwedu. 

Celá  wýstawa  -Ijbila  se  mi  w  préměnt-  lépe  nežli  ně- 
které minulé,  kdežto  se  swlá»tě  podobiiný  ai  p^fiS  roata- 


houraly*  Tato  ncsanměřaost  lelaa .  napaBOWafaL;  «Miné  Um* 
ginné  a  sdai-ilé  diginif é>  kaÉip^iÍBe  lagmely  tnístA.tMeft&jha* 
Gá  ala  wlastně  neměl  tehdál  pro  to  wžeako  Uite  poaedi* 
wý4^b  oé>  í&  prwuiho  pnkogr  eabljdl  gscih  Itoed  obraa 
Lbolúvr,  a  tomu  giediiwmu  obětoval  gsem  .cafata.  poaomoatr 

Pžcdméi  gcha  ge  sw»  FraiAiáak^  iMlkoat  asi  sáh  žjř* 
ky  a  skmrb  pAltMjho  délkj  a  twáji  negat  -ptadnit  aám*. 
(aby  gi^  přeáee  a  n%ahé  nowé  stráaf .  jtogal))  iiýbri  i  &•»• 
obyčagná  podoba-  ocléhé  ébraau,  -ijdjcjho  se  podle  boto- 
yrénriMimf  idoAfty  áOadéMu  aortloi  táfw  nesnadný)  ale 
maé  neka  ginafc,  aaili  atatnébu  ICragami  Waiemn  k>vpl« 
némv  njUastarí  a  přémaieni  wžaeh  přakáiak  Itěatj  přáti. 
Celý  obras  rospadá  se,  abyoh  řekl,  na  dwě  částky,  umě- 
leekým  awasken  ale  přede  pewně  wespotek  spogené.  Do- 
l^j  část  pMsUwttge  nábéžoého  sákonnjka  pijsné  řehole, 
an  umjňge  awAo  nástupce  žehná.  Sedm  gii^ch  bratrft  ob- 
klopilo geg  w  pěkném  sřetelném  skupenj.  Swatýmjr  ge  ros- 
proetřen  po  ěelé  sealawě;  w  twářjeh  apofUwenj  řeholnjků 
gewj  se  bolest  nad  stráteu  hkwy  a  pána  awého  w  rotma- 
nitýeb  odstjatch  \  kreslenj  ge  prawidelaé,  banvitost  Ijbetná- 
a  pHrosená.  Hořegl)  část  ge  po  kragjch  sastřena  oblaky, 
roaplýWagjej  se  w  gasnau  aáfí.  U  proétřcd  tiieh  gewj  se 
ptNiob*  <^ěčnéfao  Slitawiijka,  á  tňéú  nj  a  w  dok  umjra- 
gjcjm  pauttge  tak  podiwné,  tagnplné  pauto,  Že  íně  to 
diimým  kaosleiB  dogalo,'  an  gsem  se  w  básnickau  tu  my- 
žlénku  cele  ponořiL 

Kdyby  se  byl  Lhota  s  knpan  dopola  obnažených  kau- 
pagjcjch-se  Nymf,  nebo  s  kusem  weselé  honby,  nebo  gi- 
ným  plodem  a  i#»  modf  tÁ  ^flik^ftt ;«  ^]|q|B4o|ti  wytasil 
—  bylo  by  se  o  něm  snad  arci  ivjce  mlnwilo,  a  diwáci, 
newniklj  w  mystérie  poswátnébo  uměnj,  byliby  se  před 
njm  utlačili.  Takž  ale  musj  milý  Wki  kragan  wzjti  za 
vděk  s  pocbwalným  saudem  w^ech  snalc&  a  —  to  stogj, 
tuSjm,  také  za  něco  I  —  alespoií  za  wjce  než  takowý  pero- 
wý  bog  a  proléwánj  inkaustu,  gakoTré  se  tu  strhly  k  wúli 
Palmowu  obrazu  vCloríndin  křest,  u  Dle  hádek  o  něm  po- 
wsulých  byl  gsem  wélice  žádostiw  geg  widětí — ale  nemo- 
Hu  si  pomoci,  snad  newjm,  kde  a  gak  se  krásy  malby  hle- 
dagj !  —  ale  na  té  Qorindě  gsem  gich  tuze  mnoho  nenalesl. 

Rožebjránj  celé  wýslawy  ncočckáwcyte  —  přicházjm 
nerad  post  fesfum,  a  také  by  Wám  to  bylo  žlaka  platné. 
Chtěl  gšem  Wám  áWasincAm  radost  Lhotowým  obrazem 
žp&šobiti  apogíjtěnj  dáti,  Že  má  Hora  zase  pijčinu,  py^nau 
býti  na  gednoho  synů  swých. 


swétitIíKAl  a  bludičky. 


Podiwao,  čebo  se  člověk  dov},   kdyi  rosličné  časo- 
pisy do  rukau  dostáWá  ?    Tak  gsme  nalezli  zase  něco  w  ně- 
-flseekém    časopise  >»brr   Xlagortf  (ťf.   ISt)  —  čemu  gsme  se 
•fdaČdS  sMméll,     Měli  gsme  vlastně   plakati,  neboť  se  ge- 


Digitized  by 


Google 


900 


dnalo  o  pokrocjeli  nudařowáiij  natích  pobntieM&  SUwá^ 
k&  a  k  tomu  geitl  Slowák&  okolo  TMQéjiia»  které  game  poaud 
sa  kowmiié  Sbwáky  drtelL  Ale  my  co  dali  předee  do  anijoha* 
Gakým  p.  MaritM  H^íiibMéh  osoamnf^  totii  »Uliroic  •  pot£»o- 
ijm,  »baf  ttntcK  bm  9tymmaítn  bii  fRadV^dflntna  tcot 
aa«c  tttt^lMdfinbmbcii  StohtciiDdgct  bie  erfrculi^ften  gott* 
Mvftti  ma4t«-*(so  famé  wáinosti  před  Unto  Bowimaa  neo* 
snéliU  game  se  ani  gi  pfetloiiii,  abjckme  s  páwodnj  barw itosli 
geg  nideho  petetioli)—  a  srdoe  naie  bilo  auskoeij  gako  airoii» 
an  game  ginak  nemjalili,  aeili  še  aoad  gS  eelé  oaady  a  ■£-•' 
kolika  ti^  prar/aých  SlowákA  od  awé  aátodnoní  od^ 
padlo.  A  eo  game  koncdaé  xw£d<li?  — oo  to  oiaamowal 
p.  HObsch  čtenářftm  »Ubra«c  a  uk  dáleiiuu  «w«ř^?  — Žei 
al  gedna  mmlá  a  gcdna  ge2t«  men^  iťdeteafcd  oaada  bml* 
darakav  ákolu  xaloiily !  Jliawn  Uneatíě  \  Že  ae  Židé  pilné 
maďara ky  učj>  tomu  ae  nenj  co  diwiti  ^  widyť  a  toho  wy- 
kauká  profiuk,  a  tjm  ae  mohl  p*  H.  i  chlubiti.  Ale  ma« 
daraké  bkoly  w  nepaUn^ch  oaadách  lidoMfakjfcA -^  a  mada- 
řeoj  Slowák&,  gak  pjiobázegj  tyto  dwě  tak  rozdjlné  wéci  do 
gedné  nibríkj  ?  -—  Gaau-ii  wieclm^  apráwy  o  amadařowiaj 
SIowák&  tak  prawdiwé,  gako  tato>  tedy  ae  nemagj  alowen- 
itj  biatřj  uajíi  amenlenj  ail  jiirých  co  atrachowatil  Z  po- 
čátku mSli  game  to  wlccko  aa  pauhý  iert— -ala  i  ualauT*. 
hnutých  twářj,  gimii  p.  dopiaowaul  tuto  nowinku  do  wiech 
twéu  uhl&  roatrubowal,  poxnali  game  kone£iié»  Í9  chtěl 
oprawdu  Čtenáře  —  obulíkowaií.  3n  ber  áít^dt,  «^,  «(>ÍÍbf(b  — 
ba«ift  fc^t  tfibf4)  i^on  Stíněni  *— * 


České  diwadlo  w  Praze. 

W^nteiy  dne  13.  Čerwna  sapočala  ae  řada  drtihéfio 
předplaceoj,  a  aíce  Népogem  íáéhf  —  od  početj  nowélio  di- 
wadla  nynj  po  třetj  prowoxowanau  tpftwohrau.— Toto  před-, 
atawenj  mělo  dwogj  wnadu— předně:  2e  game  byli  iádoati- 
yti  ahledati,  gak  ailný  počet  hoat&  ae  k  aowému  předplaccnj 
přihlásil,  a  pak  2e  wyaUupila  panna  Stěpánlowa,  kterái 
byla  giž  co  autlá  djwČinka  w  dětakých  úlohách  obecenatwo 
mílo  bawjwala,  potom  ale  doapěwái  w  cixině  awého  »tě- 
atj  okaulela.  — 

Wěc  prwněgij  nepotěšila  náa  uu  mjrau,  gak  game 
očekáwali.  Počet  nyněgijch  předplatcA  ge  nmobem  alabjj 
nexli  byl  u  prwnjho  předplacenj.  Rádi  pHpaultjme,  ie  ge 
Čas  letnj  wAbec  pro  diwadlo  newhodný,  ie  ae  i  w  němo^ 
okem  diwadic  počet  předplatcft  náramně  umenšil;  wjme< 
také,  ie  mnoxj  x  nalincA  pro  gine  xaměatnánj  do  diwadla 
pokaidé  ani  přigjti  nemohau  —  xnámeť  wůbec  wiechnypřj- 
činy,  klér \  mi  ae  chatměgAj  Dáwjiěwa  diwadla  —  a  tudji  i 
alabij  předplacenj  omlauwati  m6Íe ;  ale  my  xnáme  také  pří- 
činu, kteráiby  náa    k   tomu .  nexmoiitebau  ailau    pohánctř 


mďa,  abfci^nM  nawador  vtfem  gín^  přjfiaiiiiy  piakftikim 
a  ne^boatem  diwadlo  nawjtěvowali  a  přadůlelkámu  ůauwi^ 
tomuto  wielikau  podpom  poakytowali. 

Máme  —  wygádřiti  gaan^  ?  —  Zdá<  ae  nám,  ie  wái- 
cfani,  komu  koli  na  xáleiitoatech  národu  ualehoy  hlairně 
tedy.  na  roxkwětu  gaxyka  xáleij,  alow&m  naiim  poroaumj, 
a  w  této  wěci  učioj,  co  gim  netoliko  ardce  a  pfilnutj  k  xá* 
bawě,  ale  i  akutečná  powinnoat  učiniti  ire^.     Zatjia  doau, 

Panna  Štěpánkowa  byla  hlučně  přigaU,  amexi  před* 
itawenjm  welmí  čaato  pochwalným  tleakem  poctěna.  Zga* 
wenj  gegj  geat  pfiwahné,  hra  nenucená,  obratná,  apěw  uhla- 
aený.  —  Bělwauaka  xpjtral  tenkráte  p.  Prokop,  a  kdyby 
mohl  doati  rychle  nékteré^  ohtjie  gaxyka,  gemui  od  několi* 
ka  let  odwykl,  přemoci,  atál  by  pogednau  w  úplné  píjxui 
ualeho  obecenatwa,  ačkoli  má  widycky  těžký  xápaa  u  po- 
rownáuj  ac  aCari^mi  roiatry  co  přesuti.  Zpěw  gebo  byl 
dobrý,  wygjmagjce  leda  několik  málo  mjst,  kde  aa  aMip** 
mět  a  teiLiem  apronewětíla.  Chowánj  *  gebo.  bylo  přiméřená. 
Nemoríua  a  Matinoiku  xpjwali  gako  giady  p«  Mayer  a  Brava 
a  aica  a  welikým  potleakem.  Zboiy  ěly  dobře:  genoM 
w  orcheatru  xdály  ae  někdy  malé  nearownaloati  panowati, 
a  neobyčegné  bily  náa  wc  aluch  některé  čeratwěgij  tempa, 
giaúito  xpěwci  býwalého  aučinku  docjliti  nemohli. 

W  neděli  poncyprw ;  CardiUmc,  »lntnjk  pmfyMšký. 
Činohra  we  3  ged,  dle  Hofmanowy  powjdky  od  Sticha, 
p^el.  od  J« .  Pečjrky.  —  PředaUwenj  toto  powaiogeme  aa 
poaledi^  hlawnj  xkauiku  a  pomlčjme  o  něm  ai  na  Čaay 
bi^dancj,  kde  anad  a  w^j  iiwoaij  aodměřenoatj  aa  acenu 
ae  doátaae* 

domÁcj  kronika. 

z  PB AKT,  '  Minulau  atředu  drieli  game  dnihau  be- 
aedu,  a  magjce  o  nj  xpráwu  podati,  muaeli  bychme  wie 
opakowati,  cokoli  pěkného  a  chwalného  o  těchto  nyuj  gii 
na  třetj  rok  trwagjcjch  aaukromnych  xábawách  napaáxu) 
bylo.  SpoleČnoat  byla  hogná,  roxmluwa  gako  wždy  nenu- 
cená ;  od  početj  ai  do  konce  panowal  w  nj  roxmar  weaely. 
Páni  pořadatelé  poatarali  ae  toho  dne  také  o  xlátftnj  po- 
cbaotky  x  oboru  uměleckého,  magjce  pléd  očima  hlawnj 
amér,  k  wůli  němui  tyto  beaedy  prwopočátečně  byly  gaau 
powataly.  Při  odpočinku  hrálo  ae  totiž  neydljwe  nowé 
potpourii  a  národnjch  pjsnj  od  Procházhft  magjcj  mnobo 
dabrých  a  umělecky  prowedených  mjat ;  potom  xpjwnl  ob- 
Ijbcný  tenoriata  diwadla  naicho  p.  Ma^ets  dwě  pjaně  od 
Schuberta  při  fortepianč,  malý  hausliala  Loub  hra  I  koncert 
—  a  k  xáwčrku  xpjwal  p.  Slrnkaf})  pjaeíi  od  J.  Škraupa, 
potom  uárodnj  :  Kaulelo  ae,  kaulelo,  a  prúwodem  forte- 
piana.  Prwněgíjho  prowáxei  p.  Michl,  poalednjho  p.  J. 
Škraup.  >y*ccl]ny  tyto  kuay  byly  přigaiy  awelikým  oba- 
ccnstwa  utcienjui,  a  bylo^li  co  geltě  přáti  —  byla  to  anad 
něgaká  deklamacc,  kteraui  nám  bohdá  p.  podnikatelé  po* 
druhé  nahradj.  k.  M. 


ČMopU  Unto  wychá.j  w«  •»i«lu  •  w  •obotoM  .^larijcht  kUda.  druliM  wíMh  pHJáwá  ■•  p4l«rehowá  přjUha.    Fředplfeej  m 
_^ '*^*  ■'•»  ^»  k-IWnpMtwjdi  ■«  pfll  léto  1  si.  S6  kr.,  ■■  c.  k.  poitáck  pAll.  1  »L  l«  kr.  tiK 


«  wy4awaicl«  m  étwtt 


Wydáwánjm  a  redíkcj  J.  Pospjáila  w  Prám. 


Digitized  by 


Google 


lirod&J  zibtWBjk  f  ro  techy,  lorawtDy,  SUwiky  a  SUiaiy. 


Čjslo  51. 


:t8.  éentnm  ÉS49* 


10.  r.  běh. 


.  DAttognému  a  Wysocenfieaémtt 
TAnit,  F«tt« 

PAWLD  JOZEFFVMD, 

Drn.  bohoflowj,  superintendenta  cjrkwj   a  ikol  ew.  přtd  i 

la  TÍMtt  «  cjrkwe  ew.  Tisowské  SI.  B«  kautcli  ae/ufUiu- 

iileg;jmii,  a  t.  d. 


%Ájl  tóra  fthasta  nad  Slowenskem  gatol. 

Au  baohié  chmury  nad  Tatrau  M  wanaily, 

A  wfllká  cjie  i  budaucnost  kráaoAy 

I  mysli  naďe  bolně  byly  klesly : 

Znái-li  kdo  tu  spasil  národ  ^podkřiwAnaký, 

•Nad  njaai  polatugel,  orle  nadutraniký? 


JozeCTy  drahý,  dástogný  syn  Sláwy, 
Nad  tank  a  blesky  wanesl  čelo  sm^éf 
A  opět  ilaté  g»tl««W  gaaawý 
Ruměnec  wylil  na  olowensko   oelék 
LetiS  pod  Hradowu  spěšně,  dnem  i  aocjy 
S  wlřelým  poftdniwtÉJm  ku  SlowákA  otdl 


Otče  Slowenska!   twoge  nutné  déti 

Romn  a  tlata  ryiého  ncmag), 

Ony,  by  ctily  welkost  twých  obétj, 

Genom  ti  wdéčné  ardca  pbsjlaJQ, 

W  némi  titnálé  city  k  tobě  nepominaOi 

Dokud  gatyk  a  n>d  Sláw4  aeKabynaul 


Tya  pMe   trfoem  Kfél^vtké  Ga«iotU^ 
Creni  oswěcuge  SUw^  mi)iony, 
Poraočel  Slovensko  Gegj  milosti, 
Na  wtdomé  2k6dcft  ialowař  gsi  shony  ; 
A  dáwno  kogenan  wyslowil  gsi  túhan : 
•  Ž«  Slowák  gen  Riále,  giného  na  shihati. 


Gtoj  gen  spěwem  k  tiwotn  budib\ 
Neb  tagmo  wstljo  těšili  ae  éítj; 
TwAg  prwnj  zgawné  hlas  osnámil  milý, 
Ža  i  Slowik  Ifii  Slowákem  chce  býti  I 
Tys  prwnj  saloiil  kámen  tiárddnosti, 
Gegi  neswrátj  wjce  ani  pekla  tlosti! 


Sawobisknpe !  Bula  pHgmii  přánj, 

W  němi  gsau  citowé  wiecb  SUw&  ipogenii 

I  těchy  co  na  ieweru  ibili  sUny, 

I  těch,  na  gihu  co  gsau  obydleni ; 

I  nás  ČacboalawA  slyi,  otée,  wolá^: 

SUwa  U  a  iiwot  do  awfta  akonánj ! 

BoImsUw  NttálL 
ktflMi  WrM«k«.aw.  MiUlálifcýw 


Dosti enj  cjle. 

9. 

Na  gaře  t  T....Í. 

Nalezl  gsenij  co  gsem  tak  dlauho  hledal.  Pro* 
kljnám  mésláké  zwyky  a  gegich  zaměstnánj,  co  sjillo 
sobéclwj.  —  Wesnický  byt  sobě  zwol,  chce$-li  žjti 
w  oprawdowém  smyslu ;  kde  požehnaná  rukl  přj* 
rody  wéčné  přede^  tká^  stawj  a  twořj ;  kde  neko* 
nečnau  oblohu  nebeskau  swobodně  můžeš  obdi* 
wowati;  —  tu  gen  prostá  radost  přjrody  pa« 
iiuge>  tu  gsau  stánky  plné  newinnosti.  —  Neo^e* 
káwey  weselěho  Iistu»  milý  přjteh\  neboť  slzjm^ 
zmožen  mocj  krásných  citA«  na  mne  se  hmau* 
cjch.  — 

Bohu  djkyl  zima  pominula  a  s  prwnj  wla* 
itowkau  i  8  prwnjm  teplegšjm  wétérkem  přesté* 
howali  gsme  se  na  wenkow^  an  weselá  mysl  wel- 
komožky  častau  proměnu  libuge.  Mladý  hrabě 
téaiil  se  giž  napřed  na  swé  mysliwecké  psy«  a  tau« 
2Í1  co  heydřjwe  wygjti  s  oími  na  low;  gá  pře* 
mýšlel  o  radostech  přjrody,  a  moge  obrazotwor* 
nost  slibowala  mi  rég. 

Ukončily  se  newýslowné  přjprawy  k  cest8« 
mezi  Sjmž  gá  se  mohl  netrpéliwostj  zalknaut;  až 
gsme  posléze  i  wygeli.  Mladý  hrabe  s  matkau, 
gá  s  Poldy  slečnau  seděli  gsme  na  gednom  kočá» 
re;  kolesa  kwapem  uháněla.  Giž  se  k  horám  nj* 
žilo  zlaté  slunce^  an  se  před  námi  obgewila  w  mi* 
lém  a  krásném  položenj  wesníce;  o  wěž  plechem 


Digitized  by 


Google 


202  .  . 

pokryUu  odrážely  se  zlaté  paprsky  zapadagjcjho 
slunce,    Lafontainowým  pérem  přál  bych  s}  umět 
wyljčiti  okolj  toto,  geho  narmne  au<3iakowánj,  a 
wše,  co  následuge.     Geště  gsnJe  bylí  dpodál  we-  " 
ftuice^    a  giž  se  hřmotně  ozýwaly  Muky  moždjři, 
oznamugjce  ,pf jchod  ipilých  páni,  a  plesagjcjho 
Ikiulilasité  »vivat«  .trognásobné  lopétowály  auďo- 
Ij  a  okolnj  lesy.    Kwjtjm  owěnčeué  panny,  gako 
gamj  Nymfy,  wjtaly  nás  u  wchodu  do  osady  a  po- 
seypalv  cestu  kwjtjm.    Wůdkynj  bylo  gim  děwče 
angelškébo  ^^zezřénj,  ano  i  bez  růžj   sw/ch  garo 
předstawowalo,  a  gá  krom  toho   citelně  pohnut 
gsa,  téměř  bez  sebe   gsem  zůstal,  poznaw   mau 
rusau  krásku,  gižto  sem  po  kosteljch,  při  tancech 
a  w  dftwadlech  nadarmo  hledal.     Na  Ijbezném  ge- 
gjm  obličegí  spočjwala  pokora  a  stud,  kteráž  gi 
tvjce  okrašlowal,  než  gegj  růsowó  wěnce ;  z  wel- 
kjch  modrých  očj  skwěla  se  gj  newinnost  a  duše 
neporušená,  gako  strjbrný  pot&ček  mezi  pomněn- 
kami.   Gedna  z  nich  wjtala  nás  řečj.     Slowa  ge- 
gj Ijbezně  a  sladce  zněla  a  srdce  naše  tak  dogj- 
mala,  že  nán»  praud  slzj  z  odj  wynulila.    Byly  to 
prwnj  slzy,  gež  gsem  w  očjchwelkomožky  spatřil, 
kteráž  i  pohnuta  lásky  hodné  děwče  obegmula  a 
zljbala;  gá  bych  také  byl. obegmul  toho  libého  du- 
cha —  to  krásné  a  něžné  tjlko !  —  Dowádiw^  náš 
hrabě  pořád  se  mezi  tjm,  na  djwčiny  usmjwal,  tak- 
^e  mnohé  z  nich  i  kosjčky  kwjtkowé  w, pomaten] 
oa  zem  upustily.     Poldy  slečna  pořád  gen  wyprá- 
wěla,#co  nowého  byla  zpozorowala;  ale  gá  z  toho 
ani  slowjčka  nezachowal.    Mlčel  gsem,  a  k  čemu 
gen   gsau  w  takow^chto  pěkných  citech  slowa, 
která  gen  se$labugj  práci  ducha  a  oqblazugj  w  ůa- 
drách  oheň!    Wyznati  musjm,   nenj  přjgemněgš] 
zábawy   gako  mlčenliwost;    duch  člowěčj  gest  u 
tichém  inlčenj  weliký,  a  w  tomto  smyslu  maudře 
se  pronesl  anglicky  spisowatel,    »že  řeč  a  mluwa 
záb^wu  kazj.«  — 

Co  bleskem  zaraženy  gel  gsem  za  ginymi,  a 
pak  teprwa  procitnul  gsem  ze  swého  sněnj,  an 
přišed  •  k  zámku,  psi  mladého  hraběte  lichotiwe 
na  nme  skákali.  We  dwoře  bylo  čeleďjnstwo 
geště  swátečně  oděno,  i  se  swým  wudcem  obro- 
čnjm,  a  wjtalo  přjchod  páni  sw^ch.  —  Až  posud 
geště  gsem  žádného  se  nezeptal,  kdoby  má  rusá 
byla ;  geňom  ten  cit  mne  blažil,  že  gsem  gi  nalezl. 
^-  AJe  co  mě  obročnj  do.  pokoge  pro  mne  zřj- 
zeného  uwedl  a  pokorně  se  tázal,  gakow^  asi 
saud  wynášjm  o  zřjzenj  slawnosti  k  uwjtánj  pan- 
stwa :  tu  gsem  gi  chwálami  wysoce  zwelebil,  gako 
Petrarka  swau  Lauru,  i  zwěděl  gsem  od  něho,  že 
má  rusá  kráska  gest  zdegšjho  duchownjho  dcera. 


kteráž  zimo  w  Plošti  u  staré  matky  swé  stráwíla* 
pokud  gsem  cU^álau  nalezené  se  zanášel,  měl 
to  můg  paty  obr^či^  za  oblibu  w  uspořádánj  uwj. 
tánj  pámfti^^a  úiRtéř břitko  swé  hladě,  řjkal:  »Hml 
dobře  gsem  gá  to  předce  wymyslill*  — 

jOd  Qé  doby  zaug^a  naděg^  sla4ké  J>udai|Cv« 
n9S,ti  srdoé  isre/ 1;  zao^  MS^n^  ^óbdAWf  waU  tjzsqj' 
Božj.     Zde  gi  nebudu  po  těsnách   ulicech  mezi 
dawem  lidu  hledati,  zde  mne  nebude  pan  S...  ne- 
chutnau  urbárskau  rozmluwau  trápiti  I  Teď  pů|[du 
we  společností  gegj  na  kwětnaté  InKy,  do  hk^ii, 
spolu  bi^deuie  kwctinky  zbjrat,  a  na  krásu  nebe-, 
skjfch  hwězd  patřiti,  abudu-li  patřenjm  na  hwězdý 
nebeské  nasycen,  tedy  se  na  gegjch  modrech  očin- 
kách  pozafitaw}m.  Wysměgcš  -se  mi«  přjtéli  I-*  ale 
takž  tomu  gest  w  mé  mysli,  a  zq^ěnj-li  se  co,  budu 
nešťasten!     Nynj  gsem  opět  citelný;  často  wychá- 
zjm  do  pole^  na  wrchý  o  samotně,  a  wtudy  se  o- 
brazem  gegjm  zab^wám,  i  zdá  se  mi,  že  ^sem  au-, 
plně  spokogén.  —  Mladý  hrabě  dobře   do  mého 
srdce  nahlédl ;  neboť  když  za  wčasného  gitrá  o- 
kolo  domu  farnjhó  na  low  gde,    hněwám  se,  že 
štwánjm  psů  Marinku  ze  slaďaunkého  sna  bauřj ; 
neboť  giného  ani  nemysljm,  nežli  že  se  g^o  mně 
snj.    Xakowý  ge  člowěk  I   Mnohdykráte  .mne  na- 
lezne u  psacjho  stolku,  a  gá  psanj  opatrně  ukrý- 
wám.    Wyljwámť  w  takowý  čas  lásku  na  papjr; — 
ale  k  čemu  gen  se  .učj  člowěk  tolik  škol,  když 
w  takowémto  stawu  celé  hodiny  ztráwj  na  gednom 
řádečku  ?  —  Má  welkomožka  aumysl  mug  schwalu- 
ge,  a  z  předsewzetj  mého  se  těšj,  i  pob];^  mne^ 
abych  se  gen  k  wěci  měl ;  neboť  háúrwf  milenec 
prázdný  odejde,  gako  stydliwého  žebráka  ^měšec; 
ale  přitpm  mne  napomjoá^  abych  wSecko  wážně 
a  pořádně  konal.    Přeg  mí  štěstj,  přjteli  I  — 


Howý  rok*). 

{P0htaÍo»éKj.) 

ANeposlaucheyte,  co  lidská  ústa  žwadagj  a  pře- 
swědčte  sewlastnjma  očima ;«  prohodíh  na  to  djw- 
ka  trochu  pohoršené^  ačkoliw  nelibý  tento  swůg 
pocit  Ijbeznau  usmj wkau  zabaliti  jchtěla.  -p-^Ostatně 

*)  Zftpočaw  psáti  tato  powjdku^  nenadal  gsem  se,  is 
mi  pro  gioé,  pothebné  a  důležité  liternj  práce  a  neodMadn^ 
pljprawy  pro  diwadlo  naze  nebude  lze  w  sapodatém  djle  po« 
kračowati,  a  ie  mesi  počátkem  a  koncem  Nowého  roku  U- 
kowá  mezera  powstane.  Prosjm  tedy  prjsoiwé  čtenářstwo» 
aby  mi  bexdčky  a  proti  wúli  wydawatelowé  RwěUk  ncinénan 
přjtrilaskawé  prominnlo.  W  několika  pljáfcjch  ójslech  dogd» 
nynj  tato  powjdka  bea  pjrestáwky.  úplného  konce. 

Ofliowai*!, 


Digitized  by 


Google 


-r-naebácjlieiUi  louk  nemoSné,  aby  seněkdo^g* 
mniutk^  gak  b»  wám.  prawíti  zljbilo— tfantilT^*  '/ 

»To-iueltt  — zkřikl. zapálený  mladjk,  taušebni 
hjawu  si^aii!  k  .aj.nakioniw-^-T^  »to  ge  wěc  přiro* 
zená  —  wám  se  musj  celý  swět  kořiti^  pod  wašj 
wládau  muselo  by  weškeré  pohlawj  naše  rádo  slad- 
ké okowy  nositi  •^«*'  '•^ 
i .  »Ne/  né^^pékhě  tlřkwgií  Negítřn*  ÍAdná  ty- 
rank^j  ábyéh  okolo  sebe  ólróky.wjdala  I «  zawrtěla^ 
ďjwka  sw^u 'rozkp^iiau,.Úi|iwinkau.  iiMimo  toi^i 
gak 'm&žete  tolik  moci  nbpaftrné  djWce  pripisowativ 
kleráuž  leprwa  pg  drubé  widjie  a  we  wšein  w$udy 
a#i  čtwrt hodiny  znáte? « 

•Prfeiwá  krása  dogme  w  prwnjm  dkamSiktl 
tak.népdplatellnau  siláu,  že. účinek  na  wěčné  časy 
mfirdcí  juwjzne  a  dáUjho  wyšptřawánjuftpotlebuge.^. 
-  •  '  'i»Rozkl*deyte  «třé  krasowědné  zásady. přdd 
liSima,  kteréž  rády  lichotiwé  pocHlebówánj  po- 
slaucbagj.;  my  zde  na  Františku  nestaráme  se  a 
Irásu^  ani  o  to,  co  se  o  nj  saudj.  l^fy  gstne  rádií 
kdjž  milj  bpsté  naši  řeknau,  že  umjme.  tjrocliu' 
dobré  káwyuwařit.  Chčete-Ii  uy,  pane,  okusiti  gak- 
daleko  gsem  gd  w  tom  nměrij  dospěla ^7- račte  se 
honem  posadit — * 

S  těmi.  filowy  učinila  před  njm  lehýnkan  .p€W 
klonu  a  wzat^M  z  kamýnek  čistý  polérraný  hťnéčck 
sp  smetanau,  poukázala  ke  stolu. 

:  Prwnj  krok  geigí  progel  gako  elektrická  jiskra 
wyschlým  tělem  domácj  wladařky.  Byloť  to  zna- 
menj  k  dáwno  čekané  šarwátce  gegjch  VlapatvýcU 
dásnj  aeáfáwau  z  pálených  zrajčak;.  I. otočila  se- 
gako  na  drátku,  pátragjc  očima  lesknawýma,  kde' 
by  pro  swauhuhenau  postawu  něgaké  sedadlo  po- 
stihla. Přitom  to  z  nj  zwučelo,  gako  z  dřewěné 
klapačky :  »  Ah  —  panna  Bětuška  ge  hotowa  —  ka- 
ijčkó  na  stole  —  Ijbezná  wůně  —  račme,  se  posa- 
dit.* NemohaQcj  ale  mezi  nečětným  nábytkem  zby*' 
tečného  sedadla  wypátrati,  skočila  gako  mrštná 
kočl^a  ke  stolu  a  rozložila  se  na  dubowau  židli«  na 
niitO'M  mél  nedbalé-rozmamý  weršotepée  posa- 
dil;, ničeho  si  newšjmagjc,  že  ostatnj  w  gakési  ne- 
imá^  na  ni.  i  na  sebe  pobljžegj* 

-  Genom  z  mjsta  určeného  zapuzený  mládenec* 
zAstal  pokogný,  apopošaupnuw  breyle,   hezky  zo- 
stra ^  na  smělau  jdobywatelku  cizjch  sedadel  pp- 
djwal.    Potom  gi  ťuknul  po  zadu  prstem  do  ra» 
meim.  -  «  .  .  -  .^^,. *.-.   , 

^Nechtěla  byste,  wážeYiá  paničko,  gestě  gednau 
na  nožky  se  wzchopiti  —  a  abyčhiite*  wšíckni  ga- 
ko růžowý  wénec  okolo  oltáře  přátelstwj  seděli— 
milého  Ferdáčka  mezi  nás  přiwcsti?  Tjm  tcprwa 
hodila  byste  kwětu  a  wšehpchuti  do  omáčky  naíjj 


rozihluwy.  Oá  se  táuhku  rozplýwám,  abych  ho 
zase  gednau  spatřil  ^^a  na;  tjsrářjch  wšech  přjtom* 
ných  čtu  stegnau  žádost,  abyiste  pro  tu  milostnau 
wětwičku  domu  swého  odeďa.^ 
...  »0h —  oh  —  mnoho  ppchwaly  -7  nezaslau- 
|iené  poqhwaly,«  šklebila  .se  domácj  x^a.  polo  se 
wj;Qhopiwši;  — j>newjm  ale — ^^^g  Ferdáček  ne- 
loudě., 4onjia-^  *  ... 

,,  .  i>Qer^  gp  dpiixs^«»  ugišťpwal  gi  rusipwlasec  gi» 
stotau  neomylného,  kntika>  a  zwednuw  gi  ze  židle> 
Ve41  gi  pod  pažj  jke  ^ffreřjm*  :i>Prwé  šeJ  někdo  pp, 
sjoi ' —  to  byl  kjii-ok  mého  d>rahéto  přjtele.  RačtQ 
se  gen.  za.njm  podjwatú«  1  , 

.  S  těfní  slowy  gi  wystrčil  zq  dweřj  a  zastrčil 
ua.  JO^  záworku. 

j»I  wyhnal. gsem  ducha.. neswáru,«  obrátil  se 
potpm  k  ostatnjm  —  »nynj  hodugte.ia  weselie  se 
w.,ppkogi  a  bázni  Božj  *r  a  hleďte;*  aby  wám  káwa 
mewystydla.^  •=:..' 

{Pokracow^nj,) 


DOJWACJ  KRONIKA. 

'  z  Kutné  Bóry.  Po  čem  gstub  ^  tak  dáwno  taulilí 
á  Seliol  úsknteflňéDJ  gsrae  ^  uk  brto  neodekáwali,  nynj  se 
tinsí  dostalo.  Ti  saitd  lidnmilowé  a  přátelé  Dárodnjho  ga- 
syká  na»eho^  ktelj'  w  minulébi  're«e  tak  krásnan  slawnost 
Pratidlowskaa  iiSpoKdali, .  ktelj  ae  letoa  o*  wýnosiiau  we- 
řégnaa  láterii  tr:pros|>éch' safjaeaj  méttské  taémoontce  pe«- 
dtliiiili,  pHéi&ill  se  i  o  to,  a&ySctoám  takédíwadeloj  lá-' 
báwj  áo^talo,  daufagjce,  íe-ae  ncgeti  Iá4k8  k  miiUřskému  ga- 
tykvt'  tkatiůtíku.  ir  obeoenktwu  widjr  wjce  a  wjce  rozmáhati 
}pĚtátff  liýbri  te  i  obecenstwo  rádo  slrrowným  dárkem  we> 
prospěeh  dobroiionýek  ůstawft  <  adegftjeh  p#ispjwati  bude  $ 
vwláftě  pli  iokolttosu  té,  ^že  se  od  íia^ipb  p.  ochotnjk&y' 
kteřj  gen  t  láaky  k  dobré  w8ci  ůlose  té  •  ae  podrobili,  widj- 
cky  podahmébo  pVědsIferweiij  oéekáwati  dá. -^Krásný  přj- 
klád  tbhb  poskytlo  nám  prwnj  předstáwenj  dne  18.  éerwna, 
kdeito'  ^t  proipčch'  gistmy  k  aaloienj  laéstaké  nemocnice 
Macbáčkowa  qbljb^á^i^eseloLra  Žtwick^wé  se  prowoso- 
wala.  *  Kaidá'  osoba  proWodla  w  nj  áioba  swani  dokonale, 
tiikie  eofáa  n^pokogené  a  hog«Č  siMtomáždSoé  obeceostwo 
rřitm  stegnau  poehwaltt  wsdáti-  nechalo*  Před  podetjm' 
diwadla  byl  parcdoáSiftt  autloeitau  djwkan  pHméřený  pro*- 
slotr,  a  kdyigeg  Bkoii(éilB  siowy: 

iiTfuže,  naSe  poójnanj  meg  heslo  atálé : 
ynf  wK  cen^Ktt  fjitware  *wiaew*€i'*iMřái^w  "^^ 
byl  zpjwán  p.  'Celenu w  obljbený  zboř:  j»Wře  gen  kn 
cliwále<t  atd.  l^a  to  zpjwal  obljbený  zdcgSj  zpSwák  árii 
a  »I>ofi  Jtfnniift,  načež  opét  zboř:  a  My  čeitj  manowé^  ná- 
sledowal.  Pak  teprw  hra  sama  se  počala.— Gsauce  negen 
O  dobré  wCdi,  nýbrž  i  o  statečnosti  natích  p.  ochotnjká  pře- 


Digitized  by 


Google 


f04 


•wédjfeniy  m&<eai6  MtSeh  negrlepijoh  nAsI«dk&  ittcli^»  k«e4 
io«i  uké  srdeéného  Mstj  přegeme»  •  gi#  op«t  na  drahé 
přecUuweDJ  so  iSIjme,  kteréš,  gak  dotlýcbatí,  wdmi  brsa 
w  prospěch  opatrownjr  id«glj  dáwáao  hnd««  '••«<. 

Z  BOlkOM AV0S. . .  •  Dne  7.  čerwna  prowotowalo  te 
na  diwadle  nalam  qaodlibet,  a  neií  ginými  kiujr  widěli 
gsme  i  nl^olik  sc«n  tr  gasyku  éeském  pod  aátwem :  Tin* 
iili  WantíU  anebo  Wauřinee  Tlučhuba  přecf  pťitiffcík^  w 
kterých  pan  Limbek  řečj,  poiuftkami  a  wftbec  weikerým 
prowedenjin  úlohy  twé  obecenstwo  rbiesmál  a  hlučné  po«- 
efawaljr  tjtkal.  I  panj  Lnnbekown  (na  divadle  pražském 
w  oflobS  Aljnjr  tnámá.  Aeif.)  prowedla  ůlohn  awau,  děwe- 
čkn  Andulko,  gak  náleij  dobře.^Ze  wieth  her  éeských, 
které  se  poflednj  Čaay  ttáy  prowMowaly,  patné  wyiwjtá, 
le  bj  ae  nál  diwadelnj  ředitel  t  dobrán  potáxal,  hStyhf 
ši  k  pijStj  ximl,  nawráiiw  ae  te  awan  spoleénostj  a  Kra- 
kowa,  nékolik  heroft  obgednal,  ktdfjby,  gsauoe  gasyka  če« 
akoslowanskčho  mocni,  alespoft  éasem  néoo  w  gatykv  tom^ 
to  obecenstwu  poskytnanti  mohli.  Ze  by  pfi  tom  uiitkm 
swého  nalesl,  nenj  iádné  pochybnostL 

ZE  SlfOWEfffBKA  dostol  se  nim  do  rukan  Ijstek 
diwadelDJ,  genž  ohlaSuge,  le  we  Sw*  Mikuláii  dne  17.  du- 
bna t.  r.  wystaupíl  sbor  ochotnjkA  w  činohře  »  JVaidektt. 
Dole  stogj  toto  poKAamenánj  :  yP&wodnj  Uto  Čínohca,  pH- 
sluchsgjc  mc»i  neyzdařilegíj  wýtwory  ducha  wýtečného 
básnjka  BJicpery,  daufáme.  ie  «elec;tiné  obecenstvo—  an 
sdařilé  wywedenj  nalj  anahau  bude  —  uapokogj.A 

U  laWOWA.  Ztttawřenj  anému  wkrálowatvj  na- 
lem  roku  1841  stogj  mesi  giným,  la  na  prosbu  podnika- 
tele diwadla  polského,  J.  N.  Kaminského,  ustanovili  sta- 
vové haličtj  posavad  trvagjq  podporu  po  iOOO  al.  stř. 
na  rok  tomuto  divadlu  dávaDVcb  i  na  daUj  Čas,  ui  do 
ouvřenj  nového  divadla  hraběte  Skarbka,  pro  rata  tcu- 
porís  t  pokladnice  domesUkalnj  udělovati,  a  apoln  k  Gefao 
G.  M.  o  polvrsenj  toho  prosbu  aanésti,  kteiauiio  prosbu 
ode  dne  2B.  května  roku  18421  nejTvySíjm  rosbodnutjm, 
gak  pro  rok  1841,  uk  uké  pro  rfk  1842  milostivě  G. 
M.  potvrdil.  —  Sunislav  hrabe  Skarbek  předložil  na  to 
žádost,  aby  suvové  divadla  polskému  ve  Lvově  i  na 
budaucnost  podpora  roěnjch  4000  al.  stř.  povoUa  réěiU, 
Suvové  pak  uzavřeli,  prositi  G.  G.  K.  M.  o  milostivé  po- 
volen}, aby  podpora  tttto  na  udrianj  divadla  polsk«ho  pod< 
tibniio  výmínkami  dávati  mohli :  m)  Aby  hrabě  Skarbek 
ta  sebe  i  své  nástupce  na  celý  ěas  trvagjcj  výsady  své 
se  ta  vázal,  držeti  výboman  scénu  polskau,  i  aby  dával 
každý  mčsjc  deset  předsuvenj.     h)  Aby  plál  ta  vsUupe- 


MH  k  těmto  pf6ďtuv«njm  srovnán  b^  s  plat«m  př«dstft- 
venj  německých;  c)  dpaavadnj  heroe  polakého  divsadU 
sohváHli  suvové  k  uválenj  hraběu  Skarbktf.^Tato  pros- 
ba hraběte  Skarbka  au vov^  pfodiolili  6.  M.  kit  p«tvn«i^ 
. Oe. 

Wýkaa  panSa,  geita  oboč  starého  měsU  pnáského 
gednomu  plukovnjkovi  c.  k.  vogska  w  tfídcetileté  váloe 
na  týden  platiti  musela,  dokud  se  svým  plukem  w  Prate 
leieL  (Od  roku  1634.)  ^  Pinko  virovi  300  al,  apoludra* 
hoví  geho(J?)  20  ti,  kněii  10  ti,  dvěma  ahiiabnjkte  IS 
ti,  pokognjmu  10  ti,  dvěma  komornjkúm  12  ti,  dvěma  pa- 
iatam  4al.  12  kr,  hofmistrovi  26  ti.  20  kr,  6  střdcAm  18 
ti.  36  kr,  2  lokag&m  6  ti.  18  kr,  sklepojkovi  6  ti.  30  kr, 
prostiratelovi  4  ti,  2  kucliařúm  a  mistrovi  gich  6  sL  18  kr, 
3  gjidoým  pacholk&m  9  si,  podkovářovi  3  al.  9  kr,  10 
kočjm  21  ti,  myslivcovi  2  ti.  12  kr,  pradleně  2  aL  12  kr. 
pjsařovi  6  ti,  nalévačovi  2  si.  12  kr.  Dohromady  484  aL 
39  kr.  Tolik  se  platilo  gedině  plukovi^kovi  a  geho  Čele- 
di. Takových  vjak  pánft.  bydljvalo  v  Prate  několik ; 
krom  toho  platu  hotového  dostávali  obrok  a  stelivo  pro 
koně,  pak  piva  bledého  i  barevného,  umokúH  gim  réHU. 
A  netoliko  plukovnjkové,  nýbrž  i  celj  plukové  byli  od 
obce  Živeni  a  placeoi.  Autraty  peněžité  mima  stravu,  ná- 
pog,  palivo  atp.  obaálely  na  týden  pro  celý  pluk  7183* 
ti.  53  kr. 

Tyto  dny  přišla  nám  do  rakau  asi  80ti]etá  divadcl<*> 
nj  cedule.  Pochátj  t  časů,  když  byl  Loccatelli  ředitelem 
Pražského  divadla  v  Kotcjch.  Nařjkáť  se  nynj  vAbeC  na 
akácu  vážné  činohry,  pochátegjcj  a  pfjlilného  nákkdu  na 
scénicky  ůpcavu  pH  spévohrach,  frankách  a  baletech.  PH 
tom  se  vedau  stesky,  magjcj  osvědčiti.  Že  to  před  lety 
ginák  bývalo.  Kdo  ale  na  tuto  80tiletau  ceduli  pohijdne, 
mu^  stran'  divadelnjeh  auprav  i  stran  svobodného  před- 
suvováuj  na  gine  myžlénky  pHgjtú  Pro  vtácuosta  snad 
potěženj  mnphvch  divadelojch  přátel  udáme  tde  krati<^ký 
obsah  této  cedule.  Otuamu^eť  se  na  nj,  Že  se  bude  pro- 
votovaci:  9(eiifa«  bcc  fikrmrn(d»tc  fteuffiin  dncc  núU 
(t^en  9taá^U%inb,  fonft :  ^it  un^KUtUá^en  %tÚúiU  Ut  )>fr« 
buditeli  9ta^ts  €^c6»frnirr  auf  benen  UntoerfttďUn,  mit  ^annf « 
SBttťft  (Sinem  t^frrfad^tigen,  bo4  interef  trten  «ic^aber,  ecWrčdf 
ten  9řa(^ťf  et^^iaermer,  nnb'  gritpundenen  nfnf4eii  ^  Í|ttif4« 
(adtr.  —  Potom  následuge  krátké  udánj  obsahu  ubiefec  re^t 
rematquablen  Vuéarbfitung*— v  němžto  se  ugUťugé,  Že  ge  to 
pljběh . pra vdtvý,  a  spolu  se  udává,  co  vněm  bude  vle- 
čko viděti,  gakož  :  Rotákiebcná  tlama  pekehiá,  plná  phmia>») 
nu,  v  nj  pýchu  v  nádheře,  smilstvo  na  koalu  gedauiqj  a. 
pomstu  gak  ožvykuge  srdce  —  pak  se  okáže  hřbitov, ,  gak 
se  na  něm  hroby  otyrjragj,  a  umrlci' takljoánjm  vstávagj 
—  pak,  tahrada,  kdeá  bude  mitvol^  neiťastnéhio  nailovajka 
na  kausky  rotsekany  viděti!  Nádavkem  slibugj.  stměti, 
tjm  geitě  dva  vieliké  Unce.  —  Ge-tiž.  to  divadělnj  cedule?* 
Mnohý  se  gj  bude  smáti  ~- ale  my  bj^chom  se  nra  na 
vador  vlem  pravým  a  tdánlivým  pokrókftm  a  opravám 
od  ooěch  ěas&  mohli  uničiti,  Žehy  .ukováto  cedule  i  ta  oat 
lích  dn&  bognost  divákA  přilákala.  Mluvjme  to  bohužel 
te  tkuíenosti ;  a  svět  nenj  gežtě  uk  vyspělý,  aby  o  vě- 
cech dU  síevnitřnj  Ifcolápky  neaaudiL 


Budaucjm  cjslem  úkonouye  se  prwnj  pnlletj  Kt/oétá;  ku  předplacenj  tia  druhé  půlletí  i  zlg i^kr 
(po  poitě  ZzL  36  kr.).  anebo  po  čtwrlleljch  ébkr.  stř^  čiujme  uclíwé  pozwanj. 

časopis  tento   wjrh^»j  wa  Btr»du  a  w  aoVpta  f  pAlarijeh;  kai4aa  drahaa  alraán   pfMáwa  aa  pAlarehowá  přjloha.    PřeJpláej  aa   «  w/áawatela  Éa  étwrt 
1«U  48  klk,  wa  kaJhk«ifa«iwjdi  «a  pAl  lěia  1  al.  16  Iw.,  a«  c.  k.  pfitaah  půU.  t  al,  16  kr,  avř. 


Wydáwánjin  ai  redakcj  J.  Pospjšfla  w  Praze, 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodnj  zilríiwiijk  pro  Čechj,  lorafany,  Sloírák;  a  Sleiany. 


ČJ8lo  52. 


to  iermence  é64So 


10«  r.  bého 


DopsaienJ  cjle. 

(Pokraiowánj.) 


.7. 


Tamie  odtud. 


WjB  tmé  a  při,inř8J6kunlc  nepočíae;^  mi\f 
přjleli;  ueboC  newjá,  cq  činjšl — Byl 4en  8w. Bc^y 
a  septemvirce  ku  slawností  gm^ifi  iiabi?iulo  i^ 
muožstwj^  bostů.  Sausednj  panáčkowé  pci$U  ^ 
swjfmi  psy  a  dámy  s  mopsljky.  -r-  G4  we  swé  Vy 
boslné  bistorii  mnobo  přjzniwébo  čekal  od  tétá 
přjležitosti^  a  to  tjm  wjce^  ah  welkomožka  Ma- 
řinku  od  otce  za  blawnj  hospodyni  do  kucbyně 
wyprosila.  Nikdy  mi  tak  necbutnaly  gjdla,  přjtelil 
a  při  tom  gsem'  si  testo  z^íal^i>||il  d^mku  a  do- 
brořečil tomu>  kdož  prwnj  t^ák  do  Europy  při* 
nesL  D^mka  mi  poskytla  přjležitost^  mezi  kuchař* 
ky  do  společnosti  Marin^íny  se  wn^jehíiti,  jkam  by 
Biné  ginakbyl  ani  dělem  žádnj^  cestu  neprokl^stil;! 
H  to  bylo  geště  wět$j  hvéat^  že  d^mka  třikráte 
mi  wybasla.  II,le  I  každá  zlá  wéc  má  do)>i|ý  4i4- 
•ledek! 

'  Wečer  zazněla  bud,ba  w  tanečnjm  sále^  a  gá 
co  tanečnjk  Marinčin  w  roz|;o&i  gsem  se  potá- 
peL  Zamilowaaec  fliaž^  se  i^přjtomnosti  miien« 
ky  swé  wšecku  zpAsobiu>at  swau  okázati^  a  ble- 
dj^jwynucenjm  wšecb  sú  sirfcb  vyznačiti;  w  lásce 
UčjiKie  se.  neymensj  hanbu  w  neywětlj  mjře  cjtUi.  * 
Mestáwá-li  se  naopak  po  <lňatku?l«-^I  gá  tedy* 
sebral  wšecky  sjly .  a  rozum  k  tand>  gda  pro  Ma- 
'  riuku.  .  Dosti  wljdnau  se  ukázala^  ale  gakási  ^u- 
denost  cbowánj  gegjbo  progewowala  nesrdečnost, 
a  připomjnala  mi  masopustnj  přjběh  můg;  než 
přitom^  kdekoli  se  gj  přjležitosttnaskytla^  p^  mé 
manželce  a  djtkách  se  *Wyptáwala«  I  neobmeškal 
gsem  tedy  onen  přjběh,  w  prawéra  swé  tle  gj  zdě- 
liti,  a  při  tom  gsem  i  do  toho  wpletl,  že  srdce 
mé  až  posud  poswátného  gha  gest  swobodno  — 
A  že  ho  ^a  břemeno  lásky  tlačj  I  —  Gen  si  po^ 


mysli,  od  té  doby,  co  gsem  u  čepčářky  čepce  ku* 
pow49  myslila,  že  gsem  ženatý,  aneb  aspoň  mla* 
'do  čenichem*  Tak  welice  neraduge  se  ani  ten^ 
genž  petijpce  a  dlub,  které  giž  za  ztracené  pokli- 
dlal,  neočekáwaně  zpláceli  sobě  widf,  ani  pyšni 
panna  .novému  žatu,  gako  gá  torno,  že  gsem  gj 
to  mohl  oznájiiiti.  I  spočinuly  tedy  gegj  modré 
zraky  na  mně  důwěmě.  Nepatj*ná  zewiiilřn>zna- 
mjnka  začasté  prozrazugj  neyhlubšj  tagnosti  srdce; 
ony  gsau  gako  okna  do  wnitřnostj  našicbý  gei 
twůrce  Wfilehomjra  za  zbytečné  uznal  na  prsau 
lidských  olewQtL  Má  naděge  zrosda  od  té  doby 
w  obrowskau ;  i  čektJ  gsem  na  přjhodné  oka* 
iBŽenj,  abych  gj  mohl3wau%kuzgewiti;  ne  lite* 
rami  mrurfmi  —  ze  žhaucjch  rtů  nech  plyne  tatu 
ha  má  k  srdci  gegjrou  *-  a  to  co  neydřjwe  1 

UtěSeně  swjtila  luna,  tato  sladkjfch  tagnostj 
milenců  wěčoá  swědkyně,  k  njžto  oni  tolik  wzde* 
chů  ze  srdc|  swých,  zápalem  lásky  dautnagjcjch^ 

'  posjlagj.  *^  I  spatřil  gsem,  že  Marinka  do  postran* 
j»j  swětnice  gde,   a  gsa  nektarem  tokayskym  po<^ 

^  někud rozpálen:  »Teďnebo  nikdy  I«  myslij  gsem, 
a  přjiežitosli  použiti  cbtěge  pustil  gsem  se  za  nj. 
Lany  blesk  čarowný  mfig  oheň  tjm  wjce  roznjtil» 
beze  wšech  okolkowánj  bljžjm  se  k  nj —  podlaha 
^skem  natřená,  zdála  se  k  pomoci  mi  přispjwatí 
. — i  poklauznu  a  k  nohaum  gj  padnu*  Tu  giž  roz* 
5irázáii  gazyk  můg,  swobodaě  a  plamenně  wyléwal 
wyznánj  lásky  mé.  Bůh  wj,  co  gsem  toho  za  to 
Qkamženj  natlacbal,  a  nemage  na  tom  dostíj,  že 
slowy  wraucj  swé  city  wyléwám,  uchwátjm  také 
ruku  geg{,  atakowau  náružiwostj  přitisknu  k  srdci 
mému,  gako  oprawdíwj^  romantický  hrdina.  Ubo» 
há  musela  bolestjpocjtit,  neboť  takawý  hlas  wy* 
dala,  gako  hausle  w  rukau  neuméloe,  a  to  nebyle 
g^ě  dosti  potom  začala  opět  hrozně  wřjskati: 
vProbůfa,  gen  mi  ruku  nesněztel*  Gá  nemohl  po* 
chopiti,  proč  tak  wřjskala;  —  ale  gakýsi  wnitřnj 
cit^  genž  bjfwá  nekllmmj^m  saudcem  prawdy,  žep» 


Digitized  by 


Google 


206 


tal  mi,  že  to  nenj  ani  ruka^  ani  hlas  MariaČm. 
M«zi  tjm  na  onen  powyk  s  hořjcj  awjcj  wkročila 
septemTÍrka,  za  nj  wešel  iwíeckea  spolek  wese* 
lých  —  a  běda  1  gá  padl  téměř  w  xaufalstwj,  spa* 
třiw,  ie  gsem  lásku  swau  slečně  Poldy  zgewil« 
k^efau  ^sein  pozadu  ia  Majriaksu  drieU  Wlaii  ^e 
'si-  ňáSe  pěkné  pohkwj  wbjtéii|  šatě  tak  pbdbBno, 
gako  \regce  wegceti,  a  k  tomu  ty  moge  špatné 
oči !  styděl  gsem  se,  gako  wyhwjzdaný  na  diwadle 
herefl^  4  co  w}oe  —  i  slečna  Poldy  se  hanbila^ 
gako  děwče^  od  něhož  člowěk  prwnj  polibek  žá- 
Ůk.  Můžeš  aobě  pomytftilL  gaký  smjcli  »e  w  ce* 
lém  spolku  rozljhal,  a  má  welkomožka  gak  sladce 
9e  tomu  radowala;  ale  můg  duch  se  aužil  a  za^ 
tpáwal>  co  kowkopowi  w  podzemnj  djře.  )Poldy 
držela  w  prawici  gehla  wlasowan,  když  g^em  g( 
tak  wášniwé  stisknul,  nebylo  tedy  diwtr,  že  gj  to 
bolelo.  Mu^I  gsem  odprošowatí,  a  gen  těchpě* 
kných  slow  litugi,  které  gsem  daremně  wybleb* 
tal  n  nohau  ctnostné  Mínerwy.  Hanbjm  se  před 
ubokau  Poldy !  ale  kdo  by  se  nehanbil  w  mém 
položenj  ?  —  To  gest  mé  gedinké  štěstj,  že  nebyla 
Marinka  při  té  pěkné  komedii  přjtomna,  sic  bych 
studem  byl  pošel.  — 

Giž  gsem  tedy  gédnoho  wlka  kabtl!  —  ale 
toť  wjS,  gednobo  nebýwá  dost,  a  neštěstj  necho^ 
dj  nikdy  samo.  Kačka  přewrátj  hrnec  smeta^^ 
nowý,  sJe  toho  nenj  dost;  i  wrazj  do  okna,  a 
twář  si  podrápe.  nNuUa  cidamitas  solal*  Můžel 
wěděti,  že  gsem  do  sálu  ani  nekauknul,  ale  spě- 
chal wen,  na  čerstwé  powětrj  pod  krásnau  oblo« 
hu  nebeskau.  Tu  gsem  potkal  mladého  hraběte. 
)i\propos!  práwě  whod,  dj  on;  gen*  spěcheyte 
do  zahrady;  tam  se  proeházj  waše  Dulcínea;  po* 
nžjte  přjležilosti,  která  se  wám  nikdy  tak  po  w&* 
li  newrátj.o  Z  počátku  gsem  nechtěl  slowům  gdio 
wjry  dáti,  ale  wěda  že  w  sále  nenj,  a  krom  toho 
na  swobodné  powětřj  se  chystala,  do  zahrady 
gsem  welel.  Diwno  mi  sice  přicházelo,  že  ona  -o 
p&lnoci  w  zahradě  se  procházj,  ale  —  proč  ne  ? 
^-luna  krásně  swjtj,  a  nenj  wěci  zagjmawěgšj,  ga- 
ko při  čarowném  lesku  gegjiĎ*  s^  procházeti. 
Pokorná  duše  gegj  těšj  se  teď  we  spjcj  jpřjrode; 
gak  chwalná  to  při  nj  wlastnost,  gak  saulilasj  city 
naše,  gak  gsme  stegnélio  zwyku !  W  těchto  my* 
Henkách  kráčjm  hlaub  do  zahrady,  a  mé  ideály 
se  ustawičně  předemnau  km]tag|i  A  hle,  oprawdu 
lam  slogj  oná  před  geskynj  s  něgakým  gíným  dě^f^ 
četem  1  dobře  znám  gegj  welký  čerwený  šátek,  kle* 
rýž  na  lehaunký  tanečnj  šat  si  hodila.  Zraky  gegj 
byly  na  hwězdnaté  nebe  upřeny.—  Děkowal  gsem 
naro^díwému  přjteli,  kteráž  mně  cestu  ukásal. 


a  citelným  tichaunkým  hláskem  zwolám  opodál: 
uMarinko!  gstetady?  těšjte-li  se  také  w  spočjwa* 
gjcj  přjrodě?^sattechiJa  gstetaké  křik  a  hluk  ta- 
nečnj 7«  I  odpowj  ona;  ale  hlas  gegj  zněl  trochu 
hruběgi  než  gpndy.  To  snad  nočnj  powětřj  puso- 
fa^  fnyaljln  aobec  ůkézi  ^  «lé  aejloháuAě  sláli 
á  zrakii^od^nebe  ňeodwřátlla.  —  »Tam,  tam  se 
skwj  gitřenka,  djm  pln^  ohně;  ona  gest  hwězda 
wěrných  milenců  I  blaze  tomu,  genž  takowé  srdce 
naieznc^I*  A  s  těmito  slowy  bljžjmse  k  Mj,  araky 
máge  pořád  na  gitřenkú  upřeny.  —  W  tom  zazně* 
lo  cbedtláiij  opodál ;  i  odirrátjm  zraky  od  hwčzd 
nebeských  —  a  gen  slyš  to  šelmowstwjl  Má  do* 
mněla  hwě^Hlářka  i  s  gegj  přjieHgrnj  nebylo  nic 
giného,  než  podobizna  mraroorowá,  před  geskynj 
stogjcj,  na  nižto  mladý  hrabě  bjlau  placbetku  a 
čerwený  šátek  byl  Dowěsil.  Odpowěd  pak  na 
mau  otázku  dáwala  w  křowj  ukrytá  služebnice* 
kteráž  smjchu  zdržeti  se  nemohauc,  hlasitě  se 
diechtala,  a  mne  z  hwězdářstwj  mého  wytrhla. 
Vaiw  i  smjch  střjdawě  mne  napadaly ;  opauštěge 
podobisnii  kamennau,  zaklel  gsem  se,  že  nic  wjc 
fii  tněsjčku  počjnati  nebudu. 

{DokmiČenf.) 


lowý  rok. 

{PokrHiowánf.) 

We  twáři  wšech  přjtomných  střjdalo  se  swř* 
•  do  a  stjn  w  podiwných  podobách*  Gednak  hy^é 
wšem  podiwno,  že  Nowotný  geště  pro  sedmatt 
-a  k  tomu  omrzelau,  protiwnau>  nezwanau  osoba 
posjlal,  gednak  se  opět  wšickni  diwili,  že  starán 
domácj  wládkyni  tak  neobyčegnýni  zpftsobem 
X  pokoge  wyprawil. 

»Ale  co  pak  tropjj^  lřfkclawe?«  gal  se  nynj 
Icomik  mluwiti,  z  dlauhi  a,  gak  se  zdálo,  dAležiié 
rozpráwky  s  ousem  Bětuščiným  wytržen.  "MysljS 
tu  mjti  práwo  roztahowati  se^  gako  w  žurnále 
einjš,  když  ti  ubohý  líerec  do  klepet  npailn^?' 

»Dne8  ge  noivý  rok,«  řekl  -xusowlaiec  — 
•H  gá  gsem  zdárný  whuk  maudré  báj>y»  kteráž 
se  mi  ctj  swau  dokládala,  že  se  gj  wždýcfc^  we* 
dlo  celý  rok,  gak  prwnj  geho  den  ztráWita.  Gá 
musjm  dnes  nAolik  hlaupých  kausk&  wywestil* 

ftK  tomu  "gsi  nemusel  na  nowý  rok  čekati  !* 
-prohodil  Janowský,  mysle,  že  ho  wtipným  praní- 
kem  šwihnuL 

»To  wjm,«  odpowěděl  básnjk,  Ihostegně  si 
i)reyle  postrkáwage.    »Ale  gá  se  ti  nechtěl  do  ře* 


Digitized  by 


Googl( 


307 


ineda  plést.     Gá  to  mám  rád,  když  luJLáf  nčCjm 
swlážtnjm  wyniká.* 

»AIe  uwšech  wiadyl«  ozwal  se  zase  komik 
— ^»co  pak  gsme  tady^  id>ychme  waie  neoliutiiié 
icity  poslauchali  ?« 

»To  neganM^  kamaráde  Johanýskul*  řeld 
maovlasecy  $  pamétiliodBau  cUadnostj  z  wrchnrjho 
•k«báln  Se  laupage*  »K  lomu  ejlí  akonoí  ohodjmt 
do  diwadla^  swléStě  kdyi  se  rodj  frašky** 

»K  tomv  gii  netřeba,  tuSjm,  chodit  do  di- 
wadla««  prohodil  zase  komik;  »nebo  gák  widjm, 
pletau  se  nám  do  toho  lidé  i-— « 

» —  w  přjbytku  starého,  poctiwého  kapelnjho 
mistra»«  doložil  hásnjlu 

»Lidé,  kierM  byehme  na  prknáeh  ^hwja» 

dáli- 
la BroTO,  bravo  I«    dal  se  Janowský  do  de* 

skánj.     sPrwnj  scénu  improwizugele  dobře.* 

» Zaplať  PánB&hl*  usinjwal  se  dobrosrde* 
ěný  starec.  »Mládj  může  zaoowádět  —  mládj  ge 
iťastné.* 

Bétunka  si  hleděla  stolu,  káwy,  smetany  a 
Sálku;  genom  chwjlkami  zablaudily  očka  gegj  pod 
polosklopenými  brwarai  na  weselé  zápasnjky. 

W  tom  začala  na  dweřjch  klika  rachotit. 

»Piano  h  zkřikl  rusowlasee  hlasem  poloduie* 
n^,  rakama  na  wáe  strany  kywage.  »Piano! 
Prwnj  znamenj!    Opona  gde  nahoru!* 

Na  klice  to  začalo  silněgi  rachotit — potom 
Šramotit  a  bubnowat*  Starý  )»ZapIať  Pán  Bůh* 
měl  twáře  plny.  nesnáz j,  hleděl  z  gednoho  na  dru* 
hého,  chtěl  ke  dweřjm,  opět  se  zastawil*^ —  a  stál 
tu  žiwý  obraz  směšné  rozpačitostí.  Bětunka  hle* 
děla  prosebníma  očima  z  hosta  na  hosta;  w  těch 
ale  začala  se  dowádiwost  nynj  teprwa  ze  wseck 
konců  oz;řwati.  Zwlášté  w  Nowotném  hrálo  celé 
heyno  dibljků.  On  se  skrčil,  točil  na  patě,  po* 
depřel  obě  ruce  do  boků,  a  smál  se  potag),  ai 
mu  twáře  krwj  nabjhaly. 

dNo  ?  —  co  pak  ge .  to  ?>  ozwal  se  wenku 
hwjzdawý  hlas  domácjho  draka. 

»Zawřené  dwéřel«  odpowjdal  Nowotný,  wy. 
hledaw  neytenšj  fistuli,  a  přikradl  se  hezky  bijz* 
ko  až  ke  prahu.  ^ 

»Ale  k  čemu  zawiené? —  co  to  znamená?* 

»To  znamená  :  •  Nestrkey  nos,  kde  se  pro 
nég  nekadj.    Rozumjte,  neylaskáwegsj  ?« 
{Polračowái^.) 


éeětLé  dlwadlo  w  I^raxe. 


Dae  20.  éanmui :  N9má  %  PoHímí*  PtenvdeDJ  w  oel«- 
kn  idařiié )  asi  dwě  ncsliodBosti  aieti  iboiy  a  orchMtrem 
mii  a  aladých  sil  oiiilQYV}me»  gakoi  i  poaCknd  nagúum 
Aatosad  p.  Tonáeitnirj^  kt«rM  po  twé  cburtwosti  poney- 
prw  opit  qyjwdb.  PiigaU  bjla  cpéwobfa  s  pocfawahi^Ta 
poUMkM.  *-* 

Dne  tS.  éenma ;  iMrtifn  s  Jl/mtl^  woselofani  we  4 
ged.  od  KUcperf.  Hrálaf  se  ponejrprw,  a  g«  se  musjm 
mjmamú,  áe  gsem  gi  posmd  ani  te  Čtenj  nesnaL  Bjl  ssem 
tedf  dwognásobné  iádosiiw.  Žiwé,  wtipem  prokwStalé  ros* 
mluwj  daljT  mi  hned  w  prwnjch  scénách  posnati,  le  ge  to 
djlo  Klicperowo  -^  ale  akaienýna  nolem  ai  na  samé  gádro 
ořesáno.  Čtenj  djla  po  hře  mé  o  tom  přeswSdčilo  \  upew- 
nilo  ale  gejité  pewnřgi  hned  u  předstawy  nabytého  pře- 
SwSdČenj,  ie  tato  weselohra  co  neyZiwigi  a  neyuhlasenlfgi 
prowoiowati  se  musj,  má-Il  žádaného  účinku  dospéU.  A 
to  gest  arci  pro  nali  společnost  wěc  Uochu  lechtiwá  !  -^ 
Prwoj  gednánj  a  přednj  polovice  druhého  wtbudiljr  w  nás 
ow«em  pěknau  nadSgi  w  celé  sdaHté  předsUwenj  ;  smjch  a 
potlesk  množil  se  kaxdým  w^gcwcm;  ale  od  wýstupu,  kde 
hlásnjk  druhého  JHadriána  oznamuge  a  rytjř  Kosický  (w  kni- 
ke  Čelakowský)  oknem  dolft  hledj  —  cačalo  to  wáznanti,  a 
taki  i  hned  konec  2.  gednánj,  kdežto  řeči  gen  gen  srieti 
magj,  mdlobau  poklesl.  Tento  neduh  smáhal  se  pak  ga- 
ko  moro'wá  rána  w  třetjm  gednánj  pořade  wjc  a  wjc  —  ai 
i  také  do  čiwrtého  dorasil.  IVfnohó  měl  toho  dne  na  8'wS- 
domj  p.  Grabinger.  P.  KolárAir  Soběbor  byl  skoro  tuxé 
mrštného  gazyka  a  ohebného  tSla,  práwS  gako  by  pudiwj- 
tra  w  letnjm  fráčku  hrál.  P.  Kaika  mčl  roztomilé  oka- 
mienj,  gakoi  wftbec,  kde  suchau  ale  přirozenau  komikan 
proraziti  múley  "wéci  swé  dobře  wywádj.  Gen  to  gsme  ne- 
mohli pochopiti,  ie  geg  chytrý  panic,  chtě  newěstina  otce 
oklamati,  tak  nňpndng  oblekl.  Ani  mu  to  neslušelo !  — a  měl- 
li  se  komický  effekt  docjliti,  mohlo  se  to  snad  ibei  urái- 
ky  prawdiwosti  státi.  Pan  Grau  dobře  wypadal — aČ  ne- 
mfiieme  gistlt,  ie  byehme  podobnau  figuru  mezi  českým 
panstwem  za  ČasA  Jana  Lucemburského  byli  nalezli.  Pan 
Lapil  dělal  gakoi  GeboA,  co  mohl ;  ikoda  gen,  že  pauhý 
saČátečnjk  wiecko  nemAže.  P.  Skalná  nezdála  se,  mimo 
iwftg  obyčeg,  býti  dobrého  rozmaru,  anebo  nebyla  s  rolj^ 
swan  sgednocena.  Scbáseloť  gj  odměřené  chowánj  a  srdeč- 
nost domácj  hospodyně  a  bohabogné  obstaralé  panny.  — 
Ďne^nj  předstawenj  uwedlo  nám  zase  gednau  liwě  na  mysl, 
ie  diwadlo  na^e  gakýsi  zárodek  smrti  anebo  alespoň  dlau- 
hého  neduhu  w  sobě  nese.  Tíenj  se  také  Čemu  diwiti ! 
Gaki  ge  moino  pomysliti  na  dobré  sauhránj,  na  splynutj 
rozpraw  a  prowedenj  charakterů  w  gediný,  umělecky  wy- 
twořéný  celek,  an  fjkagc  .irSechny  ijly  her  samowolně  se 
rozbjbagjt  a  nikoho  nemagj,  kdo  by  ge  w  určitou,  básnj- 
kem  wyznačenan  koleg  wrownáwal? — anebo  třetdněgi  mlú- 
weno  :  gak  se  muže  hra  Česká  dařiti,  kdyžto  spráwce  geg) 


Digitized  by 


Google 


.■^^ 


908 

ani  slowa.čfsjyr  a»ttioi?  fímú  to  f koja . pro  |^<g  i  pro 
bercc.  W»ecko  —  to  gest  učeoj-se  naipamit  a  tluralenj 
nemftie  le  pa«hé  ApoMfeotti  nft  srdce  wloiili.  I  diwagj 
se  wěoi,  gea  aby  ee  dávaly  —  ebjr  geduiý  woéer  vjpfaulfé 
■by  se  ale  pii  akaiiikáeb  tak  wybkdily>  ie  bjr  aaadno  fa«> 
itě  druhého  i  tle^ho  pfedstaweDf  doókati  M  mohijr  •—  ím 
g^  arci  pli  njm<^02jm  sUw«  diwadla  nalebo  tttko  očaká* 
wáti.  Podobué  smutný  osud  potkal  i  Hadriana,  kfteiýš  nt- 
gisté  deUj  ^aa  na  repertoánt  ndrieti  ae  naobl,  kdjby  te  při 
akauikácb  bylo  wídčlo,  kde  wte  pokulbáwá»  nebo  cele 
wátDc.  A  wtok  dosti  o  tom,  co  ae  aalimt  řečmi  Baprai»> 
niti  nedá.  ••••• 

DOMJLCJ  KLBOWIKA. 

±  PRAHT.  Wlastenecký  nál  maljřy  pi^i  Hellieh, 
thotowil  nowý,  gména  swébo  dostogný  obras  sw.  Fabiána 
a  Šebestiána  do  chrámu  Libockého,  a  wjsuwil  ho  we  swém 
přjbylku  na  odiw.^Na  sUw.  diwadle  bude  pijltj  dnj 
tpjwati  wjrhlájená  ipéwačka  panj  Oarcia  ^  Tiardoiowaj  se- 
stra neboikjT  Malibrankj.  Za  kaidý  wečer  dosUoe  prý  1000 
franků.  —  Neynowégžj  brolurka  hraběte  Lwa  Thuna  délá 
aensacjy  obracogjc  na  sebe  ař^tel  i  Uiostegnjk&  w  táleiito- 
stech  národnjch.  Gak  doslýcháme,  pracoge  pbmenný  len- 
io  obhágc^  S'^*J^  národnjho  aase  o  nowém^  neméně  dftle- 
iitém  djle  w  tomto  oboru,  a  hodlá  pak  w  gaayku  naíem 
před  &wét  wysUupitL  -*  Na  diwadle  ěeském  chjstagj  se 
k  prowosenj  xpSirobry:  Belísar  a  Fra  Diayolo.  Gestli  pak 
se  dodkáme  nčdeho  domác)ho  ?  — - 

Z  Ewančie  na  Morawin  Kdo  ge  prawým  lidumilem 
a  komu  gen  poněkud  blaho  Člowéčenstira  na  srdci  leij, 
musj  zagisté  usnati,  ie  národn^  naie  snaha  n  nás  hog* 
ného  owoce  přinášeti  počjná  j  — *  gakého2  užitku  teprwa  pro 
budaucnost  nadjti  se  moino,  bude- li  se  tak  pokračowatiy 
gak  se  zadalo!  PHrownáwage  předešlá  léu  k nyněgijm tpo* 
torowal  gsem,  že  někdegij  gaksi  přepiatá  cizota  a  sáhu.- 
bná  hrdost,  kt^ái  se  do  mnohých  srdcj  natích  obywatelA 
wenkowských  mést  hluboko  sahnjzdila,  oiizetí,  a  mjsto 
těchto  blud&  gakési  wzigemné  přátelstwj  a  swomost,  pak 
setřenj  práw  giných,  třebas  i  chudijch  občan&w  proatjrati 
se  poějná. .—  Pauáme-li  po  tárodku  tohoto  nowého  blaho- 
dřgného  smývlenj,  nalézáme,  ie  počátek  bére  od  založeoj 
itenéfí^škých  ipolkú  mezi  naijm  mějiťanstwem ;  neboť  gii 
mnohý  z  nich,  nalezage  w  neděli  a  swátky  hognau  duiew- 
nj  zábawu  we  spisech  wfdikého  druhu,  skládá  sUré  zwy- 
ky  a  námiiwosti,  obléká  se  w  člowěka  nowého,  má  se 
wljdnegi  k  spolurodákAm  swým,  a  chowá  i  wetíj  sUrost 
O  sobě  swěřené.  Wérn,  mnohem  radostn^gbj  wede  se  bo- 
wor,  když  s  těmito  lidmi  se  někde  segdcjí,    bud  na  doma- 


ejeb  radqwánkáchx  neb^  kdyi  «i  we^wá^  odpot^P^e.  wj- 
gdei  do  'romantických  lesftw,  hor  a  winohrad&  zdegijcb* 
Howor  a  zpěw  se  tu  střjdagj,  a  tělo  i  duch  spolu  okřjVá! 
'rotil'^řéde  owocé,  wij  péěea  chwály  hodné  í -^  Nenj  gii 
nad  ^  liolFekolrati,  gakóf  tm  pf«d  Ďěkoliká  ínlíó  lety 
hořekowal  geden  t  našich  milých  rodáků  (a  š  iĎjm'.ikaÍ» 
dýf  kdo  'to  "widA)  nád  láBŠttjdmým  ^pjgenjm  « lá«rowým, 
aeoadhým  tiacháajm  awau  welkan  ělow^ěckan  «ciim  gcfflé 
fpsnd  nes^agjqoh.nlkle«ýeh0dfkájchjBladjkjA.-^Tytó  iqpol- 
ky  ětenáfeké  gfattiel^  aj^zenyr.  že  i  méoě  aámožaý  měiliMi 
k.  nim  pfísUupiti  můie;  aebot  každý  spolnaud  celotočné 
cen  ^  kr/ střjbra  platj,  a  za  to  se  mu  podáwagj  apiiyr 
rozmanitého  obsahu,  bere  se  wlak  wždy  ohled  na  čtenářf, 
na  gakém  stupni  wzdělanosti  stogj.  Aby  pak  se  takto 
Vietíi  wyhowěti  mohlb^  gelikot  se  spolek  pořád  nmožj,  drž) 
se  zde  skoro  wiíechny  nowS  wydáwané  českoslowanské 
Uihx'9'ba  aěklerýdf  apisA-  i  wjeé  exemplár  A,  a  00  gsau 
welkéwědecké  spisy,  ty  bí  obgednáwagj  osoby  gednotKwé, 
a  na  požádánj  můŽe  gích  býti  každý  áČasion. 


Po  z#án j 

týkagecj-se  obnoweného  wydáwánj 

W    É!     M     C    E. 

Az  posud  překážely  některé  okolnosti  obnoirenéma 
Vrýdáwánj  Wčnce,  Odstraniw  ge  z  wěttfjho  djlu,  umjnil 
sobě  .wydawtttfd  k  záměni  tomu  se  wžj  ochoUu  přikťoěití. 
Zásoba  pěkných  pracj  dowoluge  nakladateli  podati  -obecen- 
stwu  w  krátkém  čase  'prwnj  seiit,  dle  něhož  m  ožno  bude 
aaudíti  6  skwostné  spráwnosti  celého  djla*  Aby  wiak  podni- 
kánj  toCo  Žádné  překážky  neutrpělo,  skládá  •  Žádost  swan 
nakladatel  na  we»keré  básnjky  a  hudebnjky  wlasti  Česko- 
slowanské,  máge  k  nim  neobmezenau  dftwěru,  že  od  nich 
gak  básniokými  tak  i  hudebnjmi  pfjspěwky  hogně  bude 
podperqwán.  K  tomu  cjli  nechať  přispjwatelé  práce  swé 
poltownj  cesuu  w  křjžowé  obálce  (Jtreujbanb)  nefrankowa- 
kié  nakladateli  odesjlagj,  které,  hodj-li  se  k  tisku,  sluj(ně  a 
pořádně  hénorowati  bude, ;  ostataj  wlak  spisowatelům  Crímko 
opět  nawrátj.  If^nec  má  ob^ahowati  negen  pjsně  ale  i 
sbory,  dwog-,  trog-  a  ětwerozpěwy,  wíe  práce  půwoduj. 
RédaktorstWf  přigal  p.  F.  Škranp,  kapelnj  mistr  u  stawow- 
ákÁho  diwadla,  o  němžto  pochwahiě  se  zujnili,  bylo  by 
zbytečno*  Aby  ale  skladatelé  hudby  přjsi užne. texty  wždy 
při  ruce  měli,  zamýslj  nakladatel  připogitiku  každému  se- 
titu  íVčnce  zwlážtnj  přjlohu,  která  obsahowati  bude  básně, 
krátké  powjdky,  nowellety  a  referáty;  k  ěémni  pijspěwky 
tauže  cestau  se  pHgjmagj. 

Chtěge  oblibě  obecenstwa  zůplna  zadost  učiniti,  n- 
mjhil  sobě  nakladatel  nešetřiti  ani  péče,  ani  útrat,  chowa- 
ge  w  srdcí  přeswédčenj,  že  aárodnj  wdc  -w  éeské  huďeynj 
wlasti  zdárně  prospjwati  bude. 

Zwláátnj  osnámenj  o  djle  tomto,  které  w  neurčitých 
krátkých  dobách  wycfaázeti  má,  bude  co  neydijwe  obecenstwu 

P^^*°^-  J.  Hofnumn, 

•   obokodnjk  w  moalkalijoh 
a  umneekýcá  vrýrobcjdu 


£m»pU  l«At»  wytkásj  w*  tlfedu  •  w  Bobohi  po  pAlarljeh :  kftziřaii  druhau  alíHé^k   pH4áwft  to  pAUrrkowA  pK)loka.     Pfeapláej  m   «  wyá«wM«]»  a«  ilirtt 
léta  48  kr.,  w«  kiilkk«p»atw>eb  aa  pél  1«U  t  si.  96  kr.,  aa  e.  k.  poátáek  pAU.  fl  si.  M  kt.  tú. 


Wydáwáiijm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


lirodnj  z&bavnjk  pro  dechy,  loravany,  Slowáky  aSleiany. 


Čjslo  53. 


S,  éerwence  ÉS43* 


10.  r.  béh. 


DosaženJ  ejle. 


8. 


Tamie  odtud. 


'  Nepřátebký  los  hrag^e  semnau,  milý  Auguste  i 
Nemohu  se  tobo  dočkati,  abych  Marince  lásku 
swau  wygewíl ;  to  pak  se  musj  k  w&li  septemVirce 
oeom^ně  státi.  Giž  gsem  u  nohau  stařeny  kle- 
čel, s  kamenaaupodobiznau  o  hkvězdách  rozmhm^t 
wal,  sklenice  potřjskal' — a  požád  •geilé  nie  a  nic  i 
Třetj  pokus  neméně  směámé  wypadl,  gako  prwnj^ 

Marixika  ochotné  wedla  kuchyňské  po  wolán) 
sivé,  iběielado  komory  wydáwal  wěci  4>otrebnéi 
a  welkomožka  i  nawzdor  Marínčími  zardenj  stá* 
la  na  tom,  aby  ne  giny  ne&li  gá  swjcí  nesl  za  nj« 
Krásná  alabastrowá  ]j6ka  Marinčina  začerwenalii 
se  gako  západ  slunce,  když  wjtr  zwěstuge;  gá 
chtége  poutiti  whodné  doby,  a  byw  na  bijzku 
ručinky  gegj,  na  to  gsem  ani  nepomyslil,  že  Bůh 
komory  neustanowil  za  chrám  lásky,  a  gen  myr- 
towé  háge  spatřowaly  w&kol  nj  oči  mé.  Wtom 
pes  mladého  hraběte,  kterého  byl  ďas  seobyčeg** 
nau  úlisnostj  dnes  obdařil,  za  nmau  do  komory 
wklauznnl,  a  ^áto  gsemgá  sotwa  začal  wjti  kwjtko- 
wý  wěnec  lásky,  přewrátil  diwoký  pes  stoljk,  plný 
sklenic  tokagčiny,  a  začal  hrozně  wýti.  Nu  I  ko* 
hožby  takowá  přjhoda  neznepokogila?  —  i  pře«  . 
trhnul  gsem  řeč,  a  swjce  mi  z  rukau  wypadla^ 
následowně  wšickni  tři  we  tmě  gsme  zůstali. 

Marinka  wybéhla  wen,  gá  pak  w  slušném  hně^ 
wu  sniáčel  gsem  w  tokagčinu  hubu  psa,  a  uši  geho 
gsem  natřásal.  Sotwa  gsem  bez  potločetij  hlawy 
o  stěny  a  bez  poirjskánj  sklenic  z  komory  wy* 
lezl  a  nohy  přitom  od  pastj  myšjch  ostřjhage, 
welmi  nesnadné  gsem  trefil  do  dweřj.  Od  té  do* 
by  ged^n  druhého  se  stydjme» 

Posledně  giž  litowak  welkomožka  mého 
tráptej.^   »Gdéte,  prawiia  ket  mně,  dnes  po  pole* 


dni  do  geskynř,  a  Čekeyte,  až  i  gá  tam  přigdu  a 
přiwedu  s  sebau  i  wašeho  angela,  i  budete  mjti 
přjležitost.  skončiti  giž  gedn^u  obrowskau  práei 
awau.  Ubohý,  ubohý  zamilowaaý  Seladone!  o* 
prawdu  každý  twor  stwořitele  spiknul  se  proti 
wáml  měsjc,  mramorowá  socha,  pes  i  wjno.«— -« 
Poljbiw  ruku  gegj,  spěchal  gsem  w  určený  čas 
na  mjstd  oznámené,  do  chladné  geskyně;  než  Ona 
nezchladiia  wřelau  lásku  mau.  Měl  gsem  dosti 
časii  k  přtifn^šlówánj  o  předešlém  a  budauejm^ 
když  posléze  slyijm  kroky  an  se  bljžj  k  geskyni. 
Geskyňko,  poswátný  chráme,  blahý  stánku  1  my- 
sljm  sobě,  áty,  ať  mi  přiletj  pomoc  twá  w  lůně 
twém,  ne  wAlj  lidskau  1  Tebe  zwolil  Bůh  lásky  za 
přjbytek  milenců,  i  kde  wůně  myrtowá  dýše  při 
tichém  wečérnjm  wětérku,  a  peluj  růže  kwětau 
nad  hlawau  niSj.  — *  I  sebjral  gsem  wáecky  kwjtky 
2  přečtených  posawad  románů,  a  dobře  pripra* 
wen  gsa,  čekal  gsem  na  přjchozj.  Dkuhá,  wel- 
mi dlfuhá  byla  mi  chwjle,  až  posléze  wkročj  tu 
septemvirka,  pod  paždj  wedauc  mau  krásotinku, 
kteráž  welmi  pokorné  a  uctiwé  diowánj  k  wůd* 
kyni  swé  progewowala  ;  w  patách  za  nima  kráčel 
tlustý  obročnj,  nesa  w  košjčku  občerstwugjcj  po* 
trawy  a  lahůdky,  nad  čjmž  gá  se  welice  horšil 
— gá,  kterýž  naneywýš  potřebugi  občerstwenj  i 
»Sem,  drahá  Marinko  I  zde  sobě  odpočiňme,  pra* 
wila  ochranitelkyně  lásky  mé,  přetwařugjc  se,  ga- 
koby  se  nad  tjm  diwila,  že  mne  tu  nalezla.  Ah! 
nalezl  gste  také  neyspanilegšj  mjsto  zahrady  ?  Nu 
radugi  se  tomu,  budeme  mjti  weselegšj  zábawu« 
—  a  tak  k  cjti  mému  mluwila,  že  gsem  se  musil 
diwiti  rychlým  wynálezům  a  wtipu  gegjmu.  »Ne^ 
zdá-li  se  pro  to  býti  geskyně  tato  zde  utwořena, 
aby  tagných  slastj  a  blažené  lásky  wěrným  stráž* 
cem  byla  ?  O  gakbyeh  si  přála  na  mjsté  tomto 
gen  geden  znak  milugjcjch  spatřiti! —  Neměl  by- 
ste k  wůli  mně  chuti — dj  obrátjc  se  ke  mně  — 
pokus  swé  způsobnosti   w  uměnj  hereckém  po* 


Digitized  by 


Google 


210 


ukázati  ?<*  —  Mariaka  zardena  zpotorowawši  ejl 
gegjho  ke  mně  se-obrácenj,  snaiilft  se  rozmkiwa 
na  gíný  předmět  obrátit;  atd  gá  nedlel^  a  oela« 
wáánj  k  nohaum  gj  padna^  wyznal  gsem  gj  swau 
obrowskauy  oprawdiwau  a  wečnau  lásku^  stegnau 
přitom  od  nj  prose.  Ubohě  <iiw5e  newědělo^  co 
počjti  w  aměěném  poloienj  «wém.  Břichatý  obro* 
čnj  náramně  se  smál^  a  tjm  Marinku  zpamatowal^ 
kteráž  nynj  co  wewerka  wyskočjc  wen  z  geskyné> 
utjkala  ze  zahrady.  Gá  toho  nezpozorowaw  na- 
pořád  gsem  opětowal  sezbjrané  romantické  kwjt* 
kj$  d^ročnj  pak,  geniui  ten  přjběh  nánuBsé  ae 
ljbil«  aby  lépe  mohl  slowa  má  slyšeti,  se  na  mj« 
sto  Harinky  postawil,  a  tjm  cfautnégí  se  chechtal* 
Konečně  oči  pozwednuw  zděien  spatřil  gsem,  ie 
u  nohau  břicháče  pěkná  slowa  mrhám. 

SeptemTirka  ale  dala  mi  naděgi,  še  wiecku 
iádost  mau  sama  zařjdj  a  nkončj,  by  tato  radost 
byla  záwjrkau  letoinjch  gmenowin  gegjch.  Gá  se 
vraucně  poděkowal>  a  pak  gsme  opustili  geskyni. 
Ach  geskyněl  máš  weseliti  se  čili  smutniti?  mám 
tě  blahým  stánkem  pogmenowati,  čili  gsi  sadě* 
ge  mé,  sladkých  snů  a  štěstj  mého^^CHMiwým  hro- 
bem ?'-*-W  bljzkýcfa  dnech  mái  poznali  osud  m&g  I 

9. 

Tamie  odtud. 

Tento  list  pjši    w  tak  neobyčegných  citech^ 

milý  Auguste,  gakowé  gsem   nikdy  nepocjtil,  «-* 

teplo  se  zimau  střjdá  se  we  mně.    Septemvirka 

sedla  do  kočáru  a  kázala  hnáti  k^důchodnjmu, 

aby    se   o  ruku  Marinčinu  pro    mne  ucházela* 

W  trapném  očekávánj  a  w  trudném  zamyšlen] 

tráwjm  hodiny,  co  uzawřený  iák  sedjm  w  poko* 

gi  a  opétugi  sobě  starých  lidj  zlaté  prApowědi, 

ale  ty  mi  nic  nepomáhagj  1  —  a  co  mysljs  ?    při 

nebezpečné  hře  attájm,  kde  mohu  wšecko  prohřátí 

anebo  wšecko  wyhráti,  a  otewřené  stogj  přede 

mnau  nebe  aneb  peklo*    Nadarmo  mne  těšj  wla* 

stdfj  naděge;  i  toho  gsem  giž  welice  litowal,  že 

gsemktomuswolil,aby  SeptemTirka  odešla.  Gest* 

li  nynj  košjk  přinese--*  co  ze  mne  bude? 


filazé  mi|  drahý  Auguste  1  Šťasten  gsem^  gaki 
gen  smrtelnjk  býti  může,  genž  swého  sladkého 
cjle  dosáhnuL  Po  přegitj  dlauhé  hodiny,  ga* 
kowáž  mohla  býticjsaři  Gindřichowi  ubrány  pa« 
peže,  zahřměl  wáz,  a  gá  w  střjdawých  citech 
sebau  trhnul,  gako  by  mi  olowěíiá  kule  na  hlawu 
byla  spadla ;  i  neměl  gsem  smělosti  panj  septem* 
▼irce  w  austrety  gjti,  abych  poslednj  ortel  nad 


seibau  wyslechl.  Ale  tjm  wětSj  bylo  wytrienj  mét 
když  mi  zpráwu  přinesla,  že  otec  Martnčin  swo* 
luge,  a  ona  sama  také  neodpjrá.  O  radug  se  se* 
mnau,  milý  Auguste;  neboť  w neyplněgšjm  smyslu 
alowa  — *  dostihnul  gsetn  cjle  / 


Pybéh  z  pustin  tslatských. 

(Dle  pniwdiwých  udaloftj.) 


Asie  wtobě  obaahage  wmAo  ptttlíii»  o  giehft 
obádánj  se  nepokusila  geště  nižádná  ruka  lidská* 
Nalezagj  se  tam  křowiny  neproniknutelné  a  roz- 
ličné druhy  welikánského  rákosj,  gjmž  celé,  ne* 
přehlédnutelné  kragíny  porosúé  gsau.  Též  se 
tam  nalézá  mnoho  močál&  a  bahnité  půdy,  které  ^ 
zdrawj  lidskému  škodliwy  gsau ;  protož  se  welmi 
málo  lidj  odwážďo,  a  sice  toliko  nauzj  přinuceni, 
aby  ae  w  takofvýchto  hrůzopiodných  kraginách 
osadilL  -^ 

Wůbec  známo,  že  An^ičané  w  okolnjch  kra* 
gittácfa  wýchodnj  indíe  swé  kolonie  čili  osady  ma* 
g),  pročež  někdy  akolnoatmi  přinuceni  býwagj  té* 
mtio  pustinami  cesty  konati^  aby  se  w  neykratijm 
směru  k  hlawnjm  sjdlům  awým  dostali*  Tak  se 
též  přihodilo  Anjfličanu  »Artur  Mactawiah^  na* 
zwanému  w  pruhnzemě,  genž  aiowe  Bmdelcunds 
awlastně  pustiny  wýchodnj  Indie  působj;  ont 
pak  o  předmětu  tomto  následowně  wyprawuge* 


Giž  drahný  čas  plul  gsem  na  korábu  awém 
neznámými  Bundéleundmi,  stjsněn  gsa  w  geho 
auzké  meze ;  loď  tato  mne  krokem  hlemeyžďowým 
défé  nesla,  což  mě  giž  náramně  omrzelo,  tak  že 
gsem  u  sebe  uzawřel,  na  prwnjm  mjstě,  kde  lid* 
ské  obydlj  spatřjm,  na  zem  wystaupiti.  -^  Gaké 
skwostné  kraginy,  gaká  krásná  gednodiwá  mjsta 
gsem  na  břehách  řeky  spatřili  Musil  gsem  gich 
ide  opominautii,  auto  mně  na  přjstaw  mysliti  lze 
nebylo,  neboť  gsem  wěděl,  že  země  tatoí  plna  gest 
diwokých  Ijtých  čili  laupežných  zwjřat:  Iwů,  ty- 
grů, lewhartů,  krokodilů  a  hadů  welikánů* 

Z  této  přjčiny  gsem  puzenj  swému,  wen  wy* 
staupiti  a  znametiité  krásy  p^řjrody  i  we  pro&pěch 
wědy  wyšetřowatift  násilj  učiniti  musel.  Koneč- 
ně se  ale  přec  oawobozenj  oljžilo  i  spatřil  gsem  u 
wklálenosti  asi  půl  mjle  anglické  od  břehu  několik 
indických  baráků  Čili  nepatrných  chatrčj.  Ač  do* 
stí  bjdně  wyhljžely>  přece  gsem  wrehnjmu  wesiaří 


Digitized  by 


Google 


311 


sirému  kázaly  aby  na  mjsiř  tomto  přistawil  a  loď 
na  břefatt  upewnil.  Wzaw  dwo^u,  dobrán  rač* 
niei  swau,  kráčel  gsem  k  této  wesnicí.  Přjchod 
mftg  byl  V  brzce  zpozerowán^  načež  mně  bned 
nékteřj  Hindowé^  nazj  a  toliko  pro  slninoat  na 
pásu  klacek  uwázaný  magce>  wstřjc  spěchali,  dá* 
wagjce  mi  wýstrahn  z  ohledu  drawčjch  gam  neb 
léček,  geni  wdkol  wesničky  nastrogeny  byly. 
Tito  muži  mi  wyprawowali,  že  gediné  zaneprázně- 
Bj  gegieb  gest,  by  hluboké  dutiny  (kteréž  u  nás 
pod  gménem  wlčjch  gam  známy  gsau)  kopali,  gicbl 
blaubka  asi  8  střewjců  obnáSj,  kteréž  potom  wě- 
twemi  a  křoirjm  pokregj,  a  sice  tak  lehaunce,  že 
do  nich  wše  padnauti  musj,  co  nohu  swau  na  ně 
postawj. —  »Tak  polapeme — pokračowali  dále — 
hogně  draw^ch  zwjřat,  kteráž  w  něpadnau;  hned 
ge  usmrtjme,  prodáme  k&ži,  a  dáme  si  za  hlawu 
od  britského  zeměřjzenj  určený  plat  střelecký  wy* 
platil. « 

Na  to  gsem  s  obywateli  tuto  kraginn  málo 
prohlédl,  nebof  gsem  rychlým  přjštjm  wečernjha 
saumraku  w  tom  zdržen  byl,  a  pak  gsem  lidem 
swým  rozkázal,  aby  mně  přikrywadla  nebo  deky  na 
lože  přinesli,  nebof  mně  Hindowé  přátelsky  ge* 
dno  z  neylepšjch  obydlj  swých  na  nocleh  obě* 
towali,  aslibowali  mí,  pokudž  náwrhu  gegich  pó* 
užiti  hodlám,  že  mi  na  uswitě  wýbomau,zwěř 
okážj.  To  .pro  mne  welmi  p&wabné  bylo,  neboť 
gsem  námžiwý  mysliwec,^  a  byl  bych  w  takowé 
nadégí  na  mjie  wzdálenosti  běžel;  protož  gsem 
f  welikau  radostj  náwrh  gegich  přigal — na  nehodu 
gakau  při  tom  ani  népomysle,  — 

Zdál  pak  se  mi  pozděgi  geden  z  těchto  zdeg* 
ftjch  zrozencA  podezřelý,  tak  že  gsem  u  wnitř  li- 
towati  počal,  že  gsem  se  nerozvážně  w  moc  wy* 
dal  lidem  těmto  docela  neznámým.  Nedal  gsem 
wšak  ničeho  na  sobě  znáti  a  ztráwil  gsem  skro* 
wnau  wedeři,  kteráž  hlawně  w  reyži  záležela, 
s  hostiteli  swými. — Konečně  mě  nechali  samotná. 
Hned  gsem  wzal  střelnj  zbraň  swau,  gegjžto  prut 
geden  kulkau,  druhý  brokami  nabitý  byl,  třel 
gsem  gi  náležitě,  a  připrawowal  pro  honbu  ku 
přjštjmu  dni  co  třeba.  Než  gsem  se  ale  na  od* 
počinutj  odebrat  zatknul  gsem  tak  pewně  gak 
gen  možno  dwéře.  Co  ale  staw  m&g  nebezpeč* 
něgžjm  činilo,  bylo,  že  se  služebnjci  mogi,  z  nichž 
gsem  ani  gediného  s  sebau  newzal,  u  welké  wedá* 
lenosti  odemne  nacházeli,  a  že  Hindowé,  mezi 
nimiž  gsem  byl,  ohromnj  muži  byli.  Gak  snadné 
gim,  téhož  mjsU  opustit  a  na  gine  se  odebrati, 
aby  w  hustinách  této  pusté  kraginy  skreyS  nalezli, 
w  njž  by  k  wypátráuj  nebyli,  a  takto  snadno  trestu 


st  wyhnuK !  Okázal  gsem  před  nimi  dosti  pose* 
tile  wáček  swAg,  plný  blýskawých  rupij,  a  schwa* 
lowal  gsem  gim  wýbomost  ručnice  swé,  kteráž 
gim  w  gegich  okoličnostech  nad  zlato  dražšj  býti 
musela.  Lakotnost  po  gměnj  těchto  národů  stala 
se  pfjslowjm,  tak  že  by  zagisté  obět  lidského  ži* 
wota  za  maličkost  byli  powažowali,  pokudž  by  se 
tjm  pokladů  těchto  zmocniti  mohli.  Což  by  ge 
bylo  mohlo  zdržeti,  aby  mě  nepřepadli  a  neza* 
wraždili,  gsauce  na  bog  nebezpečný  s  laupežnými 
zwjřaty  nawyklj  a  we  swé  powaze  téměř  tak  di* 
wocj  gako  protiwnjci  gegich,  s  nimiž  tak  často 
bog  o  žiwot  wésli  museli?  Žiwě  gsem  cjtil,  že  to 
wše  "welmi  prawdě  podobné,  ano  gisté  gest,  což 
mně  přeweliký  strach  působilo,  a  pak  ochábnutj 
a*  zemdlenj  wšech  audů  za  následek  mělo,  tak  že 
gsem  chtě  neb  nechtě,  ale  beze  wo*eho  občerstwe- 
nj  usnul. 

Hlasitau  rozmluwau  nedaleko  malého  okna 
ze  swého  polosněnj  probuzen,  mjnil  gsem  ze  smy* 
slu  gegjho  neywysšj  stupeň  nebezpečenstwj  wyro* 
zumjwati  ;.j(|}fapť  okno  to  bylo  toliko  gakausi  zá- 
clonau  z  uAuiflVch  stébel  tráwnjch  welmi  slabě  za* 
opatřeno  čili  zabedněno.  Welmi  prozřetelně,  bych 
ani  neymenáj  šust  nezpůsobil,  kter}'ž  by  mohl 
wzbuditi  pozornost  Hindů,  z  lože  swého  wstaw, 
přikradl  gsem  se  k  oknu  a  zaslechl  s  neywětšjm 
poděienjm  krwožjžniwé  ójiiedy  Indiánů. 


DOBIACJ  KRONIKA. 

Z  Náchodská  dae  Žf.  Čerwna.  Rpskoiiié  ádolj  při 
nalém  pot&dkn,  ŘeietLa  naftwaném,  loňského,  arci  neoby- 
^egné  suchého  roktt  skoro  přcscblém,  které  ác^ti  wcsnice* 
mi :  LhoU,  Oleinice,  Aelciowy  Stndiiice>  Třtioo  a  ZliiSe 
olidndnoy  sahradami  oilechtčno,  lukami  lúrodnéno,  mnohý* 
mi  rjrbnjkj  gako  srcacUy  protkáno,  a  částky  ilesam  lastj- 
nlhio—- toto  JSidoIj,  rvrláltě  s  'Woleinice  skrse  íteiatow  ai 
pod  Studoid,  gest  nynj  obratem  po  potopě  swěta.  Stro- 
my w  sahradách,  lukách  i  lesjch  při  potoku  gsau  zwywrá- 
ceny,  pole  w  nížinách  a  lauky  gsau  tuto  do  hlubin  wy- 
mlety,  tamto  kamenjm  saneieny,  prawau  paustj  kamenitau, 
tak  2e  nékteré  ani  sa  celé  pokolenj  aurodným  polem  ne- 
bude. *-  Třináct  chalup  scela  strieno  a  saneleno,  tak  ie 
aotwa  k  nalesenj  kde  stály »  a  giných  13  ptjbytkA  do  po- 
lán shořeno  a  na  sesypánj  j  pét  mlýnů  poraucbáno  a  při 
hrásjch  protricných  na  suchu  stogj,  a  te  áesii  utopených 
osob  sám  gsem  dnes  étjrj  pocbowal  w  poswátné  lAno 
aemé. «-  Hrosné  to  dopuitčnj  Bolj !  Lidé  na  mjli  t  okolj 
w  zástupech  cbodj  sem  a  žasnau  bolestné  nad  tau  ipaustau. 
W  pondUj  dne    19.    Čerwna   b.  r.    po  dwacetístupilowém 

Digitized  by  VnOOQiC 


ni 


horku,  pAua  hodioaa  •  poledne  přihnak  te  bauře  a  d^ 
ktSm  od  sápadu  k  wýchoda  po  sewernj  hornaté  straně  sedm 
čtwerečnýcb  mil  obtahugjcjho  panstwj  náchodského,  pH 
objdegných  Škodách  ai  do  Klatecka.  *)  A  iriak  k  weČora 
po  sedmé  hodinS  wrátila  se  naspét  pří  bleška  a  hřjmánj. 
Bauřliwá,  tkásan  obtjiená  mračna  hmuljr  se  w  trhawém 
skoku  od  seweni  k  gihu,  an  satjm  oblaka  od  gihu  k  sewe- 
ru  plynuly  £wolna  ;  čára  ge  déljcj  asi  p&l  mjle  dlaubá  ila 
práwě  nad  mým  obydljm.  Po  chwjli  saČalj  se  oboge  w 
koUuČ  wjřiti,  přes  sebe  wáleti  a  k  semi  njžiti,  an  dole 
mrtwé  panowalo  licho. — Bože,  raČ  to  na  lesy  sehnati !  — 
Ale  powsdál  na  seweru  bylo  gi2  hučenj  a  třenj  sutek  (krup} 
slyjeti;  silným  praudem  wichru  sachwély  se  stromy,  weU 
ké,  řjdké  krápčge  prolétaly.  Deštiwé,  sáhubné  mračno 
sahalilo  takořka  těmi ,  a  w  tom  gakoby  se  obloha  pro- 
trhla, ledowé  sutky  co  welké  liskowé,  ba  některé  co  malé 
vlaské  ořechy  sypaly  se  dol&,  al  okna  hned  drnčely  a 
w  malé  chwjlce  obilj  na  poijch  wjce  méné  potlučeno,  sa- 
dba w  sahradách  rosmlácena,  owoce  otlučeno,  ai  i  wé- 
twičky  tpřeráženy  a  k&ra  poraněna.  Hustý  liglwec,  po  ce- 
lau  hodinu  trwagjcj,  naplnil  ůdolj  wodau  na  4  —  5  ba 
i  wjce  loket  twýáj,  a  protrhnuw  hrás  rybiýka  pod  Ko- 
stelcem a  we  Wolealnici,  doplnil  práwě  ý&lnoci  nadepsa- 
nau  hr&KU  a  spaustu.  Powodnj  celé  patistwj,  krupobitjm 
prostředek  utrpěl  welice.  Tráwy  po  celé  Upě  a  Mctugi 
gsau  taneáeny.  —  An  hlawnj  přjwal  sáhubný  po  opadagjcj 
gii  powodní  ligawcowé  teprwa  přede  tmawau  půlnocj  pro- 
trhnutjm  nadgmenowaných  dwau  rybnjkA  nenadále  se  při- 
hrnul, bylif  obywatelé  u  wdikém  nebe»pečen8twj,  a  mnotj 
podiwně,  ba  aátračně  iíwobytj  odiránilL  Tak  geden  u 
malého  kolu  we  prostřed  powodně  se  uchowal,  aČ  okolo 
něho  trámy,  stěny  a  stromy  plawaly ;  na  hrulce  co  stehno 
tlnsté  mni  se  ienau  a  dwěma  dětma,  a  bljzko  něho  tH 
gine  osoby  na  kusu  shořeného  přjbytku  po  dwě  hodiny  we 
smrtedlných  auskostech  trwati  museU.  Holka  na  stěnS 
ibořeného  domu  otcowa  čtwrt  hodiny  sdélj  plowala  mesi 
dřjwjm  wíelikým,  aš  pak  stromu  se  uchytiwái,  naft  wyle- 
ala  a  se  ochránila.  We  Skalici,  Aupici  a  wseofa  při  Upfi 
ležjcjch  mnohé   přjbytky  powodeA  ta  poruchala    a  wellké 

ikody  učinila. 

Jm.  Mnlhnjf  Lmlifrik 
CoČÍtý  awJPdek). 

Z  áopifíij  psaného  we  Woýnee  (Ungersbach)  hljZe 
Sortee  (GtSrz)  od  14.  Čeruma  do  Mnjiht.  Waáe  dychti wé 
očekáwané  psanj  gsem  s  radost]  obdriel  a  s  potěřenjm 
Čeíl^  a  ačkoli  wjce  stran  obsahowalo,  předce  se  mně  krát- 


*)  Nynj  práwě  doslýchám  od  pautnjkA  s  Warty  w 
Klatecku,  ie  tam  ligawec  a  krupohiij  též  tak  straáliwč  su« 
Hly. 


kým  býti  sdálo,  gelikoi  mně  tak  mnohé  utěiené  apiiwy 
t  mé  milé  wlasti  w  něm  sděleny  byly.  Musjm  wy«n«ti| 
ie  čjm  wtdáleněgáj  od  wlasti,  tjm  wjce  na  fáé  milé  přá* 
těly  paměUiw  býwám,  které  gsem  nerad  opultil^  a  které 
opět  |;ednatt  a  to  brko  spatřiti,  ustawiční  a  letos  nad  ne 
nadarmo  tauijm.  Podařj-li  se  mi,  uiigi  té  sadosti,  ie  si 
•  Wámi  o  najich  aáležitostech.  a  tnibárj>  pohowořjm. 
Waiíe  spráwa  o  radostných  pokrpcjeh  naij  wlastenské  lite«' 
ratnry  welikau  radostj  mne  naplnila.  Wjldjm  se  wiebo, 
gaké  úcty  a  wáinosti  hodno  gest  uk  lleciietné  usilowánj, 
gpmui  nebe,  byť  i  po  mnohých  překážkách,  gistě  poiehnaU 
ráčj.     Gsauť  owlem  mnohé  wěci,  které  dřjwe  tnhan  skau- 

ákau  rysost  swau  dokásati  musegj A  co  byste  tomu 

řekl,  ie  gsem  iťárage  w  kanceláři  mesi  starými  knihami 
naiel  Heáké  rukopi^ !  mesi  těmi  mne  neywjce  telilo  ušij  ti 
ůmluwu  mesi  slowútným  Mat.  a  Thum&  a  geho  bratry, 
kdeito  se  w  Ijbesuém  gasykn  Českoslowanském  o  statky 
sa  iiwa  swého  otce  dělj ;  *)  mimo  tyto  rukopisy  gsem  sde 
ale  ani  o  České  pjrko  nesawadil.  Zato  w  bljské  Gorici 
tak  četný  sástup  Čech&  máme,  ie  sde  snadno,  u  českého 
professora  studowati,  u  Českého  mistra  řemeslu  se  učiti, 
u  Českého  duchownjho  se  spowjdati,  Českému  lékaři  hogit 
se  dáti  atd. ;  i  Českých  wogjn&  sde  mnoistwj.  **)  Také  si 
Často  České  kwartetto  sahráwáme.  ''*  '* 


Zlaté  Francanssko  !  Zasljbená  semě  básnjkA !  —  We 
twém  lůně  to  předce  alespoil  sa  to  stogj,  osedlali  šemjka 
a  do  powětmé  řjie  obrasnosti  si  wygeli.  Ponsard,  mladý 
wenkowaký  básnjk,  gehoi  gméno  geitě  nedáwno  ani  iiwá 
duie  nesnala,  napsal  Iruchlohru  Lukrecii  —  ta  se  iťastnau 
náhqdau  dostala  k  prowosenj,  Ijbila  se — a  teď  slibugj  po* 
cfawalau  gii  sesypanému  básnjku  60000  frankA,  gen  aby 
aase  něco  psali!— P.  Webster,  driitel diwadla  Haymarketf- 
ského  w  Londýně,  podáwá  sa  dqbrau  weselohru,  kteráiby 
nyněglj  mrawy  anglické  obrasila«  dOO  Ijher  sterlinků  (3000 
al.  stř.)— 

J..  £.  8moM  z  La$m  obdriel  aa  wydioii  hiiiekýck 
národnjch  pjsnj  od  G.  M.  krále  pruského  welmi  pochwal- 
ňý  list,  a  pi-i  něm  welikau  slatau  medaili.  —  Gii  loňského 
roku  poslali  gemu  luiičtj  semltj  suwowé  psanj,  w  kterémi 
mu  swau  libost  na  gewo  dáwagj,  ie  tak  pilnč  o  Sfbstwo 
w  Luiicjch  pracuge.  Or. 


*)  Bylo  by  nám  wjUno,  kdyby  pan  dopisowatd  nám 
aspoň    w  krátkosti   udal,    gaký  gest  předmět  těchto  listin. 

**)  Kéi  by  ale  Čechowé  dle  pi^*kladu  giných  národ& 
w  cizina  také  swau  slowanskau  národnosi  we  weřegném 
iiwoté  wiude  oswědčowali,  gak  o  tom  nái  KoUár  we  swém 
vCestopisutc  tak  d&rasně  se  byl  prohlásil  I  p,,  p.   - 


ČMoaift  t«a^  WTfkásj  w*  Btt9éu  a  w  tobote  ao  pAUrvjrhi  kftxdaii  ^ukaa  ttfe^H  »K4áwá  m  pAlarchowá  pHIohA.    KedpUcj  m   a  wy^wAi»U  ••  itwtt 
l«U  48  kr^  w«  k«ihkM|Mrtw>ck  m  fék  létt  i  «i.  96  kr.,  u  «.  k.  fitUh  pSlL  t  sL  SS  ks.  atř. 


Wydáwánjm  a  redakej  J.  Pospjsila  w  Praze* 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lárodnjzábawnjk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


GJ8lo  54. 


BB 


S.  éerwence  í84Sm 


■ 


10.  r.  béh. 


Rowý  roL 

iPokrmiewéni.) 

»Ne^  lakowyoi  i^rti^m  neroziimjml^  ozwala 
se  opét  wvlauoená  domácj  wladarka,  a  podle 
třesaíwébo  hlasu  bylo  na  nj  i  skrze  dwéře  poznati^ 
že  se  gako  ťopka  dejf^eyřj. 

»I  wždyť  to  negsau  židné  zerty«  moge  ney* 
l^kawégšj  I<*  odpowjdal  .(y  Noivotný  skrze  djrku 
w  zámku.  »Swau  neskončenou  liskau  k  wasemu 
Ferdáčkowi — tau  tagepuiau  sympatij  našich  srdcj 
se  wám  dokládám,  že  to  negsau  žádné  žerty.* 

Nechtě  wy  mého  ferdáčka  na  pokogi— wy 
nestydatý  síbale — wy  lehkowážnjf'  nesmyslnjku*^ 
a  oteivřte ;  nebo  wám  ty  dwéře  roztluku  1  <*  Přitom 
začala  nemilosrdně  na  mnoholetá  prkna  bubnowal* 

Bčtunka  hleděla  plna  nesnátj  z  hosta  na 
hosta  i  chystala  se  giž  přistaupiti  ke  dweřjnis  aby 
dotjrawé  ženě  otewřela;  ale  roz^ětřenj^  rusowla* 
sec  postawil  se  gj  do  cesty,  obe  ruce  proti  nj 
roztáhnuw. 

»Uleďte  si  wy  swých  hrnéčk&,«  promluwil 
k  nj  přitom  tak  hlasitě,  že  to  žena  za  dweřmi  sly* 
éeti  musela ;  »nebo  gak  widjm,  ge  to  kapitálu] 
kafjčko,  a  rádbych  giž  plný  žálek  nalezly  až  tady 
swau  scénu  s  gedowatau  sanj  odbydu.^ 

vPanno  BětunkoI«  kwičela  nynj  hAa  za 
prahem.  »Slysjte  ?  Gá  řku  —  abyste  otewřela  1 
Nedopalte  měl — Slyšjte? — Zegtra  mi  zaplatjte 
činži  —  gá  wás  naučjm  spolky  držet  s  takowými 
rozpustilci  —  bodeyž  do  toho!  Gá  wám  powjm^ 
eo  to  ge,  dělat  si  blázna  z  domácjch  pánů!* 

Přitom  udeřila  ge^^ě  tak  silně  pěstj  do  dwe* 
řj,  že  se  celé  zatřásly^  a  hned  na  to  bylo  gi  sly* 
seti,  gak  napořád  přezdjwkami  okolo  sebe  meta* 
gjc,  do  swého  přjbytku  se  žeybruge. 

» Opona  padá  —  konec  komedie  —  alespoft 
prwnjho  gednánjl*  prohodil  Nowolný,  ucho  ke 


dwerjm  akláněge.  Potom  se  wzchopil  a  přistau* 
pil  ke  stolu. —  »A  nynj  začněme  w  bázni  Božj 
do  giného  tónu  zpjwati.  Děleyte,  lidicky,  děiey* 
te — 'ať  si  usedneme!*  mluwil  gakoby  zde  sám 
domácj  byl  a  hostinu  dáwal.  »Gst6  giž  w  po- 
řádku ?« 

Tato  otázka  týkala  se  komika  a  starého  liu* 
debnjka;  protož  i  při  nj  oči  geho  z  gednoho  na 
druhého  poskakowaly.  Starec  mu  dobře  nerozu- 
měl;—  přjtel  Johanýsek  wěděl  arci,  kam  slowa 
geho  higj ;  ale  nemohl  nic  odpowědjti. 

•Gak  widjm,*  začal  tedy  zase  rusowlasec^ 
gako  a  uzdy  wšeho  rozmyslu  a  powáženj  utrhlý, 
dále  mluwiti —  vnemás  ani  w  skutečném  žiwotě 
pražádné  schopností  k  wážným  roljm  a  pohnu* 
tliwým  scénám  "^  nás  milý  noworočnj  přjtel  new] 
bez  tebe,  gak  do  toho  —  dowol  tedy,  abych  zde 
buď  napowědu  anebo  třetj  osobu  zastal,  aby* 
chrne  s  našj  plačtiwau  dramau  brzo  ku  konci  do* 
běhli.« 

»Co  hodláš  počjti?«  ptal  se  ho  přjtel  ko- 
mik, nemoha  se  wnitřnjho  pohnutj  docela  zmo- 
cniti, 

dDowoU*  zakýwal  naň  prawicj  —  a  pak  se 
obrátil  k  starému. —  » Nežli  si  docela  usedneme^ 
wysoce  wážený  saudruhu  noworočnj  noci,  podal 
bych  wám  rád  sladidla,  aby  wám  temně  se  lesk^ 
naucj  šťáwa  z  pražených  zrnek  gestě  gednau  tak 
dobře  chutnala.*  ^ 

DZaplať  Pán  Bůhl* 

»Nebogte  se,  že  wám  wystydne  —  nebuduť 
marnými  řečmi  plýtwati,  alebrž  w  krátkosti  se  wás 
táži:  neměl  gste  gednau  synáčka?-*- nemusel  to 
býti  kmjnek  z  wlastnjch  beder  —  gen  když  to  byl 
rnilý^  dobrý,  třeba  nalezený  synáček!* 

»Co  pak  se  to  semnau  děge?«  ptal  se  dě- 
tinský starec^  oběma  rukama  si  po  knofljkách  u 
kabátu  sahage  a  prstami  podiwně  krautě;  při 
lom  se  točily  oči  geho  z  Nowotného  na  dceru. 


•  :,•  'I 


Digitized  by 


Google 


214 


potom  sklauzly  iia  komika  a  opět  na  nisoWlasého 
wyptawače  —  a  zaleskly  se  dwéma  welikými  dza* 
mi.  Hlas  geho  se  chwěl — ^  okolo  u«t  mu  néco. 
hrálo^  o  čem  bylo  těžko  rozbodnauti,  ge-li  to 
úsměw  nebo  pláč. —  »Bétunko  —zlaté  djtě!  co 
pak  ten  pátí  o>y»lj?  Pbwjdala  ^ú  mu  Běcoí*^  • 

©líe,  ne— stat^  otče!«  odpd\^jdal  Nowolňý 
mjsto  djwky*  »Z  malinowydí  rtíí  spanilé  wasj 
dcerušky — proto  se  nemusjte  zardjwati,  rozkoše- 
ploddýaMdjlku  !p^od  panny  Bětunky  nedostal  f^em- . 
žádné  zpráwy ;  znám  ale  romantické  přjhody  na- 
ieho  Johanýska>  pQtomnAo  komika;  a  yrjnt,'%e 
co  nečesany^  rozcuchaný,  oškluban^  pacholjk  mi* 
losrdenstwjm  g^stého  kapelnjho  mistra  otcovské* 
ho  domu  našel ;  a  nemilosrdenslwjm  gisté  kapél- 
nj  mistrowé  ho  zase  ztratil. « 

DBětunko  !«  leptal  starec,  gako  u  tvygewenj 
z  gednoho  na  druhého  pohlédage  a  třesaucjma-se' 
rukama  po  djwce  sahage.  »WJá-li  pak,  co  gsem 
ti  powjdal?  Spjm-li  pak — anebo  se  mi  začjná 
dlauhý  sen  wygewowati  ?« 

Mezi  nadégj  a  báznj  upnul  pak  oči  na  ko- 
mika, i  chtěl  mluwiti,  ále  rtowé  geho  se  gen  po* 
hybowali,  ani  ztruku'  newVpauštěgjce,  a  w  očjch 
stály  mu  dwě  wclké  slzy. 

A  wšak  i  w  obljbeném  žáku  weselé  Musy  dě* 
ly  se  wéci,  genž  nigak  w  obor  čiti  nepatřily,  ga* 
kowéž  obyčegně  W  diwácjch  a  posluchačjch  zbu* 
zowal.  Srdce  geho  pracowalo  hlasitým  klepotem 
a  weSkerá  duše  geho  bj^Ia  splynula  w  naděgi  na 
gediný  přjštj  okamžik. 

nNeklame-Ii  mě  gakýsi  tagný,  gako  po  dlau* 
hých  letech  ze  dřjmoty  probuzený  hlas«  —  gítl  se 
mluwiti  —  Diiegsem-li  hračkau  marného  'tušenj, 
powstalého  wé  mně  dnes  w  noci  wašj  podobau,' 
wašjm  chowánjm  —  « 

»—  a  zti*atil-li  gste  wy,  noworóčnj  přjteli 
náš,«  přiwáděl  rusowlasec  obratným  gazykem  řeč 
ku  konci—'  »kluka  we  wsi,  kdežto  byla  cestugjcj 
Musa  pimprlátek  plátěný  chrám  swftg  rozbila— « 

nZtratil,  ztratil,  zaplať  Pán  B&h!«  Wygektď 
mezi  to  starec*         4 

* — tedy  gste  ho  zase  našel  w  přjtómném, 
od  oněch  časil  giž  pówyroštlém  člowěku.  Roz- 
táhněte ruce  a  padněte  si  na  prsa—  sice  nám  ká- 
wa  wystydne!« 

1  chtěl  geště  podobnými,  galowými  slo^y 
ohlušit  pohnutj,  gežto  w  něm  bezděky  seozýwalo, 
kdyžto  nynj  starý  kapelnj  mistr  ^  mladý  komik 
S  hlasitým  wykřiknutjm  sobě  do  náručj  klesli,  nic 
girtého  slyšeti  nedáwngjce,  nežli  opětoiii^ané  »Ža» 
plať  Pán  Bůh  I  a:  Drahý  otče !«  Chtěl  pohnutj  sWé 


žertem  zahnitti :  ale  žert  nechtěl  z  gazyku,  nechtěl 

;  ze  rtii  —  a  ■  wázť  luu   we  chřtánu.    Honem  posa* 

dii  ^e  ,k^ .  ^tolu^  a^  sklqpiw  hlawu  njzko  až  k  sa* 

mému  šálku,  aby  nebylo  widět,  že  mu  za  breyle* 

ma  něco  mokwá,  začal  honem  káwn  swau  mj* 

:  ckali.'  .;/»    .-. -.  •    •': .     7  ;    »  '  •  J.       . .  .    • 

nPň  sáml3&hl«  '-trepul  mezi  tjiň.    "^nřodi* 

wné  shledánj — ale  fiat! — gen  když  ge  weselé  shle* 

dánj.    Nowý  rok  počjná  dobře.* 


{Pohraéowánj*) 

Prwnj  Mas.    A  gak  dáwno  ho  tam  giž  mále  ? 

Druhý.  Y>Íž  od  mitiulébo  Wečernjho  sau* 
mrakn.  * 

Pmmj.  Nespj  ^eitě?  Slyšel  gste,  zdaK  se 
heybá?    Nebo  ste  potom  giž  pózor  nedal? 

Druhý:  I  owšem  setn  dal  pozor,  a  mjnjm, 
poněwadž  gseiň  ani  neymenšjho  chřestu  a  Hustotu 
ňezpozórowal,  že  giž  usnul. 

Třieij.  Nuže,  tedy  bude  neýlepSj  da»  abysme 
práwě  teti  na  hěg  autok  Učinili  a  geg '  polapili. 
Hned  áe  do  něg  pustjmé.  Ale '  pi^wjš,  že  gest 
welmi  silný;  tedy  mnsjme  při  hašem  autoku  welt« 
ké  prozřetelnosti  poiižjti.  Gakým  sp&sobem  se 
to  má  státi? 

Na  to  odpowěděl  geden  z  mých  hospodářů : 
i>Dle  mého  ikijitěňj  bude  neylépe,  když  skrze  skn* 
liny  gedem  napuštěnými  šjpy  po  něm  Střjleti  bu* 
ďeme.*  . 

Prwnj  hlas.  Co  se  má  ale  potom  státi,  ge,* 
aúi,  gsa  ifrzteklostj  >oznjcen,  weii  wyskočj  ? 

Geden  z  hostitelA  mýolu  I  prbťi  tomu  mám« 
prostředků  i  dodáme  mu  co  zbýwá  *no%mi  ntfSemi» 
'  Druhý  htiw:    Máte  ge  usebet 

»NeI*bylo  ódpowěděno.  • 

Na  té  opět  zněl  hlas  prwnj,  'který  se  wůdci 
gegich  přináležeti  zdál :  uTedy  ge  sem  ryoM^  při* 
ůesti  mUsjte;  pospěšte  a  wěc  gest  hned  odbyta. 
Oá  též  pro  swau  zbraň  gdti  a  g^m  za  pět  minut 
opět  zde.<« 

Ňatato  sloWágsem  slyšel,  gak  se  w  pozlíčiiém 
Směru  wzdáliii.  Srdce  mé  tlauklo>  gsauc  naney* 
weyš  pohnuto^  přičemž  gSem  hlahol  krok  A  gegich 
wždy  slabégi  nasléchal,  až  w  daleku  umlkh  —Nynj 
gest  i  pro  mtie  neypřjhodn^šj  okamženj,  abych 
se  o  %achráněnj  swé  pokusil  —  tak  sem  u  sebe 
myslil ;  pogal  sem  rychle  ručnici   a  dal  sem  se 


Digitized  by 


Google 


215 


na  autěki  abych,  Idyby  se  mé  wynasnaženj  nepo* 
wedlp,  aspoň  iíwot  sw&g  tak  draze  prodal  gak 
možno.  A  kdyby  neyhftře  bylo,  předce  by  snad 
mogi  lidé  w  lodi  ránu  střelnau  moUi  slyšeti  a 
mně  na  pomoc  přigjti*  Připqmenauti  třeba,  že 
aem  se  z  xé.  .)if|6ijiy  iid}  šfřýfií  Jb^  abawil,  aby 
wespolek  .  bedliwě  stražili  zanechanau  Ipď,  pro 
kterau  sepi  se.wětsjho  nehezpedj  nežli  pro  sebe 
samého  obáwal,  anté  w  nj  Hindowé  tolik  sobě 
wzácnéhó  mohli  ulowiti. 

,  Ani  okainž^nj  tedy  nemeskage*  stál  sem  gíí 
přede  dweřmi  a  rychiostj  blesku  w  tom  smera 
pádiT,  kde  dle  mého  rozkazu  locf  mau  přistawiti 
a  ukotwiti  měli. 

Toho  časn  byl  práwě  auplněk,'  obloha  byla 
gasná,  a  mohl  sem  tedy  při  gasném  šwětle  měsj- 
ce,  nedbage  na  neb^zpedenstwj,  rychle  we  swé 
cestě  pakračowati ;  mimo  to  mne  hrozná  myďén^ 
ka  bez  oddechu  ku  předu  hnala,  že  mě  mogi  ne* 
bortinu]  wrahowé  w  patách  následngj. 

Mnohé  okolnosti  se  sgednotíly,  aby  tento  děg 
geště  hrozněgšjm  učinily.  Slyšel  sem  nynj  křik 
šakala  —  hned  na  to  řwánj  wětšjch  laupežn^ch 
2wji%t  čili  drawců,  a  opět  skuhránj  a  wreskot 
diwokého  ptactwa,  ze  swého  nočnjho  sjdla  wy- 
pla^eného,  což  owáem  za  následek  mělo,  že  sem 
TTždy  wjce  gako  mysli  zbawen  k  onomu  mjstu 
chwátal.  W  tom  okamžeiij  se  rozléhal  hlahol  a 
chřestot  silného  skoku  z  hauštj ,  slyšel  sem  zře? 
tělně,  gak  spodnj  drjwj  pod  tlápán  mocného  siU 
ného  drawce  násilně  se  lámalo.  Přehrozné  upo- 
menut] k  pozorností  I  Na  to  sem  slyšel  diwoké 
wytj  a  gak5*8i'  zwláštnj  hlas,  kterř  mnoho  podo- 
bného měl  s  prskánjm  čilí  sikánjm  koček.  Ry* 
chle  se  ohlédnu  a  spatřjm  dwě  bly skawé  oči,  ze  tmy 
hauštj  prašně  se  giskřjcj,  a  tjm  sem  hroznau  gi* 
stolu  rodržel,  že  náramn}'  tygr  po  mně  se  žene. 
Gen  í!bí  dwacet  kroků  od  této  Ijté  potwory  wzdá* 
len,  mjnil  sem,  že  po  mně  giž  weta,  neboť  geden 
neb  dwa  skoky  ty^ra  postačowaly^  abych  pod  ge- 
ho  náramné  drápy  upadL  Ani  mně  času  nezby* 
walo  k  wrkonánj  kratičké  modlitby.  Se  silau  zan* 
falstwj  sem  geště  geden  skok  ku  předu  učinil; 
sotwa  se  to  wšak  stalo,  ucjtil  sem  prudké  udeřenj. 
Gasné,  ohniwé  giskry  před  mýma  očima  hořely, 
a  wšecky  audy  těla  swého  cjtil  sem  gako  z  klau- 
bů  wyhnané.  .  Brzo  sem  shledal,  že  sem  padl  do 
«  g)ed|ioho  £  oněch  dolů  na  drawce,  před  nimiž 
mně  tamnj  zrozenci,  když  sem  k  nim  přicházel, 
wysirahu  byli  dátvali,  a  že  práwě  při  pádu  mém 
tygr  bez  neymenšjho  aurazu  přes  dutinu  byl  pře- 
skočil. 


OwSem  sem  byl  w  prwnjm  okamženj,  w  němž- 
to  sem  opět  mysli  nabyl,  od  auzkosti  swé  oswo* 
bozen,  a  patřil  sem  wzh&ru  do  blankytu.  W  tom 
sem  wšak  swého  Ijtého  nepřjtele  na  kragi  této  gá« 
my  na  zadnjch  nohách  seděti  spatřil,  a  při  gasném 
swětle  plného  měsjce  mohl  sem  zřetelně  zjrati, 
s  gakau  hroznau,  žiwau  opatrnostj  každé  hnutj 
mé  občihowal,  za  gistau  kořist  mne  giž  poklá- 
dage.  Geho  přizelenalé  blyskawé  oči  byly  neustá- 
le na  mne  upnuty.  Gá  se  tak  hluboko  gak  mo- 
žné dolů  sehnul,  aby  mě  swými  sápaw^mi  tlápa- 
mi dosáhnauti  nemohl. 

(DokanČenJ,) 


JAN  RTTJR  DE  GARRO, 

doktor  w  lékařstwj. 

CČláaek  iruhf.-) 

Podle  iprAw  Dnu  W.  Wdtenw<sbra. 

Jan  4e  Carro  narodil  «c  w  Genéwé  (Gcnfj  8.  srp- 
na 1770.  Předkowé  gebo  méli  od  dasú  nepamétnýck  léno 
»le  QaavreM,  gioak  »\e  CaiTe«r,  a  zastáwali  giž  na  počíátktt 
patnáctého  stoletj  úřady  přednj  -w  obci  swobodné  genew- 
aké;  we  wogbté  «laužjwali  také  giným  mocnáříim,  zwlásté 
ruským. 

Mladičký  de  Carro  odebral  se  na  studia  lékařská  do 
Bdimfmrkuy  kde£  po  slawné  ohágcné  sadě  24.  ferwna  17D3 
na  důstogeostwj  doktorské  powý^en  bjrl.  Ahj  se  w  uměnj 
lékařském  tdokonalily  odebral  se  po  krátkém  pobytj  we 
swé  otčiné  do  WJdni  a  stal  se  brzji  tam  také  audem  fakulty 
lékařské.  Literámj  swazky  s  učenými  Anglléany  poskytly 
lemu  aáhy  tnámost  o  welikém  wynálezku  Jennerown  j  bncd 
řúku  1799  sAwádél  de  Carro  oékowAoj  neřtowie,  prwnj 
w  Rakausjďi,  anobri  i  na  celé  pewoině  ewropcgské,  s  ncy- 
lepMJm  prospécbem  podniknuw  prwótnj  skausku  sa  swýcb 
wlastnjcb  synech,  kteij  nynj  dAstognioké  služby  w  c.  k. 
wog2ic  sastáwagj.  Francauské  spisy  geho  o  očkowánj  ro- 
ku Í80d  a  1804.  wydané  posud  gsau  wýbomé.  I  podařilo 
se  gemu  laké  přenésti  látku  očko^acj  po  semi  a  Wjdoé 
do  Bapdadu^  Bašsory  a2  do  Bonihmje,  aékoli  d)jwe  wseliké 
pokusy  AngliČauft  ku.  přewezenj  této  látky  po  moH  mar- 
nými s&staly.  IVifty^  f^^f  Pcr4^  a  britídLé  osady  wý^ 
chodoindicki  staly  se  soahau  de  Carrowau  új^astnými  do- 
brodřgné  ochrany  před  lidomornýmí  neátowiccmi.  Z  Cjwj 
obdržel  de  Carro  r.  1805  sémeao  mtehé  fýle,  ktcrau  rost- 
lináři gemu  ke  cti  oryza  im$fica  de  Carro  pogmcnowali. 
Dařila  se  w  suchých  okresech  uherských  a  lombardských,  a 
bedliwégi  hledt^na  byla  by  bespochyby  odstranila  hcgno  ne- 
duhu, kterém  setby  wlhké  rýze  pijčinu  poskytugj.  Dc  Carro 
uwedl  do  Rakaus  také  chowánj  owcf  merinoUfých  pauhého 
rázu  apanélskébo ;  r.  1815  oznámil  nowč  w  AngHcanecb 
wynalezený  nástrOg  chirurgický,  nazwaný  umělecká  pigawice; 


Digitized  by 


Google 


216 


r.  1816  pouijwal  aftdokoiialil  od  ^aíém  a  íVJrceín  wPa- 
i^ii  wymy»lcné  a  w  chorobách  kóiiijch  užiieioé  šfíffně  pód^ 
kuřowaei  a  ilal  prwnj  poilnet  ku  arjicnj  pám)ck  lA&fQt  o 
kiervch  1818  xwUitnj  9{iis  wydalj  r.  1840  w  Rakausjeh 
prwnj  ohU«il  doktorem  genowským  Coindťtem  poraučené 
užjwánj  fodifutf^  prospěšné  proti  wolcti,  a  wůbec  neuoawil 
se  roxiiřowati  nálezku  důleiit>c}i  aužitedných.  Roku  1836 
XHcti  onemocněl,  tak  xe  po  tli  a  ťridcctiltfté  praxi  opustil 
Wjdefí,  awáak  wc  IfWrecA  li #trf ouýcA  naiel  ukrocenj  dlau- 
kotrwanliwé  pakostnice  a  nabyl  opět  dokonalého  zdrawj* 
Čestná,  cizjmi  hostmi  gemu  tam  na  gewo  dáwaná  dúwť^ra 
wybjdla  geg  přebýwati  tam  w  létě  a  přesimowati  pokaxdé 
w  Praze.  We  Warech  řjdil  r.  1826  na  žádost  Geho  £x- 
ťeliencjy  tehdáx  ncyw.  purkrabj,  hrabete  iéilfteinskéko  z  £o« 
lowraft  stawénj  pámjch  láznj  a  učiniw  prwnj  zkauiky  sám 
na  sobj^,  zkaumati  dal  párjr  wřjdelnj  zbďilýn^  ludebnjkem 
p.  Josefem  Neniwiekem,  lékán^kem  karlowarským.  Téhoi 
léta  obnowil  de  Garro  látku  odkowacj  w  Čechách. 

Z  geho  iíterámjch  pracj  připomcnauti  geité  sIukJ  : 
pireklad  PMarcha  raknuskéko  pana  z  Hormajru  (1809)  a 
anglického  o  znii^enj  obchodu  s  otroky  (1814)  dofrančiny^ 
několik  zanjmawých  pogednánj  a  spisů  týkagjcjch  se  War 
Karlowych  w  časopise  musegnjm  německém,  anelický  popis 
tčobto  slawných  láznj  (1834)  a  nřkolik  iiwotopisnycfa  spráw 
o  slowútných  rozencjch  karlowarských  w  almanachu  (1831 
•—  1643).  Mimo  gi2  w  prwnjm  élánku  gmenowaně  u^ené 
ku  přjspc^wkum  k  témui  spisu  wýroónjmu  wiebudiwym  ge- 
ho slowem  požádáni  a  wybjdnuti  bylif  také:  hrabe  Ra«par 
ze  Šternberka,  Dr*  Held,  Kahlert,  Kostelecký,  Kalina  zJJC- 
thensteinu,  Pleischl,  Hyba,  Hyrtl,  Kohler,  Opic,  Šaíařjk, 
Ant.  Jungmann,  Wolf,  Corda  a  ginj  udenj. 

Dne  24.  Čerwna  b.  r.  slawil  o  lidstwo  a  nali  wlast 
wysoce  zaslanžilý  kmet  pnáešMiletan  pamňtku  pawýMenj 
,  9Ufého  za  dokiora  %p  lil0$Htwj  w  Edimburku.  W»eobeooá 
wátoost  a  uznánj  geho  zásluh  positniž  geg,  aby  prodlan- 
ženVm  gestě  wékem  bUhodégně  účinkowal  a  z  pěkného 
.prospěchu  iičinkowánj  swého  se  radowal!  K  témuž  dni 
odeslal  gsem  gemu  gmenem  milowiyků  literatur  slowaor 
sk}ch  s  latinským  překladem  tyto  deské  řádky: 

Jene  de  Carr;  dowol!  nesu  Tobě  ty  řádky,  pohlédni 

Wljdně  na  ně;  ctitel  Twng  Ti  ge  obétuge. 
W  letopisech  lékosnaloů  w  Ediiaburku  se  leskne 

Gméno  Twé  5    wiipu  tam  Twého  i  kwěl  wypuéel. 
Od  moru  ne»towiéjho  uéil  si  chrániti  déčka, 

Štjpé  krawám  uga^  látku  mladým  lamenfim. 
Oékowaná  Ewropa  i  Asie  djky  Ti  hlásá ; 

PřjbusnVm  Té  duchem  wék  aowe  Jetmerowým,  «-> 
PiM  sta  TokA,  kmete  dAstogný,  tČÍ  neduhy  lc5jé : 

Gen  ale  ge»té  chorým  léky  wynagdi  dntkkmf 
Mápnd  uXéé  od  newhodné  té  sáaiti  a  hr&zy, 

Gjž  ho  beiaulionné  gméno  pojedlo:  Slowan; 
Zimnirí  tu  .Hkarc<1au  a  weéemj  míiry  zahán^g, 

Acskulápowskau  pohroze  gim  palicj  ! 


5y*uýra  powt^lrnA  komu  mozkem  zAcHwi^ge  páva, 
Karlow^kVrni  mu  ztau  i>árRmí  páru  wypuď ! 

Gméno  Twé  pak  é  ^sl  wystaupj  k  wýdi  nebeské ; 
^a  hwézdách  podagj  paLm«  Ti  lékařowé  i 

■    IUr«|  WliUický. 


DOMJLCJ  KRaNIKA; 

Ž  Ewaniic  no  Mornwi.  (Spoleienshý  Ziwof  sfndH^ 
fffcf  midáeie  zdegMf  o  ptézdnintlch,)  Gaké  to  át^j  a 
gaky  profpéch  pro  mládež  ^ludugjcj,  magJ-U  w  práadninácll 
přjležitost,  spoleéné  uké  we  wédách  se  dále  cwičiti !  — 
Štj^stj  prawjm  !  Mnohý  tráwj  swé  prázdniny  samogediný 
sékde  w  malé  osadě,  nemá  prostředků  k  nakaupenj  sobě 
potřebných  a  užitečných  knih,  a  ta^k  nemožno  se  mu  w  Qě*> 
écm  .uiitei^ném  cwi^iti.  Mnohý  w«ak  by  zas  mét  proalřcd- 
íiy,  ale  nemá  Žádného  wAdce,  genžby  celým  srdcem  o  ge- 
ho prawé  wzdélánj  pedowal  a  geg  ukto  do  chrámu  oewé^ 
ly  wedl.  Směle  wžak  mohu  fljci,  že  w  lom  naši  studugjcj 
ginoái  mnohem  žfastnégsj  gsau  nežli  mnoti  ginj,  gak  gsem 
toho  giž  po  několik  let  pozorowati  přjležitost  měl.  '  I  sge*- 
dnocugjf  se  weždy  wžichni  po  přj chodu  do  otěíny  swé, 
welqj,  malj,  w  geden  gako  .bmtrský  spolek,  a  scbá^agj 
se  každého  dne  hned  zrána  w  na«j  městské  tpiwialnj  ákole^ 
k  tomu  cjH  uprásdněné  swětnici,  a  přednááj  se  gim  w»em 
wespolek  mluwnice  gasyka  nažeho  ;  potom  pak  každému 
a  páníí  těch,  kteřj  gsau  giž  we  wyžájch  školách,  uloženo 
gest  přednájíeti  raluwnici  gazyka  cizjbo,  totiž  we  kterém 
se  giž  sám  neylépe  zdokonalil.  Takť  byla  n.  p.  předná»ena 
dle  p.  Hanky  mluwnice  gazyka  polského,  dále  pak  franeau- 
ského.  Budaucně  wžak,  praweno  mi,  budau  Citéi  páni 
a  n^lad»jmi  přewáděti  klas«iky  těch  národúw,  gichžto  mluw- 
nice přednášeli  —  wSickni,  rozumj  se,  do  materského  ga- 
zyka, a  a  Fenelowým  Telemachem  uěinj  se  prý  začá- 
tek o  letoinjch  prázdninách.  Sluáj  pak  poukázati  na  wý- 
gewy  uzaalosti,  wdědoosti  a  lásky  studugjcjch  mlad- 
tíjrh  ku  staržjm.  Priwatisté  grammatikalnjch  třjd  zdegsj 
uctili  stariíjho  studngjcjho,  an  z  Brna  na  swátky  weliko** 
Boénj  přijel,  deklamacj  a  hudbau*  Tito  mlad»j  magj  cwi^ 
ěenj  po  celý  rok  a  raěsjčně  skaužky.  Deklamowali  až  po- 
sud djlem  p&wodnj  práce  djlem  překlady  následugjcjch 
iiasich  spisowatelA:  pp.  Ghmelenského,  Forcha,  Hurbana, 
Jana  s  Hwěsdy,  Jablonského,  Klácela,  KoUár^  Rubeács 
Škultétyho,  Sumawského,  Winařického,  Wocela^  Žáka,  pak 
a  rukopisu  Králodworského ;  w  postě  pak  kapitole  z  pro- 
roka fzaiáSe,  Jeremiáše,  Ezechiele  a  Daniele,  žalÉiy  a  hi- 
storické zlomky  a  knih  Mogžj»owých.  Takowét«^wsigem» 
né  cwiěenj-se  w  cizjch  řeéjch  trwá  w  prázdnidbh  skoro 
čele  předpolednj  ;  odpolednj  ěas  se  zas  poiážjwá  ku  cwi- 
ťenj-se  w  hudbě,  a  to  tjm  samým  způsobem*  lAerý  se 
wjce  zdokonalil  na  ni^terém  hudebnjm  nástfogi,  cwiéj  slab- 
fijho,  k  čemuž  každý  z  nich  tuto  nalézá  pro  swé  wlaslnj 
zdokonalenj  theoretických  spisů  týkagjcjch-se  hudby,  i  swr- 
ehowatiě  potřebných  žkolek  na  forte  a  hausle,  k  cwiéenj 
přjkiadů  a  klas s jakých  musikalij.  —Ku  konci  měsjce  srpna 
aneb  někdy  také  z  poéátku  zářj  rajwá  naJe  mládež  žkolnj  ra- 
dowánky  swé  na  hoře  »Rénaic  zwané,  o  ni(^žto  nál  horliwý 
p.  K.  Šmjdek  w  těchto  listech  giž  obžjrnau  spráwu  podal. 
I  neopomjgegj  též  wsichni  wespolek  několikráte  w  prázdni* 
nach  nawžtjwiti  zbořeniny  starých  hradů  w  nafem  okolj,' 
gichžto  se  zde  několik  nalézá,  aby  se  takto  mladjj  přeswěd- 
éili  o  wýkonnosti  a  sláwě  naiieh  praotců. 

i.  V.  HMaals. 


Ča»o»it  tmto  wyeliáaj  w*  wtMí*  m  w  aobatu  f  BAI«mj«h:  tíMisu  4lr«k*u  ttf*«l*i  ^HdAwa  ••  pAUrckowá  fřj)*ha.     PMplácj  ••   «  wyééwmttlm  m  iiwtt 
léu  48  kr.,  w«  kalkkupcrtwjck  m  p«l  1^  t  si.  »  kr.,  »•  r.  k.  poiiách  pilll.  f  si.  SS  kr.  stt. 


Wydáwánjm  a  redakej  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


.'  :  ■  f .  ■  . 


r      »• 


'.....:'l 


\  . 


tiraánj iilUwBJk  pro  Cetliy,  lor&vi^ny^  Slowáky  •  Jleitny. 


I    !• 


.či«U  ^.', 


!.    /  —  ■ 


.  4a* .  tferMencw  4««I. 


I(K  r.  hbh. 


sm 


i  .♦   ,*..'^. 


'  Rusowla$ý^trérSotepec  sedéí  ale  dlá^hp  fA; 
mogediný  u  stolu,  á  káwa  — '  ta  liběpic^qauqj,  xpir 
fofanwá,  čeraoskwélá,  ušlechtilá  tekutipi)  :v^j$t}'dli| 
8toťo*'We  wšéch  osutňjch  Válečkách.  Kdož. medle 
moly  ijti  do  sebe  z^merozei^au  la}ii^dkii^'^i^ar,<^c,e 
ragskau  rozkoš|  preljfkaío  ?-i-tuť  bjío  iryptáwánj, 
rukjr  tisknu tj/o1i)gjmánj^'  Í>ÍUe  a  foijchu^.^a  me^ 
(jm  zaznjwialo  neustály:  .ZaplaťP^n' Bůbí-rr^ «WÍ^ 
tdy  sfe  dwž  spanile  djwčj  oči^  .        ' 

.  Janowský  se  přehánělpo  skrówpé  is^nieí'; 
w  prsaa  gelio  wlnila'  se,  rozkoš  íiad  pocjUw^,^ 
shledánjm;  ne^edélť  ále,  gakj^ini  slojiv^  g:jprůr)io,4 
na  dennj  swětlo  Opatřiti ;  čerweijal  se^  ledy,  ^kl^ 
nel  hlawu  ,a  pomlaskowal  prstami^  ruLau  V  powe* 
třj  máchage.,  ,      . 

.         Gediný  Np^o^y 'hleděl.  W  t^^^  ií;ozwí. 

něných  citů  c^iladnau  rownowá^u  pp<Íržeti;.wždyť 
byl  kritik  swého  řemesla  a.  ifiusel  kaidf  ťi)k;auti 
srdecnjch  žil  do,  zwjíáštnjch  přjhrácle}^  rozlpžJ)ti. 
Osťátilě  wězelo  w  něm  i  při  wšj  b^snkk,^  ^cho^ 
jpnosti  cosi  wšenf  radostem  odporné^o^.  9^.;ai^yger 
hija^gšjcb  pocitů  šašky  ti  ppjcjho.; ,  pjrplož  mjphtl 
k  srkal  samógediný  kijiwu  swan,  mermon^bq  wi^ 
hnutj  w  sobě  zaljwa^e.  .      ,  . .  .     V 

Konečně  ale  trwalo  mu  to  tuze  dUuh(D|,  co 
musel  wedle  praudu  obecného  plesu  ^e4^^*  J  %9t 
chtělo  se  mu  s.njm  *ta|cé  plynai|U\ 

»LidičkyI«  oz]pral  se  t.edj>  wíechiny  přjto- 
mne  po  řadě  probjhage -^ftje^,  zaplať  P^n  Bůlv 
že  gste  sé  shledali;  mohli  byste,  si  giž  ale  use- 
dnauti  a  praw^dolné  kroky  radostem  swýpi)  .^jrai«r 
řiti,  aby  \rám  i  gii^  neméně  poctiwj  li^é^  postači- 
li. Naše  rozkošná  íiosjodyĎk^  mu3J  beztoho  .  wy 
chladly  ofesah  těchto  hrnečků  ohřjwatí  —  mezi  tjm 


Saseni  iáolil  bys  nám,  Johan;fsku,  powědjt,  gak 
se  (i  wědlo,  když  gst  přjibnliíému,^  wélnti  ctihd* 
tfnému;  á  nynj  se-ťadfu^icjmu  hudebnjmu*  niistrd 
úptáclil.  'Čtii  muto  beztoho'  na  o^jch,  že  by  giž  rád 
^^děl,  ko  té  WSeeko potkalo,  nežKwás  iióworóčnj 
ňob  a 'sklenice  piihče  k  íiow^míu  žiWohi  a  k  pohi* 
#é  fcjsl  blahá  swédřy.*. '    '  '  '  '•  ' 

.  DÁnp,  anp  —  to.  chci  wěářlil?  zaradowal^é 
starec.'.  » Zaplať  !Pán  Bůh  — to  i^ám  musjš  powe- 
djt,  milý  synii.  Se^nt  si!  Děley,  moge  paupátkb  1 
Pospěš  si,'  dceruško !    ábysi  nic  nepřeslechla. « 

A  djwka  nedala  ^e  nappmjnfiti.  W  panen- 
ských ňadrech  gj  to  hráló^  jakoby  tam  neyaqt- 
legšj  andjlkuwé  dowáděli  y  'widělať  radost  olcowu,' 
nalezla  bratra,  na  něhož  byl  starec  sbólestojfm 
FDzčilenjm  zpomjnal — |  shledala  w  jaěni  muž^, 
^mžto  se  wšude  co  bijzko  připautan^n^  pochlubí^ 
li  mohla.'       *  i   .  ,      .     .    ' 

Wesele  praskal  oheň  w  kamenkách  -7^  černo? 
ski^^ělý  mokpraženych  zrnek, začal  se  opět  kauřit{ 
—  a  kolem,  stolu  seclělo  pět  dso'b,  s  radosti  na 
twan,  8  radosti  w  tele.     . 

•  Zaplať  Pán  Bůh  — zaplať  Pán  Buh  I «  róz- 
prawěl  starec^  .oii  swé  s  nábožnau  wděčnostj  po- 
zwedaffé.  »To|lik  blaboslj  gednjm  dnem  nezaslaužil 
gsem  za  wšechnY  trampoty  žiwota'  swého.  Nu^^po* 
wjdey,  powjcieyj,  synu  můg,  gak  se  ti  ivedío  ?« 

•tnu,  řekl  komik,,  hebce  pečený  suchar  do 
káwT  lamage-^  i»wedJo.se  ní^  galcož  to  na  swě- 
tě  opýČegno  býwá,  kde  slunce  swjtj  a  hrom'bí^e. 
kde  se  noc  zá  dnem  honj.  Že  mi  bylo  teskno, 
když  gsem  časně  ráno  do  wozu  lezl,  kterýž  mě 
na  wždy  od  tebe  zawezti  měl — to  ti  netřeba  při* 
pomjna^.  ,  ^sjcnjul  gsem  se  do  kauUi,,  a.  sklonil 
hlawu  .na  prsa. '  Teď  se  ppebudp— -lecf  h^ie  čjsti 
Ijstek  můg — a  snad  se  sarmautj — myslil  gsem — « 
,  »Ba  zarmautil  se  weltre,*  doswědčil  starec, 
w  myšlénkách  do  minulých  časů  zalétage.  »Po- 
hnulo  to  srdcem  mým   w  neynižšjch  hrubioách* 


Digitized  by 


Google 


318 


T    ■'^ 


Plakal  gsem — a  plakal  gsem  (iiiufub^ni^i  w^da 
proč  mě  byl  dobrý  syn  opustit.  < 

»Gá  plakal  také— aMwj  pěstautowé  mogi 
neobali  mě  plakati.  GenomMidyž  gsem  chwjlkami 
oči  pozwedl,  pozorowal  gsern^  že  na  mne  saucitně 
pohljžegj*  Nech  ho,  ať  se  wypláče !  to  mu  odiebej 
aa  srdci  Iprawill  tiloi^tá  feditelka  w.tvdble  uza* 
wřených  bérců  k  swé  manželské  polowíci.  Wšak 
on  přestane,  až  gen  slunce  wygde.  — '  A  dobrá 
žena  měla  prawdu.  Slunce  wySlo,  kragína  se  roz* 
gasnildi  a  ducli  mfig,  protrbaw  černá  •óridtit  2á<* 
rmulku,  prodral  se  k  gasné  utěšenosti.  Bylo  to 
dwé  dobrech  lidj  —  můg  starý  wládce  nad  ohe- 
bnými panáčky  se  swau  wěrnau  společnicj;  a  gicb, 
ochotnjj  dobromyslnj  poddanj  zdáli  se  mí  býti 
náhle  nalezenými  saudruhy  dětinských  ber^  o, 
nichžto  mi  gen  temné  a  chudé  zpomjnky  na  my- 
sli tanuly.  Brzy  byl  gsem  mezí  těmito  němýmjL 
umělci  gako  doma.  Gá  wjm,  ^e  byste  se  mi  ne* 
wěřiwě  wysmáli,  kdybych  wám  měl  wyprawowat^ 
gaké  rozpráwky  gsem  s  nimi  držjwaL  Gak  žalo- 
stně postýskal  gsem  si  doktoru  Faustowi,  když 
mi  opuštěný  pěstaun  napadl,  a  gá  nemohl  wybě* 
bnauti  a  podjwati  se,  gestli  se  laská  wě  na  mne  u- 
smjwá!" 

*  Zaplať  Pán  BAhl«  řekl  starec  poloieptem 
a  tiskl  komikowi  rukd. 

»A  gakých  radost]  nadělalo  mi  to  mrštné, 
rychlonohé  pimprle !  —  gá  bych  se  byl  naň  celý 
den  djwal,  když  mi  w  rukau  očima  točilo  a  hubaií 
klapalo.  To  nebylo  pauhé  točen j  a  klapánj;  to 
byla  řeč  přjtele  k  přjteli.  Gemu  gsem  powjdal, 
kdykoli  mě  co  hnědo,  on  zwědél  o  wsech  mých 
tagnostech  "—  a  při  tom  gsem  se  telil  ijm  wědo- 
mjm,  že  ge  nikomu  newyzradj.  K  wuli  gemnému 
blasu  mému  bylo  mi  gednóblasným  usnešenjm  ře- 
ditele i  ředitelky  uloženo,  abych  za  princezny  a 
zamilowané holky  rozprawy  držet;  i  slo  to,  dokud 
se  pimprle  na  prknách  newyskytlo ;  sotwa  gsem 
ale  toho  dibljka  swýma  botičkáma  klapati  zaslechl 
nebo  kotrmelce  metati  uwiděl,  bylo  konec  wšj 
mé  pozornosti,  a  n^to :  Ach  mfig  neymilegšj  ry- 
tjří,  gá  tě-milugu !  ^  nechal  gsem  príncezku  řjci : 
Dey  pozor,  pimprle,  ať  si  nerozdučeš  nos  t^ 


P^beh  z  pustin  asiatskýck 

Zponenáhta  očí  mé  na  temnost  geskyně  této 
ňawykly^   a  mohl  gsem  prostrannost  okolo  sebe 


pfAljjliilBtlr;  bylť  sem  ale  nowau  hr&zau  gat,  zpo* 
zcírowaw  weliké|io  černého  hada,  který  se  stále 
snažil  po  stěnách  této  gamy  nahoru  wylezti,  coi 
se  mu  iié4koliltráte  ""pd  sobě  podařiti  nechtělo. 
Nynj  se  zdál  na  rozpacjch,  zdali  se  gestě   dále 

0  tQ  pobiua^eti,  ane)>o  proti  puiě,  gakožto  no* 
vé.ma  welřeWi^  qbrát^  ae  iiná,.  aiit^  gs^  tjm 
wjce  se  třesa  před  njm  seděl,  shledaw  že  sem  při 
pádu  dwogku  swau  byl  ztratil.  Konečně  se 
zdál  had  odhodlán  na  mne  wraziti^  nenadále  se 
yrtijJĚÍK  ébrátil  swé  gasné  swjtjcj  -^či  áa-  mné  a 
připrawowal  se  ke  skoku.  Rychle  se  wzhuru  wzcho-^ 
pjm ;  hned  sem  ale  cjtil,  že  se  mně  dere  maso 
z  ramen,  neboť  gsejn,  wzfaůru  Wstáwage,  proti  na« 
dánj  swému  k'  tjgfrotri  lak  se  přibljžil,  že  mne 
roztaženými  drápy  swými  dosáhnauti  mohl.  Tjm- 
to  pak  tyg[vowým  namáhánjm  bylo  hnuto  rožtjm 
na  kragí  dutiny;  prfwé'tam  ležela  má  při  pádu 
ztracená  ručnice,  a  sklauzla  tjm  powstalau  otewře* 
ninau  práwě  k  nohaum  mým*  Ačkoli  krwácege 
á  welikau  bolestj  proniknut,  přece  gsem  dosti  ry- 
chle se  zpam^towal,  abych  ručnici  uchopil,  a  prá* 
'wě  W  tom  okamženj,  an  had  gižgíž  osudný  skok 
íičiníti  chtěl,  wystřelil  sem  naň.  Zdrcen  ležel  ze* 
tněplaz  u  nohau  mých ;  tygfra  wiak,  tauto  ranao 
nepostraieného,  zdálo  sé  že  tento  třesk  gestě  wzte- 
klegšjm  ilčintl,  neboť  se  teď  i  o  to  pokau^íel,  aby 
po  stěnách  gamy  dolů  slezl. 

Zagisté  gsem^  mbsil  při  autěku  neprawým 
směrem  hlauběgi  w  tuto  pustinu  zaběhnauti,  a 
tudy  gsem  byl  *u  welikém  nebezpečenstwj  —  pakli 

1  od  tygfra  ochráněn  budu  ^  že  snad  w  této  ga- 
mě, u  prostřed  této  pusté  samoty  zdlauha  hladem^ 
umořen  budu.  Protož  gsem^  giž  po^aloprawdowČ 
ha  to  mysliti,  zdali  by  rychlá  smrt  rozdrcugjcjmi 
zuby  této  potwory  lepšj  nebyla?  Cjtil  gsem  giž 
prawý  wjr  w  hlawě,  tak  že  sem  še  ,z  následku  zau- 
falstwj  ztráty  rozumu  obáwal.  Wědět  sem  též,  že 
černj  hadi  wždy  dwa  a  dwa  pohromadě  žígj,  a  že 
lo  nemňže  dlauho  trwati,  až.  i  druhý  se  připlazj. 
Mezi  tjm  se  wždy  wjc  a  wjce  zem  dolů  sypala, 
tieb  tygr  neustále  na  kragi  hrabal.^ 

Tato  ncwyslowitelná  muka  musit  gsení  snaše* 
ti.  Déle  gich  snášeti,  bylo  by  sjlu  přirozeností 
lidské  přewyšowalo.  Kdo  w  podobny^ch  přjpadno* 
stech  nebyl,  nemůže  si  to  nižádným  způsobem 
zřetelné  předstawiti;  práwě  tak  málo  wšak  i  mně 
možno,  ač  sem  to  tak  hrozně  žiwě  cjtil,  zdařilým 
popsánjm  čtenářům  swým  prawý  pogem  o  tom 
do  hlawy  wštjpiti.  —  W  tomto  hrůzyplném  oka- 
mženj ty^  náramně  zařwal,  dlauho  se  ohlas  roz* 
Ijhal;   na   to   se    w  bogi  smrtí  na  zemi  swjgel. 


Digitized  by 


Google 


S19 


PoMtal  ^Brnn,  ie  nnkolíkAgedeni  máfvMkmfm  Ifpy 
pro^eřrien  byL  Hned  potom  se  n&g  hospodář 
s>  přátrif  aw^i  okázsL  Wytáfalí  ne  z  {T^myj  a 
píeavRéddíwie  ae,  ie  mmiS  krott^  váný  na  ramenav 
BÍc neashá^f  pvogewofraUnQyžíffégijai  radostny 
wolánjm  přátelské  cíDy  awé,  a  nenohH  w  přeptý* 
wáBJ  awé  utecky*  fte^mi  ifastiié.wyawobodili>  ani 
alo#  «k.wygádffenj-0alezt««  •  « 

.  Gák  gseoi  si  ale  mélgegioli  předešlé  trhowánj 
wySwetliti  7*-^  ftnio  ae  mí  hádanka  tato  roriiištila. 
lll^'&oatilelé  Midkiubo  -polom,  když  mé  aámého 
w  <Jbydlj'OsU#tlí,  obdréeli  zpráwu,  ie  welikánský 
silný  lewharl  do  gedné  gamy  upadl.  1  raditi 
ae  nlédalcko  mjata  mého  přenocowánj,  ffc^k  by  geg 
eo-<*eyprofipéinégi  nsmrtili;  a  tjní  se  stalo  mé 
néspo^uměnj.  Vo  tomto  iarysweden]  hostitel  mfig 
takto  dále  wypra^owal :  Fráwé  se  od  práde  této, 
sdai^ile' wykonaUré^  domA  wracjme;  tu  nenadále 
ahlijme  ránu  i  mčnieé  iwé,  ispěcbánie  dlesmé-^ 
rn,  odkud  se  nám  'hlahol  přicházeti  -zdál.  Gak 
Mastní  gsmey  dostihle  w  prawém  tase  tohoto  mj-' 
éta>  an  bjda  twá  gíž  neywysij  bylat« 


Arthur  wyprawo^al  dále/  £e  prwé,  neili  se 
ke  plukii  swému  na  daUj  cestu  odebral,  tyto  do* 
brortiyslné  lidi  hogně  pbdarowal.  —  Od  toho  čá« 
sú  byt  giž  u  welmi  rozmanitých  přjpádnostech, 
kteréžto  žiwot  společenský  hogné  poskytuge,  wy* 
ilobyl  si  wé  mnohých  bogjch  čest  i  důstogenstfrj 
á' na  bogiSti  častegi  smrti  we  twář  patřil.  Pra- 
iirjwat  ale:  » Přizná wám  se  weřegně,  že  gsem  u 
prostřed  hr&zy  a  krwawého  diwadla  w  biťwách 
tak  trapným  citem  swjrán  nebyl,  gako  w  onom 
stťasliwém  okamženj,  kdyžto  gsem  do  drawčj  gá« 
my  upadl  w  pustinách  wýchpdnj  Indie.* 

.     PřeU  FHni.  Jfaleft. 


Cfeské  dliradlo  w  Praxe* 

Yí  nedili  dsa  %^  écnmji  poMji^prw:  Mirtékt  lop9» 
%tni,  aneb :  m»eíi  Mfl,  émohn  we  4  ged.  dle  Stegiii«í- 
n  pM.  od  J.  K(aik}r)  ZbrMlaw^ktho.  Nedjilnj  komedie; 
geí  «ii  pAUtoleU,  předo  ale  mAie  powiaaoM  swsa  ge»té 
tak  MStati,  gako  moohé  půldne  staré  fabrikáty  podle fran- 
catttakého  {[usta.  Tendenci,  hluboký  nátor  awita,  básnický 
tápal  a  pftwodnj  cbarakterj  nesmj  élowék  arci  oéekáwali; 
ale  celá  komedie  má  předce  několik  diwadelnjch  effeklA, 
kdyi  se  pro  ni  se  strany  herců  a  ředitelstva  néco  nčinj.— 
Dnes  nepftgdeme  k  pijsnémn  sanda.  W  ctSkn  wypadlo  to 
lépe,  aei  mnohý  giny  dobrý  kus    wypadáwá.    Obeceoitwo 


tdálo  «Bi  hy%i  iAe  spokogtno  -^  al^psi  K»4a^  daskalo. 
To  gcdiné  bylo  smutné  alitosttié,  iegsme  gednodiwé  dáat-* 
ky  geho  na  ptsteeb  spočjtati  rnobU*  Pnriy  gMoý  den  po 
aékolika  destiwých  nedj$lj«h!— aenj  tase  diwn,  kdyl  si  di- 
wadelnj  oblib*  «  wlastenectuj  na  procbátku  wygdaa. 

Dne  17.  &  opakowal  se  J^m,  wH^^^  Fiměki.  Ne- 
mobauoe  o  této  hře  nic  nowého  ijci,  odwoláwáme  se  na 
ipráwtt  o  prwnjm  pledfUweng,  a  pHpomjnáme  toliko,  ie 
toho  dne  swláltnj  tngnky  p.  Nikolai  pro  swau  nenucenau 
a  dobře  promyslemtu  km,  p«  Kramlowslý  *lc  pvo  swádi- 
sné,  skoro  lumsiwfi,  wseshmj  aaslnfange.  OkMkwiOy  io  nebyl 
kausck  králowský  I  -*-  ''V* 

Dne  29.  č.  slyšeli  gsme  tase  gednau  9íhtl00  im»H' 
%/IUi  —  od  početj  noirébo  diwadb  po  Jiesté.  Nžgakébo  pá* 
wabu  nabyla  tato  yrHoé  mladá  spéwohrA  i^ásiei^né  nowým 
obsascnjm  rolj  |  *-  Ikod*  gen^  io  m  nám  tjm  mnoho  wdé- 
k«  nesulo,  gelto  gsoM  byli  na  lep«j  předsuwenj  uwykli. 
IMjfto  p.  Strakatého  spjwal  Kalpara  tenkráte  p.  Stepán. 
P.  Š.  |e  mladý  sati^teéňjk  s  pěkným  hlas^^^ale  to  ge  ukó 
^ieckp,,  00  nám  ai  posud  podati  múie^  s  tfhdái  mu  byl 
i  hlas  newěrea  I  Rdel  ale  sAsUne  herecké  prowedenj  této 
těiké  úlohy,  im  niito  se  c4á  spewohm  podpjrÁ  ?  Pro  ta 
p.  Štěpán  geltě  nesta^  —  anebo  mu  fia  nj  tuie  aesáleij. 
Tak  se  nám  alespoA.  muselo  ^ákúf  gelto  gsme  w  ohledfi 
tomto  ani  gUkry  něgakého  enaienj  we  hře  geho  nesposoro-^ 
walL  Chce-U  ho  ředitelstwo  w  podobných  Akihách  před  obe* 
ceostwo  uwádětí,  mělo  by  geg  také  w  ěinohlře  Mměstnáwatis 
aby.  se  alespoft  n^kterýn^  prvopoěátkAm  dramatického  umě- 
iQ(í  pliuěil,  bes  nichito  nikdy  snamwutým  spfwcem  nebude* 
'^  Druhý  %  gejítě  wětlj  poklesek  w  nowém  obsascaj  st4l 
se  \ím9  ie  se  pauhému  Němci  polesný  ptíděiiL  GesUi 
|fme  druhdy  (nČ  newjm,  ^da-li  práwem  ?}  podobné  ane- 
iirořowánj  českého  textu  od  německých  apěwcA  snáiSeli ; 
gf stU  se  nám  nynj  p.  Kockertowa  pro  ta  pamětíhodnatt 
ěistait  wýslownost  slow  ěeských  Ijbj,  a  gsme-li  koneěně 
showjwawi  s  p.  Siebkem,  kdyi  musj  několik  slow  proné- 
sti: proto  geitě  negsme  powinni,  nechat  si  uii  rostrhowati 
ukowým  spAsobem,  gako  se  to  tjmto  nowj^m  polcsným 
dělo  —  a  k  tomu  betě  w^j  píjěiny.  Bohuiel,  ie  to  mni  gt» 
i$ttj  ft  pMstawených-  dlwvdia  naieho  posMsditi  oémAie, 
gak  asi  mpěwec  nebo  herec  mhiwj  ?  Mik  by  se  ale  mohli 
pledee  domysliti,  *e  by  na  př.  něníeeké  obeeeastwo  podi>* 
wně  na  to  hledělo,  kdyby  mm  p^ý  Čech  a  ktonm  geitě 
Měáteltejk  něměinn  n«  diwadle ' drmoUll  --^  a'ta  nemlu^* 
me  ani  o  Čiiiohfe,  kde  se  doet  malé  poklesnutj  proti  tá- 
konAm  wýslownosti  hněď  posměchem  wytýká.  Zde  nepfatj 
iádn^  wýmlttwa,  iwtájitě  asi  patrně  widjme,  ie  by  to  wie^ 
cko  ginák  býti  mohlo,  a  ptogewugeme  sdánj  swé  gen 
proto  uk  upljmně,  aby  se  nikdo  nedtwil,  kdyby  sde  on- 
de něgaká  nelibost  «  chladnost  k  Jiwadlu  na«emu  powsu- 
la.  —  Osutně  doilo  předsuwenj  hogného  potlesku,  kěe« 
mni  arci  neywjce  panny  Kockertowa  a  Tonnerowa  s  p. 
Mayrem  plispfiy.  *• 


Digitized  by 


Google 


fiM 

byl  áňm  w«  fRclké  «ra  iteniégi^'. 

Dne  6.  aMrwMM  .  E^grtmm  aneb  l^£  t<  mf  JMtntf 
newtsme  T  Wét«lohft  ve  4  ged.  dk  Rotsebue  mi  J.  Vřk^ 
irty.  Uybyeh  vM  áotd  vtipo,  pókatll  bfcb  m  o  lé,  q>i- 
gmiim  feft  toto  pfedjuweirj  udAiU;  -a  iKak  bércové  áínal 
iiéiollí  na  Mbe  ten  neylepij,  Vdylto  po  kteewoU&i  Ipianoa 
^  newylli.  P*  Prokop  pobybttwil  io'  w  nttítýcb  uetedi 
obratů,  íl^^^  Ái«  taad  w  prwtijm  ^okamittij  o  pedanti^ 
eiám;  de  dobvoardHtaém  roditeli  ne  mj$U  št  namannl; 
hyUti  ale  prawý,  to  ge  giná  otáska.  Řeč  a  'ptttnUikf  oir« 
lem  k  prawdS  p^ostaéíljr  ->*-  dle  Mwněglkn  bjff  hj  V  nj^m 
ale  kaidý  apfle  vénkoirakébo  nágettAJlia,  neiK  pfedutawené* 
bo  kance&ře  faledat.  P.  HerbMowa,  ředitdbi,  n^wfiádkk  náh- 
lému nntntttjy  eo  te  9wi  úlofajr  ndflat.  Bjl  to  výtvor  betcf 
wlj  barvitosti,  bexo  viriio  Hwbtál  W*bm«  počjnaty  tH  o** 
ttatnj  dáikiy,  paikj  Kolářová  (p¥o1^dáná  p.  Manetiniki),  p. 
Hynková  a  p.  Porcbheiniova  ndiofly  <adon  viíeikia  poÍa-< 
^ovátrj.  P.  Leitner  byl  na  ptvtff'okna  v  novém  obora 
dotti  dobrý.  P.  KnimYov^ký  bilf  afeapoA  na  svAg  xévni-' 
tfok  trbcíiu«péée  vynaložiti;  Setnjk  Dobrotkv  nepficháxf 
<b  ney#sAonégijoh  doilift  v  tak  ol^mAém  kabáte,  t  roi-^' 
aiofaanymi  vlaay  a  'gioými  pFjdatky  t^nsiJébo  nedbalee. '  P; 
Ckabinger  inobťx  roskoiaébo  Skočnoiky  gelté  rofekofn^-' 
Ij -V^Hvor  uéifliti,  kdyby  nin  bytapamít  v^fňěgi  slauilla: 
P.  BMovi  nefebyde  i^^  pfo$tře<iel;  nel  aby  role  avé  f  nS- 
kým  ph^Jcal.     Ghrák  **«  mnsj  geho  pifno^t  cfaviliti.    Pan 


vaatelflii^  n0poko|«ii  ttttó  hšUíU  vkonelli,  -wáké  Mni 
«iVftji«  tírijce,  fcterá^na  19^  U.vLfšš^áíu  ^  '  •  >»«*.V.  f 
.  X  SOI.OHJLÚ0S.  '  BfocoáÉií  Je  tu  tpténf%  iéked^n^ 
W  pi  nnnjtiktnĚmim  piawaiřiij  a^egil  stavovaké  iaktfdcBÍíf 
4o/BBaa.'a  pojroa^jfenj^^  v'Éit*v  tackiiicki^  paiiftm  aiaa 
wfm  »9T9mtkpa  mtjmfi^  ěomtňiaai  ndélerio  g^st$  i  goM 
4f  «a4|úi;  .ieí  «al«v*pM  Mofenvm  má  ojan  dMeftirf,  Bynf 
bes  velkého  pr6taha  v  imot.va^de.  ZaDisa  ^U  Aeb«d« 
^ea  vplyvq^  bbUlf  ftnófp^i^bev  i  na  UVnji  vUlenaký, 
4a4ppa«ana4  peMkiitlie.a^aj  -nov^.atoioo  éeské^  w  Bo^ 
loaMHMi  «akí9k  IV'  B^i4<ii»awfhn«íbtl«ěi|i«iřeftaék  ^  XkamtíLf 
%  Héi  a  liieratiiirj  éeaké  nm.  akademii,  ^ákffwwlf  se  leto« 
%S.  aen<na  4'po^obíb  a«  glm  poaloobačAv  56»  meai  aá» 
mii  31  SIbvapA,  »  S9.]|Hmf:6.A  dle  mm<atn4sj . oae^jU 
18  ipokmúká,.  11  poslpd^SJk  OoaoBei  UbnnaanM,  A  nm^ 
hogiiS  ^.8  nJnadi^flL  Niktcij  miAégnj. .%tlastfw»»vé  fiHdiv* 
^i  při  té  pijlotitoití  «ar,0ai4éd]Ei9n}ipobrtk6  v  ^aiiOíkvnfrf 
leřakéna  pfeklady-  te  aptaovateift  l«cký«h  it.Ětčí  vaMné  t 
nev4aané«  —  OfH»^<d«aýi  gU  p»edMM  V  iMteck  ihskim 
pá^vodnj  apta  BJioel&w:  nPMňly  vědecké  mULvmctvj 
ČM^boNf  .Jialfaé '««  ade  nyig  v  4i«k«  «.vygd«  niUad^ 
brněnského  Winduróv^  iknihknpo^wj  j  iiahé  *ový.  %yr^^ 
báfnj  Furchov^'Gh  dostane  se  co  neydťjve  pgd  pres. 

*       ^      «  A.  W. 

Čjuge  listy  veřegné,    sa  dlauhý  někdy  čas  nedočtel 

se  se^iiwotit   národního  jívjtané]^,  s    hledUtě    ]idipih>wného 

ntěfené  nowinky.  ^  Potř^bj   tedy  (Wiimatí  sobě  i  SMikron^ 

|>uěicjc^-^e .  kfrětň.  j—  Na    weěer   20.    Červi^    P^p^n    hyl 


Lapn  VyVéd!  Alohlk*  rfVátt    dle  mořností.  -    Zfcelého  přeA*      WAl^y^tW.  Šcmbera^  sdegáj  profewor  Česk^  řeči  a,liu- 

ratury,  wůbecsDámý  oo  wlastenec  velesa^laulilý,  zastavěj 
BJěkem,  sá^ežegjcio^  ve  dtverotpěvu^  k  geho  gmeoovinám 
swlá4tě  pi-ipraweném  .  a  od  hogného  sboru  mladých  v^ast^- 
cík,  neywjce  sťudugjcjrh  a  iáki\  p.  Šemh^rowýcli,  pM^áT 
lenem.  Text  podán  od  p.  0.  LeUnfrn,  čestně:  známého 
referenta  v  Moravii,  Jiterýzto  se  při  té  přjležitosti  ponty^ 
nrwé  v  ěefké  verle  odwážil^  hvdba  pak,  plna  překjirapn- 
gjcjch  krás,  slezena  Ojd  wýteěnébo  skladatele  vj^tenského, 
p.  rtfťjfe  z  Dietrichn.  Buď*  si  wěc  uto  Skma  v  sóbě  Ďe- 
pátma,'  v^  ohlWhi  Vlasteneckém  nezagjmavá  zagísté  nenj, 
an  se  nj  obgemige  wzcházegjcj  zde  vlastenecké  osenjéko, 
geni  páně  Semberowě  horlivosti  w  povolánj  geho  i  ctné 
swědectwjj  p9^i]^ni^u  o<|mě|iu^enin^mj^lně  ^Jdíl^á.    Z  ob- 


átavettj  povedly  se  gén  nAteré  aoeny  mezi  dvěma,  ttpbmi 
Ofobami;  kde  gicíí  vjce  na  divadle  stálo,  tu  gii  i  hned 
rótprava  váala.  2ídáloC  se  taám,"  le  'gstíie  na"posIednf 
tkanlee  —  a  gMmce  té  nad^i^,'  že 'po  druhé*  uhlazénřgljho 
ýiFedstavenj  ae  ťlnékáme;  tamhaul^í  '^nM  a  iamhúhigeme 
i  njmj  oMi  *...•.♦.       /  j,  M.  • 


nOM ACJ  KŘÓitftKA. 

X  PBUUKT«  Nanavltiviv  prvnéglý  dmě:  besedy,  aiah 
larf  fsem  aa  iNtj  v«  řeěi  a.^ednásj  vlech  psjtomných  .ti| 
samu  nsnujanaa  ve«aloat»  ijiio  a«  apoledenská.  aátev# 
tato  gil  oda  4 vén.  rokli^yaMě«ge. »  onji  se.gi  :poBnaiiF-* 
le  i  ncstraanj.  Neě^obové  vidy  pookvaM  aaudwgjs  Ztk 
obyěegaého  krátkého  e«lpodiiikn  .«pj.val  Apel  pan  Mayer« 
k  loffUpiaim  spvovázen  panem  Hftiobtemf  Ghmelensiéijbo  s 
Mmf  ěiomtintíté  a  glMlau  jBárodsj  ve  A«au .  edd&leiiji^h  př#* 
krosně  gak; oblíbeni;-  aNÍiapěvák.vidy  nás  p^tí^Ajvá.  Tut- 
ifboě  ale  martfě  Oefcali  gsmena  deklakno  vánku,  přece  wiak 


sáhu  čtverozpěwtt  zdMugenie  zde'  t^astVu  ukoncugjcj : 


\  ««>       Muzs'  slavská,  Tě  fadosia^m 
^     ,  Usměc^em  »X  celuge,.  ^ 

Pudjc  kynutjm  milostným 
•  Wic^co  ducha  sklij^iig^. 
.    <  >  '-     G«ko-  lásky  stvuna'  alaiá  •    > 

SausTfuk  lige  v  javot  Tvůg: 

'WlastencA   koruna  svatá 
Tak  Twé  spánky  ovénčug  ! ' 


/r 


7.^-.ý. 


Čaaapis  U«IO  Wj«ké»j  w»  •tff*4u  a  w  mihoi%  po  |i«l«ir*;c)k »  kiáétn  (iniks^  Mrf^*-*    ^M^Mr*  m  pAIarelicwá-pnloha..    Vr^Apl^^  «•    «   wyá«w«t*U  aa  ciwii 
Inu  4S  kr.,  w«  hMihkiip«4>iwje)i  m  p4l  léu  1  ml.  86  kr.,  ■•  c.  k.  poiiark  púTl.  t  si.  Í6  kr.  »ik 

'   '"      " '         l        I'        «» !■■  ■         /•       m^ „t   ,,      I  ■■>■       .11  ^«  ■■      ^iimw*     f >     40  ^iii>.»     P.W.     ■»iii       í     , i,...-.y  j 

Wydáwáiijffi  a  redakcj  J.  Po^pjisiU  w  Pi*a;&e<^   ^ 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lárodDjzábAwnJk  pro  dechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Čjslo  66. 


iS,  éerwence  ÉS43* 


10.  r.  béh. 


TAM  NA.  HOBACB I 

Tam  na  horách, 
*Tam  to  uk  gasné  swjtj. 
Tak  Ijbesné  Um  páchne  kwjtj. 
Tam  na  horách, 
Ach  tam  se  ocbc  cjtj, 
Tam  na  horách  —  um  b/ch  bjl  rád ! 

Tam  na  horách. 
Tam  tak  ti  ptáci  pégj, 
A  swonk/  stád  •  hor,  t  dolin  znégj, 
Tam  na  horách, 
Ede  ohlasy.se  chwégj. 
Tam  na  horách  — tam  hych  hjl  rádJ 

Tam  na  horách. 
Tam  tak  -wětérci  wanan. 
Tak  disté  rosičky  tam  kanan, 
Tam  na  horách. 
Tam  kde  obláčky  stanaii. 
Tam  na  horách  —  tam  bych  byl  rád! 

Tam  na  horách, 
Tam  tak  to  wolno  býwá, 
Tak  krásné  se  tam  kolkol  djvrá. 
Tam  na  horách, 
Tam  ona  také  dljwá. 
Tam  na  horách-*  k}i  mohu  stát! 


Kml  giorok. 


Howý  rofc 

{PokraČ9wánf.) 

Můg  Starý  priocipal  wrtěl  arci  blawau,  kdy« 
Itoli  gsem  néco  takowého  k  wetikému  obweselenj 
slawnébo  posluchactwa  prohodil;  newědél  ale, 
co  podjli,  abych  se  podoboých  omylů  wystřjhal. 
Gaki  by  mu  bylo  napadlo,  že  by  tichý,  skoro  ne- 
mluwný  kluk  laljbenj  nacházel  w  pohybliwém, 
žertyrodiwém  panáčku  ?  A  předce  lomu  pnák 
nebylo.  Gak  mile  mě  s  njm  o  sanaotě  nechali, 
gíž  tančil,  dowádél,  hopkowa),  točil  sre  a  mlel 
kiapawau  hubau,  gakoby  do  něho  lidská  duše  byla 


wgela.  Prsty  moge  hrály  we  wýšce  s  drátami  a 
hedbáwnými  šňůrkami,  gako  neyumělegi  wymy- 
šlený  strog,  a  z  ust  mu  sršely  slowa»  gako  bych 
byl  wiastně  wšecbny  wtipy  rozpustilého  pimprlete 
wymysliL  W  takowých  okamženjch  byl  gsem  celý 
giny  člowěk,  anebo  celý  giny  kluk  —  « 

»Fuit  in  Bobis — to  se  rozumjl*  prohodil 
kritický  weršotepec,  do  třetjho  šálku  cukr  dáwa* 
ge.  »ByIyť  to  doby  swatého  zanjcenj,  wěstitelowé 
a  předchůdcowé  přjštjho  umělectwj.  Rozumjme  1 
Gen  dále  I « 

»W  takowém  okamženj  mohlo  okolo  mě 
hřnijtí,  gá  bych  to  byl  neslyšel  —  a  tak  se  také 
stalo,  že  mě  gednau  starý  i  stará  přepadli,  an 
gsem  prowáděl  z  brusu  nowau  scénu  mezi  ivťr« 
ným  služebnjkem  prostopášného  Don  Juana,  mým 
drahým  pimprlátkem,  a  mezi  rohatým  hostem 
z  planaucjho  pekla,  kterýž  by  byl  rád  hřjšncho 
rozpustilce  odnesl.  Gá  se  byl  při  tom  notné  za- 
potil, nežli  se  mi  powedlo  hlaupě-taškárského 
čerta  obulikowar,  an  se  tu  náhle  za  mnau  hlasité: 
dobrá,  dobrá  Johanýsku  I  —  ozwalo.  Byla  to  po- 
chwala  samého  principála,  kterýž  mě  byl  se  swau 
družkau  manželských  i  uměleckých  radostj  a  ža- 
lost] poslauchal. 

Někdo  z  wás  nebude  snad  wěřiti,  že  by  ti- 
chý, od  přirozenosti  trochu  ostýchawý  hoch  ně* 
gaké  schopnosti  k  prowáděnj  weselých  a  žerto- 
wYiých  kausků  —  anebo  kratčfgi ,  ke  komice  mjti 
mohl;  ale  gá  wás  mohu  ugistit,  že  se  meze  obo*^ 
ru  hereckého  dle  stawu  duše  wždycky  neřjdj,  a 
že  negeden  herec  dlauhá  léta  w  negistotě  a  na 
omylu  wězj,  k  gakým  roljm  by  se  neylépe  hodily 
a  wěci  hrage,  kteréž  nikdy  wywesti  nemůže.  Pan- 
há  náklonnost  a  zaljbenj  neposUčj  k  uměleckému 
wy wedenj  úlohy  —  a  pauhau  chutj  dá  se  mnohý 
na  neprawé  cesty  lauditi.  Neypalměgšj  důkaz  to- 
ho mjwáte  na  hrách  hostinských.  Tu  se  pauštj- 
wagj  lidé  od  neyprwněgšjch  diwadel  do  wěcj,  kte- 

Di^tized  by  VnOOQiC 


222 


réž  doma  dle  swého  poslawenj  a  úsudku  ředitel- 
6twa  nikdy  do  rukau  nedostanau  —  a  k  nimžto 
se  wlastně  také  nikdy  neho4j.  Takž  naopak  máte 
zase  herce,  kteřj  práwě  takowé  charaktery  ncy- 
lépe  utwářegj,  gimžto  dle  přirozených  dušewnjch 
w]as(nostj  swých  ani  za  mák  se  nepodobagj. 

Gá  od  té  chwjle  stal  gsem  se  w^hradrijm 
panownjkem  w  oboru  komiky,  samowládcem  a 
pánem  našeho  pimprlete,  gehož  frašky  obstárlého 
principála  beztoho  giž  trochu  obtéžowaly.  Teď 
nám  ale  scházel  hlásek  pro  zamilowané  princezky. 
Principálka  rozpauštěla  se  neyraděgi  w  starých 
treperendách,  a  byla  rozkošná  gakož  opuštěná 
iena  taulawého  pimprlete,  nebo  wadiwá  hospod- 
ská.  Principaluw  g^cen  nehodil  se  také  k  milostné* 
mu  wzdychánj,  zwláště  an  teď  neymenšj,  ačkoli  ne 
neynepatmégsj  mezi  wycpanýmí  umělci,  klapatvý 
pimprle,  hlásek  gako  panenka  měl.  I  byli  gsme 
něgaký  čas  w  nesnázi,  gako  když  direktoru  wel« 
kého  diwadla  prwnj  apewačka  upláchne.  Ale  ta- 
kowý  neáfastnjk  si  muže  k  žurnálům  pro  iitěchu 
^l^^gj^'  ^  může  we  swé  nesnázi  do  wšech  uhlu 
swéta  lákawé  pozwánj  a  zlatoleské  sliby  poslati : 
a  ze  wšech  uhlu  swěta  sletj  a  shrne  se  mu  zpě- 
waček,  že  muže  předce  aspoň  gednu  z  nich  wy- 
bratí — třebas  by  nj  i  ztrátu  cele  nenahradil.  Kde 
gsme  si  měli  ale  my  pomocnic  nabrati?  pozórugete, 
že  prawjm  myl — i  prawjm  to  práwem,  neboť 
gsem  byl  od  starého  ředitele  i  manželské  polowi* 
oe  geho  za  twora  powažowáo,  kteréhož  gim  samo 
nebe  seslalo,  aby  welikau  část  péče  o  dokonalý 
siaw  celé  společnosti  a  wšech  předstawenj  na  swá 
bedra  přewzal;  — kde  gsme  tedy  měli  někoho  na- 
lézti, kterýž  by  nám  byl  z  nauze  pomohl?  A  wy 
žiwiti  gsme  předce  někoho  mohli;  žiwnost  se  da« 
TÍla.  Přjgmy  nebyly  sice  weliké;  ponéwadž  gsme 
ale  našim  členům  geátě  menáj  g^aže  platili,  tedy 
nám  wždycky  něco  zbýwalo. 

Časopisy  nemohly  pomoci ;  ale  náhoda  nebo 
osudowé  byli  přjzniwěgšj.-^Gednoho  dne  přigeli 
gsme  do  malého  městečka — ^ 

»Gak  se  gmenawalo  ?<<  tázal  se  Nowotný,  Iho* 
stegně  z  tobolky  ol&wko  wytálinuw,  gakoby  si 
něco  zapsati  chtěL  nGméno  musjm  wěděti,  aby 
se  nezdálo,  že  gsem  z  nečistých  pramenů  čerpaly 
až  budu  gednau  twůg  nekrolog;  psáti. « 

nPostaw  tam  gen  hodně  welké  N  a  několik 
puntjků/*  odpowěděl  komik,  pchceš-li  mermo- 
mocj  smrtj  mau  k  spísowatelské  sláwě  přigjti.  Na 
gménu  onoho  hnjzda  teď  nezáležj,  ale  spjše  na 
tom,  co  se  w  něm  wyljhlo.  I  bylo  to  roztomilé 
městečko,    anebo  spjše  několik  pořadj    njzkých 


domečků,  obehnaných  zelenými  sady,  a  sestawe- 
ných  tak,  že  se  u  prostřed  nich  něco  nacházelo, 
co  podobu  rohatého  náměstj  mělo.  Na  tomto 
prostoru  byla  práwě  komedie  na  prowaze,  an 
gsme  do  hospody  zageli.  Komedie,  komedianti, 
turecký  buben — to  byly  samé  wěci,  které  mé 
Ugným  kauzlem,  gakausí  uměleckau  sympatij  k  so- 
bě  lákaly.  Potkáwaliť  gsme  gich  arci  dosti  zhu- 
sta na  wěčné  pauti  spolku  našeho :  ale  wždy  bylo 
něco  při  nich,  co  mé  nowau  wnadau  wábilo  —  a 
to  byla  osoba  rozkošného  bajacy.  1  nemeškal 
gsem  tedy  uké  tenkráte  a  wybéhnuw  na  náměstj, 
wedral  gsem  se  w  neyprwněgšj  řadu  shromážděné 
mládeže. 


Cechowé  w  cizině. 

Známo  a  wůbec  tisjckrát  opakowáno,  že  Ce- 
chowé kromě  wlasti  swé  žiwnosti  hledagjce,  pťjliš 
dobré  powěsti  neužjwagj.  Wytýká  se  gim  auli- 
^nost,  potutelnost,  podlé  ^pochlebowánj  wyššjm  a 
newljdná  surowost  k  nižšjm.  Bezdůwodná,  bohu- 
žel, nenj  tato  potupa !  přjčina  wšak  gegj,  byť  by 
nás  neosprawedlnila,  alespoň  trochu  omluwiti  mů- 
že. Žádný  národ  gádro  swé  za  hranice  newysjlá; 
co  se  tedy  našich  kraganů  w  gíných  zemjch  po- 
tuluge,  málo  kdy  za  wýbor,  nýbrž  raděgi  za  wý- 
wrhel  mjti  lze.  To  platj  owšem  gen  o  některých 
Cešjch  w  cizině;  gest  gich  pak  předce  dosti,  tak 
že  dobrau  powěst  naší  hubj  nawzdor  wšem  záslu- 
hám Čechů  wšelikterého  powolánj  w  sausednjch 
kraginách.  Wětšj  část  našinců  hřešj  odrodilostj 
swau,  za  wlast  a  půwod  swůg  se  stydjce,  a  wše- 
možně  se  snažjce,  aby  dokázali,  že  Čechowé  ne- 
gsau.  Tjm  se  sami  w  posměch  dobře  zaíslaužený 
uwrhugj ;  kdož  pak  medle  člowěku  uwěřj,  genž 
swau  wlast,  swůg  rod  zradj  a  tupj  ?  Gakž  pak  se 
mnau  nakládati  bude?  myslj  sobě  saudný  cizinec. 
Odrodilj  synowé  sami  wáak  swé  matce  začato. 

Bič  macechy  hřjšně  oblízugjce,  lagj. 

Člowěk  by  se  měl  hněwati,  kdyby  se  smáti 
HemuseU  wida  Čecha  gménem  nKopula^^,  genž 
se  wydáwá  za  Wlacha  z  rodu  Shakespearowy  Ju- 
lie. Tamsi  gakýs  ředitel  německého  diwadla  w  dál- 
ných slowanských  kraginách  se  swými  herci  ko- 
čuge;  na  ceduli  se  nazýwá  Rosen — pokud  ho  ale 
z  gistého  gymnasia  we  wýchodnjch  Čechách  ne- 
propustíli>  gmenowal  se  —  tak  a  tak ;  mohli  by- 
chom si  bez  welkých  nesnázj  na  gméno  to  zpome- 
nautí*    TakoVirých  přjkladů  poskytuge  nám  dennj 


Digitized  by 


Google 


233 


zkušenost  nazbyt^  a  nenj  diwu>  že  po  nás  cizinci 
ílapau,  ktlyi  se  sami  do  prachu  snižugeme.  W  Ga- 
ribradé  prý  neywétij  zásluhu  o  wědecké  wzdělánj 
mladých  tureckých  lékařA  má  sultanůw  zahradnjk, 
řiifnec  Skalnjk.  Kdo  podobných  wýgewu  zwěděti 
chce,  wezmi  do  rukau  gakýkoliw  časopis,  w  němž 
se  o  hudbě  gedná.  Prawda,  že  welmi  často  za- 
twrzelá  nepřjzeň  cizinců  Čechům  ani  gména  ani 
wlasti  powoUti  nechce ;  a  známť  sám  gÍ3tého  au* 
řednjka,  ktei^  swé  zděděné  poctiwé  gméno  Cerrý 
.zněmčíti  musel,  protože  gebo  předstawený  na  tom 
stáli  že  české  gméno  do  německého  kanceláře  se 
nehodj*  Diwné  a  nedůsledně  počjná  sobě  giny 
pán,  gegž  welmi  dobře  znám.  Soiwa  že  se  mau 
přjtomnostj  přemoci  dáwá,  by  we  swém  lánj  Če- 
chům přestáwku  učinil.  Neyobljbeněgšj  předmět 
geho  howoru  gest  Čechy  tupiti,  gim  weškeru 
cnost,  weškeru  schopnost  odpjrati.  Nicméně  wy- 
chowatcl  geho  dětj  gest  Čech,  zabradnjci^  mysliw- 
ci,  sládek,  kočj  geho  gsau  Češj.  Kdykoliw  sobě 
auřednjka  neb  čeledjna  ze  swého  zamilowaného, 
dobrodušného  a  upřjmného  národu  wybere^  gest 
ošizen  a  okraden.  Má  tedy  u  dětj,  w  zahradě> 
w  piwowáru  a  w  lesjch  Čechy,  gako  ginj  pánowé 
w  Rakausjch  aw  Uhřjch;  ale  prolí  Čechům  bro- 
giti  proto  předce  nepřestáwá. 

p Žádný  prorok  nenj  wzácen  we  wlasli  swé,« 
^nj  přjslowj.  Na  ně  a  na  domněnku,  že  by  co  spi- 
sowatelé  češtj  w  zapomenutj  utonuli,  že  gim  ale 
naopak  pfipogcnj-se  k  německé  literatuře  wělšj 
obor  čtenářstwa  a  tjm  samým  brány  nesmrtelno- 
sti otewře,  opjragj  se  mnozj,  opauštěgjce  mjsto, 
kdež  aby  setrwali,  wyššj  powinnost  gim  welj.  Ptám 
se  ale :  co  wážj  německé  wýtwory  českých  spiso* 
watelů  w  literatuře  národu  německého?  Kdo  si 
gegich  plodů  wšjmá  w  té  powodni  knih?  Chtě* 
gjce  působiti  we  wětšjm  okresu,  nepůsobj  nic. 
Snad-Ii  gsme  se  toho  nedočkali,  že  pěkné  básně 
německé  bohatě  nadaného  kragana  našeho  takměř 
neznámy  zůstaly  ?  Owšem  kaukol,  spisky,  za  kteréž 
se  třeba  styděti  možná,  snáze  se  rozsiřugj  a  w  zle* 
dagačeném  národu  obogetné  obliby  docházegj.--^ 
Gak  wraucně  naproti  tomu  uwjtá  matka  Sláwa  syna 
wěrného  w  chrámě  swém!  I  ta  neymenšj  obět  na 
oltáři  gegjm  hogné  odměny  sbjrá! — Žádný  z  na- 
ších německých  spisowatelů  do  powěstné  Walhally 
nad  Dunagem  prigat  nebyl — skwj  se  tam  wšak 
slawný  onen  mistr  z  Husince,  ač  Čechem  se  naro- 
diw  Čechem  také  zůstal  a  ten  gazyk,  gehožto  ráz 
ipowahu  ustanowil.sám  také  statečně  hágil. — Kdo 
u  nás  wděčně  nezpomjná  na  zásluhy  o  wzkřjšenj 
českého  spisowánj  snažně  pracolvaWsjho  Puchmj* 


ra?  Mnjte-li,  že  o  něm  sausedé  zahraniSnj  newědj? 
že  geho  sláwa  meze  swého  času  a  krage  nepřekroči- 
la? Nenj  tomu  tak;  učený  swět  ho  zná  a  bude  ho 
znáti  déle  snad,  než  ledakteřj  Ihostegnj  kragané. 
Slowůtný  gazykozkumec  Pott,  professor  w  Halli, 
wlóni  w  gistém  na  slowo  wzatém  literárnjm  Časo- 
pise kritiku  o  dwau  nowých  mluwnicjch  cikánské- 
ho a  zloděgského  gazyka  pronesl.  Obšjrně  o  těch 
knihách  gednage,  káral  spisowatele  z  newědomo- 
8ti  a  nesaudného  opisowánj  beze  wšj  wlastnj  zku- 
šenosti a  práce,  zwláště  pak  spisowatelům  to  za 
chybu  pokládal,  že  ani  neylepšj  knihu  o  tom  před> 
metu.  Hantýrku  a  Romani  Cib  našeho  Puchmjra 
neznali.  Nuže  tedy,  milj  kragané,  chce-li  se  wám 
tak  wážné  chwály,  hledey te  gi  tak  wážnau  cestau  I 
Dwamecjtma  roků  uplynulo,  co  tato  kniha  Puch- 
mjrowa  wyšlai.  Může-li  který  ten  spisowatel  něme- 
ckých knižek  gen  jpomyslíti,  že  o  geho  knize  za 
dwa  a  dwadcet  let  genom  památky  bude? 

domÁcj  kronika. 

%  IřRAHT.  W  stálé  přJBiii  udržage  te  a  obeeeDStWtt 
sp^wná  kraganka  nájíe  Tutkoway  i  idá  se,  gakoby  od  nás 
ani  nechtěla.  Marie,  dcera  pluka,  tato  kausclná  wolawka 
pro  kassu  direktorowu,  t  repertoáru  ani  nemitj.  Předešlý 
anterck  wystanpila  w  »Nápogí  lásky. «  Duetto  s  p»  Brawan 
opakowaUi  w  íeM  f'eii  dwakráte  pH  náramném  potlesku. 
Mimo  ni  spjwal  i  náb  Majrr  mjsto  p.  Stieglielliho,  který 
téi  co  host  sde  se  tdržuge  a  náhle  se  rosnemohl.  Po- 
mysíjme-li,  ie  u  nás  opery  teď  přjhií  Často  se  dáwagj,  bo- 
gime  se,  aby  p.  Mayr,  ipjwage  také  na  suwowském  diwa- 
dle,  na  hlasu  netratil,  gelikoř  gsme  tolik  ivýčitek  trpěti 
museli,  ie  tjmto  sp&sobem  p.  Podhorská   n  nás  o  hlas  při- 

Z  BRNA*  Zagistébýwá  garo,  roztomilý  tento  host, 
pxiná&egjcj  luzné  rozkoke  a  zábawy  w&eho  druhu,  od  kal- 
dého  obywatele  uvét^jho  města  radostné  wjtán.  Což  diwa 
pak,  iekdyi  nastane  a  háge  aelenatj,  niwj  a  luhy  kwStina- 
mi  skwjti  se  počjnagj,  welkoměsťáci  a  s  nimi  i  naii  Briiané 
w.hognosti  opauitěg)  auaké,  obesděné  prostory  města,  a 
na  wenek  spěchagj,  by  se  rotweselili  a  na  pcsau  matky 
přjrody  okřáli.  A  sagistě  sobě  nařjkati  nesmjmc,  2e  se 
nám  wokolj  Brněnském  nedostáwá  mjst,  kdeby  se  Mowěk, 
hluk  a  křik  města  nemílugjcj,  rozwesditi  a  mysl  swau  rot* 
gasniti  mohl.  Máme  nedaleko  města  LuZanhá,  Pjsarhn,  Ko« 
mánno,  Cemowice  atd.,  kteráž  mjsU  uké  od  Bríían&  obswla- 
ště  w  neděli  a  we  swátek  hogně  nawjítěwowána  býwagj.  Na- 
wrátjme-li  se  pod  weěer  do  města,  tu  zas  nowé  nás  aábawy 
oČekávagj,  neb  garo  přiwábj  i  cize  ptáky  do  našich  kragin. 
Tak  k.  p.  nás  nawStjwila  společnost  maďarských  uneČnjkA 
riszfera  Szándoray  po  těch  přiiel  powěslný  fagotista  Bram^ 


Digitized  by 


Google 


»4 


«  ginj  hosté,  meti  kter)  mil  nelze  nám  opomínanti  on/  po- 
wéstné,  obdiwowané  sesXxy  Marii  a  Terecii  MiíanollQwé, 
které  n  nás  pft  koncertii,  dwa  w  redutnjm  sále  a  tH  w  di- 
wadle  pH  přeplněném  domS  dáwalj  a  tak  se  Ijbiljr,  ie  nám 
welmi  tčiko  bylo,  s  níma  se  rotlaučití.  Ať  o  ginem  nedjm^ 
gii  spanilá  postawa  Terezie  a  prostomilá  naiwnost  malé 
Marie  okutluge,  o  Černi  abyste  se  a  spolu  i  o  gegich 
uměnj  přeswéfdčili,  Wám,  páni  Pražané,  od  srdce  přegi. 
—  Giná,  ow«em  wzácnřg^j  a  wáinégžj  nám  bjla  náwitS- 
wa  naáebo  welectěného  kragana,  powěstného  d^gepisce  p. 
Fr^  Palachého,  který  se  několik  dnj  w  Brně  w  Ray hrad- 
ském klášteře  sdržel.  —  Tyto  dny  nás  poctil  swau  náwstě- 
vran  welewážený  p.  Pawel  Stamaiovič,  farář  xe  Segedjna 
w  doinjch  Uhřjch,  snámý  co  spisowatel  a  wydawatel  Srb- 
ské Wéely,  zdriagjcj-se  práwS  w  Břetislawi  (Pre^porku) 
při  sněmu.  Dne  23.  čerwna  nawjtjwil  sdeg^j  českoslowan- 
ské  učené  a  kláiter  Rayhradský  a  druhý  den  odgel  na  par- 
njm  wose  přes  WjdeA  do  Břetislawi.  Méli  gsme  přjležitost 
•  p.  StamatoTÍčem  o  na»j  národnosti,  o  stawu  najíich  ikol 
atd.  několik  slow  promluwiti,  swiáiť  ale  myUénky  naSe  o 
slowanské  wzágemnosti  snjm  wespolek  si  sděliti,  gakowéi 
třjbenj  toho  dňležitého,  s  neyrosmanitěgijch  stran  zneusná- 
waného  pognra  bes  patrného  uiitku  býti  nem&ie.  Wlaský 
Cestopis  KoUár&w  a  nás  se  pilně  a  s  welkau  obliban  čjtá 
a  welmi  iádostiwi  gsme  na  kritiku  tohoto  neynoirěgljho 
djla  Kollárowa.  Každý  progewuge  také  žádost,  hy  p.  Kollár 
Sláwy  dceru  brzo  w  nowém  wydánj  najíemu  obccenstwu 
podati  ráčil.  —  f  nale  národnj  literatura  wždy  dále  pokra- 
Čuge,  wenkowský  lid  na  Morawě  pilně  České  knihy  čjtá,  a 
byloby  potřeba  n)ipomen«uti  pražské  pp.  kněhkupce,  by  i 
do  Slezska,  gmenowttě  do  Opawy  a  Těijna,  kde  gak  sly- 
žjme  docela  nowý  žiwot  nastáwá,  (Že  w  TěžjnS  posluchači 
na  ewang.  gymnasium  českau  kniho wnu  xakládagj,  Wám 
gii  snámo,)  wjce  knih  posjlali,  saČ  zagistd  gim  wděčni  bu- 
deme. W  Brně  wyžel  a  tiskámy  Rohrerowy:  Neynotůigij 
ItaneianAlek  čili  zpěwnjčelt  pro  katolické  křesťany  od  W.  K, 
t  pak  nábožný  spis :  Philotea  od  W.  Žáka.  —  Wědecké 
pogednánj  o  feči  od  naleho  velectěného  prof.  M.  F.  KU- 
cela  nacházj  se  w  tisku  w  Holomauci  a  wkrátce  na  swě- 
tlo  wygde.  Náklad  wede  známé  kněhkupectwj  p.  Knría 
Minikera  w  Brně.  —  P.  prof.  Šembera  pHprawnge  k  tisku 
historii  Wysokého  Meyta ;  i  druhý  swazek  básnj  najíeho 
naděgného  Fwrcha    k  tisku   gest    giž    přihotowen.    Cašopia 

pro  wenkowský  lid,  wydáwaný  p,  prof.  Dieblem,  nalézá 
wždy  wjco  odběratelA,  což  prawým  důkazem  gest,  gak  rád 
i  nál  sprostý  sedlák  po  dužewnj  potrawě  sáhá  ;  budaurjm 
swazkfim  tohoto  spisu  přidagj  se  wždy  dwě  neb  tří  rytín- 
ky  řemeslnických  nástrogA,  přjrodain,  znameniiych  suwcnj 
atd.,  načež  pozornost  promyslnjki\  wCibcc  obracugeme. 
(DokMžtiij.) 


I 


SVTETOZOR. 

Německý  časopis  »7ftřélan^ff  podáwá  nynj  čtenáfAm 
swým  Čáadiu  KoBárowA  Cestopisu  italského.  Redaktor  ge«« 
ho,  p.  Widenmann,  zlobj  se  w  posnamenánj  k  tomu  při- 
daném, Že  geg  K.  gakožto  podiwjna  popisuge. 

Dne  29.  Čerwna  byl  w  Drážďanech  pochowán  snámý 
německý  básnjk  Friedrich  Kind.  Narodil  te  dne  4.  března 
1768  a  nmřel  dne  25,  čerwna,  práwě  když  se  na  drážďan- 
ském dworském  diwadle  sepsaný  od  něho  « Střelec  kaose- 
dlojkic  po  ll2té  předstawowal. 

Pensf  za  poliček.  Revillagigedo,  činný  mjstokrál  me- 
xický, procházjwal  se  častěgi  po  ulicjch'  swého  hlawnjho 
města  we  společnosti  gednoho  anebo  dwan  pobočnjků.  G«* 
dnoho  wečera  zažel  až  k  samým  bránám  měsu,  a  spatřil 
pěkné  dcwče,  které  samotno  gsauc  do  města  chwátalo. 
Skromný  gegj  zp&sob  Ijbil  se  mjstokráli,  ačkoliw  se  mu 
s  ohozenjm  za  uk  pozdnj  doby  srownáwati  nezdál  Re^ 
yiUagigedo  přikázal  swým  pobočnjkům,  aby  počkaU,  sám 
>ak  se  dal  za  děwčetem  a  dohoniw  ge,  promluwil  směle 
němu,  ruku  swau  mu  podáwage.  Nemálo  se  ale  podi- 
wil,  když  déwče,  dotjrawosti  geho  zhurta  se  opřewži,  dái« 
pospjchalo.  »AIe  nač  ty  okolky,  má  pěkná, «  prawil  Re- 
villagigedo, nwŽdyť  gsi  si  sama  tuto  dobu  wywolila?*  To 
řka,  suwěl  se  mnohem  gežtě  dotěměg^jm.  Djwčina  se  u- 
lekla,  ale  nerozmýžlegjc  se  dlauho,  wyfala  mu  poliček,  a 
utjkala  seč  byla.  Mjstokrál  zůsul  gako  přimražeqý  a  otj- 
ral  si  rukau  twář,  kterauž  mu  byl  poliček  notně  obarwil. 
Hned  přiběhli  téŽ  adjuUnti,  kteřjž  co  se  bylo  přihodilo, 
zdálj  spatřili. —  vGaká  nestydatost !«  zwolali,  xnech  Wase 
excellencj  dowolj,  abychom  tu  osobu.... ir  —  nAť  mi  nikdo 
ani  zlého  slowjčka  o  té  djwce  nepřenese, «  zakřiknul  ge 
mjstokrál ;  i»ona  laslahuge  pochwalu.  Gděte  a  dowězte 
se  o  nj,  o  gegjm  bytu,  i  co  gi  přinutilo^  že  tak  pozdnj 
chwjlj  z  domu  wyžla.  Prawjm,  Že  to  gest  poctiwé  děwče.«( 
A  tak  w  skutku  také  bylo.  Ubohé  děwče  wyučowalo  hu- 
dbě, aby  sebe  i  swau  chnrawau  matku  wyžiwiti  mohlo. 
Gedna  a  gegjch  žákyA  bydlila  za  městem,  a  od  nj  wraco- 
walo  se  několikráte  za  týden  o  desáté  hodině  wečer  do 
města.  Mjstokrál  dowěděw  se  o  wžem,  wysadil  gj  roČnj 
pensj  300  dolar  A. 

Powěstný  francauzský  básnjk  Alexander  Dumas,  ge- 
hoŽto  smědá  twář  a  čemokndrnatá  hiawa  posud  wyzrazugj, 
že  otec  geho,  reyoluČnj  generál  Dumas,  z  africké  krwe  po- 
cházel, byl  nedáwno  od  některého  dotěrawého  oslowen : 
nZa  odpultěnj,  pane,  ale  smjm-li  dle  wažeho  zewniťrka 
sauditi,  byl  wál  otec  .k  —  a>Rreol,«  odpowěděl  Dumas, 
což  smjlence  z  negerské  a  ewropské  krwe  znamená.  —  >» A 
wáá  dědek  ?«  —  »Černoch.«  —  »A  wáí  praděd  ?«  ^  »Opi- 
(^  J((_),0  fd  *odpowěděl  podiwenjm  trna  tazatel,  »to  gest 
mnoho  !(c  —  Kdo  wj,  co  mámená  w  Paijži  učiniti  se  smé- 
Žnym,  pomyslj  si  snadno,  gak  nešťastnému  tazateli  gcst^ 
kde  se  koliw  okáže,  sypau  se  na  něho  otázky:  »Zual  gste, 
pane,  otce  Alexandra  DnmasaPtc 


Zpráwa. 

Dle  obyčcge  z  minulých  časA  posjlagj  se  mí  gežtě 
někdy  přjpisy,  gakobych  redaktorem  KwětA  byl.  K  odstra- 
něn] wScch  oraylíi  gsem  tedy  přinucen  weřegně  k  wědomj 
uwesti,  ie  nynj  s  redakcj  těchto  lÍBt&  ničeho  co  dělati  nemám. 

Jot.  Kaj.  TjL 


ČMOpia  tMto  wjrekáai  w»  •tHátk  •  w  •obota  »o  •Alkrýjch:  kai<)aii  Irubau  stfvau   fhéáwa.  ••  pAUrckowá  pijloka.     PředpUt 
iéu  48  kr.,  w«  kalhkupeetwjck  m  fM  léu  1  si.  96  kr.,  «•  c.  k.  poitérk  p«ll.  f  b1.  S6  kr.  aift. 


WydáwáBJm  a  redakcj  J»  Pospjsila  w  Pra^e. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


I&rodnj  zibawDJk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Č/jsIo  57. 


49.  ierwenee  Í843, 


10.  r.  béh. 


Howý  roL 

(^Pokraiowtinj,) 

Zkušenost  ge  matka  maudrosti  — a  protož 
mi  to  i  tenkráte  pomohlo,  že  gsem  se  byl  přečasto 
na  ty  krkolomné  kausky  w  potu  iwáři  cestugjcjch 
umělců  djwal.  Gá  si  wyhijdi  nynj  mjstečko,  z  ně- 
hož mi  ani  gedno  mrsknutj  nohau  ugjti  nemohlo. 
Práwě  se  točil  na  prowaze  principál,  když  gsem 
zwťdawc  zraky  na  wšc  strany  rozesjlati  počjnaL 
Byl  to  dlauhý,  wyzábiy,  osmáhly  chlapjk  s  náram* 
nými  knjry,  a  bjlé  široké  pantalony  šlohaly  mu 
okolo  kostnatých  nohau,  gako  napolo  swinuté  pla- 
chty okolo  dwau  stežnj.  A  gak  tu  stál  —  s  tjm 
náramným  obuchem  w  rukau,  kterýž  ho  mel  w 
rownowáze  udržeti  —  anebo  skákal,  nohy  krčil  a 
roztahowal  —  potom  obuch  odhodil  a  gako  smy» 
sly  pominulý  po  nataženém  prowaze  kozelce  me 
lal :  to  wšecko  bylo  straáliwodiwé  podjwánj,  a  do- 
bromyslnj  díwáci  nemohli  se  dost  wynadiwit,  gak 
to  pauhý  člowék,  bez  pomoci  šotka,  wywesti 
m&že. 

Gá  wšak  neupjnal  zraky  s  takowau  zwědawo- 
8tj  na  ného,  gako  spjše  na  malého  bajacu,  kterýž 
se  po  swém^  principálu  na  zemi  pitwořil,  gakoby 
ty  neytéžšj  a  neynebezpečnégšj  kausky  wywádél. 
Ale  wšecko  to  byl  gsem  giž  desetkráte  widěl,  a 
múg  pimprle  wywádél  kausky  takowé  také.  Gá 
byl  8  obljbenau  (igurau  podobných  uměleckých 
spolku  nespokpgen.  Rád  bych  byl  na  ni  zkřikl : 
Tak  to  déley —  a  tak  i  —  nagednau  ale  upautala 
se  moge  pozorliwost  na  nowý  ukaž,  a  ziistala  na 
něm  také  wězeti. 

Principal  totiž  uwedl  nynj  do  kola  asi  osmi* 
lete  děwče.  Bylo  to  přepodiwné  zgewenj.  Komu 
gednau  na  o5i  přišlo,  tomu  newyšlo  wjce  z  paměti. 
Ta  strakatá,  portičkami  lemowaná  suknička,  ten  čer* 
wený,  ceikami  wyšjwaný  žiwutek  —  to  autlé,  ohe- 


bné tjlko '—  to  černé  plamenné  oko  u  prostřed 
na  smrt  bledých  a  spanilých  twářj  -^  gakési  tage* 
mné,  po  wšj  bytosti  gegj  rozprostřené  kauzlo» 
gežto  prawiti  se  zdálo :  Pohleďte  na  mne  a  poli- 
tugte  mne  I  —  wšecko  spogowalo  se  u  nj  w  tak 
podiwný,  ale  dogjmawý  obraz,  že  mau  celau  duši 
naplnil.  Gá  nehleděl  na  to,  gak  se  na  zemi  krau- 
tíla,  kozelce  dělala,  po  rukau  chodila—  gá  newí- 
děl  nic  z  gegjho  uměnj ;  genom  postawa  gegj  wti* 
skala  se  w  duši  mau,  a  surowé  s  nj  nakládánj  prin- 
cipála—  geho  klenj  a  pošťuchowánj. 

Dáwno  seděl  gsem  giž  u  swých  rodičů.  Ma- 
tka byla  n>ezi  tjm  dobrau  swačinu  obgednala.  Mně 
ale  nechtělo  ani  sausto  chutnati.  Gá  widěl  pořád 
geště  to  tmawé  oko  mladé  keykljřky.  Matka  chtě- 
la wědět,  co  mi  scházj.  Gá  gj  powěděl,  co  gsem 
byl  spatřil.  Mluwil  gsem  o  holce  gako  o  zaklené 
princezně.  Stará  direktorka  kýwala  lilawau.  Gá 
wyšel  potom  na  dwůr.  Tam  stálo  ubohé  děwče 
pod  kůlnau,  u  wozu,  na  němžto  chatrný  kevkljřil 
nábytek  se  nacházel — a  slze  gj  kapaly  po  twářjch. 

Co  ge  ti,  má  ubohá  ?  —  Ona  zawrtěla  tiše 
hlawau.  —  Co  ge  ti7  ptal  gsem  se  geště  gednau, 
wybraw  ten  neygemněgšj  hlas,  který  gsem  gen 
nalézti  mohl.  — *  Mám  hlad,  řekla  ona,  ale  tak 
potichu,  ie  gsem  gj  sotwa  porozuměl. — Hlad?  — 
Mne  to  progelo  gako  nožem.  —  Co  pak  ti  nedal 
otec  co  gjst?"— Otec?  gá  nemám  žádného   otce. 

—  Ten  welký  hubený  muž?— To  nenj  můg  otec, 

—  Ale  předce  o  tebe  pečuge. — On  mě  žiwj,  a  nc- 
ikaredj  se,  když  dowedu,  čemu  mě  učj ;  dnes  ale 
nechtělo  se  mi  nic  dařiti.  —  Neplač,  neplač,  ubo- 
há !  řekl  gsem  pogaw  gi  za  ruku  —  a  počkey  tady ; 
gá  ti  něco  přinesu. 

S  těmi  slowy  běžel  gsem  k  matce  a  poweděl 
gj,  co  se  mi  bylo  stalo. 

{PokmiQwáný.) 


Digitized  by 


Google 


226 


Čechowé  w  cizině. 

Obraťme  zřetel  na  gine  práce  Čech&  w  ci- 
zině. W  prtvnjch  stoietjch  po  narozei\j  Krista  a 
po  cely  střednj  wék  byli  to  mozolowé  slowanštj, 
gežto  města  panownjkň  budowali;  sjdlp  wýcho- 
dnjch  carů,  nádherný  Cařihrad^  a  Benátky,  onen 
zázračný  wýgew  města  námořského.  Za  našich 
dnů  České  ruce  hlawnj  město  rakauského  mocnář* 
itwj  stawenjmi  ozdobugj ;  wýhradni  čeátj  rybnjká- 
ři  zahražugj  břehy  Dunagské,  aby  geho  winy  kra* 
giny  nehubily,  nýbrž  aurodě  a  obchodu  slaažily; 
Čechowé  též  nynj  wykonáwagj  onen  slawný  na  wě«> 
kv  wěkůw  památný  záměr  naSj  otcowské  wládj» 
hlawnj  části  řjše  železnicemi  spogiti.  Gakmile  ga* 
ro  za wj tálo,  táhli  zástupowé  našich  kraganů  do 
étyrska,  kdež  se  gich  tolik  shluklo,  že  se  mnozj 
wrátiti  museli.  Z  dobrých  pramenů  zwéděli  gsme, 
že  na  železnici  w  Štyrsku  k  osmnácti  tisjcilim 
Čechů,  Morawanů  a  Slowáků  pracuge.  Hlawnj  re* 
ditel  té  stawby  sám  platj  gich  wjce  než  11.000, 
kteřj  se  bezprostředně  robotau  na  dráze  zaná* 
šegj;  práce  při  dobýwánj  potřebných  kamenů 
w  skalách,  dřew  w  lesjch,  a  uprawowánj  nowých 
cest  k  tomu  aučela,  gakož  i  nesmjmá  potřeba 
nářadj,  wozjků  atd.žiwj  giných  6000  našich  kra« 
ganů.  Dohoniw  ondyno  na  procházce  takowého 
Čecha,  pozdrawil  gsem  geg  česky,  načež  on  hned 
sám  plný  radosti  že  kragana  potkal,  dorozmluwy 
se  dal. 

»A  gak  gste  ráčil>  wzácný  pane>  poznat  ie 
gsem  Čech  7  < 

uToť  se  dá  snadno  nahljžeti^  podlé  kroge» 
podlé  obljčegc.« 

•  Prawda,  pane;  ti  Němci  docela  gináč  wy« 
padagj.'< 

•Proč  ale  nynj  do  Čech  směřugete? 

wPracowal  gsem  na  železnici  tam  zahorami^ 
íe  gsem  si  ale  na  noze  ubljžil,  musjm  se  domů 
wrátiti* <>  Nynj  se  gal  wyprawowati>  že  pro  hogné 
deště  práce  se  často  zastawuge;  že  chléb  gest 
drahý  a  nikterak  samožitný,  nýbrž  kukuřicj  mjcha* 
ný,  což  našincům  arciť  newonj.  Chléb  kukuřičný 
musj  býti  čerstwý,  ginak  gest  nechutný ;  též  mau* 
ka  z  kukuřice  zhořkne,  ležj-li  několik  neděl.  W 
Haliči  to  dobře  wědj,  a  tam  nikdy  mnoho  mauky 
nagednau  semljti  nedáwagj.  Hůg  kragan  byl  z  Ne* 
škaredíc,  panstwj  křesetického  w  Čáslawsku.  Kte^ 
rakž  plesal,  an  gsem  se  ho  po  dobrých  známých 
a  přáteljeh  w  tom  okolj  wyptáwaU  položen]  \e* 


škaredíc  popsal,  a  geho  požádal,  aby  mým  známým 
pozdrawenj  donesl!  Čech  na  swůg  wýdělek  ne* 
zapomjná;  i  můg  kragan  hned  zwolal :  Ti  pánowé 
mně  zagisté  dagj  na  notný  hrnec  piwa  za  to  po* 
selstwjl — Powjdal  mně  pak  dále,  že  tam  w  Štyr* 
sku  X  mauky  nic  nepekau,  žádoé  koláče,  ani  buch* 
ty,  že  genom  z  pohanky  gakési  šknbánky  wařj  ; 
ale  že  nemohl  gich  užjwati  pro  ten  gegich  omastek 
neljbého  zápachu.  Těšil  gsem  ho,  že  to  nic  zlé- 
ho, genom  wepřowé  sádlo,  gehož  rozhlášené  wj* 
denské  kuchařky  i  na  neywzácněgšj  gjdla,  i  na 
dorty  potřebugj;  on  ale  wrtěl  hlawan,  twrdě,  ie 
česká  hospodyně  předce  máslu  přednost  dá.  Wý* 
sledek  geho  úwah  byl:  vWšndy  dobře,  doma  ney* 
lépe.  Gaký'  to  rod  u  nás  w  Čechách!  Mužowé 
silnj  gako  kmeny  w  lese,  a  děwčata  baubelatá,  as 
mjlo  1  A  tam 1*  Narážel  w  řeči  na  ty  ne- 
šťastné lidi  w  zemjch  alpických,  Gretins,  Trotteln 
aneb  Fexe  nazwané,  pro  něž  tušjm,  chwála  Bohu, 
ani  wýrazu  nemáme.  Gá  ho  opět  těšil  přjslowjm : 
n každý  krag  má  swůg  krog,«  a  upřjmně  gsem  se 
mu  přiznal,  že  i  gá,  ač  dáwno  dospělý,  za  těch 
několik  le^  co  se  zde  bawjm,  tuze  tlustého  krku 
nabyl ;  že  pak  proti  němu  nic  nepomůže,  leč  na* 
wrácenj-se  do  wlasti.  Ku  konci  pak,  aby  se  pra* 
wým  kritikem  oswědčil,  wychwalowal  můg  kragan 
bowězj  dobytek,  tučné  pastwy  a  krásné  železo 
w  ŠtyrskUf  zwlášte  poslej{lnj,  gsa  kowářem  a  tak  i 
znatelem  toho  předmětu.  Rozlaučili  gsme  se  s  oba* 
polnau  tušjm  spokogenostj. 

Nedáwno  táhlo  několik  rodin  z  Chebska,  od 
Kamenjka  a  giných  kragin  wlasti  našj  po  králow* 
stwj  halickém,  chtěgjce  se  w  Bukowině  osaditi. 
Neywjce  podiwenj  budili  u  Haličanů  gegich  psi, 
gežto  gim  děti  w  peřinách  na  wozjcjch  táhli.  Ne* 
wjm  gesdi  se  kde  kromě  Kamčatky  tolik  psů  k  po* 
tahu  užjwá  gako  u  nás.  Huculé,  hrdý  pastýřský 
národ,  málo  si  těch  wystěhowalců  wšjmali,  psům 
wšak  gegich  hogně  milosrdenstwj  proukázaU,  kr* 
mjce  ge  chlebem,  bryndzau  a  slaninami. 

V.  R 


P  á  p  é  r  k  y. 


Gakých  io  wěcj  možná  se  pod  sluncem  dočkati !  Po* 
•awáde  mysUli  gsme,  Že  ubosj  Slowáci  od  Madárft,  či  má- 
me snad  řjci  od  Madaromaná  hněteni,  utiskowám,  proná- 
iledowáni  byli.  My  gsme  te  do  wj  dali,  kterak  gatyk  gegich 
ce  w&id^  kde  gen  gaké  wýslanj  weřegněgjjho,  wytíjho  i\- 
wota  «witá|  wyptiditi  a  do  chatrných  ehydíeky  rohotáren  a 


Digitized  by 


Google 


227 


éelednjkA  takljti  te  nsilugj,  a  bili  gsme  se,  le  geg  pošle- 
te tni  tam  nettq>j  ;  my  gsme  sljTseli,  kterak  gim  i  do  swa- 
týcfa,  nikoli  semským  ohledAm,  nýbri  Bohu  samému  ta'- 
swěceoých  mjst,  do  Ikol  a  do  cbrámů  mluwu,  gjito  tam 
nikdo  nerosumj,  wnuoagj  t  ty,  kdoi  se  snad  proti  tomu 
yie  sluiný  spůsob  otwati  opowaivgj,  na  ubohém  pro  ma» 
darské  aneb  aspoA  tmaďaHlé  pány  upraeowaném  těle  tresta- 
gí ;  my  gsme  slyšeli,  kterak  gim  gméno  bratrj  těch  našich 
pfesdjwkau  gest,  kterak  tre  sborech,  w  nowinách  i  w  daso* 
pisech  vwých  gim  se  rauhagj,  hágití  se  pak  na  těch  samých 
mjslech  gim  nikterak  nedopanštěgj ;  byli  gsme  xpraweni, 
kterak  snahu  gich,  w  mateřském  gasyku  swém  se  wycwi* 
čiti  a  gebo  prostředkem  blahoděgně  na  národ  působiti,  aa 
náramný  hřjch,  ano  ta  anplnau  arádu  wlasti  gim  obracj ; 
my  gsme  doslýchali  wiecko  to  a  geité  mnoho  giného,  coÍ 
ani  listům  těmto  hroajce  se  toho  swěHti  nesmjme,  ano  my 
gsme  —  pamatugeme-li  se  dobře  —  i  s  druhé  strany  age- 
imé  toho  důkaxy  měli;  my  gsme  gich  litowali,  my  gsme 
měli  s  nimi  autrpnost:  a  hle!  nagednau  swjdáme,  ie  ne* 
štastnj  tito  spolukmenowci  nali  sami  to  gsau,  kdoi  ma- 
ďarský národ  a  gak  si  per  tonfequenfinm  mysljme,  gme- 
novitě  tedy  i  Madaromany  okřiwďugj  a  před  Ewropau^ 
powařme  si  práwě  před  Ewropan,  osočngj  i  pomlanwagj! 
Wěru  nic  nad  polemiku,  sbratřj-li  se  se  sofistikau,  a  nic 
nad  sofístiku,  neostýchá-li  se  ani  neynestaudněglj  Hi  -^ 
před  Ewropau !  O  uboý  irlci,  chraňte  se,  aby  Wás  beran- 
koiré  neroxsápali,  a  magj-li  Wás  gi2  we  drápech  swých, 
o  uk  aspoň  stěžugte  si,  stěiugte  si  sas  před  Ewropau,  třeba 
w  augšpurských  Wšeobeoných,  abychom  Wás  aspoň— poli- 
towali.  Wy  pak,  geito  gsme  posud  xa  swé  mjrumilowné^ 
npřjmné,  swomé,  nábožné^  sprawedliwé  a  wlasti  i  králi  wěr^ 
tté  spolubratry  měli,  o  kterýchžto  se  ale  x  úst  těchto,  od 
Wás  ošemetně  pronásledowaných  osoéencň  doxwjdáme,  ie 
gen  wředem  oné  wlasti  a  kamenem  auraay  wšeho  dobrého 
w  nj  gste  a  ty  oéerňugete,  geitoby  Wás  tak  rádi  milowali 
a  clili;  Wy,  prawjm  polepšte  se  geitě,  m6iete-li,  přede 
wijm  ale  —  deyte  si  bex  reptánj  wxjti  i  to,  co  byste  snad 
uk  rádi  xa  swé  neydraišj  powaiowab*.  Trpěti  a  mlčeti 
gest  krásné;  čiňte  uk,  snad  Wás  bohdá  wděčná  pochwala 
oknjřených  a  naostruhowaných  kraganú  Wašich  nemine! 
.á. 

České  diwadlo  ir  Praze. 

W  neděli  dne  9.  čerwence  prowoxowala  se  Rodinn 
EareelloHskáf  trucfalohra  w  5.  gednánjch,  dle  Rudolfa  x  Ber^ 
gtt  přeložená  od  K.  Stefana.  Ref.  tam  nebyl,  a  nem&ie 
tedy  také  ničeho  o  tomto  přcdstawenj  powěděti.  *-  W  au- 
terý  na  to,  dne  11.  čerwence  měla  se  dáwati  »Popelkai<, 
4e  ale  p.  Mayer  práwě  w  německém  diwadle  taměstnán  byl, 
mnseli  gsme  opět  za  wděk  wxjti  swrchu  gmenowanau  ne- 
délnj  pochautkau.  Kterakž  si  gen  mohl  mladý  p.  spiso- 
watel  látku  tuto  k  prekládánj  wywoliti?  Referentowi  bylo 
wěru  geho  dobré  wůlc  Ijto.     Takowym  křikem  neťrásly  se 


giž  dáwao  stěny  našeho  diwadla;  gii  exposice  byla  před-  * 
nesena  mrísono  fortisšimOf  a  uk  to  trwalo  až  ku  konci. 
Nápowěda  měl  co  činiti,  aby  přes  wšecky  slyšán  byl;  ge- 
mu ke  cti  musj  se  řjci,  ie  téměř  celý  kus,  málo  mal}ch 
oas  wygma,  neylépe  xe  wšech  mluwjcjch  a  křičjcjch  osob 
aukolu  tomuto  swémn  dostál!  Zdá  se,  ie  pamět  a  naši 
herci  sobě  negsau  Kastorem  a  Polluxem,  sic  by  gim  slowa 
a  celé  sady  uk  nepelichaly.  Potom  má  čiowěk  uwěříti, 
ie  hra  Uto  gen  dwa  dni  práwě  před  tjm  dáwána  byla  !  6a- 
ké  násilj  tenkráte  řeč  trpěti  musela,  těžko  wyprawiti.  Přáli 
bychom  si  xwěděti,  ge-li  wlastně  kdo,  genž  nad  chybami 
n  wýslownosti  a  nad  gaxykem  wAbec  bdjti  má;  nenj-li 
nikdo  k  tomu  určen,  wěru  swrchowaná  giž  potřeba,  aby 
se  p.  ředitel  o  wěc  tuto  posUraL  Či  newj  snad,  že  po- 
klésky ukowé,  nebywše  aáhy  oprawowány,  co  ged  pAsobj 
a  celau  společnost  nakaxati  mohau?  Co  máme  daufati, 
když  i  p.  Kolár,  bera  si  p.  Btela  za  přjklad,  wyslowuge 
»fi/lroll*«  A  to  nenj  to  neyhoršj ;  zwláště  tento  weČer  po- 
skytnul, nám  hognost  wšelikých  ukowých  pocbautek ;  tn 
gsme  slyšeli  x  «Š$  mjsto  s  nij,  w  okau  mjsto  w  oifch,  nm 
rúke  a  g  ruce  atd.,  a  celé  sady,  gimžto  porosuměti  na- 
darmo gsme  se  snažili.  Myslj-li  p.  režisér,  Že  se  obecen- 
•two  npokogj  pomauČenými  sochami,  diwokau  sanj,  per- 
spektiwnjmi  xahradami  a  woskowými  swjčičkami  gako  dě- 
cka o  dašičkáoh,  mohlby  mu  ref.  wšj  mocj  xa  to  mditi, 
ie  se  xle  potáxal.  Game  mu  owšem  xa  wšecko,  n%č  se 
hexky  djwá,  wděčni,  ale  rádi  bychom  mu  ledaco  x  té  di- 
wadelnj  auprawy  odpustili,  gen  al  se  nám  gaxyk  náš  we- 
řegně  a  xa  naše  penjxe  nepranj.  Žel  a  gešté  gednau  žel, 
že  herd  sami  necjtj,  gak  malé  cti  gim  takowé  bjdné  lámánj 
slow  pHnášj.  Kdyby  to  uk  gežtě  déle  trwati  mělo,  byli 
bychom  wěru  přinuceni,  do  Časopisu  tohoto  swláštnj,  stálý 
článek  podáwati,  do  něhoŽ  by  se  U  neykrásněgšj  kwjtka 
gazykowých  poklésků  x  prken  diwadla  našeho  gako  do  wěn- 
ce  aneb  kwětosboru  sbjrala  a  přcsazowala.—  Tolik  nemá  se 
na  showjwawost  obeceostwa  hřešiti ;  wždyť  gest  gj  bex  toho 
w  giných  wěcech  dosti  zapotřebj.  —  O  predstawenj  samém 
a  o  gednotliwých  úlohách  nech  nám  xatjm  čtenář  daUjho 
šjřenj  slow  odpustj. 


DOMilCJ  KBOmKA. 

%  PRAHT.  Na  suwowském  diwadle  pannge  čilý 
Žiwot.  Host  stjhá  hosu,  a  'ceny  se  zwyšugj  gako  w  An- 
glicku obilné., —  Hwězda  prwnj  welikostí  byla  italská  xpěw- 
kyně  fiardoťOareiowáj  sestra  zesnulé  Malibranky.  Bylof 
to  pauhé  xastawenjčko  w  Praxe,  které  gj  téměř  gen  náhodau 
1200  zl.  we  stř.  wyneslo.  Tři  dny  po  sobě  wysuupila, 
w  »LazebDJku  Sevillském «,  při  Čemž  gešlě  několik  pjsnj 
zpjwala,  každau  w  gine  řeči,  a  ku  konci  árii  z  Popelky. 
Úsudek  o  této  znamenité  umělkyni  zněl  skoro  gednohlasně, 
že  byť  by    ucho    žaslo,    srdce    předce    zůstáwalo    chladné. 


Digitized  by 


Google 


228 


'  Óbecensiwo  prowáxelo  gi  deereseendo;  prwnj  den  wieeko 
plao,  druhý  den  16  ředlo,  tiretj  den  giž  prásdno.  Co  «e 
mne  týče,  s  takowau  lauooUu  gsem  dáwno  i  diwadl*  ne- 
wysUupil ;  mau  gedinau  bUienostj  bjrio,  ie  gsem  se  snaiil 
wibuditi  w  duii  pocit,  který  w  nj  od  té  dohy  utkwěl,  co 
gsem  slyžel  Heínefetterowaa  přednášeli  Schnbertowa  »01- 
iowocti.  — aí— 

Literatura  nale  progewuge  utj^tfitelnan  aurodnost;  se 
wžad  prichásegj  aneb  aspou  oblabugj  se  nowá  djla.  Mesi 
ginýini  xwU«l5  nás  potéiil  spisek,  p.  Jmta  Kmdawého,  w 
Pe»ti  wyilý  a  gednagjcj  o  wságemnosti  mexi  Čechoslowa- 
ny.  Wieobecnaa  gebo  částku  s  obBwlá&tnj  radostj  gsme 
přeclli,  a  napřed  gii  činjme  na  něg  poaorna  kaidébo,  kdo2 
oprawdowým,  údinn]^  přj tělem  swého  národa  gest.  My- 
vlénkám,  we  spisu  tomto  tak  gasné  a  pékné  proneseným, 
musj  každý  neywét«jho  roujrenj  přáti.  —  vZrcadla  iiwota 
na  \V)chndnj  £wropé,«  wydáwanébo  od  K.  J^apA,  dotisku- 
ge  se  gii  djlek  druhý,  podobného  asi  s  prwnjm  obsahu ; 
k  třetjmu  djlku  rukopis  gest  gii  také  připrawen  a  obsahu- 
ge  piiwodnj  práci  p.  wydawatele  samého,  kterás  welmi 
mnoho  zagjmawého  siibuge.  —  Malého  Atlasu,  irydáwaného 
p*  MerklMeittt  bude  také  co  newidét  druhý  swasedek  do- 
bo to  wen  :  wéru  chwalitebná  pjle !  —  Dowjdáme  se  také, 
ie  nki  kragan,  p.  Bawljiehj  iigjcj  od  négakého  času  c« 
wychowatei  w  Moskwé,  pilně  se  sbjránjm  látky  k  národopisa 
ruskému  objrá ;  tjni  apúsobem  múieme  něco  dokonalého, 
auplného,  nám  a  naiiemu  stawu  scela  pHméřeného  očeká- 
vati :  kragan  pro  kragana  widycky  neylépe  popisuge.— Do- 
slýcháme konečně,  ie  se  w  Lipsku  nowý,  obJjmigSj  spis 
od  p.  lAidewjts  SUrra  tiskne,  kterýi  sáleiitosti  SlowákA 
proti  Madaroman&m  hágiti  má )  kýžby  gen  tak  téiko  se  slo- 
pau  wálnj  mluwiti  nebylo!   Kdo  prý  si  aacpe  q«í,  neslyij. 

Z  BRIffAa  (Dokonienj,')  Musjm  se  zde  xmjniti  o  reyso- 
wnj  ikole  waveho  kragana  roseného  Pražana,  p.  M.  Sfasinéhot 
powSstného  historického  maljře,  od  nt^hoi  w  negcdnom  chrá- 
mě na  Morawťf  obrazy  nalézáme;  Rayhradský kU^er  chowá 
gebo  rukau  zhotowenau  podobiznu  cjsaře  Frantiaka,  která 
ta  umélost  p.  Šťastného  ručj.  Škola  od  n^ho  zřjzená  na- 
lézá se  w  brněnské  ulici,  Čjs.  285,  w  prwnjm  poschodj. 
Naděgeplný  rytec,  p.  Bedřich  Bmeil,  zdrzugjcj  se  ted  we 
Wjdni  w  akademii  umělecké,  wyjel  z  této  ilkoly,  a  práwě 
letos  se  tam-  nacházj  mnohosKbný  mladjk,  Zelewj,  robený 
t  Raybradu,  o  gehoi  wycwičenj  p.  prelát  Rayliradský,  Ftjb- 
ior  Slo9$ar9  poznaw  náklonnost  i  wtip  geho  k  reysowánj, 
ilechclně  pečuge.  —  Čjtage  tak  často  we  Kwětech  potěioé 
apráwy  o  jnajícm  kraganu,  p.  Neswadhowij  nemohu  také 
opominant  sděliti  Wám,  že  nál  kragan,  onen  geniálnj  mla- 
djk  p.  A/4X.  MureHek,    kterýi    se  gii   přes   rok  w  Pařjii 


sdriuge,  w  tomto  hlawnjm  městě  welké  sensacj  dďá;  tio- 
iilf,  máge  wěku  swého  teprwé  17  let,  spěwohra  Hamleta, 
geito  8  neobyčegnau  pocbwaUu  pHgaU  byla ;  ted  dokončil 
gii  druhau,  a  práwě  pracuge  o  třetj,  ku  které  francausský 
básnjk  Ticomte  Pinmaigre  text  sepsal.  Také  wydal  album, 
wěnowané  wéwodkyni  NtwumrM,  sa  néi  mu  ona  wdmi 
potěiný  list  a  zlaté  péro  saslati  ráčila.  —  P.  Emil  Mee- 
per,  syn  p.  L.  Weegra,  fabrikanu  na  starém  Bmé,  objrá 
se  praktickými  zkauákami  s  Volímidofm  Mimiptm*  Tak  ne- 
dáwno  n  přjtomnosti  četných  přátel  siloapytu  na  tak  na- 
swaném  Čerweném  kopci  s  menijm  R  Z.  slaupem  skauiel, 
gak  by  se  skála  lámali  dala,  coi  wěUjm  djlem  dobře  wy- 
padlo.  Účinek  sáwisj  na  přirozenosti  kamene,  na  hlubo^ 
kosti  a  poloze  děr,  gakoi  i  na  prachu,  pročei  se  také  wéc 
tato  t  gistotau  wyskaumati  a  prowesti  dá.  Zkauiel  také  p. 
Weeger,  gakby  se  prach  pod  wodau  sapáliti  mohl  w  tom 
samém  okamženj,  kdyi  se  dráty,  kodwáděnj  piaudu  mlun- 
aého  slauijcj,  na  swých  točnách  (pólech)  s  prachem  w  pa- 
pjře  samoUným  spogj.  Gak  slyijme,  mjnj  p.  W.  w  těch- 
to skauikách  pokračowati,  začeš  mu  kaidý  powděčen  bu* 
de,  gelikoi  z  těchto  akausek  pro  iiwot  praktický  mnoho- 
násobný užitek  přinesli  moiná.  Daffuerreoiypif  čili  swětlo- 
obrasy  uwedl  w  Brně  býwalý  zde  prof.  silozpytu,  weleza- 
•lauiilý  p.  Dr.  BedHch  Fraw,  i  p.  Dr.  Oahriel,  professor 
ma thematiky  pilně  se  s  tjmto  uměnjm  objrá. <— O  čem  se 
gii  několik  let  mluwilo,  to  nagednau  rozhodnuto  gest,  neb 
Wás  ugislili  mohu,  Že  stawowská  akademie  z  Holomance 
do  Brna  přenesena  bude,  gakoi  ie  i  Brno  fecAiitcftý  úštaw 
dostane.  Wjdenská  spořitelnice  měla  dosawáde  w  Morawě 
a  we  Slezsku  swé  kommandity;  morawitj  pp.  stawowé  ale 
aa  dobré  uznali,  by  pro  Morawu  a  Slétsko  zwláitnj  domác| 
ěpoHtelnite  zřjzena  byla,  k  Čemui  se  také  w  krátkém  čase 
kráčeti  má.  Wie  to  sagisté  na  Morawu  dobře  působiti 
bude.>-Weliké  negen  nepohodl j,  nýbri  i  neitěstj  pro  Brno 
gest,  ie  iádná  wětíj  woda  gjm  neteče,  pročei  BrAané  swlá- 
itě  pekařský  cech,  postrašený  loňským  zde  suchem,  čjmi 
také  weliká  drahota  zde  nastala,  letos  pámj  mlýny  slawéu' 
počjnagj.  —  Brzo  bych  byl  zapomenul,  oznámiti  Wám  strát» 
dwau  na  Morawě  slawně  známých  muifi,  totiž  p.  Jufus 
'Wolného,  faráře  w  Dolině  bljže  Holomauce,  známého  co 
spisowatele  a  kazatele,  který  dne  29.  dubna  zemřel,  a  p. 
Aureh  AhU  Thalera,  kněze  řádu  au^sliánskéfao,  býwalého 
professora  mathematiky  na  zdeg»jm  filosof,  ústawu,  na  Mo- 
rawě chwalně  známého  přjrodnjho  badatele  a  swláslě  rostli- 
noznalce,  kterýi  se  dne  2t.  srpna  b.  r.  na  wěČnost  odebral* 
W  budancjm  dopisu  chci  podati  zpráwn  o  sdegdjm  pro- 
myslu a  nákres  společenského   iiwota  brněnského. 

BoUslzw. 


ČMOpiS  twito  W]r«lliaj  w«  stfH*  •  w  Mbotit  p»  j^dUrijeh:  kaidan  druhan  ntrtin    fHiáw^  •«  pAUrekowá  přjloha.     PřeJpUej  m    «   wy^awaitl*  na  áiwil 
léU  49  kt^  w  h»ÍIUittpeelwi«k  m  p4l  )*u  t  ■!.  96  kr.,  ■•  c  k.  poilách  púM.  f  al.  S6  kr.  alr. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J*  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


RirodDjiábawli]k  pro  Cechy,  lorawany;  Slováky  a  Slezany. 


€J8ló  58. 


29.  eerwence  f84S. 


10.  r.  béh. 


sa 


T   T   K   A. 

Od 

Iwana  Čecha. 


Ze  kwjtk&  spanilých,  ble !  ta  pékoaii  kytka  )iwíl  gseni^ 
Z  Dejrkra^ttjcb,  co  mďá  gích  Wluwa  skogUa. 

•S  VOij  i  liKj  mfizel  Gi  wfaioďng  porowiuit, 

Wfaucp^-li,  gak  Ona,  jwau  kwjOui  to  IjVlM^ipikigj. 

iriastimiJe. 

Gak  pro  Wlast  cjtj,  gak  'wiorná  Čeííka  g«  i?e  ytSem, 
Neyljp  čjtagjcj  básné  gegj  se  dowj. 

Bakunce* 

Téiko  eo  řjc  Gj  k  •6la^ě,úcty  pocit  sloWa  ttáWj  ; 
.     SUwoapěw  kaidá  byla  by  pí^eň  o  íii. 

Sestrám  K. 

Wýbor  ta  hle!  Česek;  gednaf  ta  WlastS  podobna, 
Gedna  opět  Libuií,  práwě  Boženka  třetj.   ' 

Juro9laí9ě^, 

Twář  to  — •  padlého  sn^tt  gakby  zkwjula  Wcma^ 
Ze  wieho  nádégn^  Wlasii  gewj  se  dcert. 

Marii  JT. 

Gak  Mafie  skromná  a  tichá,  ze  wjj  tu  bytosti 
Gemné  prosetá  k  lidstwa  a  'N^Iasti  oheň. 

•   if  ť  line. 

Obrat  to  waáoný  PMižaoek  onostj  prawo^^eskyc^  ^ 

Každý  rys  tu  gewj  ráa  cele  nezkažeaý.. 

Ant9nii  F« 

Srdce  celá,  zápal  tak  Trraucj  darmo  hledal  hys^ 
W  každém  pohledu  blesk,  a  sřowo  giskra  žiwáw 

Rohdanee* 

Tob6  wěJí  JtSňS^  Um,  Bobdanko,  kwjtko  posjlAmr 
Wxj«  gak  se  gmoouge  ?   ujiak  Ti  to  někdo  powj* 


Nowý  roL 

{Pokračúwnn).) 

W  někonica  okanaženjch  stál  gsem  opět  poá 
kúlnau,   w  ruce  drže  taljř  se  zbytky  našj  swačiny. 

Naše  seznámeuj  mohlo  by  se  wám  zdáti  wel- 
mi  prosaícké  —  ale  gá  pro  swau  osobu  nalézal 
w  něm  tenkráte  mnoho  básnického.  Gáť  widěl 
gen  gegj  oko  —  to  weliké,  černé  oko,  gež  ke  mně 
stydlawau  wdéčnostj  pozwedla;  gá  widěl  gen  ty 
bledé  twáře,  po  nichžto  lehýnký  éerwánek  pře- 
létal  —  gá  widěl  gen  to  radostné  pohnutj  gegj, 
že  se  někdo  wy skytnul,  kterýž  srdečného  úča* 
stenstwj  s  nj  zgewowal. 

Onagedla* — gá  držel  taljř;  tak  gsme  sťáli 
proti  sobě,  a  gá  bych  byl  tak  stál  až  do  saudiiého 
dne.  W  tom  se  ale  za  námi  strasliwé  klenj  o- 
zwalo.  Byl  to  pan  principál,  kterýž  ani  swým 
očjm  wěřiti  nechtěl,  wida  swau  nezwedenau  žačku, 
ana  si  bez  starosti  howj,  magjc  trpkau  pokutu  sná« 
seti.  —  Půgdeš  do  wozu  ?  poraučel  gj  swým  chřa- 
plawým  gjcnem  i  napřáhl  pří  tom  karabáč,  gjmžto 
bezpochyby  učenj  swémuwětšjho  dfirazu  dodáwaL 
Djwka  ale  neuposlechla,  nýbrž  hbitě  se  otočíwši, 
za  mne  se  schowala.  Pan  principál  měl  welikau 
chuť  swůg  karabáč  okolo  mého  tjlka  otočiti  —  to 
gsem  mu  widěl  na  nose,  a  kdo  wj,  co  by  se  bylo 
k  ustrnutj  mých  ubohých  audů  stalo,  kdyby  w 
tom  okamženj  gako  warowné  wolánj  angela  stráž- 
ce hlas  matky  mé,  respektive  panj  ředitelky  we 
wšj  důstognosti nebyl  zazwučcl.  Atén  zwučel  hez- 
ky, když  si  dala  panj  komandantka  našeho  straka- 
tého  spolku  na  práci  I  W  tom  ohledu  byla  to  k  pra- 
wé  umělecké  dokonalostí  přiwedla.  Chřtán  gegj 
mohl  brčeti,  sičeti,  bručeti,  fičeti,  hřmjti  a  sjpati 
—  a  wšecko  to  od  gemného  piana  až  k  pronikawé* 
,  mufortissimu;genompromIadé,  zamilowané  prín- 
cezky  nemohla  giž  tonu  w  tomto  swém  přirozeném 


Digitized  by 


Google 


230 


nAstrogi  nalézti  —  a  to  byla  ard  wic,  kterau  gsmt 
neybolestnégi  pohřešowali. 

Abych  ale  powjdku  anrau  wedle  sawádiwébo 
přjkladu  anglických  powjdkářň  na  dlaahé  sáhy  ne- 
rozpředl,  oznámjm  w  krátkosti,  že  principál  key- 
Ujíůa-nase  ředitelka'  a  dáwnoletých  uméleclrý^h' * 
pautj  swýcb  atařj  zYiámj  byli,  že  se  brzo  smluwili 
—  a  ie  nám  diwotworec  na  prowaze  djwku  pře* 
pustil,  kteráž  prý  mu  gen  žluč  dělala  a  diwáky 
odháhilb.  •  '        .  .  . 

A  tak  se  rozmnožil  kočugjcj  umělecký  zboř 
fiáS  8  utéšenan  nadégj^  že  gsme  konečné  mSeď 
reprezentantku  j>ro  zanoilowané  príncezky.  To 
bylo  tagné  tušenj  moge,  hned,  gak  mi  duchaplné 
oči  nasj  Hedwiky  poneyprw  zaswjtily;  to  byla  hla- 
wnj  myšlónka  mého  starého  a  manželské  polowice 
geho,  gak  mile  gim  oběma  podiwné  děwče  na  oči 
přišlo.  Gá  to  poznal  dle  gich  obapolného  na  sebe 
mrkánj*  Mimo  to  si  můg  starý  s  obzwlástnj  obli* 
bau.swé  nasedíwělé  knjry  natjral,  když  si  Hedwiku 
bljže  prohijdnul  a  pak  gi  na  znamenj  swé  milosti 
pohladil. 

Předewšjm  ale  musjme  wědčt,  co  bude  Hed- 
trika  swému  nowému  iiwotu  řjkat,  prohlásila  se 
ředitelka  —  a  gestli  gsme  mjsto  zagjce  kočku  w  py- 
tli nekaupili.  Ubohé  děwče  nemělo  ale  ani  zdánj 
o  tom,  co  to  ge  komedie  s  panáčky  1  Byloť  arci 
o  tom  slýchalo  a  na.  cestách  s  býwalým  priiicipa* 
lem  bylo  se  negednau  přihodilo,  že  wrazili  na  mj« 
sta,  gichžto  krasochutně  wybraušenj  obywatelé  i 
se  swými  bosými  rodinami  swé  ^oše  mezi  kři- 
klawé  keykly  na  prowaze  a  mezí  tichá  iiměle* 
cká  předstawenj  in  theatro  cum  pimprle  rozdě- 
liti měli:  ale  ubohá  Hedwika  nesměla  nikdy  ani 
krokem  do  senkowny  páchnauti,.  w  gegjžto  někte- 
rém kautě  tureckým  bubnem  wyhlášeaý  Horia  a 
Gloska  swé  laupežnické  kausky  prowáděl.  Onať 
musela  wždy  gako  strážný  pes  na  woze  nebo  wla- 
stně  na  truhle  seděti,  w  njžto  celé  bohatstwj  prin- 
cipalowo  spočjwalo.  To  nám  wyprawowala  tak 
skraušéně,  gakoby  toLyloginák  ani  býti  nemohlo, 

Uwidjme,  co  řekne  až  nás  uhljdá !  prohodil 
náš  ředitel  s  libostným  ůsměchem.  Myslil  totiž  na 
prwnj  produkcj ;  aby  se  pak  o  tom  co  neydřjwe 
přeswědčik  ustanowil  dáti  hned  druhý  den  gedno 
z  neyskwostnřgšjch  předstawenj  a  sice  we  prospěch 
domácj  chudiny,  aby  n)u  pan  předstawený  obce  žá- 
dné obtížnosti  nedělal,  chiěge  třeba  namjtati,  že 
by  osadnjci  tolikeré  wydánj  za  dwoge  umělecké 
pochautky  hned  po  sobě  nesnesli. 

(Poleraiowánj^) 


Ie  CO  o  Africe. 

0d  FrwU  X.  J.  Mmik0. 

Ačkoliw  Afrika  k  starému  swětu  náležj  a  te- 
dy giž  starým  známa  byla ;  ačkoli  toliko  moř* 
sklili  -úžidau  třj  tnil '  óA  Ewrof)^  -oddělena  a  na 
ginem  mjstě  u  Sicílie^  od  nj  toliko  S5  mil  wzdá- 
lena  gest:  předce  se  až  posud  za neyneznáměgij 
djl  swěta  powažowati  musj.  Gest  méně  známa  než 
&wný,  a*  OQttoho  pozděgi  a  teprwé  w  nowěgjych 
časech  obgewený  djl  swěta  » Amerika «,an6  i  ne* 
xiiámigij  než  sama  Austrálie,  ndboC  ae  w  Afrioa 
powaha  půdy  a  powětmosti,  iiwočišstwa  i  lidj  řj- 
kage  sgednocugj,  by  cizincAm  cestowánj  a  wšeliké 
gj  zpytowánj  co  neywjce  wbtjžily.  —  Plocha  toho- 
to djlu  swěta,  obnášegjcj  523.000  Čtwerečnjch 
mil,  přewyšuge  powršek  Ewropy  asi  3  Yskráte 
a  ze  wšj  té  zpausty  zemstwa  gest  sotwa  pětina 
známá.  —  Sewern]  Afrika,  gegjžto  břehy  středo* 
zemnj  moře  obtýká,  byla  za  Časů  kwětu  řjmského 
státu  wjce  wzdělána  i  wjoe  máma,  než  za  dob  ny- 
něgsjch,  poněw^dž  zde  w  kraginách  přjmorskýcbf 
kteréž  nyttj  laupežnické  stéty  Algtr,  Tunis  a  Tri* 
poliš  činily,  mohowitj  Řjmané  swé  letnj  paláce,  le- 
tohrady aneb  Villy  měli,  w  nichžto  pro  wětšj  swaa 
i  swých  rodin  swobodu  drahný  čas  w  rozmanitých 
rozkosech  tráwjwali.  —  Za  přjčinau  nowé  íran- 
cauzské  osady  Algerie,  kterauž  franeauzská  wláda 
tuto  založiti  usiluge,  by  laupežnické  státy  aa  uzdě 
magjc,  africkým  národům  ku  wzdělánj  napomáhá* 
la  a  swau  moc  rozšiřowala,  lze  se  zagisté  w  ney- 
bližšj  budaucnosti  mnohého  wyswětlenj  zwláště  o 
sewernj  a  wnitřnj  Africe  nadjti;  až  posud  to  o* 
wšem  z  mnohých  přjčin  možné  nebylo. 

Afrika  gest  neyborčegšj  djl  swěta  a  wlastni 
otčina  negfru  (černochů).  Palčiwé  slánce  plodj  ne- 
ustálý tok  sil,  neyprudšj  pnzenj  k  wzrAstu  a  roz- 
množowánj,  moc  podnebj  gest  zde  rodičkau  we- 
liké  smyslnosti.  Diwoké  wááně  namáhagj  docha 
i  tělo;  obé  pak  opět  w  zemdlenj.  padnauti  musj, 
a  na  mjsto  oné  napiatosti  nastaupj  tauha  po  od- 
počinut], žádost  pokoge;  tjm  se  wšak  a  zwláště 
častým,  hrubým  nasycowánjm  smyslnosti  otupcnj 
citů,  Ihostegnost,  nečitelnost  a  newjjmawost  zplo- 
zuge. 

Co  wše  stogj  hrdlu  mauřenjna,  ano  wšem 
geho  smyslům  co  neypohodlněgi  pohotowěl  So- 
twa pohnul  hraudau  země,  giž  mu  dáwagj  přeroz- 
ličné druhy  obilj  semena,  gež  obětowal,  stonáso- 
bně nazpátek.  Beze  wzděiáwánj  wytlltej  a  wyrfi- 
stá  mu  neyšťáwnaiejíšj  owooe,  neyprjgemnřgšj 
wůně.     Gediný    palmowý   strom   poskytuge    mu 


Digitized  by 


Google 


331 


welmi  občérstwuiijej  wjno^  líbochntnau  potrawu^ 
mnohé  Částky  domácjho  nábytku^  a  takměř  wše* 
4Íio,  <£elio  k  přioděnj  aivého  téla  potřeb)  má.  Pře* 
náramoj  welikám  e  ř}!tit  zwjfetstwa  i  roadin  toH- 
ko  zde  se  darj.  a  prudkost  puzesj  w  rosdinském 
šinUM  ^  Aiiice  6im}  žjkage  -vrar&st  ivicUteln^m. 
Lesy  gsau  co  neybogněgi  nešdisltiými  droby  ko^ 
řenj  neypalcliwěgšjho,  lahjudek  rieyzážlwněgšjch, 
4ffew  barewDJtob  neykráanégsjck  iiaplnény»  a  bor 
gegjcb  woitřnosti  chowagj  neyčistsj  ryzé  zlalx»  w 
kusjch.  Na  stegném  počta  dtwerečnjch  mil  gest 
tento  dj)  swěta  desetkráte  bohatšj  co  do  druh& 
^tweniiiteů  než  naše  Ewvopa.   . 

Což  diwQ  tedy,  že  neger,  neustálatt  krásan, 
■giS  geho  podoebj  rok  po  roce  w  pPepiywagjcj 
rozmanitostí  před  smysly  geho  rozwlnuge,  newšj* 
aiaw^Bi  a  IbostAgným  se  stana,  na  lom  se  spo« 
kogj,  by  we  stjnu  wysoké  palmy  pohodlné  sedě'  a 
d^mku  swau  pále  po  maličkém  přičinénj  a  wyna- 
anazenj  swé  lehko  nabyté  gjdlo  s  ženami  swými 
AtráwiL 

Ale  tak  gkko  nenadálé  bauře  a  hrozné  or- 
kány  na  nebesa  geho  wedra  pln^á  doráže^j.  tak 
dorážj  i  wnitřnj  prudkost  diwoké  náružíwosti  čar 
stégi  na  onu  hiawnj  powahu  wsech  negru,  na  ne« 
.tkliwost  a  Ihostegnost,  a  přemáhá  gi.  Marnost,  hr- 
•dost,  zamďowanost  do  seoskébo  pohlawj  a  pomsta 
pobánégj  geg  dastégi  k  cítuprázdné  ukrutnosti; 
gest  též  častégi  lakomjbr.^záwistiwý  a  gměnj  žádo* 
•tiwý ;  kteréžto  wla|tností  «de  práwě  gako  u  nás 
siráry,  boge,  ano  í  proléwfcnj  krwe  pňsobj.  Mož- 
not  nám  několik  toW^pžjkladu  uwesU.   », 

Mezi  dwěma  malými  křáljky  africkými  způ- 
sobila ewropšká  gfranátnická  čepice  krwawý  bog. 
Každá  z  cbotj  gegich  ney^nesenégsjch  žádala 
onu  čepici  mjli,  aby  se  s  nj  Vychlaubati  mohla; 
že  wsak  gi  geden  druhému  postaupiti  nechtěli, 
z  této,  nám  owšem  směsné  přjčiDy,  proléw^li  obě 
tyto  černé  wznesenosti  krew  sw^^ch  newinn^ch 
poddaných  w  krutém  bogi  —  o  čepici ! 

Welikáť  gest  gegich  náklonnost*  skwjti  se 
něčjm  obzwiástnjm  mezi  druhy  swými,  eož  owšem 
se  wšemi  smyslnými,  newywinutými  národy  pospol- 
né magj,  a  častěgi  tjm  neysměšněgšjm  způsobem 
wyzrazugj.  Na  korábu,  kterýž  do  wýchodnj  In- 
die plul,  a  na  ostrowu  madagaskarském  k  bireha 
pristawil,  widěl  tamnj  panownjk  náhodau  do  In- 
die gdaucjho  anglického  saudce  w  geho  weliké 
wlasence,  kterauž  i  hned  co  neyprudčegi  mjti  žá- 
dal. Že  ale  nikdo  onoho  magiťele  wlasenkypohnauti 
nemohl,  by  černému  tomu  knjžeti  wuli  wyplniJ,  bylo 
se  giž  zlých  následků  co  báti.    Na  dtěstj  byl  ale 


mezi  korábnjky  gakýsi  ferina,  chytrý  a  čiperný  gak 
li^ka,  a  ten  kapitánu  lodi  zde  z  nauze  pomohl. 
Wzakě  staré  lodnj  prowazy,  rozřezal  ge  na  kusy 
dle  potřeby  dlauhé,  roztočil  gegich  prameny,  a 
rozdesal  ge  w  nitky  eo  neytenčegi.  -  Na  to  ge  w  ni- 
Ijky  stviaml,  a  zkrátka  tak  se  k  tomu  měl,  že  za  čas 
dosti  krátký  cosi  wytworil,  co  se  náramné  paruce 
podobalo.  Neforemnau  tuto  okrasu  hlawy  potom 
Geho  černé  Majestatnosti  podali.  Král  tento  takměř 
radostj  bez  sebe  gsa,  swolal  weskeren  lid  swůg,  by 
geg  okraau  lakowau  poneyprw  na  hlawé  m|li  spa- 
třil. —  Předstawme  si  černocha  téměř  nahého,  to- 
liko pásem  gasně  čerweaým  opásaného,  na  něnž 
kus  barewného  klocu,  gda  od''kyčel  až  k  leytkám 
upewjQiěn  byl,  na  rnkau  i  nofaau  atřjhrné  a  gine 
kowowé  náramky,  pásky  a  korále,  w  uájch  weliké 
^lalé  náušnice,  předstawme  si  geg  se  wšjm  tjm,  a 
k  tomu  s  tauto  chuchelnému  nuračnu  podobnau 
parpkau  z  prowázků  1 —  a  předce  se  Ud  radowaU 
plesal,  ano  radostj  a  užaanutjm  gsa  unesen  po- 
skakowal  nad  mocnátřem  swým  tak  wyfinlěným. 

W  neyno^věgsjm  čase  oln^átili  si  AngfliČané 
plowagjee  Abyssinij  čili  Habešem  po  řekách  do 
wfliiř  Áfr^Lv,  známautoto  marnost  knjžat  afrických 
k  užkku  snému,  by  tak  snáze  známosti  této  řjše 
diwů,  téhož  neznámého  swěta,  gakž  wnitřnj  Aíri* 
ku  nazwati  můžeme,  dosáhli.  Wzaiiť  s  sebau  ne- 
málo Čerwených  kabátů  a  třjrohých,  zlatými  prý- 
mi  cď>)emowanýcfa  klobauků,  dáwagjce  ge  za  dary 
králům,  gichžto  se  tam  nemalé  množstwj  nacházj 
^a  tak  ge  k  sobě  naklonili  a  zjskali.  Žádný  z  nidt 
tiemcrftl  se  sám  sobě  tak  oblečenému  dost  wynadi- 
wítf !  1  oni  swolali  lid  swůg,  a  obléknuwSe  na  nahé 
tělo  kabát,  dali  klobauk  swůg,  někdy  i  choholem 
z  kohautjhopeřj  okrášlený  nahlawu,  čjmž  skwostný 
ůstrog  tento  dokončen  byl,  a  shromážděný  lid 
k  užasnutj  a  hlasitému  plesánj  roznjtil. 
{PoJíračowáuj,) 


České  dlvradlo  w  Praze. 

We  Čtwrtek  13.  čerwence  opakowala  $e  yiPopelka.fi 
Tato  opera  byla  by  mohla  i  prjsDému  pránj  ladost  učini- 
ti, kdyby  ti  newiditelnj  pánowé,  lueij  u  wij  tichosti  w  akry- 
tu  ůdinkowatí  magj,  s  iféúj  jfetrnostj  byli  sobe  po^jna- 
li.  Negen  nápowSda  ale  i  ředitel  baletu  proniknul  tak 
statně,  se  gsme  gasng  geho  » balance tx  slyšeti  mohli.  P.  We- 
bere wi  gsme  oewýslowné  powdeóni,  že  nás  naudil  xnáti 
ty  sférické  hannonie,  při  nichž  se  gcniowé  s  nebeské  wýie 
snáAegj  ;  w  parteru  podobalo  se  to  wclice  holému,  urážlí- 
wému  rachocenj  a  praskánj  bfei  konce.  Wíe  to  ale  na- 
hradil nám    drahní    přewýborný    zpěw   p.  Podhorské,    pp. 


Digitized  by 


Google 


S33 


Kockertow«  RTonoerawé,  gákoi  i  pp.  Strakatého  aMayra; 
o  ge^^ichito  sÁslubÁch  dijwe  giž^w  těchto  listech  mluweno 
hylo.  ,  Mjsto  p.  Bcawy,  hcál  ffflk»  p.  Kolár,  a  yriíik,  oelka 
wehui  oa  ugmu.  Geho  hra  Jbyla  tak  sprostá/  wijadiaw^ 
ko<niky  tak  práidná,  g^o  improwisace  tak  ne&ťastné  a 
téměř  uráiliwé,  Že  g$me  předchůdce  geho  .neradi  pohředo- 
"wali.     Wbawnég^i  byl  P*  Qrabingcr,  .  — o4— 


DOMACJ  KRONIKA.. 

Si  Plzni.  Dne  5.  tohoto  mésjce  dáwal  sloWútDý  hau- 
slista  p.  AmúH  Ntšwadba  w  xdegíjta  městském  diwadle 
koncert,  podporowAn  gsa  hudd  4.  batallionu  c.  k.  mysliw- 
(5ů.  P.  N.  úplně  zadost  učinil  powésti  geg  předchAzegjej 
z  hudeJsně  wsdélanó  a  kritické  Prahy,  ukže  geg  w£jm  prá- 
wem  prwnjm  hauslistům  na  bok  postawiti  mfiřeme.  MlAdj 
geho,  hlnbokj'  cit  a  d&mysl  geho  slibngj  geho  um«nj  ney- 
krásaěgáj  hudancaost.  To  chwály  hodné  gest  u  nSha,  ie 
a  haiisJi  nic  ginóho  wywesti  nechce,  leé  eo  nástrog  tento 
•sám  gest,  sa  to  ale  řás  geho  w  ůphié  mjřc  pogal.  NesnsH 
ij  se  ohlutfiti  .posluchače  přehnanau  brawůrau,  aneb  klamati 
ho  hledanými  obtjinostmi,'  ale  fara  geho  gest  geniálnj,  a  musj 
swau  bluhokostj  cku,  swau  poetíčaostj  wadčlaný  slutth  o- 
.kauditi«  On  wywádj  zfUfw  t  hanslj  a  gen  gehó  adaiiu 
luělo  by -se- ponikud  wjce  mjru  přáti.  Gaké  sdenesíýahft- 
|ié  pochwaly  «jskal,  netřeba  doswéddowatí ;  bylať  hodná 
luněni  geho,  Ru  konci,  po  opStowaném  hlučném  Wjrwolá- 
nj,  hrál  geátě  na  wjíeobecnau  iádost  swé  wekni  obtjžné  ale 
praworhumoristické  g^alnj  wariace  na  národnj  pjsnč,  kteró 
s  prawým  zápalem  přigaty  byly.  P*  Neswadbu  podporówal 
gejítč  p.  8>'y  přednáleltS  na  fortepianu  fanUsii  Henseltowu 
na  motÍ¥  gedné  slowanskó  pjsné  tak  wýbomě,  že  wáeobeo- 
né  prekwapiw  i  wjieobeonó  pochwaly  ajskal.  Byloby  přáti, 
aby  w  umčiij  swém  i  dále  k  neywyjljjmu  stupni  pokračo- 
wati  hleděl.  —  Wýbomé  řjzená  wogenská  hudba  4.  batal. 
c.  k.  mysliwců  welice  se  vyznamenala  wzomým  prowedo- 
njm  úlohy  swé.  ....B— . 


SWETOZOR. 

Ubozj  wlaitj  zpěwáci,  Žeť  pak  neumrau  hlady;  zpě- 
wačka  Grisi  obdržuge  za  zimu  w  Pařjži  gen  60.000  a  za 
léto  w  Londýně  nic  wjc  než  100.000  franků,  Lablache 
w  Parjii  gen  80.000  a  w  Londýně  dokonce  gen  120.000, 
a  chudák  Mario  w  Pařjži  30.000,  w  Londýně  50.000  fr.  ; 
geátě  jtěstj,  že  še  gim  honoráře  za  každé  zpjwánj  a  bene^ 
£ce  iwlážtě  wylazug}.  Uhožátka,  zdaliby  ncučixúli  lépe, 
aby  se  někde  ucházeli  o  kantorskau  službu  ;  aspoň  by  mo- 
hly hezky  zůstat  na  gednom  mjstě,  pohowět  si  trochu  a 
—  když  nepřej,  aspoň  kwapká  ! 

Gistý  p.  Duss^irde  wynaleanul  nowý  prostředek  k  sa- 


ohowánj  masa.  Prá^  te  Žel^sa  Ir^lj  se  «^y^é^j^.  syr 
ropem,  kterýmž  se  p^k  maso,  které  ucbowati  chceme,  po- 
tře. Uschne  a  zťratj  sice  ně'co  z  obgemu  swého,' alene^ 
kazj*se  aniž  hm'ge,:a  kdyi  se  majgjc  býti  wařeno,  do.  stav 
denó  wody^dáj  n^budo  .brzo  opět  siax^  swAg  ob^em,  pti 
Čemž  prý,  což  neyzwIáStné^sjho  gest,  barwu  i  chuť  a  wftbec 
wšecky  wlastnósti  ČerstWéhb  masa  podrij. 

WýbOřný  trigifskýuitillac  puky  Jftíiiloi^T^od^kind 
nměleckau .  ces(u  skrze  wnithij  ruské  gubecw^  posléze  bjl 
hostem  w  Odesse.  Wsude  docházj  umělectwj  geho  ne- 
smjmé  pochwaly,  a  t^Ž  WOdčsse  Čfnj  nad'  ofayčeg  riapl- 
ndné  domy.  'Radostný  d6kns-  o 'skwjtánj'  mskébo  ómm^ 
tictwj.  ;/...! 

-Geho  Excel)en(j  P^tr  KloltuU^ký,  arcibiskup  Kalockj» 
umřel  dne  2.  čerwenqe  w  92.  roce  přjkladného  žiwobytj 
swého.  Roku  1752  býw  narozen,  wstaupil  giž  -w  16.  rocb 
do  řádu  jesuitů w,  po  gehfyfito  srulenj>  do  swětdcélio  kaé^ 
stwa  přesjtaupil. 

Otec  homoopi^tbis^  powěstný  doktor  SmnmH  JETatoé- 

mannj  rodilý  Němec,  kterýž  ale  poslednj  léta  swého  žiwo- 
bytj weFrancauzjch'ztráwil,  umřel  w  Pařjži  dne  3.  Čerwna 
o  páté  hodině  ráno  j  smrt  geho,  prawj  nowiný,  zbudHa  w«l- 
ké  óčastenstwj. 

Hrabě  ChaWol  de  VoJvic  umjstil  we  swýcb  MecheT" 
ches  staiistique*,  Pařjže  se  týkagjcjch;  důležité  udage  stranu 
éjlenosti  a  přjčin  gegjch,  gichžto  mnohem  wjce  tělesných 
nežli  duiewnjch  býwá.  W  tisjci  pádech  shledalo  se.  Že 
.752  osob  s  tělesných  píjčin  o  rozum  přišlo.  Z  tisjce  sj- 
lených  ženských  podlehlo  toliko  6  nemoci  této  následkem 
lásky,  z  tisjce  muiských  ale  43.  '  Co  se  powolánj  a  žiw- 
nosii  týká,  náleželo  z  1763  Ijlených,  w  Bicétru  diouranýoh 
toliko  16  kekupectwu,  m^opak  ale  98  k  umělect^u.  Ney- 
wjce  nebezpcéj  podobného  gest  pro  ty,  kterjžto  se  hoto- 
wcnjm  »ata  a  módnjch  wěcj''wtkbec  sauážegj.  Ze  zmjně- 
ného  swrchu  počtu  žjleoých  patřilo  388  mužských .  stawn 
tomuto  a  mezi  463  ájlenými  ženskými  napočetlo  se  356 
takowých,  gežto  se  dániskau  toaletau  a  rozličnými  potře- 
bami k  nj  žiwily. 

Wedlé  wypočtenj  D^.  Julia  |>Hcházj  geden  slepý  we 
Francauzjch  na  1650,  w  frusjch  vjá  1600,  w  seweroame- 
rickém  saustátj  na  1200,  W  Belgii  «^  1009,  w  Angličanech 
na  800  a  w  Dánsku  na  t38  obywatelA.  Dosti  zle,  ale 
-předce  geStě  dobře  dosti' f  kdybychom  mohli  sroiwnati  po- 
čet duiewně  widomýcb  s  počtem  du^wně  newidomých, 
hylyby  horsj  wýpadky ! 

Lord  C...  nawstjwil  kdysi  hraběte  P...  ;  nebyl  tam 
geáti  dlauho,  když  geg  peysek  hraběte  kausnul.  sNebogte 
se  ničehož,  tc  prawil  hrabě  docela  pokogně,  vmůg  Neronek 
nekausá  nikdy.« — Mylord,  kterýž  mezi  tjm  giž  byl  peyska 
gednjn>  udeřenjm  swé  hole  k  zemí  porazil,  odpověděl  po- 
dobným způsobem :  »Nebogte  se  nic,  pane  hrabě)  má  hůl 
nikomu  nic  neudělá. «  • 

Gistý  Angličan  wypočctj,  bez  pochyby  z  dlauhé  chwj- 
le,  že  srdce  čiowěka  do  roka  43,830.000krát  ndeřj.  Wěm, 
srdce  má  mnoho  práce,  a  nesmj  si  ani  na  nočnj  odpočinek 
zpomenauti,  má-li.býU  s  tjm  ohromným  počtem  potluku 
hotowo. 

Dwa  laupežnjct,  proti  nimř  mnoho  swědčílo,  byli 
předce  od  londýnské  jury  oproátěai.  Když  se  to  bylo  sta- 
lo, obrátil  se  president  saudu  k  žalářnjku,  žádage  geg,  by 
ty  dwa  pány  hned  na  swobodu  nepustil.  » Odeberu  se 
hned  do  Dubljnu,(c  prawil,  ms  aežkodilo  by,  abych  před 
těmito  pány  as  tak  aspoň  dwé  hodiny  cesty  napřed  měl.« 


ČaMflt  t«mt»  wjrekáaj  w«  •třcdu  a  w  •obola  po  pAUújch :  ktiáttn  druhou  ttřMiti   pHJáwa  ••  pAlarchowá  přjrohft.     Prcdt^licj  ••   n  wya*watel»  n*  itwrt 
léu  48  kr^  WS  knihkuptetwicli  m  p«l  Uu  t  »l  S6  kr.,  nt  c.  k.  pniiárh  piJlI.  9  »I.  S6  kr.  ttř. 

* — . 

Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lirodaJiáVtviiíJk  pro  JSecby,  laravany,  Slowály  aSlexaii|. 


Pjeld  69. 


99.  éertvettee  É9€9, 


10.  r.  béh. 


Bowý  roL 

iPohrtííomáiiíi,) 

Mému  starému  práwěn  tom  neziIeieIo«bráMa 
gednau  pro  cbudé^  nebo  pro  3ebe.  Qn  měl  widy 
Děgaký  tolárek  w  záloze  —  a  tu  se  gednalo  o  wéc 
nemálo  dúležitau^  o  zkau&eDJ  Uedwiky.  Činily  se 
tedy  znamenité  pfjprawy*  Gá  musel  pu«iit  cq^ 
•poleČAOst  na  Čerstwé  powřtřj*  wyklepat  oblek]^ 
prohlednautkaždau  pqrtičku*  sprawit  kasdau  djrku. 
Hedwika  stála  přitom  wedle  mne,  nemobaucí  po- 
cbopiti>  k  čemu  tolik  panáčků  s  sebau  wozjme. 
Otázky  gegj  nebyly  sice  w^liké^  ale.tjm  palmegi 
četlo  se  gi  na  očjcb^  že  newj*  co  se  dég^  a,  co  se 
^ude  djt.  A  kd)'ž  gsem,  gi  nékterau  prtncezku 
do  ruky  wložil,  newědéla  co  s  n|počjtí.  Poněkud 
se  zarazila*  pak  se  pudjwah  na  mne,  jms  na  lauiku 
a  dala  se  do  smjcbu. 

Wlastně  bycb  měl  některému  básnjku  do 
neyzagjmawěgšjcb  barew  sábnauti,  an  se  o  Hed» 
wičin  obraz  pokaušjmi  ,  Celá  geg)  bytost  dogjmala 
mne  gako  tagnjfm  kanzlem.  Brzof  se  mi  z^ála 
b^ti  zaklenan  pannau  na  skleněném  wrdbui  o  njž* 
to  mi  báchorky  gesté  z  neyautlegiycb  časů  w  u« 
ijch  zaznjwaiy;  brzy  opétwiděl  gsem  wnj  autlau 
wodnj  žjnku^  kteráž  tenaunkau  střjbrnau  sjť  swau 
roztáč],  aby  ulowila  mladébo  rybaka.  Ostatně 
byla  zase  tak  prostinká^  tak  nemluwná*  tak  ob* 
mezeny  qb  wědomostj  —  a  předce  tak  gemného 
srdce»  tak  hlubokých  citfi — « 

sRozumjme,  rozumíme!*  ozwal  se  mezi  to 
msowlasý  pěstitel  kritiky^  a  zakýwal  weimi  maudře 
blawau*    »Něgaký  patisk  Gothowy  IVlignony.*    • 

bI  bodeyž  do  Wás,  wy.wrtobiawj,  .d)auho* 
QQSJ  cuchálkowé^  gežto  se  nafukqgettv  gako  by* 
ste  byli  powoláni  wšecko  dle  swýoh  krátkýďi 
loktů  měřili !«  wygel  si  na4  komik.  »Wy  nemů* 
iete  niče&o   zažiti*  abyste  pánowitě*  gako  s  pře* 


gedeným  žaludkem*  nezasténali :  AA,  ty  mil^  Bo; 
že !  to  gsme  tu  giž  měli.  A  pozorugete-Ii  genom 
gednu  stegnau  nitku  na  sukni  dwau  osob*  giž  ne« 
mfiže  žádná  z  nich  mjti  něco  zwláštnjho — žádná 
z  nich  nemůže  býti .  samorostlá*  půwod^j.  Wy  si 
počjnáte  někdy  práwě  tak  powáiliwě*  gako  bychme 
my  nezaswěceqci  w  mysteríjch  kritiky  maudře  se 
twářili*  chtjce  dokazowad*  že  kritiku  po  kritice 
opisugete*  poněwadž  se  w  nich  wžude  několik: 
aneb*  ale  a  poněwadž  naeházj  i  I  deyte  si  swat;^ 
pokog.    Nešťáreyte  -r-  ale  požjweyte! « 

»Ted  ale  nechme  krasowedecké  rozepře  -^ 
otočil  komik  řeč  swau  zase  do  tónu  powjdawého 
-«-  sice  zablaudjme  do  labyrintu*  z  něhož  se  ne* 
wypleteme*  leda  by  nowý  rok  sestámuL  Poc^j- 
weyme  se  raděg^  hned  na  komedii  —  tfnebo  po* 
bledněme  na  Hedwiku*  gak  se  na  komedii  djwá* 
Stálo  to  wčni  za  to^  na  djwku  pohledět.  Sedělaf 
w  prwnj  řadě  dřewěných  židlj  —  ale  na  pauhé 
podlaze  a  sice  zrowna  u  zdi*  toho  si  newsjmagjc, 
gestli  gi  kdo  ušlápnul  nebo  ne  —  genom  na  to 
hledjc*  aby  se  nikdo  před  nj  nepostawil  a  podjwánj 
na  hru  nezastjnil*.  W  celé  bytosti  gegj  zdál  se 
djti  wšeobecný  přewrat;  gakoby  se  gj  nikdy  ne* 
wjdanj^*  ale  dáwno  tušený  swět  otwjral*  hořely 
oči  gegj*  rděly  se  twáře*  chwěla  se  ústa.  "Wšecko 
■^^gjc  za  skutečnou  prawdu*  lpěla  na  děgi  s  we- 
škerau  dušj ;  ale  sladkogemné  usmánj  hrálo  gj  o* 
l^olo  rtů*  když  zamilowaná  princezna  milostně 
vzdychala*  a  trudomyslná  wážnost  ležela  gj  na 
twáři*  když  můg  pimprle  swé  w^selé  kausky  pro* 
wáděL  A  dáwno  bylo  giž  po  hře — slawné  audi- 
torium bylo  se  giž  skoro  wytratilo :  Hedwika  ale 
seděla  gežtě  we  swém  kautku*  gakoby  na  mysli 
dále  hrála*  anebo  se  w  gezero  widěných  wýgewů 
geště  gednau  ponořowala.  My  na  ni  hleděli  šku* 
linami  našeho  uměleckého,  chrámečku*  gehožto 
stěnj  z  malowaného  plátna  sestáwaly. 

A  když  pak  do  swatyně  tohoto  chrámečku 

Digitized  by  VnOOQiC 


334 


wslaupOat  kdyi  ony  prince,  laupeSaíkyt  princezky 
a  gine  tagnaplné  podoby  nynj  pokogně  na  hřebj* 
cjch  wiseti  widěla  —  ty  tag^aplné  podoby,  gežto 
byly  wežkerau  duli  tak  newyslovrně  pobauřily! 
Ony  tu  wisely  nynj  uk  swomč  a  tiše  -*-  gakoby  se 
gakžiwy  nebyly  ani  pohnuly.  I  brala  ge  do  ruky  a 
potahowala  ifturkya  drátky  gegich  a  mhiwíla  s  ni* 
mi  —  a  wedla  téméř  celý  howor.  gako  ho  byla 
priwě  zaslechla.  Radostně  otwjrali  oči  i  hubu  oba 
předstawenj  pjďowých  umělcfi  a  od  té  chwjle  wstau- 
pihi  Hedwika  příkynutjm  dwau  zkušených  hbw 
co  nowý  člen  we  spolek  řjdjcjch  sil  našeho  ú- 
BtawQ. 

Gakási  bngarost  mladistwá  weSla  přigetjm  po- 
diwného  dewčete  negen  w  naši  rodinu/  ale  i  w 
předstawenj  naSe.  Gá  owšem  zabywal  se  s  nj  ney* 
wjce  —  a  rodičowé  to  trpěli,  giného  zisku  zpři- 
gatého  cizjho  děwčete  nehledagjce,  leda  aby  a 
wečer  hezky  gemn^m  hlasem  swé  princezky  od- 
řjkala*  Gá  gi  učil  čjsti  a  psáti,  neboř  neznala  ani 
pjsmeny ;  ale  duch  gegj  byl  gako  přeaurodná,  ge* 
nom  ladem  ležjcj  a  na  semeno  čekagjcj  půda; 
cokoli  do  něho  padlo,  wykljčilo  se  a  wyrazilo  do 
kwětu  čaroděgnau  rychlostj.*  — 

BAháI«  prohodil  No wotný,  dle  obyčege  swé* 
ho  breyle  pošaupnuw  a  potom  polaudlanj  po  u- 
stech  si  přešaustnuw,  w  gichžto  nitru  dwě  řady 
dobrých  zubi  chrupawý  suchar  drtily.  —  »  Ahá  I 
Biignona  se  wylupuge;  Silwana  se  wyswiéká  — 
z  polodiwé  keykljřky  wzegde  duchaplná  uměl* 
kyně.«  — 

»Ale  tys  k  newyslánj  I«  rozhněwal  se  Janow- 
skf,  kterýž  powjdawého  komika  proto  pozorně 
poslauchal,  že  Bětunka  pozornýma  očima  na  něm 
se  utkwjwala^  nNech  si  dAwtipných  interpretarj,  a% 
o  ně  kdo  státi  bude;  my  zde  gsme  přirozenj, 
bezprostřednj  posluchači,  a  nechceme  si  dáti  ka- 
zit pochautku  wybjrawau'  kritikau. — Powjdey,  po* 
wjdey,  Johanýsku  —  a  nehleď  na  to,  co  tady  ope* 
řený  pjsk  ledabyio  prohodj.« 

Ale  komik  ukto  wybjdnutý  nezačal  hned 
mlnwiti.  W  pohybliwé  tahy  twářj  geho  umjstila 
se  náhle  gakási  gemnotrudná  wážnost,  kteráž  mu 
na  chwjli  ústa  zavrřela.  Potom  si  oddechnul,  a 
lehce  dlanj  přes  čelo  přeletěw,  gakbby  náhle  wrá* 
sky  8  něho  setřjti  chtěl,  začal  gemněgí  nežli  dřj* 
we  wyprawowati. 

»Gá  bych  si  musel  nynj  péro  od  neycitel* 
něgSjho  nowelisty  a  neybystřegšjho  pozorowatele 
wypAgčiti  —  kdybych  měl  staw  dušj  našich  dobře 
w^ljčití  —  to  gest:  kdybych  měl  sebe  a  Hedwíku 
wykresliti,  gak  gsme  pozwolna  k  sobě  se  klonili 


—  gak  86  garobugné  wětwe  naij  mladosti  porna* 
lo  spljtaly,  až  i  w  gedinau,  kwětů  plnaa  konina 
splynuly. 


IHooAfriceL 

Nápodobným  způsobem  wznikla  mezi  dwě* 
nu  ukowýma  králi  dwauletá  wogna^  že  každý  pře* 
dek  mjti  chtěl,  aby  směl  při  slawných  přjležito* 
atech,  a  pak  na  korábech  otrokářských  střewjce 
nositi;  a  gakkoliw  mocnářowé  tito  nepatmi  bylij 
gichžto  celá  moo  častěgí  toliko  z  několika  set  bj* 
dně  ozbrogených  negrůw  záležj,  předce  se  gedea 
z  nich  kapitána  korábu  francauzskéko,  kteráž  se 
giž  podruhé  k  tomuto  králi  z  ohledu  obchodu  byl 
nawrátíl,  se  wšj  oprawdowostj  tázal :  zdali  welikost 
geho  u  dwora  pařjžského  weliké  podiwenj  a  uža* 
snutj  působila  7 

Od  něgakého  času  se  owiem  na  pomořj  A* 
iriky  mnohé  wěci  prospěšně   změnily,  poněwadž 
národowé  lito  w  častěgšj  zwláště  obchodnj  swaz* 
ky     s    Ewropany  přicházegjce    tjmto   zp&sobem 
předce  poněkud  u  wzdělanosti  postupugj.  —  Oni 
ne|;ři,  kteřjž  do  Ewropy  wzali  byli,  nezřjdka  zna- 
menité prospěchy  učinili.  Bannekr,  swobodný  negr 
W  Americe,  studowal  horlíwě  hwězdoslowecké  kní* 
hy,a  ačkoliw  tomu  gen  swé,  po  dcnnj  těžké  práci 
cbýwagjcj  hodiny  obétowati  mohl,  učinil   předce 
w  krátce  welmi  znamenité  prospěchy  w  uměnj  o* 
nom,  čehož  důkazy  w  kalendáři  od  něho  wydaném 
podal.  —  Fuller,  též  Afričan,  okázal  geště  we  swém 
70.  roce  welmi  podiwnau  hbitost  wpočjlánj  z  hla* 
wy,  kteraužto  schopnost  wůbec  mnozj   negrowé 
mjwagj.  W  půl  minutě  odpowěděl  na  otázku^  kolik 
sekund  žiw  byl  člowěk,  gehož  stářj  70  let  17  dnj 
a  12  hodin  obnášj,  totiž  2.210  millionů  500.800 
sekund.  Někdo  ze  společnosti,  počjtaw  tuto  úlohu 
spolu  na  papjru,  prawíl:   Fullere,  nenj  to  dobře  I 
—  vMassa  (pane),   nedal  gste  na  přestupuj  roky 
náležitě  pozor, «   odpowěděl  Fuller,  a  po  oprawe* 
nj  počtu  shledalo   se,  že  měl  Fuller  prawdu.  — * 
WjVne  o  giných,  kterj  skrze  swé  znamenité  wlohy 
do  akademie  pro  wědy  w  Pařjži  přígati  byli.   Ně* 
kteřj  z  nich  gsau  známj  co  wýbomj  lékaři,  bude* 
bnjci,  kazatelé  a  řečnjci,  gako  wýtečnj  matematici 
atd.,  k.p.  Saucho  aVassa  w  Angličanech. 

Zasluhuget  zde  mjsto  prjklad  o  znanaeni* 
tých  wlohách  k  básnictwj,  kterýž  máme  na  ne|[er- 
ském  děwčeti,  gežto  weswém  8.  roku,  léta  1762 


Digitized  by 


Google 


135 


w  Afirioe  0Í  oiročkýck  UmpeinjkA  lapeno  •  db 
AoMisiky  jEftireieiio  hjioé  Zde  ge  kaupil  J.  Whea- 
teley  w  Bostonu.  Pan  Wheateley  rozkázal,  by  se 
•  djtétem  tjmto  dobře  «akié(Mo«  a  nazwal  ge  Fillia 
Widai.  NaučSo  se  w  6  n^ésjcjch  an^ličinč  a  zjska- 
lo  při  takowém  dobrém  s  sebau  nakládánj  i  w  la- 
tinském ga^yku  nemalé  hbitosti.  Panj  gegj  gj  by- 
la nakloněna,  a  kdyi  gii  mnohokráte  welikau  scho- 
pnost a  důwtíp  w  uměnj  básnickém  přjklady  byla 
dokázala,  wydala  na  domluwu  a  podporowánjm 
této  šlechetné  panj  38  sw^ch  básnj  irefegné  na 
twědo,  kteréž  z  wétilj  částí  za  w^bomé  uznány 
a  djlem  i  dó  gin;f ch  gazykfi  přeloženy  byly. 

Krásné  wlohy  ku  wzdélanosti  gsauť  tedy  čer- 
nému s  bji;^m  Kdstwa  pokolenjm  obecné,  pokudft 
ae  totiž  w  ponebj  mjrněgšj  přesadj.  W  samé  A- 
irice  wSak,  pod  palčiwým  onjm  nebem  sotwa  bu* 
-  dau  i  ney5ťastttég$j  wlohy  duiewnj  s  to,  by  se 
k  welikým  pracjm,  kteréž  dlauho  trwagjcj,  nepře- 
tržené setrwánj  požadugj  powznesly.  Anogestnám 
práwem  póchybowati  lze,  že  u  wnítř  Afriky  kdy 
gaký  Caesar,  Newton,  Petr  I.,  Leibnitz  atd.wznikne. 
{PoíaraiowánJ.) 


lio  gazyka  if  ]lIo«kwé« 

Dne  %ft.  kw£taa  b.  r.  hyl  gsem  pocwán  na  tkanlktt 
%  Českého  gasyka — w  Moskwé.  Pochybugi,  lehy  al  poand 
kdy  byla  zkaa»ka  a  Českébo  gaayka  konána  a  uk  wAinau 
aownitřnostj,  gako  tato,  a  tedy  adiiati  »e  nemohu,  bych 
se  gj  před  swými  wadálenými'kragany  nepochlubil;  kdyby 
giŠ  pro  nic  giného,  aspoA  pro  alosl  učitelowi  na  hlawnj 
ikole,  p.  X..)  který  nám  prorokowáwati  nepřestáwal,  ie 
Čeltina  nepřetrwá  Kostka  (U  g.  1860.)  _ 

Známo  totii,  ie  kromě  atáwagjcjch  giš  atoUc  slowan- 
ských  gasyká  w  Pařjii,  Beraně,  Wratialawi  a  (gak  p.  Pa- 
pionski  w  Bibliotéce  Wariawaké  aibS  ugisfnge,  gá  wiak 
8Íln&  pocbybagi)  w  Prase,  podlé  nařjsenj  mského  cjsaře  i 
na  wJech  ruských  wysokých  školách  takowél  profeaanry 
aijaeny  býti  magj,  a  ade,  w  Petrohradi  aChaikowě  gii  o* 
prawdu  zawedeny  gsaa«  Zdeglj  profeasor  w  tomto  před* 
mStu,  p.  Josef  MaksimowiČ  Bodanský,  wybral  si  ku  před* 
táJenj  w  tomto,  njmj  minnlém  ikolnjm  roku :  mlawnici  £e- 
skaň,  Slowanské  Suroiitnosti  a  Národopis  p.  šafařjka ;  te- 
dy samé  české  wéci.  PonSwadk  ale  předmět  tento  we  sIo- 
wesném  oddělenj  filosofské  faknlty*}   tak   gest   obligátnjm, 


*)  Na  mskVch  wysokých  íkolách  nenj  theologické 
fakulty,  proto  ie  se  kněžstwo  we  swláatnjch  seminářjcb  sce- 
la  oddělené  ode  druhých  wychowáwá,  ta  to  mitk  gsau  we 
filosofské  fakultě  dwé  oddélenj :  slowesné  (krasowědecké) 
a  přjrodnj. 


gako  H  nás  kn  př.  latinská  filoloTgie :  pVedce  gaem  se  ko« 
aeétiě  dočkal  té  chwjle,  ie  aspoil  někonra  tdoleno  bylo  ex 
offo  anáti  českau  grammattkn,  SCaroihiioati  dafafjkowy  a 
geM  takořka  sa  tepla  geho  Národopis.  Skoda  genom,  ie 
to  bylo  piea  9000  wjorst  od  Krkonoi. 

Dne  23.  Kwětna  tedy  odprawil  gsem  se  na  gedno- 
konném  iswoiefjkn  (fiakni),  kterých  ade  po  městě  tak  plno 
gako  w  Prase  wrabcfi,  do  nowého  nniwersitétn,  wystawe- 
ného  welmi  wknsně  a  nákladně  naproti  maněii  (weliký  sál 
bet  slaupft  pro  aimnj  cwičenj  wogska,  w  kterém  prý  se  do- 
sti pohodlně  celý  pluk  gjxdný  pohybowati  mAze),  gako  by 
naschwál  dwa  obrowStj  repraesentanti  duchownj  a  tělesné 
sjly  proti  sobě  Čněli.  ProSed  několik  nádherně  postawe- 
ných  a  ozdobených  sjnj,  práwě  gsem  wstaupít  do  sálu, 
kdyi  se  Četl  trocha  polským  náswnkem  konec  národnj  pj- 
sně  HA  přigel  k  nám  a  Bakús  atd.cc  (Čelakowsk.  SIow* 
Wár.  pjs.  n.  49.) 

Tyto  weríe,  přednelené  na  takowém  mjstě,  w  tako- 
wém obecenstwě,  díwně  mi  zněly  do  srdce.  T^cpřál  bych 
si  w  tomto  okamienj  býti  wlaStcnkau,  neboť  kaidý  roz- 
saudný  Čtenář  si  snadno  pomyslj,  gak  lehko  by  se  mně 
molilo  w  tomto  pádu  srdce  po  páliti,  pri  pohledu  w  krásný 
Sál,  naplněný  wybraný-mi,  18  — 24Ietými  Rusy  a  Poláky 
(Čtwrtina  ge  zde  Poláků),  geito  wáickni  ztuha  upiati  gsan, 
modré  wýloiky  a^  po  straně  kordy  magj  *)  a  kromě  toho 
to  polským,  to  ruským  náswukem  České  básně  ČUu.  Gá 
wiak  genom  se  swátečněgSj  twářj  opatrně  se  probjral  skrs 
kordy  známého  ml  neywjce  auditorium  kn  stolu,  kde  mi 
S  neoČekáwanau  dobrotau  a  sdwořilostj  p.  hrabě  Strogsnow, 
popečjtel  (neywyiS)  předstawený  wysokých  a  wáech  giných 
Ikol  moskewského  okresku),  gemui  mne  p.  Bodanský  byl 
pFedstawil,  židli  po  swém  boku  wykázal.  Na  stole  leiel: 
Slowanský  seměwid  p.  ŠafařjkAw,  Rukop.  králodwor.,  Er- 
bene wy  Nár.  pjsně,  Čelakowského  Ohlas  pjs.  Čes.  a  ms. 
Jablonského  básně,  Hankowy  pjsně,  Rubeí.  dekl.,  české 
besedy,  Čelakow.  Slow.  nár.  pjs.  a  mnoho  giných  českých 
knih.  nTzwolte  alwcčáť  (račte  odpowjdat) !«  prawil  p,  Bo- 
ďanský  gednomn  Poláku  a  předložil  mu  (gako  w&bec)  prw* 
nj  otázka  ze  starotítnostj,  druhau  %  národopisu,  na  které 
se  po  rusktt  odpowjdalo,  a  třctj  byla,  čjsli  a  na  rusky  pře- 
loiiti  kteraukoli  stránku  z  některé  české  knihy  s  gramma- 
tickými  wýklady.  P.  Bodanský  sotwa  sUčil  křičet:  Pre- 
krásno !  Prewaschodno !  atd.  A  w&bec  wáickni  tak  horli- 
wě  byli  připraweni,  ie  po  zkau^kách  ani  geden  nedosul 
prwnj  klass, .  ale  wlechni   eminencie    a  ademinencie  (nebo 

*)  Studenti  zde  mag)  předepsaný  wogenský  iat,  asi 
gak  oficjťi  rakauských  granátnjkii  obyČegně  kromě  parády 
chodj :  takowý  dwaurohý  klobauk,  tak  »itý  kabát  s  mo- 
drými wýloikami;  na  wj^ech  wysokVch  školách  stegný. 
Gymnasisté  magj  Čerwené  wýlozky  bez  kordu.  —  Zde  se 
gako  w  Němcjch  genom  posluchači  na  universitétě  gMV| 
gj  »stadenti«.  Giným  úřadům,  kromě  popečjtele,  negs 
podrobeni. 


Digitized  by 


Google 


S36 


po  nisLu:  pjatjj  a 4étw^xi ^»>* ik«l^< ftď« penfjj ktlpe^to. 
hk  se  nalj  trogce).  Walikai^  Mcluhu  s  toho  má  p.  Bocta»* 
«l^ý»  ^terý,  «im  g««  w«Uký  milownjL  iidíiiiij^  i  w ímb  twým 
poslacbač&m  Usku  .tuto  we  Ikole  i  dona  witjpiti  osilttge, 
Neylepdjm  dftkatem  .gebo  am^ilcDJ  gest  prwnj  geho  ettenj^ 
které  na  wysokýoh  iloUáx  ireliký  hluk  íp&sobilo,  «  které 
co  ne3rdřiwe  nadema  obecenstwa  w  překlade  pře4ftawiti 
hodlám.  -  • 

Mnoho  klausul  a  mravnjefa  naa^fenj  dalo  hy  se  s  té* 
to  události  načerpati,  mně  neywjce  gedno  ležj  na  srdci  % 
na  gaiyku :  Kdjrl  se  my  Páni  na  WlUwě  a  na  Labi,  na 
Morawé  a  Hronu  nechcete  uditi  gazyku  swému  mateřsMmn» 
hudau  se  za  wás  učiti  w  Pařjili,  w  Berljné,  w  Moskwě  a 
snad  i  brso  w  Pekinku,  a  odtud  budau  ta  100  let  k  fio- 
hemcum  chodit  učit  ge  českému  prawopisu.  JHčgte  «• 
satjm  dobře!—  9.  b. 

České  dliradlo  ir  Praze. 

Dne  16.  čerwenoe  ^Lat^elft  od  Klicpery,  o  kteréi^ 
to  dramč  w  č.  3.  Časopisu  tohoto  ob^rqau  spráwu  gsma 
četli.  — 

Pne  18.  čerwence  nDom  Jwmti.     Dle  naíich .  sil  ne, 
můíe  opera  ta  lépe  obsatena  bytí.     P.  Strakatý  wysUupil 
poslednikráte  před  odgezdem  swým  do  lásnj  co  Don  Jiiau, 
a  sůstawU  nám  tu    pěknau    památku    uménj    swého  až  do 
opětného  snjm  se  shledánj;  ie  ipčwu  Machá|řkůw  text  pod^ 
ložH,  nebylo  mu   wěru  na  ugpnu.     To    aby  téi   p.  Brawa 
učinil,  nechceme  sice  nsilowné    iádati,   ale  sawdědil  by  ao 
nám  welmi,  kdyby  alespoň  některé  přjliiné  hrubostí  wyne- 
chal,  n.  p.  »táhnčte  k  čcrtu«    a  podobné.  ~  Počet  nawit&- 
wowateia  diwadla,  gimiby  wýbomost  dramatíckého  apěwu 
p.  Podhorské  anáma  nebyla,  gepřjlij  skrowný,  a  i  těm  by- 
chom chwálau  nalj  nic  nowého  nepowědéli.     Skoda,  ie.p. 
Mayr  tenkráte  nebyl   darA   swých   sauplna   mocen.     Geho 
myiii  tony  sněly  wjce  než   kdy   gindy,    gak<a>y  ,na .  paun 
tworeny  byly.     P.  Tonncrowa    iryznamenala    so  awláítč  w. 
druhé  ani.     P.  Kčíkertowa  byh  rozkoiná  a  Uhodila  oku  i' 
uchu.     MassetAw  part   pHgal    p.  Prokop    ku   spokogenosti 
obecenstwa,  a  doíel  pochwaly,  gakož  i  pékný  hlas  p.  Sté* 
pána.— Zde  máte,    drazj    čtenáři,  skwčlau  stránku  nesmr- 
telné opery,  čcmj  stjnowé  ale  padaly  na  nj  tenkráte  «  or- 
chestru.    Ať  nic  nedjm  o  nedostatku  pewné  srosUého  cel- 
ku xpěwáků  a  hudebnjků,  to  se  w  krátkostí  owžem  docj- 
Utí  nedá ;    z  nedbalostí    ale   ať  kára  sebe  sám,  kdo  winen 
gest,  ie  lesnj  roh  asi  o  půl  tonu  njiegi  aněl,  že  se  hausli- 
sté  několikráte  podřelli,  a  Že  cello  pH  rečitatíyu  faleánymi 
•kkordy  péwci  spjře   překáželo   než  napomáhalo.    Sólo  na 
hausle  pH  aastawenjčku   uwykli   gsme   mnohem  delikátněgi 


fQ^e|».  P.  lupelnj  mistr  Ukú  mtíi  h^idAým  éšmšwm 
«»eb  přj^tým  poUedem^  ale  takové  mmiy  Mbgj  mtd  4^ 
•tfeg<jh<^  léku.  M  . 

Diwadlo  >jla  hog^S  MipWiB04  B.    ^ 


DÓJMÁCJ  KBONIKA* 

z  PBAHT*  Dne  19.  b.  bl  mčK  gamt  «pSl  ím^Am^ 
Čtwrtau  letočiq*.  Hosté  byli  so  wehui  ČeMii  m|U.  Spa«i* 
l^ch.  Čclek  newidéli  gsme  snad  o  iádoé  be^dě  letoa  tólil^ 
gako  dnes.  Zábawa  hyb  gako  obyčegaé  liwá,  nemceiiAi 
toho  f^tn  bylo  ieletí,  že  gsme  se  uměledL^ch  lahůdek,  gk* 
miž  se  nám  gindy  chwjle  odpočinku  oslaaowaly,  odj^  mo^ 
•eli  $  páni,  gicbž  ochotnost  uá^  roako^  tyto  apůsobu^ 
ge,  byli  náhodau  ginak  w  powioností  awé  lam^lltiiáiii  A 
wiak  smjme  se  tělití,  ie  nám  pltí^j  heseda,  dno  fL  9tpm^ 
ttrátu  tuto  nahradj, . 

Z  Kutné  Mory.  Od  peskdnj  mnau  podané  apiávy 
hrálo  se  u  nás  giž  opět  dwak^á^  a  tice  dne  £9.  čerwm 
^Dwa^přáielé  a  geden  kabáte  dle  Procháakowa  přckladví 
a  »Bolfré  gitroa  od  Klicpery,  pak  dne  16,  Čerwenca  »• 
wněž  Klicperflw  »ŽiZk^w  meiv^  Obogo  aagisté  adaiilé 
předsuwenj  těžilo  se  a  welmi  Četné  náwltěwy  a  města  i 
a  okolj.  —  PH  dobré  wůli,  gakanž  naSi  páni  ochotnjd 
™«gi>  gest.se  8  gistoUu  nadjtí,  ie  podniknntj  to,  a  lásky 
k  Wiinjmu  winiklé,  pfci  obecenstwu  w  oblibě  se  udrij,  • 
dalíj  geho  podpory  k  dobrému  cjii  docháaetí  bude.— 
Nowý  pokrok  očekáwáme  opět  sařjsenjm  měsuké  a  spolu 
Akolnjknihowny,  o  němž,  U  ire  skutečnost  wstaupj,  spráwu 
podati  neopominu.  j.  f.  • 

Z  B^ekffně.  Dne  29.  Čerwna  překwapilo  nás  ůčinli- 
wé  hereciwo  sdeg^j  diwadlem.  Překwapilo  arctt,  ponéwadf 
by  se  toho  n&do  nebyl  nadál  w  tom  Čase,  kde  ochotnjd 
naii,  a  wětíj  částky  řemesly  se  bawjce,  podobným  wěcem 
oddatí  se  tak  snadno  nemohau.  Než  dobrá  wůle  mnoho 
smfiže.  Ta  a  láska  k  drahé  Wlastí  herce  naJe  tak  pod- 
páitía,  ie  po  cfawjlkách  úlohy  psali,  pfluěse  učili  a  ke  hře 
sfi  strogitíi  to  wže  ale  bylo  potogj,  aŽ  nám  konečně  cedule 
spráwu  tu  wjunau  o  nastáwagjcjm  wlasteneckém  diwadle 
podaly,  dályť  se  dwě  weselohry :  Třináctý  pláie  a  Dwa 
IfeAff.  Heroowé,  mcM  nimi  dwa.  nowáčkowé,  sutně  sobě 
počjaali.  Obeeenstwo  bylo  spokogcno  a  po  faře  u  welíkém 
tíeskánj  p.  Skaláka  staráf.  (kregčjho)  a  p.  Burdowau  (kre^- 
čowau)  wywolalo.  Mj^to  bylo  plné,  tudjž  i  přjgcm  hog- 
ny .  --Při  této  přjležaostí  nemůžeme  radostnau  nowinkii 
satagiti,  ie  horliwý  M  Dr.  p.  Weyer  také  w  Miljrsh.  če- 
ské diwadlo  taraail,  kde  se  giž  hrálo  i  deklamowalo,  litu- 
gemě  to  jko,  že  podrobněgSj  apráwy  podati  nelze.  Tedy 
sase  čcsU  diwadlo  w  Táborsku  I  -  Přjkladowé  táhnau!-- 

r... 


wyekái^  w  aiřMltt 


irř^s  uri:n.r»r^ií:f'^  ifixí  tzTfstJTtr:  r  ^'ťřvžr.ri^'.''.''",^  ^nr' "  •  "''—'•'• « *-• 


Wydáwáajm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


HirodDJzibftWBJk  prp  Čechy^Iorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Cjsio  60.  : 


29.  éeru>ence  ÉS43. 


10.  r.  M^h. 


lowý  rok. 

(^PokračowánJ,) 

Byltě  to  rozkošně  pokogn/  žÍwot>  který  gdliie 
tenkráte  gako  swobodná,  kočugjcl  rodina  něgaké- 
ko  pronárodu  wedli.  Na  budaubnost  a  na  změnu 
stawu  našeho  nebylo  hrubě  pomyšlenj,  ale  osud 
byl  dle  nesklonitelné  w&le  swé  giuák  nzawřel  a 
poslal  nám  w  oáobé  na  mizinu  přišlého  diwadel* 
hjho  ředitele  swého  zástupce  a  dělnjka.  Našli  gsme 
ho  na  cestě*  Leielť  wedle  cesty  na  drnu,  máge 
nad  hlalirau  zelený  baldachýn  husté  Ijpy  prostře^- 
ný»  a  pod  hlawau  malý  tlumok  se  swau  celau  ma- 
getnostj  strčený*  Bylo  to  w  létě,  za  oněch  časů, 
když  prosaickýni  lidem  acnroda  a  žně -^hereckým 
společnostem  ale  krupobitj  a  nauze  nastáwagj. 
Gesti  to  překrásný  čas  k  přéhljženj  snopů,  gete* 
le  a  sena,  ale  welmi  truchlivý  k  prodáwánj  Ijst* 
ků  na  komedii.  Léto  ge  wlastně  prubjrna  wšj 
herecké  náklonnosti;  kdo  několik  těch  žitoplod* 
n^chměsjců  u  wěčně  prázdném  diwadle,  při  prá- 
zdné kapse,  škaredé  twáři  hospodského,  mezi  den- 
njm  hromaděnjm  dluhů,  u  wěčném  sl^owánj  gi- 
Stého  splaccnj,  w  roztrhaných  botách,  poslednjch 
nankynowých  nohawícjch  a  sedřeném  fráčku  s  auz- 
kýma  rtikáwama  genom  gednau  předržj :  ten  pře* 
stál  rigorosum  z  ohledu  nesklonítelóé  chuti  stré 
k  swatému  uměnj,  a  nebo  ge  takowý  bjdák  w  lid* 
ské  společnosti,  že  mu  giž  wšechny  dwéře  před 
nosem  zawřeli  —  a  že  mu  na  dalekém  swětě  nic 
giného  nczbýwá,  nežli  brána  chrámu  Thálie* 

Podobné  časy,  gakož  druhé  wydánj  sedmera 
hubených  kraw  Puiifarowých,  uchwátily  také  spo- 
lečnost milého  Řeznjčka,  to  gest :  muže,  kterého 
gsme  wedle  cesty  na  drně  nalezli.  Dlanho  byl  se 
bránil  zuby  nehty  proti  wšem  náběhům  nedostatku, 
proti  rozmarům  hladu  i  nahoty  —  dokud  co  bylo, 
hledal  křesťanské  duše  ^  židowským  swědomjm 
a  židowské  pomocnjky  s  křesťanskými  ctnostmi  a 


wypůgčowal  si,  zastawbwal,  přf^dáwal;  když  mil 
to  giž  ale  luze  dlauho  trwalo  a  on  se  mjsto  ředl^ 
tele  spolku  swého  genóm  panhým  krmitďem  géhd 
stal,  a  mjsto  zdařilého  prowáděnj  her  šťastné  geá 
dělánj  nowých  dluhů  na  starosti  mjti  museh  tU 
se  ho  začala  filosofie  chytati.—-  Máš-li  se  giž  pořád 
Starati  a  gen  starati — začaíl  welmi  maudře  sám 
k  sobě  mluititi  —  čemu  se  staráš  o  tolik  hrdel,  o 
tolik  gjcdů  ?  Starey  ty  se  sám  o  sebe  \  —  A  ta  filo* 
sofie  začala  se  mu  pozwolna  Ijbiti.  Uložil,  kde  co 
geště  bylo  a  z  čeho  sám  pro  sebe  něco  wytěžití 
mohl,  a  chystal  se  hlawnj  kausek  filosofie  s?ré  wy* 
wesd. 

Gednau  pozdě  wečer — bylo  to  práwě  přej- 
de dnem,  když  měl  týdnj  gáže  tv^ypláceti — wracel 
se  domů  z  přjwětiwé  hospůdky.  Sklenice  piwa 
w  hlawě,  gasné  hwězdičky  na  nebi,  teplaunký  wě- 
týrek  okolo  twářj,  wŮkol  a  wůkol  tak  básnicky 
lahodno:  celá  duše  geho  byla  měkaunká. 

Zégtra  bude  pěkné  gitro,  ani  mráčku  na  nebi 
—to  by  se  to  gechalol  — prawil  sám  k  sobě,  sr- 
dečně si  powzdychnuw.  Nu,  gak  se  Pánu  Bohů 
Ijbj.    Uwidjme,  co  nám  do  zegtřka  napadne. 

A  když  se  na  druhý  den  časně  ráno  probu- 
dil -^  a  bylo  tuze  časně,  neboť  w  zahradách  pod 
geho  okny  počjnaly  sotwa  pěnkawy  cwrkati  a  wzdá- 
leněgšj  stromowj  rozplýwalo  se  geště  w  negistých 
černých  nákresech :  tti  wystrčil  filosofický  ředitel 
hlawu  z  okna,  ohlédnul  se  na  wše  strany,  a  shle* 
dal  opět,  že  by  se  to  dobře  gechalo.  A  w  tomto 
swém  shledánj  začal  se  rychle  oblékati,  wzal  zby* 
tkami  sláwy  swé  naplněný  tlumok  na  záda,  sešel 
po  prstech  se  schodů,  potichu  dwéí'e  u  domu  o« 
tewřel  a  gal  se  na  to  w  prawdě  zkaušeti,  zdali  by 
se  to  dobře  gechalo.  Ahle!  gechal  takto  od 
dwau  hodin  z  rána  gako  podle  šňůrky  až  k  sa* 
mému  wečeru.  Tu  mu  počala  filosofie  raditi,  že 
by  neškodilo  zemdleným  nohaum  pDpřáti  malého 
odpočinku  —  tak  gsme  ho  nalezli  wedle  cesty  na 


Digitized  by 


Google 


340 


droii«  mnoho  mil  od  opuitSnďio  chrámu  Thdiina 
a  slaiebnjkA  geho. 

Giž  ani  newjm,  gak  ge  to  stalo  -*  ale  wefier 
seděl  s  námi  fkif  člowěk  Yi  večeře. 
(Pohraiowánf.) 


Néco  o  Africe. 

(Pohraiawán),) 

TakmSř  wsickni  knjžata  negr&w  magj  pře* 
welmi  málo  smyslu  pro  to,  proč  a  k  gakému  au* 
čelu  zde  gsau,  totiž  pro  oblaženj  poddaných 
awj^cfa.  Wšeckoj  nač  se  koliw  mocnost  gegích 
wztahuge,  pokládagj  gakoby  toliko  k  ukogenj  roz* 
mar&  gegich  stwořeno  bylo;  člowěk  gest  u  nich 
gen  prodagný  otroky  a  krwe,  žiwota  aneb  swo- 
body  geho  šetřiti  nezdá  se  gim  powínným»  ba  ani 
alušným  býti. 

Oni  Angličané,  kteřj  w  poslednjm  čase  Abys* 
fiinij  do  wnitř  Afriky  s  welkým  korábem  a  néko* 
líka  wětšjmi  a  menšjmi  loďmi,  wšjm  potřebným 
náležitě  zaopatřeni  gsauce^  cestu  wykonaIi»  zdělilí 
nám  mnohé  pamětihodné,  zagjmawé  wěci  o  těchto 
kraginách,  ač  owsem  cjle  swého,  by  až  do  wnitř* 
nj  Afrika  dorazili,  při  wšj  setrwalosti  předce  ne- 
dostihli.  Zwoliiiť  k  tomu  částku  roku  deštiwau; 
nebof  gest  známo,  že  w  Africe  tak  nazwané  zimy 
nenj  a  že  se  zde  počasj  toliko  na  gedno,  kteréž 
suché  a  horké,  a  na  druhé,  kteréž  deštiwé  gest;, 
dělj.  W  prwnj  částce  roku  mnohé  řeky  wysycha- 
gj,  aneb  aspoň  pro  nedostatek  wody  nesplawnými 
se  stáwagj ;  w  druhé  částce  roku,  kteráž  asi  6  mě- 
sjcu  trwá,  se  i  nepatrné  řjčky  w  znamenité  ř^y 
nadýmagj,  a  tak  plawbu  do  wnitř  Afriky  možnau 
činj. 

Na  welmi  mnohých  prostranných  mjstech, 
kudy  Angličané  pluli,  byly  welmi  mělké,  ano  řjkage 
žádné  břehy.  Půda  těchto  řekami  twořených  au- 
dolj  má  formu  rozwlněného  moře,  když  se  neu* 
stále  doljky  a  pahorky  střjdagj.  Přes  ty  se  naduté 
řeky  walj  a  rozléwagj,  twořjce  tak  zde  nápotom 
hižiny,  rybnjky,  gezera  a  bahna,  prorosdá  bugně 
a  hustě  rozmanitými  wodnjmi  i  gioými,  mjstem  do 
náramné  wýáky  se  pnaucjmi  rosdinami.  —  Zde  se 
nalézá  weiikc  množstwj  krokodilů,  přewelikých 
hadů,  tigrů  a  giných  drawců.  Některé  mjsta  a 
kraginy,  zagjmagjce  znamenitých  prostrannostj, 
gsau,  a«poň  na  bljzku  řjčnjch  břehů,  z  té  přjčiny 
welmi  málo  obydlené,  ponewadž  ona  stogítá  wo- 
da,  gežto  zd^  ostane,  ano  i  suchá  mjsta  weliký  po* 
čet  mrtwol  zwjřat,  w  rozwodněoých  řekách  o  ži- 


wot  pftSlých  w  sobě  chowag],  kteréž  pak  zde 
hnigj.  Stogitátato  wodamusilaby  sama  giž  wtom* 
to  palčiwém  slanci  smradnauti  a  tudy  wýpary  swý* 
mi  naney weyš  skodliwě  na  zdrawj  působiti ;  což 
když  k  tomu  geště  tento  weliký  počet  hnigjcjch 
mrtwol  a  horké  obratnické  (tropické)  slunce  připo* 
iteme? —  »Tak  ohawný  puch  a  smrad,  wyprawu« 
gj  AD|ličané,  kteřj  se  šťastně  z  této  cesty  opět 
do  Ewropy  nawrátili,  gsme  w  Ewropč  nikdy  ne« 
znamenali,  a  nebylo  diwu,  že  i  neyzdrawěgšj  a 
neysilněgšj  z  nás  do  nemoce  uwrhl,  ačkoli  gsme 
neysilněgějch  nápogů  užjwali.  Neyneunawenčgij 
wynasnaženj  našich  lékařů,  z  nichž  samých  geden 
po  druhém  se  roznemoeňowal,  nebylo  s  to  za- 
chrániti nás.  Tak  gsme  mřeli,  že  se  ze  zboru 
našeho,  kterýž  počátečně  asi  300  mužů  počjtal# 
gen  asi  30'  do  Ewropy  nawráulo* 

Kde  nám  koliw  vipžno  bylo,  a  kde  gsme  přj« 
gemné  kraginy  a  znamenitěgšj  lidnatost  spatřili, 
wůdcowé  naši  a  přjrodoskumci  na  zem  w]'stupo* 
wali,  a  w  rozličném  směru  na  cesty  se  paušteli.— 
S  gakým  ale  nebezpečenstwjm  museli  zápasiti  1 
Ponewadž  se  giž  několik  let  napřed  na  tuto  cesta 
příprawowali,  wzalí  též  africké,  w  Ewropě  wycho* 
wané  a  wzdělané  rozence  s  sebau>  by  gim  u  čer- 
ných spolubratrů  swých  za  tlumočnjky  slaužili, 
kteřjž  pak  owšem  s  neyschopněgšjmi  zemky  oněch 
kragin  dle  možnosti  srozuměti,  a  gich  sobě  roz- 
ličnými dary  nakloniti  hleděli,  by  se  na  nich  po- 
třebných pro  naši  wýprawu  zpráw  a  známostj 
doptali. 

Wiecky  tyto  kraginy  měly  swá  knjžátka,  byli 
ale  mezi  nimi  také  znamenitěgšj,  kteřj  se  též  wčtšj 
weřeguau  skwostnostj,  wětšj  mocj  wogskaatd.  od 
oněch  menšjch  lišili,  ano  djlem  i  podmaněné  a 
poplatné  ge  měli.  —  Wětšj  částka  těchto  králjků 
chtěla  nám — tak  wyprawugj  ředitelé  téhož  wyslá- 
jij — dcery  swé  za  manželky  dáti,  by  sme  u  nich 
ostali,  a  gim  naše  ewropegské  uměnj  zdělíU.  U 
gednoho  z  neywětšjch  wnitřnjch  knjžat  nám  zwlá- 
ště  těžko  bylo,  bychom  se  od  náwrhu  tohoto  wy- 
prostili.  Okazowalť  nám  wšecken  swůg  průmysl, 
při  čemž  gsme  se  ale  welmi  chrániti  musili,  by  sme 
se  newyzradili,  že  to  po  ewropegsku,  t.  g.  ginak  a 
lépe  známe.  Častěgi  gsme  bylí  tázáni,  zdali  ruční* 
čnj  prach,  litj  děl,  hotowenj  zbranj,  wzděláwánj 
kowů  známe,  a  gesUí  lučebné  známosti  máme,  a 
Jcdybychom  se  w  tom  byli  wyzradíli,  byli  bychom 
tam  zagisté  za  předstawené  a  učitele  takowýchto 
průmyslných  a  uměleckých  ústawů  ostati  musili. 
iPakradowéni.) 


Digitized  by 


Google 


Uí 


Srn  I 


mladjrm  Slowáki 
2etl  má. 


sále. 


MU4jkowé  naii  *)  nebjH-li  hned  gii  od  prwDJho  d{« 
tinstipvj  i&nu  milé  swé  přjboxnosti  irjrnráni  a  gako  útlý 
strfimek  wsew«rnj  končiny  přesazenx,  dokonawiebčh  £jm- 
nasiálnj,  w  něm2  bohuiel!  o  drahé  swé  řeči  mateřské,  o 
^égepisQ  národnjm,  skrátka,  o  wiem»  co2  národnosti  se  týká, 
ani  neywsdálenégvj  wédomosti,  ani  nejtcmněgijho  ponětj 
nenabyli:  přichisegj  na  wyiij  Ikoly  domést,  kde  gí2  a  wět^ 
ijho  djln  aneb  i  celkem  maďarčina  ton,  ducha  apanowánj 
přewaala.  Tu  chndasowé,  w  hluboké  ncwidomosti  swého 
wáznance  a  tak  anitipk&m,  ausméákflm  a  w3j  iélenosti  pro 
tiwDJká  gegich  národa  bexc  abrani  osUwenl  gsauce  uk  ce- 
ličký rás  národnj  swlékagj,  tak  se  sapomjnag},  te  na  sw&g 
rozsáhlý,  starobylý,  slawný  národ,  gemnl  celá  Ewropa  sa 
odwrácenj  tolika  pohrom  děkowati  má,  negen  gako  na  ga-. 
kausi  opowriénau  wéc  se  studem  hlcdj,  ano  sami  geité, 
gak  kaldodennj  iknáenost  twrdj,  geg  haněti  a  pronásledo- 
vati se  néj,  a  gií  napořád  nic  hroinřgíjho  ir  nájch  ge- 
gich tajti  nem&ie  než  slowo  tói  (madarsky:  Slowan),  kte- 
ré* se  w  gegich  ústech  na  prawau  přexdjwkn  obracj,  a 
gjmito  i  awláíté  MadaH,  gako  něgakau  potwomau  sanj  Ty- 
ionowau,  mladjky  nat^e  od  rodu  swého  odplatiti  a  odtá- 
hnanti  hledj.  Dobře  gcátř,  íe  se  gim  toto  poéjnánj,  práwí 
ie  ge  přjlií  přehánégj,  aačasté  awrhá,  ano  práwě  naopak 
pfisobj.  Ohyzdnau  tuto  ůlisnost  nelze  arci  wiem  Maďarům 
přičjsti;  nedá  se  sapijti,  ie  mezi  nimi  gsau  gak  muli  tak 
i  mladjci,  gimíto  plná  čest  služj,  a  kteřjl  národnostj  i  gi- 
ných  wáiiti  %  sobě  w^jmad  anagj:*  welká  wlak  a  bohužel 
snad  wětij  částka  gest  oněch  chatrných  přepiatých  atřeítěn- 
c&,  gimito  se  w  bjlcdni  adá,  že  genom  na  zkáze  a  wyko- 
fenén]  giných  swé  ítěstj,  genom  na  mrojch  bratrů  a  sauby- 
dliteia  swýdi  hradby  blahé  wlastnj  budaucnosti  uzdjii  mo- 
žná gest.  Takowýmto  lidem— oniť  se  ncywjce  též  z  ple- 
mena odrodilců  rekrutugj  —  nenj  nic  ncsluíné,  nechwalné, 
aniž  nemrawné,  co  by  gim  ta  prostředky  k  poíetilým  gich 
ftámérfim  slaužiti  mohlo. 

W  okolnostech  ukowýchlo,  když  ne  » z  kalného  oka, 
než  a  ruky  pilné  naděge  kwitnau,«  ndadjkúm  na£im  zále- 
žeti má  na  tom,  aby  si  wédomost  toho,  což  wlastnj,  náro- 
dnj gest,  ajskali,  aby  nahradili  to,  čeho  w  autlém  wěku, 
swau  neb  cizau  wwau,  dostihnauti  zameJÍkali,  aby  poznaU,  co 
Slowanstwo,  co  oni  gsau,  a  tak  aby  auploého  přeswědčeoj 
nabyli,  že  tóťem  slauli  ncnj  cos  opowrieného,  nýbrž  něco 
ilcchctného,  wázného,  každému  z  rodu  toho  pošlému  k  ney- 
wět«j  chlaubě  slaužit  mohaucjho.  —  Máť  gim  záležeti,  by 
láskau  k  rodu  swému  zahořeli ;  neb  oni  gsau  čáka,  oni  ce- 
lá budaucnost  geho,    oni   dnes    zegtra,    nastaupiwíe  úřady 

♦)  Řádky  tyto  wzuhugj  se  wjce  na  katolické  Slowá- 
ky,  gímŽ  teprw  nynj  gitřenka  národnj  powědomosli  swjuti 
počjná  ;  než  na  cwangelické,  předcc  zde  onde,  ač  pořád 
geitč  slabě  k  národnosti  probuzené  a  w  n j  i  wychowáwané. 


weřegné  i  samosUtoau  pAsobnost,  ttanau  se  geho  ředitcKí, 
učiteli,  pastýři,  dobrodinci,  w  nichž  oa  očekáwá  angela 
swých,  wedaacjch  geg  k  časnému  iwěčnemu  Itěstj,  k  těle- 
sné i  duiewnj  blahostL  Geli  pak  možné  powolánj  toto 
wsácné  swaté  plniti  a  gmen&m  těmto  áadost  Činiti,  nesná- 
me-li  a  nenáwidjme-li  lid  ten,  gegž  řjditi,  gehož  mrawy 
álechtiti,  w  němž  nýr,  pokog  udržowati,  gerauž  maudrau 
swau  radau  přispjwati  a  útěchu  wvelikaa  i  útoČiJítě  posky- 
towati  máme?  DobroČiněnj,  milowánj  nenj  bes  poznánj,  a 
k  němu  gsau  giž  cesty  od  mužd,  gimž  každého  statného 
Slowana  srdce  wděkem  wěčným  bjti  bude,  proklejítěny,  tak 
že  kdož  gen  koJiw  chc^  s  malau  usilownostj  přistaupiti 
m&že.  —  Snad  zde  zwláálě  u  studugjcjch  někdo  předestře 
nedostatek,  nedowolugjcj  nakaupiti  knih  k  anámosti  této 
wedaucjch?  Dobře  geg  znám ;  wždyt  se  ale  kcjU  wý«e  ulo- 
ženému nepožaduge,  by  každý  swau  wlasti^  knihowou  měl  | 
co  gednotliwec  nestačj,  wywede  gsa  s  ginými  we  spolku,  ať 
ani  nepHpomjnám,  že  se  wiudy  mužowé  wlasti  i  slowanské- 
mu  národu  wěmj  a  w  přj pádnostech  podobných  k  pomoci 
wždy  hotowj  naléaagj.  Gsme  arci  k  politowánj,  že  se  nám 
posud  nedostáwá  stroge  a  žiwlu  weřegného,  wněmž  by  se 
iiwot  a  celá  naáe  ideálnost  zobraaowala,  dá  ale  B&h,  Že  i 
na  to  dlauho  čekali  nebudeme ;  čas  wže  měnj —  i  to  mAie 
awrtnauti  doba. —  A  tak  gen  s  chutj  k  práci  a  co  newidět 
8  newýslownau  radnstj  pocjtjme,  že  audy  slawné  slowanské 
rodiny  gsme;  Ihostegně,  s  opowrhogjcjm  okem  pomineme 
wžecko  na  nás  zlomyslně  chrlené  rauhánj,  -wre^tkery  wýsmě- 
žky,  a  tak  neypewoěgi  ústa  soků  na»ich  zacpáme.  »Ifárody 
kteij  sa  sám  AeopúŽČa,  fiebÍTá  opuáťeula  prawj  Homcrnáž 
a  to  také  o  gednotliwcjch  platj  I 

itSwomostj  malé  wěci  rostan,  neswomostj  weliké  se 
rozpadagj.ic  Prawdiwost  starého  tohoto  přjslowj  i  my  wla- 
stnj, mnohonásobaau,  nenahraditelnau,  přeboiéstnau  zkuše- 
nost) potwrditi  musjme.  Ifeswomost  gak  w  dřjwnosti  tak 
i  za  naiich  časů  neyswětěgSj  wěci,  neylidumilcgžj  záměry, 
ba  samé  neypewnégáj  mocnosti  z  kořen  wy  wracj.  —  Ta  nás 
wšeho  pozbawila,  ta  nás  k  tmawému  sprowodila  rowu,  ta 
nás  do  toho  twrdébo  spánku  ukonauŽcla,  z  nehoŽ  gsme  tak 
dlauho  prodtnauti  nemohli.  lYeswomosij  bratrů  zmizela 
samostatná  slowanská  Morawa  %  pole  děgin,  na  zemi  pak 
potem  a  krwj  Slowanú  wzdělané,  duchem  blahozwěstú  slo- 
wanských  oswjccné,  zarazil  se  oátěp  kočownické  hordy,  a 
předce  celá  tato  bolestná  památka  tak  Ihostegně  paměti  natj 
mizne,  gako  sen,  negsaucj  s  to  swomost,  tento  nám  zwláStě 
uk  wcUce  potřebný  základ  w»j  zdárnosti,  mezi  námi  uho- 
sliti.  Mnohá  gest  přjčina  toho ;  gá  gen  z  obecného  stanowiStě 
se  zakaleným  okem  hlede,  pominauti  nemohu.  Že  i  samo 
Kristem  na  lásce,  a  gen  na  pauhé  lásce  založené  nábožjcn- 
stwj  strannau  něktcrýdi  zaugatcú  horliwostj  nás  mnohem 
wjc,  než  to  swaté  zásady  geho  poručugj,  i  w  národnosti 
delj,  a  rozkwět  literatury  zahražuge,  když  při  wygiij  knih 
českoslowanských  ne  na  obsah,  než  na  wjru  wydawatelowu 


Digitized  by 


Google 


m 


prwRJ  niil  npjráine  třetel,  a  nalétneme*!!  gi  od  naáj  ros- 
djlnau,  i  djlo  samé,  hji  i  neytaamenitěgšj  bylo,  k  swé 
wlastDJ  i  k  wíeobccné  SkodS  zamjtAme.  Exempla,  gichi 
bych  nemálo  %  wlastnj  sknaenosti  uwésti  mohl,  es$ent  odiošn  ! 

Mladjk&m  tedjr  na$im  nadew8ecko  záležeti  má  na  tom, 
abr  snáSelmost,  dAwčru,.  náklonnost  a  lásku  w  národnosti 
se  saukmenowci  8'«rými  cbowal,  a  anplně  se  přeswédóil,  2e 
rozdjlnost  w  náboienstwj  niéehoi  w  sobě  nechowá,  coby 
Členy  gednoho  národa  od  sebe  děliti  mělo>  naopak  že  gim 
ono  samo,  ostatnj  powinnosti  i  prospSch  "wespolný  sám,  aby 
se  milowali  i  podporowali,  přikaznge.  Ohlédneme  se,  gak 
sausedé  naái  Němci  ďwa  tyto  žiwly  spogugj ;  gak  sami  Ma- 
daří,  budtei  katoijci,  ewangeljci,  reformati  ald.,  k  gednomu 
rjli,  kde  se  o  národnost  gedná,  spolu  pracngj,  blaho  siré 
nápomábagj  a  knihy  odbjragj. — Widáleno  budiž,  gakobych 
nábozenskan  Ihostegnost  wtjrati  aneb  snad  k  nj  raditi  mj* 
nil ;  nikoliw,  snám  Že  důle  wjc  než  télo  gest.  Gedney 
kaidy  dle  lepájbo  swého  přeswědčenj,  aby  se  s  cjlem  ney- 
dAleiitťg^jm  nechybil ;  gen  když  se  o  zachowánj  národnosti, 
o  jtěstj  a  blaho  wlasti,  *o  litemj  wságemnost  a  o  'wie  to 
gedná,  co  nám,  prawc  a  powolené  gsauc  u  irěcech  těch  k 
dobrému  slaužiti  mňie,  -w  tom  aspoň  každý,  sečkoliw  gsí, 
wémé,  bez  předsudku  a  úsilnS  wynalož,  a  gakožto  hodný, 
statný,  šlechetný  syn  národa  swého  slowanského  tre  swor* 
Bosti  s  bratry  sw^mi  ptispjwey.  Gesty  nech  gsau  rosličnéy 
genom  wfili  wSichni  měgme  gednu. 

A  ponéwadž  bez  d&kladného,  nepředpogatého  poznánj 
ničeho  docjliti  nelze,  sáležiž  nám  předcwKJm  na  tom,  aby- 
chom seb«,  národnost  swau  i  Slowanstvro  poznali  ]  pak  nás 
zagisté  láska  nemine,    a    matka   Sláwa    oslawj    swé  wěmé. 


