This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.
It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.
Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non- commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
at http : //books . google . com/|
Digitized by
Google
STANFORD UNIVERSITY LI BR AR lES
Digitized by
Google
Digitized by
Google
Digitized by
Google
LISTY
filologické a paedagogické.
Vydávají se
? Praze.
Odpovědní redaktoK
J. KVÍČALA, J. GEBAUER.
roCník jedenáctý.
V PRAZE.
Tiskem dra. Edvarda Grégra.
1884.
Digitized by
Google
^^< lií 1S66
8
TAClCf
v. II
Digitized by
Google
Obsah ročníku jedenáctého.
Pojednáni.
Strana
Noyá čtení k textu Valeria Maxima a jeho epitomatorů. Po-
dává Robert Novák 1—8
Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. Podává Rob.
Novák 8—12
Poznamenání ke kritice textu Kurtia Rufa. Napsal Robert
Novák 12—21, 206—212
Textové návrhy ke třem porušeným místům Statiovy Achilleidy.
Napsal Robert Novák 21—22
Obsazení stolice rhetoriky v Athénách veřejnými professory
v 2. st. po Kr. Napsal Karel Cumpfe 22—26
Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář od knéhkupců?
Napsal K. Cumpfe 26—32
O Lobkovickém rukopise Platonových dialogů a rukopisech
8 ním příbuzných Napsal Josef Král 32—39
Podoby některé básní Kollárových s Petrarkou a Dantem. Na-
psal dr. Em. Kovář 39—47
Jazykozpyt a pravěk národů indoevropských Náčrtek podlé
O. Schradera napsal dr. Em. Kovář 48—66
Aoristy sloves n. třídy ve staré češtině. Napsal M. Opatrný 56—60
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských (k AJexan-
dreidé). Podávají A. Havlík a J. Gebauer 60—63
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. Podává
J. Gebauer 63—111
Klasobraní po rukopisích. Podává J. Gebauer 111—128
O vyučování němčině na gjrmnasiích českých. Naps. dr. K. Veselík 128—132
Slovo o výkladu lyrických básní na vyšším gymnasiu. Napsal
Karel Thir 133—142
Klasobraní po poli školství gymnasijního hledíc po přednosti
ke starým jazykům. Podává Fr. Krsek 143—149, 308—318, 468—471
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. Sepsal Ant. Matzenauer
161—194, 321—352
K textu Scriptorum historiae Augustae. Napsal Rob. Novák . 194 — 206
Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. Podává Rob.
Novák 212—217
Miscellanea critica. Napsal Rob. Novák .217—220
Napodobil-li Florus Lukana? Napsal K. Cumpfe 220—224
Kntické a exegetické příspěvky k Propertiovi. Napsal K. Cumpfe 224—229
Digitized by
Goog
(f
o některých zajímavých stránkách vlastních jmen osobních
u Homera. Podává Fr. Grešl 229—236
Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. Napsal J. Zahradník 237—246
Svědectví o stáří nosovek e, ^. Napsal J. Gebauer 247—248
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. Podává
J. Gebauer 248—276
Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. Napsal Em.
Kovář 276 — 283
Klasobraní po rukopisích.
XVIII. O staročeském „Životě Krista Pána" a nové po-
znaném jeho zlomku. Podává J. Truhlář . ... . 283 — 292
XIX. Básně připsané při kronice Pulkavové v rkp. Lobko-
vickém z 1. pol. XV. Podává J. Gebauer 292—302
XX. Básně připsané při kronice Pulkavové v rkp. Litomě-
řickém napsaném 1466. Podává J. Gebauer 302—308
Kritické příspěvky k Euripidovi. Napsal Josef Král .... 363—361
Zpráva o přednáškách proslovených ve schůzi odboru filologi-
ckého při sjezdu professorů středních škol v Chrudimi, ifii-
psal Karel Neudórfl 361—375
Jazykozpyt a předhistorické užívání kovů. Podlé O. Schradera
napsal dr. Em. Kovář 375—390
Nejnovější publikace památek staroslověnského písemnictví. Na-
psal J. Polívka 390—412
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských (k rukop.
Hradeckému, vyd. Ad. Patera 1881). Podává M. Opatrný . 412-435
Drobnosti grammatické. Napsal J. Gebauer 435—437
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. Podává
J. Gebauer 437—468
Úvahy a zprávy.
Č. Ibl: Učebné knihy francouzské pro české školy vydané
r. 1883 149—161
Č. Ibl: Grammatika francouzská. L Hláskosloví. II. Tvarosloví,
m. Skladba. IV. O dělidlech. (Nauka o řeči vázané). Pro
vyšší třídy středních škol sepsal Hubert Fiala. V Brně
1883 151—158
Č. Ibl : Francouzská čítanka. Sepsal Dr. Anselm Ricard, slov-
níčkem a poznámkami opatřil Fr. Subrt. V Praze u Neuge-
baura 1883 168—160
V. E. Mourek: Slavonic Literatuře. By W. R. Morfill, M. A.
London 1888, ve sbírce The Dawn of European Literatuře
(VIII a 264 str. 8«) . 318-320
Ferd. Jokl: Přehled dějin literatury české. Napsal Jaroslav
Vlček. Sešit L V Brně 1885. Stran 76 8« 471—474
J. Gebauer: Archiv fUr slavische Philologie 474—480
, ,^ yMÉBÉlL^. Digitized by GoOglC
Nová čteni k textu Valeria Maxima a jeho
epitomatorů.*)
Podává Robert Novák.
Nep. p. 16, 19 ed. H. : ^Bacchanalium mystéria fuere Romae.
Sed cum temporibus nocturnis vin ac feminae pariter essent fure-
rentque, malto colentium sangaine peregrina sacra abolita sunť
Po sanguine má C (codex Berolinensis n. 48) fe «ř, v čemž asi
něco porušeno. Eberhard myslí, že čísti dlužno fera et, já na-
vrhuji foeda haec.
Val. Max. 1, 6, ext. l : ^odem (se. Xerxe) montem
Athon vix tandem transgresso, priusquam Athenas deleret, Lace-
daemonis invadendae consilium agitanti admirabile inter cenám
prodigium incidit. Infusum namque paterae eius vinum in san-
guinem nec semel sed iterum et tertio conversum est. Qua de
re consulti magi monuerunt, ut se ab incepto proposito abstineret.
£t si quod vestigium in vaecordi pectore sensus fuisset, ^a b s t i-
nuisset^, ante a Leonida et a CCC eius Spartanis
abunde monitus.' Poslední slova jsou nejistá; jak jsem je
uvedl, píše je Halm, a to ahstinuisset po svém, ostatní po Tor-
reniově návrhu. B má: 7uisset ante de Leonida et a caesare
Spartanis abunde monitum.' Že po fuisset jest uznati mezeru ab-
stinuisset neb podobného slova (Foertsch doplňuje fecisset), zdá
se mi nepochybným. Yelmi nepravděpodobným jest nejnovější návrh
Wenského (Jahns Jahrbb. 1883, 637), jenž neuznávaje mezery
čte: ante de Leonidae crederes pertinacia monitum. Méně pře-
svědčivosti má další změna Torreniova ^a CCC eius* místo rkp.
caesare. Více přiblížíme se rukopisu čtouce: ^ante a Leonida,
ut caueret a Spartanis, abunde monitus".
Ibd. : 'Claudatur hoc exeraplo talium ostentorum domestica
relatio, ne, si ulterius Romana adprehendero, e caelesti templo
ad privatas domos non consentaneos usus transtulisse
*) Srvn. Listy filol. a paed. X 391—396.
Listy filologické a paedagogické, 1884. 1
Digitized by
Google
2 B. NoTák
videar.' Mnoho namáhali ae vydavatelé, aby opravili vadné toto
čtení vulgáty, ač původní čtení nalézti nebylo tu právě z míry
obtížno. Halm referuje v Jahnových letopisech sv. 109 (1874)
str. 407 o Madvigově návrhu pro místo toto podaném pi*aví:
Tíladvig bemerkt mit Recht: Neque quid sit usus (plur. num.)
transferre neque quid usus non consentaneos transferre intel-
ligo. Aber wenn er selbst schreibt : Non consentaneo usu trans-
tulisse videar (se. ostenta), so muss Ref. gestehen, dass ihm
dieser Gedanke ebenso unklar ist wie der in der Vulgáta. Lipsius
hat wol richtig erkannt, dass ein Begriff wie visus (visum) er-
wartet wird ; Ref . vermuthet non consentaneo usu <(oculos^
transtulisse videar.' Takového doplnění není zde třeba;
dlužno změniti jen transtulisse v transiluisse a čísti: *ne —
e caelesti templo ad privatas domos non consentaneo usu tran-
siluisse videar.' O pravosti tohoto čtení nepochybuji.
2, 6, 4: ^Eiusdem urbis et sanctissimum consilium Areios
pagus quid quisque Atheniensium ageret aut quonam quaestu
sustentaretur diligentissime inquirere solebat.' Nevhodné při tomto
čtení et většina vydavatelů z textu vyloučila, Halm pak navrhuje
za ně vel. Než zcela na místě jest toto et^ ukončí me-li tečkou
větu po slově pagus. Učiníme-li tak, vložiti jest před ^quiď 'qui\
jež tu snadno vypadlo. Srvn. 2, 7, 10 : ^Nec minus Pisone acriter
Q. Metellus. Qui, cum apud Contrebiam res gereretur . . . .' Místo
qui jest i t^ na snadě ; předcházíC pagt^s.
3, 2, 6: *Idem Scipio Aemilianus, cum in Hispania sub
Lucullo duce miiitaret atque Intercatia, praevalidum oppidum,
circumsederetur, primus moenia eius conscendit. Neque erat in
eo exercitu quisquam aut nobilitate aut animi indole aut futuris
actis, cuius magis saluti parci et consuli deberet.' Slovdk aut futu-
ris actis jsou tu zajisté podivná a to tím více, že předchází animi
indole, jež téměř totéž znamená. Zdá se mi velice pravděpodobným,
že jest čísti: \ . . aut animi indole, ad futuros actus cuius . . .'
Korruptela vznikla asi tím, že ad přešlo v aut,
Ibd. 2, 16 : Telicior progenie sua superior Cato, a quo Porciae
familiae principia manarunt. Qui cum ab hoste in acie vehementer
t parvulo peteretur, vagiua gladius eius elapsus decidit. Qnem
subiectum proeliantium globo atque undique hostilibus pedibus
circumdatum postquam abesse sibi animadvertit, adeo constanti
animo in suam potestatem redegit, ut illum non periculo oppressus
rapere, sed metu vacuus sumere videretur.' Návrhy na zhojení
toho místa podané nedostačují; navrhováno: parmula, sparulo,
vehementi ictu, praevalido, vehementi ti*agula a j. Já mám pai*-
vulo za neporušené, ale po něm myslím že vypadlo buď intervnllo
neb ex intervallo neb interiecto intervallo. Nebezpečenství Kato-
Digitized by
Google
Nová čteni k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 3
novo bylo tím větší, že nepřítel jej stihající již zcela na blízku
byl. Srvn. 8, 4, 1: parvulo deinde tempore interiecto
— domnm rediit; Liv. 23, 40, 9: castra castris modico inter-
vallo šunt obiecta; 44, 5, 5; 6, 1, 1; 33, 1, 2 a j.
Ibd. 3, ext. 4 : ^Talis patientiae aemulus Anaxarchus, cum
a tyranno Cypriomm Nicocreonte torqueretur nec ulla vi inhiberí
posset. quo minus cum amarissimorum maledictorum verberibus
invicem ipse torqueret, ad ultlmum amputationem linguae mini-
tanti .... protinus dentibus abscisam . . . linguam in os eius . .
expuiť Anekdotu tu zakončuje Valerius slovy: Taene tamen
occidit (lingua Anaxarchi) gloriosius quam viguit, quia tam fořti
ůne inlustrem professionis actum comprobavit Anaxarchique non
vitam módo f deseruit sed mortem reddidit clariorem.' Obtíž
tu působí deseruit, jež se sem nijak nehodí a tudy právem za
poruáené se pokládá. Shledávám v něm ceteram, jež by poskyto-
valo smyslu nemálo vhodného, činem oním stal se nejen ostatek
života Anaxarchova slavnějším, nýbrž i smrt jeho. Stranu singuláru
ceteram srvn. 3, 5, ext. 6: qui inlustres viri in cultu cetero-
que vitae ritu aliqua ex parte novando sibi indulserint. Sed
smyslem sed et po non — módo položené známo.
Par. p. 156, 32 H. : TVIetellus Numidicus cum animadver-
teret quo tenderet Satumini trib. pl. conatus, solus in exilium
t eius leges profugit.' Nejprve žádáme tu participia, na
něnoiž by záviselo eius leges, dále zdá se nám zde profugit vý-
razem příliš silným o vyhnanství dobrovolném ; očekávali bychom
za ně prosté iit, jak jest také u Valeria: ^cum enim animadver-
teret quo teuderent Saturnini tribuni pl. funesti conatus . . . .,
in exilium ... . ire maluit.' Snad bylo původní čtení: solus in
exilium, eius leges perosus, lit.'
Val. Max. 4, 6, ext. 3 : ^Minyae, quorum origo ex inclyto
sociorum lasonis numero Lemnioinim iu insula concepta per ali
quot saeculorum vices slabili in sede manserat, a Pelasgis
expulsi a r m i 8, alienae opis indigentes excelsa Taygetorum mon-
tium iuga supplices occupaverunt.' Čtení a Pelasgis — armin
jest nemálo pochybné, ježto jednak rukopis Bemský má Pelas-
gieiSf jednak armis zbytečné jest; neb byli-li Minyovci vypuzéni
od Pelasgů, jest na jevě, že zbraní byli vypuzéni. Proto na-
vrhoval Foertsch piratis, Halm sedibus neb agris; než žádný
z návrhů těch, jak samo sebou zřejmo, neuspokojuje. Nepsal-li
Valerius ^a Pelasgicis expulsi turmis^? Ťwfna smyslem ca-
terva (dav, zástup vůbec) vyskytuje se již u Horatia; si*vn. Carm.
saec. 38; Carm. 3, 4, 43 jakož i poznamenání LMttllera v ně-
meckém kommentaři k oběma místům.
1*
Digitized by
Google
4 R. Novák
5, 1 : Xiberalitati quas aptiores comites quam humanitatem
et clcmentiam dederim, qnoniam idem genus laudis expetunt?
Quanim prima inopia, proxima occupatione, tertia ancipiti
fortuna praeatatur.' Occupatione jest tu, jak dobře pozoroval
Heller, slabým výrazem; humanitas nemívá místa, když kdo jest
jen zaměstnán, nýbrž když kdo prací příliš jest zahrnut. Není
proto bezpodstatné mínění, že tu text porušen. Nejjednodušším
prostředkem zhojiti vadu jmenovanou po mém mínění jest vložiti
po proxima ^summď, jež snadno tu vypuštěno býti mohlo.
V následující části jest měněno rukopisné ^expletissimus
rerum' v 'explentis, si módo verum.' Myslím, že v korruptele
té obsaženo býti může před verum ještě est
Ibd. 1, ext. 3: ^Aeque mitis animus Pyrrhi regis. Audierat
quosdam in convivio Tarentinorum paimm honorátům de se
sermonem hábu is se: accersitos qui ei interfuerant percopta-
batur, an ea, quae ad aureš ipsius pervenerant, dixissent.' Ježto
B má habitům místo habuisse, jest uvedené čtení velice pode-
zřelé ; neb není právě pravděpodobno, že by bylo habuisse v habi-
tům přešlo, zvláště když předchází quosdam. 1 proneseno proto
několik domněnek. Navrhováno na př. quondam (Lipsius), quos-
dam (Freinsheim), apud quosdam a j., i ponecháváno při tom
habitům. Já připadl na domněnku, není-li přemístěno dotčené
quosdam a nebylo-li původně po accersitos položeno. Vedla mne
k domněnce té epitoma Paridova, v níž čteme: Tyirhus cum
audisset in convivio a Tarentinis se laceratum, arcessitos
eorum quosdam, qui interfuerant convivio, an ita se res
haberet, interrogavit.' Domněnce té také smysl nasvědčuje. Neb
chtěl- li Pyrrhus vyzvěděti, jak vskutku věc ona se měla, neměl
potřebí k sobě celé shromáždění ono obesýlati; dostačilo, když
jen některých účastníků jeho se otázal, jak vlastně věc se měla.
Čtu tedy : '^audierat in convivio — sermonem habitům : accersitos
quosdam qui ei interfuerant percontabatur . . . .'
Ibd. 3, 4 : 'Sed ut ad alium consentaneum huic ingrati animi
actum transgrediar, M. Cicero C. Popilium Laenatem, Picenae
regionis, rogatu M. Caeli non minore cura quam eloquentia de-
fendit eumque causa admodum dubia fluctuantem salvum ad penates
suos remisit. Hic Popilius postea nec re nec verbo a Cicerone
laesus ultro M. Antoniům rogavit, ut ad illum proscriptum per-
sequendum et iugulandum mitteretur, inpetratisque detestabilis
ministerii partibus gaudio exultans Caietam cucurrit et virům,
mitto quod amplissimae dignatis, čerte salubritatis studio
praestantis officii privatim sibi venerandum iugulum prae-
bere iussiť Čím vadna jsou slova salubritatis studio praestantis •
officii, nebudeme tu vykládati, ježto věc již vyložena od Madviga
v Advers. lat. II p. 231. Uvádíme prostě domněnku o místě tom
Digitized by
Google
Nová čtení k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 5
svoa: ^certe salubritate (B : salubritati) tanti praestiti officii
privatim síbi venerandum.^
Ibd. 3, ext. 3. ^Huius tamen (se. Thesei) summoti ab Athe-
niensibus Scyros exule minor insula ossa mortui čepit.' Právem
shledává Coniellsseii nevkusným srovnání ostrova Skyru s Theseem ;
nepochybuji s ním, že tu čtení v pořádku není. Corneiissen na-
vrhuje: Scyros exilis et inops insula, než to poněkud vzdáleno
od podání rukopisného. Bližším by snad bylo: ^Scyros exigua
minor (zcela nepatrný) insula . . . .'
Ibd. 7, ext. 1 : ^Seleuci regis filius Antiochus, novercae Stra-
tonices infinito amore correptus, memor quam inprobis facibus
arderet, inpium pectoris vulnus pia dissimulatione contegebat. —
— lacebat ipse in lectulo moribundo similis, lamentabantur ne-
cessarii etc. Sed hanc tristitiae nubem Leptinis mathematici vel
ut quldam tradunt Erasistrati medici providentia discussit. luxta
enim Antiochum sedens, ut eum ad introitum Stratonices rubore
perfundi et spirítu increbrescere eaque egrediente pallesccre et
t exercitatiorem anhelitum subinde recuperare animadvertit,
curiosiore observatione ad ipsam veritatem penetravit.' Exercita-
tiorem nemůže býti pravé, jak dávno poznáno, ale rovněž tak se
nehodí, co za ně vymyšleno a i v text před Halmovým vydáním
přijato bylo, totiž excitaiiorem. Neb jak dobře upozornil Halm,
očekáváme tu právě opak toho excitatiorem. Halm proto navrlil
(Emendationes Valerianae p. 27) sedatiorem, ale nepřijal čtení
toho v text svého vydání, asi proto, že dalekým zdálo se podání
rukopisného.
Já navrhuji čtení : ^eaque egrediente pallescere et tardi-
orem anhelitum subinde recuperare' i ospravedlňuji návrh ten
takto. Ježto rukopis B nemá pallescere, jež tu jediné vhodno a epi-
tomou Paridovou zaručeno jest, nýbrž pallere, možno, že psáno
escere
kdysi bylo paliere, z čehož oprava escere vznikla omylem asi za et
a tu sloučena s tardiorem v esceretardiorem způsobila zachované
exercitatiorem, Tardiorem hodí se sem smyslem velice.
6, 1, 6: 'Dicerem censorium virům nimis atrocera extitisse,
nisi P. Atilinm Philiscum in pueritia corpore quaestum a domino
facere coactum tam severům postea patrem ceraerem. Filiam enim
soam, quod ipsa stupri se crimine coinquinaverat, interemit.'
Ipsa jest domněnka Halmová místo čtení B: ita. Tater enim
paellae a domino ad stuprum coactus esse narratur' (p. 27
u. m.). Než důvod ten není dostatečný; neb ipsa při crimine
jest zbytečné. O crimen stupri nemohlo by býti řeči, kdyby
byla bývala coacta. Spíše se mi podobá, že v quodita, jež
psáno mohlo býti též quot ita (quOT ITA), není obsaženo jiné
než qU0MIA = qU0MIA(n.
Digitized by
Google
6 R. Novák
7, 3, 4 : ^Q. Fabius Labeo, arbiter ab senátu fiDÍnm consti-
tuendorum inter Nolanos ac Neapolitanos datus, cum in rem
praesentem venisset, utrosque separatim monuit, nt omissa cnpidi-
tate regredi f m o d o controversia quam progredi mallenť Místo
módo navrženo více čteni, ale žádné nedochází obecného sou-
hlasu. Myslím, že po regredi vypadlo omni a že čísti jest omni
módo. Srvn. 3, 3, ext. 7 : cumque comprensus omni módo cruci-
aretur; Liv. 33, 38, 11 omni módo frequentare a j.
9, 1, 4: ^unc Crassus „uter igitur luxuriosior est, egone,
qui decem columnas centům milibus nummum emi, an tu, qui
decem arbuscularum umbram triciens sestertii summa compensas ?*"
Sermonem oblitum PyiThi, inmemorem Annibalis iamque trans-
marinorum stipendiorum abundantia oscitantem et quanto tamen
sequentium saeculorum aedifíciis et nemoribus angustiorem f q u a m
introduxerunt atque inchoatam a se lautitiam posteris relinquere
quam a maioribus acceptam retinere maluerunt.' Místo to za ne-
obyčejně nesnadné jest vyhlašováno i četnými návrhy, jako vitam
(Foertsch, Emend. Val. I 27), rem quam introduxerunt. Atqui
(týž II 38), angvstum ritům (vel habitům) introduxerunt qui
inchoatam (Perizonius), angustam noi^mam introduxerant ! atqui
(Halm), hojeno a nezhojeno. Myslím, že jednodušším prostředkem
lze je opraviti, že totiž potřebí zdvojiti jen quam a čísti: *^et
quanto tamen insequentium saeculorum aedifíciis et nemoribus
angustiorem ! Quamquam introduxerunt . . . .' Angustiorem bylo
by vyložiti smyslem angustiores res continentem a při introduxe-
runt za předmět vzíti z následujícího členu lautitiam. Nepopírám
sice, že obé jest poněkud tvrdé, ale myslím, že u tohoto spiso-
vatele jest to možné.
Ibd. 2, ext. 6: ^Ochus autem, qui postea Darius appellatus
est, sanctissimo Persis iure iurando obstrictus, ne quem ex con-
iuratione, quae septem magos cum eo oppresserat, aut veneno
aut ferro aut ulla vi aut inopia alimentorum nccaret, crudeliorem
mortis rationem excogitavit, qua f honustos sibi non perrupto
vinculo religionis tolleret.' Místo porušeného honustos navrženo
onerosos, odiosos, infestos^ invisos^ suspectos, molestos^ ale vý-
razy ty buď smyslem jsou nevhodný neb palaeograficky nepravdě-
podobný. Snad psal Valerius: 'qua honeste eos sibi non per-
rupto . . . .' (zpásob, jímž by se ctí, nezruše přísahy ....). Srvn.
Veil. Pat. 2, 46, 1 : consulatum qui neque petitus honeste ab iis
neque probabiliter gestus est.
Ibd. 4, 2 : 'Verum aliquanto maiores vires in Q. Cassio ex-
hibuit, qui in Hispania Silium et Calpurnium, occidendi sui
gratia cum pugionibus deprehensos, quinquagies sestertium ab
illo, ab hoc sexagies pactus dimisit. Atqui dubites, si altei*um
Digitized by
Google
NoTá čtení k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 7
tantum daretur, ingalum qnoque snům aeqno animo illis faisse
praebitnrum ?' Atqui nemá zde místa; věta jím uvedená není
v žádné protivě s předchozí. Proto navrhuje Halm ecquid du-
bites^ jež smyslem jest lepší, al^ podání rukopisného daleké. B má
první rukou » * gu « «, druhou atquin^ Vatr, an. Po mém
mínění jest čísti: an quid dubites (zda bys jak pochyboval) . . .?
Nepot. p. 488, 14 n. H. Epitomator praví tu mezi jiným
k Viktorovi, pro nějž epitomu skládá, toto: ^Et cum integra
fere in occulto sint, praeter nos duo profecto nemo epitomata
cognoscat. Hoc tutius abutor otio tibique pareo. Heu, censor,
t piueteres cave hic aliud quam brevitatem requiras quam
sólem poposcisti.* Go korruptela piueteres v sobě skrývá, zá-
hadno dosud. Ani návrh Maiův de cetero, ani Halmův pie, cele-
rům^ ani nejnovější Eberhardňv (Hermes 8, 91) heus^ censor j
praeterea cave a GBeckrův (JJ. 115, 339) heu censor pie prae-
ceteris nezdá se vystihovati čtení původního. Já domnívám se, že
původně tu psáno: ^Eis, censor, ubi uteris, cave...'
Ibd. p. 492, 26 n. : Tj. Paulo consuli sortě evenit pro-
vincia Macedonia adversus Persem regem. Reversus domům in-
venit parvam fíliam flentem. Quaerenti causas illa respondit: Mi
pater, f Macedonis est mortuus. Hoc nomine catellus fuerat.
lile in tiiumphi spem omen accepit.' V Macedonis shledává Eber-
hard Macedo noster^ já Macedo n(obyis,
Ibd. p. 503, 11 n.: ^Adulescentes ad convivium rogati quae-
rebant de convivis, ne forte ob reverentiam senům habituri
iocos non essenť Ob reverentiam senům nemůže býti neporušeno,
jak s dostatek jiní, zejména Eberhard, vyložili. Týž učenec před-
kládá návrh ne ob praesentiam suam senům; já navrhuji: ^ne
forte šero venientium senům . . . .' Srvn. Val. Max. 2, 1, 9:
invitati ad cenám diligenter quaerebant, quinam ei convivio essent
interfuturi, ne seniorům adventům discubitu praecurrerent ;
podobně epit. Paridova p. 61, 31 n. H.
Ibd. p. 504, 11 n.: ^Cum P. Decius comitia in vulgi po-
testate posuisset, censor Fabius forensem turbam in quattuor
ordines descripsit ui'banasque tribus appellavit.' Čtení forensem
turbam jest velmi odvážná domněnka, ježto rkp. má foresequentes,
pocházející od AMaie. Navrženo proto Halmem forensem faecem^
Eberhardem forense genus. Než Nepotianus psal asi forensem
gentem; gentem položeno tu smyslem lid či turba^ jež Valerius
zde má.
Ibd. p. 507, 18 n. : ^Apud eosdem Spartanos pueri věstiti
cocco flagris tenuissimis caedebantur.' Věstiti jest konjektura
Digitized by
Google
8 K. Novák
Halmová místo rakopisného et mitti, Je-li zde pojem odén na
místě, o čemž nechci rozhodovati, bylo by zajisté více na snadé
psáti amictu
Ibd. 510, 27 n. : ^Apud Carthagíniensis imperator, si málo
usus consilio fuisset in bello, quamvis victor cruci figebatur.'
Místo quamvis má rkp. quam; možno proto i čtení etiam. Táž
korruptela ve F u Liv. 44, 25, 1.
Textové návrhy k porušeným místům
Liviovým.
Podává Robert Novák.
1, 17, 1 : Tatrura interim animos certamen regni ac cupido
versabat. Necdum ad singulos, quia nemo magnopere eminebat
in novo populo, pei-venerat: factionibus inter ordines certabatur.*
Tak změněno dobře rukopisné podání a singulis; než ještě jedna
obtíž tu zbývá. Při pervenerat za subjekt doplniti jest z předchá-
zejícího certamen^ což jest nemálo tvrdé, ježto certamen nahoře
není o sobě položeno, nýbrž ve spojení s cupido. Není nemožno,
že pronomen označující vztah k certamen ve větě pervenerat vy-
padlo. Snad psal Livius: ^ . . . populo, ^illud^ pervenerat.'
Ibd. 21, 1 : ^Ad haec consultanda procurandaque multitudine
omni a vi et armis conversa et animi aliquid agendo occupati
erant, et deorum assidua insidens cura, cum interesse rébus
humanis caeleste numen videretur, ea pietate omnium pectora
imbuerat, ut fídes ac ius iurandum pro anxio legum ac poena-
rum metu civitatem regerenť Pro anxio není jisté; jest to
konjektura Madvigova, rkpp. m^í nevhodně proximo. Nelze
upříti, že čtení Madvigovo smyslem velice se hodí, rovněž jako
druhá jeho domněnka pro obnoxio. Než může s otázkou býti,
je-li to čtení pravé, nelze-li čtení ještě jednodušší nalézti. Před-
kládám na uváženou tento svůj návrh, jenž svou jednoduchostí
zcela na snadě býti se mi vidí: pro summo. Slova ta v jedno
psána jsouce pr ošumo snadno podala podnět ku vzniku proxumo.
Nadto uvážiti, že střídání s & x jest v rukopisech zjevem zcela
obyčejným. Tak má F v 45, 43, 8 milex místo miles, ibd. 37,
8 rex místo reu^ a j. v.
•
5, 44, 7: ^Si vobis in animo cst tueri moenia vestra nec
pati haec omnia G a 1 1 i a m fíeri, prima vigilia capite arma fre-
quentesque me sequimini ad caedem non ad pugnam.' Galliam
Digitized by
Google
Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. 9
jest tím podezřelé, že nejstarší svědek této části, palimpsest
Veronský, má čtení jiné, totiž a Gallis^ jež asi stěží ze čtení
rukopisů ostatních vzniklo. Nebylo-li původním čtením: ^nec pati
haec omnia Galii fieri'? Ze čtení toho oboje podání bylo by
lze vysvětliti. O Galliam bylo by možno předpokládati, že jest
konjekturou kohosi, jemuž genitiv Galii nebyl dosti pohodlným,
a Gallis^ že z předchozího omnia přibralo Galii písmě a,
načež povstalé tak a (raZZi podnět dalo k další změně a Gallis.
Si*vn. 8 naším místem 6, 40, 17: Si hodie bella sint, quale
Etruscura fuit, cum Porsinna laniculum insedit, quale Galli-
cum módo, cum praeter Gapitolium atque arcem
omnia haec hostiumerant.
9, 12, 1 n. : ^Samnitibus pro superba páce infestissimum
cernentibus renatum bellům omnia, quae deinde evenerunt, non
in animis solum, sed prope in oculis esse^ et šero ac nequiquam
laudare senis Pontii utraque consilia, inter quae se media
1 a p s o s victoriae possessionem páce incerta mutasse . . . .' Že
vadné jest media, pozoroval Perízonius, jenž psal proto media;
Perizoniovo mínění schválil v této době Madvig, jenž vedle toho
za možné pokládá ^media lapsoa ^viay victoriae J Než myslím,
že právem proti oběma návrhům námitky činí MSeyffert (JJ. 1863,
p. 74) píše: 'Neque quod Perizonio placuit medio lapsos neque
quod Madvigius praeferendum putat, media lapsos via ab ora-
tionis elegantia ac simplicitate magnopere mihl commendari vide-
tur; quod lapsos se dicerent Samnites, nihil causae erat, cum
rem certissimam re incerta mutasset.' Domnívám se, že Livius
psal: ^inter quae se medi^um^ amplexos' (zz: mezi nimiž
střední si oblíbivše ....).
Ibd. 39, 10: 'Tunc vinci (Etruscorum) pertinacia coepta et
averti manipuli quidam; et ut semel dedere terga, etiam certi-
orem capessere fugám. lile primům dies . . . Etruscorum fregit
opes'. Právem shledává Harant certiorem vadným. ^Nec Latine'
dí ^dictum videtur certiorem capessere fugám, nec satis liquet
quid incerti primům habere potuerit fuga eorum, qui terga de-
derant; quasi aliud sit terga dare, aliud fugere. Ad hoc uni-
versae pugnae fortunám indicari oportuit. Nam ex quorundam
manipulorum fuga non sequitur profligatum esse proelium, ni si
ea ceterorum fugám traxeriť. Na to pronáší Harant mínění, že
jest čísti: ^etiam ceteri item capessere fugám.' Přisvédčuji mu
v příčině ceteri, ale co se týče item, nikoliv. To jest matným
a obtížným přídavkem po předchozím etiam. Ceteri dostačovalo
by tu úplně a také snad co jiného nad to v rukopisném certi-
orem se netají. Ale aby pronominem ve větě ut semel dedere
terga podmět vytčen byl, toho myslím že protiva ceteri žádá.
Není-li proto čísti: 'et ut semel <ei^ dedere terga'?
y
Digitized by
Google
10 R. NoTák
23, 17, 4: 'Poenos Acerras priaiiiin ad Tolnntariam děditi-
oněm conatas perlicere, postqnam obstinatos [i nde] Tídet, obsistere
atqae oppugnare parat.' Inde v závorky jako cizí přídavek po-
ložil WeisseDborn, kteréž mínění ovšem možno. Neb inde mohlo
z vidět povstati. Ale druhá jest ještě možná domněnka, že totiž
jest iode pravc^ ale na nepravém místě položeno. Tak domnívá
se HJM&ller, jenž staví je za vidět Já bych položil je před post-
qnam a to na základě četných podobných míst Liviových, jako
na př. 10, 34, 1 : Postamins Milioniam oppngnare adortns vi
prim o atqne impetn, dein postqnam ea pamm procedebant,
opere ac vineis demom ininnctis mnro čepit ; 23, 24, 4 : Valerius
Flaccos cercnros ad perseqnendam retrahendamqne navem cum
misisset, p r i m o fngere regii conati ; d e i n d e n b i celerítate
vinci sensemnt, tradnnt se Romanis; 24, 1, 6; 29, 2, 3; 35.
30, 2 ; 36, 43, 13 ; 38, 4, 7 a j. v.
Ibd. 16, 16: ^Ingens eo die res ac nescio an maxima illo
bello gesta est; non vinci ab Hannibale vincentibus difficilius
fuit qoam postea vincere ' Že vincentílms jest tu nemožné, snášejí
se nyní vydavatelé; ale co za ně psáti, v tom dosud neshoda.
Velmi pravděpodobno jest, že v části utne hledati jest tunc^ neb
tunc odpovídalo by pěkně následující postea. Zbývá otázka, co
učiniti 8 částí další entihus. Myslím, že v tom porušeno i^bis
a že čísti jest: ^Non vinci enim ab Hannibale tunc nobis álfň-
cilius fuit quam postea vincere.'
25, 8, 11: ^ . . ut, quocumque noctis tempore sibilo de-
disset signum, porta aperiretur.' P má místo sibilo sibiloco,
Je-li co v slabice co obsaženo a není-li, jak se ostatně zdá,
cizím přídavkem, mohlo by tuším na co^mpositoy pomýšleno
býti (sykotem ujednaným, umluveným). Tak componere u Livia
položeno často.
3O9 11, 9 : 'Deinde ut pedes Romanus repentino per turmas
suas viam dantes intercursu stabiiem aciem fecit absterruitque
effuse invehentem sese hostem, primo barbaři segnius permittere
equos, dein staré ac prope turbari novo genere pugnae.' Tak
čte Weissenborn ve Weidmannském vydání z r. 1878, než ne-
zatajuje pochybnosti v poznamenání k tomu místu o čtení tom.
Ježto má P: propere turbati, jiné pak rukopisy: propere tur-
bare neb prope turbare, myslím, že původním čtením bylo: ac
prope torpere turbati novo genere pugnae. Srvn. 28, 29,
11: adeo torpentibus metu qui aderant ut ne gemitus quidem
exaudiretur.
42, 5, 10: Ter eundem Appium eodemque módo compositae
in Perrbaebia res.' Po compositae myslím, že et vypadlo. Srvn.
6, 19, 4; 10, 23, 9; 9, 13, 5 a j.
V
Digitized by
Google
Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. 1 1
Ibd. 47, 3 vypravují poslanci římští o Perseovi : *Adeo enim
apparatibus belli faisse instructnm, ipsis nulla parata re, ut omnia
opporfuna loca praeoccupari ante ab eo potnerint quam exercitns
in Graeciam traiceretur. Spatio antem indutiarum sumpto ven-
tarnm ilium nihilo paratiorem, Romanos omnibus instructiores
rebns coepturos bellům.' Po sumpto má V haecum. Otázka, co
v tom vězí. Podány četné návrhy, ale žádný neuspokojuje: srvn.
posouzení jich v Madvigových Emendacích str.* 649. Můj návrh
jest: ^spatio autem indutiarum sumpto in aciem venturum illum
nihilo paratiorem'. Srvn. 29, 29, 9: ^is concitatis popularibus,
apud quos invidia regum magnae auctoritatis erat, castrís palam
positis descendereregemin aciem ac dimicare de regno
coegit.' Při dřívějších návrzích předpokládáno po příkladě Madvi-
gově, že aecum, jež podává rukopis, jest neporušeno a jinde že
jest co vadného. Návrhem naším nabývá, tuším, místo podoby
aspoň snesitelné, ne-li pravé.
44, 22, 2 (v řeči L. Aemilia, prve než šel do Makedonie) :
^Animadvertisse videor, Quirites, maiorem mihi sortito Macedoniam
provinciam gratuiationem factam quam cum aut consul essem
consalutatus aut quo dle magistrátům i n i s s e m.' Tak dříve se četlo
místo rukopisného quam cum aut conpulsus conaidatus a místo
inissent. Než proti čtení tomu vystoupil Madvig ve svých Emen-
dacích (str.^ 689), pravě: ^Neque plusquamperfectum neque con-
iunctivus rationem habet; nam certum tempus rei factae indicatur,
€t gratulatio fit tum, cum quis consul consalutatur et quo die ali-
<]uis magistrátům iniť. Tak Madvig a druzí vydavatelé s ním
souhlasili, píšíce jako on: cum aut consul sum consalutatus —
consulatum inii. Než nedovedli vysvětliti, jak inii v inissent
mohlo přejíti. Sám Madvig dodává: Etsi mirum est id (se. inii)
in inissent mutari potuisse. Originem mendi aperiet haec scriptura :
factam, quam cum — inii, esse. Ale esse na tomto místě jest
zajisté obtížné a nepravděpodobné, právě tak jako ipsum, jež
Vahlen navrhoval.
Než myslím, že k dřívějšímu čtení jest se vrátiti. Námitky
Madvigovy byly by ovšem platný, kdyby znělo místo : Maior mihi,
Quirites, sortito Macedoniam provinciam gratulatio facta est quam
cum aut consul essem consalutatus aut quo die magistrátům in-
issem t. j. kdyby tu byla přímá řeč. Ale celá uvedená
myšlénka jest závislá na výraze animadvertisse videor.
Což pak přirozenějšího než konjunktiv a plusquamperfektum ve
větách zpomenutých?
45, 40, 5: ^Alterum tantum pediti daturum fuisse credunt,
et pro i-ata aliis, si aut non refragati honori eius fuissent aut
benigně, hac ipsa summa pronuntiata, acclamassent.' Místo re-
fragati má V suffragi, Refragati jest tu ovšem smyslem velice
Digitized by
Google
12 R. Novák
vhodno, než nevěřím, že by bylo kdy refragati v suffragi přešlo,
i souhlasím s Harantem, jenž myslí, že jiné bylo čtení původní.
Připadl jsem na tento návrh: ^si aut non ^adversati in^
suffragio honori eius fuissent.' Srvn. 34, 1, 4: turba hominum
faventium adversantiumque legi complebantur ; 6, 40, 3; 7,
41, 6 a § 8; 30, 27, 11 a j.
Poznamenáni ke kritice textu Kurtia Rufa.
Napsal Robert Novák.
3, 3, 4*): ^Castra Alexandři magno ignis fulgore conlucere
ei visa šunt et paulo post Alexander adduci ad ipsum in eo
vestis babitu quo ipse fuisset, equo deinde per Babylona vectus
subito cum ipso equo oculis esse subductus. Ad haec vates varia
interpretatione curam distrinxerant : alii laetum id regi somnium
esse dicebant, quod Alexandimm deposita regia vestě in Persico
et vulgari habitu perductum esse vidisset, quidam non: augura-
bautur quippe inlustria Macedonum castra visa fulgorem Alexandro
portendere : quem regnum Asiae occupaturum esse
haud ambigere, quoniam in eodem habitu .Dareus fuisset,
cum appellatus est rex.' Slova quem regnum — ambigere jsou
v rkpp. těžce porušena i zavdala proto podnět k četným do-
mněnkám a obšírným výkladům; srvn. je v kommentaři Voglové
na str. 216. Žádný však z podaných návrhů není po našem
mínění lepší než čtení Frobenovo, jež svrchu uvedeno.
Než toto nejen nemálo odchyluje se od podání rukopisného^
jež jest: ^quodue regnum Asiae occupare hahuisset haud am-
biguae rei quoniam\ nýbrž nepodává ani smyslu zcela vhodného.
Nezdá se mi — a toho nepovšimli si dosud vykladatelé — pravdě-
podobným, že by byli věštcové s takovou jistotou prohlásili, že
Alexander království Dareova se zmocní. Ti zajisté dle čteni
Frobenova praví králi, že hledíce ke snu jeho ani nepochy-
bují, že Alexander pánem Asie se stane. Myslím, že byl tu
původně výraz, jímž šetrněji i mírněji v té věci se pronesli onino
Peršané, že ve větě hlavní byl výraz bázně, na němž závislá
byla vedlejší věta obsahující slova quodue regnum Asiae occu-
pare. Domněnku tu podporuje překrásně uvedené čtení ruko-
pisné; neb z toho nabýváme způsobem zcela jednoduchým čteni
žádaného: ^qui ne regnum Asiae occupare t.' Rukopisy mají
sice quod místo qui, ale toto quod povstalo assimilací qui
k regnumy zjevem v rukopisech zcela všedním. Jak zněla hlavní
věta následující, nesnadno říci. Toliko smysl její označuji: ^toho
*) Text uvádím dle kritického vydání Hedickeova (v Berlině, u Weiď
maunfi 1867).
Digitized by
Google
Poznamenáni ko kritice textu Kurtia Rufa. 13
že jest najisto králi se obávati' i pronáším domněnka: ^hoc
esse hand ambigue regi ^timendnm^, qnoniam . . ./ z čehož
slova ^haud avúňgue regť mám za velmi pravděpodobná.
Ibd. 10, 8: ^Cam adierat Graecos, admonebat ab his gen-
*tibus inlata Graeciae bella Darei prius, deinde Xerxis insolentia,
aqaam ipsos terramque poscentinm, nt neqne fontium haustum
nec solítos cibos relinqnerent děditi s. Ab his templa minis
et ignibns esse deleta, nrbes eomm expugnatas, foedera divini
humaniqne inris violata referebat/ Deditis, Ab his jest konjek-
tura Znmptova, rukopisy mají dedita eis. Na čteni tom nepře-
stávaje navrhoval v novější době Jeep (Jahns Jahrbb. 1873,
str. 130): ^deditae, Bis\ než návrh ten nezasluhuje přednosti,
ježto zde neradi postrádáme původce onoho pustošení, ozna-
čeného při prvém návrhu slovy ab his. Je-li co měniti v návrhu
Zumptově, myslím, že by to bylo his, jež by mohlo nahrazeno
býti eis^demy. Slabika dem mohla snadno vypadnouti před
templa. Místo by znělo : deditis. A b e i s^d e m> templa . .
(od nich též . . . .).
Ibd. 11, 15: ^Equi pariter equitesque Persarum série lam-
narum [ob id genus] graves, agmen, quod celeritate maximě
constat, aegre moliebantur.' Hedicke vylučuje, jak vidíme, z textu
slova ob id genus; že neprávem, netřeba dokládati, neb není
příčiny na 'jevě, proč byl by je kdo sem vložil. Lépe proto
činili ti, kdo porušení některých slov v nich shledávali, jako
Foss, jenž navrhoval série laminarum ^obtecti ety ob id graves
genus eertamínis, neb Vogel, jenž čte série lamnarum graves,
id genus eertaminis. Já připadl na domněnku, neobsahovala-li
slova ob id genus parenthetickou větu vysvětlující výraz série
lamnarum tohoto smyslu: 'série lamnarum — loricae genus
^esty — graves . . . .' Takové věty vložené jsou u tohoto spiso-
vatele častý; srvn. 4, 9, 10: inde octoginta fere stadia progressus
ad alterum amnem — Boumelonomen est — castra posuit ;
8, 14, 28; 7, 3, 4 a j. m. Vložená ona věta mohla též zníti:
loricae est (= ě) genus. Co do myšlénky srvn. Liv. 35, 48, 3.
Druhá domněnka má jest: 'série lamnaimm graves agmen ad id
genus ^certaminisy , quod . . .'
Ibd. § 23 : 'Tunc vero inpotentis fortunae species conspici
potuit, cum ii, qui Dareo tabernaculum exornaverant, omni luxu
et opulentia instructum, eadem illa Alexandro quasi veteri domino
reservabant.' Jedna třída rukopisů označená u Hedicke písmenem
C má po qui ještě cum, jež nedosti vhodné zaměnil Foss v tamen, •
Je-li co v tomto cum skryto a není-li dittogrammem předchozího
cum — pozonihodno, že výtečný Parisinus tohoto cum nemá — ,
mohlo by se spíše mysliti na: qui cum ^cura> Dareo . . . . ;
cf. 3, 12, 13: postero die cum cura sepultis militibus.
Digitized by
Google
14 R. Novák
Ibd. 13, 20: ^Ceterum tantae fortunae prodi torem super i
ultores celeriter debita poena peraecuti šunt/ Superi ultores
jest konjektura Grronowova a to nejistá, rkpp. máji sepulturae.
Jiní jinak čtou : Foss ceterum (jdii^ tantae fortunae prodito-
reniy seri ultores, celeriter^ Vogel proditorem di seri saepe.
Předkládám tento návrh, jak myslím, jednodušší: ^cetenim tantae
fortunae proditorem dei ultra morem celeriter debita poena
pei*secuti sunť (zrádce bohové nad obyčej svůj rychle —
trestem stihli). Si-vn. 4, 13, 34, kde ultimam porušeno, jak se
podobá, z ultra modům. '
4, 1, 3: ^Onchas deinde (Dareus) pervenit, ubi excepere
eum Graecorum quattuor milia: non segnius tamen ad Eu-
phraten contendit, id demum credens fóre ipsius, quod celeritate
praecipere potuisset.' Čtení non segnius tamen jest domněnkou
Jeepovou i proto toliko v text přijímanou, že není návrhu lepšího.
Rukopis má : tam regivs tum, což Vogel pokládaje až na regius,
jež mění v regis, za neporušené, ale za neúplné, navrhuje iam
regis (unica spesy, Tum. Jednoduchá, ale smyslem naprosto
nevhodná jest zajisté konjektura Schttsslerova (Progr. Ilfeldský
1874): iam rectius tum
Já shledávaje v písmenech ia slova iam dittografíi před-
chozího milía, myslím, že v mre porušeno ^i n d e' (w =: in)
a v zbývajícím giustum ^cttis8ume\ i čtu : \ , . , quattuor milia ;
inde citissime ad Euphraten contendit.' Tomuto citissime
přepěkně nasvědčuje následující ^id demum credens fóre ipsius,
quod celeritate praecipere potuisset/ V příčině čito
srvn. 10, 6, 6: quarum sortě conpleta čito repeterent eum
suae stirpi.
Ibd. § 30 nn.: Totitus ergo Pelusii Memphim copias pro-
movit: ad cuius famam Aegyptii, vana gens et novandis quam
gerendis aptior rébus, ex suis quique vicis urbibusque [h o c i p s u m]
concuiTunt ad delenda praesidia Persarum. Qui territi tamen spem
retinendi Aegyptum non omiserunt: sed eos Amyntas proelio su-
peratos in urbem conpellit castrisque positis victores ad popu-
landos agros: velut in medio positis bonis hostium cuncta age-
bantur.' Hoc ipsum vylučuje opět Hedicke z textu, nevěda si
s ním jiné rady. Jiní čtou ad hoc oppidum (Foss), huc [ipsum]
(Grunauer, Vogel) a p. Mysle, že by při slovech castrisque positis
velmi vhod označeno bylo místo, kde tábor ten rozbit byl, při-
padl jsem na domněnku, nebylo-li tu co podobného slovům hoc
ipsum, značícího místo ono, a nedostala-li se slova hoc ipsum za
urbibusque omylem, byvše na okraji rukopisu napsána. Domnívám
se, že jest psáti: castrisque ad ipsam positis ; srvn. Liv. 23, 18,
5: castris ante ipsa moenia positis; Curt. 8, 10, Taj. Všimnouti
si jest, že po obakráte jest před slovy, o něž se jedná, slovo s que
^
Digitized by
Google
Poznamenání ke kritice textu Kartia Rufa. 15
končící. Jednotlivá slova jsou přestavena v rukopisech tohoto
auktora i jinde. Srvn. Yoglova kommentaře n p. 266 pozn.
Dále podobá se pravdě, že sloveso určité po agros vypadlo.
Doplňují ducurrunt (Vogel), eduxit (Foss) ; já navrhuji mittit
Posléze nejisto jest bonis, neb rkpp. mají bud dis neb
edÍ8 neb odis. Navrhováno fundis, praedis a j. Snad psal
Kurtius donis neb a dis donis; srvn. 7, 10, 14; 4, 7, 13.
Dle toho zní celé místo: ^ex suis quique vicis urbibusque
concurrunt sed eos Amyntas proelio superatos in urbem
conpellit castrisque ad ipsam positis vlctores ad populandos
agros ^mittity: velut in medio positis (a dis) donis, hostium
cuncta agebantur."
Ibd. 11, 11: 'Tandem Parmenio antea suasisse ait, ut cap-
tivos apud Damascum redimentibus redderet; ingentem pecuuiam
potuisse redigi ex his, qui multi vincti virorum fortium occu-
parent manus." Multi již Jeepem shledáno za vadné i nahrazeno
genetivem multorum, letos pak totéž mínění, nevěda asi o mínění
Jeepově, pronáší CFKinch (Quaestiones Curtianae criticae,
Hauniae 1883) str. 39 pravě: 'Quoniam non tam de multitudine
eorum qui captivi erant agitur quam quot Macedones in custo-
diendis lis occupati fuerint, et quoniam coniuncta verba multi
vincti aliquid duri et ad structuram insoliti haberit, scribendum
videtur multorum.^ Toto mul torům bylo by ovšem zcela na místě,
kdyby tu vincti nebylo. Takto však zdá se věta naše smysl míti,
že zajatci teprve tehdy, kdy spoutáni jsou, zaměstnávají mnoho
mužů statečných, jindy však nikoli, což smyslu se příčí. Očekáváme
proto, i když multi v multorum změníme, ještě slůvko et (= i)
před vincti. Tím stává se navržené multorum nemálo pochybným.
Mé mínění jest, že místo multi čísti jest pouze vel: 'qui vel
vincti virorum fortium occuparent manus.' Vel psáno jsouc jako
často ul přibralo z následujícího uicti plsmě u i způsobilo tak
nejpiTe ulti, jež změněno za příčinou smyslu v multi.
5, 4, 15: 'Ceterum si forte Ariobarzanes cognovisset per
callium anfractus intrare et ad occupandum iter suum partem
copiarum temptasset opponere, Craterus eum inlato tensore reti-
neret, ad propius periculum couversurum agmen: sin autem ipse
hostem fefelliset et saltům occupasset, cum trepidantium barba-
rorum tumultům exaudisset, persequens tum regem id ipsum
iter quo pridie pulsi fuerant ne dubitarent ingredi.' Tak změnil
Jeep čtení rukopisné perseqiíentium, jež nedává smyslu. Vedle
tohoto návrhu možný by byl i tento: 'exaudisset, ^ady perst-
quendum regem . . . .' Srvn. 7, 5, 19: iamque ad persequendum
Bessum statuerat progredi .... Žádného však povšimnutí ne-
zasluhuje po mém soudu nejnovější domněnka Kinchova pro-
spicientium.
JT-
Digitized by
Google
16 R. Novák
6, 9, 26 Tacile adparebat motos esse tam miserabili habitu
non síDe invidia paulo ante conspecti. Dacem eqaitatns pridie
viderant, sciebant regis interfuisse convivio : repente reum
qnidem, sed iam damnatum, immo vinctum intueban-
tur.' Nesnadné místo, o němž mnoho napsáno a jež přes to ne-
zhojeno. Znova jedná o něm a to velmi rozumně Einch na str.
56 m. u., jenž hledě k tomu, že P immo vynechává, stanoví
za původní čten^: Vepente reum quidem sed ut (cod. et) lam
damnatum, vinctum intuebantur.' Než tím není ještě místo v po-
řádku ; quidem po reum jest mi nesnesitelné, očekávám tu výraz
důrazný, beze všeho omezení, jež rozhodně na závadu by bylo*
živosti líčení na tomto místě. Nejjednodušší prostředek zbýti se
takovéhoto omezovaciho quidem byla by transposice jeho za sed
a přeměna sed v et: Vepente reum et quidem ut iam damna-
tum vinctum intuebantur.' Ale ani tak se mi místo nelíbí. Reum
jest výraz tu slabý, kde jde o vyznačení veliké změny osudu
Pilotova ; očekávali bychom, aby řekl spisovatel, ne že byl Filotas
tehdy reus vůbec, nýbrž reus cap i tis, vinník v takové věci,
kde šlo o jeho život. Nepsal-li proto Kurtius: Vepente reum
capi ti 8 et ut iam damnatum vinctum intuebantur'? Srvn. 6,
10, 30: solent ret capttis adhibere vobis paren tes; 7, 2, 6:
effecisti, ut reus capitis accusatorís uterer verbis.
Ibd. 9, 36: 'Tum rex: Ecquid videtis adeo sermonis ^atrii
Philotan taedere? Solus quippe fastidit eum discere.' Ctění
to jest nepravděpodobné; mát P: teneri a ideo\ ostatní rkpp.
ovšem adeo, ale právě toto adeo jest tu úplně zbytečné, ne-li
dokonce vadné. Povšimnutí proto zasluhuje Kinchův návrh ^odio
— teneri.'' My bychom pouze taedio raději četli než odio, jež
lépe se hodí k následujícímu fastidit a rukopisnému adeo zajisté
bližší jest.
Ibd. 11, 38: ^Omnes ergo a Nicomacho nominati more
patrio dato signo saxis obru ti šunt. Magno non salutis, sed etiam
invidiae periculo liberatus erat Alexander, quippe Parroenio et
Philotas, principes amicorum, nisi palam sontes, sine indignatione
totius exercitus non potuissent damnari. Itaque anceps quaestio
fuit: dum infitiatus est facinus,* crudeliter torqueri videbatur,
post confessionem autem neque Philotas amicorum miseri-
cordiam m e r u i t ' Místo to náleží k nejtěžším raístůiL Kurtiovým ;
mnoho o něm jednáno a nic tím nevyřízeno. Tím více se těšíme,
že doufáme svými návrhy, ne-li místo úplně zhojiti, tož aspoň
jiné na pravou cestu v příčině stanovení čtení původního při-
vésti. P má: post confessionem etiam Philotas; C: post con-
fessionem etiam neque Philotas,
Především k tomu zření jest míti, že subjekt Philotas tu na
nepravém místě jest; očekávámeť jej již ve větě předchozí tor-
Digitized by
Google
Poznamenání ke kritice textu Eartia Rufa. 17
qaeri videbatnr. Dále vadné jest po etiam neque, místo něhož —
ale na jiném místě, totiž před meniit — bychom žádali non.
Konečné nenáleží stupnovací částice k PhUotaa nýbrž k amicorum.
Dokud totiž tento zapíral, bylo mínění obecné, že kruté jest
týrán; když pak se přiznal, ani přátelé ho nelitovali.
Z toho vysvítá, že slovo Philoias aneb dle C slova neque
Philotas ve větě, kde je mají rkpp., nemají místa. Po vyloučení
jich zbývá: ^post confessionem etiam amicorum misericordiam
meruiť, než to odporuje smyslu ; žádali bychom opaku. Nejjedno-
dušším by arci bylo uznati mezeru non před meruit ; neb etiam
non u Kurtia jakož vůbec u spisovatelů pozdějších se vyskytuje.
Než tu obávám se, bylo-li by merere zde vhodným o tom, kdo
jakou věc již měl a potom jí pozbyl. Kloním se k domněnce, že
jest meruit porušeno a že v něm tají se výraz značící ^ztratiti',
'pozbyti'. Nejvíce na snadě jest hledati v něm perdidit. Co se
dalšího týče, kladu rukopisné Philotas před dum infitiatus, kde
ho nezbytné potřebí. Tak však tvrdě by se myšlénka ona k před-
chozí připojovala; za lepším spojením přejeme si každým způ-
sobem částice nam neb enim. Srvn. podobné místo 8, 14, 7 :
anceps id malum utrisque erat: nam et Macedonum
pedites prímo impetu obterebantur cet. A tuto částici shledávám
v neque, jež jedna třída rukopisů zachovala, měně je v nam-
q u e (zz: nSque).
Tím nabývá celé místo této bezúhonné podoby: 'itaque an-
ceps quaestio fuit: namque Philotas, dum infítiatus est facinus,
crudcliter torqueri videbatnr, post confessionem etiam amicorum
misericordiam perdidit.'
Ještě slovo o hořejším 'magno non sálu tis sed etiam in-
vidiae periculo liberatus erat Alexander.' Zdá se mi, že slova
salutis a invidiae zaměnila místa; neb salns jest důležitější než
invidia a proto čekáme je po sed etiam. Myslím, že jest psáti :
magno non invidiae sed etiam salutis periculo ; srvn. Cic. in Cat.
2, 3: non módo invidiae meae verum etiam vitae periculo. Po-
dobná transposice v rukopisech 6, 7, 1 ; 6, 10, 14.
7, 2, 37: Ita et agentium gratias et querentium litterae
exceptae šunt. Et equites forte taedium laboris per litteras
erant questi.' Místo equites mají rkpp. qui, jež oním způsobem
změnil Jeep. Můj návrh jest: Et forte equites tautum
labores — erant questi. Tak jest místo ihned nejen jasnější,
nýbrž i vznik korruptely více na snadě.
Ibd. 6, 27: 'Incolae novae urbi dáti captivi, quos reddito
pretio dominis liberavit, quorum posteri nunc quoque non a p u d
eos tam longa aetate propter memoriam Alexandři exoleverunt.'
Dvojí věc jest ve slovech non apud eos závadná, předně postavení
non, jež proto Vogel klade před exoleverunt, a za druhé apud
Litty filologické b paedagoglcké 1884. 2
Digitized by
Google
18 R. Novák
eo8, jež nemá na blízku, k čema by se vztahovalo. Vogel vy-
kládá : ^apud toB : gemeint ist die grosse Masse der Ureinwohner,'
než výklad ten není na snadě a nad to bychom očekávali místo
apud inter. Mé mínění jest, že dlažno čísti ^quorum posteri nunc
qaoquein oppido eo — ^non^ exoleverunť Námitka, že ne-
vhodno oppido, když předchází o témž méstě urbs, nebyla by
platná; srvn. 8, 10, 6: Itaque ut principio terrorem incuteret
genti nondum arma Macedonum expertae, praecipit, ne cui parce-
retur, mnnimentis nrbis quam obsidebat incensis. Ceteram dum
obequitat moenibus, sagitta ictus čepit tamen oppidum et omnibus
incolis eius trucidatis etiam in tecta saevitum est."
Ibd. 7, 9: Inter haec rex, dum fibris pecudum explorantur
eventus latentium rerum, propius ipsum considere [deinde]
amicos iubet, ne contentione vocis cicatricem infirmam adhuc
rumperet. Hephaestio, Craterus et Erigyius erant cum custodibus
in tabernaculum admissi. ^Discrimen' inquit 'me occupavit . . . .'
Deinde po considere nemá místa; proto dobře Hedickem v zá-
vorky položeno. Ale může otázka býti, nenáleží-li jinam. Myslím,
že jest je položiti po admissi i psáti: ^ . . . admissi. Deinde
„Discrimen" inquit.' Neb bez něho příkře připojena řeč Ale-
xandrova k předchozímu. Srvn. 10, 6, 13; Liv. 23, 11, 2 a j.
Ibd. § 24 n.: Erigyius arcana mea et secreta te prodente
cognovit, quem certum, mehercule, habeo extorum interprete uti
metu suo. Tibi autem qui sapis quam potest denuntio, ipsi
raihi indices, quid extis cognoveris, ne possis infitiari dixisse, quae
dixeris.' O zhojení místa toho velmi mnozí již se pokoušeli, ale
všichni mamě; sítu. Voglův kommentař, str. 261., kde i*ňzné
návrhy posouzeny. Kladu zde prostě sv&j návrh: Tibi autem
serius quam qui potest denuntio' (tobě však vážně, jak jen možno,
oznamuji). Pí^ má: qui saepiua quam ^ BLV -pak: saepius quam
potest. Podobá se, že v archetypu qui původně bylo vynecháno,
potom pak doplněno, ale na nepravém místě.
8, 10, 25 : ^XXXV stadium murus urbem coraplectitur, cuius
inferiora saxo, superiora crudo latere šunt stnicta. Lateri vinculum
lapides šunt, quos interposuere, ut duriori materiae fragilis in-
cumberet, simulque terra humore diluta. Ne tamen
universa consideret, impositae erant trabes validae, quibus in-
iecta tabulata muros et tegebant et pervios fecerant.' Zevnibně
jedná o tomto místě Kinch na str. 84 n. u. m. i přichází, a to
správně po našem mínění, k tomu závěru, že spojiti jest slova
simulque — diluta s následujícím a psáti : ^simulque terrá úmore
dilutd, ne tamen universa consideret, inpositae ceť Než jedna
pochybnost zbývá, pochybnost týkající podmetu consideret, Kinch
jako jiní doplňuje materia za podmět. Než proti tomu praví
Digitized by
Google
Poznamenáni ke kiitice textu Kurtia Rufa. 19
dobře Vogel: 'Es erscheint nicht statthaft, mit Bezug auf den
ganzen Bau materia aus dem Yorhergehenden zu entnehmen, da
dort ja doch von 2 Arten der materia die Rede ist, zu Ende
des Satzes ausserdem auch noch die terra humore dilula er-
wahnt wird.' Vogel doplňuje proto po consideret slovo moles.
Doplnění takového třeba tu není, ale podobný podmět hledati
jest v rukopisném tamen, jež při interpunkci Einchem
navržené místa nemůže míti. Kurtius patrně psal: 'simul-
que, terra úmore diluta ne moenia universa considerent,
la
inpositae . ' Rukopisné moenia vzniklo asi z moen. Pozoru-
hodno též, že P nemá tu ne nýhri non.
Ibd. 10, 19: 'Hinc ad regionem quae Daedala vocatur per-
ventum est. Desenierant incolae sedes et in avios silvestresque
montes confugerant. Ergo Acadina transit, aeque ústa et dešti-
tuta incolentium fuga.' Ježto o jakém páleni krajiny Daedala
zvané nebylo před tím zmínky, jest aeq\íe ústa nemálo povážlivé.
Není-li čísti aeque uasta f Srvn. 9, 10, 8: desertam vastam-
qne regionem latě tenent; 10, 5, 7; in vasta solitudine; Liv.
23, 30, 5 a j.
Ibd, 8, 8 : 'Obsequio mitigantur impéria : ubi vero reverentia
exeessit animis et summa imis confundimus, vi opus est, ut
vim repellamus.' ^Confundimus zz. nos, Macedones, confundimus
ist sicher unhaltbar neben repellamus z=. ego repellam* (Vogel
p. 265). Vogel přijímá proto konjekturu Grunaurovu confundi
videmus; než nelze neviděti, že videmus nemálo tu mdlé a tím
nevhodné. Snad jest čisti: 'et summa imis confundi mas ^fity^
vi.. .'
10, 1, 40: Idem enim paulo ante Lyncestem Alexandrům
delatam a duobus indicibus damnare non sustinuerat, humiliores
quoqne reos contra suam voluntatem, quia ceteris videbantur in-
sontes, passus absolvi : hostibus victis regna reddiderat : ad ultimum
vitae tamen ab semet ipso degeneravit, ut invictus quondam
adversus libidinem auimi arbitrío scorti aliis regna daret, aliis
adimeret vitam.' Vitae tamen jest čtení nemálo odvážné, neb
rkpp. mají traiectum. Bližší podání rukopisnému by bylo čtení:
*ad ultimum uitae tractum ab semetipso ' Val. Max. 8,
13, ext. 2 quid isto tractu aetatis aut longius aut beatius;
Velí. 2, 9, 1 : eodem tractu tempo rum nituerunt oratores;
Lucr. 1, 1004: fulmina perpetuo aevi labentia tractu a j.
Nad to postrádáme neradi v této větě částice značící Hou měrou' ;
snad proto stanoviti jest mezeru sic po semetipso,
Neméně odvážné jest čtení v c. 2, 3. Hedicke tu píše : ^Quod
consilium cum clam agitat, litterae redduntur Harpalum intrasse
2*
Digitized by
Google
20 R. Novák.
quidem Athenas, pecania conciliasse sibi principnm animos: mox
concilio plebis habito iussura urbe excedere ad Graeco8 milites
perv^nisse, quibus in Cretam traiectis a quodam Thimbrone
interemptum per insidias.' NeboC místo in Cretam traiectis mají
rukopisy interceptum trucidatum a místo Thimbrone auctore.
V poslední době jedná o místě tom Kinch p. 96 m. u. i nechá-
vaje ostatní při starém, mění jen Thimbrone v amicorum na zá-
kladě Diodor. Sic. XVII 108 vtcó Ql^ifigavog ivóg tciv q)ík(Dv
ičokotpovT^dirj. Než tím věc není spravena, zbývá odvážné čtení
in Cretam traiectis. Mé mínění jest, že dlužno čísti : ^ad Graecos
milites pervenisse, quibus interceptum trucidatum. [At
quidam auctor est interemptum per insidias].' Myslím totiž,
že jen až po trucidatum sáhají slova Kurtiova; co pak v závorku
položeno, že jest marginální poznámkou některého opisovatele, jež
se v text dostala. Podobný emblém pozorován v 10, 10, 11: ^tra-
ditum magis quam creditum referť a 7, 5, 27. Auctore povstalo
z auctor est následkem zkratky est = e, tedy z auctor e. Srvn»
6, 4, 18, kde v P psáno colorě místo color est,
Ibd. 5, 4: Tropiusque adire iussis amicis — nam et vox
deficere iam coeperat — detractum anulum digito (Alexander)
Perdiccae tl'adidit, adiectis mandátis, ut coi*pus suum ad Han-
nonem ferri iuberent: quaerentibusque, cui relinqueret regnum,
respondit ei qui esset optimus; ceterum providere iam se,
ob id certamen magnos funebres ludos parari sibi.' Divím se, že
čtení providere tam se všeho smyslu prázdné nedotčeno ve vy-
dáních se ponechává a na opravu jeho že se nepomýšlí. Nadto
není ani rukopisy stvrzeno: majít tyto ne providere, nýbrž pro-
vide. Kurtius psal: ^ceterum providen^ iam ob id certamen
magnos funebres ludos parari sibi ^iubet^ (neb jen: parari
iubet)'. Alexander předvídaje zápas o trůn, jakmile zemře, roz-
kázal, aby hry pohřební k poctě jeho ihned chystány byly, mysle,
že by jinak, právě pro zápas onen, zřízeny nebyly. V příčině pro-
videre srvn. 10, 8, 6: atque ille seditione provisa. . . .
inteiTOgare eum coepit; 7, 7, 5 a j.
Ibd. 7, 4: ^Tnm Pithon plenus lacrimarum orditur dicere,
nunc vel maximě miserabilem esse Alexandrům, qui tam bonorum
civium militumque frnctu et praesentia fraudatus esset. Nomen
enim memoriamque regis sui tantum intuentes ad cetera caligare
eos. Haud ambigue iuvenem, cui regnum destinabatur, i n p e t i i t,
sed prohra quae obiecerat magis ipsi odium quam Arrhidaeo
contemptum attulerunt.' Inpetiit sed jest konjektura Jeepova^
rkpp. mají: inpense. Právem vyslovil se Madvig proti vložení
archaického inpetere v text Kurtiňv na základě konjektury. Nato
pokusili se někteří o zhojení místa toho jinými návrhy, ale marně.
Mně přišlo tu na mysl incessere, jehož častěji podobným smyslem
^ ....Coo,,.
Textové nárrhy k poraáeným míst&m Achilleidj. 21
Livias, vzor, jak známo, našeho Eortia, užívá; srvn. na př. 34,
23, 4: apparebat incessi Aetolos; 38, 54, 7: Cn. Manlium
inimicnm incessens. Je-li domněnka ta správná, bylo by pak
čisti bnď: ^hand ambigue iuvenem, cai regnnm destinabator-
incessens, probra cet.' neb : ^ . . . destinabatur, i n c e s s e,
^bat, sed^ probra . . . .'
Textové návrhy ke třem porušeným místům
Statiovy Achilleidy.
Napsal Robert Novák.
I 71 a násl. Thetis prosíc Neptuna, aby zahladil Parida
plavícího se s Helenou z Řecka do vlasti, praví:
Has saltem (nan semideos noštrumque reportant
Thesea), si quis adhuc undis honor^ obrue puppes,
Haut permitte f retům ! Da pellere Itictus
lilec tibi de tantis placeat me *fluctihus unam
Litus et Iliaci scopulos habitare sepulcri.
Verš nec tibi de tantis placeat mejluctibus unam jest dosud
nezhojen. Porušení shledáváno po většině jen ve slovech jluctibus
unam. Tak navrhoval OMttUer fletibus udám, Schrader tractíbns
unum^ Baehrens neptibus unam, z kterýchž návrhů žádného ne-
schvaluje — a to právem — nejnovější vydavatel Achilleidy
Kohlmann píše místo to, jak nahoře uvedeno, po zněni P.
Já mám za pravděpodobné, že unam jest neporušeno, ale
tantis že je zkaženo a sice z výrazu v protivě jsoucího s unam,
totiž tot dis, V příčině fluctibus jest dvojí možnost: buď jest za
ně čísti in luctibus neb in fletibus. Proti luctibus by svědčilo,
že slovo to v předcházejícím řádku se vyškytá; než tu povážiti,
že básník tento takového opakování se nikterak neštítí, dále, že
čteni da pellere luctus není úplně bezpečné, ježto tu varíanta
jest: datollerefluctus. Varianta ta není čtením úplně špatným,
uvážíme-ii, že v odpovědi Neptunově v. 92 vyskytují se slova dabo
toUere Jluctus, jež mohou za odpověď k našemu místu pokládána
býti. Po našem návrhu mělo by místo podobu tuto:
Nee tibi de tot dis placeat me in luctibus unam
Litus et Iliaci scopulos habitare sepulcri.
Básník líče, jak Thetis odívá Achilla na ostrově Skyru v šat
ženský, praví mezi jiným I 326:
Digitized by
Google
22 K. Cumpfe
tum colla rigentia moUit
Suhmittitque graves umeros et fortia laxat
Bracchia et inpexos certo domat ordine crineSj
Ac 8ua dileeta ceroice monilia transfert,
Dilecta při cervice zdá se přídavkem zcela zbytečným, ne-li
nemístným. Schrader shledal také z příčiny té dilecta tu závad-
ným. a chtěl psáti místo něho detecta cervice. Než změny takové
netřeba. Nelze neviděti, že, jak dilecta jest u cei*vice přídavkem
zbytečným, tak u monilia bylo by epithetem velice vhodným. Thetis^
by dávala Achillovi z lásky i ten nákrčník, jehož sama velice si
vážila. A smyslu toho došel by verš prostým přestavením slov
saa dilecta^ to jest čtením:
Ac dilecta sud cervice monilia transfert.
Odcházejíc Thetis z ostrova Skyru oslovnje jej I 392 takto :
Insula^ ne solum Danaas admitte carinaSy
Ne^ precor! Hic thiasé tantum et nihil utile bellis,
*Hoc famam narrare *doce; dumque arma parantur
Dorica et cdtemum Mavors interfuit orbem^
(Cedo equidem) sit virgo pii Lycomedis Achilles,
Yv. 393 a násl. jsou dosud nezhojeny; než myslím, že změnou
nepříliš odvážnou možno jest je opraviti. Míním čtení:
Hune thiasos tantum et nihil utile hellis^
Hune lanam tractare doce
Čtení lanam tractare' navrženo již Withofem.
Obsazení stolice rhetoriky v Athénách
veřejnými professory v 2. st. po Kr.
Napsal Karel Cumpfe.
Císař Markus Aurelius vyměřil dle vypravování Lukianova
(Eun. 3) a Filostratova (Vit. soph. 11, 2) filosofům známých čtyř
skol v Athénách stálý plat 10000 drachem ročně ; bylo-li v každé
škole ustanoveno po dvou professorech, jak někteří soudili z toho,
že Lukian v dalším líčení mluví o dvou peripateticích, nelze roz-
hodnouti.
Avšak Aurelius nepřestal na této milosti, nýbrž chtěje školy
athénské dle možnosti zvelebiti, vykázal professoru sofistiky (rheto-
ríky), která v době té k novému povznesla se rozkvětu, týž plat ;
Digitized by
Google
Obsazení stolice rhetoriky v Athénách. 23
měl pak veřejný professor oboru toho titul „<roqpt<rrjyV" a žtolice
sama zvána ^^góvog". Vedle veřejných učitelů jak sofistiky tak
filosofie, již opatřeni byli stálými platy, učili mnozí v soukromí ;
jejich příjmem jediným byl honorár posluchačů.
Prvním od císaře placeným učitelem rhetoriky byl Theodotos,
o němž poznamenává Filostratos (II, 2, 1)*;: ngovótri dh xuí rijg
^A&rivaí(ov veótrjrog ngóvog inl raTg ix fiaoikiog fiVQÍaig.
Slovo „TtQíúTog*' jest nám spojiti s následujícím: inl talg...;
chce totiž Filostrat vyznačiti, že Theodotos první dostával císařský
plat 10000 drachem, a ne že měl první stolici sofistiky v Athé-
nách. NeboC na jiném místě (I, 23, 1) dočítáme se o LoUianovi :
AokXiavóg dh 6 ^Efpéóiog TCQOvaxri ^hv rov 'Adijvrjói ^qóvov
ngórog. Theodotos byl pak žák Lolliana, jenž tedy dříve veřejnou
stolici rhetoriky v Athénách zaujímal.
Jest otázka, byl-li LoUian placeným učitelem a od koho byl
ustanoven. Na obě otázky marně bychom hledali určité odpovědi
jak u Filostrata tak v jiných pramenech. Ale zdá se z celé sou-
vislosti vycházeti na jevo, že LoUianovi vykázán byl určitý plat;
neboC jinak nelze rozuměti, proč by Filostratos zřejmě pozname-
nával : ngovoTtj . . nQtaxog, ježto učitelů rhetoriky nebyl nikdy
nedostatek. A tu bezpochyby pravdivé jest mínění Zumptovo
(Uber den Bestand der philosoph. Schulen in Athén u. die Suc-
cession der Scholarchen, Berlin 1843 str. 24), že LoUianovi do-
stalo se placené kathedry rhetoriky nařízením Antonína Pia, jenž
rhetorům a filosofům ve všech provinciích udělil různé vý-
sady a určité služné, když byl Vespasianus počátek učinil, obdařiv
dle Suetonia (Vesp. k. 18) rhetory řecké a latinské, ovšem jen
v Římě, ročním platem „annua centena.** Vypravuje aspoň životo-
pisec Antonínův Kapitolinus v k. 11: Rhetoribus et philosophis per
omneš provincias et honores et salaria detulit; platy ty vy-
plácela však nejspíše města z vlastních prostředků, a jen kde
tyto nestačily, vypomáhala pokladna císařská, jak dokazuje Zumpt
na str. 21 v pozn. 3. Naproti tomu připisuje C. L. Kayser (P. Hor-
deonius LoUianus geschildert nach einer noch nicht herausgegebenen
athenischen Inschrift, Heidelberg 1841 str. 8) ustanovení Lolliana
veřejným professorem Hadrianovi, o němž jest známo, že jsa pří-
telem sofistů, vynikající mistry v umění tom přízní i dary za-
hrnoval; ježto vsak Kayser žádného důvodu pro mínění své uvésti
nemůže, zdá se svrchu uvedená kombinace Zumptova býti pravdě- •
podobnější.
Srovnáme-li obě místa Filostratova, jež týkají se Lolliana
a Theodota, naskýtá se dvojí možnost vzájemnou souvislost jejich
vyložiti. Buď stala se stolice LoUianova, již původně nejspíše
♦) Filostrata cituji dle vydání C. L. Kaysera: Flavii Philostrati
opera. Lipsiae in aedibus B. G. Teubneri 1871. Kde neuvádí se jméno
spisu, jsou to vždy jeho „Btot aoffiaxmv."'
Digitized by
Google
24 K. Campfe
město platilo, za Aarelia státní, když kázal císař vypláceti služné
Theodotovi ze státní pokladny, aneb zřízena byla nstanovením
císařským druhá stolice rhetoriky, tak že vyučovali od té doby
dva veřejní professoři předmětu tomu.
A tu potvrzuje Filostratos a z doby pozdější Eunapios, že
byly v Athénách dvě stolice rhetoriky. Dí pak prvý (11, 20, 1):
O di IdxoXXfóviog 6 jí^ip/aiog . . . ixaldevaBV jídiljvrjai %a&*
TíQaxXslárjv re xal tav 6(acíw(aov tov xoXitixov d^QÓvov
jtQoeútms kn\ zaXávxío\ srovnáme-li s místem tím 11, 19, 1:
^AnokXáviog ěh 6 NccvxQccTÍrtjg ^HqccxXsíót] (ih/ ivavrla ixaí-
Í£V(T€ rov íi^vriúi ^qóvov xarsLkrjfpózi . . a n, 26, 2 : !Bx3K-
(fdv di rov d^QÓvov rov j4&7Jvti(Ti (totiž Herakleides) ^varáv-
rov £«' (tvTÓv . ., vidíme, že byli současně professory ApoUonios
Athénský a Herakleides v Athénách. Eunapios pak (Vitae soph.
p. 11 ed. Boissonade) dosvědčiye: xata tovxovg riúav zovg xqó-
povg xal ráv ^roQixfSv ol £«' ^Ad^vriúi XQoeatávsg navXóg
ts xai jávdgó^axog ix Svgíag,
Ukázavše, že v Athénách byli dva zástupcové sofístiky, ne-
vyčerpali jsme ještě řady dalších otázek, k nimž bezpečně od-
pověděti není možno; odtud vysvětlíme si různící se mínění
jednotlivých badatelů o věci té.
Z toho, co svrchu řečeno, zdá se vycházeti na jevo, že
stolice jedna zůstala městskou, druhá pak císařskou; avšak není
vyloučena možnost, že Aurelius obmyslil obě platem ze státoi po-
kladny, a to tím spíše, protože nelze dokázati bezpečně, že ona
starší stolice, již měl LoUianos, v skutku z městských důchodů
placena byla. Filostratos nepodává nám v příčině té určitého
objasnění; mluví> všude o jedné stolici athénské xcrr' i^ojriýv,
nazývaje ji buď ó 'AdTpnjffi d^QÓvog (1, 23, 1; II, 11, 1; II,
30, 1; II, 33, 2; II, 10, 2 ř. 18; U, 12, 2; U, 13, 1; U,
19, 1) nebo o »QÓvog 6 Afhrjvrjai (II, 26, 2; H, 10, 2 ř. 2);
někdy užívá plného názvu o tíúv (fo<piatáv d'QÓvog (11, 10, 4),
o jídnl^ai Zfov ffofpiffráv d'QÓvog (II, 27, 4); ale 11, 20, 1
čteme zvláštní název : 'O á^ AxokXcívtog ó Adíjvatóg . . . ijtaí-
áevós .. rov xokitixov ^qóvov ngosatág sni za-
kávzfú. Zumpt soudí na str. 26, že xokizixog ^QÓvog zna-
mená starší stolici městskou naproti y,^QÓvog fiaóiXixógy'' vy-
kládige odtud, že plat professora městského byl menší Než
hypothesa ta není zcela bezpečná, Vždyt může názvem y,xokizixóg
^OÓvog*" rozuměti se kathedra, jejíž majitel výhradně přednášel
rhetoriku vztahi^íci se k praktickému, veřejnému jednání, přede-
vším k soudům ; tak soudil již Ahrens (de Athenarum státu poli-
tico et literario p. 71) domnívaje se nad to, že i Theodotos za-
stával ^d^góvog nokizixóg,'^ ježto dí o něm Filostratos (11, 2, 1):
exixQivB zoig véotg dyovit^zr^v záv nokizixáv XQoósixáv
kóyav a tamtéž: xal yág ót} xal zóv dyoQaiov sig ovzog.
Ahrensovi phsvédčuje Kayser na str. 10 spisku již jmenovaného.
Digitized by
Google
Obsazení stolice rhetoriky v Athénách. 25
Než týž Theodotos vynikal i ve vlastním obora sofistů; neboC byl
dle slov téhož Filostrata n0i]'^oQix^g otpskog'' a „rijv či Idéav
r(ov láymv ano%Qmv xal tols áixavixots xcci totg vnsQiJOfpi'
iSVBvovúiv* ; též ApoUonios svixha zpomenatý byl ,,íxav6g ta
óíXttvixá xal ta dfi(pl (isXétrjv ov fisfíTCtóg.'^
Jest nám vůbec míti na paměti, že každý sofista znalý byl
i praktické výmluvnosti, jíž hlavně při soudech potřebí bylo, i epi-
deiktické deklamace, která v dobách těch výše byla ceněna, zvláště
vynikal-li řečník obratností mluviti s patra o jakémkoli předměte
formou uhlazenou a bezvadnou. Filostratos, líčó ve svých životo-
pisech nejvíce tuto skvělou, oslňující činnost sofistů, mluví při-
rozenou měrou méně o jejich tichém působení, o vyučování řečem
veřejným, jakkoli neopomíjí při vynikajících zástupcích podotknouti,
že v obou oborech prosluli. Vyučování ono bylo průpravou k ve-
řejnému vystoupeni, a mnozí sofisté jím se ani nezabývali; proto
podotýká Filostratos o LoUianovi (I, 23, 2) výslovně: iiiú^ovg
ůh yswaiovg éngáttsto tág cwovúiag ov nsXstrjQccg ^óvov,
áÁ,Xá xal didaoxaXixag naQax<ov. Že majitel „d^QÓvov noki-
Tixov** především pěstoval praktické řečnictví soudní, soíiditi
možno z toho, že ApoUonios byl „áianpsni^g xal ta nokitixá''
a y^íxavog ta áixavíxá.'^
Jako zajímavý doklad toho, že učitelé soudní a praktické
rhetoriky vůbec byli méně váženi i placeni než vlastní sofisté
okouzlující posluchače deklamací, uvádím místo z Filostratova
životopisu Apollonia Tyanského VI, 36, 25 : *B<yr£ yág ti Iv áitá-
caig nókeoiv l^og áv&pciitmv^ S úv ovnco (liv yvyvá:sxsig^
xakovdí óh avzo óióaiSxákovg ' tovzoig dno t^g ovisiag ^ixgd
óovg ádq^akág xexttjtSfj ta nkslm, ^tjtogiXTJv yág ae nai-
ŮSVÚ0V6L trjv táv dyoQaítov . . ,
A jestliže v skutku „d^góvog nokitixóg'' tak vyložiti dlužno,
pak pochopíme, že dotace stolice této byla menší, aniž třeba
svrchu zpomenutého výkladu Zumptova. Mimo to uvážiti třeba,
že ApoUonios spadá již v dobu panování Severova; a tu jest
možno, že od Kommoda plat professorů byl ztenčen, jakož po-
zději služné z císařské pokladny vůbec bylo zastaveno a obcím
vse ponecháno.
Méně vhodným jest návrh Ahrensův na str. 72, s nímž i Kayser
ve spisku již vytčeném souhlasí. Míní totiž Ahrens, že rozuměti
třeba oněmi „fivQiať^ ne 10000 drachem, nýbrž denárů, jež piý
v době té tak na ceně klesly, že 10000 denárů činilo prý
téměř tolik jako starý talent. Než vhodně poznamenal Zumpt,
že zároveň s klesáním ceny denárů klesala i cena drachem, ale
talent že vždy rovnal se 6000 drachmám. Proto nutno slovem
„fivQiai'' rozuměti drachmy; vždyť Filostratos, kdekoliv mluví
o penězích, počítá dle talentů, min a drachem; vytýkaje pak cenu
v drachmách vynechává obyčejné y^ÓQaxfiai'^ ^ když jméno to
snadno se doplní ze souvislosti (srov. I, 25 k. 4 a 7; II, 1, 3),
Digitized by
Google
26 K. Cumpfe
avšak vynechává je taktéž, byť nebylo zřejmo ze souvislosti, že
jsou to drachmy (II, 23, 2); jindy přidává r>ógax(iaí'' (II, 21, 3;
II, 21, 1). Konečně sluší podotknouti, že Lukianos, mluvě o platu
filosofa, užil taktéž pouhého slova ^(tvQiai*^ ; srv. £un. 3: dkká
fivQiai xará rov éviccvróvy i(p^ oxtú awsivai toig véoig.
Byl-li spisovatelům římským vyplácen
lionorař od knilikupců?
Napsal E. Cumpfe.
Ku konci republiky a na počátku císařské vlády vzmáhal
se literární život v Hímé měrou velmi utěšenou, ježto působilo
mnoho závažných okolností k tomu, že záliba v literatuře vnikala
ve vrstvy stále širší. S rostoucím ruchem literárním a šířícím
se kruhem čtenářstva nastala zároveň tak velká spotřeba knih
jako v žádné době starší. Proto jsou zprávy o činnosti spiso-
vatelů a knihkupců z časů těch dosti četné, tak že máme celkem
jasný obraz o všem, co knihkupectví se týká. Než jedna věc
nezdá se posud býti vyřízenou; míním totiž otázku, byl-li vy-
plácen spisovatelům od knihkupců honorář ; a o otázce té hodlám
stručné promluviti jsa té naděje, že se mi podaří objasniti ji ve
stránce nejedné.
Předkem třeba podotknouti, že není výslovného a určitého
svědectví, jehož lze bezpečně se dovolávati; proto zakládají se
různá mínění jednotlivých badatelů buď na různém výkladě ně-
kterých míst aneb na povšechných úvahách více méně pravdě-
podobných.
Cicero píše svému nakladateli Attikovi (ad Att. XUI, 12,
2 vydání Klotzova): „Ligarianam" praeclare vendidisti. Posthac
quidquid scripsero, tibi praeconium deferam, a jinde (ad Atu
XIII, 22, 3): Scripta nostra nusquam málo esse quam apud te,
sed ea tum foras dari, cum utrique nostrum videtur. Z míst
těchto soudí Th. Birt (Das antike Buchwesen in seinem Yer-
hUltnis zur Literatur, Berlin 1882) na str. 353, že Cicero měl
bezpochyby z vydávání spisů svých i hmotný prospěch ve způsobe
určitého percenta, ježto prý ta okolnost, že Attikus řeč „pro
Ligario** výborně prodal, jest mu pohnutkou, aby své spisy u něho
vydával. Než výsledek, jakého dochází Birt, uení zcela jistý.
Možno ovšem „vendidisti" na místě prvním rozuměti ve smyslu
vlastním, neboC jest známo o Attikovi, že vedl skutečný obchod
s knihami, aniž mu to od vrstevníků za zlé pokládáno — tak
kázal Cicero zaplatiti mu jakousi knihu Serapionovu, kterou mu
poslal (ad Att. II, 4, 1) — avšak Cicero klade zajisté váhu na
Digitized by
Google
Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář. 27
to, že hojným rozšířením oné řeči, vydané péčí Attikovou, i sláva
spisovatelova v brzku daleko se rozhlásí, nemysle niktei*ak na
hmotný užitek. Attikns měl totiž dobrou pověst jako svědomitý
knihkupec, a obchodní spojení jeho bylo velmi rozsáhlé; proto
pochopíme, že Cicero baže po slávě literární, díla svá jemu
svěřoval k uveřejnění. Ve stránce té jsou zajímavá slova ad Att.
II, 1, 2: Tu, si tibi placuerit liber, curabis, ut et Athenis sit
et in ceteris oppidis Graeciae. Videtur enim posse aliquid nostris
rébus lucis adfen-e. Týž účel mají zajisté i slova svrchu uvedená :
Scripta nostra . . . ., při nichž mimo to dlužno dbáti spojitosti,
v níž se nalézají. Cicero vytýkaje v předcházejícím listě (ad Att.
Xni, 21, 4) příteli svému, že Balbus opsal si od něho pátou
knihu „de finibus", napomíná ho, aby ostatních čtyř knih ještě
neuveřejňoval, neboC nebyla prý posud provedena oprava, a pak
neslušelo se, aby Brutus, jemuž měl býti věnován spis ten, poznal
jej dříve prostřednictvím Balbovým. Podobně domnívá se o Cae-
rellii, že opisuje si dílo „de finibus** dle exemplárů Attikových
(ad Att. Xm, 21, 5), kteráž domněnka v skutku se potvrzuje (ad
Att. XIII, 22, 3). A vzhledem k tomu ujišťuje Cicero Attika,
že nejraději chce u něho vydávati své spisy, ale zároveň žádá ho,
aby jen tenkráte byly vydávány, kdy to oběma vhodným býti se
uvidí. Z celé souvislosti jest patmo, že ve slovech těch nejeví
se péče o hmotný prospěch, jak soudí Birt.
Ostatně není vyloučena možnost sloveso „vendere" vyložiti ve
smyslu přeneseném: „rozhlásiti, odporučiti," a jest s podivením, že
Birt možnosti té ani slovem se nedotýká. Doklady podobného užívání
sloves „vendere, venditare" nejsou neobyčejné (srov. ad Att. VII,
2, 1; luv. Vn, 135; Horat. Epist. II, I, 75); a srovnáme-li ad
Att. XIII, 19, 2: „Ligarianam,** ut video, praeclare auctoritas tua
commendavit, ,zdá se, že lépe jest i ono místo vyložiti obrazně.
Zřejmo tedy, že není podstatné příčiny, proč bychom při-
dali se k mínění Birtovu; mimo námitky již svrchu uvedené jest
pozoruhodno též místo,' kde těší Cicero Attika, jenž utrpěl škodu,
když spis „Academica priora**, byv nahrazen novým vydáním „Aca-
demica posteriora**, ceny pozbyl. Píše pak Cicero příteli svému (ad
Att. XIII, 13, 1) : Tu illam iacturam feres aequo animo, quod
illa, quae habes do Academicis, frustra descripta šunt. Mul to
tamen haec erunt splendidiora, breviora, meliora.
O vlastním podílu svém nemluví, taktéž ne o škodě, která by mu
byla vzešla, kdyby byl uhrazoval útraty vydání zároveň s Attikem,
jak soudí Birt na str. 353 a 284 vykládaje tak ad Att. XIII, 25, 3 :
Sed tamen ego non despero probatum iri Varroni et id, quoniam
impensam fecimus in macrocolla, facile patior teneri. Před tím
totiž projevuje Cicero přání, aby „Academica" zůstala věnována
VaiTonovi, třeba že by snad nebyl mu po chuti úkol, jaký mu
T rozpravě té přidělen byl. Přece vsak doufá, že spis jeho Varro-
novi bude se líbiti, a ježto náklad na papír již učinili, byl by
Digitized by
Google
28 K. Cumpfe
Cicero rád, aby Attikus při tom setrval. Avšak jest pochybno,
zdali slova „qnoniam impeosam fecimus'' vykládati nntno v ten
smysl, jakoby útraty vydání uhrazovali Attikus a Cicero společně.
Odporuje domněnce té místo před tím uvedené, kde by zajisté byl
Cicero chtěje potěšiti Attika promluvil i o vlastní ztrátě, která ho
potkala, a mimo to možno vyložiti slova ta způsobem jiným. Cicero
měl jako každý spisovatel výlohu, aC již (tÚTÓyQatpov jeho nalé-
zalo se na pergamenu nebo na papíru ; nad to dával svůj prvopis
opsati jednou neb dvakráte; a tyto opisy byly věnovací exempláry
Varronovy neb Brutovy a zároveň příruční exemplár Ciceronův
(srov. ad Att. XUI, 22, 3; XHI, 23, 2; XIII, 21, 5). Na po-
dobné výlohy spisovatelovy naráží i Martialis n, 1, 4 (Schneid.),
vypočítávaje mezi přednostmi krátké knihy na prvém místě : brevior
quod mihi charta perit, a luv. VII, 101 lituje dějepisce : Omni-
bus et crescit multá damnosa (scil. pagina) papyro.
Ze všeho toho vychází na jevo, že mínění Birtovo, jemuž ani
sám valně nedůvěřuje, není příliš pravděpodobno ; za to však po-
kládá na str. 354 s jinými badateli za jisté, že Martialovi dostalo
se v nějaké formě zaplacení od knihkupce. Téhož mínění jest
Becker: Grallus 2 díl, str. 452; Schmidt: Geschichte der
Denk- u. Glaubensfreiheit in den ersten Jahrh. der Kaiserzeit
str. 138 ; S ch m i t z : de bibliopolis Romanorum ; T e u f f e 1 : Róm.
Lit.' str. 728 a jiní.
Hlavní váha kladena byla na 108 epigramm knihy XI:
Quamvis tam longo possis satur esse libello,
Lector, adhuc a me disticba pauca petis.
Sed Lupus usuram puerique diaria poscunt.
Lector, salvě. Taces dissimulasque ? Vale.
Ve vei*si posledním kolísají rukopisy mezi salvě a solve.
Dle Beckrova výkladu uzavírá básník knihu proto, že po-
třebuje peněz, jež mu knihkupec vyplatí za nový závitek básní.
Avšak, nehledime-li ani k tomu, že intepretací tou podkládá se
oněm slovům smysl, jakého v nich není, nastává obtíž se slovy:
Taces dissimulasque? Proto výklad Beckrův nezdá se správným
rovněž jako Schmidtův, jenž podržev čtení solve na str. 138
takto interpretuje: „Der Leser mOge also gefálligst Zahlung
leisten d. h. das Publikum das Buch tUchtig kaufen." Nebot z toho,
jestliže obecenstvo hojné kupovalo spisy jeho, neměl básník žádného
prospěchu; proto jest mu co do stránky peněžní lhostejno, zdali
od mnohých neb od málo jest čten; srov. XI, 3, 5:
Dicitur et nostros cantare Britannia versus.
Quid prodest? Nescit sacculus ista meus.
Zcela jinak rozumí Birt na str. 154 tomuto epigrammu. Čta
ve v. 4 s o 1 v e dí as toto : Básník již ukončil, ale na poslední
sti*ánce závítku zbývá něco místa. Čtenář jakožto kupec žádá
Digitized by
Google
Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář. 29
ještě několik distich, aby poslední strónka byla vyplněna. Tu
prý básník žertovně připomíná čtenáři jeho povinnosti, že má
zaplatiti úroky a vydati dílce otrokům; dlužníkem tedy jest prý
čtenář a nikoliv sám básník. Birt přiveden byl k výkladu tomu
především otázkou: Quid taces dissimulasque ? kteráž, jak tvrdí,
nemá jinak smyslu, a mimo to zdálo se mu salvě vedle vale
skoro zbytečné (srov. str. 155 poz. 1). Jest však s podivením,
že ani slovem se nezmiňuje o výkladu, který podal H. Góll ve
článku: Uber den Buchhandel bei den Griechen und Rómern
(Kolturbilder aus Hellas u. Rom, 3 sv. sti*. 111 a násl.) a ve
spracování Beckrova Galia z r. 1881 sv. 2 str. 452 a násl.
Výklad GOllův se čtením „salvě" ve 4. vei-ši jest dle soudu našeho
zcela přiměřený, což pokusíme se ve stručnosti odůvodniti.
Konec epigrammu není dle GftUa leč „eine bettelhafte Appella-
tion an die Gutmtlthigkeit des Lesers ; dieser macht keine Miene
die Bórse zu ziehen und der Dichter verschwindet mit dem Lebe-
wohl." Jako Statius a jiní básníci žil i Martialis v hlavním městě
z darů, jimiž odměňovali boháči a velmoži římští básně k poctě
jejich složené. Dary ty nebyly však hojné a značné, tak že básník
dle vlastního vyznáni zůstal stále chudým, zpominaje oněch dob,
kdy vznešení příznivci krásné literatui*y jako Maecenas a jiní
zbavili štědrostí v skutku královskou vynikající básníky starostí
o chléb vezdejší. Proto neostýchá se Martialis zřejmě uváděti na
pamét čtenářům svým vůbec a vznešeným příznivcům zvláště, že
básník potřebuje peněz (srov. I, 107; V, 16; VIII, 56); proto
žebrá o togu, plášť atd. (srov. VI, 82; VH, 36; IX, 49; X,
73) a bez obalu prohlašuje, že básnické jeho nadání jest
k službám tomu, kdo zaplatí (Y, 36). A smyslu podobného jest
i epigramm, o němž mluvíme; básník připomíná čtenáři, jenž
žádá ještě několik veršů, že potřebtge peněz, a oslovuje jej komi-
ckým pathosem : Lector salvě ! Když pak oslovený mlčí a staví se,
jakoby nerozuměl (taces dissimulasque?), zmizí dávaje mu s bohem
(Vale). Že „salvě" a „vale** nikterak nejsou si na závadu, jest
samozřejmo, a že zakončení epigrammu jest takto daleko vtip-
nější než dle výkladu Birtova, není pochybnosti, zvláště když
uvážíme, že Martialis byl opravdu dluhy stížen (srov. XI, 76 ; VI,
20; IX, 102; XII, 25; VII, 92, 3).
Dále pak nasvědčují jiná místa zcela podobná tomu, že básník
dotýká se tu svých povinností a nikoli čtenářových, dovolávaje
se jeho pomoci. Góll uvedl na místě svrchu dotčeném V, 16
a V, 25. V prvém epigrammu oslovuje Martialis čtenáře v. 2 : lector
arnice, podotýkaje, že jen k vůli němu píše básně žertovné, kteréž
jsou sice v oblibě, ale ničeho nevynášejí (v. 10 : Et tantum gratis
pagina nostra placet); než s pouhou pochvalou nebyli prý ani
staří básníci spokojeni, i ukončuje: Belle, inquis, dixti: iuvat et
landabimus usque. Dissimulas ? facies me, puto, causidicum. Zvláště
zajímavý jest však epigi-amm V, 36: Laudatus nostro quidam.
Digitized by
Google
30 K. Campfe
Fanstioe, libello dissimulat, quasi nil debeat: imposult a Vn^
92, kde básník vypočítávaje své potřeby vždy připojuje:
Audis et i^escis, Baccara, quid sit opus. '^)
Konečné podotýkám, že by nebylo nemožno čísti místo salvě
„sol ve**; tu by žádost Mai-tialova ku čtenáři byla zcela zřejmá,
kdežto slovem „salvě** jenom jemně se bo dotýká. Že by také
zjevné prošení nebylo u Martiala neobyčejným, poznali jsme z pří-
kladů již dříve uvedených; když pak čtenář mlčí, jakoby neroz-
uměl, komu neb co má platiti, zmizí se žertovným pozdravem.
Z celého výkladu vychází na jevo, že nelze uváděti epi-
gramm tento za důvod, že honorář Martialovi od knihkupce
vyplácen byl; též jiná místa, k nimž zhusta ukazováno, toho ne-
dokazují. Vybízí-li Martialis (IV, 72) jakéhosi Quinta žádají-
cího jeho básně, aby si je koupil, a nechce-li půjčiti I, 117
Luperkovi svých básní, odkazuje jej na knihkupce, jest to zcela
pochopitelno, ježto není jisto, že obdržel volné exempláry, jak
soudí Schmidt str. 143 z některých epigrammů, a byl by musil
je poříditi svým nákladem. ♦♦) Též X, 74 a XI, 24 nepotvrzují
mínění Birtova, že Martial dostával honorář za autograf, který
mu knihkupec odkoupil, a že tudíž mohl pro každou knihu hle-
dati knihkupce, jenž by mu rukopis co nejdráže zaplatil; odtud
prý vysvětluje se, proč střídal nakladatele. Než příčina toho
může býti též jiná. Knihkupci neustávali totiž lichotnými do-
mluvami naléhati na auktora, o jehož dílech věděli, že jsouce
oblíbena přinesou jim hojný výtěžek, jak dovídáme se z Plinia
(Epist. I, 2, 6) a zejména z listu, jímž svěřuje Quintilianus Tryfo-
novi vydání díla svého „Institutiones Oratoriae" ; o nějakém hono-
ráři není však nikde ani zmínky.
Jako doklad, že nevydané rukopisy byly kupovány, uvádí
Birt (str. 355 pozn. 1) Pompilia Andronika, jenž dle Suetonia
*) Zajímavá jest shoda výroků těch s luv. Vil, 80 anásl: didicit
iam dives.avarus tantum admirari, tantum laudare disertos; srov. luv.
VII, 59 a násl.; v. 69; 94 a Mart. I, 107, 3; V, 16, 11; VIII, 66, 5.
ByJií oba básníci přátelé, jak vysvítá z Martiala (VLI, 24; 91; XII, 18).
**) Při té příležitosti není od místa vyložiti v. 18:
Illinc me pete, nec roges Atrectum —
Hoc nomen dominus gerit tabernae —
De prime dabit alterove nido.
Nec roges je čtení lepších rukopisů, které podržel též Schneidewin.
Vykládá se pak obyčejné: A neptej se na cesté po jméně knihkupce,
neb sám ti je oznámím ; než dobře poznamenává Flach (M. Val. Mar-
tialis Epigramraaton librum primům recensuit etc. 1881), že výklad ten
není přiměřen versi následujícímu; proto činěny rftzné konjektury,
které uvádí Flach v poznamenání kritickém. Než nejlépe snad vyložiti
nec roges ve smyslu : a nemusil bys prositi Atrekta — to jméno má
pán krámku — nýbrž hned ti dá Martiala, ovsem za pět denárů; slova
ta tvořila by vhodnou protivu k prosbám, jakými básníka obtěžoval,
jsouce zároveň ironická: Atrektus vyplní tvou žádost bez prošení, ale
za pét denárů.
Digitized by
Google
Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorár. 31
(de gramm. 8) prodal své dílo „elenchi annaliam" za 16.000
sesterciův, avšak již Géraud (Essai sur les livres dans Tanti-
qxiité etc. Paris 1840 str. 194) akaznje k tomu, že prodal dílo
to dle Suetonia „Guidam*" ; že pak nebyl to knihkupec, zřejmo
ze zprávy téhož Suetonia. Dílo to bylo by prý zůstalo neznámo,
kdyby je byl grammatik Orbilius nebyl vydal pod jménem aukto-
rovým. VždyC byli lidé, kteří dychtíce po slávě literární, kupovali
díla jiného a jimi se hoiiosili (Mart. I, 6Q; 11, 20); jiní za-
opatřovali si ten či onen spis za příčinou potřeby ku svým
studiím, často dosti draho si jej vypůjčujíce (Gellius XVIII, 5,
11 [Hertz]). Svědomití knihkupci snažili se ovšem získati prvo-
pisy aneb správné starší rukopisy ; k tomu snad vztahuje se místo
Senekovo de benef. VII, 6: In omnibus istis, quae módo retuli,
uterque eiusdem rei dominus est. Quomodo? quia alter rei do-
minus est, alter usus. Libros dicimus esse Ciceronis: eosdem
Dorus librarius suos vocat, et utrumque verum est: alter illos
tamquam auctor sibi, alter tamquam emptor asserit, ac recte
utriusque dicuntur esse.
Než nebyl to honorář v moderním smyslu slova, neb odměnu
za taký rukopis obdržel každý jeho majitel a nejen od knihkupce,
ale od každého, kdo chtěl opis si poříditi. Mimo to možno vy-
ložiti místo Senekovo též v ten smysl, že Dorus skoupil zásoby
starších vydání od knihkupců a sám je prodával; než ať tak či
onak je vyložíme, není nikterak toho důkazem, že spisovatelé
brali honorář od knihkupce. Seneka vykládá prostě, že Dorus
knihy Ciceronovy skoupil, a že jako kĎpec jest po právu jejich
majitelem ; i srovnati lze ve příčině té podobná místa Martialova.
Uvádím pouze I, 29, 4, kde vybízí básník plagiátora Fidentina:
Si dici tua vis, en, eme, ne mea sint (scil. carmina).
II, 20: Carmina Paulus emit, recitat sua carmina Paulus.
Nam quod emas, possis iure vocare tuum.
VI, 12: lurat capillos esse, quos emit, suos
Fabulla: numquid, Paule, peierat?
Okolnosti jiné nasvědčující tomu, že nebyl honorář vyplácen,
uvádí Géraud na str. 194 — 200 spisu svrchu uvedeného po-
ukazuje především k tomu, že nebylo zákona, který by chránil
majetku literárního, a že by Juvenalis v Vil satiře a Martialis
jakož i jiní básníci zajisté nebyli opominuli stěžovati si na lakotu
knihkupců ; i dochází souhlasu Góllova na místě svrchu uvedeném
a Friedlándrova (Darstellungen aus der rom. Sitteng.^ III, str. 381) ;
proti honoráři vyslovili se i Bernhardy: Grundriss d. r5m.
Lit.^ pozn. 46 a Marquardt: K5m. Privatalterth. n, str. 407.
Zvláště nesmíme zapomenouti, že ani auktor ani knihkupec
nepožívali právní ochrany vzhledem literárního majetku; proto
mohl poslati Cicero Hirtiova Antikatona k Attikovi žádaje ho,
aby jej v jeho zájmu rozšířil (ad Att. XII, 40, 1 ; XII, 44, 1),
Digitized by
Google
32 J. Král
a ještě okolo 400 po Kr. prodávali knihkupci římští s hojným
výdělkem spis Solpicia Severa, jejž Paulinus z Aquitanie do Říma
přinesl (Sulpicius Sev. dial. I, 16). Knihkupec hleděl, aby prvním
nákladem co nejvíce vyzískal; neboC líbil-li se spis, nedali si
jeho soudruzi ujíti příležitosti k výdělku; mimo to škodily jim
velice soukromě pořízené opisy. Bylo-li jakési „collegium libra-
riorum**, kde dalo se ujednáni o nových knihách a vedla jakási
kontrola, nevíme, a jest to pouhou domněnkou Birtovou (str. 359).
Konečně nelze uváděti za analogii, že divadelní hry od pořada-
telů neb herců byly kupovány, tak že, uvážíme-li všecky okolnosti
objektivně ze stránky poměrů antických, zdá se v skutku, že
údělem spisovatelů, nehledíme- li k odměně, jíž dostávali od vel-
možů a císařů římských, byla sláva, kdežto zisku dostalo se
knihkupcům, jak trefně podotýká Horatius (Ars poet. v. 343
a násL):
Omne tulit punctum, qui miscuit utile dulci,
Lectorem delectando paiiterque monendo.
Hic meret aera liber Sosiis; hic et maře transit
Et longum noto scriptori prorogat aevum.
O Lobkovickém rukopise Platonových dia-
logu a rukopisech s ním příbuzných.
Napsal Josef Král.
Jediný tento rukopis rozmluv Platonových, jejž v Čechách
máme, oceněn jest sice již od několika vydavatelů, v nejnovější
pak době poněkud důkladněji od Schanze (Cber den Platocodex
der Markusbibliothek in Venedig append. class. 4 Nr. 1^ str. 62
a 100) ; nicméně, chystaje vydání textové některých rozmluv Plato-
nových, domníval jsem se, že není naprosto nevýhoduo prohléd-
nouti aspoň některé části tohoto rukopisu znova. Vedly mne
k tomu tyto důvody : doufalt jsem jednak, že bližším ohledáním
některých míst nabyti lze lepšího a spolehlivějšího úsudku o po-
měra jeho k rakopisům příbuzným, jednak nepokládal jsem za
nemožné, že rukopis Lobkovický v částech těch, jichž čtení dosud
neznáma byla, opsán jest z jiného pramene než v částech již
srovnaných. Známo jest, že nejeden rukopis Platonův podává text
nestejný a to často i v témž dialogu, ač psán jest rukou touž,
poněvadž písař užíval různých předloh nestejné ceny. To aspoň
zjištěno o rakopise 2? (Schanz n. m, u. str. 90) ; také rakopis r
následuje ve Faidonu, jak se zdá, dvou pramenů. Benátského rako-
pisu t a Pařížského g (Schanz, Philol. 35 str. 662). Výsledek
mého ohledání rukopisu Lobkovického arci nebyl valně příznivý
Digitized by
Google
o Lobkovickém rukopise Platonových dialogů. 33
a nevedl v podstatě k výsledkům zcela novým. Ale přece ne-
váhám tuto o něm šíře promluviti jednak proto, že v naší lite-
ratuře dosud nikde obšírněji o rukopise tomto pojednáno nebylo,
jednak i proto, že některá mínění Schanzova o poměru rukopisu
toho k jiným lze buď opraviti buď lépe odůvodniti.
Rukopis tento (nazýváme jej prostě L) popsán jest od
Schneidera ve vydání Politeie (I, str. XV); srov. i Schanzovu
praef. k Euthydemovi (vydání z r. 1872) str. VIII. Jest velikého
formátu o 645 listech; jednotlivé stránky rozděleny jsou na dvě ko-
lamny ; v každé z nich jest 35 řádek. Obsahuje Albínův prologos,
seznam (níva^) dialogů Platonových v něm se nalézajících; pak
následi^í tyto dialogy : Euthyfron, Apologie, Eriton, Faidon, Kra-
tylos, Theaitetos, Sofistes, Politikos, Parmenides, Filebos, Sympo-
sion, Faidros, Alkibiades I., Charmides, Protagoras, Gorgias, Menon,
Hippias I. a Ú., Ion, Euthydemos, Lysis, Laches, Theages, Erastai,
Hipparchos, Menexenos, Kleitofon, Politeia, Timaios, Timaios
Lokj'Os; tedy všecky dialogy prvních osmi tetralogií ThrasyUo-
vých mimo Alkibiada 11. a Eritia a to v pořádku Thrasyllově,
arci v tetralogii IV, V, VI, VII poněkud zmateném. Poslední
teti-alogie a dialogy, jež ThrasyUos pokládal za podvržené, schá-
zejí. Celý rukopis psán jest touž rukou, písmem velmi úhledným
a čitelným, od str. však 905. (od konce Menexena) poněkud
rychleji a nepěkněji. O bedlivosti opisu svědčí, že v rukopise
po sporu jest korrektur. Scholia, shodující se více méně se
scholiemi jiných rukopisů, připisována velmi nestejně; v ně-
kterých rozmluvách jest jich hojně, jinde po sporu. Zvlášt na po-
čátku třetí knihy Politeie přestávají a vracejí se opětně až na konci
Timaia Lokra. Rukopis opravován, ale celkem na málo místech,
rukou, jak se zdá, jinou, jež hlavně měnila přízvuky a interpunkci ;
opravy ty znatelný jsou zrzavým nyní inkoustem, lišícím se značně
od černého inkoustu písma původního. Na začátku Eritona nad
několika slovy napsán rukou jinou interkalarní překlad latinský
a to nad slovy rl zrjvixáčs d(pt^aL (quid huc advenisti), nad
slovem ůsiSfuoTrjpLOV (carceris) a úvvtí^s (familiaris). Schneider
soudí, že rukopis není mladší 14 století; dle písma mohl by,
tuším, pocházeti i ze století 13. neb 12. — Rukopis ten, jakož
známo, koupil pan Bohuslav Hasištejuský z Lobkovic za 1000
kosů milánských dukátů.'*')
Rukopisu tohoto užil Lindau k Timaiu; srovnal jej k jeho
potřebám Dobrovský, jehož kollace dosud v knihovně Roudnické
86 nachází, jsouc přiložena k rukopisu. Celý jej srovnal Schneider
(srv. praef. k vydání jeho Politeie na m. u.) r. 1823 a 1824.
Kollace jeho není však, pokud vím, nikde uveřejněna celá. Mimo
*) Stručná zmínka o tomto rukopise jest také v pojednání o biblio-
thece Lobkovické od J. J. Dvořáka, uveřejněném v „Serapeu" r. 1843,
na str. 1 a násl.
I^lttj filologické ft pftedagoglck^, 1884. 3
Digitized by
Google
34 J- Král
čteni rakopisa toho obsažená ve vydání jeho Politeie známa jest
jen koUace Symposia (ve vydání Rettigově) a Faidona (ve vydání
Heindorfově). Také Backbnysen van der Brinck zabíral se rnko-
pisem tím r. 1845. Sám srovnal jsem důkladněji Apologii a Eri-
tona a nahlédl na některá význačná místa dialogů v prvé části
jeho obsažených. Známe tedy mkopis ve třech různých částech
a na základě této známosti jeho lze, tnšim, o ceně i o po-
stavení jeho mezi ostatními rukopisy Platonových rozmlnv pro-
nésti platný soud ; nepochybuji, že by bližší prozkoumání ostatních
částí nevedlo k lepším výsledkům, než k jakým dospěl Schanz
na základě variant uvedených Schneiderem i já ohledáním dia-
logů jiných.*)
Schanz na místě uvedeném soudí, že rukopis Lobkovický
opsán jest z Vídeňského 1., sám pak' že byl předlohou Vatikán-
skému rukopisu r. V Apologii a Euthyfronu prý z r pošel opět
Flor. g, v Apologii pak Vind. 6 {0 Bekkerův). Že rukopisy 4>r
1 g tvoří jednu rodinu aspoň v Apologii, tvrdí právem i Wohlrab
(praef. ke kom. vydání Apol. str. 36). Že pak k nim připočísti
jest i L, vyplývá netoliko z koUací již uveřejněných, nýbrž i ze
srovnání Apologie a Kritona, již jsem si pořídil sám. Majít tyto
rukopisy tato čtení společná, odchyliyící se většinou od čtení
ostatních rukopisů prvé třídy aneb i ostatních všech. ♦♦)
Apol. 17 B (89, 14 Bekker) ovzoi (liv ovv] yovv 1 Lr<I>g
jako rukopis D.
17 C (90, 10) xai iv áyoga ínl rův tgccTutóv 1 L, nej-
spíš i r <Z>, s druhou třídou rukopisů (totéž čtení mají na př. i B
a Vind. 3); ostatní rukopisy prvé třídy přidávají po dyoga xaL
17 D (90, 16) ^vvsyiyvciffxsts] ^wemyiyváaTutc lLr<Iig
jako IP,
18 C (91, 17) áxovaavteg] ccxovovrsg 1 L r jako druhá
třída rukopisů.
18 C (92, 1) dkoycÍTavov] i<yri v přidávají lLrC>g jako J7-.
19 C (93, 11) rá avtd rovra] ta aiJtá lLrC>g.
22 C (100, 1) iv ókiyfo rovro] zovzmi \hxO.
22 D (100, 11) ovóev^ nridhv Lr<I>g.
23 A (101, 14) ngoGxsxQrífí^ai ób] xaí lLr<I>g.
23 D (102, 12) Zcoxgárrjs tig iini] iaxi xig Lr<I>g.
24 E (105, 5) ngátog 1, ale od druhé ruky opraveno ve
ng^tov, L ngátog s var. ngmzov^ tak i r.
*) Sluší tuto vzpomenouti s díkem nevšední laskavosti p. archiváře
Roudnického Dvořáka, jenž prohlédnutí rukopisu toho učiml moŽDým,
a přátelské ochoty koll. Vladimíra Koblisky, jenž dodatečné na tri
místa se podíval.
♦♦) nukopisy oroacovány po řpůsobě Bekkerové a Stallbaumové.
Co v následujícím výčtu stojí před závorkou, pokládá se za čtení správné.
71' 7P a p. značí prvou neb druhou ruku dotyčných rukopisů.
Digitized by
Google
o Lobkovickém rukopise Platonových dialog&. 35
25 A (105, 19) odta óoi] ovrcog aoi Lrg jako S^ rukopis
druhé třídy.
25 C (106, 10) ďatnroíT] iccvtov iLrg.
25 C (106, 15) íavxSv] avvSv lLv<I>.
26 B (107, 19) d^kov ^drj iavív] rjdrj drjXóv laziv
lLr<I>.
26 C (108, 11) ofjqneg ys] ys (yíiomg lLr*g.
26 E (109, 12) riji/ ygatpi^v Tcnkrjv] xavtriv vynechávají
1 L r 4> g.
27 A (110, 1) (téuvTjíJd^é fíoi] fts^vřftsd^aí fioi lLr<I>g;
fis(ivrja^ai má i T^
28 D (113, 11) péktiarov] fiekuov Lr<I>g jako S.
30 A (116, 7) xal ^évm xal doró] xal dúrá xal ^ivm
1 L r ^ g.
30 B (116, 18) raiJr' civ] tavta lLr<I>g jako B a jiné
rukopisy druhé třídy.
30 D (117, 18) mg rig] Sgzig lLr0.
30 D (117, 19) ^ií ti] pLT] iLrOg jako S.
te
i^afiáQTTiTa] i^aiiaQTíjisrí xig 1 L 4> g ; i^afiaQzrjiTjj xig r,
jenž pominul tedy varianty.
31 C (119, 4) naQaoxóiiBVoC] nagBxcfiivot 1 Lr<I> jako Z,
rukopis druhé třídy.
32 A (120, 13) afta xal dnokoífjiriv] ákká xaí él(í' dv
dnokoífifjv L r ^ g jako D a il^.
33 D (123, 21) ivrav^or vynechávají Lr0g.
33 E (124, 4) ovrot vynechávají Lr<I>g.
34 D (126, 2) ti čij] drj vynechávají lLr0g.
Krit. 48 C (155, 3) tskovvtsg] ngáttovteg 1 L 0, ale na
kraji var. xekovvxeg,
Z míst těch vysvitá nade vsi pochybnost úzká příbuznost
rukopisu Lobkovického s rukopisy jmenovanými. V několika pří-
padech ve výčtu svrchu uvedeném jeden nebo druhý rukopis
schází, ne snad proto^ že by nigisto měl čtení jiné, nýbrž proto,
že čtení jeho zřejmě se neoznačuje a při nespolehlivosti apparatu
i Bekkerova i Stallbaumova těžko pronášeti jistý soud na základě
jejich mlčení. Pravděpodobno jest, že ani na většině těchto míst
rukopisy se asi nerozcházejí. Zároveň zřejmo, že jakkoliv nále-
žejí vesměs k prvé třídě Platonových rukopisů, stojí uprostřed
mezi nejlepšími rukopisy prvé třídy (21 X /I a j.) a rukopisy
třídy druhé, ježto souhlasí na některých místech s rukopisy třídy
drohé anebo s druhou rukou nejlepších rukopisů (na př. s i7^).
Nejlepší z nich jest Vind. 1., ostatní Lr<I>g odchylují se
na více místech od dobrého textu než Vind. 1.
Srov. mimo místa ze Symposia, Politeie a Timaia uvedená
Schanzem (n. m. u. str. 100) tato:
Apol. 18 A (90, 18) xdí dri xal vvv 1 L, vvv om. xOg.
3*
Digitized by
Google
36 J. Král
18 D (92, 7) iXéy^aí L, ^aXéy^ai r g.
19 D (94, 5) ix xovTfov 10L, Ix zovzov r.
21 A (97, 4) ^o^fiBlxs 1 L, ^ogvfifjn r.
22 E (101, 3) AvťytríAoi 1, Xvaitekst L r jako IP.
23 A (101, 11) iv TÓ xoT^opi^ rovtm h\ om. tovtw, xOg
(patrně přehlédnutím; následnjet po zovtíú — rovro).
25 A (105, 12) ti ůé L, dai rg*/
25 A (105, 13) J (ísXite L, á ^éXtiaxs r; cJ piXticts g.
25 C (106, 9) dxotpaivsig <saq>Sg 1 4> ; d7tog)aívrj 6aq>Sg
L, ccTtofpaívrjg (Sa<pág r.
26 E (109, 7) i/ofAtfo 1, vo^il^av Lrg jako D a marg. S;
čisti jest vofii^eiv; ^ má touž chybu co 1.
28 B (112, 14) (SfiLXQÓy L, fiixgóv rg.
29 A (114, 2) kÍ7Coi(ii IL, ksinoifíi r.
29 D (115, 13) ycavacofuci 1, aavffofiai Lr.
29 E (115, 19) «V ířAťwyra] ©V om. Lrg0.
30 A (116, 7) 6W ftov 1, /i*oí Lv.
31 A (118, 13) gadíwg av dnoxvsLvairs] dnoxveívets 1
(novoreckým čtením), dnoxxeivrixe L v.
32 A (120, 11) diý nov lL0g, ůri ^i r.
37 C (131, 9) XLiiÝiaaixe] xiiir^aizs L, zifii^iSríxe Ox.
38 C (133, 8) čij L, om. v g.
34 C (125, 5) dfivccfivrjiSd^élg iavxov L; om. r í g.
37 B (130, 20) xi^^aBO^ai L; xtfii^iSag *rg.
Patrno, že L jest nejbližší Vid. 1 ; r g pak horší než L,
podávajíce text zkaženější. Z těchto tří zdá se mi býti nejlepší
0, následuje v Apologii na dvou místech Vid. 1; srov. 19 D
(94, 5) a 25 C (106, 9), nejhorší g jsa ještě zkaženější než r
(srov. 25 A [105, 13]). Co do porušenosti jest tedy pořadí těchto
rukopisů .toto : 1 L r g. Rukopisy ty, majíce mnoho společného,
pošly patraě z téhož archetypu, jen že dle řady právě naznačené
od něho se uchýlily; nejméně 1, nejvíce g. Z toho můžeme sou-
diti, že mezi archetypem této skupiny rukopisů a Vid. 1. leží méně
členů, než mezi archetypem a každým z rukopisů následujících t. j.
že rukopisy stojící na začátku řady jsou přímější opisy jeho než
rukopisy zadnější. Schanz tvrdí, že descendence rukopisů jest
tato: L že opsán přímo z Vid. 1., r z L, a g aspoň v Apo-
logii z v. Pro tvrzení své, že Lobkovický rukopis opsán jest
z Vídeňského prvého uvádí Schanz (n. m. u. str. 62) dva dů-
ov a
vody: Pol. 1, 331 A yriQoxpcg)og 1, y7jgoxQÓg)ov L, 328 A ii^xai
jcQÓg fj^pav] ngóg fjfisgav iúxai oba rukopisy, ale v 1 se zna-
meními transposice, jichž si písař rukopisu L prý nevšiml. Důvody
tyto nepostačily by ani k dokázání příbuznosti, neřku-li vzájemné
závislosti obou kodiků. Nechceme-li souditi ukvapeně, můžeme na
základě čtení svrahu uvedených jen tvrditi, že L jest nejbližší
Digitized by
Google
o Lobkovickém rukopise Platonových dialogů. Z7
příbuzný Vídeňského 1.; možno, že jest i opsán z ného, ale
důkazů podstatných Schanz nepodal.
Ale toto tvrzení Schanzovo jím nedosti dokázané nabývá
veliké pravděpodobnosti, ne-li jistoty, srovnáme-li tato tři místa
obou rukopisů: Lach. 194 A, Euthyd. 295 B a 295 C. V Lach.
194 A (283, 9 Bekker) tvoří slovo ávÓQla v rukopise Vídeň-
ském 1. počátek řádky a jest celé vybledlé (Schanz na m. u.
str. 61). Schází však docela v L i v r, patrně proto, že je
písař přečísti nemohl. V Euthydemu jest fol. 464 rukopisu
Vídeňského po délce uříznuto, čímž z počatu jedna, později
i dvě písmena na počátku neb na konci řádků za své vzala.
V Euth. p. 295 B (439, 16) ve slovech oi/x ahxvvei, sqnj^ cS
£cíxQccrůg z sqnj ve Vind. 1. zbylo pouze ž. Písař rukopisu L
doplnil slovo to neúplné špatně v ifc£, kteréž čtení má i r;
p. 295 C (440, 2) ve Vídeňském rukopise za i^aQxsZ úoi jest
jen i^a^xsT ď; v L i v r jest i^agnelg. — V Apologii p. 24
ov
E (105, 5) má Vind. 1. čtení XQwzogy ale druhou rukou opra-
vené v TtpiSzov. L i r mají obojí čteni ngárog první rukou na-
psáno patrně již dle předlohy.
Pro kritiku tedy arci rukopis Lobkovický nemá
žádné ceny, ježto lepší a spolehlivější opis jeho
archetypu máme v rukopise Vídeňském 1., jeho
předloze.
I druhé tví-zení své, že Vat. r jest opisem rukopisu Lobko-
vického, Schanz sám opřel důvody chabými (na m. n. str. 100),
jež dokazují také pouze blízkou příbuznost obou rukopisů. Jediný
důvod zasluhiye povšimnutí. V Pol. 7, 540 C ve slovech aayiuí'
kovgy iqyrj, tmg aQxovrag, co UáxQorsg^ SgnsQ ávógíavro-
notóg clnsígyaiSai má za slova dvágiavroTtoióg A D K q a Flor.
/3' cšg jCBQittonoióg, L (a 0) mezeru, ježto písař slovo nesroz-
umitelné raději vynechal.
V r čteme na místo mezery slova dvÓQíávvag ol^iy jež prý
písař rukopisu r vzal z poznámky marginální inikopisa Lobkovi-
ckého, chtěje jimi doplniti nedostatek smyslu Poznámka ta zní : zó
XsTnov ávágiávzag olfiai elvai i^éXsi, Ale důvod ten oslabí se,
povážíme-li, že i rukopis St jenž v té části prý pochází z Flor. c
(Schanz na m. u. str. 97 a násl.), má čtení dvŮQiávzag zonoióg,
které vzniklo asi týmž omylem. A nemohla táž poznámka býti
i v jiném rukopise příbuzném s L, ale nyní ztraceném? Najw^oti
tomu lze uvésti řadu míst z Apologie, která svědčí zřejmě proti
Schanzovi. Vat. r poskytuje na nich zkaženějšího textu než L, ale
v také způsobe, že pokažení z povahy rukopisu L nevyložíme. Srov.
17 A (89, 2) iyca ů' ovv L, iyé t\ iymy' v^ (tu mohl
ovšem r^ pravé čtení vymazati a nahraditi jiným).
18 D (92, 7) iUy^ai L, i^skdy^ai r, ač v L psáno s1ovk>
to zcela jasné.
Digitized by
Google
38 J- Král
19 D (94, 5) ix TovTíúv L (zcela jasně), žx tovtov r.
21 A (96, 20) itaigóg ts] halgos (bez w) L, haigós
tě r, jako většina jiných rukopisů. Patrně tě nasel písař ruko-
pisu v v předloze, ale předlohou tou nemohl býti L.
21 A (97, 4) ^oQvfiěltě L, »0Qvfi7Jt€ r.
25 A (105, 12) ůé L, čal r.
25 A (105, 13) (lélttě L, ^éktiGtě r.
29 A (114, 2) UnoL^í L, Xělnoí^Li x.
32 A (120, 11) Srí ulov L, ftot r.
37 C (131, 9) tifLijCěts L, ti(iq(Xritě t.
37 B (130, 20) tiiiijffěad-aL L zcela jasně, tifiijaa$ r. Proč
v psal tifi'^oagy ač v rukopise L psáno zcela jasně ttfiTJděa^ai,
jest nepochopitelno, leda by se byl spletl blízkým ůeíaag. Ale
myslím spíše, že příklad tento, jako přiklad p. 21 A, dosvědčuje,
že r pochází z nějakého jiného rukopisu opsaného z rukopisu
Lobkovického a dle jiného rukopisu opraveného (jak svědčí při-
dané t€ za ktavQos v p. 21 A, které L nemá), jejž však ne-
známe. Že totiž r jest závislý na rukopise Lobkovickém, o tom
svědčí místa z Lacheta a Euthydema výše uvedená, ktei*á obsahují
chyby písařem rukopisu Lobkovického způsobené a od písaře Vat.
r přejaté. Ale přímým opisem z L není Vat. r. Nebot chyba
tífiijoag mohla povstati jen nečitelným psaním infinitivu tifir^úě-
aéaL a špatným doplněním koncovky od písaře; z Lobkovického
rukopisu však chyby té nevyložíme.
O ceně rukopisu r pro kritiku platí z týchž důvodů totéž,
co o ceně rukopisu Lobkovického. Všecky tři rukopisy (1 L r)
pošly ze společného archetypu, ale ne přímým opisem, nýbrž
skrze členy nám nyní ztracené.
Ovšem kolik členů mezi L a r předpokládati jest, těžko
jest určiti.
Rukopis g horší jest než r a úzce s ním spojen; mát
chyby, jež jen rukopisu r jsou vlastní (srov. srovnání míst výše
uvedené, hlavně p. 18 D), a nad to ještě chyby jiné (srov.
p. 25 A). Ale i tu nelze souditi na určito, že jest přímým
opisem rukopisu r; svědči proti tomu na př. p. 32 A (120,
11), kde r má dtj ^oi, g však čij fiov jako 1 L 0. Spíše jest
pravdě podobno, že g jest jiným a to hoi-ším opisem též před-
lohy, z které pošel i r.
Podobně tuším souditi jest, aspoň co se týče Apologie, i o ruko-
pisu í>. Pro kritiku, nehledíme-li k rukopisu 0, jenž snad v ně-
kterých dialozích následuje jiných pramenů, z celé té skupiny
postačí pouze Vind. 1 , jakožto nejvěraější opis archetypu; co
L r g a v Apologii jiného mají, jsou chyby písařovy, kteréž
v kritickém apparatu uváděti bylo by marnou obtíží. Lepšího
čtení neposkytují, pokud vím, samy nikde; čtení lepší, známá
nám i z rukopisů jiných, kterých sem tam poskytují (míst těch
jest velmi po spoi*u), povstala as tím, že písař opsal korrektury
Digitized by
Google
o Lobkovickém rukopise Platonoyých dialogů. 39
své předlohy nám ztracené, jež uéiněny byly dle rukopisů jiných.
Tak na př. v 17 A za xgijv má správné xgtj O i r (tak jako
^ C 5 21**" B^'), p. 21 A 4> vynechává slova podezřelá izaiQÓg ts
buď omylem, buď dle jiných rukopisů (nemá jich na př. Vind. 3^);
p. 33 £ L 4> r mají správný tvar d'Sotozíčov místo ^eo^iovíáov,
což má 9( i 1. Tu těžko rozhodnouti, je-li to úmyslná opi*ava,
či náhodné zlepšeni chybou písaře.
Podoby některé básní Kollárových s Pe-
trarkou a Dantem.
Napsal Dr. £m. KoTář.
Podoby tyto jsou dílem známy. Kollár zevnější formou a milost-
nými znělkami v prvních třech zpěvích Slávy Dcer}*, kde velebí
Minu, lká jsa od ní vzdálen a běduje konečně nad její smrti,
shoduje se s Petrai^ou, s nímž i Mílka má společného; v Dan-
teovi opět nalezl vzor, když ve dvou posledních zpěvích popisoval
nebe, očistec a peklo. Velmi důležitá shoda mezi těmito dvěma
básníky jest ta, že Dante v pekle a očistci dává trpícím duším
snášeti muka, jež odpovídají proviněním, a že totéž činí Kollár,
který to i zřejmě praví slovy:
„Tak svou platnost onen zákon mívá
i zde při té zběři zločinné;
čím kdo hřeší, tím i trestán bývá/
(Slávy Dcera V. zpěv, 54. znělka).
I rozdíly, jimiž se oba tito básníci liší, jsou známy, z nichž
nejdůležitější jest ten, že Dante má jen jedno nebe všem národům
společné, jeden očistec^ jedno peklo, Eollái* pak pro každý národ
zvláštní tři říše zemřelých rozeznává, ze kterých slovanské jako
nejpřednější popisuje.
Ale i v jednotlivostech shoduje se často Kollár se jmenova-
nými básníky italskými.
Danteova porovnání :
„Come ď autunno si levan le foglie
Tuna appresso delP altra,- infínche il rámo
rende alla terra tuté le sue spoglie,
similemente il mal seme ď Adamo,
gittansi di quel lito ad una ad una.*"
(luferno, Canto III. 112—117.)
užil Kollár, aby naznačil množství duší, jež se do nebe slovan-
ského ubírá:
Digitized by
Google
40 Em. Kovář
„proto, jako ze 8tromův když v lese
listi na zem padá v jeseni,
dacbů slavských množství sem se nese.**
(Slávy Dcera IV. 3.)
Jako Dante jest povzbuzován Cacciagoidou :
„Tutta taa vision fa manifesta!"
(Paradiso, Canto XVII. 128.)
tak i Sláva povzbnznje Mina:
„A co uzříš, přátelům svým maluj **.
(Slávy Dcera IV. 6.)
KoUárova místa, jako jsou:
„Ústa blučným blasem zpívají:
Halleliyah, svatý, svatý, svatý**
(Slávy Dcera IV. 8.)
anebo
„'Jedny „Sláva na výsostech" pěji,
z jinýcb úst zas slova velebné
„Gospodine pomiluj ny" znějí
(Slávy Dcera IV. 9.)
připomínají nám stejná místa v Danteovi, jako na příklad jsou:
„Salvě Regina in sul verde e in su' fíori
quivi seder cantando anime vidi"*
(Purgatorio C. VE. v. 82—83.)
nebo „Gloria in excelsis, tutti, D^o
dicean
(Purgat. C. XX. v. 186.)
aneb „Summae Deus clementiae, nel seno
al grande ardore allore udi' cantando"
(Purgat. C. XXV. v. 121.)
a jiných ještě více.
Peklo Eollárovo opevněno jest* podobně u Dantea má
hradby pevné město Ditě, od kteréhož počíná se peklo hluboké
(rinfemo basso). Nad vchodem do pekla mají oba básníci ná-
pisy mysteriosní, a známé jest Danteovo „Per me si va nella
X5ittá doUenie ..." (Infer. C. m. v. 1—9.), jako KoUárňv nápis
počínající slovy:
„Tuto Hanba s nášlapníky svými
otroky a sluhy trůnuje,
tu pláč, bolest, hrůza věkuje ..."
(Slávy Dcera V. 25.)
Muka v pekle jsou rozličného druhu. V jedné znělce vypravuje
EoUár, }sik Mina nalezla mnoho rostlin mrzkých, a praví pak :
>.
Digitized by
Google
Podoby některé básní KoUárových s Petrarkou. 41
„Nevědoucí zmačkám patou mnohé,
než aj, cedíce krev křičely:
Ouveh, ouveh, ach my přeubohé"
(Slávy Dcera V. 98.)
a v náekdující znělce mluví ještě o nich pravé:
„Na těch trávách nečisté a vilné
šelmy pásly se a hovada ..."
(Slávy Dcera V. 94.)
Tyto dvě znělky upomínají nás na Xin. zpěv Danteova pekla,
z něhož vyjímám následující verše:
„Non írondi verdi, ma di color fosco,
non rami schietti, ma nodosi e involti,
non pomi v'eran, ma stecchi con tosco"
(verš 4—7.)
„AUor porsi la mano un počo avante
e colsi UB ramuscel da un gran pruuo:
e il tronco suo gridó: Perchě mi schiante?
Da che fatto fui poi disangue bruno,
ricominció a gridar: Perchě mi scerpi?"
(v. 31-36.)
„Arpie pascendo poi delle sue foglie
fanno dolore ed al dolor fínestra**
(v. 101—102.).
Ještě častěji než pěvce Božské Komedie připomínají nám
mnohá místa ve Slávy Dceři Petrarku. Oba básníci shodují se
v úsudku, že pravá láska se slovy nejeví, i praví KoUár:
„Jen ta jiným vítězství své hlásá,
jejíž matka bývá fiflenství,
vášeň aneb podzimková ki^ása" —
připomenuv již dříve:
„tu má pravá láska povahu,
nechlubí se, když dvě duse zajme."
(Slávy Dcera I. 32.)
Podobně pěje Petrarka:
„E veggi* or ben che carltate accesa
lega la lingua alťrui, gli spirti invola.
Chi puó dir, com'egli arde, ě'n picciol foco."
(In vita di Laura 118.)
Oba shodují se i v tom, že kdyby chtěli lásku svou hlásati,
nedostačují k tomu. Dokladem jest nám místo Kollárovo:
„K peánům si křídel žádala
tužba, ústa hasly začat chtíce:
Plností se vnitřek puknout míní,
Digitized by
Google
42 Km* Kovář
ano citům cesto mezera
ode- srdce ke rtům příkrou činí.''
„Jeden předmět hodný Homéra
srdce vzývá, slovo, tuším, stíní — **
(Slávy Dcera I. 42.)
a Petrarkovo:
;L'ingegQO che saa forza estima
neir operazion tutto 8'agghiaccia.
Piú volte giá per dir le labra apersi,
poi rimase la voce in mezzo '1 petto
Ma qaal saon poria mai salir tanť alto?
Piú volte incomminciai di scriver versi,
ma la penna e la mano e ťintelletto
rimaser vinti nel primier assalto.**
(In vita di Laura 16.)
Milenky obou básníků vynikají tak, že Mina jest mezi děvami
to, co je slnnce jitru spanilému, a Laura jest „tra le donne un
Sole." Básníci všech věků opěvovali by je, kdyby je viděli. Vtom
smyslu pěje Petrarka:
„Se Virgilio ed Omero avessin visto
quel sole, il qual veggi' io congli occhi miei,
tutte lor forze in dar fáma a costei
avrian posto e Tun stil con Faltro misto.
Di che sarebbe Enea turbato e tristo,
Achille, Ulysse e gli altri semidei
e quel che resse anni cinquanta sei
si bene il mondo e quel ch'ancise Egisto "
(In vita di Laura 134.)
Podobné pěje nás Kollár:
„By se Homér a ten, jehož Múzy
řecké mláďky pěly, navrátil,
i ten, který barvy potratil
při Kampaspě, ApeUes a druzi;
onen básníř, který zpěvem hrůzy,
jimiž Dido mřela, ošatil,
až tam k tomu, jehož zachvátil
pohled Laury a hnal do Vokluzy;
i náš Záboj a ten, který hýbal
varytem svým hrady královské,
neb kde koho Apol ještě líbal:
Všickni by se spolek učiníce
dílo toto bohů mistrovské
slavit jali jiných nechajíce."
(Slávy Dcera I. 93.)
Oběma básníkům činí Mílek nástrahy krásou jejich milenek,
i stěžuje si Petrarka:
Digitized by
Google
Podoby nékteré básni Kollárových 8 Petrarkou. 43
„Non pur quelF nna bella ignuda roano
che con grave mio danno si ríyeste
ma r altra e le dao braccia accorte e preste
sou a stringer il cor timido e piauo.
Lacci Amor mille e nessou tende m vano
fra quelle vagbe nove foi*me oneste,
ch' adornan si 1' alť abito celeste
ch' aggianger nol puó stii ně ^ngegno umano.
Gii occbi sereni e le stellanti cigiia,
la bella bocca angelica, di perle
piena e di rose e di dolci parole
che fanno altrui tremar di maraviglia
e la fronte e le chiome ch'a vederle
di State a mezzo di vincqno il sole.*"
(In vita di Laura 148.)
Podobně stěžuje si KoUár:
„Nejen ona růžokvětná llčka,
rtové k polibenl spiknutí,
i vaz pyšný, hrdlo labutí,
šťastná zlatých vlásků po něm hříčka,
čelo slunné, klidný oblouk víčka,
očí přísných vábné kynutí,
lkavý ousměch, tajná vzdychnutí,
i slov němá sladkých polovička:
vše mé srdce k bojům bádá chybným,
tisíc zloboh Mílek spojuje
nástrah klamem navnazených slibným.**
(Slávy Dcera I. 84.)
Dívky přísné jsou ku svým opěvovatelům,
y,m\ vedete straziare a mille morti.
ně lagrima pero discese ancora
de be' vostr' occhi ma disdegno ed ira"
(In vita di Laura 29.)
volá Petrarka k Lauře, a EoUár naříká:
„Darmo hledám hnouti slzičkou*"
(Slávy Dcera I. 54.)
Velmi podobná jsou si místa:
„Tak teď prostě a tak jemně stojí,
ach, tak krotce a tak vznešeně,
plná ohně a tak studeně,
smělá je a tak se předce bojí.
Tak mře žalem, tak se k smíchu strojí,
jasným okem tak zří zmateně,
tak chce mnoho, touží skroušeně,
tak nic nechce při vší tužbě svojí."
(Slávy Dcera L 119.)
Digitized by
Google
44 Enu- Kovář
a PetrarkoYo:
„Qui tutta umile e qui la vidi altera:
or aspra, or piana, or dispietata, or pia,
or vestirsi onestate, oř leggiadría
or mansueta, oř disdegnosa e fera.
Qui cantó dolcemente e qui s^assise,
qui si rívolse e qui ratenne il passe,
qui co' begli occhi mi trafísse il core,
qui disse una parola e qui sorrise."
(In vita di Laura 76.)
Oba podobají se často plavcům za děsné bouře plujícím^
„Passa la navě mia colma ďobblio
per aspro maře a mezza notte il věrno
infra Scilla e Cariddi . . . ."
(In vita di Laura 137.)
praví Petrarka, a Kollár:*
„Brzo skryla den můj bouře šedá,
na půl cestě stojím bez dechu,
jako plavec kolem pelechu
Charybdy a kruté Scylly bředa.*
(SHvy dcera H. 3.)
Kollár vydal se na cestu po slovanských krajinách ve prů-
vodu Mílkově, jejž popisuje jako hošíka s toulečkem a střelkami^
kučeravého, jemuž
„Erásnopérá obou na lopatkách
třepetaly sem tam křidélka**
a jenž jest tak mocný, že čeho
„tkla se luku jeho výstřelka,
padlo síle hned neb čárům jeho.*"
(Slávy Dcera II. 10.)
Podobný popis Mílka máme z péra Petrarkova:
„con areo in mano e con saette a fíanchi,
contra le qua' non val elme ně scudo,
sopra gli omeri avea sol dne grand' ali
di color mille e tutto altro ignudo
(TrioDfo d* Amore Cap. I.)
V žalu nejímá je ani krása jara a Petrarka vzdychá:
„prímavera per me pur non é mai."
(In vita di Laura 8.)
i KoUár:
„jen mne nejmou jara ani léta."
(Slávy Dcera II. 27.)
Digitized by
Google
Podoby některé básní Kollárových s Petr^irkou. 45
Žel jejich nic nezhoji, tak hlásá Kollár ve znělce:
„Ani ondol Tater těchto tichá
Kolem hradbou chlumů věnčená,
chlumů, jejichž hlava zelená
v oblaků se a hvězd cesty míchá;
ani Pison, jehož v Eufrat spíchá
voda ze žil zlatých prýštěná,
ani šfáva v léčné vařená
dílně, kde sám Vulkán oheň dmýchá:
nic mne před mou nemůž skrýti strastí.
nic mým nedá prsům ochlady,
není v světě pro mé rány mastí."
(Slávy Dcera m. 10.)
Podobnou znělku má již Petrarka:
Ně per sereno ciel ir vaghe stelle,
ne per tranquillo mar legni spalmati,
ně per campagne gavalieri armati,
ně per bei boschi allegro fere e snelle,
ně ď aspettato frosche novelle,
ně dir ď amore in stili alti ed ornati,
ně tra chiare fontare e verdi práti,
dolce cantare oneste donne e belle,
ně altro šerá mai ch' al cor m'aggiunga."
(In mořte di Laura 44).
Hořké slze jsou často jedinou potěchou obou nešťastných bás-
níků, když odloučeni jsou od milenek svých ; žert i rozkoš se jim
protiví a závistivě hledí k onomu kraji, jenž hostí jejich blaho.
„Lagrimar sempře é '1 mio sommo diletto,
il rider doglia, il cibo assenzio e tosco
la notte afanno . . . ."
pěje Petrarka a končí povzdechem:
„Verdi rive, fiorite ombrose piagge,
voi possedete ed io piango il mio bene!"
(In vita di Laura 171.)
Podobně zpívá Kollár:
„Jenom pláč mi bol můj hojí strastný,
téchou přátel roste břemeno,
sen mne nezná, jídlo sobě hnusím.
O ty kraji! o ty břehu šťastný!
Vám to v blízku míti souzeno,
co já v dáli oplakávat musím."
(Slávy Dcera III. 36.)
Kollár často v zoufalství bloudí po lesích a běduje:
„Já jsem snad, jen abych úpěl stvořen"
Slávy Dcera III. 47.)
Digitized by
Google
46 Em. Kovář
a podobně činil Petrarka volaje:
„di lagríme tívo a pianger nato**
(In yita di Laara 86.)
y blouznění svém mají oba básnici krásné jitro za milenko
svou; i pěje Kollár:
nJak se jitro oknem tímto vkrádá
bleskem hry snů ranních pokaze,
tys o milý, krásný obraze,
pi-vý předmět, jenž mi v oči padá!
tu hned starou srdce tužbou strádá,
v oné opět vězím povaze,
kde svál*, pokoj, slast a nesnáze
v dobu jednu srdce jedno bádá:
Ona tě to! vzdychám šeptem lkavým"
(Slávy Dcera lU. 60.)
a podobně Petrarka:
Quand io veggio dal ciel scender V Aurora
con la fronte di rose e co' crin ďoro
amor m' assale; onď io mi discoloro
e dico sospirando: ivi ě Laura ora."
(In mořte di Laura 23.)
Oba se těší, že čas bol jejich jednou snad přece utiší; tak
Kollár:
„Snad čas i mé strasti léky chystá,
snad se i mně někdy zlatolistá
palma časem někdy zotaví"
(Slávy dcera IlI. 84.)
a Petrarka:
„Non íia ch'almen non giunga al mio dolore
alcun soccorso di tardi sospiri"
(In vita d' Laura 9.)
Nicméně láska jejich bude trvati věčně, neboC slibuje Pe-
trarka :
„Ponmi o ve '1 Sol occide i fieri e Terba,
o dove vince lui 1 ghiaccio e la neve,
ponmi ov' ě '1 caro suo temprato e levé,
ed ov'ě chi cel rende o chi cel serba;
ponm' in umil fortuna od in superba,
al dolce aere sereno, al fosco e grave,
ponmi alla notte, al di lungo ed al breve,
alla matura etate od air acerba;
ponm^ in cielo, od in terra, od in abisso,
in alto poggio, in valle ima e pallustre,
libero spirto od a' suoi membri afisso,-
ponmi con fáma oscura o con illustre:
Digitized by
Google
Podoby nékteré básní Kollárových b Petraikou 47
Saró, qual fuil yíttó com*io son visso
continuando il mio sospir trilastre/
(In vita di Laura 95.)
Týmž způsobem slibuje Kollár:
. ^Tam, kde Žemla v tísni leda stoná,
kde sup těká z lesa do lesa,
tam, kde smutný žehy donesa
Chamsin hlce lidi, květy, slona;
kde býk hvězdný a štír cestu koná,
tam, kde chaos končí nebesa,
kde drak černý točí kolesa,
na něž rozpjal kosti Ixiona;
nikomu mil, od sta jiných bažen,
v chudobě, či kmentem lesknoucí,
k trůnu neb co otrok k jařmu tažen:
Tentýž budu! vlastním jedem hyna,
v ohni chladný, v mrazu horoucí,
cítě, mysle, mluve nic než Mina."
(Slávy dcera IIÍ. 79.)
Vybraná zde parallelní místa ukazi\jí shodu tak nápadnou,
že souditi musíme, že EoUár měl hojné reminiscence a že oba
básníky italské, Dantea i Petrarkn, důkladně pročetl. Na Petrarku
upominá nás i periodická forma mnohých znělek, kde z pravidla
tri neb pouze jeden poslední verš závětím, vse ostatní předvětim
bývá; Petrarka mívá z pravidla jen poslední verš závětím. Tu pak
můžeme se i k víře nakloniti, že též jiná, méně podobná místa
jsou takovými reminiscencemi, na př. :
„zvítězivši v přemožení samém"
(Slávy dcera II. 111.)
a „vinta vlnce con sua beninanza"
(Dante: Paradiso, XX. 99.)
* „tělo jinde, jinde bydlí duše"
(Slávy Dcera III. 86.)
a Petrarkovo:
Tailor m^assale in mezzo a' tristi pianti
un dubbio, come posson queste membra
dallo spirito lor viver lontane"
(In vita di Laura 11.)
a jiných více.
Digitized by
Google
48 Em. Kovář
Jazykozpyt a pravék národů indoevrop-
skýcli.
Náčrtek podlé O. Schradera napsal Dr. Em. Kovář.
Otto Schrader ve spise „Sprachvergleichung und UrgescMchte"
(1883) probrav dosavadní práce a výsledky dosavadního zkoumání
v linguistické palaeontologii stopuje názvy kovů a pověsti staré
i báje jich se týkající, čímž přichází k zajímavým výsledkům ; na
přiklad ukazuje, že nejstarší pomůcky kovářské byly z kamene,
což vysvítá z příbuznosti názvů kamene a těchto pomůcek v na-
šich jazycích, jako řec. axfMúv kovadlina, xáfLíVog kamna proti
sansk. agmanta kamna, a^man kamen, kladivo, kovadlina a stbul.
kamenb. Hlavně však výsledky své shrnul ve čtvi-tém oddíle spisu,
kde líčí kulturní stav předků našich národů v době předhistorícké
sebrav veškera jistá data o té věci. Podáme obraz jím vylíčený.
Národové slovanští, germánští, románští, Řekové, Arméni,
Eraiíci a Indové jsou jednoho kmene, povstali totiž z národa
jediného, z národa, jenž žil za dob, z nichž nezachovalo se ni-
žádných od něho památek. Jaké byly dějiny jeho, jaký vývoj,
nevíme a jen s tíží dovedeme poznati některé stránky jeho jazyka
z doby krátce před tím, než rozdělil se ve více národů. Jak se
národ ten nazýval, nevíme i nazýváme jazyky, jež z něho po-
vstaly, z pravidla indoevropskými.
Doba, kdy žil, jest ovšem dávno minulá, leč tenkráte měl
již jistý stupen vzdělanosti, jak souditi lze z dat, jež poskytuje
nám jazykozpyt.
Národ ten, dříve ještě než z něho se vyvinulo nynější
množství národů indoevropských, překročil již onen stupen kul-
tury, v němž žijí nyní obyvatelé amerických prairií neb austral-
ských lesů. Jej zajímal hlavně chov dobytka a stádo bylo bohat-
stvím jeho, což vysvítá ze souvislosti slov, ' znamenajících dobytek
a peníze: lat. pecus dobytek, pecunia jmění, peníze, got. faiha
a anglosas. feoh dobytek, jmění, peníze; bylo cílem jeho boje
(srov. sansk. gavišti znamená snažení po krávách — zápas).
Již tenkráte kvetl chov dobytka, jak patrno z toho, že názvy
jeho jsou v různých jazycích indoevropských téhož původu, tak
sansk. pac^u, zend. pasu, lat. pecus, stpíms. peku, got. faihu,
stněm. fihu, což vše souvisí s kořenem pag, jehož význam je
chytiti, upevniti. Rozeznávali tedy dá\Tií předkové naši zvířata
domácí od volných divokých. Chov dobytka a pastevství byla
hlavním zaměstnáním a sami majctníci asi pásli svá stáda; bylo
to tedy i zaměstnání čestné, čímž vysvětlíme si, že v sansk. gopá,
značící pastýře krav, dosáhlo významu krále. O téže věci nás
poučuje ještě Homer svým noi^r^v kaáv.
Digitized by
Google
Jazykozpyt a pravěk národů indo evropských. 49
Z domácích zvířat znali krávn, ovci a koza, jak vysvítá ze
společných názvů, jednak i z nejstarších zpráv, kde všade se tato
tři zvířata jako domácí připomínal. K nim druží se věrný prů-
vodčí a bdělý hlídač stád pes. Koně znali sice, ale nebyl pi*a-
dávným naším předkům ještě zvířetem domácím, ježto významy
pro ožíváni koně rozdílný json v jazycích indoevropských a ožívání
samo tedy pozdějšího data, což se i ve staré literatoře dosvědčuje.
Osla poznali teprve později jednotliví národové indoevropští, nej-
spíše od Semitů. Ještě později poznali mezka, kočko a drůbež.
Jak ze společných názvů řec. vg^ stněm. sú, zend. hů, stbul.
Bvi-nija, sansk. sú-kara vysvítá, znám byl vepř již v dobách nej-
starších, leč ochočení jeho jest nejspíše z doby pozdější a společno
národům indoevropským v Evropě žijícím, kteří mígí proň nový,
společný název; řec. nÓQxogj lat. porcos, ombr. porka, irs. orc,
stněm farah, stbol. pras^, lit. paršas.
Dále znali naši pradávní předkové též býka, jak se však zdá
ze shody názvů v našich jazycích a seiňitských (na př. srovnej
lat taoros, sansk. sthůra se sem. taoro), poznali jej nejprve
o Semitů, což bylo důkazem pradávných, ještě předhistoríckých
jejich styků.
Rolnictvím nezaměstnával se ovšem příliš národ pastevský
a kočovný, jehož potomci ještě v historických dobách hledali
sídla stálejšL Srovnáme-li slova rolnictví se týkající v jazycích
indoevropských, pozornjeme, že sice znali předkové našich národů
některé polní plody, ale ne mnoho; více znali jich později ti,
kteří v Evropě se usadili. U těchto zvláště shodo některých slov
významem pro rolnictví důležitých ovésti sluší:
řec. apócD, lat. arare, irs. airim, stbol. orati, lit arti;
řec. uQoxQov, arm. arór, lat. aratrom, irs. arathar, stnord.
ardr, stbol. oralo, lit. arklas;
lat šero, got. saian, stbol. seti, lit. seti;
lat. semen, stněm. samo, stbol. sěme, stpros. semen;
řec. žcQnrj^ stbol. srbpi;
řec. (ivkrjy lat molere, irs. melim, got. malan, stbol. melja,
mleti, lit. malti.
Shoda slov těch okazoje nám, že národové indoevropští
v Evropě oddali se záhy rolnictví, že to záhy počala se vzdělá-
vati půda, byC i velice primitivně.
Z plodin hlavně ječmeb, pšenice, len, z ovoce některé divoké
droby byly známy.
Dále vystopují všichni národové indoevropští na jeviště dějin
jako maso požívající. Y Indii ovšem ustoupilo požívání masa
stravě rostlinné následkem ponebí. V dobách předhistoríckých
zajisté jedli předkové všech těchto národů maso, jehož název jest
týž v rozdílných jazycích indoevropských, jako sansk. krávy a,
kravis, řec. xQsag, lat. caro, stněm. hrěo, kteréž názvy jsou
v souvislosti s názvy krve stbul. krivb, stirs. cru, lat. cruor, což
Llstj filologfoké a pMdagogleké, 1884. 4
Digitized by
Google
50 Em. Kovář
dokazuje, že měli naši předkové na mysli maso krvavé. Jiné společné
názvy pro maso jsou : sansk. mámsa, arm. mis, stpras. mensa, stbul.
m^so, got. mimz, lit. miésa, což snad proti prvému značilo maso
připravené.
Počátky uměni kuchařského byly totiž do jista známy, sansk.
pač péci, zend. pač páliti obětné zvíře, rec. xéaaa za nex-jcDy
lat. coquo, stbul. pek^, lit. kepu shodou svou jsou toho důkazem,
že pečení nejspíše na rožni bylo původní; vaření ve vodě jsouc
původu mladšího nebylo známo ještě ani Řekům za dob Homero-
výcb. Požívání syrového masa uchovalo se u potomků dlouho
a zvláště u Germanů, kde je nalézáme ještě v pozdních dobách
historických.
Maso poskytovala národu pastýřskému ovšem hlavně stáda
a v nejstarších literárních památkách národů indoevropských zřídka
nalézáme připomenutí o honbě, o pojídání zvěřiny. Pojídání drů-
beže a ryb bylo neznámo, ano není pro ně společných názvů
a u Homera ještě nazýváni jsou rybolovy někteří národové bar-
bai-ští. Mimo maso i plody divokých stromů byly za potravu,
zvláště se tak dá souditi o žaludech, jejichž název je stejný
v rozličných jazycích: lat. glans, řec. fiakavogy arm. kalin, stbul.
želí|di>; pojídání žaludů připomíná se ještě v dobách historických.
Dále i obilí, jež žali srpem (srov. řec. aQnrj a stbul. sntpi),
primitivně semleté (srov. řec. /titíAiy, lat. molere, stbul. mleti atd.)
neb roztlučené (srv. řec. ntíaacj^ lat. pinso a pistor pekař) po-
travu poskytovalo.
Soli aneb koření neznali. Pro sůl není společného názvu
v jazycích indoevropských a starým Indům dle Rgvedy i starým
Erancům jest vůbec neznáma; v jazycích evropských však máme
název společný řec. akg, lat. sal, got. salt. stbul. soU, což uka-
zuje, že užívání soli počalo přece v dobách předhistorických za
doby, kdy národové indoevropští v Evropě žijící úžeji souviseli.
S evropskými názvy soli souvisí dle zdání sansk. sara, ale slovo
toto objevuje se, jak O. Bóhtlingk v Jenaer Litteraturzeitung
1875 Nr. 643 prohlásil, poprvé až ve dvanáctém století*) po
Kr. ve slovníku Hemačandrově a není asi původní.
Žízeň hasili praotcové naši zajisté mlékem, z něhož uměli
též sýr a másla upravovati. Že znali sýr a máslo, dokazují slova
sansk. sára, řec. oQÓg, lat. sérum, stbijl. syn., lit. suris a anjana,
lat. ungentum masC, stněm. ancho, anco, alem. anke máslo, dále
sansk. sarpis rozpuštěné máslo, řec. ikqiog máslo, germ. salbe,
jichž shoda tvaru i významu musí pocházeti z doby, kdy spolu
národové tito žili jediný národ tvoříce; a tento národ tedy uměl
sýr i máslo vyráběti.
*) Z toho ovšem nenásleduje, že by slova toho dříve nebylo bývalo ;
souhlas sakrtského sar- s evropským $al- je zajisté důležit, a sskr. -r
proti evropskému -I svédči trvám spíše o původu společném ze sar-,
než o přejetí slova evropského do sskr. Gb.
Digitized by
Google
Jazykozpyt a pravék národa índoevropských. 51
Leč mléko nestačilo předkům našim k uhašení žizně a proto
hledali si i nápoje jiného. Nápojem tím byla medovina. Srovná-
me-li sansk. madhu sladkost, sladký nápoj a pokrm, medovina,
později též med, zend. madhu sladký nápoj, řec. fié^ víno (srov.
(lé^T] opojení), stněm. metu medovina, stbul. medi med, víno, lit.
midus medovina a medus med, stirs. mid medovina, pozorujeme,
že slova téhož kořene značí sladký nápoj, med a nápoj opojující,
i soudíme, že v době starší, kdy tvořily národy tyto národ jediný,
žilo slovo, z něhož tato dochovaná vzešla, jež mělo význam, z něhož
se vzpomenuté významy vyvinouti mohly. Se slovem znám byl i před-
mět, sladký, opojný nápoj, jehož hlavní součástkou byl med. (Srv.
ještě řec. (lé^v a fiéXi, got. milith, stirs. mil, lat. mel).
Později, ale ještě v době předhistorické, kdy Slované a Grer-
mané úžeji spolu souviseli, počalo se u těchto národů vyráběti
pivo, čehož nejen společné názvy piva lit. alus pivo, stnord. 51,
anglosas. ealu pivo, stprus. alu medovina, stbul. olx, ale zvláště
společné názvj kvasnic u obou kmenů stbul. droždij§, stprus.
dragios, stnord. dregg (gen. drehggjar), jsou důkazem.
Víno nebylo známo, ale záhy poznali je na jihu Evropy
a v krajinách Pontu a Kaspického moře. V severní Evropy přijal
se s předmětem i název.
Velmi zajímavé výsledky podává jazykozpyt ku poznání rodin-
ných poměrů.
Rodina, kde láska víže k sobě manžele, pojí je k dětem
a tyto k rodičům, celou rodinu pak k delším příbuzným, není
společností prvotnou, neboť těmito ušlechtilými poměry nepočíná
se vývoj lidstva, ale jest konečným výsledkem.
U předků našich národů byl poměr rodinný. Důkazem toho
jest, že měli názvy pro nejbližší příbuzné, jako tchána, snachy,
což dosvědčuje souvislost sansk. gva^ura, řec. íkvqós^ lat. socer,
a sansk. snušá, řec. wóg, lat. nurus, naše snacha. Dalším dů-
kazem rodinného života je společný název pro ženění : lit. vedu,
stbul. ved^, zend. tvar upavádhayěta at se zasnoubí, s nimiž
souvisí sansk. vadhu mladá chot a řec. seóva za éFsáva dary
pro nevěstu. Vedlejší význam lit. vedu a stbul. ved^ je vésti, což
upomíná na obyčej vésti slavnostně nevěstu do domu ženichova
podlé obyčejů asi, jež stejný jsou u Indoeranců a evropských
Indoevropanů ; obřad ten připomínají též vazby řec. yvvccTxcc
uysa^uí a lat. uxorem ducere.
Před svatbou, zdá se, byla koupě nevěsty; tak alespoň lze
se domnívati ze zvyku neb upomínek na zvyk ten u národů Índo-
evropských za nejstarších dob historických. V obyčeji za nevěstu
dary dávati se shodují velmi mnozí. Též vyskytuje se u starých
Indů a fteků uloupení nevěsty.
Že z počátku vládla polygamie, dá se souditi jednak z při-
rozeného běhu věcí, jednak z té okolnosti, že se jí vzpomíná
v indických védách, u Peršanů z dob Herodotových a u Germanů ;
4*
Digitized by
doOQÍ
oogle
52 Em. Kovář
ale že se již monogamie vyvinovala, snad již tehdy jedna z man-
želek byla první a hlavní, tomu svědčí shoda sansk. patní a řec.
nÓTVia paní proti sansk. pati a řec- nótrig pán.
Pro poznání vývoje rodiny důležito jest stopovati původní
význam jejích členů; jestliže původní význam dcery jest „dojící",
souvisí přechod významu dojící ve význam dcery se skutečným
vývojem poměrů, čili dcera asi dříve vykonávala službu děvečky
dojící stáda otce svého, než se úplně uvědomil poměr mezi ní
a rodiči.
Sotva bude míti pravdu M. Můller, jenž se domnívá, že
původní tento význam ukazuje zvláštní útlocit a humor otce dceru
volajícího.
Syn znamenalo původně zrozenec, filius kojenec, byl tedy
rodičům jejich „narozený", což postačilo, by v něm viděli budou-
cího dědice a majitele rodinného jmění; jeho poměr k rodině
uvědomil se dříve než dceřin.*)
Mezi příbuznými, kromě dítek s rodiči, sňatek asi povolen byl,
soudíme-li podlé obyčejů, jež zachovaly se až do historických dob.
Moc a právo i jmění otcovské po smrti otcově dědil syn,
ženy byly vždy podřízeny, čehož doklady též se zachovaly ještě
v dobách historických.
Že naopak znali již tehdy společnost větší než rodinu, do-
mýšlíme se z toho, že všichni n^odové indoevropští mají názvy
pro rozličné stupně společnosti nad rodinou, v nichž se na mnoze
shodují; dále i shoda slov: sansk. véga dům, řec. olxog dům,
lat. vicus obydlí, vesnice, got. veihs místo, stbul. vBSb ves, po-
zemek, pak stbul. pliki, lit. pulkas, stněm. folk, ačkoli významem
odchylných, přece tomu svědčí. Leč nevyvinulo se tehdy ještě ve
společnosti dělení práce. Potřebu rozličných řemeslníků tehdy ne-
cítili a byla jejich názorům cizí. Čehokoli rodina potřebovala,
v rodině se i vyrobilo hlavně od žen a dětí. Ovšem že výroba
oděvu, nástrojů a rozličná umění, byt vše v primitivních po-
čátcích, přece již jistý stupeň vzdělanosti značí.
K odívání sloužila kůže (srov. řec. nékXa lat. pellis, got.
fill, lit. plévé). Staří Indoevropané uměli též plésti z lýčí, z vět-
viček a podobných věcí, kteréž činnosti důkazem jsou slova lat.
plecto řec. nkéxa^ stbul. plet^, got. flihtu a sansk. parQ i pragna
pletivo, koš.
Též první niť se tehdy přísti počala, což vysvítá ze shody
slov sansk. tarku a řec. aTgaxtog vřeteno, dále řec, via, lat.
neo, stněm. naan přísti. Důležitým momentem jest i ta okolnost,
že pěstování lnu bylo již dávno v předhistorické době.
Počátky umění tkáti, jež podobno jest pletení, již tehdy na-
lézáme. Stav pro tkaní byl ovšem jednoduchý, ale že stav jakýsi
^
♦) Jiný výklad názvů syna a dcery jest od Benfeye: sunu = mas,
duhitr n: femina. Ob.
Digitized by
Google
Jazykozpyt a pravěk národů indoevropakýcb. 53
předkové naši měli, ukazuje shoda slov velmi starých značících
dvě dftležité části stava: řec. ovrjfACDv, lat. stamen osnova (srov.
ze sansk. sthavi tkadlec, řec. lavóg vratidlo, lit. staklis stav)
a řec. n^vog^ lat. pannus, nit ku vetkání, s got. fana, stbul.
poĎava.
Jsouce nái'odem pastýřským využitkovali staří Indoevropané
ovšem všeho, čeho jim skýtala stáda. Proto počali brzy i ovčí
vlny užívati (srov. sansk. urna, řec. slgog^ lat. vellus, got. vulla,
lit. vilna) z prvu k dělání plsti (řec. ni^og, lat. pilleus, stněm.
fílz, stbul. plistb) a později snad i ku tkaní.
Při oděvu jest bádáni po původním tvaru a způsobu velmi
obtížno, ježto se dle rozličných bydlišť a ponebí rychle měnil
a tu často se tvořila nová slova. Některé názvy jsou však přece
stáří velikého, jako pro obuv: řec. vAía, lat. solea, got. sulja
nebo řec. xQtjnígy lat. carpis-culum, lit. kurpé, stbul. črěvij.
Oděvem byl snad plášC okolo těla, oděv podobný velice kůži
zvířat, jak se u Germanů pod jménem sagum zachoval do histo-
rických dob. U fteků xivcív, u ňímanů tunica jsou původu féni-
ckého; u těchto stačila původně toga.
Šití známo bylo poněkud i starým Indoevropanům (sroV.
sansk. siv, řec. xaa-avcDy lat. suo, got. siuja, stbul. šij^, lit.
siuvu); ale málo se asi pěstovalo.
Charakteristická známka primitivného stanoviska, že užívá
se téhož oděvu pro muže a ženy, zachovala se až do dob histo-
rických u našich národů, u Germanů ještě za Tacita.
Starobylost umění hrnčířského dokazují společné názvy nádob :
sansk. kumbha hrnec a řec. xviifiog^ sansk. golá džbán a řecké
yavXóg, lat. těsta a zend. tašta, pak i mythy a pověsti.
Naskytuje se otázka, jaké bylo přístřeší našich praotců v oněch
prastarých dobách. Že obydlí jakési měli, vysvítá ze společného
názvu sansk. dáma, řec. óófLog^ lat. domus, stbulh. domi, dále
sansk. dvára, řec. di;(»a, lat. fores, stbul. dvi»n», pak sansk. áta,
zend. aílhya, lat. antae, konečně řec. útéyog, lat. tectum, lit.
stogas, stnord. thak. Nebyly to ovšem domy kamenné, jež
i v Evropě poznali dosti pozdě stykem s Feničany. Soudíme-li
dle stanů nomadů, byly to asi chýše, jichž základní tvar byl
kruh, v jehož středu nalézal se krb.
Střecha byla asi z kůry nebo slámy (srov. culmen střecha
a culmus stéblo). Ještě Atharvavéda zná pouze dřevěné domy
v Indii a Avesta připomíná podzemní byty na Eranu.
Srovnáme-li dále slova řec. ;co(>ro5 místo k tančení, lat.
hortus zahrada, got. gards dům, stirs. gord osení, lit. gardas
ohrada pro ovce, stbul. gradi zeď, město, hrad, pak řec. xrjicog
zahrada, stněm. hof dvůr, znamenáme, že alespoň u evropských
Indoevropanů záhy bylo místo ohrazené blízko domu určené jednak
ku společné zábavě, jednak ku pěstování plodin v domácnosti
stále potřebných. Z nynějších řemesel nalézáme v oné prastaré
Digitized by
C005I
oogle
64 Em. Kovář
době na příklad počátky kolářství. Vůz byl pastevskému a kočov-
nému lidu velmi potřebný a záhy ho bylo užíváno; odtud vy-
světlujeme si hojnost společných názvů, jako jsou: sansk. vahana,
řec. oxogy lat. vehi - culum, stněm. wagan, stirs. fen, stbul. voz-b,
lit. vežimas ; dále sansk. a zend. ratha, lat. rota, lit. ratas, stirs.
roth, stněm. rad; pak sansk. čakra, řec. xvxkog, anglosas. hveohli,
sansk. akša, řec. a^cov, lat. axis, stněm. ahsa, stbul. osb, lit.
ašis ; sansk. yuga, řec. ^vyóv^ lat. iugum, stněm. joh, stbul. jbgo,
lit. jungas.
Též loďky se záhy stavěly (srov. sansk. náu, stpers. návi,
řec. vavg^ lat. navis a zend. adj. návaya) nejspíše z velikých
kmenů vyhloubených (srov. sansk. daru loďka s řec. dÓQv)^ jež
veslem se poháněly (srov. sansk. aritra veslo s řec. igetiíóg, lat.
remus, stii*s. ram).
Pátrajíce po vědomostech praotců našich, pozorujeme, že
v číslovkách shodují se jazyky indoevropské až do sta a shodu
tu jisté si přinesli národové ze společné domoviny; tedy i pra-
otcové těchto národů uměli aspoň do sta počítati a vyvinula se
u nich i soustava dekadická. Čas rozdělovali dle měsíce a roze-
znávali dvoje roční počasí, zimní a letní (srv. jednak řec. ;i;ctfiGÍy,
lat. hiems, stbul. zima, zend. zima a sansk. hima, jednak řec.
iuQ, lat. ver, a stněm. sumar se zend. hamá, sansk. sama půl-
letí). V téže šedé dávnověkosti známy byly počátky umění lékař-
ského. ByliC zajisté již naši předkové stížení mnohými neduhy,
znali ránu (srov. sansk. váta, řec. ovváoy stirs. futhu, stněm.
wunde), trpěli vrhnutím (srov. sansk. vam, řec. iftéa, lat. vomo,
stnord. voma, lit. vemti), kašlem (srov. sansk. kas, lit. kosiu,
stbul. kašblb, stněm. huosto) a mnohým jiným. Léčení nemocí
má v latině a zendštině název téhož kořene: lat. medeor, me-
dicus, zend. vi-mádhaňh léčení. Starobylá jest též shoda slov:
ii's. liaig, got. lékeis a ukazuje k dávným počátkům lékařského
uméní.
Nemoci měly se za působení zloduchů a léčení dělo se byli-
nami jedovatými, jak soudíme srovnávajíce zend. viščithra jedovatý
lék 8 visa, lat. virus jed, dále řec. largóg lékař s log jed, pak
irs. luib křoví s got. lubjaleisei učení o jedu, čarodějství a stnord.
lyf lék; mimo to i zaříkáním, jež dlouho se zachovalo u národů
indoevropských.
Jaké byly náboženské názory onoho pradávného nái'oda?
Gharakterístikou názorů jejich bylo, že neměli účinky sil
přírodních za mechanické řídící se určitými zákony, nýbrž za
projevy bytosti buď se nalézající ve zjevu neb s ním totožné.
Byla to ovšem dětská doba národa a dnes sotva pochopíme
hloubku dojmů, jež příroda způsobila v mysli i srdci jejich, jejich
strach, když noční temno, jež dává zlým duchům moc nad člo-
věkem, počalo zahalovati zemi, ten jásot, jímž pozdravovali první
paprsek jitra, a tu hrůzu, s níž naslouchali rachotům hromu.
Digitized by
Google
Jazykozpyt a pravěk národA indo evropských. 55
Všecka jména bohů indoevropských, o nichž s jistotou víme, že
žila již v t&stech praotců, json názvy mocí přírodních a musíme
si v době oné svazek mezi zjevem a ctěnou v něm bytostí mysliti
jako velmi úzký, čehož důkazem jsou nejstarší bohové jednotlivých
národů indoevropských, na nichž všech jest patrný původ z pří-
rody a jejích zjevů.
Především bylo ctěno jasné nebe, jehož název jest jménem
národního mocného boha u Indů (dyáus), u fteků (Zevg)^ u Ří-
manů (lu-piter) a u Germanů (Tio, Zio) a název ten souvisí
s kořenem div lesknouti se.
U Indů dyaus znamenalo nebe a boha jeho zároveň, u Řeků
Zsvg byl vsak již bohem světového pořádku, leč původ jeho jest
patrný : při dělení vlády nad veškei^enstvem obdržel Zsvg nebesa,
attributy jeho jsou dalekohledící, mračna shromažďující, černými
mraky zahalený a podobné. U Římanů ještě Hoi*atius mohl pěti
sub love frigido pod studeným nebem. U Germanů stal se Tiu,
Zio bohem války, což souvisí s povahou a osudy národa ger-
mánského.
Již v původní vlasti měl bůh nebes mnohé attributy. Slul
zahaliigící, v sansk. varuna (koř. var zahalovati), což je rovno
tvarem řec, oiígavóg, U Řeků stal se attribut ovQavóg názvem
nebes zemi halících, u Indů zase názvem boha (Yaruna), jenž
původní dyáus vytlačil i jest pak indický Varuna řecký Zevg.
Nebe bylo i milostivým dárcem (bhaga) a attiibut tento stal se
názvem boha vůbec u Eranců a Slovanů.
Mezitím co rozličné zjevy přírody zanikají, klene se nebe
věčně nad zemí a proto z kamene pevného se býti zdála tato
klenba našim praotcům, jak shoda slov zend. asman nebe, řec.
^jáxfjLOv otec Uranův, se sansk. agman, stbul. kamenb ukazuje. Den
ohlašuje stkvoucí Jitřena (sansk. Ušas, zend. ušaňh, řec. rjcágy lat.
Aurora, lit. aušra od koř. us hořeti) a sotva že pozlatila okršlek,
již za ní vystupuje slunce, jak krásně dí Rgveda: Bohyni paprsků
Usas stopuje Surya, jako děvušky šlépěje jinoch. Surya jest lat.
sol i srov. řec. Éslgiog, stnord. Sol, dcera Mandilfóriova.
Někdy místo jasného nebe přichází zamračené, temné. Posel
nebes, prudký, rychlý vítr (srov. Saramá poslice Indrova a sarayu
vítr s řec. "EQfAsíag a něm sturm) ohlašuje bouřku, jež též jest
bobem (srov. sansk. parjanya bůh deště a hromu, lit. Perkunas
a slov. Perun).
Na sklonku dne klesá slunce do vln mořských; v božství
moře věřilo se též, čehož stopy jsou v sansk. trita, zend. thrita,
řec. TqIz(úv^ jež srovnati sluší s irs. triath moře.
I měsíc, osvětlovatel noci, se ctil. Oheň vůbec požíval úcty, »
zvláště oheň domácího krbu, Indové mají Agnis (srov. lat. ignis,
lit. ugnis, stbul. ognb) a Římané Vestu (srov. řec. iúría).
Zjevů přírodních jest mnoho a množství bylo i bohů, leč
jako ony počátek svůj na nebi mají, tak tito za syny boha nebes
Digitized by
Google
56 M. Opatrný
86 měli. DySns byl tedy otcem a odtud názvy: Dyaus pita, Zeůg
xazrJQ, lu-piter, matkou byla země, již obklopující nebe oplodilo.
Bohové byli syny nebes, název sansk. děva, lat deus, lit. diévas,
stnord. tivaz, souvisí též s kořenem div lesknouti se jako dyaus.
Poměry lidské vůbec se přenášely mezi boby a představa těchto
jednak jako mužů, jednak jako žen byla pramenem bohatých
báji a mythův, jež ovsem měnily se u jednoUivých národů indo-
evropských.
V život po sínrti věřilo se a národové indoevropští znají
vládce řise duchů. U ňeků a Indů jest báje o psích, kteří hlídají
vchod do podsvětí a jména těchto se shodtgi (sansk. ^abala, řec.
xéQPsQog),
U Indů jsou psi majetkem Saramy, poslice Indrovy, v řečtině
je strídným tvarem svým Saramě Hermes, jenž jest průvodčím duší.
O uctívání bohů nevíme ničeho jistého. Nejspíše, jako v in-
dickém starověku, tak i v pravěku otec ' rodiny byl i soudcem
i knězem jejím.
Který kraj byl pravlasti našich národů, nedá se s určitosti
říci a všeliká zkoumání o tom nedošla dosud k jistotě.
Podobně nevíme o předhistorických stycích s jinými národy,
o dějinách a bojích nejstarších praotců. Mnohé zbraně jednotlivých
národů indoevropských dokazigí názvy svými, že počátek jejich
jest z doby, kdy kovy byly ještě neznámy. Tak eranské asti šíp
souvisí s lat. os, řec. ócxéov kosf, podlé čehož poznáváme látku,
z níž šíp původně byl pracován, ftecké aá^tog štít jest téhož pů-
vodu, jako sansk. tvač kůže, a z této byly robeny první štíty;
itéa štít pletený srovnává se s Ixia vrba; dóqv původně dřevo,
pak kopí znamená (srov. s naším dřevcem), cdxiirí špice kopí je
strídným slovem za stpms. aysmis a lit. jéšmas rožeů. Staronord.
hamarr, stsas. hamur, anglosas. hamor, stněm. hamar kladivo jest
etymologicky příbnzno slovanskému kamen, litevské kngis kladivo
slov. kyj, lat. martellus, slov. mlat.
Tu a jinde udržely se názvy starých zbraní nekovových i tehdy,
kdy z kovu zbraně se robily, v jedněch jazycích pro zbraně ne-
kovové, v jiných však pro z kovu zrobené, na něž se přenesly.
Mimo to nedá se dokázati, že kovy byly známy v našem
pravěku a žádný název nejstarších zbraní indoevropských národů
není etymologicky příbuzný s názvem některého kovu.
Aoristy sloves II. třidy ve staré čeátiné.
Napsal M. Opatrný.
Ve stslov. slovesa n. tř. tvořila aorist buď s příznakem nq
(dvig-n%-hi) nebo bez příznaku (dvig-o-hi). S ní shodují se jiné
slov. jazyky, v nichž se prosté časy posud zachovaly, jako srb.,
Digitized by
Google
Aoristy sloves 11. třídy ve staré čestiné. 57
obě luž. a bulharština (V. Miklosich Vergl. Gramm. III* na pří-
slušných místech).
Rovněž o stčeštině bylo obecné mínění, že v ní oboje tvary,
aor. stesknuch a steŠČech, byly možný a běžný. Než jakou měrou
který z těch dvou tvarů se vyškytal, zvláště pokud aoristy tvo-
řené od kmenů příznakem nu rozšířených byly v obyčeji, o tom
stčeské mluvnice nemají dost určité zprávy.*)
Ohledáme-li však materiál sem hledící, jímž stč. památky
jsou nad míru bohatý, se zevrubnosti téměř statistickou, a po-
zorujeme-li, kterak se aoristy atesknuch a ateŠČech mají k jiným
tvarům na kmenu infínit. založeným, seznáme, že posavadni mínění
o těchto aoristech bylo z části mylné, a že stčeština měla zde
především proti stslov. své zvláštnosti, hodné povšimnutí.
Známo jest, že příznak sloves U. třídy jest vlastní kmenu
praesentnímu a že se jenom obdobou rozšířil i na tvary od inf.
kmene odvozené. Tyto širší kmeny ve slovanštině znenáhla se
množí; ale vývoj jich v jednotlivých slov. jazycích jest nestejný,
v jednom ranněji a větší měrou vystupují, v druhém později nebo
pouze při určitých slovesech. Ku př. již v nejstarších památkách
stslov. nalézáme dvojité tvary : aor. dvign^-hi (II. třídy) a dvigo-hi
(I. třídy), part dvign^-vi a dvigi, dvign^-l-b a dvig-H . . ., kdežto
stčeština, jak uvidíme, má po většině kmeny prosté (I. tř.).
V každé však slov. řeči příznak pronikl rovnoměrně ve všech
tvarech, které se na inf. kmenu zakládají, právě tak v parti-
cipiích minulých jako v aoristech. Proto jest dlužno i při vý-
kladu stč. aor. steaknuch a steščeeh k tomu přihlédati, pokud se
příznak -nu v inf. tvarech vůbec rozšířil.
Výsledky vyšetřování mého jsou tyto:
A) Ve stčeštině příznakové -nu se rozšířilo a z pravidla
zůstává v aoristech i minulých participiích sloves:
a) jichž kořen prvotně již byl otevřený: mi-nú-ti, vi-nú-ti;
b) která před přízn. -nu zbyla souhlásky kořen zavíi^ající,
čímž kořen buď
a) stal se otevřeným: to-nú-ti, koř. top; nebo
P) i dále zůstal zavřený : hr-nú-ti, u-s-nú-ti, koř. stslov. síp.
V těchto případech ostatní slov. jazyky většinou se srovnávají
se Btčeštinou. Toliko při slovesech pod b) uvedených jmenovitě
stslov. má diuhdy aoristy od kmenů prostých, čímž význačně od
*) Tak praví P. J. Šafařík v Počat. stč. mluv. na str. 87: Mnohá
z těchto sloves (t. j. u kterých se k původní slabice přivésuje nu) od-
vrhujíce n před u přestupují do první třídy druhého rozdílu Qako jsou:
vezu, pasu . . .), zvlditi v minulém času : protržech od protrhu, místo
protrhnu, ponučech od ponuku místo ponuknu atd.^ — Totéž učí
F. B. Květ (stč. mluv. 1. vyd. 93, 3. vyd. 70) a J. Jireček (Nákres ml.
stč. 43).
58 M. Opatrný
stc. se rozeznává, jako: 3. sing. nsipe, 3 pl. nsipoš^, sic. usnu,
uBnuchu, místo ♦uspe, *u8pechu.
Z četných příkladů stč. možná jest podati jen některé za-
jímavější :
ad a) (Alexander) otpoczynu, až pone šesf neděl mynu AlxV.
22^, — Swynu plášč Hrad. 6**. — i manu rukávem majně Kat.
649, t. manu, inf. manuti, stsl. maniti, koř. ma. — (Arberkéř)
po svém pánu jako vzplanu. Bit. u Krešč. 116 (Prám. děj. čes.
m 240). Srov. AlxM. 1*» každý by rád pryč wyplanuU. —
ad b) a) (těch lidí) tu ftonu v hlubokém břězě AlxV. 19^;
jež v tom piesce ftonuchu ib. 23* Stsl. 3 sing. istope, 3 pl.
utopi, is-, istopu, utopoš§ *) — Těch let země velmi zhynu
AlxV. 3*; zhinuchu boj vzemše AlxH. 4*; zahynu Hrad. 26*.
Srov. u pohynuty ŽWittb. 9. 16 t. u pohynutí. Stslov. 1 sing.
pogybB, 3. sing. izgybe, 1 pl. pogybomB, 3 pl. pogyba, pogybu;
srb. giboh, po — . — Pokynu jiej ruku k sobě Kat. 1011, kjmu
NR. 33, 776, pokynu AlxB. 3*. — Nemeškaje po nich lunu. Bit
u Krešč. 132, t. lunu, inf. lunúti, rus. lunutb; koř. lup. — za-
pomanuch AlxV. 10*, upomanu it. 16*, rozpomanu it. 9*; stsl.
-m§-n^-hi.
/3) ufnuch RKral. (Róz. 10); zefnuchu Kat. 679, ufnu it.
705. Štsl. usipe, part. usipi, subst. verb. usipenije. — ztymu
AlxB. 2^ — Shrrnu sě Hrad. 4^ — nevhnuch sě ŽWitt. 118.
51; hnu AlxB. 1**; hnuchu sě DalJ. X. 78. Part. zehnuw nohy
AlxB. 3^; všicci sě pohnuly ŽWitt. 52. 4; af budu nepohnuty
it. Moys. 16. — Vypmu sě jim všem z očí Podk. 229.
Jediný toliko příklad archaického tvoření aor. bez příznaku
-nu ve stč. nalézá se v AlxŠ. 1*:
an (t. lid) by rád utekl ....
sotně fye hbe nohy vleká —
t. j. hbe sě 3 sing. aor. slovesa hnuti sě, koř. gib, stsl. gT»be
se jako usipe, izgybe. — Smysl jest: lid sotva se hnul, nohy
vleká. Jinak pravidelně bývá aor. hnuch (sě).
B) Avšak od sloves, jichž kořen před -nu zůstává neporušen,
jako: padnú-ti, stesk-nú ti . . . tvoří se part. minulá a aoristy
z pravidla bez příznaku -nu, čímž liší se stčest. od stslov. Ve
stčeštině nebylo aor. zdvihnuch, stesknuch . . ., právě tak jako
nebylo part. zdvihnuv, zdvihnul, stesknuv, stesknul atd. Výjimky
z tohoto pravidla, jež se ve stč. naskýtají, jsou nepatrné a po-
třebují výkladu. Doklady na aor. a part. min. bez -nu jsou ve stč.
památkách nesčetné. Na př. aor.: 1 sing. ftefk sobě AlxB. 10%
przytah ŽWitt. 118. 131 (attraxi); — 3. sing. klecze Kat 963,
krzycze Pass. 297, mrcze Kat. 3029, wnycze it. 939, poftyze it.
*) Fr. Mikloaich Verg. Gr. III.^ 73—75, 112, odkud vyňaty jsou
i násled. všecky doklady stslov.
Digitized by
Google
AoriBty sloves II. třídy ve staré češtině. 59
2926, wytyeze AlxV. 17^ netaze — až Pass. 321, busse it.
298, wzedTfe Mar, 45, zdeffe Pass. 598, 298, prziTte Kat. 1526
(srv. Listy fil. IX. 306), ztefchze sobě AlxBM. 1»». Podk. 218
Trist. 819, DalC. 9 atd., utište Kar. 62 (inf. utisknuti); — 3 du.
lečesta se Troj. (Výb. II. 153); — 3 pi. fhledu sě Kat. 3012,
zahrzazu AlxV. 23% pokleku Hrad. 68*», wytahu AlxB. 4% potahu
AlxV. 7», roztyezecbu ML. 40**, odtyezzecbu AnsUn. 1., uzafu
se Pass. 322, Kat. 3087, Hrad. 25\ 145», užasecbu se Kar. 39
— a mnoho jiných. O partie, min. jest známo, že nemají -nu;
srov. abych nevwazl ŽWitt 68. 15, zfechly it. 101. 4 (21. 16,
128. 6), wytírhl AlexB. 2*», neutirhl sem ŽWitt. Moys. 1, przie-
mykl Osem) it. 38. 3 (silni), prziemykly it. 106. 29, aby ne-
ochudí ŠtV. 55, oddechli it. 54; — wzdrziehfy — nabyehfy,
ftahfy — rozprzahfy Kat. 2348—49, 2350—51, ohlec(h)fye it.
2143; — nadzdwyzen ŽWitt. 71. 16, popilzene it. 144. 14; —
subst. verb.: u potczenie ŽWitt. 120. 3, ot popilzenye it. 114.
8 a j. více.
Odchylky od tohoto pravidla, pokud se týká aoristu, za-
znamenával jsem si bedlivě, nalezl jsem jich však jen několik
a vytknu je zde všechny.
1. (Chrudoš) mahnu ruku RZel. 103. t. j. máchnu, inf.
máchnuti.
2. roznosí se radost kolkol Prahy, rozlétnu se radost po
všiej zemi. (RKral. Old. 60.)
3. A jakž vece jim: „Jáz jsem!" — otjidú zase í padnuchu
na zemi. Čten. zim. č. (v Rozb. stč. lit. 1845 str. 35).
4. vypadnuchu na nju mezi dřevy. RKral. (Jar. 34).
5. (kmet) potaknuy gmu ve všiej řeči AlxBM. 3** t. j. po-
taknu j'mu, inf. potaknúti. Původ slovesa potaknúti, tuším, příliš
živě v povědomí jazykovém se cítil, tak že cit jazykový nedo-
pouštěl, aby podléhalo změnám bez -nu nezbytným: *potačech,
♦potáče ...
6. Tehdy oni ponuknuchu Nikodémovi, aby mluvil. — Čten.
Nikod. (vyd. V. Hanka r. 1860) str. 238.
7. Tand. (St. sklad, díl opozd. str. 2): „jejie kón obvěšen
bieše vešken okolo zlatými zvonci velikými i s menšími: a když po-
nuknu k chodbě koně, tehdy se ti zvonci zazvonie." Hanka, jak
viděti z přepisu, za podmět bral „panna" a ponuknu za 3. os. aor.
zr ponukla, pobídla. Ale nehledě ani k tomu, že děj v min. opě-
tovaný ve stč. pravidelně vyjadřuje se imperfektem, i sám aorist
(ponuknu) vzhledem k následujícímu praes. zazvoňte se jest ne-
vhodný ; proto bych četl buď praes. ponukne (t. panna), nebo po-
nuknu (t. lidé). *) Buď jak buď tento doklad není jistý.
♦) Podobné sluší čisti v Kat. 3040: Pak netáhnu zítra vstáti, až
ten ciesař jé sé ptáti — t. j. netáhnu (t. lidé); smysl jest: sotva lidé
ráno vstanou ata. Erben četl netáhnu s podmétem císař.
Digitized by
Google
60 A. Havlík
8. Zalkny se dnchém infremnit spirita ve Čteni zimn. časa
(Rozbor, stč. lit. 39), kdež zalkny jest omylem*) místo zalknu.
9. i mknucha se prudko ve chlumek yzhóru REral. (Jar.
153). Na prosté mknt&ti sě má Jungmann ve Slov. jediný jesté
doklad ze Zlob. exc: „kamkoli se mknu*'. Jinak byly v obyčeji
jen předlož, složeniny a slov. 3. tř. mčieti sě. (Tehdy íye zástup
židovský z města pomczie Hrad. 80^ t. j. pomčě sě inf. pomčěti
sě it. 10'; przymczie fye [t. člunek] k ňemu — t. j. přimčě
sě, inf. primčěti sě — atd.).
10. a jejie prsi pznuchu od kosti ostrými kostny Kat. 3017
— t. j. dle výkladu prof. J. Gebaaera (v Listech fil. IX 321) : pro-
nznuchu, inf. pronznúti, stslov. pro-ni»z-n^ti. Než jiná složenina téhož
slovesa, venznúti, i v particip. min. příznak -nu podržtge a tím se
jsoucnost aor. pronznuchu místo jednod. *pronzú (stslov. pronbz^)
neb slož. *pronzechu dostatečně vyjasňuje: ŽKlem. 9^ 16: wenznu^
sú národové; ŽKap. tamtéž; ŽKlem. 37. 3: střely tvé wenznuty sú
u mě (srv. právě citov. článek prof J. Grebauera).
11. A když již večer omrknuchu (t. bratři) na té chrastiné
a ustávše i sedechu. Živ. sv. otc. 178' (ruk. cis. kn. 17 C 28).
Ruk. 17 C 17 (na 1. 59^) má zde nedopsáno : omrknu m. omrknuchu.
Bez -nu aorist mají ruk. 17 D 36 a 17 C 16 omrczechu (1. 51*).
— Na jiných místech i v ruk. 17 C 28 jsou tvary bezpříznaké;
169*. A když na cestě večer omrcze (t. mnich), jide do starého
chrámu. [Ruk. 17 D 36: omrcze 46^, 17 C 18: omrcže 55» a nad
tím nadepsáno omrkl]. — Partie. : já sem ženka velmi ustalá na
této neznámé púsči omrkla 90^. [Ostatní ruk. též tak].
Počet těchto aoristů s přízn. -nu bude snad rozmnožen ještě
jinými, až více rukopisných památek se prozkoumá, ale proti ne-
sčetným aor. bez příznaku zůstanou vždy výjimkami, které však
z povahy stčestiny samé mnohdy se vysvětlí.
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staró-
českýcli (k Alexandreidě).
AlxHL (t j. Alexandreidy, zlomku Jindřichohradeckého)
sloupec 5. verš 15
a wzedmi let dyetye mladealQ
AlxV. (t. j. Alexandr., zL svato-Vítsk.) v. 1898
A wfedmy let dyetye mladé male
*) Že je to omyl, vysvitá jednak z textu latinského, infremuit
spiritu Evang. Jean. 11, 38, jednak z dokladu tamtéž následigícího :
«iežís zalknu sé v sobe samém fremens in semet ipso Jean. 11, 38. Tvar
„zalkny" pokládán byl za part. praes. act., a taktéž wftany, jež se čte
v CE. 27 a 41; neprávem. Gb,
^
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a yýklada textů staročeských. 61
mají oba rkp. tutéž chyba opisovacskon: co zde je vytištěno
kursivni, je v AlxH. přetrženo a y AlxV. podtrženo, k tomu
připsána náležitá oprava, aby bylo „malé^ místo chybného „ mladé. **
Nedá se mysliti, že by zde byla zavládla pouhá náhoda, a proto
musíme uznati, že oba rukopisy jsou spolu v nějakém spojení
užším. E tomu poukazují i tyto verse AlxH. 9, 25:
wnuf to Yí\2L(dný ajleánjk koly
nyekde w \ez(ě n«6 upjolu —
AlxV. 2315:
Jakzto wnadny flednyk koly
Nyekde w leffe neb vpolyu.
I zde mají oba rkpisy tutéž chybu (proti rýmu: kolt — u poIu,
koli — u polju) spole6iou. Přes tuto nápadnou shodu nesmíme
vsak považovati AlxV. za volnější snad recensi z H vzniklou, neb
AlxV. jest ve mnohé věci správnější, než AlxH. Příkladem toho
jest v uvedeném právě versi slovo „vwadný** m. chybného „wřadny
(sledník)^; ale zvláště jasně vysvítá to srovnáním těchto veršft:
AlxH. 8, 3 sL:
a kdys te wieczi pokona
obraty zle do zidona
k mieztu gemus tyrus diechu
ty gho protywníe vzrziechu.
Dle tohoto spojení bylo by tedy město Tjrrus v zemi Sidoně ;
ale v AlxV. čte se 2001 si.:
A když toho pokona
Obraty fye do fydona
Czoz w tey wlafty byeffe lydy
Wfyeczky pod fwu mocz przypudy
Ottad prycz obraty wogye
Nechtye kdy gmyety pokogye
K myeftu gemuz tyrus dyechu
Ty gyey protywnye przygechu.
Jest tedy v AlxH. mezera mezi 8, 4 a 8, 5, do které dlužno
položiti to, co se čte v AlxV. 2003—2006. Zlomek AlxV., jsa
bez této mezery, nemohl vzniknouti z recense AlxH., která tuto
mezeru má. Ješto pak AlxH. a AlxV. mají i chyby společné
(mladé m. malé, poIu a polju m. poli v rýmu na koli), tedy
míyí oba zlomky svňj původ ve starším textu jednom, který sám
již měl chyby episovačské a byl tedy opisem.
Zevrubným srovnáním zlomkův AlxH. a AlxV. dá se ještě
leccos vysvětliti. Poukáži zde jen k jednomu ještě místu, které
se chybně čte ve vydáních z r. 1845 a z r. 1881.
Verš AlxV. 1975 „Gemuz pofly byefyefta" transkribuje se
▼e Výboru I. (1845), 1130 :
Digitized by
Google
62 J- Gebauer
Zlý oprávce toho miesta,
„jemuž posly be8ě(dě)8ta" (?),
a ve vyd. z r. 1881:
zlý oprávce toho města
jemuž posly b(e)sě(die)8ta.
Není pochybnosti, že zde y ve slově po% položeno za w,
a že vynecháno «, takže má tu býti čteno ,,po službě sě sta*",
nikoli » posly besědiesta" ; dosvědčuje to parallelní text AlxH. 7, 1 :
nali ius purgrabie z miesta
gemuíto pozluzbye zie zta.
A. Havlík.
AlxV. 362 a AlxB. sloupec 7, v. 21.
Jde zde o slovo snad.
V AlxV. 362 čte Hanka a píše:
nesnad bych mohl (vylíčiti) Star. Sklad. 2. 108.
Tak má také Výbor I (1845), 1101.
Naproti tomu vydavatelé 1881 zvolili čtení nové: v texte
původním mají
Nefna^d bych mohl . . . .,
a v texte transkribovaném
nesnázf, bych mohl atd.
Čtení Hankovo a Výborové je správné, čtení ve vyd. 1881
je chybné. Rukopis, jak ve fotografii nalézám, má zřejmé Nefnad.
Při liteře d slo\a toho jest črta nadbytečná nahoře na pravé
straně (nikoliv na levé). Vydavatelé 1881 berou tuto črtu za z
a kladou ji na stranu levou. Neprávem, nebof črta ona nepatří
k d slova Nefnad, nýbrž patří k liteře y slova wezrzyew řádku
předcházejícího. Litera y v rukopise tomto vůbec tak bývá psána,
že čára její dolů jdoucí hluboko se protahuje a pak mimo to
často na právo se zahýbá. Tím způsobem vniklo její prodloužení
v případě našem až tam, kde v řádku následujícím písaři bylo
napsati literu d slova Nefnad.
V AlxB. (1. j. zl. Budějov.) 7, 21 čte Koubek (ČČMus.
1841, 88):
znad by . . . ., transkrib. : snad by . . .
Výbor I. 167 má též tak.
Ve vydání 1881 čte se za to:
znad by . . ., transkrib. : sná(zf) by . . .,
s
opět neprávem. V rukopise, jak ukazuje fotografie, litera jakási
podobná k z jest, ale nepatří do slova „znad", ani do verše 7,
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu teztft staročeských. 63
21, nýbrž jest vepsána v řádka následujícím, jenž obsahuje nápis
dílu dalšího „Incipit díTtinctio fexta", a jest patrně zamazána.
Jaký účel při této liteře byl a jaký úmysl při jejím mazání, na
tom zde nezáleží;^ šlo mi jen o to, že tu má býti čteno snad.
J. Gebauer,
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům
třídy V.
Podává J. Gebauer.
l^ída tato obsahuje slovesa, jejichžto kmeny infínitivní zá-
kladní utvořeny jsou příponou kmenotvornou -a; déla-ti. Kmen
praesentní dílem z téhož kmene infínitivního, dílem jinak se tvoří,
a podlé toho roztřídil Miklosich tato slovesa dále ve čtyři od-
dělení menší, jež krátce se označují čtyřmi VZ017:
1. kmen infínitivní dSla-, kmen praesentní dUa-je- (resp.
dela-jO') ;
2. km. inf. tesá-, km. praes. teše-;
3. km. inf. beva-, km. praes. bere-;
4. km. inf. laja-, km. praes. laje-.
Vzor 1, dělati, dělaju.
Ke vzoru tomuto patří slovesa, která podržují kmenotvorné
-a (nebo jeho přehlasovanou střídnici -^ také ve tvarech prae-
sentních: děla-ti děla-ju, sázá-ti sáz^ju. Slovesa ta jsou kmene
dílem tvrdého, dílem měkkého. Ve staré bulharštině a jinde ve
slovanštině stačí pro oboje vzor jeden: saždati saždajq sažda-
ješi atd. časuje se veskrze tak jako dělati delajq délaješi atd.,
ve tvarech obojích těchto sloves není rozdílu formálního; také
v češtině byla tu kdysi stejnost, bylo sdžaju jako dílaju atd.,
ale časem nastalo přehlasování a — ě, a nastalo zužování ie — i;
ze sdidš, které bylo formálně stejno se tvrdým dětdš, stalo se
změnami dotčenými $ázieš a sázíš. Paradigmata msgí ukazovati
všelikou rozdílnost ve flexi, a proto uznávám za dobré, slovanský
vzor V. 1. rozděliti pro češtinu ve dva vzoiy parallelní, 1* dě-
lati a 1^ sázeti,
V- vzor kmenů tvrdých: dělati dSlaju.
Kmen infínitivní děla-; kmen praesentní dělajo^, dělaje-
stáž. dělď.
Souhláska před příponou -a je tvrdá.
Praesens sg. 1. dělaju přehlas. dělaji, pak i novotvar
dělám (podlé osoby 2. a j. : k dአbylo dám, k děláš utvořeno
Digitized by
Google ^Ika.
64 J* Gebaaer
podlé toho déldm): na vaše dary netbayn ale otplaty od Jeza-
krista czakayu Pass. 455 ; netoliko nezadayn, ale juž . . na to nic
netbaju . , a juž světské chvály nehledayu . . před ničimž nebie-
hayu 467 ; na život ti otpoviedain i o dceřif ničs netbaiu DalH.
39 ; jáz nic svěckého nezadagy Pass. 457 (v Pass. je častěji -ji
než -ju); fchowagi se ŽW. 1724; dawagi jej v ohřeb Rožmb.
262; ovoce na tomto stromě nenalezagi Krist. 72^; hledagy Hrad.