•worne  syny! 


J.  P. 


ČemUé  dtiradlo  ir  Praze. 

Dne  20.  čerwence  »Krákono9  a  newljdnjkytt  o  Čemž 
giŽ  w  těchto  listech  psáno. 

Dne  23.  čerwence  nPenSzoítazi  čili  Swédowé  w  Chru^ 
dťmtj«  kteijž  obogj  nedélnj  obecenstwo  gak  náležj  potěJilL 

W  autcrý  25.  čerwence  »NSmá  z  Portici.<i  Newjm, 
gaké  náhodě  děkowati  máme,  že  se  Fenella  z  ruky  prwnj 
tanečnice  dostala  do  rukau  p.  Kollárowé.  Či  snad  se  to 
Stalo  z  dobrého  úmyslu  a  prawého  náhledu?  Fenella  gc 
těžká  úloha  \  p.  Kollárowá  snažila  se  pogmauti  gi  z  wyá^jho 
stanowiátě,  ohled  berauc  na  tragický  gcgj  moment,  a  po- 
hnula mnohVm  srdcem.  We  scéně,  kde  sděliti  chce,  že  se 
s  okna  spustila,  těšilo  nás,  že  gsme  dnes  poneyprw  žádné 
piruety  newiděii.  Prowedenj  osUtnjch  úloh  giž  čtenářům 
známo.  PHpomenauti  sluáj  gen,  že  se  orchestr  opět  zna- 
menitým učinil.    Přáli  bychom,  aby  p.  Stegmeier  budaucně 


•An' knlsnali  sceattf  kdtf  řýbáci  syna  n^tlKdirálMfá  posi»A 
raděgi  na  fortepianě  prc^átd ;  nelaeť  u«jm,  aby  tak  chy- 
bné traubenj  lesnjho  rohu  snášely.  Na  druhé  straně  za- 
blaudil  trubnjk  w  notowém  lese  a  dowolil  si  ružiti  harmo- 
nii mimo  takt  pronikawým  hlasem  trauby  swé,  což  Tolik 
znamenalo,  gakoby  byl  wolal :  vpomozte,  pomozte !  newjm 
kde  gscm.ič  *• 


0WETOZOR. 

Nenj  hrát  gako  hráč.  Gistý  0'Beam  byl  znamenitý 
hráč,  rosumj  se  w  karty,  a  množstwj  anekdot  powjdá  so 
o  něm.  Tato  nenj  zlá!  Wýwoda  zH.  byl  by  si  gii  dá- 
wno  rád  s  njm  zahrál,  konečně  napadl  kdysi  šťastně  0'Bearna, 
ktei-ýž  se  také  dlauho  prositi  nenechal.  Zwolili  si  piket, 
o  dewáté  wečer  začati,  a  když  ráno  slunce  wycházclo,  měl 
\rýwoda  wjce  prohráno,  nežli  byl  otec  gebo  gako  geoerálnj 
guvernér  Indie  zjskal.  »Pochybugi,  že  \Vám  wáecko  zapla- 
titi mohu,  co  gsem  prohrál, tf  prawil  wýwoda  k  O^Bearnowi, 
Dpoilu  sem  wiak  swého  dozorce,  kterýž  se  s  Wámi  spočte, 
a  Wám  listiny  suanu  postaupenj  mých  statkft  odewBdá.« 
»Mluwjte  gako  poctiwý  muž,«  odpowěděl  0'Beam,  vnechci 
waak,  aby  kdo  o  mně  řjci  směl,  že  gsem  magitele  tak  wsá- 
cného  anglického  gména  na  žebrotu  pHwedl.  Pioněwadi 
bych  ale  byl  nerad  celau  noc  tu  zdarma  seděl,  dowolte  mi, 
abych  duchownjho  a  notáře  sem  zawolati  směl.  Kněze, 
abyste  přisáhl,  že  se  wjce  karet  netknete,  a  notáře,  abyste 
mi,  pokud  na  žiwě  ostanu,  rdčnjch  1000  liber  steriioků 
(as  1 0.000  zt.  stř.)  wyplácel.«  —  Wýminky  ae  pHgaly  a  dr- 
žely. Wýwoda  z  H.  se  od  té  doby  karet  netknul  a  0*Beam 
užil  dlauhá  léta  s  wého  tak  lehko  a  předce  áleclietnS  naby- 
tého důchodu. 

W  Angličanech  a  w  Belgii  začjnagj  wždy  wjc  a  wjc 
domy  a  litého  železa  suwěti,  předce  wiak  gest  tento  způ- 
sob stawenj  w  Ewropě.tuxe  nowý.  Ne  tak  w  řjái  čjnské. 
Angličané  nalezli  we  swém  wogenskétti  tažeqj  po  Cjně  a 
Čing-Kiang-fu  kopec,  na  gehožto  wrcholku  malý  chrám 
(pagoda)  z  litiny  se  nalézá,  kteráž  wcdlé  nápisu  swého  za 
panowánj  dynastie  Tangu  wystaweným  býti  se  zdá.  Chrám 
ten  gest  30—40  stř.  zwýsj,  a  spodnj  průměr  geho  obná&j 
as  8  stř.;  sáležj  ae  sedmera  pater,  gichžio  každé  we  způ- 
sobu osmihranu  pro  sebe  lito  a  wypuklými  podobami  oz- 
dobeno gest,  na  kterýchžto,  ač  časem  mnoho  utrpěly,  přede 
posud  widěti  gest,  že  welmi  dobře  lity  byly. 

vKam  gdete?<c  ptal  se  kdosi  známého.  —  wPřjtele  na 
wítjwiti.a — »Ai  wýbomě,  toť  půgdu.s  Wámi,    neboC  po- 
sud gsem  žádného  newiděl.u 

Prancauzský  Courrier  dč  Ijffon  osnarange,  že  se  nynj 
we  skiářjch  Rive-de-gierských  w  rhónském  departementu 
zwlájítnj  druh  raur  z  tlustého  skla  zbotowuge,  kteréž  se 
pak  pi-yskyřici  potáhnau,  gj  k  sobě  wespolek  spogj  a 
tak  k  wodowodům  wýbomě  hodj,  gelikož  netoliko  wČtŽj 
tlak  snáiegj  a  neresatj,  nýbrž  i  téměř  o  třetinu  laciněgAj 
gsau,  než  železné.  Také  se  při  nich,  když  se  zanesau,  hne- 
dle pozná,  na  kterém  mjstč  čistiti  třeba. 


Zprávra* 


Na  požádánj,  aby  se  gedno  dwakráte  nedělalo,  osna- 
mugcme,  že  se  giž  p.  Roháč  překládánjm  Scribowy  hry 
vUnc  chaíne((  objrá. 


Cm«|ií«  tnuto   wychásj  w«  •tř«ilu  a  w  •obohi  fo  pdlarijch:  každau  druhnu  ttřcdn   pHd«wa  ••  pdlarehow-á  přjUb*.     Ptedpláej  §•   •>  wydawftleU  »«  iiwrí 
Iél»  40  kr.,  w«  kaikkupeciwjeh  n*  pAl  IřU  1  ml.  S6  kr.,  na  c.  k.  poitách  púU.  S  si.  SS  kr.  sů. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodnJ  zábawnjkproiíechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Cjsio  61. 


».  srpna  ÉS43^ 


10.  r*  béh. 


8    S    N 

od 

Wlastimily  Růžíčkowé. 

W  sadech  libowonných 
Sama  gedoau  sedjm, 

Modr%,wé  do  dálky 
Zamy^ená  hledjm. 

SlawjCek  na  ]jp€ 
Ljbau  pjseft  ipjwal, 

Ai  mě  W  spánek  tichý 
Sladce  ukoljbal. 

Ach,  tu  sen  se  rágský 
Na  spánky  mé  swanul; 

Poneyprwé  láskau 

Duch  mflg  tam  ge  splanni. 

Spatřila  gsem  guna 
Blisaanko  mne  státi. 

Za  njm  Mjlka  alého 
Šjp  si  s  tauln  hrátL 

Krásné  oko  guna 

Sladce  na  mně  Ipélo, 

Duie  mk,  mé  srdce 
Letem  k  nřmu  spělo. 

Tu  se  ke  mně  sklonil :  — - 
itMihigi  tě  I«  j;epce, 

]»WUk  byoh  man  tě  naawal, 
Tomu  osud  nechce. « 

Ay  tu  Mjlek  Ijpem 
Lstiwě  na  mne  mjřj, 

Spustj  !  —  a  w  mém  srdci 
Kxutý  bol  giš  Ijij. 

Z  rány  krew  se  walj, 
Bolně  hlas  mAg  zkřikne ; 

Krew  si  stawit  hledjm, 
W  tom  se  —  oko  mykne. 

Procitám,  o  Íc1y ! 

WSecko  se  mi  ztrácj, 
Gen  ta  rána  w  srdci. 

Ta  gejítě  krwácj.^ 


Wle  se  mi  tu  strácj, 
Crenom  ob  ras  guna 

WěČně  skwjt  se  bude 
Co  na  nebi  luna. 


iowý  roL 

(PoIcraČQwAnJ.) 

Byl  to  nowý  pomocnjk  a  společnjk  otce  a 
principála  mého  —  byl  to  býwúý  samostatný  ře- 
ditel Řeznjček. 

Sotwa  že  se  byl  z  M^azeb  gednřch  starostj 
wymknul,  začal  giž  gin^mi  mozek  sw&g  naplňo- 
wati  —  a  koneČDý  w;fsledek  toho  byh  že  game 
spolu  wciké  papjrowé  opony  lepili,  barwy  třeli  a 
potom  nowé  dekorace  malowalí.  Srdce  mé  bylo 
plno  očekáwánj. 

Mezi  tjm  se  wylasil  s  maláu  weselohrau«  wy* 
psal  role  pro  mne  a  pro  Hedwiku  —  a  we  čtmá- 
cti  dnech  méli  gsme  prwnj  produkci.  To  bjl  můg 
druhý  kročeg  k  chrámu  wěčuě  mladé  Thálie. 
Z  panáčkowéfao  diwadla  dostal  gsem  se  na  prkna, 
kteréž  předstawugj  swét  a  celau  geho  mizérii. 

Mně  se  dařili  neylépe  srdečnj  anebo  přihlan- 
pij  kluci,  Hedwice  slušely  neylépe  cituplné  milo* 
wnice  a  mezi  náma  stáwal  Řeznjček  gako  razsocha- 
tá,  stará  gabloň  mezi  audýmí  polnjmi  zwonky  a 
hráwal  zatwrzelé  otce  nebo  zamilowané  plesniwce. 
A  takto  prowozowali  gsme  střjdawě  dlauhý  čas 
komedie  s  wycpan^mí  panáčky  a  zwláštnj  hry  se 
iiwými  umělci,  magjce  na  zřeteli  rozmanité  obe* 
censtwo,  a  Apollo  i  Merkur  požehnáwali  naše  sna- 
ženj*  Nagednau  ale  uzdálo  se  pánowitému  osudu 
gínau  komedii  s  námi  zabrati*  Keljbiloť  se  mu, 
že  gsme  až  posud  samé  weselohry  dáwali  —  ge- 
dnau  chtěl  také  plačtiwau  činohru  widčti« 

Plný  Kwlástnjho,  bručiwého  a  mumlawého 
rozmara  byl  totiž  otec  principál  gednoho  wečera 


Digitized  by 


Google 


244 

k  newy-slownému  potěSenj  huba  otwjragjcjch  di- 
wáku  čerta  předstawowal,  kterýž  Fausta  odnásj  — 
a  druhý  den  ráoo  ležel  studený  na  prkně.  Mr- 
twice  byla  přetrhla  nit  wšeeh  geho  dalSjch  wjtéz- 
atwj  na  polí  dramatického  umenj,  a  w  žiwotě  nás 
wšech  ostatnjch  stal  se  nenadá!}^  přewrat.  Wdowa 
byla  bez  útěchy,  gk  s  Hedmkau  gsme  srdečně 
plakali  a  býwalý  ředitel  chodil  s  nowými  zámy* 
sly.  Bylť  se  přeswědčil>  že  ge  mnohem  snadn&gi 
wyžíwiti  společnost  neywycwičeněgšjch  panáků, 
nežli  hauf  sebe  neumělegšjch  komediantů,  st)ěhnul 
s  wýsosti  práDJ  swého  a  dáwných  záměru  swjfch> 
fi  byl  by  rád  auplnau  wládu  nad  našemi  princez- 
nami a  celým  gegich  komonstwem  dosáhl.  To 
byla  prwnj  distance,  z  njžto  začal  na  owdowěiau 
principalku  ohniwými  kulemi  házeti.  Tato,  lítostj 
a  starost]  skljčena,  začala  brzo  kapitulowati  a  po- 
dala swau  dobrowolnostj  zámyslům  posawadnjho 
pomocDjka  tolik  pokrmu,  že  se  mu  záhy  skromné 
přánj,  býti  wladařem  wycpaných  umělců,  opět 
znechutilo.  Býti  pánem  znowa  herecké  společnosti 
a  mjsto  grošů  přigjmati  dwacetnjky,  zdálo  se  mu 
nagednau  zase  prospěáněgšj  —  a  to  byla  druhá 
distance,  z  njžto  hnal  autokem  na  pewnost  se 
podáwagjcj. 

W  krátkém  čase  zrostla  z  komedie  panáčko- 
wé  —  a  nebo  wlastně  z  peněz,  gež  pečliwému  ne- 
božtjku  a  šetřiwé  polowici  geho  tyto  komedie  wy- 
nesly  — -  nowá  společnost  herecká  pod  firmau  pana 
Zwolinského.  Staré  gméno  s^é  ostýchal  se  z  roz- 
ličných  lechtiwých  přjčin  nowému  podnikánj  w  če- 
lo postawit. 

Mně  přišla  tato  změna  whod.  Bylo  mi  sko- 
ro dwadcet  let  a  od  něgakého  času  dačily  mne 
úzké  meze  stawu  mého  bolestně.  Duch  můg  za- 
čal poletowatí  a  rád  by  se  byl  ginau  cestau  pustil, 
než  kterau  wycpanj  mužjkowé  kráčeli.  I  připadl 
mi  w  nowé  společností  okres  komika  —  a  gá  byl 
šťastný  i  nešťastný.  Šťastný,  že  gsem  náhle  na 
cestě  stáL  kteráž  mne  k  tušenému  cjli  wedla  — 
nešťastný,  že  gsem  byl  od  Hedwiky  odtržen.  Ne- 
boť co  měl  šašek  s  něžnau  milownicj  dělati? 
(^Pokraiowňnj.) 


M  e  n  i  iL  O. 

Roku  1759  přechásel  mezi  ginýmitaké  iiila<lý,  Čjper* 
nýi  weselý  chlapjk  po  ulicjch  neapolských.  Každičké  ráno 
odhýwal  $i,  lehauace  gsa  oblečen  a  nékolik  pecQ&  chleba 
pod  páždj  aneb  na  hlawě  nose,  určité  swé  cesty  a  kudjr 
icl,  tam  ho  tpSw  prowázel.  Olec  geho  byl  chudý  pekař, 
kterýž  $e  s  rodojho  swého  musta,  z  Aversy,  do  Neapole 
byl  ptistibowai,  aby  lepsjho    wýdélku  nabyl.     Meniko  po- 


malil oMi  pH  práci  a  rotnáiel  chléb  po  tnteých  domecli. 
To  nebylo  ow^em  zaméstninj,  prjlU  gemu  prjgemné,  hle- 
děl si  ge  ale,  co  neywjce  moiná  bylo,  osladiti  a  prospé- 
wowal  si  kudy  chodil,  ie  radost  byla  geg  poslaachati. 
Otce  geho  4o  také  gak  náleij  těžilo ;  snamcnal  dobře,  Že 
Meniko  tjm  rychlegi  Awé  ch&se  wykonáwá,  čjm  lepžj  a  we- 
•elegžj  mysli  býwá. 

Potěženj  w  hudbě  a  we  zpěwa  rostlo  zatjm  i  dospj- 
wato  s  Menikem,  a  wsak  co  dosawád  kroky  geho  zrychlo* 
walo,  začalo  ge  někdy  také  opozdowati.  Meniko  zústáwal 
někdy  státi,  aby  poslauchal,  kde  se  négaká  pěknA  pjseň 
zpjwala,  a  libozwuký  hlas,  zaslechl-li  geg  kde,  zasUwil  ge- 
ho kroky.  —  K  atálým  odběratel&m  otce,  geho  náležel  také 
zpéwák  Aprile,  slawný  sebau  i  swými  žáky.  Meniko  nesl 
k  němu  kdysi  z  rána  gak  obyčegně  boclinjk  chleba,  a  gii 
se  zahýbal  do  chodby,  když  gda  mimo  sjni  umělce,  zpj* 
tvaii  geg  uslyšel  gednu  z  oněch  pjsnj,  w  nichžto  sebe  rowné 
hledal.  Na  Menika  gakoby  nagednau  kauzlo  padlo.  Zalezl 
do  neytemněgijho  kautku  w  ^odbJ( ;  na  chléb,  kterýž  b^ 
na  hlawě  nesl,  neměl  wjce  ani  pomyálenj.  Oa  gen  poslán* 
chal  a  byl  si  gíŽ  w  hudeb njm  tomto  zapomenut]  hezkau 
cliwjlku  poseděl,  když  gasný,  Ijbý  lilas  se  snft  geho  geg 
ptobudil,  prawě:   »I  Meniko!  coŽ  pak  tu  ČinjžFa 

Mladá  djwka,  gednoduíe  oblečená,  přistaupila  k  Me- 
niko wi  a  patrné  bylo  na  nj  widěti,  kterak  se  nadarmo  ge- 
mu i  postawě  geho  porozuměti  snažj.  Ale  ani  Meniko  ne- 
mohl se  hnedle  iipamatowati,  a  trwalo  chwjlku,  než  se  duch 
geho  ze  zamy»lenj  toho  do  etherické  řjale  harmonij  ke  sku- 
tečnosti a  k  pecnikm  chleba  opět  nawrátil. 

»Tys  to,    Terezo  ?«  zwolal  konečně  ;  » dobré  gitro  !« 

»Ano  gsem  to,  ale  oo  ty  to  sde?  Wždyť  gsi  upu- 
stil chléb  na  zem.cc 

)»Co  gá  zde  —  na  —  nic;  poslauchám  gak  zpjwá.c 

wWždyC  nikdo  wjce  nezpjwá.u 

vZe  nezpjwá?—  Zdálo  se  mi  pak  předce,  gakoby 
mistr  Aprile  posud  zpjwal.rc 

»Ňu,  tohos  pak  giž  kolikráte  sljrjel.  Snad  on  ge 
toho  winen,  žes  chléb  neodewzdal  a  po  swých  ne$el?(c  Te- 
reza prawjc  to  shýbla  se  a  zdwihla  chléb  ze  země.  Mladá 
žačka  donesla  geg  maestrowi  a  wyprawila  mu,  gak  byla 
přinaseče  shledala. 

Aprile  wy strčil  hlawu  ze  dweř]  a  ptal  se  Menika, 
zdali  snad  takowau  nedbalost]  otci  swému  odběratele  od- 
raditi chce.  M Odpusťte, «(  prosil  Meniko,  nedaw  se  zmásti, 
» nebyl  gsem  tjm  wincn.K 

»I  co,  naposledy  chfei  snad  ijcí,  že  gá  ?« 

»Owiem,  Maestro  Aprile,  proč  spjwáte  tak  krásně.* 

>»Počkey  gen  blaudku,  w^ak  t£  naučjm  žertowati  si 
se  mnau.ff 

»0  nikoliw,  Maestro,  nežertugi,<c  odpowěděl  Meniko. 
»Přiácl  gsem  gak  obyčegnč  se  swým  chlebem,  a  gen  z  wa- 
icho  zpjwánj  gsem  geg  ztratil ;  ani  gsem  to  sám  nezpozo- 
rowal,  až  mně  to  Tereza  řekla.  Alepcosjm  wás,  Maestro, 
neřjkeytc  mému  otci  nic  o  tom.«c 

Aprile  prohljdl  si  zaljm  náležitě  mladého  pekařského ; 
twář  geho  Ijbila  se  mu,  i  pokynul  mu,  aby  do  sjně  we^el, 
a  drže  geg  za  bradu,  přiwedl  geg  k  stolici,  na  njž  se  po- 
sadil. Čepici  máge  w  ruce,  stál  Meniko  před  njm,  s  na- 
piatau  myslj  a  bez  bázně,  ale  pln  ečekáwánj,  co  z  toho 
ze  wáíeho  asi  bude. 

»Slybcls  mě  tedy  spjwati  ?«  začal  Aprile. 

»Ano,  Maestro,  a  tak  mi  spadl  chléb  s  hlawy.ic 

)>Tak,  —  a  ták  se,  že  se  ti  mňg  zpěw  zaljbilPcr 

»Swatý  Januáři!  Co  slyAjm  zpjwati,  nettratil  gsem 
geitě  pro  nikoho  chléb  s  hlawy.a 

»TěMJ  tě  tedy  hudba  ?a 

»Wěru  bych  nic  giného  dělati  nechtěl,  kdyby  gine 
práce  nebylo. « 

»Umjs  také  zpjwati  ?<e 


Digitized  by 


Google 


)»Tak,  gak9  wy,  to  ne,  ačkoli w  mé  m&g  otec  «Iawj- 
kem  nazýwá.K 

)»ť  k}ho-liÍ  !.c 

uBa  ano ;  obzwlá jié  ale  gednu  pjsmčku  mám)  ktenui 
gaem  několikráte  apjwati  sljráQl.«c 

jtNeiazpjwal  bys  mné  gi?<c 

ví  od  srdce  rád.«e 

»Okai  tedyltc  pra wil  Apríle. — Meniko  si  trocha  sa- 
ttpcjrpal,  posta  wil  se  pak  s  dobrán  myslj  a  spasili,  ni 
kyholiž!  Totd  pak  od  Caraciella,  synáčku, «  řekl  Apríle, 
utěbenč  se  tiráře.  Když  Meniko  dokončil,  wzal  geg  sa  ra- 
ku a  prawil  ma,  aby  s  njm  leL 

}>Kam,  Maestro  ?  mosjm  teď  dom&.« 

NWsak  tě  uké*gQii  dom&  dowest  chci^c  odpowěděl 
Aprile. 

»Dčkugí,  tisjckráte  dékagí  U  plesal  Meniko  ;  »tof  se 
nebudau  se  mnau  waditi,  že  tak  dlauiio  nepHcházjm.d 

Po  cestě  -wyptáwal  se  Aprile,  xdali  si  hoch  w  pe- 
kařstvv-j  libuge,  a  dowěděl  se,  ieby  mnohem  radégí  hude- 
bnjkem  byl.  Kdyií  pak  s  njm  do  pekárny  wsteapil,  po- 
klonil se  Menik&w  otec  hluboko  před  tjmto  swým  ncywzá* 
cnťgSjm  odbiVatelem  a  mel  za  to,  ie  synek  geho  w  Nea- 
poli zablaudil,  a  Aprile  že  se  nad  njm  smilowal  a  domiV 
geg  dowedl.  Aprile  powěděl,  co  bylo,  a  otázal  se,  adali 
gest  w  Neapoli  nause  o  rosnaiede  chleba.  —  Pekař  odpo- 
wěděl,  že  ne. 

»Tedy  wám  radjm,  abyste  si  giného  wzal  j  tohoto 
sde  bych  si  rád  priwlastnil  a  u  sebe  podržel. « 

»Mne,  Maestro  !k  swolal  Meniko,  radostj  skákage, 
»mDe  Ie  chcete  podržeti  a  swým  žákem  učiniti  ?« 

3>Ano,--awy  nmě  tjm  čest  prokážete, «  prawil  Apri- 
le, k  starci  se  obrátě.  »Po«lcte  mně  geg  zegtra  s  geho 
wěcmi  dom&,  wsak  pozděgi  o  něm  usly&jte.tc  Pak  poljbil 
Menika,  řka  :  » Addio,  na  shledanau,  zegtra  !fc  Potřásl  otci 
ruka  a  odeiel.  —• 

Ob^jrné  by  bylo,  wypsati  radost  otcowu  i  synowu. 
Meniko  prestěhowal  se  druhý  den  k  Aprilemu.  —  Co  se  ale 
stalo  z  něho  ?  —  Wjte-liž,  kdože  kromě  giných  mistrow- 
ských  pracj  také  il  matrímonio  éegrctto  sepsal? —  »Cima- 
rosa  ?«  —  Dobře.  —  >»Ntt  —  a  ?« 

Nu  —  to  byl  práwě  onen  malý  Meniko  —  Domeniko 
Cimarosa,  pekařský  synek  z  Aversy,  žák  Apríleho  a  páte- 
ra Porzia,  sám  sebau  slawný  dosti,  hy  třeba  bylo,  wjce  o 
něm  powČdeti. 

České  diwadlo  ir  Praase* 

Dne  27.  čerwence  poneyprw  :  ITízen  na  peumosii 
8waio^Úndřeg9kéj  wesclohra  w  3  děgstwjch,  přeložena  od 
G.  J.  Kolára.  —  Nemohl  bych  řjci,  že  gsem  kdy  perem  tak 
těžce  wládnul,  gako  dnes,  máge  o  této  nowince  laskawému 
obecenstwu  swé  mjněnj  sděliti.  Potěšen,  že  předce  gcdnau 
zase  něco  nowého  spatřjmc,  chwátal  gsem  do  diwadla  a 
sapomenuw  na  w2ecky  porážky,  které  dAwěra  na»e  utrpěla, 
oddal  gsem  se  zcela  nowé  naděgi^  Kdož  z  nás  medle  ne- 
wj,  že  celý  uii  žíwot  nic  giného  nenj,  oež  tísjceročlenný 
řetěz  nehynaucjho  daufánj  ?  Z  každého  hrobu,  w  něgž  gsmc 
gednu  zničenau  naděgi  pochowali,  wyrostau  dwě  nowé 
mnohem  bugněgSj,  a  cestu,  geŽto  k  zaufánj  wede,  nikdo 
s  nás  nezná  a  znáti  nesmj.    Odhodlaně  ale,  ač  ne  bez  bo- 


345 

lešti  wysnám,  ie  nWězeu  Swato-Ondřegský«  showjwawé- 
mu  očekáwánj  těžkau  ránu  zasadil.  Pohlédněme  na  osoby, 
gak  ge  na  diwadelnjm  lista  čteme.  P.  Kolár  hrál  Morlet- 
ta,  dobrodružného  to  kawaljra,  gemuž  žádné  ženské  srdce 
odolati  nem&že.  Zdali  si  ale  hrau  swau  negen  na  gewiití 
ale  i  na  posemj  tolik  srdcj  zjskal,  za  to  bych  alespoň  swavt 
Llawau  státi  nechtěl.  P.  Kolár  ge  řjkage  wždy  we  snách, 
a  atogj  gen  s  nápowědau  w  saucitném  raportu.  Na  poky- 
nu tj  tohoto  dobrého  prjtele  přigde  k  sobě,  wyrjtj  na  adař- 
bůh  něco  nesrozumitelného,  gramatickými  chybami  nemji- 
lostně  seilehaného  z  úst  swých,  a  —  giž  ge  opět  we  snách. 
Pomysljme-li,  že,  ač  sám  kus  un  překládal,  předce  tak 
chatrně  gázy  kem  wládnul,  musj  každé  slowo  sa  zbytečné 
powažowáno,  přede  w^jm  ale  Ijto  býti,  že  tak  Ichkowážně 
hrjwna  swau  zakopáwá.  Pan  Grabingcr  byl  žertowný,  gen 
Že  nám  chtěl  twrdo»igně  dokázati,  Že  hra  ta  ge  fra^kau  a 
ne  wy  Jij  weselohrau.  P«  Hcrbstowa  (Fiorilla)  zápasila  w  ře- 
či gako  noha  pocestného  w  sypkém  pjsku,  pročež  we  hře, 
na  niž  pro  řcČ  pomysliti  nemohla,  ani  giskry  Žiwota  se 
newyskytlo.  Pan  Polz  od  Altenburského  diwadla  wystau- 
pil  co  host  w  roli  Gambetta.  Gednánj  geho  bylo  nenuce- 
né, řeč  plynná,  pokud  ale  na  prwnj  seznánj  sauditi  lze,  ne- 
sauhlasj  umělečtj  prosťredkowé  geho  s  kawaljrskau  aČ  o- 
statně  bázliwau  osobau,  ktcrauŽ  předstawowati  měl ;  nicmé- 
ně smjme  daufati,  žebychom  w  něm,  kdyby  se  některéma 
znateli  dramatiky  swěriti  chtěl  a  rady  geho  uposlechnul, 
dobrého  herce  zjskali.  Polowici  uměnj  nahýwámc  od  uči- 
telů, a  polowici  sami  od  sebe.  Panna  Mágowa  a  p.  Forch- 
licimowa  uspokogily  každá  we  swém  poměru.  P.  Hille 
přeháněl  a  p.  Ka»ka  Ijbil  se  gak  obyčegně.     ' 

Tu  gsme  u  konce.  Budiž  nám  gestě  popřáno  přidati 
několik  slow  bez  obalu,  gak  ge  na  srdci  máme. — Kdyby  někdo 
paupě  to  neypěkněgjj  s  keře  utrhl,  chtěge  teplým  dechem 
swým  k  wýkwětu  ge  přiwesti,  dali  bychom  se  do  hlasité- 
ho smjchu,  a  předce  gsme  w  tom  samém  stawu. — Naie 
diwadlo  bylo  a  ge  posud  u  německého  gen  w  nágmu,  ba 
raděgi  řeknu  w  podružj,  herci  zaměstnáni  w  obem  ncmohau 
při  skrowném  počtu  neskromným  těm  powinnostem  dostáti. 
Uwážjme-li,  že  prowozowané  na  nowém  diwadle  německé 
hry  téměř  wfibec  spogeny  býwagj  s  nákladnau  úprawan, 
mnohými  tanci  a  gínými  přjprawami,  mohli  bychom  se 
ptáti,  kde  zhýwá  času  ku  zkau^kám  na  české  hry?  Istá- 
wá  se  ČastOj  že  po  gedné  neb  dwau  zkau&kách  hra  na  ge- 
wi&tě  přicházj,  a  tak  po  krátkém  umučenj  smrt  odsauzence 
podstaupiti  musj,  kdežto  německá  drobnůstka  i  pět  zkau- 
iek  přcstogj,  dřjwe  než  k  prowozenj  připuštěna  býwá.  R 
čemu  ale  mohly  by  i  tisjcoré  zkaušky  a  nás  wésti,  když 
diwadelnj  režisér  ani  slowa  Česky  neumj ;  on  máge  za  wěc 
odpowjdati,  newj  zdali  herec  Hamletúw  monolog  nebo  scé- 
nu z  Xintili  -  wantili  přednášj.  Gaký  to  nesmysl,  když 
zpěwáb  kapel ojmu  mistru,  pauhému  Něibci,  znamcnj  dáti 
musj,  kdy  hudba  začjti  má.  Čehož  gsem  byl  očitým  swSI^ 


Digitized  by 


Google 


246 


kem.  Nemusj-li  f  e  nám  leckdo  wysmAti,  ie  posnd  dowolu- 
gemě,  aby  fe  -rrlastenské  lásky  naij  tak  tle  oadužjwalo? 
Peéugjce  o  zdar  divadla,  udržugeme  ůslaw,  kde  se  řeč  na- 
ie  hanobjy  gitijme  gen  wřed,  který  nám  čas,  gměnj  a  dobrán 
mysl  ssage.  Bes  takowého  díwadla  můžeme  býlí,  ba  obra- 
tirrie  činnost  swau  na  ginaa  stranu,  dosáhneme  mnohem 
wčtájho  prospěchu.  Že  ličastenstwjm  obecenstwa  diwadlo 
nehyne,  to  nás  "widy  těžiti  m&že ;  myt  trpjme  gen  alan 
apráwau,  nemagjce  prostředků,  gak  bychom  sami  o  sobě 
"Wěci  té  pomoci  mohH.  Čest  národnj  žádá,  aby  nékteřj 
%  milownjkfi  diwadla  wéei  té  giny  směr  dali,  aneb  alespoň 
se  přeswčdčili,  sdali  možná  něgakau  tmčnu  cawesti,  která 
by  smutný  staw  dideiitého   ůstawu  toho  napravriti  mohla. 


SOBIACJ  KRONIKA. 

Z  PRAHT.  Den  26.  čerwence  podobá  se  w  Praze 
ke  ctí  wáech  Aninek  prawému  swátku,  a  tanečnj  i  gine  ra- 
dowánky  podáwagj  si  takméř  ruce.  I  letos  slibowala  roz- 
ličná, malá  i  welká  náwčjtj  na  rozjch  obeccQStwu,  kteréž 
pei^ze  má,  giž  nékolik  dnj  napřed  hory  a  doly  —  osud 
waaki  ten  neljtostný  osud  ginak  rozsaudil.  Na  sw.  Annu 
mělo  pršeti,  a  pršelo  také  a  nepřestalo,  i  kdyby  se  byly 
wŽecky  Aninky  z  oken  do  oblak  wykaukaly.  Což  naplat? 
Anny  gsau  maudré,  podaly  se  a  zůsuly  doma,  hostinžlj  si  to 
odložili  na  prj&tj  neděli  a  opatřili  se  Icp^jmi  časy,  gen  ne- 
bozj  gratulanti,  ti  museli  wandrowat,  a  kdo  wj,  co  Aninek 
gest,  wj  také,  co  to  znamená,  gratulace  k  nim  w  deiti  a 
wělru  si  odbyti.  Naze  politowánj,  ubozj!  pro  IctOKck,  a 
na  rok?  lepáj  powětřj  —  z  kalendáře! 

W  djluě  znamenitého  sochaře  SchwaníTíalern  vr  Mni- 
chowS  gsau  giž  dokonány  sochy  Husa  a  Žižky,  které  ná» 
kragan  a  ctitel  krásného  uměnj,  p.  Vcith,  we  swém  na 
způsob  Walhally  památce  slawných  Čechii  učiněném,  skvo- 
stném stawenj  nad  Líbochem  postawiti  hodlá. 

Z  Čestjnn.  Gak  prawá  péče  o  wzdělánj  a  blaho 
swěřeného  lidu  w2e  k  tomuto  chwalitebnemu  cjli  obrátiti 
a  geden  dobročinný  ústaw  hned  i  pramenem  a  gako  rodi- 
žiěm  nowého  učiniti  nmj,  doswědčuge  nám  spráwa  potěál- 
teloá,  giž  kraganftm  swým  sděliti  spěcháme.  Dle  wyjísjho 
předpisu  magj  n  wiech  wenkowských  žkol  zřjzeny  býti 
okolky  na  stromky,  by  se  bkolnj  mládež  o  choivánj  stromů 
poučiti  mohla.  Přjkaz  tento  se  také  w  skutek  uwedl  při 
žkolc  Čestjnské  vf  čáslaw.  kragi,  a  pod  dohljdkau  mjstnjho, 
inrelezaslaužilého  duchownjho  ikolka  tak  se  zdokonalila,  že 
letoánjho  roku  gíŽ  nemalý  počet  stromků  z  nj  se  prodati 
mohl.     Pečliwý  pastýř  duchownj,   p.  Malý,  newěděl  gakby 


wytržených  peněz  lépe  použil,  l^č  takaupj-Ii  za  ně  užitečné, 
mrawnj  a  spolu  zábawné  knihy,  gichžby  i  wlem  osadnjkům 
sgistými  wýminkami  pottžjwati  lze  bylo.  I  wykonal  to  také 
a  tak  prwnj  základ  knihowny  očinil,  kteraažto  ctihodný 
kooperator  mjstnj,  p.  SmeUna,  ijditi  se  uwolil.  Zagisté  wžj 
chwály  hodný  čin,  kterýž  aby  te  co  možná  náaledowal  sr- 
dečně přegeme.  *• 

Z  Jhrnhenic.  l^yněg^j  uk  wlhké  powětíj  a  uveliká 
hognost  deáCů  připomjná  mě  na  článek  w  čjsle  64.  K.wět& 
min.  r.  obsažený,  a  přjčin  panugjcjho  sucha  i  prostředků 
k  irydobytj  potřebné  irláfay  %%  týkagjcj,  kdež  ae  wysuáenj 
mnoistvj  rybnjkA  a  gezer,  wyaekánj  lesAw  a  křowin  na  wy* 
sokých  horách  a  pahrbcjch  po  celé  Ewropě  za  hlawnj  to- 
ho přjčinu  udáwá.  Danémn  Um  dobromyslnému  náwrhu: 
by  se  totiž  opět  w  celé  Ewropě  rybnjky  alespoA  do  polo- 
wice  wodau  napustily,  a  byť  by  se  to  genom  w  Čechách 
sulo  —  sagísté  se  gežtě  nikde  zadost  neučinilo,  a  předoe 
letos  giž  tolik  hogných  dežťů  spadlo,  že  možno  nenj  při- 
pustiti, by  podotknutá  přjčina  na  obor  powětrný  uk  mno- 
ho aučinkowati  mohla,  coŽ  zřegmě  okasuge,  že  w  powětr- 
nosti  proti  nesmjmé  rozlehlosti  a  mocnosti  přjrody  nižádná 
namáhánj  člowěka  nepomáhá  a  Že  buďto  suché  neb  wlhké 
powětřj  dle  Ijbosti  sobě  zaopatřiti  mamá  •  myšlénka  gest* 
Powětmost,  nepřewratný  aučinek  welikánských  a  uk  slo- 
žitých pijčin,  praudů  wětrA,  nebeských  těles  atd.  aesáwttj 
od  wůle  lidské,  nedá  se  ni  mořem  ni  gezeiem,  bdakau  m- 
kau  wywedeným  ginačiti ;  ona*  tě  plodem  auplně  newyzpy- 
tatelné  Božské  přjrody,  od  kteréž  naze  dobro  a  zlé  wyplý- 
wá.  —  Ze  předkowé  naži  we  wlasti  milé  mnoŽstwj  rybnjkA 
a  gezer  wysu»ili,  za  to  gim  gen  děkowati  máme ;  neboť  po  - 
tomstwu  tjm  zdrawěgSjho  powětřj  zaopatřiU,  o  hogné  a  au- 
rodné  deltě  gak  widět  nikolíw  ge  nepřiprawiwie.  Zdá  se  mi, 
že  by  pilné  pozorowánj  powětmosti  gen  %Q  minulých  ro^ 
ků  dosUleČné  přeswedčenj  podalo,  že  nale  země  Česká  w 
průměru  téměř  wždy  wjce  wlhkého  nežli  suchého  powětřj 
aučastna  byla  a  uk  1  snad  bude,  a  že  několik  suchých 
let  nelze  hned  mjti  za  následek  wysuíenj  welké  části  ry^ 
bnjků  a  gexer.  Zbýwá  w  Čechách  dosawáde  ^eltě  welmi 
mnoho  rybnjků,  a  mjsty  tolik,  že  by'  se  aspoA  Um  na  su- 
cha nemělo  stěžowatí,  kdyby  tomu  Uk  w  prawdě  hjylo,  co 
zmjněný  článek  uwádjj  a  předce  wjme  sagisté,  ie  i  Um 
to  samé  sucho  panowalo.  —  Odkud  nám  asi  letoinj  hognjl 
dc«tě přichá&egj,  nahljdne  snadno  každý;  nenjť  wěru  třeba, 
kdo  wj  kde  a  kromě  přjrody  a  gegjho  působenj  po  přjči- 
nách  toho  se  ohljžeti,  as  gak  to  před  několika  lety  —  kdež 
gsme  též  mnoho  wláhy  měli  —  někdo  w  gistém  časopise 
učinil,  kdež  pij  činu  uk  hogných  dc«ťů  we  welikém  maoi- 
stwj  pámjch  lodj  hledati  sobě  obljbill 

Holenek. 


ČM^U  l«iit»  wyekúj  w»  ••j^i*  •  w  •ob.i.  |j*  rfl^jek ;  k.id.«  dn.h..  .tř^a..  ^HJáwá  ••  ^Slarcliowá  ^íjloli..    PMpUoj  m  ,  wTé«wM«U  m  iiwtt 
>•*•  "*»  ^»-  »^»  k«»Mittp«etwjeh  M  pAl  léu  I  si.  S6  kr.,  .•  e.  k.  postách  p*U.  S  •!.  aS  kr.  atr. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwétjf. 


HárodnJ  z&bawnjkpro  iSechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  62. 


S.  srpna  ÉS43. 


10.  r.  béh. 


Arabesky. 


z  gedné  strany  zůstal  weřegný  žiwot  w  Pra* 
xe  od  20.  let  téměř  bez  proměny  —  to  gest: 
neroztfjřil  meznjky  wlády  swé  a  newyběhl  za  hra- 
Jiice  prathdzíij  kosůincd,  dávadlaj  ioncerid  a  masopu* 
Mu*    Tak  gsérn  napsala' ! 

Procházky  1  —  Gěatí  to  lahodné  a  znamenité 
6low}čko  w  tichém  žiwotě  mjrumilownych«  praco^ 
witých  měšťaníi  —  sladké  útočiště  po  dnech  w  po- 
tu ztráwen^^oh.  Gesti  to  wj^znamn^  mnohotagitel- 
Bý  článeček  we  slownjku  městských  fiflenek  a  (uv 
til&  —  zadané  reydiště  tauhy  po  weřegném  zable- 
sknut] pracugjcj*  Procházky  pražské  gsau  puwa* 
hné,  rozmanité  *-*  gako  widycky  by waly,  ale  spe- 
kulace neučinila  pro  iiě  z  wětájho  djlu  geště^  coby 
učiniti  mohla  a  co  by  k  swému  prospěchu  učiniti 
měla.  Ony  rostau*  zkwétagj  a  opět  opadáwagj 
gako  bez  péče  rostaucj  kwjtj.  Letos  oblibuge  si 
weřegná  chut  to  —  na  přes  rok.  ono  mjsto:  aby 
se  ale  wšjm  ůsiljm»  žiwau  wymeyšliwostj  a  wybrau- 
šeným  důwtipem  o  to  pracowalo>  aby  se  chut  o- 
becenstwa  upautala:  na  to  nebjrwá  téměř  ani  po* 
myšlenj.  Ať  ^e  wede^  gak  lyed^  ;  wšak  s^  předce 
něgak  powede.  Gsauť  arci  wýminky  —  ale  gen 
wýminky ;  a  cokoliw  i  uěkteřj  pro  wnadu  a  rozkoš 
obecenstwa  činj»  newjTowná  se  gestě  rafinowané- 
mu  podnikánj  ginjfch  měst* 

Během  poslednjch  let  změmly  se  tady  mno- 
hé procházky;  gindy  obljbené,  hustě  na  wštěwowa- 
né  zpustly^  nowégšj  generace  o  nich  giž  takořka 
ani  newj^  a  málo  now^ch  powstalo.*  Wčru,  téměř 
nenj  ani  k  pochopenj>  proč  se  podnikawé  hlawy 
některých  mjst  neugmau !  *—  Gá  se  musel  w  du- 
chu skoro  smáti,  když  gsem  poznal  ŽoQn!  Ne^ 
ieby  to  nebylo  mjsto,  whodné  pro  wybranau  spo- 
lečnost—  o  ne  I  ostrůwek  má  pěknau,  pohodlnan 


polohu,  má  hezké  stromowj,  trodbu  kwětín,  Čer- 
stwé  powětřj,  pjskem  posypané  cestičky,  —  on 
za  to  stogj,  že  se  tu  wýbor  společnosti  scházjwá* 
ale  což  ge  to  wéecko  proti  tomu,  co  by  se  na  př. 
ze  Štwanice  nebo  Kepplowa  ostrowu  wykauzliti  da- 
lo? —  Prawjm  wykauzliti,  neboť  podnikawá  hlawa 
mohla  by  tu  w  skutku  diwy  činiti, 

Gá  diw  nezplakal,  když  gsem  po  tolika  le- 
tech na  Štwanici  přisel !  Gak  welikolepé,  pAwabné^ 
spanilé  zdálo  se  mi  to  wžecl^o  za  dnů  ginosstwj  I 
Kam  se  poděla  wšechna  rozkoS  této  stromowitá 
planiny?  Teď  tu  ležj  gako  pustý  ostrůwek  někde 
w  atlantickém  oceáně  a  čeká  na  swého  Robinsona* 

Kde  ge  Cibulka  se  swau  romantikau  a  s  we* 
selými  zbory?  Kde  gsau  Wimnorowy  sady  se 
swým  leskem  wybraného  společenstwa  ?   Kde  ge... 

Ale  k  čemu  pátrati  po  tom,  co  neywřelegšj 
tauha  zpět  nepříwede? 

Co  pryč  ge,  matko,  to  ge  tam» 
Co  pryč  ge,  po  tom  weta  I 

Držme  se  toho,  co  máme;  nenj  toho  tak 
málo,  a  mnohé  krásau  wyhlášené  město  dalo  by 
za  kausek  země  gako  gest  na  př.  Kanalská  zahra- 
da i  se  wšjm  swým  nyněgšjm  rozdjiem,  rádo  ho« 
dný  kus  oslawy  swé. 

Koninau  wšech  pražských  weřegný<^  pro- 
cházek zůstala  owiem  bubenecká  obora;  ta  ge 
posud  opásána  leskupfaiým  pasem  wěčné  mladosti, 
a  rozlehlé,  každým  garem  w  nowý  šperk  se  odj- 
wagjcj  lůno  gegj  přigjmá  geáté  posud  každau  ná- 
wštěwu  se  stegným  úsměchem.  Gá  milugi  tuto 
oboru  I  To  ge  wšecko  gedno  — ^  i  při  wžj  swé  nádp 
berné  spanilosti,  při  wšj  swé  čarowné  půwabno* 
stí  gest  gj  host  gako  host,  člowěk  gako  člowék 
—  zde  nagded  utěšenau  směsici  stawů  a  ginech 
lidským  rozaumkem  wymyšlených  rozdjlů.  W  tom 
způsobu  ge  mi  mílegšj  nežli  gaksi  pánowitě  se 
dbnaucj  Žofjn ;  -^  obora  ge  přirozeněgšj. 


Digitized  by 


Google 


348 


Kolem  této  koruny  nasypala  nA&aprjrod«  aTe 
geštč  giných  klenot&;  stromořadj  k  cjsařskéiiMi 
mlýnu  a  k  roztomilým  sadhii  B«čkowým  z  gtáoé 
strany  —  z  druhé  strany  pon^ud  prásdná  planina 
k  Tróji,  k  Belwederu  a  ke  Kuchyňce. 

Wšechna  tato  mjsta,  wygjmage  snad  g^diné 
Bu&kowy  sady,  mag}  éMu  nedéltljho  takořka  steg- 
nau  twářnost«  Řemeslnjk  se  swau  drahau  polowicj, 
chasnjk  a  wogák  se  swau  wywolenau,  weselomyslný 
towaryš,  hlučiwý  mládenec,  utráciwý  študent  — 
to  gsau  hlawnj  částky  nedělnjch  náwstěw.  K  to- ' 
mu  žbánky  dobrého  i  spatného  piwa,  kragíce  cble* 
ba  8  drobtem  másla,  dýmka  tabáku,  karty  a  kužel- 
ky»  srdečný  poslesk  oa  zlé  časy,  malý  kiep  o  saut 
sedech,  trochu  křiku  a  wády,  několik  rozkošných 
opic  a  k  záwěiku  hlaaitá  pjseň —  to  gsau  barwy« 
swétlo  a  sijn,  giinÍ3^  by  maljř  dobrý  obraz  nedři* 
njch  ach&^ek  aialowati  muael. 

A  to  Ae  geaoro  za  řdcau^-^  ipO'pnawém  hřai- 
hu  nagdeš  tu  samu  tvráhiost  nebo  wlastně  atra^ 
katinu  we  6polečnosteeh»  a  některými  rozd)ly  we* 
dlé  rozličných  atupňA  hostinské  dokonalosti.  W 
průměru  ge  lo  wzdy  ten  samý  obraz.  Za  wsecka 
ta  léta*  co  gsem  ty  milé  Pražany  newtdél,  neatala 
se  změna  we  způsobu  gegich  weřegné  záltawys 
napořAd  gešté  ta  odměřená,  z  uzdy  genom  oěkdjr 
se  trbagjcj,  nikdy  ale  neubjbagjcj  weselost — žá- 
dné šprýmjr,  žádné  kozelce  dowádiwébo  a  huči- 
wého  rozmaru,  gako  když  se  děti  pod  dohydka^ 
kantorů  swých  wese^.  Ginak  ge  to  arci»  když 
gsau  pohromadě  přátelé—  duše,  které  aí  ro^ttm> 
které  gedno  smýšlenj,  geden  cit,  gedna  tauha  pogj. 

Giny  obraz  posky  tugj  wšednj  weřegných  mjst 
náwštewy  —  na  př.  čtwrtečnj  w  Bubenči,  w  aute* 
rý  a  pátek  na  Žbrjnském  oslrowě.  Tu  se  leskne 
wýbor  třjd,  ncpracugjcjch  práwě  z  rukau  do  hu- 
by— wyššjho  společenstwa,  úřednjků,  d&stognjkůt 
mladých  čekanců  a  bezstarostných  wětroplachfi. 
To  ge  w  celém  swětě  stegné. 

Hne  wábilo  přitom  ale  něco  dooda  giného 
•«-  nežli  paiihý  pohled ;  pozorowánj  moge  točilo 
se  po  ústech,  a  uši  moge  měly  wjce  na  prád  mei 
očL 

Gsanť  lidé,  kteřj  by  k  welikému  poiěienj 
swému  swěta  dokázali,  že  ge  národnj  žiwot  český 
na  kahánku,  že  se  gazyk  náš  haapá  nad  hrobem, 
že  ge  wšeehno  nsďowánj  tak  nazwaných  wlaatenců 
daremné.  Tato  wéc  ge  tak  wšednj  a  známé,  že 
gi  tušjm  beze  wšebo  pohorienj  pronésti  mohu. 
Wšeliký  člowék  má  swé  náhledy*  awé  zdánj  a  ůr 
•ndky— prx>č  by  ge  neměl  mgti  odpůmjk  našj 
národnosti?    Gá  proti  tomu  nebrogjm,  ale. smáti 


sé'  ma8|kil^'ldykoli  spntřjm,  gak  dychtiwě  pánowé 
ta|Lowj  po  prjležitofiti  lapagj,  aby  mohli  žjhadlem 
maudrosti;swé  pjdiaaifti.  Gá  měl  takowého  spo- 
lech jka  ha  cestě  'do  Prahy.  Sotwa  gsem  byl  ně« 
kolik  českých  slow  s  pauze  českým  kočjm  pro* 
mlqwil,  gia.nxi  tp  widěl  na  nose#  iegsfip  také  ploj^ 
pafcetilýclr  myšléiek,  které  -prý  'w*  niotku  tiěkoKi 
ka  českých  roznjcenců  strašj.  A  gá  byl  předce 
tak  newinnýl 

I  začal  mi  sáhati  na  puls  a  omakiwati  ústrog) 
mého  smýšlenj  ;  ale  gá  ho  nechal  sáhati  a  oma* 
káwati.  v  Gá  se  teštl  na  Praha  a  progcwil  ginm 
to  swobodně.  Můg  roztomilý  společnjk  špaulil 
ústa    k  ironiekénsu  ausměc&u.*— 

Přegi  w&m  w  Praze  mnoho  radosti;  máte-li 
ale  zdrawé  oko  a  nebud«te-li  skrze  breyle  něko* 
lika  taměgšjch  wášniwců  hleděti,  poznáte  zagisté, 
že  tamsplněnj  swých  nadég|  nenalézáete*  Praha 
gie  oelá  německá. 

6á  wywalil  oči-^autlegi  to  řjd  nemohu; 
gá  ge  w  prawém  slowa  smyslu  wy wafiU  Můg  spo^ 
lečnjk  byl  dáwná  léta  w  Prlize  žíw,  byl  ginak  člo* 
wěk' wzdélaný,  znal  se  w^^žiwotě  weřegném  i  spo* 
lečenakém— alěspoft  to  sám  napořád  dotwrz^wal; 
"—on  to  mobl  tedy  w  skutku  wěděti,  ge*li  Praha 
gtž  německá.  I  naše  miié  Časopisy  moMy  (prosjm 
«a  odpuštěnj)  lhát<*--na  swětě  ge  wšecko  možnof 
Mohly  gen  šalebné  zpráwy  •*-  propukowánj,  roz- 
wjgenj««e  a  rozkwécánj  narodngho  smýšlenj  w  hhi- 
wě  králowstwj  Českého  f>odáwati  -^  wieehen  iitc^ 
ramj,  umělecký  i  prumysiný  žifvot,  kterýžto  mé 
směru  národnjm  z  Prahy  do  wšech  končin  se  roz- 
Bjhá — wšecko  raohlo  býtf  g-en  pauhý  klam  a  mam 
—  že  ne?  —  Praha  moiila  býti  předce  německá. 
Gá  začal  dostáwati  strachy*  • 
{Dolcontenj.) 


čemUé  diwadlo  ir  PrAze. 

Dne  30.  ČerwiHi  n,Onítffnf  offocf%«  Bidodiatta  wc  S 
geán.)  (iÍ6  fnoeanikéha  od  J.  Q.  &«lára.  •  Kua  taa,  obe- 
ccnstwu  naiemu  gii  s  múmlých  let  aaAniý  a  k  řádnéflMi 
••tlvscnj  wfená  cit|!  awélio  obeccastwa  aljzcný  ncanůže  se 
«  ikdným  aačiaiken  mioauti,  pakli  ie  ac  dobře  hragé. 
PředsUtreaj  b^lo  w  caUuB  adaHlé  a  léiUv  ašs  aecnab, 
i«  herci  aali,  Qchledjve  aa  pnáadnau  proati»ni,  tak  ia- 
tnié  u  prowedcaij  «wých  úloh  «i  počjoaJiv  fc  gm®  tobo 
4ne  adafílagij  hm  ael  finiy  w  sodálnjch  pMstawenjch 
.iňAéM,  ZwUHě  wjftoi^oé  po^JQ4il  $i  p.  Qnn  a  pak  p.  K<k> 
lárowi.  P.  Chraa  aobcavil  lotra  (Nctnámého),.  od  J>áSDJka 
•amébo  tolikeraa  baBcbapatj,  ba  takoiia  hiiuanMij  aadai^ 


Digitized  by 


Google 


84$ 


Bieú  ^slttdn^i  naM*  gehoi  )>y  se  pii  ,g«ho  promyšlené, 
frdeIikjMk»  p«»wdé  podabooft  whodně  doUftti|jejiiú  od«ljq/ 
uk  hofo^  opaUcaé  bfre  pphiui^  a  gakási  naodauliiá  ausLobl 
whj/if  nm^auif.  Pnv^  ftme  dovtochli,  ic  p»  Gr««  po 
dogiij  «wéb9  eagageoMBUi  u  nploh^  divradla  s,  nfu»Uw«gj-> 
ijm  podwmkeBB  d«iP««ti  odabnii  jebodJá.  Nevjme  pokud 
Uitk  sám  tak  Bq»í3cenpá  iiovioa  •  pnwdait  m  trowiiiÁwá« 
ajft  nelie  nán  utfagiii  'obéwáq  smé  -w  intarcwii  g«k  obe«> 
O0Miwa,  tak  ftéi  i  dávuidlA  čeakáht,  Ano.  i  ditkrn  Mne. 
MttsjlM  wysMti,  ie  pu  Gnw  gs«  LráMaými  fckopsoiUM  i 
proftífedky  o«obqjni  «M«řQ«»  a  swUitté  w^likav  $wMt  rm* 
Uiiau  nadflwieckjr  Mi««  bence  wfaikAgt,  takl«  k  nejrronUd* 
vigljai  tidobáa  ap&aobnýia  geat  a  našemu  divadla  Aakořka 
iMNrf bnUtalnýin  4»  stal,  anii  bjr  m^  pok«d  ■ém  spAno^  awlá* 
M  w  doMiúdpjn  nedosutku  deakýck  beicb  kým  «*!»»- 
diti  d«L  Pio  4j)<Mr  otc&  bjrlo  hy  naiemu  diwadltt  geité 
gednob^  beff«e.  Mpolřebí«  awUia  pak  prd  piJApó  ManM> 
ktaréi  taď  m  náf  geditié.p.  Gran  k  aupbiémM  uapokogcoj  i 
pi}aiii|2j«b  poau&MraieUi  naUti  dowadc ;  prolai  #e  nám 
gii  Bif  cďoan,  kdf  pt.  Grau  gmak  aamčamáD  hyU  •?»  n&  do- 
statečnébo  sástance  nedostávalo.  Bylo  by  tedy  akUti,  aby 
ac  betecItwD  naše  w  tou&o  oboru  radU^gi  fefté  gedigm  au- 
dtm  iosinnoži&oi»  ne  pak  uineašilo)  a(  gii  nic  o  tom  ne^j- 
meb  la  by  obor  tak  Jedených  charaUerojcb  úlob  odchodem 
p.  Grauowým  takořka  osiřel.  ProČei  nechceme  si  toho  k 
mysli  pHpustiti,  že  by  se  ona  powěst  s  prawdau  sbodo- 
wala  a  daufáme,  2e  obesřetné  ředitelstwo  diwadla  naše- 
ho, rozwižiwši»  2eby  stráta  uk  obljbeného '  a  nsnaaého 
herce,  a  to  práwé,  kdy  diiradelnj  niwštčwa  sase  wsrfistati 
slibu ge  a  diwadlo  samo  uowý  žíwot  wywinauti  mi,  na  o- 
becenstwo  welmi  nemile  pftsobila  —  giaak  se  rozmyslj,  a 
tak  mnohostranného  a  skušenébo^  gemu  igtnak  užitečného 
a  t^iko  nahraditelného  auda  i  sobe  i  nám  sachowá.  — 
Domýjlljme  se  irifak,  ie  i  p.  G.,  uwáliw  ze  prospěchy  řc- 
ditelstwa  s  českého  diwadla  skwčlými  naswl^ti  se  nedagj, 
nic  neslnlného  žádati  nebude.  — •  P.  KolárOwá  hriU  gako 
obyčegně  welmi  sdaHle  a  dcsw^dčíla  opft,  gak  dokonale 
úlohu,  abych  tak  řekl,  procjtiti  umj.  Ač  swiáště  we  scenč, 
kde  g)  Fran9Óis  nevinnost  ewau  obgevuge,  obaocaiifwo  ne- 
málo dogala,  předce  nebyla  a  to,  aby  byla  manida  swé^a 
citem  swým  Dosebřála,  ktarýi  hiatoni  swau  ponAnd  chla- 
dné wypmwowid.  Widčli  game  m  krásné  pernjkářca  a  gin* 
de,  Šc  p.  Kjmmlowský  podobné  wěci  mnohem  lépe  pM- 
nášeii  umj,  pakli  ie  mu  gen  na  tom  aáležf  $  ale  poaomgeme 
w  poslednjm  Čase  ncsijdka  gakausi  obladnost  a  nedbalost  we 
hře  i  v  pirdnášenj,  ktcrás  by,  kdyby  se  u  ucho  ustálili  mjfla, 
pro  geho  budauc^  pokračowánj  w  umčn)  alabau  oadégi  po« 

dáwala.     Osutuč  hrál  tenkráU  dosti  slušně P.  Laptlowi 

ncdostáwá  se  pro  úlohy  toho  druhu  potřebné  dústognosti 
w  chowánj  aneb  aspoň  herecké  wycwičenosti  ^  ginak  bylo 
widity  ie  činj  sečkoliw  gest.  Poslednj  scény  se  mu  dobře 
powedly ;    a  wšak   w   prwoj  gsme  potorowaii    nékiefé,  po- 


klésky a  překáUy  w  řeči,  gídbftlo  p&wod  byebon  neradi 
u  p.I-.w  nedo«utku  pilnosti,  nýbri  radégi  wveobwyUéoi 
obora  hledala.  P.  Kaška  byl  gak  obyéegnč  dobr^.  P.  T«k 
mek  mjsto  swé  gakft  ukš  aaalal,  irocbu  wjoe  piloasii  hf 
Hwi  ale  avláštft  gako  sači^tečnjkoad  nebylo  škodila  \  aoena 
gebo  a  Perrotem  a  poštovnjm  neustále  wásla  a  mohla  hj 
se  aa  neynesdařileg^  w  oelém  pi'edsuwenj  poUádatL  Uq 
vinen,  nach  M  ao  naprawj.  P.  Ruber  nám  nam^  sa  alá, 
ie  se  8  wýřečnosij  geho  niklcraki  spifcniti  nemAšema*  Ob- 
Ijbilt  «i  gakausi  aspiracj  sauzsruček,  kierii  v  iNlmčini  mj- 
slo  swé  mjli  múše  a  wšak  w  alowančinč  hrubé  uráij.  Osta- 
toí  poklésky  nerh  mu  gasyk  náš  aám  milosiiwé  odpustj  $ 
U  ale  by  mď  aspoň  wědet,  ie  se  vdowám  ani  nesločnuge  ani 
nepaannga,  a  ie  galegnj  otroci  a  galqgj  aoad  ale  nikoli  a  ga^ 
kcy  utjkáwagj.  Hra  gcdio  nevynikala  nad  obyčeg-^JHalé 
Millerové  neškodilo  hy^  kdyby  v  řeči  tak  tuta  nepospiaba-* 
la :  dostanauc  úkol  négaký,  nech  se  kaidé  slowo  avlášič  a 
srozumitelné  wyslovowatá  učj. .  Sestaveno  bylo  všecko  gak 
náležjy  — gediné  to  bychom  plkali,  aby  se  budauané,  kdyby 
se  kus  ten  opakovati  měl,  odwedenj  nezaáméha  stalo  meai 
kulisy,  ne  pak  nahoru  do  poaadj,  cos  výstup  «  předu  se  vy- 
wÍBugícj  nennie  rušj.  OsUtné  i>y  snad  i  prospéšnégšj  bylo, 
kdyby  p.  Prokop  úlohu  ]>.  lA|)ila,  p.  Gimbinger  atnu  p.  Ka-> 
šky  a  p.  Kaška  onu  p.  Rubra  přewaaL  -^^ 


domÁcj  kronika* 

Radostným  gest  u  nás  zgewenjm,  ie  i  události,  gi- 
nak  snad  nepatrné,  pokudkoUv  se  gen  v  něgakém  přjzni- 
vémspogenj  sprobuzovánjm  a  sjlenjm  národnosti  naij  na- 
lézagj,  s  velikau  podjlnostj  wftbec  prigjmány  býwagj.  Kai- 
dý  nový,  v  ohledu  tomto  dosažený  prospěch,  buďsi  sebe 
nenšj,  zbudj  pocity  obecné,  upijmné  radosti,  každý  hlas 
nagde  ochotné  ohlasy,  každá  snaha  vraucjbo  podporowánj. 
Gest  gakoby  mysli  gen  čekaly  na  přjležitosti,  v  kterýchz- 
by,  co  v  nich  žige  a  plamená,  na  volný  venek  vynésti 
mohly  ;  naděgička,  zpráva,  cokoliw  giného  a  tutlán]  citowé 
lito  waplanau  oplywagjcj  mocj,  coi  neylepšjm  swědkem 
fň\j  gest,  snji  láska  k  wlasti  i  k  národnosti  v  prs  au  na- 
šich pti  všech  ncprjsnivých  gj  okolnostech  tkvjti  zúsula. 
RozliČnj  takovj  sgevové  mohliby  se  dětinskými,  komu  ae 
Ijl)!  «.  u  coi  by  se  někomu  neljbílo  —  snad  i  směšnými 
zdáti;  kdo  vnitřku  i  podsuty  gich  dopatřiti  se  umj,  kdo 
sná,  co  u  nás  přemáhati  třeba,  a  při  tom  pováij,  ie  ney- 
prvněgšj  krokové  neytěišj  gsau,  zagisté  s  pozomau  myslj 
i  a  potějenjm  při  nich  prodlj,  a  moc  i  vyznám  zárodků 
těchto  utéšeněgšj  budaucnosti  spravedlivě  oceoj.  Přiroze- 
ný gest  zákon,  ie  všecko  i  to  ncyvěUj  zneymenšjcb,  ney- 
skrovněgšjch,  v  sebe  zahrnutých  počátků  pocházj;  gevj-Ii 
se  gen  v  nich  kljčivá  moc  iiwotnj,  poskytnau  pozorova- 
teli pohled  radostný,  kdežto  naopak  i  velké  věci,  chýlj-li 
se  v  sobě  samých  rospadajjce  ku  konci  svému,  neljbč  $• 


Digitized  by 


Google 


350 


traku  přodsUwug.  K<Iotíij  nepoUjM  rád  iw  to  Ugem« 
noni  i  tl&ů  plné  působenj  waitřojch  mocj,  w  pijrodé  i 
w  lidstwa  roiloienýdi,  kdji  se  s  pmm  gen  ne/byttfegjlj-* 
mu,  práwě  saswěoeaéma  oltň  pomatelné,  tu,  Um  a  onde, 
kde  nidebo  préwS  né>ýú  se  uUlo,  progewagj,  pomalu  wětij  se 
a  mnoij,  ústrogj  twá,  formy  a  krásnégjj  widy  a  krásnSglj 
podoby  si  iwoij,  ai  nagednaa  w  celé  úplnosti  swé  se  okáiíj. 
A  nnedle,  když  se  garo  smége,  a  ty  u  strom&  a  keřů,  bo^ 
hatě  gii  roswétweaých  a  olisténýdi,  i  gine  posorugel,  které 
—  gakkoliw  sákonem  pfjrody  a  powahau  swau  aneb  ne-^ 
přjtniwým  stanowiltém  sadrieai  bywie,  posdégi  teprwé  w 
pupeoee  wyrái^ :  budei  gim  láti  ?  bude2  se  těm  do  sebe 
gedté  satočeným  sárodkAm  nowýcli  listo wých  ůtwar&  wedlé 
oněch  dospělých  smáti?  Dijwe  nel  se  nadál,  roswine  se 
iiwot  gicb,  a  kdyl,  co  pHspjaíilé  bylo,  ilautnauti  a  ktemi 
kloniti  se  pofoe,  potěáj  tě  ěerstwé  ge|;ich  seleno,  tjm  pew- 
něgij  a  trifalegSj,  Čjm  wjce  sjly  tyto  tu2eny  a  střádány 
byly.  —  A  naě  to  wiecko  ?  —  Máme  wám  podati  spráwu  o 
ně^em,  coÍ  podobným  pupenem  gest,  a  Čehož  pAwodu  aby 
se  neusmáli  ti,  kdož  se  gen  smáti  umj,  těmito  slowy  po- 
knd  na  nás  gest  sabrániti  gsme  chtěli.  Obnowený  národnj 
náS  žíwot  gest  gellě  mladý ;  on  se  teprwé  twořj  a  nrosn^ 
ge,  a  nesmj  se  tedy  posud  měřjd^em  ciiým  měřiti.  Co  u 
giných  samo  seban  gest,  aniž  by  kdo  gen  pomyslil,  Žehy 
toho  též  nebýti  mohlo,  gest  u  nás  posawád  předmětem  ti* 
sjcerých  a  tisjcerých  tužeb  i  snah  \  my  sačjnáme  s  nowa, 
a  do  nowéhp  hospodářstwj  gest  mnohého  třeba  a  přede 
wljm  -—  weliký  počet  maličko stj.  Kde  se  mnoho  zanedbalo^ 
muaj  se  mnoho  naprawowati,  ale  .nagednau  nepřicházj  nic. 
Coř  bychom  si  %  toho  čiu'1i,  že  po  drobtech  opět  wseho 
nabýwati  musjme;  geo  nám  budiž  wfecko  i  to  neymenáj 
dCdežitým  ;  tak  dogdeme  k  tomu,  že  i  welké  mjti  budeme. 
Tisjce  střádagj  se  po  kregcařjch ;  prwnj  summa  wjíak  do- 
býwá  se  neyh&ř,  a  ti,  kdož  gi  složili,  ti  dali  neywjc ;  buď- 
mež  gim  i  my  i  naái  potomci  sa  to  wděčoi  a  pfídáweyme 
rychle,  abychom  i  my  před  pozděgAjmi  ifět^j  sásluhu  mělL 
A  ted  giž  natfi  xpráwu. 

fy  Hradihi,  w  Boleslawsku,  umluwili  se  magilelowé 
hostinců  a  městltj  pp.  kupci  wespolek,  že  ta  přjkladem, 
yr  hlawnjm  městě  Praxe  daným,  mjsto  dosawádnjch  něme- 
ckých, w  městě  na  prosto  českém  gako  na  posměch  gsau- 
cjch  nápisů  České  na  domy  swé  tawěsiti  dagj.  Prwnj  to- 
ho počátek  stal  se  dne  10.  čerwence  b.  r.,  an  magitel  ho- 
stince a  spolu  wrchoostenský  tpriwce,  p.  F.  Hyndl,  desku 
8  nápisem  českým :  >iHostinec  u  zlatého  hrotnun  na  hosti- 
nec swůg  dal.  Uřednjci  městjítj  i  wrchnosten«ltj  a  wáže- 
něgžj  měšťané  byli  w  hostinci  tom  shromážděni,  a  gak  libě 
nápis  w  čele  geho  se  zaskwel,  gal  se  p.  zpráwce  k  shro- 
mážděnj  onomu  krátkau  sice  ale  gadmau  řeČ  držeti,  kteráž 


na  tento 'wedifi  slow  geho  nepatrný,  ft  irtd^  —  gakoť  jrifi* 
dáti  mnsjme  —  oo  tnamenj  počjnagjcjho  se  radostného  o* 
bratu  we  wlasti  nalj  we  spolka  s  ostatnjmí  toho  druha 
úkazy  nenedůležitý  půwod  dalžrj  a  obecná  rosgjittAni 'p#i- 
pogngjc,  radost  t  nowébo  probnsowánj  se  lásky  k  wlastii 
k  národu  i  geho  gatykn  a  sladkost  podtft  wlastenskýoh 
IjČiia,  pak  o  powinnostecb  k  wlasti  a  o  dlužné  wdédnosti 
k  zaslaužilým  wlastenoům  se  Žjříla,  předewájm  ale  na  potře* 
bu,  krásný  a  starobylý  pzyk  nái  mateřský  pěstowati,  po* 
tomost  obracek.  Wděčaě  bylo  tmjněno  neýmilostiwěgí 
nám  panngjcjho  ejsaře  a  krále,  pak  aroaenstwa  Českého, 
kteréž  slawnýcb  předků  swých  pamětliwo  gsaue  sděděné 
od  nich  ře^  ugjmati  se  počjná)  podotknuto  bylo,  ktceak 
G^G.  knjže  Lobkowic,  »slawiiá  ratolest  slawvého  Popdowa 
rodn,ii  na  panstwjch  swýdi  Českých  české  nwádj  úřady, 
úředwjky  toliko  česky  mluwjcj  utwrsuge  a  úřednj  tprá- 
wy  Česky  sepsané  Žádá ;  netapomennto  na  kragany  nala 
německy  mluwjcj,  kteřjžto  wážnost  i  užitečnost  gazyka  na- 
ieho  uznáwagjce  upřjmným  srdcem  k  němu  se  naohylugj, 
kteřj  gednn  tem,  gednoho  krále  s  námi  magj,  a  gichžto 
krew  pro  obogj  s  krwj  nalj  teklay  a  posléie  prošlo wena  i 
Žádost  srdečného  bratrstwj  gich. 

Řeč  u  tkiiwě  přednesena  srdce  wleeh  hluboce  do- 
gala;  hlasitá  pochwala  po  nj  ani  utichnanti  nechtěla,  ai 
pak  od  sboru  tato  rowně*  od  p.  Hyndla  sleiená  pjsell  ta- 
tněla  : 

Sláwa  Čechům! 

Sláwa,  Sláwa! 

Čech  ge  wěrný  syn  swé  wlasti| 

Čech  8wňg  gazyk  miluge; 
Česky  mluwít  ge  mu  slastj, 

Rozkožj  mu,  blahem  ge. 

Čech  míluge  swého  krále, 

Čech  ge  dobrý  wlastenec 
fiorlj   wčmě,  horlj  stále 

Pro  swůg  národ,  pro  swau  leč* 

Čech  miluge  djwku  Českau, 

Če»ka  hocha  českého  \ 
Kráčj  pěkně  rownau  stczkau 

Geden  wedlé  druhého. 

Při  tabuli,  kteráž  slawnost  tu  končila,  byl  prwig  př}« 
pítek  gednohlasně  pronelen  na  tdrawj  Geho  cjs.  kr.  Mil^o 
sti  a  wežkerého  rakauského  domu^  dnihý  núlostiwé  wrch* 
nosti  panstwj  Hradilukého  ;  pak  se  pilo  na  zdrawj  české 
žlechty,  která  řeči  národnj  tak  wřele  se  ugjmá,  a  konečně 
na  tdrawj  českých  pp.  Iteeratorů,  aby  neustáwali  wtdělá- 
wati  národ,  genž  gegich  práce  a  tásluhy  wděčně  ntnáwá. 
Prwé  ale,  nežli  se  roteila  spolefiaost,  byla  ode  wlecli  přj- 
tomnýoh  s  neywětijm  nadsenjm  tpjwána  národnj  pjseA : 
»Bože  zachowey  nám  krále  atd.« 


ČMopU  teato  wycháBJ  wt  ctř^du  a  w  tobMn  po  pAlarijeh :  kaidan  druhau  •itněn  pHdáwa  ••  pAlarchowá  prjUha.     Přcaplácj  ••   «  wy4«wAt*U  a«  iiwvt 
Ittia  4S  kr.«  w«  knihkupMtwjdi  ■»  pdl  léta  1  bL  S6  kr.,  na  c.  k.  poaiáck  púU.  S  ml.  Sfi  kr.  %\t. 


VYydáwáiijin  a  redakcj  J.  Puspjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodiiJ  zibawBJk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Qjdo  es. 


o.  šrpnm  iS4S. 


10.  r.  běh* 


Z  BA8N J 

W.  Jaromjra  Picka  *). 


ZP£wnA  Č£CHIS. 

Neapole,  kráfiiá  diw&  sem^    - 
Blahá  tama,  blahé  gefj  píéměy 

Kus  to  Debe  na  swét  padlého  I 
Mjrtowé  a  citronowé  háge, 
Wawijn,  réwa  tdobj  ooy  ráge, 

2?ápach  wane  •  modra  gaaoéh(K  — 

WiMti  má!  přede  rad«g  Ijbám  tebe} 
Neb  tjs  fástj  spadlau  toho  nebe^ 

Na  němi  práwě  sbor  pil  cherubů  ) 
Proto  tnégj  nebeské  ij  hlasy 
Od  wékA  až  na  wřčné  tas  dasy 

W  ijré  swěty  přes  hor  obrubu. 

Gako  wAdce  lidu  twoleného 
Pramen  sbudil  lesku  střjbmého 

Berlám  w  tagných  skály  hlubinách  : 
Tak  se  dotkni  tHiny,  stromu,  skály 
\V  České  wlasti — spěw  hned  %  b^ska,  idáli 

Po  wiech  roslébá  se  kondiuách. 


n. 

K    BOHVSLAWir. 

Gako  chlum,  dřjw  pokrytý  mhau  tmawao. 
Když  ho  Ijbá  slunce  xál;j  žhawau, 

W  gasnu  týme  sdwihá  iresele^ 
Kwjtky  poslzené  k  prsaum  wine, 
W  dáli  wljdné  modrým  bratrAm  kyne, 

Wýchod  shince  nesa  na  Čele; 


*)  Několik  ťéchto  básnj  wyiiato  gest   %  wětijho  djla, 
geito  p.  P.  pod  náswem  »Přátelstwjii  k  tisku  přichystaná* 


Gako  chorý,  uled  smrti  bráně, 
Zhj-li  snowu  hory,  doly,  pláně, 

Zasem  hledj  k  pfedu,  hledj  spět ; 
S  každým  brauékem,  s  každým  kwjtkem  hn^ 
Z  něho  milý  xápach  w   ijly  ssage, 

Gak  by  wčera  stwořen  byl  ten  swét: 

Tak  gsem  gá  byl,  když  twým  Ijbým  tivětlem 
Duch  mttg  sjly  nalel  w  mági  skwétléniy 

Nádra  moge  byla  blažená ) 
Byla  obném  plným  rágských  citft, 
Gehož  plamen  —  hlas  —  Žel  ku  blankytu ! 

yO  tys  předo  gen  krásná  —  wlasti  má!« 


Howý  roL 

{Pokrniowánj,) 

Get  to  wflbec  nesmysL  když  se  mladý  he* 
rec  láskau  objrá,  a  gi  bych  w  tom  způsobu  kaž* 
dému  nadége  plnému  žáku  usměwawé  Thálie  ne* 
bo  uslzené  Melpomeny  krwawě  psanau  wýstrahu 
dal,  aby  se  Ewiných  dcer  chránili.  Gá  poznal  ne* 
gednoho  mladjka«  kterýž  pro  celý  žiwot  zakrnéU 
celé  swé  přjštj  do  wětru  hodil,  že  swé  srdce  na 
djwku  upnul  — -  a  zwláště  byla-Ii  též  herečka.  Roz- 
koše lásky  býwagj  obyčegně  pro  obě  strany  slad- 
ký ged,  gjmžto  weškerau  mysl  swau  otupj.  Tu 
ge  dennj  spolu  pobýwánj,  škádlenj  z  třetj  stranjr^ 
muka  žárliwosti,  mařenj  drahého  času,  přjrůstek 
Starostj,  uwáznutj  w  dluzjch — wšjmtjmhořj  du- 
té u  wěčném  zanjcenj,  potom  nagednau  ochabu* 
ge,  až  docela  splaskne  a  k  útěše  —  plná  skleni* 
ce  kyne. 

Mladý  herec  u  malé  společnosti  ge  skoro 
wždy  nešťastný,  když  na  lásku  pomyslj ;  což  te- 
prwé  komik  —  když  mu  sentimentálnj  milownice 
w  srdci  wjzne?  Kdo  pohybliwý  žiwot  kočugjcjch 
umělců  neznáf  nemůže  k  této  wěci  ani  mjru  na* 


Digitized  by 


Google 


253 


leztí.  6i  byl  dobrák  —  Brdmn/t  bjrio  tehdái 
gako  průchod  pro  cel;^  swět ;  gk  h«  tenkráte  ge- 
itě  neuměl  dewaterým  zá^Mkem  zimkaaiiti;  ale 
pří  wij  swé  dohrotS  snášel^  gšem  předce  pekehxé 
trápenj,  kdykoliw  prwnj  mílownjk»  iwawý  wětro- 
plach,  na  Hedwiku  zagtijlowan^m  očkem  hodil  a- 
acUe  Idlb  úloky  s wá ,  mlui  okolo,  nj^  o  toSih. 

W  takowých  okamženjch  prokljnal  gsem 
wšechnu  komiku,  wzdalugjcj  me  od  milowaného 
děwč^te»-—  gá  prokljnal  uprchlého  direktora,  kte- 
ryž  *mne  z'  nehostí  panáčkowé  komedie  wytrhnul, 
— gá>  prokljnal  wšer  eokoli  nehatt  mt  díwadlo  kre- 
čilo,  —  a  potom  gsem  se  dal  z  wětšjho  djlu  do 
pláče. 

Hedwíka  o  tom  arci  anialowa  ncwěděla.  Ona 
ěláltk  čistá  a  newínná  n  prostřed  kolotagjcjch-se 
okolo  nj  wášn];  onať  byla  osnowaná  z  látky  au- 
degšj  nezlí  ge  hrubá  země,  a  protož  se  gj  také  lid- 
ské oáružiwosti  nedotkly*  Gá  to  wěděl  —  gá  pe» 
wně  wěriU  ^  se  mi  svdee  geg}  zádiiýnii  pleticha- 
mi, auskoky  a  anklady  neodtrhne:  a  předce  gsem 
ležel .  pořád  na  mučjmě,  sotwa  že  se  lesk  oka  ge- 
gjho  odemne  odwrátil.  Gi  byl  atrasně  zamilowa- 
ný  sprymista. 

Kagednau  se  wpletl  do  toho  rozmarný  osud. 
Nowá  firma  nebyla  Reznjčkowi  nic  platná;  i  za 
nowým  átjtem  ni^cházeli  ho  wěřítelowé  z  býwalých 
časů.  Pokud  mohl  uplácel,  giným  upjral  —  bylo 
to  mrzuté  před  auřady  se  blýskánj,  stará  geho  spo- 
lečnice se  mrzela;  ušetřený  kapitálek  se  tenčil, 
nastaly  rozepře  a  wády  —  a  nežli  gsme  se  nadálí, 
wyšel  si  milý  pan  ředitel  gedhau  časně  ráno  zase 
na  procházku,  s  ranečkem  na  zádech  —  a  wjce 
nepřišel. 

Nynj  se  to  sběhlo  wšecko  na  býwalau  princl- 
pálkumého  pimprlete.  Ta  umjwala  owsem  s  wy cpa- 
nými panáky  se  otáčeti,  s  hospodskými  smlauwatí^ 
zwčdawé  diwáky  na  komedii  pobjzeti :  ale  proti  na- 
braušeným  awybrauseným  nápadům  samohybných 
komediantů  nemohla  wystačiti.  K  tomu  to  bylo  u 
prosďed  palčiwého  léta  —  lidem  se  widělo  býti 
mnohem  přjgemněgsj  zasednautí  si  po  horkém  dnu 
do  stjnu  k  plnému  žbánku,  nebo  prohljžeti  lauky 
a  pole,  nežli  se  dáti  zabedniti  w  njzký  tanečnj 
sál,  kterýž  pro  ty  časy  chrámem  uměleckým  slaul. 
Měli  gsme  hubené  weydělky.  Stará  pěstaunka 
moge  byla  w  zaufalstwj.  a  gá  gj  neuměl  pomocí. 
Gá  nenáwiděl  celau  tu  komediantskau  čeládku,  a 
byl  bych  se  neyraděgí  s  Hedwikau  w  samotu  ame- 
rických pralesů  zahrabaL  A  předce  bylo  srdce 
mé  čarowným  pautem  ke  hře  a  k  uměnj  připnu- 


mt  6*  #iiem(^  pomysliti,  gak  bych  bez  díwa- 
dk  iíw  hýú  mokL 

W  tom  S9  wjskyll  pomocnjk  —  obstárlý  he- 
rec, gemxň  ostatnj  Ptidiwjaů  přezdjwalL  On  s  m- 
mi.  totiž  neobcowal,  newycházel,  nepil,  nepomlau- 
wal,  nereptal,  nedlužil  se,  niiii^ácel.  Byltě  ,živ 
s^m  píra  seba,  k#nage  swau  p«i»ittoo6t»  máge  sám 
w  sobě  náhradu  za  wšelikau  ztrátu  společenských 
rozkoij  mezi  saudruhy  —  máge  hognau  odměna 
w  úctě  celého  obecenstwa.  Ten  se  nám  ppstawii 
tedf  nď^dnau  za  rádce,  ugal  se  netiiéénáo  obezře* 
tnostj.  osamotnělé  ředitelské  společnice  —  &  w  krát* 
kém  čase  wygeli  gsme  —  on  sám,  Hedwika«  gá, 
mladý  začátečnjk  a  naše  stará  -—  takto  gsme  wy- 
geli z  poslednj  štace  d»  bijzký  panský  zámek,  a 
prowozowali  od  těch  časů  gen  malé  hřjčky  před 
skrowným  alé  wybraným  obecenštwem.  Ostatnj 
společnost,  gsauci  propuštěna,  rozgela  se  do  wšech 
uhlů  swěta. 


NScQ  o  Afrioeb 

Když  gsme  si,  dle  umluwenj,.  psanj  posjlali, 
a  si  w  nich  ze  znamenité  dálky  wse  co  třeba  by- 
lo zdjleli,  welice  nad  tjm  žasli,  nemohauce  to  žá- 
dným způsobem  podiopiii^leč  žegestw  oněch  zape- 
četěných peanjch  duchnašjm  tagaým  čaroděgným 
uměnjm  zamčený  čili  zaklený,  kterýž  nám  pak  wše 
wyzrazuge.-^Z  této  přjčinjr  gsme  u  gednoho  moc- 
něgšjho,  slwostnosr  milugjcjho  panownjka,  který 
též  za  důwtipného  gmjn  býti  chtěl,  máge  asi  11. 
neb  12tileté  děwče  za  prwnj.  manželku,  do  weliké 
nesnáze,  ^no  do  nebezpeČenstwj  upadli.  — 

Měld  náa  za  kauzedinjky  a  ewropegské  wy- 
zwédače,  w  čemž  geg  zwláště  dopisowé  naši  a  co 
gsme  se  z  nich  dozvěděli,  wjc  a  wjc  posílňowali. 
Nalezše  pak  u  nás  geště  asi  300  archů  bjlého  pa- 
pjru,  a  též  naše  dennjky,  wněžto  gsme  wšecky  přj- 
běhy  a  wýsledky  cesty  našj  sepsali,  a  spatřiwše 
též,  že  přitom  péra  a  ifl|;iia8t  om  mocnj  prostřed- 
kowé  gsau,  dali  nám  wšecku  tu  naši  přjprawu  k 
psanj,  ano  i  naše  dennjky  wzjti,  —  Daufali,  že  tag- 
nau  moc  naši  diwuplnými  úkazy  progewjme,  a  král 
tak  do  wšech  našich  magických  známostj  se  we- 
dere.  Kázal  nás  tedy  zagjti,  přec  ale  s  námi  se 
wšj  uctiwostj  nakládati.  Toto  wše  nás  welmi  pře- 
kwapilo,  neboť  práwě  ona  zprwu  gmenowaná  mla- 
dá králownaj  kteráž  skutečně  Ijbezná  a  způsobná 
byla  a  wljdnostj  nás  předcházela,  a  gjžto  gsme  té2 


Digitized  by 


Google 


253 


bev  záisf enj  nň9,  eo  gvme  koMw  pamětť  boénébs 
iMlf,  •  kázali  a  wyswédilir"^  práwé  ona  kráhuraa 
9m  náiň  ailáhr  mocným  riikógnBrjm,  ie  bychom  ae 
ffé  g^egjhe  manžeh  tAawého  přiwjtáaj  co  chwmtí. 
DeiHéR.  Pfíéhiť  pěk  ftazdip  k  Aám  do  flag*erj  fiaie« 
bov  wymfaaiwagjc  sef  co  neýBBaniěgi  i/e  tifegea  do^ 
cda  zádttiélKy  podjltf  im  tomto  a  ttámi  m^ládáný  nes 
má,  Tiýbrftr  žre  ac  f  w«lmt  přiéiňowahi;  riyy  to  wie 
od  iiáa  odMfaftila>  což  ac  gjato  traskrz  nepodařilo. 
Metíf  g;8Me  wjee  psacjboaáfaci^,  kteréž  dám  alew3e« 
oko  octeato  bjrio ;  požádali  gsnre  tedy  ná^i  pf  jwě^ 
Ciwatř  kf álowdft/bj^  byla  nafij  orodoitirícj,  abychom 
aspoň  wěci  ty  a  naše  detmjky  zpět  obdržeti.  — ^ 
Že  pak  ani  ceď  Gebo  čemý  Miajestát  žádwé  diwy 
nezpozOTowal,  kteréž  by  ae  byly  dély  k  prospéchn 
iťašems,  a  wiďěl  že  se  žádného  čarodég;ného  u- 
gemstwj  acdowj»  ráčil  nás  předce  konečně  milo* 
stiwě  propustiti. — 'Pomocj  naSj  dbbrotiwé  přj- 
mluw&yné  gsme  ale  skutečné  k  radosti  naáj  ony 
žádané  dennjky  a  částku  k  psanj  potřebných  wěcj 
zpátky  obdrželi.  Onik^b  tOfO  archů  bjlého  papj- 
ru^  ostatnj  psacj  nářadj  a  péra  ráčila  si  Geha  Ga- 
saost  z  wlaatnj  wůle  podrieu* 

Gednau  psJi  gsm^,  gsance  u  ttfkowého  námi 
?refmi  nakloněného  knjžete  několik  neděl  zďržo- 
wáni,  poaěwadž  nás  na  žádný  způsob  propustili 
nechtěl,  i  tagné  prebnauti  nrasiii.  Dal  nás  též 
sťjhati,  zatjm  gsme  se  ale'  utekli  do  hraničného 
knjžetstwj  gebo  aoka»  kdežto  gMne  w  lomto  ohks* 
d«  gtsti  byli. 

Nepochybně'  že  panownjci  tito  naše  někdy 
doati  umělé  prostředky,  kterýmiž  gamo  wždy  od 
nícb  wywáznauti  htedéii,  sobe  sdélowali;  neboť 
tridy  nutněgšj  bylo  wyzýwánj,  wždy  opatrněgs| 
gegieh  způsob  upautati  a  zadržeti  nás,  iJbycbomf 
«  nicb  ostali,  gegich  zeti  se  ataii,  a  s  nimi  na  wlá* 
dě  podjlu  brali,  po  čemž  gsme  owšem  ani  dost 
málo  nebažili.  —  Nedlauho  před  na;ším  odgezdam 
z  wnitřnj  Afriky  spatřiti  gstrie  krásnau,  lidnatau, 
aurodnau  a  hezky  wzdělanau  kraginu.  I  zde  gsme 
ae  s  wládcem  seznámili,  kterýž  w  mjmé  wzdále* 
nosti  od  břehu  rozwo<hiěné  řeky,  kterážto  giž  ale 
opadáwala,  swé  sjdlo  měl.  Od  toho  gsme  se  na 
žádný  zp&aob  odtrhaauti  nemohli.  Hyliťgameneu* 
stále  pozorowátti.  I  radili  gsme  se,  gak  by  nám  ney- 
pohodlněgi  aneysnáze  možné  bylo  utéci.  Spatřiwše 
pak  zde  žiwly  gakési  zbožnosti,,  powěry  a  welikau 
neuittélost  we  známostech  přjrodnických,  uzawře- 
li  gsme,  že  se  následugjcjm  způsobem  zachránjme 
a  wyswobodjme. 

(DoXroitíei^'.) 


ČMké 


W  aumý  dne  i.  »r(nia  opakovala  m  mhtmptZn  od 
Kliq^ry  a  w«  Čtwriek  na  ta  »NéfO0  Mtlpyc  od  Doakeitibov 
a  tak  pro-  samé  opakcwánj,  mohli  bychom,  s  hldbokotti  «ht* 
&€  powftdechoauli :  Tifujonn  perdrix !  Na^  diwadlo  p«ti] 
k  IráJu  býwalých  u  náa  ftUfých  wycbwaloii«iel&  ttarébo^ 
slaiéba  wéku,  gichito  g«diným  woláajm  bylo :  gen  iááat 
noivotáxstwj,  drime  se  býwalého,  neb  alato  nemflie  býti  sl^ 
íigiý.  Nai  neustále  ten  umrtwttgjoj  oblek  iediwé  gedno* 
twámosii,  kd4*iio  by  s«  nenuiselo  pro  odpowéd  daleko  gjti, 
pro4  saÍ0QO.wé  dámy  do-  společnosti  wždy  »Sco  nowébo 
rády  oblókagj.  Péliaktowá  Laupei  nesmj  se  Často  opako- 
waU;  onaf,  Čekoz  se  gj  uwnítř  nedostáwá,  n^ainge  blu«< 
Čným  pathosem,  který  mnohého  k  přepjnánj  lawádj  a  p<^ 
sluchače  konečné  unawuge.  Sehránj  bylo  tenkráte  o  néco 
lepjj,  předněgdj  osoby  se  wýznamenaly,  swUmíS  p.  Koláro- 
wá,  Skalná,  mátá  Mufleroira.  P.  PoU  se  musj  wynasnaitu^ 
aby  roli  hlubSjm  a  wřelegajm  citem  prodechnul,  a  p.  Skal- 
dá  aby  prooikavirost  hfasa  někde  zmjraila.  Gszykowé  chy-* 
By  a^e  rostly  od  počátku  ai  ku  konci,  gako  snébowý  bal- 
iran,  který  se  s  wťchu  dolfi  kotálj.  Gen  Sádné  nowotár- 
stwj !'  — 

Tfápog  JAsky  potresul  nedúwěru  naii  co  neypřjsnt^gí. 
Kdo  mysle,    ze  gen  powSra   spoléhá   se    na  strogené  léky, 
které  lásku  zBuzugj,  napil  se    z    plného    kalichu  Adínčina, 
zle  se  potázal,  an  ztráta  srdce  pozdě  gcg  naučila  o  kauzel- 
né  moci  zpčwu   gegjho.     W  časopisu    »®ainm(er<c    si    zas 
gakýsi  ledarcferent   na   p.    Podhorskau    wygel,    »proČ    prý 
dhjwe  o  swau  sláwu  w  cizinč  se  nestarala  ?  ted  že  musj  za 
vťastnau  se  pokládati,    když   na    českém  diwadle  spjwá,  ač 
že  to  nic  giného  nenj  než  cizina,  kde  ona  pohostinsky  wy- 
8tupuge.«c     Mftg  slat^f    pane,  kdybyste   byl   p.  Podhorskau 
alyáel,  byl  byste  wyinal,  kdo  tak  zpjwá,  ten  že  musj  cjtit, 
ie  doma  gest  u  swých  rodných  duáj.  —  Opera  ta  byla  nám 
prawau  nowinkau,  zásluha  toho  wáak  patrj  panj  Podhorské, 
nikotiw  ředitelstwu.  Ta  predewzala  sobě  podmaniti  tenkrá- 
te i  to  neyurputnegAj    srdce ;   nowé  okrasky,    gakoby  ge  % 
gíŽDJch  sadu  byla  natrhala,    sypaly   se    w  bohaté  štědrosti 
z  hrdla  gasaého    a   působ  toho  byl  značný  u  w»ech  osta- 
tnjch.     Celá  hra  lla  z  wesela,  ba  nčkdý  až   o  malau  roz- 
pustilost zawadíla.    P.  Mayrowi  to  pékně  slušelo,  ač  nebyl 
zcela  pH  hlasu.     P.  Prokop    gen    trochu   tempa    zdržowal. 
Gcho  dobrá  -wlastnost,    zřetelné    totiž    wyslowowánj,    bylo 
wěci  na  ákodu,  a  sice  proto  že  gsme  každému    slowu  řeči 
geho  rozuměli,  w  njŽ  nešťastný  překladatel  gemu  a  dokto- 
rowi  tolik  hrubost)    do    úst  položil.     Kdyby  se  ředitclstwj 
IjbQo,  odhodlal  by  se  snad  někdo  milerád  k  oprawenj  pře- 
kladu tohoto,  čjmž  hy  se  alespou    tolik  sjskalo,  že  hy  ře- 
ditel opět  w  celém  fň^edplacenj  na  nowau  operu  ani  pomy^ 
sliti  nemuseL     "Sitt  ceduli  stálo   by   pak   třeba  patnáctkráte 
po  sobě:    nKápog  lásky  w  obnoweném  wydánj!I«       *• 


Digitized  by 


Google 


9S4 


DOWACtf  HlMlWtKA« 

%  FBAHT.  Wlastenský  uméleo,  p.  Maw,  dohoto- 
in\  před  nedáwnem  w  lijme  wsoiy  k  mramorowým  od  G« 
£xc.  hnibdte  Kolowrata  xamlovreným  ft  do  kostela  od  nSho 
Btawéného  určeným  sochám  nallch  slowansk^ch  apoltol&y 
sw.  Criiy  a  Slrachoty.  Umělec  hleděl  do  wýtworů  těchto 
wloilti  rái  blahoplodné  p&sobnósti,  kterými  se  celý  iiwot 
praotcft  těchto  kresťanstwa  we  wlastech  naSicb  skwď.  Bi« 
skupskau  itolau  i^sa  osdobeo,  drij  geden  tabuli  s  posle- 
dnjm  sandem,  gegi  sám  hji  wymaiowal,  použjwage  ho  k 
obracowáoj  myslj  pohanských  j  druhý  má  w  mkau  kijl  a 
ewanj^elium,  od  něho  do  stowanského  gasjka  přelolené. 
Zoatelowé  uměnj  sochařského  proaálegj  welké  chwály  o 
djU  tomto.  — 

Z  BRNA.  We  sdeg.$jm  semináři  slawili  gsme  s  po- 
wolenjm  p.  direktora  den  gmenin  G.  Exc.  najíeho  p.  Bi- 
skupa. Wečer  před  tjm,  dne  12.  Čerwna  byla  driána  a 
phjtomnosti  pp.  předstawených  aprofessor&  slawnA  serena* 
da,  tálezegjcj  a  několika  uyertnr  w  dobře  obsazených  kwar- 
tetjchy  w  gednom  od  alamn&  samých  sloieném  Čtwerhlasu, 
a  wo  dwau  pjsnjch :  vtJhtch  Morawékýtt  od  pr.  Klácda,  a 
9  Kde  domow  m^  ?«  od  Tyla,  kteréž  s  pr&wodem  lesnjho 
rohu  zpjwánj  byly.  Obiwláitě  Tyl&w  i>Kde  domow  m&g?« 
od  naáeho  wýtečného  baritonisty^  p.  Neswala,  tak  dogemně 
přednášen  byl,  ie  srdce  shromážděných  posluchačů  hlubo- 
kým citem  pogata  byla.  —  Škoda  že  w  naáj  libozwučné 
materitině  geátě  tak  málo  ČtwerhlasA  máme,  gichž  potiřeba 
při  podobných  přjiežitostech  od  každého  spěwumilowného 
vlastence  uznati  se  musj.  Giž  často  byl  p.  Kott,  od  ně-, 
hoi  prý  co  neydřjw  »ŽiÍkAw  duba  we  Štogrowě  diwadle 
prowozowán  bude,  pohádán,  by  na  spCUob  ginogazyČných 
zbjrek  i  nám  něgakau,  byť  dost  malau  zbjrku  čtwerhlas& 
podal }  kýiby  mu  okolnosti  brzo  prosby  ty  wyplniti  dowo- 
Jily!— Takto  gsme  tento  wcčer  u  welikém  uspokogenj  pře- 
žili, ničeho  si  nežádagjce,  než  by  co  neydřjw  opět  přjležitost 
k  takým  na  deUj  čas  sotawugjcjm  sábawám  se  nám  wy- 
skytla.  —  Drjwe  giž  měli  gsme  podobnau,  rowněi  wzácnými 
bostmi  poctěnau  zábawu  na  swátek  naiich  ApoltolA,  sw. 
Cyrila  a  Metuděge,  s  tjm  rozdjlem,  že  se  tehdáž  kromě 
hudby  a  zpěwu  téŽ  deklamowalo.  Počátek  učinila  uvertu- 
ra  a  Don  Juana,  načež  naděgný  a  pro  wjíe  dobré  a  krásné 
ohniwě  zaugatý  spolubratr  nájí,  p.  Bjlý,  chwalořeč  na  tyto 
weliké  SlowanA  Apoštoly  přednášel.  —  W  prwnjm  djla 
wyljčil  zásluhy  těchto  sw.  muž&  o  naSi  milenau  wlast  roz- 
jíiiowánjm  kresťanstwa  a  gcgich  nesnáze  a  wíícliké  pconásle- 
dowánj  od  německých  kněžj,  od  kterjxh  i  za  kaqre  w  Řj- 
mě  udáni  bylí,  z.pauhé  zá^ti,  že  lid  na  Morawě,  slyeíe  ty- 


to' ftiraté  mvia  w  slowanské  MÁ  slowo  Božjhléiatly  |^M 
německými  kaěžjmi  strany  gfgtch  aa  přidržéL  Z  toho  sá« 
irěrku  učinil  na  Slowanstsro.  wAbeCy  gak  se  ka|dý  wýgew 
diaiioaá  geho  ale  wykládá,  a  i  neyswětěgijma  úmjúm  ««• 
piawý  ^čel  podlnjtáy  tak  že  by  te  anadao  vzdáti  mphloy  §»• 
kohy  od  wěkn  na  nál  drahý  národ  kletba  wyřčena  byla. 
W  druhém  4ii«  ukáaal  t  přjkJadu  těchto  sw.  ApoltoUk  n^ 
wyhmitefaBaii  potřeba  dokonalé  anámosti  mateřského  gar* 
ayka  pro  každého  kněae  wnaáicb  di^csejch  bet  rosdjlu.^- 
Pak  se  sdatíle  stijdaly-deklamace  shudbau,  aaioe  aTataii 
u  Holomauceic  od  Kiácela,  a  aKitra  w  bogí«  a  1.  toé.  Ni- 
try. Přál  bych  si  Wás.  pfí  těchto  přjgemných  tábawáck 
pijtomného  mjti^  byste  pozorowal,  gak  každý  s  nás  rado- 
st} gsa  opogen  a  pro  wie  dobro  rosxgcen,  np^mné  skládal 
předsewsetj,  obětowati  k  swelebenj  Boha  i  k  oslawě  náro- 
da wžecko,  snahu  i  činnost —  gměnj  i  celý  swůg  žíwoU 
Deyž  Bjkh,  by  i  každý  slowu  swému  dostál,  a  swaté  ůmé 
předsewaetj  wěnU^  uskutečnil  1  -*     (Z  dop.  p.  J.  F.) 

— '  ' 

SWÉTOZOR« 

Diwadla  Čjrianft  sáležegj  ze  čtyř  stawenf,  na  čtyřech 
stranách  welkébo,  čtyrstranného  prostranstwj  proti  sobě 
postawených;  gedna  strana  gest  pro  herce  a  neobsahuge 
nic  leč  oblčkámy  a  gewižtě ;  na  protěgij  straně  gest  dku- 
há  galerie  se  sedadly  pro  dámy,  po  stranách  gsau  galerie 
pro  pány,  kteřj  platj ;  na  prázdná  mjsta  mezi  stawenj  tato 
paožtj  se  lid  kteréhokoUw  sUwu  bea  platu.  Dá  se  mystf* 
ti,  že  parter  tento  wjc  se  naplftuge  než  w  diwadlech  na- 
Žich,  a  w  skutku  musj  se  prý  o  mjsto  w  něm  w  prawém 
toho  slowa  smyslu  bogowati.  Gedno  předsUwenj  trwá  prý 
celých  iest  hodin  beze  wžj  přestáwky,  a  předce  prý  to  ani 
herce  ani  diwáky  neomrzj.  —  O  iťastoj  herci  šťastného  o- 
becenstwa ! 

Mexičané  negsan  hrubě  pracowití,  a  těžko  prý  gest 
tam  řádné  služebné  obdržeti;  když  si  něco  nahospodařj, 
gdau  ze  služby  a  prázdoj  —  až  se  oprawdu  wyprásdnj. 
»Proč  nechcete  déle  slaužiti  ?u  prawíla  gislá  pan]  z  Ewropy 
ku  swé  mexické  služce ;  >^kdež  pak  ginde  obdržjte  měsjčné 
12  dollarů  ?« — »Ach,  pan|j,«  odpowěděla  otrhaná  tato  oso* 
ba,  »wy  newjte,  gaká  blaženost  gest  nic  nedělat !« 

Zloděg  wkradl  se  do  krámu,  a  ulowil  tam  Iťastně 
komant  s  několika  librami  káwy.  We  dweřjch  poÚitA  geg 
pán.  Domnjwage  se,  že  nowého  dobrého  kunta  w^j,  po- 
klonil se  zdwořile  a  prawil:   vRačte  zas  brzo  poraučetlcc 

Dwa  známj  se  potkali  na  cestě.  wAh,  to  ge  zíma,« 
prawil  geden,  »a  předce  mám  dwě  koěile.<i—i»To  ge  také 
wěc  U  odpowěděl  druhý,  wnaiinec  gich  má  dwanáct,  -a  neqj 
mu  wěru  také  teplegi.i<  — »To  ge  d i wná  wěc, «  prawil  prwnj. 
—  )iNc  tak  přjli^,c(  dokončil  třetj,  »geť  wlastně  gen  gedna, 
ale  těch  ostatnjch  gedenáct  ge  do  nj  wzáplatowáno.K 

CjTiané,  dceru  swau  někomu  sa  manželku  nabjzegjce^ 
prawj  k  němu :  »Nech  dceru  mau  w  domě  swém  uraýtati.« 
Ncnj-li  to  gen  tak  obyčcgný  způsob  mluwenj,  gako  L  p. 
naie  nponjžený  služebnjk,*  nenj  se  wěru  zle  w  Ójně  ženi- 
ti \  pilným  meteojm  se  zagisté  mnoho  sáwad  odstranj. 


J^MopU  t»l»  w3r.U«j  we  .třjda  .  w  .obol.  po  pílarijch:  kaád...  druh...  .třoiln    pHdáwá  .•  pAIar^howé  přj!oh%.     PWplicj 
*^  *  **-  ^«  »^»«kk«p-iwji*  má  pAl  lém  I  .1.  86  kr.,  ..  c.  k.  poilwh  p«!l.  9  .1.  SS  kr.  .iř.  ' 


••   H  wydawai^le  na  itwtt 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéiy. 


lářodnj  zábavBJk  pro  íechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  64. 


É9,  Mrpna  É84S, 


10.  r.  béh. 


Neznámý  w  Gfaaknura. 

Byla  to  pr&wě  oa  wečer  1 9.  Ustopadii  roka 
1-8 12.  Giž  se  hezky  ztn^jv^^ali  a^ačiJo^  siloý  déš( 
se  wenku,  %eu  liU  wjtr  fučel  a  metal  •gcUucjm  liti- 
nu tuto  d0  obljčege ;  každý  se  radégi  spěšně  k  do- 
mowu  chýlil,  a  ulice  wesnice  Chalonsu  w  depar* 
tementu  Mamském  staly  se  W  krátce  prázdné. 

\V  hostinci  pod  štjtem  :  »U  města  Pařjže^ 
bylo  ticho,  hosté  se  dnes  tak  četně  gakq  ^indy 
nescházeli ;  kdožkoliw  přišel,  wypil  swau  sklenici 
wjna  a  spěchal  raděgi  zas  domů ;  konečně  zůstala 
gizba  prázdna,  gen  dwě  domácj  osoby,  ginoch  a 
mladá  djwka,  seděli  w  kautě  w  hlubokém  smutku 
ponořeni ;  mrtwá  tichost,  která  zde  w  saumraku 
panowala,  nebyla  ni koliw  weselau  francauzskau  ho* 
wornostj,  ale  tichým  a  chwjlkami  hlasitým  pláčem 
djwčiny  té  přetrhowána. 

Bylaf  to  neystaršj  dcera  hospodského  se 
swým  ženichem,  kterýž  u  rodičů  gegjch  službu 
co  sklepnjk  zastáwal.  Oba  tito  miláčkowé  nemohli 
dlauho  pro  mnohonásobné  překážky^  které  se  gim 
w  cestu  kladly,  dowolenj  rodičů  k  wyplněnj  ney- 
wyššjdi  swých  tužeb  dosáhnauti ;  konečně  předce 
obměkčila  sličná  Marie  slzami  swými  otce  a  matku 
a  před  několika  dny  stala  se  newěstau  milowaného 
swého  Františka. 

Práwě  ale  dnešnj  den,  o  kterémž  se  sňatek 
gegich  slawiti  měl,  stal  se  proněneytruchliwěgšjm. 
Smutné  bylo  na  obadwa  podjwánj.  František,  we 
twářt  co  smrt  bledý,  seděl  tiše,  na  mysli  přemjtage 
gak  se  mu  wšecky  geho  krásné  záměry  a  náwrby 
do  budaucnosti  rázem  zwrátily;  tichá  opanowala 
geg  zádumčiwost.  Sličné  wšak  dceři  hospodské- 
ho>  kteráž  žalost  swau  udusiti  nemohla,  zaléwaly 
se  krásné  oci  gegj  lak  bogné  slzami,  gako  kdyby 


oplakáwala  každého  ginocha  zwlástě,  kterýž  byl 
zahynul,  w  ledowatých  stepjch  ruských. 

Nemalá  byla  také  obapokiého  gich  zármutka 
přjčina.  F]*anlišek  áel  totiž,  a  přiwolenjm  rodičů^ 
se  swau  zasnaubenau  Marif  do  úřadu  munieipáU 
ttjho,  by  dowolenj  obdržel  ke  sňatku  ttianželské* 
mu.  Gaké  wšak  bylo  gich  uleknutj,  když  úrednjk 
gim  to  odepřel  I  By  Itě  práwě  wyšel  rozkaz  cjsaře,  dle 
kteréhož  se  nesmělo  žádnému  k  službě  wogeoské 
schopnému,  mladému  občanu  francauzskému  powo* 
len]  k  sňatku  dáti*.  Poněwadž  nešťastným  pádem, 
kljerýž  francauzskau  Mrmádu  w  Rusii  potkď,  mne- 
ho  nowáčků  na  sesjlenj  gj  zapotřebj  bylo,  ukUn 
dalfl  se  každému  zdrawému  a  schopnému  muži 
pOwinnost,  by  za  wjast  awau  bo^^owatí  šeL 

W  takowémto  stawu  se  .nacházel  nyiij  Fr«ii«. 
tiSek, .  kterýž  gešte  nedáwno  we  swé  lásce,  wbla* 
hém  sněnj  swém  do  budaucnosti,  neyšCastněgšjni 
a  neyspokogeně^šjm  byl  sklepnjkem.  NynJ  měl 
opustiti  swau  milenku,  swůg  domow  a  wšecky  swé 
záměry,  měl  ae  státi  wogákem.  Powinnost  swau 
k  wlasti  wšak  dobře  cjtě,  bolest  swau  umirňowal, 
kterau  gsme  dřjwe  we  twáři  geho  nakreslili*  Sedě» 
li  tedjr  něgakau  chwjli  snaubenci  tito  zcela  tiše  a 
samotni  dwa  w  hostinské  gizbě,  když  nagednaa 
zarachotil  wAz  před  wraty,  a  někdo  mocné  zazwo* 
nil.  František  byl  úslužný  hostinský ;  skočil  r}xhle 
ke  dweřjm,  by  přícházegjcjho  přiwjtal,  a  Marie  o* 
tjrala  chuiě  bjlým  šátkem  uplakané  swé  oči,  by 
žalost  gegj  hned  poznána  nebyla* 

W  krátké  chwjli  wstaupil  do  swětnieemuž  ne* 
welké  postawy,  w  oděwu  měšťanském,  dlauhém  ce* 
stownjm  plášti ;  při  skaumawém  pohlédnutj  naň  by* 
lo  lze  uhodnauti,  že  on  se  též  w  dobrém  rozmaru 
nenacházj.  —  Wlasy  geho  padaly  nedbale  na  zwrá* 
š^ělé  čelo,  w  oku  geho  byl  zaryt  smutek  hluboký, 
a  na  listech  mu  pohráwal  úsměch  bolestný. 

Kdp  mu  požádané  wjno  přineseno  bylo,  pře- 
trhl -sám  mlčf^nj,  tázage  se :    »Pročpak  tak  smutné 


Digitized  by 


Google 


256 


pohledáte?  zdá  se,  žeoplakáwáte  někohoj  kterjfž 
we  6něhu  ruském  swůg  žiwot  dokončil?^ 

»Ach,  laskawý  psLue,^'  odwece  M<uie^  Dnenjť 

tomu  tak;  gsme  samí  nešťastní,  nemůžeme  tedy 

ebětowati  slzj  swých  nešťastném  bratřjm  našim. « 

.     .  »A,  coE  se  wám  slafc)  7«  tázal  se  dále  dzineo* 

•Dnes  práwě  gsme  mélí  slawiti  sňatek  náš; 
cjsař  wšak  rozkazem  swjm  nám  to  zabránil,  a  niňg 
František  musj  gjti  do  wálky,  z  které  se  tak  málo 
kdo  iivr  a  zdrájnr,  wracj\« 

*  »A  ty  Františku^  což  ty  tomu  řjkáš?«  ptal 
•e  dále  neznámy. 

»Co  se  mne  tý5e,«  odpowědel  František, 
•snesl  byéh  osud  swůg  trpiliiivé,  a  šel  by<^h  oeho* 
tně  tam,  kam  me  sláwa  a  wjtězstwj  wolá,  kdyby 
gen  má  IVIaríe  kruté  žalosti  nepodléhala.  Gsem 
Francauzem,  tedy  znám  swau  swatan  powinnost 
k  wlastí^  u  přjlís  wrauoně  téi  našeho  cjsaře  mu 
hxgip  abydí  aa  neštěstj  sobě  kladl,  bogowati  pod 
wjtčznými  geho  praporci. « 

vZdá  se  mí  také,  milý  pfjteli>  £e  weliká  po* 
třeba  to  káže;  -^le6  znáš  ty  osobně  cjsaře ?« 

•Nikdy  gsem  to  Stěstj  nemel  osobné  geg  po- 
znati. Když  cjsař  welkau  armádu  do  Moskwy  pro* 
wázel,. ležel  gsem  téžce  nemocen;  tehdái  má  věr- 
Bá>  Marie  od  lůžka  mého  ani  neodstaupilai*^ 

.  •.Gak,  ty  neznáš  cjsaře  7  a  předce  geg  mlln* 
gei  — -  a  mďugeš  gešté  za  to,  že  twé  bratry  do 
alepj  ruských  zawedl,  a  tam  ge  pod  ledy  pohřbil  7« 

•Laskawý  paae,<<  odpowědel  tázaný  s  přjliS- 
nau  snad  wraucnostj>  i»£lowěk  nikdy  nespatřil  Bo» 
ha,  a  předce  geg  cit  k  tomu  přiwádj,  že  geg  mi* 
luge  a  milowati  wřele  musj,  -*  a  co  se  welké  ar* 
mády  dotýde>  Kteraui  gindy  náš  welký  cjsař  k  wj* 
tžzstwj  a  sláwě  prowázel  —  že  to  tenkráte  gináče 
wjrpadlo,  nenj  wina  geho,  -^  člowěk  mjnj  a  B&h 
ménj.  -^  Řekněte  mi,  milý  pane,  co  bych  uSinlti 
měl,  by  Marie  lehčegi  swug  osud  nesla,  a  gá  ocho* 
tne  p&gdu  um,  kam  mě  wlast  a  sláwa  wyzýwá.< 

Srdečnost  a  zápal  wraucj^  s  kterým  František 
tato  slowa  pronášel,  dogaly  hluboce* neznámého. 
Kázal  sobě  péro  a  ingaust  podati,  wytrhl  pak  Ij* 
stek  ze  swé  tobolky,  napsal  několik  slow,  a  7.ape- 
óetiw  ge,  odewzdal  ge  Marii,  řka:  ^Zjtra  na  ůswi> 
tě  wydey  se  na  cestu  s  Františkem  do  úřadu  mu* 
nicipálnjho,  odewzdey  teoto  list  auřtsdnjkowi,  a  oče*, 
káwey  trpěltwě  co  se  dále  stane.  —  Wftt  mňg  gíž 
předegel,  buďte  zdráwy,  mé  děti  1«  prawil— a  pryč 
ugjžděL  František  a  Marie  zůstali  gáko  omráčeni, 
newědauce  gak  si  magj  gednánj  a  slowa  tato  Wy» 
ložiti.  W  dlauhém  mlčenj  ponořeným  přeháněly 
se  gim  myšlénky  w  hlawě>  gak  to  asi  zjtra  s  tiimi 


wypadne.  Konečně  dodělali,  co  gešte  činiti  zbý* 
waloa  pak  — šli  ulebnauti  si  každý  na  lůžko  swé, 
by  se  kia  zjtře^j  klopotný  den  posilnili.  Wjčka 
wšak  očj  gegich  —  měliť  srdce  starostmi  skljčeni 
—  dlauho,  dlauho  se  nemohla  icamknauti* 

Dr\ihý  den,  aotiva  že  se  rozednilo,  wydali'  80 
oba  sňaubenci  na-  cestu  do  úřadu  municipalnjho. 
Uřednjk,  který  ledwa  byl  z  lůžka  wstal,  wzal  od 
Marie  mrzutě  list;  ale  gak  Ijbě  geg  otewřel  a  ně- 
kolik slow  přečetl,  ledwa  chtěl  očjm  swým<  wěřiti ; 
přečjtal  gešté  gednau, — segma  pak  Čepičku  s  Ua* 
wy,  četl  nahlas  tato  sbwa;  vUřad  munictpáhij 
wykoná,  co  narizugi.  Gest  wůle  má,  aby  František, 
sklepnjk  w' hostinci  poďěljtem  i>U  města  Pařjže^ 
dostal  dowolenj  k  sňatku  manželskému  s  Maríj, 
dcerau  magitele  téhož  hostmce.  — >  Od  wzetj  na 
wognu  geg  zcela  wyprošťugi,  nechť  zůstane  při 
powolánj  swém,  a  stará  se  aby  Wycbowal  ctnostné 
děti  swé,  by  dobrými  občany  se  staly,  kteřjžby 
tak  gako  on  wlast  swau  a  mocnáře  milowali.* 

Napoleon. 

Každý  se  může  domysliti,  w  gakém  podiwe- 
nj  byl  úřednjk,  a  gak  radostně  překwapeni  byli 
oba  dwa  milenci.  Slza  wraucj  djky  gim  uVanula 
z  oka  w  obět  welikoniyslnému  muži,  kterýž  lásce 
i  ctnosti  gegich  uměl  tak  odplatiti. 

Jurotlawa  Litnhiéká>> 


HSco  O  Africe. 

(fiohončtnj.) 

Odeslali  gsme  wěmého  a  gistého  druha  našeho 
8  několika  wesláři  nk  malé  lodi  k  hašemu  welkému 
korábů,  gegž  gsme  se  nahoru  (Jo  Whitr  země  wzjti 
obáwali,  aby  neyleps)  haše  rachetky  k  nám  přinesL 
Obdrž^wše  gé  čekali  gsme  na  dobrau  přjležitost. 
-^Tato  se  nám  podala,  když  se  náš  černý  král  do- 
tazowal,  zdali  předce  konečně  u  něho  ostati  hodlá* 
me.  —  »2e  swé  wlastnj  wůle  a  moci,^  odpowěděli 
gsme,  vzde  u  tebe  ostáti  nesmjme;  záwisjme  od 
Bohů  našich,  kterýchž  se  teprwc  w  důležitosti  té 
tázati  musjme.-— 'Dnes  wečer  to  učinjme.  Přigď 
&  přjbuznými  a  domácjmi  swými  ku  břehu,  bys 
sám  spatřil,  so  se  stane^  Nedagj-lí  nám  Bozi  na 
otázky  naše  žádné  odpowědi,  smjme  zde  osUtí; 
dagj-li  ale  znamenj,  pak  se  pryč  odebrati  musjme." 

Když  se  u  wečer  král  s  gakýmž  takými  ko* 
raonstwem  swým  k  břehu  příbljžil,  a  my  swé  ob* 
řady  a  otázky  se  wšj  wážnostj  wywedii,  dali  gsme 
na  umluwené  znamenj  rachedcy^  gež  sme  k  tomu 


Digitized  by 


Google 


SUT 


pffipraweny  melI,  tagnS  zapáliti^  které£  také  wý* 
borně  inrystupowaiy,  nahoře  pak  s  praskotem^  gako 
rány  z  dél,  se  rozpraskly.  Některé  způsobil;  skwo- 
Stné  se  třpytjcj  hwězdy  rozliČDjfch  barew,  gíné 
opět  gasnolesklé  strjtjcj  káúle,  což  wše  tjm  krá* 
ftněgi  wypadalo,  že  práwř  taiěsjc  neswjtiL  Mezi  tjm 
co  prachaři  naM  umřnjm  sw^m  na  pámjlodi,  kte- 
ráž u  prostřed  řeky  stála«  zaneprázdněni  bylí,  stál 
gsem,  gakožto  wůdce  téhož  podniknut],  wédlé  krále, 
bych  aučinky  toho  spatřil.  On  byl  neywétsjm  ob* 
diwowánjm  ažasnuljro  téměř  bez  sebe.  nWasi  Bo* 
zi  gsau  mocnjl  Welicjgsau  Bohowéwaši!«  zwolal 
král.  «Gá  gsem  pes  proti  tobě  1 1«  pokráčowal  dále, 
položil  se  na  zem  předemne,  a  wzaw  nohu  mau, 
postawil  gi  na  prsa  swá,  —  což  znamen)  néjwětsj 
poddanosti  a  pokory  bylo. 

Gá  pak  geg  ppzdwihl,  byl  gsem,  k  němu 
welmi  přjwětiwy,  a  pak  gsem  wstaupil  do  lodky  na 
nás  u  břehu  čekagjcj,  plul  gsem  k  párnj  lodi,  a 
onen  postrach  k  prospěchu  našemu  obracege,  dal 
gsem  znamenj,  by  bez  meškánj  korábnjcí  mogi 
loď  hnali,  neb  gsem  se  obáwal^  že  by  přede  někteřj 
chytráci  okolo  krále  býti  mohli,  kteřj  by  mu,  pr^« 
zjragjce  lestnau  auskočnost  naši,  wsecko  wyswě- 
tlili  a  geg  na  gine  myšlénky  přiwesti  mohli. — 
A  to  se  skutečně  stalo;  neb  gsme  brzo  zpozoro* 
wali#  že  nás  stjbati  a  zadržeti  žádali,,  a  též  sjpy 
swými  po  nás  střjleli,  což  ale  pro  wzdálenost  nasi« 
gelikož  gsme  prostředkem  široké  řeky  ano  i  b\jže 
druhého  břehu  pluli,  čennochAm  se  nepoátěstilo, 

Nynj  gest  nám  geltě  dlužno  řjci,  že  se  naše** 
mu  dalšjmu  postupowánj  do  wnitřka  Arriky  mocné 
překážky  w  cestu  stawěly.  Ztráwené  zásoby  naše 
k  potrawě,  líaše  tak  welice  ztenčená  společnost, 
brzké  ukončenj  deštiwéfao  času,  nedostatek  do* 
statečně  welik;ých  a  prostranny^ch  řek  —  to  wše 
nám  uskutečněn]  našeho  předsewzetj  docela  za* 
braňowalo.  —  Gak  táái  bychom  byli  prameny  ře* 
ky  Joliby  čili  Nis^ru  wyskaumali,  kteréž  zagisté  w  lak 
nazwaných  měsjčných  až  posud  neznámých  horách 
ležeti  musegj.  Prawilo  se  nám  wfibec,  že  tam  če* 
tnj,  welmi  diworj  aukrutnjpronárudowébydlj,  kte* 
fjž  za  přjčinau  proniklých  až  k  nim  zpráw  o  ukru- 
tném zacházen]  s  černými  otroky  w  ewropských 
osadách  naneyweyš  prozřetelnými,  podezřiw^mi 
6  rozdrážděnými  se  stalí,  tak  že  celé  kraginy  na 
oznámen]  o  přibljžcn]  se  Ewropčanů  hromadně 
powstanau  a  wsecko  bez  wýminky  shladj  a  za* 
wražd]« 


České  dlwadlo  ir  Praze* 


W  ned«]i  ane  6.  srpna :  Zfiumé  MenM  w  šeraíkk 
W  auterý,  8.  srpna  prwnj  Ura  w  tjr«^m  předplaccnj^ 
a  sic«  i^WelU  hudehttf  quodlihei^  we  tfech  oddďenjdi. 
Proč  nám  mJMo  celé  opeiy,  giehito  bex  mála  půl  kopy  na 
VjswoboneiLJ  ae  aapráiené  sk^jné  deka,  genom  tyto  domky 
ta  tak  dlauhý  čaa  piicbystány  byly,  toho  pij6ina  máma  mi 
neaj..  Z  počátkn  alyieli  g«jne  zk?4cené  prvnj  gednánj  o- 
pery  »Montekowé  aKapuIetoiré«  odBellini-ho  dle  Swobo- 
dp^a  překladu.  P.  HVnuivotrd  "^ysUupila  w  roli*  Romea 
poprwé.  Hlas  gegj  ge  nižij  soprán,,  sířcdnj  tony  silné, 
swudné  a  přjgemné^  bořeg«j  wiak  a  dolcgáj  necbtčgj  se  po- 
sud daiiti.  Pfi  tomto  trocL^  skroivněm  blasowém  obgemu 
ne^jm,  gestli  hj  se  mnobo  pan\j  pro  ni  hodilo.  Co  se 
uméJeckébo  wsdélánj  týká,  bylo  patrné  widčLi,  že  w  dobré 
ikole  a  swčdomitS  Romefiw  part  studowala,  a  ve  hře  prv- 
nj  Uíčkúiy  gii  přemohla.  Obecenstwo  tleskalo  a  wyvolalo 
g|.  Gak  text  wyslownge,  ne^aobu  ijci,  protoie  gj  bylo 
málo  co  roftuméti.  Jnlii  apjv^a  p.  Tonnerowa  nadobydeg* 
né  krásně.  Gix  celá  osobnost  gegj  hodj  se  pro  Julii.  Roli 
tu  že  se  aaljbenjn  si  přiwlaitaila  a  wiemolnau  delikátnostj 
přednášela,  wyznali  'w«ickni  pljtomnj.  PP.  Mayer,  Prokop 
a  Střpán  byli  úloh  supina  mocni.  Sbor  nápodobil  opét 
turecký  púlměsjc,  spjwal  wiak  ivso^ně.  W  orchestru  chy- 
bily toliko  trauby.  W  druhém  oddřlenj  přednášel  p.  Sa- 
wenhal  (sic)  koncertino  sa  klarinet  od  K.  M.  %  Webru,  či- 
stS  a  s  citem.  Sloh  geho  libnge  si  ivjce  w  odrážiivrosti  a 
dobře  se  dařj-  Byl  wolán.  Pak  následowala  pékná  uwer- 
tura  od  direktora  J.  F.  Kiitla  a  na  to.iraríaee  na  haasle 
od  Ernsta^  předneiené  od  p.  Schualera*  Ton  umělce  toho 
ge  drobný,  skrowný,  při  tom  ale  něžaý  a  čistý«  On  se 
neřjtj.w  besednan  propast,  n}'brl  snage  sjly  swé  ajská  si  přj- 
scý  pěkně  nhlakenau  hrau.  I  geho  žádalo  obccenstwo  wi- 
děti.  Třetj  giedaánj  z  opery  »Otlielio«  od  Rossini-ho,  pře- 
ložené od  Macháčka,  učinilo  aáwérek.  Tato  tragická  kaU* 
atrofa  nemthže  w  takowé  osamotnélosti  běse  vaj  přjprawy 
náležitě  piUobili,  pročež  nerosehřála  obecenstwo  wsdor  w2e- 
ma  snažen]  pp.  Tonnerowé  a  Kegedlé  i  p.  Mayra. 


DOMÁCÍ  KRONIKA. 

z  PRAHT.  We  středu  dne  2.  t.  m.  byla  na  ostro- 
wě  žoQnském  pátá  íeská  leseda  držána.  Pominauce  wáe- 
ho  opakowánj  swyklé  pochwaly  o  těchto  wžjm  práwem 
tak  obljbených  sábairách,  dodáwáme  toliko,  že  lato  welmi 
četně  byla  nawítjwena  a  že  se  stran  W)boru  weikcrčmu 
přánj  pp.  hostů  sadost  učiněno  gest.  —  W  čas  odpočinku 
četl  p.  Tyl  na  wžeobecnau  žádost  gednu  i  Rubeáíowjch 
dcklamowánek,  kterážto,  gak  od  něho  očekáwaU  bylo,  s  mno- 
han  obliban  gest  jpiigata.  Na  to  wystaupila  u  welikém  po- 
tlesku slečna    Twmernma  a  taspjwala   dwě  národnj  pjsné 


Digitized  by 


Google 


29& 


s  Erbenowych  ft^  Ukowau  ;lih|>d*a  k.mfu/uioAtif  U  powďá- 
Čný  plesot  obecenstwa  takmčr  ani  utišiti  se  nemohl.  Roi- 
milaa  péwkyni  prowáteli  na  klawjru  oohotnj  pp.  Hfayr  a 
J.  N.  Sknmp.  řo«»léte  přeénáld  ůá  iialj  opéiy,  p.  Prokop, 
welmi  krisni  nNáwrat  do  wlasti,ii  pjseA  od  Rniga,  při 
éami  geg  prwnj  komisu  now^o  dtwadla,  p.  Gríffl,  na 
lesnj  roh  a  opět  p.  Mayr  na  piano  ochotné  prowáieli.  -^ 
Beseda  trwala  při  obytSegném  dobrém  roamaru  wiedi  ai 
p^s  pftl  noci.  —  Dne  16.  i.  m*  bude  9tá  a  to  poslednj  bd^ 
sada  Česká. 

Dne  5.  t.  m.  stawili  na2i  stndugjcj  na  akademickém 
gymnasium  staromfistském  weřegné  klass&  étenj,  pH  které 
prjleiiiosti  od  humanitujch,  s  gymnasia  odcbásegjcjch  2ák& 
Česká  řeč  mesi  přjtomné  gest  rosdáwána.  Litugemo  welíce, 
2e  wýtečná  uSlowan  ta  pro  nahodilé  se  nenadálé  překážky 
nemohla  weřegnS  se  přednájíeti,  k  Čemnž  uchystána  byla. 
0»tatnS  gsau  po  knihkupectwjch  naiich  k  dostánj  (též  na 
MorawS :  w  Bmé,  Holomauci  i  w  Opawé,  gakoi  i  we  Slof- 
wenska  :  w  PeSti,  Prelporkn  a  Sw;  MikuláSi),  a  wydawatélé 
odhodlali  irytčiek  pro  kniho wnu  akad.  gymn.  k  přiftaupe* 
nj  gegjmu  k  Matici* 

Hostowé  na  tdegijm  stawowském  diwadle  oblibugj  si 
wjc  a  wjoe  wkládánj  českých  pjsnj  do  německých  her,  coi 
se  ow«em  nikdy  s  neyhlučnčgjjm  potleskem  nemine.  Tak 
opét  p.  MmxarelHSetkmaimown  wevaudeyiUu  »Lest  afle- 
gma«  dne  1.  srpna  posluchactwo  swé  překwapila  wloienjm 
národnj  na2j  pjsné:  » Andulko,  djtč  mé,i(  kteráž  s  prawau 
bauíj  hlasité  pochwaly  pfígau  byla. 

2  Kutné  mfry.  (Z  dop.  přát.)  Bylbych  Wám  byl 
srdečné  přál,  abyste  sde  byl  dne  30.  čerwence  býwal,  kdež- 
to se  Tylem  wsdélanj  uPaierowén  prowotowali.  Byl  byste 
spatřil,  00  dobrá  wAIe,  eoswomost,  co  láska  k  dobré  wéci 
wywede.  Mámli  Wám  ronantikan  nadjfenau  slečnu  %  Bsin- 
kowa  wjoe  chwáliti  noili  čtweračiwau  Julii,  Lebedu  čilí 
S&wonka,  Mjnu  neb  Johanku,  Dubského  n^  Janowského, 
sám  ani  newjm :  wsickni  hráti  wAbec  welmi  adařile^  a  gest- 
Mže  snad  některá  gednotliwoat  slaběglj  byla,  celek  srownal 
wlecko  w  sdařilau  gednolu,  tak  že  obeceostwo,  které  na 
podniknutj  tom  wraucjho  a  bogného  podjlu  bele,  w  ntiá^ 
stálém  dobrém  rozmaru  udrženo  gsauc  wíeobecnau  spoko- 
genost  negen  geilnotliwým  osobám,  nýbri  i  wjíem  společně 
progewilo.  —  Gak  se  gti  napřed  těijae  na  podximck,  kte- 
rý  nám  bohdá  geStě  wjce  podobných  radostj  poskytne !  .f. 

Z  Cerhenic,  Powabusen  Četnými  radostnými  sprá- 
wami  o  aakládánj  kníhowen  ikolnjcli,  nemohu  mlčenjm  o^ 
pominanti,  že  také  w  Cerhenicjch  podobná  knihowna  se 
xřjdila.  C.  k.  uslaw  ilechtiček  na  hradě  pražském,  gsaucj 
wrchnostj  panstwj  cerhenického,  powol^  pri  prjležitosti  wy- 
swěcenj  sdcgij   nowé   ákoly,    mimo   wýiohy    na    xhotowenj 


oi^obné  s)iřjiiě,  též  snaroéhitau  summu  80  tL  stř*  k  nakan- 
Pjeaj  Českých  knili  pro  mládež  ákpl^j.  —  (4x0  se  i^4Í^  ^ 
horliwostj  sd^jho  yrcL  p.  Štiky,  sastáwagjcjho  powionosf 
knihownjka,  nowý  úsuw  jtento  gak  mládeži  tak  i  Qsadoj* 
kům  hodně  mnoho '  pro^pjwati  bude^  M. 

Z  LauUowie,  Deu  21.  Čerwn|i  fest  obywatel&m  lau* 
iiowickým  giž  po  několik  let  weiewjtany,  neboť  slawj  o  něm 
gmenoiriny  milostiwé  swé  wrchnosti,  .Gw  M,  neyd(Ut«  p. 
Aloysia  Josefa,  arcib.  pražského,  gakož  i  sirého  auřednjho 
předstaweného  p.  A.  Rosmaríiia.  Muž  tentQ  neunawnau  awa« 
péČj  o  wSeobecné  dobrém  o  zřjcenj  cest,  okrá»lenj  mjstaag^ 
tako.wých  sobě  wydobyl  sásluh,  ie  i  p^somoat  c,  k.  kragsk* 
auřadu  na  se  obrátil  a  že  mu  sd^jj  obec  pomnjk  posta- 
wila,  kgehož  odkryt)  sepráwě  letoinj  den  geho  gmenowiii 
wy^oUl.  Pohnutelný  byl  to  pohled  na  welebného  starce» 
obklopčného  auřednictwem  i  celau  obcj,  když  mu  geg)  před- 
ftawený  we  gménu  wledi  swau  wděčnost  srdečnými  pro* 
gewil  slotry,  práwě  před  onjm  pomnjkém,  gchožto  slowa: 
)>Pro  památku  na  direktora  Aloysia  Rosmarina,  napomáhá- 
tda  wSeho  dobrého  kw&bec  prospě»ného«  paměť  geho  zá- 
sluh poxdnjm  geitě  potomk&m  ohlalowati  magj.  P*  tkon- 
Čenj  srdečné  této  slawnósti  nbjrala  se  společnost  na  wrch 
Bíanfkj  n^  gehožto  patě  práwě  městečko  LauAowice  Iežj« 
W'  aubočj  gdio  stogý  buk  neobyčegné  krásy,  do  něhož  6. 
M.  pan  arcibiskup  sačátečnj  pjsmeny  swého  gména  wyře- 
aati  ráčil.  Zmjněný  p.  direktor  dal  okolf  toho  stromu 
tirownati  a  twiáétě  dnežnjho  dne  wěnd  a  prápoiy  přimě- 
řeně oxdoMti.  Přiledžj  na  to  mjsto  společnoM  počala  s 
pr&wodem  hudby  radostným  hlasem  cpjwati  pjsofl:  »Božel 
saohoweyž  pastýřo  Aloysia  dobrého*  atd.,  meaí  ajsto  střel-, 
ba  a  moidjřft  radost  tu  oelénfeu  okoii  hlásakr -^  Dosti  po-< 
hodina  cesta  wedla  n^s  ptk  aŽ  na  wrchol  hory,  kterážto 
daleko  áiroko  powěstná  gsauc  k  neywy^jm  w  pahrbkowité 
této  kragioě  patřj.  Tu  gsme  tedy  stáli  —  marné  ale  by- 
lo mé  snažeoj  dowěděú  se,  gak  ktéto  swé  slowútnosti  při- 
šla. Dobýwagj  se  tu  owJem  časem  starožitné  wěci,  tesáky, 
ostruhy  rytjřské,.  shusU  i  kosti  lidské 5  před  JiŽkolika.lety 
wykopal  se  pod  pařesem  prasurébo  buku  těžký  dlauhý 
meč),  uké  swédčj  hromady  kamenj,  piViobjcj  prawidelný 
čtwerbran,  že  sde  snad  před  dáwnými  lety  i  hrad  stáwal^ 
o  geho  wjnk  někdegžjch  obywatdjch  ničeho  se  newj^  aČ- 
koUw  o  Laufiowiejch  bezpečných  historických  spráw  před 
rukama  máme,  gež  p.  direktor  pro  zdeglj  pamětaj  kniha 
sebral.  — An  gsme  se  někt^  bawili  přeutě^enau  wyhijdkau 
do  rozlehlé  kraginy,  městečky  a  wesnicemi  poseté,  drželi 
ostatnj  gakausi  národnj  slawnost,  při  njž  čtwerohlasé  zpě- 
wy  a  gine  pjsně  s  hudbau  se  střjdagjce  po  lese  se  rozlé- 
haly. Po  skončeoj  pak  wseho  toho  opustila  společnost 
wesele  staroslawný  Blanjk.  ^ — ^' 


ČMOri*  t«»lo   wyohásj  w»  tHáu  a  w  •obotu  f  piUarijeb:  kalitau  4rulwu  tinén   fHÚMwtk  ••  pAiarchowá  přjloba.     P»«4plácj  m   »i  wyáawat^l*  »•  éiwrt 
»•»•  4S  kt^  «•  kaihkiipMtwjeli  m  p*i  lete  1  •!.  86  kr.,  >•  e.  k.  počiáeb  péll.  t  »1.  36  kr.  tir. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


RirodnJ  libawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Čjfilo  65# 


Éú.  Mrjpnm  ÉS4S. 


10.  r.  běh. 


Nowý  roL 

Bylo  to  Wéselé  žíwóbytj  —  to  stilé  putowánj 
2  mjsta  na  injsto.  Slatina  —  náš  nowý  ředitel  — 
my  ho  tak  nazýwali^  proto  £e  nás  byl  půwodně 

•  k  tomu  zpfisobu  Žiwota  přiwedl  ^—  Slatina  byl  dá- 
wno  obljbenau  myšlénku  swau  we  skutek  uwedl 
a  hleděl  nám  dlaúhau  řadu  co  neypřjgemněgšjch 
dnů  wykaaz}|t. '  Sám  wy dobyl,  wyprosil,  wybéhal 
wsude  dowolenj  ke  hře  —  sám  propfigčil  k  tonra 
cjli  učiněnau  sbjrku  drobných  díwadel  —  sám  pc- 
čowal  o  pohodlné  přjstřešj  a  staral  se  o  newm- 
nau  zábawu.  Byliť  gsme  gedna  rodina^  gedno  srdce. 

Gediný  gá  snad  nestál  gsem  na  prawém  mj- 
stě.  Nemohlť  gsem  přemoci  gakausi  neustálau 
bázeň>  kteráž  mě  pokaždé  popadla,  sotwa  že  gsem 
Hedwiku  s  ofij  pustil — .a  newýslownau  tauhau 
puzeny  abych  gj  mohl  býti  pořád  po  boku^  dral 
gsem  se  o  roFe— milownjků.« 

Rusowíasý  weršolepec  byl  dlauho  mlčel  — 

•pilně  proléwage  krk  horkým  punčem,  kterýž  byla 

Betunka  mezi  wyprawowánjra    chutně   uprawila ; 

nynj  se  dal  ale  rozpustile  do  hlasitého  chechtotu. 

»Náš  Johanýsek  ^—  milownjky!«  blebtaipřé- 
často  owlažen^m  gazykem,  breyle  si  urownáwage, 
aby  se  naň  dobře  podjwal.   wO  wy  nesmrtelnj -dra- 

•  matikové,  gežto  gšte  mu  w  tomto  geho  milowni- 

•  ctwj  snad  do  rukau  padli  —  neobrátili  gsle  se  w 
hrobe  bradau  dolů,  abyste  ty  stwůry  newiděli?« 

» Gest* li  se  mrtwj  obraceli  —  newjm;*  od- 
powěděl  komik,  tenaunkau  nit  weršotepcowa  wtipu 
dáleweda;  »že  se  ale  žiwj  otáčeli,  když  gsem 
co  milownjk  rukama  w  powětí^  šermowal  nebo 
gako  Melúzina  skuhral  —  na  to  se  dobře  pamatn- 
gi.  Gá  to  -cjtíl  sám,  že  swéwolně  na  planýř  wybj- 
hám ;  ale  gá  myslil,  že  giž  ginak  nemohu,  že  gsem 
gako  w  čaroděgném  kole  přikowán. 


Při  tom  wšem  užil  gsem*  předoe  od  na- 
šich posluchačů  w^ikého  showěnj.  Čas  po  čase 
musd  gsem  předce  komickau  roli  hráti,  a  to  ge 
wždy  poněkud  semnau  smjřilo.  Keljbost,  kteranž 
pH  mém  milownictwj  zkusili,  brali  gako  nádawkem. 
Konečně  ale  měl  gsem  předce  gakoi  obět  roz* 
hněwané  Thálie  padnauti. 

ByU  gsme  w  roztomilém  zámečku.  Panstwo 
bylo  na  cestách.  Pan  spráwce  nám  dowolil  w  pě- 
kném sále  sestawiti  několik  španělských  stěn,  za- 
střjti  ge  několika  kusy  malowaných  pláten — a  me* 
zi  tjm  prowozowati  komedii.  Posluchačů  bylo  ně- 
kolik lawic.  Wypasenj  a  hubenj  gesiě  karabáčnj- 
ci^  gegich  milostpaničky  a  urozené  dcerušky,  ně- 
kolik mladých  heysků  z  hlawnjho  města,  které 
-si  byt  spráwcůw  syn  na  ferie  přiwedl,  duchownj 
■pastýř,  kantor,  sládek  a  mlynář  s  rozličnými  přj- 
wěšky — to  bylo  naše  auditorium  ;'^ale  tehdáž  kri- 
tické—nebo wlastně  rozpusrílé,  po  dlauhé  polednj 
tabuli  rozhaupané  auditorium.  Wšemuse  wysmáb*. 
Heyskowé  z  města  činili  začátek  a  ostatnj  sekun- 
dowali.  Gedinau  Hedwiku  ušetřili,  ano  zaseypali 
gi  tjm  hlučněgšj  pochwalau,  čjm  wjce  nás  posmě- 
chem wyprowázeli. 

Gá  se  třásl  hněwem.     Slatína   se  usmjwal. 
Galowé  křiky  galowých  nedouků  se  ho  nikdy  ne- 
'  dotkli.    Ale  gá  se  třásl  hněwem. 

•Podjwey  se  na  toho  dudka,  gak  očima  krau- 
tj!«  — prohodil  domácj  panáček  cele  hlasitě,  a  ten 
krautiwý  dudek  padal  na  mne.  Gá  byl  ten  dudek 
—  gá,  kterýžto  gsem  práwě  myslil,  že  dělám  dnes 
wěci  swé  neylépe. 

»Gef  se  gen  čemu  diwit,  gak  ta  roztomilá 
Beruška  wedlé  takowého hastroše  státi  může  l^  — 
ozwal  se  na  to  giny. 

Ten  hastroš  byl  gsem  gá— ta  roztomilá  Be- 
ruška moge  Hedwika.  Gá  bych  mu  byl  s  ehutj 
gednu  wymáznul,  že  by  gi  byl  s  sebau  až  do 
hlawnjho  města  odnesl.    To  wšecko  bylo  ale  gen 


Digitized  by 


Google 


260 


pauhé  preludium  k  rozkosem,  kteréž  teprwa  na 
mne  čekaly. 

Sotwa  bylo  po  hře— tu  se  rozewřely  ze 
sálu  naše  plátěné  postraníce  a  haufem  wrazilí  do 
swatyně  našich  uměleckých  tagnostj  panáčkowé  z 
města*  Syn spráwcuw přede  wšeminapřed — aro\v- 
aau  c«6tau  k  Heds^ice.  Obsypali  gi  co  nestydatě 
mlsnj  brauci  něžiiau  kwětinu ;  začali  žertowati  — 
a  náčelnjk  gegich  osmělil  se  wzjti  gí  za  ruku>  zdrá* 
hawau  k  sobě  přiwinauti  —  a  giž  giž  natahowal 
krk,  aby  gi  poljbil. 

We  mně  se  přetrhla  wšechna  powáaliwost* 
Illawa  mi  šla  kolem,  před  očima  mi  tancowalo  ti- 
sjc  msitek«  ruka  se  mi  pozwedla*  gako  bych  si 
byl  na  prawé  rameno  plamenný  :me6  upnul  —  a 
sletěla  opět  a  s  hlasitým  plácnutjm  sasáhla  twiř 
a  půl  hlawy  domácjho  panáčka. 

Stalo  se;  gá  mu  byl  nestydaté  referáty  a 
newiasné  mlsánj  gednjm  penjzem  zaplatil. 

Co  se  potom  dělo — ten  hluk  a  zmatek,  zdě- 
senj  našich  lidj,  zbauřenj  hostů,  lamentace  našj 
staré,  prosby  Slatino vn  —  to  w$ecko  nemohu  z 
wlastnjho  pozorowánj  popsati.  Gáť  byl,  w  prawdé 
řečeno,  bez  smyslů.  Byloť  to  poprwé  w  žiwotě 
.mém,  co  gsem  prudkau  wášnj  uchwácen  takowého 
násilj  se  dopustil.  Bylť  gsem  ale  také  w  tak  zim* 
ničném  zanjcenj,  že  mne  wšecko  minulo^  co  bylo 
následkem  té  prosaické  —  facky. 

Teprwa  ráno,  když  začalo  Božj  slunéčko  ga* 
kýmsi  mřjžowaným  oknem  na  mne  hleděti  —  po* 
znal  gsem,  že  sedjm  uwězněn. 

(Pokrni^wáni.) 


SmJřenJ  na  KawkaziL 

W  polowíci  minulého  léta,  když  bog  mezi 
Rusy  a  Čečenci  pod  Šamilem  neyljtěgi  zuřil,  odnesl 
mladý  knjže.  Kaplan,  gínak  též  Wellký  ti^  pře- 
zděný,  dceru  Mahuda  Beje,  knjžete  Adhůir,  pro 
neskrotilelnau  udatnost  geho  Deli^Arslan,  tg.  zu- 
řjcj  iew  nazwaného.  Weliký  ti^  byl  giž  wšecky 
prostředky,  wšecky  prosby  wyzkaušel,  gakby  krá- 
snau  Attu  za  swau  obdržeti  mohl,  podáwal  swé 
neykrásněgšj  koně,  swau  neylepšj  zbraň,  ale  wše- 
cko nadarmo;  MahudBej  odpowjdal:  dcera moge 
gest  přjliš  krásná  pro  knjžete  Gečencůw,  Atta  má 
se  neykrásněgšj  ozdobau  harému  Padišachowa  a 
matkau  sultánů  státi.  Weškery  tyto  naděge  zni** 
čilo  unešenj  geho  dcery,  a  Mahud  Bej,  přjliš  gsa 
slabým,  by  na  Cečeoce  zgewnau  mocj  dotřjti  mohlj 


očekáwal  ginakau  přjležitost  k  pomstě.  Dne  1 2« 
čerwna  1842  nalézal  se  Mahud  Bej  wArdebil-Kiéi« 
wsi-to,  u  prostřed  kragíny  Adhů  položené,  když 
se  mu  oznámilo,  že  Šamil,  slawný  obhágce  swobo- 
dy  těchto  horských  národů  proti  Rusům,  prowázen 
gsa  dwě^a  tisjci  gjzdných  Les|[ů  a  Čečenců,  na 
bljzko  přirazil.  .  Sě  wšj  wážnostj,  kteráž  mnži  tak 
slawnému  náležela,  wešel  mu  Mahud  Bej  wstřjc 
Šamil,  třidcátnjk  welké  postawy  a  sjly,  udatný  a 
neohrožený,  přígal  srdečně  a  šetrně  poctu  9zuři* 
wého  lwa,«  a  sdělil  mu  aumysl  s^&g,  au  tok  učini- 
ti na  opewněné  od  Rus&  město  Micgu,  panugjcj 
rowině  Alasanské.  Spolu  předstawil  mu  Šamil  če» 
čenecká  knjžaiá,  ^eato  sjly  swé  s  mocj  geho  byli 
spogili,  a  gmenowal  s  wýchlubau  mezi  prwnjmi 
Kaplana,  oslaweného  neohroženost)  wlastnj  a  uda 
tnostj  swých  gezdců. 

Spatřiw  Kaplana,  lupiče  dcery  swé,  powstal 
Mahud  Bej  a  wážným  hlasem  prawil :  uBohu  djky, 
žes  k  nám  přišel;  srdce  naše  plésagj,  ponewadž 
giž  dauíáme,  že  apatřjme  newěřjcj  tyto  pod  kan- 
lemi  a  meči  našimi  padati,  gako  klasowé  klesagj 
pod  Slapem  žencowým ;  ale  co  tuto  radost  w  dům 
můg  přinášj,  přinášj  také  bolest  hanby,  neboť  po 
boku  twém  spatřugi  toho,  kdož  stářj  mému  se  po- 
smjwal  a  mau  dlauhým  počtem  let  obělenau  bradu 
.  urauhaL  Muž  tento,  gehožto  krew  nikdy  onu  hano* 
bu  nesmyge,  gižto  mně  aumyslně  způsobil,  staupil 
stebaupřes  práh  můg;  pomstě  mé  gest  takto  zbraň 
odňata,  ale  žádám  na  tobě,  Džindži- Cháne  (hlawo 
bogownjků),  abys  mezi  mnau  a  njm  saudil,  a  sli- 
bugi  tobě  w  mém  i  mého  kmene  gménu,  že  úsud- 
ku toho  gako  slowa  prorokowa  došetřjm.  Učiň 
nález  mezi  lupičem  Kaplanem  a*  mnan,  sic  Bůh 
aám  wj,  co  se  mezi  Adhy  a  Čečenci  pnhodj.« 
Šamil  Bej  mlčel  chwjli,  hledage  whodnau  odpowědj 
by  rozhodnutj  této  na  žiwot  a  na  smrt  gdaucj  ro- 
zepře powzdáiil;  posléze  prawil,  že  přede  wšjm 
třeba  pomyslili  na  půtku  s  obecným  nepřjtelem ; 
po  wjtězstwj  že  rozhodne,  zatjm  že  magj  na  tom, 
gak  bylo,  přestati.  I  progewili  oba  mlčenjm,  že 
swolugj.  W  noci  dali  se  oba  na  cestu  k  Micze^ 
a  brzo  zawanul  k  gezdcům  těmto  teplegšj  wjtr* 
oznamugjc  že  do  rowiny  Alasanské  wstaupili.  Mlčky 
brali  gsau  se  ku  předu,  nagednau  bauchla  na  bljz- 
ku  střelná  rána,  a  auprkem  hnalo  se  wšecko  ke 
twrzi,  skočilo  s  konj,  wyučených  giž  aby  státi  o- 
stali.  Rusowé  b}'li  zauplna  přepadnuti  a  nedlauho 
se  brániwše  složili  zbraň.  Sotwa  že  se  ale  den 
šeřiti  začal,  přihrnuli  se  zástupowé  Kozáků  chtjce 
naLesgy  a  ČeČence  doraziti.  Šamil  poslal  proti  nim 
Mahuda  Beje  a  Kaplanaj  a  poslednjmu  tomuto  po* 


Digitized  by 


Google 


391 


dařilo  B9,  MehiidaBéjowi>  od  nepřátel  fpĚ  obkljče* 
néma  k  pomoci  přispěli  a  bog  ku  prosjpecfau  hoř- 
ákách kmeafi  rozhodnautí. 

Když  se  byli  do  ArdebiI*KIéi  opět  nawrátíli^ 
gali  se  rozdélowati  kořist  a  zagaté^  wvgmauce  čer* 
nomořské  Kozáky,  gimžto  se  objrčegne  lhůta  třj 
dn&  propůgčuge  by  se  rozhodli,  zdali  se  poturčiti^ 
mezi  šlechtu  horských  těch  kmenii  wstaupiti  a  poK 
nosti,  koně  i  zbraň  přigmauti  aneb  hlawu  swau  pod 
iheč  položiti  chtěgj.  W  podiwné  této  wálce,  kteráž 
we  mnohém  ohledu  středowěké  rytjfské  putky 
na  paniět  přiwádj,  gedná  se  tjmto  způsobem  to- 
liko 8  Kozáky  černomořskymí,  gežto  se  za  ney* 
udatněgšj  zboř  ruského  wogska  powažugj. 

Když  se  wšecko  bylo  stalo,  swolal  Samil  knj. 
žata  k  sobě, ,  by  rozepři  mezi  Kaplanem  a  ftbbu- 
dem  Bejem  rozhodnul  a  pronesl,  že  Kaplan  buď 
Mafaudu-Bejowi  wydán  býti  má  aneb  od  něho  wy* 
k  au  piti  se  musj.  Nadarmo  podáwal  Kaplan  opět 
koně,  zbraň,  otroky  atd.  Mahud  Bej  odpowjdal 
chladně,  že  gen  gedno  žádá,  Kaplanowu  totiž  hla- 
wu. Po  shromážděn)  knjžat  rozneslo  se  reptánj, 
toliko  Kaplan  nezdál  se  býti  užaslým  a  posléze  w 
tato  slowa  promluwil : 

i>Slyš,  Mahude  Beji,  geStě  geden  náwrh  mám 
ti  učiniti;  chceš  tento  wak?«  To  prawiw  dal  kno- 
haum  starého  wůdce  kožený  wak  položiti,  gegž 
dwa  nakirowé  (služebnjci)  geho  sotwa  unésti  mo- 
hli* i»Gesti  to  dar^«  pokračowal,  »kterýž  gseni  Sul- 
tánovi určil,  a  poněwadž  gsi  i  ty  dceru  swau  ge- 
mu ustanowil,  poGlédni,  zdali  hoden  gest,  by  se 
na  wýměnu  podal;  pakliže  ne,  sraz  mau  hUwu 
yataganem  swým,  poněwadž  Šamil  tak  usaudil.« 

Mahud  rozwázal  zwolna  wak,  popatřil  rychle 
na  obsah  geho  a  prawil:   nPřigjmám  ten  wak!« 

nBohu  budiž  chwálal^  zwolali  gednohlasně 
shromážděnj  knjžata  a  hrnuli  se  k  Mahudowi,  by 
spatřili,  co  we  waku  gest,  Bylyť  to  prawé  usi, 
uřezané  nepřátelům,  na  bogišti  od  Kaplana  a  ge- 
ho gezdců  zabitým,  1700  dopočtu.  Weliký  ti^ 
chtěl,  gako  býwalj  chanowé  krimstj,  panownjku 
nad  wěřjcjmi  dar  tento  podati.  Mahud  a  Kaplan . 
přisahali  si  wěčné  přátclstwji 


P  á  p  ě  r  k  y. 

7. 

Clenářowé  -wěilj  t  poslednjch  našich  prjloh^  co  as 
historik  p.  Heifter  gest,  a  co  slušně  za  to  dostáwá.  Ga- 
kýsi   berlJQský  dasopis  wj  také,  owšeni  podlé  siwúho  smy- 


sl«,  co  pan  Heifter  gest,  gw  ie  mjsio  gemu  owSem  neski- 
•nS  sám  sobě  dal.  »Tak  dlauho,ic  prawj  asi,  vinvaly  ty 
boge  Ba»ic^  předku  proti  SlowanAm,  uk  krwawé,  uk 
aáhubné  bjly,  a  předce  —  phedce  gest  gich  gebt£  GO  míli- 
onAId  Ano,  milý  křesťanský  časopise,  geítS  gest  gich  to- 
lik, a  k  tomu  o  maličkost,  gen  as  o  třetinu,  as  o  19  mi- 
llonfi  wjce.  Grak  bys  byl  teprw  asi  bédowal,  kdybys  to 
byl  wéděl !  O  neJťastnj  přcdkowé  twogi,  že  gich  geáte  vjce 
nepohubili,  wždyf  by  gím  to  gen  mali<^kostj  bylo  býwalo, 
a  berljnský  časopis  by  gim  byl  dekretowal  —  neyméoé  po- 
mnjk,  třebas  na  sbjrky,  kteréi  se  nesegdau.  —  Ale  'vrěru 
•neáťastnj  předkowú  waiSi,  ie  wám  nepoxústawili  lepvjho 
křesfanstwj  I  Neboť  —  co  gsme  to  slyHeli  ?  gaký  to  byl 
hlas?  A  on  nenj  gcilnntliwý,  on  gde  s  choru,  z  plnéJio 
chom!  Taklii  se  mluwj  w  19.  stoletj,  roku  1843,  w  mé* 
slč,  které  i>myllénkan  véwodj,f(  u  těch,  kdoi  se  xa  wy- 
wolené  od  počátku  syny  ducha  křesťanského,  sa  swétolú- 
storické  geho  plnitele,  aa  wrch  vieho  historického  w  člo- 
ivččenstwu  wywinutj,  aneb  abychom  neyméně  řekli,  zá  re- 
presentanty a  privilegowané  magitele  wřdy  a  nowowěkého 
wxdčláoj  magj  ?  —  O  xahodtei  ty  swé  iperky,  onyť  negsau 
waie  a  neslu&j  wám ;  pryč  s  tjmto  rauchem  pýchy,  kteráž 
anděly,  ocřku-li  lidi  aawedla  ;  odégte  se  w  odSw  kagjcjho, 
nasypte  popel  na  hlawy  swé  a  rcete :  »Pane,  odpusť  nám  a 
učijl  abychom  widSliU  Skutkowé  waSi  a  darmo  skrýwané 
nitro  srdce  waleho  tatracugj  to,  co  filosofowé  waii  a  wy 
soběhrdé  swétu  hlásáte;  prawát  maudrost  miluge  a — ge 
skromná;  'tento  kámen  skMiáky  wědénj  wa<e  nepřeniklo ! 
Běda  swétu  xnowa,  kdyby  wáž  křik  smužilostj  a  wale  péra 
meči  byly;  ale  wékowé  hirjchfi  bespokánj  anaprawenj  ne- 
magj  dobrau  žeil.  My  wám  pregeme  wse,  cokoliw  máte, 
nechť  gste  toho  nabyli  gak' nabyli,  ale  buďte  gednau  tjm, 
zač  předce  chcete  aby  wás  ^wčt  powaiowal,  národem  wzdě- 
laným,  oprawdu  a  křesťanský  waflélaným.  Welkosti  máte 
dostatek;  té  že  gste  si,  wáak  wy  rosumjte  na  gaký  zpiísob, 
nepřimnožili,  nepotřebugete  želeti,  ale  přideyte  k  nj  to,  če- 
hož ona  gedíné  potřebuge,  aby  se  oprawdowau,  w  Sobč 
samé  spokogenau  welkostj  stala:  přideyte  k  nj  sjlu  cha- 
rakteru, sjlu  lásky  a  prawého  křcsťanstwjí  Wy  gste  tolik 
a  tak  slawných  činA  dowedli,  nměnj  a  wedy  gsau  wám  za 
tolikeré  a  wěru  nemalé  přjspčchy  powinny,  člowučenstwo 
pohljžj  na  wás  s  pozomostj,  gako  na  tak  důležitý,  wdký- 
mi  dary  nadaný  článek  swiig,  a  wy  chcete  wáe  to  kaliti 
sobectwjm,  wás — ať  wjce  nedjme,  tak  nehodným.  Ano  wy 
máte  znamenité,  wěru  znamenité  zásluhy  o  ktesťanstwj ;  i 
proč  medle  chcete  gemu,  gežto  gen  bratry  zná,  tak  odpor- 
nými a  newěmými  býti?  Nač  chcete  zwřtžowati  se  změn- 
tiowánjm  giných?  nač  chcete  býti  wččným  Rjmem,  kterýž 
kromě  sWého  gen  Barbary,  lidských  práw  nehodné,  znal? 
A  předce  gste  náleželi  i  wy  mezi  ně,  a  powyžili  gste  moc 
a  poznánj  ducha  swého  walné  nad  len  samý  Řjm.  I  po- 
wyile  se  nad  sebe  a  nad  to,  co  wám  tagně  i  zgewně  na 
nás  sočjqiio  minulj  wěkowé    odkázali,    a   pozneyte   bratry 


Digitized  by 


Google 


362 

šwéf  abj  téi  oni  hntry  swé  we  wás  poxnati  mohli.  Oim 
bnde  lohko  odpán<t£ti  —  co2  by  wám  uk  tAiké  bylo,  wi- 
nu  pý^y  a  nebratntivj  poinati  a  odwroi?  ^ 


České  divradlo  w  Praze« 

We  čtwrtek  10.  8q>iia  nLóketskj  zwon,9t  dramatickA 
bágka  ve  3.  gednánjch,  od  Klicpery.  částečné  dařila  le 
hra  lépe  než  mnohá  s  ^as&  minulých.  P.  Hille  (BolemtI) 
potěttil  nAs  dobrau  swau  w&lj.  Obor  geho  rolj  nenj  ney-> 
snadněgSj;  ti  dobřj  prostodujínj  panotí  gsau  pro  nA«  gii 
troehu  přestálj  ;  prirotenost  gegich  w  mezech  udržeti,  nebý- 
wA  wěc  lehká.  Tjm  wěUj  sAsIuhu  má  p.  Hille  w  prowe- 
dénj  swého  úkolu,  kterýi  ae  mu  na  wČtj(]m  djle  powedJ» 
wygma  ona  mjsu,  kde  citu  pijlii  wolné  uzdu  pustil  a  w 
sentimentainjm  překypénj  přirozenost  hlasu  pozbyl.  P.  K.o- 
lárowA  (Swauwa)  ge  w  prawdě  neypilnégíj  ůd  celé  spole- 
čnosti. Zaměstnána  gsauc  na  třech  diwadlech  nezpéČuge 
se  mnohdykráte  téměř  beze  zkausky  wysUupiti,  zakterauž- 
to  ochotnost  g]  wdědni  gsme.  PP.  Grau,  Grabinger,  Ka:Ska 
hráli  každý  dle  swého  úkolu  dobře.  .Zp&sob  Častých  pře- 
stáwek  ředí  u  gednoho,  u  druhého  pak  přjlilné  burAcenj 
ftdA  se  že  s  indÍTÍdnálnostj  gegich  tak  úzce  ^e  spogeno, 
že  dobře  bude,  přiwykneme-Ii  obému.  P.  Cramueli  (So- 
koljk)  wystaupil  poneyprw.     KaŽdy  aačátek  ge  těžký. 


DOIHACJ  KROmKA* 

z  Hiljwtika^  (Srowney  dopis  t  Bechyně  w  Č.  59.) 
2e  w  naiem  cele  Českém  městě  zaraženj  českého  diwadla 
protiwnjky  nalezne,  neočekáwali  gsme  wěru^  tjm  bolestněgi 
nám  bylo  doslýchati  se,  gak  několik  odrodilcft  utrhačoým 
gasykem  proti  počjnán]  našich  horliwých  ctitelů  České  Thá- 
lie brogilo.  Wiak  dobrá  wěo  wždy  wjtězj !  tak  se  i  stalo, 
a  na  wzdor  té  nepřátelské  hrstce  byl  u  nás  Thaliin  chrá- 
mek zaražen  a  po  přemoženj  mnohých  překážek  s  powolé- 
njm  wysoké  aemské  iivlády  dne  19.  března  b.  r.  slawně  o- 
tewřen.  Dne  30.  Čerwna  hrálo  se  giž  po  Čtwrté ;  hry  po- 
wždy  tak  zdařile  wypadly,  že  obecenstwo  zcela  spokogeno 
gsauc  četně  se  wždy  shromažďowalo.  Prowoaowalo  se  giž : 
Battroiy  Třf  otcoivé  nagednau^  Ditcatwomý  klobauk^  KýZ 
lych  $e  hjl  neoZenil,  Sfatý  wosha  Petra  111.^  Kóhowjn 
Hwerroký  a  Žlutá  zimnice^  Při  poslednjm  prowozowánj 
dal  se  kromě  toho  ochotný  p.  B.  z  T.,  wýbomý  hauslista, 
koncertně  slyjíeti  a  roznjtil  obecenstwo  k  zaslanžilému  po- 
tlesku a  pochwale.  Wýoos  her  gest  určen  k  založenj  mj- 
stnj  nemocnice  ý  obmeyiljme  také  po  shledánj  peněžitých 
přjspěwků  u  nás  Českau  zápúgčnau  kníbownu  založiti,  d.  \^, 


'  Z  Ě:nkfm^kn*    Z  aaij  mtléCedhie  t€  toUk  p^tdii- 

-  teblýsh  wteho  druha  náwlfiljdo  K.wéiú.ab|hAy  gen  o  Rako* 
wnjce,  bohužel,  geltě  letos  ani  slowjdkal  — *MA  se  toto 
mlčenj  ta  xlé  anamenj  dřjmagjcjho  nArodnjho  žíwou  po- 
wažowati?  — INikoli,  Uskawý  čtenAHI  naopak  lAska  kwla- 
8ti  a  k  mateřskému  gasyku  se  den  ode  dne  také  giž  ade  u 
wzdělaněglj  částky  obecenstwa  ijřj,  neywjce  wiak  se  u  spa- 
nilých djwek  zakořenila  $  n  předsUwowái^  her  diwadelnjch 
se  chwalně  pokračowalo  a  od  poslednjho  w  těchto  listech 
1.  r.  sděleného  náwěltj  prowoaowalo  se  wRakownjce:  TH 
hodiwf  f/ted  9wtahm,  Trmifaldýu,  Ptufotu^ami  llohaúk, 
Malfř,  IMka  w  nároZtym  domgj  KýZ  bych  $e  ftyl  neoZenil, 
Uár  a  geho  rod,  Dobrý  tofu  Zwlážtoj  amjnku  též  aaslu- 
huge,  Že  na  sdeglj  wěcnici  (reálce)  Česká  řec  se  přednážj 
a  ku  cti  p.  proftssora  gegjho  musj  se  řjci,  že  žáci  pěkné 

-  pokroky  učinili,  coŽ  neywjce  oweřegné  akauxce  letožnj  do- 

'  káaali.  —  Gak  doslýcháme,  chysugj  se  nám  na  letolnj  prá- 

adainy  opět  na  nowo  některé  hry  diwaddnj. 

Kowáyk. 


SllTETOZOR. 

R*  1828  byl  Góthe  pfí  gakési  hostině  požádán,  by 
něgaký  přjpitek  učinil.  Zpěwec  tento,  gehož  ani  stárj  o 
gastiau,  mladistwau  mysl  cele  připrawiti  nemohlo,  wsial  a 
pozdwihna  swau  sklenici  prawil:  »fiiikdy  nedostatek  citna 
nikdy  cit  nedosUtkuJa  Wěm  nezlé  přán]! 

Slawný  mathematík,  Sylv.  Fr.  Lacroix,  professtfr  ma- 

thematiky    na   kollogi  franeaussltóBÉ,    oiicjr   éesmé    legie  a 

člen  akademie    francauaské,    umřel  dne  24.  kwllaa  b.  r.  w 

Pafjži,    w    78.  roce   wěku  swého.     Spisowé   geho    byli  do 

'  mnoha  gazykfk  přeloženi. 

We  akauikách,  párajmi  wozy  po  obj^egnýcfa  flďni- 
cjch  geaditi,  pokračuge  se  welmi  horliwě  w  An|;|ičanech,  a 
gak  ge  widěti,  s  dobrými  naděgemi.  P^eynowěgjj  pokus 
učinil  p.  8quire$,  a  odbyl  cestu  s  Londýnu  do  Briztonhillu, 
4  mjle  angl.,  w23  minuUch.  W  práměťu  pHilc^y  w  ro- 
wině  12  a  do  wrchu  10  mil  angl.  na  hodinu,  při  čemž 
geltě  s  prozřetelností  a  stranu  wyhýbánj  wij  sjly  nepoužito. 

Nedáwno  byla  w  Pařjži  wlaáťowka  chycena,  u  njž  se 
okolo  krku  stfjbrný  řetjzek  se  střjbmým  plj»kem  naleznul, 
na  němž  r.  1724  wyryt  byl.  Těžko  určiti,  sdali  pták  ten 
skutečně  giž  120  let  žiw  gest,  práwě  nemožným  se  to  ale 
nezdá  býti,  neboť^  gak  známo  gest,  docházegj  krkawci,  pa- 
paulkowé  i  samy  wlaWowky  wysokého  stářj. 

Hcbrídský,  Angličanům  náležegjcj  ostrow  Skye,  ge- 
hoŽto  obywateístwo  ani  20.000  dul]  neobnájj,  podal  od 
počátku  nyn^žjho  stoletj  21  generál  -  lieutenant&  a  .1 
generál-majora,  45  podplukownjkA,  600  major&  a  dAstog- 
njká  wftbec  a  10,000  mužú  pěchoty,  pak  4  gureméry  brit- 
ských osad,  1  generálnjho  gureméra  a  wjce  giných  wysokých 
úřednjkú.  Tento  20  hodin  zdélj  gsaucj,  welmi  hornatý 
ostrow  má  welmi  přjčinliwé,  podoikawé  obywatele,  gichžto 
obzwlAŠtnj  náklonnost  ge  k  wogenské  službě  wede,  a  gest 
také  otčinau  CuthMlina,  slaweného  w  Ossianowých  spěwjch 
bohatýrských. 


ČMopIs 


wydtásj  w#  atřmlu  a  w  sobotu  f  o  pdlumch ;  k«žd««  aruhaii  %\Hln   Brldáwo  ■•  pAlorehowá  pf jlolw.    Přeapláej  m   %  wy4MrM*U  i 
léto  48  kv^  wo  kaibktipooiwjok  b»  pAl  léto  1  bI.  86  kr.,  ■•  c.  k.  poitoch  pili.  t  aL  88  kr.  itř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


w 


Hiťolnjzábawiijk  pro  Čechy, 


lotawany,  Slowáky  &  Slezany. . 


ČTjeló  66* 


ifd.  iřpntí.  ÉS43. 


10.  r.  béh. 


Arabesky* 

(Dolíončmj.) 

A  ftiraohy  poctivrého  .Čecha  o  tu.  slaroslaw* 
a&ia  AtokorunaaU  blawu  .  (Selébo  Jurálowstwj-^.io 
luenj  iÁdaá  ^alíčko^^t.  Praha  nemešká  i  -*-  w  nl»> 
mu  wéechiay  awaié  paittátky»  -giiniž  ardcégebé 
upautério  k  drahé  kuk^boé ;  zaniklé  drahé  hkho* 
iy,  gioÚK  áu9&  gtího*  za  pf  jkladem  otců  roznéleo^ 
wána  k  w^Iik^nvppcíiíiuBft;. setřena  wl«chn9  barwa, 
uničena  wáeohna  podobali  podlé  kteréž  brati^' bratra 
pozfiáwá;  dům  otc^weký  přewráceo*  hydad  gehó 
•zahnán^ — syn  u  prostřed  ěeroych  rozwalin  gako 
•1>laudjcí.iia  pauiUr*-alzu  w  oujch*  uchy  powzidech 
na  ústegh-^a  žádná  pžjtQinnosi,  žádná  budauo«> 
no«t...  ,io  g0  smníný,  smilný  obrak!  *   * 

'  Praha  německá !  t-t  Ne»  ne  1  gá  se  musel 
usmáti.  Strašáky  zmizely.  Wždyť  zeákn  předce 
béh  náro4i^V<^  událostj  —  gegich  postup,  gegich 
přewrdit;  znám .  tluoec^  .žil  w  irelém  téle  £wropy» 
wanutj  časowýoh  myšlének  «««i*  i  Prabat|  tú  muše^ 
lo  otřásti.;  Praha  mtisela  anak  swůg  odistiti  z  dáp 
wnoletébo  řezu; . Praba^musela  obaowjki  pftwodnj 
swAg^ráZy  w;ttýciii  Uawu»  oieUrrjti  oči  a  roizehřáiii 
srdce. 

Gá  si  amjnil, pilné  pozor  dáwalí^  gak  dalece 
zlowěstné  proroctwj  mého  sauceétnika .  k  mezjiÉ 
prawdiwosti  dobjhalo^  W  prwnjcb  dnech  nemohl 
gsem  wnikntfuti  do  swaitypé  domácnosti  a  djhali 
.w  neywniířnégSjm  gádru  .  žiwoUi#  gakými  zwuky 
se  tam  radpst  a  žalost  ozýwá;.  gá.tody  upnul  o6í 
prozatjm  na  strakaté  reydy  weřegného  iiwola  a  po* 
dauchal.  neydřjwe  rozprawy  na  procházkách. 

Na  téch  zůstalo  mnoho,  gakož  před  lety  bý* 
walo  —  a  mnoho  se  změnilo.  Od  neyprwnégšjck 
méšťanů,  wygjmage  leda  přišlé .  cizince  nebo  dětí 
usedlých  cizozemců,  a  ony  polowičaté  pány,  kteřj 
by  rádi  poctiwého  řemeslnjka  se  sebe  shodili  a 


gakého  ukého  obchodnjka  oblékli— -od  neypřed* 
négsjoh  rodin  měšťanských,  až  k'neyniž&jmu  nade* 
<ijku  zaznjwagj  ústa  českým  Uahokm  «— gedpy 
.ivjfce,  druhé  méně,  žíwégi  a  mjrnégi.  Ney vydati 
jliégs)  zrno  Pražanů,  celá  praeugjcj  třjda  ge  po* 
^u4  česká ;  k  tohnu  se  přiznáwá  negen  w  tiohém 
chrákuu  swého  saukromného  žiwota,  k  (omu  ^11^^^ 
hlásj  také  weřegnč* —  k  tomu  se  hlásj  njjái  s  S^'JI^^ 
kýmsi  wédomjm  nebo  alespoň  tušeiijm,  Piitfmž^'^^ - 
■tu  před  lety  ani  zmjaky  nebylo.  Diwotworná  gi» 
skra  bnobo  plamene,  kteVýcnás  wšechny  swatým 
dbchem  k  bkhoplodným  ďW|Arozněcuge  —  k 
činům,  gimižto  se  na  dll^l|jl|HP||&o  čistau  obě* 
tj  k  gedné  krwi,  k  gednomu  snr^šlenj,  k  gedné 
t^uziO  přizmí^áme  -*-  ti^o  giskfa«^oskakuge  nynj 
w  p^sau  pražských,  a  })ocIpaluge,  a  nedá  wnowé 
spanj  nebo  nowau  mdiúbu  kkstiauti.  • 

Stáwáť  se  aroí  gi^ltL''  tiapořiid,  i  negsemť  wá* 
inivau  naděgj  tak  zaslppiíit  abydí  nedolomil:  bu* 
deť  se  gkšté  dlauhe  stáwali,  ie  jidéj  gsaucc  ginak 
českvyi  mlékem  nápftgeni^  doma  na  ceskv  hlahol 
4iwjrklj,  o  heydůležitěgšjch  pótřebáth  saukromé 
■Českými  slowem:  gednagjcj  -^budeť  se  geště  dlauho 
stáwati,  ie  takowjto  lidé  gazyk  německý  ze  sebe 
4iutj>  gak  mite  dost  nepatrný  hlas  weřegný  od 
sebe  wydati  magj.:  ale  weškeren  gich  počet  ne* 
•smj  hedliwého  pozorowatele  .gi  omyl  příwesti.  To 
^ssu  z  wětšjho  djlu  třtiny  wětrem  se  klácjcj;  w 
riiozku  gim  stradj  zbytky  zastaralých  předsudků— 
to  gsau  hračky,  gežto  se  podlé  hluku,  podlé  mó« 
dy  rjdj. 

Oni  m  tu  swau  slabost  nemohau ;  gim  newze- 
šlo  gestě  swédo  poznánj;  gim  nezawznělo  geště 
slowoprawdy;  oni  wéz)  posud  w  okoirech,  gimiž 
by  odpůrcowé  na^j  národnosti  byli  rádi  česká  srd« 
^e  a  české  hlawy  sewřely,  aby  nic  w  nich  neznělo, 
nežli :    Styďte  se  mluwiti  Česky ! 

Oni  za  to  nemohau  —  ubozj !  Oniť  sa- 
mi  aebe  trápj,  sami  sebe   skličugj.  Oniť  předce 

Digitized  by  VnOOQiC 


'■m 


264  .  ,         .     . 

wědj^  že  gim  w  žilách  krew 'česká  probjliá;  to 
wědomj,  gežto  mateřském  mlékem  a  pnvnjim  bia* 
holý  w  ittch  powstalo  a  zlbstlo,  nemobaa  wymý- 
titi — a  p#edce  ge  chtégj  před  swStem  ukryti! 
Oniť  předce  wědj  —  to  nemobau  upřjti !  —  že 
g^%|i  ^fichf  «é,  ^  QSt^xhagj  se  ireřegne  o  tpm  .wy- 
thánj-ačtnrtí/  Ónif.gsati  ťozpadlj  fearaií  w'sóljě,"^^a 
každá  částka  bytostí  gegích  působj  gim  bolest. 

Nescházjť  gim  nic  gíného,  než  aby  někdo 
před.něf  wstaupil  s  hlasem  hřjmaw^m,  a  traub^u 
wolagjéjlio'  angela^  prawě  gim : 
^ .  »  Co  déláu^  bláhowcí  ?  Ssfnom  a  dcery  |fe<|ibo» 
ho  z  neyslawnégšjch  národů — národu^  kterýž  měl 
lilawa  i  Tiice  w  «eydUežitěgšjčh  sivéta  děginá^cfa— *> 
e  wyse  rdjte  weřégněk  otcům  ^wýíá  &e  přihtá^ 
aiti?  — Wy  ttiůžeťe  bytí" tak  zptMLdílj  a  mysliti,  it 
-dwé  bodnosti  nebo  wzdělaneetinéco  zadáte,  když 
•weřegaě  gazykem  otci  gwých  promluwjte7-^ti«i 
zifkem,  genito  miliony  slegnébó  rodu  pósá,  t, 
inžttt  jediným  práwé  tyto  miliony  wespolek/áe 
'  UÉ|^i  cestu  k  pozenáskéma.Stéfltj  natéznauř 
•' '  Vřeba  bystii  aynj,  podiwným'  tredeiijm  osjí- 
dů  lidekýtsb,  tbk  siéii^  že  JJmi  cizjho  ga%yka  k  wyS^ 
ájmu  poznán]  dostaU^i^  nem&ieto***^  to  iienj  wřina 
^ase,  to  wám-A^IRy  k  ofictí,  to^f^ás  nesmg  <zdi^ 
«owati  weřegfm^ijie^lppftšjmu  oteůw.dédiclw]» 
k  pcirézenému  gazybui' se  :hlásíti.  Tjm  gediné> 
jsws^u  hrdíoistj,  9^áĚk'^ev§jpíým  přthl4Aenjii)*se  ke 
fménifr  sí^ýiiiii,  postawjtr  so  á  posCogjte  w  4esk» 
namré  řade  prošla vyjciíVch  nanodů! 

WzdMaiiosu/'Ud«iiosd,  d|6stogaosti,  powýše- 
iij,  statků  mu7.ete  nabyd  prostředky  a  cestami, 
které  mimo  gazyk  wáá  icřj  — »-tmo.  okolnost  né- 
tmAžéte  rjnj  t  swt  uui  pinsp^chu*  směniti  v- proto 
ale  némus|i*B^e  'kfew  icizinau  zňpáchnautíi  pro* 
co  «emii9j'xvaše  érxlce  lak  scinrrknauti,  aby  z  u- 
ilecfattlého  stromu  prawé>ilaste«ecké»Iásky  upla- 
Idio  -rr  oné  láskyv  kienáž  ty  HeVpřiniěřeňégšj  po- 
můcky wyUedáwá,  by  weškerea  národ  e<^ iieyrych^ 
le^i  a  neygiistěgi*  ksžáflanorjiQu^étěstj  uwedlal*^**^ 

Ai©  gaké  tt>  skoky  z  pauhfch  próclró»ek?-^ 
My£  musjme  hezky  peiv^žUw«^choditi/  na  každý 
kročeg  hezky  píozor  dávati;  pak  se  do\tjme>.. ga- 
kau  twářnost  naše  procházky  magj ! 

Že  negsau  takowé,  aby  se  gen;[»oněktíd  slo* 
wům  mého  saucestownjka  rownaly  *^  to  může  i 
slepl  se^zi^ii,'  nemá-ti  gen  sluch  mrtxvicj  skijčený* 
K  wfpočjtánj  oněch  mjst,  kde  snad  ginj  zwnko** 
wé  hlučněgi  se  rózléhagj  nežli  slawa  číeská,  postat 
čily  by  prsty  gediné  ruky.  Wsude  ginde  slyšel 
gseol  itanutj  křjdel  genia  českého -*ii  wětšjm  a 
menijm  šamotu*    Kdo  tomu  nechej  Wéřití,  něch 


se  na  tědi  mjstech  drzjm  prstem  českého  gména 
dotkne  1  Gako  aršiwé  giskry  ze  zapálené  prskaw* 
ky  wyskočj  t^  z  prsau  weskerého  dawu ;  newě* 
domky,  hluboko  w  prsau  lidu  našeho  pohrobeným^ 
někde  gcště  dáwnoletymi  sntinami  zaneseným  pu- 
defW kupi^ž  geg^  i  w  tj^nlwsfho^rpUA^ostwJčv- 
rbpewně  \  ^d6nk)wu-\^jžé,  Vzcfaópj-seinnOížstWj 
a  hágj  čest  swého  gacyka. 

Pak  ge  to  weselý  pohled ;  oči  se  giskřj  — -  a 
ze,  rtů  sp  ligj  slowa  praudem,  slowt*  r^zná>.  gaká 
ge  Čechu  libo  poslauchati  —  slowa  wzácna^  ale  prá* 
wě  tí«  wjrdalttfefě}^ 


Ferfinand  £bofi.  ' 

I^Dwj(lka  %  počátku  njmégájho  wéktt. 

Když  Joachiiti  Mnrat^  král  neapolitátaský,  sbj* 
ral  a  po^alsn^é  wóg8ko>  piDstáwiloBe  mnoho  mU^ 
deáe  ze  ctižádostí  pod  geho  iptvpóroe,  '«čkollw  se 
bylidřjwemnoij  a  pohrdánjm  djwali  na  žlastnéfao 
eyáa  rolnjkowa.  Mesi  nimi  byl  také  mladý,  šleche- 
tný hrabě  Ferdtnatid  Bb^li.  Geho  otee  býl4)ořIř^  ^ 
mf  Qiašl^Tmtel  wlády  Ferdé«atidowy»  ale  před  ami^lj 
tierrjdilaánl  synom  éwéifiu,  aby  pomocj  iMiia*abj* 
ho  Spina,  magjejho  znamenité '^staweft}  w  rad^ 
Mui^toi^iě^  8  králem  amjrití  se:  Med^.  Odiotně 
splnil  mladjk  i^ůii  otcowu^  wstaapil  do  w)og>enské 
elužby,  obdržel  ttasípět  ecatky  ótei  odňaté,  á  často 
byitage  w  domě  mdrkrabgho,  aamHowal  si^^fao 
gedinkan  dperít  *>Adolíndti»  ^ižto  po  skončenj  wál- 
Icy  méf  obdržeti  sa'man^elko# 
i  '  Plak,  do  kteréhož  býi-  Ferdiiian4^'VBfilavpil» 
^llaubo  tnfřal  w^nédiniiostt,  a>  mladý: «áš  hrdina  trár 
•trtlro2}kbÍMé'žíW<it.sw4L»g><na fiatku  Spinowě;  ná* 
lile  ^w$ak  igebo  tl«íscihl'Ofal4s^«i!i^gťiy.  Ferdinand 
ipospjchiige^  'kam '  ho  kMmpný  ttxaskaz  wolál/  sotwa 
«»él  kdy  nějíolika  slowy  imlančili  ^  ^s  Adelíndau^ 
sotwa  g]  byl  ruku  stiskl,  a  slza  na  gegj  t^xéři  še 
třpytjcj  nebyla  geště  ani  ioschlá,  giž  éerstwý  konjk 
Id  Neapoli  mládende-^uná^el;  .  /.  . 

Týi  wečer,  když  !sé'wšfck«itw  zámku  na  tKt 
fwfínutj  byK  o^brarHi  káisala  'Aďédnda  služkám 
odegjti,  samotná  íůstoiiauic  we  9irém  pokogir^ta- 
Tost  a  bázeň^o  Fer^linanda,  gehožto  žiwot  měl  w 
«eywétšj  TiebezpečeiYst^vj  poistawen  býti,  zapudily 
sen  s  gegjch  očj :  utrápená  wysla  úa  pawlán  w  roz* 
li^hlau  zahradu'  hledjcj  a  zaugata  tichf^stj  nqčnj, 
(>odepřela  hlawu  o  ruku  swau,  w  hluboké  myšlén- 
ky se  pohružugjc.  Pogednau  sé  Wšak'  zavihf^la ; 
neoéekáwaný  hlas  gj  iv  ucho  udeřil.  Adelinda  z«» 
držj  dech  swůgi  a  pozorné  nastauehá;  dřjwe  wš$k 


Digitized  by 


Google 


neili  rozězriátf  mohla,  byl-li  to  Sumot  wStru  pohra- 
wagjcjbo-si  ft  ratote^itii  aneb  faáčeiij  wzdálenéhb 
mofé/rozstaopity  se  w^twe  košatého 'strointi>kté- 
Tfi  pawMn  zastiiloivaI»  á  před  usádati' djwkau  stSl 
'.^...  Pérdiilánd;*  ..  .•  .    f  •••.. 

Géiťott  íuřkdlikiúii  isesw^fin  plokéiht  kdyl 
se  ale  towaryši  geho'na  nocleh  byli  rozložfli,  sťdl 
•tagn^  tía  kůňV  wrátil  ae  db' zátoku,  aby  mohl  gS- 
lib;  třebas  dostf  Úalau  chiirjiktjr  sti^S^tid  ti  atviá 
"Adeliiidy.     •■  •    •-■"•  ■  '••■  ^-  ;•;:  -•••'••••.'•  •   ••      | 

Které djwceiiéliťhótni^ý  tákóWý  důkaz  lásky '? 
Adelinda  geiitěntkdý  nic  podobného  "nepoznala ; 
gsaucstďe  pod  dohledem 'swé  tetický  nezaslechla 
posud  ani'  ž  'ilst^ťérdinándówych  táWhoraucjch  slo^, 
a  ani  tehdáž,  když  mo  awanruku  slibowala*  nespatři* 
la  takowý  lesk\w  pi^k:'feke^igl|kof'te'(^  když  ho 
měla  ztratiti  na  dlauby  čas^  a  snad  i  li^ždy,  ne- 
boť žjtřegšj  giž  den  m6hI*zaWhaú^geí(B  íijfli.  I 
neinyalJQ.t^dy  joic^na  maaluanoat  .achňi^ky,  a<^P^- 
irowafci'  mi  gak  éas  'Up4;f wá>  a  proprwé*  ^epswémižfi- 
Vobjlj  wyslówfla  celáuswau  lásku  upKmjíjf^mísl^ 

Ferdinand  mijsil  g/^ifĚ  .'př«(i  sirjtáq^  o^č^oUf 
>mil  uraziti>  ^by  si^g*  ptalr*'dostibl;^ro7lauěil  «c 
tedy  s  Adéliňdau>  >  pohledná  na  hawipanj  .gegj  wía- 
jy,  gežio  w  krásiVjfx^h  kotaudjch  ap]}  wÁíy  .oa  b^- 
launkau  sjgi^prawil:  »Dey  uif  gieidnu  tutio  kadeř! 
yiožjihf  gi  na  swé'  sřdccj  áhy'  mne  ch;i*ánira  před 
mečija.  kaulenú».aby  mn«  zachowala  ^pro  bndaucj 

•alaatí  ;'••'•>  ■  \ •.  •:    '■,".''   •  •''  "'  • 

.  pjwtá  se  nezdráhala;  Ferdinand  uřjzl  o- 
fttřjm  djfk/.  žád^au  kadeř,  towi»ul  gi  tkaničkaM* 
ktenftž  zdobila. Adelmdtnó  TÁúté,  Hiákocii  's  'pat- 
lánu. Poslédtij  uZdráwá  budf*  ugí^tilp  i^tráchugí- 
.cj-s<^  djwku,  žeaailáček  geg)  w  skoku  a«  .nepwnii* 
nil-^sKiela  kroky  rychle  se  Mrzdalúgjcj  a  fca  malan 
dhwjlí:  poučil  gi  dusptkonskjch,  kópjťza  zahradpj 
4Eídj^  ifi  4«  na.  dlaiihý  -Tr.dlauky.aaís^od  ttj>  wzdalu* 
ge  gegj  Fefrdrnand. '  =  ''^"     •  • 

'  Mbdý  hrabe  Eboliae  u  přjtotíinosti  Muralo^ 
we  nékotikrát  wyzúanienal  a  zjskal  si  tjm  gého  dů^ 
wéru  \4K  %e  geg, poslal.  4  důležitým  rozkazem  do 
mésta  Francauži  ob8azen<^ho>  kam  se  gen  skrze 
lítráže  á  stanbwiska  nepřátelská  prodrati  lze  byld. 
,  .  Ferdinand  přigal,  s  radost]  na  s^  nejbezpečne 
toto  posektwj  a  wydal  se  co  neyrychlegi  na  cesfeu* 
'Když  byl  minul  ulice  městské,  wedla  geg  wykáza* 
ná  cesta  krásným  audoljm,  po  gehožto  bocjch  se 
malebná  náwršj  porostlá  wjnem  wypjnala*  Bylaí 
noC  tichá  a  pěkná;  Ijbé  spočinut]  a  slade]  suowé  . 
obgjmali  weskeru  zem,  zdřjmla  si  na  fchwjlí  1  Icřwé- 


lačná 'wognía,  a  géndtidiiáaky  bd^  inade  9irěáem. 
Htádevec,.  w  nadege  sláwy  eř  do  'staA  nnlo^tnýeh 
zabrán;  spéchal  k  uštanowenémn  mjistu,  když  ne- 
nadále koňskf  dusot  a  hlasmré  lidsrké  řeéi,  ruijee 
'liořnj  ticho,'  k  úsjni  geho  se  nanesli;'  Ferdinand 
~2dí(taftvil'sé'a  pbznaW  že  to  ttěmecký  hlahol,  genžto 
*^é  tHc  á  #jce  bljžil,  chtřl  se  nepřátelům  uhnau4i 
iá  dař* tfe 'tedy 'úá  césťupostrannjf  když  se  wšak 
•1^  dáje 'tjm'^i*jcé  dužila  a  némecký  howor  ttjcíi* 
'tiýtee'se'bljzě  sroztktříitelňfgšjm  se  stáwa),  skolil  skd* 
nóa jpdPiiVážaw  ho  k  síttóriíM  počal  béžeti  peďcy/  Za 
"hbdintji  přjkťé 'a  nesnadné  cesty  stál  n^  břehu  po- 
'tdka,  kterýfeťo  hraníce  d\^iin  zem]  twoře  též  hrani- 
ce nebezpéčenstwj  mu  oztíamowáL  Chtél  si  zdie 
"chV^'ód|^beinahtí,  ale  galcýsi  liuinot  ná  bljzku  zbu- 
*di}p6znotiHi  geho  bálžefi;  %yňaw  tedy  2  kabátu sw£- 
"řéhésobé^apjry,  Wztáhl  ruku,  Whjžlo  ge  držel,  nad 
''Ulá^  a  čby^fal  séskóčhi  do  ^ody.  Než  ále  to  mohl 
'  Učiniti,  chopily  hó  ^ilnérúcé  pozadu  za  plece  a  por^ 
"tíiyho  bázferii;  Pi-b  tmuiilemohl  poznati swého  pro- 
tit^njka,  a  Wiak  árii  neygaifenégij  den  by  mti  nebyl 
1 1^  ihánióáti  póilloM,  hebof  w  okamžcnj  gak  se  swa- 
líf,*  Záwážáli  mu  oči,  spiaMf  lice,  zacpali  ťista  a  uwrhli 
Tib  do  2Iuiiku,'génžto  sie  nesly éhariati  rychlost]  po 
' Wddě  ^hjf bal.  Po  prwnjm  omámenj ;|Jočal Ferdinand 
'slucheéi  píaťralí,  có  se  kofein  nebo-  dege,  ále  wšude 
pánowálo  ňéywěisj  ticho.  Pó  Icťátké  plawbS  byl 
"wynéšen'zlóde,  a  ze  žméiíy  Vzduchu  saudil  žie  gest 
'W  Mdškém  obydlj.  Zde  gég  na  wždory  i\semu  od- 
poru'a  zjpéčówánjdbráli*  o  sá Istwo,  papjry  a  šper- 
kýi  oblekli'  geg  w  gSiiy  šat,' á  tať  w  tom  bjdném 
stavili  'byls  nohama  i  rukama  poznoVu  swázanýma 
liazemi  zustawen. 

;■>'•»»        :  i  i    '  '  '    .'I  •'■     .    .      ^1'  .  •  ''    •/..!  .    '      * 

'   ,    ,  {PolerabówÁnj,) 


..  „;.,..{.irýeb .9)M»nieli*.   .....  ., 

'  " 'Docjtamc  se,'  že  wé  ilarošlíiWn3''cli,  dě^epíshí^  paittá'^ 
tnich  Domailicjčh'  meslslcé '  fcráný"  h||Ély  fenu-  ťbzbořenj. 
To  snacl  přcclcis  neiuá^  platit  d  w^ch,  «paWfž6  pri'  KrÁňách 
se  naehiíizegj  ?  Poilóbiiě  lioře',  cločjtámc  se,  řé  i  městským 
l>ratiám  w  Meyté  a  we  Slabém  hastáwá.  Komu'  tJe  něta* 
naú  na  mysli  nálěxoWe  w.  si.  'lirál;  rjienj  zemského  od  6. 
listopadnlg^i  i.  S960D  a  23.  prosince  1841  d.  65^34,  že 
má  borénj  starých  stiwcl>DJch  památek  nárbilDjmu  Museum 
ohlášeno  býtJ,  by  přeil  djořcDjm  ©kresleny,  >^}kresy  iyťo 
pak  sachowány  byly?  Kéiby  slo^wútné  národoj  Museum 
proti  této-  bauraWoJ54Í  aa&ich"tlol>>  kde  zbytečná  ge»t,  d&- 
raznc  gednati  neopominulo I^Zasluliugjť  tyto  staře  památky, 
geilo  nás'na  wzácné  časy  slavných  praotcfi  natt^uj>onij- 


Digitiz^  by 


nagj,  pro  iědw  idUw<io.w|ko*t 'swiíu, ,  Vjf  ^»^j^Hau .  i^<?li9w4h 
ijy  byl/  potomatwul     Čoi  o«dobu|{e.neywrjc  prap^U, itté«t 

•  w^gj  a  kaiUlý  c^sLotvaiel .  wdebj  P  'VITesinčjne  gj  ;p^;ai^ 
$iaropam^lných  wéij  těchto  arwisne,  kam  se  pod^gqjsw>m 
ito.womódDJm,  pojocihelnim  stawenjm ?..  Takto  J  pH  lyen- 
kowsk^cli  na^i^  královských  iQČstecb^j  guito,  otwéie^jm.a 
liradbami  swýnii  m  bii^vorícký  Mchowáwalaj  .a.^tjpdí.  n^aj^ 
•  ttffiluo  posústat^&  'starobylého  vkusu  a  stawebnjho  slohu, 
Uduo  di-ahvciv  s  předky  naiímí  oas  spogUjgjcj<;h  |i  g^e  w 
-djlecb^ge)^ch  ^ako  ii^é  prťd  nás^  slawj<|jcb  památek  aba- 
iftoaa  býti.  ?  Qq^,  ^£  *c  1^9  pohled  od  wes^c  a  inést^^u  .8 
.  koslely  a  aámky  rozeznáwAtí  budau  ?  Č<m|A  pp^obn^  gs^iu 
.be»e  swýcji  dewjti  bvan  Hotjcei  ač  mésto.  ochrajov/s -^  ku- 
.réž  \v  7míleté  wálce  o  posledaj  swau  brána  pHpra#^o 
bylo  na  rozkaz  wogenskéljyo  řciJUelf, ,  ^eni  moha.  wogsko 
.krat»j  cestau.koUm  m^sta  převfesti,  brána  iiradeckau  i  gf- 
t*JDskau  riQtwesti  dal,  tak  že  památka  gegich- gU  g^n;na 
uiěataké  pečeti  xadiowána  !  Diwno  to^  že  práwe  w  Či^se, 
kde  naijzeno  gest,  by  se  pp  matech  okrasnj  komisae  srj- 
díly,  docela  naopak  se  děge  a  města  swych  okras  se  aba* 
livugj,  kdežby  se  práwě  hleděti  inělo^  by  staré  stawhy  w 
dobrém  stawu  udriowány  byly*  Než  sly^jm  ^e  osýwati  mo- 
ci estaé  hlasy  :  k  čemu  brány  ty  ?  Skodj  obchodu  a  u^o- 
rcjoa^j  na  krwawé  doby  surowosli  strednjho  wéku  1  Apomalny 
aullocíLý  hlásku.  Když  byl  w  Němcjch  střednj  wěk  seswau 
surowostj,  (esku  se  u  nás  giž  swětlá  aář  oswSty.  Krisis, 
na  kleréž  mnozj  národowé  w  t9.  stoletj  st&nj,  přečkal  ná- 
rod český  giž  w  15.  stoletj. — Obchodu  prý  áikodi?  gemu 
djwaly  se  ony  wěkowité  wěžp  po  tolik  stoletj,  až  se  žele- 
tnic  dočkaly,  a  nynj  práwě  magj  se  laučíti  se  swětem, 
když  od  železnic  hlawnj  přewoz  bude  obstaráwán  a  po- 
drobný toliko  obchod  obyčegoým  cestám  a  městi\m  udj- 
len.  Nenahljžjme  wéru,  žeby  podrobný  obchod  uk  weíký 
byl,  by  se  k  wAli  němu  i^že,  které  wěk  nál  nestawěl,  bo- 
řiti musely !  Wýbomě  w  té  wěci  pomohl  sobě  Hradec 
Králowé,  genž,  nežby  si  pamětné  brány  pražské  zbořiti  byl 
dál,  probianbenjm  vroitiice  dosti  wysokým  woz&ín  pohodl- 
ného průgezdu  ofpatřil.  '  Střediltě  obchodu  naleho  gest 
sagisté  hlawnj  město,  a  kdož  newj,  že  i  to  má  swé  brány, 
mostnj  a  praď^  wěi^,  aniž  by  obchodu .  bránily.  —  NeŽ  k 
čemu  na  takous  bez  užitku  gsaucj  wěže  spráwu  a  oáklad 
wésti  ?  ozýwá  se  přemaudřelá  oekonomie  19.  stoletj.  Ne- 
bogte  se  tuze,  i  při  nich  užitku  se  dočkáte,  i  dočkali  gsie 
se  giž.  Nenj-liž  obydlj  hlásných  neb  ponocných  prjhod- 
něgžj  na  nich  než  na  wěžjch  koslelnjch,  kdež  přjbytkowé 
tito  kostel&m  a  zwon&m  neocenitelně  pamětným  stran  ohně 
nebezpečni   gsau    a    wětšj    škody    zpCisobiti  mohau,    ncžlTy 


.pvcfii^awáqj .  gkh  ^a  yrv^^  biiiiuij  ,f tálo.  ? .  Z^ .  w  čafe  dior 
,{efy  neslaužily  wčže  ty  dobře  (la  mnohých  jnis|.cch  pro  n^ 
.mocné?  sdfi  prawěkých  r.ej^tratur  nenj  iépe  w  .takovi^éto 
I w^že  ukryti;  ncŽ  do  p^prjrei^  prodati  a  zmařiti?  Gož  nepředr 
"wjdátc  ničeho  o  pracownáčh  městských  pro  trestance  a  o 
loUberéiiíi.gÍQén^?  Čili  h^Qzjte.  .<e  wéy^kjr  .w^žj  tMi  ?  Se- 
Igv^éte- a  nich,  nenj-Ii  práw^^giné.poi^ci,  třetinu  neb  polo- 
ivici,  a  sa  otdprodané  stawi^q  nakupte  .kleštin  k  sepnutj 
.p^ozAstalýdj;d)ylkft,  a.  máte  utěšených  d^lelujwýhledoých  le- 
tohrádků a  pawillon&  pro  aábawné  scU^zky  měsuké  ^  pamá- 
tka pi|k  8tai;obxIá  wažich  in^t^JiftAne  předcf^.přj«tjm  wě- 
,k/im.  Kéž  by  onen  wel^c^nný  wlastcnec^  g<;nž  tolik  krá- 
sných památek  we  fwémPráwpjm  sekretáři , nám  aaciiowal, 
i  w  tomto  ohledu. ta wděčiti  «e  potomstyr^.  •^^spěčoral! 


•    ^    SVrÉŤÓKOR. 

.  Znái^  gest,  že  se   p.  Wagner  w  Němcjch  giž  del^' 

Čas  zkauslami  k  élektro-magneu'ckému  strogi  objrá,  ^kterýž 
hy  nqsto  -posawadnjcfa  parostrogft*  zastanpiti  mohl,  a  \e 
•německá  gednou.  na  áfastné  wy wedenj  takoivé  ii;4ci  náred^j 
odměnu  100.000  si.  wysadila.'  Nowé  spráwy  sdělugj,  ie 
'p.  Wagner  ten|0  sw&g  strog  w  djlbácti  Taunuské  železnice 
giž  dokonal,  a  že  giž  t^ž  obzWlážťnj  komiirsé  zřjzeiia,  kte- 
jcážby  nálesek ;  tentia  ^ckaigna^.  Známj  p.  ^Vágnera  kogj 
se  neylepijmi  nadegemi  j  kdyby  se, uskutečnily,  nastal  by 
ňowý  wěk  promyslu,  gclikož  by  se  nálezku  toho  wžudé, 
kde  genkoliw  gaké 'pohybttgjoj  sjly. třeba  gest,  co  neypro* 
'spěiněgi  použiti  dalo.* 

W  Londýne  má  se  sřjditi  »ústaw  pro  ciaosemskan 
. literaturu M  (Forcign  literary  institut). '  Londýn  nawvtěwuge 
^dd  roka  wel|ký  p«fČ0t  mužA  wědpniostmi  swými  i  gínak 
znamenitých,  a  nenj  i)ro  ně  pH  nesmjmé  rozlehlosti  města 
žádné  přjležitosti,  by  se  wespolek-  mezi  sebau  a  s  wýtečný- 
mi  muži  domácjmi  pez  welkých  nesnázj  seznati  mohli ;  to- 
muto' nedostatku-  má  'ástaw  teotío  wyhowěti.  Zfjdjf  s«  klitb 
•(společnost),  kterýž  swlážtnj  stai^enj  opatrj,  w  néspž  ae 
spolu  též  knihowna,  předčjtárna  aspoň  pro  několik  tisjc 
pósluchačA,  sjně  k  wečernjmu  bcsedowánj,  p^kog  k'  wže- 
ílnjm  seii&akám  dlénft,  a  g.  w.  nalézati  má.  Opatij  se  i 
awlástnj  pjsáma,  kdež  by  Členpwé  korrespondencj  awaa  od- 
býwati  mohli.  Ročnj  přjplatck  gest  wypočten  nfl  10 — 60 
al.  stř.,  wedfé  toho,  čeho  se  čfen  aučastným  státi  žádá. 

Wedlé  Benthamowa  sfňsn  »£iniría  Gekica«  g«stn^ 
něgžj  celtická  řeč  co  do  slow  welmi,  chudobná,  a  tolik  gich 
gen  práwě  w  užjwánj  má,  co  by  se  wěci  hospodářské  a 
domácj,  pokud  obor  sprastébo  sadláka  nepřesahugj,  wygá- 
dřily.  Dewět  desitin  gazyka  gest  zapomenuto,  a  nalézá  se 
tauto  dobau  toliko  w  gloasářjch  a  starých  rukopisjoh.  Štěstj 
bylo,  že  někteí-j  učenj  w  poslednjch .  dwau  stoletjck  stará 
slowa  do  sloWDJka  sebrali  ;  neyznameuítěgbj  z  nich  gest  ne- 
božtjk  W.  Halliday,  spisowatel  "neylepžj  irské  ^ammatiky, 
g^ožto  brskau  smrtj  irská  literatura  welikau  ikodu  atq)éla« 
Učený  tento  a  bohatě  nadaný  muž  sebral  na  základu  Shawo^ 
wa  Oaeliv  Dictionary  materialie,  gcžto  nebožtjk  O^Reilly - 
WC  slownjk  ten  wřadil  a  wydal.  Čtyry  pětiny  slow,  we 
spisu  tom  obsažených,  gsau  giž  aotskému  boráku  anynig- 
,čjmu  Irowi  nesrozumitelný. 


»  ■  ,■ '  '      I  ■ 

CMopIt  tmto  wyehásj  we  •tÍ9Íu  •  w  tobotu  fo  pAlarijeh:  k%ii^u  drukau  •! 
léta  48  kp.,  w  kHiMwpvětwJeb  m  p«l  léto  t  >l. 


řcďi   pHdáwá  ••  pAUrckowá  pfjloha.     Předplácí  ••    u   wrváawateU  •«  elwrt 
86  kr.,  aa  o.  k.  pailáek  půU.  8  *1.  86  kr.  atK 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


liiadnjiákftwnjkproiechy,  lorswanx  Sloviky  a  Slezany. 


Ójelo  &• 


99,  9rpHaÉ949» 


10.  r.  běh. 


lowý  rot 

Slunéčko  zlaté  na  modré  obloze,  kolem  hrá* 
Bj  stromowého  listj^  ptač]  zpěw  —  a  gá  za  mřjže- 
mii  na  mau  wéru,  milý  Nowotný,  talcowé  postawenj 
bych  ti  gedenkráte  přál,  pak  by  měly  twoge  werše 
alespoň  něgakého  základa  a  podstaty. « 

»Odi  proíanum  yulgu8l<(  prohodil  weršote* 
pec  punčem  rozehřátý,  poloblaženě  dJaubými  ka- 
deřmi  si  zahr^wage.  nTy  se  nech  doma  se  swau 
maudrostj^  eo  se  tyče  kritického  rozbjránj.  Tys 
také  geden  z  oněch  slepých  a  hluchých,  kteřj  ne- 
mohauce  sami  w  sobě  mjru  na  básnjka  nalézti, 
we  swé  obmezeností  giž  hned  se  domýšlegj,  že 
božstwjm  nadchnutý  pěwec  plody  swé  w  powětřj 
lapá,  powětřjm  napágj  a  do  powětřj  zase  posjlá.^^ 

vGednoho  znám  —  téh  ge  lapá  w  punči, « 
řekl  komik  —  ^punčem  ge  napágj,  ale  mjsto  co  by 
ge  měl  w  punči  také  utopiti  —  posjlá  ge  do  swéta, 
na  pewnau  zem,  do  kněhkupeckých  skladů  k  gisté* 
mu  práchniwěnj.* 

»Maudře  gsi  to  znamenal, «  zakýwal  rusowla- 
sec  hlawau  —  »a  kdybys  stál  na  prknách,  snad  by ' 
si  byl  gednau  zaslaužený  applaus  utržil.  Tam  ale 
musjš  rukama  ř  nohama  pracoi^vft,  nežh  ase  co  o- 
zwe>  co  by  se  gen  ^i^dálečj  něgakému  blesku  po- 
dobalo.« 

vZaplaf  Pán  Bůhl«  zamumlal  sty*ý  kapeinjk 
s  hlawau  sklopenau — a  pro  tu  chwjU  byla  to  ge* 
ho  slowa  poslednj,  neboť  w  tom  okamženj  pewně 
nsnuL  Teplá  swětnice,  wřelé  kafé,  páchna ucj  punč 
a  neobyčegné  pohnutj  mysli  byly  geg  přemohly, 
že  musel  přjrodě  daň  zaplatit* 

•Odpusťte,  pánowél^  prosila  Bětunka,  sla- 
bost otcowu  pozorugjc.  »Gesti  toho  dnes  tuz* 
mnoho  na  mitte  obstárlého  a  dáwno  bez  radostj 
společenských  žiwaucjho.«  4 


0^' 


»Nechte  ho  pokogně  spáti. «  řekl  Nowotný, 
a  nekazte  radost  našemu  panu  Johanesowi.  Gesti     • 
to  sladké,  weliké  wědomj  darem  a  nadánjm  ducha 
swého  —  člowěka  ukoneyšiti.« 

vProtos  ty  tak  blaženě  wědom  welikosti  swé  I<^ 
dbiožil  komik.  »Ty  wjí  dobře,  gak  lehaunko  se 
při  twých  werSjch  usne.  Wěru  mohly  bj  se  z  nich 
nmwcx^sálnj  pilulky  pro  spanj  dělati. « 

^  ^Kdybych  wěděl,  že  bysi  byl  při  dělánj  a 
prodáwánj  mým  pomocnjkem— proč  ne?  Ale  bez 
driáčnjka  nedá  se  takowá  žiwnost  začjti.* 

i»Dáte-1í  pak  trochu  |}okoge?«  ozwal  senynj 
Janowský,  cbtěge  otcowým  vsnutjm  nastalau  pře* 
aláwku  beK  pochyby  k  něčemu  ginému  použití, 
nežU  k  panliému  slow  mařenj.  Lesknaucj  se  oko 
geho  a  zapálené  twáře  na  to  aspoň  okazowaly.— 
»Nái  starý  papá  utopil  se  wesnáďi,  kteréž  mu  do* 
zagista  ty  neymilegšj  podoby  na  oči  uwáděgj.  Oa  . 
požjwá  nynj  nowého  žiwota,  a  neděkowal  by  wám 
hrubě,  kdybyste  ho  z  kwétauqch  rág&  geho  wy* 
trhli. « 

»To  nemáme  také  w  áumyslul*  zwolal  ko* 
mik,  a  zwolna  od  stolu  powstaw,  chopil  se  židle 
swé  a  odnesl  gi  bljže  ke  kamnům.  »Nechme  sta* 
rého  papjnka  w  čarowném  kole  zlatých  snů,  a  sa* 
mi  si  usedněm  do  půl  kola  tuhle  okolo  wěmého, 
lahodného  přjtele  -^  Tulgo  nazwaného  kamna. 
Pogďte,  rozkošná  Bětunkol«  mluwil  dále,  a  pří* 
stawil  židlici  gegj  wedle  swé  —  »a  powězte  mi  né*. 
co  ze  žiwota  swého  —  nebo  našeho  tatjnka.  Swé 
přjběhy  nebudu  njnj  wyprawowati  —  onyť  mohau 
genom  našeho  starého  pána  zagjmatí,  a  pro  ty  o* 
tewře  někdy  gindy  uši  swé.  Co  ale  geg  potkalo, 
co  geg  pod  tuto  střechu  příwedlo,  to  by  zagalo 
nás  wšechny,  a  kdyby  to  chtělo  z  wašich  úst  sply* 
nauti,  nemohli  bychme  při  sladčj  hudbě  radostný 
swátek  nowého  roku  stráwiti.* 

»  Ahá  —  rozumjte  ?•  prohodil  weršotepec — 
od  stolu  se  ani  nehýbage.  —  »Z  něho  wylézá  ge* 

Digitized  by  ^^OQLC 


268  '         ^   ^ 

itS  kausek  b^ walého  milownjka  —  tg.  diwadelnj* 
ho  hrdiny.   Gá  bych  nebyl  wstawu  něco  tak  pě 
kného  z  úst  wyprawití,  a  kcMfBych  wašj  milostnosd 
sebe  menšj  poklonku  učiniti  měl.« 

»Gen  toho  wjc  —  gen  wjcl*  řekl  komik. 
^Dneska  gsi  we-swém  zwjřecjai  humoru;  to  se 
několika  dworných  posuňků  gako  od  wycwičeného 
medwěda  dočkáme.  —  Ge  wám  to  roztomilá  hrst 
nehlazeného  pacholátka — když  má  gazyk  punčem 
umytýi*  mluwil  dále  k  Bětunce^ —  nljzav^ý  gako 
na  řetězi  pes  a  hladký  gako  nagežený  gežek.« 

vAle  tak  pak  držte  giž  gednau  gazyk  za  zu- 
by I «  rozhorlil  se  Janowský;  nutif  se  ale  co  mo* 
žná  tichým  hlasem  mluwiti,  aby  surého  nezbudil* 
uChcete-li  rozumy  swé  nabrušowati  — postaw  ty 
se  na  prkna,  a  ty  si  wlez  do  časopisu.  Tady  ale 
nenj  mjsta  k  wašjm  pošetilým  šarwátkám.<^ 

i>Pro  Boha  wásprosjn^  rozkoSnáBětunko!« 
řekl  komik  -^  »giž  honem  sedněte  a  začněte  swau ' 
pjseň,  ať  se  zwukowé  gegj  co  smjřei^íwé  zařjkánj 
okolo  nás  wznáiegj.  —  Řekněte  mi  na  př.  něco  o 
swé  matincQ*  Otec  wám  bez  pochyby  powěděl»  že 
gsem  neměl  toho  žtěstj  býti  gegjm  miláčkem*—* 
nu*  B&h  naprawiž  mladau  nerozumňost!  —  po- 
zděgi  gsem  často  na  ni  zpomjnaI>  a  n^ykrásněgájm 
dnem  žiwota  swého  bylbyeh  si  rád  něgakau  zprá- 
wu  o  nj  kaupil.  -*  Ale,  co  widjm  7  Dotknul  gsem 
se  struny  bolestné?  Odpusťte  swému  polobratru 
upřjmnau  otázku;  —  gá  se  nenadal,  že  ge  pamá- 
tka na  zemřelau  we  wás  gešte  uk  žiwaucj.^ 

vNa  zemřelau  ?«  ptala  se  djwka  hlasem  ti- 
chým, a  oko  gegj  spočinulo  na  něm  s  podiwným 
wýrazem. —  i»Kdož  wj,  ge-li  zemřelá. « 

i»Matka  waše?«  podiwil  se  polobratr  gegj. 
iiTedy  na  žiwě?  Nenj  možná !« 

Ale  djwka  mu  nedáwala  odpowědi.  Mlčky 
pokýwla  gen  hlawau  —  a  dwě  welké  slzy  zaleskly 
se  gj  co  rannj  rosa  na  bohatých  řasách. 

dA  wzdálena  od  swého  dobrého  manžela-— 
a  swé  skwostné  dcery  ?«  ^-^ 

»Co  se  tomu  diwjte  ?  —  ge  to  u  diwadla  prw- 
nj  pád?  —  Anebo  gste  o  takowém  manželstwj 
geště  neslyšel?  — Gá  wám  to  mohu  směle  powě- 
djt  a  bez  uzarděnj  do  očj  wám  hledět  —  neboť 
my  gsme  bez  winy  a  tiché  gest  naše  swědomj.  Gá 
ifiatku  ani  neznala. <■ 

(Pokrttioivánf.) 


Če«ké  dliradlo  w  Praze* 

W  ncdéli  dne  13.  srpna  »Lmtpehoci  ftit  Chlumm.* 
Grest  to  haraburd}  te  staré  ibrognice  Českého  repertoani  a 
gakkolí  giž  asi  po  40  neli  wjce  lei  ka  prospScha  kasy  kai* 
doročnlf  do  boge  přichásj,  předce  gejtě  widj  dosti  á^hi» 
swan  službu  ftastáarái  což  se  i-  teoKráte  doswědéilo,  nebof 
se  na  wsdor  krásnému  poéasj  aspoň  hogná  galerie  seila. 
Hra  se  prowedla  gak  se  sdálo  ku  spokogenosti  obeoenstwa, 
ač  se  toho  dne  nad  obyčeg  málo  potlesku  hercAm  doptalo. 
Ncywjee  ]K>chwaly  ne  bes  sásluhy  dostali  p.  Kotárowá  (Bi- 
biána)  a  p.  Grau  (Kuši).  Osiainj  konali  swau  powinnosi  ai 
na  nSkieré  pfesiáwky,  na  jtěstj  ne  hrubé  urážliwé,  a  nékieré 
poklésky  w  řeči  neii  druhy  Kusiowými.  P.  Lapil  mnsj 
předewSjm  k  tomu  hledčii,  aby  we  scénách,  kde  rosčilenan  a 
pobauřenau  mysl  gewiti  iřeba^  g^  ne  pause  w  řečjch  swých 
ale  i  if  meterách  časowých  mesi  nimi  snáii  dáwal.  Toho 
potřeba  se  Iwláítjf  ukasowala  we  scenéi  kde  se  donj,  že 
se  dcera  geho  w  nebeipečensiwj  Wydala.  P.  Mágowa  ge 
sačátečnice  a  nebflo  sq  proč  diwiii,  že  magjc  úlohu  po- 
někud iéžkau  náležité  gi  prowésti  nemohla  \  newédtfla  kdé 
a  gak  slowům  swým  dfirasu  dáti  a  celá  deUamacj  byla  přj- 
Ui  plačtiwá.  2iato  wáak  "bylo  pohybowánj  gegj  sluiné  a 
iéméř  naskrse  pHméřené,  a  to  gil  weliká  w]fhoda,  gcnž  o 
schopnosti  gegj  swédčj.  K.  tomu  má  zwučný  a  silný  organ 
a  pčknau  postawu.  Netřeba  gj  tedy  chuti  a  smělosti  po- 
tbýwati ;  počátek  ge  u  wvech  wécj  téžký,  a  my  daufáme, 
ie  se  %  nj  pilným  posorowánjm  dobrých  wtor&  a  řádným 
nawedenjm  k  ieshé  déklamac)'  dobrá  herečka  stane. 

W  auterý  dne  15.  srpna  ttweden  nám  zase  na  gewi- 
ité  HaupnchAw  í^Uohert  ďáhcl,^  djlo  gednoho  t  neyslowú- 
ta^gdjch  dramatikfi  německých,  kteťéž  ač  nenj  prosto  mno- 
hých wad,  gakéfc  Se  swláste  t  negedné  strany  plodům  no- 
wé  romantické  »koly  wytýkagj,  předce  ukc  mnoho  kras  w 
Sobe  chowá  a  předew^jm  pro  diwadío  welmi  dobře  uspo- 
řádáno gest.  Uiohy  byly  teď  na  mnoze  w  gioých  rukan. 
P.  Koiárowá,  geni^o  giž  někoUkráte  w  téže  úloze  nemalé 
pochwaly  dosáhla,  počjnala  si  op5t  wýborné.  Gegj  hru 
Kwtáát^  w  poslednjm  gcdnánj  mfcžemc  krásný  ni  umčlcckým 
ůtworem  nazwati.  P.  Krumlowský  tenkráte  wysiaupil  w  úlo- 
ze ))Robcrfa  ďáblaft  poprwé  před  naSjm  'obeccustwcm,  ne- 
boť gi  před  njm  wždy  u  nás  hráwaá  p.  Fischer  prwnj  hr- 
dina zdegijho  staw.  ném.  dnxadia.  Ze  p.  F.  úlohu  tu  wý* 
horné  prowésti  zná,  gest  nawSítéwowatcIftm  ném.  diwadla,  a 
ře  gj  také  co  do  řečí  phrd  námi  křiwdy  nečinil,  gest  nám 
wAbec  známo.  Nebyloť  tedy  stane wi^té  p.  K.  bez  obtjžj,  a 
ačkoli  tolik  pochwaly  co  p.  F.  neobdržel,  třeba  uznati  že 
w  múločcm  za  njm  zfistal.  M&žeť  úlohu  tu  za  gednu  z  ney- 
lep^jch,  ne-li  za  neyiepij  swau  pokládati,  a  ubexpečugeme 
gt>g,  kdyby  se  powždy  úkolu  swému  takto  zadost  učiniti 
liyl  snažil,  že  by  i  přjzeň  obecenstwa,  kterau  si  byl  prw- 
ijmi  hrami,  zwlá^tč  pak  n Slepým  mJédeii9ema  tak  rychle 
zjskal,  wérnčgi  při  nč«i  stála,  než  se  nynj  dége  a  djti  muže. 

Digitized  by  VnOOQiC 
■  * 


269 


MjT  pak  iichledjce  na  minulost  chwáljme  co  dobréhoi  a  bu- 
deme i  napořád  »8Íne  ira  ei  studioK  chwáliti,  pokud  toho 
p.  K.  £as1au£j.  Tenkráte  mimo  gine  welmi  zdařSe  prowedl 
wygcw,  kde  se  z  boge  wracj,  gakoi  mu  wftbec  w  mjstecb, 
kdež  cit  ukázati  třeba,  dogemným  hlasem  swým  lehko  pí- 
.  kného  aučinku  docjlili  tte.  Wc  xlosti  pak  a  bauřliwosti 
musj  se  na  pozoru  rójií,  aby  sám  awfig  iwuóný  orgán  ná- 
silným sloir  skrze  zuby  wyrálenjm  nedusil,  coí  někdy  we 
wzteku  okamžitém  w  gcdnotliwych  slowech  nájsto  swé  mjti 
m&ie,  a  wjíak  dast^i-ii  se  opakuge  aneb  w  detsj  řeči  ne- 
Qftále  trwá,  na  posluchačce  nemile  působj  a  zřetelnosti  ne* 
málo  na  ugmu  býwá.  W  poslednjm  gednánj,  kde  se  gi{ 
osud  RobertAw  odhaliti  má  á  Cintia  rozhodugjcj  scénu  při- 
prawnge,  dal  se  <aSek  Nikteraká,  geni  na  dwoře  w  ney- 
Uubájm  npodlenj  iige  a  se  psem  spáwá,  sgednjm  dwořa- 
nem  do  uk  přátelského,  weselého  howoru  sposuwau  pij* 
matt  a  gakýmsi  satyríC/kým  ásměchem,  ie  gsme  si  tuto  ná- 
hlau  směnu  wyloiiti  nemohli.  Na  p.  Kolárowi  (Osorio) 
mAžcme  gen  to  chwáliii,  ie  tenkráte  úlohu  swau  dobře, 
tpaměti  znal  a  tudy  také  lépe  a  gistjfgi  nei.pby^gn^  mlu- 
iril.  Ale  wpohybowánj  bylo  gakansi  neochnéfenost  pózo- 
rotrati,  gakési  rukau  i  t^a  bez '  potřeby  a  wýznamu  klácen j, 
gežto  tjm,  což  snad  předstawowati  melo,  nenuceným  totiž  cho- 
wánjm  dwořana  nazwaii  nemikžeme.  ŠetmSgílj  wolenj  kostn- 
mu  byloby  také  príncowi  neškodilo  a  těch  prauhowan^ch 
trikotů  s  botami  gfime  giŽ  až  do  omrzenj  widélL  P.  Grau. 
4odal  panstewujkowi  dosutek  wáinosti  we  hře  i  zwláltě  ir 
ieéú  P.  Prokopowi  (král)  wadj  posud  geitS  gakási  nesmS- 
lost  a  negistota  w  plynném  toku  řcéi ;  pakliže  tuto  odlo- 
žiti dowede,  dauíámc,  že  weíj  spokogenosti  u  oběcenstwa 
dosáhne,  zwláitS  au  se  nám  pro  podobné  úlohy  lepj|jch 
w}hradojch  herců  posud  ne^ostÁvé*  Ostatně  hrál  plimě- 
řeně.  P.  Lapil  nezdá  se  býti  na  welkého  pána  zrosen,  a  ne'* 
traufáme  si  rózUodnanti,'  bude-li  ge  kdy  na  diwadle  s  pro- 
spěchem předstawowati.— Co  do  ředi  1>ylo  opSt  trochu  no- 
uých  forem  slyžeti;  řekl  bych  neslýchaných,  ale  byla  by  to 
9spoii  pro  naaie  diwadlo  leŽ.  Tfto  Mť,  u>HAá*j,  wtfji  ata- 
kowých  wjce  krásn}'ch  wČcj.  P.  Leitner  zase  nepěkně  za- 
drhowai  a  sastawowal  \  což  se  mu  nelze  toho  sprostiti  ? 
Osuinj  se  přičinili  k  zdařilému  celkn,  gemuŽ  by  snad  ne* 
bylo  na  ikodu  býwalo,  kdyby  byl  p.  Grabingcr  bud  wéwodu 
nebo  krále  bral.  !«•  S- 

Dne  17.  srpna  opět  opera  »Friu«(«(  od  Spohra.  Ob- 
satenj  bylo  gak  obyéegnč.  W  prwnjm  děgstwj  posorowali 
gsme  u  p.  Tonnerowé  značný  pokrok  w  předná^enj,  u  p. 
Mayra  ale  w  celé  zpěwohře  neobyčegnau  twrdosignost  w 
přepjnánj  hlasu.  Žádali  bychom  zwČděti,  budau-li  prosby 
naze,  aby  pěkný  hlas  swfig  áctřil,  mocněgbj  než  geho  před* 
•sewzetj  činiti  sobě  ukowé  násilj.  ZdaHlegi  než  kdy  gindy 
spjwal  tenkráte  p.  Štěpán  a  Ijbil  se  zwlááítě  w  prwnjm  dwog- 
spěwu  s  Faustem.  P.  Negediá  wiíak  posud  ncpremohla  pro- 
nikawost  wyá^jch  tónů,  které  tenkráte  tjm  wjce  ucho  urá- 


žely, Čjm  wjce  ge  wynucowala.  P.  Prokop  wásnul  wmlu- 
wě  a  rujil  účinek  scény,  kde  orchestr  slowa  geho  prorážj. 
Roli  p.  Biela  přegal  p.  Leitner,  gen  Že  se  gi  nenaučil.  Sbory 
byly  dobré,  gen  we  sboru  Čaroděgníc  panowal  urážliwý 
zmatek.  Za  gewiátěm  bylo  welmi  hlučno  a  gakýmsi  duso- 
tem  přišli  gsme  o  sbor,  který  se  zdálj  slyšeti  dáwá.  Celé 
obecenstwo  wygewilo  swau  neljbost.  Wáe  osutnj  bylo 
wýbomé.  ^ 


JDOIHACJ  KRONIKA. 

z  PRAHT.  PoiUdnJ  heieda  desibif.  We  středu  16. 
srpna  dali  gsme  »8  Bohem «  pěkným  zábawám  na  Žofjně. 
Kdybychom  chtěli  každé  besedě  něgaký  pij  znak  dáti,  mo- 
hla by  lestá  slauti  neysiawněg8J.  Národnj  strom  stál  w 
plném  skwostném  kwětn  a  setřásal  pěkné  owoce  s  ukowau 
bohatost],  že  by .  hrubě  pochybil,  kdo  hy  saudil,  že  gsme 
ten  wečer  gen  paběrkowali. '  Beseda  trwala  až  do  dwau 
hodin  s  půlnoci,  tanců  bylo  na  wybránj,  a  w  odpočinku 
wcsclíla  se  duže  krásně  uspořádanau  zábawau.  8  prwu  za- 
wzněl  s  galerie  hlučný  sbor  ))ČeŽtj  gonácifc  od  J.  B.  Pichla, 
ku  kterémuž  hudbu  složil  Skraup  mladsj,  a  osobně  gcg 
ďírigowaL  Celý  sbor  musel  na  wííeobecnau  žádost  opako- 
Wán  býti.  Od  téhož  skladatele  predn/i^cl  p.  Mayer  pře- 
krásně dwě  Pícko wy  pjsně  wMilcnka  w  negistotěic  a  })Hněw<c. 
I7a  gednom  poslechu  neměl  nikdo  dosti,  obě  musely  se  opa- 
kowatí,  a  kolem  wznikly  zpory,  která  ge  pěkněgij,  zdali 
xMáti,  milá  máti((  aneb  w  druhé,  »Jancček,  holečckw.  Ne- 
patrné srdce  moge  zamilowalo  si  Janečka.  Mezi  tjm  wy- 
staupil  p.  Gran  a  přednášel  s  plným  citem  »Hroby  Pře- 
myslowcůtt  od  naleho  waritomocného  básnjka  Wocela. 
Hlas  geho  otřásal  kaidým  srdcem,  byť  by  ono  i  nebylo 
saslaužilo  bolestné  napomenutj  pěwcowo : 

»Chwěgte  gim  do  duze  cit  hrdosti. 
By  nehanobili  matky  kosti! 

Kosti  matky  —  ach,  ta  slawná  máti 

Pod  newděkem  synů  krwácj  I 

Odrodily  wnuk  gi  nechce  znáti,' 

Howor  matčin  w  posměch  obracj  ; 

Drápem  pekla  čest  národoj  rwáti 

Nehrozj  se  hnusnj  bjdáci! 

Keznagjce  řeči  slast  a  sláwu, 

Klopotagj  w  ákůdců  hlučném  dawu!— * 

Pii  těchto  slowech  zamysliw  se,  spatřil  gscm  De- 
mosthena  stogjcjho  na  pobřežj  mořském,  gak*  při  diwóm 
hukotu  necitelných  wln,  ústa  máge  plná  kamjnků,  prawdy 
wětrům  Másá.  Hlásal  dlauho  a  diwocj  bezdu^nj  žíwlowé 
geg  neslyieli,  ale  hlas  geho  předce  zmocněl  a  nawrátiw  se 
k  srdcjm  lidským  nalezl  plodnau  půdu,  w  njž  setba  slow 
gehowyrostla  wmohůtnú  wlny  klasowé.— W  tom  zablesklo 
se  přede  mnau  zaslzené  oko,  a  hogný  potlesk  mlžných  ru- 
činek  rozléhal  se  po  sále,  až  zawznely  prwnj  iwuky  moti- 
vů z  Poslillona  Lonjumcau«?kť!ho,  které  p.  Zawrtal  nado- 
byčegně  Ijbě  na  klarínetu  přednášel.    P.  Vogel  geg  prowá- 

Digitized  by 


(áoogle 


270 

sd  na  fortepiattS.  Wleckjr  cixj  ale  splynuly  konečnS  m 
gedno  srdce  pfípjsni  p.  Škranpa  sUrijho  :  »Tys  bratr  nál. 
tys  wlastenecy  sem  tobě  kwjtj  na  wěneclc  Hlas  Mayr&w, 
slowa  Čdakowskéboy  hudba  Škranpowa  a  twnčný  sbor^. 
při  yriem  tom  málo  scháie!0|  a  celá  spoleáiost  byla  by 
gednotwučné  tapďa:  nWám,  mnii,  kwjtj[na  'wěnec !«— -Au 
sličné  dámy  t  polokmba  se  roicbáxely,  doprowásel  ge  p. 
Procházka  swým  potponrrim  t  Českých  národnjch  pjsnj,  a 
bny  na  to  nuáiel  opét  letný  kwapjk  opeřená  srdéčka  do 
Mwratnjch  irjrá.  Nepřjtal  Jkakých  b^td, 

Peiťanský  »SkoTOteé«c  a  po  B&a  Gajowy  uNarodne 
nowine«  i  sáhřebské  nSmecké  nowiny  podáwagj  ipráwu,  Í9 
p.  Ludewjtawi  Stárowi  w  Břetislawi  (Prelpnrkn)  powolenj 
k  wydáwánj  »8lowen$hých  nowin«  ndďeno  bylo.  Gestli 
tpráwa  tato  prawdiwá,  gakoS  srdečné  pfegeme,  sp&sobj  sa- 
gisté  weliké  potSSenj  mezi  naliml  uherskými  spolukmenow- 
ci  Slowáky.  Tak  aspoft  budan  mjií  geden  organ,  we 
kterémž  gim,  gak  toho  swrchowaná  potřeba  gest,  lze  bude 
o  záleiito  stech  swých  mlu^wití  a  k  potřebám  tolikerým  a  tak 
irelice  důležitým  prohljdati. 

Z  Maridnék^eh  IAssi^»  Budete  se  snad  diwití,  ie  i 
odtud  dopis  dostáwáte.  Nestalo  by  se  to  snad,  kdybych 
neměl  o  wČci  psáti,  o  nj2  se  domnjwám,  Se  Wás  zagjma* 
ti  bude.  Ačkoli  zde  w  Českých  láznjch  gsem,  předce  gsem 
zde  posud  nemnoho  českého  a  Cechů  pozorowal,  awespo* 
lečenském  žiwoté  se  zde  snad  wjce  ppLStina  a  ruitina  ozýwá 
než  nale  domácj  čeitina;  snad  hlawně  proto.  Že  se  tito 
bratřj  slowanitj  hrdégi  a  véměgi  gazyka  swého  držj  nei 
Čechowé,  kteřj  gak  mile  mezi  cizinci  trwagj,  hned  ne  swým, 
ale  buď  némeckým  buď  giným  oizým  gazykem  howo.řj.  Nei 
i  wtom  se  giž  zhnsu  chvalitebné  nowoty  gewiti  počjnagj 
a  tak  se  nedáwno  také  zde  nalenárodnj  řeČ  swého  práwa 
pamětliwa  na  swém  mjsté  ukázala.  P.  Strakatý,  wýtečný 
basisu  suwowského  diwadla,  dáwal  koncert,  wnémž  wjce 
než  polowici  českých  zpěwů  přednáid.  Byly  to  dwč  ná- 
rodnj  pjsnč:  »Kdyi  gsem  gáty  koně  pásalic  avKaulelose, 
kaulelou,  pak  známá  uk  řečená  » Husitská. «  — Obecenstwo 
nad  mjru  četné  pHgalo  wlecky  s  welikau  poehwalau,  a  ač- 
koU  p.  Str.  též  dwě  německé  pjsně  a  gednn  árii  z  Jessondy 
welmi  krásně  přednášel,  předce  se  wůbeo  Českým  zpěwům 
přednost  dáwala.  Nade  wžeeko  aledogala  wjíecky  pijtomné 
Škraupowa  pjseil  na  Tylůw  text:  »Kdedomowmůg.f<  Wy 
znáte  ty  zwuky  dogemné,  sladkobolestnau  Uuhan  lasnj- 
^^SJ<d>  S^'  '®  bezděky  w  každé  České  srdce  laudj,  láskau 
k  drahé  wlasti  ge  Ijbě  zahřjwágjce;  wy  wjte,  gak  krásně 
p.  Str.  pjsně  zpjwati  umj,  a  gak  těžko  by  bylo  toho  na* 
lezU,  geož  by  se  mu  w  tom  oboru  na  bok  postawíti  mohl. 
Ale  nikdy  se  dogjmawoat  obého  tak  skwěle  neukázala,  gako 


práwě  toho  dne.  —  Gak  mfle  p.  Str.  pjseň  tu  přeapjwalt 
zahučel  po  celém  sále  walný  .potlesk^^  genž  se  ani  utilita^ 
sechtěL  P.  Str.  musel  opakowati.  A|e  zpjwal  také  neginak^ 
nei  co  starowěký  wěžtecy  geni  ne.cizj  báseA  ci^mi  awnky» 
ale  welemocný  praud  wlastnjch  citů,  utémi  okamženj  at-* 
morostlým  nápěwem  oiíwený,  t  nitra  dnie  swé  do  trdc^ 
aboiných  posluchačů  wléwá*  Z  toho  ai  m6iet«  wyložiti 
dogem,  gegi  česká  uto  pjseii  na  obeceDiitwii  %  ncyroaliě- 
něgijch  národů  se  seilém  wypůsobila.  Zagiaté  wiíckni  c^ 
unci  na  dlanho  gak  krásu  pjsně  tak  wýtečnost  spěwoe  na 
mysli  sach6wagj,-*mně  pak  bude  upomjnka  n^  tento  wečer 
powždy  co  hwězda  na  obloze  nebmbě  gasných  pro 
dnů,  we  sdegžjch  láznjch  aUáwenýchi  aáiiti*  ^ 


smEnrozoBt 

W0  Welkobrílanii  naléz^  se  nynj  15-r-14).000  páiw 
njch  strogů  zsilj  as  240.000  kofiů:  poněwa^ž  ale  we  dn« 
w  nod  pracug],  wydagj  tolik  co  700.000  koňů  čili  4,500.000 
lidj. 

W  Americe  wynalel  se  atrog  parám  hnaný,  kterýi 
prý  wiínde«  kde  třeba  gest,  welké  maaa y  semě  wykopáwá  a 
odundáwá,  tedy  při  sUwěnj  silnic  wůbec  a  železnic  swláiitě, 
pří  kopánj  průplawů  atd.  nesmjmě  prospěžným  gest.  Strog 
ten  byl  od  wynálezce  swého  do  Angličan  ptinejíen,  tam  pH 
stawěig  ieleanice  npotieben*  a  za  welaú  prospěšný  usnásy 
gelikož  we  12.  hodinách  pomocj  2  dělnjků  tolik  práce  wy- 
konal,  sečby  w  témž  Času  gen  180  lidj  a  gednoduchými 
nástrógi  bylo. 

Ponsard,  spisowatď  dramy  nLukreciec,  o  kteréž  gsme 
se  giž  dijwe  smjnili,  spisuge  nynj  nowau  dramatickau  hm^ 
za  nižto  mu  ředltelstwj  Théátre-Fran^aia-ské  60,0000  fran- 
ků sljbilo.  Gak  welká  bibliothdúi  Českých  dram  musela  by  se 
za  tento  peňjk  sepsati? 

Wýprawa,  od  pruského  krále  pod  wedenjm  prof. 
Lepsia  do  Egyptu  poslaná,  nalezla  ffástně-  i  popsida  zbyt-* 
ky  starého  Labyrintbu. 

Mnobo  nalézá  se  koster  swjřat,  ktevAi  wjce  nežigj,  mest 
nimi  mnoho  ukowých,  že  žiwočichů  podobně  náramné  we- 
likosti  naprosto  wjce  nestáwá.  NeywelikánŽtégáj  wžak  kosti 
byly  nedáwno  bljže  Missourí  w  seweroamerických  lesjch  od 
přjrodozpyice  Kocha  nalezeny.  Gediná  blawa  toho  žiwoči- 
cha  gest  6  střewjců  a  každý  tesák  10  stř.  sdélj.  Celá  ko- 
stra obnásj  15  stř.  zwýij  a  30  zdélj,  tak  žehy  neywětžj  slon 
pohodlně  pod  nj  progjti  mohl.  Strach  pogjmá  člowěka  při 
pohledu  na  tuto  ohromnau  zpaustn,  z  i^žby  se  snadno  dosti 
weliký  dům  aneb  menáj  kostel  wystawěti  dal.  Zwjře  to  bylo 
podlé  mjsta  nalezenj  nazwáno  Missourium,  a  nalézá  se  nynj 
w  Londýně. 

Wedlé  vFamily  -  Heraldacc  domnjwá  se  J.  A.  Btzler, 
že  se  párnj  i  giná  kromobyčegná  pohybugjcj  sjla  nahradj 
zdioihagicnoftj  wln,  kterážto  moc  plawcům  prý  dobře  zná- 
ma gest,  gjž  prý  ale  tak  mál<>  užjwagj,  gako  as  pradleny 
páry.  Wedlé  smyslu  swého  wystawěl  loď,  wespod  zwláít- 
njm  strogem  opatrenau,  a  zkauSky  s  nj  učiněné  dokázaly 
prý  dostatečně  }>nesmjmau,  od  tahu  wětru  nezáwislau  sjlu 
této  noné  moci.« 


Čwttfit  tMto  wyekésj  w  atrMin  •  w  aphoni  ^»  pAUrijdi;  k»H«a  éruimm  B^rmin   B^dUwé  m  p«Urek«wá  pijlolia.    Pře^pUcj  m   «  wyá*wa<eU  m  í 
»•'»  <•  ^M  w»  kaikkiip«etwjek  aa  fA\  léto  1  »1.  SS  kr.,  »•  c.  k.  poitéeb  páU.  t  ml.  U  kr.  •tt. 


WydáwáBJm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze* 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodn]  zábawnjk  pro  íeehy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Ójslo  68. 


it0.  srpna  ÉS43' 


10.  r.  běh. 


FerdinaBd  fibolL 

\Pokračowái^») 

Swázán^  zraku  a  řeči  zbawen^  wztekem  ,a  zau* 
falstwjm  zmjtán  gsa  ztráwil  pbohy  ipladjk  několik 
hodin  w  lom  neyukruUiégsjm  stawu ;  hlad  a  zjzeň. 
86  spogilj  8  bolestj  a  wšelikjfin  nepobodljm  tak, 
ie  geho  staw  byl  nesnesitelný.  Giž  ho  opauštela 
naděge,  že  kdy  swetlo  Božj  uh^dá,  když  pogednau 
zaslechl  lehký  krok  a  lahodný  hlas  djtěle»  gežto 
zdaleka  ho  spatřiwši  ze  zwědawosti  se  přibljžilp, 
poznawsí  ale,  co  se  zde  udalo,  autrpnostj  k  n^mu 
se  pohnulo ;  i  sňalo  mu  záclonu  s  očj,  rozwázaiq 
ústa  a  přeřezalo  wazbu.  Ferdinand  trochu  si  po- 
oddechna,  uzřel  před  sebau  mladého  pasáka,  genž^ 
to  prjlis  dlauho  se  pozdržew  w  poli,  chlél  stráwi- 
ti  ostatn]  noc  w  staré  chalaupcei  .stogjcj  na  bře- 
hu potoka.  Šlechetný  hoch  sdělil  s  Ferdinandem 
kausek  černého  chleba,  a  přinesl  mu  čerstwó  wo- 
dy;  hrabě  pak  přigda  trochu  k  sjle  pooprawil 
poněkud  na  sobě  hrubau  halenu,  do  njž  geg  byly 
pblékli,  a  pustil  se  na  cestu  k  Neapoli^  3  tjm  aumy- 
šlem,  že  nesťastnau  tuto  přjhodu  králi  oznámj. 

S  welkau  tjžj  se  přiwlekl  do  hlawnjho  leženj 
Muratowa;  strážnjci  wšak  nechtěli  tam  pustiti  chu- 
ďasa w  roztrhaném  oděwu,  a  teprwé,  když  gim 
byl  powěděl  heslo  při  odchodu  swém  od  krále  ob- 
držené, uwedli  ho  Jk  důstognjkowi  sivému*  Na  o- 
tázku  geho  powěděl  Ferdinand  swé  gméno,  awsak 
8  nemalým  podiwenjm  slyšel,  že  se  hrabě  Eboli  gi2 
přede  třemi  hodinami  do  leženj  byl  nawrátii.  Mla- 
djk  se  domnjwal  že  snj,  ale  brzy  nalezl  několik 
známých,  gežto  ho  nawzdor  gebo  smutnému  sta- 
wu poznali;  i  sděliw  gim  swau  nehodu,  zjskal  si 
gegich  saucit  a  w  krátce  se  po  táboru  roznesla 
powěst  o  přjchodu  druhého  hrabete  Eboliho.  Tato 
powěst  přišla  konečně  až  k  ušjm  králowym.  Murat 
chtěl    widěli   domnělého  samozwance  a  zahladiti 


powěst  tjm  podiwněg^j,  gelikož  byl  před  ma]aa 
chwjlj  sám  mluwil  s  hrabětem .  Ebolim,  djky  mu 
wzdáwag;e  za  pořádné  wyplněnj  nebezpečného  roz- 
kazu« 

Postawen  gest  Ferdiqand  před  krále.  Mlady 
hrabě  pohledná  do  gednoho  ze  zrcadel,  sjni  k  wy sle- 
chu ustanowenau  zdobjcjch,  přeswědčil  se,  že  bude^ 
těžko  poznati  ho  w  hadrách  s  rozdrcbanymi  wlasy, 
8  wywalenyma.a  krwj  naběhlýma  očima,,  slowem 
se  wšemi  w  očihlednymi  známkami  toho  neywétšj* 
ho  ubjdněnj.  Toto  přeswědčenj  se  zmáhalo  wněm 
tjm  wjcei  že  při  králi  spatřil  mladjka  w  témže 
šatu,  w  němž  on  sám  byl  opustil  tábor^  s  tauže 
šlechetnau  a  důstognau  postawau,  která  gemu  sa- 
mému teď  chyběla.  Zewnitřnost  domnělého  hra* 
běte  nelišila  se  ničjm  od  zewnitřnosti  Ferdinan- 
dowy.  Tyie  tmawé  wlasy  zaatiAowaly  mu  čelo, 
práwě  tak  přjgemny  a  giskmy  pohled  zářil  z  geho 
očj,  ba  ani  w  hlasu  nebylo  možná  nalézti  něgaké-' 
ho  rozdjlu.  Neprawy  hrabě  tropil  ú  posměch  z 
Ferdinanda,  který  wztěkem  a  zlostj  ukměř  oně- 
měw,  gen  k  tomu  řečj  swau  stačil,  aby  swéhp  pro* 
tiwnjka  do,  smrtného  boge  wyzwaL  Gest  wšak  na- 
lezeno, že  nenj  hrabe  Eboli  powioen  nasaditi  ži- 
wobytj  swé  proti  neznámému  šegdjři  a  tulákowi, 
kterýž  nad  to  nade  wšecko  geště  nepřátelským  wy- 
zwědačem  býti  se  zdál.  Dobrota  Muratowa  ho  spro- 
stila  tuhého  trestu,  předce  wšak  gest  wjhnán  za 
hradby  městské,  s  tjm  doložénjm,  aby  se  wjce 
ňenawrátil. 

Těžko  gest  si  předstawití  staw  ducha  Fer- 
dínandowa ;  posměch  nepochopitelného  prodwnj- 
ka  a  zpumost  nedáwno  tak  laskawého  mocnáře 
pronikaly  ho  bolestj  a  hnewem.  Po  dlauhém  pre- 
myšlenj  uzawřel  gjii  k  markrabjnm  Spinowi  a  ge- 
ho pomocj  dpsáhnauti  opét  spravedlnost;  to  ale 
pebylo  lebko  k  wykonánj ;  zámek  Spinůw  byl  wel- 
roi  wzdálenya  Ferdinand  neměl  ani  haljře,  ani  prj- 
teljčk^  v\' opom  odlehlém  kragi;  proto  geg^wšak 

Digitized  by  VnOOQiC 


272 


předce  neopustila  přirozená  geko  odwážliwost^ 
Gestowakě  w  noci  a  we  dne  se  kryl  we  křowi* 
nach.  Aurodné  niwy  a  zalíraíly  wlaské  poskyto* 
waly  mu  dostatečnau  potrawu*  tak  že  za  několik 
neděl  předce  hradby  spatřil,  w  nichžto  přeb^wala 
g4ďu>  Adelinda. 

Nesnadno  byl  připuštěn  k  markr&bjmu.  Kdyi 
ale  byl  wjpowěděl  diwné  přjpadností,  uwedšj  geg 
do  tohoto  bjdného  stawu«  uznán  gest  od  markra* 
bjfao.ea  zetě  a  do  pokoge  pro  něho  uchystaného 
nweden.  Sotwa  tam  byli  wešli«  bylo  na  silnici  sly* 
ieti  kottský  dusot»  slanzjcj  oznamowal  hraběte 
Eboliho,  a  w  té  samé  chwjli  staupil  sok  Ferdinan* 
d&w  do  dweřj.  Rozhorlen]  Ferdinandowo  a  po« 
iíipnéi  geho  slowa  se  odrážela  gako  od  skály  od 
pevmé  a  chladné  po wahy  neznámého,  genžto  ná 
geho  hany  a  urážky  sotwa  gednjm  pohledem  od- 
powéděci  ráčil.  Zkrátka  gen  oznámil  markrabjmu, 
že  přjtomný  mladjk  ge  šegdjř,  který  podobnosti 
od  přjrodymezi  nimi  ustanowené  zneužjwá  ksv^é- 
mu  prospěchu.  Markrabj  rádbybyluwěřil  slowům 
skwělého  hraběte,  ale  w  oku  a  we  twáři  nuzáko* 
wě  byl  gakýsí  welmí  známý  wýraz,  tak  že  ho  před- 
ce zawrhnanti  nemoha  na  rozpacjch  byl,  který  asi 
z  obau  Ferdinandů  gest  geho  nastáwagjcj  zeť.  Ko- 
nečně připadl  na  Sťastnau  myšlénku,  řka:  nZawo* 
leyte  hraběnku  Adelindu,  ať  pronikawěgšj  oko 
ženské,  ať  důmyslné  srdce  milenky  rozhodne  nie« 
zi  wámt.<^ 

Swoliliť  k  tomu  oba  mladjci  a  za  malau  chwj* 
li  stála  spanilá  Adelinda  mezi  oběma  saupeři.  O* 
tec  gj  krátce  wjswětKl,  oS  se  tu  gedná  a  žádal, 
aby  hádanku  tuto  sama  rozluštila.  —    ' 

»  Slečno  I «  dj  Ferdinand,  »nepowrhugtemnau 
proto,  že  gsem  w  tak  bjdném  postawenj;  waše  lá- 
ska mi  může  štěstj  i  poklid  nawrátiti.«* 

Djwčíno  oko  spočinulo  pozorltwě  na  něm,  za 
chwjlinku  wšak  se  zagiskřilo.  nWy  gste  hrabě  E- 
boti.  Wy  beze  wšj  pochybnosti,"  prawila  odhodla- 
ně Adelinda. 

nAdelindoI"  prawil  druhý  mladjk,  » nemařte 
slow  k  w&li  poběhljku ;  daufám  že  wás  gedinkým 
slowem  o  tom  přeswědčjm,  že  gsem  oprawdu 
Eboli.« 

nAdelindo  h  zwolal  Ferdinand,  nodemne  gste 
přigala  snaubnj  prsten,  mně  gste  před  twářj  Božj 
lásku  a  wěmost  přisáhla.^* 

Neprawý  hrabě  ale  se  přibljžil  k  djwce,  se* 
hnul  koleno,  a  wyndaw  z  ňader  kadeř  w  zelenaa 
tkaničku  swážanau,  mlče  gj  gi  ukázal. 

fwář  Adelindina  se  zarděla  mocným  ruměn* 


cem,  obrátilať  se  k  otci  a  na  |kleČjcjho  mladjka 
ukazngjc  prawita: 

—  »Tentoť  gest  Ferdinand  I « 

Uslyšew  táto  slowa  prawý  Ferdinand  wyběhl 
ze  sjně,  opustil  zámek,  a  zaufalstwjm  gsa  gatý  bě- 
hal po  poljch^  .lukách  a  skalínách,  »Také  ona  mna 
zapřela!  také  ona  se  mne  odřekla, «  ty  myšlénky 
geg  pronásledowaly^  wSedcen  žiwot  ztratil  pro  něg 
cenu. 

W  mladém  wěku  nenj  ale  tak  khka  dolro* 
wolně  se  oddati  smrti,  obzwláště  wáže-li  nás  gestě 
něgaká,  třeba  dost  slabá  naděgek  zemL  Ferdinand 
měl  geště  otcowské  statky  a  daufage,  že  w  těch 
zdjch,  kde  w  rozkoši  pacholetstwj  mu  bylo  uply- 
nulo, ochranu  nalezne,  sebral  poslednj  sjlu  swaa 
a  dal  se  na  cestu. 

Celý  usaužený,  wychudlý  a  bledý  přibljžil 
se  kdtcowskému  domu,  a  zaklepal  na  wra ta;  starý 
wrátný,  kterýž  ho  byl  na  rukau  nosjwal,  poznal  na* 
wzdor  tak  hrozné  změně,  swého  pána ;  také  slu- 
žébnictwo  geg  poznalo  a  pečliwost  gegich,  doma- 
cj  powětřj  a  známé  okolnj  předměty  welikau  úiewu 
srdcí  Ferdinandowu  poskytly.  Když  si  byl  trochu 
pooddechl,  šel  do  swé  komnaty,  sfaal  se  stěny  obrá- 
tek swého  otce,  wygewil  mu  swau  žalost,  smáčel 
ho  slzami,  a  powésiw  si  ho  okolo  krku  odebral 
se  na  lůžko. 

O  půl  noci  někdo  zazwonit  brána  se  odewřela 
á  saupeř  Ferdinandůw  staupil  s  markrabjtn  Spinem 
do  zámku,  gako  do  wlastnjho  domu.  Poděšenj 
šlužebnjci  zbudili  Ferdinanda,  osud  geho  nebyl 
dlauho  na  wahách;  nemohauce  sami  rozsauditi 
poddali  se  wérnj  dosawád  šlužebnjci  tomu,  co 
markrabj  uznal,  a  které  strany  se  ten  byl  uchopil, 
wjme  gíž.  Neprawý  hrabě  chtěl  sice  Ferdinanda 
gen  z  domu  wystrčiti,  ale  líiarkrabj^  popuzen  do* 
mnělau  drzostj  geho,  odewzdal  chudáka  co  šegdj- 
ře  w  ruce  sprawedlností.  Tu  prohledali  oděw  ne- 
šťastnjkůw,  nalezli  w  něm  obrázek  briljanty  ozdo- 
bený a  nawzdor  wšem  wýmluwám  byl  nad  Ferdi- 
nandem pronesen  wýrok  hanobný.  Sprawedlnost 
we  Wlašjch  gest,  ačkoliw  ne  wždycky  nestranná, 
předce  alespoň  we  sw^ch  nálezjch  rychlá.  Ferdi- 
nand, práwě  při  skutku  postižený  a  dle  wšehe  zdá- 
nj  krádeže  winný,  bez  milosti  gest  odsauzen  až  do 
smrti  na  ^alege. 

Adelinda  newiděla  po  několik  neděl  swého 
ženicha,  ale  markrabj  ustanowil  sám  den  ku  swa- 
tbě  a  činil  práwě  potřebné  k  tomu  přjprawy,  když 
geho  náhlá  smrt  wšecko  zginačila.  Adelinda  si  umj- 
nila  prwnj  čas  smutku  stráwiti  w  zámku,  gegž  měla 
u  Neapole.  Domnělý  hrabě  Eboli  chtěl  gi  sice  na« 

*  Digitized  by  VnOOQiC 


273 


kloniti  ku  skrytému  sňatku>  nemoha  gi  wšak  k  to* 
inu  pohnauti  ódegel,  co  neyčastcgi  nawštěwowati 
gi  sljbiw. 

Předce  se  wšak  zdálo,  že  přjtomnost  Adelin- 
dina  gakausi  bázeň  w  něm  budj«  že  se  něčeho  le- 
ká a  že  si  před  nj  ani  Úawu  po wznesti  netraufá ; 
stalť  se  přjliš  zdwořilým  a  oko  djwčj  přišlo  brzy 
té  wěci  na  9topu.  Ač  byly  krátké  a  řjdké  gegich 
rozmIuwy»  poznala  předce  Adelinda,  že  on  to  nenj« 
kohož  srdce  gegj  wywolilo. 

Twářnost  domnělého  hraběte  ničjm  se  sice 
nelišila  od  twáře  Ferdinandowy,  i  hlas  méli  oba 
nad  mjru  podobný,  ale  tu  Ijbeznost  a  wážnost, 
která  gi  byla  tak  silně  dogala,  pohřešowala  nynj. 
jCjtila  to  při  každé  náwštěwě  swého  ženicha,  a 
čjm  wjce  gegj  pochybnost  k  gistotě  dozráwala, 
tjra  gasněgi  nahijžela,  že  gest  obětj  podlého  šeg« 
du,  tjm  wjče  nechuti  měla  k  domnělému  hraběti 
a  tjm  wraucněgi ,  si  žádala  wyplesti  se  z  osidel, 
w  něž  byla  zamotána. 

Když  konečně  AdeUnda  seznala,  že  neprawjf 
hrabě  Eboli  byl  podplatil  celé  gegj  služebnictwo, 
tak  že  každý  gegj  krok  pozorowali  a  každé  slo- 
wo  gen^u  donášeli,  proměnila  se  gegj  nechuť  w 
peywětž]  k  němu  nenáwist* 


DOMACJ  KRONIKA. 

(Wýgimek   z  LuZiclo-trlsItého    Hitu  p*   SmoUře*), 

pganého  p.  Dawhowi  do  Jffi/ííru.) Gistě  ie  gste  w 

těchto  dnecli  Inihkupcctwjm  obdržel  iLnihu  ode  mne  wy- 
danau,  totiž  i»Nífmee1cO'»rhshj  «lotm;fc«.  Pjéi  »slowiijk«, 
ad  w  prtwdě  pauie  řjci  mohu  wslownjí^elut  5  nebo  |;sem 
podlé  wůle  nakkdatclowy  gen  deset  archů  sepsati  smď^ 
nemělo-K  op«t  s  celé  wěci  sejgjii.  Gelikoí  ale,  gak  se  řj- 
iLáwáy  s  každé  knihj  něčemu  pHučili  se  možno,  snad  i  s 
tjmto  slownjkem  tak  bude,  a  w  té  naděgi  gsem  geg  také 
wcřegnosti  podal.  Mysljm  si,  že  gsem  w  něm  předce  to 
neypotřebněglj  podal,  a  že  w  něm  zwláité  mnozj  s  mých 
kiagan&w,  německými  školami  od  swé  mateřské  řeči  oddá- 
lených, porady  nagdan.  Také  to,  že  gsem  krátké  vylože- 
ni powsechného  prawopisu  připogíl,  bude  snad  strůg  uži- 
tek mjti,  poněwadž  posud  ničeho  nemáme,  %  Čeho  by  se 
kdo  noirému  prawopisu  naučiti  mohL — Co  se  ostatně  mého 
pOsobenj  w  srbské  literatuře  týče,  nemohl  gsem  w  poslednj 
.době  ničeho  Činiti,  leda  že  gsem  někdy  něco  do  naieho  časopi- 
su jiTydžeúska  nowina«  podal.  wTydžcAska  nowina«  dobýwá 
sobě  den  ode  dne  wjce  čtenářůw,  a  to,  gak  také  sobě  žádáme, 
meti  rolnjky.   Nebo  gest  nám  welice  wážná  wěc,  abychom 

*)    Wydawatele   LuŽicko-srbských   národnjch   pjsnj. 
Wis  Kwéty  1843,  č.  53. 


nál  fid  k  čjtánj  uké  giných,  nie  paute  náboXenskýdi  spisft 
pHwáděli.  Časopisy  se  neylépe  hodj  kprobnsenj  aaachowá- 
nj  národnjho  ducha  {Nowiny  šo  naflffňe  hodZa  k  wuMUU^ 
tt/tf  A  wtMowai^  narodneho  dfšehn)  I  —  P.  prof.  Čelakowský 
ČíÚ  ide  w  minulém  pftUetj,  gak  snad  wjte,  o  Kralodworském 
Rukopisu.  Gá  am6g  kragan  Wafko  gsme  Rukopis  ten  do 
Srbského  přeložili,  a  chceme  geg  geitě  letos  wydati.  *)  Na- 
děgi sé,  že  gest  naie  přeloženj  wěmé,  an  ge  také  p.  Čela- 
kowský profaljdnuL  Podiwná  gesti  shodnost  naáj  řečt  se 
StaroČeskau !  —  P.  Jordán  w  Lipsku,  který  nSerbsku  Juť- 
nicku «  s  powžechňým  prawopisem  wydáwati  tapočal,  gi2 
po  něgakau  dobu  a  dalijm  pokračowánjm  wysadil.  Psal, 
gsem  mu  w  té  záležitosti,  a  nebude-li  gi  sám  wjce  chtjtt 
wydáwati,  ctci  gá  daUj  gegj  wedenj  na  sebe  wžjti,  aBy- 
diotai  ukto  geďen  časopis  pro  sprostij  lid,  geden  pak  pro 
wzďělané  měli.**')  Na  začátku  zfifj  přigdu  s  p.  péof.  Če- 
lakowským  do  Čech,  a  přitom  uké  do  Prahy.  Welioé  se 
na  to  těžjm,  awláltě  proto,  že  tak  mnohé,  s  kterými  giž 
po  dellj  čas  w  přátelstwj  žígi,  budu  moci  osobně  seznati 
á  8  nimi  ústně  si  pohowořiti.         O^e  Wntítlwd  IS.  wpna.) 

z  Josefou/n*  NaŽe  město  bylo  polekáno  žalostným 
nežtěstjm.  Dne  13.  srpna  wygcli  si  geden  setnjk  a3nad- 
poručjci  odsad  do  Skalice  s  uherskými  nowěkaupenými 
koňmi.  Hnedle  za  Jaroměřskau  branau,  když  s  kopečku 
sgjžděli,  rozběWi  se  koně  uk,  že  ge  nelie  bylo  udržeti  5 
w  tomto  letu  přewrhla  se  bryčka  a  nadporučjk  p.  Bok 
wrazil  hlawau  na  kámen,  že  hned  w  půli  byla  a  nebohý 
wjce  ani  newzdychnul.  Setnjk  podobným  zpftsobcm  hlawau 
narazil,  až  mozek  i  s  lébkau  na  zdi  Ijpnauti  zíksUl  a  ko- 
sti z  prawé  ruky  kabátem  wen  lezly;  žil  geSté  asi  10  mi- 
nut. Geden  nadporučjk  Icžj  těžce  porauchaný  na  hlawě  i 
na  ostatnjm  těle  w  nemocnici  a  welice  se  pochybuge  o  geho 
wyhogenj.  Dne  15.  byl  pohřeb  welmi  smutný  oněch  dwau 
nešťastných,  wůbcc  milowaných  d&stognjků;  Udstwa  seďo 
se  na  tisjce  a  samo  wogsko  plakalo.  —  Nadporučjk  Bok 
měl  giŽ  den  před  tjm  při  kaupánj  diwnau  nehodu ;  gak  do 
wody  skočil,  narazil  sena  hlawu  uk,  žekrew  geho  wodu, 
než  se  geítě  z  pod  nj  dostal,  swrchu  giž  byla  obarwila. 
WynoHw  se  otřepal  se  a  gakoby  nic  nebylo,  uměl  tehdář 
sebe  i  saudnihy  swé  slowy  bodrého  žertu  s  toho  potěšit. 
Ted  nebohý  ncpotěáj  ge  wjce !  ^-  *** 

Sluiné  djhy,  (Ze  Slézka.)  Na  ewang.  gymnasium  w 
Tějjně  zdržuge  se  každoročně  asi  20  žákft  z  Čech  a  z  Mo- 
rawy,  kterýchžto  gazyk  mateřský  gest  slowanský.  Při  wíj 
wýtečnosti  učiližté  toho  pohřeíowali  žáci  předce  prostředků 
a  pijkroku,  by  se  gazykn  swému  tak  naučili,  g^k  těm  slusj, 

*)  Wclica  z  toho  potěšeni  gsme,  že  se  žádosti,  w 
loňských  Kwěteoh  w  p>jloze  XXHI.  progewené,  tak  brto 
wstljc  wežlo. 

*•)  Gelikož  p.  Jordán  wydáwánjm  nad  mjru  pofhe* 
Iniho  spisu  >»3aí)rbad>er  ffír  ©lawifýe  Siterotur  etc.«  přjlii 
zaměstnán  gest,  přáli  bychom,  aby  p,  Smoleř  wydáwanj 
Jut^čky  na  sebe  waal.  ^ 

Digitized  by  VnOOQiC 


274 


kdoi  w«  wlatti\  do  Ueréi  se  pO  Holich  odbytých  nawjra* 
cngj,  nad  neučené  pospoUtwo  wjrnikaii  cbtěgj  a  nsagj.  Ne^ 
bo<  mlbawé  ondjr  doby,  w  kterýcli  iák,  na  udilUti  trocha 
latinsky  se  nautíw  a  twau  mateřskau  feč  aapomniw,  chwá- 
ly  a  obdiwn  nabýwal,  pž  i  na  oblose  Cech  a  Morawy  pa« 
minuly  pustiwjíe  njsto  novému,  krásnégijmu  .času.  Gi2 
se  nám,  a  to  na  samém  ús^wiié  prosračněgáj,  blankytnégij 
obloha  nad  kraginami  lémi,  gakoi  i  nad  Slowenskem  a  Slér 
xkem  klene,  a  rodák  slowanský  posnáwá,  ie  by  i  w  přjltj 
od  swého  spolukragana  Némce  opowrhán  byl,  kdyby  se  ma 
co  do  sbShlostí  řeénícké  w  mateřském  swém  gasyku  newy- 
rownal ;  gii  vzdělanci  ano  i  obecný  lid  na  mladjku  nmčnj 
a  wédóm  se  oddávagjcjm  iádagj,  aby  řed  mateřská  pra- 
videlným a  pěkným  tokem  se  rtft  geho  plynula,  svláité 
gest-U  weřegné  řečAowánj  geho  povinnostj.  —  Pjíjcj  toto 
v  ěasopisu  vjdeaském  nedávno  teprv  Četl,  ie  vláda  bá- 
denftká  a  učili£tj  tamj^gijch  cisj,  staré  řeči  vylau^ití  chce, 
aby  iák&m  snadněglj,  lirjj  a  volněgij  cestu  k  potřebným 
vědám  a  uměnjm  ap&sobila.  A  my,  genž  gsme  se  dosti 
útrik&  giŽ  nasnááelí,  že  ubohau,  chudobnau  řeč  magjce 
Němci  státi  se  musjme,  pakli  to,  ěemu  gsme  se  od  nich 
naučili,  mlu van  pronášeti  chceme  ;  —  my,  geni  v  těžkém 
.fápaso  s  gazykcm  německým  v  hlaholu  i  v  saustavě  ěili 
skladní,  od  naáj  ěeskoslavanské  tak  tuše  se  liájcj,  postave- 
ni gsme  a  proto  uk  těžce  s  počátky  německého  gazyka  sá- 
pa%jme,  my  djm  gá,  ge^tě  vždy  sami  sebe  opaustěgjce,  gen 
cixjm  gazykCím  se  udit,  a  nás  cele  zanedbávat  cbtjti  má- 
me ?— Nemáme  zagísté,  a  bez  zapýřeoj  i  hanby  nemůžeme* 
PodotČenj  žáci  gsau  v  tom  věku  i  tak  dozrálého  rozumu, 
že  všecko  to  pogjmagj  i  svrchovanau  potřebu,  gazyk  svůg 
materský  lépe  než  pospolitý,  ve  vzdělánj  svém  obmezený 
lid  znáti,  hluboko  cjij.  Tjm  pohnuti  byv&e,  složili  i  s  ug- 
mau  svých  ginvch  potřeb  tolik  peněz,  kolik  třeba  bylo,  aby 
na  časopisy  české,  nKwi^if  a  Čcskau  íTčelu^i  předplatiti, 
a  lak  aspoň  členjm  gich  s  literalurau  českau  pomalu  se 
obeznali  mohli.  Než  ale  právě  čtenj  to  gestě  vjce  dodalo 
tu«enj  toho  vjícho,  čaho  gim  scházelo,  aby  v  obzor  žiršj 
oswřty  národnj  vstaupili.  Přesvědčili  se,  ze  knihovny 
aspoii  dosti  skrovné  ticba,  ie  iřcba  slovojka,  mluvnice, 
čjtánek  a  giných  zvláště  prjsněgi  vědeckých  knih.  —  Po 
dlauhém  sm}»lenj  a  raděnj  se  stanoveno,  aby  sobě  každý 
geátě  větij  ugmu  činil  na  pohodlj  svém,  ku  kterému  kreg- 
car  rodičovský  povolen  byl,  uspořený  ten  kregcar  pak  aby 
se  na  založenj  knihovny  obětoval.  —  Co  umjněno  to  potom 
uskutečněno.  A  když  i  potom  předce  gen  pfllka  skřjně  a 
ta  dosd  řfdce  naplnSna  byla,  třj  z  českých  žáků  na  Návsj 
ke  mně  se  vybrali  a  tu  žádost  přednesli,  abych  zechtél 
p.  Sembcrovi  do  Holomauce  psáti  a  geg  prositi,  aby  v  o- 
kresu  svém  přegné  vlastence  pohnul,  by  knihovně  nadře- 


čené  gakkoliv,  byť  i  se  svých  sbytných  knih,  něco  darem 
dáti  ráčili.  —  Žádost  tu  z  potřeby  českých  i  moravských 
žákft  plynaucj  gá  netoliko  rád  vyplnil,  ale  i  rozpomenuv 
se,. že  v  Tě^jně  n  p.  Žlika  knihy  české,  k  potřebě  podo- 
bné, gakovau  Žáci  tito  měli  odhodlané,  na  prázdno  ležj, 
spravil  gsem  ge  o  té  Žfastné  přjpadnosti  a  způsobil,  aby 
gim  knihy  ty  vydány  byly.  A  teď  gii  půlka  před  tjm 
čtitrobá  aspoíi  prázdnost  svau  pozbyla,  co2  posděgi  ku 
veliké  plésavé  radosti  gežtě  vjce  se  stalo,  když  od  pana 
Sembery  baljk  Českých  knih,  a  za  njm  opět  po  Čase  od 
p.  Dr.  Amerlinga  druhý  po  poitě  se  došul.— Poněvadž  do- 
hročinnostj  takovau  ^  potřebě  těch,  gežto  se  ku  Žtědroté 
spolukmenovců  v  literatuře  České  vrchugjcjch  utekli,  tak 
vyhověno,  íe  giž  vjce  s  nedostatkem  úplným  knih  česko- 
slovanskýcfa  zápasiti  nemusegj,  zaprolen  gsem  od  nich,  t.  g. 
od  mladjků  s  Čech  a  Moravy  v  Těijně  na  wyiij  bráně 
se  učjcjch,  —  abych  veřegné  a  vřelé  djky  tjmto  psanjm 
pp.  Semberoví  a  Dr.  Ameriingovi  za  Čin  gcgich  k  dobru 
rodáků  zaměřený  složil.  I  vzdávámť  tyto  djky  ochotné 
a  vraucně,  za  hodno  usnávage,  by  se  gim  prostředkem 
těchto  listů  veřegně  vzdali.  —  Čtenáři  Květů  daufám  i  to 
návěltj  ze  S]|ézka  s  potěíenjm  přigmau,  že  v  okresu  Ja- 
blunkovském, k  němuž  28  osad  náležj,-  rovný  poČet  p. 
Dieblova  Moravsko  -  Slézkého  Časopisu  pro  lid  uveden 
a  přigat  býti  má,  aby  vesničané  čtenjm  geho  ve  íkolách 
a  u  fogtů  v  neděli  po  poledni  k  rozumněg^jmu  a  pilněgžjmu 
hospodařenj  a  k  lepžj  úpravě  roij,  hik  a  sahrad  a  k  zdár- 
něgájmu  chovánj  dobytka  navedeni  byli.  Přegeme  žtast- 
ného  dogitj  ojle,  k  němuž  zprávc«  politický  téhož  okresm 
savedenjm  tjmto  směřuge.  j^  WUUer. 


Daleko-  i  bijzkopisné  do-usky. 

Přiházj  se  redakcj  těchto  listů  častěgi,  že  třeba  gest, 
^y  PP'  přispjvatele  i  dopisovatele  své  stranu  gich  zásilek 
o  něčem  spravila,  aniž  pak  vj,  gakby  odpovědi  své  k  nim 
zařjditi  měla.  Chtjc  se  mnohonásobným,  plynaucjm  s  to- 
ho nesnázjm  uhnauti,  umjnila  si  čas  od  Času,  a  gak  toho 
potřeba  veleli  bude,  powinnosti  té  pomocj  těchto  listů,* 
ovSem  pokaždé  co  neykratčegt,  zadost  učiniti.  K.  uvaro- 
vánj  viech  neljbostj  udá  gména  i  mjsu  gen  sačitečnjmi 
pjsmeny,  a  vůbec  bude  pečlivě  k  tomu  hleděti,  aby  se  žá- 
dný služný  ohled  s  pozoru  nepustil.  Ostatně  nech  si  kaž- 
dý p.  zasilatel,  libo-lí  mu,  sám  něgakau  chifiru  vyvolj, 
gjžto  by,  třeba  ne  při  práci  své,  aspoň  v  do-nikách  naáích 
označovaným  býti  žádal.    A  ted  giž  prvnj  naze  břemeno : 

1)  p.  J.K.B,  z   G.  Překlad  básně  a— bez  meiriky? 

2)  p.  J.  H.  v  C.  Litugeme,  že  opět  nemůžeme  po  vůli 
býti.  Praha  giž  věsme  dobrau  vUj  sa  vděk;  ale  na<  to- 
lik pernosLJ? 

3)  Gak,  pane,  po  poítě  hásníf  a  neirankované,  a  ta- 
kové, které  ani  vyiiskňauti  nemůžeme!  Ne,  magj-ří  básnj- * 
ci  svédomj  I . . .     Odpusťte,  kdybyste   nám  byl  ráčil  řádný 
dopis    poslati,  byli   bychom  rádi  porto  i  své  djky  vzdali, 
ale  tak — mrzjme  se  opravdu  na  WásJ 


Č.«»pi.  fMo   wy.Ké.j  w#  •*;•**•  ^'••'^^'"PjP-I-riich:  k.id.«  Jruh.u  .třrdu    pHd.w.  .•  pdUrchow.  přjloh..     PředpUcj  m    h   wyii.w..»l.  «.  i,w,i 
. '•*•  '^  *'••  ^»  ^■»*kup*«wjrh  M  pM  Mu  I  •!.  as  kr.,  ■•  e.  k.  pottách  póU.  «  ml.  36  kr.  «ti. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodnj  zabawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slováky  a  Slezany. 


Čjslo  69. 


30.  srpna  É943^ 


10.  r.  běh. 


Hový  roL 

{Pokrnčowánf,} 

DÁni  neznala  ?«  podiwil  se  djwčj  polobratr 
znowu.  »Ale  gákž  pak  ge  to  možná?  Cak^m  bě- 
bém  se  to  udalo  ?<^ 

»Dosti  nepřirozeným  arci,«  odpowjdala  djw- 
ka«  »co  se  týče  manželských  a  nlaterských  powin* . 
nostj^  ale  přirozeným  mezi  obyčegným  lidem  di- 
wadelnjm.  Ubohý  otec  nedat  mi  sice  o  tom  gisté 
ipráwy  —  neboť  gakž  by  byl  mohl  o  wině  mat- 
čině' 8  djtětem  mluwiti?— ale  délkau  času  pro- 
klauzlo  mu  předce  mnohé  slowo  —  a  co  on  za- 
mlčel,  wyzradtla  škádliwá  zlomyslnost  astogazyká 
pomilauwačnost,  tak  že  gsem  konečně  dosti  gasné- 
ho  obrazu  o  té  smutné  wěci  nabyla** 

vlNeostýcheyte  se  před  námi««  prosil  komik, 
i^gežto  wjže  pauto  swatého  přátelstwj — a  můžete- 
li  ginak,  odhrňte  raušku  s  tohoto  obrazu. <* 

uMilý  pane  !*  zdráhala  se  djwka  s  proseb* 
ným  pohledem.    »Ušetřle  mě — « 

»Řekl  gsem>  mdletc-lé,^  omlauwal  se  komik. 
»i»Ginak  nechci  pro  wšechnu  blaženost  našeho  shle- 
dán], aby  se  wašemu  srdci  něgaká  bolest  učinitř 
měla.« 

•Kdybysi  neměl  patero  smyslů  swých  do 
wšech  uhlA  swěta  roziraušeno, «  prohodil  msowla- 
šý  kritik,  pohodlně  se  na  židK  haupaíge  a  palce 
sepnutých  na  brjše  rúkau  okolo  sebe  otáčege  -7*- 
»kdybysi  na  mjšto  nešťastných  nápadA,  óchromé- 
lých  wtipíi  a  giných  podobných  neřestj  trochu 
zdrawého  saudu  ze  swé  lebky  wytáhnauti  usiiowal: 
nemořil  bysi  pannu  daremným  wyptáwánjm  a  wě- 
děl  bysi  na  prwnj  pohled,  že  mitostná  matička  gegf 
panu  manželi  awému  utfekh.« 

•  Milý  prjteli!**  ozwal  se  komik  wážnegt,  a 
rychle  potvstaw,  přistaupil  ncwrle  k  Nowotnémn*. 
i>Nezapomjney,  co  a  před  kým  swé  nešetmosti  wy* 
kIádáS.« 


Tento  ale  pozwedl  hlawu  a  hezky  dlauhó  geg 
okem  swým  měřil.  Oči  se  mii  leskly  po  horkém 
nápogi.  »Co  to  napadá  twau  maudrost?^  zeptal 
se  ho  konečně.  nGe  prawda  nešetrnostj  ?— a  gsem 
gá  nešetměgšj,  nežli  ty,  genžto  gsi  z  wlastnjch  úst 
přjtomné  panny  slyšeti  chtěl,  co  mně  ze  rtů  wy* 
běhlo?  A  pozbyla  ^m  panna  milostností  swé? 
Ztratil  se  lesk  gegj  spanilosti?  Opadal  kwět  gegj 
Ijbeztiosti? — že  byla  matka  gegj  tuze  mladá,  a 
otec  gegj  tuze  starý,  a  že  se  mladé  zpěwačce  mla* 
dý  amoroso  wjce  zaljbil  ?  In  punčo  veritas  I  Bě- 
tunka  ge  proto  předce  zářjcj  hwězda  a  kwětaucj 
růže,  a  kdyby  gi  bylo  deset  krkawčjcb  matek  o- 
pustilo.  —  Neměg  mi  za  zlé,  libodechý  kwěte,slu- 
nečnj  paprsku  djwč]  krásy !«— mluwil  dále,  a 
opusdw  s  těžkau  hlawau  sedadlo  swé,  ohljžel  se 
po  swém  swrchnjm  kabátě  —  »ale  na  mně  ležj. 
kled^a,  že  musjm  prawdu  mluwiti. « 

»Co  děláš  za  hlauposti?*  ozwal  se  nynj  Ja* 
nowský,  a  stáhnow  obočj,  střjlel  po  něm  hněwi- 
wýma  očima.  » Přišel  gsi  sem,  abys  snad  kalil 
praud  čistých  rozkošj  ?« 

»In  punčo  veritas  I  <  gektal  Nowótný,  kabát 
oblékage*  »Prota  wám  dělám  mjsta,  abyste  se  mo- 
hli w  tom  praudn  hodně  wybrodit.  Gá  mám  swé 
wlastnj  rozkoše,  a  kdyi  se  začne  we  mně  chuť  po 
Ďfch  rozléhat  —  uteku,  dby  se  mi  gin}  do  nieh  ne* 
pletli.* 

S  těmi  slowy  bral  se  ke  dweřjm,  aěkoKw  se 
zdálo,  že  ho  nohy  slranau  odnášeti  chtěly. 

i>NeclXeho,  nechce  hoI«  kynul  komik  osta- 
tnjm»  nTak  ge  wždycky,  když  se  mu  začne  mozek 
pařiti.  Wšak  on  nalezne  cesti»,  na  kterau  ho  pu- 
dj  duch.« 

♦    *    ♦    ' 

Klobaid:  máge  hlnboko  do  čela  stlačený, 
breyle  zkřiwa  na  nose,  ruce  křjžem  w  širokých 
rukáwech  přeložené  —  klopy tal  Nowotný  nowč 

Digitized  by  VnOOQiC 


276 


napadlém  sněhem,  napořád  pto  sebe  mamlage. 
*  Kam  wlastně  ěel?  —  co  mu  bylo  do  toho  ?  Na  to 
nemysUi.  Spoléhala  se  na  ptirozený  pud  a  důwě* 
řowal  žiwaucjmu  w  něm  dáchu  pundowému. 

Kratičký  den  noworočnj  byl  se  giž  uloiil  na 
chladné,  rapauchy  a  Jedem  wysúané  l&žko.  Po 
nlicjch  bylo  tma.  Gasné  lampy  byly  w  oněch  kau* 
těch  města»  kudy  rosowlasý  weršowec  nohy  wlekl, 
tak  wzácné,  gako  trusky  lesknawého  kowu  w  pu- 
stých prázdných  šachtách.  Šťastně  ale  dostal  se 
konečně  odpadlý  lupjnek  z  přátelského  trogljstku 
do  hlučné  «**  kafjrny. 

Bylo  to  gsJ^  náležj  hezky  domácj  hnjzdečko. 
Punčem  rozehřátý  kritik  wčděU  že  tu  může  bez 
ostýchánj  swému  howoru  olěže  popustit.  A  oi^C 
byl  práwě  při  chutí,  s  tjmto  dibljkem  rozpustilá 
kausky  wytvádět. 

Wesel  gako  starý  známý.  Baubelatá  posln* 
howačka  se  usmjwala,  kafjrnjk  posupowal  čepič« 
kau  —  od  několika  stolů  ozýwalo  se:  Dobrý  we« 
čer!  —  On  ale  newšjmage  si  ani  úsměwu,  ani  po*^ 
zdrawowánj,  usadil  se  do  neyzadněgšjho  kauta  se 
swrým  humorem. 


Ferdinand  fibolL 

{Pokračowánj,) 

Aby  se  dowěděla,  gakým  způsobem  se  pod* 
wodnjku  podařilo  připrawíii  gi  q  Ferdinanda  a  geg 
o  čest  a  o  gměnj,  odhodlala  se,  ginébo  prostřed* 
ku  nemagjc,  útočiště  swé  hledati  rowněž  —  u  kla« 
mu.  Když  opět  hrabě  přižil,  příg^la  ho  mnohem 
přjwětiwěgfi  než  obyčegně,  chowala  sa  k  němu 
mnohem  důwěFněgi,  a  mladjkgsa  opogen  slad^ 
kými  slowy  wyznal  wšecko  upřjmně. 

Byltě  suršjm  synem  hraběte  Eboliho ;  geho 
matka,  mladá  apemnská  horalka,  gsauc  po  oženěnj 
se  hraběte  powržena,  zahořela  nenáwístj  proti  něma» 
powaiowala  geho  manželku  a  prawého  syna  za 
lupiče  sMrého  práwa,  a  s  těmito  náhledy  wycho* 
wala  í  djtě  swé.  W  horách  zrostlý  Ludowiko  ne- 
měl ^elké  wzdělanosti,  ale  gako  každý  Wiach  byl 
dosti  obratný.  On  se  dlauho  gii  objral  s  myMén** 
kau,  připramti  Ferdinanda  o  gměnji  gménootcow* 
ské.  Po  smrti  swé  matky  přibljžil  se  ledy  potagj 
k  němu,  pozorowal  každý  geho  krok  a  wyhlédna 
si  přjbodné  okamženj  wywedl  swůg  aumysl. 

Wyslecbnuwši  Adelinda  tuto  řeč,  wytýkalá 
Ludowikowi  neyostřegějmi  slowy  geho  zrádu.  Na* 


darmo  gj  predstawowal,  že  gest  w  očjch  swět* 
'  ských  geho  newěstau,  a  že  mu  wlaslnjmi  ústy  lásku 
byla  sljbila.  Gednánjm  takowým  na  neywýš  uraze* 
na  a  rozhořčena,  pohrdla  gjm  i  wšemi  geho  řečmi ; 
raděgi»prawila,že  chce  bjdu  a  otroctwj  sFerdinan* 
dem  sdjletí,  nežli  swůg  osud  spogiu  s  osudem 
šegdjřowým ;  že  neustaupj-U  sám  od  toho,  což  si 
tak  hanebně  osobuge,  hotowa  gest  gjtí  ku  králi  a 
u  geho  nohau  žádati  sprawedlnost. 

Wida  Ludowiko,  že  lahodnými  slowy  roz* 
drážděnau  mysl  djwčinu  neukogj,  'powstal ;  mysli 
geho  zmocnila  se  opět  dřjwěgšj,  ničeho  nedbagjcj 
odhodlanost  a  odcházege  prawil  chladně,  že  dřjwe 
zámek  opustiti  nesmj,  dokud  se  nestane  geho 
manželkau. 

Adelinda  zůstala  samotná,  a  čjm  wjce  o  swém 
nyněgšjm  stawu  přemýšlela,  tjm  gasněgi  poznáwa- 
la,  že  gj  skutečně  nelze  obyčegným  způsobem 
dostati  se  ze  zámku ;  ale  mladá  milugjcj  Wlaška 
nepotřebuge  dlauho  na  rozmyšlenau.  Wědělat  o 
tagných  dwjřkách,  která  ze  zámecké  kaple  wedla 
do  polj,  tamtudy  si  umjnila  prchnautí ;  obtjžná  ce- 
sta šesti  mil  nezměnila  gegj  aumysl,  aby  wšak  ušla 
zwědawým  zrakům,  gichžto  se  djwce  pěšky  cestu- 
gjcj  uwarowati  nelze»  proměnila  swůg  oděw.  W 
šatnici  nebožky  gegj  matky  byl  auplný  oděw  pi* 
žete,  ten  si  Adelinda  wybrala,  poněwadž  se  w  něm , 
neylehčegi  mohla  dostati  přes  kraginy,  Neapole  od 
gegjho  zámku  děljcj.  Král  Joachim  milowal  nád- 
herné šatstwo,  pročež  musil  každý  geho  dwořanjn 
nositi  oděw  stawu  swému  přjslušný,  také  pážata, 
gež  do  okolj  města  wysjláwal,  měli  atlasowé  neb 
aksamitowé  kamizolky,  klobauky  s  peřjm,  zlaté 
přezky  a  to  wšecko  pokrýwali  za  špatného  počasj 
wogenským  pláštěm*  Takto  přestrogena  za  páže- 
te,  mohla  se  Adelinda  negen  bezpečnosti,  nýbrž 
i  úcty  po  cestě  nadjti«  Když  se  byli  wšickni  do-* 
mácj  odebrali  na  lůžko,  oblékla  djwka  ochranný 
iat,  a  odřjkawši  pobožnau  modlitbičku,  dotknula 
se  péra,  kteréž  odwjralo  skrytá  dwjřka,  a  w  oka- 
mženj stála  za  hradbami  zámku.  \Vůkol  nj  by- 
ly pahorky,  pokryté  žlutawým  listjmt  naid  nj  hwě- 
zdnaté  nebe,  a  panugjcj  ticho  bylo  gen  fíčenjm 
ostrého  wětru  rušeno.  Widauc  Adelinda  wšecko 
wůkol  sebe  pokogné,  zamjřila  k  Neapoli  a  chutě  sé 
dala  na  cestu,  ale  na  mjsto  silnice,  gjž  brzy  dogjti 
hodlala,  přicházela  pořád  jgia  wětšj  pfíhorky,  po* 
řád  do  wětšj  haoště.  Djwka  pospjchala,  ale  kra- 
gina  byla  pořád  diwočegšj,  na  mjstě  rostlin  uzřela 
před  sebau  gen  samé  kamenj  a  skály,  a  když  se 
bylo  rozednilo,  poznala  ubohá  že  zablaudila. 

Upachtěná  a  hladowá  sedla  si  na  kámen; 

Digitized  by  VnOOQiC 


277 


IMif  gegj  obiiw  hjl  aophiě  rozedráiif  aohy  nezwy* 

klé  tak  óbtjiné  cestě  umdleny  a  w  mysl  gj  přichá* 

zely  powěstí  o  laiipelajcjcb,  kteřj  se  w  této  kra* 

gine  pelešili;  owiem nemohl  z  nich  iádný  býti  tak 

ukrutný  gako  osud^  před  njmi  ntjkala  a  kterýby 

gi  neminuly  kdyby  gedaatt  geilĚ  upadU  w  ruce 

Ludowikowy. 

(Pohmienj.) 


BDTi  OEK  rŘJTEJUKni  BÝTI  CBTfiLA. 

Gen  přjtdkjnj  chcei  mi  býti, 

O  aoblne»  pijtelkynj  buď, 
A  wiak  gá  prawm  gca  chci  mj/d, 

A  to-li  moiná  Tobě,  sud. 

€bci  přjteIkTiii  srdce  npijiiméh^y 

Gcg|Ho  slowo  prftwda  gesl, 
Gcni  přjtde  sni  cijti  awébo, 

A  fltogj  doknd  Irwá  deíU 

Me  takowin,  getti  pijseA  méDJ> 
Gjž  kaidé  slowo  stránky  má, 

Geoi  blyskotem  gen  wšeoko  cenj, 
A  dá  i  wesme  g«k  se  sdá. 

Chci  prjtelkyni,  kteraui  wjra 

W  to,  weč  gá  wěrjro,  pantá  téi» 

Gji  Bůh  a  Wlast  ge  w«;eho  injray 
Kteréž  bea  lásky  swčt  ge  lež. 

Ne  takowau,  gii  bra  gen  wáie 

Pestrými  awými  fábory, 
Gjž  nebe  nic,  gen  země  káže, 

Gjž  prásdny  wyižj  prostory. 

Chci  pťjtelkyni,  genž  cit  wraucj 

r^ehaJj  nikdy  prjteii, 
Byť  ftgewit  méla  w  oko  mraucj 

Neyhorij  tomu  ctiteli. 

Ne  družku  gen,  sladké  genž  léky 

Za  prawé  má  giž  léčenj, 
A  dáwat  mjnj  spasné  wéky, 

Kde  poskytne  gen  —  prodlenj. 

Chci  přjtelkyni,  gjž  gen  pUtj, 
Co  mocný  w  prsau  mluwj  Bůh, 

Genž  pUteUlwjm  dwognásob  wrátj 
Upřený  gednau  lásce  dluh. 

Nidjm  neb  tjm  mi  mftžeé  býti, 

A  gaké  to  gest,  sama  sud; 
Gá  nechci  Tebe  w  klamu  mjti; 

Ted  wsecko  wji,  čjm  můžeS  bud! 

Kttcl  ŠWreh. 


České  diwadlo  w  Praze* 

W  neděli  dne  40.  srpna  dobře  giž  snámý  »Fp<dolfii.« 

W  anterý  dne  Í4.  srpna  v  Jan  s  Pařile^a  apěwohra 

we  dwau  gednánjch  od  Boieldiea-a.    Nčkteřj  anepřjiniwGft 


miáick  domnjwagj  se,  že  se  hana  itkadnigi  napsati  dá,  nežli 
úplná,  podiwala.  Gak  betdAwodně  tito  smýilegj,  nepocjtil 
gsem  nikdy  sgewnčgi,  gako  dnes,  kde  wžjm  práwem  wy* 
anati  nohn,  že  gsme  idafílegljho  prowedenj  cpěwobry  po^ 
sud  nwpattíli.  Gédnjm  ráiam  ukonéeno  gest  wžecko  sti- 
lowánj.  Že'  álabými  sílami  wládnaace  nem&žeme  udržeti 
úctaw  opemj,  aneb  le  by  ani  nestálo  ta  to,  mladistwé  sjly 
ty  ikaužeti  w  nowýeh  CUohácb.  Uvcrtnra  nčinila  pnrn] 
slawný  kroky  bywéi  od  orchestru  prowedena  tak  ohniwě  a 
určitd,  gak  by  gi  ulil;  aa  nj  pak  kráčeli  wliokni  osutnj, 
gnk  hy  slowem  se  byli  aawáaali  abuditi  u  obecenatwa  f wc* 
chowané  aspokogenj  w  pákném  sápasu  o  ifr£Aec  frjtěiský. 
X>rabn£  shromážděné  obeccnstwo  ale  wčnec  rotpletloy  a  po- 
dalo každému  dle  sáaluhy  kwjtko  usnalosti  swé.  P.  Stra- 
katý (dwoAbosu),  wnžiw  se  %  Mariánských  látaj,  kde  apč- 
irem  swým  národnMti  deskoslowanské  nowý  pomnjk  po- 
•Uwil,  byl  hXvOné  airjUn,  a  apjwAi  tak  výborně,  že  gsme 
geg  powažowati  museli  sa  waor  a  žiwan  theorit  dokonalé- 
ho tpěwu.  Ta  umělecky  odměřená  určitost,  to  rosesuwenj 
gednotliwého  na  swé  mjsto,  ten  okranhlý  celek  sasluhowal 
wyanánj  cisjho  snatele,  »že  se  déle  táxati  nesmj,  sdali  ge 
ve  wlasti  hudby. «  P.  Tounerowa  (princesna)  byla  dostog- 
nau  družiq  geho.  Tony  ty  kaulely  se  gako  perličky,  ma- 
lé sice  ale  gasné  a  hladké,  gak  by  ge  kdo  byl  wylupowal. 
Oblek  gegj  skwostný  Užil  se  od  irpatného  oděwu  Janowa, 
který  máge  bleskem  swým  dwomostu  a  celé  komonstwo 
vr  poslednj  scéně  oslepiti,  swau  aažlostj  pauae  k  smjcbu  a 
k  Utowánj  nás  ponaukal,  že  bohatý  princ  a  rotmrhaných 
peněz  newynaložil  aspoň  částku  na  obnowenj  áatstwa.  Zpěw 
p.  Mayr&w  byl  wj  horný  a  držel  se  téměř  naskrze  w  me- 
tech umělecké  hospodařiwosti.  Ncywjce  nás  těžilo,  že  prá- 
wě  w  pjsni  druhého  aktu,  gižto  sličným  hlasem  přeljbezně 
tpjwal,  od  obecenstwa  neywětáj  pochwalu  obdržel.  Hra  i 
řeč  w  té  roli  ale  žádá  wjce  uhlazenosti  a  uálecblileg^j  tp&- 
soby.  P.  Negedlá  překwapila  nás  co  začátečnice  mimo 
nadánj  pěkným  tpěwem  a  dosti  nenucenau  hrau.  Kdo  se 
w  hudebnj  wzdělánj  gegj  uwázal,  nabyl  zagisté  potěšitelné- 
ho přeswědčenj,  že  pjle  geho  nebude  zmařena.  P.  Brawa 
hrál  trochu  chladněgi  než  obyčegně.  Sbor  si  dobře  po- 
Čjnal.  *• 

Dne  Í4.  srpna  we  čtwrtek  »Sn^ei0tt  aneb  »Ttie^a 
o  poÍeftfU(f9*«  činohra  we  dwau  gednánjch,  dle  Houwalda 
od  Filjpka  přeložená.  Kausek  to  s  minulých  časft,  na  děg 
nepřjUž  bohatý,  a  nelidským  zpráwcem  a  se  synáčkem  uk 
welikoduSným  gako  Hektor.  Takowé  odpolednj  mrawoučeii} 
nalésá  swé  obecenstwo  a  t  pohnutých  srdcj  matčiných  wy- 
lutuge  se  widy  několik  sltj  h  pochwale  dobrého  Jenjka. 
Mar.  MilUerowa  hrála  tdaHle  a  progewowaU  daleko  wAij 
swobodu  w  pohybech  než  KaU  Mosowská.  P.  Hynkowá  i 
p.  Biel  wynaložili  wiecku  pihiost  na  prowedmij  swých  rolj, 
w  nichžto  gediná  rotmluwa  téměř  celé  gednánj  naplAuge. 
P.  fifaa  hrál  tpráwce  eo  áohrj-  umělec,  který  několika  ta- 


Digitized  by 


Googl( 


278 


hj  eluinikter  umj  nalreslid,  a  mluwa  p.  Hille  byla  přiMU 
w£j  přetwářenosti.  Káyhj  se  fam  nebyla  trocbu  ivlekia,  mo^ 
bK  bjebom  gí  w^fboraaa  oaswáti.  Po  tom  nisledowal^ 
Klicperowa  weselá  »Weselobra  na  mostdyV  frajíka  w  f^tĚi>m 
dčgstwj.  Na  to  adrawé  djlo  game  sě  giŠ  dlaoho  téAítL'P* 
Grabioger  hrál  Oamiáiia,  který  od  swé  ostirosubé  Ewy  (p» 
Skalná)  horaucj  peklo  na  swété  wytrpét  musj,  p.  KoUr 
iárlmého  rybáře  Popelky  (p.  PorGhbeimowa)  a  p.  Kalka 
magistra,  genž  nade  wlecko  rád  pohádky  uhodogeb  Obsa- 
aenj  bylo,  gak  widdti,  dobré.  Wěrná  pamdt  a  dobré  před- 
sewsetj  pHspélo  km  sehránj,  které  gen  ku  konoí  trocbu 
vráslo.  S  wélikVm  potěáenjm  poiorowali  gsme>  <e  se  ten- 
kráte nekrádelo  lehkowáině  bes  dostacedných  akaulek  ku 
blawDJmu  prowozenj  a  io  i  na  řed  áetrný  potor  se  dáwal, 
geUkoi  se  do  oban  kosá  tak  málo  ehybiček  whincKlo,  Ío 
by  ge  byl  musel  odicj  lowit.  Gen  geíté  ndkolik  takowýcfar 
předstaweoj,  a  wieobacaá  spokogenošt  age^}  ee  *op2t  mest 
oboeenstwem.  ^ 

Redakoj  t.  L  byla  gíi  a  kolika  stran  k  weřegnérnit 
ozoámenj  žádost  progeweoa,  by  sena  českých  diwadelnjch 
ceduljch  také  čas  udáwal,  we  kterýž  se  hra  skončiti  má. 
Ponéwadi  pehodlj  toto  nynj  sa  rostaucjdt  wečerft  pro  obe-' 
ceostwo  gejitě  iádaněgljm  gest,  má  řed.  sa  sluSné,  aby  s« 
diwadelojl  ředitelstwj  na  wěc  tuto  posomým  učinilo. 


ge  pfotisU#:#vmdfaromai),  aatúkla  tam  gjfoltěwm  sUwai- 
ská  a  .posluchači,  boboslevj  fte  gínam  odstčboir^i. 
.  W«  Bw,  AUkuUii  w  Uptowl  ánš  Ifi.  a^aa  t9iS. 

Kalpar  Fejérptiftky. 


DOMACJ  RROMIRA. 

z  PRAAT.  W  KnrlJnS  zíjdíl  p.  Antonjn  t^ihfl^ 
tam^gij  wrclmj,  knHiownu  pro  řemeslnické  učednjky  a  we- 
«lenj  gegj  swčřil  p.  Sm;stkowi,  Uměgjíjmu  učitelskému,  při- 
spěw  sám  ledesáti  Českými  Wbami  k  tomuto  blahodégné- 
mu  ůčdu,  začež  mu  každý  lidnmil  wděčen  bude.     w.  8t. 

ZB  8X,0WENSK4.  Dne  9.  a  10.  srpna  bylo  wlip- 
towě  wcliké  rozwodaěnj  Wáhu,  gelikož  déit  pa  tři  dni  po- 
řád pEiel  a  z  -^vysokých  Tater  w  prawých  garcjch  (potocjch) 
náramná  doI&  do  řeky  této  se  srážel.  Tálo  powodeft  mno- 
hé domy  a  stawenj  pobrala^  i  kosteljk  poraudiala,  semč, 
lauky  zaplawila,  wy mlela  a  na  mnoho  tisjc  zlatých  čkody 
nadělala.  Z  9.  na  10.  srpen  w  nocí  w  neywétij  pewodni 
dwa  heyskowe  maďarátj  přes  celau  noc  hýřiti  a  pili,  s  hud- 
ban  po  mtfsřé  Mikaláli  chodili,  w  kawjmě  stoTy  poClaukli, 
kamna  rozwalili,  okoa  pebiii,  zdi  porauchali  a  posřuhowače 
sbiK  a  akrwáceti,  pročež  hned  na  to  11.  srpna  řiptowská 
stoličná  wrcbnott  nsawřela :  aby  nodn>  tuláci,  poke^  a  bet- 
pečnose  weřegnatt  ruSjcj',  pokogaým  obywatelům  Akody  tt 
nesnadky  spAsobngjcj  be«  oMedu  na  staw  od  hajdnk&  kata 
na  skutku  lapáni  a  do  2aláře  sázení  bylř.  —  Pendwadř  n* 
kežmarském   ew.   |ymnasium  nyn^gij   ptofessor  beboslo^ 


Slawného  bwezdoslowce  Lamherta  příwedl  kdysi  ně- 
gaký  přjtel  gebo  do  zpěwohry  w  Berljné.  Kdyi  a  oj  ili, 
ptali  se  honSkteřj  snámj,  gaksemu  Ijbiia?  uNewíděl  gsem 
to,«  odpowěděl,  Mgá  gsem  celý  ten  čas  poměry  i  rychlost 
počjtal,  gak  se  paprslkowé  swětla  iUawnjho  lustru  lámau.« 

W  Londýně  zřjdila  se  společnost,  která!  za  20  guinej 
čili  200  al.  stř.  powinnost  na  sebe  přigjmá,  gednu  osobu 
s  Londýnu  do  Pařjie  sawesti  a  gi  tam  po  celý  mSsjc  ii- 
witi  a  wy rážeti,  a  pak  opět  do  Londýna  nazpět  přiwesti. 
W  těchto  200  al.  gsaa  obsatoiy  autraty  pocestnj,  strawa  a 
byt  w  některém  a  naylepájoh  bostíncú  w  Pařjži,  15  weČc- 
r&  w  diwadle,  wygjždky  po  železné  dráze,  a  kdo  ivj  oo 
geitě.     To  nenj  sagisté  zlé  sařjzenjl 

PJěkdo  prowádél  společnoA  w  Ozfordském  museum  ; 
mezi  giným  okázal  gj  také  atatý  rezawý  meč  a  prawil:  nTo- 
totě  meč,  kterýmž  Bileam  osla  swého  zabiti  chtěl,  ic  Někdo 
•amjtnul,  že  Bileam  meče  neměl,  nýbrž  Že  si  toliko  něgaký 
přál.  ]»Ba  ow2em,«  odpowědtl  prftwodce,  upraivdu  mátej 
to  gest  práwě  ten  meč,  kterýif  si  přál.«i 

Při  anglických  nowinách  býwá  nesmjmá  sjla  neyroz- 
manitčgžjch  náwěHj,  tak  že  se  gedno  každé  pro  sebe  w  tom 
moři  strácj.  Rozličnj  giž  prostředkowé  hledáni,  gakby  se 
oči  čtenářů  přiwábily ;  neynowěglj  gest  ten :  Welikým,  kři- 
klawým  pjsmem  posta wj  se  nad  ně:  »Qhla2uge  se  gen  ge- 
dnau,«  a  druhý  dea— stogj  to  zas  tak ! 

WzdglňnJ  CokfnwÁ.  W  seweroameriekém  Saustátj, 
w  státu  Louisianském  zbylo  as  10.000  Indián  A  z  kmene 
Čoktawů,  gichžto  obecenské  zřjzenj  krásné  pokračowánj  ku 
wzdělanosti  progewuge.  Rjzenj  tohoto  nárAdku,  zaugjma- 
gjcjho  kragtny  od  hornjho  Arkansasu  aŽ  k  Čerweué  řece, 
gest  welmi  dobře  spořádáno  f  zákonowé  gebo  gsau  w  an- 
glickém i  čoktawském  gazyku  wytiStěni,  a  každá  rodina  má 
geden  gich  wýtisk  doma.  Píeywyáij  moc  ge  Swěřena  radě 
Čtyřidccli  ČlenA,  kterjžto  denně  2  piastry  platu  obdržugj, 
mezi  sebau  mluwčjho  (přednostu)  a  pokladnjka  zwolugj, 
každoročně  w  prwnj  pondělek  vr  měsjci  řfgnu  w  pěkném 
sUwenj  se  shromažďugj  a  as  14  dnj  rokugj.  ZákonA  proti 
dlužnjkAm  nemegj,  ponéwadž  sobě  naprosto  wěřj  a  slowo 
gtm  swato  gest.  Gsau  nad  mjru  pracowitj  ;  r.  1841  se- 
brali na  př.  gen  bawlny  4000  baljkA.  Magj  sedmero  weli- 
kých  prádelen  k  tolikéž  píí,  neustále  tr  činnosti  udržowa- 
ných.  Gistý  Daw.id  Folsom  zřjdil  15  miV  od  Čerwené  ře- 
ky soliwáry,  gichfto  wýtězek  daleko  se  rorvrážj.  Kromě 
toho  magj  10  kowáren  a  wSecko  rolnické  nářadj  sami  si 
hotovrj.  Školy  gich  gsau  w  dobrém  stawu  ;  obdržewile  od 
Saustátj  pomoc  peněžitau  zřjdíH  si  kolleg,  gegjžto  blaho- 
plodné  pÁsobenj  po  celé  gich  zemi  znamenati  gest.  Bjdné 
chatrče  ustaupily  Čistým  pohodlným  domům,  ženy  gich  sigj 
i  pleta u  a  wšude  gest  widéti  rozlehlá  poře,  zasetá  kukuřicj 
a  ginými  plodinami. 

Guvernér  francauzskě  osady  Algjrn,  generál  Bngeand, 
wydal  proklamacj,    aby  se  nikdo  neopowážil,    tami^gSj    ro- 
zence  beze  w»j  přjčiny  bjti    aneb    ginak  práti.      Weru  zdá 
re  podlé  toho,   Že    Francauze  ewropeyská    gich    wzdělanost  ' 
a  tthlazenost  w  j^fúce  opau«LJ. 


CfeMpi*  tMl»  wyabÉsI  w»  »ihfáit  •  w  Mboto  p«^  fůhuijehr  kaidam  imhm  •tre*i  ^ááwá  m  piterehowá  přjtoha.    PieapJácj  $f   *  wy4*«r«t«l»  pa  élwil 
láU  48  kr.»  we  knihkupeetwjeh  m  půl  léu  1  b1.  36  kr.^  im.  c.  k.  poiiách  púU.  8  si.  3(i  kr.  atr. 


Wjrdáwájýai  a  redakc]  J.  Posgjsila  w  Praa^. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Riroin]  zibawnjk  pro  cecky,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


qjelo  70* 


«.  xmř3  1849, 


10.  r.  běh. 


Howj  rot 

To  bylo  ono  injstečko»  ona  tagemná  swatynř, 
kdeito  rusowlasý  ginech  bauřliwé  winy  duáe  swé 
kogjwal,  kde  swau  aéramnau  bolesťčili  rozpadnul] 
srdce  sffého  koney^jwala  krrtrcké  saudy  swé  brau* 
sjwaL  Lékj,  ukoneyienj  a — brausek  nalézal  w  do* 
brém  sprawedliwém  punči. 

I  také  dnes  chtěl  tady  tuto  blahoplodnan  tře- 
tici hledali.  Sedel  tiše  u  prostřed  hučíwého  su* 
niotu>  až  pak  náhle  tau  směsicj  diwných  blasA 
struny  zawznély.  Byla  to  kytara  w  rukau  lenšiiny, 
kteráž  tu  téměř  n  prostřed  kaQmy  stogjc  k  wíUi 
několika  kregcar&m  zpjwala. 

Byla  to  hezky  welká,  ale  hubená  postawa. 
Tato  hubenost,  narozená  dle  zdánj  wesel^m  si* 
wotem  a  poslau  z  něho  bjdau^  setřela  s  twářj  á 
weškeré  postawy  gegj  kwět  spanilosti,  tak  že  gen 
bedliwěgš]  skaumatel  w  těch  bledožlut^dh  tazjch« 
w  tom  Černě  planaucjm>  wpadlém  oku*  býwalý 
Šperk  ženských  wnad  wypátral.  A  wšak  i  toho, 
gemuž  poznánj  toto  usIo»  dogal  geg}  zgew.  Byla 
to  hluboká  temná  těžkomyslnost,  ledowá  žiwotem 
powrhawost,  tichá  zauralost,  gežto  gako  nastrčeni 
larwa  z  twářj  gegjch  hleděla. 

Zewnitřek  gegj,  prostý  tmawý  šat,  wywySo* 
wal  gešté  neobyčegnau  gegj  postawu. 

Nynj  zpjwala.  I  gegj  zi>ěw— ty  podiwné  rwu* 
ky  musely  na  posluchače  gako  čarowná  sjť  padiiau* 
tj.  Byly  to  zbytky  hlasu  střjbmého.  Genom  chwj- 
lemi  zawznělo  mezi  chroptiwým  praudem  tónů 
geště  zrnko  ryzé  —  ale  to  proniklo  sluch  i  srdce, 
I  truskamí  hlasu  swého  uměla  zpěwačka  tak  ho* 
spodariti»  uměla  ge  tak  do  swěta  posjlatí  —  lak  o* 
hebněf  uhlazeně  a  rozmanitě  wykl^dati,  že  by  se 
by]  chutě  host  hosta  zeptal :  Gak  sem  zablaudila 
ta  osoba? —  To  cjtll  každy>  že  sem  nešťastná  ne- 


patQ  '^ie  nenj  žebrota  po  kafjmáchstiw^knkte* 
rémuž  gi  byla  přjroda  wywěnowala« 

Zpjwala.— Ifowotný  pozdwihl  očj  awých  a 
nechal  wřelý  nápog  před  seban  státi  —  nechd  do* 
máq  děwče  wedié  sebe  seděli 

Žénětína  dozpjwah  a  šla  pak  okolo  stolu  Aj* 
rat  gednotliwé  dárky,  gežto  gj  uštědřiti  umělecký 
smysl  hostft  byl  nzawřel.  I  činila  to  8  gakausi 
pokořenait  ost]f'chawottj,  ktenáž  idoÍazowala»  ie 
ae  na  této  pauti  geště  dlauhQ  nepohybugie. 

Nynj  stála  u  Nowotnélio.  Ten  byl  z  kautečka 
swého  stjhal  kroky  gegj  a  namáhal  se  ustáliti  w  roz* 
páleném  mozku  gakausi  podobu,  gežto  se  mu  před 
očima  w  negistjfcb  mlhách  mjhala.  Ňynj  pozwedl 
zraků  swých  k  těm  ubledljm  twářjm,  k  tomu  di- 
wožiwému,  gako  w  zimničném  zanjcenj  zářjcjma 
oku  — *  a  každým  okamžikem  zrfislalo  w  něm  pře* 
swědčenj,  že  tu  podobu  giž  někde  widěl  —  ale 
docela  ginak,  docala  w  giných  okolnostech. 

Polohlasým  septem  wyklauzlo  zpěwačce  se 
rt&  osiýchawé;  Prosjml— íarukaoaatawowalanor 
lowý  lisi. 

»Wy  gsie  se,  milá  paničko^  «- promluwil  k 
nj  Nowotný,  w  kapse  u  westy  po  dwau  zbytečných 
siřjbmýcb  gfroéjókách  lowě—  »wy  gate  se  asi  proto 
zpjwati  nendiU,  abyste  nynj  tato  wýžiwu  nacháze* 
la.  Neroégte  mi  za  alé,  že  wáa  nepřjgemnao  snad 
otáskau  obtěžugi ;  ale  g«kýsi  wnitřnj  bha  —  nn^ 
ťoť  gste  bezpochyby  zkusila  často  sama  M  sobě» 
ie  nenj  člowěkn možno  protiwitise  ta^fnýmóbywa*  • 
telAm  srdce  Udskébo,  když  w  ném  začnan  reydy 
prowáděti— a  geden  z  takowýchto  čarotagných  dn* 
dbů  donutil  mě,  wám  tuto  otázka  předložiti,* 

Mezi  tjm  byl  Šťastně  dwá  otřené  střjbrňáčky 
ulowil.  I  držel  ge  mezi  prsty,  a  zdál  se  genom 
na  odpowěd  čekati,  gakoby  slowá  zpěwaččina 
mag:netickau  silau  měla  střjbro  na  list  notowý  při* 
kauzlilí.    Zpěwačka  ale  neměla  se  k  odpowědi; 

Digitized  by  vnOOQiC 


2S0 


oči  gegísklauzly  8  úst  inladjko#ýck  tfaprstjgeho^ 
čekagjce^  brzo-li  wjtanau  kořist  wypustj. 

•Mně  gest»  milá  paniékal^  mluTvil  Nowotný 
dále —  Bgakobychom  se  gíž  byli  widěli.^ 

•Newjm — kde  bych  byla  toho  štSstj  užila,' 
omlauwala  3Q  zpěwačka  tónem  negisty-m^  8  očima 
aklopénýma.  ' 

*Xi,  nemluwte  umné  o  štěstj — ginakJi  wás 
byla  kdy  náhoda  oprawdu  mně  w  austrety  uwedla. 
Ale  gá  bych  se  pokládal  za  šťastného,  kdybych 
mohl  mlhowitau  raušku  pronik nauti,  za  njzto  sé 
mi  upamatowánj  na  wás  obraz  ukrýwá.* 

»Zbawte  se  té  důmjnky,  drahý  pane!  My 
9e  sotvra  kdy  widěli;  gsemť  zde  pracizj  a  cele 
neznámá,  <> 

,  »  A  předce — předce  I «  zwolal  Nowotný,  wzcho- 
piw  se  ze  swébo  sedadla  a  zpěwačku  za  prawici 
pogaw.  »Čjm  déle  wám  do  očj  hledjm,  tjm  p^ir^ 
něigi  wystupuge  mi  z  m*ch  ona  podoba,  w  které 
gsem  wás  byl  neydřjwe  poznal*  «^ 

vMeyljte  se! — rmeylJLe  sel«  omlauwala  ■  se 
dzinka  gfJ^i  bogácně.'  »Hy  se  newiděli nikdy --— 
anebudem  se  giž  takéwiděti.  Zegtra  bohdá  Pra? 
hu  zase  opustjm.  Nezdržugte  mě,  drahý  panel«^ 
mluwila  prosebně  dále,  a  oči  gegj  zalátaly  na  mj- 
sto,  kdež  byla  zpjwala.  »Čeká  na  mne  churawý 
manžel,  a  mohl  by  .si  myslit — « 

•Ne  snad  že  wám  kladu  osidla?^  wyrazil  ze 
sebe  Nowotný ;  cjtil  ale  hned,  že  byl  wygel  s  ně* 
čjm  neslušným.  —  » Odpusťte,  drahá  paničko,, 
mladokrwi  a  starému  punči  —  ale  což  by  si  mohl 
wás  manžel  mysliti  ?« 

W  tom  okamženj  powstala  na  těch  mjstech, 
kam  tpěwačká  poněkud  nepokogně  pohljžefa,  wel* 
ká,  wytáhlá  mnžská  osoba^  Byl  to  žiwý  obraz  ne* 
duhu.  Sehnuté  týlo,  žluté  twáře,  wpadlé  oči«  hu- 
bené ruce,  klesá wá:  kolena — s  iakowými  dástěmi 
wzehopila  se  posiawa.  Byl  to  muž  letitý,  gen  že 
bylo  na  prwnj  potkánj  těžko  určiti,  zda-li  mu  sku* 
tečná  léta  nebo  tělesný  neduh  tato  podobtf  sesta* 
iralosti  byly  na  celau  podstatu  geho  wtlačily* 

I  wzcbopil  se  řjkage  co  žiwaucj  sourL — Na  těle^ 
na  kostnatých  ramenau  wisel  mu  chatrný  modrý 
plášťů  gako  na  dřewěné  tyčce,  a  na  prawém  lokte 
ležel  mu  ženský  zimuj  plášťjk,  gegž  byla  zpěwačka 
shodila,  když  wzala  kytaru  do  ruky^ 

Sotwa  že  se  byl  churawec  na  židli  pohnuU 
utrhla  se  zpěwačka  od  Nowotného  a  pospjšila  k 
němu. 

•iPoČkeygestě,  Karle — počkeyl«  prosila  ho 
tónem  dogemným.  »Gá  musjm  geště  zažpjwatL 
Ruce  byly  štědré^  — doložila  šeptawě. 


•Ghtsefi,  abych  tady  skonal  ?<  zabručel  mni 
mezi  zuby,  a  stáhnul  obočj  na  podobu  hromo- 
wého  mraku. 

•Ale,  milý  Karle!« 

•Ty  wjš,  co  gsem  té  prosil*— slzawýma  očima, 
.tlukaucjm  Hrdcemproail**  mumlal  muž  dále ;  hlu- 
čí^, tleskot  překazil  ale  dalsj  geho  slaihráňj.  We* 
sela  tlupa  okolo  neywětšjho  stolu  wyzýwala  totii 
zpěwačku  k  nowému  koncertu.  Ona  se  chopila 
kytary*  on  sklesl  na  židli. 

vBravol  brarol*  ozwalo  se  ^e  wiech  hrdel, 
když  byla  skončila.  Ale  churawec  wyskočil,  ga« 
koby  ho  tyto  zwuky  ostrau  dykau  byly  progely, 
a  hodiw  rychle  0a  zpěwaČku  teplý,  ačkoli  giž  ob* 
noiený  plášť,  wzal  gi'  za  ruku  a  spěšnými  kroky 
zmizel  8  nj  z  kaQmy. 

(PolraiowAnJ.) 


Ferdinand  EboB. 

(Dokoníei^.) 

Tato  myšlénka  gi  nadchnula  odwážliwostj, 
šla  tedy  k  bljzkému  .potoku,  ukbgila  swau  žjze^ 
a  dala  se  opět  na  dalšj  cestu.  Když  bylo  poledne 
a  parné  slunce  swé  paprsky  počalo  kolmo  wysjlati 
na  hlawtt  Adelindinu,  posawád  tak  starosdiwě  před 
opálenjm  ochráněnau,  wešla  do  gedné  z  četných 
geskyň,  které  přjroda  w  l&ně  těchto  skal  byla  a- 
twořila.  Djwka  se  bázliwě  ohlédla;,  nebylo  nikoho 
w  geskyni,  ale  chléb,  nuž  a  džbán  wody,  stogjcj 
na  wýsadku  skály,  swedčily,  že  nedáwno  geště  byla 
obydlena.  Ádelinda  si  sedla,  posjHla  se  chlebem 
a  wodau^  potom  podepřela  hlawu  na  sněhobjlé 
rámě '  a  tinawé  gegj  wlasy  splýwaly  gj  po  šjgi.  Na 
gegj  twáři  bylo  lze  čjsti  bolest  se  smutkem  a  při 
pomněnj  na  přestálé  a  na  budaucj  geště  těžkosti 
kanuly  gj  z  černých  očj  horké  slze,  Gegj.  krásný 
a  zwláštnjšat,  ušlechtilá  djwčj  poslawa  a  puwabnostt 
která  gi  zdobila,  —  sedělať  samogediná  w  temné 
geskyni,  —  twořily  obraz,  gegžby  si  Jcaždý  básnjk 
opisowati,  každý  maljř  malowati  žádaL 


Rdyž  byl  nález  pronesen,  odwezll  hraběte 
Ěboliho  na  galege,  přikuli  geg  k  lawicí  s  pachol- 
kem, který  nawzdor  swému  prowiněnj  geště  ga- 
kausi  giskru  šlechetného  citu^  a  kromě  toho  sjln, 
obratnost  a  odwážliwost  měl.  Giž  dlauhý  Čas 
smýšlel  o  autěku  a  wida  že  rowněž  Ferdinand  po 


Digitizéd  by 


Google 


2S1 


imlttofttí  dycb^,  awěril  mu  swůgauinyil  •  oba  ho 
iťastné  wykonali.  Ubozj  prchljci  pustili  se  do  hor, 
kde  měl  paoholek  ODen  známé  a  kdež  také  Fer^ 
dt»andowi  autočiště  sljbilj  aiby  se  Stěstj  a  spra* 
wedlnost'  s  njm  opět  smjřily. 

Geskyoé,  we  kteréž  Adelinda  odpočjw^la^  by* 
k  skrýš]  Ferdinanda  a  geho  společnjka.  Každý 
Á  lehko  předstaw}  radost  mladjkowu,  an  skrýwage 
ae  před  palčiwým  sluncem  nei^ěsiu  swau  w  di*. 
woké  gesk jní  nalezL  Po  krátkém  wyswětlenj  u* 
atanowili  mladj  tito  lidé  gjti  do  Neapole  a  prozra* 
díti  podwod  Ludowik&w. 

W  té  samé  chwjii  zasleehli  hlaa  laupežnjkfl, 
pfiwádégjcjch  do  geskyfaě  zagatého>  z  gehoí  po- 
wrchAosli  se  nadali  welké  wýplaty ;  byl  to .  •  •  •  pro* 
liwnjk  Ferdinandů w.  Zpozorbwaw  AdeUndin  auték 
rozeslal  posly  na  wšecky  strany^  sám  pak  přišel 
diwnau  náhodau  na  cestu»  po  njžto  se  ona  byla 
pnstila. 

Zagatý  zůstal  n  laupežnjků  w  zástawě  a  Fer- 
dinand a  Adelindau  cestowali  tak  gak  se  slušelo 
na  gegieh  hodnost  do  Neapole,  kdež  Muratowi  ce« 
lau  přjpadnost  oznámili,  Zpráwau  tauto  náramné 
rozhněwaný  král  přisljbil  podwodnjka  přjsně  pOf 
trestati,  ale  mladj  lidé  ohljžegjce  se  na  pfjbuzen^ 
stwj,  které  ge  s  Ludowikem  spogowalo,  wymohli 
mu  odpuštěnj  a  dowolenj,  aby  směl  wstaupili  do 
atawu  wogenského,  kdežto  se  několikráte  wyzna* 
menaw,  hodnost  důstognjka  obdržel* 

Ferdinand  pogal  Adelindu  za  manželku,  na- 
ataupil  swé  bywalé  auřady  a  hodnasti  a  zappme* 
nuw  na  wšecky  nátisky,  které  mu  byl  geho  bratr 
zp&sobQ,  ochraňowal  geg,  zaopatřowal  geg  wšjmt 
co  si  koliw  žádal,  ano  šťastnau  náhodau  bylo  mu 
též  dopřáno,  žiwobytj  w  tubem  nebezpečenstwj  bitwy 
mu  zachrániti.  Ale  na  Ludowika  čekala  předce  smrt 
na  bogfští*  Když  pak  smrtelně  gsa  ranén  ducha 
wjpauštěL  uslyšel  od  Ferdinanda  na  mjstě  kletby 
a  pomsty,  kteraubyl  nešťastnjk  ten  wssál  s  mlékem 
mateřským,  gen  Ijtost  a  požehnánj  a  pocjtil  ač 
slabé  ale  upřjmné  stisknutj  ruky* 

B.L. 


a  p  e  r 


ky. 


StraSliwý  oheň  poplenil  átít  19.  čerwence  Miííkawee 
(nadarskjr  Miskólcs),  hlaimj  město  borfodské  stolice  w  U- 
hřjch,  počjtagjcj  as  28.000  obywatelů,  Maďarů,  atéf  Slo« 
ivákA  a  NémcAy  magjcj  katolické  i  reformátské  gymsasium 
a  maďarské  ďiwadlo,  a  prowosugjcj  snadný  obcliod.  Škoda 
udáwA  se  na  kolik  set  tisjců  zlatých,  ani  školy,  ani  ůředoj 


nawenj,  asi  kostely  něhyly  sai^raD&iy.— 1  pfaVozená  a  po* 
tfebná  m  wlj  cbwály  hodná  gect  wíc,  ie  se  lidomilowé 
pečliwd  snaijy  hy  wlastDJmi  prostředky  aneb  tařjsenjm  shj- 
rek  těmto  ubohým  ku  pomoci  přispěli.  Kterak  se  ale  u- 
kowé  Bol)  dopujiténj  i  hned  spolu  uaudem  státi  muie,  do 
néhoi  poUtic^Lá  roswáiněnost  giskry  samylleného  sivého 
podpalu  křesáy  kterak  se  od  těch,  kteřji  gednu  ránu  hogiti 
chtěgjt  ihned  nA  ginan  mysliti  můie,  kteraui  hj  těm  aa^ 
sadili^  pd  mchito  částku  a  snad  dobrau  ěástku  pomoci  o- 
^kawagj,  o  tom  gsme  ani  pomyilenj  neměli;  prowoláwacj 
weřegný  list  pp.  Ladislawa  Palocsyho  a  Bartoloměge  Sxe* 
mereho  teprwé  nás  o  tom  poučiL  Psanj  toto  gmenowaných 
dwan  ^něi^ownjch  ivyslancft  boriodské  stolice,  wytiitěnÁ 
poneypnré  ve  FtMjfN,  gest  uk  obswlájt^j  a  p&irodnj,  tak 
anamenité,  uk  krásným,  nai^mjm  sivětlem  oswěcuge  mysli 
i  aámysly  nówého  Maďarska,  ie  si  oprawdu  aa  powinnost 
klademe,  aspdfi  ěástkd  geho  sem  .položiti.  . . .  uMohútná 
ruka  Bot]  lehla  strailiwau  tjij  na  ubohé  toto  město,  práwé 
teď,  kdyi  kr.  komisař  o  powýlenj  geho  sa  králowské  9WO* 
bodné  město  gii  druhý  rok  ife  xdjch  geho  pracugc,— prá* 
yré  teď,  kdyi  na  prahu  nowého  iiwota  stogj,  kdežto  k  obě- 
tem hotowi  b}ti  máme.  Mižkowec  gest  w  hořenjm  djlu 
našj  temé  neylidnatěgij  a  neyživněgdj  město,  trhowé  geho 
gsau  slawnj  a  obchod  geho  irelmi  rossjřený;  město  toto 
pod4>bá  se  w  gednom  obledn  wlasti,  neboť  gest  na  každý 
tpftsob  tak  staré  gako  ona,  a  rowněž  tak  mladé, ^t.  g.  má 
8pj«e  budaucnost  ncŽ  minulost;  s  gedné  stránky  nepodobá 
se  ale  iflasti,  nebof  gest  od  ěistě  uherského^  kmene  oby- 
dleno, kterýž  gak  co  do  gaxykn,  tak  co  do  tnrawů  a  pra- 
věkých obyřegfi  prawouhersk^m  kmenem  gest*).  Mi»kowec 
aaugjmá  práwé  stranu  národnosti  dftřeiité  mjsto,  gelikoA 
počátkem  dolenjch  Uher  gest,  kdež  prairj  Uhřj  (t.  g.  tas 
Maďaři)  bydlj,  a  konec  bořenjch  Uher  činj,  kdež  národowé 
cizého  gaayka  bytugj ;  iněsto  toto  gest  w  celé  wlasti  hlawnj 
djhiau  ponhřowánj  (t.  g.  zas  zmaďařowánj),  neboť  u  četných 
geho  mistrů  gsau  mnozj  tovaryši  a  hořenjch  Uher  v  prá- 
ci **),  a  v  katolických,  refoimáukýcb,  ewan|elick}ch  a  i- 
sraelitských  (!)  ikolách  geho  pouhřj  (prosjme  opět  rozuměti 
pomaďařj)  se  celý  hauf  německých,  slovanských  a  heBrai- 
ckých  djtek.  Mnsjť  tedy  rozkwjtáaj  tohoto  města  a  geho 
lidu  přánjm  každého  pravého  (!)  vlastence  býti,  netoliko 
proto,  že  krásnau  budaucnost  slibuge,  aniž  pauze  pro- 
to, Ie  žiwotnjm  středijtžm  Částky  naij  semě  gest,  negen 
proto,  že  v  mělťanech  geho  néyžledjplněgíj  (či  ncyžlechti- 
čnřgij?),  prasUrá  uherská  krev  teče;  nýbrž  hlai^ně  proto, 


*)  Kozumj  Se,  že  zde  gméno  )>tiherskyff  podlé  naSehb 
Smyslu  smaďarskyu  znamená,  neboť  gak  snad  povědomo, 
negsau  Maďarům  ostatnj,  od  pradávných  Časů  a  před  nimi 
giž  v  Uhřjch  usedlj,  gich  mnohem  dctněgsj  národové  Uhři, 
aneb  gsau-li  předce,  tedy  gsau  nečistj  Uhři. 

**)  To  gest.  tovaryši  lito  snažj  se,  aby  mistrům 
svým  penjze  vydělali,  a  mistři  naopak  přičifiugj  se,  aby  u- 
boz^  tito  gazyk  svůg  prodělab*. 


Digitized  by 


Google 


2S3 

inmSwadl  f kwjtinj  tohouo  mlftu  t  obywatelki^  l^ebo  pd^ 
wě  na  tomt©  mjslě  straiin  nároaaosU  a  iwláitě  MrMtt  «a 
njiri^ijoh  pofcmnýdi  okolnottj  tak  ládaocího  •gadneoe- 
B)  sil  (t.  g.  op«t  smadařeoi  oelých  Ulicr)  wím^ccdS  ŮÍA^^ 
iko  gest^  . .«  Nenj-H  ío  shigmě  mluwenoy  nenj  gíisic  wjoe 
třegméhoy  leéby  raka  mjtto  gatjka  nriawiti  la^fala ;  kaidá 
řádka  dala  by  m  swiádid  oé^vrědowatiy  a  p&ftod  i  pAwod- 
cowé  drij  k  tomu  swjtilm.-^A  pak  ta  mlu-wj  ir  nowioioli 
a  dasopisjch  o  mjmosli  madaraké  straajr  a  o  gagch  ne- 
vinoýofa  a  chwaliteboých  lAmírech,  a  Slowákůjn,  wfibee 
miém  vh^nkým  Nemaďarftm  dáwá  te  rada,  abj  gen  po^ 
kogfií  byli  a  ničeho  6e  nebáli !  O  n^ogte  te  gen,  widy< 
widjte,  te  gen  o  maličkoat  gdo,  o  guyk  wái  mateřsky  a 
o  watí  niirodntostt  ^ 


DOMACJ  KltaiiriKA. 

S/iitMio#f  19  BifchiěQWg,  Ghtige  ptjtomen  býti  stawno* 
ati  aaswěoenj  ehrámn  w  Rychnowé,  o  které!  se  gíi  dlattho 
před  tjm  iirako  daleko  powest  roahiaáowala,  obwául  gsem 
dne  14.  m.  m.,  a  nesnáie  cesty  byly  hogoě  odměněny ;  co 
gsem  spatřily  nespatřj  se  uk  lehko  wjce :  den  15.  srpna  1845 
bude  pro  Rychnow  a  wiecky  w  to  doba  tam  pVjtomné  wé- 
čně  památným.  Toho  dne  měl  chrám  Páni,  wyawěconý  w« 
gménu  9waté  Tropice,  pťcd  45  lety  ranau  blesku  ani£ený,nynj 
ale  opSt  obawlájtnj  Stědrostj  G.  EáPc.  Mrys.  »ra«.  pána  PraH'- 
UHm  Antonína  %  hrubitt  XalMirmtA  Libfiěinil^  inowli 
co  neynádbeměgi  wysUwěný  a  oo  neyosdobnégi  wykráftlený 
k  opětnému  konáaj  služeb  Božjch  poswěeen  býti.  Lidumilý 
i  bohabogný  wládyka  tento,  ustmuw  se  nad  spnstlým  tjm- 
to  stánkem  Boijm,  nelítowal  žádných  autiat,  by  geg  opjSt 
€0  neyskwostněgi  poidwihl  ^  nillecbtilá,  přjU2  sáhy  seanulá 
maniaka  Geho  podporowala  Geg  w  péěi  té  co  neywrauo^ 
něgi ;  fta  to  ale  wystawěii  si  iranevcnj  tiio  manielé  pomnjk, 
kteryi  wlasti  poifěky  aboinost  gich  i  obětownost  připomj* 
nati  bude.  O  slawnostít  ktenuito  pooeyprw  potěchám  ná- 
boženským wěnowán  byl,  mule  gen  geden  blas  anjtí:  nelse 
pomysliti,  by  welebněgíj,  by  blu^něg»j,  by  i? raucněglj  býti 
vobla. 

Gi2  den  před  tjm  nabyl  Rychnow  gínau  podolHs:  ae  wiad 
bmuli  se  hosté,  mezi  nimi  iwláitě  snamenitý  poéet  kněift, 
gichi  se  k  slawnosli  ttko  dogista  k  osmdesáti  seilo.  Týž 
den  pHgelt  uké,  od  G.  Eso.  -pan*  hraběte  poswáni  bywie, 
Geho  knjžecj  milost  pan  arcibískop  praisky,  a  G.  Exc.  pan 
biskup  králowéhradeeký,  genžto  oba  od  nesmjmého  mnoi- 
atwj  lidu  přiwjtitti  a  co  neyuctiw^i  do  přjbytkft  w  hra- 
běcjm  sjdte  pro  ně  příprawcoýah  doprowáseni  bylí.  Gim 
ke  cti  wystawi^l  se  w/cětoshiwarf  oblauk  sěeským  ni^tsem: 
OwHčky  vtjiag}  pasif/řCy  skne  něgi  wge»d  swAg  drželi, 
pobjrtj  gich  sřawiFa  hudba  i  apěw,  roaljhagjcj  se  po  městě 
a  kromě  tobo  byl  geáté  ke  ctí  neydůst.  pana  knjžete  arcf* 
biaknpa  alawný  prOwod  s  pochodněaaí  si^^sen. 