36**; hledám tamt. ; vzjědu a porubaam Pi-or. 27^ Sing. 2. dětáš,
zachowawaaff Štít ř. 168», kai-aa£f tamt. 137' a j. Sing. 3. dUd;
s kvantitou označenou: že sě wzjrw& Pil. a, jenž tb& Jid. 119,
jenž zehnaa Pass. 23, když sě dokonaa Pror. 17^, jenžto vfaa
Pror. 66', ktož pofluchaa Štít. ř. 9»», kto sě kochaa tamt. 66%
wolaa prorok tamt. 232^ atd. ; s příponou osobni -t : roztěkat ía
liquet Greg. ; archaistické tvaiy nestažené -aje: z bláta wzdwihage
chudého ŽKlem. Ann. 8 ; přídě druhý (žalovaný) ptaje jeho (kon-
šela, aby mu byl obh^cem), a když jeho doptage, bude řéci : rač
slyšeti, pane.. Hrad. 128*; poczynage íie o trogiech ftawiech
Štít. Sázav. 28% poczynage fie o osmeru blahoslavenství tamt.
223^. Duál děldta: když dva fedata Štít. uč. 8^; když spolu jsta,
oplzle vzhlédáta na sě Štít. V. 23. Plur. 1. dílámy, masti ne-
hledamy Mast. 338; 2. děláte, jižto hledaate hospodina Pror.
38^; 3. dělajú, -ji: z chlapóv áechtici biuaiu a šlechtici syny
chlapy gmieuaiu BalH. 41, jižto vffágyy v ryté modly Pror. 31^,
ti ješto rozftyeragyy sief Pror. 14*; dial. dělaj.
Imperativ dělaj, přehlas. dělej: du. 2, netbayta a sě ne-
lekayta Kat. 142, onamo dojíti zadayte HomOp. 154*. Z -aj-
bývá j vynecháno : daz věděti Rožmb. 68 ; ktož sě chce zpovie-
dati, rozpomynaz a rozgymaz v svém srdci . . . Confessio XV. stol.
(Arch. f. slav. Philol. 2. 716). Z přehlasovaného -ej vyvinulo se
v nářečích mor. -é a -ý: nesmeké synečku Suš. 223, enom se
mně milá dobře chovy, sviij zelený vínek nepromrhý Suš. 376.
Imperfektum zřídka dělajiechy dělajieše . . častěji děldch
dSldše.,.: sg. 1. v ňehožto uflFagiech ŽKlem. 40, 10; czekagiech
jeho tamt 54, 9 ; když biech s nimi já chowagiech těch ve jménu
tvém ČE. 39; dichah anhelabam Greg.; sg. 3. (Kateřina) netba-
giefe Kat 10; srdce jiej v těle hragiefe Kat. 60; on tu fedalTe
v radě Kat 174; izpouedafe fatebatur Greg. ; matka na podlahách
lehalTe Pass. 324; uolafe clamavit £^. ; du. : drozdík s slavikem
zpievásta Pis. Výb. 2. 642 ; plur. 3. chowagiechu svědečstvie jeho
ŽKlem. 98, 7; Němci nic netbagiechu Hrad. 26*; lidé sě na ů
ptagiechu Krist 44*; židové hledagiechu ho ČE. 36; zgreuahu
zea calefaciebant se EJ, uolahu clamabant EJ; ty (róžě) czmachu
sě Kat 132 (kontext má impf.); té (dcerky) v klášteře chowachu
a klášteru Sviní (rkp. swym) Brod rzyekachu DalC. 42; s kon-
covkou -<; izbiuachut superabant Greg.
Aorist dělach; sg. 2. když tvój mlazší bieše tvému ne-
přieteli uCal ucho, ty jej uzdravi svým dotčením, a tomu, ješto
Digitized by
Google
Tvarosloyné výklady a doklady ke sloves&m třídy Y. 65
bránieáe tebe, przykaza, aby ižádného z tvých nepřátel neorážal
Štít. ř. 164*.
Supinum délat: bóh zove dyelat, praczowat do své vinnice
Štít. ř. 106% kázal jim dyelat do své vinnice tamt. (pojem po-
hybu není tu vyjádřen výslovně, ale jest obsažen ve výrazích :
zove do . . ., kázal do . . .) ; který j'to dělník, jesto j' najprve uveden
dyelat tamt. 110*; šel daru dávat Cis. Mus. Rozbor 187; šli do
školy zpievat tamt. ; běda vám, jižto vstáváte ráno tulat se po opití
Alb. 29^; přijide žena naczierat vody ČE. Rozb. 709; přišli sú
naczyei-at a nenalezli sú vody Pror. 63* ; (MMagdalena) je k hrobu
šla hospodina hledat Alb. 34^; cizozemec nepřišel hledat dobra
tvého DalC. 68; mládec vyšel na město ptat ŠtítV. 42; podte
obyedwat Kríst. 110^.
Part. praes. dělaja^ -j^-, přehlas. dělaje, -jic-: zgreuaia
z^ £J. ; tkagye se Mast. 411: dial. čekaja Sus. 483, pře83rpaja
Suš. 684, klepaja na okno Šemb. 35; llychayuci Pass. 341, chzaka-
yucze AlxH. 1**, hledagiuci ŽKlem. 5*, dawagiuce poličky Hrad.
86% czakagijcz Štít. ř. 25», vfagijcz 77^ klekagijcz 165' a j.;
se skloněním složeným: hledaguczie těšíš Hrad. 34*; íirdcze hla-
dayuczich hospodina ŽWittb. 104, 3: všech ftihagiucich ŽKlem.
3^ atp.
Part. -n: wolaan Štít. ř. 144*.
Některá slovesa jednotlivá.
cpdti patří do třídy této, jak svědčí doklady: každý hřiech
svój na jiného czpa Hug. 332 ; kto ohyzdu na tě czpa Ote. 262*,
když czpate Ote. 9*, ješto czpagy krmi na knni Štít. Opat. 34,
ŠtítV. 133, do sebe cpajíce Kom. Lab. 10, 7 a 18, 18 atp. Na-
proti tomu ujímá se nč. cpu cpeš atd. Přecházení od koncovek
'dm, -di atd. (V. 1») ke koncovkám -m, -eš atd. vyškytá se
v češtině při slovesích, jejichž kmen má v koncovce souhlásku
retnou, velmi často, a sice bývá to přechod do třídy V. 2, jakož
někdy viděti jest podlé přehlásky v 1. os. sg. -í; proto i nč. cpu
cpeš kladu do V. 2.
hotovati má vedle třídy VI. tvary také v této: jemu piíiho-
towagiu sě myšlenie ŽKlem. Ann. 3.
-chdti v. nechati.
jhrdtiy hrdtť, stb. igrati : co dobudeš to vše proyhras Hrad.
126**, srdečko ve mně hrá Suš. 233, lvové s ním ghragyechu
ML. 52% srdce jiej v těle hragiefe Kat. 61, král s svými panici
na mieč hra (aor.) Apoll. 134*; part. hrál. Přechází do třídy V.
4: hraju, hraješ, impt. hraj, pt. hrál.
klamati, stč. klamaju, klamagycz jím Štít. uč. 38**, (liška)
mnieše oklamagicz čbána Hrad. 130*; nč. též klamu klameš,
křikati: vždy na mne krzykas Mast. 92, (židé) na ň krzikali
Hrad. 52% tož na tebe křikali Lab. 18, 13, hejtman na nás křikal
Pref. 62.
Llřtj filologické a paedagoglcké, 1881. 5
Digitized by
Laoogle N^
66 J. Gebauer
lámati má tvary praesentní dvoje, podlé této třídy a podlé V. 2.
Praes. Idmaju Idmáš: všecky rohy zlamayu confringam ŽWittb.
74, 11 ; Tudi zlamaff confrlnges ŽW. 17, 39; zlama cedry libanské
tamt. 28, 5; mnú smrt silně lama Hod. 86**; lámi idmeŠ: láml
lučisfe sg. 1. Br. Jg., lidi zlameff ŽPod. 55, 8; zláme ŽPod.
28, 5; vlny mnoho lodí zlamy Milí. 101^; kamenic, jenž lamy
ze skály tamt. 71"; kdež kámen lamí Vel. Jg. ; lámu, lámou Us.
Imper. Idmaj a lam: zlamaymy okovy jich ŽWittb. 2, 3; o to
hlavy nelam Přísl. Part. praes. Idmajúc-: hlas zlamayuczi cedry
ŽWittb. 28, 5, zlamagyczy ŽPod. tamt.
metati a mietati viz ve V. 2.
nechati podlé srbsk. hajati curare (Vuk), stb. chajati chaj%
curare (Mikl. Lex. podlé stsrbsk.) mělo by býti ve tř. V. 4;
avšak ve tvarech českých nejeví se nijaká bezpečná známka třídy
oné, tvary ty hlásí se vesměs do V. 1'. Praesens nechaju nechám
nechdš: nechaiu postpono Greg. Impt. nechaj přehl. nechej:
nechal iei§ EJ., juž nechay sluhy své ŽWittb. Sim. 29, mého
nechay DívlC. 27, ponechay ať vynmu mrvu z oka tvého Krist.
41^, o tom nechaymy pravenie Trist. 117; nechej mě na živě
Suš. 138. Vedle toho jest i impt. skrácený nech nechme nechtě:
nech ho Kom., nechme lidí Vel., nechtě dítek Proch. Jg., a tak
i Us. Imperativ tento s příslušnou větou podřízenou býval kladen
ve smyslu hoi-tativním, na př. nechay ať jde k rádci svému Kat.
48 = eat (doslovně: sine, ut eat), nechay at sě hořem vsteče
Hrad. 125^. V tomto spojení větném však věta formálně pod-*
řízená (ať atd.) pro obsah svůj, jenž tu byl věcí hlavní, vynikala
a z podřízenosti vystupovala, a zároveň věta formálně řídící
(nechaj) obsahem však méně důležitá klesala a sklesla ve význam
pouze modalní ; z věty pak takto skleslé stírá se význam její víc
a více, stává se pouhé adverbium, jež podléhá mnohým změnám
hláskoslovným. Tak vznikly z nechaj (s připojením někdy spojky
at^ která následovala, pak enklit. i d, t) výrazy adverbialní:
nechaj, nechají, nechají, nechajžť, nechý- (položeno -ý za ná-
ležité -aj, jako v pr^ místo pro/, poněvadž téhož času se říkalo
také suchý vedle sucho/), nechai, nechať, nechaif, nechž, nechť,
nechžt, nešť (nešť vzniklo z nechžť vynecháním ch a spodobou ;
nikoli z nechť změnou cht v št). Sbírku příkladů novějších po-
dává Jungm. Slov. p. si. nechám; zde několik dokladů stai*ších:
nechaje i učinie ŠtítV. 194, nechayt vyjdu egrediantur Pror. Jer.
15, 1, nechayzt zbožie zhyne NRada 1424, nechýž pomyslí Lomn.
nechýžť zanechá Ješín Jg., nechat sadím Hrad. 125*, nechat bych
umřela Hrad. 40**, nechat miluje ML. 78**, nechažf rozmlouvají
Pam. 3. 141, necht což chtie činie Štít. uč. 108^, nechzt jest
i vinen Štít. uč. 93% nechzt mě had i uštne Fant. 5*.
obědvati, obědvajíc . . ., vedle obědova^ti oběduju třídy VI,
stb. obodovati obědují^. Usus novočeský má tvary oboje ; z češtiny
staré mám doklady jen z V. 1.: chtiece obiedwati Hrad. 136**;
Digitized by
Google
TyarosloTné výklady a doklady ke slovesům třidj V. 67
kázem sobě dáti větra posniedati, potom obědvati Pis. veselé chu-
diny; poďte obyedwat Krist. 110**; abyobyedwaly Štít uč. 125**;
když lidé obyedwaly ML. 77»; aby obědval u ňeho Br. 133^.
plavati, plavajuy stb. plavati, plavaJ4. Sloveso toto mate se
s novotvarem plovcUi^ utvořeným podlé praesentu plovu ploveš
a místo pluti: plutí plovu je^t ňuere, plavati plavaju iest nsítSLre.
Ale tvary i významy se tu matou: říká se plavu plaveš místo
plávám^ ryby prziplawu ^land. 60*, (ryby) preč plawu tamt.;
a bére se plavati za fluere, ta voda plawe do rudného moře
Mand. 77** (omylem m. plove?), a plovati za natare, Us.
spáti ve tvarech infinitivních patří do třídy V, a bývá vrazo-
váno zejména do V. 1; tvary jeho praesentnl jsou podlé třídy
UI. 2, o kteréž jindy chci pojednati.
zndtí stb. znáti znaj^ bývá kladeno do třídy I. 7, v. Miklo-
sich n. 421 a HI* 123, Listy filol. 1883, 445 a 454. Ale jsou
známky některé, podlé nichž by mělo býti ve třídě V. 1. Ze-
jména ta okolnost, že isna- není kořenem (srov. lit. žinoti scire,
Zina f. scientia, ř. yL-yv-cá-úxo)) ; pak ruský přízvuk, který u sloves
kořenných (třídy L) bývá na slabice flexivní, zde pak jest na
prvé, znáju.
1** vzor kmenů měkkých sdzétí, sdzěju.
Kmen infinitivní sdža-; kmen praesentní sdzějo-, sdzěfe-
stáž. sdzie-.
Sem patří slovesa, jejichžto kmen má před třídní příponou
(-a) souhlásku měkkou, na př. krá/éti km. krá/a-, a podobně
poráfěti, přinášeti, kráíěti, púiíěti, hromážděti t. j. hromá£á?ti,
poháněti t. j. -wěti, sázeti t. j. -féti, vypláceti, večeřeti, střieleti
m. -Cřti, vyráJ^ti, potápěti, vyprávěti atp. Proti nim jsou kmeny
tvrdé ve vzoru 1*. Příčina, proč je potřebí rozštěpiti slovanský
vzor V. 1. v češtině ve dvé 1* a 1^, vyložena jest nahoře při 1».
Před přehlasováním byly tvary 1* a 1*» stejný také v češtině, dě-
laju sdžaju, déldé adédš, dělali sdzali atd. Ale přehláskou a-ě
vzaly tvary 1** změnu a to přehláskou větším dílem zpátečnou;
časem pak ještě analogie přičíní na obou stranách tvary nové.
Časování těchto sloves ukázáno jest v Listech filol. 1878,
55 si.; zde následují některé přídavky.
Praesens sg. 1. sdzěju, sdzéji; podlé os. 2. sdzieŠ 3. sdzte
a podlé viem, vieš, vie atd. přidělán i pro os. 1. tvar nový sď
ziem: v tvoji ruce poruczijem mú duši Štít. ř. 164**; zouž. sázím.
Sing. 2. idzieš 3. sdzte atd. až 2. pl. sdziete vznikly ze sážaš,
sazcí atd., nikoli ze sázéjV (jak udáno v Listech těchto 1. c. 55) ;
stažení je zde starší, než přehláska, sedaje- přešlo dříve v sáža-,
a toto teprve přehláskou v sázie-. Slabika vzniklá stažením jest
ovšem dlouhá; délka má zde příčinu etymologickou i fysiologi-
ckou, jest dosvědčena novočeskou dlouhou střídnicí -í-, a jest do-
svědčena též hojně i starou formou psanou: obrazzije sě poprslek
5*
Digitized by
Google
58 J- Gebauer
t. j. obrážie Štít. ř. 9*, člověk kraczije tamt 15*, diabel osidla
leeczije. tamt. 19^, člověk neobmyíflee sudu božieho tamt. 68*,
zamyfllee sobě aby své práce zbyl Pass. 368 a j., srov. Listy
filol. 1879, 224. Plnr. 3. má velmi starožitný doklad uclanaiut
ze devitant Greg. t j. uTdáňajút sá, bez přehlásky a s koncovkou
-ř; pozdější sdzějú^ sázejí je pravidlem; vedle toho jest také dial.
sázej Us., a šázi: zednici staví, chlapci hází doadleb. Eotsm. í$6,
zvoníci vyzvání domažl. Šemb. 15; starší toho doklad čte se v zá-
pislch slezského města Kozle (Arch. Český II): zahrady vynáší
m. -ejí.
Imperativ sázej; dial. hajé hajé Suš. 610. Přehláska je
zde mnohem starší, než ve kmenech tvrdých dělaj- dělej.
Imperfektum sáziech; zouženo -ich^ potok wychazyffe
Alxp. 98.
Aorist sázěch. Přehláska začala se zde trvám ve 2. a 3.
os. jedn., sáža — sáze, a odtud vnikla do tvarňv ostatních ; v EJ
čte se uece dixit a vedle toho zhazahu z^.
Infinitiv sázSti; doklad starožitný obecati polliceri Greg.
V ŽKlem. 104, 15 čte se doticaty, neroďte doticaty mazaných
mých, a doklad ten uveden v List. fil. 1878, 56 jako dutýcati;
neprávem, neboť podlé pravopisu ŽKlem. slabika -ca- byla by na-
psána cza, a mimo to svědčí texty příbuzné, že se tu má čísti
dotýfcati, ŽPod. dotykaty, ŽKap. dotikati. Dial. bude-li večeřat
Suš. 200.
Supinum sdiat: vejdu k němu weczerzat Alb. 28*, (sta-
rosta) vyšel zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; s přehláskou
analogickou: (Zuzana) chodila do sadu procházet sě ŠtitV. 61.
Part. praea. sázějě, sázej ác-; staré doklady nepřehlaso-
vané: rozmiflaia t. j. rozmýšlaja pertractans, rofuzaia t. j. roz-
súiaja decernendo, medlaiucego commorantem Greg., ozuzaíae ze
se exeminans tamt. s hláskou -ae přechodnou od starého -a ku
přehlásce -ě.
Part. 'If sing. sáécd sážala sázalo, du. sázala sázěle sázěle,
plur. sázeli sázaly sážala, velmi pravidelně.
Part. -«; sájíav — sázSvši.
Part. pass. sdždn — sázeni; obyeczanym hlaholem Hod.
22^, 23^, v téj rozkoši obieczaney ApŠ. 16.
Přehláska v part. sážal sáz^i, sázav sáz^vše, sázúín sázáni
v době staré velmi jest pravidelná ; ale od stol. XV. pravidelnost
se ruší a ve stol. XVI. usazují se v češtině spisovné a obecné
tvaiy uniformované s e: sázel sázeli, sázev sázevše, sázen sázeni.
V dialektech naproti tomu ovládají tvary s a; sázal sázali.
V oboru tvarů praesentních pozdější nářečí mají některé novo-
tvaiy vzniklé analogií podlé V. 2: aor. hážu, haž (podlé kázati
kážu kaž), sic. hádžem, sádžem.
Některá slovesa jednotlivá.
Digitized by
Google
Tyaroslovné yýklady a doklady ke sloves&m třídy V. 69
biezéti po-bízeti atp. Ježíš počě svých apostolóv nabiezieti
Hrad. 76».
bíjěti. Praes. bijěju hijieš: jenž sám zabigie Hrad. 98^, an
jiej (švec ženě) przibigie tamt. 124». Impt. bijěj: nezabigiey jich
ŽKlem. 58, 12; nezabigiey bratrcě svého Hrad. 98* ; zabigieyte
ŽWittb. 61, 4; druh družce nezabigiey te Hrad. 119». Impf. bi-
jiech^ když zabigieffe je ŽWittb. 77, 34. Inf. bijěti: wybigiety
Pass. 7, smiech pobygyety DalC. 10. Sup. bíjat: jenžto vyšel
zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14. Part. Mjál bíjšli: pobigal si
lud ŽKlem. 45, 3; (Jonata) pobijyal své nepřátely Štít. řeči 90*;
ty zbyyal oběť Pror. Jer. 33, 18; zabyyal si Pror. Jer. Lament.
3, 43 ; kradl sem i prziebigal, žehl sem svú ruku, wybigal Hrad.
109*; byste mne nezabigieli Pass. 406; ješto jsú tě zabygyely
Modl. 10* ; proč tě zabygyely Modl. 132». Dial. že stě mne bi-
jali Suš. 119. Part. bíjdn bijéni^ subst. bijěnie: byl ten kzelšaft
často pobigan Mart. 26^, ruce a noze byly probyganye m. pro-
bijěně ML. 123^, zabygyenye veliké Pror. 24**.
búzěti. Praes. búzéju búziei, co nás wzbuzije k rytieřství
t. j. vzbúzie Štít. ř. 125^. Part, bú^al búzSli: kto by nás wzbuzal
Štít. ř. 125**, s tolik jest wzbuzal lidi k chvále boha Štít. ř. 82».
činéti. Praes. Činěju Čínieš: netolik sě dopustilého nekajem,
ale i viece przyczynyemy Štít. r. 232**. Part. čínějš: z jehož
(Bonaventurových) sem jedněch knížek tyto vybral některé jeho
řeči ujímaje a některde przyczynyege Štít. uč. 99^.
dářěti, Praes. ddřěju ddřieš: záře, jenž podarzye slunečnú
nadějí Pis. XIV stol. Pf. 2.
dieleti. Part, dielal dieleli: co svýma nikama vydělal, toho
ješče chudým udielal Hrad. 9*; tiem sě krmil a odieval a chudým
ščedřě udielal tamt. 16^.
hdnětí, Praes. hdniju hdnieš: Hektor sem i tam mezi vojsky
řeckými seka i tepa hanie Troj. 123*. Part. hdnějě: Hektor ha-
niege mezi nimi přemnoho jich s světa provodí Troj. 121**;
Achyles mezi nimi vztekle haniege Troj. 127*; Hektor po voj-
skách haniege a tiekage Troj. 128*.
hdzěti. Praes. hdzéju házieš: často sě nahazye Štít. uč. 7^;
paniem sě przihazie Pass. 338. Part. hdéal hdzSli przyhazalo
Pass. 25 ; by sě hazieli Pass. 363. Dial. podlé vzoru V. 2. hdiu
hdgeš: zahážu Suš. 290, hážeš prstenečkem tamt.; háže milá
věncem tamt. 305; 3. pl. hážú tamt. 474, impt. nebaž tamt.
162; házat hážu podlé kázat kážu atp. Sic. hádžem vzniklo touž
analogií.
hromdžděti (iterativum ke hromazditi tř. IV) : ti jižto fhro-
mazdyety budu Pror. Isa. 62, 9; part. hromdzdoL hromdidSli:
ač by kto jiné fhromazdal šlechetnosti Štít. ř. 147**.
hrzěti, Praes. hrzěju hrzieš: ktož pohrzye tú libostí tělesnu
Štít uč. 124**; hrizies u potřebách despicis ŽKap. 9, 1 (12);
hrzies ŽElem. tamt. ; poníženého nepohn*zies non despicies ŽKap.
Digitized by
Google
70 J. Gebauer
50, 19. Impt. hrzSj: nepohrziey ŽKlem. 50, 19; nepohrzyey Modl.
38*; ani pohrziey mnú ŽKlem. 26, 9; nehrzeyg ižádného Ote.
231^ lathrzěti: žádný by jí (zemí) neměl wzhrzieti Milí. 110^;
móžeš jím rád newhzrzaty (sic, rým: jmieti) Růž. 3. Part. hr£al
hrzěli: vévoda (Kúřímský) jeho (Václavovým) zástupem wziirzal
jest Palk. L. 45, vévoda wzhrzal jím jest Pnlk. 45 a PulkR. 20\
lidé světem pohrzeli Hug. 400; místo hrůil bývá hrzU: whiiziel
(sic) sprevit ŽKap. 77, 59 ; ani wzhriziel modlitby despexit tamt.
21, 25, newzhrziel gich profbu non sprevit ŽKlem. 101, 18. Srov.
krŠČěti (strany -r-).
chdzěti, Praes. chdzéju chdzieš: nebezpečenstvie przychazije
Štít. ř. 19^, jižto se obchaziegy Pass. 457. Impt. chdzěj: nefchaziey
8 tohoto hradu Pass. 27. Aor. cházěch^ nepřehlas. zhazahu z§ EJ.
Inf. chdzěti'. obchaziety Pass. 276, v dóm jeho wchazijety Štít.
ř. 80* (odchylno ve kvantitě). Part. chdzějé: obchaziegie Pass.
64. Part. chdial chdzěli: (Kristus) k apostolóm przichazal Kat.
112, do zahrady wchazal Krist. 94*, aby z cesty newychazal
Štít. uč. 124*», aby z miery newychazal Štít. uč. 91*, ona wchazala
Pass. 606, radost na srdce člověčie przychazala Štít. uč. 18*, tělo
wzchazalo Spor. 364, aby sě měščené fchaziely Pass. 46, kak sú
sě obchazieli Pass. 318, aby przychazala pokušenie Štít. ř. 125.
Dial. slunečko zachádi Suš. 333 k inf. zacháděti m. zacházeti,
jako jest prováděti vedle provázeti.
jičěti v. žíčéti. '
kdcěti. Praes. kdcěju: an (bohatec) sě tamo sěmo kaczye
Hrad. 143*.
kdcěti, Praes. kdžěju kdSiei: prziekazyete Modl. 21^. Impt.
kdlěj: neprziekazyey Pass. 321. Inf. káněti: prziekaziety Pass.
27**. Part. kd£al kdžéli: aby neprziekazal Pass. 345, 466, tomu
sem przyekazal Alb. 96*, nic neprziekazalo Alb. 7, Dal. 2; ne-
prziekazieli Pass. 524.
klaněti a kldnéti, Praes. klaněju klanieš^ pl. 3. uclanaiut
ze devitant Greg. Part. klanějě: klaniege sě jeho tělu NR. 64.
Part. klaňal klaněti: abych sě klanal tvým bohóm Jiř. Kap. 4,
newzklanal ŽKlem. 100, 7.
Mécěti: mrcha (kůň, nově okovaný) počne kleczyeti Hrad.
132*. Praes. klécěju klécieš: (kóň zastaly) klecie Hug. 414;
často manželky jich na cti klécejí Tkadl. 2. 83. Part. Idécal
klécěli: ten plášC nebyl žádné panně ani paní v hod, jedno té
která . • podlé cti neklécala, a každé té, jeáto jest na cti klécala,
ten plášť ne v hod byl Tkadl. 1. 14.
hončéti: fkoncziety Pass. 170. Praes. končěju končieš: jakž t
brzo já fkonczyeyu Pass. 316, konczieyu hladem ŽWittb. Deut.
24. Aor. končěch: ciesař fkonczie Pass. 433; (Ježíš) svú modlitba
fkonczie Hrad. 80*. Part. končal končěli: zzconchzal jest Ap. Š.
66, sv. Dominik fkonczal Pass. 417, Natalia fkonczala tamt. 482,
jiní svatí fkonczieli Pass. 480. Part. končav končěvši: dokonchzaw
Digitized by
Google
i
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 7t
ta mšja ApŠ. 28, dokonchzaw to hna přec AlxBM., fkonczaw svú
modlitbu Hrad. 80*, fkoncziewffy Pass. 106, 203.
krdcětí, Aor. krdcěch: bieše hrozná jeho (bohatcova) práce,
života j'mu se ukraczye Hrad. 143*.
kráčeti, Praes. hráčiju krdčieš: ktož kraczije Štít. ř. 15».
Part. krdčcd, krdčSli: aby krokem kraczal Štít. ř. 114*.
krájeti. Praes. krdjSju krdjieš: ten plášč kragies matce
Hrad. 113**. Impf. krájiech: krajčí plášč své ženy kragieffe tamt.
krščSti. Impf. krščiech: sv. Jan krfczieffe Mat. 36. Pokládati
tento tvar za impf. ke krstiti IV. tř. sotva lze. Ve třídě V. 1*
pak jest to iterativam a náleží mu kmenová samohláska zdloužená,
tedy krščěti, bylo-li ve staré češtině r ; totéž platí o hrzěti, smrcéti,
tn)čěti, tvrzěti.
kúiki, Praes. kúšéju kúiieš: pokuffíeyn Pass. 417, po-
kuflyemy tamt. 321, pokuíTyete t. 321. Impt. ktUlěj: pokulňey
Pass. 50. Part. kúšal kúšěli: by bratřie pokullal Pass. 416, prve
než okuíTal tamt. 453, ohňem s* pokaíTal ŽWittb. 16, 3, často toho
pokuíTieli Pass. 468, pokulTiely mne otci vaši ŽWittb. 94, 9.
lécěti, Praes. lécěju lécieš: diabel ofijdla leeczije Štít. ř.
19**, nepřietel leeczije osidla tamt. 20^, závistivý lécie, zda by
ten padl, komu závidí ŠtítV. 120, vy (diablové) lecete pekelné
muky t. j. lécéte m, léciete Hod. 87^ (slabika -<Í6-, léťfete, byla
by psána v rkp. tomto cze; za ie pak bývá tu často jen e),
(diablové) leczegy osidla Štít uč. 107^, lovci lécejí tenata RZvíř.
(jelen). Part. lécějě: tisknúc prostnějsie od jich pravdy a lecze-
gycz jim chytré řeči Štít. uč. 79**, ptáčníka lécejícího na ptáky
Aesop. Jg. Part. léccd lécěli: ze lsti ješto jsú nepřietelé leczely
Štít. uč. 89*. Ve stbulh. jest lecati illaqueare 1^čí| podlé vzoru
V. 2, a tak bylo i stč. léČu vedle lécěju : kto osidlo jiným lechze
AlxH. 2^ (spřežka chz znamená hlásku čy a téže žádá i rým:
peče, uteče). Změtením obojího vzniklo praes. léčím Učím m.
-cím: líčím na ptáky Us., 3 pl. léčejí RZvíř. Jg.; k ličim při-
dělán i inf. líčiti na ptáky Us. ; vlivem pak těchto novotvarů
zastírá se i význam vlastní (lécěti, liknouti) a vstupuje na jeho
místo význam formare, simulare.
lúčěti : židé pochopichu kamenic chtiec na n luczety Krist. 79**.
mácěti omakávati. Praes. mácěju mdcieš: (řezník) bravy ma-
czie Hrad. 135*, (řezník) dobytčátko zmaczye tamt., kdež jej
(kámen) omaczieš Ras. Jg., (lékař) nedomácí se Ibi Sal. Jg.
Part. mdcějš: lékař maczege na tiemě Sal. Jg., lékař maczege
na to nedomácí se Ibi Sal. Jg. Part. mácal mácěli: byla v tom
údolí tak busta tma, že sú ji rukama mnczeli Alxp. 109.
mářěti. Praes. mdréju mářieš: jenž vmarzie hladem družce
Hi-ad. 98*.
miešěti: kto chtěl víno mijlíeti (s vodou) Pref. 6.
Digitized by
Google
72 J. Gebauer
míjeti: lodie budu mygieti pertransibunt ŽWittb. 103, 26
Praes. mijěju mtjieŠ: v obraze mygie člověk pertransit ŽWittb.
38, 7, ten (vrah) sě s Kainem nemigye Hrad. 98^. Part. mijějŠ:
věci mygyegyczye Modl. 47^.
mizeti^ mizeti stb. mizati nutare praes. mizaj^. Y nč. zna-
mená zmizeti evanescere, začež v době staré jest zmisati; do-
kladů starých pro mizeti jest po řídkn : dým jenž před větrem
zmyzye Alb. 78', črt ihned zmyze Mart. 58», zmizal diabel Adam
200». Později vyskytuje se jen mizeti, kdežto misati úplně se
vjrtratilo. Viz o tom doleji, v V. 2.
mndžéti: zvykli sme práva a volnosti rozmnazatt List. slez.
XVI. stol. Pf. 13. dial.
múcěti. Praes. múcéju múciei: co sě fmuczyefs Hod. 88";
ande ju (paní) neznámost fmuczye AlxV. 1893; žluč vzmúcí mysl
ŠtítV. 155. Impt. múcěj: nic sě tiem nefmuczeyte Štít uč. 4^.
Part. mvcal múcSli: proši tebe, aby sebe nefmuczala ML. 1^.
mýcěti (vedle mýkati): sem i tam se myceti Reš. Jg., sem
i tam se mycím oberro tamt.; šaty si umýceti Us. (Jg. sub zmí-
citi). Ve třídě V. 2 praes. mýču: an sě po koře mycze Pass. 415,
čerti se v pekle myči sem a tam Lucid. (sr. Jg.).
mysleti. Praes. mýšleju mýéUi: zamyfílee sobě, aby své
práce zbyl Pass. 368; člověk neobmyffiee sudu božieho Štít. ř.
68»; dial. co si ty vymýšláš Suš. 499. Part. mýélal mysleli: ež
sem neobmyfflal Štít. uč. 150**, ež sem nerozmyíTlal tamt. 151^,
ktož by sě rozmyíTJal Štít. ř. 226*, by pryemyíňely co bude po-
tom Štít. uč. 152*; odchylkou: by se domyíTlel AlxB. 8, 16,
bych co zamyiriel tamt. 8, 17.
ndUíěti, Praes, nášěju ndšiei: všecko skrze pokoru fnalTeme
Alxp. 101, andělé wznaíTyegy Pass. 452. Part. ndiějě: sě roz-
nalTiegie Pass. 298. Part. ndial ndšUi: aby nikte nepronaíTal
Pass. 405, duch boží wznaíTal sě Štít. ř. 214*, 214^ (lidem)
pilně přikazuje, aby nepronaíTyeli Pass. 314.
ndvěti. Part. ndial ndvěli : obnauala bi ora repararet Greg.
núcěti: počěchu mudrce ponucziety Pass. 80, snadno k tomu
ponuczety AlxV. 422. Praes núcěju núcieš: ponuciegi Pass. 416
sg. 1. Part. núcéjé: pouucziegie Pass. 557, boží strach (timor
dei) jest mátě ponuczyegyczye ke všem dobrým dielóm Alb. 12.
Part. núcal núcSli: aby všech kamenovati ponuczal Pass. 58,
(sv. Marta) svú sestru k službě ponuczala Pass. 378, aby ho
s kříže ponucziely ML. 117*, aby ho s kříže ponucyeli Krist. 100^
obúzěti v. 'úzěti,
pdleti: zapalety sú sě neuměli erabescere Pror. Jer. 8, 11;
naproti tomu: pro své záviny sě zapalaty Štít. ř. 232*, zapá-
liní = hanba Jg. (XV. stol.).
píjeti. Part. píjal píjeli: napigal sě vody Hrad. 5*, by se
neopigal Hrad. 134*; Machomet se opygel Mand. 98*.
pójčetij pojíčěti a požičéti v. žíčěti.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 73
praviti: (židé mohou školy) vetché oprawyefy Štít. nč. 87*.
Praes. prdvěju prdvieš: proč prziprawies Hrad. 41^. Impt. právej:
oprawyey svú přěslici Mast. 384. Part. prával prdvíli: ktož by
byl poslán do vinnice, aby dělal to což jest potřebíe vínu, kdyby
pak nechaje vína oprawal plesky, nebyl by bez viny Štít. uč. 95*» ;
kak by rostlo obilé, kdyby buoh jeho dobrým počesím neoprawal
tamt. 32**; aby (ty) znamenal a jiným také rozprawal Hrad. 71';
oni tak rozprawyely ML. 121^; odchylkou: aby oprawyel sedliště
Štít. uč. 88*. Part. práván praveni: nižsie skrze vyšsie má zpo-
řiezeno a prawano býti Štít. uč. 67*.
přieti. Ve stbulh. jest přijati prijajíj z pravidla ve třídě
V. 1, z řídká vyškytá se préj%; Miklosich IH* 148 a Lex. V če-
štině jest přieti přeju ve třídě V. 4.
púičéti: odpufftyety svým dlužníkem Štít. uč. 34^. Praes.
púščéju púíčieš : otpufczyegy vsěm těm, ješto mi co zlého činili
Modl 6^; jáC tobě odpuíTtyem Štít. uč. 34^; otpufczyes Modl. 8*;
bóh některé věci przepuíTtije (dopouští) Štít. ř. 9^; krčmář przie-
pufczie smilstvo Hrsid. 114*; jakož vy odpulTtyete Štít. uč. 34^;
někteří odpuíTtyegy Štít. uč. 34**. — Impt púščěj: nedopufcziey
Pass. 670, nedopufczyey sebe viny ML. 42**, neprzyepufczyey
Modl. 123** (3), ty jemu neodpuíTtyey Štít uč. 34**. Part púiÚjě:
pufcziegycz Pass. 9, jeden druhému odpuíTtyegicz Štít. uč. 34**,
napínajúce a pufczieyucze lučišče mittentes arcnm ŽWittb. 77, 9.
Part. púščal, púičěli: (lazebník) by pufczal rozhlédajě Hrad. 135**,
(bóh) jim pokrm na zemi fpufczal Krist. 20*, až sě jest dopu-
lirtyal toho Štít. ř. 221*, by buoh na lidi przepuíTtyal které ztráty
Štít. uč. 19*, aby muže k sobě neprzipulTtyala Štít. uč. 39**, ne-
pufczieli Pass 585, upuftieli tamt 143; odchylkou: jenž s* tak
dlúho otpufczyel Modl. 26*. Part. púščán púščěni: střiebro przie-
pufczano probatum ŽWittb. 11, 7 ; zapověděl, aby ižádná (křesťanka)
k nim (uvězněným) nebyla pufczana Pass. 480.
púzěti. Praes. púzěju púziei: jenž koho s dědinicě fpuzie'
(shání, vyhání) Hrad. 116**, žeC jemu kupce zapuzye Hrad. 135**.
Imperf. púziech: dva puziezfta deset tuficzow fugarent ŽWittb.
Deut 30, pziefta ŽGloss. tamt; pokládati tento tvar za impf.
k puditi tř. lY nelze. Part. púžal púzěli: dva puzala deset tyu-
íTmcz ŽKlem. Deut 30.
rdzěti. Impt rdzěj: viec sě na tobě ovoce nevraziey Krist.
77**. Part. rážal rdzěli: nikda sě věčsí neurazal Pass. 281; lépe
by bylo jemu by sě byl nenarazal Hrad. 76**, Alb. 52**; lépe by
mi se bylo stalo bych se byl nenarazal Štít uč. 151*; odchylkou:
neb sme my Neščestie při tom byli, když (Adlička) se jest na-
rážela od své mateře Tkadl. 1. 14.
rážeti, Praes. rážěju ráiieé: obrazzije sě poprslek Štít. ř. 9*
t j. obrážie. Part. rdzdn ráženi: plášč kříži wyrazany Pass. 399.
rúčěti. Praes. rúčěju rúčieš: bohu vás poruczyeyu Pass. 315,
v tvoji ruce poruczijem mú duši t j. porúčiem Štít. řeči 164**,
Digitized by
Google
74 J- Gebauer
(ktož) poruczye Alb. 18. Part. rúčéjé: porucziegie Pass. 557,
u modlitbu sě porucziegucze Hrad. 8**. Part. rúčal rúčSli: Kristos
poruczal Alb. IS*', ež sě tak svéj bratří poruczal Pass. 331.
rúšSti: nikdy jie (čistoty) nenilliety Hrad. 62^. Praes. rú-
šěju rúHeš: pl. 3. rufiegyu svá čsná lože Hrad. 118», Impt.
rúšěj: když jest buoh tak milost zřiedil, neruíTeyte pořadu jeha
Štít. uč. 26^. Part. rúšějš: celosti tvého děvojstva neruíTegie
Krist. 12».
sázeti. Part. sdzal sázeli: aby (ponožka) jiné ptáčky ofazala
Hrad. 99*, proňž svój život pozzazal ApŠ. 141. Part. sdzán sá-
zeni: v téj (vinnici) by nafazano bylo šlechetností Štít ř. 108*,
(sv. Pavel) v žalář fazan Pass. 302. Slovenské sádžem utvořeno
analogií podlé V. 2 ; v. házeti.
smrcěti. Part. smrcéjě: (syny) zfmircieyucich ŽGloss. 78,
11, fmirtieyucich ŽWittb. tamt. mortificatorum (od mortificator).
Strany dlouhého r, které by zde býti mělo, viz krščěti.
spářěti, Praes. spářěju spářieš: tiem i odplaty nám viera
przyfparzye Štít. uc. 27**, sbožie ač sě prfifparzie divitiae si afflu-
ant ŽKlem. 61, 11. Part. spářějě: Achilles je stíhá zabitých
k zabitým přifpařege Troj. 108*. Part. spářal spářeli: abyste
rozkoší przyfparzyely Pror. Isa. 66, 11.
stavěti. Praes. »tavěju staviei: všichni se ftawyegy hrdě.
Štít. uč. 58*. Part. stavěje: ftawyegicze ŽPod. 117, 22. Part.
stával stavěli: dial. vystavjali věžu Suš. 226.
střieleti: dial. ftrzelati aby nesměl List. slez. XVI stol. Pf.
14. Praes. střieleju střieléš: náhle uftrzieleyu jej plur. 3. ŽWittb.
63, 6. Part. střielal střieíeli: aby ftrzieleli ut sagittent ŽWittb.
10, 3; dial. když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali
Suš. 83.
súzěti. Aor. súzěch: Suziech ŽWittb. Hab. 16, ovšem omylem
místo slyšěch. Part. súžal súzéli: rofuzal bi deliberaret Greg.
táčěti. Part. táčal táčěli; odchylkou: tak tacžel sem se po
moři až sem k té zemi připlul Troj. 225*.
trdcěti. Impt. trácěj : neztracieyta Pass. 100. Part. tráeal
trácěli: co j' dřéve marnost vtraczala Štít. ř. 74*, ježto j' smilstvo
vtraczalo tamt. 74*, by byl toho neztraczal člověk tamt. 220*.
trpčSti. Part. trpčal trpčěli: svatého obtii-pcziely exacerba-
verunt ŽWittb. 77, 41; pokúšěli i otirpcziely jsú boha ŽWittb.
77, 56, odtrpczely ŽPod. tamt. Strany dlouhého ř, které by zde
býti mělo, viz krščěti.
tvrzěti. Part. tvr£al tvrzéli: komoň svú podkovu cest potwrzal
AlxV. 1203, potwii*zal AlxH. 1*. Strany r viz opět krščěti.
týcéti nemá dokladu; v. týkati V. 2.
'úzěti, ohúzéti. Praes. ohúzěju obúzieš: kto jeho obuzye zlo-
dějem Rožmb. 227 (naříká), nepřátelé nás obauzejí Akta 1547
Jg. (osočují); impt. obúzěj: nepomlouvej a neobúzej jiných Pr.
Digitized by
Google
Tyaroalovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 75
Jg.; inf. obúzěti: utrhavými slovy obauzeti Cyr. Jg., obouzeti
koho Us. Jg. ; part. obúzal ohúzSli: vězte že jest zle žaloval sú-
sěda křivě obuzal Hrad. 117**, kteříž židy nepravými zprávami
při dvoře králův obauzeli Pláč. Jg. Sloveso toto jest iterativum
k obúdití nařknoati osočiti obžalovati : že tiem vinen neb obuzen
Rožmb. 132, (Kristus) je nevinně obuzen (rým: otsúzen) Hrad.
60^ Ve třídě VI: obuzovati: obuzugyuczich mne calumniantibus
ŽWittb. 118, 121, obuzuyuczy- ŽGloss. tamt., obuzuyucich ŽBm.
tamt., neobuzujTte mne ŽGloss. 118^ 122, neobnzigte ŽKap. tamt.
non calumnientur. V obuditi je složeno ob- s uditi: stb. uditi
užd^ udisi molestum esse Mikl. Lex. (podlé glag. serb.)* srb.
nauditi B5ses zufUgen Vuk, lit. uditi schelten Nesselm. Ve stb.
významem accusare calumniari hlásí se sem obaditi t. j. ob-vaditi
iter. obaždati; oboje, české ob-udití i stb. ob'(vJaditt jsou de-
nominativa, a snad kmenové slabiky ud- a vad- z kořene téhož
vznikly. Ve staré češtině jsou dále významem i zněním podobná
slova: obuza calumnia (vykúpi mě ot obuzy ludské ŽWittb. 118,
134), obuznlk calumniator ŽWittb. 71, 4, obuzný calumnians
ŽKap. 118, 121, obuzstvie calumnia (ot křivých obuzftwy ŽKap.
118, 134), obuzstvo (chceli se zpraviti obufftwa Rožmb. 227);
původ jejich však jest jiný, rozdílný od -wd, jak svědčí tvrdé
obúza (od 'ud bylo by ohúzě); srov. stb. obi^zi ligamen, i*us.
obuza onus debitum, délatb komu obuzy utrhati komu.
váleti stb. valjati volvere: když budeš waleti těsto Hrad.
136**. Praes. váleju, vdléš: padesát kolačiev z toho (těsta) na-
wales Hrad. 137*, angelic ienf v blati ze vale Příp. Svatojir.
Aor. valech: fmych (sic) walechu námi ŽWittb. 79, 9. Part. ná-
dobie se rozwalelo Ote. 186*. (Váleti bellare jest ve tr. IH. 1.).
vářěti, Praes. vář^u, vdřies: co sě fwarzefs se mnú Hod. 84*^.
vecěti, zřídka vécěti. Pro praes. mohlo by se uváděti weczie
ait ŽWittb. Deut. 20; avšak v památce této bývá v texte českém
čas jiný než v latinském. Aor. 1. sg. věcech Star. Ski. 5. 154.
Z pravidla vyškytá se sloveso toto jen v aor. 3. os. sg. vece du.
vecěsta pl. vecěchu: uece, otuece EJ., kněz vieczie DalH. 41,
tehdy Boleslav viecze (sic) DalH. 30, dci vecie DalH. 42, kněz
Oldřich vecze DalH. 40; wecze ApD. b, sv. D. 32, Jid. 109,
Pil. d; weczie Hrad. 20*; tu jemu jedna poselnice wecye Krist.
96*; když bóh weczye: Adame, cos' učinil? Adam weczye : Eva
mě připravila! Eva weczye: had mě přelstil Alb. 91*; to dva
anděly weciefta Krist. 108*, wecyefta Pass. 384; mistři weciechu
Pass. 310, wecziechu Hrad. 89^, tehdy k ňemu wecziechu ML.
76*, weczechu židové Ans. 3. Tvaiy tuto doložené, totiž 3. osoby
aoristu, vyskytují se velmi často v době starší, za to však tvarův
jiných se nedostává, a proto lze flexi jeho jen zlomkovitě do-
ložiti. Z tvarů kdysi běžných dlouho a dílem dosud se dochovalo
vece, ale ode dávna již nerozumí se jeho významu; bráváC se
dílem za praesens, dílem za plurál: psi srozuměvše se i wece
Digitized by
Google
76 J« Gebauer
Hád. 34», vlci opravivše 8e wece tamt., k nížto wece sestry jiné
tamt. 41^. Pozora hodná je při tomto slovese i ta okolnost, že
místo věcě' v obou slabikách bývá e za žádané ě, stb. véátati,
a to i v textech starých a na ^ přísných : pro ě ve slabice prvé
znám jen dva příklady nahoře uvedené, ve slabice pak druhé
bývá e velmi často. Mám za to, že i tato pokáza stránky hláskové
souvisí se syntaktickým úpadkem tohoto slovesa; fiexe slovesa
věcěti známa byla z jazyka jen zlomkovité, tvary dochované ne-
měly dosti opory ve tvarech jiných, stávaly se z nich víc a více
ustmuliny, při ktei'ých pak i sti*ánka hlásková rychleji a na mnoze
jinak se mění, než ve vší třídě slov jejich příbuzných. — Sem
náleží také obšcěti stb. obéštati polliceri. Aor. oběcéch: (švec)
obieczye Hrad. 105**, (židé) obiecziechu tamt. 74^. Part. oběcal
oběcěli: jakož jest tvuoj syn obyeczal Hod. 24*. Part. obScdn
oběcěni: v téj rozkoši obieczaney Ap. Š. 16, obyeczanym hlaholem
Hod. 22^ čistota má bohu obyeczana ML. 42*».
večeřeti: weczerzieti počéchu ML. 97* a Krist. 89*. Aor.
večerech: prve než doweczerziechu ML. 97*, odweczerziechu Pass.
365. Sup. večeřat: vejdu k němu weczerzat Alb. 28*. Part. večeřal
večeřeli: když biese weczeral (sic) Pass. 389, Jan jest s tebú
weczerzal Hrad. 55^, abych s vámi weczerzal ML. 97* a Krist.
89*. Part. večeřav večeřévše: s ním weczerzaw ML. 109^ a Krist.
95*, král spal neweczerzaw Pror. Dan. 6, 18.
veličěti: (Šimon) počě sě fweliczieti pyšnú řěč mluvě Pass.
296. Praes. vdičéju veličieš: jáC sě nefwelicziegy Pass. 299, ješto
sě fweliczies tamt., swelijczije sě že j' snúbena synu božiemu Štít.
ř. 48** t. j. svelíčie, jazyk náš wzwelyczie magnificat ŽWittb. 11,
5. Impt. velíčěj: tiem sě nefweliczey Krist. 107*. Part. velíčéjě:
fwelicziegycz Pass. 104. Part. veličal velíčěli: bych se fwelyczal
Štít. ř. 154^, jenžto se fweJiczal Krist. 107*, lid proti hospodinu
fwelyczal sě jest Pror. 97*; odchylkou: abych sě fwelicziel
Pass. 486.
věšeti: wieíTiety Pass. 425. Part. véšéje: wyeíTyegycz Pass.
482. Part. věšdn věšeni: kvietím obwielTan Pass. 87.
víjěti. Praes. vijěju vijieš ; dial. proč se nerozvíjáš Suš.
221 ; jedno pérko dovíjá tamt. 21.
voněti stb. vonjati olere vonjaj^. Praes. voněju vonieš:
chřiepě mají a newonyegy non odorabunt ŽPod. 113, 6 (14).
vraceti: počnu tě z svých úst wywraczyety Štít. ř. 193*.
Part. vracal vraceli: Kristus zprzyewraczal jich (kupcův chrámo-
vých) stoly Štít. r. 212% vizte by (vy) toho neobraczyely tamt.
188*, Ježíš měnníkové stoly zprzyewraczal Krist. 76^; dial. obrazy
se obracaly Suš. 4. Part. vracán vraceni: obraczan Pass. 110.
iičěti, Praes. iičějn žičieš: ten ješto pozyczye foenerator
Pror. Isa 14, 2; kak sě sbožným dušiem duch swatý poziczie
Krist. 112*. Part. iíčal žíčěli: nepozyczal sem non foeneravi Pror.
Jer. 15, 9. Sloveso toto jest iterativum ku požičiti ra. požitčiti,
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 77
jež zase z požitk- (požitek) utvořeno jest, ♦požitičiti, srovnej
Mikl. Gramm. 4. 488; na př. neslituji sě ani pozyczym concedam
Pror. Jer. 13, 14, že pozyczy penieze svého Štít. uč. 96% gdyž
čas sě k tomu (lovu) posichzi Pil. 6, což bóh dá a poziczij Krist.
71^, pozicz nám času ŽKlem 140^, že koně pozyczil Rožmb. 15,
jest pozyczyl foeneravit Pror. Jer. 15, 9, jáz t sem sbožie po-
ziczene Hrad. 140* atp. Z požiciti časem vynechávalo se i
a vznikalo póžčiti; k tomu utvořené iterativum zachovalo se
v mor. požčat, požčaj mně sátka hedbávného Suš. 130. Z póžčíti
pak stalo se dále známou změnou hláskovou (žč — jč: skupení
sykdvé jest neoblíbeno a ruší se všelijak, vedle jiných i tímto
způsobem, že sykavka prvá mění se v j) pójčiti nč. půjčiti; na
př. hospodin poyczyl concessit Ote. 16^, (bůh) téhože divu poyczyl
Prokopu svatému. Hrad. 7*, (bůh) tobě poyczil za chvíli svého
lidu jmieti píli NRada 390, Priamus nerad k tomu svoli což sú
Eneas a Antenor pogcžili Troj. 202* atp. K tomuto hláskově
obměněnému pójčiti utvořilo se též iterativum a to ovšem s -Jí-,
neboť vědomí, že -jČ- je za -žč- a toto za -fid-, v jazyce nebylo;
tedy iterativum pójčěti, na př. jenž sě slituje a poyczye commodat
ŽWittb. 111, 5, nádoba nemá poyczana býti Hug. 9. Vlivem
hlásky 'j' v pó/čiti a pó/čěti vzniklo pak i pojičéti vedle po-
žičěti: když pro lichvu lidé zlí pogyczegy Štít. uč. 142**. Úhrnem
tedy čtverý tvar téhož iterativa : požičěti, póžčěti^ p6jčéu\ pojíčěti.
Vzor 2. tesati tešu.
Sem patří slovesa, jejichžto kmen infinitivní jest utvořen
příponou -a, kmen praesentní pak příponou -je: tes-a-, tes-je-,
teše-. Jest jich dosti mnoho a budou doleji skoro všecka uvedena.
Praesens tesu, tešeš; 2. os. sing. tefeíi t. j. tiežeši inter-
rogas EJ, s archaistickou koncovkou -ši; 3. sg. newztiezet non
requiret ŽWittb. 9, 13 (34), s archaistickou koncovkou -t; ve
3. pl. délka dosvědčena: všickni pysuv Pror. 92^, pijíTíj a ITelij
listy mezi sebú Štít. ř. 95^, (děti) ÍTepczij Štít. uč. 108^, ústa
která Izý t. j. lží tamt. 61^, ti najviec plápoly tamt. 67*, bohové
wiklij se Alxp. 22. Přehláska u-i se zrušuje: stč. tešu, tešjv,
teši, nč. opět tešu; tak i pl. 3. tešou. Toto zrušení provedeno
na mnoze i v jazyce spisovném: drímu, drímow, nikdy již dřím/,
dřímí.
Imperativ 2. sg. tefí zea inteiToga EJ, otiez větších in-
terroga ŽWittb. Deut. 7, otijezz skota t. j. otiež Štít. ř. 246*;
1. plur. flepcziemy jej ŽWittb. 34, 25, placziem před hospodinem
ploremus tamt. 94** 6 t. j. slepcěmy, plačém; 2. plur. zebrziete
a vyvrženi buďte t. j. žehřěte ŽKlem 91**, veselte sě a rzehczete
t. j. řehcete místo řehcěte Pror. 79**, tlefczte rukama plaudite
t. j. tleščte ŽWittb. 46, 2.
Tvary infinitivní, a s nimi z pravidla také imperfektum,
shodují se se tvary V. 1*.
Digitized by
Google
78 J» Gebauer
Imperf. tesách: zebraachu na ň aby mlčal Štít ř. 114**.
Zvláštním dokladem jest sopciech: paniý dým z nicb (býkův)
fopcielTe Troj. 26^, totiž impf. se kmenem praesentním, teéiech,
Aorist tesach nemá nijakýcb zvláštností.
Infinitiv končí se vždy v -ati: tesati. Hláska a jest tu
z pravidla příponou kmenotvornou : tes-a-. Jenom ve kláti (praes.
iofw), ješto vzniklo z kol-ti, jest a koiennó ; taktéž ve stb. hráti
m. hor-ti pugnare praes. horjq^ práti m. por-ti scindere praes.
porjq, sin. plati m. pol-ti wogen praes. poljem, Srov. Miklosich
I^ 85. Jsou to tedy vlastně slovesa, jejichž kmeny infinitivní
jenom na pohled zdají se býti ze třídy V, vlastně pak jsou ze
třídy I, a to z I. 6: klati z kol-ti jako mréti z mer-ti. Majíce
pak tvary infinitivní ve třídě I, a naproti tomu tvaiy praesentní
ve třídě V. 2, hlásí se tím do téhož druhu se slovesy mleti
(m. mel-ti, I. 6) a S§ti (m. žen-ti, I. 5), která mají tvary prae-
sentní též podlé V. 2: meljq, žtnjq, stč. meVu meleš part. me-
TúC'^ Mu Šňeš part. Múc-.
Supinum tesat: šel pyfat Cis. Mus. Eozbor 188, šel orat
Cis. Mus. Rozb. 187, tělo jehož mazat přišla Hrad. 41% ona
k rovu jde plakat Krist. 73^, (apoštolově) sú sě rozešli kázat
ŠtítV. 184, (Abraham) sám přišel ku pohřebí plakat jie Tkadl. 2. 22.
Part praes. teše tešúc-: Izijcz na tě Štít. uč. 45\ wzdy-
iTijcz a ftonijcz Štít. ř. 70», pleeílijcz nohami tamt 37*, abychom
trpěli newi-trzijcz tamt. 148^.
Part. -n: tesán; kupaan Pass. 31, hřiech pfaan jest Pror. 65\
Slovesa jednotlivá, jež sem patří, dlužno roztříditi pro
další výklady podlé souhlásky, jež jest před infinitivní příponou -a.
Souhláska tato jest dílem retná, a infinitiv končí se tedy -feati,
-pati, -váti a -/ati, -máti ; nebo plynná : -rati, -Žati, -nati ; nebo
sykavá : -žati (při tom i několik odchylek sloves -iáti -zěti), -«ati,
-cati (-cěti); nebo hrdelná: -Aati, -cAati, -fcati (-sfcati); nebo
zubná: -dáti (-zdáti), -íati. Podlé této známky rozdělují se slo-
vesa třídy V. 2. v oddělení menší. O všech pak těchto od-
děleních jest připomenouti, že slovesa jejich pře-
cházejí odtud jinam, zejména do Y. 1* (s tvary prae-
sentní mi; tvai-y infinitivní jsou v V. 1» a V. 2 stejný), na př.
stč. řehcu V. 2 a nč. řehtám V. 1; a naopak že během času
velmi mnohá slovesa — zvláště kmeny se souhláskou retnou
— odjinudpřecházejísem(s tvaiy dílem praesentními, dílem
i infiaitivními, někdy obojími), na př. stč. skú(h)sti a nč. sku-
bati, stč. kíamaju nč. klamu atd.
Přistupuji k oddělením jednotlivým. Slovesa, která
do kterého oddělení patří, uvozuji dílem podlé svých exerpt
nebo podlé jazyka obecného, jak jej znám, dílem podlé Jung-
mannova Slovníku (pokud tu při slovese nesloženém jest uveden
neb doložen tvar praesentní podlé vzoru V. 2) a podlé mluvnice
Miklosichovy. Uvozuji pak z pravidla slovesa všecka, která do
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 79
kterého oddělení patří a pro něž mám při ruce 8vědect\i nebo
doklad; jenom někde, kde sloves všech je příliš mnoho (zejména
v oddělení -táti), přestávám na tom, že místo všech avoznjl jen
dostatečnou hojnost. Tvary, o které hlavně jde, jsou praesens, im-
perativ a part. praes. act. ; tvary infinitivní (a s nimi imperfektum,
s výjimkou nepatrnou) nemají žádné zvláštnosti, kterou by se lišily
od vzoru obecného. Ve kvantitě slabiky kořenné panuje ne-
stejnost a mnohdy nejistota. —
Slovesa, která v koncovce kmenové mají souhlásku r e t n o u :
a) -hati, pi-aes. -6'u/ na př. hýbati^ praes. hýBu hýlješ, im-
perat hyb(i), part. praes. hýbe hýJjuc-, stb. gybati, gybljq, gy-
bljeiij gybXiy gybljq gybljqšť. .Souhláska kmenové koncovky ve
tvarech praesentních (mimo imperfektum, což bylo právě připo-
menuto všeobecně) je změkčena, 5 z -bj-; měkkost její byla zjevná
'a způsobovala přehlásku u-i a a-é: sing. 1. hýbu — hýbju —
— Aýfct, plur. 3. hýbu — hýbiu — hýbi, part. hýbá — hýbe,
hýbúc — hýbiuc — hýbic-; ale později měkkost zaniká a pře-
hláska ui v sing. 1. a plur. 3. se ruší: nč. hybu hýbeě hýfcoti,
je neměkké a přehláska zrušena. Sem patří nebo přecházejí
slovesa :
dlabati, dlubatu Ve staré češtině bylo sloveso toto ve třídě
I. 3, v. Listy filol. 1883, 121; podlé ní byl by inf. dZ6«<i, praes.
dlbu, anebo dlúbsti dlubu (jako žitý — žlutý), praesens dlbu
dlubu ovšem s tvrdým -bu Qako pefcn). Vedle toho bylo i stup-
iíované dlabati (m. dolb-) ve třídě V. Tvary třídy I. časem za-
nikají a nahrazují se novotvary ustrojenými podlé V. 2 dlubati
dlubu, nebo vstupuje docela sloveso dlabati na místo zaniklého
dlbati (jako sypati vstoupilo na místo suti, skýtati m. skýsti a j.).
Praes. dlabi obrazy, obrazník obraz dlabe Kom. Jg.
dobati, dubati^ praes. -bu Us.
drbati. Praes. drbu: já se drbi Blázn. 131^. Impt. nedrb
Kom. Jg.
habati raífen: hábu KoU. Jg.
hlúbati: Jg. udává praes. hloubi, bez dokladu a tudíž po-
chybno.
hrabati, Praes. hrabu: (sladovník) hrabe neusadaHrad. 133^,
ani kuře darmo nehrabe Prlsl., (Řekové) se ke zdi hraby AlxV.
2048.
hřebati domlouvati: praes. úředníci nám nehřebau Kom. Jg.
hýbati, Praes. hýbu: čsož sě hibe ŽWittb. Puer. 79, činieše
měděné hady ani sě jako živí hibi Pass. 293, drahé perly myslí
hýbí Jel. Jg., ti sěm i tam sebú hiby Hug. 277, vida je ani se
nehaybj Háj. Jg. ; hýbám: země sě hyba Hug. 373, to moře ne-
plyne ani se hiba Mand. 36**, jež hybagy sě Hod. 7*, ti jenž
sebú nehibagi Hug. 279. Impt. hyb Puchm. Jg. ; hýbaj: nehybay
ŽWittb. 35, 12, nehýbey sebú Jel. Jg. Part. hýbe: (lidé mocní)
Digitized by
Google
80 J« Gebaner
činie nepokoj veliký na světě hybijcz Bvětem jako pólnoční vietr
mořem Štít. ř. 142».
klobati, klubati, u Jg. též klabati, varianty utvořené ze
klvati. Praes. klubu i klubám Jg.
kolébatiy praes. mysl sem i tam se koleebe Jel. Jg.
aklubatij škubati. Praes. -bu : tu (vlnu) s nich íkluby Mand.
64^, ptáci nás (sovy) ošklubí RZvíř. (1814) 139. Part. -bě: Hester
fkubycz je (vlasy) s sebe modlila sě bohu Štít ř. 205**.
atřebati. Praes. střehu: ktož nějakou (jíchu) fti'zebe rkp.
lék. Jg., psi na běhu z Nilu nestřebí Jel. Jg.
šklub-j íkub' v. sk-,
škrabati, praes. škrabu Usw Jg.
zobati, Praes. zobu: jelikož ho (máku) zrn zzobete AlxV.
1068, žáci višně zoby Pass. 70, jakžto ten mák fteci zoby AlxV.
1080, ztvrdlé -bu: co semen ptáci vyzobu Troj. 54*. Impt. zob(i):
zobte, vece, moji ftěci AlxV. 1062. —
P) 'pati, praes. -jm; na př. kapcUi, praes. kapu kapeš,
imperat. kap (i), part. praes. kápě, kapuc-, stb. kapati, kapljq
kaplješi atd. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených
je změkčena, p z -pj-; způsobovala přehlásku; měkkost časem
zaniká; přehláska u-i se ruší; vše jako nahoře při -bati, -Ku,
viz a). Sem patří nebo přecházejí slovesa:
capati v. cupati.
cápati házeti sic, podlé Jg.
cpáti: patří do třídy V. 1% v. t. ; ale přechází sem: nč.
cpu, cpeš Us.
cupati: koňský cupe dusot Jg.
Čerpati: čerpu čerpeš Us. může býti z I. 3 (inf. čřieti),
stb. čn»p^ čn»peši, jako tepati (V.) a tepu tepeš (I. 3).
drápati: ruce drápí Kom. Jg., drápu Us.
dupati: dupu Us.
hňápati: hnápu Us. Jg.
houpati: houpu Us.
chúapati: chňapl Jg., bez dokladu.
chrápati, chr opati, chrápati: spící chrápe Kom. Jg., ktož
chrupe Bibl. Ben. Jg. ; pt. chrápě: panoše ležieše a chrapye
AlxV. 2442.
chrápati v. křápati.
kapati, Praes. kapu : rtové kápí myrrú Pis. Šalom. Jg. Part.
kápě kapuc-: kropě kapuczie ŽWittb. 71, 6, kropě kapiucie
ŽKlem. tamt.
klipati těžce se hýbati Jg.
klapati: klapi Jg. bez dokladu.
klepati: smrt kosu klepe Hod. 85*; čáp klepe Ros. Jg.
kopati: kopu Us.
krápati: krape Us. Jg.
křapati: hrnec křápe Us.
Digitized by
Google
Tyarosloyné Yyklady a doklady ke sloves Am třídy V. gi
křápati^ chrápati: křápa Us.
kdpati. Praes. kápu stb. k^plj%: konpa Us. Impt. kup(i):
kup sě a drže sě břehu Smil. Přísl. Výb. 1. 842. Part. kupě
kúpúc-: kupye sě v nepřietelských vodách DalC. 50, mníš se
kupye ve Vltavě tamt
lapati: lapi Jg., bez dokladu.
lípati: lípu Us. (?)
lupati: lupi Jg., lupe Us.
lupati: loupu Us.
pípati (o ptácích): pípi Jg, bez dokladu, pochybno.
rýpati: rejpe Us.
tápati: sápe se Us.
dpati sípavě mluviti n. dýchati: sípu Us.
skřípati: skřípe Us.
súpcUi: supi Jg. bez dokladu, supu Us.
sypati. Praes. sypu stb. syplj^ syp^jesi: květ od samce
(stromu palmového) íypj na famici Har. 2. 40; Jámu pískem
pofypj tamt 2. 236.
ščiepati findere : štípí Jg. bez dokladu, dřevo se štípe Us.
ščipatť, Praes. ičípu: já (holub) nosem štfpi RZvíř. (1814)
154; nehty (pl. Instr.) štípeme Kom. Jg. ; (hadi dítě) do smrti
vlTczipi Mand. 20^.
napatí: šlapi Jg. bez dokladu, šlapu šlapeme Us.
iňupati: šnupu Us.
šoupati: šoupu Us. Jg.
tápati: tápi Jg., bez dokladu.
tepati: jenom na pohled sem patří. Praes. tepu (s tvrdým
-pu) je ze třídy I. 3, a tam sloveso toto vlastně náleží, v. Listy
fílol. 1883, 123. Ale za inf. *tép8ti ujal se inf. tepati podlé
V. 2; s ním pak i některé jiné tvary do třídy V. přešly, a slo-
veso celé dostalo odtud podobu, jakoby patřilo do Y. 2.
třepatí: třepu Us. Jg. —
y) -vaíí, "fcUi. Čeština stará nemá sloves tohoto tvaru ve
třídě V. 2; časem však přece některé s některým tvarem od-
jinud se zde usadilo:
Uafati: blafe Us. (?)
couvati, coufati z něm. zauen střhn. zúwen : coufe Us. (?)
Mofati ze klobati, klvati: klofi Jg., bez dokladu, klofu Us.
kývati: kejveš Lomn. Jg.
plovati je dílem v I. 7, dílem v V. 3, v. Listy filol. 1883,
451 ; analogií, která svádí zvláště kmeny se souhláskou retnou
do V. 2, utvořilo se také part. plově: plovíc DalJ. 105 Lup.,
místo plovúc; pak i ploviec Troj. Jg.
zváti je v V. 3; touž analogií, o které právě byla řeč,
utvořeno vedle zovú 3. pl. také zoví: jedni druhé k sobě zowj
Har. 2. 188, na ty smlauwy zuwj příbuzné Har. 2. 321. —
Lliiy filologické a pMdagoglcké 1864. 6
Digitized by
Google
82 J- Gebauer
ů) -mátly pi*aes. -rhu ; iia př. dřiemati, praes. dřiemu dřierhei^
imperat. dřiemi, part. dřiemé^ dřiemúc-, stb. dremati dremljq dré-
mljeéi atd. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je
změkčena, m z -m;-; způsobovala přehláska; měkkost časem za-
niká; přehláska u-i se ruší; vše jako při -hatiy -řu, viz a). Sem
patří nebo sem přecházejí slovesa:
dřiemati. Praes. dřiemu: já nedřími Br. Jg. ; newdrzyenae (sic)
sě ani spáti bude Hod. 13*; zlí zesnu a dobří wdrzyemij Štít. ř.
231*. Part dřiemě: an drzyemye leze pod kola AlxV. 2445.
dýmati flare. Praes. dýmu: dime duch jeho ŽKlem. 147,
18 Jg.
jemati stb. jemati prehendere jemlj^. Part. jemš: fiíměné
ny zgemucze zvieží Hrad. 74^. Impt. zgemayz lid bohatý Alb. 91**
podlé V. 1*.
klamati stč. klamaju Y. 1, nč. klamu \ povětří klame Dobr.
Jg., klame Lomn. Jg. ; viz v V. 1*.
lámati má již ve stč. tvaiy dvoje, podlé V. 1* a V. 2; viz
nahoře v V. 1*.
iiémati: ušišme Us. (Jg). —
Slovesa, která v koncovce kmenové mají souhlásku plynnou:
€) -rati, praes. -řu; na př. nebrati, praes. iebřu žebřei,
impt. žebřiy part. praes. £ebřě iebi^úc-y stb. oratiy orjq orjeéi^
oriy orje orjqst-. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytče-
ných je změkčena, ř (v době starší i^zz stbulh. a praslovanské f,
v Listy filol. 1883, 109) z -r/-. Měkkost její způsobovala pře-
hlásku U'i a a-ě: sing. 1. žebřů — žebřju — žebři, plur. 3.
Žebřů — žehřiu — žebři, part. praes. žebra — Žebřě^ Žebřúc —
žebřiuc — žebříc — . Sem patří nebo přecházejí slovesa:
babrati piplati: co se s tím babřes Bern. Jg.
bierati: skáče straka po potůčku sbíře zrnečka mor. Suš.
332; srov. doleji řiekati — řiče.
Čechrati: Jg. čechři, bez dokladu, pochybno.
frfrati bručeti: impt. nefrfři Koll. Jg.
kárati, Pi-aes. káru: který káře Jg. (XVII stol.). Part.
káře: zůstal pak Jozafat na tom miestě života právě andělského
následuje a mnohem přísněji káře své tělo Bari. 2.25.
krákorali: kuře krákoře Ros. Jg., ženy krákoří jako slepice
RZvíř. Jg.
mumrati zz semrati : co to tam šemře a mumře Zlob. Jg.
orati. Praes. ořu: ktož vorze (t.j. uore) chtě bohat býti
Štít. uč. 93*^, ten mnau vždy vůře RZvíř. (kůň), oře oráč Br. Jg.,
zemí našich neworzeme Alxp. 101, řekli jste, že země neorzete
Alxp. 102, (zahradníci) orzij zahradu Štít. ř. 188". Impt. oři;
V. 1 orajte Suš. 517. Part. praes. oře ořúc-: lidé na druziej
straně orzycz vlka okřikú Pass. 569, zahradníci orzij cz branami
drhnác plevúc nepřestanu klidiec zahrady Štít. ř. 189*. Imperf.
orách: orasse muž veliký DalC. 5.
Digitized by
Google
TTaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy Y. 83
skuhrati, Jungman uvodí praes. akuhři, bez dokladu. V Greg.
čte se zkrgru queror ; zdá se, že je to slovo podobné ke skuhrati,
Šemrati v. mumrati.
ékamrati, škebrati, škemrati: škemru Us. Jg.
šmátrati: šmátři Jg., bez dokladu, pochybno.
starati: stáři Jg.. bez dokladu, pochybno.
tytrati n. titrati susurrare, murmurare. Praes. tytřu (?) :
ač- li nebudu syti i wztytczyu (sic) murmurabunt ŽWittb. 58, 16,
trvám že místo vztytřiu. Imperí tytrách: proti mně tytracbu
nepřietelé moji susurrabant ŽWittb. 40, 8. Part. tytral : i tytraly
v staniech svých murmuraverunt ŽWittb. 105, 25.
vrtrati reptati. Praes. vrtřu: když srdce newrtrze Alb. 11*»,
(někdo) pozove z hrdosti a ztwrtrze z skúposti, ež žel nákladu
Štít. ř. 175*. Part. praes. vrtřě vrtřúc-: počěchu lidé wrtrzycz
mluviti Pass. 14, wrtrzijcz na ně ež jsú tak skúpi Štít. ř. 63^,
abychom trpěli newrtrzijcz Štít. ř. 148^. Inf. wrtrati budu mur-
murabunt ŽKlem. 58, 16, někdy i pozvaný wrtrati bude Štít. ř.
175*. Imperf. vrtrách: proti mně wrtrachu nepřietelé moji ŽKlem.
40, 8, Judáš zaviščěmi wrtraíTe Krist. 69*. Srov. doleji vrtlaii.
Sebrati. Praes. žebřů: a tak žebrzy všady dokad se domuov
nevrátím Troj. 228^, ty jmáš přieliš a druhý zebrze Štít. uč. 140*,
zebrzem-li prosiec od hospodina světla Štít. ř. 116*. Imperat. žebři
žebř&é: zebrziete a vyvrženi buďte mendicent ŽKlem. 108, 10,
zebrziecze ŽWittb. tamt. (omylem m. žebřěte). Part. praes. žebře
žebřúc-: sv. Alexius před kostelními dveřmi zebrzie seděl Pass.
323, pojide cná žena zebrzicy Pass. 289, chleba zebrzicze Hug. 99,
mnoho dobrých pánóv biechu v Čechách a žebříce DalJ. 89. (rkp.
Z.; žebrúce F).
žehrati: z čeho by mohl žehrati Štít. ř. 110*. Praes. žehřu:
ukáránie v svědomí, ješto zehrze z nepodobného Štít. ř. 110*,
sv. Pavel zehrze na ně Štít. uč. 120^. Imperat. žehři: nezehrzy
sě se svými dětmi Štít. uč. 108^. Part. praes. žehřě žehřúc-:
Priamus s hněvem proti Anthenorovi a Eneášovi zehrze takto jim
vece Troj. 193*. Imperf. žehrdch: ten, nanž zehraíTe zástup, viecež
viecež voláše Štít. ř. 115*, zahraachu naň, aby mlčal tamt. 114**.
Part.: dělník, naňhožto pozehral pán Štít. ř. 110*. —
5) 'lati, praes. -Tu; na př. plápolati, praes. plápoTu plá-
poTeš, impt. plápoli, part. praes. plápole plápoTúc-, stb. glago-
latiy glagoljq glagolješi, glagoTi, glagolje glagoljqšť. Souhláska
koncovky kmenové ve tvarech vytčených je změkčena, T z -//-;
způsobovala přehlásku, jako při -rati^ viz é); měkkost časem
zaniká, přehláska u-i se ruší. Sem patří nebo sem přicházejí
slovesa :
beblati, bublati: hnhle Ros. Mand. Jg.
cumLati: cumle Us.
cuplati: cuple Us.
dudlati: nedudli Koll. Jg.
6*
Digitized by
Google
34 J- Gebauer
dumlaii: dmnle Us.
huhlatu Praes. huhVu: co huhlefs Hod. 85^, ani (hlasové)
hahlí Pass. 92. huhVe huhCdc-: hubené duse takú bolestí huhlycz
volají Štít. uč. 154».
chrchlati: chrchle Ds.
kašlati, Praes. kašTu^ přehlas. kašli: někteří kašli Bylin. Jg. ;
přehláska zrušena: kašlu Us.
Jdáti, Praes. koTu, kótu: pravda v oci kole PřísL, král Lau-
medon onyf kuole onyC seče Troj. 33*, na poli kdežto rytieři
koly NRada 894. Part. praes. koXe koVúc-: Jan z Michalovic kole
po Rýnu do Paříže jede DalC. 94. Infinitiv a tvary na něm za-
ložené jsou bez kmenotvomé přípony -a, ježto kldti vzniklo
z '^koltiy o čemž viz nahoře při inf. V. 2. Aorist klach : (Mazeus>
o jednoho kopie przyekla, v druhého nóž wekla AlxV. 116^, jeden
pohan prokla jeho bok Hrad. 92% Hektor jej zakla Troj 144*,
Hektor ho (Filotu) kopím zakla Troj 119*', Thoas hna na Kassibiia
a jeho kopím pokla Troj. 118^. Imperf. kldch: na pole kdežto
klachuTandZ. 180^ Part. Mdl: (pohan bok) kopím proklál Krist.
lOS**, kopie ješto jeho bok proklálo ML. 39**, neb biechu kuoĎ
pod ním zaklali Troj. 118*. Part, kldv: Jan z Michalovic tu (na
Rýně a v Paříži) ctně klaw do Čech přijede DalC. 94. Part. kldn:
král Laumedon zaklán spade s koně Troj. 33**, bok proklaný
Krist. 110», jiezvy hřebíky proklané Krist. 110». Sloveso toto
zastaralo a bývá nahrazeno novotvarem kolití, kolim,
krchlati v. chrchlati.
kvhlati: pokuble se tándeln Ros. Jg.
ndéti z I. 6. patří sem se tvary praesentními : meVu přehlas.
meliy se ztrátou měkkosti á zrušením přehlásky nč. mdu atd.,
viz Listy filol. 1883, 138.
mumlati: mumleme jako nedvědi Br. Jg.
pichlati. Part. pichle: nesnadné jest smolu pychlijcz nezlepiti
se od nie Štít. ř. 222**.
piplati: pipli Jg., bez dokladu.
plápolati. Praes. pldpoVu pldpoTeš: oheň wzplapole ŽKlem.
Bent. 22, plápole milost ve mně Modl. 12*, srdce mé plápole
Modl. 13% jenž plápole móž pohasnuti Štít. uč. 68**, jenž plápole
milostí boží tamt. 99% (oheň) plaapole Štít. ř. 193**, (vy) pla-
polete boží milostí Štít uč. 68% ti najviec plápoly milostí Štít.
uč. 67% Part. plápole plápoTúc-: plapolycz milostí Štít uč. 68**;
Serafin, jako by česky řekl plapolyczý milostí (plur. Nom.) Štít.
uč. 67**; s těmi anděly, boží milostí plapolyczymy tamt. 70^.
sláti. Praes. sg. 1, šTu a, šeVu, přehlas. -li; nč. po zrušení
přehlásky šlu; sg. 2. šTeš^ šeVes, se ztrátou měkkosti Šleš, atd.
Part. praes. šTe šTúc-^ ŠeVe šeTúc- atd. Za šeV- bývá ŠéT-, Doklady
viz v Listech filol. 1882, 117 — 118.
stláti. Praes. steVu : tu sě nám ne v hod ftele Kat. 80, jede-li
(kám) skrze město, všady poftely ulice koberci Mand. 69**. Imperf.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke sloves&m třídy V. 85
Btldch: lámajíce roždie s stromo v ftlacha je po cestě Krist. 76^
Part. stlal: kak je zztlal syú věc z daleka Jid. 29.
aislati v. šišlati.
ieplati: šepli jazykem Reš. Jg.
Šišlati: šišlu Us (?).
viklati. Praes. vikUu: vikli se nevěda na čem se mám usta-
noviti Jel. Jg., i bohové wiklij se pod jménem jeho (Danovým)
Alxp. 22, lidí viklí ť se jako tresť rkp. XV. stol. Rozbor 723.
Imperf. vikldch: vikláše se úmysl jeho Troj.
vrtlati murmurare : proti bohu wrtlati Štít. Opat. 414. Praes.
vrtTu: nemúdřl wrtli na bóh Štít. Opat. 415 t. j. vi*tlí. Part.
vrtlal: Jidáš o tom mazání záviščemi wrtlal ML. 89^, mužík jeden
Mrrtlal na bóh Štít. Opat. 415, on jest wrtlal Ote. 39». Subst.
verb. vrtldnie: wrťlanie Štít. Opat. 411, 412, 414. 8rov. vrtratí
pod s). —
7j) -nati^ praes. -ňu; na př. stonati^ praes. stóiíu stóňeš^
impt. stoni, part. praes. sióně stoUúc-; stb. stenati, stenjq ste-
nješiy steňi, stenjq stmjqšť. Souhláska koncovky kmenové ve
tvarech vytčených je změkčena, ň z -nj-; způsobuje přehlásku
u-í a a-ě: praes. stóňu — stóniy part. stóňa — stóné', přehláska
U'i se ruší, nč. stůňu, stůňou; vše jako při slovesích -lati
pod (). Sem patři slovesa:
kuknati skuhrati. Praes. kuknu: kukni že sem se škaredý
narodil Pis. Jg., mnoho jich na své dobrodince kukne Pis. Jg.,
pro nerovnost kuknete Jel. Jg.
stonati. Praes. stáňu: tíže stůně než ho bolí Ros. Jg., ženy
kteréž stoní Mel. Jg., stůňu ITs. Impt. ston(i) : trp bolest a ston
Mel. Jg. Part. stóně: každý kóň (maje na sobě náklad kořisti)
pojide ftonye Alx. V. 1846, ve slzách ftonye vzdýchách Pass. 531,
vzdyšíc a ftonijcz Štít. ř. 70», vši noc ftonycz svých hřiechóv
plakali Pass. 625, kněžie jeho ftonyczye Pror. Jer. Lament. 1.
Sieti z I. 5. patří sem ve stč. se tvary praesentními : £ňu
žneš, impt. Sni, part. žné žňúc-; v jazyce novém jsou tvary tyto
přidělány podlé I. 5: £nu žneŠ^ žna žnouc atd. Viz Listy filol.
1883, 136. —
b) 'Zati^ praes. -žu; na př. mazati^ praes. viažu mažeš,
impt. maž(i)^ part. praes. maŽě mažúc-; stb. mazati, mažq ma-
žeši, maži^ maže mažqšt-. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech
vytčených je změkčena, z ze -z/-; způsobuje přehlásku u-i a a-ě:
sing. 1. mažu — mažju — maži, plur. 3. mažd — mažiu —
maži, part. pi^aes. maža — mažě^ mižúc- mažiuc- mažíc- ; pře-
hláska u-i ávií se v jazyce spisovném dílem dosud, ale býval tu
vždy i tvar nepřehlasovaný a nč. jazyk obecný má mažu mažou
bez přehlásky. Sem patří nebo sem přecházejí slovesa:
hemzati. Ve stbulh. gdmdzati gnmdžq do třídy této. V češtině
naproti tomu nalézají se tvaiy několikeré. Juugmann ve Slovníku
uvádí s doklady většinou novějšími: hemzati hemzám krabbeln.
Digitized by
Google
86 J- Gebauer
hemzeti hemžím hemzejí wimmeln, hemžiti jucken, hemžeti wim-
meln, hemžiti jucken. Některé tvary možno je svésti na stč.
hemzati V. 2, na př. čteme-li hemžíc za hemžíc RZvíř. Jg. ; s tím
srovnává se hemzám^ jako česám s češu atp., červy se hemzají
Kom. Jg. Dokladů starších není dostatek.
hrýzati. V češtině bylo hrýzti hryzu I. 2. Ale časem některá
slovesa třídy I. vycházejí z obyčeje a nahrazují se tvai*em pří-
buzným třídy V.; tak na př. za staré durativum suti položeno
a do významu jeho vtištěno je iterativum sypati^ tak dáno i ský-
tati na místo skýsti, a tak i hrýzati na místo hrýzti. Srov. Listy
filol. 1883, 119. Praes. hryžu Us.
hrzati v. raáti.
kázati. Pi-aes. kážu : to vem kazyu DalC. 7, jáz vstáti kazyu
Mast. 304, ukaziu ŽKlem. 37^, ani slovo božie kazyu Pass. 407.
Part. káže kážúc-: slovo božie kazie umřel Pass. 411, pak jim
kázal po všem světu jíti vieru kazucze Kat 112. Impf. kozách:
sv. Jan kazade Pass. 65.
klouzati: kloužu, kloužeme se Us. Též klouhati.
lízati, Izáti. Praes. lizu: jenž kiev lize Hug. 142, když
někdo lyzze rožeň Štít. ř. 11*», zdvořilí pysků nelíží Kom. Jg.,
jenž kropíčky lyzy Alb. 80^. Pai*t. líže, ližúc-^ doklad odchylný
a nejistý: liška lyzeczy se, hlediec z nice NRada (B) 1381. Inf. :
pmch noh tvých Izaty budu Pror. Jsa. 49, 23; nepřibtelé jeho
zemju Izati budu ŽKlem. 71, 9. Aorist Izach: psi Izachu vředy
jeho Kiist. 67**. Part. Izal : v kterém miestě Izali psi krev Naboth,
i tvú Izáti budu Tkadl. 1. 26.
mazati, Praes. mažu : jáz tě mazyu Mast. 303, af jiní v téjž
zlosti se nezmazí NRada 688. Impf. mazách: drahú mast mamě
mazaíTe Pass. 334. Sup. mazat : tělo jehož mazat přišla Hrad. 41*.
řezati. Praes. řežu. Part. řěžé: vlasy vi-zezycz Štít. nč. 44*,
obrzezzijcz sě Štít. ř. 88**. Imperf. řězách : Bedřich jim nosy rzye-
zasse DalC. 72.
rzáti, hrzati stb. n»zati hinnire. Praes. ržu. Part. rzal, hrzal :
nejeden tu komoň hyrzal AlxH. 1», nejeden tu komon hrzal AlxV.
1202 (rým: potvrzal). Z toho chybně řal ve St. Ski. 2. 207, hržal
ve Výboru 1, 1109, hýřal Výb. 1. 1073, a koňské ržání Čelak.
Jg. a u spisovatelů novějších.
tázati, Kořenné -a- je ve střídě za stb. ^, tázati t§ž^, a pře-
hlasuje se, když slabika následující je měkká; přehláska ie pak
ouží se v í; v XVI stol. však analogií usazuje se na jeho místě
zase a. Tedy praes. sing. 1. tiežu tieži tíží a nč. tážu, sg. 2.
tiežeé tížeš nč. tážei atd. : já vás také otiezy Krist. 78% tieži
vás Pass. 368, tiezi já tebe Kat. 100, o Barlámovi tebe se tjži
Bari. 2, 4, otíži se vás NZák. Br. 119**, aC s tebou promluvím
a tebe se wytijžy Hád. 4**, měšce sě dotyezes AlxV. 985, potom
se mne vtijžefs Alxp. 118, Pilát co sě stalo tyese Jid. 106, ne-
A
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 87
wztiezet non requieret ŽWittb. 9, 13 (34), ež mne vaše obec
tyeze Kat. 146, otyezem jich Pass. 307, tyezete mne Pass. 288,
což mne tiezete Kat 102, jakž ho po prvé potiezy Rožmb. 41,
dréve než ho otyezy Alb. 33, jakož jeho (svědka) potom tyezy
Štít. uč. 82% tohoC tebe kmetie tieží DalJ. 66 rkp. LZJFf. Impt.
tieži, těži nč. taž: tefi zea teh EJ, otiez větších ŽWittb. Deut.
7, otijezz Skota a naučí tě Štít. ř. 246*. Part. tiežě tiežúc: tyezye
sě a raduje sě Pass. 303, tebe tiezuczy Hrad. 44^, za tiem sě
potyezyucze AlxV. 2137, uzdy se dotyeze AlxV. 989, třie králi
před Heroda jidú tiežíc ŠtítV. 399; odchylkou: o bohu tiežiec
.ŠtítV. 6 : za -íc, vzniklé přehláskou z -úc, bývá někdy psáno -tec
atp., a tak má rkp. snad i v příkladě tomto; vyškytá se to jen
v textech pozdějších a ovšem jen jako odchylka ; základ svůj má
odchylka tato v analogii, a to dílem pravopisecké, když písař i
psal jako t6, aby tím naznačil délku, dílem grammatické, když
podlé správného prosiec — prosíc tvořilo se také k tiežíc ne-
správné tiežiec. Tvary ostatní, inf. tázati aor. tázach pt. tázal
atd., nemají dokladu potřebí. Rozdíl mezi kmenem tieže- a táza-
zachovává se ve staré češtině velmi správně a přísně; doklad
odchylný, snad na př. praes. tážu, nebo aor. tiežach^ nenaskytl
se mi ani jedinký. Časem však ruší se pi*avidlo staré a do tvarňv
kmene tieže- (zouž. tíže-) vkládá se á na místo ie (i), patrně
vlivem tvarňv se kmenem taza-. Blahoslav zaznamenal, že tiži,
otíži tebe říká se v Čechách, ale na Moravě táži, tážu, Blah.
174. Jiný výklad jest, že byla slovesa dvě, tázati eítiezati atd.;
ovšem výklad chybný.
vázati stb. vrzati. Tvary slovesa tohoto a jejich proměny
jsou tytéž, jaké byly právě vyloženy při slovese tázati. Tedy
praes. sing. 1. viežu vieži vizi a nč. zase vážu sg. 2. viežeš
vížeš nč. vážeš atd. Na př. jej fwyezy vniž vól lení AlxV. 1008,
jáť sě vwiezi v dědinu NRada 726; cožkoli fwiezeíT na zemi
bude fwazano i v nebesiech, a cožkoli rozwiezeíT na zemi, bude
rozwazano i v nebesiech Krist. 60*; sám sě najviec fwyezes AlxV.
290, ve vše sě wiezess in omnia te ingeris Boh. 338, (ptáčník)
prziwieze ponožku Hrad. 98^, duše obwyeze sě tělesnu věcí Alb.
10**, rozum jenž vy wieze Kat. 146, kdy kto wyeze sě v to, což
bohu příslušie Alb. 14**; sviežem nohy i ruce Trist. 182; což-
koli svížete na zemi, bude C svázáno i na nebi, a cožkoli rozvížete
na zemi, bude ť rozvázáno i na nebi KZák. Br. 44** ; Aíměné
v naši sě zemi uwiezy a ny zjemúce i s dětmi zwiezy Hrad.
74**, kteří sami sě svieží takovými sliby ŠtítV. 145. Impt. věž:
ty jeho rozwiez Pass. 352, rozvěž svazky ŠtítV. 160, přiskočiec
ve n sě uwiezte a jmúce jej dobře fwiezte Hrad. 78*», wzwyezte
DalC. 58, toho hrábí svezte Trist 212, odvěžtež je NZák. Br.
49', 148** ; važ: uvažme se v dědictví jeho NZák. Br. 51*; odvaž
Bibl. Vel. Jg. Part. viežě viežúc-: mní sě se mnú viesíe cepy
Jid. 102, Pilát káza Ježiušě przywiezicz k soše metlami býti Hrad.
Digitized by
Google
88 J* Gebauer
88^, aby maže neb ženy jma a Twiezie do Jeruzaléma Tedi Pasa.
126, červenu obwyezijcz nití Štít. ř. 88^. •
Analogie přenesla sem také některá slovesa ze třídy V. 1^:
jako k mtizati^ mazat jest praes. maSu, tak i k hdzěti dial.
hdzáť přiděláno dial. praesens há£u, impt. haS: já ten chodníček
kamením zahážn Suš. 361 a 290, na danno děvečko hažes prste-
nečkem Sos. 296, haze milá věncem Saš. 305, náš panáček děnigú
kázeň, živé obrázky hážú na zem Saš. 474 ; nabaž jim (slepičkám)
pšeničky Snš. 162. Sic. hádžem, sádžem. —
i) -ta^i, praes. -iu; na př. tesati^ praes. tešu teiei, impt.
tei(i)^ part. praes. teié tešúc-; stb. tesati, teiq teieii^ tUiy tei^
tešqiť. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je
změkčena, i z -aj-; způsobi]ge přehlásku u — i a a — ě: praes.
teiu — teiju — t&ii, part. teia — teše; přehláska u — t se ruší,
nč. Češu ieiou; vše jako při slovesích -žati pod d). Sem patří
nebo sem přecházejí slovesa:
Česati, Praes. Čeiu: když sě czeíTeír Modl. 105% zda-li
8 bodlivého dřievie fíky czedij Krist. 42% t j. Čeit^ nč. češou.
Impt. Češ: czeste své ač i krastavo DalC. 4.
debsati n. depsati, Praes. -Šu : (oni) nesličně debfy a tleštíce
rokanui Ote. 20*. Part. -ši: depšíce nohama strepentes Ben. Jud.
14, 9 Jg.
kasati, Praes. kašu: jiné kašeš a sama se plíháš Prov. Jg.,
dnes se kasem Puchm. Jg.
klusati. Praes. klušu: závist za pejchau kluše Rváč. Jg.,
vše do pekla kluše Prov. Jg., oslové pěkně kluffy Milí. 16^.
knisati houpati se. Praes. kníšu: kalina nad vodou kniše
Koll. Jg.
kolísati: Jg. kolíši, bez dokladu, pochybné.
křesati: křešu křešeš Us.
kúsati: koušu Us.
kysati: kyší rány mé 6r. Jg. ; kyšícíma očima Kom. Jg.
misati tabescere evanescere. Praes. mišu: O světe, když tě
člověk najviece drží, tehda uteka zmyfeír Pass. 42, pohanská
(moc) zmilTe AlxH. 12, 30, radost zmylTe Trist. 128, milost
zmyíTe Štít. uč. 25% člověk vždy mylTe v náboženství Štít. uč.
119*^, člověk myffe a mdlé tamt. 119^ chut pomiše Štít. Rozb.
145, takžt i to zmiše ŠtítV. 177 (vytištěno chybně zmise), vlny
aC zmyíTy Štít. uč. 71^. mišu pokládáno za sigmatické futurum
slovesa mi- minouti, Květ stč. mluvn.' §. 131 ; neprávem. Imperf.
inisách: duše jich ve zlostech miffaíTe ŽKlem. 89^ (ž. 106). Aor.
misach: ten ptáček na zemi sě svaliv i zmyfa Pass. 314, (sv.
Prokop) to řek i zmyfa Pass. 317, tu diabel inhed zmifa Pass.
321. Inf. misati: miíTati mi kázal hněv mój tabescere me fecit
zelus mens ŽKlem. 104* (ž. 118), bude mdiéti milosť a myfati
k světským věcem Štít. ř. 179^. Part. misál: diabel před jich
očima zmylTal Pass. 18, diabel zmifal tamt. 459, ten kocúr
^
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy Y. 89
zmiíal PasB. 413, ta holabicě zmyíTala tamt 542, dietě zmifalo
tamt. 360, brzo sú zmyíTali subito defecerant ŽKlem. 55^ (ž. 72),
by milost vždy mifala Štít. ř. 179^, mužie dali Jiříkovi požehnánie
i zmiíaly Jiřík. vid. 198*», diablové zmifalij tamt. 201% ta ibned
ta panna zmyfala tamt. 202^ a j. Sloveso toto časem zaniklo
a nahrazeno slovesem mizeti; viz toto pod V. 1^
pásati cingere. Praes. pdiu: ledvie své przepalTete Štít. ř.
152% skály opaíTiu sě radostin ŽKlem. 64, 13, sě opalTyn ŽWittb.
tamt. Impt. paši: paíTy sě mečem ŽWittb. 44, 4, opadte ledvie
vaše Pror. Jsa. 32, 12. Part. páše: ledvie své przepaíTycze Štít.
ř. 150*. Part. pásal: prfiepafal si mě ZKlem. 16, 40 a j.
pisati v. psáti.
plesati n. plesati. Praes. pléšu : která (žena) pleíTe Štít. nč.
56^, srdce mé pleše Br. Jg. ; ApoUon vzem husle i hude velmi
krásně a plefa (aor.) výborně, tak že všickni křiknu a řkúc
lépěji pleíTe než královna Apoll. 146^; řeky wzplellia ŽKlem. 97,
8, řeky wzplefi ŽKap. tamt. ; před modlu pleíTy a veseli jsú Milí.
110». Impt. ples(i): všickni národové plefte rukama ŽKlem. 46,
2, národové pleíTte Hod. 8*». Part. pléšé: pleeUijcz nohami Štít. ř
37% dcery Siónské chodily pleeíHjcz tamt. 91^, pléšícího lidn hluk
Kom. Lab. 32, 4.
psáti a pisati. Praes. píšu: pijíHj a selí listy mezi sebú
Štít ř. 95^, všickni mnžie pyíTuv Pror. 92^. Impt. piš; od-
chylkou pisaj: napifay Trist. 145. Part. píéě: pisařě pilTiucieho
ŽKlem. 33* ; odchylkou pisajé: náhle pilTayuczieho ŽWittb. 44, 2,
rychle piíTagiczieho ŽKap. tamt , král patřieše na články ruky
pyfagyczye Pror. Dan. 5, 5. Imperf. pisách: Ježíš prstem pifaíTe
na zemi ČEvang. 29. Aor. pisach: napiíTa Pilát Ans. 3, napyla
sám Pilát ML. 105*. Part. pisal^ psal: když jsem to wypyfal
Alb. 101% toto sv. Kliment sám o sobě pifal Pass. 293, Mojžieš
popifal Mat. 2. Part. pisán, psán: pizan(o) ieft EJ, tak pifano
jest Mat. 20, o tom mámy pifano Pass. 447, máme v knihách
pifano Alb. 62**, pisáno to buď ŽKlem. 8^ a j., a vedle toho :
hřiech judsky pfaan jest rafijí Pror. 65^, napsáni budu ŽKlem.
115*.
tesati. Praes. tešu: tesař telTye Hod. 59*. —
x) 'Cati, 'cěti, praes. -Ču. V češtině jsou slovesa -céti dvo-
jího původu: jedna vznikla z p&vodniho -tjatiz^: stb. -štdXi zz česk.
-cěti, na př. u-trácěti vedle tratiti, káceti v. kotiti a j.; druhá
mají své -c- naproti k kmenů jiných, na př. mácěti v. mafeati,
lécéti v. nalítnouti a j., stb. též -cati. Oboje patří do vzoru
V. 1**: kácěju kácieš atd., a lécěju lécieš atd., jakož tam bylo
ukázáno; tvary podlé vzoru V. 2. vyskytují se jen při slovesích
způsobu druhého, která totiž mají -c- z -fc-, a i tu jen při slo-
vesích některých a velmi zřídka. Zejména jsou to slovesa
léc&>i, praes. leču vedle lécěju: kto osidlo jiným lechze
AlxH. 2^, viz nahoře lécěti v V. 1°; a
Digitized by
Google
90 J- Gebauer
mýcStí, praes. mýču vedle mýcéju : an se po kóřě mycze
Pass. 415, čerti se myči sem a tam Lucid. (srov. Jg.); o praes.
mý^u těžko však rozhodnouti, patří-li k inf. mýcěti, či k mýkati.
Ve stbulh. je sloves těchto více: klicati clamare klič^, ke-
cati claudicare kleč^, l§cati illaqueare l^č^, nicati germinare niča,
pro-ricati vaticinari -rič^, obi-ticati a obi-técati circumfluere -tič%
-téč^, vycati discere vyč%; bývá tu vedle praes. -č^ také -c^^.
Miklosich Gramm. m.* 150—151 a Lex. —
A) 'hati, praes. -Su; na př. Iháti^ praes. líu lžeš, impt. W,
pai*t. praes. Ižě Ižúc-; stb. hgati, hiq hžeši, ld£i, Ui§ hiqéť.
Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je podnebné ž,
proti hrdelnému h (g) tvarů ostatních; způsobuje přehlásku u-i
a a-í: sing. 1. lžu — Ižja — lži, plur. 3. Ižtí — Ižiu — Ižij
part. pi*aes. Iža — IŽé, Ižúc Ižiuc- — Ižíc-; přehláska u-i
ruší se, nč. lžu, lžou. Sem patří slovesa:
lháti. Praes. IŽu, impt. lži, part. Ižě byly pi^ávě vyloženy.
Pro praes. a part. praes. vznikly však také tvary podlé třídy I. 4 :
Ihu, Ihouy Iha, Ihouc-. Výklad toho a doklady viz v Listech filol.
1879, 55 si.
atrúhati stb. strugati radere struž^. Praes. strúžu: (štěpař)
kom strúže rkp. Jg. Impt. struž: struž svrchní koru rkp. Jg.
Part. strúže: všelikú ratoleft oftruzie počistí jie Krist. 91*.
stříhati jen zdánlivě sem patří. Ve staré češtině bylo dura-
tivum stříd, střihu střižen ve tř. I. 4 ; jeho infinitiv a některé
jiné tvary vyhynuly a nahrazovaly se iterativem stříhati; spojí-li
se staré střižeš, střiže s inf. stříhati, tedy ovšem zdá se, jako
by to bylo sloveso vzoru V. 2. —
(i) -ehati, praes. -šu; na př. dýchati, praes. dýšu dýsešy
impt. dyš(i), part. praes. dýšS dýiúc- ; stb. dýchati, dysq dyšeši,
dyšiy dyš^ dyšqšt-. Samohláska koncovky kmenové ve tvarech
vytčených jest podnebné š, proti hrdelnému ch tvarův ostatních;
způsobuje přehlásku u-i a a-ě: praes. dýšu — dýšju — dýši,
part. dýša — dýšě. Sem patří nebo sem přecházejí slovesa:
brýchati podlé Jg. : krev z něho bryše Rokyc.
dýchati. Praes. dýšu: wzdysyu, pláčju, vždy mě tuha LAl. c,
cožkoli dýše a živo jest Br. Jg., (matky) smútie se, wzdyfly Štít
uč. 58». Part. dýšě: sedí mdlý král wzdyffie k bohu AlxBM. 7,
23, chudý stane brdcem wzdyHie Hrad. 127^ povede srdcem
wzdylTye Hrad. 56^, byla jako ze sna wzdýífíuczi Jid. 160, bohu
wzdilTíuczi s pokoru LMar., wzdyíTijcz a stoníc Štít. ř. 70*. Im-
perf. dychách: Soběslav ohňem dýcháše DalJ. 64. PF.
páchati. Praes. pášu: co paíTes sám nad sobů Mast. 364,
ach co pafefs Hod. 82% že tak pafe Hrad. 142^, cizoložstvie ne-
paíTeme Alxp. 101, hřích pášete Štelc. Jg., prietelé velikú žalost
palTy Pass. 473, synové krále Priamovi mnoho (skutků hrdinských)
pafly Troj. 131*. Part. páše: proč sem i tam těkáš tolik ne-
šlechetností paíTe Alxp. 93.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke Blovesům třídy V. 91
slúchati patří sem imperativem poaluŠ: byl jeden král, ten
slul Artuš, toho mile každý posluš Tand. (Star. SkL 5. 1); jeto
patrně chybná licence k vůli rýmu. —
v) 'kati, praes. -ču; na př. plakati^ praes. pláču pldčeš,
impt. plačfij, part. praes. pldčě plačúc-; stb. plakati^ plačq
plačeái, plači^ plačq plačqšť. Souhláska koncovky kmenové ve
tvarech vytčených jest podnebné č, proti hrdelnému k tvarův ostat-
ních ; způsobuje přehlásku u-i a a-ě : praes. pláču — pláčju —
pláči, part. pláia — pláčě; přehláska u-i v praes. se rusí, nč.
pláču, pláčou; vše jako při -Aaít pod A). Je-li koncovkou -skati,
tedy ak mění se ve tvarech vytčených y Šč a, toto dále v šf. Sem
patří nebo sem přestupují slovesa:
krkati: podlé Jg. praes. hrči, bez dokladu a tedy pochybno.
jiskati, získati, Praes. zišču: což jinde zifczy Pass. 417,
jáC bohdá zzylTti jeho sbožie Trist. 15, [zyfczes rydíle Hrad.
125% za smrtelného muže neumierajicieho krále zyfczes Kat. 168,
užitek veliký zyftiefs Troj. 139**, na mně nic nezyftyes Hod. 86*,
kto změte (přísahu) ten ztratí při a druhý zyfftie ODub. 22,
zylTtiely on to vítézstvie Trist. 18, něco zíšteme Br. Jg., v po-
koře duše vaše zíščete sobě rkp. 1410 Jg., kupci což zyíTti Hug.
384, kupci nic nezylTti Hug. 385, Trojanští pole zyíTtii Troj. 135*,
Éekové zyíTtíi pole Troj. 136». Part. ziščé: gdyž juž mní kto by
byl zilTchzie AlxBM. 5, 26, nýnie kto milosti zyftye Hod. 82^
kdákati: slepice kdáčí Ctib. Jg.
krákati: havran kráče ČČMus. Jg.; stb. grakati crocitare grač^.
kvákati. Praes. kváču: jako havran vezdy kwaczefs Hod.
82*, žabičky kvačí MM. Jg.
kvokati: Jg. kvoči, bez dokladu.
lákati: jehož diabel láče Kom. Jg.
lokaii stb. lokati lambere I0Č4. Part. ločé: videch dievku
krev loczuczie DalEh'. 8.
mýkati, stb mykati s§ percurrere myč^. Praes. mýču, an
sé po kóřě mycze Pass. 415, může se počítati k inf. mýkati
i k mýcěti V. 2.
plakati. Praes. pláču: placziu, vždy mě tuha LAl. c, pla-
czyut mnoho v fiímě LAl. e. Impt. du. plačuě, placzwye ž oba
Modl. 16, plur. plačěm, placziem před hospodinem ŽWittb. 94^, 6.
Part pláčě plačúc-: žena plachzuczi poběže Jid. 105, mne pla-
czucze otešli Hrad. 39**, nevěsta placzyucz vece LAl. h. Imperf.
plakách: děťátko plakaíTe Pass. 48.
pleskati. Praes. pleŠČu: (ve Sporu duše s tělem praví tělo
dusí:) trudně plefczes Hod. 86».
pykati, Praes. pyču: toho pyczyu LAl. g, taký zlého pycze
Štít. ř. 192**, sám nevie právě-li pycze hřiechóv Štít. uč. 150**,
najposledy pyczem těch závin Štít. uč. 127**, (někteří) pyczij že
jsú hřešili Štít. ř. 218**, ďáblové pyčí, že Solf. 29, Impt. pyč(i) :
minulých věcí nepyč Solf. Jg., mé žalosti pyczte LAl. h, pyczte
Digitized by
Google
92 J- Gebauer
jeho Hrad. 53^. Part. pyči: pyczyucz na krále AlxV. 2332, ža-
lostiTě pyczycze Pass. 326.
řiekati: co pláčeš naříčeš, mor. od Příbora, Saá. 378, Tarek
sobě naříče, mor. z Vidče, Snš. 145; srov. bírati: straka sbiře
zrnečka Snš. 332, též z Vidče; že odřieče sě diabla ŠtítV. 184.
Infinitiv řiec&i není znám, proto kladu praes. řtei^e- sem k inf.
řiekati \ yedlé toho jest OYŠem i praesens podlé V. l^ Srov.
tiekati,
ikdkati: skáču Us., Řekové wyfkaczy na zemi Troj. 104^.
stýskati v. týskati.
súkati. Praes. súču: uzře jednoho an provazce Tuoze Ote.
233^, pročež z sebe střeva súčeš Zrcadlo moudr. Rozbor 694.
Part. 8ÚČě: (Maxenc) svých rukávóv vzhuoru wfucze i káza
Kat. 136.
tiekati, Praes. tíeču : (potok) sě s niu (řěkú) zztyechze Pil. a.
Infinitiv tiecéti (stb. sx-técati vedle siticati, praes. obého -^)
není mi ve stčeštině znám, ani jiný tvar, kterým by se na jisto
předpokládal ; proto kladu praes. tie6e k inf. tiekati. Srov.
řiekati.
tiskati. Stb. tiskati premere tišt§ jest ve třídě této; v če-
štině jest ve tř. V. 1', a vedle toho je tiŠČÍti ni. 2.
tleskati, Praes. tlešču: řeky ztlefczy ruku plaudent ŽWittb.
97, 8. Impt. tlešči: tlefczte rukama plaudite ŽWittb. 46, 2. Part.
tleščě: tleščíce zvonečky quatientes cymbala Glag. Jg.
týkati, Praes. týču: trého tu dotycze sv. Pavel Štít. ř. 190\
královstvie (Judské) dotycze se arabské zemi Mand. 28^ jakžkoli
ty věci mne se najviece dotyczy, však se i vás vseth dotykagi
Troj. 56*, což úřada dotycze ODub. 53. Imperf. týkách: díl jeho
dotykalTye nebe Pror. Dan. 4, 8. Inf. týkati: nerodte dotykaty
pomazancóv mých ŽPod. 104, 15, dotikati ŽKap. tamt. ; v ŽKlem.
na témž místě psáno doticaty, což čísti jest dotýkati, nikoli do-
týcati =: týcéti: slyšené ca bylo by v ŽRlem. psáno cza, a kromě
toho ŽPod. a ŽKap svědčí pro -fca-.
týskati, stýskati. Praes. stýŠČu: já nic o tom neftiíTti sobě
NRadtt 1009, co mi tolik ftyftycs Hod. 86% an sobě ftyíTtie
Adam 203*», tot mi sě ftyftye Hod. 82*> a 85», stýštete sobě Br.
Jg., jiní sobě fteyfftij Horek. 69\ Impt: nestyšt sobě mnoho
Feifalik Leiche 681, častěji v V. 1: neftyfkayte sobě ML. 61^
a j. Part. stýščě: proroci k bohu voláchu sobě ftyíTtycze ML. 61^
a Krist. 7*. —
I) 'dáti, praes. -áu; na př. hlodati^ praes. hložu hlozeš,
impt. Jdoz(i), part. praes. hlozé hloéúc- ; stbulh. strádati^ straBdq
straždeši, straždi^ stra£,dq straždqéť. Souhláska koncovky kme-
nové ve tvarech vytčených jest £, vzniklé z -á;-; způsobuje pře-
hlásku u-i a a-ě: sing. 1. hlo£u — hlozju — hlozi^ plur. 3.
hloM — hloziu — hloží, part. praes. hlo£a — hlozé, hloiác-
hloziuc- hlozíc'. Je-li v inf. -záati, tedy tvary vytčené měly
Digitized by
Google
TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 93
'zdj'^ z čehož yzniklo -«i-, -£i^-, -id-; viz hvízdati. Sem patří
slovesa :
hlodati: (závistiví) hloží jiných činy ŠtítY. 153, psu hlozí-
címn Prav. Živ. Jg., hlozíce {tak čísti dlužno místo hložiece
Star. Sklad. 1. 136). Odchylkou do tř. L: svědomí je hlode
ApoL Jg.
hvízdati, Praes. hvižďu (změnou hláskovou místo hvizáu^
íév, ždú) hvtžcki: já hladem hviždi RZvíř., později hvíždím Jg. ;
pod skalú hlava člověčie hwyzdie a pachtí sehú Mand. 87*, ktož
pohwyzdye na rány jeho sihilabit Pror. Jer. 49, 17, káně vysoko
se vznáší a hladem hvížďe RZvíř. (1814) 117.
Jg. má také kydati^ kyzi, bez dokladu. Ve stbulh. je zde
dále strádati pati stražd^, zbdati aedificare zbžd^, Žádati sitire
ž^žd^. Miklosich III* 150 a Lex. —
o) 'táti, praes. -cií; na př. reptati, praes. repcu repeei,
impt. repei, part. praes. repci repcúc-; stbulh. rapbtatí, mpdštq
r^pMeii, rdpdšti, rdpdéf^ rtipnitqiť. Souhláska koncovky kme-
nové ve tvarech vytčených jest c (to jest c mSkké, jaké bylo
v češtině staré, č; nikoli novočeské tvrdé c; v. Listy filol. 1883,
108), vzniklé z -tj-; způsobuje přehlásku u-ť a a-á : praes. ré;pcu
— " repcju — repdj part. repca — repcé. V jazyce spisovném
zanikají tvary tyto víc a více a nahrazují se tvary třídy V. 1»,
reptám za repci atd.; v jazyce obecném stalo se totéž, ale po-
zoruhodná jest v té věci vůbec moravština, zachovavši tvary V. 2 :
iepcu, šepcej řepce, tresce^ řehce^ láce (látá =: spravuje na př.
ssty) Šemb. dial. 26. Sem patří mnohá denominativa, jež za-
kládíají se na kmenu jmenném, utvořeném z nějaké onomatopoje
příponou -9f; tedy s koncovkou -ntati^ z níž čeština mívá někdy
"tatí, někdy -otatí, někdy oboje vedle sebe. Jsou pak zde nebo
sem přecházejí slovesa:
bebtati, beptati: hebce ČČMus. Jg.
blbotati sprudeln: voda blboce Koll. Jg.
blekotati, blektati: liška blekoce Kom. Jg., lid o tobě Mekce
Jel- Jg. ti lidé vyjí a blekczy Mand. 61».
bleptati, Jg. blepci, bez dokladu.
blískotati, Jg. blískoci s dokl. z EoU.
bobtati turgescere Hrad. 130^.
brebtati, breptati: na prospěch brebczycz Štít. uč. 157\
buchotati: srdénko buchoce Suš. 228.
deptati, Jg. depci, bez dokladu.
dreptati stammeln, drepci ČČMus. Jg.
drkotati: drkoce zimu jako osyka sic. Jg., hrozí se, drkoce
neb trne Kom. Jg.
glgotati v. kloktati.
hltati: Chamsin hlce lidi Koll. SI. dc. 3, 79.
hrkotati: hrkoce mé srdce Suš. 347.
hroch- v. chroch-.
Digitized by
Google
94 J- Gebauer
chechotati, chechtati: blázen se chechce Syr. Jg., děti nechC
se chechczy Štít. uč. 108^, spolu se chechczycz Štít. uc. 112*.
ádemtati: pes chlemce Kom. Jg., žrout chlemce Kom. Jg.
chleptatij chloptati^ cUopotati =z chlemtati, Jg. chlepci
a chlopci, bez dokladu.
chochotatiy chochtati v. chech-.
chřestati: Jg. chřesci, bez dokladu a nesprávně; praesens
znělo by chřešcu přehl. chřesci, nebot z -«í;- vzniká -šč- atd.
chrochtati: vepř chrochce KoU. Jg.
chtieti. Sloveso toto patří vlastně do třídy in. 2. Jeho
praes. ind. chcu sg. 1. a chtie pl. 3. souhlasí se třídou onou.
Místo sg. 2. ♦ch-fctiši atd. je vsak chcei podlé V. 2, místo pl. 2.
chitite je chcete a chcte atd. ; tvary tyto vznikly z bývalého impe-
rativu (opt.) 2. sg. ♦chot-ja-s, kdež 8 je příponou osobní, ja (pův.
já) příponou kmene optativního, z=z stb. chosti; imperativ tento brán
do funkce indikativu a zavdal podnět k utvoření tvarů v podlé V. 2.
Srov. Miklosich III* 91. Toto sloveso má ještě z jiných příčin
tvary rozmanité ; širší o tom výklad patří však do rozpravy o slo-
vesích třídy III. 2.
klekotati^ klektati: čáp klekce Papr., čáp klekoce Kom. Jg. ;
ženy klekcí Ros. Jg. ; impt. (v ústech) pivo klekczij rkp. Jg. ;
part. repcíc a klekcíc Jg., přilej oleje ústavně klekce kopístkou
Ras. Jg. Srov. klok-.
klepotati klappem: Jg. klepoci, bez dokladu.
klevetati: pl. 3. klevecí Jg.
klochtati v. klok-.
klokotati, kloktati: (kotel) vra klokce ŠtítV. 193; tekúc
voda přes kamení klokoče Smiř. Jg., tetřívek klochce Dobr. Jg.
Jclopotati: ač se srdce nemodlí, nadarmo jazyk klopoce Hád.
Jg. ; kam se táhne, kam klopoce Hád. Jg. ; part. musichu utiekati
k stanóm svým klopocíce Troj. Jg.
koktati: Jg. kokci, bez dokladu.
křehotati, křehtati: hřiešník zuby svými wzki^zehcze fremet
ŽWittb. 111, 10 wzkrzchcze na ň zuby svými ŽWittb. 36, 12;
žáby křehocí Kom. Jg.
krochtati: Jg. krochci, bez dokladu.
lapotati bleptati: Jg. lapoci, bez dokladu.
lehtatij lechtati v. lektati.
lektati: nejprve ho podrbají a lekcí Vel. Jg., abylTte uši
lektali Hug. 4.
leptati: Praes. lepcu: jakož oheň slámu lepcze, takež tělo
duši lepcze Alb. 74'; (zvěř) jedním (řadem zubňv) maso lepce
ŠtítV. 154; meč mój flepcze maso devorabit ŽWittb. Deut. 42;
potom vy oheň pekelný flepcze Hrad. 25'; flepczu je ptáci de-
vorabunt ŽPod. Deut. 24. Impt. lepci lepcěte: Slepcziemy jej
ŽWittb. 24, 25, ŽBrn. tamt. Part. leptal: fleptala jě země
ŽWittb. Moys. 12.
^
Digitized by
Google
TTaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 95
létati. Praes. lécu: orel nade všě ptáky lecze Pass. 67, sv.
Pavel uzřě ano sě Šimon vznášeje leče Pass. 298, vše což lecze,
plavá neb chodí Kat. 106, orel najvýš léče ŠtítV. 150, chřiestel
mdle léče tamt. 150, holuběnka líce Suš. 279, již (kteří) všady
lecziu AlxBM. 2», nad ptáky ješto leeczy v povětří Štít ř. 219^,
jiskry jako leczy v plameni Štít. uč. 154*, když ptáci léčí ŠtítV.
155. Part. lécě: jako mušky lecíc Pass. 524, andělé léčíce Star.
Ski. 3. 114; chybnou odchylkou do V. 1^: motýl sem i tam leceje
Tkadl. 1. 53.
lopotati: vždy se lopoceš Hád. Jg.
metati. Praes. mecu, mécu : vicher (pěnu) rozmecze Alb. 78*,
ty mecze v horúcie peklo Alb. 52*, vlna již mecze búře tohoto
světa Štít. uč. 71**, hospodin své losy meecze Štít. ř. 236*, moře
meče sě i sěm i tam ŠtítV. 145, nedvěd hlavu meče ŠtítV 153,
vietr meče jím sem i tam Trist, 37, my jeho dary před svině
meczemy Alb. 24^, již sěm hi tam sobů mecziu AlxBM. 2*, ryby
meczy sě na ň (na ostrov) Mand. 60*, kúkol v oheň mecy Krist.
49\ mnú vlny mečí Pass. 162. Impt. mec(ij: psóm rozmecz tělo
Trist. 180, aniž mečte perel před svině NZák. Br. 18*. Part.
mecě mecúc-: pro bolest sě sěm tam meczye Hrad. 142% Jezus
rukama meczye ptáčkóm heš I heš ! vece ML. 50^, meczicze blátem
a kamením ML. 104*, meczycze kamenic Troj. 215*, kotvy do
moře vmeczycze Troj. 88*, ohúem na ň mečíce Pass. 510, mečíce
o ně los NZák. Br. 68*», mečíce Kom. Jg. Imperf. metách: až
sě koráb metaffe Pass. 338.
mietati má ve stb. tvary jen ve tř. V. 1 (podlé Mikl. Lex.),
v češtině staré mimo to i ve tř. V. 2 : já tvú moc zamyeczi Pass.
506 (význam imperfektivni, zamítám), hospodin zamyecze rady
kniežecké reprobat ŽPod. 32, 10; part.: ješto jdú k biedniciem
zamyeczucze slovo božie Hrad. 118* (zamítajíce), přěmiecíc v srdci
svém Pass. 552 (přemítajíc). Vedle toho: zamietas radu Hrad.
108*, hospodin zamieta rady ŽKlem. 32, 10.
motati: Jg. moci, s dokladem nespolehlivým, co se mi na
mysl moce Puchm.
plesktati: darmo plefkczefs Hod. 86* (pmví télo duši, ana
mu domlouvá); utvořeno ze kmene plesket- pleskot-; příbuzné
pleskatí v. nahoře.
řehotati, řehtati, řechtati: straka řehoce Kom. jan. 160,
koni rzyechczy AlxV. 1530; impt.: řehci: rzyeczy (tak v rkp.
omylem) hinni Pror. Jsa. 10, 30; veselte sě a rzehczete Pror.
Jer. 31, 7; part. každý rzehtal jest hinniebat Pror. Jer. 5, 8.
reptati: proč repceš ŠtítV 73; jedni na druhé repcí Jel. Jg. ;
part. pokorně strpěti nerepcíc ŠtítV. 225.
skřehtati stb. skn»gT»tati frendere. Pi-aes. skřehcu: meči
v odění fkrzyechczy AlxV. 1531. Pai't. skrehcé: sípe a zuby
fkrziechcze Ote 126^. Impf. nemocný zuby fkrziehtaíTe Hrad. 11*.
Part. -Z: fkrzehtaly sú na ně zuby svými frenduerant ŽWittb.
Digitized by
Google
96 J. Gebauer
34, 16 a ŽBi-n. tamt. íkrfehtali Žklem. tamt., fki*zelitali ŽKap.
tamt. Srov. pláč a íkrfebt zubóm Štít. ř. 73*>.
soptati, Praes. sopcu: plamenie z nie (Etny) fopczi Mand.
20^, z jichžto (býkův) úst fopcze plamen Troj. 24*. Imperf. sop-
tdch: když foptaffe Troj. 26*; aopciech: parný dým z nich (býkův)
fopcieíTe Troj. 26*».
ščebetati: mateři ješto té ITczebetati naučila Tkadl. 2*»; kto
by ITczebetal qui ganniret Pror. Jsa. 10, 14 ; čejky štebecí Aesop.
Jg., ženy štebecí RZvíř. Jg.
ičektati: part. zimu se třesa a ščekce Podk. Yýb. 1. 951.
šeptati. Praes. Šepcu : diabel za ucho fepcze Hrad. 25% když
jako pošepmo ffepcze Štít. ř. 177% (děti) ITepczij Štít. uč. 108**,
zda-li o nem to šepcl ŠtítV. 111. Part. iepcé: lehký íTepczycz
Štít. uč. 10». Impf, šeptdch: anděl íTeptaíre Pass. 222.
třepetati: (duse) v hřiese ftoge trzepecze (sic) Hod. 88*".
tresktati, trestati, Pi-aes. treakcu: já kohož miluji trefkczy
Štít. ř. 176% ty trefkczes Alb. 24% jenž trefkcze vlasti ŽWittb.
93, 10, když tresceme Reš. Jg., nás trescete a mrskáte Vel. Jg.,
když se nepravosti netrescí Vel. Jg. Impt. treskci: trefkci zvieřata
corripe ŽKlem. 67, 31, trefkczy mě ŽWittb. 37, 2, ae trzefkczy
mě (sic) ŽWittb. 6, 2, tresci tresci žebra i kosti Suš, 200, trefk-
czyetez mě Pror. Jsa. 1, 18, poďte a trescete mne Ctib. Jg. Part.
treskcé: (žena) krotí je trefkczycz Štít. uč. 68*», ze zlého treskcíc
a kárajíc ŠtítV. 108. Part. tresktal: trzefktal si člověka ŽWittb.
38, 12, bych je trefktal Štít. uč. 77% aby trefktal tamt. 69**.
Hláska fc, tresfctati, je zde po právu; v tre«íati jest vynechána;
v praes. tre^cu atp. dlužno předpokládati treskcu a tre^^ati, po-
něvadž k tre«ťati bylo by praes. treičn,
troskotati: rohy hřiesných zti'oskoci ŠtítV. 159.
vrtati: Jg. vi-ci, nepi^ávem.
Vzor 3. bráti, beru.
Kmen infinitivní bhra-; kmen praesentní 6ero-, 6ere-.
Slovesa, která sem patří, jsou doleji uvedena skoro všecka.
Mezi nimi jsou některá dvojtvará: jsou to kmeny na -w, kteréž
u před následující souhláskou (tedy ve tvarech infinitivní ch) zůstává,
na př. pMti aor. pluch part. plul, řtíti ruch řul atd., před ná-
sledující samohláskou však (tedy ve tvarech praesentních ; imper-
fektum tvořeno jest podlé infinitivu, jen několik příkladů jest
imperfekta založeného na kmeni praesentním) mění se v ov, ^,
na př. ploi;eme plovúce, řeveme řeuúce. Slovesa tato patří tedy
dílem do třídy I. 7, pokud totiž mají -u (přehlas -t), a dílem
do třídy V. 3, pokud mají -ot; {ev). Ale časem přidělávají se na
obou stranách novotvary: ku praesentnímu kmenu plove- při-
dělávají se také tvary infinitivní plovati, ploval atd., a ke kmeni
infinitivnímu plti- přidělávají se tvary praesentní pluju^ pluj^
plujúc' atd. Výsledkem toho je pak sloveso dvojtvai'é, slovesa.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 97
které tvary své i podlé třídy I. 7, i podlé V. 3 tvoří: praes.
phiju a plovu^ part. pluje a plova^ plul a plovaly iat plouti
a plovati atd. Viz Listy filol. 1883, 447 si.
Praesens beru^ zotm. Bjnenovó r bývá změkčeno před -e:
béřei bére atd., v. doklady položené doleji při slovesích bráti,
dráti, práti, žráti. Slabika kořenná dlouží se ve slovesích b^e-,
daře-, p^e- (?), ž^e-, řá^e-, zrfve-; jtím vzniklé rf, ó mění se
v I, wo, ú: žíre, znove, zňve; zdloužení to nebývá vsg. 1. a pl.
3, a vyškytají se vedle forem zdlonžených i nedlonžené, nč. bereme
Us. a béřeme v jaz. spisovném. Ye 3. pl. koncovka dlouhá do-
svědčena doklady starými: zazzenuv Pror. 7^, wzberuv 24*», jižto
zzeruv 60^ atd. Za zovu, řevu atd. jsou novotvary zvu zveš . . ,
řvu řveš , . ., utvořené analogií podlé kmene infinitivního.
Imperativ beř{%) berte zov(t) zovte: berziz sě k svému
domu Hrad. 112*^berzte sě ote mne Krist. 42'; neatzowy mne
ŽWittb. 101, 25, pozow muže svého Krist, 52*», pozowte Krist.
81\ nč zvi zvete analogií podlé tvarů infinitivních.
Imperfektum brdch podlé kmene infínitivního : ty řeči
matka božie na mysl braíTe Krist. 26% (Maria) u hrobu zdafe
Hrad. 30**, Durink svého času zdasse DalC. 98 a j. ; zřídka podlé
kmene praesentního : beřiech^ řeviech, zoviech, idiech, doklady v.
doleji.
Aorist brach, Mvach: když Maria slyše své jmě, že jie
tako pozNva ve jmě, poči inhed vlasci sladkost Hrad. 87», pozwa
sobě jiné bratrie Hrad. 21^, každý sě tam bra Kat. 66, Sebrachu
sě všechna říše Hrad. 12^
Infinitiv brdtiy zváti. Když je dvonslabičný, je slabika
první dlouhá: braaty Štít. 233*^, draaty tamt. 136^.
Supinum brat : poďte zrát, všeliké zvěH lesové ! Pror. Jsa.
56, 9; žena byla prát ušla Aesop. Jg. ; nepřišel sem pozvat
spravedlných ale hřéšných PassB. 146.
Participia bera, zova: bera sě k Iherusaleinju ApŠ. 75,
nč. zvouce; — bral, zval: pozwal hladu na zemi ŽWittb. 104,
16; — brán, zván pozwan sa Jid. 127; — brav zvav: pozwaw
svých apostolóv Hrad. 74*, sě wzebrawlTe Krist. 43**.
Slovesa jednotlivá.
blvati dial. mor. blvati, blvu, blval Jg. : vedle staršího bluti
bluju I. 7.
bráti. Praesens bere-: když plášč berelT na sě Modl.
106*, smrt bere napořád Pam. 3, 17, kam se bereš Suš. 14 ;
bere-, béře-i když sě tam przyberzeff ML. 22*, když sě fberzem
Štít. ř. 204*, popel berzem na své hlavy Štít. ř. 205*, rádi
berzete cuzie. Hrad. 16^. Impt. beř(i): berziz sě k svému domu
Hrad. 112*, fberz ny congrega nos ŽWittb. 105, 47, vše sobě
poberz Alb. 26*, berzta to na své kmetstvo Rožmb. 142, sberzte
jemu svaté ŽKlem. 49, 5, beř svůj kříž NZák. Br. 127*, neberte
s sebau zlata tamt. 25*; nč. ber Us. Imperf. brach: sv. Alexius
Listy filologické a paedagoglckó 1884. 7
Digitized by
Google
98 J* Oebaaer
almužnu braUe Pass. 324, matka božie na paměf braíTe všecka
ta slova Pass. 552; podlé kmene praesentniho beřiech: když
Kiístus sě berzyeíTye i v duom mateře své jdieše ML. 34^, doklad
vzácný. Inf. chcem-liž braaty sě k tomu povýšení Štít. ř. 233*».
cpáti neprávem sem bývá kladeno ; viz je pod V. !• a V. 2.
dráti. Praes. deru, dereš déřeš dýřeé: dere Cis. Mnich.
97», Urban derze lýka Cis. 1444, Urban derzye lýka Cis. Mus ,
jeho královstvie ani se zruší ani zderze Kat. 30, co dnes ušiji>
to sě zejtra zderze Hug. 392, zvíře jenž hlavu dýře Pam. 3, 112.
lovčí deru je (chudinu) Hrad. 106**. Imperf. drdch: dietě tvář
starostinu draUe Pass. 270, ež sě sám rukama draUe Pass. 396.
Part. dera: by nebesa rozdera i vstúpil k nám Kat. 108, Smil
s své hlavy vlasy dera vece DalC. 76, deinicz líce Trist 396,
vlasy s hlavy derúce DalJ. 105 Z. Inf. di*aaty a hrýzti maso
Štít. ř. 136*». Sloveso toto bývá mateno se dřieti dru I. 6, viz
Listy filol. 1883, 137. *
hnáti, praes. £enu. Part. hnán, odchyl.: mečem prohnatého
Suš. 117.
klvati je dílem v L 7, dílem zde, v. Listy filol. 1883, 449.
kovati též; v. tamt. 450.
plovatiy novotvar m. stč. pluti, též; v. tamt. 451.
plvati též; v. tamt. 451.
práti; praes. péřeš Jg. bez dokladu, panna slojieř perže
ApoU. 152% jakž střeva napereme Pass. 3. 115; impt vezmi
kyj, peř, mlat lotříka Pam. 3. 114; imperf. dievka i*úcho prasse
DalC. 41.
rváti je dílem v L 7, dílem zde; viz Listy filol. 1883, 452.
řváti řu-, stb. rjuti rev^ mgire. Praesens V. 3. řevu, řeveš
řéveš říveš, nověji řve-: aj rzewu srdcem žádaje se obinúti smrti
Štít uč. 149^; když v lese zařevu, všecky je (zvířata) rozženu
RZvíř. (lev) ; která kráva mnoho řeve, ta málo mléka dává Smil.
přísl. ; náramné rzewe nebe hromobitím Troj. 212**; hovado ne-
motorně zřeve Trist. 278; kto uslyšel osla, an rzijewe Blázn.
156»; jako lev když i^zyéwe Bibl. Bern, říve ib. Vel., Jungm. ;
lvové rzewu Modl. 76»; šťenci rzewu Štít. Opat. 382; potóčkové
rzewu Pass. 87; kola řevů Smil. přísl. 842; krávy neřewau
Horek. 18**; když žalmy své rzewú v kostelích Blázn. 171**;
rzewú křičíce Bibl. Ben., řevau křičíce ib. Vel., Jungm. Imper-
fektum řeviech V. 3, řidčeji řujiech L 7 : zvieřata hrozně řeviechu
DalZ. 105, rzewyech ot stouánie srdce mého rugiebam ŽPod. 37^
9 ; velmi rzewiech ŽKlem. a ŽKap. tamt. ; velmi rzugiech ŽWittb.
tamt. Aorist ruch L 7 i řvach V. 3 : Vlasta wzrzyu jako nedvědicé
DalC. 15, Vlasta vzři DalVíd. tamt., Vlasta zeřva DalL., VlasU
zařva DalFf. tamt. Infinitiv řváti a novotvar řiti Jg., s významem
rozlišeným: hospodin rzwaty bude Pror. Jer. 25, 20; kdež by
měl skot řváti Smil. přísl. Part. praes. řeva V. 3, řidčeji řujě
I. 7, později řva: jako lev rzewa ŽWittb. 21, 14 a ŽPod. tamt.,
Digitized by
Google
TvaroBloToé yýklady a doklady ke sloTesAin třídy V. 99
jako lev rzewnci ŽKlem. tamt, lev rzewuczy ŽKap. tamt.; mlá-
dEata rzewucz ŽPod. 103, 21, ščenata rzewucze ŽWitt. tamt, ščenci
rzewucz ŽKap. tamt.; zvieřata řevúce ploviechu DalJ. 105; jako
divoký lev rzewa Kat. 176, lev počě rzewa sěm i tam běhati
Pass. 352, rzewa tamt. 532; hospodin rzyewa řváti bude Pror.
Jer. 25, 30; jako lev rziewa Ote. 5»; lev rzewa obcházie Hug.
256; (nepřietel) chodí rzewa Hug. 258; krávy rzewuce Hug.
175; lev rzewuczy Troj. 96^; lva rzewuczieho Troj. 33*; když
se vracovali rzewucze Adam. 200^; král zařeva upadne Žid.
ČČMus. 1827. 4. 92; jako lev řeva Vel. Jg.; lev řewaucý Cisioj.
z r. 1614 ČČMus. 1853, 430; — ščenci rziugiucz ŽKlem. 83»»;
ot hlasu rzygyczych bojovnlkóv Pror. Jer. 8, 16; lev velmi řijé
pocé ocasem v zemi bíti Pass. 535. Part -/: rul a řvcU; zvěř
ríula AlxB. 5, 26; Maxenc zarzyl jako ze vzteklého ducha Kat
182; řval by vůl Přísl. XVI stol. ČČMus. 1829. 3, 58.
$lovu inf. sluti je dílem v I. 7, dílem zde ; viz Listy filol.
1883, 452.
snovati^ tnuju též; v. tamt 453.
ssáti stb. sisati sugere sis§. Praes. $9u sseŠ: ten mořské
vody jako mléko sse ŠtítV. 219, sveřepici s hřiel)etem ješto ješfe
ITe Mand. 76% ješto ssú mořskú vodu ŠtítV. 219, (trpaslíci) fu
pokrm Mand. 62% ti zemeni wyíTu jěd ač budu uátnuti Mand.
63^; novotvar 8$aju\ prasátka ssají Kom. Jg. Part. 8$a: vidúce
déCátko prsi íTucze Pass. 86, ssúcieho s starým lactantem cum seně
ŽKlem. Dent 25. Part. 8$al ssdl: abyHte sfaly Pror. Jsa. 66, 11.
štváti praes. štvu; v polštině vedle szczwač jest i szczuč I. 7.
tkáti. Praes. tku tčeš : (žena) zetcze plátna Hrad. 108^, pa-
vauk tče své síti RZvíř. (včela; ve vyd. nov. tká), ti ješto pletu
a tkuv mistemá diela Pror. 14*, takoví tku sobě rúcho ze lnu
Hug. 217, piedimužíkové tku najušlechtilejšie tkanie Mand. 65^;
podlé V. 1 : kde sě tak dlúho tkas Mast. 2% tú (pokoru) zatkafl
všem zlým ústa Štít uč. 56^. Inf. (Prkoš) Sasicóv nerodil utkaty
i dal (sě jim) v zemi po voli tkaty DalC. 44. Part. tkal: plátno
ješto jest tkal Pror. Jsa. 25, 7, abyíTte tkly (sic) plátno tamt
30, 1; tkán: sukně tkaná Hrad. 89^
zváti, Praes. zotm, zoveš zóveš: jmě božie wzowu ŽKlem.
115, 13, pozowu sluhy mého Pror. 116*, já nikoho nepozowu
Alxp. 8, pozowes mne a já sě ozowu ŽKlem 143**, pozowes jeho
Alb. 60^, zňveš k snídaní Pam. 3. 15, nazůveá jméno jeho Jan
NZák. Br. 116^ mistr té zowe Hrad. 32^ hospodin pozowe Pass.
629, jimiž (listy) nás zowe Štít uč. 6*, pozowe jeden druhého
aby potom i on jej odezwal Štít. ř. 204**; ten host drahý takež
nás odzowe Štít ř. 205», někdo pozowe v hrdosti tamt 175*;
jdi za ním kamž tebe pozowe Štít. uč. 47**, člověk své přátely
fzowe ML. 123% když koho zuowe na své hody Alxp. 54, kterým
příjmím nazuowe své služebníky Blázn. 134*, kterýž zůve ku po-
slušenství Kom. Lab. 43, 4. Plur. 3. zovú, odchyl, zovi V. 2:
7*
Digitized by
Google
100 J. Gebauer
jedni drahé k sobě zowj Har. 2. 188, na ty smlauwy zawj pří-
buzné Har. 2. 321. Impt. zov{i): neotzowy mne ne revoces
ŽWittb. 101, 25, pozow muže svého Krist. 52^, przyzow svědky
Pror. Jer. 32, 15, protož zowme toho milého přietele modlitvú
Štít. ř. 205% kteréžkoli naleznete pozowte na svatbu Krist. 81**.
Part. zova zovúo-, Imperf. zoviech : jej (Hynka z Dube) Détrichem
Berónským zowyechu DalC. 93; zvdch: zwaffe Pass. 164. Part.
zval: nač mé jest pozwal Štít. ř. 175*, on jej odezwal tamt.
204^; zván: pozwany vrtrati bude Štít ř. 175*. Tvary praesentní
mají zoV' ; novočesky zvu zveš zvi, zvouc-, analogií podlé tvarů
infinitivních, jež jsou bez o, zva- proti praes. zove-.
žddti stb. žbdati, žid§ a žbd%. Imperf. Sdteeh na základě
kmene praesentního : Soběslav jeho ždieše DalJ. 68 P (rkp.
Pelclův, XV. stol.); a žddch na základě kmene infinitivního :
sv. Ludmila smrti dobrovolně zdas8e DalC. 28, Durink svého
času zdasse DalC. 78, (Maria) wefdy smrti zdafe Hrad. 30^.
Part. žda Ždúc-i vždy polepšeme zducze Kat. 20, (lidé) zduce
jejie umučenie stáchu Kat. 162, na mé líce žřéci (m. zrieti)
zducze Kat. 44, zducze Kat, 192; Sdajě podlé V. 1*: byl hotov
před komnatu zdage Tandf. 162*. Inf. iddtí: chceš-li na téjto
cestě zdaty DalC. 12, bude svého časa zdaty ML 56*. Part.
ždaL: dozdala bieše toho Kát. 50, by pozdala Kat. 158, dávno
(ť) fdala Kat. 192.
^rátí. Praes. £eru, iores zéřeš Siřeš: ktož ten kúsek fzerze
Hug. 31, (oheň) fzerze zemju ŽWittb. Deut. 22, poklínánie fzerzye
zemi Pror. Jsa. 24, 6, myš malá i jiné věci žere RZvíř. (myš),
žijře tamt. ve vyd. pozd., ty vábíš k sobě nevinné myši a žířeš
je Aesop. 1584, IV. 2, fzerzem jej ŽKap. 34, 25, fzeru jě ptáci
devorabunt ŽWittb. Deut. 24, gýjzto zzeruv Pror. 50^. Sup. žrát :
poďte zrát venite ad devorandum Pror. Jsa. 56, 9.
£vdtiy stb. žbvati ruminare, ži»v^ a žuj^. Praes. ^tm, zveš:
oni leccos tu žvau Cyr. Jg. Impt. Žvi: ne mnoho mluv, in mar-
gine žvi Br. Jg. Inf. Svdti: nemóž-ti jie zwaty Mast. 180, ne-
mocný nemóž krmě zváti Sal. rkp. Jg. Part. ival: leda se zvalo
Vel. Jg., zván: aby (rúcho) nebylo zezzwane Štít. ř. 203^.
Vzor 4. Idti, laju.
Kmen infinitivní Za-, stažen z laja- ; kmen praesentní lajo-^
laje-.
Volím za paradigma Idti a uchyluji se tím od zvyklosti jiných ;
příčinou mi jest, že slovesa jako dieti dějů, hřieti hřéju a p.,
majíce v sobě některé zvláštnosti, za vzorec hlavní se nehodí.
Slovesa, která sem patří nebo přecházejí, uvedena jsou doleji.
Kmen jejich infinitivní, který se jeví, když odepne se koncovka infi-
nitivu -ři, jest utvořena příponou -ja, la-ja- ; když dále i tato pří-
pona se odepne, zbývá kmen základní nebo kořen, la ; z něho
tvoří se kmen praesentní příponou -jo n. -ýe, la-;o- n. la-jic-.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 101
Kmen základní končí se vždy samohláskou. Se pří-
ponou -ja kmene infínitivního stahuje se a dává slabiku dlouhou :
l<i;ati — Irfti. Stahování toto je v češtině prastaré, pochodíc
z doby předhistorické. Ve slabice stažením vzniklé bývá pře-
hláska: aor. smiech^ part. sniál — smicli. Zvláště důležitá je tu
přehláska zpátečná, jež nastupuje, když samohláska má s obou
stran sousedství měkké: smál — smieli, přál přielt. Přehláska
tato pak během času dílem se ruší: nč. přefli místo stč. přieli
a podlé nepřehlasovaného přdl; dílem přes míru náležitou se
síří : dial. přil zouženo ze přtel a toto podlé přťeli a místo přál.
Zřídka děje se stahování kmene základního s příponou kmene
praesentního, totiž jen při slovesích některých s -a (jako tra-,
trdti) a jen se příponou -je, tedy v indik. praes. trdi trd atd.
místo traješ traje ; imperfektum trách trdia zdá se býti též staženo,
ale je to spíše tvar založený na kmeni infínitivním. Kromě toho
ve tvarech praesentních stavení místa nemá, a tím liší se třída
tato V. 4 od podobných sloves třídy I. 7; na př. dieti I. 7
dicere praes. dějů dieš impf. diech proti dieti V, 4. facere
praes. déju děješ impf. dějiech, podobně směju smieš audeo
proti směju směješ sě rideo, tú léŠ I. 7 proti leju lejeŠ V. 4.
Rozdíl tento zjevný ve stahování v I. 7 a v nestahovánl v V. 4,
má trvám původní příčinu svou ve starém přizvuku: i dietě
dicitis i dějete facitis vzniklo z dé-je-te, ale v déje-te dietě I.
7 byl přízvuk na slabice druhé, v déje-te dějete V. 4 na slabice
první.
Některé tvary infínitivní předpokládají v češtině kmen bez
přípony -ja. Na př. jest stč. sěl, děl (na př. kam se děl). Do-
klady těchto tvarů nalézají se v textech starých a přísných, při
nichž nelze mysliti na pozdější analogii, která podlé slyšeli utvo-
řila také slyšel na místo sty Šál; proto dlužno hledati jim výkladu
jiného a ten trvám kmenem bez -ja správně se podává. Tedy
sěl zn sé-li nikoli sé-ja-li atp.
K ukázáni těch rozdílů je třeba, roztříditi tato slovesa podlé
samohlásky, kterou kmen základní se končí.
a) Slovesa, jejichžto kmen základní končí se samohláskou
-a, na př. la-, tra-, inf. stb. la-ja-ti, tra-ja-ti č. láti^ trati.
Praes laju laješ lajú (nestaženo), traju trdŠ (sta ž.) trajú^
Imperativ laj traj (nepřehlasován). Imperf. lajieeh trách. Part.
praes. laje trajě^ -júc-.
Tvary infinitivní zdá se, že veskrze zakláds^í Be na kmenu
infinitivním třídy Y. 4 a jsou vesměs staženy. Tak zajisté inf.
láli trati zz lajaú trajati, a tak i participia lál trál, láv trav,
lán subst. verb. lánie; bezpochyby bylo dále i supinum lát
trát z \aja\ih trq/atB, ač nemohu ho doložiti ; a tak byl bez-
pochyby i aor. lách trách. Přehláska, důležitá v odděleních ná-
sledujících, zde místa neměla: 141 Idli (proti přdl příeli y od-
děl. Ý) atd. —
Digitized by
Google
102 J» Grebauer
/}) Slovesa, jejichž kmen základní konči se samohláskou
-é, na př. sž- inf. sieti, gre- inf. hřieti.
TsfSLTj praesentní json veskrze nes taženy: praes. $ěju
séjei séjúj hřěju hřeješ hřějú; imperativ sěj hřej; imperf. aě-
jiech hřSjiech; part praes. séjé hřějě -júc-.
Tvary infinitivní jsou dvojité, ježto se zakládají 1. dílem
na kmenu nerozšířeném -e (bez -ja, podlé třídy I. 7) : sěl- zz sé-li ;
2. dílem na kmenu rozšířeném -e-ja (podlé třídy V. 4) : sdlzz
sě-ja-li. Tvary, jež zakládají se na kmenu -e-^a, vždycky se sta-
hují a mají z toho slabiku dlouhou -ď; samohláska tato se pak
podlé možnosti i zpátečně přehlasuje : hrdí plur. hfieli ; přehláska
pak časem a vlivem analogickým dílem se ruší — nč. hrdli podlé
hrdl — , dílem přes míru náležitou se rozšiřige — dial. hříl podlé
hřili zouženého ze hřieli. Dvojitost nahoře dotčená vyskytává se
u téhož slovesa a ve tvaru témž, na př. jest sU (= sé-li) vedle
sál (= séja-H). Jinde, na př. ve stbulh., je táž dvojitost, a je
zjevná, poněvadž nenastalo stahování; na př. aor. séchi vedle
séjachi (vrag^ vBsé pléveli Cod. Marian. Mat. 13, ' 25 proti
rbséa Codd. Assem., Ostrom , Nik.; v. Jagié, Codex Marianus
1883 str. 44). V češtině měl by se rozdíl jeviti dílem ve kvan-
titě (sSl I. 7 krátko, proti dlouhému sál V. 4), dílem ve kvalitě
samohlásky (sdl V. 4 proti s^ I. 7); ale nejeví se nám vždy
dosti zřejmě ani dosti bezpečně, poněvadž v rukopisích a tiscích
starých nebývá kvantita označována pravidelně, poněvadž dále tvar
některý zahynul (aorist) a není tudíž v jazyce novém míry pro
jeho kvantitu, a konečně poněvadž změnami pozdějšími porušila
se bývalá pravidelnost sti*any kvantity i strany přehlásky. Proto
nelze na př. rozhodnouti, vzniklo-li sil (psáno fýl Nudož. 66*)
ze séjali (postupem sál sidi; stel místo sál podlé sieli; sil
zouž. ze sid)^ či ze séli (postupem sSly z toho stel zdloužením
fonetickým nebo analogií podlé sieli sál, z toho pak zoužením
sil) ; proto nelze rozhodnouti, je-li rukopisné hrzyel =: hřU či
hřiel; a proto zůstávají ve výkladu následigícím tvarů těchto
některé nejistoty.
Intínitiv sieti hřieti může se vykládati i podlé I. 7 ze seti
gréti (zdloužení infinitivu dvouslabičného), i podlé V. 4 ze séjati
gréjati (stažením a přehlasováním). Povšimnutí zasluhují tvary
dial. sejt, hřejt
Aorist sěch I. 7 nebo siech V. 4; v dokladech známých
nejeví se zřejmě, který z těch tvarů jest kde míněn; obdoby
jinoslovanské dopouštějí obého, stb. séchi i séjachi; podobnější
zdá se mi sěch.
Part. -I : sSl sSli^ sál, stel sil podlé dokladův a podlé jazyka
nového; hřál hřieli podlé nč.; též hřSl nebo hřiel podlé do-
kladův; dél dáli podlé nč. (kam se poděl Us.); ďál podlé nč.
i stč., dieli stč., dtli\ atd.
Digitized by
Google
Tyaroslovné Týklady a doklady ke slovesilm třídy V. 103
Part. -8 : sSv sévše, děv divše podlé nč. ; okřdv hřdv podlé
nč. ; pro theořetické hřdv hřievše neznám dokladu starého; od-
chylky ▼. doleji při slovesích jednotlivých.
Part. -n a -^: 8Ín^ ěét^ $dt podlé dokladův; din dien dU
podlé nč. a dílem podíle dokladův; hiřdt podlé nč.; vdn ment
podlé dokladův. —
y) Slovesa, jejichž kmen základní končí se ve tvarech
infínitivních samohláskou -y, ve tvarech praesentních samo-
hláskou -í, na př. pf I6ÍÍ =: prí-ja-ti, pfé/e = P^^'J®'^*
Tvary praesentní jsou veskrze nestaženy: praes. p^^tt
přějei přějú^ impt přej, impf. prejtech^ part. praes. přějé příjúc-.
Tvary infinitivní — kromě slovesa liti léti^ které jest
i v I. 7 li-, i ve V. 4 Ilja- — všecky mají stažení a slabiku
z toho dlouhou ; samohláska téže slabiky, -ď-, podlé okolnosti se
přehlasuje : přdl — přt«li ; přehláska pak dílem se ruší, nč. přál
př(íli, dílem přes míru náležitou se rozšíříme, dial pHl za přt>l.
Inf. přieti nč. přdti dial. přít
Aor. přiech.
Part. j)řdl přieli^ nč. přdl přdli^ dial. přil přUi; — přdv
přievie; — přán přieni. —
Slovesa jednotiivá:
báti stb. hajati fabularí. Praes. baju baješ: daremně nám
básni bayeíT Štít. ř. 49^, ještě tak mnoho baješ Tkadl. I. 69,
ješCe o nich baješ Pam. 3. 98; mnohé ženy ten obyčej jmajú,
když se zapiu, tehdy bayu Mast. 6*^, jakož bájí poetové Yel. Jg.
Imperf. bajtech: když bagieíTta a mezi sebú hledaíTta ČEvang.
46. Inf. bdti: ani (máme; sobě báti prázdných řečí Hus. Jg.,
neroď chlubně báti Cato Star. Ski. 3. 192. Part. bál: (učedlníci)
sú sobě báli na cestě Hus. Jg.
dáti stb. dajati dávati. Praes. daju: květ daye slávu Tiburcú
Cis. Mnich. 97*.
dieti. Z kořene de má slovanština dvoje tvary slovesné:
jedny ve třídě I. 7, stb. déti déj% n. dežd%, druhé v V. 4, stb.
déjati déjq. V češtině jsou v I. 7 z pravidla slovesa dieti dicere
a zdieti sě videri, praes. dějů diem diei ... pl. 3. dějú^ impt.
děj^ imperf. diech^ aor. děch^ part. děl atd. ; v V. 4 pak jest slo-
veso dieti facere ponere (a jeho složeniny), praes. déju děješ . . .,
impt. dějj imperf. dějiech^ aor. dech, part. dál didi a děl děli
atd. Kromě toho přenáší se oboje dieti do vzorů jiných a vzni-
kají novotvary (na př. zdieti $ě 3. sg. zdi sě, podlé bdiett
— bdi ni. 2; děje 3. sg. dicit m. die; a j.); a jindy bére se
da-, dad' na místě dé-. Ze všeho toho vyplývá rozmanitost tvarů,
z nichž jiné při tom, jiné při jiném významu a složení více méně
pravidlem nalézáme. E ukázání té jrozmanitosti je potřebí, pro-
brati toto sloveso podlé rozličnosti složení a významu, a k tomu
konci podána je následující sbírka příkladův, obsahujících tvary
oboje a dosvědčujících, že nebylo mezi třídami I. 7 a V. 4 kolí-
r
DigitizedbyVLjOOQlC ^
104 J« Gebauer
sání libovolného, nýbrž že v té věci kromě řídkých výjimek vládla
pravidelnost, podlé které jedna část těchto sloves (určená vý-
znamem a složením) byla ve třídě I. 7, druhá v V. 4.
dieti dicere. Praesens sg. 1. dějů; diem přiděláno k dies,
die atd., zouž. dím: když dijem někomu Štít. ř. 131*; sg. 2.
diešy diiy sg. 3. die, di atd. : porecadla nedeň £J., ty dijeíf
Štít ř. 143% vezmeš přísloví a díá Ben. Jg., dije sv. Augustin
Štít ř. 3*, die vesken Tud ŽWittb. 105, 48 dicet, když die který
dercě Hrad. 13l\ opět dijeme Štít ř. 22*», my nedějeme ež s'
ty Samai-itan tamt 143% dietě toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4,
tak jemu dite dicetis Br. 148^, a dítě hospodáři tamt 153^;
plur. 3. dějů : Mohan řěcě dy eyti, Čiha pak dyeyfi potoku Pil. a,
dieyu dicent ŽWittb. 61, 8, kak ti dyeyu pravé jmé Mast 5,
dyeyu f mi Rubín tamt 8, Prokop mi diegy Hrad. 6^, téj vsi
jmě Ghotúň diegy tamt 1^, kako tobě dyeyu Pass. 383, jiejžto
(řece) Mozella dyeyu Pass* 330, když dyegyy k vám Pror. 6**.
dijegij lékaři Štít ř. 98*»; odchylkou sg. 3. děje: pannu zbav
vsí roboty a sám buď robotnik jejie, čiň to, což kolivěk děje
Tand. 46; ve sta děje, v tisíce děje Blbl. Ben. a Br., Jg. Im-
perf. stáž. dieeh: ac diech si dicebam ŽWittb. 72, 15; každý
diese LAl. a; ta paní dieffe Hrad. 103^; ten ješto dijefTe pro-
rádci svému Štít ř. 155**; mysl jiej dyeffe Pass. 287; Ježíš
dieffe Krist 57*»; (pacholíky) diešta DalZ. 56, jemužto (dvoru)
diechu getzemany Hrad. 79*, k městu jemuž Tyrus diechu AlxH.
8, 5, jemuž Prima dyechu DalC. 38 atd. Aorist dech : tú prosbu
hnul sě i die k nim Griz. 153^, srov. dodieti, doděch.
dieti íácere. Praesens dějů, děješ: kam se dějů Us., co tu
děješ Rosa Jg. ; (svódnicě) diege trh o hřiešnéj kúpi Hrad. 101^,
jakž sě hi ješče dyege Pil. 6; poselství dějeme Br. Jg.; kam sě
ti peniezi dyeyú Jid. 138, archandělé poselstvie k nám dyegy od
boha Štít uč. 95% svódnicě hřiesný trh diegi Hrad. 101**, zvaní
vezmu to orudí, z Ďehož pijí, a diegi je kam chtie Alxp. 54;
odchylkou: dí se m. děje se Kom. Jg. Imperativ děj. Imper-
fektum dějiech: což sě dyegieffe Pass. 276, to sě diegieffe Hrad.
21**, jak sě diegiefe Kat. 68, co sě prostřed jistby dyegyeffe Mart.
5*, ješto (věci) sě diegiechu Krist 72^, vyhnal všeckny jižto trh
dyegyechu ML. 90**, zázraci se dějiechu Pass. 174 atd. Infinitiv
dieti: já musím oteě mého dieti voli Hrad. 72% kam jě (peníze
Jidášem vrácené) chcemy diety tamt 88**, pláč dieti tamt. 30*.
Part praes. děje: služebníkům poselství dějícím Br. Jg. Parti-
cipium -í jest rozmanité : děl, dál dieli, a dál dáli. Na př. děl:
luúno sě diel milující Hrad. 37*; kamo sě jest potom dyel Kat.
112; kam sě jest dyela má útěcha Krist 102*; kam ste svój
smysl dyely Štít uč. 82*; de s' te, milé> koně děl Suš. 610;
dál plur. dieli: to se dyalo Pass. 33, ďál Nudož. 66*, dál sem
poselství Sved. 170, to se ďálo na dvoře tamt 173; by poselstvie
díli Br. Jg. ; bylo by se d^lo Melantr. Jg. ; aby trhu v nedělju
>
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 105
nedyely DalG. 32 (trh dieti, srov. těmi t. ptáky miesto peněz trh
dějí Milí. 78^ jižto trh dějiechu ML. 90^); ddl pkr. dáli:
(posel) poselstvie své daal jest v tato slova Troj. 10^; v téj cti,
jeáto j' jenra daala sě Štít ř. 147^; aby se pravda dala ODub.
95; kak by sě jemu česC dala Pass. 483; to sě dalo PasB. 150;
co sě nad nimi dalo Hrad. 27*; ješto sě j'mu ve sně dalo AlxV.
768; to sě nám nikdy nedalo Krist. 106*; bohdi^ bychom též
s nia (s Marií) dali, chválili činš hospodina Hrad. 66*; by
(andělé) poselstvie k nám daly Štít. uč. 69*; ty věci, jeáto jsú
sě daaly Štít. ř. 39^
dodieti^ aor. doděch: když tento hlas jie dodye, tato slova
dopovědě, inhed atd. Kat 192.
nadieti stb. nadéti infligere. Praes. 3. sg. : ano crčie krvavé
struhy, kdež sě hložie v hlavu nady, div že sě leb nerozsadí . .,
any tarví shořaly vlasy Modl. 54*, t. j. nadi^ chybnou analogií podlé
ni. 2 ; srov. zdieti sě 3. sg. zdí sě videtur.
nadieti sě stb. nadéjati s§ sperare. Praes. naděju^ -děješ,
Imperf. nadějiech: nadyegiech sě sperabam ŽW. Ezech. 13; na-
dyegyech sě, by sě nad ním slitovali ML. 102*; (Herodes) sě
nadiegieffe Hrad. 85*»; když sě jinoch nadiegieffe Hrad. 104^; my
sě nadyegiechom Krist. 109*; jakož sě nadyegijechu Štít. ř. 121*;
my sě nadiechmy sperabamus Evang. rkp. Jg. jest buď odchylka
(stáž.), nebo aorist. Part. praes. naděje^ -úci: Pilát nadyegye sě
dosti ucině židóm vece: aj toC člověk ML. 103*; nadiegiczi sě
tomu Kat. 26; nadiegicze sě velikým daróm Mart. 12*». Inf. na-
dieti a nadáti: kak sě jest čemu nadyety Štít. uč. 7* ; nadíti aneb
nadáti se Vel. Jg. Part. -1: nadál plur. nadieli; na př. nadnadal
sem sě supersperavi ŽKap. 118, 81; lepsieho sem sě nadala
Hrad. 53^ ; velmi sem sě nadala, by atd. ML. 102*> ; by sě do
nich které cti nadyely DalC. úv. ; již jest bližše spasenie naše,
nežli jsme sě kdy nadyely Štít. ř. 66*; nč. nadál nadali.
odieti stb. odéti i odéjati. Praes. oděju, děješ: odiegiu in-
duam ŽKlem. 131; ať odieyu sě operiantur ŽWittb. 108, 29;
več se oděješ Ctib., bůh je přioděje Br. Jg. Aor. oděch: Maria
odye je (dietě) rúskami ML. 135^ Part. oděl a odiel: jenž odiel
ju Hrad. 99*»; kterýž tě přiodil Br., odijel jsem té Ben., odíl
jsem tě Vel. priodíla s' je Br. Jg.; přiodíli ho pláštěm KraL
68*. Part. oděn a odien: odyen světlostí amictus lumine ŽWitt.
103, 2 ; odieny buďte operiantur tamt. 70, 13 (kvantita nejistá) ;
odín byl Jel. Jg.; odchylkou i odět: psy přioděté Partl. Jg.,
bilym ruchem odzita Suš. 92.
podietij praes. podéju, -děješ: kam sě podyegy, kde budu
ML. 3^; inf. podieti: kam cheíf (chceš) plecháče podyety Růž.
2.; part. podU: že s' sě byl kams ot nás podiel Hrad. 72*;
kam ste múdrosC svú podieli tamt. 51*; kam ste vieru i čest po-
dieli Troj. 191^; kam se to podělo Us.
Digitized by
Google
106 J« Gebauer
přidieti sé, part. přidal: przidalo sě jest, že sě veliké ne-
počesie vztrhne Milí. 101^; i przidalo (sic) se jemu taká příhoda
tamt. 15*.
rozdiettf part. rozdSl: (smrt) tělo jeho s duši rozdělá
Trist. 36.
adtetí v. zdieti.
udieti stb. udéjati s§ fieri : part. udSn : koláči dobře adieny
Hrad. 137*. Se kmenem ďa-: praes. uddm^ kdež t se ada bytí
NRada 1465 B, když se jemu uda přijeti AbcY. 915 a j.;
part. udal: vdalo sě tady jednomu pána jeti Pass. 319, vdalo
sě mu do města jeti tamt. 330.
vdieti stb. vidéjati inicere, imperat. vdéj: wdyey meč
v nožnicě Hrad. 81*», ML. 100\
zdieti sě viderí. Praesens se kmenem děje-: mnozí blázni,
slysiece slovce výborná, ješto sě jim zdiegy dvorná, letie atd.
Hrad. 99*; — se kmenem daď: nezdá mi sě Hrad. 100^; Sdat
mi sě, ež Mart. 225; zdaa sě, by Štít. ř. 50*; (obrazové) zda-
dije se živi býti Lobk. ?•; (obrazové) se zdadie jako by živi
byli tamt. Výb. 2. 1117; kteříž se sobě umělí býti zdadí Blah.
124; těch (slov), jenž se jakaus ušlechtilost míti zdadi Blah.
232; kteřížto (obílení hrobové) aé se zdají zevnitř krásni Br.
55^; jižto sě zdagij zevna lidem krásni Krist. 83^; — chyb-
nou analogií podlé III 2 (jako bylo na př. bdieti 3. sg. bdí,
tak utvořeno ke zdieti i 2. sg. zdíŠ, 3. zdi a j.) : když jě (sluhy
své) bóh ráčil okrášliti, zdy mi sě, tisíckrát viece Alb. 78^ t j.
zdí sě; (Kristus zjeví se MMagdaleně a ona nepozpává ho:) ni
co kdy jiného myslí, jedno tebe jmá na mysli, a proto snad ne-
domní sě . . i idy sě, že již z uma vyňata Hrad. 41^; neb kakž
mnoho viež bě ve zdi, vsak sě jemu (Alexandrovi) nic to nezdy
AlxH. 2^; vida czafta věže ve zdi, však sě mu to ničse nezdy
AlxV. 163**; jakož mi sě zdij Trist. 272; zevnitř zdyte se spra-
vedliví paretis Mm. (Mat 23, 28) Jg. Podobně sin. zdi se videtur
Mikl. in' 170. Imperf. zdiech a zddch: každému se nevěra
zdyesse DalC. 44; zdyefe sě jemu AlxY. 157*; poslóm sě to
zdiefe za veliký div Kat. 12; jistě mi sě dvořák zdieše Podk.
Jir. 41 (rkp. 1409); tak sě zdaíTe AlxH. 1, 38; každému sě ne-
věra zdáše DalJ. 44 rkp. Z Ff ; zdafe sě jiej nésti tiežek Hrad.
129^; wefdy sě j'mu spíle zdafe Hrad. 143*: zdafe sě jim Kat. 14;
hrozno sě jim zdafe Kat. 156; jistě mi sě dvořák zdáše Podk. Jir.
41 (rkp. 1459). Aorist zdech: kdaž mi mój otčík pohynu, zde mi
sě v noční hodinu, mysléch atd. AlxV. 158* t. j. zdě.
zdieti, sdieti facere. Praesens zdéju zdéješ: tof rád fdiegy
Hrad. 131**; kam-li pojdu neb co fdiegy tamt. 37*; což sobě
smutná fdiegy tamt. 40*; v tom nezdiegi meškánie sg. 1. NRada
385; kdež mi sě čest zdegye AlxV. 856; což jest mluvil, že mi
sě zdyegye AlxV, 912; tuť mnozí svú voli zdiegi NRada 885;
kdež sě zda býti koli NRada 1465 v rkp. A jest, jak verš svědčí,
Digitized by
Google
Tvaroslovné yýklady a doklady ke slovesfiin třídy V. 107
omylem místo •udá*' : kdež sě uda býti koli tamt. rkp. B. Impt.
zdej: zdyey své chtěnie NKada 588. Aoríst zdkh: Lučanóm sě
tu zle zdye, Štyr Vláslavovi hlavu stě DaiC. 20 ; slyš, co teu zlý
Duriuk zdye, déCátku bradaticiu hlavu sté DalC. 21; Gawin zdie
k nim to poselstvie TandZ. 165^; chciec jej křivě osočiti, jakž
i zdyechu Kat. 4. lni. zdieti: co je nám sobě fdiety Mast. 240;
co sobě zdijti mám Hád. 4*. Part. praes. zdSjě^ -úct: zdiege
svú voli NRada 1373. Part. 4: zdU; co s' nám milý synu fdiel
Hrad. 72*; ty s' tak fdiel tamt. 45*; proč s' to fdiela tamt.
31*; aby (ty) z nás všecko zdiela TandZ. 169*; ješto (tělo) nikdy
hřiechu nezdyelo Modl. 53^; jakož zdyely byechu AlxV. 501;
(hosté) tvú voli zdieli NRada 536; že jsú k necti nic nezdieli
TandZ. 166^; ze kmene da-; aby ty jim zdal potřebu Hug. 394;
anděl dal pozdravenie i zdal poselstvie Štít. ř. 245^; jest-li kdo
z nás zdal (rým : pověděl), jenž by (= co by) k jeho necti stálo
TandZ. 166*. Part -«: zdaw poselstvie Hrad. 64\
vzdiett^ part vzdél: aby (Jeremiáš) wzdyel na hrdlo řetěz
Štít. ř. 206*.
hřieti stb. gréjati calefacere, též gréti gréj^ MikL Lex.
Praes. hřéju hřeješ, Impt. hřěj, Imperf. hřějiech: Petr sě hrzie-
gielTe Hrad. 83^, chudí na slunci sě hrziegiechu ML. 75*. Aor.
křěch: tak sě nohy zahrziechu Pass. 23. lni. hřieti: shřieti Pass.
131, ni j'ho (zlí dobrého) mohu v srdd fhrziety Hrad. 51*», ty
se nemóžeš fhrziety Štít uč. 38*, chtě sě hrzieti u téhož ohně
Lobk. 118% zouž. hřiti; dial. hřdt v Čechách většinou. Part.
hřál: tak mluví se v Čechách většinou, a tak žádáme i pro stč.
podlé stb. gréjali; ale dokladů pro tento tvar z doby staré ne-
mám; hřěl, hřiel: fhrzyel sě jest i řekl: fhrzyel sem sě Pror.
Jsa. 44, 16, nefhrziel sem sě ML. 124*, bych se zahříl Pam. 3.
148, rozhrzielo sě fírdcze concaluit ŽWíttb. 38, 4, Shrzielo sě
srdce mé ŽKap. tamt, tak sě nohy fhrziely Pass. 517; plur.
mase. hřieli: by sě fhrzyely Pror. Jsa. 47, 14, kdež sú sě hrzieli
Lobk. 117**, ješto by miesta neshřieli ŠtítV. 123, když sme se
pohřjli Har. 2. 186, tak se hřili a potili Kom. Lab. 15, 3.
* 'chdti, nechati mělo by patřiti sem, podlé stsrb. chajati
curare chaj% chajesi; ale v češtině přeložilo se do V. 1% v. t
chvieti, chvěti klade se do I. 7, v. Miklosich Gramm. 2.
422 a Listy filol. 1883, 449, a hlásí se tam tvary některými,
jako pt. chvU, snbst. verb. chvěnie. Jiné tvary ovšem i podlé
V. 4 vykládati se mohou a spíše sem patří, zejména tvary se
kmenem praesentním chvěje- (nestaž.), a part. chvíli se (Jg.) ;
srov. stb. chvéjati s^ moveri Mikl. Lex.
jhrdti stb. igrati igrajQ ludere patří do V. 1* (v. t). Ně-
které novotvary ustrojily se však podlé V. 4 : praes. hraju hraješ,
hraje se o tvou hlavu Ros. Jg., impt hraj (nepřehlas.) part. hrdí,
káti sě stb. kajati s§ poenitere. Praes. kaju kaješ: již-li sě
kagefs Hug. 166,'netolik sě nekagem, ale Štít ř. 232^; sg. 1.
Digitized by
Googl(
108 J* Gebauer
nč. též kdm se Jg. podlé V. !•. Impt. knj: kayte sé hřiechóv
Pass. 280; někdy s přehláskou podlé Y. 1* kej: kejme se toho
Proch. Jg., protož se kejte. Pam. 3. 168. Aor. kdch: tak sě on
svých hřiechóv poka Hrad. 145^, když se poká svého hřiecha
DalJ. 76 z rkp. VLZ. Part. kaje: všech kaiucih Kunh. 146*»,
svých sě vin pokayncze Hrad. 17*, slzy kagijczijch Štít. ř. 169**.
Inf. káti: budu sě kaaty hřiechóv Štít ř. 169^, jehož by sě bylo
kaaty tamt. 232*>, kaaty sě budu Pror. 67», fe počati Kunh. 150*.
Part. kcU: kál sě poenitnit eum ŽWittb. 105, 45, aby sě kaal
Štít. uč. 19^
'hřieiÁ, okřieti^ stb. kré-, krévati quiescere. Praes. křěju
křějeě: zdaf (pani) okrziege Pass. 338, v ňemž (radostném dni)
všichni okrzyegy Pis. XIV stol. Pf. 2. Inf. křieti: abych mohl
okřít Suš. 122, okřát Us. Part král křieli: okřála v tom mysl
Jel. Jg., mysli naše okřály Vel. Jg. Part.: okrziew Troj. 179'
a okrzew ApoU. 130*; královna okrzewlTi vece Apoll. 138**; nč.
okřáv. Aor. křěch: (král) potom okřě Trist* 403.
láti stb. lajati latrare. Praes. laju laješ: wzlayu tobě arguam
te ŽWittb. 49, 21, vztreskce mě i wzlage mi tamt 140, 5, jenž
treskce newzlage tamt. 93, 10, ktož wzlage pro leccos Štít. uč.
23*, nechaC mi lage ML. 78**, jenž otčíku lagy Hrad. 97**, ševci
svým ženám zle lagyu Hrad. 124*. Impt. laj: lay zvieřatóm in-
crepa feras ŽWittb. 67, 31, nelay mi tamt 37, 2. Imperf.
lajiech: švec lagiefe Hrad. 124*. Aor. lách: z toho jim králevna
nela t j. nelá Kat. 14. Inf. láti: neudatný nevie jedno láti
DalJ. 28 (DalC: Ihaty). Part. laje: každému lagie Hrad. 11*,
laíucze mi DalH. 41, lagycze mi DalC. 41, layuczy zahynu male-
dicentes ŽWittb. 36, 22. Part lál: lal si pyšným ŽKlem. 118,
21, wzlal si vlastem ŽWittb. 9, 6, a« by ti lidé nelali NRada 525.
léti, stb. lijati léj% fundere, kolísá se v češtině mezi V. 4
a I. 7. Praes. I. 7: sg. 1. Tw liu přehlas. li, novotvar lém, sg.
2. léš atd.; vedle toho V. 4: leju lejei atd. Inf. léti V. 4 a líti
I. 7. Part. praes. I. 7: lé, fiíc-, iic- novotvar Zt/lc-/ V. 4: lejic-.
Part. lil I, 7 Sk lál lili V, 4. Aorist Uch I. 7. Doklady viz
v Listech filol. 1880, 299 a srov. 1882, 101 si.
pláti, Praes. plaju plái^ k tomu novotvary plám a plajei:
nebe plaa milostí boží Štít ř. 214*, teplo plsge Us. Jg. Imperf.
plach: (plameny) všecko vůkol plaše Troj. Jg. lnťpláti: počne
horko plaaty Štít ř. 108**, milost bude jako plamenem plaaty
Štít ř. 193^ plaaty milostí k bohu Štít uč. 41. Part. plajé:
mnohými ohni plagicziemi Troj. Jg.; plál: když plál milostí Štít
uč. 98*, abychom plaaly milostí tamt 31*, milosC plaala ve mně
tamt 31**.
přieti stb. přijati, praes. pnjaj%, řidčeji préj% Mikl. Lex.
a Gramm. IIL* 148. Praes. přéju přeješ: jáz przyegyu DalC.
49, já tobě prziegy Pass. 287, když mi przyege Bob. 343; dial.
opavsk. a příbor.: že mi ty přaješ Suš. 410, ona mu přaje 409,
"\
1
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 109
to mi ho nepraje 160, přaje- místo přeje- vlivem tvarftv jiných
(inf.), jež mají -a-. Impt. přej: poprzyey nám radosti Modl. 2*».
Imperf. přéjiech: těm sv. Prokop neprziegielTe Hrad. 25^, (Pilát
a Herodes) sobě nepmegielTta Hrad. 85*^. Aor. přteeh: panic mn
poprže Ihóty TandZ. 177* t. j. popře, za starší popřie. Inf. přieti:
raci toho poprzyety AlxŠ., Němkyně méňe bnde prziethi DalH. 41,
bndete-r mi toho prziety Hrad. 52*», tomu rac popravy przieti
NRada 1301; zouž. příti: že mi toho přijti bndau Hád. 2% toho
mi dopříti ráčil Pam. 3. 42, že by jim toho příti neráčil Bř. 11,
dopřít Us. dial. ; se zrusenon přehláskou přáti, přát Us. spisovný
i obecný. Part. přál přieli: ež mu neprzal Hrad. 77**, otec po-
pržal mi jie TandZ. 177**, by byl doprzal ML. 26*, by svému
choti tak przala Kat. 132, z závisti jste j^mu neprzieli Hrad.
51**, by jemu přieli DalJ. 35, by jemu toho dopřieli Trist. 197.
OdchyUca záhy a častěji se vyskytující je přiel: aby jim toho
přiel Ans. Star. Ski. 3. 161, vítězstvie vám poprziel Jupiter
Alxp. 59, abych jim toho dopřél Koz. 393 a j. V jazyce novém
vyrovnány jsou staré rozdíly (přál — přieli) tím ^ňsobem, že
buď oboje tvary mají přehlásku, buď v obojích je zrušena; toto
vidí se většinou v Čechách : přál přáli, ono v nář. mor. : dyby
mi pánbůh přil Suš., že ste dopříli Suš. 451. Part. přějé: do-
prziegie nám Hrad. 13** ; přán přieni; odchyl. : milosti od boha
popřiené Kar. 9.
9teti stb. séjati a seti serere semináře. Praes. séju seješ:
ten jenž fiege Krist. 53*, již íiegu ve slzách ŽWittb. 125, 5,
(zahradníci) fyegij Štít. ř. 188**. Aor. séch stb. séchi (Mikl. Lex.):
přišed nepřietel i naíie kúkole mezi pšenici ČEvang. 12. Inf.
sieti: v jich mysli rač wlTiety siemě věčného života Pass. 39,
(Jason) měl zuby na pole wfieti Troj. 5**, (moukou) koranětu po-
fieti Trist. 181. Part. sél seli, stel zouž. sil, sál: aby fyel ut
serat Pror. Jsa. 28, 24, obfiety sú dědiny ŽKlem. 106, 37,
fyely pole ŽWittb. tamt, ješto ste vy nefiely Krist. 53*, ješto
s' wlTiel Pass. 596, Jazon rozfiel je (zuby býkův) na poli Troj.
27*; fýl Nudožer. GS''; jakož sál jest Kar. 43, nepřítel nasál
koukole NZák. Br. 33**, dobrého semene nenasál tamt., člověk
vsál (zrno hořčičné) na poli svém tamt.; slovo božie jenž sú
sáli Kar. 48. Nč. sel seli Us., sil šili místo sil. Blahoslav za-
znamenal, že nasál semene jest theologicum, nasíl pak že jest
moravské a ineptum Blah. 274. Part. sát: kterýž podlé cesty
vsát jest NZák. Br. 33*, což jest vsáto tamt., vsátý tamt.; sět
stb. sétd: rolí nebude-li pofieta Štít. Opat. 25, když siemě jest
Avfíeto tamt. 219, na obilí fyetem Ěád pz. 54; sén stb. ^éni:
rač přijieti novo fyene plémě Pass. 596 ; nč. set a sít,
smieti sě stb. smijati sq ridere, praes. sméj^ sq. Praes. smSju
směješ: ani sě pofmiegiu sing. 1. ŽKlem. 16*, wzfmiegiu sě plur. 3.
ŽKlem. 38^ ty wfmyegeíT sě jim ŽWittb. 58, 9. Imperf. smějiech:
panici sě mu smyegyechu DalC. 60, hosté sě smějiechu DalJ. 79.
Digitized by
Google
110 J. Gebauer
Aor. smiech: když to Aquila propovědě zaímiechn sě všickni Pass.
291, (mužie) dievkám sě wsmyechu DalC. 10, (Smil a kníže) svéj
chudobě sě nasmyesta DalG. 76. Inf. amieti: raději sě chca
8 česku sedlkú íniiethi DalH. 41, počěchn sě druh druhu smyety
DalG. 5 dobři sě budu fmyeti Kat 114, jemu sě budu ímyeti
ŽWittb. 51, 8, také sě nemohu fmiety Krist. 75% také sě ne-
mohu zaímyetí ML. 89*, Alexander poče se fmijety Alxp. 80,
Tristram sě poče smieti Trist. 336; zonž. smíti: neb se smíti
budete Hád. 107^; se zrušenou přehláskou nč. smáti. Part. smál
smieli: Lazar sě nezafmal ML. 89* a Krist. 75% aby slyše ne-
podobné zafmal sě Štít. ř. 101**, proč by sě ímieli Pass. 292,
všicci fmyely sú sě ŽWittb. 21, 8; nejmladší sě rozesmiala Suš.
554; nč. smáli. Part. smáv smievše: čáróm sě pofmaw Pass.
351, svéj hospodě sě nasmyewssye DalG. 3, naímiewfíe DalHr.
tamt.; odchylkou smiev: (Pfěmysl) uímyew sě počě tázati DalC.
76, tomu sě zafmiew vece Pass. 221, Theofilus zafmyew sě vece
Pis. sv. Dor., vece Daniel zafinyew sě Pror. Dan. 14, 6. Part.
smán; subst. verb. smienie: nemámy fmienie a utěšenie Hng.
171, ižádné zaímyenye ML. 89*.
táti stb. tajati liquefíeri dissolvi. Praes. tajů taješ, part.
tál atd.
trati stbulh. trajati durare. Praes. traju tráš: to až do
dnešnieho dne tra Pass. 67, najdél traa rovné Štít. ř. 91% donidž
traa svět tento Štít. 210% jeho postava tra do dnešnieho dne
Krist. 54*, tragy dnové perseverant ŽKap. 118, 91, práva trají
do proměny panské OD. 495. Imperf. trách: ten hod traíTe osm
dní Krist. 29^. Part. trajě: v dobré vieře tragicze Mand. 64*.
Inf. trati: viera najdél traaty bude Štít. ř. 104^, budeta-liž
traaty oči moji tamt. 65*, déle nelze jest tráty Štít. uč. 154".
Pai-t. trál: aby traala světská marnost Štít. ř. 101^.
vieti stb. véjati flare. Praes. věju: vietr wiege Štít. Opat.
48. Impt. věj. Inf. vieti: budu wyety ventilabunt Pror. Jer. 51,
2, veliký vietr peče wijeti Alxp. 98, (tělesná žádost) bude vieti
Štíty. 146, nepřátely wieti budem ventilabimus ŽKlem. 43, 6:
zouž. víti: vítr počal víti Br. Jg. ; s přehláskou zrušenou nč.
váti. Part. věje: vějícím povětřím Troj. Jg. Part.: když vietr
wiel Milí. 84*»; váli větrové NZák. Br. 19^; nč. vál váli. Pan.
váv vievše, proti tomu: wawlTe větrové toho domu obořiti sú ne-
mohli Krist 42*. Part. ván: wano jest ventilatum est Pror. Jsa.
30, 24; subst. verb. vienie: podlé wijenije větim Ben. Skutk.
27, 40 Jg., septy viním zbuzené Čelak. Růže LXXVI.
vláti stb. vlajati fluctibus agitari. Praes. vlaju vlaješ.
zieti stb. zijati hiare, praes. zijaj^ a zéj^, pol. ziač. Praes
zěju zějtiš: pes zeje Us. Jg. Part. zějě: (volové) zející Jg. Inf.
zieti, nč. záii Šaf. Jg. Part. zál: zvěř zála ČČMus. Jg.
zráti stb. zrěti zréj^ maturescere bývá počítáno mezi slovesa
kořenná a kladeno proto do třídy I. 7, v. Miklosich Gramm. U.
^
Digitized by
Google
Elasobrani po rukopísich. 111
421 a Listy fílol. 1883, 454. Avšak příbuzné zoriti stč. zořiti
matamm reddere ukazi^e, že kořenem jest zer. Z kořene toho
dalo by se zréti part. zréli matoras vyložiti způsobem dvojím:
bnď ze *zerti, buď snad i jako zbr-é-ti. Věc není dosti jasná,
ale tolik je trvám jisto^ že kořenem není zré. Podlé stb. zréti
ms. sb-zréti> pol. zrzec a žrzač žádáme stc. ^zřietí praes. *zřěju,
podlé I. 7 nebo i Y. 4; tvara takového neznám, a již ve stč.
příkladech je kmen zra-: pak zra ovoce t. j. zrá Štít. Opat. 219
atp. Tvary pak tohoto českého kmene ovsem rozhodněji hlásí se
sem do tř. V. 4, než do I. 7 : zraju, zráš n. zraješ, zraj, zrál
podlé a) trajn tras ti^ál, laja ligeš laj lál.
Klasobrani po rukopisicli.
XVI ♦) ;^ivoty svatých Otcův". Pan kand. prof. M.
Opatrný obíraje se rukopisem 17. C. 28. knihovny veřejné
Pražské (Ote.), jenž obsahuje staročeský překlad těchto Životův,
nahlédl také do rukopisu 17. D. 36 téže knihovny (OtcB.; 208
listů, pap. 4®, z poč. stol. XV) a nalezl v něm některé vlastnosti
velice pozoruhodné; mimojinéitu, že písař užívaje pravo-
pisu Husova při tom velmi bedlivě šetří pravidla
o staročeském e a é, které jsem vyložil v těchto Listech
1878, 183 — 217, a píše tedy na př. sing. Instr. ohĎem t. j.
ohňemy ale sing. Oen. ohnie t. j. ohiíě atp., s výjimkami ne-
patrnými. Nadějeme se, že p. Opatrný podstoupí kritické vydání
textu tohoto, z něhožto podáváme následující ukázku, odchylnou
od originálu jen tím, že jest opatřena interpunkcí, znaménka
skracovací jsou nahrazena literami a slova v rkp. mnohdy spojeně
psaná vytištěna jsou každé o sobě (na př. od ňeho rkp. odíieho,
az do fmrtí rkp. azdofmrti atp.; opis učinil p. K. Novák).
[47^] Na puífti, ge£fto flvowe fyche, prawiechu fwietíj otcy
ze byl geden mnich oftaruzný. A ten biefíe fluha fwych hofpod
A na kazde léto chodieffe f puHtie do Alekfandrzie, tv kdežto
bydlechu geho paní, A przínaffleíTe gím gich vroczec, Jakožto
magíj obyczíeg ňuzebnícy przinofytí fwym hofpodam. A ti giftíj
hofpody geho magie bazn bozij w fobíe wybiehníechu proti němu
a pozdrawugic geho A profyece geho, aby za nie orodowal przied
bofpodinem. Tu ten giíty ftarzec wezma wody w medenícy ne-
pomeíTkagíe k gich nohám fye Ichylil a chtie vmywatí A fwu
fluzbu fwym díedícom vkazati. Ale oni nechtiechu powolítí, aby
gich nohy vmyl, a rzkuce: Neczíň nam fmutka w naíTem £rdcy,
otcze fwaty! Tu on gím odpowiedie a rzka: Jaz fem fluha wafs.
♦) Vi2 Listy filol. 1883, 801.
Digitized by
Google
112 J. Grebauer
A was geft wíTemohacy bvoh me hofpody vftawil. A z toho bohu
diekngí, ze fte mí odpnftili bohu íluziti, ftworziteli nebíe y zemie,
w rwem domku. A protož fem wam przíneíl vroczec f me naprawy.
A ti giftíj geho paní nechtiechu wzyetí od něho vroczcye. Tehdy
ten ftarzec gím wecye : Nechceteli wzyetí vroczcye, takt fem to
rozgiednal, zet fye newracy na waífí puíTt, Ale zde gfa y budut
wam fluzitL VflyfliewlTe to od ňeho y wzyechu vroczec, Aby fye
ten ftarzec neímvtíl, Ale aby fye wratíl do fwe pelelTie na puflt
a tam prziebywal. Tu ty hofpody wezmvc vroczec od ftarcye
ynhed chudým rozdíelichu. A pak bratrzíe pocziechu geho tázati
toho [48] toho*) ftarcye a rzkuc: Powiez nam profymy**) tebe
procz f taku fnaznoftij fwym hofpodam vroczec dawaís, acz ne-
radí chtie od tebe wzyetí? k tomu ftai*zec odpowíedíe a rzka:
Bratrzice míla, iaz na wíTake léto platím a mam platiti iako fwym
hofpodam, Abych w tom míel profpiech, coz fem f bozíj pomocy
glz dobrých fkutkvow poftem, modlitbami y bdienim k wiecznemu
fpaseníj me dollie vczíníL A pakliby newzyeli ode mne vroczcye,
Snad by me vfyle gím vziteczno bylo tiem mym hofpodam, Genz
fu mí odpuftili bohu fluziti na teto puíTti.
Dwa bratry wlaftníe bieffta oba mnichy a fpolu przyebywaíTta.
Tehdy gima diabel zawiftiwy gle fye zawidieti a chtie gie roz-
luczítí. Gednu v weczer podle obycziegie bratr mlazíFíi ofwíetíw
fwietlo y poftawi na fwiecnv. Tehdy diabel zloftny vczinl, ze
fwietlo zhafe a fwiecen fye oborzi. Wftaw bratr ftarlTíJ y gie fye
bratra bíti. Tehdy bratr mlazlTíj polozi fye k geho nohám przied
bratrem ítardlm f weliku pokoím a tak rzka : Milý bratrze, ukog fye
a ia t oplet ofwíetím. A proto ze gemu neodpowiedíe protiwneho
flowa, Inhed diabel f hanbu gich odftupí. A te nocy ííed y po-
wiedie kníezieti diabelfkemu a rzka: Pro tichoft toho mnicha
a pro geho pokora, Genz nicy pad przied bratrem y poezie
milofti profyti, y nemohl fem gich prziemocy. Tu pan bvoh
vzrziew geho tichoft a pokoru y roznieti gei fwu míloftíj A ia
diabel zloftny trpim muky proto, ze fem gíjch nemohl rozluczití
rvozno. A to wlTecko flyifieire pop modl pohanfkych, genz tu przie-
bywalTe. Tu ten pop przigie fkrulTenie a bazň v milofti bozie
vznamenaw, ze geft obluda a duíTí zátopa modliti fye modlám,
Opuftiw wíTecko wftaw y bíezie k tiema fwatyma otcoma y roz-
prawí gíma wllecko, coz zlij diabli mezy fébu mluwíechu [4%^]
A kterak fu gíma fwietlo byli vhafyli a chtiec gie fwaditi, iakoz
gest drziewe rzeczeno. pak potom przigem ten pop navczeníe
o nalTem fpafyteli gezukryfta y pokrzti fye a mnícho\vy ziwot
poezie wefti f pomocy y f chtienim božím, y vczíní fye z nebo
flowutny mnich y tak tichy, ze fye gemu díwiechu wfficni geho
♦) sic.
*♦) my (1. 08. plur.) měněno rukou pozdější v me; tak i v několika
případech následujících, kde -y vytištěno jest kursivně.
Digitized by
Google
Klasobrani po rukopisicb. 113
tichoftí. A tak on rziekaíTe, ze tichy vmyíl wíTicku moc naíTich
protíwníkyow toczilT diablaow prziemaha. y také naíT fpafytel
kryftu^ fwitiezyl geft nad díablem w tichoftí a v pokorzie A geho
moc winckn zetrziel. A to také prziczfni ten mnich, geíTto drziewe
byl pop modl pohanfkych, prawíj, ze czafto flychal czrty, ani
mlvwíe a rzknc: když fme k hníewa wzbadili frdcye lidTka,
A ktoz geft ftrpiel pokorníc a míru v drahého profyl, jmhed
tiem wiTicku naiTi moc potopil, neb geft gema byla hotowa
míloft bozíe.
Swaty ftarzec pemen opat prawíelTe bratrzíj a rzka : Geden
nedawno mich*) byl w konftatynopoli, Tiech czafaow za teodozye
cyefarzie. Ten gifty bratr prziebywalTe v male chyíTcye przied
mleftem bliž od hrada, na nemzto rádi cyefarzí z míefta wy-
giedac pi*ziebywacha. VflyíTaw to cyeíarz teodozyys. Ze ta v pe-
leíTí mnich fam o fobie przíebywaíTe a nikdy wen newychodij,
Tehdy wftaw y gíde na to míefto^ kdež ten mnich prziebywalTe,
A tlem panoíTíem fwym, gelTto za mim*) gdiecha, przikaza, Aby
nízadny neprziftapal ka peleíll Ale fam gediny cyefarz ded y po-
tlacze na pelelT. Ta wftaw mnich y otewrzie gemv. Ale bíede fnal
korvna f hlawy, aby geho nepoznal. Apomodlitbíe oba fyedeílta.
Ta ho poezie cyefarz tázati a rzka: powíez mí, které vtrpenie
maglj otcy fwietíj w egiptie? Odpowiedie ma mnich a i-zka:
[49^] WlTickní profye boha za lidfke zdrawíe. A poezie patrzití
cyefarz pilnie po peleíTí y nevzrzíe nic gíneho nez málo chleba
w koíTika a welml twrdeho. y wecye: dag mi pozehnaníe, otcze,
a przigmewa poki*m. Tehdy ten mnich na raczeft naklade toho
chleba v woda y ofoli, y poczieíTta gíefti. Y da fye gema také
wody napiti. Ta teodozyvs cyefarz wecye: wieíTli, kto fem la?
Wecye gema mnich: ne, newíem. Tv gema wecye: ia t fem teo-
dozyvs cyefarz, A pro nabozenftwíe lem k tobie prziíTel. To mnich
vflyíTaw y páde pi*zied nim krzizem. Ta gema on wecye : Blaženi]
gfte wy mníflie, genz gfte bezpeczni a gfte zproíTteni fwiecfkych
wiecíj A mate pokogny prziebytek A nic gíneho nez o fpafeníj
walTich duíTíf tbate A kterak byffte mohli do kralewftwle nebefkeho
przigíti. Ale ia t zaglfte tobie prawi, ze t fem fye w kralowftwlj
narodil. AwíTak trpím nedoftatky A nemoha nikdy pokrma bez-
peczníe przigíetí. A wzem odpaíTczeoie y gide od ňeho. Tehdy
te nocy ten mnich poezie myňiti A nechtie wiece na tom mieftie
bydliti, rzka : Giz wiTichní lide y ITlechticy widiewíTe od cyefarzie
buda fiem choditi daiy f febu nofyece, A ga bych to fnad pak
rad wídiel, y bogím fye, by zly diabel na tom mníe neprziekazyl,
iakz bych rad dary przigímal, A proto bych fnad ztratil dar bozíí
pokory a tichoftí. To wíTe rozmyflíw te nocy fwaty otec y gíde
odtad a gide do Egipta k fwatym otcom na paíTt. naze wizyz,
♦) m. mnich.
**) m. ním.
LUtj filologické • paed&gogické 1884. 8
Digitized by^
(jOOQÍe N.
114 J. Gebauer
kterakt tbawíe fwaty otec ofti-ziehal geft fwe tíchoftí a pokory,
Aby w kralowftwíj nebefkem wíeczníe byl oflawen za vfyle na
tomto fwieti, GeiTto geft míel pro naíFeho boha milého pana Jezn-
kryfta.
Pak opiet o tom fwatem pemenu prawiechu fwietíj ftarcy
a rzkac: Gednoho czafu, když bieíTe prziíTel fndcye te wlaíti,
vflyflaw o fwatem [49^] pemenu y poczye zadati chtie gei rad
widietí. Y pofla fwe pofly profye, aby gei przygal. To vflyffaw
fwaty pemen fmuti fye welmi y wecye: Jakž budu ke mníe
wladyky choditi, Tak y ginij wllicni lide budu to wiediti A budu
ke mnie choditi a vtocziíTcze mieti, A tak mí prziekazye na mem
przíebytcye. A tichoft y pokoru, gijzto fem z fwe mladofti f vfylím
drzal a giechz *) fem chowal fbozíj pomocý, Tu bych fnad f krzye to
ztratil, A fnad bych w chhibu vpadl tohoto fwieta. Tu tak dluho
myflíw y vmyfli, kterak by toho fudcye zbyl a neprzííal geho. Tu
íye tíem ten fudcye fmutí, ze geho nechtiel przigieti, y wecye
k fwe czeledi a rzka: To geft me prohrzíeíTeníe, neb fem ne-
duoftogen widieti toho fwateho mvzle. AwíTak wzdy toho czína
hledaíTe, kterak by mohl fwateho otcye wídíetí. y vmyfli fobie,
ze kaza gieti feftrzíencye fwateho pemena a wfadíti gei w zalarz,
A zda by geg tudy przigal Aneb przigda y profyl za feftrziencye.
y wecye fwe czeledi : Wzkazte fwatemu ítarcy, Ze iakt fyem
brzo przigde, takt bude puííczen geho feftrzíenec z zalarzie.
A vlTlyinewiri máti toho mladcye Y biezie na puíTt k fwemu
bratru, a ITtawlTi prziede dwerzmí geho pelelTíj y poezie f welikym
placzem a f weliku aaloftfj geho profytl, aby doffel k tomu fudcy
a proíTyl za gegíeho fyna fudcye, aby gel puftil. Tu fwaty pemen
y flowa gíeí neodpowiedie ani dwerzíí otewrzíe, Az gei poezie
kleti leftra geho a rzkuc : O nemíloftíwcze vkrutny ! železné frdce
mafs, Ze tebe mvog zaloftíwy placz nemvoz k flitowaníj przlweftl,
mého fynaczka gedíneho, y ten mí wiezy w zalarzí fmrtí czekagle.
Tehdy fwaty pemen wzkaza gieg po tom mnichu, genz gemu po-
fluhowalíe a rzka : Dí a rcy gíeí : „Pemen fynvow nerodil A protož
gemu neníe lito ani ziel". To vflyíTaw /50*/ ten fudcye y wecye:
piíTte k ňemu lifty, at gedíne ke mnle polTle a iat ynhed geho
feftrziencye puftím. Tu když mu mnozy radiechu, aby to vczinll,
Tehdy fwaty pemen pfa lifty k tomu fudcy a rzka: Slechetnícze,
racz fye fnazníe vptati geho wíny. Vczíníl li t geft co takého,
pro níez geft fmrtí zafluzil, dal gei na fmrt, At by na tomto
fwietie fwe hrziechy fhladil a zbyl wíeczne muky pekla horucyeho,
A pakli geft toho nezafluzil, Ale cozt geft podle prawa, to racz
z něho vczínítí podle fprawedlnofti.
Také bíelTe geden ftarzec Agaton rzeczeny A mezy fwatymí
ftarcy welmí flowutny, Tichy a welmi pokorný. Gednu bratníie
przigidechu k němu nawíTtíewowat geho flyífíec o íiem, ze geft
*; tak Y rkp.
Digitized by
Google
Klasobrani po rukopisich. 115
welmí tichy a pokorný. A chtiechu zkufjrtí toho, geftlí pokorníc
tichy. Y wecyechu gemu : Otcze fwaty, mnozy tye haníegíj A pra-
wiece, ze gfy weliky pyíTník A ginych fobie za nic newazilT
y ohyzda mnoha na bratrz^j prawiís a mluwiís, A prawiec na
tie, ze fy ímílnik weliky, aby fam nebludil, proto gine tiem
hyzdiíT. k tomu ten ftarzec odpowíedíe: To wflecko, co fte wy-
powiedíeli, ia fye w tom znagí, ze íem wiuen, Aniž mohu fwe
neíTlechetnorti tagítí. A pad prziednímí na zemi y poezie fye gím
klaníetí a rzka: proíTi was, míla bratrzíe, AbyíTte fnaznie zamie
hubencye welmi brziedneho mnohými hrziechý winneho boha pana
iezuki7fta proíytí, at by mi me hrziechý raczil odpaftíti. Opíet
ti bratrzie gemu wecyechu a rzkuc: Mnozý tie také winie a po-
twrzugíc toho, by ty byl kacyerz. A když to fwaty ftarzec
yflyíne, tu gím wecye a tak rzka : Eakz kolí gfem ginymí mnohými
hrziechý wínen, [50^] Ale wlTak negfem kacyerz, Oftrziez toho
byoh ode mne. Tu ti bratrzíe padechu wíTicní przied nim na
zemi a profyec geho a rzkuc: Otcze íwaty, powíez nam profymy
tebe, procz s toliký hrziechý, iakoz fmy tebe tázali, winen a znafs
na fye, když fmy tebe tázali, a nerozhníewalf fye, czimz fmy tie
wlnili, Ale gedíneho flowa, genz fmy tie kacyerzem nazwali, ne-
mohls fly/Tieti. k tomu gím ftarzec odpowledie : Ty hrziechý,
gímífto fte míe winili, to fem trpiel pro pokoru, abylTte mie za
hrzieíTnlka mieli. Nebo tichoft a pokora prziblizvge k fpafeníj,
A protož nafs fpafytel iezus kryftus, když ho žide welmí wíniechu
A mnohými wínamí gel hyzdiechu. To wíTecko pokorníc trpieíTe,
aby nam oftawíl prziklad, y krziwe fwíedky na ň vftawíchu, Genz
mnoho krziweho na ň mluwiechu. Az do fmrtí na krzizí trpiel
pokomíe. Atez prawíj fwaty petr apoíltol a rzka: kryftus, to geft
nafs fpafytel trpiel za ny nam na prziklad. Abychom nafledowali
geho fledu. A protož fluiTie, abychom protiwenftwíe pokomíe
a duoftognie trpieli. Ale gedto fte mie kacyerzem nazwali, Tut
fem nemohl trpieti a bylo mí geft welmí protíwno, a to proto,
neb kacyerzftwo geft odluczeno od boha zíweho a fprawedliweho
A fgtednano geft f diably A nemá y nižádného, kto by za ťi*)
boha profyl, aby gemu bvoh hrziechý odpuftíl, neb ge zahynvl
fe wHiech ftran. Ale obrati li fye na wieru krzieftianfku. Hofpodin
míloftiwy gei przigme a da gemu swu miloft A opíet bude fgiednan
ítworzitelem *) y f fpafytelem iezukryftem, Genz geft f wotcem
j f duchem fwatym w giednotie, Gemuz bud chwala na wieky
wiekuow amen.
Starílt bratrzíe y wHicni mníílkowe, ti gedto prziebywachu
na te puíTtí, geffto flvowe /5i«7 Syche, wzíechu radu y wecyechu
wHichní, Aby fwateho otcye yzaaka popem vczínili nad tiem kofte-
lem, genz na te puiTti bieUe yczineny, kdežto fye w czas y w oby-
cziegnu hodinu mnillle fchazýechu. A zwiediew tu radu fwaty otec
♦) sic.
8*
Digitized by
Google
116 J. Gebauer
yzak y vtecze do Egípta y fkry íye w gednom krzowlczku a ne-
chtie popowftwa przigíeti. Tehdy drahnie bratrzlj za nim wyflacha,
A by geí popadnvc prziwedli fwazana. A když gíz weczer omrczechu
na te chraftíníe, vftawlTe y fyedechu chtiece pokrmiti febe y puftíchu
ofliczka, genz gim ztrawicy nefyeíTe, aby fye také popad. A když
chodie po paftwie ten ofliczek y przigíde na to miefto, kdež fye
bieíTe ten fwaty ftarzec fkryl. A když by zytra ráno, pocziechu
ofliczka hledati, y nalezecha fwateho yzaaka y pocziechu fye
díwiti welml zpolobenij boziema, A popadíTe gei y chtiecha gei
fwazatí a fwazana prziwefti. Tehdy ftarzec nedá fye fwazati a rzka :
Gizt fye nemohu odgíetí, Nebot fnad geft bozie wvole k tomu;
aczt fem y nedvoítogen awíTakt giz przigmu to popowftwo.
O dwu bratru . , . newlaftmch*) BielTta dwa bratry mnichy
w gíedne pelelR prziebywagíce, Gichz tichoft mnozy chwalechu.
Vflyffaw to geden fwaty ftarzec y chtieffe toho gift býti, geftli
to tak a gfuli prawie pokomíj y tak tilTíj. Y gyde gi}ch nawfftie-
wowat. A když k ním przígide, przigielTta gei f weliku radoftíj
Apodle obycziegie pocziechu bohu modlitbu wzdawatí. A po modlit-
bie ten ftarzec wyffed z peleffie y gide do zahrádky, w níegzto
zelice bielTe. A vchopíw berlu y gie fye zelicye frazietí. Y zbí to
wíTe zelice, az ho nic neofta. VzrziewlTe ta gifta bratry newecyílíta
y flowa, f5PJ Ani fye fmutiíTta, Ani fye rozhníewalíta, a wffedlTe
opiet do peleflie y poczieffta neffpornie hodiny plniti. A když by
po modlitwíe, poMoníewffe fye gemu wecyeílta a rzkuce : WeliíT li,
pane, pvogdewat a vtrhnewat ten kerz zelicye, geíTtot geft oftal,
A ten fwarziec Y pokrmimy febe, Anebt geft gíz hodina, abychom
pokrm przígíeli. Tu ten ftarzec wecy **) : Diekugí z toho milému
fpafyteli iezukryftowi, Nebt wizy ducha fwateho przi was, A protozt
prolTi y napomínagí was, AbylTta oftrziehala te tichofti y pokory,
Abyffta byla powyíFena przied božím oblicziegem w nebefkem
kralowftwij'.
Geden bieíTe w klalTťerzie ftarzec menowany, A ten poezie
nemocen welmí bytí, A tak dluho pracowaffe w te boleftí, Aniž
gemu bratrzie moziechu co pomocy. To zwiediewíTí panna gedna
mechetna o tom nemocném ftarcy, Y poezie profytí opata, aby
gei odpu^fíl toho nemocného bratra. Aby ona wezmvc gei do
fweho domku poti'zieby dobywala, A nagwíjec proto, ze v míeftie
fpíefs mozíeíFe nalézti potrziebu k geho neduhom. Tu opat przi-
kaza bratrzíj, aby gei donefli do gegieho domku toho bratra.
A ona geí przigie fe wHíj radoftíj A pro gmíe bozie poezie gemu
przifiuhovati, prowiecznv odplatu, gíjez geft czekala od gezu-
kryfta. A když za trží léta vftawníe gemu przifluhowaffe, Tu po-
cziechu lide neqzifte domnienie míetí na frdcy o tom ftarcy
a rzkuc, by on gegie panenftwo pohaniel. To vflyíliew ten ftarzec
*) připsáno později.
**) ménéno ve wece.
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisích. - 117
poezie boba profyti a rzka : O bofpodíne nafs zadacy, Tobiet geft
známo wlTecko y widiíT, zet mam mnoho nedubvow y boleftíj
A tak dlubo teto*) Duzie fwe, [52''] GeíTtot mí geft pro twe
gmie poflubowala, Racz giei duoftogny odplatu dáti, Jakozs raczil
flibiti tíem wlTiem, geíTto fu nemocným a chudým y nedostatecz-
nym pro twe měno fwu fluzbu vczínílí a vkazaďi. A když bieíTe
bliž k geho íkonczeníj, Sgídechu fye k ňemu fwíetíj ftarcy y bi*a-
trzie z klafftera. ,y wecye k ním ftarzec: ProíTymt was, mílíj
otcy fwíetíj y míla bratrzíe, kdyzt vmru, abylTte wezmnce hvol
mv y wtekli w row mvog, A puftí li t ratolefli a owoce ponefe,
Tehdy wíezte zet fem newinen ta pannv, geíTtot mi geft fluzila
pro gmie bozie ; A paklit nedá z febe wietwie ani owocye, tehdyt
fem gíj wínen. A když fwaty ftarzec fníjde A podle geho przi-
kazanie wteknv geho hvol w row geho, A tu pufti i-atolefli y owoce
da fwym czafem. • A torav fye wíTicní podíwíchu a bohu chwalu
wzdachu. A k tomu díwu mnozy lide przíffedíTe z gínych wlaftíj
y wzdawachu chwalu bohu. A to drziewo my fmy wídieli A také
fmy z toho boha chwalili, Genz oftrzieha wíTlech tiech, kterziz
gemu fluzie w fprawedlnofti a cziftym frdcem.
Gednoho czafu prziwedechu gedrioho, Genz bieíTe biefem po-
fyedeny, k fwatemu Apollony opatu. A když trzi dní czekachu
ti geffto biechu przlwedli, Aby ten ftarzec fwaty modlitbu wzdal
k bohu a wypudil diabla z toho czlowíeka, Tu cím ftarzec od-
powiedie, Ze nenie dvoftogen toho, by mohl íiably wyhonítí.
A když vftawnie ti, geíTto geí**) biechu prziwedli pocziechu ftarati
f welikym placzem a pťofyece fwateho ftarcye, AwíTakz vflyíTio
gích profbu. A když we gmie bozíe nalTeho fpafytele Jezukryfta
kaza bíefu wen a rzka: Wygdi duíTe zly [52^] A neczifty z bo-
zíeho ftworzeníe! Odpowíedíe gemu bies a rzka: Jat kázáním
mocy waíTeho iezukryfta wygdu. Ale powiez mí tuto rzicz,***)
geirtoi we czteníj pfana: kterzij fu kozli a kterzíj owcye? Tu
gemu ítarzec odpowiedie a rzka: kozli fu hrzíeíTnícy a ia fem
geden hrzíelTnik me-^y nimi, genz fem mnohými hrziechy wínen;
Ale owcye boha znagíj a bvoh owcye, které fu geho. Tehdy zly
duch zawola welikym hlafem a rzka: pro twu tichoft owíTem déle
f tebu ftatí nemohu! y wygide z toho czlowieka, gehoz bieíTe
pofyedl. To widuce ti, geíFto przi tom biechu, wzdachu chwalu
panv bohu.
Také fwietíj otcy prawíechu, Ze bieíTe na te puffti, geíTto
flvowe fyche, geden mnich, A když bieíTe prziíTel nawíTtiewat f )
bratrzíj tiech, gelTto prziebywachu na tom míeftíe, genz flvowi;
cellia, kdežto mniíTkowe prziebywachu rvozno od febe kazdy oblaíTt
*) text zdá se zde porušen.
*♦) m. jé.
♦*♦) m. řéč.
t) m. navátévovat.
Digitized by
Google
118 J. Gebauer
w fwe peleíTi, A když w tu doba nebieíTe peleMe prázdné, w niez
by prziebywal, geden z fwatych otcvow míegíeíTe prázdnu peleíT.
Ten mv gí da a rzka: W teto njnie pobod, az fobie gine do-
bndeíT. A když gebo nawlltiewowacha mnozy bratrzie A zadagíc
flyíTetí od nebo bozieho flowa o wiecznem fpafenij, — Aneb míe-
gíeíTe zwlaíTtnij míloft od boba, Aby mlvwil o wiecznem fpafenij,
— To vzrziew ten ftarzec, genz mv bielTe peleíT dal, aby w níe
prziebywal, Tn gemu poezie zawidietí a hníewy welikymi wecye:
Ja tuto prziebywam mnobo czafvow na tomto mieítie, Awflak ke
mníe nechodie bratrzie, nez welmí zrziedka fye nabodíj; Ale
k tomuto na wííaky den mnobo bratrzíj ebodíj. Tu wecye k fwemn
mlazíTiemu a rzka: Gdí k ňemu f53''J A rcy gemu, at de z me
peleíTie, nebot mi gie geft potrzieba. A když przigide ten bratr
mlazHíJ, k ůemuzto bielTe poflan, Y wecye k ňemu a rzka : kazalt
mi otázati tebe mvog opat, kak fye maff. Nebť geft HylTal, by ty
byl nemocen.
Tebdy gemu wzkaza a rzka : pros za míe boha otcze, welmit
míe bolíj žaludek. Wratiw fye mlazíTíj Yczenik y wecye fwemu
opatu a rzka: Twet míloftí welmí profy, aby gemu dal za dwa
neb za trží dni przíebyti. Zdát by mohl fobie gine peleíTie do-
bytí. Oplet po trziecb dnech pofla k ňemu fweho mlazífiebo a rzka :
Gdíz k ňemu at fye berze wen z peleífíe, A paklit bude déle
odwlaczíti, zet gei wyzenv a tepa gei hoúj. A doHed k tomu
giftemu bratru ten mlazíTij y wecye gemu a rzka: Opat mi geft
fmvten pro twe neduzeníe, A protot míe geft poflal k tobie
a chtie zwiedietí, kterak fye maff. To ten bratr vflyffaw wecye:
z toho gemu diekugí, ze ma za míe tbu. Ale wffak fkrzye mo-
dlitbu mam fye lepe. A wratiw fye vczeník ten mlazffíj y wecye
fwemu opatowí: Geffiet profy tebe, aby gebo nechat do nediele,
a ynhedt wen pvogde. Tu když by w nedieli a on negide z pe-
lelhe. Tehdy wzem zaworu weliku ten opat f weliku zlobu gide
a chtie gei wybnati a tepa gei z peleíHe. A prziftupíw mlazffíj
y wecye: kazeffli, otcze, at ia pvogdu naprzied k ňemu at opa-
trzím, fu li t kterzíj bratrzie v ňeho, At by potom vzrziece tie
fnadt by porokowalí. Tehdy ten vczeník gide naprzied do peleffie
y wecye gemu: Mvoi opat gde k tobie a chtie tebe nawfftiewiti,
A ty fpieffníe wygda wzdaíz gemu dieku, Nebot pro weliku míloft
k tobie gde. Tu on wftaw y biezie proti ňemu. A iakz gei vzrzie,
Drziewe nez przigide blízko Y páde na zemí gemu /SS^ fye kla-
niegie a díekugíe gemu a rzka: Odplatt bvoh, nagmilegffíj otcze,
wíecznv odplatu w nebefkem ieruzalemie mezy nimi pro tu pelefs,
gefftof mí gie poprzal, Abych w níe bohu fluzil. A vflyffaw to
ten ftarzec przígie fkruffenie A powrh hvol bieziew y gie fye
gebo obgímatí y cyelowatí; A poezie gei zwatí do fwe pelelHe,
Aby f ním bohu diekugie y przigal f ním poknn. Tu zawola
ftarzec fweho mlazffieho y otaza gebo a rzka: Powiez mí, mvog
íynaczku, rzekl li s byl bratru o peleffi co, gefftot fem byl przi-
^
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisicb. 119
kázal? Tehdy ten vczeník wecy^ gemu: Zagífte mvog i^ilý pane,
zet fem pro pokoro, g(jz mam v^ati tobie iako fwemu paiji^a
v otcy, Nict fem n^pawiedal gema, když I mie pofyelal k nemá,
Ani fem co z toho gema rziekal, cozs gemi;^ wzkazpwal. To
vílyíTaw ftarzec ynhed íye pokloní fwema vczeoíku a rzka: Po
dneHnij den bad ty mvog Itarofta a iat bodá twaog vczeník,
Aneb íkrzye twa flax)wnv a miloftiwa opatrnoft a fkrzye twe
fkatky opatrné a dobrotíwema daíli y tohoto bratra z hrzieffnebo
oíydla nas hofpodín iezoT kryftos raczil zproftiti. O kakt geft
byl przie fwateho ymylla ten vczeník, Genz v mílofti bozie bieíTe
rozníecen, Ze tak milowafe opata fweho A byl tiem welmi fmaten
a bogie fye, by geho otec dnchownjj fkrzye hníewíwu zawíft ne-
míel fkody, Aby neztratil tiech dobrých fkntknow, w níchzto geft
vfylowal z fwe mladofti v atrpenlj y na bozie flazbie. A proto
geft dal gema hofpodin fwn miloft, Aby ? wiecznem pokogí
fpola fye wefelilí.
Také otcy fwietíj prawiecha o vczedlníka pawla opata, Gemaz
to vczeníkn ian diecha. Neb on bieíTe tak tichy y pokorný, ze
[54^] také když gemu geho opat rozkazowaíle kteruz koli wiec
nefnadnv, wníwczemz gema neodpowiedaíTe Ani reptal w fobie
iako nechtie yczinítí. Pak když budíeíTe fkotfkeho hnogie potrzieba
w klaíTterzie, Ta geí opat poflaíTe na gedno míefto odtowad ne-
daleko, Aby tu hnogie fkocfkeho dobyl a przínefl gei do klaíTtera
iakz moha naifpiefs. A tu na tom míeftie bieíTe Iwícye welmi zla.
Tehdy ten fwaty ian vczeník fwateho pawla po rozkázaný
gdielTe fweho opata; A když giz chtíeíTe gítí, y wecye fwemu
opatu a rzka: Otcze, od mnohých fem slýchal, ze geft tu zla
Iwícye. Tehdy ftarzec iako ÍTpílegíe y wecye gemu: Pobiehnelit
na tie, drziz gí a fwiezíe gí przíwediz gí f febú. A když k weczeru
przigide na to míefto, Tu wybiehiTi Iwícye y oda fye na ři. Tu on
popad gí y chtieíTe gí drzietí. Tehdy Iwicye wjrtrhíTy lye gemu z ruku
y pobieze, A on také za nij pobieze a rzka k níe : Mvog opat mníe
geft przikazal, Abych tie fwíezie y dowedl k ňemu. Tehdy Iwícye
ynhed fta A on gi popad y wede f febu do klalTtera. Ale ze fye
bieíTe przipozdil na cyeftie, Y míegíeíTe za fi peczí geho opat.
A w tu dobu pogide ten vczeník a weda Iwícy fwazanu. Vzrziew
to ftai*zec y podíwí fye a bohu wzda chwalu. Pak ten vczeník
wecye : Tot fem otcze Iwicy przíwedl, iakoz f mí kázal. Tu ftarzec
chtíe fkrotítí myfl fweho vczeníka, aby fye nechlubil na frdcy
pro ten czín y wecye gemu a rzka : Jakezs fam nemudry, Takezs
nemudre zwierze przíwedl. Náhle rozwíezie gí puftiz gí, at biezíj
na fwe míefto.
Geden fwaty ftarzec poflal fweho vczeníka, aby wody na-
ftrzieL A bieíTe daleko wazna ftudnícye od gich peleíTie, y za-
pomanu wzyetí prowazka, gímzto wodu tahníechu z ftudnícye.
A když by v ftudnícye, fmutí fye welmi, Aneb bieíTe daleko od
peleíTie. /S#/ Y newiedieíTe, co fobie vczínítí, ani wíedieíTe, kudy
Digitized by
Google
120 J- Gcbauer
gítí ku peleffí. Tehdy a welmí welike trachlofti gfa y da fye na
modlitby a fwelikym placzem a i-zka: O hofpodíne! fmilng fye
nade mnv podle tweho welikeho mílofrdenftwíe, Gens ftworzil
nebe y zemí y morze y wlTe, coz geít na fwíetie, A genzs czinfl
welike diwy: Smílug fye nade mnu pro fweho fluhu, genzt míe
geft poflal. A wftaw f modlitwy y zawola welikym hlafem a rzka :
O ftudnice, ftndníce! poflal míe geft mvog opat, abych gemu
wody nabral. Tu ynhed woda wftupl wzhvoru z welike hlubiny.
A iakz naplní lahwícy wody, wzda bohu chwalu A woda fye zafye
wratí do ftudnícye na fwe míefto.
W klalTterzíe bíeffe geden bratr, gemuzto gmíe bíeíTe Ewlá-
livs. A on bíeíTe welmí tichy y pokorný. A když co vczíníechu
íTkodneho obmeíTkaleiíIie bratrzíe Tu pak brati-a Élalia tíem wdím
wínna vczíníechu. A když gei trefktachu ftarlTíj, tu on nic neza-
przíeíTc, Ale ial fye gích profytí a rzka: Shrzieffil fem a vczíníl
fem newíedomíe. A gdyz geí tak czafto ofoczowachu a podle rze-
hoUy zákonné za dwa dní nebo za trží kazachu fye gemu poftíti,
A on to wííecko míle a pokomíe trpieíTe. A toho negfuce fwiedomí
bratrzíe, ze on to trpíj pro pokoru, A flTedíTe fye ftaríTíí bratrzíe,
fpolu k vopatu y wecyechu: Znamenaí otcze, co zdíetij geft.
Dokud geft trpíetí obmeíTkaníe y ÍTkody, geffto Elalivs czíníj?
Gíz bezmal i^íTichní fudí y nadobie fye rozfychalo y rozwalelo
fkrzie geho obmeíFkaníe. kterakž mv geft to trpíeti? Tehdy opat
odpowiedie a rzka : Gelíte málo przienechagmy níekoliko czafyow,
a pak uczínímy, iakz bude hodno. A rzek to y puftí od febe
bratrzý. *) A wíTed v pelefs y da fye na modlitby A boha profye,
aby mv raczil zyewítí, co z toho bratra vczinítí ma. Tu gemu by
zyeweno, [55^] Co ma vczinítí. Y fwola wfllckv bratrzíj y wecye
gím a rzka: wíece mí geft míla rohožka Ewlalyowa, nežli dielo
wfllech bratrzíj w klaíTterzíe, geffto chodie repcyc, coz koli dielagíj.
A proto, aby hofpodin zyewil wam geho zafluzeníe, y wecye: Przi-
nefte mí wlliech bratrzíj rohožky. A když przínefechu, kaza oheň
zaníetítí a vmetati tam wíTiecky. A iakz gie brzo vmetachu, tak
ynhed fhorzíechu wfliecky kromíe Ewlalyowy, gíjz fu nalezli cyelu,
ano gie nic neífkodij. Vzrziewlle to bratrzíe i pocziechu fye bati
Y oddachu fye na modlitby a profyece boha, aby gím raczil od-
puftítí. Y pocziechu chwalití tichoft a pokoru fweho bratra Ewla-
lya. A pak od toho czafu pocziechu gei cftítí iako otcye fwateho.
Ale te cftí nechtieíTe trpietí fwaty Ewlaly vs od nich a rzka : E horze
mníe nezczaftnemu ! Ztratil fem mu pokoru i tichoft, Gíjzto fem
f weliku robotu z me mladoftí f boz^' pomocy drzal. A wftaw
wnocy y vtecze na puíTt, kdež by geho nízadny neznal. Y poezie
w fkale prziebywati A nechtíe lidfke chluby na tomto fwietie
*) ménéno ▼ -ie nikoa pozdější.
♦♦) ménéno ve wffícky bratrzíe.
Digitized by
Google
Klasobrani po rakopisích. 121
mletí, Ale wieczneho oflawenie w nebefyech od gezukryfta geft
zadal po Iwem fkonczenij.
Také fwateho Anaftazye flawnv tichoft y pokoru floffie po-
znati, A geho pokory y tichofti prziklady nafledowatí. Nebot ten
fwaty anaftazyas míegieíTe kníehy zákona ftareho y noweho, A ty
ftacha za patnadcte ITílíňkvow. A když k nemv przígíde geden
bratr nawfftiewowat geho A vzrziew v pelelTi kníehy y flibichu fye
gemu, A wzem gíe y gide pi7cz. Tu fwaty anaftazyvs, když toho
dne chtieíTe czíítí y gie fye kníeh hledati A nenalez gich y vroz-
vmíe, ze gíe ten bratr vkradl, Y nerodí zanim poflatí ani geho
hledati, a to proto, aby ten bratr krzíwie newierowal. Tu ten
bratr gide do naiblizlTieho míefta chtie kníehy prodati, [55^]
Y procyení gie gednomu, genz gie chtieíTe kupiti, ílilíiikvow
ffeftnadcte. Tehdy ten genz kníehy kupiti chtieíTe, wecye : Dai mi
kníehy at mí gie ohledagij, ftogie li t za defyet ÍTilinkvow. Tu on
gem (sic) da kníehy, aby gie ohledal. Ynhed ten, genz kníehy
chtieíTe kupiti, gide k fwatemu anaftazy y gie fye geho p.rofyti
a rzka: Milý otcze, i*acz tyto kníehy ohledati, ftogie li t za defyet
ÍTiliňkvow; tolikot za nie weli ten, genzt gie prodawa. Tu gemu
anaftazyvs odpowiedie a rzka: kniehyt fu dobré a ftogiet za ty
peniezye. A wratiw fye ten, genz gie kvpowaíTe, y wecye: Nat
peniezye za kníehy, Nebot mi geft rzekl anaftazyvs opat, zet
ftogie za ty peniezye za defyet ÍTilinkvow. Tu on geho otaza
a rzka: Ezekl li geft co gineho anaftazyvs? Odpowiedie gemu
ten, genz kníehy kupowaíTe, a rzka: Wíerz mí, zet geft nic
gineho nerzekl. VflyíTaw to ten bratr y wecye: Giz fem fye roz-
myflil, Nechcyt giz prodati kníeh. A ITed k fwatemu anaftazy
y poezie geho profytí f welikym placzem, A zíelegíe nemudreho
vczínka fweho, A profye, aby wzal kníehy fwe zafye. Ale fwaty
anaftazyvs nechtie gich wzietí zafye a rzka: Bratrze, oddawamr,
mieg gie fobie z me dobře wvole. Ale ten bratr gie fye f placzem
profyti, aby gie wzal zafye a rzka: NewezmeíTli kníeh zalie, otcze,
nebudet mietí odpoczinvtíe yma duíTie, Ale wzdyt bude zieletí.
Tu potom wzie kníehy fwe zafye. A ten tu f fwatym anaftazym
ofta az do fweho fkonczeníe.
BieíTe geden puftenník z fwatych otcvow, gemuz Peor diechu,
Gehoz fwaty antoníj prziwedl z mladofti k mníchowemu stawu.
Ale málo geft f fwatym antoním prziebywal. Tu když giz bieíTe
v pietí mezydfyetmu letech, f powolenim fwateho antonie gide
na gine míefto na puíTt [66^] A chtie fam prziebywatí. Tu gemu
fwaty antonlj wecye: Peor, gdi a bud na puíTtí kdež chcefs,
A kdyzt by co božím zíewením bylo powiedieno, tehdy ke mnie
przidefs. A když Peor przigide na to míefto, geíTto geft mezy
nytryncyem míeftem, geíTto fluow (sic) fcychye. Tu vcziní ftudnícy
a w f wem srdcy magie (sic) a rzka : Kakuz koli wodu naleznv, na
te budu doftí mietí. A to fye fta k geho powylTenij, ze tak flanu
y tak boraku wodu naleze ; Ze když kto nawíTtiewowat geho przi-
Digitized by
Google
122 J. Gebauer
dieíTe, mvfyl geft fobie wodu w lahwicyech neftí. A tu geft przie-
bywal let trzidcyetl. Tu gemu welechu bratrzie, aby odtud ITel
pro horzku wodu. Tv on gím wecye : Jakž fye budem kryti vfyle
y trpienie rozliczueha na tomto fwietie, Tak uebud^m vczaítaí
wíeczne rozkoíli w nebefyech. A to bratrzie do nebo prawiechn,
Ze gediny wdolek a piet oliwowych iahodek miegíeíTe za pokrm
na wíTaky den, A toz chodie przied fwu peleíT^. A toho také po-
twrzowachu mnozy íwietij otcy, Ze we trzidcyeti letech, iakz byl
od fweho otcye a od materze wylTel, A když fu zémrzieli, ne-
nawíltiewil gich ani na nie kdy tázal. Ale wíTakz geho feftra,
když bieíTe owdowiela A miegieíTe dwa fyny mladencye, Y poíla
gie, aby ITli a nalezli fwateho peora. A ti když biechu zchodili
mnoho klaffteruow, ledwa gei nalezechu, Y wecyechv k němu
a rzkuce : My fmy dieti twe feftiy, GelTtot welmí zadá tie widietí
przied fwu Ťmrtí. Ale toho on nechtie vczinítí a profby gich
vflyíTyeti. Tehdy ta mladencye gideíTta k fwatemu antonij A pra-
wíece gemu, pocz fta k fwemu vgcy chodila. Tu fwaty antony'
pofla po n y wecye gemu : Procz fy ke mníe w tom czafu nikdy
neprzilTel? Odpowiedie peor: Otcze fwaty, przikazalf mi abych
drziewe neprzichodil, lecz by mi hofpodín [56^] Raczil níeco zye-
wítí ; A tot mi geft nic nezyeweno, az do tohoto czafu. Tu gemu
fwaty antonij wecye: Gdi a dai fye widieti feftrzíe. Tu fwaty
pogie f febu gednoho mnicha Y gide, kdcz geho feftra bydleíTe.
Y f ta v dwerzíj zamrzizíw oczí, aby nehlediel na feftru. Tehdy
feftra wybiehdi y páde k geho nohám A pro weliku radoft az tu
omdle. Tu gie fwaty peor wecye: Jat fem ted bratr twuog peor,
patrziz na mie dokudz chcefs. A potom pak gide na puíŤt do
fwe peleílie. A tot bieíTe, zet nerodi na feftra hledati, Tog vczínll
proto, Aby, když který mnich chtiel by rodinu widieti, Aby gemu
nebylo odpullteno.
Také Jan opat, genz prziebywaíTe na tom mieftie, genz
flvowe kallamvs. Tu míegíelTe feftru, A ta bielTe z fwe mladofti
w klalTterzíe a bohu fluzíelTe. A ta gei bíelíe navczila, Aby geíTi-
tenftwíe toho fwíeta oftana y llel do klafftera. A když bielTe
wílel do klaíltera, za cztýrzi mezydcyetma let newygíde z ňeho
ani nawfftíewi feftry. Ale ona welmi zadalle, by gei mohla widieti,
A czafto k němu lifty pfalle A profyc, aby przied gegíj fmrttj
gie nawlTtiewil. Ale on poezie fye giei omluwatt a nechtie z kla-
fftera nikam gíti. Opíet ta fflechetna fluzebnlcye bozie lift pfaffe
k němu a rzkuc: Edyz ty ke mnie nechceff, Ale ia k tobie
mufym, abych tie as gedínv opatrzila w tiech czafyech. To vflyffaw
ten fwaty ftarzec y fmvti fye tiem a poezie na fwem frdcy rzecy :
Dopuftím li mei feftrzie ke mnie przigiti. Snad pak i gina ma
rodina to zwíeduc budu mie nawfftíewowati. A proto vmyfliw
y gide nawfftiewowat feftry, Pogem dwa mnichy f febu z klafftera.
A když przigide [57^] K wratom toho klafftera, w iiemz geho
feftra bydleffe, y zawola a rzka: Pochwalte boha a fiyffte putníky.
Digitized by
Google
Klasobrani po rukopisích. 123
Tehdy wygide geho feítra f gínv í gednv flaha bozfj Y otewrzie
dwerzíe a nepozná bratra fweho. Ale on gí dobrze znaíTe, ale
y flowa nepromluwí, Aby geho nepoznala po rzieczi. Ale ta
mnílTky, gelTto bielTta f ním, wecyeffta gieí: Profymyt, ITlechetna
matko, aby nam kázala dáti wody píti, nebot fmy vítali. A když
fye wody napicha, Wzdacha chwala boha diekngice, Y gidechu
zafye boha chwalec do fweho klailtera. Ta opiet po níekolika
dnech lift k němu poíla, aby k nie prziíTel drziewe nezlit íkon-
€zie, Aby modlitba vczínil w gegíem klalTterzie. Ta on gie odepfa
zafye y podá lift po gednom mnilTka z klailtera a tak gie rzka:
Bylt fem boha diekagie v tebe a y zadny mne nepoznal, A tyf
k nam wyíHa a dalas nam wody piti, A ia wzem z twa ruka
pil fem a bohu dieka wzdawagíe y wratil fem fye do klaíTtera;
Doftiz mlel, zef míe widiela, A wíec z toho na míe nezaloft
a profs za míe boha hofpodína iezakryfta.
Geden také mnich bieíTe íTel nawíTtiewowat feftry. Aneb bieíTe
flyíTal, by byla nemocna. A ta gifta geho feftra bieíle menowana
bozie flazebnícye mezy wHiemí w klaíTterzie. Tehdy ta gífta ne-
powoll bratra, by geí widiela, Aby ta omluwu newiŤel do klailtera
zenfkeho, Ale wzkaza gema a rzkac, aby ÍTel zafye a boha za ní
profil, A wecye : aczt da hofpodín, vzrzíwíe fye nanom bndacyem
fwietie w kralowftwtí nebefkem, Przíed voblicziegem naíTeho boha
milého pana Jezakryfta amen.
[57^] SlaíTie také od fwateho Teodora o geho dobrých fkut-
cyech zwíedietí A przíklady przigiotí. Swaty teodorus byl geft
vczeník fwateho pachamía, genz geft byl mnohých mníiTkvow fta-
rofta nad mnohými klaíTtery, W tebays w tiech wlaftech. A když
geft miel mnoho dobrých fkatkaow do febe, A také prorokowaiTe
baducye wiecy, Tehdy czafa gednoho, když fwateho teodora feftra
wlaftnie przigide do geho klaíTtera A chtiecy geho rada widietí.
A když gema powiediechu, ze g geho feftra prziíTla, Ynhed poíla
dwa mnichy a kaza gima ftati v wrat, abyitta geho feftrzíe po-
wiediela a rzkace: Seftra, giz fy flyíTala, zet fem ziw, A také
aby fye proto nemntila, zes mne newidiela. Ale znamenal tohoto
fwieta obludu a nevftawíczenftwie a dai fye w fwaty prziebytek,
A fluz bohu, aby mohla przigítí do kralowftwie nebeíkeho, Geiltot
geft hotowo milugícym hofpodyna A tiem, kdož geho przikazanie
pinie. A to také miei na pamietí. Zet nenie gine nadiegíe, Nez
at by czlowíek bozie przikazanie plnil, Acz chce dogiti flawneho
a wieczneho a flibeneho prziebytka f nailím fpafytelem f gezu
kryftem. To vflyíTíewiri feítra geho y poezie plakati f welikym
IkruiTenim. A po male chwíli wgíde do klailtera, kdežto panny
prziebywachu. A ten bieíTe nedaleko od gegieho bratra. A po
newelikem czafa rozplodi fye w fwatem a w cziftem vmyfle bohu
fluziecy. A když to vflyiTie gich mátí, Y poezie profyti bifkupa,
aby fwe lifty poflal k fwatemv pachumíj, Aby poprzal ohledati
materzí ohledati (sic) Teodora gegieho fyna. Tehdy fwaty pachv-
Digitized by
Google
124 J- Gebauer
mívs /oS"/ zawola teodora a raka: Synaczku, pofluchaí, mátí twa
geft prziiria a chtiecy tíe widietí, A proto geft pfal byfkup lifty
ke mnie. Gdiz at tie máti twa ohledá. Ta teodorus otaza fwateho
pachamia a rzka: PrzikazvgeíTlí mí, abych fye dal wiedietí ma-
terzí? A pvogduli a dam fye gíei widietí, ftrach míe geft, bych
tady proti bohu wínen nebyl. A protož mulTí pro gínv bratrzíj
vczinítí, gím na prziklad. Aby potom gíníj neczínílí tehoz, nedám
fye gieí widietí. VflyfliewlTy to máti geho, ze fye giei nechce dáti
widieti, Y nerodi fye wratítí k fwemv fbozíj. Y ofta w klalTterzie
f pannami a rzkuc: Oftanv tato a ta mého fynaczka vzrzím,
kdyžto wygde na potrzieba klalTterfku f gínymí mnichy, A zda
bych mohla od ňeho nieco vzíteczneho w fwatem prziebytcye po-
leplTíti fye, Abych mohla dogítí do wíeczneho odpoczíwaníe, GelTto
geft flibil hofpodín wlTiem, ktoz gei míluglj. A mno *) díwvow pan
bvoh vkazowal fkrzye fwateho pachvmía. Y biefy wyhonil bozlm
kázáním y geho gmenem y mocy. A také mnohým neduziwym^
Y kohož dna zlámala, y ze wíTiech gínych nemocy geho modlitba
iezuf kryftus vzdrawowal.
Swaty pachvmivs mnoho czafvow protíwil fye a bogowal fez
(sic) zlymí duchy Jakožto fprawedlny bozi j fluha, Takez iako y fwaty
antoníj. Když by gednu,**) gíe fye fnazníe boha profyti, Aby femu
raczil datí bdietí bez fpanie za niekoliko czafvow, Aby proti ne-
przatelom tocziU diablom mohl obdrží eti witíezftwie, Az by gie
y prziemohl. Jakož geft w zaltarzí pfano a rzka: Nechcy fye
obrátiti az y zahyuv diabli naffi protíwnícy. Y vflyfie hofpodín
geho profbu Y wecye, ze diabli nízadne mocy nemagíj, Edy z kto
ze wíŘe myfli a prawu wíeru f bozíj [58^] pomocy protiwi fye
gím. Také to od fwateho pachvmía prawiechu, Genz geft byl fta-
rofta mnohých klaíTtervow w tebaides w tiech wlaftech, A to také
do ňeho rozprawíechu, ze czafto bi*atrzíj prawíelTe a rzka: Tak
mí bvoh pomahai podle me prawdy, ze fem flychal zle duchy
mlvwiece o rozliczne Ifti gich, gedto magíj proti božím flvham
A nag\\iece proti mníchom. Takto geden díabel mluwíeíle a rzka :
Jakž ia tomu vkrutnemu mnichu mylTleníe polTlí o rozlicznem
zadaníj. Tak on fye ynhed wzchopíj y oddá fye na modlitby
a profy bozie pomocy, A tu ia odtowad f hanbu pvogdu. Opiet
druhy diabel wecye : A ia toho, gehoz chowam, když gemu w frdce
polili myllleníe, powolí mi a przígme a vczíníj to. Czafto gei
hníewem podnlecy a fwarem a lenoftíj na modlitbách, na hodi-
nách, drziemaním na zalmowych hodinách, a tomu mí fye ne-
protiwíj. A protož míla bratrzie, oftrziehagte fmyfla y vmyfla
waíTeho Wzywagice gmíe hopodína (sic) naíTeho iezu kiyfta
w chwale geho, Jakož fwiedczíj fwaty pawel apoíTtol a rzka:
Modlte fye vftawníe a bedlíwi budte, A tak w fkruíTeníj a v bažní
♦) m. mnoho.
**) tu néco vynecháno.
>.
Digitized by
Google
Elasobranf po rakopisích. 125
bozíe 1 bedlíwymí frdcy, Y neprzícmohu waf neprzietele, by wam
mohli vHkoditi. Opiet fwaty otec pachumivs poezie bratrz^ vczíti
Aby mieli na pamietí fwate pifmo na fpaíeiiíe fwych duíTiJ. A pak
Xye rozegdieeha kazdy do fwe peleíTie, A dyelacha kazdy coz kto
amiel, Rozpomínagice fye co fa fye navczíli z íwateho pifma.
A nemlvwíechu rzíeczí prázdné mezy fobu. Ale to coz fye bíechu
navczilí z fwateho pífma, coz geft o bažní bozie bylo A gich
dnílt k Yoílaweníj a k vofwícenij.
Geden bieíTe fwaty ftarzec, Gemnz hofpodín fkrzye fwateho
ducha zyewowalTe, Ze wídiel to [59^] GeíTto gínlj newídielí.
Y prawíelíe fwatym otcom a rzka: Gednv mnoho bratrzíj fffedíTe
fye y mlvwíecha z fwateho pifma mezy febu. Tu geft widiel
andiely, aul ftogle a tiem fye wefelece. Neb fye andiele kochagij
w te rzíeczí, coz lide o bozíe mlvwíe. A když gine prázdné
rzieczí pocziechu mluwítí, Swíetíj andiele rozhníewawíTe fye y gi-
dechu odtud, A pak przigidechu fmrdutíj weprzi a welmí neczifttj
y kalechu fye przied nimi, A to blechu*) w twarzí weprzowe,
A w gich prazdne rzieczí fye kochagíce. To ten fwaty ftarzec
vzrzíew y gíde do pelelTie A przies cyelu noc gíe fye plakati
a kwíeliti naHeho hubenftwíe. Tehdy fwietij otcy giechu fye na-
pomínati bratrzíj a rzkuce: Bratrzie míla chowagte fye prazdne
rzieczí Nebot tady dulHe zahynvgíj A fkrzye to bohu y wíTiem
fwatym mrzymy. Neb to fwate pifmo fwíedczíj a rzka: Skrzye
prazdnv rziecz przigdefs k hrziechom A fkrzye prazdnv rziecz
daUie w neduhy vpadne.
Za**) cyefarziewíe dworzíe, gemuz diechu teodozyvs, BielTe
geden, gemvz diechu arfenyvs, mocny wladarz. Ten gfa rozniecen
ohněm bozíe mílofti Y opufti wílicku chwalu tohoto fwíeta Y gíde
na pulTt, gelTto flvowe fcychye, Aby mezy fwatymi otcy byl ziw
bezpecznie ode wíTeho nehodného biehv, A také aby byl odluczen
ode wlTie rozkoíTi tielefne. A wíTíJ myflíj di*zal fye a fluzil naíTemu
milému bohu lezu kryftu, iakoz geít w zaltarzí pfano: Przidrzíel
fem fye tebe hofpodine a przigala míe twa míloft y twa fpra-
wedlnoft. A také to o ňem prawíechu fwietij otcy: Jakožto gfa
fwíecfkym wladarzem [59^] Tu geft w drahém ruilie chodil mimo
wffle gine, Takez potom na puíTtí w chudobie przíebywagíe nade
wHie mnichy naghorlTye ITaty na fobie nofyeíle. Pak opat danyel
o ňem prawíelTe, Ze geft fwaty Arfenyvs prawil bratrzíj íako
o ginem, Ale to, coz geft famomu dáno widieti, Y wecye: Se-
dieffe geden fwaty ftarzec w ÍTwe peleíTí. Tehdy hlaf k němu
przígide a rzka : Wyndi wen a vkazit lidf ka diela. Wftaw y gíde
wen. Tehdy geho wede y vkaza gemu mvrzenína welmí czmeho,
an fyeka drwa. A giz bíeffe welike brzíeme nakladl, Y chtieíTe
zdwihnvti y nemoze. A opiet ITed poezie wiece fyekatí Y przí-
♦) tu vynecháno slovo, snad diabli.
**) místo Na.
Digitized by
Google
126 J- Gebauer
kladatí na to brziemie, gehoz drzíewe nemohl zdwíhnvti. Pak
gemu opiet vkaza gíneho czlowieka, An ftogjlj nad giezerem wody
nabieragíe, a nalewalTe w fudec, A f drahé ftrany wen teczteíTe
dieim. Opíet geí wede a rzka: Pod za mnv a vkazit opiet gine.
T vzrzie iako chrám nebo dvom weliky, A k tomu dwa fedíec
na koních A nefuce po welikem brziemení. A ta chtielTta oba
pogednv do wrat, Ale pro ta brziemena nemozeHta, geílto za
febu míegíelTta. A nechtieíTe geden drahému prziehowieti, y wa-
díeíTta fye. Y wylozí to widieníe a rzka : Ti gelTto fu to drziewie
nefli, to fu mníffíe, geíTto nefu gho tocziff vtrpeníe fwate, Ale
magtj na frdcy pychu a chlipu nechtiece fye geden druhému po-
nížiti, A geíTto nechtie nafledovati tichoftí A vponízeníj cyefty
naíTeho boha lezu kryfta, genz on prawíj a rzka: Patrziete mne^
genzt fem ia tichy a pokorný, A naleznete pokog duíTiem fwym.
A protož ty [60^] oftanv f fwu pychu fwych frdcy Naprzied przied
krďowftwím krále nebefkeho nalTeho boha lezu kryfta, A nemecy
budu wnítí w nebefa. A ten geHto fyekaíTe drwa a przikladaíTe
na tiezke brzieme, To geft ten czlowíek, genz geft obtiezen
mnohými hrziechy A geíTcze na tiezke hrozne brzíeme prziczíjníe
hrziechuow wíece. A magie fye katí prwních hrzíechyow, Ale za-
meíTkaw fye prwních pokatí y wíece prziczíníe kv prwním hrzie-
chom. Ten pak, genz nacyeraíTe wody z gezera, To geft ten
czlowíek, Genz nieco dobrého czínij. Ale hrziechy ma níektere
przí fobie a gich neoftane. A protož ti dobi*zíj fkutcy zahynv fe
zlymí. A protož czlowiek mufy, iakoz prawtj fáty *) pawel apolTtol,
Ze f bazníj a f welikym ftrachem dobywati fpafeníe. To daníel
opat prawieíle o fwatem arfenny, Ze kdyžto pletieíTe koHle z pal-
moweho liftu, naliw wody w medenícy, aby palmy mokly, A když
fye woda zfmrdieíTe, NedadielTe wffíe wyliti, ale k te fmrdute gine
kazaffe przílití, aby wzdy fmrdiela. Tu bratrzíe giechu fye gebo
tázati a rzkuc: Pi-ocz to nedafs, otcze fwaty, wylew^ati fmrdute
wody a nechaíT, az po wílie peleíTi fmrdíj ? Odpowíedie gím fwaty
arfenyvs a rzka: Za to rozliczne a wonne korzeníe, za mvíTkat,
za hrzebíczky, za fkorzicy, geffto fem drziewe w fwiecfkem biezye
gfa pozíwal; J mvíTí ia tento fmrad trpietí, Abych w fndny den
onoho pekelného fmradu byl zbawen. Abych f tiem bohatcem,
genz na wíTaky den gíedaíTe rozkoífne krmie A wzdy w drahých
ruíTíech chodieíTe, f ním wíeczníe nebyl odfuzen na wíeczne za-
traceníe. Opíet geden bratr wecye fwatemv arfenny: Otcze fwaty,
ia na wíTaky den cztu fwate pífmo a nikdy nezameíTkagie z zal-
tarzíe z fwateho cztenie /SO*/ A k tomu z rozlicznych kníeh
pífma fwateho od fwatych flozeneho, Avífuk neczigi fkrvíTenie na
mem frdcy, Aneb nerozomiegí co cztu, A proto mam fm?tek na
fwem írdcy. Odpowíedie gemu fwaty arfennyvs a rzka: Synacaku,
mufyfs pifmo fwate wzdy na pamítí (sic) mietí, Nebos flylTal, ze
♦) m. Bvatý.
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisích. 127
geft pemen opat powiediel y gíníj otcy fwietíj, Ze czarodíegnícy
ti, geffto hady zaklinagíj, Nerozomíegíj tiem flowom, coz mluwíe,
Ale hadowe vflyíTiece rozomíegtJ tleem (sic) flowom A pak mocy
nemagíj, by gím mohli vffkodití, Tekez*) y my vczíňmy; aczkoli
nerozomíemy pifmu fwatemu, Ale diablit ynhed vflylTíece moc flow
bozích vzafnvce fye y vteku od nas, A nemohuce flyHletí flow
ducha fwateho, Genz fu mluwíli prorocy apoíTtole mocy y roz-
níecením ducha fwateho. , ^ ,
J, (xeoauer.
XVII. Hodiny svaté Máří (Hod,), Tímto jménem na-
zýván bývá, podlé prvého kusu jejž obsahuje, ruKopis knihovny
veřejné v Praze, sign. 17. A. 8. Jest perg. a má nyní 88 listů 4**.
Obsahuje: Hodiny svaté Marie 1* si.; hodiny jiné 21^ si.; kurs
(kurfs, cursus) ot božieho umučenie 28* si. ; pašije podlé evang.
sv. Jana 35^ si. ; stase matka žaiostieci 56*^ si. ; Kterak mcgí
všeckemy skutky zpósobeny býti 57* si.; (mezi 72** a 73* jest
mezera); výklad páteře 73* si. (listu 80 jest horní polovice
uříznuta); Spor duše s tělem 81* až 88^ (konec schází). Jest to
opis, psaný na poč. XV stol. rukou několikerou a nedosti pečlivě ;
chyb opisovačských jest velmi mnoho. Předlohou byl, aspoň dílem,
text složený v době před přehláskou u — i, a činící rozdíl mezi
jasným ř (psaným rz) a temným ř (psaným rf) ; svědectvím tomu
jsou rýmy klidí : sudí 88*, rozkliďte : rozsuďte 88^, wnytrfnye
skutky a zewnytrfnie skutky 59*, wnytrfnye a zewnytrfnye 62^
(častéji a vždy tak, srov. Listy filol. 1877, 239 si. a 1879, 52).
Psán byl kodex pro osobu ženskou, jakož vysvítá z některých
osloveni, na př. znamenaj, aby toho lehce newazyla 58* aj. Jazyk
jest důležit ve mnohé příčině, zvláště se stránky lexiksďní a se
stránky tvarosloví a hláskoví historického. Na některé věci v něm
ukázal již Čelakovský v Rozboru 1840, 146 si. Zde též několik
příkladů jiných. Pilát vrzefe sě 45*, kak jsú sě vrzefly 53*, ti strážní
velmi sě vrzefly 53*, místo ažěs-, užasnuti sě, změnou ž v ř;
srov. dial. mor. Jura se toho uřísnul n: ulekl Kulda 1. 64. —
Sing. Dat. Lok. fem. zněl stč. téj, té; z toho zoužením tý, w ty
rotě AlxV. 161^; v Hod. jest i taj, na tay cestě 44^, rozšířením
ý — aj, jako týn — tajn atp. : a jest tutéž i tie, w tye profbye
75*>, obdobou podlé dobřie m. dobři ej : srov. k gednyei vdově
Pass. 344, na geduye straně ML. 116^ wgiednyejámě Mat. 16,
tyey dievcé Šárka diechu DalC. 13, ciesař tyey řěči'jě sě smieti
ĎalC. 25. — Místo v-svém čte se v Hod. dvakráte wíTewm:
wťfewm srdci Hod. 64^ a 65**. V Knize Rožmberské psáno zase
wfem: hospodář, když staví hosti newfem domu 231, měščěné
nejmají práva staviti pro dluh pána v jinéj hospodě newfem domu
235, obékrát místo ne-v-svéili t. j. v cizím domě. Sotva to j«ott.
*) m. Takez.
Digitized by
Google
128 K. Veselík
čtyři chyby pisecké a spíše jest hledati příčinu těchto odchylek
jinde. Správný tvar t;-9t;ém má sknpina souhlásek V8v\ skupina
ta jest obtížná a ruší se dílem prosmýknutím, dílem vynecháním
dřivého t;. — Sing. Dat. Lok. fem. wéj; z toho mé, a zoužením
mý: to bylo my duši užitečno Hod. 76*", já sě twy milosti kóji
87», v fwy kráse 44» a j. Zouženina í, ý za starší é bývá tu
často; na př. po malý chvíli 40^, běda mně fmutny matce 55%
w gednoftayny vieřě 9* atd. Jiné hláskové obměny, které se zde
dříve vyskytují než v rkpisích jiných, jsou ú—au: všickni auczedl-
nyczy 26*, tauzenye 61*, otfauzenye 61*, i*aucze 85**, duše mavky
zkusí 85^, mau moc 42% nad hlawau 55* pekelnú rukau 87%
z rukau 55% .ti wezmau utěšenie 55^ a j.; ý aj: wayíTye nay-
waylTye adverb. 66^, u payíTye 63», má bayty 45», rozličně jeho
trayznyechu 41*, (diabel) vaši mysl rozptaylyl 40^, na raynye
50% fwatay Jakub 38*, fwaych jézev 50*», zawrzenayma očima
71^ atd., a vedle toho i wayducze místo vejdúce 52% o čemž
výklad v. Listy filol. 1874, 50. J Qh
O vyučováni němčině na gymnasiich
českých.
Napsal K. Veselík.
Před dvěma roky zasedala ve Vídni v ministeriu kultu a vy-
učování zvláštní enketa, jednající o změnách učebné osnovy pro
gymnasia dosud platné, ježto v poslední době se všech stran vždy
důtklivěji o to se usiluje, aby osnova ta důkladné revisi byla pod-
robena. Kdo četl stručné zprávy o jednotlivých poradách enkety
na veřejnost podané, zajisté povšimnul si, že ne posledním před-
mětem poradním byla také němčina na gymnasiích s jinou vyučo-
vací řečí než německou. At důvody, z kterých předmět ten vzat
na přetřes, nebyly vesměs podstatnými, tolik však přece důltžitosti
do sebe měly, že i sami zástupcové nái'oda našeho na říšské radě
z vlastního popudu o prostředcích se radili, kterými by bylo lze
přizpůsobiti vyučování němčině k těm požadavkům, jakým vším
právem gymnasijní abituident vyhověti má, aby totiž jazyk ně-
mecký ddklďdně znal a schopností se prokázal, obratně ho užívati.
Když se nám konečně dostalo university s vjručovací řečí českou,
avšak spolu známého výnosu ministerialního ze dne 29. června
1881, kterým se určuje, jakou měrou má český kandidát při
theoretických státních zkouškách dokonalou znalost jazyka něme-
ckého dokázati, tu věru přišla již rozhodná doba vážné slovo
\e věci té promluviti. Budet se nyní žádati na našich českých
g)'mnasiích se vší důsledností, plynoucí z logiky hotových událostí.
Digitized by
Google
o vyučováni němčině na gymnasiích českých. 129
by vypravovala abitnrienty své na aniversita s příslušnou znalostí
jazyka německého, aby se snad jemu nemusili ještě přiučovati, po-
slouchajíce pak a studujíce některé přednášky na fakultě německé.
Než byt i právě vytknutého nebylo zde ohledu, na gymnasiu jakož
ústavu, který par excellence prostředkem jazykův, arci především
klassických a jejich literatur vyšší všeobecné vzdělání poskytuje,
může se snad žádati, aby se chovanci jeho prňběhem osmi roků
naučili řádně jazyku, který jest nám v Čechách a na Moravě
žijícím po naší mateřštině nejbližším, af pomlčíme o jiných, ne
méně důležitých, však s dostatek známých příčinách, které k učení
jazyku tomu nezbytně odkazují.
Všeobecný soud o dosavadních výsledcích vyučování němčině
na gymnasiích našich lze shrnouti v ten rozum, že jsou velmi
pochybné u porovnání' s dlouhou dobou předmětu tomu věno-
vanou. Kde hledati příčinu toho? Jedni touží, že jest němčina
předmětem nepovinným, tak že žáci buď z lehkomyslnosti, buď
z pohodlí předmětu tomu potřebné bedlivosti a píle nepřikládají;
jiní zase, že jest onomu předmětu dosud skrovný poněkud počet
týdenních hodin vyměřen, tak že nelze látky učebné řádně se
žáky probrati; jiní konečně všechnu vinu neúspěchu skládají na
nedostatečnou osnovu vyučovací.
Stalo se zvykem nepovinné učení za hlavní překážku v lepším
prospěchu v němčině vytýkati. Nemůže se ovšem popříti, že by
se u mnohých žáků horlivější snaha ujala, kdyby němčinu měli
předmětem povinným, v němž neprospívajíce by právě tak zlými
následky stiháni byli, jako v ostatních předmětech učebných;
avšak jediná spása odtud nekyne, jak se můžeme z obdobných
případů poučiti. Ohledněme se po gymnasiích haličských, na
kterých vesměs němčina jest předmětem povinným. Jak tam gymna-
sisté v němčině prospívají? Polský časopis „Czas" přinesl 2. dubna
1882 v příčině té článek obšírný, nadepsaný: „Proč se naše
mládež na středních školách nenaučí dostatečně němčině?" Patrno.
že takový hlas veřejný vyšel ze všeobecných stesků ve věci té.
Ano haličtí posluchači universitní jak filosofové tak právníci jsou
zákonně povinni poslouchati přednášky o literatuře německé, než
proto přece jest znalost německého jazyka mezi mladými úředníky
a učiteli haličskými nevalná. Také můžeme zde srovnati výsledky
z \7učování jazyku francouzskému na školách reálných vůbec,
který rovněž jest předmětem povinným. Mnoho, přemnoho ještě
chybí, aby abiturienti těchto škol obstojnou jen obratností v uží-
vání zmíněného jazyka vykázati se mohli V obou případech
mnohý snad ukáže k tomu, že ani v Haliči němčina ani frančina
u nás nejsou jazyky zemskými, čím učení žákům se znesnadňuje ;
avšak většině českých žáků jest asi němčina právě tak jazykem
cizím, jako žákům reálných škol frančina; naskytujíC se dosud
případy, že žáci do gymnasia vstoupivší ani čísti neumějí německy.
Než ovšem domnívati se můžeme, že by dle našich zkušeností vý-
Llstj- filologické a paedagogické 1884. 9
Digitized by
Google
130 K. Veselík
aledky vyučovací ještě smutnějšími byly, kdyby se jazykům oněm
nepovinně vyučovalo.
Na našich gymnasiích v Čechách vyučuje se němčině od
prvé do čtvrté třídy čtyřikráte za týden (na Moravě jen v prvé
a druhé třídě), v ostatních třídách třikráte, i není právě proč
odkazovati ke skrovnému počtu hodin vyučovacích Horlivý učitel
i s prostředními žáky za ten čas veškeru látku řádně probere.
Že však rozšířením doby vyučovací prospěti se může vyučování
samému ne snad měrou zevnější jako spíše intensivnou, o tom,
tuším, nebude žádného sporu; i nepovstala by snad žádná ná-
mitka ani se strany horlící proti přetěžování žáků na mnoze do-
mnělému, kdyby se jen ve třídách vyšších po jedné hodině přidalo,
tak že by se v celém gymnasiu po čtyřech hodinách týdenních
němčině vyučovalo. (Na gymnasiích haličských vyučuje se v nižších
třídách po pěti, ve vyšších po čtyřech hodinách týdenních).
Osnova učebná má konečně často za všechny hříchy pykati,
jaké se pi*ý páchají návodem jejím! Ovšem není naše osnova,
týkající se vyučování němčině, jako vůbec žádná taková osnova,
sdělaná pro větší počet žáků, hotovým ideálem, není však v prin-
cipu pochybenou a tím již vyniká značnou předností, kterou mimo
to mnohé šťastně vytknuté jednotlivosti zvyšují. Když pak učitel,
který přece není otrocky žádnou sebe stuhlejší regulativou vázán,
zvláště kde o takový praktický výsledek běží, jako právě při
němčině, buď z vlastní zkušenosti buď dle chápavosti žáků, neb
aby jim učení snadnějším a příjemnějším učinil, v některých
částech od předepsané osnovy se uchýlí, nikoho pak jistě nebude,
kdo by mu to ve zlé vykládal, vida spolu výsledek příznivý. Na
osnově nebude tudíž asi valně čeho měniti, zakládáC se na zkuše-
nosti mnoholeté, i třeba jen s horlivostí skutečně ji prováděti
a nezanedbávati zvláště praktické její stránky. Nepravě soudí
pak ti, kdo vykládají, že dlužno se bráti směrem toliko jedním
buď vědeckým nebo praktickým, jako by nebylo lze na prospěch
dokonalejší znalosti jazyka směry oba spojiti. Neb nikdo nepozná
důkladně jazyka, byC sebe obi*atněji jím mluvil, kdo si není jasné
vědom povšechných zákonů jeho, jako nedovede v každém pří-
padě správné mysliti ten, byč sebe byl důmyslnějším, kdo si ne-
osvojil zákonů logických.
Nepokládáme tedy stesk na osnovu učebnou za oprávněný;
za to přiznáváme, že by se prohlášením jazyka německého za
předmět povinný jakož i rozmnožením hodin vyučovacích prospěch
v tomto předměte na mnoze zlepšiti mohl. Na dovršení prospěchu
jest však ještě více zaříditi. Přede vším učitel sám musí již od
první třídy co nejdůsledněji býti bedliv osnovy učebné a jasné
míti na vědomí účel své činnosti, aniž smí konejšiti horlivosti
své domněnkou, že všechno úsilí jeho zůstane marným. Kdyby
se ve všech třídách s přesnou důsledností vyučovalo, zvláště pak
důkladného procvičení učiva dbalo, musily by výsledky daleko
Digitized by
Google
o YyačováDí némčiné na gymnasiích českých. 131
býti příznivější, než jsou dosnd. Ovšem učiti toliko, jak se slova
ohýbají, a věty pro cvičení dané překládati z jednoho jazyka do
drahého, i sebe vícekrát opakovati neprospěje ani žáka na stapni
nejnižším ; odříká to zcela mechanicky a dostane-li po drahé větu
v jiném složení, třeba se slovy již známými, nesvede s ní ničeho.
Proto také již pro první třída osnova ačebná (jak jest otištěna
v roční zprávě c. k. akademického gymnasia v Praze r. 1882)
zcela vhodně ukládá, aby se ústně dávaly otázky a odpovědi
o větách přeložených. Čím více pak přibývá látky učebné, tím
snadněji a rozmanitěji lze naznačeným zp&sobem věty měniti
k užitku praktickému. Pro druhou třídu opět výslovně se žádá:
osvojení látky cvičením, pak rozhojnění zásoby slovní, hledíc
zvláště k mluvení pospolitému. Ještě na sklonku téže třídy žáci
čtou souyislé články snadno pochopitelné (bajky a krátké po-
vídky), které zajisté samy k tomu vybízejí, aby se z nich brala
látka k případným rozhovorňm. Od třídy třetí počínajíc žáci mají
již vlastní čítanky. Tu prýští z jednotlivých článků vydatný zdroj
praxí, z kterého čerpati a jejž rozhojňovati přední má býti péčí
učitelovou; neb hojná zásoba frasí jest vedle získané gramma-
tické jistoty vlastním fondem, poskytujícím prostředky k volnému
a samostatnému jazyka užívání. Ale nehoví se věiii osnově vy-
učovací, když se z čítanky článek přečte, na to obsah jeho
mnohdy dosti neurčitě k tomu po česku poví, sem a tam některé
slovo neb i celý článek do češtiny přeloží a dále k jinému článku
přejde. Není pak divu, když žáci, takto jsouce vedeni, na německá
sice slova očima se divizí, ale duchem se namáhají, jak by po
česku smyslu jich vystihnouti mohli. Takovým způsobem žáci
cvičí se v obratnějším užívání spíše češtiny, než němčiny. Ve
třídě čtvi-té zavírá se jak nauka o slově tak o větě. Tím má býti
žák s theoretickou znalostí jazyka úplně hotov, ve třídách vyšších
má se pak hlavně toho dbáti, by žák v přesném duchu jazyka
německého také myslil a správně se proslovoval. Časté memoro-
vání a přednášení zvláště článků prosaických, překlady z češtiny
do němčiny a samostatné práce písemní pomáhají v tom zcela
spolehlivě. Mimo to nastává třídám vyšším jiný ještě důležitý
úkol, naváděti totiž k bedlivému čtení vhodných spisů německých,
které žákům nahrazovati musí nezbytnou jinak německou kon-
versaci. ChuC ke čtení oživl se zajisté v nejvyšších dvou třídách,
kde se žák rozhlédne po velkolepé spisovné dílně ducha něme-
ckého a tak nabádán bude, by plody její z vlastního ohledání
poznal. Jsou pak spolu hovory o literatuře, o obsahu a rázu
jednotlivých spisů znamenitou látkou konversační.
Než požadují-li všechny předměty gymnasijní dokonalých uči-
telů, jest to snad němčina na místě prvním. Nebo kdo jinému
úplnou samostatnost v užívání některého jazyka zjednati má, ten
musí přece sám takovou dokonalostí vynikati. A ta jest asi veliká
vada našich gymnasií, že se nesvěřuje vždycky vyučo-
9*
Digitized by
Google
132 K. Veselík: O vyučování némčiné.
váni němčině ačitelům k torna způsobilým, ba na-
opak někdy i takovým, kteří snad ani nikdy nepřemýšleli, jak
by tomu předmětu vyučovali. Zde tedy bude rozhodné nápravy
třeba. Učitel němčiny budiž filologicky vzdělaným a jazyka ně-
meckého všestranně znalým, aby právě praktickou stránku vyučo-
vání obratné prováděti dovedl jak ve volné konversaci se žáky,
tak při opravách písemních ákolňv. Vyučování samo měj více ráz
společného cvičení; i zkoušení „na známku *" budiž nahrazováno
tako\7m cvičením. Čilou pozornost a svěží chuC ku předmětu po-
daří se v žácích tím buditi, budou-li sami poznávati, že každou
hodinou pokročili a znenáhla způsobilosti nabývají knihám ně-
meckým jakož i rozmluvám v této řeči vedeným rozuměti ano
i na nich podílu bráti.
Jinou ne menší překážkou v lepším prospěchu jsou přeplněné
třídy našich gymnasií. Sebe lepší učitel není pak s to, nemoha
všech žákův upoutati k napjaté- pozornosti, pak častěji a důtkli-
věji s jednotlivými se zabývati, jak toho přirozeným způsobem
praktický cíl vyučování takého vymáhá, aby takových úspěchů se
dodělal, jako by mohl, kdyby polovinu neb ještě méně žáků
svěřených měl. V tom právě záleží úspěch konversačních kruhů
za vedení všelijakých maitrů různých jazyků, že počet členův
účastných jest velmi obmezený, neb v podobných kruzích, jako
jsou nynější třídy našich gymnasií, nepochodil by ani nejslavnější
maitre německý se slávou velikou. Něco podobného pozorujeme
na ústavech, v kterých se žáci ve větším počtu v hudbě cvičí;
není-li kdo zvláště nadaným, jistě z takového ústavu nevyzíská
dovednosti samostatné. K této vadě přihlížejíc, také ministeríum
nařídilo, aby na ústavech učitelských žáci pokud možno ve sku-
pinách hudbě vyučováni byli. A ten by byl věru také spasitelný
prostředek pro zdárnější výsledky v němčině, • kdyby žáci v oddě-
leních vyučováni býti mohli. Že by pak takové zařízení na celém
gymnasiu s potížemi nemalými bylo spojeno, mohlo by se aspoií
tou měrou provésti, by žáci posledních dvou ročníků, sedmého
a osmého, při vyučování němčině ve skupiny rozděleni byli. Tam
by se pak snadněji seznalo, jak dospěli žáci jednotliví v znalosti
němčiny a dle toho řídil by se pak úkol učitelův, vědomosti
jejich zdokonalovati. Vyučovací hodiny byly by stálým cvičením
konversačním, úlohy písemné docházely by důkladnějšího posou-
zení, četba soukromá dala by se snadněji kontrolovati aneb ústním
anebo písemním výkladem atd. Duch zcela jiný rozhostil by se
v takém užším kruhu: žáci, přehlížejíce snadno sami výkony
svých druhů, v zápase ušlechtilém hleděli by jeden druhého před-
stihovati; učiteli pak, stopujícímu utěšený poki'ok svých žáků,
přibývalo by snahy i horlivosti. Když by se v posledním ročníku
slušný vzal ještě ohled k řečnickým cvičením a k vědecké termino-
logii německé, pak měli by již abiturienti gymnasijní takovou
znalost němčiny, jaké jim třeba jak pro vědu tak pro život.
A
iDigitized by
Google
K. Thir: Slovo o výkladu lyrických básní. 133
Slovo o výkladu lyrických básní na vyšším
gymnasiu.
Napsal Karel Thir.
Počínáme-li krátkou úvahu tuto všeobecným vytčením důleži-
tosti četby básnické na školách vůbec, nechceme se přec pouštěti
do obšírnějšího definování důležitosti momentu aesthetického ve
všelikém vychováváni.
Že idea ki-ásy jako prostředek vychovávací stejné jest důležitá
jako idea dobra, věděli a cítili dobře ftekové, tito až příliš jemno-
citní labužníci u stolu krásy, kteří nejútlejší mládež svou nesytili
tak abstraktními pravdami a předpisy, nýbrž vodili ihned k pra-
meni a pravzoru idealisované lidskosti v katechismu Homerově.
I naše mládež neméně přístupna jest všemu dobrému, v krásné-li
se jí formě podává, to ví každý, kdo měl příležitost v některé
z vyšších tříd výkladem básní se obírati. I podepsanému, jenž již
častéji v šesté třídě měl za úkol, vybrané lyrické básně „Sloves-
nosti** žákům přístupny činiti, dostalo se té zkušenosti, že lze tím
jakkoli roztržitou aneb umdlenou třídu ihned upoutati, a v na-
pjaté pozornosti až do konce udržovati, avšak musí učitel svým
živým přednesem, svojí vlastní zálibou, ano svým vlastním zá-
palem beze vší nemístné ostýchavosti ukázati, že sám pociťuje
to, o čem chce, aby mysli žáků cítily s ním. Pak stanou se
hodiny tyto nejvděčnějšími a nejmilejšími. Jest to jakýsi duch
inspirace, kterou cítí každý pro věc tu zaujatý, když mladé ony
duše v průvodu básníka svého vodí tímto nebem idejí, touto říší
krásy a krásou vede k dobru.
Není také hodin příhodnějších nad tyto, aby učitel praktické
výsledky toho, čemu žáci v roztroušených hodinách po kouscích
ze všeho se naučili, sbíral, snášel a oživoval v jakous jednotnou,
ovšem stupni vzdělání přiměřenou filosofii života, aby vyučování
dodával podoby, směru, cíle; aby celé vzdělávání žáků s jeho
ideální stránky jaksi posvěcoval, aby žáky sumy stavěl na po-
výšenější jakés stanovisko, odkud by celé svó pomalé, a po krůpě-
jích podávané vzdělávání přehlížeti, jeho směr a cíle poznávati
mohli, zkrátka hodiny tyto mohly by se státi středem celého vy-
učování, a mostem vedoucím od vzdělávání k vychovávání.
Mládí samo jest poetické ; mládež dospělejší velmi přístupna
všemu ideálnímu, známa a oprávněna jest Hálkova apotheosa „duše
mladé" ; i u nejzatvrzelejšího žáka najde tudy učitel cestu k srdci
jeho. Jak krásný to úřad býti tlumočníkem básníka, jejž-li žákům
srozumitelná činíme, sami spolupůsobiteli se stáváme onoho blahého
požehnání, jakým poesie na mysli lidí působí. A s jakou úctou
vzhlíží hoch k svému učiteli — hierofantu, jenž ho dovedně za-
vádí ve velebný chrám všehomíra, jenž pomocí svého básníka
Digitized by
Google
134 K. Thir
rozlušCaje mu ony hieroglyfy všude po stěnách jeho psané, hiero-
glyfy, kterých tolik příroda i srdce k rozluštění podává, a na
jichž správném aneb aspoň uspokojivém výkladu vnitřní klid
a cena celého života záleží. A jaký pak výklad těchto záhad
jest přiměřenější duši mladé, než výklad básnický? který pak
jiný názor světa dovede chladnou bezohlednost zákonů přívodních
tak zjemniti, žalost člověka tak idealisovati, radost tak ušlechCovati,
pravou humanitou a soucitem k okolí tak ho nadchnouti, nad
nutnost konečné smrti tak ho povznášeti, jako názor básnický?
Dvojnásob platí to o duši hocha. Ovšem jest mu dosud bez-
starostnost dětská dostatečnou hradbou, avšak dříve nebo později
dolehne i naň život s celou svou bezohledností, a zdaž může
aneb smí svědomitý učitel nechati ho bez předvídaného opatření
pro tento nevyhnutelný případ? Buď pak i nepřipraven, najde
dosti síly, aby si cestu klestil se stejnou bezohledností a ztratí
vnitro své, anebo podlehne bez útěchy. Ovšem i ideální názor
světa dostane se dříve nebo později do tuhého konfliktu se skuteč-
ností, avšak boj tento jest utěšeným divadlem pravé humanitě,
vítězství onoho znamená pokrok člověčenstva, podlehnutí jest slavné
a vybízející k následování, každá pak rána zasazená cítí se sice
hluboko v duši, avšak není žíravá a nezanechává po sobě v duši
jed trpkosti a nepřátelství k lidstvu, neotravuje duši, nýbrž vy-
dává jako strom poraněný sladkou šCávu k svému zacelení. Yždyt
pak jest celá poesie výsledkem tohoto konfliktu ideální nálady
se skutečností a není lepšího léku k mírnění surového boje všech
proti všem, než vésti aspoň ta srdce, která jsou nám poručena
a dosud přístupna pomocí ideálního názoru světa k čistější huma-
nitě praktické.
Leč nic snad nezáleží tak na individualitě učitelově, nic snad
nepraktikuje se různějšími methodami než toto vykládání básníků,
jež tak snadno zvrhnouti se může také v pravý opak toho, čím
býti má, v pramen dlouhé chvíle a trýzně žáků. Jakési jednoty
a methody při tomto vykládání zdá mi se že by bylo nutně po-
třebí. Jaký pak jest nejbližší účel výkladu takového ? Ten jemný,
blahý pocit krásy, kterým básník na srdce nám účinkuje a srdcem
na vůli, tento tak neurčitý pocit, jako jest vůně květiny, působící
na smysly již poněkud cvičené a zostřené a ucházející tak snadno
mladistvé roztržitosti a necvičenosti, tento pocit třeba jaksi za-
chytiti, přiměřenými prostředky sesíliti a zostřiti, a tak i mládeži
přístupným učiniti. Nesmí se to ovšem stávati neobratně, ueboC
jinak, chytíce tohoto prchavého motýle rukou hrubou, stíráme
krásný pel s křídel jeho, a to co v rukou nám zůstane, jest něco
bezbarvého neb jednotvárného, co nás již netěší. Právě takové
opatrnosti třeba u básně. Jediné triviální, byt ještě ne neaesthe-
tické slovo neb obrat výkladu jest s to, aby zničilo žáku celý
dojem krásného místa na dlouhé časy, nebof při mocném účinku
výlkadu učitelova ozve se i později se slovem básníka i výklad
Digitized by
Google
Slovo o výkladu lyrických básní. 135
jeho, a strana tato zvučí po dlouhý čas, kazíc svojí resonancí
dojem pěkného akordu.
Jak si tedy asi počínati, s čím počfti, jak postupovati a kde
končiti při výkladu básně? Jaké míry šetřiti v tom, co se říci,
co zamlčeti musí aspoň pro přítomnost? Skoro by se zdálo, že
není možno tvořiti pevná pravidla. Jaká rozmanitost panuje
v básních (mluvíme o lyrických) co do tendence, koloritu, ná-
lady, hloubky a síly, celá to zahrada rozmanitých květů, jak již
onen výběr ve ^Slovesnosti" nás přesvědčuje. V každé básni neb
skupině básní hraje jiný ton nálady, a vykladatel musí v tom ohledu
podobati se hudebníku, aby dominující akord tento ve svém vý-
kladě jako ve variaci hudební provedl, v tom ohledu malíři, aby
základní ton koloritu podržel. Že to není snadno, netřeba při-
pomínati. Jsou to na př. básně prostonárodní, jichž celá do-
jímavost a takřka poetická oprávněnost spočívá v jisté náladě,
jsou čirým takořka jen výrazem nálady bez velkého a hlubokého
obsahu myšlenkového, jako ton jen neurčité představy vzbuziyíce ;
i obrazy jejich jsou neprovedené, splývsó^ce a přecházejíce v sebe.
Na druhé straně máme v ^Slovesnosti* básně velmi umělecké,
jako na př. ,Nad jezerem'', kde vykladatel sám musí nejdříve
prodělati celý myšlenkový process, jehož stopy jen v básni se
nalézají, musí projíti celou řadou představ v duši básníkově se
rojících, splétajících, postupujících, aby vystihl pravý onen ton
n^ady, z něhož plynou pak slova, obsahující katastrofu, bod obratu
celé básně:
Já cítím v chvíli té, můj život parný
jak letní den, a jak poušf jednotvárný
že mi až příliš drahý.
Z toho co právě řečeno snad již vysvítá, jak si asi myslíme
základní část každého výkladu básnického ; bude to tedy jakás úplná
reprodukce tvořící se básně, obnovení celé oné řady představ, z nichž
vznikla, vyplnění nutných v básni mezer a skoků představami vy-
puštěnými, amplifíkováni vysloveného, přibírání podobného z celé
říše myšlének, otvírání dalekých oněch perspektiv, na které Často
jen slovo v básni ponkazige, postavení všeho na pravé místo, do
náležitého světla, zkrátka bude to paraĎrase básně. Avšak řada
představ, kterou zde stopujeme a logicky doplňujeme, obsahuje
jen představy básnické, tedy idealisované a obrazem vyslovené,
a parafrase ona dopustila by se veliké chyby, kdyby chtěla býti
jenom prosou, kdyby bála se býti vzletnou, nadšenou a obraznou,
zkrátka kdyby nebyla paraĎ*así básnickou, stojící však úplně na
myšlenkové a rozumové výši doby. Nám se aspoň nechce zdáti,
že by tak zv. prostonárodní výklad nějaké klassicky dokonalé
básně byl na místě. Mluvme k studujícím řečí, jakou k nim
mluví celý svět a celá literatura, at učí se již pomalu rozuměti
tomu, co z pokladu myšlenkových vymožeností internationalním
Digitized by
Google
136 K. Thir
majetkem se stalo všem vzdělancům, přivykejme je slýchati a roz-
buměti všem těm terminům technickým, které v řeči vzdělaných
atále se opakují. YždyC by jinak vyhlášeni jsouce za „dospělé"
nemilým překvapením na škole vyšší se přesvědčili, že se s nimi
dosud mluvilo jako s dětmi, že se musí nyní do oborů myšlenkových
docela nových vpravovati.
Parafrasi tedy básnickou považujeme za hlavní díl výkladu
básně. Obyčejně se ovšem žádává od žáka tak zv. „postup my-
šlének", což by se snad mohlo zdáti týmž, avšak víme všichni, jak
hubená a odstrašující kostra i v případě správného vystižení zá-
kladních myšlének básníkových tu na jevo vyjde, zbytek z onoho
ohněstroje myšlének, ktei-ý již nikoho nemůže rozehřáti. Vždyt
báseň sama jest již nejstručnějším, harmonickým a technicky do-
konalým výběrem představ, jak pak může býti výklad ještě
kratším? Tak zv. „postup myšlének" není tedy výkladem a nelze
na něm přestati. Ze naopak ona básnická parafrase, o které
mluvíme, i celý výklad v sobě obsahuje, jest patrno. Nebot
spořádá a doplní řady představ, ukáže z jaké nálady, z jaké
situace vnitřní vycházely, provede je bez mezery až k cíli kam
směřují, rozvede krátkost, amplifikuje stručnost, vysvětlí nejasné,
upozorní na narážky a na podobnosti s jinými, otevře daleké vý-
hledy do říše myšlenkové, ukáže jak dalekosáhlé řady představ
odtud na všecky strany se rozbíhají a v básni jako v ohnisku
se křižtgí, dokáže, že báseň není obyčejně nahodilou hříčkou
okamžitého rozmaru, nýbrž výronem a ki^stalisací celého kruhu
myšlenkového u básníka, a poněvadž básníci jsou mluvčími své
doby, že i báseň úplně určitému kruhu idejí své doby náleží,
v něm koření sice, avšak květem svým již v budoucnost neb
minulost sáhá a konečně opouští nás výklad takový později někdy,
než básník sám, jestliže třeba podati krátké resumé (ne však tri-
viální nějaké „fabula dočet"). Vše to děje se s přiměřeným stupněm
pathosu básnického a vzletem mluvou básnickou a vybranou, for-
málně dokonalou, která může se přidržeti i výrazů básné samé
tam, kde představa nečiní obtíží.
Po takovéto parafrasi, která se týká obsahu^ zbude druhá
hlavní část výkladu, týkající se formální a technické dokonalosti
básné, k čemuž přistoupí poznámky literární, historické a po-
dobné.
Leč v okamžiku, kdy k tomu přistupujeme, abychom na
nějakém příkladu srozumitelným učinili, jak si takový výklad
básně myslíme, nalézáme se v podobném postavení, v jakém by
se byl asi shledal Cicero, kdyby byl, nakresliv svého dokonalého
řečníka, tak jak si ho představuje, chtěl potom i nějaký příklad
jeho „dokonadé" řeči uvésti. Každý cítí asi svoji celou slabost
nejlépe, když klade nohu na první stupeň onoho žebříku Jaku-
bova, jehož jeden konec spočívá na této půdě nedostatečnosti
a slabosti, druhý v nebi dokonalosti ztráceti se zdá, jehož však
Digitized by
Google
Slovo o výkladu lyrických básní. 137
nikdo ještc nedostoupil. A proto všecko naše ideální snažení
zůstává jen snažením, avšak odníti je světu, znamenalo by «vět
ve 8tai*ý chaos a pustotu obrátiti, neboC nejen člověk vědomé,
i celá příroda spěje nevědomky, tajemnou mocí hnána, bez od-
dechu ku předu. Právě tento kruh myšlének vede nás ku příbuzné
tendencí svou básni El. Krásnohorské: „ Nad proudem žiti, "
a přistupujeme-li již k tomu, abychom ukázali, jak nejlépe si takový
výklad myslíme, nebudeme snad u laskavého, duchem spřízněného
čtenáře potřebovati omluvy, že jsme tak učinili, jako spise poučení
laskavého, jak bychom byli lépe učinili.
I. Přede vším jiným jde čtení básně. Nejlépe učiní to učitel
sám, neboť již ze čtení samého musí vycházeti na jevo úplné
porozumění všemu, učitel musí dále náležitým stupňováním pří-
zvuku a modulací hlasu upozorňovati na vše důležité, a tonem
hlasu svého uhoditi na ton nálady v básni se ozývající; musí
rhytmus básně beze všeho skandování k platnosti přivésti, tak
aby tok jeho spolu s hudebností řeči nepřišel na zmar; zkrátka
z mrtvé liteiy musí živé slovo učiniti. Jest pak jednou z před-
nosti našeho básníka (tak pro krátkost místo „básnířky", ostatně
právem, neb co pi-aví Horatius o „mascula Sappho", platí i zde,
hledime-li jak k hloubce pozorování, tak k síle výrazu), že snoubí
podivuhodně časomíru s přízvukem, v této pak básni, kde vy-
slovuje soud svůj o jedné z nejvyšších záhad lidského života
(o oprávněnosti ideálního snažení) upomíná důstojný rhytmus na
velebný chod daktyloepitritů starověku. I umělá stavba strof,
jejich dvojdílnost čtením nejlépe vynikne. Ježto však tendence
básně, její hlavní myšlénka žákům hned patrná není, a ježto
by nesprávno bylo, říci přibližně, že se jedná o přirovnání řeky
8 životem, bude nejlépe počíti hned s parafrasí, zde oddělenou
podlé strof, z nichž každá celek o sobě činí.
1. Z dálky nedohledné do dálky rovněž zraku nedostižitelné
bére se ku předu proud života : i první dětství i poslední budouc-
nost neproniknutelným mrakem člověku jsou obestřeny. Cesta ta
není dobrovolně podniknuta, ani dle vůle od nás řízena, ani směr
její další znám, bezvolně i proti vůli dáme se puditi mocí, proti
které marné jest vše zpěčování a vzpírání, mocí osudu — cestou
osiídnou.
Poslušná bezděky zákona gravitačního vyhledává voda proudu
vždy místa nejnižší, odchylujíc se takto od přímého směni, jako
bloudíc, a přece vždy ku předu se pohybujíc tak dlouho, až vody
své s vodstvem okeanu spojí, v něm zmizí a zanikne.
Neurčitou, křivolakou a zdánlivě nemajíc cíle jiného než
okamžitého jest i cesta života. Veden nejasným, ale silným zá-
konem sebezachování hledá člověk podmínky života nejpřiměře-
nější, bloudí, opakuje a prodlužuje svoji cestu než jich nalézá,
opouští nalezené pro lepší doufané, naráží stále na překážky,
jež buď překonati nebo obejíti třeba, a tak trvá pracné jeho úsilí
Digitized by
Google
138 K. Thir
až do té doby, kdy život s věčnosti se setká, do ni ústí. —
Poněvadž mocná síla tíže nikdy nenstává působiti, nemožno vlnám
se zastaviti. Pnzeny a hnány ku předu, zastavovány překážkami
stále se pohybuji víříce, pohrávigíce, zmateně sem tam proudíce,
kteréžto nekonečné kolotání podivně kontrastuje s nehnutosti pevných
žulových břehů, jimiž proud řeky uzavřen a stěsnán. — Bez za-
stavení plyne čas života člověka, člověčenstva, okamžik tlačí oka-
mžik, hodina hodinu, časy čas; leč každá minuta jest svědkem
téhož vnitřního neklidu, toho rozmýšlení se, váhání, doufání a po-
chybování, toho odvažování se, pachtění, snažení a zoufání, toho
kolotání a zmítání člověka, každý čas jest svědkem stejně neúmomé,
křižigící se neb podporující, bouřlivé a zmatené pro nestranného
diváka činnosti člověčenstva. A obojí mezi tím, i člověk i lidstvo
týmž proudem ku předu strhováno. Avšak jen ve velmi úzkých
hranicích víří a vře tato neklidná činnost člověka i lidstva,
veškero proudění života mamě odráží se od obou ueprolomitel-
ných břehů : hrází času a prostoru, jimiž veškeren život sevřen.
2. Dokud rozkošná Vesna břehy řeky dítkami svými okrašluje,
tak mnohý srdce potěšující kvítek docela blízko nad proudem hla-
vinku svou skláni a v prchavém a m^jivém zrcadle svém se shlíží ;
rychle však unáší s sebou řeka vlnky své, jen okamžik a z krás-
ného obrázku nezbylo ničeho. I Vesna života okrášlila jeho cestu
kvítím radosti, avšak zdá se nám, že ve vnitrní našem kvítka tato
kořínků zapustiti nemohou, že. tak rychle jen vedle cesty se
mihnou, tak jsou prchavá a tak zachytiti se nedají, jako obraz
kvítka ve vodě. Mamě voláváme k okamžiku: „Tys krásný, po-
stůj!** — krásné divadlo již zmizelo. Jaký div, že to co v moci
své nemáme, co uchytiti, zastaviti nemůžeme, co jen jako prchavý
reflex duší se mihne jako pablesk z ráje, že to v následujícím
okamžiku ztráty, kde jako z krásného sna probuzení dvojnásob
nešťastnými se cítíme za pouhou šalbu považujeme, že s podi-
vením sami sebe se tážeme, zda vskutku vše to, co zde radost-
ného a krásného známo, jenom k našemu sklamání zde jest, zda
postačí již to, že něco radostným, blahým pocitem nás naplňuje,
abychom již předkem za klamavé a lživé to vyhlásili? Věra,
bolestný to vzdech z vnitra básníkova a melancholická resignace
v tomto dilemmatě : Vy okamžikové pozemského blaha, jste proto
klamem, jímž sami sebe šálíme, poněvadž tak krátké jest vaše
trváni, že ani ujistiti se vaší jsoucnosti nám času nedopřáno,
anebo poněvadž země tato, tento život docela neschopen jest vy-
dávati podobné květy z ráje, takže domníváme-li se vás kde
viděti, za lživé a padělané květy vás považovati musíme? A ne-
jsou-li tak mnohé naše radosti vskutku květinami padělanými?
Nemá tedy život náš nic vskutku krásného, blahého? Odpovědí
jest strofa následigící.
3. Nepodoben těmto jednotlivým, řídkým a tak problema-
tickým kvítkům vznáší se ve velké výši nad proudem samým,
Digitized by
Google
SloTO O výkladu lyrických básni. 139
tak zdá se nám, — jako nějaká fáta morgana celý rozkošný sad,
připomíniÓ^cí nám svou srdcekojnoa ntěšenosti, svým ovocem po-
znání ráj lidstva ztracený. Celé ráje, sídlo krásy a pravdy ne-
jsoucí s tohoto světa, nýbrž jej jako nebe obklopující, a jako
nebe i vzdálené, mní nebo doufá člověk viděti, schopen-li jest
zrak jeho tak vysoko se povznésti. Melancholické zvésty a stesky
všech národů o ráji dávno ztraceném dostatečným jsou nám svě-
dectvím, že jest přirozenou vlastností člověka, z hlubokého, po-
zemského údolí tohoto, „jež chladná mlha tísní/ vyhledati stále
po nějaké jiné zemi, kde nalezneme vše to, co nám zde odepřeno
a odňato, kde zádumčivá touha po kráse, která nehyne a neprchá,
po radosti, za níž nenásleduje sklamání, bude naplněna a slza vše-
liká setřena, kde bude ukojeno i žíznivé prahnutí po pravdě
a veškera pochybnost odňata od nás. Všechna náboženství světa
slibují nám tuto zemi, aneb lépe toto nebe, všichni básnici živi
se již zde jeho krásou, všichni mudrci hledíaji tam pramen pravdy
a všichni lidé východisko všeho dobra. Což divu, že mezi mudrci
největší básník a z básníků nejhlubší filosof Plato dokonalou tuto
říši zalidnil svými ideami, svými dokonalými pravzory všeho toho,
€0 zde na světě v nedokonalé spůsobě se nalézá, že všecku krásu
a dobro vezdejší nazýval jen odleskem věčného praobrazu krásy
a pradobra říše oné ideální, že všemu proměnlivému na světě jen
potud bytí skutečné připisoval, pokud účastno jest věčné oné
jsoucnosti, která za proměnou všech věcí skrývati se musí.
Avšak v básníku, již jednou sklamaném, nové hned povstá-
vají pochybnosti: není i to snad pouhým sněním, neplodným
blouzněním citu, jenž nevěren stav se chladnému rozumu, bez
vazby přísné logiky zvolna těká, vymýšleje něco, čeho vskutku
není? Jsme skutečně oprávněni, ano jsme schopni až k také
vysoké představě ducha pozdvihnouti, aneb dostačí to, že mysl
tak vysoko zalétá k důkazu, že to nejsou pouhé přeludy fantasie?
Není-li snad jen ki*ásný sen, nezbudovaný přispěním rozumu vy-
počítavého, nýbrž vybááněný jen srdcem, které tak rádo považiye
za skutečné to, po čem touží, a v blažené chvíli tím, jako
existujícím se kochá? Postačí-li snad za důkaz existence oné říše
ideální, že básníci, tito věštci a proroci člověčenstva (jak se totiž
nazývigí, poněvadž jim všechna srdce jsou otevřena, jichž hnutí
soucitně tíumočí, poněvadž v mysli jejich oživuje minulost, obráží
se celá přítomnost a vytváří budoucnost), že tito takovými dary
obdaření lidé ve chvíli jakéhos vytržení, nadšení, zápalu, svým
duševným okem tak pronikají noílhou, kterou vše mimo tento
hmotný svět člověku zakryto, že, ne-li jasně viděti, aspoň tušiti
si troufají takovou blaženou říši krásy, pravdy, dobra, toto slíbené
nám království boží, které ovšem není s tohoto světa?
Věru, nesmírně důležitá to otázka.
Cena celého života, blaho tolikerých pokolení, vnitřní klid
millionů myslí, zdokonalování se lidstva a lidskosti záleží na jejím
Digitized by
Google
140 K. Thir
rozluštění. Zbytečně namáhá se každý člověk znovu, hledě sebe
zdokonaliti, jestliže kusé toto vezdejší zdokonalování předčasnou
smrtí navždy pokaždé bývá znovu přerušováno, nadarmo vede
mocný pud srdce vždy za něčím blahým a Icrásným, dostán e-li
se mu vždy jen nepravých květin pozemské krásy za odměnu,
mai*ně očekáváme nasycení dychtivé touhy po poznáni všeho, což
jest, jestliže jsme odkázáni na krátký čas trvání nejen lidstva, než
i člověčenstva a jestliže stále jen skrovnými prostředky důmyslu
lidského pracovati máme . . . Báseň nalézá se na výši katastrofy,
s dychtivostí očekáváme z úst básníka jako povolaného soudce
výrok o ceně své vlastní existence a svého životního úkolu,
o oprávněnosti ideálního snažení na světě vůbec,
a odpovědi dostává se nám ihned.
4. Velebně zní slova básníkova, rozlušťujícího jménem svého
věšteckého povolání tuto hádanku lidské existence: Cokoli tobě
v době nadšení, kdy duch zbaven na okamžik pout hmoty v ne-
tušených vlastnostech se objevuje, v hrdém pocitu nesmrtelnosti
své a vznešené příbuznosti s duchem všehomíra křídla nad meze
času a prostoru rozpíná, cokoli tobě v také době šeptá duch
vyšší, božský, o tom, co nezměněno vedle světa proměnitelného
existuje, to ohraď si pevnou zdí víry, tak aby ji doby lhostej-
nosti a pochybovačnosti povaliti nemohly. Pak bude nitro tvé
schránkou této víry ve věčnou pravdu, dobro, krásu a tento po-
svátný oheň idealismu, jejž jsi jako nový Prométheus sám s nebe
snesl, ukáže ti v temnotách pochybností cestu jedině jistou a pravou,
zařídí tvé jednání podlé vzoni tvé vnitřní ceny a důstojnosti,
takže budeš nepodoben těm, kteří nemajíce podobného světla
vnitřního, bludičky svých nízkých a vezdejších cílů považují za
vůdčí hvězdy své a majáky, ač jsou tyto jen s to, aby vedly
v bařiny. — A znova napomíná: Nedomnívej se, že klamným
jest to, co duch básníkův v době nadšení hranic věčnosti se do-
týkaje odtud přináší jako věštbu nejvyšší, totiž zvěst a poselství
nad něž nemá svět důležitějšího : k něčemu vyššímu jsme zrozeni !
JeC to zkazek z oněch krajů, kde neláká již zrádně strojený
květ pozemské krásy, kde neklamou již sodomská jablka lidské
moudrosti, kde však jedině pravý a krásný zároveň „květ pravdy
se třpytí, výše nad proudem žití."
ToC by byla ona, kterou si myslíme, básnická parafrase.
Poněvadž básník sám své dedukce činí, zbytečno by bylo o slovo
více k výkladu přidávati. Poněvadž pak thema toto básníkům
jest běžné, jest podobností mnoho. Dotkli jsme se Schillera
a Herdera. Co však se ještě předchozího týče, nemyslíme, že by
bylo možno a dovoleno, vše v souvislosti jedním dechem před-
nésti, spíše bude učiteli katechisujícími otázkami žáka k týmž
výsledkům vésti, které pak na konci každého odstavce sebéře
a takto asi v souvislosti opsáním v jedno shrae.
>
Digitized by
Google
Slovo o výkladu lyrických básní. 141
n. Ve výkladu stránky formální a technické dokonalosti do-
voleno jest zajisté býti stručnn. Yědoace, že mluva básníkova
jedinou jest nepřetržitou řadou obrazů, metafor, nemůžeme přece
za úlohu výkladu považovati, aby každý z nich pytevním nožíkem
byl zkoumán a s mikrologickou důkladností do určitých přehrádek
zařazován, nemůžeme nazývati aesthetickou analysí, dělati z orga-
nického ceiku disiecta membra. Takový mrtvý formalismus ne-
syti obraznost mladistvou (které má přece čtení dobrých básníků
podávati zdravou látku a odváděti od neplodného neb otravujícího
snění), a nerozehřívá srdce. Že má obraz před sebou, ví hoch
bez toho; co znamená, povědělo mu opsání jeho, a nyní snadno
z větší neb menši vzdálenosti obrazu a významu jeho vyměří
i smělost onoho, cítí co mají analogického, chápe snadno ideali-
sující dílo básníkovo a jeho vynalézavost, diví se vysokému letu
a smělým skokům okřídleného koně Mus a rád dává se spolu
unášeti. Nekazme mu tedy dojem otázkou, který z druhů meta-
fory jest ten neb onen obraz, zvláště jsme-li přesvědčeni, že ví,
co metafora jest a snad i druhy její zná. Ovšem na zvláště
smělé a snad pro toho neb onoho básníka charakteristické spů-
soby představování upozorniti jest na místě, dále i na to, jaký
společný ráz neb náladu některé celé skupiny básní mají, na př.
ze ^Slovesnosti' : V přírodě. Lesní kvítí ; na vyšším stupni můžeme
snad i říci, jakého směra v literatuře vládnoucího ten který básník
se přidržuje a snad i trochu po analogiích v evropské literatuře,
která na naši čím dále tím více bude účinkovati, se poroz-
hlédnouti.
Co se básně naší týká, nebude třeba žákům mnoho pozna-
menávati. Dostačí říci, že spůsob představování básníkova, jeho
obrazů není zde sice smělý a odvážný, avšak nám blízký, sroz-
umitelný, případný a vždy básnický, prosaického obratu nenajdeš.
Pouze poslední sloka povznáší se k větší smělosti obrazů ; základní
obraz o proudu žití vrací se a provádí se vtipně v první a na
počátku druhých dvou sloh, i posledními slovy ještě k němu se
básník vrací Velmi pěkná jest metrická stránka, živé daktylo-
trochejské rhytmy spojují přednosti časomíry i přízvuku, zde, jako
jinde, jeví se básník v ohledu rhytmickém mistrným. Schéma jest
následující :
SA/ ^J^
\^J *>AJ
WW \^>J
Rhytmus tento jest tak hudebný, že skoro jako hotová již
hudební věta uchu se ozývá. Vidíme též patrnou dvojdílnost sloh.
Digitized by
Google
142 í^r. Krsek
Prvni část, kde první a třetí delší verš, opatřen hned harmo-
nickou klausulí, hodí se pro větší rozmanitost za podklad pozo-
rování zevnějšího, a tomu i věnován. V druhé polovici opakuje
se delší verš třikráte a končí klausulí pádnější, tato část pra
naléhavé důrazné opakování téhož rhytmu hodí se spíše k reflexím,
a k tomu jí také užito. Jen ve sloze poslední ohě polovice slouží
k napomenutí, avšak přece druhá činí to dojímavěji. Takto anti-
ckým právě obyčejem podporuje foima obsah.
To bylo, co jsme o výkladu básní lyrických vůbec, a o této
zvláště říci chtěli. Nalezli-li jsme u laskavého čtenáře souhlasu,
bude nám to povzbuzením, i na jiných básních ^Slovesnosti" tento
spůsob školního výkladu provésti.
IQasobrani po poli školství g^ymnasijnilio
hledíc po přednosti ke starým jazykům.
Podává Fr. Krsek.
Tři desítiletí minula již od doby té, kdy sepsána pro gymna
sia a reálné školy rakouské organisačni osnova, dílo značné ceny
didakticko-paedagogické, s nímž jednostranné učebné osnovy gym-
nasií německých srovnány jsouce, méně dokonalými býti se objeví.
Tyto zajisté pěstují ku všeobecnému vzdělání velikou převahou
pouze jediný obor věd, totiž fílologicko-historický, s nevoli jakousi
odstrkujíce obor věd mathematicko-přírodopisných.*) A přec chce-li
kdo všeobecně býti vzdělán, oba ty obory podkladem vzděláváni
svého učiniti má. Touto zlatou střední cestou dala se rakouská
organisačni osnova, jak sama doznává slovy: „Der gegenwártige
Entwurf des Gymnasiaiunterrichtes hat zwischen diesen beiden
einander entgegenstebenden Ansichten nicht eine unbestimmte Mitte
zu halten, soudem eine feste Schátzung des bleibenden Werthes
dieses Unterrichtes, als eines allgemeinen Mittels hóherer Bildung
zu fínden, und damach dann die dem Gegenstande zu v?idmende
Zeit und die zu fordernden Leistungen zu bemessen gesucht.**
Třicet roků neslo se vyučování na školách středních směrem
osnovou tou vytčeným a jejími předpisy se spravovalo. Staly-li se
kde jaké změny, jednotlivostí, nikoli celku a zásad se týkaly.
Během těch třicíti let že mnohých a dosti vzácných nabylo se
zkušeností, že učitelé odborů všech ze své vlastní školské čin-
nosti víc a více, kde co dobrého nebo méně dobrého, seznávali,
nikoho nemůže býti tajno. Těch pak nabytých zkušeností ku
*) Viechpy vědy, jichž ku všeobecnému vzdělání potřebí, vážný
myslitel Herbart rozdélil ve dva veliké obory svrchu pojmenované.
Digitized by
Google
Klasobrani po poli školstyi Rymnasijního. 143
změně a opravě předpisů posud platících kdekoli třeba užiti jest
ne právem^ anobrž povinnosti.
Správno tudíž a měrou nejvyšší cbvalitebno, že svolána ne>
dávno do Vídně enketa, jež by pilné o potřebných opravách vy-
učováni gymnasijního konala porady, co kde křivého napravujíc,
co kde špatného vymýtajíc, co dobrým shledáno na dále po-
tvrzujíc, co lepším seznáno před jiné kladouc.*) Že po čase
změn a oprav potřebí bude, moudře připouští sama organisační
osnova řkouc: „Es kann nicht die Absicht sein, den Gymnasien
eine Organisation zu geben, welche sie wie ein metallenes Kleid
áosserlich umschliesst und in unver&nderlichen Foimen festh^t,
vielmehr muss sie in das Leben dieser Institute eindringen, mit
ihnen wachsen und sich gestalten." A nevidím také nic přiroze-
nějšího. NeníC a nemá býti škola se svými předměty učebnými
zřízením v jedné formě strnulým, mrtvým, ale spíše živoucí jest
ústroji její. Má býti jako bujně v šíř rozkládající se štěpný
strom, jehož ratolesti utěšeně pučí, zelenají se, kvetou, zdravé
ovoce nesou. A spatřujeme-li, že tu a tam některá ratolest
z příčiny kterékoli (mnohdy nesnadno viditelné) trpí, postonává,
opožďuje se, plody bud zakrsalé nebo vůbec nedozralé rodí:
ihned tu jako zahiíadníci pečliví ku pomoci budtee, choré rato-
lesti ohledávajíce, nákazy je zbavujíce, ku zdái*nému vzrůstu, kde
to ještě možno, je vedouce.
Tušenému tedy vzrůstu a šířícím se potřebám škol středních
nehodlajíc již z předu ujmy činiti, hned r. 1849 osnova organi-
sační slovy svrchu řečenými zřejmě vytýká, že nechce býti školám
středním jakousi svěrací, povždy neproměnnou kazajkou. A chtěl-li
by kdo přece v těchto dobách vše všudy dokonale do ní vtésná-
vati nikde v ničem ani dosti málo nepovoluje, nerozumně by
jednal, jako otec, jenž by syna v jinocha dospívajícího nutil, aby
se oblekl a volné i pohodlně si vykračoval v kabátci, který
mu jako chlapci pořídil. — O nutnosti nějakých oprav v učebném
plánu našich gymnasií, aC již v tom aC v onom předmětu, ne-
třeba slovy se šířiti; o tom jest jeden téméř hlas. Jakého však
způsobu a jakého dosahu měly by býti změny ty, mají-li se pro-
vésti v zásadách či jenom v jednotlivostech, o tom třeba úvahy
i přemýšlení bedlivého.
Zásadné změny již to sotva budou, soudíc po všem tom,
co se o té otázce do veřejnosti dostalo. Svolána totiž pouze
anketa gymnasií se týkající, což značně leckohos překvapuje, po-
mysli-li, ktei*ak horlivě v dobách nedávných všude rokováno bylo
o jednotné škole střední, kterýchž porad a snah výsledkem
ovšem ne dokonalým bylo zřizování reálných gymnasií. O způsobu
*) To má býti účelem porad takových; jakou však měrou enketa
úkolu tomu dostála, ukáže budoucnost, nebo ne všechno, co kdy z ta-
kové enkety vyšlo, objevilo se býti dobrým.
Digitized by
Google
144 Fr. Krsek
tedy, kterým by sloučiti se dalo vzděláYání mládeže obojím směrem,
reálním i hamannim, kterým by se z pojmu všeobecného vzdělání
odstraniti dala ta neblahá, mnohé ostré spory zavinující dvojice,
o tom, jak se podobá, nyní málo již se mluví a přemítá. A přece
neměla by myšlénka ta, pokud arci já souditi mohu, jen tak zhola
pouštěti se z oka a z mysli. Zdát se mi, že otázka ta, když my
požadavkem přítomnosti ji učiniti nechceme, aneb odvahy nemáme,
nutně i přirozené jednou z předních úloh státi se musí, již roz-
řeší budoucnost.
Že pak změny, jež enketa podstoupiti hodlá, ani bodů
základných čistých gymnasií se nedoteknou, bylo již jinde
dosti zřejmě vysloveno. Můžeme tedy čekati změny odnášející se
k jednotlivým předmětům učby gymnasijní, ku případnému učiva
i cvičiva upravení, ku zdokonalení methody vyučovací, ku věcem
správním atd.
Před časem nedávným podal jeden list pražský veřejnosti
české úvodní článek, jehož nápis byl: „Oprava gjrmnasialního
vyučování," v němž o nynějších našich středních školách vůbec
a o gymnasiích zvláště ne hrubě příznivý soud učiněn. I líčen
stav a způsob těch škol barvami tou měrou temnými, jakoby těch
ústavů zřízení veškero bralo se drahami křivými a jakoby orga-
nisačni osnova venkoncem pochybena byla a na dále zhola ne-
přiměřená.
Tomu bohudík tak není! Bez nedostatků a vad, jež mnohdy
jenom během času a ponenáhlu přede zrak náš vstupují, není
snad vůbec žádného zřízení, a vtip i důmysl lidský jest právě
k tomu povolán, aby napravoval a hladil, co křivého a kostrba-
tého. Osnova pak organisační pro střední školy rakouské není
nikoli špatná a důmyslu prázdna, jak přesvědčí se ji pročítaje
každý, jehož zrak i sluch otevřen a nepředpojat. A tak troufiún
si tvrditi, že by naše školy spravujíce se dokonale osnovou
svou (nehledíc k některým menším nedostatkům, jež teprve změnou
stanoviska a délkou času skutečnými vadami se staly) na lepším
stupni byly a prosty chyb, jež se jim zhusta vytýkají. Avšak i zde
platí osudné: jinak v theorii, jinak v praxi; také zde shledá-
váme, že není vše, jak by býti mělo, a vina toho jest ne jedna.
Proto však netřeba ještě prostě odsuzovati zřízení dobré,*) byC
v něčem vadné, nýbrž slušno hledati závady i příčiny malého
zdaru a shledané odstraňovati. A hledajíce překážky ty seznáme,
že nejméně jich spočívá v osnově samé, nýbrž že veliká část
těch nedostatků má jiné kořeny, jichž posud buď jsme neznali,
buď z příčin kterýchkoli náležitě jsme si nevšímali.
'*') Gymnasia rakouská za dobu svého SOletého trvání osvědčila se
skutečné jakožto zřízení velmi prospěšné, na základě zdravé myšlénky
důmyslně sestrojené; úkolu svému národům ku zdaru vyhovovala vždy
a vjhovují posud, a doufejme, že čím dále, tím více vyhovovati budou,
až leccos v jednotlivostech jeěté zlepšeno bude.
■^
Digitized by
Google
Klasobrani po poli školství gymnasijniho. 145
Bezdůvodná jest a o neznalosti poměrů svědči výtka, že
rakouská organisacní osnova nejapně jest opsána z německých
učebných plánů.
Naše zajisté osnova, jak již svrchu řečeno, v základech
samých daleko předstihuje osnovu německých gymnasií ; dokladem
toho budiž nám srovnáni hodin určených latině u nás a v Ně-
mecku. U nás na celém gymnasii jest týdenních 50 hodin,
v Německu však jest jich 88. Čitáme-li školní rok jen na 40
téhodnů, věnuje se na německých gymnasiích o 1520 hodin jazyku
latinskému více nežli na ústavech rakouských. A to jest zajisté
značný již rozdíl mezi oběma učebnými . plány ! Rozdíl ten však
není věcí náhody, nýbrž příčinou jeho jest věru bedlivá a zralá
úvaha.
Než milerád přiznávám a připouštím, že ve zmíněném článku
mnohé jest obsaženo zrnko zdravé pravdy, jež aby bylo v úrodnou
a přístupnou půdu padlo, velice si přeji. Mám tu na mysli
předem tu okolnost, že skutečně v předmětech jednotlivých, na
díle v učbě samé jsou patrné nedostatky a nepřiměřenosti. I bude
na péči učitelův a ředitelů snaživých, by předmětům svým učíce
často a zrale o látce, o způsobu vyučování, o knihách učebných
uvažovali a nastřádaných tak zkušeností k obecnému dobru užiti
neváhali. Takových pak zkušeností bude třeba po přednosti
dbáti, nebo vycházejí bezprostředně ze síní školních, o jichž dobrý
stav právě jde.*) Vycházejí-li však návrhy od osob a ki'uhů věcí
i poměrů nehrubě znalých, že mnohdy velmi dobrodružně do-
padnou, kdož by se divil? Tak ku př. řekne se: Nechť se na-
řídí, by ve školách učitelé užívali nejlepší methody a nechC se
d^í sepsati dobré knihy školní!
ToC arci pravda svatá a nevyvratná, že to jsou nejlepší pro-
středky ku povzbuzení a zvýšení rozvoje i prospěchu škol ; a kdo
by z toho měl větší radost, než-li učitel, vida, jak práce jeho
zdárným ovocem jest odměňována? Ale což plátno, když to přec
jsou jenom pěkná slova, s ni^iž se skutečnost mnohdy velmi
dlouho nesrovnává. Potřebuji-li nového oděvu, obuvi nové, ná-
bytku nového, dojdu si ke krejčíma, k obuvníkovi, ku truhláři
a dám si potřebné zhotoviti. Ale hotové methody si nemohu nikde
koupiti, zvláště ne nejlepší, protože té právě teprve hledáme,
přestávajíce na tom, můžeme-li se jen zatím celkem dobré methody
zmocniti, bychom neškodili více nežli prospívali Nejlepší pak (ovšem
relativně) methody jak dohledati se můžeme jinak než rozmanité
způsoby vyučování vespolek srovnávajíce, jich na zkušenou užíva-
jíce a pak výsledky a úspěchy řádně uvažujíce ? Co vhodno, odtud
*) Nelze pochybovati, že by mužové zkušení, v úřade učitelském
sešedivélí, ředitelé a učitelé na gymnasiích již decennia působící, kdyby
v radu se sestoupili, s vétším prospéchem o změnách a potřebných opra-
vách pojednali nežli kdokoli jiný; těch by v enketni kommissi, pokud
gymnasií se týče, melo býti nejvíce.
Llstj filologické a paedagoglcké, 1884. 10
Digitized by
Google
146 Fr- Krsek
i odonud vybrati třeba a v užitek obecný obraceti. To dříve státi
se mnsí, nežli možno mlnviti o methodě nejlepší ; bez takových po-
kusův a úvah jenom po subjektivném zdání nějakou těsnou uni-
formitu ve vyučování přivoditi bylo by veliké a uehrubě prospěšné
ukvapení, jehož účiny dlouho by na sete čekati nedaly. —
A podobně obtižuá jest věc s dobrými školními knihami. Máme
arci již některé vhodné, s pílí i zkušeností velikou sepsané školní
knihy, ale ani ty nejsou ještě ve všem všudy bezvadně dokonalé ;
než však budeme míti všechny, hezká trocha vody a času uplyne,
ňekne se snadno: Sedni a napiš dobrou školní knihu! ale ne-
plní se tak snadno. Pravidelně několik pokusů dříve státi se
musí, nežli knihy dobré školám našim se dostane; a při po-
kusech těch může zvláště k tomu povolané bohatá zkušenost
i hluboké přemýšlení vésti má, aby nikoli kvapně a jako na
zakázku, nýbrž rozvážně pracujíce na tom poli záslužném ač
obtížném, slušných úspěchů docházeli. Úřady, jichž se týče, měly
by šlechetné závodění toto všemožným způsobem podporovati
a vzbuzovati; i chceme doufati, že tak učiní pomáhajíce věci
dobré, čímž ponenáhlu vždy blíže cíle ocitovati se budeme. Ne-li
všecko, tož aspoň mnoho dá se dokázati, ale obyčejně ne najednou
a v jednom dni, nýbrž postupem času, nikoli nepřirozeně, nýbrž
přirozeně a s rozumem. A nikde zajisté neměly by překotné pře-
vraty tak zhoubných a nenapravitelných následků jako ve zřízeních
školských. „Omnia sponte fluant, absit violentia rébus." — Jakkoli
tedy mnozí proniknuti jsou přesvědčením, že v organisaci gymna-
sijní nějaké změny státi se musí, tož přec kde kdo s poměry do-
tyčnými dobře jest obeznámen, že základy škol těch hnouti netřeba,
přizná každý.
Ale jiná jest tu okolnost, jež, zdá se mi, také povšimnutí
zasluhuje, a na niž částečně také jinde již bylo ukázáno. Okol-
nost ta položena jest v poměru gymnasií k vysokému učení.
Gymnasia naše mají vedle slov organisační osnovy účel dvojí;
§. 1. Zweck der Gymnasien ist: 1. eine hóhere allgemeine Bildung
unter wesentlicher Bentttzungder alten klassischen Sprachen und
ihrer Literatur zu gewáhren und 2) hiedurch zugleich fttr
das Universitátsstudium vorzubereiten. Dle toho při-
pravují gymnasia žáky své, by se mohli na odborná studia dáti,
universitními posluchači se stanouce. Jakou měrou a s jakým
úspěchem zde jednotlivé odbory svým povinnostem dostávají
a v pravdě cenné a pro život i povolání budoucí platné vědo-
mosti posluchačům svým zjednávají, o tom soud nepřipadá ani
tomuto místu ani mně. Tolik však jisto jest, že ti, kdož učitel-
skému stavu pro střední školy věnovati se hodlají, vhodné prů-
pravy na universitě nedocházejí; vzdělajíť se jednostranně, pouze
vědecky. Poněvadž pak známo vůbec, že třeba sebe lepší a širší
vzdělání vědecké ze člověka ještě učitele nečiní, přirozené ovšem,
ie z nás téměř každý, úřad svůj nastoupiv, nesnadnou měl práci,
Digitized by
Google
Klasobrani po poli školství gymnasijního. 147
teprve zde se zásadami paedagogickými a didaktickými mnohdy
pracně a zdlouhavě se seznamiye. V této příčině se tedy univer-
sita o kandidáty učitelství na středních školách buď nestará, buď
stará se nedostatečné, a přece není umění vychovatelské a uči-
telské tak snadno, by se beze všeho všudy, mnohdy bez vůdce
i rady*), v něm vyznal každý. Neuvodí nám zajisté nadarmo
velebystrý znatel škol i povah lidských Jan Amos Komenský na
mysl slova fiehoře Nazianského: TJxvrj zsxváv, rov av&pcojtov
aynv^ ró nokvrQoycáravov ocal to noiTíikárazov táv ^úcav.
Po všem tom mělo by na vysokém učení postaráno býti o to,
by kandidáti učitelství, než svůj úřad nastoupí, aspoň se základ-
ními pravidly vychovatelství a učitelství seznámiti se mohli. Takové
průpravy postrádá se velmi citelně skoro všude, a obyčejné od-
nesou to žáci, jsouce předmětem buď více buď méně šťastných
pokusů se strany učitele, jemuž ovšem to ve zlé nikterak ne-
může býti vykládáno, neboC „nevědomost hříchu nečiní**.
Nařízením nebo spíše tradicí, že každý posluchač filosofické
fakulty povinen jest za některý ten semestr přednášky filosofické
a paedagogické poslouchati, dobré věci ještě není pomoženo. Jesti
tu třeba pokynů vydatnějších a cvičení pokud možno prak-
tických (těchto třeba jen v dosti malém rozsahu), aby se mysl
nepřeplnila zase samou theorií a abstrakcí. Ovšem hotové methody
ani z takového paedagogické ho semináře kandidát si nepřinese.
Ale pozná-li dějiny vychovatelství, rozmanité methody a jich vý-
sledky, vštípí-li si v paměC hotové již a osvědčené pravdy paeda-
gogické, osvojí-li si první pravidla, jak žáky vychovávati, a před-
pisy, jichž, uče a vykládaje, šetřiti má, obeznámí-li se konečně
se zákony psychologickými: dosti bude; vědomosti ty zajisté
s prospěchem velikým ze příští svó zkušenosti a práce zdoko-
nalovati i rozšiřovati bude moci.
V poměru gymnasií k universitě však ještě jiná jest okolnost
pozonihodná, na niž často a mnoho pomýšleje, opět a opět shle-
dávám, že se v popředí hovora a porad dostane a dostati musí.
Po rozumu a vůli organisační osnovy mají naše gymnasia po-
skytovati žákům svým průpravy ku vstoupení na vysoké učení,
a kdyby ve skutečnosti všechno šlo po slovech osnovy, není po-
chybnosti, že by průprava ta byla dokonalá, a ne-li dokonalá,
aspoň uspokojující. Ale snad již od let sedmdesátých neslýcháme,
♦) To arci předním úkolem ředitelův, a kde tito plní povinnosti
své svědomitě a s náležitou znalostí zásad vychovatelských i učitelských,
tam jakási trocha steskův a nesnází odpadá, ale jenom béhem času,
kdežto při řádné průpravé dalo by se vše rychleji a úspěchy byly by
vydatnější. Pak by také zkušební rok nabyl větší ještě důležitosti a stal
by se skutečné pro kandidáty, kteří se již s theoretickou a pokud bylo
lze, i s praktickou paedagogikou v základnich rysech seznámili, další
prospěšnou průpravou, z níž by cestou přirozenou jda ve skutečnou
praxi vším potřebným jsa ozbrojen a povolání svého nejsa neznalým
sestupoval.
10*
Digitized by
Google
148 Fr. Krsek
že by pr&prava ta vesměs byla uspokojující, naopak často na to
se toužívá, že ve velmi mnohých případech ku pravému uspokojení
mnoha se nedostává. A snadno předvídati, že stesky ty, pfijde-li
se týmž směrem dále, množiti se budou, že místo přirozeného
přechodu mezi střední školou a universitou bude čím dále tím
větší mezera. To ačkoli pociťuje se a pocitováno bude na vysokém
učení vůbec, přece zvláště neutěšené poměry může připraviti na
fakultě filosofické. Jinde aspoň zákonem postaráno, by veškery
přednášky jaksi systematicky uspořádány byly, práce souměrně
rozdělena a směr studia dle času naznačen; na této však fakultě
skoro vše, bych tak řekl, pouhé náhodě necháno, nikde určitých
pravidel, nikde bezpečného vodítka. Tak stává se často, že mnozí
nedovedou se uchytiti na této nové dráze vzdělávání se, nemajíce
nijakých pokynuv, aneb uchytí se sice, ale pozdě, dosti sem tam
nejistě se natapavše, nebo vůbec uchytiti se nemohou, sezuávajice
sami teprve v této pozdní době svou vnitřní k tomu nestatečnost,
na kterou jim již dříve třeba několikráte bylo ukazováno, na niž
však vždy zase dobromyslně oko přimhouřeno. Pak slýcháme arci
někdy (o kéž v budoucnosti neslyšíme toho často!), kterak tu
a tam mluví se o chybení se cíle a o zkažené existenci; avšak
není snad aspoň trochu úvahy hodno, čím, kde a jak tomu chybení
se cíle a té zkáze existence přispíváno?*)
Nehledejme viny pouze na jedné straně, nýbrž pátrejme po
nich i na druhé, a učiníce tak seznáme ne s těží, že často ne-
dokonalá průprava při přechodu z gymnasia na universitu a v pří-
čině paedagogické (nehledíc k ničemu jinému) pravidelně ne-
dokonalá průprava při přechodu z vysokého učení na střední školy
jest ten circulus vitiosus, v němž jsme se ocítili, a z něhož co
nejdříve abychom se vyprostili, pilné starati se třeba. Z toho
všeho jde, že prováděti opravy a změny jenom v oboru gymnasií
a neodhodlati se k nějaké, časovým poměrům přiměřené změně
na universitě není šat vedle nastalých potřeb a okolností nově
a pohodlně hotoviti, než starý, těsný a leckde vetchý oděv zá-
platovati a skvrny tmavé na některou jen chvíli slabě zabělovati.
A to že práce jest marná, na dlouho trvání nemající, dozná každý ;
chce-li se vůbec opravovati „in membris", hlavy tuším také za-
pomenuto býti nesmí. Nějaké tedy opravy bude též potřebí „in
capite**, aby celé tělo bylo zdrávo náležité.
Všechno to, čeho v předcházejících řádcích jsem dotekl,
jest vlastně jenom úvodem řečeno; nepokládámť se nikterak
k tomu povolaným, abych o otázkách váhy a důležitosti takové
rozhodovati chtěl.
V úmyslu móm však již z počátku něco jiného bylo, o čemž
abych vedle svědomí svého a zdáni přímý úsudek vyslovil, pohnut
se cítím ; a tak chci učiniti nikomu k libosti a nikomu ku škodě.
*) Viz poznámku nejblíže příští.
Digitized by
Google
Klasobrani po poli školství gymnasijniho. 149
Již zpředu naznačil jsem, že změny, jichž od enketní kom-
misse čekati můžeme, nedoteknou se stěžejí osnovy gymnasijni,
nýbrž spíše jednotlivých předmětů, jich učiva a učby atd. „Fort-
schritt und wahre Verbesserung im Rahmen des modernen Gymna-
sialwesens wttrde ttberall willkommen geheissen werden und ein
Stillstand in diesem Gebiete wttrde unter allen Umstándeu einen
RUckgang bedeuten. Aber zu einer Antastung princ i-
pieller Punkte des jetztfeststehendenUnterrichtes
wird kein besonnener Mann die Hand bieten dttrfén".
Tento soud pronáší Ott. Lorenz a zajisté správně ; přes to přece
arci připouští, že hledíc k učebnému plánu, k rozdělení hodin,
k účelu vyučování v různých odborech některé nedostatky opraviti
zbývá. — Enketní komissí také obírati se má otázkou, kterak
vyučovati jest na gymnasiích klassickým jazykům,
aby výsledek těch studií byl vydatoější, intensivnější nežli dosud.
A právě o této otázce několika črtami, třeba hned nikoli na prosto
a široce propracovanými, mínění své přátelům klassických studii
na uváženou dáti bylo mým úmyslem. Mínění to, jehož arci
nikomu vnucovati nemohu ani nechci, mnohým snad uzda se býti
nezralým aneb přemudrovaným. Nezralým býti může, protože
školská má zkušenost čítá sotva některý rok; tu budiž mi dobrá
má vůle výmluvou i omluvou. Pakli by však ve slovech mých třeba
jediné zdravé zrnko bylo nalezeno, by marně nezašlo, nýbrž aby
vzklíčilo nám k radosti a mládeži ku prospěchu, vřele si přeji.
(Pokračování).
tlvaliy a zprávy.
Učebné kniby francouzské pro české ikoly vy-
dané r. 1883. Slušná jest již řada učebnic francouzských, jež
rodí u nás potřeba školní, zejména od posledního desítiletí, co
zaveden byl přední z moderních jazyků světových mezi povinné
předměty na realkách českých. Od starších knih Březanovského
(Šrámka), Krejče, Gablera, Grellpoisa až po letošní grammatiku
Fialovu, Učebnou knihu Herzerovu, Čítanku Eicard-Šubertovu,
od podrobné Šrámkovy výslovnosti francouzské až po Vočadlovy
fr. psané dějiny literatury fr., co tu vyšlo prací více méně samo-
statných, objemných a důležitých: Škodová velecenná kniha
Cvičebna (posud vyd. 2.), sepsaná s částečným použitím výborných
dél Ploetzových, vedle velmi dobré, jakkoli stničné a pouze hlásko-
sloví a tvarosloví obsahující mluvnicky, Kothovo dvojdílné První
učeni jazyku francouzskému na základě grammatik E i c a r d o v ý ch
(I. díl již ve 4. oprav, vydání), dvojdílná Čítanka Appeltova
se záslužným slovníčkem, rovněž dvojdílný (č. £r. a fr. č.) kapesní
Digitized by
Google
150 Úvahy a zprávy.
slovník Fasterňv, ne sice dosti spolehlivý a jen ku hlavnímu
významu jednotlivých slov, zřídka k úslovím a vazbám přihlížející,
leč svou v literatuře naší posud osamělou, poměrnou úplností stále
ještě nezbytný. Dále Karlíkova fr. č. Konversační knížka,
hledící si ještě banálních a stereotypně fiktivních rozmluv se
služebníkem, kočím, komornou a p. dle podobných zastaralých
vzord německých, ale pozoruhodná svou první částí, pojednávající
francouzsky o české výslovnosti tak jako česky o francouzské
a hodící se tím i Francouzům, kteří chtějí učiti se česky, v kteréžto
příčině u nás dosud mimo tento pokus nestalo se nic, ježto jsme
dosud zvyklí starati se hlavně o to, abychom sami naučili se řečem
cizím, málo však o to, aby též cizinci různých národů mohli se
učiti řeči naší bez prostřednictví německého. Nad knížku Karlí-
kovu vynikají Školní rozmluvy Kosinový, sestavené příhodně dle
dobrého vzoru Schmitzova i jiných, s připojeným nomenklatorem,
pohříchu ne dosti správným. Vzorný Ploetzův Vocabulaire systé-
matique nezůstal u nás sice nepovšimnut, ale z přebohaté studnice
té čerpáno jenom po skrovuu a proto bez valného užitku; jsou to
jmenovitě Gallicismy Šubertovy, ku kterým tuto máme zření.
Práce Hulakovského, zabývající se některými partiemi histo-
rické mluvnice francouzské, jest v literatuře naší jen nepatrným
ohlasem epochálního díla Diezova. Konečně Vočadlova fran-
couzsky psaná, stručná historie literatury francouzské, dle vzoru
tuším Ricardovy podobné knihy příručně (Manuel ď historie de la
litterature fran(;ai8e), v širší známost snad ani nevešla, právě tak
jako starofrancouzské zvukosloví Hulakovského.
Nečetná pojednání z oboru filologie francouzské, roztroušená
po různých programmech středních našich škol, ve stručném tomto
přehledu nemají místa, poněvadž nešlo při něm o to, ukázati, jak
pilně pracovalo se posud na tomto poli u nás vůbec, nýbrž přede-
vším jen pokud se týče potřeby vyučovací a školní zvláště.
Přehlédnuvše takto poněkud učebné naše knihy jazyka fran-
couzského do nedávná vyšlé, poohlédněme se již po nejnovějším
jejich přírůstku. Tu máme nejprve dvojí nové vydání knih starších
a sice 4. vyd. I. dílu Rothova (a Riccardova) Prvního učení
jazyku francouzskému a 2. přepracované vydání I. dílu Učebné knihy
Herzerovy. Obojí to vydání jest po jisté stránce velmi za-
jímavé : kdežto dílko Rothovo zůstává po deset již let při každém
opětném vydání nezměněno (nepatrné opravy či spíše jen úpravy
hlavně českého, málokde i franc. textu nepadají na váhu, zůstává-li
celý obsah ve svém rozvržení úplně netknut), jakkoli by bylo žá-
doucno, aby aspoň četné ty věty prosté všeho jádra a významu (jako :
náš soused půjčil řezníku 64 tolarů fr. m.) zaměněny byly pří-
klady obsažnějšími a duchu platnějšími — , učebnice Herzerova
po dvou již létech vychází v prvním svém díle „zúplna přepraco-
vaná", jak připomíná sám spisovatel v předmluvě ke 2. vydání,
podotýkaje, že „úlohy, v nichž se látky příliš nahromaděno býti
>
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 151
zdálo, rozděleny, a místem pro snadnější postup i přeměněny . . .
Cvičeni souvislá, jež dříve na konci umístěna byla" (jakož jsou
dosud v I. dílu knihy Rothovy) „zaměněna vhodnějšími a tak
upravena, že hodí se nyní za opakování pravidel mluvnických
před nimi probraných**.
Avšak posud nahromadění látky jest hlavní vadou
i tohoto vydáni, které zůstává se svými 80 úkoly začátečníkům
i ve třetí třídě reálné napořád příliš obtížným, kdežto methodicky
velmi pěkně upravená kniha Rothova se svým stem úkolů hodila
se sice výborně pro žáky, pokud začínali učiti se řeči francouzské
hned první třídou, ale na třídu třetí zase jest až příliš prosto-
duchá. Jako bylo by přáti této víc obsažnosti, tak bylo by přáti
onomu více jednoduchosti.*)
Co se týče druhého dilu obou knih, z nichžto Rothova do-
čkala se vloni vydání 2., jeví se v něm u obou auktorů nejvíce
původnosti; vadí-li knize Rothově systematika přílišná, vadi opět
Herzerově neurovnanost ; v tom vhodném poměru, v jakém jsou
k sobě oba díly latinské cvičebně knihy Novotného, není po-
hříchu ani dvojdílné První učení Rothovo, ani fr. Učebná kniha
Herzerova nepodávajíce napřed toliko všechny nejnutnější základy
toho, co později se jen přiměřeně rozšiřuje, tvaroslovně doplňuje
a skladebně prohlubuje. ^^ ,, ,
Grammatika francouzská. I. Hláskosloví. ll. Tvaio-
sloví. III. Skladba. IV. O dělidlech. (Nauka o řeči vázané). Pro
vyšší třídy středních škol sepsal Hubert Fiala. V Brně 1883.
Nová tato mluvnice francouzská, vyšlá počátkem t. r. na
Moravě, jest prvním pokusem českým o úplné v tom oboru dílo
theoretické. Příklady, zvláště ku skladbě hojněji připojené, nejsou
tu ku cvičení, nýbrž pouze za doklad a ku vysvětlení látky
grammatické. Můžeme o nich povédíti hned předem, že celkem
ani výběr ani způsob podání jich není nejštastnější ; patrná tu
i při jednotlivých slovech části I. a 11. i při větách části III.
a IV. buďto přílišná hledanost (na př. při apostrofu 5. 2. entť
égratigner, při dlouhém i 9. 1 dlme, při fc a u? 1. Kiev, willis),
nebo látková, nemístný spěch ne-li nevytříbenou soudnost jevící
*) Ostatně zůstala i v noyém vydání nezměnéna methoda páné
spisovatelova, hledící ku překladu každého tvaru paradigmatického ; jak
choulostivá jest to věc, poznati lze tu opět zejména z konjunktivů
a minulého kondicionálu: que je sois aC jsem, que j' aie af mám, que
je sois cherché at jsem hledán, que j'aie cherché at jsem vyhledal;
que je fusse abych byl, que j'eusse abych mél atd., aie ve cvičeních
o konj. nepodáno ani jediné věty, kde by se vyskytoval konj. přítomný za
české af, nýbrž vždy za naše aby nebo že. Podobné u kond. min.:
J'aurais été (až) bych byl býval, j'aurai8 eu (až) bych byl mél, ač takto
(s až) sotva kdy lze překládati. Pouze kond. přít. poaává se nyní ve
správném překlade naproti nesmyslnému překladu ve vydání prvním.
Digitized by
Google
152 Úyahy a zprávy.
nahodilost, již jest na př. ve skladbě přiklad jako přiklad, jak-
mile jen se hodi kn pravidla, a jež málo dbá toho, aby byla věta
obsažná, celistvá, z nejlepáich spisův a spisovatelův vzata. Do-
ložiti bychom mohli tvrzení toto neřkn-li z každé téměř sti*ánky,
ale z každého skorém odstavce skladby ; dostačí uvésti tyto tři : La
flotte, aprěs cette exploration, revint h Ceme (§ 174, předl,
aprés). En 1418, deax gentilshommes espagnols de la cour óu roi
Henri cherchant k doabler le cap Bojador avaient été entratnés
e n pleine mer et jetés verš un !lot auqnel ils donnérent le nom
de Puerto-Santo (§ 175, předl. en). Karine Boetroí ne se rap-
pelle peat-étre pas qďelle a perdu son enfant, mais elle
retrouvera les soins et la protection ďun fils (§ 97, sloveso
výrokové !).
K tomu jest poznamenati, že věc, o niž právě jde, nebývá
vyznačena tiskem v příkladech, někdy zbytečně rozsáhlých, takže
čtoucí namáhavě musí se tu píditi po tom, na čem především
oko jeho utkvěti má. Vizme na př. větu z § 154 na doklad
genitivu látky výrobní : Son corps, embaumé et revétu de la robe
blanche des Cannélites, avec une large croix de dráp marron sur
la poitrine, est renfermé dans deux cercueils.*)
Ba i nesprávné příklady se vyskytují, jako v § 150. 3: La
meilleure le^on est celle de Texpérience (gen. prý celkový !)
nebo v § 153. o genitivé srovnávacím, kde uvádí se po správném:
Le Boleil avait fait plus de la moitié de son cours nespi-ávně:
II a moins de savoir que de vanité. II avait plus de
vin dans sa cave que les plus riches vignerons du pays (méně
vědění, více vína, což zajisté není jiný gen., nežli jaký se klade
po peu a beaucoup, čili genitiv zvaný zde celkovým v § 150 e).
Ostatně není tu ani pravidlo správně vysloveno, dí-li se pouze,
že „genitiv srovnávací klade se po komparativech a komparativ-
ních výrazech," k čemuž náleží dodati: po adverbialních kompa-
rativech (více méně) za naše než před číslovkami a číselnými
výrazy: plus ďun více než, jeden, nejeden, moins de trois méně
než tri, plus de la moitié více než polovice, přes polovici.
Bylo by to tuším p. spisovateli vysvitlo samo, kdyby byl
přičinil k přikladfim zároveň správný překlad český, kterážto
záslužná práce byla by jej snad uchránila mnohých příkladů ne-
vhodných, jimiž byl by jinak učitel přiveden leckdy do rozpaků
před žáky, maje na př. přeložiti i-ázem slovo précieux ve větě
♦) Nebo ješté lépe z nesrozamitelné poznámky k § 160. 3 : Chri-
stian ne savait lequel admirer le plus de Taudace du major ou de
Tadresse et du courage du maigre petit cheval quMl laissait aller
k sa euise, čemuž by snad čtoucí oech porozuměl z překladu (Kristián
nevédél, čemu obdivovati se více, [zdali] odvážnosti majorově či obrat-
nosti a odvaze hubeného koníka, jemuž nechával vůli), kterého se mu
bohužel nepodává, sotva vsak z té spousty genitivu francouzských, kteréž
nejsou dle toho, aby mu objasnily matné pravidlo.
>
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 153
z § 108 (o shodě přídavného s několika podstatnými) : Cest sur-
tout en Allemagne qďil faat chercher le drame et le román
précieux. Nebo: Vous savez le grand blond médaillé,
celni qoi a une si bonne moustache (§ 297. 2., přiklad [opět
málo příhodný] na adjektivni přívlastek s delším doplňkem po
sabstantivě). Nebo z § 137 i) příklad na c'est á qoi o závod:
On avait tiré á qui ferait feu le premiér.
Také jednotlivé příklady za sebou jdoucí měly býti odděleny
od sebe čárkou ležatou, zvláště tam, kde několik vět dohromady
činí příklad jeden, aby čtenář věděl, kde začíná příklad nový.
Uvádím tu jen ony opět nepříliš pečlivě vybrané dva pří-
klady na praesens historické v § 189. 2. c), kde po dvou větách
o Melvilovi a Alžbětě následuje: II Tentraine, la bat k coups de
poing, la foule aux pieds, mais tout á coup il Ta latchée, takže
zdá se, Jákoby ještě tento il byl Melvil a tato la Alžběta.
Pomoženo a zároveň i jinak dobře poslouženo by tu bylo
též, kdyby na konci každého příkladu citován byl stručně pramen,
což zde naskrze jest pominuto. Při pěkném výběru dokladů
z předních spisovatelů francouzských dostalo by se tak čtenáři
slušného ponětí o klassické literatuře francouzské a dle libosti
nebo možnosti (kdo by chtěl) mohl by každý nahlédnouti do
auktora i srovnati zněni příkladu, zdali jest všude a ve všem
správné, kterýžto stupeň spolehlivosti nutný každé nynější knize
vědecké nebyl by na škodu ani školní knize těchto rozměrů. Vy-
skytujíť se tu skutečně v dokladech mimo patrné chyby tiskové,
třeba v seznamu omylů neopravené (jako na př. les postes anglais,
amérícains, espagnoles § 157 b) 1. věta, nebo a conscience ...
intéressé § 134 fj, nebo . . nature plein de charmes str. 65 d)
pozn., nebo verš a (spojka česká nemá tu býti proložena) sur les
unes heure § 112 a) i věci choulostivější jako les choses qui lui
paraissaient le plus étrangóres (§ 137 g) str. 65), nebo Bey de
France, tu sors de tes murs (§ 96 A. pozn.), kdež bychom se
rádi z kontextu přesvědčili, je-li skutečně zde věta rozkazovací,
pro obzvláštní důraz podmět podržujicí, či pouhý to způsob ozna-
movací. Také bychom pak věděli, který doklad vzat jest a jak
správně ze spisovatelů francouzských, a který příklad podal spi-
sovatel sám z obecného skladu řeči francouzské jej vybrav a při-
způsobiv.
Co se týče stránky theoretické, snažil se p. spisovatel podati
co možná stručně úplný přehled látky grammatické od pravopisu
a výslovnosti až po dělidla a řeč vázanou. Při tom však odbyty
jsou trochu zběžné prvé dvě části, hláskosloví totiž a tvarosloví
8 připojenou naukou o tvoření slov, naproti skladbě, která patrně
byla spisovateli hlavni pohnutkou celé knihy, jakožto věc, z po-
savadních knih našich nejméně známá. Ye hláskosloví, tuto velmi
obtížnou partii mluvnice francouzské, kterou ostatně již důkladně
Digitized by
Google
154 Úvahy a zprávy.
probral Šrámek (Březanovský), nebylo třeba tak obšírně se pouštěti,
když nemělo se jíti ve všem do nejmenších podrobností. O j na př.
nezvídáme, že nikdy nepíše se před t a y; vysloviti dle § 39. 2.
i s pozn. ortie, garantie a p. správně, nedovedl by as nikdo,
rovněž monsieur dle § 37. 1 (kdež uvedeno nejspíše chybou tisku
mezi výjimkami s hlasným r na konci pod č. 4., majíc státi pod
č. 2. po slovech s nehlasným r uvedených pod č. 1.; podobně
závažná chyba tisková vzadu neopravena, jest v § 28. 2. Pz.
„Má-li se vysloviti c před a, o, u jako Á, klade se pod ně (?)
cédille"). Nejhůře pochodily tu nosovky (§ 24), které prý „ne-
vyslov ují se nosem, nýbrž tak, že se snažíme k samohlásce
připojiti n hrdlem*), aniž však pohneme jazykem neb
ústy," což ponechávám na rozhodnutí fysiologům.
Ježto p. spisovatel při novém výkladu svém nedovolává se
žádné auktority, nechceme po ní pátrati zatím, spěchajíce k jiným
vécem. Na str. 7. praví se o cn, že se vyslovuje jako a:
1. v -éen, -ien, -yen: Européen, tien, doyen; 2. ve formách od
tenir a venir na -ien (s, t, nent!): tient, viens, ba uvádí se
dokonce i nenosové viennent a o chybě tiskové tu přece nemůže
býti řeči! Kdo by dle toho správně dovedl vysloviti tien nebo
tiens, nevím.
O tvarosloví nebudeme se šířiti; čásť tu jakož i předešlou
podává stručná mluvnice Škodová způsobem školám úplně vyho-
vujícím, a bylo by bývalo dobře, odkázati pouze k této knize.
Jen tolik podotknu, že mělo předcházeti časování sloves pomoc-
ných (§ 75) před slovesy pravidelnými (§ 73 a 74), poněvadž
složené tvaiy těchto bez oněch nemohou se obejíti, pak že tu
nemělo býti vše tak zuniformováno, čímž zejména § 74 obsahuje
pravou mateninu:
Itraité
finasorti] e, (s)
rcQu,
z čehož by se mohlo souditi, že tvar je suis traité atd. jest také
perfektum, aneb že lze říci též je suis sorties.
Tak vloudila se chyba i do passé defini de Tind. (§ 73,
str. 25). kdež uvádí se koncovka 2. os. sg. takto:
pari- fin- vend- aper^-
— a i — — i — — u — -t,
z čehož by vycházel nesprávný tvar parlat jako finit atd. Časo-
vání sloves zvratných dativných i akkusativných potřebovalo by
plného vzoru a ne skrovné jen zmínky v § 76. 3.
U sloves nepravidelných abecedně sestavených (§ 78) jsou
věci jako il fiert ve fier á bras, vas en, battre, ale détruire,
*) Pročež prý by mely slouti vlastně hrdelnými.
^
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 155
prévoir, prévaloir neuvádějí se. U příslovcí (§ 79) neděje se
zmíuka o tvarech adjektivných vité, sondain, droit, haut a pod.,
též příslovečná rčení s předložkou a podstatným bez členu jako :
avec zéle, sans doute, avec application, par joui* a p. neuvádějí se.
U předložek nevyloženo, které jsou pravé a které nepravé
ani v § 80 ani 165, ostatně nejsou tam ani správně podány;
u pravých nalézáme též auprěs (de), jusqu'á, quant (á), u ne-
pravých neuvádí se předložka de, po nich vždy nutná, krom
u poslední par suitě de; kdyby se toto de mělo vztahovati ku
všem, musilo by patrně náležeti i ku předchozímu par rapport k,
nebo pod č. 2. uvedenému v závorce á travers, kteréž se pojí
s akk. a ne jako au travers s gen. (o rozdíle mezi á travers
a au travers nemluví se ani ve skladbě str. 77 si.) ; pod pravými
mělo se říci u pres, že z pravidla se pojí s genitivem. U spojek
(§ 81. 1) uvádí se též pourquoi místo c'est pourquoi.
Připojené zde v rozdílu druhém tvoření slov dle Filkovy
mluvnice jest v našich grammatikách francouzských novum prese
všecku stručnost velmi vítané. Na škodu nebylo by snad bývalo,
kdyby v § 84 b) 2. aa) a bb) (str. 38) u přípony -ier bylo po-
znamenáno, že po hláskách ch, g, il mizí i v měkkém jich zvuku :
le pécher (la péche, naproti pommier — pomme), oranger (orange),
conseiller (conseil). U adjektiv (§ 87. A. b) není zmínky o slo-
žených tvarech z adj. latinských a francouzských : austro-hongrois,
gallo-romain a p.
Nauka o skladbě, tvoříc jádro celé knihy a činíc novotou
svou hlavní zásluhu spisovatelovu, pracována jest nejvíce podlé
Maetznera, z jehož obsáhlé syntaxe přijaty jsou někde i věci tak
zbytečné jako pripouštěcí spojka jagoit que (§ 211), kdežto důle-
žitému způsobu důrazného vytčení jednotlivých částí vety ne-
věnován ani § jeden.
Celá skladba rozvržena jest přirozeně na dvě hlavní části:
a větě jednoduché a složené. V prvé pojednává se nejprve
o čásiech věty a jich shodě, pak o význame slov u větě, v druhé
o spojování vět souřadném a podřadném a konečně o postavení
slov ve větě, ač by měl býti probírán slovosled již u věty jedno-
duché, jak viděti též z nemístné poznámky o inversi v § 95.
Při částech věty mluví se jen o podměté, výroku a přívlastku,
jakoby předmět a příslovečné určení nenáležely též do věty jedno-
duché tak jako přívlastek. V rozdíl 2. (o význame slov) po-
jímá se při slovese, kde mluví se o časech, též souslednost časů
(§ 199 — 201), náležející teprve do vety složené, o nížto již
předem arci nezbytně tuto musí býti řeč, dále konjunktiv vět
vedlejších (§ 204—212); náměstky vztažné (§ 137) též nenále-
žely sem, nýbrž do věty složené.
Jednotlivým paragrafům vytýkati jest na mnoze nezřetelnost,
neurčitost, neúplnost i nesprávnost. Na př. hned v § 91 a si.
mluví se o podmétu ce, o cela však nečiní se zmínky („to se
Digitized by
Google
156 Úvahy a zprávy.
přihází často" nelze na př. francouzsky jinak říci nežli „cela
arrive souveut"). O il v § 92 a si. nepraví se ani, že jest ná-
městkou neosobnou, věcnou, ani že lze jí užiti za podmět gram-
matický při podmétu osobném pouze neurčitém (na rozdíl od
němčiny).
Slovně i věcné nesprávná jest poznámka ku § 94: „Ce (před
větou vztažnou) může se pro důraz opakovati," což zní,
jakoby ce mohlo se dáti před větou vztažnou dvakráte. Teprve pří-
klady : Tout ce que je puis assurer, c'est . . . a Ce qui nourrit . . .
e'est . . . objasňují, co p. spisovatel mínil. Avšak tu nejen může,
nýbrž musí státi ce před neutrální větou vztažnou podmětnou
nebo předmětnou, jak mělo správně pravidlo zníti. NelzeC říci:
Tout que je puis assurer, c'est . . ., nebo Qui nourrit . . . c'est . . .
(toto by mohlo nejvýše znamenati „kdo živí", nikdy „co živí").
Výjimky podává p. spisovatel sám v § 137. f) naproti § 136. d).
Podobně matné jest pi^avidlo o celui před qui v § 137. g).
V § 95. praví se sice, že podmět zdvojuje se náměstkami
osobnými, ale kdy a jak, poznati lze teprve z příkladů.
V § 96. B. dí se příliš všeobecně, že podmět il (ono) vy-
nechává se často v řeči obecné, že děje se tak jen v krátkých
rčeních, jako n'importe, ďoii vient a p. nepraví se.
Tak mohli bychom probrati většinu paragrafů, na př. hned
další § 97, kde praví se v poznámce beze všeho vysvětlení:
„Někdy bývá výrokem infinitiv" ; kdy a jaký infinitiv, lze se do-
mysliti teprve z příkladů, které by velice potřebovaly překladu;
nebo pozdější § 209, kde uvádí se mezi spojkami příčinnými s konj.
nesprávně též comme a ainsi, naproti čemuž viz § 275 a 257.
Práce ta však byla by příliš obšírná, i myslíme, že ukázky
podané dostačí, aby z nich vysvitlo, že chvalitebný tento první
pokus potřebuje ještě pilné opravy, aby byl dokonalým a spole-
hlivým souborem mluvnické látky lazyka francouzského s ne-
ustálým zřetelem ku zvláštnostem češtiny zejména ve skladbě.
Přídavek o řeči vázané, v našich grammatikách francouzských
dosud málo známý, obsahuje stručně podstatu prosodie francouzské
dle Weiganda. Podaná v § 325 výslovnost sknpenin samohláskových
jest dílem zbytečně podrobná, dílem nejasně nebo nesprávně stili-
sována na př. o ions a) i b). Co pověděno v § 327. o přízvuku,
jest nepatrným a nedosti jasným doplněním § 6. Nesprávné jest,
že „slabší přízvuk mají slabiky ženské (na e muet)", poněvadž
dle toho mohlo by se souditi, že e nehlasné má sice přízvuk, ale
slabší nežli samohlásky hlasné, což zajisté p. spisovatel tvrditi
nechtěl, míně asi hlasnou slabiku v rýmu ženském (před ne-
hlasným e). Accent de la phrase zvaný dle § 6. 2. též accent
logique lépe snad bylo jmenovati česky pří zvukem větným než
skladebným; že by však tento spadal jenom na poslední (v § 6. 2
přidati jest „hlasnou") slabiku ve větě, není zcela pravda. Správ-
Digitized by
Google
Ú?ahy a zprávy. 157
néji praví v té příčině K. Ploetz (Systematische Darstellung der
franzósischen Aussprache, 10. vyd. str. 13): Von dem Slibe n-
accent ist verscbieden der franz5sische Wort- oder Satzaccent.
Wáhrend n&mlich dle deutsche Aussprache aneb beim zusammen-
hangenden Lesen dle Trennung der WOrter deutlicb markirt,
spricbt der Francose eine Reibe nebeneinander stehender und
zusammengeb6riger Wórter r a s c b bintereinander, fast wie e i n
Wort au8 und betont ganz unwillkttrll ch, starker als
dle andern WOrter, dle letzte vollt5nende Slibe
des letzten Wortes vor jeder belm Sprechen oder
Lesen eintretenden Pause. In den Versen wird dieser
Accent durch dle Cftsur zu elnem rbytmischen." Tedy nejen na
konci věty, ale vůbec před každou přestávkou ve větě a ve verši
vždy před caesurou, na čemž zakládá se též rbytmus francouz-
ských veršů a nutná v nich často inverse. Na pr. : De mon
pays ne'me parlez-vous pas? Béranger les Hirondelles.
Co jest přízvuk řečnický, z pouhé zmínky o něm bez vy-
světlení a příkladu nesnadno jest porozuměti. („Mimo tyto pří-
zvuky jest někdy ve verši přízvuk řečnický (a. oratoire). Někdy
splývá řečnický přízvuk s přízvukem skladebným"). Dle Ploetza
spadá přízvuk řečnický na kmenovou slabiku, nebo takovou,
na níž dle smyslu spočívá důraz (obyčejně) k vytknutí protivy
(pročež dobře slouti by mohl logickým). Před ním pak ustupuje
i přízvuk slovný i větný, ač ovšem někdy splývá s tím i oním.
Na př.
lis ne nous ont pas vu Tun et Tautre élever,
Mol pour vous obéir et vous pour me braver.
(Racine, Britannicus A. III. se. 7.)
Že není jen ve veréi, nýbrž i v prose, rozumí se již z názvu
jeho ; známé přísloví : L'homme p r o pose, Dieu d i s pose jest do-
statečným dokladem.
U licencí básnických náleželo uvésti při slovese (§ 333. d)
die od dire; za to 3. os. při odsouvaném s neměla se uváděti,
ježto tam s nikdy není v koncovce; mezi příklady pohřešují se
zde zvláště časté croi(s), voi(s) (k rýmu moi a p ).
Zmiňujíce se na konec také ještě o české formě pravidel,
činíme tak proto, abychom i tu ve snaze o dobrou věc upozornili
p. spisovatele na některé nesprávnosti, jako mnohočet (proč ne
plurál, mn. číslo?), časoslovo (verbum, sloveso) více m. několik
(na př. při více podmětech § 104), zvláště pak na nejnovější
nešvar, v němž si p. spisovatel zvláště libuje, klada přívlastkové
přídavné ve tvar výrokový, což jest někde i příčinou nezřetel-
nosti, na př. § 123. Pz. „Země od hlavních měst pojmenovány
jsou beze členu.** Také jsou dosti četný chyby tiskové v seznamu
Digitized by
Google
158 Úvahy a zprávy.
nevytčené a smysl místy silné rušící (na př. § 101, „O shodé při
jednom předměte" místo podměté). Pěkné úpravé není vytýkati
leč nedosti zřetelně kolečkované ú, jf, j,.
Francouzská čítanka. Sepsal Dr. Anselm Ricard slov-
níčkem a poznámkami opatřil Fr. Šubrt. V Praze u Neuge-
bauera 1883.
Nejnovější tato práce v obora školních knih jazyka fi-ancouz-
ského určena jest dle předmluvy pro začátečníky, jimž u pěkném
výběru podávají se tu v 7 oddílech zajímavé články hlavně z nej-
novější literatury francouzské se slušným zřetelem i k písemnictví
anglickému, německému a ruskému. Obsah jest mimo oddíly
I. (Popisy), II. (B^ky) a poslední (Básně) rázu ponejvíce anekdo-
tického (skorém celý oddíl III., IV., V., dílem i VI.), ve kteréžto
způsobe zajisté velice se zamlouvá věku dětskému, k němuž ze-
jména oddíl básnický obrací se veškerou svou lyrikou i svými
bajkami.
Se stránky paedagogické chváliti jest zvláště popisy (I.), po-
čínající se Bohem — tvůrcem — tvorstvem, a končící se patri-
oticky po výborném přehledu všech pěti dílů světa stručným
obrázkem Rakouska ; pak některé z anekdot a vypravování oddílu
m. (č. 3., 4., 8., 13., 16., 24. 25., 28., 29, 31., 33.), dále skoro
vesměs i-ozkošné črty ze života velkých mužů IV. kromě é. 7., 10.,
14.), i mnohé dojemné vypravování ze života zvířat (V., kterýžto
oddíl spíše měl býti nazván „památné činy zvířat", k nimž jako
v č. 2. a 4. potřebí jest víiy veliké velmi), a konečně skvostná
vypravování (články) dějepisná (VI.) od mládí Alexandrova až po
vyhnanecké žití Napoleonovo.
Co se týče bajek, ty jsou po většině slabou stránkou celé
jinak velmi pěkně sestavené knihy; u mnohých, jako č. 2., 8.,
10., 11., 12., 13. a zvi. 7 , jest mravné naučení tak hledané
a nucené, že jest z něho viděti, jak namáhavé byla k němu se-
strojena dotvrzující smyšlenka, ač smyšlenkou-li nazvati lze na př.
hodiny Karla V. I co tu podáno prosou z Lafontaina a Floriana
(č. 5., 1., 3., 16.), není právě nejpříhodněji vybráno kromě Lišáka
mravokárce (č. 16.). Zdá se, jakoby byl p. sestavovatel čítanky
v tomto oddíle zapomněl, že těm, pro něž vybíral články ostatní
a zejména básně, nejlépe by svědčily staré sice, třeba nejznám-
nější, jen když nejvhodnější bajky aesopské.
Také ve III. oddíle jsou články i pokročilejšímu rozumu
trochu záhadné, jako č. 2., 5., 6., 11., 14., 19.. 20., 23., jež
lépe bylo vynechati; již v 1. č. ptáme se, jak měla asi kněžna
Despidova na šále svém připevněný veliký ten diamant, v ceně
půl druha millionu fr.. který mohla Janinova pradlena dáti hošíkovi
svému ku hraní, majíc jej za pouhý kus skla zvící láhvové zátky?
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 159
A ještě více překvapuje Websterova miska (č. 23. str. 44.) „com-
posé ď un liquide* verdátre et enflammé comme un punch" ; věru,
těžko pochopiti a vysvětliti si v rukou chemikovy služky kou-
zelnou tu misku, složenou z jakési zelenavé tekutiny. Kdyby se
takové články byly úplně vypustily, zbývalo by zajisté ještě dosti
tak poutavého a příhodného, že by čítanka tato byla pro za-
čátečníky ještě dost a dost bohatá.
Jak obsah, sestavený a upravený p. Ricardem, tak, a to
měrou ještě vetší, svědči začátečníkům českým zejména to, co
přičinil prof. Šubrt; české totiž poznámky pod franc. textem
a na konci knihy slovníček francouzsko-český (bez jakéhož ostatně
dosud nevyšla žádná naše čítanka francouzská ani na př. II. Appel-
tova není bez něho, ačkoli určena jest pro nejvyšší třídy realek,
kde by se již mohlo a mělo zůstaviti žákům hledání ve větším
slovníku, kdyby jen byl již nějaký důkladný a spolehlivý).
Co se týče poznámek, kterých ubývá postupem čl^ků tak,
že v posledním oddíle básnickém jich téměř již není, jest patrné
účel jejich ten aby usnadnilo se začátečníkům co nejvíce poroz-
umění textu francouzskému, za kteroužto příčinou opatřeny jsou
i nadpisy článků překladem českým. Snaha ta jest zajisté paeda-
gogicky a didakticky velmi chvalitebná, jenom se nám zdá trochu
přílišnou; neboť nepodává-li se čtenáři od počátku až do konce
v každé poznámce překlad některých slov již hotový, nelze do-
mysliti se mezí, za nimiž by poznámky takové měly přestávati.
Nalezá-li žák přeložená pod čarou slova z každé snad knihy ele-
mentární dosti známá, jako: stvořil, stvořiti, učinil, moudrost,
klas, mouka, umění, jezera, řeky;, moře, zákony (teprve v č. 8,
v 2. ne), říše (i dvakráte krátce za sebou), bude mu as divno,
proč nemá hned « počátku přeloženo též au lever du jour, le
feuillage, la puissance, a dit, n'a jamais regardé le ciel, á ses
c6té3, parfait, ne . . . que, Toeuvre a p. Jest ovšem nesnadno
věděti předem, co začátečník ještě dovede a co již ne; ale při-
suzuje-li se mu dosti soudnosti, aby doveda si vyhledati ze slov-
níčku lever du jour přeložil au 1. d. j. při rozednění, může se
mu také ponechati, aby vyhledaje si farine a p. přeložil pádem
české vazbě přiměřeným, o infinitivech a nominativech jako stvořiti,
klas a p. ani nemluvě. I myslíme, že dostačilo by úplně přeložiti
v poznámce pouze neobyčejnější význam i slov třeba jinak známých
jako á ses cótés (z= po jeho stranách) vedle něho, (což mohlo
sice ve slovníčku také ještě býti uvedeno, ne však pod cótes
nýbrž při cdté strana), nebo rose, azur (VII. 7. str. 113) růžový,
blankytný a p., hlavně pak že mělo se tu přihlížeti k úslovím
a vazbám obtížnějším, jaké vyskytují se tu z pravidla bez pře-
kladu, jmenovitě v básních, na př. c'est différent, c'est autre chose
(VIL 3), á ťen croire (VII 18), de fleurs en fleurs, autant
vaudrait, prendre garde á (VII. 34, kterážto poslední vazba ve
významu nedbáti, nevšímati si ani ve slovníčku není uvedena,
Digitized by
Google
160 Úvahy a xprávy.
kdež pod preodre g. jest jeuom míti se na pozoru, dáti pozor),
r áne se croit un grand talent, jouer de la ílůte (VII. 35) a j.
Vůbec jeví se potřeba poznámek především tu, kde slovníček
vysvětlení nepodává a podati nemůže, jakož u převratů básnických
na př. qui de V homme font la richesse (VII. 11.), Des gráces
de ton corps ton chant détruit ťeffet (VII. 33) a p.*)
V té stránce však zůstavuje se prvotné všecko čtenáři nebo
snad učiteli jeho. Také slova cizí, latinská neb anglická, místy
přicházející (IV. 15., 19.; m. 17., 21) bylo v poznámce vyložiti
a vedle překladu, podaného jen u Apage, Satanáš! vadě retro
(IV. 18), naznačiti též výslovnost. K této mělo se zvláště při-
hlížeti, a všude, kdekoli jest něco zvláštního, mělo se pozname-
nati, u punch (str. 44), reportér (str. 38) a p. právě tak, jako
stalo se u est a ouest (str. 6), zejména pak u jmen vlastních,
jako Texas, Webster, Boieldieu a p. (Proč v VI. 11 psáno BrOnn
a ne Brno, nenahlížíme).
Po stránce formální uznati se musí, že šetřilo se tak pilně
požadavků Bnisu Matičného, jako pravopisu posledním (7.) vy-
dáním slovníku Akademie francouzské ustáleného (zejm. při -ége
místo nedávného -ége). S té stránky jest nová tato fr. čítanka
dokonalá, majíc i obligátních chyb tiskových míru tak skrovnou,
že s pochvalou sluší zmíniti se o tom. Také úprava jest velmi
pěkná, tisk naskrze jasný, takže cena 80 kr. při obsahu tak
bohatém a úpravě tak slušné jest opravdu nepatrná, což při školní
knize, jakou nová tato čítanka, tušíme, má býti, není zajisté věcí
poslední.
Pro jaké sice školy anebo které jich třídy čítanka ta jest
určena, nepraví se na titule ani v předmluvě; ale z toho, že
mluví se tuto o začátečnících, souditi lze, že sepsána byla asi
pro nejvyšší třídy škol měšCanských a snad pro čtvrtou a částečné
již i třetí třídu realek českých; že však hodí se lehkým svým
slohem i našim školám dívčím, jest jisto. Ovšem jiná jest otázka,
vytiskne-li tak brzo onde velmi dobrou první čítanku Appeltovu,
zde pak dávno již zdomácnělou Gablerovu. Čestné místo vedle
prací těch náleží nové čítance Ricardově a Šubrtově bez odporu.
Č. Ibl.
*) I věcný výklad někde se pohřešuje, jakož u carré de douze (III.
13), kdež mělo se začátečníkům říci, že jest to (12)^ z= 12 X 12 = 144.
^
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu.
Sepsal Ant. Matzenauer.
1. Mik muk, kořen stsloY. movere: uik-níkth, -n& ca transire
AKU GBtTE UiUkNHKI UlkKNOfl|IA CA Greg.-Naz. UlKNO^IflA CA Op.
2. 2. 80. Bl-UlkKIliRTH CA, -NA GA iosilire HÁKU CA Bl UAT€pillO
OYTpOBOlf BlMlKlIOfTIk £x. n|kH-UlkKII<RTH, -Nft admOVeťO -KOIU&
KO|kABi BelL-troj. 14. mi^vath, -ya jactare, npt-uuKaTH, -y;k
dimovere „aaii€ -ycuih npt^-KiiA CBoero no^l^oifra'' Beut. 19.
14. -Vost. ni^t-MiiiiaTH, -y* id. bulh. pri-iiiůknii sů vb. pf.
pri-můknuvam sů vb, dur. adpropinquo, accedo, slov. ma-
knuti, měknuti, -nem movere, promovere, maktati otřá-
sati qaatere, quassare, iz-maknuti, od-maknnti, -měk-
nuti amovere, od-meka amotio, o-meknuti se vestigio
falli, labi, po-maknuti, -měknuti movere, promovere, po-
rn i kat i id. po-mičen adj. mobilis, po-mičnica planetes,
pre-maknuti, -měknuti loco movere, pre-meketati
commovere, conquassare, pri-maknuti admovere, p r i - m e k,
gen. -mka agnomen, pro-maknuti promovere, evehere (e. g.
ad munus), pro- mak promotio, raz-maknuti dimovere,
u-maknuti, u-mikati amovere, -se auíugere, za-maknnti,
-měknuti retro movere, za-mikati anwandeln incessere,
invadere, charv. srb. maknuti i mači (""miiuth z muk -ti)
-knem 1. vb. trans, movere, 2. vb. intrans. se movere, mo-
veri, — se id. iz- maknuti, -mači, -knem 1. vb. trans,
amovere, removere; elicere, 2. vb. intr. praecurrere, auíugere,
— se recedere, i z - m a k sklon, sklonek na izmak, na izmaku
(n. pr. zimě) na sklonku (zimy) decedente (hieme), na -mak-
nuti, na-maci 1. admovere, n. př. kapu (čapku) na oči;
2. injicere — konja dáti koni uzdu, 3. minutim comparare,
na-micati 1. infigere, 2. leňte et minutim comparare, na-
Llatj filologické a paedagogíeké, 1884. 11
Digitized by
Google ^
162 A. Matzenauer
micaljka (charv.) meretiúx; od-maknuti, -mači 1. vb.
trans, amovere, removere, 2. intr. procedere po-maknuti,
-mači movere, promovere, pre-maknuti se, -mači se de-
ficere, ausgeben, zu Ende geheu, pri-maknati, -mači 1. ad-
movere, 2. addere, adjicere, 3. incrementum capere, — se
admoveri, pri-micati admovere, — se admoveri, pro-mak-
nuti, -mači i pro-mči, -knem vb. intr. permeare, pro-
m i ca ti, -čem 1. id. 2. promiče (cadere incipit) kiša,
snijeg, de pluvia, ni ve, raz-maknuti, -mači, raz-micati
dimovere, — se dimoveri, discedere, s-mak finis, interitus,
smak svijeta, konec světa, s-micati se se condensare,
uz-maknuti, uz-mači vb. intrans. recedere, také — se
id. uz-mak receptus, foga, uz-micati, -čem recedere,
u-máknuti, u-mači effugere, u- mi ca ti id. ras. imaiB, my
celen ter promovere, properare, citato cnrsu ferri, -ca celeriter
cnrrere vel vehi, no-Mqaib-cfl aufugere, no-MUKáTb, -áio, -MÚKHBaTB,
-Baio buc illuc mittere, npH-MKHýib, -ny vb. pf. npH- HURárB vb.
dur. admovere, -ca admoveri, adpropinquare, pol. do-mkn^č,
-u§ vb. pf. do-mykač, -kam vb. dnr. co do czego promo-
vere usque ad, — si§ do czego adrepere, po-mkn^č, po-
m y k a č promovere, — s i § procedere, progredi, prze-mkní^c
s i §, -m y k a č s i § se subducere, elabi, przy-mkn%č, -mykač
admovere, — sie adrepere, s- mykač 8i§ cnrsitare, buc illuc
cnrrere, u-mkn^č, u-mykač 1. vb. trans, amovere, 2. umy-
k a č intrans. fngere, také u-mkn^č, u-mykač si^ decedere,
ze-mkní|č vb. intrans. aufugere, z- mykač fngere, čes. mek-
tavý adj. mobilis, m e k t a v o s C mobilitas, volubiiitas, mykati
se, mycetise vagari, se celeriter movere, do-mknouti
se, -mknu se něčeho attiogere, assequi, po-mknouti vb.
pf. p o - m y k a t i, -m y k o v a t i vb. dur. movere, promovere, —
se ire, procedere progredi „Tehdy sie zástup židovský z města
pomče" St. Ski. III. 39. při-mknouti, -mykati admovere
„TuC mu žena kvasnic prirače" St. Ski. II. 141. — se acce-
dere, adpropinquare „primče sie k němu upriemo" St. Ski. pro-
mknouti, -mykati, -mykovati celeriter trajiccre. movere
per, — se elabi, se subducere, roze-mknouti, -mykati
dimovere, s-mýknouti, s-mýkati něčím movere, trahere,
s-rayk C^ci-MUKi) 1. Ruck motus repentinus, 2. traha eine
Schleife zum ziehen; 3. tribula Dreschmaschine (obs.) 4. tra-
>
Digitized by
Google
Příspévky ke Blov&nskému jazykozpy ta. 163
gula, slk. smyknzčes. smyčec plectrum, smyček id. čes.
u-mknouti, u-mykati 1. vb. trans, amovere, 2. vb. in-
trans. fagere, aufngere, evadere vy-mknouti, vy-mykati
1. vb. trans, promovere foras, emovere, vymknouti si kloub
Inxare; 2. vymknouti vb. intrans. aufugere, evadere, — se
elabi, excídere, hluž. s-myknyé, s-mykaé celeriter movere,
promovere, so — labi, prolabi. Srov. lot. muk-t muk-u,
muk-u aufugere, evadere; skand. moka, švéd. maka mo-
vere; skr. makh (1. par.) ire, se movere, také makk
íl. átm.) id.
2. Mik mflk, kořen stslov. trahere, demere, adimere, rapere, eri-
pere: stslov. bi-uiyath, -yík pertrabere, H3-iiikiiath, -h& ex-
trahere, — kojte cabíiio cboio lez. 21. 5. -Vost. hs-uivath -y«
rapere, — KopAsnk lo.-Clim. no-uikKN&TH rapere, — MiKNOBeNHie
ereptio, e conject., no-iiiYti tendicula, rus. dial. no-ima, čes.
po -meč i po-mče f. id. po-méiti illaqueare, pol. po-
mek, gen. -mku i po-myk tendicula; stslov. no-Miji|aTH,
-Y* manum injicere, aggredi; npn-uikKA laqnens, bulh. pri-
roki pl. id. npH-MiYATH, -y;& rapere, — yanii eucTk h hocta-
BiiieNi HA ABopt OThYH Frag.-bulg. saec. XIII. npo-MiKNATH
perfodere, vlastně protáhnouti (mečem), npo-MiKHiiíTH ca divul-
gari, vlastně protrabi, pas-mukath, -y;!; divellere, ci-MiiBNftTH,
-HiK rapere, — kouia ci ctNHH Per. 58. 39. ci-mi^yath, -y«
id. of-MiiKA defectus, o^-miyath rapere, — A'KBK0Y Sbor.-Kir.
54. of-MUKATH, -AUR vb. dur. rapere,* Of-iujKANHie raptus, o^-
MUYhKA raptus mulieris, OY-MUYhNHKik raptor, bulh. iz-miiknti
vb. pf., -raůknuvam vb. dur. extraho, po-múknii (Lex. IL),
slov, iz -mak nu ti, -nem vb. pf. eripere, i z -mak detractio,
deminutio, i z - m i k a t i evellere, o t - m i c a raptus puellae, charv.
srb. iz-maéi -maknem i iz-maknuti, -nem eripere, ex-
torquere, o t- mi ca raptus puellae, s-ma6i is-maknuti,
-nem 1. demere, 2. interficere, s- mi ca ti, -čem id. u-mi-
cati, -čem avellere, eripere, rus. BÚ-imarb celiter auferre,
BÚ-MUKaTb, BÚ-HKHyTB demere, (inaures), 3a-MqáTB abstrabere,
auferre, OT-MUKárB, OTO-MKHýiB demere, adimere, no-Mqérb cele-
riter abripere, paa-MÚRaTB huc illuc trahere; conculcare (de
equis), y-Mqáib, y-MHKáib abripere; pol. u-mknac, -ne vb.
pf. u-mykaé, -kam vb. dur. demere, adimere, auferre, furari,
wy-mkn^č, -mykac furari, ze -mkn^č, z-mykaó demere,
11*
Digitized by
Google \i
164 A. Matzenauer
furari, slk. u-mknúť, u-mykaC furarí. Srov. lit mauk-in,
-ti Btringere, destringere; decipere, fraudare, injaríá afficere,
lot. mauk-t, man-cu stríngere, detrahere, no-mauk-t
detrahere, m u k ě t, -e j u aperire clave adulterini ; stněm^
múhh-an, múhh-dn grassari, praedarí, sřněm. můchen,
mucken id. stněm. múhhári grassator, múchěo m. latro^
sřněm. múch-aere grassator, latro.
Sem náležejí také, jak se zdá, stslov. 3AHiikKii&TH, -■& cUa-
dere, prvotné asi: zatáhnouti, srb. za-maknuti i za-mači»
-knem vb. pf. n. pr. — nže volu na vrat fanem coUo bovis
circumdare, — koga suspeadere, ms. sa-MUKárii, -áio vb. dur.
sa-HKHýiB, -Hy vb. pf. clandere, occludere, -ca claudi, pol.
za-mykač, -kam vb. dar. za-mkn^é, -n§ vb. pf. čes. za-
mykati, -kám, za-mknonti, -nu clandere, occludere „ani
zámky zameki" Ms. pr. pr. 102. „Biřic jeho ústa zamekl* St.
let. 18. také includere „A jeho tvrdě zamekše, dřvi zapečetili*"
Ms. Pass. 211. 1. — se (čes.) se includere, claudi, hluž.
zankac vb. dur. zanknyč, -nu vb. pf. clandere, so —
claudi, se includere — na místě *za-mka6 *za-myka6,
za-mknyč; polab. zo-máknunt (zomakenunt J. P.) clan-
dere, zo-mácen clausus (somatzen, somatzehn, S. zo-macéna
J.); srb. za-mka laqneus; macula smyčka, slov. za-nka^
za-njka (Jan.) laqneus, zanjka ansa (Lex.) na místě '*z^-
MIKA ; stslov. aa-MiKik claustrum „TeuNHi|A of TBkpsi^eiia 3Amku''
Men.-Leop. — ms. aa-MÓicb sera, sá-MOirb arx, pol. za-mek,
gen. -m k u, čes. z á - m e k, gen. -m k u sera et arx, hluž. z a n k
sera, claustrum na místě *za-mk — atd. Není však vylou-
čena možnost, že slova tato jsou s kořenem mik movere ve
spojitosti.
MiMATH, -MUK vb. dur. stslov. balbutire, mimíicti Op. 2. 2. 460.
MOUiierE Vost. bulh. múmrě murmuro, increpo, slov. memljati
murmurare, pol. mamotaé i momotaó -oc§ balbutire, ma-
mot i momot balbutiens, rus. MáMiHTb murmurare, balbutire;
samohlásky kmenových slabik rus. i pol. odchylují se od pra-
vidla. Srov. lot. mému li 8 balbutiens; stněm. ^mammaldn
ve složeném leffs-mammal6t balbutit.
MiracAik m. stslov. turpis quaestus, také ukineiii psáno, — ckEH-
I^AieTb NACiiíUKj^eiiHie Chrys.-lab.-rus. mmerh lucrum, usura (ze
stslov.) — stslov. uimeiio-HUikNi adj. -Huiki|ik m. subst. turpis
>
Digitized by
Google
Fřispévky ke slovanskému jazykozpytu. 165
iacrí cnpidas, -NCRATeiiik, -HinTkiiik m« id. -HUikCTio, -íiioehi6 u.
tnrpis qoaestiiB stodiom, -n|kiiEVT%Kik m. torpis qnaestas. Prvotný
význam byl asi: podvod frans; srov. ms. prov. o6-HenieiHTf>-
€H errare, o6-HemyiKa error; dle těchto slov ras. zdá se
■bmen býti správnějším psánf spůsobem. Uvážiti sluší také:
miáelnik (n Valachův moravských) ten, kdo zapůjčí bačovi
ovce, bera od něho jisté užitky; rum. mišelié aerumna, mi-
seria. Kořen stslov. uv nebo mii?e; nejisto, kterému z obou
tvarův by se měla dáti přednost; srov. lot. muset, mSsět
perturbare, ludificari, circumvenire, dolo. capere obelstíti ; srov.
také skr. muš (9. par.) furari, rapere; slova lot. i skr. po-
ukazují zase k tomu, že by se uvc mělo pokládati za starší,
nežli um; t. také Mix, kmen rus.
MiLHHi|a f. stslov. culex akh upABHC H MiiiiHi|a cofi|i6 Bus. 684.
— vlastně dim. stát. jména '^ui^ca; rus. HÓxa dim. MÓmKa
thríps dřevotoč, červ, HomKapá coUect. thripes; pol. mszyca
eruca, aphis Blattlaus, meszka mordella Erdfloh, čes. mšice
aphis „i prsisli msicie* Ms. Ps. 104. 31. „venit coenomyia**
Tulgata. — Sem náleží také, jak se zdá, pol. mchówka
1. acarns scabiei, 2. mchówka czerwona aranearum spe-
cies, 3. acarus siro roztoč syrní, červ syrní; to slovo sotva
souvisí s mech muscus. — Srov. skr. mašaka-s, m. culex;
lit. maszalas ^die Motte, die in das Licht fliegt", Ness. ve
pl. maszalai bestiolae molestae; lot. m a salaš Rossfliegen.
Hlikar, kořen stslov., Moar rus. : MÓar-HyiB, -ny vb. dur. corrumpi,
macrescere, tabescere, se gáter, maigrir, dépérir, MÓariuft adj.
rancidus, putridus; macer, tabescens, HÓariocTB macor; rancor,
MOariHBi tenni valetudine utens, moariáirb homo macilentus;
uoaiYHTH debilitare, Bonsiiik h -VHTh h itKi co^niHTk Ex.-Yost.
1.156. — jak se zdá, strus. namístě *možčiti, *moždžiti,
z *mozgiti; stslov. tvar toho slovesa by bjl ''uias^HTii na
místě "'mixj^srhth, jak souditi lze dle stslov. Mix^^HBik tabescens,
Ha-Mias^HTH, -A« debilitare, HS-Mix^eiiHic n. subst. vb. debi-
litas H3MoaiA€NHie T^iiecH Men.-Leop. hs-mix^ath, -aauk vb.
dur. putrídum reddere; contabefacere ; debilitari, -/^ani pojí^h
Dioptr. na-Mix^AiiHie 1. interitus, 2. actio contabefaciendi, H3-
taisRAMik adj. debilis chíia m Hom.-Mih. h3-moxa- Ephr.-Yost
— Srov. skaud. mag-r, švéd. dán. mag-er macer, ags. m&g-er,
angL meag-er id. holld. mag-er macer, sterilis, debilis, in-
Digitized by
Google
166 A. Matzenauer
uanis, nném. sřněm. mag-er, stněm. mag-ar macer, mag-
arén macrescere, macore, xnag-arí, mag-ert, mag-ri ma-
cies, teaaitas, kořen mag. Z kořene slovan. by mohlo býti
vsuvkou tak, jako ve Apoas^Hie faex, slov. droždže id. atd.
kmen drozg místo drog; prostější tvary se nacházejí ve
stprus. dragios, pl. lit. dragé f. faex, skand. dregg fer-
mentám, švéd. dr&gg, angl. dreg, pl. dreg-s faex.
Myjati vb. dur. stčes. mugire; jest, jak se podobá, ve spojitosti
s lot. mau-t, mau-ju i mau-nu mugire. balare; kořen mu.
MbiTb f. rus. mutatio plumarum, tempus mutandi plumas pelí-
chání-se, doba, ve které draví ptáci se pelichají, „koah cokoii*l
Bi MUTexi^ BUKACTik, BucoKO nTHifi Bik3BHBiierE, Hc pcTi mna^a
CBoero Bi OBH^of''. Igor VIII. 2. — Cizího původu : ags. m fl-
tian mutare, stněm. mfijOn^ sřněm. mújen mutare, sich
m ů j e n mutare plumas, m ú j e f. plumarum mutatio, m ú } a e r e
m. pták (jmenovité sokol), který se už jednou pelichal, tedy
jeden rok přežil, skand. m ů t a r i accipiter, falco, s nímž srov.
slov. zastar. mitar „kragulj mitar*' nisus per annum aut ultra
asservatus, Habd. (Lex. II. p. 387.) ; připomínám sobě, že jsem
v jednom spise četl i rus. (zastar.) MUTapb, co jméno sokola,
kteréž by tedy ze skand. pocházelo; pramen vsak není po-
znamenán. Slova germ. pocházejí z lat mutare; téhož pfi-
vodu jest také srb. mitariti se, o-mitariti se pennas
mutare.
Mixiy m. stslov. pellis, pera, uter, — bo^u Pent.-Mih. —
BHNeNh místo BHNkNi Ib. — MiCTA lob. 32. 19.-Proph. saccus;
saccusc aseo servando. Gram. 6. 10. — Bono^íi (vesica bovis?)
Prol.-Vuk. o^pATH K03AHi|ia Mixouk Busl. 624. etiam follis, ut
videtur; — NAA'&M6Hik Sup. bulh. meh uter, slov. měh uter,
culeus, follis, pellis, vesica, charv. m é h (pl. měhovi i měsi),
dial. mih, srb. mijeh, dial. mih uter, follis (rozdýraací měch)
rus. tftxi id. ve pl. Mtxá také pelles kožišiny, pol. mi ech
saccus, follis, ve pl. m i e ch y také utriculus musicus, čes. m ě ch
saccus, uter; culeus, Aqa. „rozdřel si miech moj, conscidisti
saccum meum*. Ps. ms. 29. 12. kožený měch uter „Kázal bych
va v kožený měch vložiti. Dal. c. 70. Žádný nevlévá vína nového
do měchů (utřes) vetchých" Novotn. Mar. 2. 22. měch roz-
dýmací, kovářský follis ; také pellis, měch zr vydrová kůže, vlčí
měch Wolfsbalg, měchy ve pl. také utriculus musicus (obs.);
Digitized by
Google
Příspěvky ke Bloyanskéma jazykozpytu. 167
hlaž. měch saccQS, follis, scrotam, dluž. mj ech saccns, foUis,
polab. mech saccas, Scbleich. (mech, J. P. mech, S. mích,
Pf.) — nřec. fLsaíviov pellis ovilla, jak se podobá, ze slovan.
mě si na nebo mešina. Srodoá jsou: lit. maíszas, m. saccas,
praesertim saccas fimmentarios vel foenarias, lot. mais's saccas,
stprus. m o asi 8 rozdýmací měch follis, Voc. — o a tu stojí na
místě a i tak, jako v moasis 2. ječmen hordeum, Voc. vedle
mayse (Grun.), lit. méžei pl. lot. méži pl. id. Zdá se, že
i skand. meiss cophinus, stněm. meisa i meissa cistella,
sřněm. meise sarcinala sem náležejí. Slova uvedená bývají
sestavována se skr. méša-s, m. hircus (B.-gl.) — možná, že
to slovo značilo také kozlí kůži; zend. maéáa 1. m. aries,
2. f. ovis.
Slova odvozená i složená: macharzyna pol. vesica; mě-
chatý adj. čes. tumidns, turgidus, ventriosus; měchawa hluž.
1. tibia utrícalaris, 2. follis, 3. via impervia Sackgasse; slov.
měbina (m^icijiia) foUiculns, gluma (grani miliarii), měch na
f. čes. 1. Grastuch, 2. femina obesa; měchounka (morav.)
grossularia; hluž. měchowka physalis alkekengí, měchowc
foUiculus (botan.); rus. urbxoBioáirb pellio, venditor pellium;
pol. miechunki pL physalis alkekengi, čes. měchuňka id.
slov. chaiT. méhur, srb. mjehur, mijur na místě mihur
vesica, slov. charv. mihur bulla; slk. měchúr vesica, mě-
chura 1. id. 2. panis similagineus, m ě ch u r i n a = měchura,
čes. měchura, vydutý koláč placentae genns, tyrolaganom, cibus,
qui fit ex pane et caseo, Aqu. stslov. Mticyph, m. vesica, slov.
měhir, mehěr, srb. mjehir id. čes. měchýř, m. 1. vesica,
2. zastar. scrotum, Aqu. 3. rybí měchýř vesica natatoria ; vyzí,
vyzový měchýř ichthyocoUa; 4. foUiculus; 5. pustula, měchýřík
dim. folliculus; pol. m^cherz vesica — s neústrojným §; čes.
měchýřenka 1. botan. cysticapnos 2. zool. arethusa; rus. Htxo-
4yft m. qui foliem inflat, pol. miecho-dmuch calcator follium,
rus. Mtxo-HÓuia bajulus nosič, nádennik; polab. mésejst n.
(meéseist, M.) saccus, na konci odpadlo e (""MHUiHuiTe), slov.
mešin tibia utricularis, charv. měšina uter vel follis major,
srb. mjeáina uter; utniikKi stslov. dim. saccus, rus. HtrněiHk
Mtmóicb 1. saccus minor, 2. homo stupidus, pol. micszek
1. sacculus, 2. follis minor; folliculus, gluma, 3. chelmonus
(piscis), čes. misek, hluž. měšk dim. sacculus; polab. mSs&k
Digitized by
Google
X6g A. Matzenaaer
(mésak, J. meesack, S.) scrotnm; MSiuhHi adj. stslov. atris
NAAiieiiHe M^KuikNoe Yost. Busl. 620. slov. charv. měšnice
f. pl. srb. mješnice, miješnice f. pl. tibia utricularis;
Mtuihi|k m. stslov. (dim.) pera, slov. měšec ntriculus, saccnlas,
parva vesica, čes. měšec sacculas, marsnpium, crnmena: ros.
Htméqeid sacculus, srb. meščič utricalns, parvns follis.
M«Hiio, n. stslov. dos věno c MíňiiiMh fiszá XQoixóg Op. 2. 2.
27. — CMSHiia f. dos aku cm^hnoy AWi Op. 2. 1. 117. cushiio,
n. debitum conjagale, concubitus, recte dos fjXA me kh cushho
TCQoTxa ijcíóog avr^y - Zlatostr. (Lex. II.). Srov. staroir. máini
opes, dona pretiosa. Z. I. 37.
Mtni m. stslov. 1. creta ciTBopHBi ci xesKCNAAro m^íia, 2. calx
Ber. Ziz. rus. Mtii creta MtiáiB, MéiHearb creta dealbare,
MtiOBáTUíl cretam continens, cretosus, slov. melje, n. creta,
mil, f. mergelartige Erde, Rib. (Lex. II.). Srov. lit. mSl-as
gypsum, pa-melyti -lyju gypso inducere; melus cerussa.
2, M^Ai m. stslov. syrtis, e conject. slov. měl, f. gen. -li
aréna fluviatilis, mélina syrtis, charv. mel, m. i melo n.
aréna, rus. mcil f. na místě *m4ib syrtis, HeiHHá syrtis major,
MCiéTb arenoBum fieri „s^ensabler" ; auf eine Sandbank ge-
raten; čes. měl, m. (obs.) sabulum „na mielu i. na piescitem
briehu, sabulo". Mamm. hluž. mjel (obs.) mdus. Srov. lot.
směli s, smělis ai-ena fluviatilis „Wassersand im Felde",
smil-ts f. obyčejně ve pl. smil-tis aréna, smel-tains
arenosus, lit. smil-tis f. aréna, směl- tis ager arenosus;
8 by mohlo býti předsuvkou; skand. mel- r acervns arenae,
coUis arenaceus, mol aréna crassior, glarea.
MiiiiKi adj. stslov. 1. parvus, 2. tenuis = non profundus mělký,
plýtký, nehluboký „HCTAeBaeMU no^YHiit, cnp%Yh ei utiiKMa
pasj^^JineMOH Int. 186. rus. míjkííí, méně správně MéiKilt, par-
vus, subtilis, arctus těsný, úzký; corpore parvus; tenuis
=z non profundus; MeiKO-BÓAie vadum, MtaKOCTb, MtiKOiá,
MtjHSHá, obyčejně mci- psáno, parvitas, exiguitas, subtilitas;
aqua non profunda, vadum; Mtio%, MéiOMb f. la minutie,
bagatelle, res parva, exigua; 2. parvi frutices, iitJOMHÓft, mo-
lOMHÓft adj. en detail, de detail podrobný (na př. prodej);
parvus, exiguus ; minutieux, vétilleux malicherný, — uaa láBKa
taberna krám, Mejyará, - aioará coUect. parvi pisces; MelATb,
vLemAtb minuere, Meiiib vadosum fieri — Mei- na místě Mti-
Digitized by
Google
PříspéTky ke sloYanskéma jazykozpyta. 169
pol. miel, f. miela, xnielizna, brevia, vadám, roíaNki fein
gemahlen, klein gestossen, piasek miatki Flngsaod; 2. seicht,
miai:koáč 1. die Feinheit (z B. des Mehls), 2. die Leichtíg-
keit, miai:czyzna brevia, vadiim, čes. měl, f. 1. drobná, sypká
země, radus GemUil ; 2. ador (druh obilí) Weleš. 3. = měla
(zastar.) brevia, vadum, e conject. „T tu doba stachn na mele
dvě stě korábňv dospěle". St. ski. II. 178. forma nom. ne-
jistá, mAže také býti měl, m. m ě 1 e n e c, častěji ve plnr.
mělence massa friata, contrlta těsto drobené neb strouhané
(na př. do polívky), měliti, z-měliti friare, comminnere,
conterere „Kámen ten jest porazil obraz v jeho nohách želez-
ných a střepných a zmielil jest jie** Ms. Bel. 141. měl-ký
adj. 1. minntos, snbtilis; 2. tenuis, non profundns „mělké moře**
Wq. 807. mělká mísa flache SchOssel, Wq. 745. mělkosC
Seichtigkeit, mělce ti vadosnm fíeri, mělčina brevia, vadnm;
2. syrtis, což se zdá býti pozdějším významem; mělný sypký,
kyprý laxns, solntus, subtilis, mělná země, Us. SAl máš ztloaci
na prach mielný. Ras. rkp. 2. 12. — člověk mollis, mělně ti
laxnm, snbtilem, moUem fíeri, mělniti, z-mělniti friare,
comminnere, hluž. mělk farína crassior, možná, že chybně,
dluž. měl^k feines Eraftmehl, měl:ki adj. nilki hluž. (místo
miíki) tenuis, non profnndns; mjelny adj. laxas, solntus,
mollis, mjelnié laxum, mollem reddere. Kmen stslov. utii.
Srodným zdají se býti lit. mail-us, m. res minuta, ptsrva, lot.
mail-ens sít na malé ryby.
ÍÁ%p, kmen stslov. humiliare, contumeliá affícere; objnrgare, in-
crepare; kořenem zdá se býti mir: ci-MtpHTH, -pw vb. pf.
stslov. hnmiliare, aipe ci ciiMtpeNoio mucíihio moíihmi ca Sborn.
— €A se humiliare, humiliari Hsise ca ciu^pHTk Ostrom. cese
€i-uH|kH Op. 2. 1. 162. c'E-M'KpieiiHi£ subst. vb. 1. humiliatio,
2. comitas, ci-utpiCHik adj. humilis, miser, vilis „KpoThKk lecMk
N CMti^eiik cpk^hifeMk'' Sim. II. 6. ciH-ft|k6iiA u&ApocTik zaTCsivo-
(pQoavvri pokora, také malomyslnost; vlastně jest to pai*t.
praet. pass. slovesa cim^i^hth ; CL-MtpkNik adj. humilis, ci-M«|kik-
MHKi subst. id. ci-MtpkCTBO humilitas, Cb-M^puTH -nw vb. dur.
1. humiliare EOiiRlpHNOf c'bM'KpKiH riiABoy cboio Sir. 4. 7.-Sborn.
— 2. contumeliá affícere, ciMupneMi oifYHCT^eTh Antch. -iiHp-
Per. 77. 39. — ca humiliari, ciutpiciio-MftApi* &^j- rajuivó-
Oqíov pokorný, skroušený, malomyslný, ciMti^icNo-M&AI^Hie,
Digitized by
Google
170 A. Matzenauer
n. xanBtvotpQoavvriy ci-MipieHo-T^JikNi humile corpus habens
(Lex. U.) slov. z-měrjati objurgare, increpare, contumeliá
affícere, conviciari, na místě s-měrjati, z-mérjavec maie-
dicus, conviciator, o -z-měrjati objurgare, increpare (**o-ce-
iitp-), o-z-měr objurgatio, charv. s -mé ran, -rn-a, -o adj.
demissns, snbmissns, modestus, srb. s-mjeran adj. i smjeren
id. charv. s m ě r n o, srb. smjerno, smjereno adv. demisse,
charv. s-měrnost, srb. s-mjernost aniraus demissus ; rus.
c-MHpáTB, -pw vb. pf. c-MHpáTb, -áio vb. dur. deprimere, do-
mare, vincere, superare, -ca se demittere, se humilem prae*
bere, c-MHpéuie humiliatio, depressio, animus demissus; domitus,
coércitio, c-MHpéHHUft depressus, demissus, modestus, domitus,
submissus, c-MHpéuHHia 1. id. 2. poenas luens; c-HHpéHHOCTb,
c-MHpéHCTBO animus demissus, modestia, c]iRpeHH0-Hy4pie id.
c-MHpdTeib qui deprimit, domitor, victor, c-MHpáTeiHUft depri-
mens, domans, — AOWh ergastulum; pol. šmierzyó -rz§ miti-
gare, moderaii, sedare, cohibere; rum. směr- es k deprimere,
humiliare. Sr. ags. bi-smer n. opprobrium, insultatio, bi-smer-
lie turpis, bi-smer-ian irridere, bi-smer-ung f. blas-
phemia, stněm. bi- ipi-smer-6n irridere, ludibrio habere,
conviciari, maledicere, -smar-Ón id. -s m e r irrisio, -smar-ida
blasphemia; ve stněm. se ve kmenové slabice směr obyčejné
píše e, co obměna staršího i\ jest ale pochybno, zdali e v uvede-
ných tu slovecb stněm. skutečné z i vzniklo
M^CTO, n. stslov. TÓnos locus; si m^cto loco místo, na místé
(někoho, něčeho) bi pusu m^cto Ostrom.. vl tí\x^ u«cto»
WL T6B6 MtCTO Izvěst. 8. 76. — bulh. město locus, slov.
město locus ; urbs, charv. město, srb. m j e s t o, dial. m i s t o
1. locus; 2. urbs (v Herceg.), 3. mjesto praep. loco mjesto
mene místo mne; ubiti koga na mjesto, hned na místě, rus.
MtcTO 1. locus, 2. area staveniště, místo stavebné, 3. munus,
4. fascis Ballen, 5. secundinae partus; 9to hc y iiicTa non
convenit ad rem, pol. mi a sto 1. urbs, 2. praep. = zamiast
loco, miej scedim. locus, na místě miestce, stslov. MtCThif 6
dim. locus, M«ci|6 Bor. — čes. město urbs, prvotně locus,
vedlejší a pozdější tvar místo locus ze mi es to „na dolejším
miestie" Ras. rkp. „Mijesto, kdo fíky rostú." Aqu. 4. 7. —
místo praep. = v místo, namísto, namístě loco, c. gen.
hluž. město 1. locus, spatium, na swoje město au seinen Platz,
Digitized by
Google
Příspěvky ke Blovanskému jazykozpytu. 171
Ort 2. urbs, 3. město praep. sequ. gen. loco město žony,
dluž. mésto iz: hluž., polab. m^sté (mésté P.) loc. sg. k nom.
sg. *městft I0CU8. — lit. mé stas urbs, lot. mésts oppidum,
stprus. mestan (acc. sg.) Voc. urbs pravděpodobno z^ slovan.
avšak stprus. ma^sta urbs (Grun.) mohlo by býti srodným se
slovy Slovan., ač není vyloučena možnost, že jest přetvořeno
z pol. mi a sto. Možno stanoviti kořen ''uht mít habitare,
versari, commorari, srodný s lot. m is-t na místě mit-t, 1. sg.
praes. mí tu, 1. sg. praet. mit-u habitare, morari, mit-eklis
domicilium, koř. m i t, got. m i t - a n s předlož, u s- commorari,
versari, degere, us-met n. sedes, domicilium, usus, consue-
tudo obcování s někým ; zend. m i t h, kořen, habitare, od něhož
maéth-ana, n. mansio; skr. math (1. pai\) habitare; ze
skr. viděti, že ť uvedených kořenův stenčeno z a; M'KGTo tedy
ze UtT-TO.
nťbT, kmen rus. signare : utra scopus, meta, finis, prvotně : znak,
znamení signum, MéTHTb, Miyy, MÍTHm& vb. dur. notáre, signare,
— 6tJbě 1. znamenati prádlo signare lintea, 2. petere aliquem
mířiti na někoho^ na něco — wb múny (na ptáka), wk^enÍB
subst. vb. 1. notatio znamenání; 2. míření na něco; MéiKS,
míto^kb dim. signum, nota, mÍtkíA adj. der das Ziel trifft;
genau treffend, MéTKOCTB die Fertigkeit, das Ziel zu treffen;
richtiges Augenmass ; no-Héra notatio poznamenání, naznačeni ;
praesentatum na podané žalobě nebo prosbě, nO'MÍTKa signum,
nota, no-iiÍTHTb vb. pf. no-iii«jáTb vb. dur. notáre, signare;
napsati praesentatum na žalobě nebo prosbě, no-iiiqeHHUft
signStus; strus. npH-M^TA signum, Trigl. npH-u^Tik animad-
versio. Ber. nynější rus. upH-Méra. dim. npH-MÍTKa signum,
nota, upu-MéTHTb, -qy vb. pf. npH-Mtqárb, -qáio vb. dur. 1. no-
táre; 2. animadvertere, observare, npH-MtTJHBUit adj. attentus,
npH-MÍ)TiHBOCTb atteutio animi, npH-MdbíHbifl notabilis, manifestus,
conspicuus, spectabilis, insignis, npH-iiÍ4áHÍe subst. vb. notatio,
animadversio, consideratio, npH-MťiáTeib observatoř, npH-Mtqá-
TeibHUfl notabilis, memorabilis, — npHMtpi (exemplum) ; 2. at-
tentus, — qejOBéKi (homo attentus). — Možná, že také rus.
c-MÍTa, dim. c-MtTKa computatio, c-MéTRTb vb. pf. c-MÍqáTb
vb. dur. computare, c-MtqéHÍe n. subst. vb. computatio, c-mít-
iBBUft bene computans, prudens, providus, c-MtTJBBOCTb pru-
dentia, providentia, c-mÍthuA adj. computationis, c-HirmaKi
Digitized by
Google
172 A. Matzenauer
ratíocinator bonus/ homo prudens, providns, cautus sem nále-
žejí. Srov. holid. meet, f. nota, signnm.
*Métiti (*MtTHTH) *m ě c u čes. sloveso zastar. laedere, percutere,
contundere — z dohadu*) — zachovalo se toliko part. pf. pass.
mě cen v následujícím místě Mastičkáře:
Ktož je boden nebo sečen
Neb snad palicemi měcen. Výb. I. 68.
Srov. skr. mith (1. par. fttm.) ferire, laedere, occidere, lit
maitinti nimis impellere, fatigare pecus, occidere, nu-mai-
tinti occidere, lot. maitát, -aju corrumpere, perdere, delere,
saule majtajas sol deficit, maitaté-s sich schweren leiblichen
Schaden verursachen (lit. lot. maita cadaver).
Mt3Hiii adj. stslov. minor, junior, AWji^he Mt3HiiHH Lavr. M«3Hiihi|k
filius natu minimus, také Mh3HHki|k Med. slov. m e z i n e c digitus
auricularis, maži ne c Lex. mézinec, na místě mez inec,
filius natu minimus, charv. mezinac, mezimac, srb. mezi-
mac, mljezinac id. charv. srb. mezimica, srb. také mlje-
zinica, filia postrema, rus. mmÚRewh dim. mh3Dh<ihki digitus
auricularis, mrus. MedtHUfi parvus, pol. mizynny palec digi-
tus annularis (dle Jung. slovu.) čes. zastar. mi e zený parvus
(z dohadu) ve spojení se stát. jménem prst „Miezený prst svoj"
extrémům digiti sui, Ms. Ev. Vien. Luc. 16. 24. mezinec,
miezenec (zastar.) digitus annularis. „Žíla, jenž jest mezi
ušníkem a miezencem na pravé ruce" Sal. rkp. 3. 4. —
SrodDá jsou lit. máz as parvus, maž parum, nu-maižinti
imminuere Bezz. lot. mazs parvus, magj, maz parum^mag-
jums i maz um s res parva, parvitas, exiguitas, parum, ma-
zatne, mazéne, mazinja infantia, nomazatnes, no
mazénes ab infantia, m a z i n a t, -u, -a j u imminuere ; stprus.
massais adv. compar. minus, 88 na místě z; stném. smáhi
adj. sřněm. smáhe, smaehe parvus, exiguus; vilis; contem-
tns, stněm. smáhi, sřněm. smaehe subst. f. parvitas, exi-
guitas, vilitas, contemtus, stněm. s m á h - é n, sřněm. s m á h - e n
parvura, exiguum, vilem esse.
*MAYk, m. pila: rus. mami, dim. MáwHKi, slov. mečík, mečiČ
dim. čes. míč, m. id. starší tvar mieč „miej v sve ruce
mieč z kudele neb z ruch učinieny" Sal. rkp. 3. 21. — kořen
♦) sroY. YŠak koř. mek a stb. m§čiti mollire. Ob.
Digitized by
Google
Přispévky ke slovanskému jazykozpytu. 173
stsloY. jest MAK mank, od něhož také stslov. uakh&th, ras.
uÁvjnyihy čes. měknouti, mollescere, stslov. uayhth moUire,
sloY. mečiti premere, mencati terere, srb. mecati, na-
mecati tnndendo emoUire, mečiti depsere, sabigere, o-me-
čiti elidere, — se elidi, contnndi a mnohá jiná pocházejí.
Srodné s uvedenými tu slovesy slovan. jest lit. mink-yti,
lot. micit z ^rnincit depsere; stejnokořenné jest také lit
mink-sztas mollis, lazus.
Uxk^o n. stslov. testiculus, uotfAOUh pl. dat. Ichn. BeiiHKO-uotfAi^
magnos testiculos habens, Clim. 308. a)ov. mode, n. gen. -eta
testiculus, móde pl. f. mddi pl. m, móda pí. n. testiculi,
popova móda evonymus (Lex. II.), charv. srb. mu do testi-
culus, mudašče, n. dim. id. popova muda pl. n. srb.
evonymus, pol. m^da f. čes. moud, m. testiculus, plur.
moudy, stč. múd „svrab na múdu". Gád, ms. slk. múdy
m. pl. testes, čes. také moudě, gen. -ěte, n. testiculus, za-
star. mudě, n.-pl. muďata renes, moudí n. coll. testiculí,
popové moudí, slk. knězové múdy 1. fructus evonymi,
2. evonymus (europaeus), hluž. mud testiculus, mudže n. coll.
testiculi, polab. munda pl. (mungdah „Patermon", S.) i. e patri-
monium moudy. Sem náležejí: srb. mu dača, jinak jajara (od
jaje) pruni genus, slov. modjád scrotum, hluž. mudak, čes.
mnďák magnos testiculos habens, charv. srb. mudat adj.
1. testiculatus ; 2. bene testiculatus, čes. muďatý, hluž. m up-
daty id. — mudatec i mudatka čes. orchis; mudce,
n. dim. čes. psí mudce orchidis species „Psie mudce, a jest
osoba (species) jiná vstavače toho bylé." Gád. rkp. m udiček,
moudíček, mudivláček parus pendulinus, mudky pl. f.
čes. kurze ledern^e Bauernhosen, moudníček čes. 1 . := mudíček,
2. ein an einem Zwiesel hangendes Nést; mudoň, m. morav.
scrotum, mudonja m. srb. bene testiculatus; múdovecslk.
mudowc hluž. scrotum arietis; čes. mudi-blak na místě
mudi-vlak (od vlek-u) ein Sttlmper, mudi-blačiti na
místě -vláčiti denom. pfuschen, pol. m§do-weszka morpio,
bulh. iz-můdě vb. pf. iz-múdjuvam vb. dur. castro, eviro.
Možná, že také pol. montwa evonymus sem náleží a na místě
*m%dwa stojí, srov. svrchu uvedené slov. popova móda, srb.
popova muda pl. čes. popové moudí evonymus. Slova uvedená
jsou, jak se domnívati volno, kořenem ve spojitosti se skr.
Digitized by
Google \.
174 A. Maizenauer
mand (1. átm. také mad psáno) v dial. véd. gandere, cansat.
exhilarare; stoém. mend-in gaudeo, mendl gandium, ala-
critas, mand-ag gaudens, alacer, mand-anga gaudiom,
sřněm. mende f. voluptas, menden gaudere, hilarescere;
stsas. mend-ian gaudere; prvotný tvar kořene slov german.
byl mand. Podobn>'m spůsobem souvisí nněm. Geile, sřněm.
geil n. testiculus se sřněm. geil adj. laetns, hilaris, elatus,
petulans, insolens, geil-en vb. laetifícare; luxuríose vivere;
geil-heit subst. lascivia; got. gailjan vb. laetifícare.
HaAl^Aru pl. stslov. nsQiaxsXíg, v. ^p«r, List. fil. r. VII. p. 47.
llaráifRa ros. flagrum, fiagellum krátký bič, pol. nahaj id.
na jest, jak se podobá, předložka; slovo cizí, téhož původu,
jako Hajka, kt. v.
Na-gudljiv adj. slov. náruživý leidenschaftlich, n a-g u d 1 j i v o s t
Leidenschaftlicbkeit, na-gudost motus animi vehemens, per-
tnrbatio animi; slova ta jsou, jak se zdá, ve spojitosti se
stslov. roy/^HTH na místě ""faahth deridere, calumniari, blas-
phemare, no-rA^HTN vituperare, blasphemare. — Kořen rA^-
v. fotfAHTN. Srov. také lit. gend-ů, gěs-ti perturbari „in
Unordnung geraten" Schleicb. gramm. 239. častěji s předlož-
kami, na př. pa-gendu corrumpor, deteriot fio, pergendu,
-gesti sich ereifern; lot gand-ět corrumpi.
Ha-xájmTb-cH vb. rus. petulantem, protervum, procacem, im-
pudentem esse, na-xájRa femina proterva, procax, Ha-xájn> homo
protervus, impudens, Ha-xáibHUft adj. protervus, impudens, na-
xáibHHqaTb = HaxajiHTb-Cfl, na-xáibCTBO protervitas, petulantia,
impudentia, kmen xaj, v na-xáíljiHBUft = Ha-xajbHufl jest ft z= j
po a vsunuto. Srov. lit. szélyti-s die Gesichtsztige mutwillig
verzerren, den Narren spielen, pa-széla Possen, Verzerrungen
des Gesichts, kořen szél ze szal.
HaxpánoMX adv. rus. violenter, per vim, vlastně jest to instr.
sg. zaniklého subst. '^Ha-xpaoi* vis, violentia; vyškytá se také
na-xpanóiTb violenter, per vim, což jest vlastně acc. sg. stát.
jména xpanoKi s předložkou na; kmen jest xpan. možná, že
původu skand. — srov. skand. hrapp-r violentus.
1. Nákel, gen. -kle, m. čes. scatebra, scaturigo, soIum uligi-
nosum; na jest předložka, kel (""kia) kořenná slabika; zá-
kladem bylo zaniklé stejnokořenné sloveso, jehož značení bylo
asi: scatere, scaturire, fluere; téhož původu mohlo by také
^
DiÉitized by Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 175
srb. na-klja (""na-kiíiki) ambages flumiois býti, jehož samo-
hláska slabiky kořenné vypadla. Srov. skand. hell-a fundere,
effaudere, švéd. háll-a defandere odliti, hálla bort wegfliessen
lassen.
2. Nákel čes. emporii portns mohlo by býti jiného původa,
nežli 1. Nákel; na jest předlož., kel ("kih) kořen; srov.
řec. x£Xk'<o moveo, xéXksiv vavv das Schiff aňs Land oder
in den Hafen treiben, bez vavv připlaviti se, přistáti ku břeha
„anfahren, anlanden".
Nalune i nanule f. pl. srb. calcei grallati „eine Art Stelz-
schnhe"; z ture. nalin Stelzscbnh. Schlittschuh.
Nana srb. herba qaaedam; pochází asi z tarc. nane máta
ment ha crispa.
Hanápbe (dim. nanápbHue) n. ras. terebrae species „Vorbohrer'* ;
ze švéd. nafvare terebra; skand. nafarr id.
HA^nefkNTH, -|kift vb. pf. stslov. confodere, infígere „na CT|>kuiiHN'ft
NAn€|i€N'ft ocT|»A xeA«3A'' Prol.-Mart. koao noxuh NAne|>€iio (na-
práno) rota caltris instructa, Prol.-Mart. rsosAMH (hřebíky)
-(iNnie Hosti leMoy. Men.-Vnk. NoaskUH -(tem Men.-Leop. sloveso
to jest ve spojitosti s iiA-n(iATN, -ne|i& infígere, n|>ATH, ne|>A
ferire, starší tvar nkfiATH: no-nkpAiiik Ostrom. no-nhpA Sapr.
389. Téhož původu jest také per ve složených: slov. ses to-
pě r, -pernica clava cum radiis palcH (o šesti hrotech),
charv. srb. šesto-per, -perac, -pernica „bat, mlat, buz-
dovan" clavae species eine Keule mit 6 hervorragenden Bogen,
ras. mecTO-népi jaculi vel teli species ; čes. šesti-perec ^
šesti perný palcát utvořeno v novější době dle srb. — Sem
náleží také čes. o -peří ti 1= pobiti, obiti „lodí šesteronásob
dskami opeřena" Milí. 100*, opeřenie ictus, plaga udeření,
uhození, jak se domnívati lze,
Anděl uhodil hromem mezi ta kola a
. . . „tak jě silně zchvosta
oblakovým opeřením (psáno „operzenym")
že tiem prudkým udeřením . . .
dřízky od těch kuol v nebesa
třeštiechu ..." Kat. 2882—86.
•v-peřiti intrudere, infigere, adigere (Gebauer, List. fil. IX. p.
320.) ; rus. B-nepáib, -k) vb. pf. s-nepárb, -áio vb. dur. dirigere,
inferre beibringen; pak srb. na- per moles in fluvio jez, na-
Digitized by
Google
176 A. Matzenaaer
perak násada, nástavek Ansalz, na-periti 1. — vodu ad-
dncere aqnam, 2. dirigere, obvertere (na př. zbraň, ručnici
proti někomn), 3. erigere, 4. nastaviti adjungere.
NA-n|>ACUii adj. stsiov. a) snbitus -cna ciuk|>Tk Bus. 292. Wk -cu%
sabito, Op. 2. 2. 203. b) praeceps, severas, vehemens -cm
AOtfnA, ii€iiAn|>ACkii% longanimis ii6HAn|>AciioY eutn longanimem
esse, NA-npACkNO i NAnpACKiit adv. sabito; slov. na-prasen
ina-prasit adj. iracandns, praeceps, charv. srb. na-prasan,
na-prasit adj. 1. id. nap řasni čovjek, 2. snbitus, repen-
tinus, naprasna smrt, rus. Ha-npácHUlí vanus, inanis, injustus,
vehemens, subitus, repentinus, — Tpy4T» inutilis labor, — cepa
o6ÍM immerita offcnsio, injuria, Ha-npácHO adv. vane, ex vano,
injuste, subito, stsiov. NA-npACkUHBi adj. iracundus, praeceps,
rus. Ha-npáciHBuft (ze stsiov.) injustus, violentus, Ha-npáciHHa
injusta accusatio, stsiov. NA-npACkNHBi severus, HA-ni^ACkHNBkCTKO
iracundia, HA-npACkiiHi6 1. id. 2. multitudo, HA-nikACkHkCTKO
iracundia, NA-n^ACkNO-AO^iukiii iracundus, oy-iiA-npACkHHTii, -■■&
abripi; kořen npAC praš; lit. no-prósnas ind-prosnas
vanus, inutilis, inanis, z rus. — rum. né-prasn^ iracundia,
saevitia, dle Lex. U. také casus fortuitus, ze slovan. Za srodná
možno pokládati: skand. brass procax svévolný, bujný, drzý,
ags. b r á s procacitas, b r á s e n procax, superbus, potens ;
b slov. german. stoji tu slovanskému p naproti tak, jako ve
skand. 'bál rogus, poet. ignis, žároviště, oben, ags. bael in-
cendium, ignis funebris, rogus naproti stsiov. nAAesKk rogus,
nAANTH urere, koř. pal. Srov. také skr. prasabham adv.
vi, violenter, jest-li praš kořenem.