Sám  den  slawnosti  aapoěal  te  a  neykrásněgijm^  ncy- 
poliO(?lB^g»jm  pewětrjm,  a  gi2  sáhy  ráno  hemžil  se  wlude 
Md,  kterýž  se  na  den  tento  tak  haulně  byl  scjel,  Že  se  po- 
ěet  geho  posděgr  ař  na  12.000  cenil,  což  ale  eachowánj 
WDylepIjhe  pořádku  i  beze  wšech  kroaaobyccgných  prostřed- 
k&  w  praničem  nepřekáželo.  Gíž  před  sedmau  hodíoau 
•anamowalo  bhiěné  stijleoj  a  moždjřu  pá}gead  Geho  EiLcel- 


bHq  ip«ift  bffaběte»  Jktétýi  ae  bralaa  «wébo  sánks  4>rfMh» 
nosti  do  Rychnowa,  prowáaen  gsa  od  mnohého  pijbnaenstwa 
a  gíné  wsácné  vlechty  í  gínak  znamenitých  osob :  rychtářowé 
ae  irsj  gemu  poddaných  geli  po  dwau  před  irosem  gdio. 
Dvchoivcnstwoy  ůřednioiwo,  saasedsťvo  i  židé  a  thotaa  ny^ 
lli  k  slawnémn  nwjtánj  Geho  ExceUencj  až  k  wjtěaoslaw- 
némn  oblauku,  na  němŽ  čjsti  bylo  :  nWysokourozenéma 
ochránci  ivětné  a  ^děéné  mě«fanstwo,«  a  doprowodili  Geg 
ai  do  tak  nazvaného  nowého  sámka,  odkud  aáhy  piůwod 
slawný  ku  kapli  giž  pi-ed  tjm  dnem  posvěcené  veden  bjrL 
Slawné  swoněnj  a  střjlenj  z  moidjř&  oznamovalo  nynj  za- 
čátek slavnoktí,  a  le  vjíech  sttran  hrnul  ae  Kd  t  16.  h^ 
a  2  lokálij  ryebnovakého  vikayiátu,  veden  gaa  avými  pa- 
stýři a  neyrozmanitěglj  korauhve  před  aobau  pe«a,  v  ná- 
božném prospěvovánj  do  nového  chrámu  Páně.  Ka  to 
aapočala  G.  Exc  neydAsU  bisknp  hradeckým  pan  Karel  Bor. 
BniU,  obsluhován  od  ěeiaého  duchovenatva,  svaté  obřady 
svťcenj  chrámu  vykonávati,  coÍ  aŽ  do  1  hodiny  trvalo^ 
po  -ěemž  se  skvostné,  od  Geho  Excellencj  pana  hraběte  pro 
kostel  ten  aakanpeaé  paramenty  světily  a  dvadeet  děvěat, 
kacréi  G.  Exc  d4'vc  byty  slavné  přigaly,  híMovalo,  gimi 
vysokourosená  hraběnka,  lloaa  x  Uttxowa,  kmotrau  býti 
ráčila.  Nynj  vysuupil  rychnovský  vikář,  pan  Jotef  Sole, 
na  nowan  kaaatelnu,  a  pohnutelný  byl  pohled,  když  G. 
Excellencj  vraucj  djky  ve  gménu  cjrkve,  vlasti  a  podda- 
ných aa  uěiněnau  tuto  obět  vzdávaly  obec  pak  ku  vdě- 
čnosti napomjnal,  kterauŽ  neylépe  aaslzené  oii  gevily.  Po 
skouěeiq  řeči  této  byla  ve  slavném  prikvodn  kněžatva  do 
chrámu  toho  novovysvěceného  uvedena  Geho  kajžcoj  Mi- 
lost, pan  arcibiskup  pražský,  načež  se  pontifikálnj  služby 
BoŽj  začaly,  při  nichž  od  p.  ProkMe  složená  mže  nazvjce 
od  ocbotnjk&  ale  výtečně  provosena  byla,  zvláště  ale  aludi 
i  srdce  překrásný  hlas  nových,  obrovských  varhan  gjma],. 
gimižto  Geho  Excellencj  pan  hrabě  kostel  ten  milostivě 
obmysliti  ráčil.  Po  skončených  službách  Rožjch  vrátil  se 
opět  slavný  prAvod,  doprováaea  gaa  hndbau  i  střelbau, 
do  nadgmen»vaného  sjdLa  hraběcjho,  kde  giž  pro  vzácné 
hosty,  gichž  se  drahně  přes  100  počjtalo,  skvostná  hosti- 
na připravena  byla ;  hudba,  zpěv  i  střjlenj  a  moždjř&  uči- 
nily gt  geitě  sta vněgžj.  Přjpitky  byly  tři  učiněny :  prvnj 
od  G.  Exc.  pana -hraběte  na  adravj  G.  G.  ejsaře  a  celého 
cjsařského  domu,  druhý  od  hostů  na  zdravj  pAvodce  chrá- 
mu i  této  slavnosti,  třeij  na  zdravj  obau  přj temných  vrch- 
ajoh  pastýřA.  Odpoledne  o  5.  a  7.  hod.  roadáwalo  te  tvaté 
požehnánj  v  novém  chrámu  Páně,  večer  pak  ukončila  pě- 
kné osvjcenj  znamenitau  tuto  slavnost. 

Druhý  den  na  to  měl  G.  Exc.  pan  biskup  hradecký 
opět  pontifikálnj  mži,  při  kteréi  G.  Exc  .pan  ministcr  aa 
vsáoným  svým  přjbttzenstvem  pobožnost  sván  vykonav  ke 
stolu  PÁně  přistaupil.  BAh  zachoveyž  dlauho  Geg  i  djlo 
Geho  drahé  vlasti.  lui  Kalwach. 

surirrozoR. 

časopis  nttngorM  podává  zprávu,  z  prÍYátnjho  listu  vy«^ 
Aatata,  Že  v  Praze  co  neydřjve  gednou  ku  zřjzenj  českého 
Pantheone  na  veřegnost  vysuupj.  Pantheon  ten,  čili  chrám 
památce  vžech  slavných  Čechů  věnovaný,  má  na  Hradča- 
nech, strmě  nad  celým  městem  státi  a  řezbářskými  pracemi 
a  fresky  vykráilen  býti.  —  To  by  věru  nebyla  zlá  a  prozatjm 
by  uké  nebyla  nanze  o  oMiŽe,  gíchžto  vzácná  památka  vdě- 
čně by  se  slaviti  měla,  ale— kdež  gest  těch,  kdož  by  sUvěli  ? 

6lntMm9$  9^^tmk  we  Sknlici  hude  se  lHo$  ěék^mti 


vyahÉ^  w»  tt»9hk  »  w  »ěhotm  p^  p4lw||ci»:  WMtat  tr»^m  atř^dH   pMéwa  ••  f 4lM«lkowé  pf JToIhl  » rMtftétj  ••    ••  wjr^MrM*!*  m  i 
léM^ia  kr.,  w»  kmkhkvp—twjtk  m  pAl  léU  t  al.  8S  kr.,  m  «.  k.  yokiith  péO.  t  sL  Sa  k».  atk 


Wydáwáqm  a  redakg  J.  Pospjšila  w  Praxe* 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


I&rodnJ  zÁbawnJkpro  JSediy,  lorawaoy,  Slowákj  a  Slezany. 


Qslo  71. 


6,  xařj  ÉSéS, 


10.  r.  běli. 


Saiibog  w  latanzastL 

Bylo  mi  23  Iet»  ode  dwaii  mesjcii  zdrzowal 
gsem  se  na  ostrowě  Kubě  a  od  11  dnů  w  Ma« 
taozasu.  Lehko  zweděli,  ze  Matanzas  přjstawsLjfm 
městem  opodál  Havanny  gesU  Zasluhugeí  dogista 
děliti  se  o  sláwu,  kterauž  Byron  Seville  dal,  zwáti 
se  ioiiz yamons  Jbr  oranges  and  women,  1.  g.  slaw« 
Dým  pomeranči  a  ženami.  Město  pak  samo  zna- 
mená gednoduše  po  kastiliánsku:  prolitj  kr\re> 
zabjgenj,  a  máp&wod  tento: 

Když  Španielowé  w.prwnj  polowici  IG.shq- 
letj  ostrow  Hubu  qpanowali,  ^lo  giž  oa  mjst^, 
kde  senynj  zdi  Matmizaské  zdwihagj,  neznamenité 
xněslo  indiánské.  Doby  tele  zmocnili  se  ho«  tvy- 
drancowali  a  zapálili  ^ge  a  pobili  as  polowici  pby- 
wactelů  geho.  Něco  lodiánů  uteklo  ale  španielské- 
mu  tomuto  lidumilenstwj  a  hledalo  autočiště  we 
welikých  podzemBJch  gfskynjchj  nalézagjcjch  ae 
we  skalách,  na  nichž  iněsto  wystawěno  gest.  A 
wšak  i  zde  byli  wypátráni  %  do  poslednjho  ubiti* 

Nyn)  gest  Matanzas  mřslem  gak  oéležj  pě- 
kným a  p«djtá  as  12060  obywateJů.  Okoljgfibo 
Báležj  k  neykrásněgsjm  »a  swětě;  domy  gsau  na 
růžowo  obarweny,  střechy  adwihagj  ee  po  stnpnjch ; 
pásmo  palm,  kokosowých  a  citronowých  stromů, 
iianánů  a  giných  otáčj  ge  dokola,  a  prostředkem  bére 
ae  řeka  Canima.  Matanzasané  nezna§;j  giného  za* 
městnánj,  leč  dpaii  s«  na  půtky  kohautj,  a  gine* 
ho  wyraženj  leé  ^sázeti  štůčky  kwadruplů  aneb  brati 
piaiCrů^)  na  lilawy  aneb  ostruhy  opeřených  těchto 
aaubognjků. 

Osadnjk,  s  njmžto  gsem  se  byl  daaiřgi  pií 
potyčkách  takorwých  shledaly  pozwal  mne  na  dwur 
awůg^  na  němi  také  ivelký  kohautinec  měl,  Itlerýi 
geg  owšem  mttoho  stáA,  za  to  mu  ale  geStě  wjee 


^)  Kr^adrupl  nlco  přes  12  «!.,  a  piastr  vSco  přcv  !^  si.  stř* 


wynáieL  Hned  př}<^o  rána  wydal  gsem  se  na 
cestu  k  Dcnii  Pedrowi  Azeíragowi,  geni  as  10  wU 
wzdá^  od  města  prebýwal.  Cesty  okolo  Matanzasm 
gaau  lak  zanedbané,  i«  gsme  za  «eylepšj  uznati^ 
8  Tokintau  nasj  přjmo  polem  geii* 

Vdanta  gest  polokrytý  wůz,  -zpočjwagjq  na 
Wt\m\  wysqkých,  za^  podrwuě  přislaTirených  ko^ 
lesjch.  Saukenná  záwěsa^  zřjeená  k  atahowánj  t 
itoztahowámj,  ohránj  před^aluneém*  prachem  i  blá- 
tem. Kůň  atteb  mezek  je  gen  geden  zapřáhá,  a 
kaleasero  éili  ko^  gei&ťpokaždé  tiégaký  Ne^,  odě^ 
vf  w  óerwenau,  iátítaa  neb  zelenán  portowasia« 
kazagku,  bjié  spodky,  wysoké  těsné  boty,  roašiřu^ 
gjcj  wt  aad  koleny,  opatřený  4ia«hými  ostmhami 
a  magjcj  po  boku  macbettu,  U  g.  krétkau  iirokam 
iawti* 

Ar0iraga  dal 'se mineydřjwe  kohautům  awým 
diwiti ;  překráatié  lo,  žárliwé  prudké  ptaotwo,<hně* 
mn  ukrntnélio,  ničeho  oeietřjcj  Tře  swéna  wjtězenj; 
wěru  hodni  by  byli,  aby  se  něklerým  druhem  lidj 
aiali.  Na  Kubě  magj  kohamin«c,  gako  ginde  psi- 
lowecké  aneb  záwodnj  koně,  Gmenowali  maěko* 
baulinec  hraběte  Gibakoy,  w  němito  se  přes  200 
kohauiů  ckovralo,  gichžto  mnohý-  za  300  i  400 
zK  stř.  stáL  B;f walý  ^uTemér  ostrown  tohoto^  ge» 
•«rál  Vires,  měl  rtěij  pro  iiěco  giného  smyshit 
leé  pro  swé  kohauty  (gsdios),  a  sám  nad  neynepa^ 
tměgšjmi  prawidly  bdéU  gichžto  ae  při  krmenj  a 
•ittřowánj  těchto  k  potýkáivj  určených  zwjřat  he* 
Iřj.  Sém  přeswědčowal  se  o  spánj  a  ehuti  k  gjdlu 
těchto  miláčků  swýcb,  whistnomčně  zawazowal  gioh 
rátty,  když  bogiitě  opauštěli,  wseeka  geho  tělesnj 
i  duíiewnj  činnost  byla  na  tento  gediný  předmět 
aestředěná.  Zatjm  ale  drancowali  morátj  laijpež*^ 
hjei  pokogně  koráby,  do  HaTaány  aneb  z  nj  pltt« 
gjrj,  wraidili,  topili  a  upalowali  lidi  na  nich,  a 
odpočjwaK  si  pak  we  wšj  bezpečnoisti  w  Regle,  wsi, 
as  půl  mjle  cesty  od  blawnjho  města  wzéálené*  Zde 
bylo  hlawnj  gieh  reydiiítě,  policie  nebylo  takměř 


Digitized  by 


Google 


284 


žádaé>  a  d&ckodowé  z  ostrowa  nalézali  rozličné 
swé  wedlegšj  cesty*  Ale  gakáž  to  byla  za  to  podt- 
wu  hodná  stwořenj»tikohaiitf  |[uyernérowi,  gakauž 
udatnostj  zářily  se  gích  oči^  gak  hrdě^  rozléhal  se 
široko  daleko  gích  pokřik,  podobný  zwukíim  že- 
lezné traubyl  A  Vives  sám  napsal  o  kohutowog-- 
mctwj  spisi  kterýž  posawad  u  wěci  té  na  slowo 
se  bére. 

Dwa  dni  zdržel  gsem  se  na  osadé  Dona  Azei- 
ra^,  čas  swůg  nazwjce  lowem  papaušku,  diwokych 
sljpek  a  g.  tráwě.  Bylbych  si  byl  také  mohl  zalo- 
žiti wýtecnau  zbjrku  nesmjrných  stjrí^  černých  a 
zwlášlě  čerwených,  nad  rojru  nebezpečných  sto- 
nožek, straěliwých>  dobrau  ruku  zvřjcj  gsaucjch  pa* 
waukň  a  přemnohých  giných  nad  mjru  gedowatýoh 
zwjřat,  X9  Ewropé  geště  gména  posud  nemagjcjché 
poněwadž  ewropátj  učenj,  gimž  ztěžj  co  ugde,sein 
se  geště  nedostali,  by  gim  třjdy  gich  a  druhy  wy* 
kázali.  Nicméně  žigj  předce,  bodagj  a  kaušj  tak  do- 
bře, gako  kdyby  we  wšech  přjrodhických  slowiij* 
ťjch  sebe  obšjrněgi  pogednáni  bylí. 

U  wečer,  bylo  to  w  únoru,  a  teploměr  reaup 
murský  okazowal  26  stupAů,  odgeli  gsnie  opěc 
chtěgjce  w  občerstwugjcj  této  době  do  města  se 
wráiiti.  Wezli  nás  ginau  cestau,  než  kterau  gsme 
byli  přtgelí,  a  když  gsme  městysem  dosti  welikým 
geli>  se  se  na  námě^tj  šibenice  wypjnala*  weliká 
dosti,  by  &e  ZA  něgakau  wěž  mjti  inohla. 

•Eyhle,  přjteli,«  prawil  gsem  k  p.  Azeirago* 
wi,  vbezpochybný  důkaz,  že  we  wzdčlané  zemi 
gsme.  Ale  prosjm  wás»  čjm  ge  to^  že  se  mezi 
těmito  ztracenými  chatrčemi  šibenice  nalézá,  kteráž 
by  hlawnjmu  městu  ke  cti  byla?<< 

•Bylo  gj  před  několika  lety  zapotřebj  k  od- 
{>rawenj  několika  Negrů,  wudců  auplného  spiknuij 
proti  bjlým  pánům,  gežto  se  ale  na  štěstj  záhy 
wypáiralo,^  odpowěděi  mi  můgnowý  přjtel,  a  gal 
ae  mi  sám  bez  dalšjho  powzbuzenj  následugjcj 
anekdotu  wyprawowati !  »Poněwadž  otroci  tohoto 
okresu  welmi  rádi  se  zbttřugj,  měl  se  gim  gednail 
na  postrach  notný  přjklad  dáli.  Černoch  kýsi,  na^ 
zwaný  Vulkán,  hlawa  onoho  zbauřenj,  byl  odsauzea 
aby  napřed  prowazem  odprawen,  pak  sekerau  sťat 
byL  Negfrowé  ale  wěřj,  že  duše  gich  i  s  tělem 
po  smrti  gich  do  Afriky,  do  wlasti  se  přestěhugj 
a  tam  znowa  obžiwnau ;  to  wšak  wedlé  gegich  mj« 
něnj  nemožná,  pakliže  od  mrtwoly  částky  některé 
oddělj,  kdoby  pokrewným  přjtelem  nebyl.  I  měl 
Vulkán  bratra,  kterýž  prosil,  by  sám  hlawu  oběše* 
ného  odřjznauti  směl.  Zdálo  se  nebezpečným^ 
práwě  tehdáž  powěrčiwost  newědomé  této  láge 
násilné  urazitij  pročež  i  wyprošená  přjzeň  milosti* 


wě  propůgSena  byla.  Ne^rowé  dali  se  do  nesmjr- 
ného  gásánj.  Vulkán  ale  podstaupil  trest  smrtí  a 
nepřcmožitclnau  důwěrau  zagatého,  kterýž  za  cena 
nepřjgemného  okamženj  swobodu  swau  a  s  n j  též 
gistotu  kupuge,  že  se  opět  do  tauzebně  očekáwa- 
né  wlasti  swé  nawrátj.  Hlawa> « krwácegjc  geštó^ 
wpjchla  se  pak  na  kůl.  I  přihodilo  se,  že  kdysi 
wečer  gistý  Seweroameričan,  gmenem  Whitefield» 
magjcj  službu  u  něgakého  injenia  t.  g.  cukrowáruj 
mimo  kůl  tento  šel,  zapomněw  trochek  sijrého  ro- 
zumu na  dnu  sklenice.  J  zdálo  se  mu  wtipným  a 
žertowným*  aby  žebřjk  přinesl,  ke  kůlu  přistawxU 
a  dýmku  swau  Vulkánowí  do  úst  wstrčil.  Weliký 
byl  hněw  Negrů,  widaucjch,  gaký  se  stal  posměch 
zůstatkům  spoludruha,  od  nich  nynj  powěrčiwě 
ctěného,  a  hněw  gegich  přicházel  tak  hlasitě  na 
gewo,  že  městský  úřad,  aby  geg  opět  utišil,  zoba- 
wenau  tuto  hlawu  snjt  kázati  musil." 

Tak  mi  wyprawowal,  a  tau  dobau,  když 
gsme  se  wesnicj  tauto  brali,  spočjwala  hlawa  tato 
gtž  asi  6   neděl  w  zemi. 

Půda  okolo  Matanzasu  gestryšawá;  my  gsme 
'  byli  celj  plni  prachu  a  geli  gsme  práwě  skrze  hau- 
štj  palm  a  množstwj  giných  stromů,  gcžto  neyob- 
zwiáštneghj  owoce  rozmanitého  druhu  wydáwagj, 
když  nás  nagednau  překwapil  ligawec,  obyčegný 
onomu  počasj  a  nad  mjru  prudký.  Byla  to  prawá 
potopa  a  woda  ř3tila  se  s  nebe  w  praudech.  My 
"^gsme  nebylř  obogžiwelnjky,  a  potěšili  gsme  se 
tedy  nemálow  spaiříwSe  w  nehrubém  wzdálj  přj- 
bytky  osadňické,  do  nichž  bychom  se  utéci  mokli. 
I  učinili  gsme  tak.  Nalezli  gsme  t&m  pět  osob,  dwa 
Kreoly,  gednoho  Katalauňana,  gednoho  Angličana, 
Jerrolda,  a  Whitefielda  onoho,  o  kterémž  gsem 
práwě  byl  zmjnku  učinil.  Spatřiwše  nás,  wstaK 
tito  pánowé  od  stolu  a  wjtali  nás  co  neyochotněgi 
a  neysrdečněgi,  což  by  bezpochyby  nebylo  bez 
působenj  na  naše  slzy  zůstalo,  kdybychom  nebyli 
pozorowali,  že  do  posiednjho  opiti  gsau. 

Powětřj  bylo  šeredné,  a  zdálo  se,  ie  se  ge* 
stě  pořád  wjce  zhoršuge,  i  widěli  gsme,  že  nám 
-nic  nezbýwá,  leč 'noc  tuto  s  hostinnými  těmito  li- 
dičky ztráwití.  Mohl  bych  ledaco  poučného  o  zpA* 
sobu  připrawowánj  gjdel*  na  ostro wě  Kubě  powě- 
djti,  proz^itjm  stačj,  řeknuli,  že  cibule  a  sádlo  hUw- 
njmi  zde  wšeho  základy  gsau.  Pokrmowé  obalugj 
.  se;  a  kořenj  se  tak#  že  rozeznati  nelze,  geet-li  a 
které  maso,  ryba  neb  cos  giného  w  ústech.  Wjno 
bylo  wšak  wýbomé,  a  no wj  přátelé  naši  neopomjgeli* 
chwálu  tuto  gemu  s  welíkau  oblibau  udčlowaci. 

wGste  skrz  naskrz  mokrý,*'  prawil  White- 
fielda vmusjteť  se  pak  občerstwiti*«  a  podáwal  mi 


Digitized  by 


Google 


385 


ffelkau  skléaiei  nápoge  agtiardienie  it  azíuar  na- 
zwanéhoj  gtžlo  gsem  gednjm  dauškem  wjhnul. 
Nediftuho  petom  ohtjdnul  gsem  se  i  po  druhé*  ne- 
boť mokrota  ^auc  mí  až  na  kfiži,  dokazowala  mi» 
gak  potřebné  pro  mne  takdwé  posilnénj  g^est  Ná- 
sledkem t<rfioto  kwapného  napttj  se  nezwyUých  mne 
korkách  nápogů  bylo  gdkési  polospanj,  kteréž  se 
mne  náhle  zmocnilo  a  nepustilo*  až  ge  opět  něga- 
ký  hrozný  hřmot  okolo  mne  zapudil.  Gedefn  Špa» 
niel  chrápal  pod  stolem*  druhý  pak  Wynasnažowal 
se*  aby  Američana  a  Angličana  od  sebe  dostal*  kte* 
ř}ž  newjm  proč*  bezpochyby  z  hádky  o  zrusenj 
trestu  smrti  do  pradké  hádky  se  byli  dostali.  Giž 
ti  byli  oba  tito  šaupeřoivé  láhwice  o  lebky  rozbili^ 
giž  se  sebe  drželi*  pohlawkotvali  se  a  nadáwali  si. 
Whitefíeld  pokatišel  se  giž  o  něgaký  gonging  na 
protiwnjku  swém*  Jerrotd  wšak*  wýtečný  bokso- 
wnjk*  zasadil  Američanu  notné  ontiwo  (dwě  rychle 
po  sobě  následu^jcj  rány  pěstj)  w  mug  (we  twář)  a 
w  panier  a  mam  (w  žaludek}^  tak  že  gako  mrtew  na 
druhý  konec  swětnice  odljtnuL 


P  á  p  ě  r  k  y. 


P.  Ludewjt  Štúr  wyprmwagc  w  odpowi^di  swé  aa  clo«> 
tjrAnj  přehorliwého  Maďaroinila,  p.  Luká»e,  w  j>řjloi^k 
Wieob.  now.  augSp.  ode  dne  17.  srpna  b.  r.  Dásledug}cj 
lagjmawý  pi^bčb*  který  gak^olto  malý  pijfpéweček  k  histo- 
rii zmadařowánj  Slowákii  sem  klademe.  —  Do  Kameniety 
gedné  s  21  reformatských  slovenských  obcj  w  Uhrjch,  byl 
před  ifjcc  lety  rodilý  Madar,  p.  Soréss»  m  kasalde  sL  Ik 
dosazen,  8  pVjsným  roikasem,  aby  uboban  tnio  obec'  po- 
maďařil.  Pan  S.  Činil  seČ  byl  a  rosumj  se  samo  seban, 
ie  slotrjčk*  po  riowensku  neinaf^,  na  konánj  sluieb  Bo- 
ijch  w  gasyku  swřřcných  sobí  du^  ani  nepomyslil.  Po 
12  let  pokračowal  borliwé  w  madařenj  swé  obce,  pak  se 
ale  apanatowal  aautrpnostj  k  aanedbanému  lidu  tomu  ga- 
tý,  sačal  nynj  sluiby  Bolj  w  geho  gasykn  Iconati,  gemvC 
te  byl  xa  Čas  pobýwánj  swébo  we  wsl  této  náležitě  pHučí!. 
On  mjnil  owleu  dobře,,  ale  ginj  myslili  ginak,  a  superin- 
tendent reformatAého  okreslni  tohoto  aawolal  st  nebobélio 
ftpronewěřilce,  by  ukowé  swé  gednánj  ospravedlnil.  »P<> 
X%  let,«  prawil  předwolaný  kasatel,  wpracowal  gsem  o  sma- 
dařenj  swé  obce,  kterái  gen  s  18  rodin  sAleij,  a  předce 
nemohl  gsem  ničeho!  pořjditi.  Do  nebe  wolagjcjm  břjchem 
by  bylo,  dále  wěc  takowau  prowAdélí ;  nechci  toho  wjce 
éinitL*  Na  to  byl  •  auíadu  swéhó  swrien,  obec  wjak  geg 
podriela,  hrosjc  že  wjrn  swan  xměnj,  pakliže  se  gj  ducho- 
wnj  geg]  ncsůstawj.  Kaiatel  t^  ii^  a  páfobj  dále  wt  swé 


obci.  —  Nenj-Ui  to  plkný  {ďjbSfa,  a  Bůh  deyi,  aby  «e  wle- 
cky  tyto  traj^ie  ge<té  tak  dobře  ákonéilyl-^Kdo  bnde 
odpowjdati  u  tolikerá  násilj,  kterái  •«  srdci  i  rosnmn, 
irsdélánj  i  náboiei^twj  čii^?  Kdo  náhrad j  wiecko,  oo  tjm 
stračeno,  a  na  koho  sweso  se  bič,  ktetýi  ae  takto  přjžtjm 
-pokolei^m  upljtá  ?  Zanedbané  aneb  kiiwé  wychowánj,  swU- 
aié^  náboáenské,  mstj  se  neodwrainé  a  mohlibychom  toho 
|>ékué  přjUady  i  neybližájbo  bljska  owádetL  O  uk  gen 
pečngte  bohulibým  ^mio  způsobem  o  njrnégij  a  aivláštč  o 
bttdaucj  blaho  swé  wlasti;  krásná  aemě  wale  bude,  třeba 
se  gak  mys^  madEarskau,  aspoá  duiewnS  a  mtawnŮ  kw$> 
taucjl 


České  dlwadlo  w  Praze. 

W  nedďi  27.  srpna  opakowala  se  JtDrntj  geékyni  u 
^envené  ékályu  podlé  Rolimanna  od  Henkelu,  o  Čemž  w 
101  čjsle  loňských  Kwčtů  giž  mluweno.  —  To  bylo  opéi 
pobljženj  k  podscmi\jmu  duchu,  milostiwému  patronu  slabé 
paměti!  TíeyalawnČgdj  bylo  ale Irizenj  orchestru ý  gedna  Část 
opakowala  a  druhá  lla  srdnaté  dále,  zmatek  byl  dowrien. 
BraTOý  biavissimo  1  Aspoů  nesmj  gedeo  druhému  nic  wy 
čjutL 

W  ůucý  29.  srpna  uJaii  z  ParjZe«y  op&  w  celkn 
iak  dobře  gako  w  předpřede^lém  čjsle  řečeno,  proČoli  se  i 
na  ně  w  tom*  co  doUgi  neodwoláme,  wztahugeme.  Že  se 
tenkráte  p,  Negcdlá  we  swé  árii  o  půl  ti^ktn  opozdila,  to 
gj  gediné  na  swčdomj  klásti  bylo  hy  nesprawedliwé.  P. 
Toancro.wa  rulila  opět  trochu  pěkný  awůg  sp$w  -wyiijm  in- 
tonowánjm.  Byť  i  n  této  od  přjrody  laskawě  obdařené 
apěwkyné  wůle  byla  aebe  upřjmnégjy,  mysijme  předce  a  s 
sami  ftnatelé  zpiwn.  Že  některé  wady  u  twořenj  tónu  gen 
ir  dobré  ikole  naprawiti  se  dagj.  Gak  wýborné  bylo  prwnj 
linale,  tak  slabě  dařilo  se  druhé.  Prosodii  činilo  se  welké 
pljkoii.  ». 

We  čtwrtek  dne  31.  srpna  dáwala  se  poneyprw  či- 
nohra »(hu$  ge9t  ÍjlenÁ<  dle  francaoského  od  Lemberta 
padělaná)  gesti  to  drama  dobře  namydlená,  postawená  na 
dobrém  psychologickém  základě,  genž  rychlým  stijdánjm 
obrazů  ze  iiwota  tutu  lidskýdi,  nám  gako  w  rámci  wyjíáj- 
ho  společenstwa  anglického  na  oči  wjstawených,  obecenstwo 
nemálo  zagjmá.  Předstawei^  bylo  se  zdařilegjljch  našeho 
diwadla  a  Ijbiio  se  wcikerému  obecenstwu  gak  náležj.  P. 
Krumlowský  (lord  Harleigh)  hrál  pěkně  a  mluwil  ge^tě  lépe. 
Chtěli  gsme  geg  giž  několikráte  na  gistý  nezpůsob  w  před- 
nááenj  pozorná  učiniti^  který  gsme  na  něm  giž  odedáwna  a 
tenkráte  opět  posorowali*  Stáwá  ae,  že  někdy  u  welkém 
affektu,  swlájítě  když  na  Ijlenee  hrage,  celau  sadu,  slowo 
po  slowě  násilně  se  sebe  wyhazuge  a  sice  wíe  gednjm  hla- 
sem, tak  žebys  hudebně  to  pozoroge  sotwa  řjci  mohl,  že 
se  některau  slabikau  o  čtwrt  tónu  wýáe  nebo  njie  dostal; 
pří  Čemž  pak  obyčegně  ge^tě  poslednj  slabiku  mocněgi  wy- 
rážj.     Tato  chyba   w  dckjattaci  p.  Krumlowského   wůbec 


Digitized  by 


Google 


266 


éattSgi  ii*přj|[ffim8  se  wjnkjtk.  —  Njtij  slowo  o  Ife.  'Mm 
se  tdá,  is  potáhl  lordi>wa,  ws  swých  sáUadeah  ttilediti- 
lá,  gtmuk  a  dohrasrdečaá,  i  w  geho  djloiosli  AUté  wp«- 
ko^aých  tnoaentediy  irf;aky-cki  na  nim  ipočétka  anisám 
lékař  iádné  pomaltaosti   nepoxonigey    mkaaomiti  je  nosíý 
-pro^Ž  by  ma  lópe  slalela  tichá  MáwmHwott  a  gemiá  m^ 
ká  traofaliwost  se  srdeéaoetj,  sesli  «asaaaiileSl  aoe  ivrpit*- 
taost,  gi2tD  gsiae  -mět^m  djleoa  na  p«  8L.  widálL     Třeba  i 
«wátítiy|ižeb)r  pak  cbwj&ewé  baaře  l|jienoeti  >od  těchto  tí« 
«diých  deb  lépe  se  bjl/  odrálely  a  spola  wjoe  dQgjmalj^ 
a  wlíak  rnns}  «e  asoati,  že  sawxdor  tteso  ncdosutkůai  hra 
geho  pilná  byla  a  zUste  w  druhém  i  třctjm  gednánj  mao* 
hé  idaHIé  momenty  ohgewowala.  —  P.  Herbstowa  prowedla 
iilobtt  swaQ  co  do  hry  oaskne  dobře  a  s  seoby^egným  ci* 
tem,  lačei  také  od  obecenstwa  několikráte  pocfawalan  po- 
ctěna byla.    Mtisjíde  swUStě  pflnost  gegj  chirálhi,  ^e  celao 
tu  dtauhati  nlohn  tak  fádně  ipaměti  iDala,  prodei  uké  do* 
8ti  dobře  mlawila,    a    gen  zijdka,  dá2tě  w  ddijm  gednom 
tryprawowánj  bylo  litowati,  2e  dosti  obratně  a  hladce  řeé{ 
swau  ivládnantt  nemohla.  W  gegj  deklamaci  ukatuge  sen^'»> 
éastěgi  ta  chyba,  ře  předložku  t>d  pfjslúfoého  slowa  odd^ge 
a  toto  pak    s  nátwnkem  přednáij,  kdeito  se  w  ťďítině  we 
mluwě  wždy  obé  gako  w  gediné  slowo  p<>gjmag}  a  pak  přj^ 
vwuk  na  pf^ožku  se  přená.Aj.  Toto  prawidlo  by  i  gínj  mno- 
fej  na  paměti  mjti  mďi.—P.  Kolárowá  hrála  přiměřeně  awft-^. 
bec  roKtomile.     Že  'w5ak  i  gegj  řeě  tenkráte  w  toku  swénr 
tiékolikrilte  o  lirméaek  se  opřela,  peiorówalt  i  n^téfj  řjdcj 
diwadla  nahého  nawftěwowatelé ;    my  pak,   ktefj    wýtečnaa 
pilnost  milé  nitíj  p.  K..  le  dlanhé  tkuSenosti  snáme,   diwili 
gsme  %e  těmto  neobvyklým    ůkax&m.  ^~P.  Gřabíoger  byl 
Srdečný    a  důstogný   doktor,    a    mluwfl  (sit  renia    Terbo) 
)»s  pomaxáK^m.tt  Ta  wlíak  mi  na  mysl  přřehásj  přjslotvj  :  ějm 
lépe  kdo  maře,  tjm  rydílegi  gede.tt    A  sandě    s 'toho  pra^^ 
Tfidla  na  řeťl  p.  Grabingrowu,  mnsjm  řjci,  ie  mluwil  sbes 
pomazánj.tt  —   P.  Biel    hrál  welmi  detmě,    a  též  pp.  Lapil 
a  Tomek  malé  swé  úlohy  adaříle  provedli— Kdyl  wpr^ 
Wnj  scené  p.  BfeI  s  p.  Kolárem  wystaupili,  newědel   gsem, 
•eo  p.  Kolár  wlastně  předstawuge.     £  počátku  gsem  se  do- 
ínnjwal,  žegeto  lordAv  pogezdný  nc3>o  něgaký  weselý  druh, 
g^žto  stiad  lord  s  seban  wodj,  aby  segdio  áaářkovádjmba- 
wil  ageho'kiispr6Wáděn}  rozpustilých  kauAA  za  nMjomčjhť^ 
použjwal.     Tomu  "wáa\  byla  na  odpor  wážnost  p.  Bfelowa, 
pak  přjlíS  swobodné   si  počjnánj    společnjkowo   i   st^nost 
oděwQ.   I  požádám  sauseda  swého ,    gakébosi  pána   z  wen- 
kowa,   aby   mi  di waddnj  cedulku  pftgMI ;    a   a  té  gakoi  f 
pak  ze  řečj   bijže  seznám    s  nemalým  úžasem,    Že  gest    to 
lordAw  přjtel  a  lorda  Hatleígha  synotrcc,  sirWifknis.  Ne- 
inohu  tomu  níkterakž  nwSřítí,  žeby  se  mladý  šlechtíc  angli^ 
ékýy  gakkoli  bonvivant,  takto  chowati  mohl  ]  tauto  posta^rau 


«  tjas  tAa  diienjaa  Jby  tn^n  mCita  ^  rs^rflili  mttú  «r- 

glickýBM  dlecfaaGi  ehw^doáel,  mtíikaU  ms  ^poleéoosti  dav. 
Ge  .do  Mli,  <byla  iTcUá,  obsatná  a->giJko  Maaoroétlá.  K^f  i 
.  p.  K.  fedow  do  práttdm  gegjho  sb|pustil  a  ^ak^ési  w|po^- 
.wábj  počal,  prawjm  k  saaseda  swárnns  i*Baét»  posorowat, 
naposled  přigde :  «agiaé  wJíeUgaké  Uetyc^aSlastBě,  Sottva 
že  gsem  byl  proroccwj  «wé  pronesl,  glž  game  sIowa  U«g^ 
YiUté  slyšeli.  Mftg  sawsed  se  s  podiweojm  ke  naě  obvátil 
a  ptal :  uzdali  gsem  teti  k«s  gii  widfl,  ie  «ap»ed  wjm  co 
přigde?c  Gářku:  »Newiděl»  ak  to  ge  dáwaddaj  skiiieQOSt.c 
Přál  bych  paaii  K.,  aby  se  byl  w  posledzg  scen^  kde  dok- 
tor Haileigha  aa  odhaleig  ^oshodugjcj  apráwy  připrawvge, 
widéti  inol4,  gak  Um  w  poaadj  stál,  au  se  ire  twáři  geho 
gakási  podraná  sa^enice  cit&  gewila:  tu  a^plllá  acUčnost 
a  ohledu  ^děge,  gcnžto  se  právě  wywinowat,  tv  aas  gakési 
lakořka  blbé  podiwei^,  gežto  se  jnad  snaiiio,  aby  nám  «- 
kázalo,  že  půwodce  geho  wlem  těm  věcem,  genž  se  tú 
děg],  neroramj-^  tu  zase  sarkasticky  ásmčcb  an«Á>o  chytié 
nhaiiráig  očj,  gakobys  řekl  r  a  Wžak  gá  dobře  wjm  o  viem, 
co  mi  tu  satagiti  eboekeic  —  v»e  to  se  stíjdalo  na  tváři  tak 
rychle,  ano  někdy  i  v  gedno  splývalo,  že  bylo  těžko  uho- 
•daanti,  co  s  toho  panu  K.,  co  geho  vměnj  náležj.  Kdyby 
se  byl  p.  K.  uk  viděl,  sagisté  by  byl  svokls  Diffie&e 
tit  satyram  non  scribere*  —Druhý  kus  co  přjdatek  aČ  ne* 
hrubě  potřebný  byl  nDva  přátelé  a  geden  kabát. «  PředsU- 
venj  nevynikalo  v  ničemž  nad  předešlá  této  veselohry. 
P.  Kaika  gakož  i  ostatnj  hráli  dobře.  Toliko  dva  přáulé 
obnoženému  tomu  kabátu  některé  ikody  učinili,  k  gicbžto 
správě  pan  kregčj  Lokýtekmčjm-se  nepfičinil,  ačkoti  toho 
večera  v  přjližné  liorlivosti  vjce  činil  než  se  žádati  mo- 
hlo. Ostatně  i  to  pravda,  že  se  kabát  w  celosti  své  udr- 
žel —  nebo  gestliže  kde  vinau  p,  Biela  něco  z  něho  vypa- 
dlo, tu  hned  zagisíté  p.  Kolár  eat  ťmprovťse  dvognásobnao 
s^iplatu  na  to  položil.  y,  |^ 


fiOMACti  KRONIKil. 

z  Mwančic,  W  letožnjch  prázdninách  cestuge  po 
gižnj  Moravě  a  té  Části  Rakanska,  kteráž  někdy  paiHla  ku 
královstvj  velko -moravskému,  pan  A.  W.  Šěmbtra,  pro- 
fessor  řeči  a  literatury  Českoslovanské  na  moravsko-su- 
vovské  akademii  v  Holomaucí.  K  na^eibu  velikému  po- 
těsenj  nawstjvíl  i  na^e  m^sťo  9.  srpna,  a  vygádhl  se,  ře 
cestuge  za  přjčioau  vyhMávánj  v  archiveoh  starých  gmen 
«iÍstpjoby  gežto.  v  tomto  okresku  djlem  zašlá  djlem  pře- 
tvořená gsau;  dále  zpytuge  odchylky  nářečj  našeho  od 
pjsemnj  reČi ;  popisuge  kroge  lidu  venkovského,  zvláště 
ale  sbjrá  podánj  meai  h'dem  naéjm  geětě  aŽ  deesd  hogně 
aachovalé.  —  Welice  se  váak  sarasautiU  mnozj  slyljce,  Že 
p.  professor  mjnj  udati  na  svau  nowau  mappu  mjsto  za- 
vedeného vj^ude  giž  gména  města  našeho  Bwantice  te,  ge- 
bož  lid  obecný  v  okoij  nažem  užjvá,  totiž  i*  Watditěfif 
pro  kteréžto  gméno  žádného  gmenovitě  pjsemxv}ho  důvodu 
se  starověkosti  nenj.  Tjm  samým,  že  se  gméno  >*Ewan- 
Čicea  navzdor  obecné  mluvě  uchovalo,  zasltihiige  práva 
svého;  kromě  toho  lisj  se  gaséno  Evančice  od  gménft 
Wančioe  giž  samým  kořenem,  nikoli  pauhau  forman^  ceŠ 
hy  se  lebčegi  odpustiti  daIo» 

7.  Tit  Hoinoia. 


w)n*ká«j  w»  Mr^Om  *  vr  Mbotii^^  fSláríjHk:  'k»Mk«  druhák  •tr«J»   f»*mwá  n  ^\*nkowi  fi^Mim.     VHáptítej  —  •  myimtfMU  •»  ifwti 
leu  48  kr.^  we  knikki*p«Mwj«k  aa  púi  Iru  t   al.  36  kr.,  na  c.  k.  ^oMack  pfiU.  S  b1.  S6  kr.  tli. 

Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze.   « 

Digitized  by  VnOOQiC 


Kwéty. 


HárodnJ  zábawnjkpro  Cechf,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  72. 


9.  xářj  tS43, 


10.  r.  běh. 


Howý  roL 

KPolsrniowánj.) 

Tiše  a  rychle  brali  se  obadwa  temnými  ulice* 
mi.  Ruka  gegj  spočjwala  w  ruce  geho«  kterážto 
se  chwéla  wnitřnjm  pohnutjm.  Muži  bylo«  gakoby 
mu  w  patách  zly  duch  kráčel  a  kroky  geho  popo- 
háněl; nemelte  oddechu^  až  se  byli  w  gine  čtwrti 
města  octnuli  a  na  bljzku  gim  wrata  sprostěgšj  ho* 
spody  kynuly. 

W  lůně  tohoto  stanowiska  chudSjch  powo* 
znjku  a  nemagetn^ch  pocestnjků— ^^t.  g.  w  malé> 
auzké  a  njzké  komůrce  s  chudobnau  postelj>  ze* 
dřeném  stolem  a  s  třemi  osezen^mi  židlemi  učinili 
zastáwku.    Bylíť  we  swém  přjbytku. 

Zpěwačka  rozswjtila  tenkau  swjóku  w  njzkém 
.  mosazném  swjcnu. 

Muž  sedel  na  židli  —  unawený»  wášněmi  u« 
itwaný^  chorobau  skijčený,  na  smrt  urodlený.  Wen* 
ku  byl  chladný  wjtr  perutě  swé  o  twáře  geho  otj* 
ral :  ale  na  čele  stál  mu  pot  u  welikých  perijch. 
Zpěwaóka  ]st  němu  přistaupíla^  a  utjrala  mu  pečli* 
wau  rukau  palčiwé  čelo. 

»Q  má  Beato!«  wxdychl  muž  a  pogaw  ruku 
gegj^  Ijbal  gi  a  tiskl  kbauřjcjmu  srdcí.  —  i»Anděli« 
strážce  mug!  Néutracug  mě  praudem  bněwu  swé* 
ho  — ;  odpusť  nekonečné  wášni  mé  —  brzo  budeš 
mjti  pokogl* 

»Co  to  zase  mluwjš»  Karle  mug!«  prosila 
zpěwačka  slowy  neyljbezněgšjmi,  vGaká  strašidki 
lekag)  duši  cwau?  Co  mluwjš  opokogí?  Negsem*)i 
pokogna^  když  gsem  u  tebe?« 

»Gsi  —  gsil*  zwolal  muž  wášniwě^  a  owinuw 
ruku  okolo  těla  gegjho^  položil  hlawu  swau  na  ge- 
gj prsa.  nSwětíce  ge  wždy  pokogná  wedle  hřjšnj* 
ka.  Ale  gá  rušjm  pokog  twug!  Podezřiwá  mysl 
moge  shánj  mraky  na  oblohu  twau«  giž  beztoho 
wášeň  má  byla  zakalila--  « 

»Nech  toho  —  nech»  Karle  mAg!«   wpadla 


mu  zpěwačka  do  řeči ;  wwždyťnegsme  děti,  abych* 
me  se  wespolek  zaumyslně  škádlili  a  trápili.  Swodná 
léta  mladistwých  wášnj  uplynula — gakolesk  akwět 
wybledl  a  opadal,  kterýž  ge  w  čarowném  kole 
swém  držel ;  žiwot  hledj  na  nás  očima  střjzliwýma 
a  držj  w  ruce  zrcadlo,  z  něhož  na  nás  péče  a  sta* 
rošt  pohljžj.  Máme  si  ge  dětinskau  wášnj  zwětšo* 
wati  ?  Máme  zbytek  sjly,  který  gsme  z  wjru  dnů 
swých  geště  uchwátili — máme  geg  marnau  neswor* 
nostj  docela  w  niwec  uwesti? —  a  ležeti  pak  w 
rumu  gako  bleskem  roztržené  slaupy,  gežto  ginak 
státi  nemohly  leda  w  pewném  kruhu,  genžto  se 
okolo  temena  gegich  otáčel?* 

«>Odpusť,  odpusť  —  andělí  můg!*'  zwolal 
muž  letem  ziipničnjho  zápalu  unesen  —  »a  ne* 
pokládey  mi  žárliwau  péči  mau  za  hřjch.  Tys  ge* 
diná  kotwice  žiwota  mého  I  —  w  tobě  spočjwá  dů* 
wěra  w  mau  přjtomnost  i  budaucnost.  Kdybych 
tě  měl  ztratit  na  temné  pauti  dnů  nastáwagjrjch, 
nemohl  bych  postáti,  nemohl  bych  pokračowatí — 
ale  w  hrobě  musel  bych  hledati  odpočinut].* 

»  Karle  I  —  Karle  —  upokog  se  I « 

»Ne  —  we  mně  nenj  pokoge!  duše  má  ge 
hladina  gezemj — šlohaná  a  poháněna  dechem 
wěčného  wichru.  Gá  se  o  tě  bogjm — gá  se  třesu; 
zmjtán  gsem  wětšj  auzkostj,  nežli  když  růže  na 
twých  Ijcjch  kwetly !  Ach  —  wždyť  mi  musjš  rozu* 
měti  I  Což  by  ze  mne  bylo,  kdybysi  odemne  se  od* 
wrátila?  Zlomená  wětew  — zawátý  list,  gegž  každý 
rozšlápnel*  * 

Náhlý,  prudký  á  dusiwý  kašel  překazil  mu  dal* 
8)  řeč.  Zůstaltě  skoro  bez  sebe  w  rukau  zděšené 
zpčwačky. 

»Pro  žiwý  Bůh,  Karle!  zpamatug  se— ušetři 
se  —  upokog  se  —  pogď,  polož  se !«  prosila  a  do- 
mlauwala  Beata,  i  snažila  se  dowesti  muže  k  poste- 
li ;  ale  několikaletý  neduh  geho  držel  geg  w  bia* 
dowých  Uepetáeh,  a  zdál  se  mjti  chuť,  rozbaurati 


ó 


Digitized  by 


Google 


fiSS 

badowu  křehkého  těla.  Krcw  se  mu  wywalila  ústa- 
mi  a  nosem. 

W  smrtelné  auzkosti  wjkřikla  zpewačka.  W 
tom  se  klepalo  na  dwéřc —  a  w  okamženj  na  to 
wesel  z  tmawého  sjnce  do  komůrky  —  Nowotný. 

Onte  nebyl  zrak&  swých  spustil  s  podiwné 
ipěwačky,  i  když  byl  muž  gegj  přjtrž  učinil  w  ti- 
chém gcgich  howoru.  Namáhawé  tkwěly  očí  geho 
w  rozpálené  lebce  na  té  strastipbé  postawě  —  a 
když  konečně  odcházela,  když  byla  s  pruwodcem 
swým  za  dweřmi:  zabřesklo  se  mu  nagednau  w 
rusowlasé,  punčowau  párau  naplněné  kotrbě. 

»TeJ  to  mám!«  zkřiU  nagednau  tak  hlasitě^ 
ie  se  kolem  wáickni  hosté  ohljželi ;  potom  wyskočil, 
wtísknul  si  klobauk  geště  hlaub  docela,  apospjchal 
za  odešlými  tak  spěšnýma  nohama,  pokud  to  gen 
učiniti  mohl  pro  záwažj,  gežto  mu  hlawu  tjžilo. 

{PolraČowátij,) 


Sanbog  w  latanzasn. 

(Dohmlenj.) 

Poznamenám,  zde  k  poučenj  těch,  kteřjž  w 
Savanně  čilí  w  Nowém  Orleánu  nebyli  a  způsoby 
w  boksowánj  čili  w  saubjgenj-se  na  pěsti  neznagjf 
ie  gouging  w  tom  záležj,  aby  se  tři  prsty  do  wla- 
sů  protiwnjka  za  čelo  popadnutého  otočily,  načež 
se  mu  palcem  oko  wymáčkne.  As  před  30  —  40 
lety  potkáwaly  se  w  gižnjch  kraginách  americké- 
ho saustátj  každodenně  osoby,  na  podobný  způ- 
sob o  oko  připrawené.  Gouging  měl  swé  učitele, 
žáky  i  tagnosti,  až  se  posléze  neypřjsněgsj  záko« 
nowé  proti  němu  wydali,  gimžto  se  podařilo,  geg 
k  neywětšj  žalosti  přátel  starých  způsobů  čili  wla- 
stně  nezpůsobů  wyhladiti. 

Whitefield  se  pomalu  zkřjsil,  otřel  si  krew  a 
ozbtogil  se  nožem ;  Katalauňan  nebyl  ale  do  celé  té- 
to hádky  ani  slowa  promluwil,  zpjwage,  co  možná 
neyhlasitěgi,  národnj  pjseň :  Jo  que  soy  contrebau' 
disia;  nagednau  wšak  přestal  we  zpěwu,  wmjsil  se 
do  hádky  této,  a  tíleděl  oba  nepřátele  přeswědčitl, 
žestatečnj  pánowé,  Kaballerowé,takpo  sprosťácku 
se  nezabjgegj,  nýbržžesenasaubogwyzwau,  atwář 
we  twář,  počestně  si  rozepří  odbydau.  Azeiraga  i 
gá  přiswědčili  gsme  mu,  domýšlegjce  se,  žeby  roz- 
kacenci  tito,  kdyby  se  nám  podařilo,  saubog  do 
zegtřka  odložiti  a  ge  prozatjm  na  lůžko  připrawiti, 
ráno  t  wjna  i  2  gtných  horkých  nápogůse  wyspawse, 
na  hádku  swau  i  na  wšecko  ostatnj  pozapomněli. 

Na  neštěstj  chtěl  se  Whitefield  i  hned  do  sau- 


boge  dáti,  a  když  gsme  mu  předstjrali,  že  čjrá  noc 
gest,  odpowěděl,  že  by  to  překážkau  býti  nemo- 
hlo, gelikož  w  rozličných  sewero^amerických  stá* 
těch,  w  Karolíně,  Jenesseí  a  ginde  saubog  na  ru- 
čnice při  swěde  lucerny  ničjm  neobyčegným  nenj. 
Horliwě  chytilise  náwrhu  k  takowé  půtce  Špa* 
nielowé,  gakožto  swědkowé  přjtomnj;  newěděliť 
ubozj,  co  mluwj  aneb  činj,  neboť  agvuircUerUe  stra- 
šil gim  we  hlawách,  a  následkowé  geho  býwagj 
takowj.  Nadarmo  pokaušel  se  Azeiraga,  nadarmo 
pokaušel  gsem  se  i  gá,  to  í  ono  gim  namjtati; 
oni  nic  neslyšeli,  na  nic  nedbali;  předce  gsme  wšak 
daufali,  že  dowedeme,  by  saubog  tento  bez  krwc 
prolitj  minul. 

Přinesly  gsau  se  dwě  pušky,  ale  nikdež  neby- 
lo kulek. —  »Co  zde  činit?"  prawil  gsem,  a  oba- 
dwa  saupeřowé  opakowali  welmi  mrzutě  tato  slo- 
wa.—  »Wždyť  máme  zde  olowěné  trauby,«  prawil 
zlopowěstný  Katalauňan ;  n  lehká  to  wěc,  rozřezati 
ge  na  malé  kausky;  toť  bude  hned  pěkná  hromádka 
neypěkněgšjch  broků  pohromadě.  <>  Gakse  řeklo* 
tak  se  i  bez  táránj  učinilo,  a  za  chwjli  byly  ručni- 
ce nabity,  že  by  gimi  byl  mohl  bůwola  zastřeliti. 
Odebrali  gsme  se  wšickni  do  zahrady,  negistým 
gen  bleskem  tmau  se  kmitagjcj  lucerna  postawíla 
se  na  zem.  Déšť  byl  přestal,  ale  nebe  bylo  tak 
temné,  že  se  sotwa  na  člyry  kroky  widěti  mohlo. 
Rozestawili  gsme  saupeře  w  rozumné  wzdálenosti 
od  sebe.— » Pozor,*  prawil  Azeiraga  knim;  i»gak 
libě  rukau  po  třetj  zaklepám^  wypalte!"  Ke  mní 
sepakpřichýliw  prawil:  nKdyž po  druhé  zaklepám^ 
xhaste  lucernu. «  ZaklepaL  gá  gsem  zhasl  swi- 
do,  a  tři  rány  zahlučely. 

Jerrold  stál  se  zády  těsně  u  plotu  zahradnjho  ; 
zaslechli  gsme,  kterak  křičj,  přiběhli  gsme  k  ně- 
mu, otroci  přišli  s  pochodněmi— on  byl  mrCewl  A 
wšak  nezabil  geg  Američan,  nešťastný  byl  ze  zadu 
zastřelen  I 

nTotě  zákeřnická  wražda ! «  zwolal  Azeiraga, 
walewrahnám  neuteče.  Magorale,  pusť  psy,  chopte 
se  zbranj,  ať  pestihneme  toho  bjdnjka!* 

We  mnohých  osedlištjch  na  Kubě  chowá  se 
zwláštnj  druh  zlých,  odwážliwýcfa  psů,  wyučených 
by  odběhlé  Ne^ry  chytali*  a  znagjcjch  ge  tak  do- 
bře stopowati,  gakoby  to  zwěř  byla*  Třj  takowj 
oharowé  pustili  se  nynj  a  zuřiwě  pádili  do  šjréhe 
pole.  Spěchali  gsme  za  nimi,  gak  gsme  neylépe 
stačili*  a  za  nedlauho  pozorowali  gsme,  že  prcha- 
gjcjho  Negra  giž  dostihli.  Porazili  geg  k  těmi,  a 
giž  byl  napolo  udáven,  když  gsme  ge  dohonili* 

Byl  to  chlap  obstárlý  giž,  náležegjcj  k  we- 
dlegšji9u  osedlisku,  kdež  dobré  dosti  powésti  po- 


Digitized  by 


Google 


289 


ijwal.  Zapjral  naprosto  wiecko»  ale  dfikazowé  pro- 
ti  oěmu  byli  přjliš  zgewnj*  Geště  bylo  cjtiti  z  ru* 
kaa  geho  čmaud  prachu,  a  ručnice  ležela  bljzko 
něho  w  hauštj^  kamž  gi  byl  hodiL  A  předce  ne- 
bylo lze«  ani  neymenšj  přjčiny  domysliti  ae,  proč 
by  byl  nešťastného  Jerrolda  nenáwíděL  Zločin  ge- 
ho  zůstáwal  nepochopitelný. 

Chycený  odwedl  se  do  žaláře  Matanzaského, 
do  žaláře,  který  wždycky  plný  gest,  kde  přestup- 
njci  mnohá  léta  seděti  zůstáwagj  a  konečně  se  opět 
propauštěgj,  a  odkud  newinnj  začasté  po  čas  ži- 
wota  swého  newycházegj.  Od  oné  doby  zlepšila 
ae  owsem  mnohá  wěc,  před  15  —  20  lety  newodi; 
lo  se  tam  ale  ginak  se  sprawedlnostj.  W  samém 
hlawnjm  městě,  u  prostřed  četné  posádky  nebylo 
gisto  po  smrknutj  bez  pr&wodce  wjcházeti ;  ney- 
horsj  chasa  panowala  pak  we  wšem  pokogi  na  we« 
řegných  mjstech  a  o  oswědenj  ulic  nebylo  zmjnky. 
Množstwj  lidj  pro^ozowalo  beze  wšeho  stjhánj  to 
samé  řemeslo,  kteréž  brawowé  wlaštj  w  1 6*  stoletj 
konali,  zabjgegjce,  gak  kdo  wjc  dal.  Gakýsi  mulat 
obdržel  kdysi  kwadruplu,  by  gistau  osobu  zabit ; 
i  zašel  si  k  wywolené  této  oběti,  a  gako  by  nic, 
powěděl  gj,  oč  se  wlastně  gedná:  — »Deyte  mi  dwě 
kwadruply,*  doložil,  ^a  zabigi  wám  hned  toho,  kdo 
si  na  wás  tak  taškářsky  zpomenul.^*  —  Wzal  swé 
penjze  a  dostál  slowu. 

^  W  takowýchto  okolnostech  bylo  by  se  mohlo 
mysliti,  že  Jerroldůw  wrah  důkladné  aoprawdowě 
potahowán  nebude,  a  měl  gsem  wěru  za  to,  že  Ne- 
^a  toho  brzo  opět  bjlého  co  padlý  snjh  z  wězenj 
dostati  se  spatřjm. 

Z  wýslechů  udalo  se,  že  byl  přjbuzným  onoho 
Vulkána,  o  gehožto  tragickém  konci  swrchu  gsme 
se  zmjnili,  a  obžalowaný  wyznal  se  také  posléze, 
že  wlastně  Whitefielda  zabiti  chtěl,  ze  msty,  poně- 
wadž  zbytkům  oběšeného  onu  potupu  způsobil.  Ná* 
hodau  byl  při  hádce  té  w  onom  domě,  a  myslil,  že 
teďpřjležitost  naleznul,  po  které  tak  dlauho  dychtil* 
Chutě  ukradl  ručnici  a  schowal  se  s  nj  za  onen 
plot.  W  šeru  wšak  a  w  horliwosti  swé  změnil  si 
osoby,  a  Angličan  padl,  prostřelen  ranau,  kteráž  na 
Američana  obmýšlena  byla. 

Odsaudili  geg;  aby  to  wšak  surowé  mysli 
otroků  wjce  dogalo,  určilo  se,  aby  od  ewropské- 
ho  kata  sťat  byl.  Pak  si  owšem  nesměl  w  myšlén- 
kách lichotiti,  že  we  wlasti  swé  opět  k  žiwotu  pro- 
citne, kdež  na  cukr  a  káwu  pachtiti  se  netřeba. 

Když  se  Negrowi  strašliwý  ten  nález  ohlásil, 
stawěl  se  bezstarostnjfm  bytí,  ano  i  úsměch  pře*, 
letěl  ^řes  tupý  geho  obličeg,  gakoby  řjci  chtěl,  že 
dowede  zhatit  zámyslj  saudců  swých*    Zdwogná- 


sobnlli  dohljdku,  by  utéci  nemohl,  a  nikomu  neby- 
lo lze  geg  spatřiti,  leč  žalářnjku  geho.  Když  geg 
wšak  k  poprawě  odwesti  chtěli,  nalezli  mrtwolu ; 
usmrtil  se  strašliw^m^  tagným  gedem,  gakýchž  ko- 
likerý způsob  otrokowé  antillských  ostrowů  připra- 
wowati  uměgj,  tagemstwj  to  zpokolenj  napokolenj  , 
přenášegjce. 

i>Newjte,«  prawil  mi  Azeiraga,  vgaksi  bjdák 
tento,  s  nikým  žádného  spolku  nemage,  takowý 
ged  způsobiti  mohl  7  U  nás  se  tomu  nediwjme ;  gsauť 
otroci,  kteřjž  po  dlauhá  léta  pod  nehtem  malj- 
kú  kuličičku  schowáwagj,  kteráž,  nikomu  ne- 
gsauc  nápadná,  hodj-li  se  do  mjsy  poljwky,  stačj, 
by  w  málo  hodinách  celau  rodinu  o  žiwot  připra- 
wila,  otce,  matku,  děti«  sluhy«  psy  i  kočky.  A  pro- 
středků proti  tomu  nenj  žádných.  Nesčislnj  přj- 
kladowé  nedopauštěgj,  bychom  na  to  u  nás  kdy  za- 
pomněli.* 

České  dlwadlo  ir  Praze. 

W  nedéli  3.  sáij  ponejrprw :  Fra  Biavolo  aneb  Bo^ 
ttincc  w  Teračiněg  komická  spě wo  hra  we  3  gednánjch  dle 
Scribe  od  Kolára.  Haďba  od  Anbera. —  Dosaienj  «^b^ne- 
býwá  nikdjr  tak  zábawáé  a  roskoSné  gako  cesfii,  která  k 
nčmu  -wede.  Zač  medlé  stogj  opera,  která  po  dostatečných 
probách  w  úplné  dokonalosti  na  prkna  pricbázj  ?  Takowá 
opravdu  gen  nudnostj  trápj,  gclikož  řjkage  k  hotovrému 
přicháijme.  Gak  mnohem  tagjmawégi  gest,  probjrati  se 
waíemi  chybičkami  á  negistoUmi,  newčasn^m  sačeljm  a 
ukončenjm  \  gak  weselo  ge  widéti  z  tichého  kantku  ty  la« 
byrintowé  sáwiny  takto wnjho  žezla,  sa  njmžto  zpéwák  úz- 
kostně očima  dlehá,  aby  ge  neztratil,  a  když  několik  taktťt 
w  bauři  utone,  býti  swédkem,  gak  ubohý  ramenama  krčj 
a  po  íortepianu  wzdychá,  které  by  mu  na  zwratné  cestě 
pomoci  mohlo !  Tento  pljtel  w  nauzi  -wšak  ge  odstraněn, 
proč  to  Bůh  wj,  snad  na  phjklad  znamenitého  ^ůdce,  který 
most  za  sebau  zpálil,  aby  bogownjky  k  odwážnosti  dohnal. 
—  Ať  si  ale  nikdo  nemyslj,  ie  se  ty  podiwué  wčci  u  této 
prwnj  nowé  opery  staly,  chraniž  Pán!  Sf^cjm  se  práwě 
z  Kocaurkowa,  tam  se  to  zběhlo  a  nikďc  ginde.  —  Teď  k 
referátu.  P.  Mayer  (Fra  Diayolo)  potS^  nás  líb^m  zpčwem, 
hlas  geho  měl  tolik  piiwabu.  Že  se  Častěgi  až  k  duSi  dostal. 
Že  s  cesty  w  bálowém  obleku  přicházj,  kdo  za  to  mí)že? 
snad  se  ten  pjdnikavrý  markýz  práwě  po  bále  do  woza 
posadil  5  gen  %ěgaký  pláiť  by  na  sebe  byl  hoditi  mohl.  — 
P.  Strakatý  oslawil  swaumalau  roli  hospodského  wloženan 
arij,  gak  sly»jm  od  Rockeru,  Iterau  výborně  spjwal.— P. 
Kockertoiva  byla  dle  nadánj  rozkolná  Zerlina,  hra  gegj 
w  opeře  té,  tak  d&leiitá  gako  zpěw,  wynikla  zwláltnj  pij- 
gemnostj.  Pjseň  w  ložnici  zbudila  náramný  potlesk.  — 
Těžkán  úlohu  měli  p.  Pro\op  a  p.  Tonnerowa.  Lord  Kok- 
bum  nežáii^tak  «ibého  natjránj,  a  byt  by  i  w  řeči  zatr* 


/ 


ež^^^t; 


Digitized  by 


Gaogle 


290 

howal,  we  ipéwu  nemá  se  tak  přelwaVowati.  Pamela  slogj 
a  iiuUvidnalnosij  p.  Totmcrowjr  trochu  w  odpom  a  part 
ten  ležj  hluboko,  předce  ale  wynasnaiiila  se  spčwkjně  dle 
moinosti  ohecenstwo  wyraúti,  a  došla  cjlc.  —  P.  Siebek 
(Lorenzo)  byl  obras  směsného,  neiťastného  milownjka.  Co 
d&stognjk  chodil  w  takowé  skleslosti  ducha  pro  milenku, 
2e  nám  ho  málem  ani  Ijto  nebylo.  Zpěw  nebyl  nepřjgemný 
aň  xcela  duiepráidný,  gak  by  a  nežiwého  stroge  wycházeL 
—  PP.  Podhorskému  a  Zwonečkowi  podařila  se  dobře  scé- 
na, kde  Zerlinu  nápodobugj.  Uvertura  ila  dobře  a  musela 
se  opakowaií.  *•• 

Dne  5.  sářj  opakowal  se  »Jan  za  chrta  dántc  od 
Klicpery.  Dobré  předstawenj,  a  kdyby  se  byly  dle  prw- 
iijho  aktu  wáecky  řjdily,  bylo  by  wýborné.  —  Nenj-li  to 
-welká  ikoda,  kdyi  znamenitý  herec  dobře  promyšlený  a 
dobře  nakreslený  charakter  gen  tjm  úplné  sruáj,  že  straéli- 
vrým  wlečenjm  sebe  i  ohecenstwo  o  přkné  potědcnj  připra- 
wj  I  Mně  ge  při  tom,  gakoby  pawauk  a  Teyna  na  radnici 
Bjté  zapřádal. — Opona  spadla  u  prostřed  scény,  která  gsauc 
d&leiiu  musila  znowu  dohrána  býti ;  w  geskyni  MoraninS 
wsdorowaly  skály twrdoáignS, nechtjcc  se  sesypatiatd.  Inu 
eo  dkodj!  ^ 

domÁcj  kronika. 

z  Bechyně^  Dne  20.  srpna  widěli  gsme,  gaké  pleti- 
chy Kuliferda  na  prknech  snowal.  Hercowé  se  wáemoinS 
přidínili.  K  tomuto  kratičkému  kusu  podal  se  nám  roztomilý 
přjwažek,  sesawagjcj  z  následugjcjch  dástek :  OtČitM,  pjscň 
od  Chmelenského.  Tu  se  po  každé  sloce  Ijbila  otáska 
8  odpowSdj:  v  Zda  w  cizině?  Ne,  ne!  gen  w  otčině.«(  Ně- 
mecká pjseil  od  Procha  n^Dad  2Cnbenten«  ;  koncert  na  flétnu 
od  Kellera:  německá  árie  »^uxd^  bcn  SBol(enf(i)leíer«<  od 
Para  5  íeský  zvruk  z  hág&  (2íípení^orn)  od  Procha  5  Mozar- 
towa  ScetM  ed  Aria ;  pak  co  utěj^ý  dodatek  Rubeáíowa 
deklamowánka  Gákého  hifch  neradth  p-  Burdowau  wýborné 
přednelená.  —  Beseda  Uto  tjm  wjce  zagjmala,  an  s  powo- 
lenjm  zde^  oswjcené  wrchnosti  dtyry  wětAj  djtky  knjžecj 
se  swým  pěstaimem  a  swau  wychowatelkau  diwadlo  na- 
wltjwily.     ^zláitě  neysuráj  kněžic,  který  wedenjm  horli- 

wého  pěsUuna,    wel.  p.  H a   do    £e£tíny    se  'giž   hezky 

zná,  iibowal  si  w^eském  kusu  i  w  Českých  pjsnjch.  Trau- 
fáme,  že,  gsa  w  QUiácli  narozen,  sUne  se  někdy  podporau 
drahé  wlasti.  —  Ch^á  se  opět  cosi  wzácn^o  k  diwadlu, 
o  Čemž  ale  geitě  pomlčeli  opatrnost  radj.  ._,( 


SUTETOZOR. 

G.  M.  král  baworský  udělil  wlastnoručnjm  psanjm 
swobodnému  pánoAvi  Eligiowi  z  Mmch-BelUnghansenu,  spi- 
sowateli  dramatických  her  »Griseldisff  a  »Syn  pau»cě»,  zá- 
tlužnj  řád  sw.  Michala. 


Pan  Lttuhe,  x>hz^litita}  Čechomil  (vis  letoSnj  Kwěqr 
č.  32.  str.  127)  a  redaktor  časopisu  f.  b.  elegante  SQSelt, 
chce  mermomocj  staroněmecký  krog  opět  uwesti;  to  nám 
uwádj  na  mysl  dáwnau  událost — od  lonskéh»  roku.  Téhoi 
času  učinil  totiž  gistý  p.  Meld,  spisowatel  mnoha  tragédy, 
prowolánj  k  Německu,  by  se  fíraků  a  klobauk&  odřeklo  a 
za  to  Čepice  a  staroněmecké  kabáty  opět  uwedlo.  To  bylo 
owjíem  bezké  a  pro  wlast  spasitelná,  škoda  ale.  Že  —  gak 
»Růžetf  oznámily,  týž  p.  Heid,  zakladatel  gednoty  protiklo- 
baučoé  a  bezfrakowé  —  prwnj  a  spolu  gediný  gegj  člen, — 
podlé  gistých  zpráw  z  gednoty  této  wystaupil,  gelikož  geg 
za  něgaký  Čas  opět  w  klobauku  na  ulici  widěti  bylo.  Nemo 
in  patria  propheta,  t.g.  neylépe  gest  proti  klobaukům  tam 
kázati,  kde  žádných  nenosj. 

Z  celého  Německa  gdau  žaloby  na  Spatné  nairitěwo- 
wánj  diwadd ;  mnohá  byla  tawřena  a  hezký  počet  hercA 
obdržel  propultěnj.  Neylépe  si  irlak  pomohl  diwadelnj 
ředitel  w  Kobolenci.  Oznámil  obecenstwu,  že  nebude-li  geg 
na  měsjce  Čerwen,  čerwenec  a  srpen  aspoft  2000  tolary 
podporowati,  také  w  zimě  žádného  diwadla  mjti  nemá.  To 
pomohlo,  w  8  dnech  se«la  se  ona  summa,  a  njrnj  cho^j 
páni  Kobolen^tj  hezky  pěkně  každý  den  do  diwadla,  byl 
sebe  horSj  kus  byl,  aby  se  gim  penjze  odehrály. 

Powěstný  kauzlostrogec  Dóhler  hodlá  letos  PeŽť  na- 
•witjwiti,  kdy  ?  newj  se,  ale  má  prý  giž  některé  nowé,  ob- 
swláStnj  kausky  pohotowě.  Kdyby  uměl  mlčeti,  mý  bychom 
mu  geden  poradili,  a  ten,  —  ten  by  byl !  Nech  strčj  pěkně 
gakoby  nic  několik  stotisjc  Slowákft  do  gedoé  kapsy,  a 
mjstb  nich  ať  wy táhne  z  druhé  —  wáak  snad  rozumj  co  ? 
Liszt  obdržel  na  uznanau  gen  gednu  čestnau  iawli,  p.  Dd- 
bler  zaslaužil  by  si  uk  celau  zbrognici. 

Čag,  kterýž  pro  cjsařskau  rodinu  w  Čjně  určen  gest, 
gest  předmětem  ncsčislných  péč)  a  obřadA.  Do  zahrady, 
w  njž  se  pěstugc,  nesmj  nikdo  wstaupiti  ^  wchod  k  nj  hljďá 
neustále  silná  stráž.  Okolo  stromu  se  každodenně  mete 
a  s  listu  snjmá  se  neustále  wiecka  nečistota.  Gak  libě  se 
čas  sbjránj  bljžj,  nesmj  nikdo  t  oněch  osob,  kteréž  něgakau 
práci  při  tom  magj,  ryby  gjsti,  aby  snad  nečistým  swým 
dechem  listj  nepokazil.  Wřecky  tyto  osoby  musegj  se  tři- 
kráte za  den  teple  kaupati,  a  nicméně  nesměg]  předce  ginak 
než  w  rukawičkách  listj  Čagowé  trhati  a'sbjrati. 

We  Wlaijch  bljzko  Perugie  swedl  se  před  něgakým 
Časem  mezi  marehesem  F...  á  Principem  P.  sanbog  na 
bambitky.  Saupeřowé,  vrýbomj  to  střelci,  wystřelili  na 
dané  znamenj  oba  nagednau,  a  oběma  se  nestalo  nic ;  kaule 
setkaly  se  tak  práwě  w  polowici  cesty.  Že  zploštěné  na  pro* 
střed  bogistě  padly.  To  bylo  ale,  gak  praweno,  we  Wla- 
ijch ^  u  nás  se  snad  kaule  gesté  tak  akurátně  neligj. 

Londýnský  )>  Globe  <c  oznamuge  úmrtj  351eté  slepice 
a  ndáwá  spolu  zpráwn,  že  za  čas  Žíwobytj  swého  8910 
wagec  snesla.  Ta  byla  swěta  wěru  wjce  platná,  neŽ  mno- 
hý, který  z  těch  wagec  gedl. 

Pan  Avequin,  lučcbnjk  z  francauzského  rodu  w  No- 
wém  Orleansku,  wynaleznul,  že  se  z  wylísowaného  cukro- 
wnjku  wýbomý,  welmi  dobře  hořjcj  wosk  shotowiti  dá. 
Wzal  si  giž  privilegium  na  to  a  hodlá  wěc.  tu  we  wclkém 
prowozowaii. 

R.  1812  wycházeTo  wPařjži  45  Žnmálů  a  gfných  ča- 
sopise ;  r.  1843  warostl  gich  počet  na  498. 

W  Glasgowě  umřel  nedáwno  welmi  znamenitý  múž, 
wynálezce  nepromoklych  swršnjkA,  od  několika  let  hustě 
nošených,  Charles  Makintosh.  Nález  g<^o  wynesl  mu  wjce, 
než  Kolumbowi  obgewenj  Ameriky. 


CaM^to  tnu  W7«háBJ  w»  stfadu  •  w  •obotu  po  pAkrijeh:  k»iimu  énútvi  ttřeáii   fHááwa  ••  p41árrbow*  prjloha.    Předplá*)  m   «  wf4aw«««l«  u  ilwit 
léta  4»  kr.,  w«  knihkupcetwjdi  ■•  pAl  léu  t  si.  36  kr.,  n»  c.  k.  poctách  púlI.  t  si.  SC  kr.  atř. 

'  :— , , . — - . .         i*-: 


Wydáwánjai,  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hárodnj  zábawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjdo  73. 


ŘS.  xářj  iS43. 


10.  r.  běh. 


Beseda  káwowá. 

Obrátek  ze  Slnska*). 

Giž  kauřjcj-se  konéwku  panj  hospodyně  w 
rukau  držela,  a  řečnagjc  pozwané  k  sobě  sausedky 
;cabawowala.  Bylo  bodne  žíwě  mluweno,  tázáno  i 
odpowjdáno,  hned  o  hrdé  a  powážné  podseté  ně- 
kterých milostpanj,  hned  o  gegich  wjce  méně  spa* 
nilých  a  čjplých  slečnách;  gak  šaty  nowého  kroge 
na  onehdegsjm  bále>  gak  pěkně  w  kotauč  uwité  a 
proplétané  wrkoče  a  zlalé  šjpy-we  wlasecb«gak  na 
rukau  mistrným  zlatnjkem  udělané  a  w  podoby  win* 
ných  listu  utwořené  náramky  gim  slušely.  Přišla 
pořádka  přehledu  besedowébo  i  na  spoluměšťky, 
zwlášlč  na  manželky  bohatšjch  a  zásobami  zbožj 
okázalegšjch  kupcuj  gakož  i  wyššjch  auřednjků  a 
služebnjků ;  nezaponvenuto  mluwit  a  žertowat,  tušit 
a  pochybovat,  naděgi  budit  i  ničit,  o  ženěnj,  o 
wdawkách,  o  newěstách,  o  mládencjch.  "W  tom  pod 
důmyslným  a  dozorným  oiem  ruka  rozšafné  ho- 
spodyně konéwku  porceiánowau,  smetánkau  napl- 
něnau,  nad  šálky  nachjlowala,  káwa  zbělely,  cukr 
přidán, —  na  stul  pochautky  sladké  postaweny,  až 
i  podobiznami  protkané  prostěradlo  se  zradowalo; 
stoličky  a  lenošky  ku  stolu  přistaweny,  a  panj 
hostilelkyně    spogcítež,  moge  paničky,  >obě  přise« 


*)  Činjme  .ilenárcpoioray.naílánek  Icnto,  Iji^jcj  nám 
kausek  ná/odnjho  iiwola  našeho  na  samém  kowci  oboru, 
WC  kterém  gaxyk  čcsloslo¥ranskv  Irwň,  na  mjslě  kde  se 
s  dwogjm  ginak}m,  s  gcdnjm  cizjm  nřmcckym  a  s  druhýni 
pljbuan^m,  tolii  s  polskjm  iiwlem  stýká.  Gak\'«i  kraginský 
pijbarwek  neclilMi  gsme  s  něho  naschvál  setijU  5  čtenář  i 
neibťhlegsj  lebko  došli  se  do  nebo  wpraT^rj,  nňi  pak  gaiyk 
můře  {?cn  «jskaii  takjOwVmito- ic  iiVého  pramene  národu 
wynáscn^mi  způsoby  mluwcnj.  Čloweku  gest  gaksi  wolno 
u  prostřed  lěcbto  gadru)cb*,  půwodnjch  zwukú,  as  gako 
pautnjku,  když  z  gednolwámycb  njžin  se  doslaná,  čerstTvy, 
posilňugjcj  wzduch  horsky  wdfcbali  poéjná.  Přáli  bychona 
ardei^n^,  aby  uám  p.  sf  isowatel  wjce  podobných  a  mozná-li 
gcitě  w}liraduífgi  mrawoličn}ch  obrázků  podal. 

^  •  ťo*.  Rod, 


dnauti*  prQmluwila.  Sedm  gich  w  počtu  bylo, 
podobně  gako  w  surožitnosti  sedm  planet  Ihned 
se  na  pozwánj  to  k  mjstům  prihotowen^m  obrátily, 
k  nim  se  bljžily,  pak  po  krátkém  se-zdráhánj  a 
ostydíánj  na  prwnj  ku  dweřjm  Iwářj  obrácená 
rojsta  usedly  a  trochu  utichly,  proto  snad,  že  ho* 
woru  předešlého  osnowa  tjm  ostjfchánjm  byla  pře- 
Twána,  neb  že  chutnánj  w  ústech  práwo  swoge  giž 
sobě  ospbití  a  ugjmati  počalo.  Netrwaloto  wšak 
dlauho,  když  po  wypitém  šálku  roznět  olegného 
w  káwě  rozlitého  prudíce  nerwy  zpružíl  a  mysl  co 
rtuť  obratněgi  kolowatí  počala,  tuť  hned  i  žer^ 
swug  chláchol  a  pochlebnost,  neb  i  swogc  autlé 
ostny  a  body  wyiirinowati  a  pauštěti  počaly.  Chlá- 
choly  a  pochlebky  byly  přigjmány  i  odwděčeny, 
ale  i  auštjpky  §ibko  a  zručně  odráženy,  wše  tak  aby 
sama  beseda  šlechetnVm,  uctiwjfm  a  powedl^m 
zůstala  wyraženjm  a  zábawkau. 

ti  Boy ů!  —  nasza  Paní  N...  dobra  nam  kawq 
nagofdfvaiaj^  prawila  gedna  ze  sličnjřc^  besednic 
wnářečj  přjhraničnémi  wněmž  gazyk  polský  celo- 
wánj  swé  rly  sausednjmi  českému  přitiská.  »/  fy 
koiacze  sq  hardzo  podarzont  a  kypré  !  Onym^  paní 
^•*.,  sie  íakowc uíccy  Upíry ^  jako  namostalním  darzq^ 
dla  tcgo  tel  lu  hardzo  rady  do  Kích  ídemy.^  —  nA 
czcmni  bych  ja^  paní  i?...,  níemíala  tegowszystkíego 
dotvícsč?^  odwece  panj  hostitclkyně,  Y^wíedzq  Oni, 
icm  jest  ciqgníona^)  frailka!"^  —  vAle  jakoi  to 
powídajqj  paní  siostro  ?  tXlXthtwana  fr^flka  chcq 
aza  p(nií(dzícc\^  —  v^Awieru  hle  "^  tXl\t\^twana? 
Mysle,  le  cheq  jedna  jak  driiga  rzeč:  uyehowana,  a 
teraz  jako  takowa  vydaná,^  —  dj  na  to  třelj.  Wida 
gá,  že  prwnj  nesmyslně  a  bludně  němčinu  do  slo- 
Vidi  tlumačila,  druhá  se  do  nj  cele  gako  w  záwrati 
a  oraamě  wtočila,  třeíj  pak  gen  dopolowíce  smyslu 
se  dopjdila,  do  polowice  také  gen  i  pálky  (hlawičky) 


*)  T.  g.  táhnutá,  'wytáhnutá,    doalowné  podlé  nřmc- 
ckébo  er& 


Digitized  by 


Google 


292 


na  hřebjku  doměřila  a  doraziU:  )»teď  mánie^* 
djm  sám  k  sobé«  »tea  njzký  stupeň  drabiny 
(žebřjku),  na  němžto  besednj  naše  rozprawy 
a  řeč  gich  stogjl  Panj,  z  gegichi  rtu  mateřský 
gazyk  tam,  kde  se  ho  předněgšj  z  lidu,  a  zwláště 
geho  učitelé  ugjmagj,  plynným,  Ijbým  tokem 
hlaholj,  sobě  tu  w  pospolité  a  besednj  mluwě  radit 
neuměgj.  Kdo  tu  we  winé,  tkwj  ?  Panj-li  ty  —  neb 
gegich  učitelé  —  neb  obor  celý  národowý?«  — To 
byly  otázky,  které  se  mi  nahodily,  a  na  které  se 
odpowěd  sama  udala:  že  gsme  wsickni  zhřešili, 
nemagjce  chwály  před  sebau  a  před  cizinci*  ge- 
gíphžto  podobné  panj  w  zábawných  besedách  náš 
sluch  hov^orem  spanile  a  útěšně  z  úst  se  linaucjm 
chlácholj,  až  i  mysl  naše  u  wytrženj  na  wýšinách 
citCi  neyliběgšjch  se  koljbá. 

Než  co  pomůže  na  gine,  že  we  wině  gsau, 
nkazowat? —  což  dá  za  ulehčenj,  důwody  a  odwo- 
dy  pro  ně  a  proti  nim  sbjrati  ?  Přjliš  snadné  a 
wšak  neslawné,  na  ty,  kteřj  se  lopj,  s  břehu  se 
dj^ati  a  ukazowati.  Potřebj  tu  wlastnj  swau  loď, 
a  kdo  gj  nemá,  aspoň  člun  od  břehu  odrazili  a  ge 
plachtami,  wčtrnjky  a  wesly  opřáhnauti,' na  hlu- 
binu se  pustiti  a  topjcj-se  wyswoboditi.  Tjm  po» 
myslem  zpražen,  haupnul  gsem  i  gá  we  swug  malý 
člunek — ach  škoda  že  lodj,  gako  gi  magj  KoUár^ 
Šafařjk,  Jungniann,  Palacký  a  ginj,  gá  nemám!  — 
chopil  gsem  se  wesjlka,  na  němžto  gsem  práwě 
strauhati  počal,  odwezl  gsem  se  od  břehu  a  nad* 
zmjněné  naše  tápagjcj-se  panj  wyswobozowati  se 
gal,  mluwě: 

i»Na  pamět  mi  přišlo,  že  nebožka  moge  ma^ 
tka  chlapce  gemného,  schopného  a  do  uč6nj  ná* 
chylného  chwáliti  chtěwši,  řjkala :  To  gest  chlapec 
powůdný ;  gako  naopak  toho,  an  se  Wésti  nedal, 
tupcem,  trupem,  otrubau,  zpurýšem  a  zaťatým 
nerudau  zwala.  Tupcem,  když  tupého  a  nedogj* 
mawého  rozumu  byl ;  trupem,  když  neměl  žiwé  a 
obratné  mysli;  otrubau,  když  byl  gakoby  z  gádra 
a  středku  zrnnjho  wyničen ;  zpurýšem,  když  byl 
urputný  a  upjrawý;  nerudau  pak,  když  z  rodu 
šlechetně^šjho  se  odlišil  azplaněl.  Slowo  potvudrý 
wyrážj  nam  stručněgi  mohutnost  á  chápnost  oswě^ 
ty  a  ušlechtonosti  u  člověka,  nežli  německé  »ein 
f&^tger  Xtiabt^ ,  gelikož  toto  pauze  .  zdolnost  a 
schopnost  zasahuge,  ono  i  powolnost  a  pudjcj  chuť> 
čilí  ochotu  k  oswětě  a  ušlechtěnj  značj.  Zdá  se 
mi  tedy,  že  ten,  genž  chlapce  skrz  nauku  a  wýcwi- 
ku  k  oswětě  a  uslechiénjwede^powodičeTJt  (wodičcm> 
wůdcem)  dobře  awýznamně  gmjn  býti  může.  Řek 
geg  paedagogem  a  saused  náš   i>finen  Sr)íe^er<^ 

...............  .^.... 


lánj  nadřečenému  proč  by  Slowan  powodktufjm 
gmenowati  nemohl?  Němec  tu  užjwá  wýrazu  Pae* 
dagogik  neb  i  (Stiittinn^étun^u  Sluge-li  mi  tedy 
ten,  genžto  se  oswěty  a  ušlechtěnj  dopjdil,  powt- 
dlým,  tušjm  že  we  wýraeu  a  geho  stručnosti  ne- 
hřešjm.* 

nWidjm,*  ozwaia  se  panj hostitelkyně>  nicek 
ile  ttamoczyla.^  —  wA.  my  widjme,«  přidaly  druhé 
dwě,  nlechtry  niedobfze  oprawiccCy.^  Tu  gá  na  toi 
V)  Negste,  drahé  panj,  samy  winnj  auhonu,  gehoi 
gstc  se  proti otcowskému  gazyku  swému  dopustili; 
gsau  tu  w  hřjcbu  i  waši  učitelé,  gsme  w  něm  my 
wšickni  ostatnj  wlastenci,  gest  w  něm  i  nehoda 
času.  Ale  bohdá  že  nebude  wěčně  trwati^  a  že 
přigde  ten  čas,  kde  ani  er}tft)owané  ani  ciqgraone 
/radě  mezi  námi  mj ti  nebudeme,  a  kdež  nám  bude 
powedlý  a  wzdělaný  tak  dobře  znjti,  gako  nyněgšj 
gebtlbet.  Na  nás  ale  gest,  abychom  poklésky  teko* 
wé,  wyskytnětež  se  nám  kdekoliwěk,  na  nás  aneb 
na  giných,  gak  libě  pe  poznáme,  i  hned  také  mý* 
tili,  abychom  tak  aspoň  pole  k  budaucjmu  a  snad 
giž  brzkému  wzrůstu  mateřského  gazyka  našeho 
priprawili.«  Některé  panj  mi  trochu  přiswědčowaly 
a  předewšjm  panj  hostitelka;  gine  odporowaly; 
němčina  se  gim  z#ála  předce  trochu  na  srdce  při* 
rostlá  býti.  Tak  šla  hádka  lehkým  swým  krokem^ 
a  gá  měl  to  potěšen],  že,  bych  i  mnoho  na  piano 
rozsjwal,  předce  ledakteré  semeno  tam  a  onde  se 
ugme.  MysU  by  nebyly  tak  zlé,  ale  ten  zwyk,  ten 
fcwyk  I  — 

Zatjm  byla  káwa  wypita;  šálky  se  stolu  sebrány 
a  odneseny;  giž  Zahradnj  owoce,  gablka,  hrušky 
i  ostatky  hroznů  ladně  namjskáčh  porcelánowých 
oči  na  se  v^ábily*  ii\yifWašj  zahradě,  panj  sestro* 
ovířoce  to  pěkné  urosdó;á' dozrálo  ?«  ptala  se  ge* 
dna  z*besednic,  načež  hospodyně  t  dW  nágmu 
býv^ám,"  odwece,  nanii  mám  gaké  zahrady^  zdě* 
diny  01...  od  sedláka  nakaupila  gsem  sobě  tolik 
owoce,  kolik  mi  pro  mau  potřebu  třeba.*  ~tol  ty 
mišenky  tu,  i  ty  gadroice  a  renetky?<«  ptala  se 
giná« — »Ano;  sedlák  ten,  od  néhož  gsem  wšecko 
to  kaupila,  mně  wděkem,  že  autěžek  ode  mne 
každorocnj  má,  í  ty  hrozny  zde — pěkné  gsau  šti* 
čky  — přidal.* 

•  Wšecky  ty  panj  se  tomu  zadiwily,  naučeny 
bywšé  pěkné  owoce  buď  w  městských  a  panských 
zahradách  hledati,  buďge  od  Holomauce  za  drahé 
penjže  dostáwati.  Ohljdá^aly  se  sice  na  swogjch 
procházkách  do  okoličných  wsj  po  štěpnicech  owof 
cných,  na  mjsto  nich  spatrowaly  ale  diwoko  a  bez 
pořádku  wyrostlé  stromy,  kteté  čist;^cjho  a  kleštj* 
cjho  nož^^jjeb  motyky  Zem  kypřjcj  a  plegjcj  nikdy 


Digitized  by 


Google 


393 


newiděly.  knií  tedy  lehce  torna,  co  hospodyně 
jnluwila,  Qwěřití  chtěly,  až  gsem  gá  ge  z  pochybnosti 
gegich  wywedL 

Máge   totiž   auředojka,   pana  M...   přjtelenij 
wygel  gsem  s  njm  giž  loňského  roku  do  wsi  0L.«, 
"w  njž  několik  magetněgšjch  rolnjku  obýwá.  Tito 
apolu    i  woznictwem   do  Wjdné   se   zabawugjce, 
zásobu  i  pomyslň  i  prostředků  sobě  nad  gine  na- 
byli, a  k  tomu  gsau  tak  welmi  milownjci  swého 
wlastenského  gazyka,  že   netoliko  potřebné  sobě 
knjžky  nábožné,  ale  i  do  swetských  wěd  sahagjcj 
zgednali  a  w  nich  pilné  čjtali.   Uměli  sobě  i  pona- 
iičenj  o  štěpařstwj    a  slechtěnj  owocných  stromů, 
wydaná  společnostj  morawskau  pomologickau,  na* 
býti.  Zatjm  anněkteřj  sausedé  gegich  tichého  swé- 
ho způsobu  6  němčinau  awau,  w  normálnj  ikole 
spatně  nabytau,  se  drželi,  a  podpiwSe  se  pálenkau, 
w  cizjm  gazyku  tlachali :  magetněgsj  lito  wesnjcí 
pilné  we  swém  mateřinském  gazyku  psané  hospo* 
dářské,  řemeslnické  aumnické  knihy  čjtali.  Těžké 
owšem  z  počátku  wyrozuměnj  bylo   těch  knih,  a 
nesnadné  pochopowánj  obsahu  gegich.   Zdálo  se 
gim,  že  nowěgsj  spísowatelé  neb  skladatelé  kněh 
schwálně  nowau  gakausi    řečj'  přjstup  k  oswjcenj 
swého  národu  zamezugj.  Než  po  roku  pilného  čte* 
nj  haušť  bodlawého  trnj  a  planého  hlohu  snažném 
krokem  wzadu  se  octnula;    kolmost  a  swěsilost 
hory,  nanjžoswětaslowenská  nowinu  (ladem  ležjcj, 
Dowozdělané  pole)  rownala,  giž  wjce  šikmém  a  lež- 
mém se  kladla;  roztoky,   rokle^   i  tarasy  giž  byly 
takměř   docela   přeskočeny  a  přelezeny  **—  a  naši 
účinnj  wesnjci  se  w  knihy  české  i  polské  tak  we- 
čtli,  že  gim  nynj  čten)  gich  neymilegšj  zábawau  gest. 
K  tomu  nebyli  toliko  schopnj  a  poučeliwj :  byli  i  mau-. 
dřj.    Za  účel  si  wytýčili  z  dotčeních  nauk  a  prů- 
wodů  co  neymnožšjho  prospěchu  a  wy^hody  nab}'- 
wati,  a  tak  zámožnost  domů  swých  pomnožiti  a 
zwelebiti.Prospjwala  tedy  i  každá  gegich  zahrada,au» 
ročil  každý  násew  zrnek  a  pecek,  každý  štěp  raub- 
kem  šlechetným  opatřený,  každý  peň,  konár,  wětew. 
Zahrady  wěru  ty  až  do  neyodlehlegšj  austráně  swěd* 
čily  o  snaze  i  časté  swých  držitelů  přjtomnosti.* 

i^Ach,  drahý  pane,<'  ozwala  se  na  to  moge 
neybližšj  sausedka  besednj^  »gá  gsem  až  posawad 
toho  domněnj  byla,  že~  gá  sama  pocházjm  z  Mo- 
rawy— že  prawjm  tutěgšj  sedláci  slezšij  neyprwé 
musegj  německé  školy  přegjti,  z  těchto  wědy  a  umě- 
nj  do  swých  oškliwým  hmyzem  naplněných  a  kau« 
rem  očadlých  chatrčj  uwesti,  a  potom  že  teprw  sebe 
i  města  naše  bohatěgi  potřebami  zaopatřili  dostačj. 
Gak  se  tedy  nemám  mrzeli  na  takowého  gbura  ^o- 
ralského,  který  si  na  Němci  prjklad  ncbeje-  a  s  hau* 
nj  i  Slowáka  i  Poláka  newyswléká?**  . 


»Pamatugte,«  djmgá,  ndrahá  panj,  že  na  li- 
stech auřednjch,  rozkazy  s  hůry,  s  wyššjch  mjst  se* 
slané  nám  ozoamugjcjch,  na  polowici  za  přelomem 
při  němčině  i  čeština  ge  hlásá.  Swomě  a  přátelsky 
dwa  gazykowé  wůli  wyššj  oznamugj.  Ti  tam  nahoře, 
pod  gegichžto  zpráwau  a  řádem  goral  náš  polský  a 
slowenský  bytuge,gináče  m^slj,  giného  přeswědčenj 
gsau. — Pěkně  se  ukazugeočjm  dělnice  neb  záhon, 
na  němž  kusá  (bezwausá,  bezchlupá)  pšenice  řjzne, 
wlage  a  žlautne.  Ale  pěkně  i  ta  stogj,  která  ostinaté 
klasy  swoge  wzhůru  zdwihá,  a  wausy  swými  řjsně 
wlásiwj.  Hospodář  opatrný  a  šetrný  nerad  ge  na  ge* 
den  záhon  rozsjwá,  ale  různj  ge  a  oddaluge  od  tie* 
6e,aby  se  nepomjšely,  nezpanhartěly  nezešlyřely  *). 
Nikdy  pilný  pán,  nikdy  geho  šafář  newezme  z  wý- 
mlatu  takowé  zeštyřelé  zrno,  chce*li  obilj  swé  slech* 
titi  a  lepšiti.  Čisté  kaupj»  čisté  a  samorostlé  wezme, 
téhož  braku,  téhož  rázu  a  twaru  ;  ge  bude  na  sýpce, 
w  stodole,  na  roli  chowat  a  opatrowat*  Tak  i  tu,  dra* 
há  má  panj  I  náš  goral  dřjwe  se  powede  gako  Slo* 
wan,  nežli  se  zdařile  zněmčj.  K  onomu  potřebuge* 
me  časy,  k  tomuto  wěky  —  k  onomu  roky,  k  tomuto 
stoletj,  k  onomu  syny  a  ney wýše  wnuky,  k  tomuto 
prawnuky,  owšem  pozdnj  potomstwo.  A  přitom  do* 
wolte  maličkau  důtku:  padá  ona  na  naše  měštany. 
Padesátý  gižletgest,  co  se  w  náruč  Němcům  adoga- 
zyka  gegich  hrnau,  a  předce  samau  tauto  řečj  ně* 
meckau  Slowany  býti  se  prozrazugj.  Nechť  prigde 
z  měšťana  těchpospolněgšjch  i  ten  neyswjžegsj  do 
německé  Wjdně  —  oč,  že  každý  Wjdňák  gegco  ci* 
zince  pozná,  a  gestli  gen  drobet  zkušenosti  má,  že 
od  KarpatM  pocházj,  se  domaká  ? — a  teprw  ta  njzká 
láge  a  chátra  školně  neprowedeného^  panštiti  se  chtj- 
cjho  pospolstwa — ta  njzká  gak  se  tu  prawj  zgaic^ 
ta  w  řeči  swé  mluwiti  německy  počjnagjc,  dorábá  a 
dokládá  gi  nářečjm  slowansko-slezským.    To  mj* 
šenina !  gečmen  s  pšenicj,  kterau  gsem  na  sýpce  do- 
brého hospodáře  nikdy  rád  newidel,  a  neywjc  gen 
na  planých  roljch  nasetau  našel.« 

»Nu  chceme  našim  goralům  to  co  pro  ně  dle 
wašeho  zdánj  lepšj  gest,  práti,«  ozwaly  se  wesměs 
beseduj  panj ;  »nebo  tak  se  snad  skůr  (dřjwe)  dočeká- 
me izdworilegšjchwesnjků,  i  šťawistého  ušlechtilé* 
ho  owoce,  i  čistťgšjho  másla  a  hustěgšj  smetany,  a 
konečně  také  zručněgšjch,  lepěgšjch  djwek.« 

Skončila  se  hádka  a  řečnická  nauka.  Luskot 
ořechů  wzal  si  swé  práwo,  a  toliko  po  chwjlkách  otá- 
čel se  na  mne  neštjplawý  žert,  nazýwagc  iine  Lu- 
boslowanem  a  stjtem  otwrdlých  goralů. 

*)  Štyra  se  prawj,  co  nenj  ani  mužského  ani  ženského  rodu. 


Digitized  by 


Google 


294 


České  diifadlo  fr  Praze. 

Dne  7.  zárj  podrubé :  Pra  Diavolo*  Prowcdenj  bylo 
mnobem  dokonalegáj,  gak  bychom  se  giŽ  minulau  nedéli  8 
njm  byli  rádi  setkali.  P.  Prokop  hrál  ptírosenégi  a  vyrá- 
žel diwatele  gak  oálcžj  dobře.  Geho  prwnj  duo  nesmj 
vsak  žádnau  ncgistotu  wyzrazowati,  takowé  kupletnj  kausky 
niusegj  lehce,  gasoé  a  plynuté  přcdncáeny  býti,  a  sřetel  na 
'wýslownost  nesmj  pozadu  zůstati.  Panna  Kuckcrtowa  si 
opét  zdařile  pocjnala  ^  co  se  zpěwu  týi^c,  nemůžeme  zaml- 
<^eli,  že  koloralure  gegj  dostatečná  mčkkost  a  lehkost  schá- 
zela, celému  partu  by  wšak  ani  na  ugmu  nebylo,  kdyby 
geg  zrcla  gednodu^e  přednášela.  Nad  mjru  pékné  zpjwal 
p,  3Ia3rr,  geho  pjsue  náležegj  do  řady  nemileg«jch  upomj- 
Dck,  klLTÓ  o  něm  w  srdcí  swém  znchowáme.  Gsau  to  ale 
také  ty  gediné  wéci,  které  se  Ijbiti  mohau,  neboť  árie  w 
thgym  di^gstwj  ge  co  do  skladby  pauhé  slepené  potpourrí. 
Pan  Strakatý  nemohl  k  dokonalosti  nic  nowého  přidati. 
Ostalnj*  zůstali  we  swé  mjre.  Sborowé  zpěwy  slyšeli  gsme 
w  ostiitnjcli  operách  wzdy  žiwěgi  a  ráznági.  r. 


DOMACJ   KRONIKA. 

z  PRAHT.  Tyto  dni  wy^el  Pfjrodopis  od  doktora 
W.  Suňka  9C  zvlá-strijm  swazeókem  (se&i(cm)  obrázku  na 
16tí  piilarchowých  tabulkách,  gakožto  třetj  djl  Malé  Ency- 
l-Jopedic  nnuk,  nákladem  Matice.  Cena  spisu  celébo  welmi 
lewná  obná^sj  2  zl.  stř.  Obrázky  se  prodáwagj  o  sobě  po 
1  zl.  stř. — Aby  mnohostrannému  přánj  wyhowél,  dal  spiso- 
vratel  některé  sešity  obrázků  na  swé  autraty  barwami  oswtfditi 
(illuminowaii) ;  takowé  gsau  u  něho  (w  pasjrské  ulici,  éjsle 
7 i  9)  gakoz  i  w  kněhkupectwj  Kronbergra  a  Riwnáče  k  do- 
slán] po  4  zl.  stř. ;  kdo  však  nawrátj  wýlisk  děrný  nepo- 
rubený,  obdržj  malowaný  za  3  zlaté  na  stř.' 

Z  Kntné  Hory,  Ochotnjci  diwadla  zdegjjho  nám 
opět  dwoge  předstawenj  uspořádali,  a  sice  d^e  13.  srpna 
Klicperůw  Diwolworwj  IdohatUit  dne  27.  TyJúw  dle  Dein- 
hardsteina  wzdělaný  Wdowcc  a  Toysůw  Ponocfiý.  Mezi 
prwnjm  a  druhým  kusem  poslednjho  předstawenj  byla  gí- 
stau  djwkau  zdařile  přednážetia  l^Iowa  deklamowánka  To  se 
nesluUJ,  a  zdeg.šj  gcden  hudebnj  umélec  přednášel  na  hau- 
sljcli  Maýsedrůw  koncert  tak  zagjmawě,  žehy  gcg  i  w  hla- 
wnjm  městě  w^eobecná  pochwala  neminula.  —  Poznáte  z  to- 
ho, že  nám  pp.  podnikatelé  ochotnického  diwadla  rozmanité 
zábawy  poskytugj.  •[• 


Cie&fě  něco  o  poivětrnosti^). 

CDopln^k  k  č.  64.  Kw^4  m.  r.) 

Od  F.  X.  J.  Maáka. 

Pro  uwarowánj  gednostranného  posauzenj  aneb  snad 
dokonce  nesrozuměnj,  gakož  i  pro  dokonalegáj  wyswětlenj 
toho,  co  gsem  dřjwe  w  těchto  listech  o  powětrností  pronesl, 
mám  za  potřebné  geátě  něco  o  wěci  této  zde  podotknauti. 
Kdo  auplněg^i  wyswěilenj,  kteréž  r.  1841  we  Wlastimilu 
a  zwlábtě  w  kalendářjeh  p.  Spurného  obsaženo  gest,  po- 
zorně éetl,  nebude  mně  z  tohoto  ohledu  žádných  námjlek 
činiti ,  nebof  sř  ge  tam  sám  cHojm  a  spolu  hned  i  tak  zře- 

•)  Prosjrac,  aby  se  giž  s  tjmto  (článkem  debatta  o  po- 
wětmosti  .skončila,  k  gog;jmužto  sirsjmu  rozweilenj  bczloho 
hy  zde  ani  mjsta  býti  nemohlo.  j^^j 


tdné,  gak  to  w  krátkosli  moíná,  na  nS  odpowjdám  a  dan- 
íaniy  že  nikdo  w  hognosti  desfa  letolnjch  négakc  odporo- 
wánj  tomu  neshledá. 

Náležité  vědecké  rozebjránj  složitých  přewelmi  a  mo- 
iiantných  pijčin  powčtmosti  mjsta  swéfao  w  listech  těchto 
mjii  nemohlo  ani  pak  mjti  může;  budiž  gen  dowoleno  w 
krátkosti  a  gako  w  gádře  toto  sem  podotknauti. 

Nezáležjť  wlhkost  powětrností  toKko  na  wypuiténj 
gezer  a  rybnjktí  a  na  wysekánj  lesft  na  wýltnádi  nacbáae- 
gjcjch-se  nad  rybnjky,  nýbrž  we  schopnosti  powétmého 
oboru,  gakési  množstwj  wod  we  způsobe  uewiditelnýcb  par 
do  sebe  přigjmati,  a  ge  opét  při  gistých  okolnostech  e« 
sebe  wylucowal^  k  demni  se  geáté  powaha  rownowáhy  a 
wlastnjho,  Časem  nastupugjcjho  pohybowánj  6ili  kolébánj 
náramného  oceánu  powětmého  oboru  nad  starau  sudj  (kon- 
tinentem) ncwyhnutelně  poéjsti  musj. 

Můžeť  této  páry  wzduch  a)  méné,  aneb  h)  práwě  to- 
lik w  sobě  mjti,  co  wlastně  k  geho  nasycenj  třeba  gest. — 
W  prwnjm  pádu  a)  pršeti  nemůže,  leČby  někdy  se  tyto  páry 
protiwnými  wětry,  kteréž  w  hořcgžjch  i  dolegAjch  wrstwách 
oparu  óastěgi  mjsta  magj,  stjsnily  a  powětmý  obor  mjstně 
(zwlástně  kde  se  gestě  wjce  rybnjků  nacliázj,  nad  lesy  a 
neb  wysčjmi  horami)  parami  přeplnily,  což  přehánky,  mjstnj 
dojíte  půsohjwá.  W  druhéťnpádu  li)  ale  prííeti  může  1) 
když  se  teplota  oparu  kterýmkoli  ipňs^bem  snjžj,  k.  p.  po- 
stanutjm  nad  studeněg«jmi  mjsty,  wodami,  lesy  a  wysoký- 
mi  horami,  nebof  ějm  tcplegžj  wzduch,  tjm  wjce  páry  do 
sebe  přígjmáy  ochlazj-lt  se  ale,  wyluduge  gi  opét  ze  sebe, 
přewádě  gi  w  krůpege  wody  aneb  w  méně  neb  wjce  hu- 
stau  mlhu; —  za  2)  pak,  když  proti  sobě  tekaucj  praudy 
wětru  wzduch  a  tjm  i  páry  w  něm  wázané  seženau,  ějml 
shaustnuwje  urditau  mjru  wnjmawosti  a  nasycenosti  wzdu^ 
chu  přewýlj,  z  ěehož  dé^ť  opět  následuge. 

Kdyby  ale  i  nasycený  wzduch  wysij  geátě  stupen  te- 
ploty obdržel,  aneb  proti  sobě  směřugjcjmi  wělro-praudy 
se  ne&tjsnil  a  tjm  nezhaustnul,  aneb  i  wětry  prud&jmí  na 
něg  doléhagjcjmi  se  rozehnal,  éjmi  by  braniénjmu  suáíjmu 
wětru  Částku  wlhkosti  swé  sdělil,  nepráeloby  předce,  a  to 
gest  spolu  přjěinau,  prod,  když  tlakoměr  padá,  někdy  déáť 
a  někdy  toliko  wjtr  následuge,  aé  i  obloha  mraky  potáže^ 
na  býti  může  a  w  skutku  také  býwá,  což  i  na  tlakomčni 
naznamenáno  gest. 

(Dokoajenj.) 


SITETOZOR. 

Gistý  spekulant  učinil  městu  Pařjži  nawrh,.že  za  od- 
měnu 3  sou  (as  ^ros  wjd.  č.)  /.a  kus,  mičenj  w^ech  německých 
myAj  w  Parjži  na  se  wezme.  Wypočetl,  že  Jiynj  as  9  Yj  mi- 
lionů nezwaných  těchto  hostů  w  Paíjži  se  nacházj,  a  že  kdyby 
každý  za  den  genem  za  1  sou  (as  kregcar  w.  č.)  škody  způso- 
bil, předce  wšecky  dohromady  škodu  5000  zL  stř.  učinj. 

W  Ulmu  gšau  dwě  hospody  w  gedné  ulici  práwě  na- 
proti sobě,  a  záwist  popauzj  ge,  hy  si  pokoge  nepřály  ;  oby- 
čegně  býwagj  to  náwěitj,  w  kterých  sc  do  sebe  pauStěgj. 
Dne  14.  srpna  stálo  o  polednách  na  gedné:  »Zde  se  dá- 
wá  plná  mjra,  a  pěna  se  shánj,  aby  se  hosté  neudili,  gako 
naproti.tf  Za  půl  hodiny  čtlo  se  na  drulié:  »Zde  se  dáwá 
dobré  piwo  a  dobrá  mjra,  a  nepřiljwá  se  polowicka  wody, 
gako  naproti. «  O  gedné  stálo  na  prwnj  hospodě  opět  napsáno  : 
»To  prawj  špatný  člowěkJif  Hned  na  to  napsali  si  naproti:. 
"NápodobněU  Neyhezčj  bylo,  že  sc  poslcdnj  tyto  nápisy 
hned  pod  neyprwněgšj  napsaly,  na  kterýž  způsob  každý  sám 
sehc  neylépe  ťal. 


r«»o|.U  irato   WTrh»«j  w.  -tř^áu  .  w  »obotB  po  pt}|«rř;r)i:  k.řdai.  éruhun  Mř^a.,    pKdávra  »•  ptll«rfho«-i  pfjloh..     Předplácj 
'*****  **■••  ^»  "iníhkttpíciwji*  M  piU  Iřu  I   si.  36  kr.,  na  c.  k.  poatach  púU.  «  »1.  36  kr.  ati. 


*»    n  wydawaeeU  aa  átwrt 


WydáwánJM^  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


JMk 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hárodn]  zábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Qjelo  74. 


ÉŮ,  xářj  ÍS43. 


10.  r.  běh. 


Nowý  rok. 


Radostněgi  wypadalo  to  mezí  tjm  we  skro- 
wném  prjbytečku  starého  » Zaplať  Pán  Bůfa««  Bla- 
žený kapdDJ  mistr  seděl  geště  w  tichém  spánknu 
stolu;  bljže  kamjnek  byla  se  ale  rozhostila  Be- 
tunka,  po  gedné  straně  mag}c  Jánowskéfap,  po 
dntbé  komika. 

tfBýwalať  to  obljbená  otce  mého  myi)éDka» 
ebych  se  oddala  diwadlu;*  wyprawowala  djwka. 
vPoháněkť  geg  k  tomu  djlem  přirozená  náklon- 
nost, djlsm  snad  i  trochu,  mého  hlasu>  djlem  na* 
děge  w  négaké  zaopatřen];  ale  čjm  wjce  gsem  do* 
růstala,  čjm  bljže  hodina  přicházela,  kdežbych 
Éyla  měla  oprawdowě  na  diwadlo  pomysliti :  tjm 
wjce  opadáwala  geho  chuť— tjm  silnégi  pomjgel 
geho  aumysL  Smiutňé  zkušenj  z  wlastnjho  ziwotá 
otřásalo  a  wywracowalo  zamilowanau  myMrákn; 
zdáioť  se  mu>  že  by  mne  postawil  u  prostřed  zá* 
hubného  wjru-*  ie  by  gedinau  radoet  a  útěchu  swau 
wnegistau  a  nebezpeonau  hru  sázeL  Mysl  geho 
byla  seslablá-^srdce  plno  báině* 

»A  nebylo,  se  čemu  diwtti,<^  promluwil  ko* 
mik.  » Zkušenosti  otce  wašeho  při  diwadlé  nebyly 
tušjm  té  způsoby,  aby  byl  s  pewnau  důwěrau  a 
blahau  naděgj  poslednj  poklad  swůg  na  bauřliwé 
moře  poslal. « 

»Můg  otec  ztrpěl  mnoho— to  ge  prairda,« 
řekla  djwka  -*  »a  gá  litugi,  že  gsem  tehdáž  we* 
dlé  něho  nestála  w  letech,  abych  byla  mohla  býti 
Davridem  w  geho  zármutku. « 

pNeybolestněgšj  rána  musela  býti  ztráta  mi* 
lowané  manželky  —  ?«  ptal  se  gegj  polobratr  co 
možná  šetrně.   bGcIíž  prawda?« 

Ona  pokýwala  tiše  hiaT^-au.—- Nastalo  krátké 
pomlčenj.   Potom  se  gala  zase  mluwtti: 


•Abyste  našel  upokogenj,  odwážjm  se  na  lo 
a  zděljm  wám  o  té  události,  co  mi  powědomo. 
Daufámť,  že  to  Činjm  přátelům  domu  našeho  -^ 
nebo  otce  mého,  a  ie  nebudete  smysl  slow  m;f ch 
nigak  obracowati.* 

Oba  muži  ugistili  gi  geště  gednau  swého 
upřjmného  saucitu  i  hlubokého  mlčenj — a  ona  za* 
čala  wyprawowati: 

vCokoliw  se  mi  o  té  neysmutněgšj  době  ze 
iiwota  oteemého  k  sluchu  ddneslo,  pocl&ai|ai^st 
letité  chůwy  mé  ;-*ze  rtů  samého  otce  owiemmálo 
kdy  co  sklauzlo. 

Matka  moge-*-smjm-li  to  drahé  gméno^  ten 
Beyhrděgšj  názew  pofalawj  ženského  osdbě  dátíj 
kteráž  giného  práwakemně  sinezjskala  nežtohot 
žemě.naéjrý  swět  póslawila, — matka  moge  byla 
tuze  mladá,  když  se  o  ni  otec  pokaušeL  Nebyiať 
lo  bezpochyby  také  láska,  co  mladau  zpěwadku  w 
náruč  obljbeného  kapeinjho  mistra  uwedlo—spjše 
dobře  promyšlená  spekulace,  obyčeg,  prcMby. 
okolnosti,  a  nebo  cokoliw  giného  dwa  lidí  swádj* 
wá.  Snad  w  něm  davfala  gen  gístau  podporu  a 
záštitu  na  přjštj  umělecké  dráze  nalézti  -—  srdce 
gegj  newědělo  nic  o  hlase,  kterýž  neohlédage  se 
na  staw  nebo  gměnj,  milence  a  muže  gen  proto  wo* 
liti  káže,  že  w  něm  druhau  polowici  bytosti  swé 
nalézá. « 

nAi  ai!«  usmál  se  komik  dobrosrdečně,  a 
pohrozil  djwcé  wýmluwné.  i»Podjweyme  se,  gak 
má  roztomilá  sestřička  hezky  rozwazuge !  — •  A  gáko 
by  mluwila  ze  zkušenosti  1« 

vNepokaušegte,  milý  panel*  prosila  djwka 
srdečně  i  wážně.  »Gáť  se  neodhodlala  pro  pauhý 
žert  oponu  s  děgin  odhaliti,  na  kteréž  w  celé  Pra* 
ze  geště  ani  oko  nepobledělo.  Činjm  to  s  gakausi 
tagnau  důwěrau,  že  činjm  dobře  -^  ale  žertoWatr 
pří  tom  nemohu. « 

xComicus  taeeat  in  ecclesial«  *—  řekl  by  náš 
wlasatý  lyi^us,  kdyby  ho  nebyl  punč  giž  odwedi; 


Digitized  by 


Google 


296 


prohodil  komikf  zasadlw  sám  sobe  malý  poliček ; 
potom  se  ale  iíchotně  k  djwce  obrátiw,  doložil: 
»Gea  powjdeyte!  Giž  gseíi  gako  pěna— a  srdce 
mé  nenj  šaškowa  čepice  s  rolbičkau;  aby  saad  nic 
nepogaio." 

i>Důinjaky  swé  o  matce  uwádjm  gen  proto»« 
g^la  se  djvrka  zase  wrypratvowati  —  wabych  něgaké 
omluwy  pozdeg.šjch  kroků  gegjch  nalezla — a  my- 
8ljm»  že  i  nedciiiend  djwka  do  srdce  ženského 
hlauběgi  nahlédnnuti  muže,  nežli  neybystřegšj  oko 
mužské.  K  tomu  alespoň,  tušjm,  sám  se  přiznáte, 
se  mezi  otcem  mým  a  matkau  mkcty  ona  sladká, 
swatá  sympatie  nepanowala,  na  kteréž  gediné  we* 
skerá  blaženost  stawa  manželského  se  zakládá. « 

Komik  pokvB^owal  mlčky  hlawan  pooékud 
sklopenau,  a  djwka  mlíiwila  dále* 


Nenadálý  kragao. 

(Z  wyprawowAnj  starého  wogjna.) 

Bylo  to  roka  1813  ;  u  Trois  gsem  přišel  k 
zagetj*  Go  gsem  měl,  bylo  mi  od  Francauzň  wzato, 
i  šest  dwacetnjkii,  které  gsem,  spustiw  ge  do  no» 
hawic,  zachrániti  chtěl,  bylo  omakáwánjm  wyzra- 
zeno  a  mné  odňato.  Zagatých  nás  bylo  as  tři  sta 
z  rozličné  třjdy  wogska. 

Giž  game  byli  pátý  den  na  cestě ;  na  noc 
zawřeli  nás  do  stodoly,  a  každý,  gako  obyčegtiě, 
dostal  čtwrt  komisárku  na  posílnénau.  Gá  ležel 
w  kaulěj  a.  omakáwage  prkno  dolenj  zpozorowal 
gsem,  že  zpokřelé  gest  a  žeby  se  snadně  a  bez 
hluku  wylomití  dalo*  Gako*  blesk  progela  mě 
Qiyslénka:  Tu  wede  cesta  na  swobodu!— »I  sdělit 
gsem  myšlénku  tq  wedlé  mne  ležjcjmu  myslii^d, 
domowem  od  Zatce»  On  gi  powažowal  za  welmi 
wýbomau,  taktéž  saused  náš  hulán,  gemnžto  gsme 
se  8\fěřili»  Wáickni  tří  gsme  tedy  ueawřeli^  až 
wšecko  pewně  usne,  že  se  budem  we  wšj  tichostí 
poraučet  čili  gak  řjkáme  rancíonowat.  Wjce  gich 
za  spoluaučastnjky  wzjti  nebylo  radno,  mohloť  se 
to  tjm  snadně!];i  wyzraditi,  a  pak  se  s  takowými 
rancionéry  welké  ceremonie  neděláwagj. 

Nám  se  wyklauznutj  ze  stodoly  poštěstilo. 
Ted  ale  kam?  Nemohlo  by  se  snadně  státi,  ieby« 
chom  zrowna  na  opačnj  stranu  autěk  sw&g  zamě* 
řiti  mohli?  Dlauho  gsme  se  rozmeyšleti  také  ne* 
směli ;  i  pustili  gsme  se  tedy  w  tu  stranu,  kterau, 
gak  se  nám  zdálo,  gsme  byli  přišli.  Tak  gsme 
rychlým  kťokem  uháněli,  až  se  rozednjwati  začalo. 
Tu  gsme  něgakau  skreyš  hledati  a  w  lOf^ies  celý 


den  wytrwati  museli.  Žaludek  se  oz^wal,  my  mu 
pomoci  nemohli.  Odtvážit  se  mezi  lid  a  na  do- 
brotu geho  zaklepat,  bylo  pro  nás  patmau  zkázau, 
zwláště  an  gsme  také  írancauzského  gazyka  mocní 
nebyli.  Na  rychlopřjležitostněsiněco  kaupit,  k  to* 
mu  se  nám  nedosláwalo.  kupidla,  neméUť  gsvoe 
žádný  ani  kfegcaru.  - 

W  noci  to  šlo  opět  dále,  we  dne  se  opět 
skrytě  odpučjwalo.  Poštěstiio-li  se  nám  něco  na- 
lézti z  rostlinstwa,  coby  lidský  žaludek  zažití  mohl, 
hleděli  gsme  přjležitosti  té  použiti,  třeba  i  s  wla- 
stnjm  nebezpečenatwjm*  Třetjho  dne  ganae  ukryli 
byli  w  lesjku;  nalezli  gsme  tam  takořka  geskyni, 
přjrodau  ut\i'ořenaii,  skryté  autočiltě  poskytugj<;j. 
Tam  gsme  se  ubytovali;  střjdawě  wždy  geden 
bděl  a  druzj  dwa  mohli  spánku  se  poddati.  Ani 
člowjčka  se  neukazowalo,  ani  slyšet  nedáwalo. 
Bylo  hljdánj  na  mne;  mně  byla— snad  hladem— 
dlauhá  chwjle.  Wystaupil  gsem  tedy  na  náwršj* 
abych  se  poněkud  dále  ohlédnul.  Tam  gsem  alé 
nagednau  zraky  zarazil ;  spatřilť  gsem  as  na  šedesát 
kroků  před  sebau  člowěka  8  ručnicj  a  wakem  lo« 
weckým.  Stál  a  upjral  na  mne  zraky.  Byli  gsme 
wyzrazeni;  co  nynj  pocjti  ?  Glowěk  s  ručnicj  8« 
ditl  na  pochod  rownau  cestau  ke  mně;  gá — gá 
mu  šel  wstřjc,  myslilť  gsem  si:  máš  se  hladem 
mořit  a  hladem  snad  zagjt>  sel  gdi  gen  a  třeba 
bysi  .sobě  pro  smrt  šel.  Že  přjtomnost  kamarádů 
mých  newyzradjm,  pewně  gsem  u  sisbe  uzawřel; 
geť  to  také  w  skutku  babstwj,  když  člowěk  w  ta* 
kowýchto  přjpadoostech  samoten  umrjtí  se  bogj. 

Muž  ten  z  pozdálj  na  mne  po  francauzsko 
nwolaJ:  kdo  gsem  a  co  tu  dělám?  A.  že  gsem  mn 
haéd  neodpowjdal  a  on  mne  nepochybně  poznali 
ku  které  armádě  náiežjm,  opakowal  otázku  tu  ně* 
mecky^  Gá  mu  odpowéděi,  že  gsem  zahlaudiL  On 
mě  od  hlawy  až  do  paty  jněHl,  načei  řeklt  »Od* 
kud  gsle?«  —  »Z  Čecb,«  byla  má  odpowéd* — 
T»Z  Geeh?«  opakowal  on  hlasem  mjměgfijm,  na 
odkud  tam?<  ~Gá  mu  to  řekl. —  »1  t«ť  gsme  kra* 
gané!«  zwolal  on — k  nemalému  podiwenj  mému-^ 
^4!!«jy;  načež  mí  ruku  podáwage  doložil:  nGágsem 
ze  Slaného. «  Mně  bylo,  gakobych  se  byl  s  mileným 
bratrem  dáwno  giž  newiděným  nenadále  shledal,  a 
gemu  bylo  nepochybně. také  tak,skwěliť  se  mu  zrako-* 
wé  leskem  radosti  a  ruka  geho  se  chwěla  wrucc  mé 
wřelým  stiskowánjm.  A  bratřj  gsme  také  w  skutku 
byli,  měliť  gsnie  oba  gednu  matku ^^drahau  wlast, 
a  řeč  gegj  —  řeé  nutteřskau^  —  Mluwili  gsme  dále, 
gá  mu  wyznal  wšecko  bez  neymensjho  strachu^ 
gako  přjtelik  On  mě  wyslechl,  radil  mi,  abychom 
se  tu  gen  tiše  chowalí»  a  odešel  aby  nám  něco  k 

Digitized  by  VnOOQiC 


297 


posilnenj  přinesl.  Gá  pospjchal  k  saudruhum, 
abych  co  mě  ,potkaIo».gim  wygewil.  Zpráwa  ta  ge 
potěšila.  Když  ale  wjce  než  hodina  giž  uběhla,  a 
kragan  mfig  geště  nepřicházej  tu  začalo  wšecko  ra- 
dostné očekáwánj  mizeti  a  podezřen]  w  srdcjch 
gegich  se  zmáhati,  že  snad  kragan  můg  auskok 
obmeyšlj.  Gá  tomu  wšemožně  odpjral.  Uplynuly 
ale  dwě  a  giž  skoro  tři  hodiny,  a  kragana  geště 
ani  k  spatřenj.  Tu  iwe  mně  podezrenj  ozýwati  se 
začalo.  Mysliwec  gistíl:  nginak  to  nenj,  on  po- 
slal nebo  došel  do  neybližšjho  mjsta  pro  wětij 
sjlu,  dhj  se  nás  pohodlně  zmocniti  mohh  on  nás 
zradil,  a  proto  pryč  odtud,  ať  ge  giž  tak  nebo 
tak.**  Hulán  mu  přiswědčil,  gá  šel  s  nimi.  Dřjwe 
^em  ale  predce  geště  na  náwršj  wy^taupil;  upj* 
rám  zraky  we  stranu,  kterau  byl  můg  kragan  ode- 
šel; w  tom  mi  bylo,  gakoby  dusg^  koňský  zdaleka 
k  sluchu  méniu  příoházd.  Sauclf^howé^  mogi  mu* 
seli  také  nécb  takowého  znamSiáti,  neboť  hulán 
položiw  na  chwjlku  ucho  k  2emi,  wyskočil  a  gá 
zaslechl,  an  mysliwec  leknutjm  zwolal:  »Gsme 
ztraceni  I«  Na  to  §e  ozwaly  bijžjcj-se  kroky— byl 
to  kragan  můg;  i|le  samoten.  Gá  byl  giž  na  w«e 
•odhodlán. 

vNepřicházjm  dlauho,«  řekl  přibljžiw  6#( 
•  proč  ale  radégi  dole  nezůsUnete?«        *    • 

Srdečnost  geho  slow  wšecko  mé  podezrenj 
zapudila.  Pokynuw  na  saudruhy,.sestupowal  gsem 
3  ,njm  do  předešlé  skreyše  našj.  On  wynaw  z  wa- 
ku  dwě  láhwewjna,  chléb  a  kus  slaniny,  řekl: 
nTu,  gezie  a  pjte.  Bylť  gsem  zaneprázdněn,  a  giž 
gsem  se  obáwal,  abych  snad  nedůwěru  we  wás 
nezbudil.  Musjte  tady  zůstat  geště  také  přes  noc 
a  přes  zegtřek;  teďpráwě  gest  we  wůkolj  mnoho 
francauzského  wogska,  i  tu  polnj  cestau  nedaleko 
tesá  widěl  gsem  oddělenj  gezdců  uháněti;  zjtra 
se  to  ale  giž'  wšecko  přežene.  Tuto  gste  w  bez- 
pečnosti. ^^  . 

Pak  gsme  rozmlauwali  o  Cechách,  mezi  čjmž 
on  mi  wyprawowal,  že  gakožto  mysliwec  do  Fran- 
cauz  přišel,  a  láakau  a  pak  sňatkem  manželským 
npaután  tam  co  mysliwec  zůstal.  Po  ránu  nás 
opět  nawštjwil  s  wakem  naplněným,  načež  k  we- 
čeru,  potrawaO  nás  opatřiw,  z  lesa  nás  wywedl  a 
neybezpečnégšj  cestu  k  wogsku  našemu  ukázal. 
Rozlaučili  gsme  se  gako  dwa  dáwnj  přátelé ;  tušjm 
že  se  mu  slza  w  oku  leskla.    S  Bohem,  kraganei 

Druhého  dne  kpolednjmu  gsme  přišli  k  ney- 
předněgšjm  strážjm  wogska  našeho. 

If '.  F. 


ČenUé  difradlo  ir  Praze. 

W  neděli  10.  cáij :  Dědičná  ěmlmmoat  dramii  we  4 
gednátijch  se  zwlastnj  předehrán,  dle  Vogela  přeložená  od 
Tyla  we  wersjch  a  w  rýmech.  Zde  nelze  na  ro»p«cjcb 
býti,  kde  chwála  BaČjti  a  kde  přestati  má.  P.  Gtílíx  hrál 
Daniela  a  sice  w  úplné  dokonalosti.  Co  se  geho  dobře 
promyšlené,  we  w^ecb  přechodech  a  podrobnostech  umělecky 
wywedené  hrj  týče,  suwjme  geho  Danida  a  Koke  w  geden 
pořad,  saudjce  Že  to  gsau  neylepij  dwě  role.  Obccenstwo 
bjlo  w  tichém  n^pnutj  a  použilo  každé  přestáwk/,  aby 
herce  pockwalaa  obsypati  mohlo.  Soena,  kde  stářjm  a  těŽ* 
kau  winaa  téměř  sničen  gsá  ůtkostně  sudjho  prosj,  aby 
plamének  mraucjho  žiwoU  geho  nebyl  katem  zhasnut,  giLsž 
i  wyznáig  zpáchané  wraždy  náležj  k  neywýteéněgájm  wý-» 
tworům,  které  nám  herec  posud  předstawíl.  Úlohy  osta- 
tnjch  herců  byly  bud  samy  sebau  aneb  snaženjm  gednagj- 
cjch  osob  práwě  nepatrný.  P.  Kruinlowský  byl  přjlii  chladný, 
p.  Kolár  dAstogněgJij  než  obyčegně.  P.  Lapilowi  překážely 
trochu  werie  a  rýmy. 

W  úterý  12,  sářj  opakowali  se:  Pm^jsoJUsi.  Číno- 
hra-to  běse  wjíefao  dramatického  rázu  a  beze  w«j  wnitřnj 
sauwisnosti.  Ti  Šwédowé  w  Chrudimi,  ten  obrázek,  odkud 
to,  k čemu  to?  Wle  gako  pěst  naoko.  Powjd^|g^|^ dá« 
ale  na  prknech  to  BudJ.  Prowedenj  bylo 
sama  wěcgc  ale  přjrinau,  že  si  dlaně  odpodjv 


jd^M^^dá 


Gesté  néeo  o  poivétrnosti* 

(JĎoflnfk  k  i,  64.  Kwětd  m.  r.> 

Od  F.  X.  J.  Maáka. 

(Dolonče^f.)  Nezáwisle  od  těchto,  w  powasc  a  w« 
skladě  samém  powětmého  oboru  každého  mjsta  položených 
přji>in  wpl^'vrá  na  sucho  neb  destiwost  powětřj  také  stranu, 
se  které  praud  wěiru  táhne  ^  suchu  přjzniwj  wětrowé  gdau 
od  w)  chodu  a  gílio  -  w^' chodu,  pak  od  gihu  a  ne  zřjdka 
též  od  se wero*w Vchodu,  wláhu  pak  pHaá^gj  rádi  západuj 
a  gího-  i  sewerozápadnj,  gacjž  práwé  letos  panowali.  Onino 
gdau  přes  nesmjrné,  nazwjcé  welmi  hornaté  rozlehlosti  Asie 
aneb  přes  horké  pau^t^  Africké,  tito  pak  od  wclkťho  oceánu 
atlantského,  w  pomi^m  gen  mála  kragin  se  dot}kagjce. 
Owšem  pak,  že  když  onyno  mjstné  s  těmito  obecnřgAjmi 
přjdinami  se  šetkagj,   tjm  gistěgsj  následek  býti  musj. 

Giná  neméně  dfiležitá  okolnost  zálužj  djiem  w  rowno- 
wáze  neb  tichosti,  a  djleni  w  gakémsi  střjdagjcjni  se  s  nj 
periodickém,  mjmém  sem  tam  preplýwánj  a  se  pohybowánj 
náramného  powětmého  oceánu,  zwlá£tě  nad  starým  konti- 
nentem, kterýž  častěgi  směru  swého  měnj,  nikdy  wSak  dlauho 
trwagjcj  praud  w  gednom  a  témž  sn*ěru  (k.  p.  od  giho-zá« 
padn)  nemá,  tak  že  stále  ten  samý  wzduch  nad  suchaa 
pewninau  ostáwá,  gen  krátce  na  moře  wplýwagc  a  geho  se 
dot)kage,  a  to  w  panugjcjm  suchu  práwě  tak  bylo.  Když 
pak  we&kerr  spausty  wzdychu  nad  starým  kontinentem 
stále  dlj,  nelze  by  náležitého  nasycenj  k  wláze  a  deáťfím, 
zwlážtě  za  nyněgájho  nedostatku  gezer,  rybnjků  a  lesů  na 
horách,  do^ly,  z  čehož— poněwadž  mořské  wody  swé  páry 
gen  sdlauha  hraničnému  powětmému  oboru,  a  sice  toliko 
we  směru  wělru,  nikoliw  pak  proti  wětru  zdělugj,—  newyhnu- 
telnd  sucho  následuge. 

Tjm  tedy  uké,  že  w  ukowých  okolnostech  náramná 


Digitized  by 


Google 


29S 


ony  zpaa&ty  mořfkvch  wod,  aČ  troj-  a  toa4  álwtrnisobně 
weikcru  sucbau  &em  co  do  povrchnosti  přcwyáugj,  a  tudy 
hy  k  nasycenj  powčlrnébo  obora  w  při  měřených  pijpa* 
dnostcch  stačily,  ptedce  ku  twojrenj  deáťú  pHspjwati  nemo- 
hau. — Mezi  tjm  pak  so  powStij  nad  oceánem  párami  těmi 
■wjc  a  wjce  nasycuge,  a  kdyi  opSt  stále  neb  aspoň  stálegi 
panugjcj  vrétry  od  sápadu  k  gihosápada  aneb  i  seweroKá* 
pádu,  totiž  z  končin  pobljžc  atlantského  oceánu  'wanau,  mo-^ 
ki-eg»j  aase  ano  i  mokrá  léta  následugj,  gakoi  to  práwé  letos 
gest. 

Toto  rosebránj  celý  tento  pochod  pijf ocly  sagiatft  n&* 
málo  obgasoj.  Neprawjm  pak,  ie  by  tjm  snad  wíecky 
prjčiny  powětrnosti — sucha  a  mokra — sauplna  vyswětleny 
byly,  neb  geSté  weSkery  wlastnosti  a  p&sobenj  mluna,  gal- 
Tanismu  a  drala,  a  slunečojfao  swétJa,  gegioh  pospohiého 
plodu,  až  dosawáde  neznáme :  proxatjm  gest  ale  každý  plj- 
spÉvck  dobrý  a  wfida  gest  ta  nSg  powdečna. 

Z  tohoto  -vryswčUenj  tedy  wyswitá,  ie  zagisté  hognost 
rybnjku,  pak  mnoástwj  nachásegjojch  se  nad  xúmi  hirgů 
wysokých,  lesy  porostlých  hor  neodmluwnč  pro  wláhu  .4 
dcbtě  aučinkowati  musj. — Odkud  to  ale,  že  w  Polynesii  neb 
IV  Oceánii,  n  prostřed  more  na  malých  ostrowjch  někdy 
8  i  10  měsjcá  sucho  panage,  gako  k.  p.  na  ostrowě  Ota^ 
haiti  (Tahiti)  a  Nnkahiwé,  %  Čehož  tam  hlad,  bjda  a  weliki 
zlé  následugc? — Stáwá  se  to,  když  nad  mořem  bud  dlauho 
ticho  panuge,  aneb  rychlegi  wanaucj  widuch  stále  týž  směr 
sachowáwáy  u,  sícé  na  mjstedi,  kde  tak  irysoké,  studené 
hory  ncgsau,  hy  páry  wodnj  ocblasenjm  wétrů  ihaÍťowaly» 
t.-g.  we  wodu  srážely,  což  práwč  na  uk  malých  ostrowjch, 
bor  wysokých  nemagjcjch  bývrá.  ZwhUtě  ančinek  tento 
Básleé||[gief^|^yi  proti  sobe  směřngjcj  praudy  "ivlhkého  po- 
wJ^Hnjsta  wmagj,  gežtoby  páry  takowé  stčsnáwali.  Tjm  pak 
se^Mámjtkíi  wywracj,  proč  w  Čechách,  kde  i  snad  geSté 
mnMkurřybnjků  se  nalézá,  sucho  panowalo  tam,  kde  na 
bijzku  wysoké,  lesy  porostlé  bory  negsau,  atd. 

Wřecky  -wěci,  wiecky  úkazy  a  aučinky  w  přjrodě  swé 
přjčiny,  a  sice  swó  přirozené  přjčiny  magj,  a  marná  my- 
šlénka by  byla,  kde  ginde,  kromě  pijrody  a  gegjho  pflso- 
benj  po  přjčinách  se  ohljžeti ;  bychom  gich  i  neznaU,  skrze 
to  předce  bytnosti  swé  magj,  a  yryiSj  stupeíi  wěd  a  nměnj, 
-wětSj  rozsáhlost  a  wlestrannost  zku  jenoscj,  wždy  obzor  ná- 
hledů nažich  roziihigj,  —  a  co  nám  wěděti,  nahljdnauti  a 
dokázati  možné  nebylo,  potomci  naii  lehce  napotom  nahlj- 
dnan  a  dokážj. 


SWJBTOZOR. 

Pater  Malhew,  P&sobenj  irského  tohoto  apoštola 
mjrnosti  a  střjdmosti  gest  nesmjrné  a  zwětžuge  se  co  den 
wjce.  Zagisté  gest  Pater  Matbew  po  0'Gonellowi  neysna- 
menitěgžjm  úkazem  probuzugjčjbo  se  Irska.  Anglické  bo« 
winy  nBritaniaic  popisugj  geg  ukto  :  P.  Mathew  gest  mni 
asi  47lelý,  w  plné  sjle,  as  pět  střewjců  jíest  caul&  awýéj, 
swalowitý  a  silného  zrústu  ale  ne. neobratný.  Celý  den  nemá 
nic  na  hlawě.  Twář  gcho  ge  přjgemná,  ba  téměř  krásná^ 
uhowé  gegj  gsau  sméJj,  oči  černé  a  ohniwé,  čelo  njaké  ale 
žiroké,  wlasy  husté  a  kadeřawé,  naiediwělé  gi2  trochu.  PleC 
geho  ge  ^nědá  a  w  očnjch  kautcjch  stabuge  se  mu  kůže 
w  množstwj  záhbft,  což  mu  zdánj  maudrosti  dodáwá.  Ústa 
gsau  dobrácká-,  kžertowánj  náchylná.  iNosj  dlauhý  frak  až 
k  bradě  zapiatý.  Kewypadá  nic  gako  missionář  aneb  do- 
konce swataužek,  ta  to  se  m&že  ale  powažowati  ta  wtor 
oněch  duchownjch  w  katolické  cjrkwi,  kteřj  maudrau  swan 


potrabau,  dobro wesclan  mys^,  úttnžneštj  a  sennairitclnau 
přjčinliwostj  pro  swé  obce,  bez  ohledu  na  slotné  powětřj 
•neb  neschÁdné  «esty  neywětS^o  púsobenj  na  irské  swé  spo- 
Ittkragany  nabyli.  OnU  Beyiep^m  obrasem  oněch  kvěŽK 
kteřj  O^Conellowi  nesmjmá  ona  shronážděnj  lidu  aháněgj, 
sami  w  čele  swých  ke  schůzkám  těm  pHchásegj  a  welkého 
Agitátora  toho  obkllčugj*  Samo  sebau  se  roznmj,  že  mni 
takowý  we  swém  cbowánj  nio  nuceného  njti  nemůie,  ié- 
dnan  licoměrnau  pokora  aneb  farizeyskan  pýchu ;  gde  do 
práce,  gako  giny  muž,  který  djlo  swé  koná.  Ženy  popadne 
•a  bradu  a  tasmége  se  na  ně,  děti  hladj  aneb  poklepá  ge 
na  hlawQ.  Památnj  penjs  stijdinosti  kupnge  wětčj  Částka 
wrstewnjků  geho,  když  slib  swůg  skládagj.  Gesti  %  cjnU) 
a  ozdoben  znamenjmi  wjry.  Má  wceně  gen  as  kregcar,  pro- 
dá wá  se  wlak  ta  dillínk  (30  kr.),  tak  že  p.  M.  od  neděle  do 
nedčle  200  neb  300  Jiber  Htfiiaki  (iOOO^MOO  aL  atř.) 
přigme. 

Duviquet  psal  diwadelnj  posudky  do  Journaln  des 
Débats,  milowal  ale  wjoe  radosti  tabule  než  ónn  powinnost 
(wau.  Dáw«l-li  tedy  Tbéátre  iran^s  poneypcw  nowý  knt, 
nawitjwil  D.  genom  ráiK)  hlawnj  tkaužku,  by  se  odpoledne 
beze  wáeho  wytrhowánj  radostem  dobrého  stolowánj  ode- 
%tdati  mohl.  Měl  se  éáwatinowý  kus:  vLord  Daderantir, 
D*  učinil  gak  aw)%l]^byU  a.unjnil  si,  vkoDČcnj,  w  némi 
se  lord  Dadevant  ba^|b(tkan  tabige,  co  neyostregi  pohaněti. 
\Večer  iel  p.  D.  k  swé  milé  hostině,  swědomitě  se  ale 
wyplal,  zdali  nowá  drama  skutečna  dáwána  byla  číK  nic; 
když.n&lyžeL  že  byla,  sedl  si,  napsal  ^wau  kittika  a  lehlai 
s  neypokogn^žj  myslj  na  odpočinek.  Druhý  den  čtlo  se 
w  nowinách  :  » Wieeko  Žlo  wýboraě  j  tu  wsak  padla  nešťa- 
stná ťákia  t  bambitky  a  weu  bylo  po  dramě;  hwjadánj.- 
bet  konce  prowázelo  padagjcj  oponu. « — Ubohý  kritiku,  tyt 
^1  sobě.  Hned  po  hlawnj  skaužce  umjniio  ředitelstwj,  že 
iVlord  D.  nennj  zastřeliti,  nýbrž  že  si  musj  krk  podijt- 
nauti.^  KHyby  byla  rána  skutečně  padla,  nebyloby  owžem 
betě  hwjzdánj  býwalo,  tak  ale-^ukoačilo  se  wsecko  dobře. 
Duyiquetowa  zlost  na  chybu  tu  byla  nesmjrná;  celý  Paiji 
se  mtt  smál  —  Četl  ale  předce  posudky  geho  gako  dljwe. 

Baženj  Němců  po  titnijoh,  byť  sebe  nepatrněgžjch  t 
neysměáněgžjch,  gesti  dostatečné  známft  a  bylo  mnohdykráet 
od  nich  samých  w  zaslaužený  posměch  uwáděno.  Teplická 
lista  lázefiských  hostů  oznamuge  mezi  ginými  také  dosti 
pěknými  přjklady:  Panj  Isidoru  Wilbelminn  Kunigunda 
K.IÍ.  rosenau  swobodnau  panj  t...  »8íitUH,  9&ittKtQUtif 
Uí^txi,  nfe^rrrer  ^tU^xttn  ©efeUr^often  utúb  ber  crflen  jDc« 
putirten  »  SSerfommlungéřammer  trn  Jtění^rrid)  @ad)fen  }u 
(Drefbcn  ^tt0(<rb<  ®einalin.«  Necb  se  někdo  poknsj,  do 
gine  řeči  srozumitelně  to  přeložiti — dodáwá  k  tomu  ^edea 
německý  časopis,  fia  ano ;  a  kdo  takowý  pas  pjže,  měl 
by  si  dát  dwognásob  taplatiti. 

W  kterémsi  městečku  byl  na  domě  nápis  :  »N.  N.,  ho- 
towitel  zcela  nowého  wiksu,  gest  sde  k  dostánj,  žkatulka 
po  3  kr.K  Pakliže  škatulka  tohoto  pana  wiksáře  3  kr.  stogj, 
zač  gest  asi  celý  ten  milý  muž?  —  Na  ginem  domě  stálo 
náwěátj  stranu  gcho  prodage,  kn  konci  pak  bylo  napsáno, 
»že  se  tento  dflm  osobně  oka»uge.«c  To  ge  hezké,  pomaha 
stáwagj  se  giž  domy  oso'bami,  což  pak  bude  ze  skutečných 
osob  ?  —  Ginde  přegal  řemenář  N.  N.  řemeslo  po  něgakém 
p.  Kozlowi,  a  wywěsil  bí  tabulku:  »N.  N.  řemenář,  dijwe 
Kozel. f(     To  bylo  hned  kausek  geho  historie. 

Kdo  by  to  řekli  Gistý  Míkulál  Petter  w  Amstero- 
dame měl  prf  takowý  ohromný  hlas,  že  se  pauhým  zwukem 
geho  skleničky  na  wjno  rozpukly.  Z  čeho  pak  as  měl  ten 
pán  doma  okna?  — 


Amo^ It  ««iBto  wjrRhásj  w»  irtMu  •  w  MbolB  ^o 


•í "^  r  •"^••^  ř?  P*l*ríjch :  ktidmii  aruhao  ttrf^én   pHdéwá  ••  p4Urehowá  přjloha.     Přeaplicj 
l9U  4»  kr.,  w»  UlhkupMlwjek  ■•  pel  léu  I  M.  86  kr.,  na  c.  k.  poitiek  piill.  t  si.  W  kr.  itt. 


••    H  wyáawaicl*  ••  éi%rrt 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Hárodiij  libftWBJk  {liro  Cecky,  ler&wany,  Slowiky  a  Slezany. 


qjslo  75. 


SO«  amfJémúS. 


Í9i  r.  bek. 


Howý  rot 

»Neyprwnegšj  léta  uplynula  gim  bez  obzlášlnj 
přji^ody,  wygmu-lí  leda  tu/  že  sjuá  pozbyli,  kte- 
rýž mohl  snad  přjste..*  ale  o  lom  nesn)jm  giž 
mluwiti!  Wás  wedla  wlastnj  hwezda  do  swěta  a 
žiwota.  —  Otecmfig  byl  u  brněnského  diwadlá. 
'Taho  času  přibyl  tam  mladý  zpěwák^  gehož  neo- 
'byčegný  hlas  slawné  přjstj  zwéstowál.  Nešťastný 
otec,  genžto  se  každým  nov^ým  a  k  tomu  wzácným 
úkazem  w  řjši  hudcbnj  hned  celý  okauzliti  dal, 
zahořel  brzo  i  wášniwau  přjznj  k  mladému  zpěwáku, 
byl  mu  wždy  po  ruce,  wždy  nidau  i  službau  ocho- 
tný,  a  zwal  ho  k  sobe  gako  neyzkušenégsjho.  přj- 
tele,  gako  wlastnjho  syna. 

Nemohloť  arci  ginak  býti,  nežli  že  prwnj  zpě- 
wák  s  prwnj  zpěwačkau  mnoho  co  dělati  i;njwal. 
On  byl  mladým  a  na  niládj  swé  dosti  swětem  otřelý, 
ohebný,  wýmluwný.  Patřilo  prý  í  gehó  líbůsú^ám 
slabšj  pohlawj  sobě  pokořowati.  Setkárij-se  geho 
8  míadau,  půwabnau  zpěwačkau  muselo  se  ho  elek- 
tricky dotknauti  a  když  seznal  manžela  gegjho, 
.nemohl  gioak,  nežli  s  plnau  zbrai^ij  swodliwosti  swé 
'na  manželku  geho  útokem  hnáti. 

Srdce  lidské'  ge  prý  posud  nerozluštěná  pp- 
hádka  —  ge  prý  tak  diwně  iiastrogená  harfa, 
že  zawznj,  když  i  člowěk  nechce.  Snad  ,to  byl 
prwnj  muž  lotio  drubu^  kterýžto  se  k  tnatce  mé 
přibljžil;  snad  padla  teprwa  gegj  hodina,  a  oim 
se  nemohla  ubrániti,  aby  tagemné  struny  srdce 
'geho  byly  nezněly.  Mug  otec  byl  mnohem  staršj-r 
a  neměl  snad  práwě  to  na  sobě,  co  by  n^ladau 
ženštinu  bez  hlúbšjho  citu  a  wyósiho  wzdělánj 
bylo  mohlo  wábiti. 

Mezi  gine  ctnosti  anebo  wlastně  slabosti 
otce  mého  patřila  ineskloDÍleiná,  íiewywratná  du- 
wěra  w  srdce  lidské.    On  wěříl  celému   s>>ětu. 


Wi 


proto  že  sám  s  celým  swěťem  dobře  smýšlip,  i 
nemohlť  si  pomysliti,  že  by  mu  kdo  nepřjtelem 
l>ýti  mohl,  proto  že  sám  každého  milowal.  Přílnauti 
hned  I^  někomu  celým  srdcem,  to  bylo  u  něho  néco 
obyčégného. 

Tak  se  mu  dělo  i  Si  nowým  zpěwákem,  a  pro 
samau  přjzeň,  pro  samau  důwěru  newiděl,  že  mla- 
dý swudce  zatjm  powěBt  domácnosti  geho  kalj  a 
pozemské  blaženosti  geho  kořeny  podkopáwá.  Celé 
město  giž  o  tom  mluwilo,  spoluaudoj^|Jí|adIa 
začali  na  něg  s  ausměchem  pohljžeti;  ^^^^Biěl 
úsměch  za  důkaz  osobuj  náklonnosti,  sH^^^finý 
w  nešťastné  důmjnce. 

Toho  času  spatřila  gsem  swětla  božjho.  Do- 
brosrdečný  otec  powažowal  každý  přjrůstek  rodi- 
ny za  nowý  auwazek  srdcj  manželských — a  nynj 
teprwé  nenalezlo  ani  to  neymenšj  podezřenj  cesiu 
k  geho  srdci.  Nagednau  ale  měl  spadnauti  s  nebe 
swého  —  a  toto  spadnutj  muselo  geg  tjm  bolestnegi 
potkati,  gelikož  to  bylo  poprwé,  co  ze  swého 
sněnj  o  rágském  swětě  w  žiwot  oprawdiwý,  ale 
klamu  plný  se  probudil. 

Bylo  mi  sotwa  čtrnácte  dnj,  an  gsem  zůstala 
bez  matky  a  otec  múg  bez  choti.  Mladý  zpěwák 
byl  se  pustil  s  prw^j  zpěwačkau  do  swěta ^- a  tato 
wzala  s  sebau  i  prworozenau  dceru  swau,  djtko  asi 
dwau-  nebo  třjleté,  zpáchawši  takto  winu  dwogj. 

VTelikjf' liyUtvu  pokŤik,*kterýž  tauto  událostj 
w  městě  pqwstal,  i  nepošlo  se  snad  ú/^t,  kteréž  by 
gi  nebyly  wedlé  způsobu  swého  něgak  wyprá- 
wěly  a  w}kládaly.  Část  otce  litowala,  část  geg 
kárala,  část  se  mu  iposmjwala.  O  wšem  tom  ale 
otec  nic  newěděl.  Potopen  w  zauFanliwé  bolesti 
nepozorowal  prwnj  dobu,  co  se  wůkol  něho  děge^ 
a  skíjčen  gsa  náramnau  báznj  před  wšelikau  twářj 
lidskau,  powažowal  každého  za  larwu,  za  njžto 
klam  a  zrada  čjhagj.  W  tichém,  ale  tjm  hlubsjm 
a  žrawěgvsjm.  hoři  seděl  skoro  bez  ustánj  u  mé 
kolébky  —  lo  byl   nynj    geho   swět,   geho    žiuot. 

Digitized  by  VnOOQiC 


300 


Ani  hudba,  gegjmito  swatým^fedmn  přodce  od 
početj  kořen  i  wrcholek  bytosti  gtho  se  zabfjwal 
—-ani  m  mu  neposkytowala  w  {Hrwnjmr  žalosti  ná* 
walu  potřebné  útěchy.  Pteaalu  wznikla  w  nem  m 
upewnila  se  mu  na  mysli  d&mjnka,  ie  se  na  tomže 
mjsté  a  mezi  těmiže  twářemi  déle  zdržeti  nem&že; 
j  hled^  gine  engagemem^  a  ddeiel  z  raúesta/ kdeiio 
se  byl  chrám  blaženosti  geho  pobořil. 

Ale  duch  geho  nemohl  se  giž  probrati  z  chmur, 
kteréž  byly  oblohu  žíwota  geho  zastřely— a  prwnj 
cesta  geho  k  ďowému  stanowisku  byla  poSátke^ 
neqstawného  putowánj.  Dlauho  nemohl  nalézti 
oáÉ|chu.  Newýslowný  pohánél  ho  nepokog.  Ge- 
zSrsemnau  od  diwadla  k  diwadlu,  starosti  o  tělesné 
pc^eby  nemluwněte  zanecháwage  obstarožné  zené, 
kteráž  mu  byla  žiwotem  oddána,  že  byl  gednau 
synu  gegjmu  do  sboru  pomohl  —  a  že  gsem  byla 
opuštěna  od  wlastnj  matky.  Za  to  mě  stražila  gako 
wlastnj  oko. 

Mezi  tjm  potkaly  ale  otce  mého  geŠtě  srnu- 
tněgšj  pí-jhody.  W  těsnách  okowech  držela  bo 
gakási  ocháblost  a  nechuť  k  swému  powolánj,  gež- 
to  byl^^dce  druhdy  částkau  geho  žiwota.  Zane- 
dl^^^^^ —  a  nemoha  se  udržeti  u  wětijho^  stá* 
lé^^^^Hrla — klesal  k  malj^m  cestugjcjm  i  sebe 
honPRpotečnostem  —  až  i  konečně  ani  tam  ne- 
byl k  potřebě.  Náhoda  nás  wedla  skrze  Prahu. 
Zde  se  ubohý  konečně  rozstonal.  Štěstj  geho  byla 
nynj  moge  ch&wa,  moge  pěstaunka.  Skrblila,  gak 
mohla;  prodá wala  dokud  co  bylo  —  až  i  dopro- 
dala, a  otec  poněkud  pookřál. 

Nemocj  byla  se  w  geho  duchu  stala  zname« 
nltá  proměna ;  nepokog,  kteráž  ho  z  mjsta  na  mj« 
sto  poháněl,  utichnul.  I  umjnil  si  tady  zůstati  a 
mezi  cizjmi  twářemi  nowý  žiwot  začjti.  tjcházel  se 
o  hodiny  w  hudbě  a  we  zpěwu.  Tehdáž  tu  neby* 
lo  geště  tak  rozličn^^ch  ůstaw&  —  i  začalo  se  mif 
dařiti. 


Don  Baldomero  Espartero. 

Yíyňattk   z  osudft  Ipanielských. 

Španiely  gsau  zemj  diwA,  neočekáwaného  ale 
také  nekonečného;  w  historii  gegich  gest  něcp 
osudného,  tantalského  od  neystaršjch  giž  časů. 
Zdá  se,  gakoby  osagich  žiwota  z  prawého  položenj 
wymknuta  byla;  w  sobě  samých  dosti  mocnými 
býti  mohauce  podléhagj  neustále  wplywu  cizjmu, 
wzágemnosti  nešťastné,  a  samo  to,  coby  zemi  gine 
k  neypewněgšjmu  základu  obecného  blaha  slaužiti 
mohlo,  obracj  se  gim  w  chorobu,  bjdu  a  pád.  Giž 


i<efiloiiý.h  dob  slaly  se  reydistěm  nepřátelských 
pletek  Řjma  s  Kurthaginem,  a  osud  Numancíe  gest 
známý;  po  pádu  řjniské  řjse  rozlili  se  do  nich 
prándotré  baHlnrrskýell  národů,  a  sotwa  že  se  cizj 
žiwlowé  ti  w  mjr  gakýsi  uložili,  přihrnuli  se  Ma« 
hometem  nadšen]  Arabowé,  wšecku  zem  nappřád 
d.obýwag)ce^  Pó  lipewnliq  gich  wlády-  idák  .ae 
krásněgšj  doba  Španielům  nastáwati;  uměnj  awě* 
dy  zkwjtaly,  neykrásněgšj  budowy,  hrady  a  města 
kauzelného  půwabu  začaly  wšecken  krag  pokrýwati* 
Berné  se  rozljhala,  zpěwy  a  krásnjfiducb  ry^twj, 
plný  poetických  wnad  a  ušleclitile-rekowského  nad- 
chnutj  zgewil  se  gako  p^tlobůh  nad  rozbauřenau 
směsicj.  Ale  křesfanstwj  úpělo«  a  wěmj  wyznawači 
geho  byli  do  bor  wytištěni,  odkudž  se  s  kťwáce- 
gicjm  srdcem'  ni  hrdau  pýchu  půlměsjce  djwati 
museli.  Bogowé  obnowili  se,  potokowé  krwe  tekli, 
až  konečně  moc  Ulamu  podemleli  a  křjž  opět  we 
wládě  i  sláwě  swé  se  olcázal.  Ale  Španiely  byly 
rozdrobeny  ;  každá  kragina,  každý  wůdce  byl  pro 
sebe  bogowal,  každý  chtěl  také  po  obdrženém 
wjtězstwj  samostatným  zůstati.  Řewniwost  a  gine 
wášně  wedly  rozdrobené  ty  částky  do  krwawýcb 
bogů  a  křjž,  magjej  býti  znamenjm  gedné  lásky, 
stal  se  nowým  swědkem  domácjch  bratrských  půtek. 
Sňatek  Ferdinanda  katolického  s  Isabellau  spogil 
opět  celé  Španiely  pod  gedno  žezlo  a  krásněgšj 
doby  zdály  se  ubohé  zemí  nastáwati.  Amerika  se 
wynalezla,  pokladowé  hrnuli  se  z  nj  do  Španiel, 
obchod  zwětšowal  se,  uměnj  domácj  zkwjtáfo  a 
w  řjši  geho  katolické  magestátnosti  nezacházelo  ani 
slunce.  Na  tom  geště  nebylo  dostih  koruna  řjm* 
ských  cjsařů  spogila  se  s  králowskau  korunau  špa* 
nielskau,  nowé,  krásné,.bohaté  země,  Nizozemsko 
a  Wlachy  za  přjdawek  s  sebau  nesauc*  Španiely 
byly  prwnj  mocnostj  w  Ewropě,  ale  ne  na  dlauho* 
Vféí  rozbrogů  náboženských  nastal,  dynastie,  ge« 
gjmžto  wrcholem  Karel  V.  byl,  wyhasla,  nešťastná 
wálka  o  trůn  obau  swětů  wypukla  a  konec  gegj 
odewzdal  Španiely,  neykrásněgšjch  magetnostj  w 
Ewropě  zbawené»  l>urbónskému  princi  a  pěstaun* 
skému  wplywu  francauzské  wlády,  Wšecka  doba 
odtud  byla  pro  Španiely  gen  hynutjm  dušewnj  i 
tělesné  moci.  Dwůr  pleytwal,  činnost  wlády  ustrnu* 
la  we  formách,  miláčkowé  panowali,  duch  byl  w 
otrockých  pautách  a  francauzská  revoluce  widěla» 
kterak  smělý  wogjnpanownjkašpanielského  upro* 
střed  pokoge  w  zagetj  bére  i  z  ragcha  králowské- 
ho  swiéká.  Nagednau  se  wšak  diwadlo  měnj;  mlun* 
ná  giskra  padla  a  španíelský  národ,  o  kterém  žeby 
žjti  chtěl,  ani  pomyšlenj  nebylo,  sťogj  gako  geden 
hrdina  proti  cizincům  a  králi,  kteréhož  mu  wnutid 


Digitized  by 


Google 


dftl 


chtfg.  Napokoa  mhadů  ^jlfcuiý  gea  we  SpMÍdicIl 
BÍfiekoi  B«pořidj  a  geko^  brtir,  podlé  gméM  krái« 
iriádna  ges  Um,  kde  frMCáuiské  kodaky  stogib 
Now^  iíwol  wlage  wiude^  nowé  idey  wckáiegj  do 
fttnié,  donác}  s  ekincí  třenice  iPoski^Máwagj  nowé 
ewétlo:  Španidé  se  probudily;  krále  přiroftenéhó 
nemagjee*  sami  si  wládu  t  konsiiiucj  dsgj  (1ftl2)é 
Posléze  ptígde  kooec  krwawého  pogiek  namáliánj. 
Kapoleon  klesl  a  surý  panugjcj  tiiini*  proni^gžbo* 
gomili,  gest  gim  opět  nawrácen.  Ale  pokóg  se 
getté  newrátih  Aesowé  s«  Miénilí«  národ  se  stal 
giným,  potřeby  geho  bylo  giné^  w  samém  lůnn 
geho  kwasila  se  heyna  nowých  myšlének^  nowych 
iádostj  a  rozfváinénosi  i  náďilost  nastniy  ila  na  mj* 
sto  dřjwégšj  Yietečnosti.  Stará  wláda  z  ciziny  při- 
itá  a  Spanleisko  gen  přednapolconské  znagjcj»  ne- 
uměla tomu  wyhoweti  a  ony  sjly,  kteréž  uk  zdárné 
proti  nátiskfim  cižínským  se  obracowaly,  začaly 
nynj  na  wnitřnjm  žiwoté  žráti.  Nespokogeáost,  ne* 
pokoge  a  pronásledowánj  stjhaly  se,  gedni  rhtéli 
horempádem  wsečko  nowé«  ginj  gen  staré  a  zas 
starej  a  francauzská  děla  musela  opét  wzoíklau 
bauři  překřičeti  á  Ferdinanda  z  nowa  na  onom 
tr&nu  upewniti,  kterýž  pro  ného  před  nedáwnem 
geSté  tolikerými  obětmi  hágen  i  dobýwán  byL 
'Ferdinand  umřel (1^31),  žezlo  dostalo  se  po  něm 
sodstrčenjm  bratra  do  ruk^áu  djtete  a  matka  gehó 
uchopila  se  ho  mjsto  něho.  Dáwno  umlklé  naděge 
křjsily  se,  nowé  obéwánj  wznikalo ;  Španiely  měly 
nowau  dráhu,  dráhu  pokroku  ni^taupiti.  Aby  gim' 
wsak  osud  gegich  wěren  z&stal,  hasil  gim  do  toho 
sjmě  měšfanské  wálky,  kteréž  gak  bugué  wyrostlo 
naše  oči  spatřily.  Wedlé  toho  pro wádčly  swére/dý 
roztržky  stran  politických,  a  každé  nowé  ukončenj, 
kteréž  se  přicházeti  ^dálo,  stáwalo  se  toliko  ko* 
lébkau  nowých  a  nowých,  neočekáwanýcb  banf), 
gež  dwě  cizj  moci  střjdawě  rozdmychugjce  k  pro* 
spěchu  swému  obraceti  hledj. 

Tak  stogj  Španiely  nynj:  s  dřjwěgij  rozdrcN 
benosti  gegich  zbyly  památky  stálé  nenáwisti  a  žár- 
liwofti  kragioy  ke  kragině,  památky  surých  práir 
a  wýsiidi  kteréž  se  nowozameyMené  gednotě  přjčj* 
Země,  zwyklábohatstwj  swé  odginud,  bez  přičiněn] 
swého  obdržowati,  má  wlastnj  prameny  swé  qly« 
swého  promyslu  zascbléj  pjskem  nedbalosti  a  ne« 
wijmawosti  tolika  wěků  zanesené.  Od  wSehodu* 
iewnjbo,  wédeckébo  pokračowánj  Ewropy  čjm 
dále  tjm  wjce  se  odiučogjce  uwázli  w  powěrách  a 
we  tmách,  do  nichž  se  gim  nagednau  při  střetnutj 
se  s  írancauzskau  revolucj  daw  nowowěkých  idej 
wetřel,  kterýž  nezwyklé  gegich  oči  oslepil.  Ob- 
čanský rozum  i  občanské  ctnosti  wyhynuly  w  po* 


sledajdi  stole^rii  •  nenj  snad  gedsoé  wellé  my* 
slénky,  gediného  winešeněg^hosnaienj,  by  zwéku 
tohoto  zistnostt  a  ospalosti  na  naie  dobjr  n  níeh 
byly  přešly.  Hrdinslw]  proti  Nupoleonowi  dokázané 
bylo  owiém  krásný  Mčátek,  ale  w  násilném  namé* 
bánj  gen  proti  wenkowv  obráceno  gsauc  nebylo  s  to» 
spolu  i  wDÍtřnj  iiwot  gegíeh  ocelili,  kterýž  delijho 
lééeoj  potřebuge.  Toprawé  gest  hlawnj  sjdlo  gegich 
choroby  a  konečná,  krtsis  ndá  se  býti  gesDé  dosti 
wzdálená ;  zdédéné  břjehy,  prudkost  powahy,  ne* 
zažilé,  od  Bwropy  kwapem  přiguté  náhledy  a  zkau* 
sky  podlé  nich  w<knnácj«i  řjzenf  činěné,  ctižádost ; 
a  neústupnost  stran,  množstwj  rozdjlných,  sobSj|L 
pomýob  interessA  gedootliwýcb  kro  gin  a  předev^^ 
též  sobě<dcé,  ňa  pólo  násilné  wměáówánj  se  gedné 
sausednj  a  ^doé  mořské  moci  neslibugj  nspo& 
bljiikébo  konce  těmto  zmatkňm.  Uprostřed  wšeho 
toho  zdá  se  tělo  ^nielského  národa  jgako  proti 
wsem  pohromám  na  pewno  okanzleným  býti  a  ne* 
bylo  rány  w  těehto  postednjch  letech,  by  z  pod 
nj  silněg.sj  a  srostitěgšj  nebylo  powstalo.  Političtj 
prorokowé  dožili  se  zde  gen  hanby  a  gest  gakoby 
gen  proto  bylí  prorokoni-alt,  é^  se  pr^^něco 
giného  w  skutek  uwedlo.  w|Pli  zacl^^Hh^- 
ntelské  osudy  opět  swňg  ráz  obzwláštno^^^H^e- 
káwanosti  a  odporu,  kterýž  w  národu  samMI^to* 
líka  rozdjlných  látek  složeném  a  w  powaze  swé  od 
bezpřjkladné  téměř  mjmosti  astřjzwostik  podobné 
prudkosti  a  wypjnawosti  přecházegjejm  giž  gako 
předobrazen  gest. 

{P0ktň(0W/lHj\) 


Saailial/iké  malj#«iirj« 

Za  dáwnýcb  časA  palijwala  ceU  sewero-wýchodD] 
Čistka  gubernie  Wladímjrské  ku  kujieUtwj  susdalském«. 
Obywatelé  kraginy  té  gftau  ode  dáwna  powěslni  neobyčeg- 
nau  swau  čhytrostj  a  roxumem  bystře  počjtagjcjm^  coi  se 
w  obchodu  gicb  obswláltnjbo  ip&sobu  na  gewo  dáwá.  Od- 
sud wydáwá  se  po  tu  dobu  welké  mnoistwj  přjčíaliwých 
obchodnjkíi  do  niech  stran  Ruska,  kdež  pod  gménem  Ofeiiá 
anámi  gsau.  Kramáři  tito  Činj  iwláltnj  třjdu  kupeckau  a 
magj  také  swau  awUitnj  řcČ,  která  w»ak  geJtě  dostatečné 
proskaumána  nenj,  od  mnobycb  pak  aa  pot&statek  pano- 
wawájho  w  téchto  kraginácb  finského  gaxyka  se  powaiuge. 
Ginde  po  Rusku  natýwagj  se  kočugjcj  tito  kramáK  SuzdaUi^ 
a  neyhustígi  býwá  ge  wjdati  w  kraginácb,  od  wčtájch  ob- 
cbodnjcb  mést  wsdálenýcb,  kdež  krámy  swé  na  aádecb 
magjce  prawau  směsici  neyroftmanitČgijlio  aboij,  od  Ipen- 
dljkťi  al  k  ueynow^gijm  -wMoskwé  wyilým  románám  aosj^ 
Moskwa  uopatřttge  ge  tboijai  swým.  Kromé  toho  naléaá 
se  pH  wlech  téměř  menijch  a  irětj|jch  garmarcjch  ruských 


Digitized  by 


Google 


&m 


znMSmi  odděbnj  triiu,  káH  Ofcnonré  iOi  po  welkonulft 
A&nowé  ^'rabkjr  faMialskébo  amtoj^  obrásky  iwatýoh.a 
na  Ijpawém  l^čj  malowimé  w^ei  wykUdáQ* . 

Za  nynl^ijko.  slawn  um^nj  nemá  ówiflm  nndalaké 
flMljHlwj  tamo  v  ^jiobe-  iádné  cenj  a  w  Rwka  atalo  s€ 
piJ4l<Mvjm,  Ipaioébo  maljřo  aacdakk^fm  maliiani  nayýiMatí. 
By  i  wiak  wadělaný  wk«ft  maljHtwj  torná  nsnáti  se  miMÍly 
l^ředee  náf^d  ok&wláltng  úirtu  pro  tiě.eho<ré|.  a  umnCnil 
by  »  saidalský  obrátek,  ^eyloplj^ivor  wláského  vaiédj. 
Itio  90  g)  newjiiinoa^  mime  -Uá  sebe  výboraég^  rytinu^  « 
iwyiiwigji  awédavroslj .  sAsUna  wiak  u  tn«hUkié  .  malby 
sUtty  kdel.lup.  nySi  ko^kq^odiowiiiragj..  Hrublj,  křikla* 
-^Uň  tpAsob    obrasA  iScbto  geftt  Qewykuoltowaaé'  my«U 

ilrt 


IjHrtobo  owlcmblii^'^De<  oJI>rasy  opraivdn  vančlefsfcé^ 
ho  wiak  téi  p&aobj  pfjohyM  obUbowáaj  .ai  telio,  co  před-^ 
laowé  gi2  milowalt  ^  toho  do^UUčoé  pljklady  satésáme  téi 
u  lidu  naiteho*  W  žádoém  efi()Ukém  sUwei^  noaalesnanit 
plo4  Q^gitký  fiow^Oi  iw)foj^  .doeuiek  alegest  w^ude  wý- 
robkA  Ufrébo  su»dalsk^9  maljřsfcwj^  .  <    . 

•  Hlawnj  mj«lo«  kdež  SB  tak  aaaw^mé  tfivida)eké  maljl^ 
stl«Í  prpwotuge,  geat  wesnice:  -Cbolui  w  |(ubenm  Wladimjr^ 
ské,  a  wáaL  i  ^.  okolnjch  dčdioách  naléká  se  mooisiwj  p;o<- 
^oboyc^naljří^  toliko  ie  si  CholiiiHj  maJjcstwj  toto  aa 
w);j|g|^^^n^«Uiái||zwolili.  Kdy.wlaslnj  itméoj  •  to«o 
wdH|P^Be  nréiti,  prawftfi  podobno,  ie  ^e  U>  aa  dob 
.stA^^pURdalskébo  welkoknjžetstwj  stalo,  geboito ,  knjiata 
těmi  swau  mésty  a  kostely  poki^ii  a  pomocj  RekA,  ksu* 
.wěoj  a  »]obeoj  kostelík  powq\aOýob|  umAnj  toto  w  lidu 
swém^rozijfíU.*  Uméi^  od.  %saDtiocA  tal^to  gednau  gii 
witjpené,  přecbáxelo  s  otce  na  syna  a  konečj^ii .  stalo  ee.wf 
mnohých  mjstecb  dédičnau  ži^^noiitjy  určitých  wiak  prawi- 
del  nemagjc  pHilo  meii  prostinkým  tjmto  lidem  na  scestj, 
tak  že  suxdalské  maljřstwj,  sprwu  dokonalým  nápodobenjm 
byiantÍDskébo  by^t, '  iwláitpj,' •  ed  -wxéra  swého  liijcj  se 
XH  pHgalo,  kterýž  owienD  zwelebenjm  nebyl. 

Do  konce  17.  stoletj  použjwalo  se  w  Rusjch  snsdal- 
ského  maljřstwj  welmí  ihusta ;  we  mnohých  prastarých 
obrazjch  w  ruských  kostdjch  gest  ge^tě  welmi  dobře  Ktétec 
suzdalských  maljřA  poznati.  Oniť  okraálowali  kostely  a 
malowali  obraty  pro  w&neienégij  o^oby.  NeUe  pochybo* 
wati,.  ie  meti  nimi  téi  lepijch  nmélcá  bylo,  kteřjž  nad  Ie- 
dabylost  wynikali;  kdy2  ale  cizj  umSnj  a  cize  náhledy  wkus 
wyá^jch  třjd  byly  změnily,  zAsUwiio  se  suzdalské  maljřstwj 
toliko  sprostému  lidu  a  Ipalpélo  wjc  a  wjce.  Chyby  řeckého 
maljřstwj,  gmenowitě  w  harwltosti,  gsau  do  nesmjrna  přehná- 
ny, wýkresy  bvwagj  welmi  nepra widelny,  pročež  také  přiro- 
zených postaw  nikde  widéti  nebýwá  ;  Wbccko  gest  hranaté^ 
wlnitosti  nikdei  nenj,  iatstwo  se  zle  záhybuge,  osoby  bý- 
wagj  prjliá  malé,  poměrA  gednotliwých  audA  málo  se  íetij. 


Atfwitott  ge«l  wedlé  wktttiv  iídit  přjKl  ktlUawf,  sltakatA, 
temiSgij  bacwy  málo  Julf  -ériděti*  tjm  wjoe  ihtýefa  tt  ém*' 
wei^ch  f  tjm  eo  stánrá,  ie  ael  proti  ptírozemk  wěci  b«s«C 
neaijdka  hfeií,  a  nebe  nikdy  ibtéy  stromy  ledíwé  we  wý- 
nwlngj )  Čerwenokttidá  -bvwa  i  gest '  iieyobijlmBfigij.  Kdaš 
by  se  ale  iomu  di«ii]»  wida^.fte  .toliko  otoe  akij.kaidého 
obram  Částky  malage»  iemské  pak  a  diti  ostatek  ddiagý. 
Tak  gde  owiem  firáoe  arTiobla^  a  dlli  ^yiičvgi  se  pH  tom 
b«daiM[jmn  řcmeskt  ^swámv. 

Poaoruge  se»  Ie  .la  /odbyt  snadalských  obrasA  teadj^ 
ie ;  ale ;  maljřstwj  toto  tak^  gii  za^jaá  icpiili  ae  a  penititi  sa- 
kořeaéaé  aisé.cl^by. 

;  .»..   I.   .    •:      • 

DOnÁCJr  KROIHKA. 

z  Kutné  ^  Hory'  Wčcna  dne  10.  aářj  nás  naii  páni 
ochotnjci  opět  předstawenjm  weselohry  » Do&rý  fdii«c  poté-> 
iili.  Lep»jho  předstawenj  se  sotwa  na  welkém  diwadla 
podati  mAže,  o.Čemž  gednohlasný  saud  znalcA  proneien  byL 
Zástoge  byly  co  neypřjhodnégi  rosdéleny,  herci  pijkladné 
a  paměti  uměli,  a  že  láska  k  dobré  wéd  ge  podněco-^ 
wala,  wywedli  swau  hru  ku  w^eobecné  spokogenosti  Četné 
shromážděného  obecenstwa,  gemui  se  musj  ke  cti  řjci,  ie 
ochotné  na  oltář  dobročinnosti  oběti  swé  priná^j.  To  bu- 
diž i  na«im  pánAm  ochotnjkAm  podnětem,  hy  we  wyna- 
snaŽowánj  swém  pro  dobrau  tuto  wěc  neustáwalí,  coŽ  i 
směle  daufati  od  nich  mAžeme.  •}-. 

Z  Bělohradu  w  Bydzowshi.  Dne  6^  zářj  1843  o 
dwau  hodinách  s  půlnoci  zgewil  se  w  naSem  okolj  na  wý« 
chodnjm  nebi  úkaz  neobyčegný.  Okásaliť  se  dwa  slaupowé 
oblakowj,  geden  sewérowýchodně,  druhý  wýchodogižně,  gá- 
dro  magjce  bjlé,  krege  pak  přimodralé,  gako  harwy  ohla- 
kowé.  Bljžjcerse  wfičihledě  k  sobe,  as  po  Čtwrt  hodině  tak 
w  sebe  splynuli,  že  zpA^obili  oblauk  důhowý   rozmanitých 

barew,  gakých  hýwá  duha  za  dne  pří  záři  slunečnj.  Noc 
byla  tichá,  a  měsjc  swjtil  gako  tyh]  oko.  Thtodaha  lu- 
po wá,  •  ať  uk  djm»  potrwawii  dobrav.  čCwrt  hodiny,  TOS7 
plynula  se  opět  w  ony  dwa  prwněg»j  slaupy,  a  když  oba 
zase  na  těch  mjslech  stanuly,  kdež  zprwopočátku  byli  wi- 
djny,  a  poznenáhla  mjgely,  začalo  krápati,  gako  kdyi  pp- 
prdbáwá-^  coi  as  Q  minut  irwalp*  Pak  se  opit  abtpha  wy- 
gasnila,  a  ráno  byla  mjrná,.  teplá  rosa.  Tento  neobyčegný 
úkaz  má  prý,  podlé  obecného  zde- domněoj,  náwěstj  dá wati, 
ie  nastane  suchý. podzimek.  —  Očitý  i\f<ědek  tohoto  powi- 
taného  Bgewu  gest  JaaiPefíb»  mui6^1etý,  .kterýi  |(li  daUjm 
p  té  wěci  rozpráwěnj  gistil,  žegiž  gako  chlapec  gedenácti'- 
lety  týž  úkaz  wíJěl,  když  roku  17B8  otec  geho  podzímnj'- 
ho 'Času  nočně"  geg  abudiw,  duhu  mu  na  obloze  nkazowaly 
prawč:  nWidji  djtě,  to  gsau  metly  B^žj.m  Roku  neyprv 
prjitjbo  1*  1789,  prý,  tolik  sněhu  práwč  za  kwlgtenj  žiu 
napadlo,  že  mnozjowSem  neopatrnj  hospodářowé  prowazy 
roztah  Se  snjb  'swrchu  smjtalf,  kterýmžto  způsobem  kwét 
letlewie  iito  hluqbé.kUdiU  a  wdikeu  škodu  weaU» 

Fr.  Petexs. , 


v!/  ■'■    ■;: — r-T ■■••«■■"  .       .  '  '    ■ 

vk»o|»M  tvnio    wyckámj  w«  »ir«du  a  vr  »oboia  po  ptlUr«jeh:  každau  druhan 
.  •  i«to  48  Jv.,  w».ka4kkiipMftwí«li  w  pM  léu  1  1 


•tr«it|    »Hdawa  ■•  ptilarebowá  přjloha.     Předplac]  ••    n  wydawaieU  na  áiwrt 
bl.  M  kr.,  aa  c.  k.  p«iUék  póU.  t  al.  «  kf.  mÚ. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praxe. 


Digitized  by 


Google 


IfirodnJ  zábawnjk  pro  Čechy,  lorawauy,  f  lowálcy  a  Slezany. 


Čj8l9  76. 


za.  XÁfJ  ÍS43. 


10.  r.  béh. 


Bowý  rok. 

Gako  ^laté  ^ay  o  Zi^ini  wy wolefié  a  ragsk]f  ch 
d^ctch,  pbl43ta^  n;ié  zpomjaky  na  teoto  čas.  l^ly  byli 
iiwi  w.  \diĚternj  osamělosti.  Gi  nezdala  nic  nežli 
láfibu  otce  mého  a.materskau  pečliwost  chůt^^y^ 
kteráž  wěrpě  u  nás  wytrwala.  Zponenáhla  začalo 
^  ali9  ájtěstj  zádama  k.  n^  obrap^ti — ^^occe  opau* 
itěla  žiwospa  sjla,  duch  gehobyl  uchwácen  ticbau^ 
gemnau  tózkoAiyslnpstj  a  srdce  geho  skljčeno 
tagnau  bol^stj.  Měkký  qd  gak  žiwa^  stal  se  pauhy-m 
djlěte|3ci  a  neschopným  k  daUjimi  wyučowánj.  Ge« 
j^om  gecU^i^  drM^á  nepatrná  hodina  tn.u  zb>'w«la» 
kde  se  málo  platilo--^a  také  málo  požadowalo. 

Totio  času  odešla  také  moge  druhá  matia 
na  wěčno8t**a  gegj  smrtj  zahalila  se  obloha  našj 
domácnosti  dwogitau  chmurau.  Ubylyť  nám  dwd 
ruce>  gežto  až  posud  řjkage  hlawnj  spráwu  we 
ski^owném  okresu  našem  wedly,  a  gieh  zkušenost, 
gtch  neoDawenost,  gich  bedlh^ost  nedala  se  mau 
mladostj  a  dobrau  wúlj  dosadit.  Gá  byla  na  štéstj 
k  tomu  wěku  dospěla,  že  gsem  alespoň  pracj  ru* 
kaH  swýcb  k  obžiwě  přispjwali  mohla.  Činila  gsem> 
B6h  wj  1  seč  moge  sjly  byly ;  ale  kam  pak  stačj  wý- 
dělek  rukau  ženských  pfi  šitj  ? — I  Yiastawowala  gsem 
noei>  kde  dnowé  nestačili,  proto  ale  předce  nezmi- 
zela bázeň  o  budaucnost,  ba  často  o  p^jštj  den. 

My  se  uskrowníli,  co  bylo  gen  možná;  ale 
potřeby  dennjho  žíwota  gsau  i  při  wsj  skromné 
šetrnosti  tak  weliké,  že  gsme  časem  nedůstatek 
trpěli.  Otec  nezjskal  poslednj  čas  ničeho  —  přitom 
churawěl — wšecko  spočjwalo  toliko  na  mně.  Tuf 
se  owšem  stáwalo,  že  ruce  moge  nestačily,  a  že 
nbohý  otec  truchliwě  w  kautku  sedáwal,  nadarmo 
si  hlawu  lámage,  odkud  by  co  domů  přinesl.  I 
prodáwali  gsme,  čeho  gsme  gen  poněkud  pozbyti 
mohli  —  a  wšak  leio^nj  zima  neměla    ohledu  na 


wSecku  naši  uskrownělost.  Každým  dnem  zrfistaly 
naše  starosti. 

Wčera  seděli  gsme  w  studené  swětnici.  Oba 
gisme  mlčeti ;  gá  nechtěla  otce  utěšugjcjm  domlau* 
wánjm  z  gakéhosi  polosněnj  buditi ;  sama  gsem 
seděla  se  skřehlými  prsty  a  gehla  mi  padala  z  ruky. 

^Jágednan  otec  powstane  a  s  gakausi  tagnau 
radostj  se  usmjwá. —  »Nezaufey,  milé  djtě,  prat^j 
ke  mně,  dnes  ge  poslednj  den  roku,  poslednj 
hodina  zkaušenj -*- zaplať  Pán  Bňh!— n^^injgi  o 
pomoci.  Nebudeš  muset  do  noci  se<jH^- o^  a 
hlas  kazit — buď  pewné  naděge.«  .- 

Gá  naň  hleděla  okem  lítostným.  Byloť  mi, 
gakoby  létal  za  lesknawau  bludičkau,  kteráž  ho  w 
temnostech  na  chwjli  sice  wodj,  pak  ale  zmizj  a 
geště  u  wětšj  nesriázi  geg  zanechala.— Co  hodláš 
počjti?  začnu  se  ho  starosdiwě  ptáti.  Co  ti  napa* 
dlo  tak  dobrého? 

Mlč  —  neptey  se,  odbýwal  mne  otec — to  ge 
moge  tflgemstwj  —  zaplať  Pán  Břih!  že  se  we  mně 
zrodilo.  —  Přitom  sahal  po  swém  klobauce.  Wenku 
bylo  giž  dáwno  tmá  —  gá  nemohla  pochopiti,  kam 
še  tak  pozdě  ubjrá.  Nanze  dělá  wšak  mysl  křehkau, 
ohebnau — doma  nebylo  ani  kreycaru;  nedoijrala 
gsem  tedy  naň  tuze  diauho,  kam  se  wydati  zaroeyšlj 

—  a  tak  gste  —  poznali  otce  mého. 

»  A  Bohu  wěčná  chwála,  že  se  to  wšecko  tak  ho- 
dilo— gínak  sice  newjm,  gakbychomse  byli  sešli !« 
řekl  komik  hlasem  neysrdečněgšjm  a  tiskl  djwce 
ruku,  genž  byla  po  slowech  poslednjch  hlawu  sklo- 
pila a  poněkud  se  zamlčela.  —  »Což  ale  wjte  o 
swé  matce?  —  odpusťte,  že  na  wás  geště  tak  nemi- 
lými otázkami  doléhám,  snadno  se  ale  domysijte, 
že  mě  osudy  gegj  nemálo  zagjmagj  ;  co  wjte  o  nj  ?* 

»Otec  gí  powažuge  za  umrlau,**  řekla  djwka 

—  Dnikdy  se  po  nj  nepoptáwal,  a  ginak  se  nám 
nedostalo  zpráwy  žádné. « 

wZaplať  Pán  Bňhl«  ozwal  se  nynj  kapelnj 
mistr,  probauzege  se  konečně  z  libého  spíinku— ;• 

Digitized  by  VnOOQiC 


304 


a  hleděl  kolem  sebe  gakoby  se  byl  po  dbuhém 
Čase  a  z  dalekých  kragin  wrátil  a  tiché  swé  obydlj 
poznati  nemohl. 

Zwenka  potřásal  palčiwý  wjtr  wetchými  oke- 
nicemi a  hustý  snjh  poseypal  cestu.  Pusto,  mr- 
two  bylo  okolo  chatrného  domku  na  Františku, 
ale  pod  geho  osněženau  skořápkau,  mezi  skrow- 
nými  stěnami  starého  kapeinjho  mistra  bylo  —  ne 
sicehlučiwo  a  bauřiwo — ale  dwě  čisté,  dobré>  šle- 
chetné duše  držely  tam  radostný  ples. 

Přátelé  byli  odešli— starý  seděl  nynj  wcswé 
Icmošcc  u  kamjnek,  gežto  poslednjmi,  slabými 
dechy  dnešnj  swůg  žíwot  progewowaly-  Duše 
geho  byla  plna  radosti,  plna  wděčnosti.  S  hlawaa 
sklopenau  hleděl  k  zemi,  a  okolo  úst  mu  hrálo 
malé  usmjwánj.  Myslílf  na  minulý  den  —  na  mi* 
nuly  rokj  potom  na  přjštj  den  a  na  přjštj  rok. 

Bětunka  seděla  u  klawjru  a  hrála  obljbený 
nápěw  starého  muzikanta — a  známé,  byť  i  trochu 
slabé,  drnkawé  zwuky  geho  zaznjwali  gim  krásněgif 
an  se  oba  Lau  myš)énkau  těšili,  že  nebudau  museC 
dáwnot^ji  nábytek  tiché  domácnosti,  milowaný 
náitrog  ||B)dati^  gakož  se  poslednj  časy  giž  stra« 
chowali. 

oWidjš  — «  gal  se  nynj  starý  mluwiti  —  »gá 
ti  wčera  powjdal,.že  mám  dobrau  naděgi.  Wjra 
má  mne  neošidila  —  zaplať  Pán  Bíihl<' 

•  Wždyť  gá  nepochybowala,*'  odpowěděla 
djwka  u  klawjru.  Giž  co  dobrá  křesťanka  muselať 
gsem  w  brzkau  pomoc  daufa ti —ačkoli  gsem  se 
nenadálá,  že  by  daufánj  mé  tak  záhy  a  takowau 
mjrau  wyplnilo.  Deyž  genom  dobrotlwé  nebej  aby 
se  noworočnj  naděge  naše  neporušily. « 

W  tom  začal  někdo  na  domownjch  dweřjch 
rachotit,  a  naleznuw  ge  zawřeny^  otočil  se  hlasitě 
brumlage^  a  bauřil  na  okenici. 
(PohrAiowén).) 


Don  Baldomero  Espartero. 

{Pokracowánp) 

Poslednj  tak  rozmanitě  pohnuté  doby  a  we- 
řegný  žiwot  gich  musely  přirozeně  na  historické 
gewisko  dosti  weliký  počet  mužů  uwesti,  kteréžto 
i  tjm  co  sami  činili,  i  tjm,  co  na  nich  činěno  bylo, 
menšj  wetšj,  na  mnoze  ewropegské  znamenitosti 
dosáhly ;  k  oprawdowé  welikostí  neuměla  se  žádná 
powznesti ;  k  tomu  nenj  we  Španieljch  ani  půdy 
ani  zárodků,  a  ge  těžko  rozhodnauti,  zdali  mali- 
cherná minulost  aneb  rozerwaná,  nedošlá  přjtom* 


nost  wětsjmi  toho  překážkami  gest.  Ze  wlech  ale^ 
což  se  gich  koliw  okázalo,  neywětšj  pozornost  a 
to  wšjm  práwem  na  sebe  uwábil  — -  Don  Baldomero 
Espartero,  chudý  neydřjw  bogownjk,  posléze  wládař 
Spanielský,  nynj  —  wybnanec  ze  wlasti.  Poslednj 
léta  geg  náhle  powýšila,  práwě  minulj  dnowé  ^eg 
geště  nálilegi  ponjziií ;  i  nebude  snad  našim  čte- 
nářům newhod,  něčehp  wjce  se  o  něm  dowědéti. 
Espartero  gest  we  mnohém  ohledu  zrcadlo  nyněg- 
šjho  Španielska  a  wšecky  téměř  přednosti  a  nedo- 
statky i  způsob  osudů  geho  malugj  se  wněm  dosti 
wěrně.  Zagisté  pak  že  to,  w  čem  se  od  nich  lišil, 
neyprwněgšj  a  hlawnj  přjčinau  záhuby  geho  se 
stalo. 

Don  Baldomero  Espartero,  hrabě  z  Luchany, 
wéwoda  z  Wjtězstwj  a  z  Morelly,  p;rand  spanielský 
prwnj  třjdy,  neywyššj  welitel  špaiiielských  armád 
a  do  zletilosti  krátowoiny  zwolený  wládař  narodil 
ser.  179S  w  Granátule,  wjsce  wkragíně  la  Man- 
cha :  otec  geho  byl  truhlář ;  Baldomero  byl  dewáté 
djtě  chudobné  geho  rodiny.  Záhy  se  k  duchownj- 
ttiu  stawu  odhodlaw,  byl  od  strýce  swého  do  wyš» 
šjch  škol  poslán.  Bylo  to  r.  1808,  práwě  w  ten 
Čas,  když  se  Napoleon  Španiel  zmocnil.  Mladý 
Espartero,  počjtage  tehdáž  šestnácte  let,  připogil 
se  bez  prodlen]  k  powstánj  španielského  národu  a 
wstaupil  gakožto  zprostý  wogák  do  bataljonu,  kte- 
rýž ze  studugjcjch  a  seminaristů  sestawen*  brzo 
ale  k  rozličným  giným  plukům  rozdělen  byl.  Espar* 
tero  bogowal  statně,  ačkoiíw  z  wýprostaé  této  wál- 
ky  žádný  znamenitý  čin  o  něm  zapsán  nenj ;  za  ně- 
gaký  čas  dostal  se  ale  do  wogenské  školy  na  Isla  de 
Leon  zřjzené,  kdež  se  pilně  rozličným  wálečným 
nměnjm  zanášel  a  odkudž  gakožto  podporučjk  te* 
.prwé  po  skončenj  wogny  proti  IVapoleonowi  wy- 
staupiL  Espartero  nabyl  zatjm  chuti  k  wogenské- 
mu  žiwobytj,  a  když  se  wláda  odhodlala,  zwlášinj 
armádu  pod  generálem  Moriliem  do  gižnj  Ameriky 
poslati,  by  zbauřené  tam  španielské  osady  k  poslu- 
šenstwj  opět  při\vedla>  dal  se  on  také  k  wýprawě 
té  přesaditi.  A  s  tjm  začjná  nowý  důležitěgšj  oddjl 
w  geho  žiwobytj. 

Na  kterýsi  ostrow  americký  přigda,  chtěl  geg 
Morillo  wyměřiti  dát,  nikde  wšak  nebylo  inžínýra. 
Espartero,  studiemi  dřjivégšjmi  i  učenjm  se  we 
wogenské  škole  wycwicený,  nabjdnul  se,  že  rozkaz 
tento  wyplnj.  K  čemu  se  byl  podwolil,  wykonal 
šťastně,  a  od  té  doby  zůstal  po  boku  generála  Dona 
Pabla  Morilla,  milowán  od  něho  gsa  i  powyšowán* 
Obzwláštnj  udatnost  a  neobyčegná  neohroženost* 
gež  w  rozličných  půtkách  mnohonásobně  dokázaly 
byly  sice  přjčinau,  že  kolikráte  poraněn  byl,  zj- 


Digitized  by 


Google 


305 


skaly  mu  ale  akwélau  uznalost,  a  na  konci  polnjho 
toho  taženj  r.  1824  byl  Espartero  giž  k  důstog- 
nosti  plukownické  pow^šen.    Gedno  gest«  ro  se 
xnu  z  dob  oněch  wytjfkati  může,  wášniwé  zamiio* 
wánj  hry;  náruiíwost  tato  byla  weškeru  onu  wo- 
genskau  wj^prawu  nešťasinau  sUau  opanowaku  nia- 
gjc  g|  býti  gakausi  náhradau  za  gednotwárné  ží- 
wobytj  w  táborech  a  stanowiskách,  ku  kterémuž 
armáda  tato  nazwjce  odsauzena  byla.    Espartero^ 
neméně  zapálený  než  druzi  geho,  byl  gak  dobrým 
tak  i  šťastným  hráčem,  čjmž  se  i  stalo,  že  si  za 
krátký  čas  znamenité   gměnj  z  wýher  nasebral, 
nepřjtele,  kterýž  by  se  proto  na  nég  byl  horšil, 
žádného  si  nezbudiw.  Ostatně  byl  pokaždé  hotow 
proti  nespokogeným    a  newrlým  se  postawiti,  a 
nikdo  snad  z  celého  wogska  nebyl  nad  něho  způ- 
sobilegšjm  w  zacházen]  se  zbrogj  wšeho  druhu, 
8  nožem,  se  šawJj  i  s  bambitkau.    Aučastničil  sice 
také  na  tagných  spolcjch,  kteréž  se  gak  w  Španíe* 
Ijch  tak  i  w  zámořské  této  armádě  hýbaly,  nikdy 
wšak  se  gim  cele  neoddaw  gen  podlé  s\^  chuti 
a  gak  mu  pokaždé  nadánj  bylo,  mezi  ně  i  s  nimi  se 
panštěl.  Byly-Ii  Spanielé  geho  wlastj,  stala  se  Ame- 
rika kolébkau  geho  přjštj  wclikosti.    Hrau  zjskal  si 
niohowité,  neodwislé  slánj ;  společně  odbytá  ne- 
bezpeč], swazkowé  po  táborjch  a  na  bogištjch  uza- 
wřenj,  podobnost  nawykloslj  a  chutj  i  weškerého 
žiwobytj  zjskaly  mu  prátely  anápotomnj  geho  pod- 
pory, neboť  wšickni    dustognjci,  gcnžto   spolu  w 
amerických  wálkách  od  r.  181  5  do  r.  1  824  byli, 
činili  mezi  sebau,  wráliwše  se  do  Ewropy,  gakési 
bratrstwo.  Pýcha  bogownjků  z  wálek  wýprostných 
proti  Napoleonu  a  pohrdán]  gich  těmito,  gak  my- 
slili,  polowogáky,  wynalezla  pro  ně  gméno  Ayacu* 
chů,  upamatugjc]  na  žalostné   wzdánj  se   gich  w 
Ayacuchu,  což  i  wálky  i  španíelské  wlády  w  Ame- 
rice konec  učinilo.  T]m  pewoěgi  zůstali  ale  bogo- 
wnjci  tito  sobě  wěrnými,  ačkoliw  ge  štěst]  i  losowé 
na  wšecky  surany  rozptýlili  a  wětšina  gich  w  ob- 
čanských wálkách  neynowěgšjch  časů  pod  rozdjlný- 
mi  praporci  a  nepřátelsky  proti  sobě  stála. 

(Pohrad9wánf.) 


České  divradlo  w  Praze« 

Wc  CtwTtck  14.  záij  :  IMť  a  geho  rod,  we«elohra 
w  6  gednánjch  od  prof.  Klicpeřy.  Na  tuto  pochaulku  mla- 
dého péra  IBLlicperowa  těšila  se  welká  část  obecenstwa, 
mnozj  hráwali  sami  tu  neb  onu  roli  a  znali  iwtipy  posad 
nazpamět,  giným  byly  bud  opětným  čtenjm  známy,  anebo 
utkwěly  w  paměti  od  těch  dob,    kde   se  hrá  ta  na  malém 


idegijm  diwaoUe  přewýhdtáS  pvowosowala.  I  my  chowáme 
s  wdéčným  upamatowánjm  na  ty  dasy  pewné  preswédčenj, 
Í6  dobrému  řjzenj  á  dobré  w&li  mnoho,  welmi  mnoho  do- 
westí  lze.    Proč  se  tedy  dnes  weselohra  gen  částečně  Ijbi- 
la?    Charaktery  ležj^témet  na  dlani,  wlecekpftwab  zakládá- 
se  «r  dialogu,  gen  když  se  rázné  střjdá.    Ano,    ráz   w  rát 
to  musj  gjti,  aby  snad  někdo    nemyslil,    že  by  gii  newčas 
bylo,  )*lháře«  na  prkna  príwáděti.    'Wyzncyme  upijmně,  že 
snad  gediné  p.  Raákowi  (Prokop  Tercibulka)  dčkowatí  dlu- 
žno, že  gsme  se  trochu  zasmáli.     U  něho  ge  patmo,  gaký 
prospěch  wyplýwá  z  toho,  pomyslj-li  herec  sáhy  na  swan 
úlohu,  a  neukládá-li  charakter  teprw  na  gewišti  na  zdařb&fa. 
P.  Kaska  plynul  sw}m  praudem  giž  w  prwnj  scéné,  mno- 
hem wjce   ale   gežté  rozweselila   nás  we  službě  neznámého 
nroseného  pána  geho  vráhawá,  dobrodu^tiá  komičnost.  Sau- 
měr  geho   zewněgžka,    pohybb    i    řeči    pAsobil    co  zpráwně 
nrownaný    celek,    a   zaslubuge   chwálu,   kteráž  se  mu  také 
dostala.    Gemu  po  boku  stála  p.  Skalná   (Zuzana)  co  žiwý 
útwar   staropanenské   pitwoHwosti.     Gcgj   wýbomé  wypra- 
wowáoj  o  dobrodružstwj  na  poli  lásky  zbudilo    w  nás  žá- 
dost,  spatřiti   pana    Semilského,    který   kontrastem    sivého 
gednánj  awýšiti  mél  směénost  bezd&wodné  spoléhawosti  se 
Staré  panny  na  newadnaucj  ivděky  gcgj.  P.  Prokop  byl  ale 
ir  polosněnj,    a  co  w  takowém  stawu  Činil,  alíy  Zuzanu  k 
lásce   pohnul,    to    sud  Bůh.    P.  Biel   (LewinskýJ  se  snažil 
'wlemozně,    nechtělo  se  mu  wsak  dle  wAIe  dařiti,    fiy ly  to 
gedttotUwé  raketnj  wýbuchy,  w  celku  ale  nic.    P.  Grabinger 
(Tadyás)  měl  by  ti  slaupem  celé  budowy,  a  tedy  spolu  ži- 
-wým  Atlasem,  nesaucjm  na  plecech  celau  swětokauli  pewné 
paměti  a  žiwýcli  praudA  lži   a  wtipu.    Ale  nastogte  !   byly 
to  prameny    na    zp&sob    Karlowarských  ^    co   gste  do  nich 
wrhli,  wjíecko  kamenělo.    Malau  roli  Honzjka    prowedl  p. 
Tomek  dobré  dosU    P.  Mágowa  měla  zastaupiti  wLidoůle 
p.  Forchheimowau,  což  pro  začátečoici  wěc  ge  těžká,  sna- 
Ženj  gegj  musj   wšak  uznáno  b^ti.    Z  wnauČat  spatřili  gsme 
gen  malau  MuUerowau.    Hynek    Prawdomluwa  měl  býti  p. 
Kolár )  tomu  ale  mermomocj  uwěřiti  nechci !    P.  Kolár  byl 
by  snad  wěděl,  že  traubít  do  žbánku   nenj    žádná    komika^ 
Že  se  k  milostpánu  ginak  přicházj,  dokawad  wěděti  nesmj, 
že  milostpán  ge  přestrogený  sluha.  O  panu  Kolárowi  cho- 
wáme gine  nadege.    Hynek  byl  někdo,  o  němŽ  bychom  řjci 
mohli.    Že   geho    poklad   ducha  každým  lehko wážným  pro- 
hřeéenjm  o  tisjc  sáhů  hlaubegí  se  propadáwá.  r. 

W  neděli  dne  t7.  zárj:  ^Abeljno,  weUhJ  zhognjk,«. 
Zlatý  wěk  zbognjka  toho  giž  minul,  ale  posawad  se  gjm 
dlauhá  chwjle  a  drahý  čas — gak  kdo  chce  —  slušně  zabiti 
dá.  Hlawnj  úloha  byla  w  rukau  p.  Krumlowského.  Ne- 
můžeme řjci,  žehy  z  úlohy  této  tak  přewděČné  tolik  byl 
učinil,  co  se  mu  učiniti  dalo.  Mel  wftbec  některé  zda- 
řilé scény,  zwláštč  co  laupežnjk,  naopak  ale  některé,  kdežto 
řeči  swé  bez '  dostatečného  wýrazu  přednášel,  a  co  milownj- 
ku  ncdostáwalo  se  mu  poněkud  wraucuosti.    P.  Herbstowa 


Digitized  by 


Google 


saskuiik  na  nás  Alu»né  usnalostt,  ie.  nlofauy  ki«nm  wJastnS. 
giqdy  p.  Kjoiárowa  hiáwá,  w  churawofti  téio  a  .w  nesnázr 
ic|>iert<>ara  pa  králky  éas  přegnfa  «  takowau  lettaostj  pro<-* 
wedla.  T ^jme  se  welíce,  ie  uké  geilnau  o  panu  Roláiowi 
qhwalně  mluwiti  m&i«ine»  Dobrým  aakcesleiijm  a  prowede-. 
x^  csharaktejru  ačíuU  osobu^  giž  předšla wowal,  takořka  aey^ 
snameoitégéj  t^  váíech  ostatnjch ;  swiéstS  plynně,  iřwé  a 
<Íogem««  předoÁSel  pawjdka  swau.  To  nemůžeme  o  p.  Pol- 
cowi  xjch  ^  gehoKto  ústech  se  řeči  naij  a  grammatice  n^-^ 
hrubě  lépe  wedlo,  než  oněm  Benátdanům  (nenahljijme  proč  by 
ae  lidé  »  Benátek  BenáiiCané  natýwati  měli)  w  mndjrnfi  wyde- 
tÍ!^W9j)ým,  Ofitatnj  přičinili  se  w  úlohách  swých  témfiř  na* 
skrze  n^atmých  každý  dle  swých  sil,  tak  ie  se  předsu- 
-wevj  wúbec  dosti  powedlo.  Zmjniti  se  nrasjmc,  že  se  režie 
o  dosti  slubný  oděw  pro  benátské  dámy  postarala,  na  kte* 
raužto  wěc  se  newždy  tak  chvalitebně  hledjwá.         '•  ^ 

\y  auterý  19.  lářj  »NSmá  z  Poriicuft  P.  Strakatý 
přigal  roli  Pietra,  sadei  mu .  pawděční  gsme.  Bwogzpěw 
drahého  akta  ijm  patrně  zjskal.  P.  Mayr&w  Masaniello  ge 
obecenstwu  znám  co  sličný  wýtwór;  geho  »ukolébawau« 
chtěli  byohom  gednau  w  prwnjm  a  ne  až  we  Čtwném  akta 
slyšeti,  kdyby  to  možná  bylo.  Wytrwtlosti  hlasu  geho 
bylo  se  i  tenkráte  co  diwiti.  P.  Tosncrowa  wystaupila  po 
krátkém  chittawěnj,  a  zpjwsla  welmi  pěkně.  Ow^em  že  gif 
třeba,  nby  S0  snažila  nepowaiawati  zpěw  w  úplné  samoso- 
hnosii,  nVbrž  aby  geg  éjm  dále  tjm  wjce  podwrhowala  ke 
slttžbě  dramatického  wýrazu.  To  mi  na  mysl  přišlo'  we 
scéně,  w  njž  Fenellu  na  kolenaa  uprositi  chce,  a  která  byla 
trochu  mdlé  barwy.  Fenellu  předstawowala  opět  prwnj 
tanečnice,  p.  Springrowá.  Že  se  pilnostj  i  německý  gazyk 
alespoň  tak  dalece  dostati  může,  aby  wýslownostj  ucho  pa- 
trné neurážel,  toho  díikaz  ge  p.  Yogel ;  p.  Siebek  se  ale  za 
celý  Čas  ani  o  vlas  nezlepiíil.  Při  geho  slowech :  vpogdu 
lito&tjic,  mohl  by  každý  oprawdu  litostj  pogjti.  it. 


pjřjpodobA. 

Pfuli  gsau  po  moH  dwa  wolicj  wogenštj  korábowé  a 
malá  loďka  rybářská,  a  byla  baurliwá  podzimnj  doba  ]  Čjm 
ge  ale  koráb  wět^j,  tjm  ge  hezpečněg^j,  a  čjm  ge  menlj, 
tjm   ge  zkazc  poilrobcněgsj. 

I  prawili  lidé  w  prjstawa :  blaženi  lodnjci  welikých 
lodj!  Běda  loctnjkúni  rybářské  loďky  w  podzimnj  dobu! 

Ale  newiděli  lidé  s  přjstawu,  gak  gsau  se  na  welkých 
korábech  lodnjci  opilí,  i  potlaukli  nástroge,  skrze  něž  kor- 
midelnjk  na  hwězdy  se  djwá,  i  rozbili  busolu  (magnetickau, 
dralnj  gehlu).  Korábowé  se  ale  zdáli  na  oko  tak  silnj  gako 
dřjwe. 

Ale  nemohauce  na  nebi  widéti  hwězdy  a  nemagjce 
busolj,  zablaudili  i  utonuli  wclicj  korábowé. 

A  rybářská  loďka,  widauc  nebe  i  gehlu,  nezablaudila 


i.^b^If  (clovptístbFKirtatn  éčbodúvr  ae  rotáá^  přcdcef  ífa-. 
sili  gsau  se  lidé  z  n j  i , zachránili  swé.náatro^  i^^au  gel^M* 
A  lodj  opět  sUwéli.' 

i  ukáialo  se,  že  gest  "Welfkoát  i  ^T/ikorábA  dobrá, 
ije  hexi  Ikwěady  a  kompaau.  že  s  nio  negsaú. 

A  hwčzda  ona^^sc  vjr^  ueWshá  a  ,g0Ma  drahý  ^e^ 
láská  k  ivlasti. 

Bwězda  awjej  wjfem,  gehla  ukazdge  paw-Ždy  prawau 
cestu.  S  gehlau  onau  moiná  plauď  i  na  wýchoidě  i-lia 
západě,  bc^  nj  ale — i  na  sewemjm  moři  hrozj  blauzecgi 
rozkotánj. 

S  wjrau  tedy  a  láskán  p4auti  bude  loď,  bez  wjry  ale 
a  lásky  tablaudj  a  zabynau  i  neymocněgij  kotáhy.  Atkdo 
se   s  nich  sjpasj,  nebi^de  wjce  moci  budowat  Aowý  koráb* 

Danlca  horv.,  aUv.  i  d«tni. 


aVTETOZORe 

Kterýsi  francauzský  spisowatel  wypodobnil  diplomata 
takto :  itPrawý  diplomat  musj  studený  gako  led,  twrdý  gako 
káuieov  hladký  gako  srnhoř,  iwědawý  gako  nowinář,'  němý 
gako  ryba,  nedúwěrčiwý  gako  lakoitaec,  chyýcý  gako  ha^ 
pohybliwý  gako  korauhwička,  le&tný  gaku  liika  a  twrdoaigný 
gáko  starý  žalářnjk  býti.tc 

W  Pařjži  oěekáwagj  pannu  PfeUieAowau,  prwnj  tan- 
cjřku  dworského  diwadla  w  Kodani,  a  dauíagj  že  Elsslerkm 
nahradj.  Wyslowenj  dánského  gegjho  gména  činj  ale  mi- 
lým PařjŽanům  nemalé  brykule.  Gedny  nowiny  udáwagj 
sa  neylepdj  prostředek,  aby,  kdo  ge  pronésti  chce,  kýchl. 

Angličané  seweroameričtj  negsau,  co  afi  hudby  týkit 
o  mnoho  plodněgsj  nežli  Angličané  starého  swěta.  Joba 
Bull  (t.  g.  stjt  a  obraz  Angličana  wlech  Angličanu,  který 
pod  tjroto  gmenem  gen  na  papjru,  ostatně  ale  waude  zige, 
kde  gaký  Angličan  gest,)  John  Bull  tedy  piripruwil  si  awaa 
národuj  pjseil  »God  saye  the  KingK  podle  hudby  Bellini-ho, 
a  bratr  geho  Jonathan  (t.  g.  podobný  zástupce  Angličan& 
severoamerických,  byl  tjm  hrděgSj  aa  púwodnosi  swélio: 
>i^ankee  DoodIe.«  Nynj  se  wSak  okázalo,  že  uápěw  tohoto 
»Jankcě  Doodlen  od  staré  národnj  baskické  pjsně  pocházj. 
Ncdělcy te  si  z  toho  nic,  Baskowé  ;  naře  národnj  aaostelnj 
pjsně  wandrug)  také  pod  rozličnými  gmeny  po  awětě. 

Sedmibradátj  kregčj  magj  diwné  nápady.  W  Deésu 
byl  geden,  gistý  Giřj  Csáto,  do  něgaké  panj  Keresztesowé 
prudce  zamilowán,  wáseň  geho  wsak  nebyla  opětowána.  I 
žádal  gistau  odpowěd  a  že  bez  nj  hýli  nemúže.  KdyŽ  mu 
ko^jčkein  dala,  wyndal  bambitku  dwogku  a  střelil  i^apřed 
do  swé  milenky y  pak  do  sebe.  Necjtě  se  smrtelně  raněným 
wrazil  si  nůž  do  prsau  a  zwětáowal  neustále  ránu,  až  bez 
wědomj  padl.  —  W  Doboce  stal  se  giny  obětj  sázky  na- 
neywýS  nemrawné.  Sám  gsa  opilec  seáel  se  w  krčmě  s  gi- 
ňým  a  učinili  sázku,  kdo  neywjce  kořalky  do  sebe  wljti 
dowede.  Zápasnjci  zadali  daremný  ten  nápog  po  pfdpintách 
na  geden  daujek  pohlcowati ;  kregéj  probral  a  za  2  dni 
padl  následkem  zhowadilého  toho  pitj  w  obět  smrti.  Ne- 
nj-liž  hanebný  čin  takowýsamowraždě  podobný  gako  wegce 
wegci  ? 

Castelnau  wynalezl  u  Teneriffy  zlaté  doly  tak  bohaté-, 
žehy  se  wedlé  geho  twrzenj  z  wýiěikn  gich  gednoročnjho 
wšecky  statuj  dluhy  ewropské  zaplatiti  mohly.  Ano  zlato 
nalézá  se  tak  Čistě  a  hogně,  že  kdyby  se  geátě  gedny  po- 
dobné doly  nalezly,  střjbro  hy  se  dražájm  než  zlato  státi 
musilo.    Gcstli  to  gen  prawda! 


Cji«0|)í*  l»Dt»   wychásj  w«  táHéví  s  vr  sobotu  p*  pilUrýjck:  kazdan  dnikau  9tritil>i    přidÁira  na  ptHarťkovré  přjToha.     Přfr<}pUej  sa    h   wyáawatrla  aa  áiwrt 
lata  4»  kr.,  we  k*ihkttp««twjeb  aa  pAI  léca  1  %\.  36  kr.,  na  f .  k.  poitácb  pálí.  9  al.  86  kr.  atr. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hárodn]  zábawBJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


čjeio  n. 


iO.  r.  b«h. 


Don  Baldomero  fispartero. 

{Pokračowánj.) 

Espartero  byl  určen»  by  praporce*  w  p&tkách 
těchto  odĎatét  do  rukau  wlády  madrídské  ode* 
wzdal;  sa  odměna  toho  byl  na  důstognost  briga* 
dnjho  generála  powyšen.  A  wšak  po  nawrácenj-se 
celého  amerického  wogska  do  Španiel  stal  se  opět 
toliko  piukowBJkem ;  na  tomto  stupni  zůstal  až  do 
smrti  Ferdinanda  VIL  a  nic  se  newj  o  něm  zname« 
nitěgšjho,  než  že  kdysi  do  skladu  lagronsk^^ch  gsa 
poslán,  dceru  bohatého  statkáře  znáti  se  naučil, 
kteráž  ho*  manželkau  geho  se  slanaup,  do  posádky 
aásledowala. 

Když  po  smrtí  téhož  Ferdinanda  (29.  záfj 
1833)  králowna  wdowa,  Ghristina,  rozená  príncez- 
ka  neapolská,  z  burbonského  tedy  kmene  pošlá,  we 
gmenu  nezletilé  swé  dcery  Isabelly  II.  we  wiádu  se 
uwázala,  Don  Carlos  pak  ode  dřjwěgšjch  swých,  od 
bratra  swého,  nebožtjka  krále  zrušených  práw  upu> 
stiti  nechtěl,  nasula  rozepře  o  trňn*  Wládařka  w 
negistém  gsauc  položenj  a  něgakau  pewněgšj  a  gi- 
stégšj  podporu  nabyti  hledjc,  uch^f lila  se  ke  straně 
mílowDJků  obnow  a  pokroku,  okolo  Don  Carla 
ahromáždiii  se  zastawatelé  starých  práw  i  wýsad. 
Za  bezpečnost]  od  králowny  propugčenau  whrnulo 
se  opět  do  wlasti  as  50.000  z  politických  přjčin 
wypowězených  Španiela,  krozšjřenj  swých  náhledů 
snažných,  auřadů  a  moci  chtiwých ;  lehkau  wěcj 
bylo  powahu  wlády  budaucjch  let  předwjdatí. 
Na\arra  a  baskické  kraginy  zwláštnjch  swobod, 
zwláště  obchodnických  požjwagjcj,  poznaly  giž  za 
dřjwěgáj  austawnj  (konstitučnj)  wlády  Korlezů,  Če- 
ho se  wýsady  gegich  (fueros)  od  zásad  těchto  wše- 
cko  ostegňugjcjch  báti  magj,  a  w  skutku  nemusely 
dlauho  na  prwnj  důkazy  čekati;  Don  Carlos  sli- 
bowal  gim  naopak  geště  zwětšenj  těchto  práw  a 
wolný  obchod  s  celau  řjšj.  Následkowé  nemohli 
býti  pochybuj;  hornatost  kraginy  učinila  wzdoro- 


wánj  bezpečněgšjm  a  w  krátce  ozbrogili  gsau  se 
Navarresci  i  Baskowé  pro  Don  Carla.  Wálka  mě« 
Sfanská  byla  započata ;  ukrutnost  generála  Loren* 
za,  kterýž  nad  kwapně  sebraným  wogskem  pobau* 
řencA  prwnj  prospěchy  obdržew  zagaté  postrjleti 
kázal,  a  neprozřetelnost  generála  Castannona,  kte- 
rýž nesmyslným  manifestem  z  Tolosy  wšecky  swo» 
body  baskické  zrušil  a  neyhoršj  stjhánj  nařjdil, 
rozdmychaly  prwnj  giskry  w  háragjcj  plamen,  a  co 
se  zde  we  welkém  a  kromě  několika  owš«an  ney* 
wětšjeh  měst  gako  Smahem  stalo,  došlo  aspoň  mj* 
stného  následowánj  po  ostatnjch  Španieljch,  zwláště 
w  sewernj  i  západ nj  gich  části* 

Espartero  widěl  nowé  pole  činnosti  před  se* 
bau  a  newáhal  dlauho,  kam  se  přidati  má ;  Isabel- 
la  11.  stala  se  geho  heslem  a  brzo  byl  na  žádost 
swau  k  sewernj  armádě  přesazen,  kdež  gako  gene- 
rál opět  usazen  byl  a  wrchnjm  kommandantem  w 
baskické  kragině  Biskayi  se  siaL  Na  nowé  této  ge- 
ho dráze  nelze  o  něm  řjci,  žehy  geg  bylo  štěstj 
hledalo,  naopak  byl  kolikráte  od  hlawnjho  wůdce 
Karlistů,  od  Zumala-CarréguyAofortiien;  zwláště 
nešťastné  bylo  přepadnuij  geho  u  Descar^  bijže 
Vergary,  kteréž  pro  armádu  králowninu  neyhoršjch 
následků  mělo.  Poněwadž  se  ale  wždycky  naney- 
wýS  sUtným  obazowal,  žiwobytj  swého  nešetře  a 
samo  wogsko  neohroženost  geho  ctjti  započalo, 
neškodily  mu  tyto  nehody  w  ničem,  tak  že  znená- 
hla až  na  důstogenstwj  general-lieutenanta  se  do- 
stal. Co  se  zatjm  u  blawnj  armády  sewernj  ney* 
wyššj  kommandugjcj  za  kommandugjcjm  střjdal,  — - 
od  konce  r.  1833  as  do  polowice  r.  1836,  tedy 
ani  ne  za  3  auplně  zběhlá  léta  bylo  u  nj  osm  we« 
litelů  a  mezi  nimi  as  tři  po  dwakrále,^)  •— co  tam 
kázeň  wogska  hynula  a  neustálé  změny  wšecko 
téměř  negistým  činily :  učil  se  Espartero,  na  su* 


*)  Lorenzo,   Sarsfield,    CasUiinon,    Valdcs,  Qiiesada, 
Rodil,   Mina,  Cordova. 


Digitized  by 


Google 


30S 


nowisku  swém  setrwaw  a  neůkl^ntiMi  myslj  gsa  na« 
dán,  ze  samých  porážek  swych  wjtéziti.  Shlcdaw, 
že  pěchota  Zumaia-Carrégi^yho  rowněž  tak  dobrá 
gako  králownina  gest  a  k  tomu  tu  w^hodu  má, 
že  w  hornaté  swé  wlastnj  zemí  boguge,  umjnil  si 
hor  se  waroi^ati,  a  nepřjtete  do  krage  přiwabowati, 
kdež  pro  gjzdu^  giž  lepšj  i  četaěgsj  než  Karlisté 
mel,  prospěšnégšj  bogišté  bylo.  Geho  taktika  zá- 
ležela w  tom>  že  bog  péchotau  začjnal,  pak  ale^ 
když  neyprudšj  byL  nenadálým  doraženjm  gjzdy, 
w  gegjmžio  čele  sám  gako  neysprostšj  wogák  bo» 
gowaU  rozhodnauti  geg  hleděl.  Karlisté^  prawi- 
dělné  gjzdy  nemagjce,  odolati  mu  tak  nemohli. 

Těmito  časy,  když  wogsko  kráiownino  proti 
Karlistum  w  neustálých  změnách  wůdcii  a  gich  ná^ 
wrlm  i  obmyslu  se  sirjdawým  štěstjm  bogowalo» 
a  moc  Karlistů  naopak  zwětšowati  se  napořád  a 
Sezpečněgsjch  naděgj  nabýwati  se  zdála:  nedalo 
se  wládě  madrídské^  co  se  wnitřnjch  záležitost] 
týče,  o  mnoho  lépe,  s  tjm  toliko  rozdjiem,  že  co 
se  na  bogišti  proti  Karlistum,  zde  w  občanských 
záležitostech  proti  konstitučnj  straně  se  ztrácelo. 
Zea  Birmudcz,  prjtel  os\tjcené  samowlády,  nebyl  , 
8  I  o  udržeti  se;  Martinez  de  la  Rosa,  w  ijsni  gsa 
mezí  nedostatkem  financj,  zpaurau  wogska,  tagnými 
společnostmi  a  zmáh^igjcjm  se  wšude  duchem  au- 
stawy  chtiwým,  byl  přinucen  dne  10.  dubna  1834 
tak  nazwaným  Estatutem  reálem  Cortczy  (řjšské 
stawy)  por  Estamentos  swola ti,  kterýžto  polowíčnj 
krok  k  ukogenj  politických  snah  neweda,  owšem 
ge  gen  wjce  geště  rozdráždil  a  napial.  Wnitřnj  bau- 
řc,  nazwjce  i  s  wměšowánjm  se  wogska  nastaly,  sta- 
wowé  dekretowalí  sice  odwrženj  Don  Garla  ode 
třtinu  na  wěčné  časy,  ale  minísterstwu  kladli  urpu- 
ttiý  odpor;  konstitucj  od  r.  1812  nalézala  i  w  lidu 
wzdy  wjcc  odhodlaných  mílownjků  a  střjdánj  se 
miaísterij,  nynj  TorrenowaaMendizabalowa,  nepo-, 
skytalo  platné  pomoci.  Kásledowalo  Isturizowo,  a 
rozpuštěnj  Kortezfl  mělo  býti  poslednj  kotwicj, 
Bstatuto  reál  nepřečkal  wšak  dobu  tuto.  Zgewné. 
protíwenj  se,  podněcowané  i  wedené  tagnými  spolky 
rozSjřilo  se  po  celé  zetni,  a  w  Madridu  swedla  se 
smrtelná  rána.  Zbauřené  wogsko  táhlo  pod  seržá- 
nem  Garciau  do  La  Granje,  kdež  se  králowna  zdr- 
žowala,  a  wynutilo  na  nj  uznánj  austawy  od  r.  1812, 
giž  dne  I  5. srpna  1836  dwoťské  nowiny  prohlásily; 
Calatrava  stal  se  prwnjm  ministrem.  Zdálo  se,  že 
národ,  politickým  wášnjm  propadlý,  na  konci  swých 
žádostj  stogj,  ale  wšecko  to  mělo  gen  nowým  za- 
čátkem nowých  zporíl  býti.  ^eybližšjm  následkem 
toho  byla  auplná  bezuzdnost  weškery  armády.  Cor- 
dova,  8  nowým  stawem  wěcj  zpřjzniti  se  nemoha. 


wcfd  pv^fjitttrtěnj ;  gediným,  kdoby  kázeň  opět  zřj- 
díti  a  wogsko  k  šťastnému  wedenj  wálky  schopným 
učiniti  mohl,  zdál  se  Espartero  býti,  a  dekret  ode 
dne  17.  zářj  1836  gmenowal  geg  za  neywyššjho 
generála  armády  sewernj,  za  mjstokrále  navarrské- 
ho  a  za  generálnjho  kapitána  baskických  kragin. 


Králowé  anglič^  we  Francanzjeb. 

Známo  gest,  že  Viktorie,  králowna  anglická,  haď' 
¥sfik^  FiHpfM,  krále  Fraii4>aut&w,  i  rodinu  geho  w  sámku 
Euském  tohoto  měsjce  nawUjwila.  Nowiny  g^an  spráwamí 
o  náwltěwií  této  naplněny,  poUúoký  i  elegmtnj  swj^t  w  An- 
gličanech i  we  Francau^ch  bawj  se  rospráwkami  o  njj  i 
nebude  bez  zagjmawosti,  ohljdnanti  se  natpět,  gak  se  dřjwe 
wtakowých  wecech  dalo.  » Journal  des  Débatsc  poskytuge 
mnohé  sem  uáleiegjcj  spráwy.  dW  n^ystarftj  faÍ9torii,<e  pra« 
wj,  nsřjdka  kdy  se  wyskýtá,'by  se  panowiijci  byli  nawltí- 
wowaii;  neyijdéegi  ale  králowé  angli^ítj  afrancausi^.  Opra-^ 
wdowá  nákionnost,  rytjřská  dwomost,  wespolná  pfjzeú  a 
iádost  widěti  i  potnati  se,  to  wjíecko  nepřewládalo  w« 
soh&skách  těchto  takowau  mJFBu,  gako  se  stáwá  sa  nyněg* 
ijch  dob.  Rás  předešlých  wěk&  sakládal  se  wjce  na  ná- 
silnosti, na  wýhradnjm  hleděnj  k  prospědbu  irlastnjmn  ;  gen 
neodolatelná  potřeba  ukágela  na  Čas  auřiwau  nenáwíst,  by 
se  skwostnými  slawnostmi  a  lichotnau  ďAwěrnostj  ow2eio 
gen  na  oko  ukryla.  Když  se  Kichatd  anglický  a  FHipp  11. 
ÁUffntt  irancausský  sesli,  gakých  to  bylo  prudkých  přjběhO, 
gakých  hádek,  gakých  bauřj,  ačkoliw  oba  gsau  se  spogili 
a  pro  gednu  a  tu  samu  wěc  do  pole  táhli.  (Ti^tj  křitácké 
táienj  t,  1190.)  A  sa  oněch,  ač  méně  hrubých  ale  tji* 
apronewěřileg»jch  dob  iMdwjka  XI.  gaké  sobě  nedowě* 
ř^wánj^  gaká  wság^otiiá.  opatrnost!  Powaba  lidj,  rozdjl 
gednotUwých  stoletj  a  mrawů  i  sp^sobii  gich,  co  tu  parné* 
Uhodné  látky  k  přemyálowánj  I  Wšecko  měnj  se  ^  co  dřjwe 
prawidlem  bylo,  stáwA  se  posdégi  nedowoleným;  oo  pře* 
d^ilá  stoletj  la  maudré  a  ipůsobilé  měla,  gest  napolád  gii- 
nesmyslem^  náležitosti  národ&  chtěgj  ppdlé  giných  sásad 
ijseny  býti.« 

Muž  we  swěukých  i  Státnjch  aáležitbstech  tběhlý^ 
Comine$^  popisuge  segitj  se  Ludwjka  XI.,  krále  fraucauaskér 
ho  s  Eduardem  IV.,  králem  anglickým  j  stalot  se  c  147S 
w  Piquigni  po  uzawřenj  mjru  Amienského.  Časowé,  kdežto 
se  Fraocauzowé,  Navarr^tj  a  Angličané  wespolek  o  půdu  i 
wládu  francausskau  potýkali,  byli  práwě  minulí,  upamato- 
wánj  wšak  na  krwawé  ony  půtky  napomjnalo  kaxdau  stra** 
nu  k  prozřetelnosti  a  opatrnosti.  Přes  řeku  Sommu  wysU^- 
wM  se  most,  u  prostřed  něho,  gak  široký  byl,  postawila 
se  dřewěná  mřjž  a  gak  Comines  dokládá,  nebyly  meaery 
meti  gcd Qo tli wými  kůly  wětšj,  než  coby  muŽ  pohodlně  ruka 
prondati  mohl.  Nenj-Už,  gakoby  takowá  nedůwěra,  na  sráda 


Digitized  by 


Google 


Mt. 


§»ko  prstem  ukazofjcj^  snowa  bjk  nenáwist  tpWiti  m- 
»iU?  Pijstnp  k  tomuto  mj<tu  schAtky  hyl  se  strany  Fran- 
eansů  dobrý  a  pohodlný,  nepěkný  a  obtjíný  se  strany  An^ 
|Ii£anů;  gi2  tato  gediná  okolnost  dostatečným  snamenjm 
byla.  Aa|Uiané  maseli  se  aaskau  ocsUn  skne  močály 
bráti,  a  paklile  -vr  Eduaráowi  podesřenj  négaké  pťotiZtticf- 
tir/Jtov/XI.  w&niklo,  nebylo,  xagisté  bexe  w2j  pljčiny.  Osta- 
tnč  neměla  ale  iádná  strana  prjčinu  na  prjlibnau  důwčru 
si  stěžowati. 

Král  anglický  pHcháxel  eestan  se  statným  komonstwemý 
a  okázal  se  gako  prawý  král. 

i»Král  si  pťálytc  wjrprawoge  Gomines,  »hych  téhož  dne 
Uk  oblečen  byl  gako  on.  Opjral  se  práwS  o  mrjži,  když  se 
Eduard  as  na  Čtyry  aneb  pět  kroků  pHbljžil  a  birýt  swíig 
posmeknuL  Král  francansský  poklonil  se  mu  nynj  také  v 
hlvboka  a  na  to  aaéali  se  óbgjmaH  skrze  mfjř.  (Gaká  to 
srdečnost!  gaká  autulnost!)  I^ak  pHsáhli  si  na  missál  a  na 
kiji>  že  chtégj  setrwati  w  pokogi,  gegi  bylí  podepsali. « 

»Po  skončené  přjsa«e  wstal  náa  král,  genž  wřečnénj 
výborně  sběhlý  byl  a  začal  ku  králi  anglickému  usmjwage 
se  mla>»7iti,  že  geg  dokonce  do  Parjže  naw»tjiviti  musj,  tam 
^e  geg  dámami  i  slawnostmi  uctj,  a  Že  mu  pana  kardinála 
burbonskěho  za  zpowSdInjka  poraučj,  kterýž  geg  mďerád 
od  každého  hřjchu,.  ge-li  si  gakého  wědom,  rozhleSj*  Král 
anglický  pHgal  to  přjw^wě  a  rozpráwěl  s  weselau  twář). 
dobťe  w)^a,  že  kardinál  weselý  kumpán  gest.ic 

Krále  anglického  w  Paijii  spatřiU,  nebylo  huáwjkowi 
XL  docela  po  mysli,  byť  i  sám  k  tomu  byl  nabjzel ;  neboť 
aa  oněch  dob,  kteréž  Časům  Karln  VI.  a  Karla  VII.»  Ča- 
sům neykrutégijho  nepřátelstwj  mezi  oběma  národy  uk 
bljzky  byly,  poirjdáwal  týž  lAidwjk  XI.  docela  prawdiwě, 
že  králům  anglickému  i  francauzskému  neylépe  gest  doma 
ostáwati.  »Za  motem, «  dokládal,  s  nedůwěfan,  která  teh- 
da! tak  na  mjstě  byla,  gakoŽ  by  nynj  od  mjsta  býwala, 
jiza  mořem  nenj  do  obcowánj  gednoho  s  druhým  ani  pro 
toho  ani  pro  onoho  nic.«  Nenáwist,  sočenj  byla  tehdegdj 
politika,  žalostná  to  newyhnutelnost !  ^^  Na  wzágemné  váž- 
nosti spoČjwagjcj  a  z  wespolných  potřeb  zrozená  diplomacie 
nyněgajch  Časů  záležj  wždy  wjee  a  wjce  we  wyměŮowánj 
prospěšných  služeb  a  ochotnostj ;  ale  kterakž  by  bylo  mo- 
hlo schytralému  půwodci  smlauwy  Piquigniské  na  mysl  na  - 
manauti,  Že  spogeoj  domů  anglického  a  írancanzského  bla- 
ho národů  a  pokog  surěta  ngistj  ? 

A  wiak  giŽ  ta  stole^  neaaupliHi  zběhlé  byl  wjíecb  těch 
trěcj  giny  pohled.  Na  poli  du  Dráp-  ďíhrském  zaugalí  we 
slawné  oné  schůzce  Qindficha  YIII.,  anglického,  a  Franiiika 
L,  francauzského  krále,  mjsto  dijwěgžjch  podezfiwých  pij- 
praw  hned  od  prwnjho  okamŽenj  gednoduchá  prawidla  mau- 
dré  elikety.  -Dworná,  ochotná  důwěra  sapudila  wiecku  bá- 
teůf  wiecko  ostýchánj.  Obřadnost,  byť  i  sama  z  nedůwěry 
spolu  zrozená,  uprawidelmla  wžecko,  wzdóienost  bytů  i  me- 
snjků,  počet  i  způsob  komonstwa  obau  králů  i  počet  kroků 


proti  sobě.  Ale  RramíiiůkL  nedal  tfe  áal  tjm  iráaati ;  kdýn 
proti  obyčegi  záhy  ráno  irstatta,'  wsal  dwa  Žiec^tice  a  ge- 
dnoho panote  s  sebau,  gak  ge  práwé  naŽel,  wsedl  na  kůň 
a  hnal  do  Guinesn,  kdež  Gindfich  VIII.  bydlel;  na  mostě 
potkal  guYernéra  s  dwěma  siy  ozbrogených,  kteřjž  se  tomn 
welice  podiwilij  i  zawolal  na  ně  král  žertowným,  weselým 
způsobem,  by  se  wzdali  ]  chtěl  hned  na  mjstě  ke  králi  bra- 
tru swému  weden  býti.  Giiidřich,  od  Franiiika  I.  zbuzený, 
swolal  prý  u  welikém  a  wsak  radostném  překwapcnj: 

uMůg  milý  bratře,  prowedl  gste  mi  kausek  neylepáj, 
gakýž  kdy  muž  muži  prowedl  a  okatugete  mi  welikau  onu 
lásku,  kterau  k  Wám  mjti  mám  \  co  se  mne  týká,  wzdá- 
-wám  se  Wám  w  zagetj.  Od  této  chwjle  obětngi  Wám  wáe- 
cku  swau  wěmosLu 

Druhého  dne,  aby  dobrý  ten  kausek  splatil,  Učinil 
král  anglický  totéž.  Násiedkowé.toho  byK  pro  Prancauenko 
gak  náhlj  tak  prospěfnj.  Na  poli  ď&rtkétn  potwrdila  se 
smlanwa,  kteráž  město  Tournai  k  FrancauzŮm  opět  připo- 
gila  a  prhiccznu  Marii  s  Dauphinem  zasnaubila.  Ano,  když 
se  článkowé  této  smlauwy  předložili,  začal  Gindřich  ney- 
prwé  ge  čjsti  a  ke  swVm  přigda  takto  predčjtal:  »A  gá 
král  anglický... <(*,  zde  zastawil,  řka:  » chtěl  gsem,  ,a  král 
francauzský*  k  tomu  přiložiti*),  ponewadž  ale  Wy  zde  gste, 
neřeknu  to,  neboť  bych  lhal. a  Gediná  tedy  přátelská ;5chůz- 
ka  odstranila  nářky  tyto,  kteréž  pod  pěti  králi  Francauzsko 
rozdjraly  a  pijčinau  prolitj  tolika  krwe  byly. 

Tak  zjskagj  králowé,  lidé  i  národowé,  shledagj-U  a 
ppznagj-li  se.  Zastaralá  neswomost  misj,  pokrokowé  ro- 
zumu a  důwěry  stáwagj  se  wždy  patměgsjmi  a  patrněgáj- 
mi.  ČaSowé  poklidu,  roz^ifugjcj  se  w  nich  duch  čistolidské 
lásky  a  wespolné  sdbe  ntnáwánj  i  wáženj  rozmjtagj  wjc  a 
wjce  ty  hradby,  kteréž  se  následkem  oněch  starých  pa- 
mátek a  nesprawedliwých  předsudků  mezí  národy  zdwihly. 
Zagisté  pak,  že  podobné  schůzky,  kde  duch,  krása,  weli- 
kost  a  ochotnost  s  sebau  zápasegj,  neyblažbjch  následků 
mjti  mnsj. 

P  á  p  ě  r  k  y. 

10. 
A/Vžeobecné  augápurské  nowiny  od  17.  a  18«  b.  m. 
obsahugj  we  přjlohách  swýoh  ob2jměg»j  článek  o  českoslo- 
wanské  literatuře  wůbec  a  gmenowitě  o  J.  B.  Wocelu  á 
neynowěgájm  gcho  plodu:  Meči  a  kalichu.  Gakkoliw  nás 
gen  těšiti  může,  že  se  známost  záležitostj  našich  pomocj 
rozttjřených  těchto,  obecné  wážnosti  požjwagjcjch  nowin  do 
wěttfjch  a  wětijch,  gtnak  snad  nedostupných  kruhů  ďostá- 
wá,  gakkoliw  gen  wdědnýml  za  to  býti  musjme,  že  se  tak 
rázně  pozornost  na  tuto  nowau,  tak  dúlelitau  i  pěknau 
básnickau  práci  pěwce  Přemyslowců  obracuge,  gakkoli.w  i 
smjrlíwý  a  předce  odhodlaný  tón  celého  článku  wáecka 
chwálu  zasluhuge:   gest  předce  ledaco  w  něm,  co  aby  gi- 

*)  Známo,  že  králowé  angličtj  po  deUj  čas  spolu  tál 
tátttl  »králů  francauaskychn  sohé  osobowali. 


Digitized  by 


Google 


.310 


Bak  Mptiiio  bjlo  ikátúf  proti  ěemm.  obndHí  sa  iiiuf|iiie. 
Za  celým  článkem  widéii  gest  uk  bljskav  snámoii  i  lite- 
nturau  Daij,  tak  upřjmDé  smýileoj  s  nj:  i  moedle,  proČ  p. 
ap.  necbbil  sobe  i  tomu  sústatí  wěrn^gijm  ?  Neypnré,  naé 
to  délenj  liuratur:  oa  welké  a  swčtowUdoé,  na  skrowné 
posad  ale  welkých  nadégj  pIoé»  a  na  malé  a  nepatrné  a  k 
wičné  obmesenosti  určené?  Ze  Článek  ten  na»i  Českoslo- 
wanskau  k  témto  ney^poslednČgíjm  počjti,  neUe  pochybo- 
wati,  a  on  činil  seČ  bjl,  aby  toto  Popelkářstwj  gegj  pod 
obratjT  slawjčka  w  hági,  potůčku  a  kwStnatých  lučin  co 
ttejkrásnégi,  nejsagjmawřgi  wyljčil,  uk  že  kdyby  w  naíem 
wěku  geité  nřgaké  idyllické  obliby  zbýwaly,  zamilowati  by- 
chom se  do  gegjho  wenkowského  ukrytj  museli.  Ale  wéru^ 
co  to  má  platiti? 

Chtél  gi  uk  snad  schwálíti,  tSm  a  on<m  přjgemnég^j 
ačínítí  ?  Nám  —  toho  nepot^ebowal ;  my  pH  nj  setrwáme, 
budtel  losy  gegj  budaucj  gakékoliwl  Giným...?  Ale  oq 
sapomnél,  ie  co  malého  gest  a  malým  s&stati  má,  sagjma- 
wost  swau  tratj,  ie  našemu  Času  gen  to  platj,  co  pewné, 
sdrawé  gádro  oprawdowébo  iiwoU  a  ne  toliko  yegetowánj 
w  sobe  chowá;  on  tadáwá  si  interessantnost  swébo  před- 
mětu. A  bylo  toho  ťreba  při  w$em  skrowném  smýšlenj  ? 
Národ  počtem  swým  7  milionů  přewyvugjcj,  w  gednom 
štátnjm,  w  gednom  kmenownjm,  w  obogjm  tak  důležitém 
spogeoj,  střediitč  žiwotnjch  Žil  mesi  sápadnj  a  wýchodnj 
Ewropau,  magjcj  tak  bohatý  a  úrodný  historický  Mklad, 
oplýwagjcj  silami  du^ewnjmi  a  křjsjcj  tak  wřele,  uk  šleche- 
tně národnost  swau  i  swé  wlastenectwj :  ten  národ  nemá 
mjti  wsneleněglj  budaucnosti  a  geho  literatura  žádných  na- 
děgjy  leč  aby  ch&wau  a  kantorem  aneb  naneywýj  sladko- 
úsuu  spěwačkau  byla?  Nenj  tfeba  rotiiřowati  se  o  tom  a 
směiné  by  bylo  před  skutkem  kdo  wj  co  o  skutcjch  po- 
wjdati ;  nač  ale  tak  na  prosto  sapjrati,  nač  uadégi  bráu', 
nač  nowý  žiwot,  nepodléhagjcj  lidským  mjrám  a  wáhám, 
odsuxowati?  Množstwj  nenj  wiecko  a  duch  ge  něco  wětlj* 
ho  ;  má-li  se  literatura  měřiti,  negde  o  počet  knih,  gegŽ  w 
rok  wywedc,  a  který  spjáe  ilem  býti  může,  nýbrž  o  to,  co 
nowými  prawdami,  nowým  směrem  žiwota,  co  wnitřnj  silau 
dokáže. 

(Dokonécnj.} 

domÁcj  kronika. 

z  PRAHT.  Prwnj  polowici  tohoto  měsjce  měli  gsme 
zde  wxácnau  i  drahau  náwitěwu,  p.  had.  Čelakowskéhoy 
njmj  král.  pruského  professora  slowanské  řeči  a  literatury 
na  wysokých  školách  WraLislawských ;  snaha  geho  gest  po- 
sud i  bude  snad  ge^tě  delšj  čas  zanesena  professorskými 
pracemi,  tak  Že  prozatjm  na«e  nadége  na  něgaký  nowý 
plod  ducha  geho  geJtě  prodla  užiti  musjme. 

Dne  20.  b.  m.  byla  Praha  swědkem  stražliwého  ne- 
Žtěstj.     Na  starém  městě    u  nowě  sUwěného  domu  pod  Č. 


T7T  zbořilo  $t  totii  celé  kijdlo,  gil  do  tnaraenité  wý2ky 
wy hnané,  až  do  samých  základů  swých  $  přjéinau  toho  bylo 
le»cnj,  kteréž  se  se  Wbjm,  co  na  něm  práwě  bylo,  na  nowé 
zdi  tyto  srazilo.  Celau  noc  odkopáwalo  se,  by  se  nešťa- 
stným, do  rumů  těch  zahrabaným  pomohlo ;  6  mrtwol  a  3 
gen  poraněné  dostáno  a  nich.  Obzwlážtnjm  itéstjm  byli  dwa 
dělnjci  zachráněni :  auzká  ta  částka  leienj,  na  které  stáli, 
udržela  se,  žebřjky  se  gim  přistrčili,  a  tak  se  dostali,  owlem 
po  dosti  welkých  strachách,  iťastně  dolů. 

Slawnosi  giřinek  we  HkaUH.  Kdo  této  slawnosti 
nikdy  přjtomen  nebyl,  nemůže  neŽ  matné  o  nj  mjti  ponHj, 
a  uké  gi  ani  tuto  aewrubné  popisowati  neUe,  an  se  k  to- 
mu ani  mjsta  nedostáwá.  Zde  toliko  stručné  podotknuto 
budiž,  že  se  k  nj  letos,  dne  12.  zářj,  z  Čech  a  ze  Slezska 
přes  180  něžného  kwjtka  tohoto  milowných  hostj  obogjho 
pohlawj  do  Skalice  sgelo  a  u  p.  Steidlera  w  hostinci  uby"» 
towalo.  Před  hodinau  12.  počala  klassifikacj  giřinek,  Ion* 
ských  totiž  semenáčků,  při  které  prwnj  dwě  praemia  dwor- 
njmu  sahradnjku  z  Ratibořic.  p.  Bosséemu  a  třetj  p.  Charwá- 
towi,  kaplanu  Skalickému,  podjlem  se  staly,  gelikož  gegidt 
péčj  pěstowané  giřÍDky  od  zni^telů  k  tomu  ustanowených 
za  neykrásnřgžj  uznány  byly.  Ku  podiwu  krásných  strak 
a  wjce  barewných  i  duhowých  semenáčků  letožnjch,  které 
teprw  po  roce,  stálé-li  zůsUnau,  klassiíikowány  budau,  wy- 
suwil  nám  p.  -Biirenkopf,  dwomj  zahradnjk  ze  Slezska  a 
ginj  páni  na  odiw.  Po  skončeném  otřjdněnj  i  po  roa^ 
dělenj  praemij  odebrala  se  celá  společnost  k  pospolité  ta* 
buli  do  sálu.  Ale  gaký  to  utěáený  obraz  překwapil  oko 
wsti:^ugjcjch  do  welikého,  skleněným  přepaženjm  rozděle- 
ného sálu!  Na  tisjce  neykrásněgžjch  giřinek  wsech  barew 
sdobilo  ohromnan  tuto  sjni.  Kolem  oken,  kolem  dweřj 
winuly  se  péčj  wel.  p.  Hurdálka  a  p.  Bosséa  něžné  upletené 
wěnce  co  wjiězné  brány  \  na  kamnech  a  na  wáech  tabuljch 
stály  nad  mjru  krásně  sestawené  a  umělecky  spogené  kytky 
a  giřinek  a  gíného  kwjtj,  a  nezdálo  se  ginak,  než  gakoby 
člowék  do  okau tleného  sámku  byl  wstaupil,  w  němžto  t 
každého  wýklenku,  z  každé  záhyby  ty  neyrozmanitěgžj  gi- 
řinky  gako  kauzlem  wykwétagj.  Sedalo  se  za  stůl,  lahůd- 
kami wJcho  druhu  gako  pokrytý.  Pan  Steidler  Často- 
wal  Žtědře,  slaužjcj  se  gen  hemžili.  Čjm  hustěgi  se  na  stůl 
suwěly  lahwice  s  wjnem,  tjm  humoměgžj  stala  se  spole- 
čnost. Zátky  Ijtaly  do  stropů,  z  lahwj  se  počalo  kau- 
řit;  howor  nabýwal  wětij  a  wětlj  žiwosti.  1  powsune 
tu  p.  Erich,  dwomj  radda  knjžete  z  Lippe  -  Schaumbur^n, 
nad  mjru  laskawý,  lidumilowný  a  protož  také  w  celém  okolj 
wážený  a  ctěný  pán,  a  promluwíw  několik  žertown^ch,  sla- 
wnosti této  přiměřených  slow,  připil  neydřjwe  na  zdrawj 
našeho  neymilostiwěg^jho  cjsaře  a  krále,  Ferdinanda  I.  a  na 
zdrawj  Gegj  králowské  Milosti  a  celého  rakauského  rodu, 
pak  na  zdrawj  odežlého  neyw.  purkrabjho,  p.  hrab.  Karla 
z  Chotkowa  a  Wognjna,  na  zdtawj  knjžete  z  Lippe-Schaum- 
burgu  a  Geho  Excel.  p.  biskupa  Karla  z  Hanlů,  na  zdrawj 
přednosty  této  s  wysokého  mjsta  ztwrsené  společnosti,  p. 
|ub.  raddy  a  buděgowského  kragského  Reila,  na  zdrawj 
p.  ^b.  rady,  swobodného  pána  a  Mecsérů,  na  wznik  giřiokowé 
společnosti  a  konečně  wžech  přjtomných  hostj.  Po  každém 
připitj  zawzněly  intrády  a  na  kond  hymna  »Bože  zachoweyi 
nám  králeif,  která  i  zpjwána  byla.  Slawnost  tuto  ukončil 
bál,  k  němužto  se  gel  tě  odpoledne  ze  wiech  stran  mnoho 
hostj,  zwlá^tě  pak  krásné  pleti  sgjždélo. 

J.  Wiwrt. 


Budaucjm  čjslem  skončuge  se  3.  itwrtlctj  tohoto  čcuopisu;  na  A  té  se  predplácj  48  kr.  stř. 


CMVplS  iMto    wyrhaaj  w«  středu  •  w  •obolu  po  pAUrfjcH:  kaidau  drukau  •lroa>i    pK^awa  ••  pAUrrkowa  prjloha.     HredpUej  se    •»   wya«w»iele  na  eiwřf 
»•«•  **  *^''  *'•  koihkupeeiwjeh  bs  p«l  Iřu  1  al.  S6  *.r.,  »a  c.  k.  poiiách  póU.  «  ml.  16  kr.  eiř. 


WydáwáBJm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HárodnJ  zábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


ČJ8lo  78. 


30.  xařj  É843. 


10.  r.  béh. 


iS 


Howý  roL 

{Půhraěowáiíf.) 

»Kdo:to7«  ptula  se  djwka^  swřdawě  na  od« 
powěd  čekagjc. 

nKrkawec  na  pau£ti<^  —  orwal  se  wenhtt 
hlas  mužským  a  Béiunka  poznala >rusowIasébo  bá« 
snjka — »a  hledám  pro  hladowé  potrawu.  Ge  tu 
gedté  wA&  Joban^sek  —  respective  Tríeobecný 
šašek  7« 

»Nedáwno  odešel !«  odpowjdala  djwka  k  sa* 
mému  oknu  přistaupiwši. 

Nowotný  něco  brumlal.  Nezdálaf  se  mu  tate 
zprAwa  luze  přjgemná.    Potom  se  zase  ozwaL 

nGakž  pak>  naše  milostná  hostitelko  —  ne» 
chtěla  byste  mi  laskawé  práh  dweřj  sy^'ýeh  přj* 
slupnj^m  učiniti?  "Wgelo  mi  něco  do  srdce  a  mám 
atrachj  aby  mi  to  do  rána  nezkamenělo.« 

sHned  —  hned  l«  řekla  djwka  a  běžela  ote* 
wřjt. 

»Ge  to  dnes  blázniwá  nóo>«  promhiwil  No- 
iirotný,  když  byl  plný  sněhu  do  pr^dsjně  wklauzl 
a  se  olřepáwati  začal;  -«-  wblázniwá  noc>  a  gá  gj 
padl  do  rukau  gako  lehký  ntjč.^  * 

iiCo  pak  se  wám  přihodilo  7«  ptala  se  djwka^ 
pozdnjmu  hostu  do  swétníce  swjtjc. 

»I  přihodilo  se  něco  kulhawého,*  řekl  tento 
—  ^Čemn  bych  rád  na  nohy  pomohl  —  nemohu 
k  tomu  ale  dobře  rukama.  —  Dobrý  wečer,  milá* 
čku  Hudběny««  uklonil  se  na  to  starému  a  přigaw 
djky  geho  s  několika  «Zaplať  Pán  Bůh«  mluwil 
zase  dále  k  Bětunce. —  » Abych  se  wám  upřjmně 
wyzpowjdal,  milostná  hostitelko  —  ale  nesmjte  o 
tom  tuze  hlasitě  mluwir — přicházjm  za  našjm  po- 
lobratrem,  aby  hnul  swým  sáčkem  —  neboť  gsau 
okamženj  w  lidském  žiwotě,  prnwj  padesátkrát  ti- 
štěný a  geště  dosti  newycczcný  Schiller  — 

Gsau  okamženj  w  lidském  žiwotu> 


Kdež  prázdná  kapsa  bljž  nám  gest  než  gindy, 
A  chutě  piligčit  máme  u  přátel--* 
— takowé  okamženj^  moge  rozkošná,  příkwačilo 
tenkráte  náhodau  inamne^  a  chtěge  pomoc  giným 
hledati,  musjm  nynj  sám  bez  pomoci  zaufati.— A 
neřekl  zpropadený  fraškář,  kam  seobrátj?< 

dMIuwíI  o  domowě.  Nesmjme  ale  i  my  zwě- 
děti,  co  wés  potkalo,  že  tak  neobyčegnau  hodinau 
geště  gednau  do  našj  pauště  přieházjte?  Prawjte 
něco  o  pomoci,  gižto  pro  gine  hledáte  ?< 

i»Prawjm,«  doswědčil  rusowlasec —  »a  kdy- 
by bylo  mJ3ta  nebo  času  k  wyprawowánj,  powěděl 
bych  wám  přjhodu  — —  ale  ne,  bylo  by  to  paskwil 
na  wšechny  nowelisty,  kteřj  newědauce  gak  radu 
powjdek  čtenářům  podati,  na  wečery  a  noce  ge 
rozdělugj — gako  lékárnjci  gistau  mjru  prášku  na 
několik  porcj.  A  předce  by  to  snad  bylo  něco  pro 
waše  uši,  wy  milostné  paupátko  z  umělecké  kwě- 
tnice !   Ge  to  historie  o  nešťastné  zpěwačce.* 

tf O  nešťastné  zpěwačce?*  podiwila  se  djwka, 
a  podiwným  tušenjm  zachwěla  se  ňadra  gegj.  — ^ 
nO  prosjm,  powězte,  co  wám  dnešnj  wečer  tak 
nenadále  geště  na  oči  přiwedl.  Týkáť  se  to  ne- 
šťastné *^  a  tuťnagdete  u  nešťastných  neywřeleg- 
šjho  sancítu.** 

bNu  —  aby  wás  do  rána  zwědawost  netrápi- 
la—  zpropadeného  šaška,  alias  našeho  pokladnjka 
dnes  giž  beztoho  nenagdu, — tedy  dowolte,  abych 
u  tichého  oltáře  wašj  domácnosti  trochu  pookřál— » 
náhradau  wás  budu  nudit  krátkau  historíj.* 

Nato  se  pohodlně  gako  doma  roztáhl  na  židli* 
Starý  ani  nerekage  ze  swé  leno&ky  oka  s  něho  ne- 
spustil a  djwka  hleděla  giž  netrpěliwě,  aby  swé  wy- 
prawowánj započal. 

nBudau  tomu  dwě  léta,  eo  gsem  si  'wygel 
nawštjwit  několik  přátel,  gežto  byl  osud  do  ney- 
kdněgšjch  kragin  králowstwj  našeho  nhnjzdik  W 
Turnowě  gsem  nalezl  krom  zábaw,  gežto  spanilé 
okolj  poskytowaio,    i  Thaliin  rhrám,    w  němžto 


Digitized  by 


Google 


312 


wěčněmladé  bohyni  prisluhowili  kocugjcj  koiiL 
Čiowěku  w  Praze  rozenému  byla  to  prawá  pochau« 
tka.  Až  posud  mjhai  se  minxriiko  dle  prawých  i 
neprawých  popisu  g;akýtaký  obraz  wenkowských 
diivadel  na  mysli,  nynj  gsem  mel  na  gigantické 
wjftwory  putu^cjch  umelcA  wiaatnjma  očima  hle- 
détí.  Abych  se  wám  přiznal — mnoho  gsem  neo- 
čekáwal:  wsechny  skoro  nástiny  podobných  spo- 
lečnostj  gsau  gen  proto  zhotoweny^  aby  nám  smě* 
šnau,  černau  a  bolestnau  stránku  bjdných  kočo* 
wnjk&  křiklawé  wypodobnily.  Gá  se  těšil  ha  pnv* 
nj  wečer  wjce,  nezli  na  nowau  tragedii  na  prknách 
zdegšjch.  Wečer  přišel.  Hráli  jakýsi  quodlibet— 
dwě  malé  weselohry  a  mezi  tjm  poskytli  něco  zpě- 
wawého*  Gá  se  chystal  k  satyrickým  wýgezdum^ 
gá  se  chtěl  s  celau  zásobau  wtipných  prskawek 
na  popautné  žáky  bohorozen^ch  Muz  wrhnauti  — * 
neboť  člowék  ge  křehek  a  slabostí  bližnjho  gsau 
mu  wjtaným  terčem  ausméchu  —  ale  ze  wSeho  lo» 
ho  se  nic  nestalo^  nadége  moge  sklapla. 

Společnost  byla  skrowná  —  ale  na  prwnj  po- 
hled  musel  gšem  wyznati»  že  to  negsau  pauzj  ná- 
dennjci  we  swatyni  Thaliině  —  že  magj  wůli  i  ga- 
kausí  samostatnau  sjlu  —  a  že  gim  to  gde  gako  na 
inůrce.  A  to  me  těšilo.  Gá  očekáwal  mizérii  — 
a  shledal  patrně  naznačené  i  wyřknuté  snažeaj*  - 
{Pohračowánf.') 


Don  Baidomero  Isparteró. 

{PokraČowáňf.) 

Na  nowém  tomto  děgišti  progewil  mnohé 
znamenité  dary,  wjce  wšak  wygednávránjm  a  mau* 
drým  wábánjm  nežli  skwělými  činy  wogenskými« 
Owšem  že  mu  okplnosti  wýborné  přály,  awsak  i 
uměnj  z  nich  kořistiti  ge  chwalné,  zwláště  u  w&dce, 
kterýž  miUanskau  wálku  ku  šťastnému  konci  při* 
westt  má.  Když  Espartero  neywyššj  welitelstwj  nad 
španielskau  armádau  p regat,  nebylo  Zumala*Gar- 
réguyho  wjce ;  bugarý  žiwot,  ^^^  znamenitý  ten* 
to  muž  mezi  Don-Carlowým  wogskem  zkřjsiti  a 
udržowati  znal,  byl  zhaslý:  malicherná  ctižádost* 
sočenj  a  neswornost  zaugaly  mjsto  geho.  Navař* 
resci,  pleniwé  této  wálky  do  sytá  magjce,  nechtěli 
déle  rajsto  hágenj  swých  privilegij  za  wéc  preten- 
dentowu  se  obětowati.  —  Z  druhé  strany  uznjiwala 
ale  také  madridská  wtáda  důležitost  Karlistického 
zbauřenj  a  umjníla  si  wšecko»  seč  gen  koliw  bude« 
k  ukončenj  geho  vynaložiti.  Espartero  sám,  chy- 
by předchůdců  swých  uznáwage  a  sám  dřjwe  giž 
w  nižšjm  swém  postaWenj  mnohau  wzácnau  zkuše- 


nost nabyw,  změnil  docela  posawádnj  zp&sob  bo- 
gowánj,  a  od  té  doby  teprwé  možná  řjci,  že  pra- 
widelněgšj  wálka  se  wedla.  Generálowé,  předchůd- 
cowé  geho,  pronásledowali  Karlistické  zbory  w  sa- 
mém kragi,  a  opewňowali  mnohé  wsí  a  zámky 
uprostřed  obywatelstwa  proti  nim  powstalého^  což  , 
Karlist&m  často  k  wjtězenj  pomáhalo,  poněwads 
se  gim  ze  wšad  neywěrněgšj  zpráwy  donášely,  tak 
že  Christince  lehko  přepadali  a  po  menšjch  částech 
porážeti  mohli.  Negednau  dali  se  do  dobýwánj 
některé  pewnosti  gen  s  tjm  aumyslem^  by  wogsko 
králownioo  k  pomoci  pospjchagjc  w  homjch  au- 
slabinách  tjm  snáze  powražděno  býti  mohlo.  Tak 
rozmáhalo  se  omrzenj,  nemoce  a  smrt  mezi  Chri- 
stinskými,  co  za  tjm  odp&rcowé  gich  častým  wj- 
tězenjm  odwážliwěgšjmi  a  obratněgšjmí  se  stáwali. 
Každým  dnem  zrůstalo  nadšenj  gegich,  Christin- 
itj  naopak  lekali  se  gii  myšlénky  na  pochod,  na 
němžto  že  dobrá  částka. gich  nemohauc  se  ani 
brániti  postřjlena  bude,  giž  napřed  wčděli.  Toho 
teďgiž  owšem,  gakož  gsme  swrchu  podotkli*  w 
té  mjře  nebylo;  neykrásněgšj  doba  Karlistického 
powatánj  byla  ta  tam.  Espartero  opustil  kromě 
toho  zámky,  twrze  i  wsi  uprostřed  země  a  roz^ 
množil  wogskem  z  nich  wynatým  djlem  posádky 
hlawnjch  pohraničnjch  pewno8tj«  djlon  swau  wla- 
stnj  armádu,  giž  na  několik  welkých  zborů  roz- 
dělily kterýmiž  neydůležitěgšj  mjsta,  odkadž  by  se 
neylehčegi  na  wšecky  strany  wyi*aziti  mohlo,  ob- 
aadil.  On  sám  postawíl  se  w  čelo  neywětšjho  z 
těchto  zborů,  obsazugjcjho  břehy  řeky  Ebra,  ga- 
kožto  střediště  wšeho  naatáwagjcjho  wogenskéfao 
počjnánj.  Zatjm  zřizowal  swé  wogsko,  cwičil  no- 
wáčky  a  pauštěl  se*  by  wogáky  uwykal  a  mysl 
gegich  podněcowal,  čas  od  čaau  na  rozličné  do- 
rážky,  wywáděné  nazwjce  pospolu  od  kolikerých 
oddjlů  wogska*  Zwjtéziw  wracel  se  ale  opět  na 
dřjwěgšj  s#á  stáno wiska.  Takto  gednage  udržel 
wogáky  swé  při  dobré  a  ochotné  mysli  a  nedáwal 
žiwobytj  gich  w  šancj  Karlistům  odnjmal  wšak 
důwěru  gegich  a  radostnau  mysl;  neboť  w  neustá- 
lém téměř  pokogi  gsauce  ztráceli  pružnost  ducha» 
wůdcowé  gich  zapljtali  se  do  dworských  pletek^ 
nynj  nagednau  přjlišného  půaobenj  nabýwagjcjcbj 
a  rodily  se  strany«  gežto  neustálé>  tuhé  půtky 
me^i  scbau  wedly.  I  u  dwora  Don  Carlowa  pro* 
gewili  se  Moderadowé  a  Exaltadcmé,  obogj  arci  gen 
w  monarchickém  smyslu,  a  posléze  wywinula  se 
strana  TransazianueÁ,  kteráž  posléze  Don  Carla 
docela  opustiwši  smlauwau  Bergarskaa  naděgjm 
geho  konečnau  ránu  zadala. 

W  ty  doby^  když  Espartero  2a  hlawnjho  wůdce 


Digitized  by 


Google 


313 


wogska  králowntna  gmenowáa  byU  shromaiďowaU 
Karliaté  práwě  wšecku  moc  swau,  bj*  hlawnj  město 
Biskayska;  Bilbao  dobyli*  Přepadnut]  se  gim  ne* 
podařilo^  i  museli  tedy  k  prawidelnému  oblehnutj 
přikročítL  na  něž  owšem  Bilbao  pripraweno  nebylo. 
Nauze  potrawy  a  střeiiwa  nastala^  a  gíž  dáwalo 
stjsněné  město  swé  straně  znamcnj,  ie  se  déle 
24  hodin  držeti  nemdie;  Espartero  začal  gednati. 
Na  štědrý  wečer  1836  začalo 'doráženj,  kteréž 
oprawdu  wražedlné  byloj  dne  25.  prosince  rozho- 
dla bitwa  od  Espartera  u  Uuhamf  wjhraná  a  dne 
26.  t  m.  wtrhli  wjtězowé  a  oswoboditelowé  do 
města  napolo  hladem  wymořeného.  Na  now^  rok 
1837  přišla  prwnj  o  tom  zprAwa  do  Madridu,  celé 
město  plesalo,  mezi  Kortezy  držely  se  wjtězoslawné 
řeči*  wogsku  ohlasowaly  se  djky  národu  a  neybog- 
aěgij  pocty*  městu  Bilbau  pak  a  wdowám  i  sirot* 
kňm  padl;fch  podpory  a  pense;  Espartero  byl  za 
hrabéle  ZfLuchofUf  gmenewán.  Předchudcowé  geho 
byli  zastjněni  a  na  prwnj  den  geho  wjtézstwj  sklo* 
nil  i  Mina,  rek  z  časA  protifrancauzsk^xh  wálek* 
hlawu  swau  do  siré  zemi. 

(FokmiowánJ.) 


P  á  p  ě  r  k  y. 


10. 

To  bylo  o  gednom  ;  ie  p.  sp.  w  tom  wjce  narlřgnosti 
neměl,  nechceme  mu  práwě  tak  za  zlé  bráti  j  posléze  snad 
ge  powaha  aneb  něgaVý  organ  toho  prjčinan  a  metná  si  téi 
myslili,  že  on  přjližnosti  gsa  ncpřjtel,  i  xde  snad  přjlišněg- 
2j  naděge  ochladiti  chtěl  j  druhé  dwě  wěci,  o  kterých  se 
nám  tmjnítí  gest,  gsan  pohřjchu  cfaaulostiwěg&j. 

Článek  náá  wyličugc  kromě  ostatnjch  přednost)  xMe^e 
a  kalichuu  také,  a  to  w^jm  prátrem  gednu,  na  kterauž  se 
i  w  těchto  listech  gii  pozornost  uwádčla:  smjrliwost  nade 
celkem  rozprostřenan,  a  zagísté  gest  nemidá  i  new^cdnj 
sáslulia  Wocelowa,  ie  k  n j  u  wěci  tak  obtjžj  plné  dostáti 
tak  šťastně  dowedl.  ^ei  čjm  má  ten  přjdawek  býti  o  na- 
děgi,  že  mladlj  spisowatelé  ta  pfjkladem  tjmto  pfigdau? 
Co  to  má  zde  býti,  ie  mladé,  wyrústagjcj  literatury  spjie 
uzdy  nei  wolnosti  potřebugj?  Dobře  ge  widycky  dobré 
následowati,  a  gest  welice  i  na  budaucj  Časy  přáti,  aby  se 
nikdo  od  smjrliwosti,  gakoz  se  tak  pěkně  w  »Meči  a  káli- 
chuK  obrazj,  neuchýlil,  ano  má-li  gii  kromě  trieobecného 
proneSenj  některé  prawdy  dle  onoho  latinského:  nverha 
movent,  exempla  trahunttt  také  píjklad  wysUwen  býti,  nuže 
swětiž  nám  w  často  zmjněném  onom  djle  básnickém, — 
hodno  ge  toho  zagisté:  ale  newypadá-liž  to  gako  něgaké 
wyt}kánj  mladájm  spisowatelflm,  nenj-liž  gakoby  ge  men- 
tinan  i  toho  winil>  ie  ducha  smjrliwosti  mezi  nimi  nestá* 


wá,  nenj-lil  gakoby  ge  a  toho  ivdáwal?  Agakých  dftwodft 
má  p.  sp.  k  podezřelenj  tak  obeeaě  pronešenéma  ?  A  kam 
wloij  tu  bezpochyby  nowau  uadu  pro  celaa  litemtnm  ? 
Wěru  těiko  se  domyslit,  kdeby  pro  ni  mjsta  nalezl  aneb 
Mpoíi  hledati  chtěl.  Ale  deyme  tomu,  -—  ano,  ona  potře- 
buge  uzdu,  a  wiak  nikoli  která  by  gí  w  kroku  sadriowala, 
nýbri  takowau,  o  které  by  se  dále  wedla.  Kde  Činnost 
ge  a  widy  wjc  a  wjo  se  probuxage.  Um  snad  negde  o  to, 
aby  se  dušilay  tam  snad  gediné  zbýwá,  aby  se  weAla*  Pra- 
meny ucpáwati  newjm  kdeby  se  učilo ;  hsčijítě  gich  dál  a 
dál  wolné  i  břehowité  udriowati,  to  radj  maudré  hospo- 
dářstwj.  P.  sp.  má  tolik  duwěry  w  historický  smysl  ná* 
rodojho  našeho  obziwnutj^  galM^  pak  gegzdeuk  náhle,  tak 
nedůsledně  a  musjme  přidati,  tak  beze  wlj  pijciny  opauitj? 

Poslednj .  gest  nioo,  o  Čem  bychom,  ted  aspoil,  ney-r 
raděgi  pomlčeli.  Článek  nái  stawj  Kolára  a  Wocela,  ato* 
co  oba  opěwali,  proti  sobě;  za  tjm  ukainge  nam  slowan- 
ské  snářstwj  a  historickau  piVlu,  a  posléze  wyniká  z  an- 
tithes  těchto  wěc  na«e,  na  onu  poslednj  pcwně  postawená.  , 
W  gednom  se  nalézá  p.  sp.  w  auplné  prawdě,  a  gsme  mu 
powděčni,  ie  na  drahý  tento  základ  i  pewné  ředidlo  nafj 
činnosti  tak  trefně  a  zgewné  poukázal,  gsme  mu  tjm  wdě- 
Čněgij  aa  nyněgij  doby,  která  by  nám  w^ecko  ráda  pod* 
kládala,  gen  nikoli  skutečoau  prawdu.  Než  ale,  aby  gedno 
bjlé  bylo  a  bjlým  ostalo,  má  se  druhé  počeriíowati  ?  Bylo 
třeba  toho  stjnu  na  gedoé  partii,  aby  swětlost  ^mhé  tjm 
wjce  wynikala?  Článek  ten  mohl  se  směle  gen  námi  za- 
nášeti ;  my  daufámc,  že  takowých  strogených  sestawku  ne* 
potřebugeme.  Ano,  my  se  drijme  historické  p&dy,  my 
wjme,  ie  gine  nenj  a  pro  nás  nenj,  aniž  býti  má  aneb 
můie;  vona  za  základ,  ale  kroky  a  pokroky  na  nju  bylo 
i  gest  naše  obecné,  upřjmné  heslo,  a  najíe  národnost  i  nale 
literatura  smj  se  d&wěrně  pod  ne  stawětí.  Máme  waíak 
práwo  proto  o  ginych  ginak  smýšleti,  a  kdybychom  ge 
měli,  kde  gest  něgaká  toho  prjčina  ?  Gest  owiem  nemalým 
itěstjm  naijm,.  že  mánne  minulost,  na  kterauž  pewně  a  bez* 
pecně  pfjtomnosťswau  wázati  můžeme.  Ale  gakž,  kdo  té, 
aspoií  tak  určité  nemá,  propadá  ten  snářstwj  ?  aneb  pro- 
padli ti  snářstwj,  kteřji  nynj  ze  wíad  w  tjsni  gsance,  práw 
gen  dost  ob  mezených  gazyku  swému  hágiti  se  snažj  ?  Ty, 
okolo  nichi  se  poneyprw  Kolár&w  sp^w  rozljhal,  swjrá 
těsná,  ialostná  skutečnost  se  w^ad  uk,  ie  gim  wěru  málo 
kdy  ke  snářstwj  zbýwá,  by  gim  i  milegAjm  bylo,  nežli  se 
někomu  třeba  gen  tak  maně  mysliti  Ijbj^  oni  se  tak  klad-* 
mého,  positivnjho  drij,  a  od  něho,  gen  od  něho  w.Šecko  oče- 
káwagj,  Žebysegim  směle  něgaká  laciná  chwála  wnowinách 
dáti  mohla,  a  ie  se  snad  nikdo  ostýchati  nemusj,  by  wnj 
wedlé  nich  posta  wen  byl. 

To  gest,  co  gsme  proti  onomu  článku  měli.  Možná, 
ie  to  uk  oprawdu  mydleno  nebylo,  ie  slowa  ta,  gak  psána 
gsau,  genuklauzlá,  ie  gen  w  obmczcném,  amáme  za  to,  we 
welmi  w»ymjnečném  smyslu  platiti  měla  {  možná  ie  sestawenj 


Digitized  by 


Google 


314 


to,  gak  se  oku  podAwá,  gen  náliodiié  gest  a  snad  newdSk 
na  nčkteró  eíleklaosnj  nowomódoj  spAsob/  uhodilo :  má-li 
wáak  sa  tjmto  gednjm  ólánkem^  gakož  hy  se  ftdáti  mohlo, 
wjce  ginech  n48lcdowati,  bylobj  wních  wjce  prosřetehiosti 
tireba,  aby  se  práwé  s  ijm  aa^inkem  neminuly,  který£  gim 
opatrné  Setřená'  prawda  betě  wjíeho  ostatnjho  umčnj  neyiépe 
pogistj.  P.  sp«  mohl  tolik  giného,  k  tomu,  co  chce,  tak 
dopadlého  widéli  i  napsati,  nač  tedy  jjdj  swá  wesla  tak, 
io  gimi  ft  lod^  gii  ptedce  sachrániti  se  snažj,  dobrau  Čá- 
stku nábytku  i  Udj  maně  nebo  nemanS  srážj  ?  Oprawda, 
milý  pane,  postareyte  se  podruhé  také  o  uidn  pro  swé 
historické  uměnj,  a  nedčleyte  shřiwené  quodlihéty,  abychom 
Wám  s  chutj  potleskati  mohli.  j^. 


ČeAtké  divradlo  ir  Prasee. 

We  čtwrtck  dne  21.  zář]  opakewal  se  imandAir 
T^Knrhanjki^i  o  kteréžto  hře  w  těchto  listech  gii  gednáno.> 
P.  Grau  (Pozrt)  si  xwláátč  zdárně  počjnal  a  zmjrniw  některé 
nepěkné  stránky  tohoto  charakteru  učinil  geg  snesitelněgsjm, 
což  celků  na  ugmu  nebylo,  zwláStě  an  p.  6.  žádných  hla- 
itrněgájch  rysů  nepominul,  gimii  by  se  ráz  PozrtAw  ostře 
nakresliti  dal.  P.  Herbstowa,  pp.  Grabioger  a  Krumlow- 
ský  měli  též  swé  zásluhy,  i  ostatnj  zňstali  we  swé  mjře. 
Chwáliti  mnsjme,  Že  tenkráte  i  kostumy  hlawnjch  osob  pě- 
kněgi  woleoo  a  wiíbec  w  oděwech  wjce  rownotwámosti 
Šetřeno  nei  predelle. 

"W"  neděli  dne  24.  zářj  hrál  se  poneyprw  Kocebue&w 
7»Baynrd,H  činohra  w  5.  ged.  Překlad  p.  Filjpkfiw  ge  do- 
brý a  přcdstawenj  bylo  wAbec  chwalitebné.  Bayarda  bral 
p,  Rrumlowský.  Nemůžeme  zapřjti,  Že  se  gemu  té  přjmosti, 
té  prostoty  a  srdečnosti,  té  s  rytjrskau  dwornostj  spogené 
pljwětlwosti  poněkud  nedostáwá,  bez  nichž  si  dokonalého 
Bayarda  pomysliti  nemůžeme.  Gsau  to  nedostatky  w  oso- 
bnosti geho  základ  magjc],  gež  zauplna  odstraniti  sotwa 
kdy  bude  moci.  Zato  má  w^ak  pomocnjka  gednoho  —  a 
to  mocného,  —  blahozwučný,  dogemny,  silný  organ,  gjmž 
BwláUč  w  srdečných  scénách  mnoho  nahraditi  může,  kdykoli 
ho  ifastně  neb  aumyslně  dobře  upotřebj.  To  se  i  tenkráte 
opět  ukázalo.  Mnoho  krásně  wywedl,  zato  wsak  zase  mno- 
há krásná  mjsta  tak  raiino  sebe  pustil,  tak  wlažně  předná- 
šel, gako  by  proft  žádného  wýznamu  neměla.  Lilugeme,  že 
lo  widy  opět  a  opět  pozorowat^  musjme,  že  nám  p.  K. 
obyčegně  gen  gednotliwé  scény  hráwá,  zřjdka  kdy  wžak  celý 
charakter  we  wsech  částech  a  oJstjnech  sauměrnt^  wywinutý 
•  a  prowedený  podáwá.  Třeba  aby  p.  K.,  dokud  geStě  mlád, 

veškeru  pozornost  swau  k  tomu  obrátil,  nfchcc-li  na  wždy 
na  témže  stupni  w  uměnj  swém  zůstati.  Neywělsj  chwálu 
sasluhuge  p.  Kolárowa  za  pilné  a  wůbec  zdařilé,  prowedenj 
Bwé  úlohy.  P.  Nerbstowé  bychom  přáli,  aby  nemusjwala 
na  gewižlč  slaupiti,  dokud  by  byla  dostatečného  času  ne- 
měla, aby  se  úkolu  swého  zauplna  zmocnila.  Ginak  musj 
pak  teprwé  s  formami  gazykowymí  krutý  bog  wésti,  kterýž 
oběma  saupeřfim  na  »kodu  býwá.  P.  Grau  hrál  w  prwnjch 
aktech  zdařile;  w  poslcdnjm  výstupu  byli  bychom  ale 
přáli,  aby  byl  oheů  swtig  dusil,  čeho  zde  tjm  wjce  potře- 
bj  bylo,  žo  prftwod  goho  w  těchto  scénách  práwě  mdlVm 
byl.  Bylaf  tato  ě»st  neychairněgsj  y^  celém  kuse.  P.  Bie! 
tre61  dobře  srdečný,  přjmý  způsob,  gakýž  Tardieuowi  přj» 
slušj.    Škoda  gen,  že  geg  opět  napomjnati  mUsjme,  aby  na. 


to  hleděl,  by  řeí  geho<  saawisněglj,  wýrainěgij  a  třetelněgi} 
se  stala.  Že  přičiněnj  u  něho  w  tom  ohledu  bes  prospěchu 
nenj,  toho  důkazy  měli  gsme  giž  w  některých  hrách  geho. 
P.  Kolár  gak  řjkáme  trochu  plawal,  p.  Grabinger  silně.  Coi 
by  to  pěkné  wyprawowánj  la  řeč  nestálo  ?  P.  Prokop  pro- 
vedl swůg  úkol  co  do  hry  ďobře  a  mluwil  lépe  než  kdy 
gindy.  P.  Tomkowi  bude  kothurn  sotwa  kdy  dobře  slušeti. 
P.  Lapit,  p.  Kaika  a  ostatnj  malé  swé  úlohy  dle  možnosti 
dobře  sastaU.  F.  L.     ' 

W  auterý  86.  táij  :    »hnxĚU^k  SevilUhjm^   komická 
spěwobra  we  2  gednánjch  od  Rossini-ho,  překlad    od  pro« 
fessora    Macháčka,    nowá  welmi  pěkná  dekorace  v  2  ged- 
nánj  malowaná  od  Deni-ho.   Reditelstwo  nemohlo  se  před- 
platitelům na  rotlaačenau  vjce  zawděčiti  než  tjmto  mistrov- 
ským djlem  nesmrtelného  italského  kompOsitora.     Abychom 
prawdu  řekli,  tak  zdařilého    prowedenj  gsme  se  na  prwnj- 
kráte  ani  nenadali,  s  tjm  wět»jm  potěéenjm  ale  wyznáwáme^ 
že  na  rozpacjch  gsme,  odkud  achwálau  po^jti;  práwě  toto 
gako    o  záwod   snaženj-se   gednotliwců   ku  pěknému  celku 
bylo  přjčinau,  že  se  téměř  w^ech  posluchatelů  ona  přjgem- 
ná  uspokogenost  zmocnila,    která  se  nikdy  gednostrannoftj 
a  branatostj,  nýbrž  gediné  okrauhlau  ukončenostj  docjliti  dá. 
Uvertura  éla  precisně.     Hned  na    to    lahodil    nám  Mayrůw 
hlas  a  geho  pro  mužské  hrdlo  neobyčegně  měkká  koloratura 
v  prvnj  arii  s  průvodem  kytar.  Kdo  hy  snad  slovům  ne- 
byl dobře  rozuměl,  (Čeét  milu^  dobrau  výřečnost,)  neoh  po- 
myslj,  željbezn^m  zpěvem  hrabě  milenku  zeana  budj.  W  tom 
vybuchne  za  scenau  praud  Fi^arowých  šprýmů  a  důvtipů. 
S  takovým  hlukem,    gako   nái    lazebnjk,    málo    kdo  se  do 
světk  uvádj ,  bystřina  se  řjij,  blesky  se  sypau,  ligavec  pa- 
dá, to  vže  ale  se  v  oblacjch    a  ne  na  zemi  rodj,  to  žádá 
zásobu  hlasu,    gaká    se   ledakde    nevyskytne.     P.  Strakatý 
dosvědčil  tenkráte,  že  nám  i  v  tom  oboru  neocenitelnau  ge 
podporau.     On  vjce  obracel  zřetel  na  vyznačenj  dramati- 
ckého momentu,  kdeby  snad  giny  byl  pravým  zvukopádem 
ohlušil.  —  Pro  Rosinu  hodj  se  prostolibá  osobnost  p.  Ton- 
nerové  velmi  dobře,    a  ťipravný  gegj  oděv  schvalovaly  i 
přjsné  dámy.     Pro  takové  tole  ge  hlas  gegj  stvořen;  při- 
rozeně plynná    koloratura    vynikla    ladně    při  gcdnoduchém 
prfivodu  v  prvnj  kavatině,    a    by    i  Jcaždý  byl  opakoval. 
Že  hlas  ten  ge  slabý,  předce  vždy  doložil,  že  v  něm  nevý- 
slovná půvabnost  spočjvá.     We  hře  nebylo  žádné  cblad- 
nosti,    v    řeči  žádn^o  poklésku;    z  těch    úst  newyklauzne 
nikdy  khavaljrmjsto\a val jr;  i  nech  se  neobává  zpěvkyué 
tato,  že  bychom  se  mohli  přesytit,  kdyby  ploěgžjm  hrdlem 
své  dary  rozdávala.     W  druhém    gednánj    vložila  si  bra- 
vurnj  arii  od  Beriota  pro  Malibranku  skládanau,  a  zjskala 
lak  hlučné  pochvaly,    že   se    zdálo,  gakoby  gi  obecenstvo 
k  opakovánj  bylo  vyzývalo.  Kdo  vjtězj,  tomu  ae  odwáž- 
livost   ráda   promine.     Co    opilý    vogjn   Ijbil  se    p.    Mayr 
vjce  geště,  neili  co  zakuklený    učitel  hudby,    a    wAjm  prá- 
vem.    W  této  opeře  můŽe  se  trochu  natjrati,  gelikož  to  ce- 
lek dobře  snese.     Takto  počjuali  si  i  p.  Brava  i  p.  Prokop« 
Gcgidi  komika  zmocnila  se  v^ech  myslj,  oČ  se  svláitě  po- 
slcdnj  pán  staral,  gelikož    od  dlauhého  nosu    až  k  záplato- 
vanému dcštnjku  na  nic  nezapomněl.     Škoda  že  p.  Brava 
svau    veikau   arii    vynechal.     P.  Negedlá    nás  překvapila  ; 
ona  pogala  Bertu  co  prastarau  matronu,  ačkoliv  se  gj  geSté 
o  lásce  snjwati  má  ;    to    se    gj    ale  tak  dobře   podařilo,   že 
dwa  Poláci  gi  za  opravdovau   i^hnhuHun   s  tresavan  hlavau 
a  ne  za  djvku  svěžjch  tvářj  měli ;  zagisté  gj  k  velkémp  pro- 
spěchu poslaužj,  že  se  v  tak  rozliůné  úkoly  uvazovati  musj. 
Ziistanerli  opera  na  této  dráte,    budeme    se    vsjui  právem 
moci  gj  vychlaubat.  r. 


CM«pto  tMto    wyeháxj  we  •třřáu  a  w  vobotn  po  púrArtjcIi  í  ka/dku  <)riih»t  slřřd.i    pridawa   »•  piUarchowa  pr>lftha.     1'redplacj  *•    n   yfyi^w^ieXm  »m  •iwfl 
léu  4S  kr.,  wr  kiii)ik<iprriwjrH  na  pni  leu  I    zl.  86  kr.,  nft  c.  k.  pnatácb  půli.  i  ai.  SA  kr.  aiř. 


VVydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


RirodnJ  libawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


ČJ8lo  79. 


4.  řjgna  1949, 


10.  r.  béh. 


Hoirý  rot 

Byla  po  Wfísdohf  e  —  a  gá  w  neylepšjih  toz* 
maru,  kterýž'  g^nom  očekáwánjm  přjitjbo  kusu 
poněkud  ěediwěl  a  černal.  Mel  gsem  strachu. 
Bylof  oznámeno  třetj  gednánj  Rossinihó  Odiella. 
PiraWá  maličkost.    Prášek  pro  spanj. 

Konečné  se  w^fín^nula  opona.'  Tu  sedřl& 
Desdemona,  harfa  itedlé  nj — htawa  na  harfř.  Teď 
otewřela  oko  a  upnula  k  plátěným  sufitám.  Mne 
progel  mráz!  To  byl  pohledy  plný  smňelného  tu- 
Senj.  Pak  otewřda  úsia.  Byl  to  hlas  wyzpjwaný 
•—to  bjio  na  prwnj  čtwi:*t  notě  pozorówati ;  ale 
hlas  tento  byl  wmotri  gegj  gako  hřjčka>  wycházel 
ířduše  abýíwycwikowafný.  U  nás  by  ona  Desdemona 
nebyla  mohla  Kpjtvati;  ^le  to  i^ás  ubezpečugi^  že 
]»&  na  ždeg^jt^h  prknách  žádíiá  umělkyně  w  této 
osobě  nedogala>  gako  tato  kočégjcj>  takořka  ge* 
Bom  na  předsjni  chránui  poswěcených  se  potlau« 
kagjcj  zpěwačka.  Bylo  w^ak  na  nj  také  wídět^  že 
a«  byla  gindy  w  giných  okresech  pohybowala. 

Gakausi  neskonSenau  bolestj  byla  ochwjwá^ 
na  celá  gegj  předí$taiV'a  >  a  gá  nemohl  oka  s  nj  spu- 
ktit,  dokud  neulehla  na  lože.  —  Na  to  wystaupil 
GMfcello.  ffowý  ůkaz^  nad  njmžto  gsem  žasnuL 
Ani  uněho  nebylo  w  gfcnu  nic  wjce  nežli  několik 
zlomků  býwalého  zwuku  —  ale  i  těmito  třjskami> 
těmito  sutinami  wywáděl  wjce,  nežli  mnohý  wyi 
hláSený  zpěwák,  gemuž  byla  sice  prjroda  střjbra 
do  hrdla  nalila,  kterýž  ale  na  to  střjbro  nebyl 
uměleckau  rukau  sáhl.  Temmá  znuíaicst  a  žjřjcj 
bolest  wanulyVrau  geho^— a  ^  ú  oddechl  zhlu- 
boka, když  se' dýka  geho  w  newínné  krwi  Čisté 
Desdemony  ztopila.  Wyběhl  gsem  z  njzkého  di». 
wádýlka.  Zdali  hra  těchto  dwau  i  gine  diwáky 
tak  progala  gakó"  iUtte,  to  newjitj,— ale  že  gsem 
nebyl  na    omylu^    iiznáwage  hru   gegich  za  hlu« 


bokau,  z  neytagně^jho  nitra  wycházegjcj,  o  tonl 
gsem,  bohužel!  nabyl  brzkého  důkazu.  Ubohý 
Othello  tohb  wečera  doapjwal:  mjsto  zpěwu  wy- 
staupla  hrdlem  geho  krew. 

Celé  město  bralo  aučastenstwj  na  této  nešťastné 
přjhodě.  Zpěwák  i  zpěwačka  stali  se  předmětem 
obecné  zábawy.  Byliť  manželé — nebo  se  zá  to  ale* 
^poíi  ^7dáwali,  a  protož  gé  tato  rána  stegnau  bo- 
lestj zasáhla.  I  zagjmaliť  nás  nynj  swými  osobami 
rowněž  tak,  gako  nás  býli  prwnjho  wečera  swým 
\iměnjm  pfekwapili.  Od  nich  s#ných  nebylo  ale 
možno  ^ogakých  zpráw  dostati ;  žiliť  ohrazeni  ti- 
chau  samotau^  prchagjce  i  při  této  nehodě  každý 
spolek  lidský.  Aoi  ředitel,  ani  členowé  společnosti 
nemohli  nám  žádných  odpowědj  podati — leda  těch» 
že  byli  oba  nedáwno  z  ciziny  k  nim  přirazili — a 
že  zpěwák  manželku  swau  gako  prawý  mauřenja 
benátský  hljdá.  Gediný  obstaralý,  obnošený,  swě- 
tem  otřelý  herec,  kterýž  \u  laskawé  otce  hráwal, 
byl  prý  ge  oba  před  lety  w  Němcjch  u  wětšjho 
stálého  diwadla  nalezl,  a  tudy  něco  wjce  o  nich 
wěděl.  Gistilť,  že  tehdáž  oba  w  diwadelnjm  swětě 
wielkého  furore  dělali,  a  .chtěl  dotwrzowati,  že 
indnželénegsau,  nebo  tenkráte  alespoň  nebyli.  Šla 
prý  o  nich  powěst,  že  byla  zpěwačka  manželkau 
giného   a  že  gi  zpěwák  manželi  odwedl.« 

S  napnutau  zwědawostj  poslauchala  djwka  i 
starý  otec,  ani  oka  s  úst  powjdatelowých  iiespau- 
stěgjce.  To  byly  přjbehy,  gež  byly  wlaslnj  dům 
gegich  potkaly ;  to  byla  rána,  gež  byía  wlastnj  ge- 
gich domácnost  krwawě  poraucbala. 

»A  co  se  dělo  snima  dále?  o  ptala  se  djwka 
se  srdcem  nepokogně  tlukaucjm. 

»To  wlastně  newjm,«  řekl  Nowotný^  »mno* 
ho  dobrého  nemuselo  se  gim  ale  plésti  do  cesty.  Gá 
bdgel — a  od  té  chwjle  nepřišlo  mi  o  nich  ani  slo- 
wa  k  u25m — až  dnes  wečer,  kdyžto  gsem  od  wás 
odešel.  Napadl  gsem  gi  w  kafjrně  — odpusťte  roz- 
košná, že  s  wámi  o  reydišti  swetských  pošetilost] 


Digitized  by 


Google 


316 


rozpráwjm  a  ze  swých  poklésM  se  zpowjdám— * 
nalezlf  gsem  ge  oba  w  kaf}raě«  kdežto  řjkage  že* 
brotau  zpjwala.  Zwědawosi  «iebo  gak  bych  ne- 
sldoniteloý  pud  w  sobe  nazwal  --*  něco  mé  za  nj 
pohánělo  tak,  že  gsem  gi  až  za  tichý  práh  nyněg* 
šjho  prjstřeSj  stopo wal.  Ge  tobjda — holá,  hoto- 
wá  bjda — ze  zpěwáka  §^e  tu  paahý  stjn>  a  kdyby 
nebylo  swěda  gegj  dobroty — ženské  trpěIíwosti» 
nebylo  by  snad  gíž  ani  po  tom  stjnu  památky. 
Kdyby  bylo  peněz,  bylo  by  snad  gestě  pomocí — 
'  tu  mi  padl  přjtel  Johanýsék  na  mysl;  on  mjwá 
někdy  w  kapse  zbytečný  dwadcetnjk,  a  proto  gsem 
také  hned  až  k  wám  za  njm  pospjchal,  aby  mně 
snad  do  rána  něco  giného  nenapadlo. « 

9 — A  gak  se  gmenuge  tato  waše  podíwná 
zpěwačka?«  ptala  se  djvka«  w  gegjžto  duši  pořád 
wětšj  bauře  se  zmáhala. 

»I  ty  swatá  newinnostíl*  zwolal  Nowotný  ze 
swého  sedadla  wstáwage.  »Kdo  pak  to  může  řjcí 
8  gistotau?  Ge-li  co  prawdiwého  na  powěsti,  ktc- 
rauž  nám  o  nj  přede  dwěma  lety  starý  herec  do- 
twrzowal,  tedy  se  před  swětem  sprawým  gmenem 
neblýská.  Ginak  gi  gmenuge  zpěwák  swau  Beatau«« 

«Beatau7« ^ zkřikl  starý  kapelo j  mistr,  křečo* 
witě  ruce  na  prsau  spjnage,  —  j>Beatau  ?# 

BBeatau?^'  zašeptala  djwka  polohlasitě,  arto- 
wé  se  gj  chwěli. 

Matka  gegj  nazýwala  se  také  Beatau. 

{Fokra^owánJJ) 


ProS  gsem  ostal  sám. 

Byly  časy,  milj  přátelé,  kdy  gsem  mysljwal, 
ze  srdce  na  swětě  něco  platj,'kdy  gsem  daufal.  že 
si  gjm  také  něco  dobudu.  Kepteytese  co  to  bylo; 
sáhněte  si  každý  na  prsa  swá,  a  z  nich  Wám  ně- 
co řekne,  gak  smutné  to  gest,  má-li  člowěk  samo* 
tným  zůstati,  má-li  na  wěky  bez  někoho  býti, 
kdoby  8  njm  cjtil  a  myslil,  s  njm  se  snařil,  rado- 
wal a  tesknil — na  wždy  opuštěným  gako  kůl  w plotě, 
až  k  té  gamě,  kteráž  wezmauc  co  zemi  náležj,  po- 
sléze každý  swazek  aspoň  pro  tento  zdegšek  roz- 
děluge.  Přičiňowal  gsemse  w  tomto  žiwoto^praco* 
wal  i  staral,  abych  samotným  zůstati  nemusil ;  opra- 
wdu,  snad  málo  kdo  tak  swědomitě  a  smjm  řjci, 
s  takowým  wynasnaženjm,  s  takowými  obětmi  to 
činil,  gako  gá;  w  knize  osudů  bylo  to  wšak  ginak 
předepsáno  a  má  směnka — nebyla  přígata.  A  co  by- 
lo moge  neštěstj  ?  pauhá  maličkost,  a  stud  i^litost  se 
o  mne  pokaušj,  zpomenu-li  si  na  tu  malichernost, 
která  ifine  o  wyplněnj  neysladájch  naděgj  a  snad 


tM  o  nřco  Xwé  a  snadné  pQtulnosti  k  srdci  lidské* 
mu  připrawila ;  byla  to  — *  ale  nech  čtenář  aim 
dřjwe  mau  historii  wyslechne. 

Kdy  gsem  wlastně  na  onen  ataw,  který  nám 
tak  blaženau  budaucnostj  kyne,  gak  ale  teď  k  ni* 
gaké  aspoil  útěše  swé  pozorugi,  welmi  zřjdka  kdy 
gi  Qsktttečňuge«*kdy  gsem  tedy  wlastně  na  onen 
staw  pomýšleti  začal,  nemohu,  chci-lí  swědomitým 
býti,  bijže  určití,  podlé  wšeho  se  mi  ale  zdá,  že 
to  dost  záhy  býti  musilo.  Myšlénky  gsau  wšak 
lehké  aiiwobytj  ge  těžké;  tak  ta  zwláště  též  n 
mne  bylo,  a  nescházelo  mi  giž  mnoho  ode  ityr 
krjžků,  když  gsem  se  oprawdu  ke  kroku  onomu 
chystati  mohl.  Zatjm  gsem  mnoho  wytrpěl,  zku- 
sil, ano  giž  gedňau  i  bijzek  smrti  byl ;  bohužel  ie 
ona  nemoc  i  ginau  nešfastnau  památku  mi  zůsta* 
wila.  Když  gsem  ale  konečně  widěl,  že  kapsa  stačj, 
bylo  mé  prwnj,  ohljžeti  se  po  té,  kteráby  mé  srdce 
naplniti,  gi  pak  prázdnit  ppmáhati  měla.  Bylo  mi  při 
tom  auzko,  neboť  posawáde  chránil  gsem  se  wšech 
bližšjch  známostj;  řekl  gsem  si  wšak:  s  chutj  do 
toho  1  a  mé  zámysly  i  obmysly  padly  na  dceru  sau- 
sedá  w  domě ;  děwče  bylo  hezké  a  čiperné,  a 
zpěw  gegj  naplňowal  dobrau  částku  dne  naše  po« 
schodj,  a  bezpochyby  že  ho  něco  také  geště  pro 
dolegšj  a  hořegšj  patro  zbýwalo.  Ona  nebyla,  zlá 
a  wšecko  se  dobře  podáwalo, — nešťastná  procház* 
ka  učinila  wšemu  konec.  Bylo  nás  wjce  a  byli 
gsme  weseli ;  řeč  přišla  na  to  a  na  ono,  na  hUwu  a 
wausy,  na  kadeře  a  na  wlasy  a  podobné  trety.  My  gsme 
se  wedli  spolu,  t*  g.  gá  s  nj,  i  byl  gsem  w  ncyšťastoěg* 
šjm  rozmaru.  »Go  se  toho  týče,«  prawil  gsem  ««» 
»  gá  mám  také —  «  Bůh  wj  gak  gsem  to  w)'slo  wil,  co 
xni  ted  geště  ani  z  péra  negde,  ale  tenkráte  bylo  giž 
to  slowo  wyletělo  as  njm,  se  wy trhla  také  ruka  mé 
společnice  z  ruky  mé.  Začerwenala  se,  pak  něco 
řekla,  a  dala  se  do  smjchu  a  wšickni  ostatoj  s  nj. 
Mně  bylo,  gakoby  mě  byl  polil  studenau  wodau,  a 
tehdáž  gsem  owšem  Priessnice  neznal  a  léčiwé  gegj 
moci.  Widěl  gsem,  že  ge  po  wšem  weta*  Byl  g^íyn 
rád,  když  gsem  se  mohl.'poraučeti,  a  brzp  po- 
raučel  gsem  se  také  z  onoho  domu,  kdež  gsem  ga- 
ko na  špendljkách  byl. 

Z  počátku  mi  bylo  welmi  auzko ;  pak  gsem 
si  myslil:  Nenj  tak  zle, aby  nemohlo  býti  zas  dobře, 
a  zponenáhla  nfátila  se  mi  opět  má  dobrá  mysl. 
^ešlo  to  ale  tak  dlocela  samo  seb^. — Stalo  se, 
že  mne  powinnost  má  několikráte  a  dost  často 
po  sobě  do  něgaké  rodiny  wedla ;  byli  to  lidé  řá- 
dnj,  spůsobnj,  a  gá  byl — také  způsobný ;  matka 
si  mne  wšjmala  a  zwala  mne  na  častěgi,  a  gá  nedal 
si  několikráte  řjkati.  Měli  dceru ;   ta  sice  neřjkala 


Digitized  by 


Google 


-f  •    w 


me,  ale  pomaln  začal  gsem  gi  řjkati.  Učinil  gsem 
gj  leccos  k  wůli,  ona  to  laskawe  přigjmala;  gá 
zwykal  na  ni  a  ona  ae  aláwala  ke  mně  wždy  př}* 
wětíwěgSj  a  téi  důwěmégij.  Ona  nešťastná  wéc 
wězela  mi  ale  pořád  w  mjsli^  gako  černá  chmara 
na  kragi  ostaioč  gasných  nebes.  »Co  se  mám  po« 
řáde  báti?«  nyslíl  gsem  si;  »ona  ge  hodná  a  ro« 
iumná>  gá  gj  to  swcřjm  abude  konec  wšeho.^  Gak 
gsem  myslil*  tak  gsem  také  nčiníL  Wybral  gsem 
si  chwjlij  kde  se  mi  nowá  má  přjtelkyně  zwlášté 
áutolnau  býti  zdálaŤ  Hatka  wyšla  za  nčgakým  do- 
hljdnutjm  wan^agá^-^gápřistaupils  mymaumyslem 
k  deeřt.  Prwnj  siowa  nechtěla  wen^  ale  odhodlán 
byw  myslil  gsem  si:  Skoč  oko  nebo  zub,  »Má 
draháj  prawil  gsem,  pro  swé  uspokogenj^  a  abych 
wás  neklamal,  musjm  wáni  řjci,  ^ao   to  snad  we 

waSich  očjch  gen  maličkost]  bude:  gá  mám * 

Sotwa  gsem  to  dořknul,  odskočilo  odemne  uleknu- 
té děvyče,  až  gsem  se  sám  z  toho  lekl,  opakowalo 
8  úžasem  ono  osudné  slowo  a — uteklo  ze  dwerj. 
Cobych  čtenáře  nadarmo  trápil  7  mně  newyrostly 
ani  zde  wjce  r&že  a  nowé  přátelstwj  dostalo  se  k 
starému  konci.  Ale  bolelo  mě  to,  a  geště  wjc  než 
dřjwěgsj  nehoda,  a  než  se  mi  to  wykauřilo  trochu 
snesitelně  z  hlawy,  bylo  mi  o  plných  pět  let  wjce 
než  dřjwe  a  stářj  mé  začalo  se  giž  k  pátému  křjžku 
nakloňowati.  To,  čeho  gsem  se  neywjc  báwal,  osud 
starého  mládence^  zdál  se  giž  odemne  neodwra* 
tným  býti  a  pomalu  začjnal  gsem  s  křesťanskau 
trpěliwostj  trochu  klaudněgí  o  něm  přemýšleti. 

Má  hodina  wšak  gestě  newypršela  a  geště  ge- 
dnau  měla  se  mi  naděge  zakmitati,  owšem  aby 
nebe  po  gegjm  zhasnutj  tjm  zakaboněněgšj  zůstalo. 
Gá  sice  stárnul,  ale  srdce  mé  z&stáwalo  ku  podiwu 
mládo,  acjtilo  dobře  gestě  sjlu  w  sobě,  učioiii»  coby 
koliw  na  něm  bylo,  někoho  nastřádanau  swau  wrau- 
cj  láskau  šťastným.  I  poznal  gsem  wzdáleuau  swau 
přjbuznau ;  bylo  gj  sice  giž  několik  přes  dwadcet, 
ale  proti  mym  krjžkům  zdála  se  mi  mladau  gako 
kuřátko;  ona  i  gegj  rodina  přišli  neznémj  do  mé- 
ho města  a  streyček  mohl  gim  w  ledačemž  pla* 
tnym  bytí ;  děwče  zdálo  se  že  něgaky  smutek  tjžj ; 
gakž  bych  nebyl  hleděl  těšiti  tetinku  ?  Tak  to  pomalu 
šlo,  hezky  zwolna,  ale  předce  gsem  byl,  než  gsem  se 
toho  nadál,  tak  daleko,  že  gsem  se  sám  swych  my- 
ilének  ulekl.  Nu,  pomyslil  gsem  si,  do  třetice  wše- 
bo  dobrého,  a  tetinka  ge  tetinka.  A  wídjme,  daři- 
lo se  to;  wždy  sic  nebywala  geště  docela  wese* 
lau,  ale  předce  byla  utišeněgšj;  mně  se  zdá  otec  a 
matka  také  s  nj  po  straně  mluwjwali— ačkoli  mne 
to  dost  mrzelo — a  když  gsem  posléze  gá  s  nj  také 
promluwil,  nemuselo  mě  to  giž  wjce  mrzeti.  Ona 


817 

si  dala  řjei  a  gá  byl  blažen ;  wygednali  gsme  wie* 
cko  a  měli  gsme  podpisowad.  Posawád  nic  newS- 
d^a ;  gá  se  stal  maudřegějm  a  myslil  gsem  si:  Po* 
sléze*  co  gest  na  tom,  wj  to  aiieb  newj  to;  nestane 
se  tjm  ani  šfastnčgšj  ani  nešťastněgšj,  a  muž  má 
býti  maudřegšj.  Ale  U  má  maudrost  byla  předce 
trochu  wiklawá,  a  když  přišlo  k  rozhodnému,  zwj- 
těžila  nad  nj,  budiž  třeba  malicherná  swědomitost* 
•  |jlá  tetinka  namáčela  gii  péro.  Počkeyte,  prawil 
gsem,  ge  to  sice  hlaupost,  ale  musjm  wám  prwé 
něco  swěříti.  Ona  hrála  zatjm  pérem  w  kalamáři. 
Milá  tetinko,  pošeptal  gsem  gj  do  ucha,  gamám— 
Ona  sebau  cukla.  »Wy!7«  zwolala,  a  cely  obsah 
kalamáře  wylil  se  na  smlauwu ;  nešťastné  to  zoame* 
ujI-^-Anebylo  z  toho  oprawdu  nic*  Ona  by  se 
snad  předce  nebyla,  ač  nerada,  zpěčowala,  gá  ale 
widěl,  že  gi  to  nicméně  trochu  přemáhán)  stogj» 
a  nechtěl  gsem  na  ni  doléhati.  Zatjm  přišel  někdo* 
kdo  gi  i  beze  mne,  bohdeyž  na  wždy  potěšil.  Byla 
to  něgaká  staršj,  newjm  na  gaky  způsob  dřjwe  po* 
roztržená  známost,  a  bezpochyby  také  přjčina  gegj 
těžkomyslností.  Teď  byla  opět  weselá,  a  gá-*gá 
gsem  se  stal  tjm  také.  Ona  byla  neyhodněgšj  a  ney- 
upřjmněgšj  ze  wšech,  a  tedy  mě  to  také  neyméně 
bolelo;  bolelo  sice,  ale  trnj  urážky  nezůstalo  we 
mně  wězeti. 

Tak  gsem  zůstal  sám,  milj  přátelé  1  Napřičjněl 
a  načekal  gsem  se  dost;  srčíce  mé  myslilo  to  co 
neyupřjmněgi,  a  snad  by  se  byla^  předce  mnohá 
mohla  šfastnau  se  mnau  státi.  Moge  neštéstj  byla 
přjlišná  swědomitost— ale  ne,nikoliw,  dobře  gsem 
učinil;  moge  neštěstj  byli|  —  paruka  I  KU 


Genké  dlVradlo  ir  Praze* 

We  Čtwrtek  dne  28.  táfj  prowoxowal  se  pone^rprw 
hoL  prospěchu  p.  Grabingra  powSstny  nCarínvný  záwogu 
podlé  Tolda,  hudba  od  Titla.  Od  koho  Unce,  dekorace, 
stroge,  letadlo,  oděwjr  a  B6h  wj  co  wiecko,  to  si  račte 
na  diwadelnj  ceduli  pře^Jsti.  Mně  toliko  na  srdci  ležj  smj* 
niti  se,  ie  překlad  ge  od  Tyla,  a  sice  uk  wýbomý  a  w 
kupletech  uk  trefný,  gak  se  toho  wSdjr  nadjti  mAžeme,  kdy- 
koliw  nájí  mistr  gazyka  péra  se  chopj.  Tento  oprawda 
čaroumý  xáwog  dáwal  se  na  tačátkutoho  měsjce  we  swém 
rodinném  mSsté  po  2lt5té,  aw  celém  Josefowském  díwadle 
nebylo  prázdného  mjsteiinba.  Přesazen  na  Českan  pAdu,  ne* 
stalo  se  •  mu  gako  mnohému  karafiátu,  který  se  rád  zwrhne. 
O  něm  mohli  bychom  rjd,  ie  byl  éťastnau  sjtj,  která  řé- 
dítelstwu  a  beneficiantowi  přes  p&l  tisjce  zl.  stř.  ulowila. 
Den  svr.  "Wáclawa  byl  den  wýroínj  slawnosti  pro  diwadlo. 
Mtlownjci  této  zábawy  spomenau  si  na  Skřetu  a  na  w£c- 
cky  naděge  a  přánj,  které  ten  weěer  w  srdcjch  gegich  byly 
powstaly  j  mnoho-U  se  z  toho  wjíeho  wyplniio,  nemohu  řjci, 
newěda  co  si  kaidý  z  nich  přál ;  ie  ale  proroctwj  o  úplném 
zahynutj  českého  diwadla  w  skutek  geStě  neweilo^  to  ge  asp</Ti 
prawda  a  tjm  samV-m  wywracugj  se  také  zpráwy  rozneslé 
po  naij  wlastíy  S^^^^y  S^^  konec  geho  byl  nasul. 


Digitized  by 


Google 


918 

Čarowný'  sávog  má  dwS  wnithij|  fet^Bija  ^ntt  tei|« 
timentálnj  a  druhau  l^omickau.  Kdyby  p.  Kolárowá  chtěla, 
ibohla  by  w  prwnj  srcéně  wjcc  dogmauli,  p.  Krumlbwsk^ 
w6hee  vtede.  Sleira  ^lau*  p^kná  a  moha*  s  wdtáj  ^rroM 
cnQStj  pi*edn9i(eDa  býti^  p..  K.olárQwá.z,o4tFi4ge.nčkdy  hlsí% 
swúg  do  prjtUúé  wýáky,  a  xbawuge  se  tjm  zwUUnjho  pft- 
wkbu*:  Teptw  gegj  pozemské  ptitowánj  bylo  opět  Wýborné 
a  dokonalá.  Ejaniika  usUwaii  pp.  Grabtnger,  iPMkop  a 
p»  Skalná  $  dobrým  prospěehem.  P.  Grabioger  byl  tt  we-> 
Bělém  rozmara  a  při  gasném  hlasn,  a  obeceastwo  se  mu  do 
sytosti  nasmálo,  Daafáme  ie  po  drahé  při '  kti^^letech  po- 
sleduj  slowo  iMb«d#  poÍyk«t»  an  %  tobo  práwd  ČasiSgí  ostea 
'vrtipu  vykukuge  a  sahaleo  býti  nesnij.  P.  Skataá  se  "vry- 
spamenala.  Kdo  gežté  zp^w  gegj  neslySel,  bude  si  ho  od 
té  chwjle  wáíili.  Ta  Čisiá  wýřečnost  a  srozumitelnost  gtf 
w  kíomiee  neofieniteliká  wlastoost  am&že  za  prewidlo  slau- 
^iti.  I  p.  Prokop  byl  na  swém  mjstě,  zplwi^á  úloha  geba 
ňenj  nepatrná  a  iádá  trochu  powáienj.  On  přispěl  s  welikau 
Cástj  k  dobrému  celku.  Na  t-vracj  ceduli  stogj  Astroa :  p, 
Harbstowá,  a  Sibife:  p.  Hynkowá.  Tak  4a  milo 'zůstktii 
K.ráIownu  gsme  pro  temnost  hlasu  ncsJ^^eli,  ale  role  Sibi-. 
ly  podařila  se  začátečnici  p.  Hauákovré  dobře  dost.  Wse- 
•ky  mea^  role  byly  w  dobrých  mkaa.  Při  taieoj  kragin 
posorowali  gšme  9í|ké^  cukánj  a  wáanmg, '  což  oluacnj  ^km  ' 
překáželo. 

Náw^těwa  byla    přehogná,    potlesku    až  do    ohlubenj. 


DOMACJ  KRONIKA. 

.;  Z  Berama  d.  IX.  zájrj  b.  n  (a  dop,  plátolsk.)  Byl 
gsem  w  Hiigku,  a  nabawíw  se  rozmaniLostj  a  maožstwjm 
]^aQtnjk&  wáeho  druhu,  i  poslaachánjm  zpěwu  křiklawych 
kramářů,  kCeřj  swé  w^  tíc^ádk  RutnAch  Tóku  tohoto  wyti- 
^pé;  pjsné  k  obi^reseleiij  .mládaacA  a  pavaa  t%  dWa  1irflg<í 
car/  prodá wdgj,  odebral  gsem  se  do  hostince  ;  howor  zd^ 
byl  tak  rozmanitý,  gako  čFetná  společnost.  Mluwílo  s^  zde 
mnobo  a  k  metou  potěšanj  toliko  de^ky.  Okolo  čVtfHé  ho*^ 
diny,  k^yi  %\f  slaNčka  se  injžUo^  n^staiipil  gsena  panť  do 
Unbo»Lě,  abycl^  i  toto  město,  w  němž  se  české  hryja^ 
diwadle  dáwagj; '  tvnitř  i  zewnitř  pomal.  Starodáwnj  pjseri: 
»Kde  se  piwo  wařj,  tam  se  dobře  dařj<(  dobře  na  paměti 
máge,  ptám  se  po  piwowAře,  a  hned  gakýsi  muž,  několik 
kroků  tauž  cestau  přede  mnau  gdauck  prawil  ke  swé  spo- 
lečnici: w^^ebyl  by  ze  mne  hadač?  'Odpusťte  pane,  wy  gste 
qepochybně  nřgaký  wlastenec,  že  se  po  piwowáře  tHete?«c 
iSlowa  ta  mne  trochu  diwně  dogala,  a  w^ak  ochotný  mělfaii 
mně  brzy  pomohl  i  rozpaku.  »Nás  pan. starý  ge  také  wla- 
^tenec,  my  u  něho  máme  knihownn  a  gá  často  od  něho 
knihy  bráwám.  My  wiickni  geg  máme  rádi,  neboť  negen 
že  dobré  piwo  wařj,  on  nám  i  wždy  něco  o  pánech  iiHa- 
stencjch  z  Prahy  powědjti  wj.«  Dobrá,  pomysljm,  a  pijmo 
^o  piwowáru  8«  ženu.  Pozdrawíw  tedy  p.  starého  co  vla- 
stence a  wyprawiw  mu,  co  gsem  byl  o  něm  slyšel,  progewil 
gsem  žádost,  aby  mi  kníhownu  okázal.  Propúgčil  se  mi 
hned  -welmi  laskawě,  wedl  mě  do  wedlegsj  swčtnice  a  ote- 
wřew  dosti  'wclíkau  skřjni,  knihy  a  pamětnici  mi  okása|« 
.  Gá  wyndaw  poslcdněgsj,  as  toto  hned  na  začátkt^.  gsem 
četl :  »Prwnj  mvAlónka  o  založenj  knihowny  této  vznikla 
dne  17.  února  1840  we  společnosti  několika  měáfaníli  zde^ 
šjch,  kteřj[/to  negenom  Že  se  gj  borlíwe  ugali,  ale  i  mnohé 
gine  ze   svých  spolubratrů    k   ig  nakloniti    a    gi  spogenau 


ppiiil>5J'^{eek  i^e  $k«tA  uwt$ú  sb  trynasliaiilL  •  I.|»(d^ii« 
na  gích  Žádost  od  přjtomného  zde  p.  Bogíslawa  Pichla  pj- 
senaná  wybjdka  na  wcskeru  obec  Unhostskau,  kteráž  w^ady 
kskiiwS  pHgatfl  byl*;  w  Čami  'arúí  př«d««gfj  %  pkak  méKxň^ 
blai]ko4ěg«ým  pijklad^m  phsdoháa^lJU  Uéin^ald  p^ttí^lé 
sbjrka  na  zgeduánj  prwnjbo  základu,  při  £en|i  sdegžj  spo^ 
l^nměStan  p.  X  Procházka  ochotně  úřad  sběraCefe  zastával. 
Seilo  se  43  zi.  stř.;  z-ťiehoi'  pfe<ba6  skřjtoS  kampena-  a  haíkff 
djUn^  uové,  djlem , staré  na^dnán/,  toi  d<>ksojr  tr  lé^tteí* 
slvj  p.  J.  B.  Pichl  w  Praze  obgednává.  —  Na  lo  způ- 
sobena »Pamífnice  híthowny  Vnhoitskéa  a  Wřé  to  pro  přj- 
kžitost  m}sta  w  ^byd^  mCsukého 'fládké  p.  h  Pfmripdt^ 
PicMn  složeno  a  gemu  vcdenj  odevzdáni},  ktan^i  auřad 
až  posud  zastává.  —  Podniku utilottf  i  mimo  město  pod- 
pory laskavých  wlaUenců  stalo^e  ^častno,  mézi  kter^mii 
ptedal  wýtečttéhov  "^lasutiee  a  s]i4sov«telt  wyt.  \Aust.  paoá 
W.  Negedlékú,  pak  pp.  Bog,  Pídila,  J.  PK  Picl^k,  h  K. 
Tyja,  Fr.  Rubeme,  L.  Riegra,  Fr.  Hain^áe,  Fr.  Šumavského^ 
Tomjčká  a  m.  g.  pHpomenauti  slnjj.«t  — >  GeSté  gsem  se  v€ 
knihowoi'  bavil  a  obrazy  vlasteaeakýok  mužft  po  sdich  ro»* 
"vrějíevé  pozoroval,  an  mladičká  panj  stará  k  vám  vsta^o^ 

řřjchod  několika  pánů  zakladatelů  zdegij  knihovny  oznámila, 
dli  gsme  mezi  ně,  a  rozmIau#agjce  až  do  hodiny 'deváté 
••  milé  vlasti  své,  na  odpodinutj  gsne  se  odebrali.  Dra- 
hého dne  poděkovav  se  za  laskavé  bostinstvj  k  Berannn 
gsem  se  ubjral,  s  vraucjm  přánjm  aby  Wiemohancj  udělil 
vytrvalosti  a  svornosti  vuem,  kteřj  giž  poznali  pravdu, 
dobro  a  krásu,  a  aby  ňílidy  neMponijiiali  beslo  aaffeho  vy<A 
s^ce  .z^fii^ii^ilfho  vlasunce.  Dra.  8wal.  PretUt : 

Wlast  tobě  ii^ot  data,  gj  geg  obétug  sa^^ 
Wlast  tobě  lásku  dala,  gi  vraucně  milug  zas ; 
Wlast  tobě  slávu  dala,  gj  slávu  zjskey  zas  ^ 
:    Wlast  tobě  gménj-  dala,  gj  nes  ge  v  <Aét  tas. 

J.  F.  PHbjk. 


míviitOTOn. 

i.  '    '  I-      •»        . 

•  Při  ne»těstj  na  yersaillské. .  silnipi  byl  geden  Pařjž^p 
obzvláktnj  náhodau  zachráněn,  gcho  manželka  vSak  příila 
ó  život.  SfástněgSj  manžel  přigda  domů,  znamenal,  že 
de»tnjk  svůg  xtratil.  Gde  na  policii,  hlásj  se  vftide;  ni- 
kde nic  To  byla  traj^cká  nehoda>  dvogj  stráta.  gednjfla 
dnem,  a  kdykoliv  o  n j  miuwíl,  pravil:  »ZlratiI  gsem  svaa 
Ženu  a svůg  destnjk— docela  nový  de^tnjk,  kterýž  mi  velmi 
dsahým  byl«. 

.'  Bude-li  geátě  déle  ukové  sucho,  pHgdeiae  o  U  ne- 
bohá hovádka,  pravil  gakýsi  statkář  k  sedlce.  O  gen  když 
nám  vaře  Milost  zůstane,  vzdychla  si  ana. 

Gedny  německé  noviny  stěžugj  si.  Že  kterýsi  irano 
cansský  Časopis  spisovatelkyni  Karoljnn  Pichleť<ovau  Ma- 
dame Philer  nazývá.  To  ge  ovsem  chyba,  ale  nech  si 
německé  časopisy  samy  dřjve  vUmnau,  co  z  naSích  gmea 
éinj;     ^ 

Loňského  roku  bylo  v  Pa]^'ži  754  bankerottů,  piá 
nichž  se  o  summu  42,000.000  gednalo.  Kok  př«d  tjm 
bylo  o  102  bankerottů'  a  o  7  mil.  dluhů  při  nich  méné. 
&syi  se  lep^. 

Omyly  tisku. 

w  4jsle  75.  str.  801  n«  I.  skupci  x-  ^^  >1>0'*  ^^1  >»j*<0  ISSS. 
„      „     T8.   „    SU  „1.       „       „  15  «aoI«  nésprostjfá  m.  rosprotffVá. 
„       „      „      „      »      i7    «•        »      jf    *  ••'>»'■*  Be»«U»l  m.  nales), 
kteriŽto' an^al  mSje)  omyly  Uaktwé  omlowiti  1  n«pr«witl  prosjme. 


yrliá»j  w«  «lr«au  •  w  gobolv  p*  pAUriteli :  kkSaM  drnkati  »irřa.|  fHávtru  ••  pAUrckowa  prjlok*.     Přtap I»cj  ••    v  ir]iA«w«ici»  M  éivrf 
1«U  4S  kr.,  wm  k»ikkiip«rtwtek  4i«  pSl  \étm  t  si.  S6  kr.,  ••  c.  k.  poitaeh  púlV  9  ml.  36  kr.  str. 


Wydáwánjm  a  redakej  X  PospjsiU  w  Fra/^e. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HárodnJ  zábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


g;í8Io  80. 


9.  řjgna  1843. 


10.  r.  běh. 


Mowý  roL 

(ťofcrA^oi^iifi/J 


Wenku  se  gestě  chuiDelilo.  Gen  slabý  pa« 
blesk  ze  sněhu  wysoko  napadlého  táhl  se  ulicj. 
Chatrné  dwjřka  nepatrného  domku  na  Františku 
opět  se  otwjraly. 

iiBůh  prowázeg  kroky  twé,  a  uwedis  ge  zase 
brzo  šťastně  do  tichého  přjbytknl«  žehnal  starý 
hudebnjk  dceru  swau,  kteráž  w  obnošený  zimnj 
pláštjk  zabalena  s  Nowotn^m  práwě  přes  práh  siu» 
powala. 

»Deyi  to  Bůh  1«  zašepula  djwka  a  w  nesná* 
zjch  duše  swé  pewně  se  nedáwnému  přjteli  na  ru« 
ku  zawěsiwsij  pobjzela  geg  k  rychlém  kročegůnu 

Nebylot  gj  mpžno  přjštjho  gitra  pokogně  do^ 
ma  wyčkati.  Mysl  i  srdce  stály  w  plameou.  Bylo( 
to  poprwé  za  celého  žiwou,  co  gj  k  sluchu  zprá« 
wa  přišla,  budjcj  wiý  tu  neybc^estněgšj,  ale  i  ney* 
sladšj  památku* 

Kdo  byla  ona  zpěwačka  7  —  To  se  muselo 
rozhodnauti  —  a  sice  brzy  rozhodnauti.  Nemělať 
gj  arci  krom  žiwota  nic  co  dékowati  —  ale  wždy< 
byla  předce  gegj  matka  1— byla  nj»  gestli  gi  swjra- 
wé  tušenj  neklamalo.  Ta  sama  matka  byla  owšem 
břemeno  trpkých  dnů  na  dobrého  otce  i  na  ni 
swalila — bylať  ale  předce  matka  gegj  —  a  matku 
mjti»  to  si  zobrazowala  djwka  wždy  tak  spanilými, 
tak  lahodnými  barwami,  že  by  byla  ráda  k  wůlí 
gedinému  spočinutj  na  gegjm  srdcí  na  celau  mi- 
nulost zapomněla, 

Rusowlasý  přjtel  mluwil  o  nedostatku  wšeho 
pohodljp  wšj  obsluhy.  —  vSnad  bych  gj  mohla  gá 
w  této  těžké  noci  poslaužiti  I^  —  pomyslila  djwka, 
a  giž  byla  i  myšlénka  ta  z  list  wenku. 

Po  ulicjch  začjnal  giž  noworočnj  hluk  tichnau* 
ti,  kdyžto  s  ochotným  a  neobyčegné  wýgewy  mi- 


big|cjm  přjtelem  a  prflwodcem  ku  wzdálené  ho- 
spodě spěchala. 

Obywatelům  chatrné  komůrky  nebylo  by  ani 
we  anách  napadlo,  že  dnes  geště  náwštěwu  dosta- 
nau— atakési  gi  nepřáli;  aleapoň  zpěwák  byl  by 
rád  na  panšti  zaletěl,  kde  by  nebyl  lidské  twáře 
spatřil. 

Zemdlen  a  předce  gako  na  wlnách  pobauře- 
mého  moře  ležel  na  loži ;  tělem  nemohl  řjkage  ani 
pohnauti,  a  předce  ho  to  pudilo  pryč — daleko,  w 
krage  neznámé,  kde  by  mohl  bydliti  bez  nedůw*ě- 
ry,  bez  bázně,  bez  tráp«g|j.  Nowotný  byl  se  gim 
mabjdnulspomocj— onse  alezpěčowal  gipřigmautí. 
On  chtěl  státi  a  klesoauti  bez  cizj  podpory  — *  ge« 
nom  Beata  měla  při  něm  wytrwati,  genom  Beata 
měla  ho  pláštěm  ochrany  swé  zastřjti,  genom  Beata 
měla  poslednj  wzdechnulj  geho  slyšeti. 

Ma^'ckými  okowy  byl  čas  uto  dwi  srdce 
opnul.  Oniť  se  byli  na  swětě  tak  postawili,  že 
geden  bez  druhého  obstáti  nemohli.  Weškeré  po- 
měry a  zákony,  wšechen  dáwnoletý  zwyk  a  mraw 
byli  tak  porušili  a  zničili,  že  sami  w  sobě  nowý 
9wět  utwořiti  a  w  něm  nowého  žiwota  hledati  mu- 
seli* 

Beáta  mllowala — i  musela  pak  swůdce  swého 
milowati,  musela  celau  dušj.  weškerau  silau  žen- 
ského srdce  k  němu  se  upnauti:  neměla-li  gako 
podťatá  sosna,  gako  zlomená  kwětlna  se  zwrátiti 
a  w  prachu  zhynauti.  Ona  byla  neyswětěgšj  swaz- 
ky  žiwota  lidského  — -  manželskau  a  mateřskau  lá- 
sku w  pošetilé  zaslepenosti  ztrhala:  gakauto  kře- 
čowitau  silau  musela  se  tedy  w  srdce  toho  muže 
ponořiti  a  zakotwiti,  k  wůli  němuž  byla  celým  swě- 
tem  pohrdla  ? 

A  on?  —  On  gi  roilowal  skutečně  ;  po  dlau* 
hém  poletowánj  pauhého  motýla  z  paupětc  na  pau- 
pě  bylo  w  něm  poznánj  Beaty  prwnj  zabřesknutj 
onoho  swětla,  gežto  nás  po  celý  žiwot  wodiwá  — 


Digitized  by 


Google 


^ 


320 


bylař  to  prívnj  giskra  onoho  p&meftc,  kterýž  nás 
po  celý  žiwot  zahrjwá^  pálj  a  w  popel  zničuge. 

O  lásce  nedá  se  dobře  rozumo wari,  a  kde  se 
plete  hlawa  do  lásky,  tam  přestáwá  láska  býti  lá- 
skau  —  gakowáž  ge  wedlé  swé  půwodnj  bytosti. 
Láska  se  rodj  a  umjrá  w  srdci;  to  gediné  gest 
gegj  řjS,  gegj  králowstwj  —  to  gegj  tichý  domow, 
gegj  osamělý  hág  a  tagemné  laubj.  Krom  srdce 
nemá  wlasti;  wšude  ginde  ge  cízinkau  anágem- 
nicj. 

Rozumem  nedá  se  nikdy  láska  měřiti ;  kdo 
10  pochopiti  nem&iCj  ten  nikdy  nemilowal  -—  to 
gest:  on  se  nekaupal  w  tom  čarowném,  wěčně 
mladém  pramenu  rozkosj,  w  gakowém  duše  tone, 
když  gi  láska  we  swau  náruč  pogme. 

Pak  nese  geden  rád,  čjm  ho  druhý  obtjžj» 
pak  ge  pauhý*  sen,  pauhé  mrknutj,  lehké  usmánj^ 
létawý  mráček  na  čele  gednoho — wáecko  ge  dru- 
hému drahým  zákonem,  swatým  snaženjm  a  cjlem, 
k  němužto  i  odwáženjm  swého  žíwota  pracuge. 
Láska  ge  welemocná,  ničehož  se  nehrozjcj,  wše 
odwažugjcj...  ale  kdož  gi  zná?  Weliký  haof  zná 
něco  giného. 

Takž  byl  a  zůstal  poměr  Beaty  a  manžela 
gegjho  obyčegnémn  sw^  nerozlustitelnau  pohád* 
kau.    A  předce  nebylo  nic   přirozeněgšjho,  nežli 
že  oba  tak  a  neginak  wedlé  sebe  stáli ! 
{Pokraíowánf.') 


Don  BaMomero  fispartero. 

(PokračowÁnj.) 

TVjtězstwj  u  Lucbany  gest  snad  neykrásnegsjm 
wálečnýni  činem  Esparterowým ;  škoda  vfšak,  že 
z  něho  wjce  těžiti  neuměl.  Wáhánj  swému  ae  opět 
oddaw,  dopřál  Karlistům  chwjle^  by  se  opět  zpa- 
matowali;  hwězda  gegich  zhasjnala  sice  giž^  odwá« 
žili  se  wsak  geště  gednau«  překwapenjm  toho  do- 
sjci>  čeho  wjce  zgewnau  silau  dogjii  si  netraufali. 
Dne  1 2.  kwětna  1837  opustili  náhle  w  noci  swé 
ohrady,  hlawnj  gích  sjla  hnula  se  k  polednjmu  a 
Don  Carlos  zwěstowal  zwláštnjm  prowolánjm  wog- 
sku  swému,  že  za  čtyry  neděle  w  Madridu  nocle- 
howati  bude.  W  skutk^i  dobyli  Karlisté  několik 
měst,  a  dostali  se  přes  řeku  Ebro,  a  přednj  hljdky 
dwau  gegich  zboru  došly  až  před  samý  Madrid* 
Espartero  wšak  spěchal  giž  chwatem  k  ochraně 
hlawnjho  města,  kamž  také  dne  1 2.  srpna  doraziw 
od  lidus  gásánjm  prigat  byl.  Tak  bylo  hlawnj  ne* 
bezpečenstwj  odstraněno;  naděge  Karlistů,  ktcřjž 
myslili^  že  lid,  kamkoliw  prigdau«  haufně  se  knim 


přidáwati  bude,  byly  napořád  zničeny  a  tjm  nowi 
chwjle  wětsjho  bezpečenstwj  nastala.  A  wšak 
Espartero^  dlauho  giž  těžko  nesa,  že  ministerium 
tehdáž  následkem  zbauřenj  w  La  Granji  z  exalla* 
dli,  t.  g.  z  přátel  rychlých  pokroků  sestawené,  wog« 
sko  i  tedy  wedenj  wálky  zanedbáwá,  a  aám  se  u  wnitř 
k  mjrněgšjm  zásadám  Idoně,  zůstal  naschwále  s  plu« 
ky  swými  před  Madridem  státi,  aby  hlawnj  město 
bjdný  gich  staw  poznati  mohlo.  Důstognjci  kr. 
gardy  žádali  o  propuštěn]  ministrů,  EsparterO  ge 
z  tohoto  wogenské  kázni  se  owšená  přjčjcjho  kro* 
ku  nepotrestat  Ministerium,  takowý  odpor  widauc 
a  u  králowny  wládařky>  pro  půwod  gebo  gemu  ne- 
nakloněné  podpory  nemaggc,  žádalo  o  propuštěnj, 
kteréž  také  obdrželo  ;  Espartero,  wšelikau  nadégi 
k  zastawenj  revolučnjho  praudu  poskytugjcj,  měl 
mjsto  prwnjho  ministra  prigmauti.  Wůdcowstwj 
bylo  mu  ale  žádaucněgšjm  a  nepřígal  ničeho,  leč 
to  si  zgednal,  že  generál  ÁUdx,  muž  gemu  wěmě 
oddaný,  za  ministra  wogenských  wěcj  gmenowán 
byl,  čjmž  se  Esparterowi,  aspoň  za  trwánj  tohoto 
ministerium  welký  wplyw  na  wládu  pogistiL 

Nynj  měl  ale  Espartero  za  to,  že  doba  k  uwe- 
denj  kázně  mezi  wogskem  a  ku  prjsnému  potře* 
stánj  onéch přestupků  nastala,  kteréž  we  wiklawém 
a  negistém  tom  stawu  wěcj  wždy  wjc  a  wjce  zrů* 
staly,  a  Espartero  gednal  při  tom  s  onau  okainžitau 
důraznostj,  a  kteraužto  dlaubé  wáhánj  i  čekánj  swé 
][)řetrhowati  umj.  Skrýwal  dlauho  oěkliwost  swau, 
kterauž  ka  krwawým  těmto  a  ohawným  činům  cj* 
til,  gaklibě  ale  teď  šťastných  dosáhna  prospěchů  o 
důwěře  a  poslušnosti  wogska  ke  swé  osobě  pochy* 
bowáti  nemusil,  aniž  pak  nepřjtel  pro  tu  ehwjli 
welkých  strachů  naháněl,  gal  se  prowinilce  tak 
nenadále  a  směle  trestati,  že  to  wogsko  mocúě  do* 
gmauti  musilo. 

Dwa  generálowé,  Saarsfield  a  Escalnd  byli 
od  wlastnjch  swých  wogáků  zawražděni.  Dne  80« 
řjgna,  tálma  skrze  město  Miranda  del  Ebro,  roi« 
kázal  Espartero  wogsku  do  šiku  se  postawiti,  wstau- 
pil  u  prostřed  Čtwerhranů  od  něho  utwořených  a 
wygádřil  několika  důraznými  slowy  ohatvnost  wraž* 
dy  na  obau  těch  generáljch  zpáchané*  Na  to  ká* 
Zal  desjti  wogákům,  kteřjž  se  za  wražedinjky  Es* 
calerowy  opět  poznali,  Z  řady  wystaupiti  a  po  krá^ 
kém  s  knězi  pomodlenj  byli  před  očima  celé*  ar* 
mády  zastřeleni,  kteráž  okolo  mrtwol  gegich  tá* 
hnautí  musila.  — ^  Deset  dnj  ná  to,  wtrhnuw  do 
Pampeluny,  kdež  zase  generál  Saarsfiel  zabit  gest 
byl,  rozkázal  )^ogsku  na  nátwrzj  se  postawiti  a 
hrozil  mu,  že  ge  po  desátém  postřjleti  dá,  pakliže 
inu  winné  heoznámj.     A  w  skutku  bylo  dwanáct 


Digitized  by 


Google 


321    . 


wo^ákA  od  «poludruhů  sw^ch  přinuceno,  bj  z  Si- 
ku wy8taupiliaza,winnéseuznalí.  Wlom  okamie- 
Dj  příg^el  také  plukownjk  Lteon  Irtarte,  pro  něg^ž 
bylo  posláno.  Espartero  wida  ho  přigjzděú  zwolal 
sa  nég  silným  hlasem:  sMezi  lidem  se  myslj,  že 
na  bczfciwotj  Saarsfíeldowu  spotuwinen  gste.«  — 
vGsem  newinenj  můg  generále  !«  odpowěděl  Iri- 
arte. —  ©Kdyby  tak  bylo,«  dolomil  Espartero*  i>tě- 
Silo  by  mne  welice;  pakliže  ale  tak  nenj,  stožjte 
we  dwan  hodinách  před  Bohem  aučty  swé.^  *-*- 
Stůl  i  stolice  přinesly  se,  wogenský  saud  začal 
6wau  práci,  obžalowanci  wyslecMiae  a  odsaudili,  a 
před  obljčegem  celého  wogska  byli  i  hned  Iriarte, 
tagemňjk  geho,  dwa  wyššj  důstognjcí  a  60  n]už& 
zastřeleno. 

W  týž  čas  ale,  kde  Espartero  tak  ráznau  přj- 
anostj  na  wogsko  swé  doléhal,  ucházel  se  z  druhé 
strany  wšemi  možnými  prostředky  také  o  geho 
lásku.  Nebylo  snad  wůdce»  který  by  byl  pečliwěgi 
o  to  dbal,  aby  wogsko  geho  w  ničem  nedostatek 
nemělo  ;  nepřestáwal  proto  na  ministry  dynowati, 
kleřjž  na  wydánj  rozmařilého  dworu  wždycky  do* 
statek  peněz  niagjce,  gen  armádu  neywětžj  bjdu 
třjti  necháwali. 

Mezi  tjm  dokončili  Kortezowé  rokowánj  swé 
o  nowé  austawéj  kteráž  se  dne  18.  čerwna  1837 
prohlásila.  Na  zásadách  welmí  wolných  založena 
gsauc  nebyla  předce  s  to,  rozbauřené  řjsí  té  po* 
koge  podati,  nýbrž  naopak  stáwala  se  gen  heslem 
gich  a  gáko  plástjčkem,  kterýmž  se  wšickni  pří* 
odjwali,  gimž  o  zrusenj  zawedeného  gednau  řadu 
běželo.  Hlawnj  dwě  strany,  meziKortezyi  wná- 
rodu,  byli  Exaltadowé,  přátelé  rychlých  a  důraz- 
ných změn  a  ztenčowánj  králowské  moci,  a  Modera^ 
dowé,  kteřjž  těmto  naopak  se  snažili,  u  francauz* 
ské  wlády  podporu  swau  nalézagjce.  Ministeria^ 
rychle  se  za  sebau  střjdagjcj,  byla  od  králowny 
wždy  zgewněgt  z  odhodlaných  moderádů  wolena  ; 
odpor  druhé  strany,  zgewný  i  tagný  zrůstal  wjc 
a  wjce,  a  wláda,  widauc  w  Esparterowi  gedinau  té* 
ipěř  podporu  swau  a  gména  geho  se  bogjc,  muse- 
la mu  wšemi  možnými  prostředky  lichotiti.  Ne- 
dworný  bogownjk  nedal  se  wsak  tjm  ukogiti.  Dů* 
ležitost  swau  poznáwage,  a  neplatnostj  tolikerých 
swých  proseb  o  dodáwánj  wogenský ch  potřeb  ura- 
žen gsa,  prohlásil  se  weřegně  proti  ministrům  bez 
toho  giž  od  exaltadů  tjsněným,  a  tak  byl  pád  ge* 
gich  od  toho  wyřčen,  kterýž  sám,  gak  gsme  swr* 
chu  powědělij  postana  u  Madridu,  gim  aneb  aspoň 
gich  straně  k  wládě  byl  dopomohl.  Protiwnjci 
gegich  užili  toho  k  swému  prospěchu;  Espartero 
zdál  se  nya  «  aspoň  wedlé  činů  a^^ých,  k  nim  při- 


chylowati,  a  oni  nadege  swé  na  něg  skládagjce, 
činili  seč  koliw  byli,  by  geg  k  sobě  pewně  upau- 
tali  a  k  zgcwněgsjmu  odpjránj  wládě  přiměli.  Tak 
stál  Espartero  gaksi  mezi  oběma  stranama  a  zge- 
wné  geho  přisiaupnutj  k  gcdné  nebo  ke  drtďié 
*  mělo  wjtězsiwj  gegj  rozhodnouti.  Moc  geho  rost- 
la wučihledě  a  pomalu  wkládala  se  mu  gako  sa- 
ma sebau  uzda  neywyššj  moci  do  rukau,  giž  brzo 
w  plné  mjře  a  wýhradně  obdržeti  měl, 

CSenaoist  citu*). 

Gemnost  s  dobrotau  spogená  gest  gedoa  z  neyicrá* 
snřgSjch  wlasinosij  Cflowéka.  Zwlástó  by  se  méli  powpen- 
Ci  w  obcowánj  s  podrjzenými  laU  clnostj  sikwjti.  Mnohý 
prokaxuge  dobrodinj  ale  na  hrubý  způsob,  Čjmž  dar  wScli- 
ké  ceny  a  slasti  pozbýwá ;  mnohý  rozkazuge,  ale  s  takowym 
se  obóřebjm,  ze  slatižjcjmu  powintiost  nesnesitelným  činj 
břemenem.  Prawé  tagemstwj,  kterak  si  srdce  poddaných 
neodolatelně  sjskati  lze,  táležj  w  tom,  aby  powýseaec,  nechť 
dobrodinj  nebo  chwálu,  rozkaz  nebo  domluwu  udělugc,  to- 
mu, gemuž  se  ty  wěci  děgj,  uSetřil  zahanbenj  Čili  zarděnj, 
kteréž  buďto  nad  swau  podrobenostj,  aneb  nad  swVmpro'' 
winěnjm  neb  neStestjm  a  nedostatkem  pocjtiti  musj. 

Francauzský  generál  Turennc  ztiamenal,  ic  geden  ge- 
bo  podřjzCný  dfistognjk  na  starém,  spalném  koni  gcde,  a 
widď,  ie  pijlii  chudý  gest,  aby  si  lepsjho  kaupíl.  ))Wy 
gezdjte,«  prawil  k  nSmu,  »na  dobrém,  pokogném  Lotai,  ale 
ti  mogí  gsau  mně  starému  muži  pťjliá  ohniwj  a  -wášniwj. 
Wy  byste  mne  welice  zawděéil,  kdybyste  z  toho  ohledu 
wýměnu  připustil,  a  za  gednoho  z  m^'ch  konj  mnč  po- 
síaupil  wa^eho.K  O  gaké  djky  skládal  dňstognjk  swému 
ilechetoému  wůdcí,  který  na  geho  potřebu  hledě  tak  gcmné 
Šetrnosti,  by  ho  nezahanbii,  dokázal. 

Rowněž  tak  gemnociln}m  se  oswědífowal  Turenne, 
kdy  i  musil  někomu  domluwu  dáti.  Wogáci  geho  w  Hen- 
Degawsku  drancowali  zámek,  geho2  byli  autokém  dobyli, 
kdežto  panj  znamenité  krásy  nalezli  a  gi  co  neylcpáj  kořist 
ke  swému  w&dci  přiwedli.  Turennc^  daleký  toho,  aby  se  z 
takowé  uctiwosii  podi-jzenVch  wogákú  tě^il,  poslal  hned 
pro  manžela  té  nešťastné,  milostné  uchwáccnky.  2>Zde  pane,(c 

•)  Gii  dáwné  přjslowj:  vSIowa  hýhj,  ^ifjkladowé  fff- 
hnitn«t  ukazuge  sgewně  tu  prawdu,  že,  budicí  prawidla  ctno- 
sti a  nauky  o  mrawnosti  sebe  oslrowlipněgsj ;  přcdcc  nikdy 
tak  hluboko  w  pamět  newnikagj  a  w  nj  neziistáwag^j  gako 
geden  přjběh,  geden  přjklad,  w  němito  ctnost,  o  kteréž  se 
gedná,  gako  na  obraze  se  Ijéj.  Za  tau  prjéinau  sebral  gsem 
z  mnoha  dřgcpisu  pijklady  a  wždy  nokolik  w  gcdnu  Irjdu 
seslawif,  před  kterauž  gsem  krátké  naudenj  položil  gsa  to- 
ho domnenj,  žehy  se  celá  ta  kniha,  giŽ  pod  názwem  n.SM- 
wn  dlowečeŤtfrwa«  k  tisku  chystám,  na  ten  Bpůsob'8Ula 
prospěiněgáj.  Posn.  cp. 


Digitized  by 


Google 


.   323 


prawU  k  g^gjma  manieli,  »přígmětei  naspét  swftu  manld- 
ko.  Že  ie  gj  oa  cti  neabljiilo,  těmto  mým  ndatnym  wo- 
gák6m  dekujete.  Oni  takowé  wáinoati  kgegj  spanilé  oso- 
bé  pocjtUiy  Ie  gi  pro  Betpečnost,  aby  «e  gj  iiduý  bagný 
nidemnjk  nedotknul,  ke  mné  —  swémn  w6dci  —  pHwedlLc 

« 

Francau»»ký  uíený  MauperiiuM  dal  ae  sa  swého  u 
Friedricha  Welkého  pobjrtj,  swau  iwédawostj  lákán,  nawe- 
sti,  aby  se  na  bitwu  Molwickan  podjwaL  I  wjleil  na 
strom,  s  nébo£  wSecko  přchijdl.  Na  neitistj  ločUi  ho  ra- 
kauštj  husaři,  sehnali  ho  dolA  a  do  Čistá  mu  pobrali  wie- 
cko.  Když  pak  po  mnoha  letech  týi  Maupertíus  do  Wj- 
dně  pHgel:  uwjtal  ho  cjsař  s  uotíwostj  welikau.  Mesi  řeěj 
ptí»io  gim  také  mluwiti  o  dotčeném  drancowáoj  ;  i  xtěÍo-» 
wal  si  Maupertius,  ieneywjce  swých.  hodinek  od  anameni- 
t('bo  hodináře  Grahama  xhotowených  lituge,  kteréi  mu  pH 
hwěftdářském  pozorowánj  dobrau  sluibu  konáwaly.  Cjsař 
mu  podal  hodinky  od  téhoi  mistra,  w  nichi  ale  diamanty 
bohatě  wsaxeny  byly,  řka  :  vHusaři  gen  kratochwil  si  ap&* 
sobiti  chtěli, —  oni  mně  ty  hodinky  přinesli,  tu  ge  máte!<c 

♦ 

Slowůtný  Cnmot  swým  nelfastným  ůřadowánjm  o 
wSecko  gměnj  přiSel.  Čehoi  kdyl  se  Napoleon  dowěděl, 
prawil  k  ministrowi  wálky :  vNesluij  se  muži,  gako  Camoi 
gest,  darowati  penjse  a  předce  mu  něgak  pomoci  musjme. 
Zřidte  to  tak,  aby  mu  wláda  xa  newyplacenau  sluibu 
100.000  frank&  dlužila  a  Kaprawila.ci  Kterážto  slowa  ro- 
wnež  gemnost  citu  gako  i  šlechetnost  progewugj.  Neboť 
byl  Camot  práwě  ten,  kterýž  se  konsulátu  a  posděgi  cj- 
sařstwj  Napoleone wu^  co  neymolněgi  protiwowal. 

Po  druhém  dobytj  Pařjže  od  spogencA  obědwal  cjsař 
Alexander  gednoho  dne  s  polským  generálem,  knjžetem  P. 
w  St.  Denis  (we  swatém  Diwiži)  a  hrabě  Langeron  w  téže 
se  společnosti  nacházel.  Ku  kterémuž  cjsař  meti  roxmlau- 
wánjm  řekl:  »Gi2  po  druhé  gsem  Montmartre  nawjtjwil  a 
tam  baljčck  Wám  swědčjcj  nalezl. «  —  »Sire  (cjsařská  Mi- 
losti),«  wece  hrabě,  »gá  tam  nic  neztratil. «  —  »0,«  xaraxil 
ho  cjsař,  an  x  kapsy  baljk  wytahowal,  »gá  se  nemeyljm— 
wiztelff  Hrabě  Langeron  i-oxpečetil  baljček,  a  hle  nalexl  w 
něm  znaky  xnamenitého  řádu  ruského. 

*  *  . 

Před  několika  lety  přiíel  nešťastný  wyhnaný  král 
iwedský  Chistavson  do  Heidelberku  a  do  tamnjho  prwnjho 
hostince  wstaupil.  Filec  pod  páždjm  drŽe  a  w  sprostý, 
téměř  olumělý  kabát  oblečen  gsa  do  sjně,  kde  páni  obě- 
dwali,  lve  jel.  W  sjni  bylo  množslwj  pocestných  a  ítuden- 
lA,  ktefj  hlučný  howor  wedli ,  ale  gak  mile  krále  wyhnance 
zhljdli,  —  plni  uctiwosti  umlkli,  študenti  odložili  dýmky  a 
host,  kterýž  na  prwnjm  mjstě  za    stolem   seděl,   wstal  aby 


imnafenému  hosti  nstaupíL  Hospodský  m  ko  táaal,  Uho-li 
gamu  hudbu  od  pr&wě  přišlých  musikantA  posleobnanií*  Na* 
Čei  když  swau  apokoganost  progewiJy  na  žádný  spAsobna* 
trpěli  přjtomnj  hosté,  aby  musik antAm  něco  platil,  wědan* 
ce,  že  w  Basilegi  mnoho  BMtawiti  munl*  Nikdo  %  přj* 
lomných  sa  smáti,  ba  ani  na  neKaatného  nmie  nrálliwao 
swědawostj  pohljžeti  neopowážiL  Wieobecná  wálnost,  ror 
wněl  wsdálená  od  otrocké  poddanosti  gako  od  bolestného 
zlebčowánj  hjhf  od  celé  společnosti  k  netfaatnému  proge* 
wena.  Pnkof  OuMk. 


DOMACJ  KBONIRA. 

%  PRAHT.  Prosbm  o  p9>išpii^\  Katolický  kotlal 
w  Liptlsu  porauchal  se  dne  20.  Čerwna  1841  sesutjm  mno- 
ha swých  Částj  tak,  že  napořád  giž  k  odbýwánj  služeb  bo- 
žjch  neschopným  se  stal.  Lipská  obec  katolická  sachránila 
sice,  odwážjc  se  swých  žiwotA,  neydraslj  %  něho  nábytek 
i  zdi  byly  spodpjrány,  sUrý  tento,  r.  1710  wystawěný 
chrám  nedal  se  wšak  vjce  zprawiti  a  katoljci  museli  st)j- 
dawě  s  protesunty  služby  božj  w  prot.  nowém  kostele 
wykonáwati.  Poněwadl  ale  s  tjm  mnohé  neanáse  spog^ny 
byly,  sebrali  wžecky  swé  sjly,  chtjce  sobě  nowý  kostd 
wystawěti,  a  w2ak  s  neywětijm  wynasnaženjm  nebyli  s  to 
yrjoe  sebrati,  leč  coby  k  sakaupenj  mjsta  k  nowému  koste- 
lu stačilo,  gežto  gim  na  mnohé  prosby  sa  9000  tol.  pře- 
putftěno  bylo.  U  welikém  tomto  nedostatku  swém  obra- 
cugj  se  nynj  prosebně  k  nám,  gegjm  sausedAm,  gežto  gsme 
s  nimi  dřjwe  tolikerými  swaxky  spogeni  byli  i  posud  we 
mnohých  a  dAležitých  trwáme.  Gména  wáech  dobrodincA 
budau  do  xwláátnj  pamětnj  knihy  xaneíena  a  xařjxenjm  ney- 
dAst.  biskupa,  p.  F.  W»  Mauermanna,  apoiít.'  vikáře  pro 
kat.  obce  w  král.  aaskéu,  budau  se  co  rok  na  wýročnj 
den  bitwy  lipské  swaté  mie  za  padlé  wnj  bogowojky  naáj 
armády  držeti.  Přjspěwky  xbjrá  kanownjk,  král.  saský  ka- 
plan a  rytjř,  důst.  p.  Aug,  Milde,  bydljcj  w  Prase,  w  c^ 
letné  ulici,  pod  A.  552,  w  2.  poschodj. 

ZpSwnj  ústavo.  Pan  J.  E.  Chládek,  učitel  xpěwu  na 
xdegSjm  c.  kr.  konvikte,  otewřel  letos  opět  zpdwnj  swAg 
é9taw  na  staroměstském  náméstj  Č.  933  od  1.  řjgna  počj- 
nagjc  a  sice  pro  žáky  i  dospělé  obogjho  pohlawj.  Manau 
nám  při  tom  s  radostj  na  pamět  nápěwy  dwau  českých 
zborA  (»ZhAru  bralřj  zbrogme  pažen  atd.,  pak  »práwo  chrá- 
nit, ctjt  a  bránittc  aild.),  které  p.  Chl.  zdaHIebyl  -w  hudbu  uwedl 
a  w  poslednjm  wečemjm  wyralenj  we  swém  zpěwnjm  ůsta- 
wu  žáky  sw^'mi  chwalitebně  prowozowal.  Saukromně  po- 
čal se  ústaw  tento,  ale  pod  spráwau  stogc  učitele,  který 
swau  zpěwnj  žkolan,  gegjž  prwnj  djl  nedáwno  wyftel,  do- 
statečně krátký  swůg,  přitom  ale  dokonalý  a  přjgemný  spA- 
sob  w  učenj  zpěwnjm  dokázal,  brzo  welmi  mnoho  obljbenj 
si  zjskal,  a  prospěžnost  zawedeného  wyučowánj  dotatečně 
se  rychlými  a  dAkladnými  pokroky  žákA  w  každé  píjleii- 
tosti  dokazuge.  Wyučowánj  děge  se  třikráte  za  týden  od 
3 — 5  hod.  a  sice  pro  každé  pohlawj  zwIáAtě  a  gest  na  dwě 
tfjdy  rozděleno  j  w  prwnj  platj  se  1  zl.  a  we  druhé  2  zl. 
stř.  měsjčně,  a  žákAm  wAtěpugj  se  kromě  toho  neydAleli- 
těgij  naučenj  a  harmonie,  pokud  ku  zpéwu  potřebné  gsau. 

M. 


CMOpU  tento  wychaxj    we  Btí-cdii    e  w  sobotu  po  p^IarNJch;    ke/den  dniheu  ciředu  pFidáwá  ee  ptAlcrcbowá  přjlohe.    PředpUej  ce  ii  wydewetele  ne  iV 
léia  4a  kr.,  we  knilikapcetwjck  ne  pftl  létě  1  bI.  86  kr.,  ne  c.  k.  po«tech  půli.  «  el.  36.  kr.  etr. 


Wydáwáujm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HárodnJ  zibawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  8L 


Éi.  řjgna  1843. 


10.  r.  běh. 


ZBA8NJ 

W.  Jaromjra  Picka. 


m. 

P&QBUZBNJ. 


Wéčně  budu  žehnat  Vrásnau  dobu. 
Když  gsem  zkrjieQ  %  Ihosteguosti  hrobu 

Cjtil    slowanského  žitj  slast, 
Kdyťs  mi  kázal  býti  Čechem  wSrným, 
Radil,  wýhost  dáti  bludům  Černým, 

Učil,  můg  co  národ,  má  co  wlast* 

Nač  přinášet  —  prawil's  —  wodu  k  moři, 
Nač  pridáwat  swčtla  gamj  zoři, 

W   sade  kwt^tnau  množit  aurodu? 
Čemu  slawit  národ,  gazyk  giny, 
Když  ge  wUstDJ  krásný,  gemný,  plynný. 

Když  má  rágů,  —  nebes  lahodu? 

Čemu  opčwati  cízj  hory, 
Cizjch  rekíi  hrady,  cizj  bory. 

Když  gich  doma  w  lesku  neznaném? 
Pjsmem  plamenným  'wrý  yr  srdce  zAatá 
Krále  pěwcA   Českých  slowa  zlatá  : 

vSláwa  Sláwu  slauti  Slowanem.n 

IV. 

8L0WANSKT  BÁSNJK. 

Spřge  na  chlum  ginoch  gasnočelý> 
Rusé  wlasy  po   sjgi  se  dělj, 

Na  plecech  má  zwučné  waryto; 
Dlj  pod  Ijpau,  prsty  w  lyře  hlasné. 
Čeká  na  diw  bozj  —  slunce  gasné  — , 

To  wSak  horau,  ^  mlhau  zakryto. 

Slunce!  a  giž  krásné  hlasy  znřgj, 
Zwonky  po  dolinách  spolu  pegj, 

S  hlasy  k  nebi  wane  pěwcuw  duch  ; 
Wtélenauť  mu  sw9t  myilénkau   božj, 
Chrámem,'  k  modlitbé  kde  ruce  složj. 

Každý  twor  kde  wolá  :  wMocnýť  Bůh.« 

Každému  co  bratr  ir  náruč  klesá, 

S  mutným  truchlj,  s  gásagjcjm  plésá, 

Klidný  gest,  když  slast  mu  nechce  kwést; 
W  tjsni  daufá,  w  slzách  se  usmjwá, 
A  když  k  gasným  hwézdám  zhlédne — zpjwá  \ 

Znáá  ho  ?    Siowanský  to  básnjk  gest. 


Wyzninj  anglického  gedljka  opige. 

Nedáwno  se  mně  knjžka  antická  pod  tjmto 
titulem  roku  1824  w  Londýne  wydaná  namanvla. 
Newjm,  zdali  do  giných  gazyků  kdy  přeložena 
byla,  aneb  zdali  wubec  obeeenstwu  pewniny  ew* 
ropegské  we  známost  wešla ;  —  buď  co  buď,  de« 
i^^atenáct  let  gest  dlauhý  čas  při  nyněgšjm  pohy- 
bowánj  literatury,  gežto  nás  každý  rok  nowau 
Wrstwau  knih  obseypá.  Wšak  DOsud  i  knihami 
wládne«  a  během  děgin  i  tato  knjžečka  nowé  dů- 
ležitosti nabywši,  casluhuge  aby  se  wzkřjsila.  Kor 
ho  nezagjmaia  wálka  Angličanů  s  Cjňany?  Kdo  z 
nás  neprobjhá  kwapně  noiviny,  dychtě  po  něgakém 
článku  o  Bsynu  nebes«,  o  »sláwě  rozumu*'  ?  Ka- 
gdeme-li  pak  zpráwu  o  Čjně,  spokogeně  se  usmj* 
wagjce  čjtáme  o  mhaurawVch  mandarinech  s  čer* 
nými  copy  a  dlauhými  nehty,  gežto  ze  skwo* 
atného  porcelánu  čág  srkagj,  aneb  swrchowané 
lahůdky  čjnské,  totiž  smaženého  ledu  požjwagj* 
Počkeyme  gen  geště  chwjlku,  a  w  Gjně  se  budau 
hemžit  Čechowé  a  Slowáci,  zbožj  Ijčeným  Čjňankám 
prodáwagjce,  aneb  slawné  diwadlo  pozlaceného 
paláců  w  Pekiné  hudbau  swau  obžiwugjce.  Tato 
naděge  swjtá  nám,  an  se  ukončila  wálka,  gjž  opig 
ač  ne  přjčinu,  i^šak  zagísté  přjiežilost  poskytnul. 
U  nás  chwála  Bohu  1  opig  posud  genom  lékařům 
a  lékarnjkům  powědom;  ohawnost  užjwánj  opige 
pro  rozkoš,  wěc  (daufám)  neslýchaná.  Powážjme-lí 
wšak  pokroky  kořalky,  kteráž  přede  dwěma  sto- 
letjmi  drahým  lékem  byla,  nynj  pak  lidským  zne- 
užjwáhjm  gedem  se  stala  strašným,  hubjcjm  těle- 
snost a  mrawy  národů  a  zplozugjcjm  hnusné  ne- 
duhy a  ocháblosti,  powážjme-li,  prawjm,  aučinky 
pálených  wod,  hrůza  nás  pogjmá  a  strach,  že  co 
nám  kořalečnj  mor  zdrawých  žiwlů  zůstawil,  opig 
dokonce  zničj.  Bůh  račiž  uchrániti  národy  slo- 
wanské  této  záhuby! 

Opig  (opium)  prýštj  se  ze  zelených  nedozrá- 

Digitized  by  VnOOQiC 


324 


lyxh  Tnakowic^  k  tomu  aučelu  gehlanii  popjchaD;f'ch. 
U  nás  mák  té  silné  šťáwy  nemá»  pročež  se  opig  k 
nám  z  wychodnjcb  kragin  ďowážj.  Gmeno  gebo 
zdá  se.  z  kořene  slowanštině  přjbuzného  přichá- 
zeti, gako  wůbec  názwy  mnoba  ginech  predmětAt 
drubdy  u  nás  domácjch,  nynj  pak  odcweaýcb. 
Užjwánj  ho  w  Asii  welmí  zobecnělo,  ano  i  w  An- 
glicku, gak  slýcháme,  strašně  se  sjřj.  Gesliť  lék 
welmi  prospěšný,  řjdj-li  učený  a  zběhlý  lékař  užj- 
wánj gebo ;  o  následcjch  ale  swéwolného  pi),  kau- 
řenj  aneb  gedenj  opige  (neb  tjm  trogjm  zp&sobem 
•e  užjwá,  owáeoi  s  působenjm  takměř  siegným,) 
podáwá  nám  nadzmjněná  knjžka  některé  zpráwy. 
Spisowatel  a  spolu  wyznawač  swébo  břjcbu,  gest 
gedíntj  posud  známý  přjklad  člowé^a,  kterýž  opigi 
odwyknauti  dowedll— Že  pak  » gest  radost  w  nebí 
z  gednobo  člowěka  pokánj  činjcjho  wětsj  než-li 
%  dewadesáti  dewjti  sprawedlíwých*  :  newábám 
gmeno  geho,  gežto  on  sám  skromně  zamlčel,  wy- 
gewitL  Gmenugeť  se  De  Quincyi {éli  Kuinsy),  a  žil 
aneb  žíge  dusawad  we  Skocíi,  ctěn  od  sausedA  a 
milowán  od  přátel  a  domácjch.  Osiřew  w  aatlé 
mladosti  byl  od  swých  poručnjk&  do  weřegných 
skol  poslán,  s  nimiž  w  Angflícku  wěudy  gakýs  kon^ 
wikt  spogen  býwá,  do  něhož  se  žáčkowé  netoliko 
na  učenj,  nýbrž  i  na  strawu  a  byt  odewzdáwagj. 
Mladý  de  Quincy  w  uměnjch  a  wědách  tak  slawné 
pokročil,  že  w  šestnáctém  roka  wěku  swébo  řecky 
i  latinsky  mluwil  a  psal  gako  řeč  swau  mateřskaa; 
a  geho  ustawičnau  zábawau  bylo  čjtánj  starých 
klasáikA.  Prosil  tedy  swé  poručnjky,  aby  zbawiwšc 
ho  nudné  poroby  školometné  na  universitu  k  na* 
bytj  wyšsjch  wěd  ho  poslali;  tito  wsak  powažu* 
gjce  ho  za  přjliš  mladého,  k  žádosti  geho  neswo* 
lili.  Uražen  tjm  odporem  mladjk  ze  školy  prchnul, 
a  neznage  swěta  aniž  gakého  způsobu  wýžíwy, 
wjce  než  půl  léta  w  Londýne  se  potlaukal,  takměř 
bez  přjbytka  a  bez  chleba,  hrozným  hladem  trá* 
pen.  Po  několik  měsjců  negedl  nic,  gen  drobty 
chleba,  nazbjrané  gako  pro  zábawu  a  žertem  u  ko* 
host  známého,  gegž  denně  po  snjdanj  nawštěwo* 
wal*  Přjbuznj  aporučnjkowého  konečně wypátralí, 
a  geho  prosby  wjce  neoslyšeli;  ale  geho  žaludek 
gestě  dlauhý  čas  gine  potrawy  kromě  okoralého 
chleba  nesnášel,  a  zámožný  mladjk  (u  nás  by  byl 
boháčem  slul,  máge  několik  tisjc  zlatých  ročnjch 
důchodů,)  gen  zponenáhla  teplým  poti*awám  při- 
wykl.  A  wšak  slyšme,  co  on  sám  wyprawuge,  kte- 
rak opig  seznal. 

{PoltraČoWánf.) 


Doi  Baldomero  £spartero. 

(^Pokraěowánj.) 

Dařilo*li  se  Chrístinsk^^m  nedobře,  wedló  se 
Karlistům  geště  hůře,  a  kořeno wé  ueswornosii  i 
odbogů  byli  u  niph  gešiě  rozsáblegšj  a  mocněgšj* 
Nebylo  ginak  možná,  leč  že  Baskowé  a  Navarrescí, 
w  gichžto  zemi  i  gichžto  krwj  a  útratami  se  na- 
zwjce  tato  délkau  i  ukrutnostj  swau  záhubná  wál- 
ka  wedla,  konečně  nasytiti  se  gj  n&usili.  Gim  šlo 
gen  o  zachowánj  kraginských  práw^  Don  Garlowi 
wšak  a  ostatnjm  Spanielům,  kteřjž  při  něm  byli, 
t  g.  té  tak  nazwané  kastilianské  straně,  o  něco  do« 
cela  giného.  Tito  dáwno  giž  sobě  odpornj  žiwlo« 
wé  dostali  se  do  zgewného  nepřátelstwj;  který 
zwjtězj,  bylo  lehko  předwjdati.  Odbogem  wogen. 
ským  byl  Maroto,  rodilý  Bask,  Don  Garlowi  za 
ney wyššjho  wůdce  wnucen  a  w  geho  rukau  byla 
wěc  prince  toho  ztracena.  Darmo  zpěčowala  se 
kastilská  strana ;  Don  Carlos  nebyl  s  to,  moc  kte- 
rau  mu  gednau  byl  swěřil  wjce  odnjti,  a  musel 
sám  neyhorliwěgšj  wrstewnjky  swé,  protiwjcj  se  to- 
mu, krwawé  smrti  wydati.  Maroto  byl  starý  spo- 
lubogownjk  Esparterůw  z  časů  amerických  w  alek 
a  oba  tito  ayacuchowé  porozuměli  si  brzo ;  zámy- 
sly g^o'^^  potkaly  se.  Wygednáwánj  mezi  oběma 
wudci  začala  a  wedla  se  s  neywětšj  opatrnostj, 
wálka,  odpočjwala.  Že  se  wšak  rokowánj  déle  tá- 
hlo, umjnil  si  Espartero,  smělého  činu  pokud  ma 
prospěti  mohl  nikdy  se  neboge,  dosaženjm  něga- 
kého  wětšjhó  prospěchu  uzawřenj  žádané  snclau- 
wy  přispjšiti.  Karlisté  ohradili  se  na  položenj  welmi 
pewném,  odkudž  lehko  do  Kastilie  wbjhatí  mohli; 
w  čele  30.000  mužů  zmocnil  se  geho  Espartero 
ke  konci  kwětna  r.  1839  smělau  ranau,  začež  na 
grandi  ípanielského  powýšen  a  za  tvýwoda  z  ff^j* 
tizsiwj  (z  Victorie)  gmenowán  byl.  Nepřetržená 
téměř  řada  wálečných  prospěchů  násiedowala  za 
tjmto  krokem,  a  poslednjho  srpna  1839  učinila 
sndauwa  Bcrgarská  konec  oné  nešťastné  wálce,  kte- 
ráž po  sedm  let  tři  krásné  kraglny  španielské  hu- 
bila. Espartero  sljbil  w  nj  wšemožně  u  Kortezů 
se  ucházeti,  aby  fuery  (wýsady)  oněch  kragin  uznali 
a  potwrdili.  Obě  armády  postawily  se  na  rowině 
u  Bergary  a  Espartero  obgal  generála  Marota  přede 
wšjm  wogskem,  kteréž  se  tak  dlauho  pronásledo- 
walo,  nynj  pak  uzdráw  buď  mjr,  zdráwa  budiž 
králowna<^  wolagjc  wespolek  se  sbratřilo*  Zůsulj 
Karlisté  kladli  sice  geště  odpor,  zwláštc  pod  no- 
wým  wůdcem  swým  Cabrerau;  Don  Carlos  wšak 
sám,  lepšj  swau  bezpečnost  hledage,  byl  se  giž 


Digitized  by 


Google 


325 


čtrnácte  dnj  po  smlauwě  bergarské  do  Francauz 
prestéhowaL  a  26.  čerwna  1840  musil  i  Cabrera 
•  8000  múzu  tamtéž  autočiátéswé  hledali.  Dne 
20.  srpna  1840  rozwolal  králowský  dekret  sewer- 
nj>  střednj  a  kalalonskau  armádu  a  učinil  z  nich 
dtwero  wogskowých  sborA  pod  neywyššj  zpráwau 
Espartera^  kteráž  rytjrswjm  bathského  řádu  a  zla- 
tého rauna  poctěn  a  ročnjmi  přjgmy  1  millionu 
realů  (as  tOO.OOO  zl.  stř.)  obdarowán  byL 

Smlauwa  bergarská,  giž  Espartero  o  swé  wůli 
a  bez  dotazů  s  wládau  uzawřeU  zbawila  gi  strachu 
před  Don  Carlem,  z  druhé  strany  wšak  stala  se 
též  přjčinau  pádu  králowny  wládařky^  gelikož  gi 
ku  mnohým  zpátečnjm  krokům  přiměla.  Kortezo- 
wé>  opjragjcj  se  počjnánj  takowému«  byli  propustě* 
iu>  ministři  nedosti  powolnj  ginými  dosazeni^  mezi 
nimi  i  Alaix,  důwěrnjk  Esparteraj  pod  gehožto 
ochranau  se  při  wšcch  změnách  ministerij  na  mj- 
stěswém  byl  udržel.  Espartero  byl  zgewněgí  ura« 
žen^  a  poznáwal>  čeho  se  od  mpderadů  swobody 
nemilownjfch  nadjti  možná ;  deputowan j  prohlásili 
w  poslednjm  swém  posezenj  9 1  proti  3  hlasům^ 
ie  žádný  Španiel  k  odwáděnj  danj  od  Kortezů  ne« 
powolených  powinnowán  nenj,  s«irazek  mezi  exalta* 
dy^  kteřjž  se  wždy  národněgšj  a  národ něgšj  stra* 
nau  stáwalij  a  Esparterem  byl  pomocj  generála 
Linage,  pobočnjka  itagemnjka  geho^  úžegi  spogen. 
Espartero  prohlásil  se  prostředkem  listu  od  gene-* 
rála  Linage  wydaného,  proti  rozpuštěnj  Kortezů  a 
moderadi  byli  dosti  neprozřetelní^  že  geg  w  no- 
winách  swých  gako  slabce  od  Linage  opanowaného 
Ijčilij  tohoto  pak  za  uplaceného  od  Angličanů  pro- 
hlásili. Sám  žádacj  list  králowny  ne wy mohl  na 
mocném  wůdci  ničeho.  Nowé  wolenj  zgednalo  sic 
rozličnými  prostředky  Kortezy  wládě  nakloněné 
a  ona  nezůstala  u  prostřed  cesty  státi.  Prwnjm 
a  neydůležitěgšjm  krokem  byl  náwrh  k  zákonu, 
ztenčugjcjmu  swobodu  obcj  we  wolenj  gich  wia« 
stnjch  předstawenýcb,  gine  následowaly^  a  Korte- 
zowé  oswědčili  se  ke  wšemu  služebnými.  Gitřenj 
mezi  lidem  rostlo,  králowna  wládařka,  aby  ge 
snad  utišila,  umjnila  si,  cestu  skrze  Španiely  ko- 
nati ;  záminku  wzala  si  od  nemoci  dcery  swé  krá* 
lowny,  gjž  lékařowé  užjwánj  mořských  kaupelj  w 
Barceloně  poradili.  Přigetj  gegj  nebylo  nikdež  ra- 
dostné; Dzdráwabuďaustawa^**  —  »pryč  s  obecen- 
ským  zákonem''  znělo  gj  odewšad.  Espartero  do- 
bře znal  úmysly  lidu  i  nebezpeč],  do  něhož  se 
králowna  uwrhuge.  W  Leridě  setkal  se  s  nj  a 
předstawil  gj  wšecko,  prostosrdečně  gaka  wogák ; 
ona  se  cjtila  uraženau  a  přjwětiwěgšj  uwjtánj  w 
Barceloně  potwrdilo  gi  geště  w  domněnj  gegjm* 


I  Espartero  byl  tam  powolán,  a  gásánj  lidu  i  wog- 
ska  spatřugjcjho  geg  nebylo  konce. 

Zatjm»  byw  od  obau  komor  usněmowán,  při- 
šel nowý  obecenský  zákon  k  potwrzenj  králowny, 
kteráž  ge  i  hned  udělila ;  Espartero  wida  to  žádal 
swé  propuštěnj,  když  mu  pak  odpjráno  bylo,  zů« 
stawil  kralowně  toliko  woliti  mezi  njm  samým  a 
posawádnjmi  ministry,  netage  gj,  že  toliko  odwo- 
lánjm  zákonu  onoho  nowé  praudy  krwe  zastawiii 
může.  Powstánj  bylo  gíž  připraweno,  weregná 
mjsta  hemžila  se  lidem,  městská  rada  seděla,  oče- 
káwagjc  co  se  stane,  ulice  byly  zataraseny  a  národ 
ozbrogen ;  králowna  powolila,  Espartero  měl  býti 
prwnjm  ministrem  a  on  utišil  mocnau  swau  rukau 
bauřif  kteráž  zatjm  w  lidu  byla  znikla.  Když  ale 
Espartero  králowně  zásady,  podlé  kterých  řjditi 
chtěly  podal,  nebyly  přígaty,  a  tak  se  stalo  i  Gon* 
zalezawi,  kterýž  nowé  ministerium  zcjditi  máge, 
od  zásad  Esparterowých  ústa  upiti  nechtěl.  Krá- 
lowna hledala  wětsj  swau  bezpečnost  we  Valencii, 
kdež  oddaný  gj  generál  0*Donell  komandowal,  a 
pod  ochranau  geho  armády  se  widauc  gmenowala 
ministerium  z  odhodlaných  nioderadů.  Na  tu  zprá- 
wu  powstaly  celé  téměř  Španiely,  w  čele  gich  Ma- 
drid ;  městská  rada  taměgšj  přiosobila  si  neywyššj 
wládu,  wogsko  se  k  nj  přidalo,  a  na  králowně  bylo 
důrazněgi  než  drjwe  žádáno,  aby  obecenský  zákon 
zrušila  a  swobody  tisku  a  wolenj  šetřila;  dřjwěgšj 
ministři,  kteřjž  byli  ke  zlému  radili,  měli  sauzcni 
býti.  Gesté  gednau  obrátila  se  králowna  k  Espar- 
terowi,  by  zbauřenj  utišil;  on  na  to  wydal  mani- 
fest, kterýž  spowstánj  to  osprawedlnil  a  poslušnost 
geho  na  wyplněnj  dřjwěgšjch  wýminek  stawěl ; 
zpráwa  o  tom  naplnila  Madrid  plésánjm.  Králowna 
zewšad  opuštěná  musela  powoliti,  a  16.  zářj  1840 
udělila  Espar terowi  plnomocnost,  podlé  wlastnj 
wůle  ministerium  si  zřjditi.  29.  zářj  držel  on  při 
hřměnj  děl  a  wšeobecném  wyzwáněnj  swůg  wjce  než 
králowský  wgezd  do  hlawnjho  města  a  5.  řjgna 
odebral  se  s  nowými  ministry  do  Vaiencie  ke  krá- 
lowně, kdež  od  lidu  s  rownau  sláwau  přigat  byl. 
To  wšecko  nemohla  králowna  přes  srdce  snésti, 
a  když  ministerium  od  žádostj  dřjwěgšjch  upustiti 
nechtělo,  odřekla  se  wládařstwj ;  Esparterowi  péči  o 
swé  dcery  zůstawugjc  odebrala  se  do  Francauz,  od- 
kudž gj  zlé  ty  rady  poslednjch  časů  přicházely.  No- 
wj  Kortezowé  byli  swoláni  a  od  nich  byl  Espartero, 
wéwoda  z  Victorie,  za  náměstka  a  wládare  w  krá- 
lowstwj  zwolen.  Geho  sláwě  i  moci  newrownal 
se  we  Španieljch  nikdo. 


{DofiOnCenJ,) 


Digitized  by 


Google 


326 


DOAIACJ  KRONIKA. 

X  PRAHY.  ÓymntistlchJ  (lělocwiíny)  ústaio.  ZpA- 
8ob  nažeha  wychovánj,  gea  k.duiewnjm  jnocem  ákpamčti 
Llcíljcjho,  eanedbávrá  docela  télo  i  geho'  sjty.  Gak  áko- 
dliwýcli  následků  takowé  wýliradnj  a  k  tomu  gcAlě  a  wět- 
Šjho  djlu  předčasné  namáháiij  dusewnjch  schopnostj  na 
sdrawj  dlowěka  v  neyauUcgbjm  geho  wt^kvi  býti  m^sj,  leh- 
ko nahljdnauti  a  každodennj  zkušenost  dostatečných  k  to- 
mu prjkladů  poskytuge.  I  tMo  má  svá  práwa  a  pozdnťg.4J 
stái-j  mslj  nesctřcnj  gich.  Za  taú  prjčinau  byly  gii  před 
trjce  qei  dwadceti  Iqiy  na  mnohých  mjstech:  w  Ňémcjch 
ncywjce  u  skol  zwláUnj  gymnastické  (tělocwiČoé)  úslawy 
iřjzeny,  o  gcgichi  obccnř  zawcdenj  a  zwelebenj  w  neypo- 
slcdnřgPIjch  letech  i  mnohé  wlády,  k.  p.  baworská,  wsj  opra- 
-wďowoslj  se  zasadily.  W  nasj  wlasti  byl,  některé  "wjce 
privátuj  a  obmezen^gsj,  nazwjce  od  lékařů  a  k  určitým  lé- 
čiu-lskym  zámeriim  predsewzaté  pokusy  tobo  druhu  "wy*- 
gmaure,  prwnj  takowý,  pwácm  posud  geStě  privátnj  ale  do$ti 
obsáhlý  a. celé  wcřegnostl  otewřený  ústa^  od  p.  Rudolfa 
ze  Stephanych,  wloui  zřjzen.  Pan  R.  ze  St.  uraél  siwsco- 
becnau  spokogeaost  zjskáli  a  prohlédna  o  lelosnjch  prázd- 
ninách neydíilézilřgáj  toho  druhu  zawedenj  w  Némcjch 
otwjrá  swé  opét  letos  od  1-.  b.  m.  počjnage.  Obsjrný  tento 
úslaw  nalézá  se  na  wlaském  náméslj,  č.  2d8  v  hrabecjm 
ledebourském  dome  we  druhém  wchodu  ;  prihla^owali  se 
možná  každodenně  od  9  — 10  hodin,  pro^rammy  i^včak  po- 
pi sugjcj  tento  ústaiÝ  wvdáwagj  se  u  portýra  kaidébo  času. 
Důležitost  podobného  ústawu  zwláSté  pro  lilawnj  mésto 
gest  každému  patrná.  .  g. 

Ž  Kutné  Uonh  Dne  30.  m.  m.  zemřel  zde  Jan  Ti- 
chý,, kjpaet  108  roků  počjtagjcj.  3yl  to  gediuý  ob^iiratel 
idegáj,  který  se  stoleté  slawuosti  pwedeaj  Woršulinek  do 
zdegSjho  kláhtera  w  přcdchlém  mésjci  zde  slaweoé  dočekal, 
hyyf  také  prwnjmu.  zawedenj  gich  před  100  lety  co  djté 
prjtomen.  Když  w  minulém  .-roce  Pťandlowská  stoletá  slaw* 
nost  zde  držána.  byla,  -wyprawowal,  gak  slawný  pohřeb  wy- 
prawen  byl  muži  tomu,  který  w  neywětAj  nauzi  zemřel. — 
Zdráw  byl  kmet  ten  až  do  neyposledn^gSjho  dne;  žiw  gsa 
-wždy  welmi  střjdmě,  piwa  ani  Ijhowých  nápogů  nepil  ni* 
kdy,  a  teprw  as  po  deset  roků  užil  každodenně  za  kreyčar 
kořalky,  coz  prý  ho  sjlilo.  Poslednj  den  před  úmrtjm  ztě- 
žownl-si,  že  mu  žaludek  netráwj,  a  na  wečer  usnul  tí»e 
we  spánek  wcčný  beze  waj  bolesti.  p.  m.  W.  . 

"  Ze  Žchráku,  W  nedéli  dne  1.  rjgna  bylo  zde  wy- 
svrřccnj  nowé,  cjsarskym  nálcladem  wystawéné  školy  slawc- 
no,  kteráž  krásné  -wystawřna  gsauc  na  swém  průčelj  nápis 
český:  Mládeži  a  wlasíi  nese,  genž  péčj  zdegsjho  p.  ka- 
plana J.  Kraupy  zlatau  literau  do  mramoru  wyryt  gest.  — 
K  památnému  tomuto  dni  pi  ígeli  též,  slawntl  u^jtáni  bywňC 
p.  kanownjk  Rauch,  p.  ě^ub.  rada  a  kragský  heytman  Ha- 
-wlc,  a  p.  gub.  rada  kanownjk  Lindauer,  gakož  i  Zbirow- 
ský  p.  vrrchDJ  Kučera  co  c.  k.  patronalnj  komisař,  blawné 
swécenj  délo  se  od  p.  kanownjka  Raucha,  kterýž  při  lom 
dogemnau  řeČ' držel.  Na  to  nastaupila  zkauška  skolnj  mlá- 
deže, a  ku  konci  rozdělil  se  mezi  24  chudých  žáků  roz- 
ličný oděw.  Slusj  zde  též  připofnc^nauti,  že  "wiibec  milo- 
wanj  zdegšj  páni  kaplani  J.  Kraupa  a  E.  Jodl  w^cmožni^  o 
chudau  ákolnj  mládež  pečugj,  kn  kterémuž  ojli  i  nvnj  120 
zl.  w.č.  ochotně  gsau  shromáždili,  i  gindy  zdařilými  český- 
mi diwadclnjmi  hrami  mnohý  penřžitý  přjspěwek  chudé  části 
mt^sla  opatřiwsc.  —  Po  wyswécenj  školy  držel  beraunský  dě- 
kan d.  p.  Lábler  welmi  pěkné  kázanj  o  poiřebě  a  nžitečoo- 
sti  národnjch  Skol,  k  čemuž  neybližAj  přjčinu  dal  Akolnj 
nápis   y>MládeZi  a  wlnsti-a    Slawná  hostina  u  zdťgšjho  dě- 


kana, d.  p.  W.  Negedlébo  skondila  celau  slawnost,  geni 
hlawnč  též  četným  zborem  faornjkůw  (250  mužů)  okrášlena 
byla,  kteřjž  řpaljry  dělali  a  hudbau  swau,  gmenowitě  hrá« 
njm  národnj  pjsné :  Bole  Eachowey  nám  krále,  mnoho  k 
swelebenj  celku  přispěli.  Ki.  dt«fw. 

81VĚTOZOR. 

Že  se  na  Schillerowi  twáři  spanilost  s  dfistognostj 
laučily,  že  přjwětiwé  geho  wzezřenj  něco  welmi  půwabného 
mělo,  gest  dostatečně  známo.  A  wáak  drženj  geho  těla, 
nestwůrné  geho  nohy  a  obzwláitnj  způsob  w  pohybowái^ 
falawau — to  w£ecko  bylo  welmi  neprjgemné.  Ze  we  swém 
oděwu  žádný  wkus  neprogewowal,  to  by  se  bylo  dalo  odpu- 
stiti, ale  on  kromě  toho  tak  se  proli  wjíem  prawidlům  w 
krogi  prohřečowal,  že  nazwjoe  podiwjnsky  oblečen  byl, 
swlátftě  chtěl-li  se  wystrogiti  9  bylo  mu  maličkpstj  wzjtj  mo- 
drý frak,  čcrwený  2átek,  žluté  spodky  a  hnědé  punčochy, 
což  pak  se  čimatíawými  geho  nohami  pěkný  obrázek  činilo* 
Obzwládtnj  pohled  byl  na  nřg,  když  cizincům  poklony  éi- 
nil.  W  přátelském  howom  xněl  g^ho  hlas  přjgemně,  wy- 
gmeme-li  trochu  chraplawosti.  Ale  slyšet  ho,  an  něgakau 
swau  báseň  deklamuge,  to  nebylo  lze  wydržeti.  Měl  při 
tom  gakýsi  odporně  prozpěwugjcj,  školský  způsob  ;  kdoby 
geg  nebjl  znal,  byl  by  geg  za  zprostáka  powažowal,  kterýž 
newj  co  čte  a  neykrásněgSj  práwě  neyhůře  pokazj.  Do  če- 
ho koliw  se  dal,  to  w  prawém  toho  slowa  smyslu  hnal 
beze  Wbj  mjry.  Kaupil  si  kdysi  koně  a  pak  wygjždčl  si 
na  něm  každý  den,  a  sice  hned  od  domowa  swébo  we 
cwálu  a  w  prudsjm  ge^tě  cwálu  wracowal  se,  poněwadž 
koně  držeti  neuměl,  a  tjm  toliko  se  zachowal,  že  dobytče 
domow  swůg  znalo  a  ulice,  we  kteréž  bydlel,  z  gedné  stra- 
ny zawřena  byla. 

W  gakési  hospodě  bljže  Troyesu  (we  Francauzjcb) 
sedělo  několik  sedláků,  howořjcjch  o  krádeži,  ncdáwno  na 
faře  spáchané.  Cizinec,  při  nich  sed  jej,  poslaucbal  pozorné, 
litowal  okradeného  a  wyptáwal  se  sewrubně  po  odcizených 
wěcech.  »Gaká  hanebnost !«  swolal,  »ale  mně  se  zdá,  že 
bych  se  těm  taškářům  na  stopu  dostati  mohl.  Kde  bydlj 
farář  ?«  Sedláci  okázali  mu  a  cizinec  nemeikal  tam  gju. 
vPane  faráři, «  prawil,  i>byl  gste,  gak  doslýchám,  hanebné 
okraden  \  ale  gá  Wám  okážu  zloděge.K  Farář  se  potěbil  a 
toho  a  poněwadž  práwě  přistrogeno  měl,  pozwal  téŽ  autr- 
pného  cizince,  by  s  njm  pogedl.  Nedal  se  dlauho  prositi 
a  gedl  i  pil,  co  hrdlo  stačilo.  Při  gjdle  popisowal  mu, 
gak  zloděge  poslaucbal  a  pozorowal,  tak  že  farář  ani  po- 
chybowati  nemohl,  Že  to  oprawdu  ti  sami  zločinci  byli. 
Po  gjdle  wstal  cizinec  a  prawil;  nSIjbil  gscm,  že  Wám 
zloděge  okážu,  a  splnjm.  slowo.  Abych  wám  řekl,  zloděg 
to  as  takto  dělal.  Wstaupil  k  oknu  —  tak  —  wylezl  na 
}jmsn  —  tak—  a  wyskočil.cc  To  když  dopowěděl,  wysko- 
čil  oknem  na  pole  wedaucjm  a  farář  nemohl  wjce  pochy- 
bowati,  že  zloděge  swého  negen  widěl  nýbrž  i  w^yčastowal. 
Maršálek  Boufflers  s  prjkladnau  udatpostj  a  wylrwa- 
lostj  důležitau  pewnost  Ryssel  bránil.  Ludwjk  XlV.  chlěge 
sesediwělého  reka  neywysdj  přednostj,  kteréž  gen  dogjti 
mohl,  poctíti:  učinil  ho  pairem  francauzským.  Když  Houf-' 
fers  do  slawného  parlamentu  byl  wstaupil,  aby  to  důsto- 
genstwj  přigal:  následowalo  geg  do  sjně  mn^jho  d-ůstognj- 
ků,  kteřj  při  bráněnj  twrze  pod  geho  náčelnictwjm  siaužili. 
Ku  kterýmžto  se  maršálek  welmi  slušně  obrátil  řka  :  »Čest, 
kierá  se  mi  dnes  stáwá,  Wám  dčkiigi  pánowr.  Wás  se 
společně  týká.  Wy  přigjmáte  slusnau  odměnu  a  gá  se 
spokogjm  s  tau  sláwau,  že  gsem  w  čele  tak  statných  ma- 
zů bogowal.fc 


Časopis  tp«^  wyckazj    we  vlředti    a  w.  sobotu  po  pfllaršich;    ka/dau  drahau  středu  pHdáwá  so  pularchowá  přjlolia.     Prfdplarj  se  ii  wydawatelu 
léta  48  kr.,  we  knihkupectwjch  aa  pál  léta  1  al.  96  kr.,  na  c.  k.  postách  pAll.  V  xl.  36.  kr.  str. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


Hárodn]  zábavnjk  pro  Čechy,  lorftwany,  Slowáky  a  Slezany.* 


Čjelo  82. 


i4,  řjgna  ÉS43, 


í&.  r.  béh. 


iowý  rok. 

Awšak  pozwolna^  krokem  bjdau  se-wlekau^ 
cjm,  přibljžili  se  k  temné  fortně  oněch  kragů«  kde 
wšechen  kwět  lásky  pozemské  opadáwá^  kde  we» 
ikeré  pauto  srdcj  lidských  praská  a  wšeliké  utr- 
penj  swětské  swé  černé  raucho  swljká. 

Domnělý  manžel  Beatin  nemohl  giž  wystan*- 
piti  na  prkna.  Žiwot,  tráwený  gako  u  wjru  wéčně 
planaucjch  wášnj,  namábawý  zpěw  a  přirozené  na- 
chýlen] podkopaly  prsa  gebo  a  prolomily  w  nich 
hlubpké  hnjzdo  těžkému  trudu  a  zaufanliwé  bolesti. 
iSako  we  smrtelných  křečech  wésel  se  nynj  na^ 
Beatu>  užjragjcjm  plamenem  žárlíwostí  ostřjbage 
každý  gegj  krok.- 

Fortuna^  tato  slepá,  djwných  rozmaru  plná 
wládařka  wřjši  náhody^  nebyla  gim  .cesty  posypala 
kwjtjin  tak  hustě,  gako  u  swé  slepotě  giným  činj- 
wá,  méně  toho  zasiuhugjcjm.  Byliť  sice  žiwot  we- 
dli  w  lůně  wšeho  pohodlj,  dokud  ge  sjla  bugarého 
wěku  na  hlawnjch  cestách  uměnj  držeTa;  gak  ale 
začala  tato  šjla  mjgeti,  museli  se  uhýbati  na  we« 
dleg^j  stezky,  a  tu  se  družily  s  nimi  starosti^  hla- 
dowé  sestry  nedůstatku.  Trefil  ge  w  skutku  tra- 
gický osud  zletilých,  olřeI;řch,  neu sedlých  herců! 
— oněch  miláčků  wěčně  mladých  Muz,  gímžto  na 
početj  dráhy  wšecko  růžowě  kwěte — na  konci  aíe 
nie^  nežli  trnj,  nezbyde. 

Weškerá  budaucnost  obau  záležela  nynj  to- 
liko na  rumech  býwalého  umělectw],  anebo  wlaslně 
hlasu  Beaty. 

On  sám,  napořád  cfaurawý,  nemohl  k  nj  pra* 
ničeho  přidati;  řada  přjštjch  dnů  geho  spočjwahi 
w  rukau  gegjch.  Kdyby,  se  byla  nynj  od  něho  od* 
trhla — kdyby  gjm  byls^  co  neplainjfm  břemenem 
opowFhW  bylby  se  byl  musel  chopiti  mošny  a 


hoU  žebrácké — a  nebo  zbytek  žiwota  bjdného  za* 
nésti  tam,  odkud  se  ge^tě  nikdo  newrátil. 

On  to.cjtil !— a  to  byl  onen  gedowatý  had» 
genžto  kořeny  žiwota  geho  hhawěgi  užjral,  nežli 
weskeré  gíné  nehody — a  toto  hryzaucj  wědomj  w 
prsau  druhdy  pyšných  udržowalo  celau  gebo  by* 
toaf  napořád  gako  u  ziraničném  zápalu.  — 

Umdlen,  wysjlen  ležel  nynj  w  osamělé  kq* 
můrce  na  prostém  loži.  Beaia  ho  byla  přikryla 
swým  teplým  pláštjkemi  a  sama  seděla  wedlé  něho 
w  noworpčnj  noci  zahalena  poslednjm  welkým  ^^* 
něným  šátkem.  Ležel  tise— gen  prsa  geho  praco* 
waly  pod  teplau  přikrýwkau  silným  klopotem.  Qči 
geho»  lesknaucj  se  leskem  sklenným,  byly  upřeny 
ke  stropu — temné,  hluboké  a  zrychlené  oddyoho* 
wánj  dralo  se  mu  z  hrdla  sjpawým  chrapotem. 

*Gá  nechci  o  těch  mámjcjch  —  o  těch  iáli* 
wých  swůdcjeh  ničeho  slyšeti,* -t  gal  se  nynj  po* 
lohlasitě  mluwiti, —  »ty  gediná  wytm^eyž  u  mne  — 
a  nebude  mi  cizj  pomoci  potrebj!*^ 

> Mladý  tqn  muž  <■  —  nawrhla  zpěwačka  omlau- 
wawě—  »zdá  se  aiew skutku  býtičlowěk  šlechetný 
•—a  kdyby  mohl  odiewu  strastem  našim  zgednati 
•— newjm,  proč  bychme  lidomilau  ruku  geho  od* 
mrštili.  * 

•Proto  že  se  gen  zdá — djm  nenj!«  odpowř* 
děl  zpěwák  s  wýbuchem  obyčegné  wášniwosti.  »Ge 
to  wlk,  zahalený  raunem  beránčjm,  genžto  sijdj 
po  stopách  našich.  Negsau-Ií  weškeré  přjsahy 
twoge  pauhý  dým— -nepaušlěg  ho  wjce  přes  ten* 
ta  práh.« 

o  Ale  milý  Karle  I«  prosila  Beata — >my  poi- 
třebugeme  pomoci.* 

»To  nenj  prawdah  zwolal  zpěwák  a  ten»* 
ným  plamenem  zarděly  se  hubené  twáře  geho. 
>Ty  můžeš  sama  pomoci*  *  W  tobě  lež}  pok'lady 
kterýž  ge  newywážný — a  z  kterého  bys  napogiti 
mohla  těch  několik  bjdných  dnů  mých— kdybysi 
chtěla — kdybysi  mě  milowala** 


Digitized  by 


Google 


32S 


Prudce  obrátil  se  k  nj  zádaina«  i  byl  by  snad 
geště  několik  slow  u  swém  rozhorlenj  ze  sebe  wy* 
razil,  kdyby  mu  ge  nebyl  praud  krwe  zatopily 
gjmžto  se  mu  náhle  celá  ústa  tak  zaplawila,  že  z 
nich  giž  nic  wjce  wyprawiti  nemohl,  než  srdce- 
lomné  zaskuhránj* 

Ale  Beata  znala  giž  tento  zwukl  Byltě  to 
smrtelný  šjp  do  prsau  gegjch*  Wyděšena  wzcho- 
pila  se. 

uKarle !«  wykřikla  z  hlubiny  duše  a  střejhbitě 
nahnula  se  k  němu,  pátragjc  po  prjčině  geho  chra- 
potu«  Slabý  paprslek  lenaunké  s wjčky  neposky to« 
wal  gj  ale  žádaného  swětla.  I  přiskočila  ke  stolu 
a  chopiwsi  njzký  swjcen,  wrátila  se  zase  k  loží, 
W  tom  se  knj  zpěwák  obrátil «^byloť  toposlednj» 
křečowité  napnutj  weškerých  sil  —  twářc  gebo  byly 
polity  barwau  smrti,  oči  měl  ztrhány  a  gako  w 
slaup  obráceny— rty,  bradu,  krk  do  éema  krwj 
zalité. 

•Milosrdný  Bože!«  zkřikla  Beata  na  smrt 
zděšena  tjmto  obrazem— a swjcen  rychlena  bljz- 
kau  židli  hodiwši,  wrhla  se  na  zem  wedlé  nešťast* 
njka,  aby  staw  geho  bljie  a  lépe  ohledala.  On 
ale  tu  ležel,  newěda  giž,  co  se  před  njm  děge. 

Smutné  proroctwj  lékařů,  gestlí  se  mu  krew 
geste  gednau— a  to  bylo  giž  po  třetj  — *takowau 
•ilau  zdwihne,  že  nebude  možno  zachowatí  geg<-^ 
ňa  žiwě» 

I  wolalať  ho  gestě  gmenem  —  gednau,  dwa* 
krát;  ale  zwuk  teiito  nedoniki  giž  ani  k  sluchu, 
ani  k  duši  geho.  Gako  wlna  o  necitelnau  skalinu 
odrazil  se  o  mrtwol. 

W  několika  okamženjch  na  to  wešel  přes  práh 
Nowotný  s  Bětunkau,  a  nalezli  ž^áu  nešťastnau, 
an  gako  mdlobami  spiata,  geště  wedlé  smrtelné* 
ho  lože  klečela. 

*    ^    * 
(PokraiowánJ.) 


WyzninJ  anglickéko  gedljka  opige. 

(Pohtttiowánj,) 

Od  swého  dětinného  wěku  gsem  si  denně 
neyméně  dwakráte  hlawu  čerstwau  wodau  obmý- 
wal.  Ukončiw  swé  studie  na  universitě  bawil 
gsem  se  něgaký  čas  w  Londýně,  kdež  památka 
utrpěných  muk  mě  hluboce  dogjmala.  Gedné  noci 
pro  bolenj  hlawy  spáti  nemoha,  wsial  gsem  a 
pohraužel  hlawu  swau  do  kbeijku  studené  wody ; 
načež  gsem  ani  se  neutřew  opět  do  postele  skočil 
a  usnul.     Následky  byly  strašné.    Tři  neděle  mé 


trápilo  zuřiwé  bolenj  hlawy  a  zub&  we  dne  w  noci. 
Konečně  gsem  kdys  odpoledne  w  neděli  ze  swého 
přjbytku  wyšel ;  beze  wšeho  aučelu,  gen  abych 
ustawičné  bolesti  utekl.  Bylo  to  24.  řjgna  r.  1804 
—den  chmurný  a  deští wý.  Potkal  gsem  známého, 
gcnž  pozorowaw  mé  umořené  wzezřenj,  se  tázaly 
co  mně  scházj.  Uslyšew  mé  muky,  poradil  mně 
horliwě,  abych  si  dal  dáti  w  lékárně  opige.  (U  nás 
by  ho  byl  owšem  nedostal,  neb  lékárnjkům  nenj 
do woleno,  léčiti  neb  hogiti,  a  pod  téžkau  pokutau 
zakázáno  opig  bez  předpisu  lékařowa  prodáwati. 
W  Anglicku  pak  každý  lékárajk  apaln  i  lékařj.)  I 
wstaupil  gsem  do  lékárny  a  učinil  dle  rady  onoho 
známého.  ByMipak  to  oprawdowý  krám,  opraw* 
<iowý  dřewěný  truhljk,  z  něhož  lékárnjk  mně  sku* 
tečně  podal,  co  gsem  žádal?  Wídj  se  mi,  že  ně- 
gaký mocný  duch  k  tomu  aučelu  sestaupil,  že  to 
byl  pauhý  přjzrak — mátoha.  I  šel  gsem  domů,  a 
pohltil  opig  tak  negápně,  tak  nemotorně  a  bez 
ohledu  wybraušeněgšj  chuti,  alepredce— gaký  au* 
činek!  —  Že  bylo  po  bolesti,  gakby  uťal,  to  nenj 
nic;  ale  gaký  se  mi  nadto  rág  neslýchaného  štéstj 
4)tewřel!  Nebozj  lidé,  po  swůgcelý  žiwobytwpotu 
twáři  blažeAoat  hledagjoj,  čemu  se  tak  mozoijte? 
Za  pár  ^rošu  kaupjte  átěstj,  můžete  ho  w  kapsičce 
n  westy  nositi,  a  přátelům  po  poště  rozesjlati 
Nenj  to  žert  I  Kdo  opige  užjwá,  nežertoge,  nýbrž 
wážná  gest  geho  powaba;  a  wážně,  gakž  toho  ten^ 
to  předmět  žádá,  o  působenj  opige  promluwjm. 

Předně  musjm  twrditi,  že  naši  učenj  zpyta* 
telé  přjrody  o  powaze  a  aučincjch  opige  welmi 
málo  wědj.  Co  se  koliw  o  něm  powjdá  a  pjše« 
gest -r lež,  lež,  pauhá  lež! — Přípauštjm,  že  ledaf* 
kterau  známost  učenci  o  opigi  magj ;  tato  se  wšak 
pbmezuge  na  pozorowánj  následugjcj:  přední  že 
gest  ópig  trtawosnědé  barwy,— ^prawda;  za  druhé 
že  gest  dosti  drahý;,  —  čemuž  t^ké  přiswědčugi, 
neb  za  libru  indického  opige  platjwal  gsem  3 1  zl. 
stř.  a  za  libru  tureckého  84  zl.  stř.;  za  třetjlkáo 
opige  užjwá,  musj ^mrzutá  wéc  pro  člowěka  po- 
řádných mrawů  aobyčegů — umřjti.  Tito  tři  člán* 
kowé  obsahu  gj  celau  wědomost  učenců  o  opigi! 

Wůbec  se  myslj,  že  opigem  člowěk  se  opige. 
Gestliže  opilstwjm  nazýwáme  ten  staw  těla  i  du- 
cha, w  němž  čiowěk  přjlisným  užjwánjm  Ijhu,  látky 
we  wjně,  w  piwě  a  pálence  se  nacházegjcj,  wládu 
nade  rozumem  a  smysly  pozbýwá:  opig  se  daleko 
swým  aučinkemod  Ijhu  lišj  :  slowem,  neopige.  Ten 
druh  tekutého  opige,  který  se  pod  gmenem  Lau* 
danam  w  lékárnách  prodáwá,  owšem  opilstwj  zpA- 
sobiti.může,  a  wšak  gen  pro  hognost  Ijhu,  s  njmž* 
to  smjsen  gest.     Aiičioek  Ijhu  ge  wzrůstagjcj  roz* 


Digitized  by 


Google 


329 


čfleaoet,  která  neywyššjho  stupně  dosáhnuwšú 
klesne.  Opig  naopak  zw^šj  moci  duSewnj  a  trwá 
siegnjfm  wplywem  8 — 10  hodin.  PodobáJí  se 
opilstw)  sapáiené  kaudeli,  můžeme  aučinek  opigc 
8  gasně  zářjcj  lampau  perownati.  Wjno  odnášj» 
podmanj—^opíg  dodáwá  poklid  a  sauzwuk  wšem 
silám  dnšewnjm.  Wjno  roznécugenárožiwosti,  osle* 
puge  saudnost — opig  wznášj  nad  pozemské  stra* 
áti>  a  klade  ten  uzlowatý  strog»  člowědj  powahuy 
w  auplnaa  rownowáhu.  Prawda»  £e  opig  konečně 
mámj  ano  i  opitomj :  ale  gen  surowý  Turek  w  ta- 
kowé  poloze  mimogdaUcjm  na  obdiw  se  posadj 
gako  pařez;  wzdčlaný  člowék  wyméřj  Čas^  a  stará 
he»  aby  Lo  mdloba  w  obyčegnau  dobu  spanj  pře- 
padla. Abych  čtenáře  přeswědčiL  ie  opig  nezpů- 
sob] opiistwj.  popjši,  kterak  gsem  wečery  opigi 
wěnpwané  ztrawil.  Gako  nekteřj  lidé  řjkagj :  dnes 
se  notně  napigi>  tak  gsem  gá  as  gednau  za  tři 
neděle  sobě  umjnil:  dnes  užigiopige.  To  býwa- 
lo  wždy  gen  we  středu  aneb  w  sobotu.  We  stře- 
du totiž  byla  wždy  wlaská  opera,  do  njž  gsem  šelp 
a  kdež  gsem  za  swých  o  šílingů  (2  zl.  30  kr.  stř.)> 
které  gsem  za  mjsto  swé  platílj  nebeské  slasti  užj- 
wal.  Hudba  a  zwláště  zpěw«  na  kalého  člowěkft 
blahonosně  aučinkugjcj,  působily  na  mne  tisjcná- 
sobně.  Orchestr,  sbory  a  árie  dogjmaly  mě  tak 
blaze»  že  gazyk  to  wyslowiti  nemůže.  Když  se 
pak  mezi  gednánjmi  přestáwka  činila,  nebylo  to 
na  ugmu  mé  rozkoši.  Wedlé  mne  sedjwali  Wla- 
chowé,  w  mateřské  mluwě  liowořjcj,  gjž  nerozu- 
mjm.  Gak  diwně  ty  pohádkowité  gemné  zi«'uky 
na  mne  působily  I  — To  byla  má  zábawa  we  středu. 
W  sobotu  opige  tižjwage,  zakaušel  g^m  rozkoi 
giného  druhu.  Procházel  gsem  se  na  wečer  po 
méstě>  bawě  se  pozorowánjm  chudých  lidj,  dělnj- 
ků,  kteřj  obdržewše  mzdo  za  klopotnau  prád^ce- 
lébo  týhodne>  swé  malé  zásoby  nakupowali  a  ra- 
dostně se  domů  wraceli.  O  gak  málo  rozumj  clo- 
wek  z  wyššjch  třid  citům  a  myšlénkám,  ano  celé- 
mu žiwobylj  chudiny !  Gá  se  celý  do  něho  pohřj- 
žil,  a  twrdjm  že  nikde  tak  statečné  bodré  mysli, 
tak  čistolidské  filosofie  naleznauti  nelze.  Ro^mlau- 
wal  gsem  s  nimi,  a  radostně  mě  to  dogalo,  když 
byla  cibule  laciněgšj  aneb  chléb  wětšj ;  zdražilo-li 
se  ale  máslo  neb  mauka^  léšjwalgsem  ge  awzbuzo- 
wal  w  nich  nadégi  w  lepšj  časy.  Tak  gsem  často 
do  neywzdálenégšjch  člwrtj  města  poblaudil,  pro« 
wázege  šťastné  rodiny  ňádennjků  domů,  wraeege 
se  do  swého  prjbytku  bezprůwodčjho,labyrinlhem 
nesčíslných  ulic,  náměsij  a  průchodů  cestu  swan 
gsem  nalezl. 

Tjm  způsobem  mjriié  opige  užjwage  žil  gsem 


osm  hu  totiž  až  do  roku  1812.  Tu  mne  začaly  na- 
padati kruté  bolesti  w  žaludku,  obyčegně  w  noci; 
strašné  sny  a  křečowité  wyhazowánj  a  kopánj  ao« 
bama  we  spanj.  Byl  to  tušjm  následek  mého  ně- 
kdegšjho  dlauhého  postu.  Nynj  teprw,  abych  tyta 
bolesti  ukoneyšil>  dahgsem  se  do  užjwánj  opige 
každodenně.  Kolik  člowěk  opige  snésti  může,  o 
tom  mezi  učenými  weliký  spor.  Těžko  ho  rozřešiti 
aneb  gakéž  takéž  meze  nalézti. 

(^P  okrad  ownnj\) 


České  diwadlo  w  Praze. 

W  ncdSlí  1.  ^jgna  opaliowal  se  ytCarowný  sMtOfj«- 
Že  tas  uSkdo  s  Thespísowým  koIeóVem  ne^fastnS  s\%Th, 
bylo  laké  opakowánj  a  nic  nowého.  "W  auleiý-  3.  ijgna 
po  druhé  iilsazelmjk  Sevill $hj^(>  Prowozenj  bylo,  až  na 
gednu  maličkost,  ge^té  "wýtečneg^j  než  poprwé.  Tak  pilné 
odstiňowánj  xwlááté  w  sauzpi*wjch  tasluhuge  Wbecku  chwá- 
lu.  Se  ivložcnan  arij  Rosininau  negsem  posud  srozuměny 
to  w«ak  gc  moge  saukromné  sm}  slcnj,  které  se  wjce  Ewoleoj 
neili  prowedcnj  týče. 

We  čtwitek  5.  řjgna  opět:    vCaroítný  záwog^.     B. 


D09IACJ  KRONIKA. 

ZX  LWOWA.  We  chwalném  snaženj  k  lepájmu  ne- 
zflstáwá  naSe  Halič  pozadu  sa  gednjm  trftnem  s  n j  spogenými 
xeměmí.  OwŠem  že  zde  mnoho  pHpozdSno  ;  ale  rozlehlé 
kraginy  tylo  magj  tolik,  gmenowítě  materiálnjcK  prostředků, 
že  o  ničem  zauiati  netřeba,  zwlááté  gestli  ti,  kdož  neywjce 
bohatstwj  i  neywjce  wzdélanosli  magj,  t.  g.  nade  álechia, 
upřjmn?  i  odhodlaně  k  počjnánj  takowémn  pfilne.  Že  to 
Činj,  že  powinnosti  swé  k  zemi  nznáwá  a  horliw^gi  wzdy  á 
obétownegi  zadost  gim  činiti  se  snažj,  toho  důkazy  množj 
se  každým  rokem.  Abych  mjsto  mnohých  giných  aspoít 
geden  awSak  znavenawý  podal,  sdélugi  zde  neypokornčgtíj 
prjpis,  kterýž  stawowó  králowstwj  balického  a  lodomčřské^ 
ho  na  snčmu  r.  1842  držaném  Gebo  cjs.  král.  Milosti  po- 
dali, a  gegž  » Gazela  Lwowskáu  w  čjsle  swém  114  ode 
dne  28.  srpna  1843  obsahuge.  Znjť  mezi  ginym  takto :  »Sta- 
yroxré  skládagj  pokorné  djky  za  powolené  otewrenj  anwSrečné 
společnosti,  která  zwyáugjc  padly  w  zemi  auwěrek  obžiwuge 
oběh  botowosti  i  blaho  obywatelft  powySuge.  ZemS  naáe, 
Milostiwý  Pane!  hogná  gest  w  pramenech  bohatstttj;  pro- 
mysl w  nj  powstáwá,  a  nvý  robky  s  každým  rok^em  ie  množj. 
Gsau  k  tomu  i  dnchownj  schopnosti,  a  wjce  než  Čtyry 
miliony  pracowitých  rukau.  Aby  zeikiě  ta  skwetla,  aby 
břemena  wcřegná  mohla  bez  obtjznosti  nesli,  potřeba  bylo 
olewrjii  cesty  odbytu  gegjm  zBožjm.  Smjme  tedy  w  nc- 
obmezené  důwemosti  poranČeti  zwlábtnjmu  uwáženj  Wařj 
cjs.  král.  Mti.  složený  od  slawowské  komisj  projukt  o  za- 
loženj  železné  kolege.  od  Bochne  dále,  i  naše  w  tom  ohle- 
du k  Wasj  cjs.  král.  Mti.  zanesené  prosby.  Skládagj  ko- 
nečně wěiTij  slawowé  pokorné  djky  za  ono  neywyiájm  roa- 
hodnuljm  ode  dne  21.  zářj  roku  1841  miloslíwě  propůg- 
Čené  rozmnoženj  dle  možnosti  w  zemi  ákol  famjch,  we  kte^ 
rých  děti  chudých  rodičň  počátky  uměnj  w  mateřském  ga^ 
zyka  dostáwagj»  Giž  ta  prawda  gest  w&bec  usnáoa,  Ney« 
gasněgKj  Pane,  že  weákeren  národ  musj  pozadu  zAstati  w 
oswět«,  gestli  geho  řeč  gest  w  zaccdbánj.  W  cizj  řeči 
udi^lowané  wedomosti  ntohau    gcduotliwé  znamenitěg^j  hla; 


Digitized  by 


Google 


830 


wy  wtilělati  na  uSené,  ale  do  we»XeréKo  Darodu  n^MchA* 
zegj,  newplýwagj  w  geho  krew  i  iiwot,  síby  ho  xlepéiljr, 
íiňtecblily,  iainrawy  gcho  xlaKodnily.  Že  nái  lid  potřebuge 
trsďéiáwáoj,  aby  s  poddanými  giných  temj  Waij  cjs.  král. 
Mti.  na  i^wDJ  bt  posuVril,  aby  poEnáwal  dobrodinj  ot- 
cowské  vlády  i  obywauUké  powianosti  plnil  ochotné  a 
»  spolu  s  nadwineSenjni  swého  bytu  pracowal,  to  nepodléhá 
iádné  pochjjrbnosti  ^  a  odtud  wfniká  potřeba  Kwelebowánj 
geho.mluwy*  Že  pak  národ  obyčegně  tam  toliko  postu- 
puge,  kde  mu  wyiij  a  oswjccněgNJ  stawowé  dráhu  pou- 
kasugj ;  potřeba  gest  newyhnutelná,  aby  v»íckní  stawowé 
učili  se  materskému  ga^yku.  Oéekáwagjce  tedy  w  auplaé 
důwtfroosti  milostiwé  wýpowědi  Waái  Milosti,  NeygasnegAj 
Pane  !  na  prosbu  našj  o  pHpuštěnj  gasyka  polského  w  sau- 
dech,  w  roku  předešlém  zanešenau,  piosjme  gesté  "Waij  c. 
k^  Mt\f  áby  gazyku  polskému  milostiwě  dáti  ráčila  wčt^j 
rozlehlost  w.e  wscch  školách,  a  siee  a)  aby  wa  školách 
triviálnjch  počátky  gazyka  německého  i  gine  nauky  byly 
dáwány  po  polsku  \  h)  aby  we  školách  normálojch  mjsto 
posawádnj  zastaralé  a  stupni,  na  který  se  ta  nauka  wzne- 
ala,  nepřiměřené  grammatiky  gazyka  polského  byla  uwede- 
na  dobrá  téhož  gazyka  grammatíka,  a  skrze  wJechny  tijdy 
učena  ^  c)  aby  mládež,  ubjragjcj  se  ze  ákol*  normálnjch  do 
-wysSjch  nauk  nezapomjnala  mateřského  gazyka,  račte  mi- 
lostiwjě  powoUli,  aby  tak  w  gymnastjch  gako  na  filosofii 
gcdna  aspoň  nauka,  to  gest  nauka  náboženstwj  dáwána 
byla  w  polské  řeči.  Nenagde  toto  nowé  zřjz.enj  u  wyko- 
náwánj  obtjžnostj^  nebof  katechetowé  gsauce  knčij  wSickni 
wlastensky  gazyk  znagj,  a  zagisté  tak  wykládaná  nauka 
wjry  snadnt^gi  od  mládeže  bude  srozuměna  a  ochotněgi  při- 
gata,  i  wjce  než  pvsud  do  gegjho  srdce  se  wstjpj ;  d)  aby 
učitelé  humauitetnjcb  třjd  měli  netoliko  dowolenj  ale  i 
powinnost  cwičiti  iaky  we  slohu  polském,  rowně  gako  ně- 
meckéns  a  latinském  j  e)  aby  gak  gest  w  uniyersiletu  Iwow- 
ském  tak  i  po  giných  iistawech  filosofičných  této  zemé  byly 
uwedeny  stolice  gazyka  i  literatury  polské  ;  konečně  f)  aby 
nauka  gazyka  i  literatury  polské  pro  wsechny  žáky  filosofie, 
a  aspou  pro  připrajirugjcj  se  na  kněžstwj  i  úlcdnictwj  byla 
'studium  obligátům.  —  Každé  dobrodinj  Wasj  c.  k.  Mti. 
spoguge  úžegi  uzly  poddaných  s  trůnem;  věrnj  stawowé 
iádag^  u  podnožj  trůnu  WaSj  Milosti,  Neygasněgáj  Pane, 
tohoto  dobrodinj,  kteréž  každého  obywatele  srdce  radostj 
napogj,  i  kteréhož  užitky  splynau  až  na  potomstwo  ;  chtěgj, 
aby  neywzdálent^giSj  potomkowé  naii  w  jazyku  zděděném 
od  předku  blahoslawili  gmeno  Wasj  c  k.  Milosti.*— Halič 
polrebuge  gen  wzděláuj,  wěcnatého  i  podstatného,  Bohu  i 
trůnu  milého  wzdélánj,  ow^em,  gakž  ginak  bez  welkých  škod 
býti  nemůže,  na  základech  domácj  řečí,  a  blaho  i  bohatstwj 
gegj  se  znásobuj,  přimnožjc  tak  wáhu  i  sjlu  celého  naáehp 
-wespolného  mocnářstwj.  Búh  poprc^ž  zemi  té  asnaženj  ge- 
gjmu  neylepájch  prospěchů!  .— « 


trliowánj  geité  »měihijfgjíj  Činilo, , takto  čjsti:  ^Banka  mgti- 
cká.  Tisjc  liber  sterlinků.  Na  ukázánj  raCi|.e  wagiteli  to* 
hoto  íjstku  wyplatili.  .((  Hlučný  smjch  shromážděného 
lidstwa  překazil  mu  dalSj  čtenj:  Malihrankn  mu  wíak  nS* 
kolik  slow  pojíeptala,  a  on  staupna  ku  předu,  pokračowal 
takto;  »Wzácnó  dámy  i  pápowé!  Nemůžeme  a  nesmjme 
Ijslek  tento  dále  čjstí:  omylem  gsmegeg  otewřelij  addres- 
sa  geho  gde  na  chudobné  tohoto  hlawnjho  města. «c  Lehko 
si  pomysliti,  gakým  potleskem  přigat  byl  tento  autlý  sp&» 
soby  nezpůsobnému  obdiwowateli  za  wyuČenau  dáti.  , 

Giž  to  bude,  aspoň  Magdeburský  nSSoc^enbíatttf  wj? 
mýtil  wjíecky  oizogazyčnó  wogenské  wýrázy,  gen  kdyby  tf 
prawoněmpcké  tak  negápné  nebyly  \  člowěku  nelze  ani  pro* 
brati  se  skrze  u  powřjsla  ^  tu  gsau :  ^ronYOc(r()fert^ei(/ 
JCron  *  ©ífeneUreitec  s  (Sfftiwobfr,  JCron  <  ®roítre()t  »  ©roj  * 
Jobnř,  aioffaímentráger.  ^ron  *  gufreitn »  ««fd>»obfr.  H«»- 
ké  by  to  bylo,  gen  kdyby  to  lep»j  bylo. 

Kupec  se  nelehko  zapře.  W  Lyobu  gest  geden,  kte- 
rýž swé  manželce  na  domácj  autraty  měsjčně  200  frank& 
(as  tolik  zlatých  w.  Č.)  wy sadil,  k  wyplácenj  gich  ale-15tébo 
každý  mě&jc  určil,  Potřebuge-li  panj  swé  penjze  dřjwe, 
učinj  mu  slewek  1  ze  sta,  tak  že  toIik(A198  fr.  obdrž^. 
Takowý  způsob  mezi  těmito,  ostatně  welmi  spokogeně  ži' 
gjcjmi  manželi  nalezl  prý  gii  následownjky. 

Kytjřská  GwiČenj:  gezděnj,  honba,  střjlenj  ano  i  Žer- 
mo^ánj  docházegj  u  parjžských  dám  wždy  wjce  obliby  a 
důležitosti.  Gedna  z  neyobljbeněgi^jch  diwadeinjch  uměl- 
kyň obStoge  na  gistých  dnech  wiecken  čas,  který  gj  po 
wyploěnj  gegjch  powinnostj  abýwá,  střjlenj  z  bambitek. 
Nedáwno  chtěla  gi  přjtelkyně  gecj  nawátjwili ;  komorná 
WKak  gi  odbyla  řkauc  :  uPanj  nephgjmá  dnes  žádné  náw^té- 
wy;  dnes  má  střjlecj  den.n 

W  Sidaeyských  nowinácb  w  Austrálii  oznamuge  gi- 
8tá  panj,  že  gi  muŽ  gegj  před  sedmi  lety  opustil  a  bez 
wýžiwy  zůstawil,  že  se  ale  ona,  pakli ,  gj  brzo  zpráwu  o 
sobě  nedá,  pH  neybližšj  pfjležitoiti  ginak  prowdá.  To  ge 
hezká  zpráwa  I 

Wjd.  diw.  nowiny  powjdagj  o  gistém  mechanikowi 
w  Mohuči,  kterýž  párnj  strog  kU  přirychlowánj  práwnjcb 
rozepřj  wynalczl;  w^ecky  pře,  kteréž  se  dřjwe  30  let  wlc- 
kly,  odbydau  prý  se  nynj  «a  15  let.  Možná  že  to  budau 
střjbrná  léta. 

Při  něeakém  sběhu  lidu  w  C.  potkal  gakýsi  kluk  gi- 
ného  kluka,  Kterýž  gako  o  záwod  běžel.  »Kam  uk  honem  N 
tázal  se  ho.  vChcisigen  pospjáiti,  abych  při  této  komedii 
dobré  mjsto  dostal. «  »Ďey  si  gen  pozor, (c  odpowědéi 
prwnj  kluk,  nahys  se  nedostal  na  zawřené  sedadlo !« 


8%vjErrozoR. 

Kdyř  slawná  zpěwačka  Malilranka  kdysi  w  Londýnft 
we  ipěwohře  Othellu  neyslawněgáj  snad  swůg  úkol,  Dcsde- 
moBU  totiž  hrála,  hodil  gístý  diwadclnj  nadšenec  mezi  kwj- 
tjm,.  kteréž  se  na  diwadlo  sypalo,  také  bankonotu  1000 
liber  sterlinkn  (as  10.000  zl.  stř.)  k  nohaum  gegjra.  Obe- 
censtwo,  co  to  asi  wlastně  gest  newědauc,  žádala  hlasitě, 
by  se  obsah  toho  íjstku  weregně  přečetl;  my&líhY,  že  to 
něgaká  háseň  ke  cti  umělkyně.  Prwnj  tenorista  zdwíhl  geg 
a  začal  s  podiwu  hodnau  netečnostj,    gíž   wfaské  gclio  za- 

J         ^'^  ■    ■-  —       '     i'   '  I  ■  '     :^^B^=  '  ■    ■■^Bi-a^'^  -     ■  __jm;  

Časof  ia  td^o  wychási  we  •ff;<Io  a  w  Mb««n  po  pAUriieK,^  kúAiir  dVvhau  střeďi  prid*wrá  m  prtUrcha^rá  pJrjliOia.    PřcJpUci  sa.  n  wvd«\vaí«U  aa  2t«St 
léia  -0  kr.,  we  kajhkttpcciwj.ch  na  pál  léia  1  si.  SS  kr.,  na  r.  k.  poctách  jtutl.  ^  sL  3«.  kr.  sté. 


Diwftdeluj  náwéátj* 

W  neděli  dne  t5.    řjgna    b.  u  bude  se    w  prospěch  pana 

Karla   Strakatého 

poneyprw  prowozowati : 

Z  A  M  P  A 

aneb 

MRAMOROWA  KBWĚSTil. 

Roimantická  zpěvohra  we  3  gednánjch  od  Mellesville^  a, 
přeložená  od  J.    N,   Štěpánka,  hudba  od  Herolda. 

P.  Strakatým  miláček  Českého  obecenstwa,  má  takowé 
zásluhy  o  naái  zpěwohru  a  o  český  zpěw  wůbec,  že  mu 
od  srdce  neyhlučněgsj  náwStěwu  přegeme.  Prozatjm  djky 
naaíe,  že  nám  opět  k  nowé  a  sice:  celé  opeře  pomohl. 


WydáwáAJm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praase* 

Digitized  by 


Google 


Hirodn]  zábawDJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  83. 


ÉS*  řjgna  ÉS43, 


10.  r.  běh. 


TROONC  KWJTSO. 

Od 

liVIastimHy  Ružíčkowé. 

Na  lilii  pohled  w  rauchu  sněžném  ý 
Hrdě  pne  se  swatá  ncwinnost 

W  těle  nad  ostatnj  kwjtka  sněžném^ 
Z  nebes  pH^Iý  na  zem  tuto  host. 

RAže  tamto  opět,  skwělá  vr  kráse^ 

Rosau  rannj  w  perlách  posetá  i 
Kau zelný  ti  zgcw  to  býti  zdá  se, 

Oko  taoiné  twé  gi  óblétá. 

* 
Skrytý  zwe  tě  gcstě  geden  k  sobě 

Kwjtek  skromný  ale  spanilý  ; 
SlíČDOst  swau  pod  Ijstky  skrýwá  tob$^ 

Fialka  ten  kwjiek  přemilý! 

l!>jwko,  hled  bys  kwerfa  wždjr  co  rftíe, 

Newinná  gsatte  gako  lilie^ 
Skromná  gak  fialka  gen  být  mA2e, 

Pak  gsi  práwem  Dcera  SLáwie. 


Nowý  roL 

{Pokračowánj.y 

Beata  aewiděia,  co  se  okolo  nj  dege.  Podo- 
bná* gen  ohybnéoiu  strogi^  kterýžto  se  w  umělých 
rukau  snadno  podá,  stála  nynj  u  prostřed  skrowné 
komůrky.  Žiwo  byloť  okolo  nj.  Rusowlasý  host 
byl  pobattřil  domácj  sIuiebnictwo»  sháněge  pomoc 
pro  nešťastného  zpewáka  ;  autloperá  holubička  z 
Františku  obletowala  gi  co  posel  božj  se  zelenau 
ratoljstkau  w  gemném  zobáčku ;  ale  prsama  opu- 
štěné ženy  prochwjwal  nynj  toliko  geden-  cit  — 
pocit  osamělosti  —  a  krutá^  ^zjragjcj  bolest  roz* 
kládate  se  w  duši  gegj.    . 

I  byla  krotká  w  této  swé  bolesti  gako  berá- 
nek wedený  ku  krwawé  oběti,  a  nechala  s  seban* 
jednati,  eo  se  pomocným  neb  autrpným  rukaum 
ololo  nj  Ijbilo.  Aniřjkagjc  nepozorovala,  že  byla 
na  ni  Bětunka  >Ylněný  šátek  a  pláštjk  hodila,  a  že 
gi  nynj  cizj  lidé  z  hostince  na  ulici  wywedli. 


Ona  byla  gako  we  snách.  Co  byl  mezi  ijm 
Nowotný  stran  nešťastného  zpewáka  obstaral—  o 
tom  newěděla.  Gj  se  nynj  zdálo^  že  gde  welikým 
temným  hřbitowem,  a  lampy,  mžikagjcj  geště  po 
tmawých  nlicjch,  widěly  se  gj  býti  pochodněmi 
okolo  studeného  hrobu. 

Na  Františku  očekáwal  ge  starý  Zaplafpánbůh. 
Tichá  duše  geho,  kteráž  byla  dnes  na  perutjch 
radosti  gasnými  wýšinami  se  proletowala —  ta  se 
haupala  nynj  ná  winách  negistoly  a  teskného  tuše- 
nj.  Dáwno — dáwno  zacelená  rána  začala  mu  pod 
gizwau  propukáwati,  a  žalostné  zpomjnky  zněly  w 
duši  geho  gako  trudná  pohřebnj  pjseň. 

I  stál  uokna  aposlauchal,  gestlikdopřicházj; 
ale  pii  každém  šustotu  na  ztichlé  ulici  zachwěl  se 
po  wšech  audech.  Očekáwalť  něco  a  newěděl, 
čeho  se  nadjti.  Gednau  nebo  dwakráte  zafičel  w 
prsau  geho  geštěr  starého  hněwu;  bylo  to  ale  gen 
kratinké,  mimo  letjcj  siknurj,  a  umřelo  hned  w 
gemném  hnjzdě  měkkého  srdce  geho — w  tom  srdci, 
kdež  gen  láska  přenocowati  mohla.  Onoť  bylo 
tak  gemné,  tak  hebké  a  teplé,  a  při  tom  tak  weliké, 
že  by  w  něm  byl  celý  swět  i  s  auhlawnj,m  nepřá* 
telstwjm  mjsla  nalezl. 

.  Konečně  ozwalo  se  několik  zwnků  před  okny ; 
hned  na  to  klepalo  se  na  okenici  —  pak  zawzněl 
Bětuščin  hlas:  nTatjnkuI^  —  Starý  šel  otewřjt* 
Swjcen  i  kljč  třásl  se  w  geho  rukau. 

S  twárj  hluboce  zahalenau  wešla  eizj  ženštins 
s  Bětunkaur  za  nimi  Nowoíný — -kterýž  ale  opět 
záhy  se  poraučel,  máge  na  mysli  wyhledati  geštS 
komika.  Znalté  nočnj  spády  geho  a  nerad  by  se 
byl  uložil  s  takowau  silau  nowin  na  tiché,  němé 
lože.  Byloť  mu  potrebau,  wysypati  ge  w  prsa 
přátelská.— 

Beata  nepřišla  dřjwe  t  npTnémn  wěJomj,  aa 
si  usedla  w  tiché,  wyhřáté  sednici.  Tu  gj  bylo,, 
gakoby  praskal  železný  kruh,  gjmžto  byla  sewře* 


Digitized  by 


Google 


332 


na  prsa  gegj,  a  gakoby  kus  po  kuse  s  nj  padal«  a 
z  hlubin  gegjch  w^winulo  se  těiké  wzdechnutj.  I 
napnula  sklopené  tylo  a  wyalala  wůkol  zwědawé 
zraky. 

Wedlé  DJ  stála  z  gedné  strany  kwěiaucj  djwka 
—  z  druhé  sestárlý  muž«  ale  na  obau  postawách 
ulkwély  oči  gegj  s  podiwenjm,  s  překwapenjm  a  • 
gakausi  auzkostj.  Podoba  djwčj  —  to  oko»  ten 
úsměw  okolo  rtu,  ten  xvýrai  gemně  pohybných 
twárj  —  to  wšecko  byla  gednau  widěla  I  Uplynulať 
arci  od  té  chwjle  mnohá  léta,  a  pamét  gegj  nesta* 
iila  aby  gj  byla  zregmě  okázala:  tam  a  tam  gsi 
tuto  postawu  wídéla!  — Ale  ona  gi  předce  znala^ 
a  weškeré  sjly  duše  gegj  se  napjnaly,  aby  gi  mo- 
hly pogmenowati* 

A  když  padlo  nynj  oko  gegj  na  muže  -*-  gak 
80  otřásla  w  neytagněgšjch  hlubinách  I  To  byl 
onen  pohled,  genžto'se  před  dáwnými  lety  %9 
sladkau  tauhau  po  nj  upjnal,  to.  byla  ta  něžná  do^ 
brota  w  celé  twáři,  w  gasnu  i  we  mračnech^  gežto 
se  druhdy  o  gegj  přjzeň  ucházela.  Ale  tak  se* 
alý  nemohl  geště  onen  obraz  by  ti  I  Statný  muž 
musel  by  tu  nynj  státi  —  a  on  tu  atál  sesláblý 
starec*  A  předce  —  předce !  Tak  w  niwec  ne* 
mohlo  ani  dlauhé  utrpenj  podobu  toho  uwesti  — ^ 
gehož  obraz  pořád  geště  gako  děsiwé  strašidlo  w 
gegjm  swědomj  žil! 

•  Odpočiňte  si,  paničko  1«  promluwil  nynj* 
Bylať  to  prwnj  slowa,  kteráž  tu  smyslů  sw^ch  mo- 
cna zaslechla  —  a  zwuk  gegich  progel  gako  blesk 
srdce  gegj  a  oswjtil  oči  gegj. 

Pronikawé  zkřikla; — newydalaf  sice  slowa 
určitá,  ale  we  zwuku  tom  ozwala  se  celá  bauře 
gegj  bytosti.  Třesaucj-se  po  celém  těle  sepnula 
ruce,  a  tisknauc  ge  křečowitě  na  prsa,  hleděla  okem 
wypauklým,  se  rtoma  polootewřenj^ma  na  ztrápenau 
postawu  kapelnjho  mistra.  I  chtěla  mluwiti,  ale 
slowa  gj  wázla  na  gazyku,  a  gen  kwapné,  hlasité 
oddychowánj  dralo  se  gj  z  prsau. 

Síarf,  slabý  dobrák  se  odwrátil ;  buďto  widěl 
bolestný  zápas  gegj — a  nechtěl  okázati  Ijtost  swau, 
anebo  chtěl  wlastnj  pohnutj  swé  ukryti:  bral 
se  zwolna  k  fortepianu. 

A  opět  wyrazila  ze  sebe  žena  bolestné  kři- 
knutj,  gakoby  gj  před  očima  zmizel  obraz,  po  oěrož- 
to  hořela  dlauhá  léta  užjrawau  taufaa\i  —  a  gakoby 
w  mrákotách  hledala  pewného  stogiště,  wztáhla 
třesaucj-se  ruce  a  chopih  se  djwky,  a  wygeweoa 
l^eděla  wůkol  sebe. 

A  starý  hudebnjk  přisedl  zatjm  k  saucitoému 
nástrogi  a  začal  gemnými  zwuky  hráti  pjseň  — 
tu  gedinau,  kterauž  hráwal,  když  se  chtěl  ukolé« 


bati  we  šfáfCněgsj  minulost.  Asotwa  teďzawzně- 
ly  prwnj  zwuky  gegj  —  zkřikla  Beata  po  třetj,  a 
zkřiknutj  toto  roztrhlo  poslednj  kůru  okolo  srdce 
gegjho.  Weškerá  tjseň  dnešnjho  wečera,  ba  celé 
těžké  břemeno  weškerého  žiwota  gegjho  rozply* 
nulo  se  nyoj  w  hořký,  hlasitý  pláč — nohy  pod  nj 
klesly -"^  a  ona  takto  we  prach  snjžená  wlekla  se 
po  kolenau  k  nohaum  zděšeného  starce. 

vOdpusť — odpusťl*  sklauzlo  tam  gektawě 
ze  rtů  gegjch,  a  mrákota,  narozená  z  přestálých 
nesnázj  a  prudkého^  nenadálého  pohnutj,  postřela 
zraky  gegj. 

{Pohračowánf.) 


P  á  p  ě  r  k  y. 

11. 

Arthur  Ahendrofh  wydal  iřetj  swasedek  swého  uChe- 
Yalicr  Jou-Jou.it  Na  stránce  42  podáwá  článek  o  njnřg- 
ijm  posUiweaj  Českého  diwadla,  čeljcj  proti  referátu  we 
Kwétecb,  snamenaném  jifrau  .f.  (wú  djslo  61.)>  wytýkage 
ie  sasjlatel  pod  ta  trocha  prawdy,  která  by  se  snad  w  do- 
pisu geho  nalézti  dala,  ani  gmeno  swoge  nepodepsal.  Ta- 
kowych  liijch&  dopauUj  se  každý  časopis  a  Artbnr  Abend- 
roth  se  mu  sm  newyhnul,  uwážj-li«  ie  8.  a  ona  &ifra  .f. 
asi  w  stegné  ceně  ftogj.  O  to  se  tedy  nehádeyme.  Od- 
pftroe  nki  wyxnáwá  weřegnS,  ie  mu  wéo  naie  na  srdci 
leij,  a  ie  pro  ni  se  ytij  wrauonoatj  prftwéfao  wlastence  sa  - 
hořel.  Takowé  wysnánj  téij  nás  co  moiná  neywjce,  asa- 
blazttge  wieiikeré  sanewřeoj,  které  se  a  podobných  sporA 
rádo  wywinuge.  Raidý  s  nás  obau  chowá  u  sebe  gine 
domnřnj,  kde  as  wada  nasebo  diwadla  wézj,  a  treij  musj 
rozbodnauťi,  u  které  strany  prawda  se  nachásj.  S.  chce 
Článek  náS  wygasniti  a  wywrátít,  činj  to  wlak  beae  wiech 
důkasa  gediné  tak,  ie  kde  my  game  i»iie«  prawili,  on  »aoo« 
klade.  Že  ředitel  nynégdj  prwnj  hyl^  M*>^  ^^^^  diwadlo 
nám  arjdil,  to  wjnae  a  toho  si  wáiit  umjme;  geaUi  a  toho 
ikodu  utrpěl,  muselo  by  se  podrobnými  aučty  a  níkoliw 
aubrakem  dokásati.  CflA  wina  klade  ae  Um  aa  obeoeo- 
atwo,  a  wáak  gakým  práwem  ?  Nebyla-li  náwitéwa  a  po- 
čátku a  o  prwnjm  předplacenj  dosti  bogná?  Co  gsme  alo 
méii  odpowédjti  obecenstwu,  které  při  poawánj  k  daUjmn 
předpUcenj  okaaowalo  na  aaupis  hrubých  pokléska,  gakých 
se  herci  denně  dopauitéli,  uráiegjce  ucho  posiuohačii  ?  Co 
g»me  míli  řjci,  kdyi  si  stéiewalo,  ie  téměř  gen  oboo^esé 
kusy  wjdá,  a  ofálem  sa  tři  měsjce  ani  gedné  aowé  opery  ne- 
sly zelo  ?  Kdyby  obecenstwo  nebylo  domlauwánj.  Ba«e  !»• 
kowými  abraněmi  odráželo,  byli  bychom  práwě  mr  prwnj  w 
témie  časopisu  wysUupíU,  ialugjcena  chladnost  wlasten<jfi» 
kteřj  ústy  wyxnáwagj,  co  skutkem  dokázati  nechtěgj.  Zlep^il-U 
se  staw  našeho  diwadla,  o  Čem  nepochyhvgeme,  a  aerostt- 


Digitized  by 


Google 


333 


li  předee  hognost  nawIUfvogjcjch,  stáwé  se  to  proto,  l« 
stračena  důwSra  gon  téice  se  opSt  nawracuge.  Při  tom 
friem  newymlauwáme  nikoliw  české  obecenstwo.  Geho  ů^- 
ttenstirj  oeoj  uk  wřelé»  gak  hy  m^o  býti.  Nalisci  sapo- 
vjnagj  pomysliti  o  d&leiilosti  národnjho  toho  ůstawu ;  ge* 
likoihy  gim  ani  vzdálenost  pVekáieli,  ani  giná  lábawa  mi 
legij  býti  nem£la«  Gak  pilné  děti  swé  do  iioljr  poBJláto* 
tak  by  ste  i  Wy  méli  diwadlo  nawItSwowati.  Národnost 
nemá  u  nás  giných  úsiaw£i ;  my  se  uějme,  budjme  a  wzdě- 
Uváme  na  potkánj,  w  hostind,  w  besedj^,  na  tt1ieí»  w  aa- 
hradách  gako  řečtj  žákowé.  Kdo  Ijstek  do  diwadla  genom 
gako  kulnohorskau  pjsničku  kupuge,  totiž  pro  obweselcnj 
mvsli,  nexnage  -wyáijcb  powionostj,  len  neawédíl  dosawád 
co  wlastenectwj  znamená,  geito  celý  národ  se  wftemi  ústawy 
ku  wzdSlánj  w  srdci  nositi  má.  Bolné  urazila  mě  ta  prá- 
adnota  při  drubém  předstaweaj  i  vLazebojka  Sevillskéhoc 
i  s»Setftkébo  milionáře  (c.  Oboge  bylo  dobré,  se  strany  her- 
c£i  a  zpčwákíí,  oboge  nákladné  ze  strany  ředitelstwj.  Kde 
byli  ale  ti  slaupowé,  na  nči  se  věc  taková  spoléhá?  Ani 
deset  známých  tválj  nebylo  widěti,  a  na  sedadlech  bylo 
snad  vjce  osob  od  Odry,  "Wisly  a  Wáhu  nel  z  Malé  stra^ 
ny.  —Panu  S.  Ijbj  se  koncěoě  dotvrditi  krátkým  slovem, 
2e  režisér  a  kapelnj  mistr  gsan  výbomj  a  že  dobrau  vůli 
magj.  To  gsme  nikdy  nezapjrali,  mjnjce  toliko,  že  co  pauzj 
Němci  v  českém  divadle  na  svém  mjstě  negsau.  Čehož 
vyvrácenj  v  celém  spisku  nenalézáme,  an  pauhé  >idixi« 
nestačj.  Deyme  gen  k  německému  divadlu  kovaného  An- 
gličana za  režiséra  a  pak  mluvme  dále.  Tíávrh  učiněný 
stranu  zaraženj  nového  samostatného  divadla  Českého  na 
akcie  mohl  by  snad  se  dobře  zdařiti ;  taue  i  nám  giž  déle 
na  mysli,   prozatjm  věak  scházj  nám  skulenost  o  tom.    .f. 


Nowá  mse  od  UT*  RocenkrAnceé 

Milovnjci  zpěv&  vlastenských  zagisté  si  obljbilí  ná- 
pěvy p.  Wácl.  Rosenkrance  v  každém  ročnjkn  předeilého 
Wěnce  podávané,  gemným  a  hlubokým  citera,  Ijbeznau  tu 
kde  toho  tteba  živostj  a  lehkostj  slohu,  ginde  zas  vážnostj 
a  ráznostj  myáléoek  vynikagjcj.  Nápěvy  geho  prodchnuté 
city  ze  srdce  plynaucjmi  též  i  srdce  i  sluch  přcmiie  zanj- 
magj  a  proto  nenj  divu,  Že  giž  mnohé  a  nich  právě  ná- 
rodnjmi  se  staly.  Nenj  to  ale  gediný  druh  hudeboj  skla- 
dby, v  němžto  si  výtečný  p.  Rosenkranc  vseobecnau  po- 
chvalu, ano  djky  a  náklonnost  vuech  vlastencA  zjskal; 
také  kostelnj  hudbu  mnohýma  výbomýrot  plody  zvelebil, 
a  skrovnau  až  dosaváde  zásobu  cjrkevnjch  zpěvů  obzvlá- 
ště pro  vesnické  kostely  obohatil.  Takovéto  zagisté  velmi 
chvalitebné  snaženj  také  zasluhuge,  by  od  milowaých  hudby 
vlastenců  podporováno  bylo,  a  proto  tu  podáváme  zprávu 
o  nové  pastorálnj  mbi  od  p.  Rosenkrance  tiskem  vydané,  a 
zveme  velebné  duchovenstvo  a  ctihodné  učitelstvo,  by 
chrámy  Páaě  tak  výbomau  kostelnj  skladbau  zásobiti  sobě 


obljbilí.  Na  slovo  vzatý  p.  FOkrer,  kapeloj  mistr  metro- 
politánského  chrámu  Páně  u  sv.  Wjta  v  Prase,  pastorálnj 
tuto  msi  velmi  schválil  a  korekturu  sám  obstaral.  Slav- 
ná biskupská  konsistoř  litoměřická,  ušly ževíi  nález  znatelů, 
Že  tato  mSe  výborná  ge,  a  k  té  slavnosti,  pro  niiio  gest 
usUnovena,  nad  mjru  se  hodj,  v  církuláři  ode  dne  30* 
prosince  r.  1842  é.  610%  vyjílém,  mil  tuto  po  své  diecesi  ' 
schválila  a  kde  kostelnj  gměnj  s  to  gest  zakaupiti  gi  pro 
chrám  Páně  dovolila.  Prodává  se  u  p.  Pospj^ila  v  Pra- 
ze a  v  Hradci  Králové  za  2  zL  30  kr.  stř. ;  u  vydavatele 
w  Hořjoě  bljže  Mělnjka  za  2  zl.  stř.  Každé  frankoufané  po- 
žádánj  bude  co  neyčerstvěgi  obstaráuo.  ^ 


České  diwadlo  ir  Praze* 

W  neděli  dne  8.  fjgna  hrál  se  » Selský  milionář  Čili 
djwka  z  inrowných  kragiin     v  prospěch  p.  Nikolaie,  genž 
volenjm  tohoto  pěkného  plodu  ušlechtilé  musy  Raimundo- 
vy  i  sobě    i  obecenstvu  dobře  poslaužil.     Wjme  v^ickni, 
gak  chudě  české    divadlo    herečkami    vůbec,    zwlážtě  pak 
milovnicemi  opatřeno.     Máme    nynj    gedinau  —  oulau  naSi 
p.  Kolárovau   a  tato  gcdiná  musela  toho  večera  v  něme- 
ckém divadle  hrátL     Německé   divadlo  má  pro  obor  mi- 
lovnic asi  osm  hereček;    než  pro  tento  večer    a  pro  tuto 
úlohu    nebylo    gediné,   ktcráiby   gi    byla  mohla  dosiatečué 
zastati!     U  nás  ge  to  ov^em  giná:  režie  českého  diwadla 
má  na  disposicj  12  choristek  a  snad  dvénásob  tolik  cho- 
reografických  umělkyň.  *^  Gak    geden  starý  mudrc  pravil, 
ge  každá  žena    k  milováoj  stvořena    a  kdož    by   se    chtěl 
domýšleti,    žehy   řečené    dámy   byly    lásky  neschopny?    že 
v«íak  si  i  ve   válečném  konánj  hrdinsli^  počjnati  uměgj,  o 
tom  gsme  se  ve  Wastlu  et  aliaě  zauplna  přesvědčili.     Z 
toho  viděti,    že  ge  tu  hogná  zásoba  gak  nulovnic  tak  re- 
kyŮ.     Tjm   poznáojm    ge   bez    pochyby    direkcj   vedena  a 
kdož  by  gejtě  řekl,  že  se  o  české  divadlo  gen  co  maeocha 
stará?     Představenj  bylo  od  obecenstva  nazvjce   s  utpo- 
kogenjm  přigato.     P.  Grabinger   bral  Kořjoka  hezky  až  na 
některé  negistoty    a  dostal  nemálo  pochvaly.     Co  popelái 
přednášel  některé  nové    a  to    velmi  zdařilé  ku  piety  —  tak 
pěkně,  že  od  obecenstva  hřmotným  potleskem  uvjtány  by- 
ly.    Litugeme    že 'dva    z  nich,    geden   roluvjcj    o  snaženj 
vlastenců  a  druhý  obsahugjcj  pěkoau  upomjnku  na  v  pánu 
zesnulého  Chmelenského^  vzdělavatele  této  hry,  pro  větžj 
obecenstvo  ztraceny  býti  magj ;  snad  by  nám  ge  spisova- 
tel sám    v  těchto   listech    poskytaauti    mohl.     P.  Negedlá 
byla  přjgemnau  mladostj  a  zpjvala  své  »bratřjčktt((  pěkně. 
Mužské  ídohy  byly  z  věi«j  Části  dobře  provedeny.     Zvlážtfi 
p.  Grau    stářj    velmi   drasticky   představoval.     P.  Leitaer 
mohl  trochu   srozumitelcěgi    mluvijti.     Ženské   byly  kromi 
pp.  Skalné    a   Hynkové  začátečnice.     Rádi  uznáváme  při- 
čiaěcj    i   nadánj    p.  Majové  j    gegj    pohybovánj  ge  na  ten 
čas  slunné,  ale    mluva    žádá    velikých  oprav.     Předevlju 
gi  musj   vyrovnati  a  hleděti  k  tomu,  aby  některé  sady  tak 
tí&e  nepřednááeLa,  že  i  neyposoměgSjmu  uchu  uehásegj.  Rá- 
da  se  pauSlj  někdy  do  gakéhosi  plačtivého  pathosu,  gen! 
nám  deklamacj  ochotnic  na  venku  na  mysl  přivádj.  Závist 
s  nenávistj  udělaly  nám  gcdnau  scenau  hodně  dlauhau  clivjli, 
ona  mluvila  velmi  slabě,    tato  přjlil  rychle   a  bexe  vžeho 
důrazu  i  odstiůovánj.     W  dekoracjch  a  proměnách  ukazo- 
valy se  nezřjdka  přestávky  a  nezdary,  ale  třeba  uznati,  že 
se  to  nestalo  vinau  aranžéra,  nýbrž  dekorac  samých,  gežto 
gsauce  ze  stavovského  divadla  přeneseny   w  novém  dosti 
prostory  neměly. 

W  aulery  dne    10.  řjgna    opakoval    se    Gutzkovův 
» Wernerfi  po  dlauhé,    bezmála  suad   celoročnj    přestávce. 


Digitized  by 


Google 


834 


T(áwsttfwa  byla  ^labá  amasjme  wysnati,  žegsme  se  nemálo 
nad  tjm  zarmautili,  že  obeceastwo  na^e  na  tak  dobrau  drar 
mu  \r  tak  slabém  počte  se  seálo  a  přičinčnj  ředitelstwa 
borlíwť^gi  nepodporuge.  A  tak  Iliacos  intra  muros  peccatur 
ei  extra  ((•  P.  K.olár  anal  swau  úlohu  wýbomé  %  paměti  a 
bral  gi  6  patrnau  pilaostj  a  Setroostj ;  mnohé  scény  se  mu 
dobře  powedly  5  ale  we  mnohých  gako  zwlášté  w  oné  roa- 
bodugjcj  8  presidentem  nezdál  se  dostatečně  ohněm  proni- 
knut, a  nebylo  tudy  diwu,  ie  obeoenstwo  málo  rotebřál. 
Wyhoma  byla  p.  Kolárowá.  Gegj  sceuy,  xwláátS  ta,  kde 
osud  swfig  "wyprawuge,  byly  neyskwělcgájmi  stránkami  ce- 
lého předstawenj.  P.  Herbstowa  snažila  se  welmi  chwalí- 
tehné  úkol  awQg  aauplna  wyplniti, — ne2  sHe  widy  predce 
gj  byla  řeč  na  překážce,  zwlastě  we  scénách,  které  prudký 
aíTokt  iádagj.  P.  Grabinger  snažil  se  na  wzdor  swé  oso- 
bnosti mjsto  weselého  dobrosrdcčného  doktora  gakéhosi 
KasmuAilého  mrzutého  starce  předstawowati.  P.  tagcmnjk 
hrál  zdařile.  Posawád  gsme  newčfděli,  že  ku  přjmětům  se- 
kretáře we  službě  (gak  se  zdá)  pruské  knjry  nálcžegj.  — 
P.  Hillc,  p.  Kaáka,  p.  Skalná  i  ostatnj  idařile  swé  úlohy 
prewedli«  —  y.  h. 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  PBAHT.  yV  naSem  Časopisu  zmjnili  gsme  se  gii 
kolikráte  pochwalně  o  p.  Emanueli  Beránkowi  a  o  geho 
kmsoffisdecké  společnosti.  TýŽ  p.  Beránek,  gak  známo  ro- 
dilý Pražan,  hodlá  w  tento  podzim  naáe  hlawnj  město  s 
e«au  swau  welmi  četná u  společnostj^nawátjwiti,  načež  před- 
běžné pozornost  obecensiwa  obracugeme. 

Z  EwanČic.  Giž  po  dwě  léta  se  podáwala  zpráwa 
denárům  Kwětíi  o  našich  wclegných  zkauSkách  hudebnjch 
a  deklamačnjch,  a  protož  nebude  snad  žádnému  z  nich  ne- 
mile slyšeti,  gak  as  wypadla  letoSnj,  bywsj  17.  zářj  drzána. 
Počátek  se  učinil  d^thorenowau  uverlurau :  »Rozwaliny 
Atlienskéií.  Obeeenstwo  'bylo  překwapeno  odhalenjm  prft- 
rwitnébo  obrazu  Ewančic  w  15.  stoictj  a  hory  Rénu  s  tá- 
borem tíusitaw,  gak  házeli  panny,  z  kláštera  Oslawanského 
sem  přiwedené,  do  Gjhlawky,  u  paty  hory  té  se  praudjcj. 
Tento  prftswrtný  obraz  byl  piltiau  rukau  p.  Chwalcowské- 
ho  dře  zdáwna  zachowalého  origináfu  w  kapli  zámku  Oslo- 
wanského  wypracowán.  Po  odhalenj  geho  držel  p.  B.  SkaU 
kowié  dňraznau  řeČ,  gjžto  odpjral  p.  prof.  Wolnému,  wy- 
dawateli  mjstopisu  morawského,  který,  zmjnku  čině  o  tomto 
obrazUf  událost  samu  mezi  bágky  klade,  ncdbage  ani  na 
swědectwj  starájch  spisowatelúw  Balhjna,  Pilaře  a  Swoyho, 
ani  na  stárj  obrazu,  rukau  panen  do  chrámu  zawěseného, 
ani  na  rajstoj  podánj.  Po  této  trnchliwé  uponijnce  násle- 
dewaly  tři  čjsla  zeslawného  » Stahat  Mater «  od  Rossiniho, 
apjwána  wážně  a  pěkně  od  p.  K.  Weinbergra,  a  posléz 
jiFinaIe<(.  Wywedenj  dalo  se  53  audy  taW  zdařile,  že  ge 
ebecenstwo  pokaždé  hlučným  tlcskotem  wyznamenalo. — W 
druhém  oddělenj  deklamowal  p.F.  W.  z  Brna  ráznau  wý- 
řečnostj  Kláceíowu  báseň  >»Mon§olowé  u  Holomauceu  5  pak 
apjwal  p.  M.  Honz  s  prfiwodem  fortapiana  a  lesnjho  rohu 
mor.  národnj  pjseň  >» Družba  k  ze  sbjrky  1835  welmi  zdár- 
ně, prawý-to  národnj  zpěwec.  !Naio  hrála  lllctá  Leop. 
Furchowa,  deerka  zdegíjho  p.  syndika,  na  fortepíáno  Trio 
do  Es»  dur  od  Beethovena  tak  gistě  a  w\razně,  ze  ne- 
gen  na5i  rodáci,  nýbrž  f  cizj  umělci,  nawstjwiwsj  nás  k 
této  slawnosti,  nade  wáechno  očekáwánj  spokogeni  byli. 
Dále  zpjwala  s  prňwodem  fortepiána  hlasem  welmi  přjgcm- 
ným    p.  K.    Kaubowa    pjscíi  »Žclc(   od  Tobíábka  z  5.  roČ. 


Wěnce.  Po  druhé  pak  zas  pfcdnáSela  Leop.  Furchowa  sa- 
ma na  fortepíáno  Etudu  od  Chopina  do  Ges  dur,  kdež  te- 
prw  zcela  ukázala,  že  i  s  welikými  obljžnostmi  zápasiti 
umj.  P.  A.  Dwořáčkowa  spjwala  prostosrdcčně  mor.  nár. 
pjscA  >»^ewésta(c  též  s  prwnj  sbjrky.  Osobnost  této  ml»* 
dinké  zpěwačky,  rozenky  sdegiSj,  kteráž  w  zákrytj  borském 
dljc  k  této  zkausce  nás  wždy  nawjEtěwuge,  zagjmá  mocnS 
newinnostj  i  něžnau  prostoduaínostj.  To  wlastně  dodáwá 
obrainosti  naaj  gako  křjdla,  Že  oddáljce  se  od  obyčeg&fiy- 
něg^jho  swěta  w  slatý  wěk  newinnosti  a  prostoty  pastýřského 
lidu  našeho  zataužjme.  Tudy  stalo  se,  že  hlučně  gj  tleskáno  9 
woláno  od  wlastenc&w  wémých,  když  se  laučila  i  »s  ma- 
měnčinými  krawamitc  tato  něžně  ustrogená  y^newěstat.  Po 
této  drahé  perli  národnjfao  básnictwj  a  budebnictwj  násle- 
dowala  Beriotowa  »Fantasie  brillante<(  Wiléma  z  Telia,  před- 
nášena od  p.  K..  Blažka  na  bausle,  a  na  fortepíáno  od  p. 
F.  Schuberta  a  Brna.  Tito  dwa  ginoSi  hráli  spolu  gako  o 
aáwod  a  tak  mistrně,  ie  posluchači  radostj  plesali.  Zwlájtá 
p.  Blažek  co  zdegSj  wychowanec  ukázal  našincům,  gak  we- 
liký  pokrok  po  roku  učinil  na  swém  obljbeném  nástrogi 
pod  péčj  swého  wýbomého  mistra  p.  Barocha.  Ukončena 
byla  tato  zkauSka  od  celého  orkestru  s  Ijbeznau  uverturaa 
Kottowau  )>  Sázka  o  lásku «.  Wlooi  dirigowal  p.  Kott  gen 
wlastnj  skladby,  letos  wsak  prewzal  na  se  ředitelstwj  celé 
akademie,  a  slujlno  podotknauti,  že  sobě  wclikau  lásku  a 
dúwěru  spoluúčiukugjcjch  audfi,  wážnosi  wlech  wzácněgijck 
měšťanu,  přede  wsjm  pak  wděčnost  těch  sjskai,  kterj  k  wěci 
dobré  prohlédagj.  j.  w*  Homola. 

OhlásenJ^ 

yVe  Čtwrtek  19.  ijgna  b,  r.  očekáwá  nás  pěk«á  hnde- 
bnj  zábawa.  Zdegsj  spolek  liudebnjkíi  bude  prowozowati 
s  ochotným  přispěnjm  gcdnoty  Ceclliánské  w  sále  hraběte 
Waldsteina  ku  prospěchu  ústawu  wdow  a  sirotk&  nfittoero 
počasun,  oratorium  dle  Thomsona,  w  hudbu  nwedené  od 
Josefa  Haydna. 

O  S  O  B  T  : 

SimoŤty  nágemce p.  Straltnfjí. 

Hana,  geho  dcera      •     •     .     9     .     slečna  B.  Makém^^owu^ 

čestný  Člen  spolku  hu* 
debnjch  umělců. 
LukáS,  mladý  sedlák      .     .      .     .     p.  Emmimyer* 
Weěuitané  a  mysliwectuf9. 

Ljstky  na  sedadla  za  1  zl.,  do  sálu  za  30  kr.,  text 
za  5  kr.  na  stř.  prodáwagj  se  we  skladu  J.  Hoíimanna,  a 
na  den  prowozenj  u  kasy.  Začátek  ge  o  půl  5  a  konec 
o  půl  7  hodině. 

Tato  mistrowaké  djlo  nesmrtelného  hndebnjka  sRo- 
rayi  ge  wůbec  w  takowém  zaljbcoj,  že  se  nám  zbylečno 
býti    zdá,   ohecenstwo  k  náwstěwě  teprw  wyzýwati. 

Dobročinný  účel  a  wýteČné  obsazenj  solowých  partů 
ručj  nám  za  to,  že  se  mjteta  naplnj.  r. 

Na  dorozuměnan. 

Pjsmena  R.  pod  některými  diwadelnjmi  zpráwami  w 
těchto  listech  zaw^daJa  u  mnohých  přjčinu  k  domněnce,  ž« 
bych  gá  byl  gich  spisowatelem.  Za  gistan  přjcinau  nezdá 
se  mi,  wáŽené  obecenstwo  w  omyhiém  tomto  mjněnj  ne* 
chati,    pročež  tuto  weřegně  na  nepodstatnost  geho  ukazngi. 

.  V'  Hieger. 

Ze  Šifra  II.  pod  diwadelnjmi  referáty  p.  F.  Bieyerowí 
nenálezj,  doswedčug,e  Bedakcj. 


Cmo^Is  IftnlO  wycház^  wt  středu    a  w.  aobadi  po  |HilMF»jcb;    kaŽdau  druhau  středu  pridiwá  se  pfilsrchowá  přjlolin.     Předplácj.  se  u  u-ydfiw«tel£  as  itwrt 
Léu  48  kr.,  we  knihkupeclwjch  ns  pili  Uu  i  zl.  36  kr.,  na  c.  k.  postách  púlI.  t  zl.  Sff.  kn  sir. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze* 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HirodnJ  zábavnjkpro  JSechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjelo  84. 


Zi.  řjgna  £843. 


10.  r.  béh. 


Wyznáij  anglického  gei^a  opige. 

{Pokrniowánj,) 

Když  gsem  se  gednau  na  é^ém  letohrádku 
kawil,  přidla  do  mého  pokogjku  děwedka»  ozna- 
mugjc^  že  dole  gak^s  democh  atogj,  gefaož  ho* 
woru  nikdo  merozumj.  Sedtaupil  gsrem  a  spatřil 
w  kuchyni  Malaye  pocestného^  nepochybné  poblao* 
diwšjho  na  swé  pauti  do  něgakého  přjstawiK  Mo« 
gi  lidé  myslili,  že  gá  we  dne  w  noci  w  knibáelt 
se  probjrage,  geho  mlnwě  rozuměti  musjm.  Pro** 
mlnwil  gsem  tedy  fecky,  wéda  že  mě  Malay  ne- 
prozradj  u  mých  domácjch ;  —  on  učiniw  hiubo* 
kau  poklonn  rokamá  křjžem  přes^prsa  složenýma^ 
odpowédél  malaysky.  Popřál  gsem  mn  odpočinut] 
a  při  geho  odchodu  cesiu  k  neybliždjmu  přjstawti 
mu  okizaw,  dal  gsem  mu  kus  syrowého  opige, 
domnjwage  se,  že  on  gako  wsickni  geho  kragané 
télo  lahůdky  mílowen  bude.  Geho  radost  byltf 
lakořka  sjlená,  a  uwyirienj  swém  nohy  mně  s^jbaw; 
strčil  celý  kus  do  úst-  Rádbych  se  ho  byl  chopit 
a  prostředků  užil,  aby  ten  opig  opět  wywrhnul; 
ale  kterak  mu  wyswětlití,  proč  se  to  násilj  dege? 
Coby  byl  saudil  o  anglické  hostinnosti^  která  la» 
budky  dané  opět  takowým  způsobem  wynucuge? 
Malay  tedy  odešel  swau  cesta lí,  polyká ge  porcj: 
opige,  dostatečnau  tři  dragauny  i  s  koňmi  otráwi ti. 
Obáwal  gsem  se,  že  ho  zagisté  usmrtj ;  an  gsem 
dle  neslyšd,  že  kde  umrlého  Malaye  našli, — co  by 
se  mně  gistě  bylo  oznámilo,*- nepochybugi,  že  se^ 
m>tně  wyspal  a  cjle  swébo  doSel.  Že  pak  rozkol 
opige  u  zořiwého  diwocha,  blbého  Turka  ginábýti 
mosj,  než  u  wzdélaného  Ewropana,  snadno  se  do« 
mysleti  ^  neb  myšlénky  geho  a  city  w  daleko  gi- 
nem oboru  se  pohybugj.  Podám  tedy  kromě  giž 
€U>tčenýcb  přjkladů  krátký  nástin  mých  radost], 
a  popjši-^- 

Roskos  opige* 

Může-li  kdo  o  tom  předmětu  mluwiti,  mámf 


gá  neyUiŽš]  práwo  k  tomu,  zňijwaw  obyčegně  pe» 
w]ce  než  Ótyry  léla  osm  tisjc  kapek  rozkoše  této 
denně,  a  to  syrowé  a  wařcné,*pewné  a  tekuté, 
turecké-  a  indické;  Představte  sobě,  milj  čtená* 
řowé,  letohrádek  w  audolj,  horami  3000  až  4000 
stfeirfcá  wysókými  obklopeném ;  domek  skrowný 
ale  pohodlný  wekwětnaté  zahradě,  Ijbezné  we  we- 
8«ě,  w  letě,  i  w  geseni.  Wyobrazte  si  pak  zimu. 
Togestprawá  nauka  blaženosti!  Pošetilec  sistýdsá,* 
když  se  d»oité  krátj,  a  tés]  se  nastáwagjcjmd  garu« 
Gá  si  ^ádáim  sněhu,  krup»  chumelice  a  pljskanice. 
Gaká  t0  radost  w  čistém  pohodlném  pokogjku, 
při  zawřených  okenicjch  a  plápolagjcjm  ohni  na 
ktlkil  Podlaha  gest  kobercem  pokryta,  police 
wůkol  plné  knih,  a  na  stole  ubrus  a  celá  wábjc] 
pfjpráwa  čáge,  gegž  něžné  ruce  milowané  ženy 
hotowugj.  W  tu  dobo  bych  žádal,  aby  Sjdla  pa« 
dala  a  wřefařjce  tak  silné  byla,  že  by  se  člowěk  ó 
ni  opjrati  mohl  co  o  kamenný  sUup.  Tolik  peněz 
wydá^áme  za  ubij,  dřjwj,  swjce;  —  za  to  žádeyme 
také  ruskau  zimu  I  —  Od  osnnré  hodiny  u  wečer  až 
dočtwrté  z  rána  plynu  w  rozkoši,  pigjc  čhwjlkami 
šáleček  čáge.  Pi^ák  wjna,  diuť  máge  otupenau 
užjwánjm  Ijhtí,  směge  se  čági  co  nápogi  mdlému, 
nechutnému :  ale  pigák  opige,  čilý  gsa,  cenj  nále* 
žitě  ožiwugjcj  wlastnosti  geho.  A  co  gest  ta  temno- 
derwená  šfáwa  wté  nádobě?  —  To  gc  tresť  mého 
blaha!  lu  nádoba  obsahuge  zřjdlo  wy tržen]  mého, 
to  gest  opig. — Pohlédněme  na  giny  obrazí— Tam 
na  pahorku  nad  hlučným  městem  přjstawnjm  stogj 
domek,  w  němž  gsem  se  ubytowal.  Sedě  u  okna 
prehljžjm  město,  prjstaw,  moře.  I  zdá  se  mi,  že 
co  wyššj  bytnost  nade  wšecky  pozemské  trampoty 
se  wznášjm,  hledě  tichým,  pokogným  okem  na  to 
maKchemé  snažen]  ausilGwán]^.  Tak  scd]m  10  — 
12  hodin  ani  prstem  nefaýbage» 

To  štěslj  trwalo  čiyryléía— až  do  roku  1816*. 
Nyn]  ale  se  žehnám,  na  dbuhý  čas  žehnám  stebau,. 
blaženosti  I  —  w   zimě  čili  w  letěl — žehnám  &e 


Digitized  by 


Google 


336 

8  ůsmechem  a  smjchem !  —  S  Bohem^  sladký  po- 
klide duěe  mél  — S  Bobem  nadége,  a  wy  mjmé 
sny  a  klidná  útěcho  spanj !  Na  wjce  než  půl  čtwrta 
roku  žehnám  se  s  wámi,  neb  nynj  přigdu  k  celé 
Ilíadě  neiitěstj  —  popjsi  totiž  — 

Bolesti  opige* 

Giž  po  několik  měsjcA  rozkošné  snj  m8 
opauštěly,  a  strašný  náwal  muk  wždy  bljže  dotjraU 
gimž  genom  zwiíienau  dáwkau  (porcj)  opige  odo- 
lati lze  bylo.  Ptáš-lise,  čtenáři^  proč  gsem  se  těm 
mukám  podrobily  a  raděgt  méně  neužjwal«  neb  do 
čistá  nepřestal  ?  —  Ba  owšem>  rozkoši  gsem  se 
snadno  podmaniti  dal  a  muka  nikoho  newábj.  Tjm 
bud  gist»  že  gsem  se  kolikráte  o  to  pokusil;  ale 
následky  byly  tak  ukrutné^  že  nme  domácj  m^ 
sami pro5Íli»  abych  opige nepustili*— 'Namjtne  snad 
kdo,  že  gsem  swau  dennj  dáwku  o  kapku,  o  tře« 
tinu  i  třebas  o  čtwrtinu  kapky  zmenšiti  a  tak  zpo* 
nenáhla  pokračowati  mohl  1  —  Neznáte  opige.  Až 
na  gistý  stupeň  může  se  dennj  porce  zmenšit, 
snadno  a  s  dobrým  audinkem ;  ale  pod  tjm  stup- 
něm —  bolesti  nesnesitelné.  Newědomý  řekne: 
Ano,  ocháblost  a  klesánj  bodrosti  na  několik  dnj  I 
-^Naopak !  čilost  se  zwýšj»  puls  gest  prawídelněg- 
šj,  zdrawj  se  naprawuge.  Nenj,  gakby  wjnu  odwy- 
kal«  —*  A  wšak  šetřme  pořádku. 

Mé  studie  dáwno  přestaly — nemohu  ani  oka* 
mženj  pro  sebe  čjtafi.  Giným  geště  čjtáwám(řj- 
káwalo  se,  že  wýborně  čjtám),  a  wšak  genom  básně 
obsahu  náružiwého,  strašného.  Bádánj  filosofické- 
mu, mathematice  se  chaulostiwě  wyhýbám,  ač  dru* 
hdy  mé  neyobljbeněgšj  předměty  byly.  Spísowal 
gsem  pogednánj  o  wzdělánj  rozumu  lidského  — - 
ale  nesepsal  gsem  ge.  Ležj  ladem  práce,  kteráž 
mne  naděgj  sláwy  kogila;  ^ko  začatá  budowa, 
přetržená  malomocnostj  čili  mdlobau  stawitele. 
Bude  pro  mé  děti  pomnjk  zámyslu  zmařených,  sil 
rozplýtwaaých,  darmo  nahromaděné  látky,  základy 
beze  stawby.  Chřadna  dušewně  obrátil  gsem  se  na 
statuj  hospodářstwj ;  ač  tehdáž  slabý  a  matný, 
předce  gsem  tjm  předmětem  ducha  swého  poně- 
kud pružil.  Sepsal  gsem  knihu,  několik  důleži- 
tých a  tušjm  nowých  a  dobrých  náhledu  obsahu- 
gjcj;  umluwilgsem  se  s  knihkupcem;  mvig  aUwod 
ku  whm  přJUjm  saustawám  státnjho  a  národnjho  ho* 
spodářstwj^  gižgiž  k  tisku  byl  připrawen,  nepáchl 
naucj  opigem,  čehož  by  se  čtenář  snad  obáwal ; 
ačkoliw  předmět  sám  w  sobě  mnohé  lidi  uspati 
maže.  Nynj  pak  měl  gsem  proslow  ku  swé  knize 
psáti,  a  prjpis  gístému  na  slowo  wzatému  muži;-* 
a  w  tom  má  poslcdnj  sj!a  klesla  I  ^* 


DoD  Baldomero  Bspartero. 

(PtJkrAdofváfi/.) 

Ačkoli  se  wSak  osud  Dona  Baldomera  Esparte* 
ra  tak  skwělým  stal,  aowšem  daleko  weškeré  nadége 
přewýšil,  gežby  si  byl  t^nto  ze  stawu  tak  njzkého 
pošlý  muž  byl  činiti  mohl :  scházelo  mu  předce 
to,  co  samo  gediné  stawy  lidské  opřjgemniti  mů- 
že, totiž  I^ezpečnost  Wšei^ohaucjm  byv,  doka- 
wád  mezi  trůnem  a  národem  gakbžto  ozbrogený 
prostřednjk  8tál»  musel  brzo,  ano  giž  gak  se  na 
neywyššj  stupeň  moci  dostáwal,  poznati,  gak  pro- 
měnlivá ta  přjzeň  i  oddanost  ges|,  kterauž  od  ná- 
rodu kwasjcjho  se  a  na  strany  roztrženého  dostati 
možná.  Měla-li  královna  •  wládařka  zlé  stánj,  by- 
lo  Esparterovo  geště  horšj,  neboť  netoliko  že  ře- 
wněnj  moderadů  a  ezaltadů  gako  dřjve  trvalo  a 
naděge  i  snahy  Karlistů  podtagj  pořád  geště  dau* 
tnaly  t  i  nová  strana  geště  vznikla,  strana  osobnjck 
přátel  královny -matky  čili  tak  nazvaných  Kristin- 
ských,  kteráž  hlavně  gen  proti  osobě  nového,  vla- 
daře čeljc  všech  nespokogenosrj  proti  němv  užjvati» 
všecky  ač  za  rozličnými  aučely  gdaucj  nepřátele 
skutečného  suvu  a  vlády  Esparterovy  v  gedno 
ohnisko  spogovati  hleděla.  Giž  samo  vyvolej) 
Esparterovo  za  ^ládaře  bylo  s  mnohými  nesnáze- 
mi, se  mnohým  odporováiýni  spogeno ;  mnohým 
nezdálo  se,  královskau  moc  u  veškeré  gegj  plnosti 
odevzdati  do  rukau  muže  gediného,  k  tomu  gene- 
rála, ctěného  i  milovaného  od  vogska,  gehož  by» 
možná,  pustiv  uzdu  ctižádosti,  k  účel&m  svobodě 
i  panugjcj  rodině  nebezpečným  upotřebiti  byl  mohl; 
giným  naháněla  uzavřená  do  sebe  a  posud  nevy* 
zpytovaná  povaha  toho,  k  nigaké  straně,  k  nižá- 
dnému ostře  vyznačenému  mjněnj  nepřiznávagj- 
cjho  se  vůdce  té  bázně,  kterauž  vůbec  věci  n€S« 
prohledne  a  do  tagnostj  se  haljcj  na  mysl  lidskaa 
paustěgj;  konečně  přjčilo  se  též  duchu  mnohých, 
vložiti  moc  korunovaných  hlav  do  rukau  sobě 
rovného,  před  njmž  by  se  gim  pak  kořiti  bylo; 
vladařská  rada,  záležegjcj  z  kolika  sebe  vespolek 
obmezugjrjch  osob,  zdála  se  z  těchto  přjčin  ústa* 
vem  o  mnoho  žádaucněgšjm.  Že  se  však  volen j  toto 
rjchle  djii  muselo  a  hvězda  Esparterova  právě  v 
neyskvělegšjm,oslepugjcjm  lesku  byla,  neměla  vše- 
cka tato  po  stranách  gdaucj  mjněnj  ani  času  ani 
moci  dosti,  by  s^s  něgakým  prospěchem  proti  hlasu 
obecné  žádosti  ozvali  mohlst  Přigav  na  základech 
ústavy  od  r.  1837  a  do  zletilosti  mladé  královny 
Isabelly  žezlo  španielské  do[rukau  svých,  neyprvé 
Espartero   o  to  pečowal,  by  zpauru  a  nepořádky 

Digitized  by  VnOOQiC 


337 


do  slušných  mezj  před  zákonem  wtesna!*  wládS 
tolikerými  změnami  a  nepokogemi  rozwiklané  pew« 
nosti  a  ráznosti  dodaly  promysl  a  obchod  napomohl, 
zwlášté  ale  finance  do  lepsjho  pořádku  přiwedl 
Sám  gsa  wogák  a  předewšjm  wogenské  swé  sláwě 
i  důležitosti  za  powznesenj  toto  děkowati  máge, 
newáhal  wida  toho  potřebu  znamenitým  ztenčenjm 
wogska  weřegnému  pokladu  přispěli;  powázliweg- 
Sj  pokradowánj  w  prodagjch  statků  duchowenstwu 
odňatých,  gežto  aby  se  gako  imahem  prodaly,  giž 
určeno  bylo,  zachowalo  zemi  weliké  summy  a  za* 
bránilo,  aby  se  magitkowé  tito  do  rukau  cizozem* 
ských  wýdělkářů  nedostali. 

Wsecko  to,  ač  zemi  tak  prospěšné  gednánj 
nebylo  wsak  s  to,  by  Esparlera  před  tagnau'  a  we- 
fegnau  zlobau  nepřátel  bylo  ochránilo;  odkud  se 
hýbati  počali,  swrchu  gsme  podotkli.  Prwnj  gich 
prostředek,  a  snad  hlawnj,  poněwadž  mu  důwéru 
národu  tenčil  a  posléze  i  odňal,  bylo  roztrušowánj 
austnj  i  w  nowinách,  gakoby  Espartero  nenáwist* 
njk  gsa  swobody  po  obmezenj  austawy  a  po  samé 
koruně  dychtU ;  k  tomu  aučelu,  a  aby  swau  moc  utwr« 
dii,  powjdalo  se  spolu,  že  se  Angličanům  zaprodaL 
Exaltadowé  i  Kristinštj  přičinili  se  wšemožné,  aby 
toto  osočowánj  wšude  průchodu  nalezlo ;  giná  a 
zgewněgáj  nepřátelstwj  nedala  také  na  sebe  dlauho 
čekati.  Prwnj  zdwihla  ruku  swau  proti  němubýwalá 
wládařka,  žigjcj  we  Francauzjch  a  tam  leckterau  po- 
moc nalézagjcj ;  nemohlať  gako  ženská  na  cti  uraze* 
ná  a  k  tomu  Wlaška  odpustiti  těm,  kdož  gj  lesk  koru* 
ny  s  hlawy  sňali.  Podpichowánjm  prý  i  penězi  gegjmi 
ztrhlo  se  nowé  zbauřenj,  kteréž  w  sewernjch  kra* 
gínách  u  wogska  počawši  zmocněnjm  se  osoby  mla* 
dé  králowny  w  Madridě  skončili  se  mělo.  Osnowa 
wšak  nedodržela;  buřičům  posiawila  se  statně  w 
samém  giž  paláců  hrstka  strážnjků  na  odpor,  wlá* 
da  byla  na  pozoru,  swůdcowé  byli  z  wělšjho  djlu 
zlapáni  a  od  wogenského  saudu  odsauzeni,  mezi 
nimi  obljbený  generál,  mladý,  krásný,  bohatýrský 
Don Diego  Leon,  kterýž  dne  IS.řjgna  1841  uwáeo* 
becném  lilowánj  zastřelen  byl.  Druhý  zgewný  odbog 
wypuknul  w  Barceloně,  we  welkém  tom  hlawnjm 
městě  Katalonie,  položeném  na  moři  a  wynikagjcjm 
nad  ostalnj  nezkrocenau  myslj  i  promyslnau  čin- 
nost] obywatelů.  Z  města  toho  učinil  si  francauz* 
ský  wplyw  swé  středišlě ;  od  kolika  giž  let  přičj- 
něli  se  wšemožně  repttblikánšlj  podpalowatelé  ze 
Zápyrenegj,  by  úmysly  chydawých  Kataloňanů  na 
swau  stranu  dostali.  Francauzská  wláda  držewsj 
se  wždycky  ke  Kristině,  nebyla  nikdy  oprawdo- 
wau  prjleikynj  Esparterowau ;  co  mu  zbylo,  než 
abyse  na  Angličany  opjrall   Obratnj  wšak  prolwi* 


njci  geho  uměli  toho  na  swůg  prospěch  obrátiti, 
winjcegegzgewněgi,  že  Španiely  i  gich  promysl  An- 
Ijličanům  zraditi  chce.  Nahnané  tyto  ^achy  neywjce 
tkly  sepromyslné  Barcelony;  powjdá  se  ale,  žepe* 
nežitý  podnět  a  tak  spolu  gako  základ  zbauřenj 
odginud  přišel;  to  gisté  gest,  ie  zpaura skutečně 
wypukla,  a  že  sami  gednatelé  francauzské,  Kristí* 
ně  přjzniwé  wlády,  neprjzniwě  k  nj  se  nechowali. 
Espartero  sám  přibral  se  z  Madridu,  s  wogskem 
swým  chtěge  Barcelonu  opět  k  poslušenstwj  při- 
wésti;  když  ale  gínj  prostředkowé  nepomáhali, 
byl  přinucen,  w  bombiÉ*dowánj  města  z  položené 
nad  njm  a  wládě  wěmé  twrze  Montjulchu  posle* 
daj  prostředek  hledati.  Barcelona  nemohla  té 
strašliwé  moci  odolati  a  wzdala  se,  buřiči  byli  po« 
trestáni,  město  mělo  znamenitau  summu  na  poku* 
tu  platiti.  Nedá  se  zapřjti,  že  osud  města  toho 
neywětšjho  politowánj  hoden  byl ;  ale  co  měla  wlá« 
da,  co  měl  Espartero  činiti?  nebylo-liž  na  něm» 
aby  zákonům  i  wládě  platnosti  i  wážnosti  nazpět 
dobyl?  gediné  může  se  mu  wy  týkati,  žes  podroben 
ným  giž  městem  přjliS  přjsně  nakládal  a  newinným 
a  winnými  stegně  trpěti  dáwal.  Bylo-ti  to  prowi* 
něnj,  nedalo  dlauho  na  trest  čekati  a  protiwnjcí 
geho  postarali  se  giž  samí,  aby  geg  i  co  nelidského 
a  nebezpečného  tyrana  wykčičewše  w  důwěře  i 
oddanosti  španielského  lidu  gešlě  wjce  snjžili. 


^eské  diiradlo  ir  Prase. 

'•W  neděli  15.  řjgna  :  >iZampa  aneb  mrámoro wá  ne* 
wSsta^ct  romantická  zpěwohra  vre  3  gednánjch  dle  Mele6-* 
TÍUe-a  od  J.  N.  ŠUfpánka,  hudba  od  Herolda.  Operu  tu  wy wo<* 
lil  si  p.  Strakatý  k  swému  prospěchu,  a  sice  wďjm  práwem, 
nebof  wjm  dobře,  gak  -wscobecné  pochwaly  si  dobyl,  kdyi 
w  témže  partu  poprwé  na  německém  diwadle  uvystaupiL 
Keobycegný  obgem  hlasu  geho  pHspél  mu  w  té  roli,  kte* 
rau  tCQorowc  spjwagj,  tak  že  pjseň  »]Nech  se  lod  moge 
haupáff  s  'w^'borné  wycwiOfeným  sborem  hlasité  pochwaly 
došla  a  opakowati  se  musela.  Geho  » Čiperná  kráskou  ne- 
dá se  nězDcgi  mladé  cřjwčině  na  srdce  klásti,  aniž  pak 
oliniwěgi  přednésti  možná  »Mně  ge  wsccko  poddáno «  a 
)>Krew  w  žijách  tu  cjtjm  hráti. «  Gak  slobecenstwo  zpěw** 
ce  vážj,  bylo  s  náwbtěwy  a  s  hlučného  pHwjtánj  patrnou 
P.  Mayer  (Alfonso)  Ijbil  se  wAbec ;  geho  duo  s  Kamillatt 
•w  druhém  gednánj,  a  w  třetjm  bařkarola  ^yly  neywýted* 
nčgsj.  Pro  p.  Mayra  bylo  by  přáti,  aby  gen  prosu  trocha 
s  ohledem  na  smysl  přednášel,  a  sady  tak  soptiwč  newy- 
Wzowal.  "W  tom  přenáhlenj  stáwá  se  někdy^  ie  slowa 
nmoge  holubinko«  wyhrnau  se^  gakoby  řjci  chtěli  i>gá  t5 
pohltjm.ff  Pro  p.  Tonnerowau  nehodj  se  Kamilla  supina. 
W  ťom  wjak  neleij,  že  by  nebyla  sa  wděk  učinila  tau  ie- 
trnostj,  gižto  při  každé  roli  wáestranně  na  gcwo  dáwáft 
Wyznamehati  musjmc  geg]  baladu  a  duo  svrchu  dotčeni^  \  . 
Oblek  w  prwnjm  gednánj  byl  při  vaj  gednoduchostí  twáři  . 
a  postawě  přiměřený  a  pěk^ě  slušel.  P.  Negedlá  (HíUa)  * 
pdčjiiala  si  clnvulué  ^ak    yíc  spC-wu  tak  we  hře    a  w   íy^i, 


Digitized  by 


Google 


33S 


ačkoli  někdy  wjce  odřjkáwala  nežli  mluwila.  Gj  Mčjná  se 
i  koloratura  dařiti  j  gcstli  w^ak  nebude  hny  a  w^j  mócj 
hleděti,  aby  wyilj  tony  ostrosti  poxbyly,  sruij  t}m  pokaždé 
pijgeinttý  dogem  oelka.  Na  áOtjyieUH  wdowa  wybljiela 
prjlii  mladinká  a  sličná,  a  člowěk  nepocliopuge,  gak  oby- 
adný  muŽ  gegj  mohl  gi  opustit  5  pHroxeněgi  bylo  by,  kdy- 
by ona  sama  a  kolege  manlelské  stálosti  byla  trochu  po- 
wykla«ala.  P.  Prokop  (Daniel)  aamňříl  na  karikaturu,  a 
ie  se  ta  podařila,  nesapjráme.  Překladatel  irložil  mu  ke 
-vrSemu  geátě  tolile  drsnalosti  do  úst,  2e  to  ucho  urážj. 
Něoo  tak  neipěwného  a  neohrabaného,  gako  ge  text  we 
dwogtpěwu,  kd«  ženu  swau  posná,  00  xiw  gsem  neslylei. 

Uvertura  ila  ostře,  ba  tempo  prwnjho  allcgra  bylo 
ai  k  negasnosti  chwaťné. 

W  auterý  17.  řjgna  opakowala  ae  tái  apéwohra  9 
nSkterými  oprawami .  při  sacho.^nj  wieho  dobrého.  Zampa 
přijel  tenkráte  dle  slušnosti  w  Čerwcném  plááti  j  p.  Podhor- 
ský swau  roli  gi2  uměl ;  satjm  se  ale  lesnjmu  rohu  a  po- 
tauDu  dastégi  tdoy  swesly.  W  řečí  uráželo  ééské  ucho 
wyslowowánj  Kh^millii  mjsto  Knmilla*  S  přj^echem  wy- 
řknuté  h  patřj  pause  Němcům,  od  nichž  se  k  nám  doslalo, 
Francaud  a  Italové  nic  podobného  neuiagj,  s  nimiž  i  my 
se  shodugenie.  ^ 

domÁcj  kronika. 

X  Chrudjmu  R  oslawenj  gmenin  welectěných  pp« 
WicJawa  Wéhray  adegsjho  kragskébo  beytmaDa  a  Wáclawa 
Skopce,  purkmistra  na^^ho,  mužů  to  o  zwelebenj  města 
Ghrudjmi  welesaslaužilých,  bylo  dáwáno  u  vedei^-dne  27. 
sářj  b.  r.  w  diwadle  měsukém  od  společnosti  adegijch  ocho<> 
tDJkíiw  hudebně-dramatické  wyraženj  we  dwau  oddělenjch. 
Neyprwé  bylo  předoááíeno  proslovo  schwalně  k  lomu  »ho- 
towené,  načež  w  oddělenj  I.  náaledowaly ;  Urertnra  %  'Jsou- 
ardowy  Jocondy,  dwogzpě|[ir  se  Zampy,  FanUsie  na  piaoo» 
Árie  s  Donizettiho  Maric,  pak  neymíadij  djlko  Rubeiowa 
humoru:  >»Za  sto  let!«  s  přiměřeo)m  ukoněenjm,  a  ke 
konci  GelenAw  slawný  sbor:  »Zdráw  bucCn  Wje  bylo 
welmi  zdařilé,  swlásf  ale  přcdneScnj  aríe  z  Donizettiho  : 
»Dcery  plukuic  oprawdu  mistrovské  5  wžickni  aučinkugjcj 
zjskali  si  hludnau 'pochwalu  éetaého  obecenstwa.  Pak  pro- 
wozowalo  se  Labickéfao  3.  potponrri  z  českých  nárp<kijch 
pjsnj ;  že  se  i  ono  Ijbilo,  netřeba  připomeDauti,  neb  kdoby 
sobě  w  českých  pjsnjch  nelibowal,  ani  citu  ani  sluchu  mjti 
by  nemusí  I  Potom  byl  dáwán  w  II.  oddělenj  r  Kord,  dra- 
matický žert  we  í  gcdnánjch,  gcgž  byl  náJ  wážcný  wlaslc- 
nec,  p.  J.  jV.  Štěpánek,  ke  dni  tomuto  schwálně  pro  zdegšj 
diwadlo  vzdělal  a  gemuž  zde  za  geho  i  ginak  diwadlu  na- 
žemu  propúgčowanau  ochotnost  a  laskawost  wraucj  djky 
wzdáwárae.  —  Proweden  byl  žertjk  tento  od  najíich  ocho- 
tnjkft  welmi  dobře  a  okrauhle,  obecenstwo  po  celý  kus  w 
TŮžowém  gsauc  rozmaru,  ke  konci  w»ech  wywolalo.  —  To 
w  krátkosti  o  zdegAj  Thalii ;  zdařilé  wywcdenj  slawnoi^i 
této  tjm  milegAj  nám  bylo,  éjm  wážněgý  byl  gegj  wýi  do- 
tčený aučel;  i  budiž  nám  přitom  popřáno,  aspoň  několika 
slowy  zmjniti  se  o  zásluhách  mužů  takto  oslawowaných.— 
Když  giž  w  celé  téměř  naáj  wlasti  duch  zwelehowánj  a 
pokrokA  se  byl  probudil,  staroslawná  Chrudjm  gen  ge.Uě 
gaksi  zanedbaná  drjmala;  gak  mile  ale  wýá  dotčený  p.  krag- 
ský  heytman  řjzenj  kragc  tohoto  na  se  wzal  a  nyněgAj  p. 
purkmistr  w  čelo  města  zdegsjho  postawen  byl,  Icpšj  i  gí- 
mu  zaswit?a  doba,  a  s  podiwcnjm  nynj  patřiti  gest,  eo  spa- 
BÍlomyslnj  tito  Bttžowé    w    desjtiletém   gich    zde   působenj 


ke  tdam  města  wymohli;  wté'  dob«f  otewleny  městu  powú 
pljg<^/  81  započata  djla  blahoděgná ;  obapolnau  péčj  gich  zřj- 
sena  w  městě  i  předměsijch  pewná  dlažba  s  pť&liwy,  měst« 
ské  fortny  přjstupnými   a    schodnými  utíněny,  wkusoé  di* 
wadlo  wystawěno,  mistrowská  socha  na  náměsij  obnowena, 
okolo  nj  krásné  ka^ny  zhotoweny,  náměstj  nrownáno,  rad- 
nice a  domy  mě^anské  ozdobeny  a  wjce  giného  geltě  po- 
nawržeuo  a  djicm  giž  sapoiilato,  co   k   protpěeha  a  oknaa 
mčsu  slaužili  bude,  tak  že  negináČ  neŽ  a  wděčností  a  ůcua 
patřiti  a  s  wraucjmi  djkami  zpomjnati  gest  obywatelům  na 
muže  tyto  ilechetné!     Dtyi  gen  BAh,    aby  se   swelebowá- 
^ím  města    i   w  obywateijch    cit   národnj    aároveň  probu- 
dil a   rozmáhal.  —  Při  této  ptjležitofti    i  to  musjm  sděliti, 
že  obliba  w  řeči  nažj,  swláStč  w  čjtánj  knih  Českýdi  w  okolj 
rdégljm  se  wjc  a  wjce  smábá   a  předsudky  suré  den  ode 
dae  gižgiž   mísj.     Nesmjm   též  opominast.    Že  podotknuly 
p.  purkmistr  zdegžj  pilně  materialie  k  historii  města  Cltru- 
'djmi  sbjrá    a  k  gich  sestawenj    a  wydánj  gazykem  Českým 
bohdá  co  neydřjwé  přikroč} ;  gakož  i  nᎠ d.  p.  děkan  Dr. 
Joaef  Ziegler  kromě  mnoha  ginébo  awláditě  wiemožně  o  to 
se  zasazuge,  aby  we  bkolách  vikariátu  zdeg^jho  Česká  gra- 
matika a  dobropjsemnost,  pak  děge-a  zeměpis  wlasti  naj^j 
djtkám  se  přednáiel,  pročež  učitdowé  t  českého  děgepisu 
Tomkowa  wýtahy  a.  otázky  dinití,  a  při  učitelských  koofia* 
sencjch  předkládati,    žákAm  pak  sw)'m   přednášeti  musegj  \ 
anažeoj  toto    aspoň    částečně    owoce   nésti  pocjná,    gak   toi 
djtky  žkoly  kočské  a  labskoteynské  giž  dokázaíy,  gež  byM 
Mdest  poslaucbati,    kdyi   při  poslcdnj  TÍsitacj  děge  české 
wypiT&wowaly  j  bylo  hy  přáti,  aby  weledústognj    pp.  žkolnj 
dozořcowé  iwginých  vikariátcch  tohoto  chwalného  přjkla- 
du  následowali  a  tak  národnj  wychowánj  napomáhali.  Mln- 
wě  tady    o    ákolách.  i   děgepisu  diojm  hned  také  učitele  a 
katechety  na^e  pozorný  na:    Historii  cjrkwe   křesťanské  ku 
potřebám  školským     a   domácjm    od    kalwerskc  společnosti 
opatřenau  a  nynj  z  německého  na  náž  gazyk  od  Cerwenáka 
přeložcnau,  w  Kyseku  1842  w  8.  a  mnohými  obrázky  wy- 
danau,  u  nás  dosawáde  sotwa  dle  gmcna  známau.     Historie 
tato  dělj  se  na  Čtyry  wěky.   1.   wěk  gde  od  prwnjho  swa- 
toduSnjho  swátku  až  po  cjsaře  Konstantina,  od  r.  33 — 324 
po  Kristu.     3.  wěk  od    Konstantina    až  po    papeže    Řeho- 
ře YII.  od  r.  324—1073  po  Kr.;   na   str.    91  až  do  104 
gest  prjdawck  welmi  utěšený    od  překladatele,     o  rozijienj 
wjry  křesťanské  mezi   národy  slowanskými  w  Ewropě  gcd- 
nagjcj.     3.  wěk    od    papeže   Kéhoře  VIL   až  po  reformacii 
od  r.   1073  —  1517  po  Kr.,  w  kapitole  6.  na  str.  140  — 160 
ge  historie  česk.  bratřj  obsažena.   4.  wěk  gde  od   reformaciě 
až  po  nyněgžj    časy,    od    r.    1517—1836.     Kapitola  7.  na 
str.  222  —  229  zanjmá  děginy  zboru  bratrA  českých.    Ten- 
to ani    přjliá    rozwláčný    ani    přjlis    stručný,    w    řeči    dosti 
plynné  a  srozumitelné  psaný  spis  zasluhowal  by,  ponřwadž 
pro  Školy  ewani^clické    wydán  gsa,    weskrz    se  pro  mládež 
katolickau  nehodj,  aby  oď některého  z  welebn^ch  duchow- 
njch   wlastencA  našich  dle  potřeby    katoljkiiw  pokud   třeba 
přepracowán    a  zwláátě   co    do    lahA    křižáckvch    a    301eté, 
ráz  náboženský  téměř  naskrz  na  sobě  nesaucj   a  pro    wlast 
naSi  tak  dAležité  wálky  rozžjřen  byl,  k  čemuž  by  také  wý- 
horné  pogednánj  Smetanowo  o  wálkách  křjiowjch  w  časo- 
pise pro  katolické  duchowenstwo  dobře  poslán iilo.     Nelze 
pochybowati,    žehy   pak  i   k    wydánj  tohoto    prepracowánj 
činný  onen  nakladatel  w  Kyscku  nakloniti  se  dal  a  také  ge 
mnohými  oněmi  obrazy    opatřil.     Co  gsem    o    historii  cjr- 
kewnj  podotknul,  gest    méně    samotné  moge  mjněuj,  nýbrž 
Žádost  mnehatnužA  na  slowo  u'nás  wsatých,  s  nimiž  gsem 
o  wěci  té  promlawiL  ^  9. 


^tsopis  (•&!»  wjtká 


i»j    we  «Hř«d«   a  w  ■•botu  po  pitUr&jcik;    UU»v  ilraiiAu  iffedit  přidáwá  m  prtUrckowá  přjloha.     l»řr«;pí««j  s«  w  w^dawtt^le  na  «(nrt 
!••»  ^  ^r  we  liníl»kup«etwjcli  m  pAI  lé<«  t  »l.  SC  kr.,  na  c.  k.  postách  pAlL  *  xl.  36  lot.  «.iK 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


lárodnj  zábawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slováky  a  Slezany. 


Čjelo  85. 


ZS,  řjgná  É843, 


10.  r.  béh. 


Howý  roL 

{JPolsratowánj.) 

Uletělyť  den  i  noc  noworočnj»  geito  bjlj 
lak  podiwné  a  neodekáwaoě  osudnj  kostky  několi- 
ka dobrech  dužj  přewrhly* 

^  Mlhowú^ma  očima  hledělo  prjstj  gitro  dó 
oken  malého  domku  na  Františku.  Slarý  kapelnj 
mistr  nebjl  doma.  W  holubj  gebo  duši  bylo  se 
rorwilo  nowé  garo  s  netéisloým  množstwjm  libo^ 
wonných  kwětu,  a  radoetnj  motýlkowé  třepetali  po 
nich  milobarewnýma  křjdélkama.  On  byl  tiie  usool 
a  sladce  spal.  Temné,  žalu  plné  obrazy  mioulosli 
byly  zmizely  z  mysli  {;eho  a  w  gasné  záři  skwéla 
se  před  njm  budaucnost.  Žalosti  minulých  lei 
zdály  se  mu  nynj  gen  plamennau  ékolan,  z  njžto 
byl  konečně  wyóel  k  iiwotu  čistěgsjmu  a  radost* 
negijniUé 

On  ae  neuměl  hněwati ;  a  když  jpohlédl  na 
Beatu  ztrápenau^  a  pomyslil  na  Beatu  kwětaucj, 
tedy  se  rozehřála  gemná  Ijtoat  w  prsau  geho  a 
melika  wlastnj  rána  zacelila  se  dechem  autrpnoati 
nad  dzjm  ntrpeujm. 

Gen  gedno  tjsnilo  chwjikami  duši  geho  — 
totiž  pomyslenj  na  geho  nyněgáj  staw.  Nedychtj* 
waiť  sice  nikdy  po  zlatě ;  ale  nynj  byi  by  si  přál^ 
aby  se  mohl  hrabati  u  wnitřnostech  naplněných 
měicíi  a  pozlacenými  prsty  nrownati  pásmo  přjštjch 
dnů  gegjch.  Awiak  i  w  ukowýchto  okamženjch 
zableskla  se  mu  před  očima  náděge  s  lahodným 
úsměweml  —  wždyť  mu  byl  nowj^  rok  dobrého 
syna  přiwedl-^a  ne  toho  zakládal  we  awé  prosto- 
srdečnosti  wšeliké  daufánj, 

I  nemohl  tedy  také  meškati  a  neoznámiti  mu, 
qo  se  bylo  wsecko  udalo.  I strogil  se,  ledwa  že  prwnj 
zábřesk  po  uUcjchpoletowal*-*  a  chodil  po  prstech, 
aby  ubohau  ženu  nezbudil,  kteráž  byla  teprwé  k 
ránu  w  obgetj  snu  nřgaké  odpočinutj  nalezla.  \Vy- 
kradlť  se  takorka  z  domu,  aby  wyhledal  člowěka. 


na  gehož  lidumilé  srdce  nynj  základy  zlatých  hra- 
dů stawěl. 

Bětunka  ho  netdrzowala;  nemoblať  mu  ka- 
zid  radost  a  zfisula  sama  u  nešťastné  matky,  gežto 
posud  w  tuhém  spaoj  ležela.  Sedjc  wedlé  nj  il 
postele,  kterauž  gj  byla  postaupila,  hleděla  na  ni 
za  rannjho  saumraku,  a  podiwné  obrazy  o  neho- 
dách těžce  trestané  ženy  mjlialy  se  gj  před  očima. 
Nemělať  přjčinu  milowati  gí  — a  předce  gi  to  k  nj 
vábilo  pauty  newýslowně  sladkými. — Náhle  pro- 
buzený hlas  přirozenosti  a  šeptot  lidskosti  přemo- 
hly wšechen  giny  zwuk,  genžto  by  se  byl  snad  w 
srdci  djwčjm  probudil. 

Beata  konečně  procitla.  Těžký  sen  byl  opa- 
nowal  smysly  gegj,  a  když  se  teď  z  něho  protrhla, 
bylo  gj  dlauhau  chwjlj^  gakoby  se  gešté  w  ginem 
swětě  nacházela.  Pozdwihlaf  se  na  loží  a  gako  u 
zgewenj  hleděla  kolem  sebe.  Překwapilf  gi  přj- 
bytek,  djwčj  postawa,  neznámé  lože  —  až  pak  se 
gj  náhle  w  mysli  zabřesklo  a  minulá  noc  gasně 
před  oči  wstaupila.  Teď  poznala  djwku  —  a  Ijto* 
srj  a  hanbau  uchwácená  bolestně  zkřikniiwši  twáře 
do  podušek  ukryla. 

nMilá  matinkol*  gala  se  djwka  swým  ney* 
geraněgšjm  hlasem  k  nj  mluwiti,  a  přistaupila  k  nj 
a  brala  gi  za  ruku.  —  » Dobré  gitro,  matínko!*— 
Nelekey  se — wždyt*gsiunás-*-u  swého  djtětel* 

nO  gen  mluw  —  gen  mluwl«(    nařjkala  žena 

—  va  nech  -mi  swau  angclskau  dobrotau  hodně 
hluboce  pocjtit,  gak  zawrzena  gsem  — gak  wysoká 
gest  mjra  hřjchů  mýchl<> 

»0  zpamatugse,  milá  matko  I''   prosila  djwka 

—  i»a  zapuď  buráky,  gež  tě  snad  we  snách  postra- 
šily.   Procitlať  gsi  —  na  žiwě  gsi — we  skutečnosti 

—  a  radug  se  znj — rudug  se  nad  swým  djtěteml« 

>  O  mé  ubohé  —  mé  ubohé  djiě  I**  dala  se  Bea- 
ta do  nářku,  gakoby  chtěla  pláčem  wŠechen  j^řik 
udusiti,  kterýž  se  při  tom  w  gegjm  swědomj  dzý* 
wal,  i  owinula  gj  nagednau  ruku  swau  tak  priTdce 


Digitized  by 


Google 


340 

okolo  krku,  gako  by  se  stracďiowala,  že  dceru 
8wau  práwě  nynj  teprwě  ztratiti  má.  **  » Mé  ubohé 
^-opuštěné  djtěl  Gakž  mi  můžeš  odpustit?  Gakž 
ti  mám  pohleděti  do  očj ,  'aKych  nezašla  břeme- 
nem nelidského  prowiněnj  swého?^ 

i»0  gen  pohleﻫ  prosila  djwka,  gemně  2 
loktu  gegjch  se*winaucj  -*  »a  zápora enauc  na  prj- 
hody  roků  minulých,  zotaw  se  a  posilni  w  pohledu 
na  dceru  swau«  kteráž  tě  bude  milowati  gako  ma- 
tku awau.« 

©Ne — nikoli  I «  zwolala  Beata,  hlawau  žalo- 
stně krautjc; — i»nině  neslušj  toto  gmeno  poswátné 
—  mně  ho  nedáwey.  Gako  sprostau,  ponjženau 
služku  dowol  mi  w  paprskách  milosti  twé  se  za- 
hřjwati>  abjch  nabyla  sjly  kpokánj  a  laufagic  ne- 
umřela odewšeho  swěta  opuštěná— gako  gsem  gi 
^še  opustila,  k  čemu  me  neyswětěgsj  wazby  pau- 
taly.« 

A  opět  zakryla  twáře  swé  w  měkké  podušce* 
a  jjakala,  až  gj  srdce  usedalo. 

Djwka  neznala  tak  wášniwé  wjbuchnutj  bo« 
lešti  a  zděsila  se  gegj  prudkosti.  Srdce  gegj  za- 
čhwělo  se  w  neygemněgšjch  tkaninách — a  kdyby 
nešfastnau  ženu  i  dáwno  giž  byla  neomluvila :  n 
pohledu  na  tento  žal,  na  tyto  muky  trýznjcjho 
swědomj  byla  by  gj  musela  odpustit.  I  hleděla 
na  ni  chwjli  očima  wlhkýma,  čekagjc,  až  w  nj  bauře 
poněkud  utichne ;  potom  se  k  nj  naklonila. 

i»Kde  pak  ge  sestra  moge?^  ptala  se  polo- 
íeptem  a  plna  gakéhosi  auzkostného  tušenj. 

Ale  Beata  gjneodpowědéla;  zakrýwalať  gestě 
Llaub  twáře  swé.  ZdáloC  se,  gakoby  gi  byl  hlas 
anděla  ksaudu  wolagjcjho  pronikl.  Djwka  to  po- 
zorowala,  a  newýslowná  tjseň  ulehla  gj  na  panen- 
ská prsa. 

Mezi  oběma  trwalo  nyrtj  pomlčenj.  —  Náhle 
wzchopila  se  potom  Beata,  a  gakoby  sopka  zbau- 
řených  citů  w  nj  byla  wyhasla,  sestaupila  z  lože 
plná  chladné  odhodlanosti.  Strogilaf  se»  a  djwka 
gj  přisluhowala.     Obě  ale  geStě  mlčely. 

i>Gá  ti  zůstala  odpowěd  dlužná,  milé  djtěl^^ 
gala  se  konečně  Beata  wážně  mluwid —  »neboť  ne- 
mohu odpowědjti  bez  slzj*— nynj  ge  ale  čas  k  gc- 
dnánj  a  ne  ku  pláči.  Protož  měg  ztrpenj.  Přigde 
chwjle,  že  ti  odhrnu  celau  záclonu  2  duše  swé*—* 
a  podrobjm  se  twému  saudu.^ 

{PQkraiowánJ.) 


Don  Baldomero  Espartero. 

(DákotUienj.) 

Dwě  a  to  nelehké  rány  uměl  Espartero  od 
sebe  odwrátiti;  třetj,  kteráž  se  na  nég  chystala# 
byla.horšj ;  oběma  prwnjm  dala  začátek  i  hlawnj 
barwu  pauhá  zpaura  hrubé  sjly;  třetj  chystala  se 
w  gádru  wlády  samé  a  oblékla  se  w  oděw  gakési 
zákonností ;  co  prwn j  powstánj  Kristinc&m  a  druhé 
exalladňm,  wůbec  králowské  moci  nepřjzniwcůno 
náleželo,  spogily  se  při  třepin  obě  tyto  strany*  a 
přidali  se  nad  to  geště,  kdož  buď  gen  prosto  změn 
chtiwi  aneb  Esparterowi  osobně  nenáchylni  bylí. 

Co  den  zwětšowala  se  w  zákonodárních  sbo- 
rech Kortezů  strana  Esparterowu  řjzenj  za  rozlič- 
nými přjoinami  odporná  a  nabyla  zwláště  po  ža- 
lostných oněch  událostech  barcellonských  zname- 
nité sjly  i  srostitosti;  gak  se  u  austawnjcfa  wlad 
děge,  obrátila  se  činnost  gegj  proti  ministerstwu« 
kteréž,  gen  samo  za  to,  co  we  gmenu  wládařowu 
činj,  odpowědno  gest.  Espartero,  aby  chod  wlá- 
dy n^Kastawil,  widěl  se  lak  přinucena,  propustiti 
ministerium,  gežto  gefao  dňwěra  byla  powolala,  a 
gmenowal  gíné,  zásadám  i  žádostem  Kortezů  při- 
měřené, w  gefaožto  čele  Lopsz  stál..  Krok  tento 
swědčil  o  úctě  geho  k  zákonům  i^emským  i  k  ústa- 
wě  od  ir.  1837,  giž  byl  zpřisábal  i  sUtečně  s  wla- 
stnjm  nebezpečenstwjm  bránil;  osudowé  chtěli 
wsak  ginak  rozhodnauti.  Miňiateríum  bylo  sice  s 
nesmjrným  plésánjm  přigato,  sotwa  že  se  ale  w 
auřady  swé  uwázalo,  začalo  se  kwiádařowi  duchem 
welmi  nešetrným  chowati,  do  záležitost}  wjce  oso* 
bnjch  se  mjchati  a  osoby  Esparterowi  oddané  i 
milé  napořád  s  mjst  gegich  ssazowati.  Wládar 
zpočátku  showjwal  a  k  těm  a  takowým  činům,  na 
kterýchž  gak  prawili  blaho  země  záležj,  potwrzenj 
swé  dáwal ;  posléze  pak,  konce  toho  newida  a  kam 
to  čelj  znamenage,  k  prostředku  onomu,  kterýs 
mu  austawa  zůstawila,  se  utekl ;  ministerium  Lo« 
pezowo  bylo  propuštěno.  Giskra  padla  a  obe& 
okázal  se  brzo  dosti.  Kortezowé,  nakloněnj  roz« 
puštěnému  ministeriu,  přigali  krok  tento  za  uráž- 
ka wlastnj  a  za  důkaz,  že  se  něco  zlého  proti 
austawě  i  swobodě  Španielú  obmýšlj;  w  posexenj 
gich,  když  ta  zpráwa  přišla,  nastalo  aúplné  pobaa- 
řenj ;  sneb^zpečenstwj  nastáwá^  národu  1  Bůh  za- 
chowey  Španiely !  <  ozwal  se  geden  hlas  mezi  nimi 
a  rozšjřil  se,  když  Espartero  i  nepřátelské  sobe 
Kortezy  rozpustil,  gako  letem  po  eelém  králowstwj; 
Barcellona,  gjž  přjsnost  Esparterowa  takowau  ránu 
byla  zawdaia»  za^la  prwnj  opětná  hradbách  Swých' 


Digitized  by 


Google 


341 


prápor  powstánj  » proti  tyrannu  alcřrwopřjsezn jku. « 
Od  léto  doby  odsiaupilo  drjwe  uk  wěrné  štéslj 
od  posawádnjho  miláčka  swého,  a  možuá  řjci,  že 
geg  napořád  giž  mnohem  urputnégi  i  náhlegi  pro* 
následowalo,  než  geg  kdykoliw  dřjwe  bylo  wyhle- 
dáwalo*     Na  gednom  mjstě  zaoawši  nalézalo  zbau- 
řenj  gako  o  záwod  wšude  swých  posobnjkA ;  wog- 
sko,  gindy   tak   oddanéji  odpadáwalo  gako  řadau, 
zlatem  gsauc  na  druhau  stranu  lákáno,  a  z  Francauz 
přihrnuli  se  znowa  wrstewnjci  býwalé  wládařky^  w 
íele  gich  generálowé  0'Donell  a  Narvaez,  auhlawnj 
ode  dáwna  nepřátelé  Esparterowi.     Dwa  mésjce 
trwalopowstánjf  s  gehožto  popisowánjm,  poněwadž 
w  žiwé  wšech  paméii  gestě  tkwj,  šjřiti  se  nebude- 
me \  Madrid,  Saragossa  a  giná  důležitá  města  há- 
gila  statně  wládaře:    proti   zradě  wogska  nebylo 
wšak  pomoci.    Hlawní  chyba  Esparterowa  byta» 
le  máge  pobauřence  důraznostj  překwapiti«  prwnj 
časy  pfjprawami  a  čekánjm  ztráwil,  tak  že   se  to 
samé  wáhánj  nynj  zkázau  geho  stalo*  kteréž  gindy 
za.  tak  šťastný  prostředek   se  mu  propůgčowalo. 
Geště  gednau,    ale  ku  konci»  chtěl  smělau  ranau 
wšecko  nahraditi   a  Sevilla,  přidružená  k  powstá- 
nj,  byla  k  tomu  wyhijdnuta;  ale  práwě  před  ge- 
gjmi  waly  dozrál  Esparter&w  osud,  tjm  nešťastněg- 
k],  že  nechal  poslednjm  geho  činem  býti  bombar- 
dowánj  města,  kteréž  k  ničemuž  pomoci  wjce  ne- 
mohauc>  rozlaučenj  se  geho  s  wlastj  krwj    zbuh- 
darma  prolitau  podkwmilo.     Co  na  Barcelloně  za- 
winil,  bylo  zde  na  něm  wymstěno,  a  mocný  nedáwno 
geště  welitel  musel  se,  odewšad  opuštěn  i  stjhán* 
na  aulěk  dáti,  sotwa  několik   nalezna,  kteřjž  při 
něm  dodržeti  chtěli;  w  Kadizu  wstaupil  na  cizj, 
anglickau  loď,  by  se  do  wzdáleného  autočiště  do- 
wezl;  poslednj,  co  mu  wiast  dala,  bylo  pohaněnj 
a  kletba. 

Tak  skončil  Esparlero  běh  swé  sláwy  a  moci. 
Gmenowaliť  geg  Napoleonem  španielským  a  wěru 
dá  sb  leccos  mezí  oběma  srownati ;  oba  byli  z  niž- 
šjho  stawu,  oba  šťastnj  bogownjci  a  oba  obdrželi 
žezlo  do  rukau  swých,  Napoleon  na  wždy  wogskem, 
Esparterona  čas  od  Kortezů,  konečný  osud  byl  opět 
podobný.  Owšem  ale  že  mezi  dary  gich  nesmjrná 
mezera  ležj.  Pewný,  rozmyslný,  statečný  byl  Es* 
partero;  hbitost,  pronikawostawůbec  wyšsj  genius 
mu  scházel;  prostřednosti  gest  ale  těžko  nad  roz- 
bauřenými  žiwly  panowati.  Že  by  byl  na  korunu 
samu  sáhnauti  chtěl,  prawdě  se  naskrze  nepodobá ; 
k  tomu  cjli  byl  by  se  byl  zagisté  giných  prostředku 
nchopil ;  že  ale  ctižádostiirý  byl,  wšude  okázal.  Byl- 
li  w  nepřjstogném  chowánj  geho  ke  králowně-matce 
gaký  úmysl,  toho  dosáhl,  naopak  geg  ale  trest  také 


zatoneminuL  Že  wSak  moci  swé  kobohacenj  sebe 
samého  nepoužil,  gest  nemalá  geho  sláwa.  Tuhé  i 
neobratné,  zamračené  gsa  powahy  neuměJ  Španie* 
lům  a  národnj  hrdosti  lichotiti,  aniž  rozpálenost 
gegich  westi ;  w  pokogněgšjch,  ustáleněgšjch  do- 
bách k  moci  swé  přigda,  byl  by  byl  snad  mohl 
obstáti  a  mnoho  dobrého  wypůsobiti. 

Espartero  ge  podsadité  postawy  a  silně  sně^ 
dych  twářj,  oči  geho  gsau  ohniwé,  ostré,  tahy  w 
obljč^gi  Istiwé,  a  nedá  se  zapřjtí,  že  rád  podtagj 
gednage  k  úmyslům  swým  zgewně  a  přjmo  bijžiti 
se  nemilowal;  w  chowánj  geho  ukazuge  se  pýcha 
a  marnost;  obogj  to  urážj  a  nikdy  znamenjm  du- 
cha oprawdu  welikého  nenj.  Přednosti  i  ctnosti 
geho  byly  mnohé  i  znamenité;  neštěstj  geho,  že 
se  mu  wyššjho  poswěcenj  a  nadchnutj  nedostáwalo. 

Gaký  bude  nynj  osud  Španiel?  a  wrátj-li  se 
geště  gednau  do  nich  wyhnaný  i  pohaněný  wýwo- 
da  z  Wjiězetwj  ?  Nemožná  to  naprosto  upjrati, 
mnozj  ozýwagj  se  pro  něg  hlasowé,  widauce  w  něm 
aspoň  obranu  bezpečnosti  a  stálého  řádu;  prawde 
podobné  wšak  to  nenj !  Espartero  dohrál  swau  roli 
a  mysl  geho  ^nemá  toho  bohatstwj,  by  nowým  Spa- 
nielum  opět  nowau  podati  se  mohla.  To  wšak 
možná  daufati,  že  se  krásná  tato  země,  byť  i  koli- 
keré geště  nemoci  přestáti  měla,  konečně  predce 
do  prjstawu  pokoge  a  obecné  blaženosti  dostane. 
Žiwot  ge  w  nj  probuzen,  on  zagisté  wybauřiw  se 
ustálenj  swého  dogde.  Že  to  daufati  smjme,  oka- 
zugj  neynowěgšj  události  a  předewšjm  to,  že  se 
gednotliwé  strany  giž  sobě  přibližowati  a  pod  wySSj 
zákon  smjrliwosti  a  wespolncho  showjwánj  podřa- 
dowati  widjme. 

České  difradlo  ir  Praase* 

Wc  Čtwrlck  19.  íjgna  vLazcbnjk  Sevillský. «  Byla 
to  w  tom'  týdnu  t)-ctj  opera,  čjmž  dobrému  záměru,  galcbjr 
se  obecenstwo  přesytil  dalo,  náleiite  zadost  se  učinilo,  geli* 
kož  mimo  to  i  w  německém  diwadle  na  ty  samé  dny  zpěwo- 
hry  připadly.  Kdybyclirac  si  referenta  Az.  z  IjstkA  »^rQg<c 
za  wzor  iivzjti  chtěli,  mohli  bychom  owsem  i  wám,  p.  re- 
daktore, o  Lazcbnjku  sdSliti,  co  on  o  druhém  pťcdstawenj 
Zampy  prawj,  že  byl  dum  plný  a  potlesk  hluČněgSj  než  po- 
prwé,  a  že  se  nám  zpew  p.  NegeJlé  Vřjce  Ijbj,  nei  p.  Tod- 
nerowé.  Ale  prawda  nade  wSecko.  Gak  n  Zampy  tak  i 
dnes  u  Lazebnjka  byl  dftm  plný,  ale  gak  řjkáme  —  prázd- 
ných lawíc  Wy trvalost  p.  Strakatého  musjme  obdiwo- 
-wati  y  Simona  w  nPoilfasjcha  a  Lazebnjka  za  geden  wečer 
zpjwati,  to  každý  nedowedc.  W  celém  prcdsuwenj  gsmc 
ledwa  sem  Um  pozorowali,  že  by  byl  unawen,  wesclá  mysl 
geho  ale  pranic  neochabla.  I  ostatnj  partie  byly  tdarilé. 
P.  Negedlan  žádáme,  aby  text  swAg  pooprawila.  Ona  má 
zpjwati:  vlásku  swau  za  mnu  podán;  mjsto  toho  sly&jme 
pokaždé  >»za  mnmi  podá*.  To  by  bylo  smutné  podjwánj, 
kdyby  gegj  wywolenec  odwážil  se  lásku  swau  pozadu  po- 
dati—některé gine.  R. 


Digitized  by 


Google 


342 


DOHikCJ  KRONIKA. 

z  PRAHT.  We  čtwrtek  19.  rjgna  bylo  waáleWald- 
íleinském  prowosowáno  »Ctwero  poČasAff  od  Hajrdoa.  K 
w&U  diwadlu  muselo  se  giž  před  pul  páUu  sačjú,  a  mno- 
hý se  trochu  opoidil;  lépe  bylo  by  býwalo  určiti  cačátek 
na  Čtwrtau  hodinu.  Wrchnjm  ředitelem  byl  p.  Škraup 
starsj,  na  fortepiánu  prowázel  recitalira  p.  Skraup  mladáj, 
u  prwDJch  hauslj  stál  prof.  Mildner  a  sbory  as  100  osob  silné 
dirígowal  p.  Abt.  Prowedenj  tohoto  vrelikolépeho  obrazu 
bylo  Haydnowa  genia  dostogao.  P.  Skraup  ge  si  účelu 
swého  wědom  a  wede  k  němu  rownau  cestau  w  určitém 
rozměru  swéřenó  sobe  dobré  sjly.  P.  Strakatý  a  p.  Emmin* 
ger  zpjwali  co  oprawdowj  zaswěcenci.  Neobyčegně  pěkně 
přednášel  p.  Lukái  árii  ze  »Zimy{<.  P.  Makásy-owá  wywinu- 
la  teprw  daUjm  postupem  swfig  pěkný  hlas,  předoe  ale 
gsme  toho  mjněnj,  že  úloha  tato,  co  se  wýrazu  týČe,  sjly 
gegj  posud  přewyžuge.  Neywětij  pochwaly  dobyla  si  w 
překrásné  ))pohádce«  se  sborem.  O  sborech  platj  w6bec,  že 
se  co  oeystatečněgi  driely.  Wýnos  pHpadl  ústawu  pro 
wdowy  a  sirotky  hudebnjků  pražských.  Djky  za  to  podni- 
katelúm  i  prispjwatelúm.  O  takowých  hlasech  mů£e  se 
práwem  řjci,  že  nebesa  prorážegj.  Toho  wečera  dáwal  se 
na  českém  diwadle  Rossini-ho  Lazebnjk  ;  kdo  prwnj  árii 
Simona  w  »Gaře«  srowná  s  trogzpřwem  w  druhém  aktu 
}iTiSe,  tiáeu,  musj  se  pro  podobnost  obau  roolivA  pousmá- 
ti. Diwadelnj  obecenstwo  mohlo  k  Rossini-mu  wolati: 
»BraTo  Haydn ! !«  B. 

We  čtwrlek  dne  3.  listopadu  b.  r.  bude  se  w  nowém 
mjsté  hudebnjho  úsUwu,  stogjcjho  pod  ochranau  Gcho 
Oswjcenosti  pana  Ferdinanda  knjžete  z  Lobkowic,  prwnj 
koncert  dáwati,  a  sice  k  prospěchu  pohořelých  obywatelA 
městečka  St.  Georgeothalu  w  litoměřickém  kragi;  kýžby 
dobročinné  toto  přcdsewzetj  hodně  mnoho  aučastenstwj 
nalezlo ! 

Z  Koljna  nnd  Lnhem.  (K.Iicperowi  )>Bělau2ía  w  Kutné 
Hoře.)  Bylo  to  24.  zárj  b.  r.,  an  gsem  s  přjielem  wlastimi- 
lownVm  na  w^Iet  se  dal  do  sauscdné  Hory,  abychom  srdcj 
swých  napogili  opět  rozkoAj  wlastenedkau.  Prowozowalá 
se  práwé  toho  dne  ochotnjky  kutnohorskými  naieho  slo- 
irútného  básnjka  nadlabského  zagjmawá  weselohra  ^Biflaw 
2i'((.  —  Mám-li  saud  swúg  pronésti  o  hře  wesměs,  gest  mi 
gen  radost  gewiti  z  pokroků,  gakowých  horliwj  Horané  w 
kratinkém  čase  u  chwalném  počjoánj  swém  učinili.  Nege* 
den  z  taměg&jch  ochotnjků  mohiby  směle  wystaupiti  na 
prknech  hlawnjho  města,  a  nelze  pochybowati,  ieby  i  přj- 
sněgšjho  kritika  uspokogil.  Mé  nemalé  očckáwánj  bylo 
aspoí^  hrau  gegich  překonáno,  tak  Že  gsem  s  celan  chutj 
při  wžeobecném  potlesku  sauzwučíl,  nešetře  rukau  swých. 
A  w  skutku  ani  uewjm,  komu  bych  t  hragjcjch  osob  před- 
nosti dáti  měl.  Neywjce  ale  byl  gsem  překwapen  wýbor- 
ným  uspořádánjm  zábawy  této,  uhlazenau  a  nenucenau  hrau 
,w  celku  i  w  gednotliwých  scénách  a — Čeho  se  semotam  buď 
wjce  buď  méně  nedostáwá — dobrau  pamětj  herců,  gakoŽ  i 
6istau  gich  mluwau,  w  Čemž  obzwlášlě  gemnau  pleť  a  přede 
wčemi  baronku  WoUnnslnu  wyznamenati  sluSj.  ToÍ  uchu 
přewelmi  lahodj,  slyšeti  mateřské  zwuky  beze  w»eho  zpo- 
twořowánj  gazyka,  gsaucjho  nám  drahým  neocenitelným  dě- 
dictwjm  praotců  slawných!  Nuže  tedy,  wlastimilowé  drazj 
a  vry  wlastenky  wážené,  spěgte  i  dále  nastaupenau  Wami 
dráhau  k  cjli  dwogslechetnému,  a  wlast  přiwine  Wás  k  so- 
bě co  zdařilé  swé  djtky.  Josef  BreiiU 
Z  Kulné  Hory.  Na  krátký  Čas  gest  se  nám  nyoj  s 
tiaájm    skrowným   diwadlem   rozlaučiti,   neboť  rojsta   toho. 


kdež  si  Thálie  stánek  awolila,  a  kdežto  nám  uk  roztomi- 
lých zábaw  poskytnuto  bylo,  potřcbuge  nynj  wlastnjk  k 
tanečnjm  wyraženjm:  a  práwě  nynj  nastala  doba  ta,  kdeŽ- 
toby  neywjce  obeeenstwo  se  scházelo.  I  widjne  patmét 
gakhy  prospě^oo  bylo,  kdyby  i  naše  staroslawná  Hora  sa- 
mostatného diwadelnjho  stawenj  měla,  gakýchi  i  mensj  mě- 
sta giž  magj.  Ale  co  nenj^může  býti,  a  mnoho  se  giž  o 
wěci  té  rozmlauwi  ;  snad  předoe  gednan  i  ke  skutednosti 
dozrago.  Aby  w«ak  i  obecenstwo  o  potřebě  takowé  pře* 
swědčenj  nabylo,  byloby  přáli,  aby  p,  Dr.  Jan  Mclicliar  swó 
pogednánj  o  diwadle  wůbec  podal.  *)  —  Až  posawáde  dá- 
waných  dewatero  předstawenj  nám  patrných  dalo  důkazu, 
ie  páni  ochotnjci  wraucně  po  dokonalosti  taužj,  a  Že  do- 
brá wůle  přemáhá  wáechno  ^  a  my  powděčni  býti  musj- 
me  ředitelům  zábawy  této,  kteřj  zbýwagjcjch  gim  dob  od- 
dechu k  tomu  použjwagj,  aby  obecenstwu  užlechtilé  zábawy 
a  dobročinným  ústawiím  přjspčwků  zjskali.  O  Bělaujjch, 
kteréž  se  24.  zářj  prcwozowaly,  tuájm  odginud  psáno,  zhý- 
wá  mi  zmjniti  se,  že  se  na  ukonČenau  8.  řjgna  dáwal  »Lhář 
Bgebo  rod^u  rowněž  od  Klicpeťy.  Ačkoli w  prwotianá  ptáee 
tato  welezaslaužilého  spisowatele  mnohého  zkrácenj  by  po- 
ťrebowala,  príwábila  předce  neywjce  hostů,  kteřj  až  ke  konci 
w  dobrém  rozmaru  se  udrželi,  k  čemuž  owjíem  dohře  pro- 
wedená  hra  značně  přispěk  ;  aspofí  si  nám  nelze  na  ty 
poklésky  stýskati,  ogakýcb  gsme  w  listech  těchto  w  referá- 
tu o  prowozeoj  kusu  toho  w  Praze  Četli.  —  Tě^jme  se  giž 
na  adwentnj  Čas,  kdežto  se  nám  diwadelnj  zábawy  opět 
poskytnau.  •]'• 

Z  Bechyní,  Dne  S.  řjgna  gakožto  u  WeČer  před  gme- 
nínami  c.  k.  §ub.  rady  a  táborského  kragského  pana  Frant. 
Nagla  z  Konigshofenů  uspořádala  se  nám  w -městském  di- 
wadle hudebně-deklamačnj  akademie  následugjcjho  obsahu. 
Po  dobře  prowedené  uvcrtuře  od  Mullera  zawzněl  slawno- 
sti  té  zcela  přiměřený  čtwerozpěw  od  Fr.  Škraapa  s  no* 
wého  wydánj  Wěnce.  Na  to  slečna  Aug.  WachoUowa  % 
Werthenstrauchů  rázně  gednu  balladu  deklamowala,  pak 
následowala  pjsců  od  Wedemanna  a  posléze  přednášeny 
vMé  pjsnětf  od  toho,  co  perly,  zlaté  doly,  králů  htAj 
nechce  aa  cit,  že  ge  » Čechu.**)  Potom  gsme  sfyjeli  pot- 
pourri  ze  zpěwohry:  Nocleh  w  Granadě — pro  orchestr  od 
Bonna  zřjzené*  Sotwa  Že  hudebnj  nástroge  umlkly,  rozlé- 
hala se  pjseů  B  Wěnce  předeálého  wydánj,  totii  Wluwa 
od  Chmeleoského  $  na  to  se  deklamowala  německo-česká 
báseíi:  »^ie  9o(řQ«  — která  tjm  radostněgi  se  uwjula,  an 
w  zápětj  wcselá  polka  w  celém  orchestru  diwadlem  pohy- 
bowala.  Po  gedné  Prochowě  pjsni  podala  se  nám  na  aá- 
wjrce  co  koruna  celé  besedy  »Roruna  wáech  lásek «  od 
Tyla,  p.  Burdo wau  s  wřelým  citem  deklamowaná.  —  Diwa- 
dlo  nebylo  geStě  nikdy  tak  plné  aniž  přjgem  kdy  tak  hog- 
ny,  gako  tentokráte.  Čistý  wýnos  (1«6  zl.  20  kr.  w.  č.)  byl 
wěnowán  táborskéopatrowně,  padotčeným p,  C  panem  krag- 
ským  založené.  —  Wraucj  djky  buďtež  každému,  kdo  k 
zwelebenj  tak  blahodárného  ůstawu  přispjwal ! 

F«IÍ3C. 

*)  P.  Dr.  J.  M.  dostál  sice  giž  slibu,  w  IX.  přjlo- 
ze  let.  Kw.  učiněnému,  zaslaw  prwnj  částku  onoho  poge- 
dnánj, a  red.  lituge  toliko,  Že  gj  obžjmost  djla  toho  nedo* 
wolila,  použiti  ho  pro  tento  na  skrowný  počet  archů  ob- 
mezcuý  Časopis.  Snad  se  dá,  gakž  i  žádán  byl,  p.  sp. 
nakloniti,  by  práci  tuto  rwau  zkrátil  a  tak  obgemu  Hstů 
těchto  pHměřenau  učinil.  n^a. 

**)  Přjloha  kWěnci  Čjslo  I. 


ČMopIt  tento  w)rchaxj    we  sfreda    a  w  ■obotn  po  pAIarljch;    kaidau  driihau  affetlti  pHdáwé  te  p4Urchowá  p^jl^ba.     Pkdplácj  «e  n  wya«w«teÍ«  M  Itwrt 
léu  48  kr.,  we  knih  kupe  ctwjeh  na  pfil  léU  1  «1.  36  kr.,  na  c.  k    poitach  pAH.  t  t\.  36  kr.  str. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HárodnJ  zábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  '86. 


28,  řjgna  iS43. 


10.  r.  béh. 


mt 


Nowý  rot 

iPohrmdowáni.) 


I  opanowalaf  gi  weikerau  zase  ona  wážnost 
a  trudná  myů,  kteráž  byla  odedáwna  průwodkynj 
podíwn^ch  osudu  gegjch.  Allcky  hotowila  se  k 
odchodu,  magjc  před  sebau  ialuplnau  paut  k  mr* 
twole  onoho  muže,  gemuž  byla  swé  pozemské 
Maho  zapsab* 

Na  samém  prahu  potkal  gi  starý  hudebnjk* 
S  twářj  zarmaucenau  nawracel  se  z  přjbytku  ko* 
mika.  Dosti  pracně  byl  se  k  němu  doptal,  ale 
nenasel  ho  giž  doma.  Prawiloť  se  mu,  že  byl  záhy 
ráno  s  dobrem  p^telem  odešeL 

A  on  by  byl  tak  rád  s  njm  promluwil !  On 
by  ho  byl  tak  rád  poprosil !  —  poprosil  k  wůli  Be- 
atě.  Chtěl  gi  potěšiti  z  gitra  dobrau  nowinau,  a 
nynj  stál  před  nj  se  srdcem  skljčeným. 

»Dobré  gitro,  milá  Beatol*  promluwil  k  nj 
neygemněgijm  tónem  swého  měkkého  srdce,  a 
podal  gj  ruku.  v^Danfám,  že  gsi  pokogně  spoči- 
nula pod  chudobnau  strechau  našj.  Byl  bych  ti 
rád  pohodlněgšj  lože  uprawil;"tle  sjla  ge  pro  ten- 
kráte slabšj  nežli  w&le  moge.  Nu,  zaplať  Pán  Bůhl 
dlowěk  se  naučj  býti  spokogeným.*  ^ 

nGá  odpočinula  sladce  w  téló  tiché  swatyni 
dwau  neporušeních  srdcj,**  řekla  Beata  mjmě, 
ale  každé  slowo  gegj  wystupowalo  z  neytagněgšj 
schránky  prsau  gegjch, —  »bodeyž  by  to  bylo  mé 
poslednj  odpočinuij,  abych  nemusela  b)  li  břeme- 
nem lidj,   gežto  gsem  poranila  newděkem.* 

»Mlč — mlč,  Beato!"  prosil  gi  starý,  »a  ne- 
mluw  o  wěcech,  které  gsme  dáwno  z  mysli  wy- 
pustili  —  * 

i»Gánel<t  řekla  Beata  poněkud  žiwěgi.  »Z 
mogj  mysli  newygdau,  dokud  se  w  nj  nepřetihne 
weškeré  pásmo  myšlének  a  dokud  si*dce  moge 
ožiweno  bude  gedinau  krůpěgj  krwe.     Gá  znám 


welikost  winy  swé ;  ge-lí  ale  mjra  milosti  tak  we- 
liká,  gakáž  byla  mjra  mé  zaslepenosti :  tedy  mě 
nedi  býti  sluiebnicj  twogj— sprostau,  ponjženau» 
wěmau  služebnicj  twogj,  abych  alespoň  částku  bře- 
mena swalila,  gežto  tjžj  swědomj  mé  a  podwra* 
cugesjlu  mau.« 

»  Ale,  miláBeato — l^  prosil  opět  starý  mistr 
—  unechtěg  mě  zarmucowati,  kdyžto  se  weseljm, 
že  nás  podiwným  během  osudowé  swedli  k  rado- 
stnému skončenj.  Pomysli  gen,  Beato  1 — i  náš  do- 
brý Jan,  to  malé  opuštěné  pachole,  se  našlo  w 
těchto  dnech — a  ge  z  něho  statečný  hodný  muž 
—zaplať  Pan  Bůhl« 

sTedy  zase  o  gednoho  swědka  hanby  mé 
wjce !«  řekla  Beata  slowy  temnými  a  zdlauhawými» 
gako  by  si  na  něg  zpomjuala.  —  vNu,  děg  se  wůle 
Páněl —  Gár.se  nestyděla  před  celým  swětem  hře- 
šiti— nesmjm  se  tedy  ostýchati  před  milostíwýma 
očima  pokánj  činiti. 


W  Pánu  zesnulý  zpěwák  ležel  giž  w  rakwi. 
Skončena  byla  trnjm  posetá  paut  geho;  dopsána 
kniha  dnů  geho.  Bylo  po  bogí  a  krutém  zápasu. 
—  Náhlé  zhasnutj  geho  bylo  giž  oznámeno,  i  pe- 
Čowáno  o  pohřeb.  Starosti  této  podrobil  se  ruso* 
wlasý  básnjk  s  přispěnjm  přjtele  komika. 

Beata  se  rozlaučila  s  mrtwým,  a  dala  skrowný 
swůg  nábytek  odnésti  na  František.  Byl  to  gediaý 
welký  kufr,  gehož  lůno  podiwnau  směsici  obno- 
šeného šatstwa,  trochu  diwadeinjho  šperku,  něco 
musikalij,  knih  a  rukopisů  chowalo. 

Bětunka  pomáhala  gj  práwě  tuto  strakatinu 
trochu  pořádati,  a  starý  otec  přecházel  nepokogné 
po  sednici,  an  tu  náhle  do  dweřj  dáwno  čekaný 
komik,  wrazil  a  wšechněch  zřetel  na  áebe  obrátil. 

•Požehnánj  sno\^ým  rokem  na  wše  strany  l« 
zwolal  s  twářj  weselau.  wKdyby  bylo  na  podzim, 
řekl  Ljch,  že  se  na  zimu  slétáme  gako  wlašifowky. 


Digitized  by 


Google 


344 


gežto  byly  na  gaře  a  w  léíi  rozptýleny  hojzdily* 
Gak  widjm  —  dostali  gste  hosta  —  « 

BDostalir— dostali*^  doswedčowal  starý  ocho- 
tně—  » zaplať  Pán  Bůh!  ÍPodjwey  se,  milý  synu 
— koho  nám  to  nebe  s  nowým  rokem  seslalo  !<* 

Přitom  ukázal  na  Beatu.  Onen  byl  ale  gi£ 
dřjwe  oči  swé  na  ni  upnul,  a  zdál  se  hledati  w 
gegj  twáří  doswědčenj  na  swé  důmjnky  a  zpráwy 
růsowlasého  přjteie. 

""  i>Ge*li  mozná7<'  zwolal  nynj  pólo  w  úžasu, 
pólo  w  gakési  nesnázi. —  oNenamluwil  mi  nás  wer- 
sotepec  wěci,  pochytané  někde  w  oblacjch  a  po* 
wětřj?  A  rozumjm  dobře  tuhle  našemu  starému 
pantátowi?  —  Wy  byste  byla— ?« 

vCo  gsem  byla,  milý  pane,  na  to  se  nepteyte,^ 
přegala  muBeata  řeč  s  wýrazem  hlubokého  trudu. 
»Chcete>li  wšak  poznati  služebnici  tohoto  domu — * 

»Ale,  milá  Beato!«  napomjnal  gí  starý. 

»  To  byste  hrála  nepra wau  roli,«  ozwal  se  hned 
na  to  komik,  popaultěge  uzdu  swé  dobromyslnosti 
a  hledě  trapliwý  cit,  genžto  se  mohl  snadno  wšech- 
něch  zmocniti,  w  lehký  žert  otočiti;  —  i»neprawau 
roli,  prawjm,  mysijte-li,  abych  služebnici  tohoto 
domu  we  wás  wy  hledá  wal,  drahá  paničko.  Za  ge- 
dno  ge  tento  dům  tuze  skrowný,  aby  potrebowal 
služebnici  «-  a  za  druhé  gsau  tu  mladáj  lidé,  od 
níchžto  si  — *  bez  uraženj  1  —  dáme  raděgi  poslu- 
howatí.  Tuhle  máme  roztomilau  Bětunku — «  mlu- 
wil  dále,  nynj  teprwé  gak  náležj  oči  swé  upnuw 
na  djwku;  ale  rázem  umřela  mu  dalsj  slowa   na 

rtech. 

(Pokračowánf,) 


WyzninJ  anglického  gedQka  opige. 

(Pokraiowáti),) 

Giž  gsem  psáti  nemohl;  neb  hnusná  leniwosf, 
následek  opige,  mne  skljčila.  Blbau  nečinnastj 
gsem  byl  sewren  gako  můrau ;  nahljžel  gsém  do- 
hře co  dělati  mám,  ale  nawzdor  wlastnjmu  wy  tý- 
kán] leniwosti  a  nánnijtkám  swědomj  nemohl  gsem 
se  k  gakémukolíw  činu  odhodlati.  Zná-li  čtenář 
ten  cit,  když  člowěk  časně  ráno  do  práce  se  bu- 
dj,  a  několik  minut  se  swau  leniwostj  neb  unawe- 
nostj  zápasj,  než  z  postele  wyskočj  ?  Zdaliby  ne- 
dal někdy  newjm  co  za  hodinu -prodlauženého  le* 
nošenj?  Ten  cit  byl  též  můg,  s  tjm  wšak  rozdj- 
lem,  že  mě  ustawičně  saužil.  Gá  wěděl  a  cjtil,  že 
gsem  lenoch,  dychtil  gsem  po  sjle  a  swědomj  mě 
hryzlo — wšecko  darmo! — Mé  státnj  a  národnj 
ho8podái^*stwj  přišlo   na  zmar,    a  mé  domácj  ho- 


spodářstwj  bylby  potkal  stegný  osud,  kdyby  se  ho 
nJatiulha  má  byla  neugala.  Listů  gsem  psáti  ne* 
mohl%andůležitěgšj  dopisy  powalowaiy  se  na  mém 
stole  pol^|{olik  měsjců,  než  gsem  několit&low 
odepsal.  Požiwatel  opige  gest  gako  pčarowán; 
hledělby  na  potupu  rodiny  swé  gako  nmjragjcj* 
nemoha  gj  přispěli -—dalby  swůg  žiwotca  ni— ale 
pekelné  kauzlo  mu  nedá. 

Oči  dětj  magj  tu  wlastnost,  že  po  ^ě  diwne 
přjzraky  sobě  twořj,  postawy  rozličné^  měniwých 
barew  a  twářnostj.  Opig  mým  očjm  tuto  wlastnost 
též  udělil.  Co  gsem  kolíwsobé  předstawíla  ro%» 
gjmal  we  dne,  toho  gsem  žiw/,  takořka  hmotný 
obraz  w  noci  před  sebau  spatřil*  Byly  to  pvůwo* 
dy  a  pochody  z  šeré  dáwnowěkosti,  z  děgin  před- 
potopných, mimo  mne  mlčeóky  se  procházegjcj. 
Prostora  se  šjřila  tak  ohromně,  že  oko  zdrawé  a 
bdjcj  toho  pochopiti  nemůže.  Nesmjmé  kraginy 
gsem  spatřil,  a  w  nich  obrowská  staweoj^  nebety* 
čné  stromy*  Wšecko  okolo  mne  rostlo  až  do  ne* 
obmezené  rozsáhlosti.  Trapněgšj  ale  bylo  pro* 
dlauženj  času.  Mátohy  nočnj  mne  mučily  neustále* 
při  čemž  gsem  skutečně  myslil,  že  noc  sedmdesát 
let  trwá;  ba  často  se  ta  mukaná  atoletj  ba  tisjci- 
letj  prodlaužila.  Wýgewy  mých  dělinných  let, 
dáwno  zapomenuté,  netoliko  paměti  mé  nýbrž  i 
oku  mému  žiwé  se  obgewily.  To  mně  gest  důka- 
zem, že  duše  čloweka  nic  nezaporojná  1  -—  Gedna 
panj,  přjbuzná  má,  mně  wyprawiia,  kterak  gednau 
gsauc  w  nebezpečenstwj  utonauti,  celý  swůg  žiwot 
se  wšemi  okolnostmi  a  s  neymenšjmi  podrobnost* 
mi  před  sebau  w  gedinkém  okamženj  widěla.  Gá 
gj  wěřjm,  a  rozumjm  slowům  pjsma  swatého  o 
knize  žiwota,  která  každému  člowéku  w  saudný 
den  se  předložj.  Duše  sama  bude  swčdkem,  a 
pamět  podá  důkazy ^ewywratné  I  —  Žiwot,  spole* 
čnost,  činy  a  přJV^^Íiy  ^ás  mámj  ;  ale  tam — wše* 
cka  barwa,  každé  ličidlcAse  splákne,  a  newyhlaz«» 
ná  prawda  sp  wygewj!-** 

Učiw  seděgepisu  člowěčenstwa,  nenacházel 
gsem  w  žádném  spisowateli  tolik  obliby,  gako  w 
Liviowi.  Rjmané  mne  wůbec  welmi  zagjmali ;  ne* 
známť  titulu  wážněgšjho  než  Consul  Romanus.  Ani 
názwy  Chán,  Imperator,  Chalif,  Sultán,  král,  buď 
co  buď  tak  hluboce  mne  nedogaly,  gako  ten.  W 
děginách  národu  anglického  kochal  gsem  se  ney- 
wjce  w  revolucj  za  krále  Karla  I.  —  Ty  doby  mne 
nynj  we  snách  ukrutně  saužily.  Widěl  gsem  wese* 
lau  besedu  u  dworu  Karla  I. ;  šlechta  se  weselila, 
šwitořila,  tančila — a  pří  tom  při  wšem  patrně  gsem 
nahljžel,  že  wšickni  před  téměř  dwěma  stoletjmi 
ohawnausmrtj  sesli;  byla  to  genom hrozná ausmč* 


Digitized  by 


Google 


d4S 


Snost  osudu.  An  se  ta  společnost  přede  mnaú 
bawila,  zawznělo  hromem — že  mně  až  srdce  use* 
dalo  — CoTt/tt/  Ronumtui — beseda  zmizela,  a  ne* 
dozjran^m  praudem  táhla  okolo  mne  wogska  řjm- 
ská  wšecli  dob  swětowládaé  řjše,  a  duše  má  trnu* 
la  ustawičným  zwukem:  Comal  Romanus  ! 

Když  mne  opig  geště  blahými  sny  kogil^ 
b]fwalo  mé  neysladšj  ^viděnj  překrásné  paláce  a 
Viiesta>  gichž  slaupy  z  drahách  kamenů  tesané  w 
záři  nadslunečnj  se  skw^Iy»  a  po  gegichzto  hrad- 
bách hwézdy  mčniwý  blesk  rozesjlaly.  Básnjci  we 
•wých  popisech  darowných  zámků  gen  slabý  nástin 
té  nádhery  nám  podáwagj^  a  Homer^  praotec  bá- 
snjků^  znal  sám  gak  se  zdá  welmi  dobře  wnady 
opige.  Nynj  ale  ta  welkolepost  mne  náramné  swj- 
rala;  nádherná  stawenj  spočjwala  základy  sw^mi 
na  mne,  a  gá  musel  to  newjfslowné  břemeno  né- 
sti. Ljbeznj  snowé  druhdy  mně  okazowali  čistá 
čerstwágezera,  prQhlědné  hladiny  wodnj — žegsem 
radosy  plésáwal.  A  wšak  i  to  se  prcwrátilol  Ty 
rozsáhle  wody  způsobily  we  mně  zhnusenj^  odpor 
a  strach.  Saužily  mě  tak> '  že  gsem  mysli),  že  giž 
wodnatelnost  w  mém  mozku  začjná,  která  se  tjm 
způsobem  předmětně  gewj.  Ka  těch  wodách  gsem 
wjdal  lidské  twáře^  množjcj  se  okamžitě  na  miliony, 
aw  tom  moři  obljčogíi  gsem  plynuli  Wlnily  se 
okolo  mne  nesčislná  wyšklebená  ústa»  tkwěly  we 
mně  zraky  tisjceré,  s  wýrazem  smrtelné  auzkostí 
a  bolesti,  a  wichřice  zuřila  po  tom  neobmezeném 
oceáně,  w  každé  wině,  w  každé  kriípěgičce  pěny 
okazugjc  strastiplné  twáře! 

Nékdy  gsem  musel  na  wysoké  schody  lézti  — 
nahoře  wšak  sotwa  mjstečka  bylo,  kdeby  člowěk 
státi  mohl  na  kragi  bezedné  propásli—  a  w  tom  se 
gine  schody  přede  mnau  do  wýšky  pnuly>  geště 
wyššj  a  geště  přjkřegšj,  a  znowu  gsem  musel  lézti 
tam,  kdež  geště  hlubšj  propast,  geště  wyššj  schody 
na  mne  čekaly  —  a  to  bez  konce,  třeba  stokrát  s 
oboowenau  a  zwětsenau  hruzau  se  opakowalo. 
{Pokratowátxj*) 


P  A  p  ě  r  k  y, 

12. 

Přiučiti  se  ge  trždycky  dobře,  dlowěk  ncwj,  kdy  co 
bude  potřebo wati.  O  powaze  Slowákíi  i  Maďaru  bylo  giž 
mnoho  psáno,  nikoliw  alo  tolik,  aby  S6  nowý  přjspěwek  k 
poznánj  gegjmu  wděčně  pHgmauli  neměl,  'ťakowý  podán 
w  posezenj  uherských  stawu  ode  dne  1.  aářj,  kdežto  se 
kterýsi  poslanec  nřgaké  gižnj  stolice  za  prjčínau  gednáoj  o. 
zločinech  a  o  poměru  gich  mezi  gedQOtliwými  národy  uher* 


skými  o  powaze  gich  tftkfto  prohlásil «  »U  SIowanA  nenalě* 
zá  se  menšj  pocct  přestupku  proto,  že  by  u  nich  \ryche- 
wánj  lepsj  a  wzdčlánj  wět»j  bylo  —  neboť  w  tom  pr^  nedá 
se  gebo  (bez  pochyby  maďarská)  stolice  nikým  pK*dčiti  — 
nýbri  tato  okolnost  musj  se  neywjce  studeněgsjmu  podoe- 
bjy  neúrodoosti  pAdy  a  chudobě  obywatelú  přípisowati) 
úeboť  tam  nahoře  mezi  horami  karpatskými  po  plné  dwS 
(retiny  roku  sotwa  lze  ze  swětnic  wygjti  a  owcsoým  chle- 
bem a  bramborami  nepřekypuge  tak  lehko  k^ew  ;  krom^ 
toho  nenj  tam  nic,  coby  se  krásti  mohlo,  poněwadž  každý 
to  málo,  co  má,  pod  zámky  a  záworami  schowáwá  \  kone- 
čně gsau  také  wsi  sebe  welmi  bljzky,  uk  že  se  zločinec 
brzkého  dopadnutj  báti  musj.  W  geho  (w  poslancowě; 
stolici  gest  ale  naopak  chleba  I  wjna  hognost,  tak  že  se 
obogjm  zača&té  mladá  chasa  dobře  častuge.  Zima  netrwá 
tam  déle  třj  me8Jc&  a  gak  libě  se  garo  okáže,  wygde  lid 
do  obSjrných  oněch  stepj,  kdež  se  tolik  přjležitosli  ku  krá- 
deži zwlá^té  dobytka  naskytuge,  a  kdež  se  pak  zlodčgí, 
dosUwse  se  přes  řeku  Tisu,  uzabespečnými  magj.  Kromě 
toho  gest  Maďar  giž  podlé  přjrody  swé  za  pAnn  zrozerif 
a  tjmto  způsobem  mjwá  uké  někdy  trochu  zhjch  náklour 
nosii  a  chauteh,  gežto  se  w  ginýcb,  u  niclii  milowánj  swo- 
body  méně  žiwé  gest  a  kteřjž  mezi  horami  a  w  mrazjch 
nuzně  žiwot  tráwj,  slaběgi  pohybugj.«  Půwodnost  a  smě- 
lost těchto  myžlének  nedá  se  zaprjti ;  nech  si  gich.  obzwlá- 
«tě  ti  wáimnau,  kdož  posawáde  podlé  latinského  přjslowj  : 
»paupcrta»  mereirixn  myslili,  že  chudoba  ke  zlému  ponau- 
ká.  Ginj  wyslanci  z  hořegžjch,  slowenských  stolic  myslili 
naopak,  že  gemněgSj  a  ďobrosrdečněgsj  powaha,  lepáj  wy- 
c^howánj  a  pracowitoat  pdwodem  lep&jch  a  zachowalegsjch 
mrawů  Slowákíi w  gsau  ;  takowé  ale  gednoduché  a  známé  dtiv 
wody  mohau  málo  platiti  proti  oněm,  s  bystrostj  tak  áfast- 
nau  nalezeným,  zwlástc,  poněwadž  krátkozracj  oni  poslanci 
slow.  stolic  za  uznánj  chudoby  swých  kragin  děkugjce,  aby 
něco  danj  z  nich  na  ony  tak  bohatě  nadané  gižnj  stolice 
přeneseno  bylo,  žádali. 


DOMACJ  KRONIKA. 

2  PRAHT.  P.  Jana  Ififtrry  úsiaw  k  wyučotpénj 
peskému  yazyht.  W  čjsle  41.  b.  r.  podali  gsme  přcdběž- 
nau  zpráwu,  ic  slawné  c,  k.  zemské  řj^enj  p.  J.  W^itrowi 
práwo  k  saukromnému  wyučowánj  českému  gazykn  udělilo. 
P.  VfAtpra  chtřgc  wyučowánj  to  každému  pijstupnřgájm 
učiniti,  zřjdil  w  č.  647.  na  Starém  městě  w  Stupartowském 
domě,  w  2.  poschodj,  zwláštnj  ústaw,  kdež  se  každodenně 
w  odpolednjch  a  wečernjch  hodinách  osobám  každého  su- 
wu  i  pohlawj  a  sice  widy  několika  nagednau  wyučowánj 
uděluge  ;  že  se  každé  pohlawj  zwláitě  učj,  rozumj  se  samo 
sehau.  Každá  takowá  společnost  učj  se  ISkrát  za  mesjc, 
začež  ti,  kdož  w  čeátině  giž  zběblegáj  gsau,  po  2  ti.,  pauzj 
Němci  pak,  genž  deUjho  wyučowánj  potrtbugj,  po  1  zl. 
40  ki.  sth  na  měsjc  platj,  kleiýiio  penjz  se  wždycky  napřed 
odwádj.  Kniha,  gjžto  se  p.  11'.  držj,  gest  wýborna  Buřta- 
fionn  mhiwnice,  kteráž  práwě  w  opraweném  druhém  wydánj 
w  tiskárně  PospjsUowě  wy»la,a  za  1  zl.  45  kr.  se  prodáwá.— 


Digitized  by 


Google 


UQ 


W  tom  samém  ůatAwu  moisA  se  poLaidé  od  3.  do  5.  hod. 

odpoL  pHbiasowatL  —  Čiojtne  na  toto  nowé  sřjzeQJ  obe- 
censtwo  tjm.  raděgí  poxorným,  poněwadž  z^  gedno  prospě- 
chy ukowého  ústawa  pro  obecoost  welmi  d&ídlitýiní  gsau, 
aa  druhé  pak  i  praktická  abčhlost  p.  Wíwrtf  w  takowém 
ivyučowáiij  wiecku  chwálu  xa&lubage  i  áťastné  sdařenj  pro 
kaidého  slibuge. 

'  Ponmjk  w  Oiufí^egow^l  KrAsoá  wlastnost  njrnřgšjho 
"wěku  gest,  ie  tak  rád  památné  události  se  sapomenutj 
^ytrhowati  a  ge  bud  pomnjky  siféčňowati  anebo  gistau 
slawnostj  i  na  poxdégdj  potomky' pře wáděti  se  snaij.  Toto 
w»eobecné  dychtěnj  ewropegských  národ&  sachowati  pa- 
mátku slawných  mužA  a  důležitých  událostj  xmábá  se  téŽ 
wjc  a  wjc  i  w  naij  wlasti.  Rado&tj  bylo  pogato  srdce 
každého  Čecha,  když  přede  dwěma  lety  šlechetný  hrabi 
]>(ostic  Přemyslu  w  Stadicjdi  slawoý  pomnjk  posuwil^  a 
neméně  téij  se  každý  swau  wlast  milugjcj  na  nasiáwagjcj 
slavnost  památky  saložených  Karlem  IV.  wysokých  ikol 
pražských.  —  Gcstli  i  onen  pomnjk,  o  němž  spráwu  podati 
chceme,  Žádnau  uk  do  děgin  na»j  wlasti  obxwláltě  xasahu- 
gjoj  událost  na  mysl  nepři wádj,  předce  gest  w  inyoěgSjm 
čase  wýanamný  d&kas  wérnosti  a  oddanosti  k  panugjcjmu 
rodu  našeho  milostiwého  seměpána  a  spolu  stálá  a  pewná 
odpowěd  na  hurákánj  ciaých  žurnalist&  a  českého  gmena 
nepřátelských  skribentA,  gcnž  náií  národ  osočugj,  gakoby 
kdo  wj  kde  ginde  spásu  swau  hledati  usilowal.  Který  Čech 
w  historii  poslednjch  dob  poněkud  zběhlý  neupamatnge  se 
rád  na  ony  doby  obswlátítnj  wěmosti  najíebo  národa  ku 
panugjcjmu  domu?  R.  1800  bijíili  se,  ano  giž  přesil  Fran- 
kowé  wj  těžně  hranice  rakauského  mocnářstwj.  Tu  přijel 
do  Prahy  slawný  rek,  arciwéwoda  Karel,  gehož  gmeno  s 
pýchau  každý  náé'  wogjn  gmennge,  a  učinil  prowolánj  na 
"wežkerý  národ  Český,  wstaupiti  do  zbraně  k  obhágenj  wla- 
sti a  krále.  W  krátkém  Čase  stál  legion  český  třidcet  tisjc 
mužů  silný  pohotowě,  gjti  wstřjc  nepřjteli  hrozjcjmu  wlasti. 
K  němu  se  pHpogilo  téŽ  600  jtuděntň  wys.  ákol  pražských, 
gež  arciwéwoda  Karel  za  swAg  osobuj  bataillon  wywoliw 
obzwlástDJmi  wýsadami  nadal.  —  Onu  dobu  wseobecné  ros- 
čilenosti  a  lásky  k  rakauskému  domu  častěgi  sobě  připo- 
mjnal  ctihodný  a  d&stogný  farář  a  arcibiskupský  notář,  p. 
Jíláclaw  HorAdek,  *)  aud  býwalé  oné  le^ie  akademické,  a  wždy 
sobě  přál,  by  onu  událost  négakým  pomnjkem  oslawiti 
mohl.  Pracowaw  giž  31  let  na  wínici  Páně  w  Ondregowě, 
městysi  panstwj  komornohrádeckého,  uskutečnil  leto^njho 
roku  swau  zamilowanau  myšlénku  a  přispěnjm  swé,  wíeho 
dobrého  se  ugjmagjcj  p.  sestry  Petronilly  nákladem  200  zl. 
stř.  kromě  giných  men^jch  útrat  pomnjk  k  památce  a  ke 
cti  akademického  onoho  pluku  postawil,  ustanowiw  spolu 
fundacj  100  zl.  stř.  k  wěčnému  gcho  zachowánj.  Hned 
nad  Ondregowem  wypjná  se  náwráj,  Maudina  Hora  zvané. 


*)  Daufám,  že  neurasjm  skromnost  důstogoého  wla- 
stence,  odkrygi-li  gen  w  přehledu  geho  welkě  zásluhy  i 
pAsohenj  geho  k  w^eobecnému  dobrému.  Nenj  snad  ústa- 
wu  obecně  prospěšného  na^j  wlasti,  kterého  by  on  co  hog- 
ně  přispjwagjcj  aud  ančastným  nebyl.  On  darowal  kromě 
toho  k  doplněnj  ^ymn.  fundace  do  swého  rodného  města 
Benejowa200  zl.  stř.,  wysuwél  pomocj  swé  p.  sestry  we  ZwS' 
nowicjch,  na  swé  osadě  krásnau  kapli  k  poctě  sw.  Wácla- 
wa,  a  učinil  i  nepřestáwá  činiti  tolik  giného  dobrého  pro 
celau  wlast  i  pro  swau  obec  obzwláAtě,  že  si  za  powínnost 
pokládáme,  weřegné  djky  gemu  tuto  za  tak  šlechetné  a 
obětowné  počjoáoj  wzdáti. 


8  něhož  překrásná  wyhijdka  do  pěti  kragft  a  při  gatnéni 
nebi  až  ku  Hradčanům  se  otwjrá.  IVa  této,  nynj  Kalwáríj 
nazwané  hoře,  strmj  onen  s  twrdého  kamene  wy tesaný  a 
pAl  třetjho  sáhu  zwýžj  gsaucj  pomnjk  na  troghraoech,  py- 
ramidálně nad  sebau  posuwených.  Záležjť  a  obeliaka 
troghranného,  ze  dwau  djlů  z áležegjcjho,  a  nichito  niŽsj  na 
ttiramorowé  desce  tento  nápis  chowá : 

MoKumenium— tigno  aaactM  cnicis  d«eoratam  -^  boiMri  cokortfa 
•cadanlcM  anno  1800  Praga  Budvicium  properanlia  advenua  Galloa  imp«- 
tttiB  patriae  ninitantoa,  poault  aiwo  184S  >¥eBceaUas  Borá«ak,  ^iiondaM 
cjttsdem  cohortia  membmm,  tunc  pu^aatuma  pro  rege  caro  —  pro  patria  cara. 

CPamátnjk — xnamoiijin  UjU  awatého  osdobený — ke  cti  plokii  aka- 
aemlckého  w  roce  1800  ii  Prahy  do  BudJlgowic  proti  Frank^n,  wlaati  nalj 
mkaubnýiB  wpádem  hroaioin,  apichecjcjho,  postawU  w  roce  184$  Wáclaw 
Horácek,  tebdáz  téhol  pluku  aud,  cktjíwsj  bogowatl  pro  krále  ■ailoaého-- 
pro  mileaau  vrlaat.) 

"VVyááj  djl,  na  wypauklé>^m8e  nižsjho  djlu  posUwenýy 
gest  rowněž  troghran  kusý,  s  krásným  Železným  křjžem  8 
pozlaceným  spasitelem  a  přjhodný^m  rowněž  nápisem.— -Dne 
16.  čerwna  letosnjho  roku  u  přjtomnosti  celé  swó  oaadj 
poswětil  důstogný  wlasteoec  křjž  tento  swatý,  na  pomnjkn 
se  skwaucj,  a  dogjmawau  řečj  přjtomným  wyswětlU  wý- 
snam  pomnjku*  p.  jut.  Wimaar. 


81VĚTOZOR. 

Gedny  pařjžské  nowiny  prawj,  že  we  Francansjch 
40.000  lidj  od  vpráwatt  Žige.  Od  čehož  pak  žigj  ostatnj^ 
bez  pochyby  od  nepráwa!  ' 

Wědy  nesmjrně  pokračugj ;  w  nosu  wjnalazl  se  gii 
celý  duSeměr ;  dámy,  které  wúni  růžj  milugj,  gsáu  piý-  k 
Žárliwosti  nakloněny,  ty  které  rády  k  pjžmu  člcbagj,  gsan 
prý  po  wládě  bažiwé.  Škoda  že  ten  katalog  éicků  posad 
auplný  nenj,  mohl  by  leckomu  poalauiiti. 

Diwadelnj  náwěštj. 

Zjtra  w  neděli  o  páté  hodině  bude  se  w  Stogrow- 
ském  diwadle  w  prospěch  panny  Františky  Kockertowé 
prowOsowati : 

Marie  aneb:  dcera  plnkn. 

Komická  zpěwohra,  přeložena  od  J.  Pečjrky, 
Při  obljbenosti  zpěwohry  této  wůbec  gakož  i  benefi- 
ciantky  samé  u  naveho  obecenstwa  můžeme  gi  o  hogné  ná- 
witěwě  giž  napřed  ubezpečiti. 


Daleko-  i  bljzkopisné  do-niky. 

4)  p.  A.  S.  do  Přjlohy— ano !  gen  trochu  ztrpenj  ! 

5)  p.  J.  J.  R.  Chwalná  wůle  a  pilná  práce,  ale— kdož 
bude  pauhé  popisy  kragin  čjsti? 

6)  Zas  nowý  prawopisj  Čt=c,  ď=d!  Což  si  magj 
naSe  knihtiskárny  zaufati? 

7)  p.  F.  Odpusťte  pane,  že  ten  německý  přjdawek 
wytisknauti  nemfižemc ;  až  někdy — až  budau  snad  lepáj  časy. 

8)  p.  J.  K.  z  L.  Tak  pozdě !  proč  pak  ne  raděgi 
až  na  přesrok? 

9)  Někteřj  páni  těžce  nesli,  že  nemilngeme  básně  ne- 
frankowané.  Za  dobré,  milj  páni,  rádi  i  dwognásobně  za- 
platjme,  t.  g.  musj-li  to  býti  5  ale  za  řpatné—  !  Wěřjme  rádi, 
že  se  každému  wlastnj  djlky  Ijbj,  a  básnjkowi  přcdewžjm; 
ale  newjte,  že  býwá  láska  slepá  ?  Řádky  geAtě  negsau  bá- 
sně ;  hlawa,  byť  i  byla,  neprorazj  zed,  a  kdo  se  chce  obe- 
gjt  we  swětě,  mu8j  rojti  také  nohy!  To  ge  to  práwě,  nač 
se  na«i  weršownjci  nelehko  dostáwagj.  Ge  widět,  že  se  u 
nás  giž  dlauho  o  metrice  nepsalo. 


CasopU  lento  wycháxj    we  stfeda    a  w  aoboln  po  pillarSjch :    ka>d«,.  driihati  stfetln  pUdáwá  m  piíUrckowá  prjloha.     Pfedplácí  a«  «  wvdawalclo  na  £twH 
*"«  *8  '^'■f  we  knihkupectwjch  na  piU  léta  1  zl.  36  kr^  na  c.  k    poifacli  pAU.  S  xl.  36  kr  atf. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HárodnJ  zibawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjsro  87. 


S>  Hstopaňn  ÍS43» 


10.  r.  běh. 


Howý  roL 

(JPolsračowánj.) 

Djwka  pozorowala  geho  poraženj»  a  tak  pří* 
Sel  i  na  ni  řad>  že  se  diwila. —  »Co  ge  wáin»  milý 
pane?*'   ptala  se  ho  nemálo  zwědawě. 

»To  ge  wěru  wjce,  nežli  náhoda — anebo 
gak  se  ta  pomocnice  do  těsna  wehnan^ch  weseio- 
her  a  frašek  gmenugej.«  řekl  komiky  když  si  hezky 
zhluboka  oddechl. —  i>Prolo  mi  byio>  gakobych 
se  byl  giž  dáwno  s  obrazem  wasjm  na  mysli  obj- 
ral,  když  gsem  Wás  poprwé  uwiděl;  proto  mtiě 
bylo,  gakobych  ozwenu  dáwno  zašlých  pjsnj  sly- 
šel»  když  gste  poprwé  ke  mně  promluwila?  A  gá 
si  to  neumel  wyložitil^ 

nAle  což  pak  se  wám  přihodilo  tak  podiwné* 
\íO,^  ptala  se  Bétuška  dále —  nže  byste  nyoj  spjše 
milownjka  hráti  mohl,  nežli  komika — gak  sladce 
mluwjte.tt 

vBudu  ho  hráti !«  zwolal  tento  s  wesel^m 
přiswědčenjm  a  srdečné  chopil  djwku  za  ruce. 
vBudu  hráti  milownjka—  a  s  božj  pomocj  šťastné* 
ho  milownjka  !  Pomyslete  gen,  koho  gsem  našel? 
— Uádeytel — Swau  Hedwikulí" 

vGe-li  možná ?^  podiwila  se  djwka  se  srde* 
čnau  radostj.   »Kde  pak? — a  gak  gste  gi  nalezl ?<^ 

»Gá  wlastně  newědomky,  beze  wšeho  priči* 
nénj>^  řekl  komik.  » Fortuna  w  podobě  kněžky 
Melpomeniny  uwedla  mi  gi  wčera  wečer  do  rukau 
—  a  potom  laskawá  háhoda,  kteráž  mě  wčera  tro- 
chu déle  u  wás  zdržela.  Mělť  gsem  něco  s  gednjm 
kolegau  wvgednáwati  a  hledal  gsem  ho,  wracege 
se  od  wás,  u  třech  l^p,  kdež  obyčegně  po  diwadle 
swé  stanowiště  mjwá.  Zrowna  předemnau  wgela 
pošta  do  domu  a  z  kočáru  snihem  pokrytého  wy- 
lézaly  dwě  ženské  podoby.  Gaké  byly  —  co  se 
totiž  let  a  kwětu,  krásy  a  lěla  týká,  nemohl  gsem 
poznati,  neboť  proti  tomu  wymyslila  móda  w  nyněg- 
šjch   burnusech   roztomilý    prostředek ;    ale  hlas 


gednu  z  nich  prozradil.  Ty  zwuky  nemohly  z  gi* 
ných,  nežli  z  mladých  a  spanilých  ust  wycházeti,  a 
gelikož  swé  družce  něgaké  rozkazy  dáwala,  pózo* 
rowal  gsem  welmi  duwtipně,  že  ge  panj  — •  totii 
wladarka  a  welitelka— -a  druhá  že  ge  služka.  To 
w&ik  nebylo  při  tom  mé  neyhlawněgšj  pozorowá- 
nj,<^  mluwil komik  w  rozmaru  swém  dále  •—  nto  bylo 
zméčko  proti  skále,  kteráž  mí  na  prsa  padla,  když 
gsem  hlaste  pasažjrky  zaslechl.  Gá  myslil  wprw* 
njm  okamženj,  že  we  mně  djru  prorazila,  která 
mě  usrortj.  W  druhém  okamženj.  sebral  gsem  ale 
swau  gigantickau  sjlu  a  shodiw  se  sebe  to  překá* 
žiwé  břemeno,  skočil  gsem  kroke'm  pierotowým 
zrowna  před  cizinku  a  chtěge  wšechny  otázky  w 
gednu  gedinau  zabrnauti,  zwolal  gsem  se  zpytawým 
akcentem:  Hedwiko!«— a  w  třetjm  okamženj  leže* 
la  mi  Hedwika  se  swýro  překwapenjm,  se  swaa 
etiketau  a  se  stydlawostj  w  náruči.  Awšak  od* 
pusťte  že  wás  nynj  marným  a  trocha  temným  po* 
wjdánjm  zabawugi ;  popauštjm  gen  poněkud  uzda 
swé  radosti;  ale  zadržjm  gi  nynj,  až  přigde  čas^ 
aby  mohla  ťiprkem  před  wámi  se  honiti  a  sko* 
ky  prowáděti.  Nynj  mám  prozatjm  dost,  že  gsem 
wám  négaké  zdánj  o  mé  radosti  udělil  —  a  nabj* 
zjm  se  k  wašim  posluhám.** 

w^aplať  Pán  fiůh  \^    řekl  se  srdečným  po* 
wzdechnutjm  starý   kapeinjk,  genž  byl  geho  wy* 
prawowánj  s  dětinskau  radostj  poslauchal — »za> 
plať  Pán  Bůh,  že  gsi  alespoň  ty  we  stawu,  abýsi 
nám  pomohl.  <^ 

Beata  stála  n  prostřed  nich  s  očima  sklope- 
nýma. Gak  se  zdálo,  poslauchala;  ale  duch  geg) 
proletowal  se  zatjm  we  dálce. 

»Ze  wšeho  wašeho  wyprawowánj,*  ozwala 
se  n\nj  Bětunka,  unepoznala  gsem  ale,  proč  gste 
dnes  gako  n  widěnj  na  mne  hleděl — ačkoliw  se 
wám  tak  obyčegné  stwořrnj  zgewilo,  gako  dnes  a 
před  wcjrem.  Toho  wyswěllenj  gste  nám  gešté 
nepodal.* 


Digitized  by 


Google 


348 


uPodám  ge — podám,  moge  neyrozkoSnřg* 
Íj!ot  řekl  komik — «neboť  hledě  do  milostných 
očj  wašichj  nemohu  na  ně  Kapomeoauti.  Gesti  to 
wěc  kauzedlně  podiwná  —  a  nynj  také  wjm,  proč 
gsem  wám  hned  od  prwnjho  okamženj  wěrné  srdce 
obětowati  chtěl.  Když  na  wás  hledjm,  gest  mi* 
gakobych  widěl  odblesk  mé  Hedwiky," 

iiAi  totě  máte  tedy  dwogi  wýhodul"  usmála 
se  djwka.  i>Potápjte-li  se  w  pohledu  na  swau  mi- 
lenku«  může  wám  také  sestřin  obraz  na  mysli  ta- 
nauCí.^  —  aTo  také  budel"  řekl  komik  radostně; 
»ano  daufám»  že  se  i  sesterdcý  swazek  okolo  ardej 
wašich  owine.« 

nGágsem  powohié  mysli  awoskowďiosrdce*^ 
prohlásila  se  djwka.  »ShledátB*li  něco  na  mně* 
ie  by  to  zato  stálo*  aby  někdo  semnau  sesterský 
twazek  uxawjral*  tedy  wám  dáwám  plnomocen- 
ftwj,  abyste  tu  wěc  wygednal.* 

v  Tedy  mi  dáwáte  dowolenj*  že  gi  moha  do 
waáeho  domu  uwesti?* 

» Do  našeho  domu?  -«  Kdybychom  aěgaký 
měli*  wjtawě  otewřely  by  se  před  nj  wsechny  áwé* 
ie  do  kořán.  Gelikož  ale  pod  chalmau  střechaa 
mezi  wychudlými  zděmi  bydljme :  nesmjme  se  na* 
djti*  aby  k  nám  dáma  wešla^  která  ge  na  grné 
okoljuwyklá.* 

vDobře*  zlalá  duše  —  dobře  I «  ozwal  se  nynj 
otec*  kterýž  běh  celé  rozpráwky  s  dětinskau  pozor- 
nost] poslauchal.  K  nám  nemůže  takowá  dánaa 
wstaupit;  muselaťbysetuze  shýbatL  Agakžbych* 
me  gi  také  uwjtali?** 

nAí*'  ai*  mogi  drazj!«  podiwil  se  nynj  ko- 
mik. »Gakýž  to  máte  obraz  o  mé  Hedwice?  O* 
nať  ge  posud  ta  meká*  gemná  duše*  gakož  býwala* 
a  genom  nyněgšj  staw  rozlil  po  gegj  bytosti  gakýsi 
lesk.  Ostatně  tušjm*  že  gešté  nezapomněla,  že 
gsem  gi  nalezl  u  bjdných  keykljřu.* 

i»Keykljřu?*«  opakowala  fieata*  gakoby  gi 
bylo  toto  slowo  mocně  z  posawadnjho  polosně* 
Dj  wy trhlo.  —  i>U  gakých  keykljřu?« 
^  »Getuřeč  o  djwce,«  řekl  komik  •^•kteráž 
byla  co  panhé  djtě  taulaiwým  umělcAm  na  prowaze 
do  rukau  padla  a  žiwot  u  nich  wlekk*  až  gsem  gá 
gi  pomocj  swých  druhých  pěataunů  na  gine  cesty 
nwedl.^ 

»A  gak  že  se  gmenowala  djwka  ?«  ptala  se 
Beata*  swé  kalné  oko  na  komika  pronikawě  upjragjc. 

i»Hedwika.« 

nHedwika  ?«  opělowalaBeata  hiaaem  temným, 
čelo  si  mnauc  i  ubledlau  twář«  gakoby  si  na  něco  zpo*> 
mjnala*  nebo  nemilé  obrazy  z  myslí  stjrala. 

{Pokračowánf.) 


Tyzni^  angUckého  gedijka  opige. 

(Pokračowánj,) 

W  kwStna  1818. 
Pocestný  Malay  byl  po  několik  měsjců  mým 
ustawičným  tryzoiteleln*  Twář  geho  osmáhlá  brzy 
bjlé  zuby  na  mne  wycenila*  by  pysky  špulila;  a 
co  gest  neyhoršj*  přenesla  mne  na  gínau  mučjmu 
—  do  Asie.  Tento  djl  swěta  měl  pro  mne  od 
gakžiwa  cosi  wážného ;  takměř  strašliwého.  Nynj 
gsem  byl  uchwácen  na  to  reydiště  p^aswěta*  od* 
kudž  se  ětowěcenstwo  wyrogilo  —  prawá  to  qffih' 
čina  genlium  I  —  Zde  se  nám  gewj  kasty*  ncpro* 
mjchané*  během  několik  tisjciletj  wedlé  sebe  tekau- 
cj ;  zde  gest  to  bágedné*  zkamenělé  náboženttwj* 
zde  zřjdlo  powěr  a  ukrutnoslj,  obětj  lidských  a 
samotrýzuitelA.  Zwlášlě  pak  Čjna  se  swými  titěr* 
nostmi*  se  awým  wyprahlým  neaurodným  nábo* 
ženstwjm*  horšjm  nad  weškeré  neyhnusněgšj  mo* 
dlářstwj,  dáwno  se  mně  protiwila.  Mladý  Gjňan 
zdá  se  mfgen  wzkřjlený  předpotopnjk.  Prochá* 
zel  gsem  se  w  horkých  pustinách  w  oslepugjcj 
záři  indiekého  slunce ;  neznámé^  ohromné  rostli- 
ny strměly  okolo  mne,  opice  se  na  mne  šklebily* 
hnusné  ptaclwo  kwákaló^tisjceré  potttonr  wfirkolwřc- 
fitěly;  nemotorné  modly  wšudy  se  mjbaly;  Wišna 
maé  hrozil*  Žiwa  mně  kladl  osidla.  Octnul  gsem 
se  w  chrárcjch  stawby  fantastické  ;  kněžj  uchopiw* 
še  mě*  před  oltářem  swých  nerudných  bohu  mě 
obětowali  neslýchanými  mukami'^ nebyl  gsem  wšak 
toliko  obětj,  nýbrž  i  knězem,  ano  také  modlau*  d 
zkamenělý  po  mnoho  stoletj  na  oltáři  gsem  seděl. 
Y/  Čjně  gsem  lezl  do  uzaunkých  doniečkfi*  gichž 
nábytek  se  w  strašné  nestwůry  proměňowal.  Přj« 
buznost  wiďřn  do  Egyptu  mě  přenášela.  Tam  mé 
stjhal  Osrris,  Isis  se  na  mě  hněwala*  an  gsem  prý 
zločin  zpáchal*  nad  njniž  swatý  Ibis  a  krokodito- 
wé  trnau.  Mumie  byly  mau  společnostj  w  auzkých 
sjnjch  pyramid;  Sfinxy*  oči  w  slaup,  neodwratně 
na  mne  hleděly.  Býwal  gsem  do  neznámých* 
starých  hrobek  položen  w  kamenné  rakwi ;  aneb 
několik  stoletj  w  ztuchlé  kruchtě  zamčen  s  kroko* 
dilem,  který  mě  po  celý  čas  obgjmal  a  ijbal.  Ko« 
nečně  se  mně  podařilo  prchnauti ;  schowal  gsem 
se  w  domě,  a  lehl  gsem  na  odpočiwadlo,  abych 
si  pooddechl;'  tu  se  znowu  pod  odpočiwadlem  co 
plazj  —  strašný  krokodil!  a  opět  gsem  w  geho  mo- 
ci, opět  mne  hubičkami  dusj ;  krokodilowé  se  mno* 
žj;  z  každého  kauta,  nahoře,  w  dole,  wšude  se 
ty  potWory  na  mne  řjtj.  O  gak  často  mě  mé  milé 
newinné  děti  z  toho  pekelného  snu  budily*  při- 
běhnuwše  okázat  mně  swé  nowé  šaty,    nowé  stře- 


Digitized  by 


Google 


«!• 


wjce,  aneb  tř$jce  se  ze  sTjbené  procházky!  Gá 
pak^  smáčege  slzami  ty  drahé  twáře,  zwolal  gsem :. 
Nechci  apáli  wjcel 

W  čcrwnu  1819. 

Čaeco   ntnj   hudba  mé  sny  začjná^  gako  k 

oégaké  slawnosti.    Vf  pochodu  bez  počtu  tíjine 

wogsko  do  osudného  boge  —  kam?  proč?  k  gaké* 

mu  aučeiu?  newjm.    Na  mně  gest,  tu  trelikau  otáz* 

ku  člowěčenstwarozhodnauti;  ale  darmo  se  zmá« 

hám,  mé  sjly  mě  opustily^    Dwadcatero  hoír  ležj 

na  mně,  gest  to   gakás  tjže   newykupitelaé  winy. 

Musjm  dolů  do  černé  propasti,  sestaupiti  do  němé 

temnoty.     Giž  tolik  let,  tolik  stoletj  lezu,  a  geátě 

konce  nemáš.     Olownice  wšech  korábů,  co  gich 

kdy  bylo,  tu  propast  newyměřj.    Při  každém  kro* 

ku  množj  se  bolest  a  strašné  přesirédčenj,  že  to 

nenj  sen,  nýbrž  hrozná  trapná  skutečnost! — Při* 

gdu  k  nowému  bogi.     Qeště  walněgšj  gest  zápas* 

gestě  důleiitégs]  aučel ;  a  gest  to  swětégšj  wálka, 

než  kdy  kterau  trauby  hlásaly,  čili  mečowé  roz- 

řešili !    Rozléhaly  se  wřesky  a  lomoz,  mjhaly  se 

woge  bogugjcjch,  těkánj  sem  tam,  bázliwé  prchánjr 

porážka-* a  při  tom  mě  skfjčila  auzkostná  newě- 

domost,  zdali  práwo  zwjiézilo,  čiii  křiwda?  Tem* 

nota  zabalila  wáecko,  gen  žhaucj  blesky  poskako* 

waly,  a  hrom  potřásal  zemj ;  pak  twáře  lidské  hrů- 

zau  skraucené;    přjzraky  neydražšjch   přátel  na 

okamženj  se  miobgewily,  pak**laučenj  na  wěky! 

Wzdechem,  gakýmž  zatracenci  w  pekle  wzdychagj, 

Dzwalo  se  to  slowo :  Laučenj  na  wiky  /  —  Křečo* 

witě  ze  »na  se  wyurhouw,  zkřiknut  gsem :  Nechci 

fvjce  spáti  I 

[pokončen].) 


Geské  diwadlo  ir  Praze* 

W  ncdéh  dne  22.  řjgoa  we  prospěch  p.  Krumlow- 
ského  nDohylj  Smoleněkatt,  romantická  (!)  činobra  od  panj 
%  Weissenthumu.  NáwAtěwa  byla  hogná  a  předsuweoj  se 
wúbec  dosti  Ijbilo,  ačkoli  se  o  dramé  samé  nic  chwaloébo 
tjci  nedá  5  tagisté  že  by  byl  giny  lepij  kus  p.  beneílcian- 
towi  to  samé  docjlil.  P.  K.  bral  hlawnj,  nad  gine  w  tom 
kuse  péknégt  nakresleuau,  wdéčnau  úlohu  koaáka  Urskowa 
dobře  a  dostal  hogné  pocbwaly.  Totéž  platj  o  p.  Ko- 
Urowé  ;  Že  nás  samých  gcgj  hra  ménž  než  obyčegné  dogj- 
mala,  toho  pi-jdina  blawnč  w  básni  p.  Franulowé  samé,  w 
ujito  posuwa  Fedorowny  tak  mlhawá,  tak  w^eho  gádra  prá- 
zdná, že  k  nj  mysl  na^e  láskau  pťilnauti  nemůže.  Ačkoli 
Fedorowna  gako  středem  celé  dramy  gest,  předce  nemá 
8Ama  skoro  ničeho  na  práci  ý  a  tak  má  tato  dáwa  mnoho 
podobnosti  s  onau  w  uLaupeinjcjcb  na  Chlumu. «  Neywal- 
négij  scéna  gc,  kde  Alexej  otci  gegjnMi  smrtj  brozj,  a  U 
nenj  ani  o  wlas  od  sméánosti  wzdáieua  ;  tjm  wsak  nechci 
niktcrakž  řjcí,  žeby  byla  wcletragická,  na  kteraužto  domněn- 
ku by  snad  někdo  máge  na  mysli  prawídlo  vze  9e  extrevmf 
$týkagfi<  P^igj^i  mohl.  P.  Grabinger  bral  Swětoslawa  (snad 
Ižpe  Swatoslawa)  s  přjslulnau  diislognostj,  gjž  by  byl^  zde 
onde  rychlegbj  miuwa  na  škodu  nebýwala.    Chwaliteboč  si 


poéjnal  p.  Kotár  oo  Al«s»j  we  hře  i  feiu  F.  Gran  pro* 
wedl  kancljře  gak  se  takowé  stwůry  dle  diwadeinjbo  podá* 
BJ  hráwagj,  a  při  tom  slo&ně,  netiskna  w  popředj  tak  slabaa 
posuwu,  gako  ge  tento  Prusko.  Z  intrigantA,  gacj  gsau  w 
imsjch  pp.  BirchpfeifFrowé  a  Franulowé,  nedá  se  neywet* 
ájm  ptíéiaěojm  nic  lepájho  udělati  než  smntoá  karrikatura, 
a  ta  ge  pak  owiem  tjm  horšj,  ějm  wjce  barew  se  gj  uděljw 
P.  Skalná  (Líska)  •  nás  potěžiia  sďařilau  hran  a  vkázala,  gak 
někdy  tél  w  úlohách  toho  drahv  dobrau  herečkau  býwatl 
musela.  JaroslawiČ  byl  w  rukau  ginak  pilného  herce,  geni 
ale  toho  wečera  neobyčegně  slabým  byl  i  na  paměti  i  w« 
bře.  Ostatnj  dobře.  Něktelj  z  herců  mlMj  i  9táS'j  činili 
graaaatice  naaj  slowjmi  sweymi  mnohé  nátisky;  než  otécli*i 
to  ranách  giž  tolik  mluweno  a  lékaře  posud  nepowoláno! 
Arrangement  byl  dobrý,  až  na  některé  mýlky  a  zastáwky. 
Mezi  třetjm  a  čtwrtým  gednánjm  wzniknul  náhle  poplach, 
ze  wáad  woláno  }>horj  !((  wSeobccný  křik,  autěk  a  zmatek; 
kdo  kudy  mohl,  hleděl  se  dostati  co  neydřjwe  z  diwadla. 
Wtom  se  wyhrnula  opona  :  tu  bylo  diwadlo  na  diwadle; 
—> malebná  směsice  hemžila  se  před  okem  naájm — rustj  bo- 
garowé,  diwadelnj  služebnjci,  Koiáci,  lampáři,  odbfignjci, 
jrSe  to  běhalo  zmateně  sem  a  tam;  ptánj,  wýkriky,  konver- 
sacj  hercA  s  posluchactwem  atd. — a  wžak  i  sde  nezapřely 
se  powahy ;  slabé  pohlawj  bylo  na  autěku  —  nki  ncitliwý 
oftecít  ukáaal  se,  gak  ukowómu  přjslu^j  a  prwnj  hrdina  wy- 
kračowal  si  hrdě  w  popřetlj  gewižtě,  a  ohromnau  brada 
sobě  hladě  hleděl  chladnau  myslj  na  powíechné  ustra^enj. 
Autěk  hostft  geátě  trwal.  Darmo  wolal  desátnjk  odbognjkft : 
»lVte*i*,K— darmo  slawná  reiic  w  negliže  žiwými  posuňky 
autěk  host&  zastawiti  hleděla:  tito  tertja  vertniteš  newjíj- 
malí  si  kauzelných  floskulj  ani  pantomij.  W  několika  oka- 
mženjch  bylo  diwadlo  prázdno.— Konečně  se  lidé  přesvěd- 
čili, že  nikde  požáru  nebylo,  wlny  zpátečnj  hrnuly  se  zase 
do  diwadla.  Opona  byla  opět  na  žádost  mnohých  hostft 
spuštěna  a  tak  se  i  tento  zmatek  w  krátce  na  to  i  se 
čtwrtým  aktem  nažj  činohry  šťastně  a  kpotěáenj  mnohých 
nkončil.  N. 

DOMÁCtl  KRONIKJU 

Z  Bělohradu,  Den  26.  záfj  b.  r.  byl  pro  famj  osa- 
du Bělohradskau,  a  8  nj  pro  poddané  zdeg&jho  panstwj 
oprawdu  slawným.  Uwjtaliť  toho  dne  swau  nowau  wrch- 
nost,  G.  hrab.  M.  wys.  uroz.  pána  M.  Alf.,  hr.  z  Aichel- 
burku  a  Greifensteinu,  Geho  c.  k.  Mti  komomjka,  a  řádu 
Melitánského  ze  cti  rytjře,  s  Wys.  uroz.  panj  chotj  geho, 
hrabénkau  Paulinau  Bedři^kau,  kteřjž  se  i  s  celau  rodinau 
k  ustawičnému  obýwánj  sem  pHstěhowali.— Mjstnj  duclio- 
wenstwo  se  školuj  mládežj,  ceehowé  se  swými  praporci 
a  nesčislný  lidu  daw,  gak  poddaného  tak  cizopanskébo, 
očekáwali  ge  ubrány  wjtězoslawné  před  zámkem,  kdež  se- 
staupiwae  přjslusnau  básnj  uwjtáni  a  nato  od  mjstnjho  du- 
chownjho  pastýře  gako  ochráncowé  panstwj  i  poddaných 
dftwěmě  osloweni  byli.  Poslednjslowa  řeči  té,  w  njž  se  wěr- 
ná  oddanost  wrchnosti  slibowala,  byla  od  wýboru  poddan- 
stwa  hlasitě  opětowána,  načež  odewáad:  *  »JŇaéj  milostiwé 
wrchnosti  sláwa,  sláwa,  sláwa  U  hlučně  zawsnělo,  což,  kdyi 
pb  hrabě  na  řeč  odpowěděw  poddaným  ugístčnj  dal,  že  gim 
chce  býti  otcem  i  ochráncem,  pokaždé  pijstnpným,  opěto- 
wáno  bylo  ;  na  to  odebrala  se  nábožná  wrchnost  do  chrámu, 
kdež  slawné  »Te  Deumic  drženo  ^  odtud  prowázel  gi  wsc; 
ckeo  zboř  do  zámku  s  radostným  prowyskowánjm,  při  zně- 
nj  hudby  a  střelby.  Na  wečer  přichystal  městys  Bělohrad 
zwlááuj  radowánky^  na  cestě,  kudy  wrchnost  ála,  byly  na 
wkusně  připrawených  kúijch  swjiilny  upewněny,  wedaucj  k 
transparentu,  prostřed  městečka  u  sochy  sw.  anděla  strážce 
pHstrogenému.  K  tomuto  kdyŽ  se  přibližowala,  zawsněl 
hlahol  trub  i  kotlů,  radostná  střelba  a  hlučné  wjUnj,  na- 
čež zboř  hudebnj  k  té  slawnosti  zwlá^tě  složenau  a  tiskem 


Digitized  by 


Google 


4S0 


wjJaDau  w.  p.  J.  TobUžkem,  w  hiMlbu  awedeiiatt  pjseá  ipj* 
wal.  Na  transparentu,  klerVž  takowé  oblib/  do^el,  že  si 
gcg  hrabě  na  památku  w/žátlal,  sktvel  se  xnak  hraběcj» 
Jwema  génij  drianý  ;  a  pod  ujni  některé  giuotagilelné  obra- 
*Tf  gmenowitS  pak  lew  desk}.  Na  lo  se  odebrala  w.  uř0». 
WTchnost,  potč«enj  «wé  progewiwái,  do  zámecké  sahrady, 
kdež  strogené  ohně  se  wy|Uilowali,  a  obtwIáSté  pčkně  oswj- 
oeny  sklennjk  nádherně  do  o^j  bil.— Tak  se  skoněil  tento 
radostný  den,  který  osadojkúin  Bélobradskym  x  parat'' ti  ne- 
wygdc,  gsa  spolu  swedkero  wraucj  nábožnosti  na^j  nowé 
wrchnosu,  kter«ž  i  hned  po  pijíij  swóm  do  chrámu  cbwá- 
Uia;  zagisté  pijklad,  který  s  dobrým  swým  p&sobeojm  se 
nemine*  Vr>  VM«ra, 


SUTETOZOB. 

Lantaray  gťden  z  neywytedněgjíjcb  francauzských  ma- 
IjKi  kraginek,  byl  djté  rodicii  welmi  chudobných,  a  má- 
lo wal  z  počátku  pasa  dobytek,  pozděgi  dostal  se  pomocj 
kteréhosi  umělce,  kterýž  si  ho  byl  wáimuul,  do  Pařjže, 
kdež  brzo  welké  powěsti  do^el  j  nawždy  ale  zůstal  zwlážt- 
njkem,  plachým  k  lidem  a  co  neyhoráj  bylo  téŽ  chudým. 
Dlauhý  ěas  platil  za  wáecko  toliko  ki*esiinami  a  obrázky 
8W}mi,  gež  swým  wťHiok'im  dáwa),  kte)-jž  ge  pak  draze 
prodáwaU.  Mnoho  puwjdá  se  o  něm  anekdot.  Tak  ob- 
gťdoal  si  kdosi  u  něho  kraginu  s  kostelem  ^  Lantara  ne- 
uměl lidi  malowatí  a  tedy  také  na  nj  žádných  neudělal.  Pán 
onen  obdiwowal  welice  krásu  kraginky,  »ale,«(  prawiJ,  itna 
lidi  gste,  pane  Lantaro,  zapomněl. « — ))Níkoliw,c(  odpowěděl 
maljř,  »gsau  Mrsickoi  w  kostele,  a  — » Dobře  tedy,((  prawil 
nm  obgednate1,<(  prigmu  ten  obraz,  až  lidé  z  kostela  wy- 
gdau.u — Mezi  wzneseuými  mnoho  se  oněm  mluwilo^  a  rád 
by  byl  býwal  wjdán,  ale  to  byla  wěc  welmi  it^zká.  Kterýsi 
"wclký  pán  sljbil  kdysi  »v/\m  prátcICím,  že  gim  Lantaru 
pHwede,  a  skulečně  si  také  na  maljri  mnohau  piacj  ^'vmohly 
že  w  určitý  čas  na  geho  hrad  prigjti  sljbíl.  Shižebnjkům 
bylo  giž  pHkázáno,  s  ucywětij.helrnostj  k  němu  se  mjti. 
Společnost  byla  si  trochu  na  honbu  odskočila,  když  Lan- 
tara pHsel,  deAtěm  celý  promokly.  Dowedh*  geg  do  bese- 
dnj  sjně,  ])rawjce  mu,  že  se  společnost  prcde  ťrcmi  hodi- 
nami ncwráfj..  To  bylo  Lantarowi  práwč  whod  j  swijkl 
áíaty  se  sebe  kus  po  kusu,  powěsil  ge,  aby  nschlj',  a  po- 
stawiw  se  k  oknu,  paťrenjm  na  krásnau  kraginu  na  w^e- 
cko  ostatnj  zapomjnage.  Nagcdnau  otewrely  se  dwéře 
a  (lumácj  pán  s  weškerau  společnost]  whrnuli  se.  Lantara 
sotwa  měl  kdy,  by  okolo  sebe  záwusu  okcnnj  hodil.  Aby 
řc  upokogil,  >vzdáli!a  se  společnost ;  Lanfnrn  se  opít  obljkf, 
ale  když  byl  hotow,  ztratil  se  ze  zájnkn,  aniž  »cg  kdo 
wjce  spali-if.  Umřel  dne  22.  prosince  1778  w  Paijii  we 
jípitále;  podiwnost  geho  ani  na  smrtelném  loži  od  něho 
nenstaupila.  Duchowuj  gcg  totiž  lěAil:  )»Synu  mftg,  negste 
nešťasten,  neboť  gdete  tam  na  wěčnost  a  bndctc  se  djwati 
do  twáře  Božj.«  —  »Gak,<(  prawil  zarytý  len  matjř  ))a  z  pro- 
filu geg  nikdy  nespalřjm?«     To  byla  geho  poslednj  slowa. 

Snudnj  scenn  z  Paíjže.  Francauzské  saudy,  pH  nichž- 
to  se  wsecko.  wyslýchánj  swědku,  haněnj-se  stran  i  Iwige- 
nj  advokátské  wcřcgně  děge,  poskyiugj  diw/iku  i  poslucha- 
či mnoho  welmi  zat^jmawého,  odstraáugjcj  prjklady,  du»cwně 
znameniť*  úkazy,  z^ewiska  nenáwtsti  i  autulné  přjzně,  zku- 
dcnosli  a  bjdy,  zaufnUtwj  a  nezitižileínélio  rozmaru,  ney- 
wy.>>j  raffjnowanosti  i  naivnosli.  A  wíak  to  má  francanzs-ká 
powaha  pčkného  do  sebe  a  sice  i  u  iieyxprosiijho,  ie  se 
podlé  nrnVlnosti  vystřihali  tímj,  a  tri*ba  i  klesagjc,  do  au- 
plného  knlu,  klcrVby  sám    vr  sobě    si  libowal,  padnault  si 


nedá  ;  obecná  spusobnost  i  duch  wyhláiené  reěi  tabraJtogí 
tomu  a  býwá  se  diwiii,  gak  ketině  i  ozdobně  lidé  ginak 
newzděianj  daru  ťeči  uljwatí  uniěgj.  Tuto  gedcn  obrázek, 
kterýž  wjce  komičnau  naivnostj  zagjmá  a  ^ak  spolu  léi 
dosutečným  diikazem  gest,  gak  Francauz  wfibec  a  PařjŽan 
awláátě  zpAsobnost  gakausi  i  Um  zachowati  dowe<U,  kdebjr 
se  gínde  snad  gen  odporné  hrubiánstwj  progewilo.  —  P.  M. 
byl  před  disciplinámj  radau  národnj  ^ardy  obžalowán,  že 
ae  na  pi-edsiaweném  swém  hmotně  prohřešil.  Přednosta: 
Wy  gste  Waieho  seržán-majora  bil.  M  :  Možná,  že  gsem 
ho  bil;  to  ge  moge  neftéstj.  Předu:  CoŽ  Wám  učinil? 
M  :  Zaprwé  má  figura,  kteráž  se  mi  neljbj.  Snad  wjte,  že 
gsau  lidé,  gež  má  člowěk  chuť  wyfackowad,  sotwa-že  ge 
poprwé  shjjdne.  Za  druhé  nemohu  zrzawé  knjry  wysiáti, 
a  on  ge  má  lak  čcrwené,  že  gsem  si  řekl,  když  gsem  gcg 
poj^rwé  zahijdi :  Newjm  co  by  to  bylo,  abys  se  tíahauuu 
tomu  gediiau  do  nich  nedostal!...  A  tak  se  stalo;  byla  to 
wide  osudu.  Předn:  Tedy  Wás  k  torna  neponaukal?  M: 
Co  ponaukal  ?  Můg  Bože;  dž  plných  iest  neděl  ponaukagj[ 
mne  geho  zrxawé  knjry ;  aic  kdyby  na  tom  bylo  dost,  že 
gen  osklíwý  gest;  on  má  také  prawau  zraawau,  gidážtkaii 
powahu,  hanebné  srdce;  kdy  se  mi  koliw  přibljžil,  swrběla 
mi  ruka,  a  proto  gsem  mu  kdysi  řekl :  »Pri  wsech  swalých, 
8  takowými  knj ranil  měl  by  každý  aspoft  lichý  gako  my- 
žka  býti  a  hleděti,  aby  se  aspoň  přjwětiwým  chowánjm 
opět  lidským  učinil í«c  Předn:  Následkem  "VVa^eho  gedná- 
nj  musel  tři  dni  w  posteli  zůstati.  M:  Ať  slauzj  ke  zdra- 
wj...  bylby  se  byl  měl  politř,  až  by  byl  zčernal,  to  by 
mu  nebylo  zle  aluielo.  Předn:  Wjteliž  pak,  že  by  Wás 
byl  mohl  i  před  policegnj  saud  pohnati  ?  M :  Policegnj 
saud  ge  míig  starý  známy  ;  giž  třikrát  měl  gsem  čest  u  něho 
bVti :  poneyprw  stranu  facek,  po  druhé  stranu  pokopánj  a 
po  třctj  stranu  facek  i  pokopánj.  ($mjeb.>  To  nenj  docela 
nic  směnného,  to  ge  mé  ne^těslj!  Předn:  Gak  se  to  při- 
hodilo, stranu  čeho  gslc  žalowán  ?  M:  Welmi  gednoduáe. 
MAg  Ijstck  zwal  mě  na  stráž  o  dewáté,  račte  dobře  rozuměti, 
o  dewáté.  I  přigdu  giž  o  půl  dewáté  na  stanowísko,  a  můg 
seržán-major  začne  na  mne  sjpaii  gako  stará  baba.  Předn: 
To  se  nezdá  tak  bVti ;  gakr.pak  by  se  poddAstognjk  wadil, 
že  někdo  záhy  přigde . . .  M:  Opakugi  gestě  gednau,  on  se 
wadil,  kromě  w^ech  těch  hrubos^,  kteréž  oa  mne  spustil. 
Ano  nazwal  mě  docela  welblaudem,  a  to  ge  gmčno,  kteréž 
se  k  mé  maličkosti neyménč  hodj.  (Smjch.)  Rapportugjcj 
kapitán:  WᎠ předstawený  držel  se  swého  práwa,  kdyŽ 
Wám  lewily  četl.  M:  poněwadŽ  gsem  pul  hodiny  před 
časem  přižel  ?  Kap:  To  nikoliw,  ale  poněwadž  gste  if  půl 
dewáté  wečer  přísel,  mjsto  z  rána.  M:  Mohl  gsem  gá  to 
wědéli  ?  Rap:  Ljstek  určowal  dcwátau  hodinu  ráup*  M;* 
W»ak  n^!  Na  Ijstku  stogj  gen  dcwátá  hodina  beze  wřeho. 
Snad  umjm  předce  čjsli.  Kap:  Máte  Ijstck  u  sebe?  M: 
Arci;  kauknt^^te  se,  na  »z  rana«<  stogj  kafika  od  inkaustu. 
Gscm-liž  pak  powinen,  abych  i  kafiky  četl  ?  (Smjrh.)  Nic 
nepomohlo,  ani  kafika,  p.  M.  byl  na  24  hodin  do  -nězcnj 
odsauzen. 

Hrabě  Jttn  Jahib  z  Fcmanttcrd,  pocházepjcj  z  gcdné 
z  neywzácněgAjch  rodin  iwedských.  odřekl  se  zwlástnjm  prá- 
"wnjm,  šlechtickému  sborn  w  Stokholmu  podaným  spisem 
pro  sehc  i  swé  potomky  wáiech  titulů  a  wýsad  šlechtických, 
a  prohlásil  se,  že  giž  napořád  gen  prostým  občanem  zů- 
stane. 

Nedáwtto  zemřelý  neywySřj  ějsnjk  carského  dworu 
rnskéhó,  hrabě  ffranicfrý,  zůslawil  po  soběf  statky  s  167.000 
poddanými,  domy  a  fabriky  w  ceně  22  mil.  rtiblA  a  wc 
weřcgnVch  bankách  2  mil.  rublů.  Skoda  že  i  lakowý  Bra- 
nický musj  do  Nechanic! 


CMOpU  ttBío  wychazj    w«  aiifdu   «  w  sobotu  po  prtlar-jrU;    kakHau  druh*u  siredu  pHdawá  sb  púUrchowá  prjloka.     Hřotlplácj  m  i»  \vyd*waul&  au  ítwrl 
.   léia  48  kr.y  vrt  knilikiipectwjcb  na  pul  léla  1   si.  36  kr.,  na  c.  k.  pofetach  púll.  i  r.l.  36  kr.  «(r. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


NárodBJ  zibawBJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  88. 


5.  iUtopadu  ÉS43» 


10.  r.  běh. 


{PoJtraimifňni.j 

i»Hedwika?«  opáSila  Beatff  geStě  gednau  — 
a  křečowité  usmánj  potrhlo  gegjmi  twářemí.  By- 
h>ť  na  nj  widěti>  že  se  chtěla  ozbrogiti  bměnjm 
swé  ledowé  chladoósti ;  ale  srdce  bylo  tenkráte 
silněgšj  než  hlawa.  Násilné  iiaWfečená  zbrog  z  n j 
po  kusech  padala* 

•Hedwika?— *gsem  Wclnii  iádostíwa  gi  po- 
znali. Přjbřhy  žiwóta  gegjho  muségj  býti  tuze 
dogjfnawé'--inárii-li  dle  toho  sauditi,  co  gsteprá- 
wě  zbéžně  o  nj  podotknut.-^ Netajte,  gak  se  key- 
kljř  gmenowal^  z  gehož  tukaugste  Hedwiku  wy- 
tvedl?« 

Komik  gmeňo^^al  gménio*  gežto  ard  w  pa- 
měti geho  tkwělo,  gako  T^secko;,  co  se  podiwné 
djwky  týkalo.  ■ 

Beatau  to  trhlo,  a  Ibhýnký  Čerwánek  přele- 
těl umořeně  iwáře  gěgj.  Poloto  se  obrátila — ale 
tak  studeně»  tak  zasmušile/  gkko  se  obracuge  zau- 
falost,  prawjcj:  Nynj  se  děg*  co  děg;  gá  gsem 
připrawena.  ' 


W  úprawněm  hostinci  u  třech  lip,  w  prwnjm 
poschodj,  w  prostranném  a  wSemn  pohodlj  howj- 
cjm  pokogi — na  měkěsofe,  seděl  komik  s  b^walau 
družkau  swých  dětinských  radostj,  swých  stesků, 
swého  uměleckého  poí^nánj; 

Ale  —  byla-liž  to  w  skutku  ona  djwka,  gežto 
druhdy  za  kreycar  a  za  ^oS  aullinké  audy  swjé 
před  zwědawýmí  diwáky  rt)Zpjiiati  musela? — Ge 
to  ono  pólo  diwé  mladé  stwořenj,  gežto  z  rukau 
surowé  luzy  se  wymknntvši,  títodiště  u  starého 
panáčkáře  nalezla?  — To  byla  djwka  gako  z  ney- 
wzácněgšjch  salonů  wyrosilá,  wykwětlá  gako  z  lů- 
na neywytřelegšjch  společnost],  uhlazená  w  neywy* 


braněgšjch  besedách.  Ta  plynnost  řeči,  U  ohe- 
bnost wýrazů,  ta  uhlazenost  pohybowánj,  ta  auhle- 
dnost  oděwu...,  to  wšecko  bylo  nanj  otisk  časů 
neyposledněgšjch;  a  wšak  mezi  tjm  probleskowalo 
předce  něco  w  pohledu,  w  úsměwu  a  we  zwuku 
slow  gegjch,  co  na  minulé  doby  připomjnalo,  a 
po  tomto  pjsmě  zlatjfch  hodin  pátral  nynj  komik 
okem  žádaucjm* 

vHladowým  zrakem  pasu  se  na  twé  spanilá* 
8ti  giž  celau  hodinu, «  řekl  njnj«— »a  jpředce  ne- 
mohu se  zasytit.  Gsi  to,  moge  Hedwikol*-^tof 
widjm  neybystřeg^jma  očima  duše  swé,  to  cjtjm 
w  neytenčj  nitce  prsau  swých:  a  předce  se  také 
obáwám,  gako  byst  byla  pauhý  wýtwor  taubau  roz* 
njcené  obraznosti  mé.« 

nAi,  ail*  usmála  se  djwka.  » Což  pák  gsem 
tak  wzduchorodá,  z  paprsků  nebo  pawučin  setka- 
ná, že  mě  ginák  newidjš,  nežli  očima  duše  swé  ? 
Podjwey  se  na  mne  sw^ma  obyčegnýma,  těma 
wšednjma,  co  gindy  každý  úsměw  na  mužské  twári 
wjdaly,  kterýž  měl  býti  wnadidlem  a  kadidlem 
pro  taulawau  komediantku — pak  bysi  měpoznal." 

»0  wždyť  gá  tě  znám  — znám,  Hedwiko  mo- 
gel«  zwolal  komik,  a  wřele  gj  ruku  tiskl, —  »ale— « 

•  —ale  rád  bysi  blauzniwého,  sladinkého  mi- 
lownjka  hrál,  nenj-li  prawda  ?  «  dala  se  mu  djwka  do 
smjcbu,  a  klepla  ho  přes  prsty. —  nZůstaň  gen  ty 
při  swé  roli;  w  té  se  ti  dařilo  wždy  neylépe — a 
hned  budeš  na  mne  ginyma  očima  pohljžet«* 

•Mysljš  komickýma?" 

»To  ne —  ale  směšnýma,  anebo:  očima  k 
smjchu  —  anebo  těma,  které  gsi  dělal,  když  gsme 
se  naposledy  widělí.« 

» Anebo  těma,  které  gsem  dělal,  když  me 
pustili  z  té  proklaté  djry  a  po  tobě  nebylo  nikde 
památky?" 

»Byl  gsi  to  hodně  komicky?* 

vGako  zedrany  kozel  w  trnj.    Gá  bych  byl 


Digitized  by 


Google 


352 

celému  swetu   srdce  wytrhnul  anebo  alespoň  do 

pačesů  wgel.« 

uPatřila  gsem  tehdáž  také  k  swětu?^ 

*»A.  snad  ne?  — Tys  měfa  býti  wlastně   hro- 

moswodem«  na  negž  hy  se  byla  moge  zlost  sbrkla.* 
wWeliká  čest  pro  inne!« 

•  Byla  to  wěc  dowoiená? — Rekni^  gak  se 
omluwjš  ?  W  kterém  kautečku  swé  wybraušené 
hlawy  nalezneš  něgakau  ohradu? — Nemohla  gsi 
těch  několik  dnj  pod  s]rýra  nebem  anebo  někde 
w  milosrdné  krčmě  promařiti^  které  gsem  gá  mezi 
černými  pewnými  stěnami  proplakal  a  prozuřil?* 

•  Proplakal — a  několik  dnj? — No  to  se  mi 
Ijbj.  Z  toho  by  se  dala  udělati  znamenitá  roman- 
ce 1  Nemáš  něgakého  známého  básnjka?  IVlelodíi 
bych  si  udělala  sama.  Gá  to  cj.tjm,  že  bych  nj 
nowé  triumfy  slawila;  nesměla  bych  ale  ř|ci»  žd. 
nenj  ani  slowem  prawdiwá.* 

»Gak?— ty  pochybugeš?* 

•  Gamám  tuze  dobrau  pamět,  a  wjm»  že 
nám  tehdáž  panský  auřednjk  i  djru  ukazowal>  kte- 
rau  gsi  byl  ze  swého  wězenj  wyklauzl.<> 

»Gá?  — Nu>  gestli  gsi  na  mně  kdy  něco  z 
wlastnostj  niyšjch  pozorowala,  že  bych  se  mohl 
kamennau  zdj  prokausati  r-*  tedy  gsem  wyklauzL 
Ostatně  mám  ale  laké  gá  dobrau  pamět,  a  wjm, 
že  mibylopraweno— když  mě  z  tmawé  cyry  pustili 
—že  gste  hned  druhý  den  ráno  odgeli,  o  mne  ne« 
dbagjcCj  gakobych  nebyl  ani  na  swětě." 

oMy  g^me  odgeli  —  ale  za  tebau*  Mysliliť 
gsmCj  že  ses  pustil  tau  stranau«  gak  bylo  dřjwe 
ugednáno.^ 

»Ale  wždyť  powjdám,  že  gsem  po  celých 
osm  dnj  z  té  proklaté  djry  nekročil.  Gak  pak 
gste  se  tedy  mohli  hned  druhý  den  za  mnau  pustit  ?«( 

» Stran  toho  musjš  proces  westi  s  člowékem^ 
kterýž  nás  ugistll,  že  gsi  geště  té  nocí  uprchnul. « 

•I  bpdeyž  do  toho  — !« 

i)Pst! — komiku! — nesahey  do  řemesla  hrdi- 
nům a  zlosynům.  Nekleg,  ale  poděkug  se  náhodě, 
kterážto  nást)šemetnau  Ižj  na  něgaký  časrozwedla. 
Kdybychme  se  byli  nerozletěli,  kdo  wj,  gesdí  by 
nám  bylo  tak  pěkné  peřj  narostlo. <^ 

»To  máš  prawdu,  milá  Hedwikol — ale  gá 
se  zlobjm  gen  sám  na  sebe,  že  gsem  byl  lak  dobrý 
blázen  a  učiněné  bezpráwj  tehdáž  prominul  —  ze 
samé  radosti^  že  gsem  byl  zas  na  swobodě  a  že 
gsem  tě  daufal  nagjti.« 

(^Pokraiowónf,) 


Wyzn&ij  anglického  gedQka  opige. 

Předmětem  mého  wyznánj  gsau  wlastně  gen 
slasti  a  strasti  opige  ;  zwědawý  čtenář  ale  «táže 
se :  kterak  to  semnau  wypadlo  7  Dáwno  gsem  co 
ukrutnjka  nenáwiděl  ten  ged,  držjcj  mne  w  tak 
mrzké  porobě  —  po  rozkolí  bylo  weta  ;  ale  gaké 
muky  mně  hrozily  při  odwykánj  1  Práwem  se  mně 
namjtatí  může,  že  gsem  raděgi  bolestí  odwykánj 
podstaupiti  měl,  než  muky  a  gistiu  záhubu  užjwá* 
nj  —  to  gest  gednoduché  prawidlo  rozumu.  Logi* 
ka  mne  wsak  záhubě  newyrwala.  Hrozjcj  smrt, 
láska  ku  swé  rodině,  kterauž  i  nynj  nad  žiwobytj 
swé,  ač^  teď  šťastné,  milogi — to  mně  dodalo  odho- 
dlanosti. Užjwaw  50 — 100  gránů  denně,  nage- 
dnau  gsem  porci  ^oienšil  na  40  —  30,  a  co  možná 
rychle  na  12  gránů.  Zwjtězil  gsem  I — Mukám 
wšak  proto  konce  nebylo  I  —  Neochabnul  gsem« 
nýbrž  po  Čtyrměsjcném* zápasu  byl  gsem  gešté  roz- 
čílen, wygewen*  trnaucj^  gako  práwě  po  mučjrně. 
Nesmjrná  rozdrážděnost  žaludka  a  newýslownj  ci- 
towé  mnau  lomcowali ;  pniž  nuie  léky  kromě  dwau 
co  pomáhaly.  Lékařem  málo  prospége  můgspis, 
to  wjm;  wšak  se  nQosmělugí  pro  ně  psáti.  Knjž- 
ka  má  swědčj  nešťastnému  přj^irženci  opige: — 
naučj-li  se  tento  báti  se  toho  wnadného  pekla,  do* 
sti  gsem  wyřjdíl.  Ať  nenamjtá,  že  mé  přjběhy 
dokazugj,  kterak  gsem  gá  opígi  odwykl  po  sedm- 
náctiletém užjwánj  a  osmiletém  ^fsneužjwánj!  Af 
neřjlcá,  že  snad  slabau  wuli  mám,  neb  slabšj  tělo 
než  on;  budiž  tomu  tak;  nemohu  sjly  giných  po- 
dlé swých  měřiti  a  přegí  mu  srdečné  wjce  aučín* 
nosti  a  srdnatosti,  než  gsem  gá  dokázal.  MělC 
gsem  pak  mohutných  zewnítřnjch  pohnutek,  které 
mu  snapd  scházegj,  a  ty  mně  poskytowalj  podpory, 
gežto  duch  opigem  ochablý  nikdy  nenagde  we 
wlasinj  sjle. 

Učený  Jeremiáš  Taylor  prawil,  že  narozenj 
se  ^lowěku  nepochybně  tolik  boicstj  způsobj  co 
umjráoj.  Mně  tato  prawda*  w  oči  bila«  an  gsem 
opígi  odwykal;  neb  w  té  ddbě  gsem  zakusil  muky 
člowěka,  do  nowého  oboru  bytnosti  přecházegjcj- 
ho.  Tento  přephod  nekončil  se  smrtj;  nýbrž 
celým  přewratem.  tělesnosti.  Geště  mně  zbyla 
gedna  památka:  sny  posud  negsau  pokogny,  bauř* 
ky  geště  nedohřjmaly,  wogska  odtahugj  ale  neod- 
táhly, a  geště  mne  člpwěčj  twáře  strašjwagj] 

Čtenář  snad  myslj,.že  gsem  giž  wyswobozen 
byli  odwyknaw  opígi  docela.  Nebylo  wšak  tomu 
tak ;    ča^m  mě  geště  starý  hřjch  zachwátil,  kau* 


Digitized  by 


Google 


353 


zelná  pauli,  a5  lehij,  posud  mne  nepustila.  Pozo« 
rowaw  ale«  že  tnůg  žaludek  gakausi  náklonnost 
ku  ztwrdnutj  ge^ji  a  poučen^  že  genom  tehdáž  se 
akutečně  uzdrawiti  moliu,  až  opigi  dočista  wýhost 
dám,  musel  gsem  se  odwážiti.  Užjwal  gsem  tedy 
něgaky  čas  170  —  180  kapek  denné»  někdy  genom 
sobě  dowoliir  500.  Dáwage  se  do  končenj  se- 
staupil  gsem  na  1 00  kapek  —  to  wšak  nemohl  gsem 
déle  než  tři  dni  wydržeú.  Čtwrtý  den  byl  wždy 
neyirapnégšj*  Opět  gsem  klesl,  a  opět  se  zmu- 
žil; skočiw  geden  den  na  60  kapek>  giž  gsem 
plesah  že  zwjtézjm — ale  ukrutné  bolesti  zkrotily 
mé  prenáhlené  wýskánj;  dlauho  gsem  pod  to  čj« 
alo  sealaupíti  nemohl.  Ausilné  gsem  se  snjžil  na 
60  kapek^  pat— niCl — Téměř  po  desjti  letech 
prwnj  den  bez  opige.    Dewadesát  hodin  gsem  tak 

wydržel; — pak  gsem  wypil nepteyte  se,  mno- 

ho-Ii!!  potom  gsem  opět  se  zmohl;  až  gsem  ko- 
nečně dočista  přestal. 

Tážete<*li  se,  kterak  mně  pak  bylo?— těles- 
nost byla  strašně  rozdrážděna  a  unawona.  Bolcnj 
smrtelné  žaludka  mne  málokdy  opauštělo — we  dne 
w  noci  stegná  chaidostiwot  a  nepokognost  odpo« 
čjwati  mně  nedala.  We  24  hodinách  nespal  gsem 
wjce  než  tři  hodiny ;  a  to  tak  slabě,  že  gsem  sly- 
šel i  ten  neymenšj  šust.  Čelist  mně  otekla^  ústa 
byly  plny  wředu— a  krom  toho  hromadu  hnusných 
bolestj  gsem  cjttl.^  Dokud  gsem  opige  užjwal, 
hlawu  gsem  si  nikdy  nenastudil,  aniž  gsem  gednau 
rýmu  dostal.  Přjčina  toho  gest  tusjra  auzký  swa- 
zek  blan  žaludku  a  nosu,  který  se  i  tjni  gewj,  že 
pigáci  wjna  neb  pálených  wod,  žaludek  ustawičné 
pařjce,  Čerwené  nosy  magjV  Nynj  pak,  že  gsem  se 
opige  pustil,  kýcbal  gsem  bez  přestánj  po  dwe  ho- 
diny^a  to  dwakrát  i  třikrát  za  den,  ano  i  wjce. 
Dawem  myšlének  gsem  byl  hrozně  saužen ;  měl 
gsem  gich  wjce  za  hodinu,  než  užjwage  opige  za 
celý  rok ! !  Roztály  nagednau  gako  snjh  po  tuhé 
zimě,  a  potopa  gegicli  hr<  zila  mně  udiwácenjm 
do  temné  propasti  sjlenosti.  Čilost  má  byla  tak 
rozgitřena,  že  gsem  wšecky  činnosti  žiwota  cjtíl 
•*-oběh  krwe,  tlukot  srdce,  dýchánj,  a  nade  wáe- 
cko  zažjwánj  pokrmů!  — Při  tom  při  wšem  mě  trý- 
znily poty  tak,  že  gsem  se  denně  pětkrát  neb  .šest- 
krát kaupaii  musel. 

Konečně  musjm  čtenáře  za  odpuštěn]  prositi, 
že  gsem  gen  tak  zlomkowité  zpráwy  podati  mohl; 
takowá  chorá  schwácená  bytnost  poklidu  a  pořádku 
nedosáhne.  Abych  pak  poněkud  wědám  prospj- 
wati  mohl,  zustawugi  to  ztrmácené  tělo  učenému 
sboru  lékařů,  aby  po  mé  smrti  mrtwola  má  swět 
poučila  o  záhubných  následcjch  opige« 

M.  F....<f. 


Čestké  difradlo  w  Praze. 

W  auterý  dne  24.  )^gna  opakowal  se  Znmpa»  Pro- 
wcdenj  zpéwohry  té  bylo  lepij  nei  kdy  před  tjm  a  náwitě- 
wa  slabsj  nci  wc  phídeslých  phedstawenjch. —  Totéž  by  se 
mohto  řjci  i  6  Dohiftj  Smolemla,  opakowaném  we  Čtvrtek 
dne  26.  ijgna. 

W  nedřli  dne  29.  rj^a:  Marie,  dcera  phtkn^  Kone- 
čně Eawjtata  i  k  nám  tato  Marie,  gedna  i  poslednjch  dcer 
weseló  masy  Doniiettiho  a  ne^Ii  t  neyidaHlegAjch,  h^ofi 
X  neyřfaatnřghjch.  Ge»li  to  djlé  w  prawdS  wogcnskc,  rox- 
pustilé,  newefmi  nilechtil^ch  zpfisobíi,  a  snad  práwé  proto 
u  mnohých  tak  wclice  obljbené.  Náwatěwa  byla  nad  mjru 
hogná,  co2  nás  nemálo  třiilo,  ne  tak  x  ohledu  wkusu  na- 
»eho  obeoenstwa,  genŽ  wýtečnégdj  opery  ne  tak  xhu^ta  na- 
wfttSwuge,  ale  k  wAlí  panné  Rdckcrtowé,  geni  toho  doe  swftg 
pijgem  mela  a  xa  swé  přiéinčnj  vr  éesk}ch  xpéwohrácli  tu-' 
to  uxnalost  a  odměnu  ow^cm  7.a.<luhugc.  Obljbená  bene* 
flciantka,  widy  pilné  k  tomu  hiec^jcj,  gak  by  si  pljxeri  če- 
ského obeeenstwa  xjskala,  byla,  gak  mile  se  w  pékném 
wogenském  odéwu  národ  njch  barew  obgewila,  hlučným  po- 
tleskem nwjtána  a  po  celý  wečer  hognau  a  Časiau  pochwa- 
lau  počtena ;  neboť  swau,  pro  gcgj  sjly  —  xwláitě  powiij- 
meli,  2e  g!«me  sde  w  Prate  dwé  snad  po  yriem  Německa 
neyslowútnégdj  Marie  widéli— tagisté  nelebkau  iHohu  w  cel- 
ku zdaHle  prowedla.  Gegj  hlas  tněl  tenkráte  ai  na  ney- 
wySJj  mjsU  nad  obyčeg  prjgemuč  a  w  phednátfenj  bylo 
xnáti,  ie  part  swflg  pod  dobrým  náwodem  gak  co  do  hud- 
by tak  i  co  do  řeči  studowala.  Hra  gegj,  a  ta  nenj  w 
této  úloze  wťcj  mimotnj,  byla  tak  chvalitebná,  gak  gsme 
tomu  u  nj  uwykli  a  mnsjme  wyznati,  žebychom  dramatické 
části  gcgj  ho  phsdstawenj  nad  hudebnj  geálč  přednost  dali. 
Obájrněgsj  posauzen)  zanecháme  da  druhé  predstawenj, 
kdežto  daufáme,  že  se  gcáté  i  nékteré  nepatrné  neurčitosti 
neb  nehiadkoatí  ne-li  aanplna  a«poft  wét«ij«i  djlem  wyrow- 
•agj,  gaiby  snad  znatelowé  byli  mjsty  wytýkati  mohli. 
Přjsnřgdjm  posuxowatelAm  připomjnamc,  ée  tam,  kde  lalík 
swétla,  rádi  nřklcrých  stjnečká  pomjgjme,  dobře  wčdauce, 
gakých  starosij  xpěwák  před  swým  přjgmcn  mjwá.  —  Pan 
Mayer  (Tonio)  byl  wýborný  wc  apěvn,  a  kdyby  nékterým 
ebybám  w  pronásenj  řečj  swých  odwyknauti  chtM,  mohla 
by  se  i  hra  gcho  w  této  ťiloxe  naskrze  chwáliti.  P.  Prokop 
(Sulpic)  xpjwal  dobře  a  obweselowal  obc(-en.4(wo  swau 
hrau.  Kdyby  gen  tak  rád  české  gramatice  kiiwdu  iredéUL 
Gemu  to  neradi  odpauitjme.  P.  Hcrbstowé  (markéza)  zchá- 
lelo  w  prwnjro  gedoánj  ponřkud  na  komičnosti  a  řeči  gcgj 
na  plynulosti;  ostatně  prowedla  wéc  'swau  i  we  xpéwu 
chwalitebnjt.  p.  KaAka  byl  dobrý  Horten.«ío.  Orkeslr  byl 
též  chwály  hoden;  nékterá  tempa  se  nám  nechtěla  Ijbiti. 
Obecenstwo  bylo  xdařilým  prowedenjm  opery  -vrelmi  potě- 
šeno, p.  KťJckertowa  gakož  i  m>.  Mayer  a  Prokop  byli  né- 
kolikkráte  wywoláni.  Slysjmc,  ze  na  konec  při  druhém  wy wo- 
lánj,  gehožto  gsme  se  nedočkali,  p.  Kockertowa  i  kytičkami 
poctěna  byla ;  gsme  přeswědčení,  že  pHwinallc  památku  tu*^ 
to  k  srdei  swémv,  i  x  tohoto  geden  kwjtek  k  n j  přidala— 
Jewjtek  $kromno9li,  gcni  gj  nedowolj,  aby  tuto  poctu  xa 
uxnánj  dotvrícné  vytečnostiy  gakéž  se  gen  slawným  bostkám 
a  anamenitym  dramatickým  xpěwačkám  na  gewo  dáwá, 
brala,  ale  raděgí  xa  dárek  lásky,  gižto  si  krásnýitii  daf^ 
swvnii  a  pAwabem  we  mnohém  srdci  zjskala.  A  kdoby 
ranedle  tolikerým  kauxlům  spanilosli  odolal?  Zagisté  my, 
kdybvchom  byli  eothusiasté  gako  Madaři,  podali  bychom 
gj  netoliko  kytky  a  wěnce,  ba  netoliko  če^tnau  >awlí,  ale- 
brz  celau  zhrognici;  a  wAak  my  wjme,  že  gi  sám  Mjlek 
hogně  sířclami  opatřil,  a  bogjme  se.  Žehy  snad  pak  mnobý 
o  nás  řekl,  že  gsme  si  Uuto  ač  práwé  rytjřskau  dwornostj 
prwnj  ostrohy  nedobyli* 


Digitized  by 


Google 


354 


DOMACJ  KRONIKA. 

Ze  Dwaru  KrÁlowé.  Dne  17.  řjgria  t.  r.  sUwena  gest 
ve  Dwoře  G.  M.  Králowé  prwnj  wýročoj  památka  xaswěcfr- 
nj  nowé  hlawDJ  ikoly  pro  obé  pohUwj,  kterái  co  otewře- 
ný*  étwerhran  o  2  hořegjícjch  nádherně  posta weaa,  ie» 
stero  prostranných  třjd  pro  pacholau,  a  tri  žkolnj  tijdy 
pro  djwkjr  a  skaiUebnj  komnata,  pak  krásná  obydlj  pro 
8  pp.  professorú  obsahugjc,  w  čase  dwau  let  pééj  skau^e- 
nébo  p.  métifanosty  Petra  Procházky  kn  prospěchu  měáfan- 
stwa  naleho  powstala.  Na  oslawenj  téhož  poswécenj  we- 
<)ena  gest  ákolnj  mládež  při  hudebnjm  iwuku  a  slawném 
"wy^wáněnj  do  starobylého  chráma  Páně  ku  slawcné  oběti 
mie  swaté,  gjžto  i  óreduictwo  slawné  raddy  měsuké  i  mě- 
áfanstwo  přjtomno  bylo.  K  náramným  obětem  postawenj 
ikoly  této,  ge^ž  náklad  na  26.000  si.  pHáel,  pHpogilo  mě* 
&ťunstwo  i  onen  šlechetný  skutek,  že  učitelstwu  akol  djw- 
čjch  dwě  stě  ftl.  stř.  z  měšťanských  přjgmů  wykásalo.  U 
-wečer'  byla  hlawnj  ikola  na  důkax  .wděčnosti  od  pp.  učite- 
lů krásně  oswětlena.  W  transparentu  stkwěla  se  w  náro- 
dnjch  barwách  —  newiny  a  lásky  —  xačátečnj  pjsmena  G. 
Časnosti  F.  I.,  rok  18l2.  a  snak  městský  owěžcné  brány  se  ' 
Iwcm  králowstwj  Českého,  pH  Čemž  zborem  hudebnjm  mi- 
mo gine  hrály  se  i  národnj  hymny.  Daufáme,  že  na  bu- 
daucj  léu  toto  poswěcenj  ikolnj  i  osacowánjm  sirotků,  k 
čemuž  p.  Ratel  Riedl  gíž  i  sáklad  položil,  se  oslawoivati 
bude.  Neyutěieněgáj  zagisté  wěnec  spljugj  pospolnjmn 
iiwotu  a  sobě  ti,  kdož  způsobem  ukowým  blahu  spolu- 
občanů vjíemožně  napomáhagi. 

J.  PellkAa. 


(SWETOXOn. 

Neywětij  trest,  gegi  Webabitjtj,  nad  částkaa  Arabío 
panngjcj  knjžata  ukládagj,  gest  ohoienj  wausíí ;  tjm  trestem 
irúak  poctjwagj  s«*  toliko  snamenité  osoby.  Kdyby  se  to 
u  nás  aawedlo,  střihlo  by  se  kolikkráte  do  falešných  wausA* 

Cttvanilleš  přinesl  poprwé  před  padesáti  íeiy  giřinky 
a  Melika  do  Ewropy  a  nazwal  ge  ke  cti  ňvédského  bota- 
nika Dahla  Dahliemú  Pooěwadž  ale  toto  a  podobná  tomu 
gména  (Thalia,  Dalea)  k  osnačenj  i  ginýcb  bylin  wxata  byla, 
směnil  ge  Wildenow  ke  cti  Giijho  III.,  krále  anglického  na 
Oeorgini,  což  naze  GíHnka  gest. 

W  Saint-Espritu  w  gížnjch  Francauzjcb  gest  90letý 
strom,  kterýž  prý  letos  15.000  hru»ek  měl.  Od  toho  by 
bylo  dobře  semena  mjti. 

Když  se  mladý  hndebnjk  HĚartini  we  Freiburku  adr- 
iowal,  newěděl,  kam  se  odtamtud  obrátiti  má.  Umjnil  si» 
že  se  s  panem  Wětroněro  poradj.  Wyleal  na  neybliž&j  wěž 
ft  hodil  kus  péřj  do  powětij.  Wýchodnj  wjtr  sanesl  ge 
k  aápadtt  a  Martini  odebral  se  do  Francaus,  kdež  nikdy 
přjčiny  neměl,  toho  litowati.  Neradjme  ale  každému,  aby 
se  takto  s  panem  Wěironěm  radil. 

Spolek  k  potlačcnj  nemrawnýeh  špisSt  n  obrnzn,  kte- 
rýž w  Londýně  giž  od  r.  1802  štáwá,  slawil  nedáwno  wý- 
ročnj  swé  shromážděn].  W  posletlnjch  pěti  letech  odnal 
37. Ido  necudných  obrasA,  mezi  nimi  mnohé  obswiáitnjho 
uměnj,  4598  knih  a  seáitkň,  nazwjce  též  s  ohawnými  wy- 
obrazenjmi,  90  rytých  desk  měděných  a  welikau  sjlu  wý- 
tisk&  nestaudných  wěcj  a  pjsnj,  pik<cl  atd.  Počet  krámii, 
kdež  se  takowé  ničemnosti  prodáwaly,  ge  vr  témže  času  z 
56  na  25  amenžen. 


Litariitiira  wlaská  geét  činněgij,  než  se  w4bee  sa  to 
má;  r.  1842  wydáno  "wlaských  spisfi  3024  w  5807  swax- 
cjch,  o  255  spis  A  wjce  než  r.  1841.  Z  3024  oněch  spisů 
wyslo  w  Lombardskii  668,  w  Benátsku  1 101  (tedy  byly  tH 
pětiny  celého  počtu  Uhtěny  w  rakauskéni'  Wlaskuv  kleréft 
tjm  spfisobem  ostatoj  wlaské  státy  předčj),  w  Sardinski^ 
508,  w  Toskaně  235,  w  Pepežsku  216,  w  Sicilijch  174, 
w  Parmách  73,  w  Modensku  19,  w  Luccansku  11,  w  ci- 
sind  19.  Wětsina  wy zlých  těch  pracj  sátežj  s  pfekbdA,. 
gest  se  wdak  nadjti,  že  nynj,  kdežto  smlauwau  mesi  Ra- 
kauskem  a  wětiijm  počtem  vlaských  státA  litemj  gměnj 
pogi&těno    gest,    wjce    p&wódnjch    splsA    wycháxeti    bude. 

Oni  uk  naswaoj  diwochowé  předčj  nás  wychaudlé 
EwropČany  mnohonásobně  duiewnj  i  tělesnau  silav.  Medáwno 
podaly  anglické  nowiny  nowý  přjklad  neohyčegné  gich  ne- 
ohrožen osti.  WAdce  indiánský  Dervallak  Surhat,  který-l 
w  anglické  armádě  pomocnému  sboru  indiánskému  před- 
ftUwen  byl,  prosradil  w  noci  15.  řjgna  spogetice  swé.  Od- 
saudili  geg,  by  k  ústj  kartáči  nabitého  děla  pHwázán  byl  a 
tak  smrt  utrpěl.  Úsudek  ten  wyslechl  co  neychladněgi,  co 
satjm  přátelé  geho  brAzau  se  chwéli  a  sám  anglický  gene- 
rál pohnut  byl.  Odsauaenee  wstaupil  pewné  do  karré  a 
wy prosil  si,  by  geg  k  dělu  nepřiwazowali.  Když  se  mu  to 
powolilo,  stiskl  profossowi  ruku,  přistaupil  srdnatě  k  smrt- 
nému  strogi,  obgal  ho  oběma  ramenoma,  ohljdl  se  gežtě  na 
swé  druhy  á  přindal  sám  hlawu  swau  k  4s^.  Zawelelo 
se,  r^na  wyžla,  daleko  yr  horách  se  roslébagjc,  a  hlawa  ' 
indiánského  vrudce  rotsťrjkla  se  na  wiecky  strany. 

7(ěco  podobného  oné  hruhce,  o  kteréž  gsme  se  dljwe 
s^ji^^li)  gc*^  winný  keř  w  parku  kr.  sámku  windsorského 
v  Angličanech,  který  as  40  let  stár  gest  a  ijřky  26,  délky 
pak  138  střewjců  nabyl.  W  prAměni  mjwá  ročně  2360 
broznA  as  po  1  libře. 

W  glžnj  Austrálii  gest  od  nedáwna  také  nowé  SíÓZ'' 
ěkó  a  w  něm  řeka  Reyn  (!)*,  tak  to  německý  seměslowec 
Merge  pogmenowal.  Tam  owáem  ojábude  třeba  Slotvany 
němčiti. 

l^owě  wysUwěná  twrs  VicetmeSt  kteráž  hlawnjm  skla- 
dištěm nowého  opeMněnj  Paijže  býti  má,  chowá  giž  asi 
200  děl  a  přes  50  moždjřA  a  gežtě  má  do  nj  as  100  děl 
a  50  moždjřu  přigjti;  wedle  roskasu  aá  se  powždy  střjci, 
gaj^oby  nepřjtel  před  nj  stál.  Gak  ge  as  při  tom  Pařj- 
ianům  ? 

London  má  we  swých  300.000  domjch  1  míllíon 
komjpií,  gichžto  čistěnjm  se  2.000  kominjkA  objrá  ;  w  14.000 
ulicjch  obrowského  tohoto  města  hořj  každé  noci  2  millíony 
lamp  a  celá  armáda  ponocných  t.  g.  12.000  mužů  bdj  nad 
bezpečnostj  w  noci. 


Proffrai 


pmviijlio  koncertu  deAnoty  Ce- 
cillanaké  t 


1.  fíf/mnn  od  Schichta,  welký  wokálnj  sbor. 

2.  Trio    od    Spohra    (Op.   119)   pro   pianoforte,    hausle  a 

čello. 

3.  CegWi  wlastj    sbor  dle   Arndta  od    Č.,  hudba  od  J.  N. 

Skraupa. 

4.  Mesiái  od  Handla,  druhé  odděleoj. 

Přitom  osnamugeme  milownjkům  hudby  chrámnj,  že 

5.  listopadu    bude  prowotowána    u    križownjkA    nowá  mše 
od  Molika,  a  na  den  sw.  Cecilic  mse  od  BeethoTcna  do  C. 


ČMoplt  tento  wyckaaj    we  slrrdu    a  w  nobolw  po  pAIarajeli;    k«/d«u  lirahAu  atiéiu  pHdiwá  ae  pAUrclioM-á  pijlolia.     Předpiatj  •«  n  uvydantalala  ■«  itwrt 
léta  46  kr.,  we  knihkupeetwjch  na  piH  léta  1  al.  86  kr.,  na  c.  k.  poitach  púU.  t  zl.  36  kr.  »\r. 


Wydáwáojm  a  redakcj  J.  Pospjsíla  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hárodn]  zábawnjk  pro  Čechy,  loraw&ny,  Slováky  &  Slezany. 


Čjslo  89. 


8,  tUtopadu  ÍS4S* 


10.  r.  běh. 


PaBichydaU 

Powjdka  %  ruského 
•d 

Orelského. 

Měl  gsem  přjtele  překrásného,  blahorodné* 
ho,  plného  d&wtipu  a  ducha  básnického*  Wyroslli 
gsme  spola,  učili  se  spolu  a  wysli  spolu  na  dráhu 
swěta. 

Lidé  nynjpřesláwagj  wěřiliwe  wšecko  dobré, 
wehké,  w  samy  sebe,  takže  se  strachugi  myšlen* 
kau,  aby  slowa  má  nepočetla  se  do  wlasti  wýmyslfi. 

Wxiwotě  swém  nesetkal  gsem  se  s  člowěkem, 
který  by  byl  tak  štědře  nadělen  neywzácněgšjmi 
dary  přjrody,  gako  tento  mfig  přjtel.  W  blankyt* 
ných  geho  očjch  gasněla  se  duše  wznešená,  we 
hrudi  geho  bylo  srdce  plné  lásky  ke  wšemu  krá* 
snémur  Žiwotem  geho  byly  nauky,  slastj  geho 
básnictwj  a  umělosti.  Swoboden,  nezáwisen  gsa 
poswěcowal  dny  swé  těmlo  předmětům. 

Gá,  ačkolinr  gsem  obral  giny  způsob  ziwo- 
bytj,  nikdy  gsem  se  nerozlaučii  s  njm.  Čtenj,  pro- 
cházky, rozhowory,  diwadlo  a  někdy  společnosti 
přjgemně  střjdaly  se  s  nasjm  zaměstnánjm. 

W  počtu  mých  moskewských  známých  ob- 
zwláště  Ijbil  se  mi  dům  Petra  Iwanowiče  Zářecké- 
ho.  Dobrosrdečné,  téméř  přjbuzenské  přigetj 
pan>  Zářecké  a  Ijbeznost  gegj  čtrnáctileté  dcery 
silně  mne  tam  wábiiy.  Petr  Iwanowič  Zárecký  byl 
znám  gako  člowěk  rozumný,  wzdělaný,  prázdný 
wšeho  přetwarowánj.  On  chtěl  dáti  skwělé  wycho- 
wánj  swé  dceři,  a  ničeho  w  toni  neiitowal ;  on  ale 
newěřil  těm  módowým  pokloňkéřům,  kteřj  za  dwa- 
náct  rublů  přicházegj  prosedět  hodinu  a  žwastat 
o  městských  pletkách.  Takowých  učitelůw  ústa- 
wičně  roztržitých  a  nemnoho  uměgjcjch  zůstawo- 
wal   oněm  domům,  kdežto    šat  siaužj  za  ocenku 

•)  Mác  za  mrliwé  w  ruské  cjrkwi. 


rozumu.  Zjskati  chtěl  člowěka  zkušeného  a  spolu  i 
skromného,  a  takowého  nesnadno  nagjti  w  měslě 
residenčnjm. 

Gá  gednau  obětowal  se  gemu  postarati  se» 
a  sljbostj  nawrhi  gsem  Kwětkowu  —  tak  se  gme* 
nowal  můg  přjtel — nechtěl-liby  on  mentorem  býti 
dcerušky  wtipné  a  dobré. 

W  dwadcálém  druhém  roce  zřjdka  zamjtagj 
se  takowé  náwrhy.  Pro  Kwěikowa  to  zawjralo  w 
sobě  romantický  půwab.  Přeštěpiti  swé  uměnj, 
myšlénky,  city,  mag;netizowati  swým  charakterem 
bytost  milau  a  newinnau,  wšecko  to  bylo  mu  mey- 
wýše  zanjmawé. 

Mladost  a  obzwlášte  překrásné  Ijce  druha 
mého  přiwedly  zpočátku  Zářeckého  w  nesnáz; 
twář  blahorodná  a  wšak  otewřená,  obšjrné  wědo- 
mosti,  rozumný  a  zachwacugjcj  howor  brzo  zapu* 
dily  wšecku  pochybnost. 

Nadinkabyla  andělské  djtě,  w  plném  slowa  to- 
ho smyslu ;  n.ewinnost  blyštěla  se  w  gegjch  blankyt- 
ných očjch;  růžekwetly  gjnaljcechf  kaštanowé  ka- 
deře wisely  po  něžných  plecech.  Gakožto  gediná 
dcera  bvla  poněkud  rozmazlená,  obzwlášte  swau 
pěstaunkau,  gednau  z  oněch  učitelek,  které  ne- 
magjce  práwa  na  lásku  schowanky,  staragj  se  ná- 
klonnost gegj  dobjfwati  newčasným  showjwánjm, 
ano  i  whodčiněnjmpřiwšelikých  gegjch  přjchutěch. 
Kádinka  měla  sice  dobré  srdce,  ncdostáwalo  se  toli- 
ko zkušeného  wychowatele,  genž  by  wyléčil  gi  od 
neduhu,  newyhnutelného  w  domácjm  wychowánj. 

Kwětkow  uměl  owládati  mladau  obraznost 
učenky.  Prawda,  zpočátku  myslila  ona  raděgi  na 
lautky  nežli  na  nauky;  gediné  ale  pohlédnutj  geho 
obrátilo  pozor  na  řeč  a  wýklady. 

Rok  minul  co  newidět;  prospěchy  byly 
wjře  nepodobné,  a  rodiče,  okauzlenj  dcerau,  ne- 
wěděli  gak  děkowati  mladému  učiteli. 

Kwětkow  byl  sám  u  wytrženj ;  stal^se  prjte- 
lem  domu,  a  prázdný  čas  tráwil  w  té  rodině.  Ná- 


Digitized  by 


Google 


356 


ruziwý  gsa  hadebnjk  často  prowázel  hru  Nadinči- 
nu  a  připogowal  někdy  zwučný  swfig  hlas  k  gegj- 
mu  půwabnému  zpewu.  Oa  byl  rádcem  gegjm 
we  wšem:  knihy,  musikalte,  kwetiny  ba  i  šaty  wy* 
bjraly  se  podlé  geho  wkusu. 

Čjm  tésněgsj  bylo  gegich  přátelstwj,  tjm  ros- 
tržitřgšj  byl  Kwětkow.  Často  wyšlýchage  úkoly 
gegj  a  libugjc  sobě  w  gegjm  gasném  Ijci,  pohrau- 
žel  se  docela  w  obrazotvi^omost,  newiděl  a  neslyšel 
ničeho,  a  toliko--—  tCo  gest  wám?«  wy trhlo  geg 
zé  zapomenut].  Tu  zarděw  se,  w  nečas  začal  ob- 
gasňowati  předměty,  a  geště  wjce  zasmutil  se. 

Nadinka  taktéž  pohljžela  na  swého  učitele, 
a  we  swé  řadě  na  úhad  odpowjdala  na  geho  otáz* 
ky,  což  působilo  gira  srdečný  smjch*  Madame 
Désiré,  která  wždycky  býwala  při  učenj,  zahlau* 
bila  se  tak  w  romány  Genlisiny  nebo  Kotenowy, 
že  toliko  silný  chechtot  probuzowal  gi  ze  sladkého 
uspánj. 

Čas  letěl*  Kwětkow  odprawil  se  s  rodinan 
Zářeckého  na  wenkow.  Gá  také  užil  pozwánj  a 
stráwil  celé  léto  na  wesnici.  Otewřenost,  nepře- 
twářená  weselost,  swoboda  w  obcowánj  panowala 
mezi  námi.  Bydlila  tu  Ijbezná  Marie  S...,  která 
uměla  swjřm  hrawjrm  charakterem  wšecky  roz- 
weseliti* 

Gá  8  Kwětkowem  bydlil  w  vkawaljrském^ 
křjdle,  kteréhož  okna  wycházegj  wsad.  Před  po- 
lednem sešli  gsine  se  ke  snjdani,  procházeli  se  s 
děwicemi  w  sadě,  čjtali,  hráli,  čtweračili.  Po  obě- 
dě w  kočářjch  nebo  na  konjch  odprawowali  gsme 
se  w  pole  nebo  na  luka.  Na  břehu  potoka  roz- 
prostjrali  koberec  a  dělali  přihotowenj  k  čagi  me- 
zi tjm  co  děwice  w  ruských  šarafánech^)  spolu  a 
námi  hrabaly  tráwu  ;  a  to  nepřiwyklé  djlo  prowá- 
zelo  se  se  smjchem  srdečným.  Wpozdnjm  saumra- 
ku  nawracowali  gsme  se  domň,  doprowázeni  we- 
selými  pjsněmi  weslařů.  Na  wečer  cjtali  gsme, 
objrali  se  hudbau,  gindy  hráli  w  karty,  a  wždy- 
cky končili  plesem  při  zwucjch  fortepiana,  na  kte- 
rém hráwala  Madame  Désiré,  ačkoli  řjdko  w  takt. 
Po  wečeři  wšecko  se  rozešlo* 

Gá  s  Kwětkowem  odebrali  se  w  sad,  poho- 
worit,  nadýchat  se  nočnjho  wzduchu  při  swětle 
lunowém.  Zabrawše  se  do  meyty  někdy  neoče- 
káwaně  obkljčeni  gsme  byli  řadau  přjšer  w  bjlých 
rubášjch  z  prostěradel.  Smjch,  běhanice  opět  za* 
čaly,  pokud  panj  Žářecká  ge  nepřekrátila  napo- 
menutjm>  že  čas  gjti  spát. 

Má-li  se  spokogenost  a  dobrá  pohoda  nazwati 

*)  Dlauhý  sat  ruských  scdlck* 


štěstjm— weS  gá  pcwně  wřřjm — byli  gsme  giste 
šťastni.  Obzwláště  blažil  se  Kwětkow.  Neměl  to- 
lik smělosti,  okázati  swé  city  obožněné  Nadince; 
ale  tyto  plamenné  zraky  howořily  tak  gasně,  tyto 
werše,  napsané  gjm  na  březowau  kůru,  tak  mnoho 
wyráiely,  ie  mu  zbuditi  musely  saucit. 

Bylo  třeba  widětt,  gak  rozkwjtala  Ijce  gegj  při 
ukázánj-se  Kwětkowa,  gak  přjwětiwý  byl  wýraz 
gegjch  úst,  když  spolu  zpjwali,  nebo  hráli  fantasu 
Beethovenowu,  dotýkagjc  se  geden  druhého  šatem, 
rukama ;  aby  se  poňalo,  gak  bilo  srdce,  když  Kwět* 
kow  četl  gj  swaii  práci,  psanau  na^«ajm  lásky. 
Šťastná  krasawice,  kterau  obožňuge  básnjk! 


,  Howý  rok. 

(PokrtíČowénj*) 

nTo  ge  wěru  tra^komícká  událost,  že  gsme 
se  k  wůli  gedinému  prostému  poU4ku  do  wšech 
swěta  djlů  rozprchli,  gako  holubi,  když  na  nč 
haukne.  Přisám  Bůh  I  z  té  pletenic^  přjhod  dala 
by  se  dobrá  nowela  udělati^  kdyby  se  gj  obratné 
ruce  ugaly.'^ 

dAíI  wám  se  tu  nebude  předce  lidj  nedostá* 
wati« —usmála  se  djwka — nkteřj  by  dwě  tak  zna- 
menité osoby,  gako  my  gsme,  několika  popsanými 
archy  zwěčniii  dowedli*  Za  dobré  alowo  a  skle* 
nici  wjna  á,  gedné  -—  a  za  usmánj  z  druhé  strany 
udělá  mnohý  perogezdec  wšecko;.  gá  ge  poznaU 
za  těch  několik  let,  co  měšte^tj  nebo  neštéstj  a 
tak  nazwanými  krasoduchy  swádělo*^ 

aTo  bych  mu  ale  musel  úplné  pásmo  prjbě- 
h&  podati,*  řekl  komik,  a  lehýnký  nu*áček  zakmi- 
tnul  se  po  čele  geho;  »a  wsak  gá  sám  posud  ne- 
wjm,  co  tě  wšecko  potkalo—  ba  ani  gak  se  mé 
staré  pěstaunce  wede.** 

nTo  zanech  wšecko  fantasii  spisowatelowe. 
Gá  nedychtjm  po  té  sláwě,  abych  snad  geště  ge- 
dnau  černé  na  bjlém  widěla,  co  mě  bylo  kdy  bo- 
lelo anebo  těšilo.  Dosti  na  tom,  když  se  dowj, 
že  gsme  byly  s  matkau  w  nemalé  nesnázij  kdyžto 
gsi  nám  dle  úřadnjho  podánj  uprchnul*  Gá  byla 
toho  pewného  mjněnj,  že  gsi  se  obrátil  do  Bawo^, 
proto  že  gsi  pořád  o  wětšjm  diwadle  mluwjwal — 
a  tam  gich  wjce  stogj,  nežli  w  Čechách,  kdežto 
mimo  Prahu  geště  ani  gednoho  stálého,  a  nebo 
alespoň  obstogného  diwadla  nemáte*  Ostatnj  mé 
důrojnce  odporowali,  prawjce,  že  gsi  se  pustil  ce« 
stau,  kterau  gsme  si  byli  wespolek  dřjwe  wyměřili. 
Ale  hned  J)rwnjho  wečera,  kdežto  gsme  tě  nedo* 


Digitized  by 


Google 


857 


stihli^  srosda  dfimjnka  noge  w  pewtié  přeswSdČe* 
nj,  že  gsi  na  gínause  stranu  obrátil — a  od  té  chwj- 
le  nemohlo  mě  nic  wjce  u  b^wal^ch  společnjkA 
pautati.  W  trapKwy-ch  nesnázjcfa — ani  newjm^  gest* 
li  za  ně  stogjš  —  čekala  gsem  g^siě  pul  dne#  po* 
tom  gsem  nastaupila  cealu  zpátečnj  a  přegela  ba« 
worské  hranice.  Ncwyzpytný  pud,  gegž  gsem  ži- 
wau  mocj  udusiti  nemohla,  hnal  mě  bez  ustánj  ku 
předa;  gá  to  měla  bláhowá  na  počátka  za  tagemtaý 
hlas  lásky^-záhy  ale  poznala  gsem,  že  to  bylo  wo* 
lánj  osudn.  W  Pasowě  bylo  mjsto  pro  tra^íckau 
milownici— 'a  gá  tam  uwázia.  Mělať  gsem  za  dobré 
znamenjy  že  mě  takorka  po  prwnjm  kročegí  na  cizj 
půdu  stěstj  potkalo;  ale  na  délku  nemohla  gsem 
tam  zůstati*  Gá  myslila  zase,  že  mě  nepokog  lá^ 
sky  pohánj:  záhy  ale  okázalo  se  opět,  ž,e  to  bylo 
popichowánj  pauhého  osudu.  Byla  gsem  w  Reznu, 
Augipurce,  Bamberce,  až  gsem  i  do  Mnichowa  za- 
blaudila.  O  tobě  nebylo  nikde  ani  památky;  gá 
měla  giž  mnohdy  chut  wymazati  gméoo  twoge  z 
paměti  mé,  ale  bláhowé  srdce  šeptalo  mezi  to :  Po* 
Čkey  geitě  trochu  I  Onť  ge  předce  gen  pramen 
a  půwod  wieho,  co  se  nynj  s  gasnau  twářj  na  tebe 
usmjwá*^* 

»'Welmi  dobrotiwěl* 

•Řekni  raděgi:  zpozdile,  o  sto  let  za  časem. 
Nebo  kdybych  nebyla  na  hlas  mého  srdce  dbala, 
mohla  gsem  bjf  ti  nynj  třeba  něgakau  zemankau— 
ano,  ano,  gen  ot^jrey  oči !  Našinec  měl  giž  \x 
swého  wjtězného  wozu  lecgaky-ch  bláznů  zapraže- 
ních. Ale  gá  se  těšila  chwjlemi  tau  romantickan 
myšlénkau,  že  nás  podiwný  rozmar  osudu  předce 
geště  gednau  swede,  a  že  budeme  geltě  gednau 
wespolek  s  panáčky  hrát.« 

nAle  což  pak  ti  gmeno  moge  nikdy  k  usjm 
nepřišlo?* 

pproč  máš  tak  obyéegné  gmeno,  že  teď  giž 
ani  ta  neyotrhanegšj  společnost  herce  nepřigme, 
který  se  tak  gmenuge.  Gá  weděla  pozděgi  arci, 
že  ge  tady  komik  gmena  twého  miláčkem  obecen* 
slwa,  ale — « 

» — gakž  by  ti  bylo  mohlo  napadnauti,  že  to 
gá  gsem — nenj4i  prawda?  Gá  wychoiranec  pan* 
hého  keykljře,  genžto  gsem  ničeho  newjdal  a  ne* 
slýchal,  co  by  bylo  za  řeč  stálo. « 

»  A  widjš,  předce  mně  to  konečně  napadlo,  že 
to  býti  musjš,  Gá  to  seznala  z  referátu,  wybjra- 
gjc  z  oceňowánj  twýeh  rol]  ona  mjstečka,  gežto 
se  podobaly  hře  mého  býwalého  saudruha  —  až 
gsem  konečně  poštu  obgednala,  abych  se  očitě  o 
dokonalosti  zdegšjho  komika  přeswědčila.« 

»A  na  milownjku  ti  nezáleželo  ?* 


•Tys  hráwal  milownjky  wždy  pode  wšj  krití* 
kau;  pochybugi,  abysi  bylina  tom  poli  mezitjm  ča* 
sem  něgakých  prospěchů  učinil. « 

»Kdo  wj?  — Zdegšj  dámy  dáwagj  mi  dobré 
wyswědčenj.« 

»Ge-li  možná?  —  Tedy  nebude  giž  potřebj* 
aby  se  cizj  dámy  o  íwé  schopnosti  w  tomto  umě* 
nj  přeswědčowaly.« 

»To  nebude  «  —  řekl  komik  nagednau  srdeč* 
něgi,  než  byl  až  posud  rozpráwku  wedl —  uneboC 
magj  tušjm  o  nj  giž  dosti  welkélio  přeswědčenj. 
«^Teď  ale  nechmc  žertů  a  powěz  mi,  co  dělá  naše 
stará  pěstaunka?  W  prwnjm  praudu  radostného 
shledánj  nemohlť  gsem  se  geitě  ani  k  té  otázce 
dostati.  <* 

•  Naše  milá  matka,*  odpowěděla  Hedwika 
hlasem  tichým  —  »odpoČjwá  libě  pod  zeleným  ro* 
wem  a  černým  křjžem.* 

»Gak?  —  Tedy  odešla?....  Bůh  gj  dey  ra* 

dostného  procitnutj!  —  Škoda,  že  se  těchto  dnů 

nedočkala.     Gá  bych  gj  byl  po  domácku  ňowé  pa» 

náčky  uspořádal,  že  by  byla  musela  omladnauti. 

—Škoda  I« 

*    ^    * 

Černý  wůz  sbjlým  křjžkem  na  zadnj  postra* 
nici  drnčel  za  třemi  kluky,  z  nichžto  geden  po 
předu  dlauhý  křjž  a  dwa  na  černých  tyčkách  ký* 
wawé  lucerny  nesli.  Za  wozem  gel  gediný  kočár. 
Sotwa  že  kdo  z  mimogdaucjch  na  ten  průwod 
okem  hodil. 

Byl  to  pohřeb  nešťastného  zpěwáka — pohřeb 
ilowěka,  gemuž  byl  zlatý  kwět  naděge  oprchal, 
gegž  bylí  čaroděgnj  snowé  zklamali. 

'  Den  byl  gasn^,  nebesa  čistá  —  země  široko 
daleko  gako  rubásem  pokrytá.  Snjh  na  nj  ležel 
na  tři  prsty  zwýšj. 


České  diivadlo  ir  Praze* 

We  čtwrtek  Ž.  listopadu  po  druhé:  »Marie,  dcera 
pluku,  (c  Litowal  gsem  od  srdce,  íe  mi  nebylo  popřáno 
plauti  walnVm  praudcm  prwotinuého  entbuí»iasmu  nedčlnj- 
lio.  Osud  pKwcdl  m5  Um  teprw  we  Čtwrtek ;  wSak  sotwa 
Že  gsem  wkroéíl,  přestal  gsem  pochybo wati  o  kaUcelné  mooi 
italské  dcerušky,  wida  opět  na  sedadlech  několik  tnámych 
twářj  t  časA  býwalého  předplaceuj.  Bylo  mi  wolno.  Ma* 
rie  se  i  po  druhé  Ijbila  dle  tásadj :  »Set  CtcUd  btinet, 
wirb  monAem  (Síwol  brin0fil.«  Tu.ge  sličný  écrwcný  ka- 
bátek, saudeček  a  buben,  tu  se  po  wogensku  staupá,  tu  po 
llechticku  obgjmá  atd.  Wie  to  musj  se  w  celku  powAiit. 
P.  Kockcrtowá  ge  gak  w  řeči  tak  w  xpéwu  u  stegném  po- 
sta wenj,  ona  si  smile  traufá  a  If astným  dařenjm  překwa- 
puge.  Rra^  ura  ncnj  gegj  pole,  tryle  a  skalopewná  intonace 
gi  neaarmautj,  ona  se  gim  umj    s  takowau  gracij  uhnautí 


Digitized  by 


Google 


358 


ie  se  toho  ani  nenaďáte,  s«djte-]i  tam  a  dwéma  smysly  a 
nikoli  8  pauii3'm  uchem.  Ona  hy  mohla  Marii  mnohem 
gednoduicgi  spjwati,  a  dogem  nebyl  by  slab^j.  Za  idatílé 
poltládám  gegj  du6  s  Toniem  w  prwnjm,  a  romanci  w 
druhém  gedoáoj;  ie  wjíak  od  té  chwjle  téměř  oddechu  ne- 
má ai  ke  inámé  árii  na  vWlast^tc  muselo  při  této  patrné 
unawenj  nasiaupiti.  Kdo  nám  w&ak  upřjmné  o  wlasti  ipj- 
wá,  ge  nájí,  a  dogde  pochwaly.  Tonio  (Mayr)  iádá  dobrý 
»pew,  dobrau  hru,  dobrau  řeé.  Toť  na  člowSka  pijliJ  mno- 
ho. Tjm  milegi  wyznáwáme,  ie  ptí  w}borném  tpéwu  i  hra 
i  řeč  se  dařila.  Markéza  i  Horfensio  gsau  osoby,  stogjcj 
yrné  oboru  apSweekého.  Sulpic  (Prokop)  podal  částečné 
podařilý  obraft,  w  némi  se  některé  scény  dobře  prowedly* 
W  celku  byl  ale  gaksi  dwogatý;  chtége  srdcénau  prosto- 
dutínost  trefiti,  padal  často  -w  křiklawau  buráciwost,  éjm  se 
nikdy  vniteraj  cit  nahraditi  nedá,  a  mnohý  wyraa  tjm  wétlj 
protiweostwj  pCisobj.     Sbory  uspokogily.  R. 


DOMACJ  KRONIKA. 

Z  fíhesnice>  Po  dlauhé  sastáwce  se  nám  opčt  chrám 
Thálie  desku  otewřel.  Prowoaowal  se  dne  10.  tářj  h*  t, 
KlicperAw  »Hadrián  z  Kjmsíiu  a  dne  28.  zárj  téhož  )iDí- 
■wotworný  klobauku  j  Čistý  wýnos  byl  určen  ne  prospěch 
ůstawu  pro  chudé.  Diwadlo,  aékoUw  dosti  prostranné, 
bylo  přepiodno  a  hry  se  wýborně  podařily,  obxwláitč  prw- 
nj  kus,  kdež  se  herci  i  herečky  gako  o  láwod  hráti  xdáli. 
TV  »diwoiwomém  klobaukua  byla  neyxdarilcg.HJ  osoba  KoliáS 
— p.  Kregčj, — který  se  velmi  dobře  do  úlohy  swé  hodil. 
P.  Česaný  predsta^wil  nám  onen  Žiwý  obraz  prostosrdečného 
nuzáka  j  p.  Fiirst  weselého  Strnada  j  p.  Howorka  vynaložil 
Vhecku  p<*ři  na  rázné  wywedcnj  Barnabá»e.  Konečné  za- 
aluhuge  chwalítebného  připomenut]  též  sletea  W.  Kořjnko- 
wá^  která  rostomile  Bétu«ku  sobrasila.  d^ii^^  y, 

Z  Miljna,  I  u  nás  ae  sasti^wila  Thálie  česká  po 
vlasti  cestugjcj,  naleznuwái  zde  horlivé  Čciky  a  Čechy. 
Hrálo  se  18.  zářj  r.b.,  a  fláwal  se  DNalezenec  čili  pražský 
uličnjkff.  Hra  wypadla  zdařile,  pH  čemž  se  wáickni  zacho- 
vali, zvláituj.  chvály  pak  Hynek  (p.  V.  F^u)  a  panj  Tru- 
bitkowá  (panna  Dr— .)  zasluhovali.  Čistý  výiios  se  vy- 
naložil na  knjžky,  kteiýmiž  se  zat^átck  učinil  k'nHljnské  kni- 
hovně. 


M.  Uoworkft. 


SWlBTOZOR. 

Anglické  noviny,  a  před  ostat n jmi  Moroing-Chronicle 
vypravugj  docela  opravdové  povjdku  o  myái,  kterážto 
6  obzvláátoj  zpňsobiloslj  trillery  gako  skřivánek  vyvádj  a 
též  hlasy  ginýcli  ptákíi  nápodobiti  zná.  nedávno  prý  se 
teprv  chytila  a  zochočila.  Budau-Ii  tak  my»i  pokračovati, 
nebude  brzo  drahých  našich  primadon  zapotrebj. 

Anglické  noviny  odbývagj  ročně  53  millíonů  listfi  a 
taxy,  kteréž  stát  z  nich  ))cre,  obuaicgj  as  120.000  1.  sterlinků 
čili  as   1,200.000  zl.    stř. 

Tířmcckó  poíjtá  nynj  452  společnost]  siřjzlivosii  S 
106.464  členy;  neywjce  gicli  má  Hanoversko,  totiž  230,  v 
Prusku  gest  gich  128.  Hezký  to  začátek,  ale  na  obyva- 
telstvo tolik  millionú  počjugjcj  gcáté  pijlii  daleký  od 
konce. 

Když  z  počátku  tohoto  stoletj  vynálezce  očkovánj 
ncbtowic,  slavný  Jemier,  se  dověděl,  ze  Dr.  de  Carro  ná- 


|eš  tento  w  Evropa  i  w  Asii  uvedl,'  odeslal  mu  gednodis- 
chau  stgbmau  tabatiérku  s  nápisem :  » Edvard  Jenner  to 
Jean  de  Carrro,i(  což  kromě  našeho  de-Carra  gen  geátě 
gcdnomu  americkému  lekali  učinil.  P.  rytjř  de  Carro  ode- 
vzdal nedávno  tento  dar  českému  museum  •  pHpogil  k 
němu  kadeř,  kterauž  Dr.  John,  Baron  z  Gloucestni,  z  bla«- 
vy  nesmrtehiébo  tohoto  muže  skrátka  před  geho  smrtj  byl 
ttstijliaiil,  dar  to,  gakýmžtenta  přjtel,  sauaed  ikolla|a  ze* 
anulého  dobrodince  lidstva,  gen  neyobljbenj^ij  žáky  geho 
poctil.  Ačkoliv  J<;nner  vysokého  stářj  74  let  dosáhnul, 
gest  předce  gedva  který  žedivý  vlas  na  sj  pozorovati. 

W  Londýně  bývá  nynj  na  krámech  v  neyhlučněgsjch 
fiUajoh  viděti  daguerréo typované  obrazy  některého  pána  a 
podpisem:  »]Lví  svrchustogjcjmu  hledá  se  společnice  živo- 
ta.    Bližsj  zprávy  poskytnau  ae  v  domě.« 

We  Francauzjch,  v  sámku  euském,  nedávno  návaítě- 
vau  královny  Viktorii*  oslaveném,  saložj  se  tvláětnj  Vikto- 
nina  gallerte.  Král  Francauzft  chce  k  toi|iuto  ančeln  39 
obrazu  malovat  dáti,  kteréž  neyd&ležitég^'  doby  a  historie 
návštěvy  této  věčné  paměti  odevzdati  magj.  Hlavnj  oso- 
by při  tom  budau  podlé  života  vypodobněny. 

Pařjiané  magj  zas  nový  nápad,  nové  slovo  :  ludvj- 
ko-fih'ppské  povětíj;  poněvadž  se  králi  Ludvjku  Filippe- 
vi  v&ecko  tak  výborně  podařj,  myslili  si,  že  se  dobré  po- 
větřj  uké  ludvjko-fílippským  nazývati  mi^že. 

W  Drážďanech  horlj  Dr.  H.  silně  proti  smekánj  na 
ulici ;  nazývá  ge  obtjžnym,  drahým  a  pro  zdravj  ško- 
dlivým obyčegem  a  přičjtá  mu  časné  lezen j  a  áedivěnj 
vlasů,  poněvadž  hlava  přikryta  gsauc  iieu3tále  vyzevuge, 
při  smekánj  ale  nagednau  a  třeba  v  ncyhorajm  auvělij 
os  ty  dá. 

Žandarmové  dověděli  se,  Že  v  bnlofiském  lésjku  u 
Pařjže  podezřelý  člověk  objhá ;  i  stjbali  a  dopadli  ho. 
"YVyznal  se  takto:  uMé  gmeno  ge  R.,  ge  mi  31  let,  gsem 
%  Issoudunu,  uvetřil  gsem  si  gako  pomocnjk  kupecký  ně- 
nké'  penjze  a  začal  gsem  na  svau  vlastnj  ruku  kupčiti. 
KepcdařJlo  se  mi,  a  když  gsem  byl  o  všecko  přibel,  umj- 
nil  gsem  si,  že  se  v  tomto  Icsjku  zastřeijm.  Když  gsem 
to  právě  vyvésti  chtěl,  zdálo  se  mi,  že  by  to  zločin  byl. 
Od  vrhl'' gsem  bambitku  a  poručil  gsem  se  milosrdenstvj 
božjmu.  Od  té  doby  gsem  se  po  20  dnj  gen  stromo vnj- 
mi  listy,  a  ^ťovjkem  živil. «  (A  na  bijzku  gsau  traktérny 
ncyslavněgsjho  gmena.)  Nesmjrné  umdleuj  ubohého  nedalo, 
pochybovati  o  tom,  co  vypravoval ;  žandarrodwé  míuseli 
ho  sice  co  poběbljka  odvésti,  ale  díjve  zaili  s  njm  áo 
ncybliž^jho  hostince,  a  dali  mu  něco,  čjm  by  se  občerstvil. 


DIwadeliij  náwěstj. 

W  neděli  dne  12.  hstopadn  1843  bude  se  ve  pro- 
spěch pana  balletnjho  mistra  Rainoldiho  poncyprv  provo- 
zovati: Tdoiivé  Amasonky  aneb  Ženy  a  ntiaíl  iir 
rovbrog-l^  ira^ka  ve  3  gednánjch  se  zpěvy  a  tanci,  dle 
Klicpery  a  Tolda  od  J.  K.  Tyla. '  Hudba  od  A.  Titla, 
Drechslera  a  Čapka. 

Hra  tato  nenj  pauhý  překlad  německé  fraiky,  fS^afti 
nazvané:  n\brž  ge  nově  dle  Klicpérbvy  známé  vc^selohry 
a  Toldovy  pafodie  tak  vzdělána,  že  p.  spisovatel  kromě 
vmjsených  národnjch  pjmj  i  v»eehny  skvostné  úpravy 
podržel,  gímiž  byla  dirckej  řečeoau  frašku  gestě  nákladněgi 
nežli  Čarovný  závog  přiozdobila.  Geť  se  tedy  se  strany 
laskavého  obecenstva  hogné  návátěvy  nadjt. 


Časopis  tanto 


''  '  iB»»ž^^^^^^^^^^^^ I  I  lil  .1  ■■■■  aa^a^^^^aaB:ag^^eaa^aa^a—g^^i^B:MaMBai^^i^^— a—^MB— ie^ 
wyc h.EJ  w«  aířcdu  •  w  aoboln  po  piMarfljrh ;  ka>dau  druhau  atfcdu  pNdáwá  ae  pAUrchowá  pijloha.  Ptedpl 
^'''*  *^  '^'•f  «e  knílikupectMJch  na  pAI  léta  1  xl.  S6  kr.,  na  c.  k.  poštách  pťill.  t  »1.  36  kr.  sir. 


Pfedplácj  ae  n  >«^'da«ratela  na  ftwrrt 


Wydáwáajm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


lárodnj  zábawnjk  pro  Čechy,  loravany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  90. 


Éi,  listopadu  ÉS49. 


10.  r.  běh. 


IB 


P  a  n  i  ch  y  d  a. 

Gá  byl  w  mladoslt  náružiwý  obdiwowatel 
rodínDých  maleb,  spad  proto,  že  gsem  se  giž  w 
kolébce  stal  sirotkem  a  potom  každé  lahodenj,  kaž* 
éý  úsméw,  uptjmný  nebo  lichý,  byly  mi  neTtyga* 
sniteloým  oiarowánjm.  Po  swau  dobu  památném 
mi  bode  den  narozenj  Nadinóina,  den,  w  němžto 
kadtanowé  wlasy  gegj  prwnjkráte  byly  sebrány  pod 
břeben.  Sama  carowna,  postawiwsi  prwnjkrát  ko« 
runu  na  hiawu,  nemůže  býti  wtakowém  wytrženj^ 
w  gakém  byla  Nadinka,  honosjc  se  sw^m  želwíno- 
wým  hrebjokem*  Welmi  toho  željm,  že  nynj  ne- 
iBosj  se  břebenňw.  Okázánj-se  hřebenu  vee  wla- 
šech  byl  krok  ku  swrchowaností,  wj^wěškau  nsrd 
brdcem,  gii  hotowj^m  ku  stéstj ;  znamenjm  newř- 
sty.  Nynj  ničeho  nerozeznáš  w  děwicjcb,  wšecký 
chtěgj  zdáli  se  djwkami. 

Nadtnee  došlo  šestnácte  let:  čas  byl  se  roz« 
laučiti  8  milými  předměty  dětinstwa;  hodina  bila 
obrozenj  k  nowému  žiwobytj*  plněgšjmu  —  ba  arci 
plnégšjmu  slasti,  gakož  i  strastí.  W  bé(^unkém 
swém  šatu  byla  přespanilá.  Zdála  se  býti  wyge- 
wena  radostj.  Za  to  Kwětkow  byl  celý  zaugat  zá»' 
dumdiwostj.  Složiw  na  prsa  ruce,  w  zálome  okna, 
smutně  patřil  na  očarowatelnau  Naděgku,  gákoby 
se  laudil  s  gegj  milau  saugmenicj. 

»Což  tak  smuten?«  ptala  se  ho  s  něžnau 
pečliwostj* 

^Newjm  sám  proč!  Gakésí  předejtěnj  mne 
saužj.o 

»0!  wy  pořade  trpjte  předej těnjm !«  řekla 
usmjwagjc  se.  Tjm  ^  i  nešťasten,  že  neweseljte 
se  tak  gako  my,  duše  prosaické.  Zdali  mysljte, 
mosjé  Kwětkowe,  že  gá  s  proměnau  způsobu  ži* 
wobytj  swého  změnjm  i  způsob  smeyšlenj,  cjtě* 
nj  ? . .  .<*  Pomátla  se  a  zarděwši  se  doložila :  »M4 
k  wám  wděčnost*..?« 


•Wdědnost?*  zwolal  on.    »Naděgko!« 

Pro  nebezpečnost,  aby  neřeklo  se  tak,  gak 
kýlo,  nepřekazil  gsem  gá  gegich  rozmluwu,  která 
skončila  tjm,  čjm  končjwagj  se  wšecky  howory, 
začjnagjcj  slowem  »wděčnost«  Sladké  pocelowá- 
DJ  zapečetilo  geg. 

Třeba  bylo  widěti,  gak  wesela  a  šťastna  byla 
toho  dne  Naděgka.  Oči  gegj,  potažené  wlahau, 
bez  přestánj  obracowaly  se  taa  Demetra,  který,  zdá. 
lo  se,  we  wjru  blaženstwj  se  topil.  Celý  den,  celý  we- 
čer  byli  předmětem  mého  pozorowánj ;  bez  tele- 
skopu  dwěmecjtma  štřewjců  dlauhého  odkryl  gsem 
w  těch  dwau  dušjch  swět  diwněgšj  toho,  gakowý 
Heršel  widěl  nedáwno  s  Předhořj  dobré  naděge. 
Na  wečer  byl  bál. 

Několik  dnj  po  bále  roznemohl  se  domácj 
pán.  Wšecky  naše  útěchy  zmizely.  Máti  s  dce- 
rau  ustawičné  dlely  w  komnatě  nemocného.  Na 
otázky:  lehčegi-li ?  —  bjriy  odpowědj  slzy.  Mý 
newěděli  co  dělali.  Gednau  k  wečeru  m^zwM 
nás  do  komnaty;  ani  my  ani  nemocný  nepřetrhli 
strašné  mlčenj.  Zářccký,  beztoho  newelmi  ho* 
worný,  byl  mrzut.  Čekánj  něčeho  neobyčegné. 
ho  bauřilo  geg.  Čas  od  času  bylo  mu  hůře ;  ko- 
nečně geg  opatřili  wšemi  swátostmí.  Diwadla  zkor* 
maucegjcj !  U  hlawy  žena,  na  prsau  dcera  íkagj ;' 
okolo  přjbuznj  a  domácj  we  slzách.  Stoge  gednau 
nohau  w  hrobě,  dobrý  Zářecký  zrakem  se  rozže- 
hnal se  wšjm,  co  mu  bylo  milého.  Přiwolal  k  sobě 
Kwělkowa. 

wDemctře  AleksiewiČil  gak  mohu  zaplatiti 
waše  přátelstwj?...  Ničeho  nemluwjte :  znám  wáš 
blahorodný  charakter. ..  a  waše  city,  můg  přjteli, 
a  schwalugi  ge.  Toliko  o  to  pečugi,  gak  bych 
pogistil  šlěstj  swé  dcery ;  osud  zbawiige  mne  té 
útěchy.  Dáwno  pročed  gsem  srdce  swé  Nadinky . . . 
Wy  můžete  upokogiti  kosti  mé  we  hrobě...  Mi- 
lugte gi . . .  učiňte  gi šťastnau ....  Žehnám  wás  ga« 
ko  mého  syna  I* 

Digitized  by  VnOOQiC 


360 


Kwetkow  padl  na  kolena; 

»Ženo!  Druh  mfig  pripotveděi  mi « .  • «  ti6« 
zprotiw  se  mé  poslednj  w6ii«  Odkazugi  lobě  ge* 
gich  osud.    Buď  gemu  matkáu...*« 

Žena  horaucně  chopila  se  geho  ruky  a  poli- 
la gi  slzami.  —  — 

I^o  lýdou  nrsickni  odpňwili  gsme  ět  io  Mo« 
skwy,  swéřiwse  zemi  ostatky  porn jgegjcj  Zářeckého. 

Panj  Zářecká  žila  welmi  ticho.  Newjro«  byl- 
li  to  následek  zármutku  čili  přetwářenosti ;  zdá- 
lo st  mi  aU,  že  gi  wule  nebožtjka  muže  tjžilá. 
Bála  se  uraziti  zemřelého.  Pomalu,  s  wečerau,  sbj- 
ral  se  newellký  kruh  starých  známých.  Karty, 
rozhowory,  někdy  hudba  začaly  ožiwowati  brobo- 
wau  tichost  gegích  překrásného  domu*  Naděgka 
wšak  nesměla  geště  ukázati  se  u  foťtepiána ;  z4 
to  ale  gak  byla  přewnadná  we  wečernjm  šatu  a  w 
bjlé  kragkowé  kosince,  a  šťastna  přjtomnost)  tfwé* 
ho  druha! 

Mámluwy  Kwřtkowy  nebyly  geště  roshiáSeny, 
mňozj  ale  giž  záviděli  geho  štěstj,  a  bohatj  přá^ 
tele  panj  Zářecké  zacházeli  s  njm  giž  ne  gako  š 
bjdným  učitelem^  nýbrž  .gako  s  rowným  sobě.  By** 
lať  mu  ale  poněkud  urážliwá  a  omrzelá  tato  přj^ 
wětiwost  oněch  lezaunů,  wynucená  ne  snad  geho 
osobnj  dustognostj,  nýbrž  geho  skwělau  budauc* 
líostj.  Gjm  nebylo  po  mysli  sbratřiti  se  s  gakýmsi 
ledagakým  Kwětkowem.  On  ale  odhodlal  se  sna* 
ieú  gegich  pyšnau  ponjženost  z  lásky  k  Nadince, 
a  oni  odhodlali  se,  podivrhnauti  se  přáielstwj  pro 
dwa  tisjce  du^jj"^},  které  přešly  w  geho  ruce.  Do- 
sawad  wšecko  šlo  dobře. 