Narikla srb. (Dubr.) piscis quidam marinus ; slovo temné, možná,
že cizí; srov. řec. vágxa, váQKrj der Krampfrocbe.
Nárt, m. čes. 1. convexum pedis, 2. tarsus, 3. corium superius
calcei, nártí, též nárytí der Rist, metacarpus «na bedru
až do nartie'', Ras. na-ruC f. pomíst. = nárt 3. hluž.
narč f. i= čes. nárt. To slovo jest složeno z na i ret,
kteréž tu tak, jako stsiov. piTi (kt. v.) zachovalo význam
apex, pars edita, pars superior.
ííá-ruživý adj. čes. vehemente affectu correptus „Pomsty ná-
ruživá chtivost radě dospělé překážela''. Troj. 6. 1. náruživě
adv. vehementer, cum affectu, nái*uživě se hněvati, D. exc. vehe-
menter irasci, náruživosC affectuum impetus, perturbatio
^
v Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 177
animi „Herkulesovi na voli dáno bylo, aby sobě vAdce cesty
aoeb rozam zdravý, aneb nániživosti mysli své obral.* Záv.
ded. Kořen jest ruh (mg), jak se podobá, z p&r. Slova
uvedená mohou býti stejnokořenná se skr. rang: 1. sg. praes.
act. rángámi i rág jftmi, 1. sg. praes. med. ráňgé i rágjé
— adbaerere, deditnm, addictum esse, složeno s a b b i (4. fttm.)
id. et stndiosnm esse; rág as, n. affectnnm impetus, rftga-s,
m. amor, cupido, studium, affectus, kořen těchto obou slov jest
raňg, jehož n vyraženo.
Hapý^Ry adv. rus. perspicue,, aperte^ palam, manifeste, BÚftTH
Hspýxy manifestům fieri, palam fieri, BÚHecTH Hapý»y mani-
festare, palam facere, publicare, vlastně jest to acc. sg. stát.
jména pýiica s předlož. Ha; Hapý^rb adv. forid, aperte, palam,
vlastně jest to loc. sg. stát. jména pý»a s předlož. Ha, jehož
prvotné značení bylo asi jeviště theatrum, scéna i jehož
starší forma byla, jak se domnívám, ''pASKA z ""pAr-n; sem ná-
ležejí Ha-pý»HUň adj. rus. (''■A-iiAaskNi, -xlnijh) externus, na-
pyiRHUH qacTH Tiia externae partes corporis, Hapý»HUft bui
species externa vnější tvárnost, HapýmHUft 384*^ crpcéHÍfl vnější
tvárnost budovy, Hapý^KUUH yKpiniéHia propugnacula exteriora
vnější hradby, Ha-pý»H0 adv. extrinsecus, Ha-pý»H0CTb pars ex-
terior, species externa; CHapýxcH adv. (""cik-NA-p&sKH) extrinsecus,
vlastně jest to gen. sg. stát jména Ha-py»i» f. (''Nii-it&ask) pars
exterior s předlož, ci. Slova uvedená jsou, jak se podobá, ve
spojitosti se skr. ranga-s, m. scéna, circus, kořen raiig. Co
prvotný tvar kořene slov ms. možno stanoviti: park =: rang;
společného původu jest také slov. regat i hiai*e, pateré kUffen,
rega rima, fissura z regati. r^ga; v. Par.
Nasatice adv. srb. na př. „udario (udeřil) ga lopatom nasatice
t. j. nije pljoštimice (secundum latitudinem), nego onako, kao
sto se udara nožem, kad se siječe" (Vuk.) tedy udeřiti ostrou
stranou, ostřím. Na jest předlož., kmen sat zdá se býti cizím ;
srov. ture. sath superficies.
Ha-cjlý^^B ms. nálední voda (která se v čas tání na ledě tvoří)
Anfwasser; 2. čásť toho složeného slova značí „povrch *" i jest
stejnokořenná se stslov. cxoif^ij locus praemptus, dávněji snad
také prominentia, a skand. slut- a prominere; v. Cxoif^iJ.
IJÍa-srtatiy -srčem vb. dur. srb. — na koga, — srtnuti vb.
pf. com impetu impingere, cum impetn aggredi. v. Cpt^i.
Lttty filologické s psedagogtcké 1884. 12
Digitized by
Google
178 A. MatzeDaaer
HacTb m. rus. crnsta nivis, vlastně povrch sněhu — z Ha4-rb,
d před t saffíxu proměněno dle obecného pravidla v s; za
stejnokmenná možno pokládati: stslov. ci-HA/^k f. snperficies,
ci-HAA^^Hi adj. qai in superilcie est; slova ta jsou ve spojitosti
s předlož. HA^i saper.
Nášlik čes. dle Kette znm Halten der Deichsel řetízek, kterým
dobytek oje svrcha drží; srov. něm. Nes tel, sřněm. neste 1,
stněm. nestila, nestilo lignla, fíbnla úvazek, stažka; také
ags. nostle, nosle fíbnla; sřlat. nastale, nostola cin-
gnlnm, fíbnla, nastnla, nastila vitta, fasciola; slovo čes.
může pocházeti z některého z n vedených tn slov german. —
jest ale také možno, že náslík jest složeno z předlož, na
i šlík, odvozeného od šle (pl.), pochvy a chomoutu koňského.
Naština srb. jejunitas z ""iiAnnTHiiA; stslov. TUiTk vacnus.
Natipěrka cbarv. natnpijerka srb. prnnns armeniaca et
pmnum armeniacum; patrně cizí; to slovo zdá se býti slože-
ným; srov. 2. část perka pijerka s ture. berkuk pmnum,
jehož koncovka n k může býti odražena i zastoupena samohláskou
a; nřec. PsqUoxov prunnm armeniacum.
Na-KpAHHTH, -nAi& vb. pf. stslov. invadere, Na-Kopon- Chron. I.
129, 30. jest forma rus. — NA-spani direptio, praeda, captivi
abductio, NABpanH n iiAnacTH, Yost rus. zastar. Na-Bopom (Lex.
n.), také nesložené soponi impetus, aggressio, oppressio, nycnima
Há Boponi Earaniz. II. 100. adnot. 167. nycTH (t. vojsko) na
Boponi» ib. p. 98. nota 191. (dle Jung. slovn. pod Vrapka),
stslov. ci-Bpiin«TH CA nié^ec&ai přemi; jiného původu jest
stslov. B|>An«TH corroborari — kmen B|>An přesmyknutím hlásek
z varp; pol. (PoznaĎ.) na-wropi6, -pie na kogo irasci,
prvotně asi aggredi, impetum facere, kmen wropzworp; kořen
stslov. Bpin, jehož samohláska stála prvotně před r: Bf^iN-x,
Bftin-CTH KaXafida^ai spoliare „i6:ihka hul (i|BtT0Uk) Bk^nemn^
TOANKoase oifBJU^aieTk - Sborn. Bk|>noyTk bu Isai. 3. 12. saec Xni.
Vost. Be|>notfTk saec. XlV.-Vost slov. zastar. z-vrpatizzpo
šili vzeti (Lex. II.) Slova uvedená mohla by kořenem býti ve
spojitosti s lit. warp-yti perforare, excavare warp-stis,
warp-sté hastile, Bezz. též jaculum, venabulum, uvádí se co
stejnoznačné s kasula; stprus. warpe (tvar nejistý) vněm.
prov. zastar. warpen-wagen, Wagen, die zum Transport
von Kriegsgeraet gestellt werden mussten; warpot-en vb.
■>
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 179
Kriegswagen stellen (e conject. Ness.-Thes. ling. pniss. p.
201); got vairp-an (praet. sg. varp, pl. v u r p - u m) jacére,
ga-vairpan dejicere, prosternere, kořen varp, skand. verpa
(praet. sg. varp.) jacére, varp -a jacěre, jaculari, řandá petere;
trudere, varp teli jactus, stsas, w e r p-a n jacére, ags. v e o r p-a n,
v e r p a n jacére, jactare, projicere ; á-veorpan pellere, v y r p e
jactus, ictus, vorpeness, -ef. destructio, stněm. werf-an (1. sg.
praet. warf) jacére, projicere, sabjicere, emittere hastam, dis-
pergere, pi-werfan obruere, obstruere, oppilare, opprimere
(lapidibus), wurf jactus, ictus, impetus, weg-worf rap tura
Iq via; srov. také řec. ^íit-taj jacio, jacto, projicio, abjicio,
^íTt-Tf jactus, ictus, pulsus, impetus, kořen ^ix, jak pravdě-
podobno, na místě Fgm z Fiqtí, jehož í, jak se domnívati
lze, z a stenčeno; prvotný tvar kořene slov tu srovnávaných
byl varp.
Navštíviti, -vím vb. pf. navštěvovati vb. dur. čes. invisere,
stčes. navsčeviti id. „Navščevil svých apoštolov" St. Ski.
II. 69. navščevenie subst vb. = navštívení visendi cura,
salutatio, — návštěva, f. návštěv, m. id. navštěeitel
salutator, hospes; na jest předlož. — vyškytá se také ne-
složené vščevuju visito (Žal. Witemb.), kmen vščev, jehož
počat, v jest předsuvka. Mínění, že by navštíviti bylo pře-
tvořeno z navistiti nelze tedy považovati za pravé; ovsem
ale možno vščevuju i ostatní s ním spojitá slova pokládati
za srodná: s got. skav-s adj. s předlož, us- spectans, re-
spiciens, providus, us-skavjan sis vigilem esse, vigilare,
vlastně prospicere, providere, kmen skav, ags. scav-ian,
sceav-ian, scev-ian adspicere, intueri, stfris. skow-ja,
stsas. scaw-dn, scaw-ojan, stněm. scaw-ón, scow-ón,
také scauwón, skouwón, sřněm. schow-en, schouwen
spectare, adspicere, conspicere, respicere, considerare, stněm.
^scaw-ida, scaw-itha spectatio, contemplatio atd.
NABk m. gen. bh mortuns „kiko h nabl h3 r|>OEA uc?co/^i|ih" Io.-
Dam. H3 NABHH BiCK|khC6 Op. 2. 2. 53. ve pl. značí také pod-
světí: NABH pl. acc. slg aóov do podsvětí, Gen. 37. 35. - Pent.-
Mih. „Y|>e3i NorN Bi nakh 3|>'ftTii'' Vost. B% NABe^ei iv za
zaQtáQíú lob. 40, 50. - cod. serb. nabati mors, Sup. (dle
Hattalova Zvukosl. 58. — v Lex. II. se nenachází) stčes. nav,
gen. -v i sepulcrum „Krok ide do navi" Dal. »Tělo při
12*
Digitized by
Google
130 A. Matzenauer
pohřbu do navi se položilo", Boček exc. z Ms. ^Ustla? jiným
v navi bydlo, i upadl sám v osidlo". Alex. Výb. I. 1079.
25. — Od společného kořene pochází čes. u-naviti fatigare,
ve stčes. značí to sloveso „perdere, interficere, necare* »v tom
bojn řiedký zbaven, by nebyl Hřeky unaven* (= usmrcen) Alex.
Výb. I. 163. - 36. i 37. „třetieho mečem uhlavi (^ třetímu
utal hlavu), čtvrtého mlatem unavi" ibid. 1120.-23. 124. —
také v Kat. 2973. nachází se unaviti ve značení , interficere,
necare", „unaví-li mie tvá zlost". — Za srodná buďte považo-
vána: stprus. nowis Rumpf, to slovo stojí vo Voc, v němž
jsou slova dle věcí spořádána, před Lebin (vita); jest tedy
pravděpodobné, že pravé jeho značení bylo „mortuus" — srov.
co do rozličnosti významův stslov. T^Gyni membrum, corpus,
truncus cadaver — lot. navě f. smrt, mors, návět, -eju,
interficere, necare; coércere, častigare, také no-návět Id.
n a v e t é 8 interficere se, n a v i g s letifer, venenosus, n á v 1 1 é s
omneš nervos intendere, se fatigare, interficere se, také Izna-
vités id. lit. nowyti, -yju cruclare, excruciare (Mik.-Mat).
U-naviti třeba uvažovati za causat. slovesa stslov. oy-NU-TH,
-Nu-a ignavum esse, segnescere, languere, strus. oy-NUTn
perire. — v. Nuth. — Got. podobně znějící slova: naus,
subst. m. gen. sg. na vis mortuus, them. navi, na vis adj.
id. g a - n a v i s t r o n vb. sepelire (od nezachovaného stát. jména
♦navistr hrob, odvozeného od kmene navi mitvý tak, jako
avistr ovile od*avi ovce) možno též pokládati za srodná s uve-
denými slovy Slovan, stprus. lot. i lit. — zvláště adj. na vis
mortuus hodí se překrásně ke stej neznačnému stslov. na ví.
Bopp a jiní sestavují sice uvedená slova got. se skr. naá
z nak (4. par.) perire, morí, causat. delere, extinguere, pak
s lat. nex, gen. nec-is, nec-o i řec. véxvg, vsxQÓg mrtvý
— majíce za to, že got. kmen navi vznikl vyražením sou-
hlásky h před v; avšak spojení hlásek hv (na místě kterého
se často w píše) není v got. neobyčejné, vyškytá se na po-
čátku slov i ve středosloví, na př. hvaiteis triticum pšenice
(jemuž jest lit. kw 6 tys sg. zrno pšeničné, ve pl. kwéczeí
pšenice příbuzné); hvas pron. interrog. quis, skr. lit, stprus.
lot. kas, stslov. Ki ve složeném nom. sg. k%-to; ve stredo-
sloví: nehv i nehva adv. prope, nněm. nahé, nehvjan
sik blížiti se a j. nesnadno tedy pochopiti, proč by právě ve
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 181
kmenu nav i mortuus, kdež by spojení hlásek Au nevadilo libo-
zvučnosti více, než v ostatních tu uvedených got. slovech, bylo
před v vypadlo h ; dle toho jest pravděpodobno, že got. kmen
navi a ostatní od něho odvozená slova got. nesouvisí s kořenem
skr. naš znak, i že ta got. slova jsou srodná se řečenými
slovy Slovan, lit. stprus. a lot. Také skand. nár (na místě
nav-r?) anima defuncti, spectrum i ags. né cadaver (asi na
místě *név) ve složeném né-brerd mortuorum margo, jak
pravděpodobno, sem náležejí.
Hii-BftTHie n. stslov. insidiae, iiA-B«T0KaiiHi6 subst. vb. id. ha-
KtTOiUTn, -Toyiií i -TOBAiR vb. dur. insidiari „cbonuh NAK'ftTy
NABftTOKAie'' Chi7s.-lab. na-b^ti insidiae, — AOBei|iH?ck (lovících)
Ghrys.-lab. NA-BiTkAHBi insidiosus, iiA-B«Thii% id. na-b^tlhnki
insidiator. Slova uvedená nemají se kmenem b^t loqui, di-
cere nic společného, než pocházejí od kořene bnt: stslov.
KHTATH, -AUíí deveťsari, commorari, habitare, hospitare, čes
za-vítati někam, k někomu advenire, domům ingredi; vý-
znam commorari mohl snadno přejíti ve značení insi-
diari; k témuž kořeni náležejí také pol. po-wiat, mrus.
no-Birb {=. ytdxh) regio, no-BéiKa tectum, receptaculum kolna,
s nimiž jsou srodná: lit. viétk locus, spatium, pa-wět-oti,
-oju locum dare, zjednati místo, locare, collocare, pa-wétis,
m. Anbau, Erker, Laube; lot. veta locus, spatium, vétět
i. q. pa-wétoti. Zdali také stslov. na-b^tl excessus sem
náleží, jest za příčinou odchylného výzoamu pochybné.
Ha-3ÓJia rus. procacitas, protervitas dotíravé prošení neb žádání,
dotíravosf, rus. prov. Ha-aoia molestia, gravatio, indignatio, sto-
machus „rpycTb, 400348, AOKym,*" BoJbT. p. 39. Ha-30líiHBUft
adj. procax, protervus, alios molestans dotíravý, Ha-3ÓíliHB0CTb
procacitas, protervitas ft po o jest vsuvka; kmen 301, srov.
lot galót, -oju i galoté-s vociferari, tumultuari, fnrere,
kořen gal.
NA-naiik f. stslov. praeceptum, z dohadu „eaioah oifEO cTA|>kYkCKii
IIAII3HII." Svjat. Slovo temné; na jest předložka, -Ki3Hk by
mohlo státi na místě ""nskNk od kořene nr, jehož starší tvar
ag; srov. skr. ah z agh, rad. verbi defect, dicere, tak že by
prvotné značení stát. jména iiAnsHk bylo: nápověď. Se skr.
ah považují se za srodná: ir. ag-all sermo, ag-aill loqui;
lat Sjo pravím z *ag- i o, tak jako major větší z *mag-ior;
Digitized by
Google
182 ^' Matzenauer
g kořenné zachovalo se vad-ag-ium, n. i ad-ag-io f. pří-
sloví, pořekadlo. Bopp sestavuje ve glossáro skn s uvedeným
skr. ah také got. *aik-an dicere, zachovalo se toliko složené
af-aikan abdicere, negare, abnegare; ve kmenové slabice
aik jest dle něho i stenčeno z a a pak vsunutím samohlásky
a sesíleno. Srov. také řec. iqX'é(Oy dor. (žx'é(o zníti, zvučeti,
šuměti; trans, ozývati se, vyřlci, vysloviti, r^xoSy dor. a%og^
m. fl/%iý, dor. dxá f. zvuk, hlas, hláska, hlahol, rix^^ dor. áx^^
f. 1. id. 2. ohlas, 3. pověst atd.
Il€ stslov. part. neg. non, ne „Ki3E|>aiiHiua leuoy ne hth'' Lavr.-
Op. 14. ne Kk K|>tue Krmč.-Mih. ne v čas, ne no uii03'ft?ek
Akiie?ek otS iisrci noXkág i^^gag Šiš. 1. Š.-gl. 87. po ne-
mnohých dnech; bulh. slov. cbarv. srb. ne non, srb. ne diraj
u to noli tangere, rns. ne (vyslov : n j e) non fl tómho Haciaxc-
4áiocL sAimueio Táxoio, ye^HRénHOK) auÍ3HÍo, Kor^á a^opósi h hc
hmík) cep^é^iHOll TpeBÓFH. Karamz. ne-BÓ-speiiH ne v čas, mrus.
He z=: ne non, „B»e ne a 6yAy, moči ne npHcnieaia ěiiy." Mar.
p. 20. pol. nie id. „nie od tego jestem" nejsem od toho, čes.
ne non „Ne z mutného oka, z ruky pilné naděje kvitne", hluž.
nje non „njewidžiš, komu mas Kěrič'', dluž. nje, polab. ne
id. Ve složených slovech značí ne ne to, oo záporné lat. in-,
něm. u n-, na př. stslov. Ne-Bori adj. infelix, miser, iieE0|>€ Pat.-
Mih. místo a vedle iieEO^Re (voc. sg. m.), Neeoase neT|>6 Leont.
základem toho záporného adj. jest stát. jméno Eori ve značení:
bohatství, štěstí, skr. bhága-s, m. bona fortuna, felicitas,
beatitudo, slov. ne-bog adj. obs. ne-boga! = moje milá!
ne -bore místo ne- bože voc. sg. m. můj milý! charv. srb.
ne-bog, a, o miser, miserabilis, rus. dial. ne-óora m. et f.
miser, pol. nie-boga adj. f. misera, nie-borak na místě
nie-božak homo miser, čes. nebohý miser, miserabilis,
hluž. nje-boh, nje-bohi, dluž. nja-bogi defunctus; stslov.
iie-;^«AKi 1. dies solis, dominica, 2. hebdomas, bulh. ne -déle
f. slov. charv. ne-dělja, srb. ne-djelja, dial. také ne-
dclja, ne-dilja id. rus. He-4'bjia hebdomas, značeni: domi-
nica jest zastar., mrus. ne-AtiH t. j. ne-dilja id. pol. nie-
dziela, čes. ne-děle, hluž. nj edžela domioica, ve pl. také
hebdomas, dluž. nje- žel a, polab. né-dělja, né-dilja to,
co stslov. (ni-délja J. P. ni-diglia Pf. D.); to jméno po-
chází od nedělati non laborare; lit. ně non, na př. kr tii
^
Digitized by
Google
Fřispévky ke sloTauBkému jazykozpytu. 183
nóri? zda chceš? odpověď: ně — namístě ne-nóriu nechci
— visi taí saké, tikt ász (na místě až) ně, všichni to pravili,
jen já ne; se slovesem se ne slačoje, na př. ne-wed (imper.
2. sg. ohs. na místě *newedi) ne dncas, ne indacas; někdy
však tato záporná částice stojí také od slovesa oddělena
n. př. né daúg iszmókaa non maltnm didici (Schleich, gramm.
p. 325); starší tvar jest na, jenž se někdy vyškytá, na př.
na-hágas r= He-con vedle méně ožívaného ne-hágas
panper, miser, na-kadn (Bezz.) nnnquam, na-tarik (Bezz.)
noli loqni; stpms. ne non, naskytnje se jen zřídka, na př.
ne-ainessa „keines* (ainessa odvozeno od ain-s unns,
srodného se stslov. nni id.), ne-presC (koncovka odražena)
non intelligo (glossa ve SrP. II. 727. písemn. z r. 1331.),
lot ně noD, ne — ne, ani — ani; ne skládá se co zá-
porná částice 8 jmény i slovesy, na př. ne-hašana ab-
sentia, inopia nebytí, nedostatek (baáana bytí, bytnosC, vlast-
nost), srov. stslov. H6-BiiuihHi i Ne-EUuiA non existens; kořen
lot. bií: bu-t esse, olim etiam crescere, lit. bu: bu-ti,
stslov. EU-TN esse, skr. bhú esse, existere; fíeri, oríri; lot.
n e - dé n a nešCastný den (d é n a = den), ne-dzivs neživ, n e-
V es eis aegrotus (vesel s sanns, incglnmis, srodné s secem
stslov. hilaris, gratiosns, čes. vesel, veselý) a jiná; starší
tvar na se vyškytá v na-bags panper, na-badziba pan-
pertas, na-bagot, -ojn žebrati mendicare; lit. ne- déle
dies solis, hebdomas, lot ne -děla hebdomas, stprns. na-
dělo dies solis, Voc. pravděpodobno ze slovan. — got. ne
(e dlouhé) ot;, ovxí\ fírj non, ne, stněm. sřném. stsas. ne non,
ags. ne non, ne, „ne férde" non ivit, Ps. 1. 1. lat. ne
nicht „Tu ne cedě malis, sed contra audentior ito.** V. Aen.
YI. 95. řec. vrj, záporná částice skládá se větším dílem s adj.,
n. př. vrj-xeQÓi^g adj. bez zisku, bez užitku {vr} -\- xéQČog
zisk), vií'Vs^g adj. bezvětrný (viy- + avsfiog vítr), VTjvsfLÍa
bezvětří, vri-Ttoivog adj. bez odměny, bez náhrady (yri -j- noiin^
výkupné, také odplata, pokuta, nábrada); staroir. na, skr. na
non. Prvotný tvar uvedených tu záporných částic byl tedy n a.
Ne-YA^i^^^K^ A<^j' stslov. asi turpis, foedus, inhonestus ,,^'1L%^&
NUATk BCH, KIKO Ck ttflOAHBl (stultUS, rUS. 10p04HBIlft StultUS,
amens, demens) Et, ce eg h ckU|>kTk ero ncvaai^^^ka, Pat.-Mih.
162. N6 part neg., kořen Yi^; <^e8. ne-čadský, nesprávně
Digitized by
Google
134 A. Matzenauer
Často ne-čacký psáno, l.immundns, impuras, foedus „Proti
zlémn, nečadskéma troupa, jenž y těle a krvi vézí" Reš. Syr.
174. „Nečadský člověk rouchem". Scip. bezž. 2. zz nedobrý,
„nečacký na nohy", non validus, Com. — oppos. čadský;
nesprávně čacký psáno, 1. pulcher, venustus, elegans, purus,
mundus, „čacké děvče" D. čadský Reá. 2. eximius, egregius,
excellens. Odpustiti vinu, čadské mysli jest znamení, excellentis
animi est, Com. jan. „Čadských a vysokých ctností" Ob. pan.
8. — čadský také z= udatný fortis, kořen Čad z čand;
společného původu jsou: slov. čed-en, -na, -no purus, mundas,
nitidus, elegans, čednost puritas, munditia, elegantia, virtus,
cediti, o-čediti purgare, mundare, ornare, o-čedek pur-
gatio, ne-čeden immnndus, ne-čednost impuritas, charv.
čed-an, -na, -no, modestus, čednost modestia, ne-čedan
immodestus, kořen čed z č§d; jest pravděpodobné, že slova
uvedená jsou ve spojitosti se skr. čand (1. par.) lucere, od
něhož odvozeno čandá-s m. i čand-rá-s, m. luna měsíc
co světlý; prvotný tvar kořene byl *kand; možno tedy také
lat cand-eo, -ěre 1. blesknouti se, bělati se, jasněti, jasně se
lesknouti, 2. rozpáliti se, býti žížlavým, candens bílého lesko^
lesknavě bílý, candens taurus; candentia bělost, bílý lesk,
jasná záře^ jasnosf, — lunae; cand-idus běle se lesknoucí,
lesknavě bílý; jasný, čistý; upřímný, poctivý, cand-or bílý lesk,
bělosf, bělosf pleti, krása, jasnosf, žár, fig. čistota, upřímnosf,
poctivost atd. pak řec. xávč-agog uhel, co lesknoucí se, sem
potahovati.
He^Tb f. rus. naphta, z ture. neft, nefteid. — řec. vifp^a
horský olej snadně zápalný.
He-HácTbe n. rus. (''iie-iiACTNie) tempestas pluvia, ue-HácTUBUt,
He-HácTHUft pluvius, He-nácTiHBOCTb tempestas pluvia, tempestas
nivalis. Kořen by mohl býti *fla4, nad ve značení serenum esse,
tak že by He-flácTbe se bylo vyvinulo z *ne-nad-tije; srov.
skr. nad (10. par. nádájami, K. Y.) lucere, původní značení
slova He-HacTi»e by dle toho bylo: nejasné počasí.
N6|>ecTk f. stslov. coitus, 6r;^a NACTAHeTk Ne|>6CTk eii Pal. možná,
že na místě ""iiaitecTk nebo -|>'ftCTk, ne tu není záporná částice
— rovně tak, jako v NeBo^i, kt. v. — slov. na -rast, f. coitus
(alitnm), na -ras ti ti vb. pf. coire, de volucribus, srb. na-rast
f. coitus galii, na-rastiti coire, de volucribus, vyškytá se
Digitized by
Google
Příspěvky ke sloYanskému jazykozpjtu. 185
také rastiti inire, -se coire, de volncribas; charv. ne-rist
aper, Hung. — asi na místě ♦na -rest, cbarv. srb. nerast
m. aper, jak se podobá, namístě *na-ra8t, sloy. nerostec
asi místo *na- rast ec, vedle toho narasec, nerosec, Prip.
198. neresec, Meg. merjas, merjasec, merěsec, kdež
m stojí na místě n, po 8 vypadlo, jak se podobá, t, bnlh.
neres veiTcs, asi na místě ♦ne-rest, *na-re8t. Slova tato
jsou pravděpodobné ve spojitosti s lot rést-s, m. i résta
f. tempus, qoo a ves, lepores etc. appetnnt coitum, zivju résta
tempas coitus pisciom, réstát nidnlarí, réstoté-s coitum
appetere, de avibus, leporibus, piscibus.
UepÍTa rns. rod mořských skořepin, hlemýžď mořský ; z řec. lat.
vrjQÍzfjs nerita hlemýžď mořský s pestrým poklopem; také
fr. uérite, angl. nerite id.
Neštovice f. čes. l. pustala, 2. variola, černá neštovice variola
nigra, 3. meliceris vřed hnojem k medu podobný, bílá neštovice
albida pustula, Wn. 175. palčivé neštovičky Friesel, pustulae
Com.-jau. 316. vlastně purpura, „červené dětinské neštovice,
papulae, boa, morbus puerilis, quo maculae exiles rubrae corpus
obsident", Wq. 899. červené neštovice na tváři vari, Wq. 327.
dobrá neštovice na masitém místě, která brzo zraje a teče,
furunculus, Wq. 899. neštovice fíková condyloma W. 174. —
Neštovice staženo z nežitovice, v. NesKHTOBNi|A pod ne-
aKHrb.
He-y-iuió;KÍÍi adj. rns. non aptus, non idoneus, imperitus (^'iie-
oy-KAio»;^HH) He-y-Rjio»ecTb, f. imperitia, kořen KJ104; slova ta
jsou stejnokořenná s čes. po-kliditi, stčes. po-kliuditi
ordinare, disponere, v. *Kljud.
Nevati se, nevam se vb. dur. charv. haesitare, dnbitare, sibi
prospicere, recusare; zdá se, že jest původu cizího; srov. řec.
viíip(ú a) sobrius sum, abstineo vino, jejuno, tempero, b) sum
mentis compos, prudens, cautus, providus.
HeKo^i stslov. sagena veliká síC rybářská, HesoAk f. id., odtud
NCBo^HYk m. piscator, rns. HéB04i» dim. HeB04ÓKT», pol. ni ewod
sagena, čes. ne vod id. „Vytáhnu tě v nevodu mém in sagenE
meá" Rkp. Bel. 40. verriculum, „Rybář sítí a nevodem (vení-
culo) v rybníku loví* Com. jan. 427. dluž. návod sagena.'
Podobá se, že třeba rozděliti N6-B0Aik; ne, ne zde není záporná
předpona, než jest, jak možno domnívati se, z a stenčeno.
Digitized by
Google
186 A. Matzenauer
Uvážiti bIqší lot vad a 8, vads eia grosses Zugnetz, lit. we-
dej as fanda, verricalum Wate, s nimiž -ao^i možno pokládati
za stejnokořenné ; lit. uewádas sagena pochází pravděpodobno
ze Slovan. Také něm. Wate funda, verricalum, sřněm. wate
id. et tragam^ nizozem. wade; skand. vod, dán. vaad i vod
sagena možno pokládati za srodná; něm. prov. newod, newot,
niwad, niwod, nievrat, niewei t ein aas Linnen gefertigtes
Zngnetz mit W&nden pochází však ze slovan. vlask. gnada
rete piscatorium, sagena z german.
Ne-vražiti, -žlm vb. dar. čes. — na někoho infensum esse,
inimicnm esse alicni, odisse aliqaem, „Němci náramně na
Římany nevrazili a v žádný mír s nimi se dáti nemínili.**
2 Eron. Krám. vjd. 74. — to slovo jest odvozeno od Kp^n
stslov. inimicas, čes. vrah; ne tu nemůže býti částicí zá-
pornou, tomu odporuje význam; avšak ne ta nemůže také na
místě předložky na státi, neb pak by ne-vražiti = na-
vražiti bylo vb. pf., nikoliv ale vb. dur., jakým skutečně
jest; možná, že ne jest tu stejného původa se stslov. neod-
dělitelnou částicí Hi, vyskýtající se ve slovese ki-ni-i^htn
spectare a j. v. Ni part. insepar.
NeasHTi stslov. morbus qaidam, xai^thki co;^6|Ȓrai|iaki uojihtko^
NexHTA, Alex. — vysvětluje se slovy: Ďoitanb oco6aro po4a;
charv. zastar. nežič na místě nežitj; Míša Pelegrinovió
(Stari pisci, VIII. 199.) píše svému příteli Sav. Mišetiéovi :
„Čuo sam (slyšel jsem) komu nežič udi (t. j. škodí), ta se
nemoc tako zove, Hek je kóji velmi prudi (užitečný jest),
uzet (vzat) s mjerom stvari ove, atd. — Dle toho žertovného
poetického psaní třeba hledati sídlo té nemoci především ve
hlavě, neb lék tam schvalovaný rozehřeje — dle jiného místa
toho psaní — mozek příliš chladný: Koja ti če u svu ngeru
svručit mozak velmi hladan* ; kromě toho třeba nasypati zvláštní
prášek do uší ; neb ta choroba bývá také příčinou hluchosti :
„ako ti je taj nevolja uši gluhe učinila". Dle jednoho básníka
ze XVI. století jest nežič rheumatická s ohluchnutím uší spo-
jená choroba hlavy, o níž on praví: „dohodl nam to zlo s mraka,
8 nocne šetnje i studení." Parčič pak uvádí ve svém slovníku
charv.-vlask., vydaném v Zadru r. 1874. na str. 389. slovo
nežit 8 významem „risipola vesciculosa" t. j. erysipelas ná-
dcha, růže ; rus. zastar. neacHrb nemoc, která dle Buslajevových
I
>
Digitized by
Google
Příspěvky ke Blovanskému jazykozpytu. 137
HcTopHMecRie olepím pyccKoft ciosecHOCTH I. 115. má sídlo
své ve hlavě lidské, vysrkává mozek, láme čelisti, vyráží zuby,
skřivQJe krk, spůsoboje hluchota atd. (v. Arch. Y. p. 93 i 94) poL
niežyt gravedo, rheuma „zimná reuma abo niežyt** (Lex. IL),
dle MroDg. také mrus. neTKwrb; čes. nežit nlcus ^Zabnojený
vřed, když se sebere, nežit slově," apostema. Com.-jan. „O ne-
žitiech jedovatých". Ras. rkp. 2. k. — tumor purulentus, plícní
nežit vomica ; nežit = otok horký, abscessus pblegmonodes. JA.
Stejnokořenné jest stslov. HeasHTOKHiiA serpens, oifnsKAicHk (oif-
«i3BHTH vulnerare, laedere) sycTk -i|€io n OYU|>«Tk, Prol.-belg.
2. JíoiyLL%ri pestis mor, také jiná nakažlivá, smrtonosná nemoc,
-qeio o^up^Tk e. cod. serb. Vost. YpiuNAn (červená) — vóaog
koi^ixrj, Vost. nřec. koi^ixri febris petechialis ; purpura Fleck-
£eber; sem náleží také čes. neštovice pustula, variola na
místě správného *nežitovice; ne, ne jest záporná částice,
kořen jest ži z gi ve značení sanari, sanescere, sanum esse:
hluž. žič, žiju sanari „raná žije" vulnus sanescit „raná je
zažila-* (zhojila se, zacelila se); lit. gy-ti gy-ju sanescere,
sanari, lot. dzí-t, dzi-stu, dzi-jn id. lit. gaj-us adj.
sanabilis; čes. hoj (obs.) medicamen, hojiti sanare, hluž.
hojié id. z gojiti, pol. goic, goj§ id. Slova uvedená jsou
ve spojitosti se skr. ^áju-s m. medicamentum, kteréž bývá
spojováno s kořenem ^i (^ájámi 1. sg. praes. act.) vincere,
tak že by všeobecné značení: „odolati, zvítěziti, přemoci" bylo
přešlo ve speciálné značení: „odolati nemoci, přemoci neduh. *"
Dle toho jest tedy etymologické značení slova n e - ž i t, stslov.
■e-XHTik: nezdravá neb i nezahojitelná čásC těla.
Nh stdlov. part. neg. ovx. non, |i«iu€' nh, rocnoAH ovxl^ xvqlb
Gen. 42. 10. - Pent.-Mib. ne quidem ani iťftcuk ca nn n|»N-
EiiNSKHiii iCMoy. Nom. 121. nh umo (ani málo) ne uosKAuie
BNA'ftTH Vost. I. 192. MM— MM uec — ucc. Sup. 44. 52. AOITe
AM MM si vero non, Šiš. 109. mam mm aut non, Supr. 188. —
ve složených: nm-kito nemo (kito quis), NM-vk, nh-ylto nihil
(vh, YkToquid); předložky oddělují mm od tázacích zájmen: hm
4>rk Koro;i:e Proph. Chron. I. 180. 30. nh NA^k Kuukxe Sabb.
175. MM Ki YkTO Int NM»€ neque, nmxc BtfiA, nh»s6 \w\ Dioptr.-
lab. NH-cunque, yto um nh baacm, Chron. I. 33. 21. bulh. ni
ve složených: ní-kak nullo módo, ni-koj nemo, ni -sto
nihil, ni-tí, ni-to neque, slov. ni non (non est) ni — ni
Digitized by VjOOQlC
188 A. Matzenaaer
nec — nec, ni-ti, ni-ti id. ni-kaj nihil, ni-kdo nemo,
charv. srb. ni ne qnidem, nec , nemá ni (ani) jednoga*, ^ni
málo* minime, handqnaquam, ni — ni nec — nec „nemoga
ni jesti ni piti", ni-ti — ni-ti id. ni-ko i ni-tko nemo,
ni-áta nihil, (sto i sta qoid?), ni-po-što nnllo módo, ne-
qnaqnam, nis. hi — hi nec — nec, hi rasi hh casi ani tak
ani onak, hi-któ nemo, ni-qró (gen. -qeró) nihil, pol. ni nec,
ne qnidem „On mn neodpowiedziař ni na jedno slowe**, ni —
ni nec — nec, ni- by qnasi, tamqaam ,niby z drngim gada,
a trzeciego stncha", ni-c, na místě *ni-co, gen. -ciego,
ni-kt na místě *ni-kto nemo, ni-ž, na místě *ni-že, ni-
že-li, ni-ž-li, a-ni-ž, na místě ♦a-ni-že, a-ni-že-li,
qnam než, nežli, a- ni ne qnidem „on ani myáli o tym**,
ani — ani nec — nec, čes. ni neqne, nyní obyčejně a- ni
„Ve sny nevěř, ni tbaj na ně." Gato. „Tn knězn (správněji:
kniezn) všickni slúbichn : stará ni mlada živiti, Vršovice všecky
zbiti." Dal. c. 56. ni — ni nec — nec ,Ni nože, ni meče,
ni jiné věci." Tkadl., ni-c nihil na místě ni -co (co qnid
z YiiCo)gen. ni -čeho od zaniklého ni-če nihil „Sestra bratm
to povědě : juž jáz nejsem niče tobě. DaL c. 9. Za niče jmajia
pro nihilo" Ps. 89. 6. če qnid se ještě vyškytá v na-č, o-č,
za-č, pro-č na místě: na-če, o-če atd. ni -kdo nemo
z n i - k t o ■■-Ki-TO ; a - n i neqne, cnm emph. a-ni-ž a-ni-f,^
ani — ani neqne — neqne, hluž. n i ve složených : ni-c na^
místě *ni-co nihil, také ni-čo id. ni-chto nemo na místě
ni-kt o, a -ni neqne, ne qnidem, ani — ani nec — nec, polab.
ni non, ni-c nihil, ni-k&tfl nemo, nican nolo na místě
*ni-chcan, *ni-ch&can. Srodná json: stprns. ni non (taká
ny psáno) Katech, ve složených slovech značí to, co lat. zá-
porné částice ne-, in-, něm. nn, někdy také ent- na př. ni-
ains nnllns, ni-alná noUa (ain-s nnns, stslov. ■■%), ni-
drnwien acc. sg. Unglanbe, ni-swintina er entheiligt, ni-
winttton acc. sg. innocens, vlastně neobviněný, lot. ni — ni,
nei — nei neqne — neqne, lit. neí, neí-gi neqne, ne
qnidem, neí — neí nec — nec „neí teíp, neí szeíp" ani
tak ani onak; ve složených vyškytá se také záporná částice né
sesílením zvnkn z ni vzniklá: né-kas nihil, né-kadós, né-
kád nunqnam, nnllo módo; got ni non, nec, neqne, ne qnidem,
ni — ni neqne — neqne, stněm. ni non, stsas. stfris. ni;
A
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskéma jazykozpytu. 189
lat. ni ,qaid ni?" proč ne? ni -si jestli ne, ni fallor ne-
mýlím-li se, ni-hilnm, ni-bil nic, b il um prvotné niC, pak
véc nepatrná, malé ceny; staroir. ni, ni non.
Nijet, m. srb. propositnm úminek, záměr;* z ture. ni jet id.
Nistéj čes., starší tvar něstěj, niestěj, dle Jangm.-slovn. m
— dle nvedenýcb tam míst bnď pokládáno za fem. — 1. os
fornacis průcbod do kamen, «když sie v niestěji vtoči, inbed
v kamnácb čbána zočí." St. ski. I. 212. — 2. focns, fomax
„Vezmi strdi a borkébo cbleba bned z peci neb niestěje** Rkp.
bib. 147. nístěj sopky crater; také nístěň f. os fornacis,
slov. m e s t é j e f. pl. os fornacis místo n e s t é j e, blaž. n ě s é
focns, fornax, caminas, dlnž. j ě s č e pl. os fornacis místo *n ě s č e,
kořen ■'KT nět: stslov. bi-h^kthth accendere, t kořene promě-
něno před t (Inž. 6 místo C) přípony v «. V Jnng.-slovn. udán
cbybně kořen níst i to slovo sestaveno se řec. iďría focns,
s nímž nemá nic společného.
Nišadůr bulh. spiritus salis Ammoniaci, nišador srb. sal
Ammoniacus; z ture. nisadir id. — arab. nušadir; původu
orientál. jest také vlask. lisciardo i. q. serb. počat, n tu
proměněno v Z.
Nišan srb. scopus, také likšan; rus. zastar. Hiimáei sigillum;
původu orientál.: pors. niáan nota, signum, meta, scopus,
ture. nišan l.id. 2. typus, nota, imago ráz, otisk. — Také
nrec. vicáviov^ vrioáviov meta, scopus, z ture.
Nišarba slov. ictems, morbus regius žloutenice, také v i š v e r g a
id. ni a v i jsou předsuvky, šarba i sverga stojí na místě
šarga, z maď. sárga flavus, sárga-kdr i. q. slov. — čistě
slov. žoltica, zlatenica.
Nišeste, gen. -eta n. srb. amylum škrob; z ture. nesaste,
nišaste id., odtud také nřec. viosatég škrob; čistě srb.
škrob, škrob.
Hhra, třeba čísti njiva, a) ager ctEnue NHoro NHSoyBus. 335.
b) seges, messis aqie B03piicT€T'L uhra, hoxh no y6mi io no-
asATH Moaseie; Bus. 717. NNBNie n. ager, cciia h nhbhei n BhCH,
Prol.-Mart. CA^OBNie n nhbnic Prol.-belg. bulh. niva (-vů
f.) ager žitné pole, slov. charv. srb. njiva ager, njivica
dim., rus. Hása ager, campus, pratum, „ne HOie KopHHn>, Husa'*
prov. rus. dle Jungm.-slovn. pol. niwa ager, campus, novale,
čes. niva ager, arvum, campus „quosdam agros, alias Nivy
Digitized by
Google
190 A. Matzenauer
nuncupatos" Stát. mil. Paproc. 331. 1. 3. p. 193. ,Blíž
Prahy na jednej nivě oběsí sie (Darink) sám na jívě." Dal.
c. 21. — Možná, že slova uvedená jsou ve spojitosti se skr.
niv (1. par.) roagnum, crassum, corpulentum, turgidum esse,
tak že by niva původně značilo „tučné, úrodné pole, ager
opímus** ; se skr. niv může také srb. njiv-ti, -im curare,
alere býti ve spojitosti, tak že by prvotné značeni bylo, činiti,
aby někdo tyl, tučněl.
Njerk i jerk, jak se zdá, místo njerk hluž. ova pisciam,
njerkaó emittere ova, de piscibus, na místě správnějšího
njerkh, njerkhač? kh zastupuje v hluž. ch. Jest-li torna
tak, možno ta slova pokládati za stejnokořenná s lit. narszas
ova piscium, ranarum, nersz-u, -éti emittere ova, de pis-
cibus, ranis.
NoFA stslov. pes (dim. noxlka) orbKi^y Noriixik euof; ce »€■&
sexNTii iiorA;nk euo\ Ruth. 3. 4. 7. 8. - Vost. NorAjcL pl. loc.
bez předložky, Noroio na místě správného Noroift (sg. instr.)
repente, nos^k duál. slov. charv. noga pes, pod nogu charv.
= niz brdo deorsum, srb. noga 1. pes „doči kome na noge*'
sám přijíti k někomu, „ici nogu před nogu" pedetentim, krok
za krokem, 2. certus numerus jistý počet (pomistn.) na př.
když rozdělují daň, praví: „ovo selo (ta vesnice) ima dvije
noge, ovo nogu i po (půl), rus. Horá (dim. HÓxcKa, HÓxcHbKa)
pes ciáófcift HoráMH male pedatus, 4epeBáHHaH Horá kopyto šev-
covské, CTpondJbHUfl HÓrH Dachstuhlsáulen, co Bctxi Horb quam
celeriime, ci Hon» c6hti» Koró zbaviti sil, nocTásHn Koró ná
HorH pomoci někomu, iJ^etTHáA HÓxcKa petiolus floris; mrus.
Horá t. j. noha pes, dim. HóxcKa t. j. nižka, pol. noga
(dim. nožka) pes „Ma chleb rogi, a n^dza nogi" asi tolik,
jako: Dobré bydlo činí bujným a nouze zbavuje smělosti,
„Noga nog§ wspiera" (podporuje), „Wež (vezmi) nogi na ba-
togi!" curre čito! „To wielkie mestwo w nogi mu wpadlo",
o neudatném, nesmělém; „such^ uszedt nog^, er ist mit einem
blauen Auge davon gekommen; noga kurza (bylina) porta-
laca, noha čes. pes (dim. n o ž k a, nožice, nožička) noze
(obs.) duál. „buďte ruce i noze uvázaný pevnie, af by se krev
vzhuoru netáhla" Sal. rkp. 2. 1. „Cizí chléb mívá rohy, dokud ne-
vstoupí černá kráva (nouze) na nohy". Rým. „Dluh má nohy, pole
oči, les uši, na ty tři věci pozor dáti sluší". Rým. v nohy se
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpyta. I9i
dáti, Y nohy dáti, dáti do noh fugere. „Potepeme je, že jich
neujde ani noha" (ani jeden). Eon. nohy z=: sochy a plnhn;
noha, míra čtyř dlaní, pes „čtyrydceti noh zvýší**. Har. kuří
noha (hylina) portulaca, jinak: matky hoží dětel, medvědí
(nedvědí) noha olus atrum, zaječí noha lagopus, trífolium
arvense, lvová noha gnaphalium arenarium, jinak hělolist, úplav-
nik, úplavníček, louční len; husí nožka (nůžka) alchemiUa
vulgaris, jinak: stříbrník; nožice £, 1. pes, „nožice hřebimi —
probichu** St. ski. II. 64., 2.=: kleč u pluhu stiva, hluž. noha
pes (dim. nožka), dolha noha longum tempus, spatium tem-
poris, dluž. n o g a pes, na n o g o m a loc. duál. = dat. duál, polab.
nUga pes (nigga J. P. nacka Pf.), uQgun acc. sg. (nikung,
J.) nadzé nom. et acc. duál., ntté&i pl. (nidgáy J. místo
nadjáj). Srodnó jest stprus. nage pes, Yoc. (noye Beine,
Grun.) nage-pristis digitus pedis, Voc. (pristis srodné
se stslov. ni^iCTb) ; stejnokořenné jest, jak se podobá, lit. n á-
giné, nagině calceamenti genus. Sandále ansBast oderLeder;
wird an den Fuss gebunden; odtud něm. prov. nággen, na-
ginen druh obuvi; za stejnokořenné možno také pokládati:
lot. nagót, -oju celeríter ire i možno stanoviti co kořen
Slovan, slov: *iior, nog ire, se movere; v Lex. II. uveden
také skr. kořen na^, Samav. 6., neudán ale jeho význam. ^ —
Slova odvozená: nogač (^'iiorAYb) slov. pedes, -itis, nog a či
i nogari pl. srb. fulcrum Schragen, pol. nogacz macropodia
Spinnenkrabbe, čes. noháč longipes, hluž. nohač id. — pol.
nogal, m. morav. nohál id. nogat, a, o slov. (""iiorATi), čes.
nohatý longipes, n o h a t e c laphita, Nomencl. ms. recte : lapitha,
hluž. nohatý pedatus, longipes, polab. nttgoty pedatus, no-
TATA strus. numi genus, Bus. 399. 400. „Horára, alte Mtinze,
wovon vier eine Euna (Kyna) machen** ; nejisto, zdali sem
náleží; NorATHqA stslov. summa aedium pars; srov. svrchu
uvedené rus. cxponAibnufl hófh; HorABHqa f. stslov. vestis
genus „rAifiA n ono^uita h NorABHqiA** (sic) Bus. 749. slov.
nogavica tibiale, charv. srb. nogavica feminalium una
pars, pol. nogavica Hoše, Strumpfhose, kašub. tibiale,
čes. nohavice, sg., i. q. serb. — ve plur. 1. feminalia,
2. obs. tibialia, hluž. noh a j ca namístě *nohawica tibiale;
slov. nogavičar tibialium textor ; h o r á b k a rus. an den Fuss
eines Huhns genáhtes Band, pol. nogawka =: nogawica; no-
Digitized by
'Google
192 A. Matzenauer
Ziny pl. f. čes. die vod Riodsknochen abgezogene Hant; NoauiNi
adj. stsloY. pedis, pedum, -na Box^tsiik podagra, n|^kCTN noskhh
Sup. slov. nož-en, -na, -no to, co stslov. nožná cev tibia,
rns. HO^HÚA, pol. nožný, čes. nožný pedis „na nožném
prstu." Brikc. Pr. M. — nožanj, gen. -žnja, m. srb. calcea-
mentam qnoddam. Slova složená: Noro-BonNBi adj. stslov. do-
lore pednm laborans, iioro-BOiiNie n. pednm dolor, nogo-bolja
srb. podagra, Noro-BOSkNiL adj. stslov. pednm doloris, — iie^^n
Dial. Noro-Box^ftiiHie, n. stslov. pednm dolor; uogo-stnp, m.
srb. 1. semita, 2. transcensns in sepe „prijelaz preko plota" ;
čes. zastar. noho-zéda „regida*" (languor), Rozk. značení ne-
jisté, zeda by mohlo státi na místě staršího ^z^da, *g§da
i býti stejnokořenné s lit. gend-ii, gěs-ti corrnrapi, depra-
vari, tabescere, perturbari „in Unordnung geraten", Schl. lot.
gjins-tu (1. sg. praes.) z gjind-tu, gjind.-n (1. sg. praet.)
pessum dari, perire, gand-ět corrumpi, depravari; čes. noh-
sled, ro. pediseqnns, -sled a, f. pedisequa; bez*nóg, a, o
adj. slov. (''Bed-NorE) rns. 6e3-HÓrifl, pol. bez-nogi, čes.
bez-nohý, hlnž. bjez-nohaty pede vel pedibns carens;
dolgo-nóg, a, o adj. slov. ('^aí**!'©-"©!'*) longipes, ros. 40iro-
HÓrift, pol. dlugo-nogi, čes. dlouho-nohý id. rns. 40Jro-
HÓ3RKa culex komár (dlouhonohý); ob-nož čes. m. et f. Neben-
schĎssling, žito má obnože. Us. „Drak mieješe osmnácte ocasuov
a obnoží hadových. " Brnncv. — palmes ; propago ; ob-nožka
čes. Fusssocke, ob-nožka slk. melligo, ^as die Bienen an
den Fflsstín in den Bienenstock tragen; hluž. wob-noha,
wobnožka Nebenschoss, Nebenzweig, — rěčna corno fluvii,
hórska — Bergaoslftufer, 2. wob-nožka=: slk. obnožka,
wob-nožnik hypnum Astmoos; ob-nožnja slov. concubina;
od-noga pol. Nebenschóssling; germen, surculus; cornu fluvii,
sinus maris ;od-noha, od-nož, f. i od-noží, n. čes. germen,
palmes, surculus, propago, odnož obilí Nebenhalm; odnož talea,
Zaluž. odnož zz slk. obnožka melligo, odnož hory Gebirgsast,
hluž. wot-noha surculus ; štolo Nebenzweig ; Gebirgsarm ; pa-
noha slk. 1. rámus, frons, -dis, surculus, 2. pes ligneus ; no;(i-
Nora stslov. basis Bh-rA^h xpamhniiNuxii Pent.-Mih. hluž. pod-
noha, dira. pod-nóžka pars pedis inferior „Unterfuss";
slk. p od-noh Fussgestell, slov. pod-nogalo, pod-nogav-
nica scabellum; stslov. no;^i-iio»Hie n. scabellnm, — CTOiikNo
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 193
Meo.-Mih. pedamentom mensae, — rof»u Sabb. 43. radices moDtis,
ima montis, slov. p o d-n o ž j e, n. 1. scabellum ; 2. vůbec všechno,
co jest pod nohama, charv. srb. pod-nožje, n. basis, scabellum,
ms. no4-HÓ3RÍe, n. scabellum; piédestal (Žukov.), — ropu ima
moutis, pol. pod-nože, n. 1. zz slov., 2. basis columnae, sta-
tnae „pos^g (statua) na wysokim podnožu*", 3. dle Tritthólzer
am Weberstuhl; čes. pod-nožl, n. v. pod-dož; — stslov.
iio/^-NOXk f. calceus, e conjoct. — geuus dubium est — srb.
pod-noži f. pl. v. pod-nožnici; čes. pod-nože, -nož
f. basis; scabellum; sappedaneum, — štola statnroen mensae;
pod-nože f. i pod-noži, n. Nebenschóssling, hluž. pod-
nož, f. scabellum ; pedamentum mensae ; také pedál u varhanův ;
^noAik-NoxkRA stslov. scabellum? -xkh, Alex. rus. no4-HÓ3RRa
Fusstritt an der Eutsche, no4-HÓ»KH pl. 1. Trittscbemel am
Weberstuhl, Weberschemel, 2. der Teppich, auf dem das Braut-
paar bel der Trauung steht; čes. pod-nožka scabellum; der
Tritthebel; der Tritt am Spinnrade; podnožky u stavu tkal-
covského der Weberschemel: pol. pod-nože k, g. -žka m.
(''HOAik-NOXMCL) 1. scabellum, 2. der Auftriit an der Brustwehr;
čes. pod-nožek der Tritt am Blasebalg in Glashtltten, hluž.
pod-nožk scabellum; noA^-NOXiiNTi adj. stslov. suppedaneus,
slov. pod-nožen id. rus. no4-HÓ3KHUft KopMi Gras, das
auf der Weide als Futter flir das Vieh bleibt ; pol. p o d-n o ž n y
suppedaneus, podnožní ludzie antipodes, čes. p o d-n o ž n ý,
-žni suppedaneus, — stolička scabellum, hluž. pod-nožny
adj. iz: čes. — stslov. noAi»-iioaikNHKTi scabellum, srb. pod-
nožnici m. pl. Weberschemel, čes. pod-nožník nadir,
punctum pedum, hluž. pod-nožnik id. — slov. p o d - n o ž-
nica scabellum; no-NO»ii f. stslov. tibiale, rus. oóhoxch f. pl.
ocrea Beinhamisch, pol. po -nož, j,sidto (laquens), które si^
okoío gniazd ptaków stawia" ; čes. zastar. po-nožka, lovčí
pták za nohu uvázaný, aby jiné vábil, avis venatica „Ptáčník za
nožku přivieže v sietkách ponožku i vztrhá, by vzlétala, jiné
ptáky osázala." St. Ski. I. 65. s-nože, n. slov. (""cii-HonsHic)
inferior pars lecti; TpH-Norii m. stslov. tripus, slov. tri-nog
1. id. 2. carnifex, Meg., bomo atrox, tyraunus, tri noh lictor
(Lex. II.), což jest podivno ; tri-nožen, -žn-a, -o adj. tripes,
tri-nožki adj. atrox, crudelis, tri-noštvo atrocitas, cru-
delita8;pol. tri/-nog, m. trzy-nožek tripus, čes. tři-noh
Listy filologloké » paedagogloké, 18?4. 13
Digitized by
Google
194 R. NoYák
id. tří-nohý adj. trípes, tří- nožka trípes sedile, W. tře-
no žka místo *troje-D o žka trípns (vas), Hus. tří-nožník
tripus, hluž. tři-nohak id. troj-nog, a, o charv., na místě
toho také tro-nog, adj. trípes, tro-nožje místo troj-nožje
trípus, pol. troj-nog, m. id. troj-nogi adj. tripes; Tf»k-NorK»
m. stslov. trípns, rus. xpe-HÓrb, rpcHÓTRHnirb id. rpe-RÓSKnufi adj.
trípes, čes. tr-nože, f. tr-nož f. také m. a) pedamentnm
mensae, b) subsellium. aa-NOXiiie n. stslov. sinus marís, 3A-
NOXNEi H nasoifxu MOi^CKyn Ex. -Vost. čes. zá-noží, n. meta-
tarsns der Mittelfass.
K textu Scriptorum historiae Augustae
Napsal Robert Novák.
Hadrian. 4: ^Secundo consul favore Plotinae factus totam
praesumptionem adoptionis emeiniit. CoiTupisse eum Traiani liber-
tos, curasse delicatos eosdemque sepelisse per ea tempora
quibus in aula familiarior fuit opinio multa firmavit.* Že sepelisse
porušeno, není pochybnosti ; z navržených čtení (depilasse Madvig,
Adv. crit. II 631, ad se pellexisse Ilirschfeld, Wiener Studien
3, 115) nehodí se hrubé žádné. Bezpochyby bylo tu psáno: eis-
demque se polluisse, Srvn. Comm. 11: poUutus stupris et hu-
mano sanguine ; ibd. 1 : ore quoque pollutus et constupratus fuit ;
Heliog. 6 : inrupit pollutus ipse omni contagione morborum cum
his qui se polluerant; Carín. 15: enormibus se vitiis et ingenti
foeditate maculavit.
Ibd. 20 (kde výklad o veliké paměti Hadrianové): ^dixit et
veteranorum nomina quos aliquando dimiserat. Libros statím
lectos et ignotos quidem plnrimis memoriter reddidit.' Právem
pochybuje IlPeter (JJ. 1884 p. 75) o pravosti statím; Uadrian
zajisté neosvědčoval paměti větší tím, že knihy, jež právě pře-
četl, uměl opakovati. Čekáme tu význačnější adverbium. Navrhuji
raptim (spěšně). Srvn. Tac. 2: qui creare imperatorem raptim
solebat.
Ibd. 22 : ^Ad convivium venientes senatores stans excepit
semperque aut pallio tectus discubuit aut toga submissa. Dili-
gentia iudicis sumptus convivii constituit et ad anticum modům
redegit.' Že iudicis tu nevhodné, cítili mnozí; neb co má pečli-
vost dobrého hospodáře se svědomitostí soudcovou činiti? Th.
Mommsen méně předchozí summissa v summa psal summa dili-
Digitized by
Google
E texta Scriptonim historíae Augustae. 195
gentia in dies, Petschenig (Beitrftge zui* Textkritik der Scriptores
historiae Augastae, Sitzgsber. der Wiener Akademie, hist. phil.
Classe 1879, atr. 391) — málo vhodně — vindice sumptus.
Srovnávám se s Mommsenem, že by tu přídavek smyslu Veliký'
n diligentia vhodným byl, než přídavku toho nehledám v sub-
missa, nýbrž v samém iudices^ jež rukopisy místo iudicis podá-
vají. Myslím, že jest čísti: diligentia ingenti sumptus... Korru-
ptela vznikla asi přestavením slabik ti a ^e v ingenti \ 8 přibráno
z následujícího šumptua,
Ael. Ver, 5: ^fuit hic vitae laetissimae eruditus in lit-
teris . . . .' Před nedávnou dobou pochyboval Klein (Rh. Mus. 37
r. 1882, p. 275) o správnosti čtení Witae laetÍ8simae\ maje spo-
jení to za nelatinské, i navrhoval Vitae lautissimae,^ Mínění to
musíme odmítnouti, neb svědčí proti němu Maxim. iun. 2: vitae
laetioris, vini parcissimus, cibi avidus etc.; si^vn. též Tac. hist.
2, 2. Z neznalosti dikce těchto spisovatelů pohříchu mnoho v po-
slední době pronáší se zbytečných domněnek. Podobně v Ver.
Imp. 2 et nimis laetus netřeba měniti laetus v lautua,
Ant. Pius 8: ^Sed Repentinus f fámo s a percussus est
quod per concubinam principis ad praefecturam venisset.' Famosa
mám za neporušené, než před ním myslím že vypadlo f obula.
Srvn. Yer. imp. 10 a 11.
Anton, Phil, 13: ^Tunc autem Antoníni leges sepeliendi
sepulchrorumque asperrimas sanxerunt, quandoquidem caveinint,
ne quis ut vellet fabricaretur sepulchrum.' Tak psáno místo ve
vydání Jordánově a Eyssenhardtově ; jB má : ne quis velle ab-
fabricaretur.^ V ab jest asi porušeno ubi a dlužno čísti: ne
quis ubi vellet fabricaretur Zlořády nedaly se zajisté tím,
jak nýbrž spíše kde hroby zřizovány byly.
Ver, Imp, 4: 'Lucius quidem Marco vicem reddens si sus-
cipere obsecutus ut legatus proconsuli vel praeses imperatoii.'
Korruptela si suscipere dosud není emendována; návrhy jsou
podány zcela nepravděpodobné. Snad jest v ní hledati sic est
ei fere,
Avid, Cass, 8: ^Enumeravit deinde omneš principes qui
occisi essent habuisse causas quibus mererentur occidi, nec quem-
quam facile bonům vel victum a tyranno vel occisum, dicens
meruisse Neronem, debuisse Caligulam, Othonem et Vitellium nec
imperare voluisse. Nam de Pertinace et Galba pária sen tiebat,
cum diceret in imperatore avaritiam esse acerbissimum malum.'
Slova de Pertinace nemohou býti pravá, obsahujíce, načež Madvig
upozornil, hrubý anachronisraus. Myslím, že dlužno čísti: de
13*
Digitized by
Google
196 R. Novák
fortuna Galhae. V příčině fortuna srvn. Pescenn. 9: eadem
fortuna illius foit quae Pescennii.
Comm. 5 : ^hac igitur lege vivens ipse cum trecentis con-
cubinis, quas ex matronarum meretricumque dilectu ad formae
specicm concivit, trecentisque aliis puberibus exoletis, quos aeque
ex plebe ac nobilitate f nieptusque forma disceptatrice col-
legcrat, in palatio per convivia et balneas bacchabatur.' Ye
zkomolenině nieptusque shledávám una cuiusque,
Ibd. 20: ^Senatus adclamavit „quo auctore sepelierunt? par-
ricida sepultus eruatur, trahatur." Cingius Severus dixit 'iniuste
sepultus est. Qua pontifex dico, boc collegium pontificum dicit.
Quoniam laeta percensui, nunc convertar ad necessaria. Censeo
quae is, qui non nisi ad perniciem civium et ad dedecus suum
vixit, ob honorem suum decerni coegit abolenda.' Laeta nemůže
býti pravé; neb není vhodnou protivou necessaria, zvláště když
i tato necessaria stejnou měrou laeta byla, jak z následujícího
patrno. K poinišení ukazovati se zdá i podání rukopisné, neb
B má: laetuni, P: laetam. Po mém mínění jest čísti: quoniam
U^uyia percensui.
Sev, 7 : 7uitque ingressus Severi odiosus atque terribilis, cum
milites inempta diriperent vastationem urbi minantes.' „Die
sonderbare Wendung inempta diripere^ welche den Gedanken in-
volvirt, als ob man auch gekaufte Gegenstáude rauben konne, ist
schwerlich richtig" (Petschenig str. 376). Čtu inventa (nac při-
padli, plenili), s čímž, ač je-li má domněnka reperiebant místo
rkp. recipiebant — Hedicke rapiebant — správná, mohlo by se
srovnati místo Kurtiovo 5, 6, 4, kde rovněž o loupení řeč: et
cum omnia, quae reperiebant^ capere non possent, iam res non
occupabantur sed aestimabantur.
Ibd. 11: ^Reliquum autem cadaver eius aute domům pro-
priam exponi ac denudari iussit.' Denudari smyslem arci jest
vhodné, ale předce pochybné tím, že rkpp. mají dividere. Není-li
pravým čtením derideri? Srvn. co následuje: ^Equum praeterea
ipse residens supra cadaver Albini egit expavescentemque
admonuit et effrenatum ut audacter protereret.'
Ibd. 17: ^Nam et intinita multorum caede crudelior habitus
et cum quidam ex hostibus eidem se suppliciter obtulisset dixisset-
que illi ^quid facturus esses* non mollitus . tam prudente dieto
interfici eum iussiť. Slova qnid facturus esses, jak píše Jordán
a Eyssenhardt, nedávají úplného smyslu. Nadto pak mají obsaho-
vati dictum prudentissimum , Rukopisy též se poněkud od čtení
uvedeného odchylují; P a 6 má: optulissetque dixisset ille quod
Digitized by
Google
K textu Scriptoram historiae Augustae. 197
facturus e s t ; Regius a Puteaneus Casaubon, : illi quid facturus
es. Uvažuje sám o místě tom připadl jsem na čtení: obtulisset
dixissetque ^Feliciter quod facturus es' non moUitus .... Pro-
sebník přeje v nouzi své ad captandam benevolentiam zdaru
císaři k jeho záměru; doplniti jest totiž po feliciter /acias ; srvn.
Pesceuu. 2 : ut inter lapidationes exsecrationesque omnium ^lUi
feliciter^ optaretur, ^illum principem superi' — populus adclamaret.
Navrhuje feliciter za ille, činím tak, předpokládaje, že ille povstalo
ze zkratky feliciter felic neb fel. Neb slovo to nezřídka v rkpp.
zkráceno se vyškytá, nejčastěji v podobě JI,
Fescenn. 3 : ^Haec si ulla véna paternae disciplinae viveret,
fierent? Emenda igitur primům tribunos, deinde militem. Quem
quam diu timueris, tam diu timebis.' O zhojení místa toho
mnozí se pokoušeli, než všichni marné. Peter psal : tam diu time-
beriSj Mommsen : tam diu ^nony timebit, Petschenig : quem quam
diu timuerit^ tam diu tenebis, A přece pravda tak na snadě byla !
Jestit zajisté čísti : tumebit {=: bude zpupným).
Ibd. : ^Vini avidus, cibi parcus, rei Veneriae nisi ad creaudos
liberos prorsus ignarus. Denique etiam sacra quaedam in Gallia
quae castissimis decernunt consensu publico celebranda sus-
cepit.' Čtení quae castissimis decernunt jest nejisté ; místo quae
mají rukopisy quase, decemufU pak jest tu výraz nemálo podivný.
Navrhuji čtení: quis (ta forma místo quibus i jinde u těchto
spisovatelů) castissimi intersunt. Srvn. Gallien. 11: vanitate illa,
qua et civis adscribi desiderabat ct sacris omnibus interesse.
Ibd. 10: 'Idem iussit ne zóna milites ad bellům [i tem]
aureos vel argenteos nummos portarent, sed publice comraendarent
recepturi post proelia quod dederant, addeus liberis eorum et
uxoribus heredibus čerte reddendum c u i v e u i s s e t. ne ad hostes
aliquid praedae perveniret, si quid forte adversi fortuna fecisset.'
V item jest po mém mínění něco porušeno, nejspíše participium
smyslu *^jdouce' neb 'jíti majíce'; ne-li Uturi^? Nadto podezřelá
jsou mi slova 'cui venisset,' za něž mají PB qui venisset. Neb
postrádáme na místě tom nemálo myšlénky, že jen v tom případě
jest jiným než pravým majetuíkům věci svěřené vydati, když by
tito v boji zahynuli. Tomu požadavku zadost by se stalo
čtením cum perissent,
Ibd. o málo níže : 'Denique etiam si nemo fuit qui suis tem-
poribus dux severior videretur, peruiciem illi magis ista * * *
quam mortuo, ubi et invidia et odium deposita erant, talia exempla
v a 1 u e r u n t.' Tak píší místo to Jordán a Eysseuhardt, uznávajíce
mezeru po ista. Jest to vůbec místo sporné, o němž četné ná-
hledy proneseny. Sám dospěl jsem v příčině jeho k mínění tomuto :
Digitized by
/To
Google
198 R. Novák
'perniciem illi magis in uita quam ^gloriamy mortuo, ubi et
invidia et odiam deposita erant, talia exempla attulerunt."
V příčině attvlerunt srvn. Macr. 10: occisas est etiam filius,
cui hoc solum at tulit impérium, at interfíceretor a milite.
Glod. Alb, 2 : ^Sane nt tibi insigne aliquod imperialis maie-
statis addam, habebis utendi coccinei pallii facultatem, me prae-
sente et ad me et cum mecam fderis habituras et purpurám,
sed sine auro, quia ita et proavus meus Verus, qui puer vita
functus est, ab Hadriano qui eum adoptavit accepit.' Porušena
jsou slova ad me; bezpochyby jest za ně psáti ahi^seynte^ zvláště
když excerpta Palatina mají ábsque místo ad. Neb toto absente
bylo by nejpřirozenější protivou předchozího praesente. Et před
cum lépe by scházelo ; snad jest přemístěno a položiti se má před
praesente, kde by velice vhod bylo. Dle toho mělo by místo tuto
podobu : ^habebis utendi coccinei pallii facultatem me e t praesente
et absente, cum mecum fueris habiturus et purpurám.'
Ibd. 10: ^puto eum rébus castrensibus profuturum, čerte
obfuturum esse non satis novi.' Non jest asi přemístěno i bylo
položeno původně po čerte,
Ibd. 14: ^Has litteras cum Pertinax invenisset in Albini
odium publicavit. Quare Albinus occidendi Pertinacis luliano
auctor fuit.' Publicavit bylo dříve čtením obecným, než příliš
odvážným ; neb PB mají: publicasse tu id. Snad v tom obsaženo :
publicare iussit. Korruptela by se vysvětlovala tím, že bylo
BS
psáno publicare iuit a že oprava ta nevnikla v iuit, nýbrž v publi-
care, kdežto vytvořila publicasse, načež iuit přešlo lehkou změnou
v tu id,
Ant, Carac, 2: Mixit praeterea in castris fratrem sibi ve-
nenum parasse, matri eum inreverentera fuisse.' Eum jest tu
zcela zbytečné a obtížné. Není-li je připsati na vrub nedbalosti
spisovatelově, jest nejlépe je změniti v autem,
Ibd. o něco níže : ^Questus est de fratris insidiis i n v o 1 u t e
et incondite ad illius accusationem, sui vero excusationem.' Právem
podotknul nedávno Cornelisseu (Mnemosyne 1883, 252), že veškeren
smysl místa vyžaduje spíše opaku výrazu involute. Je-li je proto
změniti, nejbližší by bylo synonymum slova incondite, totiž in-
polité.
Macr, 8: 'Appellatus igitur imperator f susceptos contra
Parthos profectus est magno apparatu.' Co by v zkaženém sus-
ceptos obsaženo bylo, dosud není jednoty. Po mém soudu hledati
jest v něm adverbium značící ihned \ blízké by bylo subito, jež
Digitized by
Google
E textu Scriptoram bistoriae Augustae. 199
u těchto spisovatelů smyslem tím se vyškytá, srvn. Macr. 12 : quod
cum coDStitisset, duos boves mirae magDitudinis vivos s a b i t o
aperiri iussit . . . Comm. 3: subito deportavlt. Co do myšlénky
srvn. Carus 9 : statim adeptus impérium Sarmatas — contudit.
Ibd. 11: 'hos versus nescio qui f delatis iuxta eos qui
Oraeci erant propositi in foro posuit.' V delatia obsaženo asi
delicatus; podobně Ant. Diad. 3 mají rkpp. delatior místo de-
licatior.
Ibd. 13: ^in annonis tribuendis largissimus fuit, in auro par-
cissimus, in vernaclis [vel aulicis] tam impius . . . .' Tak
píše Jordán a Eyssenhardt, než že špatně, není nyní pochybnosti.
Ukázale Madvig, že v rkpisném verandis není hledati vernaclis,
než verherandis, pouze se zbývajícím uel neveda si rady. Zdá
se, že za ně psáno bylo uero. Čísti tedy by bylo : in verberdndis
vero aulicis ....
Ant Heliog. 10: 'Erat praeterea idem Zoticus qui hoc
familiaritatis genere abutens omnia Heliogabali dieta et facta
venderet fumis quam maximě divitias enormes sperans, cum
aliis minaretur aliis polliceretur omneš falleret.' Místo sperans
myslím, že psáno prvotně parans^ jež smyslu místa více se hodí.
Ibd. 20 : ^Exhibuit et Palatinis ingentes ^, ^ extis mullorum
refertas et cerebellis phoenicopterum et perdicum ovis et cere-
bellis turdorum et capitibus psittacorum et fasianorum et pavonum.'
Po ingentes stanoví Jordán a Eyssenhardt mezeru ve shodě se
Salmasiem, jenž dopliíoval lances. Po mém soudu pojem podobný
obsažen v slově palatinis, jež měním v patinas. Že dativu tu
nezbytně potřebí není, ukazují mnohá podobná místa u těchto
spisovatele; čtenář doplní si snadno dativ convivis; srvn. hned
o něco dále : barbas saně mullorum tantas iubebat exhiberi. V pří-
ěině yjvdkzxx patina srvn. Claud. 17: patinám argenteam; Prob.
4 patinám argenteam libranim decem specellatam; Hor. Sat. II
8, 41: adfertur squillas inter murena natantis in patina por-
r e c t a.
Alex. Sev, 10: 'Et cum diceret adclamatum est 'Alexander
Auguste, di te servent. f si verecundiae tuae, prudentiae tuae, in-
noceniiae tuae, castitati tuae.' Místo porušeného si navrhuji di
a čtu : 'di te servent, di verecundiae tuae cet.' S tím srovnati by
se mohlo Hor. Carm. IV 13, 1 nn. : Audivere, Lyce, di mea
vota, di audivere Lyce.
Ibd. 19: 'Senátorem numquam sine omnium senátorům qui
aderant consilio fecit, ita ut per sententias omnium f cura-
retur, testimonia dicerent summi viri.^ Místo porušeného cura-
Digitized by
Google
200 R. Novák
retur navrhoval Salmasius gyraretur^ Jordán iretur neb scruta-
retur. Spíše jest tu čísti quaereretur, srvn. 23: de omnibus
hominibus per fideles homines suos semper quaesivit.
Ibd. 21 : ^De promovendis etiam sibi adnotabat et perlegebat
cuncta pittacia et sic faciebat diebus etiam pariter adnotatis et
quis quo esset insinuante promotus.' Sic faciebat pokládá se nyní
obecné za ponišené (srvn. JJ. 1884 str. 79); než podané návrhy
na opravu slov těch vzdalují se valně od stop rukopisných, jako
na př. i nejnovější 8u(b)8cribebat Je-li vskutku co měniti v slo-
vech rkpisných, myslím, že jest prosté psáti : aig^ndy faciebat . . .
Signum by tu bylo smyslem nota (znamení, poznámka). Srvn.
Ant. Phil. 1 1 : calumniis intercessit adposita falsis delatoribus
nota. Trig. 14: in circuitum omnem historiam contineret signis
brevibus et minutulis.
Ibd. 29 : 'Dehinc, si hora permitteret, actibus publicis post
mul ta opemm dabat, idcirco quod et res bellicae et res civiles,
ut superius dictum est, per amicos tractabautur.* O místě tom
neobyčejně mnoho napsáno, ježto rkpp. mají post multam a ho-
řejší post multa smyslem nevhodné jest. Jisto jest, že v slovech
těch obsažen byl výraz '^skrovný', ježto jeho odůvodněním jest
věta idcirco quod cet. Proto smyslem vyhovuje nejlépe Salmasiova
domněnka *non multam', než ta palaeograficky málo pravděpodobná.
Po mém soudě v post obsaženo více než now, totiž sed non
a korruptela povstala přestavením slov těch z no sed, Je-li do-
mněnka ta pravá, jest i operám uznati za přemístěno i celé místo
takto Čísti : actibus publicis operám sed non multam dabat ....
V příčině sed srvn. nahoře : per amicos ti-actabantur, sed sanctos
et fideles; c. 29 : in quo et divos principes, sed optimos electos . . .
Ibd. 33: 'Chlamydes hirtas Severi et tunicas asemas vel
macrocheras, e purpura quae non magna^ ad usům revocavit
suum.' Opět místo velice sporné; rkpp.: et purpureaq. non
magna, et purpureas non magnas. Navrhuji: vel macrocheras,
atqui non purpurea manica, Srvn. Gallien. 16: purpuream
tunicam auratamque virilem eandemque manicatam habuit;
Aurel. 48 : donasse — tunicas albas manicatas.
Ibd. 36: ^in foro transitorio ad stipitem illum ligari prae-
cepit.' Ježto B má illud legari^ navrhnul Jordán : illum adligari.
Já čtu: illum d^e^ligai-i srovnávaje Aurel. 7: ^ad pedes militis
deligareť a Liv. 26, 16, 2: ^ad palům deligatus.'
Ibd. 53: ^Milites Romani, vestri socii, mei contubernales et
commilitones amant, potant, lavant, Graecorum more f et qui-
dem se instituunt.' Místo zkažené, o jehož opravu mnozí, ale
Digitized by
Google
K textu Scriptorum historiae Augustae. 201
marně, se pokoušeli. Než změnou ne právě příliš násilnou toto
čtení vhodné bylo by lze ze stop rukopisných vytvořiti : ^ . . lavant,
Graecorum morem (tak i jB) antiquo substituunt.^ Vedle antiquo
přiměřeno by bylo ovšem i avíto,
Maxim, tun, 1 : ^Cuius etiam poemata extant. Manserunt
autem apud eam ai^rae regiae, quae tales, ut lunins Cordus
loquitur barum rerum persecutor, fuisse dicuntur.' BP: perse-
cutoresy což asi povstalo z ^persecutor, eV
Gord, lun, 19: ^Vita sua hac tamen fortitudine
a bonis numquam degeneravit semperque inter inlustríssimos
fuit cives.' Místo značné porušené; čtení rukopisné jest: vita
sua nec tamen fortitudinera bonis umquam. Pomina všechny vý-
klady, jež o místě tom napsány, položím prosté čtení, jež sám
za pravé pokládám: ^Xec tamen vita sua ^a^ fortitudine
et bonit^ate^ umquam degeneravit.' V příčině honitate srvn.
Max. et Balb. 7: tamen bonitate nimia sanctitate ac vereeundia
ingentem sibi amorem conciliaverat ; ibd. 1: post Gordianos quo-
rum alter bonitate virtute alter ac severitate clari habebantur . . .
Max, et Balb. 5 : ^Operám grammatico, rhetori uon multam
dědit, si quidem semper virtuti et militari severitati studuit Ac
tandem militaris tribunus fuit et multos egit numeros.' Tandem
jest tu nemálo podivné ; položeno tu, jakoby byl po dlouhé teprve
době Maximus tribunem se stal, kdežto při jeho horlivosti vojen-
ské, o níž tu zmínka se děje, věc asi tak se neměla. K tomu
přichází, že tandem jest jen domněnkou a sice Casaubonovou ;
rukopisy ukazují jinam; máť B: adtaen, P: acita*, z čehož
acita* zdá se pňvodnějším než adtaen, neb d y B vysvětluje se
snadno sloučením písmen ci, Z acita pak snadno vytvoří se čtení
jedině zde vhodné ac čito. Srvn. Prob. 5 : res gestae tuae faciunt
ut et seríus ti*adere maiores tibi exercitus videar et čito tamen
tradam; Ant. Phil. 16 a j.
Ibd. níže: Tost haec praefectus urbi prudentissimus inge-
niosissimus et severissimus adprobatus est. Quare rei publicae
saluti senatus ei homini quod non licebat novae familiae,
impérium tamen detulit confessis omnibus eo tempore in senátu
aptiorcm non esse qui deberet principis nomen accipere.' Slova
rei publicae saluti jsou nepravděpodobnou domněnkou Eyssen-
hardtovou ; jiní jinak místu pomoci chtěli, než žádný z podaných
návrhů nedochází obecného souhlasu. Rukopisy mají quare veluti
senatus. Po mém mínění jest toto veluti pravé, ale dativ adjek-
tiva smyslu dignissimo po něm vypadl.
Valer. 2: ^Veniam igitur eius honoris peto, cui vita inpar
est, inpar est confidentia, cui tempora sic repugnant, ut censuram
Digitized by
Google
202 R. Novák
hominum nátura non quaerat.' Místo quaerat čtu, jak smyslu
přiměřenější jest, /eraí. Srvn. Gall. 3: constabat^ autem censuram
paren tis eum ferre non potuisse.
GaUien, 1 : ^Nutante re publica, cum Odenatus iam orientis
cepisset impérium et Gallienus conperta patris captivitate gauderet,
vagabantur exercitus murmurabant duces, erat ingens omnibus
maeror, quod imperator Romanus in Perside serviliter teneretur.'
Vagabantur není jisté, neb iíP má: vocabantur a nadto nezdá
se podobným pravdě, že by byli tímto způsobem vojíni nevoli nad
zajetím Valeriana na jevo dávali. NecbC uváží vydavatelé, není-li
spíše v porušeném vocabantur spatřovati voc^iferyabantur, které
se velmi často vyskytuj'*, o výkřicích nevoli jevících a jež by pěkně
srovnávalo se s následujícím murmurabant.
Ibd. 3: ^Turbata interim re publica totoque penitus orbě
terrarum ubi Odenatus comperit Macrianum cum filio interemptum
regnare Aureolum Gallienum remissius rem gerere, festinavit ad
alterum filium Macriani cum exercitu.' Rem gerere píše se po
návrhu Salmasiově, rkpp. mají ingerere. Obsaženo v tom nej-
spíše impérium gerere, porušené z inp. gerere; zkratka ta
vyskytuje se i jinde v rkpp těchto spisovatelů.
Ibd. 5 : ^ . . Gothi — occupatis Thraciis Macedoniam vasta-
verunt Thessalonicam obsederunt neque usquam s p e s mediocriter
salutis osten tata est.' Čtení to, jehož původcem jest Sal-
masius, jest nemálo násilné, neb rukopisné podání jest neque
usquam quies mediocriter salutem ostentare est. Dle toho opra-
viti jest místo asi takto: ^neque usquam qui^r^es mediocriter
salutem ostentare' ; est (iz: t) mohlo z konečného písmene slova
ostentare vzejíti.
TWgr. 15: (o Zenobii) ^quae multorum sententia fortior marito
fuisse perhibetur, mulierum omnium nobilissiraa, orientalium femi-
narum ut et Cornelius Capitolinus adserit speciosissima.' Místo
posledního slova má B: saepedissima, P: saepedissimam. Tomu
bližším by bylo zajisté sapientissima.
Trig. 32 : 'Longius mihi videor processisse, quam res postu-
labat. Sed quid faciam? Scientia naturae facilitate verbosa
est.' Co slovy naturae facilitate rozuměti dlužno, nesnadno po-
znati. Petschenig proto právem slova ta za porušená prohlásil
i hleděl čtením nátura et facultate je opraviti ; než i to chová
v sobě nemalou nejasnost. Vhodným by byl návrh materiae facul-
tate ; vědění jest mluvné, ježto se při něm hojnost látky snadno
naskýtá. Srvn. Gallien. 20: ut siquis eloquens vellet facta prin-
cipům reserare mater iam non requireret.
Digitized by
Google
K textu Scriptorum historiae Augastae. 203
Claud, 7 : 'patres conscripti militantes audite, quod veřum
est.' Json to slova císaře Klaadia píšícího senátu o svém úspěchu
válečném. Militantes jest najisto zkaženo i navi'ženo za ně lae-
tantes (Casaubonus), mirantes (Obrecht), gratanter (Kellerbauer),
audite audite (Mommsen) atd. Můj návrh jest: patres conscripti,
intimantem audite quod verum est (oznamujícího slyšte co pravda
jest). Intimare častěji vyskytuje se u těchto spisovatelů; srvn.
Bonos. 15: intimanda curavi; Claud. 17: intimasti Claudium —
graviter irasci.
Ibd. 10: ^Nam cum consuleret factus imperator quam diu
imperaturus esset, sors talis emereit:
tu qui nunc patrias gubernas oras
et mundum regis arbiter deorum,
. . . in veteres tuis novellis.
regnabunt etenim tui minores
et reges facient suos minores.'
Kusý onen verš takto by vhodně opraven byl:
trades inperium tuis novellis.
Ibd. 18: Meličem te virtutibus tuis. Consulem te. Praefectum
te. Vivas Valerie.' Místo vivas mají rkpp. vicias, za něž větším
právem bychom psali vigeas,
AureL 1 : T a r u i eis saně praeceptis, accepi libros Graecos.'
Místo parui eis saně mají rkpp. parrumpianey v čemž shledávám,
hledě k počátku této kapitoly, ^parui lunianis praeceptis.'
Ibd. 4: ^dem auctor est vitulum matri eius natum mirae
magnitudinis candidum, sed purpurantibus maculis, ita ut haberet
in latere uno ^ave' iu alio coronam.' Místo ave in alio mají
rkpp. auetrinalio. Shledávám v tom 'aue, in alteroj*
Ibd. 7: ^alter alteri quasi ingenuo [quasi] servus obse-
quatur.' Ingenuo jest nejisté, BP má: quasi in nemo quasi
servus. Rovněž smyslem není ingenuo úplně vhodné, neb otrok
neposlouchá — a vzor poslušnosti má se tu označiti — oddaně
každého svobodníka, nýbrž jen toho, kdo pánem jeho jest. Proto
raději bych psal ^quasi domino servus.'
Ibd. 11: ^Si esset alius Aureliane iucundissime qui Ulpii
Criniti vicem posset implere, tecum de eius virtute ac sedulitate
conferrem. Nunc tecum requirere potuissem. Suscipe
bellům a parte Nicopolis, ne nobis aegritudo Criniti obsit.' Tak
vydává místo to Jordán a Eyssenhardt, než netřeba dlouhého vý-
kladu k seznání, že při této podobě jest místo kusé a porušené.
Digitized by
Google
204 R. Novák
Za původní podobu jeho mám toto čtení: ^ . . . confen*em. Nunc
tu, cum require^ns eum reperire nony potuissem, suscipe . . . .'
Ibd. o něco níže : ^Consulatum cum eodem Ulpio Crinito in
annum sequentem a die undecimo Kalendářům luniarum in locum
Gallieni et Valeriani sperare te convenit sumptu publico. Levanda
est enim paupertas eorum hominum, qui diu in re publica vi-
ventes pauperes šunt et nullorum magis.' Poslední slova ne-
mají smyslu, jak dobře poznamenal nedávno Cornelissen. Myslím,
že jest zde čísti: et nullorum magis^tratuum^. Korruptela
vznikla ze zkratky slova magistr atus. S genetivem oním srvn.
Maxim. 6: quid tantum laboras, cum eius loci iam sis, ut
ducatum possis. accipere.
Ibd. 38: ^Aurelianus Augustus Ulpio patři. Quasi fatale
quodam módo mihi sit, ut omnia, quaecumque gessero, omneš
motus iugi'avescant, ita etiam seditio iutramurana bellům mihi
gravissimum peperít.' Čtení to dosti vzdaluje se od podání ruko-
pisného; B má: quidam mini sit, P: quiddám insit. Bližší
jest: ^quasi /aťaZi ui datum mihi sit....' Srvn. Prob. 6:
patrem meum fatalis belli Persici necessitas tenuit; Car.
9 : vim fati quandam esse, ut Romanus princeps — transire non
possit.
Tac. 6; ^luae [malum] ratio est habere imperatorem qui
famam curai-e non noveriť. Slovo 'malum' jest ve vydání Jordá-
nově a Eyssenhardtově v závorky jako cizí přídavek položeno,
dole pak poznámka od Eyssenhardta přičiněna 'malum respondit
aliquis in margine.^ Poznámka ta jest s podivením, neb malum
tu původní; jestiC to ono malum, jež častěji v otázkách s nevolí
pronesených smyslem interjekce se vyškytá a asi našemu 'probůh'
se rovná. Srvn. tento příklad z Livia 5, 54, 6 : quod cum ita
sit, quae, malum, ratio est expertos ista (tak já zde čtu),
alia experiri?
Ibd. : 10 : 'Cornelium Tacitura scriptorem historiae Augustae
quod parentem suum eundem diceret, in omnibus bibliothecis cou-
locari iussit. Ne lectorum incuria deperiret, librum per annos
singulos decies scribi publicitus in f euicosarchis iussit et
in bybliothecis poni.' Čtení původní jest tu dosud hádankou, ač
mnozí o ně se pokusili. Scaliger navrhoval in aevicis archiis neb
in civicis archiis^ Casaubonus in cunctis archiis^ Obrecht in
demosiarchiis. Můj návrh jest: 'Ne lectorum incuria deperiret,
libros (tak i B) — scribi publicitus iussit et indusos arcis in
bybliothecis poni.' Srvn. Val. Max. 5 1. ext. 4: 'ossaque ei
Pyrrhi aurea inclusa uma Epirum in patriam — portanda dědit.'
Druhý návrh můj zní: publicitus iussit et in sericis arcis in
bybliothecis poni. Jest nesnadno co určitého tu říci.
^
Digitized by
Google
K textu Scriptorum historiae Augustae. 205
Flor. 4 : ^haec ego in alionim vita de Probo credidi praeli-
banda ne dies hora momentům aliquid sibi vindicaret in me ne-
cessitate fatali ac Probo indicto deperirem. Nunc quiescam
saně meo studio satis factum arbitrans [studio et cupiditati
meae].' Tak psáno místo to ve vydání Jordánově a Eyssen-
hardtově; než znělo-li tak původně, velice pochybno. Rukopisy
ukazují jinam; B má: nunc quointesámeo studio satis factum
arbitrans studio et cupiditati me; P: nunc qm interim meo studio
satisfactum arbitrans studio et cupiditati meae. V slovech nunc
qm interim meo poznávám ^nunc quom inseruerim ea\ v ná-
sledujícím pak studio prvou osobu přítomného času slovesa značí-
cího ^ustávám' ^odpočívám'; které sloveso by to bylo, nesnadno
mi říci. Ne-li consisto? Slova však studio et cupiditati meae
není proč prohlašovati za interpolaci.
Tím nabývá celé místo této podoby: ^Nunc cum inseruerim
en, consisto satis factum arbitrans studio et cupiditati meae.'
Numer, 11: ^Nam et cum Olympio Nemesiano contendit, qui
cckuvTixd xvvtjysTixá et vavrixá scripsit quiqne omnibus
coloniis inlustratus emicuit.' K tomu Petschenig str. 414: ^Ich
halte das handschriftliche colonis mit Casaubonus fUr verderbt.
Denn was soli hier der Hinweis auf die Colonien? War Neme-
sianus blos in diesen bertthmt?' Casaubonus navrhoval proto co-
ronis místo colonis, než to asi též nesprávné, neb jak může se
o Nemesianovi říci, že byl všemi věnci oslaven ! Já mám za
pravděpodobné navržené coronis, ale vedle toho omnibus za po-
inišené. Ježto nadto BP mají quinque, nemám za nemožné čtení :
scripsit inque (^agyonihus coronis inlustratus.' V příčině ago-
nibus srvn. Alex. Se v. 35 : agoni praesedit ....
Ibd. o něco níže: 'Numeriano Caesari oratoři temporibus
suis potentissimo.' V poslední době navrhoval tu Cornelissen
(Mnemosyne 1883, 259) potissimo; jak oprávněna jest tato kon-
jektura, ukazuje Max. lun, 3 : Messalam ex familia nobili orátorem
potentissimum.
Učenec tento pronáší vůbec hojně konjektur úplně zbyteč-
ných. Tak zbytečně navrhoval na u. m. Hadr. 7 non solum amicis
sed etiam passim aliis quamvis (místo aliquantis) multa largitus
est (srvn. Alex. Sev. 25 : Alexandři habitu nummos plurimos figu-
ravit, et quidem electros aliquantos, sed plurimos tamen aureos),
Ael. Yer. 5 : pateré me per alias explere (místo exerceré) cupidi-
tates meas (srvn. Heliog. 9 : sibi homines ad exercendas
libidines — opponi), Maxim. 23: et Maximinum et filium
eius in tentorio sopitos (místo positos) occiderunt (srvn. Trig.
3: filium — in Gallia positum; ibd. 12: Gallieno longe po-
sito, Tac. 7: Tacitum — in Campania positum), Aurel. 1:
ipse non nihilum ex eius sanguine originem (rkpp. : ex eius
Digitized by
(ÍooqIí
oogle
206 R- Novák
origine sanguinem) duceret (srvn. Clod. Alb. 12 : de Ceioniornm
stemmate sanguinem duceret; Ant. Phil. 1: cuius familia
in originem recurrens a Numa probatur sanguinem trahere;
Claud. 11: ab ipso Dardano sanguinem dicerent trahere)
a j. Proto při návrzích jeho opatrnosti nemalé nezbytně potřebí.
Poznamenáni ke kritice textu Kurtia Rufa.
Podává Robert Novák.
3, 2, 15: ^Ac ne auri argentique studio teneri putes, adhuc
illa disciplina paupertate magistra stetit. Fatigatis humus cubile
est: cibus, quem occupati parant, satiať Ne neprávem viděla
se slova occupati farant Voglovi (JJ. 1873 str. 314) podezřelými;
neb jak mohli vojíni Makedonští, o nichž tu řeč, zahrnuti jsouce
pracemi vojenskými pokrm si opatřovati? Vogel proto volí ve vy-
dání svém čtení ^cibus quem occuparunt satiat,' vykládaje quem
occuparunt řeckým ov av rv%(0(Siv. Já připadl na návrh, jenž
se mi i méně násilným vidí i co do smyslu lepší jest; míním
čtení: quem occupant operati (poki-m, na nějž připadnou vy-
konavše práci). Netřeba dokládati, jak pěkně odpovídá toto operati
předchozímu fatigati : vojínové přestávají na jídle ne na něž při-
padnou vňbec, nýbrž na něž připadnou teprve po denní práci.
Ibd. 6, 18: ^lam primům nihil sine divina ope adgi*edi vide-
batur : nam cum praesto esset ubique fortuna, temeritas in
gloriam cesserat.' Místo fortuna mají rukopisy fortunae^ což
náleželo čísti : fortuna, eť ; písmě t na zmar přišlo následujícím
temeritas. Smysl jest zřejmý a zcela vhodný: ježto Alexander ve
všem cokoli počínal štasten byl, bylo mu k slávě nejen to, co
z rozmyslu konal, nýbrž i to, co podnikl nerozvážlivé ; srvn.
4, 9, 23.
Ibd. 9, 25: ^Ergo non medlocris omnium animo^s in-
cessit^ formido — quippe itineri quam proelio aptiores erant
— raptimque arma capiebant.' Shoduji se s Jeepem a Voglem,
že psáti jest místo rkpisného animo akkusativ animos a doplniti
verbum, na němž by akkusativ ten byl závislým. Toliko jiné
sloveso a jinde bych raději doplnil; pravděpodobnějším se mi
totiž zdá psáti: omnium animos formido ^occupavit^ —
quippe ....
Ibd. 13, 9: 'At illi qui sub oneribus erant omissis iis per
metům capessunt fugám: armati quoque qui eos prosequebantur
eodem metu arma iactare ae nota deverticula petere coeperunt.
>
Digitized by
Google
Poznamenání ke kritice textil Kartia Rufa. 207
Praefectus quasi et ipše contemtus simulans cuncta pavore
conpleverat/ Velice pochybuji, že by simulans bylo neporušeno;
neb pro simulare quasi jen z komiků lze uvésti příklady, žádný
z Eurtia. Snad jest čísti za ono simulans tumultuans smyslem
trepidans. Srvn. Velí. 2, 79, 5: dum inter ducem et supplicem
ťumultuatur,
Ibd. 13, 11: ^Quippe tot annorum incredibili et fidem ex-
cedente fortuna cumulata tunc alia stirpibus lacerata, alia in
caenum demersa cernebantur : non sufficiebant praedantium
manus praedae.' Velmi mdle zdá se mi připojena býti věta non
sufficiebant. Nechť uváží kritikové, není-li před non stanoviti
mezeru adeo, Srvn. 5, 13, 22 : vix credibile dicttí, plures captivi,
quam qui caperent, erant: adeo omnem sensum territis fortuna
penitus excusserat; 6, 3, 7: fruges quoque maturitatem statuto
tempore exspectant : a d e o etiam illa sensus omnis expertia tamen
sua lege mitescunt; 9, 4, 7; 4, 4, 5.
4, 1, 22: ^Tum rege eo (se. Abdalonymo) salutato alter ex
his, ^Hjabitus' inquit, ^hic vestis, quem cernis in meis manibus,
cum istp squalore permutandus tibi est. Ablue corpus inluvie
aeternisque sordibus squalidum.' V neporušenost aeternisque
nevěří nyní již nikdo; srvn. Vogel I 222. Z podaných návrhů
nejvíce zamlouvá se taetrtsque. Než ani k tomu nemám mnoho
důvěry; neb proč nepoloženo epitheton to již k inluvie? Myslím,
že tu bylo adjektivum, jímž pojem sordibus se specialisuje. Na
snadě jest mysliti na terrenisque (špína blinou způsobená).
Ibd. 2, 13: ^Sed cum fornacibus fen-um, quod excudi opor-
tebat, inpositum esset, admotisque foUibus ignem fiatu accenderent,
sanguinis rivi sub ipsis flammis extitisse dicuntur: idque omen
in Macedonum metům verterunt Tyrii.' ^ Metům erscheint un-
verstándlich, ein bestimmterer Ausdruck wie caedem, exltium^
interitum nOthig' (Vogel I 222). Vogel přijímá v text interitum;
bližší jest malum,
Ibd. 7, 25: ^Ac tum quidem regem propius adeuntem ma-
ximus natu e sacerdotibus filium appellat, hoc nomen illi parentem
lovem reddere adfirmans. lile vero se accipere ait et adgnoscere
humanae sortis oblitus. Consuluit deinde, an totius orbis impérium
fatis sibi destinaretur. Pater aeque in adulationem conpositus
terrarum omnium rectorem fóre ostendit.' Výraz pater tu úplně
nemístný, jak jinými již vytčeno ; jinak místo jest dosud záhadno.
Vogel volí čtení vatesque místo pater aeque^ jež nemálo jest ná-
silné. Spíše se mi zdá, že v pater tají se pariter a že tu dvě
různá čtení {pariter, aeque) v jedno jsou sloučena.
Digitized by
Google
208 R- Novák
Ibd. § 28 n. : ^Sacrificio deinde facto dona et sacerdotibus
et deo data šunt, permissumqae amicis, ut ipsi qaoque consale-
rent lovem. Nihil amplius quaesierunt, quam an anctor esset sibi
divinis bonoribus colendi suum regem. Hoc quoque acceptum
fóre lovi vates respondent. Věra et salubri aestimatione fidem
oraculi vana profecto responsa eludere potuissent, sed fortuna
quos uni sibi credere coegit, magna ex parte avidos gloriae magis
quam capaces facit.' Čtení eludere jest velmi pochybné, neb
rkpp. mají si uídeiň. Navržena i jiná čtení, než stejně nepravdě-
podobná. Já shledávám v rkpisném si uideri slova sibi dari
a ctu místo celé takto: ^Vera et salubri aestimatione fidem
^pendensy oraculi vana profecto responsa sibi dari pntavisseť^
sed . . . .' V příčině pendens srvn. 4, 12, 21.
Ibd. 13, 4: Tarmenio, peritissimus inter duces artium belli,
furto, non proelio opus esse ceňsebat: intempesta nocte opprimi
posse hostes : discordis moribus, linguis, ad hoc s o m n o et impro-
viso periculo territos quando in nocturna trepidatione coituros?'
Somno vykládají tu někteří zeugmatem, doplňujíce k němu z ná-
sledujícího territos vhodné participium. Než dobře poznamenává
Vogel: ^Hartes Zeugma; vielleicht ist graves ausgefallen.' Než
snadnějším způsobem bylo by lze tu docíliti čtení snesitelného,
změněním et \ ex Si položením ho před somno, tedy čtením:
^ad hoc ex somno improviso periculo tenitos.'
Ibd. 16, 14: ^Quidam occupatis proximis rivis deverterant
longius, ut, quidquid occulti humoris usquam manaret, exciperent,
nec ulla adeo avia et sicca lacuna erat, ut vestigantium sitim
falleret.' Ježto rukopisy mají castigantium a spojení sitim fallere
není tu nepodivné, podobá se, že jest ponechati castigantium
a před ním uznati mezeru acte«. Srvn. 7, 11, 21: sed ne falle-
retur acies, dubitare cogebat varietas caeli nunc internitente
lucis fulgore, nunc condito.
5, 1, 19: ^Igitur hune quidem benigně cum liberís excipit:
ceterum quadrato agmine, quod ipse ducebat, velut in aciem
i rent, ingredi suos iubeť O čtení in aciem trent, za něž má
rkp. in aciem raigrent, zbytečně nedávno pochyboval Kinch. In
aciem irenť, praví v Quaestiones Curtianae p. 42, *^ad modům
dubiae velut Latinitatis est; nam Liv. XXVII 46. 11 et iam
pridem ^exeundum in aciem' edebatur et nunc editur.' PřehlédlC
patrně místo jiné, totiž Liv. 7, 32, 10: cum gloria belli ac vir-
tute sua quemque fretos ire in aciem debere. Srvn. o úsloví
tom více ve výkladu MMtillera, GOtting. gel. Anz. 1883 p. 759.
Ibd. 4, 20 : ^A dextra iter ad ipsum Ariobarzanen erat : hic
Philotam et Coenon cum Amynta et Polyperconte, expeditam
Digitized by
Google
Poznamenáni ke kritice textu Eurtia Hufa. 209
habentes manum, relinqoit, monitos, nt, qoia et eqnes pediti iret
mixtus et quam pinguissimum esset solnm et pabuli fertile,
sensim procederent; duces itineris erant de captivis dáti.' Ježto
P nemá et quam než jen qud^ nepochybuji s Kinchem, že psáti
jest qua. Než v příčině pinguissimum nemohu zatajiti své po-
chybnosti. NeboC z které příčiny měla četa, o níž tu řeč, jen
na těch místech povolnu jíti, kde bylo solum pinguissimum? Což
nedostačilo jen pingue solum? Či jen solum pinguissimum jest
pabuli fertile, pingue nikoli? Nechť uváží vydavatelé, není-li
v pinguissimum poiiišeno pingue uisum a není-li dle toho čísti:
qua pingue visum esset solum et pabuli fertile!
Ibd. 6, 4: Itaque inter ipsos victores ferro dimicabatur:
pro hoste erat, qui pretiosiorem occupaverat praedam: et cum
omnia quae rapiebant capere non possent, iam res non occu-
pabantur sed aestimabantur.* Shoduji se s Jeepem a Hedickem,
již neuznávají recipiebant, jež rkpp. místo rapiebant tu podá-
vají, za pravé. Než místo navrženého rapiebant raději četl bych
reperiebant (= rep'iebant). Zki*atka ta mohla snadno ke korrup-
tele podnět zavdati.
Ibd. 9, 20 a násl. : 'Sed iam non verba punienda šunt:
linguae temeritas pervenit ad gladios. Hos, si mihi creditis,
Philotas in me acuit. Si ipsi admiseritis, quo me con-
feram, milites? Cui caput meum credam? Equitatui, optimae
exercitus parti, principibus nobilissimae iuventutis, unum prae-
feci: salutem, spem, victoriam meam fidei eius tutelaeque com-
misi.' V slovech si ipsi admiseritis zbytečně odchylují se vy-
davatelé příliš od nejlepšího podání rukopisného, jež jest ipsi
admisit Neb malou změnou čísti třeba : Si id is admisiť ....
(jestliže toho tento se dopustiti mohl, jemuž jsem taková dobro-
diní prokázal, co mám čekati od jiných?). Ovšem někteří (Jeep,
Foss) namítali, že by takováto věta podminovací tu nevhodná byla,
ježto by jí Alexander pochybnost na jevo dával o vině Filotově,
kdežto o ní přesvědčen byl (Foss : 'neque ille, quasi de Philotae
scelere dubitet, si admisit potest dicere, quum admisisse eum
maxima asseveratione affírmeť); než věta ona nemusí míti nutně
smyslu : 'jestliže pravda jest, že toho on se dopustil', než možno
pojati, jako často, spojku si časově neb příčinně a rozuměti větě
smyslem : 'když onen toho se dopustil . . . .' Srvn. 6, 10, 35 : si
(když, ježto) et cum indicamus, invisi et cum tacemus, suspecti
sumus, quid facere nos oportet?
7, 3, 8: 'Tuguria latere crudo struunt et quia sterilis est
terra materia, in nudo etiam montis dorso, usque ad summum
aedificiorum fastigium eodem laterculo utuntur.' Nemožnost čtení
in nudo dokázal Madvig; vydavatelé následkem toho vypouštějí
Listj filologické a paedagoglcké, 1884. 14
Digitized by
Google
210 R. NoYák
in a píší ^materia, nudo etiam.' Než pravé čtení bude asi: V»
udo — montís dorso' t. j. země byla na dříví neplodná i na
hřbetech horských, kde vláhy dosti bylo a kde proto více než
kde jinde stromoví lesní růsti mohlo.
Ibd. 6, 21 : ^Ceterum pertinacia oppidanorum iram eius ac-
cendit. Itaque captam urbem diripi iussit.' Nepodobá se, že
by byl tehdy Alexander město, o němž tu zmínka, jen vypleniti
kázal, rozhořčen jsa proti němu tvrdošíjným odporem jeho; byl
by to trest při známé prchlivosti jeho příliš malý. Myslím, že
jest čísti ^urbem dirui iussit/ Tomu nasvědčuje velice hned co
následuje: ^deleta ea Memacenis haud iniuria infestus ad Me-
leagrum et Perdiccam ředit.' Rovněž popuzen nepoddajností Mema-
cenských dá město jejich hned nato, jak v § 23 se vypravuje,
dobyv ho, zbořiti: ^acrius obsidioni institit naturalem celeritatem
ira concitante. Cuniculo ergo suffossa moenia ingens nudavere
spatium, per quod inrupit, victorque urbem dirui iussit.'
Ibd. § 22: ^Namque cervix eius saxo ita icta est, ut oculis
caligine offusa conlaberetur, ne mentis quidem compos: exercitus
čerte velut erepto [in] eo ingemuiť V in, jež vydavatelé v zá-
vorky kladou, může porušeno býti tam.
Ibd. 7, 28: ^Rex iussit eum confidere felicitati suae: ut
alias sibi ait gloríam concedere deos.' Místo velmi sporné ; rkpp. :
iiiBSum conjitere ad alia sibi ad. Kladu zde čtení, jaké já
myslím, že původní jest: Vex iussum confidere felicitati suae,
ut alias 8Í di gloriam concederent, dimisit.'*
Ibd. 11, 15 a násl. : ^Diem inter metům laboremque con-
sumpserunt. Per aspera ni sis duriora restabant, et crescere
altitudo petrae videbatur. lUa vero miserabilis erat facies, cum
ii, quos instabilis gradus fefellerat, ex praecipiti devolverentur.
Mox eadem in se patienda alieni casus ostendebat exemplum.'
Ježto P má aspere nists, jest pravděpodobnější čtení per aspera
enisis; si*vn. § 17: per has tamen difficultates enituntur in
verticem montis. Dále slova in se patienda vzpírají se všelikému
přirozenému a nestrojenému výkladu; divím se, že dávno již ne-
pomýšleno na jich zhojení. Po mém soudu psal tu Kurtins: mox
eadem inte^^grtsy patienda . . . Srvn. 8, 11, 23: multique tam-
quam adesset hostis, per lubrica saxa perque invias cotes prae-
cipitati occiderant, plures aliqua membrorum parte mulcati ab
integris deserti šunt; 8, 11, 12: multomm miserabilis fuit
casus, quos ex praerupta rupe lapsos amnis praeterfluens hansit,
triste spectaculum etiam non periclitantibus: cum vero
alieno exitio, quid ipsis timendum foret, admonerentur, in metům
misericordia versa non extinctos, sed semetipsos deflebant.
Digitized by
Google
Poznamenáni ke kritice texta Eortia Rufa. 211
89 5, 7: ^nemo enim illomm (se. Macedonum) qoicqaam
ex patrio more labare sustinuiť Labare jest domněnka, rkpp.
mají Ubere, Více pravděpodobnosti zdá se mi míti: li^nqyuere,
Ibd. 7, 4: ^Qaota pars Macedonam saevitiae tnae snperest?
Quotus quidem non e vilissimo sanguine?' Podstatné jest, co
Einch proti quotus a proti non e vilissimo namítá; než žádá-li,
by se psalo: quotus quisqne de nobilissimo sanguine, nevím,
nevzdaluj e-li se příliš od podání rukopisného. Jednodušší a přec
úplně vyhovující změna by zajisté byla : quota quidem nobilissimo
e sanguine?
Ibd. 9, 13: ^Nec, cur inverterit se nátura, causa. Maře
čerte, quo adluitur, ne colore quidem abhorret a ceteris.' Že
před causa neb po causa uznati jest mezeru slovesa, nepochybuji
s Voglem. Jen o to otázka, jak by nejvhodněji mezera ta se
vyplnila. Vogel píše: cur ibi se nátura verterit ^patety causa,
Foss : cur ibi se nátura inverterit ^patescity causa. Více pravdě-
podobnosti bude míti, tuším, čtení : causa ^apparety. Maře ....
9, 9, 12: ^Sed in tumultu festinatio quoque tarda est. Hi
contis navigia pellebant, hi dum remos aptari prohibebant, conse-
derant: quidam enavigare properantes, sed non exspectatis, qui
simul esse debebant, clauda et inhabilia navigia languide molie-
bantur, aliae navium inconsulte ruentes [non] recepcrant : pariter-
que et multitudo et paucitas festinantes morabatur.' S místem
tím dosud nevědí si vydavatelé rady; tak těžce jest porušeno.
Všeho smyslu prostá jsou slova ^aliae navium inconsulte ruentes
non receperant.' Hedicke vynechává non, než tím světla místu
nepřibývá. Mám za velmi pravděpodobné, že v non porušeno
noxám a že čísti jest noxám ceperant (srvn. Col. 6, 2, 2; 12,
3, 7) : lodi nerozvážlivě v před se řítíce úraz vzaly. Co v slabice
re tkví, nesnadno arci říci; ale možno, že v tom zbytek slova
obsažen značícího, čeho týkal se úraz ten ; vhodný by byl na př.
genetiv re^morumy. Ostatně srvn. 4, 13, 33: his ita ordinatis
praecipit, ut, si falcatos currus cum fremitu barbaři emitterent,
ipsi laxatis ordinibus impetum incurrentium silentio exciperent,
haud dubius sine noxa transcursuros, si nemo se opponeret;
9, 4, 11 : leviora (navigia) cum et ipsa nequirent regi, in ripam
tamen innoxia expulsa šunt. .
Neméně závadná jsou slova ^hi contis navigia pellebant, hi,
dum remos aptari prohibebant, consederant.' Zde se mi zdá, že
značně slova jsou přestavena a mimo to neúplná; myslím, že
původně asi takto vypadalo místo toto: ^hi ^multi^ con^e-
derant et dum remos aptari prohibebant, contis navigia
pellebant.'
14*
Digitized by
Google
212 R. Novák
10, 5, 29: ^mortis, cuius metus ceteros exanimat, perpetua
contemptio, gloriae laudisque nt iusto maior cupido, ita in iuvene
et in tantis eius admittenda rébus.' Eíus píše Hedicke dle do-
mněnky Jeepovy, rkpp. mají nec. Obsaženo v tom asi saně;
korraptela vznikla bezpochyby přestavením slabik ne a sa. Daleko
méně pravděpodobná jest zajisté domněnka Kin chová ^ita ut iuveni
et in tantis nec evitanda rébus.'
Příspěvky ke kritice textu Velleja
PaterkiQa.
Podává Robert Novák.
1, 13, 3: ^Neque enim quisquam hoc Scipione elegantias
intervalla negotiorum otio dispnnxit semperque aut belli aut
pacis serviit artibus: semper inter arma ac studia versatus aut
corpus periculis aut animum disciplinis exercuit.' Nepěkně při-
řaďiije se věta semperque — serviit k předchozí. Změna pod-
mětu není tu zajisté bez tvrdosti, nad to místo que vhodnější
by byla částice odůvodnovací neb vysvětlující (nam, enim). Po-
dobá se, že jest psáti semper quippe a takto interpungovati :
^ ... dispnnxit : semper quippe aut belli aut pacis serviit
artibus, semper inter arma ac studia versatus — animum . . .
exercuit.' Rozdělení to nemálo podporuje, jak vidno, semper po
obakráte na počátku věty položené.
Ibd. 16, 3: ^Una neque multorum annorum spatio divisa
aetas per divini spiritus viros Aeschylum Sophoclen Euripiden
illustravit tragoediam.' Slovy neque multorum annorum spatio
divisa aetas má se naznačiti věk krátký; smysl totiž jest, že
jeden věk a to nedlouhý slavné ony tři tragiky zplodil. Pak však
nezdá se mi výraz divisa tu místným. Myslím, že nepatrnou
změnou za ně psáti jest diffusa (doba po prostoru mnohých
let se táhnoucí t. j. dlouhá). Srvn. 2, 32, 5: quo maturius
bellům tam latě diffusum confíceret.
Ibd. 18, 1 : ^Transit admiratio ab condicione temporum et
ad urbium. Una urbs Attica pluribus auctoribus eloquentiae
quam universa Graecia operibusque floruit, adeo ut corpora gentis
Ulius separata sint in alias civitates, ingenia vero solis Atheni-
ensium muris clausa existimes.' Auctoribus má ovšem Halm
v textu vydání svého, odkazuje k Tac. Ann. 2, 83, kde spojení
auctores eloquentiae se vyškytá; než na našem místě iest auctoribus
palaeograficky nepravděpodobné, neb AP má: annis, Korraptela
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice texta Velleja Paterkula. 213
ta zavdala podnět k hojným domněnkám, jež sestaveny u Kritze
na str. 79 n. ; než žádná z nich není s dostatek vhodná.
Za nejbližší a smyslem vhodné mám saně ; co se pak opertbus-
que týče, jest dvojí domněnka možná: buď jest tu que nepravé,
vzniklé tehdy, kdy saně v annis přešlo, aneb před operibus či
po operibus výraz podobný navrženému auctoribus vypadl. V pří-
čině saně srvn. 2, 40, 4: id ille non plus quam semel, et hoc
saně nimium fuit, usurpare sustinuit; ibd. 120, 5; ibd. 87, 1;
ibd. 88, 2; 1, 9, 6.
2, 1, 4 a násl. : ^Haec urbs numquam plura quam decem
milia propriae iuventutis armavit, sed vel ferocia ingenii vel in-
scitia nostrorum ducum vel foi'tunae indulgentia cum alios duces,
tam Pompeium magni nominis virům ad turpissima deduxit foe-
dera (hic primus e Pompeis consul fuit), nec minus turpia ac
detestabilia Mancinum Hostilium consulem. Sed Pompeium gratia
impunitum habuit, Mancinum verecundia poenam non re-
cnsando perduxit huc, ut per fetialis nudus ac post tergum
religatis manibus dederetur hostibus.' Poenam non recusando
jest čtení nejisté ; rkp. měl, jak se podobá, quippe non recusando^
z čehož quippe uznal prvý Madvig vadným, jenž spolu navrhl:
quicquam noxae recusandi. Než Vellejus spíše psal: Verecundia
debi^tam^ poenam recusandi' (neb: 'meri<tam> poenam
recusandi'). Srvn. 2, 23, 2 : cuius facti merita eum poena intra
biennium consecuta est; ibd. 54, 1: alteri superstiti meritas
poenas luere suppliciis ; Curt. 3, 13, 17 : debita poena temptare.
Ibd. 16, 4: ^Caput imperii sui Corfinium legerant atque
appellarant Italicam.' A : legerantq. appellarent, M\ legerant quod
(?) appellarent; možno proto, že jen Italicam přemístěno a že
původně tu bylo: legerant Italicamque appellarant.
Ibd. 22, 5: Tostea id quoque accessit, ut saevitiae causám
avaritia praeberet et modus culpae ex pecuniae módo constitue-
retur et qui fuisset locuples, fieret is nocens.' Místo is nocens,
jak Halm píše, má AP: innocem. Myslím, že dlužno psáti: fieret
^id^em nocens (stával se též . . ,); neb is zdá se mi tu mdlým
a zbytečným.
Ibd. 26, 3 : ^Non perdat nobilissimi facti gloriam Calpurnia,
Bestiae filia, uxor Antistii, quae iugulato, ut praediximus, viro
gladio se ipsa transfíxit. Quantum huius gloriae famaeque accessit !
Nunc virtute feminae propria patet.' Poslední slova píše
Halm po domněnce Hauptově, než rukopis maje virtute eminet
patria latet zjevně ukazuje jinam. Myslím, že i eminere i latere
tu původně bylo, neb obě slova činí velmi pěknou protivu vespolek ;
za porušené mám toliko patria, v němž hledám protivu viii;us
Digitized by
Google
214 R. Novák
1
na př. prohra, (o^ypróbria neb podobné. Dle toho znělo místa
asi: ^Nunc virtutes eminent, probra latenť neb, což jednodušší,
^nunc virtutc eminente probra latenť
Ibd. 30, 4 : ^hoc consulatu Pompeius tribuniciam potestatem
restituit, cuius Sulla imaginem sine re reliquerat.' Vedle sine
re možno, ježto má AP: m ture, též čtení aine ut, neb slabika
re může býti dittografií z rcliquei-at. Srvn. Liv. 1, 17, 9: hodie
quoque in legibus magisti-atibusque rogandis usurpatur idem ius,
vi adempta.
Ibd. 36, 2: ^Quis enim ignorat diremptos gi*adibus aetatis
floruisse hoc temporc Ciceronem, Hortensium — auctoresque car-
mmum Varronem ac Lucretium neque ullo in suscepto car-
minis ftui opere minorem Catullum?' Návrhy na zhojení místa
toho — neb AP má: in suspecti operis sui carmine — podané
jsou tak četné a neuspokojující, že Halm nazývá místo to locus
jere desperatus. Než myslím, že změnou ne příliš velikou po-
moci mu lze. Domnívám se totiž, že jest místo operis sui psáti
temporis sui a čísti : neque ullo temporis sui in suscepto carmine
minorem (aniž v obraném druhu básnickém menšího než který
vrstevník jeho). Smysl tak jest zcela vhodný, korruptela pak
rukopisná vysvětluje se tím, že opisovatelem temporis sui mylné
postaveno za suscepto. Přestavením slov porušen i jinde text
Yellejňv.
Ibd. 47, 4 : ^quo tempore P. Clodius a Milone candidato con-
sulatus exemplo inutili, sed facto salutari rei publicae — iugu-
latus est.' Místo inutili sed^ jež jest konjektura Ursinova, má
AP inutiliter. Tomu bližší zajisté jest: Uuutili, uer^^umy.'
Ibd. 49, 2: ^Alterius ducis causa melior videbatur, alterius
erat firmior: hic omnia speciosa, i Hic valentia: Pompeium seuatus
auctoritas, Caesarem militum armavit fiducia. Conbules senatusque
causae nomine Pompeio summam imperii detulerunt.' Causae
nomine není čtením spolehlivým, jak patrno z výkladu Gieseova;
AP má: causae non, jež JFGronow v causae nomine změnil.
Na snadě jest čtení: causa tnanij jež i tím vhodné jest, že se
tak důrazněji odsuzuje jednání senátu a konsulň v příčině Cae-
sara na počátku války občanské.
Ibd. 62, 3 : ^Quippe M. Brutus et C. Cassius, nunc metuentes
arma Antonii, nunc ad augendam eius invidiam simulantes se me-
tuere, testati edictis libenter se vel in perpetuo exilio victuros,
dum rei publicae constaret concordia, nec ullam helii civilis prae-
bituros materiam — profecti urbe atque Italia intento ac pari
animo sine auctoritate publica provincias exercitusque occupa-
N
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. 215
verant.' Ac pari jest vedle intento přídavek trochu podivný,
obsahující moment, jenž zvláště vytčen býti nemusil, a musil-li,
byl by lépe spisovatel řekl intento pariter auimo. Z příčin
těch také nejedněm slova ona podezřelými se zdála i měněna
různě; Burmann na př. navrhoval ac parato. Můj návrh jest:
intento haud paci animo Slova ta by pěknou protivu tvořila
k tomu, co oba onino náčelníci republikánské strany předstírali
jako příčinu svého odchodu z Itálie^ že totiž vzdalují se odtud,
aby mír nebyl rušen; v skutečnosti však do provincií se ode-
brali, by právě válku vznítili.
Ibd. 99, 3 (o odchodu Tiberiově na Rhodos): ^Quis fuerit
eo tempore civitatis habitus, qui singulorum animi, quae digre-
dientium a tanto víro omnium lacrimae, quam paene ei patría
manum iniecerit, iusto servemus operi.' Digredientium a tanto
viro má ovšem vydání basilejské; než rkp. měl po svědectví A
6
digredientium et anto, což čisti dlužno : digredientium tanto t. j.
digrediente tanto. Čtení to jest také smyslem přirozenější, neboC
vlastně Tiberius digrediebatur, ne jeho ctitelé. Čtení digredien-
tium vzniklo mylnou assimilaci slova toho k omnium, na to pak
způsobem označeným opraveno.
Ibd. 106, 2: ^denique quod numquam antea spe conceptum,
nedum opere temptatum erat . . / Ježto měl původně rkp., jak se
zdá z Aj čtení porušené ante alpes^ na snadě jest domněnka
ante uel spe. Ťel' v členu tomto bylo by velmi vhodné.
Ibd. 114, 4: 'hiems emolumentum pátrati helii co n tu lit,
sed insequenti aestate omnis Pannonia reliquiis totius belli in
Delmatia manentibus pacem petiit.' Contulit jest tu, jak dobře
vytýká Comelissen (Mnemosyne XI (1883) 418), zcela nevhodné
a nesrozumitelné, z kteréž příčiny týž učenec navrhuje corrupit,
srovnávaje 2, 52, 3 ; ibd. 57, 3. Smyslem ovšem jest toto cor-
rupit pěkné, ale málo pravděpodobno palaeograficky. Vellejus psal
asi contudit. Slova contudit a contulit často v rukopisech ve-
spolek zaměněna.
Ibd. 116, 4: ^ et A. Licinius NeiTa Silianus, P. Silii
íilius, quem virům ne qui intellexit quidem abunde miratus est,
t ne nihil non optimo civi simplicissimo duci f perisset
praeferens, inmatura ^morte^ et fmctu amplissimae principis ami-
citiae et consummatione evectae in altissimum paternumque fasti-
gium imaginis defectus est/ Těžce porouchaného a přes četné
návrhy nezhojeného místa toho myslím tato asi že byla podoba:
^quem viním ne qui intellexit quidem abunde miratus est, ne-
<dumqui> nihil novi^t, viri^ optim i, civis simpli-
Digitized by
Coogle
216 R- Novik
cissimi, ducis peritissimi praeferens ^indolem^,
inmatura . . . .' Stranu ne-quidem — nednm srvn. 2, 89, 1 :
qoae magnifícentia triumphorum eins, qiiae faerít manernm, ne
in operís q n i d e m insti materia, n e d u m hoias tam recisi digne
exprimi potest.
Ibd. 117, 3: ^is cum exercitui qui erat in Germania prae-
esset, con čepit e s s e homines, qui nihil praeter vocem membraque
haberent hominum quique gladiis domarí non poterant, posse iure
mulceri.' K tomu Sprenger (JJ. 1877, p. 48): ^Das Uberlieferte
Í8t sinnlos. Es ist aese statt esse und malcere statt mulceri zu
lesen.' Shoduji se s nim, že místo porušeno, ale místo esse
raději bych četl spem, ponechaje mulceri. ^Spem' nasvědčuje
velice concepit, jež nezřídka s tímto akkusativem spojeno se
vyškytá.
Ibd. 118, 4: ^Id Varo per virům eius gentis fidelem clari-
que nominis Segesten indicatui*. Obstabant iam fáta consiliis
omnemque animi eius aciem praestňnxerant.' lam není jisté,
ježto rkp. měl etiam. Myslím, že v tom jest spatřovati at iam
na nepravém místě položené ; domnívám se totiž, že čísti dlužno :
At iam obstabant fáta
Ibd. 126, 4 (o Tiberiově vládě): ^Restitutae urbes Asiae,
vindicatae ab iniuriis magistratuum provinciae, honor dignis para-
tissimus, poena in malos sei-a, sed aliqua.' O pravosti aliqua
pochybovali již mnozí, jako Lipsius, Bothe, Ki*affert a j., neshle-
dávajíce v něm dosti silnou protivu předchozího sera a dosta-
tečnou chválu Tiberia. *) Slabost tohoto aliqua ukazuje nám jasně
druhé místo Vellejovo, totiž 2, 67, 2 : ^id tamen notandum est
fuisse in proseriptos uxorum fídem summam, libertorum mediam,
servorum aliquam, filiorum nullam.' Co navrženo dosud místo
aliqua na našem místě, jest vesměs nepravděpodobno. Myslím,
že nechybím se pravdy, dím-li, že Vellejus tu psal antiqua
(z3 dtiquá) t. j. trest přísný. Srvn. 2, 125, 4: Drusus
prisca antiquaque severitate usus; ibd. 92, 2: cum alia
prisca severitate summaque constantia .... gessisset ; ibd.
49, 3: vir antiquus et gravis Pompei partes laudaret magis.
Že přísně Tiberius neřesti stihal, proto chválí jej i druhý po-
chlebník jeho, Valeríus Maximus praef. 1, 10 ed. H. : te, certis-
sima salus patriae, Caesar, invoco, cuius caelesti providentia
virtutes, de quibus dicturus sum, benignissime foventui', vitia
severissime vindicantur.
♦) KrafiPert (JJ. 1877, 47) dí dobře: 'aliqua involviert ein zu más-
siges Lob, das unserem Schriftsteller, der gerade in dieser panegy-
rischen Stelle den Mund so voli nimmt, gewiss fern lag.'
"N
igitized by Google
Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. 217
Ještě slovo o 2, 88, 3: ^Aequetur praedictae iam Antistii
Servilia Lepidi uxor, quae v i v o i g n i devorato praematura mořte
immortalem nominis sui pensavit memoriam.' V poslední době po-
chyboval Sprenger (JJ. 1877, 47) o způsobu smrti, jehož se tu
zpomíná („ttberhaupt aber wundert es mích, dass man an dieser
hóchst wunderbaren Todesart noch keinen Anstoss genommen
bat"), i hotov byl psáti za vivo igni viro anguis. Než pochyb-
nost ta jest na prosto lichá, zcela podobný případ vypravuje
Val. Max. 4, 6, 5: ^Tuos quoque castissimos ignes, Porcia,
M. Catonis fíúa, cnncta saecula debita admii'atione prosequentur.
Quae cum apud Philippos victum et interemptum virům tuum
Brutum cognosses, quia ferrum non dabatur, ardentes ore
carbones haurire non dubitasti, muliebrí spiritu virilem
patris exitům imitata.'
Miscellanea critica.
Napsal Robert Novák.
Caes. bell. gall. 7, 35, 4: ^Reliquas copias cum omnibus
impedimentis, ut consueverat, misit ita cap tis quibusdam cohor-
tibus, uti numerus legionum constare videretur.' CaptÍ8^ jak samo
sebou zřejmo, jest tu nevhodno a patrně porušeno. Domnívám se, že
Caesar psal ^ita ^hycatis quibusdam cohortibus.' Některé kohorty
tak chytře byly umístěny a rozestaveny, že nepřítel nepozoroval, že
zástup se ubírající neobsahuje celého množství vojska Caesarova.
Srvn. 7, 36, 2: Vercingetorix inteiTallis separatim singulárům
civitatium copias collocaverat Čtení navržené mám za vhodnější
všech návrhů jiných, jako Vossova detractis, Drosihnova (JJ. 93,
178) interceptis, Vielhabrova partitis a j.
Sall. lug. 53, 5 : ^At Romani quamquam itinere atque opere
castronim et proelio fessi 1 a e t i q u e erant, tamen quod Metellus
amplius opinione morabatur, instructi intentique obviam procedunt.'
Laetique nedává smyslu, ze kteréž příčiny vydavatelé místo měnili.
Nejmenší pravděpodobnosti jest po mém mínění domněnka, že by
výraz onen cizím přídavkem byl ; neb není na jevě příčina inter-
polace. Jiná čtení jako lentique neb lassique zdají se mi obsaho-
vati vedle fessi mdlé neb zbytečné přídavky. Myslím, že Sallustius
psal : fessi plerique erant ....
Val. Max. l,* l, 19: 'suamque venerationem, quam apud
colentes maximám semper habuerat, f dismultiplicaviť
Mnoho napsáno o této koiTuptele. Myslím, že tu dvě čtení v jedno
multl
sloučena Muplicaviť a 'multiplicaviť a porušení že povstalo z dupli-
Digitized by
GooqI
oogle
218 R. Novák
cavit. Obou slov těchto k vytčení pojmu Vozhojnitť užívá často
spisovatel tento, srvn. na pr. 5, 1,1: duplicata erga nos bene-
volentia — reversus est. Dvoje čtení sloučeno v jedno 5, 2, kde
B má suhohicere místo subicere,
Ibd. 1, 1 ext. 2: ^actum Masinissae animo quam Punico
sanguini conveniens!' Čtení to nemůže býti pravé; neb positiv
conveniens jest nesnesitelný : proto Halm navrhoval convenientius.
Než ani to čtení není spolehlivé, neb prvou i-ukou psáno v B
místo quam qd. Není-li čísti: ^factum Masinissae quam non
Punico sanguini conveniens'? Porušení bylo by lze vysvětliti
qu
z amno.
Ibd. 1, 8, 4: Toilunae etiam Muliebris simulačním quod est
Latina via ad quartum miliarium, eo tempore cum aede sua con-
secratum, quo Coriolanum ab excidlo urbis maternae preces reppu-
lemnt, non semel sed bis locutum constitit priscis his verbis:
„rite me, matronae, de dis tis riteque dedicastis".' Přiseta
jest konjektura Halmová a sice nepravděpodobná, neb slova ná-
sledující ^rite me, matronae, dedistis riteque dedicastis' neobsahují
v sobě nic archaického ; rukopis bernský má nad to prius, NechC
uváží kritikové, není-li čísti : ^verbis his* a domnívati se, že verbis
porušeno nejprve v prius — psáno jsouc veruis — a opravena
nadepsaným verbis^ jež za his položeno. Ježto má dále místa
dedistis B uidistis, nevím, není-li původním čtením uouistisy
zvláště když dedistis vedle dedicastis téměř tautologií se jeví,
kdežto vovistis jiný moment — zaslíbení sochy — vhodně by
vyznačovalo.
Ibd. 2, 7, 15: ^quo tempore tam iniusto, tam gravi propter
inmane^ rei publicae damnum etiam tríbunus militum adulandus
erat.' Že iniusto porušeno, přesvědčeni jsou všichni; ale z čeho
vzniklo, otázka. Nejvhodnější by bylo iniquo, než jak vznik kor-
mptely vysvětliti? Jest se domnívati, že iniquo nahrazeno libo-
volně od kohosi synonymem iniusto, či že kdysi iniquo pozbylo
q a pak z domyslu místo iniuo psáno zachované iniu^st^o? Na-
vi*žené jinými luctuoso^ maesto, angusto málo má pravděpodobnosti.
Par. epit. Val. Max. p. 144, 28 n. H.: 'C. Maríus post
omneš triumphos [in] cantharo semper pot^vit, quod Liber pater
superatis Indis hoc genere poculi usus esset.' In z textu vyloučil
Halm, zcela nepravděpodobně; srvn. lul. Cap. Gallien. 17: bibit
in aureis semper poculis aspernatus vitrum.
Val. Max. 8, 8, 2: ^ut enim in rébus seriis Scaevolam,
ita in lusibus hominem agebať Místo in lusibus má B: in
>
Digitized by
Google
Miscellanea crítica. 219
scelus lusibus, dnihou rukou: in 8c§ui8 luaibus. Je-li v tomto
sc^lus (sc^uis) co obsaženo, jak míní Eberhard (ZfdGW 1866,
164) proti Vahlenovi (Rh. M. XI 592), jenž za dittograifii před-
chozího Scaevolam ono slovo prohlašuje, myslím, že by mohlo
se čísti : in ^a^scivis lusibus .... Neb Eberhardem navržené
serenis lusibus má zajisté málo pravděpodobnosti; spojení to jest
neobyčejné. V příčině lascivus, jež často proti serius se staví,
srvn. Liv. 1, 5, 2; 37, 20, 5; 39, 15, 7; Curt. 8, 10, 15; 7,
10, 4 ; Quint. 8, 6, 73 ; Plin. ep. VII 4, 6.
Flor. 1, 4, 3: Tunc illa Romani nominis prodigia adque
miracula, Horatius, Mucius, Cloelia, qui nisi in annalibus forent,
hodie fabulae viderentur.' Po illa mají rkpp. ještě in. Velmi dobrá
jest domněnka Freudenberga, jenž v tom in shledává tria (zz III).
Vedle té vsak jest možná ještě jedna, totiž čtení inlustria, neb
slovo to velmi často zkráceno v rkpp. inl, S tímto illa inlustria
Romani nominis prodigia srvn. 1. 11, 16: nihil hospitalius mari:
hic illinobiles portus Caieta, Misenus, tepentes fontibus Baiae ;
ibd. : maximě tamen nota et inlustris.... clades.
Ibd. 1, 6, 2: "Caesi aput Cremeram trecenti, patři ci u s exer-
citus : sic scelerato signata nomine quae proficiscentes in proe-
lium porta dimisit.' Místo sic má B: it, N: et. Myslím, že
jest čísti: id^eoy. Srvn. 1, 11, 3: nihil uberius sólo: ideo
Liberi Cererisque certamen dici tur.
Ibd.. 1, 17, 1 n. : ^Haec est secunda aetas populi Romani
et quasi adulescentia qua maximě vii-uit et quodam floře virtutis
exarsit ac ferbuit. Ita quae inerat quaedam adhuc ex pasto-
ribus feritas, quiddam [adhuc] spirabat indomitum.' Nezdá se mi,
že by ita quae, jež Halm dle starších vydání místo rkpisného
itaque v text klade, správné bylo; rozumít se samo sebou, že
feritas indomitum spirat. Naproti tomu vše v nejlepším pořádku
jest, čteme-li : .... ferbuit. At quia inerat quaedam .... Pak
jest vzíti za subjekt věty quoddam spirabat indomitum z před-
chozího adulescentia populi Romani a smysl máme tento : To jest
mládí národa římského, za něhož tento statečností se proslavil.
Než poněvadž trvala jakási divost z původců jeho přejatá, jevilo
na sobě ještě jakousi nezkrocenost.
Ibd. 1, 33, 16: ^non contentus libertatem suorum defendere,
per quattuordecim annos omnia citra ultraque Hiberum et Tagum
igni feiToque populatus, castra etiam praetorum et praesidia
adgressus, Claudium Unimanum paene ad internicionem exercitus
cecidit.' Et praesidia jest Halmová konjektura, které Halm sám
valné nevěří. ^Nec tamen' dí praef. XI ^ita čerta est emendatio
a me proposita, cum et post praetorum etiam a B absit. Potest
Digitized by
Google
^
1
220 K. Campfe
enim praesidium (i. e. praesidum) etiam glossema voc. prae-
torům esse.' Ani druhé toto mínění Halmo vo není hi-ubě pravdě -
podobno; slovo praetor zajisté není tak neznámý výraz, aby vý-
kladu potřebno bylo.
Hledě k tomu, že spisovatel tento vypravuje věc neobyčejnou,
národu římskému zvláště neblahou, rád užívá parenthetických zvo-
lání, soudil bych, že takového cos v praesidium porušeno, na př.
pro (proh) di, pro deum fidem. Nejblíže rukopisného čtení bylo
by : castra etiam praetorum — prodigium ! — adgressus
Srvn. 1, 39, 4: itaque non fusus módo ab his aut fugatus sed
— simile prodigio — omnino totus interceptus exercitus
quem duxerat Cato; 1, 38, 7: in loco quem Aquas Sextias
vocant quo — fidem numinum — proelio oppressit; 2, 8, 11:
servitia — pro nefas — et ergastula armantur a j. m.
Napodobil-li Florus Lukana?
Napsal K. Cumpfe.
Již Meinert pronesl domněnku (JahrbUcher der Literatur,
Wien 1824 sv. 28 str. 185 a násl.), že ve Flórově spisku „epi-
tomae de Tito Livio etc." jeví se zřejmé stopy Lukanovy básně
„Pharsalia", uváděje zároveň některá místa, v nichž shledával buď
zřejmé napodobení aneb mimovolnou reminiscenci z Lukana. Meiner-
tovi přisvědčil O. Jahn (luli Flori epitomae de Tito Livio etc.
Lipsiae 1852 str. 47), odvolávaje se k nemnohým zvláště vý-
značným příkladům.
Naproti tomu poznamenává G. Baier v pilné dissertaci: De
Livio Lucani in cai-mine de bello civili auctore 1874 na str. 3.
a 27, že překvapující shodu Flórových výrazů s Lukanovými
dlužno vysvětliti z toho, že oba čerpali z téhož pramene, totiž
z Livia. Proti Baierovi hájil Jahna HJMUller (Fleckeisens Jahrb.
fiir class. Phil. 1876 str. 559) tvi*dě s určitostí, že stopy Luka-
novy básně jsou v díle Flórově zcela patrný.
Uvážíme-li, že Florus sepisuje přehled dějin chtěl čtenáře
oslniti skvělým, řečnickým slohem, méně dbaje věcné důkladnosti
a správnosti, není již a priori pravdě nepodobno, že zejména při
skládání oddílu „Bellům civile Caesaris et Pompei" zření měl
k básni Lukanově, v níž tato část válek občanských vylíčena jest
celkem na základě knih Liviových formou rhetorickou, ve které
právě Florus velikou měl zálibu. Mimo to honosil se Florus rád
peřím cizím; důkazem toho vypůjčení z Vergil. ekl. I, 66 „toto
orbě divisi Britanni", z Plinia (Hist. nat. HI, 9, [Sill.]) vzatý popis
Kampanie a mnohé reminiscence ze Silia Italika v oddíle „Bellům
Digitized by
Google
Napodobil-li Florus Lukana? 221
panicům secundum." A že Lukanus náležel mezi básníky, z nichž
učili se řečníci mluvě ozdobné, toho svědkem Tacitus (dial. de
orat. 20): Exigitur enim iam ab oratoře etiam poeticus decor,
non Accii aut Pacuvii vetemo inquinatus, sed ex Horatii et Ver-
gilii et Lucani sacrario prolatus.
Avšak můžeme ukázati k místům, jež dokazují zcela určitě,
že Floi-us Lukana skutečně napodobil, jakkoli Meinert ve stránce
té jednak příliš daleko zabíhal, tak že z příkladů od něho uvede-
ných leckteré sluší vymýtiti, jednak opominul uvésti některá místa
právě nejdůležitější.
Zajímavý doklad napodobení Flórová čteme I, 17, 4:*) Sed
hic (Camillus) melior V e i s i n capta urbe consenuit. Jest známo,
že Kamillus žil dle souhlasných zpráv ve vyhnanství v Ardei, jak
vypravuje Livius V, 43, 6: Ardeam, ubi Camillus exulabat, duxit;
qui maestior ibi fortuna publica quam sua, cum diis hominibus-
que accusandis senesceret .... Ze slova „senesceret" zdá se vy-
cházeti na jevo, že Florus měl místo Liviovo na mysli, ale jak
vysvětliti „Veis" ? Někteří jako Baier na str. 4. vykládají, že
Florus dopustil se chyby té z nedbalosti, ježto jest známo, že
poklesků takých jest u něho nemálo ; ale čteme-li Phars. V, 28 :
Tarpeia sede perusta
Gallorum facibus Veiosque habitante Camillo,
Ulic Róma fuit,
zdá se spíše pravdě podobno, že Florus následoval Lukana, čímž
poskytnuta mu možnost, aby slovy „capta urbe" náležitě vytknul,
kterak vítězný Kamillus v městě dobytém dny života svého trávil.
Florus neporozuměl zajisté místu Lukanovu a tudy dopustil se
chyby. Lentulus, mluvě před senátem z Itálie do Epiru uprchlým,
klade na to váhu, že působnost senátu nikterak se nezmenšila,
ač jest v zemi cizí ; neboť jen tam prý jest sídlo zákonné vlády,
kde zasedá senáty tak jako Kamillus do Vej z usnesení senátu za
vrchního vůdce byv povolán tam nejvyšší velitelství přenesl. Proto
vykládá Lentulus dále: Non unquam perdidit ordo mutato sua
iura sólo. Z toho zřejmo, že Kamilla srovnává s Pompejem, jenž
nyní jest zákonně ustanoveným vůdcem naproti Caesarovi ; a vlastně
tento vztah k Pompejovi jest ve slovech „Veiosque habitante
Camillo" věcí hlavní, ježto senát římský, jak známo z Livia, byl
na Kapitoliu, a tam také zůstalo sídlo vlády; srov. Liv. V, 39,
10 ; V, 46, 7 : consensu omnium placuit ab Ardea Camillum
acciri, sed antea consulto senátu, qui Romae esset: adeo regebat
omnia pudor .... Proto poznamenává případně Weber ve svém
vydání: Vereor ne poeta hoc exemplo incommode usus sit.
Co do výrazu: Ulic Róma fuit, srovnávám Luk. YIII, 131
a násl. :
*) Flora cituji dle vydání Halmová; Lukana dle vyd. Weiseova.
Digitized by
Google
222 K. Cumpfe
Tennit nostros hac obside Lesbos
affectus: hic sacra domas caríque penates
hic mihl Róma fuit;
a co do smyslu Cic. orat. Philipp. II § 113: Habet populus Ro-
manus ad quos gubernacula rei pnblicae deferat: qui ubicun-
que terrarum šunt, ibi omne est rei publicae prae-
sidium vel potius ipsa res publica. Jiné příklady uvádí Weber
v poznamenání k verši tomu. Lukanus nepraví tedy, že Kamillus
žil ve Vejech ve vyhnanství, jak Florus místu tomu rozuměl,
a jak chybně vykládá je scholiasta (M. Annaei Lucani Pharsalia
etc. C. F. Weber 1821—1831; 3. díl obsahuje scholiasty):
Illic (Veis) enim Camillus exulavit, qui signa Romana a Gallis
reduxit.
U Flora čteme IT, 13, 43: Sic praecipitantibus fatis proelio
sumpta Thessalia est, et Philippicis campis urbis, im-
perii, generis humani fáta commissa šunt. Florus klade bitvu
mezi Caesarem a Pompejem na roviny u Filipp v Makedonii, ač
před tím mluví o Thessalii; i můžeme míti téměř za jisté, že tu
Lukana následoval, který volností básnickou mluví o bitvě, jakoby
svedena byla u Filipp, klada místo to v bezprostřední blízkost
Farsalu v Thessalii a zaměňuje Thessalii s Makedonií; srov. I,
680; I, 694; VII, 591; 853 a jinde. Předchůdcem byl již Ver-
gilius Georg. I, 490 : Romanas acies iterum videre Philippi, a po
něm Ovidius Metamorph. XV, 824: Emathiaque iterum made-
fient caede Philippi. Na miste svrchu uvedeném Florus Livia
zajisté následoval, ježto čteme u tohoto (Periocha CXI): trans-
lato in Thessaliam bello apud Pharsaliam acie victus est.
Jak nedbale někdy Florus z Lukana čerpal, poznáme z při-
kladu následujícího. Lukanus vypravuje IV, 402 a násl., kterak
vůdce Caesarňv Antonius, byv obležen na jakémsi ostrůvku při
břehu illyrském, pokusil se uprchnouti na třech zvláštním způ-
sobem sestrojených lodích na pevninu illyrskou, kde byl Dola-
bella s vojskem Caesarovým. Dvě lodi unikly šťastně, ale třetí byla
zachycena, načež mužstvo její raději na vzájem se porubalo, než
by se bylo vzdalo. Avšak Florus zmátl vypravování Lukanovo tak,
že líčení jeho jest nesrozumitelné. Slova Flórová sem náležející
jsou tato II, 13, 31 : quippe cum fauces Adriáni maris iussi
occupare Dolabella et Antonius, ille lUyrico, hic Curictico litore
castra posuissent, iam maria latě tenente Pompeio, repente legatus
eius Octavius Libo ingentibus copiis classicorum utrumque
circumvenit. Deditionem famesextorsit Antonio. Missae
quoque a Basilo in auxilium eius rates, quales inopia navium
fecerant, nova Pompeianorum arte Cilicum actis sub
mari funibus captae quasi per indaginem.
a) Florus mluví tak, jakoby Oktavius a Libo bylo jméno
jedné a též osoby; ale víme z Caesara, že Skribonius Libo
Digitized by
Google
r:
Napodobil-li Florus Lukana? 223
a M. Oktavius byli vůdci Pompejovými (b. c. ni, 5); i Lnkanus
IV, 433 dl správně: Noluit Illyricae custos Octavius undae.
b) O Antoniovi dovídáme se z Livia (Períocba CX) : G. Anto-
nios male contra Pompeianos in lUyrico rébus gestis captus est.
Že hladem byl svírán, vypravuje Lukanus v. 410. Florus smísil
dle způsobu svého různé věci.
c) Není pravda, že lodi byly vyslány od Basila; bylyt Anto-
niovy a jen zvláštním způsobem upraveny; srov. Luk. IV, 416
a násL : Nova furta per aequor exquisita fugae ; o Basilovi zmi-
ňuje se Luk. IV, 415: Ut primům adversae socios in litore.terrae
et Basilum videre ducem. Ze všeho patmo jen tolik, že byl
vůdcem Caesarovým.
d) Slova týkající se zachycení lodi připomínají živě líčení
Lukanovo IV, 448:
At Pompeianus fraudes innectere ponto
. Antiqua pai^at arte Cilix passusque vacare
Summa freti medio suspendit vincula ponto,
Et laxas fluitare sinit religatque catenas
Rupis ab Illyricae scopulis.
Florus připojil ještě „quasi per indaginem", kteráž slova, vzta-
hujíce se k přirovnání Lukanovu v. 437 a násl., na místě tom
jsou nevhodná.
Vedle příkladů již zpomenutých můžeme uvésti ještě některé,
o nichž nelze pochybovati, že jsou reminiscence z Lukana. O po-
rážce u Allie užil Lukanus výrazu VII, 409: Et damnata diu
Romanis Allia fastis a Florus I, 7, 7: Itaque hune diem fastis
Róma damnavit; shoda ta jest tím důležitější, ježto zřejmo z ní,
že Florus nenapodobil Lukana jenom v oddíle o válce občanské,
nýbrž i jinde, jak již z příkladu prvého vychází na jevo.
Na začátku bitvy u Farsalu zpomíná Lukanus dalekosáhlých
následků, jež bude míti v zápětí. Dí pak mezi jiným VII, 391 :
Tunc omne Latinům
Fabula nomen erit: Gabios Veiosque Coramque
Pulvere vix tectae poterunt monstrare minae.
Weise v poznamenání k v. 391: Tunc ... . vykládá ne-
správně: Nemo tum credet Romanos tantum potuisse perficere
bello. Básník chce naznačiti hyperbolicky, že krveprolití bude tak
velké, že města spustnou zbavena jsouce svých obyvatelů, a la-
tinský kmen zdáti se bude již pouhou bájí, jakoby ho ani nebylo
bývalo; srov. 389 a násl.; 399 a násl.; I, 24 a násl. Tak vy-
kládá již scholiasta: quia exstinguetur omnis posteritas, et si quis
audierit Latinos fuisse, fictum credet ut fabulam. S Lukanovým
místem srovnal bych Flora I, 6, 11: hoc tunc Vei fuere. Nunc
fuisse quis meminit? quae reliquiae? quod vestigium? laborat anna-
Digitized by
Google
224 K. Cumpfe
lium fídes, ut Yeios faisse credamus, a I, 11, 8: ita rainas ipsas
urbium dimit, ut hodie Samniam iu ipso Samnio reqniratur.
Taktéž výraz Morňv II, 13, 65: sparsae magis quam oppressae
vires erant ukazuje k Luk. VIII, 273: sparsit potius Pharsaiia
nostras quam subvertit opes, a u téhož básníka hledati třeba zřídlo
téchto výrazů Flórových, jakkoli Baier na sti\ 17. a 18. domnívá
se, že společný obou pramen byl Livius.
Původ války občanské vykládá Luk. I, 160anásl. : Namque
ut opes mundo nimias fortuna subacto intulit et rébus mores
cessere secundis a Florus I, 47, 7: Quae enim res alia civiles
furores peperit quam nimiae felicitates? n, 13, 8: Causa tantae
calamitatis eadem quae omnium, nimia felicitas. Luk. I, 111:
Non čepit fortuna duos a Flor. II, 13, 14: tamquam duos tanti
imperii fortuna non caperet; Lukanus charakterisuje oba soky
I, 125:
Nec quemquam iam ferre potest Caesarve priorem
Pompeiusve párem
a Florus II, 13, 14: Nec ille ferebat párem nec hic superiorem.
Při takové slovní podobnosti netřeba, tuším, pochybovati, že
Florus Lukana na mnohých místech jednak úmyslně, jednak bez-
děčně napodobil. Výraz Lukanův I, 1 : Bella plus quam civilia
rozvádí Florus II, 13, 4: ut non recte tantum civile dicatur . . .
et plus quam bellům; taktéž užívá stejného přechodu II, 13, 30 :
Aliquid tamen adversus absentem ducem ausa Fortuna est jako
Luk. IV, 403: In partes aliquid sed Caesaris ausa est (scil.
Fortuna).
Co vypravuje Florus o návratu Manově z Afiriky n, 9, 11:
Itaque ad nomen tanti viri latě concumtur, servitia — pro nefas
— et ergastula armantur, jest dle mínění Baierova na str. 22.
vzato z Livia, ale podobně vyjádřil se při téže příležitosti Luk.
n, 94:
servilia solvit
Agmina; conflato saevas ergastula ferro
Exseimere manus . . .
BLritické a exegetické príspévky k Pro-
pertiovi.
Napsal E. Campfe.
V časopise „Berliner Philologische Wochenschrift* 1884
č. 9 — 13 a 16 uveřejnil A. Otto řadu kritických a exegetických
příspěvků k Propertiovi ve článku : Propertiana. Mnohé z výkladů
Digitized by
Google
Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 225
a koDJektar jeho zasluhují vskutku vážného povšimnuti; jiné do-
mněnky však zdají se býti pochybeny, takže nebude od místa
přičiniti k nim některá poznamenání.*)
I, 1, 19 hájí Otto důkladnou inteiTpretací rukopisné čtení
faliacia, neuznávaje potřeby zaměniti je konjekturami fíducia,
audacia, sollertia, a to, jak domnívám se, plným právem. Yedlé
n, 4, 25 mohl ukázati ještě k II, 4, 17:
Non hic herba válet, non hic nocturna Cytaeis,
Non Perímedeae gramina cocta manus.
Za to však nevhodná zdá se býti konjektura jeho torům,
za niž chce zaměniti čtení rukopisné locum I, 1, 36, kde již
Markland navrhoval novum. Důvod jeho „die Wendung mutare
locum ist hóchst prosaisch, fast nichtssagenď" není podstatný.
Výraz ten jest zde na místě, zpomeneme-li v. 29 a 30; neboť
básník, nemoha Cynthii obměkčiti k lásce, chtěl odebrati se do
krajin vzdálených „qua non ulla meum femina nořit iter" ; ti však,
kteří jsou v lásce šťastni, mají zůstati v ftímě, v. 31 : Vos rema-
nete . . . ., je má poutati láska jejich (v. 35), a proto nemají
měniti místo svého pobytu (neque assureto mutet amore locum).
Proto také Propertius, dosáhnuv lásky Cynthie své, nechce již
fiím opustiti I, 6, 5:
Sed me complexae remorantur verba puellae; srov. I, 17,
1; I, 17, 15.
Bylo-li by vůbec změny třeba, byla by na snadě spíše do-
mněnka, že dlužno čisti focum.
I, 4, 15: Quo magis et nostros contendis solvere amores,
Hoc magis accepta fallit uterque fíde.
Accepta zdálo se nemístným již Heinsiovi, jenž navrhoval
asserta, a Marklandovi, který chtěl čísti adducta; v době
nejnovější změnil Weidgen čtení rukopisné v ecce pia.
Též Otto pokládá accepta za porušené a navrhuje et nebo
at čerta. Než konjektury ty jsou dle mého soudu zbytečný;
čekali bychom ovšem plný výraz data acceptaque, však básník
užil brachylogicky pouze jednoho accepta fide, kteréž předpokládá
na místě tom data. Oba klamou (fallit uterque) věrným slibem
(fide), který jeden od druhého obdržel a též na vzájem učinil.
Na závazek ten naráží básník později, když* milenka stala se mu
nevěrnou ; srov. I, 15, 25 a 35.
I, 5, 7 : Non est illa vagis similis, conlata, puellis :
Molliter irasci non solet illa tib i.
Otto, vykládaje správně smysl veršů těchto, zamítá právem
konjekturu Bžlhrensovu sibi a jiné ve verších následujících. Solet
♦) Propertia cituji dle vydání Báhrensova.
Listy Biologické s paodagoglcké 1884. 15
Digitized óy VjOOQlC
226 K. Cumpfe
zaměněno již od starého opisovače ve „scieť*, kteréž čtení také
většina vydavatelů přijala. Palmer navrhoval non volet Že verá
v té podobě, jak rukopisy jej zachovaly, jest porušen, o tom po-
chybovati nelze; kdežto však dříve shledávána kormpce ve slově
solet, domnívá se Otto, že tibi zaměněno jest za mihi, ukazuje
k tomu, že záměna zájmen u Propertia častéji se nalézá; i na-
vrhuje čtení:
Molliter irasci non solet illa mihi.
Změna Ottonova zamlouvá se svou jednoduchostí, ale není
v souhlase s verši následujícími:
Quod si forte tuis non est contraria votis,
At tibi curarum milia quanta dabit
Slova tato předpokládají, že irasci ve v. 8. vztahuje se
k tibi. Propertius vange totiž Galia před dvojí nehodou; předně
před hněvem Cynthie (v. 8), jenž jest daleko větší než u děvčat
rázu obyčejného (srov. I, 4, 17), a před mukami, jež by mu
vzešly z lásky k ní, kdyby se jeho přání naklonila (v. 10).
I, 8, 33 : lila vel angusto mecum requiescere lecto
£t quocunque módo maluit esse mea,
Quam sibi dotatae regnum vetus Hippodamiae.
Otto, tuším, první soudí, že participium dotatae je po-
rušeno, a navrhuje čtení dotari; důvodem jest mu jednak dativ
sibi bez určitého vztahu, jednak prý může stěží znamenati dotata
Hippodamia „die Hippodamie mit reicher Mitgift.** Co prvé ná-
mitky se týče, dlužno poznamenati, že z předcházejícího verše
snadno lze doplniti esse neb příslušnou formu slovesa velle, ježto
nutno u Propertia mnohdy daleko smělejším způsobem některý
výraz z předcházejících nebo následujících veršů doplniti; srov.
příklady uvedené u Hertzberga: Quaest. Propert. str. 123 § 11.
Ještě méně podstatná jest námitka drahá, již lze vyvrátiti hojnými
příklady; srov. Horat. carm. III, 24, 19; Plaut. Mil. glor. v. 680
a jiné.
I, 11, 21: An mihi non maior carae custodia matris
Aut sine te vitae cura sít ulla meae.
Rukopisné an zaměňují vydavatelé buď s Keilem v nam,
nebo s Burmannem v at, nebo s Lachmannem v ah. Otto podržuje
an, ale mění non v nunc: An mihi nunc maior cai*ae custodia
matris? Za důvod uvádí: „Denn wenn nicht wirklich die Frage-
form des Satzes die ursprtlngliche ware, wůrde es doch wohl im
Pentameter heissen mOssen: nec sine te . . . Ist dem so, dann
steckt der Fehler nicht in den Anfangsworten des Hexametei^s,
sondern in der Negation.** Avšak jest známo, že aut po nega-
Digitized by
Google
Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 227
tivních výrazech mívá význam nec; srov. Propert n, 17, 16;
U, 34, 83; totéž platí o vel ; srov. Propert. I, 14, 24. kde ruko-
pisy interpolované opravily nec.
I, 15, 29: Mul ta prius vasto labentur flumina ponto,
Annus et inversas duxerit ante vices.
Rukopisné mul ta zaměnil Passeratius v nuUa, což také
většinou vydavatelů přijato. Jest podivno, že Ottonovi nezdá se
myšlénka tím povstalá býti pravé ádvvcctov; taktéž nesouhlasí
s výkladem těch, kteří podrževše rukopisné multa vysvětlují vasto
ponto za ablativ na otázku odkud, ježto prý vazba ta jest ne-
jasná. Než čtenářům vazba ta nezdála se tak neobyčejnou, ježto
byl znám obyčej básníků naznačovati nemožnost způsobem tím;
srov. Propert III, 19, 6; II, 15, 33; Ovid. Trist. I, 7, 1;
Heroid. V, 30. Otto vykládá labi =: entgleiten, verfliessen. „Eher
werden viele Str5me ins weite Meer verfliessen u. natttrlich
vertrocknen und schwinden, als die Sorge um dich in meiner
Brust schwindet.'' Než výklad ten zdá se býti příliš hledaným;
zcela jinak vyjádřil Propertius touž myšlénku II, 32, 49 :
Tu prius et fluctus poteris siccare marínos,
i jest s podivoDím, že Otto místo to neuvedl.
I, 17, 3: Nec mihi Cassiope soli to visura carinam.
Že soli to jest korrupce, o tom nikdo nepochybuje; než
návi'hy ve příčině nápravy posud učiněné málo uspokojují. Pravou
zajisté cestu, jak i Otto soudí, nastoupil Polster navrhuje sto li do;
básník totiž činí si sám výčitky, že Cynthii opustil. Ottonovi zdá
se však výraz ten příliš silný, a proto chce psáti stul to. Co
do myšlénky srovnávám Tibulla I, 2, 65:
Ferreus ille fuit, qui te cum posset habere,
Maluerít praedas stultus et arma sequi.
II, 1, 47: Laus in amore moři: laus altera, si datui* uno
posse frui: fruar o solus amore meo.
Rukopisné uno změnil Báhrens zcela přiměřeně v uni, ná-
sleduje v tom Hoeuffta a Bosschy, ježto básníkovi jde o to, aby
sám mohl těšiti se lásce své; proto zbytečná jest změna, již na-
vrhige Otto, ač podává týž smysl: Laus in amore moři: laus
altera, si datur, nnum posse frui.
II, 5, 27: Scríbam igitur, quod non unquam tu a deleat aetas.
Bahrens (Mise. crit. p. 85) shledává výraz ten neobyčejným
a navrhuje i píše ve svém vydání acta, čímž verš ten stává se
16*
^A^^ Digitized by
Google
228 K. Cumpfe
nejasným. Otto mění tua v tib i vykládaje ^was dir keine Zeit,
nnd móge sie noch so fern sein, tUgen wird.'' Než smysl ruko-
pisného čtení jest zcela jasný. Básník doufá, že verš 28 : Cynthia
forma potens, Cynthia verba levis nebude moci vyhladiti po celý
život svůj, byC sebe více namáhala se nápi-avy hledajíc; že pak
pověst z toho vzešlá bude ji trápiti, patmo z v. 30: Hic tibi
pallori, Cynthia, versus erit. I výraz sám tua aetas zi: tu, dum
vivis jest; nezávadný; srov. I, 2, 31: His tu semper eris nostrae
gratissima vitae totiž: nobis, dum vivimus; I, 6, 21: Nam tua
non aetas unquam cessavit amori ; naopak mors = mortuus, coi-pus
mortuum II, 13, 22.
II, 20, 35: Hoc mihi perpetuo ius est, quod solus amator
nec čito desisto nec temere incipio.
Báhrens poznamenává: „ius est" depravatum videtur: num
laudes (zz laudabis) ? Že místo to jest porušeno, zdá se býti
jisto; avšak konjektura B&hrensova jest asi pochybená, jak soudí
Otto, chtěje čísti fas est; myslím, že vhodným by bylo laus
est; srov. I, 7, 9:
Hic mihi conteritur vitae modus, haec mea fáma est,
Hinc cupio nomen carminis ire mei.
Me laudent doctae solum placuisse puellae.
II, 32, 50: Altaque mortali deligere astra manu;
tak čte se v rukopisech; Burmann opravil deripere, což od vy-
davatelů obecně přijato*. Otto chce psáti delicere; než uváděti
konjekturou v text slovo tak neobyčejné, jest zajisté na pováženoa.
UI. 7, 45: Viveret ante suos dulcis conviva Penates,
Pauper, at in terra nil nisi (tib i) flere po test.
Že slova poslední, jak nalézají se v rukopisech, neposkytují
náležitého smyslu, všeobecně se uznává. Změny, které kritikové
podnikli, vypočteny jsou ve vydání Báhrensově. Dle mého soudu
jest konjektura Jakobova flare pravou emendací, již i Hertzberg
i L. MUller ve svá vydání přijali. Nebot jest jednak nepatrnou
obměnou čtení rukopisného, jednak vyhovuje smyslu výborné.
Paetus, kdyby nebyl se odebral na moře za příčinou zisku, byl
by žil klidně ve svém domově chudý sice, ale žil by bezpečné
na pevné zemi, kde vítr by ho nezahubil jako na moři. Kon-
trastem ka slovům „nil ubi flare potest" jest v. 13: infelix
Aquilo ... a konec básně v. 71 :
At tu, saeve Aquilo, nunquam mea vela videbis:
Ante fores dominae condar oportet iners.
Digitized by
Google
Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 229
B&hrens přijal v text svon konjektnru:
Pauper, at in terra nil nisi fleret.opes.
Otto přisvédČQJe Báhrensovi, ale čte ubi místo nisi a vy-
kládá: „Auf dem Lande, wo er keinen Verlust an Schatzen be-
klagen wttrde, eben weil er keine erworben bátte." Než smysl
ten byl by tenki*áte na místě, kdyby nebyl Paetus ve vlnách
mořských zahynul a se bez pokladů domů navrátil.
III, 13, 41: Dique deaeque omneš, qnibus est tatela per agros,
Praebebant v es tri s verba benigna focis.
Přes obranu Lachmannovu i Hertzbergovu nelze asi ruko-
pisného vestris podržeti, a tu konjektura Heinsiova festi s jest
dle mínění mého nejpřípadnější. Propertius líčí dobu starých,
prostých mravů a zbožnosti, kdy bohové v přátelství žili s lidmi,
kteří jim obětovali a je ctili, kdežto za času jeho v. 47 a násl. :
At nunc de ser tis cessant sacraria lucis:
Aurum omneš victa iam pietate colunt.
Proto konjektura Ottonova nostris (ve smyslu humanis) není
pravděpodobná jako Báhrensova iustis.
O nékterýcli zajímavýcli stránkácli vlast-
nicli jmen osobnicli u Homera.
Podává František Grešl.
V bohaté pásmo děje, jaké vine se básněmi Homerovými,
zapředeno jest vedle nepřehledné takořka řady proslulých boha-
týrů velké ještě množství osob jiných, dílem na bojišti trojském
velmi záslužně si vedoucích, dílem i mimo krutou seč v klidném
zátiší působících a obou básní děj mile oživujících. Mocní
vládykové, rekovní bojovnici, důmyslní rádcové, bohem nadšení
věštcové, při veselých hodech rozkoš plodící pěvcové, rozpustilí
záletníci vnadyplné Penelopy, věrní a spolehliví sluhové, konečně
rozmilé zjevy žen od básníka krásou přiodéných okouzlující : všem
těmto osobám delší neb kratší jest vyměřen úkol, jímž platně
účinkují při velikolepých dramatech krvavé války trojské a dobro-
družného návi*atu Odysseova. Že při tak pestré směsici básní-
kových figur nikterak není lze, aby jména jejich vměstnána byla
v rámec jakékoliv theorie, nikdo tuším nebude bráti v pochybnost.
Nicméně i po této stránce studium Uiady a Odysseo není ne-
zigímavo a mnohdy jako za odměnu práce zdánlivě zbytečné
Digitized by
Google
230 Fr. Grešl
a hledání již již unaTigfcího leccos předce se vyskytne, oč roz-
děliti se možno s tím, koma se nechce v té příčině pátrati.
Známo jest, že básník ve dmhém zpěvu Iliady, hodlaje na-
značiti jména bohatýrských vůdců vojska achajského, Masy vzývá,
aby ma při této práci nesnadné a síly jeho nemálo přepínající
byly podporoa. Pravit ve verších 480 a násL:
jcXtidvv ď otJx av iyó nv^rjiJofuti otJd^ oVo^i^vo,
ovd^ f r fiot déxa fí€v ykáíSíSaiy dixa či ozófšctr^ élev,
qxovn í' aQQfjXTogy %áXx€ov dé fiot> tjroQ evslfjy
d lif} X)kvfLauičeg fuwcaiy jdióg alyióxoio
9vyaxéQsSy fívrjiraiad'* o<soi, tJjro ^Xiov ijA^oy.
Není-liž tn možno se domnívati, že Masa, jejíž vnuknutím
básník pěje, miláčkovi svému nedala dlouho býti na pochybách,
a že taková mu napověděla jména, jakáž mužům bojovným dobře
se hodí a pěkně sluší, statečnost, vytrvalou obranu, sílu a rych-
lost jejich znázornigíce. A skutečně velké shledáváme množství
vlastních jmen osobních, kteráž významem svým jednak poukazují
k vůdcovství a vladaření, jednak ku vlastnostem, jaké zdobiti
mají muže bojovníka. Ku jménům kategorie první často druží se
význam jakéhosi nad jiné vynikání a pověsti slavné, jakož i dů-
myslu a obezřelého rádcovství. Sem počítati dlužno vlastní jména :
yífupiliédayi/, EdQVfíéčcoVj jíaofíédcaVy jíyéXaogy ^fjfíoxócoVy Aq^
(Aovxogy EvaífiaVy Zlxgaxíog, í/fríov (Velectěný), KoLgavog^
ženská jména ^qnávacaa^ ^(pifisůeiay dále ^AyaxXéfjg^ KdtrtcoQy
Kaivivg, Evgvxleiay Kauóávčgrjy Katrtiáveiga. Zdaliž i vlastní
jméno NétfzfúQ sem by se mělo počítati a spojovati se slovesem
V€-0'fíai^ vUí'<soyLai — vóaro^, čímž by znamenalo vůdce při
návrate aneb vůbec vůdce lidu, rozhodnuto není. Sem patří ještě
^Ayaiirqdrigy ^ExéfpgaVy Míjótog^ Méócav, MévtOQy Nofjfuov,
0Qcviog atd. Jméno proslulého Agamemnona, hlavního vůdce
vojska řeckého, rozvádějí etymologové u větu og ayav lUyLove.
Dle toho byl by Agamemnon muž, jehož vůle a mysl vysoko se
povznáší. Goebel vysvětluje řečené jméno větou: „qui stupendum
vel mirum in modům nitatur, conetur, ad altiora aspiret."
K válečnému zaměstnání a mysli rekovné nesou se četná
vlastní jména osobní jako !říyajrjjvíDp, ^Ayr^voQ^ ^AÓfLi]Togy "Adgiri-
iJTog, AlyaloVy ^Akxi^ogy ^kxáfiag^ ^Avtijvgjq, lávzífiaxog, ^Avtí-
ipovog, yíXid'ÍQ0rig, ^AgxéífTQarog (Vladivoj), AriUpo^ogy Aógv-
xkog Ratislav, Ilágig (kořen nag z=. bojovati), ňgófiax^S, Tlyg-
alx^rjgf Ilogd-evg^ IJroksfiaiog, 'Ptj^i^víoq (Bořivoj), Trjké^x^S
(Dalibor), Tkrjnóksfiog^ Tvdsvg (koř. tvd =: tlouci), ^ÍTí^cDp,
'T^€Qijv(OQy XsQíJidáfiag. Hektorova choť nazývala se jÍvóqo-
liáx^ (Lidmibora).
Význam síly tělesné, rychlosti, obratnosti a válečné vjrtrva-
losti stopovati lze u jmen: ^Ayaa^ivr^g, Aíokog, 'AXxd^oog,
y4(fijí^oog (Spitibor), Bíag^ Birjvcog, BgiáQBíog, 'I<p£vg^ ^lípí*
>
Digitized by
Google
o některýcli zajímavých stránkácli hom. jmen osobních. 231
óáftccg, MavBO^Bvg (Stanimír), HsiQi^oogy IIočdQXTjg^ IlQÓŮoogy
£éé%réXog. Rychlost označují také jména Nereoven ^oi/, ^A^q)i^li]
a Jřvftodoiy.
Y některých vlastních jménech uzavřen jest pojem obrany
a ochrany. Sem nesou se jména; ^Aké^avdgog, lákxifisó&v^ které
by rovnalo se slovanskému Branimysl. Možno však toto jméno
též překládati: silou vládnoucí, a tomuto výkladu před výkladem
Seilerovým «der Abwehr gedenkend" přednost dáti sluší, po-
něvadž nasvěděige tomu analogie jmen ^A^fpi^éčcav, Edgv^iŮGWy
AaoyLidíov atd. Dále patří sem jíiLvvtfúQ^ ^Agxůúlkaog^ ^xrcoQy
^QvXaog, jíaigTfig. Podotknouti sluší, že Bergk (Rheinisches
Museum 1864) sem počítá i vlastní jména Evgvkoxog^ Etipt;-
§íaxogy EvQvdfjfiog^ Ev(^ctQcctog a Evgvmóksfiog^ jejichžto
první část od slovesa íqvíd odvozuje.
Jsou vsak ještě jiné příčiny, odkud četná vlastní jména svůj
vzala původ. V požehnaném zátiší ostrova Scherie klidně žil národ
Faiaků, kteří válce nepřejíce výhradně hleděli si námořnictví
a když pokdy mívali, rádi si zazpívali a zakřepčili při veselých
kvasech. Není divu, že básník jména jejich tvoře, hlavně při-
hlížel ku plavbě na moři a odtud skoro všecka jména odvozoval.
Jak pěkně sluší Alkinoově sličné dceři jméno Navaíxáa, navibus
celebrata Návoslava ! Všecka ostatní jména k námořnictví se táhnou,
jako jíxQÓveoDg^ ^Axvakog (jinak epitheton lodí „plachtoletý**),
WMXQBvg (Veslař), NavxBvg (Lodník), Il(fviiVBvg (Kormidelník),
^AyxUikog (adj. ,,pomořský"), ngojQivg^ Sócdv (epitheton lodí),
jívaPrjtJlvimg (kdo na loď vstupuje), jífiípíaXog (mořem obklíčený),
IloXvvfjog (kdo mnoho lodí má), Tsxvovlirjg (Syn Tektona, sta-
vitele lodí), Ev(fvaXog, ^AXiog, KXvtóvrjog, NccvpoXíůrjg, Výjimku
činí vlastní jména AvyLag^ AXxlvoog^ AqtJttj, Aaodccfiag, IJó-
Xvfiog a ^Pi]ťÍv(OQ,
Rovněž v zaměstnání rolnickém, v chovu dobytka a koni
dlužno hledati původ některých vlastních jmen: UóXvfiogy Ev-
fifiXog, UoXvnfjXog, Evmnog, Kziqamnog^ BovxoXog^ 'Innó-
dafiog^ ^InnoxócDv, ^Inicóvoog^ ^Innó^oog a j. K nim druží se
jména značící majetek a blahobyt: IJoXvxtoq, ^LXoxrtjzTjg, IJafi-
IKDV od dors. na^ia (ná^^a lesb.) Boháč, TaX^fiiog (Vaniček
v etymol. slov. překládá „Bltitheleben"). Sem patří i IloXítrig,
Ncc(fT7]g^ Xygéótfjg a 'Ogi^Piog (Horák).
Konečné i jiná rozličná zaměstnání, postava těla lidského,
barva, vlastnosti duševně původ daly četným vlastním jménům:
jdQvagy ^Qvojlf, Curtius mylně soudí, že toto jméno povstalo od
slova ÓQv-g a z kořene on-. Však řečené ox není žádným ko-
řenem významu samostatného, nýbrž pouhou příponou slovotvomon
či přitvorkem, jak praví Niederle ve článku o některých epithetech
homerských (Listy filol. a paed. ročn. II.), uváděje mezi jinými
i jméno vlastní AqvoxI;, Dále patří sem nvXágzfjg (Vrátný),
láyá^fúv (Dobrý), jíygiog (Divoký), Alvslag (koř. áv lesknouti
^
Digitized by
Google
232 Fr. Grešl
se), Al^wv (Lesklý). 'AQeivoog (Vysokomyslný), rfawfiijíiyff
(VeSelý), FkavKog, Fowsvg (od yowóg vrch — chlumfec —
Chlumecký), Evtivog (dle Vanička muž krásného vzezření, Sch5n-
gesicht), Exinsi^g (Poslušný), 'EkniqvíOQ (v němčině Hoffmann),
ferfoxA^^ (Istislav), OsptrÍTtig (Smělý), 'Ixstáíov, (Prosebník),
Kákxag (Myslitel), KaXijrwQ (Provolavač), Kógmvog (Křivý),
jÍBVxog (Bílý), Mrjxí6t€vg (Dlouhý), Mikag (Černý), NriUvg
(Neslitovný), Sávd'og (Žlutý), Ovxaléymv (Bezstarostný), Hokv-
áevxrjg (Starostlivý), Ilokvvsíxfjg (Libosvár), ZlfJvtpog (Mudroch),
0oivi^ (Červený), Óaíči^og, Xágoxlf (Jiskrný) atd. Že i zvířata
zde zastoupena jsou, dokazují vlastní jména ^Atjácav^ jiXexzgvav^
Aí)tóXvxog, Aeovxevg a j.
Prostým takto vlastních jmen osobních vypočtením není ovšem
úkol, jakýž s hora jsme si ustanovili, rozřešen a bude nám i k jiným
přihlédnouti příčinám, proč úvaha o vlastních jménech Homerských
nemálo se zamlouvá.
Homer libuje si v tom, že pojmenováním otcovým neb syno-
vým zvláštní mezi oběma naznačuje vzájemnost jednak zaměstnání
a osudu, jednak duševních vlastností se týkající. V Iliadě V. 59
dočítáme se o Ferekleovi, že do všelikých znal se krásných prací
ručních. Proto praví o něm básník, že byl Téxxovog ^ÍQ^iovlósOy
narážeje na to ve v. 62: „Sg xal jike^ávógat zBxvfj^azo vrjag
llcag.^ Že práce řečeného umělce zvláštním vynikaly ladem, do-
svědčuje patronymikum ^Ag^iovíči^g, Proč pěvec Femios v Odyss.
X. 330 zove se Tei^piovcem (Tegniáčtig), není vymyšleno leda
bylo ; vždyť pěvec, jakým byl Femios (noXvqnjfiog aoióog Odyss.
V. 337) srdci naslouchajícího nemálo lahodě, zcela vhodně slouti
může synem Rozkoše. — Zajímavou vzájemnost mezi otcem a synem
zvláště pozorovati jest při jménech IJokvióog a Edxi^voDQ. Známo
jest, že u starých Reků vykladačům snů veliké se dostávalo úcty
a že 8 věštci do stejné kategorie byli řáděni. Dokladem toho
jest Iliady I. 62: „cckk' aye diq xiva fíccvriv igeíofísv rj Ugiia
— ^ xal óveiQOTCckov — xal yág r' ovag ix Jíióg iatív,^
Takovým vykladačem snů byl Eurydamas, jehožto syn proto asi
nazván jest Polyidem. Poněvadž však týž sám také věštcem byl,
v Korinthě se zdržuje (II. XIII. 663), syna svého Euchenorem po-
jmenoval, k modlitbě poukazuje, jíž každý věštec bohy vzývá na
pomoc, kdykoliv někomu vzácným svým posloužiti má uměním.
Povšimnutí zasluhuje jméno ^Akxvávrj^ jehož dostalo se Kleo-
patře, dceři Idově a Marpessině. Marpessu, dceř krále Euena,
unesl Idas, syn Afareův. Ale Apollo, rovněž hoře láskou k ní,
pronásledoval jej a uchvátil mu ji. Po vůli Diově Marpessa Idovi
jest navrácena, s nímž pak žila ve šťastném manželství. Aby ne-
blahý někdejší osud její v rodině zůstal jaksi památkou, dáno
Kleopatře, dceři její, jméno jiXxvóvt], jímž pojmenován jest
i ptái ledňáček. O tomto se vypi-avuje, že, když osiří, žalostno
zpívá, jakoby naříkal. Má tudíž Kleopatra jménem jikxvóvtj býti
Digitized by
Google
o některých zajimavých stránkách hom. jmen osobních. 233
upomínkoa, kterak podobně kdysi bědovala máti Marpessa, od
milence svého násilím jsonc odtržena. — Podobně Menelaos synu
svému, kteréhož zplodil s otrokyní, když Helena' mu byla unesena,
dal jméno Msyanévd^rjgy aby velký svůj naznačil žal nad ztrátou
choti své. — Kterak ve jméně Eldod'€tj charakterisován jest otec
její Próteus, jenž v rozmanité prý se měnil postavy (sióog)^ aby
nikomu nemusil dobrovolně předpovídati, zdá se, že Pott dobře
pověděl. — Že Perifas, trojský hlasatel, nazván jest ^Hnvtíáfjg^
t. j. synem Epytovým, odůvodňuje význam slovesa tj^víú hlasitě
svolávati. Skutečně shledáváme v Iliadě VII. 348 spojení rjnvra
x^Qv^ hlasno volající hlasatel. — Velmi případně jest Noemon
synem Froniovým, Dolon synem Eumedovým, lalmenos synem
Areovým ; Strofios otcem Skamandriovým. Některým osobám u Ho-
mera dvou dostalo se jmen. Hektor synu svému říkal Skaman-
drios, lidé však Astyanax. Jméno toto vysvětluje básník v Iliadě
VI. 402: n^log yá(> íqv£to TAiov *Exr<»(>.'* — Ino, dcera Kad-
mova, byvši přijata mezi mořské bohyně, pojmenována jest yísv-
xod^iri (Bílá paní), kterýmžto jménem vzpomínáme si Homerova
k£vxT^ yakiqvri (Odyss. x 94) značícího jasnou moře hladinu. —
Známý rozdíl mezi řečí božskou a lidskou vysvětluje dvojí po-
jmenováni storukého velikána, jemuž bozi říkali Briareos a lidé
Aigaion. (Kvíčala o řeči hožské a lidské v Listech fílol. a paed.
roč. IV.) — Na žebráka Arnaia, jenž po Ithace se potuloval
a častěji posýlán býval poselstvem, lid pokřikoval jménem Iros
(dle Ameisa »Pan Irís**), patrně se posmívaje jeho poslíčkování.
Žertovná jest i hi-a slovná v Odyss. XVIII. 75 ^Igog ''Aiqos, jíž
nebohému Irovi brzká se prorokuje smrt.
Jsou některá vlastní jména osobní, při kterých prostonárodní
užívajíce etymologie, pozorujeme, že jednak s mythem v nich vy-
právěným souhlasí, jednak dobře k ději se hodí. Není s podivením,
že o výklad hlavního reka v Iliadě, Achillea, tolik etymologů se
pokoušelo a že právě snaha, aby jméno s mythem uvedli v souhlas,
svedla je k míněním tak rozmanitým. Odvozovalit řečené jméno
brzy od uxog a ^Ikiov, brzy od a%og a kaóg. Proti výkladu
tomuto, jehož ujímali se Pott a Benseler, jakož i proti Prellerovi
a Hartungovi, kteří soudili, že by ^Ax^klsig tolik značilo, kolik
^Axěk^og^ jehožto první část s lat. aqua by souvisela, polemisuje
Curtius řka, že jménu ^A%ikk£vg rovná se jméno ^xékaog^ kterýžto
význam ovšem jaksi by se shodoval s postavením Achilleovým
v Iliadě. Pravdě se podobá, že i přes výklad Curtiův etymologie
uvedeného jména ještě na dále spornou zůstane otázkou.
Za to však při jméně dobrodružného Odyssea, jenž trpce
zakoušeti musil hněvu božského, zvláště pak hněvu Poseido-
nova, Homer sám populární užil etymologie, vykládaje jméno
Odysseus z óóvaoaod^ai rozhněvati se (Hněvsa). Viz Odyss.
r 406 a násl. :
Digitized by
Google
234 Fr. Greil
yafiPQog ifióg ^yarég tě, r/d^ad*' Svofia^ orrt xsv ěínca,
noklolúLV yág lyé ys odvaoáiuvog roď IxávíOy
dvÓQÚaiv rjóé ywai^lv dva x^va novXvfioTslQav
xm ď ^Odvaacvg ovon^ icra Inúw^ov,
Narážka na tento původ etymologický shledává se také
v Odyss. t 273:
átág igitigas érctlQOvg
áXěce xai v^a yXaq>VQijv ivl otvoni xóvtm
GQivaxitjg ano vijcov Idv * oóvaavto yaQ ovtů
Zavg xs xal *Hikiog' xav yaQ fióag ixxccv ixaigoi.
A Odyss. a 60:
ov vv X* X)óv6iJevg
l^Qysliúv naQa vrival %aQlf^sxo Uqu ^é^íov
TqoI^ji Iv bHqsIjj' xí vv ol xáaov ddvoao, Zsv\
Narážka na hněv Poseidonův jest v Odyss. e 339 :
xániiOQe^ xlxxé xoi ads Iloffsidátúv ivoelxd^cav
móvaax^ ixzáykag^ 8ri xoi xaxá xokká qyvxsvci;
A Odyss. € 423:
olóa yaQ Sg fioi odádvaxai xXvzóg ivvoúlyaiog.
Podobnou shodu mezi jménem a mythem najdeme v básních
Homerových dosti často a uvedeme zde jen nejdůležitější.
Zatím, co Odysseus domů se vraceje, všeliká podstupoval
dobrodružství, obletovali na Ithace Penelopu, sličnou jeho choC,
neodbytní z^etníci. Penelope věiiiost chovajíc ke vzdálenému
manželu, chytře odmítala dotěrné ženichy, předstírajíc, že dříve se
neprovdá, dokud by nedotkala Laertovi roucho pohřebnL Mythos
tento již ve slově UrjvsXónHa jest uzavřen. Nebof n^vog, které
zde rozšířeno jest v arjvel jako véqíog v vsfpékri, značí útek
člunkem do osnovy vetkávaný, a možno-li svůdné celkem etymo-
logii Curtiově v té příčině dáti za pravdu, že druhá čásC řečeného
jména {onBvá) jest utvořena z kořene on dle analogie Óvg-aQiaxo-
xóxeiay znamenal by celý tvar ženu v tkanině pracující, vůbec
roucho nějaké zhotovující. Podobné u jména KaXvípcá mimo-
děk vzpomeneme si slovesa xakvnxíiv a snadno názor si utvoříme,
že krásná nymfa tato po sedm let v jeskyni u sebe ukrývala
Odyssea, nesmrtelnost mu slibujíc a mladost nikdy nevadnoucí.
Všimněme si Kirky čarodějky! Známo jest, že Odysseovi
zvláštní ustrojila nápoj, jemuž říkali xvxaáv a že do něho kouzla
přičinila, aby jej očarovala. Jako již okolnost, že Kirke byla dcerou
Heliovou, souvisí s kouzelnou její mocí, tak i jméno, samo nesouc
se ke slovesu xsQáaaiy xiQvávai (Doederlein), jaksi nám dává
na srozuměnou, že bohyně tato výborně znala se v kouzelnictví,
zvláštní připravujíc míchaninu, jíž, koho chtěla, očarovala. Za-
jímavá jest nahodilost, že týmž jménem pojmenován jest pták
luňák, jenž v letu kruhy tvoře pokládán byl za ptáka zázrač-
>
Digitized by
Google
o některých zajímaTých stránkách hom. jmen osobních. 235
ného a v Odyss. XV. 626 poslem ApoUonovým nazván jest. Vý-
znamnými jmény pojmenováni json od básníka božský lékař
nandav (od koř. nazznavojy kdo něco utišuje), lovec Mslé-
aygog (<p (lékfi ayQcc), ošklivý &BQaltrig, jehož jazyk utrhačný
ani nejvznešenějších mužů neušetřil, lstivý vyzvědač zlóXmv, jenž
do tábora řeckého vedrati se chtěl, ale Diomedem a Odysseem
jat a usmrcen byl, a konečně pravzor vší lidské lstivosti a zchytra-
losti 2lavq>og (redupl. aotpóg s aiolským v místo o). Jméno
výtečného zápasníka ^Ayiícuog vykládá básník sám v Iliadě XXIII.
v. 711: ytdyxág ď ákkrik(úv XapéTrjv''. UmělC patrně Ankigos
soupeře pevně sevříti v náručí. — Proč Athéna radou chtéjíc
přispět! Odysseovi, postavou i hlasem připodobní se Mentorovi,
odůvodňuje význam jména Mevzag^ kteréž rovná se latinskému
monitor. (Curtius, Grundz.) Podobně, kde rozvahy a moudrého
jednání jest potřeba, užil básník jmen NofjfL(úv (Cato), 0Qáviog^
jako v Odyss. fi 386 : i^ ď ccvt£ Ogovloio Norjiíova fpcddijiov
vlov 'jreg v^a ^oijv^ kde hlavně rozvaha naproti se staví ne-
rozvážným záletníkům, a v Iliadě XXIII. 612 ^ ^a, xal Avrikóxoio
Noijfiovi déSxsv éraÍQíp inxov aystv. Průzračná po stránce
etymologické jsou jména Nereoven (Iliad. XVIII. 39 — 49) dílem
k jejich vlastnostem, dílem k bydlišti poukazujíce. Vhodná jména
básník dal věštcům THQsalrig^ SsoHkvpLSVog^ MsQoip^ věrným
a spolehlivým sluhům Agamemnonovým ^Aaipaklmv a ^Erstovsvgy
sluhovi Laertovu doUog a otroku Eumaiovu MsaavXiog. — Za-
jímavé jest spojení v Odyss. XXIV. 266 Ednsl^Bi xelůovro
a v Iliadě XII. 186 Óáiíaiíae dé (liv (isfucéjzay totiž jsJáiiaffoVy
pěkný to doklad, že již tenkráte platilo přísloví „nomen omen."
Popříti se nedá, že mnohá vlastní jména osobní jsou rázu
allegoríckého. Zvláště Odysseus, aby nemusil pověděti, kdo jest,
všelijak «e vytáčeje, rád si dává jména vymyšlená. Polyfemovi
praví, že jmenuje se Ovrig^ jinde opět, nebyv ještě poznán
od Penelopy, říká si Aid' a v (Lesklý), chtěje ukázati ke své
mladistvé čerstvé postavě, a Laertovi odpovídá, že pochází z A 1 y-
bantu, že jest synem Afeidantovým a sám že nazván jest
Eperitem. Jméno Akvfiag upomíná na sloveso a Aaofia^ ; Odys-
seus chtěl jím asi naznačiti, jak dlouho bylo mu širým se potloukat!
světem. Mnohá pak utrpení, která při tom podstupoval, znázorněna
jsou jménem otce Afeidanta Polypemonovce. Odkud však odvozovati
by se mělo ^Enrj(fítog, nesnadno rozhodnouti. Dttntzer soudí, že
jest to rozšířený tvar od anriQrigy ixaelQtOy a že značí člověka
se vynášejícího. Naproti tomu praví Ameis, že Odysseus jménem
tím říci chtěl, kterak všude docházel nepřátelského osočování. —
V báji o Melampodovi, jenž z Fylaky odehnati chtěje posvátná
stáda líikleova, od pastuchů Ifíkleových polapen a v příbytku
Fylakově vězněn byl, beze vší pochybnosti má se vlastními jmény
0vkaxóg a Ovkaxrj přísná zdůrazniti vazba, ve které držán byl
Melampus.
Digitized by
Google
236 Fr. Greil: O některých zajímavých stránkách atd.
Dlužno ještě nčiniti zmínka o některých allegorických mythech
u Homera. Jasně svítící světlo sluneční a denně se objevující
znázorňuje básník pěkným mythem, že Neaira Helioví porodila
dvě dcery, víly Faethusu aLampetii, kteréž na ostrově Thri-
nakrii stáda jeho pasou. Stád těchto bylo sedm a každé skládalo
se z padesáti kusů, čímž asi padesát neděl starého roku po sedmi
dnech a nocích naznačeno jest.
Zvláště názorný jsou m3rthy o Aloe ovcích a o Akto-
rovcích. Vyskytují se v mythologii příklady, že smrtelní lidé
s bohy neb s bohyněmi zle naložili a na pokraj záhuby takřka
je uvedli. Ares, bůh války, spoután byl Otem a Efíaltem a vazba
jeho potrvala třinácte měsícův. Otec obou nazýval se Aloeus. Při-
rozeno jest, že největším války nepřítelem jest rolník a že po
celý rok se napracuje, aby domů odvezl si úrodu. A proto oba
statní rekové, Otos a Ěfíaltes, rolnické znázorňují pokolení, kteréž
role vzdělávajíc polní prací síly své nemálo utužilo a jich až ku
smělým zneužilo činům. Že silou a postavou valně zmohutněli,
dosvědčuje básník v Odyss. XI. 309: ^ovg Órj iifiXí(fTOvg ^gé^fe
Í£LÓ(DQos agovga xal nokv xakXlctovg (latá ys xXwóv ^SÍQÍwva,'*
A jakého smělého činu se odvážili, praví dále ve verši 315:
„"Oaaav J»' Odkvfiníú lu^aaav dffifv, avtag ix ^OoíJjj Ili^kíov
€lvo<siq>vkkov, fv' ovQavog d^ifiatóg £&?.** Jakož celý mythos
jest allegorický, rovněž jména lák(0€vg^ ^Slvog a ^(piákt^^g po-
ukazuji ku práci rolnické, ku mlácení obilí. 'Akatóg (dkcMJ)
značí mlatce, ^Sltog (cS^cs — dd^éa) člověka, jenž něco tlačí,
tiskne, ^(piákTtjg (lákkou) člověka, který po něčem ruce vztahuje,
ruce napřábá. Že z významův obou reků posledně jmenovaných
prozíi*á i způsobilost, aby na samého boha války se odvážili a jej
spoutali (Iliad. V. 385—391), možno připustiti.
Jiná báje týká se Euryta a Kteata, blížencův Aktora a Mo-
liony, kteří po matce zovou se Mokíove a po rodičích vůbec
jéxTOQÍ<úV€ Moklove, Byli to stateční hrdinové, kteří i Heraklea
přemohli, později však jím přepadeni a usmrceni byli. Mythos
o jejich nepřemožitelnosti způsobila tuším jména jejich rodičů.
MokUov pochodí od kořene ^lok = mlíti. Zdloužením tvaru iivkr^
(mlýn) povstalo Mokióvrj. Jméno ^Axtíúg odvozovati třeba od slov.
aywgii drobiti, drtiti. Dokladem jest Odyss. fi 355 fivkijipaTog
áxxri zemleté obilí. Mohla tudíž o nich snadno vzniknouti bá-
chorka, že jsou syny mlýna {Mokiávri) a muže obilníka CAxxfOQ),
Welcker odkazuje zde ku staré báchorce o dvou mlýnských
kamenech, ježto xiibec tehdáž mlýn skládal se ze dvou kulatých
na sobě položených kamenů, z nichž svrchní strojem byl otáčen.
U Homera se dočítáme, že jím otáčely děvy služebné. Názor
ten jest příčinou, proč Hesiodos a pozdější představovali si Akto-
rovce jakožto srostlé s dvěma hlavama, čtyřmi rukami a jedním
toliko tělem.
Digitized by
Google
J. Zahradník: Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 237
Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei.*)
Napsal Jos. Zahradník.
Kdo chce prozkoumati povahu verše a mluvy v herojských
básních Iliadé a Odyssei, tomu jest především přihlížeti ke slo-
žení a rozčlenění hexametru, jakož i k základu tohoto rozčlenění.
Ačkoliv možno pokládati hexametr za periodu rhytmickou, slo-
ženou ze dvou tripodií daktylských, předce není mezi stopou třetí
a čtvrtou ani rhytmického ani logického rozhraní : ano jest zjevno,
že toho 8 bedlivostí šetřili tvůrcové zpěvů herojských, aby mezi
stopou třetí a čtvrtou nebylo vůbec hranice. Zvolilit sobě v hexa-
metru jiná místa za hranici členů rhytmických a jak ukážeme
v dalším pojednání, logických zároveň. Tato místa jsou: a) po
prvé slabice stopy třetí (rofii^ nevdTj^tfisQíjs) neb po druhé sla-
bice téže stopy (rofiij xard tqíxov xQo%aiov)\ b) po prvé sla-
bice stopy čtvrté {tonrl iipd-rj^ifieQilg); c) po prvé slabice stopy
druhé (rofiij TQi^iiifieQT^s)^ často již i mezi stopou pi-vou a druhou;
d) mezi stopou čtvrtou a pátou {diaígůOLg fiovTcohxií),
Kdo poněkud bedlivěji prozkoumá místa v hexametru svrchu
dotčená, sezná, že jsou z pravidla rozhraním vět aneb aspoň
důležitějších částí věty. Jest tu zajisté týž zákon, který platí
v poesii jiných národů i prostonárodní i umělé, že myšlénka
nejen na konci veršů nýbrž i na konci členů veršových dochází
svého ukončení. Z toho patmo, že místa v hexametru svrchu
naznačená jsou přestávky čili pausy logické i rhytmické zároveň.
Není tedy mezi caesurami ve stopě druhé, třetí i čtvrté shora
vytčenými a diairesí bukolskou podstatného rozdílu. Proto se
také nejčastěji setkáváme s interpunkcí nejen na konci verše
nýbrž i na konci členů veršových. Toho sobě všimli někteří
učenci, již hexametr v básních Homerových pilněji zkoumali.
N«. doklad toho uznáváme za vhodné jejich výroky v té příčině
tuto položiti.
G. Hermann vykládaje caesuru ve spise „Elementa doctrínae
metricae" lib. I, c. VIII. 3. praví : Quoniam autem in pronunci-
ando non módo singula vocabula, sed etiam integrae veiborum
complexiones distinguuntur, harum quoque finis caesurae faciendae
inservit. Quumque potior sit totius orationis, quam unius alicujus
vocabuli finis, iis in versibus, in quibus utrovis módo incidi po-
test, non ex vocabuli, sed ex orationis fine aestimatur caesura.
Rozeznávaje dále (lib. I, c VIII, 6) caesuru nutnou a nenutnou
(necessaria aut non necessaria) praví o caesuře nutné: Neces-
saria est ea, quae maiorem pausám requirit.
*) Podáváme zde část obšírné práce, která nám v rukopise zaslána,
jakožto ukázku. Pozn. red.
Digitized by
Google
238 J. Zahradník
O interponkci v caesorácb hlavních jedná obšírněji C. A. J.
Hoffmann ve spise: Qnaestiones Homerícae, volum. I. § 26 — 35.
W. Hartel ve spise Homerische Studien (Berlin 1873) takto
sé vyslovuje o logické a rhytmické shodě veršů a členů veršových
na str. 93 — 94: „Es ist gewiss nicht ohne Bedeutung, dass sich
die Interpunktion so gerne mit den beiden Haupt- und den
wichtigsten Nebencaesuren zusammenfíndet. Der Dichter ist be-
strebt, die mit dem Satzabschlnss nothwendige, vom Sinne ge-
íorderte Pause mit dem rhythmischen Grange nicht in fúhlbare
Gollision zu bringen, Sinn und Rhythmus vielmehr aus-
zugleichen und durch einander zu krUftigen. So schliesst aufs
natUrlichste und bequemste die Mehrzahl der S&tze mit dem Verš,
entsprechend dem einfachen Satzbau, der nicht ein umfangi*eiches
ond kttnstiiches Geftige benóthigt, das Einfáche einfach zu sagen.
Geht das nicht an und greift die Periodě Uber den Umfang eines
Verses hinaus, dann strebt sie mit ihrem Ende bei den natttr-
lichen Ruhepunkten des Verses, den Gaesuren an-
zulangen.**
La Roche v úvodě k Iliadě (Homers Ilias, Berlin 1870)
§ 21 pokládá taktéž hlavní caesury a bukolskou diairesi za
pausy, kterýmiž členy hexametru naznačovány jsou.
Bemh. Giseke praví ve spise Homerische Forschungen (Leipzig,
Teubner 1864) § 183 o interpunkci, že naznačuje přednáácáícímu při-
rozenou přestávku a že se vyskytuje nejčastěji v hlavni
caesuře.
Také H. Dttntzer v úvodě k Odyssei, již pro školy vydal,
shledává to býti významným, že tam, kde bukolská diairese, bývá
tak často interpunkce.
Že si Řekové v hexametru za hi*anici logickou a rhytmickou
nevyvolili pouze jednu caesuru a to mezi stopou třetí a čtvrtou,
nýbrž několik caesur a na i'ůzných místech verše, k tomu, jak
se zdá, měly je hlavně dvě příčiny: za prvé poskytovaly jim
caesury svrchu uvedené velikou volnost ve skládání hexameti^ů,
ježto nebyli nuceni přiváděti myšlénku vždy k téže hranici; za
druhé vyhýbali se takto jednotvárnosti v rhytmickém chodu verše,
což uznává i R. Westphal ve spise Gríechische Metrik §. 13.
str. 135. a §. 30. str. 334.
Aby zjednali hexametru lahodnou rozmanitost chodu neb toku
rhytmického, šetřili také pilně častých caesur vedlejších v středo-
stopí.
Rozčlenění hexametru svrchu naznačené, kteréž nepochybně
ponenáhlu s rozkvětem epiky se vytvořilo a ustálilo, rozhodně půso-
bilo v rozvoj epické mluvy. Že nejen celým větám, jich začátkům
a koncům, nýbrž i částem vět vykázána byla ponenáhlu určitá
místa v hexametru, že četné vazby gi*ammatické a doplňky vět
kladeny bývaly na určitých místech, to z nemalé části způsobilo
rozčlenění tohoto verše. Ano skladatelé hrdinských zpěvů Iliady
Digitized by
Google
Rozbor verše a mluvy v Uiadé a Odyssei. 239
a Odyssee osvojili si prodlením doby, ve které se epické básnictví
pěstovalo, takovou zručnost ve skládání hexameti*ů, že měli ihned
po hotově slova toho rozměru, jehož vyžadovala ta neb ona část
hexametru. %
Tak ku př. volili s oblibou pro začátek hexametru až do
caesury po arsi stopy druhé sáhající slova rozměru choriambického ;
od caesury v stopě třetí do caesury po arsi stopy' čtvrté slova roz-
měru iambického neb anapaestického. Zvláště pilně všímali si místa
od caesury ve stopě třetí do diairese bukolské, kamž kladli slova
rozměru: .^ -i- w nebo w -i- w3. Pro stopu pátou ponechávali si
slova čtyř- a pětislabičná rozměru: -t- cc? -^ íí.
Tak bychom mohli uvésti ještě mnoho příkladů básnické jakés
techniky. Četné a rozmanité výhody této techniky básnické nejsou
nikterak plodem jednoho básníka ; ty ponenáhlu vznikly, rozmnožily
a ustálily se ve školách pěveckých, v nichž tvořila a tradicionalně
udržovala se pravidla básnické tvorby.
Z té příčiny měly také všecky zpěvy epické celkem stejný
ráz. Individualná tvořivost básnická ve školách těchto pěveckých
se ještě neprobudila. ToC zjevno i z toho, že pěvci skládajíce
zpěvy nové nerozpakovali se přijímati ze zpěvů stai^ších nejen
jednotlivé verše, nýbrž i celé stati veršů, ba často verše ze
starších zpěvů s malými proměnami ve svá skládání přijímali aneb
jiné zcela podobné veršům ve zpěvech již hotových tvořili. Jak
pilně přihlíženo bylo i ke slovosledu, k souměrnosti složitějších
vět a souvětí a k četným fonetickým okrasám mluvy epické, to
dole šíře bude rozebráno. Tak utvořil genius národa řeckého
prodlením času, ve kterém vzniklo, se rozvilo a kvetlo epické
básnictví, v Hladě a Odyssei básnická díla krásy nehynoucí. A tato
velkolepá díla, jež se stala všem národům v epice vzory nedostižnými,
nevyšla z duchovní dílny jednoho básníka, nýbrž celého národa
řeckého.
I. Caesura ve stopě třetí.
Obrátíme nejprve pozornost svou k caesuře ve stopě třetí
(rofii^ nav^liili€(^g n. tofirj xatá zgítov tQo%axov)\ jestiC
caesura tato nejdůležitější, poněvadž hexametr skoro ve dvě stejné
polovice dělíc nejvíce hoví souměrnosti členů. Proto se také nej-
častěji vyskytuje v hexametru a právem za hlavní caesuru po-
kládána býti může.