C^  ale,  seznámiti  se  s  charakterem  panj  Zá- 
řecké. Bylať  to  ženština  clichtiwá,  sivéhlawá,  z  po- 
čtu těch,  kteréž  kolo  osudu  wyoeslo  z  njzoty  a 
postawilo  na  t^n  stupeň  we  společnosti,  kdež  po« 
wažugj  sebe  za  wyšsj  wšech*  kdež  zapomjnagj  na 
skrownost  swého  půwodu,  přerrbugj  wazby  přjhu* 
zenstwa  a  wabec  zawrhugj  wšecko,  co  toliko  o 
wlas  njže  gicb.  Muž  wždycky  dobře  pochopowal 
gi.  Skrze  ni  byl  w  neshodě  s  moskewskau  zná- 
i^ostj.  .Wždycky  pečowatsíce  býti  zdwořilým  s nj  a 
dobrým  přjbuzným  neznamenité  rodiny  swé  naduté 
polowiny,  ale  nikdy  nepowolil  gj  ničeho,  coby  ne- 
sauhlasilo  s  geho  způsobem  smeyšlenj.  I  poslednj 
wůle  geho,  prowdati  dceru  za  duslogného  nebohá- 
tého  člowěka,  zdála  se  gj  býti  wrchem  geho  bez*' 
rozsudnosti.  To  protiwilo  se  wšem  gegjm  plánům 
apředewsjm  naděgi,  aby  se  postředkem  dcery  ob^ 

•)  Znánoo,  že  w  Kusku  pan«t^j  a  panské  statky  po- 
dlé dttij  se  počjugj,  JbUré  oa  nich  magiMlí  poddaný  gatfcr 
aaeb  wlastaft  gemu  paťrj. 


kI]AiIa  gasa/mi  swedy  wážnegšjch  rodin,  s  který- 
mi Naděgká  byla  wětšjm  djlem  w  přjbuznosti  po 
otci. 

Myšlénka,  ze  dcera  gegj  powinna  spogiti  osud 
swflg  s  osudem  swého  učitele,  přiwedla  gi  w  zaufa- 
>  lost  Gako  ženština  iwrdošigná,  gegjžto  rozmary 
SQ  strany  matižeU  urazeny,  umjnila  si  hned  po  ge* 
ho  smrti,  postawiti  si  také  swau  hlawu,  udělati  na 
přjkoř  muži,  a  za  geho  samowládu  za  žiwa  po- 
mstiti se  gemu  we  hrobě  roztrženjm  připowéxené- 
ho  zasnaiibenj. 


Hový  rok. 

(l'ošr«eoiií4«/.) 

Wůz  dogel  na  břbitow.  BeaUj  surý  hude* 
bnjk,  dcera  geho  a  komik  sestaupili  a  kočáru  a 
prowázeli  rakew  ke  brobn.  Byl  to  tichý*  němý  pr&- 
wod— adle>ůle  Beaiiny  měl  býti  geště  tiššj  a 
opuštěněgšj.  Cbtělať  samogediné  prowázeti  muže 
na  poslediý  cestě,  gem  už  byla  celau  dráha  žiwo* 
ta  swěřila — i  mélaC  dobře}  nebof  a  gakým  poci- 
tem mohli  gjtí  osUtnj  za  rakwj  člowěka,  genžto 
byl  uk  rušiwau  rukau  w  gich  osudnj  kolo  sáhl? 

Ale  smrt  gt  dobrá  smjřitelka  a  wyhlazuge 
dluhy,  byl!by  psány  byly  pjsmem  krwawým.  Takž 
bylo  i  u  starého  kapelnjho  mistra^  i  u  dcery  geho 
wše<;ko  w  srdci  a  paměti  wymazáno,  co  by  spad 
bylo  na  něgaké  poklesnutj  upomjnalo*  Protož  pro^ 
házeli  nešťastného  zpěwáka  beze  wšeLo  záštj,  a 
poznáwagjce  bolestný*  staw  geho  wémé  družky^ 
nechtěli  gi  zůstawiti  samotnu  krutému  hoří« 

Byl  to  tichý,  němý  průwod.  Smutně  znělo 
poslednj  požehnáwáoj  duchownjho  a  papauškowité 
odpuwjdánj  kostelnjka.  Každý  z  přjtomných  obj- 
ral  se  ginymi  myšlénkami,  každý  byl  naplněn  gi- 
ným  pocitem. 

Kněz  byl  modlitbu  swau  odřjkah  aU  BeaU 
stála  geště  bez  pohnutj,  gakoby  mělo  gedte  něco 
přtgjii,  nač  by  zpukřelau,  potrhanau  nitku  aaděge 
swé  zawěsila.  Nynj  zarachotila  prwaj  brat  černé 
prsti  na  rakwi — a  to  byl  zwuk,  genžto  gi  probu- 
dil. Pozwedla  očj  swých  a  poslala  ge  za  úzkým 
prkenným  krytem  wěrného  saudruha.  Z  pohledu 
toho  vi^swjtala  newyslowná  tauha  po  té  samé  cestě« 
kterauž  byl  nešCastoý  přjtel  gegj  odešeL 

nNechme  gi  chwjlku  osamotě,^  řekl  komik 
potichu  k  saudruhům-^»ať  si  ulehej  srdci  sewře* 


nemu.<^ 


Digitized  by 


Google 


361 


Bítiiidba  srn  rostituěla  ^^  a  starý  byl  gftkd 
dobré  děckd  se  wSjúi  spokogen*  Šli  tedy  zatjm 
po  hřbitowě  ku  wcbodu*  A  Beata  dala  se  do  plá6a» 
kředowke  eáioaiic  ruc«  do  sebe,  modlila  se  z  biu* 
bokostl  duše  ÁWé.  Byloť  to  poslednj,  přetěžké  lau* 
čeftj  8  osobaUj  k  ojžlo  byla  upiatá  okowy  čarodég* 
B^mi.  ^t    ♦    * 

Druhý  ded  po  tichém  pohřbu  brala  se  Beata 
samogadiná  ke  iřem  Ijpám  a  dala  si  iikéi&ati  přj- 
bytek  mňlchowské  herečky.' 

lledwika  očekáwala  dnes  giaau  náwstěwu,  i 
přiwjtalatedyneznámauienu  trocho  newrleé  Mysl^ 
hC  že  ge  to  taulawá  herecká  žebrota.  Ale  ivážný 
utrápený  ale  .přitom  dogemný  pohled  Beatín  ne- 
dal malé  mrautosti  wypuknaolL 

»Co  se  ljbj>  paničko  7«  ptala  se  konečné 
Hedwikaj  kdyžto  Beata  zpytawě  oko  swé  na  ni  upj* 
ragjo,  gako  w  ntsnázjcb  mlčela. 

»Můžete  mi  pAl  hodiny  bet  středku  oběto- 
wati?« 

»Mohu«lí  wám  tjm  nigakau  službu  prokecati'^* 
i»Mné,  sobě    i  třetj   osobě.  —  Přícházjm  we 
gmenu  wašj — matky.« 

ftHé  matky 7«  skřikla  Hedwíka  a  srdce  gegj 
počalo  mocně  bjti,  a  krew  gj  wstaupila  do  twáře. 
S  podiwenjm  hleděla  na  ženu  nezsámaui  kteráž 
počjnala  řeč  o  drahé  osobě,  kterauž  genom  dle 
obyčegného  názwu  swěta  znala  — o  kteréž  ale  nič, 
pranic  newěděla. 

»Mé  maiky?«  opěiowala  s  rostaucjm  nepo* 
kogem.  vPro  žiwý  Buh,  panj !  gak  se  wám  dosta- 
lo loto  poselstwj?    O  mluwte— powjdsyleI« 

S  těmi  slowy  uwedla  gí  na  pohowku,  a  tře>* 
saucj-se  očekáwala,  ro  začne  podiwný  host  gegj 
wyprawowati.  Beata  sama  byla  u  welikém,  patrném 
pohnut],  a  hleděla  se  teprwa  poněkud  ustanowiti. 
Potom  gala  se  mlutvitt : 

•Matka  waše  byla,  gako  wy,  u  diwadia«  Byla 
mladái  kwetaucj,  a  pěkná  budaucnost  prostjrala  se 
před  gegjma  očima.  Nezkušená  libowala  si  w  po- 
jkořowánj  mužstwa  i  dala  se  konečně  přemluwiti^ 
že  podala  ruku  muži,  kterýž  byl  mezi  předstawe** 
nými  diwadia  —  a  kterýž  gi  byl  za  zpěwačku  wzdě- 
laL  Mewědělať  sama  co  činj*  Paulo  manželské 
zdálo  se  lehaunké  a  pohybliwé  mysli  gegj  býti  pá^ 
skau,  gežto  se  tak  snadně  otočiti  a  zase  odložiti 
může,  gako  páska  okolo  těla.  Stalať  se  panj  ka« 
pelnjho  mistra,  muže  wůbec  wáženého  —  a  (o  gj 
lichotilo.  Ostatně  nemyslila  přitom  na  nic  zlého> 
ani  na  nic  dobrého.  Stalať  se  manž elk au  —  stala 
se  matkau,  a  neměla  téměř  o  tom  ani  wědomjrf-^ 


Odpusťte^  gsem-li  zwědawosti  irašj  tuze  obšjmá^ 
musela  gsém  ale  toto  wšecko  podotknauti,  abych 
86  nechybila  cjle.« 

»Mluwtei  paničko-^cokolíw  za  dobré  a  pa*^ 
třebné  uznáte;  pro  mně  ge  každá  zpráwa  o  matce 
wjtanau  nowinau  a  naplňug«  spanilým  kwjtkem 
pasiinu  paměti  mé<« 

»Staw  duše  gegj  podobal  se  až  posud  ky- 
piwé  garnj  zemi,  w  njžto  zlaté  sjmě  gešlé  dřjma- 
loh  Genom  slunečnjbo  paprsku  bylo  potřebj,  aby 
bylo  wzešlo— a  paprsek  tento  padl  w  duši  gegj. 
Seznámila  se  s  mladjkem,  genžto  gj  podal  ma|[i* 
cký  kljč  k  řjši  oněch  snů,  gežto  snad  někdy  ga^^ 
ko  taguplné  tušenj  duši  gegj  prochwjwaly.  I  od- 
dala ť  se  celan  alabostj  a  silau  prwnj  lásky,  a  ne« 
mobil  rozwážiti  pewnost  giných  wazeb,  poslechla 
swodného  hlasu  a  -^  odešla  s  njm  do  swěu.« 


Čeftké  ditrádlo  w  Praze. 

W  neděli  dne  5.  dáw&l  p.  RoTáf  k  sirému  přjgtaTi 
RfelAittttddwii  kauftdnau  faru  vMarttbfrnfnJ1š'(.  Diwadlo  by- 
lo TiftnlhOiio  tak  as  gáko  W  timtij  nedčle  hý^i.  P.  Koláť 
hrál  HéyHla  poct  předeftiym  řjxenjm  ná  íuivowském  diwa  * 
dle  lépe  než  tettk/áte . . . .  ne  fak  ;  nSkdo  by  móhi  řjcj,  tě 
parodugeme  ipráivy  ginébo  referenta  —  a  my  bycbom  rádi 
psali  referáty  bett  utkeha  žlbadla,  paiihý  med  — ;  řekneme 
tedy  rad^gl ;  p.  Kolár  nebral  o  níc  hfiře  ne2  před  lety  -^ 
ale  ádkbli  olKibnoati  geho  ledačd  schátj,  co  se  k  dokonft-* 
léttu  předstawetij  llecbetného,  dfiw^Ki^čbo  HeyHIa  Žádá. 
předce  by  »e  bylo  toto  deficH  ménS  potorovalo,  kdyby  byl 
ěšpoň  před  přjgmem  s-wýjh  pitaH  s^áu  MHhjm  přjgmení 
«bisy»lil.  Totéi  by  se  raofald  řjd  o  p.  Grabingrowi,  ge- 
aiui  se  některé  Momenty  ir  posledojm  gednánj  geU^  tiey^ 
lépe  powedly.  Cituplná,  dogjmavá  a  yrúbec  bez  po»k\vrny 
byla  hra  i  řeč  p.  Koláťowé  (Milostná).  W^ecku  cbwálu 
tasltthuge  IH  p.  Skalná.  Seena  s  HeyHIem  žádá  iřMj  od- 
ttiflowánj.  P.  Strakatý  ipjwal  Atura  irel mi  krásně  a  doge- 
mný. yV  ředí  obljbll  si  gakési  titrlállnj  dázwukowánj  — 
l^ytáženj  pře<1po»lednj  slabiky,  gakéi  sice  u  Poláků  -w  oby- 
degi  gest,  ale  «r  ^eAlfnř  nikterakž  ch-wálfti  se  nedá.  P.  Just 
hrál  Dumonta!  nemňžef  on  álautiti  ka  wcor  dworného  ba  k 
piťworriostí  se  klonjcjho  cberaliera,  ačkoli  mtinati  swau 
i«ftbee  tadost  ndidil.  Pamatogeme  áe,  ie  yr  německých 
přcdsuwenjch  Dumont  po  francaužsku  ladrhuge,  im^ícrztf 
chybnfl  a  s  namáhánjm  nřmecky  mluwř.  Proč  se  cos  pb- 
^  dobnébo  u  nás  nedelo^-^ano  proČ  se  p.  Just  nttdnfmo  nálkiá*>' 
hal  aby  prawfdefnS  mlnwll,  toho  gsme  se  nemohli  d4>mysliti. 
Ostatnj,  «Mrláitd  p.  Grau  přiéinili  se,  aby  tikoly  sWc  dohře 
taitali.     Mbiské  sbory  2ly  dobře  gako  i  i  proměny. 

ř.  L. 

yV  auterý  7.  listopadu  i*Marie«  po  třetj.  Náwátétra 
byla  hogná.  Sólo  na  buben  a  wogensky  pochod  Žádalo  obe* 
čenstwo  da  čapo.  Maric  byla  mnohokráte  'wolánai  a  tpj- 
irala  oprawdu  ge£té  Ijbeinťgi  a  opatměgi  nož  po  drtibér 
P.  Mayr  prohřešil  se  opH  gednati  na  swém  péknrm  hlasu^ 
a  činil  mu  přjliáné  násilj.  Když  mistr  Donizetti  part  geho 
psal;  stalo  se  to  gisté  s  menžjm  nákladem,  než  když  'pan 
Mayr  zpjwá.  I K  čemu  tant  de  hniit  pour  une ....  P.  Ka- 
žka  ne^mj  aapomenauti,  ie  u  panj  mariiésy  salonowá  mlowa 
panuge,  a  musj  se  warowati  wýrasu  ufomdlj  mjsto  omdlj. 

B. 


Digitized  by 


Google 


362 


DOMACJ  KBONIKA. 

z  PRAHT.  P.  Emanuel  Beránel,  ředitel  krasoget- 
decké  spolédoosti^  xapočal  před  nédawnem,  gtik.  w  těcbto 
listech  ozDámeno  bylo,  swé  zábawné  liry.  W  sobotu  w 
listopadu  bylo  desté  předstawenj.  Náwdtéwa  mohla  iádo-^ 
fti  ředitelowy  osppkogít.  Co  se  pťowedenj  týče,  dá* 
wám  gezdcfím  přednost,  byC  bych  se  tjm  k  gesdkjojm  i 
nedworným  býti  zdál.-  Malá  Ohjmpia  Percivnlowá^  panna 
Angela  Martinkowá  a  Mathilda  Welianowáy  pak  panj  flind- 
gerowá  nepodaly  nám  sice  nic  newjdaného,  každá  se  ale  a 
nich  bud  néinostj,  bud  odwáiliwostj  aneb  gracij  wysaamd* 
nala.  Z  gezďcú  Jjbil  se  zwlá^ie  p.  Josef  Haayer  we  scéně 
nČtwero  póčasika  s  proměnami,  w  nichžto  se  na  garo,  léto, 
geseil  a  zimu  přestrogiL  Neyljbegi  wyhljžel  co  starec 
oa  ohni  se  zahřjwagjcj,  kterýžto  obraa  oprawdu  krásným 
slauli  mohl.  I  u  ostatnjch  nepřigde  ani  na  mysl,  žehy  se 
gim  cosi  nepodařilo.  Ta  gístota,  drzá  obratnost,  swižná 
ohebnost,  gsau  pro  oko  prawau  lahodau.  Komiko wé  (pp. 
Porte  a  Moric  Heineke)  wynasnaiugj  se,  aby  obecenstwo 
obwesclilí ;  Keineke  ge  nad  to  dobrý  joogleur.  Mně  se  ney- 
wjce  Ijbil  p.  RhigaSj  který  w  balansowánj,  hizenj  taljřu, 
mctánj  kaulj  a  giných  arabsko^jnských  produkcjch  stupeíí 
výborností  dosáhnul.  Gwičeoý  kriil  prowozowal  swé  obra- 
ty dle  slowa  Wťlitclowa  co  oprawdowý  klassik,  a  tančil 
sausedskau  tak  do  uktu,  že  mnohého  dwaunohého  taneČ- 
njka  zahanbil.  ZáwČrek  učinil  anglický  pes,  který  se  u 
prostřed  prskagjcjch  raketu  tak  dlauho  lubami  w  powStrj 
udriel,  aŽ  celý  ohnSstrog  dohořel  -y  wyznati  w»ak  rnuajm^ 
ie  třepetánj  toho  zwjřele  oko  přjli^  newábj.  Osvrětlenj  ge 
skwostné,  hudba  dobrá,  a  kus  po  kusu  následuge  tak  ry* 
chle,  že  dlauhá  chwjle  ani  nemůže  wzniknauti.  ^* 

Prwnj  koncert  gednoty  Cecilianshé  w  nedili  5.  listo- 
padi^  w  5  hodin  odpoledne  w  sále  plateyskóm.  Trwánj 
gednoty  dosáhlo  u  chwalném  prospjwánj  čtwrtého  roku. 
Prwnj  čjslo  byla  hymna  od  Schichu^  apjwána  s  neyúpl- 
nřg^j  do  konalo  8  tj  a  určitostj,  w  njžto  se  hlasy  winuly  ga- 
ko  čtwero  potokň,  warugjce  se  wáeho  negasného  splýwánj, 
tak  Že  celý  sbor  co  organický  celek  wyniknul.  We  triu 
od  Spohra  pro  pianoforte.  hausle  a  cello  slyáeli  gsme  p. 
prof.  Mildnera,  p.  Deutsche  a  p.  Tischera.  Prof.  Mildner 
ted  málo  kdy  na  weřegnost  wystupuge,  a  proto  ge  nám 
každá  přjležitost  tjm  milegij,  kde  geho  wýbornau  hru  w 
tak  dobrém  spolku  slyšeti  můžeme ;  kdo  celek  chwálj,  chwá- 
Ij  i  gednotliwce.  Páně  Deutschowa  korektnj  hra  a  ku  po-> 
diwu  čisté  běhy  w  třetj  sadě  doily  uznánj,  coŽ  i  o  hře  p. 
Tiscliera  platj.  Wíeobecné  pochwalr  doáel  nowý  sbor 
mužských  }ičešká  wlasttt  od  Jana  N.  Skraupa  a  musel  opa- 
kowán  býti.  Ge  to  utěšená  skladba  naíeho  čile  a  pilnd 
postupugjcjho  kompositora,  gižto  co  neydřjwe  we  »Wěnči« 
obecenstwo  spatij.  We  Čtyřech  slokách  prowedl  skladatel 
pěknau  myšlénku,  dle  wýrazu  slow  gi  proměriugjc,  a  gen  pH 
poslcdnjdi  dwau  řádcjch  zdá  se  nám,  že  zrychlenj  rozmě- 
ru dogemu  ukončitosti  trochu  překážj. 

We  druhém  oddělcnj  byla  nám  podána  druhá  Část 
t  oratoria  x)Me.<iái<c  od  Haendla.  Gak  podiwně  změnily  se 
za  sto  let  hudebnj  formy,  že  to  nynj  mnohá  ženská  neza- 
svěcená ústa  k  smjchu  pohádalo,  když  p.  Schiitky  swau 
welkau  árii  přednášel !  Toto  skladbu  mělby  direktor  před 
wysuupenjm  od  mnohého  zpěwáka  w  plné  dokonalosti  žá- 
dati ;  tužjm  že  by  to  mocněgájm  důkazem  geho  zpěweckó 
wadélanosti  bylo,  nez  potlesk  přjtniwého  obecenstwa  při 
árii  francauBského  rázu.     Soprán   spjwala  p.  Bergaurowá  a 


lit  p.  MlUleiowá  š  úplným  wyroanměiijoi  welki^cpdio  cha- 
rakteru surého  mistra.  Orchestr  zastáwaly  dwě  piasoforte, 
na  něž  pp.  Bartl  a  J  Škraup  mladžj  hráli.  Sbory  byly 
ivýborné*  Tyto  mocsé,  walké,  oabau  takořka  >ráaau  a  ge<- 
dnoduchostj  diUj  otřásagjcj  swuky,  sw«tégako  biblj  aama, 
newygdau  tak  kwapně  z  ucha,  gak  se  do  něho  wlaudily* 
Sbor  Český  dirígowal  p.  J.  Škraup,  ostatnj  p.  Abu 


SWETOZOR* 

VowíMMnn*  W  meybližžjm  kofflonstwii  wéwodjr  Au-^ 

malského  nalézá  se  nynj  uké  241elý  Kabyl,  kterýž  si  při 
poslednj  wogenské  wýprawČ  prince  toho  srdnatostj  swau 
awlá^oj  zásluha  o  aěg  zjskal,  od  té  doby  pak  na  žádný 
způsob  od  něho  odstraniti  se  ncchiČl,  uk  že  zb«  wýnroda 
a«  podobnau  službu,  gakauž  Mameluk  Aualan-  u  Ifapolcona 
mjwal,  wykázati  musil.  l^ezkažená  geho,  Áo  žádných  pra- 
widel  umlnwitosti  newtěsnaná  přirozenost  poskytla  bo- 
drým Francauzům  giž  mnoho,  čemo  by  se  zasmáli..  Tak 
když  pán  geho,  geda  skrze  Marsilii,  wečer  diwadlo  naw»tj- 
wil,  welel  si  také  ná»  Ral)yl  w  národnjm  swé^  obleku  do 
wedlegSj  lóže  a  prohljžel  si  chwjli  shromážděné  obecenstwo  ; 
nagednau  ale  wytáhl  spod  aáhJbitého  bumnauawého  as  tíj* 
loketnj  dýmku  a  začal,  gi  na  gedné  z  woskowých  swjček, 
w  diwadle  hořjcjch,  zapalowati.  Gak  to  publikum  rozwe- 
selilo,  možná  si  pomysliti.  Nailj  showjwawosti  ku  zlým  zwj- 
iat&m  nechce  rotnméti)  tak  užkrtil  w  IfeuiUfikém  zámku 
papaubka,  kterýž  ge^  byl  do  prstu  kausnul,  a  peyska  ga- 
kési  wzácné  dámy,  kterýž  geg  átěkánjm  swým  pronásledo- 
wal,  hodil  bez  dlauhych  rozpaků  do  wody. 

Gistý  znamenitý  umělec  kcegčowský  pjie  w  lipském 
Časopise  víSLa^thíatU  toto :  M^áw^téwa  králowny  anglické 
w  zámku  Euském  způsobila  auplný  obrat  w — módách  ewrop- 
•kých.  Široký  anglický  kabát  přibijžil  se  k  pařjžskému  fra- 
ku 'f  britská  negápnost  w  oděwu  a  franeauzská  lehkost  i 
způsobnost  kroge  znamenitě  sobě  wespolek  popustily.  Schů- 
zka neywzácněgsjcli  hlaw  řjsj  anglické  a  francauzské  ne- 
owládá  toliko  slaupce  časopisů  a  nowin,  ona  zaměstnáwá 
irjce  gežté  djlny  neywětájch  odéwnických  mnélců  na&eho 
stoletj  úkolem  u/zneieným,  zprostředkowati  totiž  charakte- 
ristické obau  národů  i  we  wněáném  zgewenj.  Obdržew 
neynowěgžj  wzory  a  střihy,  poraučjm  do  laskawého  powSi- 
mnutj  nowé  tyto  »ttUiancni  fttíky  a  íreporiM  $wrin)ky.^ 
(Treport,  přjstaw,  kde  králowna  Viktoria  oa  íranc.  půdu 
wstaupila.) 

Hrabě  Forroho,  geden  z  neybohatsjch  Šlechticů  w  Por- 
tugalsku, zřjdil  před  nedáwnem  na  swém  zámku  bljie  Lia- 
sabonu  diwadlo  z  ochoty.  Král  i  králowna  byli  hře  oné 
přjtomui.  Při  wstaupenj  byl  gim  podán  program,  kdež  tři 
opery  poznamenány  byly,  z  nichž  si  gcdnú  podle  libosti 
k  předstawenj  wywoliti  měli.  Králowna  wolila  »Korunnj 
diamanty. (c  Wiechny  role  byly  neywyáAj  ulechtau  obsaze- 
ny. Wác  bylo  wyborné^  dekorace  i  obleky  podlé  neyprj- 
sněgžj  skutečnosti,  an  kus  ten  w  Portugalsku  hrage.  Dru- 
hý den  rozdělil  spanilomyslný  hrabě  znamenitau  summu 
peněz  mezi  chudé,  by — gak  řekl — nemuseli  chudj  nauzi  tr- 
pěti,   když    u    něho    wescij   gest. Býwalý  deputowaný 

Valenciennes-ský  we  Francantjch  plnj  tu  samn  krásnau  po- 
winnost  ČlowČka,  když  w  zimě  swé  skwostné  wečemj  spo- 
lečnosti držj.  Při  každé  takowé  přjležitosti  posic  pět  set 
franků  dobročinnému  ústawu  k  rozdělenj  mezi  chudinu.  Ta- 
kowéto  přjklady  we  známost  uwesti  gest  prawým  potěáenjm* 


GatoyU  tento  wychasj   w«  středa   •  w  aobotn  po  pAUnjch ;   koŽdoo  druhou  olff du  pHdáwi  00  pi^lordiowá  pljloho.    Předplifcj  oe  n  wydawolclo  ■«  otwrt 
Iflo  46  kr,  \vr  knihkupectwjcli  no-piíl  Iflo  1  z\.  86  kr.,  no  r.  k.  po»tack  púU.  t  xl.  36  kr.  str. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hirodnj  zábawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  91. 


iS,  tUlopadu  iS4S, 


10.  r.  běh. 


P  a  n  i  Gh  y  d  a. 

(^PoJwačowánfJ) 

Osidla,  kterái  k  tomu  strogih,  byla  rownřž 
krutá  gak  chytrá*  Prwnj  a  neypřjmřgšj  prostře* 
dek  gegj  byl,  zjskatí  si  lásku  dceřinu.  Ostatnj  na* 
wlékala  gen  zdálj  a  welmi  ostražitě.  Před  cizími 
a  přjtomnosti  Kwětkowa  želela  děwic>  které  gdau 
za  muže  tuze  mladé ;  gednau  zawedla  řeč  o  ne- 
vyhnutelnosti, aby  mladj  Kdé  slaužili.  i>Wy,  m&g 
přjteli,  gste  geště  tak  mlad ;  i  wám,  Demetře  Alek* 
siewiči,  neškodiloby  dřjwe  slaužili.  Prosiliť  gi 
«ice,  by  neodkládala  gich  átřstj;  ona  na  pohled 
sauhlasila,  nepromeškala  ale  při  přjležitosti  opako- 
wati  swůg  úmysl. 

Konečně  Kwétkowi  wšecka  ta  pokynut]  Ij* 
bila  se,  a  odhodlal  se  whod  udělati  swé  budaucj 
tchýni.  Chtěla,  aby  šel  k  diplomacii.  Ač  mu  i 
těžko  bylo  rozlančiti  se,  potřeba  b\lo  př«dce  po- 
kořiti se  osudu.  Po  starém  obyčegi  přisahat  ge- 
den  druhému  wěrnost  až  do  hrobu,  a  připowěděli 
sobě,  dopisowati  si  gak  možná  často. 

Brzo  po  odgezdě  Kwětkowa  wzalo  wšeeko 
giny  obrat*  Smutek  skončil  se,  začaly  wýgezdy 
a  wečernj  společnosti  w  domě  panj  Zářecké.  Na- 
děgka  byla  gedna  z  lesknaurjch  se  hwězd  mezi 
moskewskými  newěstatní;  gcgj  mladost,  krása, 
rozum,  ljbeznost»  bohatstwj  padmaňowaly  wšerky. 
W  počtu  mnohých  klanitelůw  se  gegj  dokonalosti  byl 
gakýsi  knjže  Bal^row  Karluzinský,  wyslaužilý 
ofic)r  gardy,  clowěk  dobře  wychowaný,  který  uměl 
2wýsitt  přjgemnau  zewnitřncst  swau  obratnost]  a 
rozum  swůg  kadrilem,  člowěk  ale  samolibý,  hrdý 
na  znanyeniiost  swého  rodu,  ačkoli  nikdo  w  Rusku 
nebyl  s  řo  řjcí,  odkud  geho  předkowé  wyšli  a  čjm 
se  proslawilí,  a  přitom  wž^řjcky  hotow,  zawřjfí 
swau  řeč  přehledem  wSech  přjbuzných,  slowem,. 
geden  z,  mladých  Hdj,.  s  gakými  gsme  se  w  ten 
cas    časio   potkáwali  we    společnostech..     Tento 


knjže  měl  způsobilost,  uhodnauti  lidi  na  prwnj  po- 
liied,  unv^aj  welmi  prosté  a  snadné  r  potřeba  toliko 
mjftilehkowážnéponětj  o  člowěčenstwii,  azdesjtí 
lid]  uhodneš  gich  sedm  na  prwnj  pohleděnj^  což 
giž  dosti  na  dobrého  znalce*  On  hned  pochopil 
panj  Zářeckau:  několik  slow  stačilo  mu  wyzwědě- 
ti  způsob  gegjho  smeyšlenj,  gegj  charakter,  a  w 
hlawě  geho  sesnowal  se  plán  činěn].  Zgewně  a 
po  straně,  obzwláště  před  lidmi  tak  neb  onak  panj 
Zářecké  bljzkými,  wzdáwal  čest  gegjmu  rozumu^ 
wkusu,  uměnj>  žiwu  býti,  gegj  Ijbeznosti  a  mno- 
hým giným  wlastnostem>  o  kterých  se  gj  samé  ani 
nezdálo.  Podlé  slow  swýchbylby  byl  dáwno  umřel 
z  dlauhé  chwjle  w  Moskwě,  kdyby  nepřicházel  do 
gegjho  domu ;  dáwno  bylby  zdiwočil,  kdyby  se  ne* 
naslazowal  tak  často  gegj  společnost].  Přjležitě 
uměl  pochlubiti  se  známostmi  a  wyhljdkami,  které 
se  mu  odkrýwaly  we  swětě,  znal  podotknauti  o  swé 
bohaté  rodině,  a  howořil  o  přednostech  znameni* 
lého  gmena,  a  o  wysoké  společnosti.  —  Slowem, 
w  krátkém  čase  dowedl  wnuknauti  gj  o  sob^  tak 
wysoké  mjněnj,  že  widěla  w  něm  předstawfte^ 
řc  a  čelnjka  moskewského  »swěta<»  a  wýhodného 
ženicha  pro  swau  dceru. 

líHle  diVstogný  Člowěk  í*'  řekla  Naděgce.  »€ak 
se  trat]  Kwětkow!*' 

•Každý  dobrý  we  swém  rodě,  maminko  i:  Co 
gá  milBgr  naDemetru,  newidjm  na  knjžeti,*' 

wKelze  ge,  má  duše,  ani  srownáwatif  Te» 
slowůtný,  wysokého  stawQ^  na  nohau — onen  helýr 
gak  sokol.** 

»Nauze  nenj  hanba*,  prawjwal  tarjnek.* 

»A  ne  dobrodinec,  má  milá!« 

Slzy  wstaupiwsj  do  očj  Nadinčiných,  pohnur^ 
panj  Zářeckau  zkrátiti*  nepřj-gemnau  riapráwku*. 

Knjže,  wida  matku  na  swé  straně,  odbedM' 
se  opautaii  Nadřgku  hedbáwnan  sjtj  »wau..  ZnoE 
prjčinu  gegj  zamyšřenesli,.  2aěa>  želeti  s  njge^jh* 
niiK»h<9,     s   nelrpěWwestj  ečekú^at  nawráeenjj  se 


Digitized  by 


Google 


364 


Kwětkowtu  aby  mohl  obStowatí  gemu  swé  přátel- 
8twj\  záwidel  gim  gef;ich  štěstj,  reptal  na  swůg 
osud,  a  uměl  wymysleQýmiswymineštěstjmi  wzbu> 
diti  w  nj  aučastenstwj.  Pohnula  tjm  Naděgka  stala 
se  k  němu  promjgiwěgšj,  a  na  matčiny  porhwaly 
knjžete  odpowěděla:  nAno,  on  welikého  důsto- 
^eoslwj ;  gá  ale  mohu  toliko  aobě  ho  wážiti,  ardoe 
moge  na  wěky  náležj  Demetrowi.* 

Potom  knjže  stawěl  ae  zamySleným  mjsto 
hrawé  weselosti;  Cbowal  si  w  těžkomyslnosti ; 
ubezpečowaU  že  brzo  geg  uwede  w  módu;  wysmj- 
wal  se  gegjm  spolusokynjm  a  aude  lichotil  gegj  sa- 
molibosti. U  wytrženj  býwalnad  dary  gegjho  ducha 
a  promjgel  slabosti,  které  nikdy  gj  Kwétkow  neod- 
pauštěL  Konečně  wcdral  se  w  gegj  diiš(»  gako  zlý 
duch,  a  dowedl,  že  gis  ona  sama  začjnala  mluwiti 
o  něm. 

9  Čas,  bysi  zapomenula  na  Kwětkowa !« 

»0n  mne  ale  tak  miluge,  maminko !  Nečetly 
gste  geho  posiednj  ltst?« 

»Pusť  to  mimo  sebe,  má  drahá!  Kdož  nynj 
se  zamiluge  7  Totě  dětská  swéwolnost,  následek 
čtenj  románůwI« 

A  Kádinka  gedwa  že  nesauhlasíla  s  maminkau. 
(PokraiowdnJ*) 


Howý  roL 

(Dolcončenj.) 

» Odešla  7 — A  gá  byla  giž  tehdáž  na  žíwu7« 
ptala  se  Hedwika  s  rostaucj  zwědawpstj. 

\   nWáswzalassebau^' — řekla  Beata,  vamladáj 
sestru  waši,  sotwa  několikodennj  djtě  nechala  otci.« 

»Mne  wzala  s  sebau7«  podiwíla  se  Hedwika. 
•  A  co  nás  tedy  rozlaučilo7  Proč  mě  nepodržela  7 
—  Mně  býwalo  powjdáno,  že  gsem  pauhý  naleze- 
nec,« 

»Djlem  že  chtěla  gako  swědka  minulosti  od* 
straniti — djlem  domiuwy  člowěka,  genž  byl  duši 
gegj  opautal — nepředložeoj,  nepowáženj  — nazý- 
weyte  to,  čjm  chcete,  co  nesťastnau  tak  zaslepilo, 
že  wás  nechala  w  rukau  cizjch,  gakoby  byla  měla 
práwo  zaprodati  negen  wezdegšj  blaho  waše,  ný- 
brž i  spasenj  duše*  Nechala  wás  w  rukau  tauia- 
wých  keykljřů,  kteřj  se  práwě  po  djleti  sháněli, 
kteréž  by  w  řemeslu  swém  wycwičili,  a  pak  geho 
schopnostmi,  geho  newinnau  mladostj  lichwili.« 

Beata  se  zamlčela.  Byloť  widěti,  že  gi  wy- 
prawowánj  hluboce  dogjmá.  —  1  Hedwika  mlčela. 
Zaletělať  myšlénkami  do  oněch  časů,  o  nichž  bjla 


neznánfá  tak  nenadále  zmjnku  učinila — a  bolestně 
zachwěla  se  prsa  gegj. 

»Ze  wás  od  té  doby  newiděla"  — *gala  se  Be* 
ata  po  malém  oddechu  mluwiti —  »to  wjte  bez- 
pochyby sama.  Osud  gegj  zanesl  gi  w  daleké  kon- 
činy— w  mjsta,  do  nichžto  nikdy  zpráwa  o  djtětí 
nedonikla." 

»Tak  daleké  byly  ty  končiny  sotwa,  aby  ne- 
byla mohla  něgaká  zpráwa  k  nj  doniknauti*  —  ře- 
kla Hedwika  s  bolestnau  hořkosij  —  » kdyby  gj 
byla  chtěla  sluch  otewřjti.  Ale  zdáť  se,  že  matce 
mé  tuze  na  tom  nezáleželo,  aby  se  byla  o  dceři 
swé  něčeho  dowěděla?« 

Na  počátku,  dokud  se  točila  u  wjru  swé  wášně 
— to  máte  dobře — nepřišlo  gj  k  srdcí,  aby  b}la 
po  wás  taužila.  Mluwjmť  bez  obalu,  abyste  po- 
znala winugegj  — abyste  ale  také  ocenila  stupeň 
Ijtosti  gegj.  —  Propuklať  konečně  rauška,  gež  byla 
zastřela  zraky  gegj  —-protrhla  se  kůra,  gež  byla 
opancéřila  ňadra  gegj,  a  mocná  přjroda  podmani- 
la gi,  sepnauc  zpupnau  we  swé  okowy.  A  staw 
gegj  byl  nynj  tjm  hrozněgšj.  Plamenným  dechem 
tauhy  narodil  se  w  duši  gegj  drawý  gestřáb  zlého 
swědomj.  a  nemilosrdným  geho  zobem  usychala 
duse  gegj.  Wěřte  mně — ona  se  pokála  přetěžce* 
Nesmjrnau  bolestj  wyrownala  wáhu  přečiněnj  swé* 
ho — a  k  úplnému  spokogenj  před  swým  bljzkým 
koncem  nežádá  si  nic  giného,  n6žli  odpuštěn]  od 
swé  —  Hedwiky.« 

Hedwika  tu  seděla  s  očima  sklopenýma.  Slza 
se  třásla  na  krásných  rasech  gegjch. 

»Gá  gsem  i  bez  gegjho  přičiněnj  wychowána 
w  lásce  křesťanské, <<  promluwila  Hedwika  hlasem 
tichým — »a  modljm  se  sama  každodenně  :  Qdpusť 
nám  winy  naše,  gakož  i  my  odpauštjme  swým 
winnjkům.« 

"Tedy  gj  nezlořečjte?^  zwolala  Beala,  mo- 
cně pohnuta. 

nOna  gest  matka  moge,«  řekla  djwka  —  »a 
srdce  mé  gest  přeplněno  auirpnostj.  Gakž  bych 
gj  mohla  zlořečiti  7  —  Litowati  musjm  nesťastnau 
•—a  k  wlastnj  útěše  wf  řiti  w  gegj  žal  a  pokánj.* 

vMohu  gj  řjcí,  že  gj  odpauštjte7« 

ttW  úplném  smyslu — řekněte  gj  to,  a  oznam- 
te gj  také,  že  ge  pro  ni  každé  chwjle  otewřena  ná- 
ruč má.*' 

»Děkugi  wám  — we  gmenu  gegjm !«  řekla 
Beata,  ruce  gegj  wřele  tisknauc.  »S  těmi  slowy 
gj  přinesu  welikau  útěchu,  a  radosti  paprsek  pro- 
bleskne geště  temnem  gegjch  dnů.<( 

»  A  kde  ge  ?  —  kde  se  zdržuge  7  ~  proč  ne- 
přišla sama  7 «   ptala  se  nynj  Hedwika. 


Digitized  by 


Google 


86S 


»Ona  nemAie  pf^dbiaupití  píedetwář  dcery 
swéj  aby  nezašla  banbau  w  practiu>«  řekla  Beata 
UasetD  temnýni*  »Ale  mjsto  sebe  pošle  wám— -* 
otce  a  sestru.* 

vSwétice  Božj?«  lekla  se  djwka.  »Otce  a 
sestru?  Gak  by  to  bylo  možná?  Což  se  opět 
smjrili?  Což  meškag^j  pospolu — a  mě  posud  wy» 
lučugj  z  obgetj  swého?  O  mluwte,  kde  gsau? 
Ať  wegde  rezkoš  w  duši  maul« 

pOtce  i  sestru  wám  pHwede  ženich.  <> 

pM&g  ženich?* 

vSaudruh  dětských  roků  wašich -— člowřk* 
kter;fS  wás  přiwedl  na  dráhu  nynégšjch  dnů  wa- 
Sich,  aniž  wěděl,  že  to  wy  gste,  kterauž  gako  pa- 
choljk  w  kolébce  haupáwai.  Ten  wás  dnes  nawštj- 
wj  s  wašjm  otcem  a  se  sestrau.  Měgte  se  gen  na 
pozoru^  aby  radost  muži  letitému  neuškodila.*    ' 

»A  což  moge  matka?* 

»Té  přinesu  wase  odpuštěn]  —  « 

»Ne,  ne!—  ona  musj  přigjti  sama!  Anebo 
pawézte>  kde  gí  naleznu?* 

»Cbcete-li  odlehčiti  poslednjm  dnům  žiwotá 
gcgjho,*  řekla  Beata  hlasem  negis tým — »tedy  gj 
pošlete  penjze  na  cestu.* 

dTu  — tu  wczměte!«  zwolala  Hedwika.  i>Ne- 
meškeytei  Gá  wám  wěřjm  —  nebo  se  nemohu  sa- 
ma o  neyblaženěgšj  hodinu  okrádati,* 

»Požehnánj   kagicné  — a  proto  snad  i  s  ne- 

bem  smjřené  matky  na  hlawu  waši!*  řekla  Beata 

a  křečowitě  gi   tisknauc   k  srdcí  swému,  poijbila 

čelo  gegj. 

♦    j.     * 

Tri  Ijpy  staly  se  geště  ^oho  dne  chrámem 
neyčistěgšj  radosti.  Komik  přiwedl  swé  Hedwice 
hosti — a  srdce  gegj  znepokogilo  se  nowau  bauřj,^ 
sotwa  že  Bětunka  du  pokoge  wkročila.  Toť  byl 
patrný  otisk  twářj  gegjch,  gen  že  w  autlegšjm  roz* 
kwětul  Wšeliká  pochybnost,  která  se  byla  snad 
po  odchodu  Beaty  w  duši  gegj  zrodila — wšechna 
nynj  zmizela,  a  mocně  pudilo  gi  to  w  náruč  dra- 
hých osob,  o  nichžlo  po  celý  žiwot  ani  pocitu  ne- 
měla. • 

A  gak  se  zaskwěl  milý  swět  před  starým  do- 
brákem —  gak  se  zaskwěl  před  kwctaucj  djwkau, 
an  se  gim  poměr  k  Hedwice  wygewil  ?  Roztomilá 
Bětuška  plakala,  starý  Zaplať-Pánbuh  se  blaženě 
usmjwal — a  pan  Johanýsek  wrtěl  hiawau.  Tuwy- 
obrazila  Hedwika  ženu,  kteráž  gj  byla  zpráwu  o 
rodičjch  přinesla  a  komik  uwěřil  nynj  celému  udánj, 
neboť  poznal  w  obraze  Beatu. 

»Toť  byla  sama  twoge  matka  I*   zwolal  hor* 


liwě.  *Ona  sama  přišla  si  pro  twé  odpuštěn]  —  a 
tys  gi  nechala  odegjti?  Ted  má  člowě^c  geště  na 
něgakau  sympatii  wěřitt  I «  -^  Při  tom  se  chápal  klo- 
bauku«  — i>Ale  gen  počkeytel  Komika  naprawj, 
co  trag^ika  pokazila.* 

Kwapným  během  spěchal  na  František.  Ro* 
zumělť  Beatě  a  pochopowal,  proč  se  ubohá  wlast- 
njho  djtěte  střežila.  Byliť  gi  wespolek  přemlauwali, 
aby  s  nimi  na  náwštěwu  šla;  ona  ale  churawost 
předstjragjc,  zůstala  doma.  Komik  nynj  poznáwal, 
že  to  byla  pauhá  wýroluwa. 

Hbitě  wešel  do  swětnice,  ale  našel  w  nj  gen 
malau  djwku  sauaedčinu,  kteráž  tu  měla  býti  Be- 
atě k  posluze.-^DKde  ge  pan]?*  ptá  se  gj  s  po* 
diwenjm. 

»Panj  odešla  hned  za  wámi  —  což  to  newj- 
te? — Dala  si  také  kufr  odnést  a  tuhle  na  stole  ne- 
chala ceduličku.* 

Komik  po  nj  kwapně  sáhl.  Třásla  se  mu  w 
rukau.  — »Buh  s  wámi  a  se  mnau !  —  Odpusťte  — 
ginák  nemohu  —  mám*li  pokoge  nalézti.* -*S  tau 
se  nawrátil  ke  třem  Ijpám. 

Rozumělť  ženě  nešťastné,  a  nediwjl  se  nikdy« 
že  nebylo  od  té  chwjle  o  nj  slyšeti. 


Pozdě  wečer  seděl  s  přátely  u  punče  a  pro* 
wáděl  ge  strakatinau  podiwných  udalostj. 

»Ai  při  sám  Buhl*  zwolal  rusowlasý  weršo- 
wec —  »z  toho  by  se  dala  dobrá  komedie  uděla- 
ti!—  ať  gsem  čertůwl  Kdo  wj  co  se  nestane.* 

Janowský  dnes  mlčel  a  myslil  na  Bětunk-o. 


SBpoaijBka  n*  Pá«ek« 

Mezi  poiehnané  kraginy  české,  gežto  přjroda  swlálť 
ujmi  wnadami  Dadala,  Dáleíj  též  kragina  okolo  Pátku,  stat- 
ku král.  ůstawu  Praemonstratskébo  na  Straho|irě  v  Praze. 
Kragina  tato  leij  mezi  Launy  a  Libochowicemi,  z  čás^i  w 
kragi  rako-wnirkém,  z  části  litomčHckém,  a  zwláUigho  p&-> 
wabu  dodáwá  gj  protékagjcj  řeka  Obře  Čili  Obarka,  kwét- 
naté  lučiny,  aurodné  role  a  zpČwem  slawjkA  ožiwené  báge 
na  břehu  gegjm,  gakoi  i  wysoké  co  strážjcj  welikáni  roze- 
stawené  homole  wrchů,  genžto  na  sewernj  stranč  krage  toho 
fitrmj.  Hospodářském  inspektorem  na  Pátku  gest  welec. 
p.  Emerich  Petí^jk,  kanownjk  řádu  praem.  na  Strahowě  a 
aud  pomologické  společnosti  w  Čechách,  iirčrný  to  Čech  a 
wřelý  přjtel  wéd  a  uměnj,  což  dokazuge  negen  geho  krásná, 
s  welikého  počtu  českých  a  giných  knih  záležjcj  kniho* 
wna,  a  znamenitá  sbjrka  mincj,  nýbrž  i  mnoho  silných 
swazkA,  obsabugjcjch  wýuby  z  rozličných  (neywjce  heraldi- 
ckVch  a  historických)  posud  čtených  spisA,  při  gichžto  po- 
hledu pilnost  geho  obdiwowati  se  musj.— r Dne  5.  listopadu 
lelo.snjbo  roku  sla^wíl  gsem  s  njm  we  spolku  mnoha  do- 
brých přátel,  gako  na  rozlaučenau  8  krfisným  kragem  tjm- 
to,  geho  wzácné  gmenowiny,  w  kterýžto  den  mu  dcerujka 
tamnjho  zahradnjka  následugjcj  přánj  přednášela : 


Digitized  by 


Google 


Lenorka  se  gnieiiiigi^ 
Frotoi  také  w  zahradnické 
Řeéi  Wám  dnes  láaiupm 

BAh  Wám  radii  prodlauiiti 
Krásný  sáhon  iiwota, 

A  rorsjwejr  po  něm  kwjtj 
G«ho  »tědrá  dobrou. 

Ruka  iUstj  okopáwejř 

Waie  dobré  snažeojy 
Slunce  s  wřáhau  se  střjdáwey 

Nad  Waii  widy  nadegj. 

Přát^ttfj  Wám  w  cesty  sáieg 
Wenné  rule  bea  trnů, 

Spokogenost  Wás  prowázeg 
Stromořadjm  Wa^ich  dnu* 

Nechť  Wám  w  radosti  newinnó 
Dni  gak  glřinky  kwetau» 

Které  widycky  barwy  giné^ 
Ale  ifidycky  krásné  gsaiu 

Kdyby  Wám  wíak  ilé  Sudičky 

Někde  kaakol  zasety, 
B&h  Wám  sctfle  angeljdky^ 

Aby  Wám  ho  wypleli* 


S.  JL 


České,  diwadlo  w  Prase# 

W  nedéli  12.  listopadu  prawosowalo  se  w  prospěch 
Fatola  Hainoldťho  baletnjho  mistra  poneyprw:  »Nowé 
Jmazonky  aneb  Žen»^  a  umii  i9  rozbrBjfia,  fraška  we  3 
gcdiiánjch  se  zpěwy  a  tancemí  dle  Kliepery  a  Tolda  odJ. 
K.  Tyla.  fiudba  od  £.  Titla,  Drerhslera,  Lablera  a  &ip* 
ko.  Tance  od  beneficianta,  dekorace  od  Deny-Iio,  odčwy 
od  Huttera^  zbroge  od  plechařskéha  mistra  p«  ťaulwcttera. 
Ze  se  dosti  ochotných  ruk  k  této  nowince  odhodlalo,  ge 
patrno.  Mu!«jm  ale  wyznati,  řc  německého  »Wa»thi«  tak 
acirrnbné  nesnáni,  abych  na  nic  nezapomněly  v  tem  se  ta- 
to práce  liij..  Co  nám  gi  pt-jgemnaiz  Činj,'  ge  qiiodlibei  a 
Bárodnjch  pjsoj  se  awláátnjrnt  texty,  a  národnj  tance.  W 
Msroitnáni  prwnjho  ge  wid^ti  obratnau  ruku,  gehooa  zdá 
se^  ze  ge  prjtij  dfei»l»é.  I>i»o  a  pláčem  a  amjchem  se  ne- 
řjbilo.  ačkoliv  w  tom  komický  moment  iežj,  gak  se  o  ma- 
Ijfi  praMrj,  který  na  sirém  obratu  pláč  djtěte  gednjm  ta- 
hem we  smfch  obrátil.  Tance  ity  vyborni!  a  p.  RainofcK 
byl  woián  ;  a  národYijcb  tanců  se  zpiVy  žádalo  obecenstwo 
aby  se  nZifkolanskáu  a  » Strašáka  opakowaly.  Pťi  tom  zni- 
kmií  w  orcbestru  náramný  zmatek,  a  ten  pán,  který  se  na 
to  wlastnd  mrzeti  měl,  nalézal  w  tom  tofík  zábawy,  ie 
ani  ncphestat  se  smátf.  Takowé  naívnosti  nmsj  se  každý 
podíwit..  P.  Prokop  hrál  dobře,  gcho  pjseíí  e  náwraCu 
šťastných  Časft  se  weími  Ijbira.  P.  Herbstowá,  aČ  "vre  fraž- 
ee  mjsto  gegj  nenj,  snařila  se  dře  mořností  wyniknauti. 
Že  gj  gecTnau  hlas  zamlknuř,  nenj  gegj  winatr.  To  nahra- 
dila geďna  z  řesklt^  družiny  gegj,  přcslaw&j  n  prostřed  pran- 
du  řeCi  gakby  nťal.  P.  Skalná,  pp-.  Grabinger  a  Kaáka  ba- 
vili, každý  swým  způsobem.  Náwžtřwa  byla  bogná,  de- 
ko race,.  zbrege,  slowem  celá  úprawa  doÁfk  pochwaly. 


SWETOSiOlle* 

Slawný  Mayerheer,  skladatel  tnámétéi  unlf  tpěwo-^ 
hry  » Robert  dábeic,  dokouěíl •  opět  áménomé  opery:  Pro- 
roka a  AfriČanku,  které2  se  letosnj  zimu  poprwé  w  Paijii 
dáwati  magj.  Ai  na  giná  diwadla  přegdau,  ai  se  i  na 
pražské  národnj  dostán  au  a  na  něm  snad  as  lOOkrát  obe- 
hragj,  máme  naděgi,  Že  ge  uké  na  aowém  teakém  nespa- 
tří me. 

» Tam  tam,  a  parjiský  Časopis,  udržuge  seneywjce  ná- 
trěitjmi,  gcz  do  powjdek  swých  wpljtá.  Tak  ae  k.  p.  ge- 
dna  noweila  takto  začjná :  Artbur  ze  SairMdb  wysU«{>il  a 
domu  Humannowa  (kregéj,  Č. — .  w  ulici....),  máge  w  ra- 
kau  roztomiiau  hůlčičku  od  Verdiera  (č.— •  w  milci...),  a 
zaměřil  swé  kroky  pijmo  k  Felirowi  (Č.— .  w  ulici...),  by 
lam  několik  paétiéek  snědl. 

Lope  de  Ve|a  sepsal  meii  giným  také  6  nowdy  a 
nichito  se  w  gedné  žádné  a,  we  druhé  žádné  e,  we  třetj 
žádné  ij  we  čtwrté  žádné  o,  a  w  páté  žádné  u  nenacházj. 
Na»inee  by  to  měl  hAře,  musel  by  i  lestan  aapsatí,  we 
V^réžby  žádného  y  nebylo.  —  O  tomže  V^owi  prawj  ««, 
ifí  21,361.0P0  werž&  napsal.  Potřebowal  k  sepsánj  gich 
bezpochyby  menij  trpěliwosti,  než  taeznámý  někdo  k  spočte* 
nj  gich. 

Francauzský  histerik  Antonjn  Varillas  wydědil  swé« 
ho  synowce,  poněwadž  prawidelné  psáti  neuměl.  Takowé 
práwo  nesměloby  se  w  nalem  milém  Ceskoslowansku  aa- 
westi!  Pak  by  mohl  wěru  dédicie  we  dne  se  iwáthoa  hla* 
dáti* 

Angelo  Raw,  anglický  práwnjk,  byl  prý  tak  weliký 
pfjtel  bitj,  že  kolikrát  zaplatil,  aby  ho  někdo  wytlauU. 
To  ilo  owlem  hotowé  za  hotowé. 

n2(udlanb<c  pj«e,  že  se  slawnj  maudoři  w  fochách 
wzdy  řidájmi  stáwagj  ;  w  této  hře  nalézagj  se  prý  gíž  toli- 
ko zbrklj  erapirikowé,  nenj  žádných  Newton*,  LerbnitzA  wjce, 
a  od  diaubé,  přadlauhé  doby  nebyl  prý  žádný  uowý  tah 
wynalezen^  —  O  zlý  čase!  my  gsme  myslili,  žes  goi  pocti- 
wost  zabil  a  obětownost  ohryzl  a  zkazil,  tys  zkazil;  i  ia- 
chownictwj  r  Běda  tobě,  neboť  w  dobrém  <achaH  Wezj  prý 
aclý  NapoJeon.  Kam  gsi  se  paděl  s  těmi  Napoleony  ? 
Pára   a  kolečka,  papjry  a  běh  i  stánj  gich  ge  pohltily  I 


Oznámeii)  předplacenj 

na  romantické  obrazy  ze  XIV.  a  XV.  wěku.    Obraa  prwnj: 

Ka.i  kr4le  ^vrAelawa* 

Romantický    obraz    z  Času    mladictwj 

Mtkntk,  9EIzky« 

Od  Karla  Sabiny, 

Obrazy  tyté  rozdělené  gsau  na  mnohé  Částky^  w  gichi 
wydáwánj  stále  pokračowati  se  bude.  Obrazy  prwněg- 
Sj  nechť  za  předliry  se  powažagj  welikych  w>gcw&  tábo- 
ritských wajek,  gegickž  krwawé'  stopy  wykKsliti  te  snažil 
spisowatel,  giného  aučelu  jm  tom  nemage,  nežli  zábawu 
propAgčiti  některým,  giným  pak  připomenauti  na  doby  w 
digepisu  českém  wědně  pamětné. 

Spis  tento  wycházeti  bode  pe  swazcjeh,.  stsánek  64 
&  wýtečnVmi  rytinami  w  oceli  a  s  pěknau  obálkau. 

Cena  gedaohe  swazku  w  pFeďplacenj   12  kr.  stř. 

Fr.  Ed,    Snmlinera 


CMOpi«  tM(«  wydlasj    w»  •Ifedu   •  w  ••bolti.  p*  pi1U»j«h;    kiAémM  drah»u  středu.  přMuwa  se  piilarchowá  přjloba.    ťfetlpUcj  m  a  i»-}'d«w«t«ki  a«  ůtnccft 
léu  48  kr.,  we  knihkupeclwjcit  na  pul  léta  1  si.  86  kr.,  na  e.  k.  pobtach  půlř.  t  si.  36  kr.  itt. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J*  Pospj;sila  w  Praze» 


Digitized  by 


Google 


Hářodn]  zábawBJk  pro  Čechy,  lorawany,  Slow&ky  a  Slezany. 


Č^dlo  92o 


é8.  lUiépaau  řS43. 


10.  r.  běh. 


Z  BaSN  J 

Frtnliika  Zwřřiny  z  Ruhwalda. 


I«  lMe0  Mav4ilAf 

Djwko  krásoá,  spamlá, 
'  Exies  uJl  dUmho'  blaudila  ?  — 

Mág  ge  Udjr, 

Kwetau  sady,  — 
Luhem,  hágem  slawjk  pSge, 
Fialkami  wétřjk  wége, 
.    Holub  wrká  newinné 

Lásku  krásné  kragíně  !  — 
Gdi  n^  křbítow,  déwée  mé, 
Hrob  tam  stogj  zeUnř, 

Skřiwan  rjcble  pres  něg  běij, 

Mládenec  w  ném  tíjíe  ležj  — 
Slunce  garnj  kol  se  sktvj  — 
W  teskoýcli   snách  tiwCi^  nilý  spj  —  í 
Zai  a  lásku  necj-tj.  — 

Ani  slunce  x  gehó  spanj, 

Tauha  twá  a  twé-  wolánj 
Wjc  geg  nezbudj  !  —  — 
Djwko  krásná,*  spanilá. 
Kdes  tak  dlaubo  blau^a?! 

'    !!•  Koimralliilis* 

Konvalinko    w  tichém  mechu, 

Snéhobjlý  awonedku  ! 
Piný  wooných,   chladných  deefaft 

KJoigi  wětrem  hlawičku. 

Prwnj  ty  swá  Ijčka  hledá 

K  nebi  xdwibá^,  kdy  se  hág 

Zasdená,  —  t«  M^i  bledá 
Swoge  djtky  mladý  mág  I 

Tys  mftg  kwjtek  neymilegSj, 

Konwalinko  bélaunká, 
Dech  twůg  gest  mi  neylibtgšj 

Bělinko  ty  niaaunká ! 

Gakby  hTasem  spanilosti 

Oawaly  se  ťwonky  twé. 
Krásné  garo  mé  mladosti 

Zpátky  uroláá  du^i  mé  1 


PftBiehyda. 

(PolferrtdoiTífti/.) 

Na  wečerácfa,  na  bálecb,  w  čas  kotilon&w 
l^Pjie.zanjmal  Naděgku,  atarage  se  wy puditi  zge- 
lýhQ  srdce  obraz  wzdálenébo  Kwřlkowa  a  wzbii* 
diti  w  nem  saucit  k  sobě«  Skwjelými  barwami  po* 
pisowal  gj  žiwobytj  petrohradské*  uwáděl  gegj 
obraznost  do  Pařjže*  pro^gjžděl  s  nj  nejznamepí- 
těgšj  města  Ewropy ;  potom  nawrátil  se  do  Moskwy* 
zawedl  rozmluwu  o  nastáwagjcjch  swadbácb,  a  w 
prawý  čas  rozkládal  způsob  swého  smýšlenj  o  man* 
žeistwj:  on  předstawowal  ncwýhody  nerowjoých 
síiátk&w,  a  s  g^ipnau  ironij  skončil:  »Možná*li» 
abyste  wj*  Naděgko  Nikolagewno*  proměnila  swé 
\vij  zlaté  s  knjžecjkorunau,  ku  které  gstesarozena^ 
za  kalamář  s  husjmi  brky  ?« 

»Radégi  řjci  gste  měli  se  pštrosjmíI<*  odpo- 
věděla směgjc  se. 

vAcb,  mama,  gak  zlý  gest  knjiel  Slyšely 
gste^  co  řekl?,*.* 

a  Cože,  má  milá  I  to  ti  řekne  kaidý  do  o čj  i 
po  straně :  Kwětkow  nenj  pro  tebe.  A  po  č^m  to 
doznati  ?  Owšemť,  on  zamilowán  do  twého  wěna : 
odtakowýchlidj  wšecko  lze  očekáwatí.« 

Naděgka  mlčela  iposwědčila  wdusa^,že  Kwět* 
kow  nenj  pro  ni. 

Nynj  nepjše  se  mnoho  dobrého  o  muzjch^ 
^a  wňij  ge  ze  mnohého.  Mně,  gakoz  mazskěma> 
neslušj  chwáliti  swé  pohlawj  z  úcty  k  nestrannosti; 
osmělugi  se  ale  doložiti  swým  ctěným  čtenářům^ 
že*  dle  mého  smeyšlenj,  wždycky  nesprawedliwé 
wyobrazugj  w  románech  wšecky  mladé  děwice  za 
angely  a  bytnosti  prosté  wšelikého  hřjcho.  ^'e• 
počjtage  koketstwj  a  swéhlawost,  panuge  mezi  dě- 
wicemi  gistá  welmi  obyčegná  wášeft,  kterau  páni 
spisowatelé  ustawičně  pauštěgj  s  očj ;  gest  to  cti- 
žádosti. Nemožná  sobě  předstawíti,  kolik  we  swě- 
tč  clichtiwých  dewic»    W  neymladájmwěku  vměgj 


Digitized  by 


Google 


370 


gii  ohlušiti  hlas  srdce  apřjrody,  a  s  to  gsaupři* 
nesu  obět  pustéma  blesku,  žádosti  znamenitost!^ 
bohatstwj,  předností  titulůW  ahrdému  gm^nu  swé- 
ho  rodu.  Prázdnota  těchto  mlady-ch  dušj»  když 
ge  widjiD»  přiwádj  mne  k  zaufalosti.  Mohu  w  praw- 
dě  r)ci»  mám-li  nehodné  ponětj  o  člowě6#nstwu, 
gsau  toho  přjóiaau-^děwice. 

Naděgka  zapomněla  na  Kwětkowa.  We  wšem 
gegjm  chowánj-se  a  w  rozmluwách  negednau  ge- 
wila  ehladnost.  Listy  geho  čjtala  Ihostegně ;  prwé 
sama  odpowjdala;  konečně  pod  wýmluwau  požá- 
llala  mne,  abych  psaL  Měl  gsem  geštč  nadégi, 
že  nawrácenj*se  Kwětkowa  proměnj  wšecko,  a  že 
přirozená  důstognost  zwjtězj  nad  strogenau,  a 
připisowal  sem  wsecko  to  lehkomyslnosti  nezkuše- 
né děwice,  omámené  přemluwami  mateřinými* 
Přjgezd  ale  KwětkowAw  otevřel  mí  oči.  Prospě- 
chy geho  na  začátku  občanského  žiwobytj  nebyly 
přigáty  8  aučastnostj.  Několik  w^bornýcA  oku- 
sůw  způsobilo  mu  w  Petrohradě  powěst  báspi- 
ckau;  ani  sláwa  ale  Demetrowa  nepohnula  gtž 
srdcem  Naděgčiným.  Patrně  zdokonalil  swug  při- 
rozený talent  k  hudbě  a  zpěwu :  ona  i  toho  si 
newšjmala.  Ta  smrtjcj  proměna  rozzlobila  mého 
drahá;  on  winil  ze  wšeho  panj  Zářeckan,  která 
si  přála  přestaupíti  poslednj  wůli  mužowu*  N^eo- 
hljžege  se  na  to,  přicházel  do  domu  gako  prwé,  a 
dokazowal  práivo  swé  gako  ženich.  D&wěrnostw 
sebe  samého  dodala  mu  sjly  a  roznjtila  w  něm  žá- 
dost bleyštětise  a  přewýšiti  swého  soka. 

Powěst  rozlraubila  w  moskevských  spolcjch 
básnický  a  hudebnj  wtip  Kwětkowůw.  Wšickni 
hledali  přjležitost  wíděti  a  slyšeti  toho  mladého 
člowěka.  Gediná  toliko  Naděgka  ivarowala  se  to- 
ho, kteréhož  wšickni  ostatnj  wy naseli  pochwalami 
před  nj,  upřjmně  neb  aby  whod  přišli  gegj  samo- 
libosti. Pochwaly  tyto  spjše  gi  mrzely.  Mohla 
býti  ženau  člowěka  znamenitého,  mílowaného  a  do- 
stogného  lásky,  zatjm  wšak  chtěla  býti  raděgi  že- 
nau wysoce  urozeného  reysady.  Štěstj  ? . . . .  To 
slowo  bylo  giž  wyškrtnuto  z  gegjho  slownjku. 
Znamenitost!  znamenítost!  Ona  snila  toliko  o 
znamenitosti.  Kwětkow,  uražený  a  trápený  řew- 
niwostj,  odhodlal  se  činiti  wšecko  na  přjkoř  knj- 
žeti;  při  každé  whodné  přjležitost!  wyteykal  mu 
daremné  chwástánj ;  gedowatýmí  sarkasmy  po- 
pauzel  geg.  Samo  sebau  se  rozumj,  že  knjže  se 
snažil  potlačiti  geg  swan  pýchau.  Kwětkow  hledal 
přjležitost,  aby  geg  urazil.  Přjležitost  nemeškala 
naskytnauti  se. 

Neshodli  se  c  mjsto  podlé  Nadinky,  které 
Kwětkow  zaňal  w  čas  mazurka  a  nechtěl  ustaupiti 


knjSeti.  Gá  byl  swědkem  té  pAtky:  i^Zegtra,  w 
»dewět  hodin !«  řekli  oba  w  ohni  gednjm  hlasem. 
Knjže  hned  odešel;  Kwětkow  gsa  nepokogný  po- 
sadil se  k  fortepiánu  a  začal  fantasowati.  W  ce- 
lém mém  žiwobytj  nic  nezpůsobilo  takého-  silného 
pohnat]  w  mých  nerwách*  9&ko  ty  smutné  zwnky, 
ohlas  zničeného  srdce.  Wšickni  geg  poslauchali 
pozorně ;  na  očjch  Naděgčiných  okázaly  se  slzy. 
Ona  cjtila  napřed,  že  zgitra  geden  z  nich  musj  pro 
ni  zahynauti,  a  ten  cit  trýznil  gi  ijm  wjce,  čjm 
mocněgi  opjgela  swědomj.  Nemohla  toho  snésti 
a  dtw  do  pláče  se  nedadaue  wcdáHlt  se  Ke  tála. 

Stráwil  sem  strašnau  noc.  On  nemluwě  pře- 
bjral  swé  wéci,  pjsma ;  mnohá  trhal  a  házel  do 
.ohně.  Prohljžél  listy  Nadégčiny,  a  xriblesklo  se 
mu  časem  na  twáři  swětlo  žiwota.  Potom  opět, 
pohraužel  se  w  myšlénky,  pročjtáwal  pjsma  a  házel 
ge  do  ohně.  Mnoho  swěřil  mi  auslně :  gá  ale  sko* 
ro  ničeho  neslyšel. 

i»Gožbych  nařjkal?^  prawíl.  »Budu-li  zabity 
pochowey  mne  w  Mařiném  roštj.  A  wšak  dozagistal 
Powzdálj  od  lidj....  Tam  w  řadě  s  wywrženci 
občanstwa,  s  cizjmi  wšem,  bljzkými  ale  mně,  pro 
neštěstj....  Pod  swislými  břjzami,  na  kamenj 
mechem  obrostlém,  negednau  gá^zamyšlen  seděU 
negednau  nařjkal  na  nestálost  štěstj,  a  negednau 
sobě  přál,  aby  i  mé  kosti  tam  byly  položeny. 
Možná,  že  i  namau  mohylu  osud  přiwede  nešťast- 
ného mladjka,  a'  mně  bude  lehko,  gsa  s  njm  steg- 
ného  citu  w  zemi ....  Geslli  zůstanu  žiw,  upo- 
slechnu rady  Nadinčiny ;  půgdu  slaužit.  Ano  do* 
zagista!" 

Kwětkow  byl  těžce  raněn.  Slowútný  bogiS 
chtěl  wyláhnauti  ktfku,  namáhánj  ale  bylo  marné. 
K  dowršenj  neštěstj  len  samý  čas  přigela  do  Mo* 
skwy  matka  Kwětkowa.  My  gi  ugišťowalí,  že  ná« 
hodau  se  postřelil  na  honbě,  a  že  gest  nynj  giž  % 
nebezpečenstwj.  Něžná  máť  neodcházela  od  geho 
lůžka,  a  swau  pečliwostj  snad  geg  přiwedla  do 
hrobu.  Aby  gi  nezarmucowal,  snášel  Demeter 
ukrutné  muky  staWě  se  pokbgným.  Nepřirozené 
namoženj  způsobilo  w^m  katalepsii.  Zuby  za- 
ťaté, oči  w  slaup,  zůstal  dwa  dni  we  mdlobách 
a  tak  i  skonal. 

Máť  nepřečkala  toho  neštěstj. 

Minul  as  rok.  W  Moskwě  wšickni  howořili  o 
bljzké  swadbě  Nadinčině  s  knjžetem.  Gá  byl  na 
bále.  Ljce  angelské  a  satanské,  oči  ledowé  a  pla- 
menné, kragky,  kwěty,  kadeře,  pentle,péřj,  diaman- 
ty, wšecko  to  strakatilo  se  mi  před  očima*  Hudba 


Digitized  by 


Google 


371 


hřm^i  wSecko  radowalo  se  a  wznáSeto  se.    Na* 
álůktí  priáia  se  syrým  knjžetero. 

W  len  étLB,  w  sjni  sgewUy  se  nowé  ljce»  kte» 
ré  obrátily  na  sebe  wSeobecnaa  pozornost  Muž 
wysoký^  sličný,  w  plukownických  epoletáck  a  s 
peršanskau  hwezdau  na  prsauj  procházel  se  mezi 
řady  stolic  Geho  černé  fansy  a  walausy  zasti- 
&owaly  prekrásnau  Uedau  twář.  Gebo  blahorodná 
postawa  w]pborně  sauhlasila  s  geho  wysokým  a  od- 
krytým čelem.  Domácj  pán  přigal  geg  welmi  ra* 
•dostne  a  hned  wedi  kswé  manželce,  mateři  třech 
dospělých  dcer.  ŽenStiny  šeptaly  gedna  druhé: 
— Quel  belhomme!  Wšecky  děwice  byly  co  na 
•drátkách.  Piukownjk,  zdálo  se,  byl  wdmi  málo 
znám  w  té  společnosti,  a  domácj  pán  wyswětlowal, 
'zwěd]i|wým  geho  d&stognost,  pnéno  apůwod.  Ge- 
diný  toliko  knjže,  ženich  Nadinčin,  netázal  se  na 
něg.  Knjže  očewidně  znal  plukownjka.  On  zble- 
dnul  při*  zgewenj  se  geho  w  sjni  a  po  celý  čas  be* 
dlíwc  warowal  se  geho  pohledu. 

Dowědél  gsem  se,  že  plukownjk  ten  se  gme- 
nowal  Karasow,  a  z  přjčin  mi  známých  hořel  sem 
n^trpeliwostj  promluwiti  s  njm.  Brzo  octnul  se  we* 
dlé  mne.    Gá  šel  k  nému  a  ohlásil  swé  gméno. 

»Ach,  gak^  rád  gsem  tomu,  £e  wás  widjm!* 

zkřikl  se  žiwostj,  podáwage  mí  ruku.     Gá  schwál- 

ně  přišel  sem,  abych  s  wámi  se  shledal,    fiá  byl 

u  wás  w  přjbytku,  a  řekli  mi,  že  wás  nagďu  zde* 

» Wy  ste  byl  u  mne  ?« 

»Byl  gsem.  Z  welmi  d&leiité  přjčiny.  Pro* 
sjm  wás,  abyste  zgitra  přišel  w  osm  hodin  do 
Mařiného  roštj,  přjmo  k  hrobu  Kwětkowa.« 

•  Proč  to?«  ~  »Uwidjte!  Wěc  ge  giz  skon- 
čena; wšecko  zpořádáno;  w^^usjtebýtíswědkem 
rozwázky.«  —  aPro  Bůh,  wyswětlele  mi,  co  to  zna* 
mená?**  —  vNemohu  a  nesmjm,<  odpowědel  plu* 
kowDJk,  tiskna  mi  ruku  na  rozlaučénau.  Nemo- 
hu 1,..  Nesmjm  wás  koiiipromitowati.  Přigďtel* 

My  se  rozešli.  Gá  brzo  nawrátil  se  domů  a 
aieniohl  gsem  usnauti  do  rána,  *trápě  se  w  dohad- 
kácb.  K  osmé  hodině  pospjchal  gsem  na  wyká- 
zané  mjsto  a  našel  sem  0m  giž  plukownjka  Kára* 
sowa  geště  s  gedným  oficjrem.  Po  pěti  minutách 
k  nemalému  podiwenj  mému,  přišel  náš  knjže  se 
dwěma  ze  swých  přátel. 

Plukownjk  a  knjže  wy  táhli  zpod  pláštj  po  dwan 
bambitkách  a  podali  ge  geden  druhému.  Knjže 
nabil  gednu  plukownjkowu  á  podal  mu  gi.  Plu- 
kownjk učinil  to  samé  s  gednau  z  knjžecjch.  Gá» 
oficjr  přišedšj  s  plukownjkem  a  dwa  towaryši  knj* 
žete,  hleděli  na  ně  gako  zkamenělj  a  ptali  se  ge- 
dným hlasem,  co  chtěgj  dělati  7 


»Upokogte  se,  pánowé,*  prawil  nám  Kara- 
sow,  )»my  nebudeme  se  střjleti.  My  wrhneme-— 
kdo  má  na  žiwu  býti,  kdo  nebýti.  Podlé  toho* 
co  wčera  mezi  náma  se  udáio,  geden  z  nás  musj 
umřjti  na  tomto  mjstě.« 

Knjže  nepromluwil  ani  slowa.  Byl  bledý  gar 
ko  smrr  a  warowal  se  našeho  pohledu.  WiděH 
gsme  toliko,  že  dal  znamenj  rukau,  po  kterém 
Karasow  sňal  swůg  klobauk  a  podal  mu  geg.  N^ 
mluwě  hodil  do  něho  dwa  swinuté  Ijstky. 

Před  mýma  očima  stal  se  saubóg,  gakowé- 
ho  aem  nikdy  newiděl—*wy nálezek  rozumu  straš- 
ného; přede  mnau  hrála  se  s  chladnau  krwj  lote- 
rie o  žiwoty.  Snažil  gsem  se  po  tazjch  w  twáři 
ubodnanti  dnše  dwau  těchto  sokůw;  twáře  ale  ne- 
wy rážely  ničeho  obzwláštnjho ;  byla  na  nich  mra- 
čna, gakoby  kamenná.  Tagná  zlost  nepochybně 
kypěla  w  srdcjch  obau,  a  radost  wjtězná  té  chwjle, 
w  njžfo  geden  z  nich  powinen  byl  zůstawiti  dra- 
hému tento  swět  i  wše  geho  potěšenj,  udáwila  w 
nich  wšecko  wnitřnj  hnutj. 

Karasow  wztáhnul  ruku  do  Čepice,    wyndal 

geden  Ijstek,  rozwinul  geg  a  hodil  na  snjh.   Papj- 

rek  byl  čistý.    Třesaucj  rukau  wzal  geho  protiw- 

njk  druhý  swjnek,  na  něm  bylo  napsán9— Awr^.' 

{Dokonienf.) 


DOMÁCJ  KRONIKA. 

z  PRAHT.  W  negedaé  přjpadno^ti  «talo  se^  íe 
ďenowé  diwadcinjho  orchestru,  hyytie  stářjm,  cborobau  a 
neduhy  skljčeni,  w  trapné  uwáali  chudobě,  neinohauce  so- 
bě uniěojm  swým  ani  na  dennj  potřeby  vysjskati.  I  bylo 
ae  co  diwiti,  ie  u  nás  dle  prjkladu  giných  mést  posud  ge-> 
Ště  Žádný  základ  poloien  nebyl  ku  podpoře  nuzných  hu-- 
debnjkfi.  Potěšitelné  bylo  nám  tedy  oanámenj  o  předpla* 
cenj  na  tři  koncerty,  gegichUo  wýnos  k  nadimjněnému  úde  - 
lu  obrácen  býlí  má.  Předplatnj  cena  do  wíecb  třech  kon- 
certů obnááj  1  k1.  30  kr.  stř.,  za  gednotlíwé  Ijstky  platj  se 
do  sálu  1  zl.,  na  galerii  30  kr.  we  stř.  "yVýbor  hudebnjch 
kusft  ge  znamenitý,  gelikož  se  mimo  gine  klassické  skladby 
yridy  k  symfonii  hleděli  má. 

.We  étvrtek  9.  listopadu  byl  drián  prwrj  předplatí^ 
loncert  w  sále  plateyském  o  4  y,  hodině  odpoleďnj.  Pr#* 
nj  byla  uvertura  (do  C.)  k  opere  )>Leonora«  od  L.  yan 
Beetbovena.  Známo-tě,  ie  Beethoven  k  opeře  této  wlastné 
čtyry  u-verlury  napsal.  Tato  nyněgřj  ge  w  řadě  gich  druhá, 
kteráž  se  z  wětájho  djlu  s  třetj  srownáwá  dle  uspořádánj 
Mendelssohn-Bartholdy-ho.  Z  misimébo  prowedenj  bylo 
patnio,  že  orchestr,  veden  rukau  Škraupowau,  prob  nedetřil, 
aby  znamenité  toto  djlo  neybohatdjho  genia  s  iiplnau  dá- 
stognostj  prowedl  a  dušemi  přjtomných  pohnul.  I  stalo  se 
tak.  Ta  pozornost  wikbec,  to  ticbo  pří  čistě  prowedeném 
traubovrém  soIu  bylo  neypřjgemnégSjm  toho  dftkazem. 

Na  to  -wystaupil  p.  Bernard  MoXjk,  (Mimochodem 
tmiilugi  se,  že  celé  prjbuzenstwo  umělce  toho  takto  se  pjže, 
a  on  ie  o  půwodu  swém  z  Čech  nikoli  nepochybuge,  což 
gsem  z  geho  úst  slySel.)  Tento  bausUsta,  gegito  znatelé 
wýbradněza  ncypřcdněgijho  umělce  naáeho  času  pokládagj, 
hrál  swAg  pátý  koncert  do  A--moll.     On  powrfauge  w&e* 


Digitized  by 


Google 


♦/ 


872 

jni  překwapngjcjmi  amél&stkaini,  a  Ixá^i  odecbtilau  drában 

k  wysi  sobě  wytčené.  Ačkoli  w  zná  ty  piky  modem j'cb 
efcktfi,  přcdce  gicb  ginak  ncužjwá  než  kde  tobo  »akon  wyí- 
^o  umftnj  žádá,  ooi  pljčínatt  gest,  2e  pH  nyaěgAj  přesy- 
cenosti n&kdy  chladným  se  býlí  adá.  Duiewnégí  nei  pn 
nemiiže  nikdo  Andante  s  téhož  koncertu  bráti,  w  němž  mi 
bylo,  gako  by  struny  s  gcho  srdcem  bviy  srostly,  a  wran- 
oj  praad  knre  nimi  se  linvL  We  schersa  bawil  iiumor  a 
překwapowala  neobyčegná  bravura.  Třelj  mjsto  zaugala 
Hymna  a  opery  » Médea u  od  L.  Cherubini-ho.  P.  Strakatý 
apjwal  pěkné  solowý  part  a  sbor  si  gcg  wtal  za  přjklad. 
Konečné  aasněla  Moaartowa  Symfonie  do  G--molL  We 
sporu,  kdo  wětij,  BeetboTen  íili  Mozart,  wjtézj  práirS  Un, 
který  se  ozwe.  Zwuky  Mozarlowy  gsau  gako  zgewené  ta- 
gemstwj  přJTody.  Čtyruktowá  myílénka  přeměftuge  se  w 
naskoniSené  rozmanitosti  na  tiowé  a  wldy  nowé  twary,  gft- 
ko  list  w  metamorfose  rostliny.  Gebo  wýiwory  magj  giž 
i  w  sobě  tisjcerý  wýklad,  on  nám  podá  spolu  i  drobnohled, 
a  ta  otewřen*  .upijmnost,  ta  gasnota  ge  katizlem  gicb  ne- 
odolatelným. O  wýbornosti  orchestru  netřeba  se  zmjaíti, 
spokogenost  a  cbwála  byla  gednohlasně  proneiíena.        b. 

Z  Tumowa,  Neyutě5eněg«j  doby  býwagj  u  nás  w 
prázdninách,  an  zdegQ  jtudugjcj  negen  prowozowánjm  di- 
wadelnjch  bér,  ale  i  ginými  aábawami  wlastenskými  nám 
mnohých  milých  hodin  připrawug).  Tak  gsmc  widěli  dne 
dO.  srpna  t.  r.  na  naiem  diwadle  prowozowati:  vDobiý 
tónff.  Kus  tento  byl  dáwán  ku  poctě  Geho  Exťellencj 
swobodného  pána,  pana  Jana  Lesy  a  Aebreníbalu,  pána  na 
Brubé  Skále,  Doxanecb  atd.  a  ochrance  swobodnébo  města 
Tumowa,  který  nás  i  swau  přjtomnostj  pocijii  rádii.  ReČ 
k  tomu  zwlážf  zhotowená  geg  přiwjiala.  Diwadlo  prostran- 
Bó  byle  přeplněno.  Co  se  oebotnjkfi  týče,  počjnali  sobě 
dosti  cbwalitebně,  nade  wieoky  ale  wynikal  Lowéj  (p.  W,; 
gemu  po  boku  stála  Karolínka  (panna  Kaskowa).  Dne  23. 
lářj  prowosowal  se:  nDneh  ěasun  a  to  tak  zdařile,  že 
se  na  wSeobecnau  žádost  opakowal.  Dne  25.  zářj  byU 
dr-^ána  česká  beseda.  Byl  to  krásný  weěer,  ntějíená  to  cbwjle, 
•widěii,  gak  statně  se  i  naSe  wlaatcnky  o  pospolité  wywinutj 
národnjho  Žiwota  zasazugj.  —  Bylať  pak  uspořádáiia  beseda 
tálo  borliwým  "vríaslencem  naSjm  panem  M.  Kotlerem,  který 
II  pokračovyánj  besed  setrwatí  hodlá,  ukze  každý  prwnj 
étvLtck  měsjce  se  nám  ukéto  pochautky  doslané,    d.  b. 


SUTETOZOR. 

Pří  které&í  hostině,  kterauž  za  dob  wjdenskébo  sgea- 
do  Talleyrand  dáwal,  st^la  se  uké  řeč  o  seyru,  a  kterýby 
le  w^ccb  neyieplj  byl.  Lord  Gastlereagh  chwálil  anglidiý 
stiltoD,  Albioi  milánské  strachino,  Zeltner  jweycarský  gauy- 
ére  a  baron  z  Falku  sýr  limburský.  W  tom  okamženj 
osttámil  komomjk  ilemácjmu  pánu,  že  práwě  kurýr  z  Fran<- 
caoz  přigei.  »Co  přiwezlFM  zeptal  se  pán  a  Talleyrandu. 
uDopisy  ode  dwora  a  sýr  Brieyský.ic  —  »Oopisy  do  kance- 
láře a  se  sýrem  hned  sem,»  poručil  knjže.  Když  sýr.  při- 
iel,  pravil  knjže  ke  swym  hostům:  uPosud  gscm  se  chrá- 
nil, wyehwalovrali  zplodinu  swé  wlastiý  ted  pánowé,  sami 
okoste  a  rozhodBětca  Okauáelo  se,  bádalo  a  radilo,  po- 
sléze pak  po  zralém  uwáženj  uznalo  se,  že  Froniaye  de 
firíe  králem  'w^ch  posawadnjch  sýrA  gest. 

K  nesnesitelným  wéccm  počjtá  gcden  anglický  časo- 
pis: newěrciého  služebnjka,  kuřUvrý  pokog,  bručiwan  ženu, 
prázdný  wáček,  kříkiawé  djtě,  tupau  břitwu,  auzkú  boty  a 


přodew^jm  piedplstit^l^  kteiýž  na  irleoku  ftwitletj  nepřoď- 
pUcj. 

Gístý  senior  PKtt  we  Frankfurtu  nad  Mohanem  se- 
psd  před  kty  knihu  »o  irjřc  ďétj  w  nuteřském  iěle.« 

W  átotgartě  počju  se  40.000  obywstd&,  a  nichHo 
se  250  spisowatelstwjm  žiwj.  Hezký  cech!  Pak  se  diwae 
tomu  hezkému  zbožj,  kteréž  na  překot  rozplozowati  muse- 
gj,  aby  se  uíiwiK.  « 

Na  milánském  hlawnjm  chrámě  se  pořád  geitě  stawj  j 
nedáwBO  byly  opět  gedny  ae  mnohých  geho  mramorowých 
dweřj  dosUweny ;  w  celém  tom  chrámě  nalézá  se  giž  5.000 
soch,  gichlto  počet  se  až  na  10.000  zmnožiti  má.  ZákU- 
dnj  kámen  k  němu  byl  r.  1386  položeny  gacj  osndowé  a 
mnohotu  cisých  národ  A  a  pimownjkft  urystíjdalo  se  tBtjjtu 
okolo  něho  !  On  zagisté  sMl  mezi  wlemi  peWně  i  nepohnuté 
a  krásný  gebo  osud  byl,  by  se  stále  ózdobowal  a  mladil. 
— Krásný  ty  chráme  náj,  strm  jej  tak  wýznamitfě  a  welebně 
iredlé  sjdla  aaěich  kválA,  sw.  Wjte,  když  pak  uké  tebe  « 
twau  zbožně-iirdau  krásu  podobtiý  osud  potká  ? 

Gistý  Awey carský  •spi*  zmiAuge  se  o  ijřJGJm  se  irnS- 
mecké  literatuře  duchu  neswedenosti  a  mrawnj  ničemnosti 
tatími  giný-m  takto  :  >i'W8ecku  neslužnost,  wiecku  ničemnost 
<némecké)  literatury  př«dčj  gistý  B.  M.  OetUnger.  Nef- 
.prwé  přinááj  nám  we  swém,  i  co  do  titulu  nápodobeném 
Charivart  bezduchá  wyswětlenj  k  dobrým  francauzským  dře- 
wotiskům,  posléze  zapomjná  Se  we  swém  drzém  znewaío- 
•wánj-si  obecenstwa  i  tak,  že  mu  prabezdncbé  kairikatni/ 
,k  Šillerowi  tisknauti  dáwá  a  k  osutnjm  klassikům  ge  nad 
to  gcátě  slibuge.  A  takowé  zpotwořowánj  nasj  německé  li* 
'teřatury  nacházj  nakladatele !  a  německé  .obecenUwo  sifálj 
tcpěliwé  toto  ranbúQJ  se  geho  wlastnj  literatuře.  —  Ubohé 
Německo,  ne,  nikoliw,  tys  geátě  nedozrálo  ku  swobodě  ti- 
sku. Neboť  běda  zemi,  w  njžto  se  poSetilcí  směgj,  mužo- 
wé  pak  slzj  I  '  Běda  zemí,  we  kteréž  se  uměnj  za  pro- 
dMgwn4  děwktt,  literatura  sa  zprosuu  newěstku  snjij  .  •  • . 
Možná^y  bylo,  sotwa  se  dá  ale  mysliti,  že  by  některý 
Francauz  aneb  Angličan,  nemage  dosti  wlastnj  wynalezawo- 
sti,  kragany  swé  karrikaturami  k  německ)m  klassikfim  wy- 
riiiSi]  nemožné  wžak  gest  a  naprosto  mysliti  se  nedá,  bj 
,  který  Francauz  neb  Angličan  swé  wlastnj  klassiky  tak  zha- 
nobil. Takowá  urážka  týkala  by  se  celého  národu,  a  ná- 
rod ten  by  Wěděl,  gak  za  ni  pokárati. «  Prawda,  wžecko 
•prawda;  bohužel,  že  takowých  Oettingr&  za  nažlmi  hrani- 
cemi přjlil  mnoho.  Q|t  nás  uchowey  nawždy  před  tako- 
wými  plazci  a  hryzci! 

Profešsor  Moser  w  Kralowci  nalezl,  že  také  temného 
čjli  newíditelného  swětla  stáwá,  a  že  se  tam  paprskuge, 
kde  pro  oko  gen  auplnár  tma  gest.  Bylo  to  sice  giž  dáwno 
tak,  gen  že  nikdo  o  tom  newéděl,  a  to  bylo  owSem  to 
neykorttj.  Tak  se  wyobrazugj  wespolek  na  sobě  wěcí,  kte- 
réž wclmi  bijzky  sebe  gsau,  byť  i  tma  mezi  nimi  byla; 
pozorovalo  ae  to  swl&«tě  na  hodinkách  a  na'pausdra  gegieh. 
Daguerreowo  wynalezenj  také  se  na  tom  zakládá. 

W  Pahjži  gest  u  dám.  gako  před  50  lety  bylo,  zas 
móda  anglické  psjčky  rajti^^n  toliko  ge  rozdjl,  že  ge  dřjwe 
dworaj  páni,  prowázegjeo  dámy,  pod  paž^jm  aneb  w  kapse 
nosili,  nynj  pak  že  ge  na  pěkném  prowáxku  wodj.  To 
musj  roztomilé  býti! 


Omyly  tisku. 

W  6.  91.  Ba.ttr.  317.  tlMpeo  1.  rádak  Íl  mjtlo  pordki^  é  ti  sw«I«ii> 

,,„  DO.  „     „     S6t.        „       t.      8.  a  13,  lujsto  RuiUa  é  t  i  Rusian. 


Čatopifl  tc»tv  wfchacj   we  iifředu   •  w  tohotn  po  pff1ar*irh  r   kafJaii  driihau  atrtáu  pMdáwá  se  pfiUrchowá  p>j>(Aa.     PřcJplicj  ra  h  wydawatde  ■«  éiwrt 
léta  4S  kr.y  %vc  knthkapcMwjob  ■•  p*l  !««•  1  si.  86  kr.,  mm  «.  k.  paaiacli  pAU.  2  si.  36  kr.  afr. 

Wydáwáfl)iii  a  redakcj  J.  Pospj^la  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


Hárodnj  zábawnjk  pro  Čechy,  loravany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjelo  93« 


2S.  liMtopadu  iS49. 


10.  r.  béh. 


F  a  n  i  ch  y  d  a. 

^  (DolomienfT) 

Samowražda  přiházela  se  gmdy  8  těžkými  okol- 
nostmi: 'hrlšnau  kulkau  roztřjštjwali  sobe  lebku 
ze  zaufalpsti;  prwé  trbáwali  pečeť  s  rakwe,  oblé- 
gjce  násilnau  smrtj  konec  učiniti  swým  bjdám  a 
domnjwagjce  se  za  stjnem  mohyly  nagjti  pokog ;  gest 
to  hrozné  ale  pochopitelné.  Býti  ale  saraobigccm 
mimo  swau  wůli,  zustawiti  žiwot  hře  náhody,  kdjrž 
práwě  začjnáš  žjti  8  nadégj  na  šiěstj,  když  před 
tebau  kmitagj  se  obgetj  přátelstwj,  pocelky  lásky, 
ůsmecb  radosti,  —  ó  takowé  položenj  gešté  hroz- 
něgšj  I  Dwě  slzy  newolné  wyhrnuly  se  z  očj  ne- 
šťastného knjžete.  Byl  powinen  před  tjm  geště 
napsati  předsmrtné  pjsroo,  w  kterémžby  oznámil, 
že  se  zbawuge  žiwota  dobrowolne,  bez  wšeho  ná- 
silj ;  takowj  f  byl  toho  sauboge  zákon,  kterýž  ochrá- 
nil geho  aučastnjky  od  wšelikého  odpowjdánj.  Ne- 
bohý knjže  tak  byl  zarmaucea  a  pomaten,  že  ne- 
mohl se  smyslem  napsati  dwau  slow ;  plukownjk 
nabjdnul  se  pomoci  gemu  w  tom  těžkém  djle. 
Gako  zlý  duch,  procházege  se  před  odsauzeným  k 
smrd,  dyktowal  hrobowým  hlasem,  onen  pak  tře- 
petagjcj-se  rukau  kladl  slowa  na  pápjr.  We  hlase 
Karasowu  byla  přepodiwná  podobnost  s  hlasem 
Kwětkowa;  zdálo  se,  gakoby  nebožtjk  sám  w  osobě 
geho  měl  potěšenj  nad.  mukami  swého  proklatého 
wraha* 

Na  mohyle  Kwětkowa  rozlehnul  se  wýstřel. 
Zkrwácená  mrtwola  knjžete  ležela  na  zemi. 

Powěst  o  samowraždě  knjžete  před  samau 
geho  swatbau  .roznášela  se  po  celé  Moskwě.  Wý- 
kladůw  bylo  bez  konce,  každý  hádal  podlé  swé- 
ho rozumu.  Nadégka  diw  si  nezaufala;  plakala, 
rwala  si  wlasy,  zasypala  matku  hořkými  wýčitkami. 
A  skutečně  w  roce  dwa  ženichy  ztratiti,  gest  wel- 
mi  smutné  pro  děwici.    Panj  Zářecká  wšak  těšila 


dceru  swau:   » Neplač,  dušinko,  tys  geštč  mladá  a 
bohatá:  nagdau  se  ginj!« 

Plukownjk  Karasow  bez  meškánj  zmizel  po 
té  přjhodč  a  okázal  se  w  Moskwě  po  několika  mě^ 
•Jcjch.  Žil  welikolepě ;  skwčl  se  koĎmi  a  kočáry, 
přicházerdo  společnost],  a  prowáděl  takowé  hry, 
že  zarmucowaly  hráče  moskewské.  On  necfawáatal 
swými  statky,  wšickni  ale  wěděli,  že  má  znamenité 
penjze  w  bance  a  na  poručnickém  auřadě.  Gsa 
hezký,  dobře  wychowaný,  wzdělaný  apřjgemných 
zp&sobAw,  wclmi  chladně  zacházel  a  Moskwan- 
kami.  Kdož  asi  gest?  proč  gest  tu  7  Nikdo  ne- 
mohl dostatečně  odpowědjti  na  ty  otázky.  Od  slu* 
hygeho,  cizozemce,  nedozwědětf  se  ničeho  o  geho 
půwodu.  Sluha  rozpráwěl  toliko  o  plukownjkowu 
bohaistwj,  o  brzkém  pc^prýštnj  geho  za  generála, 
i  o  wážném  mjstě,  kteréž  má  naděgi  brzo  pn* 
gmauti  w  Petrohradě. 

Naděgjca  dlauho  neokázala  se  we  společno- 
8te|^.  Stráwila  léto  na  wesnici  a  nawrátila  se  do 
piésta  až  pozdě  w  podzimku.  Sotwa  ale  přišla 
isLhse  do  spolků,  giž  chladný  plukownjk  ožiwnul 
láskau  ku  kráse  a  mladosti.  Zgewně  prokazo- 
val g)  poctu  před  celau  řadau  moskewských  ne- 
wěst.  Panj  Zářecká  prawila  dceři:  »Hle  totě  wý- 
borný  ženich!  Proč  bysí  plakali^ — dceruško 7. •• 
Hleď,  abys  ho  zaugala.« 

Karasow  zgewowal  na  sobě  před  nj  wšecky 
wnady,  kteréž  .toliko  ženština  může  wyzpytowati 
we  spolku  8  mladým  mužem.  Byl  wesel,  mluwil 
rozumně,  s  krasocitem,  s  něžnostj ;  howořii  s  n j  o 
hudbě  a  literatuře,  o  štěstj ;  a  mluwě  o  štěstj, 
wzdychal  tak  hluboko,  hleděl  na  ni  takowýma  ohni- 
wýma  očima,  byl  tak  krásný,  že  gj  nelzelo  newěřití 
na  možnost  gistého  štěstj  na  mohyle  dwau  žení- 
chůw.  Nadinka  Zářecká  poslauchala  geg  blaho- 
sklonně*-welmi  blahosklonně,  —  což  mne  ijm  wjce 
rmautilo,  čjm  wětšj  widěla  se  mi  wina  Karasowa 
před  nj :  gá  zpolehal  se  na  to,  že  se  ho  bud^jpíf- 


Digitized  ^y' 


374 


'M 


:^^? 


rowati  a  geg  neaámděti,  co  člowěka^  který  přinutil 
žeatcha  gegjho  k  samoirraždě.  Nestalo  se  to! 
k  hanbě  moskewskych  děmc  musjm  řjci«  že  Na- 
děgka  smeyslela  tak:  »Cože!  nenj-lí  možná  býti 
08wjcenau»  státi  se  mohu.  aspoň  wznesenaul* 

Na  Kwétnau  sobotu*  pod  haupačkami  No« 
winskéhoj  wšickai  wideli  Karasowa,  aa  na  swém 
wranném  arabu  neodlučně  harcowal  podlé  skwost* 
mého  kočáru  panj  Zářecké«  kteráž  nezřjdka  dá- 
wala  gemu  znamenj  svrým  wěgjřem,  přizýwagjc 
geg  ku  dfvjřkám  swého  kočáru  na  promluwenj. 

Prwnjho  kwétna  hrabě  B...  chtěl  zawřjti 
zimnj  weselky  skwělým  bálem  w  Sokolnjkách.  Z 
plátna  a  hedbáwných  tkanii^  byl  w  několika  dnech 
wjstawěn  welikolepý  palác.  Wšecko»  co  Moskwa 
tawjrala  w  sobě  mladosti^  krásy,  rAžj,  marabutuw 
a  swrasek,  wjsypalo  se  na  ten  improrisowaný  par- 
ket. Neyivětšj  wšak  ozdobau  té  slawnosti  byli/ 
bez  odporUj  Nadégka  a  Karasow.  Když  okázali  se 
w  mazuru,  wSickni  nestrannj  saudcowé  obogjho 
pohlawj  pogati  byli  gegich  ladnostj  a  umělostj* 
Zdálo  se,  že  mohutný  Diw  tancuge  s  powétrnau 
Pery. 

»Uwidjte»«  prawila  stará  kněžna  Anna  Niko^ 
lagewna  staré  kněžně  Tataně  Ser^egewně>  »uwí« 
djte,  že  Nadinka  Zářecká  p&gde  za  muže,  za  wraha 
swého  ženicha.     Giž  tancugj  mazurek.*^ 

»Go  dobrého  očekáwati,  má  milá,  od  tako- 
wých  lidj  !•  odpowědéla  kněžna  Tataňa  Sergegew- 
na,  ngakowá  máť,  takowá  i  dcera !«  —  »Ano,  ona 
nezasluhuge  ničeho  lepájho,  než  býti  ženau  toho 
rozbognjka,«  poswědčila  prwnj  a  dala  znamenj  swé 
dceři,  Ljze,  neytučněgšj  ze  wšech  moskewskf ch 
kněžen,  aby  se  držela  zpřjma  —  a  pak  aby  plu* 
kownjk  Karasow  z&stal  dwa  sáhy  od  gegj  krásné 
buclaté  dcerušky  státi. 

Na  letnjch  procházkách, -^^panj  Zářecká  toho 
roku  neodgela  do  wesnice,  nýbrž  žila  na  statku,-^ 
na  letnjch  procházkách  často  gsem  potkáwal  Na- 
děgku  s  plukownjkem,  a  poznal  sem,  že  byli  ne* 
rozlučitelni.  Gá  naschwál  nebýwal  w  domě  Záxe« 
^ckých,  a  s  plukownjkem  zřjdka  sem  se  widjwal. 
Nebylo  mi  mjlo  na  to  pomysliti,  že  tento  člowěkchce 
na  sebe  wzjti  následownictwj  nešťastného  Kwět* 
kowa,  gehož  památka  dle  mjněnj  mého  měla  mu 
býti  poswěcenau,  a  působiti  spjše  oákliwost,  nežli 
lásku  k  té  djwce. 

Wgeho  lásce  bylo  mnoho  překrásného  spo- 
lu i  se  strašným.  Na  pohled  milowal  plamenně ; 
ten  cit  ale  nebyl  něžný  ani  trapliwý,  gakož  geg 
žkaušjme  prwnj  dni  swého  zamilowánj  ;  naopak  byl 
t^cit  baurliwý,  fantastický  —  láska   Turka  k  swé 


*  í^^ 


otrokyni,  nad  kteran  wisj  na  stěně  křiwá  iawle^ 
zbrocená  krwj  gegjch  rodič&w  a  bratřj.  W  tako- 
wé  lásce  ženština  zřjdka  wjtězj  nad  mužem:  gako 
otrokyně  sklonuge  se  k  stopám  swého  despota,  a 
giž  ani  žádost  srdce  gegjho  neplát],  nýbrž  gen 
geho  wůle  gest  zákoAem.  A  skatečně,  z  plamenné 
krasawice,  zagaié  swými  dokonalostmi,  bohatstwjm» 
znamenitostj,  udělal  Kárasow  Nadinku  bázliwau> 
třesaucj  se  milownicj,  pokornau  na  geho  slowo» 
odewzdanau  wúlí  geho  bez  odmluwy,  gehož  wdenj 
bylo  gj  swrchowanau  blaženostj.  On  dowedl  gi 
přetwořiti  a  obrátiti  na  swau  stranu  i  w  malidko* 
stech.  Gemu  neljbily  se  některé  barwy,  a  ona 
nesměla  se  nimi  ozdobiti.  On  netrpěl  šitj  ha* 
rasem,  a  ona  wýšjwala  hedbáwjm.  On  oblibowal 
si  maljřstwj,  a  ona  se  tagně  učila  kresliti.  Kdyby 
se  mu  bylo  zachtělo  w  čase  horkém  gjsti  žjžawé 
uhlj,  onaby  se  byla  odřekla  i  mraženého — neymi- 
legšjho  to,  po  lásce,  pamlsku  ženštin  wselikého 
wěku — a  bylaby  hltala,  učiniti  gemu  zawdek,  žj- 
žawé   uhlj. 

Po  nawrácenj-se  gich  z  wesnice  našli  mnozj 
w  bytech  swých  na  stolech  bilety,  genž  ohlasowady 
námluwy  plukownjka  Karasowa  s  Naděgkau  Záře- 
ckau.  Kolik  to  bylo  wý kladu,  kolik  domněnek  o 
té'  swadbě  ! .  • . . 

Nadinka  byla  docela  šťastná.  Zlatá  kljčka 
děwčj  newole  otewřela  se,  a  radostná  ptačíce,  wy« 
rwawšj-se  na  swobodu,  těkala  po  procházkách, 
přelétala  z  gednoho  skladu  módnjho  do  druhého, 
wšecko  neyiepšj,  wšecko  drahé  wybjrala  děckau 
žádostiwostj,  chtěla  zarmautiti  a  zastjniti  swé 
soky  ně.  We  dne,  w  noci  kolo  tály  se  gj  genom 
kwěty,  genom  šperky  na  mysli,  ona  toliko  snila  o 
swadebnjm  rauchu,  o  růžoWých  oponách,  o  prw- 
njm  čepečku,  o  wýgjždkách  we  dwém...  Ka  to 
ale>  bude-li  šťastné  gegj  žiwobytj,  po  tu  dobu  ne- 
pomyslila. A  cožby  takowá  maličkost  zármuco- 
wala  newěstu?  Ženština  může  co  žiwa  milowati 
třeba  dwacetkrát,  (gá  newěřjm  nic  w  prwnj  lásku) 
a  wždy  sestegným  wytFŽenjm;  newěstau  ale,  ne- 
wěstau  nastáwagjcj,  býwá  %enom  gedenkrát  w  žiwo- 
bytj,  na  samém  konci  djwčjho  žiwota,  a  tento  konec 
ge  snad  neytěžšj  minuta  žiwota  gegjho.  Plukdwnjk 
byl  také  šťasten  swým  způsobem.  Omrzelo  prý 
geg  nepokogné  žiwobytj  panické,  a  zachtělo  se 
mu  zkusiti  sladkostj  žiwota  rodinného,  po  boku 
milé  a  wěrné  družky  nacházeti  občerstwenj  a  celau 
blaženost.  Čjm  bijže  přicházel  den,  kdy  měl  pře- 
kročiti umluwenau  čáru  žiwota  swého;  tjm  mrač* 
něgsjm  stáwal  se  plukownjk.  Zdálo  se,  gakoby 
se   bál  swého  štěstj.     W  očjch  geho  bylo    něco 


Digitized  by 


Google 


375 


potmeSflého,  zlého.  Nastal  den  oddawek  Nadin* 
iiných,  den  na  wždycky  mí  památný.  Chtěl  sem 
gí  widěti  lé  slawné  chwjle.  Před  mýma  odima 
wyrostla>  znal  sem  wy  trženj  prwnj  lásky  gegj  a  byl 
sem  také  awědketn  gegj  newěry.  I  šel  sem  do 
chrámu,  na  prahu  setřásl  sem  praeh  nenáwisti  k 
iij»  a  postawil  sem  se  k  gednomu  slaupn. 

Gak  byla  Čarowne  krásná  I  Dlanbý  kragko* 
vrý  záwog  dodáwal  gj  pohledu  králowny  bohyň. 

Hle  tu  ienich:  ten  surowý,  diwoký,  zamra* 
ienýl 

Na  znamenj  geho  přišli  duchownj  w  černých 
řjzách  se  střjbrnými  křjži.  Mjsto  swatebnjch  swjcj 
zažehli  pohřebnj  fakule. 

Celé  shromáždénj  bylo  nepokogno>  zar- 
mauceno  na  neywýá.  Tato  zlowěstná  podobenstwj 
smrti  pronikla  nás  úžasem.  Přjbuznj  knéininy 
iádali  od  plukownjka  wyswětlenj  toho. 

nGáse  zapřísáhl  stjnu  bratra  a  druha  swého, 
ie  před  oddawkami  swými  wykonám  po  něm  pa* 
nichydu.    Přjsahu  sem  wyplnil." 

»Wašeho  bratra !« 

»Mého  bratra  Kwětkowa.  On  syn  mé  mat- 
kyj  z  druhého  manželstwa. 

•  Strašná  toslawnost  za  nebožtjka  l^  odráželo 
se  o  klenutj  chrámowé.  Nižádné  prosby,  nižádné 
důwody  nemohly  zkloniti  železnau  wůli  Karasowa. 
Nadinka  plakala.  Padla  do  mdlob.  Pohřebnj  ohně 
rozléwaly  swé  strašné  plawé  swčito  po  gegjm  bie* 
dém  Ijci.  Bezmluwná,  ztuhlá  zdála  se  býti  obětj 
kletby,  a  trhla  sebau  gen  tehdáž,  když  w  ušjch 
gegjch  rozléhaly  se  zwuky:  9 Spas  Hospodine, 
duH  sluhy  swého  Dynutria,^  Tato  slowa  hřměla 
gako  pomsta  nebes  za  smrt  nebožtjkowu,  po  ge« 
hožto  mrtwote  chtěla  newěsta  gjti  k  oltáři. 

Obřad  památky  se  dokončil.  Plukownjk  na* 
klonil  se  k  třesaucj-se  newěstě,  a  řekl :  »  Wražed- 
nice  bratra  mého  a  mateře  nemňže  býti  mau  že« 
naul^t 

Ona  wzkřikla  a  bet  sebe    upadla  na  zem. 
Wšickni  obk^jčili  gi.    Karasow  se  odstranil.    Ten 
samý  wečer  giž  ho  nebylo  w  Moskwě. 
*    ♦    * 

Nedáleno  gsem  gel  Moskwau  a  nemoc  při- 
nutila mne  stráwili  tam  -dwě  neděle.  Gá  widěl 
Naděgku  w  neysmutněgšjm  stawu,  gakjfž  genom 
si  předstawiti  můžeme.  Ano!  tu  překrásnau,  tu 
očarowatelnau  Naděgku,  widěl  sem  starau  pannaul 
Gest  suchá,  žlutá,  strašná.  Nos  gegj  wytáhnul  se 
a  prigal  formu  peršanského  kynžálu,   křiwého  a 


ostrého.  Gazyk  gegj  přiwádj  strach  na  wieckj 
moskewské  newěsty.  Ona  pořád  chodj  w  černém. 
Anna  Fedorowna  P — wa  ugišťowala  mne«  že  to 
smutek — po  třech  ženišjch. 


PozwánJ  za  pozwáHj. 

Dne  19.  Čerweace  paultSla  se  nejwétíj  posawádnj 
pároj  lod  nGreat-Britaintc  w  firistolu  na  moře,  ku  kteréito 
slawnosti  téi  prioc  Albert,  maniel  králowé,  tam  přileL 
Anglické  nowiny  gsau  pinjr  popís&  8la'wnosti  této,  awláltě 
ale  wyprawu|j,  2e  nesmjrné  mnoistwj  lida  %  Bríatolu  i  % 
okolj  6e  seJlo,  owiem  také  by  slawnost  tuto  přiděli,  twlá- 
ité  ale^  hy  prince  Alberta  spatřili  a  moiná-li,  hlasitý  dAkas 
úcty  swé  mu  podali.  Tak  to  w  Angličanech  dijwe  nebý- 
walo,  roi  následugjcj,  w  tom  samém  městě  r.  1714  xběblý 
přjběh  dokáie.  Princ  Giřj  Dánský,  maniel  královny  Anny, 
když  skrse  toto  město  cestowal,  nawstjwil  také  bursu,  pro* 
-vrásen  gsa  gednjm  toliko  d&stogojkem,  a  a&stal  tam,  až  se 
téměř  wjíickni  kupci,  o  sw\cb  záležitostech  Um  rokugjcj, 
roseéli.  Nikdo  z  nich  nepřiměl  se  k  tomu,  by  se  s  njm 
do  rozpráwky  dal,  snad  gen  proto,  ie  nikdo  %  nich  při- 
prawen  nebyl,  by  hned  hosU  tak  vrzácného  k  sobě  pozwati 
mohl.  Geden  wíak  byl  předce  -wýmii)kau,  a  sice  fabrikant 
iněrowaček,  John  Duddlestone,  kterfi  w  Com-streetu  lů- 
stáwal.  Milý  muŽ  tento  přibljžil  se  k  princovi,  a  otázal 
se  ho,  zdali  manželem  králowé  gest.  Princ  Gířj  poswěděii 
mu,  a  John  Duddlestone  powěděl  na  to,  ie  k  neljbosti  swé 
weliké  pozorowal,  že  geg  (t.  g.  prince)  nikdo  z  přjtomných 
kupců  nepozwal,  ie  se  to  wšak  zagisté  nikoliw  z  nedosta- 
tku lásky  ke  králowé  aneb  kněmu  nestalo,  nýbri  poněwadi 
páuowé  tito  přichystáni  nebyli  k  přigetj  hosta  tak  weliké- 
ho.  On  sám  žebyse  za  to  styděl,  kdyby  princ  w  hostinci 
gjsti  musil,  a  proto  ie  geg  prosj,  by  sám  i  s  pr&wodcem 
swým  tt  něho  za  wdék  přigal  5  mnoho  ie  práwě  ncnj,  ale 
,  dobrý  kus  howěziny  na  roini,  plumpudding,  a  sklenici  do- 
br^o  domácjho  píwa  ie  mu  podati  m&ie.  Princ  wygewil 
mu  podiweoj  swé  nad  oddanostj  tauto  tak  obtwláitoj, 
a  ie  si  sice  giž  oběd  u  bjlého  Iwa  obgedoal,  že  ale  před- 
ce i  hned  bez  okolků  s  njm  p&gde.  Kdyi  do  domu  wstau- 
piti,  sawolal  John  Duddlestone  na  swau  panj,  kterái  w  ho- 
řegjíjm  patře  byla,  aby  si  čistau  zástěru  wzala  a  dolA  při- 
ila,  že  ge  zde  manžel  králowé  geétě  s  giným  pánem,  aby 
poobědowali  u  nich.  Panj  Duddlestonowá  přiéla  hned  w 
čisté  modré  zástěře  a  princ  gi  přjwětiwě  uwjtal.  Při  obědě 
tázal  se  princ  hostitele  swého,  zdali  také  někdy  do  Lon- 
dýna přicházj.  >»Co  nowý  tento  krog  gest,  zřjdka  tam  pH- 
cházjm,  neboť  negde  mně  uk  obchod. «  Princ  wygewil  ted 
swé  přánj,  aby  ai  opět  do  Londona  přigde,  také  swau  pan: 
8  sebau  wzal  a  geg  nawžtjwil,  k  Čemui  mu  také  biljetu 
odewzdal,  kterái  mu  přjstup  ke  dworu  usnadniti  měla.  Ne- 
dlauho  na  to  přihodilo  $e,  ie  John  Duddlestone  ismaniel- 


Digitized  by 


Google 


376 


kfitt  swan  do  Londýaa  lei,  «  pomocj  Ijitkn  oooho  dostali 
gMin  M  hnod  před  prioce,  kterýž  ge  ka  králowé  uwedL 
Kiélowna  potwaU  ge  k  ubuli,  HkU  gin  ale,  ie  mategí  k 
tomtt  tcela  nowé  laty  mjti.  Duddlettoae  swolď  pro  tebe  i 
pro  panj  swau  laty  %  nachowého  aksamjtu,  takowé  prá- 
wiy  gaké  priao  měl,  kdy  i  a  nich  obédwal.  W  skwost- 
ných  těchto  jatach  předtU^RoU  ge  králowna  aama  celéma 
dwora  co  neyoddaněglj  osoby  s  města  Bristolu,  a  co  ge- 
dioé,  kteřj  prince,  manžela  gegjho,  k  sobě  byli  potwali. 
Po  ubuli  kasala  králowna  Duddlestonowi  kleknauti  a  po- 
ložila meč  na  hlawu  gebo  prawjc:  vWstaňte,  Sire  Jene!« 
Tak  se  sul  p.  Duddlestone  Žlechticem.  Králowna  podá- 
wala  mu  penjse,  aneb  mjsto  u  dwora,  on  wlak  ničeho  ne- 
pHgal,  dokládage  se,  že  má  roáijch  swýoh  dAchodA  50  lib. 
ateHinka  (as  500  ti.  stř.),  a  že  počet  lidj  od  králowny  ži- 
wených  a  okolo  nj  gsaucjch  bea  toho  dosti  welký  gest. 
Králowna  darowala  na  to  Lady  Duddlestonowé  alaté  ho- 
dinky, kteréž  nowá  milady  (MechtiČna)  Uto,  kdykoliw  na 
Uh  žla,  gakožto  obzwlájtaj  okrasu  přes  modrau  swau  sá- 
stéru  nosila.  Sir  John  Dudlestone  a  manželka  gebo  ležj 
w  kostele  u  wiech  swatých  w  Bristolu  pochowáni.-  Kdož 
s  Čtenál-Ci  netpomene  si  na  podobnau  a  nás  powěst  o  králi 
Matěgi,  kteráž  owlem,  a  úst  do  úst  podáwána'*  gsauc,  tro- 
chu samorostlegi  wypadá,  nežli  toto  ze  sanwěkých  sápisek 
wyfiaté  wyprawowánj? 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  PRAST.  We  Čtwrtek  16.  listopadu  byl  dáwán 
w  sále  plateyském  druhý  f^edplatnj  toncerť  Uvertura  do 
D  od  J.  F.  Kittla,  direktora  pražského  konservatoria  hudby, 
wěoowána  G.  M.  Cjsarowně  joatce,  byla  od  orchestru  wý- 
borné  prowedena  a  tjbila  se.  Osmíhlasowá  harmonie  od 
Mozarta  pro  dwé  hoboge,  dwa  klariaety,  dwa  rohy  a  dwa 
fagoty  byla  w  rukau  samých  místr&  a  dahla  se  tak  dobře, 
že  obecenstwo  přei^bornau  ti-etj  sadu  si  opakowati  dalo. 
Pijležitost,  kde  bychme  podobné  skladby  aly»eti  mohli,  na- 
skytuge  se  genom  poijdku,  a  zásluha  poduikatelA  předpla- 
injch  koncertA  ge  ijm  wěUj.  Vokalnj  sbor  x  Česká  wlast« 
od  J.  N.  Skraupa  dosel  opět  pochwaly  a  musel  gako  w  koncer- 
tě gL'dnoty  Cecilianské  dwakráte  spjwán  býti.  Musjm  wysnati, 
že  byl  poprwé  daleko  ohniwě|;i  přednášen.  Wbecka  zwě- 
dawost  obrátila  se  nynj  k  tak  Dazwané  vhisforiM  symfo^ 
nii*t  od  L.  Spohra.  Powěistnému  kompositorowi  wzešla 
myžlénka  napsati  symfonii  (?)  dle  slohu  a  oblibu  čtyř  los- 
djloych  dob.  Prwnj  sada  měla  wyljčiti  dobu  :  Bach-Haen- 
dlowu  1730  5  druhá  (adagio) :  Haydn-Mozartowu  1780; 
třetj  (scherzo)  :  BeethoTeriowu  1810;  Čtwrtá  (finále):  dobu 
n«?nowěgSj  1840.  Kdyby  wdbec  možná  bylo  wywésti  ně- 
co podobného,  ge  snad  Spohr,  co  neyformalněgžj  skladatel, 
ten  gediný,  který  by  se  dal  šťastně  niíf)  o  dobiti.  Odwážit 
se  ale  na  ty  welikány:  Bacha,  Haendla,  Haydoa,  Mozarta, 
Beethovena,  a  chtjti  duchy  gegich  ke  alužbě  swé  podrobit, 
ge  alespoň — nešťastná  myšlénka.  Spohr  si  wyjlcl  čtyrykrát 
do  šatnice,  přestrogil  se  tam  tolikráte  dle  kroge  naznače- 
ních Časů,  zapomněl  ale  zakrý-ti  twář  swau  wlastnj,  ta  geg 


w  každém  sakuklenj  nemilosrdně  proarnowala.  CestU  4« 
mu  co  podařilo,  mAže  se  to  gen  o  poslednj  periodě  i^*ci, 
w  njžto  se  nowomódnj  žaíek  při  swuku  a  hluku  bubnA  a 
awooečkA  nžklebuge  a  Utrmánky  tropj.«-S  poieienjm'oče- 
káwáme  poslednj  koncert  23.  listopadu.  Uslyijmo  Webe- 
re wau  nrerturu  a  opery  i»Oberonu,  instnimentálnj  aolo, 
•bor  od  Mosarta,  ade  posud  neznámý,  a  BeethoTenowa 
•yjBfonn  do  C^nolL  A. 


swirrozoR. 

Krdl  hemnif.  Anglický  kapitán  7Wlr«r,  kterýž  běh 
řeky  IVígru  w  Africe  skaumati  a  a  taměg^mi  knjžaty  ob- 
choduj i  politické  swazkpr  agednáwati  měl,  nawstjwil  ncaí 
ginými  uké  gebo  Čemau  Časnost  hráU  Dennyho  nad  řekan 
Gabunem.  Králi  lichotilo  weKce  wogenské  potdrawenj  wá- 
léčné  pámj  lodi,  od  p.  Tuckera  wedeaé ;  darowé  wáak, 
kterjž  mu  we  gménn  králowny  anglické  odewxdáni  byli, 
alatý-to  řetěz  s  medalij,  neuspokogiii  geg  docela,  gakof  a 
následného  psanj  wyswiU,  kteréž  swému  Ugemojku  u  ptj- 
tomnosti  an|Uckého  kapitána  diktowal  a  králowně  Viktorii 
odeslal.  Znj  takto:  >iSestro!  Král  Denny  ze  Sandy- Poin- 
tu, nad  řekau  Gabunem,  musj  Wás  sa  wěci,  kteréž  gsto 
mi  po  kapitánu  Tučkem  poslala,  obegmauti.  Wálečná  lod 
Waže,  nWalocreneff  otřásla  Mnau  dnes  pozdrawenjm  swým 
welmi  ptjgemně.  Král  Denny  má  se  aa  ěfastného,  že  ně- 
kolik lidj  králowniných  a  lodj  »Lyrtu«  a  nébeapečj  žiwoU 
wyswoboditi  mohl,  což  120  dolarů  stálo,  kteréž  Gá  ale 
tád  králowně  darugi.  Král  Denny  přege  si  sbažně,  by  se 
bratrem  králowniným  stal,  a  bude  od  srdce  potěžen,  usly- 
Ij-li,  že  ona  nedopustj  Žpanielským  lodjm,  by  pro  otroky 
přigjžděly ;  neméně  geg  bude  těžiti,  gesttiže  králowna  mno- 
ho anglických  lodj  k  wýměnnéma  obchodu  za  slonowinu, 
gummi,  wosk  barwicj  a  ebenowé  dřjwj  sem  poéle.  A  král 
Denny  přege  si  uké,  aby  Mně  Má  sestra  welký  kabát  s 
epoleUmi,  westu  a  spodky  plné  zlata  poalda,  pak  klobaak 
zlatem  a  peřjm  okrááleny,  kord  s  pochwau  bohatě  po  zla- 
cenau  a  2  lehké  sesle  j  král  Denny  přege  králownc^  hodně 
mnoho  zdrawj  a  wzkazuge  gj  swé  pozdrawenj ;  také  král 
Denny  s  radostj  slyžpl,  ie  %i  gti  králowtta  muže  wzala.« 

Když  se  Duprez,  gedcn  z  neyprwněg«jch  pařjžských 
zpěwců,  Rossiniho  tázal,  proč  pro  něho  žádnau  roli  nepjáe, 
odpowěděl  slawný  tento  hudeboj  skladatel:  nGá  gsem  byl 
pljliž  záhy  a  Wy  gste  při5ei  píjlií  posdě.e 

Pořade  wládnau  gcbtě  swěiem  pařjiské  módy  5  tiskař- 
ské presy  i  rydélka  umrlcA  we  mědi  i  w  kameně  rozplo- 
žugj  ge  do  ncywzdálenřgAjch  kragin,  krcgčj  i  modistky  tan- 
*«^J*"ě  na  ně  Čekagj  —  gen  w  Pařjži  samém  nenj  o  nich  nic 
wťdéii,  um  panuge  auplná  anarchie ;  Parjž  gen  wydáwá 
zákony,  aby  ginj  poslau^hali,  on  sám  o  nich  ničeho  newj. 
Parjžské  dámy  žatj  se  nynj  co  neygednoduiegi,  kaŽdá  podlé 
awé  wlastnj  chuti,  gak  gj  napadne,  gak  mysij,  že  gj  ney- 
lépe  sluéeti  bude.  Kroge  Wbclio  druhu  křižugj  se,  čjm  ge- 
dnodutfhj  tjm*  obljbenřgbj,  zákon  wáecken  přestal,  anebo 
wlastně  každý  má  swftg,  a  to  gest,  totiž  pH  odrwu  a  krogi 
gebo,  to  neylep&j.     Kdy  pak    as  tato  móda  k  nám  přigde  ? 

W  gednom  diwadelnjm  kusu  ipanielskiho  básnjka 
OnilUn  de  Cnsiro :  ^Diwy  hahylonškó,^i  wystaupj  též  po- 
trestaný Nahichodonozor  s  rohy  a  kopity,  gde  na  pastwu  a 
přežwyknge,  na  gewižtí — Poraučjme  tento  zagisté  dítwtipný 
nápad  diwadlům  psa  Anbryfao  zaswěccnym,  kdež  na  lecbžc 
prknách  dnes  Scribe-owu  komedii,  a  zjlra  Domi  brasilian- 
skau  opici  proWozowati  widjme. 


CasopU  trat«  wychaaj    we  stfedv    •  w  Mbelii  po  p4Ur)ijrh :    ksžílmi  tfrahau  Mredn  pHdiwá  •«  pAUrcliowá  prjloha.     Př«dplácj  m  n  wydawalele  »«  étwri 

lěu  46  kr.,  we  knihkuprciwjoh  na  pul  léta  1  ml.  86  ^r.,  na  «.  k.  poitách  pAU.  t  si.  36  kr.  itK 


WydáwánJDi  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


HirodnJ  zábawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  94. 


»5o  tist^pmOu  É84lSo 


10.  r.  béh. 


VTHnL  geltě  nvto  tkttS 

Ginoch  gttý  poijwftl, 
A  daes  leij  besc  strasti 

Mrtew  —  railenkj  ta  i«L 

W,  nkwi  leij.  —  Lid  $e  modlj, 
Žalmy  »nigj  k  nebesům,  — 

Kaidým  zwukem  djwka  bodly, 
K.  cbUdným  nadi;ýlenau  rtům. 

Dian  ho  tak  zde  w  celowánj 

Djwka  láska  kogila  ; 
On  wtek  Bewetal  k  milowAnj, 

Ona  gcf  aetbudili* 


Gíi  se  ttnýwá.     W  berném  JkUH 
Žena  gde  tu  a  djtětem, 

Rtowé  na  newinné  twáH, 
Pok.g  šádný  w  srdci  nrém* 

Sem  tam  blaudj  w  pustém  hági, 
Pfthioc  kdy  se  pfíchylj  ; 

Z  laubj  wygde,  k  swémn  r»gl» 
R  hlrbitowu  si  popjjj. 

•Andfljj^n  nsměwawý, 

Ue  twfig  otec  w  farobi  'PJI* 
Tak  pojíeptmo  k  djtka  pnwjy 

Zasměge  se  — '  onSmj. 

nTys  má  wina,  newijiátkol 
On  byl  sw&dce,  otee  tw&g  I 

Tys  má  láska,  sroxeAátkoI 
Lásce  se  neobětng.ic 

>Milogi  tě  !«  Potom  djtko 
Na  swém  kljnu  kolébá. 

•Tjš  má  láska,  krásné  kwjtkoU 
Celnge  ho  a  sas  lká. 

8  djtStem  pak  dom&  kráéj, 

Tam  ge  sUij  u  dweřj, 
A  we  smjcbu  a  we  pláéí 

K  řece  -^  hrpba  —  saměfj. 


GernoliorcL 

Pftwodoj  dSgepisná  powSst  i  neynowígíjch  časft. 

Od 

Prokopa  Ghocholauška. 

Noc  Čirá  spočjwala  na  bedrich  Černé  Hory^ 
awobodnau  tuto  Slowaoň  kragíau  w  temn^  swůg 
záwog  zahalugjc*  Černé  mraky  ae  pobánély  po 
n^bi  a  dowolowaly  málokdy  a  to  gen  na  cbwjiku 
hwězdnaté  obloze  k  zemi  prokauknauti.  Mésjc 
obalen  chmurami  potácel  ae  ód  Balkánu  w  tem* 
notě  té  drábau  awau,  rozajwage  po  zemi  awétla 
mystické^  při  kterém  gen  bliiiJj  předměty  roze** 
znáti  lze. 

Gen  když  někdy  bázliwě  ze  záclony  awé  pro* 
kauknul,  bylo  widéti  skalnatý  přjkrý  lem  Hory 
Černé,  úzké  úžlabiny  do  ploché  země  Albánie  a 
Hercegfowmy  wedaucj ;  tam  se  leskly  w  dálce  zla* 
t;^mi  polměsjci  ozdobené  minarety  tureckého  mé* 
ata  Klobuku  a  kolem  něho  wykukowaly  aeu  tam 
letohrady  Turku  zámožněgšjch  z  hustolistjfch  za* 
hrad,  podobagjce  se  spjie  pewnoatem  nežli  bytům 
radowánek,  gež  podáwá  Turku  opium  a  láska*--* 
láak^  Odalisek"^). 

Při  takowém  měsjce  problesku  bylo  widětt 
dwa  muže  bráti  se  přes  pole  g^rahowské  k  úžiabině 
do  ploché  země  wedaucj.  Byli  to  krásnj  gínoši^ 
gakowých  Černá  Hora  každoročně  na  sta  do  boge 
8  Turky  posjlá.  Nepřjlii  wysoké  postawy,  silných, 
mohutných  audů>  gimž  w$ak  potřebné  gemnosti 
a  pružnosti  nescházelo,  by  za  wzor  slaužitl  mohli 
krásy  mužské.  Na  širokých  plecjch  hanpala  se 
každému  dlauhá  ručnice^  za  koženým  pasem  wyku* 
kowaly  dwě  bambitky  a  handžár  se  slonowau  rn* 
kowčtj.  Mlčky  kráčeli  spěšným  krokem  přes  pole 
až  k  hlubokému  auwozu,  z  gehož  každé  strany 
wyaoká  skála  ae  wypjná,  ze  strany  Černé  Hory  ačaS 


*)  Odaliskyssotrokyaě  tmttké. 


Digitized  by 


Google 


37S 


přjkrá,  předce  přjstapná,  k  straně  turecké  ale 
kolmá  zeď  granitowá. 

rNui  lady  bychom  byli,  Jačenko!*  prawj  w 
prawo  gdaucj  k  saudrulm  swému,  kroky  zaauwiw 
—  Btrwáš  geště  w  úmyslu  swém?« 

»6ako  ie  nikdy  newyhasne  lesk  o2]  Zaidi- 
Ďých«  ~dj  tento^  »gen  gedén  z  nás  wystaupj  ňa 
pole  RIobuckéI« 

•Tedy  k  djlu« — c<Jpowj  prwnj  — »než  upr- 
chne wjiézi  hodina  přjzniwá,  ty  w  lewo  a  fá.  w 
prawo.   S  Bohem,  Jačenko!" 

S  Bohem,  Jeffreme!« 

Rozdělili  se,  Jačenko  wystupowal  po  lewé, 
Jeffrem  po  prawé  straně  auwozu  wzhňru. 

Jeffreme !«  zwolal  Jačenko  zastawiw  se,  když 
několik  kroků  wzhuru  wystaupil. 

»Co  žádáš  ?«  ptal  se  tento. 

vGeden  z  násgiž  dolů  nesegde!«  prawj  Ja* 
ienko— *»podeyme  si  ruce,  JefTreme.* 

Hbitě  sestaupil  tento  saudruhu  wstřjc,  podali 
si  ruce,  a  pohiednuwi^  geště  geden  na  druhého, 
obgali  se«  Žádný  nepromluwil  slowa  a  mlčky  stau- 
pali  nahoru. 

Wjlr  rozehnal  chmury,  a  měsjc  stál  na  nebi 
to  rybj  oko.  I  rozložily  se  chmury  po  horách  a 
doijeh,  zde  dkuhé  gfi^antické  stjny,  tam  opét  skály 
diamantowé,  aneb  hrady  smaragdowé  twořjce. 

Na  wrcholku  hřebenaté  hory  djwali  se  Jeffrem 
a  Jačenko  na  tento  welký,  krásný-  wýgew,  pak  se 
obrátili  ke  Klobuku. 

»Zaido!«  zwolal  Jeffrem. 

•Hwězdo  mál«   Jačenko. 

»Newyšla  hwězda  ta,  by  swjtila  tobě«  — dj 
Jeffrem. 

nOámysljm  to  samé  o  lobě«— odpowj  Ja- 
čenko. 

wNespočjwala  geště  na  twých  prsau,  netřásla 
se.  duše  twá  w  gegjm  obgetj*  — wece  Jeffrem. 

•Práwě  proto  I«  oJtušj  Jačenko.  vPřisabd^ 
gisem  ti  přátelstwj  až  do  hrobu— a  slib  bych  spl- 
niti nemohl,  pohledná  na  Zaidu*-*  proto  muq.  od* 
suupiti  geden  z  nás.     Připrawme  ^ei« 

»Gsem  připrawen!<'  dj  Jeffrem*  ručnici  s* 
plecj  s&aw  a  kohautek  ohledáwage.  Taktéž  učinil. 
Jačenko. 

Nynj  pp&tupowali  pomalu,  geden  druhého 
pewně  w  oku  ooage,  proti  sobě  až  na  pokrag  hlu- 
bokého auwozu,  lak  že  gen  asi  třidc^t .  krpkJl  od 
^be  wzdáleni  byli.  ^  I  nasadili  mžikem  ručnii^e  a^ 
dwě  ráay  hučely  po  rowině  a  skákaly  po  skalách 
Černé  Hory,  w  mnohohlasné  ozwěně  se  opakugjce. 
Jačenko  sklesl  a  zaepáwal  si  mkan  ránu  w  prsau. 


z  njž  se  kréw  praudem  walila.  Jeffrem  se  nahnul 
přes  swau  ručnici  geště  wjce  ku  předu. 

BSáhla  ti  kulka  mana žiwor,  Jačenko  ?«  pla  Ise* 

»Giž  nebudu  wjce  bránit  Čemau  Horu  proti 
běs&m— dobře's  trefil* — dj  Jačenko  slabým  bia* 
sem.-^»Pozdraw-Zaidu,  Je(Iremel« 

vPozdráwjm  —  a  pozdraw  mi  také  přátele 
naše,  kteřj  padli,  když  gsme  honili  Turky  u  Nixi* 
chu — pozdrawjš  ?« 

»Pozdrawjm  I* 

»Gak  chceš  býti  pohřben?* 

»Zanech  to  popu.^* 

»Chceš  geště  něco?*  ptal  se  Jeffrem. 

bNíc,  necheyž  mne  samého.  S  Bohem  a  stůg 
w  bitwě  za  mne,'  by  neztratila  Hora  bogownjka— * 
doložil  wždy  slabsjm  hlasem  Jačenko^  na  druhau 
stranu  se  obrátiw. 

»S  Bohémi*  pozdrawíl  Jeffrem  s  gemným 
saucitným  přjzwukem,  s  ručnicj  opět  přes  plece 
přehozenau  dolů  sstaupage.  Jačenko  temně  zaste* 
nal,  wryl  ruce  do  země  a  horké  čelo  kryl  w  tráwě 
rosnaté. 

Jeffrem  doI&  sestaupiw  $e  zastawil,  nabil  zno- 
wu  ručnici  a  po  měsjci  pak  pohleděw  na  horu,  kde 
přjtel  k  smrti  pracowal,  setřel  slzti  z  oka  a  kwapil 
auwozem  na  pláň  pfjmo  ké  Klobuku. 

Takowý  wládne^^ducb*  Čemau  Horau;  jest 
owšem  přjčinau  mnohého  krweprolitj,  anto  i  po- 
zůstalé k  pomstě  krwawé  wyzýwá,  kterau  syn  po 
otci  a  wnuk  po  dědu  dědj  tak  dlauho,  dokud  dě- 
dictwj  to  smrtj  winnjkowau  aneb  někoho  z  potom- 
ků geho  newyhasne.  Gest  to  wšak  duch  rytjř- 
ský»  kterýž  hrdiny  proti  Turkům  wysjlá;  nebo 
mnohý  boguge  za  dwá  i  za  tři,  a  když  Turky  za- 
pudili, pr&wj:  nDwa  psy  gsem  zabil  za  tebe,  Mi- 
chale ;  tato  krew  teče  za  tebe,  Ivane,  a  Turka  gsem 
honil  za  mne ;  -^  wídjte,  mogj  miij,  že  gsem  wás 
nezahanbil,  buďte  spokogeni  !* 

Sauboge  gegich  gsau  bez  zášti,  beze  msty, 
neb  na  saubogsezwauce,  musegf  se  smjřiti,  a  tak 
srozwahau  mjřj  geden  na  druhého ;  často  ostanau 
oba  na  mjstě,  často  geden  nebo  ďruhý  brzy  po 
saubogi  umjrá ;  málokdy  wšak  geden  odcházj  ne- 
raněn  z  boge,  i  rózlauČj  se  se  zabitým  a  přigjmá 
geho  poslednjwůli — geli  gen  těžce  raněn,  že  geště 
mluwiti  může— aby  gi  oznámil  přjbuzným;  a  ra- 
něný se  rozlaučj  s  wjtězem  bez  huěwu,  dá  mu 
»s  Bohem*  a  žádá,  aby  bogowal  i  2a  neg,  by  ne- 
ztratila Hora  bogownjka. 

Tak  se  rozlaučili  Jeffrem  a  Jačenko.  Byli 
přátelé  ode  dáwna,  na  wýprawách,  w  bogi  stáli 
wždy  podlé  sebe,  a  tak  se  stalo,  že  we  wálce  po- 


Digitized  by 


Google 


379 


úeAnj  přepadli  nodnjho  Casa  dfim  Aclimeta«  boha* 
tého  Turka  bijže  Klobuku,  a  gali  dceru  geho  Zai* 
d«4  nazýwanau  od  Turku  hwězdau  gUřoj»  r&žj 
w^chodu^  miláčkem  Alla-owým  (Boijm),  burisau 
jprorokowau ;  a  že  Turci  mluwili  prawdu,  poznal 
Jaoenko  i  Jeffrem*  Keb  oba  naSU^ida  pohlednuwáe^ 
tamilowali  gi  sobe. 

I  Zaidě  se  Ijbilt  gioolii  tito  bugařj  lépe,  nežil 
opigj  a  wilnost)  xpitemélé  obliéege  Turků.  Jačen- 
ko  wšak  htzj  poznal,  že  přednosti  doiel  Jefirem 
we  srdci  Zaidiném,  i  ziwidélpoprwé  přjteli;  wšak 
Bedlauho  trwak  zášť  tato,  neboť  otec  Zaidin  wtrhl, 
když  oba  přátelé  Wzdáleni  byli,  do  Hory  a  příwedl 
8Í  dceni  zpět^  určenau  pro  harém  wezjra  mostar- 
ikého.  : 

Když  wrátiwšjm-se  bratr  Ja£enk&w  wypra* 
yrilp  co  se  bylo  přihodilo,  zwolali  straSliwau, 
kletbu  na  Achméta, 'hodili  .mtoice  přes  plece  a 
chwátali  ke  Kjobuku,  dnes — a  pak  skoro  každau 
noc.  Tu  nabyl  Jačenko  přeswedčenj,  že  miluge 
Benj  milowán.  Žárlíwost,  bolest  a  msta  prohnaly 
srdce  geho,  a  on,  wolný  Hory  syh,  neznal  wálně 
krotili*  Wida  wčera  spočjwati  Zaidu  na  prsech 
Jeffrenaowých  namjřil  na  přjtele;  wl^k  tenkrát  ho 
duch  geho  strážný  chránil  před  wraždau,  i  obra- 
tiw  se  utjkal  do  Hory  zpét«  a  dnes  wyzwal  Jeifre* 
ma  na  saubog,  by  se  nezrušilo  přátelstwj,  gak  pra> 
wiL    Konec  sauboge  wjme. 


*    *    * 


Zwyklý  po  skaliskách  wlasti  swé  skákati,  pře- 
lezl Jeffrem  lehce  wysokau  zeď,  zahradu  i  dům 
Achnietůw  raubjcj,  a  nynj  kwapil  k  pewně  ube- 
dněnému  harému^  ..Okna  budowy  té  byla  z^nířj-. 
žena  a  nynj  i  wnitř  dobře  ubedněna ;  kolem  plo* 
ché  střechy  běželo  wysoké  zábradlj»  které  wšak 
nahoře  se  procházegjcjm  wybijdku  do  dálky  ne* 
zbraňowalo.  Gsauť  tyto  střechy  obyčegné  procház* 
ky  žen  Orientalů  '*'),  by  newiděny  widěti  mohly.  Na 
této  terase  stála  postawa  ženská ;  gegj  pohybowánj 
i  útlost  audu  prozrazowaly  mladost  a  gemhost, 
gelikož  obličeg  gegj  dle  způsobu  Orientalek  hu- 
stým záwogem  zakryt  byl.  Stála  přes  zábradlj  na- 
hnuta a  naslauchala  ku  každému  třesku  listů  stromo- 
wých,  nebo  když  pták  we  hnjzdé  střásal  rosu  s 
křjdel  swých.  "Wsak  tu  zašustěl  Jeffrema  lehký 
krok  w  tráwě — ženština  se  wjce  přehnula-^- giž  gi 
sluch  wjce  nesáli).  Nynj  wystaupil  JefTrem  z  hauštj 
i  tleskla  radostně  rukama  a  odhodila  záwog  s  obli- 
čege  do  zadu.  Mcsjc  práwě  rozlil  swětlo  swé  po  obli- 

*)  Oby wa tele  w^cbodojcb,  borkýcb  teiny 


2egi  gegjm,  a  Černohorec  se  djwal  gako  oslepen  we 
krásnau  twář  Zaidinu,  i  kýwala  mu  milenka  k  milosti* 
a  Jeffrem  dlauho  newáhage  přistaupil  ku  bijzké  ci- 
přeší,  gegjžto  wrchol  o  terasu  sepodpjral.  Obra* 
tnost  a  rychlost,  s  gakowauž  se  po  hladkém  kmenu 
nahoru  saukal,  doswědčowaly  zřegmě,  gak  obwyklá 
mu  tato  cesta,  po  kteréž  mu  w  náruč  lásky  gjti  bylo* 

•Miláčku,  wyswoboď  mne!<  zarazila  Zaida 
Wýkwy  lásky  geho. 

»Co  se  ti  stalo,  swětice  má?*  zwolal  JeSírem 
poněkud  hlasitě. 

>Tiáe!«  šeptala  Zaida.  vWezjr  moatarský-* 
nechf  hoEblisa^)  nadchne  1-— poslal  pro  mne  Os* 
mana  bege  Zwornichanjna  **),  by  mne  zjtra  za* 
wezl  do  geho  harému. « 

»To  se  nestane !«  rozhoflilse  Jeffrem  a  twáře 
geho  hořely.  Silnegi  tisknul  milenku  k  srdci  swému. 
v  »0  nró  srdce !«  dj  Zaida '—  »ne$tane  sel  Gá 
8  tebau  prchnu,  twá  wlast  bude  má  wlasti*  ddoži* 
la  s  orientalskau  neostýchawostj.    . 

»Zaido  I «  zwolal  Jeffrem  pžekwapen ;  radost 
mu  nedala  wjce  promluwiti. 

vDIwjš  se,  miláčku  ?  —  Giž  gsem  wšechno  při- 
prawila;  mám  kljée  od  domu  i  od  konjrny-^« 

•Proč  to?« 

B Kdyby  nás  pronásledowali,  lehčegí  uprch- 
lém: Giemza  let]  s  wětrem  o  záwod— wem  Gi- 
em^Q,  lehce  gi  pcznáS,  gest  bjlá  gako  snjh,  a  oko 
gegj  weselé  gako  gazelino.* 

Jeffrem  se  zamlčel. 

»Nač  přemeyšljé?*  ptá  se  Zaida.  ^Pospj- 
cheyme  raděgi  odtud  I*  pobjzj,  Jefirema  za  ruku 
chopjc. 

uZaido !«  prawj  tento,  djwku  zastawiw—  i>ne- 
přigme  Hora  pohanku  •••.« 

{FohraČowánf,) 


DOMJiCJ  KRONIKA. 

z  PRABT.  W  auterv  21.  list  b^I  driáo  clnibý  koncert 
gednotj  Cecilianské.  Módnj  stránka  méla  tenkráte  převahu. 
Pan  Jan  Kep.  Škraup  podal  nowé  trio  w  rukopisu  pro  for- 
tepiano,  hausle  a  čelIo.  Hru  ta&táwali  ti  sami  pánowé,  ga- 
ko w  prwnjm  koncertu,  a  a  ro'wnatt  w^bomoag.  P)jgemn& 
lehkost,  geoi  we  skladbě  wládne,  neminula  se  a  žadaucjm 
účinkem.  Pochvala  byla  všeobecná  a  pan  Škraup  na  kovci 
gednohlasně  wywolán.  Zpéwy  se  %  wětjjho  djlu  dobi-e  da- 
řily. Spohr&w  128  ialm  bylpékným  úwodem,  slyšeli  gsme 
w  něm  silný  hlas  p.  Klaudiusové,  gemuž  neysfastněgájho 
sdaru  přegeme.  Tjm  zp&sobem  wynikla  p.  Miillerowá  w 
přewýbomýoh  duchownjcfa  pjanteh  od  Mendelstohn-Barthol- 

•)  Eblisa— alý  duch,  íert. 

*•)  Známý  co  gednalel  o  smjr  wezjra  Hercegowinr 
akého  s  Wládykem  Černohorským  w  r.  1843. 


Digitized  by 


Google 


sso 


dýho,  od  lUÍhoito  téi  uLoweckitc  přednAtena  byla.  Mni-* 
ský  sbor  s  tenorowým  soIem  od  Fr.  Kilckena  xnj  p)-jgemnS» 
a5  té  myšlénky  nékdo  gmý  páBem  slauti  mftie.  P.  'WaDJ- 
Čfik  mel  by  •  Umoiii  nijniégi  nakládati.  Ze  wlech  stfaa 
ilyljme  stýskati  sob6  na  takowá  tlé  bospodařeDJ,  a  gedinfi 
od  dobrých  ústawft  spěweckých  očekáwáme  oprawu  této- 
nepřilil  dlaulio  trwagiej  módy.     Část  sborn  se  opakowala. 


Z  Polné.  Radostj  nadSgnaa  se  widycky  srdce  mé 
naplnj,  když  w  Kwětech  Čjtám,  gaké  prospécby  probusená 
národnost  nale  Čioj.  Zde  Čtu  o  powstalých  Českých  kni- 
hámáoh,  tamto  o  řemeslnických  ákoUch,  ghide  o  prowo- 
aowaných  diwadlech,  o  besedách  a  tábawách  w  duchu  ná- 
rodojm  držených.  Praha  staroslawná  pfeddiásj  přjkladem 
swým,  a  ea  njm  ktáčegj  wleoka  téméj^  města  kragů  Česko- 
aláwských.  —I  Polna,  widy  Čechfim  wémá,  draáj  se  k  nim* 
neboť  fip  i  ona  giž  mnohým  wykáxati  m&ie.  Máť  biblio  • 
theku'  ^kolnj,  (gen  2  w.  p.  P.  Poimonem  pAwod  wzala),  po- 
a&stáwagjcj  %  wjce  nei  250  knih  poučného  i  zábawného 
•baahu,  gicbi  ppéet  se  co  den  pfíknpowái^m  a  dary  mno- 
{].  Gakož  pak  nedáwno  sase  spaDÍlomyslnj  wlastenci  a 
Brna  gi  nékolika  cennými  spisy  obdařiti  ráčili,  sačéi  se 
gim  tiito  wraucj  djky  wadáwagj.  I  di wadelnj  hry  se  sdft 
Částěgi  prowotugj,  o  klerýchi  wjcekráte  Kwětyspráwy  po- 
daly, pročež  o  nich  řeČ  tuto  íjHti  nebudu,  ale  radégi  k 
gine,  předtjm  sde'  newjdané  sábawé  se  obrátjm.  Usnesli 
se  iotiž  adegij  nailownjci  národnosti  nalj  la  pi3kladem  Pra- 
hy, České  obecenstwo  polenské  po  česku  ktsedami  labawor 
wati.  PrwQJ  byla  na  den  8.  řjgna  ustaoowena,  a  Polna 
dokátala.  Že  statnj  Čechowé  gelté  w  nj  žigj,  ktefjž  se  kn 
swémn  nagj.  Welebaé  dnohowenstwo  i  ostaAnj  slawná 
honorace,  a — což  neykrásnčgJjho-^wýbor  sličných  panj  a 
paniček,  genž  swým  liboxwučným  howorem  společnost  tuto 
pfjgemnau  učinily,  byli  s  množstwjm  méjíťanů  od  porada- 
tiďfi  s  radost;  nwjtáni.  Pokog  k  té  scfaAsce  odhodlaný  byt 
přeplněn.  —  Začátek  byl  učiněn  řečj  úwodnj,  směliigj^ý  na 
mrawný  a  aábawný  ůČel  tohoto  segitj  se,  kterauž  tuto  po- 
dáwám : 

nWeleotěnji  ^elewáženj  Páni  I  DrahooeiiBé  Paniky  I 

Tfárod  Český  wehnoeně  powsiáwá,  tasadiw  se  o  to, 
by  Česká  řeč  gak  před  Časy,  patřičného  uctčnj  docfaáseln 
negsauc  déle  opowrhowána :  tak  giž  wyprawugj  wAbec  ci- 
soiemci  we  spisech  swýcb.  Wiech  národA  oko  na  Čechy 
s  podiwenjm  hledj ;  netřeba  se  wjoe  aa  Čeltinu  styděti.  Če- 
ské hlasy  aawsnjwagj  opět,  netoliko  w  semi  německé,  ale 
i  sem  francauzská,  wlaská  a  anglická  s  gakýmsi  milým 
utěienjm  poslaucháwá  národnj  pjsně  české  a  úst  rozencA 
naiich.  W  takowéto  wadálenosti  wxkřjsila  sase  naze  milá 
Praha  sláwu  ČechA  dlauho  poxastřenau.  Tam  žigj  mu- 
žowé  ledinami  giŽ  krylj,  pracowawje  nennaweně  po  ce- 
lý wěk.  swAg,  nehledjce  přitom  Žádné  mzdy  gine,  než  aby 
se  Česká  řeč  rozSjřila ;  tam  i  horliwj  ginochowé,  néŽné  panny 
a  paničky  sUwu  každého,  neSetřjce  tfpkostj  žádnýdi,  by 
gen  řeč  wlastenecká  okřála,  ponecháwagjce  rozkoáe  břicho- 
páskAm,  sami  scházegj  se  pospolitě,  aby  maudrým  roc- 
mlauwánjm  užitečných  uménj  nabywže,  ge  zase  wenkowskVm 
ČechAm  zdjleli,  kogjce  se  tau  radoktnau  naděgj,  že  tenkrát 
dobré  w  Čechách  nastanan  Časy,  aŽ  měáfan  i  rolnjk  české 
mrawy  a  český  gazyk  sobě  zamiluge.  Když  ty  slowůtných 
praotcA  wěmé  djtky  wřady  dychtiwě  se  stawj,  obhagugjce 
gaayk,    dědíctwjm  nám    gedtné   pozAstalý,  slujíno   ať  k  nim 


•e  př^ogj   i  ?ohia  wu^cft^lk,     Midliy  n^nSjfbf   P^b/t, 

kde  přjgmenj  mě^ťanA  na  rod  Český  poukaziígj^  neměla  by 
Polna,  gednnu  ieehuwIHmÁj  Žádné  djtě,  chowagjcj  ge^tě  srdce 
české?  ie  adeg^  miste  láska  kwlaUtl  geité  ohowá,  teto 
důkazem  gest  duete;  ^$ká  ^«tftf«  Čili  schAzka  ČechA  sde^ 
ájch  České  řeči  milownych.  Negenom  wzácni  Páni  ale  i 
něžné  Paničky  milau  př)tomnostj  swan  nás  potěáify.  PřO* 
toX. radostné  wolám,  hudFtei  nám  ^vMektii  upřpiioě  w}CámU 
Pak  přednážeiy  se  určené  k  tom«  předměty  wt  pře^ 
stáwkách  k  rozmlauwánj  odhodlaných  takořka  we  čtyřech 
oddělenjch.  —  Neypfwé  apjwala  se  pjseň  od  Zdenky  Né- 
nečkowé :  »Tft  kwjtkatc  a  průwodeaa  4^att  kytar,  nadsl 
následowala  pjsefli  aCikánowa  pjáťalka«  pfowázená  forte- 
pianem.  Po  přestáwce  Četlo  se :  SuiJ  mudrcowé,  nowj 
Mázni  od  J.  K.  Tyla,  pak  iti  zpjwálá  národnj  se  sbjrky  p. 
Erhena:  Stog  hrnáha  w  Ijrém  poN,  p*i  pvAwodn  fmtepÚH 
na.  Opět  přesUidka.  Po  té  bylo  na  lortafiaoa  přednáieoe; 
Druhé  Potpourri  a  Českých  národu jch  pisnj  od  Labického, 
načež  gsme  slyželi  deklamowánku  :  » Sedlák  na  biUiame 
od  Jana  a  Hwězdy ,  a  národnj  pjseft  Erhenown  \  Ce  pak 
t|  naii  dělagj,  pH  fortepiasu.  P.o  poaledn}  .přestáwce  spj- 
trala  seK.  'Winařického  pjseA  lowčj :  Dopole,  háge  a.  U  d. 
t  prAwodem  fortepiana,  a  na  to :  »Sen«  od  Mž  Pospj&ilowé, 
■  prowásei^  dwau  kytar.  —  UkonČenj  stalb  te  krátkýA 
doslowem,  a  na  to  národnj  hymnaa:  Slyi  nás  užechny  a 
hwězdné  dáli  atd.  —  Že  podnikatelé  národnj  zábawy  této 
sáměru  swého  dosáhli,  za  to  gim  ručj  slowa  welewáženého 
a  wAhec  milewaského  p.  aěéťanoaty«  ktefýmii  ire  gnéns 
wjech  hostA  před  odchodem  aa^benj  awé  progewil  aŽ  w 
tento  smysl:  Děkugeme  w£em  wesměs  za  tato  nám  při- 
prawenau  přjgemnan  sábawu,  a  přegeme  si,  aby  se  nám 
hno  epéi  ntee  podobného  poskytlo*  XSMMaas. 


SWETOZOR. 

Na  železné  dráze  a  Londýna  do  Birmingbamn  gesdj 
odedáwna  wAz,  w  němžto  se  zwlážtnj  kawáma,  swlážtnj 
gjdelna  i  zwlážtnj  dámská  komnaU  nalézá.  Nowiny  wy- 
prawngj,  že  wAz  ten  welmi  dlauhý  a  hezky  áiroký  gest, 
oož  owlem  gestli  pH  prwnjm  neselhali,  weUni  se  prawdl 
podobá.  Co  neydřjwe  uwidjme  snad  i  celé  tančjmy  na 
párnjch  wozjch,  a  pak  bude  gen  třeba  gjti  do  nich  na  bál 
—abychom  se  tam  neb  onam  dowezii* 

Někdo,  suchý  tak  na  rozumu  gako  na  těle,  chtěl  se 
dáti  malowat.  »Gak  Wás  mám  malowati,  ^ane.ec  tázal  se 
ho  maljř,  i>wodojmi  harwami  aneb  w  olegiPit  — » Myslil  bych 
w  olegi,«  odpowěděl  onen  pán,  » abych  trochu  tučněgéjm 
wypadaLa 

Nowiny  aCkronicIea  tryprawugj  nás1edngj<j  anekdetu 
z  Irska.  Cestugjcj  Angličan  ptal  se  swého  wozky,  co  by 
nacházegjcj  se  na  wclkém  domě  litery  6.  P.  O.  (General- 
Post-OíHce,  wieobecný  požtownj  úřad),  znamenaly.  >»0  pa- 
tte,<(  byla  geho  odpowid,  t»což  oewjte  oo  to  znamená  ? 
To  znamená  :  >>God  Preserve  0-Conell«  (BAh  tachowe/ 
O^Gonella;,  a  gá  srdečně  přiswědčugi !« 


Časopis  UBto  wychásj   we  %tHim  a  w  soboln  po  pAUrijdi;   kaidUa  drukan  átHiu  pMáwé  ■•  p«lar«howi  přjloka.    Medplicj  ao  n  wydawatelo  ■•  Itwrt 
léta  48  kr.,  we  kaSkkopectwjek  na  p41  léta  1  »1.  36  kr.,  na  e.  k.  poitáck  p4U.  t  ni.  M  kr.  atr. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze* 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HárodnJ  zibftwnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjelo  95. 


99,  lUtopaau  ÍS43. 


10.  r.  běh. 


■■ 


ČernohorcL 

(JPokraiowénj,) 

Djwka  zbledla^  krutá  bolest  trhla  obliéegem 
ge^m.  »  Alláh !«  zwolala,  oko  na  ginocha  upřewií^ 
i  swjtila  z  toho  oka  neyhlub$j  bolest^  zaufalost»  smrt; 
»WjS  co,  duSemá^o  šepce  temně —  »má8  kynžal 
po  boku»  dey  mi  smrt-^do  Mostaru  nepigda — * 

Jeffrem  se  wrhl  k  nohaum  gegjm  a  zljbal  ru* 
ce  gegj.    »Dey  se  pokřtíti*  prosil. 

»Ano!<*  zwolala  djwka  maně  kžiwota  se  wrá- 
tjc — »twĎg  Bůh  gest  můg  Bůhí« 

JefTrem  se  wzcbopíl.  —  »Dey  pozor,  angele 
mňg!«  prawj  wážně,— »Masji  wěřiti  wBoha  olcc; 
genž  stwořil  nebe  i  země — * 

«0  Alláh  I  badul«  wece  djwka  ruce  na  in*sa 
položjc. 

•Mnsjš  wěřtii  w  Ježj^  Krista — *  pokračuge 
^noch  we  wyučowánj  MohamedáBky  dáte. 

i»Budu,  budu!«  gístila  djwka. 

»A  w  ducha  swatéhot*   předřjkáwá  Jeffrem, 

»Wěř,  miláčka!— budu!* 

»A  w  neyswětěgšj  pannu?*  pťá  se  negapný 
učitel  dále. 

»0  Alláh!"  zwolala  djwka-^»toť  BAh  lásky 
— wéřjš  ty  takě,  žiwote  můg?«   ptá  se. 

»Wérjm!«  požehná  se  Jeffrem. 

iiTwá  wjra  ge  má  wjra !"  wece  djwka. 

Ginoch  sewrel  negapnau  křesťanku  w  námi 
«wau*  i»Tak,  má  Zaido*^-*dj — »giž  nám  nepře- 
Jcáij  nic  u  štěstj-^^oiewřen  gest  ti  průchod  do 
Hory — prchněme !« 

»Ano«  ano,  prchněme*  —  přiswědčj  ra- 
dostné Zaida—  »ale  pozomé^mAg  milý,  než  bude- 
úie  na  poli,  pak  ať  honěgj  orla  na  Balkánu.  Ško- 
4a,  ie  tu  nenj  Jač^nko ;  kdes  nechal  přjtele  swého  ?* 

•  Na  cestě  ho  nálezném!*  odpowj  Jeffrem 
trudně,  pres  zábradlj  se  wyšwihnuw.  Prawiq 
obemknul  kmen,  lewicj  Zaidu,  a  tak  se  spauštěl 


dolů  djlem  nc^ama  se  chytage,  djlem  prawicj 
•trom  silně  swjrage.  Bázliwě  se  tulila  Zaida  k 
němu,  lokte  swé  silně  okolo  šjge  gebo  owinuwái«  a 
zawřela  oči,  by  newiděla  hlaubku  pod  sebau.  Šťá* 
•tně  se  dostal  Jeffrem  aeswým  drahám  břemenem 
dolů ;  aby  se  zouwil  po  pracném  namáhánj,  zůstal 
chwjli  státL  SUida  ukiyta  hlawu  na  prsa  geho  a 
plakala  tiie. 

»Co  go  ti^  swětice  má  7*  ptá  se  starostliwé 
Jeffrem. 

«Zpomněla  gsem  siná  otce— ale  om  mě  chce 
2adat  do  Mostaru — proto  ho  opauštjm — gis  ge 
má  duše  pokogna  — *  prawila  djwka  slzu  z  okt 
stjragjc,   »gsem  hotowa  tebe  následowati.* 

Chopila  Jeffrema  záruku,  anynj  chwátali  po* 
dlě  harému  do  prostranného  dwora.  Z  gedné  strany 
se  táhly  dlauhé  konjmy,  z  druhé  dům  nádherný 
Achmetůw  a  bjty  otroků  i  giného  služebnictwa. 

Zaida  wy táhla  z  tuniky  dwa  kljče»  podala  ge* 
den  Jeffremu  a  okázala  na  konjmu. 

*  Nezapomeň  na  Giemzu  bjlau  gako  snjh—  * 
Šeptala  mu  geStě  gednau  do  ucha.  Lehkém  kro- 
kem se  bijžil  Jefirem  kekonjrně,  pozorně  zastrčil 
kljo  a  zlehka  otwjral;  při  otwjránj  wšak  wrzly 
dwéře  a  zbudily  w  konjrně  spjcjho  Wolhara  otroka. 

»Kdo  to  7*  zwolal  pacholek,  čerstw^  wjtr  na 
twáři  ucjtě. 

Jeffrem  se  přitiskl  na  zeď  do  stjnu^  wšak  by- 
strý Wolbar  ho  giž  zahlédl. 

wHoil''  zařwal — >Černohorci!*  Wjce  wšak 
pronésti  nemohl,  nebo  Jeffrem  k  němu  přiskečiw* 
chytil  ho  za  chřtéa*  a  dusil  nešťastného  otroka. 
Polekaná  přikwapila  Zaida. 

»Honem,  honem!*  prawila — »ten  otrok  ce- 
lý dům  wyburácj.*  —  Hbitě  podala  Jeffremu  na 
stěnách  wisjcj  třmeny,  a  Wolhara  swázaw,  ose- 
dlal Jeffrem  bjlau  brůnu,  co  zatjm  Zaida  hlawnj 
wrata  otewrjt  běžela.  Těžce  wrzaly  w  stežegjch 
sw^ch. 


Digitized  by 


Google 


382 


sMashalIah  1«  bylo  slyšeti  lilas  na  dwoře  — »co" 
tropjte,  otroci?" 

» Chraň  nás  prorok!*  přiskočila  wydešená 
Zaida  k  Je(Fremu«  kterjf'  koůě  na  dwůr  wywádél — 
i>to  můg  oteci^' 

»Kdo  to?"  wolal  Achmet.  wWzhúru  otroci ! 
Chopte  se  ho!  Stug  — kdo  to?« 

nčemá  Hora\^  zahauknul  JeCTrem  na  koně 
se  mrštiw,  Zaidu  pak  k  sobě  posadiw  uháněl  ze 
dwora. 

Ze  spanj  wyděšenj  otroci  a  služebnjci  wybě-* 
hli  na  nádwořjt  i  Osman  Bey  přihébl  dolů:  dale- 
ko geště  slyšeli  utjkagjcj  za  sebau  lomoz  a  pokřiky 
na  to  zaznět  du$,ot  kónu  ge  stjbagjojch  w  usi  ge» 
gich.  Giemza' se  snažila  zaslaužiti  pochwaly,  gia 
o  nj  byla  Zaida  wydala,  wšak  pod  dwogj  tjij  mi- 
^zely  brzo  sjly  gegj  a  prostora  mezi  pronásledugj* 
"cjmi  a  prchagjcjmi  byla  wzdy  kratšj  a  kratšj*  a 
když  uprchlj  giž  do  auwozu  ^'ahowského  wražili^ 
nebyli  pronásledownjci  ani  sto  skoků  wjce  od  nich 
wzdáleni;  giž  widél  Jeffrem,  že  mu  nic  giného  ne* 
zbýwá,  nežli  se  potýkati  a  zahynanti.  Achmet  a 
Osman  byli  daleko  před  ostatnjmi  a  giž  zagásali. 
anto  rána  s  hory  nad  aužlabjm  zahučela  a  Achmet 
wykřiknuw  se  s  koně  káceL  Maně  utichl  lomoz 
pronásledugjcjch. 

»To  mluwll  Jačenko  !•  wece  Jeffrem  na  djw» 
ku  pohlednuw,  která  téměř  bez  sebe  gsauc  nepo- 
zorowala,  že  gegj  autěk  snad  otoe  žiwotstál;  gen 
hlas  miláčkůw gi  probudil*  I  diwila  se*  že  pronásle* 
downjci  umlkli^  ba  že  tryskem  ačač  pozorně  zpátky 
uháněgj. 

» Alláh  I «  zwolala,  »co  to?  — Kdo  to  střelil?* 

Jeffrem  wšak  nedáwal  odpowědi,  upřeně  se 
djwel  na  skálu^  kde  byl  přjtele  w  saubogi  zabih 
Hěsjc  lil  posledaj  swé  pablesky  na  mjsto  to :  tam 
klečel  Jačenko>  o  lokte  se  k  zemi  podpjrage»  wge* 
žeru  rubjnů,  a  gako  topasy  kapala  krew  posledoj 
z  prsau  geho.  Ručnice  ležela  u  geho  nohau,  kte- 
rau7,  poslednj  sjlu  sebraw,  přjtele  a  milenku  wy- 
s«i'obodil ;  i  djwal  se  nynj  za  milenkau^  wšak  brzo 
dopraudila  geho  krew,  a  on  k  zemi  sekloniwwywolai 
silně:  nZaido I«  Jeffrem  pozorowal,  gak si  gegsmrt 
křečowitě  obgjmá. 

»Toť  Israele  hlas !«  ulekla  se  Zaida,  slyšjc  swé 
gmeno  tak  nenadále  s  rakowým  duši  prorážegjcjm 
hlasem  wolati,  a  pohlédnauc  na  skálu  zděsil*  se  ge- 
šle  wjce:    »Há  — co  tam  ?« 

»Jačenko,«    wece  Jeffrem  koně  odwrátiw. 

« Jačenko  1?«  zwolala  djvika  —  p Jačenko !« 
opakowala.     »Umřel  za  nás?<^ 


»Noptey  se,  Zaido!«  wece  Jeffrem  koni  uzdu 
popu  s  ti  w. 

»Eblisa  stál  na  prahu  Černé  Hory,«  prawi* 
la  Zaida  temně,  do  záwoge  se  úžegi  zahalugjc. 

Wládyka  sjdlil  wUmáči;  tam  zaměřil  i  hned 
se  swau  milenkau  Jeffrem^  ani  dworec  swůgne* 
nawštjwiw.  Kdokoliw  ge  na  cestě  spatřil,  djwal 
se  s  potěšenjm  na  ně,  hoši  záwiděli  Jeffrcmu,  krá- 
sné hrdé  djwky  Černé  Hory  Zaidě,  starci  pak  chwá* 
lili  Jeffrema,  že  si  statně  newěstu  wydobyl  z  do- 
mu nepřjlelowa,  gak  dobrému  Černohorci  slušj» 
ačkoli w  matky  pottchmu  na  ginedia  žehraly,  ž« 
mu  cizá  djwka  miiegšj  domácjch,  a  tak  se  staloj  že 
w  četném  průwodu  přirazili  do  Umáče. 

nFanel^*  předstaupil  Jeffrem  s milenkau  před 
wládyku,  uctiwě  sice  ale  hrdě  s  neshrbeným  týlem 
—  »zašel  gsem  si  pro  newěsta  do  středu  nepřjtele« 
chceť  býti  roatkau  nowyxh  bogownjků,  by  nepod* 
lehla  Hora  pode  gho  newěřjcjch.* 

»Co  prawjšj  Jeilreme?^  dj^  na  to  wládyka — 
Bwždyť  ge  djwka  ta  sama  newěřjcj.* 

sOna  wěrj  w  Boba  .stwořitele,  Ježjše  Krista* 
swatého  Ducha  a  neyswětěgšj  Pannu* — wece  Je- 
ffrem — »ppp  gi  pokrij  wodau.a  naučj  gi  dělati 
křjž  ;  co  chceš  wjc>  pane?« 

»]\lluw  djwko«  —  obrátj  se.  wládyka  k  Zaidě, 
Bgest  prawda,  že  cbceš  býti  prawowěřjoj.?*^'.        i 
»Co  wáš  Faris*)wěrj,  wěřjm  t^ž,*    zalep- 
tala Zaida. 

»Hm< — zamyslil  se  wládyka  — »wšecluio  do- 
bře; ale — obrátj  se  nagednau  k  Jeftremu-^  »proč 
gsi  se  rauhal  pannám  našim,  bledage  newěstu  mezi 
nepřjtelem  ?« 

»Ai  panel*  dj  Jeffrem  horliwě  —  » nechtěl 
gsem  dopřáti  krásu  ztupilému  wezjru  mostarské- 
mu  -^pohleď  sem  I*  Při  tom  rozbruiul  záwog  s 
obličege  Zaidy,  která,  že  poprwé  na  gegj  nezakry- 
tý obličeg  tolik  mužských  patřj»  se  zarděla  studem, 
gako  čerwánky  wečernj.  » Zdali  luna  krasšj  nad 
dceru  Achmclowu?** 

Gonáci  zaweyskli,  starci  cbwálili  krásu  Zaidi- 
nu,  která  plačjc  ukryla  se  na  prsech  Jeffrcmowých. 

>i Prawda,  Jeffreme!*  wolali  saubogownjci  ge- 
ho—  wučiňdle  wůle  geho,  panel*  dotjrali  na  wlá- 
dyku, který,  o  blaho  kraganů  swých  péčliwý,  ža» 
I  )stnc'přemjtal  následky,  gež  únos  ten  mjti  může. 
Pohledná  wšak  na  lid  widěl,  že  zde  opjránj  marné: 
neb  často  musj  býti  wládyka  lidu  po  wůli  a  musj 
dbáti  na  rozmar  geho.  1  nesměl  tedy  zřegmě  od- 
tniauwati. 


*)  Farys— Turku  Achilles,  hrdina,  rek. 


Digitized  by 


Google 


383 


BWšecbno  dóbře«  Aogl  milj" — prawil  k  Irdu 
8?  ukloně  —  Tf^i  g&  saudjm  stegně  s  wámí^  gca  ať 
mi  Jeffrem  gešté  gednu  otázku  zodpowjdá.« 

vMluw  pane,  mluw!*  tleskali  Černohorci 
pochwalu  s^cmu  wládykowl. 

nGestli  paks  pomyslil,  Jeilreme*  —  obrátj  se 
irládykak  prosebnjku  —  i>žc  wezjr  mostarsk^  únos 
swc  newěsly  na  Cemé  Hoře  msijt  bude?  Gsau 
Iwogi  kragacé  powinni,  trpěti  za  tebe  7« 

»Ai  pane!« — dj  Jeffretn  —  i»geden  za  wšc- 
choy  a  wšíckni  za  gednohoj  tak  to  držjwali  Cer- 
Bohorci.  My  ubigem  Turky — ať  přigdau  1  aadělánia 
kořisti  a  naši  gonácise  powyrazj.  Nenj-li  prawda, 
braiřj?"  obrátj  se  k  shromáždě nj. 

iiPrawda»  pravda !<■  gásali  Černohorci—* 
vbeztoho  ge  hrozné  ticho  w  Hoře,  třeba  krato- 
chwjle  I« 

»Nuž  tedy  buďsi !«  wece  konečně  wládyka  k 
swolenj  přinucen,  nbudiž  wolna  dcera  Achmetowa 
na  Černé  Hoře!"  S  tjm  odewzdal  Zaidu  JeiTremu 
á  'udjlel  gj  ochranu  celého  národa. 

vHodný  hoch  to,  Jeffrem,«  prawili  starci  — 
vnaše  detitaké<<  —  prawili  druzj  —  ppraw]  Černo* 
korci  1<K   gi«J"*»g»ko  niy  býwali  z  mládi"  ostatnj. 

sGinošisi  obstaupili  JefIVema,  djwky  Zaidu/ 
pop  gi  pokřtil,  a  ona  se  požehnala  swatým  křjžem. 
Jeffrem  činil  přjprawy    k  swatbč ;   wládyka  wšak 
přemeySlel,  gakby  odolal  Turkům,  poněwadž  wi*. 
nu  trestati  nesměl.  — 

»Pochwiílen  budiž  Bfihl«<  prawil  Jačenkůw 
bratr  Ivan,  den  po  JeíFremowěswatbě  na  práh  swě- 
toice  geho  wstaupiw, 

»A  Ježjš  Kristus  !<>  děkowal  Jeffrem  podlé 
Zaidy  se  zdwihnuw  a  přjchozjmu  wstřjc  popošed. 

»i  Duchswatyi*  pokropj  se  Ivan  wodau  z 
kropenky  u  dweřj  wisjcj.  ■ 

sAmenl'*  doložj  JeiTrem.  vWstup  dále  Ivane 
a  pogez  semnau,  pohostj  tě  žena  má!<^ 

Ivan  se  wSak  s  prahu  nehnul  a  gakoby  po* 
zwánj  neslyšel,  prawj:  »Kde  ge  m&g  bratr,  Jef- 
freme?* 

Jeffrem  se  zarazil:  »Na  stráni  g7*abówské<' 
'—  odpowj  —  »padl  we  aprawedliwéoi  a  prawém 
8aubogi.« 

v  A  kdo  mu  obgednal  pohřeb  ?«  ptal  s^  Ivan 
dále. 

Jeffrem  se  zamlčel  a  sklopil  oči;  neb  pro 
milenku  zapomněl  na  přjtele,  a  nechal  ho  k  po- 
trawě  ptákům  azwěři. 

Ivan  nepromluwě  slowa  odešel.  S  ztjsněnými 
prsy  djwal  se  za  njm  Jeffrem,  neboť  wědel,  co  zna* 


menala  náwStěwa  Ivanowa,  a  přiznati  se  musel,  že 
skutečně  winen  gest. 

Druhý  den  se  roznášela  pówěst,  že  Jačenko 
nalezen  a  pohřben  s  wyšklubanýma  očima  a  na- 
polo* giž  od  zwěře  ztráwený.  'Jeffrem  se  zarmautil 
wjce,  tipké  si  čině  w^xitky. 

Brzy  po  pohřbu  Jačenkown  wstaupil  kluk 
Ivanůw  do  dworce  Jeffremowa,  něco  w  šatu  oba- 
leného pod  paa(dj  nesa. 

i»Mňg  pán  se  tě  dáwá  tázat*,  prawj  drze  k 
Jeffremu,  šat  před  njm  rozwina  a  na  bambitku 
a  kynžal  okazuge  — -  » zdali  se  ti  neljbj  nářadj  to* 
to,  gest  prý  to  dědictwj  po  Jačenkowi.<< 

pPřjgde  na  to,  geli  užitečné"  —  odpowj  za- 
mračeně Jeffrem — '  nzkusitho  musjmel" 

Y»Dobře!<(  dj  kluk,  a  bambitku  a  kynžal  opět 
w  šat  zaobaliw  bral  se  ze  dwora. 

tf Jeffrem  propadl  krwopomstěl*'  powjdali 
sobě  sausťdé  geště  téhož  dne —  j»Ivanuw  kluk  tam 
byl  8  didiclwjml^ 

Od  té  doby  minul  nijr  z  prsau  Jeffremowých» 
třásl  se  strachem  oswau  milowanau  Zaidu ;  kdykolivi^ 
ráno  wstáwal,  neb  wečer  léhal,  mnil  gl  býti  do  we- 
čera  neb  do  rána  wdowau;  kdykoliw  se  něco  pře* 
.  de  dweřma  šustlo,  lekal  se  a  chápal  zbraně ;  po 
mnoho  dnj  giž  ani  z  domu  ncwycházel;  neb  widěl 
Iwana  ozbrogeného  často  obcházeti  dworec  geho. 
I  trwal  pořád  gako  w  zimničném  zápalu,  wšemož- 
ně  se  snaže, ulagiti  před  Zaidau  přjčinu  gednánj- 
swého,  by  gi  před  časem  nelekal;  neušla  wiak  ntí- 
lugjcj  ženě  strast  chotě  swého,  i  mlčela,  wědauc, 
že  ka/dá  otázka  po  přjčioě  Jeffrema  welmi  zabolj. 
sEblisa  stál  na  prahu  Černé  Hory  při  wkročenj 
mém,  gágsemto  tušila !« — wzdychala  často  Zaida 
pohlednauc  na  Jeffrema,  který  den  ode  dne  chřa- 
dnul; i  byloby  ho  geště  toto  nepřestálé  napoutj 
ducha  porazilo,  anto  se  náhle  wše  změnilo. 

^'ezjr  mosiarský  žádal  u  wládyky  potrestán] 
wrahu  gfrahowskýcb ;  wládyka  wšak  dal  onu  w  la^ 
topisech  znamenitau  odplowěd:  »Gseiti  hotow  pbň 
trestati  winnjky,  pakli  se  Turecko  zawáže,  potře- 
•taii  wšecky  ty,  kterj  se  laupeže  na  nás  dopu- 
stili.«  S  tjm  padl  los  boge,  a  wálka  mezi  Turky  a 
Černohorci  sotwa  ukončená  wypukla  znowa. 
(^PoTaradowánf.) 


DOMACJ  KRONIKA. 

Wla9ien«ký  náJ  umélec,  p.  Emnmtel  Mnx  *) ,  nawrá- 


•)  Gesliť  to  br«lr  wftbcc  «námélio  p.  Jana  Mata,  trV- 
teC>ného  socháte  praiského,  o  iterémž  wít  č.  35.  Iciosnjcli 
Kwčtú. 


Digitized  tfy 


Google 


884 

til  «e  na  nékusrý  £••  %  'Rjma  do  milé  na^  Prahy.  Gíl  p»-  SUTÉTOKOB* 
wé  poslal  z    onoho  swStowUdného  m^sta    krásné  popr$j  w 

Pánu  zesnulého  professora  na  wysókých  školách  Pražských  Že    poaemsLa   sprawecUnost   podiwné   nápady    mjwi, 

41  zaUadauIe  ústawn  pro   dospělé    newidomcc,    p.  Aloyěia  mftze  tento  pfjklad  dokázati.     Diwadelnj  sloha  ir  Mediolá- 

Mlnra  \    pozdSgi  wěnowal   kapli  dotčeného  úsUwu  krásnau  nu  poz&sUwil  wdown,  %tÍXa  žádala,  hy  |ý   sluiba  mužowa 

sochu  sw.  Rafaele  archangela  j  nynj  pak  pťiwezl  s  sebau  mimo  ponechána  byla.     Ponéwadi   ale   diwadelnj    pravidla  pauze 

některé  wzorky   k  budaucjm    pracjm    wétájm  djlem  wlaste*  služebnjky    mužského     pohlawj    powolowaly,     přížlo    žele- 

neckým,  wýtečné  ifi  wýiwory,  wydlé  z  mistrných  rukau  ge*  cné   práwo    s    lidskan  miloBrdnostj   w  dlanhý  spor.    Kone- 

ho.    Gsaut  to  sochy  z  kararského  mramoru  a  sice  p.  Marii$  teé  se  naiel  prostředek  ten.  Že  áena  mjsto  po  choti  swém 

s  Jezjikem,  nás  Přemysl  Stadieký  a  powSstná    ff7asf<i  re-  sice  dostane,  že  ale  musj  službu  w  iatech  mužských  zastá- 

kowská.     Těžko  bylo  by  mně  mluwiti  o  wýbortiýdi  těchto  watí.  (?  !)-* 

djlech ;  nebo  wyznati  se  musjm,  Že  mi  nechtěgj  ani  na  ga*  W  Pařjří,  tomto  faíawnjtt  městě   de^ntapio  a  chri'- 

zyk  slowa,  gežto  by  náležitě  wygádřila  cit,  pogjmagjcj  dujíi  lisowanébo  swěta,  nacházj  se  1628  propuštěných  galegujch 

při  tom  krásném,  rozkošném  podjwánj.  Nechať  tedy  pronese  trestanců,  genž  pod    polícegnj  dohijdkau  gsau,   a  586  lidj, 

o  nich  saud  sw&g — a  toho  zagisté  wplné  mjře  zasluhugj—  genž  kaucj  za  sebe  složili;    konečně  wjce  neŽ  50.000  lídj, 

někdo  giny,    w  podobných  wěcech    znalegjj    a    wytřelegžj  ;  gimž  krádež  gest  řemeslem,  oepo^ugjc  ani  marnice  a  log* 

mfižeť  ge  shlédnauti  každého  dne    od    10  hodin    zrána  do  djře  na  wzácné  pány  hragjcj. 

3  hodin  z  poledne  w  Kláro wském  nstawu  pro  dospělé  slep-  Dne  16.  fjgna  b.  r.  byla    w  Pařjži  zwlá^nj  hudebnj 

ce  pod  Bruskau.     Co  se  mne  tkne,  gsem  tjm  cele  ngistén,  slawnost.     Marjíal    8ouU    dowolil    toUŽ    zawesti   u    wogska 

že  nikdo,  budsi    giž   panhým   přjtelem    nmy    aneb    wlasti».  wieobecné  cwiěenj  we  zpěwu    podlé   WUhélmQwa  způsobu, 

leě  s  žiwau  radostj  a  ČisUu  rozkožj,  dotčei^é  mjsto  neopu-  Ode  Čtyř  měsjců  cwičj  se  giž   1000  mužů  od  8  pluků  pa- 

stjií.     Zwláátě  pak  musj    tu  zplésati  dujíe  slowanská — nebo  ijžské  posádky    w  tomto    uměnj.      Gmenowaného  dne  Ďyli 

ten  Přemysl — ta  Wlasta  fiale  gsau; — tak  mistrně  nadchnul  z  nich  oni,  kteřj  za  ten  čas    neylepij    pokroky  učinili,  do- 

ge  umělec  rázem  a  duchem  slowanským. — Rafael  pak  a  Ro-  hromady  d60  mnžft,  poneyprw  wefegné  skanáte  podrobcnL 

dička  Páně  gsau  zagisté  gasným  swědectwjm  hluboké  zbožné  Okázawje  na  rozličný  způsob  theoretické    i  praktické  zná* 

duze  p.  Maxowy.     Mně  aspoů  trne    smysl    podiwem:  zdáť  mosti    swé,   kteréž    o    důkladnosti  učenj    swědčily,    zpjwali 

se  zagisté,  gakoby  byla  z  kamene  wžecka  studenost  a  mr-  pak  wltckni  dohromady  Čtyry  sbory  s  podiwu  hodnau  san- 

twota  zmizela,  gakoby  geg  byl  prostanpil  oheň  a  nadchnula  hlasnostj,  coŽ  od  těchto  idrawýdi   a   silnýek  hlasů  veliký 

wraucj  žiwotnost.     Srdce  tu  pogjmá  radost   a  čistá  hrdost  dogem  způsobilo. 

národnj,  nebo  ten,  geito  umj   we  chladný  mramor  mrtwýni  Francauzský    Časopis    uEntractetf    pjáe    nésiedowně  o 

dlátem    takého    ducha  wkládati,    nái  gest,    wlastenee  gest.  wodnjm  léčitelstwj,  kteréž  gak  známo,  w  N^mcjch  wynale* 

"Wtoech  dalijch  řečj  úmyslně  pomjgjm   a   gedno  toliko  po-  zeno  bylo ;  xWJecko,  co  se  koliw  na  pathie  končj,  patij  a 

dotýkám,  že  nale  Praha  z  rukau  nažeho  p.  Masa  gejitě  wý-  plného   práwa   Německu*      Německo   založilo    homeopMtkiif 

tečněgjíj  a  nesmrtelnau  památku:  sochy  Swatých  nabich  apo-  wynalezlo  sympathii,  a   má  do.;rau  porci  apathie*     Hiféro» 

Sioltk  slowanských  Cyrilla    i  Metud9ge  snad  w  dosti  krát^  pntkie  (wodoléčitelstwj)  gest  rowněž  geho  gměnjm,  fl^dro-^' 

kém  čase  obdržj.     Soofay  tyto,  budauce  okrasan  některého  pathie  gest  obswlá«tnj  lékařský  způsob,   k  němuž  se  něga- 

chrámu  Páně  pražského,   bezpochyby  týnského,    tjm    wzáo-  ká  řeluC  nosič  wody  a  láhwice  na  wodu  potřebogj.    Němé- 

něgij  stanau  se  každému  Čechu,    poněwadŽ    budau    darem  Čtj  pani  doktoři  měli  giž  as   50  rozličných,  wclmi  způsob- 

krále    nažeho,    neymilostiwěgSjho    Ferdinanda,    wěnowaným  ný^m  a  pfjgemných   saustaw,    gak    do  druhého  swěta  posj- 

hlawě  měst  českých,  stsroslawné  Praze,  a  wěrnémíu  národa  biti,  potřebo wali   Wbak    opět    něgaký  nowý.     UmfšUmiowa 

naiemu. — Widauce  pak,  seč  gest  oá$  wýtečný  wlastenee,  a  sausuwa  byla  giž  do  wody  padlá,  š  Hahnetumnnskau  nedalo 

gakau  důwěrau  ho  poctil  sám  cjsařský  pán  a  král  náj,   ko-  se  giž  na  wodu  wydělati ;    tedy  utwořili  wodnj  léčitelst  wj. 

gjme  se    milau   naděgj,  Že  téŽ   i   socha    Karla  IV.,  gakanž  Príessnitz  gjm  zbohatnul,    tjm  wstanpila  němé  ckým  pánů  a 

wýbor  nniyeraity  nalj  při  slawnosti  500ketého  jubileum  bij-  lékařům  woda    do  ust,   tak    že    giž   žádné  anti  pathie  proti 

Že  mostu  posUwiti  samý^j,  bode   bez  pochyby    djlem  na-  hydropathii  necjtili.     LéČenj    to  rozžjřilo  se    po  celém  Ně- 

ieho  p.  Maxa.                                                                  W.  8.  ši.  mecku;  we  wžech  láznjch,  w  Badeou,   w  Emsu,    w  Teplící 

hragj  se  hydropathické  walčjky.«  — , 

Wtlewázcfiému  čtenářstwu  našemu  předběžně  se  oznamuge^  že 

Kwěty  na  rok  1S44 

iřihrdie  za  týden  voydáwány   budau.    Při  tomto  rozmnoženj  listů  čili  obsahu   i  cena 
předplatný^  ačkoli  w  poměru  gen  mjrně  zwýSena  bude^  totiž: 

předplacenj  čtuortlelnj í  zL  stř. 

„  pňlletnj ...••.     2    5,      „ 

.,  na  celý  rok *    •  '  3    ,,    45  Hrr. 

^  K  wěíšjmn  pak  ulehčení  oněch  pám\  kteřj  časopis  náě  c.  k.  poštami  odebjragj  aneb  odebj^ 
rati  w  aumyslu  magj,  posawadnj  cena  poStoionj  i  budaucně  beze  tcšeho  zwýšenj  po* 
trwú,  a  předpláceti  se  bude  gako  glndy: 

na  pul  léta,  se  schvoálnj  obálkau        2  2/.  36  ftr. 

a  když  této  obálky  potřebj  nebude  (gestli  totiž  pan  od- 
běratel giž  féěgaký  ging  časopis  pod  swým  adresem  po*' 

šfau  odbjrati  budc)^  toliko 2    „    12  „ 

Obšjrněgšj  ndwčštj  o  btidaucjm  vogdáwánj  Kwětn  co  ueydřjwe  podáme. 


CMopit  iMlo  wyekaBJ   we  středa   a  w  •obolu  po  pAUňjch;   každuu  dr«h*u  •xHlu  pUdów«  ••  piUarekowa  přjloka.    Předpláej  m  ii  wydaiwvtelo  ■*  etwrt 
I#ta  4S  kr.,  we  knihkiipeetwjch  na  prii  lé(a  1  si.  36  kr^  na  c.  k.  pocUch  půli.  t  ml.  S6  kr.  siř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


HárodnJ  zábawnjk  pro  Cechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjslo  96. 


£•  prosince  tS43^ 


10.  T.  béh« 


Černohorci. 

vWjs-Hpak^^'  wyprawowala  ochotná  sausedka 
Zaidě,  »že  wstaia  Černá  Hora  pro  tebe  proti  Tur* 
kúm?  Achmet  padl  na  Grahowě  při  twém  autěku>  a 
wezjr  wypowědél  Černohorcům  wálku.« 

vÁlIah!  Ježjši!  Mug  otecI«  w} křikla  Zaida 
a  gako  bez  smyslů  letěla  ku  swému  muži. —  nKdo 
zabil  mého  otce?<'  zwolala  zaufale  Jeffrema  ucho- 

PJc- 

.Jačenko!**  wece  tento  temně* 

»A  ty?<*    wolala  Zaida  hlasitegi. 

.Gá  propadl  pomstě^  že  gsem  neobstaral 
pohřeb  Jačenkňw« — Zaida  wšak  wjce  neslyšela — 
swezla  se  po  Jeffremowi  k  zemi,  a  dlauho  trwalo, 
nežli  gi  opět  k  žiwotu  wzkřjsili. 

»Můg  otec!«  byly  prwnj  grgj  slowa;  wjce 
nepromluwila,  gen  rámě  okolo  šjge  JeíTremowy 
obwinauc  plakala  tiše.  Tichý  zármutek  se  rozhostil 
po  obličegi  gegjm  a  ssál  na  kořenu  žitj  gegjho. 

-K       *       * 

Ručnice  Černohorci!  se  ozýwaly  na  hranicjch 
wždy  četněgi  a  častégi ;  gednotliwci  přqiadali  byty 
Turkůw  a  přiháněli  stáda  gegich  do  Hory;  wezjr 
mostarský  wšak  tráwil  čas  přjprawami,  neboť  uza* 
wřel  pokořiti  hrdé  Černohorce, 

A  w  skutku  nehrozilo  snad  nikdy  wětšj  ne« 
bezpečenstwj  Hoře,  gako  nynj ;  neb  negen  že  we- 
zjr sám  šestnácte  tisjc  lidu  do  boge  proti  Čemu* 
hořcům  powolal,  spogil  se  s  njm  též  pasa  skutar- 
ský  se  čtyřmi  tisjci  Albánců  proti  Hoře. 

AVIádyka  wšak  také  nelenošil;  powolal  celao 
Horu  do  boge  a  obsadil  wšechna  do  Hory  přjcho- 
dná  mjsta;  k  Nixichu  poslal  400  mužů,  sám  p«k 
se  postawil  s  wětšj  čáslj  Černohorců  w  Umáči  a 
na  horách  ^rahowských,  ačkoliw  mnohau  geště  wea 
před  horami  ležjcj  Turku  ponechati  musel. 


a 


»Jeffrem  ať  obhágj  a  dobrowolnjky  Vrani- 
n«l«*)  wzkázal  staršjmu  obce  wládyka^  dobře  wě- 
da>  že  Jeffrem  srdnatostj  a  obezřetnost]  nad  gine 
wyniká. 

Sotwa  se  w  obci  rozhlásilo,  že  Jeílrem  a  do- 
browolnjky půgde  bránit  Vraninu,  odebral  se  Ivan 
k  Jeffrercowi,  který  práwě  se  Zaidau  se  hádal,  aby 
s  njm  nechodila:  neb  ona  chtěla  prowoditi  man* 
želá  swého  na  mjsto  w  bogi  gemu  určené;  gak 
mile  wšak  Ivana  zahlédla,  ulekla  se  zakrjfwag)C 
prsa  muže  swého ;  nebo  giž  wěděla,  co  znamená  u 
Černohorců  krwomsta,  newěděla  ale  posud,  že  wše* 
cka  pomsta  zmízj  w  Čas  wálky. 

Ivan  te  pokropil  swěcenau  wodau  a  powele- 
biw  Trogici  swatau  wsraupil  do  komnaty.  .Turek 
se  na  nás  strogj,  JeíTreme!"  promluwj — .protoi 
uzawřeme  mezi  sebau  mjr,  dokud  nepobigem  po« 
hana!* 

•  Budiž !»«  wece  Jeffrem,  podanau  prawicipři- 
gjmage.     .Půgdeš  semnau,  Ivane  ?« 

•Půgdu.     Kdy  hodláš  wytáhnauti?« 

.Geště  dnes.<* 

.Dobře  —  připrawjm  se!«     Odešel. 

•Newěrný  muži !«  prawila  Zaida.  .Wychwa- 
lugjť  ženy  našich  harémů  wěrnost  Slowanů  —  gá 
toho  neshledáwám!* 

.Zaido!«  rozpálj  se  hněwem  Jeffrem. 

.Nenj  toprawda?*  pokračuge Zaida  dále — 
itnepřjtele  swého,  bratra  wražednjka  otce  mého 
bereš  s  sebau,  a  mě  nutjš  se  laučiti  s  tebau  !• 

Jeffrem  se  na  chwjlí  zamlčel.  .PůgdeS  se 
mnau  \^   rozhodl  konečně,  Zaidu  obegmuw. 

A  Jeffrem  učinil  dobře,  že  záhy  k  Vranině 
odtáhl;  nebo  druhý  den  giž  haukaly  neustále  ru* 
čnice  Černohorců,  gimž  Turci  taktéž  odpowjdali. 
Osman  Bej  wyšel  s  prwnjm  oddělenjm  wogska  z 

*)  Ynnina  a  Lesendría  gsau  malé  ostr&wkj  na  po* 
brcij  aJríaUkťm,  k  Černé  Hoi-e  patřjcj. 


Digitized  by 


Google 


3S6 


Klobuku  a  táhl  přjmo  ke  Grahowa  ;  čjra  wjce  wsak 
se  Hoře  bijžil,  tjin  hustégšj  padaly  rány  Černohor* 
cil,  kteřj  dle  rozkazu  nikde  na  odpor  se  nesuwj- 
ce,  stále  ustupovali  až  ke  Grahowců  Osman  se 
za  nimi  tlačil>  nedbage  že  postupowánj  to  wogsku 
geho  welmí  záhubné  gest;  nebo  Černohorci  po 
gednom,  po  dwau  rozptýleni,  obkličowali  ho  wždy 
hustěgi,  a  Černohorec  málokdy  chybj.  We  Gra- 
howci  wšak  se  zdálo^  gakóby  se  usaditi  chtěli,  i 
dal  Osman  na  tuto  wes  autokem  hnáti.  Černo- 
horci wydrželi  gen  tak  dlaulio^  dokud  se  ženy  a 
děti  newystěhowaly ;  mužštj  se  přidali  k  bogownj- 
kňm,  neboť  w  takowých  přjpadnostech  se  promě* 
nj  každá  chýše  we  twrz  a  každý,  kdo  zbraň  unésti 
muže,  stane  se  bogownjkem  pro  wlast  a  rodinu 
swau.  Nynj  se  opět  rozprchli  kolem  wogska  Oí* 
manowa,  smrt  neustále  do  řad  geho  wysjlagjce. 
Tak  to  šlo  skrze  Viluši,  Špilu  a  Zagoru  (Zahořj) 
až  k  Riece^).  Zde  wšak  se  stáhli  Černohorci  w 
hustý  lem  okolo  Osmana,  tak  že  mu  nemožno  bylo 
dále  postupowati,  ano  i  zpátečnj  cestu  musel  si 
autokem  wydobýti.  Tu  počali  Turci  beze  wšeho 
pořádku  a  porůznu  utjkaii,  a  gako  beze  smyslů 
wyzýwali  chrabré  Černohorce  k  wětšj  pomstě,  anto 
gim  mjsta,  hudy  utjkali,  zapalowali.  Sotwa  dwě 
třetiny  wogska  přiwedl  Osman  wezjru  nazpět ;  osta- 
tnj  pohřbila  Hora. 

Podobné  nebezpeč]  hrozilo  též  Vranině  a 
Lesendrii,  kamžto  pasa  skutarský-  zraky  swé  za* 
měřil. 

Vranina,  gakožto  znamenitěgšj,  nese  gmeno 
iwrze,  ačkoli  se  twrzj  nebo  pewnostj  žádné  podoby 
nemá.  Njzké  tenké  zdi,  sera  tam  několik  náspů 
a  přjkopů  gsau  celá  pewnost  mjsta  toho,  a  protož 
se  zdálo  nemožnost],  mjsto  to  ochránit  před  mocj 
pášete,  který-  se  swými  Albánci  a  mnohými  děly 
na  pobřežj  stál,  hotugjc  se  na  ostrůwek  ten  auto* 
kem  hnáti. 

JeíFrem  přehlédl  dobře  nebezpečenstwj  sobě 
hrozjcj,  i  činil  gakožto  zkušený  bogownjk  wše  k 
odwrácenj  geho :  dal  kopati  nowé  náspy,  sem  tam 
oprawowati  hradby,  a  byl  giž  se  wšjin  hotow;  když 
gednau  z  wečera  pozorowal,  že  se  Albánci  k  au* 
toku  priprawugj,  tak  že  na  druhý  den  walná  práce 
wšem  nastáwala.  Probljžel  geště  gednau  wšechny 
přjprawy  a  každau  stráž,  důtklíwýmislowy  k  ostra- 
žitosti napomjnage. 

uHljdey  dobře,  Michale  !<(  prawil  k  strážnj- 
ku  na  břehu  wýchodnjm,  i>a  pošli  uši  očjm  na  po* 

*)  Malá  reka  mezi  pUtij  a  horami  grahowskými,  od 
Černoborcíi  pauze  Reka  ^Rieka)  nazwaná. 


moc,  aby  se  zhowadílý  Turek  nechlubiUie  přepadl 
nepřiprawené  Černohorce !« 

»Ba!'  odpowěděl  strážnjk;  nna  Hoře  wšak 
se  to  lépe  boguge,  kde  si  nepřjtele  wyhledati  mo* 
hu,  než  tady,  kde  čekati  musjm,  až  ke  roně  přigde. 
Bude  to  tuijm  zjtra  weselá  reydowačka,  JeSreme  !* 

>-Tak  se  ždi,«  wece  Jeffrem,  »a  možná  že 
nás  pozwau  giž  w  noci.* 

W  tom  se  ztrhl  weliký  hluk  we  twrzi,  bylo 
slyšeti  několik  ran  z  ručnic,  a  hned  na  to  widěl 
JeíTrem  malau  lodku  několika  wesly  hnanau  přjmo 
k  táboru  tureckému  ubáBěti.  W  nj  stál  Turek* 
obnaženým  kynžalem  Vranině  hrozjcj.  Jeffrem 
w  něm  poznal  A^u  pášete*  I  obrátil  se  do  twrze^ 
pospjchage  dowědět  se ,  co  se  tam  přihodilo,  an 
mu  několik  Černohorců,  Ivan  w  čele,  z  njzké  brá- 
ny wstřjc  wyst^upilo. 

» Zrada*  Jefireme,  zrada!*  wolali  geden  přea 
druhého. 

»Kdo  zpáchal  zradu  7«  zkřikl  Jeffrem.  vMluw 
ty,  lyane!* 

wPočkey,  Jeffremel«  dj  Ivan.—  wGakýoby* 
čeg  gsme  zdědilí  po  otcjch,  když  někdo  z  nás 
zradj  bratry  swé?« 

« Zrádce  musj  umřjt!«   wece  Jeffrem. 

nDobřel^  přiswědčj  Ivan;  vale  když  žena 
zrádce  ten — gak  tenkráte  ?« 

©Umře  též!«  wece  Jeffrem, newěda  proč  se 
uleknuw — nge-Ii  wdaná,  powinen  gest  muž  ženu 
utratit.* 

pNuže  tedy  se  připraw,  Jeffreme!«  weee 
Ivan— »twá  žena  zradila  Horu  Turkům  I  Aga,  kte» 
rý  nám  utekl,  byl  w  rozmluwě  s  twau  ženau  po- 
stižen. ^^ 

Jeffrem  zawráworal  zpátky ;  pak  se  ale  wzcho- 
piw  na  Ivana  se  obořil.  » Ošemetný  lháři  I«  zařjčel 
a  mrštil  gjm  k  zemi.  W  tu  samu  ichwjli  ale  byl 
seuŤen  druhými  Černohorci. 

» Propadl  gsi  saudu  wladykowu  I«  wolali  wši- 
ckni,  DŽesfiáhlrukauwražednaunabogownjkaHory 
wčas  wálky!  Wůdee  giny  musj  býti  ustanowea, 
ty  gjm  déle  býti  nemůžeš !« 

Jeffrem  sezpamatowah  » Máte  dobře,  saudru- 
zi !«  prawj —  »to  wšak  byla  rána,  která  by  i  Horu 
rozwiklala — protož  mi  odpustj  Ivan.« 

nZnám  ceniti  bolest  twau, «  dj  Ivan,  na  pro- 
to budiž  zapomenuto  wšechno.^* 

»Pogdtel«  zaskřjpá  Jeffrem  zuby— uapře- 
swědčjte  se,  že  zákony  otců  znám  1« 

I  šli  hned  do  twrze  a  Jeffrem  wstaupil  do 
swého  bytu.  Kolem  stáli  Černohorci  s  napnutými 
ručnicemi,   w  komnatě  též  několik  Zaidu  střežjce. 


Digitized  by 


Google 


387 


nd>o  swéiati  se  nesmj  woln&  Černokortnka^  prá* 
wo  to  náležj  gen  manželi  a  u  swobodn^ch  wlády- 
kowi 

Giž  se  welmi  setmělo,  skrowná  lampa  oswě* 
cowala  dosti  temně  komnato  wůdce  černohorské* 
ho*  Wzadu  stála  o  zeď  podepřena  Zaida  skljče- 
uk,  neboť  newěděla,  co  s  nj  se  djti  bude.  Obli* 
čeg  gegj  wšak  negewil  hrfizn  aniž  měl  vrýmz  ten, 
gegž.  popsati  nelze,  kteráž  ale  wjdáme  u  lidj  na 
zločinu  postižených* 

»JeffremeI«  zwolala  radostně,  muže  swého/ 
do  komuaty  wstupugjcjho  zočjc  a  běžela  mu  wstřjc 

Jeffrem  se  bolestně  odwrátil. 
(fiokonieuj.) 


Z  poUtiny 
J.  Bohdana  Záleského  přeL  L.  R.  z  RittersbergfA* 

Hop  hop!  cwálem,  koni  wraný! 

Do  domácj  nes  mne  stninj! 

Krátké  chwjle 

R  ienč  milé, 

Do  Suiriiť  mi  shiž! 

Od  Pjalyhor,  Pawoloéi, 
Liti  náá  chrabrý  giz  se  točj,} 
říalewajky, 
Lehké   čagkj 
Plynau  Dneprem  guž. 

Regestrowj  *)  k  bogi  spéij, 
Čehrynowci  tjm  se  té^j, 
Oswobodj 
Ge  z  nehody 
Ukrajinský  stunn. 

Zahrá  země  pod  kopyty, 

Prach  pomete  slaupem  wtbitý, 

Hárá!  knky, 

Hlahol  djky 

Létj  s  hlasem  surm  **). 

Ho  ho!  darmo!  nikdy  w  stepi 

WrahCi  lest  mě  neoslcpj. 

Gak  se  bigj  ? 

Kde  se  krygj  ? 

Znám  gak  Mursa  ***)  hord! 

Ai  Kosáci  tam   se  wálj, 
Sawle  sečj,  z  ručnic  pálj, 
S  rázným  plesem 
Wsudy  nesem 
Gen  ohefí  i  mord! 

Wěii  mé  se  naskytagj, 

HIučj  střelby,  tranby  hragj. 

Chrt  míig  btéká, 

KomoA  čeká, 

Skwj  se  moge  zbraji. 


*)  RegestroTT]  totiž  Kozáci  w  regestry  zapsanj. 
**)  Surma,  tak  nazwán  wálečný  roh  KosákA. 
•••)  Murza,  wAdce  Utarský. 


Widjm  drahan  lerni  swogi, 
Gak  pod  stromem  smutná  stogj^ 
Oko  w  pláéi 
Gj  se  máój, 
Bjlau  lomj  dlaň. 

rfech  neklesne  twoge  sjla, 
Nech  neswadnan,  ieno  milá  ! 
Twářj  rfiie; 
Búh  pOmftie, 
"Wede  k  sláw«  nás  ! 

'Neplač,  neplač,  lásko  moge! 
Wjlězem  se  mrráijm  a  boge, 
Horem,  dolem 
S  psem,  sokolem, 
Přigdu  w  rannj   Čas. 

Až  tě  probudj  ze  spánj 
Wraucj  moge  celo  ván  j, 
Zbraň  se  blyžtj, 
Zpěw  se  pr>fttj. 
Pak  mii  pozdrawttg! 

Neplač,  neplač!  Čas  nám  mine, 
Wrah  mne  wolá,  wlast  mi  kyne ;  • 
Žehney  tebe       ^ 
BAh,   BAh  z  nebe!  — 
Dále,  koni  mAg  I 


DOMACJ  KRONIKA. 

z  PRAHT.  We  čtwrtek  23.  listopadu:  TřefJ  přeď 
pinfnj  Jconcerf.  Byl  to  slaiwrný  záifěrek  tak  álechetného 
podniknntj.  Pro^wozowatelé  i  poslauchači  wšickni  splynuli 
w  romrném  opogenj,  w  geden  blahý  celek.  Urertura  z  ope- 
ry »Oberon«  od  K.  M.  Webera  zbudila  hned  z  počátku 
w  sále  opramrdowé  zbauřenj,  a  musela  opakowána  býti.  W 
této  nebeské  skladbě  nenj  geden,  ale  tisjc  ČarownVch  rohA, 
při  nichž  každá  žílka  w  těle  tancuge.  Prof.  BUhnert  hrál 
na  TiolonČello  malý  koncert  od  F.  A.  Kummera  "welmi  pě- 
kně a  byl  wolán.  Na  to  zawzněl  fngowý  sbor  a  welké  li- 
tanie  od  W.  A.  Mozarta:  uViaticnm  in  domino  mo- 
rientium,  miserere  nobis.  Pignus  fnturae  gloriae,  mi* 
serere  nobis. «  Nikdo  by  neuwěřil,  že  Mozart  sbor  ten 
w  šestnáctém  roku  napsal,  kdyby  irěc  ta  dt''gepisně  doká- 
zána nebyla.  Herkules  dusil  hady  w  kolébce,  a  Mozart 
byl  giŽ  w  plenách  webkáncm.  Měl-li  by  kdo  na  mysli 
pOTTznesti  nás  ge^tě  o  stupcil  ^Vse,  tomu  by  nczb^Tralo 
giného  nic,  nežli  uchýlit  se  k  Bccthovenowi.  Geho  pátá 
symfonie  (C — moll)  wedla  nás  w  triumfu  do  nebeských 
rjáj.  Kdosi  ]ito'wal,  že  w  každé  skladbě  geho  nacházj  se 
něco  poáíetilého  a  dětinského,  čjm  přepodiwný  dogem  ruSen 
býwá.  Takowé  mjsta  gsau  ale  gen  gako  čaroděgný  oblak, 
za  njmž  mrelemocný  kauzeinjk  stogj  a  nelusené  swěty  ža- 
snaucjmu  uchu  zgcwuge.  Po  skončeném  přewýbomém  pro- 
wedenj  obrátila  se  srdečnost  k  řediteli,  p.  Fr.  Skranpowi, 
gemuž  obecenstwo  wřelé  djky  w  hlučném  Tvolánj  zřegm5 
progewilo.  Kdo  takto  o  chudobu  pečugc,  toho  zdobj  duie 
neyslechclněgsj.  *• 

Z  Hysokého  Mýta.  (Opožděno.)  Giž  od  mřsjcc  zářj 
panuge  w  okolj  města  našeho  neobyčegná  činnost  we  sta- 
wěnj.státnj  železnice.  Po  celé  Čáře  wyikrulé  od  České 
Třebowé  přes  Ausť  a  BrandVs  až  k  Pardubicjm  a  Starému 
Koljnu  hemzj  se  tisjce  lidj,  zaměstnaných  tu  nawáženjm  wy* 
sokýcli  hrázj,  onde  prokopáwánjm  zwýsin.  Welmi  oblí- 
nán práci  pAsobj  proráženj  průchodu  podzemnjho,  čili  tu- 
nelu, twrdau  skalau  u  Chocně,  kterážto  po  Třebowickém, 
240  sáhA  dlauhém,  neydeUj  a  snad  gediný  bude  na  celé 
dráze  od  Holomauce  ku  Praze.  Bude  pak  to  welezagjma- 
wá  gjsda    tjm  krásným  údoljm   Sázawským   a    Orličjm  od 


Digitized  by 


Google 


3SS 


Zábřehu  morawského  ai  ku  Chocní,  po  tolika  smélekJeuu- 
t)cli  mostech,  temnem  tunelů  ohluSugjcjch  rachotem,  a  pak 
pijgemoým  úilabjm  Austecko-Brandýsk^m,  njmž  někdy  sla- 
wný  Žerotjn  a  stjhaoý  Komenský  krÁčj^al.  Zel  gen,  ie 
tato  ginde  tolik  žiwota  a  žiwnosti  pHná^egjcj  dráha  téměř 
hodinu  od  města  naioho  gest  w^dálena  a  tudiť  gest  se  báti,  ie 
mjsto  wýhod  iádadých  obywatelstwu  sdeg&jmu  ugmu  w  ii- 
wnostech  přinese.  —  U  swelebowánj  města  i  letos  pilně  se 
prokračowaloj  Na  náměstj  posta weny  gsau  dwě  ozdobné 
kamenné  kaány^  gimž  s  gata  posawadnj  neaubledné  dřewě- 
né  nstaupj;  učiněn  též  počátek  slawěnjm  kauálů  we  dwau 
ulicjch,  kteráito  práce  prj»tjbo  roku  dále  se  powede,  a  pak 
k  nákladnému  dláiděnj  ulic  a  náměstj  se  přikročj.  Wýrok 
smrti,  nade  dwěma  wěžmi  městskými  wy nesený,  trwá  sice 
posud,  a  wšak  méifanstwo  wysoce  sobě  wážjc  těchto  pew- 
ných  pomnjkíÁ  Otakarských,  wžemožne  se  wynasnažj,  by 
wykonánj  smutného  rotsudku  od  nich  odwrátilo  a  negen 
pro  ozdobu,  nýbrž  i  pro  potřebu  města  potomstwu  ge  ucho- 
walo. — Některj  přátelé  mládeže,  mezi  nimiž  přednj  osoby 
w  městě,  usnesli  g^au  se,  učiniti  wkiad  do  Matice  české 
pro  zdegdj  »koInj  knihownu.  která  gtž  po  deUj  čas  i  k  za- 
kladatelům dědictwj  Swatojanského  náležj.  Prawj  se,  že  i 
ikola  nowá  se  má  stawěti,  což  stane-li  se,  přáli  bychom, 
by  se  za  přjkladem  giných  dwau  měst  wěnaých,  Poličky  a 
Králowé  Dwoni,  i  w  Mýtě  ařjdilo  stawenj  potřebám  djtek 
i  gícb  pěstaun&  zadost  Činjcj,  za  něž  hj  stawitelúm  i  přj- 
žtj  potomstwo  powděčno  býti  mohlo.  ^ 

íV  Bechyni  dne  28.  íistop.— Z  Pl^orljka  nás  docházj 
přesmutná  zpráwa.  Godna  z  neysličněg^jch  perlj  nasj  wy- 
soké  a  Bohu  djk !  také  práwě  národnj  šlechty  utonula  26. 
listopadu  wlasti  a  trpjcjmu  élowěčenstwu  w  moři  wjičností. 
MladlsLwá  kněžna  Gabriela  —  kwětina  to  před  sedmnáctí  - 
t  osmnácli  lety  z  rekowné  krwe  našich  Karlu  Schwarzenberg& 
w  bTahém  maniclstwj  s  kněinau  Josefioau,  roz.  hrabčnkau 
a  Wratislawů  wyrostlá — sklonila  swau  sličnau  hlawu  pod 
kosau  neuprositelné  smrti.  Gejilě  4.  listop.  o  gmeninách 
awého  knjžecjho  otce,  an  se  w  knjž.  hradu  Worlickém  u 
přjtomoosti  mnoha  wrchnostj,  ale  také  we^kerýcli  rychtář& 
celého  welikého  panstwj  slawná  hudebnj  akademie  dáwala, 
okauilila  swau  mistrowskau  hran  na  forleplanu,  na  kterémž 
nástrogi  prý  málo  sobě  rowných  umělkyil  měla,  tak  w«íe- 
chen  sbor,  zwláSť  ale  knjž.  pAwodce  té  slawnosti,  že  sobě 
kus  ten  gediný  opakowati  dada,  po  wywedenj  hry  w  roz- 
paiu  otcowské  lásky  zdrželi  se  nemohl,  aby  swau  milowa- 
nau  dceru  neobgaw  u  přjtomnosti  plesagjcjch  hostj  nezu- 
Ijbal.  Wybomě  do  Českého  gazyka  se  znagjc,  pau»tě]a  se 
s  každým  poddaným,, neyradi^gi  ale  s  chudými  a  nuznými 
w  howor,  tě^jc  slowem  i  skutkem.  Krom  dobročinnosti 
neznala  a  neměla  žádné  wá»ně  ;  protož  ncdíwno,  že 
gi  lid— sličnau  tělem,  spanilegAj  ale  gestě  du^j  — ncginak  než 
wtélený.m  andť^lcm  nazýwal,  a  že  bohužel,  práwě  tato  do- 
bročinnost i  prjčinu  k  gegjmu  brzkému  wykročenj  ze  swě- 
ta  zawdati  mMa.  Odjwagjc  prý  wlastnjma  rukama  čtyry 
welnii  opuštěné  a  na  djle  také  zmrzai^ilé  sirotky,  tak  se  nad 
nimi  hořem  pohnula,  že  se  bolestného  pláče  zdreeli  nemo- 
hla, po  čemž  ulehsi  wjce  uepowstala,  ač  se  na  ge«^j  uzdra- 
wenj  nelitowalo  seč  §v.n  láska  roditelská,  nměnj  lékaři"!  i 
modlitba  wěrjcjch  býti  muže.  Cenu  gegj  neylépe  hlas  lidu 
Dswědču^e.  Slzjm,  znage  gi  od  dětinstwj,  že  mi  přáno  nc^ 
nj  pro  wlastnj  nemoc  k  hrobu  gi  doprowodili  5  slzjm  co 
wlastenec,  že  ta  nadógcpiná  kněžninka  z  tak  wysokého  ro- 
du, od  njž  tolik  dobrého  daufati  bylo,  a  e:jžto  rowných  u 
wvii  našeho  urozenstwa  nt-mnoho  wídjme,  opět  wíaslcn- 
ským  naděgem  zmiiela  ý  slzjm,  ie  trpjcj  člowěčeustwo  tako- 


wého  tn  mdlla  sbswén^  íršct^iii;  tl«ým  alt  tlejwlc  nad 
hlubínau  bo^tj  rodičů,  gesž  poklad  takowé  ceny  v  tépb 
letech  stratiK.  Kjman  podle  hlasu  lidu  saudě,  l>yl  by 
o  nj  napsal,  že  neměla  buď  narozena  býti,  nebo  gsaue  na-^ 
rozena  umjniti^  an  byta  wžjni  práwem  :  adellciae  honánuin.* 
Než  útěcha  nám  křesťanům  i  knjžecjm  gegjm  rodičftn  ^ý** 
wá  ta:  že  bez  dobrotiwé  prozřetelnosti  Božj  wlas  s  hlawy 
nepadá ;  2e  často  giž  z  gara  žiwota  w  dokonalosti  dozrálo, 
60  se  nám  před  Časem  umjrati  zdá,  a  te  tieaahytfe  co 
krftpěg  w  moři,  ale  plnau  mjru  svré  individuálnosti  až  do 
radostného  shledánj  podržj,  kdo  s  nás  na  wěčnost  odstu- 
puge.  íf-  '•  Boi^ilefcý. 

Z  HOIfOMAITCEs  Podáwagjna  kaidoroéřné  apcáwu  • 
pokroku  gasyka  českého  na  zdegáj  akademii  stawowské, 
nemůžeme  opomínauli,  i  letos  w  powědomost  uwéstí  počet 
posluchačft  českých,  an  práwě  njm  se  potěšitelně  gewj,  ié 
wědomj  drahé  národnosti  a  newybnutelaé  potřeby  gasy- 
ka w  zemi  panugjcjho  we  mládeži  wlastenské  wždy  wjce 
procitnge.  Čtenj  české  započalo  se  w  řjgnu  n  přjtotnnosti 
125  posluchačííw,  mezí  nimiž  66  Slowanů  a  59  Němcfi,  a 
dle  studij  a  giného  zaměstnánj  :  44  práwnjkfl,  27  filosof&y 
41  humanistů,  6  úřednjků,  1  ranhogič  a  6  wlastnjch  aka- 
demiků.— Wzácný  dar  a  aoamenítý  přjspěwek  k  gazykozpy- 
tu  českému  podala  nám  ty  dni  tiskárna  Skamidowa  spi- 
sem KJácelowým  :  O  poČátcjch  wědeckých  mluwnictwj  če- 
ského* Některé  gine  djla  pHgdMi  w  krátkosti  do  tisku.*^ 
W  djlně  zdegbjho  akademického  řezbáře,  K.  MelnickéhOy 
zhotowen  a  12.  listop.  na  hřbitow  starobrněnský  přewežen 
gest  památnjk  pohřbenému  tam  slowútaénau  Bonifaciowi  Buš- 
it o  wi,  někdegSjmu  prof.  filosofie  na  Teresiáně  a  w  Litomyžli* 
Záležj  w  obelisku  kamenném  8  stř.  swýdj,  se  snaky  stawu 
nebožtjkowa,  kalichem  a  bfihlj,  ^Ucljčenými  ratolestmi  mj- 
ru, gehož  muž  bohabogný  w  hrobě  dožel.  Na  mramorowé 
tabuli  wyrytý  gest  nápis  :  uBonifacio  Buzek,  piarum  schola-  . 
rum  professori,  imitanti  lilum,  quí  >tdocuit  sicut  potesta- 
tem  habens.u  Nato  Piiborii  31.  Januarii  1788,  moriuo 
Yetero-Brunae  21.  Junii  1839.  Amici  posuerunt.«  Což 
ctitelům  Buzkowým  wůbcc,  zwlástě  pak  těm,  genž  ke  zřj- 
děnj  pomnjka  přjspěwky  swými  nápomocni  byli,  wědomo 
činjmc.  ^  ^* 


SVTETOZOR. 

NyněgSj  nowý,  w  Kobolenci,  Koljně,  Trientu  a  g.  w 
skutek  uwedený,  a  djlem  na  myblčnkách  starého  německého 
inžinýra  Girjho  Kiniplera  zpočjwagjcj  opewuowacj  způsob, 
wedlé  nť'hož  i  nowé  němccko-spulkownj  pewnosti  Ulm  a 
Ra^tadt  wystawČli  se  magj,  záležj  w  tom,  že  se  wcliká  na 
slrateg;ir.ky  důležitých  mjstech  položená  města  toliko  ge- 
dnoduchými  waly,  přjstupy  k  nim  wsak  silnými,  welkými 
samostatnými  twrzemi  ohražug^j.  Twrze  tyto  zakličugj  pro- 
story w  poměru  mnohem  wětSj,  než  dřjwěgSj  podobná  dj- 
la, a  gsau  pomocj  zwenku  nazwjce  zakrytých,  začasté  ko- 
likopatrowých,  silnými  zdmi  krytých  a  obiiágce  swé  dobře 
chránjcjch  baterij  a  giných  wydutých  staweb  o  mnoho  bct- 
pečněgáj,  než  gindy  býwaly,  spolu  pak  gsau  tak  staweny, 
že  ge  posádkau  mnohem  men^j  brániti  lze.  Než  se  ncpřj- 
tel  k  wlastnjmu  městu  přibljžiti  může,  musj  tedy  tyto  wzá- 
gemně  se  chránjcj  hradby  dobyti.  Konečně  zastáwagj  tyto 
twrze  mjsto  opcwněných  táborů  w  neywětájm  rozměru,  po- 
něwadž  tak  zřjzeny  gsau,  že  se  wcliká  armáda  mezi  nimi 
polem  položiti  může. 


Cá»opift  teato  ^t-^-rkaxj   w*  ntrtén   a  w  ••hotn  po  ptlUriiírh  :    kAřtIan  ilriibaii  stre<I>i  pftdáwi  ••  pňlárchowá  přjlob*.     PfcJplacj  ••  h  wy^awatcla  na  vtwH 
lěia  4S  kr.,  we  k n ihk upéct vrjeh  n«  f»M  léu  I  k1.  36  kr^  ■•  c.  k.  poáMkch  púU.  S  si.  afi  kr.  »ir. 


Wydáwáajm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


HirodnJ  zib&wnjk  pro  Čech;,  lorawauy,  Slowáky  a  Slezany. 


t}8\o  97. 


9*  prosince  ##-#3. 


10.  r.  běh. 


ČerBohorcL 

»Co  to?«  ulekla  se  Zaida. 

i»\no«  GO  to,  neifasiDá  I«  prawil  JefiVem  a 
falaa  geho  se  tHs\,  gako  klinkánj  iimjráčka—  »zra« 
dUas  iiwot  ewikg  zradau  liad  swau  nowau  wlase)  I 
Miuw,  co  t«i  cbtěl  a^a  turecký? 

uNemohu  a  nesmjm  1«  prawilaj  pokorně  roce 
na  prsa  překřjijc 

»Newdéénál  Čjm  zaslauiila  Hora  newdékn 
twebo?^  wece  Jeffrem. 

uKrwJ  otce  swého  gsem  sobe  wykaupila  tebe< 
prawila  temně  ^  »ii#otein  twýtú  witok  ttechd 
wýkaupid  Horu.« 

•Žiwotem  iirfm?«  '  zwolá  Jeflrem  w  úSasc. 

9kúo,  fniUčku'«  dj  Zaida  odhodlaně.  »Ne* 
krozj  tobě  smrtj  bratr  JaČenkůwpo  ukoněenj  boge  7 
On  tedjTx nesní j  ijti*-ať  i  Hora  zhyne,  gen  kdy£ 
tj  m*ě  osuneš,  a  to  bylo,  06  gsem  sagau  gednala.^ 

9  Jot  hrozné  I «  zwokli  přistogjcj  Černohor* 
ei-^tMiť  umřel « 

»f  iie  1 «  zahřměl  Jefivem,  » nemluwte  w  práwo 
6audcowo!«  Černohorci  umlkli  a  odstaupilí  uctí* 
wé  zpátky.  Jeffrem  přešel  několikráte  u  wnkřnjm 
bogi  komnatu,  pak  se  zastawiw  před  ženau,  pra- 
wil: »Zaido  \*  hlasem,  wněmžto  celá  geho  láska 
plynula. 

wMflg  BozeI«  wzdychla  u  wytrženj  Zaida; 
Hiáf  ten  progel  duši  geho. 

»Musji  nmřjt!«  wece  Jeffrem  k  zmuiilosti 
se  namáhage. 

•  Tak  mi  powjdaIi,«  dj  Zaida  polohlasilě  — 
»a  mysijš  i  ty,  že  musjm?<' 

•Musjš  Slaido,  musjš<^ — opakuge  Jeffrem— 
»a  sice  mau  rukau  !<> 

»Twau  rukau  ?<(  podiwíse  Zaida — »ach  Bo« 
ie,  toť  se  bude  sladce  umjrati!*  -**A  na<prsa  se  mu 


wrbnauc  ptala  se  tiše,  gako  w  milostném  laškowánj : 
nA  kdy  mne  zabigeš  ?« 

Jeffremowi  se  zdálo,  že  mu  srdce  pukne, 
i  Černohorci  se  djwali  přes  ručníce  nahnuti  sau- 
citně  na  toto  dwé. 

»NeIito8tnj  otcowél  nelidský  zákone  I «  zwolá 
Jeffrem  zaufale,  a  diwoce  wytrhnuw  kynžal  naměřil 
na  srdce  gegj;  Zaida  wšak  mu  zachytila  ruku: 
»Ne  tak,  miláčku !«  prawila;  »s  klidnau  mysij  mu- 
9^  mi  otewřjti  wěčnosti  bránu.  Hle !  gá  gsem  l& 
milowala,  ne  gako  djwky  waš^  hrdým  srdcenip 
ale  oddána  gsem  ti  byla  gako  pánu,  gako  Bobu  ^ 
swému — pro  tebe  gsem  opustila  otce,  pro  tebe 
gsem  bo  wehnala  we  smrt^  srdce  mé  krwácelo 
owšem,  ale  wědomj,  že  ty  pro  mne  geště  žigeš| 
zacelilo  ránu  tu  opět,-7a  nynj  bych  měla  i  tebe 
ztratit,  gá,  (qž  nepozůstalo  we  swětě  ničeho,  což 
by  mě  na  bjdnau  hmotu  tu  pauta)o — tu  gsem  se, 
odhodlala  k  neyhoršjmu,  a  twau  Horu  gsem  zra* 
dila.  Gá  nebyla  wycbowána  n»ezi  cywkamiwnšimi, 
a  proto  se  nemohu  srownati  s  poměry  wašimi.  A 
nynj,  Jeffreme,  měg  se  dobře,  nedey  mi  dlaubo 
čekati  na  sebe  I«  zašeptala,  úžegi  se  k  němu  wi*. 
nauč. 

uTui^ek  ti  nedá  dlauho  na  mne  čekati  !*  wec^ 
Jeffrem  zkormauceně. 

»0  nikoliwl«  dj  Zaida,  wpaša  mi  sljbil,  že 
potra  Černohorce  zachowátebe,  gen  když  Vraninu 
wydobude." 

»Umři  tedy  nešťastná  zrádkyně  dle  zákonu !« 
prawj  Jeffrem,  Zaidu  na  prsa  swá  strhnuw  a  kyn- 
žal naměřiw. 

» Tak,  miláčku  1«   zawěsila  se  Zaida  na  ústa    ^ 
geho.     »S  tjmto  poljbeojm'  selaučjm  se  swětem.<*^ 

W  tom  mádiBul  Jeffrem,  a  čerwený  tok  wy« 
skočil  ze  srdce  Zaidina.  Tato  ani  nezalkala,  gen 
ze  Jeffrem  cjtil  křečowité  stisknutj  ruky  gei^,  i 
držel  gi  w  náručj  swém,  neodwratně  na  cršjcj  pra* 
mýnek  krwe  se  djwage ;  kynžal  mu  wypadl  z  ruky. 

Digitized  by  VnOOQiC 


390 


Pak  k  ČernohórcAm  se  obrátíw  prawil:  »Upokoge- 
ny  budau  stjny  otců  !«  hlasem  na  oko  Ihostegnym, 
gakýini  ale  mluwjivátne^  kd|  gtž  wše  pro  nás  ztra- 
ceno. 

Černohorci  ale  neodpowjdali»  klečeli  kolem 
a  modlili  se  hlasitě  nOtče  náš!«  třikráte  opaku- 
gjt^e:  «> Odpusť  nám  naše  winy,  gokoZ  i  my  od- 
pauštjma  našim  wianjkůmi^  Pak  wstali  a  slowa 
nepromluwjce  odešli  tichým  krokem  z  komnaty* 

vTak^  oewěsto  má!«  prawilJeffrem,  o  samo- 
tě zsinalá  ásta  Zaidina  Ijbage.  nPurpurowý  wjnek 
ti  upletla  Hora  na  rakew  twau«  tw&g  Jeffrem  ustele 
ti  hrob  w  rumu  Vraninyl« 

Tak  mluwiw  položil  Zaidu  na  zem  a  gako 
ajlený  se  smál,  wida  popetawý  šat  gegj  krwj  na 
rudo  zbánvený.  vTak,  tak,  tof  gsi  sob^  nepomy- 
slila, že  tak  Welebně  ze  swcta  pAgdei  —  alé  tys 
žena  Černohorce,  a  smrt  naše  býwá  krásná,  gako 
Hora  I «  A  k  nj  poklektiuw  řownal  dlauhé  wlasy 
gegj,  nebo  gj  nadzwedál  hlawn,  gak  w  pomate- 
nosti práwU,   by  se  neotlačtia. 

Noc  giž  ftrinowala  černá  perutě,  a  w  třepe-* 

tánj  gegjm  prorazila  k  zemi  některá  gitra  zář.  JeP- 

^        firem  se  gtště   óbjral    s  mrtwolau  žeiay  swé  —  tu 

*        zahaukly  rány  z  ručnic  strážnjkft  a  IVan  wstaupil 

do  komnaty. 

•Wzhfini,  Jefiremel*  prawil— »Hořa  wolál: 
Turci  ženau  dutokěihl* 

Jeffrem  ho  neslyšel. 

nWstáwey,  Černohorce !«  přištaupil  bijže  a 
2atřásl  njm«-^»ať  zazpjwámc  pohřebnj  pjseň  Zai- 
dfi  twéT« 

To  auéinkowalo*  Jeffrem  wyskočil— hrůza! 
gak  se  změnil  za  tu  gedna  noc  !  ObUčeg  bledý, 
oko  krivj  zalité,  podobal  sé  lewhžtrtu,  z  řetězu  na 
lup  puštěnéma. 

Giž  haukaly  odměřené  střely  rannjm  wětrem 
á  Jeffrem  pohleděw  oknem,  spatřil  celau  moŤskau 
úžinu  čluny  tureckými  pokrytau. 

vGsau  tu,  Zaidó,  gsau  tul<<  zwolá— vhosté 
na  pohřeb  twííg — Wšak  my  ge  přiwjtáme!« 

A  mrtwolu  gegj  přeskočiw  kwapil  ku  břehu* 

v  Alláh!    Alláh !«  skákali  Turci  z  loděk;   Čer- 

.^nohorci  opodál  stogjce  wystrelili  do  nich,  mnoho 

'^  gich  padlo,  druzj  wšak  opigem  zpítj  hnali  se  ku 

předu.     W  tom  přikwapil  Jeffrem,  a  giž  byl  .opět 

wudce  krwožjžttiwý,  neáetře  žiwota  lidského. 

Giž  byli  Turci  k  autoku  sestaupílí,  pasa  sám 
i^dil  pluky  swé ;  darmo  wšak  hledal  Jeffrem  agu, 
který  toho  samého  dne  Lesendrii  dobýwal  a  dobyl. 

»Giž  ge  čas!«  zwolá  Jeffrem  wida  Turky  w 


hromadě — i>Zaido!«  rozkřikl  se  hlasitěgt  a  hnal 
ku  předu.' 

10  Černá  Hora!"^  wolali  Černohorci  na  Turky 
se  obořjce^  tito  wšak  wydrželi  autok  gegich,  a 
nynj  nastala  krutá  seč  mezi  dwěma  sty  rekowných 
Čero(4iorc&  a.  skoro  osmnácti  sty  zpitých  AlháncA; 
Strašliwě  rubal  Jeffrem  jatagancm  Wawy  TUrků, 
které  giž  hrůzný  pohled  geho  porážel ;  gako  duch 
smrti  se  wztekal  po  bogišti,  a  pauhá  geho  přjtom- 
nost  postačowala,  aby  Turci  cauwatí;  i  nemohli 
déle  wydržeti,  a  kdys  skoro  tři  hodiny  byli  wáU 
éili,  ustupowali  ke  ďnnům  cptt  Nedobyl  peda  1 7« 
zářj  Vraninu ;  lépe  se  dařilo  geho  agowi  u  Lesen- 
drie«  kde  žádný  JelTrem  siert  Znidirin  nemstil. 

Černohorci  walně  ztenčenj  si  podáwali  na 
bogišti  krwawé  ruce,  k  wjtězslwj  si  štěstj  přegj- 
ce,  při  tom  ale  pphljžieli'  ea  /arosenýni  okem  po 
bogišti,  pio  padlých,  bratrech  swýchj  kteřj  mezi 
mrtwolanií  Turků  gdco  bnuř]  aklécené  duby  w 
hustém  roštj  leželi^  a  tu  :čjtali  bakatně  akrowuý 
počet  pozůstalých. .  Jeffrem  wšak  si .  toho  new^« 
mal;  když  Turci  gií  tak  daleko  wzdálenibyli,  že 
kulka  k  nim  nedosahowala,  hodil  ručnici  {>ree.ni« 
měno  a.  ani  krew  a  obli&ege  neieiřew^  kwapil  do 
komnaty  swé  a  zde  se  opět  .objral  8  mrtwolau  Zai-^ 
dináu*  Černohorci  ho  newytrhowaU*  wrálíwše  se 
tiše  do  twri^e,  .by  ftobě  pobowělipo  alaw«é  prácím 

Pasa  wšak  gim  nedal  dlauho  howěti;.  nebo 
přítáhnuwkftobě  wogsko  agy  'SwéJaio^  lu^é  bylo 
Lesendtii  wydobylo,  a  obklopiw  ostrůvek  prámy« 
poručil  z  děl  na  chatroau  twrzku  atřjleu.  Hrádhit 
a  bjdné  ^tawenj  brčely  dolů*  a  i  8.  byla  «  Vraniny 
bromada  rumu  učiněna ;  nestáloC  krom  bym  Je« 
ffremowa  žádné  stawenj  wjce,  a  i  toto  bylo  gis 
welmi  poraucháno.  Jeffrem,  zdálo  8e»  .že  sewidj 
záhubu  kolem  sebe;  ale  činiltě  w  skalku  přj^ 
prawy. 

K  polednjmu  se  péaiio  moře  pod  weslem' 
nesčjslných  člunů,  na  kterýoh  se  Albánei  k  Yrani- 
něplawili;  tu  poljbil  Jeffrem  po$le4njkráte  ústa 
Zaidina,  položil  hlawu  gegj  na  kupu  slámy,  a  pod- 
pálil stawenj* 

nNuže,  bratřjl<>  ptawil,  mezi  Čemohorte 
wstaupiw  —  «giž  nám  hořj  awjce  pohřebnj  I<> 

»Ano,«  wece  Ivan,  na  množstwj  bijžjcjch-se 
Turkůw  ukazugjc-^  >»této  moci  neodoláme  I«  — 

n  Plnili  gsme  powinnosti  swé,<>  dj  Jeffrem, 
gako  dobřj  Černohorci  —  a  také  ták  umřeme ! 
Pamatugte,  aby  pohan  nedostal  žádného  žiwého 
z  nás!" 

Turci  přistáli  ku  břehu  a  stawěli  se  w  šiky ; 
tiše  ge  očekáwali    Černohorci.     Prwnj  oddéienj 


Digitized  by 


Google 


391 


wedl  a^,  i  obořil  se  inocn£  na  m  htsún  dira« 
hrfdtí  Slowanfi;  ale  wogsko  geho  se  rozrazilo  ga« 
ko  na  ostrém  kljriu. 

•Swůdnjčel^  -zařwal  tu  Jeffrem,  agn  spatři w, 
a  hnal  se  dawem  k  němu.  pUmři,  b}dnjče!« 
tVrolal  geg  dostihnáw,  a  giž  mu  srabnul  hlawu 
jata^nem ;  ale  w  tu  samu  chwjli  klesl  i  on,  kul- 
kau  od  zadů  prohnán.    , 

Dlauho  geště  bránili  sé  Černohorci,  padal 
geden  po  druhém,  až  gich  gen  dewět  na  žiwě  a 
to  ranami  posetých  ostalo.  Tyto  dal  bjdný  Turek 
k  oslawě  wjtézstwj  swého  powésiii ;  bylo  to  wšak 
wjtézstwj  desjn  proti  gedCnému — wjlézstwj  tak  kru- 
Sné,  žeby  se  práwem  krutau  porážkau  nazwati 
mohlo.  I  zhrozil  se  pasa  wjce  bogowatí  s  Černau 
Horau  a  usilowal,  aby  wezjr  pokog  uzawřel,  k  če- 
muž se  tento  dřjwe  nakloniti  nečhtél,  až  i  sám 
lest  dnj  na  to  u  Grahowce  porážku  utrpěl. 

A  tak  wyšli  Černohorci  opět,  ačkoli  Vraninu 
a  Lesendrii  ztratili,  gakcžto  wjtézowé  zboge  to- 
hoto, který  gim  z  počátku  záhubau  hrozit ;  a  po- 
tomky gegich  rozplamenj  památka  na  rok  1843 
k  obhágenj  samostatné  wlastí. 


Poliřelb  ejsaře  maxinUliana  II«<^). 

LéU  1517.  22.  břetna  cjsař  Maxlmilian  II.  z  klilte- 
ra  sw.  Jakuba  w  Surém  městě  pražském  y^yneica,  a  w 
kostele  sw.  Wju  na  hrade  praiském  w  hfobě  otce  swého 
ejsaře  Fetclinanda  poctiwé  pochówán.  Ku  kterémužto  po- 
choyráaj  weliké  muoistwj  lidu  netoliko  s  wyjí^jbo  ale  i  a 
aíáljbo  ft  obecného  stawu  obogjho  pofalawj  a  wlelikého 
powolánj  z  rozličných  kia^n  a  národ Aw  do  Prahy  se  se- 
Ho  a  sgelo.  Bylo  přitom  oswjcené  knjže  Salentinus,  hrabč 
a  Isenburku,  knrfirst  a  arcibiskup  koljnský,  tél  i  Wilém 
knjže  hawořské,  wnuk  mrtwého  ejsaře  po  sestře ;  byla  gsaa 
i  některá  přcdoj  poselstwj,  gako  papežské,  krále  hitipan- 
•kého  a  knrfírstůw  sw.  řjďe  a  giných  mnoho  htfabat  ano  i 
nemalý  poéet  ze  stawu  panského  a  rytjřského,  gak  %  krá- 
lowstwj  uherského,  Českého  tak  i  z  giných  kragin.  Wtak 
welikém  počtu  téměř  přednjch  wžeho  křcsianatwa  knjžaft 
neyganiěgdj  a  neynepřemoženěgčj  cjsař  Rudolf  mrtwému 
otci  swému  slawný,  nákladný  a  prwé  nikdy  w  králowstwj 
českém  newjdaný  pohřeb  gest  učiniti  ráčil.  PH  kterémžto 
netoliko  snamenitj  a  welmi  nákladně  a  anprawně  a  bohatě 
přistrogenj  wedeni  koilowé  a  korauhwe  wSech  dědičných 
kragin  slawně  připrawené,  zwláitě  pak  trogjho  králowstwj, 
řjmského,  uherského  a  českého,  gichžto  za  žiwnosti  swé  otec 
G.    Mii   užjwal,    s    gioau  králowskau  okrasau  od  předojch. 

*)  Wyuato  z  rukopisu  cjs.  bibliotéky  pražské,  obsa* 
hugjcj  w  sobě  obSjrnau  kroniku  od  r.  1575 — 1596  pod 
nápisem:  Rudolphus,  rex  Boheniac  XXI. 


%fdd  kngin  páoiřir  neieny  byly,  ale  i  klenoty  iwaté  řj£e, 
gako  koruna  wlecka  perlami  a  zlatem  ozdobená,  ituraihaiib' 
nayéiaiijm  zlatem  použený,  gablko  slaié  s  křjžkem,  soep- 
tmm,  rauno  zlaté  a  mač  w  poiwě  nákladně' a  misttowsky 
udělané^  to  wae  nowý  cjsař  Rudolfus  ku  poctiwosti  otce 
mrtwého  rozkázal  do  Praby  málo  před  tjm  přiwestí,  a  při' 
pohřbu  geho  nésti.  Což  w<e  tjmto  pořádkem  se  dalo  a  ko- 
nalo : 

Předně  a  neyprwé  ráno  dne  giž  oznámeného  ti,  kte* 

ijŽ  k  tomu  od  Pražan  nařjzeni  byli,  magjce  na  sobě  něktcij 
pancjře,  někteřj  plechy,  někteřj  ginau  a  gínau  zbrog,  ruČni^ 
ce,  ptUháky,  oitjpy,  žwen«pisy,  »U  gedenkaždý  na  swé  mj* 
sto,  kdež  gemu. ukázáno  bylo;  gichžto  byl  nemalý  počet, 
tak  že  dwěma  řady  od  sw.  Jakuba,  gdauc  přes  Staré  město, 
most  a  Malau  stranu,  geden  wedlé  druhého  až  pod  stupně, 
po  nichž  se  na  zámek  chodj,  stáli. 

Potom  pak  po  wykonánj  ceremooij  cjrkewnjch  nad 
tělem  mrtwifm  w  klášteře  sw.  Jakuba  wy»Io  pět  k  tomu 
giž  zřjzených  osob,  a  ti  před  giaými  w  pořádku  gdauce 
cestu  gioým  proprawowali,  aby  woloěgi  gjti  mohli.  Za 
nimiž  i  hned  áli  muži  stařj,  chudj,  oblečeoj  gsauce  w  černé 
kukly,  před  nimiž  nesen  byl  Čem}'  křjž  j  a  ti  wsickni  swjce 
woskowé  hořjcj  s  erby  cjsařskými  nesli,  gichžto  bylo  wjce 
než  dwě  slě  osob. 

Za  nimiž  w  druhém  ordunku  sel  gioý  mládenec,  nesa  ^k 
křjž  strjbrný,  perlami  pěkně  ozdobený,  a  wůkol  swrchu 
Černým  aksamitem  obwěsený.  Za  njm  nemalý  počet,  něco 
dwořanAw  a  služebnjkCiw,  něco  pak  wesměs  osob  ze  stawu 
panského  a  rytjrského,  domácjch  i  přespolnjch  bio,  gako 
Něuicňw,  Wlachů  a  Španělňw;  agakž  gioj  wsickni,  ktcřjž 
w  tom  ordunku  byli,  tak  i  oni  w  rukau  swých  swjce  wo- 
skowé rozswjcené  nesli. 

W  třetjm  pořádku  byli  koralistowé,  kněij  pod  ge- 
dnau,  wikáři,  beneficiarii,  mniši  rozličných  regulj  a  řád6w, 
též  i  Ježiwitowé. 

Za  nimi  w  čtwrtém  řadu  bii  poslowé  z  měst  králow- 
stwj českého  a  Pražané,  pjsaři  z  kancelláře  a^nj  auřednj- 
ci  a  officiaiowé,  elknaubowé  a  někteřj  přespolnj  páni,  a  po 
nich  w  pátém  ordunku  G.  Mti  raddy ;  la  nimiž  bio  15 
tmbačft  a  geden  bubeojk,  magjce  trauby  zawázané  a  dolA 
na  sobě  zawěiené. 

Potom  pak  dli  w  šestém  pořádku  dwa  feciales  nebo 
beroltí,  pěkně  wyprawenj,  nesaute  na  »obě  erby,  geden 
uherského  a  druhý  českého  králowstwj;  a  ti  předcházeli 
giny  nowý  ordunk  nákladně  sprawený  a  ku  podíwenj  wy- 
prawcný. 

Nebo  i  hned  za  nimi  w  sedmém  ordunku  Heímundus 
hrabě  z  Tnrnu  nesl  koraúbew  5e  znamenjm  anebo  erbem 
hrakstwj  Goricie  řečeného  ;  za  njmžto  spolu  dwa  předn 
páni  -téhož  hrabstwj  wedli  pěkného  koně  drahým  aksamitem 
oděného,  na  němž  s  gedné  každé  strany  pěkný  lé  kraginy 
erb  wlastnjmi  barwami  wymalowaný  byl.  Za  těmi  opět  bel 
geden,  ktetýž  korauhew  nesl,  a  dwa  kterj  koně,  gehož  hrab- 


Digitized  by 


Google 


393 


stw]  Tjprolské  posílilo,  wedli ;  třttj  korftttlMw  ^kwaé  fiuu'- 
krabslwj  luiické,  dtwrtaa  konuhew  a  koni  Carniola,  páUit 
KorjUnjy  le$Ua  Štjrsko,  sedwaa  Sléssko,  «sinaa  Morawané, 
dewátau  Bar|;uiidtay  desátaH  takauská  xcmi  kornj,  gedená* 
oUo  rakauská  lemé  dolefpij,  dwanáctav  pharwáuká  icmé^ 
třinácUtt  dalmataká,  Čiroáctau  slowanská,  patnictau  Scrwia 
a  iestnácUa  Čeaká  semé  ka  poctiwosti  mrtwému  králi  a 
pánu  swému  neymilostiwěgAjmu  mimo  gine  kraginjr  ko* 
rauhew  welmi  pSknfi  a  nákladní  oxdobila,  kterauito  nesl 
Wácslaw  Zagjc  s  Hasenburku  a  na  Strakonicjcfa,  mistr 
křijiownický,  téi  i  krásného  konS  se  sedlem  a  pochwami 
xtatými  a  střjbrnými  bljrltjcjho  se  ozdobeného,  a  aksamitem, 
na  nSmi  bjlý  lew  s  rosdwogitým  ocasem  wymalowaný  hyl, 
odéného,  kteréhož  wedl  GindHch  i  Waldlteina  a  Albrecht 
Kapann  xe  Swogkowa,  purkrabě  krage  hradeckého,  sedm- 
náctau  uherská  semě  dala  korauhew  flolné  barwy  a  wýbor- 
ného  koné  datem  a  aksamitem  oděného. 

Potom  neleny  byly  dwě  korauhwe  swaté  fjie,  kteréito 
pro  blesk  od  xlata  se  stkwjcjho  sotwa  spatřeny  býti  mohly, 
na  nichi  orel  Černý  roakrjdlený  řemeslně  namalowán  byl) 
gedna  pak  s  nich  byla  menij,  druhá  wětíj,  a  ty  obě  čtwe- 
ro  hrabat  s  těžkostj  neslo.  Naposledy  korauhew  Geho 
Welebnosti  cjsařské  neiena  byla  a  k&íl  oděný  tlatohlawem 
děrným,  na  němž  byl  křjž  bjlý,  kterýž  knjíe  mínstrberské 
H  Karel  a  Petr  Wok  i  Rosenberka  wedli.  W^ecky  pak  ty 
korauhwe  byly  gine  a  gíné  barwy  5  na  nichž  gednékaždé 
kraginy  erb  nebo  xnaměnj  wlastnjmi  barwami  wymalowané 
se  spatřowalo,  rowně  gako  i  k&ii,  gednékaždé  kraginy,  oděw 
aksamitowý,  xlatem  nebo  střfbrem  oxdobený,  diwným  mi- 
^strowstwjm  udělaný  na  sobě  měl. 

A  tak  když  wjíech  králowstwj  a  kragin  korauhwe  od- 
neseny byly,  a  kortowé  odwedem',  hned  kantoři  s  pachola- 
ty a  kaplany  G.  Mti  w  do^ti  drahném  podtu  lli,  a  ta 
těmi  též  w  dosti  dlauhém  řadu  žli  přeworowé,  kanownjci 
a  opatowé,  gedenkaždý  x  nich  we  swém  habitu,  magjce  na 
swých  hlawách  bjlé  koruny  a  na  rukau  mkawiěky  s  dra- 
•  hým  prstenem,  pěkně  wyprawen,  w  rukau  swých  držel  pe- 

dum  a  neboli  berlu  swau ;  a  po  nich  hned  biskupowé,  před 
nimiž  neleno  bylo  nádobj  poswátné  a  berly  xlatem  a  stří- 
brem a  perlami  drahými  blystjcj  se.  A  tu  teprwa  naě  se 
bylo  podjwati  a  Čemu  se  podiwiti  j  nebo  prwé  toho  nikdá 
nebywalo  wjdatí,  kdyžto  ^ůbec  wžem  a  wJíechněm  ukazo- 
wáni  byli  klenotowé  neydraž.4j  a  neyxnamenitěgsj  králowstwj 
uherského,  ěeského  a  rjmského.  Z  nichž  neyprwé  Jarosiaw 
Smiřický  xe  SmiHc,  neywyžáj  maršálek  králowstwj  českého, 
nesl  meč  w  poáwě  welmi  pěkné  a  nákladné ;  éruhý  xa  njm 
i  hned  Michal  Špánowský  x  Lisowa,  neywyžlj  pjsař  xemský 
nesl  sceptrum  xlaté,  uprostřed  Buriana  Tréky  xLipé,  pod- 


komol^ho  král(yw«tffrj  českého,  a  Jana  Wchynakého  se  Wchj^ 
nic,  pvrkrabj  karlžtelnského  |  třatj  Adam  a  Šwamberka^ 
neywyžžj  sudj  xemský,  nesl  gablko  alaiá  a  kijlem*  magf 
po  prawé  ruce  Wratíslawa  t  Periteina,  ney  wyžijho  kancléř« 
králowstwj  Českého,  a  Jana,  sWaldžteÍD^  neywyižjho  su^í 
dworského,  po  lewéý  xa  nimi  žel  Wilém  Ursio  %  Resen- 
berka,  neywylžj  pnrkrabj  pražský,  nesa  neykražžj,  aiyqho 
xlata  udělanau  a  neydraž»jmi  perlami  a  kameiým  osdobe* 
nau,  nad  mjni  blyžtjcj  se  slawného  králowstwj  Českého  ko- 
runu, kteraužto  léu  1547  Blanka^  cjsaře  Karla  IV.  maažel- 
ka,  8  welikým  nákladem  dala  udělati.  Tjm  pořádkem  ne- 
sli i  uherjtj  páai  jegalia  swého  králowstwj,  gako  meč,  sce- 
ptrum, gablko  a  swaUu  korunu,  kteráž  léu  1022,  gakž  oni 
tomu  chtěgj,  na  snažnau  modlitbu,  sw.  Stepáno wi,  králi 
gich,  s  nebe  dána  gest.  A  tu  potom  nezeny  byty  gine 
obxwlážtnj  okrasy  G.  Mti,  gakž  gii  nahoře  oxnánieno  gest^ 
totiž  xlaté  rauno  na  polštáři,  Iturmhaub  xlatem  potažený  a 
nawrchu  korunu  xlatau,  oděw  cjsaři  samému  náležegjcjj 
knjžata  pak  řjžská  meč,  sceptrum,  gablko  a  komnu,  téi 
skwjcj  se  od  xlata  a  perel,  welmi  pěkně  oxdobenau,  gedea 
xa  druhým  kráčegjce  nesli. 

(Dokoalanj.) 


aiVETOZOR. 

Při  onom  stražliwém  xemětřesenj  na  ostrowě  Guade- 
lupě  xachránil  gistý  Neger  poraněného  s  nebezpečenstwjm 
swého  wlastnjbo  řiwota  ;  odměnu  xa  to  podáwanau  nepH- 
gal,  prawě:  »Dncs  w&eoko  pro  Pána  Boha  a  nic  za  penjxcc 
Parlament  této  osady  uzawřel  wěnowati  mu  na  weřegné 
antraty  dar  2000  fr.  ;  tři  čtwrtiny  peněs  USoh  magj  se  m 
wykaupenj  žlechetiijka  toho  x  otroctwj  wynaložiti^  ostal«k 
má  se  mu  do  ruky  dáti. 

Gistá  obec  we  francauzském  departementu  Saono- 
loirském  progewuge  takowau  necbut  ke  wžemu  učenémv 
wzdělánj,  že  tam  gediné  toliko  osoby  stáwá,  kteráž  čisti,  a 
psáti  umj.  Tento  muž  byl  mairem  (predstaweným),  pon&- 
wadž  ale  učenost  geho  radu  obce,  kteráž  se  k  takowému-to 
stupni  uménj  nepowxnesla,  přjlaíí  suilowatl  se  xdála,  opo- 
minuli geg  při  neybližjjm  wolenj.  W  obci  této  nanj  tedy 
ted  možná  ani  zákonně  se  naroditi  neb  oženiti,  ani  umřjti, 
poněwadž  nikdo  matriky  westi  neumj,  což  we  Francauzjcbi 
úřada  náfežj. 

Juanina  z  Brnjanzy,  sestra  <jsaře  brasilianskáho,  do- 
stala se  nynj  s  manželem  swým,  fraocauzským  princem, 
wéwodan  Jolnvillským  do  Pařjže,  a  okauzlila  giž  dwňr  i 
mésto»  Postawa  gegj  gest  pěkná,  nosj  wlasy  spletené,  wi- 
suté  gako  Angličanky,  má  oči  welmi  žiwé,  p6waboatt,  leb- 
kau  chůzi  a  kwapný  xpásob  WlaSek  ;  oděw  gegj  gest  welmi 
gednoduchý.  Když  otec  gegj  Don  Pedro  umřel  a  pláci 
gegj,  gichžto  si  hognost  pro  obzwláStnj  swé  potěženj  cho- 
wala,  zpěwy  swé  nicméně  dále  prowáxeii,  otewřeia  gim 
dwéře,  prawjc:  uBudle  swobodai,  drazj  druhowé  mogi ;  uleť- 
te si,  neboť  nechci  wás  déle  slyšet  zpjwati.  Nikdo  nemá 
dnes  weselým  zde  býti !«  Zagisté  pěkné  swědectwj  6  ge- 
gj m  srdci. 


CstopU  te»to  wjdMmj    w«  středa   *  w  BobotN  p*  pAI«ršjcIi :   któdín  druhau  Bffedn  pHdáwi  te  pAUrehowá  pHIoha.     PředpLcj  ••  11  wTd»wat»U  aS  itwH 
Wu  48  k»^  w«  knihkttpe«lwjeh  na  p«]  lét*  I  *1.  86  kr.,  n*  c.  k.  poiuch  pňU.  fl  k1.  36  kr.  %\k. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Prase. 


Digitized  by 


Google 


Kwéty. 


fiároMf^zábawnjk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Cjslo  98. 


9.  prosince  iS43, 


10.  r.  běh. 


T  r  a  w  i  {. 

Novela  x  neynowřgéjch  udalostj  Španělska. 

Od 

Prokopa  Chocholauška. 

Dwadcátého  kwétna  1843  prohlásil  se  Olo- 
ZRga  wspěmowně  španělských  Korlezů*):  »Zina« 
tek  patiuge  u  wlády  ;  nešťastná  Jto  země,  kde 
ministři  newědj  eo  činiti,  a  nešťastný  také  wladař« 
který  takowým,  rachům  do  rukau  padl.  Nedoro- 
zuměn], we  kt^ém  se  nacházjme,  powstalo,  že 
se  wladař  zpěčug^  gednoho  člowěka**)  odstraniti; 
wladař  položil  celjř  národ  na  wáhii  proti  gednomu 
muži,  a  připauštj,  že  tento  gediný  přewahu  má 
nad  národem  ;  wlasč  a  králotvna  gt  w  nebezpeč j 
~  Bdh  gc  oswobodii  /« 

Těmito  slpwy  se  dalo  heslo  k  roztřjděnj  ná- 
roda- a  wlada^e  Espartera.  §est  a  dwadcátého 
kwětna  ro/pusljř wladař  Kortezy — tjm  roznjcena, 
powstala  proti  nřmu  města***)  a  wálka  domácj 
sotwa  ukončená  začala  znowa  zuřiti  po  nešťastné 
zemi  této. 

Barcelona,  tato  zřetelnice  měst  španělských, 
pod  nemjrnau  prjsnostj  Esparterowau  geště  od 
loňského  roku  krwácegjcj,  napřed  wywěsila  černý 
zbauřenj  prapor  na  wěže  swe  ;  za  přjkladem  mě- 
sta hlawnjho  následowala  Katalonie  celá,  a  gako 
wichr  se  roznesl  duch  tento  po  celém  Španělsku; 
Yalencie,  Granada,  Ahneria,  Malaga,  Carthagena, 
město  za  městem,  provincie  za  provincij  odpadaly 
od  Espartera,  lak  že  giž  za  osm  dnj  po  rozpuštěn] 
Kortézu  gedna  čtwrtina  celého  Španělska  w  bogi 
proti  němu  stala. 

•)  Kortczowé,  tolik  co  wc  Francaozjch  depuiowaoj, 
i.  g.  'wysJancí  Da  sni^m  zemský,  bez  gegichzlo  swolenj  žá- 
dný tákon  neplaij. 

*•)  Totiž  generál  Linage,  tagemnjk  Esparterúw. 

•**)  Wiz  článek  >»I>ott  Baldomero  Esparteron  w  čj- 
slech  75—85  let.  Kwěiů. 


PlukoWnjk  iVm  shromáždil  w  fíeusu  *)  uda» 
tné  Kataloňany  kolem  sebe,  aby  se  postawil  proti 
Zurbanowi  bombardeae/oru^^).  Totéž  chtěl  učiniď 
plukownjk  Př^imo  de  Ribera  w  provincii  leridské ; 
1 2.  čerwna  wšak  od  guvernéra  leridského  w  Agra- 
muntu  přepadnut,  byl  s  19ti  spoludruhy  chycen 
a  hfied  zastřelen;  neb  Espartero  a  strannjci  gebo 
neznali  milosti. 

Ginak  gednali  pronunciadowé  ***),  gak  w  ná- 
sledugjcjm  uhljdáme.  —  — 

Čtrnáctého  čerwna  1843  rachotil  těžký  po« 
štownj  wůz  po  silnici  barceIoi)^ké  kLeridě.  Slunce 
pálilo  neobyčegným  horkem,  a  těžce  oddychali 
uhnanj  a  zapocenj  mezkowé,  gichžto  wozka  s  wel- 
kým  křikem  k  rychlosti  popoháněl. 

Wedlé  wozky  sedjcj  konduktor  se  často  djwal 
na  hodinky  a*wždy  odfukowal  při  tom  wětšj  dým 
z  cigarita  papjrowého,  které  od  wýgezdu  zrána 
giž  asi  osmkráte  byl  za  nowé  wyměnil,  což  wozku 
pokaždé  pohnulo,  mezky  haukánjmii  karabáčem 
pobjdnauti.  Pracně  wytáhli  tito  těžký  neforemný 
wůz  na  přjkré  náwršj,  které  ceslugjcjm  wýhled 
do  dálky  zbraiiowalo;  s  temena  'geho  wšak  se 
obgewilo  pátrawj^m  zrakům  konduktorowým  w  dál- 
ce asi  hodiny  cesty  přjgemné  město  prostřednj 
wclikosti.  Obličeg  geho  se  stáhl  do  prjgemných 
záhybů,  a  do  wozu  hlawu  obrátiw  zwolal,  lewici 
na  široký  klobauk  položiw,  prawicj  s  daolnagjcjm 
cigárem  před  sebe  k  městu  ukazuge:  »Toto  ge 
Cirvera,  senhoři  ípánowé)  I  Obědwat  budeme  u 
mistra  José  Madoze ;  gebo  saugmenowec  ge  sotwa 
lepšj  řečnjk%ve  sněmowně,  nežli  mistr  José  w  ob- 
sluho^ánj  íwých  hostů,  a  proto  si  ho  wážjm  wjce 

*)  Reus,  welké  mésto  w  KataloniK 

**)  Zurbano,  powéslný  generál  Esparterfiw  gak  pro 
swan  udatnost,  lak  1  pro  swau  ukrntnost.  Byw  drjwe  pod- 
laudojkera,  wysinul  se  w  bogjoh  Erisiino  -  Karlistíck}' ch  ai 
na  stupefí  generála. 

•••)  Powataicowé. 


rk 


Digitized  by 


Google 


394 


■m* 


nežli  saugmenowce  geho — weiri  si  č...t  wšechny 
Ayakuchy  i  iModerady*)^  když  poctiwý  konduk- 
tor  newj,  zdali  swé  pasažéry  na  určené  mjsto  do- 
weze  I«  zamumlal  tise  pro  sebe.  »Hoí»  hoi,  Pedro  !^ 
obrátil  se  k  wozkowi,  » šetři  si  plic  a  nech  bo- 
wada  trochu  oddechnautí :  tak  bijzko  Gervery  gsme 
před  bandau  Carsyho  i  Prima  gisti;  djky  za  to 
ZurbaDOHÍ,  že  predewčjrem  dobyw  Reus,  pronun* 
cíady  zahnal,  ačkoliw  bych  i  nerad  we  známost  s 
njm  wešel . .  •  •  wem  si  č •  •  •  t  Zurbana  i  Prima  ! «  do- 
ložil opět  tiše»  dým  citara  swého  prawidelně  odfuku- 
ge  a  pak  opět  wzdálenost  od  Gervery  několikráte  by* 
atrýmokempřemeriw,  zakýwal  spoko^eoj^  hfawau. 

Poznamenán]  konduktorowo  proradilo  pasa- 
žéry ze  zádumčiwé  tichostí,  pošlé  z  nebe^pei^n- 
swj»  spogeného  s  cestowánjm  při  tako.wých  okol- 
nostech* vir  gakowých  se  Španělsko  a  zwlášlě  Ka». 
talonie  téhož  času  nacházela;  i  započal  se  nynj 
hlasitý  howor  we  woze,  a  my  použigeme  této  přj- 
ležitosti  ku  pozorowánj  cesiownjků.  •;       * 

Společnost  záležela  w  osmi  osobách.  Neyzáze 
seděla  hustým  záwogem  zakrytá  ženština,  a  gak 
se  dle  autlých  audfl  sauditi  dalo,  nebyla  gcště  pře- 
kročila rok  dwadcátý,  což  i  gegj  černé  plamen- 
né oči,  které  časem  gako  dwa  blesky  mhau  záwo- 
ÍSt-  ^  wznesly,  doswědčowaly. 
té^nj  seděla  géště  gedna  ženština,  taktéž  za- 
krytá awšak  neomylně  o  několik  let  staršj.  Ucti- 
wost,  gakau  prwnj  ženštině  prokazowala,  doswěd- 
čowala,  že  to  služka  mladé  sennory,  která  owšem 
wysokému  stawu  náležeti  musela,  anto  i  dwa  slu- 
žebnjci  poněkud  ozbrogenj  naproti  seděli,  tak  že 
thladá  sennora  od  o^tatnjch  cestownjkii  zcela  od- 
laučena  byla,^ 

W  p.qednjijgL  0(Uělenj  wozu  seděli  čtyři  muži. 
W  prawé^  kautě,  obličegem  k  nadřečené  donně 
obrácen,  sčáěl&iuž  as  třicetiletý,  newelké  hubené 
postawy,  wysmahlého  oblíčege,  4erných  kadeřa- 
wých  wlasA  i  takowé  barwy  očj,  we  hlubokých  důl- 
kách nepokogně  se  kauljcjclu  Na  prwoj  pohled 
bylo  patrno,  že  ačkoliw  gižnjm  kragfim  náležege, 
předce  Španělsko  wlastj  swau  nenazýwá.  Oblek 
geho  byl  polo  wogenský,  pólo  městský,  tak  žeby 
každý  potkaw  geg  w  širém  polí,  za  wňdce  ně- 
které g[uerilly  **)  držel.  Geho  pronikawé  odporné 
oko  spočjwalo  stále  na  krásné  senhore,  tak  že  si 

*)  Ayaknchowé  tolik  co  Esparterowi  sininnjci)  Mo* 
dera^owé  pťjxniwcowé  králowuy.  Širáj  wyswéUenj  dotče* 
oých  naiwA   irú  we  dÁnku :  nEspanero«. 

**)  Guerilla,  mimorádaé,  lehké  wogsko  s  malých  Čá- 
stj  poaAsUwagjcj,  gako  němcdtj :  ^artbeigátiňer.  K  uko- 
wým  GuerilUm  se  pHdagj  sedláci,  podlaadnjct,  banditi,  a 
gest  to-  neystrakatěgdj  a  neylupiwégSj  wogsko. 


nastalé  rozpráwky  spolucestownjkft  málo  wšjmal, 
která  se  okolo  nyněgšjch  politických  a  wálečných 
záležitost]  točila. 

B Nikdy '■^  — prawil  mezi  giným  muž,  proti 
zdánliwému  wůdci  guerilly  sedjcj  asi  čtyrycetiletý, 
gehož  oblek  patrně  duchownjhi;^  /!]^|^  ačkoliw 
pro  staw  tento  přjliá  swětsky  oblečenl^^— vnikdy 
nepodlehne  Barcelona  Esparterowi  wjcel  Katalo- 
ňané  wědj,  co  gich  očekáwá,  zwjtezj-if 'Ayakncho- 
wé ;  wj  to  celé  Španělsko ;  každý  dobrý  patriota 
bude  následowati  přjkladu  našeho,  aby  zahnán  byl 
despot,  který  celý  národ  gednomu  muži  rtbětuge  1 
Nám  giž  nemožno  ustaupití !  Ať  zhynau  Ayakn- 
chowé i  Angličané !«   zwoial  hlasitěgi. 

'•Wše  to  ge  dobře,  můg  milý  abbé!*  pro- 
hlásil se  wedlé  guerilly  sedjcj,  gemuž  tato  slowa 
platila,  a  který  zprwu  o  wjtězstwj  pronunciad& 
pochybowal;  i»a  gá  smeyšljm  také  tak;  neboť  za 
ty  tři  léta  Esparterowa  wladařenj,  co  nás  anglickým 
zbožjm  takořka  zahrnuli,  gsem  ztratil  neyiyéně  sto 
tisjc  realá  sám  a  sám— a  po  tom  loňském  n^ťast* 
ném  zbauřenj  gsem  musel  platit  deset  tisjc  real& 
do  kasy  Zurbanowy  —  Bůh  ho  zatrať  1 — a  tudy  ú 
můžete  pomysliti,  že  nic  srdeégěg*!  nežádám,  nežli 
wyproštěnj  obchodu  našeho  i^rakau  anglických; 
ale  prozřetelnost  káže  býti  na  ^^  připrawenu^  a 
to  tjm  wjce,  anto  Prim  při  prwnj m  setkánj-se 
se  Zurbanem  zpět  ustaupiti  musel;  a  proto  gsem 
se  wydal  do  Gervery,  bych  auwěrky  swé  spořádal ; 
neb  co  newidět  máme  Zurbana  zde  a  před  Bar* 
celonau.*^  •   '.^    ,  . 

1) Krátkozraký!*'  rozhorlil,^ abbé;  »ustau- 
pil-li  Prim,  stalo  se  to  z  dobrých  ,důwodůí*  Netr- 
pěliwý  Zurbano  sepoženeza  njm — možno,  že  po* 
pogde  až  za  Lerídu,  možno  až  k  Gerveře  — a 
wšak  tu  zwolá  neywyššj  Junta*):  Až  potud  a  nic 
dále !  A  gestli  by  tak  smělý  byl,  že  by  se  až  k  Ger- 
veře odwážil,  tu  mu  zastaupj  Prim  cestu,  a  hnusný 
bombardeador  ge  ztracen — neboť  za  šest  dnj  bude 
Prim  w  čele  třidceti  tisjcůmuž&!« 

»Dey  Bůh,  aby  se  stalo,  gak  WaŠnosti  pra- 
wjtel*^  dj  barcelonský  kupec;  »gá  wšak  na  každý 
způsob  gistotu  za  negistotu  raděgi  woljm,  a  dle 
toho  gsem  také  bezpečné  mjsto  si  wyhijdl. 

»A  kde  ležj  to  waše  bezpečné  mjsto  7«  *  tázal 
se  trpce  abbé. 

»Za  horami  pyrenegskými!«  odpowěděl  chla- 
dně kupec. 

o  Tedy  autěk  z  wlasti,  an  gj  slaužití  máte? 

*)  Junu  (dtí  Chunta),  fevoluónj  spolek  s  neymocaég- 
ájch  muii'i  sestnweoý,  we^kcrau  wládu  l^djcj. 


Digitized  by 


tioogle 


395 


\ 


— Hanebně*  hanebně!*  zwolal  abbé  rozhorlen. 
»0  wy  kořenjm  wyschlé  duše  kupecké,  gimžto  žok 
pepře  niilegšj  nežli  wlast*  a  baljk  kartaunu  nad 
aCrasti  a  blaho  gegj!  Wšak  dobře*  že  si  wás  Junta 
ngtstila*  á  prawjm  wám :  ani  wy  ani  žádn^  giny  a 
wámistegněsmeyšlegjcj  neuzřjpůdu  francauzskau  1*^ 

Tato  důrazně  proneSená  slowa  zarazila  pa- 
trně kupce*  kter^  nynj  nahljžel*  že  neprozřetelně 
wyzradil*  coby  wlaslně  geho  tagemstwjm  bylo  ostati 
mělo ;  i  chtěl  se  nynj  omlauwati*  třetj  wšak  ce- 
stownjk  geg  okřikl:  » Nechtě  daremného  tlachán], 
pane!  Ctihodný  abbé  má  prawdu!  Kdybyste 
byli  wloni  zrádně  neprchli*  nebyioby  třeba  ny- 
sěgijho  boge^*  ..,* 

Sotwa  wšak  kupec  mluwiti  začal*  obráfil  se 
abbé  8  ážasem  ke  spolucestownjku  swému*  které- 
ho si  byl*  anto  se  k  nim  teprw  na  cestě  přidal* 
pqfiud  málo  wěimnul*  nynj  ale  naň  pohlednuw  zwo- 
lal w  podiwenj :   nCarsy!* 

Po  gménu  tom  se  obrátily  wšech  zraky  na 
muže  powěstného*  který  při  zbauřenj  Barcelony 
roku  1842  wčelo  Junty  sepostawiw*  celé  spiknut] 
řjdil*  po  dobytj  wšak  Barcelony  z  města  prchl  a 
w  horách  pyrenegsk^ch  se  ukry w,  s  přátely  swými 
na  přjzniwé  okamženj  čekal*  by  nenáwist  swau 
proti  Ayakuchům  opét  na  gewo  dáti  mohl,  Pnmo- 
wo  wytknutj  černého  praporu  w  Reusu  powolalo 
ho  s  bandau  geho  na  gewiště  weřegné*  a  on  záhy 
w  Molins-el  Beyi*  šest  hodin  od  Barcelony^  na 
cestě  před  Leridau  se  usadiw,  znepokogowal  Es« 
parleristy  neustále*  takže  přátelé  strany  léto  daleko 
silnici  té  se  wyhýbali*  poněwadž  Carsy  i  poštownj 
wozy  přepadal  a  zarputilé  Ayakuchy  zagjmal*  ge« 
gich  mohowilostj  gakožto  represalij  *)  sobě  osobě* 
což  owšem  poštowským  akonduktorům  whod  ne- 
bylo, poněwadž  takto  o  mnohý  weydělek  přišli*  i 
báli  se  ho  co  neywětšjho  nepřjtelé  swého* — a  tudy 
sobě  snadno  slowa  našeho  konduktora  wyložjme* 
který  newěda*  že  Carsyho  samého  weze*  bandy 
geho  se  obáwage  spřeženj  k  rychlosti  popoháněti 
dal.  I  bjiť  to  muž  pěkného*  wysokého  zrostu* 
krásné*  mužné  twáře,  na  wysokém  čele  trůnila  hr- 
dost* prostá  wšeho  pychu*  welké  geho  oko  tMibilo 
k  saucitu  a  muselo  každého  opanowatí. 

Gak  podolčeno*  obrátily  se  wšech  zraky  na 
Carsyho;  i  neodwratně  na  senhoru  hledjcj  gue- 
rilla obrátil  se  zwědawě  po  gmenu  tpm*  an  též 
mladá  donivi  zraky  swé  naň  utkwěla. 

»  Ano,  ten  gsem  I«  dj  Carsy  ku  knězi  se  obrá- 
tíw;  »i  poznal  gsem  wás  hned*  abbé  Za(onteI« 

^T)  Represalie  as  tolik,    co    brannan    mocj    wynucená 
náhraJa.  ^ 


Uias  wSech  dosáhl  neywyšijho  stupně*  a  ku- 
pec* byl-li  dřjwe  zaražen,  cjtil  nynj  smrtelné  auz- 
kosti ;  neboť  byl  prozradil  newlaslenerké  smýšlenj 
swé  mocnému  audu  ney  wyššj  Junty,  který  ačkoliw 
dle  powahy  a  smjšlenj  mjrný*  přjsně  trestal  zba- 
bělost w  bogi  anebo  zrádu  wlasti. 

i>Mnil  gsem  wás  bjfti  w  Molinsu,"  dj  Zafont 
—  >»w  čele  hodných  Kataloňanů;. — co  wás  wyhna- 
lo  na  cestu  ?« 

•^mKOwnjk  de  Ribera  wytknul  černý  prapor 
w  Agral^Mi*  a  gá  cestugi  k  němu*  abych  wáleč* 
nau  mbXíggĚny  rozmnožil,  bandu  swau  k  obhágenj 
yBBrcelonyďintě  přepustiw.« 

Při  pogmenowánj  plukownjka  de  Ribera  tr- 
hla sebau  mladá  cf  siownice,  a  wjce  ku  předu  se 
nahnuwši  brala  wětšjho  podjlu  w  rozmluwě  po- 
westných  mužů. 

oGmenem    neywyššj   Junty   wám  wzdáwám 
djky  za  waši  činnost*  poručjku  Carsy!*  prawil  Za« 
font,     »Wšude   se  rozléhá  heslo   naše*  a  co  ne- 
widět  klesne  smělec*  který  z  nicoty  po  milosti  krá- 
lowské  nahoru  se  wysaukaw,  opustil  zrádně  dobro- 
ditelkyni  swau  a  nynj*  w  uměnj  mistis  národ  celý 
Angličanům  zaprodati  chce!  Bůh  mupomozi*  ne*     ^ 
bude-li  brzy  hledati  spásu  w  autěku!«   zwolal  Za*  «^ 
font  w  zápalu*    a  wřole  Carsymu  ruku  stisknuw 
prawil  dále:   i>Přineste  pozdrawenj  mé  chrabrému 
Riberowi  a  rcete*  že  mu  neywyššj  Junta  zásluhy 
odměnj  —  za  to  mu  ručj  abbé  Zafont  I « 
(JPokračowáuj.)      '    ^ 


-•^ 


Poliřeb  «Jsaře  MaximiUana  II. 

Za  nimi  opit  Sli  ginj  Ó\9»  herolli  anebo  fcciales  awa- 
té  řjffc  w    swém  odéwu    a   apparatu.     A  tu  teprwa  neseno 
bylo  od  čtyrmecjtma  osob  te  atawu  panského  z  roilíénýck        ^ 
kragin  'wybranVch  mrtwé  telo  cJAare  Maximiliana  II. ;  a  hned  /  .| 

za  márami  G.  M.  Audolf  uberský    a    český    král  gjti  rác^il  j    *" 

w  od^wn  smutném  éerném*  máge  aakrytan  též  černým  su 
knem  twář.     Za  G.  Mti  áel   Emestus,    arciknjže  rakauské 
gemu  po  prawé  ruce  legat  papežský)    po  lewé  kurfirat  iji 
ský ;  arcibiskup  koljnský  ^  potom  Matiái  téi  arciknjže  rakau- 
ské uprostřed  dwau  pán&w  ^  po  ném  Mazimiliánus  též  ar%t 
knjže  rakauské  s  'Wilémeroj  knjžetem  ba-worským  s  gedné  a 
Ditricliem  s  BHoha  pánem  se  strany  drubé.     Wsecka    pak 
arciknjžaU,  ^lastnj  braUj  cjsařc  Rudolfa  II.  smutek  nesanoe 
bii.  Za  nimi  žla  poselstwj  swaté  řjže  •  veliký  podet  pánůw 
a  s  rytjřstwa  i  ginébo  služebného  a  obecného  lidu. 

Za  nimiž  i  hned  ten,  gemuŽ  od  wrcbnosti  poručeno 
bylo,  aby  gcda  na  koni,  penjse  na  památku  toho  pohřbu 
slawnébo  bité  a  pHprawené  meti  lidi,  kteljž  tu  pH  ratbauzu 
staroměstském  stáli,  metal.  CoŽ  ginj  widauce,  k  němu  se 
shlučili,  a  o  ty  penjze  se  drali,  a  geden  na  dru^él^o  welmi     j 

Digitized  by  VnOOQiC 


396 


se  tlačili,  ai  i  některé  sporiievrie  dáwili.  Odkudž  Bcmalý 
hřmot  a  křik  pojíel,  a  swláátč.  kdyžto  mezi  ně  i  žoidnéH, 
kteij  po  stranách  stáli,  se  wliskli  a  welřeli  ^  z  čehož  na  ty 
samé  toliko  pány,  kteřjž  regalía  před  márami  nesli,  a  giž 
w  té  ulici  sa  Rágem,  kteráž  wjecka  prkny  podlažena  hýla, 
aby  se  gj  wolněgi  gjti  mohlo,  byli,  a  na  preláty,  opaty  a 
biskupy  a  na  Žádného  gíného  w  tom  we  wlem  ordunku  ne- 
malý strach  přijel.  Nebo  domnjwali  se  tu  býti  něgakau 
irádu,  a  snad  i  to  gim  na  mysl  pHálo,  což  málo  předtjm 
bylo  slyšeti,  že  Ježiwitowé  mnoho  tbroge  skanpené  magj, 
»  pbáwagjce  se,  aby  nico  toho  se  gim  nepHho^o,  co  we 
Frankreichu  nedáwno  minulého  léta  1532  |)Vi!rHuj  krále 
Nawarského  w  městé  Paijži  se  přihodilo,  l^mpobo  lidu 
ncwinnébo  pomordowáno  bylo.  Protož,  kile  ^  kdo  widál, 
u^kai,  ginj  do  doniAw,  ginj  do  krámúw  a  ^4  ^^  sklepiiw 
podzemnjch  se  scbowáwali,  a  někteřj  i  pohlawě  do  nich 
letěli.  Opatowé  pak  někteij  berly  swé  sera^-i  tam  utjkagjc 
polámali,  někteij  drahé  prsteny  %  rukau,  a  gioj  gine  oxdo* 
by  swé  tratili,  a  k  nemalé  skrz  to  škodě  priáli.  Z  nichž 
geden,  běže  ulicj  mimo  zlatau  owci,  zaslechl  an  něco  za 
njm  chřestj,  i  obrátiw  se  uhljdal  žoldnéře,  an  za  njm  běžj, 
pro  Boha  ho  prosil,  aby  ho  nezabjgel.  Gemuž  on  řekl : 
Milý  bratr,  uechtc  prosby,  neb  i  gá  sám  utjkám,  obáwage 
se,  aby  cli  nebyl  zabit;  a  tak  oba  o  záwod  mimo  Matku 
Božj  nad  Lau\j  běželi,  opat  mimo  žpítál  k  mostu,  a  žolď^ 
^  nér  k  přjwozu.  Gíný  opat  běžel  mimo  sw.  Gilgj,  a  při- 
^P^  ucósi  sám  k  sobě  zase  do  ordunku  swébo  mimo  králowskau 
lázni  se  nawratil.  Nebo  ti,  kteřjž  tu  u  mostu  w  pořádku 
swém  stáli,  nic  o  tom,  co  tehdy  tak  se  za  nimi  dalo,  ne- 
wt^děli,  nadto  pak  méně  ti,  kteřjŽ  giž  na  mostě  a  na  Malé 
straně  byli.  Geho  Milost  pak  Cjsařská,  slysé  takowý  hluk 
lidu  a  pokřik — neb  ginj,  že  napořád  w^ecky  mordugj,  ginj, 
že  ua  Nowém  městě  hořj,  ginj  gináé  křiěeli — snaw  sukno, 
kteréž  na  twáři  měl,  kdež  ho  i  hned  drabanti  obstaupili, 
ráčila  se  tázati,  coby  to  bylo,  a  gaki^y  to  křik  byl.  A 
wyro7.«měw.;i,  že  toho  nic  ncnj,  čehož  by  se  obáwati.mělo, 
poručil,  aby  se  spokogili,  a  gedenkaždý  swau  eestau  krá- 
čeje tělo  mrtwé  prowázcl;  což  se  i  tak  stalo,  a  do  kostela 
!»w.  "Wjta  na  hrad  pražský  beze  wáj  daUj  překážky  slawně 
^  doneseno,  takže  to  wse  neyroéně  za  tri  hodiny  trwalo,  za- 
čátek swiig  wzaw^i  od  hodiny  18.  celého  orloge,  aŽ  do  ho- 
diny 21.  a  wjl^cgi. 

dojmÁcj  kronika.  ' 

lí^  Witfmoirtf  byl  Fetosnjho  roku  přičiněnjm  ta- 
mněgNJtio  kooperatora  a  dobročinnostj  několika  přátel  Akol- 
njcii,  z  utržen)  ch  peněz  za  stromky  z«  ákolky,  dle  wyáijho 
předpisy  roku  1838  při  hkole  farnj  zrjzené,  gakož  i  při- 
spěnjm  obcj  a  Juchocfft  obecnjch  prwnj  základ  kn  kniho- 
vně skoTnf,  spolu  ale  též  pro  dospělé  urí'ei#  položen,  a 
tak  bohdá,  že,  kde  se  lid  giž  po  zábawných  kniháeh  shánjy 
brzo  i  poučné  a  wzdělawatelné  hledati  bude  a  gich — nalezne  ! 

K.  Djlě. 


fiíWETOZOR. 

(Anglická  filantropie.)  Francauzská  loď  obchoduj  byla 
w  polowiei  předeáUho  měsjce  zbawena  kormidla  a  nalézala 
se  w  ncywětžjm  nebezpečenstwj  oa  wýkině  plymouuké.  Lod 
tato  nawracugjc  se  z  Martiniquc-i,  s  taužebnostj  čekala  na 
wAdce  lodi,  by  w  prjslaw  wplynauti  mohla.  Konečně  při- 
jel oČekáwaný  wftdce  lodi.  Byl  woln)  lod  do  přjsuwu 
bezpečně  přiwesti ;  požadowal  aJe  za  to  200  liber  žterlinků 
(asi  2000  zl.  stř.)  Když  pak  se  kapitán  lodi  zdráhal,  pře- 
piatý  ten  plat  mu  powoliti,  odpowěděl  Angličan:  »MAžete 
to  pHgmauti  neb  nepřigmauti,  gak  waie  libost;  gá  ani  ši- 
linku neslewjm.tt  Kapitán  newěda  si  gine  pomoci,  musel 
se  podrobiti  newyhnutelnosti  a  požádanan  cenu  wyplatitiy 
nechtěUli  mezi  skalisky  utonauti. 

Policie  pařjžská  pronásleduge  od  nedáwna  spolek  wra- 
žednjků  a  zloděgA,  genž  welmi  četný  býti  má.  Gistý  Tee» 
paz,  genž  k  spolku  tomu  náležj,  wyznal  (na  ponuknutj  ma* 
tky  swé)  mjstnjmu  auřadu  činy,  grnž  w  »Misterie  pařjžskécc 
náležegj.  Byl  roku  1836  od  Poil  de  Vache-a  a  Griinschla- 
gra  do  spolku  lupičA  těch  pHgat,  a  z  počátku  kopán  i  tlu- 
čen, gewil-li  na  sobě  házeA  před  zločiny. 

Monsígnyowa  žertowná  opera  i>le  Déserteur,ff  ^/if^i 
opětné  prowozowánj  wáeobecné  pochwaly  dožlo,  byla  w 
St.  Claudu  před  králowskau  rodinau  dáwána.  Když  bylo 
na  gewiáti  oznámeno,  že  má  uprchlec  zastřelen  b}'ti,  bylo 
slyšeti  w  sále  pronikawé  wzkřiknutj ;  a  w  tom  okamžeiý 
obrátil  každý  z  přjtomných  zrak  swííg  na  přjtomnau  krá- 
lowuu  Kristinu,  genž  w  náručj  swém  mladan  omdlelau 
dámu  držela.  Dáma  ta  byla  wdowa  po  generálu  Diegu  Le- 
onu, genž  byl  na  poručenj  Espartcrowo  zastřelen. 

Gistý  Angličan,  genž  se  se  swau  sestrau  welmi  dobře 
nesnážel,  odkázal  gj  po  smrti  swé  pět  ginej,  pod  tau  wý- 
minkau  :  aby  gj  nikoli  za  žiwobytj  gegjho,  ale  až  po  gegj 
smrti  wyplaceny  byly,  by  sluáný  pohřeb  uijii  mohla. 

W  KamČatce  se  w«íe  rybami  žiwj:  lidé,  psi  i  medvědí* 
Medwěd  dwogjm  způsobem  ge  lowj  :  welké  ryby  chylá  w 
běhu  swými  tesáky  j  malé,  an  by  mu  takoweto  gich  lowcoj 
welmi  pracné  bylo,  chytá  Istj.  Položj  še  do  wody  u  sa- 
mého břehu,  a  nagežj  srst.  I  jržj  ryby  srst  geho  sa  trá^ 
wu,  a  zalezau  do  nj  na  hřbet.  Medwěd  se  pokogně  cho- 
wá,  až  pozoruge,  že  má  dostatečný  náklad.  Tu  zwoloa 
wstane,  wyleze  na  zem,  setřese  zklamané  tyto  hosti,  a 
sežere  ge. 

Důmyslný  Angličan  George  Schůn  neznal  wětbjho  po- 
těsenj  než  widěti  wěset.  Po  celém  Anglicku  měl  swé  do- 
pisowatcle,  kteřjž  mu  o  Wbcch,  tchdáž  w  Angličanech  welmi 
častých  poprawách  zpráwu  dáti  museli;  gak  libě  se  někde 
šibenice  stawěla,  staral  se  Schon  giž  o  extra  poitu.  Ano 
až  do  Pařjže  cestowal,  by  při  odprawě  powěstného  Dami- 
ensa  b\ti  mohl,  a  když  po  nj  bylo,  nczdržcl  se  w  PařjŽi 
ani  čtwrt  hodiny  déle. 

Negsau-U  Francauzy  neylépe  zprawowanau  zemj  oa 
swětě,  nenj  ijm  zagisté  nedostatek  zákonA  win^n,  geiíkož  se 
počet  toliko  oněch  zákonA,  dckrclfi  a  nařjzenj,  kteréž  od  r. 
1789  .éo  r.  1843  ohlášeny  byly,  na  8t,366  wztahnge.  To 
gc  hezky   lahyrinlh. 

Dr.  C.  H.  Rosenherfjy  hrab.  Bathy/mský  osobnj  lékař, 
wydal  letos  spis  :  3)tř  gortfií)riítf  tinb  ířifttingen  ber  J^cs 
mcopQtbif  in  unD  auřfv  Ungacn.  Giny  lékař  wydá  prý  hi- 
storií theorie  paubtěnj  krwe  w  Dehrecjně  a  ná'  ostatnjm 
swětě. 


CM«fÍB  Hmif  wychasj   w»  ctredii    •  w  neftoln  po  pAIaršfrh;    kft><lcn  ifnihM   srředti  pfMawá  ••  pAltrchowé  přjl*li«.     Př^típrucj  ••  n  Avyil»wtlele  na  ilwrl 
l«iA  •!»  kr,  we  knih  kupec  twjch  ii«  p«l  IHa  1  si.  36  kr.,  o*  r.  k.  palach  pi^.  S  si.  S«  kr.  ktř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pospjšila  w  Praze. 


Digitized  by 


^ojégle 


I 

Kwéty. 


lárodnj  zibawnjk  pro  Čechy,  lórawany,  Slowáky  »  Slezany, 


Čjslo  99. 


é3»  prosince  MS43,  * 


10.  r.  béh. 


T  r  a  w  i  6. 

(^PokrHiowánf,) 

wPíukowňjí  Rfbera  nepřigme  wjce  odměnu 
Junty!*  prohlásil  se  nynj  pěnila  s  názwukem  eí^ 
%fm  a  hlasem  dut^m,  g^akoby  z  hrobu  wycházel. 

»Kdo  gste,  senhor?*  zwolal  Garay  prchliivé 
— *»gak  8c  smjte  opowáiíti,  pohaněti  gmeno  Slpa* 
iiélowo?* 

»Djky!«  uklauzlo  mladé  senhoře  poIohlaaitS. 

»Prawjm  ge$tě  gednau^«  dj  giierilla  určíte, 
»ie  Ribera  nepřigme  odměnu  žádnau  wasj  Junty !« 

»Ayakucho!«  zwolali  Carsy  a  Zafont  gedno- 
hlasně.  »Zodpowjdeyte  sel*  křičel  president  bý- 
Walé  Junty»  pó  bambitce  sénna. 

»Mrtwj  nepřigjmagj  djků«*  wece  pěnila 
diladně.  Ribera  byl  předewčjrem  w  Leridé  za- 
střelen." 

•Tedy  mrtew!«   zwolal  Carsy. 

Hlasitým  křikem  o  pomoc  wytrhlf  ho  sluika 
z  omráčenj  .nad  neočekáwanau  zpráwau.  Hbité 
se  obrátili  w^iekni  k  zadnjmu  oddélenj-^ mladá 
senhof a  ležela  we  mdlobách  w  »áručj  shižky  swé. 

»Co  se  stalo  ?«  ptaK  se  geden  přes  druhého. 

»HoiI  zastawfo  wolal  Carsy  oi  kondukrora. 

»Ach  ta  nešfasiná  zpráwal*  bédowah  aloi* 
ka— »aeh  pomozte,  páni-^geť  tadonna  Maria  de 
Bibero.« 

»To  gsehi  si  myslil*  prawil  ^erilla  pro  sebe. 

»Můg  Bože,  tedy  dcera  nešfastnétio  plukow* 
«jka!«  zwolal  Zafont. —  »W*tiipie  do  wozu,  Car- 
sy 1«  wolal  na  tohoto,  eeni  byl  z  wozu  skočil  9 
se  služkau  se  namáhaU  omdlelau  djwku  na  čerstwé 
powětřj  wynesti;  ponéwadž  ale  služebnjci,  newě- 
ďauce«  co  počjit,  mjsto  pomoct  mu  zabraňowati, 
nechtělo  se  ochotnému  Carsymu  podařiti.  »Wstup« 
te  do  wozul*  opakowal  Zafont,  SOéryem  nenj 
daleko,  tam  spjáe  nagdeme  pomoci,  nežh  zde  w 
Irjrém  poli.* 


»lttte  dobře !«  prawil  Carsy  á  dtauho  se  ne* 
ronnýilew^  chytil  slažebnjka  po  té  straně  sedjcjhe 
za  rubu,  odstranil  geg,  sám  pak  na  geho  mjsto 
sednuw  <ahřjmjd  na  konduktova,  a  nebohaa 
djwka  z  náručj  shizky  wytrfanuw  snažil  se  sám  k 
iiwotn  gi  probudily  Sluika  padla  tudy  z  gedno* 
ho  leknutj  do  drahého,  neboť  počestnost,  na  kte^* 
mot  ápanélé  ai  p^jti^  drsj,  nedowolowala  ne- 
chali pannu  swau  w  námčj  muie  cizébo ;  a  dra- 
hé strany  se  opět  bála  muie,  gehozto  gmeno  s 
doUtt  ode  swých  gmenowati  shf chala,  mraziti,  který  A 
se  aži  přjlS  Q  wzkřjšenj  krásné  donny  namáhal. 

•  Corpo  diosi^ěLSOMiMimaJ^  mumlal  pěnila 
pi*o  sebe*-**  »tén  by  mi  práwě  přiiel  whod.* 

Tu  mrazil  W€izka  spřeženj  a  konduktér  strčil 
hlawu  do  wozu»  »Nelekeyte  se,  senhořil*  prawil 
třesaucjm*se  Uastm  -«  »z  Cervery  nám  wygjadj 
tkipa  gezdc&  wstřjc;  —  nenj-li  žádný  Ayakuchomo* 
zi  wáasi,  budeme  předre  obědwat  u  mistra  José 
Madoze  —  neb  to  ^isté  banda  Carsyho.« 

sGá  gsem  Carsy  \*^  zwolal  tento  a  okénkem 
kCerverenablédnuw,  obrátil  se  kZafontowi:  uTo 
fsau  gezdci  Zurhanowi,  znám  ge  po  roztrhaném  ^ 
odéwii.  Zde  wemte  bambitku  a  pohrozte  wozko* 
wi  amrtj,  gestii  nebude  dobře  uháněti;  zaměřiew 
lewo  k  Hartorellu  ale  zčeratwa;  gá  zatjm  budu 
drahau  donnu  ožetřowati.* 

Awůz  na  poračenj  Zafontowo  rachotil  pp  žj* 
rém  poli,  sem  tam  sebauházege.  Tuotewřela  donna 
Maria  oči  a  spatriwsi  se  na  prsan  mnže  cizého» 
wytrhla  se  mocné  z  náruči  geho,  a  na  prwnégšj 
mjsto  se  virhnauc  přikryla  hustém  záwogem  uza^ 
rdétau  twář.  Tichý  pláč  ulewil  gegjmu  bolu  wnitř* 
njmu. 

Krom  bázKwého  kupce,  který  wseehny  rao* 
dlítby,  gtmžto  se  b\I  od  děttnstwj  naučil,  hlasité 
odřjkáwal,  zdáli  se  býti  Zafont  a  Carsy  pokog« 
nými.    Guerilla  wšak  se  radostné  usmjwat. 

Konduktér,  tento  nešťastný  prorok,  pomáhak^^T^ 

Dígrtizedby'  ^8 


39S 


wozkowi  na  ubohé  mezky  kříčeB,  dgfaro  geho  Jnrv- 
haslo,  aniž  si  toho  byl  powšímnul.  vPedlro,  křió, 
wem  sičertpljce!«  napomjllal  wozka ;  h§en  když 
gim  z  drápů  wywázneiiH  Bodeyž  byli  wsickni  Ayá- 
kuchowé  a  Moderadi  lam,  kde  pepř  roste  !  —  To 
má  poctiwý  koaduktor  z  toho !  ^—  Prospn.  Aekmi- 
teyte  mi  tau  bambiikau  okolo  hlawy,<t  obrátil  <se 
k  Zafontowi,  který  pořád  bambitkau  na  hlawu 
geho  napřaženau  hrozil,  že  ho  zastrftlj,  gestli  mezci 
w  běhu  přestanau.  »Gábyeh  sám  fa|^radegi  de- 
set mil  od  Cenrery,  ačkolíw  nerad  opaustjm  oběd 
u  mistra  José  Madoze — a  wsak  kdo  mužexa  Uh 
gestli  některé  námáhánjm  zmořené  howado  klesne.^ 

•  Neyswětěgsj  Panna  nás  ochraniž !«  prohodil 
wozka;   »ani  čtwrt  hodiny  giž  to  mezd  newydrž}*«i 

»Gá  saudjm  také  tak,«  obrátil  se* Zafont  ku 
Carsymu,   »a  mamě  trýzojme  howadai'*^ 

Carsy  nahlédnul  okénkem  po  pronásledownj- 
ejch,  kteřj,  co  gen  hubenj  ^egích  koně  Ataéiti 
mohli,  pronásledowali  uijkagjcjch. 

» Wydrij-li  náš  powoz  gen  čtwrt  hodioy.  geitS 
utjkati,<  prawil  odhodlaně,  »máme  wyhránoj  Gak 
mile  se  tamto  za  wrchem  zrakům  gegich  na  chw}li 
skrygeiiie,  můžete  uprchnauii,  ctihodný  abbé ;  neb 
nesmjm  dopustiti,  aby  aud  neywysšj  uynj  wludarjcj 
Junty  padl  do  rukau  nepřátelských.* 

•  Welikomyalně  smeysljte,  milý  Carsy  !f  pra* 
wíl  šlechetný  Zafont,  »a  wšak  náwrhn.waáebopo- 
Bžjti  nemohu;  nehodnéť  by  bylo  mne,  abych .wy- 
zjwal  bratry  k  smrti  pro  wlast^.a  sám  «e  měl  báti 
•-»k  tomu  by  bylo  nehodno  muže  a  duchownjho', 
abych  prchl  a  zůstawil  dceru  přjtele  našeho  rukaum 
sluhů  krwechtiwých  tyranu.  <^ 

•Ochráncem  budii  donně  de  Ribera  gál< 
dj  Carsy — »a  wšak  čiňte,  gak  wáml3>o.<<  i 

» Ochráncem  mým  bude  Bůh,**  prawila  nynj 
donna  Maria  hlasem  střjbrozwučným  --  »který  smrt 
otce  mého  bez  pomsty  nenechá!*  doložila  w  nad* 
šenj.  1  zawřela  w  nj  hrdá  krew  Spanělkj,.  zapo". 
mněla  na  ránu  srdci  swému  zasazenau,  mysljcdynj* 
dle  powahy  kragů  gižnjch  na  pomstu  amr ti  ot- 
cowské,  a  s  rostaucjm  nebezpečenstwjm  rosila  i 
gegj  zmužilost. 

nHa,  gaká  to'djwkal<'  prawil  Carsy  polohla* 
šitě  a  bezwolně  sáhnul  na  lewau  stranu  psisau  swých« 

nTak  dobře,  dcero  mál^^  poswědoil  Zafont 
djwce,  n  Bůh  gest  neyiepšj  ochrana  wšcch,  kteřj  dů- 
wěřugj  w  něho,  a  protož  i  gá,  doslaužiw  wlasti, 
beru  na  se  swaté  powinnosii  kněze,  bych  wás,  brd* 
třj  milj,  důwěrau  swau  naplnil.*^ 

Kupec  klečel  we  woze  a  strachy  nemoha  se 
giž  nahlas  modUti,  pohybowal  gen  zsinalýma  rtoma. 


»NuXe,  přál  gste  si  bezpečné  mjsto,  kde  byste 
uchránil swé  baljky  areály—*  prawil  k  němu  au« 
směšně  Carsy.  »Počkeyte  chwjlku,  Zurbanowí 
gezdci  wám  ge  gistě  ukážj.  Hoi  !*  zawolal  na 
konduktora,  »nežeňte  swé  spřeženj  tak  přjliš,  gis 
gim  neuprčhnem.* 

Konduktor  apatřiw  a  poznaw  Carsyho,  ulekl 
se  nynj  wjce,  nežli  prwé  gezdců  Zurbanowých,  i 
nemeškal  dlauho,  a  s  wozu  skočiw^  utjkal  do  širé- 
ho pole,  a  w  patách  za  njm  pospjchal  Pedro. 

Hlasitě  se  zasmál  Carsy  počjnánj  tomu,  a 
wšak  opět  se  xamračiw,  wiáhl  hlawu  do  wozu  zpá* 
tky.  Při  tom  padlo  oko  |eho  na  obličeg  g^ueríllůw, 
který  tiše  w  kautu  swém  sedě  démonicky  se  usmj* 
wal.  »Zdáť  se  mi,  gi^kobyste  se  nad  neštěstjm  na* 
šjm  rado  wal  7*  promluwil  důrazně. 

» Nemám  se  Čeho  obáwatt,*  dj  tento  usmj- 
wawě. 

» Waše  štěstj,  že  ctihodný  Zafont  náwrh  můg 
oepřigal;  ginak.by  wám  byla  kulka  má  hlawu  roz- 
třepila.* 

»  Neopominu  tuto  ctihodnému  Zafontu  se  od* 
slaužiti,  *t  odpowědčl  .guerilla  ausměšoě. 

W  tom  se  přihnali  gezdci .  Zurbanowi.  — 
•Hrome!  gá  wás  naučjm  utjkati,  proklatj  pronun- 
ciadowé !«  zwolal  wůdce  gegith,  poněkud  lépe  než 
ostatnj  ošacen.   »Dolů  z  wozu!«  kázaL 

vUčinme zadostVozkazu  wýmUiwného  kawa- 
ljra,«  prawil  a usměšně  Carsy.  —  vSchowey  zbraň, 
blázne  I«  obrátil  se  k  služebnjku  Mariinu^  který  před 
welitelku  swau  s  napřaženau  dýkau  se  postawil. 

Carsy  prwnj  z  wozu  skočiw  pomáhal  donně 
de  Ribera  dolů,  která  lebce  na  rameno  g^ho  se 
podepřewši  tak  lehce  dolů  se  snesla,  gakoby  gj 
žádné  nebezpečj  nehrozilo.    . 

i>Hoho!<i  zwolal  wůdce  při  pohledu  tomtOf 
j»tote  zamilowaný  párek--*  i  ať  mne  rarach  —  to^ 
tedy  geli  na  Itopulacj — anebo  ge  giž  po  wšem? 
Gen  dolů,  welebnjčku,  gen  dolů!  budef  pro  wás 
práce  dost,  ne^přigde  řad  na  wás.  — *  1  kýho  dá- 
bla!«  zwolal  spatře  |fuerillu — vtotě  saianášuw 
bratr.  Bůh  mi  odpusť;  newyhljžj4i 'ten  chlap,  ga- 
koby  byl  pro  šibenici  stwořenl* 

Cospctto  di  Baco!^  rozhorlil  se  guerilla,  »af 
sám  nepřigdete  na  šibenicr!* 

i)He,Don  !«  zwolal  otrhaný  gezdec,bljž  wůd- 
ce sloj^jc],  9  mám  toho  chlapa  polektati  mezi  ze- 
brami?" 

»Nech|§|ště,  wšak  se  ti  té  radosti  dostane!" 
zachechtal  se  wůdce.  »Powězte  nám  přede,  pe- 
kelná Wýsosti,  gaký  auřad  wykonáwáte  u  bratra 

Digitized  by  VnOO^iC     ^ 


399 


swélio,  nebo  g^e  Incipero  lak  podoben/ gakowegp<*' 
ce  wcgci.* 

Guerilla  neodpowědéw,  wytáhl  z  tobolky  swi- 
sutý  liit  a  podal  geg  wůdci,  kterýž  nežli  geg  při- 
gal»  třikráte  nad  njm  udělal  křjž. 

nLuígí  Paeheroiii^  četl  wňdce  a  zbledl  — 
nWIach,  rodem  zPiemontu,poTuCjk  a  nynjsetnjk." 
Gii  se  mu  třásl  list  w  rukau  a  rožičky  se  mu  dě- 
laly před  očima*  -—  v^Setnjk  we  wogště  Zurbano- 
wu!«  Hbitě  skočil  s  koně*  uProsjm  za  odpuste* 
nj  mé  drzosti  1  daufám  že  waše  důstognost  u  Ge« 
fao  Excelencj  stjinost  na  mne  nepowede.« 

»Kdo  ge  pro  šibenici  stwořen^  he  ?*  ptal 
se  Pacherotti. 

» Stalo  se  omylem^  senhor!"  wymlauwal  se 
podřjzený  wAdce,  neboť  znám  byl  dobře  we  wog* 
stě  důwěrnjk  Zurban&w* 

vCúrpodi  Bio,  tedy  si  to  pamatugte!*  pra- 
wil>  samolibě  po  swých  spolueestownjcjch  se  ohlj- 
žege.     »Ah,  práwě  dobře,  signor  Zafonte.^ 

vAbbé  Zaiont?I«   zwolal  wůdcc. 

»Si  8Í>«  ušklebíl  se  Pacherotti.  #Gá  gsem 
mu  djky  powlnen,  neboř  by  mi  byl  signor  Carsy 
kulkau  hlawu  roztřepil.* 

«Carsy7*  opakowal  wAdce.  i»HoUa  hoiil« 
zaweysknul>  vwýborný  \ow,  za  který  se  nám  wla- 
dař  králowsky  odměDJI*' 

'To  hnulo  wšemi.     vViya  Esparterol^  hulá- 
kali geden  přes  druhého. 

Carsy  i  Zaíont  se  usmáli,  kupci  wšak  se  zdá- 
lo, že  slysj  prowoláwati  poslednj  swáu  hodinku. 

»A  kdo  gest  ta  senhora?*  tázal  se  wudce  - 
•bezpochyby  newěsta  nebo  markytánka  powstal* 
ců?«  ' 

»Bjdnjče!«  zwolaln  donna  Maria  hrdě  — 
Carsy  wšak  giž  držel  drzého  wůdce  w  powétřj 
a  mrštil  njm  tak  nerázně  o  zem^  až  tento  gako 
bez  sebe  ležeti  zůstal,  w  tu  samu  chwjli  ale  £s- 
parleristy  obkljčen,  shledal  se  w  tuhé  wázbě;  to 
samé  se  sta)o  i  druhým  spolucestownjkum,  a  snad 
by  newázaná  roU  ta  i  na  audau  djwku  ruce  wztá* 
hla,  kdyby  Pacherotti  mezi  to  byl  newkročil. 

vZpátky,  maladetti!«  zwoial —  »ať  každému 
ruka  zchromne,  kdo  se  opowážj  na  mau  newěstu 
8áhnauti.« 

Donna  Maria  neslyšela  slow  geho,  neboť  ro- 
zehraná stála  tu  hrdinská  djwka,  gako  Amazonka 
s  obnaženau  djfkau,  kterau  každá  Španélka  za 
podwazkem  nosj — s  odhrnutým  záwogom  a  pla- 
naucjma  očima,  wěrný  sluha  po  gegjm  boku,  služ- 
ka lomila  rukama. 


vHa  pogďte,  wmhowé  otce  mého!«  wolala 
díwoce,  na  waše  krew  zwlažj  geho  památku.* 

» Odtud  tedy  wjtr  iwěge<^  pomyslil  si  Pache* 
rutti.     »Dobře!  kljč  k  gegjmu  srdci  gsem  na§el.« 

•Schoweyte  zbraň,  dcero  mál«  prohlásil  se 
nynj  abbé  Zaíont,  ^abyste  se  nemusela  podrobiti 
drzému  gednánj  newázaných  pacholků.  Pomněte, 
že  bez  wůle  Božj  ani  wlas  s  hlawy  nesegde,  a 
gesdiže  newyzpytatelni  maudrosi  geho  uzawřeldj 
nás  S  tohoto^wěta  powolati,  tedy  smrt  naše  gistě 
poslaužj  wlasli;  neboť  přátele  naše  rozplamenj, 
tak  gako  smrt  otce  wašeho."^ 

Ná  tato  slowa  swěsila  djwka  hlawu,  a  na  ne- 
přátele potupně  pohledčwši  přitulila  se  k  rojme- 
mu  knězi:  sWaae  slowa  plynau  gako  balsam  ho* 
gitelný,^  prawíla — »i  zapřísahám  se  wám  a  Boha 
neywysšjmu,  gestli  mě  osud  z  nebezpečenstwj  to- 
hoto wywede,  že  pomstjm  sama  otce  swého,  a  byť 
bych  i  při  tom  zahynauti  měla.* 

Chystali  se  k  odchodu. 

Zpráwu  gezdcu  wedl  nynj  Pacherotti,  poně- 
wadž  wudce,  od  Carsyho  těžce  raněn,  musel  we 
woze  geti,  kamž  i  strachy  skorém  polomrtwého 
kupce  uložiti  museli,  aby  se  nezdržowali  na  cestě. 
Donna  de  Ribera  wolila  gjti  se  zagatými. 

»Gsem  wán^  djky  powinen,«  obrátil  se  au- 
směSně  Wlach  k  Zafontu —  »a  protož  wám  nynj 
wolno  gjti  bez  wazcb,  a  také  wám  slibugi,  že  bu- 
dete gen  zastřelen,  nikoliw  pak  oběšen,  gako  tuto 
si{;nor  Carsy,  kterému  wšak,  aby  neřekl,  že  si 
geho  excelencj  pana  expresidenta  Junty  fiewážjme* 
sám  této  cti  proukáži.« 

x> Aspoň  uzřjte,"  dj  Carsy  neohroženě,  »gak 
i  wám  to  slušeti  bude ;  neboť  že  i  wy  se  tam  do- 
stanete, za  to  wám  ručjm  spasenjm  duše  swé.* 

Pacherotti  se  ušklebiw^  kázat  dáti  se  na  po- 
chod zpátky  k  Cerveře.    Neylépe  učinili  konduk- 
tor  a  wozka,  že  se  poradili  s  Waňkem,  neboť  nynj 
museli  gezdci  sami  spřeženj  řjditi. 
(^Pokritčowáni.) 


nO^ýkCA  KRONIKA. 

Z  PRAHT.  W  sobotu  9.  ^prosince  dáwal  w  sále 
Platey&kém  w  5  hodin  odpoledne  p.  Everš,  pianista  t 
■Wjdně,  prwnj  koncert.  O  takowém  muii  musj  élowék  s 
noyblabd)  úctau .  mluwiti.  NeobyČegná  sUwa  pi-edcbáiela 
umélce  co  inamemiého  prowozowatele  sonaUjt  gižto  u  nás 
téi  na  prwnj  mjsto  poslawil.  Giž  w  této  skladbS  bylo  wi- 
děli,  gak  se  wžccka  mechanika  niisjmn  zámoru  podrobo- 
-vrala,  a  gak  wSccko  w  oprawdu  panické  čistotě  čtlau  diiďj' 
prodchnuto  bylo.  W  cituplném  spěwu  adagia  sabanbil 
Evers  mnohého  skutečného  xpéwáka.  Ze  třech  pjsnj  mi- 
losti :  »Prowencc,  Stirie,  Hongrie«  naswanýcb,  dogaly  xwlá 

Digitized  bv 


3gle 


400 


i(fl  pnruj  ňwé  Ijhetaýn  nápěwtia  a  alICaými  tariacenu, 
třetj  musela  pro  swau  bravuru  opakowáoa  býti,  w  njžta 
mnélec  dokital,  gak  diwokau  hordu  tonů  mocnj^  pautatl 
sBá.  K  aáwérkn  př«4itálet  fugu  (A— moll)  •d  J.  Seb.  Ba- 
cba,  Uawjrsj  kus  od  Scarlatti-Uo  a  okuwnj  elwda  od  $ebe 
samého.  Scarlatti-bo  skladba  byla  korunau  celého  koncer- 
tu, to  bylo  plynutj  Žiwého  praudu,  geni  každého  chwatem 
iMiáial,  ie  se  duch  tagil.  Za  opakowásj  gama  nau  ardeteě 
wdéU.  W  etudě  wjtétil  ma^aau  bravurau  w  oklawojeb  cbo* 
dech.  Mnohokráte  gsa  wywoláa  hrál  ku  posledu  gedlě 
scherso  le  swých  skladeb.  Hluboký  cit,  neyéistsj  gasnota^ 
irUstranná  swrohowasá  brttvufa  gsaa  neypl-edolgijnii  wlaa^- 
noainú  geho  výsoaouié  hry.  NáwUčwa  ncbvla  w  rowném 
poinčru  a  geho  lá^luhami.  —  P.  6er|aurowa  apjwala  welmi 
pSkně  pjseň  od  Rittía  a  byla  wolána.  Mjsto  Thalbergowy 
pjsaě  sastaupil  wiak  Doniaetti.  — -  ^ 

We  étwrtek  7.  prosince  bylo  prwmj  hwmrtěto  pp* 
Mildnera,  Wirtha,  Bartáka  a  BiihnerU.  W  salonu  hrabete 
Clama-GaHa»e  selli  se  opét  ti  hosté,  které  tam  každoročně 
wjdáme,-  a<  oe  w  ůplnéoi  poit«.  O  tooato  hudabajui  dr»« 
hu  prawj  mnohý  gako  o  éisté  čeitině»  ia  mu  obaga  p^j^ 
ge  wysoké,  na  Čež  giž  básnjk  nái  trefně  odpowSdél.  Prwnj 
Žjslo  bylo  kwarteto  od  Haydoa  (6— dur),  pěkné  aě  ne  ge- 
ho DeypěkaěgAj.  Ma  to  náJedowalo  Spohrowo  do  A-^moll^ 
které  awlá^tě  mistrowskaia  formau  poslednj  sady  a  pasto- 
ralnjm  motiyem  proniklo,  gfelikoi  prwnj  sada  dlauhým  rot^ 
předenjm  trochu  unawila.  Kam  se  wiak  Beethoven  posta - 
wj,  tam  .viecko  mitj  gako  pauhá  pára.  Gak  ga  du<í  te- 
akno  při  adagia  goho  £s«— dur  kwartata,  gaký  úěiaek^. 
kdy2  tu  tesknotu  druhé  hausle  ironicky  posměwawým 
motivem  proráieg)  ?  Prowedenj  bylo  přewýborné.  Prof. 
Bfildner  sál  práwé  w  Baethoveaowě  kwarteto  přetěžkav  úlo- 
hu, gižto  co  prawý  virtuos  prowedl.  Giž  ty  tnamenité 
arpeggie  dogaly  nenadálau  energij  a  finále  s  waríacemi  ae 
gim  wyrownalo.  O  geho  spéwu  nikdo  nepoehybuge.  Po- 
dohnau  chwálu  aasiuhugj  i  oatatnj  pánowó»  ^ 


SWETOZOIk 

Trottbadaor.  Giatý  Poligoan  byl  před  trěstaj  poH- 
eegnj  auřad  ^a^jžský  pHweden.  Oděn  byl  swěttoaaodrými 
spodky  s  ^irokau,  gii  aailau  alatou  portau,  Óerwenau  ka- 
mizolau  se  snědými  iriurami,  a  na  hlawě  mél  bažkirskau 
ěepiei,  na  které  mjsto  rangltóky  wisel  na  njti  malý  slaoněný 
třapce.  Neustálý  úaměch  hrál  na  kulaté  ěerwené  twáli  ob- 
íalowaného,  kterýi  spjwage  se  posadil, 

)»Slaw  wál  ?u  ptal  se  president. 

»Gen  troobadour.K 

>Gste  žalowátt,  le  gste  wei-egně,  a  bet  pjsemnjho 
dowalenj  aořednjho,  apjwal.M 

»Gá  žádal  o  to  dowolenj,  a  apjwám  proxatjra.if 

vPráwě  to  gest  waíjm  proviněn jm.  w 

»Gá  tu  wěe  tak  nepowažowal;  apjwal  gsem  proto,  le 
»pěw  ukracuge  dlaoliau  chwjK  ěckánj,  ^  potom  také,  že 
ilowěk  miisj  gjsti,  nechce- li  Htadem  smřjticc 

mDéleyte  aatjra  něco  gíného,  neali  dostanete  dowolo* 
aj^  abyste  aroěl  weřegiiě  zpjwati.«r 

jtNeumjm  ničeho  giŽ  kromě  apěwv^  mAg  etec  po  že- 
desite  let  též  méeho  giněho  neděiaí,  a  po  swo  smrti 


nidid  nbě  mhmo  kjrtarn  á  dVA  éůile   a*  tH  ftwrtt  Ite* 

gii  sem  měl  saplatiti,  ničeho.  Činži  gsem  ne»aplaiíl»  ale 
kytaru  gsem  si  wzal  s  sebau^  gj  se  žiwjm,  a  obwesdugi 
uli  spekiobéaaft  swých. « 

a  Gste  geMě  %*  těUjko  prowině^  lalowás;  'pohaaA 
Sta  policegnjho  auřednjka,  geoft  w4a  sagaka 

i»2píwal  gseaa:  Náwiatwcsny,  pékoau  fjaajl;  kteraul, 
gak  se  pochlubiti  mohu,  welmi  pěkně  spjwám  i  hragi« 
Práwě  lazwučel  poslednj  tón  w  hrdle  a  nástrogí  mém,  aa 
tu  gakýsi  élowěk  ke  mně  přistanpj,  a  mne  se  táže,  nechtlMI 
hych  tu  pJaeA  geltě  gedoau  saspjwati?  Gá  Mladj^  kyta- 
ru a  aaěnu  takto...  (a  tu  xpjwai  Folignan  tři  prwaj  sloky). 
Když  gsem  se  až  potud  dostal,  řekl  ten  muž:  Giž  dost; 
ted  mne  následng. — S  kytaran  ?  ptal  gsem  se.  Nikoli,  od- 
powědél,  sám  pogd  mamum*  JByl  to  takttkleisý  polísegij 
sluha.  Mt!tŽete  sobě  pomysliti,  že  mi^ě  ^o  bylo  welmi  nemi- 
lé;  eož  gsem  mu  také  nikoli  netagil.« 

»W  tom  gstawelnii  chybil.« 

»Ge  mně  toho  Ijto,  powězte  mně  al^,  co  mám  Činili? 
A|  se  mně  dá  dowolenj  k  spjwáoj  a  nawrátj  ae  mi  má  ky«i 
tara,  budu  spokogen.« 

Saud  odsa«dil  FoUgaana  k  ososikfteai^iQa  wěacnjy  a  k 
saplacenj  autrat. 

)*Autraty?«  swolal  Folignan.  aPeněs  odeome  dostati 
nem&Žete^  ale  gá  wám  sa  to  něco  satpjwám.cc 

Nadáwno  byli  w  Daaerlm»ii  w  aiddskěni  kragi  w 
Prusku  dwa  swláMiý  manželé  pohřbení.  Jakob  Stauf  a  Anna, 
roxená  Moserowá,  oba  rowněž  w  Dauerheimu  w  gednom 
T.  (1759)  narozeni,  byli  pospolu  biřmowáiu,  waali  se  w  9S.  r.^ 
žHi  spolu  we  skrowvých  okakioatech  w  iCastaém  manžel- 
atwj,  byli  sa  ten  Čas  gen  gedoau,  a  sice  opět  w  týž  čas, 
6  dnj  nemocni  a  zastáwali  swé  hospodářské  práce  aŽ  té- 
měř do  dne  smrti ,  kteráž  ge  w  94.  rooe  aaehwátila.  tA* 
atawili  8  áihif  %0  woi^tA  a  1  pravnuka.  Zagistá  manžel- 
Stwj  w  nebi  uzawřené. 

Ljkařowa  dcera  w  Xirecourtu  we  Francauzjch  polkla 
fftá  3  roky  we  wychewatelském  ůstawě  gehlu,  měla  od 
té.  doby  Častěgi  boieaj  bHcha,  s  počátku  lebké.  posděgi  aU 
horžj,  tak  že  každý  den  dáwija  a  neykrutegjij  bolesti  zku- 
siti musela,  z  čehož  gf  w  fO.  roce  genom  smrt  wyswobo- 
diii  mokla.  To  budil  na  wýstrakv  té«i>  kteréž  tak  vády 
»pendljky  i  gehly  w  zubech  držj. 

W  Pařjži  u  Bankowského  prodáwagj  se  swrchnj  ka- 
báty, kteiáž  po  obau  atranáeh  «oaiU  Ise.  Wžastrannost 
Čii^  pokcokj!  

Diwadelnj  náwestj. 

P.  Gfooy  ttá<  welesasla«Žilý  dramatický  herec^  gehož« 
to  Žetrnost  a  octa  k  ebeccnstwu  dostaUčpě  známa  gest 
každému,  kdo  diwadlo  najíe  aaw2ítěwowal,  d&wěhige  se,  Že 
snaha  geho,  sgednati  obecenstwu  aábawiiý  a  přjgemný  wa^ 
Čer,  odměněna  bude  hognau  náw»těwau.  Dne  IT.  prosince 
bude  se  dáwaii  w  geho  prospěch :  Rioaldo  Rlnaldi* 
má  aneb  hla^va  laatpešnlckéll«  apollKm^  wdká  ro- 
mantická činohra,  dle  Vulpins-a,  kniho  wnjka  we  W^iparu, 
od  Zbraslawskéhe.  Tance  uspořádal  p.  Rainoldi,  nowé  de- 
korace gsau  od  Deny-ho.  Ze  zwlástnj  jetrnosti  k  beoe- 
fici^ntowi  ttwolili  se  p^  Schmiller  a  p.  LtXťcA-owá,  poho- 
stinská wy  sta  a  piti. 


CiMOflA  iMlD  W7«ikáaj  w*  •ffedu  •  Mt  sobohi 


•ffedu   •  Mt  sobohi  po  pAlarijch;  kazdn  dtuhM  •rf««h»  prM««i-á  m  pAUtvIkowA  pr|t»ftA.     FřeJplacj  ••  n  wydaw»tele  aa  člwrf 
Ié«*  4é  kr.,  we  kníliknpeetwjck  •«  p«l  lét»  t  %\.  Si  kr.,  ■•  ••  k.  f«»l«ck  pML  t  bL  SS  kr.  víř. 


WydáwáBJm  a  redakcj  J.  Pospjsila  w  Prue. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


Hárodnj  zábawijk  pro  Čechy,  lorawany,  Slowiky  a  Slezany. 


ÓJelo  100. 


Í0.  prorínce  ÉS43, 


10.  r.  béh. 


PBJRODA  A  MILENKii. 


Zde  ta  •togjm  na  wýiiněy 
GenŽ  co  wrchA  wládce  Čuj, 

W  čarokrásné  té  dédiai 
K.  nebes  báni  brdé  sfj« 

Oko  do  omiené  dáli 

Zud  xasjlá  hledy  swé. 
Do  niw,  w  niobi  se  na  nna  smáli 

Blahé  lásky  bOikowé. 

DuSe  má  se  ponořuge 

We  mhle  pomioulost!, 
Srdce  mé  se  owlaiuge 

Gemnolibau  sladkostj. 

Ai  wy  kráanj  čerwánkowé, 
Geni  gste  tápad  ibarwilii 

Oé  že  Mjáy  nČinj  rtowé 
Krásu  swau  wám  půgčili? 

A  ty  skwélomodré  nebe. 

Odkud  má^  as  gasnost  swau  ? 

Oé  ie  Mjny  oči  tebe 
Obdařily  krásau  Uu? 

Mráčky  gako  labuť  bjlé. 

Co  po  nebi  mžikáte, 
Oé  že  8  édjéka  mé  milé        f 

K.  nebes  báni  létáte? 

Na  těch  keKjch  widjm  tkwjti 

Gegjch  Ijcj  růžinky, 
Na  lilijch  pak  se  skwjti 

Bélost  gegj   ruéioky. 

Wětérkík  milostné  wánj 
Gesti  onen   libý  wtdecb, 

GenŽto  pM  hubiókowánj 

Na  gegjch  ae  wxnáiel  rtech. 

Těch  stromeííká  Sepotánj 

Milky  iepol  milosti, 
Genž  pťi  našem  milowáDJ 

Z  úst  wál  w  tegné  tichosti. 

A  těch  »wookA  liboxněnj, 

Co  4e  z  dálky  os}wá. 
Gest  gcgjho  hlAsku  pénj, 

Genz  lili  w  dutti  xasnjwá. 


Pijroda  mi  pHpomjná 
Na  blažené  lásky  Čas, 

Láska  wlak  mi  upomjná 
Na  přjrody  krásu  sas. 


WtMlý. 


T  r  a  w  i  i. 

iPokrmČowáni.) 

Zle  8Í  počjnali  wyhladowělj  gezdci  Zurbano* 
wi'w  Cerveře  ;  wytlaukali  dwéře  dům  od  domu, 
•  kdo  gim  nechtěl  dáti  dobrowolné>  tomu  brali 
Dásiijm,  ubjgegjce  geg. 

Na  náměstj  gich  stála  celá  tlupa,  mezi  koňf 
mi  probjhagjc,  gimž  sena  a  obroku  na  zem  pley* 
twawé  nastlali*  Spalřiwše  pak  druhy  swé  s^  zaga* 
tymi  přigjždéti,  přiwjtali  ge  mocném  hulákánJBi 
a  wšemožné  se  posmjwali  zagatj^m,  kteřj,  an  zde 
přjhodněgšjho  nebylo  mjsta,  do  kůlny  zawřeqi  byl/, 
dokud  by  se  přišij  druhowé  nenagedli,  aby  pak 
aučastni  byli  odprawy  nešťastných.  Gen  donna 
de  Ribero  byla  uhosténa,  proti  wůli  swé,  na  roz* 
kaz  Pacherottího  do  gediného  a  také  neypéknég« 
djho  hostince.  As  hodinu  mohli  giž  býti  w  Cer- 
veře, an  Pacherotti  do  komnaty  donny  de  Ribero 
wstaupil. 

»Proč  gste  mné  nedal  gjti  a  přáteli  otce  mé- 
ho  7*   ptala  se  wstupugjcjho. 

» Odpusťte,  signora  I*  snažil  se  býti  Pacbe* 
rotti  přjwétiwým,  ale  snaha  tato  dodala  ^'étšj 
oiklíwosti  twářnosti  geho.  aOdpusťle,  gestli  gsem 
opgednal  dle  wůle  waáj :  ale  nemohl  gsem  wás  powa* 
iowati  za  zagatau  dceru  plukownjka  de  Ribero,  ge* 
bož  gsem  si  wzdy  wáiil — « 

»Wyl?«   tázala  se  djwka  potupné. 

»Ano  gá!«  dj  aukladný  ^lach,  který  potu- 
pu swau  zpozorowatí  nechtěl,  baže  po  ginem  cjli, 
totiž  po  prjzni  gegj,  a  pak  i  po  něčem  wjce; 
nijnilť  ten  bjdák,  že  urozená  Španělka  nagde  ob- 
libu  w  podlosti  geho.    »Gá,  signora,**  opakowal 


V 


Digitized  by 


Google 


402 


gestě  gednaa.  sKdyž  gsem  byl  redaktorem  di 
archivo  mihtare,  zasjlal  mi  otec  wáš  krásné  dopi* 
sy,  a  protož  geho  smrt  i  mne  zarmautila;  a  kdy- 
byste odhodlána  byla,  tedy«  —  a  bijžegí  pří« 
staupiw  prawil  polohlasitě:  » ruku  swau  wám  podá- 
vfkvsi  k  pomstě  smrti  geho  1  * 

Djwka  se  zararíla,  hleděla  upřeně  do  obliče- 
ge  Pacherottiho,  gakoby  až  na  dno  duSe  geho 
prohlédnauti  chtěla;  neb  dobře  saudil  Wlach  ten- 
lo,  že  našel  kljč  k  srdci  gegjmu. 

Djwka,  w  domě  otcowském  wyrostlápod  do- 
hijdkau  chrabrého  otce  swého,  ztmttwši  gtž  w  dř- 
tinstwj  matku,  klonila  se  wjce  k  zásadám  muž- 
ským, než  k  gemnosti  pohlawj  swého,  a  dle  po- 
wahy  gihu  utkwěla  nawšem  wášniwě;  tudy  si  wy- 
swěditi  můžeme,  že  z  prwnjho  účinku  bolesti  nad 
smrtj  neyweyš  milowaného  otce  se  probrawsi,  ne- 
hořekowala  marně  dlaubo,  gakžby  činila  giná,  ale 
dle  powahy  swé  uchopila  se  wášniwě  myšlénky 
i^pomsta^  ;  a  protose  nediwme,  že  oškliwost  ku  Pa- 
cherottimu  cjtjc,  předce  celým  ohněm  se  chopila 
háwrhu  geho.  Ljce  gegj  hořely,  a  bylo  patrno, 
gak  duch  gegj  mocně  pracuge. 

»Bez  pomsty  nesmj  ostati  otec  wáš,«  mluwj 
Pacherotti  po  malé  chwjli  dále,  wěda  že  djwka  o 
Wýróku  geho  miiže  pochybowati  —  »gá  wám  po- 
dáwám  pomoc  swau ■*< 

i»Kdo  mně  za  to  ručj,«  ozwe  se  nynj  donna 
é©  Ribero,   »že  mě  neklamete?* 

líGá,  Luigi  Pacherotti !«  odpowj  Wlach  ohni- 
wě,  »a  neywjce  wy,  bellissima  I« 

Mžikem  se  odhalila  přjčina  gednánj  Wlacho- 
Wa  před  duchem  gegjm,  a  hnbd  uzawřela  použjti 
citA  geho  k  dosaženj  cjle  swého. 

»Gá  wám  dňwěřugi^<^  prawila  po  nedlauhém 
rozmeyšlenj;  orekněte  mi  ale,  kterak  hodláte  mi 
přispěti  pomocj?« 

»Powězte  wy  mi  dřjwe,  kdo  má  padnauti?<t 
ptal  se  Pacherotti. 

vZarbano  a  SeoaneJ^  *)  prawila  djwka  powý- 
ěeoým  hlasem. 

»Dwa  generálové!*  prohodj  Pacherollí,  za- 
mysliw  se —  ©lo  ge  mnoho  nagednau ',  ale — bucFsi  !• 
rozhodl  se  —  »budeť  to  stupeň  k  nesmrtelnosti  — 
dwa  generálowé  nagednau!** 

nZdá  se  wám  to  za  těžké ?<^  ptala  se  donna 
de  Ribero. 

»0  nikoli !<*  zasmál  se   Pacherotii>  vgá  gen 

•)  HlawQJ   wudcowé  E.sparterowi. 


prenieyšljm,  že  dwa  generálowé  obětj  za  gednoho 
plukownjka  ge  přjliš  mnoho— a  wšak  učinil  gsem 
rozwrh:  Zurbano  padne  na  aučet  waleho  otce« — 
Seoáne  na  múg  a  wášl*    doložil  důrazně. 

»Wše  gedno,  gen  když  padnau!'  prawila 
djwka  wášnivě^  gjž  se  pomstychtivost  skoro  až  k 
šjlenosti  zmocnila* 

aDobřel"  přiswědčj  Wlach,  •  ale  nemyslete, 
že  si  s  žiwotem  lidským  gen  kratochwjli  tropjm ; 
o  nebespečj  swém  wlastnjm  se  ani  nezmiňugi, 
ale  něco  za  něco,  a  gá  žádám  odměnu-— oc/meW, 
na  gegjž  wáhn  geden  žiwot  lidský  kiadti.« 

Djwka  se  zamlčela,  pozorowala,  kam  Wlach 
mjřj  a  že  ona  sama  se  zaprodati  měla  pomstě  swé; 
ale  pohled ěwši  we  zrádnau  geho  twář  rozhodla 
man^,  neboť  byla  gj  wstaupila  myšlénka  do  srdce. 
» Buďte  ubezpečen,  prawila^  že  waše  odměna  čina 
wašeho  bude  hodná  i* 

Wlach  se  ušklebiw  učinil  poklonu*  »To  by 
bylo  w  pořádku**  prawil;  so  kdy  a  gak  se  musj- 
me  poradit  poidégi,  to  nám  musegj  okolno- 
sti ukázati.  Wy  se  nesmjte  od  wogska  daleko 
wzdáliti,  bych  se  s  wámi  časlěgi  uradit  mohl; 
prostředky  k  schAzce  wám  pokaždé  udám,  gsa 
od  nyněgška  oddán  do  wúle  wašj.« 

»Když  se  do  wňle  mé  odewzdáwáte,«  opá- 
čila djwka,  mžikem  se  rozmysliwši,  ntedy  žádám 
prwnj  důkaz  oddanosti  wašj,  totiž  propusťte  dhe- 
šnj  zagaté  na  swobodul^ 

Tato  žádost  překwapila  Pacherottiho  welmi, 
neboť  mu  neywjce  na  tom  záleželo,  by  neynebez- 
pečněgšjho  soka  swého,  Carsyho,  na  wěky  odstra- 
nil ;  i  hledal  okliky,  aby  se  žádosti  té  wyhnauti  mohl, 
an  tu  welký  hluk  z  náměstj  až  sem  do  komnaty 
zawzněl. 

»Neyswětěgšj  Panno !«  ulekla  se  djwka  — 
snad  ge  newedau  giž  na  smrt !  ?<" 

«»Onel«  zwolal  Pacherotti  taktéž  uleknut, 
kterýž  byl  ten  hluk  lépe  poznal— nray  gsme  pře- 
padeni!''   A  giž  pádil  wen* 

Donna  Maria  zaslechla  nynj  hlasitě  wolati: 
»Carsy !  Carsy  I«  a  mezi  wolánjm  ozýwaly  se  ge- 
dnotliwé  rány  z  ručnic.  I  pádila  taktéž  wen,  by 
se  podjwala,  co  se  děge. 

Prjčinau  přepadenj  gezdců  Zurbanowých  byl 
konduktor  a  wozka,  a  to,  že  se  poradili  s  Waňkero. 
Na  autěk  se  dawše  zaměřili  zpátky  klgualadě  a  tu 
padli  sljdjcjm  strannjkům  Carsyho  do  rukau.  I 
powěděli,  co  wěděli,  a  celá  banda  se  hnala  aupr- 
kem  k  Cerveře,  oswob^dit  swého  náčelnjka.  Pře- 
padnutj  se  zdařilo  wýborně  ;  neboť  gezdci  Zurba- 


Digitized  by 


Google 


409 


'Bowí,  niSehož  se  neoMnragjce,  drželi  siestu  w  par- 
oém  polední,  a  když  se  Carsysté  gako  na  perutjch 
wichru  přihnali,  bylo  giž  pozdě  k  wzdorowánj. 

Carsy  uslyšew  heslo  bandy  swé,  ozwal  se 
taktéž,  a  několik  strannjků  geho,  hlas  geho  usly- 
iewše,  wrhli  se  na  stráž,  před  kolnau  zagaté  stře* 
žjcj,  kteráž  ale,  co  gen  nohy  stačily,  na  autěk  se 
dala,  a  Carsy  se  swýiqi  spol uzagatý mi  takto  os wo- 
bozen,  postawil  se  w  čelo  bandy  swé  a  řjdil  autok. 

Bog  byl  krátký.  Dřjwe  než  se  gezdci  na 
odpor  mohli  postawiii,  byli  zgjmáni  a.  zbraň  gim 
odgata ;  gen  málo  gich  uprchlo,  a  mezi  těmi  i  Pa- 
cherotti,  který  uljkagc  donnu  de  Ribero  zahléd- 
nuw,  zwolal :   nNezapomeňte  na  úmluwu  naši!** 

Djwka  geg  sotwa  zaslecbnuwši  kwapila  na 
náměstj,  kde  se  Zafont  i  Carsy  s  nj  potkali,  a  se- 
tkánj  to  bylo  radostné. 

Ze  zagatýcb  nebyl  zastřelen  žádný,  neboť  ney« 
wyššj  Junta  nařjdila,  aby  milostiwě  zacházelo  se 
se  sagatým  nepřjtelem. 


*     *     ♦ 


Deset  dnj  pozděgi,  tedy  2!).  čerwna,  byla 
ta  sama  kragina  gewistěm  giných,  znamenitěgsjc^ 
děgů. 

Zurbtno  Prima  z  Reusu  wyilačiw,  pokračo- 
val rychle  ku. předu  a  giž  21.  byl  w  Cerveře,  kde 
giž  nágezdnjci  geho  o  kolik  dnj  dřjwe  drancowali ; 
odlud  postaupil  netrpěliwě,  gak  Zafont  dobře  sau- 
dil,  až  klgualadě,  kdci  wšak  od  ney\%7ssj  Junty  t\y- 
slaný  brigádnjk  Castro  a  plukownjk  Prim  w  cestu 
se  mu  postawili.  Denně  se  množily  pluky  pronun- 
ciadíí,  wrchy  nad  Igualadau  n  Esperragiierau  ob- 
sazugjce,  a  do  2^.  obejnkli  neprozřetelného  Zur- 
bana  w  Igualadě  tak,  že  gtž  sáy  Zurbano  o  swém 
oswobozenj  pochybowal.  I  obě  wogsly  cjtily  slaw 
awůg;  neb  co  Kaialoňané  nesele  si  počjnali,  pa- 
nowalo  bázliwé  ticho  w  táboře  Zurbanowu,  ge- 
hož  wogsko  špatně  ošaceno,  nynji  hlademmořeno 
bylo,  a  často  bylo  widět  celé  tlupy  a  setniny  se 
wšj  zbrogj   k  powstalcům  přebjhati. 

Den  25.  čerwna  přešel,  a  noc  přikryla  obě 
wogska  šedým  rauchem  swým.  Wesele  hořely  na 
horách  ohně  KataloňanA,  co  zaljm  w  audoTj  kolem 
Igualady  panowalo  šeré  temno,  a  gen  časem  nocj 
zawznjwagjcj  provroláwánj  strážj  dáwalo  známku 
o  přjtomnosti  wogska  wálečného. 

Zagjmawý  to  byl  zagisté  pohled  na  ta  fanta- 
stická skupenj  peřestě  a  wšak  dobře  ošacených 
Kataloňanfi,  kteřj  w  tlupách  mezi  strážnými  ohni 
sedjce,  zpjwali  národnj  pjseň  :  d7o  que  soy  covltrc^ 
bancUsta.*    Někdy  zabaukla  rána  z  riřěnice  obchá^ 


zegjcjch  patrol  anebo  až  skoro  do  audolj  postrčc- 
ných  vedef  *).' 