Pravili jsme o všech caesurách důležitějších shora vytčených,
že jsou rozhraním logickým netoliko vět celých, nýbrž i podstat-
nějších částí vět. Ukážeme to nejprve při caesuře ve stopě třetí.
A. Caesura ve stopě třetí hranicí vět.
Všimneme si nejprve vět, kteréž po caesuře ve stopě třetí
počínajíce vyplňují druhou část hexametru aneb zabíhají až do
Digitized by
Google
240 J- Zahradník
^
bexametru následujícího; potom uvedeme i-ůzné části vět v prvém
i drahém poloverší způsobeném touto caesurou.
Na předním místě stůjtež některé druhy vět hlavních, jež
počátek berou po caesuře ve stopě .třetí. A ježto nejčastěji spoj-
kami bývají uvozovány, dle spojek je seřadíme.
1. Věty hlavní.
Zřídka se vyskytují hlavní věty, jež beze spojky přiřaděny
jsou k větě předcházející; předce však se v některých versích
s nimi setkáváme. Vizme některé příklady:
B 330 xsTvog zcig dyói^svs' \ ta ďij vvv návta rekétvai,
r* 164 ov ti [WL altÍTj iaaí' \ ^6ol vv fioi aitiol elctv^
-í/ 182 Sg noté tig igésť \ tóte ^oi xávoi BVQBia x^áv,
d 204 0Q6 ' ^A^xkriniádri ' | xaXéeí xQsícav ^Aya^u^vav,
Jiné příklady: A 29. B 221. 296. z/ 168. E 191. 254.
256. 341. 516. 685. H 282. 352. 362. 393. ® 150. 166. 257.
K 41. N 115. 773. S 48. rX 285. 303. 335. 393.
Sem možno vřaditi také věty tázací; na př.
/ 77 xaiovav nvgá nokká' \ tlg civ tccóe yrj^aeiev^
ííl 159 iygsoy Tvůéog vU. | ti návwxov iinvov doteig;
A 838 nág xev soi táds igya ; \ ti 0é^o(i6v, Edgvxvl ' rJQcag ;
N 275 oíď cLQBtr^v ológ iaai' \ t i ae XQV ^(xvta kéyead-ai;
Viz dále: A 414. Z 145. O 360. X 431. ^409. SI 197.
a 62. 170. 172. /3 28. y 71. £ 299. 465. i 252. x 64. 431.
fi 450. v 233. í 364. n 58. 187. 461. o 407.
Ze spojek slučovacích nejčastěji připojuje větu k větě spojka
xai; na př. :
A 15 ^pvafoj dva tJxrintQtOy \ xa\ kieceto návzag láxcciovg^
A 95» ovď' ánékvaa ^vyatQa \xa\ ovx djteáé^at^ anoiva^
H 224 l^tQsiÓTiv fCQoaésinB^ | xal otf 9ro kfiya ;|roAoeo.
A 233 aAA' sx toi igéca, \ xal inl ^éyav Sqxov ófLov^ai.
A 267 XfQtictoi iihv iaav \ xal xaQtiatoig ifLaxovtOj
A 268 (prjQ^l ÓQsaxcioiai^ \ xal ixnáykmg dnóksaaav.
Jiné příklady: A 261. 314. 427. 459. 513. B 59. 81. 200.
r 41. 207. 352. 360. J 11. 226. 380. 496. J5: 118. .309. 342.
365. 382. 497. 529. Z 206. 207. 431. H 151. 364. 371. S 191.
A 258. 273. 348. 359. 360. 379. 392. 399. 429. M 274.
S 86. Z 299. X 375. a 121. 206. 271. 277. 305. 308.
Jest nám hned tuto poněkud uchýliti se od naznačeného po-
řádku a vytknouti některé věty vedlejší souřadné, pomocí spojky
xai sloučené.
A Abd> avtdg ind ^' sv^avto \ xal ovkoxvtag xgofidkovtOy
B 132 ot (i€ (léya nká^ovoi \ xal ovx iláa' i^ékovta
B 282 {ég) ^véov dxovasiav \xal BTíitpgaaaaiato ^ovki^v,
B 364 el dé xsv Sg sg^^jg \ xai tot níid^ovtai ^Axc^i^oi^
r 235 ovg XBV iv yvoirjv | xai ť ovvofxa (iv&rjoai^rjv '
T 446 Sg 060 vvv SQafiai \ xai ^b ykvxvg i^SQog algst.
Digitized by
Google
Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 241
Jiné pHklady: A 133. 335. 353. E 175. 212. 236. Z 272.
© 371. A 84. 5' 337 2:442. 488. ^548. a 89. 117. 201.
Zřídka přiraďuje zde vetu k větě spojka xi nebo xl — xi
na př.: A 38. 57. 192. 480. B 85. 223. F 34. 35. /í 161.
279. 416. E 170. iV 230.
Též spojky xl — xať slučují věty dvě; xa/ nastupuje po
caesuře ve stopě třetí; na př.:
A 367 xriv či óiiXQ(íd'Ofiiv x£ \xccl ^^yoiíěv iv^áds nivxa.
B 191 aÁA' avxós xb xá^ao | xal akkovs lÓ(W€ kaovg,
B 410 fiovv ái nBQhxrjffáv xb \ xai ovkoxvzas dvékovxo.
Viz dále: A 465. F 373. A 55. M 162. O 475. a 41.
Mnohem častěji slučují spojky svrchu dotčené jednotlivá slova
na př. substantiva, což níže obšírněji vyložíme.
Několikráte vyskytují se také spojky slučovadl r/dí, lÓéy ovxBy
ovóé, iitjóé spojujíce věty nebo členy vět ku př. :
A 210 dkV ays k^y* BQíůogy | fiiydi éiq>og ikxso xbiqI'
r 434 navBC^ai xékofiai^ \ iirják ^avd^á MBVBkám
K 47 ov yág nta Idó^riv^ | oiJď íxkvov avóijffavxog^
A 15 ^AvQBÍdrjg á' ifiói^CíBv \ lói ^cíwva9ai avíoyBV
N 28 návTO^BV ix XBvd'(i(3v, | oiJď' iqyvolriaBV avccxxa'
• Jiné příklady: B 504, 634, 635, 832. F 194, 218. A 382.
E 3. 333. 830. Z 4. 58. 383. 451. 469. K 363. 492. N 48.
5*199. 228. O 159 666. 77 736. T 22. (p 57. 85. 366. ?P'208.
527. 735. SI 26. fi 231. b 127. t 143. x 177. A 143. | 98.
n 459.
Též spojka rozlučovací rj několikráte přiřaduje větu k větě;
častěji však váže infinitiv s infinitivem, participium s participiem,
substantivum se substantivem, o čemž také níže promluvíme.
Pro věty stůjtež tyto příklady:
Z 164 XBd^ccírjg, <ú nQoTx\ \ ^ xáxxavB BBkkBQOfpóvxrjVy
K 505 ^vfiov B^BQvoi I rj Ix^pigoi i/^o<r' aBÍ^ag,
T 378 fiij nág a' iqh ficckf] | tJB iS%Bdóv cíoql xiitl^f].
W 382 xal vv xbv iq nagíkccaa^ \ rj d^ífiJQLtSTov BérjxBV.
Viz dále a 175. i 273. 339. o 306.
Nejčetnější jsou věty priřaďované spojkou df, kterážto, ač
není přlklonna, předce z pravidla staví se za jiné slovo a zaujímá
druhé místo ve větě a to za slovesem neb jiným slovem závaž-
ným ; ku př. :
A 5 olc3voTol XB naat — \ Atóg ď izBkBÍBXo fiovkij —
A 25 ákká xaxóg diptBi, \ xgaxBQÓv ď inl fLv^ov BXBkkBv.
A 134i r^a^ai ŮBVÓfíBvov, \ xékBai ób (íb xijvd ' dnodovvaí ;
A 200 Ilakkttd^ A&TjvaÍŤjV' \ ÓBivd óé ol SaaB g)dav&Bv.
A 390 ig XQvarjv né^novaiv, \ dyovúi Ói dÓQa avaxxi'
Jiné příklady: A 424. 433. 443. 454. 495. 533. 565. 592.
B 2. 15. 26. 41. 42. 57. 71. 86. 99. 122. 150. 153. 193. 194.
219. 378. r 62. 6$. 104. 115. 126. 247. 301. 318. 342. 388.
406. 412.
Llstj filolog'cké % paedagoglcké 1884. 16
Digitized by
Google
242 J- Zahradník
Zvláštního povšimnutí zasluhují věty spojkou dé přiřaděné,
v nichž první místo drží o, rj, tó ve svém původním význama
pronominalném. Vět uvozovaných slůvky o áé^ ij áéy tó áé jest
počet veliký, a ačkoliv se o, ij, ro vyskytuje ve všech pádech,
předce nejčastěji v nom. sing. rodu mužského.
Bylo by snadno uvésti počet dokladů nekonečný; než pře-
staneme pouze na těchto:
^ 43 caí^ sipav ' €i}x6(iévog, | rov á' exlvs Ooifiog láfCÓkXav^
A 47 avxov xivtjéévzos' \ 6 d^ rjis vvxtl ioixcág.
A 204 aAA' ix xoi igéfOy \ tó ů^ xal tsXéetJŮaL óUú.
A 221 fAvdoj U^vaírjg. | ij *' Ovkvfinóvůe pefii^xei
A 228 térkrjxag év(icp' \ tó Ód rot xi)p stÓetai sívat,
A 239 UQog dtóg elQvarai' \c áé rot fiiyag if^fferai Sgxog.
A 338 xaC ffipóiv dog aysiv, | roí í' ccvza fiaQzvQOi icrov
A 383 ůvrjfJxov InaaavrsQoi^ | ra ď* intpxsto xrjXa &éoto
A 474 iiiXnovtag kxásQyov \ó ůh q>QÍva tégnat^ axovcav,
A 563 (lakkov ifiol eúsai * | r ó dé toi xal ^lyiov iaxai.
Jiné pHklady: B 52. 151. 257. 396. F 78. 125. 260. 349.
380. z/ 3. 108. 498. 522. 524. 535. E 13. 17. 106. 121. 153.
302. 304. 366. 390. 581. 617. 626. 655. 859.
Zhusta stojí v čele vět uvozovaných spojkou dé také zájmeno
druhé osoby ďv, nejčastěji v nominativu; na př. :
A 76 Toi yccQ iyóv igéco ' \ov óé avv^ío^ xaí fioí ofiocffov
A 83 iv (Strid^BCfSi iousi. \ oii ůi (pQccaaiy si fis aaaiaBig.
A 19>0 MvQ^idóveaói avaace, \ aé^sv ď' iyá ovx dXeyí^fOy
A 214: v^Qiog BÍvBxa r^<ríf. \ gv d^ Ta%Bo^ nsld-eo ď i^fítv.
A 243 évr^axovrsg xlnrcaď | <ri) í' svdo^v ^(lóv dfiv^eig
A 297 aXlo dé rot iprá, | <n) d^ ivl (pQscl ficcXXao iT'jaiv,
Jiné příklady: B 201. 256. F 417. z/ 316. 355. E 261.
Z 46. 256. 329. 334. 430. 462. ® 204. 477. / 102. 109. 255.
259. 301. 617. 636. 639. K 167. A 131. 790. ilf 246. iV 273.
S 192. 253. O 20. 180. 374. i7 29. 540.
Jinde opět druží se spojka dé ku předložkám, jež původní
význam adverbialný držíce odnášejí se ke slovesu ovsem odděle-
nému. Nezřídka bývá mezi oběma toliko spojka dé. Jsou pak po
caesuře ve stopě třetí nejčastěji předložky dvojslabičné ku př. :
dnó, diáy éitiy xatáy (ABZcCy nsQÍ, V7cá\ ku př. :
A 436 ix ď evvág i^alov, \ xatá dh ngviin^iTi^ edrjaav
B 19 svdovť iv xkiaíjí, \ tísqI d^ dfifiQÓoiog xéxv&^ vfcvog.
B 95 xBtQTixsi ď' dyoQij, \ vnó d^ arevaxítsTO yata
r 461 Sg itpať AzQeldrig, \lnl ď ^vsov akkoi Axaiol.
^ 63 ijoí fiev iycá, ov ď ifioí' I i«l ď íifovtai d^sol akkoi
E 81 tpaayávtp dt^ag^ \ dnó d b^búb X^^Q^ fiagetccv.
Viz dále: ^' 199. 611. B 100. 154. 279. 446. 477. TSll.
^ 157. 497. E 505. Z 416. 419. H 223. / 131. 187. 273.
A 37. 53. 233. 639. 640. 691. 778. 811. N 35. 3 466. TI
324. 325. £ 66. 310. 347. 390. 402.
Digitized by
Google
Rozbor verše a mluvy v Iliadě a Odyssei. 243
Zřídka 86 tn vyskytují předložky jednoslabičné ku př. ^461.
A 447. E 307. / 350.
Spojka dé bývá na některých místech sdružena se slůvky ri,
apa, na př. :
B 268 cxijfCTQov vno %Qv<séov, \ c ů^ ag^ í^ezo táQfitjtsév r«,
B 456 ovQBog iv xoQVíf^gy \ ina^ev ůé xb tpaívezat a^y^j^
r 11 noiiiéiTiv ov Ti q)Ui]v^ \ xXéTttj] óé re wxróg dfi€Ív(0,
E 836 jr^ípl náhv egvaaiS^ ' \ ó d^ ccq^ i(ifiaxé(og dxťQovasv .
Jiné příklady: F 381. ^ 278. 460. Z 154. H 64. 188.
319. K 354. 362, 374. A 394. M 149. 192. 383. 385. 462.
N 192. T 367. T 239. 255. 189. 246. 264.
Kromě spojky dé uvozuji věty po caesure ve stopě třetí také
odporovací spojky draQ a dkXá; ku př. :
A 166 x^^Q^S ^ff'Ccl dUn(yva*' \ árág rív nota íaaiLog íxrixai,
r 268 civ í' X)dva£vg nokvfirjrig' \ drág XTfiQxyxig dyavol
Z 17 n(fóa^€v vicavtiáaagj \ dXV a(i(p<ú &v^v djtifVQcc^
S 536 ^elvfi Í3t€Qxófi£vov. \ dkX^ iv ngcitoiaiv^ óUo.
Jiné pHklady: ^491. 535. z/ 448. 29. 287. 483. 485.
833. © 62. / 56. 58. 217. 413. K 276. 488. A 30.- 153. 614.
732. M 402. N 110. 121. 268. S 387. O 477. 27 332. P 14.
422. 5^511. 546. a 43. 17 210. t 191. x 192. 228. 268. % 144.
Q 227. a 39. v 246. % 73. t/; 40.
Příčinná spojka yÚQ uvozuje často věty po této caesuře.
Drží jako spojka dé druhé místo ve větě a sdružena bývá s týmiž
slovy, kteráž nalézáme tak často při spojce dé^ na př. o, 17, re',
dnóy n€QÍy nagá a j.
Kromě těch bývá před ní i příslovce iidXa; na př.:
A 9 Arjtovg xai Aióg vlóg, \ ó yág ficcaikiji lokcod-aíg
5 118 ijí* hi xai hófSBi' \ zov yág XQárog iaú fuyitiTov,
-T 294 év^ov ůsvofuvovg' \ dnó ydg (livog síksto x^cXxóg'
r 440 X6LV0V ď avTig iycí' \ nagd ydg ^eolelaixaí rj^tv
A 49 Xoifiijg z£ xvl^rjg z€' \ zó ydg láxofiav yégag 7JH€ig.
E 875 (Tol návz£g ^axó^BO^cc' \0v yág zéxsg aq>Qova xovQtjVy
S 29 ^vd^ov dyacaáfievoL' \ fláka ydg xQazBQ^g dyó-
Qevaev.
Jiné příklady: A 236. 581. B 555. A 323. 361. E 51.
587. H 34. 144. / 227. 419. 431. 694. 706. A 520. 557.
700. M 52. 125. 152. 344. N 122. 214. 247. 511. S 31.
424. 460. O 400. 488. 599. £ 322. T 243. 262. ^ 63.
2. Některé věty podřadné.
Z vět podřadných dlužno vytknouti především věty vztažné ;
vyskytujíť se po caesuře ve stopě třetí zhusta.
Nejčetnější jsou věty, jež uvozovány jsou prostým zájmenem
vztažným 6V, ^', S (často též 5, fj, re), méně četný věty, v jichž
16*
Digitized by
Google
244 <'• Zahradník
čele jsoQ vztažná zájmena o<n€j StJXSQy oúug neb náměstkova
adjektiva olog a oóog na př. :
A 36 ^AnóXXfDVí avaxzíy | rov fjvxofiog réxs Afjrci.
A 37 TtXv^l (UVy á(fyvgoTO^ \ \ og Xgvútiv áfí(pifiéfiiiKag
A 72 ^v diu lutvTOiJvvfjVy | ri^v oE xóqs Oo^og jixókloív^
A 94 dkX^ ivEX^ agrjtfjQogy I o v iqxiiLrifS^ ^Aya^UiLvav
A 230 dop' dxoaiQéiú^ai, \ onTig tri^sv ávríov slkjj'
A 279 (TXfjXTovxog fiaóiXévgy \ (o re Zevg ocvÓog iÓaxev.
A 289 «d<Jí ók óTjfucíveiVy | a r«v' ov xsUseó^ai óCm.
jB 143 xdci (urá xXrj^Vy \ Spoi otJ fiovXrjg hcáxovaav,
B 492 ^vyccrégig fiín]aaiad'\ | oao* vxo TXiov ^X&av.
^ 264 dXV oQúsv nóXsfíávd\ | oto^ nÚQog (v%sai elvai.
Jiné pHklady: A 388. 392. 451. 505. B 36. 38. 138. 192.
325. 436. 762. T 87. 190. 238. 279. 338. 351. 354. 429.
J 187. 432. 520. E 525. 783. 877. H 112. / 5. 117. 385.
396. K 195. 414. A 554. S 28. 36. O 167. 183. 7T 752.
P 203. W 712. £1 721. £ 4. ^ 162. i 268. x 493. | 223.
(T 273. 373. r 161.
Nesmíme též mlčením pominouti vět vztažných, uvozovaných
relativnými adverbii 8^i, od^ev^ oicjj, íva (kde) na př. :
B 307 xal^ iJjřo ffAarav/ďr<D, \ od'€V ^iv dyXaóv vdag-
B 722 Xij(iV(p iv i]yad'é'j]^ \ oéi fiiv Xínov vlsg A%ai(úv
J 132 avzr^ í' avv' t^vvsv, \ Sůi ^GXftiJQog óx^sg
jB 360 o(pg ' ig ""OXv^itov ixcjfiai, \ iv ' dd-avdzcov ióog iauv.
A 807 ?fé f^iiQv IJdtQOxXog^ \ íva ďy' dyogjj xb ^éfiig re
T 25 dfi(poT€Qoiai ď dQijy€^\ | ojt-j/ vo'off ictlv ixdtrrov.
X 321 fŽo'o(K>CDi/ jjpóa xaAóv, | o«]; et^af (láXioza.
Jiné příklady: r 145. ^ 210. 516. E 446. 780. 857.
Z 516. if 143. iir 326. 504. 520. 526. 568. A 358. 723.
M 66. N 229. 5* 507. P 54. T 478. a 50.
Také se vyskytuje spojka cSg v čele věty srovnávací, ku př.
r 415. / 103. M 215. N 735. P 747, častčji v přirovnáních
věty stažené na př. : I U. A 239. N 564. 77 3. P 109. £ 318.
^ 366. i 289. ^ 295. 322.
Spojka ort (někdy pouze o) uvozuje věty i vyjadřovací i pří-
činné ; ale neděje se to celkem často ; na př. :
A 56 xijífro yaQ ^avacjv, \ u tt ^a d^ín^axovrag oqčíto.
A 120 Xavaaste yuQ tó ys ndvxsg, | 8 ^ol yégag BQxsxai aXXjj '
A 537 rjyvoírjasv lóova\ \ on oí avfKpgdaaaTo ^ovXdg.
Viz dále: B 255. z/ 32. E 326. / 76. 17 35. £ 340.
Spojka Ote v čele věty časové ; ku př. :
A 80 xQBÍaa(ův yág fiaaiXsvgy \ oxe x^^^'^^^ dvÓQl X^QV^'
-^010 €v^a TCÚQog xoi^á^\ \ oxs (iiv yXvxvg vnvog íxdvor
5 397 navxoi(úv dvé^ov, | or' dv éVt^' rj ivd^a yévtovxai.
A 300 "ExtcDQ nQianidi]g, | oré oí Zsvg xvóog idoxsv;
Digitized by
Google
ÍT?Í
Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 245
Jiné příklady: B 303. 471. F 55. ^ 131. E 91. 210.
500. 803. Z 225. 461. / 101. K 83. 201. 290. 386. A 543.
672. M 279. 286. S 397. 401. 522. T 57. 132.^204.
ňidké jsou vety, jež mají v čele óaóre a svzs {eSt^ av)
ku pr.: B 228. F 233. / 191., kdežto na jiných místech se
s nimi setkáváme častěji.
Pozoruhodný jsou věty uvozované spojkou litel i časové i pří-
činné. Počet jejich jest tak hojný, že z toho zřejmo, kterak se
stalo zvykem skladatelům hrdinských zpěvů klásti je po caesuře
ve stopě třetí ; na př. :
A 112 ovx i^sXov di^aa^aiy \ insl noXv fiovkoftai adxr^v
A 114 xovQidírjg dkáxov^ | insl ov id'év €<Sti xegeloVy
A 163 Ů€v(fo (laxriaá^svog^ \ incl ov ti fioi cchtoí alaiv
^168 Íqxo^' ^X(ov ani vijug^ \ insi xe xáfic3 xokefil^cov ,
A 169 vvv ď el^i O^Li]vů\ \ ixsl rj nokv (psQzsQÓv iúti
B 16 Sg tpáxo, pij ď «(>' ovBiQogy \ kxú tóv fLVŮov
axouasv.
B 115 dviJxkia ^Agyog íxéa^aiy \ inal noXvv áXeiSa Xaóv.
^ 239 a^ofiav iv vrjsaaiv^ \ inrjv nxoXU^Qov iXcs^sv.
Viz dále: A 156. 231. 274. 281. 299. 381. 576. B 475-
r 99. A 56. 269. 307. E 441. 686. Z 158. 222. 412. 444-
H 196. 198. 218. / 22. 59. 195. 304. 305, 316. 321. 358-
418. 425. 436. 486. 685. A 87. 100. 278. 318. 323. 402.
562. 595. 641. 721. 745. 764.
Věty a vazby infinitivné uvozované spojkami n(fLV a xá(^og
nejsou četný po caesuře ve stopě třetí na př. :
Z 81 nivzTj Í7COixóyLBvoiy \nQ\v avr^ iv x^Q^^^ yvvatxáv
{neaésív)
Z 348 ev9au€ xvfi' dnósQaa, \ icágog táÓs i^ya yevéo^at,
580 oi)x b^bXbv (fBvystv, ( tíqIv neiQiqaaix^ Axt^Xrjogy
SI 781 ^17] nQív xi](iavééiv, \ tcqXv d(0Ó€Xcírrj fioA^ rjcíg.
Vizme dále: / 403. M 221. N 172. 2 245. 334. X 17.
156. SI 338. a 21. d 668. 747. 6 207. 301. x 175. o 30.
Věty účelné uvozované spojkou n/a, tva ^ij aneb pouze zá-
porkou 117] ; na př. :
A 302 bI Ó ' SyB fAiýv, fCBlQrjcai, .\ ^va yváfoai xaí otÓB '
B 232 rji yvvalxa vétjVy \ íva ^laysai iv fpiXóvririy
E 202 ÍTcncov q>sióc^Bvog^ | fLij ^oi ÓBVOÍazo (pogpijg
E 2bO ^vvB áid 7CQoiiáx(ov^ \ ^tj nmg fplXov tjtoq óXéodTjg.
T 348 iJtá^ov iv\ arfi^Baa\ \ tva fiij fttv Xiiióg íxi]tcci.
Jiné pHklady : F 130. 252. ^37. £ 316. 345. 845. H 195.
1 99. 452. 512. K 348. N 649. 670. O 31. r39. a 157. y 2.
315. d 591. B 91. 490. 492.
Spojka oipQa ve smyslu časovém a účelném a spojka 8xc3gy
jež uvozuje větu účelnou, neb snahovou neb časovou, vyskytují se
také několikráte na př. :
^
Digitized by
Google
246 J. Zahradník: Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyasei.
-<^ 136 agaavxBg Kata ůvfióv^ \ Sícag dvxá^iov aaraf
A 444 4^'|ac vnhg ^avacSv, \ dtpQ* lXa(JÓiuii&h avaxra,
^ 14 riyiBig 06 (pQa^cíiíed'aj \ Sfccag ierai ráda igya^
M 20S TgSeg á' iQQÍyrjcaVy \8nms tiov alókov diptv
S 87 aQyaXéovg noÚiiovg^ \ d(p(^cc (p^iófiéíS^a ixaarog.
^ 47 i^6t' a%og XQadírjVy | o<p(»a ^ootái fíCTcía.
Jiné příklady: K 491. NS7. S 3. P 116. 137. SI 285.
680. y 129. 373. ^ 12. i 420. 554. A 229. v 319. o 47. 149.
* 117.
Vazba infinitivu s významem účelným po caesuře ve stopě
třetí; ku př.:
/ 442 tovvexá fA£ nQoérixiy \ óidaaxéfíevai vádě návra,
n 75 ^aívetav iy%BÍri^ \ davamv ano Xoiycv d(ivvaí'
P 131 TqooI tpéQSLV nQoxí aútVy \ ^éya xkéog i^fisvai advm.
Jiné příklady: ^ 142. E 26. 154. 854. Z 463. M 260.
255. n 144. P 151. 193. T 197. 391. y 204. * 829.
Věty podmínečné a připouštecí uvozované spojkou si (el xal,
xal d, ovde ai, ^rjáé el) řidčeji se tu vyskytují ; ku př. :
A 60 aip aTtovoarijasiv, | ei xbv d'ávatóv ye (pvyoi(i6v,
A 90 ffvfindvtíov davacSv^ \ ová^ rjv Aya^iépivova Binnag,
E 410 ró vvv Tváslófjgy \ el xal náka xaQteQÓg iariv,
1 318 iiSrj noiQa fiévovzíy | xal el fLaka tig noke^í^oi'
K 239 ig y6V£j]V oQÓcoVy \ firjá' el paaikévvegóg iativ,
ÍV464 yafifiQtú d(ivvěiiavai, | si nég xi as xridog íxávsi.
Jiné příklady: ^ 347. E 258. 351. 645. ® 22. / 231. 380.
A 391. N 316. O 51. 77 72. 748. T 371. rj 52.
3. Jest nám připomenouti ještě některé verše, jichž obě polo-
vice způsobené caesurou ve stopě třetí zabrány jsou větami parallel-
ními neb korrelativnými neb vůbec souvětím složeným z věty hlavní
a vedlejší; na př. :
A 280 si ós av xagxsQÓg iaai^ \ ^sd ds as ysívaxo fiiíxrjQ^
A 2S1 dkk* oós fpégxsQÓg iaxiv^ \ insl nksávsaaiv dvdaasi.
A 4:27 xaí fiiv yovváaofiai^ \ xai (itv nslcsa^ai óica,
B 444 ol fiiv IxÝiQvaaov, \ rol ď rjysiQovto fidk^ (oxa.
r 12 xcaaov xíg r' inl ksvaasi, \ Saov r' inl kaav ítjaiv,
r 415 xcig ós a' dns%%riQO^ \ dg vvv sxnayV ig)íki]aay
-í^ 439 (Dpďé ói tovg fuv ^Agrig^ \ xovg dh ykavxámg líd^vr^,
A lál fj xóaa {paQ^axa ^^drj, \ 8aa XQÍ(psí svQsia xd'áv,
SI 7 SI (irj nglv nrj^avésiv^ \ nglv ůodsxdxrj fiókj] rjág.
Jiné příklady: A 92. 178. 433. B 52. 348. T 41. 190.
A 321. E 13. 273. 288. 341. 786. H 371. G 16. 559. 7 210.
392. A 782. M 288. i 308. 324. 473. x 205.
(Dokončení příště).
>
Digitized by
Google
J. Gebauer: Svědectví o stáří nosovek f, q. 247
Svědectví o stáří nosovek ?, ^.
Napsal J. Gebauer.
Za bývalé -fin-, -em-, -on-, -om- má slovanština historická
střídnice dvoje: dílem nosovky q^ q, dílem samohlásky čisté e,
a, u atd. Na př. infinitiv *penti, ♦domti, — stb. p§ti, d^ti, —
pol. -pť^é, dac, — stc. pí«ti (přehlasováno z iSdti), dtíti, —
rus. pjatb, dtitb, — srb. pcti, duti atd.
Výklad o vývoji těchto střídnic jest dvojí:
a) bývalé skupiny en, on atd. již v době praslovanské přešly
v nosovky ^, a, a hlásky tyto náležely slovanštině veškeré ; později
pak, když praslovanština rozštěpila se v nářečí, zděděné nosovky
v některých nářečích zůstaly a udržely se do doby historické,
v jiných přešly ve střídné samohlásky čisté ;
b) bývalé skupiny en, on atd. změnily se v nosovky jenom
v té části slovanštiny, ve které jsou dosvědčeny i historicky; ve
slovanštině ostatní pak přešlo se od bývalého en, on atd. hned
ke střídným samohláskám čistým, bez prostřednictví nosovek.
Srov. Miklosich Lautl.^ 36 a 93; Leskien Archiv f. slav.
Philol. 4. 146.
Mám za to, že v aoristech pqchs, dqchd je svědectví pro
výklad prvý."
Není pochybnosti, že aorist vede duxisti duxit pochází z doby
praslovanské; vyškytat se ve všech jazycích slovanských, které
vůbec zachovaly aorist do doby historické. A totéž platí o aoristu
d^a fecisti fecit. Rozdíl mezi obojíma tvary jest ten, že aor. veďe
má kmen infínitivní souhláskou zavřený veď a při něm sponu -e
(po kteréž dále následovala přípona osobní potom ztracená), kdežto
aor. déla má týž kmen otevřený (samohláskový) a sponu žádnou. Tyto
dvoje známky setkávají a shodují se u všech sloves tím způsobem,
jako bylo ukázáno na příkladech našich vede a děla, a můžeme
podlé nich vysloviti pravidlo : kmeny inf. souhláskové končí se v aor.
2. a 3. sg. sponou -e, kmeny inf. samohláskové pak spony podobné
nemají a končí se svou samohláskou.
Ke stb. pqti, dqti jest aor. 2. 3. sg. p^, dq beze spony,
tedy podlé způsobu kmenů samohláskových; podlé způsobu sou-
hláskového zněly by tyto tvary pene^ dome, ale není jich. V tom
pak obem jest svědectví, že §, q byly ve stbulharštině samo-
hláskami již v té době, kdy vznikl aor. pq, dq: aorist p^, da,
jest formálně stejný s aor. děla, v jeho koncovce jest tedy §, q
tak samohláskou, jako a v déla. O tom ovšem nikdo nepochybuje
a nám záleží na připomenutí té věci jen pro výklad další. Ne vy-
škytá se totiž ani nikde jinde ve slovanštině aor. pene, dome
atp., který by svědčil, že bývalé cn, om^ přešlé ve stbulharštině
v ^, q, drželo se někde jinde jako skupení samohlásky e, o
Digitized by
Google
248 J. Gebauer
se sonhláskoa n, in, nýbrž všade vyskj-tují se tvary, které
dají se vyvoditi z aorista samohláskového p§j dq, A v tom jest
trvám svědectví, že pq^ dq jsou tvaiy nejen starobolharské, ale
praslovanské, a že tedy nosovky §, q byly obecný v době pra-
slovanské. —
Touž argumentací dá se dokázati, že samohláskové r jest ve
stbnlh. tak staré, jako aor. mrdchs t. j. mrchu.
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům
třídy n.
Podává J. Gebauer.
Připomenuti o pramenech. Texty české nejsou obecně
dosti známy a proto mél by při každém článku, kde se citují,
býti náležitý jich seznam. Učinil jsem tak někdy v těchto Listech,
častěji však nechával jsem články bez výkladu takového. Pro
články tyto a pro podobné články příští podávám v následcgíclm
výkladě skratkův spolu seznam textů jakož i seznam děl
jiných, ze kterých jsou doklady vzaty nebo do kterých se citátem
ukazuje. K tomu jsou tu připojena i některá vysvětlení jiná.
ABoh. = české přípisky v zápisníku Alberta Bohéma (f 1258) ;
v rkp. knih. Mnichovské (snad z pol. XIII. stol.), na str. 35^ až
120»; otištěny jsou od Jos. Truhláře v ČČMus. 1879 str. 581
až 582. Cituji stránky i-ukopisu.
Adam = Život Adamův, povídka ; v rkp. ČMusea sign. 3.
F. 12 (z 1. pol. XV. stol., srov. Mart) na str. 198» až 206^
Cituji stránky rukopisu.
Adt, Denkm. z= Die ftltesten Denkmáler der bóhm. Sprache,
von P. J. Šafank und Fr. Palacký. Prag 1840.
Alb. = Ráj duše, české vzdělání učiněné podlé latinského
spisu Albeila Velikého, v rkp. knih. veřejné v Praze sign. 17.
A. 19; 108 listů 4° pap., se vročením 1383 na listě 107\ Ci-
tcgi stránky rukopisu. V rkp. tomto jsou některé mezery. Pan
J. Truhlář připravil text tento k tisku a opatřil jej náležitými
doplĎky a některými parallelami z rukopisů jiných; značná část
dokladů mých vzata jest z jeho úpravy, a tu bývá rukopis pi*ávé
jmenovaný pro rozdíl znamenán někdy AlbA\ proti němu jest
AlbB =z rkp. knih. veřejné v Praze 17. F. 10, z XV. stol.;
AlbC = Tkp. téže knihovny 17. D, 32, ze sklonku XIV stol.;
AlbK=. rkp. Krumlovský, v. doleji Kruml. ; AlbMzz. rkp. knihovny
ČMu8ea I. C. 8, z konce XIV stol.
Alx. zz Alexandreida; a to AlxB = zlomek Budějovický, osm
sloupců na dvou listech; AlxBMzz zlomek Budějovický nyní Mu-
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke sloTesům třídy II. 249
sejní, osm sloopcA na dvou listech ; AlxH zz zlomek Jindřicho-
hradeeký, v ČMas., 3 listy s 12 sloapci; AlxM zn zlomek Mu-
sejní, 8 sloupců na 2 listech; AlxŠz=: zlomek Šafaríkův, v ČMus.,
8 sloupcfiv na 2 listech; AlxV:=: zlomek sváto- Vítský, v kod. knih.
kapitulní v Praze sign. N. 10 str. 153*»— 165*», obsahuje 2460
souvislých veršů. Podlé úsudku Wattenbachova, jemuž jsem
1880 skrze prof. Jagiée předložU otisky fotografické, jest písmo
v AlxH. nejstarší a snad až ze XUI stoL, v AlxV jest nejmladší
a pravděpodobné až z XV stol.; ostatní pak zlomky Alx. jsou
ze stol. XIV. Tiskem uveřejněny byly texty původní AlxB. od
Koubka v ČČMus. 1841, 79—90, AlxŠ. od Šafaříka v ČČMus.
1847, I. 305 si. a v Šafaríkových Sebraných spisech III. 337 si.,
a zlomky všecky o sobě od Martina Hattaly a Adolfa Paterý
1881. Mé doklady pocházejí dílem z doby starší dílem z novější,
dílem z originálů, dílem z kopií psaných, dílem z otisků. Z té
příčiny místo při dokladech udáno bývá nestejně, na př. při do-
kladech z AlxV jest udána někdy stránka rukopisu (153^ až
165^}, někdy verš (1 až 2460). Aby pak hledání bylo pokud
možná učiněno snadno, kladu sem následující srovnání údajů
starších a pozdějších: při AlxB kladu sloupec (1 — 8) a verš
(1 — 43); jindy stránky nikopisu 1* až 2**, kdež stránka 1* = si.
1 a 2, 2^ = si. 3 a 4 atd. ; někdy je citována stránka otisku
v CČMus. 1841, 79—90; při AlxBM je citován sloupec (1—8)
a verš (1—43), nebo stránka rukopisu !• až 2^ kdež l^zzsl.
1 a 2 atd. jako při AlxB; při AlxH sloupec (1 — 12) a verš
(1—41), nebo stránka rkp. 1* až 3\ kdež 1» = si. 1 a 2 atd.
jako u předešlých; při AlxM sloupec (1—8) a verš (1 — 11
nebo 1—20), nebo stránka rkp.^l* až 2^ kdež 1» = si. 1 a 2
atd. jako u předešlých; při AlxS sloupec (1—8) a verš (1 — 15),
nebo stránka rkp. 1^ až 2^ kdež 1* == si. 1 a 2 atd. jako
u předešlých; někdy je citována stránka otisku v Šafařík. Spis.
Sebr. m. 337—340; při AlxV bývá stránka rukopisu 153^
až 165\ nebo verš 1 až 2460, a jest tu 153^ z= v. 1—26,
154* = 27—126, 154^ zi: 127—223, 155» = 224—322, 155^ =
323—424, 156* = 425— 532, 156»> z= 533— 632, 157*zi: 633—
737, 157^ = 738—841, 158» = 842— 950, 158^ = 951 — 1015,
159»= 1016-1145, 159^=1146—1244, 160» = 1245— 1342,
160^ = 1343—1446, 161* = 1447—1552, 161»> = 1553—1657,
162»= 1658—1756, 162^ = 1757— 1858, 163'*= 1859— 1958,
163^ = 1959—2060, 164» = 2061—2163, 164b = 2164—2266,
165* = 2267— 2364, 165*' = 2365-2460.
Alxp,^ ilte.-poi;. ~ povídka o Alexandru Velikém (prosa, ze
Pseudo-Kallisthena), tišt. v Plzni 1513; cituji kapitoly (1—160),
Ans. = zlomek rozmluvy sv. Anselma s p. Maiíí, otištěný
od A. Paterý v ČČMus. 1880, 347—353; šest proužkům: 12
stránek, z poč. stol. XIV; cituji stránky (1 — 12).
AnŠ viz LMar.
Digitized by
Google
250 J. Gebauer
Ap. = legenda o apoštolích ze sklonku XIII nebo zacátka XIV
stol.; a to ^p2> = zlomek (čtyři sloupce na jednom listě, nesouvislé)
vytistěíiý od Dobrovského v Geschichte der bOhm. Sprache und
Lit. 1818 str. 103—107, a posledně od F. Menčíka v Listech
filol. 1879 str. 140—142; 4pá = jiný zlomek, 154 verše, vy-
tištěný od Šafaříka v ČČMus. 1847, I. 296 a odtud v jeho Se-
braných Spisech ni. 330 — 334; při citátech z ^pD čísla zname-
nají stránku otisku prvého (103 — 107), litery (a až d) sloupce,*
při citátech z ApŠ čísla 1 — 159 znamenají verš, 330 — 334
stránku Šafahkových Sebraných Spisů lU.
ApolL =z Apollonius král Tyrský, v rukopise dříve Zebere-
rově nyní Musejním (sign. 4. D. 4) na stranách 128* až 152^;
psáno mezi léty 1459 — 1463 (Nová Rada, která v témž rkp. jde
před ApolL, má vročení 1459, a jiný následující kus, Tandariáš,
má vročení 1463); cituji stránky rukopisu (128» — 152^).
Arch. Č. =z Archiv Český, vyd. Fr. Palacký.
Aa. = Aseneth, rkp. z roku 1470, vydal VrCátko v ČČMus.
1862, 66—76.
S. = bible.
Bari. = Barlaam, v. Bm.
BKral. = bible Kralická 1579—1593.
Blah. = Jana Blahoslava Grammatika česká, dokonaná 1571
vyd. Jireček a Hradil 1857.
Bldzn. = Chvála bláznovství, z Erasma Rotterdamského přel.
ftehoř Hrubý z Jelení; v rkp. knih. veřejné v Praze sign. 17.
D. 38 z r. 1513 na stranách 130' — 186^; cituji strany rukopisu.
Bm z= Barlaam, tišt. v Pi*aze 1593 ; cituji číslicemi knihu
a kapitolu.
Boh. = Bohemarius, opsaný rukou Mai1;iíii de Straznicz
roku MCCG non** (snad to má býti 1390) a vytištěný v Hankové
Zbírce nejdávnějších slovníků 1833 (str. 25—33 Bohemarius maior
=: významy lat.-české v hexametrech, a str. 337 — 355 = Dialogi
Bohemaiii, rozmluvy české a lat.); cituji stránky otisku (25 — 33,
337—355).
Br. =z bible Bratrské Nový Zákon 1593.
Bř. i=z Václ. Březana Život Vil. z Rožmberka, psaný 1609,
vyd. 1847.
Cis. ■=, CÍ8Íojanu8 ; a to Cis. Mn. zn Cisiojan Mnichovský,
v lat. rkp. královské knihovny v Mnichově, psán v 2. pol. XIII,
otištěn od Hanky v ČČMus. 1853, 417 (s faksimilem); cituji
stránky rukopisu 89*^, 97*, 98*; — Cis. Mm. =z Cisiojan Musejní,
ze sklonku stol. XIV, otištěn od Hanky v Rozboru (1841) 187 až
189; — Cis. i444 zn .Cisiojan z r. 1444, otištěn od téhož v Roz-
boru (1841) 190—191; dále Cis. 1520 a 1614, otištěny od téhož
v ČČMus. 1853 str. 423 a 428.
ČČMus. z=z Časopis Českého Musea.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesftm třídy II. 251
ČE. nebo ČEvang, = Čtení (evangelií) zimního času, rkp.
perg. XIV stol. v knih. rytíře Neuberka v Praze (sign. 34), vý-
ňatky vytištěny od Hanky v Rozboru (1843) 701 — 710; cituji
dílem z Rozb., dílem stránky rukopisu.
Čtv, = Čtverohranáč, rkp. knih. veřejné v Pr. (sign. 17. E.
12) ze stol. XV; cituji knihu a kapitolu.
D viz SvD.
Dal. = kronika Dalimilova, a to DalC = opis rukopisu
Cambridgeského (stol. XIV), učiněný prof. A. H. Wratialawem
a chovaný v ČMuseu ; DalH =, zlomek Hanušův (XIV stol.),
z otisku při vydání Jirečkovu 1878 str. 275 si.; DaZířr zz zlomek
Hradecký (XIV stol.), z otisku tamtéž; Z>aZJ rz vydání J. Jireč-
kovo v Pramenech 1878 (s důležitými variantami); DalStrah.-zz
z rkp. Strahovského (XV stol., obsahuje kap. 1 — 14); cituji
kapitoly.
diol. = tvar dialektický ; při tom daudl. = doudlebský, podlé
popisu Kotsmíchova ve Sborníku vědeckém 1868; kop. = kopáni-
cárský (z Moravy jihových.), podlé popisu F. Bartošova v Osvětě
1884, 46 si. ; krk. n. podkrk. = podkrkonošský, podlé popisu
Koublova v ČČMus. 1864, 49—50 a 250—255 ; mor. =z moravský ;
mýt. =z východočeský, z okolí Vysoko-Mýtského, podlé popisu
J. Jirečkova v ČČMus. 1863, 323—345 ; podvž. = podužský
(v Poduží t. j. Podluží, v Mor. jižní, slovácké) podlé popisu
Bartošova v Brněnském Obzoni 1884, 13 si.; «řc. =z slovenský ;
Semb. z= podlé dialektologie Šemberovy 1864; zlin. = zlínský,
podlé popisu Bartošova „Ze života lidu moravského."
Dor. = Legenda o sy. Dorotě, XIV stol., v ČČMus. 1859.
22—27.
doudl. v. dial.
EJ =z zlomek evang. sv. Jana z X stol., v knih. ČMusea ;
mé vydání: Staročeský zlomek Evang. sv. Jana a filologická
svědectví o jeho původu 1881.
JEr6. =r prostonár. písně a říkadla, vyd. Erben 1864; Erb.
^t^=: téhož Slovanská čítanka 1865.
Exod. =z zlomek Exodu (2. kn. Mojž.) z 1. pol. XV (v. Listy
filol. 1880, 129 sL); cituji kap. a verš.
-EZzzepické zlomky, v. Ji'd., Pil. a sv, D; srovn. Listy
filol. 1878, 219.
Frimb. zz zlomek stč. bible ze sklonku stol. XIV nalezený
ve Frimberce a vytištěný v ČČMus. 1881, 496—498, obs. Luk.
22, 59 až 23, 41.
GVc^. zrglossy svato-ftehořské, z doby ok. r. 1100 v rkp.
knih. kapitulní v Praze Liber dialogorum s. Gregorii; otisk od
A. Paterý v ČČMus. 1878, 545—555 a dále 556—557 ; že jsou
to glossy české, dokazuji v článku Uber die Nationalitát der
Pragftr Gregoriusglossen v Archivu ftlr slav. Philologie 6, 279
si, kdež i některé chybné čtení A. Páterovo se opravuje.
Digitized by
Google
252 J- Gebauer
Griz, •=. Grízeldis (Walter a Grizelda), z rkp. ČMusea (sigo.
4. D. 4) 8tr. 153% 160; psáno mezi 1. 1459 a 1463; cituji
stránku rkp.
Hád. zz Hádání Pravdy a Lži, od Ctibora Tovačovského
z Cimburka; cituji listy a stránky výtisku z r. 1539.
Har. z= Krištofa Haranta z Polžic Putovánie aneb Cesta atd.
(do svaté země); v Praze 160^, dva díly.
Hod. zr rkp. z poé. XV. stol. v knih. veř. v Praze, sign.
17. A. 8, 88 listů 4^ perg.; obsahuje na prvním místě Hodiny
sv. Marie 1** sled., pak Hodiny jiné 21^ si., atd., na posledním
miste báseň Spor duše s tělem 81* až 88**. Obšírnější zprávu
v. v Listech filol. 1884, 127 si. Cituji stránky rkpisu.
Hom. Op. = staročeské glossy v Homiliáři Opatovickém, rkpise
knihovny veřejné v Praze (sign. 3. F. 6), otištěné od A. Paterý
v ČČMus. 1880, 114—118; glossy kladou se do 2. pol. stol.
XIH; cituji stránky rukopisu 75» až 226*.
Horek =: Hořekování Spravedlnosti královny všech ctnosti,
od Konáče z HodíšCkova, v Praze 1547; cituji listy.
Hrad. =z rukopis t. zv. Hradecký (v knih. Lobkovické v Praze,
č. 334, perg.) z 1. pol. stol. XIV; vyd. v celku od A. Paterý
v Památk. staré lit. české (č. 8) 1882. Obsahuje 145 listů.
Kromě toho vidí se mezi listem 1 a 2 mezera listu jednoho;
mezeru tuto vyplnil Hanka (ve Star. Skládáních I. 1817, str. 3 — 4)
přibásněním veršův 40 — 69 (v. tamt. pozn. na str. XLVIH;
jazyk je chybný) ; táž interpolace přijata jest i do vydání 1882 ;
p. Patera přidělal k ni tutéž i transkripci starým pravopisem
spřežkovým, a počítaje tento list také, má všech 146. Moje do-
klady jsou většinou z doby starší (před vyd. 1882) a vzaty jsou
dílem z kopie p. Paterý, dílem z originálu. Cituji při nich stránky
rkpisu 1* až 145^, listu interpolovaného nepočítaje; dlužno tedy
při kontrole míti na paměti, že u mých dokladů list 2 jest ve
vyd. p. Páterovu listem 3, atd. Také zde buď připomenuto, že
rkp. Hrad., vzácný svým stářím, jest opis a předpokládá tedy
předlohu ještě starší. Svědectvím tomu jsou omyly opisovačské,
totiž slova vynechaná, nedopsaná a chybně napsaná; na př. na
chudých k tomu na chudých I'' m. na bohatých, biezieffe m. bě-
žéchu 8^, fkrrzie m. s kříže 52**, Giezius počé otce 90** (prositi,
vynecháno), králem se 86** (čině, vynecháno), kaiphas a ieho annas
82* (tesť, vynecháno), kradl fem prziwedl i prziebigal 110** (przi-
wedl m. přieliš, jakož jiný rkp. svědčí), s cuzími flowy m. slady
133*, ščedřěj m. ščedřějše 97*. Též rýmy svědčí o složení starším:
rúcho: brzicho 83*. Dále buď připomenuto, že jsou tu formy
dialektické: zlého s' vmyfle 130*, k aapoftolfkem sboru 78*^
(mor.) ; t«ho, gedneho, t^mu . ., pokud lze spolehlivě čísti 0, nebot
o a 6 v rkp. tomto často těžko je rozeznati.
Hug. m staročeský překlad Hugových knížek o připravení
svého srdce, rkp. v knih. ČMusea (bez sign.), 276 listů malého
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke aloves&m třídy II. 253
formátu; z nich 1 — 222 jsou perg. a text z poč. stol. XV,
ostatní jsou pap. a doplněk novější. Obšírnější zpráva viz v Li-
stech filol. 1883, 301. Cituji stránky rukopisu.
Hus. orth, =z traktát Husův o české ortbografii, otištěný od
A. Šembery ve Slaviscbe Bibliotbek II. 175—183.
Jar, zz cesta pana Albrechta Kostky z Postupic, poslaného
od krále Jiří ke králi franc. Ludvíku XI, popsaná Kostkovým
panošem Jaroslavem asi r. 1464; z otisku v ČČMus. 1827. I.
40—67.
Jg, neb Jungm, =: Slovník Jungmannův ; při tom bývá udán
i pramen Jungmannův.
Jid, ■=. zlomek legendy o Jidáši (jeden list perg. 4® v ČMuseu)
z poč. stol. XIV (s narážkou na nedávné zavraždění Václava III
r. 1306); otištěn v Listech filol. 1878 (v přiložených Ukázkách
textů rukopisných str. 19 — 22) s opravou tamt. 1879, 80; cituji
vei-še (1—172).
Jiř, -ziL zlomky legendy o sv. Jiří, a to Jiř, Kap, = zlomek
knih. kapitulní v Praze, z poč. XIV, 4 stránky, a Jiř, Klem. =
zl. kn. veř. v Pr. ze ski. XIV, 28 veršů; oboje otišt. v CČMus.
1881, 276 si.; Jiř. Vrat.z=.z\. Vratislavský, nyní v ČMuseu,
z první pol. XIV, 4 stránky, otišt. v Ukázkách 34 — 35 při
Listech filol. 1878 a v ČČMus 1. c.
Jiř. vid. z= Jiříkovo vidění, v rkp. knih. veřejné v Praze
(17. E. 2) str. 196^ až 210% ze sklonku stol. XV; cituji stránky
rkpisu.
Jungm. viz Jg.
Kabátník = Cesta M. Kabátníka z Čech do Jeruzaléma
a Egypta, z exempláře ČMusea (sign. 67. K. 1.) tišt. r. 1542 (?).
Kar. = Spisové Karla IV, vyd. v Památkách č. 4 (1878) od
J. Emlera, z rozl. rkpisů, většinou z XV stol.
Kat. = Život sv. Kateřiny, opis z doby ok. r. 1400 chovaný
dříve ve Štokholmě, nyní v Brně; tiskem vydali 1860 Pečírka
(text původní) a Erben (transkripci), srov. Listy filolog. 1882,
287 si.; cituji strany otisku (text původní).
kop. v. dial.
Koř. m Nový Zákon, napsaný r. 1425 od Mart. Kořečka ;
rkp. perg. 174 1. 4^ v knih. veř. v Praze sign. 17. D. 30; srv.
Listy filol. 1880, 126 si.
Koz. =z zápisy Kozelské (Kozle ve Slezsku) z let 1480 až
1571, přepsané 1629 a otištěné od Palackého v Archivu Českém
II. 393—406; cituji strany otisku.
KR = Kniha Rožmberská, otištěná od Palackého v Archivu
I. 451 — 484; odtud jsou některé doklady starší; novější vzaty
jsou z rkp. a otisku textu původního a znamenají se skratkem
Rožmh.^ v. t.
Krist. zz. Život Kristův, rkp. perg. 4® ze XIV stol. ve veř.
knih. v Pr. (sign. 17. A. 9); cituji stránky rukopisu (1» — 113**).
Digitizedby VjOOQlC
254 J- Gebaucr
Obsah místy je stejný s ML. a Pass., proto doklady z těchto textů
mnohdy stejně zni.
krk, viz dial.
Kruml. = rakopisný kodex, dříve Kmmlovský, njní v ČMuseu
chovaný, z 1. pol. XY, perg., 245 listů fol., o 2 sloupcích; popis
od J. Truhláře v ČČMns. 1884, 22 si. Gitnji stránka a sloapec.
Kunh, = píseň „Vítaj kráfu všemohúcí" v perg. rkp. Kun-
huty, dcery Otakara n. a abatyše u sv. Jiří; nyní v knih. veř.
v Pnize sign. 7. G. 17*, na str. 146** — 151^ z doby okolo roku
1300, otisk od A. Paterý v ČČMus. 1882, 103 si.; cituji stranu
rkpisu.
i. rr legenda; viz LAl, LMar.
Lab. = Komenského Labyrint světa, vyd. Kořínek 1871
(podlé vydání Amsterod. 1663 a j.); cituji kapitolu a odstavec.
LAl, zz zlomek legendy o sv. Alexiovi, osm sloupců (a — h)
nesouvislých na dvou listech perg. 4°, z 1. pol. XIV; otiskl
V. Nebeský v ČČMus. 1851, 142—145, lépe J. Feifallk ve vid.
Sitzungsberichte tř. filos.-hist. sv. 37 (1861), 420—424.
Litoměř. zz bohemika v zakládací listině Litoměřické, po-
řízené ve stol. Xin z předlohy starší; otisk s výkladem od Pa-
lackého v ČČMus. 1836, 323—346, a částečně v Aelt. Denk-
máler §. 25.
LAÍar. == zlomek legendy o p. Marii z doby ok. r. 1300;
otištěn od Šafaříka v ČČMus. 1855, 529—532 a opět v jeho
Spisech Sebraných III. 347 — 350 pod titulem „zlomek legendy
o 8 v. Anně^ (podlé toho mám některé doklady starší se skratkem
AnŠ), — úplněji od A. Paterý v ČČMus. 1879 str. 118—120;
cituji verše (1 — 78).
Lobk, z=z Jana z Lobkovic na Hasištejně Putovánie do svatých
zemí, z rkp. knih. veř. v Praze (sign. 17. A. 13), datovaného
z r. 1515; cituji strany rukopisu.
Lomn, Kup, =: Lomnického Kupidova Střela 1590.
Mamm, zz Mammotrekt. Mamm, Vid, nebo Mam V, zz Mam-
motrekt knihovny dvorní ve Vídni, z pol. XV, obsahující asi deset
tisíc slov, z nichž výběr vytiskl F. Menčík v Archivu fQr slav.
Philol. 5. 98 si.; doklady z ukázky této; mnohé z nich sou-
hlasí 8 Prín*,, v. t.
Mand, zz cesty Mandevillovy překlad český, rkp. ČMusea ze
stol. XV. (sign. 3. F. 26, pap. 4", obsahuje Mand , 99 listů,
spolu s Milí., 126 1.); cituji stránky rkp.
Mart, = Mai*tiniani neb Martimiani, Beneše z Hořovic pře-
klad ki-oniky takto řečené, v rkp. ČMusea (3. F. 22) list 1—65 ;
z 1. pol. stol. XV; cituji strany rkp.
Mast, zz Mastičkář, zlomek divadelní hry velikonoční, v kn.
ČMusea, šest listů, z 2. čtvrti nebo 2. třetiny stol. XTV'; otisk
textu starého v Listech filol. 1880, 91—105; cituji verše (1 až
431) nebo strany rukopisu (1» až 6^; obsahují pak str. 1* verš
^
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 255
1—31; 1^ = 31—67; 2*^ =68—100; 2»» n: 101— 136; 3» =
137—172; 3*» z= 173—208 ; 4» = 209—248; 4^ = 249—286;
5* =r 287—322 ; 5^ = 323—358 ; 6» = 359—394 ; 6^ = 395
až 431).
Mat. = evang, sv. Matouše a homiliemi (z nich jedna, v rkp.
na str. 226 si., je překlad homilie latinské složené od Karla IV),
perg. rkp. knih. veřejné v Pr. (sign. 17. A. 4) ze sklonku stol.
XIV, 396 8ti*an folio; cituji strany rkp.
MC. zz Maiestas Carolina z počátku XV stol., vyd. Palacký
v Archivu HI. 68—180.
Milí, z=z Million, český překlad cestopisu Marco Polova, rkp.
ČMusea z XV stol. (sign. 3. F. 26, týž co Mand.); cituji strany
rukopisu.
ML.ZZ rkp. knih. veřejné v Pi-aze (sign. 17. E. 8; 156 listů
4^ pap.) ze XIV stol., obsahující modlitby, legendy a j. (mezi
tím jest List Galatanský 17* až 20*», Ježíšovo Mládí 41** až 57%
začátek Desatera 57* a 57^, Anselm 99* až 108% zjevení sv. Bri-
gidy 132** až 136" atd.); mnohé kusy jsou zde tytéž co v Krist,
a Pass. ; konec (od listu 124^) je značně mladší; písařů bylo
několik, pročež stránka jazyková v různých kusech tohoto rkpisu
jest rozdílná; cituji stránky rkpisu.
Modl, =z staročeské Modlitby, rkp. ze XIV. stol. v knih.
veř. v Praze sign. 17. F. 30, 180 listů pap. 4**. Cituji stránky
rukopisu.
mor, v. dial.
Mull, z= staročeské (dial ) ukázky ze stol. XV., vytištěné
AI. MůUerem v Archivu fttr slav. Philol. I. 334—335, 617 až
620, n. 715—719.
iJf 7eřr6. = stai'OČeské glossy v Mater Verborum, rkp. XUI
stol. v knih. ČMusea v Praze; otiskl A. Patera v ČČMus. 1877,
odděliv tu glossy pravé a padělané; roztřídění toto však není ve
všem spolehlivé, srov. Helfert Čechoslaven str. 428 pozn.
nč. z= novočeský.
NR^ NRada = Nová Rada pana Smila Fiasky z Pardubic,
2116 veršů, složená 1394 nebo 1395, zachovaná v opiších A
z r. 1459 (v knih. ČMusea sign. 4. D. 4), B z XV stol. (tamt.
3. F. IS)^ C též ze stol. XV (jen čásf, t. rada orlova, v archivu
Třeboňském v rkp. A 18); při skratku NR bývá udána stránka
mého vydání (1876), při skratku NRada udává se číslo verše.
Nud,^ NudoS, =: Vavřinec Benedicti Nudožerský, Grammaticae
bohemicae . . . libri duo. Pragae 1603.
OD = Ondřeje z Dube Výklad na právo země České, z Pa-
lackého otisku v Archivu Č. II. str. 483 — 517.
ODub, :=: totéž, z rukopisu Archivu města Prahy z 1. pol.
stol. XV (str. 1* až 21*); cituji §§, jak je učíslo val Palacký.
Osiř. zzz píseň Slovo do světa stvoreuie, z 2. pol. XIII, v rkp.
někdy Ostrovském, otištěná od A. Paterý v ČČMus. 1878, 293.
Digitized by
Google
256 J- Gebauer
Ote. n. OtcA, = Životy sy. Otcův, rkp. (opis) knih. veř. v Pr.
(sign. 17. C. 28) ze stol. XV, 494 listy pap. foL — OUB.=
téhož textn mkopis jiný v téže knih. (sign. 17. D. 36) ze za-
čátku XV. stol., 208 listů pap. 4**; v. Listy fil. 1884, 111 si.
— OtcC. zz téhož textn rkp. opět jiný v téže knih. (sign. 17.
C. 17). Cituji stránky rkp. Doklady mám většinou z excerpt
p. M. Opatrného.
Pam, =z Památky staré literatury české (číslo 1. Nová Rada
1876; 2. Dalimil 1877; 3. Divadelní hry ze stol. XVII, 1877;
4. Život Karla IV, 1878; 5. Dačický 1880; 6. Kníž^ o hře
šachové 1880; 7. Žaltář Wittenberský 1880; 8. Rukopis Hra-
decký 1882).
Pasa. z=z Passional. rkp. v knih. ČMasea (sign. 3. F. 16,
perg. 4®), nyní 646 stran; části jednotlivé jsou původu nestej-
ného: a) strana 1. připsána v 1. pol. XV; b) str. 2 až 274
z 2. pol. XIV; c) str. 175—436 starší než b ze stol. XIV;
d) str. 437—450 z pozdější doby stol. XIV; e) str. 451—490
jako c); f) 491—629 jako b); g) str. 630 — 646 ze sklonku
XIV ; části c) a e) jsou zbytky nějakého Passionalu starého, jehož
ostatek nějak se ztratil a v době pozdější nahrazen byl. Z Pass.
jsou hojné ukázky otištěny : rkpisu str. 275 — 285 v Listech filol.
1881, 309—316; rkp. str. 285—311 v mé rozpravě Uber die
weichen e-Silben 1878, 55—76; rkp. str. 311—318 v Ukáz-
kách stč. textů rukopisných 1 — 5 (příl. k Listům filol. 1878);
rkp. str. 318—322 v Listech filol. 1881, 316—319; rkp. str.
327—333 v Listech filol. 1882, 129—132 ; rkp. str. 333—343
v Ukázkách jmenovaných 8 — 14; rkp. str. 343 — 37 (J y Listech
filol. 1882, 132—147; rkp. str. 455—461 v Ukázkách jméno-
váných 15 — 17. Cituji strany rkp.
Perto. Otčet zn Perwolf, Otčeti o naučnychi zanjatijach atd.
1883, obsahující mimo jiné věci též ukázky starších textů českých
a dialektických (českopolských) ze stol. XIV až XVI.
Pf. v. Perw. Otčet.
PAřZ. = Václ. Philomates, Etymologia; druhá to část „Gram-
matiky České" 1533 v Náměstí vydané.
Pil. rr zlomek leg. o Pilátovi, patřící k témuž celku co Jid.
a pocházející tedy též z poč. stol. XIV; jeden list perg.; ostři-
žený, se čtyřmi sloupci nesouvislými; cituji sloupce a — d.
PodA. =1 Podkoní a žák, ve Výboru 1. 943 — 956; cituji
stránky Výboni, někdy verš. Podk. Jir, z=: téhož vydání Jireč-
kovo 1878.
podkrk. v. dial.
podvS, v. dial.
Póh. n. Půh. z=z Libri citationum et sententiarum seu Knihy
půhonné a nálezové, ed. V. Brandl, tom. I. 1872 (obs. půhony
z let 1374-1411), II. 1873 (1406—1420), IIL 1878 (1417—
1447); cituji díl a stranu.
>
Digitized by
Google
TvarosloTDé výklad j a doklady ke sloyesům třidy IL 257
Pref. -=. Oldřicha Prefata z Vlkanova Cesta z Prahy . . do
Svaté Země 1. P. 1546 (v Praze 1563). Cittyi kapitoly.
PHp, Svatojiř. z= přípisky v choralní knize kláštera Svato-
jiřského, z konce XIII něho zač. XIV, vytiskl Jos. Tmhlář v Li-
stech filoL 1879, 244—245.
Pror. z=z překlad proroků Isaiáše, Jeremiáše a Daniele, rkp.
ze sklonku stol. XIV v knih. veřejné v Praze (sign. 17. D. 33);
jest to opis z předlohy starší, jakož svědčí mnohé chyby opiso-
vačské (na př. noh snad místo kón equomm Isa. 5, 28; svého
potczenye m. potřenie coutritionis Isa. 15, 5; v zemfkych ne-
mocech m. ženských in menstrois Jer. 2, 24 ; fye menyla m. siemě
Nila semen Nili Isa. 23, 3; tyelo tvé m. čelo frons Isa. 48, 4;
welyke potoky m. všeliké omneš rivos Isa. 8, 7; atd. O stáří
předlohy je svědectví v chybě, jejíž místo jsem si nezaznamenal:
w rytwyech yndíkych m. Ijndských, a snad také v noh m. kón
Isa. 5, 28; podlé chyby prvé pocházela předloha z doby před
přehláskou ju — i, v chybě pak di*uhó byl by archaistický plur.
Gen. kón svědkem stáří vysokého) ; cittyi stránky rkp., nebo pro-
roka, kapitolu a verš (toto podlé Vulgáty; jsou totiž i v rkp.
kapitoly číslovány, ale číslování to někdy se neshoduje s Vulg.).
Púh. v. Póh.
Pulk. = kronika Pulkavova. PidkR = rkp. kláštera Rajhrad-
ského z doby ok. r. 1400; perg. 4"; 192 strany po dvou sloupcích;
cituji strany a sloupce. PulkL =: rkp. Lobkovický z XV stoL ;
pap. (po různu několik listů perg.) 4^, 436 stran; cituji stránky
rkp. Kronika končí se na str. 425. Potom následuje několik kusů
veršovaných, totiž: Ěěč jinocha mladého 426, Řěč kmete starého
426 si., Pražská příhoda 428 si, Pravda 430 si., SmrC 434 si.
PtdkLit. = rkp. Litoměřický, pap. 4®, obsahující 1* — 124^ kro-
niku Pulkavovu napsanou r. 1466, a dále některé kusy jiné.
Řdd pe.:=zÍÍÁá práva zemského, z rkp. psaného ,ve třetí
desítce stol. XV ** (£mler) a chovaného v Archivu města Prahy;
text český a vedle latinský; cituji §§ podlé rozděleni Palackého
v Archivu Českém 11. 78 sled.
Sosa z= Cžechořečnoft sen Grammatica linguae bohemicae od
V. Rosy, 1672.
Rostl. = slovář rostlinářský v rkp. sign. 448 knihovny kapi-
tulní v Olomúci, otištěn od AL MttUera v ČČMus. 1877, 391—393;
pravopis a jazyk ukazuji na dobu ok. r. 1300; při excerpováni
výrazů botanických bral jsem radu s prof. Lad. Čelakovským.
Soud. v. Rdd.
Bozb. n. Rozbor = Rozbor lit. staročeské, z pojednání král.
Spol. nauk (str. 111—216 z Abhandl. V. 2. r. 1840 a 1841; str.
672—746 z Abhandl. V. 3 r. 1843 a 1844); citcgi stránky tisku.
ifožmft. =: Kniha Rožmberská; §§. 1 — 6 z rkp. chovaného
v Archivu města Prahy, z 1. poL stol. XV; ostatek, §. 7 až 298,
z rkp. chovaného při Deskách zemských v Praze a pocházejícího
LlBty tUologloké a paedAgogloké, 1884. 17
Digitized by
Google
258 J. Gebaoer
z doby okolo r. 1360; oboje otištěno ? Listech filolog. 1880;
cituji §§.
Řpz =: Ěád práva zemského, otištěn od Palackého v Archivu
n. 78—135 ; srov. Ěád pz.
Rúd. = rkp. knih. Lobkovické v Roudnici z 2. pol. XIY stol.,
179 listů pap. fol., v. ČČMus. 1883, 370 sL, kdež část otištěna.
Cituji listy a stránky rkpisa z tohoto otisku.
Růl^. = Rftžová zahrada (překlad něm. Rosengarten), zlomek
ze sklonku stol. XIY (opis to z předlohy starší, jak svědčí chyby
opisovačské), 8 stránek, otiskl A. Patera v ČČMus. 1881, 464,
si.; cituji stránky zlomku.
R/t. = leg. o 10000 rytířích, vyd. Hanka v ČČMos. 1840,
289—301.
Seqn. = Sequentionarius Magistři Conradi, psaný r. 1385
per manus Wenczeslay de Bzenecz dicti Barthosek (s moravismy,
podlé Šemb. lit. 92 z rdznořeči slovenského) ; otištěno v Hankově
Zbírce nejdávn. slovníků 356—366.
dc, viz dial.
Smil. přísl. z=. Smila Flašky sbírka přísloví, ve Výboru 1.
841—848.
iSoí/. =: Solfemes, z vydání tištěného v Praze 1600; cituji
kapitoly.
i^or z=:Spor duše s tělem; z otisků v ČČMus. 1855, 57 — 60
(týž text opět tamt. 1859, 480 si.); v ČČMus. 1855, 304—307;
ve Výboru 1. 357—380. Z rkp. : v. Hod. (81» si.).
Suš. = Sušil, národní písně moravské.
8v, n. 8véd, = Seznání svědkův, z L 1453—56; z desk
otištěno od Palackého v Archivu I. 159 — 188.
iSfcarzzSvár vody s vínem, ve Výb. 1. 927—942.
svD. = zlomek (102 verše) legendy s obsahem o sv. Duchu,
v knih. ČMusea; patří k témuž celku co Jid. a Pil. a pochází
též z poč. stol. XIV; cituji verše.
Syéd. viz Sv.
Šaf. zz Šafařík, Počátkové ml. stč.
Šach, z= knížky o hře šachové (snad od Štítného) ; rkp. knib.
dvoř. ve Vídni z doby okolo r. 1400; otisk transkribovaný od
F. Menčíka 1880 (v Památkách st. lit. české č. 6; srov. Listy
filol. 1883); cituji stránky otisku.
;§6m6. zz Šembera, Zákl, dialektologie českoslov. 1864.
Št = Štítný.
Sut = Štítný. StitErb, Štítného Knížky sestery o obecných
věcech křesCanských, vyd. K. J. Erben 1852; je to týž text, co
Štít. uč. (v. doleji) ; ale v rkp. Štít. uč. jest několik mezer (písmo
setřeno, listy vytrženy); Erben vyplnil tyto mezery z rkp. musej-
ního, a připojil mimo to některé Přídavky, ořiťfl" =: Štítného
ňeči besední, otištěné z části v Hanušově Rozboru filosofie Tomáše
ze Štítného 1852. ^^fífJHrad. = spisův Štítného sborník Jindřicho-
>
Digitized by
Google
TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 259
hradecký, jejž r. 1492 napsal Vávra z Jivjan, písař v Hradci
Jiudř., a to z předlohy psané 1454 od Matěje Čapka, též pís£uro
v Bradci Jindř.; rkp. v knih. veř. v Praze sign. 17. D. 31, 168
listů (o 2 sloupcích) pap. fol. ŠtiiJHr. Jes. neh Štít. Jes. ==
spisů Štítného sborník psaný r. 1463, majetek jezuitské kolleje
v Hradci Jindř., nyní v knih. veř. v Praze sign. 17. C. 18;
392 listy pap. fol. (o 2 sloupcích). Štít. list J373 = li8Una
Štítného ze dne 8. října 1373, otištěná v ČČMus. 1861, 349.
Štít Mu8. z=. spisův Štítného sborník psaný r. 1450, v knihovně
ČMusea sign. 1. C. 11; jest opsán z předlohy psané r. 1400,
a vydán tiskem 1873, v. doleji ŠtítV. Štít. nauč. viz Štít. Mus.
a ŠtítV. Štít. Opat. = spisův Štítného sborník Opatovický, psaný
na zač. stol. XV, v knih. ČMusea sign. 1. C. 12; pap., fol.
(o 2 sloupcích), 423 strany (neukončeno). Cituji sti-ánky, někdy
spolu sloupec. Štít. Pař. = Štítného Řečí besedních rukopis
chovaný v knihovně Národní (dříve Císařské a Královské) v Paříži,
sign. č. 8173, nyní 29 fonds slavě; pap. 4*^; ze stol. XV; doklady
mé jsou z věrného opisu, jejž v Paříži učinila paní prof. Jarniková
a 8 orig. tamtéž srovnal prof. Jarník. Štít. ř. nebo Štít. řečizz:
Štítného řeči nedělní a sváteční, rkp. knih. veřejné v Praze (sign.
17. C. 15. pap., fol., písmo ve dvou sloupcích); rkp., obsahující nyní
253 listy číslované, jest necelý ; listy jsou místem zmateně složeny
a podlé toho jest i číslování místem nesprávné; rkp. psán jest
r. 1392, jak svědčí výslovně narážka chronologická na listě 78**
(narážka tato otištěna v Ukázkách str. 39 při Listech filolog.
1878. V ČČMusea 1861, 172 klade se tento rkp. do 1. pol.
stoL XV, poněvadž V řeči na neděli průvodnou na list. 194—199
horlí se proti Husovi a proti Wiklefovu učení o přijímání pod-
obojí; avšak tato řeč jest připiš pozdější: písmo jest mladší,
pravopis jest jiný a jazyk též jiný). Rukopis tento důležit jest
pro stč. kvantitu. Cituji listy rkp. Štít. Sázav. = spisův Štítného
sborník Sázavský, psaný r. 1465, rkp. v knih. ČMusea sign. 1.
C. 13, pap., fol., 287 listů (o 2 sloupcích). Listy mají staré
číslování, a podlé toho cituji, ač jsou v něm některé omyly. Stit.
uč. z=. Štítný, Knihy učení křesťanského, z rkp. knih. veřejné
v Praze (sign. 17. A. 6), psaného r. 1376 (vročení to je v pří-
kladě na kalendář na listě 3^); rkp. perg., fol., s písmem ve
dvou sloupcích; necelý (scházejí listy mezi 1 a 2, mezi 2 a 3,
mezi 52 a 53 a jeden na konci) ; má nyní 159 listů číslovaných
(v číslování jest omylem dvakrát 11, pročež napočítáno listů jen
158); cituji listy rkp. 1» až 158^ aS^^F. z= Štítného Knihy Na-
učení křesCanského, vyd. VrCátko 1873; transkribovaný otisk
z rkp. musejního, psaného 1450; cituji stránky otisku.
Taná. = Tandariáš, otiskl Hanka ve Star. Ski. 5. 1—77.
TandZ. = téhož i*ukopis Zebererův z r. 1463, nyní v ČMuseum
(sign. 4. D. 4., str. 160^ až 186*>); citiyi stránky rkp.
Td. = Tand., v. t.
• 17*
Digitized by
Google
260 J« Gebauer
Tkadl, = Tkadleček ; doklady jsou dílem z rkp. Strahov-
ského (z pol. XV stol.), dílem z vyd. Hankova ve Star. Sklad.
VI díl 1. a 2.; při prvých cituji list a stranu rkpisu (2» atd.),
při druhých stranu tisku.
Trn. = TrÍ8t. v. t.
Trist. z:z Tristram, stol. XV. ; doklady z vyd. Hankova ve
Star. Sklad. IV (některé z rkp. Strahovského) ; cittyi strany tisku.
Troj. = Ki'onika Trojanská, z vyd. 1488 (240 listů) ; cituji
listy a strany (knihy jsou příliš dlouhé, kapitoly jejich číslovány
nesprávně).
TiU. 1= české marginálie v Túlci sv. Bonaventury (na listech
6* až 92^) v král. dvoř. knih. v Mnichově; ze ski. XIII; vyd.
J. Truhlář v ČČMus. 1879. 576—580.
Um,f Umuč. zz zlomek legendy o umučení Páně, XIV stol.,
otištěný v Dobrovského Geschichte (1818) 113—116.
UrbE, = Deset Urbářů českých z doby před válkami husit-
skými, vyd. J. Emler 1881.
VJp. = Václav (IV) a Jednota panská, listiny z let 1394
— 1401, otištěné od Palackého v Archivu I. 52 — 68.
Wisl. == Glossa super epistolas dominicales, text latinsko-
polský z XV stol., vyd. Wisíocki v Krak. 1876.
Zlin. viz dial.
ZM. = zápisy knížat Mttnsterberských z let 1454—1489,
otištěné od Palackého v Archivu I. 297—317.
ZS = zápisy o věcech selských z let 1389 — 1499, otištěné
od Palackého v Arch. I. 339—357.
Ž = Žaltář. ŽBm, = žaltář Brněnský, dva zlomky z 1. pol.
stol. XIV, jeden v pozůstalosti Šafaříkově, druhý oznámený 1881
od Th. Vodičky a darovaný ČMuseu ; oba otištěny v Listech filol.
1881, 302—309. ^íoí«. = žaltář glossovaný v knih. ČMusea,
ze sklonku XIII, otiskl A. Patera v ČČMus. 1879, 405 si. ŽKap.
= žaltář Kapitulní; originál z 2. pol. XIV býval v knih. kapi-
toly u sv. Víta, nyní prý nepovědom ; staropísmý opis v pozůstalosti
Šafaríkově. ŽKlem, zz žaltář Klementinský, rkp. z 1. pol. stol. XIV
v knih. veřejné v Praze (sign. 17. A. 12; perg., 4^ 145 listů);
začíná se žalmem 4, 2; od listu 132* jde Tedeum, Magnificat,
Nunc dimittas. Symbolům, litanie a modlitby. ŽPas, = žaltáře
zlomek Pasovský, z 2. pol. XIV, jedno dvoulistí perg. 4® v knih.
veř. v Praze, otiskl J. Truhlář v ČČMus. 1878, 380—389. ŽPod.
z= žaltář Poděbradský n. Olešnický z r. 1396; originál náležel
kdysi rodině Poděbradské, potom chován v knížecí brunšvické
knihovně v Olešnici ve Slezsku ; opis staropísmý v pozůstalosti Šafa-
ríkově v ČMuseum. ŽTom, =z žaltáře zlomek sv.-Tomášský, pět
listů perg. 4^ ze stol. XIV v knihovně ČMusea, jeden z klášterní
knihovny sv. Tomáše v Praze, ostatní čtyři v pozůstalosti Šafa-
ríkově; otiskl A. Patera v ČČMus. 1881, 125 si. ŽTruh. = zlomek
žaltáře nalezený J. Truhlářem, čtyři listy perg. 4® z 1. pol. XIV;
Digitized by
Google
Tvarosloviié výklady a doklady ke Blovesům třídy n. 261
otištěn v Listech filol. 1879, 142—147, ŽÍT. n. ŽWittb, zz žaltář
Wittenberský asi z 2. třetiny stol. XIV; mé vydání 1880. Ex-
cerpoval jsem dílem z originalův, dílem z věrných opisův. Cituji
z pravidla žalm a verš; při zpěvích vložených stránku rukopisu;
ph ŽKlem. bývá i jinde udána stránka rkpisu, ph ŽWittb. někdy
jen žalm.
Slovo, o které jde, v dokladech vzatých z rkpisňv a tisků
starých psáno je z pravidla způsobem svým starým. Taktéž jest
forma stará nechána v citátech všem těm slovům, při kterých
transkripce obvyklá by ji zastřela, na př. fmryt, tepyirw, zea
(sě) atp.
Vzor edvíhnúH^ zdvihnu; minutí, minu.
Třída tato obsahtige slovesa, jejichžto kmeny infínitivní základní
utvořeny jsou příponou kmenotvomou -na ; dvigno-ti č. zdvihni^ti.
Kmen praesentní jest dvigno-^ dvigne-.
Sloves tohoto druhu jest veliké množství.
y časování jejich ve tvarech praesentních není rozdílu;
jest praes. zdvÚinu, impt. zdvihni^ impf. zdvihniech, pt pr.
gdvikna ... a taktéž minu, mini(i)^ miniech, mina atd.
Ze tvarův infinitivnich rovněž tak shodují se veskrze
infinitiv (a supinum) : zdvihnutí jako minuti, atd. Avšak v ostat-
ních tvarech infinitivnich, totiž v aoristech a v participiích
minulých i jejich odvozeninách jest rozdíl: slovesa se zá-
kladním kmenem samohláskovým (t. j. ta, která před příponou
-nu mají samohlásku, mť-nú*ti) podržují -nu také zde, kdežto
slovesa s týmže kmenem souhláskovým (t. j. ta, která před pří-
ponou -nu mají souhlásku, zdvih-nú-ti) mají tyto tvary z pravidla
bez -nu a podlé třídy I; tedy aor. minuch proti zdvih sustuli
a zdvižechy part. minul, minuv, minut, subst. minntie proti
zdvihl, zdvih fem. zdvihii, zdvižen, gdviSenie. Slovesa kmene
souhláskového, která souhlásku před -nu odsouvají, jako na př.
t<mú-tí m. top-nú-ti, usnú-ti m. usipnú-ti, mívají -nu ve všech
tvarech infinitivnich, tedy aor. tonudi usnuch, part. tonul usnul
atd. Viz o tom článek M. Opatrného v List. filol. 1884, 66—60.
Odchylky od pravidla tohoto vyskytují se v jazyce starém velmi
zřídka; v jazyce novém šíří se však při kmenech souhláskových
vedle tvarů starých také tvary analogií utvořené s -nu^ dvihnul
vedle dvihl atd.
Za vzor béřeme sloveso zdvihnuti v souhlase s Mikl. HI*
110 a 385; pro aor. a participia min. zdvihnutí a minuti.
Praesens zdvihnu; sing. 3. s osobní příponou 't: se
(zrno) samo oftanet EJ, zplznet ze laberetur Greg. ; du. 3. zdvih-
neta, oba v jámu vpadneta Štít. ř. 223»; plur. 3. s osobní pří-
ponou 't: i ztanut (?) et resipiscant a diaboli laqueis Greg.;
délka dosvědčena: nepřietelé zah)muv Pror. 9^, nepravosti ne-
powftanuv tamt. 11', všichni pohynuv tamt. 23** a j., zahynw
*f *■ »'^ — Digitized by
Google
262 J« Gebauer
jich krásní mažie Štít. ř. ^7^, tá hlúbe a tieže padnvv tamt.
78» a j.
Imperativ vynechává samohláska, když vzniklé tím sku-
pení souhláskové není nesnadné : mÍ7T^ minte proti zdvihnť, zdvib-
nfte. Du. 1. odpoczynwa Pass. 473, vstaňva ŠtítV. 43; vlivem
plarala s koncovkou -ma místo -va; Sáro, wftanma! Štít. Opat
352. Da. 2. wftanta a se nelekajta Kat. 142.
Imperfektum zdvihniech : ten wladnyefe všemi králi Kat. 2,
když zpomieniechom Siona ŽWittb, 136, 1 cum recordaremur,
kteříž sě ho dotknyechu Pass. 327. Odchylkou utvořilo se podlé
inf. -ntUij aor. -nuch, part. -nid atd. také imperfektum s ntí-,
plynúše atp.; viz o tom Listy filol. 1879, 230 si.
Part. praes. zdvihna, zdvihnúc-; délka stará dosvědčena :
ponuknwcz Štít. ř. 132^; dial. mor. -ňa: pohledná na n Šemb.
35. Ve stbulh. končí se toto part. -ny, dvigny^ a podlé toho
bylo pokládáno také sto. rukopisné wftany, zalkny za part praes.
•=z vstány, zalkny; nepi'ávem. Tvary ty nalézají se v ČEvang. :
A wftany dnee vyšed (Ježíš) i jdieše u pusté miesto str. 27,
facta autem die egressus ibat in desertům locum Luc. 4, 42;
A wftany ot večeře, když diabel již bieše pustil v srdce, aby
proradll jej Šimon Škariotský, věda že všěckna dal jemu otec
v ruce a že ot boha vyšel a k bohu jde, vsta ot veceřě i poloii
rúcha svá atd. str. 41, Et coena facta cum diabolus iara . . .,
surgit a coena et ponit vcstimenta sua Jo. 13, 2 až 13, 4; —
A Ježíš, jakž uzřě ji plačíce, zalkny sě duchem i zamúti sě sa-
mého i vece str. 34, Jesus . . . infremuit spiritu et turbavit se
ipsum Jo. 11, 33. Rukopisným wftany na obou místech překládá
se lat. ablativus absolutus; tato vazba činívala obtíže předklada-
telům staročeským, a pomáhali si všelijak, i vazbami a výrazy
neobyčejnými; zde zdá se mi, že překladatel volil substantivum
verbale, že wftany dnee jest = v stání dne, a podobně nějak
wftany ot večeře. Rukopisné pak zalkny jest omylem za aor.
zalknu infremnit, který tutéž doleji se čte*^ tehdy opět Ježíš za-
lknu sě v sobě samém i přijide k hrobu ČEvang. 34, ovšem že
za lat part., mrsum fremens in semet ipso venit Jo. 11, 38.
Aorist jednoduchý. Sing. 1. zdmh sustuli, doklad viz
doleji při táhnuti a tesknúti, Sing. 2. 3. zdviSe jest pravidlem;
hrdelnice kmene základního mění se před -e ve své střídnice
podnebné : dviA — zdviíe, dicA — zde^e, nii — ni&, twfc —
teiíe tei^fe: potom búře se wftrže Troj. 223*, když hrom ty po-
hany pobi i smrtí poftyze, tak sě králová moc wzdwyze Kat 164,
(Anna) wzedíTe mluvieci LMar. 45, jakž brzo Jezus díTe, to dietě
zdeííe ML. 49*^, kněz k bohu vzdeše. Němec nžas sě zdeše D^.
67, on té řeči malé dotchze an ho inhed mečem protchze Jid.
99, on sě lecze Hrad. 44% tu sě ftelTcze čeledi jeho DalStrah. 2,
v tom sobě zatefcze Pass. 190, Maxencovi sě zatefcze Kat 136,
tu sě stesto čeledi jeho t. j. stešCe DalC, 2, (Menelaus) sobě za-
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 263
telTtie t. j. zatešfe Troj. 69^. Pro da. a pl. 1. 2. nemám do-
kladu. Plar. 3. zdvihů^ velmi hojně se vyškytá.
Aorist chiatický zdvtSech. Sg. 1. odtnd ku přistavidln
przytiežecb Troj. 222^. Sg. 2. 3. zdviSe je z aor. jedn. Da. zdvi-
iediova, zdvižeHa, tak že se leczefta UUxes a Diomedes Troj.
197^ Plur. zdvižediom atd.: když tam wnyczechom, veUni se
ieczeehom Mand. 87^, odtyezzecha (rakn) i roztyezzechu jeho
tělo ML. 104^, proroci sobě fteft^chu t. j. stešCechn Pass. 172.
Mii}uch^ minu atd.: doklady viz doleji, při slovesich jednot-
livých. Z pravidla také tonuch, iMtiuch, hnuch; vedle toho i hbe,
viz doleji při hnáti. Yýjimkon padnuch, potaknuch^ panuknuch,
zalknneh^ pronznuch^ omrknul, dotknuch, potknudi (f) místo
pádech atd.; doklady viz v článku nahoře uvedeném List. fílol.
1884, 59— !-60, a doleji při slovesich jednotlivých.
Pro supinum zdvihnut, minúi, stb. dvignats^ minqts, ne-
mám dokladu.
Part. 4: minvl; zdvihl: ňk vffechl Štít. ř. 133\ sv. Pavel
sé v jeskyni zamekl Pass. 88j (Alexandr) zamekl židy črvené
Alb. 40^, 49^ atp.; též: matička se sehla Sus. 32, nevěsta se
nabla Suš. 82, vedle obyčejného hntd. Dialekticky slyší se trhl
i trhnul, tiskl i tisknul, zdvihl i zdvihnul, mýt. 341 ; zřídka ve
stč. : drznul MamY. Analogii (podlé part. pass. zdvižen) vznikl
i tvar zdvišel: Lazar k bohu oči pozdvižel Suš. 21.
Part. -s: minuv^ -vši, -vŠe; zdvih: Priamus zatefk sobě
velice zaplaka Troj. 193^, zamekse dřvi zapečetili Krist. 105**;
analogií bývá tu také -w, zdvihu (srov. wedw, czetw atd., Listy
filol. 1883, 111, 119, 124, a podobné tvary stpolské) : dosti buď
nynie dotkw se tak toho Štít. ř. 85*, dotekl jeho ztahw svú ruku
tamt. 87% dcery Siónské chodily wzdwyhwíTe hrdla tamt 91^, aj
íklcfw ruce řevu srdcem Štít. uč. 149**, odtrhwíTe se světského
nepokoje tamt. 76*; zdvihnuv jest tvar novočeský.
Part. perf. pass. minuty zdvižen. Dial. slyší se zdvižen
i zdvihnuty tržen i trhnut, tištěn i tisknut, mýt. 34É. Y jazyce
starém tvar zdmhnut velmi málo má příkladů: wenznuty sú ná-
rodové ŽElem. 9, 16, ŽKap. tamt., střely tvé wenznuty sú u mě
infixae snnt ŽKlem. 37, 3. Naopak vyškytá se výjimkou i part.
tiskňen a p. : nepřitiskňena ani přinucena, než dobrovolně vyznala
Koz. 394. Substantivum verbale srovnává se s tímto parti-
cipiem a zní z pravidla minutiey zdviSenie. Tvar zdvihnutie je ve
stč. tak řídlcý jako part. zdvihnut; na př. podlé fwiknutie Koř.
Skutk. ap. 26, 5, k oblehnuty Mediol^na PulkR. 113*. Za nč. vdech-
nutí je stč. vdešenie atd., ducha sv. wdefTenym Pass. 137. Dia-
lekticky (slez.) slyší se vedle pai*t. tiskňen také příslušné substan-
tivum tiskneme: po z&ikni^ni. takoweho warunku Perw. Ote. 14.
Slovesa nlkterá jednotlivá; Při dokladech jde mi hlavně
o zvláštnosti nahoře vytýkané ; vedle toho bylo však třeba opatřiti
dokla«km některým tu i tam i tvary obyčejné.
Digitized by
Google
264 J' Gebauer
bShnúti, Aor. jednoduchý sing. 1. bih (bez dokl.); sg. 2. 3.
bSie (rozdilno od běže, inf. bS£Ítt): bratr wybieze Pass. 382,
liška vbieze do jedněch pústek Hi-ad. 129*; plnr. 3. bShú, velmi
často: již viděchn mne, ven wibiehu ote mne fngenmt ŽKlem.
20*, Čechové na Prahu wzbyehu Polané ote všeho s hradu sbyehu
DalG. 36, dřéve než na hrad przybjehu mužie na most po nich
wzbyehu DalC. 15, se všech stran lidie pobiehu a kteříž ho ne-
mocní dotkniechu atd. Pass. 327, sluhy jeho domněvše sě by
ve h diabel vsedl od íieho sě rozbyehu ML. 80*. Aorist složený
béSech.
blesknuti, aor. jedn. pl. 3. blesků: nepřietelé sobě stesků,
když supově křídle blesků, pod nimaž ten rytieř drahý (král Jan)
křičieše své heslo Pis. při DalJ. str. 238.
buchmiti, aor. sg. 3. buše: Simon na zemi buíTe Pass. 298.
Činúti^ ot-po-činúti : otpoczynuti requiescere ŽWittb. 73, 8.
Praes. Činu, létati budu i otpoczynu ŽWittb. 54, 7, nechat sobě
odpočine Suš. 20. Impt. du. 1. odpoczynwa tuto t. j. ot^očiňva
Pass. 473. Part. činul, činuv: země sě třásla i otpoczynula
ŽWittb. 75, 9, otpoczynuwlTe Krist. 29*. Sloveso toto v jazyce
obecném bére pokázu matením se čnu (čieti): říká se odpoěftu
Us. m. odpočinu, odpočal m. odpočinul, když sobě odpočali
Suš. 138.
deehnúH. Aor. sg. 3. dše: jakž brzo Jezus díTe, to dietě
zdeíTe ML. 49^, (Anna) wzedflfe LMar. 45, kněz k bohu vzdeše
Němec úžas sě zdeše DalJ. 67; part. vzdech: wzdechfy k svému
hospodinu Kat. 68.
drznútí andere. Praes. drznu: toho nikakž učiniti nedrznemy
Pass. Hanka Zbírka sL, jehožto jiní prositi nedrznu Krist 22*.
Impf. drzniech: Maximin přistúpiti nedrznyeíTe Pass. 342. Part
4: drznuljest aušus est. Mamm. Yíd. Subst verb. drzmie: pak-li
sě kte u podrženy nás kterému protivil Kat. 122.
'dvthnúti. Praes. zdvihnu: wzdwyhnu ruce ŽWittb. 62, 5,
wzdwynu ruce moji t j. zdvinu Hod. 6*. Imperativ dvihni, dvihr
nitě nadwzdwihny jeho superexaltet ŽWittb. Pner. 83, nadzwihniete
(sic) jeho tamt 88, nadwyhniete jeho tamt. 55. Aor. chiatický
zdoiiech, když wzdwyzzechu ML. 104 ; jednoduchý sg. 3. zdvUe,
pl. 3. zdvihá: tak sě králová preč wzdwyze Kat. 164, když
wzdwyhu jeho Ans. 2, tehdy wzdwihu židové kamenic ČEvang. 37.
Part. 4: zdvihl: wzdwyhl sem duši mú ŽWittb. 24, 1, wzdwyhly
hlavu tamt. 82, 3, zdwyl jsem oči t j. zdvil Hod. 14'», wzdwyly sú
řeky hlas Hod. 5»». Part. -«: wzdwyhwlTe hrdla Štít ř. 91^ Part.
pass. zdvižen: pozduifenima očima EJ. 17, 1, pozdwizeny jsmy
ŽWittb. 19, 9.
dychnúH: každý křesCan . . • wzdychnuty měl by k bohu
Štít uč. 110^; aor. sg. 3. dk/ie: mistr když tu řěč uslyšě, nžas
sě sede i wzdyffe ML. 53**. Sloveso toto jest původem mladé,
zakládajíc se na iterativu dýchatí: z dich-n^ti utvořeno zdlonže-
Digitized by
Google
TvaroBlovné výklady a doklady ke sloveBAm třídy n. 265
nim iteratívum dychcUi^ č. dýchati, a z tohoto opět dychnúH^
Tak i smtníUi vedle svetnúti postupem svht (stč. oavetnúti) —
BvUati — tvitnúti a j. (srov. Miklosicb, Lange Vocale).
hlednúH, aor. o to sě sluhy fhleda Kat. 168.
hnuti m. hinúti *gibn4ti : nelze by tam hnuty zrakem ApŠ. 33.
Praes. hnu^ nehnu sě non movebor ŽWittb. 9, 6 (27). Impt. Ant,
hny sě země tamt. 97, 7. Impf. hniech, anděl tú vodu hnieffe
Krist 64». Aor. jednoduchý sg. 3. hbe: an (Ijud) by rád utekl,
Botně sě hbe nohy vleká AlxŠ. 1, 5. Aor. hnuch: král hnu sě
s vojmi AlxV. 1194, jedyžto sě hnuchu vozi AlxH. 1, 30. Part.
hnul: země hnula sě jest ŽW. 67, 9, všicci sě pohnuly tamt.
52, 4 ; analogii (podlé zdvihnuti — zdvihla atp.) utvořeno také
part. -AZa: maličko se sehla Suš. 32, nevěsta se s vozu nahla
SuL 82, tato láska pohla matku Koll. SI. Dc. IV. 62. Part.
hnut: nebudu hnut ŽWittb. 61, 3, základové pohnuty jsú tamt.
17, 8. Variantou slovesa tohoto zdiá se mi býti z-hebnúti. Oboje
vzniklo z původního gibn^ti. Rozdíl jest tu jednak hláskoslovný :
ve hnuti zůstalo z gih- jen A, jesto samohláska 6 jakož i sou-
hláska 6 se odsula; naproti tomu v hebrniti jenom 8 ve svou
střídnici e se změnilo. Vedle rozdílu hláskoslovného jest pak i rozdíl
u významu : význam původní byl tu (při gib) movere, z něho pak
význam perire se vyvinuL Vaiíantou opět jinou jest hynuti^ v. t.
hřaznúti stb. gr§zn^ti. Samohláska a je tu střídnici za §,
a přehlastýe se v í, když ve slabice následigíci je k tomu pří-
čina (v. doleji táhnuti, sáhnuti a sr. miesti, přiesti a j. v Listech
fílol. 1883, 111). Praes. hroznu hřSznei: dobré, v ňemž (člověk)
veiken vhrzezne Štít uč. 106*; jichžto panosf hrzyene (m. březne,
rým: žiezné) Rúd. 41^. Aor. pl. 3. hřcusú: Fudé zahrzazu v onom
piesce AlxV. 2184. Part. hřcuil hřizli: uhrzazla noha tvá ve
krvi ŽElem. 67, 24 ; vyprosí mě z bláta abych neuhrzazl ŽElem.
68, 15 ; aby (kámen) potonul a zahrzezl m. zahřazl Štít. ř. 181\
Slovo toto vyšlo z užíváni. Kvantita slabiky kořenné není jista;
Jg. má uhřtznouti, bez dokladu.
hmúti, aor. hmueh: rytieřsto sě fhmu AlxV. 1410, (sv.
Prokop) shrmu sě při skále Hrad. 4^.
hynuti zakládá se na iterativu gybati stb. movere, interire,
tak jsío nahoře při dýchnuti — dechnuti bylo ukázáno. Aor.
hynueh: země zhynu AlxV. 158, si zhynuchu AlxH. 7, 16.
chřadnuti. Samohláska a je tu střídnici za ^ a přehlasuje
se v i, srov. hřaznúti. Praes. chřadnu chřědnei: srdce po tvéj
milosti chrzyedne Rúd. 26*, onen závisti chřědne ŠtitErb. 93,
jímž by měl člověk vesel býti tiem chrzedne Štít. uč. 101% lidé
chrzadnu strachem Krist. 84», zchrzadnv hory tabescent montes
Pror. Isa. 34, 3; uchrzadne duše má m. uchřědne Pror. Jer.
Lament. 3, 20. Part. chřadl chřědli: (děti) sú chrzadly Pror.
Jerem. Threni 2. Lamed; (oni, t. hladem zbiti) vchrzyedly sú
Pror. Jer. Lament. 4, 9.
Digitized by
Google
266 J* Gebaaer
kleknuti. Impf. Uekniech: (třie králi) když příjědiechB
ifšichni za jedno kleknyecha Hrad. 120*^. Aor. sg. 3. kleče^
pl. 3. kleká: (sv. Václav) klecze ua prazě DalH. 30, anděl YŠed
tam klecze Hrad. 61 , (Kateřina) poklecze na svú kolenu Kat.
158, pokleku všichni Hrad. 68»». Part 4: poklekl Hod. 37%
klekla Krist. 30^. Part. -«: ten jim děkovala poklek Hrad. 22*,
na kolenu klekffe ML. 33*».
křiknuti. Aor. sg. 3. křiče: sv. Petr krzicze Pass. 297,
Mazens krzycze AlxY. 1595; pl. 3. křiká: zemené krzikv DalHr.
3, židové krziku Hrad. 86^, v ta doba apostoli pokrzykn ICL.
110* a Krist. 95**. Part. křičen; subst. verb. křiéénie = ne. křik-
nutí : „raka" to jest řečeno okrzyczenym slovo vztvemé Krist. 38**.
kynáJti, aor. kynuch: král raků kyna NRada 776; imperf.
kyniech, odchylkou kynách: (král) ruku pokynúáe DaU. 95
z Ješina.
leknáti, Aor. sg. 3. leče, pl. 3. leká: on se svých n^řátel
lecze Hrad. 44% u městě se všickni leku AlxY. 461, u městě sě
nic neleku AlxY. 2029, jasno božie osvieti je i leku sě velikým
s^achem ČEvang. 6. Aor. slož. lečech: tak sě leczesta Ulixes
a Diomedes Troj. 197^, velmi sě leczechom Mand. 87^, iecechn
sě všichni Koř. Luk. 9. 44.
-manáti -pomanúti, (zapomanúti, rozpomanúti atp.). Samo-
hláska a je tu střídníci za stb. q a mění se v š, když jest pří-
ležitost ku přehlásce zpátečně; odchylky ovšem se vyskytigí, ale
pravidelnost je přece veliká. Y jazyce pozdějším usazuje se pře-
hláska i ve tvarech nenáležitých, a jest nad to -me- místo -má-.
Praes. pomanu (původně pómanu) pomineš pl. 3. pomaná, nč.
pomenu pameneš atd. : ač zapomann ŽKlem. 113^, nezapomanu
tamt. 102% nezpomanu non meminero ŽCrloss. 136, 6, rozpomanu
ŽWittb. Ezech. 15, ac toho zapomanu AlxY. 453, když sě roz-
pomanu AlxY. 800, když zpomanu Alb. 13, newzpomanu na n Pror.
68^, věčněC já jich zapomanu NRada 773; když sě rozpomyeneff
Modl. 181», wzpomeneff Pass. 81, zj^)omyene bóh ŽWittb. 76, 10,
^člověk mnoho zapomyene ale bóh nezapomyene Alb. 53^, na muky
veliké zapomyene Alb. 61*, že nikda nezapomyene Modl. 110*, ktož
se zapomene NRada 1914, rozpomanu sě pl. 3. ŽKlem. 14^, když
jiní tebe zapomanu Modl. 110^, (nepřieteié) zs^iomanu ŽWittii.
58, 12. Odchylky staré: když sě rozpomyenu sg. 1. Modl. 4*,
když sě rozpomaneíT Modl. 107^ (člověk) wzpomane (rým: ukane)
Hrad. 139*, člověk dětí ni domu zpomane AlxY. 597 (rým: do-
stane), toho buoh zapomane NRada 735 (rým: dostane). Impt.
poměň: rozpomyen sě ŽWittb. 136, 7, wzpomyen na mě tamt.
24, 7, zapomyen ladu svého tamt. 44, 11, zapomyenyz sama sebe
Alb. 105% rozpomyen sě ŽKlem. 143^, wzpomyen Hrad. 35^,
wzpomyen na mě Modl. 144*, zpomyen Modl. 104*, fpomyen ML.
35% rozpomeň sě ŽKlem. 142*. ImperL poměniech: když zpomie-
niechom Siona ŽWittb. 136, 1. Aorist pomanucA: až zapomanudi
A
Digitized by
Google
TYaroBlovné výklady a doklady ke sloyesům třídy II. 267
sám sebe AlxV. 885, ciesař rozpomann sě Pass. 570, král své
šlechtíce apomana AlxY. 1475, kněz sě rozpomann DaLf. 76;
odchylky : Enrvenal zapomenn Trist 307, Oldřich vzpomenn DalJ.
40 L. Inf. pomanútí: neroď zapomannti ŽWittb. 102, 2, jest
jest wzpomannty hrozno Modl. 55^, chci zpomannty Alb. 77*;
odchylně: připomenuti ŠtítY. 31, máš sě rozpomenuti Trist 26.
Part. pomana: rozpomana na to Hrad. 48^, zapomana svého
tmdn Modl. 54^, aby nás napomana n vieře potvrdil Pass. 238,
každý na svój rod ípomana AlxY. 1494; odchylky starší: vzpo-
mena ŠtítY. 147, na svú moc se rozpomena NRada 709 (tak
oba rkp.; ale rým: pána, bylo tu tedy prve rozpomana). Part.
pomantd: rozpomannl jest milosrdie svého ŽKlem. 78% rozpo-
mannli sú sě tamt 61*^, zapomannli jsú dobrého děnie ŽWittb.
77, 11, atd. ; zapomennli sút ŽWittb. 77, 7, zapomyennly lid
Modl. 104^, aby nezapomennl Štít nč. 33^, aby na bóh wzpome-
noly Štít. ř. 200*' vzpomenul ŠtítY. 6. Part. pamanuv: rozpo-
mannv DalJ. 40, ta sě rozpomanuwíTi Pass. 216 atd.; rozpomenuv
DaU. 40 L, zapomennvsi Trist. 73. Part. pomanut: napomanut
Pass. 400, 422, odejdiž hřiesnice zapomanntaa Pror. 16^, zapo-
mannto bndeš Tyre město. Pror. 16^. Subst verb. pomanutie:
zapomanatie ŽKlem. 69^.
minuti. Praes. minu, myue najú zlá ztráta Mast. 107 ; impt.
miií^ myn tu řeč Kat. 72. Aor. minuch: mynuch tmnsivi ŽWittb.
36, 36, když dvaceti let mynu LMar. 15, mladost (Alexandrova)
mynu AlxY. 159; když dva měsiece blechu minulTta Troj. 157»
(o zvláštním tomto spojení, biech minuch, srov. Listy fílol. 1879,
231 ; když aorist a imperfektum vycházely z obyčeje a nahrazo-
valy se perifrasí slovesa býti s part. -2, a když dále samo part.
-Zbylo hlavním nositelem významu íinitního, ne^Z = tulit atd., tu
s druhé strany aorist a imperfektum klesalo s významu svého
finitního a kladeno též na místo participia elového ; kromě do-
kladu uvedeného patří sem dále: když byl kněz Oldřich lovieše
DalJešín 11, biechu se k nám przitowarziíTta dva bratHe Maad.
87»; srov. též azí tu stojase, béch* napisach* Mikl. 4, 763, 789).
Part. mina : bude dáno za mynuczye panstvie nemynuczye kralo-
vánie Kat. 168; minul: aby ty nátisky mynuli ODub. 86; minuv:
minuwíle moc svého panstva ApŠ. 103; minut: aby minuté věci
nezpomínal Tkadl. 2. 24.
mrknuti. Aor. sg. 3. mrče: jakž brao noci mrcze Kat. 170,
(mnich) na cestě omrcze Ote. 169*; mrknuch: (bratřie) večer
omiimuchu Ote. 178*. Part. mrJd: po všem světu mrklo sě jest
Hod. 47*», tehda po všem světu fmrklo ML. 117*.
niknúti, Aor. jednoduchý sg. 3. niče^ pl. 3. niku: (Kateřina)
wnycze opět v oblečenie Kat. 54, náramný boj wznicze Troj. 117^
(dievky) na raužě wynyku DalC. 10. Aor. vničech: když tam
wnyczechme Mand. 87*». Part. nikl, aby wznykl Kat. 190: nik,
z mrtvých wznyk Hrad. 42**, (mistři) wznykfe Kat. 84.
Digitized by
Google
268 J« Gebauer
nuknúti. Aor. jednodachý sg. 3. nuče, pl. 3. nuků: sv. Petr
ponucze sv. Elimentovi Pass. 291, ponucze jim sv. Petr t 292,
ponuce tomn sv. Petr innuit Koř. Jan. 13, 24, ti všichni k torna
ponuku NRada 110. Aor. nuhnueh: tehdy oni ponuknuchn Niko-
démovi Čtenie Nikod. vyd. Hanka 1860, 238. Part. nukl: (diabel)
bieše židóm ponukl Krist 99% Pass. 199.
'fiznúti stb. -nbzn^ti, venznúti infígere. Impt. -nzm: (s)euzn7
bázniu tělo mé confíge ŽKlem. 118, 120. Aor. -nznuch: jejie
{Kateřininy) prsi pzúuchu ostrými kostny Kat. 3017 t j. pro-
nzuuchu, srov. Listy filol. 1882, 321. Part. nznnt: wenznuty sú
národové infíxae šunt gentes ŽKlem. 9, 16, ŽKap. tamt., střely
tvé wenznuty sú u mně ŽKlem. 37, 3.
padnuti. Praes. padnu, oba v jámu vpadneta Štít ř. 223* ;
impt padni: líepet hněvu tvého popadny ji comprehendat ŽWittb.
68, 26, popadnyete kázň apprehendite ŽWittb. 2, 12. Aoristparf,
páde v. třída I, 1, Listy filol. 1883, 116; padnueh: (židé) otjidú
i padnuchu na zemi GEvang. Rozbor 703. Participia patU pod
paden jako v I. 1: třes popadl jě apprehendit ŽWittb. 47, 7,
ruku jeho popaden jest hřiesník comprehensus ŽWittb. 9, 17.
pVunúti. Part. pTunul: jakž sem ji (krev) wyplynul Ote. 224*;
pTunuv: (Ježíš) uplinuw dotče se jazyka Koř. Mar. 7, 33, (Ježíš)
plynuw na zemi učinil bláto Krist 70», plinuw v oči jeho Koř.
Mar. 8, 23. Vedle toho plvati pTuju v. Listy filol. 1883, 451.
plynuti. Praes. plynu: list jeho nefplyne non defluet ŽWittb.
1, 3: (Nil) pline z ráje a plyne skrze egyptská zemi Mand. 16*;
to moře nepline ani se hýbá Mand. 36^; (cestovatelé) plynu do
jednoho města Mand. 83*^. Imperí. plynie^; odchylkou pZyntlcA;
(balsám) z osudie ústavně .kapáše a do hlavy Hektorovy (t. mrtvoly)
bez přestánie plynuíTe Troj. 153^ (tak i v Ti-oj. tišt 1468 a v rkp.
z r. 1437 a 1468; v. Listy filol. 1879, 230 sL). Aor. plynuck:
když odtad plynuch, przyplynuch na miesta plná nebezpečenstvie
Troj. 224^ Vsai. plynul: když deset dní bieše plynul Apoll. 134»,
zloději byli prziplynuli k městu Apoll. 145*; vedle toho novotvar
plyl: její černé vlasy po Dunaji plyly Suš. 89, srov. vinuti —
vinul — vil (I. tř.).
prchnuti. Praes. pnJinu: flzye prchnw z očí Růž. 8. Aor.
jednoduchý sg. 3. prie, pl. 3. prehú: rozpríTe se MamV., (Ale-
xandr) roztě kola až všě prchu AlxV. 159^. Part prchl: obraz
poprchl pi*achem ŠtítErb. 302.
pmtíti: aby sě mohl oprnuti zlému myšlení resistere Ote. 168*.
Praes. pmu: jakž sě vlk k stádu przypme AlxV. 1421, rozprenete
z§ dispergamini EJ. Aor. pmuch: (čert) vypmu sě jim z o^
Podk. v. 225, rytieřstvo k nepřátelóm popmu AlxV. 140 =:
útokem přihnalo, vrazilo.
sdhnúti. Samohláska á je tu střídnicí za § a přehlasige se
v ie (zoužené v í), když ve slabice následující je k tomu příčina;
srov. zde táhnuti, hřaznúti a chřadnuti a v Listech filol. 1883,
Digitized by
Google
TyarosloTné výklady a doklady ke slovesům třidy II. 269
111 miesti priesti třiesti. Přehláska v době starší jest velmi
pravidelná; později rnši se a jest veskrze -cí-. Praes. sáhnu
(pův. šáhnu) stehnei nč. sáhneš atd. : tak cti i sbožie dosiehnefs
NRada 6. 1476, doliehnefs božie milosti NRada 1518, toho dobro-
děnie doíiehnefs Troj. 19*, tohoC on (diabel) mocně oiiehne NRada
1925, nebeského světla dofyehne Alb. 86% když (měsiec) hor
dofyehne AlxY. 2403, dofyehne-li vltězstvie Alxp. 59, když díevka
let dofyhne Troj. 15*, sotně málo na loket fyehnem Alb. 83^,
nžitknov mnoho dofiehneme Troj. 31**, dokadž nedoíiehnete vítěz-
stvie Troj. 171*. Odchylkon stč. sáhne-: a€ (chlap) k mému piti
viec nefahne Hrad. 95^. Impt. siehni nč. sáhni: dofyehni života
věčného Koř. 1. Tim. 6, 12, fehny pak opět dále NRada 569.
Impf. (žena) co dosiehnieše DalJ. 20 Ff. Part. praes. sáhnúc*:
nad hlava jim (mečem) fahna Kat. 192, král kopie dofahna
AlxV. 1473. Inf. co móžem dofahnuty Alb. 83**; odchylkou: aby
na mě slehnuti mohli ZS. 347, Ostatní tvary infínitivní json od
stecí sáhu tř. I. 4, v. Listy filol. 1883, 127 si.
s{e)chnúti. Praes. : jako seno zfechnu arescent ŽWittb. 36, 2.
Impt. : zíechny ŽKlem. 89, 6, zefchny ŽWittb. tamt. Impt. : cie-
sařovna túhú schnyesse DalC. 39. Aor. pl. 3. : čtyřie (ořesi) aschu
DalC. 5 t. j. uschů. Part. fík vlTechl Štít. ř. 133*», jazyk žiezí
vfechl Pror. Isa. 41, 17, zfechla jest moc má ŽWittb. 21, 16,
inhed mu ruce vfchle ML. 25% kosti mé zfechli ŽWittb. 101, 4.
snúti. Praes. zlí zefnú a dobří sě vzdřiemi Štít. ř. 231*. Aor.
(Kateřina) viha Kat. 40, když všickni zefnuchu Kat 40. Part.:
abych nevinul ŽWittb. 12, 4, (apoštolově) zeíTnuly ML. 123**,
(panny) zefnuli sú Koř. Mat. 25, 5. Subst verb. vfnutye
Alb. 104*>.
stcUi stanu. Tvary ptaesentní jsou ve třídě této. Praes.
stanu: v kakém studu před tebú ftanu na sudě Štít. nč. 151**,
milost ftane neb jest nebyla ustavičná Štít. uč. 25**, až (řemeslník)
stár bude neítane za nic Štít. uč. 94*, (zrno) samo oftanet £J,
obě straně proti sobě ftaneta Řpz. 83, když ftanete na modlitbě
Alb. 62**, i ztanut Greg., těm ješto hřiechóv neoftanu Štít. ř.
236**. Impt stan(i): diabel ftan na pravici Jeho ŽKlem. 91*,
Sáro vstaňva ŠtítV. 43, Sáro wftanma ŠtítOpat 352, wftanta
Kat 142 Impf. staniech: komu sě nedostanyesse DalC. 2, tak
sě ftanyelTe Pass. 293, což oftanyeíTe Pass. 323, (Čechové) ve
třech dnech na vojnu wstanyechu DalC^ 79. Part praes. vstana:
wztana svD. 29, wftanvvcz z mrtvých Štít ř. 171*; o domnělém
part. vstány viz nahoře. Tvary infinitivní jsou ve třídě I, 7.
Inf. státi: ze sna wftaaty Štít. ř. 66*, nikdy by nebylo modli tvy
przyeftaty Alb. 63*, svú ruku sě musíš oběsiti . . neb na téjto
skále státy a dolov skočiti DalC. 21. Aor. stach: jako z mi-tvých
wítach Mast 311, Athonius prziefta chodu Ote. 406*, orel sta
před králem NRada 9, sta tma až do času devátého Hi'ad. 92*,
tehda volové ftachu Pass. 355, tu svého diela przyestachu DalC. 1.
Digitized by
Google
270 J- Gebaner
Pai*t. stal: (sv. duch) zztal tělesně svD. 94, král toho skatka
neprzieftal ApoU. 130*, jižC jest má útěcha ftala Hrad. 54% již
jest ítalo své jědeuie tamt. 142% aby všichni před nim ftoli
NRada 6. Part. stav: wftaw Kat. 84, wftawíTe Pass. 240. Part.
státty snbst. verb. stdnie: pojdu tam bez ftanie Hrad. 42^, bez
przleftanie NRada 1593.
atíhnúti. Praes. stihnu: doftihnu jě ŽWittb. 17^ 38. Impt.
stihni: král poftyhny svědky svými Rožmb. 115. Aor. stiže:
hrom ty pohany smrti poftyze Kat. 164; sem patři snad též
stigú, nepoftiga EJ. Part. stihl stih stiSÍm: (mndrcové) mnoho
ftyhly svým rozumem vysokých věci Štít. ř. 224*.
střetnuti. Praes. střetnu : posel ftrzyetne posla obviam veniet
Pror. Jer. 51, 31, (poslové) ftrzetnu sě s jejie mateři Kat 12.
Aor. střete: tu jej matička poftrziete Hrad. 121% poftrzete ji
rytieř jeden Kat. 138. Part. střSil: milosrdie a pravda poftrzleďi
sě obviavemnt sibi ŽKap. 84, 11; střU: když diech o puolnoci,
ftrzyet mě jeden vece Pis. XV stol. CČMus. 1882, 45.
táhnuti. Samohláska d je tu střidnicí za § a přehlascge se
v ie (zonž. t), když ve slabice následcgici je k tomu přičina;
taktéž měni se ve slabice krátké o — i\ přehláska později se rusi,
srov. sáhnuti. Na přechodu od staršího tiehne- k novějšímu táhne-
bylo kolísáni formy oboji, až táhne- stalo se pravidlem; jen ve
slovese tíhnouti s významem subjektivním = „kloniti se, směřovati
kam** zvítězila naopak forma tiehne- tíhne-, V době před pře-
hláskou bylo i fa- měkké : táhnu, táhneš atd. Vše to plati nejen
o praesentu, nýbrž o tvarech všech. Praes. táhnu tiehnei ni,
táhnei atd.: kudy potyehnefs NRada 1475, němá tvář tam tyehne
bezděky Alb. 75**, gdo k svému protivenství tyehne tamt 21*»,
smutek člověka tyehne od ješitných věcí tamt 12% sladkost ješto
duši tyehne tamt 86^, (sledník) tyehne sě po stopě AlxH. 9, 28,
tohot on do pekla wtiehne NRada 1926, kto roztyehne nebesa
Pror. 30*,* přirozená libost tyehne nás k tomu Štít uč. 43*, duse
przityehne tělo k božiemn ki*álovství tamt 32*, (kněze) potyehne
žádost k smilstvu a velměC jej brzo przetyehne tamt 126^, při-
tíhne velká moc Řekuov na pomoc Troj. 115^, ženská žádost
vždy se od jednoho muže k druhému tíhne Troj. 15^, kakkolivěk
pieď ftyehnemy Alb. 83% kakž najviece srdce k bohu ztyehnemy
tamt, wytyehnem jeho k nám Pror. 5^, běda ješto tyehnete ne-
pravost tamt 4*, ve světě potáhnu člověka k tomu ŠtítV. 166.
Odchylky z doby starší : až mu provaz hrdlo ftahne (rým : sáhne)
Hrad. 95^, ež sě žádost naše táhne k hřiechu Štít ř. 148^ po-
tahnem sě k životu duchovniemu tamt 178% světská péče táhne
mysl dolov ŠtítY. 10, naděje táhne člověka k dobrému tamt 190,
již (žádostí) se táhne od boha Štít. uč. 35% všickni potiehnú
DalJ. 108 L. Zvláště hojné jsou odchylky v negaci netáhne-ai
(srov. Listy filol. 1883, 274), na př. netáhneš ot ňeho (t. od
kováře, s koněm nově okovaným) jeti, ažC mrcha počne klécěti
I
Digitized by
Google
TYarofllovné Týklady a doklady ke sloyesAm třídy II. 271
Hrad. 132*; výrazy tyto byly nstrnnlé z doby staré, nesnamenal
se Y nich dosti význam , táhnuti**, a proto přehláska, která toto
slovo jinak stihala, málo v nich pronikla. Impt. tishni nč. tdhni :
líci jich ftiehny constringe ŽWittb. 31, 9, ztiehny svú raka Mat.
199, ztyehni raka Koř. Mat 12, 13, ztiehny raka svú Eríst.
54% tyehnyewye oba za jednako Mast 109, protož vší žádostí
k torna tyehnyeme sě Štít. ř. 173^, zberouce se těhněme k ráji
a vybíme jej Solf^ 40. Odchylky starší : každý tahny aby činil
šlechetné skatky Štít. ř. 234^, tahnyemez i my k toma povýšení
tamt 234% táhněm jakž mohúc k svrchování ŠtítV. 219, tahnyete
se k královstva nebeskému Štít. ř. 223^, táhněte se kn phiéma
dobrému ŠtítY. 242; ztíhni ruku i ztáhni ruku zná Blahoslav,
Blah. 275. Impf. tiekniech: když veliká vojska tyehnieíTe Pass.
90, hvězda k Betlému tiehnyefe Hrad. 68% Ježíš krátké dřevo
tyehnyeile ML. 52^. Odchylky : když ciesař s svými lidmi táhnieše
Pass. 247 (v části mladší), sv. Juliana diabla svázaného táhnieše
tamt. 151, na voziech věže tahnyechu AlxV. 2275, měsiec na
západ tahniefTe Troj. 64^. Aor. jednoduchý 9g. 1. tdh: ústa
otvoHch i przytah duch attraxi ŽWittb. 118, 131; sg. 2. 3.
tSe: Judáš potyese na sě osidla Jid. 146, rovný k rovnému sě
tyese Jid. 50, Kateřina do komnaty jide své v níž sě vtieze
Kat. 16, Ježíš przytyeze krátké (dřevo) ML. 52*', sv. Petr wy-
tyeze meč i utě ucho ML. 100*, Dětrich tieze až do Romanie
Mart 35», Paris s lidem przitieze Troj. 120*, Trojanským na
pomoc przytieže král Odemon Troj. 145^, (Alexandr) hlúbe tam
před se potyeze AlxV. 710, tu na n wytyeze jinoch mladý AlxV.
1647, i ztyeze ruku Koř. Mat. 12, 13. Odchylkou toáfe: (Ježíš)
wztaze ruku Koř. Mar. 1, 41; častěji ve rčení netaže-až: (liška)
to řéci netaze, až ji čbán k sobě pr^itaze Hrad. 131*, netaseygmu
(t. j. netaže j'mu, Pilát Jidášovi) řéci býrse, až sě Judáš přes
zeď wýrse Jid. 81, netaže větších zjímati, menší musichu mu se
poddati Tand. 23. Plur. 3. tahů: když wytahu voje AlxB. 2^,
když (fiekové) koráby dotahu AlxV. 545 ; odchylkou tShú: Ostrvěné
ze vsí vytěhu (pro rým: ostřěhú) DalJ. 108, i ottiehu (ruku)
Ans. 1. Aorist chiatický těSech: odtud ku přistavadlu przytiežech
Troj. 222*», odtyezzechu ji (ruku) ML. 104*', roztyezzechu jeho
tělo tamt., tyezechu jeho ruku Hod. 47*, Řekové ten kón uvá-
zavše tiežechu k bráně městské; taSech: tazechu nohy dolov Hod.
47*, Řekové przytazechu do boje Troj. 130**, tažechu k městu
tamt 167^, Trojanští ten kón do města wtažechu tamt. 202''.
Part. tdhnúC': svój meč wytahna i stě jejie hlavu Kat. 192,
k tomu vždy tahuncz (omylem m. táhnúc) aby všichni vešli v jeden
sbor Štít. ř. Ul\ Part. tcUd Uéhli nč. táhli: netáhl toho dořéci
až ta paní vece Pass. 340, natáhl sě jie dotknuti až jeho světlost
nebeská ohromila Pass. 105, hřiešnici natiehli lučišče intenderunt
ŽWtttb. 10, 3, když za provazy tyehly Kat. 156, (lytieři) oděnie
na sě vztiehli (rkp. roztiehly) Kat. 136; odchylkou i stč. tiehl
X
Digitized by
Google
272 J- Gebaner
(v rýmech) a tdhli (v neg. rčení netáhli-až): nepřietel przytyehl
(rým: střehl) AlxV. 944, pohani przytahly (rým: náhlý) AlxV.
1385, (dva zrádci) toho střehla, kak by tó zrady dotyehla AlxBM.
2, 17, (vy dvě pěstounky) netáhle fta se přituliti, až sv. Jan sě
poklonil Pass. 278. Part. tdh tiehši nč. tdhši: ztaah roku na
své učedlníky vece ČEvang. 18, dotekl jeho ztahw svú ruku Štít.
ř. 87», jeho ruce i nohy roztyehlTe ML. 116^ a Krist. 100*», jeho
ruce roztyehíTe Pass. 202; odchylky starší: ftahfy Kat. 132 a 192.
Part. t^en nč. taien: an roztyezen (na kříži) Modl. 144*' a ML.
12^, ruka jeho ztyezena extenta Pror. Isa. 14, 26; a tamt. 14,
27; tělo rozpato a roztyezeno Alb. 44^ a 40^; ramenem svým
ztyezenym Pror. Jer. 27, 5, rameni jenž sta roztyezzenye Rúd.
32^, miesta wytiezenych vlasóv železem přižzi Ras. Jg. ; odchylka
stará: v loktu zataženém (sic) ŽWittb. 135, 12 bi*acchio excelso.
tesknúti. Impt teskni^ netefkny sobě Kat. 90. Aor. jedno-
duchý sg. 1. tesk: pro ňež sobě tak velmi ftefk až zapomanucfa
sám sebe AlxY. 884; sg. 2. 3. teiČ€y tešte: Maxencovi sě za-
tefcze Kat. 136, v tom sobě zatefcze Pass. 190, v tom myšleni
sobě tak velmi zatelTcze Krist. 94^, tu sě fteíTcze čeledi jeho
DalStrah. 2, nejeden sobě fteftye AlxY. 1813, Menelaus sobě
zateíTtie Troj. 69^; plur. 3. teskú: všichni viděchu i stesků sobě
ČEvang. Rozbor 708, nepřietelé sobě stesků Pis. o bitvě u Kreš-
čaku DalJ. str. 238. Aor. chiatický teŠČech: když proroci sobě
fteftechu Pass. 172. Sem možná položiti také tyščech: tu biech
při jednom sváře (t. duše s tělem), tu stýšCech sobě pohřiecha
Spor. v ČČMus. 1855, 304 (z XV stoL) ; k tesk- bylo iterativum
týskati, stýskati^ k tomuto pak opět přiděláno sloveso třídy II.
stýsknúti n. stysknúti; mají se k sobě tesknúti (tbsk): stýskati :
stysknůti jako dechnuti (dich) : dýchati : dýchnuti. Part. tesknúc- :
nic sobě netefknucz Kat 192.
tisknuti. Aor. jednoduchý sg. 3. tiiče, pl. 3. tisků: paní
dosiehši kličóv (u) vosk vtišCe Tríst 372, jehož ho snadno od-
tyzzku AlxBM. 4, 37. Aor. chiat. tiičech: jej (Tandaríáše) všichni
oskočichu, tuž jej przitilTtiechu k skále TandZ. 167^ Part, tiskl:
aby (kacíře) pmtiňil k tomu Mart. 35**; tisk: jeho k sobě przy-
tyfkri Krist. 30*»; tiščen: nebyl tifczen Hug. 79, údi tvoji
v lisiciech kříže tylTczeny ML. 7**, mohl by k tomu (oferováni)
przytyirtyen býti Štít. uč. 139*; dial. tiskňen: nepřitisknena ani
přinucena Koz. 394.
tknuti. Praes. tknu, často se potknem Štít. uč. 108*. Impt^
tkni^ dotkni hory i vzkůřie sě ŽWittb. 143, 5. Impf. tkniedi^
kteříž sě ho dotknyechu Pass. 327. Aor. sg. 3. tče: on té řéci
dotchze, an ho (Jidáš Rubena) inhed mečem protchze Jid. 9S
si. Odchylkou i aorist tknuch: (žena) přijide i dotknu sě růctut
tetigit Koř. Mar. 5, 27; a on potknu sě dále jíti Koř. Luk. 24:^
28 omylem m. porknu, finxit se longius ire. Part tekl tkla: ae-
dotekl sě jich oheň Pror. Dan. 3, 50, ruka božie dotkla uine
Digitized by
Google
TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy 11. 273
ŽKlem. 144^ abyste huol wtekly v hrob Ote. 179*»; tek: dotkw
ae toho Štít. ř. 85'; tčen: (meč) wetczen v nožnice Mam V,,
subst. verb. tčenie: dotczenie Hug. 77.
trhnuti, Praes. trhnu atd. V ŽGloss. 34, 3 čte se vitrzef,
v ŽWittb. na témž místě wytrzelT meč svój effunde frameam, a to
vykládá se v CČMus. 1879, 524 za vytržeé. Pokládám ten výklad
za nesprávný a mám za to, že se ta má čisti vytřes, Říkalo se ovšem
„meč vytrhnuti" atp. ; ale staročeští překladatelé textů biblických
drželi se více slova nežli smyslu a při ohledávání věcí pochybných
v překladech jejich dlužno vždy nahlédati nejprve do textu latin-
ského, z něhož překládali. Y žaltáři latinském čte se na témž místě
„effunde" a podlé toho smíme se domnívati, že i český překladatel
položil sem imperativ slovesa, které mohlo znamenati též effundere.
Maje na mysli znění latinské effunde i napsání stč. vitrzef, myslím,
že překladatel za effundere vzal vytřiesti, impt. vytřes, ŽWittb.
i ŽGloss. jsou opisy a text jejich pochází z pramene společného.
V onom pramenu společném bylo vytřes napsáno třeba bez jotace
-trzef, neboť pravidelná jotace teprve později, od sklonku XIII stol.,
vlády dosahuje. Opisovatelé ŽGloss. a zvláště ŽWittb. byli by za
to měli napsati -třes; ale napsali -trzef, -trzeff, buď zanedbáním
jotace (v ŽGloss. jsou odchylky toho způsobu vůbec dosti hojné,
v ŽWittb. jest ve slově trzeff tremor 47, 7 odchylka stejná), nebo
jak se mi zdá spíše tím, že nedbajíce významu latinského psané
ve své předloze -trzef četli -třeš, Imperf. trhniech: tu je (vlasy)
wytrhnyechu Kat. 134. Aor. jednoduchý sg. 3. trže^ pl. 3. trhu:
wztrze sě vietr AlxV. 532, (matka) stryze s sebe své zavitie
LAl. d, čbán ji (lišku) na dno wtrze Hrad. 131% Oldřich koně
svého potrrze Hrad. 6a, ona wytrrze kostky jemu Hrad. 126»,
búře se wftrže Troj. 223*, obrátivše sě svá meče wytrhu, hnachu
proti sobě Trist. 382. Aor. chiatický tržech: ruchu s ňeho ftrzyechu
Hod. 45^ Part. trhl, trh, tržen: przietirhl moře ŽWittb. 77, 13,
meč wytrrhly hřiešní evaginaverunt ŽKap. 36, 14; odtrhwlTe se
světského nepokoje Štít. uč. 76*.
tmúti jest místo trp-núti; substantivum verbale utrpenie,
utirpenie mé ŽWittb. 70, 5; 61, 6; ŽKlem. 15, 5 atd. patří
sem; ve tř. III. jest trp^nie.
tuchnúti. Praes. srdce potuchne tabescet Pror. Isa. 13, 7.
Aor. pl. 3. tuchu: když večeři dachu a všichni ohňové potuchu
Kat 40. Part. tuchl: již jest tvá moc potuchla Krist 106*, kak
jest potuchlo zlato Štít. uč. 73**, oči moji potuchle tamt. 150^,
potnchli sú corrupti šunt ŽKap. 52, 2.
vadnuti stb. v^n^ti m. v^dn^ti marcescere : a jest ve třídě
za nosovku §, bývá přehlasováno v ě, přehláska se ruší; srov.
sáhnuti a j. Praes. vadnu (pův. vadnu) vednel nč vadntš:
(člověk) hoří, fwyedne a pálí sě v hrdosti Štít. ř. 96», srdce
v těžkých tuhách wyedne Rúd. 26*; odchylky staré: ten vfwadne
Alb. 74*, jenžto jako seno vfwadne Pror. 39*, všeliké siemě
Ustj filologické ft paed&goglcké, 1B84. 18
Digitized by
Google
274 J- Gebauer
vfwadnc Pror. Isa. 19, 7, bude vyvržen jakžto ratolest a vwadne
Krist. 91**, jako seno zwiednu arescent ŽKap. 36, 2. Impt. vědni:
prfifwiedny jazyk mój k dášnóm mým adbaereat ŽKlem. 136, 6.
Impf. viedniech: wiedniech ŽGloss. 118, 158, vidiecb přistupu-
jiucie i wiednyecb tabescebam ŽWittb. tamt., wiedniecb ŽBrn.
tamt. Aor. sg. 3. vede: když k němu (bobatci) kněz přijide
a podlé nebo sede, div že borem neufwiede Hrad. 144^; vadě:
jinocb bezmál borem neufwade i jide inbed přec (rým: apade)
Hrad. 102», když to ona uzrě, tak v těžkú žalost upade, jakž
všěckema túbú zlTwade (rým) Hrad. 72^, bněv jebo těžký popade
na všem těle jako zwade Trist. 201. Aor. cbiat. vědechj vadech:
když slunce vzešlo (semena) vfwadecbu Koř. Mat. 13, 6; pro
vědech nemám dokladu. Part. vadl: jáz jako seno uwadl sem
ŽKlem. 101, 12, po ňemžto sem wadla Kat 62, zwadlo srdce
mé ŽKlem. 101, 5, by to dřevo vfwadlo Krist. 77^, kosti mé
zwadli sú ŽKlem. 101, 4, (děti) sú vfwadly bladem Pror. Jer.
Lament 2, 19; pro žádané vedli nemám dokladu. Part pass.
dial. : (věnec) nezvédněný Suš. 376.
věnúti, vanuti. Pokládám věmiti za formu starší a vlastní;
kořen její jest ve-, týž co ve vieti z^ ve-j^-ti. Změna slabiky uě-
ve va- nastala, když ve vieti^ vál vieli, ván vieni atd. přebláska
se zrušila a proti t?énúti v^nutie atd. stály pak tvary váti, vcíní
atd. Bylo tedy praes. starší vénu venei, pozd. vanu vaneš: at
na mě větřík powyene Modl. 169% jakž náble vietr powyene
Štít. uč. 25*, kvítek líbou vůni vane Ros. Jg. ; inf, starší v^úti,
pozd. vanouti: který nás vicber množ powienuti convellere Ote.
29^ zlému větru vanouti nedal Kom. Lab. Jg.; subst verb. vi-
niUiey když přijde větrné powienutije Alxp. 65, uč. vanutí,
váznuti. Samohláska á jest ve střídě za §, přeblasuje se v ie
(zouž. i), přebláska později se i*uší, jako při tábnúti v. t Praes.
váznu (pňv. váznu) vieznei nč. vázneš a víznu vizneŠ: v nemžto
(břiecbu) sám waznu Rúd. 9^, kto těcbto osidl ujde a neuviezne
Pass. 96, uwyezne-li trn v noze Štít uč. 66% (krokodil) na ten .
bák zawjzne Har. 2. 236, ti waznu jako ptáci na otržni; od-
cbylka z doby starší: u blátě uwieznu pl. 3. Milí. 125**. Aor.
pl. 3. vazu: mnobo sto koní uwazu v onom plesce AlxV. 2183.
Part. vázl viezli: veliká moc ryb v sieti zwazla Krist. 110**.
vinuti, vedle víti I. 7 v. Listy filol. 1883, 454 a 1882,
101 — 104. Praes. vinu: cizozemec przywyne se k tobě Pror. Isa.
54, 15, člověk sě wywine (z rány předvedené) NRada 1193.
Impt. viň: tělo prostěradly obinte Adam 205**. Aor. vintích:
(Josef) oby nu je (tělo) v čisté plátno Koř. Mat. 27, 59, (lev
orla) se ctí k sobě przywynu NRada 27, Ijud sě o j'bo rove
zzwinu ApŠ. 37, (Oldřich) fwynu plášč Hrad. 6**. Inf. vinuti:
žádaje se obynuty smrti Štít. uč. 149^, v dóm przywynuty bosti
neznámého Štít uč. 138*. Part vinul: kam sě (Tandariáš) za-
winul TandZ. 173% král obynul sě jest pytlem Pror. Isa. 37, 1,
Digitized by
Google
TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy 11. 275
mnozí prziwinuli se k vojsku Alexandrovu Alxp. bl; vinuv: tělo
v prostěradlo obynuwlTe Krist. 103^; vinut: pokolenie mé jest
fwynuto ŽWittb. Ezech 12.
vyknuti. Praes. vyknu: (děti) což obyknu z mládi NRada
1847. Aor. pl. 3. vykú: když sě dievky fwiku na koních jezditi
oblku, jěcbu sě země pleniti ĎalHr. 10. Part. vykna : przywyknucz
tomu Štít. uč. 54»; vykl adj. vykly: jakž jest obykl Štít. uč. 83»,
tomu sme obykly řékati lenost/ tamt. 133**, snadno by fwykly
úředníci tamt. 82% ti psi jsú zučeni a zwykly táhnuti sáně Milí.
125^, obyklií hodinu Pil. d, (tělo) obykle rozkoši Alb. 74»; vyk:
jesto obykíTe hřešiti nekáli se Štít. uč. 113*; vyčen: przywyczene
utrpenie solitum rigorem Ote. 55**, obyczene consuetum Ote. 4*,
dobytek k sušeným rybám (místo píce jiné) jest zwyczeny a zučený
Milí. 124*. Subst. verb. vyČeniBy odchylkou vyknutie: podlé fwik-
nutie Koř. Skutk. Apošt 26, 5.
ícksnúti. Samohláska a je zde z pův. ^, kteréž po souhláskách
palatalních mění se v a, v jiných ve; gěs žes — žas, těk — ték.
Tímto způsobem vzniklé a mění se zpátečnou přehláskou v é (nebo
á v te), když ve slabice následující je tomu příčina, a tak děje
se i ve slovese tomto. Přehláska pak ruší se atd. Praes. iasnu
Žěsneš nč. žasneš: vzielTnet sě nebožátko Hrad. 135», lvíče*ne-
uzyefne sě non pavebit Pror. Isa. 31, 4, zzafnuv sě kniežata
t. j. zžasnú Pror. Isa. 31, 9, vzafnv sě i smútie sě Pror. 83*
(v rkp. zdá se tu býti zřejmé vzafuv; to však nebylo by užastí,
nýbrž omyl místo uža«nt£). Imperf. žasniech . ktožkoli jemu v tvář
vezřieše, inhed vzafnyeíTe ML. 91*; pro žádané žěsniech nemám
dokladu. Aor. sg. 2, 3. žese^ bez přehlásky Sase: Nero onu žábu
vida velmi sě usiezze t. j. užěse ApD. c, (Radislav) uzřev to
užěse sě kněze českého DalJ. 28, (Bracislav) nic sě jich neužese
rány DalJ. 44 P, král velmi se toho vziefe Trist. 141, Pilát
vrzefe sě Hod. 45* (t j. ufese, změnou ž y ř\ srov. některé
doklady další z Hod., pak dial. mor. uřísnul se Kulda 1, 64,
pol. przerzasn^é si§, przerzasly); to Pilát uslyšav vzafe sě Krist.
100', to uslyšav Nero uzafe sě Pass. 300; pl. 3. iasú: eiesař
křiče, až sě všickerni vzalTu Kat. 174, všedše uzřěchu jinocha
i uzafu sě ČEvang. 46, všichni sě hrozně uzaflu sv. Prokopa
hlasu Hrad. 25^, tu prokní jich uzaíTu Hrad. 145*, v tu dobu
země sě potřese všickni lidie sě vzafu Pass. 322. Později ne-
rozumí se aoristu Ža8Ú a klade se za praesens m. žasnu na př.
opice chodí téměř jako nahá . . ., hanebná, beze cti i také bez
ocasu, že se jí přemnozí užasú, však proto jí sobě velmi vážíš
(vytýká beránek člověku) RZvíř. Aor. chiatický žésech, žasech:
mnozí sě vžefechu Apoll. 130^, Trojanští vzalTechu se náramně
Troj. 200^ Part. žasna r (člověk) vzafna sě Pass 357, žasl žěsli,
někdy dlouze Ždsl žiesli: Malchus vzafl sě hřiechóv mnoha
Hrad. 138*, vzasna sě Pass. 365. paní sě vzafla bieše Hrad.
141^, peklo sě vzzaílo ML. 27**, ti zloději velmi sě vziefly
18*
Digitized by
Google
276 Em. Kovář
Pass. 34, biechu strachem zzyefli sě t. j. zžěsli Koř. Mai*. 9, 5,
ožěsli sě otec i mátě Pass. 156, kak jsú sě vrzefly Hod. 53*,
ti strážní velmi sě vrzefly Hod. 53* ; užasl se Vel. Jg. ; od-
chylkou žasli již v době stai*ší : zamútili sě apostoli i vzaTli Krist.
109^; £(Z8nul: Jura se toho uřisnul Kulda 1, 64; žas: ufaífa
tremefactus Greg., vzaf sě padl na svú tvář Pror. 119^, Němec
sta uzas sě DalC. 67, mistr vzaíT sě sede i vzdyse ML. 63^ ; pro
žádané žšeái^ iésše nemám dokladu ; odchylkou Sés a žasši žasie :
(Tristram) užes sě i vece Trist 155, matka božie uzasin Krist.
27**, oné (panně) vzaíTe sě vecěsta Pass. 362, toho sě uzaíTe Pass.
262, 105, sě vzasITe Krist. 60^, 106», 106*>. Subst. verb. Sěsenie,
žcuenie: mládenec tiem vzelTenim umře Mand. 9*, uzafene pavor
HomOp. 154\
Výklady o rodokmenu jazykův indo-
evropskýcli.
Napsal £m. Kovář.
Když Bopp dokázal příbuznost jazykův indoevropských, bylo
ihned patmo, že jedny jsou si bližší než ostatní, a od časů
Boppových až po dnes nikdo nepochyboval o veliké příbuznosti
slovanštiny a litevštiny, pak 8anski*ty a eranštiny. Tím byli badatelé
uvedeni na myšlénku pátrati vůbec po bližší či vzdálenější pří-
buznosti jazyků indoevropských mezi sebou.
Počátek učinil sám Fr. Bopp prohlásiv Slavolitvany za nej-
příbuznější Germanům (Vergl. Gramm. 1. vyd. str. 760), ke
kterémuž mínění přidali se i Kas. Zeuss (die Deutschen und die
Nachbarstamme 1837) a Jak. Grimm (Geschichte der deutschen
Sprache 1848 str. 1030).
R. 1853 jednali o této věci tři mužové a každý projevil jiné
mínění. Bopp (die Sprache der alten Preussen str. 4) zavrhl
staré své mínění o zvláštní příbuznosti germanštiny a slovanštiny
i mínil, že jazyky slovanské jsou bližší indoeranským než ostatním,
což odůvodnil shodou tvarů duálových kmenů na t, u, a (sanskr.
avi, lit. avi, stbnlh. kosti; sanskr. sunu, lit. sunu, stbulh. syny;
sansk. agvě, lit. ranki, stbulh. r^cě), jež v ostatních jazycích se
nenalézají, a shodou v sykavkách indoer. 9, lit. š a slov. 8 ve
slovech etymologicky shodných (na př. sansk. ^atam, lit šimtas,
stbulh. síto). Slované a Litvané prý se později z asijského kmene
vyvinuli než ostatní národové evropští.
Aug. Schleicher vystoupil s úplným rodokmenem jazyků
a národů indoevropských (Kieler Allg. Mbnatschrift ftlr Wissen-
schaft u. Lit. : die ersten Spaltungen des indogerm. Urvolks, 786 až
>
Digitized by
Google
Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. 277
787). Přidržuje se Darwinových theorií prohlásil snahu po differen-
cování za prvou příčinu tvoření dialektů, jež jsouc provázeno
i geografickým odtržením způsobilo rozvětvení, které z týchž příčin
stále se opakovalo, a tak povstal rodokmen národů a jazyků indo-
evropských, jež jako haluze vycházely ze společného kmene pra-
jazyka. Theorie jeho sliye větevnou (Stammbaumtheorie). Prajazyk
rozdělil se dle něho na větev keltickou, slavogermanskou a ario-
pelasgickou, slavogermanská na slovanskou a germánskou, ario-
pelasgická na indoeranskou a řeckoitalskou atd. Zásadou mu bylo,
že čím dále k západu národ sídlí, tím dříve se odtrhl od původ-
ního kmene. Dle toho stěhovali se nejprve Keltové, pak Slavo-
germané, pak Graecoitalové a konečně Indoeranci ze své pravlasti.
Důležito jest, že neuznal shody slovanštiny s indoeranstinou, ale
měl onu za zvláště příbuznou s geimanštinou, čehož důvodem mu
byla, jako již jeho předchůdcům Zeussovi a Grimmovi, změna bh
\ m \ suffixech (got vulfa-m, lit. vilka-mus, stbulh. vli»ko-mi
proti sansk. -bhyas, lat -bus atd.).
Konečně projevil téhož roku své mínění i Max MUller
(ve Veda and Žendavesta Ess. I. str. 60), dle něhož rozštěpil se
pranárod na Evropany a Indoerance. Onino byli prý zajisté ducha
mužnějšího a čilejšího a jim dostalo se úkolu hráti později hlavní
roli v dějinách lidstva, i představují prý Indoevropana v jeho dě-
jinném charakteru; druzí zůstali v pravlasti a teprve později na-
stoupili cestu k jihu, jež nikdy nemohla jich svésti s bratry prvními,
což zvláštní povahy je důkazem. Tato domněnka o vědomém roz-
poltění pranároda došla odsouzení hlavně od W. D. Whitneye
(Oriental and Linguistic studies 1873 str. 95).
Důležito jest, že tím Max Mtiller poprvé vyslovil předhisto-
rickou jednotu evropských Indoevropanů ; k dalšímu roztřídění se
neodhodlal, naopak pozoroval je skepticky a mínění to zachoval
i opakoval často, naposled r. 1872 v přednášce ,Ueber die Re-
sultate der Sprachwissenschaft" str. 18.
V letech padesátých nastalo pěstování jazykozpytu v míře
daleko hojnější než před tím a otázka o genealogii jazyků indo-
evropských nabyla obliby i tím, že tehdy nastala snaha tříditi
jazyky vůbec hlavně přičiněním Schleicherovým a Steinthalovým.
Nejvíce zajímala ovšem samého Schleichera, jemuž bylo stále zá-
pasiti s námitkami. !Mínění své stále upravoval a líčil, jak a proč
se jazyky rozdělovaly. Dodatky ty nalezneme v jeho spisech : Die
Darwinsche Theorie und Sprachwissenschaft, die deutsche Sprache,
Compendium. Doplnil dřívější domněnku, že čím západněji sídlí
národ, tím více odchýlil se jazyk jeho od prajazyka, čím východ-
néji, tím starobylejší jest jeho jazyk. Poprvé podaný rodokmen
též odpovídal těmto zásadám, ale brzy poznal Schleicher sám, že
skutečná data se s nimi neshodují, neboť seznal, že keltština je
velmi příbuzná italštině, o čemž pojednal 1858 (Beitráge zur
vergl. Šprachforschung I. 437), a později podaný rodokmen liší
Digitized by
Google
278 Em. Kovář
se od prvého tím, že místo dvou větví, keltické a ariopelasgické,
má jedinou ario-pelasgo-keltickou, jež se rozdělila na as^skou
a jihoevropskou, tato na řeckou a italokeltickou. Domněnku
o příbuznosti slovanštiny a germanštiny opakoval v Beitrage I.
(ve článku „Kurzer Abriss der Geschichte der slav. Sprachen"),
kde má za druhou periodu vývoje slovanštiny dobu, kdy tvořila
jediný jazyk s germanštinou, jejž vyznačuje ztrátou augmentu,
starého konjunktivu, ablativu, instrumentalem na bhi, změnou bh
v m, uniformovaným akcentem, rozlišováním určitých a neurčitých
adjektiv a vývojem sloves perfektivních a imperfektivních.
Roku 1858, kdy jednal Schleicher o příbuznosti keltštiny
s italštinou, vyšel též C. Lottnerův článek „Ueber die Stellung
der Italer innerhalb des indoeurop. Stammes" (Kuhn^s Zeitschrift
Vn. 18—49, 160—193), kde uznává se příbuznost italštiny s kelt-
štinou, jejímiž důvody jsou stavba slovesa, tvoření časů a způ-
sobů, zvláště mediopassiva na r (původně 5), perfekta a futura
pomocí složení se slovesy as a bu. Tento článek stal se důle-
žitým, že jednak Lottner v něm s důrazem opakoval M. Mtlllerovo
mínění o předhistorické národní a jazykové jednotě evropských
Indoevropanů, jednak že neuznal zvláštní příbuznosti italštiny s řeč-
tinou a poprvé starou domněnku zavrhl. Toto odtržení řečtiny
od italštiny způsobilo poplach. Byla to stará tradice, že tyto
jazyky jsou příbuzný, jež žila již před založením srovnávacího
jazykozpytu. Nikdo o ní nepochyboval. R. 1828 podal K. O.
Mtiller důkladnější o ní pojednání (v Etrusker I. str. 16), kde
dovozuje, že s fteky příbuzný, pastýřský národ (Šikulové) byl
poroben od cizího, válečného (Aboriginů), čímž nastalo smíšení,
jaké později pozomjeme v Anglii, kde starosaské názvy zůstaly
v mluvě venkovanů, ale v mluvě normanské šlechty zakořenily se
ponejvíce francouzské. Ukazuje, že názvy domácích zvířat jsou
s řeckými příbuzný, jako bos, taurus, ovis, sus, porcus, equus,
dále též názvy ager, arare, lac, mel, sal, ficus, glans atd., nikoli
však názvy zbraní: hasta, arma, těla, pilum, ensis, gladius atd.
O téže příbuznosti jednal Th. Mommsen v Rdmische Geschichte
(poprvé r. 1854 str. 12—21). Ten vidí v Graecoitalech národ,
jenž zanechal nomadského způsobu žití pastýřského a zabýval se
raději rolnictvím a vinařstvím. Důkazem je mu shoda slov, jako
arare, aratrum — dgácDy agorgovy hordeum — xQid^ijy vinum —
olvog a podobných, dále shoda ve tvaru pluhu a v nejstarším vý-
běru znií. Později uvádí též (na př. 6. vyd. 18 — 29) počátek
omezování půdy, čehož důkazem je mu shoda v plošné míře, již
vidí v oskoumbrickém vorsus a řeckém plethron, jazykově v lat.
templům a řec. TS(iavog, dále shodu homei-ských a latinských
domů, společný název pro božstvo domácího krbu (Vesta — iarCa)^
nástroje při ohni (terebra — tQvnavog)^ shodu v názvech práv-
ních (crimen — XQÍveiv, poena — noivií, talio — taXccG), rkijvat)
a v umění (triumpus — h^QÍapfiog, satui-a — aátvQoi),
Digitized by
Google
Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. 279
K Lottnerovi však přidali se mnozí. Již tento naznačil po-
někud jazykovou blízkost Ěeků s Indoeranci (Kuhďs Zeitschrift
VIL 193), ačkoli uznával jednotu Evropanův. Této domněnky
ujali se Kern (Kuhďs Zeitsch. VII. 273), Grassmann (Kubn's
Zeitsch. XII. 119), Pauli (Ueber die Benennung der Kói^per-
theile bei den Indogennanen 1867 str. 1), Sonne (Kuhn's Zeit-
schrift XII. 273, XIV. 5, v programmu v článku Zuř ethnolog.
Stellung der Griechen 1869), Spiegel (Eran. Alterthumskunde
I. 443), uvádějíce tyto shody jako důvod : a privativum, augment
v indik. vedlejších časů, ma prohibitivum, komparativy na tara
a aspiraty, o nichž zvláště Grassmann důkladně pojednal; mimo
to nalezlo se i hojně slov, jež Řekové mají společně jen s Indo-
eranci. Odpůrců bylo též hojně, jako Curtius, Leo Meyer, Ascoli,
Ebel a jiní, Curtius zvláště v Kuhďs Zeitsch. VU. 294 a JX. 321 ;
proti němu hájil se Lottner v Beitráge II. 309. Důvodů pro pří-
buznost řečtiny a latiny našlo se též dosti, jako hojnost společ-
ných slov, stejné uniformováni přízvuku u Italů a fteků. z těchto
hlavně u Aiolů, a pak, na co zvláště Ebel (Beitráge 11. 137 — 194)
kladl váhu, feminina od kmenů na krátké a; dále vývoj futura
exacta a rozdělení původního a na a, e, o, o němž pojednal
Curtius (Berichte der kón. sáchs. Gesellschaft der Wissenschaften
1864). Leo Meyer podal srovnávací mluvnici řečtiny a latiny.
Dle Diefenbacha se Graecoitalové záhy rozdělili (Origines Euro-
peae 53), dle Schleichem (Beitr. I. 440) se Řekové nejdříve od-
trhli od Pelasgo-keltů, dle Ebela (Beitrage II. 137) tvoří Italové
střed mezi Řeky a Kelty. Ebel tamtéž (v článku Die Stellung
des Celtischen) uvádí, že jako latina je středem a přechodem od
řečtiny ku keltštině, tak tato od latiny ku geimanštině ; is touto
shoduje se ve slovech, s onou v mluvnici.
Leč domněnka o původní jednotě evropských Indoevropanů
se zalíbila. Lottnerovi byl důkazem slovník kulturních slov, ztrá-
ceni se augmentu, konjunktivu, media; desátá třída sloves (na
-aja-) je tu základem nového tvoření; Curtius učinil ji pravdě-
podobnou pojednáním o rozštěpení původního a y a, e, o \ evrop-
ských nářečích, hlavně ji zastával A. Fick (Vergl. Worterbuch
d. indog. Sprachen 1053) a hájil ji i později proti domněnkám
jiným.
K. 1872 nastal všem dosavadním domněnkám zásadní boj;
nejednalo se tu o některou hypothesi, jednalo se o theorii.
J. Schmidt zavrhl mínění, dle něhož povstalo z prajazyka
mmější množství jazyků rozštěpováním, a ve spisku svém „Die
Verwandtschaftsverháltnisse der indog. Sprachen** 1872 postavil
theorii novou. Předešlí sestavili vždy několik jazyků, jež v něčem
se shodovaly, v jednu haluzi, shody s jinými jazyky za nahodilé
pokládajíce anebo vůbec k nim nehledíce. Schmidt vzal v úvahu
veškery shody najednou a poznal, že každý jazyk je mostem
a přechodem od jednoho sousedního ke druhému. Množství jejich
Digitized by
Google
280 Em. Kovář
nepovstalo rozštěpováním, ale přechodem jednoho ve drahý, což
nám zobraziye vlna (Wellentheoríe). Dle nové theorie již v pra-
jazyce počaly se jeviti dialekty differeucováním a tehdy obraz vlny
byl úplný. Později rozdílnými vlivy jeden dialekt vzmohl se nad
jiné, potlačil jej a místo čáry nastal schod. Dle Schmidta je slo-
vanština mostem od indoeranštiny ku germanštině, tato od oné
ka keltštině, ta od germanštiny k latině, tato od keltštiny
k řečtině a ta konečně od italštiny zase k indoeranštině. Počíná
slovanštinou i kritisuje důvody, dle nichž je nejpříbuznější s ger-
manštinou. Nedostatek augmentu není důvodem, ježto i v ital-
štině ho není a často schází i v nejstarších památkách řeckých
a sanskrtských. Nedostatek ablativu je mylný, ježto se zachoval
ve tvarech gen. sg. kmenů na a : stbulh. vlika, lit. pono a v germ.
adverbiích na o: got. galeiko, sniumundó. Konjunktiv je dle West-
phala (Phil. hist. Gr. 226) v afslaham, dále v ógs (2. os. konj
pf. podobna řec. stásTé^ srov. Schmidt v Kuhn's Zeitsch. XIX.
291). Za klamný důvod má též přechod aspirat med. v inaspi-
raty, ježto v germ. dh sl d mají rozdílné střídnice {dh má d)\
d má t) ; adjektiva určitá jen vnitřně spolu souvisí (srov. Stein-
thal, Charakteristik hauptsáchlicher Typen des Sprachbaues 303
— 311), rozdíl sloves perfektivních a imperfektivních je též v kelt-
štině (srov. Ebel, Beitráge II. 190) a i v cizích jazycích (srov.
Schleicher, Beitrage I. 500). Důležitou shodou je mu změna bh
v m, nom. sg. fem. na I v gotštině a litevštině a označování
inchoativ a intransitiv nosovkou. Proto míní, dokládaje se i hoj-
ností společných slov, že v Evi-opě jsou Slované Germanům nej-
bližší. Avšak na drahé straně jsou blízcí jazykem i Indoerancům,
majíce společný s nimi vývoj sykavky z hrdelnice (indoer. 9,
lit. Š, slov. s), společnou ztrátu r v nom. sg. kmenů na r (sansk.
mátá, stbulh. máti, lit. moté, ale řec. (irjtr]Q, lat. mater atd.),
stejný nom. du. u kmenů na 1, u, d. Při jednání o vývoji sy-
kavky odvolává se na Ascoliho (Corsi di glottologia 51), dle něhož
bylo původně dvojí A, tvrdé a měkké ; z prvého vzniklo A, z dru-
hého (fc') jednak opět k, jednak sykavka a sice tato ve slovan-
štině, litevštině a indoeranštině. Jako další shody uvádí užívání
suffixů bhi, bhis v instrumeutale, stejného suffixu v lok. pL, jedno-
duchý a složený aorist, futurum na syámi, participia na vans,
supinum na tum, jichž germanština nezná buď vůbec, buď jen
výjimkou (na př. participium na vans v part. pf. berusjos, srov.
Schmidt, Kuhn's Zeitsch. XIX. 291).
Při slovanských určitých adjektivech užívá se zájmena ja
a téhož původu je perské kesra descriptionis ku opsání přívlastku
vůbec. I ze sanskrty dají se doklady tohoto užívání ja uvésti.
Gen. sg. osobních zájmen má shodné tvary v sanskrté (mana),
zendštině (mano), litevštině (mano) a slovanštině mene; dvandva
jen v indoeranštině a slovanštině se nalézají v duále se skloňu-
jíce; slovanské zájmeno ovi skloňuje se, což též již u eran. ava
Digitized by
Google
Výklady o rodokmenu jazykfty indoevropských. 281
DAlézáme a v sansk. da. avos ; jinde jen jako částice se objevuje.
V číslovkách shoduje se právě slovanština a indoeranětlna ; konečně
i slov hojnost je společných pouze těmto dvěma haluzím. (Srov.
Novotného článek Rozhledy v oboru jazykozpytu, Listy fílol. I.
117—122, 263—280). Při ostatních jazycích přidržel se po-
nejvíce důvodů již dříve od jiných pronesených, až na malé
jednotlivosti často dosti nejisté.
Spisek Schmidtův způsobil pohnutí, ačkoli podobné myšlénky
i jinde, i u samého Schleichera, M. Mttllera, zvláště Ebela, Pic-
teta, se nalézaly o nářečích již v prajazyce, jež diferencováním
vznikala. Zvláště vystoupil proti němu A. Fick ve spise ,Die
ehemalige Spracheinheit der Indogermanen £ui*opas" 1873.
Spis Fickův měl dvojí účel; měl vyvrátiti učení Schmidtovo
a shrnouti veškery důvody pro původní jednotu evropských Indo-
evropanů. Počíná též s pozorováním příbuznosti slovanštiny k sou-
sedním jazykům; uznává, že je zvláště příbuzná germanštině, po-
pírá však příbuznost zvláštní s indoeranštinou. Hlavně se tu
obrací proti Ascoliho učení o hrdelnicích i dovoziye, že bylo
původně dvojí ft, že vsak stopy tohoto dualismu se zachovaly ve
všech jazycích indoevropských, a sice z prvého je indoer. k, í,
slavolit. k, c, Č, kelt c, p, lat. qu, c, řec. x, xx, 7ty ^nr, r, rr,
got. A, Av, z druhého indoer. 9, slov. 5, lit. š, kelt. c, lat. c,
řec. X, got. h, Ascoli učí, že podobná dvojitost je u ^ jako u fc,
čehož se i Schmidt doložil, jak zvláště ze shody eranštiny se
slovanštinou vysvítá (zend. g je slavolit. g, zend z je stbulh. z,
lit. f), ačkoli příkladů je pořídku. Proti tomu namítá Fick, že
pravidlo má málo dokladů a ještě výjimky. Proti Schmidtovi, ze
jen v indoeranštině a slovanštině jsou číslovky původní nomina
abstracta, uvádí doklady podobné i z germanštiny i stnord. fímt,
sett, got. taihund ve složení jako sibun — taihund, niun —
taihond. O zájmeně ja ukázal, že i v gotštině objevuje se jako
druhá část složeného slova v zájmenech osobních ik-ei> thuei,
sa-ei. I dvandva doložil z germanštiny: sunufatarungó, gisun-
fader (v Hildebrandslied).
Nesnadno bylo Fickovi dokázati, že řečtina není zvláště pří-
buzná s indoeranštinou. Některé důvody Schmidtovy oslabil tím, že
ukázal, že mnoho shod není společné jen řečtině a indoeranštině,
ale i jiným jazykům evropským, na př. inf. sansk. aně, -maně,
řec. vat, -svat^ fievai objevuje se i v germ. jako n (=: vai,
évai) a v kelt. jako m (zizfisvai). Ukazuje, že mnoho zjevů má
pouze keltština s řečtinou společných, a přece nelze z toho
souditi o zvláštní blízké příbuznosti obou, na př. suf. ma-ta v hom.
i^dó-fiaTog a kelt. secht-mad, ocht-mad, atd. U mnohých shod
popírá předhistorickou souvislost, na př. proti evropskému tn, un
je v řečtině a indoer. dvojí praefix řec. a, av, sansk. sa, sam :
to vysvětluje jako zvláštnost hláskoslovnou jednotlivých nářečí.
Mnoho shod však přece uznati musil a tu dokládá, že každý
Digitized by
Google
282 Em. Kovář
jazyk evropský má se sanskrtou některý zjev společný, z čehož
nelze nic odvozovati. Pak dokazuje jazykovou jednotu Evropanů
a shrnuje veškery její důvody : v evropských jazycích se společně
vyvinulo e, v řečtině a latině pak i společně o z původního a^
společně se vyvinulo I z původního r, jež indoeranština zachovala
a až později se v sanskrtě samostatné počalo I vyríjeti; mnoho
slov má týž hláskový útvar, rozdílný od útvaru ve strídných slovech
v indoeranštině ; jazyky evropské tvoří praes. kmen pomoci -t
(na př. 7tXsX'T(ú, plec-to, íleh-tu, ple-ta), mají odvozeniny od
part. pf. na ta (na př. kafíTtsráo), gustai*e, choston, letěti), což
v indoeranštině nenajdeme; za to postrádají vrddhi; dále před-
ložky bývají téhož významu, v indoer. však mají buď význam
jiný, buď méně určitý (na př. sansk. abhi značí asi tolik jako
lat. ad, řec. dfupí, lat. amb-, stněm. ambi, kelt. imm asi jako
circa); zákon Grimmův lze provésti u řeckých, nikoli u indoer.
souhlásek; a konečně mají Evropané společnou předhistoríckou
vzdělanost.
Veškery úvahy jednající o tomto sporu, z nichž dvě nejlepší
napsal Jul. JoUy (v Zeitschr. fttr V5lkerpsychologie VIII.) » Při-
daly se k Fickovi.
Pro spor ten jsou důležitý výsledky bádání novějšího.
Heymann ve spise „das I der indoger. Sprachen gehOrt der
Ursprache 1873** ukazuje, že v mnoha případech má sanskrta
i jazyky evropské změnu r v Z společně se společnou změnou
významu, na př. nik lesknouti se, luk viděti, ri pohybovati se,
li Jbýti upevněnu. Eranské jazyky nejsou dle něho na odpor do-
mněnce, že I se vyvinulo již v prajazyce. Zendština mohla prý I
ztratiti, ježto r bylo hojnější: v staroperštině nevyskytuje se
tvar 8 r, jenž by odpovídal původnímu 1. Kdyby prý se bylo
sanskr. I vyvinulo samostatné, nalezl by se zajisté příklad, kde
samo í je střídnicí za evropské r, ale nenalézá se. Počátek pro-
měny ryl počal se tedy již v prajazyce, ale v Evropě pokračovalo
se v ní dále čileji než v indoeranštině. Sám Fr. Spiegel (Beitráge
VIII. 121 — 128) přidal se k tomu mínění dokládaje, že v zend-
štiné snad jen graficky rozdél mezi r &l není vyznačen. J. Schmid-
tovi byla práce vhod a přidává se k témuž mínění, ačkoli spis
Heymannův ostře posuzuje (Jeuaer Literaturz. 1874, 204 — 5).
Míní dle Lepsia a Opperta (Revue de linguistique III. 459, IV.
207), že Z se nalézá dvakráte v klínových nápisech; chtěl též
úplný důkaz, že v staroeran. památkách není slov, jichž střídnice
v sanskrtě mají L Proti spisu Heymannovu rozhodné vystoupil
Bezzenberger (Kuhn'8 Zeitschr. XXII. 366 — 61), ačkoli důvodů
jeho nevyvrátil.
Důležité jest též pojednání Hubschmannovo Uber die Stellung
des armenischen im Kreise der indog. Sprachen (Kuhns's Zeitsch.
XXIII. 5 — 49), jímž ukázal, že armenština je mostem od eran-
ských jazyků k evropským.
A
Digitized by
Google
Výklady o rodokmenu jazykfiv indoevropských. 283
Nade vše však vynikají výsledky bádání Brogmannova (v Cur-
tiových Studien IX. 367, Kuhďs Zeitsch. XXIV. 2), Saussureova
(Mémoire sur le systéme primitif des voyelles 1879) a Osthoffova
(Morpholog. Untei-suchungen IV.), Paulova, Klngeova a jiných.
Ukazují, že jako severní jazyky shodují se s řečtinou ve vývoji
Z, tak indoeranské ve vývoji o (indoer. a, á), a dovozují, že hlásky
ty a, e, o byly již u prajazyku a že je řečtina nejlépe zachovala.
Tím padl jeden z nejpádnějších důvodů Fickových, víra ve společný
vývoj evropský rvi spisem Heymannovým též je oslabena, po-
jednáním Htibschmannovým theorie Schmidtova dosvědčena.
K tomu přistupuje i ta okolnost, že theorie Schmidtova od-
poručuje se sama sebou jako přirozená. K tomu přihlížeje hleděl
A. Leskien spojiti obě theorie, vlnivou i větevnou v jedno (Dekli-
nation des Germ. und Lituslav. str. X). Důvody Schmidtovy na-
byly opět ceny ; Leskien uznává jejich platnost a tvrdí, že ovšem
dialekty se již od počátku tvořily, že však vedle toho i rozštěpení
nastoupilo, tím vlna byla přetržena, čímž na druhé straně vzniká
často poměrně větší jazyková příbuznost k jednomu sousedu, než
ke druhému.
Dříve se v dialektech mnoho nebádalo. Nyní, kdy hojněji se
pracuje v dialektologii, přichází se k poznání, že v menší oblasti,
kde pravidelný výraz má málo překážek, vskutku každé nářečí
je mostem od souseda jednoho ke druhému. Nejlépe to ukázal
Otto Schrader na nářečích jihoněmeckých (Sprachvergleichung
und Urgeschichte), patrné jest to i na nářečích italských (srov.
Ascoli, Italia dialettale v Archivio glottologico italiano 1882).
Z toho jde, že při pravidelném vývoji nářečí pro poměr jejich
mezi sebou platí theorie vlnivá. Ježto tato není všude patrnou,
jest nám zkoumati právě příčiny, proč v jednotlivých případech
neplatí, z nichž u národů indoevropských rozštěpení bylo by
i častou i hlavní. V tomto směni není však dosud bádání a tedy
ani výsledkův.
Klasobraní pe rukopisích.
xvm.*) o staročeském „Životě Krista Pána" a nově
poznaném jeho zlomku.
Rozbíi*aje literárně historicky tak zvaný posud „Albertův
Ráj duše"**) musil jsem prohlednouti též rukopis bibliothéky
Klementinské XVII. D. 32., v němž na druhém místě staročeská
památka tato se nalézá. Ji předchází v kodexu jakés české se-
♦) Srov. Liaty filol. 1884, 111 bL
♦♦) Viz „Staročeský sborník traktátů mravoučných a mystických před-
štítenský" v Cas. Mus. 1884 sv. 2.
Digitized by
Google
284 J. Truhlář
psáni na 19 listech nemající začátku ani konce, které Jungmann
v historii literatury II, 132 tako označuje: Výklad některých
čtení sv. evangelium ze XIV století, Hanuš pak v Dodavcích I.
str. 22 správně na konec téhož věku klade. Než pravou povahou
svou náleží zlomek tento u Jungmanua pod číslo II, 140 obsahuje
tak zvaný Život Krista Pána, kteréhož vedle známého pergameno-
vého rukopisu Klementinského XVII. A. 9. a papírového Roud-
nického dochovány nám tuto zbytky exempláře třetího. Všechny
tři rukopisy tyto pocházejí ze XIV. století, nejstarší jest ovsem
pergamenový z počátku druhé polovice téhož věku, ide všechny
jsou pouhé přepisy předloh starších. Než se se zlomkem naším
blíže seznámíme, pohledněmež poněkud na spis sám.
Na základě nejstaršího rukopisu rozebral P. J. Šafařík Život
Krista Pána r. 1842 (Rozbor staroč. lit. II. 58), i domníval se,
že neznámý spisovatel „dílo své buďto docela pávodně buď aspoň
velmi svobodně • podlé starších latinských vzorův česky spisoval,
vybíraje odevšad to, co za lepší pokládal, a předkládaje je,
v duchu dobře zažité a ztrávené, svým českým čtenářům způsobem
docela novým, od oněch cizích vzorů zcela neodvislým." Domněnku
tuto slušno poněkud opraviti. Původního jest totiž v českém se-
psání tomto kromě předmluvy velmi málo, i ačkoli spisovatel
čerpal z několika pramenů vedlejších, o nichž níže připomeneme,
jeví se práce jeho celkem jakožto volný překlad spisu sv. Bona-
ventury (f 1274) nazvaného „Meditationes vitae Christi" (srov.
Bonaventurae opera, Venetiis 1755 sv. XH). O spisovateli českém
nevíme nic, než že to byl nějaký dominikán. Nazývat -se v před-
mluvě „já predikatorového zákona nedostojný duchovní" ^Šafařík
chybně četl „predikator nového zákona"), a napovídá, že dílo toto
koná na zakázku nějaké osoby stavu rytířského. Uvedené dílo
sv. Bonaventury jest naproti českému zpracování téměř dvakrát
delší, poněvadž spisovatel český o rozjímání scholastická a my-
stická, jež jsou v originále věcí hlavní, málo dbal, ano úmyslně
je vynechával drže se nejvíce vypravování biblického, které kde-
koli Bonaventura zkrátil, on podlé evangelií doplňuje.
Než nejen z tohoto vedlejšího pramene nacházejí se ve spise
našeho domiuikána přídčlky, nýbrž čerpáno ještě z tak zvaných
apokryf — ovšem velmi střídmé — potom také hojnější měrou
z českého passionalu. Z tohoto zejména vybrán počátek (srovnej
fol. 1^ Zywot fwateho Joachym a fwate Anni se „zlatou legendou"),
na fol. 6* stojící kapitola „o zwieftowany fwate kralowny matki
bozie" má úplně týž text, který p. Patera jakožto zlomek passio-
nalu kapitulní v Mus. 1882 na str. 519 dal otisknouti. A ještě
takto nevyčetli jsme všech zdrojů spisu našeho. Některá totiž
místa patrně vzata jsou z nějakého skládání veršovaného, na př.
fol. 80"^:
kakz kolyAvyek prawy bob y prawy czlowyek byeíTe,
wíTak welyky hlad JezyíT trpyeíTe;
'N
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisích. 285
fol. 80**: bohu otczy chwalu wzdachu,
w fukromye fye fpolu brachu;
foL 85^: Když YezyíT do Bethanye v weczer przygyde,
jeho matka prety nyemu wynyde;*)
konečné na fol. 111^ počátek kapitoly „o fwietye trogicy a o fwatem
důffe" :
Dawnich mudrczow geft powiedienye,
ez nycz bludnyeylTieho nenye
nez tu drzoft w frdcy gmiety,
ktoz chce wíTeho rozumem giety.
To jsou as ony prameny, z nichž náš dominikán čerpal látku
i text svého sepsání, které celkem, jak svrchu dotčeno, opírá se
o uvedený spis sv. Bonaventury. Tímto eklektickým vybíráním
látky z rozličných pramenů povstali někteří zmatkové ve spise
našem; srov. na př. kapitoly fol. 35*» „od obraceny e wodi
v wyno" a fol. S?** „gefto JezyíT na fwatbu byl pozwan**, kde
táž událost dvakrát se vypravuje. Tolikéž o popsání lidu v říši
římské vypravuje dvaki-át a sice v kap. „o wraceny Jofephowu
k Marigy" (fol. 15*) a v následující kap. „o narozeny GezylTowu"
(fol. 18*). Divný osud postihl kap. XIX spisu sv. Bonaventury
„de vocatione discipuloram**, která rozervána na dvou místech
sepsání českého se nachází, na fol. 33^ v kap., která má nápis:
„cztenye prwu nedieli v puoftye", potom opět na fol. 35*» v kap.
,od obracenye wodi v wyno." Vůdce svého Bonaventury drží se
náš spisovatel svým způsobem, buď totiž roztahuje jednu jeho kapi-
tolu na dvě své, nebo spojuje dvě i více v jednu kapitolu vlastní,
která potom ovšem mívá nedostatečný nápis, nebo konečně vy-
pouštěje některou docela. Teprv od fol. 80 spouští se tohoto
svého vůdce úplně, jelikož tento v samé téměř meditace zabředá,
i přidržuje se znění evangelií a passionálů. Taková jest povaha
staročeského „Života Krista Pána" zachovaného nám v pře-
vzácném pergamenovém rukopise Klementinském a důkladně roze-
braného od Šafaří ka, k jehož domněnkám tuto některé opravy jsme
přičinili.
Předeslavše několik těchto poznámek o staročeském Životě
Krista Pána vůbec přikročme ke zlomku této památky, který, jak
tuto poprvé konstatujeme, zachoval se nám na prvních 19 listech
rukopisu Klementinského XVII. D. 32. Popis nikopisu podali jsme
na jiném místě**), zde pouze podotýkáme, že písař, od něhož první
část následujícího v kodexu sborníku pochází, vyhotovil také přepis
naší památky v kodexu tomto pohříchu jen zlomkovitě nám za-
chované. Jak z písma a jazyka i pravopisu vysvítá, náleží přepis
tento na konec XIV věku, jak již Hanuš dobře usoudil. Než ani
*) Tyto tři citáty vzaty jsou z našeho zlomku XVII. D. 32.
**) Čas. Mus. 1884 BY. 2.
Digitized by
Google
286 J. Truhlář
těchto 19 zbylých nám listů není souvislým celkem, nýbrž jsou
to čtyři větší neb menší částky bývalého celku, i shodují se
8 ním, pokud rukopis XVH. A. 9. máme na zřeteli, více neb
méně takto. První kus na listech 1 — 6 shoduje se skoro zcela
s textem pergamenového rakopisu na listech 8 — 11. Nyní ná-
alediye velká mezera. Druhý kus na listech 7 — 9 shoduje se málo
s tlm, co ve starším rukopise obsaženo na listech 76--^6, nebo
písař mladší celé kusy vynechával a někdy přehazoval. Nyní ná-
sleduje jen malá mezera as 2 listů. Třetí kus na listech 10 — 12
přiléhá opět poněkud těsněji k tomu, co v pei"gamenovém ruko-
pise nalézáme na listech 88 a 89, kromě zakončení této části,
v němž oba písaři se rozcházejí starší drže se znění biblického,
mladší passionálu. V posledním kuse konečně obsaženém na listech
13 — 19 rozcházejí se texty obou rukopisů úplně, jen na listě 15
(de re8urr,eotione) pozorovati mezi oběma jakous shodu, která, jak
se zdá, jen nedbalostí písaře mladšího nestala se úplnější. Že písař
tento nepřepisoval z rukopisu pergamenového, již z tohoto různění
vychází na jevo ; ale jak se má zlomek náš k rukopisu Roudnickému
a tento k pergamenovému Klementinskému, tohoto času neumíme
pověděti. Kterak si počínal český dominikán naproti Bonaventurovi
ani jména jeho v předmluvě neuveda, ačkoli z něho pilně vypisoval,
tak počínal si opět neznámý písař zlomku našeho naproti domini-
kánovi přijímaje z díla jeho co se mu líbilo, i zaměňuje celé
kapitoly textem odjinud vzatým nebo vynechávaje a zkracuje
znění své předlohy. Neznalit písaři středověcí piety leda k písmu
svatému nebo k tomu, čemu nerozuměli dokonce.
Níže podáváme ukázku zlomku našeho, a sice, aby srovnání
8 rukopisem nejstarším bylo snazší, otiskujeme prvních 6 listů
rukopisu XVII. D. 32. přidávajíce v poznámkách odchylná čtení
rukopisu XVII. A. 9. Mělo by se ovšem díti na ruby, ale poněvadž
nadmeme se, že vzácný rukopis pergamenový co nejdříve vydán
bude o sobě a celý, čehož jest si ve prospěch studií jazyko-
zpytných přáti co nejvíce, otištěním tohoto mladšího kusu chceme
vykonati, co možno a slušno v tomto čase, kdy litera starších
grammatikářův přestává zabíjeti, ale duch studií pi-amenitých oživo-
vati jazykozpyt náš domácí.
[1**] (po)czye^) pokornye mluwyty a rzkuczy : wyzy to hofpo-
dyne myly, genz^) fye prwe rady fwe fprawedlnofty ') gyz dluho
drziff, pro nyzto *) fye na fwe ftworzenye welmy hnyewaíT. A gyzt
geft ^) czaíT, aby fye rozpomanul ^) na fwa mylofrdenftwye ') ; neb
ty gfy ten, genzto w fwem boftwy mylofrdenftwye ') nefeíT nade
wílye fwa vczynyenye. A když mylofrdenftwye ') w tobye bydly,
kak to moz by^, by fye nykda^) nefmyloval? Která tobye chwala
») v ruk. XVn. A. 9. fol. 8». ^) gez. ^) prawedlnofty. *) nyezto.
•') ge. •) rozpomenul. ") welika milofrdye. ^) nyekda.
Digitized by
Google
Klasobraní po nikopisích. 287
ottud ^) . przychazye, ez'°) gfa przyewíTemohuczy hofpodyn nad
hubeným fye ftworzenym mftyíT? Wolyw fobye mýle fluhy, gychz-
toz frdcze duchem fwatym ofwyeczoval, gymztof fwa tagenftwye
o * ') buduczych czaíTyech zgyewowal, wíTeczky w zalarzy temnem
drzyíT^^): MoyzyelTye, f nymztoíT nyekda*^) myloftywye mluwyl,
gemuztoíT fwe hozflwye nad przyrozenye czlowyeczye v wydyeny^*)
brzkofty oka mzenye vkazal. Taklyz chczeíT na wyeky w fwem
hnyewye zadrzyety fwa mylofrdenftwye ' *) ? Ne tak, myly hofpo-
dyne, alle gyztye*^ czalT, aby fye nad hrzyeíTnymy fmylowal.
Tehda bob ^') ottecz fye na fprawedlnoft ozrzyel **) k gyegy^^)
dawnemu promluweny propowyedyel a rzka: [1*^] y zdaly zapo-
mene boh fweho f mylowanye ? '**) Awffak geft to o mnye pfano,
ez ma mylofrdenftwye**) gfu powylTeua nade wíTye ma vczynyenye.
K tomu fprawedlnoft ^ otpowyedye : když geft to tak twemu
bozftwy lybo: tozt"; czaíT przyewdyeczny przyffel nad hrzyelTnymy
fye fmylowaty ; neb twe mylofrdenftwye **) wzdy bylo, geft y bude
Dft wyeky. Ay tot wzkwyetl*^) kwyet przyewonny,'*) dyewkaprzye-
czyfta, wflye íTlechetnofty plna, gyzto gmye geft Maria, ot nyezto
tyelefenftwye, když raczyíT, przygyety mozeíT.
Tehda hofpodyn, genzto nechcze fmrty hrzyeffneho, otpowye-
dyel fkrzye Moyzyeflye a rzka : wydyew wydyel fem welyku fti*aft
y nuzy lydu mého, y ftupyl fem. Jako by rzekl: myloftywye fem
fye ozrzyel, abych gye*') wykupyl. Tu prawy fwaty Bemhart:
mohla geft o tom w rozumy e pomluwa"^') byty, která by oíoba
fwate trogyczye gmyela czlowyeczftwye na ÍTye *') przygyety, oteczly
synly czyly duch fwaty. Nayprwe íye wydyeffe rozum, ^^ ez boh
otecz, a to proto, ez w tey fwatey troynofty bohu otczy mocz
wlaíTtye ^') przylezy, a protož ez fye dyabel byeíTe mocznye w fwyet
vwazal, 3*) ez by boh otecz [2**] tyelefenftwye '^) wezma wyffy
mocz^*) dyably'*) przyemohl. Druhé fye wydyelTe, aby duch
fwaty tyelefenftwye'^ przyyal a to proto, ez, yako geft gyz '*^)
rzeczeno, duchu fwatemu przylezy myloft, a ta fwyetu geíTcze ne-
byla vkazana, pronyezto by bylo podobné by duch fwaty tyele-
fenftwye przyyal, a tak fwyetu fwu myloft vkazal. Trzyetye fye
wydyeíTe, by'^ fyn bozy tyelefenftwye przyyal a to proto, ez
gemuz fye wlaíTtye **) krzywda Itala, chczely to v myr a w dobro-
wolenftwye przyuefty, gma ne gyneho '*) myefto febe fiaty ale fam
k tomu przygyty. A tak geft, ez fu lyde wlaíTtye*^) fynu bozyemu
krzjrwdu vczynyly chtyecz dyedynftwo **) geho fwate mudrofty
») odtad. ") genz. »*) y ^^) zde nyní následuje: tu Yfaiaffe
Dauida Jeremyaffe y gynychs prorokow zapomnyel, tu také etc. **) nye-
kdy. ") dywney. **) mylofrdye. ") gyzt geft. ") zde vždy: buoh.
•**) ozrziew. *») gegie. »•) fol. 8»>. ") mylofrdye. ") prawedlnoft. ") tot.
**) milofrdie. '^) wzquetl qwiet. ") vynecháno. '^) gey. '*) mluwa.
**) na fye. *®) rozumu. ^^) wlaffczie. ^^) nyní následuje: widyeffe fíe
to podobno. ^^) czlowieczftwie. '*) mocy. =»^) dyabla. '^) yuz. *") aby.
^^) wlaffczie. ••'») ne gyne. ") wlaffcze *») dyediczftwo.
Digitized by
Google
288 J. Truhlář
fobye neprawye ofobyecze*') obludom'*') powolugycze **) když
gym byeÍTe rzekl: budete yako bobowe, toczyz takuz mudroft
wyeirtby*^) gmagycze**), zle y dobré wyeduczye. *') W tey po-
mluwye tak oftalo, aby fyn bozy na fwyet ftupyl w zywot dyewky
przyefwate, aby tu tyelefenftwye przygma gednofworau moczy**)
w fwey fwatey troynofty zwucznye fwyetu kázal. *•) W tu tak
przyezzfczatnu *°) hodynu wffemu fwyetu vtyeíTenu, **) yakzto [2^]
fwaty LucaíT we czteny pyíTe, poflan geft angel '*) Gabryel ot
boha do myefta wlafty Galyleyíkey *'), gemuzto myeftu gmye Na-
zaretb, k dyewcze oddané ^*) múzy, gemuzto gmye Yozeph z domu
Dawydowa, toczy IT z národa Dawydowa, gyeyzto **) dyewczye gmye
Maria. Tu trzyeba otazanye: procz geft angel poflan a ne czlo-
wyek? To fye gye '^) proto ftalo, yakz prawy fwaty Bemhart
v wykladany cztenye zwyeftowanye, genz *^) yakez fkrzye zlebo
angela prwa matye nafye Ewa geft przyelftyena **), pro nyztoff**)
gfmy ot bozye*°) mylofty otpadly,*') takez fkrzye dobrého angyela
bohem poflaneho matka bozye zwyeftowana, skrzye nyzto gfmy
bozy myloft nalezeny . ^'^) Druhé proto angel poflan, aby fye mezy
angelem a czlowyekem myr a przyezen ftala; nebo przyed tyem
angel czlowyeka nenawydyeíTe a czlowyek angela. Gemu^^) angel
wynnu dawaíle w tom a rzka: naíTych bydl prazdnoft wamy fye
myela naplnyty, a to fte wy fkrzye przyeftupenye rulTyly. Czlo-
vvyek angela nenawydyeíTe a rzka : gfem zlým angelem [3'^] przye-
luzen ^*), a tak gfem byl boha otfuzen. Protož angel bozy poflan
geft na znamenye, genz **) fkrzye to fwate zwyeftowanye (myr
a pokoy) mezy bohem a mezy hrzyeíTnymy (mezy angelem a czlo-
wyekem) myefyl fye nebefky ftaw. ^^) Protož angel poflan ne
wíTelyky,*^') yakzto prawy fwaty Bernart, ale archangel Gabryel,
genz fye bozye fyla znamenawa. Gehoz fyly welykoft znamenaty
mozem ze trzy welykych vrzadow, gezto mu boh poyczyl ^^)
w fwem nebefkem dworzye. Nayprwe^^j (pofel geft)'°) zgyewenye
bozych fwatych tagenftwy, yakzto geft w Danyelowu proroczftwy
pfano. '*) Tu geft rzeczeno gemu : Gabryely '*) day to tomu ^')
toczyíl Danyelowy rozumu '*) tohoto wydyenye znaty. Druhy
vrzad dan Gabryelowy wytyezftwo v bogych, yakzto prawy fwaty
Ambrož v wykladany proroczftwye '^) Danyele proroka. Trzyety
vrzad gma wzdy przyed bohem ftaty, yakzto fam prawy Jhezus'^)
we czteny fwateho LucaíTye: ja fem angel Gabryel, genzto ftogy
*•*) ofobity. ^*) obludnebu (sic) flibnyku. **) powoligice. *^) v wie-
ffczbye. **j fol. 9». *^) wieduce. **) mocz. **) vkazal. *°) przie-
zífczaftnu. **) radoftnu. **) zde vždy: andyel. ^') galileyfke. **) ot-
daney. '•^) geyz. ^^} geft. *^) gez. ''*) przielffczena. *^) pro nyezto
gmy. «o) Yždy: buozie. **) vpadly. «^) nalezli. ^^) Před tím: Andyel
czlowieka proto iienawidieffe, gez gemu. **) przielffczen. ®*) gez. "•) myel
fíe ftaty. «•) Tato veta vynechána. «») poruczil. «») fol. 9^. '») jinou
rukou vedle psáno. Starší rukopis nemá. ^») pfana. '*) Gabriel. "'') to-
muto. '*) rozum. ^*) proroczftwi. '*) nemá.
>
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisích. 289
wzdy przjed hofpodjmem. A tak ze geft archangel moczDje fjlny,
protož geft ot íwate troycze '^ í nebefkym [3^] pofelítwym k Ma-
rygy k czyftey dyewcze '^) poílan, gemuzto boh otecz wnytrznyey'®)
fchranye fweho tagenftwye pofelftwye rozkázal. Yakzto prawy fwaty
Aagaftyn w gednom kazany o zwyeftowany: pozwal k fobye bob
otecz Gabryelee archangela a rzka k Dyema: Gabriely, ^°) bad
pofel k*') przyepowyíTene fwatofty, tobye famemu zgyewugy to
tagenftwye. Wyzy, gez ten, gebozto fem k mey twarzy podobna
vczynyl, zaftaral fye w hrzyeflyecb ; *^ gehozto fem k fwyetlofty
ftworzyl, toho *') geft gyz **) zamraczyla dawna temnoft. A *') tot
pro gych welyky blud nechtýe, aby zahynuly, mufy z fweho mocz-
neho ftolu dolow fpuftyty '^) a nad nymy fye ůnylowaty *') fkrzye
mého myleho fyna na fwyet feflanye. Gdyz k dyewczye *") f brzkofty,
gyezto ^^ gmye geft Maria, gdyz k mého ftola duoftoynemu przye-
bytku, gdyz k druhému na zemy neby, gdyz ku ochranye me wffye
fwatofty, gdyz k przyezwolenemu '") przyebyťku narozenye mého,
prowolay fwyetu prwy hlalT me radofty.
To rozkazanye angel ot boha wlTyemohuczyeho vflylTaw po-
czye w líobye [4^] myflyty a rzka: toto pofelftwye przyedywne
geft nykda •*) neflychane a wynyka nade wlTye fmyfly y nade wíTye
rozumy laha, ze •^j ten, gelíto w cherubynowe •') opatrnofty przye-
hrozen geft, w feraphynowem horuczyem mylowany zrzyedlnofty'*)
a we wíTyech angelfkych moczy przyrozeuy ^^) ygyednyem rozumem
neobklyczen geft, ten v przyepokomey dyewczye '^ zywotku przye-
bytek fobye gyedna^^ y pofoby. Kak to moz byty, by tak ne-
obklyczena moz^®), gyezto^*) welT fwyet ůnyfly obklyczyty ne-
moze,*°**) by flye ta mohla tak v maley fchranye gyegye fwateho
zywota fchranyty. W nyz dobu angď tak myfleffe, promluwy
k nyemu hofpodyn a rzka: czo myíle zamuczugeíf fye^°^)? Zdalyf
nezdal pHireho****) ote mne pofelftwye v*°^) Zacharzye? Czemu
fye dywylT, o Gabryely, zdaly neyfy prwe poflan k Sacharzowy,
aby gemu narozenye geho fyna Yana zwyeftowal, gehoztoíT, ez
tobye nevwyerzyl brzo, mluwenye*®*) moczy zbawyl, zda fye to
nedokonalo, czo bylo w twem pofelftwy gemu flybeno ? Wlíakf to
dobrzye wyedyel, ez ten ftarecz ^**') a bezdyetkynye geho Alzbyeta
[4^] wlairtnym*®^) darem ote mne w íwe^°') ftarofty nad welTkea
byeh przyrozeny flowutny plod fyna*"®) przygely? Y czylyt my
gelTcze*®*) nelhadno vczynyty, a ya wlTe ftworzyl flowem: procz
fobye to tak nefnadnye ^^^^j myflyíT? SlylTmy, czo gye ***) k tomu
'^ trogicie. '*) dyewicy. '^^) v wnytrznyey. *•) Gabriel. ^^ oprzie*
powyffeney. ^^ hrzieffe. »») to. ") yuz. »*) ay. ««) aftupity. ^^) fmi-
lowanve (sic). *®) dyewicy. *') gieyzto. **) ku prziezwolemu (sic)-
•*) nykdy. '^ gez. •*) cherubynowey. '*) fol. 10 ». ^*) przirozenye*
'fi) dyewicy. ^V nemá. '^) neobfiezywa mocz. '*) gieyzto "°) nemoz
neobkliczity. '®*) miíly zamucygeff. *°*) prwe. ***) nemá. *•**) mlu-
weny. »•*) ftarzecz. *•*) wlaffczym. *»^ fwey. ^»»). gfu. »•») geft
czo. "•) nefnadno. "*) geft.
LiAty filologické A pMdftgoglcké 1884. 19
Digitized by
Google
290 J. Truhlář
angel otpowyedye: to wyedye, hofpodyne, genz '^^ vzdrawyty ne-
doftatky przyrozene mozeíT y nemoczne vtrpenye **') a mdlého
zywota vdy w fwe nawratyty fyly, ^**) bezdyetynftwa ftaroft ka
przyrozenemu plodu nawratyty. To geft tweho fwateho bozftwye
moczy fnadno vczynyty, yakozto fwyedczye ony trzy bezdyetkynye
Sara Anna a Rebecca, gelTto fu byly bezdyetkynye, potom gfu
twu fwatu mylofty k plodu nawraczeny. Ale dyewczye porodyty
bez muzkeho*^*) dopuftyenye*^^) wynyka nade wlTye prawa przy-
rozeneho byehu. Kakoz tehdy doftoyney dyewczye **") zwyeftowaty
budu twe w gyegyem*^') fwatem zywotu**^) poczyetye, ano tebe
wlTeho fwyeta fchrany obklyczyty nemohu, kakz tye pak fchrany
zywot dyewczy? Y czyly ona fnefty moczy bude o fobye^*^ oheň
horuczy tweho przyeflawneho ^**) bozftwye? K tomu otpowyedye
hofpodyn*'*): Gabriely*'*), yakez fy wydyel Moyzyeffow kerz
na pufty***), genz ohnyem /5«/ horzye nefhorzal, takez ta ma
zwolena dyewyczye mym w gyegy fwaty zywot wftupenym yzadnym
czynem nebude w zywotye*'*) vražena. Gdyz tehda, Gabryely,
a tey dyewczye*'^ nebefku*^^) przyedywnu nowynu nebefkey *'^
rady donef. NalezneíT gy, anat v malém domku bydly, awíTakz
gyz**^) w nebefkych fyenyech kraluge*'^) y wewody. Tehd***)
dawagy gy*'^ mého myleho gedyneho fyna, aby byla tomu
matku, **') gemuzto gfem ya otecz. Dýewku gy *'*) wyzy, matku
gy *'*) czyny, gmeno gyey dawagy porodnycze; awlTak proto oftane
w czyfftotye*'*) gyegye czyfte dyewoyftwo. *'') A tak '*^ bude
bez muzkeho *'^) poznanye matku tomu, gemuzto gfem ya bozfkym
czynem otecz, wíTemu fwyetu k pomoczy. ***^) Yuz nebude nazwuia
Ewa matku wflyech na fwyetye przyebywagyczych, ale yuz teyto
dyewczye***) chwala bude dawana z toho, czo fye dobrého bude
na neby y na zemy dyety.
Tehda angel to pofelftwye ot fwate trogycze przygem k ne-
befkey dyewczye **^) modlytebnemu pokogyku ***) fye przyblyzyw
k nyey przyftupyw a przyed ny f welyku czty ***) vkazanye ne-
befke gyey^**) prorzekl arzka: zdrawa mylofty plna. Tu prawy
swaty /5*7 Ambrož, ez angel k nyey***) wftupyw nenalezl**^)
gyey w ulyczyech, nenalezl ***) gyey na fwyetflcey ***) wyeczy
hledagycze, ne na trzyffczy f lydmy o gyelTytnych wyeczech mlu-
wyecze, jakzto nynyeyíTyeho fwyeta mnohé panny czjmye, ale
w fkrytem pokogyku nalezl gy, *^^ ana fye bohu modly, profyecz.
"*) gez. "•) ruffíty nemoczna vtrpenye.
'*) muzfkeho. *") doftupenye. '*^ dyewicy. "^j
») k fwey fyle.
'") gy«. "*) nemá. "«) w cielofty. >") dyewoyftwie. "*) tat "^^m
fkeho. "*) neb tak chey tyem czYuem fpomocy. "*) diewicv. **')k
beíke dyewicie. **■) pokogy. ***) k ny. ***) poczeftv poklek. "•)
i«») gye. »") ne na okoncich (bíc). »*•) fwietfke. *'*) yu.
ne-
Digitized by
Google
Klasobraní po rukopisích. 291
aby boh feflal na fwyet fyna fwebo gedyneho dawuo flybcneho.
A yakz to fwaty Yeronym w gyednyech ftaiych knyhach ualezl,
a*^') w tu hodynu Maria czftyeiTe ^ ^^) fwateho YzayaíTe prorocz-
ftwye tu, geíTto fye pyeíTe; ay tot dyewka**^) poczne y porody
fyna, gemuz gmye bude Emanuel, toczyz boh f namy. To przye-
czetfly'**) y pocze myflyty a w fwem frdczy zadagyczy '^*) wzdy-
chagyczy^*^) a tak w fobye mluwyeczy: e bych ya wyedyela,
která to bude tak fwata y doftoyna dyewka, z nyezto fye ma na-
rodyty wíTemu fwyetu flybeny fpafytel, kak bych ya gycy ^*') rada
fluzyla, abych fye gyegyey ^*^ zíTczaftney ^'^) twai'zy nahlodala.
A když ona tak myfieíTe, wtu hodynu angel k nyey***^j wftupyi,
a nalezl gy ana flzyecz * * ') kleczyeczy k zemy nyczyeffe bohu
fye modleczy: tu gyey ^®') rzekl: zdrawa mylofty plna, boh f tebu,
požehnaná ty [6^] mezy zenamy. Tu prawy fwaty Bernart : nykda*^^)
ta^^*) flowa tli weffele rady, tak hlubokého tagenftwye tomuto
fwyetu any drzewe any potom gfu zgewena, ^^^) yakz to teyto
zwyeftowano**^) dyewczye*^^) fwatey. Neb w tomto pofelftwy ^**^)
zpofobeno ^*^) geft o przygyety tyelefenftwye fyna bozyeho, o pekel-
ném poboyowany, o fwatych dulTyczyech " '**) z przyedpekle wy-
wedeny, o angelfkych prázdných bydl naplnyeny. Tot geft ten
dneíTny den, w nyemzto zgyewena nebefka rada, kterým by czynem
wyeczna fmrt byla zahlazena a czlowyek z dyablowe''*) moczy
byl wyfwobozen a k drzewnyemu^'*) duoftogenftwy ^'') byl***)
nawraczen. By tomu fwyet rozumy el, ^"^) czo gemu dobrého ^'^)
a duoftoyneho y*^') wffye chwaly mnozftwye^'^) ten den przy-
nefe, cztyl by y flawyl by gyey nade wíTeczky gyne hody. Tot
gye^'®) ten den, w nyemzto flowo bozye*'*) na wyeky fkryte
fkonawane' ^°) tyelefenftwye przyyalo. Neb by fye bylo to neftalo,
nykda^®^) by fye byl nenarodyl, ' ^^) nykda by byl z mrtwych
newftal, a nykda *®^) by byl pekla nepoboyowal, nykda ^'*) by
byl na nebeffa newftupyl, nykda ^'**) by ducha fwateho apo-
ftolom [nejfeflal, *'*) w nyemzto a fkrzye nyehozto'®*) przy-
chazye nam [6^] hrzyechom "*) otpulTtyenye. *®^) Tot ge'^^) ten
den flowutny, nade wíTeczky gyne hody fwrchowany, wílyech
flawnych hodow poczatek, o nyemzto fwaty Rzehorz w fwey'^*)
fwatey czyerkwy^'^) zpyewaty vftawyl a rzka: '••*) dnelI geft
»**) nemá. ^^*) cztyeffe. ***) ay tot halma tocziff dyewka. ^**) fol.
11a. i«5j zadagicz. *^®) wzdichaty. '*') gy. *'**) gegie. ***) nemá.
*^®) k ny. ***) za toto slovo mezera. *^*) gy. **^) nykdy. ***) taká.
***) zwieftowana. *"^ nemá. *") diewicy ^^^) pofelftwie. "') zpofebeno.
"<') duff. "*) dyablowy. >") přidáno: dawnemu. »'=») doftogenftwi.
"*) nemá. *'^) frozumyel. *'*) přidáno: radoftneho. *") nemá.
»78) geft. 1^9) u bozie. ****') fki-tye (sic) fchowane. ***') nykdL *^*) při-
dává : nykda by byl pro hrzieffne fwe fwate krwe neprolil. '*') „ne"
později připsáno. Starší rukopis: nefeflan (sic). ***) nezto. ***'•) hrzie-
chow. >««) otpuffczenye. ^^'') geft. *«») wffiey. ^^^) fol. li*'.
****) w tato ílowa: tot geft ten den, genzto geft fam hofpodyn vczynyl,
dnes etc.
19*
Digitized by
Google
292 J- Gebauer
hofpodyn wezrzyel na ITweho lydu ftraft a wykupenye poflal;*'^)
dneir fmrt, genzto **^) byeíTe Éwa wllemu fwyetu wnefla, Maria
zahnala; dneíT boh czlowyeczftwye przyyal, to gymzto byl toho
nepromyenyl, gymzto*^') nebyl to znowa wzal. A protož tak
fpafytelny ^**) poczatek naffeho wykupenye naboznye a wefele
pamatugycze wflyczkny rczyemy : chwala tobye hofpodyne. Jak gye
angel rzekl: ^^*) zdrawa mylofty plna. Tu prawy fwaty Yeronym:
a tak ^'^ gyey ^'^ dobrzye rzekl angel: mylofty plna, neb plnosty
twey fwatey^'®) mylofty fczyedru rofu dacha fwateho fkropen geft
wlTeho fwyeta národ ; neb kakz kolywyek w fwatych otczych y pro-
roczyech myloft bohem daná byla a bydly la, ^^•) wlTak ne tak
fwi*chowanye yako w tobye, dyewko mylofty plna. Neb gym myloft
daná geft w rozlycznych rozdyelenych, ^^®) ale w tye wlita geft
plnye fpolu wlTec:^ nebelTka myloft. Tu také prawy myftr we-
lyky Albert «° O
(Následuje mezera. Viz předmluvu).
Job. Truhlář.
XIX. Básně připsané při PulkL. (t j. při kronice
Pulkavově, v rkp. Lobkovickém z 1. pol. XY, str.
426 sL).
Ezyecz Oynocha núadeho,
Ay mladofty!
w mých przihodach
íhaznoft wzdy vkazugy;
lecz z dobroty,
lecz ze zlofty,
zywota nelitugy
•)
Mam k radofty
kwyetye cztnofty,
letnye czaífy myluge;
Pyefnye zpyewam,
fmutku nedbám,
W fi*dczi fie neftaragye.
Pyekne fmyenye
y wzezrzienye
flicznoft mu vkazugie,
'»») poflan. >»») gyzto. >«»») gymztoy. »m) fpaíitedhiy. »»*) takez
gey andyel y rzekl. "«) kak. '^^^ geft. "«) twe fwate. '»») daná
bydlila geft. «•») rozdyelech. ^'*') Albrecht
^) Dopéy. obsahi^id ve strofách následujících po 6 verších, xde
schází. Viz Feifalik Alt5. Leichey Lieder etc. 674.
Digitized by
Google
Elasobrani po rukopisích. 293
W oblicziegi yakoz w roly,
když mne gedno nycz neboly
frdczie fie wzdy radugie.
Rachá, ftrziebra,
y wflye cztnofty^)
fnaznye fobie dobudu,
WlTak z tefknofty
mých wlliech cztnofty
od fmrty zbawen nebudu.
Moy wyek newye,
ktoz my powye,
kdy me bude íkonanye?
Dayz my bozie ftworzitely,
bich myel k tomu vmyfl czely,
chwale tye do fkonczenye. Amen.
Bzyeez kmetye ftareho.
Ay ftarofty!
w me teíknofty
gyz w fobie krwe neczygy,
Dawne línyenye
a gher dyenye
y radoft opuiFtiegy.
Ale nynye kozzye ftara
v mne íiiiahy w fobie nemá,
fklonyw fie ledwa fedym,
zpomynage na fwe dienye
a na mnohé prowynnyenye
fhrbyw fie w zemy hledym.
Zywot zhrzyewam,
kuníTtow netbam,
flycznoft wfly potupugy;
Den my ne wdiek,
[427] pokoy my wdyek,
w ftyenyech wzdy fie rad krygy.