Takowá  vedeta,  z  desjti  mužů  sestáwagjcj, 
stála  na  silnici  k  Cerveře ;  asi  tři  sta  kroki\  dále 
zpátky  w  newelkém  ale  hustém  hágku  byla  celá 
setnina  w  záloze  schowána.  1  lišili  se  tito  wogjni 
patrně  od  ostatnjch  Kataloňanů.  Měli  totiž  wši- 
ckni  černý  šat  a  na  dlaubé  černé  čepici  bělalo  se 
ze  sttkna  wystřižéné  welké  C.  I  byli  ť  to  pod  gme- 
nem  » černá  banda**  známj  strannjci  Carsyho. 

Asi  dwadcet.  kroků  stranau  seděl  na  patě  přj- 
kré  skály  Carsy  sám,  máge  zraky  na  djwku  we- 
dle  sedjcj  upřeny. 

Pohled  na  tuto  djwku  připomjnal  na  zpěwy 
Ossianské^  a  nebo  na  naše  Wlusty,  a  tudyť  diwu 
nebylo,  že  Carsy  zraků  swy^ch  od  nj  odwrátiii  ne- 
mohl* Krátká  suknice  a  auzce  k  tělu  přiléhagjcj 
šněrowačka  šatily  wjborně  šwjhlerostlau  djwku  tu« 
Kolem  beder  měla  ouínutý  ssiioký  hedbáwný  pás 
a  za  njm  se  blyštéh  iJjka  po  straně  dwau  bambi- 
tek Černé.  d|auhé  iviasy  Aniazonky  této  splýwaly 
w  dlauhých  kolauČjťli  na  plcfc,  nezastihugjce  krá- 
sný obličeg  gegj,  ahix  zLraíuigjc^e,  by  zrak  do  dál- 
ky zablauditi  mohl,  ltťr>  jjiawě  nynj  se  snažil, 
noc  čirau  až  k  igualadě  proniknaiiti,  a  gakoby 
marně  po  něčem  byl  pátral,  wrátil  se  a  uikwěl  w 
zem. 
^  {Pokrabowán}*) 


Če«ké  diwadlo  vr  Praze. 

.   W  auterý  28.  listopadu   nMarie,  dcera  pluku.tt  Pro- 
wozenj  nebylo   x  neylcpsjch. 

We  ítwrlek  30.  listopadu  )»MIynář  a  geho  dju>«, 
známá  sauchotinowá  <}n]s%  která  swé  obecenstwo  wždy 
iialesá. 

.  W*  nedali  3.  prosince  k  prospěchu  p.  Mayra  »Ohlc- 
ienj  Korinlu,<c  opora  we  4  getÍDÁDJcli,  píeložená  od  gaké- 
hosi  p.  V(jhjj  huílbíi  od  J.  BossÍDÍ4io.  PreswSdíenj,  že  se 
t^ilo  Kpěwohra  toliko  pro  gedno  pMsdstawenj  chystá,  niuse 
Iq  newybjíutelaě  na  ochotnost  w  siudowánj  piVsobili.  Ney- 
wyséj  pfiwabnosti  dodalo  celku,  xe  p.  Kunz  w  roli  IM.-iho 
mela  co  host  .wystaupiL  Tento  wáiený  xpěwec  n  stewow- 
^Lého  diMt^dla  byl  od  obccenstwa  lák  přjweiiwi^  ptígat  a 
pji  každé  prjležitosti  tak  slawné  wyznamenán,  že  x  toho 
mAxc  pi*c.sw^dčcnj  nabVti,  gak  umělecká  wxdelanost  pK 
každé  pjjležitosti  iielj<>enébo  uxnánj  docháxj.  Malau  ale 
přknau  i^oU  Hierosa  xastáwal  p.  Strakatý  s  oprawdowau 
mistmostj.  .  "WyxnamenaKli  se  p.  Mayr  wariosu,  o  recila- 
livu  totéž  nám  řjci  nelxe.  P.  Tonnerowá  progewila  při 
télo  přjli.sné  úloxe  dobrau  wuli.  Tak  gednal  i  p.  Siebek. 
Nékterér  sbory  dařily  se  wýbortiě.  Orchestr  sem  tam  kle- 
sal. » 


•)  Vedety  se  gmenugj  gednolliwé  stráže  neybljž  ne-^ 
prjlele,  geg  pozorugjcj,  x  gednoho,  ze  dwau  i  také  z  wjce 
mnžft  xáléiegjcj. 


Digitized  by 


Google 


404 


DOMACJ  KRONIKA. 

ZB  IiWOWA.  Waloosiin  dopisowalel,  gakýs  x, 
geboito  dopis  poloien  we  Kwčtech  w  čjsle  85,  iiledj  na 
wáecko  počeroéným  sklem,  a  pjse  ze  Lwowa,  saudj  o  ce- 
lém kragi  tak,  ie  t  loho  patrně  widj^ti,  ie  gest  nemocen 
na  ilud;  nechť  tedy  geAtě  w  éas  powolá  lékaťe,  aby  geg 
utdrawil.  Zapomněl  aneb  newéděl,.  když  se  mu  zachtělo 
takto  proti  polské  Alechté  powstati,  ie  gest  zde  w  Haliči 
innoistwj  »koIek  trívíalnjch,  w  nichžto  se  wyučfuge  podlé 
phidpisu  wlády,  ie  gest  tu  welmi  mnobo  statk&w  kamerál* 
njch,  a  mimo  to  i  nemalý  počet  statkúw  duchownjch,  gimiž- 
to  znamenitě  i  arcibiskup  Iwowský  Pi^těk,  rozený  Čech, 
nadán  gest.  Mohl-liž  tak  wjieobecné  powstati  proti  Haliči 
bťzc  vrSj  wýminky  ?  Wždyť  ptedce  pán  psal  w  prose,  i 
ucmMť  sobě  dowoliti  takowauto  licentiam  poeiicam  t.  g.  ne- 
prawdu.  Bylo  to  a  potud  gest  w  Haliči,  tak  gako  před  časy 
býwalo  w  celém  Polsku,  powinnostj  larár&w,  wydržowati  po 
wcsnicecb  dobré  ikolky  a  učiti  w  nich  náboženstwj,  čtenj 
a  psanj  pomocj  bakaláH^w;  gestli  tedy  tito  dnchownj 
učitelowé  někde  neplnj  powinnosti  swé,  owjemť  zle  činj$ 
nenáleij  ale,  udáwati  to  tak  wseobecně.  —  Prawda,  že  gest 
mnobo  cizincAw  pow^hy  tíiko^vir,  /c  za  branicj  oČerAugj 
zem,  gegjHo  chléb  gcflj  \  kdyby  ^íai  záleiíeio  na  opraweoj 
zlého,  méliby  iidumilowué  nÁwrliv  svté  podati  do  zdegájob 
weí-egných  spisů,  kilo^to  by  sii»4lLirgi  cjle  sivého,  dosjci 
mohu,  aneb  ge»tě  lé^ť  sbwně  ^Lilr,  genž  by  zlé  zameziti 
mohla.  Z  toho  by  mHi  i  táíiluliu.  Takovrj  ále  gako  p.  x 
zasluhugj  gen  wcřegniiu  domluwu.  Zt  dáwných  giž  Čas& 
wydal  pan  Kratter  w  hipstku  hjiiiltw)  spis  o  HaiíČi,  kdežto 
ale  w  poznamenán]  iiw^idj  íl?>t  vrUsttjjho  swého  bratra,  w 
nAmž  mu  tento  pjAe  :  Se  ffťgf  drttsfHřtfi)  neZ  MogZjŠ;  «r- 
hof  loniu  ze  Hiih  zffsíiLi-tuíii  c^emi  ff^n  ukAznl,  geg  nle  ie 
f^ivedl  do  ni,  totiZ  do  Hnlide  !  *..  Gestlí  p.  x  naděge  zkla- 
mala, nechť  hledá  zemi  zasljbenau  n^de  gindc  a  nechť  ne- 
pj^e  thesky  plesky  o  nechtě  halické,  gesto  chtěla  zijditi 
towaryástwo  k  wydáwrftaj  spisA  poučugjcjch  pro  lid  řeme- 
slnický, začawii  od  neypotrehněgi(jch,  a  rozdáwati  ge  mezi 
lid  na  polau  zdarma,  kteréžto  dobré  wfde  a  péče  o  lid  po- 
md  nikde  ginde  gcAtě  nenalézáme.  —  Prosjm  tedy  WaSnost, 
abyste  ráčili  prawdě  této  popHíti  mjsta  w  Časopise  Wa- 
iem  na  ony  bagky  a  očerněnj,  gakéž  ste  ráčili  giž  nčkolíkráte 
kwapné  ptígmauti*).  A.'.. 


SWETOZOB. 

(Žofie  JossernndowA)  Prwnj  s  Montyonských  od- 
ro^n'  ctnosti,  gež  akademie  francauzská  každoročně  udjlj, 
obdržela  letos  Žofie  Josserandowá  z  Provinsie.  Kodičowé 
gegj  žili  tam  se  dwěma  dětma.  Žofie,  neystaríij  z  nich,  po- 
čjlagjoj  Čtrnácte  rokfi,  pracowala  giž    od  kolika  let  na  wý- 


•)  Neřzeť  na  tuto  stjžnost  pana  dopisovatele  nepHpo- 
menauti,  že  gest  powinnostj  každé  ku  wšeslrannosti  problé- 
d.igírj  redakcj,  ahyrozh*čné,  i  sobě  odporugícj  hlasy  w  listy 
swé  pHgjmaia,  wygjmagjc  ty,  kteréž  pntntf  rki  neprawdiwosti 
aneb  sočiwoui  na  sobě  magj.  Aby  redakcj,  mohaurí  se 
aspoít  poněkud  na  dopísowatele  swé  spolehnantí,  o  prawdi- 
wosti  dosjlariýcfi  zpráw,  prwé  než  by  gc  uweregnrla,  zwlá- 
Itě  w  tělo  wzdálenoRli  přcBwt^dčenf  sobě  drjwc  zgednnwala 
a  tjm  se  gimi  nad  B^jru  opozďowala — kdož  by  mohl  póža- 
doivati  ?  Red. 


dělek,  by  ftobě  mohla  ku  Wfttaujipttj .  áo  llálieni  potřtbMi^- 
summu  peněz  nashromážditi,  když  týž  čas  otec  gegj  nešťa- 
stnými spekulacemi  o  celé  swé  gtuěnj  pHžel,  a  mimo  to 
musel  gežtě  4000  frankfi  dlužen  zAstati.  Sotwa  ie  ae  Žo- 
fie o  tomto  netftěstj  dowědélá,  okamžitě  spěchala  k  swéma 
otci,  by  mu  swůg  tak  pracně  uchráněný  poklad  doručila, 
odťjkagjc  se  přánj  swébo,  Bohu  žiwot  swftg  gedíně  zaswé* 
titi,  by  pro  rodinu  swau  praoowati,  nedužiwého  otce,  osm- 
desátiletau  babičku  a  malého  swého  bratra  obžíwiti  mohla. 
Gegj  matka  byki  welmi  nemocná  ;  když  Žofie  zpozorowala, 
že  gj  neywjce  mysl  obtěžuge  to,  Ie  musj  dluhy  nezaplacené 
sflsuwiti,  sljbila  gj,  že  celý  swfig  ziwot  wynaložj,  bj  gc 
uplatila ;  nebohá  matka  umřela  na  to  pokogné  g«auc  mysli. 
Po  gegj  smrti  ala  Žofie  neme^kagjc  k  wěrítelům,  sljbila,  že 
zaplatj  a  prosila  toliko  o  ztrpenj.  Pohnuti  gednánjm  mla- 
dé djwky,  ke  wžemu  swoHii,  aČ  ani  nepomyslili,  by  gim 
kdy  podlé  swého  slibu  zaplatiti  mohla,  magjc  na  sUrosti 
obžíwu  třech  osob.  Od  toho  času  uběhlo  dwadcet  let,  a 
Žofie  měla  wéecko,  co  byla  sljbila,  giž  wyplněno:  otee 
žil  we  cti,  babička  i«bnagjc  gi  na  onen  swěi  se  odebrala, 
bratr  gest  gj  dobrým  wychowáojm  i  slubným  mjstem  po 
swúg  žiwot  powinen,  a  co  neywjce,  zacbowaiať  mu  nepo- 
kkwrněné  gmeno,  wSecky  dluhy  gsauť  zaplaceny.  Býwalj 
wěřitelé  i  sausedé  gegj  wfo  to  we  welegoost  nwedli.  Ona 
měla  swé  gednánj  zcela  za  přirozené,  ta  obyčegné.  Djkjr 
wzdeyme  panu  z  Monlyonu,  Že  založil  takowé  odměny,  kte- 
rýmiž cnostné  duje  poznati  náfn  přáno,  geltoby  |ioak  gen 
samému  Pieywyiijmu  známy  zAslaly* 

Híppel  srownal  Ženské  j^oblawj  s  Čárkau,  mužské  « 
puntjkem.  Při  poslednjm  gest  sada  řeči  neb  myvlénky  u 
konce,  giž  se  wj,  na  Čem  kdo  stogj;  při  prwnjm  ale  mu- 
ijme  dále  čjsti,  gestli  čemu  rozuměti  cbo«me. 

(Gak  se  Čnsowé  m?nj  í)  Cjsařowá  Gisela  dala  gedmt 
ze  swých  společenských  dám  30  ranami  met^u  potrestati, 
poněwadž  tato  za  týden  nic  nenapredla  a  gedenkráte  pod 
wečer  se  swým  milownjkem  we  swé  koninatě  mlnwila.  — 
Kdyby  se  za  naAich  časů  takowá  prowíněnj  mctlanú  trestati 
měla,   museli  bychom  brezowá  cbwosťata   draho   platiti. 

Po  mnolia  letech  potkal  kdosi  swého  známého  přjte- 
le,  kterému  za  ta  léta,  co  se  lilwiděli,  od  násilného  pitj 
nos  zčerwenal.  »Ale  přjteli  U  tázal  se  ho,  včjm  pak  si 
twiig  nos  barwjie?((  —  »Ničjm,«  prawil  tázaný,  » pro  to  gen 
samé  bjlé  wjno  pigi.M 

Slawný  Coodé  byl  napomenut,  aiby  se  k  oltáři  sady 
n^^obracel.  »0!u  odpowěděl,  »Pán  .BAh  ge  gako  karré. 
Wikude  se  mu  mAže  do  ob|ičege  hleděti. m 

ul  co  !«  haSteřiltte  domácj  pán  se  swým  nágemnjkem, 
iikdo  nemá  neněz  na  činži,  ať  si  kaupj  něgaký  dAm  sám  !« 

Montesquieu  naw&tjwil  gednau  wéwodu  z  Marlborov- 
gliu  na  geho  zámku,  a  když  byl  giž  hezky  dlauho  po  an- 
|;licku  liowoHI,  prosil  geg  wéwoda,  neb  myslil  Že  francaut- 
sky  mluwj,  aby  s  njm  anglicky  rozpráwěl. 

Před  nfláwným  časem  oženil  se  lOIetý  starec  s  djw» 
kau  20lťtau.  Když  byl  tázán,  gesili  též  stárj  swé  a  budaucj 
swé  polowice  rozwážil,  odpowěděl:  »Po}ilédnu-li  gá  na  mau 
ženu,  gsem  o  25  let  mlad^j.  pohlédnc-lí  ale  ona  na  mne, 
bude  o  25  let  staržj.     A  tak  se  to  wyrowná.cc 


U  FrrtHtiika  Ed.  Smndtnera  w  malé  jesuiuké  ulioi 
naproti  Čerwenému  domu,  w  čjsle  146,  wy^ly  zlatem  a  pe- 
strými barwami  skwostně  ozdobené  Ijstky  wAelikého  druhu, 
na  odměnu  mrawným  a  pilným  djlkám.  Cena  100  čjsL  1. 
5  zl.,   100  čjsl.  II.  4  zl.   100  čjsl.  lil.  a  zL  50  kr.  stř. 


Ču9fiB  Icnio  wycbasj    w«  ttreim   a  w  sobotN  po  pAlarsjrlu*    ka/dmt  dmhau  »tr«  ln  pfidáwá  ae  půlarchowá  přjloba.     PFtdpiacj  aa  n  wydawalala  aa  člwri 
léta  48  kr.,  w«  knábkupectwjcli  na  půl  IfU  t  ml.  86  kr.,  aa  c.  k    po»tack  pfill.  %  si.  96  kr    sif. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Puspjsíli  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


Kwéiy. 


lárodnj  zibawnjkproíechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Čjelo  101. 


20.  prostmce  1S4S, 


10.  r.  béh. 


T  r  a  w  i  i. 

{Pohrtíčowáni,) 

wGeite  tedy  ani  dnes,"  prawila  djirt^a  gako 
•ama  k  8obč-^»a  daáe  má  se  Eaijm  stráwj  zjxnj 
po  pomstě." 

•Nešťastná  chwjle,  která  wás  nad  oblá  my« 
Ménkau  tau,  senhoro"-^  promluwil  Garsy — »neb 
doeh  wái  nepokojný  necbee  slyšeti  blasu  lásky." 
BMléte  o  tom,  Don  I"  okřikla  ho  djwka  prudce 
«— vdokucl  slja  otce  mého  ncsmjřen,  nesmjm  sly- 
šeti řeči  podobné." 

»To  gest  práire  to,  co  wás  w  záhubu  táhne," 
dj  Carsy.  »KtfSťaštný  Ribero  naiel  mstitelů  dost 
«-- pohleďte  na  bory  kolem,  aenhoro--*'my  wšickni 
gsme  k  gedaomu  cjli  se.  sesU-*a  netřeba  tedy 
dceři  geho  zapjrati  přirozenost  swau,  aneb  do* 
konce  s  podezřelými  lidmi  se  objraii." 

*  nS   podezřelými  ?!«     opakowala    donoa    dé 
Ribero. 

» Acož  ne  ?"  odwětj  Carsy  —  i»nenj  ten  Wlach, 
na  nřgi  giž  několik  dnj  marně  čjhám,  a  s  njmž 
každodenně  potagj  se  scházjte,  rodilý  zrádce  7" 

»Práwě  že  to  ge,  wywolila  gsem  ho  za  ná- 
strog  pomsty  swé!"  odpovrěděla  djwka  pokogně. 

TňSania  Trinidad I"^  zwolal  Carsy,  »gakými 
prostředky  ten  wládne,  že  wjce  od  něho,  nežli  od 
náa  očekáwáte  7" 

»Dýkau — ge  d  em, "  odpowěděla  donna  Maria 
Ihostegné. 

Carsy  se  zamlčel,  ne  wšak  žeby  se  byl  úá> 
wrhu  toho  zhrozil  (neboť  o  takowých  wěcech 
mluwj  se  we  Španěijrh,  gako  o  obyčegné  událo- 
sti), ale  že  ho  náwrh  ten  překwapil,  na  něgž  by 
u  mladé  djwky  nebyl  připadl. 

»A  kdo  má  padnauti?"  ptal  se  opět. 

»Wrahowé  otce  mého — Zurbano  a  Seoane  I" 
dj  donna  dei  Ribero. 


i»Hm — dobře,"  zamyslil  se  Carsy — sále  gstia 
gísta,  že  na  wás  zrádce  zradu  nekuge?" 

»Mé  Ijce  mu  zaslepily  oči,   gsem  gista*" 

»Ten  bjdnjk!"  rozhorlil  se  Carsy — »8mj  se 
opowážit,  pozdwihnauti  zraků  swých  k  urozené 
Spanělce,  která  se  w  ochranu  mau  odewzdalal" 

nTiše  !"  chtěla  mu  djwka  zameziti  dalsjřeč; 
on  wšak  gsa  giž  rozhorlen  nedbal  na  žádost,  gegj^ 

pSlyšte  mne,  senhorol"  prawil  hlasit^gi,  f 
kamene  se  wzchopiw.  »Gedenkrát  mne  slyt^etí 
musjte,  — ať  ge  to  tedy  dnes!  \^Jte,  že  wás  fii<r 
lugi,  ale  nikdy  gsem  na  wás  nedotjral,  plnil  gsem 
otrocky  rozkazy  waše  po  tyto  dni,  i  marné  w*aá| 
žádosti  powoliw  pogal  g$em  wás  ssebau  na  stáno- 
wiště  swé  a  proti  zákonu  wogen&kému  mlčel  gseipt 
wida  wás  wygednáwati  s  nepřjtelem  —  gsa  té  nad^« 
ge,  že  wasi  náklonnost  sobě  wydobudu,  4  až  se 
zaskwj  prapor  pás  na  zdjch  madridských,  wy  že 
žádost  mau  neoslysjte.  Ale  lu  se  paustjle  w  pikla 
s  člowěkem  podezřelým,  bjdným,  cizozemcem  a 
snad— 'uedjweyte  se  s  takowým  úžasem  na  mne^i 
giž  musj  wyprauditi  přjwal  důmjnek  mých«— sna4 
gste  slepau  wášnj  zawedena  wjce  sljbíla,  nežli  by 
se  ctj  Španělky  srownati  se  dalo." 

Donna  Maria  negewila  žádnau  nelibost  nad 
prudkau  řečj  taulo,  ani  se  nepohoršila,  že  gi  Carsy 
na  cli  urazil,  ano  bijžc  k  němu  přistaupiwasi  po* 
dala  mu  s  milostným  pohledem  ruku:  nCarsy!" 
prawila  gemným  hlasem "—  »odpusťte,  gesUi  wám 
gednánj  mé  trpkau  hodinu  způsobilo ;  ale  wěřte, 
ginak  nemohu." 

»0  senhoro  I"  Ijbal  míiugj/BJ  Carsy  plamenné 
ruku  gegj,  »w\ť  gste  milostná,  gako  Panna  neyswě- 
těgšj !  O  doplňte  čjši  milostnosti  swé  a  rcetc^  že 
nepohrdáte  mnau!" 

vINe  tak,  Carsy,"  přikrýwala  si  djwka  lewicy 
oči,  anto  se  darmo  snažila  prawiei  zrukau  Ca^r^ 
syho  wywinauti.  »Až  pluky  naše  wjtězné  do  Uai^^ 
dridu  wtrhnau,  pak  se  na  to  rozmysijm." 


Digitized  by 


Google 


406 


»\  proč  ne  hned?<  dotjral  netrpelm/  muž. 

»Zaáte  přjčinu  a  ptáte  se  ?« 

»0  tedy  nemožno  prolomiti  kůru,*  prawil 
Garsjr  smutně*  »gjžto  nešťastná  událost  srdce  wa- 
Se  pokryla  ?« 

i>Ajrci  nešťastná !«  wece  djwka  a  dwé  slzj  se 
zatřpytilo  na  Ijcjch  gegjch— nkterá  mne  samoge* 
dioau  w  širém  swětě  ostamla.« 

uNikolíw  samogedínau  !<*  zwolal  Carsy»  djwku 
žádného  odporu  •  nečinjcj  na  prsa  swá  -  strbauw« 
•Dokud  srdce  mé  w  tělebige,  negste  samogediná.« 

Djwka  sklonila  hlavni  na  prsa  geho  a  plakala  tiie. 

»Opowrhni  zrádným  Wlachem  a  zanefli  po- 
mstu nám^  a  zagisté  ukonegšj  rozbauřenau  mysl 
twau  wjtězné  hlasy  naše  se  zdj  madridskych!<>t  do* 
mlauwal  gj. 

Djwka  wšak  se  opét  wzchopila,  a  gakoby  se 
styděla  za  slabost  swau,  odskočila  několik  krokA 
zpátky,  a  odvřrátjc  se  prawila  prudce :  »Dpsti  to- 
ho ^^  ani  o  krok  neodstaupjm  s  dráhy  nastaupené !  I 
mne  zrodila  Španie,  a  když  nfe  wšickni  opustjtc, 
uagda  sama  cestu  ku  wrahum  otce  mého!<< — Po 
těch  siowech  šla  kwapně  a  hrdě  odtud  přes  audolj 
k  horám  esperrag[uerským. 

Carsy  neočeká^vanau  prudkostj  gegj  zprwu 
omámen  chtěl  gi  nynj  následowati,  nedbage  že 
smrt  hrozj  tomu,  kdoby  stanowišté  swé  bez  póru- 
éenj  opustil— an  tu  od  bn^ádnjka  Castra  wyslaný 
důstognjk  geg  do  hlawnjho  leženj  powolal. 

Newrle  uposlechl  Carsy  rozkazu  tomu,  a  ce- 
stau  Wšeliké  záměry  k  wywrácenj  skoro  šjlenosti 
sepodobagjcj  pomstychtivosti  milenky  swé  na  my- 
sli přenijtage,  octnul  se  asi  za  hodinu  nad  Iguala- 
dau,  kde  se  hlawnj  leženj  neywyššjho  wůdce  na- 
cházelo. 

PF)chozjho  uwedi  geden  z  pobočnjkti  w 
předsjni  meškagjcjch  hned  k  wAdci. 

Castro^  muž  iiewelké,  zawalíté  postawy,  pře- 
cházel u  welkém  rozgitřenj  po  komnatě,  w  kteréž 
se  geStě  dwě  osoby  nalézaly. 

Neywětšj  pozornost  obracel  na  sebe  muž  sto- 
gjcj  u  stolu,  na  kterémž  množstwj  rozložených 
papjrA  leželo,  pilně  w  spisech  těch  čtaucj.  Wy» 
sokého  zrostu  mel  práwě  takowau  sauměrnost  au« 
d&,  gakowau  řezbári  a^maljří  we  wzorech  swých 
milugj,  a  tudy  se  mohl  nazýwati  krásným.  Čelo 
geho,  klenaucj  se  welebně  nad  welkým,  černým, 
silau  dušewnj  zářjcjm  okem,  swědčilo  o  muži  k 
welkým  činňm  povolném,  a  mnselť  to  býti  wy- 
soký  důstognjk,  an  na  geho  wogenském,  zlatými 
apoletty  ozdobeném  kabátě  mnohé  řády  prsa  ge* 
ho  kryly. 


I  bylf  to  powěstný  plukownjk  don  Juan  Prim, 
který  při  wsiaupenj  Carsyho  do  komnaty,  swinuw 
P^PJr,  gegž  práwě  w  ruce  držel,  několik  krokjk 
expresidentu  neywyšsj  Junty  od  roku  1842  popo* 
šel  wstřjc,  tak  že  Carsy  gednage  s  njm  nemohl 
zpozorowatí  osobu  cřetj,  kteráž  w  stjna  we  wý« 
klenku  okna  stála,  ginak  by  byl  spatřil  k  nemalé- 
mu překwapenj  swému  nenáwidéného  Wlacha  Pa« 
cherottiho. 

uWjteyte  mí,  senhore,«  promluwil  Prim  zwu- 
čným  hlasem  ku  Carsymu.  uCtihodný  abbé  Za- 
font  mí  wložíl  na  srdce,  abych  udíail  s  wámi  soá« 
most;  a  wšak,  zaměstknán  hlukem  wálečným, mu- 
sel gsem  si  radost  tu  až  do  dneška  odepřjti,  dnes 
ale  gsnje  wás  požádali,  abyste  nám  přispěl  radau 
swau.« 

»A(fio,  slyšel  gste  to?«  swolal  nynj  Castro« 
před  přjcbozjm  se  zastawiw.  »To  ge  haaelNié» 
zcela  Zurbana  hodné  I«  A  opět  přebjhal  w  rozgi* 
třeaj  po  komnatě. 

»Wjm-li,  o  čem  se  gedná,*  dj  Garsy*  potě* 
šen  nad  wyznačenjm  sebe— >»a  zdá*li  se  wám  sen* 
hoře,  radu  man  wyslechnauti,  gsem  hotow.« 

» Gedná  se  oto,«  weoe  Prim  usmjwage  se» 
máme-h  nechat  Zurbana  wyklauznanti,  nebo  ne-»^« 

•Gábych  saudil,  zde  že  nenj  žádné  pochyb- 
nosti,«  odpowéděi  Carsy. 

»Až  přjliš,  mAg  milý*  až  přjltil^  ozwal  «e 
opět  Castro.  » Wyprawugte  gen  \^  obrátil  se  na  Pri* 
ma;  i»gá  zlostj  nemohu.« 

o  Nacházjme  se  práwě  na  rozcestj,  gako  druh* 
dy  Herkules,*  wyprawowal  Prim.  Zde  welj'hlas 
wlasti — tam  úpj  člowěčenstwj.« 

•Tomu  nerozumjm  1"   dj  Carsy* 

BOwsemC,*  příswěddj  Prim -^  aneb  komu 
by  připadl  ďábelský  nápad  Zurbaniiw?* 

»Ďábelský»  pekelný  nápad !«  wskočil  opět 
rozhorlený  Castro  Primu  w  řeč.  »Zagmauti  pa- 
desáti rodinám  otce  a  smrtj  gim  hroziti,  gestli  iio 
neprop  uslj  me  —  * 

»To  žeby  Zurbano  učinil  ?«  wywolal  Carsy 
w  úžasu. 

»Giž  toučinil,«  poswědčil  trpce  Prim;  »neb 
co  se  táže  karweditiwý  bombardeador,  zdali  roz« 
drtj  blaho  padesáti  rodin,  když  se  nehrozil  dáti 
na  MoQtjuich  rozkaz,  aby  byla  Barcelona  hroma« 
dau  rumu  učiněna  ?« 

Carsy  neodpowjdal,  ale  oba  w&dcpwé  geg 
pozorugjcj  widéli,  kterak  mocně  zlost  swau  tajgj* 
aA  co  gste  uzawřelt?*   tázal  se  konečně. 

A  Na  wás  zálež],  co  uzawřeme  ;  o  tom  wšak 
pozděgi,<*  wece  Prim.    »Wěděti  wšak  rauq*te,  že 


Digitized  by 


Google 


407 


Zarbana  pomsta  baSe  hnj  a  nenadále  zadiwátj— 
a  nebo  gste  bndlař  w  umenj  8wéml«  obrátj  ae  k 
Paeberottiníia. 

^Corpo  di  Dio,  Eccelenza  I^  ozwal  se  Pache- 
rottL  wystaupiw  %  wjfklenku  na  swědo  \  »neiádal 
Ifsem  žádné  odměnjr  až  po  dmu.* 

•Ta  wás  nemine !«    dj  Prim. 

»iSSc  sil*  uiklebil  se  lilách —  i»mám  to  w  to« 
bolce,  černé  na  bjlém.« 

»Pacherottí !«  zwolal  Carsy  sáhna  po  meČi^ 
a  oko  geho  biaudilo  s  dotaxem  po  wůdcjcb. 

»Znáte  ho?«  ptali  se  oba  w&dcowé. 

»WždyCmne  chtél  tento — gak?  — ano  tento 
kawaljr  w]astnoručně*prowaz  okolo  krku  uwázatíj 
by  mne  poném  wytábli  společnjci  geho  na  strom,* 
wece  Cai*8y. 

»Ah,  ah,«  chechtal  se  Pacberotti,  »wy  my- 
aljle  na  sarwátku  h  Gervery?  Ah  Dío  mio  •^ 
kdo  pak  by  si  na  takowau  maličkost  hned  zpo* 
mněr?  To  ge  osud  wálky,  signor;  gá  ale  dostal 
od  Zurbana  sawlj  přes  záda,  signor,  že  gsem  wa* 
iim  condotíierúm^)  nemphl  odolati — a  to  ge  něco 
vje,  he7— a  proto  gsem  nynj  wásl  Patent  za  plu« 
kownjka  a  20.000  dolarů— tomu  gíž  můžeme  ně* 
co  k  wůlí  učiniti !«  prawil  gakosám  k  sobě.  Carsy 
widěl  nynj  celau  podlost  Wlacha  toho,  kterj^ž  slj- 
biw  donné  de  Ribero  z  lásky  k  nj  pomstu  na  Zuř* 
banowi,  s  druhé  strany  opět  hleděl  zisku  swého. 

ttKdyž  se  wám,  senhore,*  obrátj  se  trpce 
ku  Primu,  »uzdálo  za  dobré,  powjšiti  zrádného 
Dona  toho  za  plukownjka,  tedy  sebe  nezneuctjm, 
žádage  téhož  plukownjka,  aby  si  neobtěžowal,  tvygjtí 
semnau  na  kord  nebo  na  bambitky  —  wy  gste  swěd- 
kowé  wyzwánj  mého,  senhori— a  nedostawj-li  se^ 
gest  wydán  w  moc  guerilly.*  **) 

dAž  se  udá  chwjle  přjho'dná,«  dj  Pacherolti 
chladně,  »dostawjm  se,  kdy  a  kam  budete  chtjti, 
bych  wám  toho  zrádce  lépe  na  pamět  uwedL  A  Dio, 
signoři,  'bohdá  brzy  o  mně  uslyšjte."  A  žbawě 
na  Carsyho  pobleděw  odešel  z  komnaty. 

Castro  i  Prim  mlčky  uklonili  se  při  odchodu 
geho  hlawau. 

•Newjm,  newjm,*  wece  Castro  hlawau  krautě, 
ngestli  gsme  se  daleko  s  tjm  člowěkem  nespu* 
stili.« 

vGižse  stalo I«  prawj  Prim  odhodlaně;   vna 


ttáwrat  gis  pomysliti  nemflieme.  —  A  nynj  máme 
a  wámi  co  wygednáwati,«  obrátj  se  ke  Carsymu. 

»Gsem  žádostíw,«  dj  tento;  i»nebo  s  onjm 
Člowěkem  sotwa  mohu  déle  w  gednom  wogště  slau* 
žiti.« 

»Wždyf  gsem  si  myslil, <t  prohodj  Castro, 
»že  nám  lo  žádný  neschwálj.« 

Prim  hleděl  rozpačitě  na  expresidenta,  ne* 
wěda  se  čjm  otnluwiti,  konečně  k  stolu  pristáupiw 
prawil:  » Přede  dnem  stáhnete  swug  lid,  wystau- 
pjte  na  hory  mirabellské,  a  nad  Cerverau  k  Leridě 
položjte  se  táborem,  neb  dále  Zurbana  nepustjme." 

»A  přjčina  toho,  přjčina  mého  sem  powolá* 
nj7^  ptal  se  Carsy. 

toiNetřeba  podřjzenémn  po  důwodech  wůd- 
ce  swého  se  tázali,*  odbyl  ho  Prim  welitelsk]^m 
hlasem. 


*)  Condotfieri  n  'WlacKft  tolik,  co  v  Spaiiěl&  Gne- 
rillowé. 

**)  W  moc  Guerilly  wydatí  u  Španělá  tolik,  co  n 
NSmcA  :  fftr  Qo^elfrei  ertlfiren  ;  arciť  le  zde  gen  luigiitá  |ac> 
rilla  po  bet-2iwotj  poanamenaiiélio  pase. 


Čta  nebo  sljjíe  pamětihodné  děge  dáwnowikotti,  1«- 
clostj  wře  élowék,  ntřjti  téi  okolj  a  mjsta,  kde. se  to  djlo,, 
neb  kde  mu2  takowý  přebýwal,  kterému  se  udalo  wjwésti 
skutkjr  následkA  welikých  pro  národ  sw&g  i  citj,  lak  i« 
w  dígepiaech  co  hwěada  pnmjho  druhu  se  skwtl  \  neb 
tjm  sobě  wjíecko  lépe  předstawj  a  wjíemu  lépe  poroKumj. 
Tak  prawJ  swatý  Jaroljm,  ie  ku  ďetehiéma  přelo ieoj  čá- 
stek pjaaa  swatého  a  bebregského  do  latinj  neywjce  gemu 
pfíspělo  to,  že  .w  tich  mjslech  temS  swaté  sám  osobné 
přebýwal,  kde  se  události  wjrprawowané  staljr. 

Prodei  %  lásky  ku  sUrobylosti  »  a  lásky  k  wlasti 
mnohý  uSený  cest  dalekých,  nepřjhodných  a  obijiných  pod- 
suupil,  abjr  budowu  négakau,  sámek,  týn,  brad,  most,  obraa 
a  gine  poaorotránj  hodné  památky  sáw  okem  swým  spatřil. 
W<ak  mnohý  snad  trlastenec  to  newj,  gako  gsem  gá  to 
newSděl,  ie  w  Plzni,  toq^to  w  Čechách  a  dégjcb  Českýck 
uk  slawném  mésté,  t|ik  stti^iitná  památka  se  ohowá,  te 
se  tomu  co  diwiti  ges%  gak.^se  w  domě  privátnjm  tak 
dlauho  neporulená  udržela  |  swláátě  powáijce  njměgij  čas, 
kde  se  wlecko  staré  ai  přjlilfldo  baurá,  takie  potomko- 
vé nali  ani  pochopiti  moci  nebudau,  gak  města  ěeská  ně- 
kdy wyhljžela,  a  gak  se  to  státi  mohlo,  ie  n.  p.  Pjaek  oď 
Šwédú  po  tri  dni  obležen  a  předce  dobyt  nebyl.^ 

A  to  gest  w  domě  panny  Rosiny  Rjhowé,  w  tom 
neystarijm  w  Písni.  OiÍ  wně  d&m  celý,  a  swIá.Hté  wnítř 
obydlj  gegj  vlastnj  ukasnge  w  prawdě  neyMaraj  staKcnj 
spftsob,  gak  a  poloienj  trám&  a  podiwenjm  widěti  ge#) 
potom  schody  nahoru  wedaucj,  dřewěná,  wěkem  gii  sčer- 
nalá,  do  kola  gdaucj  aábrádlj,  lucerna  nahoře  a  gegj  mal- 
ba, dwě  swětnic^prostranné,  gfdna  co  gisba  a  druhá  co 
radnice  něgaká;  wfude  iraácné  malowánj  na  sdí,pakpflda, 


Digitized  by 


Google 


4m 


^maa,  strop^  kaple  i^td.,  wle  poliMu  fL  paip^U'  bodné.  A^ 
čemu  geáté  wjce  podiwiti  se  mu^jme,  fest  to,,  ie  magite^- 
kjrně  tak  waácné  schránky  atarobylostj,  nedawái  se  lákati 
ziátnostj,  pauhau  láskau  k  wlasti.  w»ecko  tak  dobře  xacho* 
wala.  Ona  gest  w  prawdé  druhá  Setimowá  s  Kamenice. 
Neb  d&m  tento,  stoge  gednau  stranan  na  náměstjj,  dru- 
hau  w  lidnaté  ulici,  tedy  na  neypčknégijm  mjsté  po- 
ložeuj,  kdyby  se  w  něm  dle  tp&sobu  nowého  přjbytk&  na- 
dělalo, weliké  hy  gj  penjze  nesl.  WJak  rozumná  panj  ta- 
to, negenom  že  to  nikdy,  co  siwa  bude,  učiniti  nemjnj, 
n^bri  i  ohwalitebně  o  tom  přemeyilj,  gak  by,  nemagjc  détj 
a  takowých  dědiců,  tuto  památku  i  na  wsecku  budaucnost 
bez  auhony  sachowati  mohla. 

Kdožkoliw  sobě  tuto  radost  přáti  OfCdtíí,  seodkládej 
wážití  i  dal»j  a  abtjžnSgij  cesty  do  Plzně,  bys  tam  mimo 
gine  pamětihodné  předměty,  pai^nu  Eoziau  Kjbowau-  na-; 
wítjwil,  která  gistě  práce  wdíeliké  hned  ponechagjc,  ochotny 
tobě  wiecko  gmenowané  ukáiě^  a  wěř,  ie  litowati  nebudei. 

F.  B. 


DOMACJ   KRONIKA. 

z  PBAHT.  Druhé  kwarteto  prof.  MUdnera  14.  pro- 
'sÍDce  odpoledne.  Rwarteto  od  Onslowa  (Es — dur)  ge 
lehká  práce,  snadno  pochopitelná,  která  toliko  we  fínali 
wyso  se  powzná^j.  Ta  sama  pěkná  odm^enost  wládla  w 
w  kwintetn  Mozartowu  (Es — dur),  ptí  němí  ae  poslaehaii 
zdá,  gakoby  vážné  párky  z  mioul^ch  dob  w  hedwábných 
puněochách  a  střewjcjcb  s  pudrowanau  hlawau  elegantnj 
menuet  tandk  ^idél.  Kneywyijjmu  enthnsiasmu  pohnulo 
Veitowo.  kwarteio  (A— moll).  Každý  hledá  w  httdbě  dle 
swého  wlastnjho  citu  gakýsi  wýraz,  a  mně  zasvitla  we 
skladbě  Veitowě  eelá  historie  srdce  lidského.  Owědoměnj 
citu  svého,  probleskugjcj  naděge,  genž  rostau  a  klesagj, 
vedau  laás  ai  k  nevýslovné  krásnému  adagiu,  v  němž 
tauha  i  sladký  bol  v  opravdových  slovech  se  rozlévá, 
gimž  du»e  odol!»ti  nemAže,  an  náhle  finále  nastaupj  w  pl- 
ném plesu,  gelioŽ  gásánj  prvnj  hausle  šťastně  nápodob ugj. 
W  tom  oetne  se  scéna  na  luhácli  vlastenskýeh,  zaznj  ná- 
rod oj  pjseil  »Měla  gsem  holaobkatf  avljbých  přecbodeob, 
gakoby  v  doznjwánj  stťjdá  se  s  prvnjm  motivem,  osvěd- 
čngjc  každému,  komu  srdce  dl/iý  že  dtěstj  a  blaho  naše 
gen  ve  drahé  vlasti  «k«é8ti^'teóže.  *  Celé  djlo  ge  výtvor 
vyásjho  nadjenj,  kdjrž  Mus^  miláě^  svého  navktivj.  Pro- 
vozenj  bylo  gak  obyěegně  výhoraé,  v  kvintetu  bral  a  osta- 
tnjmi  pány  též  p.  "VVedral.  *• 

.  Dne  15.  prosince  vypukl  o  desáté  hoKlIně  veéer  w 
plAlnýřské  ulici  u  truhláře  v  djlně  oheil,  a  v  brzkém  ěase 
st^áwi)  doleg^  podnebj  i  schody  do  prwnjko  poschodj  ve- 
daucj,  tak  žo  obyvatelé  hořťg^jelt  poschodj  gen  po  Sebřj- 
jcjch  záhubě  ugjti  mohli.  Brzké  pomoci  a  statnému  namá- 
hánj  se  podařilo  v  piM  dvanácté  ohně  se  zmocniti,  aěko- 
Mw  vdmt  prudký  vjtr  vál,  tak  Žehy  před  sto  lety  takový 
požár  celo  Bliee  byl  strávila 


9l¥«T03EOB. 

Dwaa padesátiletý  Scribe  nepor£jtá's{  prý  nic  mhé 
»ei  48  osob,  gežto  pracugj  rozličné  geho  ktiay  diw«áttal^ 
MncJié  výgcvy  i  celá  gednánj,  prý,  ani  sám  nezná. 

Anekdota.  (Kdo  gest  pánem  v  domě?)  ŠlechUc  za- 
měřiv eestau  k  gedné  hospodě,  ptal  se:  vKdo  gest  pánem 
domu  toho?«  —  uGá  gsem  to,  paacipc  odpověděl  doméq 
pán,  Dpanj  moge  zemřela  před  ^mi  neděleni,  a 

Pánům  dopisowatelum  na  wenkow. 

Stává  se  nám  Často,  Ie  obdržugeme  správy  z  venku 
k  umjstěnj  do  Rvět&v,    ge^to  gen  pro  neybližíj  okolj  mj- 
sta,  gehož  se  týkagj,    aneb    pro  rodáky  geho    něgaké  zagj- 
mavosti  opagj.    Zprávy  tyto  bývagj  nezijdka  nade  všecku 
mjru  obejme  a  pHházj  se  k  tomngeitě,  že  spisovatelé  gegich 
na  výtahu,  kterýž  by  «e  z  článkft  těch  ač  obyčegně  gen  s  ve- 
likán pracj  a  nemalau  času  ztrátau  učiniti  dal,  dosti  nema- 
gjce,  gii  napřed  a  úsilně  o  vy  tiitěoj  celé  té  a  aezměněné  zá- 
silky žádagj.     Květy  negxau  určené   pro    gedoo  okolj,  ony 
se    rozvirugj    po    celých    Čechách,    po    Moravě,    Slezsku  a 
Slovensku  a  ba  i  dále  gdau ;    gim  nelze  gako  gin^m,  pro 
užáj  obor  určeným  a   výhradně  téměř  mjstnjmi  zálaiitoatttti 
se  objragjcjm  Časopisům  k  ugmě  neyvět*jho  c^lu  Čtenářstva 
takovými  věcmi  se  zanábeti,  které—ač  by  byly  na  gednom 
mjstě  obecnau  pozornost  sebe    ii věgi    na  sebe  upautaly— ^ 
pro  větžj  obecenstvo  a  dokonce  v  iirijm  popisowánj  po- 
třebné zagjmavosti  do    sebe   nemagj.     Takové  věci  gsau : 
uvjtánj  vrchnosti,  svěcenj  žkol,  instalace,  pocty  rozličaym 
osobám,   a  vůbec  věecko,  poknd  se   to  ůstavú,  osob  neb 
aáležitostj  týká,  kteréž  na  probuzoivánj  a  sjleoj^se  národno- 
sti, na  zásluhy  vůbec  proslulých  osob,  na  vzrůst  osvěty  a 
vzdělanj    a  napomáhánj    blaha    celého    národa  aneb  aspoň 
inamenité  geho  části  aneb  na  gine  zvlábtnj    a    neobyčegoé 
věci  nevztahugí.     Nehodlánae  ijm  záležitostem  giaým   sagí» 
mavost  pro  gednotlivá   mjsta  upjrati    aniž  důležitost  gjch 
pro  ně  zlehčovati,  ale  každý  vžimna   si  toho  lehko  nahlé- 
dne, že  co  pro  gedno  panstvj,  město  neb  okol]  památnVm 
gest,  větSjmu  okresku,  celé  zemi  aneb  dokonce  několika  zo- 
mjm,  Ihostegným  býti  může  a  že  tedy  Časopis,  kteráž  sám 
téměř  gediným  gsa,  své    beaCobo    těsné    mjsto     podobnými 
xprávami  nevděk  mnohem  větJjmu  počtu  Čtenářů  naplÁo-* 
váti  nesmj.     Naopak  se  ale  stává,  že  negedna  patrná,  vů- 
bec zagjmavá  událost  ani  gednoho  vlasten&kého    péra  ne- 
nalezne, kteréž  by  gj  pomocj  těchto  listů  veřegnosti  a  daUj 
paměti  podati  si    neztěžovalo,  tak    že,    Čeho  se   na    onom 
mjstě  prjliž  mnoho,  zde  přjlÍ8  málo  stává.  Zde  povzbuzuge 
red.  vžecky  pp.  vlastence,    by    k  věci  té,  třeba  ne  k  vůli 
nademu  časopisu,  ale  z  obecních  ohledů,  horlivěgi   i  vla- 
sten»těgt  přihljžeti  nelenovali,    zviáitě   ale   dopisy    své  co 
možná  neyrychlegi  a  kde  toho  třeba  i  po«tau  zasjlati  ráčili. 
ZvláStndg^jm  dopisům   stranu  mjstnjch  záležitostj  nechceme 
sice  docela  eestn  zamezovati,    prosjme  ale,    by   co    moimí 
krátce  spisovány  byly.  Komu  hj  na  wygiij  obžjmých  zále- 
želo, nezbývá  nic,  leč  by  ge  zvláště  vytisknanli  dal,  vyda- 
vatel ge  pak  milerád  zdarma  Květům  přiložj.     Spolu  mu- 
sjme,  abychom  se   vžem  neljbostem  vyhnuU,  také    stranu 
přjležitostnyoh  básnj  připomenamti,    že  aučel  Květů  přigj- 
mánj  i  vytiátěnj  grďi,  neyobzvlá^lněg^j    a  obecné  důležité 
přjpadnosti  vy gjmage,  na  žádný  způsob  dovolovati  nemůže. 
To    k  laskavému  pováítenutj  .a  uváženj,  aby  se  snad  ně- 
kdy redakej  těchto  listů  nepovolaost  a  gine  neelivalitebné 
obledy  nepodkládaly. 


ra**pM  ff  YtjthMMJ    w»  ifrHm  »  vr  9>ah»*n  po  pát«r«>Kt  kaž<r«it  émhěu  fttřwTit  fKdáwá  se  pM«r«ii<»va  prjloW.     H^pUej  »•  r  wyJawatele  naJtvit 
léw  48  kr.^  «ire  k»ihkap«ctwjth  ikk  pM  ré«a  í  si.  «&  kr^  na  «.  k   po»tMh  púll.  t  sL  SK  kr.  mK 


WydiwáQJm  a  redakej  J.  Pospjsila  w  Praite. 


Digitized  by 


Google 


Kwěty. 


lirodnj  xábftwnjk  pro  Čechy,  lerawany,  Slowiky  a  Slezany. 


Čjslo  102. 


Z3.  protince  iS43» 


10.  r.  beh. 


T  r  a  w  1  {. 

iPokraiawáni.) 

» Tedy  budu  gá  ttpřjiDiiegšj>«  powj  Carsy*— 
»a  přiznám  8e>  ie  bych  byl  giž  xjtra  cestu  k  Narve* 
zowi^)  woliU  kdyby  mě  nezdržowala  gedna  osoba^ 
kteráž  mi  tak  milá,  gako  swoboda  wlasti ;  což  ale 
ttčínjm,  gak  mile  se  mi  podařj»  mysl  gegj  nynj 
poněkud  zastjnénau  zcela  wygasniti.*^ 

»A  to  ge  donna  Maria  de  Ribero!«  pnstaupj 
nynj  Castro  k  němu.  Carsy  se  zaraziL  »Nediwte 
se,  že  nám  to  powědomo,*  mluwj  Castro  dále; 
»giž  tenkráte,  když  došla  nás  zpráwa  o  neštéstj 
otce  gegjho,  ucbázela  se  pečliwá  Junta  o  zaopa- 
trenj  osiřalé  djwky;  nemohla  wšak  obydlj  geg) 
wypátrati,  neb  kdo  by  si  pomysHL  že  hrdinná  djwka 
se  postawj  w  řady  mstitelů  otce  swého  ?* 

•Bohužel  I «   wzdychl  Carsy* 

»Mátc  prawdu,«  přiswédčil  Castro;  »ažnám 
abbé  Zafont  wyzradil  úculek  gegj.  Ctihodnj^  abbé 
gest  welmi  pečliw  o  wás  oba,  a  chce  se  sám  wj* 
dáti  k  wogsku,  by  wám  přispěl  w  přičiněnj  wašem, 
djwčinu  mysl  ginam  obrátiti— a  pak — nu  kdo  wj, 
co  se  nestane.* 

»Můg  generále!"   začerwenal  se  Carsy. 

»Uhodl  gsem,«  usmál  se  Castro,  »ale«  mflg 
milý  Carsy — w  nedorozuměnj  nesmjte  odtud  odc- 
gjti.  Důstogný  Prim  nechtěl  wás  uraziti,"  prawil 
šlechciný  a  odewšech  milowan^  brigádnjk^  »nařjzenj 
geho  gest  gediny  prostředek  zachrániti  nešťastné 
Iguadčany,  smlauwa  s  tjm  Wlachem  se  stala  w  prw- 
njm  rozbořčenj  nad  ukrutenstwjm  Zurbanowým — 
a  wšak,  on  nám  beztoho  neugde,  rousj  klesnauti-— 


•)  Tíarvéi  byw  gii  generálem  s«  wláJy  Kristiny,  po- 
xdwíhl  se  posdégi  proli  Etparterowi  a  mvsel  do  Francani 
utéci.  Za  nyněgijbo  sbanřenj  se  wrátil  a  phígal  hlawnj 
wAdcowstwj  wéech  wogst  powstalcd.  I  wyniká  uménjm 
wogeoským  nad  samého  Espartera. 


i  Seoane  iEspartero!  Wjtězstwj  nás  nemine*    Jo 
qae  soy  corUrebandisla  /"    zwolal  w  zápalu. 

j>Ed  io  que  soy  corUrebandistai^  opakowal 
Carsy,  wrozčilenj  odtud  spěchage. 

»Nuž,  ten  by  byl  opět  náš,«  hledřl  za  njm 
Castro.  vGen  mjrně,  pane  plukownjku,  gen  mjr- 
ně  I«  obrátil  se  kPrimowi;  vpamatugte  na  to, 
gak  wEsperragueře^« 

Prim  pohodil  hhiwau  a  mlčky  odeSel. 

Na  cestě  se  zabral  Carsy  do  myšlének  o  bu- 
daucnosti  swé  a  nezpozorowal,  že  zaměřil  ^lelšj 
cestau  přes  Esperragueru  k  stanowiiti  swému,  až 
teprw  w  samém  Esperragueru  shledal  omyl  swfig. 
I  obrátil  tedy  celau  swau  pozornost  na  cestu,  .a 
aby  chybu  swau  poněkud  naprawil,  dal  se  šikmo 
přes  audolj  k  silnici  cerverské,  zraky  wprawo  i  w 
lewo  fvysjlage,  aby  žádné  nepřátelské  stráži  do 
rukau  nepadl. 

Takto  wAkol  pátrage  zpozorowal  při  bled- 
naucjm  swětle  měsjSném  dwě  osoby  do  stjnu  bljs* 
ké  skály  zabjhati.  I  wzníklo  w  něm  gisté  pode* 
zřenj,  anto  gedna  z  nich  ženská  se  mu  bytí  zdála. 
Dlauho  se  nerozm^šlege,  obrátil  se  kwapným  a 
wšak  tichým  krokem  w  tu  samu  stranu  a  tak  bljz* 
ko  se  přilaudil,  že  obě  osoby  moU  widěti  i  ge, 
ačkoliw  tiše  mluwily,  slyšeti,  i  poznal  k  nemalému 
ťižasu  swému  donnu  de  Riberro  a  Pacherottiho. 
Stáli  proti  sobě,  donna  Maria  si  třela  gako  hrawě 
obnaženau  dýku  o  dlaň,  Wlach  si  hrál  třapcema 
od  pásu  gegjho  wisjcjma. 

Při  pohledu  tomto  zňala  se  náramná  bolest 
w  prsau  Carsyho,  žalost  a  zlost  nad  zklamanan 
dAwěrau  a  naděgj,  nad  lupičem  podlým  a  zrád- 
ným štěstj  swého,  to  wše  bauřilo  w  diwé  směsici 
w  srdci  geho,  i  nemohlť  se  zdržeti,  by  hlasitě  ne- 
za  wzdychl. 

nCo  to  bylo?*  ulekl  se  pozorný  Pacherotti. 

mWjtr  se  obrazil  o  skálu,«  prawila  djwka ; 
•powjdeyte  dále!« 


Digitized  by 


Google 


410 


pKdepak  gsetn  přestal  ?<'  obrátil  se  Wlacli. 
»Ano — u  nás,  gak  gsem  prawil^  máme  trogj  způ- 
sob připrawowati  nektar  wěénosti  — cospffio  di  bac* 
co — my  nedáwáme  cestownjku,  gehož  gsme  si  wy- 
hljdlí,  tak  nešetrně  passaporlo  na  wěčnost,  gako 
zde  ;  u  nás  ho  v«7pige  s  wjnem,  nebo  s  limonadau, 
někdy  ho  snj  mezi  cukrem  na  dortě«  někdy  zas 
ho  i  wewzdychá  z  milostného  psanjčka.  Gaké  mám 
tedy  geho  excelencj  podati,  co  řjkáte,  bdlissíma  ?« 

dTo  ge  waše  starost,  *  odwece  donna  de  Ri- 
bero;   ©řekněte  gen,  kdy?« 

nAno,  to  ge  ta  otázka  I  <^  probodj  Pacherotti; 
»neb  od  té  doby,  co  gsem  ten  mezkowsky  kausek 
udělal  a  s  wámí  w  Mirabelle  se  pozdržel,  až  na 
mne  cotidouéeri  Carsyho  připadli^  nechce  mí  Zuř- 
hano  gaksi  přáti. <^ 

»A  k  čemugste  mne  tedy  lákal ?«  rozhorlila 
se  djwka>  4  trhla  dýkau.  pUmři  tedy  sám,  pod* 
wodnjóe!* 

»0h»  oh!^'  zachytil  pozorliwý  Wlach  ruku 
gegj — upočkeyte  až  domluwjm  1  Zjtra  se  mi  opět 
nahodj  přjležitost  důwěru  geho  zjskati— a  pak  — 
snad  mi  rozumjLe?<t 

nDále,  dále!«    kwapila  rozčilená  djwka. 

nDen  wám  udám,  signora,  <*  wece  Pacherot- 
ti«  »a  wsak  ge  to  bezpochyby  dnes  naše  poslednj 
rozmluwa  o  wěci  tétOj  proto  bych  giž  rád  wěděl^ 
w  čem  má  odměna  pozůstáwati  bude««    < 

»Až  po  wykonánj,<^  odpowěděla djwka,  nabuď* 
te  gist,  ie  nenj  donna  de  Ribero  newdočna.'< 

»Rád  wěrjni,«  wece  Wlach — »ale  gá  wždy 
raděgí  w«m,  nežli  vulhych  —  a  mimo  to  kdo  wj, 
zdah  wy  semnau  saublasid  budete.  Gá  žádám  — ^^ 
prawil  hlasitě,  bljže  k  nj  přistaupiw  a  ruku  gegj 
uchopifv. 

W  tom  wšak  zarachotil  Carsy  schwalně  ka« 
menjskem,  neb  nedaleko  spatřil  obcházegjcj  pa- 
trolu nepřátelskau.  Oba  po  rachotu  tom  se  ohlj- 
dnuwše  uzřeli  gi  též,  ana  %e  přjmo  k  mjstu  tomu 
brala,  zpozorowawši  při  switagjcjm  giž  swětle 
dennjm  Carsyho  na  skále. 

Tento  wšak  sběhl  druhau  stranau  se  skály  a 
ubjhal  audoljm  k  nedalekému  strannjku  swému. 

©Carsy  I  Carsy  I «  wolal  heslem  bandy  swé,  by 
lid  swug  pozorným' učinil,  a  w  skutku  se  hnulo  ně- 
kolik strannjku  geho  ku  předu,  při  gichž  spatřenj 
obrádla    se  patrola  nepřátelská  zčerstwa  zpátky. 

»  Nešťastná  djwka!  nešťastný  i  gá!«  wzdychl 
Carsy,  lid  swug  k  odchodu  dle  nařjzenj  Primem 
obdrženého  rownage.  Když  k  pochodu  zatraubití 
dal,  přišla  kwapem  donna  de  Ribero,  a  wšak  ni- 
koliw  tak  hrdě,  gako  gindy,  aniž  se  přitowaryšila 


ke  Carsymu,  gako  dřjwe  děláwala,  ale  bázliwě 
skoro  stranila  se  pohledu  geho,  neboť  byla  utjka- 
gjcjho  dobře  poznala,  a  tento  šlechetný  čin  geho 
pokořil  pošjlenau  hrdau  djwku  wjce,  nežli  wše- 
chna  geho  prwegšj  oddanost  do  marniwé  wule 
gegj;  neb  wěděla,  gak  ho  to  mocně  zaboleti  mu- 
selo, an  gi  spatřil  s  pq^lýin  zrádcem  w  duwěrném 
saukromnóm  rokowánj,  neboť  nemohl  wědéti,  že 
by  byla  při-  neymenšj  drzosti  Pacherottiho  dýku, 
gjžto  si  hráti  zdála,  do  prsau  zrádných  wryla, 
a  tudy  se  nynj  obáwala,  že  ztratila  muže,  kterého 
milovvala  celým  ohněm  gihua  lásky  prwotinné,  obá- 
wala se,  že  přišla  o  geho  úctu,  a  že  lásku  geho 
newyhnutelně  ztratid  musj. 

iiTěšj  mno  pro  památku  otce  waseho,  donno 
de  Ribero,  <*  přibljžil  se  k  nj  Carsy  ucdwě,  a  wšak 
měla  slowa  geho  cosi  mraziwého  do  sebe,  až  se 
djwka  patrně  zachwela,  nže  gste  aspoh  na  krátký 
čas  zwolila  ochranu  u  přátel  geho.  Wy  klopjte 
oči?  bogjte  se  snad,  že  bych  wás  giž  nepřigal 
do  ochrany  swé,  an  sem  wás  nalezl  w  důwěrné 
rozmluwé  s  nepřjtelem  i  Ne  tak,  senhoro  —  ney- 
wyššj  Junta  se  o  waše  zaopatřenj  postarala,  a  gá 
wás  budu  chrániti  před  každým,  gak  dlauho  se 
wám  Ijbid  bude  zde  prodljti-^i  nemáte  se  co  obá- 
watidotjrawosd  mé,  neb  giž  gsem  procitnul  z  klam* 
ného  snu  swého.« 

Djwka  tu  stála  na  smrt  zbl«dlá  gako  soeha, 
ruce  měla  na  prsa  křjžem  přeložené,  a  slzy  gj 
kanuly  po  twářjch,  až  pak  bolem  překonána  a  hla^ 
šitým  pláčem  se  wrhla  na  prsa  Carsyho.  »Fer* 
nando  !«zwolala  prudce,  nnezawrhug  mne,  ne- 
hodná negsem  lásky  twé,  ale  wěř,'ginak  nemohu.  ^^ 

Tento  newýwratný  důkaz  lásky,  gegj  obgetj, 
a  pak  že  ho  poprwé  pogmenowala  ty,  aučinkowa- 
lo  na  Carsyho  tak,  že  na  wše  zapomenuw,  otočil 
rámě  okolo  šjge  gegj  a  opětowal  celowánj  gegj. 

»0  miig  Bože!<<  gásala  djwka  na  krku  geho, 
ngak  mne  činjš  newýslowně  šťastnau  !  Ach,  hlawá 
se  mně  toč]  — Fernando ! — wrahu->^ miláčku  I  — 
Neyswčtěgšj  Panno,  wyswoborf  mě  —  newjm  co 
mluwjm!**  Tak  wolala  djwka  city  wášniwými  roz- 
háraná gedno  přes  druhé,  brzy  mu  sladká  gmena 
dáwagjc,  brzy  ho  wrahem  swým  nazýwagjc. 

W  tom  zahaukla  rannjm  wětrem  rána  z  děla 
od  Igualady,  trauby  zwučely,  bubny  rachouhy  a  ze 
wšech  stran  se  rozléhal  hluk  wálečný,  upomjnage 
Carsyho  na  powinnost  geho.  I  chopil  milenku  za 
ruku  a  chwátal  s  nj  za  swau  bandau,  která  giž 
několik  set  kroku  po  rozkazu  geho  k  horám  mi- 
rabellským  byla  wystaupila. 


Digitized  by 


Google 


411 


»Jo  que  soy  corUrchandistal^  zněla  s  wůkol- 
njch  hor,  gsauc  rachotem  hudby  wáledné  dopro- 
wázena,  pjseň  KataloĎanu,  kteřj  se  k  Cerveře  roz- 
křjdlili  na  dwé  atdklo  priichod  učinili  wogsku  Zur- 
banowu,  aby  zachránili  otce  padesáti  rodinám 
w  Igualadé.  W  skutku  znamenitý  to  čin  w  dege- 
pisu   wálek  \ 

Otworem  takto  učiněným  utjkai  bez  mešká- 
nj  Zurbano  k  Cerveře,  w  patách  za  njm  tlačili  se 
pronunciadowé  a  gjzda  geho  zřela  mu  oddaná  tr- 
péla  tudy  irelmi,  an  byla  položena  na  zad,  kde  i 
Zurbano  sám  se  zdržowal,  a  to  neywjce  z  té  přj- 
činy,  aby  pěchotě,  klerázby  se  byla  raději  pod 
prapory  powstalců  nagedla,  nežli  pod  mečem  Zur- 
banowým  hlad  trpěla,  w  přebjhánj  zabránila. 

A  wšudy  po  celé  Katalonii  znělo  klinkánj 
zwonců  na  poplact),  lid  weskerý  ku  zbrani  swolá* 
wagjc,  tak  že  Zurbano,  w  Cerveře  se  ani  nezasta* 
wiw,  gak  se  Prim  i  Castro  domnjwali,  že  tak  učinj, 
dále  až  do  Leridy  utjkai,  kde  teprw  s  wogskem 
generála  Seoana  se  spogiw  oddechu  umdleným 
plukíím  swým  popřál. 

Pronunciadowé  se  položili  táborem  w  Cer> 
věře. 

Po  ten  celý  čas  se  nezmjnila  donna  Maria  ani 
slowem  o  pomstě,  i  domnjwal  se  Carsy,  že  djwka 
nešťastnau  myšlénku  zcela  mimo  sebe  pustila,  a  od- 
dal  se  dokonce  naděgi  w  krásnau  budaucnost;  i 
myslil,  že  milenka  nebude  odkládati  stěstj  wzáge- 
mné,  a  dá  se  s  njm  záhy  oddati  od  abbé  Zaíonta, 
gehož  dle  přjpowédi  geho  každodenně  očekáwal; 
a  mjněnj  geho  bylo  podporováno  tjm,  že  donna 
de  Ribero  neprigala  poz^ánj  nejwyššjho  wudce 
Castra,  w  němžto  gj  pogisiil  byt  i  ročnj  plat  gme- 
nem  Junty  buiF  w  Barceloně  nebo  w  kterémkoli 
ginem  městě;  nýbrž  woliia  u  něho  dljti. 

Druhý  denpo  přjchodu  do  Ceivery  zpozo- 
rowal  wšak  opět  gakýsi  nepokog  na  djwce,  gegž- 
to  darmo  před  njm  zatagiti  se  snažila.  I  byl  po- 
zorný. Giž  w  samý  weřer  do  komnaty  gegj  wstau- 
piw,  uzřel  gi  klečeti  před  krudfíxcm  w  tiché  mod- 
litbě pohrjženau.  I  wešel  liše  a  bral  se  až  k  sa- 
mému klekádku.  Ona  ho  nezpozorowala,  ústa  ge- 
gj se  poh}bowaly  krečowitě,  i  teplala  rěk(íy  hla- 
sitěgi:  »Otčemůg!«  a  pak  zase:  i)Wysl)8  Pane, 
wólánj  mél«  Wedlé  nj  na  klekádku  ležel  rozvi- 
nutý list,  a  Carsy,  gehož  podezřenj  giž  skoro  gi- 
stoty  dosáhlo,  nahnul  se,  od  nj  gsa  nepozorován, 
bljže  a  četl:  »Zjtra  se  budu  hlásit  o  přisijbcnau 
odměnu.  L.  P.*  Smysl  těchto  slow  mu  nemohl 
býti  tagný,   a  okamžikem  uzrálo  w  něm  přcdse- 


wzetj  překaziti  záměr  celý.  Wysel  opět  tiše  z  kom^ 
naiy  a  záměrem  swým  nynj  zcela  zagat  nt* pozoro- 
val, že  naň  kdosi  od  vchodu  na  predsjni  kývá, 
ano  zpozoroval  geg  teprv,  když  přjchozj  k  ně- 
mu samému  došel  a  se  ho  dotkl. 

»Abbé  Zafontl^*   zvolal  překvapen. 

»Tiše,  tiše!"  vložil  mu  Zafont  ruku  na  ústa; 
vchci  překvapiti  vaši  nevěstu.  Giž  se  zbogila  od 
šjiené  myšlénky  své?« 

Carsy  se  zasmušil.  nTak  grem  se  sám  giž 
domnjval — ale  dnes  gsem  se  přesvědčil,  že  gen 
nebe  gi  může  vyléčiti." 

»A  kde  ge  ta  nešťastná  ?«  ustrnul  Zafrnt. 

Promluvte  s  nj,  velebný  otče!«  vedl  I  o  Car- 
sy ke  komnatě  milenky  své ;  )>snad  že  se  Wám 
podařj  vvgasnili  rozum  gegj." 

Otevřel  tiše  komnatu  a  Zafonta  do  vnitř 
pustiv  odstranil  se. 

{Dol'o7ičeuj.) 


DOJIIACJ  KRONIKA. 

%  PBAET.  "^sk  neclélí  dne  17.  prosince  lijiliH  pp. 
pos]i/chači  zdegkjho  teclmickěho  ústavu  huclcbně-dťklan^a- 
ťnj  akademii  ku  ]>odpole  cliudVch  koleíjú  swVťh.  Po  u\ri- 
luie  pK*dnás«rla  p.  Bindrova  od  stavovského  divadla  au- 
čeli  okadrmie  lélo  pliméicnV  prolož;  od  prof.  "VN  eiiaiga, 
svVm  labodn^*nj  Idasťiij  s  píkinni  výrazem.  SlcOna  Cluu- 
dius-owa  wysiaupila  ponrypiw  weicgnř  co  rprwaCla  a  za- 
gislé  ifaslnt*.  2drav\,  silr>  lilas  a  dohra  inl«  nace  podá- 
vagj  dobrau  nadcgi,  že  se  z  nj,  až  gestt'  pod  ilolirau  iprá- 
vau  yvv.lsj  uhlaicnosti  a  ohi-hnosti  nabude,  iádn.-i  slanc  jirw- 
kynř.  Poslednj  Piehljdku  (RcAue),  komposici  krásnVni  iia- 
dánjm  opatřeného  p.  Jara  N.  Skraupa,  xpjval  p,  SlrnkalV, 
tasMrřcťnV  zpěvec  pjsnj,  tak  dogcmné  a  iwňhec  tak  v  Vleínř, 
ie  čjs)o  toto  pratfau  ozdohau  relé  akademie  slanti  mohlo. 
Česká  slowft  z  úst  grho  hylaby  nám  w»ak  míleghj  bývala. 
Pilná  a  wždy  chwalilebna  hra  prof.  Biihnerla  na  oclle,  tná-* 
má  i  dřewni^gi^jrh  koncertu,  doswéd^íla  se  i  lenkrátc,  ač- 
koli nemfiieme  ijci,  žcby  byl  sám  sebe  předlil. —  Ze  dvau 
cliorA,  od  Cccilianské  gcdnoiy  dobře  provedenVeh,  Ijbil  se 
nad  prwnj  Lachncrfiw  «Žiwot  wogen^íkyw  (6oIbotrn(ebfn), 
druhV  český  }>Loweckáff,  sdarilá  skladba  J.  N.  Skraupa,  tak 
i€  se  musel  op akowati.  Uvertury  k  Jessonde  a  k  Egmon- 
tu  na  počátku  a  ku  konci  wywedl  orkestr  statfowského 
diwadla  wcltni  iwáťn?.  v.  h. 

Z  LfífniHraufW.  Znárooto,  ie  nynj  icele  znčiuťiiy 
Land»kraua  di-jwe  pauhVmi  Čechy  obVwánbyl,  col  mnohá 
pauce  česla  pogmenowánj  obywatelA  ydeg^jch,  iwlá^lč  pak 
njie  polo/cnV  řeiflý  nápis  na  radnici  zdeg^j  potvrzuge. 
Ani4  čas,  w  kten-m  se  to  vse  převrátilo,  lak  dralinV  gest.  , 
Wc  tdcgAjm  skolnjm  anhivu  nalczá  .*c  kniha,  roku  IWi 
zaloxená,  v  které  se  nacházcgj  pa>ige  na  neděli  kvčtnau 
psané  poprvé  w  řeči  nrmccké,  a  po  tccli  následugjcj  pjseň: 
»Ncbeský  Pán  aby  dokázal  nám  afd.u  w  řeči  české  5  z  čehož 
snadno  .saudili,  ie  rok  lIOl  právč  onen  pie vratný  rok  býti 
musel.  Uedy  se  snad  ge^té  pied  100  lety  v  Landikrauně 
česky  v  kostele  zpjvalo.  Dotčený  nápis  na  zdcgij  radni- 
ci v  kamenu  vyrytý  gest  tento  : 


Digitized  by 


Google 


413 


Na  stranS  wýcfaodnj  :  vŽalm  76.  NebudcfiC  Pán  mtó^- 
láwati  DoittUy  naclarmot  pracowali  gsau,  ktehji  wzdéláwagj 
geg.  Nebudeliť  Pán  osťrjhati  Mčsta,  nadarmoť  bdj  kdoi 
ostřjhá  geho.     Anno  1582.rf 

Na  straně  xápadnj  t  »Z  knih  pfjslowj  Salom. :  Očí 
twé  nediať  na  prawé  w5ci  patij,  a  wjdka  oéj  twých  ať 
předcbázeg  kročege  twé.  Zprawug  stesky  nobám  twým, 
a  wá«oky  cesty  twé  stálé  učiněny  budau.  Neuobylug  se 
na  prawo,  ani  na  lewo,  odwraC  nobu  swau  od  zlébo  :  Ne- 
bo cesty,  klcré  na  prawo  gsau,  sná  Pán  Bfih :  přcwrácené 
pak  gsau  ty,  kteréž  gsau  na  lewo :  on  pak  pijme  Činiti 
butle  béhy  twé,  stesky  též  twé  w  pokogi  prowede.  Anno 
Dni.   1581.a 

Co  se  týče  národnosti  w  okolj  sdegjijm,  proniká  chwa- 

liteboé  a  mjsty  giž  pronikla  mezi  okoinjmi  českými  obywa- 

teli;  přednjch    mjst    w    ohledu  tomto  saslubugj  Austj  nad 

Orlicj,  Česká  Trebowa,  Welká  Řetowá,    Dolnj  Dobraud  a 

Malé  Nepomuky.    Obzlájíté    w  mjstě  posIés  řečeném  se  čj- 

tagj  s  i^rospčchem  knihy  negenom  obsahu  sábawného,  nýbrž 

i  wycbásegicj  nynj  wědecké  spisy. 

J.  Host.  Hui«k. 


8WETOZOB. 

(Rundhit-Sing.)  Panownjk  laborský  w  Indii,  slawný 
Kundáit-Sing  diwil  se  welice,  že  Angličané  uk  prjlii  po 
sUrých  penezjch  bažili,  gicbito  se  tebdáž  w  okolj  lahor- 
ském  welké  množstwj  nalézalo,  a  ptal  se  po  pijčiné  nynj  we 
službě  lahorské  stogjcjho  generála  Ventury,  známého  gene- 
rála Napoleonowa,  podotkna,  že  stará  méd  žádné  ceny  mj- 
ti  nemAže.  }»Gegicb  wysoké  stalj  gim  dáwá  cenu,«  odpo- 
wědél  Ventura.  »AiI<c  prawil  Rundéit,  a  k  zemi  se  sehnuw 
wyrwal  hrst  prsti:  uPohled  sem,  toto  ge  mnohem  sUržj, 
a  žádný  po  tom  nebažj.<i  W  skutku  prawo-orientalská 
odpowéd,  Saladína  bodná. 

(Nepokogné  wyhljdky  w  Čjně.)  Na  vrtám  wiemu 
sdánliwému  pokogi  zhotowugj  se  prý  u  středu  Čjny  zbroge, 
gCQŽ  ukazugj  na  opětné  wypuknntj  wálečné,  k  Čemuž  se 
ptíčjiá  i  to,  že  wžickni  w&dcowé,  gežto  stálí  proti  Angli- 
čaoúm  a  od  nich  byli  přemoženi,  pijsným  zpfisobem  trestá- 
ni gsau.     Wclký  počet  gich  gest,  prý,  giž  odprawcno. 

Před  nedáwnem  chtěl  mladý  maijř  gjti  do  zahrady 
w  TSíilerijeh*  i»Nesmjte  tam,«<  řekl  wogák  na  stráži  sto- 
gjcj.  —  »A  proč  ne?cc — i* Proto  že  máte  halenu  na-sobě.« 
Nynj  teprve  zposorowal  umělec,  že  halenu,  w  kteréž  měl 
obyčeg  pracowati,  předwygiljm  z  domowa  neswlékl.  Aby  se 
úemusel  znowu  dom&  wraced,  swlékl  halenu,  pod  kterauž 
měl  elegantnj  Paliot  na  sobě.  i»Nesmj  tam  žádný,  kdo  baljk 
nesťytt  prawila  stráž  jAegmaticky,  ukasugjo  na  halenu,  giž 
maijř  swinutau  pod  páždj  držel.  —  »Ah !  wěc  ta  stáwá  se 
aapleteněgáj,<c  prawil  maijř ;  »mysljm  ale,  že  se  to  dá  wy-- 
rownaii.K  I  strčil  balenu  do  kapsy.  Ale  stráž,  gsauc  wel- 
mi  swědomitá,  i  po  třetj  geg  aastawila.  »Kdybych  byl  ne- 
widč],  že  strkáte  halenu  do  kapsy, u  prawil  wogjn,  »byl  by 
sle  mohl  wegjti;  nynj  ale  musjm  wám  wstup  odepřjti  s 
dwau  přjčin  :  předně  totiž  máte  halenu,  a  za  druhé  gest 
tato  halena  baljkem.  Nemůžete  tam !«  Konečně  wyláhl 
maijř  halenu  z  kapsy,  hodil  gi  na  ulitt,  a  Žel  pak  bez  pře- 
kážky do  zahrady. 

Gistv,  na  pohled  řádný  muž,  prowosnge  po  nj^^gaký 
Čas    w  hostincjch   pařjžských    i>egdjřstwj   swé    znamenitým 


apAsobem.  GdA.doneywsácněgžjch  liostincA,  prAwodnj  list 
geho  gest  w  pořádku,  aristokratské  gméno  geho  na  něm  sto* 
gjcj  newzbuzuge  žádného  podezřenj.  Chce  se  zdržeti,  gakž 
pr^^jy  gcB  d^>  dni  w  Pa^'Ži,  a  žádá  o  dwa  pokoge.  Za- 
platj  patřjcj  cenu  napřed  na  týden,  a  dá*  si  tam  swé  wěci  při- 
nésti. Wečer  přigde  pozdě  -domfi,  a  negde  spát.  I  sdá  se  na 
někoho  očekáwati.  Gak  mile  wje  se  utížj,  dá  se  slyžeti 
na  ulici  refrén  pjsně:  i»Voici  Paris  la  nuit!«  Na  znamenj 
to  otewře  cizinec  okno,  a  apustj  dolA  po  prowaze  wle,  co 
gakau  cenu  má,  a  co  gest  mu  práwě  po  ruce:  stijbmé 
swjcny,  Čalauny  a  g.  w.  a  wže  gest  od  drubfi  geho  sebráno 
a  odneseno.  Druhého  gitra  wygde  Časně,  odewzdá  sw&g 
kljč,  a  giž  geg  nenj  apatíiti.  Takowá  slodégttwj  byla  w 
krátkém  čase  w  pěti  rozličných  hostincjch  spáchána.  Ztra- 
cené wěci  byly  w  zastawámé  nalezeny,  zloděgA  se  ale  do- 
sud nemohau  dopjditL 

K.U  konci  ledna  b.  r.  uprchl  a  pewnosti  Augusty  w 
Sicílii  tresUnec  gmenem  Gianno  Colfroat  a  dal  se  w  čelo 
četné  roty  zloděgské.  S  towaryži  swými  olnpowal  wleckj 
pocestné,  genž  bez  prAwodu  se  brali  kraginau  mezi  Pa- 
lermem a  Carini-em.  Wláda  wyslala  gim  na  stopu  wog- 
sko,  aby  rotu  tu  potřelo,  a  wfidce  gegich  se  smocnilo^  a 
wžak  nadarmo.  Ku  konci  řjgna  přišlo  několik  mužů  w 
oděwu  mnilském  do  kláJtera  františkánského  u  Palerma 
a  prosili  o  přechowánj.  I  bylo  gim  poskytnuto,  ano  i 
irečeře  předložena.  Co  byli  gjdlem  zaměstnáni,  přilď  před- 
stawený  klážtera,  pozorowal  swé  hosty  a  shledal,  že  po- 
pis ColtronAw  s  gedným  a  nich  docela  se  srownáwá.  Bes 
mežkánj  poslal  mnicha  do  Palerma  pro  wogsko.  Wo- 
gáci  přižeděe  obkljčilí  kláiter.  W  tom  okamženj  ale  wy- 
pukl  oheň  w  zásobuj  sjni  klážterské.  Nastal  welky  smat^, 
a  co  se  satjm  w^ickoi  snažili  ohefí  uhasiti,  zmizeli  hosté. 
Přjžtjho  gitra  byl  nalezen  mnich,  genž  byl  pro  wogsko  wy- 
slán,  bljzko  klážtera  užkrcen  s  Ijstkem  na  krku,  na  němž 
olAwkem  napsáno  bylo:  )t Odměna  srádoí<i. 

Dcera  bý-walébo  sultána  lahorského  HundUt  Swp^nt 
wdowa  Allardowaf  žige  nynj  w  Draguignan-u,  pHwykla 
zcela  mrawftm  francauzským  i  zná  se  dobře  w  gazyku  tom. 
Strog]  se  neymoderaěgžjmi  paijžskými  žaty,  někdy  také 
sdobj  blawu  swau  drahým  žalem  kažmjrským  aneb  dia- 
démem.  Twář  gegj  gest  hodně  smědá,  wlasy  černé,  oči  pě- 
kné, a  celá  gegj  posta wa  služná. 

Wžickni  třj  neywyhláseněgžj  muži,  gež  nynj  Irsko  má, 
(yCútmeV,  otec  Mathew,  a  Tomáž  Moore,  gsan  zrozeni  w 
gižnjch  kragii^ch,  totiž  na  přjmořj:  O^ConncU  w  Caterci- 
vennu  w  Kerry,  Mathew  w  Corku,  a  Moore  we  Wejďordn. 

Zemřelý  adwokát  p.  z  RauA  odkázal  swé  gměnj,  ob- 
nážťgjcj  as  200.000  zl.,  ústawu  pro  wdowy  i  sirotky  adwo- 
kátské  we  Mnichowě.  Réžby  pro  podobné  úsuwy  wjc  ta- 
kowých  dědictwj  bylo ! 

Ncyznamenitčgij  čjtáma  w  Palais  Hoffalu  w  ParjŽi 
měla  býti  18.  listopadu  zawřena,  an  magitel  nemohl  činži 
zaplatiti.  Saudnj  sluliowé  měli  giŽ  wác  složeno  a  sepsáno, 
an  tu  přižel  starý  Angličan,  genž  tam  každého  dne  » Times « 
čjlal.  Ncchtřgj  geg  tam  wpustili,  a  pWprawugj  se,  na  sámek 
u  dwcřj  dáli  pcčef.  Angličan  chce  čjsli  swAg  časopis, 
práwnj  sluhowé  ale  odponigj  tomu  a  wyswětlngj  mu  toho 
přjčinu. — nGod  dam  !»  prawj  pokogně,  »proČ  ste  mně  to 
hned  neřekli  ?<t  wytáhne  swau  tobolku,  a  zaplatj  činži  do- 
bn  mi  anglickými  bankowkami  5  pak  wcgde,  dá  sobě  »Times« 
přinesu  a  čte.  Čjláma  gest  ochráněna  a  zas  w  úplné  Čin- 
nosti. 


ČM*|pto  le»t«  w>»h»>j   w«  alM*   •  w  Mkotn  po  pAIwijai;   kAŽdM  érahmu  »tHin  pHdáwá  ae  pAUrebowá  pi-jloW.     PrcdpUcj  ••  n  wydftwatele  Métwrt 
Ifu  48  kr.,  we  ki»iKkupťCtwjch  ii»  pAI  Ifta  I  bI.  36  kr.,  aa  r.  k    poctách  pAU.  t  si.  M  kr.  mťr. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Pos^pjsila  w  Praxe. 


Digitized  by 


Google 


Rárddii]  zibáwnjkprotechy,  lorawany,  Slowáky  a  Slezany. 


Č^élo  103. 


99,  protMce  Í94S» 


to.  r.  béh. 


í  r  a  w  i  í. 

Den  3.  čerwence  se  začal  buditi  a  rudé  ble- 
sky slunečné  začaly  hořeti  na  horách^  an  sedlák 
práwě  do  Lerídy  pvMý'  dáw»I  si  ukázati  obydlj 
Zurbanowo.  I  mohlť  ho  lehce  po  četných  strážjch 
a,p|ícbá9eg}C{,cb  i  odcbázegjcjch  ordonanejch  po- 
znati* 

vPřj^eli !«  tázal  9e  sedlák  podd&stognjka  Q^ 
stráii  komandug^jcjho ;  i^newjte,  mohuU  geho  Ex* 
ceUencj  wiastnoručne  dodati  !j$^ek7« 

•Počkejte^  až  w  deset  hodin  na  hijdku  po- 
^ede»  pak  mu  ho  s^nad  b\id^te  n)|E)CÍ.odeMrsdati»« 
pdpowědél  poddi^s^ogujk  newrle. 

nPak  by  bylo  pozdéj«  odppwj  sedlák,  vncK 
.bot^kaidá  minuta  mií%e  býti  gemu  i  wim  na  zá* 
bubu.^ 

PoddustogBJk  BftA  nywalíl  očt»  a  od  paty  9i 
do  bUwy  Uq  Oj^kolikrát  píeméřiw*  prawU:  i>Kdy£ 
g«  to  ukowét  tedy  pogdte  k  geko  pobočnjk««« 
A  obriUiw  se  poedešťj  sedJiika  do  domu>  a  po  dUur 
bych,  sirok^f-ch  schodech  wedl  bo  do  předsjné. 

•Zdalipak  gtx  w($tal?"  ptal  ae  sedlák  na 
i;e3fě ;  sice  by  se  musel  bez  meškánj  zbuditi.^ 

i»AhI<«  dj  d$stpgB]k>  » slunce  ae  gesté  nikdy 
s  bqraiii  n^<;luge,  an  Zurbano  prohánj  gvk  ocdo^ 
j3ance>  neboť,  nrezi  náma  rečeao--*«  tu  nahnul 
se  k  uchu  sedlákowu.:  nNawyld  si  to»  kdy  zbyl  ge* 
ště  podJaudnjkem.^* 

Sedlákpri^wřdčil  blawaUrpoddustognfk  ote- 
wřel  dwéře  w  pvedpokogi  a  uwedl  geg  k  polM^« 
njku,.  oznamuge  žádost  sediákowu. 

»Musjte  mjc  ^bw-jH  2trpenj»«  obrátj  se  tento 
k  sediáiowi;  níjeho  £xeeUene}  práwě  sedákjnj- 
danp<  ^  • 

»Pro  Bůh!«  wskočil  mu  sediák  dé  řeči* 
sisnad  by  byl&  gii:  pozdé-l  Ge  sám2«  táfcal  se 
kivapné. 


Setnj)c  Pacberotti  ge3t  u.njebo***   ... 

,  »Q'ted/  nemeakeytel<'  dotjrá  podiwný  s^- 
^dlák,  »wywoleyte  bo*  wen-r  gen  brzy,  brzy,  nei 
b^de  pozdě !« 

.  ,      Prudkost)  tauto  pobočnjk  uleknut  wesel  do 
komnaty  Zurbanowy. 

.  Powestný  muž  tento  aeděl  u  stolku  pKpra- 
wuge  si  limonádu  a  poslauchage  pilně  dopisy  od 
gednoiliyvých  ivAdcA  wogsk  podřjzenýcb,  gež  Pa- 
cberotti gemu  četL  BCogest?«  obrátil  se  zhurta 
ke  wstupugjcjmu  pobočnjku. 

.  »Waše  Excellenci  I*  oznamuge  tento  gešte 
poněkud  zaražen,  »práwě  přišel  gakýsi  sedláky 
kterým^rnioin^ocj  8  Wámi  a  to  bued  mluwiti  chce.« 
,  « Ať  počká !«   prohodj  Zurb^no^ 

»Tak  gsem  nni  i  gá  prawil,"  wece  pobočnjk, 
:»on  ale;  stogj  na  swém,  ugUťuge>  ie  ge  každá 
cbujle  důležitá«<^ 

»Ay  ř«  ozwal  se  Zurbanoj  ka£dé  přjleaitosti 
-se  ucboptw,  by  nepijteii  škodili  mohl,  a  nynj  nie 
giného  nemysle,  Meft  ie  to  gak^si  wyzwědaé,icie^ 
TJi  mu  za  dobrý  penjz  něklieraU'  slabau  stránku 
Bepřjteře  pfieháaj  protraditk  «Uwéďte  ba  sem  h 
nařjdik  ' 

•  On  žádá,  by  Waše  ExceBencj  wysla  k  němá 
weB,^'   namjtntrl  pobočnjk. 

Zurbano  chwjti  naň  ostře  pohleděw  hodil 
I^onečnč  blawau;  nBuďsi!*  prawil  a  šeL 

vDjky  tofaěy  swěUawý  sedláku^* —  mluwil  Pa^ 
rberotti  .o.aamotě/sám.-k  aobě>  uchvpiw  sklenici 
s  limonadau^  giž  byl  Zuťbaao  odcházege  ma  sti^l 
postáwit  ;»žes  aoiho  »acbwjUodstraniL«  Priton^ 
tvyňal  malé  pauzdérko  a  wsypal  d€>>.  liaaonajd} 
aéeo  bjtébo  prái^ku,  pak-  wodau  dobře  za^ijcbaw 
p0slawilr  aUeníci  opěe  iid  piedealé  mjsto.  »I)oko«^ 
náno — ba  per  eandella^nadonna — nemyslete,  signoit 
Zérbano,  ia  Pach etani  pokalen)  swé  necbá  bez 
poflDsly*^ 


Digitized  by 


Google 


414 


A.  wSak  w  tu   chwjli,  ait  tnmié  teato  smrť 

Zarbanowi  chystaUbyl  prozrazen  okawn^  din  geha« 

»Kdo  gste  7  co  cbcet^?«   ptali  se  Ztuíbano  Je» 

dláka  wstaupíw  do  předsjne ;  do  oblíčege  geho  wšak 

nahledauw  zarazil  se. 

»Wa£e  Excelleiic^!^  preAitaopH  nmhroiM* 
nĚ  sedták,  fist  Zuri^anowi'  podáwag'e,  i>na  tomto 
psanj  záležj  mnoho  a  proto  žádám  rychlau  odpo* 
wěd.« 

.  Zarbapo  mi  wytrhl  list  z  ruky  a  nahlédnuw 
do  něho  zbledl :  i»  PíuheroUiwás  chce  dnes  oiráwilt^ 
06cr  AttnMHMí^  9itttffte  se  istt  postoi^t*  tf^ets  iUpFtfí^ 
Carsy.  I  přešel  několikráte  komnatu ;  pak  se  za- 
stawil  u  sedláka  á'  dáhttuir  se  gévda  Í  ncfau  :  »Po« 
ařnaí  gscra  wáaír  Calrsý!*  pbiepfaf; -^sedlák  se  za- 
razil^—  ptii6«  a*  wšaknewiděl^gsém  wá9;^  ďolofil  a 
odešel  do  swé  komnaty*  mrknuw  prwé  na  stráž, 
kteráž  znamenj  ťomu  poťOQioniěwši  zastaupila  se- 
dláku dwéře. 

Pacherotti  stať  u  oknar  a  těiX  se  pfTně*  w  do- 
pisech^ čjsti;  Zurbano  mtň  mitštil  ákeitr  a  zpo2of«waI 
na  něm  hned  gak/si  nepokdg.  A  vflM:  pfedds 
šelk  stolu  a  wzat  limonadn  éo*t\ňif,  Pachermti 
následowal  bystře  kaidé-  hnutj!  Zmrbanowo  -^  gii 
npsl  tento  sklenicí'  k  úst&m  — '  Pacberottř  se  za- 
t:hwěh  coi  bjwalémtt  podiáixdnjku  neušlo;  i  posta- 
wil  sklenici  na  stňf  a  seďinrejcjm  pohleděny  zahřmel 
na  Ababéléfao  nešlechetnjka :  »Čjm  ge  ta  Rmonada 
tak  kalná?^ 

Pacherotti  zbledl  a  Znrbano  m^l  d&kaz*  I 
zawolal  stráž  a  na  úpěnj  bjdného  trawifie  nedbage 
dal  ho  odwéaeí*  Geilé  tu  bodiaur  byl  učiněn  wo- 
gfeaský  aaud  a  Paicherottí'  wyznal,  ie  byl  ponaop 
kám  k  Činu  toma-^od  Prima  •  C«atra» 

vPředce  ďábel  aspod  před  sifcK^tj  gednal  iler 
cbetaě,  ušetřiw  g^eno  djyrky  ■ezkušené*'  —prawíl 
pro  sebe  Carsy — neb  nebyl  sedlák  ten  žádný  t^tvjf-r^ 
genž  na  poručeny  Zurbanowo  celnému  aaudu  i  wy- 
konánj  ortele  přjtomen  býti  musel. 

Když  Pacherottimu  na  poprawišti  geště  ge- 
dnau  ortel  četli  a  to  mjsto  přišlo :  upro  zFočinský 
pokus,  otráwíti  generála  Zurbana**  -^zwolal  Páche- 
rofti  s  celan  swau  přirozensfu  podlostj,  nkázaw  na 
Seoane,  kterýž  nazpráwa  trn  t  Agramwitu  bezme^ 
Skán} do  Lerídy  byl  přigel:  vAtdho  druh^o  téžl« 
odstrčil  stolici,  na  níž  si  wěl  sednavtív  a  dal  si 
atoge  do  zad  střeliti. 

Když  Carsy  geStě  téb^i  dne  do  bylo  swého    ' 
wdiázeL  wyšel  mít  abbó  Zafont  f  aeMsOan  gefao 
wstřjc. 

vDaufam  že  si  na*  donnn  de  Ribero  nebude^ 
te  wjce  stěžowati«  prawil  djwku  mu  odewzdáwage* 


mAnef  Femandah  přlswědčila  djwka,  «eti* 
hodný  ab&é  mé  přéswědčil«  že  pomsta  náležj 
Bohu—  « 

•  Který  swi\g  saud  giž  wykonal,«  wece  Carsy 
^- <#Pacherotii  byl  dnes  ráno  zastřelen.  <■ 

Djv^a  neodpověděla,  tialda.geažet)icfatt  awé- 
mor  ruku.     ^  '  *       - 

»A  mohu  tedy  daufati?*  pozdvrihl  tento 
ruku  gegj. 

»Dřjwe  ne,  až  wtrfanau  plukoaré  naši  d^  Ma- 
drídu.« 

^    ^    w 

A  za  měsjc  wtrhl  giž  Don  Bamon  Narvěz  se 
spogenými  wogwky  powstaku  do  sjdeinjho  města 
a  ten  samý  den  oddal  afabé  Zafont  donnu  Marii 
de  Ribero  Carsvmu. 


Prvruj  máníélU  Mfchaeln  Pěoiorowttě  bylá  Maria 
Wladimjrowna,  kněžna  Dolgonikská.  Milowalí  ae  nčinfíi  bjii 
Wdbi  Sfastirí;  a  wlak  Stéstjtoto  ittiitelo  gako- a«ki.  Mladá 
manželka  Maria  teml^efa  totíť  la  tiSkoltk  něsjcA  pb  swatbS 
swé.  SUrinancený  cár,  trncfafíw  nstawíénS  pro  ni,  nemohl 
aé  dftruho  odhodlati)  aby  pogal  diruban  macrželka,  nic  na 
to  nedbaje,  te  nánod  wraueně  d  ftál,  aby  dobrý  panon^ 
njk  ^ho  sa  vle  firáce  ú  namáhán]  swá  opět  nabyl  nt- 
bradjT  w  Itěí^  ihrdU  domácjilo.  Ke  gednau  poddán j  geho 
'mu  domlanwafi,  on  waíak.  odpowjďáwal;  ie  mu  dosti  nn 
lásce  dobrých  rodíčA ;  když  ale  naléhali  naň  gii  i  tito>  r#- 
djce,  aly*  ai  ťwnlUdmhan  maáflclk«-^  odhodlal  se  Michael 
Feodbrowié  k  tomnr,  ie  w^rplnf  wjleobecné  pMnJ,  a  pHka^ 
ttK  w  onora  16fe  dle  obySegfll  předeftlýeh  e«i4*  xttikýeh, 
aby  bylý  na  dw&r  geho  přiweieny  d)%iff  neykrásaěgij  ae 
anamenitýeh  rodin  ijle  gěhb. 

Krásenky  ae  aoházel^,  a  wlak  nikoH  ae  strachem  ta- 
kotrýni)  gake  Vehdái,  idjrt  Jan  IV.  (hroaný)  maárdku*  fírw<-^ 
Ďj  ii  wybjrak  FowCtfC  a  laaMavroati  a  IJbeany  ch  apftaobech 
Míehaela  lilila  tftf  uk  od  toho,  t^  ae  ml^wfto'  o  Amti  Hrd«> 
aném,  ie  wlecky  laladá  knftlUyy  k  wýboni'  naiaho^íf^é;  s 
radoatj  apědlalf  do-  Moakwy,  a  a  nteypljgemiiť^djmi^  dadl^ 
gemi  pHchásely  ke  dworu  Michaelowv.    Bylo  gich  ledeaáC: 

Karidá  m<Sa  a  aeban  alaiktt  swait.  Shiiky  tyto  a&- 
ataly  a  nimi  u^  dwont  i  w  dea  wybjrinj, 

O !  gak  ae  lekafy  vhohé  ty  djwky  diie  foliev  gim  taik 
dfllaiitého  !  gak  tlankló  ardoe  geglch  I  a  gakair  netrpěli wo- 
atj  odekáwaly  na  ttt<  mkratn,  ai  pHgde  on,  aby  mť  n^Tpo*- 
paiHI !  Kaidá  chtěla  býti  carownan  tohoto  dobrého,  na  Hňt 
0  dufti  krásnéhe^  Mchada. 

I  poilalí  gim  iM«>  laty  bokac^ ;  ani  g^da  neaAitala 
bei  drahého  sarafann    a  pásu.     Diwné   leskly  ae  tgr  drahá 


Digitized  by 


Google 


Hé 


k«Méf  Hl  píwjdk  §m^'f  *•*»*  ^TV^f  *»«^«*  •«»*• 
f«tiy  |>rotluiné  zlkťptá  ziůíihtwfmi  kweiy;  g^^^^  ^'^  ^^'' 
tačgjj  nad  to.  b/lj  ^rowné  ^ce  djwek,  na  lurých  b/lo  bu 
iriTeftén].  éjati  y/iháf  *•#&  a  nové:  ck/:  tu  napoliogiBé  ote* 
UwáitJ,  tu  radosman  nadlgř,  tu  hrdoft  bttďsiu^  caro-wňf  ^ 
pcďiwě  nrowDáwalj  na  sobě  to  laUtwo  veliLDle^,  wesislf 
nílkowalf  samy  aabo.  w  ateadloois  adobS^h  komnatjr  cáfdbé^ 
1  taifobéf  a  ilidť,  wdmí  nmohé,  ptokřikoimly  bně^wě  ií^ 
nbobé  sluiky  pro  neobratnost  a  nenmSloft  ge|^ich.' 

ItonaCtatf  tráAal  i^«ť.  MuSf  cár  [iffiéf*  s  matkatl 
awan  k  sbromiiděaýai  a  očekáwagjcjm  dj  wtám ;  nikoiil 
okamlenj  hleděl  na  krá^liý  VnU  abot  kraaaiMiio^  amk  ala 
^tíRáád'  itbdéfaS  ě  gédné  ná  drfthatiV  a  itVVbac  hď  negaly 
a  nenadchnuly'  ani  IrásauJjc  ani  leposij  oděwn.  Nagednau 
wyitta  pohledu,  gabo  aa-  aménilt ,  a.  oLo  <itkwélo^  il»  djvoa 
binHivf  M  uk^wagjcj  nechdiskd  leskMiMJeh-siť  knéien.  Páa 
gegj  neswjlil  se  udnymi  diamanty  i  aprosťauriký,  tmawý 
aaraían  nebjl  okrálleit  ikdmýaá  alaiýpii  náijwkamif  dar  kaáf 
šné  ijgi  gb^  i  na  rMkM  inbjlift  ^<lS€i  KMoýdr  pařQ,  g«« 
dwa  nifkolik  kTiurék  strakát]^^  allenénych  korálkA'. 

-  KdWbf  si  t»  byťponijfatil;  itebf  ntfdj^kW  iW,  natn 
uk  chudS  odSnau  dj#kuý  Iterái*  tu  byla  gen  k  poslanienj 
aéktaró  a  kndien>  bjlp  noina  pohíad^Ú  gao  g«dnýn»  okak» 
w  komnat«  té,  kdot  bylo<  iedeaéc  pyihýéh  bogaKaek  ?  A 
<«iak  mladý  cár,  spallfiv  gí,  nechtď  gilf  poliledStí  na  gine. 
MjrnaUf  laakawau  a  milau  twáij  geg}  roshodlo  ae  wolenj* 
•  ětán  Mlcbaelowo  w  léž  minmé  naatralo*  fjk  šitkú  man* 
leltau.  G^dnak  álé'  24dný  sexpoiorcwal  timřr  tento,  ba 
ani  tebdái,  kd/ž  gj£  wyie\  •  komnaty.  Byli  powiiien  pře- 
éavrljm:  ta  wygewíct  matse  awé.  Ktandc  m  podiwila  Maria 
Iwanowna !'  Podala  itm  to  wymlanwatj,  a  mysl  geho  obra- 
ceti gioam»  předsuwowala  mu,  gak  ae  bndau  hnéwati  aoa* 
■aattitá  knjiala, otaowé  apijbaaoj  seélýab^^M*  acnaést 9  a  wtek 
widauc  peimau  odfaodlanoať  gebo,  lonečn^  swolila.  Poalatt 
wyptat  ae  na  gméno  této  šťastné  ý  byJoC  Ewdokia  Lukja« 
vowna  Stfiinewa,  deeea  dwo^anína  nab  jÍaefaafC6>  MoSaiaké» 
ho;  Ewdokia->geg{l  otfec  uk  byl  chody,  i«  $hůk  rnkama 
awýma,  nebledéw  na  staré  swé  éleohtietwo,  wydéláwal  pole 
•wé,.  i  iil  w  malé  wjsaa— pHgela  é&  Moakwy,  slauiit  u 
mladé  daleké  přjbntné  swé.  Píjbniná  tato  byla  hrdá,  alo- 
atná,  awéwokiá)  a  protoi  ubohá  Ewdokia,  gsauc  powahy 
tiché,  krodié^  často  plakala  be^eoi.;  a  wšak  gdn  kdy*  bjria 
moino  pomáhati  otdl  Bobra  ta  djwka  wlecko  snátefa  Vt* 
pSIiwi  ani  sobS  nestéžugjc,  w  nadt^gí  té,  ie-  gj  Bfth  gednaa 
wNahny  práce  a  téikosU  g^gj  trynabtadj*  W  tabowémto 
oewýslófmém  suwu  nacbáteia'  ae  tehdll,  ansfe;  nad9gé  ge^ 
g]  wyplnila,  a  BA h  gí  skutečné  nahradil  uk  skwčiym  tpuao* 
bem.  Wážjc  si  neočekáwaného  Itéstj  swého  pHgata  ga  a 
tichan  radostj,  a  byla  na  trAné  carském  gelté  přjwétiwígjlj, 
dobroardateégij,  neili  před  tjm  wé  swém  bjduém  aiawa. 
To  cjiila  nade  wlecky  mladá  pijbaanát  klerái  tak  hrubé 
sacháaala  a  nj,  a  nynj  newědéla,  fak  dďlowttídobté  caii- 


€isa  láska,  kteraniH  :4«k*a>ÚxM,.<e  odpnstila  gj  wie- 
cka  nčinéoá  pljkofj.  S  takowauto  llechetnau  maatelkan 
nemohl  Michael  Feadoroiaié  býti  natfastuýin*  I^áskk  gcgj 
naladowala  geaÉi  prA«»  a  Vtařko^,  apogiMé  še  sptiwan 
itttrctfářstur}  na  tolik  djlA  roxtrbaného.  W  nehodách  sjlUá 
mysl  geko,  množila  radost  w  šťastném  adaru  sÁmérA  gebo, 
gei  podnikal  ku  prospěchu  milowaného  národa*  awého; 
iídÚWk' wkitítíít  a^fřjtulnost  Swdokiina  k  ródlČAm  Michae- 
lowým,  spogugíc  geště  néinSgi  rodinu  cárskau,  utwořila 
mm  šA»tj>  uko«ré».  gakéb*  vfjdka  m  pof^wá  na  trAné.      m. 


DOMACJ  KRONHKA. 

X  PRAHT.  We  čtwrték  21.  prosince  byla  tlati  • 
p0alad4.kvftirtetoi  ppi;  pral  Mildnarat-  Bartáka,  Bftbnerta  a 
yVuÚÉtí^  DěhmiMij.  to  bylo  sbwné.  Boethoven  opět  nj* 
ténil.  Počátek  učiail  Hayda  (P-^dur),  pak  náaledtfwal  lesot 
(B^^-dua)  a  a  BeetbOveáowýeh  alylaiř  am#  ibisumoimká 
K-^moll.  Nemýljm*-!!  sé^  Qstanowtli  ar  dotdenj  pánowé  aa 
úUJah,  dokátati^  gak  wdico  pocfaopenj  prwnjho  genia  bbd^ 
by  w  .gasnéni  a  oprawdu  poetiokén  prowedeoj  aáleij« 
Tn*  aaiMrnau  gasnost  dokáaaii  w  labjrrintoiwých  itáwíneoh 
Ualí,  aady,.  -a  vn  finali-  opasi<»wál  básnický  wtiet  iraibet« 
sl*omáidénj\  Prof.  Mildoer  ibndil  w^eoheoné  podíwanf, 
Slyljoae  se  tyto  kirkrieia  Ur  pošlé  opakowAny  nabiidáui,  ě9* 
boi  bjfi  nám  a  nmoliýau'  weléoe  Ijio^  byloi  ^ 

W  pátek  22.  prosince  dáwala  se  ku  prospěchu  chu-* 
dych  u  sw.  Bariolomj^ge  vtétká  hudehnj  a  dektamníomj 
ttkrttivmie  we  staw.  diwndle  o  7  hodině  wečjr.  —  Nowého 
ntebylo  mnoho.  Orchestť  prowoKowa!  uwerturu  k  opeře 
nFaustff  od  S|iobra  a  k  opeře  DRaatelňá  fléina«  od  Motar^ 
ta  s  powědomau  dokonálosij^  tak  že  se  Mozartowa  opako- 
wat  rau9eTa.  Prof.  W,  9wot»odk  napsal  mjsto  proslowu 
fegendu  »S^,  MartítiK  á  p.  Bíndcrowá  gí  Četla  s  wýraxem 
blúbbkého  Citu.  PP.  Kunt  a  Strakatý  přednášeli  duo  a 
opety  itLfnda  di  Cbamounitcc  od  Úonííctu-ho.  Tato  bly-* 
skoťka  swjtj  snád  arci  #  opernjm  spogcnj,  ale  w  této  kon* 
C^ittij  Oderwanosli  siuicela"  wtdoť  ďóbnm  xpěwcAm.  P. 
Gottwald,  wycwíčenec  pražského  konservatoria  traubil  na 
éhrttttatický  rob  \aiiace,  kteťé  sáth  skládal.  Což  nenj  w 
Čechách  gínéHo  mbtiru,  než  ten  nnďný,  sentímentaloj,  otře- 
ny nápéw:  rfUtí  fd>'  \iin^fí  \)řťirítl)řn  ald.«?  Mladému  hu- 
debnjku  nechtěh)  se'  dařiti ;  gcho  spfisob  ge  gakási  Innoble- 
dá  něžnost  betě  tHefao  mužného  rázu.  Škraupowo  mAyo 
Mdríjť  xnámo  t  cUrámu,  kam  se  spjše  hodj.  Zpěw  tasiá* 
waft  sil  Cfanditasowa  á  Schwarftowá,  pp.  Kuns  a  Sti^katý; 
ím  phy^tíarmbniku  hrál  p.  Abt  a  na  harfu  p.  Burian.  Mj- 
ito  p.  Damcke  zpjVal  p.  Emminger  árii  téŽ  dosyta  zná- 
adau  nitit^  Sílbtitf  tfř  briaubfrnb  íci}5n.«  Neywétšj  po- 
Ch'tv^1y  došel  z  našíncfl  p.  Raymund  Dreyschock,  který  před- 
MáŠabjm  tfwého  koncertína  dokázal,  gak  ůsilowoě  k  wyso- 
kému  cjlt  nytl^gsj  umělosti  kráčj.  On  hrál  čistě,  gt^tě,  od- 
iráiMě  a  s  citem.  Tonu  Wšak  předce  schásj  plnozwučnost 
a  gadmost.  Některé  zewněgšj  přjdawky  si  bezpochyby  od- 
wykne.  Z  hosta  wjtěkilk  si.  Schwarsowá,  powěstná  mladá 
altisdia  a  Wjdmí  arij  od  Pacini-ho.  Whlasu  gegjm  zpo- 
čjwá  ilewýslowná  wábnost^  každý  ton  přilne  k  duši  gako 
dobrý'  pijtlel,  nic  wás  přepiatostj  neurazj,  nikde  nedosUtek 
neterman^.  A  témi  prostředky  wládne  gasný  duch,  hlu- 
boký cit,  a  wýborná  škola.  W  skutku,  kdo  sličnau  tn 
apěwkjmi  neslyšel,  mAže  litowat.  Závérek  nčiníl  sbor  od 
Schichta  přednášený  od  andA  gednoty  Cedlianské,  tnámý  a 
prwnjho  koncertu  téhol  spolkn.  Skrtmp  diii|;owid  celek  a 
paalL  Milánšť  ofdhealr*  ^ 


Digitized  by 


Google 


416 


W  BerljnS  powstata  společnost  ná  ugUiSnj  c^stugj- 
ej«b  k  auratu'  ^Utýcfa  "ná  Íéleihý6h  'drábách,  á  oťlékáwrJi 
toliko  potwrs«DJ.  swé  o<L  wUďjr.  C«aa  odpUiig  uatanowége 
se  podlé  rosličnosti  tijd  wo^owých.  Ptí  ujiiprceoj  dosta- 
nau  Jbebožtjkowi  potůsuTj  ařkolik  tisjc  tolaru  \  aw jak  i 
kaidý  utncený  aud,'  káldé  póriiucbátij,  wie  bude  sloicié 
hokfcorowátao«  •    ) 

(Obljbeoá  .barwa  Fíb&  gps(  Čerwená.)  Mostjr,  a^brad^ 
na  wrjjch  gsau  čerweaé;  wotjr  jgegich  gsau  wAbec  Čerwené  ^ 
nejrwřt^  dástká  stáwenj  gak  na  wsjcb  uk  i  w  mSstech 
gfau  £«r««oá  \.  méata,  Bocgo  a  pfjroadeby  holj  gako  ftittM*- 
burg  w  Prusjch,  t.  g.  domy  gegich  skwřgj  se  wesmés  der* 
wené,  ač  ne  krásau  r&žowau.  Panj  w  méstech  těchto  nosj 
čerwené  daty,  a  mélali-by  se  nékJy  státi  wýminka,  tak  by 
musela  aspojí/t^Hfira^rféb.lálék  l»ýkL*6érW«aý^  mužitj  no- 
segj  čerwené  westy,  čerwené  kabáty  a  pláitě  8  Čerwenaa 
pofiéjwkáu. 

(Ifilanuiopie  w  Braailii.)  liiei^tuni  podrobnýoli  •  ohlé« 
ieoj  nei^  aikoii  nodůleiitý  píjsp^ek  k  bístorít  wadělanosd 
»eiaí  roaUčoýob)  gakoi  o  tom  s*édlj  na  pťjklad  následu- 
gjcj  ohUve^í  a  éasojpiift  brasilianskýolft,  gei  »Suadard«  po- 
dá wá  B  ttgiáťowánjm,  ie  obUieaj*  nápodbbná  kaidodenoft 
w  .umnégájoh'  Čaaopuacb  naiesti  Ise. -~  »Oé»l  fnv  pmdeff 
Miilatka,  kogaáy  20  let  stará ;  má  wýborné  mléka ;  gegj 
prwHý  ^i^  staré  gest  čtyry  imSsjce^  k  doptánj'  w  Sa»-^B*- 
dro«>iilici»  Nro.  180.ci^j»éSr«i  im»  ftr^éeg  domácj  otrakfBÍ» 
gcn^  má  ml«ko  a  dit&  osm  mé6Jo&.  Máia  se  wtjtt  6  dj- 
tdtem  i  .beta  oéboy  ^est  bea  ebyby.  K  daptánj  Roa  da  Ro^ 
seria.K — nQcBt  na  pr%dt§  ČeniÁ  EeM^  geni  i>hsd  dlesti  mésjoi 
povodila.  .  R  doptánj  I«iargo  d^  Poco  Nvik  5««  — »Ar«f  im» 

Íróiieg  maíy    dwauletý  Mulat,    welmi  hcaký,    a  zcela  .fifji- 
winý   sut   wAnoČnj  dar;  k  doptái^  Rua  San-Lameris.u 

Meai  mnoistwjm  taskářstw],  geito  se  co  den  oana- 
mugj  s  Pařjže,  obsalmgj  posleďig  časopisy  dwa  pamétilio- 
daé  přjklady  poctiwosti  a  swřdomitosti.  Přeď  několika  dny 
vracela  se  gistá  wznejíená  dáo^  od  swého  peněinjka,  a 
xtratila  tobolku  s  8000  franky.  Krámský  sluha  nale&nuw 
gi,  neostal  drjwe^  až  gi  ivUstnici  aas0  Bavrátil,  anii  chlei 
plrigmauti  odměnu  gemu  poJáwanau.  —  Wdowa  w  n.cywětjj 
bj(l&  iigjcj,  malka  wjeo  djtek,  nalezla  sáček  s  2000  jDranl^ 
na  alalě,  dopUwala  se  po  wlasti^ku>  •  a  wrátila  mu  sáček 
ňeporu-sený  naz.pět.  * 

Rus&wé  utrpěli  minulého  měsjce  nemalau  stratu  w 
kawkasských  horách,  s  gegichž  obywaieli  neustálau  wognn 
vedau,  a  sire  od  národu  potud  geiU^  netnámého>,  gmenem 
Awari  (Obn)»  Tento  národ  pl-ej:^!  w  naci  pod  ^práwaa 
swCho  knjiete  wclky,  s  Rusy  sprj«něný  aul  (T«rcsnici).  Sotwa 
se  Ol  tom  w  neyhliiij  twrzi  posádka  ruská  dowěděla,  ^y?- 
trhla  pod  zpráwau  plukownjka  WeselowskéUo  přátelům 
swým  na  pomoc,  byla  wwak  od  mnohem  četněgájho  nepije 
tele  porařena  a  rozptýlena,  nratiwdt  mnoho  sagAtýcU  a  po|)ir 
týcb.  Pinko wBjk  Weselowský  sám  nenj  posud  naletěn.— Tedx 
po  tisjci  letech  wysiupuge  opět  gmeno  wAwarc  na.  gawiitě 
weřcgné,  a  Slowanňm  gest  opět  polVkali  se  s  njm,  gako 
picd  tisjci  lety  bťdinnÝ  Sámo  s  Čechy  swými  německau 
^js  od  wpádú  záhubných  ukrutnikft  tčcbto,  tehdii  w  Uhrách 
sj<lljcjcb  oswobodil.  ^. 

Gak  wychwálene  an^lick**  lákwiy  sprawec^nosti  za- 
ítost  čioj,  pouČug*  nás  aásledugjcj  prawdiwý  pqbřhi  U 
saudtt  hrdcjiyjho  w  Londýn*'  byli  dx-^a  laapeíojei,  řemeslo 
swéna  síTnřcilonJyo^^-hirmrnglbamské  prowoiugjcj*  obialo- 
wáiú    a   přivedeni     Divkazy    i   svědkané  osvětlili,  uregPl^ 


aaapea  f cgwlk ;  /přbdoa  aU  pfailásai  «íi«ndt];«a«doowé  spti 
nedostatečéost  dúkasAn  laupej^DJl^  ^.sf  n^wifn^!!  Po  pi^e- 
Čténj,  r9asudku  ,toho  iádal  al^ ' přednosta  lalářnjl^:  aby  ty 
VIwa  pány  ge^tě  asi  tfi  nebOtyrý  hodiny  sdriel,  poněvadž 
niMJ  By  oj  do  fiirmiogtiaaMH  ta  •gaUkoA  iMkau'  suninm  p«*- 
xiča  s  set>au  ve^e^  i^y  se,  neiad'  na  pest^   p  ni^  se^Uf 

U  policegnjho  práva  v  Lpndýně  byl  obžalován  chla- 
pa asi  detjlilétý,  íé  v  nedali  ukradl  kočku  přo  gegj  krá- 
joaa  snť^  g«lM>ž  hy\  poiicagaj  slidia^ptAwS  pH  či«m  aaiMf 
w^I.  Mladý  ilodě^  byl  w  skutku  |M)trestáip[,  n^  wdak.prp 
arádei,  ale  ie  vykonával  řemeslo  své  v  nedělí,  anto  sá- 
kon  pod  trestem  aapovjdá,  vé  ^wátek"a  #  beilěli  řemeslení^ 
awjm  ^6;  oi^jrali.  JHajtfBoto  d&vUppý;  ro^Q^efL .  oJ)|alo val 
otec  mladého  aloděge  sluhu  policegnjho,  ie  on  také.  v  ne- 
děli řcméilo  sve^  totii  iabavovánj  aloděgA  afd.  vykónavaí. 
Oak '•obě:am' -Mttdcflwé  pOÉiahaař' ' 
.  .Mf  ^  foaficaiissl^ý  král  (are|.  3U  ii.  wyh^ansvaj.  tvém 
v  Edlmburce  dlel,,  navž^jvil  téi  sjdlo  ipěkdegsjch  skotských 
IrálA,  sámek  Holyřood,  kde" se  koruna  skotská  a  ginépa- 
«iátiio9ti  cbowágj,  aá'  p»áv«'  aiarý 'dobljiitel  .sttameakoalt 
%,pfi  někteiýo^  cisiooAmi.oM^^waL  .  Gedeo  sr  mchiB  váeusi^ 
nostj  lákán,  pHstaunil  ke  koruně,  a.  sahal  na  ni.  »Pryč!« 
avoiai  dohljiítel, '  Skot  ro^em,  » pryč  I  něhanobte  drzau  ru- 
ka«»  Shoi6"twatoiť  tnusklé  pamAtkyl  Bykd  čas,  kdy  by 
bylo  liako^^.abin9b^4airtjtraa(á«obýfvaÍD.«c  Karel  ohlédl 
se  po  řečnjku,  usmál  se  trpce^  a  vjce  prohljieti  nechtěge 
odebral  se  se  sálu. 

.  .  <^ístádáina  ptala  se' iw^  Frantilka  Salofkéhoj  gesUi 
dovoleno,  iičidla  uijvati.  nipiěkteij  náboloj  niuzí,i(  od- 
pověděl tázaný)  »gsaň  proti  uijvanj  tomu,  co  satjm  ginj 
iiio  aeiptaWfldliwého  w  nha  lievidj.  Grá  ohd  prOalledDJ 
c««*au  fflii— -«  ^QvolJQf  Váaa  giodau  tvář  ^čiti.* 

W.  Petrovi  radě  gsau  domy,  které  tolik  obyvatelAw 
magj,  co  znamenité  vesnice,  ano  i  celá  malá  měsl.!.  Tak 
áoeii  ^in^nri  má  tffaiii|  patáo  nic  ménrč  nel1K)00  Ňdu;  vo- 
geuiká  nemovQoiisa  4000  ar  áAm  naltteoaík  7000;  ^kteié 
stavenj  wyná2eg)  magetnjkfím  yjee,  oei  zf|e,  a  pnde  celé 
osady.     Nágem  rběnj  mnohých  pHnáij  40  aŽ  ,50.000  rub. 

Na  kterémsi  diWadié  hrál  se  velmi  zdbufaaWý  kus. 
I  pH^taupii  gflde»  host  k  drobémm'  mezi  'přestávkau^  táa»* 
l^e  se,  kolik  {jednán j  bude  ^e^lě  oá^edovaii,,  sdjili.  giedno 
nebo  dvě?  vAch,  docela  tH!«c  odpověděl  tento  hluboce 
po vzlkcbotf.  To*  byto  tam ;  hftFe  se  ale  pozďravit!  giadeJ 
KfldáwQO^  hrála  se  kdesi.  Ta  pH^taupj  téi  geddb  hoat  k  dni* 
bérnu^  netáie  se  ho  sice  nie»  ale  plácne  |[eg-  Host  dě)á  po- 
křik, shánj  svěilky,  aíe  nem(M  kdo  svědčiti  \  v  parlcrru 
seto  sUlo,  a'tam  nebýl  iádný,  druhé' mjsta  bylo"  prázdné 
a.  na  třeljmi  aedéiy  dvé  zaaMtievabé  oaabičky  a  ty  Oevédiíly 
»ni  co  s^  hrage»  neřkuli   co  ae  pod  nimi  děge. 

Ur.  Terebelský  we  Wjdni  chystá  po  rovná  vacj  mluv- 
tucl  ^iizýl^fi  stbvansk<-ch  k  tisku. 

Z  Wjdnft  oznaésujj,  ie  pao  Antheě-  iJórěnz,^  mistr 
mlynářsky  z  \|i^a)ce.  v  Cechách^  o  gehoito  .dokonalosti  w 
drobnopisectvj  divadclnj  nbwriny  v  Č.  244.  gii  zmjnku  uři- 
BÍly,  ted  ve  Wjdnr  se  usadil,'  a  zhotavovánjm  drobnopj- 
•emn^fch  zvláitaosij  se  sabavtige*  Tyto  padivuhodné  t»ý- 
rob^y  pozAstávagj  v  rasliqných  drobnostech,  gako,  gsau  na 
přjkíad:  básně,  nápisy,  mravné  průpovjdky  na  prsteny,  ná- 
ptsnj  í;cMy  atd. 

-W  Torresuv  španělské  ve$n»ci  nedaleko  Joeiiti^  padá* 
ly  2.  zářj  Oilpoledae,  pxi  silném  deáti  kameny,  coz  zpaustu 
velikán  zpí^sobilo.  Nagednau  se  shrnuly,  gako  s  kopce, 
pod  njnil  ves  ta  Teij,  zničily  přes  40  domů  a  utlaukty 
200  litlj. 


.     Uu  48.  kr.»  ^^  k«iKku|»r«twick  ••  pAl  lét«i  1  %l.  S6  kr.,  m  r.  k    poŠláeh  pMl.  t  xl.  36  kr.  atř. 


«  vtyiauat/tlMěmitmH 


WydáwBojni  a  vedakcj  J«  PuiS{>{8Íla  w  Prase* 


Digitized  by 


Google 


Kwéiy. 


Hirodn]  xábavnjk]iroÍ4Chy,  lorawany,  Slováky  a  Slexany. 


Čjelo  104. 


3i,  prosince  iS4S» 


10.  r.  běh. 


He  Jmeninám 

J.  OswíoeDosií,  wys*  nroz. 

Pána,  Pana 

KARLA  PÍŽETE  ZE  ŠWARCENBERKA. 

(ftd  J.  O.  Poddaných  pon$lw4    Jforlického.) 


PHgmi  w  lAii<  swébo  lidn, 

W   sidlc  sla-wnýifi  otců  swjtkp 

W  klíně  domácího  klidu, 
Wýjew  citft  upHmných, 

Jenž  se  w  slowcch  nehledaných 

K.  Tobě  waná«i  od  poddaných. 


Wémost,  jiito  w  kaidé  chwili 
Ti/ri^  brdinský  rod  se  skwjfl, 

Kdyžto  we  dlecbetně  pffi 
Ňad  wlaati  a  trAnem  bdél, 

Wérno&t  k  rodu  Tivémit^  Pane, 

Jest  nám  "wéno  odkázané! 


Ano  láska,  U,  eo  "wiie 
K  ditkám  otce  milého, 

K.  Tobé  pairtá,  drahý  Kníže  f 
Srdce  lidu  wěmébo, 

A  co  pro  Té  každý  eiti, 

To  nám  jasně  w  oéích  swki! 


Mnohá  léta.  Kníže  ctěný ! 

Udeř  Tobě  nebes  Pán, 
VlfrůJ  pak  jfiwot  drahocenný 

Nám  a  wla Ai  bndíi  přán^ 
Aby  Ture  i  na&í  lásky 
Dlaubo  spiaiy  byly  awaiky. 


I  choť  Twojl  míTowanau, 
I  Tivau  matku  upl-ímnaut 

Mě}  wždy  Dcbe  pod  ochranatr, 
Bdíc  nad  IMTaXi  rodinau. 

Bratry  Tifré  a  dítky  drahé, 

Wáecky  sachrau  wlasti  blahé! 


Něco  bez  nápisiL 


Byl  gsem  redaktorem.  Přede  mnaa  stála  na 
stole  sklenice  punče,  a  gá  celý  pohraužen  we 
swých  starostech,  ležel  na  měkém  diwanu.  Starý 
rok  klopýtal  ku  hrobu  a  nowý  wyléza)-  z  kolébky. 
Gá  měl  swým  čtenářům  podati  několik  zábawnýďi 
článkA — a  pak  se  opět  celých  52  neděl  starati  o 
potrawu  httawých  půlarchů* 

W  tom  se  kle^pe  na  dwéře  a  přes  práh  wegde 
postawa — že  gsem  memoM  hned  rozeznati^  ge-li 
to  mužský  nebo  ženská.  Spjse  to  bylo  kus  i^dě- 
sjčnjho  paprsku,  štjhlá,  hubená,  btedojjcj,  sladce 
mhaurawých  očj,  dlauhých  swětlých  kadeřj. 

Krokůw  nenadálého  hosta  gsem  téměř  ani 
neslyšel ;  on  se  spjše  po  pod|aze  wznásel.  Potom 
otewřel  úáta  a  začal  šeptati:  »Gsem  ambrosiau 
napágený  miláček  zpěwawých  muz  a  přinásjm  wám 
neynowěgšj  zwuky  swé  mladistwé  Ijry.  Hrdost  ne^ 
nj  chyba  móge  a  r^d  wám  přípustjm,  že  gste  le- 
tos we  swjfch  listech  mnohau  hezkau  báseň  otiskl; 
to  wsak  také  wjm,  že  teprwa  mými  pracemi— 
6mjm*Ii  tjm  hmotným  slowem  moge  horowánj  w 
nadwětrné  řjši  obraziwosti  nazwati  —  časopis  wái 
žádaucjho  lesku  nabude.  Tu  ge  máte,  ty  bugné 
wýstrelky  mého  kypjcjho  ducha  —  šeptal  dále,  a 
wytáhl  z  ňader  dwanácte  na  prst  tlustých  sešitků 
welínskéhopapjru — potopte  se  wgegích  krasotách* 
Ledowé  prawidfa  auzkoboké  metriky — ty  budete 
w  nich  arci  nadarmo  htedaU;  neboť  gá  se  nedržel 
pražádných  prawidel  a  popustiw  genia  swého  z  uzdy 
nechal  gsem  ho  beze  wšj  mjry  po  horách  a  dolech 
těkati,  a  to — nyysljm  —  ge  ta  prawá  cesta>  kterau 
musegj  wšickni  básnjci  po  mně  kráčeti.  — *  Ctěte, 
pleseyte  a — tiskněte-  Gá  za  to  nechci  mrzký  po» 
plátek,  gjmžto  nehodnj  pramene  kastalského  zpě* 
wy  swé  k  nádeniekým  wýrobkům  snižugj  a  gaka 
hausku  na  krámě  prodáwagj;  ne,  gá  nechci  nic  — 
nežK  abyste  w  každém  půlarchu  třem  nebo  čtyřem 

Digitized  by  VnOOQi-C 


41$ 


z  peřesty-ch  djiek  mých  mjsteSka  wykázaL  A  za  to 
wáa  budau  odbjratelé  gestě  welebitl* 

Dořekl  «  táhl  se  zasr  ke  dweřjm ;  ale  nežli 
z  nich  wyklauzL  zdálo  se  ittt»  gakoby  se  postaiva 
gehobyla  wledý  mráček  rozplynula^  z  něhož  pak 
giná  podoba  twáre  na  mne  wysklebila.  Bylo  to 
kuft  hřmotného  těla*  kostnatých  audú,  blytkawých 
očj  8  welikau  gizwau  přes  čelo  a  twáře.  Krk  měl 
obnaženým  prsa  odhalená  a  za  westau  mu  čjhala 
dlanhá  dýka.  Moe  přcgel  mráz.  Ale  w  tom,  gak 
gsem  naň  bystřegi  poMednauli  chtel»  změnila  se 
podoba,  a  předemnau  se  klaaěl  malý  buclatým  bři- 
chaty  raužjček»  a  smál  se  a  zamhuřowal  oči  a  spau- 
iíl  hubu. 

A  sotwa  že  se  počnu  té  náhlé  metamoríose 
diuriti,  natáhne  se  zase  mužjček,  a  předeinoau 
stog)  welíkán  s  dlauhau  dýkau.  Tu  sáhnul  do  ná- 
prsnj  kapsy  a  wyndaw  z  w^  dwa  ohromné  folianty, 
praštil  gim;  na  stůl,  až  se  steny  otřásly,  a  otewřei 
ústa  a  začal 'mluwiti*  Ale  gá  nemohl  rozeznati, 
kdo  to  wlastně  mluwj ;  neboť  okamžitě  měnila  se 
předemnau  postavea,  gsauci  hned  kostnatý  welikán^ 
hned  okrauhfý  mužjček. 

»Tu  ge  na  prjátj  rok  niagacin  powjdek  — 
znělo  to  předemnau  hlasem  střjdawým  —  zuby 
wám  budau  hrůzau  cwakati,  gak  genom  na  titule 
kauknete-^za  břicho  se  budete  popadati,  hej  hel 
sotwa  prwnj  pjsmellu  polknete.  Krew,  slzei,  poiá* 
mane  dýky — he,  hel  rozcuchané  wlásenky,  a  po- 
tlučené žbánky  —  wsecko  nagdeie  w  mých  powjd- 
kách  —  wsecko  —  genom  žádna u  gramatiku.  Gi 
pobořil  těs«é  meznjky  této  staro  Jáwné  tyranky — gá 
nepotřebugi  žádnau  gramatiku.  Pauhé  bláznow* 
stwj  —  he,  he  I  — člowěk  pjše,gak  mluwj  a  umj  — 
gen  když  to  srdcem  zatřese.  Honorár  m&žele  mi 
dáti  gestě  před  wytištěnjm  —  to  ge  hlawnj  wěc; 
wytisknauti  deyte  si  to  kdy  chcete. «  — 

.  Gá  byl  gako  u  widěnj.  — Podiwný  powjdkář 
zmizel  a  teď  se  rozljdv  obé  půlky  dweřj.  Do  po* 
koge  wesla  rozkošná  figura.  Stálaf  sice  gako  člo- 
wěk  na  dwau  nohau,  ale  na  těle  se  gj  klátilo  asi 
padesáte  dlauhých  a  tenkých  končetin,  gežto  s« 
podobaly  rukaum,  a  na  krku  se  gj  točila  hlawa  na 
wše  strany,  gakoby  wisela  na  tenaunkém  drátu* 
A  když  přistaupila  bljže,  řehtaly  ruce  gegj  gako 
pytel  wlaských  ořechů,  a  gá  zahljdl  w  každé  ně* 
kolik  psanj. 

O  dopisy  na  prjštj  rok  neměgte  starosti— 
«začala  nynj  figura  mluwiti  akýwala  na  mne  hlawau, 
gako  činská  pagoda  — tuhle  wám  gich  nesu  hodnau 
zásobu.  Welké,  malé,  krátké,  dlauhé,  sladké  a  hoř- 
ké— wsecko  na  wýběr.  Negsera  také  tak  lechtiwý^ 


abych  se  o&kljbal,  když  mi  něgaké  slowjčko  wy> 
trhneta — chrániž  Bůh  1  wytrhněte«  co  chcete— *gen 
to  nechtě  celé.  Na  prawdu  mých  zpráw  můžete 
hrady  stawěti;  cokoli  počnau  mé  t^ly,  strey6kowé« 
přátelé  a  kmotři — to  chwáljm:  wsecko  ostatnj  ge 
pléwa.  A  mimo  to-*  pomyslate,  gaká  nowota  w 
mých  dopisech  I  Wěci  se  geSté  ani  nepřihodily  a 
wy  máte  giž  důkladné  o  nich  zpráwy  w  rukau.  Za 
to  byste  měl  od  předplatců  zwlášlnj  nádawek  po* 
žádati. 

Ka  to  mi  začala  fig^ura  swé  dopisy  do  kljna 
házeti*  a  mné  bylo»  gakoby  ae  na  mne  Ugairec 
wahl. 

I  gděte  ke  wšem  wšudy —  !  chci  wykřiknauti, 
ale  w  tom  ďám  děkowaii  osobě,  kteráž  na  okno 
klepe  a  hupkyl  skokem  předemnau  na  stole  sedj* 
Byl  to  harlekýn  Swětozor — gáho  hned  poznal.  I 
začal  se  chechtati  a  kausky  ze  swého  strakatého 
kabátu  trhati— ©Chcete  wraždu? — oben? — zami* 
lowané  teyránj  ?«  A  ric,  ric  !  Ijlaly  z  něho  čemé» 
čerwené,  zelené  ostřjžky.  I  oškubáwal  se  gako 
bugnostj — ale  šat  geho  zase  zrůstal  a  celil  se,  ať 
z  něho.  i  sebe  wětšj  sjla  strakatých  fljčků  Ijtalo. 

W  tom  se-  ozwalo  mezi  dweřroi  pronikawé 
hwjzdnutj — harlekýn  sebau  trhnul,  wykřikl:  »Re- 
censentl  —  a  skočil  na  okno.  »Recensentl  Recen- 
senti— ale  my  se  nedáme!*  a  rozpustilým  kotr- 
melcem hodil  sebau  s  of  na. 

Recensent  stál  nynj  předenmau*  Byl  to  Čer- 
ný husj  brk  w  oSnmělém  fráčku  —  mjslo  hlawy 
měl  na  krku  biletu  k  swobodnému  přjstupu  do 
diwadla  a  koncertu.  »Serwitťr!«  skrčil  se  přede 
mnau  gako  Ijsawý  kocaur,  přitom  ale  střjlel  po 
mně  očima  gako  ohniwými  kaulemi  *-  userwitérl 
Ze  mne  si  můžete  udělati,  co  se  wám  Ijbj  —  gá 
se  dám  obrátit  gako  rukawička«  Mám  chwálit  pro- 
padlé frašky?  Bon.  Mám  hanět  geniainjho  básnj- 
ka?  Bon.  Mám  welebit  wrjskawauzpěwačku?  Bon. 
Mně  ge  wsecko  gedno  —  Ijc  a  rub.« 

A  gá  byl  takowý  blázjnek,  že  gsem  se  roz- 
hněwal; — i  wyskočil  gsem,  chtěge  darebáku  dwé- 
ře  okázati.  On  ale  padl  na  mne,  popadl  mne  za 
prsa,  za  krk  — a  začal  mn§  dúáiti.  Smrtelný  pot 
stál  mi  na  čele. 

*       4C       * 

» Nebudete,  pane,  wstáwati?*  budila  mě  ča- 
sně ráno  ruka  služebná.  Gá  sljbil  do  poslednjho 
čjsla  Kwčtů  článeček  napsati,  a  chtěl  gsem  si  k 
tomu  přiwstati. 

Ale  o  článečky  do  prwnjch  a  do  poslednjch 
čjsel  býwá  prawá  bjda.  Gá  tedy  ustanowil  sen 
swůg  opsali. 


Digitized  by 


Google 


419 


Gindy  66  otúMiínget  co  přjitjko  roka  Časo- 
pisy přioesau ;  gá  powěděl  co  Kwity  naic  nepřim^ 
tau.  To  nebude  také  na  škodu.  S  pewnau  dů« 
wdrau  odeká«^eyme  g^gich  now^  obgetr.  A  gakož 
se  letos  listowé  gegicb  rozijřj  a  rozmnož] ;  tak 
gím  také  bohdá  i  nowého  zápachu  a  newjdané  po* 
sud  barwy  přibude.  Wždyť  známe  péči  a  snabu 
wydawatele.  * 

Mnoho  štěstjl  ^'  «-^* 


P  á  p  ě  r  II  y« 

13. 

W  téchto  listech  stftla  se  gii  kolikráte  sttijiika  o  ob- 
twlájtnjm  Čechomílowí,  p.  Dr.  Gindř.  hm^e-owi ;  gest  to 
týi  pán,  kter>i  hy  rád  české  piémč  do  posledojho  muie 
poněmčil  a  pak  %  uaaaloaii  Prahu  némeokym  RjmeiiL  a  siuhI 
i  Paíjieni  a  f^oňdýnem  nagednau  ačmil,  %  té  gednodaché 
přJčÍDy,  poněwadi  Německo  těch  měst  nemá,  a  Praha  9p 
mu  neywLodaěgijm  wagjčkem  sdá»  a  něhož,  by  ge  wraucj  geho 
láska  wya^déti  mohla.  Týi  p»  doktor  učinil  před  něgakým 
Časem  gejítě  -geden  anamenitý  wýrok,  kterýž  bjchom  bjli 
hnedle  sapomněli,  kraganům  swým  k  poiéženj  a  snad  j  k 
polepienj  gegicb  sděli^ti.  Podáwage  we  swých  vNowinách 
pro  elegantnj  swet«  dwě  básně  nažeho  krag^a,  Alfreda 
Mei$snera,  pripoguge  k  nii^  něgaké  poznamenánj,  w  němž* 
to  meai  giným  také  toto  stogj :  »Nowý  tento  básnjk  gest, 
•Ic  oa  Itěsij,  německým  Čechem  (?),  kterýž  gatjka  matefské*> 
ho  (!)  swého  waděiďnj  sapjrati  nechce  tak,  gakož  se  to  ny- 
nj  w  Čechách  od  magitele  mnohého  pocti wého  (!)  německé- 
ho gmeDa  stáwá.  Nebot  gakož  w&bec»  předčj  i  fre  mla-  ' 
dém  Čechowstwj  (tm  lungen  Čedbcntf^utn)  německogmennj 
Čechowé  nejrněmečtěgi  před  ginými.  Zdáť  se  toto  přidr- 
žowánj  se  cisotj  žalostným  didiclwjm  nažj  (totiž  německé) 
wlasti  býti.« 

Ačkoliw  gsme  tato  nejněmečtěg^j  slowa  co  nejrče^tě- 
gi  přeložiti  se  wynasnažill,  masjme  se  předce  wjsnati,  Že 
gim  práwě  lehko  porosuměti  nelze.  To  ale  gasně  wjswjtá, 
že  p.  doktor  sa  ukrutnaa  winu  pokládá,  pjže-li  kdo^  máge 
německé  gméno,  gatykem  Českým ;  kdyby  Česky  pauze  mlu- 
wil,  snad  by  ho  snáze  rozhřelil.  Tu  to  máte,  nežťastnj 
předkowél  proč  gste  sněmčilt  gen  swá  gména  a  ne  hned 
i  sebe  aswé  potomky  do  tHdcátého  pokflenj?  Tía  náhra- 
du za  Čechy,  kteřjž  česká  magjce  gména,  německy  pjžj,  nebéře 
ten  pán  žádného  ohledu.  Ostatně  dowjdáme  se  uké  s  toho, 
že  německá  gména  gsau  poctíwá;  bohužel  že  se  také  nedo- 
Čjtáme,  zač  naze  česká  gmjna  býti  magj. 


České  dliradlo  vr  Praze. 

Dne  17.  prosince  w  prospěch  p.  Qrnua  poneyprw  : 
Rin<ildo  RinalJíni,  hlawa  laupežnjkA,  welká  činohra  w  5 
gednánjch  dle  Vulpiusa  od  J.  K.  Zbraslawského.  P.  bene- 
fíciant  dt> kázal  swau  krasochuť  a  swiážtě  i  žetrnost  k  obfr- 
censtwu  giž  před  hrau  samau  wydáwánjm  weloii  ozdobných 


wracjch  listfi,  kamenoryttBy  kteréž  w  pěkaýcb  |odcký<^i 
okraskách  potřebné  pjsmo  a  dobře  i  aublcdně  wywedený 
wýgew  a  )»HiiiaIdiniho«  obsabowaly;  že  si  ho  naopak  tél 
obecenstwo  wážití  sná,  progewib  náwétěfva  uk  hkiéná,  lo 
diiradlo  téměř  ani  nestačilo.  Rinaldo  Riaaldini  nenj  djlo 
klasaické  a  wyižjho  Čelenj  nenalétá  se  w  něm ;  ale  kus  ge 
dobrý,  oo  do  mrawů  slulný,  plný  gednánj  a  rozmanitosti^ 
tak  gsa  owžem  rowné  wzdálen  gak  od  idealistického  dekla- 
mowánjy  uk  od  prázdných  aneb  nemotorných  wtipkft  a  ne* 
•kažený  cit  urážegjcjcfa  necndoostj.  Obecenstwo  bylo  plno 
pozornosti,  hra  ila  dobře  a  swiážtě  p.  Grau  měl  přjležitost 
umělecké  nadánj  swé  okásati ;  pochwaly  bylo  pluo  a  na 
konec  rozešlo  se  wlecko  w  neywétAj  spokogenosti* 

'  Dne  36.  prosince  prowozowala  se,  poneyprw  opět  wc 
etawowském  diwadle,  znánM  giŽ  z  těchto  listA  spěwohra 
iiPopcika«.  Prowozenj  bylo  dosti  dobré,  toliko  oáwžtěwn 
byla  skrowněgjj,  než  by  se  pro  kaasu  bylo  přálo.  Mowé 
diwadlo  Št6*growo  if  rfižowé  ulici  gest  prozatjm  pro  České 
i  pro  německé  hry,  a  sice  až  do  wystawřnj  nowého,  dru- 
hého, sa  potřebný  uznaného  -wýehodu  na  ulici  zawřeno,  a 
tak  gest  naze  diwadlo  opět  w  tom  stawu,  w  gakém  se  prá- 
wě před  5  čtwrtmi  roku  nacházelo,  a  gak  se  zdá  I9lidau 
se  dcUj  čas  hry  gen  nedělnjho  a  swátecnjho  času  od  4. 
do  5.  hodiny  odpoledoj  peowozoweti.  O  osudech  na  jíc- 
ho diwaUla  někdy  pozděgi  I  k. 


DOiMACJ  KRONIKA. 

z  DohfjSe,  Dne  17.  b.  m.  stalo  se  naáe  město  au- 
ČastnVm  zYvlástojho  wlasteocckého  wyražcnj,  hudebno-de- 
kJamatorické-to  zábawy,  k  njžto  se  tisténě  české  programy 
rozdáwaly  a  kterážto  zwlá^tnjm  k  tomu  účelu  od  p.  Pop- 
pcra  siužcn^'m  prošlo wem  započata  byla.  Zwlážtnj  zásluhu 
zjskal  si  p.  justiciár  Schmidt,  kterýž  netoliko  že  celek  wý- 
horně  zawedí  a  řjdil,  nýbrž  i  při  wywedcuj  samém  dekla- 
macj  a  hrau  na  fortepiano  wáeohecně  se  zavděčil.  Wýuos 
iirČil  se  k  rozronožeuj  peněžitého  základu  k  oswěcowáuj 
města,  a  tak  djky  wáem  čémým  spolupúsobujkum,  kteřjž 
nám  wzácnau  zábawu,  mčstu  pak  na  dlúiiIiV  čas  dobročin- 
nau  památku  přičiněnjm  i  umt^njm  swým  způsobili.        K 

Odpotvěd  ze  Slézka.  — W  prjloze  ku  Kwetiim  2.  list. 
1843  učiněna  gest  otázka  z   Častocbowa  ta:   »A  co  Slezáci 
sami  ? — u  těch  se  žádná  snaha    k    Icpsjmu  gcbiě  neprobu- 
dila ? — P.  W.  Zap  totiž,  kterýž  otázku  tuto  činj,  má  zi-cnj 
na  zpráwu  w  čjsle  68.  leto^ojch  Kwětíi  umjsténau,  dle  kte- 
ré založili  mladjci  češtj  a  morawstj  na  gymnasiu   těsjnském 
sobě  i  nástupcům  swým  kniho wnu  českoslowanskau.    Panu 
tasatelowi,  aČ  mi  to  nemilo,  mohu   wždy  gen  zápornau  od- 
puwědj   slaužitt. — Takť  gest  arci!    Slezáci  po  krátkém  wá- 
hánj  a  wráworawé  negistotě,  coby  činiti  třeba  bylo :  zdali  se 
připogiti  k  ČechoslawjanAmČili  nic?— k  tomuto  posledoěg- 
žjmu  se  odhodlali    a    w  odhradě  saukromé  sami  pro  sebe 
zbstali,  umjniwže  sobě,  že  se  budau  beze  wzágemného  spol- 
ku s  Čechy  a  obapolné  podpory  w  řeči  polské  cwičiii.  Po- 
stup tento  SlézákA  gymnasiainjch  gest  zase  nowau  odlikau 
obrazu  p&wodnjho,  kterýž  Slézko  w  obrazárně'  matky  Slá- 
wy  sobě  powěsilo;  obrazu,  na  kterémž  dége  řeči  mateřské, 
až  po  naŽe  neynowégbj    časy,  ocháblau  toliko  rukau  a  ne- 
adaťile  pudowalo  a  kreslilo.     I  iám  nákres  děgín  na  obra- 
ze tom  nenj  prowedenj    zdařilého,    welikého    misirowského 
djla  mocen    a  hoden,  gelikož  děginy  na  něm  wystawené  a 
gegich  pAsobibtě  od  celku  národnjho  a  saustředj  geho  gsau 
odtrženy.  —  Což  diwu,  že  z  t^ch,  kdo  se  po  sjni  obrazár- 
ny procházeli  nebo  procházegj,  a  zwědawé  oči  po  nj  upj- 
raii,  tento  neauhledný    a    se  swými  učednickými,  matnými 
tahy    í   temnými   wýkresy  wystawcny  obrazec    i   proto  též 
neuletHli, .  poněwndž  wi^j  w  kmiuwém,  ze  wjíech  stran  osl- 
ilugjcjm  swetle.  —  Na  obraz,  který  Slézko  wywěsilo,  pustili 


Digitized  by 


Google 


420 


Slawjaaé  Ui  meikagcj  trn  třeeh  stran  ttí^Uhj  tíU  páral* 
paprskowé :  s  aémecké,  polské  i  s  České,  a  to  uk,  ai  kmi* 
tawý,  nesAálý  odras  swětia  oéinaie  &inj  blikawé  awýkresT" 
obrástt  toela  misj.  —  O  bj  Slesáoi  dwi  tyto  posledo)  stra- 
ny gii  déwno  w  gedon  byli  spogtU  I— A  wlak  neliknvgi, 
raditi  ta  to,  ie  s  nás  we  iSlésku  mejikagjcjch  gii  mnoij, 
co  promeikáno,  i  chybu  w  minulých^  basech  učinénan  po- 
anáwáme,  a  gi  naprawiti  se  strogjme.  Zácí  {^ynmasialoj  w  TS- 
ijné  ae  Slétka  pocbázegjcj  odlaudeajm  swým  od  pobratřeooá. 
českoftkiwjaDskýoh  proti  wságemnosti  literároj  se  owiem 
prohřešili,  ve  sirých  silách  smalátnéii  a  ochabli,  a  na  ne- 
gisty  éas  skwélegsjmu  pfjltj  wýbost  dnli;  a  wlak  předce  •« 
coi  před  tjm  neóiniU^—aspoA  w  polské  ředí  cwrídití  se  po« 
Mi     A  to  gii  tu  n  nás  weliký  pokrok  gest  k  lepijmu. 

Gá  pak  Uu  se  kogjm  naděgj,  a  to  w  mysli  mé  utkwS- 
lo  tuscnj,  ie  w  mých  tpráwách,  geito  bndaucnč,  u  po- 
swáajm  mně  uéioéným,  chci  Kwet&m  sasjlati,  swrehn  gne- 
nowanébo  p.  Usatde  i  kragany  geho  potéájm. 


SUTETOZOB. 

(CenSn)  zen  n  rosli^ch  národft.)  W  J^anS  má 
prowdaná  před  swobodoau  wýhodn  tn,  ie  sobS  smj  suby 
na  demo  obarwiti,  a  oboéj  wyskubati. — W  Bahaře  w  Indii 
ireime  wčHtel  lačasté  manželku  dluinjka  swého  k  sobe  do 
sástawy,  dokud  se  mu  dluh  neuplatj.  Pot£lj-li  ale  tato, 
následkem  obcowánj  s  wéřílelem  muiowým,  swét  potomky, 
náleij  gich  polowic  wěřiteli  a  poiowic  manidi. — W  kmeno 
afghánském  poále  děwčé,  kteréž  chce  w  staw  manželský 
wsuupiti,  bubeujka  wogenského,  aby  připewnil  wywolenci 
gcgjmu  gehlau,  gesto  gj  k  sepjnánj  wlasA  slaužila,  na  čepí- 
•ci  láieL  Tento  tak  wywolený  gest  powionea  děwče  to 
sobě  wtjti  ta  manželku,  nemúie-Ii  otci  mileněina  wýkup- 
nj  wy platiti  cenu. — W  Sumatře  cizoložnjky  tabjgegj  a  sně- 
dj. — W  Bambuku  sáležj  cena  wýkupnj  zaženu  w  kusu  do- 
bytka aneb  w  několika  librách  solí. — Na  břehu  Sierra  Leo- 
na má  manželka  za  to,  že  by  dlauhau  chwjlj  umřela,  kdy- 
by sobě  nemohla  ěas  krátiti  s  ostatnjmi  milenkami  chotě 
swého. — W  Abyssiníi  měnj  kněžny  manžela  swého  ta  gi- 
ného  tak  Často,  gak  se  gím  Ijbj  (tyť  gsau  zagisté  emanci- 
povány?)— Chce-Ii  u  GuerauA,  w  gižnj  Americe,  dozorce 
ewrop&ký  ženu  dát  wy  ulehati,  ústa  no  wj  k  tomu  gen  gegjho 
manžela  \  a  žádný  giny  by  na  nj  trest  ten  tak  swědomitě  newy- 
konal.  —  W  Ba-byloně  byly  za  Času  Herodotowa,  genž  o  tom 
wyprawuge,  djwky  prowdáwány  zp&sobem  tjmto.  Každoročně 
seSly  se  w  určitý  éas,  a  muž^tj  postawili  se  kolem  nich. 
Nynj  prowotal  wywoláwač  neyhezčj  z  niďi  napřed,  pak  po 
řadě  ty  méně  hezké,  a  přiřekl  ge  pak  těm,  kdoí  neywjce 
za  každau  podáwalL  Přiálo  konečně  na  žkaredé,  za  něŽ 
žádné  wýkupné  nebylo  prowoláwáno,  nýbrž  wywoláwač  se 
ptal,  kdo  neyméně  peněz  za  wěno  požaduge?  Penězi  ta 
hezké  utrženými  byly  wybýwány  ikaredé. 

Scházj-li  najim  básnjkftm  na  dobrých  w  zorech,  mo- 
Ml  bychom  gim  poručiti  r,  1835  w  Mag^deburku  wyílý 
epos :  í)te  gefattfnřn  ©nget,  gehoito  twftrce,  p.  Schmidíhen- 
ner   zagíste  newledně  básnj.     Gen  něco  na  ukázku  : 

ei^tmX%  p«cet*4  ttrfannnatur^  jent  ^\^  jwři  praffcínbe 

€tfrne, 

Stt0f  au^ifd^nb,   mtt  íptittembem  ^^n,  ba9  2(bern  }er« 

\poXUví, 


bc  eiinbffut^, 
SBolfe  bur(6flamiiit,  pla^t  auf  mtt  ®«tob</  n>e^t  abcc  ba< 

C^ťromgolb, 
CStdrit  wňA  ttrfcuer,  mit  9caii<  oon  bem  ei^  tpál)!  ct 

TCbbiel,  glfi^ft  \%xí 
SHot^rpcfi^fob/  iDmbet  b(e  Jto(($  faujldebaat,  toilt  meit^in 

ortfcisdfn, 
Sedat :  fo  occřo^U  ba<  aid^ !    na^  |(|<^iib  bem  5(rci{e 

bcd  Sr^roné  ftct^, 

Gak  86  wám  to  Ijbj,  miij  kragané?  Neděleyte  si  gii 
nic  z  toho,  kdyby  nám  nékdo  čeho  wytýkai:  kaukol  roste 
wiude  mezi  picnicj ! 

Proces  homeopaíhický.  Před  >  sand  pařjiský  přikla 
před  něgakým  éasem  podiwná  rotepře.  Gistý  hrabě  měl 
dlauho  tuhý  kaaíel,  kteréhož  geg  lékaH  zbawiti  nemohli.  Ko- 
nečně utekl  se  k  homeopathowi,  kterýž  mu  k  gakésí  láhwič* 
oe  čichati  kázaL  Ale  to  nepomáhalo  ;  pacient  Čekal  «  čichal 
neustále  a  předce  nikdy  žádné  ulewenjl  Netrpěiiwost  geg 
opanowala,  a  aby  bomeopatha  s  krku  zbyl,  chtěl  mu  zapla- 
titi i  tásal  se  ho,  co  dlužen  ge,  homeopath  požádal  500 
frank6 :  to  byla  trochn  silná  porce,  Ío  i  pana  hraběte  po- 
banřiti  musela.  I  wyndal  bankaotku  a  kapsy  a  přistréiw 
gi  k  nosu  homeopathowu  prawil:  »PHČichněte  si  pane,(c 
načež  gi  opět  do  kapsy  strčil.  Lékař  nechtěl  rozuměti  U- 
kowému  bomeopathickéma  placenj  a  saud  mě!  rothodnanti, 
adali  sa  Čiehánj  k  láhwičoe  {^ičichnntí  k  banknotce  dosti 
odplacuge* 

Náwékj. 

Nenadálau  a  nepředwjdanau  nehodan  opozdilo  se  wy- 

gít]  almanachu  y»Homjka«y  tak  %e  teprw  okolo  20ho  ledna 

panům  předplatitelům  se    doručiti    mod  bode,  do  kteréžto 

doby  se  Ib&U  předplatnj    prodlužnge;    ooi    k  odstraněnj 

zbytečného    dopisowánj    we   známost    uwesti  za  powinnost 

nznáwám.     Spolu  žádám  snažně  oněch    páflfi,  kteřj  dopisů 

mých  posud  nezodpowjdali,  o  brzkau  zpráwu. 

Na  Horách  K«taáek  dm  tC  prosinc*  1048. 

P.  M.  WMeUký. 

Práwě  dotiitěoý  seznam  Čilí  Kafaíoj  wefíterých  hiPh, 
wyáawjth  tiskem  a  nákladem  Jann  BosHwjta  PospjHln, 
dodáwá  se  pánům  milownjkům  české  literatury  na  požádá^ 
nj  zdarma  w  Expedicj  tohoto  Časopisu  gakož  i  we  skladech 
Pospjžilowých  w  Praze  (w  Kolovratské  ulici  Č.  847)  a  w 
Hradci  Králowé. 


Omyly  tisku. 


Do  po«l«dnj  přjlohy  Tstr.  IM^  wmátlo  te  nemiUu  náhoéoa  nAoIik  omyU, 
kleréi  takto  naprawffi  protjme: 
Na  1  alaopel  K  tS.  ngato  ie  oii  a  že 

\.  17.     —     atých  l\\  atycli, 
■I  8     —        K'5,    —    a  w  *il  w 


\,  11.  —  odpjracjch  2ti  odpjranych 

K  IL  —  a  ttáwagjce  fti   aiáwafjee 

r.  V*  —  itJ^kot  l\i  itřhot 

K  t9.  ^  wyawobolj  4tl  wvhoatj 

ř.  S7.  —  gi  řtl  ge 


Obsah  a  obálka  k  letošnímu  ročnjku  Kwětů  wy- 

gde  4ho  ledna  1844;    náweštj  na  r.   1844  2ho 

ledna. 


Čaaooía  t«Bl»  WYcbasJ    we  atředu    a  w  eoboln  po  pAlarsjrk;    kaidau  druhau  atredu  pKdávri  ae  pílUrchowá  přjloha.     Předplácj  áe  u  wydawatele  Ba.^twri 
Uta  4»  kr.,  we  kaiMivpeetwJdk  ii»  p«ř  léta  t  al.  U  kr.,  aa  i».  k.  poitach  pAU.  »  al.  Sft  kr.  atř. 


Wydáwánjm  a  redakcj  J.  Po«pjsila  w  Praze. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBOBU  LITBBATUBT,   UBIBNJ  A  WEB. 

Čjslo  I.  (IV^Iofta  ttu  .fiMféfiMW.)  11.  ledna  1843. 


Krátký  přehled  literatury  teské 
w  roce  1842. 

Kdyi  se  Čech  na  konci  roku  ohljdne»  masj 
geg  blahý  a  hrdý  cit  pogmautíj  takowý  asi»  gakýi 
pocjtj  Njzozemčan,  hledjcj  se  swých  hrázj  a  wi» 
daucj,  gak  mocnému  žiwlu  taras  postawil,  za  kte» 
Tým  geho  požehnaná  země  wykwétá^  pracné  wy* 
rwaná  doléhagjcjmu  moří.  Tak  i  Čech  widj,  kle- 
rak  půda  geho  národnosti  wždy  wjc  a  wjce  wy* 
nika  ze  iíwlu  cizjho^  roste  a  se  ijřj,  kterak  ge* 
daotliwé  wyniklíny  se  spogugj  w  pewný  a  sauwí* 
alý  celek^  na  kterémi  on  stawěti  m&ie  samosta* 
tný  chrám  národnjho  žiwota>  bez  kteréhož  geaá* 
rod  pauhaa  nullau.  I  w  našich  záležitostech  ge 
tndět  ohromnauj  tichau  wfiak  moc  myšlénky,  té* 
to  twůrkyně  swětoděgstwa ;  zaswitneť  w  hlawč  wy- 
nikagjcjho  gednodiwce,  kráčj  swětem,  až  se  látky 
zmocnj  a  w  raucho  skutečnosti  oděge.  Tak  a 
nás  myšlénka  národnosti  zableskla  w  několika 
hlawách,  bylať  wšak  gen  swětýlkem  w  noci,  a  hla- 
sy, genž  se  w  nmrlčjm  našem  tichu  ozwaly,  byly 
hlasy# wolagjcjch  na  panšti;  ani  naděge  nebylo. 
Dlauho  tato  myšlénka  bolem,  láskán,  šlechetným 
hněwem  a  studem  kogena  a  pěstowána  neydraž- 
šjm,  co  srdce  a  duch  má,  postila  se  a  modlila, 
abych  tak  ifekl,  na  rumech  slawné  zašlosti  a  w  po- 
peli zhaslé  weikosti,  než  obrněna,  ozářena  a  nadšena 
hrdým  uswědoměnjm  swého  powolánj  a  naděgj  na 
'Welkau  budaucnost,  letěla  po  wlasti  spjcj;  wšudy 
wiak  našla  giskru  dautnagjcj  w  popelí,  rozednilo  se 
a  národ  náš  ze  tmy  se  wywinuge  ku  swětlu,  s  ho* 
•raucjm  snaženjm,  swému  žiwotu  zwláštnj,  ze  stře- 
du sama  sebe  wyrostlý  twardáti;  nechce  déle  ga* 
ko  w  žebrotě  a  podružj  w  cizině  žjti ;  také  to 
ginák  býti  nemůže,  neboť  nastal  nynj  wěeobecftě 
čas  uswědoiněných  a  rostaucjch  aárodnostj.  Afi- 
koliw  geště  tato  myšlénka  auplně  wtěl^na  nenj, 
nebof  skutečnost  posud  se  wyrownati  nemůže 
widině,  a  tato  geŠtě  dost  gasne  se  newyčlánko* 


vrala,  a  neuswědomila  w  národu:  předce  wMc  giž 
neočekáwaný  pokrok  se  stal.  Z  počátku  bylo 
wše  gen  panhý  cit,  temné  hledánj  a  tušenj,  negi- 
sté  kmitánj  rozbřesku  swěúa;  zponenábla  wšak 
to  rostlo,  článkowalo  se,  až  dospďo  k  oné  wywi* 
autosti,  kierau  w  Sláwtf  deeřů,  zwlášté  ale  we 
wýkladu  k  nj,  geště  wšak  w  gakémsi  básnickém 
opogenj,  w  gakési  zoři  wycházegjcjho  slunce,  na- 
koáme.  Co  půwodce  gegj,  tento  welký  muž  uči- 
nit  pro  myšlénku  slowanstwa,  teprwa  budaucj 
wěk  ocenj,  až  nastane  reflexj  a  hlubšj  obádánj  idej. 
Docela  přirozeným  chodem  musela  se  my- 
šlénka národnosti  na  začátku  zmocniti  řeči.  Mno- 
ho sice  mluwilo  se,  žeby  řeč  w  sobě  neměla  žá- 
dnau  wěcnatost  w  ohledu  národnosti,  žeby  byla 
pauhau  formau,  a  žeby  i  mimo  ni  se  mohl  žiw9ť 
národnj  wywinauti,  ba  i  w  cizj  řeči  swau  zwlášt- 
nost,  swůg  indiwidualnj  twar  zachowati.  To  wšak 
gest  marné  mluwenj;  nebof  i  w  pauhém  zwuku 
ozýwá  se  ráz  národnosti,  což  teprwa  w  celé  ůstrog* 
nosti  řeči  7  Hluwniee  ge  takořka  wyššj  logika  du- 
cha a  slownjk  ge  rozložená  duše  národu;  kdyby 
wše  zahynulo  a  gen  slownjk  zbyl,  žige  předce 
národ,  neboC  gest  to  geho  otisk,  on  sám  we  swé 
wýslawnosti,  sám  ze  sebe.  Wezmešli  národu 
řeč,  usmrtjš  geg  a  on  se  rozpadne  w  prwky, 
kteréž  teprwa  w  cizj  národnosti  zase  ožiwnau, 
swůg  žiwot  ale  ztratili;  klesánjm  řeči  wždy  také 
klesl  národ ;  welký  toho  pijklad  máme  u  Reků  a 
Řjmanů.  Wýwin  a  wzděláwánj  našj  mluwy  gest 
patrný  důkaz,  že  gestě  žiwot  náš  nezahynul,  že 
gsme  národ  s  welkau  budaucnostj.  Gak  se  náš 
gazyk  wzdělal,  dokazugj  obrowské  práce  Jung- 
manna  á  Dobrowského.  Celé  toto  wzděláwánj 
bylo  ze  začátku  genom  pauze ^gramraatické,  a  Do- 
browský  sám  s  našj  řečj  se  objral,  gako  pytwec 
s  mrtwolau;  nagednau  wšak  ožiwlo  mrtwé  tělo, 
že  se  tomu  sám  rozbjragjcj  mistr  podiwil,  an  pod 
geho  rukama  dýchati  začalo.  Coby  tomu  asi  ten- 
to náš  slawný  patriarcha  slowanského  bádánj  (gakž 
ho  Gdthe  nazwal}řekl,  kdyby  z  hfobu  wstal?-^ 
Gest  to  zagisté  podiwná  wěc,  že  počátek  našeho 


Digitized  by 


Google 


wzniku  bylo  grammatícké  rozbjránj.  Při  tom 
wšak  to  zůstati  nemohlo^  bylo  zapotřebj  též  wéc- 
natého  wzdělánj  řeči.  Dwě  stoletj  skoro  nái  ná- 
rod spalj  zatjm  duch  a  myšlénky  přes  lilawy  geho 
táhly,  á  w  cizině  se  usadily;  kclyž  procid,  nacházel 
se  w  této  bugné,  gáré  a  bohaté  řjši  dušew^j  gako 
w  zakleném  zámkuj  on  byl  prodán  se  swau  řečj» 
kteráž  po  dláuhý  čas,  co  gi  žádná  myšlénka  oží- 
wogjcjm  dediem  neprowjwala,  idLořka  byla  zka- 
meněla; myšlénky  se  rozpadly,  nesčjslné  množ« 
gtwj  nowych  powstalo,  a  náS  gazýk  o  tom  nic 
newěděL  Tu  se  wšak  ukázala  podiwu  hodná 
twárliwost  a  twóřiwoat  naSjmluwy;  za  krátký  čas 
zmocnila  se  celého  bohatstwj,  ku  kterémuž  druzj 
náťodowé  stoletj  potřdE>owalí.  Gsauť  arci  gešté 
wdké  mezery,  zwláitě'co  se  týče  bezprostřednj« 
ho  žiwota,  a  že  w  tom  kwapu  welkém  někdy  ně- 
co nepodařeného  powstalo,  gest  wěc  snadno  po- 
diopitelná  i  omluwítelná ;  předce  wšak  genius  na- 
ij  řeči  wětSjm  djleol  dobře  si  poradil,  co  by  w  gi- 
nem gazyku  zagisté  tak  lehko  nebylo  šlo. 

Z  toho  zmocněnj-se  hofowého  pokladu  du- 
Sewnjho  hrozj  wšak  našemu  gazyku  nebezpéč]> 
žeby  mohl  swé  indiwidualnosti,  swého  rázu  pozbyt ; 
neboť  tyto  myšlénky  newyrosily  wšecky  w  duši 
našeho  národa,  aby  se  byly  or^fanicky  wywinuly 
w  postupu  z  předešlého,  nýbrž  nagednau  se  we« 
draly  a  takořka  geg  osypaly,  a  geho  indiwidual* 
nost  byla  slabá,  zmořená,  geště  do  sebe  shaulená, 
že  si  to  wše  zamalgowati  nemohla;  tudjž  opano- 
wala  gakási  cizota  ducha  i  řeč.  Našjm  wycho- 
wánjm  se  ta  oizóta  geště  wjce  do  nás  wdjrá. 
S  tau  budeme  muset  geště  dlauho  zápasiti,  nežli 
náš  ráz  gasnts  bez  poškwrny  sé  wylaupne.  Co  nám 
též  hrozj,  gest  množstwj  překladu  z  německého, 
při  kterýchžto  řeč  naše  musj  špinawau  službu  dě« 
wečky  konati,  neboť  gako  se  mladý  německý  lite- 
rát, nebo  židowský  mládenec  kupecký  u  překlá- 
dánj  z  anglického  a  francauzského  těmto  gazykům 
učj:  podobným  způsobem  učj  se  mnohý  u  nás 
překládánjm  z  německého  swému  —  mateřskému 
gazyku.  A  gacj  gsau  to  překladatelé!  až  wlasy 
wstáwagj.  Kdyby  někdo  ku  přjkladu  Shakespeara 
chatrně  přeložil — nu,  to  ge  těžká  wěc;  když  se 
ale  překládá:  er  iiberfíeí  bíe  SJřauren,  on  přepadl 
zednjky  —  aneb  í  ber  ^a6fl  uttb  ber  ^aťfcr  řonnten 
ft4^  níc^^t  eintrtf  papež  a  cjsař  nemohli  se  gednoho, 
—pak  wšecko  přestáwá.  Dle  mého  zdánj  poslauži- 
io  by  se  našemu  gazyku  neylépe  překlady  z  an- 
tické, zwláště  řecké  řeči,  aneb  ze  slowanských  — 
gen  Bohu  ze\,  že  u  nás  snadněgi  knihií  z  Kalku* 
ty  a  z  Nowého  Yorku  dostáném,  než  něgakau  slo- 


wanskau.  Pak  se  arci  zase  ge  co  báti  polonismů^ 
rusismů;  předce  ale  Ijp  toho,  než  něčeho  giného. 
Že  wýtečných.  {>cekladíi  máme,  gest  wěc  známá, 
a  zagisté  našj  řeči  i  literatuře  welmi  se  gimi  pro- 
^>ělo ;  máme  wd«k  -také  hoigfnost  neswédaoiitých 
a  chatrných,  zwláště  co  se '  týče  diwadelnjch  her, 
kterémuž  smutnému  osudu  někdy  i  klassické  dj- 
lo  neušlo. 

Wplyw  cixoty  působj  ale  negenom  na  ieň, 
nýbrž  i  na  ducha,  a  ačkoli  wšudy  giž  krásné  za- 
čátky máme,  předce  se  přiznati  musjme,  že  gsme 
se  geště  newywinuli  k  čisté  indiwidualnosti^  kte- 
ráž by  dosti  silná  byla,  aby  to,  co  cizjho  do  sebe 
přigala,  přepracowati,  sobě  w teliti  mohla  a  gjm 
překonati  se  nedala.  Tak  ku  př.  w  básnictwj  na- 
lézáme Barwy  rozličných  skol;  wšude  arci  giž 
probleskuge  národnj  ráz,  na  wykupitele  ale  posud 
čekáme,  kterýžby  se  prodral  a  wšecky  žiwly,  tau- 
hy,  city,  směry  spogil,  a  z  národu  wyrosd  hotor 
wý,  gako  Minerwa  z  hlawy  Jupiterowy.  Dobře  cjtj- 
me,  že  tu  newystďčj  nápodobněnj  pjsnj  lidu;  to 
^esti  gen  gedna  stráxdca  národnjho  ducha;  musjC 
se  wšecky  sebrati  a  nadchnauti  wyššjn^  duchem 
-uswědoměněgšjho,  hlubšjho  a  rozsáhlegšjho  ná- 
zoru swěta;  to  co  celým  člowěčenstwem  posud 
hnulo,  ge  kogilo  a  powzneslo>  musj  wstaupiti 
do  našich  žiwlu,  z  obogjch  poměrů  teprwa  se 
•může  něčeho  wyššjho  nadjti.  To  samé  platj  o 
•wědě.  Ačkoliw  ge  prawda  wšeobecná  —  gegj 
wýgew  ge  rozličný ;  každý  národ  kráčj  swau  ce- 
^stau.  Samo  sebau  se  rozumj,  že  zde  řeč  býti 
nemůže  o  positiwnjm,  o  látce  we  wědě,  nýbrž  o 
methodě,  názoru  o  tom,  co  filosofického  w  n j  se 
nacházj.  Že  Slowanem  nowý  názor  swěta,  doce- 
la nowé  uswědoměnj  člowěčenstwu  se  otewře, 
skoro  nelze  pochybowati,  tak  gako  že  snad  wy- 
■win  člowěčenstwa  přestane  gednau  býti  pauze  ře- 
cko -  románsko  -  germánským.  Maše  fisická  ohro« 
-mnost,  naše  postawenj  mezi  západem  a  wýcho- 
dcm,  a  gakési  rozpadáwánj  starého  u  giných  ná- 
rodu na  to  ukazuge.  My  žigeme  arci  geště  w  do- 
bě welmi  smutné  pro  Slowanstwo,  wšak  má- 
me to  hrdé  uwědoměnj,  že  unás  poprwé  tyto  my- 
šlénky znikly;  my  připrawugeme  cesty  tomu,  co 
gednau  přigde.  Za  to  ale  máme  welkau  naděgi» 
gsme  rostaucj  národ,  a  ge  Ijp  býti  Rjmanem  pod 
Romulem  než  pod  Romulem  Augustulem.  Wšak 
giž  i  wědě  pozorowati  lze  zwláštnj  chod;  ano  též 
w  tom,  co '  naše  neyslabšj  stránka  byla,  w  utwáře- 
nj  wyššjho  zewnitřnjho  žiwota  w  neyposledněgšj 
době  walný  pokrok  se  stal,  a  wše  se  teď  shodil 
ge,  že  snad  brzo  na  znamenitém  stupni  wzdčlan- 


Digitized  by 


Google 


s 


•tvra  státi  budeme.  Bude  to  pro  naSe  potomky 
a  snad  giž  i  pro  nás  po  čase  zwláitnj  cit^  až  se 
ohljdnem  a  spozorugeme^  a  gak;fch  malých  podá- 
tku  wšecko  powstálo.— 

Neydřjwe  řeči,  pak  ducha  tknula  se  myšlénka 
národnosti;  z  obau  powstala  literatura  a  utwoře- 
nj  wyšSjho  zewnitřnjho  žiwota.  To  byl  chod  na- 
šj  palingenesj.  Krátkými  slowy  se  pokusjm  wy- 
ljčiti>  co  rok  1842  pro  naši  literaturu  přinesl.  Co 
ae  tjfče  wédecké  lit^ratury>  tu  gen  bibliograficky 
podotknu,  obšjrněgi  poněkud  zmjnjm  se  o  kr4^ 
ané  literatuře*  A  zde  zase  nalézá  se  množsttvj 
knih,  kteréž  národem  přiljá  nebnau,  a  o  kterých 
celá  naše  literatura  málo  uojtj. 

(PokraiowAnj. ) 


.    Hadebmj  dramalická  akademie 
w  JLibéglcJcli  *). 

W  každý  podzim,  když  se  naši  podnikawj 
studenti  po  kragjch  roztrausj,  rozbíge  Thálie  mezi 
.nimi  stánky  swé,  a  pak  diwadelnj  zpráwy  do  no- 
win  gen  prsj;  wšak  nem&žeme  ginak  než  chwáli- 
.ti  tuto  wlastně  giž  starau,  teď  opět  obljbenau  zá- 
bawu  naších  mladjků,  kteráž  gim  samým,  a  poně- 
kud i  posluchačům,  gest  školau  gazyka  a  slohu 
českého,  wyrownáwagjc  prázdninu,  kteráž  stranu 
mluwy  národnj  u  wjchowánj  weregném  posawád 
se  nacházj.  Litugeme  gen,  že  gak  mile  tito  go- 
jiáci  do  učenj  zase  odegdau,  Thálie  umlkne,  a 
.chrám  gegj  obyčegně  až  do  roku  přjštjho  se 
zawře. 

Daufáme  zawděčili  se  wšem  milownjkum  di- 
wadla  a  gazyka  národnjho  následugjcj  zpráwau  o 
budebnj  dramatické  akademii,  kteráž  sedne  31.  pro- 
since w  lázni  u  Liběgic  prowozowala  we  prospěch 
Pjsecké  opatrowny  malých  djtek.  Na  wsi,  kdež 
,práwě  Geho  Gasnost,  oswjcený  knjže  ze  Šwarcen- 
berku  dworem  sedj,  bylo  se  nadjti  obecenstwa, 
z  rozličných  žiwlů  složeného,  osob  stawu  wyso- 
kého  i  sprostého,  pauhých  Němců  a  pauhých  Če- 
chů, a  byla  tehdy  úloha  welmi  nesnadná,  uspo- 
řádati diwadlo  wšem  zawděk,  a  zjskati  spokoge- 
oost  wšeobecnau.  — 

Cjm  ale  těžšj  úloha,  tjm  slawněgšj  účinek  — 
a  nebogjme  se  odporu,  wyhlašugjce  úlohu  onu  za 
.4okonalc  wyplněnau,  a  diwadlo  weskrze  zdařené* 


*)  Pro  mnoZsíwj  práwe  shlukl}  ch-sd  dopisů  podáwá- 
ipt  tuto  dwč  tfigjmawé  spráwy  w  listu  litenijm.  ^*^ 


Afikoliiř  jpowétl]  nebylo  přjlii  přjzmiré —  neb  wjlr 
-atrašné  burácel,  posléze  i  pršeti  počalo  —  předce 
-obecenstwa  z  okofaijch  mjst:  Netolic,  Baworo- 
wa,  Wodňan,  Protiwina,  ba  aS  z  Hluboké  a  atj 
Strakonic,  welké  množstwj  se  sešlo,  a  konečóě 
hogné  společnosti,  skoro  weskrze  z  osob  wznešc- 
něgšjch  pozůstáwagjcj,  znamenitá  čest  stala  se, 
že  přjtomnostj  Geho  G.  knjžecj  a  oswjcené  rodiny 
-geho  poctěna  byla.  Otewřela  se  akademie  před- 
slowem  českým,  wýbomě  od  slečinky  Au|[usty 
Wachtoldowy  z  H.  řečeným,  a  pak  waríacemi  na  kla- 
wjr  od  Herce,  které  Božidar  Lešetický,  rozený 
Potan,  syn  otce  Čecha,  teprw  11  lety,  ale  nad  mj- 
Tu  noděgný  umělec,  mistrně  přednášel.  — '  Dána 
pak  německá  fraška:  ^yNěmý^^  od  Kotzebue,  w  njž 
páni  ochotnjci,  gmenowitě  slečna  Frant.  Wachtol- 
dowa,  p.  Lešetický  otec,  a  p.  Proskowec,  w  krá- 
sný a  bohatý  starodáwnj  krog  (rokoko)  oděni,  tak 
uměle  sobě  počjnali,  že  fraška  tato«  sama  w  sobě 
drobet  nídlá,  předoe  došla  wšeobecné  pockwaly. 
Následowala  pak  wýbomá  deklamowánka  Rube- 
šowa:  Ženit  nebo  neiefiii^  řečená  p.  Drm.  Kudr- 
nau,  kterýž,  co  znalec  a  milownjk  našj  literatury^ 
radan  a  přičiněnjm  swým  k  zdařenj  celého  di- 
wadla  nemálo  přispjwal.  Skončeno  prwnj  odděle- 
nj  akademie  krásnau  modlitbau  z  opery:  Mog- 
žjše  a  zborem  Schubertowým,.  wýbomě  uspořá- 
daným .a  wedeným  od  Lešetického  otce. 

W  druhém  oddělenj  následowala  fantasie 
Thalbergowa,  přednášená  Bož.  Lešetickým,  gemuž, 
buddi  tak  pokračowati,  welkau  budaucnost  před- 
powjdáme.  Potom  wystaupilo  audé,  roztomilé 
děwčátko,  Emilie  .Křjžkowa,  dceruška  p.  m.  rady 
Křjžka  z  Wodňan ;  přednášela  deklamowánku  k  té- 
to přjležitosti  otcem  swým  básněnau,  hlasem  tak 
ohebným,  mimikau  tak  žiwau,  a  wýrazem  tak 
přirozeným,^  že  každý  cjtil,  gaký  nesmjrný  rozdjl 
gest  mezi  básnj  okem  z  mrtwé  knihy  pogatau  a 
z  ust  žiwých  plynaucj.  prostonárodnj  tauto  poesíj 
w  dobrý  rozmar  příwedeno  obecenstwo,  laskawě 
příwjtalo  následugjcj  Klicperowu  weselohru  :  I>o- 
bré  gitrol  Slawilať  tento  wečer  Klicperowa  múza 
krásné  wjtězstwj,  a  přeswědčili  gsme  se  opět,  že 
on  se  neylepšjm  dramatikům  cizjm  wyrownáwá. 
.Pozorowalíť  gsme,  že  ačkoliw  předešlé  kusy  welmi 
přjzniwě  byly  přigaty,  předce  gen 

České  hlasy  když  se  ozý^vagj, 

.Česká  srdce  horem  plápolagj; 

A  že,  ač  nás  někdy  cizj  těšj, 

Předce  zůstaneme  prawj  Češi. 
Klicperowa  weselohra  obecenstwem  gen  po- 
hybowala,    a  kaidá   myšlénka,   každý  wýT?u  yako 


Digitized  by 


Google 


elditrický  pnmd  na  srdce  wtechpřjiomiiých  audm- 
kowal.  Hra  weškerých  ochotnikA  byla  tak  wý» 
•bomá,  w  každém  ohledu  tak  zdanláj  ie  podo* 
bnau  gsme  w  malých  městečkách  nikdy,  w  resí- 
dencjck  nečasto  wjdali.  Mužské  role  byly  obra* 
2eny  p.  radau  Křjžkem  (jakub),  p.  Proskowcem 
(Matěg)  a  duchodnjm  Borowským  (Kukla) ;  ženské 
pannau  Mokrau  (Kačenka)  a  p.  Kupečkowau  (Bé- 
•tuika);  gimžto  wšem  za  laskawau  ochotnost,  kte* 
rauž  k  dobročinnému  aučeli  přispjwati  sobě  ne- 
obtěžowali,  tuto  weřegné  djky  wzdáwáme. —  Ja* 
kub  se  mohl  powažowati  za  duSi  celé  liry,  ta* 
kowau  rutinu  a  gistotu  gsme  sotwa  kdy  na  wel- 
k^ch  diwadlech  nalézali;  Mateg  tak  wřele  a  zda* 
řile  sobě  počjnal,  že  obecenstwo  hrau  geho  nad 
mjru  bylo  překwapeno;  a  konečně  Kukla  žiwý 
obraz  českého  sedláka  tak  prawdiwě  předstawo* 
wal>  že  nás  takořka  celé  omámil.  Kačenka  a 
BětuSka,  národnjm  krogem  welmi  wkusně  oděném 
úlohu  swau  k  welké  našj  spokogenosti  wyplni* 
ly,  takže  celá  hra  byla,  gako  z  gednoho  kowu  litá. 
Když  konečně  akademie  krásnau  pjsnj :  Za  dnů 
fgdadorti  se  uzawřela,  bylo  znamenati  wieobec* 
nau  spokogenost,  a  pokud  nám  známo,  nižádný 
nelitowal  daleké  cesty,  a  G.  G.  knjžecj,  až  do 
konce  wytrwawšj,  zwlásť  o  českém  djle  welmi  la* 
•skawý  úsudek  prý  pronésti  ráčil.  Diwák&  wšech 
muselo  býti  pres  200,  woz&  se  počjtalo  přes  50. 
-— Radugme  se  tedy  srdečně  z  ochotnosti  tak 
w^bomých  herců,  pak  z  dobročinnosti  našeho 
•obecenstwa  a  konečně  z  dobrých  následků,  kte- 
réž hra  tak  zdárně  prowedená  na  ožiwenj  du- 
cha národnjho  bezpochyby  mjti  bude.  B. 


Akademie  v  Čámlairi*). 

Mcsic  prosinec  i  842  stal  se  našemu  staro- 
věkému městu  velmi  památným*  Nejmilostivěj- 
ším Zeměpánem  pro  Čáslavsko  za  krajského  zvo- 
lený cis.  kr.  guberniální  rada,  vysoce  urozený 
pán,  pan  Karel  hrabě  z  Rothkirch-Panthénu,  dne 
9.  prosince  1842  do  Čáslavi  přijel  a  dne  10.  jrž 
celé  radostí  pojaté  obyvatdstvo  za  zřízením  zdej- 
šího slavného  magistrátu  jeho  přítomnost  skvě- 
lém města  osvětlením  a  hudbau  od  zboru  cis.  kr. 
mysliveckého  batal.  z  Kutné-Hory  odbývanou, 
hlučně  slavilo.  Předcbázdať  tohoto  výborného 
urozence  slavná  -pověsť,  a  jdio  jemná  povaha  a 
milostná  ku  každému   vlídnost  mu  již  za  kratičký 

*)  Na  ftláitnj  poiádánj  p.  uisjlatele  podáwÁme  tuto 
tpráva  prawopisem  skladu}  m,  gakoi  we  přjlohách  i  pijáUí 
éiniti  hodláme;.  a^- 


6u  srdce  av^řeBe&  získala.  Naděje  silná  «j«lr^THff 
nás,  že  za  jeho  řízeni  ŠCástných  se  dočekáme  dnů  a 
že  neskonalou  památku  jpo  sobě  zde  pozůstavu 

Budii  jema  meii  nimi  blase, 
Stésti  květii  na  té  krásné  dráie! 
Kaidý  pinií  tlidnS  jeSio  t&Ií, 
Věnaj  jemu  srdce  cídé  a  ne  t  pAli. 
V  usnáváni  povinnoati  tmdné  tiie. 
Ať  mu  obecenstvo  vénce  sláyj  yliel 
Přebýváni  &deJKÍ  budiž  jemu  slasti. 
Lesklá  odména  mu  dána  Česko«  vlasti! 

Druhá  nám  velevjtaná  doba  na  30.  prosin* 
ce  1842  připadla.  Tento  den  nza^rá  čtyrycátý  rok 
věrného  a  neunaveného  sloužení  a  příkladné  od^ 
danosti  Jeho  Excellenci  Karla  Chotka  hraběla 
z  Ghotkova  a  Yoínína,  přednosty  Vysoceslavnó 
cis.  kn  České  zemské  vlády  a  nejvyisiho  pia*kra* 
bího  v  Čechách. 

Jeho  činnou  peělivostí  Česká  země  raduje 
se  výborným  fcilnicim,  mnoha  řetězovým  a  ka* 
ménným  mostům,  obnoveni  a  okrášleni  Karlo* 
va*Týna,  i  v»-elikým  velmi  užitečným  a  zdařilým 
ústavům,  začež  mu  každý  vlastimilovný  občan  diky 
nejvroucnější  vzdáti  povinen  jest.  Neníť  i  té  nej- 
menši  pochybnosti,  že  tato  převeliká  podnikáni  též 
u  nejpozdnějšího  potomstva  zaslauženého  uzná* 
ni  a  hlučné  pochvaly  dojdou,  a  tak  i  jméno  i  pa* 
matku  swého  Tvůrce  spanilomyslného  nesmrtel* 
nosti  ozáří. 

Vůbec  pocítila  se  neobyčejná  radost,  an  se 
pověst  roznesla,  že  výše  podotknutý  den  vedle 
podniknutí  a  navržení  našeho  velectěného  p.  cis* 
kr.  krajského  hudební  a  zpevni  akademií  se  oslavili, 
a  výnosu  jejího  k  doplnění  jistiny  na  zřízeni  nemo* 
čníce  v  městě  Čáslavi  se  použiti  má.  Čáka  nás  ne- 
zklamala. Ze  všech  stran  sešlo  se  množství  hostů 
obojího  pohlaví,  mezi  nimiž  i  osob  z  vyšších  stavů 
vidino;  sál  v  hostinci  u  královice  Ferdinanda 
byl  skoro  přeplněn.  Celé  vyvedení  hudby  řídil 
mistrně  Novodvorský  důchodni  pan  Frant.  Reich, 
podporován  znamenitými  umělci  a  ochotníky.  Pan 
Raimund  Dreyschock  tři  čarokrásné  fantasie  bau* 
šlím  vykouzlil  a  že  ve  svém  uměni  stupně  mnohým 
již  nepostižitelného  dosáhnul,  opět  zřejmě  dokázal. 
Ve  zpěvích  slečna  Cecilie  Reíchova  miloznícim 
a  plným  hlasem,  a  pan  Kolovratník  velmi  chva* 
litebne  vynikali.  Zborové  se  obadva  tak  povedli 
výborně,  že  na  jednohlasné  obecenstva  žádáni  se 
opakovati  museli.  To  samé  i  s  uvertůrou  po- 
slední  se  přihodilo,  neboť  se  převýbomě  podařila. 

Tak  uplynulo  mžikem  několik  sladce  ztrá- 
ven^ch  hodin,  a  protož  za  tuto  duševní  pochou* 
iku  všickni  podnikající  i  oučinkujíci  páni  oudo* 
vé  naše  vroucné  díky   laskavé  račtež  přijmouti. 


Digitized  by 


Aut.^  LádmaA.   T 

tjoogh 


IIWIIT 


Z  OBORU  LITBRATUBT,   UUBNJ  A  WBD. 


čjsio  n. 


(JFiřilota  Im  Mwétíkm.^ 


S5.  ledna  184S. 


Literatara  česká. 
MMeiŠ9  povídka  zfraneoazského,  dle 
Mme.  Charles  Reybaud  od  BoJbU 
•lavj^f  tiskem  a  nákladem  J.  Sparné- 
ho. 1S43. 

Od  nedávná  veSlo  u  spisovatelů  rozmanitého 
druhu  v  obyčej,  hráti  si  na  zapřenou  po.d  ititem 
ienského  jména«  i  mohli  bychom  tedy  domníva- 
ti sej  že  v  zakuklené  Božislavě  opět  nejak)^  bo* 
drý  jonák  s  ostruhou  a  vousiskem  vězí.  Tenkrá- 
te  ale  m&žeme  čtenářstvo  ubezpečiti,  že  spanilá 
Bqžislava  je  v  skutku  dcera  krásné  pleti,  an  in- 
kognilo,  z  pouhé  pstýchavosti  zvolené,  jen  na 
pólo  mohlo  uchováno  býti. —  Panenské  srdce 
ubíhá  do  těžkj^ch  rozpaků,  chceli  sobě  přiměře- 
jxý  vjftvor  francouzského  péra  k  překladu  pro  na- 
še čtenářstvo  vyvoliti.  Nejvýtečnějsí  díla  národu 
,toho  zabraňují  dívce  v  ně  se  uvázati,  leč  by  na 
mysli  měla,  na  věky  zapuditi  s  tváře  hrásnau  stu^ 
du  záplavu^  Překladatelkyně  naše  vyvolila  ai  rar 
.ději  povídku  trochu  menší  ceny,  o  jejížto  vnitř- 
jol  důslednosti,  co  se  originálu  týče,  žádné  velké 
^pory  vésti  nechceme.  Spis  ten  je  vílianý  jj^ 
apěvek  k  nehojné  posud  zásobě  zábavného  čte- 
ní* jejžto  ušlechtilá  dívka  z  upřímného  srdce  a 
čistého  úmyslu  vlasti  své  podává,  a  kde  zajisté 
čtenářstvo  příjemné  zábavy  nalezne.  Překlad  je 
i  plynný  i  svědomitý,  a  na  mnohých  místech  vel- 
mi zdařilý;  jestli  by  někomu  vlastnosti  ty  trochu 
nestejné  býti  se  zdály,  ten  ať  pomyslí,  že  to  u 
jakékoliv  prvotinky  jinak  býti  nemůže,  a  že  jen 
zdokonalováním  k  dokonalosti  dospěti  možná« 
papír  a  tisk  je  pěkný>  jen  kdyby  se  bylo  chybám 
^sku  šetrněji  vyhovělo.  Takovými  poklesky  na- 
bývají jenom  důvěrné  dopisy  zvláštního  půvabu; 
pan  korrektor  ale  nesmí  si  právo  to  přiosobiti. 

Povděčni  jsouce  milé  spisovatelkyni  chová- 
me pevnou  naději,  že  čas  po  čase  podobnými 
pracemi  k  nám  zavítati  neopomine.  R. 


LiteratnrJA  nidká* 

Letošnjm  nowým  rokem  zbohatla  literatura' 
ruská  opět  o  geden  důležitý  pokračugjcj  spis 
pod  gménetn  ^^Repertuar  Ruskago  í  Panteon 
wíeeh  Ewropshýeh  Teatrow  na  1843  god,  genžto 
we  swazečkách  patnácti-,  osmnácti-  i  wjcearcho- 
wých  měsjčně  Wycházeti  a  geden  sauwisný  celek  two- 
řitl  bude.  Redaktorowé  gsau  Pesoukij  a  B.  Pol* 
jakow.  Dle  oznámenj  Sefremj  Wčely  bude  po- 
dáwati  následugjcj  Články: 

I.  Puwodnj  ruské  dramatické  huy  budlo  na 
petrohradském  neb  moskewsk,ém  aneb  kterém  gi- 
nem diwadle  prowozowané.  Pak  w  dobrých  pře» 
kladech  ginogazyčné  kusy  w  Anglicku,  we  Fran- 
čauzjch,  w  Němcjch,  we  Wlašjch  a  we  Španěljch 
prowozowané. 

IL  Prjspěwky  pro  historii  dítoadla.  Žiwoto* 
pisy  wýteČněgšjch  ruských  dramatických  umělců 
a  spiso^'atelů.  Zmjnky  o  stkwělých  dobách  ru- 
ského diwadla.  Wýpísky  z  dennjků  znamenitých 
herců  a  dramatických  spisowatelů.  Postupowánj 
dramatického  wkusu. 

///.  Saučasná  diwadelnj  kronika.  Kronika 
petrohradského,  moskewského  a  wšech  giných 
ruských,  gakož  i  znamenitěgšjch  cizjch  diwadel. 
Nowiny  a  powěsti  o  wšech  wýtečných  hercjch, 
dramatických  spisowateljch  a  hudebnjch  sklada- 
teljch. 

IV.  Hudba.  Theorie  instrumentalnj  i  wokálnj 
hudby.  Kritický  rozbor  prowozowaných  zpěwoher. 
Kronika    petrohradských  '  zpěwoher  a  koncertů. 

V.  Powjdky  a  powěsti,  wyobrazugjcj  mrawy 
a  způsoby  diwadelnjho  žiwobytj. 

TT.  Směs.  Anekdoty  o  ruských  i  cizjch  dra- 
matických umělcjch  a  spisowateljch.  Dramatické 
básně  a  wše  co  se  diwadla  týče. 

Též  se  přikládagj  podobizny  herců  a  dra- 
matických spisowatelů,  gakož  i  .obrazy  diwadel- 
njcb  krogů. 


Digitized  by 


Google 


6 


Zena*). 


Ze  země  stvořen  byl  muž^  ale  iena  vyšla 
xe  ieber —  od  srdce»  a  protož  mužšU  jedině  my- 
ali^  žeoské  cítí.  Ale  jen  ten^  kdo  myslí  i  cítí. 
Člověkem  je$t.  JKá;»leduyDČ  tedy  mui  i  žeiaa  jeat 
•tvoření  nedokonalé,  a  vespolek  dokonalém  se 
stávají.  Žena  není  muži  podrobena,  n^brž  ro- 
vná jemu  jsauc,  dle  vyřknutí  písma  svatého  po- 
mocnice jeho.  A  spravedlivě  věc  uváživše,  je 
iena  víc  než  muž,  jakože  cit  za  více  stojí,  než 
pouhá  myšlénka*  Sám  tvůrce  to  potvrdil,  skon- 
čiv stvořeni  své  stvořením  ženy.  Onať  nejen  ko- 
runou veškerého  tvorstva,  ale  i  korunou  všeho 
stvoření,  celého  člověciva.  A  protož  nepraví  pí- 
smo svaté,  že  muž  nad  ženou  panovati  má,  ale 
že  v  ní  panovati  bude.  Však  muž  poznaje  ko- 
runu a  královnu  svou  a  jsa  hrdější,  aby  se  před 
ní  kořil,  za  větší  prospěch  uznal,  ji  ponížiti  a  do 
pout  vložiti.  Zvrátil  smysl  slov  a  od  té  doby 
stal  se  pád  člověčenstva,  a  jakého  prospěchu  ne- 
pravý ten  převrat  docílil,  nejeden  úkaz  v  dějinách 
svědčí. 

A  v  skutku  od  oné  chvíle,  v  níž  se  žena 
otrokyní  mužovou  stala,  zmizel  šlechetnější  cit 
u  lidí.  Lidstvu  nebylo  více  lze  vykonati  čin  opra- 
vdově velkj^,  člověčenstva  hodnj^,  boží  pomoci 
pln^;  neboť  byla  matka  člověčenstva  v  smutku, 
její  krása  zastřena,  zdobena  druhdy  božstvím, 
nyní  jest  ranami  a  jizvami  zohavena,  kterýchž  jí 
pouta  vtlačily.  Proč  by  měl  muž  lidsky  cítiti, 
proč  spravedlnost  činiti,  proč  se  vyznamenávati 
udatností,  uměním  a  srdečností,  an  to  nečiní,  aby 
si  vydobyl  spanilý  věnec  vítězství,  jejž  nejlepšímu, 
nejctnostnějšímu  a  nejsrdnatějšímu  žena  podá- 
vá? Cnost  bývá  slovo  prázdné,  sláva  jen  hlas 
smrtelný  padlých  obětí,  ctižádost  pouze  záhubný 
ohně  dým,  když  hvězda  krásoty  a  cidivosti  na 
dráhu  životní  nezáří.  I  byťby  muž  cit,  tento  záro« 
dekj  všech  činu,  proto  že  člověkem  býti  neuměl, 
ze  srdce  vykořenil :  kořen  sám  vyrvati  nemůže,  a 
kořen  ten  jest  srdce,  a  žena  jest  pouhé  srdce. 
M&že  býti  závist  neustálá  vykonati  yěci  nevýslo- 
vné, může  lakomost  vzíti  na  se  tvárnost  sprave- 
dlivosti, a  vj-vesti  činy,  které  dokud  cíl  a  zá- 
měr jich  neznán  bývá,  lidskými  býti  se  zdají ;  ale 
i  závist  a  lakomost  jsou  plody  ztraceného  ráje. 


*)  Články  podobaé  tpi^floby,  nooh  gest  obsah  •  sm^r 
gaVého  koli  druhu,  budeme  p^jité  wedie  pogeduánj  w  obor 
wřdecký  saliagjcjch  w  přílohách  podáwati,  wlastnj  aroh 
Rwét&  zustawugjce  zábawČ  a  záležitostem  weřegnúho  ii* 
woU.  «•*• 


JMiMiě  záiísti  pr^tícf  se  z  pramene  lásky,  jedi- 
ně lakomost,  baživá  po  nejvyšší  kráse  života  neza* 
hyne ;  nejsurovějšího  ukrutenstvi  utrpejí  ženské^ 
an  penězi  přetvářka  lásky  se  kupuje,  a  dotud  ne* 
dosáhne  žena  samostatného  místa  v  dějinách  ^o* 
irřče&stara,  dokud  peaíia  vdavky  míti  budou.  Ne- 
snadno lze  pochopiti,  jakové  marnosti  dopouštěl 
jí  ae  otužiti  .že  se  ženského  pohlaví  dokonalej- 
šími býti  domnívají.  I  slepec,  prstem  cítě,  doko- 
nalost ženskou  poznati  může;  nebo  postavíš-li 
muže  nejsličnějšího  vedle  sličné  ženy,  spatříš, 
že  onen  spanilostí  této  jako  obraz  kreslený 
iiialbau  převýien  bývá.  Neboí  každý  kreslený 
obraz  již  něco  vypodobAuje,  ne  však  ]  ouhá  bar- 
va ;  taktéž  lze  mužskému  ovšem  již  pro  sebe  do- 
konale samostatnu  býti,  kdežto  ženská  tím  nebý- 
vá. I  totéž  jest  první  příčinou*  jeho  původní 
neodvislosti,  ale  žena  jej  překonává  postavou, 
podobou  a  spanilostí  v  každém  ohledu,  a  jakože 
každá  spanilost,  jemnost  a  ráznost  zde  dříve  po- 
míjí nežli  tvrdost,  kostnatost  a  malichernost,  po- 
chází a  vadne  žena  dříve  nežli  muž.  Tak  též 
její  čivy  citlivější  hbitějr  rozdrážděny,  a  však 
i  hbiiěji  síly  své  zbaveny  bývají,  jako  oheň,  čím 
čisiějt  a  jasněji  rozplanul,  tím  dříve  zhasíná  a 
zplane.  Že  však  v  každém  ohledu  Ženské  po- 
hlaví mužskému  poddáno  jest,  veliké  v  dějstva 
člověčenstva  stalo  i  stává  se  bezpráví,  jež  nám 
potomci  neodpustí,   neboť  se  jehož  omluviti  ne- 

»  lze.  Kdožkoliv  tedy  ženě  na  cti  utrhá,  tixd  to 
své  matce,  činí  to  samu  sobě ;  jádro  nemůže  bý- 
ti podoby  krásnější,  v  níž  utvořeno  bylo,  ačko- 
Jhr  se   ona  oku   obyčejně    naopak  býti  zdá.     Za 

■  touž  příčinou  jest  tedy  syn  pravý  obraz  ženy  -ma- 
tky své ;  v  něm  její  duševnost,  její  tělesnost  po- 
znati. Onen  rabín,  který  známá  židům  slova  na- 
psal: i»Budu  Bohu  prozpěvovati,  že  mne  nestvo- 
řil ženau"  —  byl  všech  mužů  na  světě  nejbázli- 
vější. Onť  hoden  trestu,  jakéhož  zločinci  v  mo- 
hamedanském  pekle  snášejí. 

Dosavád  se  pochybuje,  zdali  tělesná  sila 
ženská  mužské  podléhá.  U  mnohého  dřevních 
národů,  jichž  vychování  k  tomu  cílilo,  aby  síla  tě- 
lesná se  zdokonalila,  bývaly  ženy  té  sily  tělesné^ 
jakovouž  se  muži  honosejí,  opominouce  i  Ama- 
zonck  a  hrdinských  družek  Wlastiných.  I  po* 
dnes  by  mnohé  selce,  prací  otužené,  celá  spole* 
Čnost  měšťanek  neodolala.  Ysak  v  pravdě  po- 
tvrzuje se,  že  pohlaví  ženské  slabé  jest,  a  právě 
v  tom  leží  símě  objevné  vzdělanosti  lidské.  Žen- 
ská slabota  byla  prvotní  odpor  proti  pi*ávu  nási- 
lí, proti  právu,  pěstí  Vše  vydobyti;  v  této  říši  ne- 


Digitized  by 


Google 


<vládne  moc  záifÍ8lhrá  a  váleini  mocnOBl  tátisti  á 
bojovnosti^  nfhrií  duch  spanilosti^  jemností^  mi** 
px  a  lásky*.  Kristus^  božský  zástupce  věčné  lá* 
fiky  a  opravdivého  člověčenství^  musil  dle  zámě- 
ru milostné  snahy  své  vzdělávati  pohlaví  ženské^ 
anož  veškeré  zárody  Páně  zastává*  Mnohem  ji* 
fitějši  jest  věc^  že  ženská^  co  se  tělesnech  bolesti 
dotjfče^  mnohem  trpělivější^  mnohem  statnější  bý» 
\á  nad  muže.  Veliké  to  štěstí  pro  ženu*  ie  muž 
bolesti  porodní  necítí;  již  poprvé  porodiv^  žen« 
skou  ani  spatřiti  by  nechtěl.  . 

Co  se  mravnosti  dot)*če,  vyzývám  všechny 
lupiče  pokolení  ženského>  aby  mi  v  dějinách 
skutek  ukázalij  ku  kterén)už  aily  třeba  bylo{ 
naopak  jemu  vypočítám  činy  ženské^  jenž  onen 
mnohem  překonávají^  třeba  ženská  až  do  vzo* 
jití  učení  Kristova  v  tužších  poutech  vsazena  byla» 
Nechci  uváděti  na  mysl  Semiramisj  aniž  mluviti 
šíře  o  bohyních  řeckých^ .  jejichž  bytost  bex  prar 
vdivého  základu  býti  nem&že.  Neni-li  Cerot 
]3acha  a  Herkulesa  bohyně  vznešenější?  Kor 
muž  nejsou  známa  jména:  Debora,  Joi|«  Judita* 
£sther^  Aspasia^  SaiTo^  Cornelia,  Joana»  panna  or^ 
'leanská^  Ďoubravka  a  Plalieoovaj  Slovanky?  Kdo 
za  našich  dob  neslyšel  o  KaroUně  Gordayovy> 
paní  Rolandovéj  slečně  de  Sombreuil,  o  pani  La* 
vallade^  o  Karolíně  Sdeglizovy^  to  o  ženských^  jehi 
lásku  křesťanskou^  náboženství  nejen  slovem  ale 
i  skutkem  jevily,  samy  sebe  se  obě  to  va  vše  pro 
dobré  člověčenstva?  Přikládám  zde  důležitý  člá* 
nek  velkého  spisu  pana  Montagnes>  z  něhož  jede^-' 
každý  na  přidaných  třech  příkladech  snadno  uzná> 
že  Montagnes  sám  nebyl  vdikým  odp&rcdpí^ 
ského  pohlaví,  ěím  býti  za  jeho  dob  se  píísluši 
lo.  Dí  p^k  Montagnes  takto:  » Dobrých  žeTi^k| 
66  mnoho  nenachází ;  to  každý  ví  a  vidí,  obzláltě 
co  se  týče  povinností  jich  při  sňatku.  Zda*Ii 
sňatek  šťastný  a  dobrý  byl,  tomu  čas  naučí,  zů- 
stávaji-li  manželé  sliční,  rozšafní  a  příjemnf. 
Stává  se  ale,  že  se  ženy  po  svatbě  mocně  sv^^n 
nsruživostem  oddávají  dokazujíce  lásku  k  man- 
želi pláčem  a  jinak  až  po  jeho  smrtii  jakoby  je- 
nom mrtvého  milovaly.  Jako  rodičové  k  dětem 
lásku  svou  zatajují,  tak  i  ženy  k  svým  muž&m  se 
mají.  Toto  tajemství  se  mi  velice  zprotivilo. 
Jejích  kvíleni  a  hořekováni  uvádi  mi  vždy  na 
mysl  následující  slova :  Jactantius  moerent,  quae 
minus  moerent.  Milerád  jim  odpustím  vše  hoře 
tt  hrobu  manžela,  aby  jen  za  jeho  živobytí  s  ním 
se  umilovaly,  na  něho  se  usmívaly,  jej  vroucně 
a  zřejmě  milowaly.  I  na  jejích  smutek,  uslzené 
očí  a  plačtivý  hlas  málo  co  dbáti  jest,  spise  po- 


koro VBtí  hodno  a  třeba  jejích  postavu,  barvu^ 
tělnatost,  pěkné  tváře  pod  černým  závojem.  Prá- 
vě mi  připadá  na  mysl  jakási  pani  dosavád  živá^ 
Tdova  knížecí,  která  přestoupivši  způsobnost  vdo- 
vě příslušnou  na  domluvu  takto  odpověděla :  Či* 
ním  to,  poněvadž  novou  lásku  nehledám  a  více 
se  neprovdám. 

Ale  vyvoluji  si  sám  tré  žen,  Iteréž  dobro- 
tu a  lásku  svou  při  smrti  manželově  ukázaly. 


N  i  w  ě  8  t  j\ 

Kytka. 

p.  Hofpnann^  obchodnjk  s  wěcmi  uměle- 
ckými, chystá  se  —  gakož'  w  těchto  listech  před- 
běžně giž  oznámeno  bylo  —  k  obnowenému  wy- 
dáwánj  Wěnce,  Za  tau  přjčinau  mu  iedy  také  ne* 
málo  na  tom  záležj,  aby  se  pořád  nowých  a  zda- 
řilých, k  hudehnj  skladbě  přjhodných  básnj  nale- 
žalo ;  i  zamýšlj  tedy  také  zas  Kytku  wydáwati  — 
a  sice  w  té  způsobe,  gakož  gi  byl  Chmélenský 
zarazil,  s  tjm  gediným  a  hlawnjm  rozdjlem,  žé 
gi  milownjkům  básnických  kwětíi  a  hudebnjm 
skladatelům  uk  často  podá,  gak  často  a  rychle 
mu  toho  sešlé  přjspěwky  dowolj.  Činj  tedy  ke 
wšem  básnjkům  gazyka  česko slowanského  swé  ucti- 
wé  pozwánj,  daufage,  že  geg  při  tomto  pěkném,  a 
u  rozkwetánj  žiwota  národnjho  i  potřebném  pod- 
nikánj  ochotně  podporowati  budau.  Honorár 
za  přigalé  přjspěwky  bude  welfni  slušný  a  toj(- 
dánj  sbjrky  této  co  neyspanilegij^ 

Požádané  přjspěwky  mohau  se  bez  prodle- 
nj  a  pořade  zasjlati.  Brzké  wygitj  prwnjho  swa- 
zečku  záležj  pauze  na  samých  básnjcjch.    J.K.T. 


2. 

*  Komulcoli  gsau  potřeby  na^e  známy,  dobřcť  wj,  že 
piimířeiiýck  iiwoto|>ia&  Swatýoh  wdbu  málo  po  ruce  má- 
ve.  Peuhé  ebnsy  Swntých  mlu^  o  sobd  sice  také  k  61o- 
^Amj  á  "vNíak  gen  tenkrát  důrasnisi,  když  mu  powědone 
«  nich,  éebo  tteba,  aby  dorMtt«i£l  mlawé  ^oh.  ObfAaek 
•aa  dar  podaný  wdaM  ftékaé  se  hodj»  a  wiak  die  potřeby 
éaatíSgi  opakowaný  owžednj  a  cenp  tnrtj^  ostatně  dáikA 
awlAitě  djtkám  pijbodnyck  málo  máme  pohotowé,  gelikuž 
»edá  se  lidu  aoladémU)  xwláiti  pii  slavmégl}  pfjležitosti 
hned  wie  a  cokoli  do  imky  dáti^  a  gbié  opit  wdmi  dasté 
na  stnmě  wýkhy  přes  meze  mežiM«ti  wystupugj*  ,  Gmeao- 


Digitized  by 


Google 


8 

wítě  cUrk&.  na  den  H^fts,  gmenawin,hihn9wékh  nrwnikofH- 
djmánj,  po  zkauice,  propauitinj  m  donm  oUornékého^  t 
sláiť  laciněg&jch  nedosUwá  se. 

Abjr  potřebám  těm  poněkud  se  wjhowSIo,  a  sa  Uu 
pijležitostj  i  dobromyslného  aučelu  dosáhlo,  obljbíl  sobi 
irelewážený,  wSeho  obecného  dobra  citllwý  p.  Pawd  Alojrs 
Klár,  c.  kr.  komisař,  spoluEakladatdt  a  řcdítei  ustawa  pro 
dospělé  slepce  w  Čechách, náUadu  ndítowati,  abjr  kobrám- 
k&m,  od  ústawn  toho  na  saraženj  nowého  mjsta  pro  slep- 
ce 'wydáwaným,  cosi  mesem  wýíe  ndanan  wjplňagjcjho 
přidalo  se.  Wclcbný  pan  Wotýpka  pak  práci  takowé  se 
podrobíw,  k  sám7'sln  tomn  tapočal  tjm  přispjwati,  aby 
obraw  sobě  některé  učenj  swaté  wjry,  k  němuž  bj  iiwot 
toho  swatého  pěkně  se  hodil,  takowé  we  swětle  co  gen 
možná  úplně  wjsUwď,  pak  gako  na  dotwnenj,  Žiwotopis 
pHpogil,  a  potom  na  mrawy  řeé  obrátiw,  učenj  ono  w  ná- 
sledowánj  Swatého  úrodné  ndinil.  Na  tentýž  ůěel  přidá- 
yk  Uké  pjseň,  widy  oo  možná  nejrradie  qrkewnj.  a  s  mo- 
dlitban  od  cjrkwe  sw.  předepsanan  zawjrá  spisek  ten  kaž- 
dý.    Co  prwnj  takowé  práce  oddjlek  wyjel 

Smtý  Jiří,  vojin  mtičedlnik  Páni, 

wesměs  gakož  i  wsechnj  budaucj  uk  urownaný,  aby  i  kaž- 
dému djtěti  bes  úrazu  gakéhokoli  mohl  podán  býti,  dospé- 
ému  wsak  netoliko  nebyl  neužitečen,  nýbrž  raděgi  prospě- 
íen  welmi.  Na  obálce  iwláátnj  mjsto  gest  wytknuto,  kdeby 
ůdel,  na  kterýž  se  dárek  podáwá  darem  mohl  wypsán  býti ; 
n.  p.  na  snamenj  bratrské  etc.  příchylnosti  5  na  d&kas  spo- 
kogenosti;  na  památku  dne...  obdrzenj  etc.  swatosti... 
Na  odměnu  dobrého  chowánj  etc. . ,  a  ginák  wjcc. 

Cožbykoli  %  hogného  odbjránj  se  wyijskalo,  na  to 
má  obrátili  se,  aby  wýiiwě  pro  gednoho  slepce  základ  se. 
položil.  Dwa  dálsj  oddjlky  gíž  připraweny  gsau;  totiž: 
Život  nejswětřjái  Panny  k  obrázku  dosti  giž  známému,  a 
By.  Kateřina  P,  a  M.  P.,  ,  nichž  onen  giŽ  w  tisku  se  na- 
lézá. PrwDJ  pak  oddjlek  ten  s  obrázkem,  56  str.  žestnác- 
terkowých  silný,  w  úsUwu  pro  dospělé  slepé  a  we  skladu 
panj  Anny  Špinkowé  za  6  kr.  stř.  dosUti  lze.  Kdo  w  úsU- 
wu  samém  10  wýtiskú  nagednau  odebere,  dosUne  11.  ná- 
dawkem.  ' 


3. 


P  e  n  n  i  c  e. 

Slowanské  přehledy  na  rok  1843  wydáwány  Petrem 
Dubrowským,  professorem  slowanského  gasyka  i  literatury 
irc  Waréaw«.  Plán  tohoto  ěasopisu  gakož  se  posud  na  rok 
184t  wydáwal,  byli.)  sesnamowánl - wsájcmných  litefámich 
plodúw  wiech  slowanských  kmeaúw  mezi  sebau.  2.)  Slo- 
waaská  bibliografie,  t.  g.  krátké  osnamy  wlech  dúležitjyiich 
knih  wžech  slowanských  kmenúw,  a  kde  se  toho  potřeba 
uklže,  pHpoji  se  o  nich  i  kratiéká  spráwa,  obsah  jejich 
objasitujici.  Také  se  na  ncjlepli  Články  znamenitějžich  slo- 
wanských Časopisů  poukasowati  bude,  jakož   i  we  směsi  li- 


tefuj  nowQsti,  d^^y,  dAlnIitQií  wýpísky  i  wieho  drdw 
Juatíčká  ná^čžtl  umis<6wati  se  neopominav.      0#r>MTSt#L 

X  BRNA.  Gak  probuzený  gedenkráte  cit  národii| 
nowé  a  nowé  wždy  kwěty  rodj  a  pěstuge,  krásné  daly 
^wědectwj  na.^cmu  obecenstwn  známé  giž  říedwUdiet*  Zdá- 
lo se  nám,  gakoby  po  ůmrtj  nezapomenutelného  SSrzawého 
iiwot  národnj  w  městeěku  tomto  byl  utuchl ;  ale  tjm  wj- 
ce  překwapila  nás  potěáitdná  zpráwa,  že  semeno  drahocen- 
ným wlastencem  rozseté  tuto  nezh3mulo,  nobrž  w  nad^ý 
fttrom  wyr&stá;  což  nám  opětným  důkazem  budiž,  že  kd« 
w  národu  probudil  se  duch,  neumře  wjce,  neutlaéj  se,  ale 
wždy  tu  neb  onde,  takowým  neb  giným  způsobem  proble- 
Bkttge  a  we  skutečnost  přechásj.  Započali  totiž  w  městysi 
iomto  hráti  diwadlo,  ku  kterémuž  aučdn  p.  ffendolsk^ 
a  nejTwětlj  ochotnostj  pfístrogil  dekorace  a  gine  potřebné 
wěci.  W  sípnu  před.  r.  dáwáno  hjlo  ku  wžeobecné  spo- 
kogenosti:  tt Nebezpečni  sau$edsh»j«  —,  pfí  prowozenj 
•láit«  pi^omenaati  dlužno  p.  p.  F.  Hanéeka,  Mettjka,  £«. 
litH,  panny  Ah  Bdckarowm  a  Amal.  TešnřoufU.  —  Po  dru- 
lié  hrálo  se:  i^íí^yhnmé  ptm$twj,it^  i  s  tauto  hran  wíi- 
«kni  pfjtomnj  se  nspokogilij  nebť  wíickni  herd  o  záwod 
«i  poČjnalL  Kr»m  swrchu  giž  připomenutých  wyznamcna- 
li  se  pH  prowozenj  pp.  R  ÍiwM$h}  a  V.  KrnuM-,  zláSté 
panna  ffifdbrofM  we  hře  této  tak  zdaHle  si  počjnala,  žehy 
kaldý  cisinee  za  rozenan  herečku  gi  držeti  musd.  K  bu- 
daucjmn  pfoweaenj  chystá  se:  ii^íJíůŤ  <•  geho  rod.n  PH 
tak  slabém  počátku  Uk  wdký  prospěch  dáwá  pro  budan- 
most  aladkau  naděgi.c  -^ 

Takio  končj  dopis  weL  p.  FmU  Ifíř/fmi,  nedwřdi- 
^4ského  kapUna,  odkud  zpráwu  tuto  gsme  čerpali.  Kogjme 
*e  gisuu  nadégj,  že  wksteoský  muž  tento  dle  wzom  sw^ 
ho^na^oli  národnjm  tuto  kámen  zatožiwjjho  předchůdce, 
igemy  swěřeného  sobě  lidu  ctjti  a  pěstovati  bn* 
a^to  atálau  památku  w  srdcjch  awých  sw«řencá  a  o 
W|eGh  wraucj  djky  sobě  wydobude. 
<  Wd.  p.  Vine,  Žák  dohotowil  překlad:  ^PiUfe^  od 
firafíHika,  SnleékihoyK  knihy  wýtečné  a  nai^enm  lidtt 
*agi»«  potřebné^  tisk  djla  tohoto  má  brzo  lapočjti.  PH 
této  příležitosti  též  podotkneme,  že  wýbomá  mluwnice  ge^* 
ho  u  nás  na  Morawě  wdmi  četné  má  obecenstwo,  tjm 
menij  wiak  w  Čechádr  a  na  Slowensku.  Nezaskužily  by 
ájfa  m  Morawě  wyáU  u  $hratřených  národů  wětij  pozoil 
nosti  a  wřdegijho  podjln?—  j. 

České  diwadlo. 

Xegirm  dne  g«.  Udna  1848 
bude  se 

we  prospěch  panny  Forchheímowy 

prowozowaú : 

S'^Pý    jMládeiiec. 

Romantická  Činohra  we  3  oddaenjch  od  J.  K.  Tyla. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


2  OBORU  LITBRATURT,   UlEBNJ  a  WBĎ. 

]   Cjslo  III.  {PrjtoAa  tiu  Kwéfům.')  8.  února  1848,    ' 


Krátký  přehlel  literatury  Míé 
w  roce  1842. 

;     ;    Každá  literatora  mi^  ^wf^  bsíAats  knihy  — 
^ko  u.sU^jfchBjm^ůg^tý.druh  obywatelstwa — 
^ea  pro  ppc^et;    na  tenaunkém  škralaupiu    času 
w>šrQ^aUj.  ^  čas^  tei^  welky  ttkljzec,  ge  opctsme« 
iU^  ifi  Xfí  čjoweč^^o.  ani  nQpaejtj^.  ,  Mezi  1000 
^kniU  piečká^^naď  genom  gediná.  100.  let;^  a  málo 
^Í€}i.tti&:tu.i;7la8tii08t»  kterau  QutncUlían  Homero« 
.wi .  připás^g^  ^eby  dlowěčenstiviejvi  T9^%*    U  nás 
ge  arci. ten; pon^ěr  gin;f';  každá  kniha  má  u  nás 
*i¥yášj  a  tnyai|liwegřj  cenu,  nebof  ge  základep  pro 
.budajucnqst;  ,ale.d9  literámj  liis.toríe  patřj  mno- 
ho našich  knéh  gen  Jaroto,  že  tu  znamenitau  wý- 
fhodu-  msígít  ze:gsau  prwi\j    w  tom  neb  onom  od- 
yfévw^  ,  INicméně  přinesl  minulý  rok  predce  mno- 
Jbý  spi^^  kteráž  hluboko  do  národu  se  zakořenj.a 
jnuiphp  přispčge   k  wywinu  praweho    a  wySšjho 
.i^árodnjho  žiwota  a  gasnégšj  dušewnosti.   Gedno- 
^tHiwé  druhy  probereme    a  zmjnjme  se  negcn    o 
.wi^itřnj  ceně  spisu  každého,  nýbrž   i  o  poměru 
gebo  k  dušewnosti  a  k  wywinu  národnjho  žiwoia* 
Začneme  .8  klassickau  literaturau,  dle  staré- 
.ho  zwyku  tak  z&azwanau.    W  tomto  oboru  se  ob- 
^ewily  tři  knihy:  překlad' J/tfíďy  od  Wlčkowského, 
překlad  Flora  od  C/mely  a  přel^ad  Marka  Au-- 
jrelia  od  Šjra.    . 

Poměr  staré   literatury  k  nowěgájm  ewro- 
i^egskýi^,iiárodun^  má  mnoho  podobného  se  zá- 
.ležitos^mi  naiinú;  i  zde  ge  mořiwost  a  kletba  ci- 
eoty  widěti.  Gako  můra  ležela  na  národech  a  du- 
.silage;celau  swau  duši  wliliť;  do  starého  klassika, 
a  nowé  nalezený;  rukopis  byl  gim  Amerikán.   Pra- 
^^é   modlárstwj  dělo   se,  kteréž  u   Scaligera   až 
.ksjienosti  se  podobalo,    an  prý  by  za  Horacowu 
odu:    Donec  eram  gratus  etc.  byl^weškeré  po- 
klady Peruwianské  dal.  Liďarci  zůstal  čerstwým, 
swjžjm^  an  zatjm  učenj  zkameněli   w  mumie,    a 
ze  zdola  přišla  spása  s  národnj  řečj.    Tento  ná- 


^?» 


hled  .panuge  teď  naskrze  w  literárnjch  historijch 
nowěg^jch.     Kéžby  to  i  národ  náš  hluboko  po- 
.wážili  cht.ěll   Žiwel,  kořen,  gádro  zůstane  naroď 
s  cdistwostj  swého  wýgewu,    K  tomuto  náhledu 
přiili  neYdřj.we  Wlachowé  (Dante),  pak  ŠpaněI,An- 
|[liíJan;  Němec  teprwa  w  minulém  stoletj.  Nyněg- 
šj  stole tj  má  Slowana.     Gen  při  takowéni  smey- 
šlenj  ge  wřelý,  pohybliwy  žiwot,  gen  to  wede  ělo- 
wěěenslwo  ku  předu;    neboť  kam  přišli  národo- 
wé  se  swau  středowokau  latinau?  mnohý  zname- 
nitý duch  se  do  nj.  g^ko  do  rubáše  zapředl.     Zde 
připomenu  gen  na  Sarbiewského  a  Baldcho ;  oba 
byli  by  snad  bý*wali   znamenitj  básnjkowé  w  řeči 
národnj.  A  čeho  geště  wjce  lilowati,  že  práwe  lati- 
na Wíiccko  opanowalaa  ne  řečtina*    Nynj  ale  stogj 
w   žiwém    ruchu   ducha  gako.  zřjceniny;    genoni 
g^ště  několik  opozdilci  w  nich  bydlj.     Aby  wsak 
se  něgaké  nedorozuměn]  nestalo,   musjm  wýslo* 
wně  podotknauti,  že  sám  nadšený  ctitel  klassično- 
sti  gsem,   zwláště  Řeků,  a  má  neywřclegšj  žádost 
ge,  abychme  wšech  klassiků  dobré  překlady  měli, 
zxeboť  welkolepý  duch  w  nich  wane;    gen   ať  se 
nám  tjm  nedusj  wýwin  a  pokrok,  ať  nedělá  latina 
praetense  na  bezprostředný  žiwot.     Antický  duch, 
u  aks  posud  tak  málo   známým   zagisté  k  utuženj 
a  uzdrawenj  celého  smeyšlenj  by  wclmi  prospěl, 
a  řeč  naše  by  w  zápasu  s  gladiatorem  latinau  a 
w  chorowodu  řeckých  gracij  welmi  mnoho  zjskar 
la;  u  nás  ge  ale  nynj  tolik  potřeby  že  ani  newjme, 
kam  se  dřjwe  obrátit ;  přjtomnost  na  nás  doléhá 
silau  okamžiku,  nowěgšj  wěda  s  obrněným  a  ga- 
.sným  plukem  swých  myšlének  wclkých  kolem  nás 
stogj,  a  mimo  to  máme  doma  tolik  co  dělati,  že 
by  každý,  kdo   myšlénku   národnosti  pogaI>   mel 
býti   storukým  Briareem,   a    že   na   to  pomysliti 
nemůžeme^  abychme  s  antikau  se  dlauho  zabvwa- 
li;  a  předce  by  se  i  tady  mělo  začjti!     Tjm  wjce 
tedy  litowati  musjme,   že  p.  prof.  Chmela  práwé 
Flora  přeložil,  gako  před  lety  Victora ;    proč  ne 
Tacita,  Suetona?    Tak  wýtečný  překlad  prostře- 
dnjho  klassika  gen  Ijtost  nad  zmařcnau  silau,  u 
nás.tak  wzácnau,  wzbuzugc.  Ney^vjce  by  bylo  přáti. 


Digitized  by 


Google 


10 


abychom  měli  Lukretia  a  satyry  přeloženy ;  zde 
se  gewj  neygasněgí  řjmský  duch.  Zwláště  satyry 
řjmské  gsau  welmi  důležité,  nebof  gsau  gedinéj 
u  žádného  národu  ge  w  té  dqjconalosti  nenalézá- 
me;  w  Řjme  powstaly  a  umřely,  co  mitno  gé  ten* 
to  nápis  nese,  ge  nápodobněnj  aneb  přezdjwka ; 
nepožloC  to.  ze  žádné  bytnosti. 

Lépe  nemohl  žádný  wolit  než  p.  Wlčkowský. 
llomcr,  Adam  básnictwj,  musj  délati  začati^; 
Ví  ném  ge  základ  hellenského  ducha,  slunce, 
w  n6mž  se  takořka  celé  Bellensko  wywiniQo,  ge* 
ho  encyclopaedie  a  bible,  a  k  tomu  welmi  přj«> 
stupoý;  neboť  at  si  žádny  nemyslj,  že  ge  lehko 
řecké  lyrice  rozuměti,  a  Antigona  Sophoklowa 
se  w  čarowné  á  welebné  kráse  gen  zaswěcencům 
gewj.  My  gsme  kljče  ztratili  k  hellenskému  du» 
chu ;  čistá,  čerstwá  woda,  kterýmž  nápodobněnjm 
Winklmann,  arcikněz  misterij  antického  uměnj, 
krásu  wyswětlil,  nám  giž  nechutná.  Neyčistegšj 
ale  pocit  krásy  podá  Hellen  swau  aristokratickan 
uměnostj;  u  něho  ge  řjše  uměleckých  idealft. 
Ilomer  ge  předsjň  a  swatyně,  skrze  něg  wegde 
dál;  když  ale  se  wrátj,   teprw  pozná,  kde  byl. 

Co  se  překladu  týče,  ge  o  něm  směsice  usud* 
ků.  Plané,  střjzliwé,  ba  i  gasné  hlawy  geg  hanj, 
gedna  strana  zase  wysoce  wynášj.  Na  mne  wždy 
podiwně  působil;  gakási  úcta  mne  zaugala  před 
hlubokostj  a  proniknutostj  hellenským  duchem 
překladatele,  neboť  ani  w  překladu  nedala  se  za- 
tagiti  hluboká  důmyslnost,  tichá  wědecká  nadáe- 
nost  a  nadobyčegnost,  wynikagjcj  nad  wšednj  pla* 
nosti,  duch,  gjmžto  snad  neywětšj  myšlénky  člo- 
wěčenstwa  táhly,  Gakési  wráworánj  ge  w  pře- 
kladu pozorowati,  a  auplnau  mjrau  dá  se  o  něm 
řjci,  co  Pausanias  o  daedalské  staré  řecké  malbě 
iekl,  že  nawzdor  wšem  podiwnostem  božský  duch 
w  nich  wane.  Wlčkowského  překlad  má  snad  chy- 
by, ale  gen  maličkosti  k  celku ;  werá  by  mohl  ně- 
kdy býti  prawidelněgšj,  wěrnost  přjsněgsj  (w  po- 
měru, že  do  češtiny  překládal,  ginák  co  do  wěr- 
nosti  i  Vossa  přewýšil)  a  na  mnoha  mjstech  ge 
prostota  Homerská  zrušena,  ačkoliw  i  to  se  za- 
stáwati  dá,  powážjme«li  wěk  náš  a  geho  papriko- 
wau  chuf,  kterémuž  on  Homera  chtěl  přibljžiti, 
Zwláště  ale  na  řeč  s  mnoha  stran  se  stjžnost  wede. 
To  wšak  ge  wěc,  která  se  posud  rozhodnauti  ne- 
dá, neboť  náš  gazyk  mezi  wšemi  žiwými  snad 
neyméně  ge  zamrzlý  a  zkamenělý,  ruch  musj  w  něm 
panowati ,  neboť  on  ge  gazyk  budaucnosti,  a  newj 
se,  co  z  něho  bude,  až  se  ho  gednau  welký  duch 
zmocnj.  Mnohé  slowo  letj  posud  neuchyceno 
w  bezprostřednj    mluwě,   mnohé  s  čerstwým  ži- 


wotem  ležj  w  hrobě  plesniwého  rukopisu^  mno- 
hé schauleno  spočjwá  geště  w  kořenu,  a  mnohé 
zbťatřené  tirywinem  wzágemnosti  k  nám  se  dosta* 
*ne.  Že  máme  naděgi,  to  ge  práwě  to,  co  nám 
hrdost  %a  řeč  imii  dáwá,  kvbí^  gjT  teď  pD  bok 
stawj  se  wšem  wzdělaným  gazýkum.  Wlčkowský 
má  tu  welkau  zásluhu,  že  hogný  počet  slow  wzkřj- 
sil  a  do  žiwého  praudu  přiwedl,  ačkoliw  se  nedá 
zapŤjti,  te  p^jKi  dncko  iri,  a  tc  ninuiié  aktsiwo 
snad  mezi  staré  haraburdj  náležj.  Kde  ge  mno- 
ho swětla^  tam  ge  i  stjn;  překladem  Wlčkowské- 
ho může  se  ale  předce  národ  český  honositi^ 
mému  si*dci  alespoň  zůstane  wždy  milý;  gakož 
ge  mi  mezi  německými  StoUbergůw  překlad  mi- 
legšj,  nežli  onen  střjzliwého  Vossa. 

Za  překlad  Aurela  musjme  p.  Šjrowi  býti 
powděční,  ač  poněkud  ty  samé  wady  má.  Lito- 
wati  musjme,  že  takowá  kniha,  gako  gsau  zápi- 
sky mudrugjcjho  Řjmského  cjsaře,  za  naSeho  wř- 
ku  welkého  aučastenstwj  nezbndj;  aphorismypro 
náš  celistwý  a  spiatý  čas  se  nehodj.  Kýžby  se 
chtěl  někdo  na  Platona  odwážiti!  Tento  božský 
wěštec,  u  bjlá  labuť,  stanpagjcj  z  léna  Sokrato- 
wa,  byla  by  pro  nás  neocenitelný  zisk.-^- 

Opauštěgjce  klassickau  liieratnru,  obrátjmis 
se  k  wýgewu,  u  nás  welmi  neobyčegnému^  ano 
skoro  nowému  —  k  fíhsofii. 

Slawný  německý  filosof  řekl,  ze  ae  naSich 
žemj  idea  geště  netkla,  a  on  měl  prawdo,  i  nachá- 
zj  se  u  nás  nemálo  lidj,  genž  z  toho  radost  ma<- 
gj  ;  neboť  w  gegich  Uawách  panuge  posud  onen  ne- 
šťastný  náhled,  že  weškeré  saustawy  gen  marné 
hledánj  prawdy  gsau,  že  ge  filt)Sofie  onawelká  vt^ 
nitas  vanitatums  a  že  gen  zuby  skrjpagj,  škoře- 
"pina  prawdy  ale  že  nikoK  nepraskla.  To  wšak 
ge  Ijné  a  zaufalé  rauhánj-se,  ten  neysprostšj  mal- 
ILontentismus,  auplný  bankrot  skepsj.  A  práwě  to- 
to Čiňanstwj  nadýmá  se  neywjce  a  zlořečj  postil- 
pu  člowěčenstwa,  který  ae  gewj  w  každé  saustawé; 
neboť  to  ge  práwě  gedna  neykrásnégšjch  myšld- 
nek  neynowěgšj  filosofie,  že  weškeré  saustawy  sau- 
wisj  wespolek,  gedna  druhau  dle  zákonů  protiw 
wzbuzuge,  a  wždy  w  obapohiém  smjrtt  uswédo- 
měnj  člowěčenstwa  na  ^7ššj  stupeň  přiwádj ;  tak 
weškcťé  dušewnj  snaženj  člowěčenstwa  ge  orga- 
nismus. Že  wšak  i  hřjch  a  neduh  w  něm  itrti, 
musj  se  přiznati ;  smjřenj  toho  posud  se  nenašlb^ 
proto  wšak  nesmj  nám  to  ani  žiwot,  ani  wědu 
znechutit. 


Digitized  by 


Google 


liUeratóra. 

éptng  némeemo'  ééMlk^  Stmrntk.  Pra<^ 
JfoM.Vranty  Ňumavského.  Nákladem 
Jana  Spurného.    V  Praze  1843. 

Prwnj  swazek  tohoto  pro  nás  welmi  důleži^ 
tého  djla  tyto  dny  wyáel.  Gaká  potřeba  takowé^ 
ho  slownjku  byla^  každý  poznám  kdo  rozwážj« 
w  gakjfch  póipérech  a  na  gakém  stupm  iáš  ga- 
zyk  a  na  gakem  práce  toho  druhu  u  nás  stogj. 
Gazyk  náš  w  poslednjch  letech  udělal  pokroky, 
ku  kteráž  gin^m  sto  let  popřáno  bylo;  neboť 
při  geho  probuzenj  nacházel  se  docela  w  nowé 
řjši  myďének,  kteráž  za  geho  noci  byla  wyrostla^ 
a  práwě  za  času  geho  smrtelného  spanj  wyzula 
se  dušewnost  z  paut  a  zrostla  w^še,  nežli  we 
wšech  přeďe^lÝch  stoletjch  dohromady;  mnohá 
wěda  se  w  předešlém  stoletj  narodila,  aneb  ale- 
spoň znowa  z  mrtwých  wstala,  nowý,  křjsjcj  duch 
hnul  celým"  Ólowěčenstwem,  pogemy  rostly  ano  i 
fjsře  citů  a  wšech  těch  hlubin  dusewnjch  wýSe 
wjmikla  do  swřtia  uswědoměnj,  aneb  alespoň  mnoí 
hé  hnutj  srdce  slowem  se  zachytlo.  Kdó  chce 
mjti  toho  důkazy,  ať  Čte  djla  nowěgšjch  básnjkň; 
gakáž  nowá,  dřjwe  ani  netušená  řjše  citů  tam  se 
Wšemi  ohebnými  nnancemi  a  gemnými  ozwěnka* 
nii!  —  ať  čte  djla  nowěgšj  wědy.  Wšeho  toho  sé 
musela  česká  řeč  zmocniti.  Gak  se  gj  to  poda- 
řilo, skwěle  dokazugj  wýtwory  našj  mladistwé  li^ 
teratury.  Každá  skoro  wéda  našla  swého  powo^ 
laného  pěstitele,  a  naše  řeč  pohybuge  se  na  ohro* 
mném  moři  ducha,  gakoby  od  dáwna  na  nějn  byla 
giž  uwyklá ;  ona  má  wýznamy  pro  wěci,  o  kterých 
by  se  bylo  před  několika  gen  lety  pochybowalo, 
ie  by  možné  byly.  Našeho  neocenitedlaého  Junjj^ 
xnanna  ohromný  slownjk  česko- německý  ge  stkwě- 
lý  toho  důkaz.  Wýtečnost  a  bohatstwj  toho  djla 
udělalo  wšak  potřebu  německo  •  českého  slownjka 
geště  citelněgšj,  neboC  i  rodilý  Čech^  ačkoliw -geho 
neomluwná  powinnost  to  gest,  býti  mocným  swé- 
ho gazyka,  z  mnohých  posud  nepřekonatelnýcŠi 
přjčin,  gakó  gsau  wychowánj  (gsmef  národ  tako- 
Aa  gen  samorostlý!),  lichý  staw  našeho  ^zeWnitř- 
4ýho  národnjho  Žiwola  atd.nenj  w«tawu  a^oé 
zmocniti  se  pokladu  n^uwy  zděděné;  neboť  i.ney- 
wzdělaněgšj  má  we  $wé  duši  strakaté  stránky 
z  němčiny  a  češtiny,  gizwy  to  našelio  wychowánj, 
ačkoliw  by  každý  ryzj,  abych  řekl  národnjduši 
mjti  měl.  Každý  ale  sám  ucjtil,  gaká  to  obtjž 
ge,  z  ciziny  se  wj^zauti,  když  takořka  wědau,  po- 


ti 

énlj,  Žiwotem^  wyc&owánjm  do  idnle  'wrosda*  Bo* 
hužel  musjnie  se  přiznati^  že  i  my,  rodilj  Geehov 
wé>  německo  •  český  slownjk  potřebugeme.  Předce 
wšak  naše  národnost  a  literatura  tak  zrostla,  že 
i  Němec^  w  zemjch  českoslowanských  bydljcj,  pof 
třebu  českého  gazyka  ucjtj,  buďto  onu  wyššj,  po- 
cházegjej  z  literáruj^  mluwozpytné  a  giáé  diíleži- 
tosti  zmáhagjcjch-se  národů  slowanských,  buďto 
onu  nižšj  dennjho  chleba.  Posud  wlak  geden  i 
druhý  nadarmo  se  po  pomoci  ohtjžel ;  neboí  do- 
sawádnj  ájla  toho  druhu  gsau  tak  neauplná  a  cha* 
trna,  že  sotwa  nepatrným  požadowánjm  swéhó 
času  wyhowěla,  neřkuli  wyšSjm  našeho  postawenj. 

Wygítj  gmenówaného  slownjku  tedy  negeň 
newyhnutelným  potřebám  wyhowj,  ale  i  našemU 
národnjmu  snaženj  poslaužj,  neboť  půda  našj  ře- 
či se  njm  rozšjřj.  Posud  wyšlý  iswazek  dokazugc, 
že  co  možiiá  auplně  wyhowj  požadowánjm  wše- 
ho  druhu ;  neboť  nebude  ták  snadno  německé  slo- 
wo,  kteréžby  se  w  tomto  slownjku  nenacházelo^ 
může  se  směle  řjci,  že  žádný  německý  slownjk 
tolik  wřadných  slow  (@(^(ad»Drter)  nemá. 

Welký  slownjk  od  Kampeho  wzal  se  za  zá-  * 
klad,  připogeno  wšak  množstwj  z  Webřa,  Hein- 
3Íusa  a  g.  a  z  ginogazyčnjch  slowařů,  z  wědeckých 
gmenoslowj,  wýpisků  z  Jungmannowa  obrowské- 
ho  djla  a  odginad.  Co  se  české  části  dotýče, 
wypsal  se  welkau  péčj  a  auplnostj  Jungmannůw 
obsáhlý  česko  -  německý  slownjk  a  mimo  zásoby 
mluwozpytné  spisowatelowy  použily  se  přjspěw- 
ky  welezběhlých  mužů  ze  w$ech  skoro  oddjlů  wěd 
91  uměnj,  a  ze  wšech  poměrů  žiwot^,  a  slownjky 
wšech  slowanských  nářečj  k  doplňowánj  a  k  do- 
datkům poslaužily.  Zwláště  ale  stránka,  která 
w  posawadnjch  slownjcjch  neybjdněgi  obstarána 
byla,  slowa  z  oboru  wědeckého  (lékařstwj,  práwni  • 
ctwj,  přjrodnických  wěd  atd.)  uměnj,  řemesel^ 
průmyslu*  welmi  auplně  a  bedliwě  se  wzdělala,  že 
wšem  skoifo  třjdám  wyhowěno  bude.  Každý  se 
o  w^estrannosU,  auplnosti,  spráwností  a  bedliwo^ 
ati,  kterauž  to  djlp  pracowáno  ge,  přeswědčj, 
kdo  gen  třeba  sebe  spěšněgi  nahljdl  na  několik 
«rřadných  alow.k.př.  Síbftib;  SKfal,  W>ndivm,  ^tt, 
S(fier,  «irer,  ^U^mt,  3ln}íe^,  ^thtít,  Sl^nec,  3Iuf— 
-atd.  Při  welké  stručnosti  a  krátkosti  nenj  to  ale 
tijl^  gako  obyčegné  kape^nj.  slownjky,  stereotypxy, 
■paahá  stownj  koatra^  nýbrž  dobře  a  pilně  wole- 
iným  wýrazoslowjm  (^^oMogie)  ožiwuge  se  ta- 
kořka  mrlwá  látka  plow^  že  duch  řeči. z  toho  pa* 
tmě  wyswjtá^  zwláité  jkde  ae  němeeky  od  české^ 
híO  lišj. 

Wydáoj  ge  iwdiiiii  amhledné^  spnáwpé  a  ta- 


Digitized  by 


Google 


u 


kowaa  hospodárfnoAj  <  spářádSino,  Ííč  pfi  w0lk< 
wnitřnj  hogno&ti  aini  óbgem>  ani  cena  weliké  ne* 
gsáu.  ' W  jy. 

éiBuffíí*    Sa^rtucf)  fíír  1843.  J^crauSgegcí 
ten  pon  ^aul  3tío«  iítat.    ^mg. 

'  Druhý  rodnjk  tohoto  almanachu,  genž  dle  ustanowe- 
nj  wydawatcle  přigjmá   práce    gen    od    spisowatelú    w.  Č&- 
ctiách  troiených,  a  takořka  střodiátó  literárnjch'  sil  n5meo- 
kých  nasj  wlasti  hjli  má,  nacházj  se  w  rukau  obecenstwa. 
A^koliw  co   do  obgemu   a  zcwniihijho    wjrdánj,  sjskal,  ne- 
boť ge  ozdoben   2  kameňo tiskárna   a    welmi   Čistě  do  ocde 
tytým   obrazem    pěwce  Wlasty   a   Čestmjra,   Karla  Egona 
Eberta :  přcdce  ale,  co  do  wnitřnj  ceny,  za  prwnjm  rodnj- 
kem  w  poaadj  z&stal.  Gest  w  nčm  sice  Iiogný  počet  spiso- 
nv^atelů  shromáidčny,  ačkoliw    mnohé  powěstné  gméno  po- 
hřejíttgemcy  mezi  ginými   také  gemného  a  hlubokého  ptifwce 
SensitiWf  B.  Bacha,   (snad   se  docela  cizj   Musy  odřekl,  co 
se  wlastenaké    aaswétil?);   předce  wsak  gen  dwa  plody  nad 
obyčegnost  wynikagj    w  chorowoďu  spisowatelA,  me«i  kte- 
rýmiž mnohé  wyhlááiené  gméno  se   nacházj,  gako  Ebcrt,  L* 
A.  Fcankl,  tlíTo  H0171,    Scidlitz  ajld.     Gsau    to  dwé  básně, 
gedna  od  Alfreda  Meis^iera '    Konec  Qirondy  a  druhá  od 
Eberta :    MiloŠ  a  Milica,     Meissner  stkwílým  a  mohutnýnl 
swým  wytworem   dokázal,  gakau  welkau   a   hlubokau  bás- 
niČnost  i  nowřgřj  swStoděgstwo    do   sebe  má,  kdyi  gi  gcii 
sjla  myllénky  prowane  a  powznesc.     Wemusj  to  práwS  být 
Achilles,  Hermann,  Swatopluk  ctc,  mohaá  to  být  i  no^wíg- 
íj   »zplozencí  Titanfta  a  onen  »malý  muř  s  malým  klobau- 
kem.«     Při  w5j  wýtečnosti  té  básně  nemAže  se  ale  zapřjtí, 
že  gakausi  'modemj  ma^rau  a  kraucenostj  trpj,  gfžto  heroS 
ge  Lewiérijk  we  "Wjdni.  —  Ebertowa    báseil  wyznačage  stí, 
gako  ka?dý  plod    geho,   gadmostj,    zdrawostj,  xmuiilostj  ů. 
'i^wláátnj  posílňugjcj  Čierstwostj.     "VVýtcěnost  formy  a  -werJé 
tohoto   báSnjka    ge    w&bcc   známa.  *  Mickewičowa    ballad« 
'podobného  "bbsáha  předce  ale  mocněgi  dogme.    Mezi  ósta- 
tnjmi  wcrŠowanýtai  přjspěwky '  wyznačug}  se  básně  Frank •• 
lowy^  ]iřeklaď'z   Childc   Harolda  Byronowa   od   zestanléhó 
"E.  iSilšcííeA  h  y>iňUtr  Aráběhj^t  naděgného  a  bohatě  nadá*^ 
«iiélio  M.  Hářtmamia.  Loňská  geho  báseťl  (2fBt  í^t^Xt¥)  w  toto- 
to  almanachu  byla  prawá  perla. 

Ť.  Zwřřina  zRuhwaldu  české- obccettstwo  brto  sain* 
poznÝ,  rby tečno  'tedy  n$oo  zde  o  néai'*|>ront»ti.^-,SÍib^ 
'skoro  stránka  gsan  prosaické  ptéco  tělo  sbjrky.  Owanaki- 
Howá  wesciohrá  Dr.  Lederera:  Dtaewnf  lúka  wyknaéage 
se  gádmým,  wtipným  a  dobrým  dibIoS«m:  SWífUtél  %  MU^- 
njka  ge  prostinká,  ale  wefani  dobrá  pgwěst  oárodnj^  Ikoda 
genoih,  ^e  sp^soiratel  sde  podané  přjleiitisti.  n^ouiU,  aby 
bylnáťodnjžiwotnMwyitoača.  H^liMtMtiaý  péWulD^k  podáwá 
dobře  psaný  iiwotopis  Ebertůw  od  Stanislawa  Zaupra,  po* 
psán]  Sw.  Wáplawské  peČ«li  od  Karla  Deipmt&a,  pétistiLo- 


tau  památkau  aniwersil^.  Pi^ls);é  od  f.  A.  Rlara,  histori- 
cký nástin  chrámu  Božjlio  téla  od  P.  Griinesa,  a  přehled  djlen« 
"^  Č^i\c]\  ^^J^}^^  2^a|í^«wé;tQ,..^taiié.A.^4<»br^  Aláok^k 
Nomůieme  ale  oporainautí,  zmjxúti  se,  o  nc^ctrnosli, 
s  gakau  skoro  wesmés  česká  gména  psána  gsau ;  snad  by 
ani  indická-  ncbyřa  tak  zohyzdéna;  a  předej  český  ptawo- 
pis  nenj  ani  tak  wzdálen  gako  Kalkuta.  Nežádáme  ono 
pro  Němce  kabalistickéuujénj.  čárek,  ale  ^en  to,  Čcuíu  nor- 
málka uíj.  *  w.  N. 


Literfttara  ložieko -srbská. 

.  Posud  měli  Luzictj  Srbowé  tři  slownjkjv  aU 
íácbjř  dustajte^^jae  newybowjřl  potřebám  této  m}a« 
dé  literatury,  neb . Swotljkáw  gest  latinsko. srbský 
a  Branceliw  srbskb  -  latinsky ;  pročež  oba  málo 
upotřebitelné,  a  Bo$uw>  gsa  gen.  do  póla  wydár^ 
nic  nezpomů^.  Protož  nám  .welewjtána  gest 
zpráwa,  že  pan  Jordan»  známý  Jliterát  a  redaktor 
Srbské  Gitřenky>  od  budešinaké,  wratislawské  a 
lipské,  srbské  společnosti  ppbotně  gsa  podporo* 
;iváA>  pracuge  na  Ql)sjrném  Srbsko,  -  némeókém 
^lownjku,  čjm  se  bohdá  dokonal*  známost  srb» 
skébo  gazyka  negen  JXčmcíím  ale  i  rozeném  Sr. 
bům  a  ostatnjm  Slowanum  znamenité  usnadnj. 

'  Mimo  to  wychá/j  w  Budežjné  malý  Něme- 
cko-srbský  slownjk  od  Smoleře^  ten  wšak  dala- 
Ja>  nestač]^  gelikož  gcai  asi  dwanácte  archů  ob^ 
^ahowatj  bude. 

Wětšj  prospěch  očeká^vá,  se  od  p.  Fdrsfterowy 
.srbské  čjtanky,  gižto.pan  wjdawaiel,  učitel  na 
lipské  městské  škole  giž  .w  srpnu  minulého  ro» 
]ca  dp.  tisku  chy^taL      ,.      ,     ..  n.   ■ 


ííowé  knihy. 

Malá  Encyklopedie  Nauk.  Nókladem  českého 
museum.     Díl  2.  —  Wád.  Wladíwoje  Tomka 

'  néje  xeéné  éeéhé.  S  třemi  mapkami. 
W  Praze  1843,  w  komissf  u  Kronbergra  iŘíw» 
náČe.     Str.  3á9  w  ».  áe§.  za  45  kr. 

WlaMmiU    Přjtel  osiyěty   a  zábawy.    Wydá- 

wán  od  K.  L.  Štorcha.     Djju  1.   swazek  2* 

.      W  Praze,  tiskem  a  nákladem  J.  Spurného  1842. 

Offtello^  mmúřemj^  benátsky.  Truchlohrti 
w  pateru  gednánj  od  W.  Shakespeara,  přelo- 
žena od  Jak.  'Bud.  Malého.  W  Praze  1843. 
Tiskem  Anny  Špinkowé,  wedenjm  J.  B.  Malé« 
ho.    Str.  158  w  8.  za  48  kr. 


Digitized  by 


Google 


IIWIIT 


OBOBU  LITBBATUBT,    UUBNJ  A,  WBD. 


Čjslo  IV. 


(JPřJtoha  ku  Kwétům,') 


22.   února  1843. 


Literatara. 

Othelto  nutuřenjn  BenaUký,  Trachto- 
hra  od  Shakespeare,  přeložeoa  od  Jak* 
Bud.   Malého.     W  Praze    1843.     Ti- 

v  / 

skem  Anny  Spinkowé.  (Cjslo  III.  překla* 
díl  klassiku  wsech  národu  a  éasu,  wéd  a 
uniénj.3 

Wydawatelstwo  klassíkA  má  ta  welkau  zá- 
sluhu>  ze  třemi  posud  wyálymi  čjsly  swé  biblio- 
téky obecenstwo  české  seznámilo  s  třemi  básni- 
ckými  wjftečnjky,  we  swém  druhu  gedinými :  s  Ho- 
merem^  Thomsonem  a  Shakespearem;  tjm  zp&* 
sobem  obohatilo  skwěle  naSi  literaturu.  Shakes- 
peare zbudj  snad  neywětSj  auoastenstwj  u  náseho 
obeceastwa>  i  nenjf  u  nás  gíž  potřebj  tolik  bog& 
gako  u  Němc&  w  předešlém  stoletj,  než  ho  Les- 
sing  a  Herder  etc.  z  oparu  onoho  zmalatnělého 
šm}šlenj>  kterémuž  se  zdál  b^ti  Othello  djlem 
opilého  diwocha^  wystawili  na  tu  w^Sinu,  na  kte- 
réž nynj  stog»  ačkoliw  by  neškodilo,  kdyby  mu 
i  u  nás  někdo  cestu  připrawil  rozboretn  a  wjfkla- 
dem,  aby  wšude  našel  brány  otewřeny.  W  tom 
ohledu  magj  Němci  welkau  zásluhu,  a  musj  se 
řjcij  že  Shakespeare  u  nich  druhau  wlast  našel; 
tolik  pře  -  a  wykladatel&  se  u  nich  wyskydo,  že 
celé  bibliotéky  o  něm  se  napsaly.  G5the  a  Sha- 
kespeare magj  u  Němc&  swAg  zwláštnj  kultus. 
Celá  německá  dramatika  ale  také  w  slunci  Sha- 
kespearowského  ducha  wyrostla — Gdthe^  Schiller, 
Lessingj  Gerstenberg,  Leisewitz  etc.  magj  mu 
mnoho  co  děkowati.  Kyžby  také  u  nás  tak  bla« 
liodataě  p&sobil  swým  ožiwugjcjm  geniem! 

U  nás  arci  nem&že  nikdy  takow^  enthusías- 
mus  zbuditi  gako  u  Němc&  w  gegich  tak  nazwané 
»®turm*unb  I5raitgí)críobť/«  neboť  ty  časy  se  gíž 
newrátěgj,  a  mimo  to  ge  národnj  duch  náš  poně- 
kud giny,  ačkoliw  překonawá  sjla  genialnosti  i  to 
přemůže;  nikdy  ale  nenagdeme  w  Shakespearu 
saukmenowce,  gako  Němci.  Předce  wšak  nenj  po- 


chybnosti, že  se  u  nás  hlaub  zakořenj  a  žiwěgi 
ugme  než  u  FrancauzA,  kde  swau  půdu  nikdy  do- 
cela nagjti  nemůže*  Němec  má  také  překlad  usna- 
dněny, neboC  obě  řeči  z  gednoho  kořene  pochá- 
zegj  a  podobnýih  způsobem,  co  do  formy,  co 
do  fraseologie  a  celého  wywinu  se  utwářily; 
naše  řeč  má  swau  bohatau  deklinaci,  swým  pů- 
wodnjm  časoslowem,  swau  zwláštnj  skiadnau  a 
celým  swým  geniem  se  uchyluge  od  anglické.  To 
a  krátkost  Anglického  gazyku,  pak  sloh  Shakes- 
pearůw,  ten  Německý  dom,  plný  špiček,  ozwěnek, 
plný  her  we  zwuku  a  slowech,  ten  pathos,  to 
bohatstwj  na  obrazy  a  tropy,  to  geniálnj  překy- 
penj  a  celá  welkolepost  a  mohutnost  ducha,  dě- 
lá překlad  ze  Shakespeare  pracj  welmi  těžkatk 
Pan  Malý  oswědčil  swau  obratnost  a  wýtečnost 
našeho  gazyka,  kterauž  on  wprawiti  se  může  we 
íormy  neobwyklé.  Prwnj  překlad  Německý  Wie- 
landůw  zůslal  daleko  za  prwnjm  Českým.  Pan 
Malý  nepřekládal  sice  tak  wěrně,  gako  nynj  Němci 
Shakespeara  překládagj,  za  to  se  ale  tento  Český 
přewod  snadněgi  čte,  a  pozděgl  dá  se  i  tomu 
wyhowěti,  až  se  gen  wjce  sil  o  přewedenj  pokusj. 
Schwáliti  ale  nemůžeme,  že  p.  Malý  na  některých 
mjstech  obtjžem  se  wyhnul,  ano  někde  ge  i  wy- 
nechal.  Také  se  nám  zdá,  že  ge  básnická  ban^^í- 
tóst  někde  setřena,  zwláště  na  mjstech  bauřliwých  a 
tkliwých,  kde  šepot  a  hrom  se  střjdagj.  A  práwě 
w  Otliellu  ge  tak  mnoho,  o  čem  se  řjci  dá,  co 
Herder  o  pjsni  o  vorbé  w  něm  řekl,  že  ge  nepře- 
kladná  gako  wzdech. — WerS  p.  Malého  ge  až  přj- 
liš  swobodný — ba  pauhé  počjtánj  syllab.  Bylo 
by  k  přánj,  abychme  gednau,  co  se  weršowánj 
týče,  gíž  k  něgakému  sgednocenj  přišli.  Máme 
přjzwuk,  časoměru  a-^anarchiil^) 


*)  Ba  bohužel!  a  tuto  poslednj  v  iLaiclóni  kaut^  ga- 
Vo  wícsachwacugjcj  powocictí!  —  Dobrý  wcrií  (mysljni  co 
do  wmilecliiho  UoatUy  o  c<*Qe  hémnitké  ncnj  tdc  Iroét)  gc  u 
nás  wec  velmi  řjdká.  Neywěiiij  djl  báRDJkCi  naiich  ani  ne^ 
wj,  co  wcri  ge;  a  Čjsti  —  ďo&f e,  čint?  Česhj,  dle  prawého, 
w  národe  panugjcjho  spfttfobu  w  xnluwenj  řjsti  nedagj  «e 
skoro  žádné  plody  našich  wcr^otepců.  —  GesU    to  miscrný 


Digitized  by 


Google 


14 


Pan  Malý  připogil  ku  swómu  překladu  takó 
wyswětiugjcj  poznamenánj,  wzdy  ale  s  njm  se 
neshodugerae ;  k.  p.  na  str,  66.  nemusj  práwě  se 
wyrozumjwati  do  mé  duie ;  na  str.  87 :  Wlhká 
ruka  dle  staré  powěry  Lylo  znameqj  wiluost!  a 
prostopášnosti^  gak  z  mnohých  mjst  w  Shakes- 
pearu  wyswjtá ;  neraugj  tedy  zde  býti  mčkhá  rubih 
Některé  poznamenán]  ge  zbytečné.  To  wsak  gsau 
gen  maličkosti. 

Na  obálce  nám  p.  Malý  slibuge  zase  nowau 
dramu  Shakespearowu :  Konec  wSe  naprawj,  na 
gegjžto  brzké  wygitj  se  zagisté  každý  tesj. 


Pod   společným  titulem: 

y^ZreadU  Utioota  na  wýchodni  Ewropě^ 

začtal  p.  Ki$rel  Wladislap  Zap  vydávati  sbírku  sibavno- 
poudaých,  meniich,  vétáich^  dílem  pilvodnícbi  dílem  pre- 
loienýoh  prací,  nákladem  slovútoS  xnámébo  knihkupectví 
CalvoYskóho,  jejížto  první  částka  právě  tuty  dni  na  svétlo 
ryihí,  opatřena  jsouc  svláftním  názvem : 

Obrazgt  powésii  a  aneNaotg  z  národ- 
niho  a  společenského  xiwota.  Z  pir- 
wodoích  zřídel  w  češtinu  přewedl  aáestawil 
K.  nriaa.  Xup.  Swazek  I.  W  Praze  1843, 
a  Jana  BohHmíra  Calve  (^tiskem  J»  Pc»pi-» 
sila),  na  pěkném  bílém  papíra,  welký  12., 
VIII.  a  171.  Cena  40  kr,  na  str. 

V  zajímayém  proslovu  vyjadřuje  se  p,  spi- 
sovatel  o  příčinách,  kteréž  jej  k  tomu  přiměly, 
aby  podobné  dílo  podniknul.  Dvě  jsou  hlavni : 
jedna  aby  nás  seznámil  s  duchem  i  životem  a 
rozmanitými  zajímavými  úkazy  slovanských  náro* 
dův,  tak  jak  to  pravdivá  známost  a  šetrnost 
těch  v^ci  iádá,  a  nikoli  jak  nám  to  zlomyslná 
vůle  jizlivých  cizinců,  byť  dosti  půvabně  papri* 
kou  novomódního  vtipu  a  moderní  malioi  oko* 
řeněné  presentuje;  —  druhá  pak^  aby  vyhověl 
jedné  z  nejdůtklivějsích  potřeb  literatury  naSí, 
množe  počet  spisů  k  příjemnému,  srdce  šlech- 
tícímu čteni  určených,  chráně  se  ale  při  tom,  si* 
řiti  hojně  beztoho  rostoucí  překlady  ducha  a 
života  cizího,  kteréžto  jen  k  hubení  našeho  ná* 
rodního  pocitu  přispfvaji.  Podniknuti  p.  Zapa, 
kterýž  z  Musejníka^  z  Vlastimila  i  z  těchto  listů 

ůkas  powrchnjho  V  wííci  prohledán],  něho  ledabylého  při* 
Inulj,  a  »asluhowalo  by  gednau  d&kladného  probránj. 

fie4. 


sám  jakožto  dobrý  pozorovalcl  i  Učitel  cizích 
mravů  a  způsobů  chvalně  známý  jest,  narodilo 
se  ha  Sfastné  myšlénce,  a  věru  jest  i  tento  náš 
ve  Lvově,  mezi  Poláky  a  Rusíny  bydlící  literát, 
co  do  jazykových  Vťdonioslí  i  vlastnozračných 
známostí  vícera  slovanských  kmenů,  před  jinými 
schppen^  aby  k  šťastnému  vyvedeni  dospěli  mohl. 
Y  prvním  tomto  svazku  podává  nám  obrazy  a 
nákwsy  pod  názvem;  f^Bmtffyy  SWMiocwir,  Jter- 
dyčov,  Vjezd  do  Berdyčom^  Baragolsivo  a  Kyjev  • 
ěké  kontrakty,  *  pak  anekdoty :  » Kopernik  Polák 
cíli  Němec,  Pohřebiti  tW,  Nenadálá  hosíinnost^ 
Ze  života  mého  dědečka,  Napoleon  n  SvařendSti 
Židé  a  Zlomek  z  vypravowlnt  starého  polského 
šlechtice  f^  a  konečně  delší  po  Vést:  nTuniza* 
natvangu.  Jak  viděti,  jesl*  obsali  dosti  hojný  i 
rozmanitý,  vypravování,  jakož  u  Polských  a  Ru- 
ských spisovatelů  zvyklí  jsme,  živé  a  plné  bar* 
vitostí,  řeč,  o  čemž  se  naopak  čtenář  sám  nej- 
lépe přesvědčí,  dosti  ^snadná  i  čistá. 

Co  by  se  první  této  částce  počatého  díla 
vytýkati  mohlo,  a  o  čem  p.  přek.  sám  již  zpo* 
míoá,  jest  zajedno,  že  se  všecky  Články,  posledoi 
pověst  toliko  vyjímaje,  nazvice  jen  Polského  a 
jmenovitě  polskošlechtického  života  týkají,  za  dru- 
hé, že  p*  přek.  oblíkaje  díla,  .mající  Polského 
ducha  i  mravy  naznačiti  do  roucha  Českého,  lec- 
kde ,  a  zvláště  v  titulaturách  a  společenských  prů* 
povídkách  také  polštině  prosvitati  dal.  Na  tuto 
poslední  nech  odpovi  překladatelova  vlastni  slo- 
va:  »Ale  což,  praví,  mám  k  vůli  jazyku  učiniti 
originálu .  násilí,  nejdůraznější  scény  svléknouti 
z  jich  dojímavého  roucha,  ujímaje  jim  barvitosti 
a  místnosti  u  vyslovení  ?  Jsem  toho  míněni,  že 
sji  ze  spisů  v  slovanských  nářečích  složených, 
v  českých  převodech  leccos  při  stavění  a  vybí- 
rání slov,  pokud  se  to  grammatické  stavbě  na- 
šeho jazyka  naprosto,  nepříčí^  dovoliti  můžeme 
a  to  nejwíce  v  dialogách  a  titulaturách,  •<—  —  tím 
spíše,  pakliže  jasnost  mluvy  tím  nic  netrpí:  což 
se  i  v  jiných  jazycích  z  ohledu  cizorodných  titu- 
latur  děje. « —  V  tom  se  my  s  ním  docela  srov- 
náváme, ostatně,  udělal-li  toho  někde  více,  než 
se  snad  nám  aneb  jinému  právě  zapotřebí  zdá» 
aneb  mohÍJi  snad  zde  onde  sobě  lépe  pomoci, 
původní  barvy  a  vlastního  jazyka  více  došetře : 
to  věru  ani  jemu  ani  jeho  spisu  na  ujmu  býti 
pemůže.  .  UčiniMi  některým  mnoho,  naleznou  se 
i  jiní,  kterýmž  málo  učinil.  V  podobné  řeči  ne- 
lze hned  mim  obecně  platnou  naleznouti  a  tepr- 
va  častější  kolísání  jazýčka  váhu  do  stání  přivede. 

Co  se  pak  onoho  prvního  týká,  slibuje  ňám 


Digitized  by 


Google 


15 


p.  přek.  sám,  že  coby  se  při  prvnfm  svazku  je- 
dno tvárné  jšiho  zdálo,  ve  druhých  napraveno  bu- 
de ;  ostatně  shledá  ale  čtenář,  že  právě  tolik  té 
vad^,  jak  se  svědomitý*  překladatel  obává,  ani  v  prv- 
ním tomto  dílci  se  nenachází.  Co  bychom  my 
tomu  ještě  vytknouti  mohli,  to  se  ale  jen  dvou 
nebo  tří  ČlánkA  týká,  jest  jistá  rozvláčnost,  jaké- 
si novomódní  padání  přes  samé  řeči,  kteréž  na 
kolika  místech  čtenáře  zadržuje;  to  však  jest  va^ 
da,  s  kterouž  se  i  v  jiných  a  nejoblíbenějších 
spisech  potkáváme  a  kteráž  jen  jako  zrcadlem 
moderního  života  jistých  vzdělaných  třid  se  uka- 
zuje; spis.  odbyw  tyto  prázdné  a  předce  při  vy- 
líčení celého  národního  života  neodbytné  quasi- 
illustríty,  odpočine  si  pak  i  se  čtenářem  v  zalíbeni 
tím  bezpečnějším  na  čerstvém  vzduchu,  u  pro- 
střed oněch  přirozených,  novotou  i  silau  zajíma- 
jících úkazů,  na  něž  ony  krajiny  s  obyvatelstvem 
svým  tak  bohatý  jsou.  Ostatně,  jak  se  dozvídá- 
me, hodlá  p.  sp.  sbírku  svou  budoucně  i  původ- 
ními pracemi  obohatiti. 

Doufáme,  že  Českoslovanské  obecenstvo  dá- 
rek tento,  od  věrného  krajana  až  v  pokrají  Visel- 
ském  uchystaný,  vděčně  přijme,  i  váženému  knih- 
kupectví Kalvovskému,  kteréž  nákladem*  svým  o 
zrostnutí  naší  vlastenské  literatury  přičíněti  se 
počíná,  k  podobnému  dalšímu  a  rozšířenějšímu 
podnikání  chuti  dodá.  S  jeho  obětí  to  nebude, 
neboť  v  málo  kterém  spisu  najde  tolik  rozmani- 
tosti^  tolik  názoru  na  život  cizí,  nám  předce 
tak  blízky^  málo  spisíí  nalezne,  z  kterých  by 
tak  rozmanitý  duch  i  tón  na  něj  vanul  jako  zde, 
kdežto  od  elegicko  •  idyllického  líčení  k  roz- 
marnému, od  obrazu  domácího  života  k  násti- 
nům polohistorickým  kráčí  a  spolu  hezkou  řadu 
spolukmenovních  spisovatelů  pozná,  tak  že  se 
spis  tento  i  jaksi  jako  nějaká  anthologie  jinoslo- 
slowanských  spisovatelů  považovati  může.  Vy- 
dání náleží  k  nejouhlednějším,  kterýchž  máme; 
a  tak  mnoho  štěstí  i  rychlý  postup  k  chvalnémiu 
i  prospěšnému  účelu  1  JjT*  Šf* 


JPomnénlsy  na  roh  É843.  V  Praze.  Tisk /ar. 
Pospiiilaj  rytiny  od  Vád  Merhlasa.  Ve  32., 
na  velíně,  str.  44.  Cena  30  kr.  na  str.  K  do- 
stáni v  Expedici  Květů  a  v  giných  knihku* 
pectvich. 

Čtenářstwa  nHemu  gMu  dogixta  tukmj  on/  něžné 
knjlečky,  kterci  se  gako  památkj  na  obljbené  pražské  spo- 
tečeiifké  bály  České   oda  dwau   let  wydávagj,   a  wjme,  ie 


se  we  mnobVch  krásnVcli  rukaú  co  milé  pamÁtky  ácfrntS 
chowajy.  Předeilé  dwoge  Porant^nky  podaly  nám  plody 
básnjkuw;  lelosnj  vjlag]  k  nám  8  ntlokrásnými  kwjtky  poe- 
tickřho  ducha  spanilých  dcer  wlasti,  a  led  gest  \rbni  na 
páaocb,  aby  wsácný  dar  ten  —  doprege-U  gim  ho  ginak 
aneb  šťastná  nábuda,  aneb  pHspjscnj  —  tjm  wcrnřgi  a  sta- 
rosUiwt^gi  uschowali.  Osmnáctero  panj  i  panen  podawá 
sde  dary  swé  na  oltář  itlasti,  a  Musa,  ctjc  spanilost  i  wla- 
stcncctwj  gegich,  nemčla  k  nim  wéru  ruku  skaupau.  Né- 
které  z  básnic  zde  se-wyskytugjcjch,  gsau  sice  giž  od  gi- 
nud  známy;  wétsj  gich  ale  částka  wystupuge  sde  poney- 
prw  pi*ed  obecenstwo,  při  Čemito  neypřkněg&j  gest,  že  dwé 
nebo  tfí  wygmauce,  n^ecky  ostatnj  prawým  swým  gménem 
k  radostnS  ge  pozdrawugjcjm  kxaganům  se  biáéj.  Gméoa 
gegidi  gsau:  BožisL  Swohodowa,  Marie  ÓueM,  Marie  Po^ 
spjiilQwa,  Wlastim.  R^lithkwn,  Bohuši.  Ragská,  Dobro m. 
Rettiyowá,  Rosalie  a  Wlastim.  Rymawěká,  Slowanky,  Aut. 
Semerowá,  Ludm.  Tichá,  Ant.  Snlowa,  Zdenka  a  Milada 
Nčmeííkowé,  Zdenka  z  íVasti,  Milina  Hlawsowa,  Njna  nerh" 
stown,  Marie  Hoikowň,  a  K.  N.  Slowmikaf  i  wjccgínych 
by  se  bylo  zagisté  gestfi  připogilo,  kdyby  snad  čas  a  účel, 
kterýž  zde  widycky  k  gakémus  překwapcnj  prohljzcti  mu- 
sj,  wřtsjho  rozblá^enj  podniknuté  sbjrky  po  Praze  i  na 
wenkow  byly  dopustily. 

Útlá,  wraucj  k wlasti  láska  wane  skrze  prostomilé  tyto 
bášnč  gako  hlavmj  tón,  blaho  i  sármutek  něžné  milosti  strj- 
dá  se  rozkolné  s  obétovrným  zanjcenjm  tjmto ;  celek  opra- 
wdu  musj  na  naiince  mocj  diwotwomau  a  překwapugjcj 
pfisobiti,  gako  bohyně  olympické,  zgewiwij  se  pogeduau 
pied  užaslým  Parídem,  nad  nčhož  Jtám  nesaadnčgi  gest  u« 
réiti,  kteréž  se  zlaté  gablko  krásy  aneb  ratolest  wjtězstwj 
prířkaauti  má.  Wéru  úkaz  to  wzácný  a  nade  wíi  mjru  potii- 
jíugjcj,  widétiy  kterak  uďechtilé  ty  sestry  naáe  celau  du.4j, 
wsemi  silami  swými  k  drahé  wlasti  Inau,  gak  zde  gemno- 
citnýmiy  onde  plápolnými  slowy  lásku  swau  k  nj  proge- 
wugj,  gak  tu  hrdými  slowy  k  nj  se  přiznáwagj,  onde  z  krás 
gegjch  se  třaj,  tam  nad  spánkem  a  nedbalostj  giných  žaln« 
gj,  aneb  i  horliwě  družek  swých  kstegnémn  wlasti  milowánj 
powzbuzugj.  Nesmjme-liž  zakládati  Sobě  na  tom?  Nemů* 
ie-liž  nhS  národ  hrdý  býti,  máge  dcer  takowých?  A  gacj 
budau  mužowé,  widaucc  pijklad  takowý  sester  swých  a  ne- 
chtjce  od  nich  dáti  se  sabanbiti?  Těime  se,  že  u  wlaat  a  ten 
národ,  gelioi  matky  a  dcery  ukowé  city  pěstj,  nikoli  k  úby* 
těm  aneb  k  záhynu,  nýbrž  radostné  obnowé  a  kn  krásnému 
rozkwétu  kráčj.  A  ty  city,  které  zde  gedny  sladkými  a 
wábiwými  zwuky  na  weřegnost  pronájíegj,  ty  žigj  we  steg- 
vjeli  srdcjch  giných,  stegnau  snahu,  stegnau  wraucnost  pro- 
l^wugjcjch,  kteráž  byť  i  swětu  a  weřegnosti  nepoznaná  z&- 
Stáwagjc,  we  swatyni  domácnosti  a  we  kruhu  společenských 
8wazk&  zdárně  swjtj  a  zahrjwá. 

Máme  geště  wjce  o  Poměnkách  powědjti?  Oprawdu 
ft  radostj  bychom  to  učinili,  a  neradi  se  od  nich  laučjme, 
ale  —  mjsto  nedowoluge.  To  tedy  gen  k  tomu,  Že  gedtě 
gistý  počet  exemplářfi,  nad  potřebu  bálowan  tiltěný,  k  do* 
stánj  gest ;  Že  celé  wydánj  k  neyskwostněgljm  náležj,  a  že 
i  do  predege  wdjm  tjm,  gak  na  bále  bylo,  ae  opathlo.  K.do 


Digitized  by 


Google 


16 


ge  chce  — a  káoi  hj  ge  neclitSl  ?  —  nech  ti  pHxpj^*  ^  na 
dlauho  stačj  sotwa  pozůstalý  počet  výtiskftw.  —  Wám, 
\rxácné  dcery  Mus  a  wlavtí,  na  roUaudenau  wrau<j  djkj  a 
časté  podobné  shleJánj  !  ^  ntotth. 


Zena. 

Plinius  mladší  živ  jsa  na  svém  statku  t  Itá- 
lii měl  souseda,  jenž  nakažlivou  nemocí  velice 
se  rozstonal.  Jeho  manželka,  vidouc  jej  velice 
trpícího,  a  zbavena  vsí  naděje  opětného  pozdra* 
véní  manželova,  aby  se  usmrtil  radu  mu  dávala. 
Nemysli  si,  m&j  miláčku,  dí  k  němu,  že  se  tebe 
zprostiti  žádám.  Vždy  tebe  nemocnému  i  zdra* 
vému  věrna  z&&tanu,  všady  tebe  následovati  chci. 
Že  pak  ona  nemocí  zdraví  svému  uškoditi  ne- 
mohla,  třeba  že  je  nejméně  ochraňovala,  vymysli- 
li si  obadva  manželé  do  moře  se  vrhnouti,  a  že 
choť  nemocného  obětí  zahynouti  chtěla,  svázav- 
še těla  svá,  oba  oumysl  vykonali.  Bylať  pak  že- 
na ta  z  nízkého  rodu  pošlá,  a  u  těchto  lidí  ne- 
nj  wždy  dobroty  a  setrvalosti  naleznouti. 

Jiné  dvě  ženy,  jichž  za  příklad  uvésti  mí- 
ním, jsou  rodu  šlechtického   a  velmi  bohatého, 

0  jakémž  se  domnívá,  že  pěstí  a  krásí  ctnost  i 
mravnost,  poněvadž  nižšího  lidu  jest  vzdělanější. 
Arria,  choť  Caecini  Paety,  paní  konsulámí,  byla 
matkou  dcery,  kterouž  provdala  za  Troefa  Paeta^ 
muže  ctností  za  císaře  Nerona  velmi  proslulého. 

1  stalo  se,  že  Caecinus  Paeta  od  lidí  císaře  Clau- 
dia po  úplném  pobití  Skribonovu,  jehož  stra- 
ny se  držel,  do  vězení  vlečen  byl,  a  tam  aby  jej 
následovati  mohla,  prosila  Arria  lidí  Glaudiových, 
že  na  své  outraty  jej  opatrovati  bude,  a  tak  že 
by  mnoho  uspořiti  mohli.  Nedovolili  to  ale  pro- 
síci manželce,  a  ona  tedy  následovala  manžele  na 
loďce  rybářské  až  do  SÚavonii.  Za  toho  času  u 
přítomnosti  císaře  blížila  se  k  ni  Junia,  vdova 
Skribonova  velice  přívětivě ;  ona  ale  jí  odpově- 
děla: Jakž  mám  s  tebou  mluviti,  tebe  pošlou* 
chati,  na  jejímž  kHnu  Scribonius  usmrcen  byl,  an 
ty  dosavád  jsi  na  živě?  Když  oumysl  její  sebe 
usmrtiti  se  vyzradil,  zeť  neustále  ji  žádal,  aby  od 
oumyslu  upustila.  Chtělabys,  pravil,  aby  dcera  tvá, 
moje  choť  totéž  učinila,  kdybych  osud  twého  mu- 
že snésti  musil?  Zagisté,  odvěce  Arria,  byl-li  jsi 
5  choti  svou  tak  živ  jako  můj  se  mnou.  Sna- 
dno vám  jest,  mluvila  k  svjfm  strážcům,  dopustiti, 
abych  ohavneji  zliynula,  ale  mne  z  toho  zdržeti^ 
to  nedokážete.  Řkouc  to  vrazila  hlavou  o  zeď, 
že  dlouhý  čas  nemocna  ležela.    Že  však  manžel 


její  u  vězení  té  srdnatosti  nebyl,  aby  se  byl  sám 
usmrtil,  šla  k  němu  na  rozkaz  císařův   a  vzavši 
mu  dýku,  již  při  sobě  nosíval :    Hle  Paete,  zwo- 
lala,  čiň,  co  já  činím !  a  s  těmi  slovy  vrazila  tcel 
pod  srdce,    a  vytáhnouc    jej    podala    manželovi 
řkouci  tato   nesmrtelná  slova:    Paete,  nebolí  to! 
Na  to  zavraždil  se  Paeta  stydě  se,  že  k  tomu  tak 
drahého  a  šlechetného    přikladu  potřebí  měl.  — 
Pompeja  Paulina,  mladá  a  šlechetná  Říman- 
ka,  provdala  se  za  Senecu.     Nero,  nesprávný*  jeho 
vychovanec,  poslal  i  k  svému  učiteli  satelity  s  roz- 
kazem,  že   se  života  zbaviti   má;    což   za    těch 
časů  milostivým  císařům  jen  poručiti  se  ráčilo. 
Seneca  mírně  vyslyšev  ukrutný  rozkaz,  žádal  pa- 
pír na  zhotoveni  poslední  vůle  své,  ale  nesměl 
ani  tu  vyjeviti;  dí  přátelům:  An  vám  ničeho  od- 
kázati nemohu,  zanechávám  vám  nejdražšj   svůj 
poklad,  pravý  obraz  mravil  svých.    Přátelům  ne* 
smírně   hořekujícím  lál,    pravě:    Co    prospívalo 
u  vás  mé  naučení  o  moudrosti?    Kdež  jsou  její 
zásoby,  nashromážděné   za  mnoha  let  proti  ná- 
padům  neštěstí    a  zloby?    Což  jsme  nepoznali 
ukrutnost  Neronovu?     Kdo  bratry  své  a  matku 
zavraždil,  i  učitelů  utratiti  musí.    Řka  to  obra* 
til  se  k  manželce  a  srdečně  ji  obejma  žádaly  aby 
trpělivě  osud  snášela.     Nezneucti,  duše  má,  smrt 
mou  pláčem,  čímby  jsi  dokázala,  že  jsi  mne  více 
milovala,  než  dobrau  o  mne  pověst  a  učení  mé ! 
Na  to  Paulina  zpamatovavší  se  odpověděla:    Ne- 
mohu   Seneco,  nemohu  tebe  opustiti ;  tvůj  ctno- 
stiplný  život  nemá  u  mne  účinku  nedojíti!    Ty 
jsi  mne  naučil  umříti — akdy  bych  to  raději,  ctnost- 
něji  a  krásněji  mohla,  nežli  s  tebou  umírajíc? — 
Obávaje  se  Seneca,  aby    Paulína  po  smrti  jeho 
svévoli  a  ukrutnosti  císařově  za  obět  nepadla,  žá- 
dosti její  odolati  nemohl.     Nuže,  odvěce,  svoluji, 
ale  chvála  a  vznešenost  činu  náleží  tobě.     Napo- 
tom  otevřely  se  jim  nožem  žíly.     Seneca  již  stár 
a  nemaje  tak  těkavé  krve   do  vody  položen  býti 
musil.   I  to  nezpomohalo,  i  vzatý  jed  méně  k  srd- 
ci se  prodral.     Tak  těžce  trpě  svolil,  aby  manžel- 
ka do  jiného  pokoje  odnesena  byla.    Dozvěděv 
se  toho  Nero  a  obávaje  se,  aby  smrt  Pauliny,  s  nej- 
přednějšími rodinami  Římanskými  zpřízněné,  vý- 
čitek a  výhrůžek  mu  nezpůsobila,  a  nemaje  ženu 
tu  v  nenávistí,  odeslal  vší  čerstvostí  rozkaz,  aby 
zachována  byla.    Paulina  již  bez  sebe  ležíc  nevě- 
domá, od  koho  zachována  jest,  opět   obživla;  a 
dle  učení  Senekova  život  mravný  vedla. 


{Dohon^np,) 


Digitized  by 


Google 


■iwin 


E  OBOBU  I.ITBBATUBT,    UBIBNJ  A  WBD. 

Čjslo   V.  {tVJioha  nu  Kwětům*')  8.  března  1843. 


Krátký  přehled  literatury 
w  roce  1842. 


{Pokradowánj, } 


Filosoíie  gestneystaršj  wědsu  tak  stará  skoro^ 
gako  člowéčenstwo  samo^  ačkoliw  gméno  mladšj 
gest ;  j)rwnj  tušenj  a  hledánj  Boha  ge  filosofie^ 
dřjwe  než  Thales  o  tělesném  swětu  hlaubati  začal« 
Ne  tak  nazwané  praktické  wédy»  nýbrž  neyodtaže- 
negšj  oeydřjwe  se  pěstowaly,  hwězdoslowj  a  bo» 
howéda ;  člowčdenstwo  z  nebeského  a  ne  ze  zem* 
ského  pólu  začalo  se  wywinowati^  gakž  Hamann 
prawjj  onen  hluboký  a  temný  >SDtagUé  OUé  31oxp 
ben</  že  zahradnictwj  bylo  dřjwe  než  rolmctwj« 
zpew  dřjwe  než  mluwa  etc.  Wéda  newyrostla 
z  břicha,  tedy  ge  marné  ono  mluwenj,  že  íiloso* 
fie  nemá  žádného  [užitku.  Ačkoliw  to  ge  lež,  ne* 
bo  wplyw  gegj  na  státnj  wédy,  dégepis,  přjrodni* 
ctwj,  wůbec  na  celé  utwářenj  žiwota  ge  tak  patrným 
že  se  ani  zapřjti  nedá ;  a  kdyby  to  nebylo  přede,  by 
měla  swau  wěcnatost;duch  musj  se  rozwinautí,wy* 
článkowatibezewšehoptanj  kcetnuf  gef  to  wnitřnj 
nutnost,  řjáe  dušewnosti,  gako  ona  tělesností,  roste 
giným  arcipoehodem.  Mohau  býti  potřebnegsj,  ne* 
wyhnutedlněgšj  wěci,  neykrásněgšj  ale  a  neywětšj, 
co  člowéčenstwo  má,  ge  filosofie  a  poesie.  Apráwě 
ta  prwnj  u  nás  tak  málo  pěstitelů  a  přjzniwců  má. 
Slabost  a  bázeň  ge  toho  přjčina,  někdy  i  nenáwist 
a  zaufánj  nad  prawdau.  Schelling  arci  prawj,  že 
ge  prawda  lehká,  filosofie  ale  zagisté  to  nenj,  chůze 
w  auzkém  logickém  střewjci  ge  obtjžná  a  bog  s  my* 
šlénkau  nesnadný  (gak  prawj  Schelling,  že  wedl 
třidcetiletau  wognu  s  myšlénkau)  a  howěnj  na  sta- 
rém náwyku  ge  tak  sladké.  A  práwě  filo/sofie  to 
gest,  kteráž  pokoge  nedá ;  w  n j  ge  wěčné  puzenj 
ku  předu ;  kdo  gednau  do  spekulatiwnjho  stroge 
přišel,  musj  dál,  aneb  uklauznauli  nazpět  do  bez* 
prostřednjho  žiwota.  Mimo  to  nenj  k  žádné  wě- 
dě  třeba  tolik  samočinnosti,  gako  k  filosofii ;  zde 
přestáwá  wjra  a  učenj  se ;  myšlénka  musj  se  zro- 


diti z  twého  ducha ;  co  si  sám  nedobudeš,  nemáS 
w  této  wědě  ;  ona  ge  Sokratowa  Mouvtquí,  pomá* 
há  gen  k  porodu  syna  swěda.  Zde  přestáwá  wše* 
oko  tradere,  proto  ge  ona  také  wčdau  esoteri* 
ckau;  genom  wýsledky  ze  swatyně  se  mezi  lid 
dostanau,  wšak  giž  přestaly  být  filosofij ;  gegj  ta- 
gná  djlna  zůstane  zastřena,  co  zwláště  platj  o  no- 
wěgšj  Hegelowské,  kterýž  gí  nechal  zamrznauti 
w  nepřjstupném  ledu,  gak  se  řeklo.  Z  toho  se 
dagj  wyswětliti  báchorkowité  o  nj  powjdačky; 
některý  plawec  o  ni  zawadj  a  když  domů  přigde^ 
wyprawuge  swému  lidu  diwy  a  hrůzy,  a  lid  se 
křižuge  před  Antichristem.  Tudjž  ta  bázeň  w  ney* 
nowěgiijch  časech  před  nj,  ačkoliw  Hegel  pořád 
ugišfowal,  že  má  filosofie  dobré  swědomj,  že  se 
nemusj  giným  wědám  a  ůstawům  z  cesty  wyhý- 
bati.  Mluwj  se  o  neodolatelné,  rozdrcugjcj  moci 
myšlénky;  té  wšak  nenj  se  co  báti,  ona  rozkotá 
gen  to,  co  ničemné  gest,  co  giž  w  sobě  smrt  nosj. 
To  se  musj  tělesnau  silau  proti  nj  zatarasiti,  po- 
ctiwost,  wěcnatost  gi  může  směle  do  žiwého 
ohně  prawdy  postawiti.  Mnohý  arci  také  na 
filosofii  zanewřel,  že  ho  nepožehnala  ale  zchro- 
mila w  zápasu ;  stalo  se  mu  co  učedinjku  kauzel- 
njkowu,  wyřknukě  slowo,  nemohl  se  ale  wýgewů 
zmocniti;  wyšel  na  dobrodružstwj  a  špatně  po- 
chodil. Konečně  musjm  podotknauti,  že  ostatnj 
wědy  filosofii  drzost  wytýkagj;  neboť  ona  chce 
nynj  slauti  wědau  na^e^oxv^^  a  hledj  ostatnjm  sil- 
ně na  prsty,  kára,  žádá,  poučuge  a  do  wšeho 
mluwj,  nebo  práwě  w  poslednj  době  obgem  swůg 
až  do  neskončenosti  rozšjřila,  wšecko  ge  gj  před- 
mětem, o  wšera  se  filosofuge,  a  to  zbudilo  ne* 
náwist  sester  ostatnjch  na  mnohých  mjstech,  zwlá- 
átěge  mrzj  ono  nowé  konstruowánj  pogemů;  me* 
tafysickým  hohus-pohusem  chce  prý  udělati,  na 
čem  se  ostatnj  nahmoždj  w  pólu  twáře.  Nawzdor 
wšemu  tomu  kráčj  ale  pořád  dále,  a  giž  i  naš^ 
hranice  překročila.  Kldceloíoi  náležj  ta  zásluha* 
že  gi  uwedl  u  Čechů  (k  Polákům  se  dostala  o 
něco  dřjwe  Tretowským,  Czeskowským,  Libeltem 
etc),  nebof  co  se  před  tjm  u  nás  toho  druhu 

Digitized  by  VnOOQiC 


IS 


obgewflo^  bylo  toliko  cwičenj  we  zbrani  myšlén- 
kowé  (Markowa  logika  —  dle  pogemu  Hegelowy 
logiky  ge  ona  arci  neyprwněgšj  část  filosofie).  Klá- 
cel  nám  podal  několik  pogednánj  w  Musegnjku: 
o  komickém  f  uflastenectwj  a  kosmopolitismus^ 
tlak,  puT^enjySwéwolnoět  a  náhozensiwj^eidaroZ" 
tím,  a  spis  sám  o  sobě  Mostek.  NcK^jtjm  w  so- 
bě powolánj  rozebrati  saustawu  *a  w^sledky  geho 
bádáaj  (a  také  by  to  meze  tohoto  přehledá  lite- 
rárnjho  překrodilo)^  neb  ge  to  wěc  na  rozwáženj, 
ledabylo  úsudek  pronésti  o  djle  filosofickém,  a 
lúimo  to  práce  Klácela  doswědčugj  gadrúau  zmu- 
žilofit,  přjsnau  logičnost,  ducha  bohatého  a  hlu- 
boce wzdělaného,  gsau  prowáté  přjmym  a  prj- 
sným  mrawnjm  smeyšlenjm^  že  i  tenkráte^  kdyby- 
chom gine  náhledy  měli,  s  welkau  ^etrnostj,  opatr- 
nostj  a  oprawdiwostj  bychom  progewili  ge  museli. 
Zde  nám  buď  gen  dowoleno  zmjniti  se  o  geho  po- 
gemu  filosofie,  o  geho  náhledu  o  wlastenectwj  a  přj- 
rodě.  Dle  našeho  zdánj  ge  pogem  geho  o  filosofii 
pfjlii  auzký.  On  má  onen,  kterýž  práwě  Jako- 
bilio  škola  wystawila  aneb  aspoň  neywjce  zastá- 
wala:  že  ge  filosofie  wěda  o  nadsmyslném,  Po- 
gem nadsmyslného  ge  neurčitý;  gak  geg  Klácel 
wystawil,  newystačj  k  auplnému  dosažen]  poge- 
mu  filosofie.  Herbart  prawj,  že  nezáležj  na  ob- 
sahu pogemu  při  filosoFowánj,  genom  na  zp&so- 
bu,  gak  se  pogemy  k  wědě  wzdělagj.  (Filosofie  dle 
něho  ge  wěda,  kteráž  powstane  pauhým  wzdělá* 
njm  pogemťi  »burdSi  bíof  e  Scarteítung  ber  Segríffet; 
o  wšem  se  muže  filosofowati ;  pauhým  wzdělánjm 
86  lišj  od  matematiky.) 

Gak  daleko  myšlénka  sahá,  tak  daleko  sahá 
také  filosofie.  Klácel  ob  mezil  gegj  pogem,  abych 
řekl,  proti  wšj  praxis  philosophiae  i  neboť  práwě 
onau  óástj,  kterau  wylučuge,  wýslowně  filosofij 
přjrody,  založil  se  počátek  té  wědy  Thalesem, 
neboť  geho  saustawa  ge  tak  nazwaná  fisikálnj. 
Anaxagoras  měl  gíž  tu  welkau  myšlénku,  že  w  přj- 
rode  ge  yoííř  (mysl,  rozum),  aokoliw  gak  Platoa 
prawj,  newěděl,  co  tjm  wlastně  chce. 

Opomineme  střednj  filosofii,  a  obrátjme  se 
k  neynowěgšj.  Neyskwělegšj  stránka  Schellingowy 
Školy  ge  od  Klácela  wylaučená  Část.  Známo,  že 
Hegel  má  na  3  částky  (gako  wšecko  we  saustawě) 
rozdělenau  sauslawu?  neboť  dle  něho  má  myšlenj 
(ba*  Dcnfen)  tři  momenty:  1)  idea  sama  pro  se- 
be (on  unb  fůr  fídSi)^  2)  we  swé  zewnitřnosti,  ob- 
jektiwnosti  (tu  í^rem  Slnber^fcín),  3)  ze  zewnitřnosti 
do  sebe  se  wracegjcj ;  a  tolik  odwětwj  má  geho 
wěda  fia^e^o/fiy  t  logtku  (spolu  we  smyslu  metafy- 
9\]iíj),  filosofii  přjrody  (neboť  přjroda  ge  idea  w  ge- 


gj ginakosti  (8lnberéfeín)  a  filosofa  ducha  C®tk 
fleépt)i(ofo))Í)fe)«  Tak  giž  puzenj  temné  w  neyprw- 
něgšjch  mudrcjch  priwedlo  ge  k  obádánj  přjro- 
dy; nejTpopuláměgÉij  pogem  filosofie  (že  hledá 
prawdu)  gi  k  nj  poukazuge,  neboť  téi  o  nj  má- 
me myšlének,  w  nichž  prawda  a  lež  b;fti  musj 
(které  se  musj. rek tifikowati  (dleHerbarla),wytřjbiti 
z  odporu;  ona  musj  býti  wýtworem  ducha,  které- 
hož nagjti  máme,  a  celá  praxis  pkihsophica  mi- 
mo to  zastáwá  Klácelem  bez  dokázánj  nutnosti 
logické  wylaudenau  část  filosofie.  Klácel  wůbec 
tau  wřelostj  nemiluge  přjrodu,  gako  ostatnj  zá- 
gemy  člowěčensiwa,  on  gj  nepřege,  té  welké  ma- 
tce (lak  gi  temné,  ale  hluboké  puzenj  nazwalo), 
a  geť  předce  wtělené  slowo,  od  gehožto  poznánj 
člowéčenstwo  snad  neywjce  očekáwati  muže;  ne- 
boť w  nj  ge  mjr  a  uspokogenj ;  gasnost  a  zdra- 
wota  názoru  může  gen  odtud  wycházeti^  ona  ge 
kontrolla  spekulacj. 

(PohraéowánJ.) 


Literatura* 

Vrtasiimih  Prjtél  oswětý  a  zábawy.  Wy*- 
dáwán  od  K.  Storcha.  Djlu  prwnjho  swa^ 
zek  druhý.  i843. 

Po  dlauhé  přestáwce  obgewil  se  zase  swazek 
tohoto  obljbeného  spisu.  Ge  to  wěc  welmi  ško- 
dliwá,  že  se  periodická  literatura  u  nás  dařiti 
nechce,  a  práwě  ona  držj  obecenstwo  w  praudu» 
ge  tlukaucj  žilau,kterauž  myšlénky  woběh  přichá- 
zeg] ;  neprawideln^m  wycházenjm  takow}'ch  spisů 
kazj  se  u  obecenstwa  dobrý  rozmar  a  chuť  k  od- 
bjránj.  ~  Tento  druhý  swazek  držj  se  w  tom  sa- 
mém chwalitebném  směru  gako  předešlj  mezi  přj- 
snau učenostj  a  pauhau  zábawau.  ZaČjná  přjle- 
žitostnj  básnj;  Cit  wděčnosti  p*  W.  K.  Klicpero- 
wi  od  Mokrowůského.  Pohybuge  se  w  antickém 
rozměru  a  swětě.  Takovým  básnjm  musj  wždy 
prawý  žiwot  zcházeti;  musj  býti  wždy  conventio- 
nalnj.  Starý  wěk  ge  zapadlý,  a  žiwaucj  má  swé 
práwo, 

Powjdka  z  HofTmanowy  školy :  Cesty  iitoo^ 
ta  od  G.  J.  Koláře  držj  se  až  prjliš  nižšjho  hu- 
moru, Množstwj  skwělých  myšlének  a  skoků, 
škoda  genom,  že  se  tato  nowela  we  swrchnjch  stre- 
wjcjch  čjsti  musj.  čuvernantka  by  si  zaufala* 
kdyby  gi  měla  swým  swěřenkám  do  rukau  dáti. 

Výbor  holických  příslovi  od  prof.  Koubka. 
Článek  tento  welmi  wjtaný  byl  čten  w  učené  spo- 

Digitized  by  VnOOQiC 


19 


lečnoslí.  Bylo  by  přátC  aby  se  wSemožně  každý 
ruch  a  wjfgew  národnjho  žiwota  Slowanů  sebral; 
gen  tenkráte  můte  zmý  a  celistw]^  obraz  národu 
powstati^  a  wýgewydu&ewnosti  wlidu«gako  pjsne, 
prjslowj,  pořekadla^  powesti,  báchorky,  powéry 
etc.  gsau  prwky;  z  nichžto  gednau  prawý  národnj 
ziwot  swug  smér,  ráz  a  swau  barwitost  dostane. 
Z  toho  ohledu  ge  tak4ř  powest  národnj  :  Šeteh  od 
J.  Boh.  Ljmana  zagjmawá.  — 

Určenj  Ruska  z  ohledu  tia  Asii  od  L.  Štú- 
ra.  Škoda>  že  toto  pogednánj  pořádně  po  sobě 
wygjtí  nemohlo ;  dlauhau  přestáwkau  chod  myslér 
nek  se  roztrhnul.  W  podaném  zde  oddjlu  mlu*^ 
wj  spisowalel  wšeobecně  o  činností  ewropsk^ch 
národů  na  gine  djly  swěta. 

Neydůležitégšj  článek  ge  překlad  z  GSthei 
Přetwofy  rostlin  od  Dr.  J.  Rod.  Čegky,  negen  pro 
W}HeČnost  wěci  samé,  kteráž  takořka  přewrat  uči- 
nila w  přjrodnických  wědách,  ale  i  pro  wjbomost 
překladu  a  předmluwu,  krátkau  sice,  ale  welmi 
dobrau.  W  několika  slowech  ge  powědjno  tolik, 
na  Čem  práwě  w  přjrodnickych^^wědách  záležj. 

Panorama  našeho  wěku  přtnášj  mezi  gin^ 
welmi  zagjmawý  wygjmek  z  encyklopedického 
slownjku  ruského:  žtwot  ruské  spisowatelky  a 
rekyně  Naděždy  Andrejewny  Durowé. 

Literárnj  besedy  obsahugj  d&kladný  referát 
o  Časopisu  musegnjm  od  Dr.  G.,  o  Slowanském 
národopisu  Šaíařjkowu  od  J.  SI.  Tomjčki^  zprá- 
wu  o  Zlatých  zápisech  a  předběžné  náwěstj  dwau 
spisů,  pro  nás  welmi  důležitých  a  zagjmawých, 
Slownjku  to  liž  německo^českého  J.  Franty  Šumaw- 
ského,  gehožto  prwnj  swazek  práwě  tyto  dny 
wyšel  a  auplně  zadost  učinil  slibu  i  wšeobecné- 
mu  očekáwánj,  a  Cestopisu  naSeho  neocenitelného 
Kollára,  Obsah  udaný  ge  tak  zagjmawý,  gméno 
spisowatele  tak  slawné,  že  hogného  odbytu  nadj- 
ti  se  lze.  }V.N. 


Rukopis  Kraloavorěk^    a  gine  růieč* 
nijiie  nkroánie  spéroprarné  básně. 

Slovnie  i  věrné  v  puvodnlem  starém  jazyku, 
S  připojeniem  polského  Jižno-ruského,  illyr- 
ského  a  anglického  přeloženie.  Wyáanie 
čiwrié  Váceslava  Hanky  etc,  V  Praze 
1843.  Cena  1  zl.  20  kr.,  skvostný  výtisk  ve 
skvělé  vazbé  za  2  zl.  stř. 

Slovutný  pan  Hanka,  jemuž  vynalezeni  to* 
hoto  utěšeného,  nedosti  ocenitelného  důkazu  zá- 
hé  vzdělanosti  našeho  národu  co  děkovati  máme, 
poskytnul  nám  opět  vší  uznalosti  hodný  dar  tím- 


to novým  vydánim  drahého  pokladu  toho.  Vydá* 
ni  toto  (ani  se  neohlížejíc  na  velikau  vnitřní  cenu 
díla  samého  v  sobě)  v  tak  ušlechtilé  způsobe  co 
do  velevitaných  přidatků  a  spolu  tiskařskau  pře- 
krásnou úpravu  obstaráno  jest,  že  je  všem  přá- 
telům každého  pokroku  národní  literatury,  co 
důstojný  úkaz  obzvláštní  měrou  poručeno  míti 
můžeme.  Mimo  pmodnitext,  vedle  něhož  sdru* 
hé  strany  výslovnost  jeho,  podle  nynějšího  pra- 
vopisu vyznačená,  méně  zběhlému  obecenstvu  pro 
ulehčeni  čteni  jest  přiložena,  podává  se  tu  spolo 
téhož  nRttkopisu«  negen  celý  překlad  polský  od 
Simieůského'  a  německý  od  prof.  Yácl.  Svobody, 
ňébrž  všecko,  co  posud  z  této  drahé  perly  staro- 
českého básnictví  jest  již  i  do  jiných  jazykův  a 
nářečí  přeloženo,  jmenovitě  do  jiino^ruskiho  (od 
Halky,  Mohyly  a  Srezněvského),  do  illyrského  (od 
Vraza),  do  krainského  (od  nejmenovaného),  do 
horno-lužického  (od  Jordána),  a  do  anglického  (od 
Ďra.  Bovringa).  Posledně  jmenovaný  anglický 
překladatel  nadto  svému  překladu  {Manuscrípt 
of  the  Oueen's  Court,  a  collection  of  old  Bohe^ 
mian  lyrico^epic  songs  etc.)  předeslal  obšírnější 
historicko-kritický  úvod  s  udáním  obsahu  jedno- 
tlivých básni,  který  zvláště  při  básních  větších  jest 
zevrubnější.  V  úvodu  tomto  učenec  anglický  na 
negednom  místě  nejen  vzornou  krásu  básni  těch- 
to na  oči  staví,  ale  i  vůbec  jemnosti  a  lahodnosti 
naši  mateřské  mluvy  tak  úplně  za  spravedlivo 
dává,  že  bychom  jeho  příklad  nejednomu  české- 
mu odrodilci  k  následování  vytknouti  mohli.  Aby- 
chom jen  malou  ukázku  toho  podali,  uvedeno 
zde  buď  jediné,  co  jednaje  o  básni  i»Skřivánek« 
praví.  Pise  totiž  v  tato  slova:  »Posléz  pak,  jak 
vpravdě  poetická  jest  báseň  čtrnáctá  r» Skřivánek^, 
kteroužto  podáváme  v  překladu  nerýmovaném 
a  nelíčeném,  ačkoli  nemožno  v  anglickém  vyjá- 
dřiti onen  ohlas  něžnosti  a  roztomilosti,  jakýž 
působen  zdrobnělým  slovem  malitký  skřivance^ 
a  t.  d.  —  V  skutku,  čtoucím  tato  i  těm  podobná 
slova  v  onom  úvodu  nelze  se  nám  ubrániti  zvlá- 
štního porovnání,  kteréž  nehrubě  příjemně  k  my- 
sli nám  doléhá.  Neboť  jak  mnoho  posud  i  rodi- 
lých Cechů  stává,  kteřížto,  odcizujíce  se  slavným 
předki^m  svým,  strany  smýšleni  o  jazyku  wlasi^ 
niho  národu  svého  v  té  i  více  jiných  stránkách 
zde  od  cizince  překonávati  se  dávají !  Ano  bohu- 
žel, jak  mnoho  jich  po  tu  dobu,  kteříž,  ke  vzdě^ 
laným  třídám  sebe  počítajíce,  ani  o  drahém  po^ 
kladu,  jakýmž  majíce  ^Kralodvorský  Rukopis « 
vším  právem  honositi  se  můžeme,  dokonce  ničeho 
nevědiy  tím  méně  pak   v  něm  podnět  nacházejí, 

Digitized  by  VnOOQiC 


20 


aby  jemu  k  vulí>  jako  dsLYný  Góthe,  česky  se  u6i- 
lil^)  Pročež  nás  velezaslaužil^  pan  vydatel  tím* 
to  vícejazyčným  vydáním  také  s  té  strany  ke 
vzdáni  dikův  zavázaly  že  Ihostejnfk&m  a  odrodil* 
cům  sestavením  jinojazyčn^ch  překladů  zřegmč 
na  oči  vytknuly  jakau  učtu  a  vážnost  cizinci  cho* 
vají  k  tomuto  posvátnému  zbytku  z  naší  dávné 
minulosti^ .  kteráž  nad  všelikou  pochybnost  dá* 
vá  skvělé  svědectví  o  vysokém  stupni  vzdělanosti 
a  osvěty,  jenž  v  naši  vlasti  již  před  dobou,  roku 
1290  nejbližší,  místa  měly,  an  u  sausedů  našich 
čirá  tma,  a  to  po  dlouhou  ještě  přes  to  dobu 
panovala.  —  Konečně  pak  připojením  » Sněmu*, 
»Libušina  soudu**,  ^Milostné  písně  pod  Vyšehra- 
dem** a  »P^ně  krále  Václava  I.*,  kteréž,  ač  jmé- 
nem Kralodvorského  Rukopisu  vlastně  zahrnuty 
nejsou,  nicméně  s  tímtéž  o  vážnost  starobylosti 
a  básnické  ceny  se  děli,  vzácnost  tohoto  vydání 
novami  ozdobami  jest  zv;ýšena*  Také  těchto  ve* 
Iccennych  přidatku  některé  v  jinojazyčn^ch  pře- 
kladech zde  zděleny  jsou,  jmenovitě  všecky  čty- 
rv  v  překladu  německém;  »Sněm",  »Soud  Libu- 
šin® a  ©Píseň  milostná  pod  Vyšehradem*  v  pře- 
kladu polském ;  a  tatož  posledně  jmenovaná,  ja- 
kož i  vPíseů  krále  Václava  L«  v  překladu  angli- 
ckém (A  song  of  love  under  the  castle  of  Vyie-- 
grad^  a  pak  King  Yáeeúaťa  song  of  love).  Cho* 
váme  úplné  přesvědčení,  že  připojení  všech  těch* 
to  i  svrchu  uvedeních  překladů  velevitáno  bude 
veliké  části  čtenářstva  nejen  z  příčiny  svrchu  již 
podotknuté,  ale  také  z  ohledu  toho,  že  jimi  spo* 
lu  velmi  vhodné  Články  ke  cvičení  se  v  podotčc- 
n^ch  řečich  a  nářečích  jsatU  poskytnuty.  Zde 
nám  pak  nade  vše  vyjeviti  zbývá  přáni  to,  aby  se 
nám  přičinlivostí  naších  slovanských  soukmenov- 
ců  co  nejdříve  úplného  překladu  oněch  drahých 
památek  do  viech  nářečí  slovanských  dostalo. 
Zajisté  by  slovanskau  onoho  Rukopisu  polyglot- 
tou  jeden  z  nejkrásnějších  příspěvků  k  oživová- 
ni a  šířeni  slovanské  literární  vzájemnosti  byl  po* 
skytnut.  A  však,  což  po  tu  dobu  ještě  učiněno 
nenj,  nejbližší  čas  iiám  přinésti  může,  a  s  povdě- 
kem vyznáváme,  že  pěkný  k  tomu  začátek  již  uči- 


*)  Kdož  hr  UTďíl,  kdyby  to  skutečnost  poliřichii! 
nedokazovala?  Mohli  bychom  se  sde  tázati,  mnoho-li  asi 
jest  ústavů,  pro  Českou  mládel  ztUUS  dospčlejair  určených, 
T  nichito  by  se  této  jenom  tlovům  pověddo,  jaký  poklad 
cfaoTá  národ  Český  w  Rukopisu  tomto;  a<  nic  nedjme  o 
tom,  žeby  na  ůsta-wech  těchto,  kde  tak  mnoho,  Často  i 
ménS  dokonalého  t  literatury  řecké,  latinské  i  německé 
(u  pHkl.  v  nSammlung  deutscher  Bdspielec)  fte  Čte,  také 
přede  wiim  tento  Rukopis  8  mládeži  čítán  a  vykládán  čili 
intcrpreiovm  bj'ti  měl! 


nSn  tímto  čtvrtém  vydáním,  kteréž,  nadto  věrn;fm 
snímkem  opatřeno,  pří  vší  svě  ozdobnosli  nicmé- 
ně v  tak  levné  ceně  se  prodává,  že  tím  také  méně 
zámožn^^m  přátelům  naší  literatury  možnost  po* 
dána,  aby  sobě  přede  vším  tuto  drahorennost 
zjednati  a  jí  svou  sbírku  spisův  českách  ozdobi- 
ti mohli. 

F^r.  Doncha, 

Na  dorozuměnou. 

P.  KurH  Pichler  ve  LroTé  překládá  Swiftúv  na  sIo< 
TO  braný  spis:  Oulliverovtf  ceéty,  z  pfivodniho  jazyka  do 
oaii  mateřčiny,  coi  zde,  aby  se  snad  tél  nČkdo  jiný  do 
Uto  práce  nezabral,  předbéině  oznamujeme. 

Předběžné  návěští. 
U  irAcIavA  Jllerkla«» 

na  Novém  mésté  t  sLatnické   ulici  č.  1125.  Ty<d  a  k  dO'* 
^  stáni  jest:       , 

Maty  zeměpisný  •Atlaě 

dle  nejmovíjtfch  zpráv  a  pomůceh  scstavcwf  a  spolu  §  po- 

třehným  textem  wfdanj. 
1.  sw.,  obtahujici  6  ilhim.  map  ve  Telkém  8.  Cena  24  kr.  stř. 

Atloě  starého  svita. 

Spořádán    od   Václava  Merklasa.    Č.  1.  Obor  terně  fUrým 
tnámé.  Vel.  4.  Cena  8  kr.  stř. 


Nowá  kniha. 

fBiMioiéla  m(&fec}e*  6))tfef  f  pončenj  i  (  obtoefc^ 
feij-  aB9bátt)áit  ob  3ofefa  aSénc.  SSíafářa. 
SRoioélyo  pořraiowánj  bjíeř  pr»rtj.  SB^Jto^ 
je  1843,  tíffem  a  itáříobcm  3.  ^ofríffíla.  —Stř. 
72  we  wel.  12.  Seš.  za  8  kr. 

Článkowé  tohoto,  účeli   swému  welmi  přiměřeného  spisku 
gsau: 

Láska  krodiě&m  ge  anost  wftbec  wálená.  (Powjdka 
s  děgepisu  wlastenského.)  —  Zrada  wlasti  trestu  neugde. 
(Z  děgepisu  wlastensktího.)  —  Vincenc   Priessuitx.  —  Blareg, 

swatý    biskup    a  nměcdlnjk W  pátek   gde   prý    wíccko 

naspátek.  —  Chlebowý  strom.  —  Křjžowá  taienj.  —  RekownA 
křesianka.  —  Staiý  wyslauienec  a  geho  wnuk.  (Z  Chimaniho.) 

N  á  w  ě  é  t  j. 

Ralvowské  knShkupeetwj  w  Prase  přewialo  od  spo- 
lečnosti národnjho  Museum  ^kého  welksraQ  potawadnj 
fásobu  ^la: 

te^rgefi&ttbe 

bet 

ttifftf^ett  eSpta^t^ 

9la4  bcm  Sc^tgebánbe  bet  ba^m.  6pta(4e  bel  ^m.  TCbbi 
2)obrowfř9» 

Son  ^ntim  Saroflam  ^uc^mayer, 

9farref  )n  8labni{»  und  «eticiarr  bti  fttríler|btfc&0(ttcOeii  ^t«oriatf« 
kteréi  wydáno  bylo  nákladem  tého2  Museum  a  nyig,  gsauc 
21  y«  arch&  w  8.  silné>  po  48  kr.nastř.  se  prodáwá. 


Digitized  by 


Google 


IIVIIT 


Z  OBOBU   LITBBATUBT,    UBEENJ  JL  WBD. 


Čjslo  VI. 


{WVJtoha  mu  Kwětúm.') 


22.  března  1848. 


láiteratara  čeaká. 

JUmty  xetHépUup  JUI00.  Dle  Bejnovéj- 
sích  zpráv  a  (iom&eek  sestaveny  a  spolu 
8  potřebným  textem  vydaný  od  V^áeslava 
Merklasa*  Sv.  1.  V  Praze  1S4.3.  C»a 
24  kr.  štír.  (K  dostánj  w  Expedicj  Kwčtů  a  we 
wlech  rádných  knihknpectwjch.) 

Tuty  dny  překwapíl  nás  nenadálým  ale  litera- 
tuře našj  zagisté  welewjtaný  úkaz.  Pan  Merklas^ 
^námy  obecenstwu  našemu  ze  swých  uměleckVch 
pracji  zlfište  pak  rytjm  pěkných  map  českých^ 
prowázewSjch  české  wydánj  zeměpisu  Balbiho — 
pak  i  ginými  plody  swymi  (gako  n.  p.  obrazy  ku 
spisku:  Gcdy  a  kazigedy  od  Dra.  Amerlinga)  učinil 
počátek  u  wydáwánj  nowého  malého  atlasu  české- 
ho—  podaw  nám.prwnj  swazeček,  obsahugjcj  6 
mapiček.  Formát  gesti  mslý,  as  gako  welká  kni- 
žnj  osmerka^  ídie  rytiny  drobným  pjsmem  tak  či- 
stě wyplněné,  že  tento  malý  atlas  giny  welký  do- 
statečně zastaupj.  Postačjt*  on  netoliko  našjm 
studugjcjm^  kteřj  wědomosli  swé  zeměpisné  z  ne- 
hrubě  obijrných  školnjch  kněh  čerpagj,  ale  i 
těmj  kteřj  studia  swá  geografická  dle  rozsáhlegsjch 
saustawných  xvědeckých  spisů  konagj.  —  Prwnj 
sestero  mapiček  gest  následugjcj:  1.  Zapadni  po-- 
lokaule.  2.  Europa.  3.  Rahausků  řiie.  4.  Slavonsho., 
p.  Hoílandy  a  Belgie.  6.  AmiraVta. 

Čistá  rytina  adobrépjsmo  nabražuge  u  nich 
—  zlá^tě  mladým  očjm  —  wětšj  formát.  Gakkoli 
newynikagj  nad  podobná  neynowěgšj  německá 
wydánj  malých  atlasů^  přcdce  se  gim  slušně  na 
Ibok  postawiti  mohau  apiedčj  nadewšeckoj  coko- 
li podobného  we  wlasti  nasj  posud  wydáno  bylo. 
Cena  pak  ge  až  nepodobno  laciná —  wšech  šest 
mapiček  s  obálkau  stogj  %\  kr.^  tedy  gedna  4  kr,  stř. 
Laciněga;jho  si  giž  ani  chudý  studugjcj  nic  žáda- 
ti neniůže —  a  páni  professorowé  na  gymnasijch 
měli  by  žákům  swým  atlas  pro  gcho  dobrotu  a 
neobyčegnau  lacinost  poraučeti^  a  tak  přispjwa- 
ti  zmáhagjcjmu-se  wewlasti  našj  uměnj,  a  podpo- 


rowati  snahu  umělce,  kterýž  se  na  toliký  náklad 
odvvážil,  aby  kraganum  swým  službu  prokázal. 
Geště  gednu  wVhodu  nalezne  zde  mladý  studugjcj 
Slowan — tu,  že  gména  slowanská  w  slowanských 
kragjch  po  slowansku  psána  gsau,  a  že  geg  tudy  ci» 
zogazyčné  přewrácené  názwy  z  obrazu  zemj  swé* 
ho  národu  strašiti  giž  nebudau.  Než  — •  žehy* 
chom  přáli  aby  wydánj  co  neydokonalegšj  bylo, 
nemůžeme  pomlčeti  o  některých  nedostatcjch,  ga« 
kowé  se  nám  sem  a  tam  ukázaly  a  daufáme,  že 
námp.M.  nezažij,  uwedeme-li  tuto  některé  weřegně 
za  tau  žádostj,  aby  se  gim  budaucnS  wyhnauti 
snažiL  — 

PredewSjm  potřebj,  aby  u  p^anj  gmen  slo- 
wanských gisté  nezměnné  prawidlo  přigal. — Gmé- 
na ta  pište  se  buďto  tjm  nářečjm  a  prawopisem, 
gakýž  w  kragině,  w  njž  to  mjstó  položeno,  ob» 
wyklý  a  wládnaucj  (gak  giž  slawný  Šafařjk  počátek 
učinil),  anebo  zas  dle  forem  našeho  českého  ná- 
rečj — a  našjm  opraweným  prawopisem.  Tedyn.p. 
bud  Kragujevac,  nebo  dle  české  formy  Krahuge- 
Wec,  nikoli  ale  třetj  forman  něgakaú,  kteráž  nenj 
ani  česká  ani  gihoslowanská,  teda  buď  Goríca  aneb 
Iloříce,  ne  pak  Gorice;  Rjeha  neb  Řeha^  neReha* 
Mjsty,  kde  Šafařjk  dobré  formy  má,  gine  špatněg- 
šj  nalézáme:  tak  zwláště  Diakovar  (což  maďarská 
forma  Slawoncůra  nezwyklá)  mjsto  DjakoTo  nebo 
ĎákoTO  —  Carhrad  za  Caríhrad,  Srem  za  Srěm. 
Stolice,  od  města  řečeného  PoŽeg  nebo  (což  snad 
lépe)  Požega  gméno  swé  obdržewšj,  nemůže  slattti 
požeganská,  gako  nemůž  býti  od  Prahy —  prahan- 
ská,  ale  gako  pražská,  tak  též  požežská — (neb 
gak  Gihoslowané  pjšj,  Požeská).  Gine  některé 
chyby  tisku  peurážegj  tak,  gako  n.  p.  Haj  mjsto 
Hág.  A  kde  se  psal0  Haarlem,  moítlo  giž  také 
Haag  státi.  Zaardam  —  a  ne  Zaandam.  Než  po- 
kud celé  wydánj  gešlě  dotištěno  nenj,  dagj  se  ty- 
to chyby  naprawití. — We  Francauzjch  nalézáme 
řeky  Sekvanu  a  Ligeru,  město  Burdígaly.  Gest 
10  owšem  na  wůli  českého  spisowatcle,  kteran  ťbr- 
toiu  prigmauti  chce.  Newidjme  wšak,  proč  ty  za- 
staralé latinské  formy,  dle  nichž  nynj  giž  sotwa 


Digitized  by 


Google 


22 


kdo  wec  pozná*  přigjmati.  Nekteřj  z  neynoweg- 
šjchf  zláStě  w  belletristické  literatuře^  počali  psát! 
Seina  neb  Sena — Milán — a  zdá  se  nám  že  slu- 
žně; Tieboť  ge  zagisté  lépe^prawý,  národnj,  ži- 
waucj  názew  přigmauti  a  s  duchem  nasj  ^či  po- 
rownatif  než  zastaralým  wúbec  neznámý  a  často  gen 
pr.o  kuchynskau  latinu  slředowekau  wymyklea< 
názew  na  formy  naše  přewljkati.  A  zdá-li  se 
snad  komu  latinská  forma  našj  slowanské  přj- 
buzněgsj  býti^  proč  nepjSeme  Catalaun  za  Cha- 
lon,  proč  ne  Vcsoncj  za  Besanoon,  Lugdunum 
za  LyoUj  M asilie  za  Marseile,  Gratianopol  za  Gre- 
noble a  těm  podobné  ?  A  proč  totéž  prawldlo 
nezachowáwáme  we  gménech  německých,  spaněl- 
skýchj  wlaských^  hollandských  atd.  ?  Nikomu  za- 
gisté na  mysl  nepi-igde,  aby  psal  Augusta,  Yindc- 
Uconumj  Rutisbona,  Amstelodám,  Bruxclla,  Lo- 
yanium,  Liburnus  portus,  Caralis,  Mantua,  Car* 
petanorum,  Barcino  nebo  Olissipo  atd.  Proč 
tedy  Rhodan,  Sekwana,  Ligera,  Burdigaly  atd.? 
•  Mež  co  gsme  tuto  powědéli,  nenj  wýčitkau  panu 
Merklasowi,  genž  se  w  tom  ohledu  řjdil  dle  Bal* 
biho  zeměpisu.  Nechtjce  ani  gemu,  ani  wydawa- 
tclům  zeměpisu  w  té  wěci  prawidlo  gaké  stáno* 
witi  —  dowolili  gsme  si  toliko  skromné  swé  mj- 
něnj  progewiti.  Zdaliž  se  s  prawdau  srownáwá, 
čili  nic,  necli  pan  Merklas  sám  a  ginj  wěci  té  zna 
tele  rozhodnau.  Uznagj-li  to  za  chybu,  dá  se  to* 
mu  na  hudaucjch  mappách  snadno  wyhowěti.  Bal- 
biho  zeměpis  má  u  násgakausi  autoritu,  a  p.  Mer- 
klas nechybil,  že  se  dle  něho  zprawowal. 

Konečně  musjme  se  geště  zmjniti  o  gine 
mappě  rowněžtyto  dnyp.  Merklasem  wydané;  gest 
to :  Obor  země  starám  známý  —  na  listě  asi  ge- 
dnau  tak  welkém  gak  řečený  atlas.  Tisk  a  pap  jr 
ge  welmý  auliledný  -^  mappa  zpráwná  a  cena  wel- 
mi  lewná  8  kr.  stř.,  a  kdožkoli  řjmské  a  řecké  klas* 
siky  čjtá,  zwláště  pak  studugjcj  humaaitnjch  tí^d 
•na  gymnasijch,  sotwa  by  kde  pěkněgsj  a  spolu  la- 
ciněgáj  mappy  k  swým  klassickým  studijm  nalezli. 

F.  L.  R. 


Literatara  polská* 

z  lVar«Awy»  Z  mnohých  děl,  genž  Ion* 
ského  roku  literaturu  naši  obohatily,  dlužno  wy- 
tknauti  práwě  teprw  wyšlé :  Podraze,  pfzejazdki 
i  przechadzki  po  Europie,  od  známého  někdeg- 
šjho  redaktora  »Dennjka  wšeobecného*  panaLuď. 
PietrtishiskéhOf  doktora  práw.  Musjme  se  přizna- 
ti wšjm  práwcm,  že  dokonáwagjcj  rok  wáecky  li* 


tcrnj  práce  našich  učenců  tjmto  djlem  owěnčíl. 
Spisowatel  nawštjwiw  znamenítěgsj  města  ewrop* 
ská,  gmenowilě  Wjdcň,  Terst,  Benátky  wlaskét 
břehy  adriatského  moře,  pak  giná  w  Něnicjch  a 
An|[lií,  podáwá  nám  podrobné  opisy  mjst  těebj 
zp&sobem  tak  malebným,  humoristickým  i  stra* 
4iným>  že  nám  mimowolně  na  mysl  tane,  že  ten 
sardonický  wtip,  kterýmžto  se  zwlást;ě  Sternowa 
^sentimentalnj  cesta^  wyznamenáwá,  od  tohoto 
spisowatele  wypůgčíti  se  musel*  A  wsak  ubljžili 
bychom  spisowateli  našemu,  kdybyehom  mu  při« 
znáwali  gen  wypAgčený,  ne  wlastnj,  přirozený 
^tip;  owsem  naopak  gsaitce  wždy  láakaa  ku  pra^ 
wdě  wedeni,  musjme  přisuiditi  každému^  co  mu 
práwem  patřj—  ěuum  cuk/Hůs  gemu  pak  zwlástnj 
talent,  wýtečnau  schopnost,  giž  w  djle  swém  w  tak 
wěmých  popisecl^  trefných  pozorowánjch  a  iífast- 
ných  porownánjch  wywinauti  znal.  Gestě  to  mu* 
sjme  přidati,  že  čtenář  w  djle  tom  nagde  tolik 
weselých  a  wtipných  wersjkA  k  okolnostem  se  ho* 
djcjch,  a  že  celý  spis  čtená řowi  netoliko  k  přj* 
gemnému  ztrúwenj  mnohých  chwil  žiwota,  alebrŽ 
také  spolu,  podánjm  tolikerých  známostj  histori- 
ckých, statistických  i  uměleckých  atd.,  k  rozšjře* 
nj  wědomostj  geho  značně  poslaužj. 

T.  Sierocinski,  professor  řeči  a  literatury  pol* 
ské  na  gymnasium  gubernie  mazowěcké,  wydsá 
tamtéž  i»  Logiku^  dle  Kiesewettera  sepsanau.  Ge* 
stě  w  únoru  1843  měl  wygjti  itOmnfbus  dla  picí 
ptqkuép  pod  redakcj  Teofila  Marie  Malinouh 
ského  a  Ign.  Zbirokowski-JS^oicia  na  pěkném  pa* 
pjře  a  ozdobným  tiskem. 

Giž  před  několika  týdny  podáwaly  časo* 
pisy  zpráwu  o  wygitj  nowého  wět^jho  djla  panj 
Eleofiorg  Ziemlqské.  Wyslatě  práce  ta  pod  ná* 
zwem:  *  Mysli  (myšlénky)  o  toychowamu  kobiét 
(ženskvcl]}^'  a  gesti  krásným  důwodem  mocně  se 
zmáhngjcjch  schopnosrj  spisowatelky  této. 

P.  Josef  Žochowski  přichystal  k  tisku  djlko 
mrawně-wzdělawatelné  z  přjrodopisu,  fyziky,  wSe* 
obecné  historie  a  literatury  pod  názwem:  nMotyl". 

(Kuryer  Warszawski.) 

Neyznamenitěgsj  úkaz  w  polské  literatuře  z^ 
poslednjho  času  ge  djlo  slowútného  po  swětc  slo* 
wanském  professora  Wáclavoa  Aleksandra  Macie^ 
jowského:  ^^Polska  ai  do  piérwszéj  polowy  XVIL 
tcieku,  pod  wzglqdem  obyczajow  i  zwyczajów  w 
cztérech  czgsciach^*  opisana  przez  W.  A.  M.  Wy* 
dáno  we  Waršawě  a  Petrohradě  u  Eggersa  a  Sen- 
newalda  1842  —  4  djly  w  12.  Gesti  to  obraz  zwy- 
ků  a  obyčegA  národa  polského  w  rozličných  ca* 
sjch,  skreslený  ne  wlastnj  obraznostj,  nýbrž  z  po- 


Digitized  by 


Google 


23 


dinj*sauSasii<ch  domácjch  spisowatel&j  národnjm 
gazykein  psaKch.  Kdožkoli  djlo  to  čjsti  bude^ 
snadao  se  přeswedčj,  s  gakau  pracj>  zU*átau  Času 
a  s  gakau  trpeliwostj  spogeno  bylo  wyhledánj 
a  přečten]  tolika  knih«  knjžek  a  pogednánjcek^ 
látky  uspořádánj  a  saustawné  spogcnj  zde  onde 
roztraušenjch  nebo  gen  sotwa  podotknutých  dro- 
bn&stek  w  geden  celek>  gakyž  se  nám  tuto  na  oči 
stawj.  Kdožkoli  známosti  négaké  o  starých  polských 
obyčcgjchj  o  weřegném  i  domácjm  Žiwoté  Po* 
lák&w  za  rozličných  dob  dosjci  chce,  nemAže  se 
bez  tohoto  djla  obegjti.  Gest  ono  newyhnutelnS 
potřebno  pro  zpytatele  degin,  mraw&  i  zwykA 
národnjch,  gak  polských,  tak  slowanských  wíibec 
-»pro  každého  polského  spisowatelc  dráni  neb 
powěstj  národnjch,  potřebno  pro  každého  umělce; 
zwláStě  pak  maljrc  neb  herce  diwadelnjho,  kteřjž 
z  něho  mnohé  wéci  se  naučiti  a  ge  wždy  opét  a 
opčt  s  prospěchem  budau  moci  čjlati,  rownéž  ga- 
ko  s  potěše^jm.  Zwlášté  pak  bude  spis  ten  p.  Ma* 
ciejowského  wšem  Slawist&m  welmi  wjtaný. 

F.  L.  R. 

Pan  Kiesewetter  počal  rokem  1843  wydá- 
wati  časopis:  » Gazeta  teatr«laa«/geho ž to  plán 
gest  následugjcj :  Spis  tento  gest  wenowán  diwudlii, 
muzice  a  literatuře  —  dwakrát  za  týden  po  archu 
we  welké  8. —  Obsah:  1.  Kronika  warSawskych 
diwadel — krátký  přehled  předstawenj,  úwahy  di- 
wadla  se  týkagjcj  atd.  2.  Kritické  rozbory  nowých 
dram,  uměnj  a  hry  hercuw.  8.  Přehled  dasopis& 
z  ohledu  na  diwadelnj  gich  kritiky.  4.  Zpráwy  o 
díwadleeh  polských  po  kragjch  i  za  hranicj. 
b.  Nowoty  cizjch  diwadeh  6.  Krátké  zmjnky  o  gi- 
ných  způsobech:  divradel.  Pak  beUetristika  w&eho 
druhu,  knižnj  zpráwy,  módy  Btd.  Za  přjdawek 
budau  předplatitelé  dostáwati  každý  měsjc  geden 
diwadelnj  kus  —  w  témž  formáte  gako  Gazeu. — 
U  Gliekěberga  wyšel  11.  sw,  djla  pod  ná- 
zwem:  06raz  hi$l0ryipowsžeehnéj  od  mfjdawnicj^ 
szych  do  najnowszyeh  čaoów;  k  tomu  šest  i-jtin 
ocelnjch,  mezi  nimiž  také  geden  ge^:  nBitwa 
Husitů  pod  Taus  1431.«  Tak  čteme — podTausi 
my  u  nás  neznáme  žádného  Taus  —  alebrž  gen 
Domažlice,  Giž  loto  a  pak  i  obrazy  samy  uwá- 
dégj  na  mysl,  že  se  k  tomuto  spisu  Uawně  neb 
dokonce  pauxe  z  německých  pramenů  čerpalo. 


liiteratnra  gihoslowaneká* 


loan  Kúkúljevlc  Sukeiišěkiy  gehožto  gméno 
meú  bratry  našimi  na  gihu  od  času,  co  se  dra- 
ma geho :  •JuranaSofiOy  iti  Turci  kod  Siěka^ 
prowozowala,  dobrého  hlasu  nabylo,  wydal  před 
ncdáwnem  oznámenj  o  wydánj  sebraných  spisů 
.swých,  pod  nadpíaeai:  vRazlicita  déla^  Djla  ta 
mela  wygjti  w  5  kniiiách  w  osmeroe  a  sice  s  ob* 
sáhem  následugjcjm :  w  1.  sw.  •Pripwéoti^  (po* 
wjdky),  w  2.  a  3.  nDramatiéka  děht,  w4.  »Poez;«S 
w  5.  9 Směsice'*  gako  na  přjklad  nákresky  z  cesl^ 
iiwotopisy  a  t.  p.  Dáte  prawj  oznámenj  to,  že  kni» 
ha  prwnj  bude  obsahowati  na  8  —10  tiáténých  ar* 
^jch  4  powěstl  a  sice  nBugarin,  Marfa  posedHi^ 
ca,  Bratju  a  Pituk**  —  Awiak  prwnj  djl,  který 
giž  w  rukau  máme,  obsahuge  na  9  arsjch  gen 
prwnj  dwe  swrchu  uwedené  powésti  a  sice  prwnj, 
půwodnj  to  práci  Kukuljeviéowu :  T^Bugarih^  pri* 
pověsí  iz  noviegserbekog  iivota^  —  a  druhau  po* 
dle  ruského  z  Karamzina  přeloženau:  i»  Marta 
posaduica^  stmroslovjanska  historická  pripověst** 
Nepochybné  že  druliý'  swazek,  o  gehož  wygitj  zá* 
hřcbské  národnj  nowiny  od  18*  ledna  zpráwu  dá^ 
wagj^  druhé  dwě  gmenowané  powésti  obsahuge. 

Dntgoila  Jarneviiowa  wydala  pozwánj  k  před* 
placenj  na  nDomorodue  podčsti^.  Gest  to  zagisté 
potěšitelný  úkaz  w  mladistwé  literatuře  pobra- 
třencuw  našich.  Amazonka  lato  wystupuge  s  ce- 
lau  sbjrkau  powestj,  ano  giž  také  slibuge,  že,  bu- 
de-li  tento  prwnj  swazek  laskawé  přigat  aneb  re* 
spective  nagdeli  dosti  odbjratelů,  několika  giny* 
mi  pokračowati  bude,  gimiž  že  kraganům  swým 
hékolik  prázdných  hodin  k  uspokogcnj  wyplnj, 
se  tesj.  My  pak  přegcme  srdečné,  aby  powésti 
gcgj  netoliko  přjgeninau  zábawau  se  staly,  nýbrž 
i  také  okrasau  a  klenotem  literatury  gihoslowanské. 
Wěrna  gsauc  názwu  »WIastcnské  powésti*  hodlá 
spisowatclka  některé  postawy  starého  i  nowého 
wéku  wlastcnské  historie  ožiwití,  některé  pamětí* 
hodné  a  důležité  události,  které  gen  geStě  místy 
w  ústech  národa  se  zachowáwagj,  ze  zapomenu* 
tosti  wydobýti  a  čtenávstwu  swému  ge  podati,  na 
důkaz  gakau  dlechetnostj  se  pfedkowé  wždy  wy* 
znamenáwali.  Píenjť  zagisté  pochyby,  že  tako- 
wýmto  duchem  psané  powésti  u  wlasteneckého 
obeccnstwa  horliwého  účastenstwj  nalcznau.  — 
Prwnj  swazek  má  obnášeti  8  —9  archů  a  na  nich 
tři  powésti.  Prwnj :  Obi  prtuíelji.  Druhá:  Žertvě 
(z  íjubavi  i  věrnosti  za  domovirm.  Třetj:  Povodí 
hinje  pod  gradom  Ozlom.  Kniha  má  wygjti  s  kon- 
cem niěsjce  března. 


Digitized  by 


Google 


20 


T^to  mH^  wy$I^'knj2ka  zúbawaéfao  Stenj 
pod  názwem:  T»Cudoredna  zabava>^  2!  neme* 
•ekého  přeložil  Girj  Zonic.  Wydáaj  Yladoviée. 
<Jiné  dwě  podobné  knjžky:  Čudnaváde  diple  am.2. 
a  •Mladii  w  8$né$icuh^  wygdau  co   neydřjwe. 

W  Záhřebe  powstalá  hospodářská  společnast 
{T^harvatsk^f^slavonáko  gospodarstveno  dr^iztvo^) 
počala  nynj  wydáwati.nL/^^  měěeéni'^.  Cena  40  kr. 
«tř.  zdá  se  trochu  wysoká;  ginák  podniknutj 
welmi  chwalitebné;  bodeyi  by  žádaucjho  wpiywu 
ku  zwelebenj  rolnictwj  w  tomto  kragi  slowanském 
mělo!  — 

W  posezenj  národnj  Čtenářské    společností 
Vf  Záhřeběj  odbýwaném  dne  10.  a  11.  ledna^  učinil 
předseda  spolku  toho,  slowútný  hrabě  Janko  Dra- 
ikovió  z  Trakoáťan,  c.  kr.  komornjk  a  siawného 
řádu  swatého  Štěpána  rytjr,  weled&ležitý  náwrh» 
aby  se  založil  négaký  fond  k  stálému  podporowánj 
národnj  literatury  gihoslowanské.  Po  vvSestranném 
uwáženj    náwrhu    toho    bylo  gednohlasně    ústa* 
noweno:    »že  se  w  Záhřebe  dle  přjkladu  slowan* 
sk^ch  bratřj  našich  Čechů>  kteřj  takowau  pokla« 
dnici  w  Praze  giž  roku  1831  pod  gménem  »Ma* 
tice  česká*  a  gako  stegnorodj    bratří  naši>    Sr- 
bowé   w  rakauskych    kragjch   žiwaucj^   k  témuž 
9jli   zwláštnj    spolek^  přemiloslíwjm  králowským 
rozhodnutjm  od  10.  listopadu  potwrzený,  založili^ 
podobná  pomocnj   pokladnice  pod  zpráwau  ná* 
l^odnj  čtenářské  společnosti  w  Záhřebe  pod  gmé- 
nem »Matíca*  založj,   a  gegjžto  prawidla  i  hned 
^e  uatanowj.« — Prawidla  ústawu  toho  srownáwa- 
gj  se   nazwjce  se   zákony  Matice   české.  —  Bude 
pak  wydáwatí  pokladqice  ta  staré  klassiky  giho* 
slowanské  a  gine  wůbec  prospěšné  knihy  w  náro- 
dnjm  gazykuj  gakowéž  wjíbor  za  dobré  uzná.  Čte- 
nářská    společnost  bude   mjwatí   péčí    i  dohljd- 
ku  na  pokladnici,  gežto  pod   zpráwau  zwláštnj* 
ho  wýbora  státi  bude.  —  Pokladnjk«  gehož  péčj 
budcj  aby  penjze  přigjmaU  má  každ;^  rok  aučty^ 
ku  wšeobecné  známostí  kraganům«  společnosti  ře- 
čené po^áwati.  —  50  zl.  stř.  gest  wklad,  gj^íiž  se 
každý  zakladatelem  stáwá.   Lh&ta  wkládánj  o  let* 
Wjíborj  kterýž  ustanowuge :  které  a  gaké  knihy  se 
wydáwatí,  gak  se  uspořádati  a  za  gakau  cenu  se 
tisknauti  a  prodáwatí  magj>  wolila  společnost  čte* 
nářská  následugjcj;  Or.  Ljudevit  Gaj^  předsedaj 
audówc  w}boru:   Pavao  (Pawel)  Steós,  tagemnjk 
G.  £xc«  p.  biskupa   záhřebského^    Dr.  Dimitria 
Dem^eVt  Aniun  M^žuranié,  professor^  Ljudevit 
Vukatimmé  a   VěhoHm  Babukic^  známj  literáti* 
Za  pokladnjka  zwolen  Med.  Dr.  Aleksa  Vancai, 
gemuž  se  penjze  odwádčgj.  —  Přespolnj  posjlagj 


přjspěwkypod  adressau:  ^Na  ramiteljdvo  rfn4- 
tva  čitaonice  zagrebačke.^  —  Předewšjm  bude  se 
wjfbor  starati  o  wydánj  starýcli  klassikú  gihoslo- 
wanskjch^  zlášiě  pakbásnjku  dubrowníckych  z XVI 
a  XVII  wěku.  Gmenowitc  pak  budau  nowým  oř* 
|[anickým prawopisem  přetištěni  na  swětlo  wjchiu 
zeti:  ČuhranoviCy  Ranjinay  Zlaíaric,  Gundulic, 
PalmotiCy  Gjorgjtc  •a  ginj,  gichžto  spisowé  litera- 
tuře gihoslowanské  k  obohacenj  a  okrase,  nowěg* 
šjm  pak  spisowatelům  za  wzor  slaužiti  budau^  i 
spolu  ku  sláwě  weškeré  literatury  slowanské.  We- 
lectěný,  oswjcen^  pán,  biskup  Ďákowský  učinil 
k  tomu  cjlí  prwnj  základ,  položiw400  zl.  střjbra. 
Djky  šlechetnému  wlastenci  za  tuto  obět !  Pokud 
gsme  ze  zpráw  národnjch  nowin  w  Záhřebe  wydá- 
wan^ch  poznati  mohli,  nalézá  now^  ústaw  mezi 
wlasteneckymi  Gihoslowany  žiwého  iičastenst\^j 
a  horliwých.podporowatelů.  Přáli  bychom,  by  se 
duch  wzágemností  slowanské  i  tuto  wzágemnym 
podporowánjm  ústawu,  gako  gsau  naše  matice, 
gewil.  Prospěch  z  gednánj  takowého  pljuul  by 
zagisté  na  wšecky  strany  stegnau  měrau, 

L.  F.  R. 


Nowé  kDihy 

PJmě  národnj  w  Čechách.  Sebral  Karel  Jaro* 
mjr  Erben.  Swazek  IL  W  Praze  1843^  oákla* 
dem  Jaroši.  Pospjšila. — íitr.  228  we  wel.  12. 
Seš.  za  36  kr.  stř. 

Zůbawné  spisy  Jana,  z  Hwězdy.  Swazek  I. :  JBoJ^ 
lady^  romance^  pewěští  a  legendy.  W  Praze 
1843,  nákladem  Jaroši.  Pospjšila*  —  Str.  12Q 
we  wel.  12.    Ses,  za  20  kr. 

Ariflofa  ed^tnlbfi  9p%^  pto  ml&ke)«  ^íoayA 
Í)át9:  gevMit anK  gjťj^bij  gctmo^  ffponéfr 
fřé^o  f^rabíte/  robíčflm  a  bitem  m^^^oiooipáit^  bíe 
A.  ®d^m{ba  ob  3.  tSátoť^  iřomittcfé^o*  SB 
^raje  a  iprabd  Jřráíowé  1843,  f^fmcm  a  itářío* 
btm  3atta  J£)o(t.  WPÍfíH«*  —  Sdr.  Uo  we  12. 
S  obrázkem.  Séši  sa  16  kr. 

3ad^ol9at9citiÍ  a  rojíííité  gťtié  fítt§f6»é  př<b# 
p{f9  pro  fí)ťofiel>o  wogářa  cjf.  MU  i*^t9. 
3  ttftnerfé^o  ^ířrfogeno.  S^fetj  rojnmojené  lo^bcmj. 
SB  ^raje  1842,  tífřem  3.  ^.  Mí^jípía*  —  Stř. 
31  w4.  Seš.  za  12  kr. 

yogebii&iii  0  itUtym  ittafe*  Jřajbémti,  řotmi  fe 
ÍJřegjbá,  tt)htott)áno  ob  SDřagb.  Do6r.  Wctíígo* 
toé.  SB  ^rabcí  ^ráíomé  a  xo  ^raje  1843,  }>j^ 
fmem  a  náříabcm  Sána  Sj.  ^ofpjlfiía*  —  Stř.  78 
w  8.  Séh^  za  1 5  kr. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


OBOBU   LITBBATUBT,    UMENJ  A  WBD. 


Čjslo  VII. 


(JPřJIolba  ku  Kwélům.') 


5.  dubna  1843. 


Iiiteratara. 

Aítchiv  Češlcíi,  čili  staré,  pisemné  pa^ 
máihy  české  i  fnorawské.     Díl  II*^ 

swazek  9,  Wydáním  Frant.  Palackého. 
W  PrazCj  w  kommíssí  Kronbergera  a 
É/iwnáče. 

Osm  svazku  díla  tohoto  jest  již  v  rukou 
obecenstva  českého^  a  důležitost  vjdávání  jeho, 
sama  v  sobe  patrná,  tím  více  uznávána  bude,  čím 
dále  dílo  pokračuje  a  jedna  část  druhou  obsa« 
hem  svjm  vysvětbije^.  i  tudy  zájemnéjSí  činí. 
Protož  tuto  o  ceně  jeho  vůbec  nemají  sloví^  již 
často  pronesená,  šířena  hýú,  ale  krátkou  zprávou 
p  obsahu  svazku  devátého,  kterj^  tyto  dni  na 
avědo  vydán,  se  spokojíme.  I  tohoto  svazku, 
jako  předešlých,  obsah  jest  rozmanitý,  tak  že  la* 
hodnější  se  sušším  se  střídá,  jakož  hned  z  nápi* 
811  jednodívýoh  (článků  vysvítati  bude.  Jsouť 
tyto:  1.  fVt^pisy  práumi  ze  starjjch  desk  zemských. 

2.  Zápisy  Kozdské  wt  SUzku  od  r.  1480  — 1571. 

3.  Dopisy  pana  Kalpara  Slika  z  Kolice  odr*  144S — 
1448.  4.  Dopisy  pana  Prokopa  z  RábUeina  od  r. 
1444 — 1448.  5.  Registra  zápisúw  králowskjch  i 
obecních  i  r.  1454. 

První  z  článků  těchto  začat  jest  hned  v  sva- 
zku 8.  Archivu  českého  a  postupuje  v  9.  svazku 
až  dp  roku  1437.  Vydavatel  podává  obecenstvu 
výpisky  z  desk  zemských,  roku  1541  pohořelých, 
kteréž  se  v  rozličných  rukopisech  porůzně  zacho- 
valy, a  od  něho  v  jedno  sebráni  a  v  chronolo- 
gický pořádek  uvedeni  jsou.  Dsky  zemské,  je- 
den z  nejvelebnějších  starobylých  ústavů  králov- 
ství českého,  kdyby  v  své  celosti  od  prvního  po- 
čátku svého  nám  zachovány  byly,  sloužily  by  dě- 
jepisci nejen  za  nejbezpečnější  a  nejhojnější  zří- 
dlo rodopisu  a  místopisu  někdejšího  českého, 
ale  spolu  ku  poznání  všeho  zemského  zřízení. 
Neboť  Čechům  od  starých  časů  Libušiných  po 
všechny  věky  byli  sněmové  a  soudové  zemští  je- 
diným jako  živým  zákonem,  jichžto  nálezové,  jak 


soukromých  osob,  tak  obecních  věcí  se  týkající, 
ve  dsky  zemské  pro  věčnou  památku  se  kladli. 
Tím  způsobem  práva  se  ustanovovali^  měnila« 
napravovala  podle  zděděných  od  praotců  a  jaká 
s  národem  dlouhou  zkušeností  zrostlých  zásacU 
i  podle  potřeby  jednoho  každého  času  se  mění* 
cích.  Z  toho  vysvitá  sama  sebou  důležitost  zby- 
tků těchto,  jakkoli  sporých,  kteréž  náhodou  nám 
dodrženy.  Výpiskové  začínají  se  v  Archivu  s  ro- 
kem 1281 ;  a  však  jen  pět  chatrných  kousků  z  ce« 
lého  13.  století,  a  to  k  tomu  ne  v  prvotní  své  formě 
se  zachovalo ;  více  ze  čtrnáctého,  však  teprv  od 
r.  1320  začnouc,  a  postupem  času,  zvlášť  za  krále 
Vácslava  IV.,  vždy  hojněji,  až  do  roku  1414. 
Brzy  potom  byly  dsky  zemské  i  soudové  zemšti 
zastaveni  bouřemi  husitskými  a  obnoveni  teprv 
od  císaře  Sigmunda  po  nastoupení  panování  ro- 
ku 1431,  kterým  svazek  9.  končí.  Jazyk,  kterým 
výpiskové  psáni  jsou,  jest  až  do  začátku  15.  sto- 
letí nejvíce  latinský,  a  však  s  přivěšováním  slov 
českých,  kterého  při  rozdílnosti  starého  práva  če- 
ského ode  všech  jinozemských  k  větší  určitosti 
výrazu  velká  potřeba  byla.  Mnohého  čtenáře  bu- 
dou v  ohledu  tom  výpisky  sem  tam  na  způsob 
onoho:  »Fueramus  Pergama  quondam«  baviti 
moci;  na  přiklad:  Quod  ex  quo  Hynsiko  orpha- 
nus  praedíctus  annos  legitimae  aetatis  non  hubuit;, 
et  fuit  extra  terram  et  regnum  Bohemiae  et  ejus 
otčim  ét  ejus  mater,  co  učinili  proti  zemi,  že  on 
sirotek  nemá  v  tom  hynuti  sed  ipsius  haeredita* 
tes  haereditaríae  sibi  debent  restitui.« 

V  rodopisném  a  místopisném  ohledu  rovněž 
jako  tito  výpiskové  vzácná  jsou  i  Registra  zápisůw 
krúlowskjch  i  obecních  roku  1454,  o  kterých,  jakož- 
to pokračování  hned  předešlých  svazků  siřiti  ne- 
mníme. 

Zápisy  kozelské,  čili  privilegia  rozličná  mě- 
stu KozUmu  v  Slezku  od  rozličných  knížat  udě- 
lená, postavil  vydavatel  do  Archivu  českého  zvlášť 
proto,  že  za  přiklad  slouží,  jak  t  15 — 11.  století 
v  Slezku  jazyku  českého  v  písemnostech  užíváno 
bylo.    Že  od  Slezanů  samých  listiny  ty  i  skládá- 


Digitized  by 


Google 


26 


ny  jsou,  doličují  polonízmy  a  slezké  provínciati- 
zmy  u  velikém  počtu  se  nacházející,  jakoi :  mij* 
ský  (městský),  £el/y  místo  aby,  nepřUhkncna,  tamini^ 
li  (směniti),  ohywatdmi,  plotnu^  rolnikoch,  zahradní* 
ko^hi  otpock,  bd  wiřitM  naiich,  mczúch,  kupUel  (ku- 
pujíci),  wUchnynU  wécami,  jednýmis  zpustoieni,  tíy- 
$adtiiji»  w  rybouce,  a  tomu  více  podobných. 

Velkému  yždělanému  obecenstvu  i  kromě 
aiáinérft  rědeckých  nejzájemnéjSi  budou  dopisy 
pana  Kašpara  Šlika  a  pana  Prokopa  z  Rabšteina 
k  Oldřichovi  zRozenberka  v  letech  1444 — Í448, 
jakožto  znamenité  příspěvky  k  historii  prvních 
óas&  po  válce  husitské,  čili  nedospělých  let  krá- 
Ic  Ladislava,  ku  kteréS  Archiv  český  jíž  tolik, 
vespolek  na  sebe  se  vztahujících,  kusfl  podal. 
Obadva  oni  mužové  byli  toho  času  znamenití  di« 
piomatové  na  dvoře  císaře  Fridricha  IV.,  kterými, 
nejznamenitější  záležitosti  toho  času  jednány  by- 
ly. Dopisy  jejich,  nejvíce  noviny  panu  Oldřicho- 
vi z  Rozenberka,  vztahují  se  netoliko  na  věci  če- 
ské, ale  i  cizokrajné ;  o  jednání  a  usilování  stavil 
českých,  uherských  i  rakouských  stran  vydáni 
mladého  krále  Ladislava,  ku  kterému  Fridrich  nř- 
kterakž  svoliti  nechtěl,  o  rozličných  stranách  v  těch 
z:emích,  o  Jiskroví,  Hunyadovi,  hraběti  Cilském 
aj.,  o  koncílii  baziiejském  a  zporu  dvou  papežů 
Eugenia  a  Felixa,  přičiňování  císaře  Fridricha  o 
onoho  v  Říši  a  poselství  skrze  to  do  Říma,  kte- 
réž Prokopovi  Rabšteinskému  samému  poručeno, 
o  volení  nového  papeže  Mikuláše  V.,  o  vlaských 
městech  a  zporech  jejich  rozmanitých,  mezi  Me- 
diolanskými,  Benátčany,  Florentskými  a  t.  d.,  o 
vmfšení  do  toho  Francauzii  a  krále  aragonského, 
o  králi  Benatovi  sicilském,  o  švejcarských  věcech, 
jakož  o  vtržení  Delfína  Francouského  s  loupežný- 
mi ArmaAáky  do  té  země,  o  všech  těch  věcech 
větší  i  menší  zmínka  se  děje,  i  o  Polsku,  Dánsku, 
Portugalsku,  Turcích  a  jiných  zemích.  Pro  hi- 
storii českou  nejdůležitější  jest  to,  co  o  jednáni 
strany  pod  jednou  i  pod  obojí  v  Římě  o  potvr- 
zení Rokycany  za  arcibiskupa  i  Šlik  i  Rabenštein- 
s\if  pod  velikým  tajemstvím  panu  Oldřichovi  sdě- 
lují,  z  čehož  největší  světlo  na  postavení  stran 
tehdejších  v  Čechách  vchází, — Sloh  obou  muž& 
má  do  sebe  tu  krátkost  a  ráznost,  jak  v&bec  če- 
ské dopisy  1&.  století,  spolu  pak  vyznačuje  se  mno- 
hým protká  váním  latinským,  patrně  vplyvem  dvor- 
ského živobytí  v  cizině  a  módy  času ;  jest  jakás 
nobleté  a  ležernost  v  tom,  jako  když  nyní  fran- 
couština  se  vplétá*  Rozmanitosti  dodává  dopi- 
sům těm  i  střídání  obecných  a  privátních  zále- 
žitostí v  jich  obsahu,  jakož  všickni  tři  muži  me- 


zi sebou  i  obecnými  věcmi  i  d&věmým  přátel- 
stvím ve  svazcích  byli.  V  tom  ohledu  nejzábav- 
nějiri  jsou  listy  pana  Prokopa  z  Rabšteina  k  Ol- 
dřichovi z  Říma,  když  v  městě  tom  byl  u  vyslán- 
ství^  dávající  nám  spohi  i  živý  obraz  tehdejšího 
života  a  obyčeje.  Píšeť  nejprve,  kterak,  když  do 
Říma  přiólo  vyslanstvi,  v  jehož  on  čele  byl,  mno- 
ho prelátů,  biskupů  a  jiných  proti  ním  k  uvítáni 
vyjelo,  od  kterých  provodíni  jsou  do  hospody 
8  trubači,  o  slyšení  prvním  u  papeže,  a  kterak 
poctu  poslal  vyslancům  papež,  vino,  kapouny, 
konfekty,  obrok,  svíce,  takže  jim  to  skoro  po 
celý  čas  vytrvalo ;  o  roznemožení  papeže  a  slyše- 
ní u  lože  jeho,  kterak  rekommandoval  on  tu  pa- 
na Oldřicha  skrze  veliké  jeho  v  Čechách  o  cir» 
ke  v  zásluhy,  k  čemuž  řekijeho  Svatost:  •  Hnita 
bona  audivi  de  íUo  domino  et  benedictus  sit,«  o 
deklarací,  kterou  učinili  vyslanci  ve  jménu  císař^ 
že  Eugenia  a  ne  Felixa  chce  za  papeže  pravého 
uznávati,  o  radostném  slavení  toho  po  celém  Ří» 
mě,  kterak  u  veliké  zvony  zvonili,  ohně  pálili, 
po  ulicích  troubili,  z  pušek  bili  atd.,  též  o  přá- 
telství kardinálů  S.  Angeli  a  Bononského,  kterýž 
hned  potom  po  smrtí  Eugenia  za  papeže  Zvolen 
(Mikuláš  V.).  Obadva  ti  kardinálové  rok  před  tím 
u  pana  Oldřicha  u  oběda  byli,  na  čemž  jemu  do- 
pisovatel mnoho  ctí  zakládá.  Též  V  Římě  praví 
o  kardinálovi  S.  Angeli :  » Téměř  na  vSaký  večer 
kollači  miewáme,  a  na  twú  milost  wždy  zpome* 
nem,  a  když  co  jlemci  tehdy  on  říká  :  Tamen  do- 
minus  de  Rasis  dicit,  quando  magnos  pisces  co- 
mědit ;  ex  quo  deces  dědit  nobis  ista  bona,  quare 
non  comederemus  ?  ic.  jako  jste  spolu  mluwiewa- 
li.«  Též  o  papeži  Mikuláši  V. :  »Když  jsem  bral 
poslednie  odpuštěnie  a  požehnánie  od  otce  swa- 
tého,  tehdy  mi  poručil,  abych  pozdrawil  T.Mti.  od 
něho,  a  cožby  bylo  k  dobrému  a  poctiwému  wa* 
šému,  žé  wždy  naleznete  J.Su  k  sobě  přiezniwu.« 
Ty  a  takové  věci  dávají  spolu  nemalé  ponětí  O 
mocnosti  a  Činném  živobytí  pánů  českých  za 
oněch  století,  jakož  v  tom  způsobu  i  listové  pa- 
na Viléma  z  Pernšteina  v  předešlých  svazcích  Ar» 
chivu  českého  vydaní  výtečný  obraz  dávají. 


JÉ^antátnostl  v  TrhoTých  Svlnecta* 

Naše  milá  vlast,  jakkoli  rozličnými  nehoda- 
mi mnohých  památek  na  předešlé  časy  zbavená, 
zachovává  předce  tu  i  tam,  často  ve  skrytosti,  ne- 
jedny  pobožnou  mysli  uchované  vzácnosti,  kteréž 


Digitized  by 


Google 


27 


jen  objevení  a  ve  známost  uvedeni  očekávají^  by 
se  jich  k  dobrému  vlasti^  věd  a  uměni  použiti 
mohlo.  Takž  skoro  v  nejjižnějším  koutku  Čech^ 
na  panství  Novohradském^  budějovského  krajce 
v  městečku  Trhovj'ch  Svinech^  opatřeném  od  L 
listopadu  r.  m.  zřízen;fm  magistrátem^  chová  ta* 
mějái  kostel  několik  latinskjfch  bohoslovnich  ru« 
kopisů  ze  14.  a  15.  století  ve  folio^  z  nichž  jeden 
nft  přední  desce  vnitř  obsahuje  poznamenáni  ně- 
kolika latinských  slov  s  českjfmi  významy^  kteréž 
mě  zvláátě  zajímaly^  anoť  některé  z  nich  s  vjrzna* 
my  v  nejstarších  olovníkách  se  nacházejícími  se 
srovnávati  a  tudy  potvrzovati  se  mí  zdály>  ie  těch^ 
to  významů  tehdáž  skutečně  tak  bylo  užíváno^ 
jiné  pak  docela  nepovědomé  mi  přicházely*  I 
obdržev  od  tamějsiho  zkoušeného  p«  Fadnjho 
Jos»  /ésj^ité  dobrotivě  zhotoven/  snímek  slov  těch»  za 
kterýž  tuto  děkuji>  a  tuše  že  všem  milovník&m  řeči 
české  budou  příjemná^  sděluji  je  tuto,  a  sice  če- 
ská v  původnim  pravopisu,  latinská  bez  zkrácenL 

Commensationes  kodowanje 

Inpudicitia  opl&lost 

Obstaculam  tastyerka 

SuperstitioSQS  kuzedlnyk 

Decrererts  pnykaseil 

Infremuit  lkal 

Scnitans  seznawage 

Pululat  pupecze  pustje 

Prodtgus  Marnotratese 

Socrus  Cfttye 

AUegoria  podobenstwje 

In  porticu  wprsedkostel/ 

Isvestigator  chjtnecs 

In  agonia  wemdlojbjs 

Apprehenderant  chopyly 

Díssentiones  roztrženjne 

Objectum  obracka 

Subplaatator  wy^sadjiol 

Opprobrium  posmyech 

Contumelia  cxyl 

Argumentům  d<yvod 

GonspiraveroBt  shKiklysje 

Exprobrat  banye 

Calomnia  pohanyenye 

Criminator  hancze 

Disciplina  posliusenMwyo 

Seditio  swar 

CbosubstantialÍB  spolusutny 

Meta  pospyess 

Contemplatiím  vita  b^homytlny  tytr^t 

Timide  boics 

Arbitrati  šunt  mnieli  sa   nebo   nadieli 

Jiná  znamenitost,  v  radnici  téhož  městečka 
chovaná,  zasluhuje  povšimnuti  znatelu  malby,  zvlá- 
ště vlastenské,  Jsouť  to  tři  velké  obrazy  starobylé, 
as  dva  pražské  lokte  vysoké  a  přes  loket  široké,  ma* 
lované  po  obou  stranách,  na  zadní  však  trochu 
temněji,  a  nem^Iim-li  se,  toliko  jednobarevně.  Bar* 
vitostí,  okrouhlostí  a  ušlechtilou  prostotou  obli- 


čejík, vyplněním  prázdn/ch  itiíst  v  rozích  pozla- 
cením, a  že  na  dřevě  malované  jsou,  shodují  se 
velmi  s  obrazy  na  KarUteiuě,  Shoda  tato  přivé* 
dia  mě  na  tu  myšlénku,  že  z  času  Karla  IV.  po- 
cházejí, k  čemuž  nasvědčuje  i  ta  okolnost,  že  na 
jednom  z  těch  obrazů,  tři  krále  představujícím^ 
jeden  z  t^chž  králů,  rovněž  jako  na  obraze  jistá* 
ho  rukopisu  v  Museum,  podoben  jest  králi  ée* 
skému  Karlovi,  jenom  že  trochu  mladší  vypadat 
tak  že  nejisto,  zdali  Karel  čili  jíž  Vácslav  IV.  se 
tím  vypodobňuje.  Buď  již  tonra  jakkoli,  jisto 
jest,  že  obrazové  ti  velmi  starodávní  jsou;  pakli  se 
ale  mé  zdání  potvrdí,  tím  vážnější  a  nám  Čechům 
vítanější  budou,  anoť  se  ví,  jak  za  časů  Karlo* 
yých  malířství  v  Čechách  kvetlo,  a  jak  takovéto 
památky  již  vzácné  jsou.  Ohledání  jich,  doufám^ 
bude  všech  milovníků  starožitností,  zvláště  mal- 
by, těšiti,  zvláště  když  i  kr.  krajsky  budějovicky' 
pan  komissar,  hrabe  Vratislav,  tyto  obrazy  za 
starobylé  a  velevážné  měl,  a  z  toho  ohledu  i  mne 
na  ně  pozorná  učinil. 


Na  dorozaménaii* 

.Gakkoli  usndeky  w  IV.  Píjioze  ku  KwSt&m  nad  mým 
překladem  Sbakespearowa  Othella  trjneiený,  w  celku  nad 
oťekáwánj  prjsniwě  pro  mne  znj,  začei  p.  posuaowateli  swé 
djky  skládám:  nicméně  sobě  i  obecens^wu  dlužen  býti  se 
widjm,  na  nékteré  mnS  činSné  wýčitky   odpowgdčti.     ^ 

PřednS  wytýká  mi  p.  posutowatel,  ie  gsem  nepřeklá- 
dal uk  vSrnS,  gako  nynj  Němci  Shakespeara  překlad agj. 
Wyznáwám  se,  Že  gsem  se  tak  otrocky  originálu  swého 
nedržel,  gako  nyněgij,  gak  p.  posutowatel  opatrně  přidal, 
němečcj  překladatelé,  kteij  ducha  pjsmenau,  gako  zagjce 
klackem,  sabjgegj,  a  onoho  welikého  dramatika  swým  krÉ- 
ganúm  neprjstupněgljm  činj,  nežli  gim  gest  w  p&wodnjm 
textu:  &a  to  ale  gsem  srdečně  potějien,  že  p.  posuzowatel 
sám  wyznal,  že  překlad  můg  následkem  toho  snadněgi  sě 
Čte,  Ostatně  budu  každému  powděčen,  kdo  mi  něgaké 
mjsto  překladu  mého  ukáže,  kde  bych  se  byl  na  ngmu 
prawého  smyslu  od  wérnosti  uchýlil. 

Dále  wytýká  mi  p.  po$u«owatel,  Že  gsem  se  na  ně- 
kterých mjstech  obtjžem  wyhnul,  ano  někde  ge  i  wynechal- 
Abych  se  byl  kde  obtjžnostem  wyhýbal,  toho  sobě  si^ědom 
negsem,  a  co  gsem  wynechal,  gest  bud  naprosto  nepřelo- 
žitelné-*  gako  p»  posuaowatel  sám  odwolátrage  se  na  Her^ 
dera,  o  pjsni  o  unrhg  prawj,  w  kteréžto  gsem  wynechal 
refrain  —  aneb  pro  swau  ípinawost  a  necudnost  gen  suto- 
ivým  wkusem  onoho  wěku  omluwiti  se  dá.  A  co  se  tohd 
týká,  ta»jm,  Ie  iigeme  w  stoletj  přjlii  wsdělaném,  nei  aby<^ 
chom  dopattiftěti  se  měli  onoho  snižngjcjho  modlářstwj  Ti- 
befanň,  kteřj  legno  swéhó  Dalai  Lamy  sa  drahý  klenot  a 
wsácný  talisman  powažugj. 


Digitized  by 


Google 


2S 

Gíím  wVčitka  p.  posvsowatde  týká  se  mého  wer^c, 
který  prý  gest  prjliá  swobodný  —  ano  pauhé  počjtánj  syl- 
lab.  To  uhodl;  gá  nemM  »a  dobré,  přjsnými prawidly  wer- 
^owniawj,  Itcrc  u  nás  beitoho  posud  ustanoweny  negsau, 
dáti  se  kázati.  Dřjwe  ale,  neŽ  mi  p.  posuxowatel  tuto 
irý^itku  učinil,  byl  bj  werie  originálu  byl  měl  na  kiitickau 
tráhu  wzjti.  Wřakté  známá  wéc,  ie  Shakespeare  psal  sict 
inrýbomá  dramata,  ale  wdmi  Spatné  yrerie,  a  nad  originál 
twfig  wymknauti  ani  ire  snách  mi  nenapadlo.  Ostatně  by 
se  můg  překiad  pE  prairidelaěgjjm  wersowánj  snad  méně 
snadně  ěetL 

Co  dále  p.  posuaowately  mých  pdznamcaánj  se  týkage 
prawj,  na  to  mu  odpowjdám  násiedowně :  ]J[a  stránce  66. 
wyrosumjwá  se  neypHměreněgi:  do  mé  duiCf  gak  se  o  tom 
-Wftickni  wykladači  Shakespearo-wi  shodugj.  Ostatně  to  ne- 
nj  mé  y^oditf  poznamenán],  která  wSccka  znamenal  gsem 
podpisem:  Pozn.  Česh.  prehU  INa  str.  87.  proto  přeložil 
gscm:  m^HfS  rnkay  poněwadi  Dcsdemona  patrně  na  ten,  a 
ne  na  giny  smysl  odpoivjdá.  Pakli  zde  hřj<!ka  se  slowy, 
tak  ie  Othello  rozumj  urM^if,  Desdemona  pak  mfkkárukat 
tedy  mí  p.  posusowatd  wděk  uěinj,  kdy2  mě  poněj,  gak 
gsem  to  mjsto  měl  ginak  přeloiiti,  abych  s  originala  nio 
nesetřcl  a  předoe  srozumitelným  byl. 

Co  se  konečně  týěe  sbytečnosti  některých  mých  po- 
snamenánj,  tu  by  p.  posusowatel  wčt^jm  práwem  irytýkati 
mohl  swým  zamilowaným  Němc&m,  ktelj  přečasto  wygasuu- 
gj  mjsta,  každému  bcs  obtjže  srozumitelná,  a  giná  dosti 
temná  wykládati  opomjgegj. 

Kterak  ostatně  nynSgiJ  němeětj  překladatelé  Shakes- 
pearovi —  a  genom  ty  p.  posuzowatcl  za  wzor  wystawuge 
—  sobě  poějoagj,  o  tom  mohu  dáti  swědcctwj,  an  gsem 
"wěl^j  djl  starsjch  i  nowěgijch  překladu  německých  s  origi- 
nálem srownáwal.  I  nalezl  gsem,  že  se  při  tom  neyhíiřc 
má  starý  pociivrý  Eschenburg,  gegi  mnozj  na  slowo  wzatj 
nowěg»j  překladatelé  pauze  do  werjíu  vrměstnáwali,  nesro- 
imáwagjce  ho  ani  s  originálem,  čjmž  se  stalo,  ie  i  pokle- 
sky geho  wěmě  podrželi.  A  co  se  pak  té  gegich  wyhlá- 
iené  'wěmosti  týká,  ta  neywjce  a  hlawně  w  tom  záležj,  se 
i  ty  neynepatměgsj,  ba  naprosto  nepřeložitelné,  ostatně  ěa- 
sto  zbyteěné  břjóky  se  slowy  násilně  do  formy  swého  ga- 
syka  vtěsnati  se  namáhagj  dle  wěhlasné  zásady :  Stetm  bt(f» 
obec  i4  fc{f  bícb*  A  takowé  překlady  magj  nám  wzory 
by  li!  Rdoby  snad  myslil,  ie  při  tomto  wyřknutj  ne  pra- 
vda, ale  snad  něgaká  strannost  mě  wcdla,  toho  každau 
dobau  hotow  gsem  očitě  přesvědčiti,  a  kdyby  toho  potřebj 
bylo,  i  wcřcgně  prawdiwost  toho,  co  gscm  tuto  pronesl, 
dokáži. 

Odstup  ode  mne,  abych  snad  tuto  skrownau  prací 
swau  za  něgaké  dokonalé  djlo  powažowal ;  wjmť  gá,  že  má 
swé  wady,  a  wjm  gakč :  to  ale,  co  p.  posuzowatel  mně 
•wyiýká,  chci-li  sám  k  sobě  sprav cdliw  býti,  k  nim  počj- 
tati  nemohu.  Ncbylyby  pak  řádky  tyto  ode  mne  psány 
byly,  kdyby  posudek  Othella  tak  velmi  nqiáchl  oným  ně- 
mcctvjm,  které  ve  mnohých  hlavách  hrubě  straSjc  i  na 
literaturu  na&i  zhaubné  své  působenj  vztahovati  počjná. 
Přcaaiime  giž  {;ednau,  opicemi  bvii,  a  sUvmo  vzdělán]  i 
literaturu  na  základ  samorostlý,  národn]  ! 

J.  B.  MaK. 


PremiA  2ill  pocty 

za    spisy  českoslowanskél 

Společnost  Českého  Museum,  zaVIádavdi  roka  1631 
Matici  českau,  pečovala  o  vzdělán]  řeči  a  literatury  naSj 
národn],  m^koli  o  gakýkoli  zisk  a  prospěch  ústava  svého; 
chtělať  literatuře  České,  do  té  doby  vjíeltgak  skijčené,  i 
tdámého  zniku  i  prospěšného  směm  propAgčltL — Pro  ro»* 
množen]  činnosti  MatiČiny  v  duchu  pravidel  gegjch  na* 
vrieno  bylo  Sboru  niusegn]rau,  aby  kromě  vlastn]ho  sv^ 
ho  vydáván]  dobrých  knih  českých,  ge»tě  také  svláitij 
prémia  Čili  pocttj  na  vydáván]  gich  od  giných  vlastcnc&w 
ukládal,  a  t]ra  dle  možnosti  k  mnoienj-se  dobrého  spiso* 
vatelstva  v  národu  na£em  vfibec  napomáhal.  Sbor,  pr«- 
hlédage  k  věci  této,  usUnovil  tedy,  ie  každý  v  čistém 
te$hoslowansbém  gázy  ku  p^wodně  a  správně  vydaný  spis 
mft^e  pocty  aučasten  se  státi,  hn  rozdjln,  sdaH  v  Čechách, 
Moravě,  Slovenska  aneb  kdekoli  ginde  vydán  byl;  a  vtek 
gen  ti  spisové  ge  obdrž],  kteřj  v  ojs.  král.  rakauském  sUta 
dovoleni  gsaa,  a  kterýchž  pokaždé  geden  exemplár  do  bi- 
bliotéky českého  Museum  v  běhu  tohoto  léU  obětován  byL 
Tyto  pocty  badau  dvog]  třjdy : 

<i)  Prvn]  třjdy  pocu  dá  se  gen  takovým  knihám, 
kterými  netoliko  řeč  a  literatura  nažc  národn],  ale  i  bncTto 
nauky  samy  v  sobě,  buďto  literatura  věku  svého  vůbee, 
znamenitě  se  zveleb],  a  kteréž  tedy  cena  vyážj  i  u  vžech 
národúv  platnau  do  sebe  mjti  budau. 

1)  Pocu  druhé  tř]dy  dosUne  ss  sa  tokové  knihy, 
kterými  zvládítn]ma  nedosUtku  v  liUrataře  na»j  národnj 
náležitě  se  vyhov],  aneb  které,  neí]řjce  třebas  obora  naak 
a  literatury  samy  v  sobě,  předce  váak  adaHiostj  form/ 
své  vynikati  budaa. 

Sumniff  poct  gcdné  každé  tř]dy  ode  Sboru  mosegnj* 
ho  ročně  podlé  zásoby  peněžně  v  Matici  se  astanovj,  a 
vjiak  menáj  padesáti  dukfitHw  na  zlatě  pro  prvn]  a  dwmd^ 
ceti  piti  duktUí^w  pro  drubau  třjdu  nikdy  býti  nemohan* 
GesUiže  v  kterém  roce  pocU  prvn]  třjdy  nikomu  nepři* 
sauzcna,  m&že  pro  druhau  třjdu,  dle  uznán]  sandc&v  sbo- 
rových, geJitě  iaccessit  rozdáno  býti;  toto  pak  vrovná  se 
polovici  pocty,  a  gestliby  v  kterém  roce  v]cs  pocty  ro- 
vně hodných  spisAv  se  vyskytlo,  v  té  přjpadnosti  m&i« 
sbor  i  mimofňdnau  poelu  ustanoviti  a  podati. 

Aadové  Sboru  musegn]ho,  gsauce  sami  sandcové  ve 
věci  této,  nikdy  pocty  s  Matké  obdržeti  nemohaa,  byťb/ 
sebe  lepí]  spisy  na  světlo  vydali.  Nápodobně  ani  spiso-* 
ve,  kteir]  nákladem  Matice  České  vydávati  se  budau,  o  po- 
cty státi  nemohau,  a  přjčiny,  že  se  sa  ně  spisovatel&m  ob- 
zvlátttnj  honorár  a  Matice  podává. 

Sbor  na  začátku  každélio  létó  pocty  nadřcčené  na  rok 
ňcybl]že  minulý  přisaud],  a  v  Časopisu  Českého  Museum 
pokaždé  veřegnau  i  krátce  odAvodněnan  zprávo  o  pří- 
sudcjch  svých  podávati  bude. 

Podáván]  přemi]  začne  se  roku  1844  za  spisy  roka 
1843  vyšlé.  '    ^ 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBOBU   LITBBATUBT,    UMENJ  A  WEB. 


Čjslo  VIII. 


{^^Prjioka  tn$  Kwétům.^ 


19.  dubna  1843. 


Literatura. 

Tatranka^  Mpis  pokracugjcj  roxUcného 
obsahu.  Tretj  rocnj  béh  čili  ^\  dvnhýy 
swazek  ctwrtý.  Péčj  a  nákladem  Giřjho 
Palkowice.   WPrespurku  1842. 

Y  referátu  o  Časopise  českého  Museum  četli 
jsme  přáním  aby  někdo  z  povolaných  pojednání 
Chmelovo  o  přidawném  jménu  objasnil,  posou* 
dil  a  ylastnfm  bádáním  obohatil.  Ludevit  Štúr 
nenechal  nás  dlouho  čekati.  Článek  jeho  o  roz* 
boru  jména  přídawného  y  Tatrance  je  nejdůleži- 
tější v  celém  svazku. 

Spisovatel  rozděluje  v^vin  jazyka  na  tři  do* 
by;  v  první,  tak  nazvané  materiální,  sbírá  'se  pou- 
há látka  slov  a  mluvení  zpúsobA,  v  druhé  zni- 
kají  pravidla  a  zákony  myšlénkou  jazykozpytce 
vystavené,  v  třetí  kritické  vyměšuje  se,  co  myšlén- 
ka subjektivně  jazyku  podmítala  a  co  v  něm  ob- 
jektivně  pravdivého  dle  kořenu  se  nachází.  Tak 
následují  po  sobě  materiální  slovníky  a  mluvnice, 
kvapné  etymologování  a  konečně  soudný  kritický 
rozbor.  O  nás  soudí  Štúr,  že  v  druhé  době  vá- 
zneme, an  prof.  Chmela  na  některém  místě  sub- 
jektivní myšlénku  pravému  jeniu  mluvy  naši  na 
odpor  podkládá.  Šetrně  oceniv  důležitost  každé- 
ho pokroku,  víť  on  dobře,  jak  si  každého  před- 
chůdce vážiti  máme,  a  že  nikdo  bez  podpory 
v  povětří  udržeti  se  nemůže.  Do  druhé  doby 
jazykového  vyvinováni  klade  Štúr  také  naše  pu- 
risování  a  stěžuje  si  na  jeho  přílišnost. '  O  tom 
něco  málo  podotknouti  chceme. —  Procitnuvše 
k  novému  životu^  vzkřísili  jsme  náš  vlastní,  samo- 
rostlý,  bohatý  jazyk.  Jako  dobrým  .otcům  musí  nám 
býti  svatou  povinností  zkoušeti  síly  a  vlohy  mi* 
lého  syna  našeho^  kam  by  asi  stačil,  a  co  z  vlastní 
zásoby,  nechtě  se  zadlužit,  vyjádřiti  a  pojmenovati 
jemu  možná.  Zásada  Štůrova,  přijímati  evropejské 
názvy  i  do  našeho  názvosloví,  nemá  všeobecné 
platnosti.  K  čemu  jiné  jazyky  chudobou  přinuce* 
ny  byly,  to  můžeme  z  bohatého  pramene  wlastni* 


ho  a  slovanského  vůbec  nahraditi.  O  tom  sved* 
či  tolikeré  názvy  v  lidu  již  ujaté,  ač  ne  evropej* 
ské.  Kdož  by  odpíral,  že  se  mnohé  nejapné,  ne- 
významné slovo  utvořilo?  Polká-li  se  však  s  ta* 
kovým,  ať  bez  obalu  kára  a  opravou  přispěje* 
Toužebně  bažíme  i  my  po  třetí  době,  kde  sou* 
dná  kritika  nakupenou  látku  protříbí  a  pravdu  od 
bludu  odloučí.  K  cizotě  sáhnouti  nebude  nikdy 
zmeškáno,  napřed  ale  zkusme,  quidvaUani  kameru 
Schopná  hlava  se  všemu  naučí ;  sprosťák  si  vždy 
lépe  pamatovati  bude  slovo  eeplomírj  v  němž  i 
pojem  se  podává,  nežli  ehermomeler.  Z  takových 
cizjch  slov  stávají  se  často  divné  stvůry,  jak  pol- 
ština a  denní  zkušenost  i  u  nás  dosvědčuje.  V  síti- 
vu tlakoměr  porozumí  našinec  dříve  kořenům  nežli 
v  slově  baromelcr. 

Co  potomci  ze  zásoby  nynější  podržeti  za 
dobré  uznají,  o  tom  nelze  soudit.  To  ale  od  nich 
očekávati  musíme,  že  naše  snažení,  naše  pokusy 
s  vděčností  uznají  a  hrdě  k  nám  hleděti  nebudou. 
V  pojednání  samém  o  přídavném  jménu  vniknul 
spisovatel  šťastně  k  zákonům  našeho  jazyka,  jeho 
odvozování  koncovek  od  náměstek  je  dobrá  my- 
šlénka, a  porovnání  obou  prací  —  totiž  Chmelo- 
vý i  Štůrovy —  přivede  třetího  zajisté  na  pravou 
cestu.  Přáli  bychom,  aby  někdo  z  našich  výteč- 
níků úsudek  svůj   o  tom  pronesl. — 

Z  básní  podal  Karel  Štúr  »PoHtnici«,  Draho- 
tín  Dolinský  »Zpominku«,  Ludevit  Štúr  opěval 
Nestora  slovenského  Jiřího  Palkoviče^  a  Samuel 
Štúr  pokusil  se  v  překladu  Mickevičovy  balady 
ukrajinské  »Czaty<. 

Ondřej  Durček  sděluje  prosebné  podání  cír* 
kví  seniorátu  liptovského,  si.  districtualnímu  kon* 
Tcntu  předložené.  Zde  čteme,  že  plat  professora 
řeči  a  literatury  slovenské  při  lyceum  prešpur- 
ském zvětšen  býti  a  že  dis.  konvent  věc  tu  pod 
svou  ochranu .  vzíti  má.  Důvody  jsou  rázné  a 
důkladné.  P.  Durikovič  stýská  si  v  krátkém  do- 
pisu o  nechvalném  rozšiřování  maďarské  řeči. 

Pojednání  o  určení  Ruska  v  ohledu  na  Asii 
nachází  se  doslovně  ve  Vlastimilu.    Důležitý,  po* 


Digitized  by 


Google 


30 


8ud  nedokončen)'  článek  gest  Srbsko  v  století  de- 
vatenáctém z  geograficko-statisticko-histurickébo 
ohledu  od  Záborského. 

V  zprávách  na  konci  dojal  ná9  hluboce  ži- 
TOtopis  y  plném  květu  zesnulého  Siowáka  Benj, 
Pravos.  Gervenáka.  Památka  jeho  u  nás  nikdy 
nezahyne,-— -Literatura  slovenská  podává  soiipÍ3 
nejnovějších  knih  na  mnoha  mjstech  vydaných 
aneb  brzy  vyjíti  majících^  jakož  i  zprávu  o  zna- 
menitějších spiseoh  v  Cechách^  na  Moravě  ^  v  Zár 
hřebu  vyšljfch,  H. 


Mlownjk  hQ9po4AřékOmteQhniol9i§  pro  au-- 
řednjky,  mysliwce,  stawitelské  mistry  a 
hospodáře,^  cesko-německy  sestawen  od 
Františka  Spatného.  »S  úwodoj  předmluwau 
.od  Dra.  Lumbe,  prof.  polqjho  hospodárstwj 
na  UQiwersJ  pražské*  W  Pra^e  1S43.  Ti- 
skem Anny  Spinkowét   Cena  4$  kr.  stř. 

W  ůwodnj  předmlnwě  pr(iwj  p,  prof.  Lumbe, 
fce  snad  žádná  řeč  nemá  tolik  wýznamu  bospo- 
dářských^  gako  slow^nská  wubec;  a  zwláště  česká, 
co  žádnému  podiwno  nebude,  kdo  rozwá^j,  ž^ 
Slowan  na  scwern  byl  prwnj,  který  pěs^owal  tiché 
uměnj  pokoge  a  tak  se  sul  učitelem  rolnictwj, 
homíctwj,  obchodu  etc,  ostatnjm  národům. 

Tento  slownjk  ge  protož  djlo  welmi  wjtané 
a  důležité ;  neboť  mnohj^  anřednjk  a  wubec,  kdo 
wenku  s  liden^  obcuge  w  záležitostech  hospo- 
dářsko-technick^ch,  čs^sto  pocjtil  potřebn  takow^ 
kmihy»  Byloby  gen  přáti,  ^by  s^  práwě  těm  do 
.  rukau  dostal,  pro  kteréž  ur^en  gest;  ale  práwé 
w  tom  atawu  geště  welká  óást  posud  nic  ne;cwě* 
děla  o  wywinu  našj  národnosti,  kd^  by  on^  ?wlá. 
dté  wi?elý  podjl  w  pokrocjch  w  n^šj  wlasti  učině- 
ních bráti  měla,  antě  se  mezi  wzdělanau  střjdn 
počjtá,  a  Udu  předstawena  gest.  To  ale  ge  práwě 
gedna  z  neywětsjch  překáž^k^  ž^  ře0  dělá  roz.- 
puklinu  mezi  owládagjcjm  a  owládněnym.  To 
skopo  naskrze  platj,  tedy  tiiké  o  hospodářských 
auřad^ch,  Že  wšak  snad  i  zde  změna  4  pokrok 
brzo  se  uj^inj,  lze  se  nadjti,  Přjklad  knjžete 
z  Lobkowic,  který  nařjdil,  aby  wšickni  ti,  kdož 
se  kanceláři  gebo  na  panstwjch  oddati  obtěgj,  záhy 
se  přiučili  bytně  potřebnému  gazyku  českémn^ 
gesto  by  sic  u  powyšowánj  na  wítáj  hodnost  ne- 
byl na  ně  brán  ohled  (Kwěty  čjslo  21),  při  nyněg- 
ijm  stawu  našich  národnjch  záležitostj  nagde  za- 
jisté následownjky* 

Tento  slownjk    ale   také   mimo  praktickau 


potřebu  ge  důležitý  pro  řeč  naši;  neboť  p.  spí* 
sowatelměl  prjlcžítost  na  mnoha  mjstech  s  lidem 
obcowati;  uchytil  tedy  ninbbé  slowo,  co  posud 
^en  w  bezproslřednj  mluwě  kolowalo,  někdy  ta- 
ké nowé  twořiti  musel,  což  se  šťastně  podařilo^ 
tak  že  se  w  něm  hezký  počet  slow  nacházj,  kte- 
rá 3e  w  olirpmném  slownjku  našeho  slawného 
Nestora  Jungmanna  nenalezagj,  Znowu  se  oswěd- 
čila  bohatost,  ohebnost  a  twořiwost  našj  řečí. 
Den  po  dni  se  ohgewug^j  wždy  nowé  poklady,  kte- 
réž na  krásnau  budaucnost  ukazugj* 


Některé  nowotiny  s  literatury. 

Od  něgakého  času  podobalo  se,  gakoby  naše 
literatura  odpočjwala,  až  teď  nagednau  30  hnula, 
a  několik  wýtečných  a  důležitých  spisu  nám  po- 
dala, o  kterých  se  zde  gen  krátce  zmjnjme ;  neboť 
práwě  ani  času  ani  nijsta  pro  obmezenost  našich 
literárnjch  organu  nemáme,  obšjrněgi  o  nich  po- 
gednati,  co  snad  časem  se  3tane  w  době  přjhodné« 

Předewšjm  ge  dlužno  zmjniti  se  o  uýffiném 
překladu  klassichjch  Thomsonowých  Po(asd.  Pře- 
kladatel p.  Fr.  Daucha  ge  peskému  obecepstwu 
znám  co  w}borný  umělec  w  řeči  a  we  weršowánj^ 
gakým  se  i  zde  slawně  oswědpil,  podaw  nám  djlo 
originálu  docela  hodné.  Kdo  nemá  srdce  pro 
básnictwj  zatwrz^lé,  nagde  zde  knihu  negcn  pro 
gedno  přečtenj,  nýbrž  pro  celý  žiwot;  gelikož 
Thomson  gan  stálým,  nikoli  ale  okan^žitým  milá- 
ik»m  býti  může. 

Druhá  welmi  wjtaná  kniha  ge  druhý  swazek 
národnjch  pjsnj»  sebraných  p,  K,  .1.  Erbenem,  Ta 
sama  spráwnost,  pilnost,  kritičnost  a  šetrnost^ 
které  prwnjmu  swazku  wšeobecnau  oblibu  a  roz* 
djřenj  zjskaly,  panuge  i  w  tomto  swazku.  Pan 
Erben  si  obral  welmi  krásný  a  pro  nás  welmi 
důležitý  obor  literárnj  činnosti,  totiž  powě3ti,bi» 
chorky,  pjsně  lidu  a  bágeslowj  3lowanské ;  náro* 
dnjmi   pjsněmi  udělal   welmi  krásný  začátek*-*** 

Zwláštnj  pozornost  zasluhuge  sbjrka  z4baw>^ 
njch  spisA  Jana  z  Hwizdy  ^).  Pwa  swazečky  obsa- 
hugjcj  ballady  a  pjsně  giž  wyšly ;  následowati  bu» 
dau  prosa  ické  práce,  gichžtp  začátek  uíiinj  nowý 
půwodnj  historický  román  z  časů  Giřjhp  Pode* 
hradského,  pod  názwem :  9 Jarohněw  z  Hrádku.* 
Spisowatel  si  zjskal  swými  posud  wyšlými  pracemi 
(n,  p.  KonwaUnky,  Známost  z  prjgtzdu»  NocUh  na 


*)  ZewrubD^íj  spráwa  o  nich  podáme  co  neydřjwt. 


Digitized  by 


Google 


31 


Áaceroive,  kteráž  do  němčiny  přeložen  gest)  krá-, 
sne  gniéno,  a  těšjme  se  zde,  sebrané  wideti  plody 
geho  lilerárnj  činnosti  tjm  wjce^  an  to  prwnj  wětsj 
sbjrka  spisů  zábawnych  gest.  Kdyby  nám  wjfte- 
čný  náš  Tyl  chtěl  podobnau  pochautku  učiniti^ 
pak  bychom  alespoň  mohli  někomu  něco  wětšjho 
do  rukau  dáti,  když  se  po  plodech  našj  pěkné 
literatury  ptá, 

Wjtany  dárek  nám  udělil  pan  TFinařickj  swým 
spiskem:  Warito  a  lyra*  Gsautě  to  lehaunké  a 
prostomilé  básníčky,  w  kterjfch  se  nikdy  dwě  spo- 
hihlásky  nestýkagj.  •  Nesmj  se  to  powažowati  za 
pauhau  hračku,  gako  romány  bez  r,  aneb  gako  giny 
apaňhelsky  román  bez  a,b,c,  neboí  se  tato  práce 
zakládá  na  welké  myšlénce  totiž:  na  wlastenectwj, 
aby  utichli  hanci  našj  krásné  řeči,  kterém  se  wše- 
licos  o  twrdostí  našeho  zwučného  a  měkkého 
gazyka  zdálo.  Náš  welewážen^  Winařicky  ge  prá- 
we  básnjk,  kterýž  tento  blud  wywrátit  m&že  až 
do  kořene,  neboí  geho  w^tečnost  řeči  a  werše, 
kde  wšecko  plyne  a  co  křišťál  gasně  a  průhledně 
swjtj,  gest  wůbec  známa. 

Také  naše  milá  Morawa,  která,  co  se  týče 
národnosti,  takořka  teprw  prociťuge,  nám  něco 
potěšitelného  podala  básněmi  fVinctncia  Furcha* 
(Swazek  prwnj  w  Holomauci  u  Skarnicla  1843.) 
W  malé  této  knjžce  poznali  gsme  krásný  talent, 
který  až  se  prodere  a  propracuge,  čestnau  bu- 
daucnost  slíbuge.  Rázný  wlastenecký  duch  (k.př. 
w  básni:  Davoria),  měkký  a  teplý  cit,  pohybliwá 
a  kwětnatá  obraziwost,  hlubšj  názor  swěta  a  přj- 
rody^  těmto  básnjm  čestné  mjsto  w  našj  literatu- 
ře Jtjskagj, 


Několik  bIow    o  dětsk^fch  opatro- 
^        wnách# 

článek    z  křesťansko  •  politického  hospodářstwj* 

(Ze  Sewernj  wéfelj.) 

»Saucit  člowěka  k  utrpenjm  gest  pocit  zpá* 
tečný;  on  snad  wyplýwá  z  pudu  zachowánj  sebe 
samého.  Dobře  činiti  gest  netoliko  přjgemno,  ale 
i  wýhodno ;  diwadlo  chudoby  gest  bolestné ;  bjdák 
gest  obtjžný,  nesnesný;  chudoba  gest  škwrna^  zlé, 
rána  pro  společenstwo ;  gi  předegjti,  odstraniti, 
ulehčowati  gj,  gest  skutek  obezřetnosti;  tako- 
wým  způsobem  stáwá  se  dobročinnost  potřebau, 
a  wSeliká  potřeba  obracj   se  w  powinAost*  ••.•• 


Takto  propowjdagj  mnozj  z  naliok  mudráků^  t 
rozwinugjce  themu,  utworenau  chladným  sobe* 
ctwjm  a  žádostiwostj  osobnjch  wýhod  a  rozkoš], 
hlubokomyslně  dokládogj:  »]Naše  weliká  města, 
6  mnohočjslnau  lidnatostj,  s  rozdjlně  žigjcjmi  ro- 
dinami, 8  drahotau  w  potřebnostech,  s  neobyčeg* 
nau  nestegnostj  obžiwy,  s  přjpadnostmi,  newyhnu- 
telnými  tam,  kde  lidé  žiwi  gsau  dnes  tjm,  čeho 
wčexa  dobyli,  se  zkázau  mrawůw,  tau  gistau  prů- 
wodkynj  mnoholidstwai*  rozkošj  a  pohoršenj  we- 
likých  měst .  •*.  lile,  to  gsau  některé  z  přemnohých 
a  gistých  přjčin,  mocně  žádagjcjch  od  společen- 
stwa,  pro  wlastnj  geho  wýhody,  dobročinnost^  aby 
se  zachowal  pořádek  společenský  i  spokogenost 
osobuj. « 

Gak  to  překrásně  zewnitřl  Než  wnikněte 
w  ducha  těch  poučenj...  Neyspanilegšj  a  práwě 
božský  diw  křesťanstwj  gest  obrácen  mudráky  wě- 
ku,  widaucjmi  we  wšem  toliko  swau  schopnost  a 
spokogenost,  w  prostředek  policegnj,  w  otázku 
obecnj  ekonomie!  Wydáwagjce  dobročinnost  za 
saucit,  za  newyhnulnost,  ba  i  za  pud — proč  skep- 
ticky odrýwáme  gegj  kořeny,  přjrodau  srostlé  sna« 
šjm  srdcem,  a  přenášjme  ge  w  suchau,  neúrodnau 
půdu  swých  wýhod,  rozpočtenj,  zákonůw  rowno* 
wáhy  obecné?  Patrně  proto  gen,  abychom  se  ne- 
obrátili přjmo  k  nábožens(wj,  k  geho  čistému  a 
gedínému  pramenu;  gine  přjčinybude  duše  nadar- 
mo hledati!  Znamenali-li  aspoí^  naši  mudrci,  že  do 
zwěstowánj  ewangelia  o  této  nebeské  ctnosti  ne- 
měli na  zemi  žádného  ponětj  7  Hluboká  naše  uče- 
nost snad  neodkryla  nám,  že  od  časů  ewangeli- 
ckých,  gako  nynj,  a  wšak  nerowně  na  wyššjm 
stupni,  nesčjslná  lidnatost  nahrnula  se  w  ohro- 
mných městech ;  hledanost  smyslnosti,  zgemnělost 
rozkoš],  nadbytek  tělesné  (materialnj)  wzdělaností 
přiwedly  se  na  neywyš$j  stupeň  možnosti  člowěka; 
snjženj  člowěčenstwa  ostalo  nepostjhnuto ;  chu- 
doba byla  porážliwá,  přestupky  náramné,  anásle- 
downě,  podle  našeho  učenj,  'tisjce  přjčin  sgedno- 
cowaly  se  i  tehdáž  ke  wzbuzenj  tnilosrdcnstwj , 
k  rozwinutj-se  dobročinnosti^  Gj  tu  wšak  nebylo. 
W  náhradu  té  ctnosti  hleděl  Řjm  na  děti  chudých 
třjd  —  na  děti,  o  kterých  Spasitel  prawj  učed  I  uj- 
kům: »Deyte  maličkým  přigjti  ke  mně,  anezbra- 
ňugte  gim,  nebof  gicb  gest  králowstwj  nebeské,  < 
— Řjm  hleděl  na  ně,  gako  na  přjrůstek  domácjho 
dobytka,  a  gesdi  ge  wedl  k  něčemi),  tedy  gen 
k  rozpustilosti.  Rjm  ukowáwal  železným  řetězem 
ke  stěně  u  domu,  gako  psa,  zdrawého  otce  těch 
nešťastných;  nemocného  a  sestaralého  wywrhnul 
na  ostrow  tiberský  za  pokrm  hladowé  smrti ;  od- 


Digitized  by 


Google 


32 


sauzeného  nesprawedliw^m  saudem  hodil  w  arénu 
diwoky-in  šelmám^  ne  tak  pro  zastrašen]  od  pře- 
stapkAj  gako  spjše  pro  zábawu  swým  krwecbti- 
W]f'm  náružíwostem*  A  proti  chudobě  a  rozmáhá- 
nj-se  lidnatosti  wymyslil  dwa  gisté  prostředky 
tehdegšj  ekonomie :   ntwolnictwj  a  wraidinj  ditj* 


ZpéfT  a  lindba*^ 

Tyto  dny.wySlo  (onSch  wletoinjch  KwStech  od  25. 
fmora  ouuunených)  iestero  pjsnj  od  Waiáka  pod  náswem : 
háphmi  k  pjsnjm 

•  TBL.    JAR.    KAMENICKÉHO 
8  prftwodem  ibrtepiana. 

Kamenotisk  Wjtka  a  Sucfaébo. 
GsautS  připsány  Slowafikámt  těmto  krasohlasým 
pěwkynjm  z  př}ro4y.  Pěkný  papjr,  sličný  zewnitřek  s  he- 
saunkýni  obráskem  wyznaČuge  irydánj  to  před  ginými,  a 
Činj  ge  milé  oku,  tak  gako  zwuky  cpSw&  těch  ucho  ljhe« 
snostj  a  cit  prawdiwostj,  obogj  pak  neljdenaa  swau  prosto- 
Uu  dogjmagj.  Neočekáwey  nikdo  we  tpSwjch  těchto  něco 
nadobyčegného,  zadiwugjcjho,  uchwacugjcjho  —  negsauť  to 
než  kwjtka  prostá,  bezewlj  pýchy  a  nádhery,  a  tudy  i  prá« 
wě  milaunká,  něžná,  roswínuwjj-se  na  wioru  onoho  Uhlech- 
tilého  kwjtj,  gaké  se  urodilo  na  poli  naleho  národnjho 
xpěwu  —  gsau  totii  w  duchu  národnjm  pogata  i  podána* 
Gak  hluboce  mySlénky  gsau  pogaty  i  gak  zdařile  prowe- 
deny,  každý  nestranný,  dzotau  nenakwalený  a  slepau  mo* 
dau  nennelíeaý  rozsudce  uzná,  an  tu  wjce  Setřeno  dekla* 
mace,  a  zwuky  negsau  gen  zhola  a  na  b&hzdař  proneicny 
pro  pauhý,  brzo  pomjgegjcj  uchwat  sluchu.  Zkrátka:  Slo* 
wanko  a  Slowane  (neboť  i  mužský  hlas  tam  nalézá  zába- 
lu) "wezmi  a  pěg,  zági&té  se  w  nich  hnedle  poznáí. 

Zpředu  stog]  wyswHlenj  znaménék\  nato  ze  4.  stra- 
ny a2  na  15.  následugj  pjsně  po  sobě  takto:  Diwné  wM, 
Wimimva,  Gonák  z  Mileffna,  Nettegni  wyznAnJ,  W^po^ 
wH,  Pláč  láékij. 

Toliko  gest  přánj,  aby  noty  byly  stegněgSj  a  sli£něg- 
^j,  co  do  twaru  gegicli  a  wazby,  i  aby  se  byly  před  ti- 
skem na  Čisto  chyby  bedliwěgi  oprawily,  ktéréi  dle  mo- 
Snosti  potom  teprwa  oprawiti  se  musely. 

Prodáwagj  se  NApIfwy  ty  w  opnfrownl  malýelí  djtek 

toa    Malé   straně   w  Praze   wedle  kostela   u   Karmelitánft  a 

w  Bndči  u  iiiné  brány  po  80  kr.  stř. 

MaoiUUw  B. 


NáiréiM  o  koncerte* 

Pan  Netwttdha,  Morawan,  o  gehoito  neobyčegné  hfe 
na  hausljch  hlučná  powést  wůkol  se  rosnálj,    odhodlal  se 


spořádati  k  prospěchu  swému  koncert  w  sále  plateyském 
w  sobotu  d.  22.  dub.,  w  němžto  mimo  gine  přednášeti  bude 
welký  koncert  od  Vieuxtemps-a  a  kameyal  na  dobře  zná- 
mý nápěw  Český.  Obecenstwo  m&2e  se  bez  rozpaku  ne- 
obyčegné  zábawy  nadjti.  Ljstky  wchodnj  prodáwagj  se 
•w  obchodnickém  skladu  p.  HofTmaniia.  B. 


Nowé  knihy* 

Zdbawné  spisy  Jana  z  Htvezdy.  Swazek  IL :  Pjsni 
i  gíné  drobné  básni*  W  Praze  1843«  nákladem 
Jaroši.  Pospjšiia.  —  Str.  108  we  wel.  12,  Seí. 
za  20  kr.  stř. 

<left&  hxhUotita  ))ro  iDÍaflence  mltxoxíi  m^ta  ma^ 
teř(Fé{)o  a  noto^ífy  Moíbomolljí,  f  rojffjřenj  utnéttj  a 
o{;icc(itřnj  frbce*  D6fa^  gegj :  ^ogcbnánj  o  náĎc|ciu 

bi%  }tn)oto)}íf9  @n>at9d^^  lo^naíejenj  náfhrogfi,  řeme^ 
fef^  přjĎét}on)é  minul^d^  loefó  i  itaj|t(^  iaSvi,  mAo^ 
moftí  o  dcct^^t,  íafem  tt>9(lral|9;  itbaíá  ncfftéflj^  id^ 
fni  atb«    étenářftm  n)(feIiféf)o  po^fauo;^  toéfu  a  fia« 

*  ttott.  Db  3atta  3a»ornicřéí)o*  ©iwajeř  ffefl$. 
2B  ^rajc  1843,  pjfmem  a  nářtabem  5.  i^.  9>ofpjpr 
la.  —  Str.  92  we  1 2.  S  obrázkem.  Ses.  za  1 6  kr. 

flXarcel/  )pavítti\t  %  bewatcnáctéíio  jloíetj*  ^fltrobnj 
r^tjřjTá  mrattřitá  powjbřa  ob  Síitt  SL  éwíWjfo. 
SB  ^raje  1843,  tíjífem  a  náfíabcm  Slitnp  épinřoií 
n)c*  8.  jhf.  116. 

2emipís  čili  auplné  popsánj  oboru  zemského  po* 
dle  Hadriana  Balbiho.    Djlu  11.  sw.  1.  (sw.  13.) 

Víůtoif  f Ijc  ř  itáíejítémtt  wpflowcnj  nemť{n9.  (Spoíu 
íbjrřa  tt)$jnamů  f  pojnánj  flowcj,  obpfcgncl^o  xo^ 
flábřenj  fe  »  ftjoíeíncm  tottřar^ffcnj,  ft  bfiment^d^ 
rojmíutt)  o  jbrawj  a  nemocí,  o  prod^ájcnj  fe,  í)n 
gjbíe,  iDjláwánj  a  Icl}á«j,  pří  pfáitj,  gebnánj  flwi6í>, 
téí  í  tt)  gíiipc^  jáícjítojle^..  Db  3ana  3amorní* 
cřét|0»  CCru^c  oprawenc  wpbánj.)  SDB  iprabcí 
^ráíott)é  a  tt>  ^xtiyt  1843,  pifmem  a  náříabem3. 
^.  ^ofpjjfíía.  — Str.  212  w  16.  Ses.  za  16  kr. 

yuntta  fřeffattffá.  ^njjfa  mobíícj  pro  pan^ 
n9  ob  Slntonjna  Stránffé^o,  profedfora  p<u 
flpřffébo  6oí)ofIon)i,  řate^fetířp  a  pcbagogífiř,  fíute* 
fné^o  rab9  a  přjfebjcjlio  Wff.  řonjT|loře  tt>  i^rabd 
«ráíon)é»  ítřetj  »i^bá«ju  SB  ff^xayt  a  xo  i^rabct 
*ráfon)é  1843,  tífřcm  a  náříabem  3atia  ^o(l.  9>o# 
fpiPa.—  Str.  288  we  wel.  18.  Se  sličnau  ry- 
tinkau.  Seš.  za  40  kr. 


Digitized  by 


Google 


laviiT 


Vk  OBOBIT  LITBBATUBT,    UBIBNJ  A  WMÚn 


Čjslo  IX, 


(ÍPřJloha  m$  Kwéíům.') 


Z.  máge  1843. 


Několik  slow   o  dětek^Fch  opatro^ 
wnách* 

(Pah*a2otriSfy.) 

Nikoliw; — takto  newyhledánie  tww  kde  ge»t 
dlužno^  zadátky  té  aeyskwelegSj  wáech  cnostj. 
Uilosrdenstwj  iisté  gewilo  se  ^rowed  a  křesťaor 
Mwjm>  kieréi  aa  n&n  ge  osnowáuo.  Mílosrden^ 
^wj  a  p3r«»  —  dwa  w  gedno  ^j^wagjcj  audely 
náboženského  urCenj  Člowěka. 

Aby  se  pribljiil  hřjšn^  smrtelajk  k  Bobu  wie^ 
bo  dobra  i  wčdné  prawdy>  třeba  bylo  ustawiti 
cností.  Z  nicb  ze  vviecb  iieyw;fše  postaweno  gest 
Mlosrdenstwj,  protože  ono  táhne  člowěka^  aby 
£iml  dobře«  nikoliw  pro  swau  w^hodu^  ni  pro 
4ďilaiibu«  ;ni  ze  ctižádosti  a  z  hrdosti,  ale  pro 
vnitřnj  krásu  samého  dobra,  a  činil  ge  před  twářj 
Soba,  gen  aby  se  brzy  zbljžil  k  geho  dokonalosti. 
Ono  ge  nadáno  dwogj  mocj  —  sgednocowatí  lidi 
Jtnezi  scbau  a  s  nebem ;  w  tomtéž  čase  gest  ono  i 
jneytrwalegsj  rukogemstwj  obecného  pořádku,  ney- 
^stšj  přispěnj  chudobě,  potěcha  w  zármutku,  po- 
diwný  gednatel  mezi  pádem  smrtelnjka  a  nawrá* 
cenjm«se  geho  k  půwodnj  nesmrtelnosti^  newy* 
zpytatelná  zástawa  ^prawedlposti  a  dobroty  pro- 
zřetelnosti, a  welmi  občerstwugjcj  pohnitfj  duše ! 
—  Mohlo-li  pohans.two  znáti  milosrdenstwj,  když 
ono  samo  bylo  hrubjfm  bludem  cituw?  Nemo* 
bloJi  křesťanstwj  ge  zplodit,  gežto  samo  gest  swě- 
tlá  i  wěčná  prawda  citu  i  rozumí^  2 

»Mechcet  smrti  hřjšnjka^  ale  aby  se  obrátil 
a  žiw  byL^  —  Prozřetelnost  připrawila  gemu.  na 
zemi  podporu  i  útěchu,  widauc  nowé  potřeby 
opět  zrozugjcjho*se  člowěčenstwa;  ona  prwnjm 
zákonem  geho  žiwota  ustanowila/>r^e,  a  hned  za 
nj  dobročinnosi*  — Pozděgi»  když  nastala  newyhnu- 
telná  nowá  pomoc  s  hiíry,  náboženstwj  samo,  ga« 
koby  se  obrátilo  w  milosrdenstwj,  ukázalo  tjm, 
že  toto  wjce  než  wšecko,  newyhnutelno  gest  člo* 
wěčenstwu.  A  práwě  nenj-li  wáecek  smysl  kfe- 
afanfitirj  obsažen  w  milosrdenstwj^  wtěleném  w 
Bohu  -r-  Člowěku  ? 


Toliko  zklesnutj  duiewnj  nábožnosti  ge  co 
příčjtati  úpadek  powzbuzenj  k  čisté  lásce,  a  pro* 
měňuge  gi  w  neprawé  lidumilenstwj,  nezíjdka  tak 
nepřiměřeně  a  křtwě  rozuměné.  Ono  gest  newy* 
hnulný  následek  filosofie,  o  které  wjle  připomenuto. 
Tomu,  kdo  se  stydj  bjfti  prawdiw]^m  křestanem^ 
možno*li  bj^t  swědomitj^m,  a  moŽBO«li  gemu  do» 
bře  viniti  po  křesťansku?  -- A  wsak  ta  hrdost  ro» 
zumu  osprawedlnila*li  se  w^sledky  gegich  sku* 
tkuw  ?  Nešlechetnost  a  zkáza  mrawůw  zničilaJi  se 
tauto  nowau  skolau  milosrdenstnrj  ?  Zapudila*li  se 
chudoba  s  powrchu  zemé?..^.  Wšecky  gsau  tu 
na  očjch,  zmáhagj  se,  gsau  žiwěgsj,  méně  ostý* 
chawé«  pořád  wjce  obtjžněgšj ;  hrdost  nalé  by  sě 
gimi  urazila;  a  hle  pud,  autrpnost,  stud,  bázeň, 
politická  ekonomie^  státopis,  policie  rozpakowaly 
i  učinily  cbytrau  směs  swj^ch  rozpoČtenj>  zřjzenj 
soběctwj;  lidumilenstwj,  i  daly  amal|famě  té  pyšné 
gméoo  filantropie  (lidumilenstwj). —  A  wšak  ge-)i 
wždy  čistá  i  rozumná  dobročinnost  ta  podle  no» 
wého  způsobu?  Má-li  ona  práwo,  aby  měla  we 
wSem  přednost  před  milosrdenstwjm,  poručenjfm 
od  Boha?  M&že-li  tento  útwar  naleho  rozumu 
nahraditi  z  nebe  přikázanj  dané?  Filantropie,  wyn^ 
idawši  zkapsy  hrst  peněz,  neřekla-liž  nám:  Gá  uči> 
nila  ny  nj  to,  čeho  žádala  ode  mne  neuyhnuinosi  ;  hle 
tu  gsau  penjze,  a  gestli  chcete,  aby  žádaný  užitek  přir 
aesly,  wybáněgte^  zawjreyte,  kliďte  mi  z  očj  nuzáky^ 
aoičugce  útočiště  pro  ubohé  starce  a  sirotky,  zapo* 
wjdeyte  almužnu  \,  onať  snižuge  chudého  a  zbawuge 
ho  stydliwosti!  Zamykeyte  děti  do  fabrik,  nech  ať 
cenau  slabycíh  sil.dobywagj  sobě  čerstwau  kůrku 
chleba  i  nemrawno^  a  brzkau  smrt ;  wal^jm  chaut* 
kám  oni  zaopatřogj.  nowé  uspokogenj,  wašj  pro- 
myslnosrti  nowau  w]f hodu !  Prjč  s  almužnami,  ony 
gen  žiwj  zahálku  1  Powzbuzugte  fabričnostl  Af 
se  lidé  porownagj  mezi  sebau  tjm  neyhlawněgšjm 
—  pohodljm  a  práwen  rozko^j  tělesného  žiwota* 
To  ge  nestogj  nic  giného>  nežli  sgednotit  se  w  hro* 
madnau  industríálnj  obec,  a  s  dychtiwostj  oddati 
ae  w^hradně  dosáhánj  wsech  tělesnech  potřeb. 
UpokQgenj  gicb  «-^  hle  toC  aučel^  to  blaho^  po* 


Digitized  by 


Google 


34 


hodlj  iiwota  člowěckého.    Tehdái  nebude  mezí' 
námi  trpjcjch  a  nuzných;  neuwidjme  poh. 

Z  rozumu!—  A  wlak  miloárdanatwj  křasfaii* 
'  8ké>  přikázané  awětu  Spasitelem — a  Onť  gest  ney- 
di»lfoaale9#í«roziMii-^nm}  Mlo«eao-«a  těch  tiikomr 
íiech;  ono 'prawj  Yiáih  prostě;  uZachowáihe  wše- 
cky  swazky  obecenského  pořádku^  utwrzené  na 
práweeh  dědičných  a  rodinných^  *na  uctiwostí 
k  %tMtějUk  A  d4ftlo§[a^j«it  aa  wáiaoatí,  aikoliw 
zlata  a  blesku  smyslného^  ale  blesku  wznešených 
«4astn<»fetj  a  prawdiwých  cnofitj*  na  samé  nero- 
vnosti stawu;  rozeznáme  přjsně  hnusnost  pK 
bognosti  od  distoty  i  w  samé  chudobě;  dosá* 
hnem  i  lachowáme  ůtodiště  pro  sešlé  wěkem  a 
idiurawé,  pro  děti  osiřelé  a  opuStěné;  budem  gt 
aawitiwowati«  ofietřoivati^  uzdrawowati,  tišiti,  po* 
udowati;  obrátjme  wšecku  úsilownost  mílosrden* 
stwj  k  naprawenj  mrawnému^  bádanému  pro  třj* 
dy  trpjcj;  budeme  záštitau  práci,  a  předewšjm  roU 
liictwj>  tomu  welikému  iiwiteli  lidstwa;  budeme 
ndálowati  almužnu  wšemí  prostředky,  štědře,  a 
wšak  prozřetelně,.  nikoUw  ze  ctižádosti,  ani  ze 
eoběctwj  a  rozpo6itáwánj,  ale  s  eitem  bratrské 
lásky,  nikoli  penězy,  kteréž  wyhoditi  z  waku  nás 
ftíc  nestogj,  aie  pozdwiženjm  mysli,  obětowánjm 
6asQ,  upnutého  pyšné  swétácké  nedinností ;  wjce 
wšeho  «B  pHčinjme,  abychom  w  pustá  srdce  Ště- 
powali  a  w  prawém  atwrzowali  náboienst^,  lásku 
m  aprawedliwost -^  mrawnjm  křesťanským  nowow 
•srozenjm  nebohých  spoleSnoatj ;  wychowánjm  dětj 
postaráme  se,  abychom  odstraňowali  chudobn,  dle 
motnosti  zabraftowali  a  překáželi  přestupk&m,  a 
dowedli  lid  k  blahu,  k  bohatstwj  duchownjmu-^ 
oiostj  a  milosrdenstwjm.* 

W  podobných  powzbuzenjch  ge  widěti  prst 
w&le  Božj,  zákon  wykaupenj ;  w  nich  nenj  z€hy* 
iraUho  mudrottfdnj,  ale  swětlé  Spasitelem  odkázané 
milosrdenstwj,  a  w  každém,  kdož  přigme  geho  zá» 
kon,  uznáwá  překrásnau,  utěšitelnau  snahu,  dřj« 
we  rbzwažowatt  srdcem,  nežli  ejtit  blawau  (buď 
mi  wýraz  ten  dowolen). 

Pod  wplywem  powzbuzenj  těch  utwořily  se 
tt  nás  od  nedáwného  fiasu  ústawy,  plné  ducha  i 
^znamu  railosrdenstwj  křesťanského,  dětské  io  ap€h 
iroumy,  stogjcjpod  wysokau  oobranau  matky  wšeoh 
eirolkAw,  Gegj  cjsařské  MHěsti  cjéafowny^  — 

Dětské  opatrowny  přemnohým  lidem  známy 
gsau  loUko  po  gménu,  wětšjmu  geště  čjslu  gsau 
Hlocela  neznámy,  a  giž  ge  gich  dwanáote  w  m8« 
stě  sjdelnjm,  fityry  we  wladaistwjch,  do  desjti  ee 
gich  má  geště  otewřjtí  w  běhu  toho  roku,  a  wjce 
třech  let  stále  opatruge  a  vryobowáwá  se  tam  pies 


5000  dS^  wlemr  snadnými  člowěku  prostředky 
cnostj,  newyhnutně  potřebných  na  cestě  k  obe« 
cnému  i  osobsijmn  blahu.  —  Co  gest  opatrowna? 
tážj  se  někteřj  xwidochliwj.  Škola  pro  chudé  děti» 
edpowf  gifli  wiemdm.  é.  nikeiiwf  Umtm 'VrýwsA  4i^ 
wá  nepra wý  pogem  o  předm^tií,  a  nezáwjrá  w  šo* 
bě  ani  tisjčnau  část  toho  hlubokého  wýznamu  mi* 
losřďenstwj,  s  kterým  gsau  založeny  tyto  ůstawy, 
Áby  se  kdo  — inámil  a  •  spatnonaaiii^  abgr 
gich  zauplna  pogmul,  ge  třeba,  aby  se  maličko 
wytrhnal,  odprázail  od  obyčegnýoh  swllakých  za- 
městnán], aspoň  na  hodinu*  %•  •  •  obět  to  arci  wá* 
žná;  než  co  dělati  I  Třeba  pročjsti  a  uwážíti  9ur- 
řjzcnj  o  opatrownách  a  ustanowenj  neywýše  po* 
twrzené  w  r.  18S9 ;  třeba  na#štjwiti  i  samy  ústa* 
wy,  ne  wšak  gednau,  neboť  na  začátku,  nezkuše* 
nému  oku  a  powrchnjmu  gen  smeyšlenj  mnoho 
Bkazuge  se  podtwno,  diwoko  w  dásUiosteeh  uspo* 
fádánj  wnitřnjho  zřjzenj  a  prostředkftw  u  wyw 
chowánj;  třeba  pročjsti  aučty  ae  zpráw  opatro* 
wen ;  třeba  seznámiti  se  s  čtyřletými  wýdedky,  a 
wniknauti  srdeem  w  prostředky,  nikoli  wzděla* 
nosti,  nezřjdka  při  gistých  wýmínkáeh  naney^i 
ftkodliwé,  ale  w  prostředku  ítychowáwttnj  dětj  ney* 
chudšjch,  neynižšjch  třid ;  třeba  zbljžiti  se  a  oeo* 
bani  i,  hodnými  wšj  wážnosti,  oddawšjmi  se  zdar^ 
ma  tomuto  skutečně  dobrému  djlu  ;  tř^m  rozpon 
•čjsti  následky,  dle  zásad  přigatých  wytknutým  zá» 
měrem  ústawů  těch-^a  tehdáž  s  gistotau  možná 
Ťjci:  že  ústawy  ty  gsau  zcela  užitečné;  milosrd^ 
Host  křesťanská  wedla  k  založenj  a  zachowánj 
gich  lidi,  obětugjcj  na  to  penjze,  čas,  těžké  prá* 
ce,  i  tak  řjkage  swůg  osud^  bezpUUni  dle  obecné* 
ho  smyslu,  a  wšak  dle  smyslu  čistě  křesťanského 
%9l  wysokau  cetiu,  za  zbawenj  tteprawosti,  chůdo* 
by  A  duchownj  newědomosti  tak  mnohých  dětj 
^řenuzných  a  opowržených ;  za  ópatřenj  rodinám 
dobrech  členůw,  obecenstwu  počestných  občanA* 
člowěčenstwu  *^  lidj,  genž  ^p^  skromné  a  užité* 
čné  práci,  w  náboženstwj  a  mrawnosti,  we  wážno* 
sti  pro  nebeské  i  zemské,  čehož  Člowěku  newy* 
hnutelnS  třeba  šetřiti,  pro  osobné  i  obecné  blaho» 
nagdau  to,  co  by  ginak  hledali  bez  toho  blaho* 
tworného  wychowánj  w  pošetilosti,  w  necnosledi« 
w  iibalstwj  a  odřewěnělosti  citftw. 


Opét  ailowo  o  pisaiij  íeiskjrch  guaeitt 

Co  gstne.  se  gti   namluwili,  co  giž  napeali 
o  tom,    aby  českoslowanská  wkstnj   gména,  na* 


Digitized  by 


Google 


cháiseg]<'ta  86  we  zpráwáeii  tt^b  pogédnánji^  hřme* 
tkýchs  tak  t>pét  a  tieginak  kladena  bylii*  gaki  my 
twm  ge  w  nárcdnjm  gazyku  dle  mluwnick/ch  pra* 
widel  pjšeme !  Co  gsme  se  o  wěci  té  giž  siow  na* 
ftjHli  negen  w  časopisech  nášicA,  gakož  w  těchto 
listech^  wvČasopisepro  katolické  duchowenstwo*^ 
we  >>Wlastímilu«  i  we  »W6ele«,  nébri  i  w  časo- 
pisech nimedtjfch,  gmenowitě  w  »Ofl  tttib  9Be1l* 
i  ginech  1  Owlem  se  nám  zdá,  že  slowa  ta,  ze 
smutné  zkušeností  čerpaná  a  s  úplném  přeswěd- 
Čenjm  pronesená,  zde  i  tam  něco  prospěla;  u 
mnohých  ale,  wSemu  lepsjmu  přeswědčenj  napro* 
8to  nepřjstupn^ch,  nám  po  tu  dobu  připadá,  ga- 
ko  bychom  hi'ách  na  stonu  házeli;  neboť  »oči 
magjce  newidj,  aniž  od  nich,  byt  uši  magjcjch, 
dobře  mjněné  a  duwody  podepřené  slowo  slyšeno 
býwá.«  Co  gsme  se  giž,  wěnugjce  té  wěci  wjce 
také  článkůw  o  sobe,  o  tom  narokowali,  aby  mezi 
gin^mi  náš  wladařsky  praotec  Přemysl zpr&wné  psán 
byl  iýmže  způsobem,  w  gakémž  posud  we  spisech 
i  w  ústech  wlastnjho  národu  žigel  Znamenáme 
wšak,  že  nám  ani  na  posawadnjch  znetwořenych 
wariantech  přestati  dáno  nenj ;  neboť  se  nám  gich 
posud  neustále  z  brusu  nowych  obgewuge,  kteréž 
tu  zwláitnj  p&wabnost  do  sebe  magj,  že  postawjšli 
celé  přewrhlé  přjbuzenstwo  wcdle  sebe,  bratr  bra- 
tránka sotwa  giž  pozná*  Tak  před  nedáwnem  wy- 
dalo  gisté  pražské  obchodnictwj  w  nowinách  pro- 
wolánj  pod  nápisem:  KÁufnif  an  alle  Vaterlands- 
und  Kunstfreunde  zur  Pránumeration  der  Her* 
ausgabe  plastíscher  Kunststíicke,  vorstellend 
die  zwdlf  Bohmens-Monarcheu^  (sic),  w  kterémž 
mimo  gine  také  opět  nás  staropoctiw^  Přemysl 
w  přerobeném  kabátě  co  přetwořen;^  ^r|emiffe(  nás 
děsj.  Ubohý  Přemysl!  co  se  s  njm  gešt^ stane? 
yr{fiii9(I,  ^t\tVM^^,  yr{emí|T,  $r{emífe(,  ^ximu 
if^avii,  yr|imi{Iaué;  ^rlemtfff ( —  pro  Bůh  1  gak 
dlauho  tato  matematická  permutace  bude  trwati? 
či  se  snad  dočkati  máme  infinitesimálnj  saustawy 
překrucowánj  gmen  českých?  -r—  —  Pokládáme 
podniknutj  swrchu  podotknutého  obchodnictwj, 
kteréž  tyto  sošky  dwanácte  wladařů  českých  pro 
milownjky  wěcj  národnjch  obstarati  mjnj,  za  chwa* 
litebné ;  toho  wšak  tagiti  nemůžeme,  že  by  bylo 
slušné  bywalo,  k  oznamowači  se  uchýliti,  kterýž 
by  alespoň  gména  těchto  panownjků  našich  sprá* 
wně  byl  napsal.  Ale  gakž  *  bylo  možné  toho  se 
nadjti,  an  oznamowatel  tento  oznam  rowněž  w  tak 
nezpráwné  němčině  sepsal,  že  giž  úsměšek  cizin* 
ců  na  se  wzbudil,  a  také  w  »Bohemii«  (w  čjsle  46.) 
přjsně  wy tknut  gest? 

Kamž  to  geště  přigde  s  tauto  polowičátnostj 


tre  tdaátí  naš],  když  i  wefegné,  tíitěiié  oznamy 
áhí  českau  ani  německau  zpriwnostj  aenebudaU 
tnoci  wykazowatí  ? 


D. 


.     .     SlofTO  O  naient  diwadle*)* 

é  • . .  PH  gméaádb  »kritik a,  KoUabae  •  Kiiep«ra«  aem^hii 
«t  abawiti  otásek,  kteřéi  dáwtto  w  mfúi  mé  hluboko  wé^. 

—  Máie-li,  6i  ná-li  tpráwa  o  négakém  vméleckém  podai- 
kánj  raueha  kritického  nqti,  Či  nic  ?  •->  W/luésgo^Ii  takowé 
podnikáig  kritiku,  Čili  gi  poiadvge  ?  —  Prod  gi  w  diwmcUl'- 
njeh  spráwáoh  předaato  pokléingette?  — *  Snad  ie  nali  vuiij 
UterfttoH  wčcaatégljmi  prácemi  samfiatnáni -«  a  my  mUu)| 
geitě  dlaaho  do  Ikolj  chodit  miujme,  neřkuii,  ab/ehme 
kritik/  psali  f — iProd  sám  Kliopera,  ad  ne  starý,  ml<!|j  ?  — * 
Prof  aám  dudi  Rjhrcd  do  knttck^o  roabjránj  se  paoltj? 

—  snad  ie  wj,  ie  nenj  gednoho  —  — - 

Ptám  se  wás-^poloito  mkn  na  prsa-— bude*li  potom- 
stwo  také  tak  mlčeti,  a  nebude-li  poiadowati,  a  to  wijm 
priwem,  abyste  počet  kladli  %  toho,  co  gste  tlepliti  mohli, 
a  neslepiili,  co  gste  tdokonaliti  mohli  a  nesdokonalili,  oo 
gste  Qsnati  a  pochopiti  mohli,  a  neutnali  a  nepochopili? 
Ano  potomkowé  naji  budaa  psáti  historii  českého  diwadla ; 
•é  ta  musj  státi  trMc  nál,  ta  musj  státi  KJlcpenu  Tu  ne- 
bude platit  »mlčme  o  tom.«  —  Ledabyle  do  "wátru  báaliivé 
psané  referáty  nemohau  nikdy  wyplnitimjau  přjsné  recen*- 
8j,  swobodné  kritiky.  Tn  nebude  platit:  nd&leiitá  gesUpij*^ 
^ina,  ie  gsme  byli  hlubokého  mlčei^  swoIíILk  Neasá  národ 
práwa  iádad,  abyste  mu- tohp  wyairČtilili?  — nasdiowáwáte 
pánowé  sa  tjm'swau  ihosti^nost  ?  neb  —  '—  uBeneficiant&m 
nesmjiae  se  diwiti,  ie  přiwádfgí  na  diwadlo  hry,  od  nichi«> 
to  se  krasoohuí  s  uslsenym  okem  obracjic — nebo  pxý  mu- 
segj  toho  hledat,  vooby  k  naplnčuj  kasy  slauiilo.ic  —  Krá- 
sný ústaw  k  oswjceiy  národu  a  k  ovliechténj  ČlowčČenstwa ! ! 
I  dosti  pijsného  re&renta  žádost  nem&ie  toho  wymoci,  aby 
se  herci  naapamět  učili!  — 

•  * .  •  Toliko  my,  gediný  národ  pod  nebem,  máme  ukowau 
nejíwaru  sniieti>  ano  snad  gaiítč  gi  chváliti?  Gaký  to  ná- 
rod,  ie  ůstawu  měl  a  nechtěl  o  nčm  promluwiti?  •—  Že  spi- 

*)  Loňského  roku  bylo  nám  od  p.  spisowatele  tohoto 
Článku  aasláuo  dosti  welké  pogednái^  o  suwu  diwadla  naze- 
ho.  Powstalo  ta  prjčinau  dútkiiwé,  ale  přenáhlené  odpowČdi, 
kterauž  gakýsi  p-  P.  wáieného  referenU  našeho  x  Chnidj- 
mi  we  Wéele  poctjti  ráčil.  Že  wlak  toto  pogedoánj  před 
notrorosM/m  diwadla  nažeho  w  Praze  pHSio,  nechtě  gsme 
o  býwalých  nedčstaujch  geho  ge2tč  slowa  djliti,  magjce  na- 
ddgi  na  lepjj  g«ho  pijtftj  sUw,  a  nechali  gsme  rukopis  — 
mesi  rukopisy.  —  Před  několika  málo  dny  byl  nám  ale  zase 
tento  článek  dodán. —Psán  byl  ti  přjležitosti  prowouowa- 
ného  w  Ghrudjmi  diwadla  k  pocté  401etých  služeb  našeho 
neywyhMJho  pana  purkrabjho;  kde  se  tak  dlauho  zdržel, 
newjme.  Podáwámeť  ho  u  wýuhu,  (neboť  některé  wéci  gsau 
'W  nčm  giž  zastaralé),  aby  se  nezdálo,  gako  bycbme,  kdo  wj 
a  gakých  pijčin,  o  wéci  té  ani  slyšeti  nechtíli.  Možná,  že 
gsau  to  myllénky  i  mnoha  giných  kraganA — ide  se  gim 
tedy  wybowj.  Gestli  kdo  na  nč  odpowj,  newjme.        Reé. 


Digitized  by 


Google 


iowatda  mH,  a  ii«chUI  mm  roiumSti  ?  -^  MjrsQm  tde  KIío- 
peni.     Nepotřd>ugcf  arci  mni  tento  »áltity  mé,  ale  bolno 
gest  miy  an  widjm  neusnalé  wlastence.     Ifa   wenkown  arci 
obracegj  se  ke  kwětnému  adrogi  Mux/  gcho,   a  Čerpagj  li- 
bě pachnaucj  myžlénk^  wlastenské,  anapágegj  se  nektarem 
geho  d&myslu,  a  igájwagj  wlastence  swé,  gak  Čerstwaa  si- 
Jau  tak  i  nápadným  roamarem  ducba  geho^    co  ^.SakgeJítS 
k  požadowásg?! — Nechci  zde  roabjrati,  co  do  formy  proti 
Klicperowi  semluwiloi  to  on  bezpochyby  dobře  wj  j  předce 
"w^ak  i  samá  forma  nenj  tak  drsnatá,   tak    wadná,  aby  na 
ugmu  obsahu  gsauc  každého  newibila.  Ano  prawjm  smvle  : 
ie  idea  kaidého  kusu  geho    uk  wýtečně   pogata  gest,  děg 
geho,  loto  gádro  ohjekti^njho    hásnictwj,   tak   cjténý,  my- 
iience  pHmčřenýy  rotmanitý  a  spolu  o  sthed  SKŮg  se-loájcj, 
charaktery,  tato    duie    dramatických    pra<j»    tak   sdrawě  a 
zdáme  prowedeny,    gak  toho    i    na    mistřjch  dmhu   toho 
básnictwj  IjbS   pozorugcme.     Qreiié   bych .  řjci   mohl,  pakli 
hy  kdo  nehledě  na  obsah    a  na  wčc    a  w  pauhé    formi  si 
iibuge,  noco  mi  namjtoul,  že  totiž  i  mluwa  i  myžléoky  ge- 
ho gsan  domácj,  národnj,  wlastenské,  a  Že  i  tady  uk  we*- 
lice  nepochybil,  gako  geden  z  acytrět^jch  dramatiků  néme- 
ckýdi,  předstawiw  nám  muže,  kterého  dw6  stoletj  aepocho- 
pily»  proti  widé  dramy  pochyhiK... 

Milé  mi  bylo  we  Kwětech  čjsti,  gakým  kritickým  nwá* 
Ženjm  dnch  Kybrool  djlo  mladého  spisowatelc  rozbjrá,  a 
předce  bolno  mi  bylo  pH  tom  a  to  proto,  že  duch  k  duchn 
psáti  mď,  nikoli  k  nám,  an  gej;t.é  télem  k  zemi  pautání,  élo- 
wééenstwo  gsme  scda  newyzuU,  a  {>rDtoi  i  geho  sdánj  a 
aandy  od  lUišich  liSíti  se  bndaa..«» 

....Chtěl  gscm  toliko  ukázati,  gak  se  mi  Rybrcolo-wa 
kritika  IjbiU,  byťbych  gj  í  we  wjem  za  prawdu  nedáwal.  Cht5l 
gsem  ukázati,  gaký  prospěch  by  obecenstwu  kritika  přine- 
sla. Čili  saudné^  z  wSdeckého  staňowiStč  wzató  pogednánj, 
Bez  kteréhož  ani  diwadlo,  ani  literatura  sama  zkwétati  a 
zdokonaliti  se  nemůže,  kdyby  se  nSkterý  wzddlanec  náž 
o  ni  zasadil;  že  giž  gednau  čas,  aby  se  na  tuto  stránku 
sáležitostj  naiich  giž  př^ce  trochu  ohled  bral  — a  Že  ona, 
při  w&ech  naáich  pokrocjch,  wjce  než  gine  zanedbána  gest. 
—  Řekne  snad  mnohý:  což  má  ten  élowěk  bělmo  na  oéjch, 
že  newidj  anebo  nečte,  co  Kwěty,  Wčela,  ba  i  německé  časo- 
pisy o  diwadle  powjdagj  ?  Wjm  to,  wjm  to  —  a  to  gest,  nač 
gsme  nynj  přijli.  Znám  ty  muže,  a  nemohu  zapfjti,  že  gim  ne- 
gen  prospěch,  ale  ipotě^enj  naSe  na  srdcí  ležj.  Národ  gim 
sa  to  dékuge.  Při  wžem  tom  ala  neostýchám  se  opako- 
wati,  že  w»em  těm  diwaddnjm  zpráwám,  které  snad  z  vře- 
lého sníce  pohly,  při  wáj  gegich  stručné  krátkosti  a  sho- 
wjwawó  íetrnosti  hlawni  to  scházj,  bez  Čeho  ony  samy 
bez  prospěchu  zůstáwagj;  a  neosirogj-Ii  si  wyiáj  stanowižté, 
přjsnegij  počinánj,  smělegjj  řeč,  zúsUneme  na  tom,  uk  ga- 
ko gsme  před  20  lety  býwali.  Mysljm,  ie  žádnému  a  nás 
nenj  kritika  wjíetečnau  ákůdkynj,  která  wíechuo  banj  (aneb 
wSechno  chwálj)  nýbrž,  že  ge  maudrá  učitdkyně  weskerýdi 


wloh  •  icbppnoi^,  gtstá  wůdljni  w  lahyiintu  f^dft  vjífi* 
uowánj   a  i^otfebenj,  pečliwá  opatrownice  wžeho   zralého, 
páxodtt  ke  cti  slaužjcjho.     Z  takowého .  suuowiska   hledi, 
psal  gsem  Wám  wloni  zpráwy^  téice  toho  nesa,   že  mizeni 
n^sto  diwadla  máme,  a  hle!   něgakému  p.P.  we  Wčele  s« 
to  neljbilo,  aČ  chráně  se  co  neychytřegi  důsledného  odpo«> 
rowánj,  cosi  o  zpěwohrách,  o  kterých  gsem  se  ani  nezmí- 
nil, iwásulj  gá  wám  pak  na  to  obijme  pogednánj    zaslaly 
abych  okázal,  z  gakého   pramepe    swé    zpr^wy    podáwám, 
w^ak  na  weřegné  oznámenj  mého  pogednánj  až  po  tu  dobo 
cekám.     Diwjm  se.    .  Nclezlť  gsem    žádnému  do  swědomj, 
powěděl  gsem,  gak  mi  w  srdci  bylo,  upřjmně  a  otewřeně, 
gen  k  prospěchu  řeči   a  literatury  národnj,  ani  k  osobám 
ani  ke  stranám  nehledě  5  powěděl-li  gsem  wiak  có  Ižiwého 
neb  nedůwodného,  přál  bydí  si,  aby  se  to  uweřegnilo;  ne 
gen  gá,  anobrž   i   wjce  snad  osob  by    z  toho  užitek  měli- 
Roztržky  a  pochybowánj  gsau  prwnj  stupeíl  k  maudrosti  j 
kdo  se   za  neomylného    pokládá,    protiwnau  stranu  slyieti 
nechtěge,  giž  i  možnosti  k  dalAjmu  dosUupenj  bránj.   Ne- 
gsem  přeplatý  snjlek,  abych  nepochopowal,  že  to  s  počá- 
tku u  nás  gináče   býti  nemohlo  5    wjm   dále,   gak  těžko   n 
nás  kritiku  psáti— a  abych  o   tom  giž  slowa  neajřil,  uwc- 
du  co  důmyslný  náž  filosof  Palacký  giž  roku  1827  w  tom- 
to ohledu  myslil:    wNic   nenj   nechutněgdjho   nad  liternj  a 
umělecké  zpráwy,    we  kterých  swobodné    a  bez   bázliwých 
ohledů  se  nemluwj.    2námotě  zagisté,  že  recensenti  gioých 
národů  k  osobnosti  spisowatelů,  gim  nazwjce  neznámé,  ne- 
hledjce,  a  tudjž  i  djla  gegich  tjm  swobodněgi  a  důwodněgi 
zkuiugjce  a  posnzugjce,    ge   k  wětřj   we  spisowánj  pflnosti 
pobádagj:  u  nás  naproti  tomu,  kdež  téměř  nelze,  aby  spi- 
sowatcl  i  posusowatcl  se  osobně  neznali  a  nepoznali,  aneb 
nikdo  na  posudky   se   wydáwati   nechce,   aneb  wydá-li  se, 
málo  kdy  sobě  w  nich  bez  náruiiwosti  swobodně  a  důkla- 
dně počjná.     Pročež  nebudiž  nikomu  diwno.  Že    o    wětijm 
djlu  toho,  co  se   w  literatuře  naáj  děge,   lad^  se   mlčj, 
nežliby  f nad  galowau  chwáíiu  posléze  i  nechuť  k  tomu,  co 
se  chwálj,  množiti   se   mřla.cc  — A  gakož  posudek  bud  li- 
ternj práce,  buď  herce  chwálau  plýtwage,  onu    u  wywino- 
wánj  zastawuge,    s  tohoto    w  ^rosthsdnoscá  nechá wá:  uki 
1  píjsná  kritika  dráždiwý  podnět  u  adokonalenj  gak  spiso- 
watele  tak  herce  býti  může;  kdo  se  gi  alcbogj,  dokazuge, 

00  o  geho  pracech  sauditi 

A  wiak  giž  nahljijm,  |e  musjm  přestati,  aby  tote 
pogednánj  osud  předešlého  nemělo.  KonČjm  tedy,  ale  ge- 
Žtě  gednau  wás  ubezpečugjc,  Že  mi  staw  diwadla  na«cho 
wehoe  na  srdci  ležj,  a  Že  bych  se  wám-  an  tak  nerad  po- 
dobné  zpráwy  pHgjnwte  -^  kdybyste  chtčl  k  pogednánj  o 
těchto  otázkách  nabjdl:*).  i    o  J 

1.  Co  ffesi  diwadlo,  a  w  ijakém  poměru  stogi  k  umi^ 
ftrm  A  ufědáml 

ii.  Zdali  diwaélo  new^mtéiná  potířeb^  oimjcenék9 
národu  —  a  geho  pmohcnj  f 

m.  GnJsé  wlasfnosti  dolře  zřjzcné  diwnálo,  gaU 
sptšoíšattle  i  herci  mjH  nwgff 


*)  Žádostiwé  na  ně  čekáme. 


Dr.  J««  tf «I!cJiw. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBOBU  LI«BBATUBT,    17BIBNJ   A  WBD. 


Čjslo  X, 


{JPřJlohm  m»  JStréfMM.) 


17.  mige  1843- 


Několik  bIow   o  dětských    0|Mitro<* 
wnáehé 

(fiohmčenf*) 

Odhodláwá-li  se  každodeoně  w  nowiiiácli 
do$ti  obéjraé  mjsto  k  popiftowán)  bál&w^  diw^v 
delnjcb  před$U«rMJ«  modnjch  tretek,  a  maUcheiv 
ných  nowoatj«  tedy  gék  he%  ^í^dhizky  swSdoiqj 
dowolugi  sobě  za^^oaiauti  .pozornost  (tědbj  kteq 
chtěgj  obrátil;  něgakaii  pozornost  i  na  oblawení 
i  na  obsah,  tdbo  jdánku) .  předmětem;  naneyw^ 
potěšliw^.  Můie  hj%  několik  těch  stran  že 
probudj  dušewzg  úóastenstwj  i  w  těch»  kteřj  nir 
koliw  ze  zatwrzeloatú  ale  ze  zwykn  tak  zřjdka  tfe 
wzdalugj  pestrých  me;^  pozemských  malicheraof 
8tJ  k  předmětům  tak  bohulibým.  Kdy  gest  dlowS- 
ku  přinésti^  dle  sjly  a  možnosti,  byť  i  nepatrnan 
.w  bytosti,  .a  wšak  dle  ducha  a  aumyslu  welíkau 
obět  dobru,  gestU  ne  w  tuty  dny,  kdyžto  kre- 
Aťanstwj  swětj  památku  utrpenj  wtěleného  Boha, 
jipásewšjhp  hrozné  muky  i  ^mrt  z  milosrdea* 
stwj  k  nám  nehodným  ?  A  6jmž  můžeme  ..odalaur 
žiti  se  gemu  lépe,  gestli  ne  obé\j.  mílosrdnosti? 
Jíikpliw  krwe,  ni  žiwQla«  odřekouij-se  wj^eho  na- 
ieho  gměnj,  wsech  rozkošj  Aaiich,  žádá  od  nás 
jnttos^j,  než  toUko  dfibfý  aumysl,  godině  droi- 
bet  s  každodennjho  rozkoánébo  aik)lu,  jediné  pa- 
dagjcj  cetky  s  nádherného  oděwi^  gediné  peittli* 
^y  z  bohatstwj,  které  promactigcime  t  dychtiwo* 
^ti  po  cti  a  ze  žádosti  tělesné;  Přinásegte  taie  po 
.takowé  trošce — gedpau  do. roka./) a  djjo  veliké 
:dobroty  nawždy  trwanliwo  se  upewnj  milosrdel^ 
stwjm.  společným  1:     .  - 

Otážete  se  mue  ujny.  Go .  gsa,Ví .  optUTi^umy 
jU^é-?  Pokud  se  s^imi  neóbeatnáte,  gak  w^ie  pra- 
.wenOi  budu  wám.  odpowjdatis.  Opatrowna  gilát 
.wychowatelQa  dpbn  oprawdu>krea(aiiakébQu  Dot^ 
patrowen  gsau  ptewřetiy  <dwéře  ubohým  polonu- 
,zným  a  nuzqým.  dětem  wileliké:  ti^dy^  dětem^  kte- 
ré, podle  zpi!^^obu  žipota  a  zuměstoánj  swýph  ot- 
i^&w  amateky  netoliko  by  njemobly  4oatatí  žádného 
^adělánjj  ale  byiy  by. zbaweay  i tédoUjdky^ tobo 


lioditekkého  frychpwánj,  we  kterém  city;  wložené 
pqrodau  w  srdce  otcowo  a  matčino^  niadbražugj 
dle  možnosti  nedostatek  prostředk&w.  Co  by 
bylo  z  těchnewiňat?  Co  býwá  z  dewjti  desetin 
dělj  takowých  rodily  we  kterých,  podle  dosti  wěr» 
ných  wypočienj  státopisu,  plodnost  matek  skoro 
wždy  ge  w  rowném  pomérU  s  chudobau  gegich  ? 
.Odhodlané  od  zrostu  wtískům  ttey|>|jstupněgšjho 
laoL  dráhu  Aewědoiností  a  hrubo)iti  tíUůw,  iiwržené 
d(^  wůle  přjpody  a  obkli^ugjojch  .okolnostj,  gestit 
w  temném  ředitelském  kautku  newdýcbagj  do  sebs 
ge$tě  mrawozkáatuod  těcl^  kterým  zavrázáni  gsau 
žiwotem:  tedy  w.  pobýwánj  Aa  ulici  welikého  měř 
j^ta  gii  z  mládj  úawykagj  drzosti  a  nestaiulností 
4areb0ých  lidj  z  nižsj  třjdjC  kleivelám  babským* 
čibalstwjm .  kradců^  klenj  a  zatwrzelosti  wozkůw^ 
wýbog&m  ifiineyšlénjm  a  dinům  slnh.«.«  Ochlad 
sta  posjlá  ge  do  krčmy ;  rozpusjtilstwo  ge  potrebii^ 
geza  ^0$  na  swé  posjlky;  chudoba,  spekulugje 
s  nimi;  nagjmá  ge  k  žebráš^  •  •  • .  Hle,  to  škola  ner> 
obyěegné  znamenitého  čjsta  dětj  neynuzněgijch 
xřtd  i  ^echť  se  klame  lžiwau!naděg}  aneb  přeplM^ 
tQStj  tohoto  poukázáaj  iteHi  kdo  hledě  na  -vršeck^ 
jskrze  růžobarewná  oknaí  bohatého  kabinetu  ne» 
měl  přjleiiuisti  potkati  se  ba  dráaeliwota  a«Iuž*> 
Jby  s  chudobau  bohatého  .hkirA}ho  mě«tal  Wáe 
,ta.se  nedá  odivrátit  žádnými  policegnjmi  způsoe 
Jby,  wde  to  ge  xiezlediteltoó,  /wseoky  prostředky 
marné,  wf^eoka  mjrnidla  slabá,  kdjj^jí  tatb  politor 
.wánj  hodná  iidnat<)st,  zkažena  gakioby  giž  w  sar* 
mém' zájfodku,  wyrQste>  sesjlj  se  a  bude  |křigjn»ali 
.př.jspět?ky,. ponoř)  aew  newohiě  witěpený  aobě 
jtpAsob  žiwota,  j  tjm  méně.  budoif  to  puijmali 
Jka^c^  gimý,  .ějm.  pnotiwnčgSj  bude  onen  toknuloy 
'XQtm^\\  se  dia|ěgš|)nlu.  Přjkkdy  gsau  nesdjsln^ 
idaaem  zarmucuje};  a  w^zpracoiváaj  krilieké 
ohromných  zásob  tohoto  dnihn  materialůw  geaít 
^edostujpné  státopifu  naSemu  a  pol^Ucl^é  ekono* 
mii;  obecnegi^e  zagmauti  musj  křesťaAskáppliti* 
cká  ekonomie.  .  .      .i     ,  . 

Malaunko  porozmysliwše    o    tom    wážném 
předmětu,  předstawiwže  sobě  i  pochopíwSe,  tře* 


Digitized  by 


Google 


3S 


bas  gen  trochu  prakticky,  rozličné  gelio  strany,- 
poznáte,  že  djlo  opatrowen  gest  djlo  dtikladnís 
užitečné, 

W  opatrowné  gcdinau  naukau  gest — mra- 
toopoč€áčuaíf&;  g^dinýna:  u<^itelein---*-<kicliown3;  Ča- 
stá přjtomnost  gcho,  poštawa  gclio,  poučfiwé  be- 
sedy a  čisto  křesťanský  směr  gegích  sám  giž 
slanotvj  rieobyčeghě  účinný  a  swými  taásledky  híu- 
hoiio  mwmŘ^  zpmok  ]»i«hodáťného  wplywti  pri 
tóra  ,wychowánj  na  něžný  wzrost. — Pricházcgjc 
do  opatrowny  každodenně  djtě,  potkáwá  se  s  la- 
skawostj  a  m^teřskau  pečliwostj ;  tam  gefmii  pro» 
měnj  obuw,  oblekau  mu  čistau  bluKu  a  zástěrku, 
umygj  ho^  a  dd^n  se  podjná  po  obstaránj  čistoty 
a  poL*ádku,  společnan  hríutliwaii  pjsnj  od  sta  aneb 
wjoe  geSfě  chudobných  djtek,  libohlasným  zbo- 
řenu obracsugjcjoh  swé*  •čisté  modlitby  k  Spasiteli, 
we  gménu  gehož  oni  gsau  shromážděni  rukau 
-milosreieasiwí^  Zaňiéstnánj  (nik^Iii^  učenj)  zcela 
přiměřena  gsau  zrostu  a  schopnostem*-—  Nic  ne^ 
unawj  djtko,  wse  ho  obweseiuge,  wěe  zoslřuge  ge- 
ho  dobré  náklonnosti  a  žiwj  zwědochtiwost  geho, 
Itaždodetinjm  pi^isluhowánjm  po  pohádku  uoj  se 
oni  hospodařit;  widj,  gak  se  gím  hotowj  ztratrá; 
a  wáak  gen  prostá  krmě,  gak  mnoho  i  na  gaWé 
množstwj  dětj  se  gj  Epotfebuge,  mnoho-ii  stogj 
každá  wěc,  Zwědatvost  gegich  uspokogugc  se  i 
dále.  Otažte  se  kaženého  djtěte,  pobywíjho  ně- 
kolik tné8JGi\  w  opaCrotrně,  ono  wám  zřetelně, 
rozumně  a  wlastnjmí  »lowy  powj  krmě  toho  dne, 
i  ^eho  86  na  ně  upotřebilo,  gak  co  pHhotoweno> 
inn,oho-li  se  nač  wydalo,  po  čem  přišlo  na  káždé- 
ho.  Ono  wše  wypoéto  na  jtabulce ;  wyswětlj  wám, 
<^o  ge  černý  ohléb,  oo  kwas;,  kterak  pekau  prMij 
a  wařj  druhý;  ono  má  wšeoky  rody  obilj,  i  gich 
upc^třébenj  a  přjprawú,  Domáoj  zwjřata  gsau  itiu 
známa  též.  Ono  zná  roonj  časy,  rozdělen]  časfif, 
cenu  peněz,  obsah  i  lepotu  kow&w.  Ono  nifc 
neypoCřebněgSj  ponětj  o  úkazech  w  přjrod^,  o 
neybliišjch  pro  gabo  žiwobytj  ručnjch  pracech  a 
řemeslech;  ono  sarno  raubj  wáčky  a  bačkorky 
2  okragkM,  košjky  k  pákosj  a  z  wausů  weirybjolú 
tká  tkanice,  plete  čulky  ^),  ftňurky,  kragky,  Óno 
pořádně  čte,  ani  takoíka  se  neuojo,  ale  tolfkb  hrá» 
gJG  poh^bnau  azbukau  (abecedau) ;  poněkud  i  pjše; 
prostodušně  wyprawuge,  co  slySelo,  i  tlyšj  genom 
dobré  a  užitedné, 

Z  dosti  óbšjrného  čjsla  rokíHw,  napsah^^ch 
na  desce,  otavte  se  ochotného  djtka  na  některé 
na  zdař  obrané ;  ono  wám  powj  událost  roka  to. 

*)  Čutok  («aldk)  puadodba. 


ho,  á  událost  ta  činj  epochu  cti,  sláwy,  blaha  aneb 
welikosti  otčiny.  Přjběhy  swaté  a  ewangelické  zná 
neylópé)  a  zwláéiě-  ge  miluge.  Gsauť  wyobrazeni 
na  obrazjch  (do  7oti),  wisjcjch  po  stěnách;  wy- 
'awédenj  gidi  podAwá  duchownj  austné.  Řekněte, 
pMgdáuce  do  opátrowny:  »Djtky,  kdo  mi  chce 
wyprawowati  něco  o  dobrotě  a  milosrdnosti  Bo- 
žjN'  Dvvě  třetiny  dětj  nagednau  wstanau  a  po- 
sidwitMHHfi  -wií»i«ky—  chlwgjoe  pewjdnfti  *wáio»  eo 
tolikrát  i  s  takým  zaljbenjm  slyšeli  od  duchownj* 
ho  útce:  •        •• 

Hle,  to  gsau  uUožj  uliuirjcí !  A  kterak  bystře 

oni  se  wprawugj  do  toho Wy  řeknete :  Mu- 

čj  ge  tady  zaměstnánjmi?  Oni  se  nikdy  neučj,  ale 
toliko  hibdj  na  oťfázky,  slyšj  powjdky,  a  to  ní- 
koliw  déle  p£l  hodiny  o '  tomxéií  pťHídmětu.  — 
Přjsně  ge  tu  kárag)  ?  —  Ano ;  oddálenjm  od  her 
a  zaměstnán],  genžto  nero^djlné  gsau  spogeny; 
weřégnA  doAiluwa  u  přjtoinnOsti  wáech  dětj  — 
to  hle  gsau  neypřjsně^šj  i  neyaučinliwěgšj  káránj. 
Z  toho  ncnj  těžko  porozumět,  gak  se  naprawugj 
city  potomkuw  z  opatrowen ;  při  zkažených  a  ne- 
napravitelných mrawech  pod  žádnau  záminkau 
djLé  nemůže  zAstati  w  opatrowně:  tak  znj  zákon 
sákladnj;  awšak  w  běhu  čtyřech  let  ze  dwau  ti- 
«jctt  dětj,  každodenně  nawstěwugjcjch  opátrowny, 
ani  ge4no  djU  nebylo  wylaučenó  podle  zákonu 
toho.  Hle,  to  ge  neydůwodněgšj  swědectwj  ličin- 
jiwosti  přigutého  způsobů  wychowánj  I 

Cit  pro  čest  a  sprawedliwost,  pokora,  ho* 
hebognoBt,  fieporušená  oddanost  ke  wládě,  wá- 
žnost  k  wyšsjm,  čistotnost,  pořádek,  pracowitost, 
přjčinliwost,  mrawopo^^estnost-^  gsau  základem 
wychowánj  w  opatrownáéh.  Za  poslušností,  k  ge- 
gjmuž  nawykánj  gsau  wymyileny  zwláitnj  cwičenj, 
■nezbýwá  ničeho  wjoe  k  p^ánj,  a  to  gé  tjm  zna- 
fnetíitěgšj,  £e  w  opatrownách  nenj  toho  neynunř' 
íjho  ieUsnéhQ.  tfestUý 

Zkušenost  dokázala^  že  se  i  sami  rodičowé 
gako  wychowáwagj  od  dětj,  přiwáděných  gimí 
každodenně  do  opatrowen.  Učitel  těchto  chu- 
dých dětj,  gak  giž  powědjno,  gest  duchownj; 
ředitelem  gegich  —  lékař ;  gegích  druhau  matkau 
m^  hljdačka,  při  nich  ustawičně  gsaucj. 

(Bediteistwo  opatťowett  ^zřegmě  mfiže  pro- 
hlásit  uznalo^t  sWáu  těmto  prawé  wážnosti  ho- 
^ým  Ujdačkám  ;  žiwot  gegieh  a  práce  gsau  tak- 
ie  přjgemné  Bohu,  gakož  i  neobyčegně  užitečné.) 

Pečowatelkau  o  opatrownu  ^est  někWá  panj 
wzdělanéhb  wysokébo  awětSft,  w  némS  smysl  pro 
dóbťé  a  krásné  též  tak  newyhnutelnau  gest  nále* 
žítoétjj  g%ko  <(ÍBté  gofténo  a  šlechetná  snaženj*  Pod 


Digitized  by 


Google 


30 


takowVinl  wůdci  wyrůstá  írjda  delj  ncybjdnřgšjch, 
od  času  otewrenj  opatrowcn^  a  gisto^  že  ne  k  li:m« 
bť  aneb  na  záhubu  wzdélaného  křesťanského  spo* 
lečcnslwa.  Wychowáwány  děli  gsauce  při  ustawi^ 
čn^ch  hrachy  zpjwagj  skoro  bez  přestiínj  nábožné 
pjsně  a  modlilby;  to  gest  zaniilowaná  gegich  zá* 
bawa  w  čas  práce  i  odpočinku;  nawykánj,  začj- 
nati  w§e  s  obrácei^jm-se  k  Twůrci,  učenj-se  mo- 
dlitbáfti  a  zpewůni,  i  samo  sauhlasj  zboni  a  au* 
činek  zwukAw  cjrkewnjho  nápewu^  zgemňugj  mra- 
wy,  pHwádegj  city  k  spokogenoslí  a  zostrugj  či- 
telnost; w  tom  weku  pohybowánj  a  člweračenj 
dowolené  a  přjslusné«  nikoliw  nebezpečné^  sjlj  a 
uwolňuge  tělo.  Welmi  mnoho  nemocj,  s  kterými 
děti  pncházegj  do  opatrowen^  mizj.  Když  w  De* 
midowském  domě  pracugjcjch  patiowala  zlá  spáia» 
tu  w  opatrowně,  w  tomže  stawenj  se  nacházegjcj 
a  wjce  než  slo  dětj  obsahugjcj^  ani  gedno  djlko  se 
ncrozstonalo.  —  Udeyte  wšecky  slátopisné  zpráwy; 
ntblednéte^  mnoho-li  dětj  umjrá  w  nebezpečném 
wěku  žiwota  mezi  třetjm  a  desátým  rokem? 
W  opatrownách  cjslo  zemřelých  má  se  k  čjslu 
nawstěwugjcjch  gako  1:  49  Va*  wýsledek  to  sko- 
ro k  wjře  ne[todobný  dle  řjdkosti  tak  potěšného 
úkazu.  A  w^ak  kdyby  ty  chudé  djtky  nebyly  w  do« 
liljdce,  tu  by  gich  pomřelo  gistě>  gak  obyčegné, 
do  55,  do  60  ze  sta,  a  ostatnj  byly  by  zasljbeny 
duchownj  smrti,  aby  w  dospělém  zrostu  prostjraly 
kolem  sebe  zkázu.  Stogj-li  mluwiti  o  potrawě? 
W  bebu  roku  opatrowny  petrohradské  rozdaly 
do  350.000  porcj  zdrawé  pro  děli  ztrawy.  Ga* 
kau  měly  by  ztrawu  we  ďpinawých,  wlhkých,  tma* 
wýcb  a  zapuchlých  obydljch,  w  nečistých  kautech 
a  na  ulicjch ?..... 

Ne!  myslitel  a  přjtel  člowěčenstwa  nalezne 
mnoho  wprawdě  potěšného  w  těch  krásných  ústa* 
wech;  gsauť  oni  plodem  netoliko  lidumilensiwj, 
ale  i  milosrdenstwj.  Gsauf  hodny«  aby  byly  pod 
wysokau  ochranau  Gegj  cjsařské  milostí  cjsařottny  ; 
|;saiiť  hodný  těch  snaženj  a  obětj,  které  přinášegj 
se  gim  od  některých  osob  wyšájho  společenstwa, 
těch  těžkých  péčj,  kterými  gc  zdarma  podporugj 
auí-adugjcj  při  ředitelstivu  opatrowen. —  Než  úkon* 
čugjce  lento^  bezpochyby  dle  mjněnj  některých 
snad*  přjliš  prodlaužený  Článek,  ač  by  třeba  bylo 
i  de&etkrát  ho  rozUjřiti,  aby  w  něm  umjatěno  bylo 
wše  užitečné,  obsažené  w  předmětu,  kterému  gest 
odhodlán,  obracjme  se  opět  k  welikým,  nastáwa* 
gjcjm  dn&m  utrpenj  a  smrti  Páně  a  připomjná* 
me  o  mUoardenatwj.  BudeC  On  i  nám  milosrdný 
odkázawšj  lidem  nebeskau  tu  cnost;  negame*li  i 
my  chudobné  před  njm  děti  ?    Zdaliž  bychom  i 


my  nezahynuli,  bez  geho  newyhnulné  pomoci,  u 
prostřed  rozkoši  a  liognosti  citů? 

Wše  lo  se  zřjdilo  a  udržuge  gediné  dobro* 
činnostj;  awsak  čjslo  dobrodinc&w  gest  welmi 
obmezeno,  a  giž  tjm  se  ukazuge,  že  ti,  genž  do* 
bročiněgj,  dobročiněgj  rozsáhle  a  štědře.  Kéž 
by  gim  Buh  dal  i  přeutěáený  cit  utwrzenosti  w do- 
bru prawém  a  irwanliwém,  gim  i  rozsjwaném  1  W 
tom  poměru,  kromě  dwau  dobrodinkyň  wyšďjho 
oboru,  založiwšjch  i  udržugjcjch  na  swug  náklad 
dwě  opatrowny,  nesaucj  gegich  názwy,  zwláště 
wyznačug]  se  nade  wše  pochwaly  prawau  křesťan* 
skau  horliwostj  mnohé  osoby  peirohradského  ku- 
pectwa.  Magjce  neomylná  přeswědcenj  o  gegich 
skromnosti,  z  ohledu  toho  nepřipomenem  w  sau- 
kromném  článku  tom  gegich  gména,  a  wšak  ne* 
můžeme  neřjci,  že  oni  obětugj  nikoliw  desjtky, 
ale  tisjce,  a  po  ten  čas  mnoho  tisjc  každoročně, 
mimo  materialnj  přjspěwky  do  opatrowen. 


PrvrnJ  sméjkugjcj  ústaw  rontlia 
w  Praze. 

Pokrok  obžiwlélio  gara  pHwádj  mi  na  mysl,  ab/cb 
kaicUho  milownjka  phjrodjr  i  w  těcbto  po  wlasti  roz^jře* 
D^'ch  listech  pozorqa  učinil  na  swug  smčAu^'cj  ústanr  rost- 
lin \  neboť  nabyl  gsem  ze  zknjíenosti  úplnáho  přeswčdéenj, 
gak  znaní enitS  tjmto  ústavem  wSdS  rosllinářské  pHspéti 
múie  každý  z  milých  kraganQ,  pakli  upřjmnaa  lásku  ktéto 
"wéilč  chowá.  Ze  wSak  wJíeobecnég»j  a  dokonalegSj  této 
wědy  rozájřenj  skutečné  welmi  d£tležitau  wScj  gest  z  ohle- 
du hospodářstwj,  lesnictwj,  zahradnictwj  a  lékahstwj,  o  tom 
bohdá  iádný  u  nás  w  pochybnosti  nenj,  an  každý  wzdéla- 
nec  prawdu  těchto  slow  dáwno  giŽ  uznal  ý  a  proto  se  nám 
zbytečno  býti  widj,  o  tom  žjfíti  slow. 

Wýbe  gmenowaný  ústaw  powstal  r.  1818,  gsa  tehdái 
we  swém  zpAsobu  gediný.  Od  té  doby  wzniklo  mnoho 
podobných  úsUw&  w  Německu,  w  Anglicku  i  we  Francau< 
sku,  a  nynj  práwě  ústtw  ukowý  we  Wlaájch  w  žiwot 
wstaupiti  má, 

Dosawádo  čjtá  m&g  ůsuw  660  pp.  účastnjků  ; 

zasláno  bylo 1,163.400  rostlin. 

Páni  úéastnjci  obdrželi 1,000.353        „ 

W  zásobě  chowá  úsUw       ....        163.400  kusft. 

Ai  podnei  bylo  aasláno  12.443  druh&  rozličných 
rovltin ;  gist<  znamenitý  počet ;  uwážjme-li  ale,  ie  se  wý^e 
100.000  druh  A  wlech  známých  rostlin  nacházj,  snadno  na- 
bljdneme,  Žo  wýse  uweden^^  počet  gen  asi  desitinu  we«keré- 
fao  rostlinstwa  obsahuge.  I  byl  by  mohl  tento  ústaw  mno* 
hem  wságemněgi  a   rozdjřeněgi  na  onu  wédu  a  prostředně 


Digitized  by 


Google 


40 


uké  Ba  průmysl  wfibec  pibobiti,  káyhf  sa  bjl  mohl  iridj 
a  odewlad  s  ukowého  nxnanstwj  u  wdíech  rostlinářstwjm 
se*objragjcjch  mul&  těšiti,  gakéhoi  geho  poiír^echné  uiita- 
čná  účinnost  by  sasluhoi^ala. 

Aby  wiak  účinnosti  tp&sob  téhoi  ústawu  powíecbnegi 
mesi  kragany  přjrody  milownými  se  rotijřily  tuto  geg  zde 
podáwám.  — 

Každému  nowému  ůčastnjkowi  gest  tjmto  ústawem 
bea  mnoha  wýloh  a  bea  veliké  atráty  Času,  bez  dalekého, 
často  nemoiaébo  cestowánj  usnadněno,  swau  rostlinářskau 
abjrku  poznenáhla  zúpkiiti;  neboť  zaslaw  do  ústawu  rost- 
liny řjkage  před  geho  dwehni  rostaucj,  obdržeti  m&že  i 
rostliny  z  kragin  wzdálených  od  giných  účastnjkú  do  ústa- 
wu zaslaných,  a  tak  každému  milownjku  rostlinářstwj  usna- 
dněno, tjm  samým  prostředkem  i  k  swému  wzdélánj,  i  k 
rozJiřowánj  wědomostj  giných  platné  přispjwati,  když  ge- 
nom  rostliny  swé  kraginy,  pomocj  dobrých  knéh  s  rostli- 
nami giných  kragin  pilné  porownáwatí  si  obljbj  ;  —  že  tjm 
samým  způsobem  mnoho  wynálezú  oČekáwati  se  dá,  ge 
patmo.     W  následugjcjch  spisech: 

Of^t),  SBettrdge  iuc  9iatuxqtWá^U  —  XtaM  einc 
3eitf4rtft  fďr  bte  ©pmnofien  Sd(men<  —  £teBtd^'9  aufme rf « 
famer  Sorftmann  —  S9Bettenive(er9  SBeitrdge  juc  ^atut* 
unb  •&cUn)tfTeníd)oft  obžjmégi  udány  gsau  wýminky,  dle  kte- 
rých každému  účastnjku  mého  ústawu  řjditi  se  třeba,  má- 
me-li  se  wůbec  s  cjlem  tomuto  ústawu  stanoweným  setkati. 
Widj  se  mi  to  ale  býti  potřebau,  awUliě  ge»té  připome- 
nauti,  Žeby  každý  pan  účastnjk  tjm  tomuto  úsuwu  a  tak 
i  dobré  wéci  welmi  prospěti  mohl,  kdyby  wi»echny  swé 
přátele,  aneb  giž  rostlinářstwjm  se  objragjcj,  aneb  se  njm 
objrati  chtjcj  tomuto  ústawu  zjskati  sobe  obljbil. 

Wjm  ze  zkušenosti,  le  snadněgi  a  w  krat^jm  čase 
mnpho  rostlin  gednoho  druhu  určití,  wložiti  a  usušiti  lze, 
nežli  rozličných  druhů ;  neboť  každá  kragina  má  swé  wla- 
stnj  rostliny  hogně  rostaucj,  a  snadnoť  tedy  gich  množstwj 
sebrati.  TudjŽ  i  každý  gednotliwec  negen  několik,  nýbrž 
10—25—100—150—300  i  600  kusů  téhož  druhu  mně 
zaslati  (pakli  se  tentýž  druh  w  zásobě  mého  ůsUwu  ne» 
machás^  a  za  každé  100  úplně  usušených  rostlin  z  mého 
ústawu  75  i  1000  a  wjce  rozličných  giných  rostlin  obdr- 
žeti může. 


SwaéMé 

Několikaletá  naděge  nale  na  něgaký  almanach  zdá  se, 
že  letos  we  skutečnost  přegde^  alespoň  zase  doslýcháme, 
že  se  gedno  z  neypřednégSjch  kněhkupectwj  zdegAjch  k  wy- 
dánj  podobného  spisu  chystá,  chtjc  knihu  několika  oborasr 
d  ozdobiti  —  a  zůstane-li  gakož  daufáme,  při  wydánj  no- 
woročenky  p.  'Weselského,  kteráž  ard,  magjc  dohročinnost 
w  záměru,  skwostnostj  prwnjmn  sotwa  se  bude  moci  wy- 
rownati  —  potě^  nás  gtédnjm  rokem  dwa  dáwno  žádané 
plody  na  ňdadistwém  stromu  naij  bdletristiky. 


Tuty  dny  má  wygjti  pnnij  Část  p.  Qiodbolanákowa 
románu,  Templáťi  w  Čechách.     Gsme  žádostiwi. 

P.  J.  K.  Tyl  chystá  se  k  wydánj  welkerých  powj- 
dek  a  nowel  swých,  kteréž  oprawené  a  rozmnožené  po 
swazcjch  wydáwati  zameyžlj.  W  prwnjm  bude  cele  nowá 
historická  powjdka  a  osudných  Časů  wlády  braniborské. 


Nowé  knihy* 

OUver  Twist,  aneb  mladiciwj  sirotka.  Z  Angli- 
ckého C.  Didsema  (Beza)  zceMl  M.  Fialka. 
Swazek  I.  W  Praze  1843,  tiskem  a  nákia-- 
dem  J.  Pospjsila. — Stran  176  w  16.  Ses.  za 
20  kr.  str. 

Román  tento  wygde  wpěci  swazcjch,  genzto  w  brzce 
po  sobě  násiedowati  budau.  Daufiuneť  Českým  překladem 
tohoto  powéstného  spisu,  w  némžto  se  Žiwot  lidský  we 
wjelikých  poměrech  geho,  gakož  i  rozmanité  charaktery 
lidské  žiwými  barwami  Ijčj,  wá  zenému  čtenářstwu  nalemn 
whod  poalaužiti.  Zaljbj-Íi  se,  hodlá  pan  překladatel  opét 
gine  nowé  djlo  slawného  Dickensa  w  mateřčinč  na^  wyložitl. 

Básf^  Vincencia  Furcha.  Svazek  první.  V  Ho- 
lomoaci  1843,  tisk  a  papír  AI.  Škarnicla. — 
Str.  94  w  16.  Sešf  za  20  kr. 

M&rta,  Aitcb:  ®«f  nemtitnoft  |(i<(»M>Atú 
Vowjbfa  pro  tmétauti  titUbe|  0^  itrtft»fa 
©(^mtta/  iitfíténá  ot  %  SSáiorp  Somni> 
cfé^o.  i^áímihow^á)  fpťfů  fw.  ffedp.)  2B  ^rajt 
a  {)rabct  ffraloiD^  1843/  náflabem  3- !>•  V^M* 
fTtta.  —  Str.  86  w  12.  S  obrázkem.  Ses.  za 
10  kr. 

Qiltp^  pa^0Í\ctt4>  ^owibfa  pro  mtíoa  rnUbr}.  ^e« 

tlt  éuftama  Kíerťct   ob   S^^antiflřa  9of»u«i* 

Zomf9.    3B  $ra)e  1843/  ti\t  fiiijecj  arctbtfTup# 

fté  fnibtítTárnp/    řj)enjm   ©pnu   93.  ^aje*  —  Str. 

^115  we  wel.  12.     Ses.  za  16  kr. 

yi)<l^a  pitláfiij  phi,  aneb:  ftam  toebe  Beffat* 
ftm).  9r«iDb(m9  pobiti  pxo  miUu  mUbe).  ^úm 
ble  ®.  SRíertcc  ob  3.  «.  Somf^  — Sir.  163 
we  wel.  12.  Ses.  za  16  kr. 

Dálájm  wydáwánjm  mrawnjch  spisft  na  slowo  wtaté- 
ho  Nieríce,  překladem  naleho  xaslaužilého  Tomsy,  bude 
arcibiskupská  tiskárna  rychle  pokračowttti. 

Valečel/JW.  7.  a  8» 

i^obtnlp  freffatiffo  «  taiolidé  oneb :  ÍR  ep  H  o  * 
w^^^ííl  článfp  tojr^/ rDiwr|ene  tt)  bwanáctero 
{áflfád^  0^  ffláclama  SBerunáčC/  fnlje  cjrfetoitj^o  a 
tattá^ttp  wSťbunť.  93  ®{<in{  1843/  tífttm  anóa 
Hábem  3r<>ntt$ra  3*  ftaftránfa.  ^  Str.  166  w  a 
Ses.  za  30  kr. 

Atlas  k  přtrodmmu  zeměpisu^  sestawen  apotre<- 
bným  textem  opatřen  od  W.  Merklasa  swa- 
zek I.  W  Praze  1843.  Weliký  prjcnj  4.,  3  ma- 
lowané  listy  a  text.    Cena  30  kr.  str. 

Obsah:  1.  Mapa  car  stegnoteplých. 

2.  99  sopek  a  aemétřesení  ▼  říši  at- 
lánského  oceiniu 

3.  „  rozšíření  hospodářských  rost- 
lin, daležitěgsich  stromu  a  keřů  vEu* 
ropé. 

Zeměpis  Hadr.  Balbiho.  Djlir  IL  mr*  L  (éUi  w 
eelku  «w.  13.)    Za.aO  kr« 


Digitized  by 


Google 


li  VUT 


A: 


Cjslo  XI. 


{^Rřjlohm  ku  Miwétům,) 


31.  máge  1843. 


Poiiled  na  sanwéký  směr  ru- 
ské Uterataťy  , 

od  pro£»  Šewiijewa.       .   . 

(Wýilatek  pegedaMj  p.  Sé^riijewa,  w  časopise  »HMwi'» 
ijaninv  olvíaÍ«9iébQy  unvJMdný  w  litengn  ČaaopÍM  vPfíMiMTaK 
WC  WaráawjS  pod  spráwau  pr.  Dubrowskébo  vyJáwaném. 
Kemagjce  krásného  pogednánj  p.  Sewiijewa  yne  w£j  anpl- 
ikosti  před  'rtikaitia,  daufáme,  Že  se  tjmlo  wyflatltcm  obeceii<^ 
,  '  9timm  naéemu  xawdédjne.) 

.  Welkátě  zagisté  země  ruská.  Obraznost 
Rusuw  Ubowala  si  od  wěků  w  patřenj  na  tuto  gegj 
ohromnost.  Giž  bezegmenné  pjsně  naSe  Wynáše- 
gj  Široké  prostranstwj  Rusie;  klassický  Lomono* 
sow,  básnjk  zázračných  obrazů,  widel  gij  an  se 
ópjrala  o  Kawkaz,  a  bohatjrr  nአ Deržawjri  nazý- 
Wal  gí  Weždy  poloswěťem.  Pohledneme-Ii  na  pro- 
stranstwj gegji  porowi^áwagjce  ge^  s  ginjmi  řjěemi 
éwřopskýip-ij  gest  se  zagisté^' čemu  diwiti.  Ťak 
n.p.  z  tluska  možno  utworiti  15  Y^  králówstwj 
tak  welikych,  gako  ge  anglické,  a  téměř  deset  ta- 
kowych  gako  ge  Francie;  ínimo  to  zůstane' gešlS 
takowý  káusek  země,  že  by  wystačíl  na  ncsmjrné 
množstwj  Wéwodstwjček  a  knjžptstwjček  něme- 
ckých. Máme  též  pulnočnj  řjši  ledů,  kamž  po- 
sud nedošla  noha  žádného  smrtelnjka,  a  druhau 
zemi,  kdež  po  potopa  jpoprwé'  země  dostaupila. 
Hlučně  plýnau  mnohowodéřeky  naše;  mimowol- 
hě  natane  na  mysl,  že  kdyby  Wollia,  Dněpr  a 
Ural  nagednau  přelité  we  tři  potoky  spuštěny 
byly  s  Alp  na  Itálii,  obywatelé  země  té  na  wýši- 
nách  Appeniri  útočiště  hledati  by  museli. 

Kdožby  chtěl  wniknautí  do  hlubin  lesů  na« 
Šich  3  Oheň  ge  chtěl  podmaniti,  horké  léto  wy« 
sjlalo  na  ně  požáry,  a  posud  gsau  nesmjrné  le- 
sy* A  což  hlasowé  gazyka  našeho^  nehodjliž  se 
aby  bylí  or|;aQem  lidu  obrowského?  Wezměte 
kterýkoli  národ  ewropský — čj  ustd«  čj  prsa  po- 
gmau  celau  tu  hognau  plnost  našich  samohlá- 
sek? 

Shakespeare  mizwal  AngUi  drahým  kamdnem^ 
zasazeným  do  střjbrnéfao  moře;    naée  Rusko  ge 


gako  surowý  diamanti  pdwrchu  otesaný,  w  obgelj 
sedmi,  mořj^a  dwau  oceánů. 

.  A  wiak -nikdei  neuíkaeugj  se  obrowské  rozir 
měry  wlasú  naíj  tak  aaačně,  gako  we  dwM  sto^ 
licjch,  w  nichž  we^kevý  žítrot  Rusie  splýwá. 

Pro  takowau  Qi^i  nebjdo  na  gedaé  stolici  do- 
sti; nebylo  dosti,  že  se  Moskwa  swobodně  roz*^ 
prostjrata  po  neszčjslných  pahorcjch  a  dolinách^ 
ie  Ulehla  z  pvedočjpoď  daleký  obzor,  a  ^eopk* 
sfda  tkaoácj  SNihřad  i  otočila  neskončeným  řeté* 
zem  stromořad,  ie  powznesla  k  nebi  kijženii  o<* 
klrésetté.  báné  kostelů,  a  zapomenuw&i  na  poéefe 
gieh,  se  okorunowala  Kremlem  mnohowěžným^ 
hffdjvjeíbs  ise  zlatau  kuplj  Jana  Wélkéhoi...  To 
wěeeko  liylo  málo.  pco  Rusií ;  byloť  gj  .potřebj 
druhého  hlftwnjho  města,  druhé  stolice. 

I  ukázal  se  na  půlnoci  aowý  diw:  tu  naše 
obrowské  roimč^  musely  při^auti  podoba  ew* 
ropskau,  způsobnau.  Země  prostřela  se  rowinaii 
pod  městem^  aby  nekazila  harmonii  geho  forem ; 
iDoňe  gakoby.  mimow«]jne  ^amo  wsajnipilo  mezi 
kolmé., břehy  «  rozldo  se  u  prostřed  města  na 
způsob  modré  řeky.  Celé  planiny  proměnily  se 
Aa  oadobttá  náměstj,  á  ty  zas  wytáhly  se  w  rowné 
linii/ Wt  ulice,  a  ulice  křjzowaly  se  ginými  pobo«> 
onjini*  Pto  zwěAsenj  :diwit  spo^a  se  weda  se 
zemj ;  průplawy^  eo  zrcadlené  řeky,  modrými  stu* 
žkuni  propletly  méaid ;  mostové  se  zawěsili  gako 
powětrnj  oblaukowé.  Tamo  surowá  žulowá  (gra- 
nitowá)  bóra  —  obraz  starobylé  Rttsi — fefala  s  po- 
kořen pod  krokem  welikého.ožiwitele;  a  tu  ssas 
gíná  Dkěd^ná.žnla  wyskočila  k  nebesům  w  způso- 
be slaupu  r-7  gako  znamenj  giaé  wlády  *-  a  po^ 
kryla  .80' W  oblacjch  křjdly  angela^). 

Mionowolně  powznese  se  iHysl  pod  křjdhi 
tohoto  nadzemského  hosta  a  pozoruge  město  spo- 
diwenjm.  Tu  se  weliká  Rus  naše  zase  w  gine 
podobé  obget^ge^  Obrowská  posiawa  matčitta 
odrazik  se  také  w  obrowských  poraěredh  gegjho 

*)  líarAžj  se  zde  na  ohromnau  geideckaa  aocbu  Pe- 
tra Welkébo,  a  pak  na  slaap  Alexandr&w  (cjsaře  tobo  po- 
smjk)  w  Petvohrad& 


Digitized  by 


Google 


42 


ewropského  syna;  zde  se  ukaznge  celá  sjla  i  čin- 
nost důmyslu  lidu  ruského;  zdeť  umélau  rukau 
nápodobuge  ewropské  wzorky  ale  wždy  w  ob&jr- 
n^ch  rozměrech  daleko  rozlehlého  lidu  ruského. 

K  wiak  wnikněur^e  Uaubi  města  toha«  po* 
nHysIetCj  že  tu  stogj  z  mnoha  částj  složeny  strug, 
popoháněgjcj  řjzenj  ruské  řjše;  že  se  zde  bez 
přest^nj  pHbjzj  k  stálé  činnosti ;  zde  se  rozhodu- 
ffQ  nad  osudem  60  miiion6w  obyvratolů  swěta;  od« 
tud  se  péra  a  pružiny  pro  wšecky  končiny  nesmjr- 
né  ié,  na  1815  mil  rozlehlé  řjSe  rozcházegj«  a 
wsecka  ta  nesčjslná  pAsobidla  z  tolikerých  částj 
složeného  stroge  spogugj  se  welmi  whodně,  har- 
monicky w  gediném  atřednjm  Uawnjm  činidle^ 
gežto  swéřeno  gest  gediné  w&ewládné  prawici. 

A  pohledjme-li  trocha  dále,  na  to  moře,  gež 
prsami  odnože  swé  přilnulo  ku  městu :  nowý  po« 
hleď— rttowé  myšlénky!  Ty  spausty  wod,  spogt- 
d4é  nažj  Rusie  s  cel^m  swčtem;  tam  sase  stogj  les 
korábů,  čekagjcjch  na  pokywnntj,  aby  letěly  do 
wáech  končin  swěta;  a  ty  zase  přiwezau  ze  wáeoh 
kragů  zemi  různorodé  dary  přjrody  a  rozumu  lid« 
ského. 

Pohledj&<li  na  wSecky  ty  zewnitřnj  diwy*  ra« 
aké  řjie,  roste  ti  mysl  seban,  dufte  i  tělo  cjtj,  že 
do  nich  wstupuge  gakási  nepochopitelná  moc,  a 
řeč,  ta  přehogná  ruská  řeč,  zdá  se^  že  newystačj, 
aby  se  nj  wygádřila  celá  ta  welíkost,  genžto  se 
plod  oči  stawj. 

Každémuť  zagisté  giž  dáwno  známo,  že  lite* 
ratura  každého  národa  býwá  wěmým  w^razem  ce« 
lého  života  geho.  Žíwot  ten  sestáwá  z  mnobýok 
žiwlů,  a  gak  se  rozwínutj  těchto  wšestranné  děge, 
tautéž  měrau  býwá  rozwinutj  literatury  wjce  méné 
wsestranné.  Starodáwná  Rus  obgewowala  w  ži« 
wotě  swém  hlawnětři  žiwly :  prwnj,  neyduležitégij, 
žiwel  ejriewnj,  čistý  a  dusewnj ;  druhý  žiwel  polí* 
šicko*dign.j  čili  wládnj  (gosudarstwenný),  třelj  náro^ 
dnj. 

Prwnj  odrazil  se  w  bohaté  cjrkewnj  litera* 
tufe ;  sem  patřj  w^iiome  překlady  celé  křesťanské 
literatury,  počjnage  od  pjsma  i^watého  a  knih,  u« 
žjwanýoh  při  službách  Božjoh,  až  na  wlecky  bez 
wýminky  plody  sw.  otců  wýchodnj  ojrkwe.  Ži» 
woty  swatých  gak  wšech  wůbec,  tak  též  národnjch 
ruských,  kazatelské  řeči  a  krasořečnioké  listy  gsau 
bohatau  pokladnic]  toho  oboru,  genž  mluwau  wy* 
gádřuge  žiwot  starodáwné  Rušit  Žiwel  politicko* 
děgnj  nalezl  zrcadlo  swé  w  zemských  kronikách, 
sepsaných  nazwjce  duchownjmi  osobami,  genžto 
na  události  politické  Ueděly  sq  8tauowÍ3ka  nábos 
žensko-mrawnjho,  ač  i  tu  gsau  některé  wýminky ; 


w  listech  duchownjch,  w  řečjch  kazatelských,  gakoi 
i  w  listech  welkých  knjžat  a  cárů  starobylé  Rusi 
—  a  w  gednánjch  zemských  (wládnjch).  Třetj  ži- 
wel konečně,  žiwel  čistonárodnj  odrazil  se  w  pj* 
anjeh  powcatného  Hdn,  w  prépowédj^  mordnjefa, 
usudnjch  a  přjslowjch,  genž  zahrnowaly  w  sobe 
celau  bytnost  lidu  i  ducha  geho.  Literatura  cjr- 
kewnj užjwala  gazyka  lidu  srozumitelného  a  wsak 
někdy  zláitnj  swé  formy  magjcjliO»  gimii  se  wzda* 
lowal  od  obecné  mluwy.  Literatura  lidu  wyga- 
dřowala  se  w  geho  žiwém  p&wodojm  niřečj,  gežto 
si  utwořilo  wlastnj  swé  poetické  f^rmy.  —  Litera- 
tura politicko-flěgnj  —  mohlo  by  se  řjci  žesmj* 
řila  obadwa  tyto  žiwly,  wypůgčiwši  si  některé 
formy  z  řeči  cjrkewnj  a  uzpůsobugjc  se  zároweft 
s  potřebami  swými  dle  žiwaucj  řeči  lidu. 

r^ež  k  celistwému  rozwinutj  ruské  literatury 
scházelo  ge^těna  dwau  žíwlech — wědeckém  aspo* 
lečenském.  Starobylá  ^Rus  neměla  wědy,  rozum 
swobodoe  wzděláwagjcj,  neměla  společenského 
žiwota,  genž  by  wše  ostatnj  žiwly  w  gednotu  lauče 
wšem  gim  také  wzágemně  žiwota  dodáwal*  Pro- 
čež také  wlastně  literatura  ruská  nemohla  při- 
gmauti  rázu  ani  wědeckého  ani  společenského. 

Tyto  nowé  podpory  powstaly  teprwa  násled- 
kem oprawy  Petra  Welkého.  A  wsak  Petr  nemohl 
se  geště  těšiti  z  gegjho  owoce,  poněwpdž  owoce 
Žiwota  dušewnjho  w  národě  ne  tak  zprudka  Jo- 
^ráwá,  gako  plodowé  žiwot^i  zewnitřnjho  wogen- 
skébo  neb  průmyslnéhor  Petr  přihotowil  pro 
Rus  wšecky  přjprawy^,  newyhnutelné  k  rozwinutj 
společenské  literatury,  zárowen  s  ginými  řjšemi 
ewropskými;  čin  ten  sám  dokonán  pozděgi,  gak 
známo,  geniem  Loiponosowa,  Giž  Baťuskow  po- 
dotknul welnii  ti^fně,  že  byl  Lomonosow  w  ru- 
ské literatuře  tjm,  čjm  Petr  Weljký  w  žíwotě  po- 
litickém, A  skutečně,  gakoby  následowal  koru* 
powaného  tesaře  a  stawitele,  marynáře  a  admi- 
rála, wogáka  i  wůdce,  prwnjho  dělnjka  w  zemí 
swé  a  prwnjho  spráwqe,  byl  Lomonosow  w  Rusii 
gednjm  a  týmž  časpm  gramatikem,  básnjkem  we 
wšech  způsobech  poesie,  rhetorem,  krasořečnj- 
kem,  děgepiscem,  přjrodopiscem^  filologem  a 
twfircem  nowého  ruského  gazyka  w  literatuře.  Geho 
powinnostj  bylo,  podati  w  literatuře  wSeho  prwnj 
wzory,  a  zgednatí  obecenstwu  ono  wzděíánj,  bez 
něhož  by  spisowatel   neměl  žádných  čtenářů. 

Ruská  literatura  wyšla  w  o$oběLomoDOSowa 
Z  akademie  a  ze  dwora  rowněž  gako  naše  ewrop- 
ské wzděíánj.  Pročež  také  přigala  ráz  dworiíj  a 
učený. ---^Ody  Lomonosowa  byly  od  akademie  a  ru- 
ského gegjho  representanty,  bábnjka,  dworu  wě- 


Digitized  by 


Google 


43 


howány.  A  tudy  musel  obor  Senář&w  Lomono* 
sowa  úzký  bytí^  neboť  bylo  za  čas&w  Kateřininycb 
wzdelánj  společenské  lakowé. 

Zrno  ewropsko  •  ruské  literatury,  wyhozené 
Lomonosowem  za  čas&  Kateřin!  n^ch,  wyneslo  swé 
owoce^  gaké  gen  přinésti  mohlo. 

Panowánj  Katefímino,.  gei  w  Rusku  slolně 
wiktfn  naz;^agj,  předstawuge  nám  oelkowité  roz- 
winutj«se  lilerarnjho  wzdéláwánj  dle  prwnjch  zá- 
rodků«  gei  podal  Lomonosow.  Poesie  ruská  wy- 
dala  toho  dasu  wlecky  druhy,  a  některé  %  nich 
skutečné  welmi  podařené.  Gazyk  ruský  byl  wzdé« 
láwán  od  akademie  dle  téch  samých  zásad,  ga- 
kých  se  držel  prwnj  geho  mistr.  Cokoli  sauča* 
sná  zahraníčná  literatura  uwáienj  hodného  posky* 
towala,  wéecko,  co  se  hodilo,  abych  tak  řekl,  do 
klassické  saustawy  ewropské  literatury  XVIII.  wě« 
ku,  buď  si  to  ze  starožitnost]  řeckých  a  řjmských 
anebo  z  literatur  nowých  národii:  wse  to  bylo 
přeloženo  do  ruské  řeči  a  to  we  formách  gazy« 
kowýcb,  gaké  Lomonosow  wlastenskéliteraluře  wy- 
kázal.  Obmezil-li  se  obor  čtenářů  za  Lomonosowa 
na  samu  toliko  společnost  dwořanů  a  učených, 
rozšjřil  se  za  Kateřiny  až  do  společnosti  welkého 
swěta,  obgal  obédwě  stolice  (hlawnj  mésta)  s  wyS* 
l&jmi  společenskými  trjdami  a  weškeré  wvbrané 
obecenstwo  u  wnitř  země.  Ewropská  ciwilisacj 
rozwinula  se  w  Rusii  we  wyišjch  třjdách  spole- 
Čenstwa,  a  zlášlě  w  téch  rodinách,  w  nichž  ciwi- 
lisace  wychbwánj  a  duchu  národnjmu  na  překážce 
nebyla,  neboť  se  wygadřowala  gazykem  ruským — 
a  wywolala  nowé  potřeby. 


Matice  pro  národ nj  literatnra 
w  Záhřebu. 

Roku  1842  předložil  při  osmém  obecném 
shromážděnj  čtenářské  společnosti  záhřebské 
(družtTo  čitarnice  zagrebačke)  dne  10.  i  11.  února 
krabi  Janko  Draikovic  z  TraJíkoCana,  c.  kr.  komor- 
njk  a  řádu  sw.  Stepána  rytjř>  gakožto  předseda 
této  společnosti,  náwrh,  by  se  zřjdil  fond^  gehožto 
pomocj  by  se  mohli  stařj  klassikowé  dubrowničtj 
i  gine  znamenité  a  wůbec  užitečné  knihy,  náro- 
dnjm  gazykem  i  opraweným  prawo.pisem  sepsané, 
na  swétlo  wydáwati.  I  uzawřela  společnost,  aby 
se  wedlé  přjkladu  Matice  české  w  Praze  a  Matice 
srbské  w  Pešti  podobný  základ  pod  gménem 
•  Matice^    i  tam  ustanowila.    Přjspěwky   50  zl.  a 


Ih&ty  k  glch  složenj  byly  gako  u  naSj  Matice  ur* 
ceny,  wiem  i  neymenšjm  dar&ro,  z  lásky  k  wlasti 
k  účelu  tak  spasitelnému  obětowaným,  sljbilo  se 
neywdéčnégšj  přigetj.  Z  hotowých  wkladu  mělo 
se  1000  zl.  stř.  k  běžným  potřebám  wylaučiti  a 
hned  na  wydáwánj  knih  obrátiti,  pozděgi  pak 
z  utržených  peněz  základu  opět  nawrátiti ;  ostatek 
má  se  ukládati  na  auroky,  gežto  gediné  krom 
swrchu  podotčených  1000  zl.  stř.  na  wydáwánj  uži* 
tečných  knih  obraceti  ustanoweno.  Tak  se  stal 
počátek  Matice  w  íCáhřebu,  a  prwnj  aučty  gegj, 
kteréž  práwě  wydala,  dokazugj,  gak  wdědně  i  hor* 
liwě  od  národu  přigata  byla.  Neboť  ke  konci  r. 
1842  počjtalo  se  giž  34  plných  zakladatelů  s  při* 
spěnjm  2660  zl.  stř.,  1 24  nastáwagjcjch  zakladatelů, 
gichžto  prwnj  přjspěwky  giž  12S8  zl.  stř.  obnáše- 
ly,  a  434  podporowatelů  Čili  darownjků,  bez  dal* 
šjho  uwázánj,  s  788  zl.  55  kr.  stř.,  dohromady  tedy 
wšech  Matici  náležegjcjch  peněz  na  geden  rok  gi* 
stě  znamenitá  summa  4681  zl.  55  kr.  stř.,  z  čehož 
2500  zL  na  auroky  uloženo,  1000  zl.  na  wydáwánj 
knih  odlaučeno  bylo,  1 187  zl.  55  kr.  k  dalšjmu 
uloženj  na  auroky  uchystáno  leželo.  Meyhogněšj 
darowé  přiilí  od  G.  G.  Miloie  Obrenoviée,  bylého 
knjžete  srbského,  100  kus&cjs.  dukátů  čili  460  zU 
stř.,  od  G.  M.  Josipa  Kukoviée,  biskupa  ďakowské- 
ho,  400  zl.  stř.,  od  w.  u.  p.  Eduarda  Jelaéiét,  bu- 
zinského  podžupana  slawné  stolice  záhřebské,  200 
zl.  stř.,  a  od  G.  M.Mirka  OUgovicCj  Rarlabasewské- 
ho,  biskupa  seĎského,  100  zl.  stř.  Gediného  gména 
Vramfctany  nalézá  se  patero  plných  zakladatelů, 
těch  pak  wžech,  kteřjž  prwnjho  toho  roku  Matíei 
na  gakýkoliw  způsob  přispěli,  gest  592,  počet  za- 
gisté  znamenitý,  dokazugjcj  lépe  než  co  giného 
uznánj  blahočinnosti  ústawu  toho  a  lásku  k  wlasti 
i  národu,  žigjcj  w  prsau  statných  oněch  gižnjcfa 
bratrů  naSich.  —  Pod  aučty  gsau  podepsáni  Mate 
Fukavié,  opat  i  kanownjk  záhřebský,  gako  před- 
sedá  čtenářské  gednoty,  Dr.  AUksa  FancaŠ,  fysik 
slawné  stolice  záhřebské,  gako  pokladnjk  Matice, 
Ferdinand  Zerjavic,  fiskal,  gako  fiskus  Matice,  a 
Vikoslav  Babukíét  advokát,  gako  tagemnjk  čtenář. 
•  ské  gednoty.  jf. 


Prwi«j  sméjkagjcj  iistavr  roštila 
w  Praae. 

PHpomenauti  ale  třeba,  ie  kaidý  dle  následných  pra- 
widd  bes  wýmmky  tjditi  ae  mnaj,  gclikoi  gen  při  gich  an- 
plném  tacbowánj  aamogediný  tuto  sáležitoat,  gsa  i  ginak 
welmi  saméstnan,  ob  stará  wa ti  mobu. 


Digitized  by 


Google 


44 


•)  Předewájm  Uá^ti  iiiiujiii>  abj  se  kaldénii  anlaslnjLii 
Ijbilo,  yriechny  dosjlky,  i  s  geho  i  »  mé  strany^  na 
•wé  wlastoj  autraiy  obstarati;  bude  to  tedy  |;eQ 
k  geho  prospěchu,  kdyi  si  w  Prase  nSgakého  prjlele 
ipvyhledá,  kteráž  hy  mné  irie  doručil  a  ode  mqe  k 
daUjmu  sasláoj,  co  potrehj  přegal,  gemuí  bych-  i  ga 
snadněgi,  pakli  bych  na  néco  táián  byl,  w  krátkosti 
odpowěJjti  mohl.  Bylo-liby  toho  někdy  newyhnutel- 
ně  potřehj,  abych  xa  nčkterébo  p.  audastnjka  néco 
zaprawiJ,  tu  žádati  musjm,  aby  mé  pHméřenau  pěně- 
žitau  zásobau  xaopatřil,  gelikož  gednotliwý  člowěk 
mnohé,  w  tu  samu  dobu  sbjhagjcj-se  autraty  nésti 
nemůže. 

*)  Po  aapraweaj  celoročojho»  48  kr.  «•  stř.  ohnáácgcóho 
platu,  gen2  k  saprawesj  irSeobecn3'ch  autrat  usUno- 
wen  gest,  obdri}  kaidý  p.  attéastnjk  100  roaličiWcfa 
druhJk  napřed,  proti  odwoda  126  rostlin  gedooho.  a 
téhož  samého,  sa  pftlleu  neydéle  zaslati^ae-Hagjcjch 
druh&*-a  mimo  to  200  druhA  darem,  gak  dlauh* 
sásoba  k  darfim  ustanowená  potrwá. 

c)  Kdo  wiechoy  druhy  bea  rozdjlu  přigjma,  neyi!erstwé- 
gi  roamoolíti  a  rozijnti  tniiže  tbjrku  swau,  obtwiáitjí 
když  snad-  ivjce  kusA  téhož  samého  druhti  si  žádá. 
Ifaproti  tomu  žftsuwuge  se  wíílí  každého  p.  andast- 
njka,  B  onéch  rod&  gema  darem  a  do  aásoby  posla- 
ných vržechny  ostatnj  druhy,  gežto  hy  nebyl  obdr- 
žel, w  počta  1— *150  do  ůstawu  aaslati. 

f()  Kdo  si  gen  ty  druhy  žádá,  které  se  w  geho  přjsnS 
abecednjm  poznamenán]  iťenalezag]',  nechať  lni  ode- 
šle toto  poznamenáíij,  s  připogeným  spolu  poznáme- 
nánjm  wjíech  druhfi,  které  by  sám  zaslati  mohl. 

e)  Potřcbj  též,  aby  pánowé,  geti  určíte  druhy  rostlin 
požadngjq,  přjsné  a  úplné  abecodnj  týchže  rostlin 
poznamenánj  zaslati  neopominuli,  při  Čemž  ale  podo- 
tknanti  musjm,  Že  by  takowým  způsobem  zbjrku 
swau  neyzdlauhawěgi  rozíjHli. 

f)  Žádám  též,  by  se  každému  p.  sasjlateli  Ijbilo  : 

a,  wsechny  rostliny  téhož  druhu  do  gednoho  archa 
(folio)  papjru  wkládali. 

p»  Týchže  rostlin  sy stemati<^é  gméno  i  8  gmenem 
Sfrifiowatek,  genž  tento  druh  pogmenowal,  a  po- 
čet rostlin,  na  hořegdjm  lewém  kragi  poznamenati, 
a  spolu  na  sivé  wlastnj  gméno  nezapomenauti.    * 

g)  Zaslané  rostliny  musegj  ale  charakteristické,  dobře 
suáeny  a  důkladně  pogmenowány  býti. 

A)  Žádám  též,  by  ku  každé  rostlině  Ijsteček,  obsahugjcj 
systematické  gegj  gméno,  spolu  také  gméno  spisowa- 
telowo,  gjmžto  pogmenoivána,  gméno  mjsta,  kdežto 
nalezena,  a  gméno  naleiatele,  aneb  — při  rostlinách 
diwoce  nerostaucjch— mjsto  a  gméno,  kdež  se  nalesá, 
gen  pjsmenn,  a  gméno  sahradnjka,  tuto  rostlinu  pě- 
stiwéjho,  přiložen  byl. 


I)  Každí  aáijlka  nechť  w  pijsně  abecedojm  pořádka  se 
uspořádá. 

h)  Rostliny  gednotliwých  druhů  musegj  se  na  půlarchy 
tak  skládati,  aby  se  snadno  gednjm  pohledem  přehle- 
dnauti  a  přepočjsti  daly,  a  gedna  druhau  poráuchati 
nemohla. 

í)  Ku  každé  gedtaotliwé  tásjlce  potřehj  téŽ  přiložiti  po- 
čet aadUmýok  rostlin,  s  něhož  by  snsMhro  «e  mrědělo, 
kolik  druhů  wAbec,  a  kolik  rostlin  se  Mpslalo. 

m)  Kdož  ivjc«  nežli  100  druhů  w  gednom  a  tom  samém 

roce  zaile,  nabude  w  tom  samém  roce,  w  kterémžto 

rostliny   saslal,    před    ginými    přednost*     Kdo  tedy 

ntywjoe  druhů  saile,   nahade  přednosti   piedewiemi 

ginýmí  sasjlateli  neywětžjb 
fi)   Kdo  gen  určité   druhy  požádá,  obdržj  za  každé  100 
rostlin  75  druhů;  kdo  ale  wáechny  druhy  napořád  nebo 
wiechny  w  zbjrce  geho  scházegjcj  druhy  ptígjmati  se 
.  uwolj,    obdržj  80    i  wjce  dmliú,  a  kdo  konečné  no«» 
wé  účastnjky  pod  ktegoými  wýminkami  ústawu  zjská, 
obdržj  100 — 1000,  ano    i  wjce  rostlin,    z  neyrozlič- 
něg^jch  kragin,  a  to  tjm  způsobem,  že  tjm  wětjj  wý- 
hody  z  mého  ústawu  požjwati   bude,  čjm  uprjmuěg^ 
horliwost  w  téhož  ústawu  podporowánj  a  rosiiřowá- 
nj  na  gcwo  dal. 
*    o)   Kdožkoliw  by  ale  proti    wýminkám  wý9e  uwedený-m 
prowinil,  musil   hy   sám    sobě  pHčjtati  ugmu,  gakatt 
by  we  wýhodách,    s   účastnictwjm  na    mém    úsuwu 
spogcných,  utrpěti  mohl. 
p)  I  začátečnjci  w  ro^ttlináVstwj  mohan  náwodem  a  pód 
ochrauau  giž  zběhlých  a  skuvených  rostlinářů  w  tom- 
to ústawu    a    we  wlech    s   tjm  spogených  wýhodách 
podjlu  bráti. 
q)    Gednotliwé .  sto    le    shjrky   suSených    rostlin,   geito 
w  mém  ústawu   k  prodegi   určeny   gsau,   stogj  1  zt 
40  kr.  sir.     Kdokoliw  by    o  kupce  snažně  se  posta- 
ral, tomu  se  25  ze  sta  pogi^ťuge. 
Dallj  spiny,    w  kterých    se  o  mém   ústawu  gednalo, 
gsau  následugjcj :   &f  eil*^  Sfil/   Mvitť^    ^tůpnui    «nb 
£)f(onomtfd)e  9lrutdfriten,    f$(ora   obec    botanice   3ettung/ 
(Siet9tttd9  iuSá^aun,  Káiemiú,  Vta^,  IBeiblatt  su  £)|t 
unb  íBštft,  brc  aHCjemetne  Vnieide?  bcc  2)eutrd)en* 

W  Praze  lUe  10.  dubu  IMS. 

F.  M.  Opic, 

■•  Blarém  m^Cstf,  w  ecUtné  vllel, 
w  é.  565  w  Stjn  potalifaj. 

Nowé  knihy* 

Ceatoph  obsahující  cestu  do  Horni  Halte  a  odtud 
pres  Tyrolsko  a  Baivorsko,  se  zvvlásinim  o- 
liledem  na  slaujanské  žiwly  rokn  1841  koná- 
nau  a  sepsanau  od  Jana  tCotlára.  S  Wyo- 
brazeními  a  Přílohami  též  i  se  SlmMiknm 
alawjaměkýeh  umělcuw  wieek  kmenáw  od  nejr 
starších  časůw  k  nynějšíma  wěku,  s  krátkým 
žiwotopisem  a  udáním  znamenitějších,  zwlásté 
národních,  wýtworuw.—  W  Pešti  1843,  tiskem 
Trattner-Károlyiho.— Str.  363  we  welik.  8.  Ses. 
3  zl.  90  kn  stř. 

Průělom  přednášený  10,  dubnt  1643  sa  den  narosenia 
Geho  Majestátu  Cjsaře  a  Krále  Ferdinanda  1.  při  sla- 
wné  instalaci  ústawu  pro  12  chudých  osob  k.  místa 
Sttitce,  od  L.  G.  Gabriela.     SeJÍ.  za'  6  kr.  ith 


Digitized  by 


Google 


z  éBOBV  utiA ATVBT,  vpiiVriqr  A  WÉP. 


Čjslo  X^L 


!:■••. 


-AÉ-SSBB 


fi^ 


^ 


Literatar^L*      .;  ;.  ,,  . ;, 

Edhuwnéšpišw  Jana  Z  H^ézdy.  Swazek  1: 
Mšaltady  m  rmnmnte.   SwBzék  2:  IV- 

W  knihtiakaFně  a.  ^kládu.  Jar^  I^d^pjáilfti 
..     IS^.wGeM  kA0déli»  fiw^ska:  20Lkr.  atr.  \ 


.11 


'•..li  (.tti- 


"  '  Časdpidowé' gsnu  |>rý  ručifikáu  !na'hódibách 
duSewrfjlib' postupu  národůW,  zrčádletó  gé^ich 
wy-winu;  óířWftiaťi  gegWh  zAdostj— 'áftůh^*mflý 
w],  ťo'W%efcTtb*'pťktttíióJ*My  k  tomu  rátli  ^nstVřd- 
^jme;  á  iv^alriiietiiftžeme  také  smféetř/Že  Časopi- 
sy w  dboru  lilératury^i  gísté  škody*  přiiííisegj. 
Nenrfůtvjtrief  *  o'  lóm,  že '  iriňoftdý  časopisy  geňom 
t)hlaseni  gednotitwců,  g^gích  redaktorů  nebo  ncy- 
hlawnegSjch  pMspjwateltf  B)*wíigj  -^  t6  mcAiáu  dle 
tozdjlného  sméni  swého  hfú  i  Aře  to  gc  při  nich 
•—a  zláSťě  při  našich  to  neýhorSj/  'že  mnohdy 
ti^Skerou  t$n  špfsowatelA  iktrtwj;  kiéířj  By  ^útho* 
statnfegl  ú  skiad  i  plalnegl  w  literatuře 'Stfiťiňióbl!^ 
kdyby  nebyli  w  hltawj  gjcen  časopisů  klicsKV  AVec 
tarto  ge  ařd  přirozená  i  nedá*  sé  ták  áďddno  zrně* 
niti.  Časopisy  (předewšjm  tu  niluwjme''opčt  ó 
našich)  byly  a  budau  po  i^šechny  čásy^  dok\ld 
celá  naše  literatura,  p  nj  pale  i  nakladatelstwo  na 
wsech  audcch  ncsesjlj  a  na  mužné  nohy  se  nepo* 
stawj  —  do  těch  časů  zůstanau  reydištěm  mlad* 
ijch«  teprw  se*^7ywipugjcjch  sil,  wnadidkm  po 
^InulWáfcin^a.táďíeHn^  áč&ljkU  iBffzl 
gim,  když  meiM  «dfweM  fi^pIpS^vdijinlaďátek  ge- 
nom  některf*  žjskagj,  kterýmž  bucr  orličj  peřj, 
zobák  i  drápy  wyrosiau/  anebo  slfiwičj  hrdélko  se 
wykljčj ;  —  škoda  gen,  že  pak  mnozj  gako  na  fe» 
tjzku  we  službě  gegich  uwjznau,  a  nikdy,  nebo 
U9pm  pQ.flbfihwi9,.ča8e  o  lni  awobodnill.a^.poku* 
^f.  CtMsopiiůni  to.i^emAž0me  za  z)é  pQkUdAli;.oay 
•iuuspgjin)tpoř4d  ncw^ch  a.  oowjch  sil  wy hledá w»f 
ti  a  vre^dnžliy.awá  uw^zowatí^  pptH^i^  i  zisk  ge 
j(  .tpf^Mtdoiiuciige.  Mám  ge  ptíum  gen  iq  coíi* 
iovcali»  že  mnohdy  dosti  pěkné  sjl|y..w  Č^aop^ 
jech;se  TQzdr<4Migj — 'ano  w  nich  a  f  nimi  i  za* 


nikagj  — .aUtaratuíeirnlaatMv  iádndbo  stáUho. 
proapiehu  nepoakytiigj*'  iMóUil  hyekom  ztle  ně* 
,  ktevá  -giBuénti.ufcireáti,  glchžtó  práoé  e  wétijho  djlu. 
gish4ftaopi«y  ipoUlily  '^a  gichito  ploáoii  litent* 
Uw».ieivlas|ně.iwedbeiaittime^doáaBtí  iieatte.  I  ta 
■šylepl()4péra-9»gíohilel}iB«|wabáiio:niezi  směsj. 
éasopiflíecki^b;  dfedéimj  potíteby  nahromáděiiýck 
ftlinků,  ak;kdaž  wj,.k4e  géUednti?  MoUi  byohme; 
^iiiettoffirati.inu9e,'ktejj  b«/db  siMti  a  tčchto  ua-t 
kfcb.  ok«w jl  M«irymkli>  a  o|iét!  giné^  kterj  w  niéfa 
dosawáde  Wtfzj*'t  Qiaebránj)  a  zadiowánj  Aaklo  li«< 
teratttře  spiaů  .oftéck  měli' by  ae  poataiati,  koko 
bud  jnáklonnQatbuď.paMúmMMk;  L  tomu  wede — : 
gakoitaké  gíž  4[ía«iřgi^w  tiěobtoiísiech  awěei  té 
auijidiaiiQiněiia.hyla^sdnizj,  to'^;eaft.na  žísvéigaaucj 
spifiiowalielťi  nadag}.  to  altíi^boh^árgii^  tak^dalekoi 
piriQtí^  abytsA  o.giob  ptáo^  gédénkriáte'  gínj  sta» 
rati  musili. — 

1  . .  >W.  ))odk>b«riMi  iwrjjm.  daab|>ÍBectwa>-^  ačkoli 
OH-Seai^k, pdro^pi^flhu.sain^^di  časopisů  i  gácUéte** 
nářJb  widěligi<iuo  poblodnj  čas^y  kotác^ti  ae  i  može^ 
O  gehož.4jlecb  ftnto  pconjikwjti  kodláme.  Jam 
zMwizdy  (Gíndřic^  lfa^)'ivystaiq»íl  arci  gíž  před 
lá^il<8:toty  JUi  gwišlivJi^eilidary.jiaáj  aansoautně, 
wyďakv  I  ftwilz^k .  bási^  t  ft<  alqi^u  ^  pi»wjdek  (Konwan 
linky) — x)d^  tévdoby  \potkKitaU  gsme  ále  gniě«a 
geboiiloUlui  W/.čas*{liseQh  o  sneho.wlnoworočen^. 
kách;  .že>gm,0limiuklo<.^^dy.  k  ozdobě^  o  tom 
PMJ  pochybnou.  Nynj  ale  sfyatupiigc^  h  rado« 
stnéniu  překitapenj.Aaáenui>ae  apiay  sebranými^; 
nynj  IftpnYa  wede  gakoi  rqzho^  .aápoa  o.  mjsto 
a  aliipjQ4¥  Uterailut)^.  iKasJukoget  za  to  djky  na* 
gen  on  ^n^Mll^brž  ;i  nakladdtali  klerjfž  plody  ob*, 
líbaného,  spia^twab^le  wípťkoémrauiet^becenatwtt 
fiaieumpod«kW*»«rU  :. 

Jan  z  Uwřzdy  pobybowai  ae  poaud  w  oboru 
básnic;^wj  yf  úžítjm  smysUi  a«  na  poli  noweUistiky« 
I.bátfne  i  powidkygeko  našly  aw/ich  přjzniwců 
actiietů* 

Zhirku  4tébmtmýek  apiaů  aw^fck  (bude  snad 
také  wydáw%ti  poučné  w  ua.šjm  wj^znama  slowa 
toho?),  započal  báiněfliij  gichžto  prwnj  a  dnih^f 


Digitized  by 


Google 


46 


swazek  giž  před  námi  ležj.  Duch  ft  aipfiilbb  El- 
sněnj  geho  zAstai  na  té  cestě  a  w  těch  inezjcli, 
w  kterjfch  se  nám  zgewil  od  prwA|lio  w^lttá  y^  pé- 
8trau  řjši  mladistwé  obraziwosti  až  do  času^  kde 
nim-  Adlékí^na  4^Vir{%^^l|  V  %»  9ii^d  gedtt^ýn? 
rbzíí^iem,  íerbásfiť^^ehó^^astiegšjm  Aázbrenf  i^nitif- 
njho  i  zewniířnjho  swěta  zjskaly,  za  to  ale  někdy 
wřekwtř  cřia-  p<>zbVÍy.     On  nepatřj   kbAsíijk&Vn; 

plodu swých;  u  něho  panuge  den»  střjdawě  srán* 
njmi  derwáhký  a  weoeriljm  saUmnlWeai. 

Prwa}'8waieL'obfirahuge:  BeUndyš  ivm^aue^ 
pawisU  a  ícgeMify '-^^/výtwúry  tedy  buď  na /hí«to*! 
pickém  iákbda  w  neynrsjm  smyslu  mio^nné/ameba 
gen.  z-^iKlaatnjhó'  wniiLnutj  čerjMin^.  PolrownáivaM 
gjce  plody.  tyto.<^s(Milek, '  musjme  se  ustaqoirits 
na  saiiduf  že  gsau  tyto  posiédnj  skoro  wesmcs 
poeiičněgžj,  nezlí  ony,  k  njmžto  básnjk  predmét 
mimo  sebe  hlédaL  -  Uwádjme  žide  wýboman  ¥Fk)d^, 
rijkoww  ňetviitu  (ačkoUw  .dle  'myftiénky  ne-  acelá 
nowau  a  pA9rodnj)>-«  prostomile  neinau  ňuěaUtu^ 
gjato  bychine  gen.  přálii  aby  flerudtiěgij  zaéátek 
měla  a  bez.  wykládawé  čtwrié  sloky  byla  záslalat 
-N^gednoduohý;  ale  dobře  kreslený  Gezd  pro  nem 
wts/u,  dogemnau  Déwu  w  mu/énjj  ppí<  nji  toliko 
aesiogný  rozměr  !prwAjho  wériS^e  vr  druhé  sloce 
fandebnj  chod.  celé  h^snídkj  nelibé  mi}  -^  a  mjm* 
plný  NáwrcU  z  Palestiny.  •     i 

Z  básnj  na  áústoríokéni  zákhidu' sušených 
uwádjme  zde  w  ěele  wdeoh  ostatnjch  postawenau  s 
Jaromjr  a  Wrimmig  w  5  oddělenjch  —  neyob£jr« 
aěgáj  powést  w  celé  tftírce*  BHinjk  ee  držel  krok 
áa  krokem  starého  podinj  ó  podiímém  zacfao* 
wánj  Jaromjra  na  'houfaě^  ze  swého  dAiwiipti  prii 
daw  toliko  raucho,  fflmi  tuto  (i  pro  legendu  se 
bodjcj)  událost  pzdobiU  ifuróimká '  Uporanhew '  Ij^ 
bila  se  hned  pří  prwním  otisku  we  Wlastimílu; 
Horjfmjrdui  skok  nldezl  pro-swim  ráznost  giž  ni  no* 
hého  deklamatora^  AndiUkd  h&rn,  Sw,  ffdclitwi 
Suf^  Iwan,  Božena  dlau  se  wdmi  dobře. 

Co  se  zewniiiřnj  podoby  týde,  mutojme  wy^ 
anati;  fie  g6  fveri  Jana  z  H,  plyířný  a  dosti  ,uhla« 
zený ;  w  prosodíi  nedržj  še  ale  přjftnS  ani  čmku 
měry,  ani  přjzwnka  —  ačkoli  wesmněs  plbdy  swé 
dle  poslednjho  osnowaL  K  dofarémn^  snadnému^ 
ryze  českiému  idteiij  nebo  přednefieiťj  ^^  k  před* 
nclenj  dle  pravidel  neylepdj^  nezpěwawé  a  triiai 
wé  wýsloivnosti  nehodj  ee  také  gink,  než  dle  zái 
konuw  přjzwuku  psaná  báseň -^  nech  o  tomtgak 
ébtěgj  saudj  odpftrcowé:geho«  Ján^  H,  uohyluge 
se  ale  éastégt  oďtěehto^zákonA— «a  nemeyljme; 
K  se,  w  jplodech  fc  &asu  pozdégiíjefa  irjee,  nežli 


'^w  pracecE^^wAii  Ifriladl^jho,  ČinjJi  to  schwalně 
—  zdá-K  s#  mu  werž  dle  pewných  prawidel  osno- 

'waiqf'  tnca  godnoHi^árnvm,  anebo  dtau-Ii  se  mu 
řádky  dle  rozličných  prosodij  sestawené  stegný-m 
pfsiwid#|njM»  #bo4ei^ :  4o  n^yftáeiise  mtbf^nmf 
lí ;  ^flálft^rfe  iieficr^čjžti  Wse'i      -  ^  «*-  vy    ,. . 

Lid  se  sbjhá  w  klopotném  tbjhánj..* 
''   "'^Suťee  swjgj  se— a  wiak  nepukne... 


Truchli wé  na  lautnu  brala... 

gako  trochei,  nebo  V  ' 

•  r     r     .    ,,J|ta  rutovrý  tepcw  switá  fe  dán*: 

-\  .  :  í:  /*^J*  /^i«<i^«  tah  pWíW*®*^  •  • '  K 
gako  jamlA;  ir^w^ioilčbwátoj  ostámjidi  fyfmMcých 
wias^noatjl  ge&  dle  zdánj  nažehatvcrSe  od  uwilUcká 
farma,  mjti  .'muségj,  neiaůietne  «e  zde « paužtěti. 
I  o  tomto  dosti  das(^m  uchylowánj-se  Jana  z  H* 
pd  prj«n(^,  formy  bylibychmc  pomlčeli^  l^<iyl>y> 
olin^e  giž  od  několika  iel  nepozorovali,  gak  nemi* 
losrdně  (nechcem  řjci  neuměle;  nélsp  t^edJ^fde) 
mladáj  a  dorůstagjcí  miUčkowé  Sfwy  aíieským 
werá^m  nakládagj,  swedeni  gsaupe  pohřjcbai  mi* 
atřy  w  básnict!(vj,  anebo  swau  newédqipiiwtj  w  pr» 
nop.očátačnjch  zásadách. Če^ké  mjryweržowé*^  Bu* 
derli  to  tak  déle  trwati,  scwrkne.  se  celé  uqiěnj  če» 
ť^*bo  wcrscxwánj  wpauhé  pqcjtánj  slabik* 

,  Řeč,  gakožto.  básnický  wVra3;,..Jami  z  U.,  ge 
f^aTT^— .^nadná,  wybraua^^á  (wzácný.to  úkazu 
iia«icb  weržowcu)  a  z  čistéhp  íčes^éiho. pramene 
ae  prýHěcj,  prokwéta^á  pěknvnii  obrazy  akwy« 
gádřenj  wžech  čiti  způsobilá;  i  tam,  kde  se  bá* 
snjk  (ale  wěru  be;}  potr/?by  a  bez  weliké  wýhody) 
Vfolenjm.  nrf>£)ri^i^M  rozměrů  těsněgsjmi.  okowy 
fkijííC  pobjbiíg?'  se.  pbiratně, . 


řokle j  ina  iaoweký  jn^r  ru- 
ské literattitjr 

.    .    od  prpft  Šewirjewa*  .       • 


(    i:    .Mi 


Spole^íenstwo  utWořilo  koneéně  pod  wply. 
wem  tlow^eh  (ewropiskýoh  ře6j,  ze  žíwlá  swé  ná- 
rodu j,  dbyčegné  niluwy  spoltipOsobenjmřoČi  L<y> 
monoeo#af  á  klái^ického  wktišu  geho,  sw&g^stttiíj 
Dewý  kónverstfčrtj  gazyki  génž  na  aobě^mět  éer- 
st^^atl,  'žř<('ati  známku  nbwe  ewropsko«rtiské  ó^é- 
ty#  gjžtoriaužil  aca  oř^an  k  wygádřenj-se.    Kircř- 


Digitized  by 


Google 


47 


«flÍMÉ«  ínáj  wéc,ié  se  fotaiy 'pjieiHili  ieéi  f^t' 
byl  přeci  tjm'  Lo»H>no*ow  uUi^řil^  pijUá  lasUra* 
Ijf«ií'  at.Dowjfni:  p^iřebén  mtípoaUůnýmibýii^zdályié^ 
Wše  to  pd^al  .JKannnáin  sfirjim  flMii\9iiijbi>geiueiDr 
a  aiitl^  voiyalein  sluchu^  gakébo  před  tijm  nikdo 
nemel  pro  gazyk  mateřský. 

•  i  v  •  lopojiofi^w  \ii  .KarwwJB^  j Uto  dwa  genip^ 
gazyka  ruského^  přigjmagjce  prwozáklaďy  zauplna 
^ptnúvméi'  šubli  80'  př«dce  Wef  hlawnjm  wýsMídku^ 
i  oHIedtt  pokhidnice  alówansko-ruské^  pómC^ené' 
lUisii  ód  krásné  starožitnosti.  Lotnttnoáow  bswo-( 
bodíl  gazyk  rusky  z  wazeb  cjrkewiij  řeči  staro- 
slowanské,  co  db  grammátiky^  a  Wsak  codó  wý« 
rázu  a  slohu  udihil  gazyk  národnj  od  onóhood- 
wislým.  'W  tom  zakládá  se  geho  welká  zásluha. 
Ói  mdhl  snad  co  literát,  gakó  twůrce  gažyka,  td 
celaď  pokladnici  starobylaii  odwrhnauti/  kteráž 
|>odáwala  tak'  hogné  materiále?  Dle  swého  W}-- 
čhowánj  sám  ku  starobylé  Rusii  patře,  nemohl  a 
nesměl  Lomonosow  gináče  učiniti. — 

Kararozin  pHgal,  gak  gsme  gii  prawili,  zá« 
klad  docela  protiwnj ;  on  priuedl  Rusy  k  fonnám 
společenského  obyčegného  .gazyka,  gens  se  byl 
wzdélal  přiměřeným  p&sobenjm  ewropského  wy- 
cUowánj,  opřeného  na  známosti  nowVch  gazykfi, 
a  pak  žiwlem  národnjm*  ^taoowjojm  trest*  litera* 
tury  a  ducha  společenstva^  z  něhož  Karamzin 
wyiel.  Musj  se  wédéti,  žé  wiickni  ru$tj  literáti^ 
kteřj  tak  chwalně  působili  na  řeč  a  národ,  7  Tvét* 
áj  části  wyáli  z  wysšj  té  společnosti,  w  njž  89 
spogowalo  ewropské  wzdčlánj  s  duchem  a  potře* 
bau  ruské  bytnosti^  kdež  nebyly  newylauoeny 
řeči  zahraničné,  gako  nástroge  k  newyhnutelnému 
wzdélái\),  a  kde  spoli^  i  gazyk  ruský  nepostupó* 
wal  prawé  swé  přednosti.  Z  takowéholo  oboru 
společenstwa  wyiel  KaraiAzin.  « 

Zpočátku,  nakloněn  nowými  potřebami wiv 
Stewnjků  swVch  i  formami  iiwai:ícj  mluwy,  zdá) 
se  Karamzin  odwrbowati  wi^cka  spogidla  gázy* 
kowá  8e>6taroby]aa  Ru8Íj»  naniibýl  Lomonosow 
ukazówal.  A  wSak  gal  teiitýž  Karamzin  ki^jgantlm 
awým  odáwných  dobách  wlfsti.g^gicb  wyprawo- 
wati  jpočal  a  k  tomu  cjlí  wiecfcy  ostatky  staré  ru* 
ské  řeči  otisknauti  dal,  přišel  há  gednu  my&Ién* 
ku  s  předchůdcem  swým.  a,  námist^-owské  úprs/^ 
wé  swé  nowé  mluwy  začal  osazowaii  zázračAé  per* 
ty  a  diamanty  starožitné  ruské  řeči,  gež  byl  od- 
kryl w  pokladnici  geho  starobylostmi  od.otcůw 
zděděné.  Sloh  w  poslednjch  djlecfa  historie  řjse 
ruské  gest  toho  patrným  důkazem*  Zdese-musj 
uwážiti,  že  poslednj  niy^lénká  Kanimzina  a  posle« 


dnj  geho  smér  posadváďwgdaii/ínasj  nebyly  wná- 
leuléiB  swéik:  wyataiveny.  < 
o.  :&aránitinowiiiáleáj  la  úslulia^  ie  konedné 
ustálil  wáeobecnau  -  mskau  Uieratuni ;  on  dostau* 
pil  čjlc  swébo,  spogíw  pro  wždy  fe6  nowé  litera- 
tury s  .ohyčegnVm  gazykem  wzdélaného  společejo^ 
suva  m  ukázal  gich  prawé  .wzágenuió  poměry*  Spo« 
leĎnost  čtenářů  Karamztnowýck  byla  gia  spole* 
čttoatj  weskeré- Ausie,  wnjžto  se  ciyllisaoj  ewrop* 
ská  s|yřáielila  a  žiwlem  nár.odnJm.  Karamzin  na- 
kreslil' vzorek  .spoluwéké  ruské  prbstomhiwyj 
ffs^  nynj  wéiebni  bezwýminky  následugj.  --* 

Žiikowaký  a  Baťuákow*  wywalali  we  swé  do* 
bě  nowý  ruský  wéri  ze  žiwancj  obyčegné  řeči) 
oni  wwédli  poesii  rukkau'  s  wýáe.latinsko-alowaivp 
tkihm  pavnáMi  w  iíwobytj  kpájbo  swéta  a  oděli 
gi  péknýwii  a: prostými  iaty  prawé  vuské  mluwy. 
Cekft  ta  ákola^^  byla  Uwěačena  neyslawaěgtfj  bwěz^ 
dnu  poetického- genia  Puikinowai  kterýž  postau* 
piligéstédále  a«pogil umélais poesii s básnictwjm 
lidu. —  Ppdalí  on  kraganfirn  swýn  k  wespolnému 
nžjvánj  mistrowský.  ruaký  werá,  gako  gich  byl 
pr#é  karamzin  obdařil  podobnau  prosau.  Od 
éasů  Puákinowýcbpocháaj  w  Rusku  nesdjslné  plé* 
mfi  btaegmeiiných  ndtnJi  nesamodjlnýcb  wersow* 
eů,  romněi  gako  od  Karamzina  plemeno  podo* 
bnýeh  prosaiků  pocbázj« 

'  -'Z  toho,  co  gsme  prawili«  položjme  tuto  ně* 
které  wýsledky.  Během  sioletj,  počjnage  od  roku 
17d9v'kdyi  byla  psána  prwnj  óda  Lomonosowsj 
až  do  1837«  to  gest  roku  smrti  Puákinowy  doko* 
ňáno  nowé  literárnj  wzdělánj  Rusie,  auzce  spo* 
gene  se  žiwotem  společenským*  Celý  čas  ten  roz* 
padá  se  aa  dwa  oddjly  t  w  prwnjm  pezorugeme^ 
gajk  literatura  s  wysagbp  staBOWiftté  ^na  společen« 
stwo  působj ;  w  druhém  zas,  gak  spokičenstwo  sf 
swié  straňyt  wságemné  na  litemiuvu  wplýwá. 
•  <-  /'Wzdělánj  to  postupuge  tanléž  dráhau  gako 
pokradowalo  w  starobylém  Řjmě.  Wycházjť  gaka 
slčinoe  a  ozlacuge  z  pcičátku  toliko  wrcheUky  hon 
potom*  to^ljwá  pořád  wje  a  wjce  swědo  swé  i  na 
biubpká  úďolj.  Tak  iw  Rusku  wzdělánj  litehíriq 
počjnagjc  na  mýki  spoIečeBStwa^  rozcházj  se  aa 
wáe  strany  postupně.  . 

Meče  literárnj^ičinnosti^  meze.čtenářstwa  roz* 
ěiřag]  se  wjo  a*  wjc ;  M  časů:  Lomonoaoi^  byly 
gbité  auikyr-^stáwály  se  rozlebiegšjmi  za  časů 
Kaseřininýcb,  geátě  wjce  rozégřily  se  za  Karam*> 
aina^^a  záPuékina  dosáhly  wzdáleiqMimass  čjt»- 
gjcjbo  obecenstwa;  gsau  to  kruhowé  wln,  twořj- 
€j  se  rychle  okolo  kamene^  hozeného  u  prostřed 
gieh.    Za  časů  Lbmohosowa  bylo  čtenj  pracným 


Digitized  by 


Google 


4» 


xamřstnánjm;  la  KtnUfifiyatalo  se  rosfcoirj  wzdě* 
lané  trjdy,  w^sadiijin  práwcui  wybranýcb ;  aa  Ka*' 
ramzina  konečné  Knakem.oswéty ;  za  Žukowského 
a  Pusktna  —  potřebau  spoleéenskwa. 

Budiž  wéčná  pamái^a  zemre\^m  a  žigjcjm 
mnoho  let,  ptáwj  Šewirjew;  djky  a  chwáia  wdem: 
wám  w&bec,  wy  w&dcowékn  dáwé  gazyka  ruakó*. 
ho,  tworeowe  iiterárnjko  ivadé*lánj  we  wlasU  nukji 
wém,  genito  •  gste  literatuni  na  stupeA  wieobeoM 
poireby.powineaH I ••••.:  Wy  gM;e*pogali  diuk^dii& 
mocného  ducha  národu,  swého,  a  mawimiU  ^eho 
dušewnj  í  mrawnj  ajly;  uwrhli  gatie  wqbra  inlia 
zárodek  w^ně  ^ínjof  myali^^geni  se  gewkí  Jiepře- 
sumě,  'rowoež  gako  ijla  geho  sdusewojho  tívcoiái 
wy  gste  mu  dali,  abr  požjar-al  pauze  čístj^ch  a  sl^ 
chetnyoh  rozko&j,  roáuimi,  obraznoolí  •!  wlcusíij  a 
učinili  gsle  -z  nich-iieywétsj  potřebu;  oděli  ^gste 
we  swátečnj  '  oblekl  ewropský  gazyk  wlasiensky'; 
stwořili  gste  z  něha  mocné,  gemu  wlaslnj  nádin} 
pro  společnjho  ducha  lidakého  .  a  pohodlný'  ná- 
rodnj  rámec  pro  wieobccnau  mysl  a  pito  ^váeof 
becn]^  pocit;  činnostj  génia;  a  pracj  ulehčili  gste 
iitjwánj  -gazyka  waseho  pro  wSeobecnost,  poalcy') 
tli  gste  geg  bezohledné  k  ol^ecnému  uňitkii  wseoi 
ano  i  tem,  kteřj  nyn}  čerpagjce  z  dědictwjwatfehoi 
swatau  wait  památku  pohreétojm*  urážegj ;  newdr-* 
čnjci,  genž  hryžj  prsy  kogičky  swé,  kteráž  go 
odchowala;  bázegj  .powáa  blátem,  powásAkterjž 
gste  ge  z  nicosti  wylálili ;  wám  pak  w  oči-  wy^ 
tjkagj  práce  wase,  pokažené  giž  spath^m*  wkjoscm 
a  temnoBtj.  .      . 

Sláwa  wám  a  jájky  wám,  wy  moonj  činitelé 
w  duohu  i  gazyku.rnfikéml  ginénem  historického' 
podánj,  gménem  wsech  wychowanců  wa^ich  «i:ás 
doBtogných,  wsock  my^sljojqb  pokolenj.  nya$g»j  i 
prjéij  Rusie* 

Wy' gste  nezištnými  pracemi  swymi.lilerattt« 
ru  učinili  potřebau  apolečenskéliO'  áiwota^/w  Hu* 
eku  a  zbudili  we. spolku  s  nj!  álechotnau: žádost' p9 
čtenj ;  — *  hleďte^  ze  wsecli  končin  Huskai  z  voalič* 
n^ch  kragů  geho^  z  rozličnjl^ch  stawu  gehoiano  i 
snižsjch  powzbudilo  se  ncsčijslné.množ&twj/čcie^ 
siářů,  a  ze  wěech  stran  slyšeti  wámi  wywólanau  o* 
zwenu:   -^Cjsíi,   cjsti,   čJHi  I'\ 

Gjsti?.;..'Gftatá»  nezištná,  šlechetná  tauha 
po  pokrmu  duáem^njml  Gaké  to  mocné  aáčínjku 
wzdelánj  lidu !  Gak  působiwý  prostředek,  gjmžto 
nabýti  lze  wáeho,  co  gest  nevlepsjho,  co  wzncše* 
ného  w  lidstwo,  gemuito  se  dá  swéřiti  wáeckow 
cokoli  welikého  ginj  lidé  utwořili,  aby  píjstjm 
wékum  odkázáno  býti  .mohlo.-  Eilde,  podiwu  ho* 
dné  spogidlo  w  poměrech  k  lidu  w  neyodlelilegr 


ijchkragj^kl  Fqdiwný  deiitrkký«ieiězmyšléiiek« 
genž  wšeeko  ;w.ged«btuspog«ge!-  >AMtowé  pro*. 
sUvwenj'Wlitenituie  n|ii^  w^  to  pnáme  odwáa^. 
waiet  todijlo^twate  i  aásfaiha  owlastll 

•  m*^  RéLftL    . 
Ó  éprá%ríío*ii  ytarýeh  Če€h&  fi^  ée^i. 

t .  J|J(/  w«^9«  ^k^  4^*^'  ^č«clwwB  .lu^  ftMkowáwáai ' ^Vto**^ 
m^jU^^ýfh  fn^yriáfi  .v.ifduw^  i  we  pfluú  $«k|á4ilw  -badii 

.    . .   ftan.  Šimon.  ^o^oUký  , »  If^^oUj  pl^ffiý  néHů  mok 

tký  w  králowstwl   čcykém,  sgplu.  •   Martjjieni   Fniifeiii«iii, 

mčjiCaiiem  staromésukýro,  Janoa  Čaban  %  Chjif  Wojgtčchenv 

K,ant3kýin  i  JeqUeipa  a.Wáclawťjp  LitomlHckým  s  Jizbi-) 

oej  ttčiaili    pUteUké  pcani.  k.xývxi  předstawenjm    koUeje 

Ra^o^/i  A^j  in«8Í   nii^i  ■  ro«eÁQ^U|  kdo  prawdii  iná,.adali[ 

lépe  jest  psáti:  »Ccsi«   či|i  »Ccchowc«(.    R  roiemáni  toho 

sporu,  usnesše  se  inistHi  aby  .iedeukaidý  .^d,c  dobhs  ros- 
wáiil  a  druhého 'dne  pH  stole  sdáni  swé  osnámil,  potom 
M  «ppLQ6Diéba  usM^eoi  tuto  -  odpptwéd  4aV.  i 

.» Službu  swú  wzkaEujeni,  urozcoi  páni  přátelé  nám 
I^ftkawS  pHxniwi !  Zdrawi  téhož  .a  jiného  wíeho  dobrého 
přijeraě  WMiemi"Wí'mé  rádi.ie  " 

. '  '  »»Psaaí  wase^  jeboi  Uatum  w  Sitrm  mesté  praiském 
Icia  pHtomného  1002^  coby  w  sobe  ob^ahowalo^z  pj*eéleai 
jsme  porozumťlí.  Na  kteréžto  a  waiti  žádost  w  ném  ob- 
tfažeúau  a  nám/ 'jakž  tbmu'  poMtuniiwáme/dobt^ai  avipj- 
•lem,podailau,.,k.  rQfeanáni  slowi^ek  »C^ho«»é«  a  »Č«ái«^ 
tQto,D9di  odpowed  dáwánie.^ 

Aí  Jc«Icnkaždý  jazyk  aVeř,  jichž  my  powMomijsme, 
Swiitt  Vla^tnoM' a'  obswláHtiost  máji,  a  Ue  wiackó  w.  nich 
sprawH)e  $fi  trM^M  Ju)bo  pr^widly  >  wá^k  ta  obcw|á«taost 
ncwywfací  nřkier^'nii  exemflifi  reifuin$  UHÍvergale$\  gako 
w  ci>i«ké  feéi  jest  tato  universalis  reguía  bdé  wAech  ujata, 
fe  Kltf^a'  '^akk  jctlnaU  ^yllabáu  obiážcdi  in  nwneto  plmm^ 
II ,  mn^ha  •  w  iqiMiAsiwi. ;  wfdjcoky  sdrži^i  poslední  litf ru,  ■  totii ; 
ii$i  jiterau  se  ťn  siityiffari  skoná waji,  in  plumli  eandem  ri*- 
iiuOtf,  ohawláátni^  pak  h,  jíiko :  Cech  Čechotiré;  stiih  sného- 
¥e  ntd.;  toliko  saiÉié  vócAMiv^Aátéjfatt,  Itteré' «a  44  ýiu^ 
raíi  méui,  jak(^:  tma  tiuy,  mllia  |f  Ikj.  .Pana  mistfa  Adama 
Daniele  %  Wcleslawína  dobré  paměti  W^ickni,  poktidž  my 
vdMcv  .la  Ua))réi|oi  (Čecha,  který  «wlakaé  {f»ty  mlurn^  i  uké 
p^alf  máji.  Ten  .w.  swýjch  ^spisich  i^  knihách  ti«téqýeh,  ana 
i  w  Kronice  České,  w^udy  naskrze  dobře  é^esky  pi«e  a  tia- 
?í,  ff  nikdvi  toho  flowař  inpiHtnH  i>Cci*i«  nétižikáv  než 
nČocbwwiúir.  >  P«hled£iii  se  mAie  '.t^i.  do  Ziátfai  •  aem«kóka 
pod  ^Uerau  C  w  registcpi^  lit.  \U.  a  XVIII.^  Nadto  i  twyk 
neb  užiwáni  slowicka  '>»Čcii«  jest  neobyčejný,  ,^'lěch  to« 
cly  pHMrt'k  srranS  té,  kteťái  ta^tá^á  ^Hrfri)' »Čécbéir.é<r< 
naiáiB  sdániini  přifCnpvf^me^/  Menéžfjlf.  j^áiii  .^a  .př^lclé  n^ii 
pili  upri^nč,  ujmau  še  du^éinjeme. 

Tauto  odpowřdi  pány  jsme  sprawíli  neopominuli. 
Mfilast  pána  'B^k  ilalteKo  raé  s'  ttAnrfí'býti  a«  Wáemt. ' 

Paimn  w  kottiji  tímí^  lUrla  IV.  jioak  Welikó,  im 
Starém  mésté  pražském,  we  středu  po  památce  swalé  pan* 
ny  Kateřiny,  |éťa  1602.  Pro'bo»t  á  mistři  kollcgiatí  kollcje 
dsař«  KarU  IV  *).        '  •    '  ... 

,  W.  W.  T«nek. 


*)  VTyriato •  ti 'fnlí Opisu  fakulty  Blosoitcké  na  unii-ml 
pražské  oiUccQQQniicM  Ur  H*1S0. 


Digitized  by 


Google 


*>     •  v  ',:  I 


■•VIIT 


Z  OBOBU  I.ITBBJBLTI7ST,   UMBNJ  A,  WBD. 


Ai«lp  XIH, 


(JP^roJUi  lm  fitréfthit.) 


28.  červma  1843. 

!    ...[I  I 


•  •  •  ■  IiiteřatiH-B.  •  ••■•    ■ 

;      ^rog.  (Sa(tHTée'S3)i(^^an^ÍMS«  1843.  (Cena 
ses.  36  kf..«tř*)\  '  •.    '        ..    •    <      -  . 

•   *    .  *•  ^  '  .  '  '  ♦ 

Pozornost  .'ob^ceBstwa  saSeho  obractajemé 
k  »pistt  nadře$eáéi]iii><  Jebož  nadoby&ijná  cena  a 
-dUéžíioflit  zajídié  Jcasdiého'  WEilélance  mocné  za* 
jímati  bude.  :Koižba  ta/  cjuahuje  dwa  listy  ^ha^9r 
bele  Lwa  z  Tbuttů^  šlecbetnéhb  zaslawatele 'SIo^^ 
;iráb&yjiiDŽt6:fitraaía  madarakánllftéovfáním  jazy^ 
'kamaterakébo.  patrné  l>6Bq)rawi  éinii  jakoi  iáwé 
^odpoflirědiáleckuco  Pialského^  iw.  záležitosti  tiito 
f.  maďal^ého  stanowiátěUedícikd  •a.zástáwarpcého 
•pdčiaáiii  stramy  Skiwák&m  proti«iié;  Ztěofaio  čiyr 
•listu  wa  siiadé*jeBť  ótenáři  kšádénduyi  jáSBébo  ktá- 
-hledu.do  wéái  lé  raněni  nabytí*:  'W  dvúbém  od* 
.děleni^  psaném  w.  dut hib  mírnosti  á  amáccní,  w  do- 
.cbtt  pravrébe  ^kveáíanskébo;  Udiiniilenstwi^  pan 
^spisowaiteL  podiwu  hodnaii  ostrovtípnoslií  á  dů- 
kazy witěznymi  zřqmé'  okazujej,  kterak  nisilaýcn 
podinánim  Maďaři^  z  cesty  sprawedlnosti  wystu- 
pujici^  nejen  slowanské  obywatele  králowstwi  U- 
herskébo  w  dušewni  zkázu  uwrhuji,  anobrž  i  je- 
dnotu a  mír  w  zettii  ru^če«  zájclady  k  bu^aucim 
nesnázem  a  pohromám  kladau*  Ačkoli  wznešený 
^Qwánu  hi^tel  spis  swAj^  Osiiowaný  na  pédstatě 
.práwa  přiro^enébow  na  powéĎné  zákonnosti  mi^- 
šli  a  na  powionosti  ,kvestanské,  jiadobkiuj  eitem 
$waiéL'hor)iwoiiti«  tauiici  po  blahu  čtowědenstwa: 
.předce  slowa  jeho  tak  wáině.  a  néstiranfte  se  w  kd- 
.leji  svorností  pohybuji^  ie  zajisté  i  na  srdce  pro- 
.tiwniků  nftocné  audinkowsti  budau.  Na  d&kaa 
,wzp0šenosti  pj^admětu  některá  •  místa  sde  V  pře- 
kladu stíute  i  !      !       . 

«Auplnau  swobodu  práwtem  požaduje  kaádý 
jazyka  a  zdrawý  rozum  ispJřawedlnosC  přísné  káze« 
aby  weždy  j'eči  té  byU)  užíwáno^  která  se, nejlépe 
k  záiiiěrům  spole^njřm  a  k  dušewnímu  národa 
wzděláni  hodí.  —  Slowáci!  znamenitau  službu  pro- 


'katu^  onen  Z'Wá^  národu  swérnuy  jenž  wítězně 
iUMÚtky  abezprawí  Maďar&w  odráií;  mnohém 
"wíoe  wdak  se  wlastí  sawdeéi>  kdo  píémem  neboli 
^ředí  mysl  aaukmenoweii  sw^ck  probudiw,  duSfm 
izdrawékb  &  sílícího  pokrmu  poskytuje.  Což  na 
.plat,  cizímu  áe  protiwiti,  an  domácí  pole  dušewni 
ladem  leží  ?  A  wdak  jestli  činnosti  duiewni  se  zwe^ 
MuaFse^  pracemi  budete  wynikati,  jichžto  cena 
•swét  uzná*:  tenkráte  i*  mezi  Maďaiy  množiti  se 
bnde  peéet  mnžůw  uzňáwajíoích  waše  práwa^  a 
iZAkanbeni  budau  zaslepeni  horlíwci,  a  ucauivnali 
aa  meze  prstem  Božím  wykázané  národu  maďar^ 
doknu.  Mezi  zbraněmi>>  ježto  na  wás  protithtiírá 
wyta^jí,  nejostřejší  jesti  posméch'  nad  tím^  že 
jste  posawad  tak  málo  wykonali  skutků^  že  počet 
mužů  oswícenjoh>  pracujících  na  rolí  wzdělano* 
sti  národní^  tak  nepsftrny  jest.  PoSméwače  tyto 
nabahbiti  budiž  teď  Waší  nejdůležitější  élohau-^ 
AW  tomto  počínáiii  Wám  Maďaři  nebudau  moci 
překážeti.  «> —  vW^eélku  weákerém  gakož  i  wčá^ 
isteoh,  mocnářstwi  rakaaakého  jen  tenkráte  pokoj 
jk  rozkwét  wzdélán<ostí  panowati  může,  když  we- 
ákené  národnosti  we*  stejné  zůstanau  wážnosti,  a 
Jkd.y2.  přesně  bude  zásada  wládnauti,  že  wesměs 
jazyka  se  Užínrati- má  nejpřiměřenějšího  potřebám 
pilaktick^m  každého  ifároda  a  to  bez  nueem  a  wše;. 
Jiké  nědówěry^  Jestli  w  něktei«é  ěásri  mocnářstwí 
prótiwná  této  prawdé  zásada  samowládu  sobě 
přiosobí,  tenkráte  jak  v  saustátí  celém;  tak  i 
!w  jedmitliw^ch  je^o  zeibíob  osudowé  národů  pod^ 
lehnau  swéwolností  Tvítěsů^ .  a  w  cit  národní'  wpustí 
se.  lim  jed  n^d&wěry  a  žárliwostí.  W  tozttianU 
tosti  národů  záleží  íwláštnost  mohutného'  sau6tátř> 
jemuž  i  my  přináležíme.  A  bohdá  stane  se,  žé 
3ásada  národní  snááenliwostiwěčnau  jeho  swazban 
se  stane  a  mohutnau  pákau  dušewnich  sď  náro* 
ďů;  zásada- wšak:nesnásenIiwosti  národní  stala  by 
Se  jeho  kletbau  nejhroznější,  z  níž'by  se  wyřintd 
.ídroj  rozbrojů,  zmatků  a  newyhnutelné  zkázy !« 
Takoffáto  důkladná  slowa  O'  swornosti  a 
finá«;enliwosti  občanské  pronesa  končí  p.  spisowa^ 
tel   swé    pojednání,    kterýmž   sobě  wydobyl    cit 


Digitized  by 


Google     _ 


60 


wděčností  we  srdcích  wSech,    w  níchllo  jiskra 
lásky  k  bližnímu  daatná. 


J.  E.  W. 


Mta$  k  přiroantmm  xmměpUu.  S  po- 
třebném vysvětlujícím  textem  sestavil  i 
vydal  Vácslav  Merklas.  Sv.  I.,  obsahující 
3  malované  mapy  s  textem.  V  Praze, 
1843.  Příční  folio.  Cena  30  kr.  stř. 

Jak;^  rozdíl,  pttrodnl  zeměpis  za  naiích  dob 
a  přírodní  zeměpis  před  několika  desiiiletími? 
možná-lis,  by  se  wětšíefa  imén  w  některé  nauce 
přihodilo  ?  W  nejuiáím  jsa  spojení  «  přírodninu 
wědami  wůbec«  rostl  i  dokonalil  se  s  nimi  spolu,  a 
zwlážtě  od  jisté  rozhodné  pro  ně  doby  takowau 
proměnu  wzal,  že  poěátk&m  swým  jii  téměř  ani 
podoben  není;  zprwu  byw  jen  jak;^i  příwěěkem 
zeměpisných  kompendií,  nctóUko^že  obsah  swAj 
nesmírně  zwěcsil«  ale  stal  se  i  zákonitou  sousta- 
wou,  wědouj  kteráž  dříwějáí  swou  hlawní,  popisni 
£ástku  duchem  swým  proniknuwái  zákonům  sw^m 
i  budowě  swé  ji  podmanila.  Málo  jest  j  bude 
ppkroků  u  wědách  přírodnick/ch,  kteréí  by  na 
něj  newplynuly ;  on  jest  jako  stoční,  do  níž  se 
moře  přírodníctvrí  tisícerými  proudy  přeliwá,  by 
se  tam  opět  přeodilo  a  prawdy  i  nálezky  swé 
znowa  a  na  jiný  způsoby  wedié  podoby  koule 
zemské  uhlatílo.  Přirodníctwí  w  užiím  smyslům 
přírodní  zeměpis,  jak  nám  jej  nowé  doby  pHne* 
sly,  jsou  jako  dwě  toSny  teše  weci,  jedna  k  nebi 
wztýěená,  prawdu  o  sobě,  prawdu  wyšší  hledajfc» 
druhá  k  zemi  nachýlená,  obraoujíc  wiieoko  k  by» 
dlisti  lidstwa«  k  zemi ;  obě  se  wespolek  doplňuji, 
obě  teprwa  činí  dokonaly  pro  nás  celek.  Proto 
práwě  ale  není  studium  přírodního  zeměpisu 
lehké ;  netoliko,  ie  kdo  se  na  ně  oddati  chce, 
wětií  menši  známostí  přírodních  wěd  opatřen  bytí 
musí,  i  zwláStních  pomůcek  má  zapotřebí,  kte» 
iéžby  to,  co  se  owiem  slowy  popsati,  %  popsáni 
alowního  ale  těžko  jasně  a  snadně  předsuwiti 
dá,  před  oči  nai^e  obrazně  stawěti  se  snažily,  a 
snad  ještě  wíce  nei  u  přírodních  wěd,  jen  pří* 
buznó  mezi  sebou  wěcí  pojednáwajících,  poněr 
wadž  se  w  tomto  zeměpisu  na  každém  místě  ti 
nejrozmanitější  směrowé  p&sobnosti  i  útwaru  jev 
jich  kriiují  a  sám  útwar  země  přísné,  neodcbylt 
né  zákonnosti,  we  smyslu  jiných,  pouhých  wěd, 
pr&chodtt  nepouští.  I  bylo  nám  kolikkráte  ieleti, 
ie  literatura  naše,  z  pl3mek  se  teprwé  w\bírající, 
podobné,  tak  potřebné  pomůcky  posawad  neměla  \ 
zenřěpis  Balbího  jde  sice  j«n  střední  cestou  mezi 


star;fm  a  now^m  w  té  nauce  způsobem^  coi  také 
pro  nás,  kdet  prwnim  a  posud  jediným  w  té  wěci 
pokusem  jes^  nqpřiměřenějšim  bylo :  ale  bére 
předce  na  nowé  náhledy  dostatečného  ohledu,  by 
k  lehčímu  jím  pevoauniěnl  a  k  nabyli  a«adnějšibo 
přehledu  iakowé  pomůcky  wyhledáwal.  Tím  ra- 
dostněji překwapil  nás  p.  Merklas,  projewiw  se 
najednou  sprwní  částkou  díla  swrchu  jmenowa* 
ného,  a  přidaw  k  němu  potřebný  text^  kteiy  nás 
s  polem  tímto  blíiejf  seznamuje.  Prwni  tento 
swazeček  »atlasu  přírodního*  podáwá  nám  nuipu 
čar  Hejnoteplýcht  okazující  nám  rozloženi  tepla 
.po  naši  semii  stoupáni  i  níženi  se  jeho  wedle  roz- 
ličných wlzstnosli  krajin;  druhá  maluje  nám  z^ 
mkřueni  a  sopfy  w  fíli  atlanského  oceánu,  třeti 
poskytuje  přehUd  roziiřeni  hoipoéářskifeh  rostlin 
a  díUiUijiích  itromd  w  Ewropě.  Celé  dílo  má, 
jak  doslýchám^  as  z  pěti  podobných  swazečků 
záležeti.  Kdož  se  o  přírodnieh  powahách  zemé 
poučiti  ehcew  an^  posawadni  wědomosti  swé  do- 
plniti a  zjasniti  žádá»  w  atlasu  tomto  nejlepsi 
k  lomu  prostředek  nalezne;  zwláště  ale  musíme 
jej  pro  mládež  eo  nejwíce  schwáliti,  poněwadá 
z  něho  nejen  množsSwi  známostí  wdmi  užiteč- 
ných nabudew  nýbrž  i  lásku  k  studium  zeměpis- 
nému wssaje,  okáže4i  se  nm  na  i^sob  tak  swétly 
i  přijemny.  Wydáni  samo  se  musí  chwáliti :  čisté 
-rytí.  Čisté  malowáni,  cena  wěru  k  obstáná;  ne- 
zbywá  nio,  leč  aby  p.  M*  pilně  pokračownl  a  — - 
obeoenstwo  jej  podporowalo.  Jediné^  cobychom 
ještě  žádati  moUi,  bylo  by,  aby  se  některé,  wšem 
anad  nedosti  známé  wyrazy  budaucně  wyložily* 
což  jak  doufiúne^  se  též  stanet 


Uméleeká  wýstawt  r.  1343. 

Letoinj  umělecká  wystawa  zgednala  si  u  o* 
becenstwa  účastenstwj  wielmi  žiwé;  a  to  tjm  wjee» 
že  negeden  wlastensky  umělec  znamenité  w  nj 
:wyniknul.  Wětšj  Částka  obrazů  na  odiw  daných 
byla  owšem  od  eiaoz^nskych  umělců  z  Mnichowa* 
DQsseldorfUk  Wjdně,  Frankfurtu  nad  Mohanem, 
Kodaně,  Hamburku,  WOrcburku,  Dortstichtu,  Am- 
sterodamu, Benátek  atd.  zaslána,  pročež  i  my, 
směrem  listů  našich  obmezeni  gsauee,  z  oboru 
zpráwy  našj  ge  wytučngeme,  a  oceněnj  gich,  hog- 
nym  bez  toho  w  p<(dobny<rfi  wěcech  se  šjfjcjm 
německým  časopisům  zůštawugjce,na  krátkém  po- 
sausenj  plodů  frliastenskych  našich  uměteů  j^ 
staneme. 


Digitized  by 


Google 


81 


Podobizny  od  Sěíberisa,  Maěkká,  Pofgtsá^ 
iumtanda  činily  co  do  po6€a  wjce  nei  polowtci 
domácjck  uměleckých  wýtirorň^  bez  pochyby  z  té 
přjčiny«  že  podobiznénj,  promydu  se  poněkud 
Ujžjc^  neygistégsj  ze  wSech  uměleck^h  dnihft  wf« 
iiwu  poskyttige*  Podobizny  Seibertsowjf  pifedčj  nad 
gine  nápadnaa  podobnostj  a  silau  barwitosti.  Ko* 
runa  podal  obrazy  předstawugjcj  na  stole  owoc^ 
iáhwicej  sklenice,  lastury  atd.,  wdecko  welmi  pilně 
a  sklamnau  prawděpodobnostj  wywedené;  škoda, 
ie  si  umělec  hlediště  přjliš  s  wysoka  wýwolil,  tak 
ie  bychom  chtjce  na  djlo  toto  náležitě  popatřiti, 
s  hůry  na  né  shljžeti  museli.  —  Hawrántk,  LitAm, 
Amalie  Mantsowa,  Kučera,  Herold  poskydi  kragi* 
ny.  Hawránkowa  kragina  polabská  progewuge  d A* 
kladné  studium  přjrody,  a  zwláště  třeba  chwálití 
gemné  a  důmyslné  wywedenj  celého  popředj. 
Pěkným  wypracowárijm,  gasnostj  a  swěžestj  wy- 
nika  nahljdka  stoky  na  óstrowu  Kampi  od  téhož. 
Prawdiwé  a  rázné  tóny  barew  označugjLiehmowu 
nahljdku  do  středohorj.  Plná  lahody,  přirozeao* 
sti  a  poklidu  gest  Kučerowa  lesnj  kragina,  hodoi 
wšjm  práwem,  by  se  k  neylepšjm  toho  druhu 
obrazům  počda.  U  prostřed  mezi  kraginářstwjm 
a  déginárstwjm  stogj  hrobnjk  Josefa  Mánesa,  obraz 
gehožto  trudnému  wjfznamu  temným  a  wšak  gem- 
ným  barew  prodchnutjm  mocně  se  napomáhá.  Méně 
Ijbil  se  nám  historický  obraz  p.  Mánesa :  poslednj 
doba  Lukáie  LugdurskéAo;  barwitost  i  sama  idea 
geho  gest  mdlá  a  negasná;  wolenj  předmětu  po* 
diwné.  Nenalezl  snad  p.  M.  w  našich  wlasten* 
ských  děginách  wděčnřgsj,  dogjmawěgSj  látky? 
Snad  gen  proto,  že  gi  tam  nehledali  ff^ackowo 
naxbUjwenj  p.  Marie  a  Alibity  gest  dobře  i  pilně 
kreslené,  mdle  wšak  a  liedocek  ^stě  wywedené. 
•Spanilý,  plný  ducha  gest  WeidUeh&w  obraz:  fFý^ 
gew  'z  vjysoké  pjsni  Salamaunouy*  SpMknéwiw  saud 
od  Kandlera  gest  bohatá  skladba,  nedosti  ale  pro* 
'myšlená,  zwláště  co  do  charakterického  wýznamu 
a  krone  staročeského  osob;  předce  wšak  zašlu* 
huge  snaha  tohoto  čestně  giž  známého  uniélce 
wšecku  wážnost.  HeOichdw  weěný  iid  gest  dňkla* 
dně  kreslený,  rázně  wywedený  obraz,  gakož  to 
od  ruky  takowého  mistra,  gakowýmž.  náš  Hellich 
gest,  očekáwati  lze.  Ahasver  odpočjwá  i)Si  auskaij 
při  moři;  stjnowé  dob  minulých wznášegj  se  w  ml- 
hách mimo  něg.  Toť  gest  gednoduchá  idea  obra- 
zu toho,  wywedená  prawdiwě  a  wznešeně,  a  wšak 
bez  přepiatj  a  zpotwořilosti.  Z  gisté  strany  bylo 
na  obraz  ten  zle  doráženo;  proč?  okáže  snad 
čas.  —  Znamenitý  podiw  způsobil  Lhotdw,  teprwé 
poslednj  dny  do  wýstawy  daný  welký  oltářnj  obraz. 


Sw.  Fremhíek,  obkljčen  glt  fehohjmi  bratry  swý- 
mi,  ždmá  w  poslednj  swé  hodince  náatupce  swé* 
ho.  Zpriwnost  w  kreslenj,  prawda,  hlubokost  a 
wraucnost  we  wýrazu  těchto  a  žiwotnj  welikostj 
podaných  postaw  gest  podiwn  hodná.  Obrazem 
tjmto  dobyl  si  Lhota  znamenitý  stupeň  mezi  na- 
iimi  whistenskými  umělci;  tak  kráčege,' stane  se 
trwalau  okrasau  wtasti  naSjý  za  gegjhož  wěrného 
syna  se  prohlásfl  podpisem  swým:  LJiota  málo* 
wal  r.  1843. 

Z  rytin  neywjce  nás  potěšily  ilfnstrace  k  če- 
•kým  národnjm  pjsnjm,  dle  wýkresů  Swobody,  fFa- 
eka,  KndcUa  a  g.  wýborně  ryté  od  fFiusnera. 
Radostně  nás  překwapily  sošky  českých  panownj- 
k&  od  J.Maxe.  Neobyčegný  dar,  spogený  s  boha- 
tau  uměleckau  obraznost],  gewj  poprsj  mistra  Jana 
Husa,  wyřezáwané  od  mladého  samouka  Lewege. 
Konečně  musjme  se  geště  šetrně  zmjniti  o  skwo- 
stné  biskupské  berli,  zhotowené  od  prázdného 
zlatnjka,  L.  Fortnera;  slaužilC  gj  za  wzor  wýkres 
od  r.  1514,  od  zdegšjho  stawitele,  p.  Kranera, 
s  Pařjže  přinesený  ^). 


Noivý  sIonraHský  časopis* 

S  potéienjm  patřj  přjtel  Slowanstwa  na  dalewnau. 
Čestného  atanoiriSté  se  domáhagjcj  pohybliwost,  která  na 
wsdor  walhým  překážkám  n  wlecb  kmenAw  weliké  Sláwia 
den  ke  dni  nowými  ůkasj  se  gewj.  Pohybliwosti  této  pak 
gedimá  pohnutka  gest,  aby  tito  čelnj,  swaskem  mluwj 
apřjbntnéttj  národowé  neykratjj  a  nejgistSgij  cestan  gasjka 
mateřského  na  rowný  stupeň  oswěty  s  ostainjmi  wjce  spřj- 
anonymi  národj  se  taktéi  wyiinulL  Také  w  Kragné  naái 
•lowanStj  pobratřenci  negednjm  úkasem  sivé  procitnut]  k  no- 
wémn  náiodnjma  iiwotn  proge>Wttgj,  pokud  totii  gegich 
eUhi,  wélmi  tie$iUtii  sjly  to  pHpauitégj.  Nowý  toho  dbkas 
podáwá  njrig  hospodářsko-pr&myslná  společnost  w  Lublani 
(Laibach),  wjslawii  práwé  prowolánj  na  swé  kmenowce 
k  podpoře  a  odhjránj  éasopisn,  gegi  od  5.  éerwence  le> 
toliýho  xokn  wydáwati  počne  pod  nátwem :  vKmetij^ke  in 
raluNUíMs .  wwťse ;  na  evetloho  éamš  od  z.  Ir.  kmetiiékš 
árushbe^t^    (Hospodářské   a  pcům/slné    noii(iny)    na   swčtlo 


*)  Připomenauti  slu»no,  £e  oblauk,  genž  krásljwal 
prftchod  s  mariánského  náměstj  na  koňský  trh,  Karlem  lY. 
nystawěný,  wýtečným  naijm  wlastcncem  p.  Kranerem  od 
skáay  nchránén,  a  do  sdi  klálternj  xahradj  Františkánské 
wložen  gest.  P.  Kraner^  wjnaloiiw  na  přestawenj  oblauku 
140  ti.  stř.,  tnameniUtt  památku  surowékého  uménj  Pra- 
ftanAm  aachowal ;  neb  posuwy,  aČ  bohuxd  porauchané  a 
beshlawé  (na  hoře  nejrsw.  Trogice,  pod  nj  Kristus  Pán, 
geni  Marii  pannu  korunuge,  po  stranách  Karel  IV.  a  syn 
geho  Wáclaw)  uk  mistrné  s  kamene  gsau  tesány,  ie  da- 
leko iiroko  gim  podobných  nenalesnei. 


Digitized  by 


Google 


82 


Ané  ytOztkkawai<t  •  (OmmimIo)  to^Q^  Jpodnikni^j,  ^a  «ilý  ».l4Ht 
naukiiku  (f^te  m  poftiiiibfi|/«)«  bswědaugjy  Jbjud^  >ám<r 
dasopisu  'W  to«i/  *|ileieti»,  gby.Kragi^ký  rolujk;  a  prAi»3rfi)r- 
.DJk,  německé  řeéi  nt%u9lýy  tauto  cestau  uiit^^ýqL^  w£4q^ - 
.inostj  w  oVoni  psAm/sIu,^  polnjho  hospx)d4řfi,twj' .nab^nwaly 
'a  gimi,  k  fwému  u|itku  téii,w,  gfjL  w  matwialojak  ta^  4u' 
.  če waém  /  žiivotS  na  wyžáj  stupka  ir.  ž^^oUí  ob^apsk^  ^ 
.powznesl.  Tobq.f^anáiý  lae  taki^ejEtě  ,blji«  nabyti,  %  ;ar 
kázky  gcdnolliwých  oddělenj,  pod  kterýmii  yrydawatclsiwo 
-dlánky  tabrnolvíaii  DOJoj;  bnde  totiž  Časopia  ten  podáwali: 

I.  Pogednánf  polnjho  ho^odáfgfuý,  absabogjq  wan 
•ikerá  odw^wj  rolnictwj,  $  obswUátBJm  -  ^řetojm  na  VKdélá*^ 
*ir&nj  pftdy^  ohowánj'  dobytka,  owocnictw j  i  a  lesnibtwj. 
*Také  ptosuraá rodně,  .psané  Články  %  obom  tvCd  rabiiciwii 
pomoenýcb}  gako  pijrodopisn,  roatlinátstwrý^  ailospytui  tko^ 
tolékařstw]  atd.i  Časem,  wedlegíj  oddjly  tangjnuiii  niagj* 

II«  •  yi^ici  fir^mytlné,  %*  g.  sevrobně  an^bo  gen.yiru^ 
čné  apránry  o  pokroku  pr&mysluy  o  nowých,  ob«onč>  nii- 
.tečných  wynálesjch  yr  obom  geh^y  pokud  se  pfí  domiejn 
t řemeslnici vrj  a  rolnÍQtwj  skutečně  upotřebiti  .dagj. 

m.  Obecné  zákony,  prohl^ienj  a  poftifvj,  getto;  hf 
w  obor  polnjho  hospodářstwj  a  průmyslu  xasahowaly. 

ly  DomAcj  události  z  oboru  polnictwj  a  prAmyslu, 
památnosti  a  nákresy, .  pokud  gakkoli  se  záměrem  Časopisu 
se  shodugj. 

V.  ZáhriíniČná,  wi  Kragnu  te  ufsAdkugjcj  zpráwy, 
gicb^^Q  obsab  se  IV.  oddjlem \se  sná^j. 

VI.  Obecnif  pr9spSÍné  rozličnosti,  mjsfo  *  a  MiwotQr 
pisy  a.  giué  c/ro&n«£f)i:f^  obweselugjcjhp,  poučného  aneb  ^le* 
spoií.  ,d^<^?  ro^ilugjcjho  obsahu. 

VJI.     TrZtif,  ohilrif,  cena  w  Lublani  a  w  Krajg^nu  (Krain- 

^^^B)'        .  ■  .    ■  •  ..•■:.„■... 

Vni*  Osnnn\if  npwjfqh  slowanshjch  }^ik%  .u^tefnjjc^ 
nástrogu  atd.        .  .  ,  . 

Wydawatelstwo  neptígal^  vioe  ge^  howého  a  dA* 
aledného,  Gajem  zawedcného  prawppiso,  nébrŽ  nrolilo  pro 
tu  dobu  prawopEs  starý,  gak  z  nápisu  swrchu  uwedeného 
mridéti ;  že  ifdak  i  tomu  éosem  ponsnákH  wyhowéti  mjd^, 
-wyswjtá  s  léhož  tištěného  pozwán},  w  němž  i  utoslowa 
^eme:  )»Gelíkai,  gaL  gsme  giž  podotkli,  úmjysl  Yed«k<j 
gest,  aby  t}i  týhodnjk  také  naitm  slowanským  aaii^edOm 
byl  ku  prospěšnosti,  a  gelikoi  -i  Qeko  tisař^á  W^Mošt 
^eyoswjcencgáj  pán  arciwéwoda  Jan  we  wSeobecném  sbro- 
mážděDj  c.  k.  hospodářské  spolcčaosti  dne  24.  dubna  t.  r. 
swézaljbenj  v  tomž  účelu  progewiti  ráčil :  budau  •  časem 
také  pngaiy  články  illyrshjtn  prauropisem  psané,  poněwadž 
tentVž  'we  -wácch  nám  sausedských  gižných  xcmjch  přigat, 
gakož  i  Čechi\m .  a  Polák&m  s  Části  obecný  gest,  a  gehkol 
také  zde  gií  wjce  micnAjch  spisft  wyáío  pravopisem  tjmto, 
kterýž  pro  swé  nepatrné  se-uchylowánj  od  obyč^gného 
kraginského  tak  snadno  Čjati  se  dá,    že  každý  Kragneo  po 


.g^nau  daném. wyiwět^aQJ.g«g  w  tu  ohwjU' poclifpj.c — 
i  2^  tíi<;hv>  «low<  nadlO'  také  pozn^ii^  ie  wydáiragjcj  apolclk 
i^o^t.  tfQ  na  těsný  okres  neyblii^j  .otčiny  obm«aowatí  nemjní^ 
inébri.také  dále-.k  pobxatřeným  spolukmaoomc&m  slowa»- 
.akým  pl;ibi^4(^«  a.  awým,  if<MÍák&m  wže  sdělowati  bude,  oo 
>dQ' průmyslu  a  rolnici wj  a,  ginýoh  Slowan&  giž  k  wyi^ 
.dokonalosti  ae  wzmohlo.  PijJLUd  toho  podán  také  giž  w 
p/QdQt)(^ut4ém . »Listu  na  nkásknc,  we  kterém,  unijstěn  člá- 
nek pqd.náois^^m.:  »0;>omifMfU>>  z^eske  lolevraig  dělati, 
ín  se  uxhiti  na^nje  prestji^c  (Kapomenutj,  České  kolowraty 
dělati,,  a  se  nčiti  na  nich  přjsti),  gjmžto  Kragncfim  k  mysli 
fe  klade,  aby ;  upustiw^e  od  dosawadnjbo  méně  dokonalého 
spOsobu  w  hotoweoj  prjse^  následowali  wzom  Čechů,  w 
tomž  odwětwj  pr&myslu  snad  na  neywyž«jm  stupni  sto- 
^'cjch. 

Časopis  ten  wyoháse^  bude  každan  středu  po  pM 
archu  we  welkém,  čtverci  (ow2em  antiquau)  ;  .předplatnj 
pak  cena  gest  na  celý  rok  2  si.  a  na  piM  léta  1  zl.  stř., 
poítau,  wáíak  na  ce^  rok  2  zl.  30  kr.  a  p&lletnS  1  zl.  15 
kr.  stř.  Přeplacenj  pfígjmagj  hospodářská  společnost  w  Lu- 
blani, c.  kr.  po^ty  a  též  knihkupectwj.  Přegeme  tomu 
chwalnému  podniknut]  zwlážtně  mezi  wlastnjmi  rodáky  wře- 
lého  ůčastenstwj  a  dobrého  .zdaru  ^  neboť  chowáme  pře- 
swědčenj,  že  týž  týhodnjk  negen  w  .oboru  neybljže  na  zře- 
tel wsatém,  ale  uké  w  gazykowém  ohledu  s  dobrým  p&- 
sobenjm  se  nemine,  zwlájítě  aŽ  i  w  něm  prawopisnj^  ke 
zdaru  literatury  na  neyweyí  potf-ehná  gednota  zgednána  bude. 

Fr.  DmcIi^ 


NoWé  knihy. 

Jiíec  a  Micli.  O^J.  Erazima  Ifocela.  W  Pra- 
^      ze  1843,   tisk  ,  a   sklad  Jaroši.  Pospíšila.  — 

Síran  226  we  wel.  8.    Se  2  obrazci.  Ses.  za 
'      I  zl,  20  kn  stř. 
iMémiia.  DťamsL^wetíech  ééfsšii»]iA  od  Jf.  Wogá-- 

>ťte.  W  Praže  184a,  tiak  a  sklad  Jar.  Pou4*. 

sil9.  —  Sir,  gO.we  wel  16.    SeS.  za  16  kr. 
%tau>laaUl:    ^owjbřa  pxo  miUu  .mlíDci.    ípo^ 

bíc  ®ufíatt)á  íttřccice   ob   granííflTa  SJotum. 

tbmfpl    SB^roae  Jb4S,  «ff  řití|ccf  dťcibtiTup* 

fře  fntMt|Wr«9,    říjetijm-  e^nfi   85.  fj^je.  -i  Str. 

143  wé  wfiL  12.    Ses;  za  16  kr.  . 
fSibíioma  mlkltlt.    @píf«ř  ř  poulm  í  f  thmtft^ 
.    íenj-    SBpbáwán  ob  Spfef a  2Bénc.  ffllafafa. 

í)jíef  trutp.    ffi^roic   1843,  tifT   a  jTIab  3ar. 

qJofpjPa.— Stř.  72  we  wel.  12.  Ses.  za  8  kr. 

rtafFe  muUtlnth  o  péu^etúnittíf  ^atrnna  ml(l^ 
.     ^oln^.    etpfal  Sraní,  ^.^ůim^n,  tn^  cixtém^U 

^ffipno^gefl  f  jřjjenj  jápůgínc  tnitimn^  m  ^olné 
,    .  pbétowán.)    ÍB.^raje  1843,  tífřeiti  3,  fpofpjlfila; 

íiiUaUm  ííitt  ^íttnera  tt  <po(né.  Str.  36  ive  12. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


%  0BOBIT  UTMnÉLTVmr^  ITBtBWJ  A  wíd. 


cj«i<;^xiv. 


(^třfjtmlm  trn  HméiámU) 


Í2.  ieewenoe  1843. 


*dít 


DSmeokého  a  slpiruttUho 

dte  tranHarěkéhoirofeěsara  Befflera  to  ppjědtéi*. 

ffij^ho:    nOer  WeHkampf  der  Deutoc^ew  und 

SlaH>ňi  seit  dem  secksten  Jakrhunderte^*. 

PottSiielao  'tajiáté  jest  wědětí^  co  sáušedé' 
nali  o  sobé«  i  to  o  nás  píšU  neboť  wzorné  cno* 
sú  nAriedowftd,  hyfby  i  cize  byly;  a  wSečh  iiecno- 
ští  te-  warowaiij  byťby  i  w  naSi  nirodnf  powaze 
hluboko  zakořeněny  byty,  nám  neJ8#ětéj51  po« 
lirinnoatí  b^U  mud.  A  ty  jsaa  w  dotčénéin  poje* 
liňáni  témilo  stowy  líčeny : 
^'  ^Něiiici>  onen  atarf;  mocný,  silný,  nesealá«. 
blý,  odatný,  poctrivý,  swobodný,  nepodajný  náfrodi' 
znamenitý  stvati  srďnatoatf,  xitem  práwním,  wěr» 
nostl,  lÉskáu  k  domáenMti,  národní  myslí,  opra-' 
wdowoatí,  wytrwalestt  {rtlnoatí,  etto^tí  a  počest** 
noaií.* 

OSlcmaneeh  povrldá  takto :  «Slowan  je  wA* 
bec  prostřední,  mírné  welikosti  ale  áložitétio,  ža#a*' 
Ittétio  zrostu ;  audy  jeho  jsau  hmotné,  silné,  okrau* 
Mé,  mocné  a  přitom  <yhebné.  Protf  horku  i'  2i^ 
mé,  proti  iížni  i  hladu  wpoméki  kjinýnináro* 
d&m  otužen  1  méné  chaulóstiw,  "Wďini  složena 
jest  powalia  jeho :  znamenitá  směs  eností  i  chyb, 
předností  i  nedostatkfl.  Od  přirození  Jíégmatiekf 
miláje  pfokúf  i  odpočinutí^;  apókojuje  ose  málem, 
a^lnl  obyčejné  jen  tolik,  Seh^rž  newyhnntdnépro' 
sebe  a  pro  swé  potřebuje,  nemysli  hrubé  ha  bu*^ 
daucnost,  na  zásobu,  na  schraňowání,  na  Šetrnost, 
na  zlepléní  swého  stawu,  na  zkrášlení  swého  ži« 
wobylí.  JMcřcf  wípíni^  w  hídf  ětbe  i  iwé  pckojnl 
zůstawowati.  Z  té  příčiny  jest  otrty^  připnuJtí 
mnoho  na  sAtpřipmdati,  čehoi  tíwá,  ilechanejiímysl 
rtiaka  iak  ftrpiliwi  tnete.  Jest  dabrontiftbý,  příWéU* 
wý,  srdečný,  nábožný,  hommtíýs  aušrpný,  dobfotímiýy 
endný,  čitioiw^,  weselý  i  jasi^,  miluje  také  zwláitf 
proto  hudbu,  zpěw,  poesii,  pro  kteráž  uméní  i 
přewýbomau  schopnost  má.  Jest  wžak  také  opěa 
na  okamžení  tnadno  popudliuý  a  thoria  nakwaSe* 
nf,  lehtomytlný  i  neamyshiý,  ekoUfickf^  tpamiw^. 


bénflíwý,  pnuBtý,  neústupný,  rwárlhu^,  wadiwý  a 
ptify  íddotitwý^  ano  i  na  swé  spřízněné,  aw  tako* 
wém  rozhorlení  každého  namáhání,  každé  obě* 
ti,  každé  insty,  iaidé  ukruinoHi,  kaidé  hanebnosti 
stopen*  Mftlfceť  být  i  stawi  se  Aslužuý  a  aučinný 
ke  každému,  od  kohož  za  to  hic  k  neodekáwání 
nemá>  aneb  ke  krajanům ;  úe  opowážliwý  i  n^ 
ttfdatý  wpoiad&wání  i  osobowání,  když  myslí,  žn 
se  mu  opříti  můžew  Neboť  při  wěí  skrownosti, 
při  spokojenosti  mysli  w  potřebě  a  nedostatku,  baií 
po  eětim  siatku,  ne  swýeh  krajanů  a  kmenowců> 
nébrž  cizinců,  zwláště  když  jeho  zrak  zwědawost 
dráždí.  Jest  i  ztoéáuiý,  loapelný  a  kořistný,  ne« 
Uédi  am  tdkona^  ani  hrozicího  iresiui  pak  masi 
swau  přirozenou  JUgma  zapřúi,  a  obratnaa  myslí 
jewiti  seojMitmým,  zchytralým,  torným,  zarpueH^ 
Hi^ý' na  Bwau  národnost,  pohrdá  cisinau  i  straní 
se  widio  ekého,  drže  se  pewně  swého.  Miluj é- 
národ' swdj  a  swé  kmenowce  a  nenáwidí  ze  srdce 
ty,  kdo  nad  ním  zwítézi,  panují  a  jej  zpacholkn** 
jí^  miluje  jazyk  swůj  i  nechce  ničeho  wéděti  o 
tom,  kterým  jeho  násilnici  mluwí;  miluje  swér 
mrawy,  *awé  wlastenské  obyčeje,  swé  přirozené 
nád[>ožen$twí  i  pohrdá  Jinými,  nezřídka  přes  příliš, 
až  i  w  powěru,  až  w  nesnáienUwose,  až  na  swau 
ujmu,  al  w  smeJíno.  Ano  i  wlaslni  hnenowce  může 
tak 'nejtrpčejší  nenámitii  pronásUdowati,  s  nejwét* 
šám  pohrdáním  s  nimi  nakládali,  jsau*li  jiného' 
wýznání,  jiného  moenářsiwi,  jiného  pronárodu  a** 
neb  takowémn  piíchylní,  můžeť  na  ně  ustawičně 
dorážeti,  je  pobojowati,  je  zničiti  chtíti.  Pročež 
jestiť  swárnuziSlowamf  swár  starý,  zarezatělý,  ne*. 
bo€  i  samo  wzdělání  nejnowějšíeh  čažůw  nemohlo 
ho  porownati  t  hoře,  ježto  lepších  mezi  nimi  ujiti 
nemohlo*  Běda  tomu,  koho  ae  oibáwá^  žehy  jej 
^  národnosti  jeho  obmezowati  mohli  tomu  jest 
zapřísáhlým  nepřítelem,  proti  tomu  wystaupí  se! 
i^ii  inocí,  nemůžeJi  zjewně,  tajně  i  pokryti.  Je* 
átiť  wlasienktký,  umíC  síatdi  i  h^dlo  nastawiti,  jest 
udatný,  podmkamý,  amélý  ~  biii  tu  o  smobodu,  o 
wlast,  o  domácnost.  íFiak  i  při  tonUo  tíecheiném 
tnaíem  přikáiíwá  mu  feha  oddanost  k  pohodlí. a 


Digitized  by 


Google 


54 


nečinnosti:   newydržíť,    nemá   SýtrwaTé  páwíósti - 
w&le ;  nadšeni  a  horliwost  jeho  jest  jako  slamě- 
ný plamen.     A  otewí-e-li  se  inu  pik  tQm  vi^hUJ^ 
k  zisku  a  wjdilku:  pak  se  zproniwiřh  dá  se  snadno 
jrffdffdUfii  py*^  uswé  wjdruiíí  ^TMJ^-^iZ^^^^liMr 
AárníTSt,  •  trlastr  Itáro^*,  •"  pak  áe  nestydí  přílete"" 
podraziti   i  w  záhubu    dáti,  snad  (!)  i  s  wnitřnim 
poůHpHtj9nů9ltiM9m.-% ona,  hrdost,  jet^it^9e'#fiÁJ' 

siowana,  u  wzneseného  nezřídka  w  utiskující  arí- 
atokratiAHius,  Ukie  pfoái  swifm.wiaitním4  spbě.p^'^ 
dwaýmimenawcAm  ftňmowký,.  ukrutný,  deapptický» 
tyranský  b^wá»  kátilo  •  k .  nlocn/řjsím  é  wjtáiisi  >ii6if 
sám  jest»  zwlááti  iniaMi  $e  w.to  oaobnf  ifísis  pQr 
korné  přiwitiwý,  iezif,  ano  i  t$ukbub^  a  /alěí^. 
býti  unii*  Práwe  lak  oiašl  jH  bniibu  to.  ú  wk\%< 
áe,  awé  wyiáí,  jaaurU  jen  x  jeho  náruduj.z.jebo. 
hmene^  otrockf-pokarné  poAlaUídbAti;  lalď  4/9  ne/^ 
qhmmijU  činiU^  <$o  jemuporiijidejí^iodnich  seno* 
hamá  iUpaii,  ca  nAjpoiupnejí  irýtniti  dáíí^  Od- 
pHrody  mnohými  těleanými  i  duchovními  sebow 
paotuni  a  wl^hami  obdaíen^  dobř^  wřci;  ^bápei* 
amá  ífidmi  ryšhU  tcf  i>it4  se  ,ufpraufíiij  ^.pft«obo0  ocvi. 
wé  aotwa  spatřené  núskdo^atí^  i  j«at  atrojně  «^\ 
bratný  we  wJaauiim.  nalézáni*  Ale  i  juU  mu^éasii^, 
wdmé  oddanoH  k  UnosíU  překÁii.i^  jej  zdrai^e  we, 
wane&ení,  w.proapěchu^  w  sMteriaUíiQh  wyi^ípbj: 
dncbawnieb»  líeudíwd  fickopn>Qsti  ^/,  Mvyiwíniij^ 
je  £e  sehe>  9lft  pHňehuje  xmmlHiho  puzfni  plikU*< 
dem,  naurí  {kld«  -K  tomu  ae  •  pf ipojuje  při  nyip*: 
bych  oddanost  k  opílsiwii  náfuHwosi  k  siboym  ná». 
pojům  nsjmiiiko^  xpAsobu,  a .  umrřmujé  dfuhouim  i\ 
tílůsné  ^ilg,  přékáit  pUnoaU,  pmipiwáni,  bUbu^r 
vzdělaností,  a  ruii  stroje  iijíom&cihQ  i  /spoleoen^ 
akébo  iiwota..*  .   •    v 

..."  '.     .     .   ( 

Wlastnostf  německých  «iálo>  ale  wHe  wáinyeb) 
i  slawnyeh^  wystaweno*,  tím  hojnější  podef  jest- 
slovanských  vlascbostí,  ač  mnohé  práwé.sobě  od*' 
porny  jsau,  tak  že  jedna. druhau  mši»  niči  á  :^ 
wieho  tobo  lía  konci  málem  nič,  alespoň  dobrého 
ntc  nezbywá*  Necbcemeť  toho  panu  professorbwí 
we  zlé  vykládali;  AerpalC  on^  nazvice  neb  jediné 
ž  pramenů  německých,  sobe  arci  příznivéJ8|ch» 
nei  nám -rN.  totiž  'nežit  fiředk&m  áašim,.- jichžto 
oni,  zvlá'3tě'  za  Čas&  dřevnéjšíeb»  kleré  spisovatel 
hlawné  na  nrysii  má,  jest^  málo  a  to  ne  jinak  znaU>. 
nežli  t  p&tek  a  boj^  tedy  obapolně  v  nadšeni' 
HepříUšlskémj  t  nejnešťastnějších  to  dob  k  bádáni, 
dějepiseckému*  Mí^o  to  také.  slovansky  národ 
jest  wěliký  i  pod  rozličným  nebem,  a  co  neplatí  o^ 
té,  mAže  platit  o  j^iné  čá«ti>  ^a  00  ne  d  jádru  oelďio 


^nařdla,  ásfloií  d~nlzdárné  povrheli  jeho  (viakani 
néraiBcky  bez  takové  luzy  není),  ač  ta  jako  povr- 
žaoa  k  ^aároda  piičítati  se  nemá.  To  nás  však 
nemať,  než  tím  více  k  snažení  puď,  aby  i  takové 

'""^  *  řtcž  ^le  td  pfeCc  pbzortioslí  hodno;  jak  siř- 
ně  zaslepuje  sobectví  i  těch,  jimž  očitě  o  pra« 
^^u^^w^^be  1>ěketi  se  zdá,  uk  že  o  eéffcb  náfb- 
dfírh  JLtnJmgnowirěJ. ^  TdžUfí^^^**  j^j*"^^  >^«»>2^ 
říci  se  může,  co  průpověd  stará  o  jednotlivcích 
praví:  »že  totái:dkyifj|[CÍi|^tíÉnv4iřiv'ždy  na  očích 
má,  sv4..pid(^W3Md«cf>sí.^  Broip  je.  taJMiiSaudců 
mravních  tak  mnoho  povolanycb  a  tak^^Tuí^  wu^ 
tDtUtft^Aí  "  '  '  .  \'*  •  "*•'  •'  \  •  ''  '  ■•'/.'•  *•• 
'  Rneď  na.  poi$áťkiť  jpojednáni  fW^nó  Wýzoává' 
Hefit*er,  ie  jíl  bas,  aby  setykáni  Némčů  se  Slova- 
ny, a.vz^^moé.  jnjicb  půaobwl  ,w  ^sflbfs  jfdnau 
fitpředpajatit  obezř/^tné  poro,vnán«i  %  prífíu,^pT%^ 
?redlivč , uváželo  bylo«.  Tim  apifspvalďarci  pžk 
povídá,  mnpbo;  t^kto  wsfik  tiiké  9práv4M^«-.ai|o 
mfbíz(  též  nás  ^ť.«4^ /iramf>^//,u..posazováiUapi* 
sjí  je^o&  pročež,  nám  doifoleno.  bu^#'p«něk«4 
ohledati  povolání  jeho.k  tfikowétp . jp^odoiknvIíA 
prácú  ;i^láil^  an  přetěžké  vii^y  .kl^fle  w  národ 
n^  i9^(^ěj«i  f^ed  obličejefn. celého.  aviHa»  , 
.  ,  Jak  bjuboko  ppd  wv^mí  jodtí/^y  stvwi  UfS^ 
tm-  wešHeren  náro4  ^9vrM#k^i  O^t^y  m  f^^ 
cífA  nf^cts  ,KěBH^íclv;neQfo^  nižádi^tf  ^W  Atf  f^/n 
menii  skiomy  vytknauti,  a  sebrav  co  nejsla^n4j* 
áiha  snad  napsáno  kdy  spi^tvíl,  zalwirá  av(^  (^  nich 
cbwalozpěv  sice  krátk/  ale  inus/i^^.^by  nioinevy-^ 
nechal  jeát&  iMcnpstí  .aiipoče«ítnQdti"í  vůbe««  Oray 
nu  tp  však  u  .wypr^vomní  Mj^  fámách  atejaarir 
avědčís  i(e  Fm^nlo^é  (nejteama^nit^M  to  a  ffy^ 
QslmmjH  tmf  n  mru^J^is  an  jiJí  .p»  proL  sAm  pmr^. 
<)i*  pv»i\  4d^W.poIožil  k  sléiwi.  á  welikMií  ně« 
mecké.  řiš^,  xnQC  i  oswiia  .m  9ifolukm^nf  jo^^XioL 
pžeasiSf^)*  >že  Ma  Frankové,  za  pakováni  kmtt^ 
Chlodivíka  nuJUadif  a  UfifUi^  henebnoséfniX^tWál 
3iirrígitcii  und  a8frÍeii644iiM^fn«)  prvně.^men 
(též  němepky)  Bavorů  sobě  jsau  podi|i9iúU  atd^ 
To  spisovalel  sám  .wypiravuje  o  Néoicích  v  po* 
měra  í^^/aAra/>*i2iiLSvym,.ápřee«  nemřel  viádnan 
vadu.  v  ppvase  jejíich.aní.^.cúiiM^/iij^alebra.  do« 
kláda,  že  widf  ^olíkp  i  k^Jmí  Mhe  přimuseni  sa* 
balí  k  abrabi,  nikdjí,  neaapočinajíc^l  AtiOi  ohle«>^ 
dem  na  Římany  ^^-připanainne^N  ale  Hpfiíter  mlu* 
iri  6.  poměru  k.Slat^mů^^  2^4u'^,$e  dozwidáma 
yiř  skutku  něčeho.  Jiovébo^ ač  myslin^e*  iep.iprof^ 
tt  nás  málo' šk«>láLA  vň^ie^  kteří  by  mu-*-rvrděči^ 
«-uvěffilii  aao  kteří  by  jcý  z  omyla«  z.křÁvdj 
nekasali,!  JHeboC  pev«;iič.ináiiae  rci  tOj  že  ^^y'jij^. 


Digitized  by 


Google 


íépé  X>ki^á(iú]l  %fa#^  Kastě:"— SSoWaí/fttt  iiAó« 
í)ak  připistijefťJTřořťiwři  Udf^itm,  co  ráz  p^awideU 


wj :  opilstwi,  srdečnost  a  faleš>  nestálost  aiái^tí* 
lost^  nešetmost  práwa  jm^jféL  a  ukru^ost,  newérnost 
atd.>  falawně  pak  a%li«orttMt»  xiMnasi  a  leniwosi, 
která  jim  w&ude  wadí«  pro-  ktei^au  prý  irpUiwi 
énáítji  wíée,  ne*'  to  s^toéfArAďMOrÁf  pňMáiíatd. 
iak  seto  ale<'tp»imé#á'-  »'bl^lÉiowánlni  dalěiah 
ie  Slawamé  jen  powxdy  zaíudtUí^přňiaVí  k  bilwám^ 
aausedy-4:  «»AfiÉbAJ''iA^«tojtl9fy'a' «ik  >ir  tédauiili 
osud 'nýnřjM  swé  poddanosti?  —  Co  opíUtwi  %^ 
doljl^e,  nenabyli'  niin^'^lowane '  posud  nilídy  jmé- 
na tát  swřtópowestnehó^  jako  ^emci.  Již  Ťacitus 
sňal  tuto  slabost  jejich  nebolí  sílu^  a  taltéž  ryiiri 
Jejich,' jak'  známo,  hebawili^sé  ráďíji  než  kaupá* 
híni*se  takořká  we  wiňe,  w  'nemžto  niílerádi  ro- 
£um  swfij  topfili ;  zpewcí  jejich  pěli  při  w/nř.  anO 
oni  nezřídka  opěwali  nejwetsí'  pijáky  co  wyteíné 
slawné  hrdiny^  a.  nejwetsí,  pejmilejši  poctáu  bjTp 
jim  připití  dobrého  wina^.  Pročež  se  také  nikde 
nenalézají  tak  mnohé  nádoby  k  pjtí  a  jmenowitě 
lak  óhratnné  vňe^,  jakými  se  líonosí  schránky  sta- 
rožitnosti némeck;f'cl^  wedlé  jejichž  hu^p-^  wéru 
podíwu  hodných — skrowné  ^{'i^  luii^  zmízeji,  ja- 
ko náprstek  u  putynky  aneb  dokonce  jako  kap- 
ka we  wédře.  ^  yki!f  9^1)^8  !^  ^S^rbbfuffcfcr  Vo* 
betfipfigrrtt*  j^r/V^wm  w  Némcicb  samých]  Awi- 
Ir  i|/phrf«>  iUe< pol#0bÉin^ kim^  MsfUtaú  •  nejí 
fcedU^?  i^yiíoiMittof  i^frM^^  sél^  ifvpočfloli  w  o- 
hledu,  .tomto  'a  časopisy .  weřejnými  hznámlli'  ne- 
ááwacj  Tir  hojcejáich  krajjaach^emeckýcíi,  zwlášte 
pak  w  Hamburku,  op^t  pomifi*  jimi^to  .jame/ my 
chiícfasoicé,  'iib^zi  Sló«iiaa«r/3hiiociw«e:  sej  i^  .sta- 
tistkách tlHWe  iiiv«#Íti''AechlMi;  4to  kter^^  váli 
i  my,  iúprisfdvícl  priidk^éh'liábojá:,\s'trajabVáwý- 
fii.i  naskrze  teprwspókiijeni  ji^ie^  A  nesiívedci-Ii 
rownež  stáwáni  slawnýcb  Hri^fni^iispokdyi.,^^'' 
m^óku  o  éasamádmt  mifiřmimméi.  w  pítíPu::     .   /:<■ 


■     'ipoítókJtenf:)''- 


Méhau^né  #jila|f  Jana  i  fřirfedy.  Í9^á^ekl: 
•  JŠMtaáy  a  romatiee,  Síwazek  2 :  3R|* 
\  .  MHě  i  gine  ňropné  hisné^ 

{Dokončenj  ) .        .  t  ^   .  ' 

.'•:•'.  ..-^  •■'.  i  \-.  •  \  ••  /. 
v  •  W  dbruhámt  Sfwtizka'  sebvai^(|h>.  prncj  ^avrých 
pGJdáWH  flám  'J.  z  H;  Ffiftt  i  gňré  At^tmé'  Msne. 
Přjljuzndát  wýtwoťfii'  tPcHtb  s  oněmi  W  prWhim 
swazku  gest  neomylná.  \^  sude  progewuge  se  /-bo- 
žná mysl,  důwěra  w  maudrost  a  spraWedliwost  wě- 


igáhn  *}8B|q,  !zdlh|w^  ^átekr  airéiai  Uhéll  ^  přj^ 
rodfr  a  srdce  přplvpné  twfsém.uifaoktiljfm  cttAm. 
Bmlliwé  polcioifránj,/ hkiboký  éil,'  pfauMfliuu  wý» 
vktwvoat,  noiwé  p&wod^  áál^ledy  á  úplné  gakésí 
apijiiuiji  sgMÍoócenj  Sv  wi^éf  óp^Wanaii  neanijme 
orct  w  aéchto  hřjčkách  piNisiomil^^  nfefaiě  taa» 
iebného  a  d^weni^Bi  .o^emw&lHfl  sebe  hledjojh^ 
ducha  hledati,  za  to  nás  w  nich  ale  potkagftie» 
iHiceadst  ^ociluv  ^avnéat  usiidkvy  hiboda  mluwy 
a  gafkáai.  rozko^M^  .a  daskdho  spndce  wyplýwagjcj 
pcoatbia*.'  "  «'.  •  .  •'■•  •  ■•?  t...-:  .,  •/ ..  . 
i'  Zbo&iiá  mysl  bkiojkoiirs  bylar  pranenem  ně# 
kolika  ^dařil}V;k  pji^j  •  w  této;  sbjrce.  Qmenngnna 
gen  S^óge^osi^  myJéš  Uiickét  w  numttdnesti,  Ma^ 
éUibá  Pámi,^  IHaimUiy^iwota^z  tabatoa  zktá  ni- 
tka pewaév  'bhhqdattié  dftwéry  eáline  pe  i  lakówý« 
má  básněmi,  gtito  požátekswj^gni  «récedipo»eni* 
akýchnaksly*  i.  %  M.  má  /^ůbap-ťu  zásluhu,  že 
Báin  nižádtaý  nákfet;  duoha'  zaufalého;  ^  wjře  swé 
rozpadlého  nqposkytugew  'lAni  hluboká  bolest  nAá 
wtífv^  dnái  gehe,  ^m  'lélow^  pke  npunášj  ho 
ds^  w»adegá(j  ko^^e. .  Wá&j  Mi^térktlr,  iphacbánj 
potAčku,  pjseň  paatewce  «  wi»deekdjwenky  ge  tnu 
i^tlqgdj  naži)  hukot  banie^  .geket  ťoziviodněaé  le^ 
ky,  rsV  gásagjcjch  'bo|;<>tinjků  aíne|30  cfarapoi  u* 
mjragjcjho.  Duše  geho  ge  wéčný  mjr,  wsude  do- 
mowem,  nalezagjc  gako  wčela  w  každém  kwjtku 
hnědi  i  -       .    1    •'■      !    *•  v    •  ;.  .  .         .%».'  .    .•    i 

•  Plres- hory  €.341/, l|lm€k        .     .    .'      '    / 

Kamkoliw  oVo  dosáhne, 

Wiudy,  wiudy  wlast  to  m«  ! 

Stvau  obliba  w  přjrodé,  zvlolenau  u  wjřc 
na  žiwot  t^řčný,  pi*bnáíj  J.' z  H.  u  ^relíké  části 
'sebraných  léchtó  '  drobnislek:  *  Tn  máme  hned 
Rannj,  Wcžemj,  PjsA  mágouá\  Při  ohiinkách  a 
giné.  Obrazy'  ^ho  z  trýg^ewů  přjrodnjch  gsa« 
nenucené  a  prawdiwé,  třeba  by'  se  gim  7.de  onde 
básnického  lesku  a  howotý  myšléiíek  nedostíiwalo 
a  mjsta  se  w  nich  nacházela,  giž  tuze  owšednélá 
líebo  přes  mjrú  rozWléčená,  gako :  * 

Hic  gak  modré 
'      '   '  '        Violinly  (?)  ' 
OtwjrsQ 

Swé  očinky  átd.  '  ' 

nebo  trochu  prosaické: 

^  "yVíeckf  giž.s  ^pole  . 

•     .  Pékqěw.  stodole,. 

Yfi^t.,§p  Iwsn.é  poicbnáBJ  atd. 

Meyčilegik  anebo  alespoň  neypňwodnegi,  zdá 
ee  náiki^  wyataipuge  báanjk«i  kdeáto.kppžitj  žiwo- 


Digitized  by 


Googl( 


66 


ta  pd[>ádá>  a  w  kole  dobrých  pHiel  apjwAge^  pjv 
seá  swaa  kwdtem  antlého  vocmaru  aoebo  giskra^ 
mi  wlafc^enccké  lásky  proikáwi.  Sem  náleij!  hned 
prwnj  Pjsm  i€ská,  pak  SpaUénj^  SUwuirowá  ni^^ 
i  ifysUwecká  a  Pochod  kozáčky.  Ty  samé  ivlaAtno* 
6ti  probleskugj  i  w  roztomilé  Ljzince,  maobem 
přirozenřgij  a  protoi  i  p&wahněgžjj  nežli  ge  wy* 
éperkowaná  Ljna. 

Lásku  a  djwój  milost  opíwá  J.  z  H.  bez  we» 
likého  liorowáiij  —  ale  aíwe^  autle,  dogemněi  a 
docházj  práwě  tam  neywěttijho  účinku^  kde  ga^ 
kási  zdánliwá(z  halich  národájcb  pjsnj  lak  zhusta 
zazojwagjcj)  lehkost  paange.  Tagná  láska,  LauČtnj 
a  Djwka  nemocná  mohau  slauiíti  za  přjklad. 

K  posledu  ge  přidáa  z  Kwět&  zpámý  Sidlák 
na  biUárUy  při  némi  gediaé  to  litowati^  že  posud 
aamogcdiný  mezi  peřestými  djtkami  básnjka  aaf 
šeho  stogj.  Wjce  tak  iprýmovných.  gonáků-*  wj- 
cel  My  gichnyaj  potrebugeme,  kdežto  besedni* 
cké  radosti  naie  rozmnožowati  magj.  -**- 

Nynj  nám  zby wá  gešté  několik  slow  ku  chwáf* 
le  slušného  wydánj  pronetfti.  Papji*  ge  auhledný^ 
lisk  čistým  formát  způsobným  eena  slušná*  Přáli 
bychme  gen«  aby  wydawstel  w  tomto  pěkném  pod* 
nikánj  rychle  pokračowati  mohL 


P^*^*Wrt  •▼•»  •ííoe  JuiFéc^  ^F;ro.^^ai  tuto  mink 
imdostj  swačoau  iiAjpirii^e,'  Tak  Boženu 'p9  tuitl,  mika* 
CA  a  o^;*  xvolá : .      , 

,0  Hospodiae.l    .  .  , 

ITtechy  fioe    '     ' 
de  o«l  twé  x¥kH      ' 

.  Gemni  aife..,        .      '         ;      . 

Ostaiiií  ^«  ge  ftniný.  m  l6|•^^  P..  We^áíA  al# 
knUMt  čiiitt  umjrnil»  ki  PvSii|i»,ia]uMii«a«  JUdovlj^  lÁn 
Mdrlcl  lAlady  Hor^c^wy;  .  <>   <    > 

»Ifo  pu^os  oomm  popida  Madea  iiiiawlet« 

(Ara  poet.  18t5.) 

Powaha  Drahomjrjr  uké  ge  iiileo^tilegij,  nel  gi  hi^ 
stoiie  wjstawnge,  která  gi  nai^A  nukratnau  a  wawé.ne^ 
wéře  tatwrdiUu,  «  thola  nMiiesitedloao,« 

Z  woleoj  látky  a  t  celéhp  oapořádánj  ge  patrno,  i« 
•pitowatel  ncpomysUi  DA  to,  nap»aU  dramu  kdiwadelojmu 
j»rowoseiij,  coi  wlaatné  uké  kapoirebj  nepj. 

Duch  wcelé  dram^  wanaucj  gc  čistý,  ušlechtilý,  pa- 
nický; řed  ge  uhlaiená,  éiná,  nikdy  lyrická  a  kwéUiaui 
PrwDJ  tyto  dwě  wlactoo^ti  iiegsau  malá  aáa loha  mladého 
apiaowatele  d^elr^áo;  nehoť  přewráceným  wychowánjm  skoro 
každý  %  náa  na  éas  swé  řéói  odciien  a  do  gine  wtěaoán 
í>yli  a  gen  wlaitojm  pfičinéojm  a  welUa  pracj  ae  k  tomu 
doaune,  co  by  tákiadem  býti  mělo. 


léuamila.  Drama  we  třech  dégshvjcb  od 
W.  Wogácka,  W  Praze  1843.  Tisk  a 
sklad  Jar.  Pospjsíla.    Cena  16  kr.  stř. 

Kdyi  u  qás  ^owé  gméno  w  literatuře  ae  obgewj,  po- 
-watanc  widy  radoat  a  nowá  naděge  inikne.  To  platj  tjm 
wjce  o  p.  Wogáflkí^wi,  kteiý  nagednau  w  literatuře  wsul 
%  dramau,  a  dnihem  báanictwj,  ku  kterouž  neysralegjjlio 
ducha  ge  sapotí^bj,  tok  ie  Leasing  aáaadu  wyřknul^  ieby 
»ikdo  přeď  30tým  rokem  dramu  paáti  neměl.  Zkujlenost 
ale  mnohokráu  giž  dokáxala,  ie  uto  sáaada  a  anplnau 
prawdau  ae  neahoduge. 

P.  WogáČek  ai  obral  látku  a  dégin  českých,  co2  au- 
plnau  chwálu  saaluhuge ;  poněkud  ale  tuše  daleko  pro  ni 
iel,  an  bliíijch  a  wděčněgájnh  hognoat  w  historii  naij  má- 
me. Idea  aama  w  aobě,  na  které  se  tato  drama  sakládá, 
ge  gcdna  x  neywětjjch  w  historii  wýwinu  élowéčenstwa, 
totix  wjtěsstwj  křesfanstwa  nad  pohanstwem  \  w  tom  ale 
pádu,  totiž  w  legenda  o  swaté  Ludmile,  welkan  dramati- 
čnost  do  sebe  nemá.  P.  Wogáček  to  cjtil  a  episodau  ero- 
tickau  (Boiena  a  Toman)  celý  děg  ilwěgSj  učinil,  kteraul 
episodau  toké  krásně  wyljěil,  gak  nowá  idea  widy,  kdyi 
do  iiwoto  wstupuge,  swých  oběij  iádá.  Ta  neyswětěgljy 
křesfanstwo,  mnoho  krwe  prolila,  mnoho  srdcj  rotdrtila,  a 
neytuiá)  swasky  přjrody  rostrhia ;  tak  sde  srdce  milenců 
a  rodiSfi  roaerwe.    A  taa  to  utéi  idea,   kt«rá  welkoatj  a 


Nowé  knihy. 

11.; 

Aíifiy  ^ttitaJééomaWAo  ^maifkm,  W9ÍraM€J^h.prě 
mlúdei  Wffitích  i  uiz^ch  ělfpl,  S^ainwaayod 
.  Františka  Cyrila  Kampeljka,  saukromnébo 
učitele  ceskoslowanského  gazyká  we  Wjdai, 
auda'  českého  národnjho  Museum  w  Praze. 
W  Pra%e,  ciskem  a  nákladem  Jana  Hosti 
Pdspjslla.^S*r.30.ivepr}c.4.  Cena  30  kr.  aiř« 

PurUáni.  Roittantfcfcápo^wjdkaod  Waltera.Skoi-* 
ta,  přelezená  od  Wacfqwa.  Špinky.  >¥  Pra* 
ze  1844,  tiskem  a  nákladem  Anny  Spínko- 
wé,  wedenjiti  X  B.  Malého.  —  Str.  374  we 
wel.  12.  Cena  1  ri.  stř: 

fftal^  ]^<il9ir«  ^w^fa  l»ra  tmiUm  aKabc).  9a« 
tíé  ©aftawa  Kíericf  ^pt  %tantifíta  f8o%um. 
íomfp.  93  ^raje  1843,  ttflf  řnijccj  atcihiftttp^ 
jřc  řiiifctíířttrnp,  ř)ien)m  Spnfi  SB.  ýaje.  —  Str. 
143  we  weL  12.    Ses.  za  1§  kr. 

3{loot  pantnftiímííaíf  í5#iiV  ©líirle.  ©ie  @iU 

.  berta  toMné  H^fof^  mtpftymt  fij^amtit  tnfSÍtíí$ 
a  mxaton^m  nanimim  jpromjgrt  Sea^im  Sin* 
brd,  řoopcrator  id  iprabífftí*  ffi  ^raje  1843, 
nářiabem  Martina  SWcurcutvo.  — Str*  d68wel3. 
Cena  32  kr.  sth 

Ifedělnj  kázanj  od  Frantiika  HawrAnka,  knzo- 
Wfljka  a  kaplam  a  swatého  Petra  na  fiowém 
mésté  Pražském.  Djl  prmg.,  W  Praza  1843, 
tiskem  a  nákladem  Anny  Spinkowé»  wede* 
njm  J.  B.  Malého.  — Str.  VIII.  223  w  8.  Cena 
48kr.  str. 


Digitized  by 


Google 


IIWIIT 


OBOaU  LITBBATITBT,   UBIBNJ  A  WBD. 


Čjslo  XV. 


(Přjlmhm  km  Strélwm.) 


26.  čerwence  1843. 


■émeckého  a  slowtnského 

FaUi  nám  p.  prof.  wyt^^ká?  Jest  to  něco 
obzwládtnibo^  že  necnost  ta  u  predádnéko  kmene 
slowanského  %  uicL^ttuho  jména  se  netěšil  že  Čech 
rowně  jako  Srb,  Rus  jako  Polák  práwě  a  Ntmcd 
teprw  slowička  tohoto  sobě  wypůjčití  musil.  Dá-li 
se  myslit;^  že  měť  národ  pojemu  o  wěci«  jížto  ani 
nazwati  neuměl?  A  jaký  diw»  pakli  Slovrané  i  ne- 
řest tuto  k  sobě  jsau  připustQi  u  schopnosti  swé 
přewelké,  p.  professorem  zřejmě  oswědčené,  w&bec 
tífiemu  dle  jtnýúh  lehko  se  přiučiti?  Že  pak  i  za 
časů  naších  tákowanto  faUe  a  pokrytstwi  důtkau 
těžká  se  děje  Slowan&m  křiwda,  nahlédne  každý> 
kdo  weškerymi  sthopnasimi  jsa  opatřen,  nepřcdpo* 
yW  a  pihně  sám  tpytowati  bude  naSince,  sprawe- 
dliwé  a  maudře  zřetel  swůj  ke  wšem  okolnostem 
obrálitr.  Zajisté  že  každý  lidumil  prawídlem  shle- 
dá u  witch  SlowanA,  co  Anton  we  swém  uSrvfud^ 
Mer  bie  aton  6(amett.  %tvp\\%  1783.«  na  str.  35. 
a  Gebhardi  »€hf4i4U  ktr  !IBenben.«  II.D.nastr. 
300*  o  Srbeéh  w  Lužici  8wěd£f :  »že  to  jedině 
rsMwhra  zadauienál^  Podobné  wyswětleni  po- 
dáwá  Surowieckí  w  dile  swém  »Sledzenie  pocza- 
tkn  narodów  Sfawianskich*  we  Wnrsz.  1Š24.  na 
str.  n  1  —  3*  a  tak  i  jini 

Obranu  proti  leniwosei  podáwá  nám  každo- 
denní zkuienosW  zwláitě  n  těch,  kteři  se  pro  sebe 
neb  pro  rodinu  milau  starají,  pro  sebe  neb  pro 
swé  pracuji:  že  wžak  i  sansedé  Němci  sami  až 
'  posud  dělnfty  z  platu,  na  přikhd  ěeské,  rádi  be- 
rau  a  máji,  může  jen  cizinec  wzdálený  jako  Heffter 
newěděti :  skutečnost  ta  mluwi  bez  pochyby  ráz- 
něji  než  wieeky  lundky  spisowatelňw,  se  zAleii- ' 
tostmi  našimi  rowně  jako  s  dědinami  práwě  sIo- 
wanskými  obyčegpně  neznámých.  A  že  práwě  pra- 
otce naie,  zwláMé  dokud  samostatně  obcowali, 
přičtnliwost  též  zdobila,  uznal  dáwno  swet,  oswěd- 
čilo  bezpečně  časné,  před  jinými  sausednoni  náro- 


dy pospichajici  wywinuti  jejich  dužewnibo  i  po- 
spolitého žiwota,  tak  že  i  s{Nrawediiwl  cizinci  to 
nsnáwali  i  uznáwaji,  jakož,  abydíom  jen  jeden 
přiklad  uwédli,  Wolfgang  Menzel,  dějepisec  ne- 
meciif.M  str.  343.,  421.,  424.  atd.  ((iff^t^ťe  bet 
Utun^éiňf  8.  aiif(a0f  1834.)jmenowitě  o  Čeiich 
a  nejwětži  ůctan  mlnwl  a  wzděláni  jejich  co  ná- 
ramné, wýtečné,  daleko  před  němedcým  před&ící 
oslawuje.  Neméně  i  nái  Pulkawa  doswědčuje, 
•země  česká  že  mnohan  zwláštností  jako  růže  nad 
kwitl  wynikla,*  a  na  siowo  wzatý  lidumil  Herder, 
rowněž  NénMC,  co  přítel  oswěty  welice  toho  želi : 
»že  Slowané  w  rychlém  a  tak  zwlástnim  wywino- 
wáni  swém  TaUry  se  strany  jedné,  s  druhé  pak 
Němci  jsau  zdržáni  byli.  Že  pak  nyni  mnozi  mi* 
rodowé  slowanžtí  duSewni  zAstalí  pozadu,  muže 
zas  powaze  naH  slowanské  jen  neznalec  připočisti, 
který  netoliko  sám  Haw  Slowanů  neskaumal,  ný- 
brž ani  spisy  d&kladnějši,  na  něj  se  wztahujici, 
n<  př.  našeho  Pelzla,  ŠafaHka,  Palackého,  ba  ani 
německého  Menzla  bud!  ani  nečed,  buď  aspoň 
sliiSně  neuwážil,  jellkožby  jej  byl,  abychom  již  při 
jednom  přikladu  zůstaK,  posléze  jmenowaný  k.  př« 
na  stránce  519. —  522.  dějepisu  swého  německé- 
ho jinak  byl  poučil.  Poohlédněme  se  jen  kol  ko- 
lem; kde  kmenowé  ^/btronl/f' u  wětdlm  počtu  sku- 
tečně w  bidě  a  w  dusewnlm  zanedbáni  se  nalé- 
zají, jsaii-liž  tam  Němci,  mtzi  nimi  w  jedněch  a 
těchze  okolnostech  bydlící,  snad  lepU,  wzdělaněj- 
217  Což  plátno  starati  se  lakowým  způsobem,  ja- 
ko na  pK  w  Lužicí,  we  Slezsku  aťd.  o  wzdďáni 
slowanské  7  Owáem  se  tam  wdmi  mnoho  zakládá- 
ním ákol  a  we  školách  samýdi  děje,  jen  wSak— 
bohužel— arci  na  zmar,  jak  si  práwě  zas  jínýpu- 
Uicista  německý  we  Wšeobecných  nowinách  také 
stěžowal,  nebof  Srbowé  a  Slowané  we  školách  ne- 
midých  uk  málo  poučeni  nabýwají,  jako  by  ho 
snwl  Němci  na  Školách  slowanských,  francauzských 
aneb  jakých  koliwěk  cizojazyčných  dosálili.  Ne- 
wynčujlť  se  národowé  pauze  jen  očima;  jazyka^ 
přirozeného  jazyka  třeba  předewšlm  šetřiti,  a  to 
zwláitě  tam«  kde  mjwiti  částka  dítek  školy  jme- 


Digitized  by 


Google 


58 


nowjte  nížši,  tak  řečené  národní.  wSady  sotwa  tak 
dlauho  nawštěwuje  a  nawštěwowatí  miiže^  co  za- 
potřebí jest,  přiučiti  80  řeči  cize  as  tolik*  by  se 
člowěk  obyčejný  w  ni  poněkud  mysliti  a  spolu  i 
wyjádřiti  naučil.  Jacíž  pak  mobau  následkowé 
toho  bifti»  když  očitě  Ifd  Mcol  takowých  nepřfrO 
senýcb  práwé  jen  tak  dlauho  použíwati  m&že»  do- 
kud tomu,  o  čem  se  w  nich  mluwi,  nerozumí  a 
tedy  pokud  mu  nic  platný  ne§8au7  Widy  se  takto 
alespoň  mnoho  času  i  práce  zmařiti  musí ;  má  za 
to  n^rod  dotčený  snad  deko  watt?  Předkládejme 
jen  slawíkq  na  místo  potrawy  drahé  kamení  ft 
těžme  je}«  že  w  tom  cena  leží,  za  níž  ae  dosti 
wajiček  mrawenčich  a  t^p.nakaiipiti  dá,  —  uwidí-: 
moi  jak  wesele  si  bude  při  tom  poskakowati;.aneb 
ožklubejme  mu  jenom  přirozené  jeho  pési»  vxří* 
mcj  narostQ*li  *mvk  jinobarewné^  a  uslyžíme^  jak 
bi^e  zatím  asi  spíwatil 

Prawá  oswěta  počíná  teprw  za  doby  naH  u 
wžech  národuw  ewropejskýcb  Hit  swau  blahodéj* 
nau  i  do  nižších  stHd  lidstwa  prostírati ;  pročež 
i  wjf  jsme  nikoliw  jesté  nedokonali,  ani  od  snidiy: 
upustili  upřímné :  co  wšak  nešťastnými  a. nepřízni- 
wými  okobiostmi  Aadržení*  krom  winy  swé,  ponět 
kud  jsme  promieškal;!,  i  tok  prospěchu  se  obrátí* 
jak  mile  naděje  sprawedliwá,  žádost  naše  nejwrau- 
cnější  nám  se  wypini,  totiž,  když  se  nám  dostane 
škol  dobře  ^řízených*  k  duchu  čas&  nynéjSick  a' 
k  potřebám  našim  přiměřený ch»  škol  prawímei 
ru'iXodmch,  a  to  i  wyšštch,  které  by — jako  se  to  dě^ 
je  jinde  —  s  to  byly,  aby  weškeré  obecenstiro  na^ 
že  prawau  oswětaii  w  národním  dacAu,  jowsem  také 
prostředkeipinárodaího  jazyka  pronikaly.  Pak  ii 
wzdělání  naše  wie^tíranné  bnde  rychlejší,  nabude 
bujařejší  sily,  ano  i  w  obchodu  domácím  a  w  .re* 
mesinictwí  občanském  zawane  nowý  žiwot.  Sch9^ 
pnost  dotavfádní  i  pewnau  wuli  rodáků  nanch  nade 
wši  pochybnost  dokazuje  shon  lidu  wšeho  druhu> 
ke  školám  řemeslnickým  (reálním)  Českým,  zde  on- 
de we  wlasti  naší  (jmenowitě  w  Zbraslawi,  Blatně, 
Vlzx4»  w  Klatowech,  na  Křiwokhtsku  a  jinde)  jáka 
dennice  jasná  z  příšeří  rannílio  powstáwajíoim,  á 
wytrwalos|l  i  pokroky  školáků,  kteří  ač  zletilí,  před* 
ce  k  milépiu  úžasu  pří2niwc&  oswěty  spěchají, 
aby  wítané  příležitosti  této  swědomité  upotřebďi 
k  doplnění  toho,  čehož  se  jim  w  mládí?  bezděky 
nedostalo,  pohodlí,  ano  odpočinutí  swáUčm,  po« 
třebné  po  těžké  práci,  wzděláni  swému  wdiolMr 
w  obět  přinášejíce. 

Co  naopak  o  Němcích  swět  w  ohledu  tom 
za  stará  saudíl^  může  se  p*prof«  od  Tacita  dowě«> 
děti,  který  něco  naxnainenal  o  medivédl kÁií, -M. 


níž  prý  jistí  Barbárowé  sewemí  (ale  nikoliw  Slo* 
wané!)  tak  dlauho  líhali,|až  je  nauze  dohnala,  by 
Uedalí  madwěda  ejinau. *) 

My  pak  sami  až  podnes  známe  krajiny  němé* 
eké,t)  jich*  obywateKdr  wšfna  pi^áwmn  moUo  hj 
Se  říci/ co  Heífter  6  příčinliwosti  Slowan&w  napsal; 
ti  wšak  nám  nepřekážejí,  by  sme  prohlédli  dále 
a  uznali  'wedl^  nich  zas  uké  krajiny  jiné,  pilno* 
ati  a wzdékmatt  anameailijii %  ppeiei  nikdo  aaéa 
ještě  celj  sausedA  národ  neodsaudil,  jako  to  s  ná* 
mi  činí  mnohý  k  nich -a  jmeatf^!^' Hefiter. 

G<lií  podobného  mdblo  by  ae  q  iisípte  wy* 
práwěti,  kdybychom  jen  skwělá  místa  na  jedné* 
na  druhé  pak  straně  toliko  škwrny  hledati  a  wi- 
děti  chtěli,  jako  QeíTter,  an  twrdi:  BŽe  Slowan 
pťo  fenost  i  se  sWýmí  w^  špin^  múie  dlíti.«  Kdož 
by  z  nás  k  wy wrácení  takowého  prawidla  domně* 
lého  nemohl  uwesU  na  sta  příkladů,  z  domácností 
našich  slowanskýdií  Na  štěstí  odwolal  p.  prof* 
sám  hned  zase  domnění  takowé,  an  brzy  na  to 
«čistotnost«  bez  obmeiení  k  cnóstem  Slowanůw 
počítá. 

Z  ncwtmosU  a  ziítnp^U  wi^í;  nás  rfěmci  tak 
rádi,  a  předce  mají  prá:aré  oqí.0  iiajmenši  příči* 
ny  k  lomuj  Soběctwi  |if|^zjgne,za  wšec^  čas&w 
u  wšech  národů.:  ano  .kaž,dý  národ  mú  býti  dik* 
stojně  sobecký,  tptiž  w  něin  má /irei&  u^Jfó^  j^den 
pobratřenec  druhého  miiowaty  podpgrowat»  jako 
miluje  w  rofiíně  zdárný  bratf  bratra,  jako  se  starii 
wěrný  otec  přede  wáeml  o  robinu  swau ;  -^  jen 
když  se  to  neději^  na,  pohoršeni  práwa  cijtéhol 
Cůchowé  alp  mnobc^ráte  zapoouiiěli  sami  na  sebe^ 
opi  dokájtali  swětu»  se  sjowo  jim  ffwatou  a  že  mu 
umí  pewně  dostáitii  ni^^dfié  ob^ti  neletříce,  ba 
ani  na  wlastni  ]xjsx  hrozící .  nebezpečenstwí  se  ne- ' 
ohližejice.  Mnoho^^li  krwe  jest.prolitow  n^nobo-li 
statků  w  obět  p^nešeao^  mi(\oha*li  práce  podi^* 
knuto  na  př.  we  Wlaších,  w  Němdf:h|»  w  Uherskué 
ano  i  Polsku  a  Jitto-Slowansku  proti  spolurodákům 
pto  přátclstwU  jmenowitě.  k  prospěchu  Němců!: 
Mnoho^li  protiwenstwj  a  wůbec  zlého,  tím  otcowé 
naší  i^waliJi  na  se  I  A  j^ka\i  náhradu  požádaK,  ja* . 
kau  prcali  kdy  za  to  wšecko?  -^  Nechť  opomine* 

*)  Poznamenán L  Jest  to  \rfibcc  poďiwnA  wéc, 
U  uraod  se  na  Tacitu  todwx>Iáw«ji/ jaioby  Wmce  Wychwa- 
loiral.  Nám  ae  to  sdá  apiée  poUtp«tt  nei  ehválatt,  kdyl 
cisioec  káraje  rodáky  sw«  a  horlí vf5  dotíraje  na  polepšeni 
jejich,  nékdy  s  hrdau  opoWrženosti  jím,  ku  wétJima  «ar- 
déni»  také  na  satiscfdy  nkasujé,  te^H  ti  je  w  ťoM  neb  onom 
předci,  jakkoliw  nawa4^ani  barl;(ai«ti  jiau;  aneb  le  $e  ro* 
wnaji  k  nim  oni,  kteH  w  hrubé  nárožiwosti  f wé  na  př.  we 
hře  ~  rfřfi,  icn%j  a  posléaé  i'  ^elě  sftmy  wsáteti  čili  prodá* 
timohattl -« 


Digitized  by 


Google 


^e  éěje  z  Uwh  Boledawa  D^  Oldfíclia,  ItiMrébo 
jifc  pauhé  dovméni  wéwody  polského  fiolcslawa^ 
ie  byČ#chj  odwrátíti  imU  ^d  pfátelstwi  Něm* 
tsAai  «i8libefié^o»  nátatnnř  lirazRo ; '  pomlčime  o  , 
6iiiech  praotcA  našich  xa  panowáoí  Wratislawa  II.^ 
TVladislawůf  Konráda^  Swatopluka,  Sobésiawa  i  j«» 
^ť  dÍ9ie  tolikoi  eo  néniecký.dtař  Bedfíchll.yjejft 
•obě  PfemyBl  4>takaiv  král  nát  aoho  \mém  prwní, 
opět  welice  nwdéčU,  aám  w  listu  swéto  dfkfr  pí* 
oém  r.  l%12.6wěclči:  »Ženabližit/^5oni^  služby^ 
ježto  národ  č^skjp"  ode  dáwna  iiiinimKfké  proká* 
zal«  atd.  ^)  ▲  co  by  taprw  o  waáj«inii«ti  půsé*  . 
bani  národa  naieho  wedei^itt  wýlt6»ého  Jířihó 
Jřúd^adského  sMédcn  n»  sansednl  zeiAé  dalo  se  ' 
fícil  Jiřt  pr&w;f  Slowan»  rodem  i  duchem  Čech« 
propustil  Matřjej  krále  uherského^  ze  zajeti  se  slu« 
inau  šetrnosti  bez  odkladu  a  wsi  odměny>  dřiWej 
nei  jeM  aám  na  stolte  králowaký.  doaedL  ^  '  A 
ledwa  autokAm  jmenowité  z  Nimecka  ntA  se  famati* 
cim  odolawj  propfijčowa!  hojné  pomoci  swé  tói 
i  řfSi  německé  a  uherské  beze  wšeho  získu>  J^dy- 
koli  sausedňm  prospifti  mohl  bud  roahláienau 
maudrosti  a  přisnau  sprawedUwostá,  buďrekownau 
udamdsii  swaii  i  sw^ch  Čechft.  Kdoft  by  knpř. ' 
new6déL  jaic  by  mezi  Bedřithem  I!!.«  cisářem  nř- 
meck^m,  a  Matějem  ón^m^  králem  uhersk^f m^  má^ 
řem'  boj  byl  wypuknul  jen  proto»  že  ioruM  uber* 
aká  vt  rukan  Bedříbhow]fcfa  se  nAézalai  již  on 
wydati  necbtfth  Jiří  ná8»  za  saudee  dožádán^  né^* . 
byl  s  to  jinak  je  smířiti,  než  — •  že  Wirowé  Něm- 
ďfim  80.000  zlatých  (dle  některých  60.000  ku- 
sňw  dukátů  1)  na  zlatě  zaplatit  museli;  na  čemž 
w  skutku  obě  strany  dosti  měly.  Máme  p.  proC; 
wypráwěti>  jajk  ten  samý  král  Jiří  posly  rakmské 
Z'  Chrudimí  k  domoivu  obrátil,  Bakulany  proti 
ebaři  a  pánu  éwéinu  spiklé  k  pokoji  ápowipnosti  . 
d  Arazně  napomínaje  ?  A  jindy  (roku :  1 4  6  3.)  ;^as,  jak . 
on  toliko  císaře,  Albrechtem,  wlastoim  bratřeni  i 
vlastoůni  poddanými  we  ^ídni  nepřéřtelaky  olAet 
ženéhei  moci  wyswobodiw  ochránit  a  mezi  wielni,  ' 
opět  CO'  rozsudí  wywoiéný,  pokoj  zjednati  dowedl? 
Taktéž  i  w  fiawbřich  a  Sewero*Německ,u  wšemo* 
žně  i  šťastně  k  míru  přispiwaU  Wzdy  k.pMtoci^ 
neniSCfié  f  sa  ochoten.  A  jak  mu  bylo  odplaceno? 
Wáode  arádau,  jak  w  Uhřícb,  tak  i  w  Němcích  o-r 
faawnau  zrádaul  W&ickni  jej  nejen  w  nebezpe* 


*)  Wis  Pelda  déjepif  éeský,  wy4>  4.  od  n  1817. 
na  ftr.  118  dila  I. 

**)  Jiří  j«j  doprowAtd  JBÍI&  osobat  ftl  do  Stréinm 
w  Morawé,  kde,  kdyi  jej  uberskym  magnáUkia  od«wsdáwal« 
Šetrní  přijal  skrommj  a  wiak  d^hroípolný  dérek  padcsáti(l} 
kusá  dakátftw,  na  dĎkat  wdéčnosti  a  úcty  mu  podaných. 


Senstirí  opustili,  nýbri  aBani  na  wíj  zrádoě  se 
spikli,  wcrecky  náruiiwosti  proti  němu  pobauřili  — 
á  proč  7  Pro  podlý  zisk  a  hauebnau  nenáwist,  jak 
dějepisec  německý  Men^sám  se  domniwá^^nemo* 
ha  takowau  nevděčnost  ani  podK>piti«  !^)  Šleche* 
tného  Jiřího,  jejž  ani  w  maudrostí  ani  w  moci  a 
sláwě  dosáhnáutí  si  nedArvěřowali,  snažili  se  aspoil> 
oTfSem  beze  wM  příčiny,  zničiti  a  zkázau  jeho  po* 
Ind  možno  poivzrůsti:  z  NěmcA  se  ho  přidržel 
jen  starec  Jiří  z  Heimburku  —  ode  wšech  býwa* 
.lých  přátel  a  spojenců  swýeh  opuUinft  a  když 
Jiří  Český,  •<-*  přílii  wznetoiý,  by  na  nešfastném 
byl  splácel  prowioění  ostatních  pobratřencfi  jeho, 
—  pronáslcdowaného  jej  pod  ochranu  swau  beze 
.wšech  ohledA  přátelsky  přijal*  byl  snad  také  so» 
břckýj  ukrutný  7  Matěj  pak  uherský  sálial  zro* 
wna  .po  i-omfte.Seaké,  kteráž  práwem  zdobila 
toiffco  hlavu  krále  Jiřihó,  dobrodince  jeho.  Je* 
diny  saused,  dřrwe  i  tok' Jiřího^  Kazimír,  král 
polsijjt  maudře  se  poradiw,  zawrhnul  welikomyslné 
korunu  o^iem  b^sqpráwně  gemu  podáwanau*  a 
oÉuatVl  ČtechAm  wěren:  kdo  tu  naskrze  byl  spra* 
iredliwý,  kda  iryirwalý,  kdo  tvěmý  a  šlechetný? 
Wěru  jen  SIówan  a  zase  Slowan  I  —  A  co  kdyby- 
chom chtěli  p.  professorowi  konečně  wolení  krá« 
l&w  a  císařů  německých  připomenauti :  jewila  se 
w.  nich  také  cnost  a  nezištnost  německé  říše  7  Jak 
hluboko  stojí  někdejší  irolitelě  tamější  pód  našimi 
^apř.  za  časů  Jiřího,  kteří  —  na  wzdor  wšem 
slibům  cizýcli,  o  trůn  se  ucházejících  mocnářů' 
ivy^plili  jsau  r.  145.8,  beze  wšech  tmmořáduých 
aátvazků  Jiřího  Poděbradského,  krajana  na  stát* 
íňdá  chudého,  na  cnostechale  tím  bohatšího,  pro 
šledhetnost  a  itíiužilosť  koťuny  nejdůstojnějšího ! 
— U  nás  sice  také  někdy  wášně  wládly  wolitelí, 
práwě  ale  líltnost  nikdy  neb  aspoň  welmi  po  říd* 
ku*.  A  ^enalézal-li  kaidý  ju*éhr  našinců  w  Měmcích' 
hojné  potťawy,  ba  často  zniku  swého? 

Každý  nespokojenec,  nepřišel-li  jensholýmd 
rukama^  nalezl  tam  wždy  posily^  třeba  i  proti  těm» 
jež  říše  buď  sama  jest  dosadila,  buď  zřejmě  za 
panowniky  uznala :  máme  snad  Oldřicha,  Bořiwo* 
|e  11^  Swaiophika,  Wladialairy  oba,  Soběshiwa  II. 
i  Bedřirfia>  Wáclatra  lil.  a  Přemysla  Otakara  L 
z  12.  iltdlecí  na/>i^/%W  pdjmenowati?  — 

{Dokantenf») 


*)  Mensl  natýwá  také  JiHbo  nalelio  nejinak  nel  ulIe* 
cbctným  Jiiiksm,«  Bedřicha  JÍL  wHik  i»leniwým«  a  stejné 
8  Matéjem  uherským,  MttewdééD5m,«c  osUUiich  pak  KémcA 
tehdejších  Nsrádn>aii.«  CWis  jeliO' ®f f(t),  bcv  £catf4«  str. 
44d  a  násl.) 


Digitized  by 


Google 


ZpráTa  a  prosba  z  ohledá  Tšenantného  sloYiiika  ieského. 

Váženéma  obeoenstra  česk4>d«TOn9kéniu  jest  snftd  známo,  že  ji£  pfed  nékoHka  lety  nékteři 
cestí  spisovatelé  Ba  tom  se  usnesli,  aby  ae  nasema  národa  též  vsenan^ié  spisy,  bafl  y  pořádka 
abecedním,  bud  podlé  jednotlivých  věd,  umění  a  potřeb  sestavené  podávaly.  Sudo{  se  to  n  18SB 
návrhem   našeho   vševáženého  sboru  maticného.     Ze  vsak  skoupě  vyměřené  pochvíli  a  gine  o- 

koInOSti    Vět^^    ^^ -"-    ••   -^^-n.^.../ L...1.     ._JL.../.,.    t. n    ^.^„.,._,. 

k  dosáhnuti 

hledávalo:  u 

se  pokusiti.  Uvažujíce  dříve,  jak  by  se  v  neikratsíin  čase,  s  Viejmenáími  výlohami  nejvétsímiT  díla 

obecenstva  a  potřebám  našeho  života  vyhovělo,  za  dobré  usnah,  předeviím  41  fluiiáíy  stračný,  dva 

neb  tři  as  sedesátiarchové  díly  obnášející  slovník  se  postarati* 

Ovšem  by  byla  lehká  práce  bývala,  dílo  takové  z  té  neb  oné  iinojazycné ,  na  podobné  práce 
hojné  literatury  se  vypnjčiti  a  do  naší  jako  přesaditi,  ale  co  pro  jmé  literatury  vhodné  jest,  kte^ 
réž  kolikeré  k  rozličným  obecenstva  třídám  hledící  práce  toho  druha  mají,  nehod(  se  pro  nás  a 
pro  okolnosti  naše;  co  cizým  národům  a  jich  potřebám  vhod  psáno  jest,  není  nám  Cechosiovanam 
vhod  psáno ;  spis  ten  nemá  a  nesmí  pauhý  překlad  býti,  poněvadž  národního  živlu  prázden  jsa  a  domá- 
cích naších  potřeb  nešetře,  knihou  ceskoslovanskou  býti  přestal*  Má  to  slovník  krátký  siceale  smatý, 
slovanským  duchem  prodchnutý  býti ,  kterýžby  prozatím  jako  předchůdce  většího ,  obšírného  dua 
vnžsí  meze  jsa  sevřen,  nicméně  předce  čítajícíma  a  poučení  ve  všelikých  záležitostech  hledající- 
ma obecenstvo  potřebnon  pomoc  poskytal,  a  tak  potřebám  našim  zadost  čině,  předce  posavadni 
síly  naše  ani  při  spisování  ani  při  vydávání  nepřesahoval 

Již  nvní  můžeme  potěšitelnou  zprávu  podati,  ie  nenepatmá  částka  potřebných  k  slovníku  to« 
mu  prací  hotova  jest*),  a  že  i  mnozí  z  našich  nejsloviitiiě}sích  literatorů  pomocí  svou  díla  tomu  již 
přispěti  slíbili.  Jmenovitě  svěřil  nám  ji/,  p.  prof.  Ant  Jungmann  i  p.  prof.  »Sv.  Preil  své  pro  sfo* 
vnik  ustanovené  práce  z  lékařství  a  přfrodnictví,  p*  prefekt  Jos:  Jungmann  přijal  laskavé  vypra- 
cování životopisů  českých  starších  spisovatelů,  p.  Pav.  Šafařík  pokndž  možná  článků  stařino-  a 
b^esloviiých,  zvláště  Slovanských;  p.  V.Hanka  přislíbU  příspěvky  z  numismatiky,  z  heraldiky 
a  paleografie  a  t*  d.,  p*  nadporučík  Burian  z  vojenatví  mnoho  již  přichystal,  p.  Lad,  Zojě  ve  Lvové 
množství  článků  polských  věcí  se  dotýkajících  nám  zaslal  i  zasílati  nepřestává,  velební  p.  p.  iía* 
vrdnehj  Votýphay  Shoda^  Stulc  nás  náboženskými  i  vychovaielskými,  mnozí  jiní  jinými  ciánkv  la- 
skavě podporovnti  přislíbili,  kterážto  všecka  jména  v  předběžném  tomto  oznámení  vypočísti  za 
potřebné  neaznáváme.  Dostit  toho,  co  jsme  pověděli,  by  se  vidělo,  že  věc  tato  netoliko  započata, 
nýbrž  i  dosti  daleko  dovedena  jes^  a  že  při  upřímném  licastenství  vzdělanců  našeho  národu  boh- 
dá i  štastného  ukončem'  se  dočká*  Aby  se  to  vsak  tím  spíše  a  tím  jistěji  stalo,  vidí  se  nyní  vy- 
davatelstvu potřebným  býti,  aby  vlastenské  p.  p.  literatory  k  laskavému  napomáhání  díla  toho  po- 
zvala a  je  o  ochotné  spolupracováni,^  o  poradu  i  všelikou  jinau  pomoc  poprosila.  Kdoby,  chtějo 
se  dílu  tomu  na  ten  neb  na  onen  způsob  dobrotivě  propůjčiti,  zevrubnějších  zpráv  nabyti  si  žádal 
aneb  jaké  a  které  élánky  na  vzdělavatele  posud  čekají,  zvěděti  chtěl,  nech  se  k  vydavatelstva  sa- 
mému (k  žitnobranské  unci,  v  Budči,  č.  625)  ústně  neb  písemně  obrátiti  ráčí. 


tiny  v  oceli,  prací  našeho  p*  Václ.  Merklasa,  ježto  nejen  galerii  podobizen  ženských,  zvláště  ze 
slovanského  života  vzatých  vzorů,  nýbrž  i  jmé,  pro  obor  ženský  důležité  výkresy  obsahovati  bu- 
dou, a  s  jichžto  rytím  již  se  počátek  učinil.  Aby  pak  práce  tato  rychle  rostla  1  všestrann^í  se 
stala,  osmělnjemel  se  nejvraucnější  svou  prosbu  všem  spanilomyslným  paním  i  děvám,  po  našich 
vlastech  rozptýleným,  na  srdce  vložiti ;  aby  se  nám  k  dosaženi  krásného  účelu  svýma  pomocný* 
raa  mkama  laskavě  propůjčiti  ráčily,  jakýkoli  příspěvek,  každá  zpráva  o  vlastech  našich,  o  zna- 
menitých Slovankách,  národních  obyčejích,  domácím  a  rodinném  živobytí,  zvláštní  pojednání  do- 
mácnosti se  týkající  a  tomu  podobné  věci  milé  i  velevítané  nám  budou. 

Svět  jest  nyní  světem  společnosti,  nikoli  jednotlivců;  wšude  sjednocují  se  síly,  chtějíce  dosá- 
hnouti větších  účinků.  Kdo  se  od  jiných  odtrhuje,  kdo  své  síly  osamoinje,  svým^  snažením  k  cel- 
ku nesměřnjc:  toho  namáhání  jest  marné  a  práce  Jeho  budou  nynauti.  I  práci  naší  lze  jen  mnoho- 
strannou podporou  vzrůsti;  udělte  jí  ji,  a  plodové  chvil  vašich,  jinak  snad  ztracených,  utvoří  krá- 
sný věnec  k  ozdobě  vlasti  a  bratru  i  sester  vašich* 

*)  Ponřradž  se  nám  mnohé  pomAckj  k  i«loTiiÍkii  tomu ,  jmenorilS  ale  od  sebe  oddělené  částky  t  archy  jednoUi* 
rých  knih  posud  neodevadalj,  anii  pak  nás  jaké  iprávy  doiljr,  Žeby  •«  jí^^h  k  úéelu  Tjtknutcmn  užívalo:  prosime, 
kohoi  se  to  týká,  by  nám  je  bud  co  možná  nejspile  navrátili  aneb    v  dalii  srosnmčni  s  námi  vejiti  sobe  neobtéiovali. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBORU  lilTBRATUBT,   UMfllf  J   A  WBD. 

Čjdo  XYL  IPřJloha  ku  U^véíům.^  9.  srpwk  1843- 


Idteratu-A. 

Meč  a  MdUcn.  Od  J.  E.  Wocela,  WPra- 
ze  1843,  w  tiskárně  a  skladu  X  Pospíšila. 
S  obrazcem.  W  8.  Cena  1  zL  20  kr.  str. 

Národ  bez  citu  a  OBwčdomžnj  air^dnosli  swé 
geM  (ako  dlowěk  bet  c^uu^kteru ;  sdíázjf  odm  gá* 
4ro  celé  byUM»«ti  g«ba  a  pewný  slřed,  z  které* 
boi  '«jly  žíwata  wycbázeg].  Základů  gfta  prost 
stogj  inélce  na  pudě  člowěčenatwa,  a  cízj  žiweU 
zew^ad  na  nég  doFáiegjcj»  podmjlá  geg  a  při- 
prawuge  gicté  gebo  kleanutj.  Národ  odoárodnelý 
zoičeoBiij  a  opowrbouw  aám  individuálnost^  a  oso* 
bnostj  awau^  »dáwá  sám  wžecko  práwo  na  počest- 
né mjato  mezi  národj^  wš^cku  možnost,^  státi  se 
geště  kdysi  oprawdu  platným  auden)  člpwečenstwas 
a^idem^  kuxýiby  «amo(wlastnj  a  puwodnj  jsiku  do 
degin  sweia  lasahowati  tt«>ěl  a  nKihL  Otázka  ná« 
rodnosti  gest  wlastaě  otázka  žíwota«  otázka  swéto* 
degsLé  nirawnosti.  I  protož  ge  také  powinoostj 
každého  národa*  aby  se  ohradil  sám  w  sobe,  aby 
si  utwořil  pewny  střed  wlastnjho  žiwota,  neohce«li 
aby  chřadna  rázswůg  ztratil  a  tak  gislé  zadán  gsa 
smrti  yr  cizjm  iiwla  utonul.  Mnohé  gest»  co  ná- 
rodnost budj  a  sjlj ;  co  ale  zwlásté  blahý  cit  gegj 
powzoááj*  gest  upomjmka  na  slawnau  otců  historii^ 
gakáú  hrdost  pocházeti  z  národu^  kterýž  owěn* 
čen  stogj  w  řadě  člowěčenstwa.  Byťby  národ  ga* 
kýsi  byl  sebe  silnégšj,  bohatým  politicky  uswedo* 
mčný  atd.,  scházj  rau  předce  gakási  zářoj  nemů- 
že-Ji  se  wykázati  slawnau  «  welkau  minulostj. 

Čecbowí  lze  wšjm  práwem  honositi  se;  01^ 
muže  býti  hrdý  na  swé  děginy»  neboť  gako  naše 
wlast  zeměpisné,  tak  gest  také  děginné  srdce 
Ewropy;  z  nj  často  pocházel  prwnj  ruch  pohybu 
historického,  který  celau  téměř  £wropau  otřásl; 
Cech  swau  bytost  dokázal  slawně  poprwé  co  Čech 
sám,  a  teď  se  chystá  geště  k  wětšjmu  co  Cecbo- 
Slowan.  My  w  našem  wěku  stogjme  na  ,práhu 
welké  budaucnosti  a  z  wýjsiny  historické  hledjme 
přes  bolestnau  mezeru  ocháblosli  a  skleslosti  na 


alawnau  minulost;  a  zagistáardoe  každého  čeoha 
musj  zaplesat,  uzřjctu  bohatost  a  mohutnost  po« 
staw,  zářjcjch  z  šera  a  plných  negen  historické- 
ho nýbrž  i  poetického  wýznamu.  Celá  zem  ge 
poswěcena  a  ozářena*  w  tij  walké  hroby,  meče 
bohatýrů  a  pomnjky  ducha  wěhlasnébo.  Gešté 
posud  ge  naše  wlast  cizincům  zemj  diwA,  oswé- 
tlenau  Ugnau  romantikau  bágečnosti  a  básnictwj. 
Gak  nadšeně  a  krásně  k.  p.  Clemens  Brentano  we 
predmluwě  swé  ku  dramě  »ZAh>žeoj  Prahy*  o  nj 
pjšel 

Bohužel  ale  musjme  se  přiznati,  že  gsme  6a». 
mi  toho  bohatství^  posud  nrólo  použili,  an  zatjm 
cizinci  hogDě  z  něho  koři&tili,  a  předce  býwagj 
wýtwory  básnické,  gimžto  za  základ  slaužj  děge 
wlastenecké,  neywjce  ctěny  a  milowány  od  národa ; 
on  na  ně  býwá  neyhrděgšj  a  muž,  který  mu  osla* 
wil  slawné  předků  činy,  aULstawíl  si  wěčný  pomnjk 
w  srdci  gefao,  neboť  gak  řjká  iSaUustius>  dogde 
oslawitel  welkého  ^inu  alegné  sláwy  s  wykonate*. 
lem  geho. 

Báseň,  we  které  se/oslawugj  iwdké  iděge  ná- 
rodu, neydřjwe  nagde  cestu  xio  ardoe,  sroste  ta* 
kořka  s  iidem«  doprowáq  geg  w  želu  a  radosti, 
těšj,  zotawugq,  pohádá  geg,  a  budj  w  něm  hrdý- 
cit»  který  ge  pudem  k  welkým  činům  a  giskrau 
do  dnše  whozenau,  ktcrázwláště  w  prsau  «Bdadýoh 
k  gasnosii  zplane.  Slawný  přjklad  toho  máme  na 
Homéru ;  on  byl  takořka  swatým  pjsnaem  awébo 
národu*  a  zagisté  posta wa  Achilla,. ttektora,  Odys^ 
sea  doprowázela  mnohého  reka  k  činům,  wěóné 
sláwy.  Každý  téměř  národ  má  drahocenná  tako* 
wá  4jla>  i  Čech  má  swé  neocenitelné  ^zbytky,  JKra* 
lodworský  rukopis^  a  w  neynowěgšjm  -čase  mno- 
há pjseň  zněla  k  oslawenj  welkých  činů  praotců 
bohatýrských.  Warito  dlauho  oněmělé  zase  zwučj 
probuzeno  prstem  umělým. 

Kdo  hned  nezpomene  na  pěwce  Přemyslow* 
C&,  na  našeho  fFocela,  který  si  krásnau  tu  ťilohu 
předewzai  oslajriti  na^i  wlast  básnickým  duchem 
swým,  opěwánjm  welkých  činů  reků  gegjch,  pra* 
otců  našich  slawných?   Zagisté  negen  sobě  ale  i 


Digitized  by 


Google 


62 


celému  swému  národa  krásný  pomnjk  postawil, 
wydobuda  spolu  sobě  w  srdci  swj^ch  kraganu 
drahé  a  Čestné  mjsto;  neboť  kdož  by  z  nás,  ko- 
muž  koliw  drahé  gesti  gméno  wlasti^  za  drahé  si 
téi  nepoktádal  gnéno  iDui«^  který  z  hrobu  wkřj- 
sfl  postawy  dáwné,  který  ge  oděl  rauchem  básní- 
ctwj^  a  swětlem  ozářenau  obraziwostj  rozplašil  tak 
šerau  raušku  z  minulostí,  postawiw  gi  na  odiw 
awéfliu  národu,  a  nčtniw  tak  blahýnii  a  hrdými 
slowy  swýmí  sladké  to  slowo  wlast  každému  geětě 
lahodněgijm  a  ptněgšjm? 


Potraky  národů 

nSmeckého  a  slowanského 

{Poktaiúwán},) 

Autrpného  ^  úsméchu  nám  wylaudilo  místo^ 
kde  německý  spisowatel  slowútnému  našemu  Pa^. 
lackému  odpírá,  že  by  Slowané  pAwodně  chlap* 
atwí  čili  otroctwí  nebyli  znali,  S  welikau  jisrouu 
mohli  bychom  říci  —  s  gakausi  hrdostí  mínil  jej 
tím  odbyti,  podotknuw  toliko,  že  we  zřízení  We- 
lehťadska  (SRefíenburg)  až  dosawáde  pozňstatky 
někdejšího  chiapstwí  se  nalézají,  proti  nám  swěd* 
Číce.  Jak  ale  wi  odpůrce,  že  jsau  to  poz&statkowé 
slawaniči,  an  určitě  jistí,  »že  w  tamějších  zemích 
nejen  řeč  wykořeněna,  nýbrž  i  mrawowé  a  we- 
ikeren  duch  slowanský  naskrze  jsau  wywráceni?* 
Jaká  to  důslednost!  S  jak  nestrannau  upřímností 
osobuje  spisowatel  sobě  a  rodákům  swým  wše» 
co  dobro  a  prospěšno,  na  nás  swáděje  wšecky  swé 
wady  ano  i  wíny  wlastní,  které  omlauwati  se  mu 
nelíbil  Ify  naopak  wíme,  že»  pozůstáwá^Ii  co  slo* 
manského  w  končinách  oněch,  zajistě  to  není  jiná 
památka  chlapstwi,  leč  za  kterau  utiskowatelé,  šau* 
sedá  sami  wěčně  budau  se  mít  co  rdíti  I  Ano  při- 
pomíná nám  to,  že  tam  Slowané  býwali,  ale  two- 
bodni^  atatečni,  dobromyslní,  připomíná  nám  to 
křiwdu  utrpenau;  že  by  se  wšak  ukrutné  bezprá- 
wí  i]d)ohým  Obotritům  učiněné  od  Skddcd  samých 
jeHijako  úsměškem  tD^^/^^t  mohlo,  nikdy  bychom 
byli  nenwěřili. 

nSwobody  sám  kdo  hoden>  swobodu  zná  wážiti 

každau; 

Ten  kdo  do  pautyřW  otroky,  sám  je  otrok  I « 

Což  nečetl  p.  prof.  ani  Krantzii  Wand.  Praef* 

p.  3.,  L.  VII.  C.   10.,  Gebhardi  1.  ».  6.  5.  13., 

9Reii{en  ®efi).  ber  l^eutfcb.  Cap.  143,  247,  296 

atd»>  by  si  pozdější  ano  i  nynější  staw  krajin  se* 


wernich  jinak,  t  j.  náUiiii  wyložiti  nměl?  NftbC 
spisowatelé  němečtí  alespoň  pilně  prohlédnau  i  do* 
bře  nwáží,  co  saukmenowci  jejich,  co  Nimei  samí 
wyzpytowawše  sepsali,  než  kdo  z  nich  swět  o  zá« 
ležitoatech  uk  oprawdowýchzifie  poočowati  bude» 
by  na  místo  swětla  tmu  nerozšířowali  a  bezpráwí 
zneuznáwáním  ještě  nerozmnožowali !  Neb  kdo  ne* 
prawost  jen  sďiwaluje.  Činí  se  již  wíny  spoluauóa- 
atim.  Jeat  to  wAb«c  myšlénka  n»š<af*Pá»  buď  wy* 
wozowati  buď  wywraceti  púwodni  mraw  neb  po« 
wahu  národa  toliko  krajinaa  dáwno  již  mu  odcí« 
zenau,  naskrze  pomíšenau :  mámeť  posud  kmeny 
mocné,  zachowalé  i  krajiny  praslowanské  ~-  těch 
třeba  při  otázkách  podobných  šetřili,  a  tu  zdá  se 
nám  býti  důwódnějšim,  že  práwěu  Slowanů, jme* 
nowitě  na  wýchodě  a  jihu,  kteří  ni  s  Němci  z  je* 
dné,  ni  s  Titaty  a  Maďary  z  druhé  strany  seně* 
stýkali,  až  do  pozdních 'wěků  neb  dokonce  nikdy 
íddnýeh  poměrů  otrockých  nenalézáme.  Ani  Turd» 
jakkoliw  zničili  na  dlauhý  čas  žiwot  dušewní  w  ze* 
mích  sobě  podmaněných,  před  ohmy  oirockýnu 
jích  ušetřiwše  nenakládali  se  Slowany  tak  ukrutně^ 
aby  je  byli  w  pauta  osobního  otroctwí  jali,  chtí- 
ce tak  w  nich  cit  swobody  udusiti;  pročež  tam, 
na  př.  w  Srbsku,  Černohorsku  atd»  až  po  dnes 
jako  powždy  ne  jen  swoboda  panuje^  nýbrž  i  an* 
plná  rawnost  stawu* 

Wedlé  kterých  přírody  zásad  slowanská  ne* 
fednosi  (»flegma«)  a  pokojnost  w  celku  tak  sna^ 
dničko  zapříti  se  dá,  že  w  popndltwose,  prudkosti 
ba  w  stvdrlitvo9e  i  khkomyHnoH  přecházeti  může^ 
nelze  lépe  pochopiti,  než  jak  se  nestálost,  newytr^ 
walost  spojiti  dá  se  zarptuilostí,  dobf*osrdtčnost  s 
uJcrutností  atd.  Tu  nám  ani  tbeorie,  ani  skaumáni 
dušeslowí  nestačí !  Čili  má  za  to  p«  prof.,  že  n 
nás  zékonówé  přítody  neplatí,  že  snad  wšecka  by* 
tost  nalť  jest  jedině  jako  welkau  skříní,  sestáwajíci 
z  mnóžstwí  jednottiwých  oddělení,  w  níchžto  wše^ 
co  lidského,  porůznu  tak  se  nalézá  rozloženo, 
že  z  toho  wytáhnautí  Wolno,  col  st  kolíwik  kdy 
komu  Ubi?  Podiwno,  že  se  až  posud  při  wší  do* 
mnělé  wzdělanosti  wěku  našeho  nejen  w  žiwotě^ 
nýbrž  i  we  spisech^  kteří  k  iUen§m  počteni  b^ti 
mají,  tak  zřídka  s  maudrým  úsudkem  setkáwáme 
o  prawém  rozdílu  mezi  chladnau  netečností  a  roz- 
umnau,  mírnau  powahau,  mezi  wytrwalostí  a  twr* 
došíjnau  zarputilostí,  autlau  ustupností  a  slabau 
bázliwostí,  mezi  showíwající  trpěliwosli  a  otrockaa 
pokorau  neb  dokonce  Istiwým  pokryistivm,  rowněft 
pak  mcži  přtmaa  srdečností  a  drzau  hrubostí,  tak 
že  —  k  newíře  podobno  I  —  přečasto  jedněm  za 
cnost  se  kladei  co  mraw  dle  prawých  maudrosti 


Digitized  by 


Google 


•a 


sisad  kalí  a  obawi;  jjilififi  zas  naopak  za  hřích  ae 
pokládej  €0  je  práwé  zdobí  a  ilechtil 

Mohli  bychom  —  kromě  zpameniié  oné  cha- 
rakteristiky—  hojně  takow^ch  a  poddbn^ch  od- 
pórů  wypočisti*  mohli  bychom  spisovateli  dále 
powédiii,  co  také  my  o  tom  winie ;  mobU  bychom 
jej  ku  př.  na  franckého  k,rále  Dagoberta^)  w  7. ' 
století  po  naroz.  Kr«»  m  itémecko-řimského  cí* 
saýe  Karla,  wiliým,  ^wanéhp  a  na  potomky*  zwláiť 
ala  na  wnuka  jeho  Ludwúta  nimtckého  vpamato- 
wati  ^^} ;  mohli  bychom  wálky  jejich  jmenowité  a  po- 
labd^^mi  Slowany>  s  Čechy  a  Morawany  za  pano- 
vání wý  tečného  RaslUlawa,  Swatopluka  a  j.  w  por 
rawnáni  s  Hermancvh  kwSeiem  EtruskAw*  a  tauto 
p/chau  německého  jlároda*.  a  mnoho  giného  při- 
pomenanti^  ^^*)   mohli  bychom  taktéž  na  císaře 

*)  »Roku  630.  po  naroB.  Kr.  nteklo  se  asi  IQ.OOO 
Slo'waiiu  od  Hunůw  i  Avarfiw  pronásledovaných  s  dělmi 
I  8  tnanielkami  t  Panonsla  do  Baworska  ku  králi  Dago- 
WtoYli.  SeifaatDyni  tvybnancan  třnto  ivykásána  bjk 
bydla  w  Baworich.  I^'ež  solwa  ie  se  tu  osadili,  byli  w«i- 
ckni  od  Frankůw  i  Bavorů  w  jednu  noc  lestnS  a  aultladni 
MMWraÍdfni,«     (Wít  Kolárftw  cestopis,  str.  2S3.) 

**)  Karel,  neivykláiaařjAi  wladai-  FrankAw  na  konci 
8.  a  xpočátku  9.  století,  doráid  neustálým  bojem  na  Slo- 
vany, xwláktě  V  seweru  a  ivýcbodu  s  nim  sausedici,  všeli- 
ké přiéiny  —  byť  sebe  nepatrn^jří  —  bedliwf^  vryblcdávaje, 
až  konečné'  mesi  jinými  téi  jmenovité  i  na  Češích  poplal«k 
vynutil.  —  Byloť  mu  tim  tiie  odolati,  jeUkoi  vsim  uménim 
srady  na  vlastních  bratrovcich  a  ukrutenstvi  na  saukme- 
novcich  svých  (jmenovitá  na  Saších)  vynikaje,  veškero 
Francko,  W  lásko  i  Nf  mecko  w  jednu  náramnau  Héi  spojil, 
pH  tom  Némci  ode  dávna  jen  bonbau  a  bitvami  otuieni, 
v  laupeni  a  dobývání  neunaveni,  klované  naopak  na  malé 
ři«e  rosdéleni,  v  prostosrdcčnostl  své,  bohužd,  lehko  lsti 
•aused&v  aaváděni,  sami  v  sobě  ne  vidycky  svorní,  osU- 
tně  mírni  a  pokojní  byli,  rolnictvím  a  iremcslý  se  tanádeli, 
odkudž  i  jemnéjii  povaha  jejich.  CWix  @ffd}.  ber  íD.  t).  SB. 
9Scn&f(^  etuttg.  u.  Sfib.  1834/  <tr.  10.,  11.,  135.,  139., 
140.  atd.,  svlákté  pak  Šaf.  Staroř.  slov.  a  j.) — Syn  Kar- 
lův, Ludwfk  nAbozný,  byv  téniéi-  po  celý  čub  kralováni 
fvého  v  rozepři  s  vlastními  dfimi,  iil  svorně  se  Slova- 
ny, což  nám  opČt  za  dfikas  slaužiti  míiže,  2e  Síowané 
svárik  nemilovali  a  sausedy  pro  pauhý  sisk  neznepokojo- 
vali, neboť  by  zajisté  tak  pHhodné  doby  vlastní  rozerva- 
nosti  riémcft  k  svému  prospj^chu  byli  použili.  —  ^^ástupce 
daUi,  Ludvik  Pfřmecký,  syn  předešlého,  smířiv  se  koneč- 
né a  bratry,  vtíral  se  opét  do  sáleiitostí  slovanských  a 
avláité  českých.  Nevyslyián,  sebrav  v^cka  vojska  svá, 
vtrhnul  hroznau  silau  náhle  do  Čech  (r.  £49).  Překvapením 
sklíčení  Cechové  ucházeli  se  o  mír,  k  opHným  poplatkům 
se  nabiiejice.  Tu  mezi  stnlanufanU  na  né  s  táboru  v}7>adli 
Tíémci,  daufajice,  že  je  nepriprawewf,  toliko  pokoj  obmý- 
ilejicí,  tim  snadoéji  přemohau  a  polrau.  I^eŽ  nanejvýš 
mraieni  Čechové,  vzchopivše  se,  tak  statné  je  přivítali, 
ie  nejen  auplné  vítězství  nad  nimi  obdrželi,  nýbrž  je  i  tak 
silné  obklíčili,  že  Frankové  za  propužténí  prositi  a  uza- 
vřený mir  rukojemstvím  stvrditi  pHonceni  byli.  — 

***)  Réistic,  dostav  se  na  stolici  knížecí  moravskau, 
náležité  pečoval  o  dobro  své  vlasti.  Kím  Morava  opét 
nabyla  své  ncodvislosli  a  znamenité  slávy.  —  Sám  nej- 
starži  syn  LudvAfiv,  Knrlomrtti,  igtfstaupil  i  Ra«ticem  ve 
smlauvu,  chtéje  se  ubezpečiti  proti  bnévu   a*pomsté  okce 


Jindřicha  přáinrka  *)  ulézati^  jiiií  on  w  Lnkici,  jak 
Křdáci  w  Litwé  a  jinde  hospodařili  *^)s  ano  dalo 


9Vého  ;  totéž  učinil  druhj  eyn,  Ludvik  mlad»Í,  když  1.  866 
proti  otci  se  zbauřil.  Kež  r.  864.,  vypraviv  se  s  valným 
vojskem  do  pole,  oblehnul  jej  král  Ludvik  a  nemohaud- 
ho  odolati  toliké  sile  donutil  ke  slibu  vémosti.  A  vžak 
již  1.  866  byl  Rastic  od  Ludvika,  syna  králova,  a  od  né- 
ktcrých  pán  A  v  ni^wechich  k  nov  tmu  povstání  naveden; 
I^aposledy  vypukla  (868)  záhnbná  vojna.  Ki-mci  vedeni 
královici  pálili  a  plenili  ukrutné  po  Moravě,  kudy  koU 
kráčeli :  ale  nnple^imie  se  lez  Wosli,  hlavního  cíle  svého 
—  pokořeni  Baštíce  a  Moravy  ~  nedosáhli ;  pročež  král 
Ludvik  naklonil  se  ku  pokoji  a  Rastislav  milerád  jal  s« 
požívati  krvavé  dobytého  mim  ke  svému  i  národa  svého 
blahu.  —  Tu  viak  vladobažný  synovec  jeho,  mladý  Sva- 
topluk, propůjčil  se  chytrým  A^čmrvm  za  nástroj  pádu^ 
rvého  dobrodince,  jejžto  jal  a  Xnrloinafiotrt  vydal,  kterýž 
nežfastného  starce  Rastislava  Hfě9y  $íiZeného  otci  svému 
do  Řezná  odeslal.  Král  Ludvik  podav  jej  k  saudu  své- 
mu(!),  obé  oči  mu  vylaupati  a  pak  jej  do  né  jakého  m^me- 
ckého  klá&tera  zavříti  dal,  kdež  —  nevřdomo  kdy  a  jak  — 
kahynul.  Takový  konec  vzal  níjvýlcčnřjii  a  o  národ  svftj 
nejzaslaužilej&i  panovník  ^lo^anský  v  celém  9.  stoleli! 
(viz  Šaf.  slaiož.  str.  801.  a  2.)  Jak  by  se  icprv  bylo  ve- 
dlo Svatoplukovi,  kdyby  co  vitéz  byl  neobstál,  nelze  po- 
chybovati, an  lítostí  a  pomsiau  faliolev,  podobným  zpA- 
sobrm  přelstil  i  zahubil  na  ]V|oravu  nt^^mecké  vojsko,  jako 
w  1.  sioleti  AVmcť  vedením  Hermanovým  učinili  na  Ří- 
manech. —  Herman  (jinak  Armin)  chtév  totiž  moc  RimanA^ 
na  ^'émce  doléhajicich  bezpečné  potříti,  vstaupil,  živ  meti 
nimi  co  rukojmé  po  nějaký  čas  v  feimř,  do  římské  služby 
ve  vojřtč  pod  zprávau  Vara,  náméstnika  krajiny  porýnské. 
WSe  když  náležité  s  ^'émci  umluveno  i  uspořádáno  bylo, 
zavedl  Armin— s/ffvl  se  wímým  y>f/fe/cm,— Vara  se  vžim 
vojskem  v  bahnidfata  lesní,  kde  Římané  téméř  do  posl^ 
dniho  muže  dílem  zbrani  nt^meckau  nnltladnf  potřeni,  dílem 
hladem,  zimau  a  mokrem  v  auplnan  zkáru  uvedeni  bvli 
(as  10  let  po  naroz.  Krist.). — Až  po  dnes  slaví  ^^mccko 
vitj^zství  toto  a  51  a  ví  Ai  minoví  co  vítězi  opévanému  a 
osvoboditeli  řvému  pomr íky  !  — 

*)  Císař  Jindřich  Ptáčník,  snaživ  se  Lužici  dobýti  a 
Hži  své  auplné  při  vtěliti,  ustanovil  hrabete  »Gerona  ze 
StadeK  za  mai krabe  čili  náméstníka  svého,  který  s  nimi 
nad  míru  přísné,  ba  divoce  a  nelidsky  zacházel. —Důkazy 
toho  máme  mnohé  ramýmí  Nčmci  zachované.  Tak  na  př. 
dal  jednau  30  slovanských  pánA  ke  stolu  k  sobe  pozvati 
a  když  přižli — mimo  nadání  slíti.  Jindy  zas  Braniborského 
knížete,  Slovana,  po/.val  ke  knížeti  Tugfumírovi,  též  Slo- 
vanu, a  při  hodování  dal  jej  ankladné  zavraždit,  čehož 
pomoci  nejen  tvrze  Braniborské,  nýbrž  i  celé  zemé  až  k  řece 
Odře  rychle  se  zmocnil. —  (Srov.  Witichindus  Corbeiensis 
Edit.  Meil.  L.  IL  p.  647  s  Balbinem  v  dissert.  Apolog. 
de  ling.  Slav.  Pragae  1775.  p.  SO.)  Koho  právem  ie  lsti 
a  falie  viniti  lze  :  kdo  osidla  čili  auklady  stroji,  aneb  kdo 
do  nich  ožemetné,  proti  vži  lidskosti  lákán  padá  ?  Obyčejně 
každý  saudi  dle  sebe  samého,  leč  by  o  nékom  jiné  nabyl 
zkuitenosti ;  pročež  i  jen  povtiwý,  dolrosrdečný  snadno  u* 
v^ří ! —  Až  podnes  jest  ve  starém  znaku  iaskéih  dva  meče 
křižem  položené  viděti,  které  tamní  přApovéd  takto  vyklá- 
dá :  M3toet  eáiXDttttx  bútf  ^orf^QUamt  bebevten, 
SDie  n>enb{fd)fii  .^eibrn  ouisureutenltc^ 
**)  Vkrvfnoft  a  ziHlnost  křížákAv  naznačil  krátce  ale 
rázné  W.  Sv.  Šiulc  na  počátku  vysvětlivek  překladu  své- 
ho »Konráda  'WallenrodaM  na  str.  84*^86  :  Řád  tento  za 
časAv  tažení  křížových  proti  SaraccnAm  v  Palcstiné  od 
Ní^wciíw  založený,  jediné  ze  slcchticA  a  rytířA  némcckých 
sestavený  a  povždy  doplňovaný,  a  proto  také  nfftncehim 
naavaný,   umístil  se  okolo    r.  1230  po  Kr.    v  Mazovsku 


Digitized  by 


Google 


64 


by  se  ^aiblickýiuí  počty  doknali,  ie  at  fiod»et 
Beniě  aéaiedcé  w  ohledá  na  Eločíny  mkolíw  iu 
prospěchu  jejich  se  slowanskými  porownati  d«- 
Ize,  o  čemž  se  každý  na  př,  z  Wagnerowa  ča- 
sopisu práwnického  r«  183^0.  swa^.  IL  str*  305  — 
S  5  6.  přeswědcí:  awšak  —  beztoho  by  nám  p.  prof. 
sotwa  porozumět  a  kdo  ani  to  newidi^  co  sám  pfše> 
ten  jistě  také  neušly šú  co  jiní  wyskaumali#  pokud 
to  napředwy^niřenéma  auielu\éikO  wadi ;  wždyť  pak 
se  p.  Heffter  hned  na  počátku  swé  práce  upřironě 
přiznal :  »že  dokázali  hodlá,  jak  wlecka  wina  jen 
na  Slowttny  padá.^  Jaký  diw«  pakliže  nalezly  co 
bledaL  čUí  raději^  pakliže  napsal — co  práwt  sám 
chtUJ 


wedlé  Pruska  a  litwy  a  stal  te  wkrátce  n^strainějiim 
nepřítelem  netoliko  pohan&w,  nobrii  i  okolních  krajin  kfe» 
MtoMkýck.  Obecný  ohlas  tehdejších  dčjepisc&w  wyČiU  řá- 
du tomuto  lahmMiuji,  ukrmenMtwí  a  hrdosL-^Mohlibychom 
uwésti  mnohonácte  d&wod&w,  potwrzujicích  takowé  o  řádu 
swSdectwi.  Než  dosti  budiž  na  tom,  co  Joannes  Witodu- 
ranus  napsal,  d^episec  prawdomilowoý,  od  KHiákůw  ničím 
neuražený  a  mimo  to  sám  Nčmec  i  duchoumt,  a  tedy  o- 
-w^em  nikoli  ku  slraně  pohanůw  slowanských  předsudkem 
pojatý;  pišef  asi  wtento  roxum:  »Za  těchto  Časúw  (1343) 
daleko  iiroko  w  Průších  wládnauci  Křižáci  sdwihže  proti 
králi  litewskému  wálku,  snamenitau  dástpanstwi  jeho  sobě 
podmanili.  —  Král  chtěje  země  ztracené  opět  získati,  slibor 
val  jim  swatoswatě,  přijmauti  wiru  kresťanskau,  a  poněwadŽ 
to  učiniti  se  zdráhali,  zwolal  král  po  litewsku :  »Plně  a  swi- 
tle  to  nyní  poznáwám,  že  nikoli  o  wirug  nýbrž  o  penize 
mé  Mojii  a  pročež  radťji  pohanem  z&stanu.a  Pra^wiť  se  o 
těchto  Křižácích, «  Že  raději  tomu  chtějí,  by  wžickni  pohané, 
jež  wálkau  sobě  poplatnými  učinili,  w  pokmutwi  s&stalij 
hůTHi  jim  :platic€,  než  aby,  od  danS  o^abazeni  jsauoe,  su- 
li se  WjfZiMwnči  wíry  katolické «  atd.  (Corpus  historioo- 
rum  medii  aevi.  Ediiio  J.  G.  Eccardi,  Lipsiae  p.  1784.) 

Podobné  wyprawuje  na  mnohých  místech  o  nespra- 
wedliwém  i  krutém  KřižákCiw  s  Prusy  a  Litwany  nakládáni 
spisowatel  německý,  August  Kotzebuc,  w  díle  swém  (^ceu^ 
|(n«  olU  ®ffd)t(htf,  Slioa  1808.  D.  II.  str.  60,  108,  115, 
a  D.  m.  str.  275.),  ačkoli w  Polákům  i  Litwsn&m  osobně 
nepřjzniwým  byl.  Nelze  ani  čísti  bez  pohnutí  o  ukru- 
tenstvích,  jakých  se  křižáci  dopauštěli  na  tomto  lidu  ne- 
šťastném j  my  tuto  jediný  toliko  přiklad  uwedeme.  Je&tS 
na  konci  wěku  Čtrnáctého,  když  Prusy  giž  celé  byly  pod- 
maněny a  upokojeny,  rozkázal  mistr  křižácký,  Konrád  Wal- 
lenrod,  roMfUtwau;  se  na  biskupa  kumerlandského,  wleta 
sedlákům  z  hiskupsíwi  jeho  pratoé  ruce  sutfnati.  Wydá- 
vrají  o  tom  swědectwi  Leo,  Treter  a  Lukáj  Dawid.  Ta- 
kowí  byli  křižáci,  řád  ze  samých  jV^nictW  záležející !  Odtud 
to  po^lo,  že  Prusowé  a  Litwané  'wěčnau  měli  k  Němcům 
nenáwist,  kteráž  se  posléze  stala  takořka  wrozenau  w  po- 
waze  národ&w  těchto,  přecházejíc  dědičně  s  pokolení  na 
pokolení.  Ano  i  po  přijetí  náboženstwi  křesťanského  ipí- 
"wáwali  plačko-wé  při  pohřbu  Prusa  aneb  Litwana  nad  tě- 
lem zemřelého  :  )>Jdižiž,  nebožátko,  z  nause  swěta  tohoto 
na  lephi,  kdež  nad  tebau  sápawí  Němci  panowati  nebudau, 
ale  ty  nad  nimi  ju  a  posud  w  hluboké  Litwě  pod  wládau 
pruskau  jest  nazwati  wesničana  Němcem  tolik  gako  nejwi- 
ce  a  nejškareději  ho  pohaněti* 


Malé  9pmwy« 

W  Ruskn  paimge  ud  weHkA  dinnost  %  ohledu  spjr-* 
towJnj  Tozličnýish  w  mese  ffit  té  láfarmitých  wedlegžjch 
gasykfi.  Od  Sjffgrena  wygde  co  neydljwe  oéetinská  mluw- 
nice;  podlé  nffho  gsau  osetinci  prostřednjm  bankem  meai 
Perlany  a  Němci;  kromS  toho  tiskne  se  aleMifíká  a  Ur^ 
iseéká  |ramatíka;  tdttél  tíAj  se  mnoho  stranu  dudumékiek 
gazykft.  W  Kasaní  stíiagé  sé  uditdDa  pro  HhHmuiki  ga- 
syk,  ft  Wasiljew,  mladý  Rtu,  hjl  achwAlni  proto  do  Po- 
kiaka  porfán.  Taktéf  got  gtl  Wfifimtirf  direttoflnthie  a 
dZmffufo^hMreelt^  gloMář  k  tískn  pKohystin.  Konečně  wydá 
téi  KowMlewský,  uífený  mongolifU  w  Knamiy  oo  noy^wo 
MffoHI  MimíoUL     Zagisié  wloho  «wáieBJ  hodná  <SnnoKl 

Knjio  arbský,  Alounder  Kmm  Gooiffrwič,  aděHl  lé^ 
kafi  nowosadsfcémo^  4okt.  Jniw  Šnfdtfkowi,  ht9Řt<mHÍ  á^ 
wnéfao  sknranskébo  gacyko^  i  digaspytce,  Pawla  Josefia  &- 
fařjka,  professnru  silospytu  na  srbském  lyceum  w  Bělfandé. 
Dr.  Jan  Safařjk  gest  dobrý  znatel  srbského  gasyka. 

Posařwadnj  professor  na  {;ymnasium  derptském,  FreiM, 
kterýž  k  ponánj  alowanských  gasyků  i  literatur  unolié 
cesty  wykonal,  a  také  k  témuž  účelu  w  nalich  kragináeh 
se  zdržowal,  byl  na  nowé  sijsenau  katedru  děgepisn  i  hi- 
atorie  slowanakých  gaijků  nu  nairerBitu  peferohradskaa 
dosazen. 

W  Glasgowě,  we  Skouku,  wychá^  polský  Časopis 
pod  náawem:  »AozmaifÍ€Í  Szhotkiej  písmo  poiiňfcona 
cnocie,  naukom,  nžytkowi  i  rosrywce.tf  Wydáwá  se  w  se- 
šitech po  3  al.  polských  (45  kr.  stř.),  a  má  se  w^eho  wa- 
rowatí,  coby  gon  aeymOB^he  apogai^  •  poiittc^fmi 
a  aáležitoatmi  mjti  mohlo. 


Nowé  knih  Je 

Archiw  ceshý  čili  staré  jríiemtté  pamithf  ce$ké 
i  morawské.  Dfl  dnihý,  sw.  10.  W  Praze, 
1843.— Cena  45  kr.  str. 

Wzájemnost  we  příkladech  mezi  Čechy,  Mora^ 
wany^  Slowáky,  Slezáky  i  Luzičauy.  Od  Ja- 
na Kadavvébo*    W  Pešti,  1843.    Tiskem  Jos» 

^    Beiraela.  — W  8,  sir.  94.  cena  32  kr.  str. 