Wraflř przibywa, zyly Ikagy,
fkokow fe Izzy pozywagy,
WíTeczko fie opyetugie;
Pro mu fnaznoft a me zbitye
gyz mam welmy tyezke gitýe,
kolena fie fklefugy.
") Tak v rkp.; ve vyd. Feifalikovu omylem „zlosti."
Digitized by
Google
294 J- Oebaner
1
Prfy tluka
a wzdy placzie
fmutku zbyty nemoha,
Srdcziem Ikagie
fobye lagie,
ze gfem hrzieíTyl proty bohu.
Protož pane myloftiwy,
Boba otczye fynu zywy!
ne pro me prowynnyenye,
na fkonczeny day fkruíŤenye,
at ma wynna przy mnye nenye
moczy tweho fwatebo fmylowanye. Amen.
Praská pHhoda,
[428] Z dobrého gmena czecbowe,
wíTudy slowutnij Rekowe!
zeleyte prazfke przyhody,
gegie nenabyté irkody.
Nebt iako naíTye matie gefť),
mieli gfme gie wíTady czeft;
ale gyz kniezftwo wffyeteczne
dalo gi w flowo ohyzdné.
Myftr Jacubek, kniez rokyczan,
lupacz, Ozeh, kniez Jaroflaw,
ten den v weliky cztwrtek
fpachachut íleradny fkutek.
Slichut o cztne kniezye pikel,
dobrymt geft lidem toho zzyel,
gelTtot to f gich wuolij nenie'),
nez frdczet gie proto bolij.
Gyz gfme toho doczekali,
czoz gfu nam kniezye zgednali,
mnohé lidi zachowale
ÍTeradnie zradu zmazali.
Takt gfu ten rzad y dolili,
fe wflym nas fwietem fwadili,
když gfme gyz polfko ztratili,
odkudž gfme drzew pomocz mieli.
Onit na to nicz netbagij,
w prazyet fye dobrzye fchowagij;
natot fye czafto neptagij,
kterak fye fedlaczy mágy.
») t. Praha.
*) tak v rkp ; pro rým dlužno přesmyknonti poslední dvé slova.
Digitized by
Google
Klasobraní po nik opiších. 295
Tuzt na nerzady wolagij,
když obecz na ruczye magij,
a na fn»rt fye wydawagij;
ale z prahy nechwatagij.
, Edyzt by kniez z prahy giti miel
a hanfuow s feba newidiel,
ynhedt die, ze by neprofpiel,
aczt by pjúi pro buoh fmrt trpiel.
Naleznet omluw bez czyfla,
rzka : ma hodina neprzylUa,
iakot tak rádi rzyekagij,
když przed fU-achem utiekagij.
Na rathauzyecht by radili,
a famit by fye wadili,
[429] iakozto wiecz geft oczyta,
ze fye dwa tiezczye fmlnwita.
Nez by fwe wuole nemieli,
radieyffet by to widieli,
byt fye lide zi*azowali
a na porzad mordowali.
Gyz také z fwieczfkeho fboru.
nayprw menuyme Rozwom,
on czelo wodl a fwogi flye (sic)
miefto nebozeze gidaUye.
Sediecz w ftrzyedu za obiedem
fe cztnym kniezetem Zygmnndem,
tu fye f nim pilnie radili,
by maíTa k hodom dobyli.
On gim k gich wierzye poruczyl,
iakoz gim nad gine wierzyl:
czoz wy uczynita koli,
to geft wlTeczko po me wuoli.
S weczera z miefta wygiedacz
geho wlTe tagemftwie wieducz
wratije fye zaffye ,,do Prahy" ráno,
weducz s febu geho wrahy.
Kazy k íTturmu uderzyti
a gmu fye lidij burzyti.
kniezye tjrnlTtij nemeílkagij,
f bohem na rynk wylTkoczyti.
Wolagicz: dobra dimzyno!
o naft geft to uloženo!
tu gfu na lidi wolali,
ze zradne lifty przyeyali.
WylTek polak, íTrol, Jeroným
welmi pomoczen byl gim
Digitized by
Google
296 J. Gebauer
wolagicz na lotrowina:
o visSt bijezy, o chudiiia!
Toho fwietij neczynili,
by Izzy a zrady ffcpogiK;
když fye na czem prawi czyli,
pokorniet na ímrt chodili.
Nynieyfly nowij proroczy,
o tiech giftie moha rzeczy,
budelit kto gie trefktati,
kazyt giey z miefta wyhnati.
Jakož gfn to vczynUi,
když gim zlého nechwaúli
fwatomichalirtij kniezye cztn^,
a ti, kto gfu k nim przychyln^'.
Wodichut gie do wiezenye,
wolagicze na ztopenie,
wzdyt pak dobrzye vczynichu,
ze gie z miefta wypudichu.
Ktoz kniezym nepochlebngie,
tent nadarmo ofylngie;
bud wdowa [430J nebo fyrotek,
i na rathaozyecht ma zmattek.
FfrantilTek flylink vdatny,
tent geft w tom kulTu opatrný,
ze kamž wietr tam plaíFtiek obratij,
tent rokyczany neztratij.
Hedwika, krayczy miftemy,
byl niekdy czlowiek pokorný;
gyzt gedne palczatem kywa,
Izzyy falelT pewnie podffywa.
Matiey finolarz fprawedliwy
zprawugiet fyrotky wdowy,
zákon bozzyy wyprawugie,
w domyt fye gim vwazugie.
Czrt nam nahodil EngliHye,
tent chodij po prazye tijlTye
wydawagie z Englantu prawa,
geíTtot ezechom negfu zdrawa.
Hodijt fye k nim miftr wawrzenecz,
byt gim oprawil konecz,
nmiet piímo przelozyti,
z prawdy krziwda vczynitL
Straboch tent by rad pokogij,
nebt fye za fwnoj ftatek bogij;
fedijt iako pod oftrzyelTem,
y f Zdeňkem fwym towaryffem.
■>
Digitized by
Google
Elasobraní po rokopisích. 297
Obecz wfleczka potom horzyy,
wiklet fye iako na morzy;
zadnat gim rada neftogij,
fuGed fye foíieda bogij.
Magit lide dofti nozye;
bndeli toho na dlazye,
nelzye dobrzye dokonati,
badolit kniezye yednatL
Przyzryz k tomu, pane bože I
att by lid frozomiel w íkuorzye,
byt gim ta vzdá otyaU,
byt tolik neíTafowali. Amen.
Pravda.
Dywnym rmyflem czafto blozy,
czynye frdczi tyezka nuzy,
když tak nenftawicznoít fozy.
wlTemu wyeku
to czlowiekn
kazdemn powiedagy.
Slyfs to mladý fyn ftareho,
[431J a ty kmety wieka cztneho!
prawit neuftawiczneho
fwieta czyny;
ty nowyny
mnozyt wiedn*) y netbagij.
Gyz fobie fwiet dyedy zlofti^
mladý Ge nedrzye cztnofty,
ftarzy bydle w nemyloftí,
neb bez ítnda
k torna bluda
obecz fie geft przichilila. *)
Prawdat nemá fweho wyena,
wezde gegie lechka ezena,
když nam ta leftna promyena
krzywda plody
y wewody
a wiera Ce zmýlila.
Aawech nebozatka chadij!
waffiet prawda wezde bludy,
když was krzywda fwietle fudij.
O Tak y rkp., trvám že místo vidúe; Hanka a Výbor kladou vSdie,
Za alovem tím následqje v rkp. omylem napsané a proto podtržené
ynewiedye.
^ Verš tento má o slabiku více; geft možná vynechati.
Digitized by
Google
298 J. Gebaner
ktoz vdawa,
ten oítawa;
wyneD, ktoz nemá daty.
Protozt fie prawdie zle orzye
déle delez a wzdi horzye.
gyzty wítnpngy (sic) zaorzie;
ze mlhy mraezDO,
geft rozpaczDo
nam gyafoa doczekaty.
NjekdayíTi netbaly na to,
by to zbozye, ftrzyebro, zlato
wzdi mrzalo yako bláto;
hrzieflny wie^),
procz gie diedye,
tmdnye geho dobywagicz.
Tehda ty bez únyfla byechn,
geílto czeft, zbozie myegieehn,
ze tak nemndrzie zemrziechn,
w fproftne wazie,
chndie, nazye,
nas po fobie czekagicz.
SliíT to, zbozie chowateli!
pomnyetit fie rázy, wely.
maís podle chudich poftely,
k nyezto fpyeli/s;
zboh fie tyeffyís,
czele finrt przed febn mafs.
Swietfkat rozkoíT tebn klama;
geítit w zemy mrzká yama,
tat bude na wieky daná;
tu fudneho
prziehrozneho
dne w chadobie doczekafs.
Byt fie tyech hodow doftalo
wíTeho zbozie platná málo
tot bi fie przyeliíTno zdalo. *)
na tom dyele
y przietele
druh druhu zawidy. ')
>) Tak v rkp., místo vidie.
*) Smysl y těchto yerších porušen.
■) místo zdvidie (podlé rýmu povědie) na konci strofy. V rkp. ná-
sledují sde ještě slova omylem napsaná a proto podtržená: a twe duíTy
hrziech vwady (sic) j přejata jsou sem omylem ze strofy následující.
>
Digitized by
Google
Klasobraní po rakopisích. 299
Zbozie twe przately fwady
a tyelo czrwy nawnady
a twe duffy hrziech vwady;
neb twe czyny
wíTeczki wynny
na dufllczy powiedie.
Zboznehot ta hroza dyefy,
neb gfu przyiriy bladny czalTy, *)
zet fíe^) kraywda w prawdu myefy
wfliemy czyny,
yakzto gyny
fwiet fie gyz vkazogic.
Zaby/'434/')nula w ftudu bazien.
kde gfu cznofty, a kde kažen,
gymyz byelTie fwiet ofazen?
kez íie ftidye,
ktoz to wydye,
ze zloft prawda zmynagie?
Od papezie az do krále,
nyzie toho, blyzye, dále,
wezdet geft prawdy na male.
y a knyezye
bez penyezye
neczekay fmylowanye.
Ten he penyez neoftudyl,
newyeni, zloft, krzywdu zbndyl,
tyelo y dulTy ochudyl;
ktoz gey ztráty,
wzdit gey platy,
nykdyez gema myefta nenye (sic).
Gedynat fmrt rownye myerzij,
bez penyez každému wiei*zy,
tak ffarlatn, yako ÍTerzy;
czozt proczeny,
nepromyeny,
dat na prawe lezenye.
Tut fie nehodye flantroczy
any przatelíke pomoczi;
*) czaffy změnou opisovatelovoo místo Uai, jakož svědčí rýmy diH
a mteii; subst ^ mívalo ve stčeštině zpátečnou přehlásku: sg. Vok.
S^€, pl. Nom. žžtí (srov. biechu u vojšté lítí czycfy t. j. čési AlxV. 1666),
pl. Lok. éisieeh, v. Listy filol. 1882, 112.
*) V rkp. následuje zde omylem napsané a proto podtržené prawda.
') Stráuky 432 a 483 jsou v rkp. vyplněny textem jiným; text básně
naší pokraěoje až na str. 434.
Digitized by
Google
300 J. Gebauer
tak gfa položeny roczi
bohatemn
y chadema
gity na poftawenye.
Anwech ze fie nelekáme,
ze tu tak giftu ímrt gmame,
genz drah od droha wydame.
kdyzt íínrt przigde,
ftonyet poygde
kazdi s kozzy na hrzada.
Wtyt fie ezafly ftrzyebro, zlato
oftozugie yako bláto,
nebozatka! pomnyem na to,
ze vmrziety,
hrziechy gmyeti,
dofly wieczna zawada.
Smrté
CzQz ímrt radofti podawa,
podle radoítneho prawa,
tut mne radoft wHie oftawa
pro zaloftne wzdychanye.
Edyz my írdczie myfi probuzye,
ze wzpomana ty wíhe nozye,
wnyez mye fwietczíka wuole wluzye,
zywot mi zaden nenye.
S prawem my nenye do fmyecha,
(mrt ke mnye wezdi pofpiecha;
zaftane-ly mého hrziecha,
dolTye kazny nemyne.
Swyet rozliczne czyny hody,
a ^ czyny zywot wodij
gymyz nam daMczi víTkody,
zet y f tielem zahyne.
Swyetel ktoz fie k tobye wyne:
chudehot twe zczeftye myne,
bohatý pro tye zahyne,
neb gfy prawa obluda.
Swyeta we mdlobye dobudem
a w zlofty na nyem przeba/4d5/dem,
w zaloíty geho wezdi zbndem,
fmrt geft naílie ofuda.
>
Digitized by
Google
Klasobraní po rakopisích. ^qi
Auwech fwyete, kak fie myly
kazdy, ktoz fie k tobie chyly!
ty genz do nas f tebu byli,
kde ty mozem nalezty?
Moczna knyezata y kralí,
koho gfu íie ty vbali,
ze gfu fie chudým wrownali
a dali fie pohrziefti?
Samy tuz nadiegy mamě,
awíTak toho málo tbame;
auwech ze nezpomyname
zaloftneho fkonczenye!
Tu kdež przietel nefpomozie,
anyz tye zbozie wymozie,
tut neplaty, gedno kozye,
by myel wlTeczko vmyenye!
Czo fie tyelo wralTty, muczy,
wffak zemy wzdy poruczi ; *)
tu fie druh druha neruczy,
yakz gey koly myluge.
Tepruw przygdem w fwe diedyny,
byeda hrzie^nym te hodyny,
dufliczka ponefye fwe wyuy
a na tyelo wzalugye.
Rzkucz: .prokleté hrzíeffne tyelo!
czos dle zawynnyty fmyelo?
pro twe tak nefliczne dyelo
gfem miloíti ftradagiczl"
Negednat gy zaloft bude,
nebefket radofti zbude,
horzie wieczneho dobude,
fmrty na fie zadagicz.
Sylnat fie tu zaloft zdiegie,
duHlczkat fie nezafmyegie,
gednot fie w zalofti wzchwiegie,
widucz fwu wiecznu ztrátu.
Tut fie nas hrzieffy nefkrigij,
yako na fwe wrahi zwigy,
horzye wieczne na nas wzrygij,
daducz hrzieíTnu odplatu.
^) Třeba doplniti verš i smysl sloyem ai.
Digitized by
Google
302 J- Gebauer
Auwech byeda te zalofty!
kto nam dufficzky wiprofty,
nebude-li twe milofty
matko bozieho fyna!
Tys v myloíti poznaná,
a nade wíTe gfy požehnaná,
bohem tobie ta moc daná,
mozefs fpomoczi gedyna!
Racz fudity nafie wynny
tak mylofrdnymy czyny,
bichom zbily hrzielTne ffpyny
pro nyz^) duHie zaloft ma.
Vnifs naiTie hlaffy k fobie,
neday moczi fwietczke mdloby e,
bichom fie doftaly bohu y tobie
pyegicz zdi'awa marya! Amen.
J. Gebauer.
XX. Básně připsané při Pulk. Lit {%. j. při kronice
Pulkavové vrkp. Litoméřickém, napsaném 1466).
Nota od pana Wylhema Zagiecze,
Zeley czeíTke pokolenye
Sfkody, genz fye ftala nynye!
Sfel cztny pan Wylem z Waldeka,
Przietel czeíTkeho yazyka.
Tak žaloftiwie porziechu, ^)
Gehož (česť) ') wffe czechy my echu.
A wlTe pro fwu prawu wiern,
Czyzozemfku zlu newieru.
Prziepadl fye mecz zemye czeffke,
Genz tupyl hlawi nyemeczfke.
Na wlTe ftrany czechow branye,
Sfkoda czechom geft w tom panye!
By czechy prawie wiediely,
Czot gfu geho ffkodu wzyely,
TepiTiw by prawie pykaly,
Bohu toho zalowaly.
') V rkp. následují zde omylem napsaná a proto při opravé pod-
tržená slova tak mylofrdnymy czyny (z verse 2. této strofy).
') m. po hřiechu.
*) z DalL., podlé otisku při DalJ. str. 280; v PulkLit. neoi.
>
Digitized by
Google
Klasobrani po rukopisich. 303
Ty, geirto gfu rady tomu,
Snad przygde pobrziecha k tomu,
Ze by geho na pomocz z nowa
Rady wyhi*abaly z rowu*)!
Zla przyboda, czo gfy zdiela, *'*)
Czo lys z toho zyfka myela,
Czo ihechetnych ^panow ftrziela, ^)
W nowie w hrobie (jsi) ^) zawrziela?
Zlebíkeho Czenka mladého,
A Watynberga*) hrdyníkeho,
Hynka bolTka fprawedlnebo
A Wylema oprawneho.
Prawie bozy prziepuHtenie,
Nad czelTkymy pany nynye
Genz fye geft pohrziechu ítalo.
(Daj bóh, by to již přestalo). ^
Gyž wlTe czechy otworzeny,
Genž byly twrdie zawrzeny, ^)
Donydz Zagiecz krziepek byeíTe,
Na wffe ftrany ftrziezielTe. ')
Proto gfu fye Nyemczy írzekly,*)
fwa teneta polekly,*®)
W nych Zageczfka zatratily,
Aby w czechach moczny byly.
Czechowe! racztefs rozumieti,
To za prawu prawdu myeti:
Lftiwie wam teneta wazij, *')
Chowayte fye gich! to wam rázy.
Tot ten cztny pan Wylem Zagiecz
Wzdy branyl czechow naywiecz,
«) z DalL; y PulkLit. z hrobu.
*) z DalL. ; ▼ PulkLid. fsdielala.
•) zetřieti = zanubiti.
*) z DalL.; y PalkLit není.
^) Wartmberka DalL.
«) z DalL.; v PulkLit není.
T rkp. zawrzenye.
^) jich střěžieše DalL.
^) rkp. frzekly Nyemczy.
><*} 8ú polékli DalL.
i>) Y payodním složení bylo tu tryám vazů, rým: raiu.
Digitized by
Google
304 J* Gebauer
(Po vše časy)*), kudy moha.
Prosimy*) zan [125"^] wlliczkny boha !
Když doroftu Zagieczenczy,
Budu f nymy w horzy nyemczy,
A naywiecze Baworzyczy,
Ty newierny wrazedlniczy !
Od nych pan Wylem &yde,
A w zemy pohrziechu wnyde.
Ynhnod veprzowy hlawy pohrziechu
Kly fye welmy podetrziechu.
Myfltez na to, Zagieczkowe!
Srdcze myete') yako Iwowe,
O to fye dobrzie pokufte,
Zuby hlawy ty^) nabrufte.
Powieftez*) fweho Waldeka,
Gehoz ty fye kazdy leká,
Aby to íllechetne heflo
Az Y Baworíku zemy weHo.
ProlTmyefs fwateho Waczlawa,
Aby ta weprzowa hlawa,
By fye geíltie obranyla
A fwe zuby naoftrzyla.
Pomoz nam fwaty Woytiechu,
A dada nam tu vtiechu,
By ten prziezaduczy íltit
S tebu rozflyrzil Swaty Wyt
Zagiczkowe! tot geft*) rada,
Aby nyemczom roftla brada.
Pakly nebude w tom dofti,
Yakozt lybo, toho^ tak pomfti!
Zagiczkowe! tento ímutek
Gyz obratte w dobry íkutek,
») z DalL.; PulkLit: Pro fwe czechy.
») rkp. Profmye.
') mějte.
*) hlavě té v DalZ., podlé otisku pn DaU. 231.
*) povystež DalZ.
<) Jest má DalZ.
^) to DalZ.
Digitized by
Google
Elasobraní po rukopisich. 305
A wzdy íye krzicpczie magicze.
A na nyemczie netbagicze!
Mítietez Wylema Zagieczíka,
Genž yhafe yako fwyeczíka.
Proto gfu fye w czechach fwaby
Rozduly*) yako zaby.
Proftez boha, krzieíTtane,
A naywiecze wiemy zemane!
By fye Panye Wylhemow pramen
Plodď, rczytež wilickny Amen.
Od Bowieho Tiela.^
Léta od Narozenye fyna bozieho
Po tyfyczy po trziech ftech po trziedczetech ofmeho,
Dwye nediely po boziem wkrzyíTenye,
Stal fye dyw, to ya fwiedczym w tom nynye.
Zyde fwate bozye tielo w tieítwie (sic)
Muczyly, nofyecze gie po czeftie.
Proto fye gym ftalo nezczelTtie.
Byly gym prodaly kaczierzij.
Proklatý czlowiek, genz tak zle wierz^!
To fwate tielo w zydowfky fbyerzy
Bylo deset leth, tak czolo myerzy.
Káji na gedne fwatbye tanczowaly,
Zyde tiem fwatym oplatkem braly.
Geden zyd ftrziely k nyemn ne wzdaly,
Tut gey przied feba dyetatkem znaly.
Toho newiem, zacz bylo prodáno,
Ale z rzieczy do Polkawy dáno.
To od zydow byto y prokláno.
Zyewilo fye v pondiely ráno.
SlyíTtefs wyemye, krzieUtiane zadnczy!
Když ten fwaty chleb muczyly zydowlTtij kluczy,
Tehdy oplatek ftkwnczy
Pufti krew yako buoh wlíemohnczy.
Tehdy zyde vzafu fye proto,
Gechu fye plnye myflyti na to,
Rzkacz: Awech hrzieíTna naOe ÍTloto,
[125^] Bude nafs wlíech Zatraczenye totol
Tu gey wlozichu w gednu temnyczy
Magicz peczi y myfflenye, —
') rozdýmali DalZ.
^ Text v Pulk. Lit. je z předlohy starší opis místy chybný a temný.
LU^ filologické » pMdagogloké, 1884. 20
Digitized by
Google
306 J» Gtebauer
Praw kazdy ten dyw druh k druzczy, —
Zet ITkoczy fkrze fyen na vliczy.
Zyde vzrzewlTe bychu w tom rtrachn,
Podle dwerze (sic) dol wykopachu,
Tu gey zafuchn mi^wn w tom pracha,
Na tom (sic) kamením prziemetacho.
Eaczka, gedna chromá dyewka,
przylHa przied dom toho zyda
Myflecz a rzkncz: zda mye kto wyda
Chleba weymye toho ze przyda (sic).
Neweducz dotcze fye te prftij fmyele,
GeíTto lezieíTe tu na boziem tiele.
Yohned wíta a tak dofpiele
Gyde precz, to prawda czele.
Potom dwa mieUtiany odtud z myeíta
Gducz, yakz tudy k koftelu cziefta,
Vzrziefta a zyde krygy toho myefta.
Inhned gym ta myfl by zwiefta,
Promluwiíta a rzkucze:
Czo fye to diege? tam gducze
Y chtiefta to wzwiedieti.
Zyde poczechu fye gich ftydieti,
Neb gym nechtiel buoh déle trpieti.
Ty krzieíTtiane plné to v myfl wziechu,
Tam gydefta, kdež zyde ftaly byechu,
Nalezly ano mrwa lezy; tu otgiechn,
£rcw fwatu Na oplatczie vzrziechu.
To wydienye gy obu rozkwiely,
A zyde fye gyz biechu zawrziely.
Rzeczefta k fobie: bychom wieiely,
Abychom to knyezy powiediely.
Dobrzye fye gym k tomu ímyfla dofta
Geden gyde a druhy tu ofta.
W gednom domu yeftie zydowka^)
Y zloft fwe newiery ne ofta.
Marchad z fyeny kroczy yako z ftienye,
To wydielTe krzielTtian, placze, wzftienye.
Zyd fchyly fwatoft chtie wzieti,
Pak k zemi letie pocze nemyeti (sic).
Zyde gey w dom za mrtwa wzchopychu.
Za tiem mladého knyeze dobychu.
PrzylTed ohledá tu fwatoft weliku,
Yzrzie ano krew czrwena krafna
Na otplatczie yako rofa kraiha.
*) sic, m. žid ... .
Digitized by
Google
Elasobraní po rnkopisích. 307
W tom letíe byl ten knyez nowu mlTy flužyl,
Proto fobie fti*achem wiecze byl ztuzyl;
Byezaw k irtarflyemv toho tuzyl.
Byl fed ftrazy^) oftawil pro wzdoru,
Powiediel wlTemu myeftkemu zboru.
Sfly f krzyzy*) f weliku pokoru,
Wzely gye k koftela wzhora.
Ta gfu ohledaly cziíltie
Tielefna ki'ew w fwate Eakarirtie
Y rzeczechu: prawyt geft booh w tom wierzymy giftie,
Takž yakz geft w neby íwatymy giítie.
A ta mnoho dywow pokazage,
Slepý, chromý') przielyfs vzdrawage
Z /Í26«/ Hemburka Fararz byl wzal te prftij,
Ta kdež lézala w drft^ (sic),
A rzka: Prawie fwaty my tak geft wkaryfty.
Inhned fye gema obrati krwi w hrfti.
Mnoho fet krzieUtanftwa to wydialo.
Kdež tndyez polozyl, ynhned za cielo
To znamenye w zemy íie odielo.
Chwalmy krew íwatn y bozie tielo!
Mnoho gynych dywow rzeczy fmyegi.
GelTto fye y dnes tu diege, ^)
Gychz ya wam wlliech newypyegy.
Y geirtie fye na kazdy den diegy.
Mnozy z nemoczy okrziegy,
Ktoz w tu fwatoft vfati íinyegi.
Proto w ragy budu pany tyto,
Gymžto geft w gich wiema frdcze wlyto.
Zydowftwo fpaleno, k tomu zbyto
S prawym prawem, a to geft oczyto.
O kaczierzyi gdiete, ohledayte
Tyto dywj a tiem nemelTkayte,
Krew na otplatczie fwatu poznaite,
Oftanucz zlého hrziechow fye kayte!
Swate bozye tielo! wzerzy na ny,
Pro twu hanbu y twe fwaty raný,
GeíTtot gfu od newiemych dáno, ^)
Smylug fye nade wíTemy krzieíTtiany !
Jezu kryfte, genž w tom otplatczie,
Jakž gfy zwieftowan by^) fwe matczie,
') rkp. w ftrazy.
*) m. déjL
*) m. dáiy.
•) tak v rkp.
20*
Digitized by
Google
308 Fr- Krsek
Odpaft hrziechy, vzdraw na poczatczie
A day wieczna radoft na oítatczie!
O maria, fwietla panno czyfta,
Wierzy, ze gfy mylofrdnoft gyfta,
Prof za ny Oplatka Jezu Eryfta,
At ny raczy zbawitá oczyfta!
6y obmyekczil naflich hrziechow kamen,
Bychom wziely za geho pramen,
Bychom zpyewaly z fwatymy Amen!
Klasobrani po poli školství gymnasijnilio
hledíc po přednosti ke starým jazykům.
Podává Fr. Krsek.
(PokrftčoTioL)
Stanovisko'^), jakéž i]gali jsme a ujímáme nyní my, klassi-
ckými studiemi se obírajíce, valně lisí se od stanoviska, na němž
*) Nahoře (str. 147) dotekl jsem se choulostivé otázky o pochybeném
cíli, a příslušná k tomu místu poznámka z příčin typogranckých pře-
ložena jest sem. Nechci, by mi bylo snad nerozuměno nebo špatné roz-
uměno a slovům mým podkládán jiný smysl, nežli jsem v ně vložil po
vlastním svém zdáni a svědomí, tfest mým přesvědčením, že posuzigíce
zralost žactva, zvláště ve přechodných stadiích (při přijímací
zkoušce, při přechodu z nižšího ^^ymnasia ve vyšší a při odchodu z gym-
nasia na universitu) na mnoze nejsme na cestě pravé. Nedostatky a vady,
jichž dopuštěno se při přijímací zkoušce, mt^í v zápětí velmi často ne-
prospěch mnohých žáků v nižších třídách. Neostražitost a nemístné
mnohdy obou ocí přimhuřování při přechodu na vyšší gvmnasium mstí
se pak zde, čímž arci prospěch zase vázne zprvu jen u některých, potom
však tím trpí i jiní. A konečně o maturitě což říci mám? Zdá se mi,
že pomalu přestává bvti maturitou, t. j. zkouškou zralosti; toho arci
nepocítí se již na střední škole tou měrou, jako na universitě a ve skuteč-
ném životě. Nemyslím, že by zkouška maturitní měla býti děsivou, ne-
překonatelnou snad překážkou, až by žáky hrůza obcházela při pouhém
na ni pomyšlení, jakouž zkoušku kdosi před nějakou dobou nazvfd ^pae-
dagogickým nesmyslem^; ale nemyslím též, že by se měla stávati „pae-
dagogickou hříčkou", v čemž rokem 1878 zejména o hodný kus cesty
ku předu postoupeno. Dokud není jiného opatření, jak se o zralosti abi-
turientově přesvědčiti, dotud má zkouška zralosti v plné váze a v plném
významu býti zachovávána v rozumu organisační osnovy ^§ 81 — 84. A téhož
šetřiti třeba při posudcích a zkouškách jiných, o mchž mluví osnova
v §§ 73. a 60.
Pravidel těch tím více dbáno býti má, čím větší rok od roku množství
žáků na střední ústavy přichází. Jakkoli znamením to potěšitelným, že
počet intelligence od let padesátých působením středních škol vůbec
značné se vzmnožil, tož předce hodno jest také k tomu přihlížeti, by se
ve věci té najednou neobjevila nám stránka její temná; mát vše na
světě líc i rub.
/Google
Digitized by ^
Elasobrani po poli školství gymnas^jnilio. 309
byl středověk, riizno jest též od stanoviska nesmrtelného Jana
Amosa Komenského, a konečně dáli se též dosti značně od stano-
viska, na němž trvalo se před lety padesátými.
Tato stále rostoucí číslice návStévy gymnasií a výsledkv u takového
množství žákft čím dále příznivější, divně snášejí se s těmi věčnými nářky
o ^přetěžování žáků**, kteréž slovo v posledních dobách s hlučnou
fanfárou do světa byvši puštěno, posud u mnohých nejméné k posudkům
takového způsobu povolaných ani v ústech ani na papíře strašiti ne-
přestalo. Že by nikde v ničem vůbec přetěžování nebylo, toho netvrdím,
ale na tom stojím, že se hledá obyčejné tam, kde ho není; kde pak
skutečně se přetěžuje, o tom mlčí se, jakoby vše bylo v pořádku nej-
lepším. Naopak proti dřívějším dobám míra požadavků na gymnasiích
tak jest uskrovněna. že po svém soudu pravdivými shledávám býti slova
Lorenzova: „Man darf vielmehr behaupten. dass der Percentsatz der
in den cisleitanischen Lándem áls reif erkíárten Schtiler die áuszerste
Orenze des Erlaubten, MOglichen und Erwttnschten fast ttbersteigt und
dass weitere Ermiissi^g der Forderungen an die studirende Jugend
mit den Aufgaben emer wirklichen, wahren und grilndlichen Bildung
onvereinbar wáre." Vzrůstání počtu žáků na gymnasiích pouze
a výsledky maturit od roku 1851. vizme v přehledu tomto:
Počet žactva.
Boku 1851 v zemích cisl^jt 21.175
„ 1878 „ „ 41.456
„ 1881-2 ^„ „ 53.142
« 1851 v Cechách, na Mor. a ve Slezsku . . 8.420
n 1878 „ „ n . . 19.195
„ 1881-2 ^ „ „ „ . . 24.239
„ 1851 v Cechách 5.669
y, 1871 „ 7.628
„ 1876 „ 9.827
„ 1877 „ 10.943
n 1878 „ 12.408
„ 1881-2 „ 16.584
Výsledek zkoušek maturitních.
Roku 1851 v zemích cislt^t 945
» 1878 „ 2.062
n 1851 v Cechách, na Mor. a ve Slezsku . . . 385
„ 1878 „ „ „ ... 800
„ 1851 v Cechách 282
» 1871 „ 497
n 1879 ^ 512
Rozdíl číselný v přehledu tomto je zjevný. Připouštíme ovšem, že
se od let padesátých zvětšil počet obyvatelstva, že vzrostl také počet
gymnasií, ale ani toto, ani ono nestalo se v míře tak rozsáhlé, aby se
jen tím omluviti a vysvětliti dalo ono zdvojnásobnéní počtu žactva vůbec
a žactva zkoušku maturitní s prospěchem podstoupivšího. Pravda tolikéž,
že se nvní zaiisté mnohým předmětům lépe, přiméřenéji učí, nežli dříve,
že tudíž i výsledek práce je větší číselné. Ale nezapomínejme také, že
přehled onen netýče se všech středních škol mládeží četné navštěvova-
ných, nýbrž pouze gymnasií. A tu předce z číslic těch pozná každý,
leda by slep i hluch i všeho soudu prázden byl, že o přetěžování a zne-
snadňování studií v těchto dobách oproti dřívéjším řeči býti nemůže.
Komu pak toho bylo b^ málo, tomu na posouzenou připojuji ještě dvě
tabulky týkající se zvlásté dvou ústavův, aby čisté patmo bylo, kterak
zkoušky maturitní na týchž ústavech dříve dopadaly a kterak nyní,
když se tak přetěžnje.
Digitized by
Google
310
Fr. Krsek
Nemlavíc o středověkn ještě za dob Komenského byla latina
jazykem světovým, mezinárodním, jazykem diplomatův i učenců;
Bok
Počet
žáků
vm. tř.
Od-
stoup.
Zkoušeni
Zralými uzn.
Reprobováno
Řepa-
ratmy
Vo
•/•
1850
_
89
31
79-5
8
20-5
_«,
1852
19
4
15
11
733
4
26-7
—
1854
22
9
13
9
692
4
30-8
—
1858
26
9
16
13
81-25
3
18-75
—
1860
22
1
21 + 2
18
78-3
5
21-7
—
1862
29
4
25
22
88
3
12
—
1864
32
6
26
26
100
—
—
—
1868
25
—
25
17
68
8
32
—
1870
25
4
21
19
90-5
1
4-8
1
1872
20
4
16
16
100
—
—
(S)
1874
16
—
16
16
100
—
—
—
1878
12
—
12
12
100
—
—
—
1879
16
—
16
16
100
—
—
—
1880
14
—
14
14
100
—
—
—
1881
14
—
14
14
100
—
^
(3)
Rok
Piéet
iákft
m, iř.
Od-
stoap.
Ji
Zralými uzn.
Reprobováno
Reparatnry
1 %
\ 1
•/.
1866
29
29
29
100
1867
39
39
26
66-7
3
77
10
25*6
1868
44
10
34
22
64-7
6
17-7
6
17-7
1869
42
6
36
24
66-7
8
22-2
4
111
1870
42
1
41
28
68-3
—
—
18
31-7
1871
46
2
44
39
88-6
5
11-4
—
—
1872
34
—
34
33
971
1
2.9
—
—
1873
44
5
39
33
84-6
4
10-3
2
6*4
1874
30
2
28
25
89-3
—
—
3
10-7
1875
29
29
25
86-2
2
6-9
2+2
172
1876
26
26
22
84-6
3
11-6
1
8-8
1877
41
—
41
37
90-3
1
2-4
3
7-8
1878
22
22
22
100
—
—
—
—
1879
27
...
27
27
100
—
—
—
~-
1880
36
—
36
36
100
—
—
—
—
1881
4?
—
42
42
100
—
—
—
—
1882
23
—
23
23
100
—
—
■"^
~~"
Nikdo, kdokoli rozumný a nepředpojatý, nemůže shledávati v udáních
těchto, že by nvní mládeži tíže a s horším výsledkem se studovalo nežli
dříve; naopak aaty těmito iasný proveden důkaz, že se v zákonitých po-
žadavcích úleva veliká, snaa až příliš veliká stala. A to ne snad na jednom
ústavu nebo na ústavech jedné národnosti náležejících; s tím úkazem
setkáváme se v posledních letech (187,8—1881) až na velmi skrovné vý-
minky skoro všude, v Chomutově a České Lípě zrovna tak iako jinde.
Ghopí-li se pak enketní kommissí maturitní zkoušky tam, kde enketa
z r. 1878. přestala, a bude-U též ona z požadavků nSlevovati** dále, jako
>
Digitized by
Google
Elasobraní po poli školství gymoasijniho. 311
bez ni nemohl obejíti se nikdo, kdokoli vzdělancem slonti chtěl.*)
Což divu tedy, že bez výminky žádáno, by každý ve slovn i pismn
vyznal se do podrobná v jazykn onoho starého, vymřelého národa,
jemnž panství ve třech dilech světa dosíci osndem bylo nrčeno?
Ba byli mnozí, kdož cenn latiny tehdy až směsně přemrsCovali,
jak kn př. jesuita Mich. Inchofer, jenž ve své „Historia sacrae
latinitatis^f domníval se, nebo dokonce tvrdil, že „i blahoslavení
v nebi latinsky mluviti budou" («beatos in coelo latine aliquando
locuturos**). Tenkráte tedy latinsky správně psáti i mluviti bylo
nezbytno, k čemuž již první snahy při vyučování mládeže vedly,
„aby naprosto všicbii toliko latině mluviti zvykali." To jasně též
vysloveno v zákonech lešenských: „Studiosi linguarum nonnisi
latina cum praeceptoribus et inter se utuntur." Odtud snadno
vysvětliti si i pochopiti zamilovanou myšlénku Komenského o to
usiliiúícího, jak by školu mohl „v obec latinskou proměniti čili
jak Latium obnoviti, v němž by samým mluvením latinsky mluviti
naučili se všickni," (čehož důvodem na jiném místě udává) „protože
nyní za nejpřednější nástroj učenosti a za pásku národů pokládána
bývá". Účelem toho „obživlého Latia" mělo býti: „aby bylo, kde
by učeno býti mohlo jazyku latinskému zároveň se všemi po-
třebami života samým toliko užíváním, hovořením totiž stálým
a lahodným mnohých př^emně spolubydlících a vzájemně horlivě
a mile povzbuzujících se a cvičících."
S těmi náhledy o nezbytné potřebě latiny ovšem také sou-
visel všechen způsob vyučování. Cvičení slohová v jazyce latin-
ském konána každého dne (srvn. Komenský, Škola pansof. str. 30.
odst 78.); latinská cvičení řečnická a básnická opakovala se vždy
ve čtrnácti dnech; scénické hry, modlitby, zpěvy atd., vše díti se
musilo v jazyce latinském. Avšak to vše zdálo se býti Komenskému
nedostatečné, protože způsob vyučování jazykům, jaký v tehdejších
školách pěstován, velmi zvolna k cíU vedl; bylaC ta cesta „per
praecepta longum et diffícile iter." Komenský však hledal „iter
breve et efficax," což přivedlo jej ku myšlénce obnoviti Latium.
Na nevhodný a neprospěšný způsob vyučování touží v praefaci
k „Janua linguarum reserata" těmito slovy: „Cognitum scholis non
satis fuisse verum et genuinum linguas tradendi modům hactenus,
řes ipsa loquitur. Consenescebant plerique, qui se dediderant
literis, circa vocabula: soli latinae linguae decem et plures anni
tribuebantur; imo tota aetas, tardissimo eoque exili et operae
slevila oniL pak budeme míti „na papíře" ještě přísnější statistická data
a pak snaa budeme plné spokoj em, že jsme dos&li účelu s prospěchem,
„číselné" tak dokonalým.
*} O důležitosti jazyka latinského v téch dobách srvn. ješté: Ko-
menský, Meth. jazyk VI. XIX.: Škola pansof. str. 80. odst. 79.;
a „Uvažování o Latia od Tibery k Éodrogn přenesení"; Zoubek „Život
Jana Am. Komenského" str. 104—106. ; téhož spisovatele článek v Cas.
česk. mus. 1878. str. 288—291.; Schmid Encyklop. „Lateinischer Unter-
riebť str. 192., Seyffarth Jobann Amos Comenius str. 88. a n.
Digitized by
Google
312 Fr. Krsek
pretium non refandente profecta. — Distinebator nimirnm, imo
distendebatur juventas praeceptionibus grammaticis infínite pro-
lixis, perplexis, obscarís, maiorem partem inntilibas, annis ali-
quot ; haec prima cmx. Tum per eosdem annos effarciebatur yoc&-
balis rerom sine rebas .... atd. A podobně již r. 1621. zemřelý
Dr. theol. Eilbard Lnbin naříkal, „že způsob vyučovací po školách
rozšířený naprosto jest takový, jako by jej někdo vymyslil naschvál
a úmyslně proto, aby učitelé i žáci jenom nesmírným namáháním,
hroznou ošklivostí a nekonečným klopocením teprve po dlouhém
čase k poznání jazyka latinského buď byli přivedeni nebo od něho
odvedeni.*) Jaký div tedy, že mnozí dali se na hledání všelikých
prostředků, jimiž by učení se latině urychlili a usnadnili, Z těch
arci něktejíí lecčehos kloudného a prospěšného se domyslili, za to
však jiní svými „klíči", „nálevkami" a „ořechy" druh
druha předstihm*ice směšnými se stali. Proto v tehdejší době vy-
dáno mnoho spisků pod názvy „clavis", „infundibulom', niinx*,
slibujících naučiti jazyku tomu neb onomu za určitý počet měsíců
ba i hodin. (O tom srvn. poučný článek Zoubkův v čas. česk.
mus. 1873. str. 283—287.).
Aby žáci ve školách co možno nejvíce latinsky mluviti se
snažili, vymáháno všelikými prostředky mnohdy nejen podivnými,
anobrž nemístnými, protože obyčejně dalo se to na úkor mateř-
skému jazyku.**) Tak Matouš Collinus z Chotéřiny zavedl r. 1550.
na své soukromé dvojtřídní škole v Praze jakožto trest „signum
locutionis", dav rozkaz: Čechům jazyk český. Němcům německý
ovšem hned zapovídáme. Dopouští se však pro naučení jiných
aneb sebe samého promluviti něco Němci německy s cechem,
Čechu pak česky s Němcem. Při stole Čechové latině. Němci
česky toliko aC mluví, jestliže by co chtěli. Každému, kdo by
svého přirozeného jazyka užíval, aC se dá osel, od
kteréhož menší metlou, větší pak ]}enízem se vy-
platí." Podobně také CodicUlův „ftád škol městských" z r. 1586.
nařizuje trestem osla těm, kdož mateřským jazykem
mluví.
Z toho jasně vidíme, jaká důležitost a váha latině v tom
čase byla přikládána, i nebude nám s podivením, že v 16. století
jazyk ten tou měrou byl rozšířen, až i občané a řemeslníci
*) Jak neutěšený byl stav tehdejších ákol vůbec, nejen ve příčině
vyučování jazykům, o tom srov. „Johann Amos ComeniaB" von L. W.
Seyfiarth, Leipzig 1871 str. 59—60. a n. 85 a j. „Život Jana Amosa
Komenského" od Fr. J. Zoubka, Praha 1871 str. 17—19. a 1, zvlááté
pak Komenského Didakt kap. XI. „že pravých škol posavad nebylo.*
(vyd. Beránkovo str. 58—61). —
**) Zoubek (v živote Komenského str. 17) mluvě o gymnasii lešenském
a jeho učitelích, dí: „V tom tedy gymnasia a od téch učitelů: Poláka,
Nómců a Čecha učili se mládenci polští, němečtí i čeští. Ale tehdái nic
divného: na latine všecko záleželo, a když nešlo o jazyk mateřský,
latinou dovedl mládež trápiti národovec jakýkoli.
Digitized by
Google
Klasobraní po poli školství gymnasljniho. 313
městští latinsky plynně hovořiti dovedli ; ba čteme, že v domě
pařížského knihtiskaře J. Stephana také hospodyně a služebnici
latinsky mluvili.
Přesnosti latiny dbáno vším úsilím a všemožnými prostředky.
Komenský sám proti pokleskům v jazyce tom ni^oval zvláštní
trest „Bié Priscianův** čili , signum emendationis* zvaný, „aby
žáci opatrnější se stali a neopakovali týchž pokleskft, zvláště aby
vyvázli z idiotismň (hungarismů, slavonismd, germanismů), jimiž,
jak povědomo, latina nejvíce se kazí." Tomu však ne-
třeba podivovati se ; nebo jinak to s těží bylo možno, měl«li latinsky
mluviti Uher, Slovan, Němec, jenž předce tak z lehká z národnosti
a mluvy své mateřské vyzouti se nemohl. Tím arci nechtěl Komen-
ský ubližovati jazyku mateřskému, jakož do svého Latia nemínil
bráti leč žáky v počátcích vzdělanosti ve škole obecné na zá-
kladě jazyka mateřského vycvičené. Jeho „signum emen-
dationis**, různé od GoUinova „signum locutionis", mělo
důležitý význam paedagogicko-didaktický; ve zabraňování a od-
vykání pokleskům proti správnosti jazyka kteréhokoli dalo by se
jím a to cestou snadnou učiniti velmi mnoho.
Tak mocně vládla latina skoro až do posledních desítiletí
osmnáctého věku ; až do těch časů všichni všude^přesvědčeni byli
o nesmírné praktické ceně latiny. Tou mělo se i psáti i mluviti
jako každým jiným živým jazykem, ba ještě spíše nežli jiným ;
té ustompiti musilo vše jiné: mateřština, mathematika, přírodopis
atd. Ještě v německém řádu školním z konce minulého století
obecně bylo nařizováno, aby velmi důrazně dbalo se toho, že
nejen čísti, psáti, rozuměti autorům, nýbrž i mluviti latinsky
třeba; toho dosud v Sasku a Prusku značně se šetří.
Avšak konec předešlého století a začátek našeho věku té
neobmezené nadvládě latiny konec učinil; přestala býti jazykem
světovým, mezinárodním, protože jazyky národní práva svého se
domohly a čím dále tím více se vzmáhaly. Jakožto předmět učebny
ve školách touto změnou stanoviska latina neutrpěla, naopak právě
okolnost ta vedla ke hlubším studiím a ku probádání života, dějin
i řečí národa římského a řeckého. Místo pozbyté praktičnosti
latiny odůvodněno studium jazyka toho tím, že zvláště schopen
a přiměřen Jest, aby se studiem jeho budilo vzdělání formální
a všestranně souměrně rozvíjely všechny síly duševní.
S tohoto stanoviska počalo se též hleděti na řečtinu, kteráž
až dosud skoro úplně byla zanedbávána, čehož koncem bylo, že
řečtina stejné s latinou získala si místo i právo ve vyučování
školním, jež až dosud zaujímá a, jakož doufám, dosti dlouho ještě
zaujímati bude. Nebo má-li stanovisko n)mější ve platnosti své po-
trvati, nedá se vůbec ani myslit, že by řečtina a četba řeckých
auktorů ze škol byla vymýtěna; vždyť na té právě záleženo býti
může mnohem více nežli na latině ze příčin historií dostatečně
objasněných. Ačkoli není řečtina, jakž Komenský se domýšlel.
Digitized by
Google
314 Fr» Krsek
matkou latiny (Škola pansof. strana 4.), tož predce jest sestrou
z téhož kmene indoevropského pochodici, a to sestrou pr?o-
rozenon, kteráž mladší latině vzděláni zdrojem i vzorem byla
nedostižitelným a nedostiženým.
Poknd tedy sond o působeni klassických stadii v povaha
a vzdělání lidské ve všem všady podvrácen a neplatným ačiněn
nebude, potnd bude literatura řecká vždy přednější těch studií
činitelkou. Správně tedy soudí německý filosof E. v. Hartmann
(,,Zur Reform des hóheren Schulwesens" Berlín 1875. str. 50.
a 64) : „Es ist heute dem Bewusstsein keines Gebildeten mehr ver-
borgen, dass die griechische Sprache nicht nur einen weit h5heren
formalen Bildungswerth als classische Sprache besitzt, soudem dass
auch der Glanz ihrer classischen Literatur so einzig am Himmel
steht, wie der Glanz der Sonne, w&hrend der Mond der rOmischen
Classicitát nur ein mattes, von der Sonne geborgtes Licht zurttck-
strahlt, gerade hell genug, um die lange Geistesnacht des Mittel-
alters einigermassen za erleuchten. — Um es mit einem "Wort
zu sagen : Der Nimbus der Cla^sicitát, der solange den r5mischen
Schriftstellem angehaftet^ hat sich vor dem unbefangenen literar-
historischen Urtheil als eine imitirte, unechte Waare, als eine
Afterclassicit&t entpuppt, deren eigentlicher Werth in dem Hinweis
auf das nachgeahmte Originál and seine allein echte and wahre
Classicitát besteht.** A nebudiž si tento příkrý soud o literatuře
římské ve všem odůvodněn a pravdiv, neboC v oborech mnohých
ňímané dosti samostatně si vedli a tvůrčí síly hojnou zásoba
osvědčili, tož předce upříti se nedá, že celková myšlénka jeho jest
nade vši pochybnost jista. (Srvn. o téže věci ve Schmidově ency-
klopedii článek „Griechische Sprache.")
Naše organisační osnova (Zu den Instruktionen n. str. 101
až 103) zběžně promlouvfgíc o významu jazyka latinského v do-
bách dřívějších, rovněž i o ztenčování se důležitosti latiny jakožto
obecného jazyka vědy a osvěty, zai]gímá stanovisko nové, správné,
dotvrzi^íc, že latině jako dokonalému prosti^edku k nabytí vyš-
šího vzdělání významu a účinnosti odepříti nelze. Tento sv^j
soud třemi vzpírá důvody, z nichž zvláště druhý a třetí váhu
mají; tento však druhého daleko důležitějším se mi býti zdá.
Druhý důvod totiž založen jest na vzdělavačnosti jazyka latin-
ského a vhodnosti jeho ku probouzení vědomí řeči, třetí však
vytýká právě hlavní účel studií klassických, při čemž
znalost jazyků starých jeví se býti pouhým prostředkem
sloužícím k dosažení účelu hlavního.
Třetí ten důvod zní: „Endlich drittens ist die Lectttre der
besten Klassiker der lateinischen Sprache fáhig, den Jttngling in
das Leben eines Yolkes und eines Staates zu versetzen, der durch
einfachere Verháltnisse ihm verstándlicher, durch seine Gross-
artigkeit erhebend ist, und sie kann hiedurch, bei der innigen Ver-
einigung des Gedankeninhaltes mit der Kunstform, einen tiefereu.
Digitized by
Google
Elasobranf po poli školství gymnasyního. 315
selbst sittlicli bildenden Einflass gewinnen, den in solchem Masse .
die blosse Erzablung oder Ůbersetzung zu erreichen nicht ver-
mag.** Že pak tomuto důvodu mnohem více přikládati jest důle-
žitosti, zřeijmě dosvědčiye táž osnova ve Vorbemerk. str. 5.
pravic: «Als Hauptzweck der Erlemung der alten Sprachen
ist, obwohl die durch grammatische Studien zu erwerbende for-
melle Bildung nicht ausser Berechnung bleibt, doch die Lesung
der klassischen Schriftsteller angenommen, deruner-
schópften Quelle wahrhaft humaner Bildung; das Gy-
mnasium soli diese Lesung nicht blos móglich machen, soudem
in reichem Masse und guter Auswahl wirklich vomehmen.** A v té
věci zajisté snášejí se nyní všichni přátelé klassických studií, že
pěstění ducha klassického, jenž ze spisův auktorů starých nás
ovívá, jest nám cílem, k němuž snahy veškery nésti se mají,
nikoli pak jedině a výlučně pěstování formy, jakož se dříve
dalo, že Komenského slova „consenescebant pleríque, qui se de-
diderant literis, circa vocabula* leckde do nedávná platnost měla.
Vzdělanost řecká a římská jsou vedle křesťanství a národ-
nosti hlavními a jedinými podklady vzdělanosti novověké, a nimiž
seznámiti se jakýmkolivěk spůsobem připadá na každého vzdě-
lance. Spojení vzdělanosti hellenské s moderní jest tuhé, neroz-
lučné; tato jde a úzce souvisí s onou, a zajisté nikoli nevhodně
vyslovil se slavný J. Grimm, že bychom hodnou část masa vlast-
ního sedřeli sobě s těla, chtěli-li bychom se sebe sníti účinky
vzdělání hellenského- *)
Že pak proniknouti a čerpati vědomosti o tom zašlém světě
kulturním z prvních, čistých pramenů neskonale jest zdárnější
a účinnější nežli přestávati na pramenech druhé třídy, toho po-
pírati tuším nehodlá nikdo. Byla by to zajisté dr^a bludná,
omylům přístupná, a svedeni bychom jí byli jako touže příčinou
zabředlo a pobloudilo křesťanství ve středověku, čehož přirozeným
následkem i lékem byla reformace.
'') Nechtěje zde o významu klassicismu sířiti se slovy, ukazuji
jenom k výrokům nékterých slavných mužů, žádných to níologů ex
professo. Thiers praví: „Nejsou to pouhá slova, jež mládeži podáváme,
učíce je latině a řečtiné : jsou to ušlechtilé a vznešené věci. Jsou to
dějiny lidstva v obrazech jednoduchých, velikých, nezničitelných. Ve
století, jakým naše jest, mládež vzdalovati pramene antického krásna,
jednoduchého krásna, nebylo by ničím jiným, nežli mravní naše sníženi
uspíšiti Nechejmež mládež ve starověku, jako v bouře prostém, klidném
a zdravém přístavu, jenž k tomu jest určen, aby ji svéží a čistou za-
choval.** — Jean Paul: „Die jetzige Menschheit versánke unergrilnd-
lich tief, wenn nicht die Jugend vorher durch den stillen Tempel der
grossen alten Zeiten und Menschen den Dnrchgang zum Jahrmarkte des
spáteren Lebens náhme.** — Herbart: „Philologie ist wesentlich An-
kntipfung der heutigen Bildung an die alte: FUrsorge, dass der Boden
der Cultur festliege, also Abwehr neuer Verírrungen.** Srovn. také:
G. Freitag „Nene Bilder aus dem Leben des deutschen Volkes** (Leipzig
str. 426 a násl.
Digitized by
Google
316 í^r- Krsek
Jestli tedy pro vzděláváni se a rozvoj duševní ceny nemalé
zfskali si známosti o prvních základech vzdělanosti lidské vůbec,
jestli hodno i podobno projíti od začátku až kn konci oním
prvním, třeba ne ve všem ideálně dokonalým, chrámem osvěty
a kultury, sledovati pak další účiny a působnost její a k pod-
kladům těm přičiňovati známost průběhu vzdělanosti moderní na
základě mateřštiny vždy dále rostoucí; jestli to váhy nemalé:
pak nechtějmež odhazovati nejlepší té věci prostředek, totiž jazyky
starých těch národů. Buďme přesvědčeni, jestli vůbec jaká obtíž
a nesnáze při osvojování si prostředku toho, že nevězí ve pro-
středku samém, nýbrž ve způsobu, jakým se ho zmocňu-
jeme; a tomu bohdá předce pomoženo bude. Avšak dokládám
opět: nechtějmež jazyky ty pokládati za nic jiného nežli za klíč,
jímž otevříti si chceme bránu k antické vzdělanosti, za člunek,
na němž se do starověkého ňíma a především do slavných Athén
ku vzdělávání se přeplaviti chceme ; nepokládejme je za účel, nýbrž
za pouhý prostíredek.
Vytýkám to úmyslně, protože zdá se mi, ač hodně ku předu
jsme postoupili, že předce ještě v některé příčině, jazykům těm
učíce, z prostředku účel činíme a tím i nesnází i nepříjemností
zbytečných původci jsme tam, kde by jich býti nemělo. Této ne-
správnosti dopouští se v našich dobách, buď si to kde buď,
každý, kdož jiného, jenž učen a vzdělán jest na základě mateř-
ského jazyka, nutí, by latinsky nebo řecky myslil, psal, mluvil.
Jesti to věc přímo proti přirozenosti směřující, a že z ní jdoucí
užitek ne-li pražádný, tož aspoň velmi nepatrný jest, pozná nikoli
s obtíží každý, kdo poznati chce. Vždyt — abych pokračoval
v obraze dříve počatém — mohu s klíčem velmi dobře zacházeti
a vedle potřeb svých ho pohodlně užívati, zámečníkem však a klíčů
hotovitelem při tom býti nepotřebuje ; mohu člunek obratně a uměle
říditi rychlostí a směrem, jakým libo, toho však, kterak a z čeho
člun tidcový se hotoví, znalosti nemaje žádné.
niožil-U bych někomu, chtěje se o vědeckém jeho vzdělání
přesvědčiti, aby na důkaz toho o nějakém předmětu z oboru
určité vědy vzatém buď napsal pojednání nebo ústně pojednal
v jazyce latinském, nepodá mi zajisté o své vědecké kvalifikaci
a o schopnosti myšlénky své správně projadřovati svědectví tak
důkladného, jako užívsd-li by jazyka svého národního. Rovněž
tak pošetilým zdálo by se mi býti, nutil-li by kdo koho, ústa
jeho hustou sítí přistra, by jasně, zřetelně a zvučně vypověděl
všechno, co na mysli má ; to nemožno bude, leda tu a tam slůvko
některé zřetelnější sítí ven se prodere a zahlaholí, ale jinak
všechna řeč nesrozumitelná a nepřirozená, nucena a jaksi při-
dušena bude. Takové pojednání latinsky psané nebývá pak zhusta
ani měřítkem věcného vzdělání, poněvadž pisatel nemohl pronésti
vše, jak by byl chtěl, ani dokonalým stilistickým cvičením, po-
něvadž z každého desátého řádku viděti, že to psal Čech, Němec
Digitized by
Google
Elasobraní po poli školství gymnasijniho. 317
atd. Nemoha pochopiti, proč by od požadavku, lépe řečeno od
zvyku toho, upoátěno býti nemohlo a nesmělo, což ještě podnes
se tvrdívá, jakoby se vzděláváni opravdn klassické bez tohoto
dokladu ani mysliti nedalo.
Nechtějmež zapomenouti důležité zásady Komenského : „semper
cara potior remm quam verborum", kterouž se onen nás arci-
paedagog zpravoval venkoncem, i v latině, již psáti a nade vše
jiné klásti teprve později se jal. Z počátku bylo pevným jeho
úmyslem psáti jenomčesky, jakož sám vyznává slovy : „Primům
autem protestor, mihi latine aliquid scríbendi, nedum edendi,
nunquam fuisse consilium. Genti solummodo meae ut concinnatis
vemaculo sermone librís quibusdam prodesse quaererem, more
iuvenem incesserat libido, nec deseruit per istos quinquaginta
annos: ad alia nonnisi occasionibus delatus fui." Tak psal Ko-
menský Petrovi Montanovi v Amsterodame roku 1661. Nepřízni-
vými tedy okolnostmi a módou toho času panigíci veden jsa při-
klonil se Komenský k jazyku latinskému, žádige po tom ovšem
na každém, aby latině dokonale rozuměl, poněvadž jí přikládána
d&ležitost vědeckého jazyka mezinárodního. Aby však všechnu
váhu kladl v ryzost a uhlazenost slohovou a ve grammatické
vzdělání, toho sám spisy a zásadami svými nedokazige, ačkoli
latiny a všech klassiků výtečně byl znalým. Odtud pošlo, že
vehni mnoho barbarismů působením mateřského jazyka v jeho
latinský sloh, ač jinak velmi obratný, se vloudilo, pročež v 17.
století latina Komenského haněna byla od některých přemrštěných
puristů latinských, a snad by ani nyní na některé německé uni-
versitě co do správnosti a čistoty slohu latinského při zkoušce
neobstála. Komenskému však všude k jádru a vnitru věci pro-
hlédajícímu „color urbanitatis'' nebyl cílem a účelem učení se
latině, jak sám výslovně tvrdí (Opp. didd. II. 205.), volaje při
tom: „Odtud až potud, a vždy budiž větší péče o věci než
o slova.**
Slovné pouze a čistě grammatické vzděláni mládeže v latin-
ském jazyku také nebylo po jeho zásadách, nebo pak by byl za-
jisté neopominul nikterak k témuž účelu užiti také řečtiny, jakož
předce vychází z jeho vlastních slov (Škola pansof. str. 4.), kde
mluvě o tom, v čem jazyk jest cvičiti, dokládá: „A to v latině,
protože nyní za nejpřednější nástroj učenosti a za pásku národů
pokládána bývá; v řečtině, protože jsouc matkou latiny, aby
jí bez ní dokonale rozuměno bylo, nedopouští, zvláště pak proto,
že tajemství nového zákona strážkyní jest a vykladatelkou.** Předce
však určil, aby žáci v řečtině jenom „vedle potřeby** (ad neces-
sitatem) učeni byli, latině však aby „dokonale** (perfecte) roz-
uměli. Ale od dokonalého rozumění latině a od zevrubné znalosti
literatury latinské ku správnému latinskému psaní slohem cicero-
nianským jest předce ještě hodně daleko, čehož dovodil Komenský
sám na sobě nejlépe, pročež také sloh jeho s několika stran
y-"
Digitized by
Google
318 Úvahy a zpráfy.
ostře zhaněn. I uznal vhodným nebožtik otec Palacký tyati se
kaceřovaného svého krajana r. 1829 a jeho způsob psaní omluviti
takto : .Latinský sloh jeho, ačkoli jest plynný, zřetelný a úsečný,
avšak není čistý a přesný římský; mělC zajisté málo smyslu,
a ještě méně lásky k oné klassické ozdobnosti, která vyhýbá se
všem novým pojmům, aby nestala se neřímskou ; raději pojmenoval
každon věc nejpříhodnějším její jménem, nic toho nedbiýe, ne-
pochází-li jméno třeba z doby železné.*'
ťlvahy a zprávy-
SlavoniG Literatuře. ByW. R. Morfill, M. A. London
1883., ve sbírce The Dawn of European Literatuře
(Vm a 264 str. S^).
Potěšitelným úkazem při této knize jest již nznání, vyslovené
v předmluvě, že v anglické literatuře byla jí skutečná potřeba,
t. j. že konečně i ve kruzích^ které dosud buď pro přílišnou od-
lehlost zeměpisnou, buď z příčin jiných na kulturní snahy národů
slovanských pohlížely naprosto chladně, ne-li dokonce s útrpným
úsměvem, začínají cestu sobě raziti názory vlídnější. Právem
také poukázáno k tomu, že jediné toho druhu dílo, jazykem angli-
ckým původně sepsané, které vydala T. A. Robinsonova (Talvj)
r. 1850. v Novém Yorku — tedy nikoli v Anglii, nýbrž v Ame-
ríce — jest už zastaralé, a co horšího, že zůstalo zcela nepo-
všimnuto a nyní nejen většině anglického obecenstva, nýbrž i lite-
rátům z povolání jest docela neznámo.
O ukázkách pak z poesií slovanských, které ještě dříve
(r. 1821 — 32) v anglických překladech krajanům svým podal
zasloužilý jinak Sir John Bowring, stejně správně pověděno (na
str. 213.), že obsahigí velmi mnoho poklesků, pošlých z nedo-
konalé znalosti jazyka — že tudy s nepatrnými výminkami
slovanské literatury v Anglii dosud buď naprosto byly neznámy,
nebo že z nich ukázky podávány jsou v podobě takořka travesto-
váné a znesvářené tak, že většině Angličanů vštípena jest myšlénka,
jakoby literatury slovanské vůbec ani nebylo na světě. Než Angli-
čané všecky vědomosti své o Slovanstvě do nedávná čerpali
z pramenů nad míru pochybných, upravujíce pro svou potřebu
jen díla německá nebo francouzská, která pohříchu málokdy po-
vznášejí se na výši nepředpojatosti, a nelze tedy ani se diviti,
že i ve příčině literatury zase jen sahali k pomůckám podobným.
(Dílo "Wratislawovo »The Native Literatuře of Bohemia in the
Fourteenth Century" zakládá se na vlastním studii pramenů původ-
ních; ale jest to jen obmezená monografie).
Aby této zásadní vadě se vyhnul, pan Morfill látku díla
svého — a to jest druhým potěšitelným úkazem jeho práce —
>,
Digitized by
Google
Úvahj a zprávy. 31 9
vyčerpal po výtce z pramenů p&Yodnicb, slovanských, ovšem ne-
zanedbávaje přes to spolehlivých pomůcek německých a franconz-
ských, z těchto hlavně prací Legerových. Hlavním vodítkem byly
mn Historie literatur slovanských od Pypina a Spasoviče a lite-
rárně historické stati v Časopise Č. Musea, Jagičově „Archivu
fttr slavische Philologíe^ a jiných dílech souborných : ale i spisy
o předmětech jednotlivých jsou mu dobře povědomý, a tak čteme
v dokladech jeho nejzvučnější jména zástupců vědy slovanské.
Že aspoň přední plody literami, o kterých pojednává, také sám
četl, všude ze zpráv jeho o nich na jevo vychází.
Že pak všecken duch knihy jest Slovanstvu příznivý a ne-
předpojatš uznává, čím Slované přispěli k obecnému vývoji lidské
osvě^, již z věcí uvedených patmo a na každé téměř stránce
díla doloženo.
Pan Morfiu na př., — abychom aspoň některé doklady uvedli
— na str. 232 a násl. se vřelou sympathií mluví o žalostném
úpadku národa našeho po bitvě bělohoi*ské, o pálení českých kněh
a násilné germanisaci, a na str. 203 o nenadálém jich znovu-
zrození. S podobným účastenstvím líčí Jiřího z Poděbrad a obtíže
bojův i sporů jeho s papežem. Na str. 7 lituje útrap národa
bulharského v otroctví tui-eckém a doufá, že obě Bulharska někdy
asi budou spojena, jako dříve Multansko s Valašskem. Týmž
duchem jsou vylíčeny útrapy Rusi za vlády Tatarův a svízele,
s nimiž bojovati jest Polákům proti poněmčování s jedné a po-
rušCování s druhé strany. Nepředpojatost a svědomitost viděti
také hlavně v tom, kteiuk vypsán je spor o pravost některých
textů staročeských na str. 206, 208, 221.
Aby knganům svým věc učinil zajímavou, p. MorfíU na
četných místech užil prostředku velmi dobrého srovnávaje plody
literátů slovanských s domácími anglickými, a často skutečně pře-
kvapoge podobnostmi vhodně vytčenými. Tak Dalimil náš upomíná
ho na kroniku Roberta Gloucestra i na Brucea Barbourova, alle-
gorický Tkadleček na Skeltonovu báseň Gaslande of Laurell.
Chelčického přirovnává k Bunyanovi a názory jeho ku quaker-
ským; mistra Daniela Adama z Veleslavína k prvnímu tiskaři
a spisovateli anglickému Caxtonovi. Že učeného hiskupa Dubravia
spis o rybách citoval Izák Walton, nezapomněl podotknouti, jako
ukázal na živé styky mezi Anglií a cechy za doby Husovy, kdy
v Oxforde studoval Jeroným a v Praze stále se usadil učený
Payne. Také to podotčeno jest, že v době po husitských válkách
u nás kromě politických a náboženských spisů polemických, málo
bylo původní produkce literami, jako v Anglii v době sporů ná-
boženských; ale za to že Tomášem Štítným prosa česká byla již
rozvinuta v době, kdy anglická byla ještě v plénkách, kdežto
poesie naše již dříve za dob Chaucerových a Gowerových také
dosti svěže se rozvíjela. Že nesčetné rozměry písní srbských
Angličané mohou znáti z Longfellowova Hiawathy (ač LongfeUow
Digitized by
Google
320 Úvahy a zprávy.
napodobil vzory nikoli slovanské nýbrž finské), pfípomíná se na
str. 1 53 — a tak ještě na různých jiných místech parallela 2j'evů
slovanských s anglickými jest provedena.
E témuž konci jako tato přirovnáni nesoa se akázky poesie
slovanské, které ve kniha přes skrovný objem její jsoa pojaty.
Pan spisovatel vybi*al kasy co možná charakteristické, aby co
nejlépe přesvědčily krajany jeho o tom, že poesie slovanská i ve
starších dobách skutečně byla, a že směle může postaviti se po bok
všem současným literaturám jiným. Tak podána ukázka z ruských
národních písni bohatýrských, nábožných i milostných (str. 22
násl.), z kroniky Nestorovy (str. 72), z Pluku Igorova (str. 79),
z písni kozáckých (str. 109); z bulharských zpěvů národních
(str. 130); ze srbských (str. 155 a 159 násL); z bosenských
písní milostných (str. 165); z Rukopisu Královédvorského (Růže,
Skřivánek, Opuštěná, Žežulice v překl. Wratislawově str. 210
násl.); z Dalimila úryvek pověsti o Libuši a Přemyslu (str. 216)
a ze Tkadlečka řeč Neštěstí (str. 222). Konečně i z mudrosloví
národního uvedena jsou příkladem některá ruská a polská pří-
sloví (str. 254).
Při tomto celkovém rázu díla jen Utovati jest, že p. spisovatel
vázán jsa úzkými mezemi sbírky, jejímžto článkem práce jeho jest
— totiž cyklu děl o počátcích evropské literatury — přestati
musil na vylíčení pouze starší doby literatur slovanskýcL O českém
písemnictví na př. zprávy jeho končí se rokem 1620., o polském
již r. 1606.
Zároveň bylo mu také přestávati na rysech jen povšechných,
aby dílo nevystoupilo ze skrovné míry a z rámce, které od samého
počátku ustanoveny byly vydavatelem, jímž jest „spolek pro šíření
křesCanských vědomostí".
Přes to však sluší pravdě vydati svědectví, že p. spisovatel
důležitějšího nic neopomenul — nezapomněle ani na poněmčené
Polabany a Slovany Baltské — a co uvádí, posuzuje a líčí na
základě dobrých pramenů vždy nestranně a správně. Bylo by
tudíž si přáti, aby týmž duchem brzy zase někde vylíčil knganům
svým i ostatní, obsahem daleko bohatší doby literatur slovanskýcL
Velikou obtíž pisateli anglickému činí pravopis jmen slo-
vanských. Pan Morfiu jest sice na dobré cestě, uznávaje, že
jména Slovanů, kteří užívs^í písma latinského, slušno i v angli-
cké knize psáti pravopisem původním, a jména původně cyrillicí
psaná opisovati dle jedné a téže soustavy. Ale byl by jistě
dobře učinil, kdyby byl vyzval tiskaře své, kteří neměli písma
diakriticky označeného, aby je sobě opatřili schválně, a kdyby
pak i ruská a srbská jména diakritickými značkami byl opisoval.
F. E. Mourek.
Digitized by
Google
Příspévky ke slovanskému jazykozpytu.
Sepsal Ant. Matzenauer.
Nok, kmen čes. penetrare, inmere, v. Y-nočiti.
Nokata slov. Steinklee trifolium melilotus nebo lotos cornieu-
latns? kmen nok, snff. -ata; možná, že to slovo jest stejno-
kořeoné se slov. nohet na místé staršího *nok-et, srb. no-kat,
bulh. nok-út, stslov. aoK-iTk i aor-iTk, rus. HÓr-OTb unguis,
čes. neh-et id. atd. — lit. nágas na místě *nak-a8, skr.
nakhá (th.) m. et n., id. atd. — uváženo baď, že bylina
„lotus cornicnlatas" se čes. nazývá „kočičí pazourek'' ; také
srb. n okatá c herba quaedam od no kat ungúis.
Hopúifa rus. tumor pectoris, pol. norzyca morbns equornm
„wrzod (ulcus) na karku lub na grzbiecie konskim"; ta slova
jsou stejnokořenná s lit narys, m. tumor, tuber, ulcus, ua-
rycza, častěji ve pl. naryczos, také naryczes f. pl. na-
riczci, m. pl. eine verhártete Geschwulst am Euter der Kiihe
und Stuten, pra-narus adj. virgatus, venosus (de llgoo).
Hopú<iHiiKl» rus. bylina, scrophularia nodosa^ jest, jak se po-
dobá, stejnokořeuné s lit. n á r a s articulus ; annulus catenae.
Norogi pL pol. „pluca czyli wn^trznoáci samy i jelenia** ; kmen
nor, suff. -ogi; srov. lit. náras articulus kloob těla, su-
naras, san-narys, s^-narys a) id. b) membrnm corporis
úd těla, 8 nimiž slovo pol. může býti s tejn okořeň ným.
Ho|ikqik m. stslov. 1. animal quoddam, fortasse mergus; 2. uri-
nator 0T|ie»eTi (^uEcy xht|iuh iio|iki|k bi riioYEHNOY Biieai Bus.
918. slov. ronec přesmyknutím na místě norec der Papagei-
taucher, cbarv. r o n a c na místé n o r a c unuator, srb. n o r a c
id. vedle ronac 1. id. 2. mergus (pták) potápka, 3. scai-a-
baeus fímetarias, také gnjurac urinator; mergus na místě
♦nurac (charv. gnjuriti na místě nu řiti immergere), rus.
Litty filologické a paedagoglcké 1884. 21
Digitized by
Google
322 ^- Matzenauer
HÓpKa mostela latreola, mrus. uopHiui; pol. nor nrsas meleš,
norek, narek colymbus, uur endytes der Seetaacher, čes.
norec, gen. -rce imořec (dial.) urinator, norek 1. mergas
mergaoser, 2. mustela latreola — noříce mus noricns yiak pravdé-
podobno pochází z norica fen. lat. adj. noricns — hlnž. nórc
mnstela lulreola, nórjak nrinator, kmen aoii nor pochází od
kořene uhp: K^-nkpxin, -uhpSk iogredi Biiik|ieTk Greg.-Naz.
Srodná json lit. na ras nrinntor, colymbus, naránas colymbus,
neras nrinator, ner-iů, nér-ian (praet.), nér-timergi,
snbmergi, kořen prvotně uar, lot. nira, nir-ga mergns, co-
lymbns, nir-t, nir-té-s mergi, immergi, seimmergere; stpms.
naricie „tnfelskint", Voc. Nesselmann má za to, žetufels-
kint = liti8 tchoř, což jest sotva pravé; 1. část složeného
slova tufeU-kint jest ve spojitosti se slovesem sřněm. to uf en =
mergere, immergere, možná, že to slovo stpms. značí: mnstela
latreola. Také něm. Korz mnstela latreola, ze slovan., asi ze
stej neznačného hluž. no re.
1. ''HoYA>TH vb. offerre: slov. nuditi, -dimvb. dar, po-naditi
vb. pf. oferre, po-n ujati vb. dar. id. na místě -nndjati,
(stslov. bylo by ""no-iiOYaiAATH), po-nud-ba propositio; charv
srb. nnditi, -dim komu sto id. nadíti se srb. offerre (alias
alio), Bobé vzájemně nabízeti, nadjenje n. snbst vb. oblatio
po-naditi koga čím vb. pf. po-nudjati, -djam vb. dar.
offerre, praesertim cibam aegroto, stslov. no-aoYAA donám, e con-
jectará, slov. po-nada, ponadek oblatio, charv. p o n a d a
1. id. 2. qaod aegroto comedendum offertar, srb. po- nade
pl.=: charv. 2. — Srov. lit. nanda ntilitas, lucram, nand-
o ti, -oj a, nand-yti -yjn ati, frui, lot. nanda pecania;
got. niutan (praet. sg. naat, pl. na tam), koř. nut, ati,
frai, *nati8 atilis ve složen, un-nntis inatilis, skand. niOt-a,
n^t-a frai, nyt ntilitas, švéd. nytta ntilitas, emolnmentam,
nyttja nti, frai. dán. nytte 1. snbst. usus, ntilitas, lucram,
2. vb. oti, frai, utilem esse, ags. neot-an uti, fi*ui, notu
usus, nytt 1. id. 2. commodum, holld. nut 1. adj. utílis,
2. snbst utilitas, nutt-en nti, stném. nu z, sřněm. nutz usus,
ntilitas, stněm. nuzz-6n, nuzz-an uti, frui. — Jiného
původu jest čes. zastar. po-nudka oblectamentum, kt. v.
2. HoyAHTH, iioy2k;^& vb. dur. stslov. cogere, -ca ixfiíci^sad^ai vy-
tisknouti někoho; vychvátiti, vynutiti, iioynsAeiiHie n. subst. vb.
•%
Digitized by
Google
PříspéYky ke slovanskému jazykozpyta. 323
oecessitas, NOifXAATH, -Aai& iter. cogere, Noifas^ADie lo ?coaiith
fiocof Prol.-Mib. h3-no^»aath, -aa« extorqaere, no-No^j^NTH
vb. pf. cogere, — ca conarí, no-NOY»AeNHie actio cogendi, no-
iio^asj^ATH, -AAI& vb. dar. cogere, — ca impingi, npn-NO^AHTH
cogere, — Bb ciio^xBoy Cyr. 4. — colloqui, snadere, npH-
-NOfx^TH cogere, balb. po-nudi them. inf. cogere (Lex. II.)«
slov. nuditi, -dim, vb. dur. pri -nuditi vb. pf. cogere,
charv. nuditi -dim koga na sto incitare, cogere, p r in u d i t i
vb. pf. cogere, srb. pri-nuditi vb. pt prinudjávati vb.
dui', id. ru8. uýAJĚThj jnýxy vedle nýmAy (ze stslov.) cogere,
-cfl conari; cogi, By»4áTb-ca Hy»Aáio-ci> vb. iter. indigere,
opus babere, — AéBhTBUE, no-Bý4HTi>, npH-Hý4HTi> vb. pf. —
HyacAáib vb. dur. impeliere, cogere, no-ay}K4éBÍe, npH-Hy»Aéflie
iu^tio cogendi, impulsns — vlastně stslov. forma na místě
-flj»éBÍe — pol. nudzié, nudz^ molestare, fatigare, taedinm
adferre, ennuyer, nndzič si^ taedio capi, otio tabescere,
8'ennuyer, čes. nuditi, -dim i. q. pol. nudzič, nuditi se =
pol. nudzié si^, uvedeno v nové době dle pol. — nu žiti
«genum, miserum reddere, opprimere, tribulaie ; cogere, n u z e t i,
starší nuzieti egere „bladem lidé tak neskrovné nuziechu''
Leg. 12. C. — pol. nuda fadaise, ennui, obyčejně ve pl.
nudy; zdali rus. zastar. uý^a scabies sem náleží, jest po-
cbybno; ras. mrus. ny^OTa (Mikl.-Gramm. II. 165.) necessitas?
stslov. NoifAkUA adv. necessitate, vi, noy^^uh adv. necessario,
vi, Fris. nudmi, NOYAi^NHKik qui vím infert. Pat. ncysraa ne-
cessitas, vis, tormenta, iaiuria, — BptucNe, Krmč.-Mib. —
dHUNA, Sabb. 200. — rAftA^NA (fames) Prol.-mart. bulb. nuž.da
recessitas, inopia, slov. nuja necessitas, míscria, charv. nudja
necessitas, srb. nužda angustia (ze stslov.), rus. BysRAa (dim.
nýxcAHua) necessiias, indigentia, molestia, miseria, inopia, vis,
HBitTb nýnuAy B^ newb indigere, egere. bi cjýqat BýxcAU ne-
cessitate urgente, si opus fuerit, 6uTk bi Kpáftuefi nýmAb versari
in summá miseria, no b^hca^ necessitate coactus, necessario,
KaKáATeót AO óroro BýacAa? quid boc tuá interest? čes. nouze,
starší tvar nuže, núzie „nufie angustia"* Mamm. stčes.
núža necessitas, egestas, inopia, penuria; molestia, vis, .Ti
činie nadav, nátisk i núzi chudým. ** Hus. Post. bluž. nu za
1. necessitas bjez nuzy sine necessitate, 2. inopia, egestas,
miseria, dluž. nnza id. — stslov. NDYSRAik adv. necessario,
21*
Digitized by
Google
324 ^' Matzenauer
NOfSRAkiiNKí violentus, No^SKbNHKi lo.-Clím. rus. HýxHHiTb forica,
čes. no z nik 1. miser, egeaas. 2. obs. oppressor (Has.) lépe
nazí tel; NoycAi^M^ ^4)- stslov. 1. necessarís, 2. violentnis,
NoysAi^Mo* "^^'^ ^^^' violenter, slov. najan anxins (Lez. H,),
rns. HýxHuA necessarias, HýxHO opus est, čes. nnzoiý
1. necessaríus, nožná potřeba necessitas, Wq. 831. — 2. mi»er
egenns, inops, hlni. dlaž. nazny 1. necessaríus, 2. i. q. bob.
2. — dluž. nnzkaá impellere, incitare, cogere, nnzliš
lamentad; čes. nuzovati, -ují opprímere, misernm reddei-e,
exeruciare, — se fatigarí, vexarí; misere vivere, blaž. naio-
wač, -njn impellere, cogere, — so conarí, se fátigare. Koř(3n
■ofj^nad. Za srodná možno pokládati: lit. nanda yr necesse
est, nand-lngas necessarias, ač nejson-li ta slova z german.
uvedena; možná, že také lot. nad ét lamentarí ,kl&glicb mfen" ;
srov. dluž. nuiliš id. — 2. got nan^s neceseitas, gen. sig.
naud-is, vis, nandi-bandi f. necessitatis vinculom, nandi-
^orfts a4j. necessaríus, skand. naudb*r f. necessitas, naudb,
f. inopia, miseria, calamitas, nandb-igr adj. coactus, invitus,
švéd. nOd, m. necessitas, n6d-ga cogere, ags. nead, néd,
n$d necessitas, compnlsio, nead-ian compellere, á-nydan
repellere, angl need necessitas, inopia; bolld. no od ne-
cessitas, miseria, nood-igen cogere; skr. nud (6. par. átm.)
nud-ámi 1. sg. praes. act nudé med. agere, impellere, in-
citaře.
■•^ra, HUtt vb. dur. stslov. bortarí, MHii«^fra&n, hul vb. pL
incitare, Glag. MHMfsiluni, -uk vb. dur. bortarí-Sabb.-typ.
147. cbarv. nukati, -kam, po-nukati, -kam, po-nuka-
váti, -kujem instigare, incitare, impellere — mínění, že nu-
kati stojí na miste nudkati, nutkati (Jung.-slov. Drobn.)
nelxe považovati za pravé — srb. nukati, po-nukati, -kam
dle Vuka offerre, jest ale pravděpodobno, že pravé značení jest :
borurí^ incitare. impellere, tak se domnívati lze z následiQl-
clbo mUta: ,Mnoco sam ib nnka' ^^místo nukao) i korio (ko-
riu exprobrare>, da sijeku po knóini Turke.* Kar. I^es, ms,
KVKaTV HCi» impellere, incitare, instigare, lOHiyKiia id. od-
i\~KáJwnrv qni instiírat. iuoiiat, poLnukac. -kam impellere,
irvitare, ce^ po*nnknonti. -nu vb. pf. po-noukati, -k4m
xb. dur. hon^sri. in:rdler>?, inciure, instigare; — s^omu in-
auere »<v, Petr poncče STi;ér^u Kl.meani*, 3£s. Pass. 291. 2.
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 325
ponukl rukon innuit manu, po-nuka, ponnčenie (obs. Kat.)
nntus, impnlsns, instigatio, po-nnkatel, po-nakač agitátor,
instigator, v-nuknonti, v-nnkati innaere, — v mysl sng-
gerere, inspirare, v-nuknnti monitos, inspiratio, nnčec
zastar. (Kat.) incitator, slk. núkat hortarí, — sa (něčím)
urgere rem, se fatigare, dluž. nakaé impellere, cogere. Za
příbuzné možno považovati lit. niúk-inti excitare, impellere,
instigare, k němuž se zvukem více blíží stslov. niokath, -kak
exhortari, čes. po-ňoukati to, co po-noukati.
Nuzla srb. morbus quiáam „bolest, kad bolí meso oko zubS** ;
z ture. nuzla, ntlzle gravedo, rbeuma.
Hik, part. insepar. stslov. — obyčejně po jiných předponách —
1. Bi-Nik-poAHTH, 'TR^Sk spoctare, Bk-Nb-paj(H?íouk perspeximus I. lo.
l.-l. — ŠiŠ. 250. BbNbUlUb YO^CbCTBUB CBOKI OTHOlbOie, H Bb-Nb-
poj^HUb, O veub CKA3Aie rAAroAeTb hokahnhki ofYHTexb. Ant-hom.
215. — 2. Bi-Ni-pATHTH CA -IUT& CA boUum gcrcrc, psáno
Bik-NpATNTH; vcdle B'b-pATHTN CA Id. vyskýtá se také nesložené
fATHTH CA id. (pATb pugua, bcllum) ; s podobným zjevem po-
tkáváme se v čes. su-n-dati tollere deorsnm, demere, vy-n-
dáti eximere, promere, u-n-dati demere. Srov. lit. praef. nu,
obyčejně před slovesy, ve značení: ab, de, desuper, deorsum,
častěji také poznačige toliko, že jednání skončeno, na př. n u-
braukýti destringere, abstergere, braukýti jest srodné
se stslov. BpucATH abstergero, nu -duti dare, tribuere dáti,
vzdáti, nu-lěti fundere, u-liti (na př. něco z kovu), nu-
marinti necare (Bezz.) u-mořiti, stslov. uopHTH occidere,
nu-pláuti, -pláuju abluere, kořen plu, příbuzné jest stslov.
nxoyTH, niiOBJí i niio^M fluere, navigare, kořen niiOY ; jen zřídka
se tato předpona vlit. nachází před adj. a subst.: nu-karus
adj. miserícors, nu-karumas miserícordia, kořen kar, jemuž
jsou příbuzná: strus. Kap-ixH lugere, skand. kar-a conqueri,
řec. xčíQ-ívtj praefíca najatá ženština, oplakávající zemřelého,
xag-ixóv luXog žalostná píseĎ, pohřební píseň, kořen xap, skr.
kar-uná miserícordia atd. (v. Giz. Slov. p. 41.); lit. nů-
sparis Dorfanger, stprus. sparyus id. Zdali táže částice
Wh nachází se také ve slovech dosti četných, počínajících
samohláskou, které jest n předsunuto, jest pochybno, ač by i
řečené částice N'b bylo v takových slovech mohlo proto vy-
mizeti, že na počátku slova, jemuž n předsunuto, stojí samo-
Digitized by
Google
326 A. Matzenauer
hláska. Taková slova jsou na pf. N-&rjii stslov. — místo
a vedle xriii — angulns, srb. n-ogao, gen. -gla vedle ngal
id. hluž. Q-nhel, n-uhl id. stslov. N-ftTpNTH ca jak se zdá,
irritari, „cxoba psíj^n No^pHTb ca cpkAbi|6 NAoie'' Ephr.-belg.
106. — to slovo jest, jak se domnívati lze, stejnokořeoné
s OB-ATpHTN CA, OBi-iAT(^HTH CA ardero, fíg. commoveri, irrítari ;
stslov. N-ftTpb vedle &Tpb intns, také Bi-N«&T|^b intns, intra,
N«ftTpb-Nb vedle ATpbNb interiér i Bik-N-«T|^uib id. slov. n-oter,
a skráceně n-ot intro, n-otri intns, n-otrajn, a, o adj.
intemus, interiér i v-n-otranj id. charv. srb. n-n-utar,
n>n-utra intro, intns, n-ntarnji internns, nis. H-ýrpo,
H-yrpb, skráceně H-jmb, pars interior, nyxpb AOMa vnitro domn,
B-H-yrpb, -jnrpá intns, intra, B-H-ýrpeHniA intemus, interior,
pol. w-n-^trz intns, intra, w-n-^trze^ n. 1. interius, pars
interior; 2. viscera, w-n-§trzny adj. internns, interior, slk.
v-n-ntri intns, intra, vlastně loc. sg. stát. jména vnutř,
stčes. v-nj-utr intra Ps. Ms. 152. 1. nčes. v-n-itř intro,
intns; vnitř c. gen. rei intra, v-n-itřek, stčes. v-nj-ntřek,
interior pars, v nčes. seslabeno u (stslov. «, prvotně an) v í;
vnitro interior pars není špatně utvořeno, srov. rns. nyrpa
id. hluž. n-ntr intro, n-utři intns n-utřny internns. Od
téhož kořene, jako stslov. &Tpb, a-ATi^b, pocházejí také: srb.
n-utrak equus non bene casti*atas, n-ntrast adj. non bene
castratus, rus. H-jrrpéui i. q. serb. nutrak, pol. w-n-§tr,
gen. -a id. (2. spado) nedobře vyklestěný hřebec, snad proto,
že jemu uvnitř zfistalo jedno moudo. Další příklady takového
předsuvného n před samohláskami jsou: a) ve stslov. o-h-oy*
lUTA calceos, slov. onuča, vnuča, rns. OHýqa, pol. o nu ca,
čes. onuce Fusslappen, kořen oy u tegere, induere, pannia
circumvolvere, b) ve stslov. b'l-n-oyuinth i oy-n-oyuihth auribus
percipere, rus. B-H-ymiÍTb vb. pf. B-H-ymárb vb dur. suggerere,
inspirare; slova ta jsou odvozena od oifxo, r. yxo auris, c)
stslov. Bik-N-&riiHTH CA in carbonem redigi, íkr^h carbo, dluž.
n-ugel; d) stslov. cL-N-OYSbNi 1. bigis insidens, h ce CAUib
rpA;^eTb cikNo^aNii uoY»b-Esai 21. 9.-yost.-2. equo insidens,
3. -KOMb equus cum curru conjunctus s vozem spojený (o koni),
což jest etymologické značení toho slova kmen 0^3 stažen
z B03 voz ; S adj. C1k-N-0Y3bN'L jsou ve spojitosti C1k-N-0y3bNHKl,
cb-N-OYSbNbiib eques, cb-M-OYSbNNqA, cL-N-ofSbCTBo currns.
'\
Digitized by
Google
Příspěvky ke Blovauskému jazykozpytu. 327
Huni, NUNn adv. stsiov. nanc; NimiYOif Sapr. 228. nunkiyoy ib.
balh. ní ně nnnc, ms. rúhí, také nuntqa id. čes. nyní, stčes.
nynie Dal. — dim. nyničko, nyníčko, také nyničkj,
pol. ninie, nienie nunc na místě '^nynie, kaánb. ninia,
polab. nyna, nynftid. (ninna J.P.S. ninn^ ninna inenna
Pf.); dle toho se podobá, že samohláska 1. slabiky zněla
v polab. uprostřed mezi y a širokým e. Sroduá jsou: lit.
nunai, nů (prostější tvar), nanc, lot. nu id. got. nu nunc,
ergo, igitur, nunu (dvojnásobné nu, v zakazujících větách)
ideo, proptereu, ergo, igitur, itaque, skand. nů nunc, ags. nu
1. id. 2. jam, stsas. nu, nú, stněm. nu, nů, sřněm. nu, nů,
nu o, nu on, nuen, nněm. nun, nunc, řec. i/t), vvv (enklit.
část) nunc, deinde, ergo, igitur, vvv nunc nyní, právě nyní,
také vvV'i právě nyní, lat. uun-c na místě '*'nun-ce; skr.
nu, nu nunc; ergo, igitur, nempe ctc.
NupHB^L adj. stsiov. malus, NiipicNHic n. en-or, n|^«30|^kCTBo (su-
perbia, arrogantia) h NupeNHie £x. iif^o-NupNii malus, -khh
EtcoBe (daemones) ; astf^b — Greg.-Kaz. xcna -ba Uom.-Mih. 181.
3AH, -BH Men.-Mih. -Nup-Svjat. Sup. npo-NiipNie n. malitia,
npo-NupoBATH, -poifM Improbum esse, machinari, npo-Nupik m.
malum, npo-Nvpb m. doli machinator, npo-N'ypiiiiNB'b malus,
-NHpA-Sbor. ni^o-NuiibiiHBkiib homo malus, npo-NijpbHHK'L sophista,
^%\hň — Greg.-Naz. npc-NUfibNo adv. astute, nfio-NiipbCTBO ne-
quitia, malitia, BJie^H (místo bajl^h) n -ctba, aóqíia^a fallacia,
Men.-Mib. AO^Khi -ctba (a&ka malitia, nequitia dolus) ánázrj
(svedení, podvod, klam, ošemetnost), Men.-Mib. — praetextus,
kmen aup vedle NHp; vyškytají se také stsiov. iipo-NopHB*b
malus, — 3UHŇ (draco) Men.-Mih. nfio-Hop*b malitia, n|io-NopbAiiB*b
malus, perniciosus, -Bicb (daemoo) Men.-Mih. — AHKiBOAb,
Prol.-Mih. npo-NopbCTBo malitia, od kmene ner: rus. npo-HÚpa
m. f. homo astutus, versutus, npo-uúpHjTb vb. pf. npo-uúpHBaTb
vb. dur. machinari, dolos moliri, npo-HÚpjiHBUfl astutus, versutus,
dolosus, npo-HuipiHBOCTb, npo-HÚpcTBO astutia, dolus, fraudulentia.
Prvotný tvar kmenův tu uvedených byl, jak se domnívati volno,
nar; srov. ags. nearu adj. angustus; crocians, stsas. naru an-
gustus, ags. nearo-bregd, -e, f. insidiae, nearuness, -e f. an-
gustiae, anxietas, nearo-thanc dolus, flagitinm, nearvian
a) arctari, b) arctare, n e rv a n, n y r v a n vexare, opprimere —
na místě *nearuian, '^'neruan, ^nyruan; ags. nea = got. na.
Digitized by
Google
328 ^* Matzenauer
Rii|^b, m. stslov. tnrris, Nupeie pl. Mao.-Vost. NM|^b u^^fSATi
Chrys.-lab. NUfii Ephr.-Vost. TB|^%g^o-iiii|^bNi adj. firmis tnrribos
munitus; srov. aga. nyrvdh, -e, f. (na místě nyr-udh) an-
gastia, carcer.
RuTH, N1II& Btstov. s předlož, o^- vb. pf. ignavom esse, segnescere;
zdá se, že také tabescere, o^nuxo ecTb iihi|6 Op. 1. 27. of-
MUNHic D. snbst. vb. moeror> incaría, o^-niiii^l 1. segois, hu^tm
OVN 0YNU2I1, Knnč.-Mih. 190. — 2. gravis, moroans; miser^
OY-NUiii adv. animo dejecto, o^-niiíihth, -xk affligere, -ci
affligi, OY-NUiiicNNie afflictio, oif-NUiiNKí qni aDÍmo est dejocto,
OY-NVMkiiHKik animo concidens, oif-NusATN, -bai& vb. dar.
animum despondere, tristem esse, oY-NUBaMNic animi dejectio,
oif-NUKATCiibNik qni animo est dejecto, of-NusbNi tristis? o\-
NUBMUUb CNOUb IIOrpO^HBi6 €6, Sabb.-typ. np«-Of-NVAHTi
morosnm reddere; rus. hutl, hóh) na místě húio (srov. surb,
BOR) na místě buid nlnlare, plorare, lamentarí) einen dnmpfen
Schmerz fohlen, sich ^ngstigen, noft m. dnmpfer Schmerz
y-HÚTb vb. pf. y-HHBátb, -Báio vb. dur. animnm despondere, de-
sperare, y-HÚnie demissio animiy animns abjectns, strns. o^-nuth
zahynouti perire, interire, evanescere „O^nuoia bo (no) ri^A^oui
3ABpa2iii (zábradla, ohrady) a BeceAae noNHYe*' (zaniklo, pře-
stalo). Igor VIL 1. y-HÚiuii afflictns, animo demisso, animo
carens y-HÚiocTb demissio animi, desperatio, y-HÚsauA tristis,
moestns, aa-y-HÚsaufl id. sa-y-HÚBROCTb tristitia, moestitia, ras.
dial. o-Hasa lassitndo (Lex. II.); čes. nýti, nyji, starší tvar
nyjn, tabescere, confici, vehementer desiderare, tristem esse , ne-
jedná hořem nyje" St. ski. II. 238. „Viec prvú bolestí nyla,
že jej živého ztratila. *" ibid 2. 2. ^Nepravost závisti, jež nyje
v ciziem prospěsenství a raduje se n protivenství. "* Štít nylosC
(zastar.) zelus „Zhynuti mi kázala nylosC má, tabescere me fedt
zelus mens"* Ps. ms. mas. 118. 139. Kmen inf. jest lu,
kořen asi ni. Srov. skand. nú-a conterere, ný contero, tando,
stném. niaw-an, nů-an (part. praet, gi-nnw-an) také
n a u w - a n, srněm. n i u w-e n, n ů w e n (part. praet. g e-n u w-e n,
g e-n o w-e n) tnndere, contnndere, conterere. Schad. altd. Wb.-
uvedená slova german. mají se k nu-th jako caasat — Mik-
losich sestaviye v Lautl. II. p. 159 mwtm se skr. na werden,
(nenachází se v Bopp.-Gloss.), řec. vsvíú sinke, lat. na o. —
Od kořene mi, uú utvořeno sesilením hlásek u-naviti fátigare.
Digitized by
Google
Fřispévky ke Blovanskému jazykozpyta. 329
stces. perdere, interficere, necare, stslov. aasb mortans (kt. v.)
a jioé.
NuniiTH CA, NuaiJL ca vb. stslov. s předponami: Bia-NuuNTii ca
íq altnm efferrí et aére librari/ 3A-NiiBiiiTn ca commoverí, noAi^-
■HUHTH, 'MA ulnis amplecti, Men.-Yak. 20. dec. sprlvně
noAib-HiiBiHTH kmen nii;l — v. Ko, part. insepar. článek:
Konej šiti. — List, fil. VIII, p. 188.
Ilii3 z ''Nbr, kofen stslov. : Nk3-&, NbCTH penetrare Hkanaie KAUcNb
nOAlb Bi2i«u'bub Ki iiNi|H I. reg. 17. 49. -Yost. H3-Nb3&,
-HbCTN extrahere, -Nbae Noxb Matth. 26. 51. - Ev. saec. XII.
MA-Hb3HTH -SUK infígere, NA-Nb3NJLTH, -N& CA incnmbere in
gladinro, NANae ca r Vost. n|io-Nb3aTN -a«, -Nb3iiTN, -»« trans-
fígere, -n&sn Nomoc.-bnlg. 79. jak se podobá, na místě -no^h,
npo-NbsiixTH id. rus. npc-Haárb, -mirb transfígere, transfodere,
stsloY. ci-Hb3& CA, -HbCTH CA demitti (de animo) of-NbSATN,
-a« defígi, Of-NbSNXTN id. iibKoif oy-Nbse uaxo aI^^ba b*^ "orft
Par. také -ca id. ras. y-Haárb intrare, penetrare, stslov. K'b-Nb3HTH,
-SRA infígere, — rK03ANa K'b no3% Men.-Leop. Kik-ib3N«TN infí-
gere, defígere, ras. BO-HstfTb BO-HsáTb infígere, intmdere, so-HséHie
sabst. vb. actio infigendi, čes. zastar. ve-nznúti, -nu vb.
pf. infígere, transfígere „Yenzni baznia (místo -zniú) tvú télo
mé. Ps. ms. 118. 120. Yenznnli sú národové. ŽKap. (vrazili,
vpadli?) Nebo střely tve venznnty (správně jak se zdá: ven-
znaly) sú v mie (infíxae snnt) Ps. ms. 37. 3. stslov. 3A-
Nb3ATN, -3AI& incidere, recte infígere (Lex. II.); hh3ATH, -ak
transfígere, ma-nh3Ath infígere, bnlh. ni že fílnm insero (e. g.
margaritae), slov. nizati, na-nizati infílare, Habd. také niz-
gati, srb. nizati, -žem, na-nizati inserere fílnm marga-
ritis, ni z, m. ni za f. eine Schnur Perlen, Dnkaten, Korallen,
na-niz, m. linea (margaritarnm) rus. BHaárb, HH»ý Perlen,
Korallen anreihen, Ha-niaáTb id. HáaaHbe eine Schnar Perlen,
Ha-HdausaHie, na-HiiaKa das Apfreiben von Perlen, Korallen,
hlož. uizac, dluž. nizaš auf einen Faden oder Stríck anf-
reihen, nizanca na místě *n i z ani ca eine Reibe vonRtlben;
stslov. npo-NH3ATH, -3AI& transfígere — CTptiiAUH ccfiAM^ ^^™*
233. ras. upo-Hnaárb mit Perlen durcbsticken, npo-HáaKa, npo-
Háab f. eine dnrchbobrte Perle, ein durchbohrtes Steineben
(um damit zu sticken), slov. raz-nizati asi to, co srb. raz-
ní žati Perlen von der Scbnur zieben, i*us. paa-HHaárb mit
Digitized by
Google
330 A. Matzenauer
Perlen sticken, verziereo, stslov. |^A3-hh3ANHi€ exorDatio ? gi ufy-
CTAANUUH SeANKUUH |^A3lHH3ANkUH OfCT^ON-Bor. 85. Cl-HHaHTN,
•SR& deducere. srb. s-nizati, -žem, ras. c-HHaáTb demere marga-
ritas de fílo, stslov. Of-HH3ATH, -3Aift fígere — koiihic Hom-
Mih. 1118. y-HH3áTi> mit Perlen oder Steinen besetzen, y-násKa
das Besetzen mit Perlen oder Steinen, stslov. iu-hh30Bath,
-30ifi& infígere — taaku na KonHHi|€ Men.-Mib. B'y-NH3ATH, -3Ai&
evaginare, ~3AicTk Noasb- Vost. vlastně stros. inis. BÚHisaib,
-lulaiiiBaTb mit Perlen besetzen od. sticken, BÚ-HH3Ka, BU-Bádu-
Banie das Besetzen od. Sticken mit Perleo, ms. aa-HvaáTb an-
fangen aufzureiben (Perlen, Korallen); stslov. ■03HTN, -»&
s předlož.: h3-N03hth perfodere, na-no3nth ga se in- fígere,
CAMN CA ■AH03HM1k HA BIA (recte BK í. 6. opOfXHe) Bu8. 709.
n|^o-B03NTH trausfigere, ras. apo-Hoaa homo sagax, stslov.
ci^-N03NTN pangere, pol. zastar. s-noza das Seitenbolz im
Jocbe, das Qaerbolz, s-nozy pl, eiue Art hólzerner Zwiager
bei der Strafbank, in dle des Inculpaten Hánde gesteckt
werden, damit er sich nicht rtlhren kdnne; stslov. o^-no3hth
pnngere, oy-no3bxth defígi, bi-boshth defígere, — Bi 0N0fniT&
calceare, také B'L-Boa;HTH -x&; ras. aanósa assala, festaca in-
fíxa, 3a-H03jlTb, 'TRy sich einen Splitter einstechen; stslov.
N0Y3HTN, 'XiKk s předložkami*. npo-BOY3NTH transfígere, jacére,
KOUOY nA30yC'K Prol.-Mih. G1k-B0Y3BTH fodere, B'L-N0f3HTN
1. infígere — bohnic bl pespA Men.-Mih. 2. jacére, slov.
nnzati infílare, naza Halm, woranf man Erdbeeren fasst
(Lex. IL). — Od kořene hu odvozeno také, jak se zdá,
stslov. Noasb gladius, culter, balh. slov. cbarv. srb. nož calter,
rus. H0»n>, mrns. hÓxci (t. j. niž) gen. uo»cá, pol. nóž
i nož, čes. nůž, gen. nože, hluž. nóž, gen. noža, polab.
nttz (ni 8 J. P. níis Pf.) id. — lot. nazis calter. Slova
nvedená json, jak se podobá, ve spojitosti: a) se skr. nah
(4. par. Mm, náhjámi 1. sg. praes. act. náhjati 3. sg.
náhjé 1. sg. praes. med.) ligare, nectere, thorace se indaere,
zend. na z, kořen, sblížiti, spoutati, spojiti „rapprocher, en-
cbaíner, joindre" (Beitr, VII. pog. 311). prvotný tvar kořene:
nagh; b) s lat. nec-t-o, -ěre vázati, spojovati, jehož c
stojí, jak se domnívati lze, za příčinon následnjícíbo t ua místě
gj tak že by pravý kořen byl neg; c) možná, že také se
stném. náh-an, náwan, nájau, sřněm. naeh-en, naej-en
\
Digitized by VjOOQlC
Příspóvky ke alovanskému jazykozpytu. 331
Daeg*eB, nere, conuectere, constringere, infibulare, nněm.
n&hen nere.
■m stslov. voluptas, charv. něga i n i g a Z&rtlichkeit, z&rtliche
Pflege, srb. njega, nega cnra, ras. H^ra volnptas, otíam,
teneritas, mollitia, néha čes. „něha teneritas* Mart. Verb.
nenachází se v jiných pramenech stčes. ; pochybno tedy, zdali
to slovo stčes.; stslov. MisroBATH, -rofi& vb. dur. desiderare;
molliter tractare, ckoio niiiTb (corpus) — lo.-Clim. ^lecb nro^-
eiiM, (part. praes. pass.) a o\ip% oco^aiAiieuu, Yost. Ki3-Nisro-
BATN, -roifi& molliter edncare; slov. njegovati -gujem
blandiri, charv. negovati inigovati (Lnč.) -gujem curare,
fovere, molliter tractare, srb. njegovati, negovati -guj em
i nigovati (dial.) curare, po-nj ego vat i fovere, strus. M«ro-
KATH blandiri, molliter tractare? „h ■«roifioT'L un'' Igor. VII.
5. rus. HixceHKa dim. homo moUis, effeminatus, ntiKRTb, -3Ry
molliter tractare, nimis indnigere, -ca mollicnlum fíeri, no-HÍ»HTb
-ca hověti sobě sich pflegen, sich gtttlich thun; liimnM adj.
tener, mollis, mitis, arooenus, blandus, subtilis, elegans, -Hiift
ni0AT» (fructus), -Hoe 4htA (infans), -Hoe cépAa,e (cor), -Haa
paĎóra (opus elegans), -Haa lÓHOCTb (jnventus), -hua ciosá
(suavia verba), -nud róiocT» (vox), slov. nježen žn-a, -o
tener, čes. něžný tener, mollis, subtilis, blandos, hluž. něžný
id. — uvedeno v novější době z rus. — rus. vLÍmnocib teneritas
lenitas, mollitia, subtilitas, elegantia, slov. nježnost, čes.
něžnost, hluž. n ě ž n o s č teneritas, lenitas. Za srodná možno
pokládati: lot. naig-s adj. fírmus, gracilis, agilis, pulcher,
naigls adj. mundus, elegans, gracilis, celer, naigfit, -aju
desiderare (stslov. NtroBATN id.), nachází se také lot. s n a i g-s
adj. gracilis, snaig-ums gmcilitas. Uvážiti také sluší skr.
nié (3. par. átm.) nutrire, purificare, lavare, ir. nighim lávo,
eluo, řec. ví^a z *viyjcD lávo, abluo, purifico. Srov. také skr.
snih (4. par.) ze *snigh araare, snig-dhá 1. amatus,
amoenus, jucundus, suavis, 2. amans, benevolus, 3. pinguis
snéha-s, m. 1. amor, 2. pingue.
HioxaTb, -aio vb. dur. HioxHýrb, -ny vb. pf. rus. olfacere, uti
pnlvere sternutatorio, HioxárejbHUň adj. was man riechen oder
schnupfen kann, — TaóáKi Schnupftabak; slov. charv. njuh
olfactus, slov. chai^v. srb. njušiti, -šim olfacere, odorari,
sagire, čenichati, njuákati dem. srb. id. njuška srb. nasuš
Digitized by
Google
332 A. Matzeoauer
canis, pol. niach eine Prise Tabák, ninchač niachn^č
dncere naribns, ňnch slk. olfáctns, čes. ňnchati, ňnchnouti
olfaeere, sagire, ňnch na rostram, hluž. unchnyč vb. pf. nu-
chaé, naehowaé vb. dur. i. q. čachaé oUacere, sagire, na-
chawa olfactns, nachot das Sehnnffeln, n ucho ta č schnoffeln,
nnilié, nušlowač id. nošlak Schnilffler; kmen njnch,
(njnh slov. charr. srb., nach lož.), eh, h, jak se podobá, ze
staršího s: srovn. skand. naas-na olfaeere (Ettm. p. 246.);
svád. nosa 1. Ďachati ,mitder Schnaoze riechen," 2. schnanben
anhelare, nos rostram Schnaaze; srov. též švéd. snas, dán.
snoas der Schnnpftabak, švéd. snasa schnnpfen, dán. snas-e
olíácere, sagire čenichati.
Nfkaé, n^ kam vb. dnr. pol. vexare, excmciare
Wszech rozkosz sytý p^dzitem wiek m}ody,
Smutné mi^ teraz n§kaj% przygody."
po-n^kac, vb. pf. vincere, domare, opprimere, pessnm dare.
zn^kac vb. pf. domare, vincere, superare; excmciare, con-
íicere; kořen n^k, stslov. by byl ""h&k. Slova pol. mohla by
býti ve spojitosti s lit. nink-u (1. sg. praes.), nik-aa (1. sg.
praet.), nik-ti inf. impetnm facere (in aliqaem), s předlož,
ap-, su- id. — pol. w-n§ka bei Maurem die Vertiefung
um eine Ffillung heram mohlo by od téhož kořene pocházeti,
tak že by prvotné značení toho slova bylo asi: locus de-
pressus.
lifty kořen pol. allicere (stslov. bylo by ''nxt): necič, n^c^
vb. dur. allicere, n^cisko area aucupatoria, n§ta f. n§tka
dim. n^t, m. esca, nástraha, návnada, po-n^ta, przy-n§ta
esca, illecebra, przy-n^cié vb. pf. -n§caé, -n§cam, vb
dur. allicere, allectare, w-n§cič, w-necač illicere, illectare,
w-n^ta, f. w-n§t, m. esca, illecebra. Srov. got. ana-nanthjan
animosum, fořtem esse, audere, koř. nanth, stsas. náthjan
audere, před th vypadlo n. Prvotné značení sloves pol. mohlo
býti: facere animum dodávati smělosti. S pol. kořenem n^t
by mohla také polab. slova: *nunta grex pecuarius, zachován
toliko acc. sg. núntung (J. ?.), nuntár pastor, J. ?.,
nungtar, S. id. býti ve spojitosti.
O, part. negat. předpona značení záporného, vyškytá se mezi
jinými v následujících slovech:
O-YAMTH, -« vb. stslov. dcspcrare, tahé oti-yamth id. kdež ot'l
^
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 333
jest též značení záporného, yaiitn sperare, exspectare; srb.
o -čaj a ti, -jam desperare, čaj a ti exspectare, ^
O-godan, -dn-a, -o adj. srb. vix snfficiens ,ove jegodine hrana
(victns) ogodna t. j. slabá; nesloženého godan, které bj
značilo suf&ciens, nber, se však nedostává.
O-roJOMH ras. imbecillitas Ohnmacht, kt. v.
O-jCAKiTH CA, -TiSíUk GA vb. stslov. mittere, proprie abstinere, vitare,
non corare, o?cah ce ueNe, Misc.-serb. — srb. hajati, stsrb.
?CAKiTH cnrare.
O-kauitl se, -nim se česa vb. slov. o- káni ti se charv. srb.
-koga, čega vitare, abstinere, kaniti se moliri, parare rem,
in eo esse, nt.
0-kara pol. prov. ^czlek (člověk) lab zwierz^ niezgrabne'' (ne-
obratné, nejapné) BoibT. p. 57., vlastně nekárný male moratns,
srov. kašab. ni e- kára vlk.
0-magati, -gam slov. defícere, confíci, stslov. uorA possam,
valeo, čes. mohn, slov. mórem na místě možem id.
O-HACMtTH vb. stslov. mutari, de vnitu; obmutescere etc, kt. v.
O-GiioifMiATN CA, -DIAI& CA vb. stslov. non obedire, non credere,
o-cxoYBiANNic n. inobedientia, slov. o-slnha id., stslov. o-ciiof-
iiiMK'b non parens; rus. o-cjýmaTb-cfl, o-ciýmHBaTb-CA non
andire, non obedire, o-cjymáHie, o-ciýmcTso, o-ciymáTeaBcrsa
inobedientia, ó-ciyxi, o-ciýmHHirL inobediens, o-ciýmHUft adj.
id. o-cJÚmaTb-ca non audire, non bene aodire, pol. o-8zl:jszeč
si§, -sz§ si§ id. čes. o -slyšeti non exaudire, o-slyšeti
žádost, prosba.
0-COI6, n. také 0-C0HI6 stslov. ve vlastních jménech osad; a^AHNo
OG016 Ok. 25. ocoŇNA, Mon. serb. 186. — vlastně: místo,
prostranství slancem neosvícené, locus opacvs, bnlh. o-soj,
Mil. 363. 369. srb. o-soje n. slov. charv. o-soj, m, o-soj e,
n. locus opacus, jmenovitě hustý les, do něhož slunce nesvítí,
slov. o-soj en, charv. srb. o-sojan adj. opacus; oppos. stslov.
npH-coNK n. locus apricus, slov. pri-soj, m. charv. srb.
pri-soj, m. ,i pri-soj e, n. id. Kořen cn, si: chiath lucere,
splendere.
O-SOlý, a, e adj. slov. in opaco situs, o-sonja locus opacus
od zaniklého subst. "^caino, sol, od něhož také slov. sonce
i s o 1 n c e, stslov. CAiNbqe čes. slunce atd.
0-CTpoYHTN vb. stslov. destruere, evertere, kt. v.
Digitized by
Google
334 A. Matzenauer
0-€%MOTpi sUlov. error, vlastně nedopatireni; ci^M«TfaTH ?b. stsloY.
8pectare, considerare, intnerí, attendere.
O-mauth, -BiAtt vb. stslov. removere, amovere, o-nAara ca
i o-HABATN cji, OBIABBATN ci absUiiere, o-HAAMNie abstioentia;
nesložené ""biaiith se vsak nevyskýtá; možoá, že slovesa ovedená
srodná jsou s o-jkabtii ca, kt v.
0-tefičati se, o-teščiti se vb. slov. ,in der Frah, wenn man
Qoch nQchtern ist, etwas zn sich nehmen*, vlastně nčiniti, aby
někdo přestal býti lačným, tešč adj. slov. jejnnns (stslov.
TUiTb vacnns, inanis) — srov. co do smyslu fr. dé-jeůner
snídati, vlastně to, co slov. o-teščati se: jenu adj. lačný,
jeáner postiti se, trpěti hlad. — Jest vsak také možno, že
otesčati se jest nesprávně psáno na místě od-tesčati se,
kteréž se též vyškytá.
0-3CMAHTN, AI& vb. stslov. exíllo ponire, o-3€UbCTBNi6, -cno
exilinm, aeuAiA terra, regío.
O, co předponu značení záporného, srov. se skr. a, part. negat.
quae vocabnlis praefígitnr, na př. a-khanda non partem con-
tinens, totas, plenns, khandá m. n. par 3, portio, fragmentnm,
frnstnm, kořen khand (1. par. átm.) fíndere, frangere, di-
videre; a-balá adj. debilis, hala vis; a-lasa adj. piger,
ignavns, iners, kořen las laborare, artem exercere; a-6réjas,
n. iufortunium, malum, calamitas, sréjas ze *kréjas felicitas;
b) se řec. d zápornou předponou, na př. : a-yaftog neženatý,
yáfiog sňatek, svatba, a xoivos nespolečný, xoivóg společný,
a-xoúfiog bez pořádku, bez okrasy, xódfiog řád, pořádek;
ozdoba, okrasa; svět; ďxgar^g bez síly, xgázog síla, moc,
mohutnost, a-roxog adj. nemístný, také nepříhodný, neoby-
čejný, nejapný, zóxog místo, prostranství a j.
Oeaai m. stslov. vedle obaa'^ oestrus, e conjecturá, ocauh-n obaj^lun
Bo;(ouk Prol.-Mart. ot'l MNOXbCTBA oba^^a n koua|ia Yit.-Theod.
OBAA'b, 0B0A'b Alex. oboaii vespa Trigl. slov. obad 1. oestrus,
tabanns, 2. Hornkáfer, Dain. charv. srb. obad i. q. slov. 1.
— rns. 0BÓ41, aestrus, dial. 0Ba4T»f pol. owad, m. coll. in-
secta, praesertim insecta volantia, také ve pl. owady insecta
i howad s předsunutým h: ,howad nieczysty** (Tatarowie);
čes. o vad oestrus, tabanns, vulgo hovad, hovado, kdež h
jest předraženo, ^Pod jedniem dřievem na lúcie posazen, aby
jeho tam rouchy, ovadi a komáři a ščmelové ščípali'' (psáno
Digitized by VjOOQlC
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 335
zczjpaly) Ms. Leg. 87. 2. slk. ob ad id. Kořen jest, jak se
podobá, vad, obaj^i tedy místo ob- vadu; jest však také
možno, že b jest obměnou přlbnznó souhlásky v; srov. skr.
vádh vedle bftdh (1. átm.) vexare, pertnrbare i vadh ferire,
tnndere.
Obajgora, opajgora srb. femina impndens; patrně cizí; možná,
že to slovo jest ve spojitosti s ture. baja vulgaris i kari
femina, mnlier, tak že by vlastně značilo sprostou ženštinu.
Obal, m. o bal a f. slov. ripa, littus, charv. srb. o bála id.
obal ar charv. der Strander, slov. obaliti evertere, amplecti,
charv. srb. obaliti prosternere, praecipitare, — cenu deminuere
pretinm, pol. obalič prosternere, diruere, demoliri, — síq
coUabi, obal, m. canis magnus, molossus veliký pes, který svalí
nebo srazí všechno, co zachvátí, oba líny pl f. ruinae; slova
tato jsou složena z předložky ob i kmene val: stslov. baanth,
čes. valiti volvere, ve složených také evertere, prosternere;
t; po & vypadlo k vůli libozvučné sti, zftstalo vsak v rus. 06-
eaián, o6Bád»Ban> obruere, accumulare, evertere, oósáii eversio,
lapsus, moles nivium devoluta. Stejného původu jsou také : čes.
obaliti, obáleti, obalovati involvere, circumvelare, obal
m. 1. velamen, involucrum, obaly pl. (botan.) integumenta
floimm, 2. gleba, 3. fíg, occultatio, color, praetextus bez
o b a 1 u sincere, obálka involucrum, velamen: obal- na místě
ob-val-.
Ob-c§gi pl. pol. klestě forceps „narzedzie služ^ce do wyjraowania
zwierzí|t ss^cych žywcem z nor (jam, doupat) i doíów"; vy-
škytá se také nesložené c^gi pl. kleště, dim. c^žki, ob-
c ^ ž k i volsella, také o b - c i ^ ž k i psáno, jako by to slovo
bylo odvozeno od ciagac trahere; slova uvedená pocházejí
od něm. Zange forceps; — čistě pol. kleszcze pl. forceps.
OSesáíiKa rus. orbis circa cribrum obruč okolo šita, jak se
podobá, na mlsté správného o6-HMáARa; prvotné značení bylo
asi: junctura, ligatura, tak že by to slovo bylo stejnokořenné
s MYan junctura, kt. v. staišl tvar toho slova byl, jak se do-
mnívati lze, liYAa, kořen iík jungere, ligare.
Obertas, m. pol. chorea kolo (tanec), Mrong. II. pod Reihen-
tanz; zdá se, že na místě *ob-wert-as, tak že by ob byla
předpona, wert (stslov. Rpii; BfmtTM circumagere, — ca se
circumagere, se versare) byl kořen, -as suffix tak, jako na př.
Digitized by
Google
336 A. Matzenauer
v pol. kijas fnstis, lotras latro, čes. lotras homo neqaam,
chuďas homo miser, *k o no pas, zaniklé, odtnd dim. kóno-
pásek fringilla cannabina, P a vlas nom. pr. (odvozeno od
Pavel) a mnohých jiných. Pochybnost však vzbuzuje to, že bj dle
toho vývodu slovo řečené mělo zníti ^obiertas, neb sloveso poL
stejnokořenné se stslov. spiTiTH ca zní wiercieč si^ točiti se.
Oběst i ob jest f. charv. petulantia, arrogantia, insolentia,
objěstan, -stn-a, -o adj. arrogans, insolens objěstnik m.
subst. id. srb. obij es t f. lascivia, violentia ve pr&povédi „od
obijesti*" t. j. od sile, od bjesnoče (bjesnoóa fnror, rabies)
o bij es an adj. lascivus, objěstnost slov. impudentia; vy-
škytá se také srb. bijest f. insolentia, rabies, dle něhož do-
mnívati se volno, že o v uvedených slovech jest předpona;
slova ta jsou, jak se zdá, stejnokořenná se srb. biješ rabies,
petulantia, insolentia, bijesan adj. rabiosus, insolens, arrogans,
slov. o-běsnuti fariosum fieri; stslov. Bici daemon, ve pl.
B-KCH fíavia, B«CbN'b MA xcNkCKb noiib insano feminarum amore
captus, B1SCHTH CA 1. a daemone agitari, farere, 2. insano amore
dnci, nxe ce na konhtíi sisceTi qui equorum insano amore
ducuntur Op. 2. 1. 25. — b^cl jest ve spojitosti s lit. baisňs
adj. horribilis, terribilis, abominandus; pericnlosus; saevus
(kořen lit. bi, skr. bhi timere) ; lit. b é s a s diabolus může po-
cházeti ze Slovan. — Drobnic sice ve slovníku charv. uvádí
ob-jěsti se, -jedem i -jěm se 1. nimío cibo ohrni pře-
jísti se, 2. také ve značení „ttbermtltig werden — von einer
besseren Kost** — (Vuk zná jen 1. značení), tak že by se dle
toho 2. značení slovesa charv. mohlo zdáti, že slova svrchu
uvedená jsou stejnokořenná s jěsti charv. ncTH stslov. edere
(kořen stslov. hjOj avšak 2. značení charv. slovesa ob jěsti
s e mohlo vzniknouti následkem nepravé etymologie stát. jména
oběst, objěst i ostatních slov s ním spojitých.
Obfity adj. pol. abundans, uber, copiosus, fecundus, obfitoáó
copia, ubertas, abundantia, obfitowač, -tuj§ abundare, oplý-
vati něčím, na místě o-plwity (stpol.), o-píwitoác. o-píwi-
towaó; nacházejí se oplwyti (Zof.) abundans, oplwytosc
ib, 244, 633. opwitoscz ib. 131, b, 33. abundantia (Arch.
IV. 257.), thema niiiB od n^iv ply, vedlejšího tvaru kořene
híioy: stslov. niioy-TH, niioifift i h^ioba fluere; téhož původu
mrus. zastar. oniOBHiuft abundans.
~N
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovainskéma jazykozpytu. 337
Obica f. charv. tormenti bellici genas houfnice; ze vlask. obizza
id. vlask. také obice: fr. obus Haabitzgranate, obnsier
Haabitze, špan. obús, obúz id. — také tarc. obnz top i
id. asi ze fr. — něm. Hanbitze, grobes Gescbtttz, das den
Ubergang vod Eanonen za ^Morsem macht, starší tvar byl
Hanfnitz (Sanders Wb.) — slovo něm. pocbázi tedy z čes.
houfnice 1. Steinschlender „ballista minor, qaae saxa s.
kpides torqnebat.^ Rohn. 2. to, co něm. Hanbitze; houf-
nice odvozeno od houf zástnp caterva, kteréž jest původa
něm.: sřněm. houf, nněm. Haafe id. Slova román, pocházejí,
jak se zdá, z něm. Haubitze.
Obnaa stslov. injuria -uh iccTk injnriS afficior, oehj^a n|^Hia-TH Sup.
343. rus. o6á4a offensio, injaria, laesio HpRqHHán ROifý o6AAy
injuriS aliquem affícere, aegre facere, pol. obida taediam, fasti-
dium, horror, L. (dle Jungm. slovn.) čes. zastar. obida 1. i. q.
russ. ffBy)-li který apoštol s ním, ješto tu obidu činili nad ním*'
St. ski. III. 149. — 2. abominatio, opprobrium „Položili su mie
v obida sobie, posueront me abominationem sibi" Ps. ms. 87.
9. — slk. obida, 1. injaria, indignatio, 2. obida m. auctor in-
juriae, offendens, — rum. o b i d ě injuria ze stslov. — lit. a b y d a
injaria, vis, molestia, onas nimium z rus.; stslov. OBHAaTN, -xa&
injaria affícere, oehj^hx^ 1. sg. aor. Act. 17. 10. -bulg. OBHj^Hsik
adj. injuriosas, oEHANTeAk, m. injustus, oeh/^obath -AO^ift in-
jaria affícere, humiliare, obidovaC slk. stomachum movere, stslov.
OBHAkiik m. qui injaria affícit, OBHAkiiHBi adj. injustus; contem-
tor, rus. o6á4iiHBUft, o6řa^bbuř pronus ad offendendum o6á/rnnn»
offendens, auctor iniuriae, otújmnufii quae oíTendit, injuria affícit,
stslov. OEH;^kM'L adj. contemtibilis, obhj^IiHHKI iujhstus, bulh.
obiden qui offendit, injuria affícit, rus. o6áAHUft, slk. obiduý
id. stslov. OBN^^^TH, -BHX^^A iujuria affícerc, contemnerc, calum-
niari, „aipe iccub VHUb Koro OBNAtiii*' Ostrom. vexare, pu/^auTe
OBHAHUHN, Svjat. srb. obiditi, obijediti — dim. vb. pf.
accusare, injuriS affícere, rus. oÓáAtTb, -wy, o6mRÍrh, -áio (vb.
iter.) o£fendere, laedere, aegre facere, injuHfi affícere, oĎmcáHíe
offensio, stslov. OBHasAaTN, -ak vb. iter. injuriS affícere. Počat,
o jest předpona, kořen jest bhj^ bid, od něhož také pochází
Bií^A necessitas, vis, perículum, injuria; flagellum, čes. bida
miseria, běda! vae! atd. stslov. o^b^/hi^n afSigere, bulh. bedé
calumnior a jiná. Za srodná možno pokládati : got. and-beitan
Listy aiologiokó a paedagogloké, 1884. 22
Digitized by
Google
338 A. Matzenauer
objargare, increpare, reprehendere, exprobrare, minari, an-
da-beit, n. vitnperiam, reprehensio; nesložené beit-an (praet.
8g. bait, pl. bit-nm) mordéře, kořen bit, stsas. bít-an id.
skand. bit- a (praet. sg. beit, pl. bit- um) 1. id. 2. laedere,
vnlnerare (de ense), dolorem efficere, vexare, švéd. bit- a
mordéře, dán. bid-e; ags. bit-an id. angl. bit-e mordéře,
pangere, secare; fíg. aegre facere atd. skr. bhid (7 par. fttm.,
bhinádmi, bhindé) findere, perforare ; trop. mmpere, violare,
caus. 1. findere, 2. dissociare, discordes reddere; 3. vincere,
bhidá, f. ehéda-8 m. i bhéda-m, n. fissio; vi-bhéda-s
m. aetio findendi, mmpendi, violandi; lat. findo, 1. sg. perf.
fídi, kořen fid, štípati, rozštěpiti, rozděliti.
Obih ěes. zastar. (""osHn) abnndantia „Otplati hospodin obihem
činincím pychosC, retribnet abundanter"* Ps. 30. 24. „Kdežkoli tu
na Sedle bndoa kopati, bndon jeho (stříbra) obihem mievati.*
Háj. Xm. — obižen, obižný adj. nber, abnndans ,Tento
nám všem moci bnde obižnú potřebu dáti." Živ. Jež. 14. s. —
od toho adj. pocházejí slova obižník dives, obiženstvie
u. abnndantia .Bnď pokoj v moci tvé a obiženstvie n viežech
tvých, et abnndantia in tnrribns* Ps. Ms. 121. 7. obiž-
uosť abnndantia, „obižnosC vod abnndantiam aqnamm." Glag.
2. Par. 32. 4. — obižstvo abnndantia — zpříma od obih
— „PaměC, obižstva sladkosti tvé" Žal. kap. 144. 7. — Po-
čátečné o jest předpona, kořen jest bih ze staršího big, jehož
i by mohlo býti z a stenčeno, tak že by uvedená slova čes.
byla ve spojitosti: se skr. bahú-s adj. na místě *baghú-s
multus; armen. bazúm multum; řec. naxvg tlustý, otylý,
masitý, silný, ol itaxiag pl. mohovití, bohatí; řec. n stává
častěji na místě původního (, % P^^ zaujímá místo prvotného
gh\ lit. báž-mas copia, multitudo, lot. baž a facultates, bona,
kořen lit. i lot. bag. Srovn. také angl. big adj. crassus,
big-ness magnitudo, amplitudo; pak pers. far- bih pingais,
far, fer praep. pro. Got. gabigs, gabeigs adj. dives, ne-
může sem potahováno býti, kořen toho slova, odvozeného od
gabei f. divitiae, jest gab; ovšem ale možno ta got slova
považovati za srodná se stslov. tob-hna fruges, ubertas, copia.
Obhai adj. stslov. uber nbS^A -íia Men.-Mih. -iio j^si^obannic,
Hom.-Mih. oyroTOBAicTik -^o HHqiH Pam. h3 obhas abunde, ad
satietatem, no OBH^ioy abunde, Mem.-Mib. Bor. 85. 86. obhio
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 339
adv. abande, vlastně jest neutr. adj. obha'l; srb. obil, a, o
uber; slov. o bil ač, a, o, charv. srb. obil a t, a, o adj. uber;
stslov. OBHSHie n. abundantia bi obhahh BHNhNiMi, Sborn. OBHAhie
nhuieNHqa, Svjat. (frumentum?) no obhíihio abundanter, bo^u
HMI116 no OBNiiHio Pyrg. slov. cbarv. srb. obilje ubertas, abun-
dantia, rus. o6áiie, n. id. čes. obilí, starší tvar o b i 1 é, místo
*obilie, frumentnm, fruges, stslov. obhaobath, -íio^k abnn-
dare, charv. srb. o bil o váti, -lujem, rus. oĎáiosarb id. stslov.
OBHiik f. abundantia, h31 obhíih large, stčes. obil, f. fruges
„Kain obněm zemským neb živelním svou obil zapálil.* Solf.
k. 58. stslov. OBHAk abunde, OBHiikN'L adj. largus, abundaas, 2. fru-
gifer, -NO MACAHNHie (olivae), ao obhájná abunde, ad sacíe-
tatem, obhahno adv. large, liberaliter, slov. obílen uber,
abundans, charv. srb. obilan, rus. oóájbHuA id. čes. obilný,
-ni adj. frumentarins, stčes. obilný také uber, abundans
^Naplněna jest duše naše rúhání obilných.'' Hod. sv. Mar.
Čel.-Dod. slov. obilnica, čes. obilnice, obilná grana-
rium, stslov. OBUAhNOCTh abundantia, slov. cbarv. srb. obli-
no st, ras. oóitabHOCTii id. stslov. obhahni adv. large, OBHAhCTBo
n. abundantia, rus. oóáiBCTBO id. stslov. OBHAhCTBOBATH, -bo^ií;
abundare. — obha- obil stojí, jak se domnívati lze, namístě
ob -vil, ob jest předpona; za kořen buď považováno bh ví
asi ve významu „crescere, augeri" (náležité sloveso se neza-
chovalo) od něhož také pocházejí stslov. h3-bhahi€ = H3-0BHAHie
abundantia, H3-BHTHie n. finictus, B'E3-BHTh, f. Incrum, commo-
dum, usura, bii3-bhthi€ lucrum, usura, bii3-bhthth, -bhoita
i B'E3-BHT0BATH, -Toifiíft lucrarí, Greg.-Naz. — Lit. abelnas
adj. generalis, universalis, abelnai adv. generatim, in uni-
versum, omnino, plane, prorsus, valde, jak se zdá, z rus. a sice
z nějakého dialektického tvaru, jehož kmenová slabika jest
bel na místě bil; vyškytá se skutečně rus. oóejLhma multi-
tudo, Mikl. Gramm. II. 234.
Obhtath, -TAift vb. dur. stslov. habitare, hospitari, obhtanhic n.
subst. vb. incolatus, rus. oÓHrárb, -áio (ze stslov.) habitare,
oĎHTáHÍe habitatio, domicilium, oóiiráesibifi habitabilis, oónráe-
MOCTB 1. obyvatelnost, 2. obyvatelstvo; slov. charv. obita-
vati, -vam habitare; stslov. OBHTATe.UNi adj. incolae — od
subst. ''oBHTATeAh iucola — OBHTOBATH, -otfift íncolore, habitare,
0BHTM|k incola, OBHT-iLAHUiTe domicilium, habitatio, deversorium,
22*
Digitized by
Google
340 A. Matzenaaer
OKNiex- Ber. obntax- Chrys.-lab. slov. obitališče, charv.
obitalište, ras. oÓHráiime domiciliiim ; stslov. ocHT^xk £ ha-
bitatio, deTersoriam, monasterínm, -TOik Bus. 378. >Taxk Pat.
slov. charv. srb. obítelj, f. familia, ms. cóáreib f. domici-
liam, deversorinm, monasteriam ; stslov. osNTtiiiJiNn incola,
inqnilinas, -TeiikHUKi Pent.-Mib. -tmuinkil ibid. et Kmš. ms.
OĎHTáiBHHirii peregrinus, stslov. OBUTtiikNHqA deversoriam, také
OKHTAii-, OBHTtiikNi adj. mansioDÍs, deversorii, habitabilis, -r^A^iL
Ben. OBNTAAkNik accola, niieui -xnd act 7. 6. - Vost ms. o6á-
TejfbHUft habitabilis, stslov. OBHTtiikCTBO colL incolae, oBHTUSkifA
tabernacalnm, -sHifA Glag. OBHTtiiki|k habitans, accola, -TAXkifk
Kiois. OB (oBi) jest předpoDa, po b vypadlo v, kořen slov
tu uvedených jest bht, vit, jenž se také nachází ve stslov.
BHTATH, -TAHk vb. dur. habitare, deversari, commorari, in domům
ingredi, hospitari khtanhic n. subst. vb. deversoriam, rus. bh-
táib, -áw deverti ad alqu. habitare, také seděti na větvi
(o ptáku), stslov. npii-KHTATH commorari, npi-BHTATH commi-
grare, čes. za-vítati někam, k někomu advenire, deverti ad
alqu., domům ingredi, stslov. BNTAiiHuiTe a) hospitium, domus,
b) decipnla, ms. smásHrne sedes, habitatio; lustrum feramm,
stslov. KHTAAkNHKii iucola, BHTAiikNHi|A domus, deversoHum, ho-
spitium, rus. BHTájibHniia deversorium. Od téhož kořene vit
odvozena jsou také mrus. no-BÍTKa tectum, receptaculum kolna,
no-Btrb 1= yt34T» regio, pol. po-wiat id. Sroduá jsou: lit.
wétá locus, spatium, wietowé t. j. wStowé „Ort, befestigter
Ort, Stadt" P. D. 413. (Geitl. p. 120.) pa-w6t-oti, -oju
locum dare, loctire, collocare, pa-wětis Anbau, Erker, Laube,
lot. v6ta locus, spatium, vétét to, co lit. pa-wětoti; viz
také Na-bithic insidiae. Listy íilol. XI. str. 181.
Oblapor, m. charv. epulamm amans, homo edax, gulosus, ob jest
předpona, -o r suffíx, kmen 1 a p, jak se podobá na místě hlap :
charv. h lapit i, hlapnuti vehementer desiderare, cupidom
esse, captare. srb. h 1 a p i t i, hlapnuti captare: od oblapor
odvozeno stejnoznačné srb. adj. ob-laporan.
OBAAUlh V. OnilAUlb
Oblata, f. pol. das Einreichen zu den Akten; z lat. part.
oblat-us, -a, -um, podaný, nabídnutý atd. — odtud také
oblatowaé, -tuj$ vb. zu den Akten einreichen, registriereu
lassen.
>
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 341
Oblest f. slov. petnlantia; vyškytá se také oblednost insolentia
od adij. o- b leden ('*o-bíiaaí'"'l) insolens, z čebož souditi lze,
že by stslov. tvar stát. jména o b 1 e s t byl ''o-BAACTh z "^o-EiiA^-Tk ;
kořen baaa *• baaj^a, bxactn errare, nngari, delirare, scortari; viz
List. fil. VU. 10.
06-MopoR'B rus. deliquium animi omdlení; fascinatio — tvar
stslov. byl by ''oB'L-M|^AK'E, -M|^AKi přesmykem blásek z -marku
v. Listy fil. X. str. 339.
Oboj, m. oboja, f. pol. budebný nástroj, tlbia alta, ms. ro6óA,
čes. hoboj, m. i hoboje, f. slov. huba id. (h u b i s t Hoboist) ;
ěpan. o b o é, vlask. o b o é ; něm. H o b o e, holld. h o b o, dán.
hoboe, švéd. oboe, m. angl. hautboy; všecko to ze fr.
haut-bois.
Obramek slk. limbus, o jest předpona, to slovo pochází od
něm. Bráme. Brame f. též Bram, n. margo, limbus, fímbria;
švéd. brám margo, limbus.
O-Bpi^THTH, -uiTA, -THuiH stslov. caplstrare, oysAoio -th Sborn.
OBpOTHTN Azbuk. jost forma rus. — ob^athth Strum. — ca
Sup. 284. o-B|^iiTkNHi|a capistrum, e conject. — \\q\ na o^ctoxi
NDcei|iN Chrys.-lab. kořen bi^it, jehož prvotný význam byl asi:
stringere, adstringere, constringere, samohláska stála již prvotně
po r; rus. oóporáTii -áw capistrare, ó-6poTi> f. ohlav capistrum,
o-6poMéHÍe n. subst. vb. (od *o6poTHTi»). Podobá se, že kořen
BpiT a slova od něho odvozená jsou ve spojitosti s ags.
brett-an (praet. sg. brátt, pl. brutton) stringere*)
brytt-an constringere, stněm. brěttan (praet. sg. brat^
pí. brutumés), také préttan, stringere, trahere, skand.
brett-a retorquere.
Obrv, gen. -v i, f. čes. zastar. fnniculus Ps. mus. 104. 11.
„W obirwi mieriei (sic) in funiculo distributionis. ** Ps. mus.
77. 54. — Vyškytá se také obre v, a) provaz, kterým se
tenata svrchu i ze spod natahují nebo svinují, der Strick am
Jagdnetze, Spannstrick, Res. b) provaz na ráhně korábovém
Seil an der Schiffstange (antenna). Obr v na místě ob-vrv',
ob jest předpona; nesložené vrv nachází se toliko v Mat.
Verb. nVirvv reticula''; stslov. epiiEk f. funis, funiculus -Bkpsk
♦) V 1. sešitu ročníku VIL Listův filolog, jsem ags. brettan.
neprihodné srovnal se stslov. B|^h;^ath.
Digitized by
Google
342 ^' MaUenauer
Ostrom. samohláska stála prvotně před r; rus. BepBb f. (dim.
BépBiaa, BépBHHKa, BépBOHRa) a) fanis, b) ambitus, circnitos
okres, regio, také BepěBKa dim. fonicolas; Bepsá Pechdrabt,
bulb. vriv, slov. vrv, f. funis, vrpca místo vrv-ca vin-
colom,' charv. srb. vrv ca faniculas; lit wirwas, m. wirwé
f. funis, restis, lot. vir ve, f. id. Tvar obre v, v němž samo-
hláska stojí po r odchyluje se tedy od pravidla.
Ok-^ik& vb. stslov. stejnoznačné s oc-fiaT& invenio, acquiro;:
OEfJLKOf Ruth. 2. 2. - Yost. Esth. 7. 3. - Vost. — Kořen ^m:;
srov. skr. rinkh (1. par.) i raiikh (1. par.) ire (Bopp.-gl.),
lit. rank-u, rákti exire ex ovo, švéd. r&ka obviam fieri,
occurrere, invenire.
Obses, m. pol. daemoniacus — ze sřlat. obsessus, daemone
correptus; s obses spojuje Mrong. také obces, na obce s
cursn citato, na obces biežeč; sotva právem; že obces jesc
cizí, o tom není pochybnosti, nebylo však možno vypátrati,
odkud jest vzato.
Ob-strét, -s třetina, -strétje slov. halo, v. Ct^stil
Ob-o^-im^iitn, -^Bift vb. dur. stslov. 1. in ecstasi esse, lunaticum
esse, — Bi Bp«U€NA Jiof NUiAii, Matth. 4. 24. - Mat 34. Lavr.-
Op. 20. — vlastně: nebýti sobě povědom toho, co činíš; —
2. negligere, ■€ oce^opiií - Yost na místě správného -iia^ií,
OB-O^MA^ICBNK U. SUbst vb. eCStasiS, MBCAC U T€ OSM^fin^OHIK,
Men.-Vuk. od slovesa ''ob-o^iiai^rtb, o^ jest to, jak se dle
značení těch slov domnívati lze, záporná částice, stojící na
místě staršího &, které se nachází v ft-fo^i stoltus, &-f«AaTB
CA stultum esse atd. "'ua^ntr, -iu|^iitb jest stejnokořenné ^e
slov. mařiti, marati, místo marjati, curare, mar cura,
diligentia, charv. srb. mařiti za koga, za sto cnrare, mar
cura, sollicitudo, ne-mar, ne -marnost negligentia: kořen
mar, srodnýse skr. smar (1. sg. praes. act smár&mi, smáré,
med.) meminisse, memorem esse, recordarí atd. — v. Ciz.
Slov. p. 59. a mramoriti srb. — z mar-moriti — c«-
rare; v. List fil. X. p. 335.
OB-o^-UBfATB, -fAift vb. stslov. a) lu ecstasi esse, b) hmatieBm
esse, c) epilepticum esse jest, jak z os-of-ii^iTiMC ■ ts-^if-
uf^iTBiB ecstasis souditi lze, jiného původu než m^^^tv
i souvisí s 0B-0!f-u^«TN concídcre. kořen y^f, čes. ob-u-mřlti,
ob-u-mírati.
Digitized by
Google
Při8pé?ky ke sloTanskému jazykozpjta. 343
ÓSbflpb, 1 ras. la moire tkanina hedbávná, slovo složené
a cizí, 2. část ňfh jest stejného původa jako -api v rus.
Mjrxo-flpi tkanina polohedb&vná, kamelota podobná i 2. část
nřec. fkov%a-ui(fiov eine Art Haartach a vlask. zastar. mnca-
jardo. Slova ta jsoa původa oríentálskébo.
0-čéditi slov. pargare, mandare, o-čédek pargatio, koř. čed
z č§d, v. Ne-YA^kcn List. fíl. XI. 183.
0^ejOR'B, o^ójORi ras. os fomacis, o jest předpona; vyškytá
se také nesložené qeió id. — ta slova jsoa, jak se podobá,
stejnokořenná s ras. qéjoocTB faaces, mras. qeuocn Ofenw51bang,
charv. srb. čeljasti f. pl. faaces, charv. čeljapine f. pL
id. pol. czelnšé id. et os fomacis, čes. čelesten, -stna,
čelesen -snn ostiam fomacis, praefainiam ; „czielesen cli-
banas"* (Hank. gloss.); také čelesno, čelestno díra v peci
(chemické); čelist, stčes. čeliasť fanees, 2. čelist peci prae-
faminm, slk. čelastnik id. kořen těch slov jest čel z *kel,
jehož značeni mohlo býti: cavam esse, náležitého slovesa se
ale nedostává; srovn. stněm. sřněm. hol adj. cavns, hol, n.
sabst. cavam, caverna, antram Loch, stněm. hol! f. id. skand.
holá, angl. hole id. švéd. h&l, n. Loch, stněm. holdnex-
cavare, perforare, ags. hol, n. cavam, caverna, spiracalam, h o 1
adj. cavas, hol-ian excavare. Uváženo baď také lit. j-kelas,
m. ein Bienenstock in einem hohlen Baame, vlastně doapnatý
«trom, prvotně asi d o n p ě vůbec, jehož kořen kel může býti
též příbazný. Jiného původa, nežli slovan. slova svrcha avedená
zdá se býti stslov- YeniocTk 1. maziUa, 2. xffóratpoL tempoia
(čes. čelist maxilla) atd.
ÓnepeTb, f. ras. rákosí arando, tvar stslov. byl by ''oyi^iiTk
z o-čertí; mms. o<iepén», m. =TpocTHHirB id. o^eperiiHKa ms.
emberiza schoeniclas strnad rákosnik der Rohrammer, Rohr-
sperling; o jest předpona; v. Črět, Listy fil. VIL 38.
Odiya balh. srb. conclave, cabile, thalamns, dim. odajica srb.
o d a j i č k a balh. conclave parvam ; srb. h a z n a-o d a j a aerarínm
(tarc. chazna, chazine poklad, z arab. stej neznačného c h a-
zine), rom. hodajé casa; základem slov. uvedených jest tarc.
oda i. q. serb. odaja, srodné s džagat. otag conclave, cnbi-
colom, tabernacolam, alt. o d a stabalam, habitatio (Vámb. p. 43.).
Slova balh. i srb. pocházejí však, jak se zdá, apřímo z ram.
hodajě, ne z tarc. oda, neb pak by asi též oda zněla.
Digitized by
Google
344 A' Matzenauer
0-dl^ačiti, -čimio-dalačiti (I ^ j) srb. percotere, verbe-
rare, pdvozeno od tore. dajak bacolus, verbera.
0-AOHioiiiiiaTH ?b. stslov. vincere, v. Box, kmen, valere, víncere.
Odra, častěji pl. odry f. pol. morbilli, ospice červené; čes.
o dra, pl. odry, jinak jáhliny miliaria, febris miliarís, zdá
se, že to slovo teprva v novější době do čes. z pol. uvedeno ;
za přlbazné možno pokládati lit. jedros f. pl. morbilli. Etymo-
logie těch slov jest temná.
Od-Škrta slov. segmentům, lacinia, od-ákrc id. jak se zdá,
na místě '*'nd-8krtec, od-škrcnuti laciniam abscidere (od
oikrc); ta slova jsou, jak pravděpodobné, ve spojitosti se
Btněm. scart-an, skert-en — za starší tvar možno po-
važovati *scart-jan — sřněm. schert-en abscidere; trun-
care, mntilare; ježto se na konci slov. kmene škrt nachází
ť a ne d-, možno za to míti, že řečený kmen jest původu
german.
Odzamaude srb. ab omni tempore, třeba odděliti od zamande;
2. slovo jest původu ture: zeman tempus, temporis spatium,
ewwel zem and e olim.
0<i>ÚTh rus. marbre ophite der Schlangenstein ; ze řec. óipízjjg
(Xt&og) id. — Kromě fr. ophite, ra. vyškytají se také vlask.
o f i t e, angl. ophite v tomže značeni — od řec. oq)íg had.
Oflina pol. postranní lano u plachty lodní das $eitentau am
Segel; cizího původu, z germ. — to slovo jest složeno, druhá
část lina patří, jak se podobá, ke hoUd. lijn, f. funis, restis,
rudens, švéd. lina, dán. line, nněm. Leine, první čásC of
poukazuje ke holld. švéd. dán. af (praep. i praef.), nněm. ab;
složeného '^af-lijn nebo *af-lina jsem však ani v holld.
ani ve švéd. slovníku nenašel.
0-rABHTH, -BAK vb. stslov. vexaro, molestiam inferre b^ati on-
BÍI6NI B1IB'L Prol. 14. 81. O-rABATH, -BAI&, 0-rABAIATH, -nift vb.
dur, vexare, čes. o-haviti, -vím vb. dur. z-ohaviti Tb.
pf. a) turpare, foedare „Ohavil posly Davidovy král amonitský*
BeQ. na 1. Par. c. 19. „A ohaveni su, et abomiuabiles facti
šunt** Ps. 13. 1. — b) laedere, mutilare „Na těle někoho
ohaviti, raniti, kosti polámati" Pr. o-havnouti, -nu vb. pf.
turpem, foedum fieri; stslov. o-rABNic n. molestia, — Tio^nTv
Kouo^ vexare Psalt-int. saec. XII. orABHie aamtu kouo^ id.
Digitized by
Google
Přispévky ke sloraDskému jazykozpytu. 345
Krmč. saec. XIU. čes. o-hava abominatio, „I ohaua mi bila
gest, et abominatas sum'' Pa. Mus. 118. 163. probrnm, foe-
ditas ; obava na těle = macula, Levit. 24. 20. laesio, muti-
latio njakouž by obavn učinil (na těle) člověku, taková zase
učiněna bode jemn" — obava těla deformitas; obava také
bomo foedos; ''o-raKikNi; molestns, slov. ogaven acerbns, čes.
obavě n, -vný foedns, turpis, borrendns, abominandus, ne-
' farias, „Učiněn jest obaven súsedom" factns est opprobriam
vicinis" — Ps. ms. 88. 42. obav nik bomo foedus, abomi-
nandus, stslov. o-rABUiocTk molestia, slov. o-gavnost accr-
bitas, čes. obavnost foeditas, tnrpido, probrum, scelus,
v ohavnosti míti abominari, o baven štvi id. et ignominia,
„Učinien sera v obavenstvie, factus opprobrium* Ps. ms. 30.
12. stslov. O-rABkCTBOBATH -CTBOlfK VOXare, -BCTBOBATN MH, Psalt.
nor. — od subst. ''orABkCTBO molestia; o jest předpona, kmen
jest rAB gav, kořen rof gu. Stejnokořennými zdají se býti:
a) stněm. ur-gaw-ida fastidium, ur-kaw-iBÓntém fasti-
dientibus (Gr.-gramm. II. 244.) b) lit. ap-gau-ti, -gaunu
i gawiu (1. sg. praes.) -gaw-au (1. sg. praet.) decipere,
fraudare, ap-gáw-imas dolos, fraus, ap-gaw-inéti frau-
dare, at-gáw-imas ultio, pa-gáw-imas prebensio, ereptio,
raptus, pri-gáw-imas dolus, fraus, seductio, su-gáw-im as
comprebensio, captura. Geitler sestavuje v Lit. Stud. p. 62.
stslov. oraBNie s lit. agus fad, scbal; s tím však nemají orsBNie
i ostatní s ním stejnokořenná slovan. slova nic společného,,
neb ve slovecb řečených jest o předpona a kořen jest gu,
kdežto v lit agus jest ag kořenem.
Ogier pol. admissarius — z ture. ajgyr id. (džagat. ajgir
divoké, dravé zvíře „Unthier" Várab. p. 14.); odtud také srb.
ajgir, adjir hřebec, ajgirača, ajgiruša, adjiruáa mu-
lier libidine furens.
Ó r6o ATb (Mar.) rus. la cbeville á oeillet der Augbolzen ; z bolld
zastar. o o g- holt id. (nyní -bout): podobně zní také angl.
eye-bolt id,
OrejOMH rus. imbecillitas „Obumachť* (Mikl.-Gramm. n. 237).
-.- tvar stslov. byl by orMMA n. prosmýknutím hlásek z o-gal-
man; o jest part. privat, kořen gal ve značení: posse, valere,
srodný a) s lit.: gal-iú, -éti posse, vallere, ne-gal-iii,
-éti infírmum, invalidům esse, aegrotare, ne- gal é infírmitas
Digitized by
Google
346 A. Matxenauer
imbecillitas, impotentia, valetndo tenuis; b) s kymr. armor.
gall-af possom.
ÓroH'B m. ras. (Mar.) Tocillet, la boaele das Ange am Ende
des Stages oko na konci lana, kterým stěžeň držen; z holld.
oogen, pl. Btat. jména oog oko, nebo ze švéd. 5gon pl.
stát. jména dg a téhož značení.
Ogradjc n. srb. certamen, pngna boj; z ture. ograš id. —
ograš-mak ins Handgemenge geraten.
0-gro-den -na, -no adj. slov. asper, scaber, o-grod-nost
asperitas, o jest předpona, grod kmen, jak se zdá, z gr%d;
možná, že ta slova jsou ve spojitosti s lit. grámd-au
grámd-yti, také gránd-yti, -au scabere, radere škrabati,
oškrabovati (na. př. těsto k nádobě přischlé), kořen gramd
vedle grand.
O-ryaa ras. pro v. homo improbus, fraudulentus, deceptor, nUTrb,
oĎMaHmwd*', o-ry4HTii circumvenire, decipere, fallere, TjAjm =
MaHHTb allicere, BoibT. p. 37. kořen ryA, možná že z ''rSkX
Slova tato mohou býti stejnokořenná s lit gund-u (1. sg.
praes.) gud-au (1. sg. praet.) gns-ti (inf. na místě gud-ti)
callidum, verautum, astutum esse, gud-rús callidus, versutus,
astutus, lot. gud-rs id. Uváženo buď také lit. gtind-aut
gúnd-yti, lot. gund-it ad malum instigare.
Ogiunak) gen. -mka srb. frnticetum křoví, jak se podobá, na
místě stslov. ''or2ii;M'LKi; počat o možno pokládati za před-
suvku; to slovo by mohlo býti srodným se skr. gúlma-s
m. frutex.
0-gúŽati srb. cunctari, v. Gužati se, v. List fiL YII. 206.
— Přidej: lot gumža, gumžata einer, der nicht vorwftrta
kommt
O-niuATH, -AI& stslov. palpare, o-niMOBATH, -oyift contrectare
makati, omakati, kořen nuu ; slovesa ta by mohla býti kořenem
srodna s got gaum-jan animadvertere, attendere, observare,
stněm. kauma, kouma, gouma cura, attentio, koum-jan
goum-jan animadvertere, attendere, procurare, skand. gaum-r,
ags. geam attentio, cura skand. geym-a carare, custodire,
ags. gým-an a) id. b) regere. Starší značení slovesa stslov.
mohlo býti „ohledati'*; uváženo buď také, že v lat mači
„mentě contrectare'' rozjímati, „oculis contrectare" posoroTatL
Lot gaume attentio, animadversio ve průpovědech: „gaumé
Digitized by
Google
Přispévky ke sloyuiskému jazykozpytu. 847
Djemť' nebo „gamné likť* observare, animadvertere, ganmět,
-ejo yb. id. mohou poch&zeti z german.
0-hyzda čes. l. deformitas, foeditas, tnrpitado „obnaž ohyzda
tvú, nuda torpitadinem tnam.** Rkp. Bel 34. — 2. opprobriam
.chváln Y ohyzdo změnili" Rkp. pr. pr. 190. Ohyzda, macnla
aut qnid ?itii, Mm. Deut. 17. — 3. res foeda, 4. fastidinm,
horror, abominatio, pro ohyzda neprav nemocnéma". Rkp. lék.
„Ohyzda exBOcratio** Mm. 13. Eccl. o-hyzden, -zdn-a, -o,
o-hy zdný adj.foedas, deformis, tarpis, horrendas. „Ten obrázek
byl velmi ohyzden a škared." Tkad. 11. 61. taedium creans,
o-hyzd-ník homo foedns, tarpis, o-hyzděti deformem,
foedom fieri, o-hyzdina macula, naevas škaredé znamení na
těle, o-hyzditi vb. pf. hyzditi vb. dar. foedare, deformem
reddere, taediam creare; kmen hyzd, z před ď jest vsnnato po-
dobným spůsobem jako ve stslov. nus^A lautitia, ornamentnm,
nj3j(0CTk saperbia, vedle nuAOCTk id. — slk. hydiC foedare,
hyd alites drůbež, bydli vý, hydný, foedus^ taediam creans ;
pol. hyd abominatio, monstrum, hydliwy, hydny foedns,
abominandus ohyda (ochyda) abominatio, taedium, fastidium;
opprobrium, o-hydzic, -dz§ vb. pt o-hydzaó -dzam vb.
dur. taedium creare, foedare, obtrectare, invisum reddere , slova
pol. z mrus. — mrus. nuKÍft, tuaocteíaŘ abominandus, con-
trarius, molestus, rfl^ocn, rii4H0CTi» foeditas, kmen hyd, stslov.
ry^^; sem náleží, jak se podobá, stslov. o-nuj^ATu, -ah vb, dur.
irrítare; u slabiky kmenové pochází ze staršího o, srov. v té
příčině stslov. cuti adj. satur, čes, syt s lot. sát-s satians,
lit. sót-us ze staršího ^sat-us, sytý, sat-uns, vedle sot-
nns id. (Bezz.) got. sa^-s, stněm. sat id. pak s lat. satis
dosti, satur sytý, sáti o sytím. — Pravý kořen jest tedy raji
gad : stslov. raj^HTH abominari, vituperare v. Fannth (no-) prO'
fanare List. fil. VIL p. 174.
0-xá6eHX ms. vestis genus, óxaÓeHb suburbium — v. Xo6on»
List fil. Vn. p. 222.
OjcoAi acy . stslov. snperbus, bullu ohol liber, slov. ohol fastosus,
elatns, charv. ohol snperbus, srb. ohol i oholit id. ohola
saperbia, o h o 1 i c a, m. homo fastosus et litigiosus, slov. charv.
oholija snperbia, charv. oholiti se superbire, srb. po-
holiti se superbum fieri — místo po-oholiti? slov.
'Oholost, oholnost, charv. oholost i oholast, f. saperbia
Digitized by
Google
348 A- Mat96iMiaer
srb. oboloj^t id. atalov. 9;coAkCTBo arrogantia; kořen jest xoii,
o jest předpona. Sroy. řec. fJak^áxcov homo elatus, superbns,
gloríosofi, jactator, ďaActxcDi/Ax jactantia, óalaxcjvevcuy óakanfo-
vlÍ<o glorior, vanns sum, saperbio; kořen cak\ jest-li to se-
staveni pravé, vyvinulo se slovan. ;c ze staršího $,
Ohtičav adj. bolh. becticus mm. oftiké tabes, pbthisis sou-
chotiny, ujmy; ze řec. kxziKÓg (-xiý f.) i. q. bulg.
OííuHNik stslov. miles, Greg.-Naz. a j. bicta sk6 h ta oíímnníi ^aba
^c^HCTOKA Men.-Mih. 125. také ohuii — ohmn pl. nom. Sup.
67. a j. OHMi pl. g. Sup. 68. ohulcki adj. militaris, OHUkcrso
exercitu^ Sup. 63. (Lex. II.). Slova etymologicky temná; zda
nejsou společného původu s lit. aimé (ajme) myrias, nume-
rus infinitus „TbMS, 6e3«JHCieHHoe MHOxrecTBO'' (Izv. r. 1852.
str. 110)?
0-jaričati se, -čam se vb. pf. srb. pustulis obduci dostati
osntinu do úst; -jaričati odvozeno od ture. jaryk rima,
físsura, kteréž jest ve spojitosti s ture. jara rána vulnus.
Ojdara f. srb. femina impndens, proterva nestydatá, drzá, prosto-
pášná ženština; cizího původu; jak se zdá. na místě *lojdara
— ze řec. loíůoga fem. adj. loíůogog (střec. i nřec.) objur-
gans, maledicus, maledicendi cupidus; tak že by slovo srb.
vlastně značilo svárlivou, zlořečivou ženštinu.
Oje, gen. oj a n.charv. srb. (''oic) temo, oje, gen. oj es a, n.
slov. id. čes. oje, n. et f., méně správně oj, voj; ojka
dem., ojko dem. sik. id. 2. oje gubernaculum hlavní veslo
u lodě, hluž. wojo n. temo; srb. ojište n. kuká (uncus)
privezana za oje; rom. oište temo, ze slovan. slov. oj ni ca
temo furcillatus, čes. oj nice 1. temo, 2. i. q. slov. Jung.-
slovník uvádí také polab. vujueica temo, kteréž se ale ve
Schleicherově sbírce slov polab. nenachází; hluž. wójnik ca-
jtena temonis. Srov. řec. ot-a^y gen. '&xog manubrium guber-
naculi, gubernaculum, ol-rfiov ep. gubernaculum, ol-axí^fOy ol-
7ixii<ú guberno, rego, verto. Srodnosť uvedených slov slovan.
i řec. není však jista.
Ojnak srb. die Nuss, mit der man im Spiele wirft; z ture.
ojnamak ludere; ojun hra ludus.
Okagača srb. tiguum transversum, tignum primarium hlavní
břevno, krokevnice, převaz; cizího původu; možná, že v tom
^
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 349
slově vězí tuťc. agadž arbor, ak agadž fagns bnk, vlastně:
bílý strom.
OKájiHHa ras. scoria, spnma xnetalli, o předpona, kal kořen;
podobá se, že jest kořenem ve spojitosti s lit. kál-ti> -il,
lot. kal-t, -ju cudere; srov. čes. o -kuje scoria, kteréž od-
vozeno od kouti (koř. ku) cudere.
0-kaijati slov. temere imitarí .nachaffen"* vlastně podobným
spfisobem dělati, srb. o-karjati, -ram recreari, refíci, kořen
kar, jehož prvotné značení bylo asi: facere, tak že by ta
slova byla stejnokořenná: s bulh. do-káram, -káruvam
efficio, duco, adfero, iz-káram, -káruvam perficio; se skr.
kar (1. Bg. praes. act. kar 6 mi) facere, efficere, exercere atd.
— v. Karam bulh. List. fil. VIIL 45.
Oklagija srb. lígnum cylindratnm turundarium válec na těsto,
na lukše; z ture. oklagy id. „Nudolwalker", 2. cylindrus;
také akladži válec.
0-klévatl, -vara vb. dur. slov. o-klěvati, -vam charv. hae-
sitare, cunctarl, o-klijevati, o-klévati, o-klivati (dial.)
srb. cunctari, o-klěvalo, o-klijevalo charv. srb. cuncta-
tor; kmen klěv, kořen, jak se podobá, kliv; srov. skr. kl!v
(1. átm.) impotentem esse, klíva 1. adj. debilis, impotens,
piger, iners, 2. subst. m. eunuchus, kláivja-m, n. debilitas,
demissio animi, mollitia.
O-ROJIÓTOKI rus. regio circnmjacens, vicinia okolí, sousedství;
prvotně, jak se podobá, ohraničené prostranství; tvar stslov.
byl by ''okíiatiiKI. Kmen klát z kalt; to slovo jest, jak se
domnívati lze, ve spojitosti se stprus. c alt e = kalte, f. ein
Margk (Grun.) pohraničný kůl nebo sloup, pohraničné zna-
mení, pak lit. kalte v at-kalté Brustlehne lorica, (Geitl.).
Stejnokorenným jest také čes. klát, kt. v. List. fil. vm. 169.
0-k09Ít adj. charv. asper, vehemens, iracundos, o-kosno ad v.
aspere, vehementer, srb. o-kositi se vb. pf. o-kašati se
vb. dur. — na koga invehi in aliquem obořiti se; koř. kos;
srov. skr. sas (1 par.) z kas ferire.
Okouněti se, -ním se vb. dur. cunctari, tardare (intrans.),
cessare, koř. kun; srov. skand. hiun f. torpor, tardatio, ags.
beán tardus (ags. heá =::: got. bán), hynan impedire.
OkPOp, m. pl. strach terror, ok ropný adj. terribilis, horrendus,
o jest předpona; srov. skand. hrapp-r violentus.
Digitized by
Google
350 A. Matzenauer
Okršlek čes. circolns, orbis, periphería, ambitas, circnitns
„okršlek jest otočaní okolo centram*. Com. cent. 18. „okrslek
ZYieřecI" zodiacus, Troj. 4. 2. okršlek toho staveni, Cyr. okršlek
země neb zemský orbis terrarnm, »Po všem okrška světa^ —
Preff. okršlek země upevnil — Žal. 92. 1. okršlek čaroděj-
nický (Zauberkreis), Br. — okršlek odvozeno od prostějšího
stejnoznačného tvaru okršel (2 měk.) V týchž mezech, okržlech
(recte: okr slech) a hraniciech. Dipl. 1486. Steinb. 11. 167.
.Hlava okršil (t. j. okršer ''oK|^'Lnbiik) jich, caput circuitus
eorum* - Ps. ms. 139. 10. „V tom okršli". Leg. 33. „Okirsl
orbem** Ps. ms. 88. 12. O jest předpona krš ('"ki^ioi) kořen,
-el (-biik) suffíx; také ob-krslek, Ms. 1400. Yyskýtá se
také sloveso okršliti, okršlovati circumscribere, definire.
» Jakožto zboží a panství svrchu psané v svých mezach (sic)
a hranicích rozdieleno; vymezeno a okršleno. Dipl. 1493
Steinb. II. 181. Buoh sám v sobie okrsluje i ohrazuje všech
dobrostí svrchovanie. Rkp. Bib. r. 1411. — Slova uvedená
jsou, jak se podobá, kořenem krš ve spojitosti se skr. karš,
krš (6. par. átm.) radere, delineare, pingere — tak, že by
stát jméno okršel, okršlek bylo prvotně značilo: ipísto,
prostranství čárou označené. Jiného i pozdějšího původu jest
subst. okres.
OKpkCTL stslov. circum 1. adv. OMi^kCTL xNKxqie Ostrom. 2. praep.
c. gen. jungenda, OK|^ecTib icro, Bon. — vyškytá se také OK|^icTib>
ohledem však na to, že ve slovech rus. sem náležitých stojí
e po r, zdá se OK|^kCTi; býti správnějším; rus. ÓKpecn» circa,
circum, praep. c. gen. jungd. — stslov. om|^ictnth, -iut& cingere
-Pat. oMpiiCTHie n. regio circumjacens, Prol.-Mart. 0K|^ecTHe
Alex. OKpkCTkNi; adj. qui circum est, bi OKpkCTkNAii rpAAki|A-
Ostrom. rus. OKpecTHUft id. okolní, sousední, oicpecTHOCTb regio
circumjacens; počat, o jest předpona; KpkCTi asi ze Ki^kT-TiL
tak že by K|^hT byl kořen; srov. holld. krijt, stněm. chreij,
kreij, sřněm. kreig circulus, lit. skrit-as m. 1. orbis,
circulus, 2. curvatura rotae, skrité i skritis f. i. q. skr i tas
1. — skritus, ap-skritiis adj. orbicus, skrés-ti, ze skrSt-ti
im Ereise herumdrehen, skréstuwas circinus, lot. s k r i t-u 1 i s
rota, stprus. scrit-ayle, Voc. curvatura rotae: počat. 5 slov.
lit. lot, stprus. by mohlo býti předsuvkou. — Lot. kárt circa,
circum, lit karta vapi-karta Umgebung, P. Dowk. (Geitl.)
Digitized by
Google
Příspěvky ke slovanskému jazykozpyto. 351
nehodí se k niB. sknpení hlásek; svědčí ale polabskéma vá-
k&rst 1. adv. circom, 2. snbst circnlns (wakoarst, wakftrst,
wak6rst J.) -k&rst asi ze kárt-t. Kořeny slov stslov.
i ras. 8 jedné a polab. s drahé strany jeví tedy rozličnou
tvámosC.
Oksza pol. obs. ascia sekyra; ze sřněm. akes, aches f. také
ahs id. — nněm. Axt; téhož původa jest také lit. jekszis,
jeksztis id. Slova něm. asi z lat. ascia.
Okúnjaf sa, -njám sa vb. dur. slk. pudet me, kořen kun;
za srodné možno pokládati: lot. kaunět, -eju podore afficere,
kauneté-s pudere, kaun-igs padens, verecondus, kaon-s
pudor, dedecos, ignominia, probrum, kořen kon. Srov. také
got. haun-s a4j. humilis, demissus, haunjan humiliare,
stněm. h6n-jan, h5n-an contameliá affícere; v. srb. kun-
jati, (List fil. IX., p. 38), s nímž sloveso slk. srodným býti
se zdá.
O^á^bH. dim. oiá4eftKa rus. — také aiá^Bfl psáno — libum,
pastillus ,Fladen, Pfannkuchen'' ; lit. (žem.) aladžios f. pl.
kleine Kld&se in Ol bereitet, lit. také alodé f. Fladen, Kuchen
(Bezz.) — Možná, že oboje cizí; rum. aloat massa těsto
sice podobně zní ; ježto se ale významem různí, jest pochybno,
zdali slova rus. i lit. jsou s ním v nějaké stýčnosti.
Ole, n. gen. -esa slov. vředulcus; srov. skr. árus, m. n. ulcus,
vnlnus; I bývá často obměnou původního r.
Ole adv. charv. paním, paululum jen málo; z nřec. óklyov id.
odražením posledních dvou slabik i nahrazením jich samo-
hláskou 6?
Olftra pol. olter polab. ohlav capistrum; z něm. Halfter
id. čistě pol. oglówka (zastar.)
Oluk srb. coUiciae žlab neb koryto vodovodně, vodoteč, rýha
na poli nebo na střeše; upřímo z ture. oluk canalis, stilli-
cidium.
Omej, m. čes. (bot.) ammi „omej panský neb černý kmín";
z něm. Ammei a to z lat. ammi.
OuN|^a stslov. pígnns, ze řec. ofirjQov pignus ; obses zástava, základ
záloha; zástavník, jehož pl. -gcc.
0-MH3llHa mms. parasitatio, adulatio, o-MHSHHqa Buhldirne
amasia, o-ifH32HBUft amatorius verbuhlt; o jest předpona, kořen
mig; srov. lit. még-mi i még-stu (1. sg. praes.), mé-gau
Digitized by
Google
352 ^' Matzenauer: Příspěvky ke slovanskému jazykozpyto.
(1. 8g. praet,), még-ti (inf.) volaptatem ex re capere, con-
copiscere rem, még-ybé luxaría, libido, még-us voloptati
deditus, libidinoBus. Za prvotný tvar kořene jak lit. tak i mrns.
možno pokládati mag.
O-Min BtsloY. lupicida, canicida, jedovatá bylina, jak se podobá,
aconitum lycoctonum Wolfswnrz, slov. o měj Eisenbnt, Starm-
but aconitum, rus. óiierb cicata virosa, jak se zdá, na místě
^o-MtrB, také ÓMHiTB na místě ÓMHrb, pol. omieg i omi§g
(s neorgan. nosovkon) 1. doronicnm pardaliancbes ; 2. amica
montana, aconitum, 3. čes. oměj^ voměj 1. aconitam, (ac lyco-
ctonum et ac. napellus), 2. doronicnm scorpioides, také o mih
(špatně omich) obs. aconitum lycoctonum s brdel. soubláskoo
na místě pozdějšího j^ kteréž dlužno pokládati za změkčeni
staršího g. Slova uvedená, jejichž počat, o jest předpona, po-
cházejí, jak se domnívati lze, od kořene ukr oculos claudere,
prvotně dormire, caus. sopire: stslov. uhrN&TH, Mkni& nictare,
lusciosum esse, o^-uhrN&TH nutare dormiendo, ukasATU, -sk& vb.
dur. oculos claudere, unsath, -3ai& nutare, e-msKHTN oculos
claudere, rus. MAniýrb, -Hý vb. pf. HHrárb, -áio vb. dur. nictari,
connivere, npoimrHýTb promeškati, vlastně prospati — atd. lit
ming-ů, mig-aú (1. sg. praet.) mlg-ti (u ž-) obdormiscere,
még-h, starší měg-m\ (1. sg. praes.), m eg- 6 ti dormire,
měgas somnus kořen mig, stprus. is-mig-é er schlief ein,
entschlief, Katech, maiggun ibid., jak se podobá, na místě
"^maigan, acc. sg. k nom. sg. '^'maigas somnus, lot. mégau
1. sg. praes., mig-u 1. sg. praet. mig-t inf. obdormiscere,
mégs somnus, koř. mig. Omin by dle toho vývodu etymo-
logicky značilo uspávající, umrtvující bylinu. Podobným spůsobem
souvisí lit. jméno jiné jedovaté byliny, totiž mě gala i pl.
hyoscyamus niger bií o, s lit sloves, mig ti obdormiscere,
mi gin ti sopire.
Opaklia, opaklija charv. srb. pellis ovilla kožich z ovčí vlny;
z ture. japaklfl vlněný, z ovčí vlny — značení toho slova
stanoveno z dohadu dle místa: f^ináie japakln kumas*,
Merinostoff — indže tenký, jemný, kumaš tkanina, látka;
japak lange feine Schafwolle; slovo ture. jest kořenem ve
spojitosti se džagat. jap-maq tegere, velare, jap-uq integu-
mentum, velamen.
Digitized by
Google
J. Král: Kritické příspěvky k Euripidovi. 353
Kritické příspěvky k Euripidovi.*)
Napsal Josef Král.
Kykl. v. 49 n.
flnkta^ <Ti) tád* ov, xov xáÓB VBiul
* * TíXíTVV ÓQOC£Qáv\
Druhá ruka rukopisu C vyplňuje mezeru slovy oifr' ovv\
Hermann a Hartung doplňuji aód^ ccv. Ale spíše postrádá se
v této větě sloveso, jež by značilo „opouštěti.** Stáda pasou se
na nejzazším svahu Aitny (v. 27); sbor vyzývá nejprve berany
(ve strofě), pak bahnice (v antistrofě), aby odlehlou tuto past-
vinu opustily a pásly se blíže slige Polyfemovy. Hledíme-li
k verši 60 a n. dg ccókáv noz* dgKpid-aleig noifiQoíg lelxovffa
voiioHg AhvaUav eUfct CTíonékctVy naskytuje se maně domněnka,
že před slovem tíXitvv vypadlo Xélncav anebo spíše Xináv\ do-
plněk druhé ruky rukopisu C jest jen špatnou konjekturou.
Kykl. v. 63.
od táds BQÓfíiogy oiJ záda xoqoL
Jest velmi podivno, že metrikové proti tomuto verši nečiní
žádných námitek. V. 63 — 67 tvoří ziyisté první periodu celé
epody, jež, jak dobře prohlédl Eirchhoff, počíná se veršem výše
vypsaným. Všecky verše prvé periody jsou logaoedické tetrapodie
(pokládáme-li ovšem v. 64 a 66 za áíU(paXoí)\ jest tedy velmi
k víře podobno, že také počáteční verš periody byl tetrapodii.
Verš ten mohli bychom ovšem také měřiti tetrapodicky, arci jen
tehdy, kdybychom připustili, že ve druhé stopě irrationalní spon-
deus rozveden jest v anapaest; verš měl by pak tuto podobu:
- I u<ju I uu - I ouu I - A ||.
Ale tento podivný a stěží přípustný útvar verše zmizí,
čteme-li s lehkou změnou: 01; táde BQÓfiiog ovdi xoqoL Takto
povstane pravidelný glykoneus s daktylem ve třetí stopě a s dak-
tylskou basí, jež u Eurípida několikráte se vyskytuje (Christ,
Metrik* str. 518). Celá věta skládá se pak ze čtyř členů: 01)
ráda Egóiiiog — ŮVQfSotpÓQOi^ od tvfiicávcDV dXaXayfioíy ovk
oívov — vÓQOxvToig^ ovd^ iv NviSa atd. První člen rozpadá
se opět ve dva: o^ xádB Sgógítog ovůs ;|ropol Bánxaí r«, od-
dělené rozlučovací částicí oddé. Smysl celého místa jest pak
následtgíci: .Tu není ani Bromia s tanci Bakchantek, ani cym-
bálů, ani vina, ani písni Nymf.** Proti konjektuře Nauckově o^
divsvfiata (ve v. 68 místo rukopisného ová^ iv Nvóa^ jež
♦) Srv. Listů fiL a paed. VI, 184—193; VII, 87—90 a 239—269;
Vin, 76—87; IX, 99—101.
Llstj filologické % pMdAgogloké, 18M. 23
Digitized by
Google
354 J Král
Eirchhoff právem h^í) svědčí xoqoI ve v. 63 se vyskyti^lcL Se
spojením jednotlivých členů ov — ovci, ov, ov srv. Enr. Hek.
v. 1234 n.:
ovr* evffs^rj yág ovts %i6t6v oig ixQ^Vj
ovx 06íoVy ov dlxaiov €v ŮQÚceig ^evov.
Kykl. v. 121.
ZEL yaXaxti xaí tvQoTci xaí (itiXáv /Šopa.
Ve v. 121 činí vložená otázka rj t^ lŮ6i pořádek slov
tak strojeným a nepřirozeným, že stěží bj se našla na odůvod-
nění takého pořádku slov vhodná analogie z děl básníků tragi-
ckých. Zdá se mi, že slova ^ t& tSdi^ vypuštěna byvše v arche-
typu z textu, připsána byla později na kraji a dostala se v opisech
na nepatřičné místo špatným výkladem znamení, jež naznačovala
místo, kam vložiti se mají. l^ba zajisté čísti:
r» l&(Siv\ ri ffnelQovifi jdrjfitjtQog cxáxov;
Seilenos odpovídá jen na prvý díl otázky, čímž na druhý
díl její mlčky odpovídá záporně. Ye stichomythii taký stručný
způsob mluvení není podivným. Srv. v. 117 n.:
Od. tiveg í' e%ov6t yalav; iq &fjQcSv yévog;
SEL KvxXaxsg avxQ^ olxovvteg^ ov ctéyag Číiuúv,,
kde druhý díl otázky zůstává také bez odpovědi. Ostatně svědčí
pro toto přestavení slov ve verši uvedeném také tvar předchozích
dvou otázek ve v. 117 tlvag <f i%ov(Sí yaíav; ^ &ijqcSv yévog;
ave v. 119 tlvog xXvovrsg; ^ ůciijfAevtai XQávog', Navrženou
změnou nabývá i otázka třetí téhož tvaru, jaký mají obě předešlé.
Kykl. Y. 282.
ot;roi %óvov rov dnvóv i^vTktjxórsg,
Nelze pochopiti, proč tuto Odysseus o strastech, jež zakusili
Řekové před Iliem, tak mluví, jakoby mohl předpokládati, že
Kyklops o velikosti jich byl slyšel. Tuším, že čísti jest: nóvov
rot čeivóv i^rivtkrjxóreg.
Kykl. v. 356-374.
Tato píseň sborová může býti zhojena jenom silnými změnami
čtení rukopisného. Rozčleněni její metrické může býti dvojí : buď
byla píseň ta původně antistrofícká a pak třeba s Kirchhoffem
a Arnoldem (Die' chorische Technik des Euripides str. 210) se-
strojiti prvou periodu její z v. 356 — 362, druhou pak (neúplnou)
počíti v. 368 a uznati refrain (v. 363—367), anebo jest astro-
fická, jako byly pozdější dithyramby, monodie, některé kommy
Digitized by
Google
Kritické příspěvky k Euripidovi. 355
T dramatě řeckém a cantica v dramatě římském, a pak třeba ji
rozděliti na tři periody (356—362, 363—368, 369—374). Téo-
vého rozdělení žádá nutně smysl ; každá perioda písně té obsahijge
pak samostatnou, ukončenou myšlénku a má také zvláštní útvar
metrický; první perioda skládá se z trimetrů, druhá z dimetrů,
třetí jest smíšená. Stanoviti více period metrických než tři (srv.
J. H. Schmidt, Die Kunstformen der griech. Poesie III. str. 382)
jest zbytečno a chybno, poněvadž rozčlenění na více period příčí
se smyslu.
Metrické schéma prvé periody jest toto:
366 l— L_|-u-u|-u- II
u - ^ I - o - A 11
^-^\^ L- II
360 A*«-»**|-«.-^|l_t^B
u— u|— o — u| — u — a|
v. 360. pokládám za ccxéq>alog; odpovídá pak v. 358. Při
také míře této písně obdržíme v prvé periodě samé trimetry;
jenom v. 361 činí výminku. Ale verš tento jest. Jakož není po-
chybnosti, porušen, a jak dokazijge metrický útvar prvé periody,
zachován jest neúplně. Ježto konečný verš celé periody odpovídá
v. 357, jest velmi pravdě podobno, že i v. 361 odpovídal v. 356
a že tedy počátečné i konečné verše periody metrickou úpravou
svou se shodovaly.
Zhojení verše 361. nelze se tedy domáhati změnou jednot-
livých slabik nebo slov, nýbrž vyplněním mezery. Místo nQodť
áovy jak se čte ve většině vydání, mají rukopis P i C xqoc-
díáov. Poněvadž však veri měl původně tvar tento:
L-U-|-v.-u|-o- [
třeba stanoviti v textu tuto mezeru:
(lij lioi fti7 o - u nQoúdldov.
IlQOffčlčov^ jež žádal již Madvig (Adv. crit. I. str. 267),
kladeno tu v témže smyslu, jako ve v. 531: otS xqrq fi' ad^Xfpotg
tovds nQoddovvai noxov^ Hel. v. 700: MevékaCy xcefiol
nQÓadoTS ti r^g íjdov^g. Plat. Nom. IV. p. 720 A naga-
fivůlag is xal nai^ovg xoig vo(io^€rovfi€Voig (itjd^ h^ ngoú-
didéo. Vyplnění mezery jest arci velmi nejisté; snad napsal
Euripides :
yLTl (loi firj ^PoQccg zC^ nQodldov.
V následujícím verši (iióvog (lóvfp xó^^i^e noQd-filóog <íxáq>og)
W^ecklein navrhl velmi důmyslně yéfíiíe za xófii^e (srovn. v. 505);
návrh ten schválil také Wiiamowitz (Hermes XIV, str. 186).
Srovnání nacpaného břicha s nákladní lodí zbožím přeplněnou
bylo asi u básníků komických dosti oblíbeno. Shledáváme na př.
23*
Digitized by
Google
356 J Klál
podobný obnz ▼ PlantOTě Psendoln t. 1306 R. m nemůžeme po-
chjboTatí, že obnz ten pochází již z řeckého oríginala PlmtOYa.
Km OTedeném mi5té táže se Simo opilého Psaidobi:
únde onnstám eelocem ágere te pnédicem?
t j. odknd plnješ s tímto korábem dobře naloženým, kde jn si
břich sTŮj nacpal? Břich PsendolŮY přirovnává se žertovné k lodi
nákladní dobře naložené, Psendolns sám s pánem korábn jej
řídícím. Toto místo Plantovo, na něž, poknd vím, dosud nikdo
neupozornil, možno však i přes výbomost návrhu Weckleinova
uváděti na obranu čtení rukopisného xámis. Koul^ěiv moq^iu-
dos ijxáipog značí totéž, co latinské eelocem agere (srovn.
Thuk. 2. 85, 5; 4. 16, laj. v.). Je-li výklad ten správný, značí
pak slova Earipidova toto : .pluj sám se svým korábem nákladním,
vláčej se sám se svým nacpaným břichem.* Arci postrádáme i při
tomto výkladu bližšÓio určení ke slovu óTíáipog. Snad jest zby-
tečné fióvtp porušeno a čísti jest za ně: iióvog yéftov xófit{f
noQŮfildog 0ouí(pog.
Také v. 358 (ifpůá xal ontá xal dv&gaxtSg axo xvccvsiv)
jest značně znesvářen. Adj. óxtá nemůže obstáti vedle slov
dvůgaxíag ano, ježto obojí značí totéž. Z návrhů dosud po-
daných třeba Wieselerovo o*t dxa naprosto zavrhnouti; nejlepším
dosavadním návrhem jest Kirchhoffovo oxraké^; ale stěží lze
pochopiti, jak mohlo přejíti pravé omaU* v ófctá xal. Xhna
mohlo by se vedle dv^Qaxiag ano hájiti jen tehdy, kdybychom
souditi mohli, že slova dv&Qaxiag ano značí maso přímo na
žhavém uhlí pečené proti masu pečenému na rožni (ontá). Ale
Euripides má na mysli zajisté způsob pečení masa obyčejný
již za doby homerské. U Homera (srv. D. 9. 210 n.) nabodne
se maso k pečení určené na rožně a s témi položí se na žhavé
uhlí. Tak peče maso zajisté i Polyfemos; nebot ve v. 393 n.
připomínají se zřejmě rožně. Bez rožňů bezprostředně na uhlí
pekly se jen menší věci, jež nebylo lze nabodnouti na rozen
(na př. rybičky, inav^Qaxldsg ; srovn. Arist. Ach. v. 670, Vosy
v. 1127). Taký způsob pečení slul inavd-gaxovv (Poil. On. 6.
55). Nelze však nikterak pochopiti, proč by byl Kyklops některé
kusy masa pekl na rožnícb, jiné bezprostředně na žhavém uhlí;
nelze tedy stanoviti ani taký rozdíl mezi ontá (maso pečené na
rožni) a dvd-gaxiag dno (maso pečené na uhlí). Nikde také
v celém dramatě nečiní se zmínky o mase takto pečeném; slovy
ůsQfi^ dn' dvd-QÚxcav xgéa (v. 374) a dn^ av^gaxog d-SQfitjv
ióovTog óaiť (v. 244 n.) míní básník zajisté maso pečené na
rožních. X^má nelze tedy vedle slov dv^gaxučg ano nikterak
hájiti, nýbrž nutno jest pokládati je za porušené. Myslím, že
ónva xal třeba z textu vymýtiti, ježto jest to asi výklad při-
psaný ke slovům dvŮQaxiág ano na kraji aneb nad řádkou. Ale
když Sntá dostalo se do textu a spojeno bylo se slovy následu-
>
Digitized by
Google
Kritické příspěvky k Euripidovi. 357
jicimí spojkou xal, vytisklo z t^xta slovo jiné, pravé; nebot po
vymýtění jeho povstává ve verši tom mezera. Pravá jsou jen slova:
iq>d'd xal dvŮQaxiág ano xvttvstv.
Scházející daktyl doplniti jest buďto na počátku verše anebo po
slově ano.
Mohli bychom souditi dle jednoho zlomku z Ejratinových
Odysses (143 Kock), jež na mnohých místech, jak se zdá, při
skládání tohoto dramata Enripides měl na mysli (srv. firgm. 135
a Kykl. v. 412 a 616, frgm. 137 a Kykl. v. 407), že čísti jest
na tomto místě:
^>Qv%ta oíal iq>d'cc xal dv^Qaxi&g ano xvaveiv.
Ve fragm. 143 Kratinově praví totiž Kyklops Odysseovi a jeho
druhům :
at/^' (úv návtag íXáv ^fiág sQÍrjQag halgovg
ípQv^ag éiiniaag xdn^ dvégaxíág ónv^aag
xaraTQci^onai, cJ otgazuSraí.
Ale tuto užívá Kyklops slova tpQvyeiv (pražiti) vedle íifnjoag
a otdn ' dvd-Qaxtag óntr^úag jen proto, aby ňeky, hromadě různé
výrazy uměni kuchařského, zastrašil ; vskutku nebyl by právě tak,
jako Kyklops Homerův a Eurípidův, maso Řeků pražil. PražiC se
jen xQi^al, xdxQvsg (srovn. Krát. frgm. 274), ÍQéfiivd'oi (Arist.
Mír v. 1136, Ferekrat fragm. 159) ve zvláštní nádobě (ipQV'
y€tQov)j nikdy však maso.
Nezbývá tedy nic jiného než stanoviti mezeru po slovech
dv^Qaxíag ano. Co asi vytištěno bylo z textu glossou óntá^
o tom poučují nás dvě shodná místa v Euripidově Kyklopu samém.
Srovn. v. 243 n.
(Sg (Jipayévtsg avtlxa
nki^tjovci vfjdiiv ti^v ififjv dn^ av^Qaxog
ŮCQlifjv adovrog dair* oxbq xQeavó^uov
a v. 373 n.
i(pd'á te daivvfievog iivaaQoTcfiv ódovdiv
dvd-géncjv d^sQfí* dn* dvd^Qaxíov XQŠa,
Navrhuji tedy toto čtení:
ítp^d xal dv^Qaxiug ano (J&BQyL^ itC^ %vavBíV,
^Exi, přiřaděno by bylo přímo k adj. ^eQfiá jako v Sof.
Ant. v. 1236 n. : ig ď 'óyQov dyxáv it* iyapQGiv nag^évto
nQO6mv0<J€Tai,
Také verše 364 n.
XaiQétCD či ^fiátcav '
dnoficífiiog av ix^i ^<ílav
nejsou neporušeny. Podivné jest ůviflavy jež stojí bezprostředně
po ^(látíov a nakolik málo veršů před ixdvei (v. 371). Takou
Digitized by
Google
S58 J- Král
chudost yýrazQ stěží lze asi přičítati Enrípidovi ; také to ▼. 370
a n. nelze strpěti dagiárov vedle (fóftcn/, ani ve v. 366 a 370
Í€viKÓv vedle ^svixovg. I metram svědčí proti dvcíav^ ježto
při tomto čtení oba daktyly verše logaoedického odděleny jsou
troch^jem proti pravidlu; buď tedy třeba krátké toto kolon, po-
držíme-li čtení rukopisné, rozděliti ve dvě krátká kommata, anebo
slovo ůvijíav odstraniti. Míním, že verš byl původně logaoedický
8 dvojdobou anakrusí a spondejským koncem a že třeba čisti:
dnopcífiiog av b%bi 9 o Iv a v.
S výrazem d^olva srv. v. 377 u. yiňv ve^oivazai aéd-ev íplXovg
haÍQOvs ávodtátatog KvxX(oi>y v. 550: návtmv ď' haÍQtúv
v0tatav &oivá(So(iai a Hek. v. 1071 n. ^
na jróď iná^ag
&olvav áy^Uov ti&éfisvog ^q£v.
Ostatně jsou slova tato ironickou narážkou na slova Kyklopova
ve v. 345 n. :
aAA' ÍQnet^ £r<To, ta xar' avkiov ^cci
Tt/' dgicpl ficofidv (STccvrsg evtoxrJTi [le.
Ve slovech těch srovnává Kyklops žaludek svůj s bohem
(srovn. v. 335 xal tjj iiěyíúrjj yaotQÍ ť^ds daifióvaiv), jemuž
chce obětovati Řeky; ale s obětí spojován byl z pravidla hod
(O^otViy); srovn. Epicharmův výrok u Athenaia p. 36 D ix ^ív
^olag ^olvri, ix dh ^oívtjg nóaig iyivcro. Tento hod po-
kládá sbor za bezbožný a nazývá jej, narážeje patrně na slova
Kyklopova Tv' diifpl fim^v útávzBg — dno^áfiiog, Adj. toto
nelze spojiti s KvxkcDílf^ nýbrž jen s &uffía nebo &oíva. Změny
dnofiániov anebo 9vifUi jsou zbytečný.
Také v. 373 n.
Í9^a XB daivvyLBVog ^vaaQoitíív ódovóiv
dvd-Qcínmv d'€Qfi^ dn^ dvé'Qáx<ov xQÍa,
jsou porušeny, jak soudí právem Hermann, Rossbach, Westphal,
Wieseler a j. Nebot i tuto nerozlišuje se předně maso vařené
(Í9^«) od pečeného (««' dv^Qaxcyv), za druhé nelze říci za-
jisté dalwúd-ai óňovaí^ jako ani v latině nelze užiti rčení ^epu-
lari dentibus.' Nepochybuji, že třeba psáti s Wieselerem livtra*
Qotal z ' ódovfft a že za slovo dv&Qcínvav čísti jest nějaké sloveso
značící n hrýzti, kousati." Wieselerovo a i/ov jest nemožné. Mohlo
by se pomýšleti na dgia^mv (srovn. Alk. 494 aAA' ávŮQag
dQtafU)v0í kaiiInjQccig yvád-oig)^ ale metrům žádá na začátku
tohoto verše spondea. Verše 373 n. odpovídají totiž až na slovo
dvd'Q(ón(ov přesně v. 358 n. Spondeus byl by na prosto nutný,
kdyby pravdivé bylo mínění Kirchhoffovo o strofíckém rozčlenění
celé té písně. Míním, že za dv^-Qáitfúv čísti jest tQciywv
>
Digitized by
Google
Kritické příspěvky k Euripidovi. 359
(srovn. verš Kratinův výše uvedený: é^g . . . xararfaí|o^at,
(D ótQaricírai).
Kykl. v. 388 n.
XQOt^Qa ď i^énkrjúev <6g Ó6xáfLg)OQ0v
Slova nóúxovg dfiék^ag shledává Wieseler právem podiv-
nými ; ale zdá se, že třeba vymýtiti veré celý. Proč dojí Kyklops
teprve nyní krávy, ač hned při svém příchodu tázal se sboru,
má'li uchystáno mléko ke snídani své potřebné? Srovn. v. 216 nn.
KV, fj xal yákaxtóg dai ocpať^Qcg nU<p;
XO. íSďr' ixníeiv yé a\ rjv d^ék^jg, 8 kov nlůov.
KT, (ii^keiov rj fióeiov rj lufiiyfuvov ;
XO. 8v av ^ékjjg av' fírj ^^e Katanlnfig (lávov.
Vidno jest, že úkol ten náležel sboru anebo spise Seilenovi,
jenž se ve v. 30 n. nazývá KvxkcDTCi dslnvanv dvoalov diáxovog^
a že mléko potřebné bylo již uchystáno. Buď tedy uznati jest,
že Euripides dopustil se tu poklésku zapomenuv slov dřívějších*)
anebo, a to zdá se mi býti pravdě podobnějším, nepochází v. 389
od Euripida, nýbrž od někoho, jemuž prosté i^éjckrjaev nedosta-
čovalo. Čím vsak Kyklops měsidlo své naplnil, o tom nemůže
býti pochyby. Na celém ostrově nebylo vína (v. 123 n.) a o ob-
vyklém nápoji K} klopo vě, t. mléku, děje se v rozmluvě Seilenově
a Odysseově několikráte zmínka (srovn. v. 122, 136, 216, 327).
Kykl. v. 392.
xccl xákxsov kéfi^ix^ iné^eaev nvgl.
Tento verš postavil Hartung za v. 394. Myslím, že verš
ten původně stál za v. 385. Toto jeho postavení doporučuje se
přirozeným pořádkem, v jakém se Kyklops k upravení hodu svého
připravuje. Po roznítění ohně následovalo zajisté postavení kotle
na oheň. Přeložíme-li verš ten z nynějšího jeho místa tam, kam
náleží, obdržíme také vhodné sloveso (naféd^sro) ke předmětu
ófiekovg ve v. 393.
Kykl. y. 593 n.
dakóg ď ?6(úd'BV cevklov ci^sl xaitvov,
nccQrjVTQixKJvai d* ovčev akko jckrjv nvQovv
Kvxkconog oifiv dkk^ ox(og dvtjQ iaei.
♦) I po vymýténí v. 389 třeba stanoviti tuto malé nedopatření bás-
níkovo. Ve v. 217 ujišťuje sbor^ že ngati^Qíg jsou plny mléka; ne-
potřeboval tedy Kyklops sám plniti mlékem mésidlo ve v. 388, nýbrž
vzíti jen některé z měsidel připravených. Snad znamenají však HQaxrJQse
ve v. 216 krajáče, do nichž se dojilo.
Digitized by
Google
360 J. Král
Ysickni skoro kritikové, kteří se místem tímto zabývali, do-
mnívají se, že porušeno jest slovo xccQfivTQixiďtcci. Jen Wecklein
(Ars Soph. em. str. 195) poznamenává, že porušeno jest spise
i* ovdiv akXo, Ale Ivdsly jež za aXXo navrhuje, nezdá se mi
býti prostým pochybností. Smysl místa neporušeného byl, jak
soudím, tento: 'Eyklops jest již vesluji a brzo usne (v. 591 n.);
kůl rozžhavený jest také již připraven a tak nic nepřekáží,
abychom mu oko nevypálili.' Navrhogi tedy za porušené akko
xkqv toto čtení:
daXog ď i^a^ev avkCcav cid'fov xcatvóv
naqvj^Qeniatai^ xovdév ifixodáv xvqovv
Kvxkcuxog oilfiv.
Chyba povstala špatným čtením písma maiuskulního. Po-
rušení slova ifinočciv způsobilo, že odtrženo jest sloveso xaqnqxy-
tgéai^rai od svého podnétu daXóg a že pak změněno původní
cid^éSv v d^cT a xovóiv v á ' ovdev. Ten, jenž místo toto takto
opravil, vykládal si, jak se zdá, sloveso xaQswQixí^eiv dle ana-
logie sloves naQaxov€ív (přeslechnouti), nagayiyvoíffxsiv a pod.
ve smyslu: „spatně opatřiti, opominouti něčeho."
i^Hnodíov €ivaí váže se ovšem obyčejně s inf. s f*i}, po
případě s ^i) ov. Ale i u této frase jsou jako u sloves jiných po-
dobného smyslu výminky. Srovo. KUhner, Ausf. Gramm. II.*
str. 767 a tyto příklady: Plat. Euthyd. p. 305 C Šatě xagct
ndúív cvdoxi(uTv i^nodáv aqilaiv elvai ovůévag aXlovg, Xen.
Kyr. 3. 1. 9 rov avyyváfitig rvyxáveiv ifixoňmv yíyvevau Sof.
O. T. 128 n. xaxóv dh noiov i(inod(úv xvQawldog ovtíd xe-
tjovorjg €l(fy£ rovr' i^sidévai a j. v.
Pochybné jest dd^ei, ježto bezprostiredně předchází d&ijcsi,
Wecklein píše proto za cid-ei — tvq>iiy Wieseler o^ii. Ale není
jisto, že Euripides totéž slovo dvakráte za sebou nepoložil; po-
dobnou nedbalost ve volbě výrazu shledáváme právě u Eurípida
častěji.
Srvn. Hek. 790 n.:
Ti(iG}QÓg dvňQÓg dvoúKorárov ^évov,
Sg oite tovg y^g vbq^sv ovre zovg avaa
delaag čéÓQaxsv i^ov ávoaimatov.
Alk. 492 XO, o%ix evfuxQ^g xakivóv ifi^aXeiv yvád'oig.
a v. 494 XO, aAA' avÓQag aQtafiovaí kixi'^Qatg yvád^oig.
ib. v. 705 a 706 (oba vei-še končí týmž slovem xaxá); ib.
v. 1129 nn. a j. v.
Ostatně jest pozoruhodné, že ve verších těch básník dopustil
se porušení pravděpodobnosti, dávaje se ovládati příliš remini-
scencemi na shodná smyslem místa Homerova. Odysseus před-
povídá tu věc, kterou věděti nemohl. Že Kyklops po kvasu tak
hojném usne, mohl tušiti; co dále praví (ráx^ i| ávaiůovg
ípágvyog cSd^rjffsi xgia)^ povstalo jen tím, že básníku na mysU
Digitized by
Google
Kritické příspěvky k Eoripidovi. 361
tanalo líčení Homerovo; v ústech Odysseových jest tento výrok
psychologicky nepravdivý a neodůvodněný.
Alk. Y. 332 n.
ovx Ifjtiv ovt(og (ySt£ xotqós svyevovg
ovr* eldog akkoag evnQenůtfrdtrj ywrj.
Při emendování těchto porušených veršů, zdá se, že všickni
kritikové soudí špatně, hledajíce místo porušené ve v. 333,
zvláště pak ve slově BvnQBnsaxátri, I Weilova lehká změna
akXíog ^r'^ (distinguée par la heauté et ^ tout antre égard)
jest vedle superl. ti%QBne(Státri povážlivá. Jest však velmi po-
divno, že Admetos zmiňuje se o urozeném původu a o ki^e
Alkestidině, míně, že ženy v těch příčinách jí podobné již ne-
najde, ale že šlechetnost její mysli a její oddanost, o níž by se
měl zmíniti, nechválí ani jediným slovem. Míním, že po v. 332
vypadl verš, jenž obsahoval myšlénku podobnou a taktéž s ovxs
se začínal, a že smysl místa byl tento: „mezi dívkami thessal-
skými nenajdu žádné ženy, jež by rodem a šlechetností
ducha rovnala se Alkestidě, třeba by, nehledíc k těmto před-
nostem {aXktog)^ převyšovala krásou všecky ženy.*" Admetos
míní, že by ženu krásnější ovšem nalezl, šlechetnější však ni-
koliv. Místo ovt^ třeba pak po stanovení této mezery psáti
ve v. 333 ovď.
Zpráva
o přednáškách proslovenýcli ve schůzi odboru filo-
logického při sjezdu professorů středních škol ve
y^ehodnich Čechách konaného v Chrudimi dne 2. a
3. čerrna 1884.
Odbor filologický čítal 58 účastníků; jakmile se ustavil,
přikročeno k přednáškám, jež byly:
I.
Rodová pravidla jazyka latinského jakožto ukázka,
zdali s prpspěchem užiti lze kmenosloví za základ
pro gr^mmatiku školskou.
O thematé tomto promluvil gymn. prof. Karel NeudOrfl,
jak následuje:
Školské grammatiky jazyka latinského, nynější doby u nás
i v cizině ve školách užívané, sepsány jsou, pokud se tvarosloví
týče, celkem dvěma směry, jedny na základě hláskosloví a kmeno-
sloví, druhé po výtce na základě zřetelů praktických. Který z obou
směrů jest pravý, o tom dosud mínění se rozcházejí. Přívrženci
směru prvního, poukazujíce k tomu, jak velešCastně zasáhl v učbu
Digitized by
Google
362 K. Ncudórfl
řeckoa Jiří Cartins, a vidouce, že na noYou, rozhodně dobrou
dráhu uvedl učení grammatice řecké tím, že sestrojil grammatiku
školskou na základě bláskoslovném a kmenoslovném, požadují, aby
též grammatika latinská na týchž základech byla sestrojena.
Druzi směru tomuto se vzpírají, tvrdíce, že není možná
v jazyce latinském provésti to, co v jazyce řeckém, grammatika
školská že musí se spravovati zřeteli paedagogickými a ne věde-
ckými, ve škole že nemá se pěstovati věda, nýbrž humanismus,
jenž vychovává pomocí věd, škola že jest k tomu, aby žáku
vpravila dostatek obi-atnosti i zmcnosti myšlenkové, prováděním
pak vědeckých zásad ve škole že učba jen poškozena bývá.
Tážeme-li se, na které straně jest pravda, bude asi, jak to
obyčejně bývá, uprostřed; a tážeme-li se, na které straně jest
chyba, nezbývá než odpověděti, že na stranách obou.
Zástupcové jazykovědy příliš kvapně jali se uváděti výsledky
historíckého a srovnávacího jazykozpytu do grammatiky školské,
tak že jednak vedle výsledků jistých i nejisté v ni s sebou pojali,
jednak nepřihlíželi než k zásadám vědeckým nedbajíce s dostatek
zřetele didaktického, jenž přece rovného se zřetelem vědeckým
práva se dovolává, ba mnohdy výhradně rozhodujícím jest. A tak
na vědeckém základě sestrojili nám knihy školské, jež pokud do
škol zavedeny jsou, neosvědčily se býti škole právě ku prospěchu.
Tot ovšem byl velice závažný důvod pro přívržence směru
čistě praktického, že se vyslovili proti uvádění výsledků jazyko-
zpytu v grammatiky školské a přednost dávají grammatice dle
různých praktických zřetelů sestrojené, vzpírajíce se pokroku
žádoucímu.
Třebas bychom připouštěli, že účely školské jsou jiné než
účely vědecké a že zřetele paedagogické mají důležitost takovou,
že nepopiratelnou chybou by bylo jich nedbáti; třeba bychom
připouštěli, že škola pro tyto zřetele smí býti i nevědeckou,
pokud se týče formy a míry látky učebné, jestliže jen se vy-
stříhá, aby nepodávala nic chybného, nepravdivého a přen*áce-
ného: přece na tom trvati třeba, že nezvratné výsledky jazyko-
zpytu historického i srovnávacího v grammatiku školskou pojaty
býti mají a že učba na jich základě a podlé nich má býti upra-
vena. Žák má vnitřní zákonnitost jazykovou aspoň tušiti, má
před ní státi jako před divem přírody, který tím více chápe, čím
sám více rozumem dospívá ; pak studium jazyků působí naň jaksi
tajemně, vábí a poutá jako kouzlo nějaké mysl jeho a pozbývajíc
holé všednosti a prosaičnosti přiodívá se rouchem poesie. V ma-
terii jazykové počne jeviti se tu jinochu idea, jež ho za sebou
směrem idealným vede.
Aby toho se docílilo, není zapotřebí, aby učitel záhy a široce
zasvěcoval jinocha v zákony jazykozpytu; postačí, když ve všech
jazycích stejnoměrně za jedním a týmž cílem se bére a ve všem
k cíli tomu směřuje, moudře ovšem pokračuje podlé slov evan-
^
Digitized by
Google
Zpráva o sjezdu professorů středních škol y Chrudimi. 363
gelia: ^JeátéC bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti
nyní- (Jan 16. 12).
Jako však ačba dbáti má výsknmů jazykovědy, tak opět vy-
moženosti jazykovědy mnsejl upraviti se a přizpůsobiti požadavkům
učby školské a to tak, aby se učba tím negtižila, jako dosud
pravidelně se stávalo, tak že se na mnoze ani jinak na nvádění
výsledků jazykozpytných do škol nepohiíží než jen jako na zne-
snadněni věci; učba má setím právě zjednodušiti a usnad-
niti. Pak zajisté odpůrců míti nebude, kterých se jí jinak právem
dostává. Ovšem tuto zlatou střední cestu najiti jest velice nesnadno,
a mnoho práce a pokusů bude to vždy státi, než výsledky jazyko-
zpytné měrou naznačenou pro školu upraviti se podaří.
Abych ukázal, jak si tuto střední cestu myslím, obral jsem
si k tomu jednu částečku z grammatiky latinské, rody jmen latin-
ských, zvláště pokud se týče tak zvané třetí deklinace.
Že část tato jest pro žáky z nejnesnadnějších, to učitelé
klassických jazyků vesměs uznávají a nejjasnějším důkazem toho
jsou pokusy, rozmanitými pomůckami mnemotechnickými usnadniti
žákům učení části této.
Rozhlédneme-li se po těchto pomůckách mnemotechni-
ckých, naskýtá se nám tu nejprve nejobyčejnější z nich, veršo-
vání rodových pravidel, jež má dosud mnoho a vřelých přívrženců
a v němž zvláště němečtí kollegové naši byli velice pilni, pře-
dělávajíce pravidla veršovaná jeden po druhém. Avšak všecka
tato veršovaná pravidla trpí společnými vadami, pro které na
slovo vzatí paedagogové je zavrhují. Vytýká se jim vada formální,
totiž škaredé s aesthetického stanoviska rýmování; kromě toho
pak mají vady věcné do sebe, jako jsou, že vypadne-li žáku
slovo první nebo některé z prvních z paměti, není pro jediné
slovo již celého pravidla více mocen; ježto pak slovo „mnžský"
«e tak dobře do verše i rýmu hodí jako slovo „ženské" a slovo
.madculinum'' tak dobře jako „femininum", zmate si žák po čase
pojmy ty a na místě rozhodného slova jednoho položí slovo druhé,
místo: „Mužského jsou vždycky rodu" žák po čase počne říkati:
„Ženského jsou vždycky rodu" a chybí tím v rodě celé řady slov.
Konečně nucen jest učitel bráti při veršovaných pravidlech všecka
slova ve verši uvedená, třeba to byla slova méně známá a pro
žáky zbytečná, nechce-li verše rušiti; jest tedy učitel při nich
obmezen. Tyto výtky týkají se veršovaných pravidel vůbec. Pri-
hlédneme-li k veraovaným pravidlům u nás užívaným, totiž pra-
vidlům Ferd. Schulze, má Schulz, ježto určuje rod téměř jen po
koncovce nominativu, ve svých rodových pravidlech tolikero vý-
minek a z výminek opět výminek druhého stupně, že jen málo-
který žák je 8 to, aby se jim náležitě naučil, nerci-li aby trvaleji
se v nich vyznal.
Chtěje přispěti obvyklé u nás grammatice školské a jasnost
v tato pravidla rodová uvésti, rozepsal jsem obsah veršů na
Digitized by
Google
364 K. Neadorfl
tabulku a označil každý rod jiným písmem i jinou barvou; ale
žádané jasnosti a tiTalého věděni jsem se tím nedodělal, poněvadž
základní rozdělení pravidel těch podlé koncovky nominativu jest
příliš složité, ba řekl bych zpletené, které k jasnosti proniknouti
nedopouští. Byla to cesta pouhého empirismu, která zřídka
k cíli vede.
Jako podivnůstku připomínám, že jsou též Schulzova veršo-
vaná rodová pravidla do hudby uvedena, s průvodem piana, čímž
ovšem mládeži rovněž málo poslouženo.
Připojovati adjektiva k substantivům a učiti se substantivům
jen ve spojitosti s adjektivy, jest methoda sice dobrá, ale obtížná.
Nejpřednější a nejvydatnější pomůckou mnemotechnickou jest
zajisté vždy zjednati žáku jasný přehled učiva, které mu
předkládáme, a nepředkládati mu nic příliš obtížného a zbytečného.
Zby tečno jest, aby žák učil se slovům, jež se mu zřídka naskytnou
aneb vůbec nenaskytnou, ježto, než na taková slova přijde, již je
zapomněl, a musí se tak jako tak znova o nich ze slovníka po-
učiti, a rovněž zbytečno jest, aby cvičebna kniha vymýšlela věty,
jen aby se v nich taková slova naskýtala. Zbytečno dále jest,
aby zák učil se předem tomu, co později snadno odjinud pozná.
Tak na př. učí se žák v rodových pravidlech dfe významu, že
;,Muž8kého jsou vždycky rodu jména mužů, národů, měsíců, řek
a větrů"; zde není potřebí uváděti měsíce a větry, ježto žák obé
po koncovce bezpečně určiti může, zvláště když zví při třetí de-
klinaci, že jména měsíců jsou vlastně adjektiva k podstatnému
„mensis."* Rovně tak má se to se slovy řeckými, s nimiž zbytečno
žáka I. neb 11. třídy obtěžovati, ježto ve třídě třetí zevrubně
a snadno je sezná.
Co do poznatků, ktei*ými rod substantiv určovati, již
jsem připomenul, že koncovka nominativu k tomu není příhodná;
zkoušel jsem tedy, nebylo-li by výhodnější určovati rody po
kmenech či lépe po znaku kmenovém, jako to učinil jmenovitě
. Schreier v programmě gymnasia Olomouckého z r. 1871 a před
ním mnozí jiní.
Ale i nauka Schreierova i ostatních jest neméně obtížná
než nauka určující rody po koncovce nominativu; jest tu vý-
mínek a výmínek z výmínek rovněž veliké množství, a vezmeme-li
k tomu, jak nejisto jest žáku u mnohých slov kmen ' určiti, zvláště
žádá-li kdo jako Schreier, aby žák ve slovech maře, animal,
calcar poznával í-kmeny, neb i u druhé deklinace na př. vzal
za základ kmen -o (servo-), z něhož tvořil tvary, jako servi,
serve, servis, tu uznáme, že právem mnozí proti nauce Schreierově
se vyslovili, jako Herdegen v programe gymnasia Erlangenského
z r. 1873, Holzweissig ve Philologische Rundschau z r. 1881
a j. Jako mysl dětská veškerá kloní se k realismu, tak třeba
i předkládati nejmladším žákům co možná tvary reálné ;
kmen však jest tvar mnohdy velmi abstraktní.
>
Digitized by
Google
Zpráva o sjezdu professorú středních škol v Chrudimi. 36ó
Ježto nehodí se tedy k určování roda za základ ani nomi-
nativ, poněvadž se jím slova nahodile skupí, kteréžto skupiny
teprve třeba jest opět oddělovati, ani pouhý kmen, poněvadž
sám o sobě jest příliš abstraktní a jako při nominativech tak
i při kmenech splývigí slova různorodá, jež pak teprve opět roz-
řaditi třeba, tak že mnoho výmínek a výmínek z výmínek po-
vstane : proto volil jsem poznatek poněkud jiný, hledě šetřiti co
možná základu vědeckého rovněž tak jako stránky didaktické,
dbaje pak i toho, aby se zbytečně staré tradice nerušily i při-
hlížeje co možná k realismu, t. j. aby se neužívalo abstraktních
pravidel tam, kde toho prospěch s sebou nenese.
Vzal jsem tedy hledě k zásadám vysloveným za základ pro
určení rodů tvary dva, a to takové, jež nehledíc ani k rodovým
pravidlům žák znáti musí, totiž nominativ a genetiv zá-
roveň. Jestit zajisté genetiv třetí deklinaci onen tvar, v němž
jest kmen i nejčistěji obsažen i nejzřetelněji patrný, takže
kdo podlé genetivů slova rozděluje, ten dělí je vlastně podlé
základu vědeckého, totiž podlé kmene. Mimo to přece i tvoření*
kmene jest pro rod chai*akterístické a rozhodné; pročež za-
jisté chybiui ti, kdož přihlížejíce k pouhému kmenu, nomina-
tivu si téměř nevšímají. Konečně pilně i toho dbáti jest, že
nejen přípona nominativu o rodě rozhoduje, ale i přítvorky
kmenoslovné rod určití, tak že dbáti jest netoliko přípony
nominativné, má-li slovo v nominative -s čili nic, ale i celé
koncovky nominativné, v níž přítvorek pati*ným se stává, jako
na př. koncovka -or, -os a p.
Shrneme-li tyto poznatky, které na každém jméně na první
pohled snadno jsou patrný, dohromady, určiti můžeme rod pra-
vidly stručnými, snadnými, od nichž není výmínek daleko tolik,
jako při kterémkoli určování jiném. Při tom poznatků jmenova-
ných užívati budeme dle potřeby tu toho, onde onoho, tu jedi-
ného, onde dvou nebo všech. Mohla by se počínání takovému
snad vytýkati nedůslednost; ale jednak spočívá celé rozdělení na
vědeckém základě, jednak — a to je to hlavni — důslednost
za každou cenu a v každém případě vyhledávaná není v didaktice
ctností největší a často více uškodila než prospěla.
Dle zásad vytknutých sestrojil jsem pravidla jmen třetí de-
klinace, přihlížeje k slovům nejdůležitějším a na tabulku rozepsal
ve tři sloupce tak, aby lokální paměC neklamnou byla žáku po-
můckou ; co je v první řadě, je mase, co v druhé, je fem., a co
v třetí, je neutrum ; zpomene-li si žák, ve které řadě slovo b} lo,
již nemůže v rodě chybiti. Hlavní pravidlo uvedeno vždy sou-
visle, pak jsou jednodivé koncovky za sebou rozepsány a vý-
mínky k nim připojeny. I na této tabulce uvedeno pro úplnost
mnohé jméno, jehož znalosti žáku třeba není a které se může
směle vynechati.
Digitized by
Google
X
360
K. Neuddrfl
1
« u
a
-
«-• 'S
šiř
•S8
ni
)0
£
1
•s
iS s s <»
o"'©
«o
A «M
ť
O
>s
'i
věr, cadaver,
(plur.), iter,
a rostlin j. :
pipe
I
•s-^
o5
eu ~
>J2
|2
O
*•"* _r»
•5" o
S :s
o
a es
.*
1
1
W
S
3
Í-2|
•••
■
1
Ot
■^
Cí 1 «
1
■i
c
B
f
c
O
f
v
? s
.•-
"-•
a
1
V **
^
V
-í
^
1
í í
5|
li.
■-^ -^ ^ ♦
^ V 5Í «
« 1^ *^ »
vzř ^ ^ >5
Digitized by
Google
zpráva o sjezdu professorft středních škol v Chrudimi. 367
>«
B
^ Ml^O
P4«^
5^'^ ss
60
.2
E
1 -2
d
s
o
4^ o8
I
• "^ »4
(N CO P^
;s
o
co
i
.2
O)
a
o
es
S
a
g £
^ S w
o
m
OD '
sl
^ o
g'2
OH"
"•a
«D S3
M ca
Pí
o
P4
9
(MO
&
p«
3
.a
3 oT
5 p«
3 o
?a ?
"S OD
P«
53 «
rí o nd
o o
o
= 00
13
li
^ OD
•1-4
00 <B O
.^ 00*
•rt o
O £ S
S 'o 5)
.3 S2
iH <N CO iH Cí
/^
Digitized by
Google
368
K. Neudórfl
m. Noiitr*a.
Masculina
Jména zvířat:
tartur, vultur,
lepus, mus
Feminina
tellns
Neutra
Kneny
-Z, -oi 'álÍ8y ar
'US '^is -dri, 'tir
'úrÍ8 -čris a jedno-
slab. v -US -úris
-mefí, 'tna
porůznu :
aes, yas, fas, nefas
capat, cor, lac
1
8, r
8
t, d
I. Masculina jsou: 1. «- a r-kmeny, 2. n-kmeny, 3. Z-
kmeny; nebo po koncovce jména na:
1. 'dr -oris, -os, -oris, -ér, -ris a -Sris, -is -ěris;
2. -o -onis;
3. porůznu: as as sis i složená, sjanguis -inis, poctěn
-inis, sól solis, sál salis.
II. Feminina migi vesměs v nominative příponu -«, znakem
kmenovým pak:
1. hlásky němé: 6, ^, ď, j), c, t\
2. samohlásky: -i a -u;
3. -m: hiem-s: -w; nix; po různu supellex.
Po koncovce jsou to jména v nominative na:
1. -« s předchozí souhláskou (i -a? z: es neb gs) ;
2. '8 v genitivě na -tis a -dis;
3. parisyllaba v -es a -i s.
Po různu: grus -uis, sus -uis.
III. Neutra jsou kmeny samohláskové se znakem -ta sou-
hláskové se znakem s a r, n, ^, nemající přípony -8 v nominative
Po koncovce jsou to jména na:
1. -e, -al -ális, ar;
2. -US -éris -oris, -ur -uris -6ris a jednosyllabá v -us
-u r i s ;
3. -men, -ma.
Po různu: aes, vas, fas, nefas, caput, cor, lac.
Neutra měla by vlastně jen přiřaditi se k masculinu a femi-
ninu v rubrice třetí ; ale didaktický zřetel a oprávněný zvyk káže
shrnouti je ve samostatné pravidlo.
Těmto pi*avidlům učí se žák takto: Naučiv se hlavním pra-
vidlům, jako jest o jménech mužských v čele sloupce prvního,
jmenuje pak jednotlivé koncovky po sobě a při každé hned vý-
mínky, jako: nJniéna v -or jsou m.; f. jsou arbor atd.*" Žák
třídy prvé nepotřebuje ovšem učiti se než pravidlům hlavním.
Od pravidel dosud obvyklých rozeznávají se pravidla v těchto
věcech :
Digitized by
Google
Zpráva o sjezdu professorů středních skol v Chradimi. 369
Koncovku -e s . nestejnoslabičných vymýtil jsem z roda muž-
ského; bylo při ní třeba činiti mnoho výmínek jako: měrce s,
merges, seges, quies, requies, teges, a z těch opět vý-
mínky j. a es, většina pak slov těch nrčena jest rodem při-
rozeným, j. mil es, eques a pod. Vznikly tím ovšem u feminin
výmínky nové, ale slova ta sobě přímo pamatovati mnohem pro-
spěšnější jest žáku než slova jmenovaná ; jsou to; aries, pari es,
pes a slova na -es -i tis, z nichž může si žák pamatovati jen
pro příklad, na němž by ostatní měřiti mohl, caespes; ostatní
poples a pod. nejsou důležitá pro začátečníka Nově vřadil jsem
imparísyllaDa v -is -eris, jež jsou: cinis, pul vis, v o mis,
cucumis, z nichž však žáku toliko první dvě rovněž jen pro
příklad pamatovati si třeba. Slovo cor mělo by se uvésti až
u kmenů němých, ale dle zřetele didaktického přiřaditi je můžeme
již ku aequor, marmor.
Rod slova harpagones, jež singuláru nemá a mezi vý-
mínkami se uvádívá, jest neznámý, a mládež učívá se mu zby-
tečně a chybně, učíc se neužívanému singuláru harpago.
Jména rodu ženského, mající v nominative s s předchozí
souhláskou, a v genetive -tis a -dis, nejsou než kmeny němé se
znakem b, g, ď, p, c, t, jež nemaji-H v nom. s, jsou neutra, jako
lac, caput, cor.
Pravidlem tím zahrnutý jsou tři koncovky pravidla nynějšího
-as, -is^ -aus a množství výmínek, jako: cos, dos, lis, merces,
merges, quies, requies, seges, teges, a j. Koncovka
starého pravidla -is jest příliš neurčitá, tak že musí pak býti
počet výmínek příliš veliký; lépe jest rozděliti ji dle genetivů
a jest pak -is -eris a -is -inis mascul., -is -itis a-is -idis
jakož i rovnoslabičné vis -is femininum.
Koncovku -aus zbytečné jest jmenovati, ježto v ni za-
končena jsou jen dvě substantiva laus a fraus, a tu lépe by
bylo pro žáka místo abstraktní koncovky pamatovati si přímo
tato substantiva.
Slova nesklonná fas a nefas nemajíce genetivu vylučují se
z feminin sama s sebou, a patří jako nesklonné a s-kmeny mezi
neutra.
Pravidlo o jménech na -cis, -guis, -a lis, -o His, -mis
a -nis atd. jest nejnezdařilejší ze všech a má do sebe všecky
vady, jež pravidlům Ferd. Schulze vůbec vytýkati lze; žádá se,
aby často pro dvě substantiva žák pamatoval si zvláštní obecnou
koncovku a to pro substantiva taková, jichž rod jest nejistý aneb
která tak zřídka přicházejí, že jich žák pro svůj život nepo-
třebuje, a když by jich potřeboval, pak již zajisté koncovku, po
které by je měl poznati, zapomenul a seznámiti se s nimi musí
ze slovníka.
List/ filologické a paedagoglcké 1884. 24
Digitized by
Google ^W-
370 K. Neudorfl
Pravidlo, že „na -x jest mužský konec -ex atd," jest příliš
široké, tak že z nebo musí býti mnoho výminek a z výminek
opět výmínky; ostatně ze slov na -ex -icis důležité jest jen
codex a snad pumex; cortexa silex jsou communia, a de-
fectivní obice jest spíše femin. než mase. Nejlépe tedy říci:
„Slova na -ex -icis jsou po většině mužská."
Koncovka -I patří vlastně masculinu, toliko -al m. -a I i
(= v nom. -ale) je neutrální
Pravidlo: „Devět ženských s dlouhým -us: incus, virtus,
servitus, senectus, subscus, sálus, iuventus, tellus,
pálus, pécus*" odpadá jako výjimka, obsaženo jsouc v hlavním
pravidle o femininech; zbývsgící jména zvířat turtur, vultur,
lepus, mus vylučují se z neuter již rodem přirozeným.
Tím způsobem tedy na vědeckém základě upravil jsem rodová
pravidla, která se- v praxi dobře osvědčila a v nichž může každý
snadno vynechati i doplniti, co za dobré uzná.
Třebas neodvážil jsem se uváděti substantiva přímo na kmeny,
nechci tím přece vyloučiti požadavku, že má žák v hlubší věci
poznání uváděn býti. Nevidí-Ii se učiteli, aby od žáka znalost
kmenů požadoval, postačí snad, jestliže žákům věc mimochodem
vyloží a sám ji vždy pravým jménem pojmenuje. Co jest kmen
a znak kmenový, konečně učitel při třetí deklinaci vyložiti musí;
i může pak, čím dále, tím určitěji ku kmenům poukazovati.
Jako jsem již častěji poukázal k tomu, že znalost hlásko-
sloví může se žáku tím způsobem vpravovati, že učitel vždy a ve
všem užívá příslušných názvů pro každou věc, tak že žák bez-
děky sjedná si pojem, co jest stupňování, stahování, vysouvání
atd. tak může i ve kmenosloví a tvarosloví a celé mluvnici TŮbec
učitel příležitostně a takřka bezděky ke vědeckým základům učby
odkazovati a tím vnaditi a drážditi chuC žáků, aby tohoto hlubšího
poznání se též hleděli domoci. V grammatice školské pak budiž
všudy patrno, že grammatika na těchto hlubších základech jest
vzdělána, a že z vědění důkladného a pravého vyplynula; i má
proto nadepsán býti kmen i vyložen vznik jednotlivých tvarův
a poukazováno k hlubším jazyka zákonům: ale ovšem musí se
při tom spoléhati na paedagogický takt učitelův, kterým by bedlivě
rozhodoval, pokud k čemu jest poukázati a co docela mlčením
pominouti.
Když však učiteli se podaří, prodchnouti žáka vědomím, že
to, co jemu se podává, jsou jen počátkové, jemu že dáno sta-
nouti sotva na prahu chrámovém vědy, tehda bude snad s úctou
a snad i s obdivem pohlížeti do vnitř chrámu toho a zatouží
a vynasnaží se snad vniknouti až do vnitř svatyně.
ELromé cesty nazoačeué jsou ovšem ještě mnohé jiné rovněž
k cíli vedoucí, ze všech těch však cesta přímá, kde a pokud to
býti může, zdá mi se býti nejlepší a nejbezpečnější.
Digitized by
Google
Zprára o sjezdu professorů středních škol v Cbrudimi. 371
n.
úryvky z theorie a nové příspěvky k prosto-
národní etymologii české, podal gymn. prof. p. J. Černý
z Hradce Králové jako pokračováni článků svých, uveřejněných
látce té ve Světozoru 1882 — 3.
in.
Slovo o četbě latinské a pomůckách českých při
četbě této propověděl gymn. prof. p. Jan Šafránek z Kolína.
Rozprava měla čtyři části: 1. o rozsahu učiva a cvičiva latin-
ského na gymnasiích nižších; 2. o knihách školních, jichž užívá
se při vyučování jazyku latinskému mimo latinskou mluvnici;
3. o četbě a pořádku její na gymnasiích vyšších; 4. o uspořá-
dání knih českých, jichž užívá se na gymnasiích vyšších. O této
čtvrté části přednášející pojednal nejzevrubněji řka:
Rád uznávám velikou pili a nevšední dovednost těch pánův,
kteří podjali so nesnadného úkolu napsati knihu pro potřeby
školské. První řádný a dosti samostatný komentář Slavíkův
k Óaesarovým zápiskům o válce gallské od r. 1869 vykonal svdj
záslužný úkol — o tom zmínily neučiním. Řed. Podstatného:
P. Ovidia Nasona vybrané básně (Praha 1880 ; cena 1 zl. 50 kr.) í
téhož: P. Verg. Maro (Klatovy 1882; cena 1 zl. 20 kr.), prof.
J. Černého Q. Horatia Flacca: Vybrané básně (Praha 1882 ; cena
1 zl. 80 ki*.) jsou knihy velmi objemné a v nich mnoho je do-
brého uloženo; jsoutě dobrou celkem pomůckou při domácí pří-
pravě. Zejména kommentář prof. Černého, pokud odkazuje ku
básnické parallelní četbě české, je pokusem výborným. Ale se
stanoviska školského nutno je šetřiti v poznámkách pravé míry.
Jinak se žáku znechutí ta spousta drobného tisku a nepodívá se
do ní. Není zajisté úkolem vydání školního vyložiti všecko, co
vůbec vyložiti se dá, ale ovšem vyložiti vše, co výkladu za-
sluhuje. Takto snahou po úplnosti mají tři knihy ty společnou
vadu: jsou to kommentáře poznámkami přeplněné, z nichž je
dobrá třetina zbytečná, jsou to dále kommentáře na hmotné po-
měry českých žáků drahé, poněyadž nadbytně objemné.
Sledoval jsem knihy ty velmi bedlivé a ze zkušenosti
ve škole nabyté odporučuji, by pro potřeby Skolské
pracovány byly kommentáře dle následujících zásad:
1. V básních nebudiž užito počtu veršů tak libovolně, jak
dosud se děje ; čísla originálu buďte přesně zachována, vedle toho
měj \rydavatel druhý počet svůj běžný (tak na př. Zechmeister).
Tím odstraníme babylonský zmatek v citování a v odkazech. Kdo
potom bude práci takovou posuzovati, bude míti měřítko spole-
hlivé. Kajde-li \šak žák čta Ovid. Amor. II. 6. 7: „quod scelus
Ismarii quereris, Philomela, tyranni" v poznámce: „o věci viz
ex Pont. I. 3. 39; Ismarii viz Heroid. I. 46"; a svědomitě-li
/Google
Digitized by Vji^\^ V IC \i
372 K. Neudórfl
hledá, pak ztrativ aspoň čtvrt hodiny času, sezná, že hledal
marně. Citáty oba jsou špatné a býti má odkaz k Metám. VI.
424. což na str. 197. Anebo poznámka k Ovid. Metám. I. 183.:
„viz o věci Trist. IV. 593" opět marná, poněvadž není textu.
Podobně pozn. k Metám. XIII. 107. str. 263. Četné odkazy
k veršům Homerovým neplatný jsou, poněvadž čisla veršův u Ho-
mera dle vydání Hocheggrova, Zechmeistrova i Steinmannova jsou
přerůzná.
2. Nebudiž udáván podi*obný obsah v knize školní. Jen tam
je dobrý, kde pro souvislost při výběm z celku stručně vyplňuje
mezery mezi vybranými pai*tiemi. Jinak však obsah a jeho znalost
je úkolem školy. Dle této zásady zjednoduší se valně objem všech
kommentář&. Org. Osn. Dodatek II. 3. pg. 113 dí, že učitel má
„přesnými otázkami sám zkusiti a se snažiti, aby žáci postup
myšlenek v jednotlivostech mohli důkladně sledovati." Tu je každá
pomůcka nemístná a jen obsah ve škole společnou prací žákovstva
pořízený má nějakou cenu a přispívá valně ku zbystření soud-
nosti žákův, jak Org. Osn. uznává tvrdíc, že „v této pozoraosti
jest podstatný prostředek vzdělávací."
3. Ve výkladech setřeno budiž pravé míry a budiž vykládán
spisovatel sám sebou a nebudiž zanedbáván po stránce aesthetické.
Vzorem nám mohou býti výklady Lhomondovy, Reinhartovy, z če-
ských Kotsmíchův, Králův ze Sofoklea a pěkný výklad Stein-
mannův. Kdo však při Ovidiu na Vergilia a při tom na Horatia
odkazuje, koná práci školám našim neužitečnou. Nač na př. po-
známka k Ovid. Heroid. XIV. sedmiřádková, citát to z Hor.
Carm. III. 11. když báseň ta není ani v Grysarově sbírce Hora-
tiových básní ani v kommentáři .prof. Černého? Nač do kommen-
táře Vergiliova vkládati celých 10 sti-an o úměře slov a alliterací
u Vergilia? Není pravé míry, ba není paedagogické zásady šetřeno,
dán-li někde výklad dvojí jako Aen. I. 120; nebo Hor. Carm,
II. 10. 9. atd. K čemu poznámky: „jak bys vázal** a pod.?
(Aen. I. 66,) Lépe odkaz ku § grammatiky. V kommentáři prof.
Černého mohl na str. 284, 285 úvod k Hor. ad Pisones o polo-
vici býti kratší a jadrnější. Při pravé míře poznámek odvarujeme
se všech zbytečností. Tak není navpř. třeba při Šerm. I. 1. 108.
činiti poznámku žákovi o filologických cruces atd. Co však vý-
kladu hodno, budiž vyloženo vždycky. A tu dosti zhusta na-
cházíme místo nesnadné — a kommentáře mlčí. Tak na př. Ovid.
Metám. V. 347: „vasta giganteis ingesta est insula membris —
Trinacris, et magnis subiectum molibuS' urget — aetherias ausum
sperai-e Typhoea sedes" ; tyto verše zasluhují výkladu neb aspoň
pokynu pro neobyčejný slovosled; tu žák je v opravdové nesnázi
a rádce jeho, kommentář, ani zmínky nečiní. Podobně Metám.
V. 409: „est medium Cyanes et Pisaeae Arethusae, quod coit
angustis inclusum cornibus aequor" ; podobně Met. VlH. 715
(cum deum di sint, et qui coluere colantur) Metám. XHI. 204 :
•\
Digitized by
Google
ZpráYa o sjezdu professorů středních škol y Chrudimi. 373
(prímaqae lax nostrí tecum fnit illa pericli). Stejně slušelo vy-
ložiti Aen. I. 190. (vina bonus quae deinde cadis onerarat Acestes)
dle Kvíčalových Vergilstudien, str. 62. V Horat. Šerm. I. 9. 69
dí se při „tricesima sabatta", že nepovědomo co znamená, velmi
dobrý výklad je u Frítzsche pag. 210. Při Hor. Carm. IIL 29.
„prudens futnri temporís exitům caliginosa nocte přemi t deus"
dlužno upozorniti na Erbenovo: „však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu..." Srov. Epist. I. 2. 62: ira furor
brevisest: ^jeť krátko bludu, dlouho muk" Jgm. Stránce aesthetické
není dosti učiněno, je-li několik odkazů ku tropům a figurám.
4. V poznámkách a výkladech školních nebudiž nesprávnosti.
Tak Aen. I. 95. „ingens" není Aeneas „těla ohromného", ale
bobatýr, junák, je to epitheton signifícans. Aen. II. 49. odkázáno
k Sofokl. Fílokt. 665. a má býti Aias! {ixd-gav aámga ámga
xovx óvíjffífia). Ta chyba přešla z poznámky Ladewigovy (II. 45)
do pozn. Podstatného.
5. Tisk v poznámkách budiž větší a zřetelnější, v textu jak
možno nejsprávnější. U latinských textů je to snadnější, a přece
řecké texty máme o mnoho dokonalejší! Množství chyb tiskových
nalézá se na př. ve vydání vybraných básní Ovidiových od Pod-
statného, jako Fast. I. 559. servata male porte (parta) boum; II. 229.
contra tot milia fertes (fortes); Metám. II 43. veros ait cedidit
(edidit) ortus; II. 128. inhibere volentes (volantes); V. 314. ce-
damus (cedemus) campis; YII. 34. oculosque vivendo (videndo);
VII. 58. artesque locorum (virorum); VIL 63. micinia (inimica);
Vn. 125. hastos (hastas); VIL 860. infelicem (infelix) animam . . .
6. Na konec mám ten požadavek, aby netoliko v bezúhonné
formě, nýbrž i ve sličné a vkusné úpravě dány byly mládeži naší
knihy jak úplně spolehlivé, tak i laciné. Sličnou na př. úpravu
a pěkný papír i tisk zřetelný má Cornelius Nepos ed. Fr. Pa-
točka 3. vyd. ; pak Slavíkův text Caes. de Gomm. bell. gaU.
u nakladatele Kobra; v obou knihách viděti velikou píli o řádnou
korrekturu. Patočkovo vydání Livia u Bellmanna je prací velice
pečlivou, ale papír i tisk dosti chatiiiý, místy až prosakující.
Podstatného Ovidius má drobný tisk a poměrně mnoho chyb;
básně Vergiliovy tištěny svědomitěji; úprava vydání Horatiových
básní u Otty je vší chvály hodná. Jinak však má se to s cenou.
Nebrojím proti ceně vydání nynějších, ale jsem přesvědčen, že
možno uspořádati dokonalé vydání pro potřeby školské tak, aby
nikdy cenu 1 zl. nepřesahovala cena exempláře. Nevěřícím důkaz
toho podala jednota českých filologů vydáním Demosthenových
řečí od dra Ed. Kastnera, které je lacinější než pouhý text
Pauly-ho. A má-li u nás poněkud studiu humanitnímu poslouženo
býti, je třeba vzíti v úvahu reformu kommentářů.
Ale nejcitelnější je potřeba laciného, pěkného slovníku latin-
ského. Záslužná práce Vojáčkova (7 zl. 50 kr.) bude sice vždy
základem, ale potřeby školské žádají si této nápravy:
Digitized by
Google
374 K. Neudórfl
a) Aby vypaštěna byla zúplna zbytečná část německá ; objem
se hned o třetina zmenši; b) aby při významech šetřeno bylo
logického postnpn a různěno bylo bedlivěji nžlvánl slov samých,
asi tím způsobem, jak učinil Fr. Patočka v slovníku k Liviovi;
c) aby frase a citáty netoliko byly uváděny, nýbrž také pře-
loženy; tím právě vyniká výborný slovník Fr. Lep£^e, který je
při řečtině žáku vzácnou pomůckou ; d) aby při výběru slov dbáno
bylo větší opatiiiosti a rozvahy. Tu pak bude záslužno míti zření
k českým humanistům a z jich spisů v hojně kořistiti. (Na př.
Veleslavín: funditus ex re publica sustulit zz z veřejné správy
z kořenu vymýtiti ; pobojovati, zválčiti debelláre ; animi et spiritus
zz odvaha a pych. V Žalt. Vittenberském : nares chřípí ; pauperes
chudina; decipere oblouditi; laqueus osidlo; frugiřer plodistvý;
ancilla roba; discere též uvykati . . .) Hledá-li na př. quintán
čta Ovidia slovo „inguen", najde s. v. „dýmě, tříslo, rozkrok,
hanba" — a z toho nevezme si a vzíti nemůže pro překlad nic.
Septimán překládaje Cicerona přeložil slovo „labes" : kaz, zmaž,
spliha, záškraba, drasf ; upozorněn byv, že labes ve významu
přeneseném, měl vypsány významy: „hanebník, hubenec, smola,
psina, psotník..." Oktaván Horatiovy nugae dle Voj. přeložil:
lašky, pak titěrky, frašky, balamutstvo, tlachy, vachly, plesky,
žvamy, tlampy, čacky, kudrlinky, šut...." Ty neblahé příklady
snad dostačí, abychom žádali větší opatrnosti a rozvahy. Sice
jinak nedivme se, pohodí-li žák drahým a málo užitečným slov-
níkem a vezme- li útočiště ku překladu ! Otázku specielních slov-
níků rozhodnouti nemíním; máme již tři; k Nepotovi od Stein-
manna a Patočky ; k Caesarovi od Slavíka, k Liviovi od Patočky,
pi*áce to dobré a velice prospěšné; ty budou již spolehlivým zá-
kladem k pořádnému slovníku latinskému ; v hovoru o věci té vy-
slovil se kompetentní soudce, že specielní slovníčky mají při textu
býti a nemajíce více rozsahu nade 2 archy mají obsahovati Ovi-
diana, Liviana, Sallustiana atd. na tom přestávajíce.
O dobrých stránkách učebnic se nezmiňuji, na těch měniti třeba
není ; ale tyto vady odstraniti je naší povinností, by nehynulo pak
studium humanitní samo. Vděčnost naše a uznání těm, kdož roli
klassickou vzdělávali a vzdělávají, ale dle zásady: amicus Plato,
magis amica veritas.**
IV.
Kterak by možno bylo bez újmy předepsaného
cíle vyučovacího při gymnasiích reál. j pouhých
umenšiti počet úkolů domácích.
Rokování zahájil navrhovatel předmětu tohoto řed. gymn.
p. V. Slavík z Nov. Bydžova, dotýkaje se sti-učně četných
stesků na přílišnost psaní mládeže gymnasijní se strany lékařů,
rodičův i dozorců její, o něž opírají se zajisté valnou měrou
Digitized by
Google
zpráva o sjezdu professorů středních skol y Chrudimi. 375
i známé výnosy ministerské proti přetěžování žactva při školách
středních ; npozomil, kterak i učitelům působí nesnáze při školách
četných téměř až nepřekonatelné tolik oprav z jediného před-
mětu, nCTnají-li odbyty býti jen bez výsledku, při tom pak ovšem,
jak nespolehlivá a nerozhodna jest v^a prací domácích a kterak
náležitá — jak předepsáno — příprava domácí na každou hodinu
téhož předmětu sama o sobě také jest písemnou prací domácí;
opíraje pak se o zásadu nezvratnou: neukládejme, co bez pře-
pínáni sil nelze vykonati řádně, sice sami buď navádíme ku po-
vrchnosti, nebo kazíme zdraví a odnímáme chuti pro předmět,
který zastupujeme, předkládá k úvaze a po případě ku předložení
na vys. místech rozhodných osvědčení toto:
Poněvadž písemné úkoly domácí 1. jakožto měřítko pro-
spěchu žákova nevalně jsou spolehlivý, zejména pak tam, kde
přicházejí co týden z téhož předmětu (lat. v III. v 1. běhu a IV.),
často konají se buá na ujmu přípravy pro předměty jiné, neb
odbývají jen povrchně, nebo vedou konečně nejspíše k jakémusi
přetěžování žactva, proti němuž namířen jest již výnos vys. c. k.
ministerstva vyučování ze dne 17. února 1876 č. 2501, obzvláště
pak odstavec 4. vys. vynesení minister. z 28. listopadu 1883
č. 20416; poněvadž oprava 6 úkolů za měsíc z jediného před-
mětu dle nařízení velesl. c. k. zem. rady šk. ze 30. pros. 1876
čís. 1556 zvláště ve školách četnějších buďto rovněž přepíná
síly učitelovy, nebo vede ku povrchnosti, při učiteli škodlivější
než-li při žáku, nadto pak ku řádnému jí provedení ve škole
(zvláště připadne-li v témdni svátek) ani času není, leda na úkor
četby předepsané; poněvadž 3. domácí příprava, jak nařízena
jest návodem vys. ministerstva pro každou hodinu četby, dobře
odbývati může místo úkolu domácího; — proto shromáždění vy-
slovi^je své přesvědčení, že bez ujmy předepsaného cíle vyučova-
cího mohlo by se přestati na skrovnějším počtu úkolů.
Osvědčení toto schváleno jednohlasně.
V.
Kterými prostředky možno působiti k šířeni
a povznesení klassicismn. O předměte tomto jednati pro
pokročilost času nebylo Ize^ i určen jest za první předmět jednací
sjezdu příštího.
Jazykozpyt a předhistorícké užíváni kovů.
Podlé O. Schradera napsal dr. Em. Kovář.
Z celého znamenitého spisu Schraderova „Sprachver-
gleichung und Urgeschichte" (1883) jest obsahem nej-
/Google
376 Em. Kovář
bohatší a též svou důležitosti vynikajicí odstavec třetí, v nSmž
jedná se o předhistorickém užívání kovů a jehož obsah tuto po-
dáváme.
Doba, kdy lidstvo kovy a jejich cenu poznalo, jest důležitým
bodem v dějinách vzdělanosti. Kovy způsobily veliký obrat v celém
životě a jednání člověka, jejich vlivem nastalo nové období
a v lidstvu se odchovala nová i generace. Již staří uznávali tuto
důležitost a dle náhledu původních filosofů musely se kovy z vnitír-
ností země dostati způsobem neobyčejným; tak Lucretius zpívá
De rerum nátura V, 1250 — 55 o strašném plameni lesu na půdě
kovů plné. Týmž způsobem dle Poseidonia u Straba c. 147 po-
znali ve Španělích ložiska zlata a stříbra. Podlé finské pověsti
(Kalevala IX) bylo železo, jež se vyřinulo z plných ůader tří
od Ukka stvořených panen, od ohně, bi-atra Ukkova, uki^adeno
a skryto, ale od kovářského umělce Ilmarina nalezeno a do
kovárny přineseno.
Leč* všecky kraje nejsou stejně obdařeny bohatstvím kovů
a tu vyváží se kov z krajin, jež jím oplývají, do oněch, jež ho
postrádají, čehož doklady se dají uvésti z nejstaršího starověku.
Obchod, plavba, poznání země má tu svůj počátek i tepnu svou.
Kovy putují od národu k národu, z kraje do kraje a záhy
se jim dostává úkolu veledůležitého. Dříve se vedl obchod na
výměnu (srovn. lat. pecunia a pecus; got. faihu, angs. feoh);
i Homér vedle peněz kovových má výměnu s dobytkem. Měřila-li
se dříve u Římanů cena dle stád, měřila se později i dle kovů
(aes-timare), nejprve beztvámého (aes rudé), později určité míry
(váhy) a formy, se znakem (aes signálům), jímž byl, což je
charakteristické, původně vepř, nebo ovce, nebo skot.
Kovy tvořily záhy v povědomí lidském souvislý řetěz, což
se i v jazyce jevilo. Nevědělo se sice hned, že jsou to druhy
téhož rodu, neboC slova 'znamenající kov jako rod vyskytují se
až ve faších pozdějších ; dříve ku označení kovu jako rodu užívá
se slov významu užšího (pars pro toto)^ tak v sanskr. ayas, zend.
ayaňh, ayoksusta (tekutý kov), řec. ^aAxó^, homěm. erz, slavlit.
ruda; řeckého ^takkov, z něhož lat. metallum vzniklo, s vý-
znamem kovu užívá se dosti pozdě. U Herodota, kde se poprvé
vyskytuje, má ještě pouze význam dolů, bání ; i lat. metallum má
obojí význam : doly, kov.
Souvislost kovů jeví se však v jazycích tím, že v jednot-
livých mívají z pravidla týž rod, v sanskrtě, zendátině, slovan-
štině, italštině a germanštině neutrum, v řečtině a litevštině
masculinum; odchylky množí se, jdeme-li směrem severovýchodním;
v germ. stahal je mase. a neutr., smida fem., v lit. ruda, geležis,
ve slov. ruda, měds, ocělb fem., kositerb mase.
V nejstarších památkách vzdělaných národů jest při vypo-
čítávání kovů týž určitý pořádek v řadě: zlato, stříbro, měd,
železo. Tak nalézáme v nápisech staroegyptských, v bibli, v assjrr-
Digitized by
Google
Jazyk ozpyt a předhistorícké užíváni kovA. 377
ských klínových nápisech, ve védách, a Hesioda, a něhož dle nich
nazvány jsou čtyry věky lidské (stupně kulturní). Dříve než
k úvaze o jednotlivých kovech přijdeme, všimněme si mistra,
jehož uměním nahyly kovy své důležitosti pro člověčenstvo.
Pověsti o mistru kováři sahají do šedé dávnověkosti. V bibli
(Mojž. I, 4, 22.) dávno před potopou vypravuje se o Thubal-
kainovi, v Rgvedě Tvaštá kuje hromové klíny Indrovi, Zendavesta
má za genia kovů jednoho ze sedmi Améša speSta kšathra vairya.
Pro Olymp pracuje dílo kovářské Hefaistos, římský Yulcanus,
a již v Carmen saliare jmenuje se mistr kovářský Mamuvius,
a v Eddě se mluví o práci kovářské.
Ale při tom všem nelze se právem domnívati, že by byli
předkové našich indoevropských národů znali kovy a uměli jich
užívati a že by umění kovářské bylo u nich kvetlo v době, než
pranárod rozdělil se v pozdější množství národů indoevropských.
Názvy kováře nejsou etymologicky spolu příbuzný, leda stbulh.
vi>tri» a stprus. wutris, pak germ. smidar a stbul. mědan», jež
ostatně mohou býti samostatnými odvozeninami od smída (kov)
a médb. Z pravidla mívají jednotlivé jazyky indoevropské pro
kováře svůj zvláštní název, jenž je ve všech jejich nářečích týž,
na př.: v germ. stněm. smid, anglsas. smith, stnord. smidr, got.
smith; v ital. lat. faber, pic. fáber. Vysoké stáří těchto názvů
v jednotlivých jazycích vysvitá i z toho, že je v nejstarších
vlastních jménech nalézáme, tak v Rigsmalu Smidr, v lat. Fa-
bricius.
Názvy jednoho jazyka přejímají se od jiného indoevropského
na př. lit. rudininkas z pol. rudnik, alb. kováč ze stbul. kovačb;
z jiného (ne indoevropského) zřídka, na př. : alb. alvan z ture-
ckého ; často však názvy jazyků indoevropských přešly k národům
jiným, tak germánský k Lappům (smid, smirjo), slovanský k Ma-
ďarům (kovacs), litevský (kal vis) ku Livonům a Estoncům (kalev,
kalevi), u nichž název národního hrdiny a otce hrdinů, jakož
i kovářského umělce Ilmarina Ealeva s názvem kováře souvisí.
Názvy kováře v jednotlivých indoevropských jazycích trojího
jsou původu:
1. jsou odvozeninami od názvů kovů, řec. x^^^^S^ (Sídrjgevg
— XaXxág^ aldfiQog^ strněm. smidar — smída, stbulh. médart
— mědfc, kuznbcb — kuznt, pol. rudnik — ruda; tu srovnati
sluší týž proces i v jiných jazycích na př. : lapp. ravdde, fin.
rautio — fin. rauta (železo);
2. odvozeninami od sloves kouti znamenajících: lit. kalvis
— kalti (lat. cellere), slov. kovačb, kovář, kowal — kovati (lat.
cudere, stněm. houwan);
3. souvisí se všeobecným názvem pracovníka: sanskr. k2r-
mářa — kar, lat. faber — facio. V germ. (na př. : got. smitha,
stnor. smidr) byl původně význam týž jako lat. faber, odkud jsou
složeniny stněm. érsmid, chaltsmid, urtailsmid anglos. wígsmid.
Digitized by
Google
378 Em. Kovář
vundersmid, stnord. Ij^dasmidr, bSlvasmidr. Totéž i ve finských
jazycích pozorajeme, kdež vedlo sepp^ (kovář) nalézáme i fín.
runoseppá (mistr. v básnění minovém), purrenseppá (mistr v tesání
lodí), estn. kingsepp (obuvník), ráttsepp (krejčí) atd.
Podobně se to má s názvy nástrojů a pomůcek kov^ských.
Ani názvy řecké nejsoa příbuzný s latinskými, ani sanskrtské
s eranskými. Že původně nástroje ty z kamene byly, dokazuje
sboda sanskr. agman — stbul. kamenb ; též stnord. hamán, stněm.
hamar je stbul. kamenb ; got. auhns = stněm. ofan.
Ve finštině sluje kovárna paja, v eston. paja, padá, což po-
chází z germ. potta, pott, potte (hrnec), lit. půdas ; souvislost vý-
znamu hrnec a kovárna upomíná na časy, kdy kováři táhli od místa
k místu a měli všecko nářadí a pomůcky s sebou. Opakem toho
jsou společné kovái-ny ve středověku, v nichž každý, co chtěl,
ukovati sobě mohl a kterým podobné snad znal Homér, u něhož
Odyss. XVIII, 328 %aX7ír^Los áófiog je srovnán s AíVj^ (hebr.
lišekah).
Z dat jazykozpytných nemůžeme tudíž souditi, že by pranárod
před svým rozdělením byl znal mistra kováře; zkoumejme a po-
rovnejme však nejstarší pověsti jeho se týkající.
A. Kuhn (Kuhn's Zeitschr. IV, 96) ukázal příbuznost po-
věsti o Hefaistovi a Daidalovi v ňecku, o VOlundrovi a Vielantovi
u Germanů, jak se jeví ve VOlundarkvida a Vilkinasage. V5lundr,
kovář severu, byl od krále Nidadra, aby ostal na Sáoarstadru,
ve svazech propíchnut a tak ochromen; totéž jeví se u Hefaista,
který má u Homéra příjmí xvXXonočlíúv d(i<piyviísig. Vólundr
učiní ve svém zajetí násilí královské dceři B5dvildře a Hefaistos
Athéně, když dá u něho zhotoviti zbraně.
Jako Vólundr násilně jest na Sávai*stadru zadržen od Nidudra,
tak Daidalos od Mina; vlčí údolí, v němž piý pracuje, podobá
se labyrinthu Daidalovu. , I Vólundr i Daidalos vymyslí a vyrobí
si sám křídla, na nichž vzduchem prchne. U Germanů Vólundrův
bratr Egill a u Řeků Ikaros, syn Daidalův k zemi ze vzduchu
spadne. Leč Daidalos nemá s Hefaistem nic společného, podobně
není nikterak ve spojení nikde v celé řecko -latinské mythologii
s uměním kovářským. Týž jest heros v architektuře a spojení
jeho s foenickou Krétou ukazuje, že jest původu orientalského.
Význam slova Daidalos jest příliš všeobecný {áaidáXk(o — uměle
zhotovuji), než aby z něho něco vykládati se mohlo bližšího.
Hefaistos jest jako védský Agni původně sila přírodní
a lat. Volcanus (srovnej sanskr. varg lesknouti se, vargas lesk)
v původním významu s leskem ohně souvisí. Agni má attribut
apad — beznohý, což vhodně řeckým attributům Hefaistovým od-
povídá, a tu zdá se, že původní představa indoevropského pra-
nái*oda o kulhání ohně nebo nedostatku nohou, z nichž prvá
z podobnosti jeho plápolání s kulháním vznikla, přenesla se na
personifikace ohně, na osoby, na bohy ohně atd. Báje tato jest
Digitized by
Google
Jazykozpyt a předhistorické nživání kovů. 379
tedy u jednotivých národd indoevropských dědictvím z pravěku.
Germané zajisté jako Řekové dlouho ctili sily přírod uí a původní
názor mohl se tím též dlouho udržeti.
Velmi rozšířený byl náhled, že kovářství bylo vynalezeno
a provádí se od bytostí nadpozemských. V germánském severu
jsou pověsti o obřích se železnými zbraněmi, v jejichž vlasti jest
železný les. Jména některých Jarnsaxa, Jarnglusura souvisí
s iarn 'železo. Vedle nich však i pídimužíci jako kováři se
objevují, jejichž název staroněmecký alp, anglos. álf, stnord.
álfr (vedle stném. twerc, anglos. dveorg, stnord. dvergr) A. Kuhn
(Kuhďs Zeitschrift IV, 110) uvádí v souvislost s ind. rbhu
a má je za duchy zemřelých. Vilkinasage vypravuje, že Vielant
byl od otce Vada dán do učeni nejprve k Mimirovi, ale když se
mu od Siegfríeda a jiných tovaryšů zle vedlo, dal jej otec ku
dvěma trpaslíkům v hoře Kalová. Ve Vólundai-kvidě se VOlundr
nazývá též alfa liodi — soudi'uh pidimužíkův a visi alfa —
kníže pidimužíkův.
Obrům severním odpovídají na jihu Kyklopové, kteří dle
pověsti v sopkách Sicilských jako tovaryši Hefaistovi pracovali.
Však i představa o trpaslících byla na jihu rozšířena. Hefaistos
býval v trpasličí postavě zobrazován, tak jistě v chrámu mem-
fidském- (srovn. Herodot III. 37.), jinde jeho pomocníci přejali
tuto postavu (na jednom basreliefu louvreském). Do kruhu těchto
představ patří snad též 7áaToí Jáxtvkoi,
S obdivem umění kovářského souvisí starý náhled o taju-
plných a čarodějných prostředcích mistra kováře i představa jeho
samého jako čaroděje. Do kruhu těchto myšlenek patří jistě
zmínění ^Idaíov ^áxtvkot od nejstarších památek yárjveg (čai*o-
ději) zvaní. Náhled ten trval dlouho, tak u Irů volá sv. Patrick
rozličné ctnosti proti kouzelným slovům žen, kovářův a druidů
(Windisch, Ir. Texte, I, 7, 48.), u Rusů slovanští svatí Kozma
a Damian, výteční lékaři, v pohádkách vystupují i jako nad-
přirození kováři v stálém boji s hady. Rovněž u Germanů a Čudů
jest umění kovářské s čarodějstvím spojeno.
Zajímavé jest, že se obyčejně o třech mythických zname-
nitých kovářích mluví. U Řeků jsou to KiX^tSy Ja^va^tvtvg^
^Axncyv, u Germanů Mime, Hertrich, Wieland a též v staro-
francouzském romans de Fierabras kovali devět slavných mečů
tři bratři Galand, Magnificans a Airsiax, kterážto pověst
francouzská jest ovšem původu germánského, čemuž nasvědčuje
i jméno Galand == Wieland. Jako 7daioi /JáxxvXov vynašli dakty-
lický rythmus a nástroje hudební z Frygie do Řecka přinesli,
tak i germánští trpaslici kovářští miluji tanec a hudbu (srv. Grimm,
Myth.' 438) a kováři připisováno jest básnění (srv. stnord. Ijoda-
smidr, stněm. leodslahs) a ještě ve středověku byli známi kováři
básníci (srovn. Wackernagel, Kleinere Schriften, I, 49).
Digitized by
G(
380 Eli. KoTiř
Kofáre líci pověst též jako IstÍTébo m ňlebnébo do^ék^
uk i HeCusU i Tólmidn. T Kalerale (IX, 230.) pták HnáŮT
ssásí ■» hidi jed do ocele na ostřeni mečá.
Bjl-li pohanském lídn korář Istirfm órodějeB, tn po xa-
Tedeni křesCanstrl nreden je spojeni s dablem a porěstí o obo«
mají mnoho společnéha Bábel je černý mistr, kige, staTí, jest
knlhavý, byl jako HeCustos srržen s nebe atd.
Báje a poTěsti nejen o koTáři, ale o ¥šem, co s jefao řemeslem
soamí, jsou hojné, obsahem bohaté a podiTuhodně se shodnjiei
n fšech národů, jez Tyčísti a sroTnati bylo by příliš obsfmo.
Přejděme k jednotlivým ko^&m!
Aékoli staří na př. Lncretins bdgfli o době, kdy leželo zlato
pohozeno pro nenžiteénost a železa lidé sobě Tíce vážili, předce
poknd jen do minnlosti nahlédnouti stačíme, vždy kd^oli se
setkáváme se zlatem, nalézáme všnde, že cení se vysoko a halí
se v starověku v závoj protkaný samými krásnými bájemi a mythy.
Y Aegypté, o němž máme nejstarší historické zprávy, nalézáme
na obrazí di a nápisech Aethiopy nesoncl poplatek v pytlích,
kruzích, deskách zlatých a též A&syrové a jiní zobrazqjí se jako
zlatem platící poddaní.
V Aegypté sluje zlato nub, kopticky noub, od čehož pochází
nejspíše jméno Nubie. Zobrazení jeho jest svinutý šat se dvěma
cípy, v němž zlatá zrna přetřásáním se čistí, starší docela pytel,
z něhož voda srčí (srvn. hebr. sigag a ř. óaxxsa), Y Thébách
drží pytel takový dva lidé a nad obrazem je nápis « příprava
zlata/ Y staeg. nápisech se' rozeznává dvojí zlato : nub en set —
zlato skalní a nub en mu — zlato HčnL Zlato říční zajisté snáze
a spíše pozornost poutá a poutalo ji dříve než zlato skalní, které
hledati a čistiti jest práce velmi těžká. To dosvědčují i staré
zprávy zmiňující se z pravidla o zlatonosných řekách. Y starém
Aegypté se však od pradávna zlato též dolovalo a máme docela
i popis staroaegyptských dolů u Diodora Siculského (III, 12 — 14),
kdež se mimo jiné i o utrpení dolujících odsouzencův drasticky
líčený obraz nachází.
Národové semitští sousedíce s AegypCany hojně s nimi se
stýkali a tedy zajisté záhy poznali u nich vzácný kov. Že Semité
zlato již v pravěku znali, dosvědčuje shoda názvu jeho hebr.
zaháb, arab. dsahab, chald. dehab, syr. dahbo; jiný název zlata
assyr. buráku, hebr. charuz jest jen u severních Semitů obvyklým.
Oba pak názvy uvedené značí lesklý. Hebr. ke tem nalézáme
i v staroaegypštiné.
Konečně znali zlato i Arejci, dříve než se rozdělili na Indy
a Erance, nebot védský název hiranya nejen v kořenu, nýbrž
i v suffíxu shoduje se s avestským zaranya. Předoasijská Anaitis
slula u Peršanů ZaQrJTig t. j. zlatá; v novoeranských dialektech
jsou názvy téhož kořene. Rgveda připomíná řeku nejzazšího severu
Rasa a 8 ní shoduje se v tom Avesta nazývajíc tuže Raňhá,
A
Digitized by
Google
Jazykozpyt a předhistorícké užívání koyft. 381
což jsou asi společné upomínky na řeka tekoucí v původní spo-
lečné vlasti indoeranské, která dle domyslu badatelů jest asi
Jaxartes. Tu však museli Indové znáti i zlatonosný Polytimetos
(Zerafsán), který v sobě choval drahocenný kov. Po rozdvojení
kmene ve dva národy, měly tyto hojnost řek zlatonosných v nových
vlastech a zvláště Indie jimi oplývala, takže u starých spisovatelů
platila za zemi plnou zlata. A již Eg veda vzývá na zlato bohatý
Indus; její pěvci jeví již dychtivost po tomto drahém kovu a při-
pomínají též čistění jeho čili rýžování (jako v Aegyptě) (adbhyo
hiranyam punakti — vodou zlato čistí ; srv. Zimmer, Altindisches
Leben, 49). V pozdější sanskrtě je bohatá terminologie zlata,
z niž o jednom jen názvu se zmíníme, který souvisí s rozšířenou
pověstí.
Herodot (III, 102 — 105) a po něm jiní vypravuje o kmenu
severoindickém po zlatě dychtivém. I jsou prý v jeho zemi
obrovští' mravenci, kteří kupky země stavíce nahazují na ně zlatý
písek, jejž třeba jen sebrati a naložiti na velbloudy. S velice
rozšířenou touto pověstí souvisí i Hesychiova glossa ^stalletg
liV(f(ifjx£g,
A vskutku staří Indové znají na severu Indie kmen Darada
po zlatě bažící, který zlato nazýval plpilika — mravenec (Ma-
hábhar. 2, 1860), což dle Lassena souvisí s krtky v písečnatých
krajích tibetských, již jsou mmvencům podobni, hromádky pak
od nich vyházené mohly obsahovati zlatý písek, odkud povstala
chybná domněnka, že zvířátka ta mají jakýsi pud k hledání zlata.
Jinak se vysvětluje pověst ta i tak, že tajemnými zvířaty těmi
jsou vlastně lidé, jak dosud v Tibete hojně kopají v zemi hleda-
jíce zlato (srov. Ausland, 1873, čís.' 39).
V Evropě nachází se zlato na mnohých místech a již staří
vypravovali o velikém bohatství zlata Španěl, Gallie, Švýcar,
Norska, Makedonie a jiných zemí. Bylo-li zlato již v předhisto-
rícké době známo, nevíme, a nepoučují nás o tom žádné archaeo-
logické památky.
Řecký název zlata x^^^S souvisí nejspíše, jak poznali již
Renan, Hahn, Benfey a j. s hebr. cháruz, assyr. hurá§u, kterýž
název u Foeničanů znám byl ; k tomu pak dodati sluší, že právě
Foeničané první počali v Řecku kopati zlato na Thasu a v Pan-
gaeoně. Assyrského původu jest i fivd (lat, mina), jež se nejprve
u Herodota vyskytuje a též do Indie již za dob vedických se totéž
assyrské slovo — manah dostalo (sanskr. mana). — Zlato mohlo
se do Éecka dostati ještě jinou cestou. Herodot (IV, 23 — 31) vy-
pravuje o zemi severovýchodně od Pontu, kde dlouhá zima vládne,
kde bydlí lidé jednoocí, jež Skythové nazývají Arimaspy a mají
za bohaté na zlato. Exaj ten ležel v Uralu a kmen ten náležel
k uraloaltajským, jež záhy znaly zlato, neboť se ho dosti v těchto
krajinách vyskytoje. Ve všech jazycích uraloaltajských, ačkoli
geograficky velmi jsou vzdáleny od sebe, je název zlata týž : altun,
Digitized by
Google
382 Em. Kovář
altyn, iltyn, jen v jakutštině altun značí měď a zlato sloje kysylú
komys — červené stříbro, kterýž obrazný název lze porovnati
8 jiným sanskr. názvem maharajata — veliké stříbro. I archaeo-
logie svědčí tomu, že Uraloaltajci záhy poznali zlato a a nich
mohli knpci řečtí, kteří až do Úraln zajížděli, zlato poznati. S tím
snad souvisí i pověst o plavbě Argonautů za zlatým rounem do
Kolchidy, čehož se již Strabo c. 499 domýšlel. Pověst sama byla
nejdříve u Uringů a jest původu foenického, avšak od Řeků byla
přetvořena v duchu národním.
V Itálii sluje zlato aurum, sab. ausum, název původu jistě
italského, jenž souvisí snad s kořenem us — hořeti a tedy dále
s lat. aurora, umbr. ose, paelign. uus. Název latinský přenesl se
k Celtům a Albáncům ; římští kupci donesli zlato až i k národům
pobaltickým, jak patrně vysvítá ze stprus. ausis, lit. aukšas; po-
dobně Islanďané mají eysir.
Germ. gulth souvisí etymologicky se slovem zlato, kteráž
slova jsou však dosti těžká k vysvětlení. Ostatně znali nejstarší
Slované i Germané zlato jen z pověstí a viděli je
zřídka.
Y nejstarších hieroglyfických nápisech nalézá se při vypo-
čítávání kovů stříbro častěji před zlatem než za ním, což se
i v assyrských nápisech často pozoruje ; patrný to důkaz, že byla
v pradávných dobách kulturní epocha, kdy stříbra si více vážili
než zlata, čehož příčina leží v tom, že se toto velmi zřídka vy-
skytuje a že pozdě byl poznán drahocenný ten kov, jak dosvěd-
čují i archeologické památky. Semité ovšem záhy rozeznávali
zlato od stříbra (srvn. vedle názvů zlata i semitské názvy stříbra
assyr. sarpu, arab. zarfu, a assyr. kaspu s hebr. kesef), leč Indo-
evropané nikoli. V nejstarším staroindickém seznamu kovů (Vaja-
sánoyisaííhitá XVIII, 13) za hiranya — zlato jde hned ayas (kov,
vlastně železo); pozdější název stříbra rajata přichází v Rgvedé
jen jednou v adjektivném významu — bělostný (o koni) a jest
to odvozenina od koř. arg světlým býti, právě jako yajata od
yag, dargata od dark. Ve Taittiriyasaííhitá sluje stříbro rajatam
hiranyám — bělostné zlato; podobně užívá se v stai^oaegyptštině
a koptičtině pro pojmenování stříbra názvu zlata, k němuž přidá
se pak attribut značící jasný, bělostný — staeg. hat, kopt. chat,
kterážto attributa později stala se názvy stříbra. I sumerský
název stříbra ku-babbar znamená původně »bílý, lesklý." San-
skrtské rajata ve významu „stříbro" objevuje se ponejprve
v Atharvavedě, později však má stříbro asi 17 názvů na mnoze
obrazných, v nichž se hlavně podoba jeho s leskem měsíčným
vyznačuje. Z názvů v jazycích eranských pouze erezata v Avestě
souvisí se sansk. rajata.
O původu názvu a o tom, jak Arejci seznámili se se stříbrem,
může býti tato domněnka.
Digitized by
Google
Jazykozpyt a předhistorické užívání kovtL 333
Arménie je země na stříbro bohatá, dosud nalézáme tam
hoím zvanou Gumiš-dagh (hora stříbrná) a město Gumis-khana
(město stříbrné); snad i Erzdrnm (Arzen-Rňm) má svůj název
od aftsath — stříbro. Z Arménie mohlo se stříbro dostati
k Erancům a Indům a arménský název shodovtU se s adjektivem
těchto jazyků, nebot jeho význam jest chai-akteristická vlastnost
stříbra, i lze se tudíž domnívati, že obdrželo sanskr. rajatam
a zend. erezatam význam stříbra vlivem armenštiny.
V jižní Evropě neoplývá ani Itálie ani Řecko stříbrem
a proto poznali je obyvatelé tamnější dosti pozdě. Název Sgyvgog
je svým suffixem mezi indoevropskými názvy stříbra osamoceno,
kořenem ale s asijskými pojmenováními téhož kovu souvisí. Snad
přijali ňekové první stříbro z Asie a s ním i jméno, které si
však přetvořili, davše mu suffíx dle analogie jiných slov (na př.
lafivQÓs), Stříbrné doly byly ovsem v Attice, ale dosáhly důleži-
tosti teprve krátce před perskými válkami. Dle jedné pověsti
připisovalo se vynalezení stříbra Erichtoniovi, dle jiné pověsti
panovníku Skythň. Řekové věděli, že cizina a zvláště Arménie
a vůbec kraj n Pontu je bohatší stříbrem než jejich vlast a již
Homér připomíná město jikv^rj u Pontu, že dgyvQov i<Jtl ys-
vé9'Xi]. Ve složených názvech míst se ccQyvQo- nevyskytuje, ale
častěji složka s ;t(^t;(ro-, což dobře k tomu ukazige, že Řekové
dříve znali zlato, nežli stříbro.
y Itálii sluje stříbro lat. argentum, ose. aragetud; latinský
název přešel i k Celtům. Vysvětliti názvy ty je těžko, neboC
posavádní kombinace italských názvů nevedly k cíli.
V severní Evropě je pro stříbro společný název got silubr,
stbul. sirebro, lit. sidabras, stprus. sirablan. Geimanský název
vnikl do lapponštiny — silbba a baskičtiny — cilarra, ačkoli na
iberském poloostrově na stříbro bohatém zajisté znali stříbro
před příchodem Germanů, neboť stopu toho nese snad ibecské
jméno Orospěda — stříbrná hora. Odkud by pak severoevropský
název stříbra byl, dá se hádati, nikoli však dokázati. Názvy fin-
ského kmene fin. hopea atd. jsou podlé SjOgrena z pers. sepid,
— bílý, čímž naznačena jest cesta, kudy se stříbro k Finům
dostalo. Herodot (IV, 71) upírá ještě Skytbům a Massagetům
znalost stříbra.
Měď znal člověk zajisté velmi záhy, poněvadž ji přečasto
čistou nalézal, při čemž poutala jeho pozornost na sebe svou
barvou.
V starém Aegyptě patří měď k nejstarším kovům, sluje tam
khomt a byla nejobyčejnějším poplatkem asijských národů pod-
daných faraónům aegyptským; její znaménko je původní tvar
tavidla či nádoby na tavení. V sumerštině je název mědi umd,
jediný z názvu kovů, jenž nepíše se složenými idiogrammy,
což dle Hommela je důkazem poměrně nejvyššího stáří. Babylo-
ňané přijali název sumerský a sluje u nich měď er9; souvisí-li
Digitized by
Google
"N
384 Em. Kovář
toto, jak Lenormaut tvrdí, s arab. yáru — měď, dokazuje sou-
vislost ta prastaré spojení nebo pradávné styky Samefanů se
Semity. I Finové, než rozdělili se na více národů, znali již měď.
sondíme-li dle souvislosti slov fin. vaski, lapp, vešk, viešk — mědf
(srovn. mag. vas — železo); v ugr. ostj. woh značí sice zlato,,
ale et3rmologicky s předešlými souvisí. Měď sluje tam pataroh
což dle Ahlquista značí černá měď. Dle názoi*ň finských je měď
nejstarším kovem. Z mědi je Sampo, jejž Umarin ki^e, a tento
věčný kovář narodil se s měděným kladivem; podobných pověsti
nalézáme u tohoto národa více. V jazycích indoevropských
souvisí spolu lat. aes, got. aiz, sanskr. ayas, zend. ayaúh;
obtíž při hledání etymologie těchto slov je právě důkazem jejich
vysokého stáří. Italské aes (srvn. umbr. ahesues, lat. ahenus)
i měď i rudu značí, podobně germánské got. aiz, nord. eir,
anglos. Sr, stněm. ér, angl. ore, které dosáhlo nejširšího vý-
znamu, značíc rudu každého druhu, právě jako něm. erz, stněm.
áruz ; sanskr. ayas a zend. ayanh značí železo a též novoeranské
dialekty slovo s tímž významem zachovaly na př. pers. áhan.
Nejnovější bádání Zimmerovo ukazuje však patrné stopy toho,
že ayas znamenalo původně rudu nikoli železo, jež ve vědeckých
spisech sluje ^yáraam ayas, ^yáma — tmavomodrá ruda, pozdější
kaláyasa — tmavomodré, kršnáyas — tmavé ayas jsou složeniny
s ayas, a jest tu týž proces jako v staroaegyptštině, kde název
železa jest složenina z názvu mědi a determinatíva. V básnické
mluvě užívá se ayas metaforicky k označení rudé barvy, v Avesté
ayanh má attributy, které sluší rudě, nikoli železu.
Tedy ayas a evropské aes nejen souvisí etymologicky, ale
i původním svým významem se shodují, jen že aes význam ten
lépe zachovalo, asijské pak ayas přijalo význam železa, čemuž
podobné proměny nalézáme i jinde: sanskr. loha původně měď,
pak železo, mag. vas — železo, původně měď (srov. fin. vaski
měď) a podobných více.
V evropských jazycích značí aes, aiz atd. měď i nidu, i jest
otázka, který význam je původní, zda znali původně jen surovou
měděnou rudu či zda byla známa i bronz již v pravěku před
rozdělením národů indoevropských. Pictet přidržel se této poslední
domněnky a vyvodil z ní veliké důsledky o vzdělanosti předků
našich národů. A přece jest domněnka ta chybná.
Ku bronzi je třeba míšení s cínem, jenž však praotcům
našim byl neznámý; též neuměli prvotní národové mísiti kovy
a proto jsou i hypothese i vývody z ní chybné. Spíše byla v pra-
věku doba, kdy se surová měď kamenným kladivem spracovávala
na kruhy, klíny, sekery a dobu tu dosvědčují i památky archaeo-
logické.
Později když bronz vskutku se dělala a byla známa, dávaly
se jí názvy médi a zřídka obdržela název zvláštní, nový. V su
merštině je vedle názvu mědi urudu, název bronze zabar a v jednom
Digitized by
Google
Jasykozpyt a předhistorické užíváni kovů. 385
dvojjazyčném magickém hymna na Gibil, boha ohně, se mlnví
o děláni bronze, totiž miáenl mědi a cínn; jest to vůbec ne-
starší zmínka o výrobě bronze (Transactions of the Society of
Biblial Archaeology YI, 346). Akkadské zabar přijali záhy též
Semité (arab. zi£r, assyr. éiparm). Y starém Aegyptě sotva byla
výroba bronze domácí, neboť mimo jiné není v staroaegyptštině
názvu cínn. Podobně jest toma na sevem Evropy.
Jiné názvy médi jsou v sanskr. později tamra, támraka —
temný kov a jiné v eranských jazycích slova to cizího původa :
asset arkhiy, arkhoy z finského, pen. bíriig, arm. plindz z georg.
spilendsi.
Starořecký název mědi a rady je x^^^^St s kterým soavisí
množství odvozenin, kdežto od iílÓ7jQog — železo jich není po-
dobné jako od tohoto slova nenalézáme odvozenin ve vlastních
jménech, v nichž shledáváme se častěji s kmenem xaXxo. Y ger-
mánských vlastních jménech objevuje se naopak kmen isen —
železo, nikoli ér — měď, ve slovanských objevtge se gvozd^e —
železo a též i surebro, ačkoli názva stříbra se nikde jinde ka
tvoření vlastních jmen neužívá; za to vsak neobjevuje se název
mědi. Y celtátině souvisí jména osob Haiarn, Hoiam, Hoiamsevet,
Cathoiam, Haelhoiam s haiarn — železo. Tato protiva mezi
severními nářečími a řečtinou zakládá se na tom , že železo teprve
způsobilo převrat v životě národů severoevropských, ale u Řeků
již před tím mědi hojně se užívalo k účelům, jimž později slou-
žilo železo. I název kováře xuXxtóg souvisí s x^^^S nikoli se
alůfjQog a tak jazyk potvrzige Hesiodovo líčení ti^etího věku lid-
ského: ;|^aAxo ď' sl(^áÍovto (likag d^ ovx Í0xs (íídrjQog,
Yysvětlení původu slova x^^^^S j^st nesnadné ; ani souvislost
se sanskr. hnku, hlíku — cín (dle Curtia) ani se stbulh. železo,
lit. geležis, prus. gelso (dle Ficka a J. Smidta) není pravdě-
podobná. Též město Chalkis málo nám vysvětli. Název starořecký
jest dosud v novořeckém ;|faAxó^, x^^^l^^ ^YV- charkoman
a v cikánstině charkom.
Staří Řekové znali též ógěíxcclocog. Dle užíváni tohoto slova
znaiúenalo kov drahocenný skoro jako zlato a nejspíše smiseninu
zlata a stříbra i bylo synonymem ku '^kextog a Fuidas je glos-
suje jednou eláog i^kéxtgov. Ylastní význam je skalní kov (srov.
aeg. nub en set). Později označilo mosaz. Římské aurihalcum je
též mosaz a zdá se býti týmž slovem změněným pod vlivem slova
aurum; starým básníkům značilo aurihalcum kov bajkový bez
určitého významu.
Slovanské mědb souvisí s germ. smlda. Soad je slovanský
název vzat z germanstiny, jest feminini generis jako germánské
smida, ačkoli názvy kovů nejstarších ve slovanštině jsou neutra.
Slované z germanštíny vzali záhy názvy zbraní (got. hihns — stbuL
šlémi, stněm. brunja =: stbul. brbha, stiiěm. strala =: sibul. strěla,
got. měki = stbul. mbči», stněm. barta = stbuL brady, stněm. deb-
Llttj filologické a paedagogloké. 1884. 25
Digitized by
Google
386 Em. Kovář
sála = stbul. tesla, stnčm. scart = stbul. skrada). Pro vse to byl
společný význam smida, gesmide — věc ukovaná, jejž mohli Slo-
vané snadno vzíti za název kovu, z něhož věci ty vyrobeny byly.
Litevské varías, pruské vargian souvisí snad se zendským vairya
— kovový (srov. kšathra vairya — genius kovů).
Názvy celtické umae, uim atd. jsou temné.
Pozdější název lat. cuprum souvisí s jménem ostrova „Kypros",
jenž oplýval bohatstvím kovů, a buď název sám buď jeho odvoze-
niny přešly do jiných jazyků (fr. cuivre, alb. kjipre, srb, kupor,
stněm. chuphar později kopfer, angl. copper, dán. kobber, sved.
koppar, stnord. koparr, irs. copar, corn. cober, též fin. kupari,
lapp. kuoppar, estn. kubar-wařk). Italské ráme, val. arame —
měď, alame — cín, špan. aramlre, alambre (z toho bask. alamerea
vedle domácího arraida), prov. aram, fr. airaín je z lat aeramen.
Názvy bronze jsou původu temného, zda souvisí s něm. adj.
bruno — temný, zda se středolat. ubryzum (ohryzům aurum =
XQvoiov oPqv^ov — zkoumané zlato), zda s isl. bras, anglsas.
braes, ir. praš — bronz, nelze rozhodnouti. Podobně nejasný je
název stněm. aruc, erezi a z něho i eston. arts, maď. ercz. Roz-
ličné názvy mosazu pocházejí snad od lat. massa.
Ještě sluší uvésti sanski*. loha původně měď, pehl. rod, pers.
roi — kov, arm. aroys — mosaz, jež shodiyí se se slov. ruda
a s lat. raudus, stnord. raudi.
Železo nalézá se již v nejstarších nápisech aegyptskýcb
a sluje tam men; na obrazích je patmo svou modrou barvou
a užívá se ho k robení zbraní a nástrojů. Leč priorita médi jeví
se v tom, že název železa znaménkem mědi se determinuje. Se-
mité mají pro ně týž název: hebr. barézel, syr. parzel, assjrr.
parsillu (arab. firzil?), což dokazuje, že poznali záhy tento kov.
Již v starém zákoně se připomíná, ale měď a bronz mnohem
častěji (v prvých knihách Mojžíšových je poměr 4 : 83). Dle
Hommela je semitský název ze sumerského barsa — železo a toto
souvisí s Pers, jak sluje již v nejstarších nápisech hieroglyfických,
krajina na železo bohatá. Sumerské a semitské názvy železa sou-
visí tedy s názvem Persie stpers. Parsa, assyr. hebr. Paras, arab.
fars a železo by tedy u nich slulo „kov perský** (srov. cuprum
— měď, vlastně „kov kyperský").
Eranci majíce ve své vlasti hojnost železa záhy je znali
a mají též společný název jeho: afg. ospanah, ospinah, osset.
afsseinág, snad i zend. haosafna.
Dle Herodota (VI, 61 a 84) byli Peršané železnými zbraněmi
vyzbrojeni.
Arménský název erkath je z jazyků kavkazských (georg.
rkina, laz. erkina). Ocel má společný název v mnoha jazycích:
novopers. pulad, syr. pl-d, kurd. pila, póla, pulad, peblví poláwat,
mong. holot, bíilat, buriát; těžko jest však nalézti původ těchto
slov. Ossetský název ocele andun je z ural. jazyků (votj. andan,
>
Digitized by
Google
Jazykozpyt a předhistorické užíváoi kovů. 387
syij. jendon). V sanskrtských spisech objevují se názvy železa
dosti pozdě ; gastra — zbraň shoduje se s cikánským saster — ocel.
U fteků poznali jsme xaXxág za prius, óidrjQog za posterius,
ale přece záhy se činí zmínky o klínech, nožích, mečích a šípech
ze železa vyrobených, iíldrjQog samo někdy znamená meč^ někdy
klín. O původu železa byla pověst, že láaiot ^cÍKtvkoi, Kelmis,
Damnamaneus a Akmon je u Pontu nalezli a spracovali. O původu
slova alófjQog nevíme, ve vlastních jménech se nenalézá jenom
v Lykii Eidagovg — město a přístav, ŽJiáagvvTiog — obyvatel,
EičÚQLog jméno osoby na jednom nápisu. Název ocele jest snad
nejstarší ddá[iag, o němž jsou též mnohá mínění; xvavog značí
modré barvivo. Častý název dóáfiag x^^^ ukaziye k Pontu,
kde sídleli óidTjQotéxroveg Xákvfisg (Aisch. Prom. 716).
Římané dříve mědi než železa užívali. Bronzovým nožem musel
si Flamen Dialis holiti vous, bronzovým pluhem dělala se brázda
ku ohraničení plochy, na níž nové město mělo zbudováno býti.
y kolových stavbách v rovině pádské nenašlo se železo. Ale
později užívali Římané hojně železa, faber feiTarius byl důležitým
činitelem jak v životě vojenském tak i v občanském. Nesnadno
jest nalézti původ slova ferrum, snad povstalo z fersum a toto
ze semitských jazyků (hebr. barězel a j.).
O Celtech dokazují i archeologické památky, že znali záhy
železa a užívali ho. Název jejich u nich ír. iam, cymi*. hoiarn,
com. hoem, arem. haiarn atd. je staré ayas — ais s kmeno-
tvomým suffixen — ai-n u Celtů oblíbeným. Názvy, germánské
got. eisam, stsas. ísaru. anglsas. isern, stnord. isern, stněm. isarn
jsou celtického původu, suff. ai'n je Germanům cizím. Zvláštní
druh železa v stnordštině sluje rauďi, což souvisí se slov. ruda.
Slovo to záhy se dostalo i do jazyků finských, o jehož oblíbe-
nosti svědčí i jména vlastní Rautajarwi, Rautawesi, Rautakangas
jako v stněm. Isarnho, Isanpach, Isanhus.
Ve východouralských jazycích jsou názvy železa ostj. karti,
votj. kort atd. z eranštiny, na př. pers. kard značí železný nůž.
Ve slovanštině objevuje se totéž slovo kord, lit. kardas, sotva
však je slovem domácím.
Nejasného původu je slovanské železo, lit geležis, lett.
dzelse, prus. gelso; podobně albánské hekux, jediný albánský
název kovu, jenž není patrně z ciziny přijatý.
Název ocele je u Germanů společný (stněm. stahal, pozdější
stahel, stál, stnord. stál, angl. steel) a souvisí se stněm. stachilla
— cuspis. Od Germanů dostal se k sousedním národům: lapp.
stalle, stprus. panu-staclan, rus. stalb. Slované vůbec mají tu
názvy jen cizí : srb. čelik (alb. čelik) =i tur. čelik, pers. čalok ;
rus. haralugii, dzrgat. karaluk; pol. demeszek, srb. demiškinja
n: tur. dimiški, novoř. ái(ii<Sxl od města Damašku. Nejrozšířenější
název ocele v Evropě je lat. acies ferri: it. acciago, šp. acero,
25*
Digitized by
Google
388 Em. Kovář
stport aceiro, fr. acier, val. otz§l, mag. atzel, slov. ocel; již
stuěm. ecchil atd. — Nejasné jest litevské pliěnas, playnis.
Nejméaě jistoty mají výsledky bádáni o cinn a olova
a sice i v jazykozpytném i archeologickém obora. Olovo nalézá
se na konci řady, kteroa se kovy vypočítávají. Cín a Hebreů
(Mojž. IV, 31, 32) se nalézá též na konci, v nápisech assyrsko-
akkadských však před železem. Zvláštní název pro každý kov je
v bibli: ^operet a bédil, ve Yedé si^ a trapa, v Avesté sra
a aonya, u Homera líóXvfiog a %u0<jIz€Qos^ v lat. plambam
a stannam. V staré aegyptštině jest však jen (eh^, teh(i, ^hto,
jež dle koptičtiny znamená olovo. Jinde není úplné jistoty v roz-
lišeni oboa kovů; assyrsko-akkadské anna — anaki značí cín,
ale hebr. ának — olovo, právě jako lit. alvas — cín protí
nasema olovo. Jinde je pro oba kovy týž název: mordv. kiva
čerem. volna, syrj. ez|s, osij. azves; srvn. též lat. plambam
nigram a plambam album.
O původě názvů těchto nevíme mnoho jistého. Řecké nacoí-
zeQog je snad původa semitského (assyr. kásazatirra, arab. kazdar).
tieckf název sám přešel jinam : slov. kositerb atd., val. kositoríli
a za Alexandra Vel. i do Indie — sanskr. kastira.
Zda stněm. plia, stírněm. bii, stnord. blý, jež přešlo i do
jazyků finských (fin. plyijy, lap. blije) soavisí s lat. plambam,
těžko lze říci. Podobně nevíme o původa ani lat. plambam, ani
celt. cerd ; že by lat plambam povstalo z řec. (AÓkvfios, nezdá se.
Neznámý je též původ lat. stannam, jakož i stnord. a angla.
tíD, stněm. gin, z kterého je i slov. cín, Út. cinas.
Skončili jsme úvahu o nejdůležitějších a nejdříve známých
kovech a seznali jsme, že tyto známy byly a užívány ovšem již
v době předhistorické, ale alespoň u národů indoevropských ni-
koli v pravěku, pokud tito národové tvořili národ jediný. Nej-
dříve užívalo se mědi, ostatních kovů později. Srovnáme-li názvy
předmětů, jež z kovů vyrobeny byly, tedy hlavně zbraní, musíme
přijíti k týmž výsledkům, nebot názvy oněch zbraní, které známy
byly praotcům již v šedé dávnověkosti, nemají nic společného
s názvy kovů a s uměním kovářským, nesou tudiž stopy doby
předkovové.
Indoeranci mají tato jména zbrani společná : sanskr. dhanvan,
zend. thanvana — luk; sanskr. a zend. išu (řec. lós) — šíp;
sanskr. jyá, zend. jya tětiva, podobně sanskr. snavan, zend. sna-
vare řec. vsvqov; sanskr. vadhar, zend. vadare — zbraň; sansk.
agan, zend. asan (řec. cíxcdv) — prak ; sanskr. i*šti, zend. a stpers.
aršti — oštěp; sanskr. gula, zend. sura, stpers. dle Hesychia
(Jvgag ^%aÍQtts — kopí, sanskr. asi, stpers. ahi — meČ ; sanskr.
kpti, zend. kareta — nůž ; sanskr. téjas, zend. taézha — sekyra ;
sanskr. vajra, zend. vazra — palice; sanskr. phara, zend. spára
— štít.
>
Digitized by
Google
Jazykozpyt a předhistorícké užívání kovů. 389
Mimo tyto jest v týchž jazycích mnoho názvů zbrani, jež
spolu nesonvisi na př. : eran. asti — šíp souvisí se řec. Ó0téov^
lat 5s — kosC.
Ze zbraní, jež mají název společný, bývá v starých dobách
z kovu meč, ale dle Herodota VU, 61 mají zástupy asijské jen
iyXsiQÍdia — krátké nože, nikde se nečiní zmínka o ^ícpi] ;
prvé značilo tedy skoro totéž co krti — nůž, který ovšem
v prvotné době nemusel z kovu vyroben býti.
Z později oblíbených zbraní vyniká sekyra, jež sluje ve védě
svadhiti, paraga, u Eranců a Skythů dle Herodota YII, 64 ffá-
yagig, kteréž slovo nalézáme i n Slovanů (sekyra) a přešlo dále
k Maďarům (szekerize) a Hekům (novoř. ^sxovqiov); podobně
rozšířil se název eranský pers. tabar, atd. do slovanštiny (strus.
toporb) a maďarštiny (topor) a čeremištiny (tovar). Ku podivu není
žádných společných řeckých a latinských názvů zbraní, za to však
mají Řekové mnohé názvy i zbrani i jiných nástrojů společné
s Indoeranci: luk — /í*óff, sanskr. jya, zend. jya — tětiva; šíp
— U'Si sanskr. a zend. išu ; špice kopí ddrJQj sanskr. athari —
házecí kopí, šíp, x^Aov, sanskr. gam, xécrgoSt sanskr. gasti^a;
kopí dó(fVj zend. dáuru, kámen k házení axov, sanskr. agan,
zend. asan, štít gútíos^ sanskr. tvač (kůže;, břitva t^gógy sanskr.
kšura, vřeteno uTQaxtog sanskr. tarku, rádlo ^Aaxor, sanskr.
vrká; a též společný název boje sanskr. yudh, zend. yud, řec.
iJ<y-f*ťvij. S Italy mají Indoeranci jen společný název meče sanskr.
asi, stpers. ahis, lat. ensis. Ani tu není souvislosti s názvy kovů
a mnohé mají patrné stopy doby předkovové (^áxog^ dÓQv, dále
pouze řec. Izécc, pak ctlx(iiít jemuž se rovná litev. jéšmas — rožeň).
Germané mají hojnost vlastních názvů zbrani, mnoho též
z jiných jazyků hlavně celtických přejatých. Se Slovany mají
společné got. hilms, ďtněm., stsas., anglos. helm, stnord. hjálmr
a stbul. šlemi; stněm. strála a stbul. střela; stněm. phil, anglos.
pil, skand. pila je z lat. pilum, germánské hamar souvisí se
stbul. kamenb, což ukazuje na dobu předkovovou, podobně jako
lat. martellus, jež je slov. mlati; germánské názvy krátkého
meče stnord. sax, stsas. saho, anglos. seax, stněm. sahs, souvisí
8 lat. saxum. Slov. nožb je totéž jako prus. nagis, lit. titnagas
— křesací kámen.*)
♦) Ku předešlému svému článku připomínám, že nejnověji o vý-
kladech těch pojednal Karel Brugmann v nové založeném veledůležitém
časopise Internationale Zeitachr. fUr die allg. Sprachwissenschaft I. 1.
226—256 článkem Zuř Frage nach den Yerwandschaftsverh<nissen der
indog. Sprachen. Rozebral kriticky dosavadní důvody a dospěl k vý-
sledku negativnímu, že pro veškera mínění dosavadní důvody nestačí.
Hlavní jeho věta jest: má-li se zvláštní jazyková příbuznost uznati,
musí se dokázati společný vývoj mnoha novot a sice v hiáskO'
sloví, kmenosloví, tvarosloví i skladbě, což dle dosavadního bádáni Izt
prý provésti pouze mezi sanskrtou a eranstinou, slovanštinou a litev-
stinou, italštinou a keltičtinou.
Digitized by
Google
390 J- Polívka
Probírámo-li se názvy zbraní a jejich významy v jednotlivých
jazycích indoevropských, tu nalézáme často patrné stopy přechodu
z doby předkovové do doby, kdy se kovů počalo užívati, v čemž
zvláště jasně vystřehují latina a jazyky germánské.
Nejnovéjdi publikace památek staroslověn-
skélio pisemnictvi.
Napsal J. Polívka.
Slovanský filolog nesmí si věru již dnes stěžovati na nedo-
statek materiálu. V jak příznivějším jest dnes položení, než byli
Dobrovský i Vostokov, ano ještě i Miklosich, když přistupovali
ke spisování grammatiky jazyka Cyrillova i Methudova. Po
velkých sbornících památek hlaholských i cyrillských redakcí
pannonsko- i bulharsko-slověnské vydaných I. I. Sreznevským
r. 1866 i 1868, kde více méně ovšem jen výňatky z větších
kodexů vytištěny jsou, poznávalo se, že ku poznání jazyka nutná
jest znalost celé památky. Již r. 1863 vydáno v Záhřebe zname-
nité hlaholské evangelium Vatikánské čili Assemanovo dr. Račk im
avšak hlaholským písmem, čím se velmi stěžovalo studium této
památky; mimo to ukázalo se, že vydání není veskrze spolehlivé
a proto vydáno roku 1878 v Římě znovu dr. Činčiéem latinkou.
Roku následujícího vydána prof. Jagiéem v Berlíně důle-
žitější ještě památka hlaholská: čtvero evangelia Zografské.
y Rusku nad míru činný jest na tomto poli archimandrita Amfí-
locbius; bohužel však nám nejsou zde přístupny jeho publikace.
K těmto mužům přidružil se nejnověji prof. dr. Geitler. —
Jelikož již z dřívějších cest podniknutých některými Rusy na
východ bylo známo, že jmenovitě v klášteře na Sinaji se chovají
některé vzácné památky církevně-slovanské, mimo nepatrné zprávy
i nepatrné zlomky nic vsak nepřišlo na světlo, odhodlal se prof.
Geitler před čtyřmi lety k obtížné cestě na Sinai. Úsilí jeho
korunováno výsledkem nad míru skvělým: našel dva drahocenné
velmi staré hlaholské kodexy, které nyní po krátké době v úplném
vydání leží před námi.
1. Eachologium, Olagolaki spomenik manastira Sinai brda.
hdao dr. L. Geitler. Troikom Jiigoslavenske akademije zna-
nosti i umjetnoBti. U Zagrebu 1882. str. XVI. + 197.
2. Psalterium Další titul týž. 1883. str. XXIV -f 303.
Již r. 1853 přivezeny byly ze Sinajského kláštera tři lístky
vytržené z jakéhosi služebníka čili trěbnika a vydány r. 1866
I. I. Sreznevským ve sbírce „4peBHHe rjiaroan^ecKRe nauaTHBKH*'
na str. 243 si. Zlomek tento souvisí, jak prof. Geitler uznává
>
Digitized by
Google
NejnoYéjái publikace památek staroslověiiBkého pisemnictvi. 391
v úvodě ke svému vydáni (sir. Ví) i ve svém spise „Die alba-
nesichen und slavischen Schriften (str. 182), s Euchologiem Si-
Dsgským: srovnávají se úplně jak formátem tak i počtem stran
až do jednotlivých tahů. Eachologia zachovala se nám jen část
a podle všeho menší část, celkem 106 listů; spočátkn schází
podle výpočtu vydavatelova asi 152 1. a z těch zachovaly se
nám jedině — podlé mínění prof. Jagiée (Archiv VII, 127) —
ony tři listy nalezené již před 30 lety; v samém kodexu jest
rovněž mezera obnášející asi 16 1. a kolik se ztratilo na konci,
nelze ovšem říci. Kodex jest podlé úsudku vydavatelova skvostný,
písmo drobné, stejnoměrné ; okrášlen různými malovanými iniciál-
kami i ornamenty. Písmo hlaholské jest okrouhlé, psáno důsledně
nad řádkem jako v řeckých minuskulních rukopisech do konce
X. věku. Z toho a z čtverhraného ornamentu ve zlomcích Srez-
nevským vydaných soudí p. vydavatel, že jest rukopis starší konce
X. věku (pod. ve svém spise „Die alban. und slav. Schriften"
str. 149). Vedle drobného písma v texte jest v častých nadpisech
vysoká majuskula podobná témuž písmu v Glagol. Clozově. Ně-
které litery mají již ráz více méně hranatý, zvláštní jest třikráte
se naskytujicí inicialka T. Památka naše liší se ode všech ostat-
ních hlaholských památek recensí pannonské i bulharské, že nezná
litery pro hlásku dz, čím se srovnává s pražskými a kyjevskýmí
zlomky hlaholskými. Nad samohláskami v násloví i středo-
sloví kladou se zvláštní znáčky, všude tam, kde by mohl vznik-
nouti Mat, podle mínění vydavatelova nemusely však proto
vždy znamenati jen j\ ve vydání zachovávají se až do listu 25^,
v ostatní části jsou vynechány. Znáčky také nalézáme ve všech
téměř památkách hlaholských i cyrillských. Vydavatelé jako Srez-
nevský i Jagié zachovávají je ve svých edicích, byt by se jim
i nepřipisoval zvláštní význam. Sreznevský jest toho mínění, že
zastupují j\ píše na př., že v Savině knize stále skorém se píše
tt i K velmi zřídka le, jestli neužito 1, to místo jeho zastupuje
tečka nad literou (4peBHHe cias. naHHT. iocob. nHCbMa str. 15),
podobně ve Sluckém žaltáři (ib. 21), i v pozdějších památkách
cyrillských, jako v Manuil. knize apoštol, čtení (ib. 47), v Po-
godinově žaltáři (ib. 54), v Norovském žaltáři (ib. 61) v služebné
mineji Grigorovičové (ib. 63), v triodě Grigorovičově (ib. 118)
i jinde.
Co se týče pravopisu Euchologia a následujících z toho vý-
vodů pro jeho hláskoslovný ráz, znamenáme sledující.
Rozdíl mezi b i i nezachovává se přesně, na mnoze však
přece, tak se na př. důsledně končí 3. sg. praes. na i, koncovka
instr. sg. na b. Za i jest často o, za b e, na př. i|«/iOKHift 33*
vedle ifiL/iiHb 39*, 47", řidší než v jiných památkách jako v Zogr.
6v. jsou tvary npHCiiOH 5^, ckatoh 17*; T|k6CTHi& 50* vedle T^bCTb
ib, K|k6CTb«N-L 66^, KpecTb^N-Li 67* svědčily by proti mínění, že
r znělo jako samohláska, KpecTi ostatně čteme též v Glag. Clo-
Digitized by
Google
392 J- Polívka
zové 654, 708. Nápadné jest e za i: p6niTAiH€ 91^ — Nosoyky
kladon se celkem pravidelné, zřídka jest o m. «: OTpoB& 88^
a naopak & m. o: ftpft«i€ 29*, jednou se čte i of m. «: ii
HOYi|« 54\ Obdobné případy čtou se stejně více méně nepatrným
počtem i v jiných staroslov. památkách. — t znamená v blah.
rnkopisecb vůbec « i n, i nejstarší cyríllské památky okazi^í, že
cyrillské písmo z prvn nemělo n; « klade se někdy po pala-
tálkách Ytoia 47* vedle yaoia ib., ropkY^e 69^, uioa^NUiH* 7^,
■AA^asA^ 79^ a j. Po palatálkách vůbec se píší v staroslov. pa-
mátkách samohlásky jotované, tak i zde: iinHi&i|iio 16^, Bioioif-
aiiaiio 22^, ipAYio 24^, niqii& 20^ cTpa«AHqiiHUk 25* a j. v.
Prof. Jagič sondí, že oit i ska znělo nejspíše jako šf , žď (Úvod k Zogr.
ev. str. XXYI), a nejspíše \ po těchto hláskách mělo označiti
a. Y tomto významn piše se « dosti často i v cyriUských pa>
matkách, na př. v Sav. kn. imovkiiua, Hip^Te (Srezn. IlaM. loc.
nicbMa 17), v Slnckém žaltáři: nooifY^Tncji (ib. 23), v Mantgl
kn. spošt. čtení CKOiY^lTe (ib. 47), v Pogod. žalt. YiiXTk (ib. 56),
v služ. min. Grigor. : 2ioyY'KMh (ib. 64), v paremejniku Grigoro-
vičově; n6Y«2iH (ib. (69), v triodě Grigor. y-rci (ib. 118), v De-
čanském žaltáři nooYY^xcA (ib. 145) a j. Tato shoda mezi pa-
mátkami hlaholskými i cyrillskými má patrně základ svůj ve
skutečné výslovnosti. Po způsobe středobulharském střídají se
i a e, o a ti. ceueoNO^ 7% THqin 81^, onkBAiie 65^ a j.; po-
zorujeme to i v jiných památkách, jako u Zogr. ev. tmimo^,
inf. TCKAAiiTe, imperat. ofc«i|e (ed. Jagié, Úvod XX), v Assem.
ev. : nekodimi (ed. Čmčié, str. 6), drogi (ib. 8), v^kosi (ib. 9),
koplL (ib. 14), pomiloj (ib. 50) i j. Pravidelné qi místo uit svě-
dčilo by pro mladší věk naší památky. Sykavka před palatální
sykavkou někdy se vysouvá, tak sevACTH z eei^iYACTH 1*, uYkTeNA
m. Hi^iYkTCNA 63* vedle pravidelného přechodu t^y v iut: e€-
ipiCAiNoe 53^, 58*; oba způsoby nalézáme vedle sebe i v jiných
starých památkách, i před příponou obyčejně hlesá v k; dat. sg.
RHCAlklO 67^ loc. sg. Wh l|1lA0U&J^pkH 87*, Bl OBAHYliH 67*, loC.
pl. niiBhH,TE 971*, instr. pl. AOBpoA^ANkH 88* a j. v. Totéž po-
zorujeme v jiných památkách. V gen. pl. přechází t pravidelně
v e: npi^TiJKABeti 45^ a j. o^% má gen. sg. o^aa ^2^, dat pl.
•fAOui 42*, instr. pl. o^a^uh 45^ Souhláskové kmeny máji
obyčejně gen. sg. podle í-kmenů: ti^acch 30*», 37*», 55**», nueiiH
49^, jak i v jiných čteme památkách, jak v Zogr. ev. Supr. cod.
i j. Přídavné jméno skloňuje se nejvíce podle sklonění jmenného,
složené tvary jsou řidší. Pokud to závisí na řeckém originále,
nemůžeme určiti, jelikož neznajíce ho nemohli jsme srovnávati
překlad s originálem. Ze srovnávání jiných textů stslov. s řeckými
jich originály vychází na jevo, že stslov. text všude tam má
složený tvar, kde v řeckém originále jest člen, a kde toho není,
klade se pravidelně tvar jmenný. Pro studium sklonění přídavného
jména v stslov. zbývají hlavně tedy ony případy, kde v řeckém
Digitized by
Google
Kejaovějáf publikace památek starosloTěnského písemnictW. 393
texte nalézáme za přídavné jméno v stsloy. kosý pád podstatného
jména; jako když na př. Math. 22, 11 jest ivdvfia yá^iov pře-
loženo v ev. Assem. i Mar. i v naší památce — končí totiž
úryvkem z ev. Math. 22, 1 — 14 — odénie braČEnoe. v ev. Zogr.
v§ak bračbno, neb Math. 22, 12 odénja bračbnaago v Assem. ev.
i v Ench. Sin., v ev. Zogr. i Mař. však bračbna (ivdvfía yápíov).
Vedle sebe nacházíme oba tvary, na př. otb vsego temena i noštb-
naago strastotripénija 38% loc. pl. rh pénEiclrb i pésnechi duchovT»-
nachi 94** a na obdobném místě 99* jest tvar složejiý dnchorbnychi.
— Loc. sg. Th rabe tvoimb 72**, o sípasenbi tvoimb 74*: podobné
příklady nvádí Miklosich Vgl. Gram. III*, 51 z mladších pa-
mátek, jak ze žalt. boloňského i j. Složené tvary naskýtají se
pravidelně jen stažené, gen. sg. na -aago, zřídka ago, dat. sg.
-nmn, loc. sg. -émb; instr. sg. fem. vykazuje ještě svůj nejstarší
tvar: čestbn^j^ m^koj^ svojej% 62*. Koncovka 3. duál jest pravi-
delně -te. Ye větách podmínečných užívá se tvaru bimi. Aoristu nžívá
se prostého i sigmatického : 1. sg. vizdvigb 58**, 74**, ukrad* 68^
obréti 84% 85**, 3. pl. oťbvrbg^ 2% oťbbég^ 48\ 1. pl. sinésom-b
s^ 87**, 3. pl. otbvrés^ s§ 51» vedle 1. sg. réchi 76**, 1. pl.
obléchomi 8§ 1**, 3. pl. pot隧 5**, sivlés? 50* i nejmladších tvarft
teko8§ 2% vedoš? 48*, sinidoš^ 12^. Slovesa IV. tř. tvoří pravi-
delně kratší part. pmet. act. I. icélb 20**, sitvorb 21*, vbknši
50*, zřídka delší : izvolivy 6*. Sloveso iskati tvoří part. praes.
act. isky 84». — Vedle i^razů zvláštních památkám pannonsko-
slověnským nalézáme u větší menší míře novější zvláštní pa-
mátkám nepannonským : tepeni 88* a bijeny pilatomb 49**, bratrb
i brati, báli i vračb: kto plač§ sq i připadaje ki vračevi
semu, ne ubalujeti s$, sidételju vsémi, i báli ned^nynrb
gospodi, daži do konca ne pogybn^, sípasi m^ 84*, océstiti 47**,
75*, i očistiti 56* 74*, inoč^dyj (5kráte) a jedinoč§dyj (8kráte),
nebeskyj zřídka vedle nebesbnyj. Místo obyčejného kranievo
mésto (xgavíov rónog) jest lobinoje mésto doložené v Miklo-
sichově Lexicon lingnae palaeoslov. velmi mladými památkami;
(ftavQÓg přeloženo slovem rasponi nedoloženým posud nikdež,
ostatní památky mají vedle staršího krbstb: rasp^lo, rasp^tije, pro-
pilo, prop^tije; jen na jednom místě jest vedle toho krbsti:
rbzipivi»šaago na rasponé ki bogn, zacéždenaago iz gí|by
ocbtomb, probodenaago na krustě kopijemb 50**. Pilátova žena
nazývá se Pilaštaja 49**. Vydavatel uvádí v úvodě (str. XI) celou
řadu nových slov, z níž však škrtnouti se musí slovo r^zdožbniki
(51*), nebot dlužno čísti x místo p, jak ukázal Jagié (Archiv
Vn, 128). — Zajímavá jest konstrukce: molj^ t^ gospodi bože
moj da ty mi ráčil* živoťb v milostb podati 72*. Aorist zaklínáš^
48* jest nejspíše chyba tisková (či písařova?) m. 3. sg. imperf.
zaklinaše, čemuž nasvědčuje obdobné místo v ev. Mat. 26, 63:
archijerej reče jemu: zaklínaje t^. Zvláštní je střídání se pádů,
loc. pl. i gen. pL: dostojna tvor^ t§ i učestbju sv^tychi i postb
Digitized by
Google
394 J. Polívka
DÍcéchi anitonija, e&tima, savé, charitonn i iže si nimi; nadi
in^i se rbci a nadi ženami se: prěpodobnychi posUnicachi
chrbstovachi* evipraksii, fetronii, olombpii, ieronii i pročilmb 92^
až 93*^ nestojí-li loc. pl. posUnicéchi m. dat pl. postbnikomi,
postLnicachi m. postiinicam'^, čemu by nasvědčoval dat pl. pro-
éiimh, kteréžto dativy by pak přímo na adj. dostojini závisely;
mimo to sluší vytknouti, že postiniki odpovídá ř. vfjtnsxnpníg
nikoliv ale Sóiog, jak řecký originál vykazuje. A. Hezen dotýká
se ve své cenné knize „Bcropia cian. nepeB04a CHHBOja nipu"
(Petrohrad 1884) str. 56 takého to střídání pádů a uvádí ješté
některé jiné příklady, na př. z Kyjevských zlomků: molitvy
radí . . . vbséchi nebeských^ silachi, z XIII slov Řehoře Boho-
slovce: otrb pnvychi razuměchi.
Jak viděti z tohoto běžného náčrtku má naše památka velikou
cenu jazykovědeckou. Ne menší jest její cena literárně historická.
Euchologium obsahuje dvě části, totiž služebník, t j. církevní
knihu, podle níž se služby boží jak ranní tak i nešporní vy-
konávají, i trěbnik, t j. knihu, podle níž se vykonávají cír-
kevní obřady na pr. svátosti, pohřby, svěcení vody a pod. Prof.
Oeitler srovnal svůj text se řeckým euchologiem Goarovým, vytknul
pokud i jak se srovnávají, našel však mnohé části nenacházející
se v řečeném sborníku. Prof. Jagió opět srovnal euchologium
Sinajské s ostatními recensemi církevně-slov. i priznává, že nezná
žádné cyriUské knihy liturgické, s kterou by se co do pořádku
textu srovnávalo, všecko pak, co se v něm čte, nalézáme po
různu roztroušeno po různých cyrillských služebnicích i trěbnicích
XIII — XIY \., jen šesti modlitbám ^usiái tr^somomb tr^savicej^
(45* — 51*)," důležitým právě jejich pozdější popularitou, nenašel
nic obdobného ani ve slov. trébniku ani v řečtině (Archiv VII,
133). Důležité jest euchologium dále pro studium slov. žaltáře,
obsahuje též žalmy 4, 12, 24 a 37. — Na mnoze má také cenu
kultumě-historickou, tak vzpomenuté modlitby nad trápeným tře-
savkou, pak sbírka trestů církevních „nařízení sv. otců" 102* —
105**), z níž vyjímáme jen následující „ašte kito n pn»vyj deub
idetb na kol§d% enuaija, jakože prkvéje pagani tvorjaach^, dvé
lété da pokajetb s§ o chlébé i o vodě** (103^).
Prof. Geitler klade euchologium do konce X. v. Jazykem
svým rovná se jiným nejstarším památkám hlaholským, jak ev.
Zogr., Ass., Mar. a j. ; podle toho bylo by tedy těm více méně
současné. Prof. Jagic soudí o něm (na uvedeném místě) takto:
„Máme před sebou bohaté obsahem liturgiarium z prvých století
slovanské literatury církevní, kteréž nejspíše teprve v Bulharsku
(Macedonii) v tomto rozsahu bylo sepsáno podle vzorů řeckých.
Prvé (pannonské) době literární činnosti v církvi slovanské ne-
troufám si připisovati tak rozsáhlou knihu, obsahující tolik ne-
potřebného, ovšem ale následující bulharsko-macedonské (X. stol.).
Mnohé písařské cbyby sinajského kodexu svědčí, že jest to opis
>
Digitized by
Google
NejnoYéjáí publikace památek staroslověnského písemnictví. 395
(pořízený asi koncem XI. stol.)." Jisté části však zajisté již za
prvé doby byly pořízeny, jinak sotva by se bylo zachovalo tolik
pannonismů v naší památce. — Co se týče vydání, nelze bez-
pečně soadíti, kde máme před sebon chybu písařskon, kde jen
tiskovou; Jagió soudí, že vydání jest pečlivé, nicméně jest značný
počet chyb; proti chybám písařským svědčila by však chyba
udělená p. vydavatelem samému písaři (v úvodě str. XI). Seznam
chyb tiskových knize není dodán.
Ne menší ceny jest druhá památka, kterouž Geitler obohatil
slovanskou filologii. Žaltář Sinajský důležit jest tím, že poskytuje
nám nejstarší hlaholský i staroslověnský přepis slov. žaltáře. Tím
podána nám možnost, srovnávati jazyk různých recensí žaltářů
hlaholských i cyrillských, jak se srovnávaly knihy N. Z., a dále
jazyk žaltáře, evangelií i apoštola vůbec. Učinil to prof. Jagič
v části nejnovější své knihy Herupe KpHTSKO-najeorpa^iqecKÍe
CTETM" (v Petrohradě 1884, str. 191). —
Nejstarší cyríllský žaltář jest Slucký, klade se do XI v.,
zachoval se z něho jen 118. žalm a to necelý; ostatní dva nej-
spíše žaltáře Pogodinův i Boloňský sahají do XII v. (poslední
spíše do Xm. v., srv. Č. Č. M. 1875, 113). Oba tyto bulharsko-
slověnské žaltáře jsou opatřeny výkladem, rovněž tři nejstarší
žaltáře rusko-slověnské recense po jednom v čudovském klášteře
i v cis. veř. knihovně Petrohradské a jedien zlomek : Evgenievský
žaltář. Neocenitelný jest tedy codex sinajský; obsahuje téměř
všecky žalmy, jen 1. žalm kuse se zachoval, mimo to ztratily se
na konci žalmy 138 — 150 a též uprostřed schází ž. 67, v. 20
až 36. Celý kus obsahuje 177 listů. Psali na něm, jak ukazuje
různý rukopis, aspoň tři písařové, avšak za stejné doby, čemuž
nasvědčuje stejný jazyk. Písmo těchto tří písařů není si stejné,
jest tvaru jednak oblejšího, jednak hranatějšího, píše se brzy
nad řádkem, brzy pod řádkem, brzy pod i nad řádkem a sice
právě i-uka píšící písmem hranatějším klade litery důsledně nad
řádek. Okolnost tato jest podle mínění vydavatelova pro určení
poměrů obou způsobů písma hlaholského velmi důležitá, ne méně
pro stanovení věku žaltáře. Náleží do přechodní doby. Kolísání
v kladení písma pod i nad řádek pozorujeme i v řeckých ruko-
pisech z konce X. v. Z těchto důvodů klade vydavatel sepsání
žaltáře do konce X neb aspoň do poč. XI. v. přiznávaje dále'
že mladší jest rázem svého písma od Assem. i Zogr. ev. (si*v.
Die alban. u. slav. Schriften v. 149, 183). Rukopis není nic
méně než pečlivě psán, částečně přímo nedbale, na iniciálkách
nedali si písaři záležeti, mnohdy celé slabiky, ba i slova a řádky
vynechány, kteréž pak jiná ruka částečně nahradila. Z této pří-
činy jest i značný počet chyb, jichž některé vytknul p. vydavatel
v úvodě; větší jich počet vytknul Jagié ve spise výše uvedeném
str. 61 — 66. Universitní professor Oděsský Kondakov vykonal
v květnu 1881 cestu na Sinal a přivezl si odtamtud rozsáhlou
Digitized by
Google
3^6 J. Polírka
sblrkn fotografií, mezi nimi i oboa památek Oeitlerem vydaných^
a sice z euchologia 2 str., ze žaltáře 14 str., a nedávno ji vydal.
Jagic srovnal fotografovanou část ze žaltáře s vydáním Geitlerovým
a dokázal nemalý počet tiskových chyb, které ovšem většinou
jsou jen chybně položené jery, chyb tedy méně důležitých, jelikož
žaltář beztoho nezachovává rozdílu mezi *& i b; jediná důležitá
jest, že ve vydání vynechán celý řádek, a sice v ž. 53. v. 3 „i vb
sile tvojej s^dimi.** Vydavatel bohužel i zde nepřičinil seznamu
chyb tiskových.
Kozdíl mezi i i b se nezachovává. Nad jiné památky vyniká
žaltář, že klade místo polosamohlásek plné hlásky o, e; i záslovné
jk přechází před následigící samohláskou i y o — zdá se, že
v mluvě našich písařů přiléhala slova velmi úzce k sobě, jak
na př. podnes v malorustině; na př. iseabito i n cuiAcero i 21,
9 noubTO I 77, 71 znělo zajisté tak jako moi aeiibioi 82, 11 »
C03AAB0I 93, 9 a j. v., tedy izbavitoj a pod. v. Za ii mx čteme
vedle Biiix t. j. VT»jn^ a buinx 73, 23 t. j. vyjn^ též BOiiaiL
69, 5, kde oj vzniklo tak jako v sozdavoj. o m. i nacházíoae
jmenovitě tam, kde by byla mohla vzniknouti obtížná skupina
souhlásek, na př. Bi 3eui efcofnoTbCT« 71, 51, rcmoum 80, 3, NA^a
BbCftUH 112, 4; 134, 5, OTO Ckupvrn 114, 8. i vůbec znělo našemu
písaři podobně jako o, stojí někdy m. o: CAisecA 17, 30, perbMiB
11, 5, a tak asi mechanicky položeno o m. i v dat. pl. itie 103,
8. Důležit jest tvar naon m. a vedle niiiTb, kterýž se čte příliš
často (celkem asi osmkráte), než aby se mohl považovati za chybu
písařskou. C6 o 8 platí též o 5; čteme na př. Bxa;^iíiYe€TBHe 102,
22, i|«CA|»6CTBHe 102, 19, necu 77, 45, n«coki uofecHi 77, 27^
gen. pl. CN0N6CKI 136, 3., ano i gen. sg. KOBei|A 71, 8, i naopak
Nbui 67, 7 vedle častějšího o Neui. Zvláštní jest i|ipikKOBb 78,
1 známé ovšem i z jiných památek, jichž pannonský neb bulhar-
sko-slověnský původ jest dosti pochybný ; jsou to hlaholské zlomky
pražské i kyjevské a cyrillská památka XI. stol. : XIII slov Éehoro
Nanzianského. Nezřídka jest t m. 11, jmenovitě ve slově oycamh. —
i klesá před následující samohláskou v b xp^cbi 30, 16, loc. sg.
Wh OBinbi 29, 7, B% noo^eNbi 38, 4, gen. pl. CKpisbi 24, 22 vedlo
CK|»iB6N 33, 5, 7; nom. do. p&qt b^asru 77, 61, 2. sg. impt.
iif oiibi 68, 25 ; 2. sing. praes. ■labBbemi 55, 8 ; m. b píše se i i :
OfTB^ix^eNie 17, 3, loc. pl. 0|kJbxikixi 19, 8, gen. pl. k^bi^i
(alftázíDv) 54, 24 vedle KpiBbH 58, 3. — Nosovky nezachovávají
se více s takovou důsledností, jak jsme to viděli v euchol. sin
i v jiných památkách. Jmenovitě často píše se o m. x a sice
nejen v zásloví než i v středosloví, i naopak « m. o ; řidší jsou
příklady na smíšení liter e i a, někdy i o^ i « se strídaji. Vyda-
vatel sestavil doklady v úvodě (str. XXI), uvádíme z nich některé :
noporAmiA, noTb, poKAUi, na moaitbo ; XTpjbCA, ^pibSKieui. Máme-li
takto posuzovati instr. h^ab^^aik 30, 2; 64, 6, tob«i& 40, 12^
uN&tt 43, 16 čili jest tu možný jiný výklad, neumíme rozhod-
Digitized by VjOOQlC
Nejnovější publikace památek Btaroslovénského písemnictTl. 397
nouti. Dalái doklady: HCK^iii&uof, ia nio aoc. sg. ; OTcroTtui,
€3U^i, luiMN (pod. příklady již v Zogr. ev. ed. Jagič str. XX.).
Ano i míšení se nosovek vlastní památkám středobalharským lze
Y našem žaltáři doložiti, na př. acc. pl. CTk^A npaBUtt 22, 3,
TucAoiTi 83, 11 vedle Tuc&oiTk již ze Zogr. ev. jest známo
(na př. Math. 14, 21; 15, 38 a j.) Part. praes. act xhbxi 90,
1; 112, 5; rpnA^i 117, 26 jinak asi třeba vyložiti; Miklosich
VergL Gram. IIP, 95 nvádí podobné tvary z jiných památdc,
z mladší části Zogr. ev., z Assem. ev. i j., i v Enchol. sin.
^teme cjíh 40* vedle c« 42^, 43^ proti cii Sav. kn. Math. 12,
^. Zigímavé jest, že se píše veskrze OAlieiii: vydavatel sondí,
že písaři se ta snažili ndělati ligatnra za nosové a podle vzom
hlah. ligatory za «. Jiné mínění projevil Jagič ve své nvedené
knize (str. 146): litera tato € znamenala původně n i vznikla
z hlaholské litery za n, a tvoří tak drnhon část hlahoL ligator
za nosovky, pozd^i pak teprve nabyla významn 1, §. — Velmi
často píše se % po c, cíz, f, ^, iď, it: nom. sg. j(«cnhi|« 17,
36, on AHi|« 50, 13; 66, 3; 104, 4; bo ciíawk 16, 6; x^su
77, 48; noxtrsiii 82, 15; Y^ina 10, 6; 15, 5; 22, 5; 74, 9;
Hipt3si&i|i6 36, 20, Bi3iniT«T6 68, 33 ; 104, 4 (bis), Bi3;^easA^Te
133, 2 a j. v. Výklad toho podán již nahoře.- Že \ znělo ve
mlnvě našich písařů jako 'a, viděti ještě z jiných příkladů, jako :
noAl^i^xATN 34, 16; 43, 13; 78, 4; 79, 7. b^amií 80, 16; no-
rpAciii 78,3; npanpATH 77, 47, 57; veslově co^ila 39, 5, má «
téměř významn J, jakého nabylo v pozdější chi-vatské hlaholici.
Slovo C6B6|»ik 88, 13 svědčí opět, že x mimo to znělo podobně
jako e. Sloveso c^ath má aor. nac^uiií 106, 37, part. praet.
c^Biiuei 125, 5; podobné tvary čteme též v ev. Zogr. i Mar.,
jak níže ještě bude řeč. I zde střídají se e a ť: 2. sg. impt.
NABeji^e 5, 9; 3 sg. aor. o^iiYURe 21, 25. Zajímavý jest častý
nom. pl. cuNOBH (celkem 14kráte) vedle cvnoBe (celkem 7kráte),
BoiiOBH 49, 10; podle Geitlerova mínění (úvod str. XXII) vznikl
analogií koncovky nom. pl. mase. m, podle Jagice (1. c. 59) jeví
se v nich střídání se e a ť, nebof v bnlh. podnes žije koncovka
-owe, a v srb. ještě v XIII — XIV v. jest koncovka -ovi velmi
řídká. Takovéto střídání se e 9, i sotva máme hledati v instr.
sg. ox^iM-L 44, 8; 103, 15; HO^^ptimiBHiirL 34, 16, v loc. sg.
m. n. UOIMI1, TH01UI1, CKOiui 9, 27, 34; 13, 1; 14, 1; 19, 6;
21, 6. Podobné příklady uvádí Miklosich ve Vgl. Gram. III* 51
z památek pozdějších, z bol. žalt., šišat. apošt , nikol. ev. a j.
— a/tf, aja stahuje se v a: 3 sg. ocAS^^ATik 21, 29, hac«a«ti
28, 10; Bi AAT^si^íi 9, 29, kde bol. ž. má wk AAATexiTnL — Vsouvá
se n: voplb moj prédi nimi vinideti vi nůši jego 17, 7, a na-
opak sloveso: viuši bože molitv^ moj% 54, 2 vedle obyčejného
vinušiti; ni pomj^n^ že imj§ nichi 15, 4. Před Č vysouvá
se z, jak i jinde: ičez^ 101, 4, ičréva 109, 3 vedle hbit^ua
21, 10, C€i|ittAiie 34, 12, i>od. v Zogr: bcyiiCthi Math. 13, 57.
Digitized by
Google
398 J. Polivka
Za ze jest st: istélenija 37, 4. 8, pod. v mladším Zogr. istěli
Math. 21, 14. Způsobem středobulharským střídají se Č i c^ Ši8:
nom. sg. YiioB^YN 81, 7; gen. sg. ui;^|»onHUibi|a 44, 2. — Hláska
dz pravidelně se označuje, jen výminkou jest místo ní pouhé z,
Labialního I často není, čím se srovnává náš žaltář s jinými
stslov. texty staršími i mladšími. Za g před měkkou samohláskou
klade se v hlah. textech zvláštní litera M (cyríU. li), tak i zde:
clíbRTi 104, 23, elio^nrb 104, 38, elivnrb 105, 7; bi elienm
55, 1 a vedle toho eriOTA 113, 1. Tak zvané yžica znamená
hlásku fi, jak i jinde: dat. sg. víiob^kv 103, 16, Yi^iubuvMO^
105, 9. — Gen. pl. :^iiiiMNei 104, 27, nom. pl. B|»tMiiA 103, 19,
dat. pl. A^UNOUi 105, 37, dat. sg. huni 67, 5 sotva tak se vy-
slovovaly, nejspíše nedbalostí litera mezi min vynechána, jak
na př, i v Ha^KU 134, 10. Za náslovné v*b jest u: o^ceiieiiat
17, 16; 32, 8; 89, 2; 92, 1; 97, 7 místo a vedle BicexeiiAii.
Vedle sebe přechází sk y se i st: knhi^h iiioj^bcqHH 46, 10, MO^ne
enonbcqi 86, 4 a i|tca|»N a|»ABbCTii 71, 10, rpik^i iiOAtiCTi 68, 36.
Tnstr. sg. pravdijjí^ uvedli jsme již výše, čteme ješté jeden stejný
tvar NAA'^ cioNoui ro|»Ž 2, 6. Od u-kmene medi čteme gen
sg. meda 18, IJ.; 80, 17; 118, 103, na posledním místě i v žal-
táři sluckém a bol. (Srezn. IlaM. loc. nHCbMa 161, 376), z čehož
dalo by se souditi, že tento genitiv položil již první překladatel
žaltáře. Gen. pl. syni 11, 2; 20, 11; 44, 3; 65, 5 (nebot
skratka cŇi sotva znamenala synovb) vedle cunibii 16, 14; gen.
sg. vrbcha, syna uvádí Miklosich Vgl. Gram. III^, 31 z velmi
starých památek. Vedle toho jest gen. sg. glasu 73, 23. Sou-
hláskové kmeny dávají přednost gen. na -i: kameni, nebesi, tak
i materi 69, 9, kterýžto tvar Miklosich Vgl. Gram. III*, 44 do-
kládaje jen ze supr. cod. poznamenal za velmi řídký. Gen sg.
blagosti TBOH 64, 12; hu 136, 2 m. jej§, tvar tuším jinde ne-
doložený, Miklosich nic podobného neuvádí; snad jest to chyba
písařská, či spíše tisková, neboC vydavatel se o něm v úvodě ani
nezmiňuje, ač vytýká jiné příklady, kde jest » m. je i naopak.
— MbnogT» skloňuje se pravidelně nominálně, jak i v jiných pa-
mátkách: gen. sg. kameni draga mnoga 44, 13; oti vodí mnogi
17, 17; 75, 6; 92, 4; na vodachi mnogachi 28, 3; 76, 20;
106, 23; vb bezvodbné minodzé 77, 15 i j.
Jmenné tvary přídavného jména nejsou řídké, v řečtině není
na těchto místech členu, neb zastupuje přídavné jméno podstatné
bez členu neb i s členem; oti prérékanija Ijudiska 17, 44 — if
dvxiXoymv XaoVy oti zemlj§ iordanisky i ortmunsky oti gory
malý 41, 7 ix yHs ^loQŮávov xal 'EQ(i<ovt€Í(i dní oQovg (ii-
xQov^ m^sa juniča 49, 13: xgéa ravQcav, vt» rí^kachi vražb-
jachi 30, 9: elg xeTgag ix^Qov^ ipeiih ognhjí^ 20, 10: xXlpavov
nvQÓg^ na krulu vétrbnju 17, 11: inl nxsQiycav dvéfKúv, oti
ustb livorb i oti rogT> inorožb 21, 22: ix (Stófiuzog Xiovrog xaí
>
Digitized by
Google
XejnoTéjái publikace památek staroslověnského pisemnictTÍ. 399
dno xiQiÍTCDv (lovoxsQcÍTCDV^ dat. sg. licja božbju 41, 3 t<p ngo-
<rÓ7ta tov ^sov a j. v. Ostatně stojí nezřídka i složené určité
tvary za řecké jméno přídavné neb podstatné bez členu: oti
stracha noátbnaego 90, 5 : dno ipo^ov whtsqivov^ otx kameni
dragaego 20, 4: ix Xid'Ov zifjUoVy démona poludbnjaego 90, 6:
óaifwvíov ^BCrjfLPQivov, človéku tvorj^stjuemu 36, 7: iv dv-
^Qc}n(p noiovvxiy vi sviticé k^niž^néem^ 39, 8: iv xstpakidi
PifiXíoVy vh moři čnbmtnéemi 105, 22 : inl ^aXáaaris i^vd-gag
a j. v. Příklady tyto dosvědčují, že již tehdáž v mluvě písařů
našeho žaltáře, ne-li již prvého překladatele složené čili určité
tvary přídavné zatlačovaly tvary jmenné čili neurčité. Jak z těchto
příkladů patmo dále, naskytují se v naší památce ne právě zřídka
nestažené tvary složené, častější však asi tvary stažené: dat. sg.
-umu, ani jednou však -uumu, gen. sg. : -aago i -ago, v mn. č. :
zlobivyichi 21, 17, ofrbstaj^štiichi, ano jednou i gen. pl. pono-
sj^teichi 68, 10 i silinychi 17, 18, nenavid§štichi 68, 15 a j. v. ;
dat. pl. znaemyimi 30, 12, tuždiim^ 48, 11, ano též sigréša-
j^teimi 24, 8; 74, 5 i zemnými 78, 2, ništimi 71, 2 a j. v.
Koncovka 3. du. jest veskrze te. Ve větách podmínečných užívá
se tvaru bimi, bi. Aorist klade se prostý a sigmatický prostý:
1. sg. vizdvigi 24, 1; 118, 48; vizmogi 39, 13; obréťb 88,
21; vbznési 120, 1; 122, 1; 130, 2; otbvrési 38, 10; 118,
31; jasi 101, 10; klj^si s§ 88, 36; 94, 11; 118, 106; téchi
118, 32. 1. pl. prij^somi 47, 10; sim^somi sq 89, 7; 3. du.
i vivéste 42, 3; vyneste 1.30, 1; 3. pl. pad% 19, 9; VT,zmogí|
20, 12; prida 78, 1; sim§8§ 17, 8; 45, 4, 7; 47, 6; 63, 9;
či8§ 21, 18;' 8im§š? 6, 3; 30, 11; nalj§šj§ 10, 2; 36, 14;
63, 4; raséš^ 73, 5; vbzésq (t. j. vižaš§ od vížesti) 73, 7. Od
iskati jest 1. sg. praes. vT»zisk^ 26, 8 (bis), 118, 33, tvar od-
jinud nedoložený, part. praes. act. i pass. podle V, 3 i v jiných
památkách nezřídka se čte (Miklosich Vgl. Gram. UI^ 121).
— V opsaném praet. vynecháno jednou verbum subst. : j^že ty
osnovali 8, 4. Zvláštní jest konstrukce věty žádací : nedá isprav-
j§li B§ p^tbe moi 118, 5: ofpekov xaT£v^tn/d^6Íi]0av al óůoí
ftov, kterou čteme též v žalt. bol.; struský jeden žaltář XI. v.
má zde: esa ispravili ša byšQ p^tie moe (Srezn. IlaM. joc. n. 155)
a podobně chrvatsko-hlaholský časoslov pasmanský (Berčič, Ulomci
sv. pisma II, str. 102). — Od iterativ tvoří se aorist: chodichi
25, 1, 11; 130, 1; chodichové 135, 15; chodiš§ 118. 3 (tamtéž
v žalt. bol. i strus. XI. v.), prizyvaš^ 78, 6. — Žaltář sinajský
vyniká jmenovitě několika pannonismy, t. j. zachovaly se v něm
také zvláštnosti, které se připisují památkám, jichž prvotní se-
psáni klademe do prvé pannonské doby; zachovaly se v něm
také zvláštnosti, jež v jiných památkách nenalézáme a kteréž se
přičítjyl vlivu jednoho severoslovanského nářečí, jest to: 1. v žal-
táři dosti často užívaná předložka vy- m. tz- ve slovesech vy-
riní^ti a vyginati, která ovšem ani slovinštině není cizí, avšak
Digitized by
Google
400 J. Polívka
bolharštině, dále roz- m. raz- ve slově vbrozumišago 15, 7
a jmenovitě z m. £d ve slově ncvézestva 24, 7, kde ostatní
recense žaltáře i each. sin. kladou slovo nevédénie. Toto zm, £d
nalézáme ještě ojediněle v glag. cloz., v mar. ev. a veskrze
v drahé části kyjevskjch zlomků. Prof. Geitler vyslovil se ve
svém spise ,,Die alban. a. slav. Schriften" (str. 188) rozhodně
proti tomu, že by toto z m. £ náleželo severníma jednomu ná-
řečí slovanskému ,, bezvadný starobulharský jazyk kyjevských zlomků,
pravidelnost nosovek, zvláštní přesné rozeznávání jerů zapuzují
každou myšlenku, která by je chtěla spojovati se severní vlastí
a některým severoslov. nářečím skrze jejich c i z (za it i id).^
Kyjevské jak i pražské zlomky hlaholské klade mezi památky
macedonsko-bulharské. ^- Lexiku stslov. podává žaltář sin. ně-
kolik nových slov. Nejzajímavějším z nich jest ijk o^cti^íi 48, 15,
kteréž podle mínění vydavatelova úplně odpovídá lit. auszrá an-
rora, z něhož utro vzniklo vysutím s z ustro, jako hto z ikto,
mvt\ z NtCTi (str. XVIII.) — Prof. Jagió ve své výše vzpome-
nuté knize vylíčil dějiny překladu slovanského žaltáře srovnávaje
žaltář sin. s publikací slov. žaltáře od archim. Amfilochia a jazyk
žaltáře s jazykem knih N. Z. Badání taká jsou pro dějiny staro-
slověnského písemnictví nesmírně důležitá, dovolujeme si proto
o nich pronésti ještě několik slov.
Jazyk žaltáře ukazuje se býti úplně závislým na překlade
evangelia, v obou nalézáme tytéž výrazy pro abstraktní pojmy
řecké: %ÍQíg přeloženo v žalt. i v evang. blagodatb i blagodétb,
;i^(wy<rroV — blagi, sXaos — milosti, tedy ikerjfwavvrj — milo-
styni. slova složená s ev- překládají se slovem blago na př. ^-
áoxém blagovoliti ; x^^^ — radovati s§, vbz-, kvjcsTiíd-ai sknbéti,
^Xlípis — pečalb, též sknkbb, nksove^ía : lichoimiiStvo, fidéXvygm
— mrbzostb, ^nóg — jai^ostb. ahsivvri — studí, alvůtv —
chváliti, novrjQÓg — l^kavii, (slova nepríjaznb žaltář nezná, co
jest důležité, neb slovo to prý nápodobeno něm. unholda) atd.
Týž souhlas spatřujeme ve výrazech národohospodářských: áygóg
— selo, avki] — dvorfc, cxrjvrj — krovB i séni», oItcos^ olxía —
domi, chrami, chramina ; tgCfiog — stbza, nvkrj — vrata, &vQa
— dvwi, xóXis — gradi, Xccóg Ijudije, Í^og — j?zyki», áXXó-
xQiog — tuždb, fiaCiXevg — césarb, a%Qfúv — kin^zb, důcxótrjg
i i^yifuóv — vladyka, olxovfuvri : rbselenaja a j. v. Jak v nej-
starších evang. píše se i v sin. žalt.: tréva, pitéti, podřezati, za-
pověděti, tužďB, lákati i vizlakati, jež Jagíč považuje za starší
než alikati, neb prvější tvar ovládá na př. v Zogr. ev. (sotva
však právem, neboť assem. zná Vbzalkati Math. 25, 35, 42;
Mr. 2, 25; Luk. 6, 3; Jo. 35, rovněž výhradně Mar. ev. a též
Nik. ev., kteréž si velmi konservativně vede v zachovávání starého
překladu, má jen na jednom místě Luk. 6, 25 vBzlačote). — Staré
jsou tvary vladeši (ps. sin. 88 — 10) m. vladéeši, isk^, isk^šti,
podlé V, 3; místo vérovaš§ — vér% jQs§. Prvotné domovině
Digitized by
Google
Nejnovější publikace památek staroslověnského pisemnictví. 401
pannonsko-moravské přináležejí slova bratrija, inočedi, inorogi,
inomyšlenie. Slovo ^aQzvQÍa přeloženo sivédénie i sivédételbstvo,
blagovestiti čte se ještě v strus. žaltáři čadovském, océstiti místo
a vedle očistiti, sinbmi m. aiborb zachovalo se ještě v strus.
žaltáři simonovském XIII v., iskrbnij místo pozdějšího bližbnij,
místo bijeni v nejstarších textech v sin. žalt.. tak i v Pogodinově
i v Tolstovském čteme tepeni, j§dro m. pozdějšího skoro, jako
ještě v bol. pogod. tolst. i chrv.-hlah., natruti m. napitéti rovněž
ještě v bol. pogod. tolst. i chrv.-hlaíi., balij m. a vedle vračb
ještě v pogod. i chrv.-hlah., otiléki m, ostaniki ještě v pog ,
tolst i chrv.-hlah., otoki m. ostrovi slovo západo-slov. původu
zachovalo se ve všech starších recensích, ještě v čudovském žalt.
v. 1472., myto ve významu dÓQOv ještě v pog. i chrv.-hlah.
Pozoruhodné jest slovo rěsnota m. a vedle řidšího istina; slovo
toto dostalo se do slov. překladu v Pannonii, kořen tohoto slova
žije posud u Slovinců; nezachovalo se sice v starých textech
evang. všude byvši nahrazeno slovem istina, zachovalo se však
zvláštním osudem v pozdním karpinském ev. Tato okolnost svědčí
nejen, že slovo toto skutečně bylo v prvotním překlade sv. písma,
než že záhy již začínalo se s opravováním prvotného překladu.
Také slovo jest i s§ťb m. reče, kteréž se čte jednou v žalt. sin.
a známo bylo ještě písaři tolst. žalt. i pandektů Antiochových
dnodoKiiiú^a} přeloženo nevrědu sitvoriti, v simon. ž. 1280 r. již
nebrégoŠQ. Místo bezuma čteme v starých překladech ašutb
(dcuQeáv) i spyti, visuje ((íátrjv); m. vT»zvéstiti neb sikazati
oblíbeno v starších překladech povédéti, móditi m. kasn^ti, za-
konopréstapbni m. bezakonbni, prést^pati zakoni za na^avoiieiv
ve všech starších recensích; Ijuby s-Btvoriti — za to v pozdějším
simon. ž. sibl^diti; řecké vcStos stále přeloženo chribeťb, po-
zději plešta, m. napr^zati jest nal^cati, nal§šti, dekvaasnéai
přeloženo slovem mrbzéti, tak ještě v simon. žalt., vedle toho
již v sin. ž. 106, 18 vbzgn^ša 8j§, jak i v pozdější chrv.-hlah.
recensi; sloveso iicaíQBtsd-ai v sin. ž. nznés^ s§ (46, 10),
v simon. ž. vizdvigoša sf, pod. za viznés§ luk. 17, 13 má
sav.-kn. vbzdvig^. Simonovský žaltář vydaný archim. Amfílochiem
poskytuje namnoze novější příklad, kde sin. i ostatní žaltáře za-
chovaly starší, na př. vb sědališti m. vi laatelich^, puti m. stbz§,
s% glavizné m. vi> siviticé, razgnéva m. razdi*aži, nerazumbnyj
m. nesmyslbnyj, sém§ za (STcégfia m. toho plem^. Takých roz-
dílů jest četný počet, řidší jsou případy, kde simon. žalt. za-
choval prvotnější překlad a sin. ž. se odchýlil, tak asi simon.
zavéťb — sin. zakoni, potrébbno — podobbno (31, 6), na kolesb-
nicacbi {év agiiaóiv) — vh oražiichi a j. Zde všade mají
chrv.-hlah. texty znění simon. žalt. Starší recense liší se od,
novější i větším počtem řeckých slov nepřeložených v sin. ještě
skaniděli, jak v nejstarších evang., kde simon. siblazni, v sin.
ierej, v simon. i v ostatních nejstarších žbrbcb, v čud. ž. svQšteniki ;
LUty filolo^cké a paedagogické 1884. 26
Digitized by
Google
402 J. Polívka
episkopbstvo (ixKSxomj) — simon. nabdénije, čad. naméstbje,
aermych-b sin. vizdasbnychi*, krotafoma — simon. skranijama,
onagrí v sin. pog. tolst. i eygen. ž. — simon. ž. osli divii, olej
— simon. čud. máslo, XQt<stós nepřekládá se ještě v simon. i pře-
kládá se pomazanyj, veskrze však již v čud. ž. ; psaityrb — simon.
pésnbnica. Éídké jsou případy, kde sin. ž. má překlad, ostatní
pak řecké slovo nepřeložené: oAoxcrúrcofia v sin. ž. veskrze
přeloženo vbsesižegajemo, co již v assem. ev. čteme, ale simon.
ž. i chrv.-hlah. zachovaly řecké slovo. Vítr Xí^a jmenuje se
v simon. i ve všech starých takto, v sin. ale zapadeni, v chrv.-
hlah. na západ, v čud. ž. naopak vbstočbni. Za [ívqov mají sin.
i ostatní nejstarší texty chrizma. — Patrno z toho všeho, že
nejstarší překlad žaltáře se nám zachoval v sin. codexu i v ostat-
ních blízkých mu cyrillských textech, v pogod., tolst, v zlomku
evgenievském i j. Ve všech nalézáme týž ráz jazyka v ohlede
grammatickém i lexikálním, jaký známe v překlade evang. recense
hlaholské. Cyrillských textů evangelií, které by byly zachovaly
prvotný překlad, téměř není, naopak zachovalo se nám několik
cyrillských žaltářů s prvotným více méně překladem.
Třetí rozsáhlý . codex hlaholský, který nedávno byl vydán
tiskem, jest čtveroevangelium Mariinské čili Grigoro-
vičovo. Jest to vedle Zografského čtveroevangelia druhé hlaholské
i staroslověnské vůbec. Jest mimo to úplnější než Zografské,
nejsou v něm tak časté mezeiy jak v tomto, schází toliko za-
čátek Math. I— V, 24, na konci Jo. XXI, 17 — 25 a kousek
uprostřed z ev. Jo. I, 1 — 23, místo kterého všit do codexu
cyrillský list srbské redakce asi XIV v., a XVIII, 3—29. Čtvero-
evangelium toto bylo již dlouho známo: našel je V. Grigorovič
na svých cestách na Athon i do Balkánských zemí r. 1844 — 45
a choval je od té doby u sebe až do své smrti r. 1876. Poklad
svůj zasloužilý tento o slavistiku učenec uzavíral úzkostlivé, zprávy
o něm i úryvky z něho sděloval nepatrné a k celému vydání ne-
mohl se dlouho dostati, a když vydání konečně nad míru ná-
kladné i skvostné začal připravovati vyrvala ho smrC. IVIiklosich
vytiskl r. 1850 ve své „Slavische Bibliothek" z něho jeden list
Jo. XIX, 9 — 28, o dvě léta později Šafařík ve svých „Památkách
hlaholského písemnictví" mimo uvedenou čásť ještě Mc. IV, 3 — 9,
Jo. XI, 1 — 45; všechny tyto části pak i nové Luk. kap. XV
r. 1853 uveřejněny v „nsBicTHax^" akademie Petrohradské.
R. 1866 vydal Sreznevský ve svých „4peBHHxi riarojí. naHaiHM-
KBXi** mimo známé již části ještě z ev. Mat. XX, 1 — 34. Jiný
ještě úryvek vytiskl Jagió podle fotografických snímků Mc. XV,
43— XVI, 20, Luc. I, 1—32 i VI, 9—47 při svém vydání Zogr.
ev. Grigorovič sám obmýšlel fotografické vydání celého kodexu,
neměl vsak na to dosti prostředků, r. 1875 přistupoval k foto-
grafickému vydání ev. sv. Lukáše, nedočkal se ho však více ; věci
chopilo se znamenité „OómecTBO JioÓiiTejieft 4peBueft nHCbMeHHOCTB"
Digitized by
Google
Nejnovější publikace památek starosiovéiiského písemnictví. 403
a svěřilo vydání Sreznevskému, leč toho zachvátila mezi tím smrC;
konečně r. 1881 vydáno nákladem této společnosti ev. sv. Lukáše.
Leč způsob, kterým vydána čásC čtveroevangelia, znesnadňuje velice
jeho studium, jmenovitě studium jazykovědecké. Z těchto příčin
přistoupil prof. Jagié k vydání celého kodexu a sice v transkripci
cyrillské. Kniha vyšla pod titulem : Quattuor evangeliorum
versionispalaeoslovenicaecodexMarianusglagoli-
ticus. Characteribus cyrillicis transcriptum edidit
V. Jagič. V Berlíně — Petrohi-adě 1883. Totéž s ruským
titulem, str. XXX + 607.
Vydavatel nespokojil se pouhým podáváním textu, než opatřil
knihu svou rozsáhlým kommentárem palaeografíckým, gramma-
tickým i lexikálním. Možno říci, že slovanská filologie od Ostro-
mirova evangelia Vostokova neměla knihy, kteráž by se jen vy-
rovnati, neřku-li přestihnouti mohla edici Vostokova až po knihu
Jagióovu. Ano tato přestihuje ji celým vědeckým apparátem svým
podmíněným ovšem velkým poki*okem, kterýž slovanská filologie
učinila za- uplynulých právě 40 let od vydání Ostromira. Kniha
rozdělena na několik částí: na str. VII — XX jest ruská před-
mluva, na str. XXI — XXX latinská, následuje text str. 1 — 403,
nepatraý seznam tiskových chyb, a „přílohy" různé přebohaté
poznámky palaeografické i grammatické (str. 407 — 476) a konečně
podrobný slovník (str. 477 — 607).
Části scházející v Mar. ev. doplnil vydavatel jednak z Dečan-
ského čtveroevangelia (Math. I — V, 23) jednak ze Zogr. ev. —
Pod textem podávají se různočtení z jiných evangelii a sice ze
Zogr., Ass., Ostr., Sav. kn. i Nikol., čím srovnávací studium stslov.
překladu evangelií velmi usnadněno. V originále jsou na krajích
pod i nad textem četné přípisky hlaholské i cyrillské, kteréž uvádí
vydavatel v „přílohách."
Káz hlaholského písma dobře možno poznati ze dvou při-
ložených fotografických snímků. Písmo Mar. ev. liší se spolu
s Assem. ev. od Glagolity Clozova, pražských i kyjevských zlomků
hlaholských a j. okrouhlejším svým tvarem. Celá památka psána
jednou rukou. Ornamentální část jest nepatraá, obmezuje se na
začáteční litery každého ze 4 evangelií (počátek ev. Mat. jest
ztracen) i některé ornamenty nad počátky a pod konci evangelií.
Znáčků nad literami jest po skrovnu, vydavatel však přece je
zachoval ve svém vydání^ ač jim nepřikládá nižádného významu;
i nad hrdelnicemi v cizích řeckých slovech, kde se v jiných hla-
holských i některých cyrillských památkách klade znáček, zde
málo kde se nalézá. Jinak mohlo by se souditi, že pisatel Mar.
ev. snažil se postihovati písmem běžnou mu mluvu. Hláska dz
obyčejně se označuje, nezřídka však čteme místo dz pouhé z,
tak mnozi (9krát) vedle mnodzi (ólkrát), zvézda (2kráte), dzvézda
(jednou), sit^zati (7krát) vedle s-Bt^dzati (7krát), jen pol-Bdza,
dzélo a j. Rozdíl mezi i i h se nezachovává: orNh i orNi,
26*
Digitized by
Google
404 ^' Polívka
NOHITh, MOlllb i NOUTl, il1»»k í AkXk, KOpABk, KOpAEl i KOpAEAl,
Ki»»iiAO, KixkAO i Kkx^AO a j. v.
Velmi časté jsou místo i plné samohlásky o, e : BocKpica&Ti
Mc. 12, 23; ^02lL^'k Math. 7, 25, 27; nom. sg. ajoiii Math. 7,
18; 12, 33; 16, 4 a j. tak i v zásloví bo Nk Jo. 7, 31, 48,
Bo uiNOSt Math. 6, 7, uoxeTOCk Jo. 6, 52 pod. v Assem. ev.
C€ iiexNTOCk Lok. 2, 34; zřídka před^: OfU6|»ON Jo. 12, 1 m-
|»HqA6U0N Jo. 21, ^. I zdá se vyslovoval náš pisatel jako o, na-
psal miste něho k*. a^^^^nh Luk. 3, 14 t. j. dovolni; někdy i \
vynechal asi omylem: piiiTi Jo. 7, 12, mkti Jo 21, 8, tkuo
vedle T^Kiuo, TkKMO, TOK-Euo, TOKUO, TbKuo i TKiuo. Patři-li som :
CKB|»iiJii|iAA Math. 15, 20, k|»b1i Math. 16, 17, KpcTNTCAt Mc. 8,
28? Na jiných místech nepsalo se rovněž i; místo něho ale
znamení skratky. Obyčejně píše se za i před j u (y) : b%inctnn&
Math. 27, 54; Mc. 12, 24; 14, 70 a j , b%inn& seck Luk. 9, 56,
MUNUATi Jo. 3, 16; 8, 12 (aAA' ixi7)» ocíaatwh Math. 12, 42;
Luk. 11, 32; n|»t;^ACT%iH Mc. 3, 19; Luk. 22, 4. 1. pl. cauua-
jvouuN Mc. 14, 58, BH^^tiiunecH Jo. 9, 37, no€U%i-H Mc. 7, 33
dnoXaliófievog avzóv). KH\tKiJk-n Mc. 12, 34 {ld(ov cnkóv)
a j. v. ani jednou poj^toj, jak jsme četli v žalt. sin. Ostatně
někdy jest i m. u : tl Mc, 14, 36 (av), asi 6kráte ve slovese
ciiiuiATH a dvakráte v ofCiiiHiATH jako v žaltáři sin. Za k velmi
často e: gen. pl. ^'KTecKi Mc. 7, 28, oieYkCTBHe Mc 6, 1, Luk.
4, 24; i|-KCA|»ecTBH6 Mc. 4. 26, Luc. 9, 11; 11, 20; gen. pl.
YA0BtY6CKi Mc. 7, 7; gen. pl. ropemi Luk. 11, 26, tak i jednou
před 7 : 1. sg ni^t^aue-H Math. 26, 15 (7CaQaóíú<r<ú ccvróv). —
Rozdíl mezi & i ji zachovává se (Mc. 14, 51 : wcji h ionoiua
zde není ionouiji acc. pl. než nom. pl., jak ukazuje řecký text:
KQaxovfSiv avzóv oí vsavlaxoiy acc. sg. ionouiík Zogr. i Nikol.
ev. jest zajisté „oprava** pisatelů těchto dvou kodexů neb jich
předlohy). Za & jest však poměrně dosti často o^, řidčeji o, i na-
opak se píše ;& m. 0^ a častěji než o^ za &: 6. sg. otiho^uitio
Math. 27, 17; Mc. 15, 9; ApoYroYi& Luc. 17, 35, Bimoase Mc.
4, 24; Jo. 4, 53; 5, 28 a j. dat sg. m&x& Bcyift Math. 7, 26,
no 0B1JYAI& Luk. 2, 27, 42; Btp&i&uiTe Jo. 20, 31, iiu^ie
Math. 15, 8 a j. v.; jmenovitě často ^iSk^ik Math. 11, 1; Mc. 9,
30; 11, 30 a j. i ko^A* Math. 13, 27; Luk. 13, 25; tÁa»»
TO^A^ i TO^AOV a j. Případy kde o psáno m. &: BO^eTi Math.
6, 10; Jo. 15, 4, pskfiTío Math. 9, 24 a j. v., považuje vyda-
vatel za chyby písařské; litera za o jest jak známo první část
hlaholské litery za ^ a písař z roztroušenosti či nedbalosti za-
pomněl druhou polovici připsati. Místy ji jest někdy t: rpt^"
Mc. 2, 14; ctAtTe Luc. 24, 49 a j. Místo u jest někdy h, kde
však obyčejně nad literou h připsáno i, než i n m. u se na-
skytuje: pAs^BOHNUKiii Luc. 10, 30, ictun^k Luc. 21, 3. — % píše
se místy po palatálkách: Ytct Luc. 4, 5; uo^hiAX^ Luc. 8, 19;
noKASRíTC Luc. 20, 24, TAVte Jo, 2, 10, též m. a: i|tctpt Luc.
Digitized by
Google
Nejnovější pablikace památek staroslovéDskébo písemnictví. 405
1, 5. Znění t jako 'a či *a nasvědčuje často se naskýtající \ ve
tvarech slovesa ctUTH: c«no€ Math. 13, 19 (bis); Mc. 4, 15,
c%m% Mc. 2, 23, bciíIio Mc. 4, 31, 32 vedle citiiiioe Matb. 13,
20, 22, 23; ciANHH Mc 4, 18, 20, cnANHt Lne. 6, 1, t.%\% Matb.
13, 27, 25, 24; Lne. 22, 31; 3. sg. aor. Bhcii Matb. 13, 25, 31,
1. sg, ctxi Luc. 19, 22, t\vk Luc. 19, 21, ctBiuio^ Matb. 13, 24
vedle ctnjci Matb. 25, 26, BhCtABU Matb. 13, 37, 39. — Po pala-
tálkácb píší se často samoblásky předjotované : yioth Math. 6, 3 ;
Mc. 7, 24; 8, 17; Luc. 2, 43; 8, 46; 24, 18; yio^nth cji Matb.
8, 27; 21, 15; 24, 24; Luc. 12, 9; ua^kio Mc. 10, 10; Luc.
19, 7; KUBiuiio Matb. 14, 23; 20, 8; 26, 16 a j. uexj^io Matb.
18, 15; Mc 9, 50; Jo. 4, 31; 6, 52; oqiiOTHUiA Matb. 24, 39;
ciiNkUHUiTio Luc. 8, 41 a j. v. Způsobem středobulbarským stří-
dají se o i tc: nouHiiOH Math. 20, 30 Tpo^K^^kuie Lne. 5, 5; oy6-
NHKi Jo. 6, 8 a j. i naopak noifOYYATH Luk. 21, 14, ri^o^KO^
Luc. 24, 12. I to připisuje vydavatel nedbalosti pisatelově. —
Mnohem četněji nalézáme v naší památce tuk zvanou dq>aig€(Tig :
Hase-CH Matb. 6, 9; (teve-uo^ Luc. 22, 33; ej^HNoro-Ti Matb.
16, 14, TAKO-AtCTi Matb. 6, 30 a j. v. než v jiných památkách,
ač i v těch dá se doložiti: v Assem. ev. bole-Y-oana Matb. 11,
11; tak-o-déeti Math. 6, 30, v Zogi\ ev. B^Eiiikj^uiio-MOY Mc. 9,
28. KAASReN-iiCTi Math. 11, 6, euo^-CTi Mc. 9, 42, v žalt. Sin :
xe-cui p. 49. euo^ src-cti i^ACTiKniíCNHe-uo^ p. 224. Podobné
příklady i v pozdějších srbských i cbrvatských, C3nillskýcb, hla-
holských i latinkou psaných památkách čteme. — Pozoruhodná
jest přehláska ju v ť v ahj^hh* Luc. 2, 32 niiHN&TN (4kráte),
niHNOBeiiNe Jo. 9, 6 (haionath se ani nečte), rovněž v Zogr. ev.
Matb. 27, 30; Mc. 7, 33; 8, 23; Jo. 9, 6; íiiiko Luc. 16, 13,
tamtéž v Zogi*., Assem. i Nik. ev. mají aioko. — / klesá sice
i v naší památce v b, nikoliv však tou měrou, jak to spatřujeme
v jiných stslov. rukopisech ; častěji se zachovává, před následujícím
/ se i vysouvá: na pAcniiíTHX^ Matb. 6, 5; 12, 19; ki b|»at|»h
Jo. 20, 17; NA noMO|»H Math. 13, 2, no BiCKpicNOBeNH Math.
26, 32 a }., aneb přechází v e: soAeH vedle řidšího eoahh, oy-
ji,\peH Math. 26, 68, aioach, f^hnen, dat. pl. t^i^uieHMik Jo. 6,
13 jak v žalt. sin., tak i loc. pl. na KAMCNeHXi; Matb. 13, 5,
rBoa^eHNUM Jo. 20, 25 vedle rBoaAHHN&uí ib. a j. v. Ye bi^aaíika
Math. 13, 3; Jo. 6, 35; bisaaíikaiuji cji Math. 13, 1 naznačena
snad dvojím a délka této hlásky? — Za náslovné Bi jest dva-
kráte ti; oifceAeNiKiií Luc. 2, 1; oifop«SRk cji Lne. 11, 21. ^/c před
měkkými samohláskami přechází v se i «í, poslední asi ovládalo
v předloze našeho pisatele, nasvědčují tomu: HiOAeHCTiftH Luc. 1,
65; €A€ONkCTi|tH Luc. 19, 37, jinde opětjest nad ct nadepsáno i|.
— Obyčejně klade se qi, řidčeji vedle toho mi, místy obě litery
vedle sebe: HM^qiTAAro Luc. 12, 15, AqiTe Jo. 16, 23 — i zde
UT zachovalo se ze starší předlohy, k obvyklému svému qi dodal
písař po nahlédnutí do své předlohy ještě t. Vedle sebe vysouvá
Digitized by
Google
406 J. Polívka
se sykavka před sykavkon i zachovává se: H-i|piiKBe Math. 24, 1
a j. ale pravidelně nciihahth, jen jednou n^%^% Lne 17, 15;
vysouvá se před palatálkou neb splývá s ní: h-y|»iba Math. 19.
12; Luc. 1, 15, BCYkCTH Mc. 6, 4 i seniTkCTiiiA Mc. 12, 4; mezi
z i r vsouvá se jako vůbec v stslov. d, někdy vsak toho není :
pA3|»0YiueiiH€ Math. 7, 27, co divným způsobem ještě čteme v Nik.
ev. Jako v sin. žalt. čteme i zde bi no^iuhio Luc. 1, 44. Slova
BUitUTMiNH, AOHAuiTkNHH, K|»outuiTbNHH jsou Mař. ev. zvláštui, prvá
dvě zná jen ještě Nik. ev., třetí jen Assem. ev. v ostatních textech
čteme tato slova bez t. — Tvary j^imTei^e-w Mc. 7, 26 |»€Ye-H Mc.
7, 27 vykládá vydavatel vzpomenutou výše á^aígseig (str. 425),
kterýžto výklad nezdá se nám býti nutným: čteme ještě cecTi^uw
Jo. 11, 1, neboť Miklosich Vergl. Gram. III^ 51 uvádí několik
příkladů též ze supr. cod. i jiných mladších památek na kratší gen.
sg. -j^ i dat. sg. ť. Acc. sg. Bk NAUk Mc. ,11, 2 upomíná na uvedený
akk. TB&I& v žalt. sin. Složené tvary přídavného jména nestažené
jsou po- měrně vzácné: gen. sg. malaego Mc. 15, 40; kadilbnaego
Luc. 1, 11; dat. sg. oslablenuemu Math. 9, 2; liikavuemu Math.
12, 45; bésinuemu Mc. 5, 16, edinuemu Mc. 16, 14, častější jest
loc. sg. nebescéemi Math. 18, 1, 4, domovtnémb Luc. 16, 2;
véčfcnéemb Jo. 6, 27; vedle toho čtou se gen. sg. na -aago,
-ago, dat. sg. -uumu, -umu: nečistuumu Luc. 8, 29; 9, 42;
iscélév^šjuumu Jo. 5, 10 a j. a dvakráte: slépoumu Jo. 11, 37,
prbvoumu Jo. 19, 32. Stran poměra složených i jmenných
tvarů platí pověděné nahoře. Interessantní jest tu pozorovati, jak
si vedou jednotlivé texty, nelze však stanoviti obecně platného pra-
vidla, poměrně mladé rakopisy zachovaly značný počet archaismů.
Éecké slg TTjv xáfiivov rov tcvqós na př. překládají Math. 13,
42 Mar. i Ass., Math. 13, 50, Mar. Zogr. i Sav. : VTb peštb ognbn^,
složený tvai- ognbn^jí^ mají na prvém místě Zogr. Ostr. Nik., na
drahém Ostr. Nik.; zcela obdobné dg zrjv yéavvav tov ytvgóg
Mar. Zogr. i Nik. přeložily Math. 18, 9 v^ geon^ ognbn^j^. —
xaXóv €f7C€Qfia Math. 13, 24: Mar. dobro sém^, Zogr. Ass. Ostr.
Nik. dobroje; čiakoyLafiól novtj^ói Math. 15, 19, Mar.: po-
myšlenija zila, Zogr. Nik. : z-blaja, co yevecc anKSzog xal óc-
€arQa(i(iévi] : Math. 17, 17 Ass. i Ostr. o rode nevéren^ i raz-
vrašteni, Nik. : nevén>ny i razvraštenb, Mar. i Sav. : nevértny
i razvrašteny, totéž přeložily Luc. 9, 41 jmennými tvary Mar.
Zogr. Ass. Ostr. Nik.*, složenými Sav. Nik.**; inl tijv yrjv Ttjv
xakrjv: Mc. 4, 20, Mar. Nik.*' na dobré zemi, Zogr. Nik.^: do-
hřej, nagd vrjv ^ákaúcav rijg FaXikalag Mc. 1, 16 Mař. pri
moři galilejscé, Zogr. Nik.: galilejscémb a tak Math. 15, 29
Mar. Zogr. i Nik. elg to ogog tav iXaiíSv Math 26, 30, Mar.
Ass. Sav. Ostr. Nik. : vi gora eleoa^skř^, Zogr. : eleonisk^ja. oti
rov '^Xiov uvTov dvaréXXsi žni JtovriQovg xal dyad^ovg xal
figéz^i iírl dtxaíovg xal ádixovg Math. 5, 45 Mar. jako sl^nbce
svoe sbéaťb na zily i blagy i d^žditi na pravediny i na nepra-
>
Digitized by
Google
Nejnovéjši publikace památek starosloYěnského písemnictví. 407
veďfcny, Zogr. má již jeden složený tvar: pravedinyj^, Ass. i Ostr.
veskrze složené tvary, rovněž Sav., kteráž však má acc. sg. : na
zlago i dobrago. Příkladů takých dal by se ovšem uvésti mnohem
větší počet, musíme však se zde uskrovniti. Nicméně bude patrno,
že asi již v prvotném překlade byly složené tvary přídavného
jména, kde bychom podlé obecně platného pravidla jich ne-
očekávali.
Nad ostatní památky stslov. vyniká Mar. ev., že assimiluje
-aje, jaje v 3 sg. i pl. sloves tř. V, ano i -éje v 3 sg. i 2. pl.
praes. sloves III. tř. v aa^ jaa^ éa, ano i -uje v 3. sg. i 2 pl.
praes. sloves tř. VI. v uu : Příklady toho jsou velmi četné :
byvaaťb Math. 13, 32; 27, 24; Mc. 4, 19; 11, 23 a j, avléati
8§ Math. 24, 27; Mc. 14, 64; pomyšléate Mc. 2, 8; Luc. 5,
22; Jo. 11, 50; pomyšlaate Mc. 8, 17; očištaate Math. 23, 25;
Luc. 11, 39 a j. v. — razuméati Mc. 13, 14; Luc. 12, 2; Jo.
7, 17, 51; zapnstéati Luc. 11, 17, uspéaťb Math. 27, 24; tak
i proléafrB sq Luc. 22, 20; séati Mc. 4, 14 vedle séeti Mc. 4, 15;
razuméate Mc. 7, 18; Jo. 8, 28, 32, 43; 10, 38; 19, 4; déata Mc.
11, 35; oskadéate Luc. 16, 9, — Tvary tyto nejsou Zogr. ev.
cizí, ač po řídku, avšak i staženě tamtéž napaéti> Luc. 13, 15, kde
Mar. ev. má původnější napaéati. Úplně osamocen jest náš kodex
svými tvary: trébuuti Mc. 11, 3; Luc. 11, 8; 19, 31, 34; Jo.
13, 10; sivédételbstvuutB Jo. 3, 32; 8, 18; 15, 26 i staženě:
sivédételbstvuti Jo. 5, 32; sivédětelbstvuute Luc. 11. 48; 16,
28; Jo. 2, 25; 3, 28; 15, 27 véruute Jo. 3, 12; 6, 29, 36;
10, 25, 26, 38; 16, 31 a j. v. Ve sklonění přídavného jména
assimilace tato jest běžná, při slovese však posud se tou měrou
nespozorovala. Nápadné, proč nenalézáme aa, jaa, áa-, uu též
v 2. sg. i 1. pl., proč ani jednou loc. sg. -éamk v jiných pa-
mátkách ne právě vzácný! Jediný obdobný příklad jest dobréa
(m. dobrée) Math. 18, 8, 9; 26, 24; Mc. 9, 43, 45 vedle dobrée
Mc. 9, 42 i j. Koncovka 2 du. jest stále -ta, 3. du. stále -te.
Též v Mar. ev. čteme v 1. sg. isk% Jo. 8, 50 a několikráte part.
praes. act. isk^šte. Pozoruhodný jest impt. 1. pl. ubimi Math.
21, 38, vedle častějšího ubijami; Miklosich IIP, 91 uvádí po-
dobný tvar biimi z jedné struské památky. Ve větách podmíneč-
ných klade se bimi, 3. pl. bij. Aoristu prostého nesigmatického
neužito v žádné jiné památce stslov. tou měrou jako v Mar. ev. ;
totéž platí o prostém sigmatickém aoristě. — Jerusalimi jest
rodu mužského : Jerusalim^ izbivy proroky i kameubemb pobivaj^
Math. 23, 37; Luc. 13, 34, na posledním místě i v Nik^ Nik*
má Math. 23, 37 vedle sebe izbivi a pobivajušti, v Zogr. Ass.
Ostr. i Nik** jest ženského rodu ; dvbri jednou mužského jest rodu :
dvbremi zatvorenom^ Jo. 20, 19, jednou ženského: dvbremi za-
tvorenam^ Jo 20, 26, v Ass na obou místech mužského, v Ostr.
ženského rodu. — Acc. mužských jmen životných jest v Mar.
ev. častěji staršího užito, než v jiných památkách stslov., vedle
Digitized by
Google
408 J- Polívka
toho vsak nezřídka rovná se gen.: príobr^šteši bratrb tvoj Math.
18, 15 — v Zogr. Ass. Sav. Ostr. i Nik. čteme bratra tvojego
— prizovi m^H svoj Jo. 4, 16, taktéž v Ostr., v Zogr. Ass. i Nik.,
však: m^ža svojego, — posila syni svoj Math. 21, 37, taktéž
v Zogr. Ostr. i Nik., v Ass. Sav. : syna svojego — porazy pastyrb
Math. 26, 31, v Zogr. Ass. Ostr. i Nik. pastyrja, v Sav. pastucha,
acc. rovný gen. má Mar. společně se Zogr. i Nik. Mc. 14, 27. —
poslij^ angéli moj Mc. 1, 2, taktéž v Zogr. Ass. i Ostr., v Sav.
Nik. : angela mojego. — iznoáaach^ umerošb syni jedinoč^di Luc.
7, 12, taktéž v Zogr. i Ostr., nmerša syna jedinoč^da v Ass. i Nik.
Oba způsoby vedle sebe se čtou: obrétete i vi> cn>kvi séd^štb
posrédé nčitelb i poslyšaj%šta ichi i vipraáaj^áta j§ Luc. 2, 46,
taktéž v Zogr. i Ostr., v Sav. ještě séd^šta. v Ass. však veskrze
starší tvary. — nzbríte syna človéčbskaago séd^šta o desn^j^ sily
i gr§d^štb Math. 26, 64, taktéž v Ass., Zogr. Ass. Nik. ješté
gr^d^šta, Ostr. id^šta — privés^ k*b němu glucha gifgtiiva Mc.
7, 32, taktéž v Sav., Ass. Ostr. Nik. kladou néma m. g^gniva,
v Zogr. ještě gluchi g^ginivi. — vérovaš§ vonb Jo. 7, 31 společné,
s Zogr. Nik., Jo. 7, 48 s Zogr. Ass. Sav. Ostr. i Nik., ale vérovach^
rh nego Jo. 7, 6, taktéž v Zogr. i Ostr , Jo. 8, 30, kdežto vT,nb
kladou Jo. 7, 6 Ass. i Nik. Jo. 8, 30 Zogr. Ass. Ostr. Nik. —
Naproti gen. řeckému jest nezřídka v překlade stslov. dat, a to
zdá se, souvisí se skladbou slovanštině vlastní, že se totiž dává
přednost possessivnímu dativu ; tak bylo asi většinou aspoň i v prvot-
tném překlade : gospodini chrama Math. 24, 43 Mar. Zogr. Ass.,
chrámu Ostr. Nik. může býti dat. i gen., dat. má Sav, : chramin6 ;
vivrém^ ž§tvy Math. 13, 30 (Iv xaigá rov ^éQnriiov)^ v Zogr.
Ass. Ostr. dat : ž^tvé, razdréšiti řemene čréviemi ego Mc. 1,
7 (tóv ífiávna zmv vnoórjfiázcav), v Zogr. Ass. Sav Nik. gen.
du. sapogu, v Ostr. gen. pl. da b^deti vbsémi sluga Mc. 9, 35
(ictai Tcávvojv čiáxovog)^ v Zogr. : vbséchi, Mc. 10, 44 veskrze:
da b^deti vxsémi rabi {laxai návtcov dovkog) Mar. Zogr.
Ass. Sav. Ostr. Nik. Nik.; obrátiti srbdbca otbcemi Luc. 1, 17
(xaQÓlag natégcuv) Mar. Zogr. Nik.**, oteci Ass. Ostr. Nik. — vh
prazdbniki paschy Luc. 2, 41 Mar. Nic, dat. pasce v Zogr. Ass. Sav.
Ostr. i naopak préžde prazdinika pasce Jo. 13, 1 Mar. Zogr. Nik.,
gen. paschy Ostr. Za očekávaný gen. partit, jest acc. věrně podlé
řeckého originálu; i zde jeví se značné kolísání v textech našich :
išt^štu dobrb bisbrb Math. 13, 45 Mar. Ass., Zogr. Ostr. i Nik. mají
gen. — nemožeti drévo dobro plodí zoH tvořiti ni drévo zilo
plodí dobrb tvořiti Math. 7, 18 Mar. Ostr., Zogr. Ass Nik. kladou
gen. — imati života véčmaago Jo. 6, 24 Mar. Zogr. Ostr., Jo. 5,
39. Ostr. Jo. 6, 40 Mar. 6, 47, 54 Mar. Zogr. i acc. imaťb
životi véčbnyj Jo. 5, 24 Ass. Nik., Jo. 5, 39 Mar. Zogr. Ass.
Nik., 6, 40 Ass. Ostr. Nik., 6, 47 Nik., 6, 54 Ass. Ostr. Nik.
dasfrb imi života véčbnago Jo. 17, 2 Mar. Zogr.. životb véčbnyj
Ass. Ostr. Sav. Nik. — prikosnř|ti s§ pojí se pravidelně s loc,
Digitized by
Google
Nejnovější publikace památek starosloyěnského písemnictví. 409
než i s genitivem prikosna b§ rizy Math. 9, 21. — Podle
řeckého asi jest navyknete pritiča Mc. 13, 28 Mar. Nik. (fta-
^€T6 zrjv naga^oki/jv), v Zogr. jest dat. pritbči. — bliz^ pojí se
obyčejně s gen. blizi Jerusolima Lne. 19, 11 Mar. Zogr. Nik.,
bliz-b Salima Jo, 3, 23 Ass. Ostr. i Nik., v Mar. dat. Salimovi.
— Z těchto běžných náčrtků patmo, kolik látky neocenitelné
poskytují naše texty evangelií, jichž srovnávací stndiam nyní jest
valně umožněno publikací Jagiéovon, historické skladbě staro-
slověnské. Ne méně důležité jest Martinské evang. lexikální svou
povahou. Zachovalo se v něm velmi mnoho výrazů vlastních prvot-
nímu překladu. Yelmi zajimavo srovnávati různé recense evang.
v tomto ohledu. Nutno však tu vycházeti z náhledu, že nedělní
evangelia jsou jakožto prvotnější obzvláště důležitá, části nedo-
stávající se v těchto k úplnému čtveroevangeliu zajisté teprve
později přeloženy. Zde ovšem toho dále rozváděti nelze Několik
slov o poměra Mar. ev. k ostatním recensím nicméně bude možno
pronésti. Výhradně užívá se slov bratrb, bratrija, jiné památky
vedle toho více méně často brati, bratija, výhradně nebesbski,
ostatní vedle toho ještě nebesbni, Ostr. jen na dvou místech Math.
8, 20; 16, 62 má nebestni, výhradně človéčfcski, vedle čehož
kladou ostatní recense človéčb; kokoťb, za které ostatní mají
kur, Nik. pételi; balij Mc. 2, 17; 5, 26; Luc. 4, 23; 8, 43,
vedle vraČL Math. 9, 12; Luc. 5, 31, kteréž výhradně znají
ostatní texty evang.; inoč§di, vedle čehož v ostatních jest jedi-
noč§di ; zaklenuti {xcctaxkelca)^ za které má Nik. zaklopiti, Zogr.
Ass. Sav, Ostr. zaključiti; jednou však jen tepe {ifiaiSTlycooev)
Jo. 19, 1 společně s Ass. ev., kde Zogr. Sav. Ostr. Nik. kladou
bi, obyčejně biti, kde jiné recense zachovaly původní tepsti:
hvTbie Luc. 18. 23 společně s Nik., v Zogr. však tepiše, btete
Math. 23, 34, v Ass. Ostr. Nik.: tepete, Zogr: utepete, bienie
Math. 20, 19 a v Zogr. Nik.: tepenie, na jiných místech Mr.
13, 9; Luc. 12, 47, 48 má společně s Zogr. i Nik. sloveso biti,
tak že se zdá, že již prvotní překladatel obou sloves použil;
níva^ přeloženo slovem misa, jež zná rovněž Nik. ev., jednou
však i slovem bljudo (Mc. 6, 25), kteréž výhradně kladou Zogr.
Ass. i Ostr. yXci)(Saóxofiov přeloženo slovem skrinica, tak i v Sav.
i Nik., Zogi\ i Ass. slovem kovsčežtc, Ostr. račica -xUvt] pře-
loženo odi-b Math. 9, 2, ve v. 7 však lože. taktéž v Ass. i Nik.,
na obou místech slovem oán, v Zogr. Sav. i Ostr.; slovem odnb
ještě Luc. 5, 18 v Mar. Zogr. Ass. Ostr. Nik.; tak i xXividiov
Luc. 5, 19, 24 v Mar., Sav. i Nik.^, kdežto Zogr., Ass. Ostr.
položily lože, Nik. ve v. 19: lože, ve v. 24: odn» xXlvri pře-
loženo lože i Luc. 17. 34 v Mar. Zogr. i Nik.b. Důležitý jest
překlad slova iivgov : většinou zachovávalo se řecké slovo, někdy
však položilo se též lat. cbrizma, tak Mc. 14, 3, 5 Mar. Zogr.
Jo. 12, 3 Mar. Zogr. Jo. 12, 5 Zogr-, v Mar. jest myro, Math.
26, 7, 12 v Nik., ve v. 9 však myro, adj. chrizminaja Mc. 14,
Digitized by
Google
410 J- Poiivka
4; Jo. 12, 3 Mař. Zogr., sloveso pochrizmiti Mc. 14, 8 Mař.
Zogr. ((ivQÚsai)^ jež Ostr. přeložil pomazati, i Nik. omazati.
Nik. ev. až na uvedená místa přeložilo slovo fivQov mastb.
Pozoruhodno, že neděini evang. Ass. Sav. i Ostr. neznají lat.
chrizma. — Slova iskrb, iskrbnij má společně se Zogr. Ass. Sav.
i Nik., Ostr. místo toho a Sav. vedle toho: blizi, bližnij, Zogr.
Math. 5, 43; Mc. 12, 31 i Luc. 10, 27: podrugi — (dyag
překládá se velij a řidčeji veliká, taktéž v Zogr. Ass. i Sav.,
v Ostr. čteme velij jen na 5 místech ještě : propaste velija utvridi
s^ Luc. 16, 26 Mar. Zogr. Ass. Ostr. Nik., v Sav.: veliká, da-
áqii znamenija velija Math. 24, 24 Mar. Zogr. Ass. Ostr. Sav.
Nik.. ubojašQ s^ strachom^ veliemb Luc. 2, 9 Mar. Zogr. Ass.
Ostr. Sav. Nik., na pod. místě Luc. 8, 37 má Ostr. velikimb,
naopak proroki veliki vista vi nasi Luc, 7, 16 v Mar. Zogr.
Nik. , velij v Ass. Ostr. Nik ^ — dfpli](iLy afpaúiQ překládá se
obyčejně otipuštati, oťbpustenije, řidčeji ostarljati, ostavljenije:
propovédati pléninikomi otbpuštenije Luc. 4, 18 Mar. Ass. Sav.
Ostr. Nik., otbpuštenije gréchomi Mc. 1, 4 Mar. Zogr. Sav.
Ostr. Luc. 3, 3 Mar. Zogr. Sav. Ostr., Ass. i Nik. na obou těchto
místech mají ostavlenije ; otbpuštenije grěchovi Luc. 24, 47, Mar.
Zogi*. Ass., v Ostr. Nik. ostavljenije, vedle toho užívá Mar. společně
se Sav. kn. i Nik. ev. oťBdanije gréchom Math. 26, 28, kde Zogr.
položil otbpuštenije, Ass. i Ostr. ostavljenije, — Značné kolísání
pozorajeme v překlade Otčenáše, který se čte dvakráte v Math. ev.
kap. 6 i v Luk. kap. 11, jmenovitě slov oÍQTog ijcovtriog: pře-
loženo Math. 6, 11 v Mar. i Sav.: chlébi naši nastavišaago dtne,
Ass. Ostr. i Nik. nas^štbuyj, taktéž Luc. 11, 3 Mar. Ostr. i Nik.^
(v Assem. veršů těch není), Zogi*. nadbnevT,ny Luc. 11, 3 a Math.
6, 11 nastoješt . . . (ostatní pozdější čtenář vyškrábnul i cyrill-
skými litei*ami připsal -"bny), Sav. dnevtny Luc. 11, 3. — Pozoru-
hodno že Mar. ev. Tig překládá častěji edini, jako v Sav. kn.
čteme, zřídka eten, jehož výhi-adně užívají Zogr. i Ass. — Tím
ovšem daleko ještě není lexikální povaha Mar. ev. dokonale pro-
brána, tolik vsak snad již nyní vysvitne, v jakém se nalézá po-
měru k ostatním recensím.
Z hláskoslovné povahy jazyka Mar. ev. soudí prof. Jagič, že
bylo přepsáno v XI v. kdesi v krajinách, kde žili Chrvaté
i Srbové, podle vší pravděpodobnosti kdesi v Bosně neb jižněji.
Nasvědčuje tomu poměrně dosti časté £ m. u^ někdy se naskytu-
jící i m. y i naopak, um. vg a sega m. sego Mc. 6, 14., též
slovo kokoti m. kun>. Avšak tyto případy nesvědčí nezbytně
proti bulharské domovině našeho kodexu; místy v dnešních pod-
řečích bulharských- tak jmenovitě v kratovském říká se u za
A, i w za V3 náslovné (IlepHOAHMecKO cnncaHne 1876, kn. XI
až XU str. 171 a 1883, kn. V str. 122). Tvary koga, jega,
svojega konečně čteme také v Supr. cod. i v Slépčenské knize
apošt. čtení (Srezn. IlaM. wc. na str. 164). Naproti tomu roz-
Digitized by
Google
Nejnovější publikace památek staroslověnského písemnictví. 411
hodně bulharské jest četné o m. "l a znění % jako *a neb *a,
jak učený vydavatel sám doznává (str. 445), dále užívání prae-
jotovaných samohlásek po paiatalkách, řidší ovšem v naší pa-
mátce přechod tV v ei. Vlivu mateřské mluvy chrvatského neb
srbského pisatele připisuje p. vydavatel dále «c místo st: kdežto
Miklosich (YgL Gramm. III,^ 13) proti Kopitarovi, který v se
Glagolity Clozova viděl důkaz srbsko-chrvatského jeho původu,
poznamenává, že rozdíl tento je buďto dialektický uprostřed staré
slovenštiny aneb chronologický, že původní i starší ac bylo za-
tlačeno mladším st O dvou prvých příznacích bulharských praví
prof. Jagič, že vyslovování i jako o, h jako e bylo tehdy obecně
platné v knižní mluvě cirkevně-slovanské, které se zároveň s kni-
hami z Pannonie dostalo k Srbům i Chiwatům (str. 427 — 8);
druhý pak příznak t ukazuje, že předloha, z níž přepsáno Mar.
ev., pošla z Bulharska, také tvary trébuufrb i pod. nalézaly se
zajisté již v této makedonsko-bulharské předloze (str. 445 — 446),
— O tvaru |>03hCTB0 byla již nahoře řeč, podobný jest 2. sg.
imperat. BHSSiih, v čem vidi p. vydavatel ohlas moravsko-pannon-
ského nářečí. —
V „přílohách" roztroušeny jsou nad míru vzácné poznámky
pro jazykozpyt i dějiny písemnictví stsloy. Důležitá jest jmenovitě
poznámka o vlasti Ostrom. ev. ; prof. Jagič má za to, že před-
lohou Ostr. ev. byl kyrillský sborník evang. čtení sepsaný v severo-
východním Bulharsku v X. v., plod to literární epochy čáře
Symeona. V ohledu grammatickém jest nejdůležitější rozbor im-
perfekta: koncovky impf. připomínají skrtský kondicionál, před-
cházející samohláska t, — a optativní ya, celá tedy koncovka
«i — a?ři jest blízká škrt. koncovce yasam, vlastní 1. sg. pre-
kativu.
Na konci své knihy projevuje prof. Jagič své náhledy o stslov.
písemnictví. Praví : Nelze nyní více pochybovati, že jak hlaholské
tak i cyrillské texty nám zachované představují výsledek úsilné
literái*ní činnosti trvavší od konce IX až do XI století v území
starého Bulharska, Makedonie, Srbska, Bosny, Chrvatska i Dal-
mácie. Tato druhá epocha ovšem rázně se označila na všech
plodech své doby, jak těch, které popi"vé tehdy byly napsány,
jak těch, které toliko se opisovaly ze starých pramenů. Všude
se zahlazovaly črty nejstarší epochy moravsko-pannoaské, málo
známé tvary i slova zaměňovaly se novými, známějšími, pozoro-
vané chyby i poklésky v překladech starých se opravovaly, mezery
se doplňovaly . . . Tyto reformy novými podmínkami vyvolané
týkaly se prvotné stejným způsobem starých ze severu v hlahol-
ském písmě na jih přinesených literárních památek, i nových
kjTillských v domácí řecko- slovanské půdě vzniklých, prvé však
začaly zde mizeti, jakožto méně příhodné pro ki-aj přivyklý čísti
řecké písmo. Blízkost Byzantie, závislost duševního života jižních,
zvláště bulharských Slovanů na ideálech kultuiy byzantské záhy
Digitized by
Google
412 M. Opatrný
úplně se jevily : pannonská starobylost odstrčena do pozadí, po-
ptávky na zvětšení počtu i šíření hlah. památek přestávaly; na
to dbali jen ještě jihoslovanští „starověrci" Bohoinilové a západní
čás€ balkánského poloostrova, kde vliv byzantský se lámal na
příboji vlivu římského. Bulharsko i jeho offícialní repraesentanté
s cárem S)rmeonem a jeho literárními spolupracovníky v čele
vyslovili se — prohlašujíce svůj duševní svazek s Byzantií —
ve prospěch česko-sloyanského písma, nynější cyríllice . . .
Pomůckou k výkladům jazyka étaroslověnskébo vydal prof.
Jagid r. 1882 pečlivě sestavenou anthologii staro-slověnskou :
06pa3^u flsuKa iiepKOBHOciaBflHCKaro — Specimina linguae pa-
laeoslovenicae. CaHKTneiepójprb 1882, str. 148.
Nejdříve podávají se výňatky z rukopisův hlaholských, a sice
ze Zogr. ev., Mař. ev., Ass. ev., Glag. Clozova s parallelním čtením
ze Supr. cod., ze zlomku Makedonského, Sinajského trěbnika i Ky-
jevských zlomků. Následují kyrillské: Sav. kn., zlomek ev. čtení
Undolského i Kiprijanova, Sluckého žaltáře. Sup. cod., zlomek.
Chilandarský. V přílohách (str. 69—93) vytištěny ukázky stslov.
památek recense niské, a sice z Ostrom. ev., zlomků ev. Turov-
ských, Evgenievského žaltáře, Izbomika Svjatoslava r. 1073, ze
sbomíka Moskevsko-Uspenského XII v. s parallelním textem z po-
dobné knihy redakce srbské i ze Supr. cod. Na sti\ 94 — 111 jsou
výňatky ze srbsko-staroslov. památek a sice ze Symeonova evang.
Xn. v., Nomocanonu r. 1262, z Homilií Mihanovice XIII v.
s parallelním textem staroruským XII. v. Na str. 113— 147 jest
staroslověnsko-řecko-latinský slovníček, který činí knihu vítanou
pomůckou k přípravnému studiu staroslověnštiny též v západní
Evropě. Při výňatcích z evangelií dodána pod čárou různočtenl
z ostatních recensí stslov. Ukázky hlaholské vytištěny jsou též
hlaholským písmem, co dlužno zajisté jen schvalovati.
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staro-
českých (k rukopisu Hradeckému, vydal
Ad. Patera).*)
Podává M. Opatrný.
Prok. T. 172.
Nechtě ft. sv. Prokop) přes tu řeku dále,
172 Shrmu fye při jednej skále.
O frasi shrnuti sě zajímavá jest zpráva v Blahoslavové
Grammatice (str. 280); v knize šesté totiž, která obsahuje „farra-
♦) Ze starších vydání dokládám se jmenovitě vydání V. Hanky,
jenž ve Star. sklad, po jednotlivu Hrad. ruk. dal vytisknouti, zvi. stojí
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 413
ginem vocum et phraseon elegantissimaram'', mezi jinými „ušlechti-
lého mluvení způsoby ** připomíná také rčení shrnauti se a vy-
kládá je = přistěhovati se na místko skrovné cum sua supellectile,
considere, acquiescere.
Prok. 756.
Vece (t. sv. Prokop): „Milý synu, mněť jest s tohoto
světa sníti,
756 nebuď lén do trzetie doby dne zde býti," —
Sv. Prokop nemaje co dáti nemocnému, pobídl ho, aby do
třetího dne u něho zůstal, po pohřbu prý — nebo sv. Prokop
„8VÚ smrť před dvěma dnoma věděl" (v. 765) — bude si moci
vzíti jeho sukni, Prokopův poslední majetek. Určení lhůty, do
které nemocnému jest čekati, má býti vyjádřeno veršem 756.
Stai-ší vydání (Hanka, St ski. I. 35 a j.) mají zde správně, jak
smysl žádá, „do třetieho dne zde býti**. Toliko p. Patera vy-
čeú z rkpsu text nahoře položený a v transkripci jej zachovává :
do třetie doby dne zde býti. Avšak sluší nejprve uvážiti, že text
p. Páterův do třetie doby dne jest věcně nesprávný, ježto onen
výraz nemůže značiti to, co znamenati by měl, totiž : do třetieho
dne. Musili bychom se tedy domýšleti, že pisatel Hrad. imkp.
dopustil se zde hrubé chyby, kterou Hanka, řídě se správným
smyslem, správně zaměnil. Z nejistoty vyvádí nás rukopis. Písař
měl a také chtU psáti : do třetieho dne. I napsal vskutku (list
19* ř. 17): do trzetie; ješto však dospěl tím na konec řádku
(17), měl psáti na následujícím (18): ho dne..., než zmýlil
se a počal opět psáti: do trz, t. j. do trzetieho. Poklesek svůj
nicméně ihned spozorovav, slabě přeškrtl a smazal toto chybné .
do trz a neohlédaje se, že na konci 17**® řádku není slovo do-
psáno (trzetie m. trzetieAo), psal dále: dne zde bytí. Písař byl
zde tedy velmi nepozorný. Pan Patera pak toto chybné, od písaře
smazané do trz proti všemu právu četl zHk doby, Hanka správně
zde četl a správně písařský omyl napravil.
MMagd. 46, 274.
45 i jakž k jeho nohám svatým
silně slzlla, úmyslem tym
k jeho rovu přišla byla . . .
273 Ty s' pověděl ústy svými
a řka kako slovy týmy:
MMagd. v díle H. str. 1—47, Pláč by. Marie v d. IIL, str. 61-81. —
Během práce této uznal jsem za nevyhnutelné rukopis sám znovu pro-
čisti; že ohledání moje nebylo zbytečné, dokáže mnohá z následujících
poznámek. — Panu bibliothekáři prof. dr. Ant. Gíndelymu za laskavé
zapůjčení rukopisu vzdávám tuto nejsrdečnější díky.
Digitized by
Google
414 M. Opatrný.
Ve v. 46 přepisuje p. Patera tím^ což by byl zúžený tvar
z tiem, sts. témt; a ve v. 274 rukopisné týmy mění v těmi.
Avšak proti čtení tím příčí se chronologie úžení le v i, proti
opravě těmi rým: svými. Čtu tým sl tými (již Hanka přepisoval :
úmyslem tym, slovy tými); jsou to tvary analogické dle složené
deklinace (dobrým, dobrýmij, zde rýmem zaviněny. Ostatně tvary
slož. deklinace u náměstky ten časem se rozmáhají, zvi. nám.
týž jest zajímavá ; strany nynější obecné češtiny bohatou sbírku
snesl V. J. Dušek (Listy fil. a paed. X 415—421). — Ve v. 274
slůvko: kako jest nevhodné, má býti ťako. Rukopis má zde
správné: <ako, vydavatelé chybně četli.
MMagd. 69.
dvě tak přielišniej bolesti
div ež mohla v svém srdci snésti,
69 jěž chtiese slzami krátiti,
ale to nemohlo býti.
Výraz: „krátiti bolesť slzami" jest v češtině neobyčejný,
a nelze se domýšleti, že by latinské mitigare (orig. str. 439
quos (se. dolores) mitigare lacrimis volebat) ku pojmu „krátký"
nkrátiti" bylo dalo příležitost. Vhodné však jest v tomto spojení
sl. krotiti zz tišiti, mírniti, chlácholiti ; krotiti koho prosbami,
dobrými slovy atd. Rčení: „bolesC krotiti (ukrotiti)" jest u Jung-
manna dobře doloženo, zvláště pak tento výraz oblíben byl sklada-
teli IMMagd. : v. 209 bolesC tvú vsichnu krotieíTe (dolorem tuum
mulcebat 440 str.), v. 343 svých slez také neukrotie t. j. ne-
ukrotě (pai*t. ; continere lacrimas 442 str.); v. 358 a tvój pláč
také (t. by) fki-otih (et consolentur plorationem tuam 442 str.).
— V rukopise psáno jest toto domnělé a. nepravidelně. Podlé
mého shledání bylo prvotně napsáno krátiti, písař však ihned
opravil svou chybu, částečně radoval a tak zanechal obmýšlené
o ve formě nedokonalé. Tedy i s této stránky navrhovaná změna
se potvrzuje.
MMagd. 77, 50.
Co ta žena mohla sdieti
j(i)ného než-li pláč dieti,
77 Giz jmies* bolesti přemnoho atd.
Rukopisné Giz, od vydavatelů přepisované Již z= iam, schon
(se silnou interpunkcí po předcházejícím verši), jest chybně na-
psáno místo jěS (t. žena) zz quae, právě jako ve v. 50 pro duši,
gyz bieš' umřela, gyz m. jéž. Srov. text lat. na str. 439 Quid
enim mulier ista poterat agere nisi plorare, que et intolerabilem
habebat dolorem etc.
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 415
MMagd. 116.
tu kdež jejie milý mistr byl,
116 ač nevěděla, kdey prziebyl.
Správně přepisrge Hanka: kde f přěbyl, j'=je, jest. Pan
Patera: kde i přebyl, chybně.
MMagd. 121.
O, Maria, s která s' čákú,
nebo s kterú s' radů takú
121 y svém srdci ten omyli zdala,
by tu jedno sama stála . . .
Vydavatelé: ten úmysl Mala^ inf. zdáti. Přepis ten jest
chybný, jednak proto, že vazba si. zdáti jest odchylná (srovn.
v. 103 ůnrti zdafe; v. 117 u hrobu zdafe; 190 w tey bolefti
zdati), jednak a hlavně proto, že fi-ase „úmysl zdáti" nemůže
značiti „úmysl míti, pojmouti" (orig. str. 439 quid consilii, aut
quid cordis erat tibi . . .). Přepisuji „úmysl zddla" = učinila,
pojala atd. O part. z-ddl srov. Listy fil. XI. str. 107.
Mmagd. 126.
Ty s' najdřiev před nimi sešla
126 k hrobu a s nimi otefla
a po nich s' ostala po tom, —
Hanka čte: „as nimi otešla," což nemá smyslu zvi. vzhledem
k násl. verši, věta má býti záporná (srov. lat. orig. 440 cum
ipsis non redisti). Pan Patera v „opravách** právem přičinil ne-
gaci ne: „a s nimi neotešla." Lépe však jest voliti elidované n':
„a s nimi n^oteála,** ješto tím verš zůstane osmislabičným a snáze
si vysvětlíme, proč negace vůbec vypadla (nepochopené opisovačem
„noteíla").
MMagd. 134, 184 atd.
Povědé to ovšem směle
134 ež Maria jiného czyele
nemyslila ani znala,
jedno aby milovala.
Ve v. 134 czyele jest ad verb. c^le iz: jistě, zajisté ; „jiného
nemyslila ani znala** zz nic jiného n. ani z. — Srov. v. 304
Maria jistě jiného nehledá než-li zvolenie (M. nichil aliud qnent . .) ;
srv. ještě v. 605 nn. —
i nalezla s' živé za to.
184 yaz to myeny cziele na to,
že sú proto přišli byli,
by -
Digitized by
Google
416 M. Opatrný
Také ve v. 184 cziele == cele = jisté, zajisté. Dále spojují
k sobe slova: mieni (1. os. sing.) na to = nč. míniti na néco;
jest to vazba sice méné obvyklá, ale v rýmu nalézá omluva,
jako podobné příklady následující: V. 353 Jáz přejisté věři za
io, — že sú oni přisU na to atd. Y. 919 Zaplač každý k bohu
za tOj — rozpomana pravé na to. — Co se dotýče náměstky
to (v. 184): Jáz to . . ., mám ji za bezvýznamnou, jakou jest
na př. i ve v. 318: (kromé ač tak rozuměti) chcemy a to za
to jmieti atd. ; proto by bylo lze i pohromadě obé slůvka psáti :
Jáz to. — Pan Patera přepisuje ve v. 134 jiného ciele^ jakoby
ciele byl gen. k nomin. ciel = ném. Ziel; v. 184 pak: jaz to
mieni, eide na to ^ že — asi nčes. já to míním, cUe na to,
že — z= něm. zielen. Ale takové mínění jest chybné.
Cele čte se ještě ve v. 610 mně cziele sdí sě, v. 704 Duch
jejie byl viec v tvém tiele, — nežli v jejie, to viem cziele. Zde
se rýmují slova: těle — cele, jakož v MMagd. vůbec zvi.
zacélo s tělo v rýmovou jednici bývají spojena: v. 43 — 44,
97—98, 251—252, 459—460, 591—592, 681—682, 713—714,
753 — 754. Z této okolnosti podává se nám cesta, kterak by bylo
lze napraviti porušené místo vv. 319 — 320:
točúš, ač jest s očí wtiele,
ale v srdci vešdy wtiele.
Nedopatřením písař přejal rýmové*) wtiele (v. 320) do verše
předcházejícího (319), asi jako v Prok. 412 — 413: Svatý Prokop
dnem y noczy — všem spomáháše dnem y noczy; nebo v MMagd.
ve v. 133 cziele — czyele, kde ovšem ihned se opravil. Na
místo nesprávného wtiele (v. 319) hodí se dosti dobře cele (ač
jest s očí cele, ... v těle); p. Patera opraviye v(c)ele, jakoby
pouze t bylo chybné napsáno místo c.
MMagd. 139-140, 177—178.
A tak v téj milostnéj strázni
zapomanula (t. Marie) bieá' bázni
139 i wfeho czoz fkiilo nebe
140 zaponula bies febe
bez toho, jehož jediné
milováše nad všq jiné.
Vydavatelé přepisujíce vv. 139, 140 drželi se pořádku za-
chovaného v rukop. podání; já jsem naopak toho mínění, že
jsou přesmyknuty a že sluší čísti:
*) Že písař Hrad. rukopisu přepisoval MMagd. z předlohy takové,
▼ níž řádka obsahovala veiš, jde najevo jednak z této okolnosti, jednak
se tím přirozené vysvětlují i přesmyčky veršů 139—140, 177—178,
o nichž jedná poznámka následující.
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a vykladu textA staročeských. 417
zapomanula bieš* bázni,
139 zapo(ma)nula bieš' sebe
140 i všeho, což skrylo nebe,
bez toho, jehož jediné atd.
Textem tak uspořádaným hoví se nejlépe smyslu, jehož
zvláště i latin. orig. žádá, a ve v. 141 dosahujeme i správné
vazby. — Smysl jest: Marie v milostné strázni zapomenula se
báti (oblita erat timere), zapomenula sebe i všeho, co skrylo
nebe (oblita erat semet ipsam, oblita erat denique omnia), vy-
jímaje toho («bez toho"), jejž nade vše milovala (t. Ježíše). Lat.
orig. na str. 440. — Vazba dle posavadního přepisu: „zapo-
manula bieš' sebe bez toho, jehož jediné milováše" ... =» za-
pomenula sebe vyjímaje toho ..." jest nemožná, poněvadž ve
rčení: „zapomenouti sebe vyjímaje někoho'' žádného rozumu není.
Ovšem jest vazba i smysl zcela dobrý, dím-li: „zapomenula . . .
všeho mimo Ježíše", a tak žádá i oríg. : oblita erat . . . omnia
preter illum . . . Konečně i stupňování naším návi'hem jest za-
chováno: zapomenula bázně („a radosti" dle orig. lat.) — za-
pomenula sebe — zapomenula (vůbec) všeho mimo Ježíše. —
Ve v. 140 i všeho, co skrylo nebe'' přídavek co skrylo nebe
jest hlavně za příčinou rýmu s v. 139 přibásněn.
Také vv. 177 a 178 podlé mého mínění jsou přesmyknuty
a jediné zdravé čtení jest toto:
176 — když ť se ta příhoda stala.
177 Neb kdy s' hledala jednoho,
178 nalezla s' viec jedniem toho;
chodila s' člověka hlediec,
nalezla s' anděly sedlec;
umrlého jsi hledala,
proóž s' všechno veselé vzdala,
i nalezla s' živé za to.
Rukopis má tento pořádek:
— když ť sě ta příhoda stala.
Nalezlas wiecz gednyem toho
Neb kdys hledala lednoho
chodila s' atd.
Spojkou neb (v. 177) uvoziye se několik vět na odůvodnění
myšlénky ve v. 173 — 176 vyslovené: tobě se lépe zdařilo, než
jsi doufala; neboť místo jednoho nalezla jsi dva (v. 177 — 178),
místo člověka nalezla jsi anděly (179 — 180), místo mrtvého na-
lezla jsi živoucí (181 — 183). OdůvodĎovací spojka nevztahuje se
pouze k myšlénce v. 178, nýbrž i k následujícím, a tu jest po-
třebí, aby stála na prvém místě v osnově vět, právě tak jako
v lat. orig. stojí: Nam tu querebas etc. (str. 440). — Ale
Llstj filologické ft pMdagoglckó, 1884. 27
Digitized by
Google
418 M. Opatrný
i kdyby náleželo .neb** pouze k v. 177 (dle rak. podáni), spo-
jeni větné: „nalezla jsi dva, neb kdy s* hledala** bylo by na-
nejvýš neobratné a přímo by uráželo, kdežto čteme-li: , Neb kdys
hledala, nalezla jsi^, jest to přirozené a vhodné, odpovídajíc
zvláště i pořádka myšlének v ostatních dvoa členech: hledala
s' — nalezla s' (177 — 178) jako : chodila s' hlediec — nalezla
s' (179—180) a hledala s' umrlého — nalezla s' živé (181—183).
— Ve v. 178 jedniem jest instram. míry (rozdílu), srv. Bartoš,
O instrum. str. 66. Viec jedniem =r více jedním, víc o jednoho;
„nalezla s* viec jedniem toho** = nalezla jsi dva, „et duos inve-
nisti"^ (orig. 440).
Že pisatel Hrad. ruk. nepočinal si ani v zachováváni pravého
sledu veršů zcela přesně, jest viděti ostatně i na jiných dvou
místech, na nichž i starší vydavatelé náležité opravy předsevzali,
a sice v Pláči sv. Marie v. 240 nn. :
240 Snoczy geft f tobu weczerzal
a welmy f tobu welTel byl
na twych prrfech otpoczywal
z tez milTy giedl z tez czieffye pd.
Oprava jest zde na snadě. — Konečně v Prok. v. 209 — 210
vydavatelé přeměšCují; viz na př. ve vydání p. Páterově str. 17.
MMagd. 166, 169—170.
a když sě plačíc nakloní
166 a prozrziewfy v hrob sě vkloni,
uzřě dva anděly z nebe
u bielém rúšě bliž sebe
169 vniž k hlavě a k nohám, viece
170 ne vzdal ot sebe sediece.
Význam, jenž složenině prozřisti proti pozřieti přísluší, ve
v. 166 není dosti vhodný. Proto mám rukopisné prozrziewfy za
chybu místo pozřevši, opíraje své mínění zvláště o znění v. 965
nn., jež nám tutéž scénu vypisují*):
965 Protož žádosC vši umořě
světskú, nakloň sě v pokoře
967 a pozrzy opěť v hrob boží,
jenž jest v (t)vém srdečném loži,
969 uzříš-li anděly právě
970 k nohám sediece a k hlavě — atd.
Podobně i w. 168 — 169 vysvětlují se verši 969—970. Adv.
viece (v. 169) náleží k násl. verši (170); slovy ^viece nevzdal
ot sebe sediece*^ záporně praví se totéž, co vyjadřují vv. 168 —
169 a 969—970.
*) Srov. poznámku k v. 951.
>
Digitized by
Google
Příspěvky ke krítíce a výkladu textů staročeských. 419
MMagd. 197 nn.
197 Ach. přehrozná věc bez jména,
anvech, protivná proměna!
Ten gest, gez otšel ot tebe,
200 Ayuz newiem tbal czo tebe;
viem to, že tě dřiev miloval atd.
Ve v. 198 slovy „protivná proměna" vykládá se lat. „mutata
est res in contrarium** ; tedy protivnýzuv protivu, naopak
obrácený. — Rukopisné gez (v. 199) jest chyba tím vzniklá, že
písař opominul udělati krátici značku: gěz = jenž; srv. 137^ 16
yěz =:jenž. — V. 200 přepisuje se: „a juž neviem, tbal co tebe."
Přepis ten jest formálně i věcně nesprávný; sluší čisti: „a juž
neviem, tbá-l' co tebe** = a nevím, dbá-li (ještě) nyní o tebe.
Spisovatel nechce říci, že neví, dbal-li Kristus dřív o Marii,
vždyt ve v. 201 sám dí: „viem to, že tě dřiev miloval" a že
tedy na ni dbal; ale jest na pochybách, zda-li ještě nyní Marii
milige a o ni dbá. — Juž (v. 200) zz nyní, lat. módo, význam
to ve stě. častý.
MMagd. 232 a 235.
Tu sě předivná věc stala:
pro tak silné milovánie,
232 jež jmáš k ňemu bez rozpranye,
Lazařě, bratra vlastného,
čtvrtý den pohřebeného,
235 z mrtvých gey živa navrátí
a pláč jiej v radost obrati.
Slovu rozprdnie ve v. 232, jež se nalézá ještě ve stč. Cato-
novi a Tkadlečkovi, poprvé Hanka přikládal význam zpirdni (St.
sklad. 2. díl, str. XXVHI; 3. díl, str. X); Hanky přidrael se
i p. Patera, vykládaje rozprdnie = zpírání, spor (str. 464). —
Ale nehledíme-li ani k tomu, je-li význ. „beze sporu" ve v. 232
vskutku tak případný, že by o dohadu Hankově nebylo příčiny
pochybovati, aspoň pro ostatní místa, kde rozprdnie se čte, tento
význam za pravý uznati nemůžeme; a přece jediné ten ^znam
slova jest pravý, jenž na všech místech bez závady smyslu hoví.
Dále i sám tvar roz-pránie jest výkladu tomu na odpor, ježto
sub. ke slov. přu, přieti nebo jeho iter. -piei^ati utvořené nemůže
jinak zníti než *roz-přěnie n. *roz-pieránie. Hanka dal se tedy
vésti jakousi vnější podobností mezi „roz-pránie" a si. přieti
a -pierati, a již Jungmann ve Slov. pod s. plným právem domyslu
Hankovu nedůvěřoval.
Stč. rozpránie jest náležitou obdobou sts. raspranije a nsl.
raspranje a náleží ke slov. roz-práti; *prdti^ praes. *pořu, *po-
řeš . . . . ve sts. práti, poij^, porjeái atd., pol. proč, rus. porotfc.