Geffá  poftiUa,  tnOfa  t  mpniotoáni  a  f  n>ibé(ánj  fo^ 

itefK  Ttattdenj,  cjrf cwnjí  obrab^  (ceremonie)  tt>9f»éN 
lentř  a  moblítbp  cjrfewnj  é  jwíqfiínim  rosgimánjm 
obfajent)  gfau,  ob  ?conarba  ®offína;  přcíojíí, 
rojmnojíí  ajíwotopíf^  ftoatpc^  patronft  fefřpc^  přú» 
Vogíí  Sofef  Síwmermann,  íofaíífta  «>  ©tobufr 
fá4  ^mnj  a  brul)9  bj(.  íSi  ^ra^e.  Zifím  a 
itáfíabem  3cm  @|mntéi)0«  1843«  — Wel.  8.  str, 
XVI.  454.  cena  1  zl.  str. 
Slowa  žáku  éruhé  třídy  humanita  tni  při  rozcbodn 
posledním  na  gymnasium  akademickém  w  Pra- 
ze. Na  den  5.  srpna  k  pfedn&šení  uchystaná. 
—  We  4.  str.  8.  cena  4  kr.  str. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


%  OBOBU   LITBBATURT,    VMBNJ   A  WBD. 

Čjslo  XVII.  (Friloha  km  Uufétům.')  23.  srpna  1843. 


Powaliy  njíroda 

německého  a  slmnského. 

Nim  zatím  dosti  na  lom>  bychom  zwědřli^ 
ie  dotčeuým  pojednánim  p.  HeStera  nawzdory 
jeho  slibu  nejpřisnejsi  uestraimosti  prauuda,  málem 
obohacena^  bychom  .opětoě  píeswědčenosti  nabyU* 
co  o  takowé  hlubokosti  dusewní  a  skramnosíi  sauditi 
dlužno  a  co  nám  od  téio  nestramtosU  diále  očeká* 
wati  lže.  Kdyby  také  přislowi  ono  o  wlastni  chw4- 
le  na  celé  národy  se  newztahowalo, '—  to  aspoň  je 
jisto :  ze  swěd«ctwí  tenkráte  nejhodjíowhmijíi,  nej* 
ráznijliy  na  něž  neomylně  spolebnautí  se  moxnoj 
pocházi-li  od  wzdilance  ncodrozenéko  a  mhivii-MproU 
Ťaúémví  wlasinimu  národu  k  prospěchu  cizince  ntná* 
iiideného,  Práwé  proto  se  .tu  naskrze  také  odwo* 
láwáme  hlawně  jen  na  spisowatele  německé,  jichžto 
wáha  w  ohledu  tom  se  nijak  w  pochybnost  uwestí 
nedá.  Jsauť  to  sice  úkazowé  wzácni  ale  nicméně 
dostateěni>  by  nám  slaužili  poněkud  k  útese,  že 
nebyli  a  nejsau  alespoň  wiickni  sausedé  tak  neu- 
znali a  k  nám  nesprawedliwi ;  jediný  pak  maudr^ 
nám  hojně  nahradí  sto  wětroplachů ! 

Tak  na  př,  kromě  spisowatelu  již  pojmeno- 
wan^ch  swědči  Herdér,  jeden  z  nejwýtečnějšich 
učených  vuzi  Némci,  a  nesmrtelný  lidumil  (3beeit 
|ur  $^i(.  bef  ®ff4.  b«  9Renfd).  (Saríéru^  IV.  Z%, 
na  8tť»3,7):  ;»Siowané  že  ^VAau  swau  přítomností 
a  pilnoséí pro^ái/ali  twÚm^^Gchném»'^  a  pak  dále 
na  str.  39*  sobě  naříká:  že  Slowanůw  pozůstatky 
w  Kcmcích  se  podobají  tomu^  co  Španelowé  z  Pe< 
ruánů  jdau  učinili^  atd.  Či  snad  Američané  také 
znq>okojowaU  Španély^  snad  také  swého  osudu  si 
zaslauHlindi  nich?  —  Gebhardi  (©efdj.  b.  98.1.0. 
str.  43.)ztwrzuje«  ože  Slowané  bylídržániza  nej- 
lepší robiky  a  pro4o  že  byl  w  Němcích  po  nich 
3(veliký  shon.;  pak  (11. 8«  na  str..  300.)  x^ypráwi^  jak 
j»Lu?ričané  pii  wbi  chudobě  swé  až, po  dnesjsau 
aanejwýš  dobročinní  a  to  i  k  némeckyiii' žebrá- 
ků(ň#  Aě  INémce  nenáwidi^.^  a  na  su*.  32i.  vžeSlár 


wowé  i  na  Rýně  samém  pustiny  zděláwalí«  atd. 
S  oběma  shodují  se  ^fider  (®efc||.  ber  %tutSái* 
jpontfr.  1829.  S.  I.  6.  341—349.)  a  Oken(wča- 
8op.  Isis  r.  1 823.  6.  6.  p.  1.),  w  Německu  w&bec 
mnohá  jména  míst,  řek  atd.>  ano  i  názwy  rozličné 
w  rolnictwi  a  řemeslech  slowanského  p&wodu  do- 
sawáde  nacházejíce. 

A  wšak  můžemeť  ještě  i  jiným  určitějším  6wě« 
dectwím  poslaužiti,  komu  by  swrchu  již  uwedená 
snad  nepostačowala :  Ltitzow  (®efcb.  k).  SRefíett^ 
buxQ,  Srríín  1827)  naznačil  na  str.  15.  weimi 
zdařile  působeni  Slowanů  a  Němců:  i>Co  náro- 
dowé  němečtí  w  krwawých  bojích  wyplemeňujicích 
ehlapslwh  smrt  a  zkázu  zemi  přinášeli,  wzdělá- 
wali  Slowané  půdu  s  íichau pilnosti^,  a  na  str.  147. : 
nWelká  musila  býti  známost  Slowanů  w  zdéláwáni 
půdy  a.  oprawdu  ielezná  pilnost  w  pracích  jejich : 
nemůžeť  se  jinak  nežli  s  obdiwem  čísti,  co  Slo* 
wané  w  rolnictwi  wšecko  uskutečnili,  n.  př.  wysu* 
sowánjm  bahnišť^  atd* 

Střídmost  Slowanů  w  pokrmech  doswédčuje 
Leo  Sapiens  (Tacticor.  in  Kollarii  Amoenit.  p.  69.) 
a  4>*  3-  Sío^rer  (Serfudi  vAtt  bie  ^am.  Setool^net 
b.  ófler.  SRon.  SQúk  1804.  T.Lp.  106.)  dí:  i>zaslu* 
huje-li  který  národ  w  Uhersku  bydlící  pilným  slau* 
ti,  jsau  to  zajisté  SUmáci,  ježto  i  Němcům  pole 
zdéláwají;^^  a  na  str.  113,  114.:  »newywratítelným 
důkazem,  že  my  Němci  nemáme  příčinu  na  krew 
swaH  pfinými  býti  a  slowanskau  naopak  kniwau 
nazý wati,  jsau  nám  Krajinci  Cftratner).«  Wěrně  s 
nim  sauzwučí  Linhart  (®ef(6«  t).  Jíratn  T.  II.  p.  3  30.)» 
twrdě  že  i  w  horních  Rakausích  Jako  w  ostatním 
Německu  na  jihu  pauště  wywraceli,  a  konečně  na 
str.  233,:  »Slowané  že  znali  wlastnictwí,  k  jehož 
ochraně  ani  zámků  ani  trestů  ni  zákonů  nepotřeho* 
wali;  pročež  nemálo  se  podiwilí  Křesťanům,  že  tik 
tomu  konci  šibenic,  kol,  mečů,  ohně  a  jiných  muk 
zapotřebí  měli  (srow.  s  vit.  s.  Otton.  L.  II.  c.  40.) 
Na  slowo  wzatý  Menzel  pronesl  se  na  str.  198. 
swé  historie  takto:  p Jindřich  Ptáčník,  tento  welikj 
náš  císař,  dopaušiěl  se  práwě  w  ten  čas,  co  tak 
wýborně  o  národ  swůj  pečowal,  ukrutného  bezprd* 


Digitized  by 


Google 


66 


vfi  na  jiném  národě. — I  zdálo  m  diq»  zeby  se  Sk>« 
wané  na  w^chodě  osedlí  dobře  k  tomu  bodili^  aby 
na  nich  nowé  swé  wojenské  uměni  skauáei,  pr«r 
nei  by  se  s  Madapy,  toho  času  wšem  tak  strašný- 
mi, do  boje  pustil  Ax  po  ta  diwfli  bylo  sice  jii 
časem  některých  třenic  NemcA  se  Slowany,  a  wšak 
teprwé  od  císaře  Jindřicha  bere  swůj  počátek  we^ 
likéj  onen  plán  k  dobývoéni  slowanských  zemi,  kterýž- 
to jméno  oirolub^/^^j  se  jménem  Slowanib  SLé^ 
wa,  na  wěky  nerozlučitelně  spojiti>  twohodnýmt  uda- 
tnjfm  i  tiobrosrdečným  těmto  národ&m  Aesmimaii 
žalost,  zdíuba.  srvobody  i  řeči  přinésti  a  př^roznam 
minu  na  bedra  naJte  nwalíti  měl>  již  snad  newyspy«» 
tateiný  osud  někdy  na  národě  našem  pomsti. «  '^^ 
To  prawi  Wol%ang  Menzel,  hisčarik  ninud^  známý 
sirau  welikaju  a  pro  dějepisce  až  přllišnau  láskou 
k  nemtcůtoi  CCtutjiitítunO*  ]?owéstný  swau  nenáwi* 
stí  k  národům  jiným,  jejž  to  zajisté  nemalého  pře- 
máhání předpojatosti  swé  stálo,  aby  swědectwf  tak 
těžké  proti  národu  swénui,  historii  a  zdrawým  úsnd* 
kem  mu  wynocené,  w  dějepis  swAj  o  Nimeich  po« 
ložiw,  weškerému  lidstwu  na  wěteost  zachowaL  A 
bylť  to  práwě  ten  samý  Ptáčník,  o  němž  tu  mluwl^ 
jejž  u  města  Bichina  od  Maďarů  přemoženého  a 
před  pronásledujícími  witézi  iedwa  do  města  npvch- 
nuwšího  jedině  udatnost  obywateiů  ff^mdůw  za- 
chránila (porow.  Gebhardi  ®effk.  b.  9B.  2*  iB.  str« 
301  s  Ditmarem  L.  L  p.  9.)  —  Taktéž  píše  Men- 
zel  dále:  »Za  záminkauj  že  Slowany  na  křesťan* 
'stwi  obrátí,  w  prawdiale  s  dm  aumyslem  skutečným, 
aby  je  olaupiU,  zapoiaU  (Němci)  stoleté  zničující 
boje  proti  kmenům  národa  uikchšdé  powahy,  kte* 
ií  dílem  wzdilanéjií  ]sau  byli,  než  Němci  tehdejší* 
a  jichžto  jedif^m  neštěstím  byla  neswomosi  i  rof 
ptýUnosi  wlastni.«  S  rowným  politowáním  mluwf 
Bedřich  z  Kerzu  —  opět  Nimec — ►o  nesnumé  ukra» 
inosU,  kterauž  Němci  jmenowitě  za  Konráda  IL 
na  přemožených  Slowanech  páchali,  očijim  wyln* 
pujíce,  hnáty  w  rukách  i  nohách  přerážejíce  a 
wsecky  napořád  uškrcujice ;  —  wypráwiťpak  takto  i 
•Již  w  9.  století  bylo  nakládání  Němců  se  Slowany 
nepřetrženým  řetězem  strašného  násilí,  nkruten- 
stwi  a  do  nebe  wolajicího  bezpráwí«...Slowané> 
prawý  to  pranárod  —  stáli  po  dlauhý  čas  na  stu- 
pni  mnohem  wyšší  wzdilanosli  než  Nimci^  Co  títo 
jen  hottbau  a  rybářstwim  ještě  se  žiwili,  byli  Slo« 
wané  již  welmi  obratní  a  přepilni  w  rolnictwí  jakož 
i  w  řemeslech  atd.  Když  ale  Němci  pokřestění 
^au  byli,  wypínali  se  nad  Slowany  tehdáž  ještě 
pohany,  jakoby  si  na  nich  wše  dowolowatí  smělL 
Jest  to  wůbec  úkaz  nehrubě  potěšitelný,  že  sami 
učenci  w  oboru  tom  (totiž  w  dějepisectwi)  tak  má) 


lo  aí  wMmají  pranároda  toho  tak  náramně  Četné* 
ho  a  zajímawého!«  —  (®ef4.  btr  ffttí.  3ef.  C^r.». 
•r«  i«  9íétíb.-fi09$i.  «>•  %.  t.íttti.  e.  8790  Ná- 
podobně  swědčí  Becker  ((Befd).  ber  6rbf.  Hbtč  L 
p.  %i.),  jA  netleJBě*  jak  s^béoky  řiěmci  zpláceK 
Slowanům  hostinná usnášenliwost  urputnau  hrdosti 
swau  a  nesprawedliwým  opowrfaowánjm*  Wíce 
příkfadů  takowéhoto  obrowáni  lestného  a  auskoků^ 
jakýmiž  MdUžfwaK  Němci  p^  dkrahý  čas  dobro* 
srdečnost  a  požalu  hodnau  lehkowěmost  Slowanů, 
wiz  u  Sam,  Timona  loMigo  Ant*  Unog.  L.  IL  c*  9. 
p,  240.— 41.  Chr.LiUiowa  ®efd»*  »n  SltUiutmi, 
fbtvlin  1827.  T.Lp.  H.  —  Egtnharda,  viU  Car* 
Magc  12.  str.  ^1,  168»  169,  171.  — Heknol* 
da  1.  I.  c.  62,  8l«  IL  e.  &• — Wippo  inPist.  scrípt. 
ToL  8.  ad  awMm  1 0 1 »,-**- Vita  a^  Otlonfe,  in  Ludev. 
Bcr.  c  U,  p.  478.  — GeUmrdi  9ffd>.  t.  0.  D.8. 
C  321.  atd.  —  Jmibl  to  Němci  a  wžtcfasi  nám  po« 
akytnji  důkazy  zřejmé,  jak  důwtipnými  auklady  • 
bezpříkladnaa  newěmosti  wkdařowé  něoMčIi  ae 
wtířali  do  záležitosti  a  zemí  slowanakých^  jak  pod« 
wodným  způsobem  stali  se  Obrotrité  a  jini  kmo* 
nowé  sewero-slowanšti  Karlowi  a  pozdějším  náatn* 
pníkům  jeho  w  Němcích  poplatnými,  .fakých  ná« 
tisků  posléze  Otto  Braniboraký  spáchal  s  rodáky 
awými  w  Čechách,  od  r.  1 279.  do  128S  jemuswě^ 
řených,  jak  smlauwy  rnšil  a  mnofao^li  hanebnosti 
wůbec  tu  natropil,  jsa  zrádným  Inpičem,  maje  býti 
jejich  ochráncem  i  sprawedli  wým  náměsoiikem,  a  jdi 
těžce  spolu  se  prohřešil  na  Wáclawowi  IL,  králowid 
saosém,  jejž  co  poručnik  otecky  stražiti  a  k  dobrému 
wychowáwati  měl,  wl  z  nás  každý  a  může  se  ob* 
iírně  zPelzla  (L  £^.6. 145—149.)  dowěděri.  To« 
Kk  a  ještě  mnoho  jiných  mužů  shfwných  chce  snad 
Hefiter  přehlasowati  ?  To  ae  mu  nepodaří :  tako* 
wých  netoliko  na  pauhé  roz»mawám\  nobrž  na  sa« 
mé  dijtny  založených  důwodň  nám  p.  prof.  a  nikdo 
newywrátí!  Kdo  by  se  o  to  mamě  pokaušel,  jako 
HeS^er,  předků  swýck  newčasně  omlauwaje,  na 
naše  pak  hanau  neslušnau  dotíraje,  tomu  odpowi* 
me  slowy,  jimiž  hrabě  Mailáih  nedáwno  odfa^  ja* 
kéhosi  MaiTaromana,  totiž  t  »řeči  tak  zpozdilé,  že 
prozrazují  buď  zlomyslnost^  buď  newidomosi^  aneb 
oboji;  oboje  wšak  že  muže  a  zwláitě  dějepisce  ^ 
jest  nanejwýS  nehodnoj  jelikož  by  jej  Aetid^  tíeth 
láiek  we  lži  stíhati  mohli  Mohiibychom  také  ae 
sw.  písmem  říci :  chceš  mrwu  z  oka  bližního  wy* 
wrci,  a  sám  břewno  we  swém  newidfš  I^ — Kdo  swan 
osobnost  nijak  zapříti  a  předpojatosti  dokonce  od* 
dolati  wstawu  není,  ať  se  do  takowé  práce  ani  ne* 
pauštf !  Heffter,  ždá  se,  také  ještě  wážná  siówa  wé^ 
hlasného  našeho  Šafaříka  (w  $.  5. 0ef<^.  ^r  #«»» 


Digitized  by 


Google 


67 


€vt.  S.  «t.  ^  Offtt  1S96>«  tm  jmmŘfoé  wyřkButf 
dAmysliiAío  krajana  swého  Scbloesra  neuwáifl^  kte* 
týiio  ú  ztéŽBJe  (N«at.  ID.  str.  164.):  »Zpriw  5 
tédito  Hdáloaieeb,  íotíšcoSI&ímABeifiie,  že  prá« 
frě  není  nedoaiatek :  trei  al«  ié  jsate  wdteipomatef 
fiy  a  CO'  ttejhorlibo  -*  fktnejwýi  branný.  Zde  «toj{ 
Vémd  proti  SloWanflin  jako  ftMiatté  proti  Karta- 
f[incAm :  fen  eni,  ifastiif  wlCéto#é  (Měmd)  hlesají, 
chlubí  ae  a  přehánějí,  anom/aWt^vlastenectMft^ 
prawda  a  taniraji  prawdu;  drahá  pák  strana  (totiž 
aaie  alowanská)  nemAže  wyslylána  bj^ti!« 

Osutiié  yŘime  titt,  že  paiifaá  krahose  a  diwá 
aurowost  obyčejně  swiíérf  nad  aiftlaA  powahan  a 
jtimiým  tiofrawěin,  kdetolikto  télesilá  aíla  rozhoduje^ 
aa  žádná  práwa  ňi  lidská  ti  božská  ae  neoUížejíc; 
lomu  nás  uéí  každodekiní  zkuženóaC  w  žiwoté  sau- 
kromnéift,  totéž  idéjepisowéaárodůwdoswédčují, 
mluwíce  tt,  př.  o  Partech,  Normanícb,  Hunech,  A- 
rabech,  Awarecb,  Maďařích,  Tatařích,  Mongolech, 
Turcích  a  těm  podobných,  alo  —  není  ani  zásluha 
ani  čest  Předce  ale  nemíníme,  že  by  se  nynějií 
pomřry  Slowanů  k  MémcAm  snad  pauze  vr  powazct 
w.charakteru  jedněch  i  druhách  zakládaly !  Prawda, 
že  Slowané  nikdy  w  jednu  moc  se  nespojili,  ano  že 
přeča.sto  w  boji  proti  sobi  stáwali,  cizíncAm  (jme- 
nowité  Němcům)  jedni  proti  druhem  ku  zkáze  oba- 
polné  na  žádost  dopomáhajice;— ručíf  to  opět  za 
lásku  až  přílišnau  k  swobodě  a  neodwislosti  a  tak- 
též za  šetrnost  wrozenau  k  práwum  kmenA  i  náro^ 
dA  jiných,  pro  niž  swatě  znali  wážiti  swobodu  kaž- 
dau;  proto  neměli  též  podmanitelů  žádných,  kte* 
řížby  násilné  zrušení  samostatnosti  sausedAw  za 
úkol  žiwota  neb  panowání  swého  sobě  byli  položili. 
Nelze  wšak^  také  pewné,  dobrowolné  sjednoceni 
ailnaustránkau,  caostí  NěmcA  nazwati,  jelikož  nikdy 
nepanowala  mezi  nimi  prawá  swomost ;  neboťkaždý 
list  letopisů  jejich  podáwá  smutný  obraz  wnitřní 
rozerwanosti  a  krutých  bojů,  w  nichž  Němci  po 
wšecky  časy  trwali  od  nejstarších  wěků  až  do  na- 
šich dob  ku  skončeni  wálky  francauzské  za  Napo* 
leona.  Boje  Frankůw  se  Sasy,  Bawory  a  jinými 
aaukmenowci,  napotom  doby  hrubé  síly  ($atf  (Ire  AO 
jsau  o  Němcích  powěstné  a  naplňuji  nás  nyní  je* 
šté  hrůzau  pro  ukrutnost  swau.  A  nepadl  již  Ar» 
Biio  sám  hned  r.  21.  po  Kr.  zradou,  aukladně  jsa 
zawražděn  od  příbuzných  wlastních?  Než  když  sily 
národa  od  podmanitelů  Pipina  i  Karla  již  w  mocné 
siředůlii,  w  říH  jednu  jsau  spojeny  byly,  pak  arci 
moc  wladařů  Franckých  walně  přewažowala  a  jich 
litá  krutost  každý  odboj  jiných  kmenů  w  nestej- 
ném setkání  snadně  udusila ;  mimo  to  bylo  jim 
štEastaým  osudem  yrémé  pokojných,  numjch  sausedA 


popřáno,  kteří  na  ně  — kromě  8aadfiímanA,Noi<i 
manu  a  Madarů  —  sami  nedoráždi,  jich  rozerwa* 
'ůosti  wnitemí  k  prospěchu  swému  nepoužíwali«  o 
iskázu  jejich  nikdy  nestáli  a  tak  wždy  Času  jim  po- 
přáli, by  dle  potřeby  sobě  odpočinuwše,  dobýwání 
cizých  zemi  sobě  pohodlně  zaříditi  mohli.  K  to* 
mu  Římané  již  sesláblí,  a  brzo  národy  rozličnýmli 
ba  i  wlastním  zemdlením  zcela  přemožení  zmizeli 
docela  z  počtu  národAw ;  Normané,  beztoho  jen 
coroty  laupežnické«  snadno  odolatelné,  také  od  latf* 
péní  swého  upustiK,  ostatní  pak  nebezpečenstwf, 
powždy  od  wýchodn  z  Asie  přicházející,  jinými 
národy,  a  jmenowitě  Shwany  buď  auplně  odwráee* 
na  bywSe  k  Němcům  dokonce  ani  se  nedostala, 
buď  tak  již  umírněna  byla,  že  nebezpečenstwími 
oprawdowau  zkázan  hrozícími  býti  přestala.  Jak 
ale  záhubně  pAsobí  na  žiwot  dušewní  každé  násflné 
a  kwapné  přewrácení  národních  mrawA  a  wnitřní* 
ho  pořádku,  jako  je  zakusili  Slowané  téměř  wši* 
ckni,  bije  nám  do  očí,  kdykolíw  je  k  minulosti  o- 
bráiíme.  Asie  a  Egypt  byly  kolébkau  slowútných 
nčitelA  Itdstwa;  Ewropu  samu  pak  ozařowalo 
hornaté  ílecko,  jako  zdroj  wšech  wýtečností,  nej* 
wzácnějšími  plody  ktásných  uměni  a  oswěty;  a 
nyní —  ?  Nyní  jsau  zenlě  ty  poswátné  nazwice  sí- 
dlem krutého  barbarstwl !  Jako  rázem  byw  zničen 
w  nich  žiwot  národní,  počíná  se  po  tisíci  lei  ech 
teprwé  zde  onde — mezi  wnuky  otcAtak  slawných-* 
skrowně  owšem  ozýwati,fak  že  my  jím  nyní  zpláceti 
můžeme,  co  jsme  před  wěky  od  nich  se  byK  wy- 
půjčili.  —  Takowé  přewraty  nepotkaly  Němce  leč 
za  časů  pradáwných  wlastními  to  saukmenowci  a 
tedy  opět  w  národním^  duchu,  bez  nebezpečí  pro 
národnost  IV  eichfo  okolnostech,  ano  již  w  samém 
poloíeni  sídel,  zwláště  Němců  w  Lrajinách  pomoř- 
ských,]^  buďpůwodně  obýwali,  buďČasně  jakkoliw 
jsau  dobyli, —  sluší  hledati  usnadnění  pozdějšího 
jich  se  wywinutí  a --nynějšího  stawu  dotčených  ná- 
rodů obau !  Neb  moře,  zwláště  atlantické,  jednak 
zachránilo  Némce  před  mocnými  útoky  nepřátelský- 
mi aspoň  ze  strany  jedné,  nazwice  za  časů  dřiwéj* 
šícb,  w  nichž  umění  plawecké  nebylo  ještě  lak  roz- 
šířeno, jako  nyní,  aby  walných  lodí  wojenských 
bylo  stáwalo  a  jimi  náwaly  nepřátelůw  se  byly  uleh* 
čowaly ;  jednak  je  časně  wybízelo  k  prospěšnému 
aučastenstwí  na  wšech  wýhódách,  jež  seznámení-se 
a  obchod  ae  širým  swětem  poskytuje  na  statcích, 
wšeliké  moci  a  dušewním  wzdélání.  Zdaliž  se  ne* 
wywinuli  proto  Angličané,  Wlachowé,  Španělé, 
Francauzi,  ano  i  počtem  skrowní  Nizozemci  a  Por* 
tug;ízowé  w  každém  ohledu  rychleji  než  Němci,  a 
mezi  těmi  wšemi  zas  místa  obchodnická  dříwe 


Digitized  by 


Google 


6$ 


Beili  osutní?  Že  pak  i  Slowané  uměli  takowjícli- 
to  w^hod  dle  okolDosti  wýbornépoužiwati^  dpk^- 
žali  nade  wií  pochybnost  wjftečnosti  swého  pejdře- 
^nejsiho  plaweciwi  a  obchodu^  neboť,  abychom 
jen  jediný  jeáie  příklad  uwedlt>  byli£  to  Slou^andj 
kteří  prwní  základ  položili  k  nejiilawnejším  mésiům 
obchodnickým  zwlá^tě  na  aeweru  a  jmenowitě  k 
Hanze  samé  tak  slowůtné^  jížnapotom  Némci>  při- 
iedše  k  hotowému,  pohodlné  použili  (wiz  Gebhac- 
.di  f.  p.  232.  — J.  C.  Pfistra  ®efA.  b.  Z.  p.  349.— 
Sartom  (9<fd|.  tti  ^anfa^Sunbté.  8.  L6«  63.)— 
Híiom  ((Stfd).  D.  SRecfí.)  píšenastr.  ISi.zrowna: 
ie  Sloutawlm  sláiva  ta  přináleží,  že  prwní  se  odwá* 
žili  po  moři  na  seweru,  a  netoliko  mocnau  Han- 
zu založili^  nýbrž  weíkcTcn  obchod  icwcmi,  —  a  na 
str.  149.  dokládá,  že:  nnynijií  obchod  nimcckg 
jest  toliko  mvocé  pradáumého  obchodu  slowansktho 
iitd.«  Toř nejlepší  rukojemstwí,  žehy  Slowane  ji- 
stě také  ani  w  stoletích  posléze  minulých  a  tím  mé- 
ně nyni  za  jinými  nebyli  zůstali,  když  plawectwí 
wáestranným  přičiněním  a  zwláš tě  pak  náramnými 
pokroky  wěd  přírodoskumných  se  dostalo  na  stu- 
pen dokonalosti  nikdy  netušené,  —  kdyby  nebyli 
za  príčinaini  swrchu  uwedenýnii  wewšem  zadržo- 
váni býwali,  jsauce  nad  to  nade  wšecko  ještě  beze 
wšcho  poměru  k  nesmírné  prostoře  zemí  swých 
Jeana  skrowné  podíly  moře,  nazwice  sewero-wý- 
chodního,  k  obchodu  nejméně  příhodného  obme- 
zeni,  čehož  wšeho  obšírněji  zde  dowozowati  mí- 
sto nedopauští. 

Nebylibychom  se  o  wšem  tom  ani  tolik  rozší- 
řili, kdyby  se  lak  přetěžká  obwihowání  našeho  ná- 
roda ze  strany  oné  s  nejlíčenějši  důkladnosti  a  ncj^ 
lahodntjíi  ttuáhwstl  tak  často  neopětowala  ještě  i 
nyní,  co  se  wok  náš  lidumilým  kosmopolitismem 
wychlaubá.  A  činí  to  ti  páni  sausedé  tak  odho- 
dlaně, že  nezaswěcených  snadno  zawesti  mohau, 
sami  pak  showiwánim,  mlčením  naším  jen  neustálé 
smělosti  nabýwati  se  zdají,  jakoby  mysleli,  že  tak 
krátkozrací  jsme  a  opowážliwě  pronášeným  slowům 
slepě  přiswědčowati  budeme,  samiprawdu  hledati 
a  naleznauti  neumějíce,  aneb  dokonce,  že  nějaký 
snad  úsměch  milostiwý  nás  uchlácholiti  dowede  a 
my  takto  málem  se  uspokojiwše,  podobné  lahů- 
dky, jen  trochu  medem  potřené,  powolně  zažijeme. 
Daufáme  wšak,  že  tyto  úwahy  postačí,  aby  se  uká- 
zalo, jak  by  se  spisowatel  k  wýsledkům  zcela  roz- 
ličným a  to  lépe  odůwodněným  dostal,  kdyby  Invé 
oko  byl  nemhauřil  a  w  skutku  nepiedpojaté  se  byl 
poohlédl,  ano  žebychom  my  wkínn prán/cm  důtky 
ony,  ba  celau  charakteristiku  obrátiti  mohli.  To 
wšak  odstup  od  nás !  Co  na  jiných  se  nám  nelíbí^ 


iobo  sami .««  Uedbe  wystříbatí  ^IbA.  tNeof  náro* 
.du,  který  by  dobrých  wltfsinosU  neiDěl!  Jako  na 
,aaiidě  práwním,  kde  se  toliko  o  jednotliwce  jedniv 
.bud  rofirn^a^,  ano  tim  swědomil^ěji  zde  .widy  t^J^é 
.druhá  strana  ai^pboé  wyslysáoa,  než  saud  prone- 
seme nad  ccljm  ntcrodcm  před  weikeiým  awěteau 
.Žádný  by  se  nemel  co-  dějepisec  odvážiti  na  tak 
wznesenau,  důstojnau  ^t^lici  saudni».  kdo  wiíchf 
.hlasy  náležité  newyslyšel  aneb  komo  ^nad  hlasowé 
wiech  aučastniku  dokonce  ani  přístupní  tke]SM^9  pak- 
li stolec  ten  po^w^tný  zoe^ictití,  jpj  na  krámek  ba)>r 
ských  klewet  snížiti  ms^chce  I  My  pak  nidim  zawe- 
,sti  se  nedejme^  my  powždy  skaiunejme  sami:  ani 
se  nepřeceňiyíce,  ani  sebau  nepohrdajíce,  nabý- 
wejnie  maudro^ti  xz.chyb  cizých,  cnoat  pak  mileráp 
^di  si  osobujme^. nechť  zdobi  bratry  naíe  nebo  jiné; 
přede  wším  ale  swatě.se  zaslibme,  že  hájině  práwa 
.swá  nikdy  nechceme  ani  bezprúwí  o^XkceU  křiwdau, 
nobrž  pewným  budiž  heslem  naším:  nSpraufedl" 
iwst  k  sobě  i  k  jinýmj  zmužilá  mytrwalost  a  stuomost  / 


Oprawa. 

W  pojednáni  swrdiu  položeném  má  na  konci  prwni 
strany  č.  XV.  w  sedané  řádce  zdola  na  místě  vSibowé  a  Slo» 
Ufanén  slauti  >;Srbowé  a  Slezané, a  o  tři  řádky  dolegi  pak 
prosíme  by  se  až  do  řádky  11  swrchu  na  str.  58.  takto  OeUo : 
Newyučujíť  se  národowé  pante  jen  oiima ;  jaxyka,  přťrostf* 
ného  Jíisyka  třeba  přede  wiim  ieiřiti  a  tp  «wlÁÍté  we  »kolách 
nižžldi,  práwč  národních,  an  je  ^vejwMi  díl  mládeže  a  sice 
'tviady  sotwa  tak  dlauho  nawslěwuje  a  nawřlřwowali'mi'rie, 
€0  zapotřebí  jeat,  aby  se  člowék  objčejný  přiučil  řeči  cisé 
as  tolik,  že  by  w  ni  poněkud  mysliti  a  spolu  se  náležitě  wy- 
jádrili  mohl;  proc'cž  -weliká.  národu  wčt^inaMkol  jinak  nepH" 
rozených  arci  jen  práwě  tak  dlanho  použiwá,  dokud  lomn, 
o  Čem  se  w  nich  mlnwí,  dostatečné  nerozumí  a  tedy  pokud 
ji  zhola  nic  platný  nejsau :  Čim  a  jak  má  pak  lid  ten  nešťast- 
ný srdce,  rozum,  celého  ducha  obohatili?  Iťzdy  ale  i  wc 
školách  wySiich  je  takto  a  mu.si  býlí  aspoft  mnoho  času  i 
práce  bez  ančinku  amařeno,  wsděláwáni  swláitě  na  počáika 
ztižeao  a  tedy  také  zadriáno,  konečně  pak  se  tim  wzdělaaci 
sami  národu  swému  odcizuji  I  A  když  učenci  takowi  se  nám 
odpočítají,  odkud  se  má  wzdělanost  národní  bráti  ?  Má  za  to 
oÁrod  dotčený  saad  odpovídati  neboli  jeJté  děkowati  atd. 

A.  T.  ťrawotUw  Kuoxri»akf» 


Nowé  knih  y. 

Zrcadlo  íiwota  na  wýchodni  EwropS:  Obrazy^ 
powčsti  a  anekdoty  z  národmho  a  společen^ 
ěhého  žitvota.  Z  puwodních  zfidel  w  češtinu 
préwedl  a  sestawil  Karel  Wladišlaw  Zap. 
Swazek  IL  W  Praze,  u  Jana  Bohumíra  Calve. 
1843.  Tisk  Jar.  Pospíšila.  —  Wel.  12*  str*  176 
s  mapkau.  Ses.  40  kr.  str. 

Malý  zeměpisný  AtlaSf  dle  nejnovějších  zpráv 
a  pomůcek  sestavený  a  spolu  s  potřebným 
textem  vydaný  od  Vdcslava  Merklasa.  Sva* 
zeček  IL   V  Praze  1843.— Ses.  za  24  kr.«lr* 


Digitized  by 


Google 


IIWIIT 


%  OBOBU   LITBBATUBT,    UBIBlf  J   A  WBD. 


Čjalo  XVIfL 


IJPfJimhm  MU  ktr^liim.) 


6.  zářj  1843. 


Literatara. 
jneé  a  ImUcU.    Od  J.  Erazima   Wocela. 
W  Praze  1843,  w  tiskárně  a  skladu  Jar. 
Pospíšila.  S  obrazcem.  Wel.  S.,  stran  223. 
Cenalzl.20  kr- str. 

Wocel  si  ustanowil  krásný  ůkolj  oslawiti  zpě* 
wem  neyslawněgšj  momenty  swého  národu,  které 
se  co  lesklá  nítdégínami  geho  táhnau.  WPřemy* 
slowcjcb  to  učinil  až  k  zahynu tj  slawného  rodu 
králií  rodnočeskydí.  Teď  přišel  k  době  ohromné 
sice,  ale  giž  smulnégšj,  hrůzy  a  krwe  pbé,  w  kte- 
ré se  národ  wyt^čii  w  hrozíwé  swé  welikosti,  w 
které  mečem,  krwj  a  požárem  arwétu  osobeawé« 
dectwj  dal,  a  pak  poznenáhla  se  klonil  a  ochabl ; 
— byl  to  takořka  poslednj  opogený  ples  swřtodě* 
gioný  našeho  národu.  Doba,  kterau  Wocel  osla* 
wuge,  sahá  od  Gindřicha  Korutanského  až  k  za« 
hynut]  Husitů,  a  gest,  oplywagjc  hognoatj  po- 
staw,  historickau  a  básnickau  w^značnost  do  se- 
be magjcjch,  zagisté  pro  básojka  welmi  wdedn4« 
P.  Wocel  rozdělil  krásny'  kruh  epických  těchto  a  ly- 
rických básnj  na  dwě  části ;  prwnj  az  k  husitským 
ifálkám,  druhá  od  nich  až  k  samému  zahynutj  Hu« 
sitii.  Prwnj  část  obsahuge  nápisy:  Alžběta  a  Jan; 
Oda  na  Karla,  otce  wlasti;  .Wáclaw  IV.— Před 
každým  oddélenjm  uwádj  Wocel  krátkým  historí* 
ckým  nástinem  čtenáře  w  celek  historický,  gehož* 
to  gednodiwé  momenty  za  látku  si  byl  obral,  pak 
rozložj  wenec  swých  ballad  a  pjsnj.  Ge  těžko  na 
wšecky  krásy  gednotliwých  těchto  básnj  poukáza- 
ti, několik  wšak  předce  gmenowitě  podotknauti 
musjm.  Ilned  w  prwnj  básni,  kterau  gakýsi  ušlech- 
tilý mjr  wane,  krásně  naznačil  nám  bást\jk  hrdý 
a  wznešený  cit  pronásledowanc  dcery  králowské 
Alžběty; 

Že  gsem  wniička  Otakara, 
Hodlám  skutkem  dokázat : 
Radfg  semfjt  cboi  než  aebe 
WsAalek  haoby  uwáaatl 

W  následugjcjch.  Mostská  wéi  a  BognaHrad* 
ianech  nadepsaných  básojch  zase  naopak  bugný 


hluk  boge  rázně  ge  wyljčen ;  básně  tyto  dwě  co 
do  žiwé  barwitostí,  epické  plastiky  a  tonu  gadr- 
faého  a  prawo-starodeského  k  neylepšjm  patřj,  co 
gen  koliw  toho  druhu  máme.  Nemohu  opominauti 
na  malebnost  aceny  z  Mostské  wěže  pozor  obrá- 
titi. Korutanštj  chtěgj  české  reky  na  wěži  té  se 
bránjcj  ohněm  kolem  nj  založeným  wypáliti ; 

Tu  se  hlnčnS  do  kořen  ai 

Brána  mostská  rosljtne, 

Aiy  a  branau  trauby  zwučj 

Staročeským  blaholem, 

S  mostu  pádj  w  Malan  Strana 

Českých  pánů  statný  tém    etc. 

W  iiBogi  na  Hradčanech*  welmi  trefaiě  ge  nazna- 
čen poctiwý  a  gadrný  tón  surých  ballad. 

Čj  to  pukljř  zilowaný 
Wráij  w  hustých  kopj  les? 
Hoi  ten  pukljř  Jan  ze  Stráže 
W  chumel  nepřátelský  wncs'5 
W  aápětj  mu  chrabrý  BLamyk 
S  přilhicj  tau  hýkowau  — 
Za  njm  s  bleskem  mcč£i  hrmjcjch 
Čechowé  se  dawem  pnau. 

Básnjk  wubec  na  to  hleděl,  aby  sauwěký  tón  wždy 
trefil,  což  welmi  dobře  pňsobj  a  srdce  w  tak  zdár- 
ném Ijčenj  neodolatelně  dogjmá. 

'  Ballada  » Pražské  sekery*  znamenitau  doko* 
nalostj  formy  wyniká ;  geť  wypracowána  ad  unqiies 
et  capíUos,  gakož  wůbec  w  Meči  a  kalichu  widětí 
ge  pečliwau,  opatrnau,  ano  niistrowskau  ruku  u- 
ínělce,  který  se  překonati  nedá  bugným  wýbuchem 
básnického  ducha,  nýbrž  který  gasným  uswědo- 
měi^m  a  uměleckau  rozwahau  twořj ;  protož  i  kaž* 
dá  báseň  wýtečně  založena  a  rozwedena  gest.  Cy- 
klus  básnj  ©Pan  Wilém  Zagjc  z  Waldeka«  uwádj 
nám  postawu  gadrnau,  poctiwau,  ráznau  a  prostau 
prawočcského  pána,  Zagjce  se  Iwjm  si^dcem,  genžto 
se  neleká  hněwu  krále,  ale  dobrým  swýmswědo- 
mjm  a  láskau  k  wlasti  ohrazen  gsa,  před  njm  pewně 
stogj  a  zmužile  zwolá  : 

Králi  krew  swan  ob£tugi, 
Du^i  Bohu,  srdce  'wlasti  $ 
Wlnst  tcd  9rdce  k  sobě  wolá. 
By  gi  potěšilo  w  strasti! 

Gest  to  obraz  prawý  Slaročecha,  wehlaMf,  statný. 


Digitized  by 


Google 


70 


pokorný  a  předce  w  práwa  nMHim|iiif»  tláiomAý 
a  předce  měkký, 

BogowDJka  ieleznéma 

Teče  slxa  po  twáří. 
Pro  6j8St  8wé  wlasti  a  králojvny  dalby  swfig  ii- 
wot  a  (aké  pro  ni  w  ií/m  s  tone  kles»  tento  mei 
zcaUt  české,  gak  geg  sauwěká  pjseň  nazýwá.  A  ko- 
leny něho  sbor  těch  pračeských  rytjřů:  Ctibor 
gednoraký  atd.  Gak  pohnutlíwý  obraz,  když  tito 
xeleznj  mužotvé  přeď  kapfj  swalého  Wáclawa  kte* 
čjc  se  modlj  a  ten  gednoruký 

Ctibor  swalý  křii  lél  déU 
OsUtlem  swé  prawicr. 

»£trom  na  pomez}«  ikKwý  ami  obras  pfed 
oči  stiiiv}  neěťaaiBé  křálomiy>  taočjej^se  ae  awaii 
wlastj.  Bááeli  roatoKuiáto^  gemoá,  něiných  odstJB& 
a  barew  phiá,  nadcfanutá  tichým  ale  hlubokým 

bolem^  aaqiá  malebnost. 

Před  obruMia  swaiým  a*.  Idanj 

Panj  bledá  oka  milostDébo, 

Gak  andjlkjr  klečj  okok)  nj 

Dwé  déwéátka  wzhledu  r&iowého  $ 

Podal  «lRÍka  na  skal  i  ně  sedj, 

Koné  trawau  blaudj  wolnym  krokem^ 

Otworem  tam  lesa  zbrognoS  bled} 

Do  dalekýok  kragin  wkhkým  okem. 

K  neykrásBěgáJBi  básnjm  celé  sbjrky  patij  ty.  kte^ 
réž  následugj  o  králowně  Alžbětě;  gsauř  tak  ně- 
žné, gemné,  plné  citu,  že  každého  pohnauti  musegj. 
Gak  krásné  gsau  pjsně  nešťastné  králowny  w  ci- 
zině, k.  př.  ona,  kterau  swé  djtě  uspáwá^  o  aogeli 

strážci !  A  tjr  česká  xem^, 

Dobrau  noc, 

Ode  ti  angel  stráloe 

Na  pomoc* 

Zagísté  každému  do  srdce  musj  mluwiti  slowa  n^« 

šťastné  králowny,  která,  od  manžele  plachého  a  do* 

brodružoého  zanedbána  gsauc,  w  cizině  žige  wža* 

lostné  saukromnosti : 

Swatá  swélbi !  odkud  putugete. 
Odkud  wede  ruka  božj  wás  ?  -* 

A  gak  wřele  a  teskně  gegj  tauha  a  stesk  po  wlasd 

znj  w  pjsni:   íVitry  k  wlasti  milé  spichagjcj  t 

i>KráI  Jan  apánowé  češtj,«  »Wyzwánj«  a  oBitwa 

uKresčaku^  gednagj  o  Janu  Lucemburském,  králi 

nádherném,  rekowském,  dobrodružnénu  nestálém 

a  heyřiwém,  který  ač  sláwu  českého  meče  rozšj- 

řil,  předce  ale  mnohau  strast  na  wlast  naši  uwalil; 

wždyť  byl  gen  cizincem  u  nás,  a  nejraděgi  k  nám 

gen  pro  penjze  gezdjwal.    Geho  rekowská,  hrdá 

powaha  wšak,  geho  neštěstj  w  slepotě  a  geho  smrt 

každého  s  njm  smjřj.   Ontč  naskrze  poetickau  po- 

stawau,  a  geho  smrt  gest  látkau   k  balladé,  gak 

gich  gen  zřjdka  stávrá.    Slepý,  starý  na  koni  sedj 

se  dwěma  rytjri  sepiatý,  a  do  boge  se  žene  boha- 

týrsky  wolage:   »Toť  bohdá  nebude,  aby  král  če* 


f^  z  biMy  m]/kůi^  Neutekl,  aleatatně  padl.  Ta« 
to  vek^wská  smrt  slepého  našeho  krále  giž  mno* 
hýsQ  siwiíh  9a  látku,  šťastněgšjho  wxdělatele  ale 
sotwa  našla,  než  Wocela  w  Meči  a  kalichu.  Gako 
w  {ucedešlj^ch  pjsojcb  celau  awau  nčžmiat,  ^utloat 
a  MáuMki  61111  ukáaat^  tak  fce  se  zdály  mvajčatu 
zářj  nadchnutými  býti  a  že  se  gako  wzdechy  wzná* 
ielys  tak  w  těchto  zpěwjch  celau  awau  sáflmos^ 
mocnost  a  nádhernost  básnickau  obgewuge.  BaUa* 
dy  o  Janu,  »  Ohlas «  a  »Oda  na  Karla  otce  wlasti« 
skwělý  důkaz  dáwagj  o  oadáQJ' našeho  slawného 
básnjk%;  zde  ge  bohatost  a  sjla  barew  poetických^ 
nadšenj,  pathos  a  ráznost  i  skwělost  básakkého 
wýrazu.    Na  důkaz  toho  stůg  zde  začátek  Ohlasu: 

Meče  Časů  dáwných,  kdbi  pakapjte? 

Rami  gste  klesl jr  ítjtjr  českých  rek&?  — 
Hoiy,  1«S7,  což  gU  nck^gju 

Oblai  nápěwA  těch  slawných  wčkA? 

Kdei  gste  harfy,  w  komnatách  co  Čcskýoh 
Zwakf  Iftdité  k  iffdoi  prowáaefy, 

O  JaoQ  kdyl  Činách  flawohlcskýck 
Zpěwd  pjsné  bohatýrské  péli? 

Harfy,  meče,  itjtjr,  brada  báně 

"W  prachu  t!j  —  noc  nad  brobj  panuge. 

Srdce  národu  w^lak  angel  páně 

Stnuau  noivM^  avuČMU  ptabagc* 

Opauatjve  Jana  Lucemburského, 

Cit]  klenot  národnj  okrasy, 
Gehoi  losky  krew  a  sb/  ka^  I 

gakož  geg  Wocel  nazýwá,  a  přicházjme  k  ne]rwě^ 
šjmu,  tteyštVistněgšjmu  a  neyblahodatněgšjmu  králi 
deakému,  ku  Karlu,  Otci  fF^lastt.  Poslaužil  sice 
gen  k  gediné  odě  našemu  básnjkowt,  onať  ale  wý* 
tečnostj  swau  wiecko  nahradj,  a  zagtsté  ge  Karel 
wjce  poUtickau  a  diplomattckau  než  básnickau  po- 
stawau,  geho  pronikawý,  zralý  a  welký-  duch,  kte- 
rý swé  stoletj  daleko  předhonil,  pohybowal  se  w 
gínýck  docela  okresjch,  než  geho  rytjřský  před« 
chůdce,  tak  že  by  román  se  dat  wýtečný  z  wěku 
toho  napsati,  nikoliw  ale  epická  báseň.  Wjce  bá« 
snickosti  do  sebe  má  nástupce  geho  Wáelaw;  powa- 
ha-to;,  na  které  posud  geště  něgaká  kletba  ležj,  nebof 
měl  to  neštěstj,  že  geho  nepřátelé  historií  geho 
psali.  Gestiť  něco  daemonického  w  něm ;  on  ne- 
stál na  garnj  půdě  uswědoménj ;  tagné  moci  gjm 
táhaly  sem  a  tam,  což  také,  gak  se  zdá,  náš  básnjk 
naznačiti  chtěl  tjm,  že  nad  njm  se  drzj  »Gednánj 
mimozemské 'I, kdež  satan  a  duchowé  pýchy,  lakom- 
stwj,  smilslwa,  záwisti,  obžerstwj,  zlosti  a  lenosti  nad 
njm  rokugj,  a  s  lepšj  stránkau  duše  geho  zápasj; 
bylať  ona  we  swém  základu  dobrá  a  šlechetná,  a 
musjme  býti  básnjkn  powděčni,  že  geho  poesie 
gako  angel  smjřenj  se  nad  njm  wznášj,  a  že  prá- 
wě  geg,  který-  w  obecném  mjněn}  lidu  nezaslauže- 


Digitized  by 


Google 


n 


nau  poikwmu  pM^^  ^fkii  tebtKostj  swého  genia 
Eušlechtil  á  ofllawil,  neboť  prawá  čarowoá  skwělost 
barew  poetlckjfch  zde  se  obgewuge.  Wbésni: 
»&iy  qoaře  WácUifia^  pnwý  báekorkowý  lesk 
iperků  básttkkých  se  skwj :  fakowM  rozmanitost, 
nádhera  a  skwelost  kwětů  a  obrazů  w  nj  se  blyii> 

Na  la0liiMi«ém  um  lůik« 

Twéte  gMsé  wodpjck  biftkft 

2  kkajan  prokwjtag. 

Aadjlri  oo  lAcU  sk«i^ 

Ski*^  s  mořské  piwoftkyj 

Bbký  pk«  bj  wjswániti, 

Letj  kwétAm  na  swonkyé 

Ku  břcbu  se  loAjr  ieDWi, 

Z  puvfNirowýob  korálA 

Mesie  labvtf»wait  pČMi« 

Koiist  ilatýcb  |anlwA. 

A  teď  gasné  satraubiwjíe 

Na  lastury  robowé, 

Z  ItnsL  wIn  sa  ifynořiwS« 

Bngařj  Tittoudwé, 

Kolem  krásného  se  sgewu 

Hlučné  rozestaupili, 

W  loii  peret  spjcj  déwUy 

Déwu  kauxeélné  krásy 

Ztwnkenk  lastur  budili* 
Těmto  báchorkowitj^m  barwám  |ia  odpor  wyniká 
»Zbefa«  swau  píjsnost],  zádumčiwos^,  ráznau  krá^ 
kostj.  W  celé  básni  ge  něco  poSmaurnélio,  tag- 
ného^  gakási  ukrytá  bolest.  IfV  dawn  plačjcjho  lidu 
•togj  dwě  postawy,  gako  >'wlnau  rwané  némé  ska- 
liny.«  Za  prwn]  vsirašti]^  se  wleče  pe8«,  potí 
přjlbau  druhé  ozářj  hrůzně  gedno  oko  gen.« 

Tauto  básnj  ge  takořka  přechod  udiněn  k 
dlruhé  částij  we  které  se  opéwá  doba  historická 
oašj  wlastí,  welká,  slawná*  ale  krwawá  a  hrňzyplná 
ona  doba«  kdežto  národ  náš  uch-viácen  gsa  my- 
šlénkau  a  opogen  nadšeném  zpěw^m :  T»Kďei  gsU 
boij  bogoumja  !  *  krwawé  a  ohniwé  stopy  za  scbau 
neeháwage^  za  znamenjm  kalichu  ailaunepřelomnau 
táhl,  a  sám  gsa  otřesen  až  do  kořenfi  swé  by  tnosii>  též 
takořka  relau  Ewropauhnul  a  otřásly  pi^chod  chy* 
stage  k  nowěgšjmu  wěku  a  wzdělánj.  Gest  to  doba, 
na  kteréž  takégeště  kletba  spočjwá^  gižto  snad  bu- 
daucj  teprwé  wěk  segme,  až  pozná,  že  welká  my- 
šlénka w  těchto  hrůzách  &e  ozj^wala,  gako  w  bauři 
Uas  Božj^  a  ie  krew  prolita  byla  w  obět  swěto- 
děgskau;  neboť  duch,  který  w  děginádi  Lwořj, 
,  ge  přjsný  a  krwawý,  on  zláme  a  rozdrlj  mnohé 
srdce ...  A  giž  básDJk  hlásal  sloivo  siii|řenj,  pal- 
mau  přikryl  meč  krwaw^  a  rány  bolestné,  diwoké 
a  hrůzné  postawy  zmjmil  zářj  poesie,  a  škwrny 
smyl  křestem  duchowjfm.  "W  bogťk  hluk  a  w  po- 
žár tránn^  znj  geho  pjseň  gako  hlas  mjru:  ^Od- 
pustil/^,  ku  kteréžto  básni  on  národnj  krásnau 
powěst  o  slepém  mládenci  použil,  kterjž  w  kost- 


nici sedUck#  kofitiprý  w  kapUikift  roiKMl.  Gakan 
iváak  ráznpstj,  silau  a  plasúkau  báaujk  ^^  hrůzj 
bitew  Ijčiti  uměl  a  postawy  diwoké  a  ohromné 
bogownjkú  b0lf€h»  doiwéddugj  »Bitwa  Svdoměřická, 
Žižka  a  Prokop,  Obět  otcowa,  Rysenbersky  hon* 
atd. 

Neykrásněgsj  ale  plody  awého  bánaického 
ducha  podal  nám  Wooel  ku  konci  w  básajch: 
»SeB«  a  » Ohlas*,  které  k  ney w^bednégijm  patRJ 
.cokqUw  w  našj  htf^atuve  máme*  W  prwnj  Ijd^ 
^ak  posledn^  hauf  Husitů  na  Kosowu  poU  w  moři 
Turků  utoniikL  Hiuiyad  kázal  Uiisítůaft»  ahy  cesta 
Turkům  zamezili,  ^a  že  wygde  svogakosi  na  zwé- 
dy^  aatjm  ale — prchll-— W  táboře  llaž]  Huaité* 

Na  woajcb  kragnjch  éetné  stráie  atofý 
S  wémým  palcátem  w  táboritském  krogi.) 
Mnohá  hlawa  tam   obrostlá  ledioau 
Na  cep  krwawý  njie  se  uklonjc,' 
Z  oka  ivpacUébo  Ucha  sUe  renjcy 
Na  wlftst  apomjnái  milenka  geďinau. 

liV&dci  Husitů  se  gestě  gednau  •we  snách  odlesk 

awalýcfa,  mágů  rozswjiil  na  ftiwota  hrobě*;  wšak 

^  ge  tkao^  a 

Hradby  •cbránci  ^ravieni  kleknauee^ 

Prosbu  posledx^j  k  nebes Ajd  ii«ii^aiic% 

Hledj  k  seweru^  k  té  mileué  wlastí  \ 

Zitj  celébor  blaženost  a  strasti 

W  dobé  poslednj  éo  duie  swolalí, 

A  kdyi  Žižkowu  pjseft  dozpjwali, 

CepA  chopi  se  —  otwjrsgj  bránu. 

vNuie,  i?o1á  Smjl,  milj  Celir  bralřj ! 

Du»e  porubme  nebeskému  pánu. 

Okem  na  nás  on  Biilosrdn)'in  patřj.x 

"W  hegna  turecká  Husité  se  bořj  — 

Do  poledne  ai  ^eské  mlaty  pnuh  — 

Po  poledni  wiak  wjce  se  nehnuli ; 

Neb  w  tom  nesmjmém  ostrých  hrotA  moři 

Do  poslednjho  Čecha  utonuli. 

Yi  aposlednjm  ohlase*>  w  neyskwělegt^jm  plodu 
našeho  na  slowo  vzatého  básnjka,  geště  gednau 
z  hrobu  w}'zýwá  »reků  slawn^  ch  stjn^  «,  a  ofage* 
wj  se 

Hrflaný  nrni  na  iroM  se  tyéjcj 
K  nebi  zdwjhá  oalepcoan  twář, 
Kalich  drže,  a  nčboA  tok  siéjcj 
ZhAni  sti;iká  krwoleaklau  sář. 
Znáte  geg,  slepého  syna  sláwy, 
S  kalichem  a  rázným  palcátem, 
Gehoi  krok,  co  stébla  swadlé  iráwy, 
Tlapal  wogska  w  stona|;}CJ  tem? 

Z  propasti  smjřenliw;fm  hlasem  woláno  na  slepého 
vrůdce : 

Tu  se  oči  gasnS  odemknuly 
Bratra  ■  Ttocnoiva  a  slae  diri 
Jftoojcj  se  dol&  s  nich,  kanuly 
Tiie  yt  kalich  wjry  —  do  krwe. 
Kalich  klesna  %  ruly  bohatýra 
Do  propasti  strain^eh  wjřenj 
Padá,  au  se  ústo  Žižkovo  olvgrá, 
Hlásagjcj  slowo:    Smji-eig  ! 


Digitized  by 


Google 


n 


Slyhne  koneční^  wftok  básnjkůw^  w  strastiplné 
léto  při  duchem  prawého  křeHemstwj  nad  Husity 
pronúšeřiý: 

řkth  JP  ran  Pánif  liditwu  ku  spasen), 

,2  lásky  yen  se  toktf  krwe  lily  — 
A  wy  w  pYehjiném  ste  zasUpenj 
Pro  krew  lásky  —  bratrů  krew  cedili  ! • 

Tak  gest  naše  literatura  zase  bohat^j  o  plod 
krásný  básnjka  a  spisowatele  w  národu  našem  slaw- 
ného  a  děného,  o.  plod,  který  wSjm  práwend  za- 
sluhuge  ctné  gméno  djla  národnjho,  neboť  oslawu- 
ge  welké  dege  našich  praotců,  a  slaužj  ke  cti  na- 
šeho ná«»od<i,  který  geg-  svrým  nazwati  může*  Že 
nagde  cestu  k  srdci  wšech  spolorodákd,  gsne  gisli, 
gelikož  gii  dřjwe  našli  »PřemysIowci,«  nad  kteréž  * 
my  Meč  a  kalich,  í  co  do  básnické  ceny  i  co  do* 
formy  a  řeči,  klademe. 

Že  ostatně  pěwec  nMeče  a  kalicha*   nikoli 
pauze  na  stanowiaku  českém  ustanul,  ie  prawé  če- 
skoslowanské,  ano  slowanské  wfibec  hledisko  si  o- 
•obil  a  dége,  třebas  úfeegi  gen  české,  i  k  žiwotu 
«  myslí  dťahýoh  saukmenowců  našich  pautati  a  W 
ně  též  powěsli  slowanských  nám  neybližšjch  kme- 
nů wpljiatl  umj,   dokazuge  gak  celý  sklad  básně 
samé,    uk   i  zwláště   ukončenj  gegj.    My  zde  na 
ukázku  gen  tato  mjsta  položjme ; 
Nebo  Um,  kde  sUwa  kyne^ 
Morawané  s  Čechy  st4»gj! 
(Mstitel  dle  morawskó  pQwé^tí.) 
Tatry,  Tatry !  slunce  swaUu  úřj 
WaSe  ramena  ted  oswécuge, 
Ramena,  kterými  k  blalié  twáři 
SUwa  národy  swé  pHwinuge. 
Audolj  —  to  kolébky  milosti, 
Gescro. -7- to  tagné  sUy  matky, 
Hlas  potuchu  —  zwuk  domowa  sludký. 
Žuly  wěčné  —  toi  gsau  Tater  kosti  5 
Skály  —  ruce  k  nebi  se  modljcj, 
Pruhy  sníhu  —  newinnosti  řády, 
Ijcshié  turnS — prapory  wlagjcj, 
Trauby  pomsty  vrucné  —  ivodopády  ! 
Srázy  skalin,  toť  gsau  siloó  háwy     . 

Tater,  steZ/tu  nad  korábem  Sláwy  ? 

....  Kteráž  ze  dwau  stran  pak*  sobe 
Spasitelný  djl  wybrala, 
Zdali  ona,  gcnž  pro  marný 
Zisk  se  podlan  sluikau  sula, 
Nebo  tato,  co  swých  otců 
Zwyky,  dest  a  hroby  chránjc, 
Nevinnost  a  gaiyk  bránjc, 
Stogj  proti  skázy  praudu ; 
Bude  prjsně  rozsauzetio 
Na  tom  boZské  prawdy  saudu  !  — 
Wydánj  gest  welmi  krásné  a  obsahu  dostogné. 
K  přjlohám,  welmi  nmohé  zagjmawé  i  důležité  hi- 
storické zpráwy  k  lepšjmu  gešte  wyswědenj   ge- 
dnotliwých  té  básně  částek  podáwagjcjm,  přidán 
gest  obrazec,  zřjzenj  starých  husitských  táborů  a 
taženj  wozůw  prcdstawugjcj ;  obálku  krášlj  wkusná 
a  obsahu  knihy  přiměřená  vinétka.  iv.  2V. 


'      Malé  -fejpířátry;  - 

Srbské  národnj  nowiny  podáwagj  zpráwo  o  »Drago» 
Jfúbúíty  tába«ťhjku  (čili  a(manachu)  srbsktfm  na  tok  1844, 
oaoówanéra  pause  od  frkackneefe^di  Srbkyfl;  Qbaahowati 
má  dobré  noyely,  pjgoé  i.  gtvé,  národkijm  diifibem  dýajcj  a 
k  probuzen]  národ njho  ducha  směťugjcj  básnS,  pak  histb- 
tické  drobnosti;  krásoé,  nowowkusné  obrazy  mágj  geg krá- 
šliti. Peojze  na  náklad  mag  se  S9QÚ  prosti^kem  dLcij  ; 
bttde-li  tdar  přáti,  má  se  kaidoiodiié  pokračowatí.  Akcie 
stogj  10  %l  stř.,  sa '  to  obdrij  každá  akcionářka  pokaždé 
wýtisL  Z  penés,  sbylých  s  akdj  i  a  wýtiika  almanachu 
samého,  sřjdj  se  gistína,  aby  uk  poéetj  loto  swého  gistěg- 
ijho^  a  sdámégkjho  trwánj  mJďe.  Giaéna  účastnic  i  penjae 
magj  se  redakcj  srbských  národojch  nowin  (do  Peiti)  po- 
•jlati  a  na  blahor.  p.  Attastasii  slechiiéku  Nakowau  addro- 
sowati,  kterái  nad  psněžitými  sáleiitosimi  bd jti  má.  €rmé- 
na  oněch  whisteneckých  SrbkyA,  kterái  ku  spolednoati  oni 
přistaupj,  budan  w  sfb.  nár.  nowinách  a  w  zábawnjku  a- 
nom  tUténa.--Gen  statně  dále,  ilcchetoé  Srbinky! 


Nowé  knihy* 

Zihawné  spisy  Jana  z  Hwězdjf.  SwazekS.*  Jaro- 
hněw  z  Hrádku.  Novela  z  času  Girjho  Podě- 
bradského, část  prwnj.  W  Praae  1843.  Ti- 
skem  a  nákladem  Jar.  Pospji&ila.  —  Stran  162 
we  wel.  12.  Ses.  za  24  kr.  stř.  . 

Oíiuer  Twist,  aneb :  mladieiwj  sirotka.  Z  nnpi^U 
ckéko  C.  Dickensa  {Boža)  ziesúl  M.  Fialka. 
Swazek  IL  VV  Praze  1843.  Nákladem  Jarost 
Pospjsila.  —  W  16.  ses.  za  20  kr.  stř. 

£(fnj  nttrabnjl  neb  poUin^  a  tct»itnit  »  U0 

fnjm  a  n>  Bonnem  ÍDfpo^ářilw)/  pof  m  fFíácánj 
počtft  tu  jáfona  toi^cmiUn^,  oneb:  Stni^a  fpo* 
mocná,  »  ftere  iie^en  lefnf  auřabttjct  a  reioirnjcí 
(mpflíwcí)  poiuftimaQÍtl  {ábap  a  nařljeiif  }  e^eta 
}n»eUbeitiJrfů  a^t^iá)  u^itíi,  paf  w  ()onba  ^ftU^ 
táni  aučtfi  to  fpflemattcfém  pordbfu  a  w  pt^opU 
Utiwé  fratfpflt  na(e)naut/  npbrj  i  taU  ttnffímtít} 
mládenci  a  u^eblnjct  t  ^eqié)  mocmťčenj  potrebnpd^ 
uméfoftj  tofábnaut  mobaus  pro  ^tá^p,  SRoramn  a 
®Cejfo/  pafpro  borni  a  beiaí  Stafatt^.  Ob  3  a  ti  a 
S)omtnťfa  ftaffpara/  býmalébowr^aíb^mde^ 
.  cbÁd^/  nptii  c.  {.  fomtfara  pii  fataflralujm  obbatu 
gruntownjcb  wpnofů.  SOB  93rné  1843.  XifFem  anáfíoir 
Um  Jrant.  ®ajHa.— Str.  326  w  8.  ses.  za  1  zl.  stř. 
i((ir6attj[{  Saivur.  fpowjbra  pro  fajbp  w^t,  iwlifíté 
pro  míátel  bofpéleáflf}.  ©te  némecfcbo  mjbaíol 
fflfitc.  €m.  fitbaitffý.  ffl  (Sáflíaioť  1843.  ^at 
nataMS^cíammiffa,  fnt>f ap<c. ^  S  obrázkem. 
W  8.  ses.  za  24  kr.  stř. 

&tút»\h  dertt^ené  a  6jU  rfije.  S>toÍ  potajbff^  pro 
robtíe  a  t\ttp  bíe  ^rtiftofa  émťta  ob  3of« 
9.  Sewjtffébo.  SB  ^raje  1848.  Dítáflatem 
SWartína  Kcureutra.  —  W  12.  ses.  za  8  kr.  stř. 

9(kelaiba  ci^aiotona*  ^řjbéb  prawtťtop  io)té(a[ 
3oa(ftím  Síwbrft,  fooperator  »  |)robiflFtT.  ÍB 
ÍJroje  1843.  Kflříabcm  Martina  JReureutra.— W 
12.  ses.  za  15  kr.  stř. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBOBU  liITBBATIJBT,    UUBNJ   A  WBD. 


Čjslo  XIX. 


(jnyi#llMi  m$  BíWétůtm.} 


20.  ztítj  1843. 


Iiíteratara. 

9í  MrÁ4kH.    Noweh  z  é^aa 

Qs^jhe  P^ébrAdského^  od  Jana  b  Hwésdy. 
Gáat  prwi^.  (^SebnHiý<^li  spisu  aábawaýeh 
djlek  třetjO  W  Praze,  w  knibtiakánié  a 
sUadaJanPii6i)jsih,lS43.  Str.  160.  Ses. 
sa  24 krčští; 

*  O  deg:inách  Česlci^cfi  ínfiže  se  řjc1>  gako  se 
druhdy  o  horách  Sesk^ch  řjkalo :  Kďe  ňa  ně  sá* 
lineš/ wšude  ti  drahokamen  w  ruce  uwjzne-  ťa- 
ámo  přjbehuw  národu  českého  ge  z  tak  podiwnych, 
bohatých,  rozmanitých  nitek  setkáno,  že  kde  a 
kdykoli  z  něho  wytáčeti  začneš,  wšude  ti  zlátohlawy/ 
leslcnawé  koruny  a  hrdinské  meče  z  něho  wypa* 
dnau. 

Událost!  lidu  našeho,  záníysty  a  skutky  pánuw 
geho,  osudy  panownjků  českých  gsaiu  neybohatšj 
a  neyzdrawégšj  pramen,  z  něhož  by  Čerpati  měl, 
kdokoli  se  odhodlal  gazyku  swému  pérem  básni- 
ckým slaužiti.  Get  arci  pramen  tento  zarostlý 
mnoholetým  křowjm,  bodláčjm  a  tmjm,  neprj- 
stupný  nahromaděnými  suiinami,  kamenjm  a  pra- 
chem ^-  těžká  ge  k  němu  cesta  při  dosawadnjm 
nedostatku  prodělaných  pěšinek  a  prawých  uka- 
žowadel,  a  gen  s  wellkau  tjžj  lze  se  k  němu  tak 
dostati^  abys  mohl  nemýleným  okem  na  hladinu 
gebo  pohleděti,  w  l&no  gého  sáhnauti  a  pak  či- 
stým gého  mokem  rozehřátým  swětu  prawdiwý 
obraz  minulosti  podati. 

Zkrátka  řečeno:  wieliké  prjprawy  k  popi- 
sům děgin  českých  gsau  posud  nemálo  těžkej 
někdy  i  při  wsj  péči  marné  — a  tak  se  skoro  wiáj 
přiházj,  ze  obrazowé  minulosti  našj  práwe  io  ne- 
mjfvagj,  proč  by  se  nazýwati  mSIi  českými.  To 
nenj  duch  Český;  to  nenj  mraw  český;  to  nenj 
gazyk  český;  to  nenj  česká  barwa,  české  swětló, 
Seský  stjn.  To  wše  mohlo  se  tal  dobře,  wtěchže 
poměredi,  w  tomže  stawu  djti  w  Icragjch  němé* 
ekých  i  giných  —  gakož  nám  se  w  kra gjch  našich 
tryobrazuge.  Kdo  sám  s  podobhými  pracemi  a 
Studiemi  se  objral,  pozná  prawdii  toho  neylépe. 


Přiznáwáme  se  tedy,  že  nás  wždy  něgaká 
bázeň  přepadne,  kdykoli  se  w  belletrístice  našj 
nowinka  s  nápisem  »z  děgin  domácjch*  wyskytne. 
Wyskytugeť  se  toho  arci  bohužel  až  tuze  poskro- 
wnu ;  co  nám  z  toho  na  oČi  přigde»  ge  posud  skoro 
gen  w  našich  Časopisech  zahrabáno  —  a  to  nás  ge* 
Stě  gednau  stranau  téšj ;  powažugemeť  to  wšecko 
ža  pauhé  okusy  a  cwičenj,  za  prwnj  a  druhé  wý- 
lety  w  oboru  nezriámém,  i  těšjme  se  z  druhé  stra- 
ny táu  naděgj,  že  nám  posawadnj  nowelisté  naši 
něco  řádného,  sebe  i  wěci  dostogného  poskytnau^ 
až  s  některým  wětSjm  samostatným  djlem  o  sobě 
na  pole  literám]  wystaupnau  —  k  Čemuž  j^m  ra5 
nebe  brzo  pomočil 

I  gesti  toho  nynj  giž  zagisté  potřeba  ney- 
wySšj  í  Djlem  ge  to  práwé  ío  sjmě.  gežto  se  w  duši 
národu  neyspjše  ugme  a  z  aurodné  pudy  w  bohaté 
aSaté  klasy  viystřelj ;  djlem  měli  bychme  w  oboru 
tomto  giž  něčeho  mjti,  čjm  bychme  se  před  swě- 
tem  vrykázali.  Proč  se  až  po  dnes  při  wšech  silách 
našich  otálelo,  a  proč  wšeliké  naděge  naše  pau- 
hýtni  naděgemi  z5staly«to  nemAžeme  u  této  přj- 
ležitosti  ohledáwati.  Námi  wládnau  posud  tak 
železné  okolnosti,  že  gim  i  při  wšj  chuti  a  sjle 
odolati  nemožno ;  blažen,  komu  se  poštěstj,  byťi  po* 
zděgi,  z  gich  břemena  se  wymknauti  a  gako  ne- 
pautaný  pracownjk  na  vroK  dédičnau*  se  postawiti. 

Z  ohledu  wšeho  toho,  gakož  i  proto,  že  ge 
dfjto  gednoho  z  neyčelněgšjch  belletrístu  našich, 
musel  tíÁm  býti  swrchu  řečený  Jaroknéw  z  Hrádku 
darem  nemálo  wjtaným,  a  přegeme  sobě  i  horli* 
teému  nakladateli  štěstj,  že  mohl  při  náwěštj  o  se* 
braných  spisech  J.  z  IL  danému  slibu  tak  brzy  a 
šfastně  dostáti. 

P.  sptsowatel  nazýwá  toto  swé  neynowěgšj 
djlo:  nowelau,  snad  proto,  že  se  mu  pro  názew 
rofn^nu  dosti  obšjrným  býti  newidělo?  Awšak  nám 
se  zdá,  saudjcjm  dle  swazku  prwnjho,  že  negen 
celé  rozloženj,  nýbrž  i  wywedenj  geho  té  zpfisoby 
gest,  že  mu  směle  názew  románu  w  Čelo  postawiti 
mohl.  Néběžjf  nám  sice,  abychme  se  upřjnmě  wy- 
znali,  nikdy  tak  welice  o  to,  gak  básnjk  swé  djtko 


Digitized  by 


Google 


74 


pokřtj  ;  pauhým  gelio  gmenem  nedáme  se  mu  ' 
w  geho  prospěch  ani  w  geho  škodu  poh(iauU>  k 
prawé  toliko  podstatě  a  bytosti  geho  pohlédagjce; 
že  86  wšak  z  gine  —  abychme  snad  řekli :  školské 
strany  «a  to  hledj^  gak  gsau  déti  nazwány»  a  pak 
teprw  cena  gegick  se  ohledáwá:  .mysnli  bfchoíB,. 
aby  se  u  nás  kratsj  sestawenj  gistjch  událostj  w 
geden  sauměrný  básnický  celek  powpd^mk  -^<dellí 
pak  (owsemť  i  giná  patřičná  znamenj  na  sobě 
nesaucj)  románem  nazwalo.  Nowclii  užjwali  bychme 
gen  k  naznačenj  menšjch  obrqzů  a  to  zwláště  wza* 
tých  z  času  nám  bijzkých  nebo  neybljžšjcti,  pře- 
de wšjm  magj-li  za  hlawnj  barwu  prowedenj  gakési 
idey,  obranu  gakjfchsi  poměrů  atd.  Pra^ijme  to 
wšak  mimochodem,  a  nikoho,  kdo  wlastnj  korau- 
hew  powznésti  může,  pod  swau  neswoláwáme-  "^ 

Předmět  k  neynowěgšj  nowele,  čili.  románu 
swému  obral  si  p.  spisowatel  z  času  Giřjhp  Podě- 
bradského. —  VVeliká  to  zagisté^  pohyblíwá,  čini- 
plná  doba  w  dóginách  českých  I  Znamenitj  úka- 
zowé  se  w  nj  řjkage  w. patách  stjhagj  -7  a  proti 
sobě  stogj  dwě  strany  odpornéj  očištěny  owšem 
horkaUj  krwawau  iázoj  práwě  minulých  dnů  husit- 
ských, ale  geště  neústupné,  geště  statky  a  ž^wol 
pro  swé  smýšlen]  obětu^jcj.. 

A  gak  málo  nám  ai  pos.ud  z  této  doby  po- 
dáno I  —  Nenj  aíe  také  dif<ru.  Památka  gegj  po* 
doba  se  ledwa  zacelené  ráně  na  ubitých  audech 
našeho  národu;  olowěk  newj,  gak  se  k  nj  prib.lj-j 
žiti,  gak  se  gj  dotknauli,  aby  to  nikoho  nezabolelo. 
1  obcházj  tak  dlauho,  až  bud  dopela  z  okolj  segde  ; 
anebo  gen  tak  z  daleka  gi  okreslj,  že  si  ani  po- 
dobna nenj. 


i 


e  n  a. 


Přikládám  zde,  jsa  vždy  pamělllv  o  zvelebei^t 
vlastního  rodu,  krásné  činy  dvou  Slovanek,  šlech- 
tické Polky  a  Češky,  zaznamenaw  si  je  pro  veli- 
kost projeveného  vlastenectví.  —  Za  onoho  času. 
když  se  příhody  opět  udaly,  že  první  z  nich  lásku 
nesmíťnou  k  vlasti  vyjeviti  mohla,  ztrativši  již  za 
Koáciuszkových  dob  tré  synů  pro  dobro  vlastija  žijíc 
nyni  na  osamotiiělém  hradě  otcovském,  ilapsalaná* 
sledovnýlíst  zemskému  vladařstvu  :  isemťsešlá  stá- 
řím 1  chudobou.  Tré  nadějných  Synů  a  celé  mé  jmění 
obětovala  jsem  vlasti  k  dobytí  ztracené  blaženost^ 
národní.  Zeť  mi  ničeho  nezbývá,  čehož  bych  da* 
rem  otSině  své  přinesla,  než  tři  měděné  rakve, 
v  nichž  moji  miláčkové  odpočivaji,   i  ty  posilám^. 


-—  -«<  DfiAý  knifittý  čin  vykonala  Anna,  královna 
ceskia  ehoť  Ferdinanda  L,  prosíc  jej  na  smrtelném 
Jožiávém,  aby  Ceckům  vždy  upřímným  a  laskavým 
otcem  a  pánem  byl. 

Tyto  pravdivé  příklady  považuji  za  tak  krá- 
«iié.  ba  ^moobeiá  kcás&čjlí  naíiity^  kfeerýxhž  D  s^íii} 
tvoříváme,  abychom  zprostý  rozum  obveselili.  I 
^diviw.nu  j^^  proč  spisovatelově  nevoli  spíše  Jtě^h* 
to  tak  krásných  povídek  ze  skutečnosti,  proč  je 
lahodně  nevzdělávají,  kdežtoby  jích  to  méně  prJce 
stálo  a  k  mnohem  většímu  užitku  vedlo  a  více  čte* 
náře  těšilo,  zvláště  kdyby  obraz  z  národních  dějin 
vzat  by}^  Kdoby  si  z-  těchto  látek  óbífbirf  K^eldi 
ulvořki  mínil,  'in6žeS  sám  ze  9,ré  hlavy  sfrajení  vy* 
mysKti  a  pnavdivých  porídek  velikou  sf Iq  čtenář- 
stvu podati,  jakožto  činíval  Ovid,  který  svýeh  me« 
tamorfos  nazvíee-z  pohádek  aixajekevého-ňárodQ 
sestavil.  Tak  i  Montagne  současných  'spisovatelů 
poučoval,  aby  podobný n^  způsobem  dějepipdý  ro* 
mán  psali.  O  posledni  z  Římanek  ještě  poznáme^ 
nati  sluší,  že  opouští-lí  Pavlina  žiyof  za,  Seneka  i 
on  jedenkráte  smrt  pro  ní  opustil.  Nám  tato  vý- 
měna nezdá  se  sice  býti  spravedlivou,  ale  dle  zásad 
stoických,  jak  totiž  mudrcové  ti  živu  býti  ineli^ 
Seneka  se  za  choť  ovšem .  obětoval,  což  z  listu  k 
Lučiliowi  dostatečně  vysvítá.  Ačkoliv  Montagne  o 
tom  dobré  míněny  má,  Senekova  obět  téměř  rovna 
jest  obětem  nejapným,  jaké  mužové  za  našich  dob 
Svým  paničkám  přinášejí  v  pravém  s;mysl.u  toho 
slova.  Jak  mluvívá  pán  k  své  paní  ?  Chceš  mi  do- 
kázati^  že  jsem  tobě  obět  neučinil?  Nekoupil-liž 
jsem  ti  dvanácte  košil  z  nejkrásnějšího  plátna  hol- 
landského.  Nedal-liž  jsem  za  tvůj  pláštík  100  zl. 
na  stříbře?  Nenosíš  novomódní  klobouky,  zlaté 
hodinky,  prsteny  s  drahými  kameny?  Ty  jsi  ne- 
vděčnice; pravíš,  ze  jsem  tobě  žádnou  obět  ne- 
dal!— Ale  takové  oběti  nejsou  nijak  rovny  obětem 
ženských.  Mějmež  to  stále  na  mysli,  že  žena  lásku 
i  neštěstí  chová,  že  milost  dívčina  již  obětí  jest. 
jTakkoliv  žena  ctnostná  jest,  pra  Ví  jakýsi  starožimý 
spisovatel,  předce  ji  to  nemálo  těšívá,  když  její 
krása  a  sličnost  pochvaly  dochází.  Ovšemť,  ale 
kdo  tojio  jest  vinen?  Kde  žij^í  niužští,  jenžby 
ženskou  cnotu  chválili  ?  Ňevychází-li  všecko  ba- 
vení se  s  nimi  na  Jiehoty  vzdávané  kráse  jejich  ? 
A  samo  naše  projevování  lásky,  čímž  bývá  VícCi  leda 
lahodaott -^lichou  řečí  ?  Mohou-Ii  Jinýqh  vlastnosti 
ženské  na  sobě  míti  v  obcích,  kde^  se  o  jich  vy- 
chování tak  ohijidějiečuje,  kdea;  se  jim  tak  obme- 
zený  života  cíl  §tav(,  kdež  vynutí-li  kdy  žena  stud 
do  tváři  mužské,  toto  své  vítězství  Iřoliko  ^panilosti 
a  ušlechtilosti  své  qq  děkovati  iqá?    NebyiiJijsmQ 


Digitized  by 


Google 


j^  ^d  "fěkv  uknWař.Níironpyé  protí  .kr*wém» 
pohlavú-podpírajíf^  se  M  prA\^  síly  a.  mod  ? 
JíiaW«doé«»<|idodeiia  óioyěčenstva  a  uvidíuie,  jak 
jicďBSJká  po  tom  blouzoÍTá,  což  rnkí^Ti  jen  Tá?»íi» 
bývá,   Kdyi  «rdnitQ«i;  obCa«?k*  a  domácí  cnoali 
.▼zemi  odmuiů  ctóq5ll>íy«ií*i  Vá^^s^^^ř^^  '»** 
přicbáj^ejL    Neinqsám  k  tomwlo   %  dálí  přiklade 
piiváž^;  kdoiby  navadéi,  íak^pamlomyslné  «€«• 
^y  naie  y  Usce-kMTlaati-.avé.a  drahé  ^alecčim 
p  Dámi  wpasy  yedou?    Ale  i. naopak  mnohý  mas 
i  laUdec  eeeký  miujo  jeniýaatu*  aháai  «e  jen  po 
peDěsich»  rozum  8Y&J  jc»  »a  špcfkácbi  a  planýeh 
průpovidkách  broii«i;r- jaký  ^Ihr,  kdyi  i  maohá 
paoiéka  a  alocioka  po  jiných  ^écasch  nebaij-r-ue^r 
faloazkii— nebUani.   Ale  pwznatiaeskiwfce  xetishé 
poiuá  tak  jako  iiiužsti  btúhřé  nejsoíí,  ie  vxdor  vši 
táhube,  jii  róravnť  cit  jejicli   utrpěl,   je^tó  svatý 
plamen  v  srdci  ženském  hárá.    Ženské  srdce  jest 
čistota  Lásky  ^a.lř*sk|yj^tCiV9^  ,4Cdožkoliw  tuto 
pravda  pozxiad' volíš,  nech  sto  pannám  amláden- 
cin^po  vůii  vQlld,  a  u^idiš^jzé  mládcqve  nazvíce 
jdl^  uwtkur^ale  panny  díaVla^^ard^e  svéb<>»  vo- 
liti ftttdoii.    Radostna  \doubm  v  krásnéjeí  budou- 
éňosť  slávských   krajů  *a  naší  české  vlaati,  ntboť 
vlastenky  naše,    s  cnostným   srdcem  svých  dítek 
vjciioyávati  a  na  zprávě  národnosti  pracpvaú  bu- 
díku. H^-mebuť  chtějí  1  Ale  neveřim,  že  m  země  kdy 
Wáienvjéi  býti  mMe,  kd«žto  Sena,  riestojíc  aa  vý- 
^8ti«svéty  íidskéi  nepoMává  prospěch  cinostné 
rodiny  pro  dobro  vlasti  a  člověóenstva,  mocnost 
rodinné  lásky  a  mravnosti  k  dokonalení  nejsvetéj- 
Siho  cile  člověčenstva— knábpznoaii. 


O  nmiefii  kiiihprodagl. 


často  hý^k  slyířcti  Uloby  ná  IpatíýstiiW  ětéklóáo- 

Vanského  kůÁlikupeél^j,    a  wžrU,    kddl    «i  íalngj,    nemagi 

meprawda.     Na  koho  má  padiiaúli  wina?     Lehká  gest  od- 

pow«d:    na  naác  nakladatele!    Ba    owáem,    taa   menájch  a 

wftUjob  Win  'megptn,  a  i«dw»c  *íi  .^idycky  ní«o,  ao  by.  |te 

^im  taái*Oi  úhf  učliáli.    My  itógtóie  lUrtauowcnj  saatavatelé 

gich  a  sami  ledaco  tíi&me,  cohychom  si  přáli  a  s  čchoi  se 

oWicm  něco  wýwesti  dá,  liěco  pak  nedá.    Ale  máme  wíe- 

ckn  winu  smuiáéHo  tohoto  stainru  na  né  gen  a  na  ně  uwa- 

Ipwati?  NawJá  se  nai^,^  kaukněmtf  sekaidý  také .  trochu  na 

sebiS  a  na  ty  okoinosli  které  aás,  třtba  nám  nwfdekj  oU- 

čegj.     Působcnj  gtfsfc  dwogj :  gedao  ^de  ic  středu  do  itÁtch 

stran  "kniha  5    druhé  odtíwíad  b  kruhu  do  Střfcdd  naxpátek. 

Oqo  náteij.  knihkupdům  nsUiia>    •   iádeyme  widycky,  aby 

ge  gak  náleij  aastáwalií  o  iWo '  dPljm«  s€  mywAickni,  kdoi 


se  koUw  k  wlasti-  loáme,  a  w  tosn  djlégme  ka^dý  sáip  aa 
sobě,  abychom  scčkoliw  jjsmc  učinili.    Wjce  prjčmhwosti, 
—  a  my  mluwjme  ide  gen  o  rychlém  a  poi-áclněm  rozesj- 
lán]  knih  a  hledánj  nowých  mjst  odbytu,— w  tom  by  wjce 
přjčinliwosU  nakladatelům  našim   nebylo  na  ugmu  a  zapo- 
třebj   gest,    aby   některý    %    nich,    Wkednj    dráhu    zwyklého 
nawlečenj  a  —  wté««nj  *  optetiwj   nďwé,   Ííetněg»j    a  rych- 
legij    cesty    hledati   se   pi-icinil.    .   A   w»ak    ncočekáweyme 
pri  tom  hned  něco  irelkého,    auplný  obrat    wěcj,    kteréhoi 
se    w  xáleiitosti    tak   složité,    tolika    ohledfim,    okolnostem 
a  zkauskám  podrobené  gako  polodiwem    nagednau  docjUti 
nedá.    Při  tom  měgme  widy,  o  wěoi  té  saudjce,  na  spra- 
wedliwém  pozoru,  gak  nelehké  to  počjnánj  gest,   do  gakých 
autrat  i  ikod  přiwádj,  ie  se  často  zboij    s   ncylcpájm  au- 
myslem  odeále,  ale  s  horijm  pHgmc  a  bere  W6ehQ  pHčiněnj 
ležeti  nechá,  nezapomeňme,    že    ukowé  neplodné  sem  tam 
posjlánj  geho  na  autpaty  nakladatelů  gde,    iie   w  tom  pro- 
střcdnictwj  cizjch   knihkupcetvj  třeba,   gimž    se  nái    knih* 
prodag  g«»tě   pijlií  málo  wýnosnVm  bjti  zdá,  posléze  pak 
též,  ie  gsau  ^nihkupectwj,  od    klci;ýehí    se, ani  pcnjze  ani 
zboij    newracj.     Zagisté  .  dosti  pijčin,    geito,    by    n^  wie- 
cko,  aspoň  le<lacos  omlauwagj*      Giaá  .wada    w  tom  zále^ 
nanetečuosti  třjd  práwě  .noybohatijch  a  ncywyřsjch,  k  od* 
bjránj  knih  př^d  gínými  určených ;  tu-  ow^em  gen  čas  pircd-r 
sudky  ruájcj  odstraaj,    ale   byloby  aspoň  žádati,   aby  naii 
knihkupci  pomalu  se  ociťowa*i    a   w    nj  probjrati,  cestu  k 
1<^^  .'budaucnosli  proklesťowati  začali.     To  by  bylo  o  ge- 
dnom  5   (CO   se  4ruliého,  nás  totiž  týká,  na  nás  na  každém 
gest,  abychom  gim  každý  podlé  obzoru  a  slánj  awého  stc- 
ftičky  do  gednoiliwostj   okazowali,    abychom,    kde  o  mjsta 
bes  knihkupeckého  spogenj  posud  gsaucjm  wjme,  po  muži 
řádném  a  ochotném  se  ohljdali  a  určitý  swazek  geho  s  ně- 
kterým knihkupectTfjro  aneb  nakladatelští jm  zgcdnali,  aby- '^ 
chom  kde  gaká  pickáika,  kde  gaké  zdržowánj  gest,  o  po- 
moci poradili,  abychom,  na  kterém  mjstě  a  gakhy,  se  něco 
Bwlážtě  mezi  wySvjmi  oněmi   a  bohat&jmi  třjdami  lam  neb 
onde  činiti  dalo,  okazowali,  abychom  i  každý,  pokud  nám 
lze  gest,  oroz^jrenj  dobrých  spisu  sami  se  phčjoěli-  Polo- 
zenj  w^eho  se  walně  zlepiilo,   to   fe  nedá  zapřjti,    ale  ne^ 
deyme  se  tjm  sami  dosna  bezpeénosti,  a  do  poklidu,  kte- 
rýž gen  po  auplném  wjtě;istwj  náležj,  uchlácholiti*  Hledjme-li 
do  zadu,  snad  dosti  gest  učiněno,  patřjme-li  ale  ku  předa, 
přemnohé  a  těžké  ^ge^tě  zbýwá.     Máme  na  polowičnj    cestě 
ustanauti?     Máme  to>   ěeho  tolikerau  horlivrostj  dosaženo, 
napořád  giž  samé  náhodě    a  slepému   osudu    zústawowati? 
riíkoliw  I     »Každý    něco  pro    wlastd    a    »Zádný.  den    bet 
čárky «  budiž  na^im  heslem.  Tak.gděme  ku  předu,  a  klaď- 
me   si  sami    z  toho    aučty,    čeho.  gsme    každý  í»s  od  ča- 
su doqlil.    Mnoho-li  se  tjm  zjská,  nenj  třeba  wypočjUwa- 
ti;  gen  wáak   o   tom,  čeho  se  i   polom  geitě  nedostáwati 
bude,  daufeyme,  že  čas  sám,  zagisté  mnoho  p^iaě  pro  tíM 
w  lánu  swém    chowagjcj,    ie   zwláátá  i   wnitiriq  zkwjUuj  i 
dokoualenj  naij  lileratury  o  gistotě  dokoná.     Od  neyncpa- 


Digitized  by 


Google 


?6 

ttnSg^jlio  počftwYe  tolik  gsme  liorliwoUj  i  wytrwÉlon]  swan 
posud  doWedli,  i  «|;akibjclioin  BoUi  pod]7l>ow«tí,  ie  we 
cliwaliiéni  tom  (>jIeDj  neusunauce,  gedni  •  druhými  geltS 
wStijho  dokážeme.  "* 


Prof.  iSiseten  wydal  podlé  lakoba  Giimma  mlawnici 
irpokotiěmeckého  gatyka  nažich  dob.  Na  stránce  36.  pra<* 
wj  mezi  ginVtti  takto :  »Po  celý  stredoj  wék  ai  do  této  dobjr 
irwá  láthiské  pjsmo  mezi  wlemi* národ j  německého  a  ro- 
teanského  gazyka,  toh'ko  ie  se  prodleným  časem  kulaté  a 
rowné  tahy  gebo  do  praivých  tkraucenin  zueiwnf íly.  Bes 
roKurané  pfjČinf  stáwá  se,  ie  toto  tkazenú,  newkusné  pjsmo, 
gak  se  práwč  za  dob  ivynalezeoj  kníhtiskaiského  umtnj 
mwářilo,  ffofichjm  aneb  ní^meckijtn  natýwáme.  Gothowé  byli 
gil  dáwno  wyhynnlj  a  hranatá  tato  literek  forma  panowala 
kromé  německých  Tukopis&  a  knih  rowněl  i  we  wlech  ro- 
mánských a  slowanských  zemjch.  Kc1y2  gíi  wiickni  téměř 
oftatnj  národowé  w  Ewropě  k  u^lecbtilegftjm  twarAm  su- 
tého pjsma  se  na^rrátili,  udriela  se  posud  u  nás  w  obyčegi 
akranceni  ona  abccedaj  kteranl  bychom  rowným  práwem 
čtéknu  (!)  nazwati  mohli ;  a  předčeť  pak  nemiiie  se  nikoliw 
la  organic^an  modifikacj  latinského  pj.4ma  w  prospěch  ně- 
toecké  řeči  mjti,  poněwadž  nikde  twlá^tnjch  známek  pro 
sále  swlá^tnj  zwnky  neujedla.  —  Netoliko  ie  pjsmo  toto 
oko  uráij  a  psanj  i  tisk  neohraba  oěg^aa  činj:  onoté  Xakh 
překáikati  Hteratury  najlj  tr  cizozemsku !..«  Ai  potud!  Ne- 
nj-liž  to  hezké,  milj  kragané?  Skoda  ie  těm  pánům  podo- 
bná historická  eskamotáž  také  stranu  onoho  prawpněmecké- 
ho,  tak  nazwaného  gotického  sta>irite1sťwj  nenapadla.  Toť 
by  se  snad  také  rowným  práwem  českým  naswati  mohlo, 
aspoíi  welká  podobnost  gest  mezi  obogjm  úkazem.  Nu  co2 
dělati,  my  pHgjmáme  poslušně  wlecko,  a  bez  toho  má  ro- 
hatěg9j  Iwabach  geStě  swé  ctitele  mezi  námi;  Maienj  t! 
pi^tii — ted  ho  magj  celý  a  wýhradnS  sobě  postaupený.  Po- 
děkngte  8^  za  tu  ientrrosnost! 

Drcm  L.  Gajem  wydawaná  »>Danica  horvatská,  sla- 
Yons\á  i  da1matifiská,<c  kterái  prawosestersky  záleiitostj  če- 
skoslowanské  národnosti  i  liteťatury  si  wijmá,  podáwá 
swým  Čtenář&m  také  náwřstj  o  Irienaučných  slownjcjch, 
wyilé  w  listech  těchto  a  konCj  ge  tť^mito  slowy:  jiWraucj 
radost  oswěcičugeme  nad  krásným  oným  předsewzetjm  mi- 
lých bratrj  Českých.  Národ,  který  bes  wSelikého  wenčjbo 
wplywn,  bez  wjíeiiké  wyfbj  pomoci,  sá2u*ty  i  pobjdky  gii 
tolikeré,  zagifté  tak  znamenité  djla  ze  sebe  samého  wywedl, 
ini^ic  zagisté  weselým  okem  'vr  bndaticnost  hleděti.  Gsauce 
pak  pteswědčeni,  že  z  péra  oněch  mužfi,  gichito  gména 
gsme  swrchtt  Četli,  toliko  znamenité  i  dokonalé  "^ygíti  m&ie: 
wraucně  iádáme,  aby  českého  gazyka  powědomj  wlastenci 
na  přjklad  Čech  A  ohled  wzali  a  obě  ona  djla  na  nál  gazyk 
přewedli.  S  gakým  nesmjrným  prospěchem  by  to  bylo  co 
do  roKŠjrenj  pramenitých  známostj,  wykořeněnj  přemnohých 


fHdttOlkh  i  Mjl^*  ii&rodii}lio  dÍNJm:  íéikb  nwidj  íoMf^ 
XotunŠ  ktoliw  okohioaii  Bale  lép«  snámy  g»ftii.«  — 

Pod  vAawm  »  Wěšelé  ptfkoé^  ptaim  PráHU^m  "^Tífl^^ 
%  PovpjMléwy  tMánj  oo  nciridět  «  ftniAaéfli  wftAn  ro»- 
Mniiilné,  HěBMAlB  ivdm  oUJbeiké  MmŠAmšetriédff,  opa** 
lf«oy  nCkolikii  tytÍBkniri,*-|iik  MéMoIm,  tr^ěujka  Kw9A 
tM7  wyfiatá,  irdké  p4»efawaly idoieáSf -  hinorickA  pówjdka 
fttlf%*  9iřéHté^  pMoiěMi  «wéh^  d^ga  a  ^těem  »  K«* 
Udhem  ••  «týk«gej;--dtkk  wygde  nowt  wmiUef  hif»mpir% 
lákkéei  od  ^•MkfMJb,  «  nová  kráilká  populAnq,  irodlé  Aolaf 
knihy  •epiKÉA  mUmmlěe  hYmmíMo  I  l|»of»  ^ékik^  ftUĚ^ftm 
od  ^Sýjbory.  Ktiakn  m  tmatéš  mehyMufá-:  Mta^  tef#«^ 
p{»im  »  diklúwái^'  od  mV^f  Ká9mtfpě9lti/oénfék9^ 

od  tlieol.  Dm  «  pro^  J^  Mlths,  gaioiio  iiowý  djl  á^M 
M0,  OfcA,  na  MorAwI)  .vydaných.  --  Koncem  tohoto  roka 
wygde  také  nowé,  we  mnoha  částech  xcela  přepracowaně 
%yááig  Buríanowy  |famihaiiiky. 

Now^  knihy. 

MaU  Encyklopedie  nauk.  Nákladem  českého  inn«' 
seirm.  Dil  III.  l>ra  Wáclawa  Staňka  přiro- 
důpiš  prwimťárúéní,  &iK  půpeéni  Aioiřai^  re^ 
tiUii  n  nerětta  wedlé  ířU  a  řádu  jejkL  3 
obrazy.  W  Fráze  1S43  w  12.  atr.  XIV  a  49& 
sek.  za  2  zK  atř. 

BelUar.  Tragická  zpěwohra  we  třech  gednáinch, 
dle  \Vlaského  Salvátora  Kamerána  od  Jana 
Nef).  Stépánka.  Hadba  od  Kafetatia  DontjvetA. 
W  Prase  1843.  TiakemanáUadeinAiinySpiiK 
koivé,  wedefi}in  J.  B.  Malého.— W  12.  sir.  39L 
ses.  ZA  10.  kr.  stř. 

SSBjtef,  íDicíat  afpoíu  aníai,  atte6:  ^oti^ttíni  tta# 
uťctij  pro  tt)flc(ř9  t9;  řterjnjWp  (f^owagi  iic6o<ío» 
toati  motjan,  gwtáffté  í)ro  fprofté  ^efroDáře  defířé. 
Db  gí4»  fragana  ^.  34na  32.  Dtitla,  buc^ownj^o 
fpráuKe  n>  Znxii  a  bopífowacj^o  iUna  c.  f.  tt>íaft« 
lyofp.  fpoleíitoftí.  ^řeíojaSofcf  Hítx*  Tbnnhtt, 
apeff.  jřauffenp  ftií^ownj  atb.  SDB^bala  c.ř.  wtaft. 
^ofp.  (poMao^  t0  tttímifmi  íeftém.  @  hwima 
bffami.  —  Str.  128  w  8.  ses.  za  30  kr.  str. 

íhUu  gal^  im^^*  SBBefeío^a  toe  4  g^ónjc^  bíe 
£o^ei)UoiDa:  ,/S^it  beibett  Áííngéberge'^  n>)be(ána 
ob  jřljmettta  3C.  ^unera.  90  ^raje  1843. 
%i^m  a  nátíábm  %m^  épinřowí.— Wel.  12. 
str.  107  seS.  zalO.kr.  stř. 

%H  l^bfiť^  pM  fwaH$m.  épx^  «»  grbnmit  ge^ 
bnáni  Me  Ottéit0cm>ttH^  potojbÁ^:  £aii  d«s  roille 
fleiirs.  ob  93.  SL  ipemnanita/  jčeffHnjin  3  a  na 
9ícp.  étépánřa.  íB^raje  1841.  SRáfíabem SEB. 
épínř^.  — W  12.  str.  ses.  za  32  kr.  stř. 

átorb.  asramatírf^  Jert  wc  iroan  gebnánjd^  bíe  9řaii# 
paá^a  ob  3ana  IR.  étřpánfa.  1ÍB?hpajc  1844. 
2:t{fem  aitánobm  9ímp  épMotoc;  toébeMjnt  3.& 
SD{tí(éljo.  —  W  8.  sir.  34  ses.  za  10  kr. 

K  tiftku  se  chystá:  RUŽB  STONOLá,  katolická  mo- 
dlitebnj  kniha  pro  wxdělané  panj  a  panny.  Z  části  dle 
1Cer»cka,  s  fástt  pAwodnS  od  Kňrln  Engenn  TiépéhOf  knéae 
iádtt  Premonsiráukébo  w  Rrase, 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


E  OBORU   LITERATUBT,    UUBNJ   A  WBD. 

Čjslo  XX.  {^MřřJlQlm  Mi  Hwéiům.}  4.  řjgna  1848. 


Literatara. 

ČechBštowan,  čili  národnS  g^^^  ^  ^^' 
chách,  na  SĚorawé,  we  Stezku  a  *ío- 

tren<fcii.  Od  Františka  Gyrilla  Kampelj- 
ka,  saukromného  učitele  českosl.  gazyka  we 
Wjdni,  auda  c.  nár.  Maseum  w  Praze.  W 
Praze,  tiskem  a  nákladem  Jana  Host.  Po- 
spjsila.  1S42.  weL  8  str.224.  Cena  I  zLstř. 

Nesmjme  řjci»  žeby  u  nás  nedostatek  mluw- 
sických  a  dobropisnych  spisů  byl;  co  rokwygde 
gich  několik,  kraléjch,  obsjrněgsjch,  wjce  a  méně 
dobrých  a  rounanit^in  prawopisem  psaných*  kte* 
réi  se  wšecky»  a  to  gest  hiawnj  wécj,  nazwjce  do- 
áti  br2o  odb}  dau.  Saudjme-li  podlé  toho,  a  ginak 
wéru  nelze,  musjme  uznati,  že  se  w  národu  na- 
hem  potřeba  prawidelného  naufienj  se  materliíně 
w)ce  cjij,  než  by  se  na  powrchnj  pohled  zdálo,  a 
ie  snad   tjm  způsobem  naše  krátké  a  dlaubé  sa- 
mohlásky a  naše  twrdé  i  měkké  i  brzo  onjm  stra- 
šidlem býti  přestanatt,  Vk  kteréž  ge  dobrá  částka 
krátkozrdLých  našinců  i  nenašínců  s  gakýmsi  ob- 
zwláštojm  zaljbenjm  powaiowati  ráčj.     Chudáci 
tito  za  10  owšem  nemohau ;  ge  to  w  skutku  perná 
wěc,  na  slaršj  kolena  iákem  se  geště  stáwati,  a 
po  šťastném  přemoženj  mnohých  gako  naschwál 
udržowaných  předsudků  tomu  se  teď*  třeba  po 
mateřsku  a  z  wlastnjho  odsauzen]  učiti,  Čjm  gsme 
se  pro   gazyk  rifj  za  neyautlegšjho  mládj,  sobě 
samým  newdék,  tolik  bylí  namučili.  Pomalu  uznáme 
předce,  ano  uznáwáme  gíž,  že  náš  milý  český  pra- 
wopis  předce  tak  těžký  nenj,  gako  třeba  onen  druhý 
na  ledagaký  způsob  tísjckráte  a  tisjckráte  do  nás 
wdaukaný,  shledáwáme  pomalu,  že  náš  gazyk  krá- 
sný, skladný  a  bohatý  gest,  a  že  oprawdu  přjčiny 
nemáme,  pročbychom  se  za  obogj  aspoň  před 
ňyněgšj  Ewropau  styděli,  ano  pomalu  nabýwáme 
též  přeswédčenj,  že  Čechoslowanu  welikau  práwě 
ctj  nenj,  w  gazyku  swém  mateřském  dostatečně  zbě- 
hlým nebýti.    Lidské  wěci  gdau  diwným  během; 
wekowé  powstanaua  zawrhugj  slepě ;  přigdan  ginj  a 


ohljžjme  se  zwědawě,  odkud  se  as  opět  nagednau 
takowá  horliwá  láska  gegich  bére.  Obogjho  máme 
welmi  žalostný  a  welmi  radostný  přjklad  na  sobě 
samých,  na  národnosti  našj  a  na  gewisku  gcgjm, 
na  gazyku  wlastenském.  Posléze  minulým  dwěma 
stoletjm  by  nebylo  wěru  škodilo,  aby  byla  důkla- 
dněgšj,  wniklegšj  a  rozhledněgšj  známost  o  tom 
mjwala,  co  mateřština  wůbec  gest  a  gaké  mjsto 
naše  mateřská  řeč  mezi  ostatnjmi  gazyky  zaugjmá. 
Nemysijme  tjm,  aby  předkowé  naši,  žigjcj  w  osu- 
dných oněch  dobách,  lépe  byli  uměli  po  česku 
mluwití  a  psáti ;  to  nikoliw,  tomu  učme  se  gen, 
pokud  čas  a  chudé  posud  pomůdiy  stačj,  pilně 
mrždy  a  pilněgi  dd  nich;  ale  netagme  si,  že  kdyby 
ústrogj  gazyka  a  podiwu  hodný  sklad  gehó,  geho 
bohatstwj  i  přednosti  geho  před  ginými  řečmi  a 
zwláště  též  srownalost  geho  k  spoluslowanským  se* 
strám  geho  wjce  a  hlauběgí  bylí  znali,  zwláště  ale 
kdyby  na  gasněgšjm  wědomj  byli  mjwali,  Čjm  wla- 
stně  mateřština  pro  každý  národ  gest,  do  gakých 
požalu  hodných  zmatků  se  ten  pauštj,  kdo  gj  po- 
hrdati počjná,  a  gaké  neštěstj  ony  třjdy  a  to  bez 
wlastnjho,  podstatného  prospěchu  na  celý  národ 
liwrhugj,  kteréž  se  gj  před  celým  swětem  poprwé 
odřjkati  počjnagj ;  žeby  to  wšecko  znagjce  nikdy 
se  nebyli  toho  zawrhowánj  winnýmí  staK,  kteréž 
na  nás,  pozdnj  gích  potomky,  tak  těžké  břjmě  dwo- 
gatosti  uwalilo,  že  pod  njm  posud  bolestně  upjme 
a  gen  úsilným  namáhánjm  a  nesčíslnými,  dobro- 
wolnými  i  nuznými  obětmi  kausek  po  kausku  geho 
se  zbýwáme.  Nechceme  na  železném  chodu  děgín 
historických  pilnjčkem  našjm  ustruhowati,  wjme  že 
se  wyššjm  pořádkem  řjdj,  gegž  krok  za  krokem 
prohljdnauti  čjm  bijžegi  tjm  snad  nesnadněgi  bý- 
wá  ;  wjme  že  liché  gest  posuzowánj  wěků  minulých 
podlé  toho,  čeho  my  gsme  z  nich  we  wlastnj  zku- 
šenost nabyli,  konečně  i  to  wjme,  že  v  co  se  stalo» 
stalo  se.«  Ale  gakož  prý  wlastnj  škoda  neylépe 
poučuge  a  Člowěk  prý  se  proto  rád  na  minulost 
ohljžj,  aby  wkládage  starau  mjru  na  nowé  wěci 
wšeho  oklamánj  na  budaucnost  se  uwarowaL  tak 
my  i  proto  gen  raušku  se  starého  labyrínthu  onoho 


Digitized  by 


Google 


78 


snjmáiiie,  abjchom  se  tjm  gístěgi  oowénra  Qhaaatí 
dowedlL  Předkowé  naši  méli  gcdno  nebezpečj,  gež 
newíděli  a  gemuž  se  také  uhnautí  neuměli;  náoi 
hrozj  dwogj,  a  abychom  se  ho  wystřjci  mohh', 
musjme  ge  náiežítě  poznati.  O  to«  oč  se  gim  ge- 
dfialo»  aby  totiž  gazyk  fiái  aeklesL  gedná  ae  mám 
posud  také,  kromé  toho  ale  geště  o  wjce,  o  to 
totiž»  abychom  poklesáwagjcj  giž  pézdMÍfali  uo 
takorka  mnohde  ze  samých  giž  rumu  wynesli.  Pro- 
středky k  tomu  gsau  iisjcery,  prwnj  a  hlawnj  gest 
-- 'poznáuj.  Láska  se  u  nás  zoowu  probudila  a 
šjrj  se  mocně  a  mocněgi,  ale  láska  byla  i  dřjwe 
a  předce-— nedodržela.  Poznánj  gi  mu^  doplniti, 
a  to-Ii  se  stane,  dauíeyme  pewne»  že  následek  gi- 
atěgšj  bude ;  nás  wék  sám  i  duch  geho  proti  minu- 
lému za  to  ručj*  My  musjme  poznati  důležitost 
mateřštiny  pro  wzdělánj  i  blaho  národu,  my  musj 
me  poznati  wýtečnost  gazyka  našeho  a  to^  čjm  we 
spogenj  s  ostatnjmi  slowansk^mi  řečmi  gestp  wu* 
bec  wSecko  to,  o  j5em  gs me  se  dřjwe  zmjnili ;  my 
to  musjme  wšecko  pewně  a  důkladné  poznati  a 
známost  toho  mezi  weškeiy  třjdy  národu  našeho, 
owlem  wšude  na  přiměřený  způsob  rozšjriti^  a  pak 
nebogme  se,  že  láska  naše  hluchá  zůstane  aneb 
ohni  podobati  se  bude,  kteráž  we  schiviucjchkřo- 
winách  ae  wzegma^  w  náhlé  plameny  w  nich  wy- 
šlehne,  aby  náhle  opět  zhasnuly  gen  hromádku 
popele  po  sobě  zůstawiw. 

O  tom^  co  by  1^  podobnému  poznánj  wedlo, 
mnoho  giž  mezi  .i^ámi  psáno,  bohužel  že  to  we 
mnohých*  newždy  lehkp  dostupných  knihách  a 
časppisjph  roztrauieno.  gq^ ;  na  sebránj  toho,  na 
nowé  a  srosiité  sestawe^nj  anebo  pro  gednotliwé, 
třjdy  čtenárstwa  wzdělánj  a  zpřjměrněnj  dlouho 
nikdo  nepomyslil.  Spis,  kterýž  gsme  swrdbu  ohlá- 
sili, má  tu  zásluhu,  že  se  prwnj  o  to  pokusit  .a 
proto  giž  zagisté  wšeobecného  powšimnutj  zadu- 
huge.  Záležj<(!  Ctchoslowan  Kampeljkůw  ze  dwau 
oddčlenjf  z  gednojio  totiž,  kteréž  o  důkladnosti 
gazyka  českosloyranského  pqg^dnáwá,  :a  z  dru* 
hého,  gehožtp  sice  předmětem  mluwnice  téhož  ga« 
zyka  gest,  kdež  ale  p.sp.  nicméně  napořád  a  kde  se 
koliw  přjIežitQSt  wyskytne,  k  tomu  co  w  prwnjm 
oddělenj  za  aučel  si  byl  wykázal,  s  qbzwiástnjm 
zaljbenjm  přihljdá*  Před  prwnj  oddělenj  postawe- 
na  gsau  nSIowa  k  ČechosIowanům,<*  gednagjcj  o 
wysoké  ceně  našj  mateřštiny^  o  důležitosti  i  roz- 
sáhlém spogenj  gegjm,  o  wlastenectwj  i  tom,  co 
s^  proti  němu  stawj«  Prwnj  oddělenj  samo  gedná 
neyprwé  o  krasohlasnosti  i  libozwučnQSti  našj  řeči, 
pak  o  bobatstwj  gegjm,  o  důležitosti  národnjho 
gazyka  we  wědách  a  w  oswěiě,  o  wjsoké  dokoná-. 


losti.t  filosofieiré  Uaubce  českoslowanštíny,  o  ráz* 
nosti  gegj,  o  mlnwnických  přednostech  gegjch 
před  gioými  slowanskými  gazyky,  o  powínnostech 
našich  wzhledem  wlastenského'  gazyka,  posléze  o 
počtu  i  rozwětwenj  Čechoslowanů  a  o  nadegjch^ 
kteréž  z  toho  pro-  živroi  národnj  i  pro  literauirá 
wznikagj.  Přidána  gsau  zwláštnj  důležitá  swědectwj 
■siawnAioKaramzina,  G.  král.  Wýs*  prince  Jana,  G. 
Osw.  knjžete  Frant.  Kinského,  Geho  Fxc  hrab.  F. 
A.  Kolowrata,  posléze  i  připogeny  zákony,  ku  pro- 
spěchu gazyka  našeho  wyšlé,  i  důkazy,  kterak  náá 
oswjcený  dwůr  sáín  ctjti  geg  ráčj. 

Druhá  částka  pogednáwá  mluwnici  w  pořád* 
l(u  gednotliwých  částek  řeči,  pak  skladnu  a  prawo* 
pis,  poskytuge  přjklady  k  slůwkowánj  a  končj  krát* 
kau  historij  prawopisu  slowanskébo  wůbec 


Ho^é  o«ocowáiiJ« 

Suw  i  sákiitosti  tlowanských  národnost),  klcíréi  tá- 
ptdný  EwTopé  uk  dlaulio-  netoitným  a  nerwjm  kolikátým 
awjfu  djlem  byly,  Mčjnagj  náhk  wteob«ttttaa  pozornost  gj* 
mátí;  gisdaoducbé  Kpráwy,'  noirmářské  Články,  pogednáoj, 
brofórky  a  celj  spttowé  stjhAgj'  se  gako  o  Mwod,  a  gakoi 
o  ná«  dřjwe  nikdo  ni^lehoi  irědéti  nechtfl,  tak  ud  každý 
na  překot  se  honj,  by  neomylné  swé  náhledy  wpřjtonmost 
i  budaucnost  Sjm  ryíchlegi  akřiklawěgi  tjia  lépe  sdělil.  Pá- 
nové cbtčli  gedojm  skokem  s  čiroteanié  noci  na  gasný  dea  ; 
col^  diwu,  it  oM  tťochu  bllkagj,  že  nohy  váiaiigj  a.ie  ac 
mce  pH  nogistétti  tou  wráwomwém  chodu  toho,  nač  ney^ 
dřjwe  padoauy  wij  moq  ehýtagj,  aby  aspoň  aéco  milyt  saé 
by  se  a  co  by.  držely*  Neypodiwnéglj^  sobě  ncjrprotiwněg^ 
Wéei  wyná^egj  se*  na  swj^o,  s  odhodkáoslj  a  giato|a«i 
kteráž  k  ustrautj  donacage.  Kaidý  aaá,  každý  wj  v^co.; 
odknd  a  gak  to  nabváno,  o  to  wede  se  aeyaieasý  pé^  % 
kaidý  má  swé  pjřesw&ldenj  a  'smate<*li  se  gedno^  gě*  hiie-»^ 
dle  drahé  po  riDce.  Golepijho  wydáno,  čte  se  sice  také, 
ale  lepáj  dástka  seudu  býwá  giž  w  ducha  anticíp0wáaa»  % 
my  i^me,  že  giž  dJžž}  ůstrog  ialudkn  má  wolnosti  dpstj^ 
by  si  •  dané  potrawy  gen  gisuu  částk9  wybral  a  ta  op^ 
podlé  sWého  sobi  pMprawď,  sindWlduowaL  To  platj  obswlá^ 
iil  o  nejblUsjm  nám  sápadn,  >  a  newjm  mJetneme^U  toho, 
kdoby  nám  we  wžem  tom  odporowaU  chtél  aneb  aspoA 
mohL  Odpowjdati  na  w^ecky  blndy  a  úužky»  na  wáeck^ 
QSOČowánj  aneb  BAh  wj  g^kých  sámysia  podkládáig«  l^la 
by  práce  nekonedoá  a  — ^  newdě<Saá«  Lidé  Jiijwagj  swAg 
roattA)  hvudai  gakýkoliw,  neyradžj  a  n^kdy  -^wédj  snad  tak4 
prod,  aspo.fi  pro  sebeé  Netřeba  nám  býti  tak  rychlými^ 
afatychom  gen  neustále  sady  gloých.  distiti  aneb  Snad  gii 
dosrálé  ovifoce  do  nich  nosiú  chtéli.  .  J  blauditi  gest 
pékoé  a  potřebné),  a  my    máme,,  doma  dosti  .gejíté  pmoc. 


Digitized  by 


Google 


bjchojp  směli  bes  neswřdomitosti  ^j  «e  tiecbat  {ifkognS 
po  kříwolikých  cestách  k  přawďé  pMbluzowat,  klerji  tak 
málo  obati  magj,  přjmau  si  k  n j  cestu  dát  okázati.  Tam 
toUkoy  kde  se  blasovré  ozýwagj,  genžto  d&kladnSgáíj  a  mj- 
•tnégij « xoámost  fréqj,  iiestrannan  mjrnost  a  ďecbetnSglj 
tmýjílenj  progewowati  se  sdagjce^  snadno  prftwodnj  platnosti 
nabyti  hy  mohli,  tam  toliko  ag<en  potud  náležj  nám  proti 
nim  wystatipitly  pokudby  ttám  swým,  ač  snad  dobře  a  po- 
cti wS  mylleným  a  w2ak  omylně  awýsledkowaným  twrzeojm 
nm  (^ěčh  injstech  uíkoditi'  mohli,  kdei  aby  o  nás  takowý 
kUm  se  neugjmal,  s  d&ležitých  pijčin  sobě  přáti  musjme* 
Podobný  slánek  wyiel  w  á*  213.  a  S14.  wfibeo  iráieného 
éasopisu  pbťťS  3Cnéton**  pod  názwcm  »ber  tepřád)enfartpt 
ift  U0^virn«»  Od  rotroj^ek  gazykowýcb  w  Uhřjclx  počjnage 
wydá.vrá'  se  na  obhljiení  d&leiitosti  gich  pro  weákeru  Ewto** 
fn,  končj  pak  m;f Plénkami  o  trSeslowanstwj,  kteréž  gako 
tachmuřené  pozadj  za  zgewisky  těmito  státi  se  zdá.  My, 
(ebo  powěděl  o  obogjm  prediym,  rosbjrati  nebudeme;  o 
tom  pak,  co  Kolárowi  stranu  gehd  Cestopisu  tak  rozhorleni 
ivylýká,  gíóide  budeme  mjti  prjležitost,  whodpěgi  promluwíti, 
a.  Koláč  «ám,  bude-U  ian.na.toiAsáleieti^  lépe  geltěnei.my 
flbhágiti  ife  dowtede';  tAé  ir  {ioslednj  částce  zrajněného  ono- 
ho článku  gsaú  některé  Trěci,  o  kterýchž  pochyb ugcme,  aby 
a  nasj  strany  bes  odpowldi  sAsUti  směly.  Chtěli  gam^ 
ijci  >»bez  wywrácenj,(c  ale  upatnatowali  gsme  sé,  Že  p.  sp.  to 
06  se  z  nasj  strany  a  z  lůna  našeho  wědomj  proti  ukriw- 
^owÁnim  twrdj,  gen  opalunani  aneb  wýmluwami  nazýwati 
dowoluge,  gimŽ,  gak  se  samo  sebau  rozumj,  platnosti'  ne- 
|»aústj.  %  ňehj  přjtelém  rekriminac  z  nasj  strany,  s  kterým 
|uiž  40  v.iwvých  «  njftynowěgjjch  dobách  potkáwá,  má  p. 
sp.  dobře,  pokud  se  na  né  wýbomé  ono  mjsto  na  str.  TO. 
prwnjho  '  spisu  hraběte  Thuna  wztahugé  *).  Proto  ale  nemusj 
to,  co  se  sjoad  zgedné  ftrany  stáwá,  tak  nadsftsowauV  to 
pak,  -  co  se  %  dmhé'  strany  dége;'  tak  zmenjíowati  a  omlau- 
wáti.*  €»en  dělme  slunce  i  wjtr  sprawedliwě,  máme-li 'giž 
gednau  na  koliiti  státi.  Gakže  ?  p.'Sp»  bere  ve  slowdnské 
strany  wiecko  tak  doslowně  a  doslowněgi  gejítě  než  došlo- 
wně,  a  my  nemáme,  qo  geho.  spblukmedt^ci  prawj,  ani  do 
p&Ie  slow  bráti.  Ba  na^e  slowa  gsau  mu  snad  horjj  než  činy, 
a'in9r  viMo  třetí  ano  i'  Činy  gegich  «á*paubý  ^it  powa*- 
řówati,*  který  snad'  gchom  ifrrcbolky  stromů  pohybuge,  do 
o^ydl)  ale  a  srdcj  lidských  nikoli  ncwniká?  Ba  otvscui  tak 
se  zdá:  ui^olárůw  neynpwě^j  spiji  přetýká  1  neuáwistj  k 
Kěncfin  a*my.  bychom  se. směle  ptali,  kde  cos  podobného 
|f  JNěmeoku/od  nuže  psáno,  kterýby'  taluž  měrau*  za  l-eči- 
woda  swťho  národu  platili  mohl,  gako  Kolár  Ineri  Čecho^- 
sloWany  Ý"  Ozwali-li  se  w  Němcjch  něktcřj  hlasové  W  sta- 
rém tónu  proti  Slowanúm,.  gsau   to  gen    s(abj,.  gednqtliwj 

*)  »1Ďin  dlt«n .  SBrdnb  nic^t  Don  ^euem  an^ufad^en  mu$  cín 
itnUřS  Xnlt«9en  jrtřé  tebti(^  ©ejtnnten  felrt.  SBet  eí  Íí<0  anmafMi 
tooíitř,  y<i$  ílfttlonftígefS^l  ixnttt  htn  ^latřen  t)UT<^  hit  Xntegufifl 
tou  ^of  imb-'^4kbe  geé^n-Mc  2)nitfď[^en  ^u  itltUn,  Ur  ^utbc 
jt^  cm  (eiben  9lútíonen  fc^toct  MtfÍÍRbi(s&»fC  •« 


79 

Kirakowéy  kieřj^to  w  daw^  xwíj  přebngnělé  literáti^  a  na 
otupenosli  najleho  Čtenářstwa  ntauohagj,  a  coby  se  NémeAm 
stranu  slowanských  záležitbstj  práwcm  wytýkati  mohlo,  gest 
Ibostegnost;  po^Iá  z  nrwědomosti,  kteráž  při  smáhagicj  se 
co  rok  anamena^ivsti  toho^  co  se  w  Uhřjch,  w  cechách  a 
w  Polsku  děge,  welmi  od  mjsta  gest.i(  —  My  tedy,  kdy  I 
staré  křiwdy  a  stará  zla  odkrý^agjce  k  tomu  hleďme,  aby 
'somysL;  ni^odnj.wtoas,  ooŽ  ona  Jkma  fest,  utužila  atohq^ 
Čehož  zlé  následky  posawád  tak  bolestně  pyká,  na  pfjStj 
wairowati  se  uměla,  my  nemáme  prawdu  a  dobře  a  gsme 
wSáomé  winni^  ale  když  sausedá  na  uplynulém  dosti  ne- 
magjce,  now^  wždy  a  nowé  křiwdy  dělati  nepřestáwagj, 
to  gsau  gednotliwj  hlasowé,  kteréž  nikdo  neposlauchá,  a  ge 
odwiriuge  to,  že .  newědj  xo  Činj.  U  nás  bylo-li  co  od 
gednobo  muže,  kterýž  wrelau  po>nrahu  básnjka  w  ničem  ne- 
aapjřá,  ginak  a  borlávěgi  pronejíeno.  aež  se  to  práw^  chau- 
lostiwým  uSjm  Ijbj,  u  nás  nese  winu  hned  celý  národ,  ano 
celj  národowé  a  k  nj  se  přidá  w^ecko,  co  se  w  proslowená 
slowa  zlého  a  nebezpečného  aumyslu  wměstnati  dá; — tam 
když  se  wšude  la|é,  kAyŽ  se  mjsto  nznáwánj  staré  křiwdy 
nowá  páchá  á  nadto  k  budaucj  gestě  semeno  wysjwá :  nenj 
to  nicj  a  nemagj  ani  ti  z  toho  winu,  kteřjž  neybliž^j  toho 
p4wodoowé  gsau.  My  když  gen  o  faktickém  mluwjme  a 
bjlé  bjlým,  ow&em  pftk  ále  Černé  také  černým  nazwemc^ 
gest  to  Buh  wjf  co,  a '  budaucnost  '  se  má  před  zámy- 
sly .naiimi  třásti  $  tam  nech  se  mluwj  i  samý^Ij  coko- 
Uw,  gest  to  wěc  přirozená  a  neřekneme-li  hned  bigjce  se 
wprsa:  )>Ano,  pane,  ano, f<  dopauújme  se  zrady  na  něgakém 
autoe  .efa  kdo  wj  kterého  spisowatele  a  bez  pochyby  i  na 
-celém  swětě,  kteť}ž^  na  ném  apočjwá.  My  máme  býti  mer- 
mócj  winnými,  neboť  abychom  tjm  nebyli,  nesměli  bychona 
wiibec  ani  býti.  To  ge  krátkými  slowy  celý  staw  wěcj  j  \ 
gsik  s«  má  ten  poučiti,  který  se  poučiti  neóhcc  a  neum j,  kte- 
rý pro  djtě  tmy,  pro  podezřiwost  k  nestrannénnx,  gasnémá 
iiwážeoj  ajii  pJrigjU  nemC^e  ?  , 

Xália%ra  mlnvrozpytecká* 

SlowaUskir  nářečj,'  přepodiWně  řozhahizená,  sauhlasno  • 
stj  »  swéwolnau  měníwostj  badače  sad  mjru  dogjmagí. 
Blahým  úžasem  pogat  bý-w^  wlastenec,  gako  plawec,  aa 
tnezi  ostro wr  západt^  Indie  do  hlubiny  prftfalednébo  noře 
patře,  háge  korálowé  uhlédá,  podmořské  labyrinlhy,  w  ge- 
•gichž  nachow^ch  Ictorostech  •  stobateřWné  ryby  a  ginj  žiwo- 
dichowé  newjdaué  twářoosti  pohráwagj.  Rozmanitost  ga«- 
zVkA  slowanských  někdy  i  obweselnge ;  neb  maika  Sláwa 
znaky  dcerám  swým  též  s  humoristickým  rozbarem  ndělnge. 
Pohlédněme  na  gedno  slowo:  KapHivu  Česky,  Ao;)rt>niKr- 
sky,  pokrzyua  polsky  a  hropiva  rusky.  Kdo  má  prawdu? 
Čechowé  a  Gihoslowané  na  wětsinu  se  odwolati  niohau,  an 
dwě  nářečj  w  gedné  formě  sauhl^sj;- a  též  snad  slowo  iřo;ir 
také  bylinu  značjcj,  pro  ně  mluwj.  Poláci  swau  pokrzywn 
odwozugj  od  slowa  keř,  krzewie  sif,  tolif  w  haUstj  se  áj- 
řiti.  Busowé  'pak  welmi  hodnowěrně  twrditi  mohau,  Že 
kropiva  giž  w  cjrkewnj  Slowanftině  swflg  kořen  má;  totil 
Tcrop,  česky  HUktop,  kyp  jej  woda,  an  kopřiwa  podobným 
zpAisobem  pařj.     Kdo  má  prawdu? 


Digitizéd  by 


Google 


60 

W  rakftuflkém  německém  nářeéj  hemij  se  slcwa,  spi* 
sownému  gasyku  nesnámá.  Zdagj  se  to  osutk/  rosliČných 
národa,  po  tomto  rejdiáiti  střednj  Ewropjr  koČowawtfjch* 
Ač  takméř  s  národem  neobcugí,  sasiecbl  gsem  předce  ná- 
liodan  mnohá  tnamenitá  Alowa.  Kterak  se  zde  udrželo  sta- 
ronémecké  lader,  anglickj  laikerf  totii  mydliny  ?  —  Kterak 
gód,  godl,  anglicky  godfaiher,  godmother^  totii  kmotr,  kmo- . 
tra  ?  —  I  slowanskébo  zagisté  mnoho  do  Rakau«tíny  se  pl-i- 
gjmá.  Aa  gsem  se  práwě  po  tom  nepjdil,  zaslechl  gsem  gíi 
předce  éeská  slowa,  w  Rakansjch  sobecnélá,  n.p.  pawláČn 
(pawlač),  pomaly  (pomalu),  úrasy  (urážliwý). 

Proč  se  w  některých  gazycjch  kocaurfim  křticj  gme- 
no  dáwá?  Angličané  tjkagj  kocaurowi  Tomrcwt^  t,  g.  To- 
májí— kočka,  Iifěmci  Eiuz,  t.  g.  Gindřich,  a  my  Macek,  to- 
ti4  Mauuá.  M.  F. 

Liternj  náwěstj. 

Po  několik  rokft  tanžj  gii  obeoenstwo  po  n^aké  no- 
woročence.  Njže  psaný  o  to  se  pokusiw  pomocj  některých 
páníi  spisowatelii  a  spisowatelek  sestawil  a  wydá  podo- 
bný sábawnjk,  který  pod  názwem: 

Horuj  kt 

Jlmanacli  na  rok  Id 449 

w  měsjci  prosinci  1.  r.  dogisU  wygde,  gehoi  čistý  wýnos 
kutnohorské  opatrowně  určen  gest,  a  o  némžto  směle  dau- 
foti  moiná,  ie  wáelikym  poiadowánjm,  pakli  ne  aupln£ 
aspoň  %  wětlj  části  iryhowj.  Aby  wiak  urydawatel  %  ohle- 
du nákladu  se  pogistil,  wyzýwA  weikery  přátely  národnj 
literatury  k přiedplacenj,  které  se  w  Praze:  w  knihkupectwj 
pana  Mart.  Tícureutra  ^  jesuitské  ulici,  we  wydawatdně 
Kwčtů  n  p.  Jaroši.  Pospjáila  na  betlémském  plácku,  w  kniho- 
skladup.  J.  fl.  Pospjsila  w  kolowrauké  ulici  (na  přjkopech),  w 
Hradci  Králowé  té£  u  p.  J.  H.  Pospjáila,  w  Čáslawi  a  Chnidj- 
mi  w  knihkupectwj  pana  Wá3y,  gakoi  i  u  wydawatele  sa 
mého  na  Horách  Kutnách  ptígjmá.  —  /  giuá  zde  nenwede^ 
«ii  Imihhnpeciw}  mahim  ^edplacenj  přigjmati,  gimito  se  wiem 
obyčegné  knihkupecké  prowixj  popřege,  ale  kniha  gen  po 
xaslánj  přcdplacenj,  owlem  po  sráice  prowizj  odelle. — 

Gelikož  mi  wJak  snámo,  ie  mnosj  a  milownjkft  ná- 
rodnj literatury  ku  knibkupectwjm  přjhodné  přjleiitosti  ne- 
mjwagj,  oznamugi  téi,  £e  kaZdému  twohodno  předplneenj 
njlepsanému  poitau  zaslaii,  coi  snad  zwlájtě  Morawanfim, 
Slezan&m,  Slowákfim,  gakoť  i  kragan&m  naiim  na  giných 
wzdáleněgijch  mjstecli  wlasti  naSj  a  řjie  Rakauské  whod  bý- 
ti můie,.  gelikož  se  těm,  kteíj  pťedplacenj  wydawateli 
»frflficoií  zaSlau,  kniha  hned  po  wygitj  bezplatně  poiUn 
dodá,  pH  čemi  se  o  náležité  udánj  bytu  a  poslednj  po^ty, 
gako£  i  giných  bližijch  okolnost]  snažně  iádá. 

Předplacenj  trwá  ai  do  konce  měsjce  listopadu  b.  r., 
a  počet  wýtisků  bude  se  dle  počtu  pánů  předplatitelů  řj- 

diti. 

O  sluiné  wydánj  a  pěkný  xřetelný  tisk  walemoině  pe- 
Čowáno. 

Předplácj  se    1  zl.  stř.,  kterážto    cena  wjak  po  wy- 

gitj  spisu  na  1  zl.  12  kr.  stř.  swý^ena  bude. . 

K«  Hiráeh  KutoAck  dM  JO.  aélj  1841.  «     ,  ^ 

P«lr  MilotUw  W«Mbký. 

Zpráwa. 

Pan  Jan  Sudimjr  Rettii,  známý  gil  ode  dá>ma  w  li- 
teratuře naAj,  objrá  se  nynj,  powzbuzen  byw  náwětítjm  wy- 
dawatelstwa  Klassikiiw,  překládánjm  latinského  historika 
Curtia,  coi  k  laskawému  pow^imnutj  těm  podáwáme,  kt&* 
řjž  so  o  podobné  práce  anažj. 


Pozwánj  k  zápisce  na  spis: 

m.  Th*  ۥ  Cyprlaaa,  bUikupa  Rajrtliairin- 
■kélio  a  nméedliykaf 

l¥ěk  a  spisy  wybrané. 

Od 

Jana  Neponmka  Stárka^ 

doktora  boboslowj,    professora   morálky    a  Čosk.  literatury 

na  ůsUwu  theol.  w  Králowé  Hradci* 

Ob£jměg»jch  pracj,  k  dáwnowěké  litentnfe  křesťas- 
ské  se  wztahugjcjch,  českým  gazykem  psaných,  posud  se 
nám  nedostáwá.  DowěměgSj  s  nimi  a  zwláítně  s  Cypría- 
nowými  spisy  aesnámenj-ae  nemálo  srdcj  křesfanskýck  w 
tom,  co  prawého  gest,  utwrditi  a  upewniti  mAle:  gelikol 
•w.  Cyprian .  wJady  gakožto  wěhlasný  a  wýmluwný  mrawo- 
kárce  se  progewuge,  a  spřesnau  horliwostj  k  gednotě  cjr- 
kwe,  co  k  základu  prawého  žtwou  křesťanského  nkatnge. 
Bedlíwý  čtenář  snadno  se  přeswědčj,  2e  we  wdíech  dAwtipv 
geho  plodech,  kteréž  nás  doily,  obraz  Bohem  nadšeného 
a  při  zpráwě  cjrkwe  přewelice  aučinného  biskupa  nalézá- 
me, genž  při  swé  nenchylné  wAli  spoln  autlost  i  tichoac 
powahy  apoitoUké  obgewuge. 

Ostatně  netřeba  fjřiti  řeči  k  opodsUtněnj  spisowa<r 
telské  chwály  sw.  muže  toho,  gehož  spisowé  wiem,  w  če- 
ském překladu  čjuti  ge  sobě  oblibugjcjm,  že  aawjtagj  žá- 
dné pochybnosti  nenj,  ana<  to  gest  neywěUj  pochwalau 
gich,  že  wáickni  práw  cjrkewnjch  zasUwatelé,  kterébožkoli 
wěkn,  k  ogasněnj  předmětů  swých  čerpati  z  nich  uwykli 
gsau. 

Spisu  tomu  přidáno  bude:  1)  Wyswětksj  nepowft- 
domi"g»jch  slow,  a  2)  Abecednj  obsah  gmen  a  wěcj  w  ce- 
lém djle  zahrnutých. 

Překlad  gest  wěmý,  přesný  a  Čistě  český,  dle  sUrých 
wsorů  klassických  tispořádaný. 

Celé  djlo  záležeti  bude  asi  ze  14ti  archůw  we  weL  8. 
na  bjlém  papjru,  latinskými  literami. 

Doba  wygítj  pozdégi  oznámena  bude;  IhAu  zápitnj 
prozatjm  ustanowuge  se  do  posledojbo  ledna  bud.  roku* 

Welice  lewná  cena  sápisnj,  kterau  teprwé  po  wygt^ 
spisu,  při  odeljránj  geho  složiti  dlužno,  gest  36  kr.  stř. ;  po 
uplynulé  pak  lhůtě  sápisnj  nasUupj  zwýžená  cena  krámská. 

Zápiska  se  pHgjmá  we  Modech  Potpjšilowých,  i  mů- 
že Uké  ginými  spráwnými  knihkupectwjmi  pq  kragjch  ob- 
starána býti. 
w  PfM«  éM  1  řjfM  lesa. 

Nowé  knihy. 

Jarahněu)  ze  Hrádku.  Novela  z  čas&  Gi^bo  Po« 
débradského*  Od  Jana  z  Hwiziy.  Část  iiu* 
há.  {Záhadných  spisu  Jana  z  Hwězdysw.  4.)  W 
Praze,  tisk  a  sklad  J.  Pospjsila.  Stran  144  we 
wel.  12.  Ses.  za  24  kr.  str. 

Dennice.  Spis  zábawný  a  ponancný  od  J.  B.  Ma- 
lélio.  Djlu  třetjho  ewazek  čtwrtý  a  poslednj* 
Ses.  za  16  kr.  atr. 

Poslední  Orebita.  Obraz  historický  od  J.  Eraz, 
Wocela.  (Z  „Kwětu  1837".)  W  Praze,  w  knih- 
tiskárně a  sklada  Jar.  Pospíšila.  1843*  — Str. 
48  \v  16í  Ses.  za  6  kr.  stř. 

3enf(&  lefť.  ©mřfliiá  po^jbřiv  přcíoíená  ob  3ana 
^řibramfřé^o.  (ffi^ňato  iKwětu  na  r- 18390 
m  ^raje.  Xífř  a  fříab  San  g)ofpiir«ía-— Stř.  16 
w  8*  Ses.  za  4  kr.  stř. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


E  OBORU   LITBBATURT,    UUENJ   A  WBD. 

Čjslo  XXL  (JPlrjloIka  Iru  MtwéMům.^  18.  řjgna  1843. 


Literatura. 

Jmronnéw  %  VLráOku.  Nowela  z  času 
Giřjho  Poděbradského,  od  Jana  2  Hwézdy. 
Čá8t  i>ťwnj.  (Sebraaycb  spisu  zábawnýck 
djlek  třetj.}  VV  Praze,  w  knibtiskárné  a 
skladu  Jar.  Pospjsila,  1S43.  Str.  160.  Ses. 
za  24  kr.  str* 

Spisowatel  Jarohněwa  (tak  aspoň  saudjme  dle 
swazku  pnunjho)  obral  si  ale  mezi  dawem  oněch 
dnů  stogUlcs  z  něhož  mohl  na  wše  strany  hleděti, 
a  z  praudu  tehdeg;sjch  děgín  rukau  pozornau  ta- 
kowých  obrazu  načerpati,  při  gegícliz  pohledu  by 
žádnau  stranu  ani  oči,  ani  srdce  nezabolelo.  Djlo 
geho  pr9gewuge  negen  pilné  rozbjránj  a  ohledá- 
Tiránj  domácjch  přjběhů,  ale  i  swědomitý  saud  a 
obratné  ruce^  kteréž  umj  vrerný,  zdařily  nákres 
podati. 

Postawy  této  nowely  gsau  ziwé  i  prawdiwe 
kresleny/a  ruzroaniiost  gegich  gest  weliká.  Řadu 
gegich  počjná  starý  neprjtel  wšeho  nowotárslwj 
w  chrámu  a  na  trůně,  leiitf  Picch  s  přjštjm  hrdi- 
nau  celé  nowely,  s  mladým  Jarohněwem.  W  obau 
zosobňuge  se  takořka  celý  rozdjl  a  odpor  stran 
tťhdáž  sobě  protiwnýcb.  Starý  Prech  wleče  se 
nitkami  celého  wyprawowánj  gako  duch  odpor u« 
bog  weda  neústupný  pro  dáwnoletý  řnd  a  proti 
nedáwno  powstalým  nowotám.  Strana  stará  a  prwnj 
zástupce  pan  Menhard  gde  mu  nadewšecko;  pro 
ni  se  na  wše  odwažuge,  zapomjnage  třeba  i  na 
slušnost  ryljrskau,  a  každý  swůg  kročeg  omlauwage 
samolibým  pjsma  w^kladem. 

Z  kupy  několika  postaw,  gež  o  sněmu  w  Hoře 
poznáme,  wyniká  owšem  mladistwý  Girj,  kterýž 
welikými  zámysly  ducha  koge,  poklidu  nenalézá, 
až  se  pánem  Prahy  a  celého  králowstwj  učinj. 
Spanilý  to  posud  obraz  šlechetného,  w  mužných 
prsau  celý  národ  nesaucjho  reka.  Gsme  žádostiwi 
na  geho  dalšj  zkreslenj. 

Starý  Makowec  ge  druhá  půwabná  žnámosr, 
8  kterauž    z  Hory  odcházjme  ^  gen  že  tato  diwú. 


hrubých  wášnj  plná,  byť  i  snad  prawdiwe  nakre- 
slená postawa  iseswým  pánem,  knězem  Bedřichem, 
wstawu  nenj,  by  nám  prawý,  úplný  obraz  oněch  bo- 
gownjků  poskytla,  kterj  kalich  před  sebau  nesau* 
ce,  bog  za  wxlikými  záměry  byli  začali.  To  gsau 
gako  škwáry  z  plamenné  wýhně,  w  kteraužto  se 
byla  země  česká  po  Husowě  smrtí  obrátila — a  má- 
li  zde  Makowec  býti  representant  idey  husitské, 
neporuč]  se  do  milosti  gegjm  přátelům  a  nestran- 
ným diwákům  neposkytne  prawébo  obrazu. 

Dále  potkáwagj  nás  Oldřich  Hradecký,  purk- 
mistr Pawel  aKuneš  Kostelecký — každý  zwláštnjm 
rázem  wynikage.  Oldřich  ge  zdárný  syn  býwalé 
blawy  starého  řádu ;  purkmistr  ge  laudawý  nočnj 
drawec,  kterýž  před  wýchodem  gasného  slunce 
zalézá;  Kuneš  ge  kwětaucj  prautek,  kterýž  se  w 
rukau  djwčjch  hebce  ohýbá.  Žiwé  barwitosti  po- 
skytugi  scénám,  w  kterých  se  obgewugj,  rytjř  Ma- 
lowec  a  zbrognoš  Beneš,  gehož  minulý  žíwot  ge- 
ště  bezpochyby  přjčinu  k  několika  zagjmawým 
wýstupum  poskytne. 

Menšj  owšem  rozmanitost  podáwagj  wběhu 
děgin  wálečných  celému  obrazu  postawy  ženské. 
Až  posud  nás  potkaly  dwě  podoby  —  nešťastná 
Lídmila  a  ušlechtilá  Berta,  o  nichžto  si  teprwé  po 
wygílj  celého  djla  něgaký  úsudek  dowoljme.— 

Rozmanité  tyto  podoby  setkáwagj  se  kupně 
i  po  dwau  u  wýgewech,  gichžto  nitky  až  posud 
přirozeně  se  zaplétagj  —  násilně  hledaného  uzlu 
se  warugjce.  Gak  se  dále  zapletau  a  opět  rozwi- 
nau,  gakým  setkánjm  wášnj  se  onde  snad  přctr- 
hagj  a  ginde  zase  spogj  —  to  arci  nemůžeme  před 
skončenjm  djla  wěděti  a  protož  weškerézdánj  naše 
pauze  na  tento  prwnj  swazek  obmezugjce  dokládá- 
me, že  počátek  djIa  tohoto  hogné  zábawy  podáwá. 

Wšude  ge  pozorowati  pilné  studium  času, 
weřegných  poměrů,  mjsta,  osob,  smýšlen]  a  mlu- 
wenj.  Co  bycbme  p.  spisowateli  wyiýkati  mo* 
hli,  ge  snad  neznámost  děgiště  hned  w  prwnjch 
kapitolách.  Takž  nebýwalo  w  Hoře  nikdy  »pro- 
stranného  namést] « — gelikoi  nyněgšj  teprwé  před 
80  lety  po  shořelé  radnici  powstalo — a  na  wlaském 

Digitized  by  VnOOQiC 


S2 

dwdře  nebylo  nikde  zahrady,  i  njiliy  do  snemow- 
ny  bylo  widěti.  Okna  staroslawné  této  sjně  hleděla 
na  chrám  sw.  Jakuba,  gen  uličkau  od  míncowny 
odděleného,  a  protož  nemusel  se  také  starý  Přech 
upachlitj  nežli  Jarohněwa  u  fcéhoz  chrámu  nalezl* 

A  wšak  tyto  a  některé  gine  malé  wady  ne* 
mohau  býti  na  ugmu  djlu,  gežto  se  nám  gako  wý- 
twor  zdrawého  ducha,  žiwé  obraznosti,  dlauhého 
zpytowánj  a  gadrného  saudu  na  oči  stawj.  Celým 
djlem,  gakž  ge  posud  w  rukau  máme,  wane  čistý 
duch  český  a  nemilowný  on^ch  hrůz  a  přewratů 
wšeho  Udského  a  prawdiwého,  gakowýmíž  mnozj 
romanopisci  zahraničnj  tak  rádi  čtenáře  swé  gako 
u  wygewenj  wrhagj.  Sloh  ge  plynný,  prostý,  za- 
mjtagjcj  wšelikau  nadutost  a  newčasné  horowánj  ; 
gazyk  čistý,  wybraušený. 

A  takž  nám  nezbýwá  nic  gíného  přáti,  nežli 
aby  se  nám  djlo  co  možno  neyčerstwěgi  úplně  do 
rukau  dostalo.  Připogowati  něco  ku  zwlástnjmu 
geho  poručen)  pokládáme  za  zbytečné ;  gmeno  a 
obliba  samého  twůrce  geho  gest  u  čtenářstwa  na- 
šeho neylepSjm  poručenjm,  a  museli  bychme  u 
welikém  omylu  wězeti,  kdyby  se  Jarohněw  z  Hrád- 
ku záhy  w  rukau  wsech  milownjku  našeho  spísow- 
nictwj  nenacházel.  — x^ 

PráwL'  nám  přišel  giž  i  druhý  swazek  Jarohně- 
wa do  rukau.  —  I  musjmeť  wsCi  cokoli  gsme  ku 
chwále  djla  lohoto  glž  při  prwnjm  swazku  prone- 
sli, po  prečtenj  druhého  potwrditi.  Ziwé  a  zábaw- 
né  wýgewy  strjdagj  se  w  něm,  gako  w  čarowném, 
prawý  žiwot  okazugjrjm  zrcadle.  Charaktery  osob 
wywinugj  se  podlé  prwopočátečnjho  základu*— * 
Ledaco  wzalo  arci  gíného  směru  a  konce,  nežli 
gsme  snad  na  počátku  očekáwali;  tjm  ale  nechce- 
me ani  toho  neymenšjho  pronésti,  co  by  snad  ce- 
lému djlu  na  ugmu  slaužilo — a  tcprwé  konečné 
wywinutj  historického  obrazu  tohoto  bude  moci 
saud  náš  ustanowiti.  — 

Mezi  nowými  osobami,  gežto  nás  w  tomto 
swázku  potkáwagj,  zagjmal  nás  neywjce  poběhlý 
žák  Křišťanůw*  Skoda  gen,  že  pásmem  děgin  gako 
blesk  podwečernj  kraginau  se  zakmitne  a  giž  opět 
— zmizj.  Kolda  ze  Žampachu  nenj  posud  tak  wá- 
biwá,  gako  prawdiwá  podoba.  —  Wůbec  patřj 
wsechny  scény  na  hradě  Náchodském  k  neyži- 
wěgšjm  a  neyzdařiiegšjm  celého  románu. 

A  tjm  to  klademe  geště  gednau  wšem  přáte- 
lům literatury  národnj  neynowěgšj  práci  našeho 
Jana  z  H>véz(ly  na  srdce,  a  progcwugeme  co  ney- 
srdečněgi  tu  žádost,  abychme  záhy  podobných 
plodu  i  odijinud  se  dočkali. 


chách^  na  Morawéf  wc  Sfezku  a  ^'o- 

wensku.  Od  Františka  Cyrilla  Kampelj- 
ka,  saukťomn^ho  učitele  ceskosl.  gazyka  we 
Wjdni,  auda  c.  nár.  Museum  w  Praze.  W 
Praze,  tiskem  a  nákladem  Jana  Host  Po- 
spjšila.  1S42.  wel.  8  str.  224.  Cena  I  zlstř. 

{Dolcončenj.) 

Z  uwedeného  obsahu  widěti,  že  Čechoslowan 
knihau  gest,  která  nám  z  udaných  swrchu  přjčin 
duležilau  býti  mus]\  to  tjm  wjce,  poněwadž  posud 
gediným  toho  druhu  pokusem  gest.  Za  našich 
dnů  obracj  se  obecný  pozor  wždy  wjce  a  wjce  na 
wšecko,  což  se  koliw  národnosti  týká;  to  platj 
zwláště  o  oněch  zemjch,  kde  se  cizj  národnosti 
o  wyhubcnj  aneb  aspoň  zteačenj  a  zlehčen]  domá- 
cjch  pokaušegj ;  přátelské  i  nepřátelské  rozpráw- 
ky  schylugj  se  tuze  rády  k  podobným  předmětům* 
dorážek,  útržek  i  lišklebků  nebýwá  nedostatek,  a 
strana,  která  neyméně  o  tom  poučena  býwá,  co 
zastáwati  má,  ztrácj  pole  i  wjtězstwj,  gehož  by  gi« 
nak,  dobywši  ge,  k  mnohému  dobrému  užiti  mohla. 
Těm  a  takowým  podáwá  p.  sp.  zbraň  do  rukau,  a 
gest  přáli,  aby  se  do  hodně  mnohých  rukau  dosta- 
la. Powaha,  hognost  i  rozmanitost  předmětů,  o 
kterýchž  se  w  Čechoslowanu  gedná,  a  důrazná, 
pro  wlast  i  národnost  a  wšecko,  což  prawé  a  dobré 
gest,  wraucj  mysl  spisowatelowa  učinj  gi  každému 
zagjmawau  i  milau.  To  i  ono,  co  se  w  nj  nalez- 
ne, nebude  snad  gedněm  neb  druliýmnowé, — mno- 
ho novfého  nalezne  ale  každý,  kromě  toho  ale  se- 
stawenj  wšeho,  čeho  by  se,  kdyby  toho  potřelio- 
wal,  gen  s  obtjžemi  a  to  sotwa  wždycky  dohledati 
mohl.  P.  sp.  sbjral  welmi  pilně,  ze  staršjch  kuih^ 
kteréž  giž  ani  widěti  nebýwá,  i  z  nowěgšjch,  z  ci- 
zozemských spisů  i  z  domácjch;  on  nepřestáwal 
na  tom,  on  sám  pozorowal  a  wyptal  se,  kde  giných 
pramenů  nebylo,  to  wšecko  s  neyhorliwěgšj  wla- 
stenskau  láskau,  kteráž  si  i  neymenšjho  wšjmá* 
pokud  koliw  k  oslawě  našj  národnosti  i  našeho 
mateřského  gazyka  slaužiti  mohlo. »  Národnost  a  wla* 
stenectwj^  gest  geho  heslo;  aby  důležitost  obého 
obgewil,  aby  okázal,  gakse  na  obau  těchto  ctnostech 
dokonalá  hodnost  i  pewné  blaho  člowěka,  národů 
i  celého  člowěčenstwa  zakládá,  aby  námjtky,  kte« 
réž  by  se  proii  tomu  činiti  mohly,  wywrátil,  ne- 
lituge  žádné  práce ;  k  dosaženj  bezpečného  pře« 
swědčenj  obhljžj  si  swůg  předmět  ze  wšech  stran 
a  uwádj  neydůležitěgšj  swědectwj  giných. 

Ginau  a  neméně  wážnau  wlastnostj  spisu  toho 
gsau  přjkladowé,  kogasněnj  mluwnickýchi  dobro* 


Digitized  by 


Google 


S3 


pisnjch  prawidel  w  hogiié  mjře  uwedenj,  djlem 
nowj  a  djlem  z  neyiepšjch  a  neyblahomyslněgsjch 
spisowatciu  wybranj.  Maudrost  žiwotnj^  ráznost 
powahyj  oswjcené  wlastenectwj  ilidumilenstwj  gsau 
hlawnj  gich  předmétowé ;  mezi  nimi  nalézá  se  též 
množstwj  gadrných,  méně  známech  prjslowj.  W 
mluwnici  samé  hleděl  p.  $p*  prawidla  i  wzory  co 
možná  zjednodušiti  a  wespolným  srownáwánjm 
usnadniti;  milé  bude  též  mnohému  čtenáři,  co 
zde  onde  k  poznánj  neystaršj  Češtiny  a  přjbuznosti 
našeho  gazyka  s  ginoslowansky  mi  přidáwá. 

Co  by  se  našemu  spisu  wytjfkati  mohlo,  gest 
ie,  owšem  gen  na  několika  mjstech,  k  prospě- 
ohu  naécmu  wjce  widj,  nežli  skutečnost  sama  po- 
dáwá;  to  plaij  předewšjm  o  str,  47  a  48,  kde  se 
o  národech  wrakauské  rjši  bydljcjchao  welikosti 
gich  gedná.  Spisowatel  adáwá  tam  počet  Čecho* 
slowanii  na  9,050.000,  kdežto  se  gich  podlé  ze- 
wrubných,  pracné  i  opatrné  shledaných  udánj  w 
Šafařjkowu  Národopisu  gen  7,167.000  počjtá. 
Tento  omyl  dá  se  u  wéci  tak  téžké  omluwití; 
wůbec  gest  ale  lépe,  w  podobných  záležitostech 
opatrnégsjmbýci,  zwlásté  máme-lis  odpornjky  na* 
iimi  co  činiti,  kteřjž  négakého  takowého  nadsaze- 
nj  se  uchytíwše,  s  gakausi  aspoň  prawdé  podob- 
noslj  podezrcnj  gcdnau  odůwodnéné  i  na  ostatnj, 
co  wšjm  práwem  twrdjme,  wztahowati  a  tak  i  wjru 
ginýchač  ne  nepřjzniwých  a  wšak  nedosti  zběhlých 
rušiti  by  mohli.  Co  se  mluwnických  forem  týká, 
obrátil  sp.  djlem  za  přjčinau  libozfvučnosti,  djlem 
z  ohledu  na  určitost  i  snadnau  srozumitelnost  zře* 
tel  s«růg  někde  také  buď  na  zastaralé,  buď  z  obe- 
cné, zprosté  mluwy  lidu  té  neb  oné  kragínv  wyňaté 
způsoby.  Zde  rozhodne  lehko  čtenář,  čeho  se 
přidržeti  a  čeho  neciiati  má. 

Gazyk  nedá  se  podlé  chuti  gednotliwých  lidj» 
byť  úmysly  gegichsebe  lepšj  byly,  přiřezáwati,  sice 
by  posléze  z  něho  málo  wjce  zbylo,  než  trjiky, 
ndisjecta  membra,«  na  gichžto  srostité  spogenj 
by  ani  pomysliti  nebylo.  W  tom  nech  se  každý 
podié  užjwánj  neyiepšjch  nowých  spisowatelú  řjdj. 

Přegeme  upřjmné,  aby  Čechoslowan  Kam- 
peljkůw  we  wlastech  našich  hodně  se  rozšjril,  aby 
pilně  čjlán  i  gíným  zdělowán  byl.  ^clze  pochvbo- 
wati,  že  mnoho  k  (omu  aučelu  prispěge/o  kterémž 
'  gsme  z  počátku  mluwili ;  s  njm  si  zjskagj  zásluhu 
i  ti,  kdož  se  o  to  starati  budau,  abyprawdy  w  něm 
pronesené  wždy  wjc  a  wjc  uznawalelů,  a  což  hlaw* 
nj  gest,  —  i  niilownjků  nalézaly. 

Máme  zde  ta  neyslušněgsj  mjsto,  zmjnití  se 
také  o  ginem  spisu  téhož  spisuwatele,  který  s 
tjmto  w  auzkém  spogenj  stogj ;  gsauť  to : 


Částky  čeMhoslawmš^Mkého  gazyka  w 
ohrazcjch  pro  mládež  wyššjch  i 
nižsjch  skol.  Sestaweny  od  Františka 
Cyr.  Kampeljka,  saukromného  učitele  atd. 
W  Praze  tiskem  a  nákladem  Jana  Host, 
Pospjsila,  1S42,  yí  přjčném  4.,  sti*.  20  na 
silném  psacjm  papjru.   Cena  20  kr.  str» 

Pokus  tento  nenj  sice  nowý ;  giž  dwě  po- 
dobné  grammatické  pomůcky  wyšly  u  nás,  to  wšak 
nech  slaužj  práwě  za  důkaz,  za  gak  prospěšný  se 
onen  způsob  má,  kterýž  formy  mluwnické  pomocj 
tabulek  paměti  wštjpiti  chce.  Kampeljkowy  obraz- 
ce niagj  tu  přednost,  že  k  pohodlnému  a  rychlé- 
mu hledánj  mnohem  zpňsobilcg.sj  gsau,  než  tabule 
Černého  a  Michla,  při  nichžto  weliký  formát  mno- 
ho neprjležitostj  zpiisobuge.  Každá  částka  řečí 
gest  na  zwláštnjm  obrazci  dosti  auplně  pogednána, 
ke  konci  položen  gest  praktický  přjdawek,  po- 
skytugjcj  nawedenj  k  analysowánj  sad.  Tabelky 
podobné  magj  to  dobré,  že  i  začátečnjku  i  po- 
kročilému  whod  přicházegj;  onomu  poskytnau 
lehký  přehled  wšech  úchylek  a  gazykowých  forem 
wiibcc  i  přjicžitost  k  wespolnému  gich  srownáwá- 
nj,  což  dAležitau  pomiickau  paměti  gest;  tomu 
podáwagj  hned  a  bez  dlauhého  hledánj  bezpečnau 
radu,  wzniknau-li  mu  we  cwičenj  geho  některé 
pochybnosti,  což  tomu,  kdo  něco  rychle  psáti  má, 
zwláště  milé  byli  musj.  Obrazce  tyto  radili  by- 
chom gmenowitě  též  učitelům,  zwlástě  magj-li  na- 
gcdnau  wjce  žáku  we  psanj  cwičiii;  lehkost,  pří 
každé  zpozorowané  gich  chybě  prawidlo  grammati- 
cké wyhledali  a  i  hned  beze  ztráty  času  na  ně  od- 
kázati, ulehej  omnoho  namáhánj  obau,  a  častým 
tjmto  hlcdánjm  i  obrazců  nazjránjm  neygistěgí  se 
wšecka  u  nás  tak  hogná  zásoba  mluwnických  fo- . 
rem  do  mysli  wiiskne.  ^ft. 


FoMtedtii  Orehiia.    Obraz  historický  od  J.  . 

Eraz.  Wocela.  W  Praze.  W  knihtiskárně     ,^    ■ 
a  skladu  Jar.  Pospíšila.  1843.  — Sti\48  /\ 
w  16.  za  6  kr.  sir. 

Poslodnj  Orebita! — bolestná  ozwěna  z  časů 
diwě  bauřjcjch,  zwuk  tagemný  a  wýznamu  plný. 
Podoba  to,  o  kteréž  by  se  podati  dala  řada  obra- 
zu neypůwabněgsjch  —  podoba  to,  hodná  aby  pa- 
dla do  rukau  neyobratněgšjho  romanopisce. 

Tady  nám  podán  genom  gediný  wýgew,  ale 
nakreslený  rukau  zběhlau  —  wýgew  rázný,  žiwota 
i  ducha  plný.  Gesti  to  řjkage  apotheosa  oněch 
bogownjku  nešťastných^  kterj  pro  naprawenj  obe* 

Digitized  by  VnOOQiC 


S4 

cnjho  řádu  a  čisté  wjry  statky  i  žiwot  obětugjce, 
od  wlastnj  krwe  poraženi  a  do  ciziny  zahnání 
bywáe^  gakož  ohrada  cizj  koruny  na  cizj  půdě  až 
do  poslednjho  krew  swau  prolili — a  tohoto  vosk" 
dnjho  okamženj  poslednj  nakreslil  p.  Wocel  we 
•wém  obraze,  kter;frožto»  třeba  byl  sebe  mcnšj, 
postawil  památnjk  hrdinstwj  synů  českých,  o  kte- 
rémž mezi  nyněgšjm  pokolenjm  málo  kdo  wj,  ge- 
Úkož   o  ném  i  domácj  dégepisci  zmjnky  neučinili. 

Půwodně  powstal  obraz  tento  —  negsme-li 
na  omylu — w  gazyku  německém — a  sice  wonom 
čase,  kdyžto  nadaný  pěwec  »Přemyslowců,«  za- 
blesknuw  se  w  dědinách  otcowských  swau  nHarfau^* 
nutnými  okolnostmi  w  cizině  b>l  paután,  ale  ga- 
kož wěmý  domowa  swého  syn  tytéž  cizině  w  ga- 
zyku gj  srozumitelném  o  wzdálené  wlasti  swé  po- 
wjdáwal.  —  Na  to  wyšel  Poslednj  Orebita  r.  1837 
we  Kwetech  a  p.  Pospjšil  učinil  welmi  dobře,  že 
drahý  tento  kamjnek  z  praudu  zapomenutj  wyrwal, 
gemuž  by  mezi  časopiseckau  směsj  byl  dozagista 
za  kořist  připadl. 

Nynj  nezbýwá  nic  giného,  než  aby  tato  shvni 
wydaná  knjžečka  při  swé  způsobe  zase  gediná  a 
osamotnělá  w  literatuře  nezůstala  —  ahy  gich  ná- 
filrdovvalo  wjce  a  tak  aby  alespoň  skrowná  řada 
knih  gedné  podoby  zrostla,  kteráž  by  se  mohla 
8  útťohau  w  bibliotéce  postawit.  Látky  nalezlo  by 
ae  dost  —  giž  i  w  tom  pramenu,  z  něhož  nynj 
Orebita  powstaL  Potřebjť  gen  přátelské  úmluwy 
nakladatele  se  spisowateli  a  takž  by  se  dala  snad 
i  dosti  hogná  miniatumj  sbjrka  těch  neyrozmani- 
těgsjch  plodu  docjliti,  gakowých  gine  literatury 
giž  na  zbyt  magj.  Na  sebránj  wdkcrých  spisů  kal^ 
déhoy  kdož  dědičnau  roli  naši  wzděláwal,  nedá 
se  při  našich  okolnostech  bez  ugmy  té  neb  oné 
strany  pomysliti;  ale  w  podobné  sbjrce  dalo  by 
se  urownati  mnoho  pěkného,  co  nynj  skoro  giž  w 
zapomenutj  ležj  a  pro  nás  takořka  ztraceno  gest. 

Zaplésaliť  by  chrne  nemálo,  kdyby  tato  naše 
krátká,  ale  we  prospěch  swaté  našj  wéci  upřjmně 
pronesená  slowa  w  některém  z  našich  wlastimilow- 
ných  nakladatelů  dobrého  mjstečka  nalezlal  Zatjm 
ale  těšjme  se«  gako  gindy,  siadkau  naděgj. 


Pozwánj  ka  předplacenj. 


Nowá  kniha* 

íátfu  ffc(lnáctcbo  poíctj  ob  (5*  %.  »aji  ber  SSeíbe. 
as  ^rajc,  1844.  Xiffema  náříabem  Slnnis)  éptit^ 
řo»c,  wcbenjm  3.  S3.  ?Waícl)o.  —  Str.  353  w  12. 
6eš.  za  48  kr.  stř. 


S  počátkem  budaucjho   1844.  roku 

wjrgda  náAledagjcj,  gi2  mí  s  polowice  wytUtSni,  od  nj2e- 

psaného  w/daná  koilia: 

Kázně  a  řeči 

nedélqjf  aiv&tofné  a  přJleiUostaé 

k  napnmoženj    pobožné   národnostL 

Djl  tento  bude  geátS  v^t«j  a  Kogn^gSj  nei  prwnj,  to- 
tíi  asi  50  arehfiw  tlustý,  od  prwnjho  sice  neodwisiý  a 
samostatný  a  wiak  s  njm  i  geden  celek  pAsobki  mohavcj. 
Cena  předplacenj  na  geden  exemplář  gest  2  ti.  stíjbra } 
Čas  pfedplatku  trwati  bude  pro  Slowensko  do  1.  ledna, 
pro  Cecbj,  Morawu,  Slezsko,  Luiice,  pak  Polsko,  Horwat- 
sko  a  gine  kraginy  do  1.  nnora  1844  \  načež  powýlená 
cena  nastaupj.  Litery  budau  íwabaské,  abj  i  lid  a  nea- 
Čenj   čjtati  mohli. 

Bylo  to  roku  1831,  když  podepsaný  prwnj  gako 
djl  swych  Káznj  a  Řečj  wydal,  které  s  takoirau  pljxnj  od 
laskawtíbo  obecenstwa  pHgaty  byly,  ie  negen  celé  wydánj, 
wýse  tisjce  exemplář&w,  we  kratičkém  čase  se  minulo,  al« 
ie  nékleré  s  nich  i  do  giných  nářečj  slawjanských  (srb- 
ského a  polského),  anobri  i  do  giných  gaeykriw  (nčmecké* 
bo  a  maďarského)  přeloženy  byly.  Zatjm  pak  tak  mnohé 
ůstnj  i  listownj  žádosLi  o  wydánj  druhého  djlu  ode  mno* 
bych  stran  se  progewily  :  že  spisowatel  to  za  swatau  po- 
vinnost držel,  w  onom  sačatém  djle  i  dále  pokračovati. 
Swému  obyčegnéma  spůsobu,  gak  co  d»  řečt  a  slohu  bi<* 
blického,  tak  i  co  do  wčcj,  i  zde  wérným  zAstal,  s  tjm  to- 
liko roidjlem,  že  se  zde  od  nijstojcb,  zdeg^jho  zboru  slo- 
wenského  se  týkagjcjch,  předmětAw  powýSil  giž  vjce  kit 
všeobecným  křesťanským,  §e  swlážtDJm  ohledem  na  dacha 
času  a  poUeby  národu. 

Duchownj  žiwot«  a  tak  tedy  i  pravé  itčstj  našeho 
národu  čc&koslowanského  zakládá  se  nynj  hlawnČ  na  účin- 
livosti  těch  gcho  některých  synfiw  a  dcer,  kteřj  užitečné 
knihy  mezi  lidem  roziihigj :  kteráž  práce,  gakkoU  obtjžná 
a  nevděčná,  předce  gest  nynj  gediným  téměř  prostředkem 
k  rozíiřovánj  osvěty  a  vzdčlanosti  mezi  nasjm  lidem,  anť 
gmenovitČ  my  Slováci,  giných  prostřcdkAv  a  nástrogňv  k 
tomu  gestě  nemáme,  gako  gsau  ku  přjkladu  Noviny,  Matice, 
knihkupectva,  nakladatelé  rukopisy  kupugjcj  a  vydáwagjcjy 
akademia  a  učené  společnosti,  bohatj  patronové  a  podpůr- 
cové literatury  atd.  A  proto  každý  sbjratel  předplatitelů  v, 
každý  rozMÍřovatel  knih  gest  a  nás  netoliko  pomocnjkem 
spisovatelovým,  ale  i  výborným  dobrodincem  lidu  a  ná- 
rodu našeho  československého.  Tato  práce  ale  ani  nikomu 
pak  pékně  nepřisUne,  ani  nikomu  tak  šťastně  se  nedařj, 
gako  vůdcům  a  pastýřům  lidu,  správcům  cjrkvj  a  »koÍ, 
důst.  a  veleb.  pp.  Superintendentům,  Seoiorůra,  kazatelům 
a  učitelům,  obzvláště  gestli  kniha  náboženského  obsahu  gest. 
K  těmto  tedy  i  my  nade  prosby  obracjme,  aby  nám  k  roz- 
vjřenj  tohoto,  gakž  naděgi  máme,  vzdělavatelnélio  djla  po- 
mocných svých  rukau  ochotné  podati  ráčili. 

W  Praze  se  přigjmá  předplacenj  u  knihkupců  pp. 
Kronbcrgra  a  Rivoáčc  a  u  Pospj»iIa. 

W  Peiti  1.  zárj  1S4S. 

Jan  Kollár« 

•ttrpj  fleniorálnj   rjrkwe  ew.  A.  W.  pesfnnAkéj 
kasalel  ri»oru  tloweiiBkého  a  aud  nvkoiika  uve- 
nych  •polcJBOatj. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


OBOBU  LITBBATUBT,    UBSBNJ   A  WBD. 


Čjslo  XXII. 

■9999S9-SSÍ 


\MřfJtohm  Ěm  Mlffféiům.^ 


2.  listopadu  1843* 


Literatara. 

XrcmdMo  xiwoia  na  wtýchoani  Ewropép 
sw.  II.  obsahující:  Obrazy,  powěMti  a 
mnekúotu  z  národního  a  společenského  ži- 
vota, z  puwodních  zřídel  w  češtinu  uwedl 
a  sestawil  Karel  Wiadislaw  Zap.  Sw.  II, 
W  Praze  u  Jana  Bohumíra  Calve.  1843. 
Tiskem  Jar.  Pospíšila.  WeL  12.  str.  176. 
Cena  40  ki\  stř. 

Druhý  tento  djl  Zapowa  » Zrcadla «  dělj  se 
na  dwě  částí;  prwnj  polowici  zaugjmá  »Prog]ždka 
po  Bessarabii*  podlé  N.  Nadeždína,  we  druhé  po- 
8k'ytuge  se  opét  několik  mrawo  -  i  děgeličných  obra- 
zil ze  starého  i  nowého  Polska.  i^Progjidka  po 
Bessarabii^  otwjrá  nám  zcela  nowý  swět,  swět  wy- 
bjragjcj  se  teprwé  zplinek^  plný  neyrozmanilégšjch 
iiwlilk,  kteréž  se  práwě  ze  směsice  swé  k  nowému^ 
wzoešeněgšjmu  i  celistwěgšjmu  žiivotu  přerozugj. 
Zůstatky  prwnjch  bydlitelů^  stopy  národů,  w  po- 
hybliwých  oněch  dobách  středowěkých  zde  pobyw- 
Sjch»  památky  wzdělanosti  řecké  a  řjniské,  kteréž 
přewláda  i  panowánj  téch  národů  sem  byla  zanesla^ 
čerstwé  šlépěge  z  časů,  když  kraginu  tu  podma- 
něnu měi  turecký  pulměsjcj  barwitý^samorodností 
i  půwodnosti  plný  žiwot  Hamunů,  kraginy  ty  tedf 
zalidňugjcjch>  přičiniíwost  ruská,  kteráž  nowý  ten- 
to k  nesmjmé  swé  f jsi  přjrostek  duchem  i  způso- 
bem swým  proniknauti  se  snažj :  dosti  zagisté  ba- 
rew,  by  se  neyzagjmawěgšj  obraz  wykreslil.  Slawný 
Nadeždín  wygel  z  Odessy  a  progel  celau  tuto  w 
kauté,  kde  se  trogj  cjsařstwj  stýká,  položenau  zem 
naskrze  téměř  we  dwogjm  směru;  přidaná mapička 
okazuge  nám  dráhu  pauti  geho.  N.  cestuge  wšude 
gako  Slowan,  zběhlost  geho  gazykowá  i  historická 
podáwá  mumnohauprjlezitost  k  rozličnému  srow- 
náwánj,  slawné  geho  gmeno  w  ruské  literatuře  a 
úcta  pro  ně  od  ruských  úřadů  doswědčowaná  po- 
skytuge  mu  mnohau  wýhodu  k  snadněgšjmu  i 
.  bližšjmu  prohlédnut]  wěcj.  Do  samého  popisowá- 
nj  cesty  wpljtá  se  šťastně  mnohá  anekdotická  i  hi- 
storická zpomjoka ;  zwláště  ale  zagjmawé  gest  se 


^ilsowatelem  pozorowati»  kterak  se  z  kraginy  we 
zpaustě  turecké  uwázlé  nowý  občanský  žiwot  wy- 
buzuge,  kterak  se  města  gako  přes  noc  twořj,  úřa- 
dy usazugj,  a  wšecko  to,  co  k  nyněgšjmu  ewrop- 
skému  wzdělánj,  k  podstatě  i  ku  přjwěskům  geho 
iiáležj,  nagednau  do  toho  samorostlého  žiwota  přj- 
rody  překuzluge;  wěru  wšecko  to  obraz  na  mno* 
hých  mjstech  tak  strakatý,  že  čtenář  chtě  nechtě 
ač  pří  wšem  dobrosrdečně  zasmáti  se  musj.<-- Osta- 
tek djla  toho  wyplňuge  od  str.  96  do  176  iestero 
menšjch  článků.  Rabjnůw  náwrač  uwádj  nás  do 
wnitřnjho  a  náboženského  žiwota  polských  židů ; 
we  Faktoru  (podlé  Krašewského)  Ijčj  se  nám  gistá 
třjda  židowská,  s  kterau  se  čtenář  giž  w  prwnjm 
djlu  seznámil ;  oba  tyto  obrazy  gsau  trefným  pé- 
rem napsány  a  zwlástě  prwnj  nemine  čtenáře  roz- 
weseliti.  Šlechtic  (podlé  Jaroše  Bejly)  na  rozmani- 
té wýgewy  hogné  a  Dubenské  kontrakty  (podlé  Kra- 
šewského) Ijčj  i  káragj  ostře  některé  stránky  polské 
šlechty,  o  kterýchž  Bůh  dey,  aby  se  brzo  gako  o 
něčem  minulém  mluwiti  mohlo-  Wlastnost  rozprá* 
wtni  o  wíem  (podlé  hr.  Dunina-Borkowského)  gest 
wesclý  satyrický  obraz,  gemuž  obzwláště  přidaný 
k  němu  odpor  německé  ztuhlostí  a  drobnohledno- 
stí  mnoho  žiwosti  dodáwá.  Konec  činj  powjdka 
z  J.  K.  Krašewského  od  F.  W.  Jáchima  přeložená ; 
Kn/íe  Josef,  totiž  PonatowshJ,  známý  hrdina  z  časů 
francauzských  wálek  ;  wyprawowánj  to  přemistňuge 
nás  do  poslednjch  časů  samostatného  dworu  pol- 
ského, předstawuge  geho  mrawy,  pablesk  to  panu- 
gjcjho  tdidáž,  uhlazeného  owšem  ale  trochu  roz- 
pustilého způsobu  francauzského. 

To  by  bylo  o  swazku  druhém  tohoto  od  obe- 
ccnstwa  s  takowau  oblibau  přigatého  djla ;  zbýwá 
nám  genom  přidati,  že  i  w  něm  gazyk  leliký  a 
plynný  panuge.  Gak  se  jdowjdáme,  bude  brzo  i 
třetj  swazek  dokončen,  obsahugjcj  práci  půwodnj, 
od  wydawatele  samého  sepsanau,  totiž:  v  Procház- 
ky po  halické  zemi,  kteréž  podlé  ukázky  we  Wla- 
stimilu  podané  něco  welmi  zábawného  i  poučného 
slibugj.  —  Nechtěl  by  nám  p.  Z.  we  prjštjcfa  swaz- 
cjch  také  některé  wětšj  belletristické  djio  polské 


Digitized  by 


Google 


86 


aneb  ruské  literatury  podati?  Nalézáť  sew  nich  to- 
lik historických  i  giny ch románů;  zagistéžeby  nám 
Ijm  weimi  vvdék  učinil.  iL 


JTehe  a  země  htjč^  čili  wšesrozuinítelnj 
začátkowé  učenj  o  nebí  a  zemi.  Od  An- 
tofljna  Wogtěclia  Hnogka,  lltomérického 
biskupského  přjsežiyho  notáře,  děkana  k. 
wénného  mésta  Mélnjka.  W  Praze,  1843. 
Tiskem  Anny  owdówělé  Spínkowé.  — 12. 
stiv  158.  Cena  24  kr.  stř. 

Welmi  mnoho  wycházj  u  nás  spisů  pro  mlá- 
dež^  skrowničky  gest  ale  mezi  nimi  počet  takowých» 
kteréž  by  gj  wěcnalé  poučenj  podáwati  se  snažily; 
to  samé  platj  i  o  tom,  co  naše  literatura  obecnému 
lidu  ke  čtenj  posud  wywodj.  Nedostatek  tento 
pohnul  p.  spisowatelem,  by  se  na  slozenj  této  knjž- 
ky  oddal.  »SpisowateIowé  wlastenštji^^  prawjť  we 
swé  předmluwé,  Dustrnémez  se  nad  mládežj  a  nad 
obecným  lidem  swé  wlastí,  a  čehož  způsobem  we- 
deckým  pro  wzdělance  w  češtině  giž  nawrženo* 
způsobem  sprostěgšjm  rozwádčgmež  mezi  wětsj 
část  národu  swého !  Uleďmež,  aby  Čech  i  méně 
wzdělaný  pros  tře  dkowánjm  gazyku  swého  mohl 
naučiti  s^  wěcem,  člowěku  wůbec,  křesťanu  a  wla- 
stenci  icwláště,  potřebnj^m  !<*  Na  tomto  oprawdu 
ušlechtilém  stanowisku  sioge  wybral  si  p.  sp*  za 
předmět  prostonárodnjho  swého  prednešenj  ney- 
důležitěgšj  prawdy  a  poznatky,  kteréž  nám  hwězd- 
naté  nebe  a  zemská  kaule  naše  poskytuge,  tak 
že  nadřečený  spis  gako  gádro  hwczdářstwj  a  spolu 
i  zeměpisu  gest;  prohijdneme-li  geg  gen  trochu 
bedliwégi,  musjme  se  diwiti,  gak  weliké  množstwj 
neyzagjmawěgšjch  wědomostj  do  tak  úzkých  mezj 
wtěsnáno,  aniž  by  kde  gakau  suchopárnost  zna« 
menati  bylo ;  zagisté  žebychom  mnohau  wěc  zde 
obsaženau  darmo  w  leckterém  mnohém  ginem  o 
kolikkrát  wětšjm  spisu  toho  druhuhledali.  P.  sp.  roz- 
dělil celau  knihu  na  3  5  oddělenj ;  w každém  podáwá 
neyprwé  wětšjm  pjsmem  hlawnj  a  gako  základnj 
poučenj,  kteréžby  i  mládež  neyautlegšj  pochopiti 
mohla;  pod  ým  pos.taweno  gest  pokaždé  wjce  mé- 
ně přjdatků,  we  kterýchž  se  pak  pro  mládež  od- 
rostlau  a  pro  rozmyslné  osoby  lidu  obecného  ob- 
šjrněgi  i  důwodněgi  o  tom  pogednáwá,  co  z  hla- 
wnjho  onoho  obsahu  buď  pro  zagjmawost  anebo 
pro  užitečnost  swaumjstněgšjho  seznán j  žasl uhuge. 
Že  toto  sporádánj  zwlášLč  wýhodné  pro  učitele, 
wůbecpakpro  ty  gest,  kdož  se  o  poučenj  mládeže 
třeba  gen  w  prázdných  chwilkách  zasaditi  chtěy. 


lehko  S6  domysKti*  Mládež  sama  i  lid,  berance  ten* 
to  spis,  do  rukau^  negsau  trápeny  auzkostliwau, 
gioi  i  gegich  wzděiánj  ncpřiměřenau  saustawnostj, 
nýbrž  hlawnjho  přehledu  nabywse,  z  rozmanitosti 
zde  podáwané,  přj^ný  gegj  wnitřiy  pořádek  ani 
nepozorugjee,  těšiti  se  budau.  Co  wiak  spis  ten 
od  ostatnjch  i  gínogazycnjch  toho  druhu  knjžek 
podstutně  ii$),  gest,  že  p.  sp.  npowažowa)  a  omlau- 
wal  předměty  této  knjžečky  s  hlediště  nábožen- 
ského, toho  gsa  preswědčenj,  že  wšeliké  učenj» 
hlawně  pak  učenj  gakékoli  o  wěcech  přirozených^ 
může  a  má  měřiti  k  tomu,  aby  Bůh  bljže  byl 
poznán,  slušně  ctěn,  chw.Men  í  weieben,  a  aby  dů- 
ležité powinnosti  k  mysli  a  k  srdri  se  přiložily.* 
Zagisté  účel  welmi  šlechetný  a  knize  takowé  pro 
mládež  i  lid  obzwláště  přiměřený,  a  náš  »Nebe 
1  země  kljč«  wydáwá  neyiepšj  swědectwj,  gak 
šťastně  ho  p.  sp,  dosáhl,  uniěge  se  wywarorwati 
wšeho  prázdného  deklamowánj  a  citliwůstkowánj, 
kteréž  wjce  gen  škodj,  a  přihljdage  wšude  co  ney- 
šťastněgi  ke  wšemu,  což  oprawdu  důkžité,  pod- 
statné a  praktické  gest.  Podalibychom  rádi  nmohé 
wynatky  na  okázku  aby  se  widělo,  gak  mnohých 
i  pro  wětšj  částku  wzdělaněgšjch  nowých  a  předce  ^ 
tak  poznánj  hodných  wěcj  se  zde  dočjsti  lze,  kdy- 
by nám  to  mjsto  dowolowalo.  Názwoslowj  gest 
saudně  a  dokonale,  nazwjce  s  přidánjm  německých 
wýrazů  sestawené.  Čeština  sama  welmi  snadná, 
plynná  a  čistá,  tak  že  bychom  si  giž  z  toho  ohledu 
přáli,  aby  p.  sp.  giž  toliko  gj  napořád  w^ěron  zů- 
stal, což  nám  owšem  wlasienecká  gcho,  i  w  »Kljči« 
tomto  tak  ráda  se  gewjcj  mysl  takměř  zabezpeču- 
ge«  P.  sp.  sUbuge,  že  prigme-li  se  skrowný  tento 
dárek  geho  we  prospěch  milé  wlastí  s  takowau 
láskau,  s  gakowauž  se  obětuge,  bohdá  i  ginými 
podobnými  pracemi  gj  co  syn  wděčný  a  wěrný 
poslaužj;  nám  nenj  tedy  ničeho  wjc  přáti,  než 
aby  dobrého  i  wzdělawatelného  milowné  obecen- 
stwo  hognvin  rozšjřenjm  toho  blahopůsobného  a 
pěkného  spisu  wýtečnému  půwodci  geho  zaslau- 
žené  uspokogenj  a  tak  i  podnět  k  dalšjmu  wyna- 
snažowánj  poskytlo.  Sbjrka  podobných  spisů  bu- 
de gako  za  druhau  stránku  pMalé  encyklopedie 
naiik^  slaužiti,  gjžto  nás  zboř  roatičný  tak  blaho- 
mvslně  obmvslil.     Wvdánj  gest  auhledné^  P^PJ^ 


Při  této  prjležiiosU  nemůžeme  opominauti, 
obrátiti  na  nowo  pozornost  čtenářstwa  spolu  i  na 
ginau,   wšj  pochwaly  a  podpory  hodnau  pomůcku  ' 
k  rozšjřenj  zemt^pisných  wědomosLJ.     Gestpakto: 


Digitized  by 


Google 


87 


Mmlw  zmmépěěHi  attas^  dle  neynowěgsjeh 
Rpráw  a  pomůcek  sestawefiý  a  spolu  spo«- 
trebnym  textem  wydaný  od  Wácslawa 
Merklasa.  Swazeček  drahý.  W  Praze 
1843.    Ceoa  24  kr.  stř. 

P.  Merklas  zasluhug^e  ivšecku  chwálu,  že  w 
po6jnánj  swém  tak  statné  pokračuge^abyloby  přá- 
ti, aby  mu  wlasti  i  užitečných  známosij  niilowné 
obecenstwo  laskawau  fiwau  a  zagísté  zaslauženau 
podporau  i  rychlegšj  pokračowán  j  We  druliy  ch  dwau 
od  něho  započatých  djlech,  w  Atlasu  totiž  k  prj- 
rodnjmu  zeměpisu  a  w  Mapách  starého  sweta — 
pokud  na  něm  gest,  umožnilo ;  w  djlecli  těchto  sa- 
niých»  w  zaj^mawosti  předmětu  gich  a  %v  čistém 
wywedenj  zagisté  že  chyba  menšjho  gich  posa- 
wadnjho  rozšjřenj  neležj.  —  Druhý  tento  swazek 
•Malého  Adasu"  obsahuge  wýchodnj  polokauli, 
Asiij  áwedy  a  Norwegy,  Cechy,  obor  gazyka  česko- 
slowanského  a  Halič.  Gak  pozurowati^  bere  p.  M. 
slušný  ohled  na  země  nám  bližsj  i  prjbuzněgsj, 
což  praktický  užitek  djla  toho  o  mnoho  zwěišuge: 
zwlástě  pěkně  gest  wywedena  mapa  Čech ;  neyza- 
gjmawěgsj  ale  bude  bez  pochyby  pro  každého 
suTchu  uwedeoý  *> Obor",  kterýž  Čechy,  Morawu, 
Slezsko  a  Hořegsj  Ijhr>-,  wflbcc  tedy  w  gednom 
přehledu  wšecky  ty  kra^^iny  zahrnuge,  we  kterýchž 
milá  naše  matcr&;tina  w  užjwánj  gest;  mapička  ta 
může  též  zwlástě  k  česko-morawské  historii  slau- 
žili.  Přegeme  co  neywjce,  aby  brzo  i  tretj  swaze- 
ček  wyšel  a  tak  djlo  k  dowrsenj  swému  se  chýli- 
lo. Mnoho  stálosti,  horliwý  wlaslenoel  a  k  tomu 
—  hognau  podporu!  K.  St. 


Woéjfánj  písemné  s  ho^^nau  zásobau  roz- 
manitých přjkladfi.  Od  Jana  Prawd.  Při- 
bjka^  učitele  na  král.  kragské  hla^^nj  škole 
w  Berauné.  Swazok  druhý.  W  Hradci 
Králowé  IS42.  Tiskem  a  nákladem  Jana 
H.  Pospjšila.  w  8.  sír,  210  ses.  za  24  kr.stř» 
(Prwnj  swazek  tamže  1837  w  8.  str.  137 
za  24  kr.) 

Pan  Přibjk,  horliwý  podpnro\vaiel  w.sehn  dn» 
brého,  předsewzal  si,  umělfij  ])oce!hé  tak  zrjditř, 
by  gjn>  rozum  dětský  wzdělal,  a  wyucow  áiij  prj- 
gemným  a  wábjsým  uciniL  cuž  hogná  sbjrka  z  hi- 
storie, země-,  pijrodo-  a  státopisu,  z  pvjrodosku- 
mu  atd.  ukazuge.  I  gest  nám  ta  kniha  i  prolo 
ivjfán.1,  že  nedostatku  počjiárských  knih,  kterýmiž 
se  Čcchowé  rádi  objragj,  welice  pociťugeme. 


Prwnj  swazek  rozwrhnge  se  na  tři  oddělenj: 
Oddělen]  prwnj  zaugjmá:  Wšeobecná  ponětj  o 
čjslech  a  čjslowánj.  Článek  tento  giž  dřjwe  w 
těchto  listech  zwlástnj  pochwaly  došel  a  my  činjce 
naše  p.  učitely  na  něg  ijm  wětšjm  práwem  pozor- 
nými, dokládáme,  že  mu  59  úloh  ku  cwičenj  při* 
dáno.  Oddělenj  druhé  učj:  O  základnjch  uče* 
njch  připočjtánj,  gako:  o  sečjtánj  (additio),  o  ná- 
soben) (multiplicatio),  o  odČjtánj  (subtraciio)»  a  o 
odnásobenj  (dělenj,  divisio)  a  přidáno  mu  369  úloh. 
Oddělenj  třetj  gedná :  O  početnjch  zkauškách  t 
podáwá  negen  zde,  nobrž  i  w  prjdawku  32  úloh. 

Swazek  druhý,  genž:  Oddělenjm  čtwrtým 
totiž:  Gmcnotvaný7fU  smjhnjvU  čjsly  počjnage,  o 
rozlaučenj  (rozwrhowánj,  rcsolvowánj)  a  slaučenj 
CSteíMCirm)  pogednáwá,  porjtá  o  4  úloh,  načež  ku 
čtyřem  početnjm  druhům  ^e  gmenowaných  smj- 
šených  čjslech  přistupuge,  k  němužto  se  SIó  přj- 
kladů  neboliž  úloh  připoguge.  Oddělenj  páté,  ob- 
sah ugjcj:  Vwcdtfij  ke  člyrtm  početnjm  ílruhilm  w 
ťtlomkfich  gest  sokralické  a  welmi  zdařilé  pogedná- 
nj,  gežto  zagisté  každému  p.  učiteli  wýborně  po- 
slaužj.  I  zde  spatřugeme  89  úloh  kromě  giných 
k  wyswětlowánj  připogenVch  přjkladň.  Přjdawek 
konečně:  Ceny  wšech  zlaiých  a  střjbrných  peněz 
celé  takořka  Ewropy,  rozličné,  w  gednotliwých  ze- 
mjch  w  užjwánj  ^sancj  wáhy  a  mjry  pewných  i 
tekutých  wěcj,  gakož  i  gfgich  porownánj  k  wá- 
hám  a  mjrám  našim,  dle  scslaivonj  Litrowa,  gest 
při  početnj  knize  welmi  pi-jhodný,  a  gelikož  pan 
nakladatel  nii  tenio  přjdawek  wjc  než  3  archy 
silný  žádného  ohledu  nebera,  cenu  prwnjho  swaz- 
ku  totiž  2  4  kr.  siř.  podržel,  naděgeme  se,  že  páni 
učitelowé  w*»nko\vštj  hogným  těchto  dwau  knjžek 
odhjránjm  gak  spisowateli,  tak  i  nakladateli  ehutě 
dodagj,  aby  i  w  ostainjch  swazcjch,  gichžto  gestě 
tři  připowěděny,  rychle  pokračovali  se  mohlo. 

Ku  zuiáhtnj  pochwale  tohoto  djla  slaužj  za- 
gisté i  to,  že  se  dle  něho  w  nowě  zíjzeném  prii- 
myslném  nčilišti  w  Praze  (w  žitnobranské  ulici  čjsl. 
525)  přednášj.  j©,.    míM. 


Castochowská  literatura  ée«ká« 

Probjrage  se  Dcdáwno  yr  Hozmanifoslech  Lwowshjch 
0(1  roku  1823,  nalesám  oáhodau  w  cj»Ie  71.  w  posnaiiie- 
náoj  pod  éiáDkem  od  chwalné  tnámélio,  roku  1835  zemře- 
lého polského  učence  J.  Sam.  Bandtkieho  pod  titulem :  11 7rt* 
domoki  o  ,j^Z}fk»  polskim  w  SzlqsH  {  o  pohJtich  Szlqutkach, 
následugjcj  mjsto :  nČkstochowk  h^wá  také  i  od  Čechúwa 
Mbrawanuw  éasto  naw»téWoiwátia,  proto  také  w  tiskárné  na 


Digitized  by 


Google 


8S 


Gftsné  Hoře*)  i  deeké  náboloé  knjiky  wychAMgj,  na  př.: 
MJtieeha  (!)  ffr«<«nťh»itf  (O  an^^  Uorauca  (!)  Naboinost  do  (!) 
Ne^swetieytsy  (!)  Piiftfiy  Jlf uryt  n«  Ja<ii6]^  Hoře  (!)  #m  finre 
slo  let  zazrakami  i  ohwi«$cywey$9em{  (!)  inthami  (!)  i(?y«- 
Biaweuey  (!)  <(/a  (!)  po^yfitn*  (!)  ludu  (!)  Kre^ci/irUlr^Ao  (!) 
;s  Lacin9keho  (!)  iia  Polské  a  z  Polského  na  Ceski  (!)  gaz%jk 
j^rzelozena  (!)  «i»  áoswo/eiiťm  (!)  Werch»osti  (!)  wytysste- 
m  (!)  na  G#Mti«s^  Hor*  (!)  Rok^  Pane  (!)  1800.  *•)  Tako- 
vých kojžtiťck  <5eských  množstwj  gsem  widčl  na  prodeg 
'^ystawených  w  krámečkách  éeskýdi  w  Nowé  Častochowlf 
pod  Gasnau  Horau  roku  1802  i  w  giných  Časjch.  Zdá  se 
mně,  že  nadgmenowaná  knjika  swláátč  pro  Morawanjr  tiště- 
na býlí  musela,  aa  tito  gcUé  Častégi  nežli  Čecbowé  aásra- 
iny  obrax  Gasnohorský  nawStěwugj. ,  Morawané  wyslowugj 
iéi  geátě  i  i  naše,  čehož  Čecbowé  gi2  zanedbali.  Na  titu- 
le i  Ďárkau  poznamenané  gest,  nikoliw  ale  w  textča  atd. 

Málo  kdo  si  z  nás  této  Častochowské  literatury  wki- 
mnul,  a  gestě  méně  kdo  o  nj  něgaké  vědomosti  má,  také 
w  historii  literatury  České  našeho  starosty  Jos.  Jungmanna 
nadarmo  gsem  nékteré  Častochowské  wydánj  hledal  j  a  preJ- 
ce,  nemagjce  gi2  ohledu  na  to,  že  gmenowité  Cz^stochow^ 
škie  wiérsze  Polákům  potupné  to  znamená gj,  co  Némc&m 
JCnittflt)er[ř,  předce  gest  nám  dúležito  wédéti,  kde  a  gak 
se  znamenj  na«ebo  českoslowanského  žiwota  i  w  ciziné  zge- 
wugj.  Přemnohému  t  nás  tato  zpráwa  nebožtjka  Bandtkie- 
ho  bude  x  brusu  nowá,  leČ  to  gest  gen  opět  nowým  dů- 
kazem, že  žiwot  a  Činnosti  našeho  lidu  ge^tě  přjliá  málo 
gsau  oceněny,  že  mezi  wzdélanci  našimi  přjlis  málo  wxá- 
gemnosti  stáwá,  že  w  Čechách  o  žiwotě  našich  kraganůw 
Morawsk}ch  a  Slezských  wůbec  málo  wjme,  rownéž  gako 
oni  o  Čechách  málo  co  wědj  ;  x  toho  též  wyplýwá  wcMká 
potřeba  bedlíwého  ošetrenj  wj^eho,  w  Čem  se  národuj  žiwot 
w  našich  kraginách  gewj,  potřeba  wzdi^lánj  auplného  náro- 
dopisu,  který  se  gen  spogenými  silami  podařiti  máze.  We- 
lice  by  nás  těáilo,  kdyby  nám  některý  x  pp.  wlastencfiw 
slezských  neb  morawských,  kteřj  snad  Icpšj  známosti  o 
knjžkách  Českých  w  Častochowě  w  Polsku  tištěných  magj,  (a 
byfby  to  gen  modlitby  a  pjsně  byly),  aup]né  bibliografické 
sepsánj  gich  pomocj  těchto  listAw  podal  ;  byli  bychom  to- 
mu welice  powděčni.  Potěšila  nás  meziginým  i  zpráwa  p. 
J,  Wiitklera  w  Č.  68.  letoáiijch  Kwětůw  o  chwalitebném 
snaženj  Českých  a  morawských  mladjkA  na  ew.  gymnasium 
w  TěSjněj  nech  nám  ale  odpustj  wážený  p.  dopisowatel, 
když  si  gcho  xpráwu  tak  wykládáme,  gakoby  gen  tc^tj  a 
morawálj  žáci  k  SlowanQm  se  priznáwali,  —  a  což  Slezáci 
sami?  u  těch  se  žádná  snaha  k  lep.^jmu  ge^tě  neprobudila? 
Silně  bych  o  tom  pochybowal,  ačkoliw  nic  gistého  i  o  tom 


•)  Tak  se  nazýwá  wlastně  opewněný  klášter  Pawia- 
nftw  "W  Častochowě,    s  oným  slawným  zázračným  obrazem. 

*•)  Buďto  Bandtkic  titul  chybně  přepsal,  anebo  gíi 
pAwodně  takowý  gest.  Zdá  se,  že  obě  strany  částku  télo 
winy,  totiž  zpotwořenj  českého  prawopisu  a  slohu  na  sobi 
nesau. 


sewjm,  a  spolu  $  kragany  ěmými  na  panu  ífíMera  %n  {»ro»- 
bu  wznásjm,  aby  «ás  i  dále  zpráwami  o  slézskýoh  cálcii- 
tostech  poučowati    a  potélowati  tobé  aa  téiko  nepokládaL 
W.  Zap. 

Zpráira. 

W  Umif  přjloxe  k  politickým  BOwínáiQ  Záhřebským, 
č.  84  r.  t.  čteme  xpráwu,  že  p.  Dr.  Jan  Šafaijk  (synoweo 
na  slowo  wxatého  na»eho  pana  Šafařjka),  gsa  od  některého 
času  professorem  fysiky  na  lyceu  Bélohradském  (w  Ture- 
cku), otewrel  s  počátku  měsjce  tohoto  na  p^ax  miniiter- 
stwa  oswěty  čtenj  swá  o  dPifioh  a  literaiuf-e  Slowan,  kte- 
ráž se  od  nynčka  každau  neděli  a  každý  swátek  hodina 
držeti  magj  a  ku  kterými  každý  přicházeti  mAže.  Bělohrad- 
ské  nowiny  mluwj,  prý,  a  welkau  wřelostj  o  budauojm  krá- 
sném owoci  učenj  toho,  ukazugjce  na  blahoplodné  pAsobeig 
podobných  učiliaíf,  genŽ  w  zemjch  slowanských  4c  nalézagj 
(ne  w«  wjíech !  — poznamenal  w  záworce  aábřebský  referent), 
a  těáj  se  x  obzwlástnjho  ajiďastenstwj,  gež  čtenj  tato,  gakoi 
se  daufď,  mjti  budau,  an  se  k  prwnjmu  přeweliký  počet 
posluchačft  každého  siářj  i  každé  třjdy  obywatelstwa  $e- 
ilo,  i  s  pobnutjm  se  podjwati  bylo,  kterak  ctíhodnj  starco- 
wé  i  xwědawj  ginoáí  při  lehce  poobopiteluém  Čtenj  tom  8 
poxomostj  poslauchali. 

Nowé  knihy* 

Popsánj  trogjch  cest  (2500  mil)  po  pewné  zemi 
i  po  moH,  w  Europě,  Asfi  a  Africe  roku  1818 
— 1833  na  poswátná  mjsta  w  zemi  swaté  eili 
do  mésta  Jeriisalérna  k  Božjmu  hrobu  wyko- 
nnných  od  Jana  Zweykaia.  pantnjka,  mistra 
zlatnického  a  městana  pražskéiio,  s  předmlu- 
wau  od  Wáclawa  Krolmusa.  W  Praze  1S44 
Tiskem  a  nákladem  Anny  Špinkowá^  wedenjm 
J.  Malého.  —  Str.  80  w^8.  ses.  za  16  kr.  stK 

Stiímeďá  mlutvntce  pro  ^c^9^  éobíebem  na  gajyf 
řejTip.  ©pořábaná  a  »  obau  ředjcf)  fepfaná  ob  3ana 
3řcp.  ©jpforp,  uciteíe  na  t^íawnj  fiToíc  »  řr.  řrag# 
f!ém  méjlé  ^íjnt.  58  ^raje  1844.  %\mm  a  nh 
říabem  3ťir.  ^ofpjflíía.  —  Str.  196  w  8.  Newáz. 
za  16,  ztuha  wáz.  za  20  kr.  stř. 

^aioixda  mobltte^ni  a  )i0itcitgj[cj  ln\lta  pro 
tníábej  ob  Sofcfa  9Rjr.  ^ol)ořeícl)o,  řnéje  cjrřen)ní# 
í)o  a  přífpjtoagic)l)o  auba  cefřcl^o  nárobnif)o  5Kufc* 
nm.  5B  ^raje  1843.  ííff  a  ftíab  Sar,  9>ofpj|ri^ 
ía.  — Str.  144  w  12.  S  obrázkem.  Newáz.  za 
14,  ses.  za  16,  w  kůži  wáz.  za  24  i  30  kr.  str. 

9t^^UpW\  bébtctloj.  ^owíbřa  pro  tmianty  tHÍábcj 
ob  ,eríjlofa  ®c(?míba,  přcíojenjm  3.  íBáwrí  Íom 
nícřcljo.  5Q  ^rabcí  ^ráíowc  1843.  ^jfraem  a  ná^ 
říabem  Soňa  í).  ^ofpjffiía,  fínné^o  auba  íc<fcí)o 
nárobnjt)o  gjřufcum.— S  obrázkem.  Str.  66  w  12. 
ses.  za  10  kr.  str. 

6udb  jum  erjlen  íll)eííe  ber  tateinřf4)en  gprac()íe^re, 
xait  9íucf|Tc^tnel)niung  auf  @ft)moíogfc  unb  Sufamř 
menfe^ung  ber  íBorter  nac^  ber  Snftructíon.  9Son 
3gnaj  ©et6t  unb  JRorbert  28anfeř,  íoeffanb  ř.  ř. 
S3tt>IíotÍ)ef^6eatntett  unb  (Subemťaí  ^  Xrandfator  in 
Bohemicis.  SBíerte,  DerSefferte  ?(ufíag«.  ^rag 
1844.  Nákl.  spisoiv.,  tisk.  a  k  dostáni  uJ 
Pospjsila.  — Str.  230  za  30  kr.  str. 


Digitized  by 


Google 


^ 
a 

% 


m 

é 


■IWIIT 


Z  OBOBU   liITBBATUBT/ UBIBN J   A  WBB. 


Čjslo  XXIIL 


(IVjloJba  ku  Eiwéiům.} 


15.  listopadu  1843« 


Literatora. 
Marka  ^aretia  JíntoniHu  EápiMkjg^  kte- 
réž sobě  samému  snesl.  Dwanáctero  knéh. 
Z  řeckého  přeložil  a  poznamenáDJmi  zaopa-- 
tříl  František  Sjr,  c.  kr.  professor  humanit 
třjdy  na  gymn.  wGicjné.  W  Giéjně  1842. 
Tiskem  Františka  Jana  Kasti-ánka.  Cena 
1  2l  12  kr.  stř. 
Spisowateltéto  knihy>  Marek  -  Aurel  Antonín 
byl,  gak  známo,  geden  z  neyw;ftečněgsjch  řjm« 
skj^ch  wladařA,  wýborný  a  šlechetný  muž,  gakých 
w  dégepísu  w&bec  gen  welmi  po  zřjdku  nalézáme. 
Žil  we  wěku  rozkošmi  pokaženém,  kdež  nepra* 
wosti  byly  giž  náramně  wzrostly,  a  národ  u  Ttše- 
likau  mrzkost  napořád  hlaub  a  hlaub  klesal.  On 
wšak  zacho wai  swé  mrawy  čisté,  neauhonné  a  srdce 
neporušené,  gsa  přjsnýsaudce  čioůswých,  a  mjrný 
posuzowatel  křehkosti  cize.  Byltě  welmi  laskaw 
a  smjrenliw,  i  swým  auhlawnjm  nepřátelAm  míle^ 
rád  odpauštěge.  Milowal  střjdmost  a  přec  ochotně 
prokazowal  dobrodinj  nuzným  i  každému  se  w  pla- 
tných službách  wljdně  propflgčowal.  Powinnosti 
wladařské  co  neyswědomitěgi  wvkonáwal,  an  sce- 
lau  du$j  lnul  ku  wlasti,  gegj  blaho,  gegj  spásu 
wyhledáwage;  tak  n.  p.,  by  nowými  daněmi  neob- 
těžowal  poddaných,  sám  raděgi  wšecko  nářadj 
swého  paláce  rozprodaw,  prostředky  k  wedenj 
wálky  sobě  zaopatřil,  a  takto  řjSi  ode  wpádfi  ne* 
přátelských  uchránil.  Máge  pak  za  to,  že  sprawe* 
dlnost  ge  základem  blaženosti  občanské,  wSemož- 
nau  péči  na  to  wynaložil,  aby  práwo  wsude  swůg 
průchod  mělo  a  porušenými  úřednjky  žádnému 
z  poddaných  křiwda  se  neděla.  Sám  horliwý  gsa 
prawdy  milownjk  a  krásy  ctiteL  též  o  to  usilowal, 
aby  se  národ  opět  ku  wzděiánj  ducha  a  srdce  na* 
wrátil  a  mrawným  gednánjm  prawé  blaženosti  do- 
sáhl.—  Slowem  Marek-Aurel,  negen  saukromnjkum, 
ale  i  wladařům  za  wzor  maudrého  a  šlechetného 
gednánj  i  neykrásněgšjch  ctnoslj  postawen  býti 
muže;  patřjf  mezi  panownjky,  kteréž  aby  prozře* 
telnost  božská  častěgi  na  trůny  sesjlatí  ráčila^  náro* 
dowé  se  wraucne  modliti  magj.  — 


Muž  tento  spanilomyslný,  nadán^  neobyčeg* 
nými  ducha  schopnostmi,  že  nemohl  nic  wiednjho 
napsati,  zagísté  giž  aupředkem  nám  lze  sauditi. 
A  w  skutku  nalézagj    se   w   této  knize  prawdy, 
kteréž  lidskému  rozumu  čest  přinášegj,    a  swau 
gadmostj  a  wznešenostj  co  neybljže  k  udenj  kře* 
sťanskému  přistupugj,  gakoi    i  skutečným  toho 
gsau  důkazem,  ie  rozum  lidský,  neyskwoatněgšj  a 
neydražšj  dar  dobrotiwého  Boba,  na  tak  náramnaú 
slabotu  nechurawj,  gak  se  to   často,  skorém   až 
rauhawě,  doličowati  chce.    Tak  n.  p.  učili  Stoiko* 
wé,  k  gegichžto  libomndretvrj  Antoniu  se  přizná* 
wal,  že  Bůh  o  gednotKwého  člowěka  zwláště  pe* 
čuge,    a  gemu  we  wšech  žiwota  potřebách  gest 
nápomocen ;     že  wSemohaucj,    neywýS  maudrý« 
swatý,  sprawedliwý;   že  má  od  nás  přede  wdjm 
býti  ctěn,  chwálen   a  weleben ;    že  nám  dlužno, 
geg  wé  wienl  poslauchati,  a  cokoliw  na  nás  sešle, 
8  ochotaau  myslj  a  radostným  srdcem  přigjmati, 
gakož  i  mjsto,  kteréž  nám  wykáže,  udatně  a  muž- 
ně hágiti,  byťbychom  třeba  i  tisjcerau  smrt  pod* 
sta  upiti  měli. — Dále  učj  Stoikowé,  že  člowěk  nenj 
sobě  samému  k  wůli  stwořen,  nýbrž  zawázán,  ku 
wšeobecnému  blahu  wšj  silau  pomáhati,  bližnjho 
swého  srdečně  milowali,  gemu  we  službách  whod 
se  činiti,  a  wšj  křiwdy,  kterauž  se  i  sám  Bůh  urá- 
žj,  pilně  se  wystřjhati,  w  dobroděgstwj  pak  nikdy 
neustáwati,  nýbrž   celý    swůg   žiwol  šlechetnými 
skutky  naskrze   protkati,  aby  ani  neymenšj  me- 
zery nezbýwalo.     Takto   že  nám  gednati  dlužno 
bez  ohledu  na  zisk,  odměnu  aneb  lidskau  pochwa- 
lu.    Tolikéž  i  nepřátelům  našim  že  powinni  gsme 
odpauštěti,  anto  newědomky  anebo  gsauce  bludem 
zawedeni  nám  ubližugj  ;  tedy  že  gich  laskawě  po- 
učiti dlužni   gsme:    i  že  nemáme  býti  pro  mali- 
chernost popudliwi  a  k  hněwu  snadni,  nýbrž  uměti 
se  giným  podkládati  a  wyhowěti  gim.    Že  máme 
i  co  neybedliwěgi  mysl   swau   a  rozum   wzdělá- 
wati,  a  co  gsme  gednau  byli  za  powinnost  uznali, 
od  toho  se  ani  ztrátau  žiwota,  aniž  mukami  a  trý* 
zněnjm,  aniž  gakau  pohromau  dát  odstrašiti  atd. 
Takowé  a  gine  wznešené  spasitelné  prawdy, 

Digitized  by  VnOOQiC 


do 


přednesené  slohem  stručným*  mužném  a  s1awn}'m« 
kdožby  mnedle  nechtěl  sám  raděgi  seznati  ze  Zá- 
pisků Aureliowycb»  kteréž  on  sobě  snesl  w  hlo- 
mozu wogny  a  wnitrnjch  rozbrogu,  sCjsnén  gsa 
péčj  ástarostj  o  blaho  sobě  swěrenych  národu? 
^-kdoiby  nebyl  žádostiw  poslauchati  řjmského 
swětowladaře,  an  sám  z  poklesků  sebe  kára,  k 
ctnostnému  žiwotu  wzbuzuge^  swé  ivášně  krotj« 
nehodám  se  ozbroguge  i  samu  smrt  s  neohrože- 
nau  rayslj  očekáwati  udj?  — 

Pan  professor  Šjr  zajisté  sobě  nemalé  záslu- 
hy o  česko-slowanské  čtenářstwo  wydobyL  an  kni- 
hu tuto^  kteráž  giž  pro  swau  wýtečnost  do  wšech 
téměř  ewropských  řecj  přeložena  •  gest,  w  našj 
milé  mateřštině  nám  podal«  a  zaopatřiw  swňg  či- 
stý a  wérný  překlad  obgasňugjcjmi  poznamenánj- 
mi,  též  poukazy  na  podobná  shodugjcj-se  mjsta, 
gakož  i  na  konci  saustawným  přehledem  filosof!- 
ckjfch  zásad  Aureliowých>  takto  swau  zdařilau 
práci  i  četněgšjmu  obecenstwu  aroznmitelnau  a 
přjstupnau  učinil.-*- 

Přálibychom  srdečně^  aby  obzwláStě  naSe  mlá- 
dež pilně  w  nj  čjtagjc,  obsažené  prawdy  w  tuk  a  krew 
obrátila,  a  tjm  způsobem  mrawnj  charakter  sobě 
utwořiUj  gakýmž  nadán  člowěk,  který  atoickau  přj- 
snostj  nad  swým  gednánjm  saud  pronášj,  neskro- 
titelným  bněwem  každau  neprawost  zawrhuge,  i 
nedada  se  z  prawé  cesty  nígakj^m  způsobem  swésti, 
mužným  krokem  přjmo  kráčj  ku  cjli,  máge  mysl 
zakotwenau  w  zásadách  pewnýcb,  newywratných, 
tak  aby  naši  ginochowé  stáli  tu  někdy  před  swětem 
i  před  Bohem  co  mužowé  čístj,  neauhonnj,  rozu- 
mu a  srdce  zdrawého,  sličnau  wňlj,  podniká wostj, 
obětmí>  zapjránjm  sebe  samých  a  ginými  skutky 
welkodušnými,  gakož  i  plamennau  láskau  k  wlasti 
a  člowěčenstwu  i  swé  nepřálely  k  obdíwu  a  wá- 
žnosti  donucugjce*  *  *  * 


Žena. 

{DokoftČenJ,) 

Kdož  tedy  chceš  národ  některý  a  budouc* 
nost  jeho  poznati,  nauč  se  znáti  jeho  ženy  a 
děvy  a  jejich  mocnost  na  rodiny  a  mládenectvo ; 
i  nezklame^  se,  neboť  i  při  naší  domnělé  předno- 
sti činíme  vše  a  činíme  to  lépe,  kdykoliv  nás  žen- 
ská pobídne,  na  nás-  se  usměje— ale  abychom  se 
o  tom  před  světem  vyznalí,  toho  nečiníváme. 
Owšem  mezi  čtyřmi  očmi  jinak  se  děje,  a  tu  se 
mnohý  čin  mužský  ženě  přičítá* 

Žena  v  živobytí  trojí  podobu  přestojí:  stav 


milenky  —  manželky  —  matky.  V  pochybnostech 
Tšak  vězí  ten,  kdo  se  domnívá,  že  v  první  po- 
době nejšťastnější  bývá.  Šťastným  býti  bez  vě- 
domí je  stav  Adamův  a  Evin«  dříve  než  jablko  po- 
znavše, je  okusili.  Člověk  má  neštěstí  poznati  a 
v  štěstí  se  radovati.  Kdo  již  hrůzy  bauře  mořské 
přestál,  pevnou  zem  i  život  v  přístavu  sobě  váži- 
ti se  naučí.  Bezvinný  nerozum  dětský  trvá  jen 
za  jitra;  společnost,  vychování^  časný  ci^  důvěra 
zbavují  ho  již  o  12té  mravní  neviny.  Komu  lze 
všecky  city  rozpočítati,  ježto  útlým  kvítkem  mla- 
distvého srdce  pohybují?  Arci  že  častokráte  tvá- 
ře je  prozrazují,  neb  se  již  studem  rdějí  a  střída- 
vě již  se  zatemňují  a  opět  čistí  Bohem  vložená 
okénka  srdce  mladistvého,  aby  možná  bylo  podí- 
vati se  do  něho.  Velmi  časně  putuje  děvčátko  do 
krajin  milosti,  neboť  jest  jí  milost  domovem,  via-  ' 
stí,  světem;  onať  cítí,  že  milována  býti  masí  a 
třikrát  blažené  jest  to  děvče,  jemuž  rodička  nebyla 
jenom  rodičkou,  ale  i  sestrou*  družkou  a  přítelkyní  ; 
onoť  neklesne,  nezabloudí.  Však  nešťastná  bývá 
dívčina,  která  oplakává  matku,  nadarmo  se  ohlí- 
žejíc po  přítelkyni;  tuto  jí  brzy  vynahradí  příteli* 
ček  pochlebný,  lichý,  sobélibý,  žištný  a  baživý  po 
ztrátě  mladistvé  čerstvoty  a  neviny  její.  Běda, 
přeběda  ubohé  dívence,  která  nehodnou  matku 
míti  musí,  nemilující  cestu  mravnosti,  aneb  sočíci 
na  mladistvé  půvaby  dcery  své,  nevlídnou  jako 
saň,  kámen  a  led.  Časně  hledává  outlá  bylinka  pří- 
střeší proti  této  bauři,  a  málokdy  že  nebývá  zlo- 
mena aneb  zhlozena  červem  hoře  a  bolesti. 

Ale  kterak  jest  i  v  nynějším  společenstvu 
lidském  cnoslné  panně  zápasiti !  Časně  jí  prokvítá 
ruměnec  lásky<  Soužena  jsouc  1 7  roky,  mladým  a 
cituplným  srdcem  a  nejmilostnější  jiných  přemlu- 
vou, obětovati  samu  sebe,  obstoupena  nepoznaný- 
mi libostmi  a  kolem  přátelských  nepřátelů,  z  nichž 
každý  cit  její  rozžíhá,  aby  se  u  jeho  plamenů 
ohřáli— v  těchto  nesnázích  musí  ubohá  dívcice 
ztěsnatisrdccsvé,  jako  své  dmoucí  se  prsa  ztěsnává, 
musí  úsměv  vyluzovati,  když  slze  v  oku  stojí,  musí 
býti  zasmušilou,  když  veselá  mysl  na  citu  jako 
lodička  na  iiladké  vodě  se  pohybuje;  Jileděti  musi 
okem,  jak  ji  naučily  poručnice,  a  celinký  den  dech 
tajiti,  až  si  v  noci  mezi  čtyřmi  zděmi  volně  na  osa- 
motnělém  loži  zavzdechne,  kdež  si  ve  snách  život 
na  budoucí  den  tvoří  a  zásobuje.  Takový  život 
vede  častokrát!  deset  podleti,  až  poslcz  tento  zá- 
pas hrdinský  korunován  bývá  vínkem  myrtovým, 
někdy  rozmarínovým.  Opravdu  ani  jeden  z  mla- 
díků nepřetrpěl  by  tyto  muky,  aby  v  tom  smutku 
si  neumyslil  svět   i  nebe  zapáliti  a  zvr4titi. 


Digitized  by 


Google 


n 


Opomfnaje  čas  miloTánl— neboť  o  něm  bych 
žádnou  novinku  nepřinesl  a  mnohj^^m  by  to  přišlo 
nevhod — stavim  na  bíledni  stav  manželský,  vje» 
hož  obora  u  útle  vzdělaných  dusí  říSe  milosti  leií. 
Dřivé  ale  prosím  toto: 

Potupně  krčiváme  ramenama  nad  padlou  dív- 
kou, a  neuvažujíce  povahy  lidské  jedině  milosrdnost 
nad  ni  jevíme.  Vyjmouce  ohavné  nevěstky,  kaž- 
dá z  těchto  zbloudilých  duší  bylaby  radejí^^ěrnou 
matkou,  starostlivou  choti.  Spolek  lidský,  z  jedné 
strany  nouze,  z  druhé  lenivost  smilných  boháčů 
jsou  roditelky  těchto  poklesků,  práwem  oškliwým 
hříchem  pojmenovaných.  A  právě  tito  lidé  jsou 
ženských  nejurputnější  baničové ;  jsouť  zvířata  lí- 
tější nad  tigřa  tito  bohatí  smilnici,  jinak  nazváni : 
Udé. 

Dodáv4-li  láska —jak  se  vůbec  domníváme— 
ducha,  přečasto  jen  lstivost  za  ducha  považována 
bývá;  ale  sňatek  dodává  dívce  rozumu.  Mužova 
příčinlivost  a  snaha  pozbuzuje  se,  an  nyní  o  dra- 
há jemu  stvořeni  pečovati  má,  a  člowěk  přiroze- 
ně nadán  jest  soucitem  k  bližnímu  takovým,  že 
spíše  pro  jiné  než  pro  sebe  čin  neob}  čejný,  podi- 
vu hodný  vykoná.  Neboť  není  člověk  stvořen 
sobcem,  aniž  jej  tím  nedokonalost  lidského  spo- 
^  lečenstva  činí;  toliko  žiwot  bezženný  jest  nej- 
větší sobectví  —  rodina  jest  již  prospěšný  stu- 
peň ku  sbřatření  celého  člověčenstva.  Jak  by 
mnohý  neženilec  jiného  cíle  došel,  kdyby  byl  ve- 
den láskou  k  manželce,  starostí  o  dítky  na  pouti 
tohoto  života !  Sobec  spíše  stane  se  lenivcem  než 
pracovitým  Člověkem,  protože  všeliké  potřeby  na 
něm  samém  konce  mají  a  on  pro  nižádné  stvo- 
ření citu  nechová.  Však  stav  manželský,  nemaje 
býti  ničím  jiným  než  pouhou  láskou,  větších  starostí 
způsobuje  ukládáním  nevyslovitelných  povinností; 
ovšem  že  je  tisíckráte  nahrazuje  radostmi,  o  kte- 
rých sobě,  kdo  jak  živ  nemiloval,  ani  pomysliti  ne- 
může. Každá  radost,  která  milence  obveseluje, 
potěší  i  ty,  kteří  ji  poskytují ;  i  vzdálen  od  milenky 
raduje  se  doma  milenec,  když  ji  na  druhém  místě 
dobře  se  daří,  on  se  snaživá  dárkem  jí  radost  způ- 
sobiti, a  tak  vzájemný  tento  život,  jediná  okrasa 
lidstva,  postupně  prospívá,  až  v  blaženost  rodiny 
přechází.  Jak}ch  radostí  srdce  matčino  pocítí, 
ana  vidi  dítky  své  se  radovati,  o  těch  povídati  věc 
by  byla  nejmarnější. 

Věrná  manželka  jest  oudá  bylinkaj  vinoucí 
se  kolem  prvního  kmenu  všeho  živobytí*  Celým 
srdcem  přilnuvši  k  životu  manželovu,  štěstí  a  ne- 
štěstí s  nim  snášívá,  věrnější  jsouc  nad  něj ;  padne- 
U  žena,  muž  bývá  původcem  tohoto  pádu.    Protož 


nařídil  Julius,  jeden   z  Římských   právníků  (tex 
Julia),  aby    i  muž   ženy,  pro    cizoložnictvi  před  ^ 
soud  pohnané,  právu  zadán  byl,  neboť  on  druhou 
částku  viny  nese.  A  pročby  měl  zde  muž  oncluven 
býti?  Požívaje  za  našich  dnů  více  práv  než  žena, 
když  klesnul,    mnohem  přísněji  souzen  b^ti  má. 
Až  ženské  stejných  s  mužskými  wýhod  dosáhnou, 
až  dle  přirozenosti  své  vlastní  a  dle  zákonů  rozum- 
ných vychovávány  budou,  tehdáž  nechť  stejnému 
zákonu  i  ženské  podléhají.     Až  v  společenském 
živote  žena  s  mužským  rovného  místa  obdiií,  až 
dívka  dle  srdce  a  rozumu  vyvolivši  si  manžela, 
sama  jsouc  vzdělaná  i  rodinu   blaze  a  jak  rozum 
káže  vychovávati  bude,  pak  věčný  ten  zápas  mezi 
dvěma  pokoleními  se  ukonči  a  svatý  mír  rodiny 
ve  velký  život  národní  přejde  a  oblaži  veškeré 
vlasti  a  Člověčenstvo.    Cit  a  rozum,  spojené  pak 
páskou  lásky,  nerozdvoji  člověčenstvo,  kteréž  na- 
pořád již  více  dbáti  bude  o  dokonalost  duševní;  v  ty 
doby  bude  panovati  krásná  vzájemnost  a  ohyzdné 
sobectví  jednotlivců  nebude  zadržovati  prospěch 
a  spásu  člověčenstva,  a  každý  učiní  zadost  svému 
určeni  a  cíli,  jak  sily  jeho  vystačí:  zpěvec  bude 
zpívati,  jen  aby  slyšán  byl,  porozuměv,  ze  tvůrce 
slaviku  hlas  dal,  aby  jiné  těšil;  zákonodárce,  rol- 
ník, řemeslník,  průmyslník,  kupec — slovem  nebu- 
de člověka,  kterýby  přesvědčen  nebyl,  že  na  do- 
bru lidstva  pracovati,  nejkrásnější  povinnosti  jest, 
že  zde  výminky  nestává,  že  člověk  člověku  roven. 
Vázne-li  i  nejmenší  kolo,  zůstane  celý  stroj  státi; 
totéž  platí  o  člověčenstvu  vůbec,  o  stáiě  a  jeho 
dílech,  jednotlivých  vlastech.    Dávno  již,  ba  dávno 
mnohý  úd  lidské  společnosti  nepravé  místo  zají- 
má. Ustanbví-li  se  pravý  cíl  ženským,  vzejde  nám 
krásnější  dennice  a  máti  člověčenstva  nebude  více 
sizetí  nad  svými  ditkami. 

Co  matka  jest,  zde  vypsati  na  mysli  nemám. 
Každý  z  nás  ví,  že  jen  ona  nad  kolébkou  se  usmívati 
a  nad  hrobem  svých  miláčků  plakati  zná. 

I>ř.  tf.  Oušteehi. 

léUeTRtaiřm 

némeeká  ive  Francaumskn* 

PráwČ  se  mné  do  nikau  dostal  nejnowéjái  swasekji- 
stébo  francauzskébo  časopisu,  který  w  měsíčných  seiitech 
w  Pahii  vycházj  *).  Swatek  ten  mimo  jiné  dosti  zajíma- 
wé  Články  také  překlad  Scbillerovy  balladjr  iiKukawička«c 
pod  nadpisem  uLe  gaut,  hallade  de  Schiller^  přiná^.  Pře- 


^)  Při  té  příležitosti  nemohu  se  o  tom  netmíniti,  kte- 
rak by  žádaucno  bylo,  abychom  alespoň  jeden  periodický 
spis  mčli,  který  hy  w  miísttných  sešitech,  to  wsak  w  pHtně 


Digitized  by 


Google 


93 


klad    ten  jsem    Um    dýchli wřjí    (eú,    dim  wioe  jsem  se  o 
sbčhlosti  francautského  překladatele  přeswédčiti  cttď,  abych 
puwdiwost  wýrokíl  některých  německých  Časopisftw  seznal, 
kteH  nám  Čehosi    o  anamenitém  pokroku    a  ros^iřowáni-se 
literatury  německé  meti  Francauzi  napowidali,  ač  tomu  na 
odpor  mnozí  na  new»imawost   románských  svých  sansedA^ 
co  se  německých  plodAw  ducha  týče,    dosti  se  naialowati 
a  nahědowati  nemohau.     Musím ,  však  wysnati,  ie  mám-li 
podlé  podaného  zde    překladu  »Rukawičkya  a  jiných  fiře" 
mnohých  úkaz^  saudití,  s  literaturau  německau  we  Francauz- 
sku  jeSté  tak  skwěle   státi    to  nemusí,    jak  by  nám  mnozí 
rádi  nabÁjili.    Překlad  swrchu  uwedený   zpfisoben  jest  (za- 
chowánim  každé  jedDotlíwé  sloky  we  zwlástnim  oddílu)  we 
fréze — a  ktomu  yr  jaké  próze!    Sady  samowolnč  měněny, 
přewrliowáoy    a    dle  libosti  rozwlečeny,    wSecken  básnický 
kwet  zcela  setřen  a  tím  i  we^keren  půwab  a  zajímawá  pu- 
wodnost  básně  naprosto  zničena.  W  skutku,  kdyby  Němci 
na  takowý  zp&sob  nejčelnější  francauzské  básníky  překládali 
a  swému  Čtenárstwu  k  zažití  podáwali,  newím,  co  by  tomu 
nejen  francauz^tí  ale  i  sami  němečtí  kritikowé  řekli !  K.  to* 
mu  pak  dotčený  chatrný  překlad,  jemuž  w  literatuře  fran- 
cauzské jeitíi  wSce  podobných,  ano  horSích  po  boku  stáwá, 
není  samojediný  dúkax,    kterémžto  swrchu  podotknutý  Ča- 
sopis swau  newSímawost  a,  řekl  bych,  jakési  hrdé  chowání 
k  literatuře  Němcůw  oswěJčuje.     W  každém  totiž  swazku 
čili  scbitu  jeho  pro  cwičení  kladen  jest  pod  stálým  nadpi- 
sem )>LUeraíure  e1rnngěre«  wždycky  nřjaký  wýtečnějii  člá- 
nek z  literatury  anglické    a    wlaské,  uwedenim  jeho  zprwu 
w  lewém  slaupci  slowy  originálu,  k  nimžto.pak  wcdlé  we 
slaupci  prawém  francauzský  překlad  jest  připojen.  To  wáak 
posud  ani  w  jediném  ročníku,    ačkoli    časopis    ten    jíž  po 
dlauhý  Čas  wychází,  se  nestalo    s  obraným  článkem  něme- 
ckým ;  takowý,    dostáwá-li  se  mu    welmi  řídké  cti,    Že  do 
Časopisu  má  přijat  býti,    jen  pauhým  chatrným  překladem 
w  próze  hez  utvedeni  slow  originálu  spokojiti  se  již  musí. 
— Tuáim  ale.  Že  i  sami  Němci  k  této  new&imawosti  Fran- 
cauziiw  dosti  příčin  zawdáwají,  to  ne jwíce  jakýmsi  modlo- 
služebným  pokloriowánim-se    wjíemu,    což    francauzské  jest, 
byť  i  někdy  dosti  chatrné  bylo,  a  nadto  i  zarputilým    dr- 
Žením-se  swého  skrauceného,  hranatého  písma  lomeného  a 
newkusného  áwabachu,  Francauzfim  i  jiným  národům  román- 
ským nanejwýá   protiwného,    který  když  od  rozwážliwějsích 
německých  spisowatelů  někdy  sličnau  latinkau  zaměněn  bý- 
wá,  nezřídka  i  k  wýčitkům  některých  těsnomyslných  Časo- 
pisciiw  podnět  zawdáwá,    jak  jsme  se    w    skutku  již  neje- 
dnoho  příkladu    dožilí.     Mohu    ze    swé  wlastní    zkušenosti 
doswědčití,  kterak  i  wzdělaněj»í  Francauzowé,  neřku-li  lidé 


určitých  dobách  wycházel.  Swrchu  podotknutý  francauzský 
časopis  wychází  w  měsíčných  sešitech  pauze  dwauarcho- 
wých  we  welké  osmerce  po  slaupcích ;  i  kdybychom  po- 
dobný spis,  wycházející  po  swazcich  třebas  éítjrnrckowých 
měli,  uk  že  by  na  týden  arch  wypadl,  dosti  pěkná  kniha 
by  tím  la   rok    powstala. 


a  ni2lích  tříd,  německého  lomeného  písma  naprosto  nesiui/ly 
tak  že,  podá- li  se  jim  kniha  oním  písmem  wytiSteoá,  s  ni 
sobi  rowuě  poČínay'í,  jako  kdybys  jim  podal  knihu  niskav, 
wytiltěnau  písmem  cyrilským.  Zbytečná  pak  rA^iost  aro- 
zerwanost  w  pismě  welice  wadí  snadnému  se  příučowáni 
jazykfim  jiným,  a  tím  samým  také  wzájemnému  se  zbližó- 
wání  literatury  jedno  tli  wých  národA,  jakož  ona  také  hbitějji 
wýměně  nábled&w  a  widÍA  nemálo  překáží,  kdežto  by  jedno* 
swomé  přijetí  jediného  powiechného  písma  ewropskéhop 
totiž  auhledné  latinky,  přewelikých  wýhod  národ&m  nawsá-r 
jem  přinášelo.  Položí-li  se  nadto  wedlé  oné  nelibosti  Fran- 
cauz&  k  písmu  německému  ježte  i  druhá  swrchu  podotknu- 
tá příčina  na  wáhu*,  wezme-li  se  na  rozmysl,  kterak  Fran* 
cauzstwí  w  rozličných  swých  způsobech  posud  welikan 
wládu  má  w  Němcích,  jenŽ  se  mu  z  weliké  částky  posad 
ochotně  kloní;  powáží-li  se,  kterak  každý,  byC  i  sebe  cha- 
trnější plod  nowomódní  literatury  francauzské,  solwa  že  se 
wyskytne,  hned  celé  zástupy  německých  prekladatel&  po- 
plachem wybauři,  aby  co  lačné  ptactwo  na  něj  se  wrhli, 
a  jej  w  trhowých  překladech  obecenstwu,  na  takowé  wěci 
labužnému,  předložili;  kterak  posud  francausžti  wychowa- 
tclowé,  guYernantky  a  w&dkyně  dítek  (honnes)  sa  drahý 
peníz  se  do  země  zjednáwají;  ano  kterak  se  poslulné  jen 
na  rozkaz  Čeká,  a  Paříže  přísně  welící,  jaký  kroj  wolen  n 
přijat  býti  smí :  —  snadno  sobě  onu  newsímawost  Francau- 
z&  strany  wšeho  což  německého  jest,  wyswčtliti  můžeme, 
pocházející  z  pewně  zakotweného  wědomí  wbstní  přewahy  * 
a  přewlády,  k  němužto  Němci  sami  ochotně  paliwa  doklá- 
dají. K  tomu  pak  ke  wžcmu  Fřancauzúm  po  tu  dobu  w 
paměti  tkwí,  jak  mnohým  wěcem  národ  německý  od  nich 
se  byl  přiučil,  a  že  zwláitě  při  prwnich  základech  literatury 
německé,  nyní  ow^em  bujně  rozwětwené,  nejen  snamenítau 
pomocí,  ale  z  weliké  Části  také  wzorem  byla  literatura  fran- 
cauzská  a  ona  ostatních  národů  románských,  Angličanů, 
Wlachů,  ano  i  Spanělů,  jenž  Wbickni  při  jejím  počátečném 
se  wywinowání  mocný  díl  měli.  Dokawáde  pak  wáecky 
zde  podotknuté  překážky  neustaupi,  mám  za  to,  že  se  lite- 
ratura německá  sotwa  we  Francauzsku  z  takowého  ůČasten- 
stwí  těšiti  bude,  jak  by  sobě  nejeden  přítel  swé  německé 
wlasti  žádal,  a  jak  by  nás  mnohý  časopisec  o  nastaupílé  již 
toho  skutečnosti  rád  přeswČdčowal.  fr.  d. 


Nowé  knihy* 

Přjběky  a  obrazy  z  cizjch  djlá  swěta,  sepsané 
a  wzdělané  od  Frant.  Maska.  (Z  casopisa 
„Kwety''  1843.)  W  Praze.  Tisk  a  sklad  Jar. 
Pospjšila.    1844  — Str.  56  ses.  za  8  kr.str. 

8yitl0tt>ait  bnieé  blťjnj^0  itvi^o  Qato  febe  ia* 
mé^0 1  ^owjbfa  pro  miían  míheL^  ^obíc  ®u(l<u 
toa  SRicrice  ob  ^raitt.S5.  Jtomfp.  ®  ^rajc  1843. 
ítífř  řnjjecj  orci6íf?up|?é  řníl)tí(fám9,  řjjenjm  &pf 
nřt  S3ot)uittt(a  ^dje.  — Str.  120  vr8.  aes.  za  16 
kr.  stK 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBORU   UTBRATURT,    UBIBNJ   A  WED. 


Čjslo  XXIV. 


{JPřJMoha  ku  Kteéfiim.) 


29.  listopadu  1843. 


Literatura. 

JUalá  Kncyhlopedie  nauk*  Nákladem 
českého  Museum.  IIL  dil.:  Dra  Wáclawa 
{Staňka  Přírodopis  pi*ostonárodm'  čili 
popsání  zwířat,  rostlin  a  nerostu  wedlé 
tříd  a  řádu  jejich.  S  obrazy,  W  Praze. 
W  komissí  u  Kronbergra  i  Riwnáče.  1S43. 
Cena  2  zl.  stř. 

Nynější  svět  proviTá  mohutná  idea,  jenž 
ostrým  mečem  zahlazuje  každou  stopu  otroctví  a 
k  d&stojnosii  přivádí  každou  osobnost ;  jenž  ve 
skutečnost  obraci  veškeré  doby  své  již  zpředa 
zákonem  přírody  co  v  zárodku  nastíněné  podstaty. 
Tento  úkon  opakuje  se  v  tisiccrj^ch  úlohách  men* 
iích  i  větších,  a  zjetujo  se  nám  ve  vědách  patrné 
a  jasně.  Den  odedne  volni  se  těsná  vazba  pou- 
tající vědy  k  jařmu  užitečnosti,  den  odedne  šíři 
se  počet,  ctitelů  jejích,  kteří  za  nejvyšší  úlohu 
vědy  považují  zvěstovati  pravdu,  po  vedlejším  pro- 
spěchu ani  se  netážice.  Pročež  litujeme  od  srdce, 
musíme-li  vyznati,  že  aŽ  posud  nemalý  počet  vzdě« 
lancú  našich  v  podezření  má  přede  vším  vědy  pří* 
rodní,  jakoby  na  odpor  byly  vyvinováni  se  nábo- 
žného citu,  a  snad  i  dříve  ducha  od  Boha  odvá- 
děly, než  jej  k  němu  byly  připoutaly.  Abych  mírně 
se  zmínil,  byl  by  to  nevděk  ku  přírodě,  jejížto 
vznešené  velikolepé  úkazy,  slunce  totiž,  hvězdy 
a  blesky  vznik  daly  prvnímu  ducha  tušení  o  vše- 
mohoucím původu  jejich.  Dokavad  ale  člověk 
nepoznal  podivně  a  věčně  stálé  zákony  přírody, 
nebyl  pánem  jejím ;  ale  opustiv  ji,  poněvadž  mu 
zadost  nečinila,  těkal  v  říši  neplodných  smyšlenek 
a  vzýval  prázdné  názvy,  kteréž  nepostačovaly,  aby 
podnítily  jeho  vroucnost  v  pocitech  a  lásku  k  do- 
brým činům.  Z  těchto  pokrajnosti  vyvinula  se 
doba  krásného  spojení  a  splynutí  obého,  reální- 
ho totiž  a  ideálního,  v  nížto  hmota  dosáhla 
oduševnění,  a  mlhavé  vidinstvo  zřejmého  ztěle- 
snění. Kdo  mezi  tento  dvojsvět  klade  nepře- 
kročitelnou  čínskou  zeď,  tomu  nedáme  nikdy 
knihu  o  přírodě  do  ruky.     Příroda  je  co  dobrá 


matka,  k  nížto  musíme  míti  úplnou  důvěru.  Kdo 
ji  nemiluje,  toho  ona  nepoučí.  V  ní  zjevil  se  nám. 
Pán  v  nekonečném  postupu,  na  každém  listu  a 
lístečku  této  svaté  knihy  vidíme  stopu  zákonodár* 
né  ruky,  která  přísně  hrozí  těm,  kdož  ji  otvírají, 
aby  v  ní  nalezli  potvrzení  svých  marnomyslných 
bludů. 

Příroda  je  neustále  se  opětující  zjevení,  hlas 
nikdy  nepřestávající  odpověd  dávati  tomu,  kdo  se 
ve  skromností  táže.  Ačkoliv  nám  volno,  na  konáni 
její  klásti  své  vlastní  měřítka,  a  o  zákonech  jejích 
počty  vésti,  nedělá  předce  nikdo  jiný  probu  než 
ona  sama,  zvěstujíc  neočekávané  výsledky  hlasem 
častokráte  dosti  strašným.  Jako  panické  moře, 
tak  vyvrhuje  mrtvoly  našich  bludů,  ježí  o  jsme  do 
ní  pohroužili.  Neznajíc  skoku,  působí  v  ní  každá 
část  na  svou  vedlejší,  nejbližší,  druhá  na  třetí  a 
tak  stále  dál,  co  pravzor  pravého  vlastenectví. 

V  přírodě  nezůstává  žádná  odkrytá  pravda 
o  samotě,  nýbrž  opětujíc  se  v  tisícerých  exemplá- 
řích, srůstá  s  ostatními  v  pěkný  celek.  Nejvyšší 
zákon  přikazuje  člověku,  aby  poznal  sebe  samého. 
V  tomto  přikázaní  leží  mnohem  více,  než  se  oby- 
čejně domníváme.  Co  my  člověkem  nazýváme,  je 
z  kvetu  jen  jeden  list.  Kdo  celého  člověka  znáti 
chce,  musí  vycházet  od  pramalitky,  od  pralistu, 
od  prakrystalu,  tam  jsou  kořeny  člověckého  kme- 
ne, tam  základ  jeho  bytosti.  Teprve  když  po- 
známe tuto  podivnou  souvisnost,  jak  jedno  dru- 
hému podporou  bývá,  jak  celek  jen  ve  pevném 
spojení  trvá,  a  každá  částečka  v  odloučení  v  za- 
hynutí klesá,  tenkráte  vynikne  v  duši  naší  čistý 
pojem  lidmilenství,  ješto  přísné  zavrhuje  hříšnou 
vadu  lidské  vypínavosti.  Nejvřelejší  přání  naše 
mělo  by  býti,  abychom  právě  my,  jsouce  ponořeni 
v  dobu  průmyslového  požitkování,  nezapomínali, 
že  má  příroda  jinou  ještě  stránku,  která  ducha 
nadšením  opojuje,  zjevujíc  mu,  že  v  ní  původně 
žádného  hříchu  není,  a  že  v  bludu  kráčí,  kdo  ji 
za  odpadnutí  od  Boha  a  nikoli  za  čistý  výtok  z 
něho  považuje,  byC  i  veliký  filosof  hlásal:  »I)íe 
Siamr  ift  ber  biffolute,  lúOrríiée  Segrif^  ber  f6o 


Digitized  by 


Google 


94 


grífF  ber  3rre*«  Příroda  je  náš  nejbohatší,  nevy- 
vazítelný  přítel,  bádáni  v  přírodě  nemá  me£Í» 
každá  doba  ozbrojuje  nás  novými  čidly,  jimiž 
wždy  nová  zjeveni  spatřujeme.  Pomneme  jenom 
na  ^drobnohledné  výsledky  našeho  veku.  —  Pročež 
poslouchejme  bedlivé  lajné,  podivné  hlasy  této 
vznešené  harmonie ;  my  jsme  v  ní  jediný  tón,  jenž 
sebe  i  ostatní  pojímá. 

Véda  přírody  vzdélává  se  dvojí  cestóa>  jedna 
vede  nás  k  iátečnému  poznání,  druhá  povznáší 
se  výše  a  odhaluje  vniterní  zákony,  vyšáí  jednotu 
a  souvisnost  celku.  Prvdí  musí  nám  známa  býti, 
než  se  po  druhé  pustíme.  Není  to  malá  zásluha, 
kterouž  si  Dr.  Stanek  o  národ  svAj  získal,  posky- 
tnuv mu  nadzmínéný  spis,  poněmž  jsme  tak  dlou* 
ho  toužili.  Kdo  položí  první  kámen,  třeba  základ 
tento  země  kryla,  bývá  nám  milejší  než  kdo  na 
hotovou  střechu  prapor  zatkne.  Mezi  zásluhami, 
kteréž  národ  náš  s  vděčností  spisovateli  přičísti 
musí,  není  poslední  ta,  že  bu3&  ohledu  na  vseli* 
keré  okolnosti,  na  swau  náklonnost  a  jiné  zaměst- 
nání, vždy  čistým  okem  k  tomu  hledí,  čeho  nám 
právě  v  tu  chvíli  nejvíce  je  potřebí.  Za  předse- 
vzetím kráčí  pak  beze  vširqzptýlenosti  čin  a  sku- 
tek. Kdo  si  v  kterémkoliv  oboru  cestu  klestí,  ví 
co  to  znamená,  a  kdo  na  kterékoliv  dráze  za  před- 
chůdcem může  kráčeti,  ví  co  jest  mu  dlužen. — 

Staňkův  přírodopis  obsahuje  všecky  tři  říše. 
V  předmluvě  vytknul  stanoviště,  s  něhož  posu- 
zován býti  žádá.  Poznání  přírody  o  sobě,  výklad 
jejího  mravního  i  užitkového  obsahu  neustále  na 
zřeteli  maje,  podal  nám  knihu,  která  národu  pu- 
tující školou  býti  může,  do  niž  on  sice  nechodí 
ale  která  jej  přece  na  cestách  smí  provázeti.  Řeč 
je  jasná,  názvosloví  lehké,  šťastně  volené,  mnoho- 
násobně zdokonalené,  ač  by  přáti  bylo,  abychom 
co  možná  jen  jediný  název  podrželi  a  častými  nčilí^ 
věc  neztěžovali.  Počav  od  vrcholu,  vede  nás  od 
známého  člověka  k  neznámějšímu,  od  živočichů 
k  rosdinám  a  nerostům^  což  pro  začátek  mnohé 
výhody  přináší. 

V  živočišstvu  počíná  v  úvodu  výkladem  po- 
jemů  těch  vlastností,  kteréž  velikému  množství, 
živočichů  společně  náležejí,  a  popisuje  části  těla 
a  jeho  rozmanité  úkonV'  Zde  bychom  jenom  ne- 
radili^ aby  se  látka  mozeční  jmenovala  kašovúou, 
jakáž  vlastně  mimo  chorobu  nikdy  nebývá.  K  ner- 
vům přidati  třeba  čtvrtou  řadu,  nervy  totiž,  ji- 
miž čijeme  ((Smp^ttbitttigt  f  ober  fenftbíe  92er)>en), 
a  při  oku  zmíniti  se  o  cévnatce  (©efá^Mttt). 
Rozvrh  celé  říše  živočichů  na  přiložené  tabulce 
drží  se  Cuviera,  což  chváleno  býti  musí.     V  po- 


pisu jednotlivých   druhů  šetří   spisovatel  zákla- 
du, jakýž  v  celé  vcyklopedii  nauk  panuje,  totiž, 
aby  vlast  naše,  její  živokové  a  zplodiny  byli  stře- 
dem, z  něhož  bychom  mohli  paprskovitě  k  sau* 
sedům   i  nejvzdáleoéjšim  vybíhati.     Zábavné  pH- 
dávky  ze  životopisů  známějších  a  důležitějších  ži- 
vočichů, oživují  a  osvěžují  rozkošně  jednoduché 
popisy,  tak  že  se  nadíti  můžeme,  že  obecenstvo 
naše  s  potěšením  knihu  tu .  čítati  bude,  jestli  se 
ho  panující  blud  nezmocní,  jakoby  podobné  před- 
měty pouze  pro  ty  sepsány  byly,  kteří  se  výhra- 
dně  s  přírodozpytem  obírají.    V  rostlinstvu  sezná- 
míme se  přede  vším  dosti  obšírně  se  znakoslovím. 
Pro  snadnost  podržela  se  soustava  Linnéova.     Při 
jednotlivých  rostlinách  hledělo  se  opětná  průmysl 
a  domácí  užitkování,  ba  i  na  lékařské  upotřebeni^ 
při  kterémžto  však  spisovatel   přísně  a  důrazně 
čtenářům  prozřetelnost  při  užívání  na  srdce  klade. 
Kniha  třeti  jedná  a  nerostopisu.     V  ní  ob- 
saženy jsou  též  velmi  užitečné  zprávy  o  naši  zemi 
vůbec,  o  jejím  teplu,  původu   a  vznikáni,  o  chla- 
dnutí,   o  moři     a  vodách.      Vše   to  stává   se   v 
slohu  příjemně  srozumitelném,    a  kde   se  věc  ci* 
tu  týká,  i  sličně  barvitéjs.     Spisovatel  pomyslil  i 
na  nejnovější  veleplodné  pozorování  o  prvocích 
a  jejich  útvarech,   o  předpotopních  živočiších,  a 
zbudil  v  nás  žádost,  aby  takovéto  látky  prostou 
mluvou  národu  ve   známost   uváděl.     Předeslav 
znakosloví  vypravuje    o  jednotlivých   nerostech, 
které  na  7  tříd  rozděluje,  což    v  takovém  spisu 
stačí,  byť  by  to  i  vyššímu  pojemu  vědy  zcela  zadost 
nečinilo.*--* Toho   spisu  ujat    se  výbor  musejní  a 
podal  nám  příklad,  jak  by  vlastně  prostonárodně 
psáti  se  méio.     Z  toho   soudíme,  že  mu  nezáleží 
na  mluvě  s  ohromným  copem,  v  jaké  si  ten  nebo 
onen,  dobré  věci  na  ujmu,  přílišně  libuje.     Kdo 
ty  klassícké  památky  ze  starých  archivů  bez  pro- 
větrání nám  podává,  byť  by  i  na  coul  prachu  na 
nich  tkvělo,  nemůže  zabránit,  aby  se  do  nich  vítr 
nezabral  a  lidu  oči  nezasypal.     Přece  ale  i  tímto 
dilcm  zbuzuje  se  v  nás  žádost,  aby  se  gramatikové 
usnesli,  má-li  se  psáti  zhledal čili  shledal,  sntiiti  čili 
znílíti;  zvláště  přírodozpytci  (jichžto  u  náe  velký 
počet  není)  neměli  by  pro  nScheeliam^  tři  významy 
utvořit.  Toto  znamená  úmyslné  věc  ztěžovat.  Cizá 
jména  musejí  se  psáti  jak  původně  znějí,  a  česká 
výslovnost  má  v  závorce  přidána  býti,  sice  by  těžk6 
bylo  uhodnouti,  že  Zisié  a  Kynrier  jsou  Francou- 
zové.    Konečně  co  dílu  tomu  největší  užilečnosti 
dodává,  je  pilně  pracovaný  obšírný  regí střik  ve 
třech  řečích,  v  němž  každý  velmi  lehce  jednotlivé 
předměty,  o  nichž  by  se  rád  poučil,  sobě  vybJe- 


Digitized  by 


Google 


95 


dali  může.    Bez  laloTého  dodatku  b;fyajf  podo* 
bné  knihy  téměř  zavřené  r^e« 

K  dílu  tomu  přidány  fsou  také  obrazy  na 
1 6  tabulkách  od  Bělopotockého  (Slováka)  na  ka- 
meně zdařile  vyvedené.  Ssavci  jsou  na  Z,  ptáci 
též  na  3,  obojživelni  na  1>  ryby  na  1,  osutni 
třidy  živočichů  na  2  tabulkách.  Rostlinstvo  zou- 
jímá  6  tabulek.  V  tak  obmezeném  nákresu  neby- 
lo možná  viehkerým  žádostem  zadost  učiniti,  co 
zvIáMě  o  rostlinstvu  platí.  Zde  sluší  připomenouU, 
že  se  člověk  s  rostlinami  v  přírodě  samé  lehko 
seznámiti  může  a  musí.  Pro  upamatování  pak 
mohou  i  tyto  drobné  výkresy  dostatečně  poslouži- 
ti. Spis  věnován  je  našemu  o  vlast  velezaslouži- 
lému  D.  Fryčovi.  Cena  u  porovnání  s  jinými  spi- 
sy je  velmi  levná«  zevnější  úprava  dosti  pěkná. 


ChrndlmslKé  kancloilály. 

Nebude  snad  nikoho,  který  by  s  dřginami  wlastina- 
fj  se  setnámiw,  byl  se  nepřcswědčfl,  le  wědy  a  krásná  umě- 
nj  gi2  sa  Šedé  minalosti  zwlá»té  pak  ta  čas&  nesmrtelného 
Karla  IV.  a  posděgi  sa  krasocitného  Rudolfa  II.  se  twláit- 
njm  obljbenjm  od  předkůw  našich  se  pSstowaljr,  t  lehy 
gistě  národ  uki  onoho  stapn£  wsdélanosti  byl  dosáhl,  na 
něgi  Whichy  sa  dasA  mněnj  milowných  MediceA  a  Fran- 
causy  pod  nádherným  Lndirjkem  XIV.  se  wznesly,  kdyby 
pozdégi  wsniklé,  baaMiwé,  poUtické  a  náboženské  pohnutj 
mysli  dalijmu  wywinowánj-se  a  cd  aru  wéd  a  krásoumu 
bylo  w  cesiu  newkroČilo,  ba  ge  tcela  nesničilo.  WSak  nic- 
méné  nacházj  se  a  dob  oněch  dosawáde  tolik  krasoumile- 
ckj-ch  posftstatk&— neb  snad  žádného  wétijho  města  a  star- 
ijho  sámku  w  Čechách  a  w  posestřené  Morawé  nenj,  k^leby 
alespoft  něgaká  památka  někdeg^j  umělecké  wzděUnosti  se 
nespatřovala — ie,  kdyby  nékteij  s  uměkft  naiich  ge  sesta- 
vili a  posaudilí,  lehce  ráz  swiáátnj  staré  České  ikoly  umě- 
lecké určiti  by  se  mohl}  pročet  nám  památky  tyto  tjm 
swatčgájmi  býti  musegj»  i(  co  neypilněgi  gest  nám  otodbáti, 
aby,  co  Vandalismu  předwěkých  válek  uilo,  nynj  newljma- 
wostj  až  přjlil  prumy siného  wěku  naleho  na  zmar  nepHšlo, 
nýbrš  se  zachowalo  a  w  známost  nwedlo.  —  Gsau  pak  w 
ohledu  tomto  zwláitně  pozoru  hodné  w  Čechách  w  městech 
mnohých  při  kosteljch  se  nachásegjcj  staré  spěwacj  knihy 
KteratAw  neb  tak  řečené  kancionály,  gradualy,  knihy  ro- 
rátnj,  gakoŽ  w  Litoměřicjch/Králowéhradci,  Mladéboleslawi, 
Poličce,  Čáslawi  a  snad  gcatě  ginde  wjce,  *)  kteréi  na  pergame- 

•)  Práwě  se  dozwjdám,  ic  i  w  Nowém  Bydlowě  lite- 
ráti starý  Český  kancionál  od  r.  1586  mag),  geož  pěkně  na 
tlustém  papjře  psán,  zlatými  začátečnjmi  literami  ozdoben, 
wttak  bez  obrazA  a  dalájch  okras  gest,  55d  listů  obsabuge, 
w  prostřed  wjak  a  wsadu  mnoho  list& — snad  od  Jesuitu— 
gest  wytrhano. 


ně  přeoadobně  psány  a  krásnými  obrafey  okráHeny  gttti,  a  kdy- 
by krasocitnj  wlasteacowé  w  městech  těchto  se  zdriugjcj 
knihy  tyto  bedlíwěgi  probijdli,  popsali  a  s  ginými  podobný* 
mi  porownaU,  dalo  by  se  snad  gmeno  mnohého  dosawad 
neznámého,  k  staré  České  fkole  umělecké  patíjcjho  umělce, 
a  moioá  ie  gevtě  wjce  giného  wypátrati,  ^oby  k  wyznače- 
nj  charakteru  této  žkoly  zwláiC  a  k  historii  někdeg&j  wzdě* 
lenosti  národu  naleho  w&bec  nemálo  plispéti  mohlo.  Ge- 
likol  i  při  děkanském  kostele  ninebewzetj  panny  Marie 
w  Ghmdjmi  dwa  takowj  kanoionálowé  se  chowagj,  z  nichi 
geden,  ai  na  gednu  pjsefi  Českau,  latinskými,  druhý  weskn 
českými  zpěwy  naplněny  gsau ;  předewzal  gsem  sobě,  gích 
bedliwěgi  prohlednauti  a  2jřegi  popsati,  daufage,  ie  snad 
tudy  mnohého  t  wla«tenc&  naiich  k  podobnému  bádánj  po- 
wzbudjm. 

Oba  tito  na  zdeg2jm  choru  litérackém  se  nachásegj- 
cj kanoionálowé  gsau  w  kftii  wázáni  a  uměle  na  rozjck 
mosazným  kowánjm,  snak  chrudimský  w  sobě  obsah ugjcjm, 
obloženi;  latinský  gest  ť  V  dlauhý,  1'  5"  Žiroký  a  6'' 
tlustý  a  záležj  z  344  pergamenowých  Ustft ;  Český  pak  £' 
dlauhý,  V  4"  iiroký  a  6"  tlustý,  a  t98  též  pergamene wých 
lista  w  sobě  obsahuge.  PAwodně  ale  obě  tyto  knihy  wjce, 
a  sice  prwněg^j  dle  poznamenán]  na  zadu  nlistu  aueztienych 
w  tomto  gradualu  nachazy  se  trzy  sta  padesát  ftest.  Actnm 
w  pátek  po  welkonoczy  1598«  356  listA,  druhá  dle  po- 
dobného poznamenán]  »leta  panie  1598  w  patek  po  weli- 
ke  nocsy  spoczticny  listowe  w  tomto  |;rad«aln  našlo  •• 
gich  y  s  tjmto  na  kterémž  se  pyle  338.  Mistr  Martin  Aa- 
kownickýfc  338  listA  obsahowaly  a  tudy  w  latinské  t4  w 
české  40  listA  scházj,  kteijžto  listowé,  gak  na  zadu  knik 
těchto  Karlem  Choceňským,  někdy  primátorem  chrudimským, 
zaznamenáno  gest,  wyřjznnti  byli  od  misionářů  w  jesuitských 
dne  28.  Čerwence  1738  do  Chrudjmi  přišlých  ;  a  sice  po- 
wěstného  Antonjna  Koaiále,  MaUn2e  Sesstetera>  Frantiáka 
KljČe  a  Alexiusa  Fleischera,  když  w  misionářské  horliwo- 
Bti  swé  po  domjch  knihy  prohljželi  a  na  děkanstwj  tyto 
gradualy  a  w  nich  některá  bludná  t.  g.  na  přígjmánj  pod 
obogj  se  wztahugjcj  slowa,  pak  několik  zpěwA  »de  sanc- 
to  mag.  Joaune  Husu  a  })ke  cti  sir.  mučedlojkAw  Jana  s 
Hnsi  a  Jeronýmatt  nalezli*). 

Pjsmo  w  knize  latinské  gest  ukzwané  mniiské  (0X0IKl^é« 
f^rift),  slowa  pak  skraoowaná;  w  České  pak  wjce  nyněgáj 
německé  fraktuře  se  podobagjcj  ;  oboge  wžak  welmi  ozdobně 
a  Čistě  psané  a  zwlájf  litery  začátečnj  zlatem  a  ginými 
barwamí  okriilleny.  W  obau  těchto  knihách  wždy  pH  za- 
čátku  gednotliwých    zpéwA    obrazy  se   nacházegj  a  sice  w 


*)  Přišli  pak  Loyolowi  synowé  a  knih  českách  horli- 
wj  hubitelé  krom  toho  ge«tě  třikráte  in  missione  do  Chrn- 
djmé:  dne  24.  února  1746,  dne  23.  zářj  1762,  a  konečně 
giž  po  wyzdwiženj  gich  řádu  dne  4.  srpna  1774,  kde  wŽdy 
na  náměstj  we  zwláltnj  baudě  káxáwali,  odpustky  udMowali, 
po  domjch  knihy  bludařské  t.  g.  české  wy hledá wa li  a  ge 
pak  na  sw.  Eateřinském  předméstj  na  tak  zwané  »ro5tiae« 
páljwali. 


Digitized  by 


Google 


96 


latinské  gett  gich  14  a  w  České  10,  kterjž  bud  tačáteónj 
pjsmeouy  budfy  a  sice  i  wéLsjho  djlu,  obsah  eelé  pjsně  a 
filawnosti,  k  nji  tato  patrj,  wyanadugj  a  tudy,  at  uk  ^Wg 
swUitnj  zp&sob  staroslowanskjcb  mětesek  w  sobě  obsahu- 
gj.  Co  i  abych  lépe  wjswéllll  a  snad  některých  b  naiich 
umélc&  k  bližájmu  posauseoj  powsbudil,  w^ecky  obrasy  sde 
obujměgi  popsati  chci,  a  nichxto  w  latinském  gradualu  ná- 
sledugjcj  se  spatřug}:  1)  na  listu  2.  w  lewéia  rohu  nahoře 
při  pjsni,  genž  sačjoá  »Cyrie«  mjsto  pjsmeny  C,  Crisiua 
obnažený  s  korunau  tmowau;  2)  na  listu  3.  >»AngeIoruiu 
ora  coelitesc  obras  swéstowánj  panny  Marie  ^  »Sanctus 
Deusic  obraa  Boba  Otce  yr  rau»e  hjUm;  3)  na  lista  48. 
DAngelos  ora  coelitesa  obras  zwéstowánj  P.  JVIarie.  4)n.  1. 
53.  »Puer  natusn  obrai  narosen]  Pand;  5)  n.  L  55.  »£čce 
•^  advenit  dominusu    obras    Epiphania    Čili    tři    sw.  králowéf 

6)  n.  1.  56  )»Dominus    Jesus  Christusu  Wxkřjíenj  Páně  7) 
p.l.  59.  obraz  wstaupenj  Paněj  8)  j» Spiritus  Domini tt  obraz 
seslánj  ducha  sw.  9)  n.l.  63.  uBenedicta«  obraz,  gak  fiAh 
iehná  swét ;  pH   w^ech   těchto    obrazjch  widy  na  protěg^j 
straně  dolů  wioaucj    se  slawesky  zlatau,  modrau,  růžowau^ 
selenau  barwau  wyznaěeny  gsau ;    10)  n.  1.  65.  obraz  Kri- 
sta, wjno  8 hroznu  tlačjcjho;  11)  n.l.  69.  nVenerabilis  est 
locus  iste,    hic   domus  esta  pjseA   při   poswěcenj    chrámu, 
obraz  p.ak  starodáwnj,  zdeg^jmu   kostelu  sw.  Krjže  se  po- 
dvbagjcj,  chrám  s  korauhwj  z  wéže  wlagjcj  obsahuge ;  12) 
n.  1.  73.  )»Suscipiam  Deus  misericordiam  tuam«   Obětowá- 
nj  Krista  pána ;  13)  n.  1.  81  j^Gaudeamusu  obraz  koruno* 
wánj  Marie;  14)  n.l.   137  >»Grate5  reddamus  D.  D.  qui  li- 
beravit  nos  de  diabolica  propricUteM  obras  wěřjcjch,  aa  du- 
jíe,  w  očistci  hořjcj,  se  modljcjch.    Od  listu  299.  za^nagj 
pjsmeny  gí£  ginau  rukau  než  na  začátku  psané    a  nocialnj 
ne  wjce  zlatem,  nobrs  gen  bud  Čerwenau  bud  modrau  bar- 
wau psány    gsau.  —  Obrazy    tyto    gsau    téměř   naskrse  5'' 
dlauhé  a  4"  široké,  a  ačkoliw  se  w  nich  ge^tě  gistá  nesau- 
měmost    a   dřewěnost    aud&  těla    pozoruge,    předce    wýras 
obljČegCi,  pak  čerstwé  a  skwělé  barwy,  geni  zwlásf  přisla- 
weskách  přeněžně    w    sebe  splýwagj,    oku    welíce  lahodj  a 
snamenitého  umělce  prozrazugj.    Pjsně  w  kancionálu  tomto 
gsau   naskrz  latinské,  wygmauce   gedinau    Českau  na   listu 
133.   134.   135.;  gest  to  nápodobněoj  pjsně  latinské  Bene- 
dettiho  Tudertinského :    sQuid   mundus   militat  sub   vana 
gloria K  a  gelikoi  se  mi  to  gedna  z  neystarsjch  pjsnj  toho- 
to druhu  býti  zdá,  gi  zde  dle  celého  obsahu  kladu: 
Poslyš  země,  weliký  okol  moře, 
s\yi  wsecko  pod  sluncem,  co  ziwo  gest, 
tohoto  swěta  ozdoba  i  oslawa 
gak  gest  marná  a  kterak  minula. 
To  nám  swědčj   ti  přjbězi  časnj 
w  gednom  stawu  nestáwagjcj. 
T^cspomuoŽ  králowské  duostogenslwie, 
nespomuož  welikost  télesenstwie 
nic  nespomuož  hlubokost  uměnie, 
ani  bohom  gich  obludné  božstwie. 
Nc.spasjf  krása  ani  urozenie, 
nespomuož  poklad  zlata  snesenie  ; 
zhyne  zagisté  wáech  wčcj  zástěra. 


gakol  se  led  před  sluncem  rosplýwá. 

Kde  gest  ciesar  Pompejus, 

kde  král  Pyrrhus,  kde  gest  i  Darius, 

kde  gest  Plato,  kde  gest  Virgilius^ 

kde  gest  Pornus  a  kde  Ovidius? 

Alexander  král  kde  gest  naywyAéj, 

neb  Achylíes   wjtěz  přehrdtnský, 

Kde  gest  JVero  ten  nayukrutněgšj, 

Aristoteles  nayučeněgžj  ? 

a  Vicenna  kde  i  Aueroys  (sic) 

wykladatel,  kde  gest  i  Seneka 

i  8  Helenau  Paris  kde  naykrasij, 

Hector  z  Troje  kde  ten  naysilněgďj, 

kde  gest  Absolon  spanilý, 

kde  Ulixes  chytřcc  přewýmluwný, 

kde  gest  wyřezanec  Porphyrius, 

kde  Maxencius,  Dacius,  Fabricius,  Olibius? 

Kde  gest  hwězdář  weliký  Ptolomeus, 

kde  lékař  dobrý  Gaiienus, 

kde  gsú  ginj  moozj  wladařj  swěta  a  ;nudrct 

kde  cíesaři,    králowé,   wéwody, 

siidce  zcni.stj  i  kniežata. 

Časem  swé  zde  wuole  požjwali, 

časem  swé  Wbj  chwály  sii  pozbyli. 

Wii  co  gim  gich  múdrosti  sú  prospěly, 

wiz  kteraký  konec  toho   wzěli. 

Přibli  sú  gim  osudi  smrtedlnj 

w  krátké  chwjli,  a  na  den  jediný 

up&dli  sú  w  hlubokost,  gakožto  kamenic, 

kto   wie  magjli  odpočinutíe. 

Ale  ty  Kriste,  králi  nebeský, 

rač  spasiti  we»ken  lid  krestianfký, 

když  o   hřjsných  bude  súd  přehrozný, 

nedag  nám  wgjti  w  oheň  pekelný 

onen  den   súdný, 

Když  nebesa  hýkati  se  budau  i  žerné. 

(DokoBcenj.) 


Nowá  kniha. 

Filotea  či  Bohomila  aneb  naweden;  k  žiVota 
náboženskému  od  sw.  Frantislcn  Saleského. 
Přel.  ze  franc*  Winc.  Paw.  Ziak,  tkulároj 
radda  siawneg^  bríienskeg  konsistoře  a  iMe* 
cheta  normáJnj  školy. 

Připogeny  modlitby  rannj,  weěemj,  ke  mži  swateg, 
ke  sw.   zpowt^di  ald.  i  spolu  obyc^egné  pjsue  kostelnj. 

Nákladem  E.  J.  Fourniera,  knihkupce.  Bez  obrázku  za 
24  kr.,  s  obrázkem  za  26  kr.,  na  weliňe  s  obrázkem  za  40 
Lr«  Siř. 


Diwadelnj  náwéštj. 

W  neděli  dne  3.  prosince  1843  we  prospěch  p.  J.N. 
Mayrn,  bnde  se  na  nowém  diwadle  w  r&towé  ulici  poney* 
prw  prowotowati  :  ObležeiiJ  Rorlntu*  Wcliká  spěwo* 
hra  we  4  gednánjch,  dle  Francauzskélio  od  Kupelwiesera, 
přeložena  od  Em.  Ugky(?).     Hudba  od  Rossiního. 

Českému  obecenstwu  obljbený  p.  benefíciant  mAŽe  se 
tjm  hogni-gáj  náwbtěwy  .nadjli,  gclikož  zde  málo  známau 
zpěwohru  obljbeDého  skladatele  uwádj,  a  kromě  p.  Straka- 
tého, w  České  opeře  domácjho,  a  pp.  Tonnerowé  a  Negc- 
dlé,  též  od  na  slowo  wzatého  zpěwáka  něm.  zdegsj  opery, 
p.  Kifftce^  podporowán  bude,  kter}i  part  MahomeU  IL  na 
sebe  wzal. 


Digitized  by 


Google 


■IWIIT 


Z  OBORU  I.ITBRAT^RT,    UBIENJ  £L  WED. 


Čjslo  XXY. 


{^Frjloha  ku  KaréfúM.) 


13.  prosince  184S. 


Dwé  sester. 

Znám  dwé  sester.  -^  Gak  slabS  znaSj  slowa 
tato  poměr  tnug  ke  dwěma  přemiiym  a  krásným 
bytostem!  Milugi*  ano  plamenné  milugi  dwě  okau* 
zlugjcj  sestry  a  láska  tato  neznalaby  mezj^  kdyby 
cit  můg  lépe  se  rozhodlaw  dal  w^host  wšem  roz- 
pakům a  pochybnostem.  Tak  ale  neustawně  bud 
k  staršj>  buď  k  mladšj  sestře  se  klone,  nemfiže 
nikdy  b;f ti  plným,  nikdy  gednotwárným.  —  Obé 
sestry  gsau  wnadné,  ale  každá  má  wlastnj  do  sebe 
wnady;  obě  p&wabné,  ale  pAwabu  nestegného. 
Gedna  skwj  se  w  plnosti  krásy  swé,  gako  pěkný, 
gasný  den,  obnažug)cj  we^keru  malebnost  kragin, 
wšecku  přjrody  rozkoš.  Dušepoijwá  newýslowné 
slastí,  widauci  splynutj  hor  s  oblaky,  oblaků  s 
liladinau  moře ;  widauci  luhy,  an  se  rozprostjragj 
pod  zeleným  stromowjm;  weliké  dráhy,  ležjcj 
gako  rozwinnté  st&čky,  a  sady,  gakoby  obrazy 
okrúžené  rámci  swých  ohrad.  Wšak  očarowánj 
toto  mizj,  an  duše  gsauc  opogena  krásotami  wel- 
kolepýmí,  leč  gednotwárnými,  nenalézá  potrawy 
k  nowérou  se«kuchánj.  Naproti  tomu  druhá  sestra 
milá,  wnadná,  gako  lunný  wečer  pozdnjch  dnů  le- 
tnjch.  Gá  milugi  takowéto  wečery!  Skwélá  luna 
lige  střjbro  swé  na  tiché  doliny ;  šediwé  mlhy, 
zahalugjc  a  opět  odkrýwagjc  začernalé  lesy,  okrau- 
blé  chlumy  a  rozwaliny  hradů  na  temeně  skal, 
semotam  se  wlagj  a  bjlé  swé  raucho  prohlédawé 
rozstjragj.  Duse  ráda  pohřížuge  se  w  tuto  směs 
blednaucjho  swěta,  blankytu  nebes  a  l^dého  sau« 
mraku ;  ráda  lowj  předměty  mezi  těkawými  mlha- 
mi, putugjc  za  stjny  různotwárnými,  kteréž  gako 
by  žiwé,  sledem  za  lunau  spěchagj  z  doliny  w 
dolinu,  ode  chlumu  ke  chlumu.  —  Takowátě  sestra 
«  mladšj,  nemageci  žádného  lesku,  gsauc  ale  plna 
půwabů,  plna*  očarowánj.  —  Překrásnář  i  sestra 
druhá. — Wyobrazte  sobe  postawu  a  chod  Mudře- 
nin  ;  něco  hřeckého  w  twáři  gasné,  cosi  hrdin- 
ského w  postawě  welebné.  Saudnost  a  rozum 
'  skwj  se  gj  u  welkých  modrých  očjch ;  nezrušený 
poklid    w  sauměrné  twári,  kterážto  sauzwukem 


wznešené  hudby.  Wle  w  nj  prawidelnost,  we  wšem 
odoiěřenost.  Každé  bnu^ — mysl;  každé  slowo-^ 
rozum.  Wysoké  krasořečj  líne  se  gj  z  plných 
ruměných  úst.  Celý  twar  gegj  rozkošné  okrau- 
hlen,  ano  i  w  samém  oděwu  obmyšlený  wku$  a 
slušnost. 

Často  pěstuge  welikau,  zlatostrunnau  lyru, 
ohebnými  prsty  sladké  wyluzugjc  zwuky.  •  Gakéto 
pjsně,  kteréž  pěge  o  hrdinech,  o  národech,  o  bo- 
zjch!  gsáutě  slawné  a  nesmrtelné,  gakož  básni* 
ctwo  wznéšené ;  gsautě  wážné,  sladké  a  sáuhlasné, 
gako  harmonie  swétů,  gako  beseda  slawnýeh;  mi- 
nulých wěků.  Toto  pénj  působj  na  rozum,  utu* 
luge  strasti,  pozdwihuge  ducha.*— O  gak  luzňáť  i 
sestra  mladšj  ! —  ' 

Uiowte  štětcem'  krásoto  duhy,  pestrau  pro- 
stjragjcj  se  tkaninau  mezi  shluklými  mraky ;  wy- 
stawte  hiidebnjníi  znaky  přeliwy  zwuků,  swahy 
praiídů,  uzlowité  pjsně  slawjká;  wyobrazte  na  rau- 
čhu  bystroměňawé  odstjny  k  blankytné  šjge  pyšné* 
ho  páwa ;  i  tehdáž  ledwa  postihnete  wši  půwab* 
nóbt  a  spanilost  mladšj  sestry  1  —  Wšak  zde  nic 
welebného,  nic  wážného,  nic  skorém  prawidelné- 
ho.  Lehkost— znak  gegj,  neobyčegnost — ráz  gegj 
krásoty.  Gakáto  dětskost,  prostodušj,  srdečnosti 
—  Nemoha  zcela  wypsati  podobu  gegj;  nenj  sto 
ani  sám  rytec  wkusný.  Wjm  toliko,  že  kadeře  ru* 
sých  wlasů  gcgjch,  wlagecj  se  maně  po  šjgi,  gsau 
welesUčné;  že  twář  gegj  milostná,  Ijbezná,  a  že 
w  očjch  gakési  kauzlo  newyzpytné.  Často  patřj- 
wám  w  poesii  těchto  očj,  w  nich  wjce  čjtage  nežli 
w  ohromných  knihách  chladné  prostomluwy.  -« 
Znáf  se  též  i  w  hudbě, — Zhusta  mrštné  gegj  prsty 
těkagj  po  kláwesjch  harmoniky.  Gakéto  zwuky  I 
Wše  žilny  se  baiířj,  prsy  naléwagj  se  tesknotau, 
obraznost  gakoby  na  známý  hlas  odpowjdá,  mysl 
plane  rózohněná,  i  gá  celý  bez  sebe  oplýwám  sla- 
stj  nepostjžných,  smjšených  pocitů. —  Máť  pak 
ntladšj  sestri^  i  swoge  milá  přjchutj,  swé  miié  roz- 
mary. Kochá  se  ráda  w  samotlíwých  procházkách; 
tak  gá  kdysi  widěl  gí  wysoko  od  zemé  na  samém 
wrcholu  skáÍY>  kdežto  žárná  pozlata  západu  mjsilá 


i ' 


Digitized  by 


Google 


9S 


se  s  rumencem  swetlým  wečeri^  ftítt,  á  W  ^^r- 
nau  skwěloslj  wyslupugjcj  luny.  Tatn  w  bjtém  ráu- 
ie  pod  kroivem  tichého  nebe  stála  w  loakbné  oe* 
pohnutosti,  gako  genius  utvořen  rukau  welikého 
umélcé,  gaka  lehké  widénj  wl«wagíej  al|idké,«^aé 
títy.  Wšak  i  se  raljbetijm  téká  we  Muku'siwych 
bauřjj  a  ráda  zjrá  w  strašnau  malbu  nebes^  an 
mraky  feriij  se  gak  hustj  plukowé  ivatcjcjch  zá* 
atupiL  — '  W  pustjfch  wčžjch  atawjf  ona  £olowtt 
harfu,  i  dlauho,  dlauho  poslauchá^  gakoby  se  sna* 
ula  aeajlit  a  zkkÍAÚ  po  oékom  ty  pf  etrtett«»  d!m> 
ké  xwuky,  ty  přechody  traetiliwé>  ty  ohlasy  fvo* 
dobaé  pláči  a  teakitwéma  lkán},  upomjnageoj  na 
wěky  šťastné  gíž:  u{>)y«ulé ;  podobné  diwémii  amf* 
ieaj  iunui  a  snénj,  kteréž  se  rod)  mimoletným 
dotknutjm  pustí nného  wětru  we  strunách  zprujl* 
iiych.  —  Oaa  iniluge  paKti  po  rozwalinách  zámku 
bohatýrských,  zpustlých  chrámuw,  osamělých  klá 
Iternjch  budow;  ráda  nawStěwaga  náhrobky  a 
památnjky  pyšných  óasůw  a  aláwy  bogowoé.—  Co 
čarowaice  umj  buditi  rortwých  z  hraba»  kte^  po 
Uasu  gegjm  wstáwagj  w  bjlých  rubá^ch,  a  dlau- 
hými  kráčegjce  řadami  wyprawagj  déginy  minur 
lých  wěků  swé  welitelce.  S  dobrodušoau  ocho- 
tnost] ona  pak  Ijčj  báge  a  powěsti,.  pége  žalozpč* 
wy  a  ballady,  i  zaojmagjc  unášj  posluchače  ze  su- 
ché a  bezkwétné  skutečnosti  w  gakausi  neznámau 
kraginu  kauzlií,  kdež  člowěku  i  w  trud,u  a  slasti^ 
tak  weselo  hawit  a  klamati  se.  Netoliko  sjdla 
králůw,  netoliko  weliej  swěta  wýgewowé  býwagj 
pbsahem  pjsnj  gegjch;  ona  wýáe  čety  obydJj  w 
chýžiae  rola)kii,  w  salaši  parstýrů  a  w  powoze 
štěpného  žitele.  *-*  Přjmé  ulice»  krásné  námésy^ 
skivostná  stawenj  ač  i  gednotwámá,  pořádek  a  pra« 
wldelnost  Ijbj  se  staršj  sestře*  Gak  wznešená  gegj 
krasomluwal  gaké  wdéchá  wztrhy  wysoké  a.podj 
dumy  slavné,  uwádjcdusi  we  krag  neyuslechtíleg* 
šjch  sladkost],  a  seznamugic  gi  s  welikými  widí* 
námi  člowečěnstwa  1  ^  W  gegj  rozmluwe  gednota^ 
harmonie,  prawda.  —  Co  gest  žiwot  bez  bauře  a 
nehody  ?  tázal  gsem  se  onehdy  mladšj  sestry.  IVfjdto 
odpovědi  ukázala  na  prostranné  gezero,  an  se 
aidlauha  rozpadá  smrtonosným  neduhem  iv  duši- 
wých  březjch,  an  mizj  w  hustém  náplawu  bahna* 
pokrytého  mechem  a  kapradjm.  Tak  duše  ode* 
rwána  gsauc  ode  spolku  bytostj  gi  ponjmagecjch, 
neobčerstwena  wýměnau  citů  a  mydlen],  ní  ohni* 
wým  wánjm  nadchnut],  ni  popuzena  wztrhem,  ní 
l^auř]  života,  vadne  a  stjsoena  gsauc  plaz]c]mi  se^ 
potřebami,  wyzuge  své  poetické  žitjj  i  w  chladném 
bezstrast],  v  hrobovém  spokogenstwj,  w  nezruše- 
aé  gedaotvárnosti,  oddá  se  dřjmpté,  bez  wědo* 


Ai|»  b  foíáéist  w  hrobovém  spánku  umrtwj.  — 
Kdysi  byl  Meskot  a  bauře.  Hust]  mrakové  shlukše 
ae,  pobt^  hvězdy.  Polovina  luny,  gakoby  odse* 
knuta  mečem,  dlauho  těkala  w  polekaných  oblá* 
^ebf  WA  komec  i  zmizla.  Zářily  klikaté  blesky^ 
brázdjce  čerrré,  proh«sté  neUe ;  idnj  u  trjnkácAi  -z 
bjlékraužjcj  se  pény,  chodily  co  obludy  po  geze* 
rích;  lve  wtduchu  bylo  teskno,  w  )e«jch  tenteo. 
-—  W  tuto  dobu  nalezl  gsem  mladšj  sestru»  an  ae* 
děla  pokogně  v  daubravě  na  stromě  bauř]  zlá* 
manéin.  Slueh  gegj  zdál  se  lovili  přelivy  stona- 
gecjch  wichrii,  a  v  očjch  vyobrazovalo  se  gakési 
bezmyslné  zapomonuij ;  kadeře  dlauhých  vlasů, 
g»kož  i  vezdy,  linuly  se  po  ájgi;  krupné  kapky, 
při  svitu  Uýskawice,  třpytily  se  v  nich  co  perle 
a  drahé  kameny.  Nezpozoravala  mne.  Napnutá 
mysl  ge»j  nepochybně  snažila  se  postibnauti  wši 
tagemnost  bauře,  pamatovati  všecky  přechody 
hřmotu,  aby  napotom  svým  nílostnjkum  vše  wf- 
pra  vo  váti  mohla.  -—Minula  bauře  a  noc ;  velkolepé 
nastalo  gítro  občerstvené  přjrody.  Na  zelené  atrá- 
ni,  gjžto  u  podnož]  ležiel  zrcadlivý  záliv  mořský, 
mezi  stavbau  ovénčenau  krásnými  kuplemi,  mezi 
slaupy  milowidnými,  nalezl  gá  staršj  sestru.  We- 
liej básnjkové  řečt]  a  ř]mšt]  tovaryšili  s  n] ;  w 
rukau  mladš]  viděl  gsem  Kollára,  Mickieviče,  Po- 
skina ;  nedávno  četla  Šillera^  Byrona  a  Torquato 
Tasso.  — 

Podrvno  I  gakýmsi  tagemným  citem  gsa  pu- 
zen, bližjm  se  k  mladšj  sestře,  ale  staršj  mne  uio- 
OQČ  k  sobe  váb|*  Milost  vel],  bych  s  mladšj  to- 
Uko  se  bavil ;  ale  vážnost  k  prvnj  podvracj  ná- 
klonnost k  druhé.  T]m  mysl  moge  často  kolotá 
a  gá  na  rozpac]ch>  podobám  se  člunu  rovnoměrné 
se  klon]c]mu  brzo  k  té,  brzo  k  oné  straně.  —  Nechci 
déle  šJL'iti  slov,  abych  gasnégi  mluvě,  nezavdid 
příčinu  myšlence,  že  v  tomto  popsánj  mjnjm  bá- 
snictvj :  klassické  a  romantické. 

Minick^  (podlé  ruského.) 


Niericowy  powjdky. 

D  skladným  schwálenjm  ToiitWOivýcll 
překladii  podlé  Criist,  Níerice  pro 
milaa  iniáilež  (tiskem  a  náklademSynů  Boh. 
Uáze),  v  Ietošn]m  theologickém  časopisu  v  3.  sv. 
na  str.  560  pohnut  nemeškal  gsem,  abych  o  dot* 
čeném  prospěchu  a  zágemnosti  povjdek— gesto,  i 
mně  blaho  mládeže  na  srdci  le/j — ^vlastnjm  pře- 
svédčen]m  gistoty  nabyl.  Zgednav  sobě  tedy  mi* 
mo  čtyry  svazky  tamtéž  schválené  pod  názvem: 
^Slepjj pacholj etk,^   »  PýcAa  předcházj  pád^^    »  Pra* 


Digitized  by 


Google 


99 


wdaakl^  9í  %Maíý  hmjř,^  Mk«  6irate«ek  páfý 
wttti  tjm  iasém  dále  wjiiaii;f ,  lotiž :  •Milowaii  buh 
éei  Uiinjko  swého  gako  sebe  samého*^  a  o  w^bor^ 
B09ti  obsahá  wšechnéch  se  předswěddiw,  negeii 
pockwalu  o  nadepsaných  čtyřech  swazečkách^  tam 
pronešenao,  sauzwudn^^m  zde  hlasem  opélvgi,  tfj* 
bri  dokládámť  také«  že  xagisté  duch  aollé  mláde^ 
ie  ano  i  každého  dospělého  čtowěka  rowné  i  we 
swazečia  pátém  nalezne  wýtečného  pokrmu  a  zá- 
bawy  utěšené;  gesto  zde  shledáirámo  w  dogem- 
liém  děgi  gako  na  obraze  žiwými  barwami  mistrné 
malowaném,  kterak  B6h»  byl!by  i  na  sprawedliwé' 
ho  nesnáze  dopauštěU  geg  neopaustj,  n^brž  ku 
poznénj  sebe  a  wSemohaucj  spráwy  Božj  tjm  spa- 
sítehiěgi  příwotuge;  náružiifosti  krotj,  předsudky 
trywracj,  a  pošlé  z  mjr  a  pokog  w  srdce  lidské 
wljwá.  Při  té  přjlezitosti  se  zde  dowjdáme,  kdo 
byl  onen  Bohu  a  lidu  milý  lékař*  genž  neunawn^m 
zpytowánjm  lidskému  pokolenj  šťastného  podal  pro* 
středku^  aby  neštowičj  morowina  twář  lidskau  ohy- 
zděti  nemohla*  a  kterak  se  tu  zachowati  slusj. — 
Dále  pak  zde  mládež  nalézá  w  přjgemné  zábawném 
wypvawefwánj  nauéenj  o  wčelařstwj,  o  Inu  a  o  wše- 
likém  hospodářském  a  priimyslowém  zaměstnán]. 
Slowem,  gsauť  to  spisky*  nad  kteréž  pro  mládež 
posad  lepájch  sotwa  máme.  Tavžebně  i  ostatních 
aijbených  powjdek:  itNalezenčc,^  j^Diujce  rybářské 
z  Helgolandu,*  9  Tichý  GtndřuA*  atd.,  do  nichžto 
rowné  w^bornosti  se  nadjii  lze*  očekáwagjoe*  ro* 
dičíím  a  wsem  milownjkům  mládeže  upřjmně  ra* 
djme*  aby  mimo  gine  za  obyčegného  o  sw.  Miku- 
láši a  štědrém  wečeru  nadjienj*  také  krásné  tyto 
apísky  za  prospěšněgsj  a  zagisté  i  slušnégšj  nadjHcy 

irohti  nemeškali. 

nogfiek  K*** 

Ctarndimsfcé  tLanclonály. 

Grtdaal  česky  nÁsledugjcjmi  obrazy  okráiten  gest: 
1)  Na  listu  9.  na  boře  w  lewo,  Kristus  w  oblacjch  Dawi- 
clowi  se  sS^wu(ýcj*  w  prawo  sLupenj  se  skwesek,  motýlů* 
IcaoriA*  pak  pAl  ženské  osoby  s  aerweaými  wUsy;  dole 
Kristus  w  sahradč  se  modljcj  a  učedlnjci  spjcj.  Text  pjsoé 
gen  modťc  a  noty  tlatem  psány.  2)  Na  listu  48.  W  pjs- 
mené  S  sedjcj  BAh  otec.  3)  Na  listu  53.  Krásně  na  mo- 
dré pikdé  zlatem  a  Čerwené  osdobeoá  pjsmena  Z  zaéáteéhj 
pjsnS  sZdráwBsc ;  dok  pak  w  dnodrém  p«li  litera  S  a  rok 
4670.  4)  N.  L  59.  »Ro«ii  deyte  oblakowiéff.  Mana  «  ae^ 
bes  padagjcj  lidu  izraelskému.  Od  listu  74.  poéjoagc  gsau 
tačátednj  pjsmeoy  zlatem  a  barwami  ozdobeny.  5)  N.l.  74. 
»DjiS  milé  narodilotc  narozenj  Páně  $  pak  3  sw.  králowé; 
auték  do  Egypta,  zamordowánj  nemluwAátek  j  Josef  co  te- 


sal s  Mjafcan.     9H  ^bmajdi  ttabto  se  vacliá«eg|  tase  na 
straně  dla  délky  se  wiaiaicj  překrásné   arabesky.     6)  N.  L 
1á.  Samsoa  bfvána  aaMuejt    Íit«ra   aaSáieČnj    O    pfckváaal 
arabeskami  oadobená.     7)  N*  1.    85.  pH  kidte  P  alaweský^ 
pak  dok  lij  ksoAowé  x  bm  spjwsgjcg.  8)  N.  1.  114  liura 
S,  a  9)  N.  L  143.  pjsmeoa  E  stáweskansi   a  stee  tato  po-> 
alednj  wjUjtn  djlem  réieni  osdobeiiá;    na  fěclito    dCyrecb 
abfazjch  siawetky  hmb^j  a  gellé  aedokonaaé  býti  se  sdagjk 
10)  N.  1.  149.  sSya  Boij  umřel)   a  iiitwýcb  watola.     Na 
hoře  wlewo:    YřukijU^    Páně    (lal«ké«i  spjcj  gii  banAiitr 
kami  osbrogem  gsau)  dole  w  pntwm  Jonáa  oti  ivalryby  wy- 
lioaen :  pak  Jeiji  gdaacj  do  Ecaaos^  a  eo  sabtadnjk  a  Ifck 
wa  ietMmi  se  potkawjíj ;  obrasy  ta  se  swlMInj  gemaostj  a 
•čtstotau  barew   pracofrané.     11)  N.    •  161.     Maii  -  gaiidMÍ 
^y  se  diwjtetf  nakope  waiaapenj  PánS  a  EKái  oa  woae  do 
nebes  wsatý.     IS)  N.  I.    190.    »I>iich    Bosj   aapbil    tmým 
J^tstwýmic  nahaře  sesláoj  Dacba  sw.,  po  straně  Mogiji  galt 
idostal  desat«ro ;    ůiÁt  přechod  fcraelskýdi  přes  ttole  ěar 
wené — harwaa  ^erwenau  wysaaéeaé— ,  obUé^e  sda  tfnkňt 
krásné  a  anfznaené.    13)  N.  1.  176.  vPoiehnaiiá  bud  od  aáa 
estieaa ...  sw.  Trogiceic  nahoře  na  kwo  křesl  Krista  Pána, 
na  štvaně  skupenj  aNeganeké,  3  hlawy  leaské  s  éerwenýasi 
wrko6i,  pak  ro£ně  z  awcrce  a  kwětio  scstárwagjef— 'dak  wy* 
obrazenj  města  Cbrudjmé  aa  straay  pélnoéně-w^^^Mdaj ;  w 
předu  tohoto  obraaa  před  kljiem  aiaikleéj^ — snad  weloai 
sdařttá  podobizna  maljře  aeb  některého  oa  knihu  tuto  nii- 
klad    wedaoojho   dobrodince  —  w  éemém    pláátí,    w  bjlých 
-pewtrwicjofa  (9hrabfr^offtl)»  w  střewjcjch,  a  kordeoi  na  boka 
a  klobaukera  před  njm  na  zemi  Uijcjai ;  za  njai  pak  ůtjÚ 
orali  ntjkagjcj  a  křiéjcj,  gsauee  od  ginýeii  třech  pronásk*- 
dowáni.     Tento  pro  historii    Cbmdjmi  důležitý  obraz  na- 
skrze wehni  krásně  makwán  gest.  14)  N.  L  IM.  vKrystas 
ohlébK  kněz    pod    obogjm,  ranchém    menjíjm   éiii    ornátem 
oděný,  z  kaKoha  dwěma  kommonikantAm  4row  Páně  podA^ 
wá.     Podiwoo,    Ic  obraz  tento  Koaiaěowa  naii  ajell     1&) 
N.  L  184,  »€hrám  Jerasilenský  byl  Boha  oddaný*  aroha 
umlnwy,  nad  nj  na  křjli  wisjcj  Kristas.     Dok  saak  dir^  - 
dtm«kých  pánA  SwěehinA  a  Paumberka :  gednorofec  w  zla^ 
téai  a  modrém  poli  zelenou  wětew    w  přednjch  nobaa  dt^ 
ijej.     íé)  K.  1.  1S8*  irBAh  wlemohanoj    poslal  posla  swě« 
hoic  zwěstowAnJ    a   nawitjwenj   p.  Mbrle.     17)  N.  L  %0% 
vDjky  sfd^sem  y  osty  wsdawejrmeff,  Dawid  iakiy  se  .■i0* 
dljcj.  18)  N.  I.  9i7.  krásné  kwětíny.  19)  N.  1.  ftTt.  Mog<- 
Iji  gak  ze  skály  wodn  wywádj,  lid  izraelský  ^k  mann  zbjtfk 
a.Josttowa   bitwa   s  amakkytskýnri   aepřátely.     Obrazy  w 
knize  této  gsau  dle  celé  ijřky  kancionálu  dlauhé,  6*'  ěiťo- 
ké  a  neyméně  od  třech  rozličných  mistr&  malowané»  z  nichf 
awlBi<  prwnjsh  šest  a  pak  10->-16.  autiostj  obličegft,  sau«> 
měroostj  audA    a    záhbA,    derstwostj    a    něinostj   barew    a 
wkusným  kladei^m   a  splýwánjm  stjnu  za  prawá  umélecká 
djk  powažowati  se  mnsegj  a  krásen  swau  obraay  wktia* 
tké  knize  o  mnoho  předej. 


Digitized  by 


Google 


100 


Obft  kancionály,  t  nichl  latinský  Kterat&m  při  chrá- 
mě Páně  panny  Marie  na  nebes  waaté,  a  éeský  lítent&m  pit 
ísnijin  chrámě  sw.  Kateřiny  při  sluábách  Bolijch  pod  obo^ 
gjm  slanili, — kterémuito  wyznánj  ke  konci  16.  a  na  sadátku 
17.  stoletj  téměř  wjíickni  obywatelé  chradimiej  oddáni  byli, 
— -  w  16.  atoletj  shotoweny  gsan,  a  sice  onen,  dle  ir  něm 
na  sačálkn  nacbásegjcjfao  se  posnamenánj  giž  léta  P.  1530 
aa  den  sw.  Wawřinoe,  gestli  ne  xcela  dohotowen,  alespoi. 
giž  dopsán  byl,  na  tomto,  ie  se  gii  r.  1570  pracowalo  a 
r.  1598  ie  pjsmo  bylo  gii  dokotačeno,  doswědéuge  letopo* 
Čet  při  obraze  3,  a  podotknuté  gii  posnamenánj  mistra 
Martina  Rakownického,  konšela  někdy  chrudimského.  Kdo 
hy  byl  wšak  knihy  tyto  psal  a  gestli  w  gioh  osdobeaj 
tento  posledněgjíj  nebo  páni  Šwěchinowé  s  Paumberka, 
gegichi  anak  w  České  knixe  pn  obraie  l&w  se  nachásj,  pe- 
aěist^mi  snad  přjspěwky  podjlu  měli,  vdáti  nelse ;  ie  ale 
ohraxy  saroweň  s  pjsmem  ahoioweny  nebyly  alebri  poxděgi, 
toho  dftkaxem  gest,  ie  w  oban  knihách  a  w  xadojch  li- 
stech litery  saěátečnj  gen  nakresleny,  né  pak,  gak  tta  xačát.- 
kn  a  uprostřed,  slatem  abarwami  osdobeny  gsau.  Obraxy 
w  latinské  kniae  gístaw  rofaowitostj  sáhbů  a  nesán měrnostj 
mtáh  wjoe  sUronémeoké,  ony  w»ak  w  České  knixe  niinau 
antlostj  a  knlatostj  wlaské  ákole  vjoe  bljiiti  se  sdagj,  ni€ 
w»ak  méně  oboge  se  od  těchto  cíxých  ikol  patrně  liftj. 
Mistra,  geni  byl  latinský  kancionál  oxdobil,  wypatráti  ne- 
lse, a  tjci  se  gen  o  něm  dá  to,  ie  to  ten  samý  býti  se 
sdá,  který  starý,  se  sačátku  16.  stoletj  pocbáxegjcj  obraa 
»fodina  Krystowa«  w  sakristii  xdegdjho  kostela  sw.  Micha- 
la ohowaný,  barwami  a  slatem  oxdobně  malowal :  ie  ale 
obraxy  ir  České  knixe  od  chrudimských  umělcA  shotoweny 
byly,  to  skoro  s  gistotaa  twrditi  mftieme,  powáiiw&e  ie 
práwě  tenkráte,  kdyi  psána  byla,  sde  xnamenitý  maljř  Ma- 
Uu2  .Ramhausek  a  pozdégi  i  wůbec  xde  co  umělec  wáiený 
Mataui  Radaui  se  xdriowali,  a  tudy  domnjwati  se  nelae, 
seby  Xniha  tato  ginde  aginými  maijři  byla  oxdobena  byla, 
kdyi  doma  tak  snamenitých  se  nacbáxelo;  což  ^tě  tudy 
prawdě  podobněg^jm  se  stane,  kdyi  se  upomeneoM,  ie 
obraxy  tyto  djlo  wjee  mistra  gsau  a  prwněgijch  deset  toho 
samého  mistra  proxraxugj,  genx  byl  náhroboj  obras  Wác- 
lawa  Ljpy,  w  wýS  podotčeném  kostele  sw.  Michala  se  na- 
cháxegjcj,  a  njmz  MaUuá  Rambausek  byl,  wyhotowil^  pře- 
spaniié  pak  obraxy  do  čjsla  10 — 16.  téměř  prawými  blj- 
xeoci  oněch  se  hýli  xdagj,  gimii  Mataul  Radaují  1595  skwo- 
Slné  králowóhradecké  knihy  rorátnj  byl  osdobil.*)  Ku  konci 
tobolo  popisu — geboi  Snad  ai  pijlianau  obijrnost  wýl  wy- 


*)  MatauS  Rambausek  byl  zde  dle  knih  gruntownjch 
gii  roku  1567  starAjm  obecnjm  a  xemřel  r.  1606.  Mataui 
Radaui  dle  knih  |runtownjcb  gUi  okolo  r.  1598,  xdegájm 
měšlenjnem  a  pozdi^gi  i  konžclem  se  sul,  xemřel  xde  roku 
1631;  wyudenci  geho  byli  Giřjk  Sokul  a  Girjk  Mydlář 
'Šmílipeu.s,  lež  wáienj  maljH  a  měitěnjné  xdegsj ;  kdťby  on 
se  byl  di-jwe  xdriowal  xde  udáno  nenj,  bexpochyby  ale  ie  x 
Hradce  Králowé,  kde  kancionály  njm  skwostně  oxdobeoé  se 
nacbázegj,  sem  se  přislěhowal. 


ikftiaý  aniSel  u  laskawého  čtenáře  wymluwj — podotknantí 
jnusjm  geitě  v  sdegijn  děkanském  a  swatomichalském  chc4- 
ině  se  nachásegjcj  náhrobnj,  ubnle  Ug.  ae  16*  a  aačátkw 
17.  stoley  pochávegjcj  obraxy  barewné  na  drewěných  asi 
a— 4  loktft  wysokýcfa  a  1—3  loktů  iirokých  tabnljch  nu- 
lo wané,  na  oichi  hrobnj  nápis  s  podobixnami  aemřelého  a 
rodiny  geho,  i  s  ginými  gestě  alegorickými  rig;urami  se 
spathige,  a  mexi  nimii  náhrobnjk  Samuele  Fontína  Klatow- 
ského,  xnamenitého  xdegijbo  primátora,  r.  1616  xdělaný  a 
řczbami  na  zpAsob  oltáře  uměle  oxdobený  s  wyobraxenjm 
mčsU  Klatow  neypamátněgsj  gest.  Gsau  pak  nábrobnjky 
l^yto,  weskrs  od  xdeg^jch  umělc&  raalowané,  s  wý»  podotknu- 
tými kancionály  xřegmým  d&kasem,  na  gakém  stupni  w 
xlatém  Rudolfowě  Čase  negen  wědy,  nýbri  i  krásoumy  xde 
w  městě  stály,  a  přáti  gest,  aby  některý  s  naiich  uměl- 
c&  památky  tyto  bljxegí  prohledl  a  posaodil,  a  gistě  by  se 
mu  práce  této  nexielclo,  kdyby  powáiil,  gak  xnamenitě  ne- 
gen -k  historii  chrudimské,  nobrž  i  k  xnámosti  někdcgij 
wxdělanosti  národu  našeho  wůbec  byl  přispět 

AntOBJn  R/blika,  auknllMt  tknMmškf. 


Zpráira* 


Německého  překladu-  Ša&řjkowých  Surotknostj  sIo- 
wanských  od  Jindřicha  Wultka  a  Mosiga  x  Aehreníeldá 
wyilo  gii  oddřlenj  druhé.  Dr.  Wuiikc  obohatil  pře- 
klad ten  struěnym  přehledem  djla  celého  a  krátkým  iiwo- 
topisen  učeného  spisowatele.  Co  Wuttke  mjnj,  ie  by  se 
některým  Safarjkowým  udánjm  wytýkati  dalo,  chce  we 
xláitnjm  spisu  pod  náxwem :  »Pokus  slowanské  historie« 
udati,  w  kterémito  spisku  i  přehled  wsech  ŠafaHkow\m 
spjrlpwánjm  nabytých  wýsledků  podati  bediá. 


Nowé  knih  j« 

PrawopU  če$hy  Wáclawa  Hanky,  rytjře  řada  8w. 
Wladim.,  bibliotekáre  českého  uárodnjiio  mu- 
seum. Sesíé  wydárij.  W  Praze  1844.  Nákla- 
dem spisowateíowým.  Str.  93  w  16.  seá.  za 
^  15  kr.  siř. 

PJBHě  U)las(emké.  S  pruwodcm  kytary  a  forte- 
piana.  W  hudbu  nwedené  od  Ludwjka  rytj* 
re  z  pietrichu.  W  Holomauci.  Kamenoti- 
skem  Sknrnícla  a  Domka.  1843.  Obs^ihugj: 
1.  Na  Morawu  r.  1468.  2  Náwrat  milého.  3 
Na  milenku.  4.  Pjseň  Morawanu.  5.  Kalen- 
dář a  ne  farář.  6.  Wogenská.  Cena  2l  kr. 
fiíř. 

Zrcadlo  žiwoía  na  tcýchodni  Ewropě.  Sw.  III. 
Cesty  a  procházky  po  Haliché  zemi.  Sep*  ; 
Karel  Wladislaw  Zap.  (S  hudební  přilohan.) 
W  Praze   1844.     U  Jana  Bohumíra  Calve. 

^    Str.  2.35  we  wel.  12.  neá.  za  48  kr.  stř. 

(jernohorci  Puwodnj  dégepisná  poWěst  z  neyno- 
wě^šjch  cašu^  Od  Prokopa  Chocholauska. 
(Z  časopisu  „Kwéřy^*  r.  1843.)  W  Praze  1843. 
Tisk  a  sklad  Jar.  Pospjšila.  Str.  36  w  8.  ses. 
za  6  kr.  stř. 


Digitized  by 


Google 


■•VUT 


Z  OBORŮ  I.ITBRATUHT,   UUBNJ  A  WEB. 


Cjslo  XXVL 


{^Fřji^ha  Hu  Uimitúm.') 


27.  prosince  18^3. 


ZBSmdowiiii  KašiMw. 

Sepsáno  od  jednoho   Kal  aha    (C*  F.) 

Kašubowé,  wétew  welikého  kmene  slowan- 
ského,*)  bydleli  za  prastarých  časů  na  té  celé 
rowině  podlé  moře  W^chodního  mezi  řekami 
Odrau  a  Wislau  až  po  Necu  a  Wartu.  Již  s  uwo- 
zowáDÍm  křesťanstwa  přišlí  pr^^ni  počátkowe  řeči 
cizi  i  mrawA  cizích  do  země  této,  Zwěstowatelé 
nowého  slowa  božího  bylí  Němci ;  zběhlost  jejich 
w  řeči  kašubské  byla  wůbec  chatrná^  a  bylo  gim 
za  těžko  a  nemilo,  ^  ji  mluwití.  Zdali  jest  se  co 
diwíti>  že  každý  z  nich  hleděl  rozšiřowati  buď  řeč 
cirkewni^  buď  swau  wlastnit  Mnozí  z  nich  činili 
to  jen  z  potřeby,  a  beze  wšech  úmyslů  politíckjfch^ 
ačkoli  tyto  již  w  časech  pradáwných  sem  tam  se 
zjewují.  Kancow  wyprawuje,  že  obywatelé  města 
Štětina  tázali  se  sw.  Otta:  pročby  měli  wiru  nowau 
příjmaiJti?  Majili  to  učiniti  proto^   aby  byli  rowni 

*)  Kaiubowé  nálefteli  někdy  ku  kriloiwstwi  polskému^ 
potom  w  století  XV.  dosuli  se  ku  kniieutwi  pomořakémii 
a  konečně  1.  1657  dáni  jsau  sa  léno  holenci  braniborské- 
mu. Jazjk  jejich  jest  podřečí  nářečí  polského ;  bliiíi  zna-* 
ky  jeho  Čti  w  p.  SafaHkotni  wSlowanskóm  národopisuc  na 
str.  85. — Jioak  o  tom  satidi  německý  Dr.  Karel  fiernha^di 
wbrojíurce  swé,  jii  wjdal  pod  náswem :  a»®prad)tarte  Don 
X^eutf(6tanb.«  jtaffel  1844,  stran  138  s  mapau.  PratrK 
totiž  na  straně  89. :  JaxyJt  ka»«bský  jest  sice  podlé  Safa- 
iika  pauhé  podřečí  jasyka  polského  (G(t)affoTÍté  %tM^  btt 
ftaw.  Gprai^e  6.  34)  \  poněwadi  se  ale  meu  národem  tím- 
to a  masi  Slovany  jii  w  století  13tém  w  listinách  wy-sioir- 
vA  lotdíl  činí,  a  národ  tento  po  dneěni  den,  kdei  a«  jeétS 
asi  na  80.000  diUl  má  počínati,  národni  ftwIá*nosti  ^wé  a 
nejwět«>  wytrwalosti  zachowal,  nezdálo  se  nevrbodnc,  aby 
byt  na  mapě  zwláUě  wyznamenán.n  —  Dal  jej  totiž  pan  Dr. 
Beeahaffdi  na  mapě  wymaloitaii  fijni&wf,  obdařiw  ostatni 
Slowany  Ifarwau  dihrězy  a  stálosti  t.  tnodmii.  Aby  pak 
na»<^|iáié  čtenářstwo  také  wědělo,  nač  pan  Dr.  Bcrnhardi 
tento  rozdit  swtj  zakládá,  chceme  i  jeho  citát  uwésti : 
•Gebbardi  di  o  tom  (Olf f«i4le  wn  €k^rfífn$  W9.  tttUbtft. 
ZV.  5&.  0.  aa):  KMi^bůUté  na  Ubi  uchyluji  99  w  odium 
i  v  zwjfcfch  swých  od  íťeudu  i  Nfmvií;  ano  uenňwidi 
H9mce  a  »powrkuji  Jimi  fnli,  Mehy  žádné  manželstuff  nni 
JiAé  jiné  spnJenUwů  $  nimi  fwttrptft^  «  hdýby  u  fa  pttde€ 
•tnUk^  smyli  by  Škwmu  tuto  krwL  —  I^íie  Boglslaw  (sic) 
nazywal  se  jíž  roki^291  w  jedné  Kstině  z  hoii  milotti 
inlZefem  slowan$hjl^n  kaiúbským.  Tamtéž,  k  —  O  swědo- 
nilo^til  ó  dakUdnosti!  ó  Uubokomyilaostí  německá! 

Posa.  pteU. 


uSkiěiii  křesťanům  druhým  ?  I  í«by  to  ditěli  rádi 
niíniti,  kdyby  8  mn\i  stejných  práw  mobli  užití ; 
ieby  ae  ala  proto  méJi  aUii  pobožnčjiiitti,  to  že 
aewěři*  an  widb  že  ae  nachází  wěcsich  neprawosiá 
mezi  křesťany*  nežli  mezi  nimi*  totiž  laupež,  wraž* 
da»  ziodřgstwi,  lei  a  poíďwod,  ba  i  nádhera*  pýcha 
a  ctižádost  takowá^  že  neostýchají  ae  prolo  i  wira 
swau  zlebcowali  a  potupowati;  takowauwaak  wíhi 
že  míti  nežádají*  Jim  m  ae  tiá,  jakoby  je  Nemd 
proto  tak  taužebné  na  kreaťaoy  chtěli  «iiii. obrá- 
ceny* aby  je  mohU  tím  apiže  sdbé  w  poddanoat 
iiiváděti  a  pleniti.  **-  A.na  jinén  ittiatě  prawý  týž 
spiaowatel)  aWéwoda  Swaloplúk  založil  klášter 
Bttkowaký  a  osadil  jej  miiichy  německými.  To 
mrzelo  welnin  zadní  Pomořany*  kteří  ještě  bylí 
pohmé  a  žádných  Nřmců  nechtěli  k  sobe  připau« 
štěti*  I  pozdwrihli  ae,  a  zahnali  mnichy  a  klášter 
jejich  zbořili.  Neboť  wtdéli*  ani  Saaíkowá*  .přišedše 
do  PooaoKÍ  předního^  tak  hrdé  a  nesprawedliwé 
nakládali  a  krajany  jejich  Wendy,  že  je  nejen  swr- 
howali  a  auřadů  a  hodností*  nýbrž  wybáněli  i  a 
mpest  a  wesaiic  jejích  wlastnich.^  Podlé  duchowen* 
atwa  přispíwala  i  awětaká  moc  nemálo  k  znémčo- 
wmí  západních  Kašubfi.  Císař  Jindřich  (IV.)  obe- 
slal roku  1181  knížata  pomořská  k  aobé  do  le- 
ieni  u  Lubeka*  a  nčinil  je  wojwody  swaté  Rímaké 
íiše*  dal  jim  zemé  jejich  wlaatni  za  léno  Říšské* 
podarowal  jichskwostné  a  měl  se  knim  welmí  mi« 
loatiwě  slowy  libými  a  sliby  mnohými.  A  tak  ode- 
šla knížata  pomořská  odtud  a  potéšením  welikým 
a.ae  jmény  i  a  titnly  překrásnými*  a  byla  od  té 
doby  wojwodami.  A  wšak  welmi  špatná  to  pocta 
za  swobodu*  již  aau  za  lo  zadali.  Předtím  nebyli  pod* 
dáni  nikomu  a  wládli  a  jednali  podlé  wUe  awé* 
Na  to  uznal  Kazimír*  zAataw  po  amrti  bratra  awé* 
ho  fiehuslawa  samotným  wládeem  Pomoří  před- 
ního* za  poiřebtt*  odewzdatí  oba  dwa  syny  swé* 
Bohnslawa  a  Kazimíra*  biskupu  Meklenburskémn 
Bemowi*  »aby  je  wychovráwď  w  pobožnosti  a  wy« 
uičowal  řeči  německé*  aby  se  tfan  spíše  hodili  k 
panowání*  a  byli  od  NémcA  wiee  wáženi*  nežli 
prwé.«    A  když  ae  tak  Němcům  podařilo^  knižata 


•t5 


Digitized  by 


Google  _ 


102 


kejkly  oslepajfcími  zawésti*  by  se  zpronewe^li 
starým  zwykAm  předků  sw^ch  a  zapřeli  raateřskáu 
ře6  swau,  šlí  í  haed  dále.  Sliby-osemetnými  zá* 
wedlí  jích  k  wojně  a  pak  lsti  wě  a  nešlechetně  opu« 
stiit.  Ctsftř  Fridrich  2rzofiKis*(B«N*baro^8a)  wyzwai 
knize  Bohuslawa  k  tažení  wojenskéinu  do  Dánska 
na  krále  Kanuta«  potom  wsak  jej  zanechal  samého^ 
a  kníže  nejen  že.  ztratil  pét  set  kor^bft  swých  s 
celým  wojskem*  aýbrž  miM#l  i  na  to  hleděli,  jak 
země  jeho  dokonce  zpleněna  a  w  paušť  obrácena 
byla^  másel  platiti  hrozné  wýkupy  a  konečně  při- 
sUbtttj  že  nechce  jíž  nikdy  nic  míti  protí' korané 
dánské,  knížatfirn  rugenským  a  m«st&m,  jež  tito 
opanowali.  »Byl  pak,  di  Kancow,  národa  jeho  wea* 
dieký  wojnami  těmi  tak  pobit  a  popleněn,  že  b3r^ 
la  země  dokonce  zpuštěna, .  a  že  musei  powoIaA 
Sasy  a  jiné  cizozemce^  aby  zemi  osadili,  a  dáti  jim; 
eelé  města  a  wesni^e.  Z  tolió  widěti,  co  zlého  woj« 
na  přináší,, a  že  ji  lid  nejen  zchudne  a  na  mizinu 
přijde,  Dj^brž  záčasto  i  dokonce  zničen  a  wyhlaMQ 
hfwá,  a  n^sio  swé  postfmpitf  musí  jinému^  jeninž 
jeho  prwé  nikdy  nepopřál,  a  kterýž  |ej  wždy  po-> 
tom  ještě  potlačuje  a  hubí ;  jakož  se  našim  nbo* 
hým  WendAm  stalo  od  SašA«-^Tfto  přiivédli  mé* 
sta  k  lepšímu  wzntkn  a  opoivrhowaii  Wendy  tak:, 
že  jích  ani  podlé  sebe  nechtěli  trpěti  a  jich  do 
žádných cechá  přijímati*.  ProtožbyK  z  měst  brzo 
wypuzeni  a  z&stali  jen  po  wesnic<ch,  kdež  se  jich 
na  das  trpělo,  abj  zemi  wzděláwali;  potoas  wšak 
byli  w  Pomoří  předním  i  dokonce  wypleněni,  •^ 
A.  tak  uchýlili  se  mnozí  a  nich  k  Pomořanům  zad* 
maky  a  žalowali  jim  křiwdy  swé ;  i  ustrnuli  seí  tito 
nad  nimi,  a  stali- se  pro  ně' nepř-átély  Potbpřaaft 
předních  welíkýmí, .  a  nechtěli  již- s>  nimi  potom  w 
přízni  a  přátélstwi  žíti,  nadáwajíoe  Pomořan&m 
(předním)  od  té  doby  Němců  a  8asíkň,  i  nechtěií 
'ých  míti  za  kmenowce  eWé;  odtud  pak  přišlo,  že 
po  wymření  panowiiiků  swých  raději, obraceli  sq 
k  Polákům,  nežli  k  dědičným  wládcům  twými 
wojwodům  pomoTa[kýiii> 

Totoť  byl  způsob  wěku  středního^  <  poněm* 
čowati  Kašuby  západní*  Newelmi  od  toho  liší  sfa 
zněmčowání  Kasubů.  wýchodních  w  časech  nyněj* 
šich.  An  totiž  piéjwětší  dílKašubů  wýchodnioh 
priznáwají  se  k  náboženstwí  katolickému,  třeba 
za  wrchního  zpráwce  jejich  ducbowniho  powažo« 
wati  biskupa  GUumškého  (Attim)  Dra*  Anastasia 
Sedláka,  jehož  celé  mínění  o  Slow&nstwi  jewí  se 
w  těchto  několika  slowíoh,  kteréž  w  jednom  čteiíí 
swčm  o  síohiidopiso.*Tacim  promiuwil  ke  klerikůnt! 
i^Pišetě«lí  k  hlawaímůanTaduTikaríatnímu  anebke 
mně^  píste  -němf  oky  neb  'vvýiniakau  latinsky,  nikdy 


wšak^po  pélslu,  neboť  takto  rozpráwí  každý  se* 
dlák«<<  (O  Protož  přijímá  nejraději  krajany  swé  ně* 
-4necké(I?)  do  semiááře  kleríckého  w  Pelplíně,  ač* 
koli  to  jemu  professorowé  katolické  fakulty  theo- 
logíeké  umTcraity  WralJiBlaviiské  již  časlo  př«dkli« 
dair,'ze  se'k  něiriu^uchylují  práwe  ti  studenti^ 
ješto  we  swé  zhola  německé  wlasti  nemají  wyhli- 
dek' žádných;  a  jsau  doma  za  powrhel.  Takowéto 
kowaoé  -Němco  posílá  paa  biskup  podlé  iMMMoého 
záměru  swého  hned  po  ordinaci  jejich  na  TÍkari*. 
atní  a  farní*  místa  slowanská,  Bephlédajlř  se  ani  w 
nejmenším  na  prosby,  tím  mépé  pak  na  potřeby 
osadníků  swých.  Tak  jest  SBeifť  děkanem  w  osa- 
dě  kašubské  w  Lawenburce,  a  ^Utt  w  polském 
toruní.  (í^porn). 

Mnohem  íépe  nakládají  wubec  duchowní 
ewangeličtí  s  osadami  swými;  ale  počet  jich  jest 
příliš  skrowríý,  a  síly  jejich  jsau  příliš  slabé,  by 
nvohly  wšecjcy  překážky  naskýtající  se  přemoci. 
Slawnáf  je&t  obět  MrongovLowa,  již  učinil  osadě 
swé  w  Gdaňsku,  cbwály  hodná .  láska  Tomasiowa 
w  Solné  (®au(tn)  k  církwi  swé.  Owoce  přičiněni-se 
jejich  jest  wždy  ještě  welmi  nepatrné,  ankrál^  jinak 
sprawedliwý,w  jehož  žílách  wře  krew  slowanská, pří* 
liš  málo  dbá  o  slowanskéswé  poddané,  zwlá^tě  pak  w 
Pomoří  a  wzápadním  Prusku,  a  au ředníci  němečtí 
wší  sílau  se  namáhají,,  abý  staří  obywatelé  země 
we  wzdělání  swém  wždy  wíce  a  wíce  klesali,  aby 
je  pak,  na  těle  i  na  duši  znuzené,  tím  snadněji 
mohli  zněmčiti.  Protož  i  nakládají  auřadowé  swět- 
šftí.  a  duobowními  pastýři  slowanskými  neméně 
twrdě,  nežli  hlawa  jejich  duchowní.  W  jednom  do« 
píšu  král.  wlády  pruské  z  Gdánska  k  duchowen* 
stwu  katolickému  o  revídowání  aučiů  kostelních 
stoji  w  článku  4.  stranu  zápisek  příjmů  a  wydání, 
jcštoby  se  w  řečí  polské  konaly,  takto:  »I  toho 
se  z  mnoba  příčin  dokonce  nedowoluj^  Auóty, 
zápisky  aučetní,  přílohy  (!)  atd.  musejí  býti  psány 
německy9  což  panům  farářům,  ješto  ppdlé  §.  627 
TíL  IL  pars  2.  wšeobecnýob  zákonů  zemských* 
áučty  in  sobsidium  wésti  jsau  powinfni,  snadné  jest 
wykonáwati;  ti  wšak,  ješto  w  řeči. německé  nejsau 
dosti  zběhlí,  budaA  se  taUo  moci  w  jazyku  aěme- 
ckém  způsobem  užitečným  cwičiti  (!),  a  to  tím 
spíše,  an  jazyk  tento  jest  panující  a  u  wšech  ářa^ 
dů  zemských  jedině  w  užíwání,  .  pročež  od  kaž* 
dého  úředníka  se  může  s  práwem  žádati,  aby  je*' 
ho  byl  zauplna  mocen,  jakož  pak  i  každý  Člowěk» 
kdož  jen  poněkud  cbce  slautí  wzdélánýni(?)y  musi 
w  zemí  této  umet  psáti  i  mluwití  jazykem  něme- 
ckým.* 

Následek  nejprwnějši   a  newyhnutelný  toho 


Digitized  by 


Google 


103 


jBst  tcó,  ie  toliko  njuchowenstwojátyka  němecté- 
ho  wStide'  má  lásktl  a  předbóst  nejeti  při  úřadech 
tírkemiich,  nýbri'  i  swětskjfch.  Póďlé'  zéiněra 
toho  uděhiji  se  Slowanům  iĎista'tá1bowá/kdéž  jest 
přijem  tóálji  afzde  býwaji  sauženi  dopisy  ne- 
ineckýúii.  Ano  jsaút  i  diichowní  někteří,  jesto  w 
tnládi  swéil)  ňeméti  příležitostí  žádné,  aby  se  učiň 
jaiyka  nřmeckému,  nyn{  pak/  jakož  se  samQ  se* 
bau  rozumi«  nejsau  w  stawu^  aby  wykonaliwšeckó 
to,  eož  se  n'á  ně  wzkládá  ;  tito  musejí  sobě  jen  k 
wfih  němčině  držeti  něnieckého  pomocníka,  kte- 
rážto, jsá  sobě  swědom  přednosti  té,  již  má^  u  au- 
řadfi,  předslaWeného  swéHo  podrobuje  wuli  swé  pro 
strach  listaWifny,  zeby  jelio  mohl.ii  áuraďu  něme- 
ckých oóerniti.        .  .  ' 

Neméně  zle  to  stpjí  w  Kásubsku,  se  íkolamu 
Vi  okresu  KozUnském,  kdežto  bydlí  w  krajích  La- 
wenburském^  Bytomském^Holpeském,  Runiitielbur- 
ském  a  Nowoštětinském  nejméně  40.000  Kašubú» 
jakož  i  w  okresu  Gdánském>  kdei  Němci  nanejwýš 
ctwrtý  díl  obywatelstwa  činí^  není  ani  jednoho 
učitele  řeči  slowanské  w  seminářích  školních,  ani 
w  semináři  klerickém  w  Pelplíně  a  w  gymnasiích 
sem  náležejících.  Aby,  pak  i  každý  zárodek  wzdě- 
láni,  kteréžby  snad  samp  sebau  mohlo  ivzejíti,  jíž 
napřed  byl  udušen  a  zkalen,  neopomíjejí  nastá- 
wajícího  učitele  již  před  wykopáním  přísahy  co 
nejzewrubněji  sejijájqiili.  se  záměrem  wlády ; 
wždyf  pak  se  o  tom.wí^  že  ^otw^  kdo  bude  obě- 
tovati celau  swau  wýžiwu,  celau  swau  naději  žít^o- 
ta«  wěda  dobře,  že  čeká  dwAcet  mladíků  německých 
na  tOj  aby  přišli,  na  mistu  j^ho^,  kteřížto  pak  zaji- 
sté wěci.  tím  wice.budau  škoditi;  wi  SQ  o,  tom»  že 
i  nejwřelejší  wlastei^ec  wždy ; jfiště«  i  w^tisni  nejwět- 
šíj  daufá^  ž^e  aspoň  něcp  b.u.de.moci  učioúi  za  národ 
swuj,  nemoha  přehlédi^uti  pbjem  celý;  tifioe.  té* 
Jesďi  tedyk^rý  z  nolladiku  těchto.  SlQwan  rozený* 
zastraší  jej  způsobem  tím  tak,  odcizí  j«j  oArodni- 
mu  jazyku  jeho  tak,  učiní  jemu  o^  prawém  powo- 
lání  jeho  pojadA  táb  lickij^^  žcT^iMin^lídne,  leč  již 
pozdě  aneb  nikdy^  ie  rpnumné  pónroláni  jéko  «e«- 
m&laLa  nemf  býti  čádné  jiaéj  nei  aby  dtdcy  we 
^^le  swé  nUU  wzdilikúaU  óstvícwivaL  Neboť  cestu 
tuto  neukazuje  mu  ani  ^Instrukcí  ť  wyučowánl  ře- 
Í\  něm'ecké  we  školách  jazyků  ^'zích  i  smíše- 
pýcb,«  wydaiiá.dne^2ó.  č^wna-lSSé,  ani  doda- 
tek k  tomu  učiněný  w  -  srpnu  1837,  kteřížto  oba 
dwá  zákonowé,  af  prawíkŮo  co  •chce,  snižují  školu 
k  tomu»  aby  se  jí  rozsiřowala  řeč  německá.  W  ta- 
kowýchto  okolnostech, nelze  arci  pa  pokračováni 
u  wzdělání  národa  ani  pomysliti.  ,  Owpca  p^k  ta- 
knwéhoto  nešťastného  wyučowání  po  wesnicích  jest 


bohužel  í  obyjíejn^  1^'  i^^  nejeta  'nejlepSílétátnt.i- 
dosti'  ničeFnmě  ponhivNiil,  nýbrž  že  mládež'  nad  to 
ještě  přichází  časik>  i  na  liroifnau  myflénk«»  jako 
by  wštcko  bylo  ňelsmysiné^  a  pošetilé,  co  ródfčewé 
jegjeh  konají;  že  jazyk  j<íjich  má  držán  býti  za  nej^ 
horší  povrhel,  a  že  třeba  odstaupiti  od  pobožno- 
sti jejich  a  'způsobu,  jakýtnž  Boba  elějf.  AipřHiá 
Imtrně  zjewujt  se  f^yštpnty  tyto  w  jedViání  zrůsta- 
jící mládeže,  fia  přewelíkati  žalost rodiéfi  a  příbuz- 
ných, i  na  skutečné  neštěstí  druhých  lidí  a  po- 
tottisiwa* 

*  Chrátnowé  Páně- jsau  čim  dát  tím  wíce  prázd^ 
niy  knižky  modlící  čím  dál  tím  řidší,  žpiwáná  pí- 
sní nábožných  poznenáhla  hyne;  za  to  ale  zmáhá 
se  hluk  a  řádění  w  hospodác|;i  kořalečních,  a  ne- 
prawosti  wšeKkterého  drtihti rozmáhají  se. jako  o 
záwod;  neboť  citowé  nejjemnější  jsau  ti  tam,  a  na 
místo  jejich  nedáno  nic,  než  několik  chairný<:h,  ni- 
čemných slow  Z'  řeči  cizi,  jejíhož  ducha  nelxejím 
ani  pochopiti,  jejíž  twořeni  a  oblažující  moc  ne- 
mobaiu  .nikdy  samí  na  sobě  zkusiti. 

Co  takto  již  w  mla došli  swé  každý  zárodek 
dobrého,  jsa  zanedbán,  byne,  co  i  každý  sám.se- 
bau  wzbuzetoý  cit  šlechetnější  udušen  býwá,  ne- 
ujde ani' stáří  dospělejší  zhaubnému  působení  to- 
mu. Muži  i  starci  nemohau  nic  míti  proti  tomu^ 
ie  jiní  rozsudky  saudů  zůstáwají  nesrozumitelnými, 
«  že  nezřídka  musejí  poktity  platiti,  newědauce 
ani  sami  proč  7  Příčinau  toho  jsau  tlumočníci.  W 
okresu  Kfidínském  není  při  auřadech  ani  jednoho» 
w  okresu  pak  Gdaňském  jsau  zde  i  onde  tak  ničem- 
pi,  že  ani  sami  nerozumějí  tomu,  co  tlumočí.  Tak 
přeložil  kdysř  jeden  z  nich  w  Noiaém  měsíě  (9Íeu^ 
ftobt)  slowa  ta :  D£)ie  ^ojten  fittb  ntet)frgef(^(ageit« 
na  kašúbsko  takto:  r^hoeszsa  ta  va  zrmm  rzn* 
ront,^  že  jsau  totiž  autraty  na  zem  hozené.  I  ač* 
koli  spdlák>  wrtě  hlawau,  opakowal  několikráte : 
9  Co  panic?**  nedostal  predce  žádné  jiné  odpowědí. 
Jak  tu  miižebýti  řeě  o  písemním,  srozumitelném, 
w  jazyku  národa  zhotoweném  překladu  spisů  sau- 
dních  a  j.  ?  A  wšak  se  wláda  stará  o  rozšíření  zná- 
mosti zákona ;  posílá  totiž  listy  auřední,  cirkuláře 
atd.  wše'  ninuckét  richtáři  do  wesnice,  a  dá  si  pak 
wydáni  za  to  nahraditi  od  obce.  I  ptám  se  člowě- 
kapbctiwého:  co  zpomohau  stolice  saudní,  co  zpo- 
mohaii  národu  tištěná  ohlášowání  zákonů,  nařízeni 
atd.  an  nerozumí  řeči,  w  kteréž  jsau  sepsána? 

A  tak  pracuje  se  po  dnešní  den  wšemi  pro- 
středky o  tom,  aby  byli  wypleněni  pozůsiatci  sta- 
i*ých  obywatelů  Kašubska,  zabíjejíce  jich,  ne  sice 
na  těle,  ale  na  duši.  A  toto  děje  se  w  století  XIX.  I 
Ať  mi  žádny  neprawí,   žo   toho  žádá  wýtčený  cil 


Digitized  by 


Google 


m 

ie  dílo  10(0  dpkonéno )  i  welikým  »rdpe  poi^á^ikiiii 
hulákají  iniím  ič^sapÁsy  a  bro^ucky  ndoieokét  )»£)• 
blel  již  js9aM^69nil«.— Co  máme  o  t0iii  tici?: 
rw-  Je6t  to  itea  prawý  papriotí^uius  nl^^mecký  7  Jest 
to  ten  účinek  fiirodoilio  soaa^i  i»ény9ckéfaa7r-<- 
Neweřime  tpwul  —  JaauC  (o  jfin  hla«y  oekt^rýeb 
křiklaunů !  Národ  německý,  totiž  ten  slechelMJíi^ 
Qoohee  o  niob  nie  wéditi«  a  m  'lom  jest  rllké  dů- 
nréranaiel  :•        j<r~r. 


CDiikpK2e»J0 

P.  8p.  umÁwá,  ie  martau  i  nMt>MtiDiiatt  wěd  f«sty 
ok^t  ^léiitMli  ulitfMkých  SlowA)i&»  a  to,  co  le  ťtw^H  gich 
s  Madarstwén  -vraaikaaiiti  ttůie,  gako  se  některým  nádel- 
njk&m  maďarské-  stranj  w»  tlopé  gích  ■ewinoostí  IJbJ,  aa 
paobý  BtySjittj  domow  a.aa  hratiidie  ukerské  obmesiii;  to 
-owlem  gii  ginj  před  njm  a.  s  w0láj  strámostj  wleho  powé- 
děli ;  ale  on  a&stáwá  itSten  rAsn  národu  swébo  a  diylmoat 
gednoho  sámefcn^fao  mjndnj  oamiw,  pfojhá  kned  a  horett 
fÁdeta  do  drahého.  Darmo  sám  gíným  nedáwno  4phid 
Xjta  řekl,  te  oMlttíj  w  sáleiitosceak  takowých  irikeDJ  okwl*- 
ftowáDJm  stjhati  a  ie  panbé  tvn^nj  aneb  odmjtánf  nMieh* 
nedokáie.  Gakiby  mohlo  w  odjch  i  lepájho  livmilisty  n 
naiiok  sausedA  něeo*.nedAwodným.  býti,  co  mu  proti  nám 
a  naiim  spolukmenDWCiim  napadne?,  nftgaký  stjn  faktický 
nalesn£  se^^widy^ďcy,  a  w  noci  newddomosU  m  héwné  ittéif 
si  fanusie,  nemokauc  pmwé  nífieko  iep^iha  dopatkíti,  sama 
swé  mátohy  a— straiid)a.  Ze  inm^^}  Us^a  utínj  se  kroky 
obrA,  a  na  palank,  kde  neywy^  néktecá  newinná  kwjtka  kv««* 
Utt,  niDJstj  se  hned  cd^  beyno  pekelných  p^twor.  ÍAyd 
filosofického  národa  ge  welmi  wýsledkowui^  ie  duleiviý  twoi^ 
diwosti  qaabjt  magj,  sami  nás  wynčowalí  nepřestáwag. 
Oniť  dowedau  ■  gedné  sady  oelý  g^tem  shotowilí  a  mil^ 
mu  pánu  Bohu  ten  krásný  geho  kw^X  aesla^  n^keUk  še^ 
krát  a  priori  přestawiti.  Že  se  pak  slahannké  sanstawy  káo^ 
gj  a  sausta¥ra  ^wéta  neustále  neaipén^pa  ai^l^wá,  iia  %ím 
WC  nesáleij,  aspoft  ge  opét  ^ess^wé  mjsto  pro  not^é  p^9ir 
kowánj  starých  hrjch&w  a  po  o2e)ei)i  ^ý^  aad^e  a4li/li 
tUjcjch  nitť').  P.  sp.  go  diMfti  ifii^ximý  i  imiv#rsábj  w 
190,  ie  s  gedné  stra^j  ^a  netlé  u^oáw^,  |e  stowav^ké  U^ 
teratnry,  a  gme^oiwité,  gak  prawj,  xéesJU  «  iUrskáii  stsftnd 
pokradugj,  a  že  s^o^viské  literatur/  wespolek  posnáwati  se 
aačjuag),  ale  teto  distolidské  noáoj  newytrwá  dbuho,  a  to 
na  pohled  krásné  gablko,  do  kterďio  kausaul,  obrátj  ^e  ma 

•)  Tíieta,  Ojslo  w  loterií,  které  ncwrhragc. 


hp9i  yr, jtUí^  ktar^  nuM^  tak  uj^  ls^h]|fe,  ie^gii^Afá 
i^dofnlttFJ,  ^  R^aU  ^0  ^priroseivé  fimricrsálAPSjj^  k|i,kter4 
^e  by)  jjjen  pf;4>ré^  přisiial,  ^  yreUj  q^í  fc.  sáka^  a— sti»^ 
^idla  B^jna|j  swé  .  r^ydy^  l^ékolik  ipJadjCft  a  woli^kýc^ 
kragin- cest^l^e^  néktcřjj  a  pich  přj^.siiad  ai  do  Uber,  nw 
tom  a  onom  éasopíse  nalésajg  se  t práwy,  %  f^ino^slowansbi 
a  geden  Časopis  (Denaice)  wychásj  dokonce  nr  aékolika  aá* 
ředjch  pospolu  —  dosti!  wýsledek  gest  gii  hotow,  gii  g^a^ 
anámy  ty  ruce,  které  pletky  uherské  zapřádagj,  uboaj  inU*» 
djci,  ktelj  skraujíené  nos  do  swéta  wystrkowati  počjnagj,  na* 
býwagj  nagednau  schopnostj  celému  gich  národu  odpjracjcb 
a  stáwagjce  prý  se  mistry  tich,  od  kterých  se  uéj,  a  bndj 
smysl  ku  wsdSláwánj  slowanských  literatur ;  Dennice,  ktetaul 
w  Čechách  sotwa  10  literator&  éte,  jpodobá  prý  s^  nastrč 
néhljďce  beipočhýby  strailiwého  wogska  gako  iregcew^GÍ, 
askrátkf:  p^ículirm.gest  Intiora!  Wýbomé!  nescháaj  nic, 
nei  aby  sas  husj  H^koi  kppitol  ochránil !  Ale  budme  opit 
wáinj;  p.  sp.  wxal  si  aspoft  tu  práci,  že  aspoA  potřebu  ne* 
strannosti  a  wespolného  uznáwánj  prohlásil,  třeba  se  gj  n*- 
driel,  ie  aspofi  některé  fakta  udáwati  se  snažil,  třeba  by  o 
prawé  poznánj  gich  byl  ani  nepomyslil ;  on  ge  aspoft  o  něco 
lepSj  ndfgeho  kragané,  a  posléze  wždyť  má  geltě  něco  aa  lu- 
hem :  on  se  bogj,  Že  naáíe  snaženj  na  literách  nepostáné,  nýbri 
i  itwota  se  dotkne  a  se  skuteěnostj  se  nésrowná.  Abychom 
mu  wiecko  neodpřeli,  pHznáme  se  mú,  ie  to  prwu]  tak^ 
dauftme,  za  to  nech  ode  druhého,  gak  on  to  myslj  a  wy* 
Uádá,  laskawě  upustj.  Ano,  my  daufáme,  že  naie  litera- 
tura také  Žisrota  se  tkne,  žé  konečně  slepé  opiěenj  se  po 
dzém  a  nerotumné  sbožflowánj  geho  wyswobodj,  že  nás  na* 
uěj  sebe  samé  snáti  a  ceniti.  Že  nám  nawrátj  nali  gedno- 
duchost  a  pro5(tosrdeěný  inraw,  že  náH  odnauéj  zbrklému 
theoretisowánj  a  gednostranřaému  nadsazován},  že  náš  uwe- 
de  nazpět  k  bohumilé  přirozenosti,  k  mjrnosti,  rownosti  a 
uanalosti,  k  pótěiitelnému,  prairému,  sáinorodému  Žiwobylj 
které  nám  gedioé  swěděfti  BkAie.  To  ge  Weeko.  Má  p. 
ep. něeo  proti  tomu?  Dauflme,  šé  nikeli;  nech  pokogně 
ce  swýmJ  kr^gany  bdj  a  spj,  a  ehce-li  něco  učinit,  nech  gl 
•prawedlnosti  a  roalaíiaosti  uěj.  BAh  nám  popřál  na  zemi 
wt^em  daat^tck  mjsta. 

řfěwě(f0$há  MliíKthéka  wyúáw»n&  nákladem  ce^ 

•kdio  Museum*  CifiMlLJmmUíikuma  Xin^ 
,     c^hÍ  Mj'  .  Přeložený  zanglicl^éha  do  ČMki^ 

ho  jazyka  od  Josefa  JnagmoDua.    W  Praze. 

W  koMimissí  u  Kronbergra  a  Kiwnácé.  1843* 

Str.  386.  yv  8.  aei.  za  1  zl.  stř. 
Tmwié.    Novela    z  Beynowěg^h  uAalosd  ěpa* 

nélaka.    Qd  Prokopa  Ckoclralaiiaka.  W  Pra* 

ze.    Tisk  a  aJOad  Jan  PoapjaUa.   1844.  Sir. 

54   w  9*  $eá.  za  8  kn  stř. 
|)a(ecef,  iMÍU\»n\t  Itxin  a  iiraitybu*    97a  ftt>;tli> 

))oníátt  ob  %x.  ÍRubeffe  a  ®.  ^itjpfo.    SiiKtteM 

11.  a  12.    SB  ^toit,  184a 


Digitized  by 


Google 


i4       ' 


Digitized  by 


Google 


.-^ 


Digitized  by 


Google