27*
Digitized by
Google
420 M. Opatrný
Durat. práti v čest. není, tuším, přímo doloženo, ale iter. párati
jest vůbec známo; nebo práti má se ku prfrató jako fctóři (praes.
kolu; rus. kolotfc, pol. klóé) ku kdlati, jako *p\éXi (praes. ♦poIu,
sta. plati, ru8. poloti», poL pló6) ku pálati atd. Význam si. práti
jest =: scindere, rozpráti =: dividere, dissecare ; sts. raspranije =
dissectio, nsl. raspranje zemlje = chasma (srovn. Fr. Miklosicb,
Lexic. pod 8. práti, ras-, raspranije). Totéž znamenalo původně
i stč. rozpránie, a od významu rozprfroťí, rozštípiti, rozšířiti jest
nám vycházeti při výkladu všech míst.
1. Catonovy mravopisy^ vydal V. Hanka v St. ski. HI, 233 ;
podávám znění dle rukopisu univ. knih. (sign. 8 B 11), 1. 201*»,
sloupec první:
Máš-li žádosť tělesenstvie,
m(ě)j také to osobenstvie,
Neday lakotye rozpranye,
jenž činí diabln pokánie;
lakota jest nesmierného
škodný pnet(el) b(ř)icha tvého.
Jest to výklad lat. orig. :
Cum te detineat Veneris dampnosa voluptas,
indulgere gulae noli, quae ventris amica est.
Rozpránie na tomto místě má význam k původnímu dosti
blízky ; vlastně =: nedej lakotě se šířiti, rozšiřovati, zde již pře-
neseně : dáti něčemu (někomu) rozpránie = povoliti, vůli dávati,
hověti, indulgere. Jest tedy smysl našeho místa: nedávej vůle
neb nehověj lakotnému jedení, nemírné žádosti jídla (lakota =
chtivost jídla, Gefrássigkeit, Fressbegierde). Pro parallelu uvádím
ze slovn. Jungmannova (pod s. vůle) zajímavý doklad: Kdo chce
bohatým býti a něco míti, ten nemusí ve všem hrdlu vůle dá-
vati a na sebe zbytečně nakládati. — Tamtéž: aby vstal z po-
stele a nedal vůle lenivému tělu.
2. Tkadieček, list 25*^: Siroba ta mě již pravú mocí v kút
vtiskne; siroba ta mě po neznámosti vodí; siroba ta mě od
známosti odvozuje; 8Íi*oba tat sě již po domácku [giz] u mne
shniezdila; siroba tat mí nedá na niczé rozpránie; .... siroba ta
ze mne své posměchy činí; atd.*)
*) Ve vydání Hankově v II. d., str. 5. Ale jakož toto vydání vůbec
sluší počítati k nejoeštastněJBÍm, tak právě i slovo, o něž nám běží,
chybně bylo čteno jako vzprdnie, ačkoli ruk. má zcela zřejmě roz-
pránie, a sice na konci řád. 17 roz a na poč. 18 praníe. Dle Hankova
vyd. Jungmann al. vzpránie vykládal =z opření, podpora, Sttttze (ačkoliv
od si. vzepřieti musilo by sab. zníti *vzepřénie), a konečně J. Jireček
v Anthol. I* se čtením Hanko vým (str. 119) i výklad Jungmann ův přijal
(str. XLVI „nedá, abych se kde opřel**). — Za laskavé obstarání výpisů
z rukop. Tkadlečka jsem povinen díky p. V. Kořínkovi.
^ Digitizedby VjOOQlC
Příspěvky ke kritice a výkladu textů starcéeských. 421
Význam jest týž, který jsme shledali v předešlém příkladě.
Tkadleček naříká, ^ airoba mu nedá na ničem (z=. v ničem)
vůle 8vé uřivatiy tak že (hořekuje dále) „všeho dobrého ostana,
všeho nechaje muši íirobie folkowati, gegím rozkázaným vždy po-
hostina sě tlúci." Jest to slovní variace myšlénky na témž 1. 25*^
těmito slovy vyjádřené: Tefknoft, praczie a zaloft tat mie fobie
ma, yakz chcze, fwobodenftwie zadneho nemam, dulTno mí wlTady,
odechnuti wolníe neúníem, czaftokrat wzdychati maHi atd. Kdežto
prý Jsú jiní, jižto na všem po své voli činiti chtie (II 100).
3. Tkadlečekj 1. 31^: To jest ta, gizto vešken svět sě gi jako
lýky zvázal; neb milosC jest podobně (=z slušně, právem) k lýku
přii'Ovnána. Lýko to jest zanowo (tak v ruk.) ohnuto a pevno:
též (list 31^) každá milosC na počátku fobíe rozpraníe nedá; než
dáš-li sě lýku zastarati a milosti budeš netbati, potom lýko bude
mdlo a nepevno, a milost netráti bude, jest-li že ji z obyčeje
vypustíš ; atd. — Ve vyd. Hankově v díle II. str. 33. — Význam
na tomto místě jest sice jiný než v předcházejícím, ale z původ-
ního významu snadno jej lze odvoditi. Nebo jakož rozpráti sé
značí prvotně: pukati (se), roz-, trhati se, rozstoupiti se a pod ,
tak přeneseně = slábnouti, chabnonti, mdléti, ustávati atd.;
srov. „přátelství roztrhnouti,** „př. neroztržitelné = stálé, pevné,
trvanlivé, a Jungmann připomíná z Veles. i frasi: přátelství roz-
párati z= zrušiti, auflĎsen. -- Dle toho „milosC na počátku sobě
rozpránie nedá** znamená = láska neslabne, nechabne, nemdlí,
jest pevná, silná, mocna. Že jediné tento smysl na naše místo
se hodí, vychází na jevo z parallely mezi lýkem a milostí : pevné
lýko jest spisovateli obrazem silné a pevné lásky. '^)
4. A právě tento význam slova rozpránie jest vhodný i ve
v. 232 MMagd. Milovánie bez rozpránie == milosC n. láska silná,
mocná; ve v. 232 se nám celou větou praví totéž, co ve v. 231
přívlastkem: pro tak silné milovánie; příčina toho leží v snaze
po rýmu, k čemuž i apostrofícké jmáš ukazuje. Spisovatel vůbec
klade důraz na to, že sv. Maří Ježíše „mnoho milovala (v. 20),
že byla jeho „silná milovnice (v. 240), a že byla „milosC jejie
přěsilná, neU-pělivá a pilná" (v. 881—882). S naším výkladem
srovnává se i smysl originálu (str. 441): pro dilectione eius,
quae multum dilexit te. —
Rukopisné gey (v. 235) možno čísti toliko za akk. sing.
mase. jy, takže by se mohlo mysliti, že předmět Lazařě z v. 233
za příčinou jasnosti demonstrativem Jej anakoluthicky opět se
zvláště vytýká; než přístavka po si. íazařě jest příliš nepatrná,
*) Pro tuto parallelu zajimavo jest srovnati i následující místo
z Loparské písné (v překlade Fr. L. Celakovského, Sebr. spisy [1871]
str. 444):
Což silnějšího nad kroucené lýčí,
Nad železné řetězy mocné poutající?
Tak i láska zatáčí myslí naší atd.
Digitized by
Google
422 M. Opatrný
že nemůžeme v ni spatřovati dostatečný důvod k ospravedlněni
nepěkné vazby, opětováním předmětu vznikající. Tuto tedy okol-
nost mige na mysli a spolu přihlédaje k násl. verši (236) : a pláč
giey (t j. jiej, Marii) v radosC obrati/ pokládám rukopisné gey
za chybu místo jiej, t. Marii :
z mrtvých jiej živa navrátí
a pláč jiej v radost obrati. — Srov. v. 286.
MMagd. 248.
jedno že velmi zaranie
248 inhed ot wiemeho vstánie
sešla k tvému hrobu dolov —
Ve vydáních přepisuje se v. 248 věrně dle rukopisného po-
dání: ,, inhed ot věrného vstánie." Ale přívlastek vémý do sou-
vislosti se nehodí, očekáváme spíše přívlastek pojem žasový vy-
jadřující (srv. také latin, předlohu na str. 441 : ante omneš
valde mane venit).
Světlo zde podává v. 219:
219 Inhed ot prrweho wftanye
obyčejem bez meškánie
k nohám padla tvým . . .
t. j. „Inhed ot prvého vstánie." Smysl přívlastku „prvý* jest zde
případný a hodí se znamenitě i do v. 248, kdežto vimý vy-
plynulo zajisté z nedopatření písařova. Verse 219 a 248 jsou
tedy identické.
MMagd. 349.
jmáš andělské utěšenie,
jmějž v tom dosti, kdyžC ho nenie;
349 Bydlíš s nimi a tiezicz jich atd.
Smysl a zvi. parallelní imperativ ve v. 348 nutkají nás,
abychom četli hydlií (imper.) místo rukopisného Bydlis. — Ruko-
pisné „a tiezicz** p. Patera mění v imperativ: a těžiž. Lat.
originál má zde imperativy; mane cum illis, interroga iUos . . .
Ale rukopisné znění je syntakticky správná vazba a má dobrý
smysl; proto není potřebí bez příčiny rukop. podání měniti. Čtu
tedy: bydli(ž) s nimi a tiežíc (t. Maria) jich atd.
MMagd. 356, 355, 331, 443.
Jáz přejistě věři za to,
že sú oni přišli na to,
i poslal je on obake.
1
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 423
356 prvé prolTye, pro tě také,
by jeho vstánie zjevili
a tvój pláč také skrotili.
Ve v. 356 rukop. prolTye musí se transkribovati : pro sě =z
pro sebe, a nikoli prose (part. praes. od si. prositi). Myšlénka
toho místa jest : Ježíš poslal anděly jednak pro sS t. j. pro sebe,
za svon příčinou, jež se vykládá veršem 357 „by jeho vstánie
zjevili" ; jednak je vyslal pro tě t j. pro Marii, „aby tvój pláč
také skrotili* (v. 358). —
Slovce óbdke (obaky, obak, obac . . .) má ve stč. význam
adversat. spojky =: verumtamen (srv. Žalt. Witt. vyd. J. Gebauer
na str. 235); týž význam přičítal se i ve v. 355, 331 a 443
slůvku „obake", leč neprávem. V MMagd. má „obake" ještě svůj
původní význam: km. obo, přípona kmenotvomá -aki (srovn.
drugo-jako, dvojaki =1 duplex) ; obojaki = á[MpoTeQlÍ(ov =: obakx,
obakL. (Miklosich, Vergl. Gr. 11. 240 nn.). Adv. obako, obake
atd. =řec. dlupózsQov (srv. Hom. F 179, J 60, 145 atd.).
Význam, advers. spojky jest podružný.
Dle toho jest smysl našich míst: a) v. 355 Eoístus poslal
apoštoly ze dvou přičiň^ po prvé „pro sě," po druhé „pro tě."
— b) v. 331
Vzpomeň, cot jest řekl obake,
tobě, jiným ženám také
t. j. co řekl dvéma (stranám), jednak totiž tobě, jednak jiným
ženám. — c) v. 443
Ač bych dále zašla ottad
a když bych sě vrátila, snad
vzata bych našla obake,
anebo hrob zrušen také.
To jest: dvoje věc může se přihoditi, Ježíš může býti vzat
a po druhé hrob může býti zbořen (lat. orig. et ipsum sublatum
inveniam aut destructum sepulchrum).
MMagd. 376.
Těžcí jsú utěšitelé
mně všichni, také přietelé,
viece tiežie než-li těšie,
376 mé srdéčko v tuhách piefye.
V. 376 a zvi. slovo piefye rozličně byly vykládány. Hanka
v texte píše pieíTie (str. 18), ale ve slovn. (str. XXVI) vykládá:
pieíTe =: naříkalo, úpělo. Pan Patera dle str. 462 měl pěšie
za 3. os. pl. slovesa pěšiti = pěchovati, bušiti; bera tedy i ve
v. 376 za podmět „utěšitelé," „přietelé," podkládal celému místu
tento smysl: přátelé více mě tíží nežli těší a pěchují (buší) mé
Digitized by
Google
424 M. Opatrný
srdce v touhách (v hoři, smutka). Ani s tímto výkladem nelze
se snášeti.
y. 376 jest přidán od čes. vzdělavatele hlavně pro dosaženi
rýmu s v. 375, a obsahuje samostatnou myšlénku. Za podmět
beru v té větě „mé srdéčko" a piefye zzpěšie vykládám za 3 os.
sing. praes. od slovesa pršeti. Smysl slovesa toho jest asi jako
ve rčeních: nýti (hořem, bolestí), schnuti (touhou), vadnuti
(v touhách), chřadnuti, mřieti, teskniti atd. V. 376 značí tedy:
mé srdéčko v tuhách hyne, chřadne, vadne atd. Pro parallein
srv. z Pláče sv. Marie v. 145 „a mé srdce v tuhách hoří."
SI. péšěti jest denomin. tř. III. 1. (Miklosich, Vergl. Gramm.
II. 432), založené na km. péh, jenž dle Miklosiche (Vergl. Gr.
L* 58) vznikl z *peds. Základní význ. jest =: fatigari. SI. péšěti
známo jest ve sts. opéšati zz viribus deficere (vedle opéšiti =:
fatigare) ; dále v nsl. pešati, opešati, spešati =i ermatten (von
den Kráften), mtide werden, opešan = ermttdet; v rus. diaL
opéšatb = verdutzt, bange werden (srov. Miklosich Lex. „péšb,"
„opéšati": téh. Verg. Gr. II. 432; Deutsch-slow. WOrt ed.
Wolf, 1860; Pavlovskij, rus.-něm. slovn.). Pro češtinu mohu
slovo pěšěti doložiti pouze adj. opěšalý z= osiřelý, opuštěný, ver-
waist, verlassen (Us. na vých. Moravě, Musejn. 1848 n 313,
Kott II. 383).
MMagd. 596.
a ty jie (t. Marie), proč pláče, tiežeš,
596 gymz gy wiecz bolefti wiezes.
Neprávem přepisuje se v. 596 ve vydáních: „jímž yt viec
bolesti viežeš," a vykládá se dle toho přepisu chybně n Jung-
manna pod si. vázám : vázati komu bolesC = přidávati komu bolesti.
Zprávná vazba jest: „vázati někoho něčím" (srov. duše obwyeze
sě tělesnu věcí Alb. 10^; kteříž sami sě svieží takovými sliby
ŠtV. 145 se obligare; sám fye tye(m) najviec fwyezes AlxV. 290
atd. ; naopak „rozvázati někoho z čeho" : již sem te z smutku
rozvázal Hi-obB. 107); ani dále gy nemůžeme bráti za dativ,
jenž v Hrad. zní pouze jiej, psané giey n. gyey. — Sluší tedy
přepisovati: „jímž ji (akk. sing., t. Marii) viec bolesti (instr.
sing.) viežeš." —
MMagd. 598.
Milý mistře, ty jenž vše vieš,
598 proč twe ženy (t. Marie) duch připrávieš
k takej túzě . . .
Vydavatelé drží se rukop. znění: „tvé ženy — ;" ale twe
jest chybou písařskou m. té ženy, srv. orig. na str. 444: Dulcis
magister, ad (juid . . . provocas spiritum huius mulieris . . . atd.
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 425
MMagd. 610.
A snad proto nedomni sě,
610 by ty byl, mně cele ifdy fye, —
Tvar fdy fye =: sdí sě nč. zdá se (J. Gebauer, Listy fil.
XI 106). Nám zde běží o konstatování toho, máme-li čárku před :
fdy bráti za í, jak vydavatelé činili. Proti počínání vydavatelů
svědčí jednak počet slabik ve verši, ješto, béřeme-li onu čárku
za t\ verš má 9 slabik, jednak že i do souvislosti významem se
nehodí. Čtu pouze: mně cele sdí sě, a toto čtení bližším
ohledáním místa v rukopise potvi*zuje se. Ona čárka v inikopise
jest písařskou chybou; písař totiž napsal omylem písmeno n, ale
ihned se opravil, z druhé nožičky lit. n učinil hrubé /*, kdežto
prvou nožičku zapomenul \7triti ; a tato nevymazaná čárka brána
chybně za t.
MOIagd. 639.
ani viděti možieše (t. Maria)
slunce, jenž ráno vschodieše,
popreky rozprostierajě,
v jejie okna blsket dávaje,
639 skrze uši již fwietlegie
vcházeje v dóm srdce jejie.
Vydavatelé ^hledíce, tuším, k participiím ve v. 637, 638
a 640, i ve v. 639 rukopisné fwietlegie přepisují avét leje^ asi
8 významem — (nebo vydavatelé sami žádného výkladu nepo-
dávají) — =z slunce lejíc n. dávajíc světlo. Ale to jest nevhodné
pojetí; fwietlegie t. j. světlejie jest komp. adv., nč. světleji. Pří-
davek „světlejie" jest hlavně za příčinou rýmu; srovn. orig.
(str. 445) qui per aures corporis sul lam intrabat domům cordis sui.
MMagd. 702.
Maria snáze by rozloučila duši s tělem,
než svój duch ot těla tvého,
702 tě milugyczy mrtvého.
t. j. milující (t. duch), orig. (str. 446) quam spiritum suum te
diligentem a defuncto corpore tuo (se. separare). Vydávat.:
milujíc! (t. Maria).
Mnagd. 712 a 974.
— neb toho v sobě nejmieše,
612 jímž tě widieti slušieše?
Ježíš vstav z mrtvých, zjevil se Marii v postavě zahradníkově,
takže Maria vidouc Ježíše nemohla ho přece poznati (v. 621 n. ;
Digitized by
Google
426 M. Opatrný
v. 645 — 646 Ježúsě jistě vid i eše, ale, by on byl, nemnieše;
atd.) nebo stč. věděti. Táž myšlénka jest také obsažena ve
v. 709 — 712, ale rokop. má chybně widieti místo věděti: Maria
Ježíše viděla, ale neznala ho (v. 710), nevěděla ho (v. 712).
Tak i lat. oríg. (str. 446): non habebat spiritám, qno scire
debebat.
Naopak ve v. 974 jednak smysl, jednak lat. oríg. (str. 449)
nutí nás mkop. wiediety zaměniti náležitým viděti a čísti:
— že nebeské žádosti jmáš,
skrze něž však ješče jmieti
nemóžeš ani viděti
Ježúšě milostivého, —
Oríg.: per qnae tamen adhnc non possis vtdere et habere
Jhesnm — .
nUHagd. 734.
— poptaj
na milost své učennicě,
jenž již pro tě hořem nyczye: —
t. j. nlcě; jest to nom. sing. fem. k acU- nic, nieě^ nice. Ve
slovníku k vydání p. Páterova (str. 460) neprávem vzato za ad-
verbium = sklopené. Tolikéž v Desat v. 364 :
to jsú svodnlci, svodnicě,
jěž črt vnese v peklo nyczye*
jest nyczye akk. plur. = nice, závislý na slovese vnese, — Tamtéž
ve v. 42 jest nom. plor. „ti chodie svú vierú nici** (t. čaro-
dějníci).
MMagd. 774.
Maiía noci netbáše,
ni sě na strach ohlédáše,
ale udatně řkúc slibi:
774 „Jáz jej vezmu!" — i zalibi.
Ve v. 774 zalibi (ruk. zalíbí) jest 3. os. sing. aorístu od
si. ealihiti, jež ve stc. značí =: slíbiti ; Doklady viz v Dodatcích
Čelakovského, u Jungmanna, ze stč. bible dva připomíná J. Jireček
v Mus. 1864, str. 151, 153, u Štítn. vydání Erbenova na str. 61,
291 atd., konečně uvádím ze živ. sv. Alžběty (ruk. cis. knih.
17 C 28) tyto: A tehdy ráda (t. sv. Alžběta) lecka(k)és flyby
zalybowala 455^; ješto blechu s ní czyftotu zalybyli 479** (oríg.
continentiae volum commiserant) ; a ta (t. dievka) v čistotě slúžiti
bohu zalyby 488** (oríg. quae mox in castitate se vovit Domino
servituram). — Jsou tedy slihi (v. 773) a zalibi (v. 774) syno-
nyma, v rýmovou jednici spřežená. Takový zvyk, pocházející
z nehrubě veliké obratnosti v rýmování, jest ve stč. básních
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 427
velmi častý, a zvlášC i původci naši památky vlastní, srv. v. 739
až 740, 683-684, 693—694, 697—698, 981—982 atd.
Vydavatelé však pojímali slova „i zalíbi" ještě do slov od
Marie pronesených a přepisují :
— řkúc, slíbi:
Jaz jej vezmu i zalibi.
V tomto spojení bylo by zcUibi 1. os. sing. praes. a zname-
nalo by =: zalíbím si jej, ob-, zamiluji si jej atd. Výklad ten
jest nesprávný z příčin: 1. pouze slova „jáz jej (t. Ježíše mrtvého)
vezmu** [ego eum tollam, orig. str. 447] zdsgí se spisovateli býti
zvláštním důkazem srdnaté mysli sv. Maří; proto déle o nicR
přemítá a častěji je opakuje, srv. v. 742, 792, popředně v. 764
a 782. Přídavek „zalíbím si jej** jest zhola nemístný, poněvadž
Maria již milovala Krista, a nebylo příčiny, aby spisovatel na to
zvláštní důraz kladl; a jediné tím by se mohl vysvětlovati, že
spisov. snahou po rýmu byl sveden k věcné nesprávnosti, kdyby
2. tvar zalibi v rýmové jednici se slíbi domněnce té nebyl na
odpor. Nebo jako hlavně rýmy ukazují: zaduczy: miluguczy
409 — 410; rzkuczy: zadagiczy 615 — 616; gfnczy: placziczy 689
až 690; tiezuczy: rzkuczy 737 — 738; yfuczie: hledaginczye 921
až 922 ; zbudy : lidy 949—950 — MMagd. složena byla v době,
kdy přehl. u v i ještě nebylo. Sestrojíme-li si tedy na našem
místě asi prvotné znění: *8Ti4hi (3. smg. aor.) a *zaTúBu^ ne-
dostaneme náležitého rýmu, takže již z tohoto jediného důvodu
posavadní výklad mohl býti zamítnut.
MMagd. 776, 777, 779.
O, Maria, což dieš k tomu,
776 az snad schován jest v tom domu,
777 v Ďemž sě svatý (Petr) ohřieval,
tu kdež kokot nad ním zpieval?
779 aby také otázala (t. dievka) atd.
Ve v. 776 za nevhodné rukopisné a z již Hanka plným
právem přijal aČ. — Rovně správné jest doplnění verše 777:
„Petr", jež třeba čísti jednoslabičně, jako ve v. 85 „Petr a Jan
ta jsta sě bála." — Ve v. 779 rukopisné aby vydavatelé mají
za spojku účelnou; ale dle toho pojetí celé místo nemá smyslu.
Po v. 778 sluší zajisté silně interpungovati ; dále rukopisné aby
musíme odděleně čísti: „A by také ....," kdež by značí =:
kdyby, jestliže by, ač, ač-li . . . ., věta pak jím uvedená jest
podmínková a rovná se úplně větě ve v. 776; ač snad . . .
Básník totiž táže se Marie, zda by zachovala udatnou mysl
i tehdy, kdyby snad a) tělo Kristovo leželo v síni nejvyššího
kněze (v. 776 — 778) ; nebo fi) i kdyby děvečka otázala se jí
podobně, jak učinila Petrovi se ohřívajícímu (v. 779 — 780).
Digitized by
Google
428 M. Opatrný
MMagd. 809-849.
Uveda nejprve text, jak po mém soudě slaši transkribovati,
a potom podám výklad.
809 Ježúši plný milosti,
neroď dél jejie žádosti
provlačiti ani dlíti,
ni viec této ženy mdlíti;
neb již třetí den trpieci
tebe, nevie nakrmieci
815 čím (s)vé duše hladovíte,
jesto jiný živý nikte
neposílí ni nakrmí
z světa všech z rozličných krmí,
kromě ač ty, svú tvář sznámé,
820 dada sě jiej znáti známě,
podáš chleba tvého těla,
na tom by předosti jměla,
když by svých drochtóv plnějie
naplnil koš srdce jejie.
825 Chceš-li tehdy, by nezstala
na cestě ani ustala,
posil a obvlaž snažnějie
třěva hladné duše jejie,
ač ne jiným, ale poně
830 sladkostí své drahé voně.
Ty s' chléb živý, jenž jmáš v sobě
všichnu rozkoš (v)všakéj době,
drahů vónju v-ne-u-mieřě
žádajícím dáš u vieřě.
835 Život jejie těla státi
nemóž dlúho ani trati,
kromě jedno ač ty rúčě
zjevíš sě jiej neotlúčě,
jenž si život jejie duše,
840 jinakt (sě) vše zdravic rúšie.
Tehdy Ježúš hned té chvíle
vece jiej: „Mailal" — mile.
Obrtši sě po svéj biedě:
„Raboni!** — jmu otpovědě.
845 Ježúš přičiní slov viece:
„Nedotýkej sě mne!" — v(e)c(ě).
O, proměúen(ie) prav(i)c(ě)
toho vrchnieho božicě!
BolesC sě jejie obrátí atd.
V. 811 provlačiti a dlUi jsou synonyma :=: ultra protrahere.
— V. 812 přidal český vzdělavatel pro rým s v. 811. — Verš
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textft staročeských. 429
813 nn. vydavatelé nepravě rozdělovali, takže na př. p. Patera,
nemoha se náležitého smyslu dobrati, i rukopisné pod^i měnil;
přepisuje takto:
813 neb již třetí den trpieci,
tebe nevie, n(i) krmieci
čím . . .
Ale tebe ve v. 814 jest předmětem ke slov. trpěti; trpěti
někoho = sustinere aliquem. — Verše 814 — 816 znějí: nevie
(t. Maria) čím naki*mieci své duse hladovíte = nec habet, unde
possit esurientem animam suam refícere (orig. sti*. 447). Vazba:
„nevie čím nakrmieci" z= nč. neví čím nakrmiti n. čím by na-
krmila, jest ve stč. zcela obyčejná. Srovn. v OtcA 403* newie-
dieHie czo vczynyti ani kam sebú wrha (quid ageret et quo se
conferret, nesciebat); tamtéž 421^ newiedielTe kterého prve pyczycz,
t. j. pyčíc; atd. — Ve v. 815 místo (s)vé má rukopis twe, ale
smysl žádá: své duše t. j. duše Marie, ne Ježíšova; již Hanka
provedl zde náležitou opravu. — Místo našeho neposílí (v. 817)
má Hanka nepostili^ podobně i pan Patera četl v rukopise: Ne-
poftyli, a přepisoval: nepostili. Než v souvislosti je nepostili
hotový nesmysl. Místo záhadného „nepoftyli" žádáme slovesa
i tvarem i významem souhlasného s následujícím „nakrmí" (3. os.
sing. praes.), jako na př. „nenaplní," „nepozdraví" a tomu pod.
Proto prof. Gebauer, přihlížeje zvláště k v. 827 „Poffyl a ob-
vlaž snažnějie," soukromě navrhoval čísti: neposUí ni nakrmí.
Toto jediné možné a správné čtení potvrdilo se ohledáním iiiko-
pisu; nebo v rukopise nestojí: Nepoftyli, nýbrž zcela správné
a jasné: NepolTyli t. j. neposttí. — V. 819 szndmS vjložil p. Pa-
tera za adverbium = zřejmě ; nedobrý výklad. SzndmS jest part.
praes. slovesa sznámiti r= manifestare, právě tak jako ve v. 820
dada. Jest tedy smysl místa : Leč jest-li ty svou tvář jí oznámíš
a dáš se jí znáti známě. Teprve toto zndmS jest adverbium. —
Verše 819 a 820 jsou tautologické, v. 820 čes. vzdělavatel pro
rým na v. 819 přidal. — V. 823 drochetn: fragmentům, drobty.
— Stč. vazba: naplniti co (koš) čeho (svých drochtóv), nč. co
čím. — Ve v. 825 rukopisné „by nezftala** neprávem se pře-
pisuje „by nestála" místo „by nezstala" z= ustala (v. 826), ne
defíciat; ustati, zstáti = zemdleti. Rovně ve v. 978 sluší správně
přepisovati:
neroď v tom dosti jmievati
ni zstana upočívati —
zstana 1= únavě se. Srov. jak písař dobře různí zftana (978 =
únavě se) a Stana (v. 948) = stana, postavě se. Skupinu zf na-
lézáme ještě ve v, 58 ež bezmál hořem nezftyde t. j. nezstyde;
v Desat. v. 199 jako by zzfmyfla vystúpil t. j. z smysla. Ale
ani o tomto příkladě nelze tvrditi, že by písař byl chtěl spřežkou
zf označiti s. Vůbec není v Hrad. ruk. ani jednoho bezpečného
Digitized by
Google
430 M. Opatrný
dokladu na to, že by spřežka zf znamenala «, nýbrž yždy znáči
Z8\ proto dlužno opraviti, co v úvodě k vydiní p. Páterovu
(str. XXII) o zf bylo praveno. — V. 828 třěva = viscera, hladný
zzhladovitý (v. 815). — V. 832 vvšakéj doW = v každé době,
chvíli; jest to přídavek českého vzdělavatele pro dosažení rýmu,
jinak dosti zbytečný. — Ve v. 833-4 rukopisné : wneumierzie —
uwierzie, rozmanitě bylo vykládáno; Hanka (St. ski. U, 39):
v neumieřie — dáš uvieřie (srov. Jungmannňv soud o tom pod
s. uměří), p. Patera: v neumieře — u vieře, a vykládal onono
na str. 460 od sub. neuměra = nemíra. Správný výklad podal
prof. Gebauer ze zvláštnosti fltč. předložek a negace, čta: v-ne-
u-mieřě (Listy filol. X 248). — Tatéž slova: miera — viera
"v rým spřežená nalézají se i ve v. 796 — 796, vAlxV. 1086-87,
anobrž i celý výraz leč kladný shledáváme v Kat. 1606-7:
— ež sem múdřejšie řeči
nikdy neslýchal vmyeru!
A k tomuC jmá jinú wyeru, atd.
Srov. Listy filol. IX, 306. — V. 834 žádající u vieřě = kdo
s vírou, nadějí žádá, vytrvale, nerozpačně. — V. 838 (ač ty)
zjevíš sě jiej neotlúčě: neotlúčě sě jest pai*t. praes. k slov.
otlúčiti sě; aě náleží i k zjeviti sě i otlúčiti sě. Smysl
jest : ač se ^evíš a nikdy se neodloučíš. — V. 840 jest poněkud
porouchán. Doplňuji «ř, ješto jednak verš byl by kusý, jednak
vymáhá ho sloveso rúšie «é, inf. rúšěti sě; o slov. rúšéti viz
Listy XI. 74. Si kladu po „jinakť", poněvadž po něm nejsnáze
při psaní mohlo vypadnouti, ano slovem jinak C jeden řádek
v ruk. se končí a následující měl by se počínati slovem 8Í: ale
v takových případech stai*očeští písaři nejvíce chybovali, zvláště
drobnější slňvka zapomínajíce napsati neb i dvakráte je píšíce. —
V. 842 spoj v jedno : vece mile =: pravil lahodně. — V. 843
obrtnúti sě iz: converti, part. obrtši sě i= conversa; po svéj
b i e d ě jest výraz adverbialní, srv. po hřiechu. — V. 846 Ježíš
přičinil n. přidal slov více (totiž k slovu „Maria!" v. 842):
srv. 866 — 6: Když Ježúš wiece mluwiti — chtiese a Ulov przi-
cz(i)nyti. Aorist vecS spatřuji teprve ve v. 846, kde rukopis má
wiece. Toto wiece místo vece vzniklo sice s vědomím písařovým,
ale z nedostatečného pochopení celé souvislosti ; chyba ta souvisí
s podobnou chybou ve v. 847—848. V lat. orig. (str. 447)
čteme: O! mutatio dextere excelsi! — t. j. jak se proměnila
pravice syna božího ! — Prvotný vzdělavatel zajisté vykládal také :
847 O, proměňenie pravice
toho vrchnieho božicě!
Již sám rým na božicě žádá, aby ve v. 847 rukopisné
prawiece změněno bylo v pravice. Ale pozdější opisovatel ne-
porozuměl onomu zvolání a zvláště interjekci o / , měl ji za před-
ložku o = de, a dle toho změnil i vazbu všech následigících slov :
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů Btaročeských, 431
z '''prawiczye udělal part. slovesa praviti: prawiece, a učinil si
vazbu: praviti o něčem, „o proměňeniu praviece toho . . . = mlu-
více o proměně atd. Ovšem o další souvislosC s okolním textem
se nestaral. Při této proměně textu nespojoval v rýmovou jednici,
jak sluší, verše 847 a 848, nýbrž 847 s veršem 846 a proto
předělav si prvotné vece (*weczye) na „wiece," psal:
v. 846 mne wiece
v. 847 prawiece.
Náprava textu ve v. 847 učiněna byla již od p. Paterý.
MMagd. 937—952.
937 Uč sě Ježiušě milého
zřieti v rove srdce tvého!
Otval kámen po prostranu
940 ot božieho hrobu v stranu,
otlnč tieži vsie tvi*dosti,
Wzdwihny gieffutnofti
ot tvého srdéčka dveří
a pak mile ptaj a vezři,
945 jest-liC Ježiuš prostřed Ďeho,
chovajž v milosrdí jeho!
Pak-liť Ježíš nebude v nem,
stana napřed, plačiž po ňem !
w zalozeniu wieme zbudy,
950 hledaje na jiné lidi
vez fye na některém miestě
by jej mohl zvěděti zvěste, —
Do úplného počtu slabik ve v. 942 nedostávají se dvě
slabiky, i jest oprávněno mínění, že po slovese vzdvihni vy-
padlo písa^ dvouslabičné substantivum, na němž by gieíTutnoíti
t. j. jěšutnosti jako genetiv záviselo zcela obdobně k verši 941 :
otluc tieži viie tvrdosti, Hanka, hledě tuším k v. 939 Otval
kámen po prostranu . . ., doplňuje sub. kámen:
vzdvihni (kámen) jěšutnosti
ot tvého srdéčka dveří . . .
Návrh Hankův přijal i p. Patera. — Mně vsak se zdá tento
dohad méně případným. Dle verše 941 volil bych i zde nějaké
jméno abstraktní, a zvláště hledím-li ke smyslu následujících
veršů: 965 nn.
Protož zadoft vši umořě
Swietfku, nakloň sě v pokoře . . .
a 971 nn. točíš, ač v svém srdci poznáš,
že nebeíTke zadofti jmáš atd.
pokládal bych za vypadlé slovo žádost: vzdvihni žádost jěšut-
nosti. — Tento návrh přiléhá mnohem blíže k originálu (str. 448)
Digitized by
Google
432 M. Opatrný
toUe omnem concapiscentiam mandi a corde tuo, než
čteme-li : kámen jěšutnosti. —
V. 949 p. Patera rozličně pojímá a přepisuje. V textu
(str. 141) píše: v založeniu věrné zbudí; jest patmo, že zhudi
pokládal za imper. slovesa zbuditi a v&rné (lidi?) za akk. na
něm závislý. Ale přesvědčiv se latinským originálem, že zhudi
jest překladem za per mane, tedy imper. od si. zbýti, nemohl
ani rukopis, wieme míti za akk., nýbrž předpokládsgó zde chybu
písařskou: wieme prý m. vSmS, četl ve slovníku (str. 469 pod
si. založenié): „v založeniu věrnŽ zbudi," — se smyslem prý;
t; přirozené povaze vémé setrvej. Ale význam „přirozená pó-
v^a" v „založenié" ani původem neleží, ani není jistého do-
kladu, že' by se byl časem vyvinul. Stč. zaloienie značí zn za-
ložení, základ, záloh (Štít.) a teprve přívlastkovými určeními nabývá
významu obměněného. Srov. dobrého jsi zalozenye AlxV. 198
=z máš základ v dobrém ; svět jest toho zalozenie, v ňem nic
ustavičného nenie NR. 1605 atd. Pročež i v MMagd. 949 ptáme
se, v jakém základu n. v založení Čeho křesťan má setrvati?
Tento nutný doplněk pohřešujeme pak v úpravě textu p. Páterově,
a proto potřebí zde jiné nápravy. Rukopisný text není ovšem
zcela správný, chybu pak tolikéž spatřuji ve si. wieme> ale mám
je za nedopsané místo wiernem, jež jest local a přívlastek
k předcházejícímu slovu t; zaloSeniu, Nalézá se totiž wierne
na konci řádku (49* 10) a již tak vystupuje, že i e přesahuje
z hraničné čáry, takže m nemohlo býti dokonce vepsáno; písař
v takovýchto případech značívá krátící značkou^ že m a n sluší
ještě čísti (srov. doklady ve vydání p. Páterově na sti-. XXV),
avšak i tu zde písař zapomněl napsati. — Přívlastek věrném stojí
zcela dle zákona stčeského místo gen. viery, závislého na sub.
založeniu ; základ viery, založenié viei7 = vlastně stč. založenié
věnié. Tímto obratem vystihl stč. vzdělavatel latin, originál: in
fde permane. Fides jest zde přeloženo rozvodným spňsobem jako
ve v. 896: již fproftenftwie w zalozenyu svým srdcem tebe
hledají zi: qui in simplicitate cordis querunt te (str. 448).
V. 951 počíná se: vez fye . . . a vydavatelé tak i přepisují
(kladouce po v. 950 tečku):
Uč sě, na některém miestě
by jej mohl zvěděti zvěste, atd.
Ale takový text nemá smyslu. Slova „vez fye" pokládám za
chybu písařskou, k níž písař asi tím byl sveden, že právě před
tím několikrát (v. 923, 927, 937) verš těmi slůvky se počínal;
má zde státi: „za fye''. Tato oprava podává se nám ze srovnání
v. 950 nn. s verši 16 násl. Spisovatel totiž vypravuje v prvé
části své básně skutky a strázně sv. Maří u hrobu Ježíšova,
v druhé části (od verše 915) vyvozuje z nich rozličná naučení
křesťanům, majícím podobně jednati, jako činila sv. Maří. Z té
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 433
příčiny nalézají se tu časté pai^allely textové, druhdy až doslovné,
a ty jsou pro kritiku textu velmi ddležité; takým souběžným
čtením jsou verše 950 a násl. s v. 16 nn. :
Stase (t. Maria) a hledafe zaffye
na vše strany, také před sě,
zda by snad uzřela toho atd.
Verše 949 — 952 sluší tedy takto upraviti:
V založeniu věrném zbudí,
hledaje na jiné lidi
za sě, na některém miesté
by jej mohl zvěděti zvěste, — atd.
Takto upravený text shoduje se pak úplně s lat. originálem :
et respice foris ad illos, si forte in aliquo loco videris eum.
MMagd. 981 nn.
981 A pak-liť sě kdy ukáže
a w tvéj sě žádosti skáže,
neroď wfye úfati směle,
donadž ho nepoznaz cele, —
V. 982 jest překladem lat. textu: et desiderio tuo se re-
presentaverit ; lépe snad by bylo předložku w vypustiti a „tvéj
žádosti" vzíti za dativ: skázati sě někomu = se alicui repre-
sentare. — V. 983 chybně bývá transkribován : neroď vie úfati
směle, místo náležitého: neroď t; sě (=: v sebe) úfati směle;
úfati v sě =1 de se praesumere. — Ve v. 984 nepoznaz chybně
napsáno m. nepozná/.
MMagd. 993.
a pokorné frrdcze jmajě,
993 przikladem frrdcem marthme
ižádné útěchy jiné
nebudeš-li v srdci jmieti —
V. 993 jest porušen: „przikladem fiTdcem" jest vazba ne-
možná, marthme t. j. Marthiué jest věcně nesprávno, (srv. orig. :
et si exemplo Marie . . .). — Než ani návrh p. Páterův ne-
může býti pokládán za pravou nápravu: „příkladem srdc(e)
Mar(iina). Slovo „frrdcem" jest po mém soudě chybou písařskou
místo jiného substantiva; písaře svedlo nejspíše slovo frrdcze
z v. 992. Ale které by bylo ono vlastní substantivum, jest po-
někud nesnadně stanoviti; dával bych na uváženou takto čísti:
příkladem (viery) Ma(ř)iné
ižádné útěchy jiné atd. —
Llity filologické a paedagoglcké 1884. 28
Digitized by
Google
434 M. Opatrný
. PlᣠSY. MaHe 75.
(Židé Ježíše) jako zloděje Tázali,
mezi oči jemu plvali,
75 Koffye hanebně vázali, — atd.
Hanka přepisuje (St skL IQ. 65) verš 75: k ose hanebně
vázali, Jungmann na základě takého textu stanoví zvláštní sub-
stantivum osa z= sloup, kftl, p. Patera pak naklonil se k témuž
čteni a výkladu (str. 461). Ale proti pravosti znění slova osa
již tím zdvíhá se pochybnost, že jiného dokladu naše slovníky
neuvozují. — Ve stčeštině užívalo se ve významu: kůl, sloup
atd. slova socha. Na př. : Kochan když okolo sochy chodieše
a z sebe třěva tocieše DalJ. 40. 9; by ty se asa bylo miesto
ženy Lotovy v onu solnú sochu obrátilo Tkadl. II. 4, srv. tamt
n. 72, 84; Trpěl si (t Ježíš) ukrutnú muku — pro mě ot
židovskú ruku, — kdyzsto byl k foflye przywazan — a metlami
bíti kázán Modl. 53», káza (t. Pilát) Ježiušě obnažiti, — při-
viežíc k (ToíTye metlami bíti Hrad. 88^ atd. Z tohoto srovnání
vychází na jevo, že neznámé odjinud osa ve významu =: kůl,
sloup, neprávem ze psaného koffye bylo vyvozeno, ješto Koffye
jest chybně napsáno místo : k foffye = k soše, nom. socha :=
kůl, sloup.
Pláč sv. Marie 245.
Doila nagy obú núzě.
Pan Patera přepisuje: Došla na jí obú núze; nesprávné.
Správně Hanka: došla nají (t. Marie a Jana) obú núze; nají,
starší najú jest, jak známo, gen. duál. osobní náměstky prvé osoby.
Pláč ST. Marie 425.
Takéž ho (t. Jana) porúčiem tobě (t Marii),
425 howieytas v milosti sobě.
Hanka přepisuje : hovějtas' v milosti sobě ; dle toho výkladu
jsou ve větě dva tautologické dativy, skrácený (s' =: si) a širší
(sobě), což jest nepodobné. — Pan Patera čte : hovějtas v milosti
sobě ; než hovějtas nic není. Rukopisné : howieytas mám za chybu
písařskou, a sluší čísti buď prostě hovějta nebo hovejtaž.
Rad. ST. Marie 35.
druh o druzě nevědieše
a druh (o)t druha tajieše;
35 každý jiu wftup v manželstvie,
poručiv bohu své děvstvie —
Pan Patera transkribuje v. 35: každý jú vstup u manželstvie;
ale vstup není žádný český tvar. Rukopisné wftup jest chybně
Digitized by
Google
Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. 435
napsáno místo vatúpi (3. sin. aor.)) jak i Hanka zcela řádné
opravil, čta : každý jin vstnp(i) v manželstvie (St. ski. in 3).
Rad. sv. Marie 186.
jenž (t. dietě), jakž vn(i)de božie máti,
186 (po)czie se ve mně radovati, —
Počátek slova, jimž se v. 186 začíná, jsa pokryt v mkopise
skvrnou nevyniká sice zcela zřejmě, ale neznatelný není. Pan
Patera čte: poezie. Ale nejen počet slabik do verše, i zachované
stopy literní čtení p. Páterovu se příčí; čtu wczie t j. včě, inf.
včieti. Tomu svědčí také Hankův text, na prvý pohled poněkud
podivný (St. ski. 3, 10): r,vr£e se ve mně radovati." Zdá se,
že za doby Hankovy počáteční litera jasněji vystupovala, ale
Hanka chybil čta wrzie =i vrže, místo wczie z= včě. Také prof.
Gebauer četl wczie, srov. Listy filol. X, 133, kde jsou i jinó
doklady na složeninu včieti,
Desat. 214.
ež jich frrdciem nemilují.
Psané frrdciem (instr. sing.) byla by v Hrad. ruk. odchylka
m. pravidelného frrdcem n. frrdczem; ale frrdciem v mkp. není.
Konec toho slova jest pokryt skvrnou. Prvotně tuším psáno bylo
fiTdczem, ale časem dolení nožička písmena z se setřela (srov.
na 1. 98^ 18 ve slově ze), a zbylý svršek neprávem čten za i.
Desat 965.
u poftu, ve mnohý pátek.
Také Hanka (St. ski. I. 96) četl: u pofti*. V rukopise
konec slova byl novým inkoustem přetažen, a tou příležitostí
vzniklo u místo prvotného te (poftie), jehož stopy jsou jasné.
Také rukopisy kapitolni a universitní mají: u poftye.
Drobnosti grammatické.
Napsal J. Gebauer.
XXIX.*) podJconie, polúbratřie atp.
Mezi neutry -bje jest několik substantiv, znamenajících osobu
mužskou nebo ženskou. V češtině zejména substantiva podhonie,
*) V. Listy filoL 1883, 303 si.
28*
Digitized by
Google
436 J* Gebaaer
podratajie, podbiskupie, podpřSvořie^ podjcJinie, podkamořie,
podčěáie^ podstolé (var. postolé), podkancUřie, podstaroatie^
podrichtařie^ podpisařie^ polúbratHe^ polúsestřie, Srov. stb.
otročije neutr, servus, podsmasterije n. architectus, podruUje n.
coniuginm m. f. coniux a j. Miklosich Lex. a n. 66; rus. pod-
masterbje = pomoščniki mastera Wolter Razyskau^a 20.
Substantiva tato byla i v češtině původně neutra. Svědectvím
tobo jsou dílem analogie stbulh. a rus., dílem vazby staročeské,
kde přívlastek rodu střednibo dokazuje, že i jebo substantivum
bylo neutrum : (Darius) posla fwe podkonye čstnébo rytieře Menona
iixV. 1125, t. j. své podkonie sing. Akk. neutr.; ostav při nich
své podkonie Alan. v. 981, též; v jiném příkladě, vy podkonie
bubenee Podk. Jir. 183 (text Plz.), svědčí přívlastek hubenee,
že původce jebo nepojímal podkonie za mascnlinum. Běbem času
však tato jména přenášejí se z neuter do toho rodu grammati-
ckého, který souhlasí s jejich významem: z neuter podkonie^
polúbratřie atd. stala se masculina (pro přechod do rodu žen-
ského nemám dosti dokladů), na př. jeden podkonie Pass. 560,
jeden podčěšie Pass. 299, atd.
Sklonění bylo náležité, podlé vzoru znamenie^ a drželo se,
i když rod se již byl změnil ; svědectvím tomu jsou uvedené Nom.
sg. jeden podkonie, jeden podčěšie atp. Ale časem ujímají se
v některých pádech koncovky analogické podlé příhodných vzorů
jiných, jak ukazují následující doklady.
Sing. Nom. Akk. Vok. podkonie, polúbratřie, zoužením -ť;
(Darius) posla fwe podkonye čstnébo rytieře Menona AlxV. 1125;
v tu dobu král Macedonie, jeho voj, jeho podkonye v také hory
sě táhnieše AlxV. 2455; rozum, jsa podkonie, chtieše koně
zapřáhati Alan. v. 438 ; ostav při nich své podkonie tamt. 981 ;
jeden podkonye Pass. 560; králóv podkonye kázal Pass. tamt;
podkonye vece tamt. 561; jeden podczielTye Pass. 299, 300,
svrchní podczyeíTye list. Wartb. 1380, podcelTie pincerna MamV.,
podčěšie Bibl. glag. Jg., podčeší pincerna Vusín (1700) Jg., jeden
podratagye Pass. 387, Jindřich Lipský podkomorzye Pulk. 184»,
Heřman z Miličína podftole Pulk. 184*, poftole (sic) povědě lan-
krabí dapifer Ote. 469% podbiskupie suffraganeus Bob. 39, pod-
yahnij Horek. 13**, já podftaroftie Osvětimský Listina slez. z r. 1551
Perw. Otčet 66, při saudech starosta aneb podftarofti jeho býti
má List. XVI stol. tamt. 13, starosta a jeho podftaroftie tamt.
14, scrivanello muož slauti česky podpijfarij Pref. 5, podrychtarzije
nemá nikam choditi Pr. pr. 249, do též chvíle nemá podrychtarzije
8 rathúzu jíti tamt., ižádný než podrychtarzije tamt., podrychtarzije
čtyři (t. panoše má míti) tamt., Orestes (Hesionin) polubratrzij
Troj. 222*; polausestří fem. Stiefschwester Dobr. Jg.
Sing. Gen. (Akk.) podkonie^ polúbratřie: hodného pacholka
ptaje, podkonie sobě nemaje Podk. (Star. Sklad. 5. 186), polu-
/ Google
Digitized by ^
Drobnosti grammatické. 437
bi*atrzie svého Troj. 234b; odchylkou -leho: podkanczlierzeho
Perw. Otčet 12, podkomořího Us.
Sing. Dat. podkoniu, polúbratřiu^ -i; odchylkou iemu:
k podkomorziemu Pr. pr. 242.
Sing. Lok. podkoniy polúbratří,
Sing. Instr. podkoním^ polúbratřim : jiného podczielTym
učinil Pass. 299, podpzieworzym Pass. 404, sem podkoním sedmé
léto Podk. Výb. 1. 368.
Piur. Nom. Akk. Vok. podkonie, polúbratřie : vy podkonie
Podk. Jir. 63 (rým klonie 3. pl. svědčí, že tu nebylo podkoní),
vy podkonie tamt. 73 (rým nenie), vy podkonie hubenee tamt.
183 (text Plz., srov. nahoře) ; toho dřeva (t. stromu, rodokmenu)
kmen jest otec neb máti . . . ; prvnie větvie, na ňemž jsú pacho-
líkové a dievčičky, jsú sobě vlastní děti toho otce neb té mateře,
ač t slovu polubratrzye někdy neb polufeftrzye Štít. uč. 38^.
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům
třídy in.
Podává J. Gebauer.
"Třída tato obsahuje slovesa, jejichžto kmeny infínitivní zá-
kladní utvořeny jsou příponou kmenotvornou, která zněla původně
'ě. Toto 'ě ještě v době praslovanské změnilo se
a) dílem v e (4), na př. pňv. um-ě-ti terp-ě-ti, praslov. uměti
tbrpéti, stb. uméti tii^p^ti, česk. uměti trpěti; změna tato stala
se, když předcházela souhláska některá jiná než podnebné ^, ě,
^. 7/ —
b) dílem v a, na př. pňv. sluch-é-ti slych-ě-ti, z toho pra-
slov. slu8-«-ti slyš-č-ti a dále též praslov. slušati slysati, stbulh.
sluŠati^ slyšaii; změna tato stala se, když předcházela sou-
hláska podnebná í, £, š, j, (Srov. Leskien, Arch. fUr slav.
Philol. 4. 148).
Rozdílné S a a jeví a drží se v těchto dvou druzích sloves
ve slovanštině celým časováním; na př. stb. praes. uméj^ slu-
8aj%, impt. uméj slusaj, inf. uméti slušati, trbpeti slyšati, part.
umžj§ sluáaj§, umeli uméli sluáali slušali, tn^ěVh tripéli slyšali
slyšali atd. Týž rozdíl byl zajisté také v češtině nejstarší: bylo
praes. um^u slušaju, inf. umáti slušati, trpňi slyšati, part um^
um^i slušal slušali, trp^ trp^ slyšal slyšali atp. Avšak pře-
*) Ve výkladech ke tř. V. v Listech těchto 1884 má býti na str. 63
ř. 17 „kmen inf. b^ra'' m. bera-; a na str. 67 ř. ^ „kmen praesentní
sáíajo- přehlas. tázijo-^ a $áiaje- stažené sázá- přehlas. sázie-.**
Digitized by
Google
438 J- Gebauer
hláskou nastala ta změna: ve tyarech jako sluial sluSali drahý
(% koncoykoa měkkoa) zavdával příčina ka přehlásce zpátečně
a změnil se ve slu^Ai, kdežto prvý (s koncovkou tvrdou) zůstal
neproměněn slušal; ve tvarech pak jako aor. slitšach sluša pro-
nikla přehláska postupná nejprve trvám ve sluša, změněném na
konci slova ve slu^^, a odtud dále šířila se a usazovala táže
změna ve slusach-sluí^ch atp.
Když tyto změny byly vykonány, byly v jazyce staro-
českém tyto tvary pravidlem:
praes. slušéju alušieš pl. 3. slušejú proti staršímu alušaju
$luidŠ slušajú a stb. slušajq sluiaješi sluiajqtd;
impf. ďušéj stb. sluŠaj;
impf. sltiš&jiech slušiech stb. sluiaachd;
part. praes. sluiéjé stb. slušajq;
aor. sluších sluŠŠ^ slyšéch slyšé^ stb. -Šachd^ 'Ía\
sup. sluiat slyšat vedle umět trpSt, stb. -šatif;
inf. slušeti slyšeti stb. slušati slyšati;
part. -1: sg. m. sluŠal slyšal f. slušala slyšala n. slušalo
slyŠalo^ du. m. slušala slyŠala f. n. slušSle slyšěle, pl. m. slu^
šňi slyšeli f. slušaly slyšaly n. slušala slyšala, vedle uměl
trpU . ., umšli trpHi . ., a proti staršímu 'Šai -Šali a stb. -šaU,
'šáLi;
part. 'S: sg. m. n. sltjňav slyšav^ f. sluŠSvŠi slyšivši, du.
pl. sluššvše slyšěvše, vedle umév trpSv, -ivši, -évše a proti star-
šímu 'Šav -šavši -šavše^ stb. -šavd -šavdši -šavdŠe;
part. -n; slyšdn slyšeni nebo slyšieni atd., vedle uměn
trpSn a proti staršímu -Šán -sáni, stb. -šam -sani;
subst. verb. slušeni e slyšěnie proti staršímu -šanie a stb.
'Šanbje.
Pravidelnost tato se ruší, a to dvojako.
1) Jak nahoře vyloženo, přísluší a jenom slovesům druhu 6),
těm totiž, jejichžto koncovka kmenová má souhlásku podnebnou
Čj £, i, y, tedy na př. slovesům divoká-, ml^-, běáfa-, slutó-,
síyia-, bú/a- (nč. divočeti atd.) ; jen ve slovesích těchto bylo po
právu vedle přehlásky ě i nepřehlasované a, bylo sluáal slyi^al atd.
vedle únšSli sljššii atd.; slovesům ostatním náleželo veskrze ě;
na pr. proti pravidelnému sluá^al slyial bylo pravidelné osiffl,
ho^ll, vězfl, YisěU rozvodnil, leťél, viáfl atd., proti slyial slyŠSú
bylo pravidelné ho^^ horéli atd. Avšak časem stává se slyšal-
slyšeli atd. vzorem také pro mnohá slovesa druhu a), zejména
pro slovesa, v jejichž koncovce kmenové je souhláska f, 2, z, «,
ň^ ď, t (dialekticky i při souhláskách jiných), a místo i vedle
náležitého osif^l osít^^, hoffl ho^áli, zélel žěZéli, sésSi věz^,
vi«fl vi«íli, woáněl vodnáli, vidžl vidfli, letól leťfli atp. jest potom
také analogické osifal osiffli, hofal hořSlí^ zélal žéleU, vézal
věz^i, vi^al lisSliy vodTiíal vodnéli, vicSil viď^, lefol letéú atp.
Odchylka tato od starého pravidla má hojné doklady již v textech
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy m. 439
staročeských, ale není rozšířena stejně, nýbrž jsou rozdíly podlé
tvarfiv a podlé souhlásky. Co se tvarů týká, nejvíce odchylek jest
v participia 4: horaly yíscU atd. Vzhledem pak ke kmenové sou-
hlásce bývají tyto odchylky nejhojnější trvám při 2, s (na př. pro
žádané mrz^, vezU, lisU vzácný je doklad starý), nejřidší při
I (iňal). Učinilo bezpochyby toto tvoření analogické záhy za-
čátek při participiu 4 {wisal podlé slyíaf), a odtud šířilo se víc
a více, zvláště v nářečích, kdež mu ustupují i ostatní tvary slo-
vesné, při nichž v jazyce starém odchylky neznáme, na př. inf.
áedivjat Suš. 59, praes. zkamenáte Suš. 41.
2) V době pozdější, od stol. XV., není již povědomá a ne-
cítí se v jazyce příčina, důvodného rozdílu mezi tvarem přehla-
sovaným a nepřehlaso váným ; oboje tedy mate se, a říká se slušel
a slyš«l místo a vedle slušal a slysal, slušali a slyšali místo
a vedle slušeli a slyšeli; říká se bez rozdílu slušal a slušel,
slušali a slušeli atd., anebo se tomu rozdílu podkládají příčiny
nepravé. Blahoslav myslí, žq wyslyšawše je magis theologicum,
wyslyšewše je magis commune a „šaty wisaly" že zní hrubě po
selsku. Blah. 274. V Br. N. Zák. čte se mlčal 147» vedle mlčel
70*^, slyšav 146*^ vedle slyšev 147» a uslyšavše 150% ale převahu
mají tvary s -e-. Časem pak z mateni toho vyvinují se tvary uni-
formované, a sice dostaly vrch a staly se pravidlem v jazyce spi-
sovném tvary mající veskrze e (za starší é): slušel slušeli, slyšel
slyšeli atd., kdežto v nářečích některých jest veskrze a: slušal
slušali, slyšal slyšali atd.
* Kmen praesentní tvoří slovesa této třídy dílem ze kmene
infinitivního příponou kmenotvomou -je (-jo)^ dílem na způsob
třídy rv, a podlé toho rozdělil Miklosich tato slovesa ve dvoje
oddělení, jež označují se vzory :
1. kmen infinitivní ume-j kmen praesentní umě-je' (resp.
2. kmen inf. trdpi-^ km. praes. trspí-.
Tvary infinitivní jsou v obou odděleních stejný; rozdíl jest
ve tvarech praesentních.
Vzor 1, umSti, umSju,
Bonen infinitivní umě- ; kmen praesentní umějo-, uměje- stáž.
umťe-; při slovesích druhu &) kmen inf. slttia-, kmen praes.
sluiajO' přehlas. slušějo-^ alušaje- stáž. sluiď přehlas. sluite-.
Praes. sg. 1. uměju přehlas. umSjif pak novotvar umiem
(přidělaný podlé os. 2 a j. : k vteŠ atd. bylo viem, k umieŠ atd.
utvořeno podlé toho umiem)^ zouž. umím ; podobně sluŠéju atd. :
nerozumeiu EJ, jáz neumyegi Hrad. 43*, nevmijem tomu roz-
uměti Štít. ř. 68^ Sing. 2. umiei, že ty k tomu nerozumiefs
NRada 1566. Sing. 3. umie: bóh vmije dobré vybrati Štít. ř. 36*»,
což sluílije tamt, 9^^, zapolee sě měsiec Pror. lÝ*^, (milost) mdlee
Štít. ř. 93**. Du. umieva, -vě, umieta. Plur. 1. umtemy, -me, -m;
Digitized by
Google
440 J' Gebaner
ež frozumijeme Štít. ř. 71**. Plur. 2. umiete, vy boha nevmyete
znáti Kat 102. Plur. 3. umějú, uviěji: lidé, ješto nevmyegij
nstanovenie Krist. 60*; dial. ob. uměj\ odchylkou analogickou
tifiti, školáci umí doudl. 36.
Imperativ uměj, slušSj ?itá. Z -ěj- bývá ; vynecháno : roz-
omyez tomu Hod. 82^ (slabika po odsutí bezpochyby byla dlouhá),
gmyewa Pass. 536, gmyemy Alb. 100*.
Imperfektum má tvary dvoje: uméjiech, slušéjiech (Ol-
dřich) cesty nevmyegyesse DalC. 38, (ciesar) neumyegiefe řéci
Kat. 78, (Kateřina) nerozumyegiefe Kat. 32, (oba synové) česky
málo umějiesta DalJ. 70 rkp. Z, nerozumějiechom ŠtitV. 174 atd.;
— a nmiech, slvšieeh, délkou rozdílno od aoristu: (jenž) dělati
neumyefe Hrad. 22^, (Oldřich) cesty neumieše DalJ. 38 rkp. Ff,
jich (kol) nikte nemožése rozebrati ni vrayefye AlxV. 1153, i po-
slední rozumyeíTe ML. 57*^, ješto bugijechu na světě Štít. ř. 123^.
Ye stb. jest imperfektum IlI. 1. a UI. 2. stejno, uměachů
jako trspSachd, ačkoli je možná, že umeachd je místo umejachs
a tedy ze kmene praes. uméje-, v tropeachd pak že je koncovka
jako v nes^chd, V češtině však jest rozdíl patrný: ve HI. 2.
pravidelně trpiech, ve HI. 1. uméjiech a umiech. Tvar umiech
možno vykládati stažením z uviějíech, anebo analogií podlé trpiech.
A o r i s t umech (krátkostí rozdílen od impf. umiech) : izce-
pene diriguit Greg., když pomdle moc jich krále AlxV. 1796.
Pro žádaný aor. slukách nemám dokladu.
Infinitiv uměti j slušeti.
Supinum umět^ sluéat; pro sup. nemám dokladu.
Part prues. uměje, alušějě, -úc-: tomu tak rozumyegijcz
Štít. ř. 47% k jednomu bohu przyflulTegijcz tamt. 74*.
Part. -Z: uměl uměli, slušcd slušeli, na př. izcepenelo bi
obrigesceret Greg., roztuczniel jest Hug. 348, roztucznyel i ztlaftiel
impinguatus et incrassatus ŽWittb. Deut. 15, roztluftiel jest tamt.
zczmyely t. j. zčmělý Medl. 17*, aby (mast) nezwyettrzyela
Mast. 161, vdova ješto jest ofyrzela Štít. uč. 52% toC smy oíTy-
rzieli Hrad. 21**; proč bych buyal Štít uč. 71, aby (tělo) ne-
buyalo Štít ř. 57^, jakž sluíTalo Pass. 343, krále opieíTaleho
Troj. 33\ ztenczalo břicho ML 135^; odchylkou: nám osiřalým
Pam. 3, 42, řeku rozwodnyaluv Pror. 49% by zielal ŽKap. 68, 21.
Part. '$: uměv, alušav slušěvše.
Part -n: uměn, sluidn-,
Subst verb.: uměnie, slušěnie.
Příklady a doklady hojnější následují při některých slovesích
jednotlivých.
boleti. Ve stb. jest boleti bolj^ boliši ve tř. lU, 2; v če-
štině přešlo dílem do tř. III. 1 : pt. pr. bolejě, -júc- : přieteleC
jest i bolegycz chovati Štít. uč. 25**, jáz i otec tvój boleyucz
hledachom tebe Hrad. 72% já sem chudý a bolegiczy ŽKap. 68,
30, (duši) bolegyczy dolentem Hod. 5G".
V
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy HI. 441
bújéři stb. bujati, bujají|: kacieři bugyety nesměli Pass. 389,
že vás bóh nechá zde bugety Štít uč. 75**, menšie t zlé bugeti
v svété než v klášteře tamt. 77*, kterýžto tak velikú navykl bu-
geti můdrostí Troj. 141^. Praes. bújěju. Impf. bújějiech nedo-
loženo ; bújiech : ješto bugijechu koblihy jedúc Štít. ř. 120^, ješto
bugijechu na světě tamt. 123^, ješto zde u veliké cti bugijechu
tamt. 70*. Impt. bújěj. Part. piaes. bújěje: v dobrém bydle roz-
bugege Štít. uč. 47^*, pobugiegycz Pass. 379. Part. bújal bujeli:
proč bych buyal Štít. uč. 71**, jej trápe aby nerozbuyal tamt. 31%
krotě je (tělo) aby nebuyalo Štít ř. 57**, aby (tělo) v hřieše ne-
buyalo tamt. 173^.
céleti, praes. cSleju celéš: (bolest) snad zaczyelee Pror.
Jer. 51, 8.
čmětiy pt Črnel, teskností zczmyely t. j. zčrnělý Modl. 17*,
duřeti, pt. duřel; odchylkou: jste přielišnú pýchu nadu-
rzali (í) Alxp. 103.
haněti: vinný jé sě Libuše hanyety DalC. 3. Praes. hanSgu
haniem hanieš: tiem ji hanyem Kat 46, ktož j'ho hanye Mast 63,
lid boha hanye Alb. 89*, šesti hanyegy boha Alb. 90*, chudí boha
hanyegy ML. 57''. Part hanějě: hanyegice Hrad. 52*, jej ha-
nyegycze Hod. 41^ Fatí, haněl: an jeho hany ei Alb. 14*, jasem
nehanyela Kat. 72, oni hanyely jej Štít uč. 15*. Part haněv:
hanyewíTe Krist. 81*». Part haněn: hanijenu býti Blázn. 131^
Vedle toho jest haniti ve tř. IV., pohanyty ŽWittb. 118, 31,
sebe nehanyecze Kat. 80 a j. Že haněti není snad iterativum
k hanitiy tomu kromě kvantity svědčí part. han^. Obě slovesa
jsou denominativa od subst hana,
hověti, Praes. hověju hověji hoviem^ hovieŠ: tomu já fho-
wiem Kat 46, pomsta howye a slituje sě Alb. 71*, páni chudině
zle howiegy Hrad. 109*. Impt. hověj: howyey ž lépe svému pánu
Mast 105, howiey pilně hosti tomu NRada 1897, poshověj mi
Br. 45*, pohowyey mi Štít uč! 35*. Inf. juž ti nechcem ho-
wiety DalHr. 3. Part hověl: jižC sem dosti howiela tobě
Hrad. 130^
hrděti stb. gi^kdéti superbire. Praes. hrdéju: jáz pohrdiegiu
nepřátely mými despiciam ŽKlem. 117, 7, nehne sě doĎedž ne-
pohrdie nepřátely ŽKlem. 111, 8. Impt. hrdej: božie matko
modlitbami nehrdyey Hod. 20**, srdce skrúšené newzhridiey non
despicies ŽWttb. 50, 19. Aor. hrděch: tehdy pohrdye jím He-
rodes ML. 103*. Part. hrdel: přemoženými nepohrdiel ŽKlem.
68, 34 non despexit, že jest mnú pohrdiela Hrad. 103*, wzhr-
dielo oko mé despexit Žklem. 53, 9, že ste pohrdyely synem
božím ML. 19**; odchylkou hrdal: nepohrdyal jest non despexit
ŽTom. 68, 34.
hrzěti. Sloveso předcházející hrdeti utvořeno jest z positivu
adjektiva hrdý grddd superbus a znamená tedy superbum fíeri,
superbire. Vedle toho je sloveso hrzěti. Je vřadil jsem v Listech
Digitized by
Google
442 J- Gebaaer
fílol. 1884, 69 mezi slovesa V. 1^ (sázeti atp.), jako by bylo
iterativem k hrditi grdditi. Výklad ten je nesprávný ; hrzéti patří
do třídy m. 1, pochází od komparativn hrzí (srov. stb. m^njati
minai z kompt *mbňi> atp.) a znamená tedy vlastně snperbiorem
fieri. Podlé tohoto výkladu pak tvar zdánlivě odchylný hrzěl (ne-
wzhrziel jich prosbu ŽElem. 101, 18, ani wzhriziel modlitby ŽKap.
21, 25, whríziel tamt 77, 59, pakli by konšel pnrgmistrem po-
hrzel Pr. pr. 247) jest správný, kdežto hrzal (v Pulk.) jest novo-
tvar analogií přidělaný j^o osiřal atp. Dokladův více v. v List.
filol. 1884, 69—70.
jmietí, mietiy míti. Tvary infinitivní jsou ve El. 1, a taktéž
z tvajTŮ praesentních imperativ a imperfektum ; naproti tomu prae-
sens a part. praes. se odchylují. Praes. jmám jmáé: gmaam péči
Pror. 89% neimafi t. j. nejmáši EJ, ty maaíT Štít. ř. 158\ prorok
jenžto gmaa sen a ten jenžto maa řeč Pror. 72% va oba mává
příčinu Gesta Rom. (Výb. 2, 922), (Jan a já) gmawie tuhu uki-utnú
Hrad. 56% má střícě oba velikú česC gmata Mast 409, (manžely)
máta schovati milost pravú Štít V. 47, na to svědky gmami Eunh.
148^, imate t. j. jmáte EJ, pohanstvo za to gmayu že ti Tudie
nevmieragyu AlxH. 1», věci jesto přijíti magyy Pror. 33% ješto
gmagyy přijíti Pror. 111% Pozoruhodný tvar jest sg. 3. maje:
tento sě mieč na to magye AlxY. 995; srov. vzdvihaje, doptaje,
počínaje 3. sg. tř. V., Listy filol. 1884, 64. Impt jméj ; z -éj-
vynecháno j: myewa tento mlýn spolu Pass. 536, proto všiem
srdcem y zadosty gmyemy k Ďemu Alb. 100*. Imperfektum tvaru
nejplnějšího jest jméjiech; z toho vzniká (změnami íe v ^ a i)
jmějéch, jméjich; vedle toho je ts2X jmiech^ a z něho soužením
vzniklý jimici^/ vedle všech pak těchto tvarů s náslovným jm-
jsou parallelní tvary s odsutým y, méjiech^ méjéch^ mSjich^ mieeh^
mích : neb jeho u velikéj počestnosti gmyegieíTe Pass. 280, (baba)
gmiegiesse psa Hrad. 103^, (Kaifáš a Annáš) snem gmiegiefta
Hrad. 82% ješto gmyegyechu jej za pána Kat 146; (Alexandr)
otčíka juž neymyegefye AlxV. 124; zbožie kteréž gmiegilTe Ote.
1^; dievka stydUvé nravy gmiefe Dal H. 41, (orlice) gmieíTe zlatá
křídla AlxH. 3, 11, tet angelic imyefe lokti Příp. sv. Jiř., gmies
bolesti přemnoho t. j. jmies' Hrad. 30*; Kos tis nemiegyefe dětí
Kat 6, viece miegieíle Tuda pěsieho AlxH. 3, 41; král velikú
radost mějéše Trist 189 (rkp.?), koni mějéchu to za stravu tamt
217; ani železa ani mědi miegijchu Alxp. 95, když tak miegychu
pomluvu mezi sebú Ote. 320*; Maria radost myeíTe ML. 34**,
(Alexandr) myefye mistra svého AlxV. 154», král Filip myfye
ženu Alx.V. 71. Aor. jměch: (Jáchym) dvaceti let neygmie plodu
LMar. 21, Jozef n^jmye zač kupiti ML. 52**, král mie pobitie
s pohany Mand. 13% když mie Briseida ssésti s koně Troj. 14l\
Inf. jmieti^ každému jest gmieti za to Kunh. 148^. Part jmajě:
imaia t j. jmaja, nepřehlas. EJ, mayucz peču AlxH. 1^, tě v sobě
gmaiuce Kunh. 151% šlechetnosti v sobě magijcz Štít ř. 4»;
Digitized by
Google
Traroslovné výklady a doklady ke BloTeeům třídy III. 443
chybně : gmagijecze Štít. ř. 73*» (v pečlivě psaném rkp. tomto jest
to zajisté jen chyba písařská; chyby tvarové způsobu tohoto jsou
z doby novější, když vedlé trpíc vidělo se staré trpiec a proto
ke spílajfc utvořilo se chybnou analogií spílajeci Kom. Lab. 19,
5 atp.). Part. ymS, ymiel sem ŽWittb. 118, 113; novotvar mol
v hypokoristickém tu mal! tu malá! Neruda Pov. malostr. 123,
a dial: len jedneho syna malá Suš. 157. Part. jmSv, jměvše
Břez. 11. Part. jmériy jmien: ten za pána gmien má býti Hug.
369, (dnšě) nenie gmiena za čistú Hug. 148, by jměl řečen býti
i gmien za blázna Troj. 19*^, jmín Us. ; subst. verb. jmSnie : pra-
vého pokoje gmyenye Alb. 104*. — Tak ohýbá se také nejmieti^
nejmStiy kdež někdy s odsutim náslovného j vzniká délka a pak
zoužení: nejmSti - némiti - nýměti: nymafs offerovati Hod. 68**
(2 krát), moci nymafs nade mnú tamt. 84^, i žádný nyma živ
býti tamt. 66^. Složené pojmSti^ přijméti mají tvary veskrze podlé
III. 1. : praes. -jmSju^ (já) ještě pogmiegi své vole Štít. Opat. 27,
tesknosti pojměješ Pis. Br. Jg., než ty se k tomu přijmějes Ub.
Jg., pogmyety práce Štít. uč. 67% toliko již túh poymyewíTy
Hrad. 59»>.
mdléti. Praes. mdleju mcUéš: že (já) po nem milostí mdlegy
Hrad. 40*, v hospodina úfajě neomdlegiu ŽK. žalm 25, že mdle
ta rota AlxY. 1794, jelikož se jedna (milost) rozmóž mdlee druhá
Štít. ř. 93*^, doňudž nezemdlegyu donec infirmentur ŽWittb. 57, 8,
tu zemdlyegy všickni údi AlxV. 1794. Impt mdlej: zemdleyte
deficiant ŽWittb. 70, 13. Impf. mcUéch: (Maria Magd.) myslel
i živótkem mdleíTe Hrad. 29^, (MMagd.) v tom blude mdleíTe
tamt. 44*; pro mdlejiech nemám dokladu. Aor. málech: Priamus
páde a omdle náramnú žalostí Troj. 152*^, když pomdle moc jich
krále AlxV. 1796. Part. mdlejg; mdld: země mdlela Pror. Isa.
24, 4, zemdlelo tělo mé ŽWittb. 72, 26, oči moji mdlele tamt.
118, 123 a j.
odoleti. Ve stbulh. jsou tvary troje: odoléti odolej^ HI 1,
odolati odolaja V. 1 (v čest. V. 1'), a odoljati odoljaj^ V. 1
(v čest. V. I*'); v češtině je sloveso to z pravidla ve třídě V. 1*:
odolati^ odolaju odolám odoláš^ odolal odolali atd., na př. tiem
odolafs mnohé vojně NRada 499, kto mně v smutcě viec odolá
LAl. e, aC pohanstvo odolá bludnému kmenu Kat. 160, (oči) vidíta
Krista jehož moc všemu odolá Kat. 184, lidé malí tomu odolagi
NRada 1671, odoley vždy zlobě NRada 1097 přehlas. m. odolaj,
jim (osám) kořist odolá aor. AlxV. 1848, svým nepřátelóm ne-
mohli odolati Mart. 44*, nižádný proti ňemu odolati nemožéše
Tand. 67, aby odolagycz korunováni byli ML. 59*, aby neodolal
Alb. 9*, aby (my) odolaly ML. 59*.
poletí, nechtělo si sě (čelo) zápole ty Pror. 52*. Praes. po-
leju polem poltí: obličej hanbu sě zapolee Pror. Isa. 29, 22,
zapolee sě měsiec erubescet tamt. 24, 23, člověk hněvivý zapolé
se i hněvá se Tkadl. 1. 6, (nepřietelé) zapolegiu sě ŽKlem. 3^.
Digitized by
Google
444 J- Gebauer
Impt polej: zapoleite sě a styďte se ŽKlem. 24^; proti tomu:
zápol sě Sidon erubesce Pror. Isa. 23, 4. Aor. pólech: knieže sě
zápole DalC. 23. Jiné poletí pólu jest v oddělení m. 2.
rdietí stb. rddeti má tvary z pravidla podlé III. 2, některé
odcbylkon i ve III. 1: rdiegie (t. j. rdějí) se ruože Troj. 220*,
rdějící se vody Br. Jg. ; stb. n»žd^ i n»déj§.
-siřeti osiřeti. Part. osiřel: vdova ješto jest ofyrzela Štít. uč.
52% tot smy oíTyrzieli Hrad. 21*'; odchylkou osiřal: nám osiřalým
Pam. 3. 42. Pait. osiřev: (děti) ofyrzewíTe Štít. uč. 51».
slušeti, u macechu fluíTieti Hrad. 109*. Praes. slušéju slušiem,
slnšieš: fluífíje nám to znamenati Štít. ř. 5% tobě íluílie chvála
ŽWittb. 64, 2, tat (mast) k milosti HulTye Mast. 162, toC bydlo
ílulIie na ki-ále NRada 570, to neflurie tvému řádu tamt. 490,
ješto przijflulTie k svatbě Štít. ř. 50*^, teto dvě věci przyfluflyeta
Alb. 76», věci ješto k ženám przyHuíTegy Štít. uč. 50*, tyto kusy
na richtáře prziflulTegij Pr. pr. 248. Impt. sluiéj. Impf. slušiech^
nepřehlas. slušdch: o chudých zlufafe jemu EJ; pro sluiějieeh
nemám dokladu. Part. slušějé: k jednomu bohu przynuíTegijcz
Štít. ř. 74*. Part. sluial slušeli: když mněl Eliáš, by sám jediný
nuíTal k bohu, tu sú také i těchto sedm tisicóv mužóv ňuffely
Štít. uč. 69% by taký k spasení neprzyílurfal Štít. ř. 192^, jakž
nuTTalo Pass. 343, panstvie orlovo k moci krále lva fluffalo NRada
15, kak by sě nuffalo Štít ř. 189^ a j.
spileti, špUetí (ze střhněm. spiln žei*tovati): počechu jím
fpileti Hrad. 88**. Praes. spíleju spílém, spiléš: jázt fpilegy Hrad.
130*», jenž bohem pofpyle Hrad. 95*», vždy lúdí a ffpyle Ote. 19%
(kostečníci) svatými fpilegy Hrad. 115*>, třetí fpilegy ŠtítOpat. 398.
Part. spilejé: jako ffpylegie vece ioculariter Ote. 184*. Part.
spílel: (kupec) by nefpilel Štít. uč. 112% aby (ty) věda neffpylel
tamt., potupil i pofpylel Alb. 28*. Part spílev: spilewffe jím
Hrad. 86*. Part. spUen: aby bylo pofpyleno Alb. 29*.
tlétt, Praes. tleju tlém, tléš: pomoc jich zetle veterascet
ŽKlem. 48, 15, vsickni zetlegiu tamt 101, 27. Part tlel: by
milost tlela Rúd. 25**, zetleli sú jiezvy mé ŽKlem. 37, 6, všecky
tětivy zetleli biechu DalH. 39.
truchleti: proč jest truchlety Alb. 15*, (člověk) by měl
truchlety Štít uč. 101*; o nemúdrých! pro to velmi truchleti,
ješto by nebylo, aneb ač bylo ale skrovně truchleti, a pro to
netruchleti, pro než by těžce bylo tnichleti ŠtítV. 283. Praes.
truchleju truchleni truchlím, truchléš: (já) bolestiu všě truchlegy
Hrad. 40*, mnozí truchlejí pro své přátely ŠtítV. 283, (mnozí)
truchlejí pro světské věci a netruchlejí pro tu škodu kteréž . .
tamt Impt. truchlej: netruchley sob§ Modl. 167*, každý truchlej
pro svú vinu ŠtítV. 283, protož truchlejme tam. Part. truchlejé:
jinoch jide preč velmi truchlegie Hrad. 102*, (Maria) Jeho smrtiu
truchlegy czy Hrad. 28**. Part. truchlel: David truchlel pro své
hřiechy . . ., truchlel také pro hřiechy jiných ŠtítV. 283.
Digitized by
Google
Traroslovné výklady a doklady ke Blovesám třídy in. 445
umSti: budete-li mi umiety odpověděti Krist. 78*. Praes.
tímiju umiem, umieŠ: vrozomyeyu intelligam ŽWittb. 100, 2,
co sději živa řéci neumiegy Hrad. 37*, což sobě sději kde V ho
nalésti vmiegy Hrad. 40*, nevmyem k tomu nice řéci Štít. uč.
91^, nevmijem tomu rozuměti Štít. ř. 68^, že ty k tomu neroz-
umiefs NRada 1566, bóh vmije dobré vybrati Štít. ř. 36^, jenž
rozumye ŽWittb. 32, 15, vy boha neumyete znáti Kat. 102,
a€ nerozumeiu ut non intellegant 2 J, jsú konvrái ješto nevmyegy
latině Štít. uč. 71*, lidé ješto nevmyegij ustanovenie Krist. 60*,
ještoC raditi vmiegi a k věčnosti rozumiegi NRada 1659. Impt.
uměj: rozomyey volánie mé ŽWittb. 5, 2, rozomyeyte to tamt.
49, 22; rozomyez (sic) tomu Hod. 82^. Impf. umějiech: (Oldřich)
cesty nevmyegyesse DalC. 18; umiech: (žebrák) dělati neumyeíTe
Hrad. 22^ i poslední rozumy effe ML. 57*^. Part. uměl: člověk
nerozomyel ŽWittb. 48, 12, božie cesty nevmyely sme Štít uč.
15^ Part umšv: dachu j'mu řeč jakž umiewlTe ApD. c.
úpěti^ denominativum od úp clamor, patří sem : praes. úpéju,
impt ápéj\ part. úpějěy úpSl\ doklady v. v Listech filol. 1883, 453.
váleti bellare pokládám za denominativum, utvořené ze subst.
vale (demin. válka, ze střhněm. wal mase. a wale fem. Wahl-
fitatt). Praes. váleju^ vdLém^ váléš: (kán) často wale Mand. 68*,
krajina, o niž této dvě království waleta Štít. uč. 29*», proč my
(psové) s vlky walíme Hád. 34*, ten lid . . často walegi se žol-
dánem Mand. 24^, křesťané s nimi walegy Mand. 77^. Impt. válej:
ten waley s Čechy kdo nechce živ býti DalC. 78. Part váld:
on 6 nimi (žoldán s divochy) walel Mand. 25*, ten ustavičně
walel tamt 84**, aby s nimi (Alexander se ftímany) newalel
Alxp. 13.
iěleti. Praes. iéleju iStém^ iéléé: zyelegi toho Krist. 8*,
zloděj zzele že j' kradl Štít. uč. 128*», když člověk zyele všeho
nepokoje Alb. 16^ toho selewye AlxBM. 1, 21, jsú ješto zzelegy
Štít uč. 128^, (lidé) želejí toho ŠtítV. 138. Impt iUej: ktož
potratí náboženstwie zeley Štít ř. 82**, ty nezeley ež máš umřieti,
ale zeley ež s' sě nepřipravil k smrti Štít uč. 150*, viz a zzeley
mne ML. 104**, zzeleyme své viny Štít ř. 221**, zieleyte se
mnú mého syna Hrad. 50**, na ložích svých zieleyte compungimini
ŽWittb. 4, 5. Impf. Žěléch: Nero velmi ho zielelTe Pass. 298;
pro žělejiech nemám dokladu. Inf. Seleti : každý ma zelety hřiechu
a má libo jemu býti ež žele, a pakli nezele, ale toho nezelenye
má zzelety Štít. uč. 100**. Part. želeje: sv. Petr zaplaka zielegie
jich rozlúčenie Pass. 289, potřese sě země zielegyczy Hrad. 92*,
zelege a milosti prose Štít uč. 88*. Part. iělel: die mudřec že
často želel mluvenie Troj. 197**, Nero velmi jeho zielel Pass. 299,
aby toho zyelel Alb. 16**, zielela Pass. 354, jehož smrti zielela
Hrad. 28**, abyste nezieleli Pass. 417, čeho srny zyelely Modl.
160** a j. ; odchylkou želal : by spolu zielal qui contristaretur
ŽKap. 68, 21.
Digitized by
Google
446 J* Gebauer
Vzor 2. trpgtif trpu.
Kmen infinitivni trpě-; při slovesich drnhn b) slyia-.
Kmen praesentní srovnává se úplně se kmenem praesentnim
třídy IV.
V 1. os. sing. *thrpjq stb. trdpljq (ve IV. tř. topljq) je
kmenem patrně ttrpjo- stb. trspja-.
Ve 2. 3. sg., v celém du. a v 1. 2. pl., když odepnoa se
známé přípony osobní, zbývá tbrpl- stb. trspl- (ve třídě IV. topi- ;
o délce svědčí čeština a srbchoiT.); toto itrpt- dložno pokládati
za slovanský kmen tvarů dotčených. Jak zde kmenové -i vzniklo,
o tom není jistoty. Domněnka jest, že vzniklo ze staršího -i-e.
Ku podpoře domněnky této mohlo by se okazovati na tvary sta-
ročeské s "ie- místo -i-; ale dělo by se tak neprávem, neboC
tvary s -ie- vyskytují se většinou jen v památkách pozdních,
kdežto z doby starší vedle nesčíslných dokladův s -í- velmi málo
je příkladův s -{e-. Všímal jsem si této věci, ale naskytlo se mi
v textech starých a přísných příkladů z obou tříd (HI. 2 a IV.)
nad míru málo : vŽGloss. 103, 32 psáno hledie respicit, a v ŽWittb.
na témže místě: jenž hledie na zemi i káže, bylo tedy chybné
hledie již ve společné obou těchto žaltářů předloze. I na sklonku
XIV stol. jsou odchylky tyto ještě řídké, a množí se teprve v době
potom následi^ící : v Alb. 33*^ když člověk vši svú žádost obratye
u bóh; v Ev. Vid. vy wydyete Luk. 10, 24, vyslylTyete tamt,
cokolivěk on (otec) vczynye Jan 5, 19, (já) mluwyem a tebú
tamt. 4, 26 a v. j.; v Pror. 67* všeliký podywye se a potirése
hlavu; v Hug. 353 ježek vždy chodie v odění svém, ale tu jest
chodie opraveno v chodi; hrzeíliefs ve Štít. Sázav, (z r. 1465)
143*; hrzeílie 3. sg. tamt.; toC tobě předehře ftogie NRada
(rkp. B) 780 (rkps. A má ftogi); klášter lezzije Lobk. 69^; dial.
on pomine Blah. 11 a držjeme Blah. 18 (podlé Roha uvedeno);
známo czinieme, ten list lomieme a nepeven czinieme atp. v list
českopolských XV— XVI stol., Perw. Otčet 59, 60 a j. Odchylky
tyto od pravidelného -i- vysvětlují se jinak a nelze z nich do-
býti svědectví, že by ve staré češtině bylo zde bývalo -íe-, které
by zase dále svědčilo, že i obecně slovanské -I praesentních
kmenů tř. in. 2 a IV bylo z bývalého -i-e. V textech ze sklonku
XIV stol. a z doby následující jest tu ie psáno místo i podlé
chybného pravidla pravopiseckého. Jest to v době úžení ie-L
Tenkráte psalo se ještě po stáru na př. slyštec-, ale mluvilo se
již slyšíc-; z toho brali si písaři někdy pravidlo, že za slyšené
i může se psáti ie ; toho pravidla pak se i drželi a nedopouštěli
se chyby zjevné pozorovateli grammatíckému, když tak činili v pří-
padech^ kde slyšené i bylo vzniklo ze staršího ie, tedy na př.
když za slyšené slyšíc- psali slyšíac-; avšak oni pistdri drželi se
svého pravidla také v případech jiných, kde í nebylo střídnicí
za starší ie, píši také slyštéš, slyšiete atp., a tu ovšem postihu-
jeme je, že chybnjí. Ve stol. XIV vyskytují se odchylky jiné,
Digitized by
Google
TrarosloTiié Týklady a doklady ke sloTesfirn třídy III. 447
ale zpflsobené podobným pravidlem pravopiseckým chybně sňatým
a provozovaným. Jest to v době přehlásky iu-í, Y době té píše
se ještě po způsobn starém sing. Instr. došiti (t. j. literami, jež
v rkpise příslušném znamenají -tti), ale mlnví se již dnši ; písaři
berou si z toho někdy vzor, píši tu za slyšené i, a to mnohdy
opět ve případech, kde i nebylo vzniklo z ťti, zejména též ve
tvarech, o kterých zde jednáme; tím vysvětlíme si hrzessyuss
DalC. 37 místo hřešíš, ten jest ješto mezi dveřmi fedyu Pass. 324
vyslov sedl, to pamatovánie czynyn nám v srdci zabanbenie Pass. 318
vyslov činí, toho buoh vtyeflyn Pass. 420 vysl. utěší, newzwefelyu
sě nepřietel non gaudebit ŽWittb. 40, 12 vysl. nevz veselí.
Ve 3. os. plur. je koncovka stb. -qtd, trsp^ts (ve IV ťt.
top^d) a kmen tedy zase jiný. V době praslovanské zněl tento
tvar tbrperUb (IV tř. toperUb). Mechanickým odepětím přípony
osobní dobyli bychom kmene tbrpe- (topě-) ; ale kmen tento není
pravdě podobný, nevidí se, jakým způsobem by souvisel s uká-
zanými kmeny ostatními. Tvary trdp§t5 (topqtd), * twrpenib (* to-
pentb), shodili se se tvary časování bezpříznakého dad^ jadqtz
véd^tdj * dadentb *jadentb * vedentby a zdá se mi, že je třeba
vykládati oboje stejně. Tím ovšem není věc vyložena dokonale.
O podobných dílem a dílem jiných výkladech těchto kmenův v.
Miklosich, Vergl. Gi'amm. UI^ 89 a 114; Ludwig, Pr. Sitzungsber.
1874, 175 a j.
Praesens sing. 1 trpu stb. trspljq, přehlasované trpi t. j.
trpi. Kmen tvaru tohoto má koncovku -jo, terpjo-; souhláska
kořenná spojuje se sy a náležitými změnami hláskoslovnými z m;,
bjf pj, vj vzniká stč. m, 5, p, v, na př. hřm% svrBu, trpu^ pivu ;
z '"'jy Ijy ^j vzniká stč. ř (pozd. f), T, tí, na př. horu (později
horu), veTtt, mňu ; ze zj sj vzniklo stč. ř i, na př. vSžu viiu ;
z dj tj vzniká stč. i c, na př. vizu cheu. Tvary tyto dílem do-
leji jsou doloženy, dílem podlé theorie bezpečně je můžeme před-
pokládati. Pro kvantitu jejich jsou pozoruhodný doklady: již
wijzy Štít. ř. 17^, wijzy nebesa otevřena tamt. 27\ wijzy psáno
tamt 87^, vrijzy poiřytstvo tamt. 96^, t. j. vizi; srov. ve IV.
třídě podobné právi. Ukázaná změna souhlásková vyškytá se jen
v 1: os. Bg. ; tvary ostatní mají souhlásku beze změny této,
a jejich vlivem dostává se někdy souhláska nezměněná i do os.
1. sg. : bože k tobě bdyu t. j. bdju místo bžu ŽKlem. 62, 2 vi-
gilo, k tobě bdy t. j. bdi ŽWittb. tamt., toho sě neftydy t. j.
nestydí místo nestyzi Pass. 452. Analogií podlé trpíš, trpí atd.
přiděláno časem také pro 1. os. trpím; novotvar tento vyškytá
se již v době staré, neprzym Hrad. 33^ šíří se rychle a jest od
sklonku stol. XIV. pravidlem, srov. Listy filol. 1874, 159 — 160.
Sing. 2. trpíš, s kvantitou označenou: na mě sě domnýíT Jid.
169, pomnýíT Jid. 170, vzrzijlT. Štít. ř. 9*. Sing. 3. trpi, s pří-
ponou osobní 't: p(rěsě)dit praesidet Greg.; s kvantitou ozna-
čenou: jehož se nedomný Jid. 117, nepomný Jid. 118, bolí ju
Digitized by
Google
448 J. Gebauer
zzyrdcze Jid. 153, lefij Enos AlxB. 4, 24, jenž tu ftogij AlxB.,
člověk wydjj jej Štít. ř. 3^, když vzrzij tamt., čiem sé přiezeň
drzzij tamt. 5*, bogij se tamt. 5^ a j. Du. 1. trpíva^ trpíve: ve
(my dva lotři) trrpiwie Hrad. 90^. Bu. 2. trpita: mnyta Pass.
283. Du. 3. trpíta: oči uzrzyta Pror. 81% wydyta oči moji Kat.
184. Plur. 1. trpimy^ trpíme^ trpim: flylTymy Pass. 464, fto-
gymy ModL 15*; wydijme Štít. ř. 8*, 171* a j.; pro trpím
nemám dokladu, ale dokud se říkalo v 1. sg. trpu, trpi^ dotud
bylo v 1. plur. vedle trpímy, trpíme i trpím rovněž tak možné,
jako bylo na pr. ve IV. tř. 1. plur. dostúpím, musím, pokusím,
doftupym vsie . . škody AlxV. 429, tobě věrni býti muzzim j s tobú
všeho pokuíTim AlxBM. 6, 21 — 22., a jako je dosud nesem vedle
neseme atp. Plur. 2. trpíte: třpyte Štít. ř. 20*^. Plur. 3. trpie^
s délkou dosvědčenou : viedýe Ijudie Jid. 28, uzrste Pil. c, všichni
mnýe Štít. uč. 109^, (kupci) drzýe tamt. 95% ješto flyíTije Štít.
ř. 14*, ti vzrzije tamt. 4*, neradi wydije tamt. 14*, (královstva)
ftogije tamt. 9**, jedni hořee v boží milosti ŠtítOpat. 317; před
přehláskou -a: ueda oni, aC neuida t. j. věďá, neviďá EJ.; zou-
žením 4: nč. trpí. Odchylkou podlé III. 1. -éjí-. kteříž mnějí
Čtv. 3, 7, zloději mnějí tamt. 3, 17; táž odchylka jest v dial.
obecném -éf: trpěj, hořej atp. Us. ; jiné tvary dialektické mají
staré '{j)á\ ludé věďá, po mně hleďá Suš. 237, husy-li to seďá
nebo snihy ležá Suš. 122, nohy holá Suš. 515; nebo -ijá: se-
dijá tam třé kohúti Suš. 259 ; -íja : kavky-li letíja či Turci
běžíja Suš. 125, ženichovy stěny velice pršíja Suš. 487; nebo
-tí, 'ijú, 'ijó, 'tjou: nožičky mne bolu Suš. 515, svíce hořyó Suš.
48, růže stojijó Suš. 283, zuby vypršijou Suš. 258.
Imperativ. Sing. 2. 3. trpí: pozrzy v hrob Hrad. 49^ we-
zrzy ŽWittb. 24, 19, Němče v svéj zemi sedy DalC. 67; psané
vzrzyu videas ŽWittb. 127, 6 čti uzři; <rp, wzezrz na ň Alb.
105*. Du. 1. trpiva trpivě, nedoloženo. Du. 2. 3. trpita, trpta:
oba (soupeřové) dědiny drzyta Rožmb. 253, ílyíTta komorníky
(Vok.) Rožmb. 248, oči drzta post Štít. ř. 208^. Plur. 1. trpimy,
'im£, 'im nedoloženo; trpmy: držmy sě NRada 1248, trpme TJs.
Plur. 2. 3. trpíte, trpte: zaftidte sě ŽW. 6, 11. Analogií podlé
ved^m, vedete, zdvihnem, zdvihnete atp. vyvinuly se také v této
tóídé imperativy s -ě- místo -/-, když by po zaniknutí samohlásky
(-1-) bývala obtížná skupenina souhlásek ; na pr. mnete, pomnyete
Hrad. 96% 119% pomněme Us. ; zřete, zrzyete na vše strany
AlxV. 695, wezrziete wezrziete Ote. 264* a nč. Strany kvantity
vytknouti sluší stáj a boj: jdi a ftuoy v bráně Pror. 66*, stůj
nč., bůj se utopení Suš. 89, matky se nebůj Suš. 22.
Imperfektum tiyiech, slyitech, stb. trspéachs slyHaachd,
odvozuje se od kmene infinitivního, kdežto imperfekta jiných tříd
z pravidla na kmenu praesentním se zakládala. Sing. 2. trpieše:
ač uzrzieíTe zloděje, biezielTe s ním si videbas currebas ŽWittb.
49, 18; sing. 3. trpieše: zdirfefe continebat Greg., zdali srdce
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. 449
nehorzijelTe Štít. ř. 72^, Mojžieš mlczijeíTe tamt. 131^, du. 3.
trpiesta: ješto flyHljefta Štít. ř. 76^; plur. trpiechom: mnijechom
by život bláznovstvie byl Štít. r. 70*, fedijechom nad hrnci masa
tamt. 239»; pl. 3. trpiechu: trpiechu Kat. 132, co flyHljechu
Štít. ř. 7Q\ Pro tvary nepřehlasované slyšdck atp. není dokladu.
V době pozdější vyskytují se tvary zúžené, s -i- m. -w-: král
fedijíTe na své sieni Alxp. 5, Alexandr udeři Lixia holí kterúžto
v ruce držylTe Alxp. 8. Odchylkou tvoří se impf. podlé El. 1 :
on mnyegieíTe Milí. 15* t j. mmyteie m. nmteie,
Aorist trpěeh slyšaeh přehl. slyiěch, Sing. 1. welech
Hrad. 126**; sing. 2. prvú radost tehdy s* měla, když uflyíTye
Hrad. 119**; sing. 3. člunek przymczie sě Hrad. 10*; du. 1.
zatiem vzrziechwa jednoho Krist. 106**; pl. 1. zlifahom audi-
vimus EJ, bieziechomy Hrad. 27**; pl. 3. zlifahu EJ, slyšěchu atp.
Infinitiv trpěti stb. tvBpetiy tyrpieti Túl. 12**, trrpieti
Hrad. 133**; slyšati stb. slyšati, pobe(za)ti vitare t. j. snad po-
běžati Greg. ; přehlas. slyŠěti, chtěl bych řeči podrzyety Štít. ř.
189**. Tvar nepřehlasovaný udržel se a dílem i rozšířil v nářečích
východních: sic. držaC (ale hořet), když budu krávy bečati Suš.
679, budu svině kvíčati tamt., budu ležat v síni Suš. 183, budu
visat Suš. 99.
Supinum trpét stb. trbpétd^ přijide Maria wydiet hrobu
CEvang. Rozbor 709; slyšat stb. slyšatd, jíti ležat Velesl. Jg.
Part. praes. act. trpě, trpiec. V mase. neutr, před pře-
hlasováním trpa: bda vigil Greg. t. j. bďa, zeda sedens EJ t. j.
seďa; též bez přehlásky v dialektech: sedá při večeři Suš. 231,
seďa leza kleča doudl. Kotsm. 26. Y trpiec- délka naznačena:
slovo božie flyilijecz Štít ř. 4% flylTijecze tamt. 79\ zrzijecz
tamt. 13**, zrzijecze tamt. 25*, bogijecz sě tamt 45**, nechtijecz
tamt. 50*, ftogijecz tamt. 51\ zle trpijecz tamt. 33** a t. p.;
skrácení ve femin. trpéci: kterážto seděci Br. Nový Zákon
131*. Analogií podlé pektžc-, pištíc-, pišme- atp. vjrvinul se
také tvar tr^ííc-, trpiuc-: trpiuci ŽKlem. 74**, voda bieziucie
tamt. 42**, flilTiuci tamt. 109**, v zvonciech wznyucich tamt. 123*,
fediuci tamt. 128*», letiuci tamt. 128**, bogiuci tamt. 101** atd. ;
v ŽKlem. je tvar tento u většině, ale i v jiných památkách staro-
českých se vyškytá, na př. boyuczym ŽWittb. 24, 14 a ŽBm.
tamt., a též v nářečích: zdalo se Ranoši na loži ležucej Suš.
186, moja najmilejší v komůrce seďuci Suš. 206. Srov. Uber die
weichen a-, o- und u Silben im Altbóbmischen 1879 str. 32.
Odchylkou podlé IH. 2 trpěje : hájegyczy Alb. 80**, bdyegycze
ML. 36**, fedyegyczyeho Pror. Isa. 28, 6, fkripiegicze MamV.,
držejících MC, náležejících Pref. 11 atp. O věda, vědúc-, vida
vidúc'^ viz doleji mezi slovesy jednotlivými.
Part. praes. pass. trpim, a, o, stb. tropinid, zachovalo
se v komparativech držimějše, driimějie\ doklady v. doleji při
slovese držeti.
Mttj filologicko a pedagogické, 1884. 29
Digitized by
Google
450 J- Gebaner
Part. -Z: trpěl, slyšal. Kvantita odchyluje se: ani ti-pijeia
které strasti Štít. ř. 22*, ješto smrt trpijely tamt. 32^, by wydijela
tvé súzenie tamt. 124^. Při slovesich druhu 6) sing. m. slyšal,
f. slyiala^ n. slyšalo, du. m. slyšala, f. n. alyiěle, pl. m. slyšeli^
f. slyšaly, n. slyšala.
Part. '8: trpev; slyšav, slyšěvši slyéěvše.
Part. -n ; trpěn ; slyšán, a, o, du. m. slyšdna, f. n. slyšeně,
pl. m. slyšeni slyšieni, ki'átké i dlouhé, f. slyšány n. slyšána.
Sub st. verb. trpěnie, slyšěnie; dial. valaásk. slyšení a sly-
šení, ležení, hučeni, křičení atp.
Doklady a příklady hojnéjší podávají se v následujících ně-
kterých slovesich jednotlivých.
báti z bývalého bojati, stb. bojati. Kmen infinitivní boja"
stažen byl v době před přehlasováním v bď, V této podobě samo-
hláska kmenová neměla již před sebou souhlásky měkké, nebylo
tedy příčiny ku přehlasování zpátečnému, kterému by tvary se
kmenem nestáženým boja- zajisté byly podléhaly. Délka ve sta-
ženém bd- drží se ve všech tvarech. Praes. bojů: sě bogu Túl.
30^, boiv sě DalHr. 8, velmi sě boyu Pass. 359, nezbogiu sě jeho
ŽKlem. 15**; přehlas boji; novotvar bojím: newzbogym sě ŽWittb.
3, 7, protož se bogim ApoU. 139*. Impt. boj\ boy sě timeat
ŽWittb. 21, 25 ; dial. bój bůj: bAJ se Suš. 89, nebůj se Suš. 22.
Imperfektum zakládá se dílem na kmenu nestaženém, bojiech:
město sě bogyesse DalC. 47, každý sě bojieše DalJ. 67, Neklaň
sě bojieše Dal J. 17, kak sě králová bogyefe Kat. 144, zahla-
zenie sě bogiefta Pass. 156, všickui sě ho bogiechu Pass. 329,
lidé bogyechu sě Pror. 116**; — dílem na staženém, bdch 2. os.
bdše atd., kteréhožto tvaru pak nelze rozeznati od aorístu, není-li
rozdílná koncovka: Neklaň sě basse DalC. 17, velmi sě baíTe
Pass. 367, (země) nepřátel sě nic nebafye AlxV. 85, Polené sě
báchu DalJ 57. Aor. bdch 2. os bá atd.: Pilát viece sě wzbaa
ČEvang. Rozb. 704, (král) toho sé nejviece vba že sě po ňem
vojna hrubá biese vzbudila AlxV. 2227^ slyšěch i zbach sě timui
ŽWittb. Hab. 2. Inf. bdti, se stopou přehlásky baeti z§ EJ. Part.
boje bojiec-, anal. bojúc-: bogie sě timens ŽWittb. 14, 4 ; bo-
giuci hospodina ŽKlem. 8*, bliž boyuczich jeho ŽWittb. 84, 10,
bogiucym sě jeho ŽKlem. tamt. Part. bdi bdli: aby sě baal
Štít. ř. 126 a Pror. 39% nebaal sě Pror. 52% Uriáš vbaal sé
jest tamt. 75**, viděli a baaly sě tamt. 30^, baaly (mase.) sú sé
tamt. 21»; Izrahelščí zbaly sú sě Exod. 14, 10. Part. bdv
bdvši: ty sě lidí vbaw nevinně s' ho odsúdil Krist. 100*. Srov.
stdti stojů.
bdieti. Pi*aes. bzu^ ^y^h ^^jí; až sě hřiešna pobzy Pass. 451
(cítím se hříšná, subj. fem.); analogií ď m. i: bďu, bdju, bdi,
bože k tobě bdyu ŽKlem. 62, 2, k tobě bdy ŽWittb. tamt;
a jinou analogií bdím ; 2. os. bdiš atd. : když mne u sebe mnoho
pobdys (uznamenáš, praví sbožie člověku) Hrad. 140^, kdož se
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. 451
pobdy že j' shřešil Štít. uč. 121», ktož pobdy v svědomí hřiech
smrtelný tamt. 130*. Paxt. bdšj bdiec-; staré nepřehlasované běh,
bda pemgil' Greg. ; odchylné podlé III. 1. bdéje, bdyegycze
u modlitbách ML. 36^, bdyegyczy Alb. 86^. Part bděl bděli:
bdyel sem ŽWittb. 101, 8.
běžeti. Praes. běžu atd., jáz byeza Mast. 1, ját bijezzijm
Štít. ř. 106». Aor. běžěeh bieziech v žlzi cucurri ŽWittb. 61, 5,
(žena) biezie Hrad. 136**, bieziechomy Hrad. 27^. Inf. běžeti,
bijezzety po ňem Štít. ř. 5^; tvar starý snad nepřehlasovaný
pobe(za)ti vitare Greg. (litery v závorkách nejsou dosti zřetelný).
Part. běžěy vzdálil sem sě biezie fugiens ŽWittb. 54, 8 ; běžiee-,
za to běžúc', bSíiuc-: voda bieziucie ŽKlem. 42**. Part. běžal
běželi: otec do města biezal Pass. 356, biezal sem ŽKlem. 61, 5,
zvěř pryč biezala Pass. 357, dva lvy byezala Pass. 89, aby bie-
ziely (mase.) ut fagiant ŽWittb. 95, 6. Part. běžav běžěvše: tam
byezaw potluče na dóm Pass. 419, Petr byezaw i schová se ML.
101^, bieziewfly Pass. 348, bieziewlTe Pass. 382 a j. Subst. verb.
běžěnie: ku biezyeny ad currendam (viam) ŽWittb. 18, 6.
blščěti, ve třídě U bhknúti: stb. blbštati blbšt^ blbstiši nitere
z pův. blbskěti (druhý tvar, blbstéti blbšt^ blbstiši, místo blbscéti
atd., vysvětliti lze utvořením mladším z blbsk-é-ti podlé trbpéti,
když ě bylo již přešlo v é). Stč. praes. blšču: smysl tvuoj všech
jazykóv poznáním se bllTtij Alxp. 160; impf. blščiech: oči blíTtiechu
se jakožto hvězdy Alxp. 5. Srov. Iščieti.
blučéti, paii;. blučal blučěli: (sup) by byl viece bluczal
NRada 775.
boleti. Praes. boTu bolíš: viz že ť srdcem boly aegroto Kat.
140, bolí ju zzyrdcze Jid. 155, často po ňem boli Hrad. 134^.
Part. praes. bolejě viz nahoře ve III. 1.
břěčěti, praes. břěču, nechaC jiný brzeczy NRada (B) 619;
part. břěčal břěČěli.
Čpieti v. ščpieti.
dřežěti, držeti tremere, stb. drižati, rus. drožatt, pol. držec.
Part. dřežal dřežSli: všecko pohanstvo drzezalo nechtě státi při
tom strachu Kat. 158, drzala země Mam. Jg.
držeti: chtěl bych řeči podrzyety Štít. ř. 188^, nemoha
drobóv zzdyrsiety ApS. 50. Praes. držu: jenž dryzyíT klíče ML.
16*, ktož dn*zy Hrad. 95**, mateřino naučenie děti drzye tvrdo
Štít. uč. 58% toho kuoru podobenstvie drzýe kupci tamt. 59*.
Impt. drž(t) : oči drzta post od všetečného hlédánie Štít. ř. 208^,
drzmy sě jeho rady NRada 1248. Impf. držiech: zdirfefe conti-
nebat Greg., (muž) manželstvo diTzieíTe Hrad. l^ Alexandr (hůl)
držyíTe Alxp. 8. Part. držě, odchylkou: držejících MG. 71. Part.
držím zachovalo se v těchto komparativech : viece t ještě o pravém
obrácení chci pojměti řeči, aby v paměti bylo drzzymyegie
a v rozumu lepšie poznánie, co jest pravé k bohu obrácenie Štít.
ř. 54^; aby to v paměti bylo drzzymyegije, řku-t, ež troji věc
29*
Digitized by
Google
kiva^ Kfsnr. k drzřm. pir:. -rfrSsí érí^í . ^hj iřj»*« éjnii
Pi.**. 27'/- £/>í?5L* Vj ';ziá ^tmí Ksc ±- išj ««»--«« šLjTy čími
V/f* r^. A-::- ^. P^lu ijTía* Tiisá c^i-čii* Ji i S7, vkrr 5é
72, »/, ;>-*-/> »' 3Ú fTSi 'i^.ójTZáli PiSž. 34*'.», rmijtaáe ■iŤmk>
aii^ ŽWjvJ'/, 1 \ ", ^.^, ;*ísá*j> ^a ^^-irzala Pis. .>»>ó. ahj pgi^».
v^^i3t*r> črrzÍAii Hrad- 4», abyste ko t^^iTeii Pié*. í--?. abr^tp
n f/vkoré »ié árzj^H Umt. í;4ó. drnÍŤÍi aat. 3-*ý. prii4nieii
^ %^ »r* tKlřt^ 24, 21. obdrnkii P»s§- 41f. Uié ré-r^i pr!>
•rt^ir.rň vyiniřij XL. 27 V kh^^íiJd ol-iíni-řij fc.>:Lisrr> Z^iuK
7^, 12 Part <íríav držJf^^: nic ^^b>írz2.w Kríií- S4*. Pan.
drídn Sríi^fwi dri*^ : kak 'j-^S^t* drzzan mi býti Sňi. ř. 2«>.>\
\Aw*kj íJ^ffi mi drzan bfií Olmb. W. jsi nékteri obl*Jiče»ie
oWrzana <yi yis^^áfy^ StíL oé. 73*, ani kdr sLiToé kráiorstro tak
\rLf, orArz^íifj ML. 11>**, abj bjlo drzaao Hrad. 17% lyěmd)
íKt za h^/*tí árzíjfmi brií Pr. pr. 242. Sttbn. rerb. driémie: mé
orArx^íTtjf: Kat, !«>>. Máto -rř- býrá p^ino ^- tu řeholi drcti
M^rt, 4^'% co ří-^rkého dřeli tamt. 52^ aj.: dialektickr misilT se
\Ak*]cj rí \ f. jak toho j=oa příkladj i jinde (njbr m. nýbrž,
zaiií'^/ m. zavržen v Blah. 281 >. Taktéž pJrdrížři, nddriětí: ne-
í/adrzí i^ ftrdce ŽKlem. lO), 3, nenadme sé úsu tamt. 101, 6,
^frmé .ví n^árzjmj sloibv PoIkLit. 32*; sloTesa tato do HL 1
*^ pfíraivrjí, jako ndUMi a p., sroT. 2«£e<t*.
d4^Ú!tí, part. <ií6i/ dióíU: d/czalo jest na mě maso plnit
ŽKlřrr/). 77, 27, ohlakóm přikiži aby nedJlczyelj Pror. Isa. 5, 6;
jiné je^.t -ijř/5t/i ítořu /tóíZ re tr. JJ.
hJ^A^i, praeí. hUiu: hlezy na jeho rány ModL 17<j*, když
hlezy nA j^rho líce Kat 58; part. hledfJ,^ odchylkoa hledal hU-
dt^Á; na t^n boj sám jáz hleďal DalJ. 104, by hiedial Lobk. 7**,
pfemfxn UAio hiedial Mart. 65", aby k samému kniežeti hledieli
Pr. pr. 242.
hořěři: iohet) bude horzieti ŽWittb. Dent. 22. Praes. hořtii
%T(\('(i y tuhách horzi Hrad 53**. Part. hoře, hořiee-; vedle toho
adj. honící: horuczy oheá Hod. 83' a j. Part hořel hořela:
wzhorzíci né oheři exarsit ŽWittb- 105, 18, horziela Hrad. 29»;
(<»hrzáa,) áH%Hi let horzala (rým: diela) AlxV. 825 chybou opi-
»ova/:ovon míHto hořela, jak žádá rým; hojně však již v době
htaré vyskytuje se tvar analogický horal horala: vešken duom
horzal I'aH«. 330, ležal v ohni a horzal Alb. 7^, bych nehorzal
Modl. 44^ horzala mysl má Modl. 117**, mysl všecka horzala
Alb. 83*', zdali srdce v nás nehorzalo Krist 109% město horzalo
PaHU. 311, vody by fhorzaly Pror. Isa. 64, 2, kosti fhorzale
ítáíi pz. 87; plar. kořili: abyste vínem horzyely Alb. 29^ wzho-
rzíc^Iy se jako obcíi ŽWittb. 117, 12.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesAm třídy III. 453
hřbieti, hřeběti^ ve třídě I. hřéati hřebu, Praes. -6w, -bii:
tu jeéto (tělo sv. Ludmily) hrbí Kar. 116, svatých téla tam
hrziebie Ote. 298% kdež hrziebie kosti sv. Alžběty Ote. 492".
Impf. -biech: pohrebeehu ji, kdežto starosty hrziebieehu in mo-
numento patrům Ote. 77*. Part. hřbél křbělo: (tělo) dlúho v hrobě
hrzbyelo Mast. 352, jichžto těla mnoho let v tom kostele hrzbiela
Krist. 25^
chtieti. Při slovese tomto mnohé jsou zvláštnosti, dílem
hláskoslovné, dílem tvaroslovné. Co se prvých týče, tu přede-
vším kořenná samohláska o, chot-, v češtině většinou bývá vy-
nechána, chtieú chtél atd. stb. ehotéti atd. ; někdy však zacho-
vala se, a to zvláště ve složeninách, když by ztrátou o bylo
vzniklo skupení souhlásek obtížné, na př. poebotenemu concupitae
formae Greg., wfchoczy jiesti esuriero ŽKap. 49, 12, jenž wzehocze
volet ŽWittb. 111, 1, newfchoee Eurist. 52**, wzzehotye sě jemu
Jid. 78 atp. Dále ději se rozličné změny se skupením cAí-, chc-,
kdež ch někdy v h, někdy v A; se mění a někdy odpadává;
někdy pak, zejména v památkách dialektických, za chc- bývá chť ;
příklady toho následují. V praes. jest 1. os. sing. podlé trpu
pravidelně chocu, chcu: ač wfehoezy jiesti si esuriero ŽKap. 49,
12; tu smrt chezu prijieti DalH. 30, nechezu živa býti tamt. 39,
neehczu tebe za súdcu jmieti DalHr. 3, jáz chezu pravý súd vy-
dati Hrad. 117% chcziu tomu Ap. D. b, nechczy tobě Hrad. 102%
chezy býti Růž. 5; ňci, bezy Vid. Luk. 5,21; fecí, kczy pověděti
AlxV. 394; cí, czy vem néčso reci AlxV. 1063, ichy ť pověděti
Růž. 5 trvám := ei; chti, já vinen uechti býti List. slez. XV stol.
Perw. Otčet 53, zde t místo c zajisté vlivem těch tvai^ů, kterým
chf- náleží právem. Sing. 2. podlé trpíš měla by zníti chtíš^
a podobně sing. 3, du. a 1. 2. plur., ale zde se jazyk odchýlil.
Byl totiž ve slovanštině tvar imperativní (optativní) sg. 2. 3.
*chotjby stb. choštb a chošti (tvar rovněž takový jako impt. véždt
daždb jaždb, du. védita, pl. védite atd.), a tvar tento bral se
do funkce indikativu, říkalo se velis místo náležitého vis ; v. Mi-
klosieh III'^ 91. V češtině byl za ehotjh stb. choštb náležitý
střídný tvar c/ioc, zachovaný dialekticky ve sic. choc zz obgleich
Jg., a tvar tento stal se základem mnohých novotvarův, zejména
také novotvarův pro praes. 2. 3. sg., du. a 1. 2, plur. V sing. 2.
stačilo původně samo choc, jako ve stb. choštb chošti bylo za vis ;
avšak analogií jiných tvarů 2. os. sg., jež měly koncovku -át,
vyvinulo se v stbulharštině chošteií a choštiVí (podlé neseši a no-
siši), a touž analogií vysvětliti jest české choceš, chceš; choceš
zdlouž. ch&ceš: zchůcešii peníze Us. Bosk. Jg. ; chceš je pra-
vidlem : jakémuž chcelT muži Kat. 28, zda kterému roku wzecheelT
Kat. 180; obměnami hláskovými ceš: kam cheíT Růž. 2, necheíT
li tamt.; sem kladu také thes, kohož thes (jmenovati) Kunh. 151^
t. j. ceš, snad je tu v rkp. chybně psáno nebo chybné čteno,
býváť v rukopisích t a c nesnadno rozeznati; pozoruhodný jsou
Digitized by
Google
454 J* Gebaaer
dále tvary rakopisné: chczf li jeho (s) sebú pojieti R&ž. 2
a chczely králi ! posla jmieti tamt. 4 (ver^ Sslabičné). Sing 3.
choee, chce s koncovkou -e, přidanou k choc podlé nes^ atd.
toQŽ analogií, jako -ei v 2. os., na př. (hospodin) cestě jeho
wzchocze volet ŽWittb. 36, 23, jenž wzchocze mnoho volet nimis
tamt. 111, 1, newfchoce sě jemn píti Krist. 52^ když se jim
wzchuce píti Milí. 44* t j. vzchůce; jenž wzechce ŽKlem. 111,
1, wzechcze mu sě jiesti Pror. Isa. 9, 20, ani píti jim se zechce
Troj. 224^, gdyž sě chcze co sdieti Jid. 74 atd., chce je pra-
vidlem; ce, kto cze býti pokojen AlxV. 846; diaL chie: chtie li
kto vody míti Milí. 94% že chtie radějie umříti než živa ostati
Mand. 55^. Duál a plurál k sing. *chotjb stb. choštb zněl cho-
tive chotita chotima chotite (jako ke véždB bylo védite atd.)
a podobně asi bylo v češtině. Avšak mezi náhradami za indi-
kativ žádaný (*chtíta *chtíte atd.) nenalézáme ctoí-, nýbrž bývá
tu dílem c^c-, dílem chce- s příslušnou koncovkou osobni. Strany
(Jice- není pochybnosti, že tvary tohoto druhu vznikly touž ana-
logií, jako sing. 2. chceš 3. c^ce, totiž podlé neseš nese atd.,
tedy du. 1. chcevě podlé nesevě, pl. 2. chcete podlé nesete atp.
Strany pak tvarů se chc- (bez e), jako du. 1. chcvě, pl. 2.
chcte atp., platí zajisté týž výklad, kterým se vysvětluje č. vězte
jezte proti stb. védite jadite; jako vlivem singuláru věz vyvinulo
se věz-te místo vědi-te, tak vyvinulo se také ch(o)cte atd. místo
chotí-te vlivem singuláru choc ; podobně v osobách ostatních. Do-
klady. Du. 1. chcvě: když se chczwie na trh bráti Hrad. 124**;
chceva, chcevě: chczewie 1 jíti Hrad. tamt., chcewa věřiti Pass
337. Du. 2. 3. chcta: (Tym a Komon) ju (Ludmilu) chczta zabíti
DalC. 26, uši jie (pravdy) slyšeti nechczta Štít. uč. 25*; pro chceta
nemám dokladu. Plur. 1. chcmy, chcme, chcm: co chczmy sdieti
Hrad. 74% nechczmy Hrad. 115»; my též chczme učiniti Lobk.
5% kterak chczme učiniti Mart. 22**, chczme vstáti Růž. 3, chcme
nechcme Háj. Vel. Jg. ; chcm uvodí Šaf. Poč. 24 ; chcemy, chceme^
chcem: hcemi viděti EJ, na které chczemy lesy jeti, kde chczemy
loviti počieti Hrad. 5**, chceme chcem Us. ; dial. chCem, chtim:
že chtiem pi-akuov nadělati Milí. 91*, my chtim List. slez.
XVI stol. Perw. Otčet 10, 11 a j. Plur. 2. chcte: ač chczte by
živi byli Ap. D. d, ač chczte sobě pomoci AlxB. 1, 2, chczte li
to viděti Pass. 80, co mi chczte učiniti Trist. 111, co chczte to
vám dám Trist. 116; chcete: kto chczete rádi slyšeti Mast. 133,
čso chczete Hrad. 10^ 115*; hcete: hczete Vid. Jan. 5, 47.
Plur. 3. chtie pravidelně podlé trpie: dietky chtie hladem ze-
rařieti Hrad. 124% těm jižto utrpenie jmieti nechtye Krist. 66*,
že mu cbtye hlavu stieti DalJ. 35, zvaní chtije-li vezmu orudí
a dějí je kam chtije Alxp. 54 atd. ; novotvar podlé UL 1. chteji
Us. ; analogií podlé tvarů předešlých dial. c/ictí, chcó: děti chcú
chleba Suš. 51, chcó chodit k nám Suš. 245. Imperativ vlastní
jest stb. choštb, stč. *choc (sic. choc)^ s koncovkou -i stb. choštiy
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy UI. 455
sic. chci; v češtině je za to novotvar podlé III. 1, chtěj: chtiey
neb nechtiey Štít. Opat. 26, chtějme Us., chtějte neb nechtějte
Br. Jg. Imperfektum chtiech: s ním choditi chtielTe Hrad. 10*,
sv. Prokop též chvále nechtieíTe tamt., kněz rád chtielTe pome-
škati Hrad. 145% (opat) chtieíTe umřieti Ote. 359^, (Filip) chtijíTe
raniti Alexandra Alxp. 8; odchylkou podlé III. 1 cktějtech:
jenž chtiegife Ote. 4^. Aorist chotšch, chtéch : wzzchotye sě jemu
ovoce Jid. 78 t. j. vschotě, potom sě jemu wzchotye jiesti Mat. 46,
8V. Prokop nechtie rád opatem býti Hrad. 8». luf. chtieti: co
by chtijety měla Štít. ř. 55^. Part. chté'. král zamysli chtye jeti
lovit Pil. b, tet j'ho chtye mučiti vsadi v olej vrúcí ApŠ. 4,
sirost zempná chtyeczi sě vydřieti z kořen Pil. c, vrábata z hniezda
chtyecze L. Mar. 43, chtíce s tebou mluviti Br. 32*; kté: hna
a ktye svým pomoci AlxV. 1683; v AlxV. čte se též kchtyecze,
přijiesti sě rádi kchtyecze 1417, kdež naznačenou opravou dáno
na jevo, že tvar s k- místo ch- jest odchylný; dial. ehcě: chcziecz
jej osočiti Kat. 4, změnou t v c; sem nepočítám příklady: bóh
nechcze křivdě ty jsi ŽWittb. 5, 5, bóh nechce zlosti ty jsi
ŽKlem. a ŽKap. tamt., kdež chce je chybný opis místo ckté,
které se čte na témže místě v ŽPod. : ne bóh chtye nespravedl-
nosti ty jsi lat. non deus volens iniquitates tu es. Dial. chcúc
sic, analogií podlé praes. chcu chceš chcú. Odchylkou podlé IH
1 chtěje', nechtyegyyczýý slyšeti nolentes Pror. Isa. 30, 9. Part.
chotŠTif chtěn : pochotenemu concupitae formae Greg. Subst. verb.
chtěnie: podlé svého chtienye Hrad. 80% spadlo na mě jedno
chtyenye Kat. 140; dial. sic. chcenie Part. chtěl: komorník
wzechtiel by hledati Rožmb. 28, nechtiel mně noluit ŽWittb. 17,
20, kam sě chtyelo to slovo obrátiti ML. 44»; ktěl: Ktyel li
bych to vše klásti AlxV. 667; dial. sic. chcel. Part. chtěv:
chtyewíTe j' ho sžéci ApŠ. 108. Podlé výkladů starších tvary
slovesa chtieti vysvětlovaly se jinak: sloveso to prý přechází do
třídy V. 2, chceš chcete atd. jako repceš repcete; a mimo to
prý odsouvá samohlásku, chceme — chcme atd. Prvá část výkladu
tohoto jest potud pravdivá^ pokud se jí míní, že tvary dotčené
formálně souhlasí se tvary třídy V. 2, a pokud nezapomíná se při
tom, jaký vlastně byl původ a podnět tvarům těm; srov. Listy
filol. 1884, 94. Naproti tomu druhá část výkladu téhož je naprosto
chybná; kdyby ve chcme chcte atp. byla samohláska vynechána,
tedy nebylo by lze pochopiti, proč se nevyskýtá také jinde vy-
nechání podobné, proč se nevyskýtá na př. ind. repcme m.
repceme atd.
jěčéti, Praes. y^ÍM, srdce gyeczy Modl. 57*; part. jS6t: jenž
(potok se řekou) sě stieče velmi giechzie Pil. a; part. je^al
ječeli: v takém náboženství srdce gyeczalo Pass. 415; subst. verb.
jěčěnie: gieczienye spatých gemitus ŽKap. 78, 11.
klečeti Impf. klečiech, (sv. Václav) na prazě klechiefe DalH.
30; part. kleče: ana kleczeczy k zemi ničieše Krist. 11*; part.
Digitized by
Google
456 J* Gebauer
klečal kUčéli: sv. František kleczal celý den Štít. uč. 28»; subst.
verb. klečěnie: na koleně kleczyenye Alb. 102*.
křičeti, praes. křiču: krzyczyu LAl. h^ part. křiče: vrábata
krsichziecze yzdvibajiu sě LMar. 43; part. křičal křičeli: matka
krzyczala Pass. 411; subst. verb. křičěnie: žalostné krzyczenye
Kat. 66.
let&i. Praes. leču (nedoloženo), letíš atd. Aor. letech: král
divem letie na zemi Apoll. 130*, letye Ruben Jid. 104, židové na
zemi letiechtt Hrad. 80**. Part. lete, letiec- letiuc-: ot šípá leti-
czieho ŽWittb. 90, 6, ot střely letiucie ŽKlem. tamt. Part. letěl:
letiel na peřiu ŽWittb. 17, 11, letyel jest volavit Pror. Isa. 6, 6,
Philetus letyel Pass. 351, ten člověk letyel Pass. 222; odchylkou
létal: obořil sě jest Babylon a Juda letyal Pror. Isa. 3, 8, létal
sem corrui Pror. Isa. 21, 3, abych létal nt caderem ŽWittb.
117, 13, vsel nad cherubín i létal jest, létal nad peruti větróv
volavit ŽKlem. 17,U1; fem. letěla, odchylkou létala: knéžie létala
sacerdotes cecidei-unt ŽWittb. 77, 64, aby (žena) lettiala Kar. 126 ;
neutr, let&o^ odchylkou létalo: letyalo jest, letyalo jest Babylon
cecidit Pror. Isa. 21, 9, by ptáče wletyalo Kat. 156; du. m.
letěla, odchylkou létala: oba spolu sta letyala Pror. 46, 12;
du. f. n. letěle, nedoloženo; plur. m. letěli: tu sú letiely všicci
ŽWittb. 35, 13, oni letiely ceciderunt tamt. 19, 9; fem. letěly:
nepřietelské zdi letiely Pass. 49, tak duše letyeli husté AlxB.
4, 16; neutr, letěla, nedoloženo. Part. letěo letěuši: jeden letév
leží Pass. 22; odchylkou letav: orel íletiaw ty drobty pochopi
Troj. 200*. Subst verb. letěnie: přepustím na lid tento letyenye
ruinas Pror. Jer. 6, 21.
lež^i, Praes. lezu leiis pl. 3. ležie nč. leíi, a rovněž tak
imperfektiva nálezu, přílezu, zdležu, která časem víc a více do
třídy III. 1 se přenášejí. Sing. 3. leží; v nichž (slovích) zalezzij
plnost svrchovánie Štít. ř. 250^ (podlé III. 1 bylo by v tomto
texte psáno zajisté -ije), v té čtveře věci zalezy pokánie pravé
Štít. uč. 121* (podlé III. 1 bylo by tu psáno -ye), ustavenie té
svátosti zalezy u přijímání tamt. 124% v tom zalezy nálepší rada
tamt. 152*, duchu svatému przilezy milost Krist. 8^, bohu otci
moc vláščie przilezy tamt.; pl. 3. ležie: mnoho zemí kteréžto sém
przilezie Mand. 46**, které pokuty konšelem przilezije Práva pr.
246, dobrým odplaty náleží Hořck. 65*. Part. Ceže ležiec-: mhiece
by tu byl lesie ApŠ. 35, juž vizu strážju svého na nosidléch
leziecz LAl c; ležúc-: zdalo se Ranoši na loži ležucej Suš. 186;
odchylkou podlé III. 1 ležeje: věcí k jídlu náležegijcých Pref. 11.
Part. ležal leželi: gdyž lesal ApD. a, jako by lézal v ohni Alb.
7^, na popele lézal Pass. 469, (žena) lesala Jid. 161, by to lézalo
ve dskách RožmD., jakéž smy v jeskyni lezieii Pass. 370, ta svatá
mučenniky spolu v hrobě lézala Pass. 403, jichžto těla mnoho
časóv v zemi sú lézala Pass. 270, svatá téla lézala Pass. 481.
Part. ležav ležěvše: leziewíTe Pass. 480, odchylkou lezawlTe Pass.
Digitized by
Google
TvaroBlovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. 457
293. Part. leždn: buď ležáno leč nelézáno VJp. 62. Inf. ležeti,
sup. ležat: jíti ležat Vel. Ig.
Iščieti, stb. Ibštati sq Ibát^ Ibštiši splendere, ve tř. II. Uknúti;
praes. Išču: smysl tvaoj všelikým uměním se líTtij Alxp. 160;
srov. blšéěti,
mčietí, stb. mi»čati mič^ mi»čiši iactare, ve tř. U. mknúti,
Praes. mču, mčiš: já tě przien^czym transferam Ote. 143*, jakžto
prach jehož femczy wietir s obličeje země pul vis qaem proicit
ventus ŽWittb. 1, 4, nefmeczyli jich malichný Pror. Jer. 49, 20,
ozřechom dva ana se po nas mczyta na velblúdech Ote. dOd*",
diabli ješto se przyemczie discarmnt Ote. 23^ Impf. mčiech:
kako jeho zlí duchové mczecha do muk ducebant Ote. 272*,
mc^iechn OtcG. tamt. Aor. mčěch: tehdy sé zástup z města
pomczie Hrad. 80^, tut j'mu (pekařod) žena kvasnic przymczie
Hrad. 136**, člunek przymczie sě k ňemu tamt. 10*. Part. mčal,
mčéli: (tělo) sě na svét przymczalo Hod. 83*, potom ten den
celý skrze lesa púát jsú sě mczieli Trist. rkp. Strah. (Star. Ski.
4, 215); odchylkou: daleko by zamčela (člověka) taková libost
ŠtítOpat. 51.
mluáčěti^ mlask- ; part. praes. mlaéčě: (vepř) mlafftie i výše
sebú pošinu tamo, kde Trist. 120, štenci potekú za nim (vlkem)
mlaftyecze AlxV. 1416.
mlčeti, mylezyety neškodí Mast. 41. Praes. mlču: mylchziu
o jiném Pil. d. Impt. mlč(i): nemilczy ne sileas ŽWittb. 27, 1,
nemylczy ne sileas tamt. 38, 13, nemilcz tamt. 34, 22. Impf.
mlčiech: Mojžieš mlczijeíTe Štít ř. 131**. Aor. tfdčech: mylcziech
tacui ŽWittb. 49, 21. Part. mUě: Giezius mllczie stojieše Hrad.
82**. Part. mlčal mlčeli: Kristus mlczal jest toho jimž sě j' znal,
abychom mlczyely také jeho zlého ješto j' pravda Štít. ř. 144*,
mlczal sedm dni Alb. 32**, nezamlczal si ale kázal si Pass. 346,
neb sú mylcziely siluerant ŽWittb. 106, 30. VsLrt. mlčav mlčěvše :
ciesař dlúho zamlczaw zdviže sě Kat. 172, pomlczaw NRada 602.
Part. -mlčdn mlčieni mlčeni: což jest zamlczano Alb. 32**, nemóž
býti zamlczano tamt.
mnieti stb. mtněti mfcnjíj putare. Praes. mňu mniš: což sě
do jeho (Prokopova) vzrostu domnym Hrad. 23*, na mě pak sě
něco domnýir Jid. 169, an sě mny uteka Pror. 95*, vy z toho
hřiechu nemnyte Krad. 131*, všichni mnye by šli po dobré cestě
Štít. uč. 109**; 3. 03. plur. mnie vkládána jako věta samostatně
do jiných a z toho vyvinulo se příslovkové mnie (srov. prý,
trvám a p.): jakž mnye proto život platil Kat. 136, (Porfyr)
uměl všiej řeči utajiti což mnye kto pověděl Kat. 138 (správno-li
v rkp.?). Odchylkou podlé lU. 1 mnějí; kteříž mnéjí Čtv. 3, 7,
zloději mnějí tamt. 3, 17. Impt. mni mnite: pomny na to ML.
23^; odchylkou pomněte: protož na tom sě pomnyete ML. 24*,
pomnyete svaté dni čstíti Hrad. 96*, pomnyete tamt. 119*, po-
mnyete divóv jeho memento te ŽWittb. 104, 5, pomnyete sě na
Digitized by
Google
áréTBí Ték recoréudní Pror. ba. 46, 9. Lapexí. mmietň z aaTedi
eiáitimib^m ŽWíttb. 72, 16, HAkiecfa ztep* jie kTiifiart DalH.
40, líska BsjeTe okbauLjíc a»iu Hiad. 130*. yémá u m řéč
Bíc BetbajíeckB, nékiké préla dstró sujccka taaL 26*. Aorist
«»«^e&: mi^jedi repvtari ŽWittb. 11 S. 119. Plrt. wtme wuňec-i
f sedlák » Tezae siúaio zié a maje dobré Hrad. 113*, takž BnTecze
bj ta bjl leže ApS. Só; od^hrlkoa podlé HL 1. mmijici oaa
Bujefjezj Tecé £t. Vid. Jaa 20, 15. Part. wěwěL wmžUz (Maria
Magd.; tobo tRrisU) ooieíreBa mnjela Hrad. 26 \ že sé blAditi
Deomjela Hrad. 44% až sá mé atéšiec mareli Hrad. 39^. Part.
wemin^ mntem: abj stú relikt a až nesajem doteota akáial
Štít né. 117\
mrzHi: Praes. nrfu (nedoiožeDo>, atrsíi: eo mé ořzirs
Mand. 41% zlý skatek mrzy mé Štít aé. 142^, dasi m^* mrzr
žÍTot mój Alb. 37'', akrze to boha i YŠem sratým mrzjmj odi-
bílei snmos Ote 196^, kostelnici mrrzie Tsém lidem i boha Hrad.
lló", třetí úertii) mmáe Tšema lida Hrad. 97% Part. mnS ae-
doloženo ; odchylkou mrzal : omjrzala jest jej dédioa abominauis
e«t ŽWittb. 105, 40, omjrzala ŽGloss. tamt., mrzala jej jeho
slepota Stit. f. 119'', bj nás mrzala ŠtitOp. 2. TŠecko mé mnalo
3ÍCKÍL l(yy% kohož bj božie sloro nemrzalo Štít. ac. 6%
ničétí, stb. ničati nič^ ničisi pronnm esse. Praes. miéu miU:
njczjs pod nobú mladé dierky Pass. 321. Impl nťéUch : když
kleče k zemi njczieUe Pass. 454, hospodin k zemi njezieffe
KrisL 78*, fsyn VladislaTŮv) poklek srú hlavu dolóT ničieée DaU.
21. VLYf. Part. nié^ nidUe-', an nyczie bohu se modli Pass. 596,
nyczyeczj' Pass. 321. Part. niial ničUt: st. Dominik na modlit-
bách nyczal Pass. 414. Part. mcav niiície: matka dlúho ny-
cziewlTy pocé tázati Pass. 291.
mieti tabescere, stb. nbzéti (MikL Lex. n^ti): nzieti sé
kázala milost tvá ŽKap. 118, 139, nzieti sé kázal s' tamt 38,
12, na nepřátely nziech sé tamt 138, 21, nziech sé tamt 118,
158, na tvé nepřátely nzyech ŽWittb. 138, 21, duše jich nzieire
tamt 106, 27 a ŽKap. tamt
plvéti flaere ploere, ve tr. V. pluti plovu. Praes. pivu : vosk
jenž pUwy fluit ŽKap. 57, 9, jako pUwy vuosk fluit tamt 67,
3. Part. pivě plviec-, odchylkou plvúc- : v}šle slovo své a pil-
wucíe uéinl jé liqoefaciet ea ŽKlem. 147, 18. Part. plvél: pllwiel
jím manou pluit ŽKap. 77, 24, pllwiel na né maso plnit tamt.
77, 27.
pníeti, ve tr. I. píeti pnu stb. p^ti pbn§: na kříži pnyeti
Ilrad. 50*. Praes. pnu pniš: vidíš jeho an na kříii pny Eirist
101^ a ML. 117'*. Impf. pmech: zloděj jenž na kříži pnyeíTe
ML. 49^ Part. pné pniec: Ježíš na kříži pnye promluvi a řka
ML. 3^'. Part. pněl: dřevo na ůemžto syn boží pnyel ML. 16^,
bych 8 ním na kříži pnyela Hrad. 59*, božie tělo na kříži pnyelo
ML. 10%
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. 459
poletí, stb. poléti polj% uri ardere. Praes. póla poliš: ot
horkosti vše v niej (v zemi Egyptské) póly AlxV. 2159, vše tě-
ženie ohňem póly AlxV. 2298. Part. polel poletí: na nich (v ohni
máčených) rúcho neopolelo Kat. 126.
přieti contendere, mateno bývá se přieti fulcire I. 6, stb.
pbréti pbrja a préti ptr^; kořen obou je per-. Praes. přu přiŠ:
neprzym Hrad. 33^, neprzym toho non denego Ote. 28**, nezapřím
tebe Br. NZák. 64**, ba co przis Hrad. 84^, že mne třikrát za-
przis Hrad. 79*, třikrát mé zaprzyíTML. 101*, Krist. 96*», Pass.
194, zapříš Br. NZák. 54*, 155**, póvod jmá ukázati oč sě przy
Rožmb. 242, tvój syn žádné prosby nezaprzy ML. 40% příde-li
na súd a zapři úmysla ŠtítV. 83, o něž sě příta Kožmb., przye
i vždy sú přeli tvého jmene Kat. 90, nebudu lid jeho ježto zapři
jeho ŠtítV. 176. Impf. přiech: když přiese svóho mistra sg. 2.
Neb. 170. Vart, přel: viery jest zaprfel Štít. ř. 89*. Odchylkou
za to tvary přieti I. 6 : praes. zapřu zapřeš Us. ; sem patří bez-
pochyby také: acz ÍTye neprzyem déle o to (1. plur.) AlxV. 747,
kdež acz podlé smyslu jest omylem místo af, a neprzyem = ne-
přem (sotva =: nepřim) ; impt. zapřete Us. ; part. zapra, zapra
své vole i sebe NRada 1971.
rdieti, stb. rbdéti ii>žd^ i rbdéja. Praes. ržu nedoloženo,
rdiŠ ply 3. rdie, odchylkou rd^jí: rdiegie (rdějí) se niože Troj.
220*. Part. rdes^rděje; rdící se víno, rdějící se vody Br. Jg.
sedétí. Praes. sežu sediš: v těch méstiech k nimž przifezu
t. j. přísežu Rožmb. 19, jenž fedyíT ŽWittb. 79, 2, p(rěsě)dit
praesidet Greg., ani fedye Pass. 369. Impt. sed(í): Němče v svěj
zemi sedy DalC. 67. Impf. aediech: Kochan s pokojem sedyesse
DalC. 35, fedyeíTe Pass. 418, v Egyptě ješto fedijechom nad hrnci
masa Štít. ř. 239*, fedijíTe král na své sieni Alxp. 5. Part. sedě:
fedye Pass. 387, u cesty fyedye Rúd. 3*», bez přehlásky sedá:
2eda sedens EJ.; sediec-: uzřísli anděly k nohám fediece Hrad.
49^, fediecz Pass. 381, fedyecy Pass. 419, fedyece Pass. 411;
odchylkou sedíuc-: fediuci v radě ŽKlem. 107% seďuci Suš. 206;
odchylkou podlé III. 1 sedějic-: fedyegyczyeho Pror. Isa. 28, 6.
Part. seděl: mistr nad knihami fedyel Pass. 409, když tu fedyel
tamt. 423, fedyel 299, nefedyel sem Pror. 64*', aby fedyel s nimi
Pror. 65*, na púšči fediel Hrad. 4*, by on mezi židy sediel tamt.
75*, fediel si na stolici ŽWittb. 9, 5, ten zedyel na velblúdě
AlxB. 2, 34, neodpieráno by tu se paniu neíTediel Rožmb. 25,
fediel si na sudě ŽKlem. 4^, by fediel Pravop. 261; odchylkou
sedal: ješto s* při stole fedyal Hrad. 122^ (část později psaná),
sám sem fedyal Pror. Jer. 15, 17, muž jenž by fedyal tamt 29,
32, král fedyal tamt. Isa. 37, 1, Sedyal jest Jeremiáš tamt. Jer.
Lament. úvod, jenžto by fedyal tamt. Jer. 22, 30, fedyal jest
tamt. 37, 15; fem. seděla: by u vězení neflyedyela Kat. 148,
odchylkou sedala: chudá žena u pusté pivnici sedala DalJ. 109 L;
pl, seděli: tam sme fiedieli sedimus ŽKlem. 136, 1, (mužové) na
Digitized by
Google
460 J- Gebauer
tom hradě sú sedyely DalC. 22, i fyedyely v uráné Pror. 89^,
(aby) fedieU Pr. pr. 242.
slyiětL Praes. slyšu slyšíš: Mohan zzlyHia rsiechzie déjó Pil/,
ufliJTiu jej ŽKlem. 74*, (jest) tu bliž Eufrates řeka jež, flyfiTy,
z ráje vytieká AlxV. 1189. Impt. alyš(C): HylTy lude mój ŽWittb.
49, 7. Impf. slyšiech: jáz nefly/Tiech non audiebam ŽWittb. 37, 14.
Aor. slyééch: flyHlech i zbách se aadivi ŽWittb. Hab. 2; sg. 2.
slyše: prvú radost tehdy s' mela, když uflylTye Hrad. 119**; sg. 3.
slyié: jakž zaílyíTye tvého hlasu Hrad. 120^; pl. 1. slyšěchom,
nepřehlas. slyšachom : my zlifahom audivimas EJ ; pl. 3. sly šechu,
nepřehlas. sly šachu: zlifachu audieruut EJ. cda zlifahu EJ. Inf.
slyšeti: račte ílifíethi DalH. 71, o svém spasenu flifyeti Tdl. 24'
Part. slyše, slyštec-, odchylkou slyšúc-, slyšiuc- : člověk neflilTiuci
ŽKlem. 27*», badtauši moji fliffiuci ŽKlem. 129, 2. Vsítí, slyěal
zzlyíTal sem ženu plačiuce ApD. b, nebo sem flylTal lánie ŽWittb
30, 14, Herodes flyffal Pass. 391, jakžto bych zaflyiral hlas Pass
463, na tom ho buoh uflyHal Pass. 361, hospodin vllyHal Pass
397, kniežě ju uflyíTal Pass. 337, ju mluviece uHylTal Pass. 342,
aby kázánie uflyíral Pass. 299, vfliffal mě bóh ŽWittb. 4, 2 a 6, 9,
vítylTal hospodin tamt. 9, 17 (38); fem. slyšala; neutr, sly šalo:
vflylTalo ucho tvé ŽWittb. 9, 17 (38); du. m. slyšala: povězta
co sta flyiTala ML. 87^, jděta a povězta co sta flyíTala a viděla
ÓEvang. 3; du. f. n. slyšěle; plur. mase. slyšeli: jakož smy fly-
Ifieli ŽWittb. 47, 9, což sme míTieli ŽKlem. 77, 3, hluší flyHyeli
Pass. 332; f. sly šaly; n. slyšala, Pai*t. slyšav: vévoda uflylTav
Pass. 344, on jie zaflylTaw tamt. 293, to uflylTaw ciesař tamU
345 a j.; fem. slyšěvši: matka ufliiryewffy Pass. 329, 326; plur.
slyšěvše: lovci tu řěč uzzlylIiewíTe*^ Pil. c, uflyíIiewíTe Pass. 364
a j.; odchylkou slyšavše: lidie uflylTawlTe Pass. 593. Part. slyšdn:
hlas HylTan jest Pass. 304, 403, ten má vflyíTan býti Štít. ř. 232*,
na tom uflyíTan Pass. 469, člověk bude uHylTan Alb. 6% vflylTau
učinil jsi súd auditům ŽWittb. 75, 9; fem. slyšána: ve všem s'
uHylTana Hrad. 121\ vtom s' ufl}lTana Pass. 322, vflyíTana C jest
prosba tvá Pass. 275; neutr, slyšdno: pakli to bude vflylTano
ML. 121**; plur. mase. slyšeni, slyšieni: flylTyeny sú hlasové
Pass. 314, ež jsme byli vflylTyeDy Štít. r. 232**; odchylkou slyšdni:
hlasové uflyíTany jsú Pass. 590, mnozí nebudu vflylTany Alb. 62",
(nepřietelé) ni vflylTany jsú ŽWittb. 17, 42; odchylkou není
uflyíTany sú hlasy Pass. 402 t. j. uslyšány; fem. slyšdny: kto
vflyíTany učiní vše chvály auditas ŽWittb. 105, 2 ; neutr, slyšdtia :
slova tvá jsú uflilTana Alb. 6*. Subst, y erb. sly šěnie: ot tiyííjenye
zlého ab auditione ŽWittb. 111, 7.
sndbdéti. Praes. sndbžu nedoloženo, sndbdiš: staří říkali
snabdí, my říkáme drží stráž Blah. 175; ten ješto C fnaabdij tvé
duše Štít. r. 186**. Impt. sndbdi: protož opatř a fna bdi, drieve
nežli do našich krajin vejdeš, kteří by tě zármutkové mohli potkati
Alxp, 80; odchylkou siidbdéj: snábdéj toho jakú měl Kristus
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy IIL 461
k tobě lásku Kruml. 48» v ČČMus. 1884, 27. Impf. sndbdiech:
fnabdielTe toho Ote. 3*. Inf. odchylně: znabditi slušie Mam V.
Part. snáhdé: fnabdie Ote. 340% sndbdél: fnabdyela t sem Štít.
ř. 154^ sndbděu: fnabdiew lépe i snažněji intentius respiciens
Ote. 282^. Patří ke bdteti.
spdti má tvary infinitivní podle tř. V., tvary praesentní podlé
IIL 2 (neboli IV); imperfektum je zde tvarem infinitivním. Praes.
sg. 1. mělo by podlé stb. síplj^ zníti sté. apu; ale skupenina
8p' (proti stb. S9p-), nedělena samohláskou, změkčila se všecka
a bylo tedy ipu (sr. sláti praes. iVa proti stb. si^j>^), přehlaso-
váno ve špi: uzřím, také li budu mleti psáti o skrytějších věcech
duchovních, . . . neoíTpi li pi-vé než smrtí sejdu neb starostí Štít.
Opat 193 t. j. neospím-li, neumdlím-li; novotvar spím ŽKlem.
141% jáC jej wfpym Růž. 3; spíš atd.: Lazar ípij Krist. 95*, my
fpyme ML. 121**, Tristrama do smrti vfpyme Trist. 298, ac fpite
ŽWittb. 67, 14; pl. 3. spie: jižto fpye dorraiunt Pror. Isa. 65,
4. a'ni fpie ižádné péče nemajíce Troj. 203% ti jenžto fpie NRada
942; a oni zase spí Br. NZák. 64^; odchylkou spěji: poněvadž
ho (život) přespějí Kom. Lab. 25, 1 ; Blahoslav zavrhuje spějí
a chce, aby se mluvilo spi a psalo »/y* Blah. 251. Impt. spi pl.
špite, odchylkou spěte: Spiete a odpočívajte Krist. 95\ Impf.
spdch: když Pelagia fpalTe Pass. 544, v tom vidění sě jíej zdáše
ež na jednej lúcě fpaíie Kat 40. Aor. spach: dosti spach Mast.
310. Inf. spdti: budete fpaaty Štít. ř. 4^, král šel zzpaty Pil. d.
Supinum spát: když jí kázachu fpat jíti Ote. 455% král spát jide
DalC. 98, jdi spát Us. ; totéž substantivum, jehož akkusativ je
v supinu zachován, zachovalo se také v genetive ve výraze se
spatu : té noci ze fpatu vstávše Pass. 349, dokud já ze fpatu ne-
vstanu Pass. 536, ze ipatu vstav Pass. 32, ze fpatu Pass. 137.
Part. spě spiec-: každý mistr jako fpye ležieše Kat. 126, že by
neměl ižádného viděnie spě ŠtítV. 227, nemním by kto mohl
shřešiti, poněvadž spě nemá vole svobodné ŠtítV. 137, Ježíš apo-
štoly fpiecze nalezl Krist. 95*; Hod. 36^, 37*; fpiecze v roviech
ŽWittb. 87, 6, nemluviece ani fpiece Hrad. 79^; odchylkou
spiuc': (žena) byla nezzpiuczi Jid. 159. Part. spal: jáz sem
fpal i zefpal sem sě ŽWittb. 3, 6, atd.
stdti z bývalého stojatí^ stb. stojatL Kmerf infinitivní stoja-
v době před přehlasováním byl stažen ve std-^ a v této podobě
samohláska jeho nepodléhala změně, která by tvary se kmenem
nestaženým stoja- byla zajisté stíhala. Délka ve staženém std-
jest etymologická a drží se ve všech tvarech na kmeni tom zalo-
žených. Srov. nahoře bdti z bojati. Praes. stoju stojíš: jáC ftoyu
Pass. 276, 458, jáz ftogyu Mast. 209; kdež móžeš jednaj ku
pokogi toť tobě předobře ftogi NRada 780 (v rkp. B chybně:
jednaj pokoge, ftogie), lidé ftogye po věcech světských Štít. uč,
79^. Impt. stoj: jdi a ftuoy v bráně Pror. QQ"", ftuoyte a vizte
Exod. 14, 13, nč. stůj. Impf. stojiech: Giezius mlče ftogieíTe
Digitized by
Google
462 J. Gebauer
Hrad. 82^, (Ježíš) na kříži ftogieíTe Hrad. 91% (hrabie) v desa-
rove dvoře stogyesse DalC. 39, konvrš bez ruky stogiesse DalC.
42, kněz cist niti 8 málem stogyesse DalC. 50, bratry proti sobe
stogyesta DalC 53, Čechové prostřed hradu stogyechu DalC 36,
ftogyechu při óem Pror. 118% mnozí s vysoká padají jesto
v nižšiem stavu tvrdo ftogiechu Štít. r. 191*, mnozí kteří při
králi ftogiechu Troj. 93*»; vedle toho atách ze kmene staženého:
Petr ftafe EJ, jenže ftafe EJ, sv. Prokop u drví ítafe Hrad. 25^
dievka na potoce stasse DalC. 41, ftafe DalH. tamt, ana tu ftafe
Kat. 94, jejie dci ftalie Kat. 14, zvěř ftaffye jako člověk Pror.
118*, řecká země u míře ftafye AlxV. 84, Stahu že chlapi sta-
bant EJ, všichni kdož tu ftaachu Štít ř. 11 iK Aor. stách: andél
ítaa podlé jich ČEvang. 3; kde koncovka nerozhodi^e, nelze b^
kontextu rozeznati, je-li stách aor. či impf. Inf. sUíti: po cti
irtaati Štít. ř. 2**, jakž doftati mohla Kat. 16 t j. do8táti, ne-
ftaaty po tělesných žádostech Štít. ř. 13**. Part stoje, nepřehlas.
stoja: ftoia i zgrievaja z§ EJ; atojiec-: nechavše Tristrama na
břehu stojiece Trist. 43 ; odchylkou stojúc- : ftogiucie biechu nohy
ŽKlem. 106**. Part. ztoal bi subsistit Greg., tvar starobylý, blízký
k nestaženérou stojaí; stáž. 8tdl\ beránek ftaal Pass. 409 (2),
jesto před ním Ježíš ftaal tamt. 96, ftaal jest Pror. 25^, 26*,
až sem ftaal tamt 67**, (Jeremiáš) ftaal v sieni domu božieho
tamt 68% a bude-li ftaal na levici Štít uč. 14**, jako by ítaal
Štít. ř. 165% kto by oftaal proti kniežatom temnosti Štít ř. 71**,
aC by (Maria) za naši potřebu zaftaala před svým synem Štít. r.
85*. Part. sUin: aby ftano bylo ut stetur Pror. Isa. 10, 32.
stvieti, Z kořene svbt- máme ve H. třídě stč. svet-ná-H,
stb. svBuati místo svBt-n^-ti. K tomu bylo ve tř. III. stb. svBtéti
a stč. svtieti, zuteti enitescere Greg. Avšak svť je skupení sou-
hláskové pro mluvidla obtížné, proto ruší se. Zrušení takové stalo
se vynecháním souhlásky poslední a jest v inf. Bvieti, fueti se
budu HomOp. 154*, je-li tu dobře psáno a čteno. Jiné zrušení
stalo se přesmyknutím svt- ve stv a jest potom stměti ze svti^ú
(o stejné změně ve kvť ktvu^ zvn- vznieti, dvr- dřviy skcr-
v. Listy filol. 1880, 300). Kromě toho je zde ještě ta změna
hlásková, že stv- přibírá do sebe fc a jest pak stA^neti místo
stvieti, a snad také sktvietij je-li správný doklad sktwiety doleji
položený; potom vynechává se t z sfkv- a zůstává skv- (změny
podobné jsou v zamě^^nati zamě^ťftnati zaměsA;nati, octnouti
ocitnouti ocfoiouti, u^řnúti- nštknonii- u^A;nouti koř. ščfcp-). Praes.
štvu nedoloženo, stvím stvíš: ty ješto sě světle ftwyíl Pass. 461,
ftwy sě svatého kříže znamenie Pass. 488, stkví se vino Yel. Jg.
ano sě jich tváři ft^vie Pass. 374, (Kristovy) ráay sě ftkwie Krist
111**; odchylkou podlé III. 1. stvejti atd. : nad ním sě hvězda
ftkwie Krist 21*, (ctnost) krásně ftkwye sě Alb. 106**. (oči) ješto
sě tak ftlrwyeta Modl. 54**, lauky se stvějí Eus. Jg. Impt. štvi
odchylkou podlé ITI. 1 stvěj: ftkwyey sě Hod. 9*. Impf. stviech:
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. 463
jeho sé tvář jako andělská ftwielTe Pass. 326, (dietě) ftkwielTe sé
Trist 315, všecka sien ftkwilTe Alxp. 66, (Xerxes) velikým štěstím
se stkwiíTe Alxp. 59, slunce měsíc při tom hvězdy ftwiechu Kat.
56 ; stvějiech, III. 1 : mnoho ovoce ftkwiegilTe se Troj. 91^. luf.
8vtteti: znteti enitescere Greg. ; svitti (?): (Tudie) fueti fe budu
fulgebunt HomOp. 154*; atvieti, stkvieti: budu sě ftkwiety pra-
vedlní Krist. 49^, učení budu se ftkwyety jako hvězdy Štít. uč.
77**, jako blskem ftkwyety sě budem tamt. 124**; sktvieti: spra-
vedliví budu se sktwietij Stc. prňp. Feifalik Stud. 6. 243. Part.
sivě: světu a ftkwyczy marnosti jeho Štít. uč. 139% ctnostmi
stkvící se život Br. Jg. ; odchylkou sivěje: cnostmi se stkvéjíce
Br. Jg. Vedle toho jest adjektivum stvúcí: ftwuczye světlosti Kat.
144, ftkwuczym bleskem Krist. 111* atd.
styděti. FT2Les. 8ty£u: jímž sě zzthyziu LMar. 30, nepoftiziu
sě non erubescam ŽKlem. 24, 20, nezaftyzyu sě ŽWittb. 24, 2,
žebrati sě ztyzy Krist. 67*; analogií podlé tvarft jiných, kde d
není změněno v ž, utvořilo se stydí místo styzí: toho sě tuto
neftídy (sg. 1.) Pass. 452; stydíš atd.: ani sě za svú hanbu
ftidie NRada 924. Part. styděl styděli: kdož sě Ježíšem fti dleli
NRada 2055, poztideli ze zut pudore consternati šunt Greg. Part.
sty děv styděaie: toho sě posel zaftydie^r Pass. 170, tot sem řekl
vítydiew se ŠtítOpat. 360.
ščěděti stb. št^déti parcere, praes. sg. 1. sčězi: proniž sám
sebe nefczyezy Rúd. 43*.
Ščpieti^ Štpieti čpítiy špíti, koř. ščfcp-, ve tř. II. uštnúti m.
n-iČp-ntUi, iterat. ščípati. Praes. Ščpu nedoloženo ; ščpíŠ atd : (bóh)
rozličné bolesti přepustil, ano jinak sada (svrbí), jinak íTtpý, jinak
bolí udeřenie Štít. uč. 156*; křen čpi Ros., lékařství (lék) špij
Sent. phil. Jg. Part. ŠČpěl: až nás v oči čpělo Har. Jg.
tčieti^ koř. tik-, ve U. třídě do-tk-núti atp. Praes. tču tčiš:
ta krajina dotczy té púště Ote. 299*, na púšti ješto dotczy
Saracenuov contigua est Ote. 286^, duotczij OtcB, tamt. Impf.
tělech: v huni šípi tczyechu DalC. 34. Part. těal tčěli: dokud
neuzři v jeho ruku jiezvy . ., jesto hřebové tczali (m. tčěli)
Krist. 110*.
těžiti, koř. t§g-, ve třídě II. táh-núti. Praes. tě£u těžíš:
uvěř u vrchnieho boha, jehož mocí vše vtyezy, pro Ďehož ta panna
vězí atd. Kat. 148; ti, ktož kupečsky tyezye peněz, povinni jsú
platiti mýto Štít. uč. 83**. Impf. těžfi): pilně ztiez rolí svú Hug.
48. Impf. téžiech, Inf. těžěti: aby jim (dětem) mohl ztravicě
utiezieti Hrad. 124*, chtě utiezieti ztravy Hrad. 135*, dobýti a
vtyezety zisku Štít. uč. 151*, lépe jest zajisté těžeti jí (moudrostí)
nežli těžeti stříbrem melior est aquisitio eius t. j. aquirere Br.
Přísl. 3. 14 Jg. ; dial. bez přehlásky těžati: (kněžna a kníže
Opolský zapisují obci Kozelské plat roční 13 zl. na svém městě
Ratiboři; a, prý,) kdyby kterého roku takového platu dáti obme-
škali, tehda svrchupsaní věritelé mají a budau moci nás rukojmě
Digitized by
Google
464 J- Gebauer
(t. Ratiborany) napomínati, a jestliže bychom se na to neobrátili,
tehda dáváme věřitelům našim plnu moc a právo, že nás budu
moci vezde s statky našimi stavovati právem i bez práva i tiezati
a s těmi badán moci učiniti, jako by na to všechna práva obdrželi
Koz. (Archiv Český H. 398). Part. fěžal ř^éli: (kráU Darie) zda
roníš, by (ty) tamo vtyezal, zda mníš, by (Alexandr) před tobú
běžal AlxV. 1368; mne vaše obec tieže, kde jsem spal anebo
ležal, co li novin jsem vtyezal, které sem měl utěšenie Kat 146 ;
kto by jazyk svój tiežal jako svú rolí (Akk.) Hag. 298; ktož by
dal komu svú rolí aby gy tyezal, aneb miesto, aby na ňem sobě
duom vystavil Štít. uč. 85*; (služebník) vzal pět hřiven, těžal
jimi a vydělá jiných pět hřiven operatus est Mat 25, 16 rkp.
Jg. ; což po svú ruku vtiezal ex opere manuum Ote. 261^; jest
dlužen za rozličné kupečstvie, což sta spolu utěžala rkp. Jg. Part.
fěždn, subst. verb. těžěnie : sežhú vsi i města, vše tyezenye ohňem
polí AlxV. 2298, ten žid mnoho ovec jmějieše a jiného tyezenye
nejméjieše ML. 41% dobré tiezenie země Milí. 90", dobré tiezenie
role Milí. 97*. Co se tkne významu, jest ve stb. tázati opus
facere, utežati operari, sitfžati acquirere, ist^žati colere arare
vxstQŽanlje acquisitio atp. ; podobně české těžétt :=. pracovati
o něčem, s něčím, vzdělávati, pěstovati, dobývati; jiné jest těžiti
stb. tržiti trahere, stěžiti, přěstěžiti transferre, vystěžiti atp.
ttščeti stb. tištati tišt^ premere, ve 11. třídě tisknuti, Praes.
tiiču pl. 3. tiičie, tiitie: (bojovníci) ze všech stran sě ke zdi
tyftye AlxV. 2028. Impf. tiičiach, tištiech zouž. tištích: jenž na
Hektora tlíTtilTe Troj. 119*, (vévoda) k druhému tilTtiffe Troj.
121*, (Trojanští) tilTtichu směle na Řeky Troj. 65*, ftekové na
Trojanské tilTtichu Troj. 174^ Aorist byl tiéčěch, rozdílný od
aor. tišč^ch (tisknuti) ; o následujících dokladech, vzatých z ruko-
pisů nepřísných stran e a ^, nelze rozeznati, patří-li k tiščěti či
k tisknuti: král tilTtie na Hektora Troj. llS**, Ajas tiíltie silně
na Hektora tamt 122*», tuž jej przitilTtiechu k skále TandZ. 167^,
(Morolt) przitiirtie země králi svému k službě Trist. 11. Part.
tiščě: když juž mní kto, by byl zíščě, všakž ho strach bude od-
^ tylTchzie, jakž ten zisk otloží času čakajě AlxBM. 5, 27.
trpěti, ve n. třídě tr(p)-nú-ti. Praes. tr^u: násile trpiu
ŽKlem. Ezech. 14, vě (my dva lotři) tuto muku trrpiwie Hrad.
90^. Part. trpěn: tyrpyeno Alb. 79*. Subst. verbale trpěnie:
utrpienye ŽKlem. 61, 6, veliké utrrpienye Hrad. 5*; 4**, 3^;
utrrpienye ŽKap. 9, 19; trrpienye Hrad. 57*; trpenie patří
k tr(p)núti tř. H., ale bére se za ti-pěnie: utirpenye ŽWittb. 9,
19 a 61, 6.
trysěěti. Part. trynčal, tryščěli\ vy jste (židé, Krista) bičě-
vali, na ň kříkali, trním j'ho korunovali, . . to jste vše nad ním
tryfczieli Hrad. 52*; milá matko (praví Kristus Marii), nemuC
se tak; to, co sě jest trifczalo, všeckemof jest juž přestalo Hrad.
60*. Part. tryščav tryščěuše: vše jiné zlé trifcziewfe Hrad. 60*.
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke sloves&m třídy III. 465
Význam podlé kontextu jest asi páchati; k formě trysce ti slaší
ve n. tř. trysk-nú-ti:
triéti, ve II. třídě trh-nú-ti, Praes. triu triiě: by chtěl tu
žádost přetrpěti, jež ť ho trzy Štít. uč. 60^; snažnost jež mysl
trzij tamt. 122* ; obláátie milosti hnu tle k nim (nepřátelům) ne-
trzy nás tamt. 26* ; kdy ho (člověka) trzy mysl po rozkošné
chuti tamt. ^100*», toho trží v mysli veliká žádost ŠtítV. 222;
těm, jichž mysl ti*zye rozličné žádosti dobré Štít. uč. 122^; v žá-
dostech, ješto tržie mysl ŠtítV. 146. Aor. triech-, druhý s po-
spěchem po pannu trže (běžel) Trist. 116. Inf. triěti: bázeň neb
stud bude tržeti člověka v mysli ŠtítV. 169, když tržeti bude ta
milost tamt. 276. Part. tržal triéli: by k tomu svá libost vláštie
netrzala Štít. uč. 90*», by žádost neti-žala ŠtítV. 276, by ta milost
silnějie tržala tamt. 199 ; protož vši žádostí, aby nás trzalo to
dobré, slušie se nám táhnuti k ňemu Štít. uč. 106\
táčieti stb. txstati tišt§, ve II. tř. tesk-nú-ti angi ; nic sobě
netefknucz Kat. 192. Part. tščal tšč^i: vieš ž' sem sě jinam ne-
tfchzala LMar. 72 (srov. stb. tistati s§ appetere studere atp.,
nč. stýskati si po něčem).
vědéti. Praes. a impt. jsou v časování bezpříznakém. Impf.
védiechy jeho newiediech ignorabam ŽWittb. 34, 11. Aor. věděch:
kněz pouiedhie DalH. 31, ot posla jenž j'mu powiedye Pil. d.
Inf. věděti: mohla bych wiedieti Kat. 32. Part. věda: ueda
sciens EJ, newiedu(ce) svD. 4, wijeda co j' to Štít. ř. 129**, spa-
sitel wijeda že tamt. 114*; podlé III. 2 vědě: písař má opatřen
býti wyedye koho psáti a koho nechati ODub. 63 (není-li slovo
to zde adverbiem). Part. vědom^ povědam Us. Part. věděl : >viediel
Hrad. 75% syn powiediel Pass. 356, aby poviedyel Pass. 410, dřéve
než powyedyel Alb. 32^, powyedyel všecka slova Pror. Jer. 36,
13, by byl zapowyedyel ML. 102**, jakož bieše Ježíš powyedyel
Hrad. 40*; odchylkou vědal : tu t tajenstvie své powydial Hi-ad.
122** (část tato rkp. Hrad. je pozdější); věděla: by wyedijela
Štít. ř. 124**. Part. věděv věděvšt: to král wzwiedyew Pass. 354,
wzwiedyewíTe Pil. c. Part. věděn vědien : Anthenor byl wypo-
wiedien Troj. 210», jež mi jsú powiedyena dieta ŽWittb. 121, 1,
má zapowyedyena býti Štít. uč. 87*, to móž býti propowyedyeno
Alb. 32**, druhé dvé powyedijeno Štít. ř. 34**, gdež mnoho zvěře
viedyeno Pil. b, abychom se báli zlého zapowyedyeneho Módi.
141**, z dřeva zapowiedieneho Adam. 203* ; odchylkou zapovězen,
vypovězen Us.
veleti stb. veleti velj^ veliši. Praes. veTu veliš: dědina s niež
sě velys pohoniti Rožmb. 44, hospodin wely ŽWittb. 28, 10,
(mnichové) wele Hrad. 109**. Aor. velech: welechť na trh u pon-
dělí Hrad. 126**. Part. vele veléc-: welecz Hrad. 109*. Part.
velel velela: milost jiej welela státi Hrad. 28**.
vězěti stb. v^zéti v§ža v^ziši prehendi, ve II. tř. vdz-nú-ti.
Praes. věiu nedoloženo; vězíš: jenž svázán pod prahem wiezyfs
Llstjr filologické a paedagogfcké 1884. 30
Digitized by
Google
466 ^' Gebaaer
Ote. 427^, ía panna wyezy (t. j. u vězení držána jest) Kat. 48,
ten wiezy smrti čekaje Ote. 175^. Impf. věztechz vražedlník
wiezielTe v okováeh Hrad. 87^, dóm v němž Josef wiezieffe
Krist. 105**, Part. veze: kdež bades na věky wiezye Hrad.
129*. Part vězel: pro ně nemám dokladu starého; odchylkoa
vezal: kdežto sem já wiezal Pass. 393, v nichžto (okováeh)
wiezal svatý Petr Pass. 395, řetězí v nichžto wyezal Pass. 393,
(Daniel) ve Ivovéj oboře wyezal Kat 150. Part. vězěv, bez do-
kladu starého; odchylkoa vězav: svatý Petr v okováeh wyezaw
Pass. 396. Snbst. verb. vězěniej rozdilno od věz^nie, kteréž patří
ke slovesa viezti váza (v. Listy filol. 1883, 120).
viděti. Praes. vizu vidíš: jakž wyza Boh. 353, nevizu Tůl.
33% ť newizia mého dražěte LMar. 29, wizy že ty méj svatby
žádáš Kat. 18, vizi svého nepřietele Spor. Výb. 1. 362, již wijzy
Štít r. 17^, wijzy nebesa otevřena tamt 27^ takt wyzy psáno
tamt. 87**, ve všech tvých činech wijzy aneb nedokonáme aneb
pokrytstvo tamt 96\ jakž vridyfs NRada 1679, co sě vám widi
do ňeho Hrad. 83*, wydyta oči moji Kat. 184, wydijme ze čtenie
Štít. ř. 171*, nidite videtis EJ, at neoida ut non videant t j.
nevi(£á EJ; dial. vizu vizeŠ atd. han., Šemb. 48: ku prvé osob.
vizu přidělány jsou ostatní -z«i, -ze atd., podlé vezu vezeš atd.
Impt sing. 2. 3. viz podlé bezpříznakých : brzo wiz o sobě Hrad.
130**, powiz o svých dietkách tamt 124*, protož vryzz každý
Štít. r. 54**, víz pokoru mú ŽWittb. 9, 14, wyzz a želej mne
ML. 104**; du. 2. 3. vizta: manžely vizta ŠtítV. 47; pl. 1. vizmy:
wyzmyz Hrad. 28**, pl. 2. 3. vizte: wizte světa obludného. Hrad.
137**. Tvary tyto jsou pravidlem. Výjimkou vedle nich nalézají se
imperati\'y : okuste a wydite kako sladký jest hospodin gustate
et videte ŽWittb. 33, 9, nenawidte zlého odite malum tamt
96, 10, mluvme a ^vydme spolu videamus Pror. Jsa. 41, 23; t.
j. vid(i)fne, vidite, tvary n^ežité podlé III. 2. Také ve stb. jest
proti sing. véždi» viždb du. védita vidita pl. védite vidite atd.,
v. Miklosich III^ 91. Impf. vidieeh: znamenávách i widiech vi-
debam ŽWittb. 141, 5. Aor. videch: jegda uide quando yidit EJ.
Part vida: také zabylstvo wijda Štít ř. 122**, wydúcz Štít uč.
74**, wyduucz tamt. 78**, newydwcz Štít ř. 78*, viduce Kunh.
151*; vide, vidiec: tu král v tváři vyzáblého widijc Bari. 1, 2,
Nachor widijc otázku nehodnou odpovědi býti tamt 2, 10, vždy
jej widijc Pref. 75. Ve Štít Opat 61 vedle sebe stojí widuc
a widiec ; vidiec- předpokládá se také tvarem odchylným wďiíc-,
vidiuc-: nenawidiucie mne ŽKlem. 11**, z ruky nenawidiucich
tamt 86**. Part vidom podlé třídy I: proč jest slovo newydomo
ML. 53^ proti nepřátelóm wydomym i newydomym Modl. 73**,
jenž učinil wydome všecky věci i newydome Štít uč. 10**, ně-
kde sě duch svatý ukazuje světu widomye Krist 112*. Part.
viděl: wydyel sem Alb. 86^ newidiel sem ŽWittb. 36, 25; od-
chylkou vidal : jehož bieše wydyal AlxV. 918, aby wydal ut
Digitized by
Google
Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesíim třídy lU. 467
videat ŽKap. 52. 3, widial zdi zbořené Hug. 97, pokud sem
widial Lobk. 43*, také sem widial tamt. 55* a j., Ulixes widial
veliký obraz Troj. 232»; fem. viděla: wydyela Modl. 156», 169^,
by wydijela své súzenie Štít. ř. 124**, odchylkou vídala: matka
wydala Ježíše v mukách Modl. 1^\^\ du. mase. viděla: co jsta
slyšela a widiela ČEvang. 3, odchylkou viďala : co sta slyšala
i wydyala ML. 87^; plur. m. viděli: aby Lazar uideli EJ, od-
chylkou vidáli: widiali sme Lobk. 41*. Part. viděv viděvše:
(král) dievku widyew sliubil Pil. d, ját (Maria Magd.) tuto již
třidcěti let člověka newidyewíTyu bydli Pass. 342. Part. viděn
vidien: proměnu ne widyenu svD. 98. — Podobně ndviděti,
kdež však jest impt. vždy ndvict: nenawid nepřietel duse mé
persequatur ŽWittb. 7, 6, nenawidte zlého odite tamt. 96, 10;
part. návidě: křivě hospod nawydiecze Kat. 4, nenawidieci
ŽGloss. 118, 150; vedle ndvidiec také ndvidúo-^ ndvidiuc-:
nenawiduczy mne persequentes ŽWittb. 118, 150, nenawyduczich
tamt. 118, 84, z ruky nenawiduczich ŽRap. 105, 10, nenawi-
dyucie ztratil si odientes perdidisti Žklem. 17, 41, nenawydincie
obrácju ŽKlem. 88, 24; part. ndviděl: nenawidil (sic) si všech
ŽWiitb. 5, 7, již tebe jsú nenawidiely tamt. 20, 9; odchylkou
ndviďal: abych hřiechu nenawydal Modl. 8*.
viseti. Impf. visiech: když wyfyelTe syn jejie Modl. 161 q.
Part. visel: jenž s' wyfyel na kříži Modl. 52», wylTel (sic) s lo-
trem tamt. 62^; odchylkou visal: (Juda) wizzal v osidle ApŠ,
48, jenž na kříži wyfal Modl. 132'*, jenž jest wyfal Modl.
161» a j.
vřiéti. Ve stb. jest vedle vréti vkr^ I. b. claudere také vréti
vlastně vBréti vkrja III. 2 fervere, a obou stejný kořen slovanský
jest ver- ; týž poměr, na jaký ukázáno nahoře při stb. préti pbríj
I. 6 a pfcréti pi,ij% III. 2, koř. per-, stč. přieti pru přeš a přieti
přím příš. Podlé toho mohlo by býti také zde české vřieti vřu
vřiš in. 2 proti vřieti vru vřeš I. 6. Při přieti přu příš vidí se,
že tvary in. 2 v češtině byly, že však jazyk dal jim vyhynouti
a nenahradil je tvary I. 6. Při vřieti jsou v češtině tvary stejné
při významu claudere i při významu fervere, oboje totiž jsou
podlé I. 6, a doklady svědčí, že tak bylo již v době staré. Výklad
je tu možný dvojí : buď vyhjmuly tvary III. 2 a nahradily se tvaiy
I. 6 již v době předhistorické, anebo v češtině vřieti III. 2. ne-
bývalo a vřieti I. 6 znamenalo i claudei*e i fervere ; analogie svědčí
pro výklad prvý, ale mluvnice musí potvrditi, že v době histo-
rické rozdílu tvarového mezi I. 6 a III. 2 není. Srov. Listy filol.
1883, 139.
vznieti, zvnietij znieti. Kořen jest zven- ; stb. zvBuéti zvBnj^.
V češtině zti'átou samohlásky kořenné vzniklo zvnieti: zwnyete
impt. Sequ. 360; skupenina zun- byla nesnadná, proto staly se
tu změny hláskové a za zim- jest pak vzn- a zn-. Srov. nahoře
stvieti a Listy filol. 1880, 300. Praes. vzňu^ vzniŠ, pl. 3. vznie^
odchylkou podlé III. 1 vznějú: žalostiví hlasi wznyegy Modl.
30*
Digitized by
Google
468 Fr. Krsek
168*. Impt vzni pl. vznite, odchylkon -éte: vy křesťané zwnjretc
točíš vzdávajte chválu Sequ. 360. Impf. vzniech: hlas trobačovr
wznyelTe ML. 57*. Pai-t. vznS vzniec-: v zvonečkách wznieczicb
ŽWittb. 150, 5; odchylkou vzniuc-: v zvonciech wznyucich ŽKlem.
150, 5; odchylkou podlé III. 1 vznéjúc-i wznyeyucz podlé jich
chtěnie Kat. 66. Part vzněl: řeč jež by tak dobře wznyela
Kat. 90.
zřietij stb. zréti vlastně zBréti. Praes. zřu Sřti: nzríla ne-
besa ŽKlem. 4\ oči jeho zrzyta ŽWittb. 9, 9 (30), oci jeho
zrzie tamt. 65, 7. Impt. zři zřite, odchylkou zřete: zrzyete na
váě strany AlxV. 695. Impf. zřiech: ač vzrzieíTe zloděje si vi-
debas ŽWittb. 49, 18. Aor. gř^ch: (Anna) vzrsie hniezdo LMar.
40. Inf. zřieti: predfreti Greg., oblak lehko jest zrzijety Štít.
r. 170*, ku pomoci boží zrzijety tamt. 17». Part. zřě\ na jeho
velebnost zrziecze NRada 152. Part. zřH: aby vzrziel ŽWittb.
52, 3, nezrziel non respexit tamt. 39, 5, vzrziel i jiné prázdniece
Krist. 80^. Part. zřév: uzrsiew diewku Pil. d. Part. zřen zřienx
pi*zezrziena i jest v manželstvě tělesná milost Štit. uč. 56*.
zvučeti. Part. zvučal zimíe/i : pozwuczal hlas Pass. 278,
wzezwuczal hospodin ŽKlem. 10*, zwuczali sú vody tamt 45, 4,
nepřletelé zwuczieli sú tamt. 82, 3.
Klasobraní po poli školství gymnasijnílio
Mědíc po přednosti ke starým jazykům.
Podává Fr. Krsek.
Užívati latiny čisté, ryze klassické jakožto jazyka spisovného
při otázkách vědeckých nebylo podlé toho již ani v dobách Ko-
menského dobře možno, ačkoli ve školách stilistická cvičení jedno
druhé stíhala a mimo školu hovor na mnoze latinsky veden býval,
natož pak aby možno to bylo nyní, kdy tomu předně vlastní jazyk
mateřský zcela přirozeně veliké překážky klade (což i psycho-
logicky odůvodněno i slohem Komenského dříve osvědčeno), a dále
také nezměrné, s pokrokem časovým vždy rostoucí množství nověj-
ších věcí a pojmů mnohdy to prostě nemožným činí.
Konečně co se řečtiny týče, nesmíme mysliti, že by byl
Komenský o vnitřní hodnotě jazyka toho a o literatuře řecké
neměl pravého pojmu, učiniv ji jaksi podřízenou latině a vykázav
jí místo učení přlbytného školou čtvrtou počínajíc. Proč a v jaké
míre řeckému jazyku učiti jest, jasně vidíme z vývodů jeho ve
Škole pansof. str. 50—55. Mezi jiným praví též: „. . . . mezi
studia mimořádná jí pohoditi radno není, aby v lehkost brána
nebyla," a o něco dále: „Příbytným učením této třídy bude
Digitized by
Google
Klasobrani po poli ěkolstvi gymnasijního. 469
rovněž učení se jazyku řeckému. Ačkoli netajíme se tím, že sám
sebou těžký jest a má hrozná zákoutí („vasti recessus")*): že
pak důkladnější učenost (k niž škola tato směřuje) známosti jeho
žádným způsobem nemůže posti-ádati: třeba svinouti tu těžkost,
jestli jaká. Doufáme však, že nebude tak hrozná ..." atd. Jazyk
řecký znáti nezbytným pokládal Komenský ku srozuměnía vý-
kladu písem svatých, nehodlaje přestávati na pouhých překladech
neboC „veliká to věc, vodu spaseni z pramenů samých vážiti
spasitelně." Že na zevrubné obíráni se s literaturou řeckou ve
školách ani v životě tak nedoléhal, ač zajisté o původnosti, kráse
a přednostech její plně byl přesvědčen, toho příčinou bylo stano-
visko náboženské, jakož právem soudí Fr. J. Zoubek (Škola pansof.
str. 53. pozn. 103).
Řekové byli pohané, a literatura jejich po domněnce Komen-
ského mohla leckoho svésti s pravé cesty křestanského náboženství ;
„stává se tytýž, čeho dotkl Hemming, že ti, kteří v spisovatelích
pohanských tráví celé své živobytí, konečně sami pohany se
stanou.** Toto mínění své šíře rozvádí v didaktice kap. XXV.,
jež jest nadepsána: „že mají-li právě křesťanské školy býti, po-
hanské knihy odbyty býti musejí." (Didaktika, vyd. J. Beránek,
1871. kap. XXV. str. 164—177). Rovněž při studiu latiny nešlo
Komenskému o četbu klassiků, jako spíše o formální vzdělání se
v jazyce tom pro tehdejší učený a vzdělaný svět tak nevyhnu-
telném. Proto také nechtěl, aby mládeži do rukou dávala se
úplná díla starých spisovatelů, nýbrž jenom částečné výtahy z nich,
pokud toho ku vzdělávání formálnímu třeba bylo. K tomu pak ze
spisovatelů latinských, jakož přirozené, zvláště spisy Ciceronovy
vhodný byly, z nichž pro cvičení slohová a rhetorícká nejvíce
mohlo býti čerpáno. Jinak však o Ciceronovi totéž, co o jiných
latinských autorech, platí. „Procul hinc, procul este profani!"
volá Komenský, z čistě křesťanského srdce si přeje: „O byť
*) Tenkráte ovšem mohlo mluviti se o „hrozných zákoutích** jazyka
řeckého, poněvadž na díle způsob vyučování ve školách naprosto nevhodný
byl, jak ze mnohých dokladů známo; na díle pak ústrojí jazyka toho, ne-
jsouc dosud porovnávacím jazykozpytem prozkoumáno, zvláštnostmi svými
činilo veliké obtíže, mnohé moříc a od studia odstrašujíc. Nyní však véci
daleko jinak se mají; kde řečtina obtíží plnou a předmětem ducha
mořícím býti se zdá, tam ne ve předměte samém, nýbrž ve způsobu,
jímž se podává, vinu hledati sluší. O ceně a hodnotě jazyka řeckého
zdá se mi býti správným úsudek, jehož dočetl jsem se ve Schmidové
encyklopaedii s. v. „Griech. Sprache" : „lat aber die griechische Sprache
in ihrem fein und reich gegliederten Organismus, in ihrer zarten Durch-
Bichtigkeit und Beweglichkeit, in ihrer ifaivetat, wie in ihrem Reichthum
die unmittelbarste und grósste Kunstschópfung des griechischen Greistes,
80 stellt sich ihr nunmehr mit gleicher Vollbedeutung an die Seite die
griechische Literatur. Mit Ríicksicht auf sie nennt ein neuerer Philosoph
ďas Griechische „die philosophischeste und die poetischeste Sprache der
Welt zugleich" (und setzen wir hinzu, auch die beredteste), „was so viel
sagen wolle, dass es fur seine Unersetzlichkeit als Bilduugsmittel der
Jngend durohschlagend sei."
Digitized by
Google
470 í*r. Krsek
i mezi námi nebývalo téch, jimž Cicero, Plaatns, Ovidius, Ca-
tallos, ^lartialis nadpřiliš voní a od písem po sobe táhnou!''
A na jiném miste podobně horlí : „Krhavé to oči, kterýmž Olympas,
Pamassus, Helikon milejším jest než Sinai, Sión, Hermon, Tábor,
Olivetská hora, divadlem. Zalehlé to uši, jimž Orfeovy, Homérovy,
Yirgiliovy husle nad Davidovu harfu liběji znějí. Porušený to
appetit, kterýž sobě nektar, ambrosiam et fontes castalios nad mannu
nebeskou a studnice Israelské zachutnává. Porušené to srdce,
které se více jmény Juppitera, bohů a bohyní, Musarum et Gha-
ritům, nežli jménem Hospodina zástupů angelů a archangelů,
knížat a panstva, trůnů a mocí kojí. Slepá to naděje, která iu
campis elyseis i^ěji než v ráji božím se prochází, a rozkoše
spasenců prohlídá. Nebo tamto všudy fabule, básně, stín pravdy,
tuto podstata, jistota, pravda neomylná!"
Přes to vše připouští i radí Komenský, by vše, co ve knihách
pohanských krásného a vhodného jest, vzato a do křesCanských
knih uvedeno bylo : „Jestliže pak nad to z pohanské řečtiny něco
ozdobných průpovědi, vtipných pověděni nebo celých knížek k nám
obráceno býti moci bude: bude moci". (Škola pansof. str. 53.
odst VHI.)' — Srovnáme-li toto mínění Komenského o pohanské
literatuře řecké a římské se stanoviskem svým, jež svrchu bylo
vyneseno slovy osnovy organisační, seznáme snadno, že se nedíval
Komenský na literární výtvary starých Hellenův a Římanův okem
čistým, vše aestheticky krásné bedlivě pozorujícím a pronikajícím,
nýbi*ž zrakem člověka křesťanstvím nadšeného, jenž úzkostlivě vy-
hýbá se všemu, co by vedle jeho domnění pravý cit křesťanský buď
porušiti neb dosti málo omeziti mohlo. My arci nyní posuzujeme
písemné památky řecké a římské, nikoli jednostranně nábožensky,
nýbrž se stanoviska obecnějšího, rádi a vděčně uznávajíce, čím-
koli kdy ku vzděláni lidskému a osvětě, ku tvoření se a zdokonalo-
vání charakterů přispěly a přispívají. Nebo že posud důležitým
činitelem všeho toho jsou a býti mohou, třeba tu a tam nevážně
a uštěpačně, ba vzdělaného člověka nedůstojně, o nich výpovědi
byli činěny,*) dosvědčují a potvrzují jasně rakouská gymnasia,
♦) Takovým tonem píše ka pr. v Zeitscbrift f. Realschulwesen VIL
1 (p. 34 a n.) jeden německý filosof: „Jetzt ist es Zeit, diese Schtiler-
schaft abzuthun und die Zwischenpause einer einseitig sprachlichen
£iidung abzuschliessen. Man moge das Lateinische und Griechische
speciellen AntiquitáteDgeiehrten iiberlassen, die sie als Hilfsmittel fur
die Geschichte noch ebenso cultivieren mógen, wie etwa ein Mexiko-
forscher das Idiom der dortigen UreinwohDcr. . . . Was bei der Losung
dieser Aaťgabe inzwischen lebendig wirkte, ist jetzt nur ein stórender
Leichnam, dessen Mumie uns als altclassische Philologie nunmehr schon
lástig wird und in irgend eine Ecke des weltgeschichtlichen Museums
gehórt . . . atd. Tomuto filosofovi dává dobrou a prospěšnou radu jiný
německý, vsak opravdový filosof a paedagog Herbart: abv totiž každý,
kdo působeni klassicismu védom si není a sám na základe jeho vzdělán
není, soudu o něm si neosoboval a o něm vůbec nemluvil ; tak prý učiní
nejlépe.
>
Digitized by
Google
Klasobraní po poli školství gymnasijního. 471
která stndia klassická středem učebných předmětův učinivše, kolem
nich ostatní ku všeobecnému vzdělání potřebné vědy skupila.
A ústavy ty za třicet let potrvavše, nesešly na cestu bludnou ;
sejdou-li pak přece na ni, nestane se tak jistě ani Homerem ani
Ciceronem, nýbrž pravá poblouzení příčina bude jinde. Naopak
základná a vodící myšlenka v systému ústavů těch jeví se býti
naskrze dobrou ; ta slaví vítězství a důmyslným tvůrcům a původ-
cům svým slouží ku cti nemalé. I bylo by pošetilé, kde základy
nejsou chybnými, těchto přece se dotýkati a veškera budovu pod-
rývati. Této hrobařské práce nechme, ale raději a lépe přihlédejme,
co, kde a jak v jednotlivých částech budovy zlepšiti a obnoviti
třeba; a nebude-li ni vůle ni píle se nedostávati, zaměstnání
užitečného i důležitého na dlouhou dobu dosti bude.
Tak tedy s užitkem zajisté jest raditi se o tom, jak by se
měla klassická studia na gymnasiích pěstovati účinněji a úsilněji,
s větším než dosud prospěchem, s obecnější ještě zálibou a účasten-
stvím. Že pravou a bezvadnou cestou, ač tu proti dobám předešlým
pokrok převeliký, posud nekráčíme, každému snad dobře jest
známo, a není nutno zde na to zvláště ukazovati. VždyC nepouště-
jíce s oka a z mysli stanoviska svrchu vytčeného, že totiž jazyk
latinský a řecký nám nejsou a nemají býti ničím leč jen pouhým
prostředkem k dosažení účelu hlavního, a pozorujíce způsob, jakým
se jazykům těm dosud na mnoze učí, na lecco připadneme, co
s oním stanoviskem buď ve přímém jest odponi, buď nevyhovuje
mu měrou náležitou. O některých toho způsobu nedostatcích někdy
příště promluviti mám v úmyslu, toho pouze dovésti a docíliti
chtěje, by některé otázky ve proud porad a hovoru se dostávaly
a tím spíše, muži zvláště k tomu schopnými a povolanými pro-
hrány byvše, konečného svého rozšíření docházely.
tTvahy a zprávy.
Přehled dějin literatary české. Napsal Jaroslav
Vlček. Sešit I. Cena 50 kr. V Bnié 1885. Winkler a Wehowski.
Stran 76 8^
Kniha tato bude vykládati rozvoj literatury české a podávati
zevrubný obsah důležitých plodů literárních často i charakteri-
stická místa citujíc. Tak aspoň lze očekávati podlé vyšlého právě
sešitu prvního. Za obsahem jde vždy úsudek, jehož pramen čtenář
nalézá v předchozím obsahu neb i rozboru té neb oné památky.
Lépe by tedy svědčil knize název dějin literatury české nebo ještě
lépe dějin národní literatury české, poněvadž p. spiso-
Digitiz(»d by Google
472 Úvahy a zprávy.
vatel všímá si — zajisté právem — po příkladě předních lite-
rárních historiků doby naší „spisň nankových jen potad, pokud
platně zasahaly do všeobecného rozvoje. '^ Kniha p. Y. není suchým
rejstříkem literárně historických dat — a jen takým spiskům
sluší jméno „přehledu" — , a zasluhuje jméno dějin*) tím dříve,
čím bezpečněji je pravda, že u n á s bude prvým, ovšem stručným, ale
dosti úplným pragmatickým výpisem hlavních osudů literatur}'
naší. — Dosud vyšlý sešit i. (str. 1 — 76) obsahuje dějiny literatur>*
české do hnutí husitského čili podlé rozvrhu p. spisovatelova
prvou z obou částí doby staré.**) Aby se vidělo, v jakém roz-
měru, zdali a s jakou souměrností pracováno, podáváme seznam
dosavadních pěti kapitol, naznačujíce v kulatých závorkách počet
stran věnovaných té neb oné kapitole, v hranatých pak udávajíce
počet stran věnovaných jednotlivým předním památkám.
I. Začátky církevního básnictví a překlady bible. (5 — 7.)
II. Rukopisy Zelenohorský a Kralodvorský (7 — 15.)
ni. Středověká romantika (14 — 51). Příčiny vzniku
a její rozvoj na západě 14 — 16.
a) Legendy a duchovní romány (16 — 26). [Legenda o sv.
Kateřině 18—24.]
b) Látky antické (26—37). [Alexandreida 29—35.]
c) Látky bretoůské (37—45). [Tristram 37—43.]
d) Látky německé (45 — 48). Sem připojuje osamělou skladbu
Tkadlečka (48—50).
e) Lyrika (50—51).
IV, Počátky českého dramatu (51 — 53).
V. Boba Kai-lova a Václavova (53—76). Úvod (53—55).
á) Didaktika, satira, allegorie (34 — 67). [Nová Rada 55
až 59.]
6) Kronikáři (66—79). [Dalimil 67—69.]
c) Štítný (69—76).
Rozvrhu vytýkáme, že Dalimil položen do doby Karlovy (V,
b), kam nesluší zejména ani podlé úvodních slov kapitoly V. :
„Neblahá doba Dalimilova minula — v literatuře zavládl nový
ruch.** Jednotlivým kapitolám i plodům vyměřeno místa ve šCastném
poměru. Jen o lyrice, zdá se nám, bylo pojednáno příliš ki-átce
a ne tak úplně jak o jiných kapitolách. Co se týká posledního
odstavce V. kapitoly, pojednáno tam o Štítném tak, jak při nečetných
monogi*afiích o tomto slavném muži a na základě jen některých
do8ud vydaných spisů jeho^ vůbec možná bylo.
*) Tak aspoQ se říká knihám docela analogickým všude jiude
obecně.
*♦) Jak pan spisovatel dělí dějiny literatury české, vychází na jevo
zároveň s důvody, proč tak činí, ze slov: „V době staré jest rozhraním
hnutí husitské, jímž jednotný názor náboženský přechází v náboženské
spory; v dobé nové revoluční léta 1848 a 1849, po nichž vlastenecký ráz
literatury mění se v kosmopolitický** (str. 4).
Digitized by VjOOQlC
úvahy a zprávy. 473
Při oceňování literárních plodů p. spisovatel všude dává
čtenáři příležitost, by poznav obsah i rozbor spisu, sám si mohl
vlastní úsudek učiniti. A úsudek čtenářův by zajisté se shodoval
8 úsudkem páně spisovatelovým, kdyby se spisovatelem i čtenář
měřil plody věků minulých měřítkem našich dnův. V té příčině
však mnohý čtenář se asi nebude snášeti s p. spisovatelem, a to
právem, jak myslíme. Posuzují-li se totiž památky dobou od-
lehlé se stanoviska moderního, potom vytýkají se spisovatelům
nejen chyby jejich (kterých uvarovati se měli, poněvadž mohli),
nýbrž i chyby celého věku, za které jednotliví spisovatelé odpo-
vídati nemohou, poněvadž k nim, jsouce dětmi své doby, byli
říkajíc odsouzeni. — Jednu dobrou vlastnost takové posuzování
ovšem má, totiž tu, že je výboniým cvikem a návodem pro po-
suzování znamenitých plodů doby nové, ukazujíc a contrario
mnohem lépe vlastnosti klassických plodů než jak by se positivně
díti mohlo. Aby této výhody nebylo potřebí se vzdávati, s druhé
strany však se také žai'adilo nedostatku výše vytýkanému, myslíme,
že při novém vydání bylo by dobře, by všechny ty chyby, které ta
neb ona doba sebou přináší, byly ovšem náležitě a přísně po-
souzeny, ale v úvodě každé doby v charakteristiku její shrnuty.
Památky samy pak by se mohly posuzovati se stanovisek svých
dob a čtenář z úvodů by věděl, jak se ta ke stanovisku dneš-
nímu mají. — Připomeneme-li ještě, že spis sem tam psán
trochu nepokojně, někdy — ovšem zřídka — stilisticky nedosti
urovnaně, myslíme, že jsme všechny námi shledané nedostatky již
vypočetli.
Největší zásluha knihy této je v pragmatickém vylíčení
rozvoje literatury. Vypisuje se zde vliv civilisace byzantinské
a skorý i rychlý jeho zánik civilisací románskou, která prostře-
dím němeclrfm se k nám dostávši, zvítězila na dobro (str. 6, 15,
16, 47, 68 ř. 1 — 7 zd.). Osudy literatury naší doličují se za
věrný odlesk všech těchto vlivů v a bojů, kterých předmětem
a zdrojem národ náš byl. Panu spisovateli podařilo se všechny
skoro plody seskupiti jako v řetěz, kterého všechny články jsou
v organickém a příčinném svazku s tím, co nái*od náš vytrpěl
i vykonal.
Vyloživše obsah knihy a její pragmatism, chválíme na
jejím vnějším zařízení, že u každé kapitoly udány pi-ameny, ze
kterých čerpáno. Kdo zevrubnější poučení hledá, doví se, kamse
obrátiti.
Celkový úsudek náš je, že kniha p. Vlčkova je práce docela
nová ze studií bedlivých i dějin srovnávací literatury i dějin
literatury naší vzešlá, že je psána ne bez určitého plánu, nýbrž
dle jednotné osnovy. Methoda pak, s jakou o celých oddílech
i jednotlivých plodech se jedná, dokazuje, že p. Vlček vzdělal
se studiem předních literárních historiků a že, i methody jejich
se vzmocniv, výborně jí na prospěch dějin naší literatuiy užívá.
Digitized by
Google
474 Úvahy a zprávy.
Kniha jeho bude velmi prospěšná i žactva škol našich, po-
dávajíc obsahy a rozbory předních plodův, i učitelstva našemu,
které najde v ní výborné vodítko při vyučování. Zejména rozbory
jsou tak logicky bezvadně a při tom stručné, ale jadrné podány,
že učitel může myšlénku za myšlénkou šíře vykládati s prospě-
chem nejlepším. ^^^^^ ^^^
Archiv fflr slavische Philologie.*)
Dílu šestého svazek čtvrtý.
Die Sprache des polnischen Theils des florianer PscdUn :
Lautlehre (495 — 548), od Leciejewského. Práce zevrabná
a záslužná, ale s výklady některými těžko souhlasiti. Novopolské
czekač vykládáno za obměnu ze starého czakač; mám za to, ze
čakati má se k čekati, jako metati k metati iacere. V Dat. Instr.
du. a Dat. pl. jest koncovkou vlastní stb. -oma, -omi, nikoliv
-imi, -xma; svědčí tomu jednak doklady, jednak střídné tvary
západoslovanské, zejména české a polské : z bývalého vékibm* vy-
vinulo se vékem-, nikoli vékom-. Za np. dziedzictwo je stp. dze-
dziczstwo, t. j. ^ ještě nesmíšeno, podobně nesboszstwo, swa-
deczstwo, czesarzstwo, niczs, czso atp. ; stará polština a stará
čeština potvrzují se tu navz^em. V češtině jsou doklady ještě
zřetelnější: ptačftwo Štít Opat. 57 a 382, bezpečftwo tamt. 293,
člowiečftwie tamt. 381, vftawičftwa tamt. 328 ; zde zřetelné
a určitě jest udáno, že se vyslovovalo stč. -&-, nikoli r. Lecie-
jewski drží se téhož výkladu. Výklad, že psané czs atp. má se
čísti c, jest chybný. Ve stpol. mají některé tvary ve střídě za i
samohlásku plnou, kde npol. samohlásky žádné nemá; na př.
v ŽFlor. oczecza otbca, czymy ttmy ; s tím srv. stč. lestivý listivý,
terna, rzika pt. pr., čistiti čbstiti atp. Dloužení slabiky koncové
je v npol. obyčejem, když následuje souhláska jasná; podlé do-
kladů ze žaltáře Flor. dalo se to ve stpol. i před souhláskou
temnou: czaas, potook rivus, wroot portarum, staroost praefecto-
rum, cznoot virtutum atd. Nosovka byla jedna co do kvality;
kvantitou lišila se ve dlouhou a ki*átkou ; z dlouhé jest npol. a,
z krátké pak je np. §. Strídnice za samohláskové í, r píší se
v ŽFlor. il, ir, el, er, ar, ol atp. ; podle výkladu J. Leciejewského
znamená se tím prý veskrze jen samohláska Z, r, a to prý dlouhé
/, r; výklad nepodobný. Vedle npol. kryó je stp. krzič, skrzyU
ŽFlor. 141, 4; srov. stč. vedle obyčejného kry- též kři-: íkrzyl
si abscondisti Pror. Isa. 64, 7, byla fkrzita a utajena Mat. 14,
mnoho móž se v jedné (skořepině) fkrzity Mand. 60\ Neue Bei-
trdge zur Geschichte der Salomonsage (548 — 590), od A. Vese-
lo v skéh o. Zur Textkritik des Codex Svjatoslai (590 — 597),
od AI. Šachmatova. Drahocenný Izbornik Svjatoslavův z r. 1073
♦) V. Listy filol. 1853, 159 si.
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 475
vydán jest fotolithografícky, a sice štědrým nákladem Morozova
a redakcí Karpova. V texte vydaném, pres to že jest lithogra-
fován, přece jsou některé chyby, jež opraviye zde Šachmatov,
pokud se týkají jazyka. Úvahy o Jagičových Špecimina linguae
palaeoslovenicaey o Budilovičově díle Pervohytnije Slavjane v ich
jazyke, byte i ponjatijach po dannym leksikaUnym (díl II. 1)
a o některých publikacích týkajících se litevštiny (598 — 612), od
Brttcknera. Drobné zprávy (613 — 624). Mezi nimi zpráva
o některých textech slovanských, jež se nalézají v British Museum ;
soudní pře z r. 1882, svědčící, že v Istrii dosud drží se víra ve
vlkodlaky; Ed. Wolterův článek o některých jazykových zvlášt-
nostecli jihoruského evangeliáře z r. 1266. Zprávy bibliografické
(624 — 633) ; mezi nimi též zpráva o pamětném spise, jímž ducho-
venstvo dioecese Splitské a Makarské žádá v Římě, aby v knihách
liturgických (slovanských) místo hlaholice uvedena byla latinka 1
Dopisy Dobrovského a Kopitarovy (633 — 650). Gjuro Daničié,
nekrolog (651 si.). Rejstříky k dílu šestému.
Dílu sedmého svazek první (1883).
Einleitung in das Johann- Alexander- Evangelium (1 — 56,
pokrač. 161 — 221), od R. Scholvina. Tetraevangelium tuto
míněné, skvostný a drahocenný kodex (287 listů perg., s mal-
bami) pochází ze stol. XIV, napsáno jest r. 1356 mnichem Si-
monem pro bulharského cara Jana Alexandra (panov. 1331 — 65),
známého příznivce písemnictví stbulharského, a r. 1837 anglický
cestovatel lord Curzon dostal je darem od hegumena kláštera sv.
Pavelského na Athosů a privezl do Anglie, kdež na nějaký cas
vyloženo bylo v britském museu k užívání veřejnému. R.Scholvin
užil této příležitosti, opsal si z jara 1879 kodex všecek a po-
dává zde zprávu o něm, spolu se třemi přílohami fotolithografí-
ckými. Zpráva týká se kodexu vůbec, zvláště však jest zevrubná
a důkladná vzhledem k jeho jazyku (hláskosloví a tvarosloví),
který od staroslovenštiny normální liší se rázem svým bulharským.
Uvádíme z ní následující věci jednotlivé. V pravopise rozeznávají
se hlásky z a dz dosti správně. Litera i (obyčejně se dvěma
tečkama, nebo jen s jednou) psána jest před samohláskami
a kromě toho tenkráte, když písan nedostávalo se v řádce místa
pro dvojité H. Epenthetické 1 je pravidlem. Liter pro o užíváno
bez rozdílu. Litery x a b nekladou se podlé pravidla původního,
ale přece vidí se v jich užívání pravidelnost nějaká, totiž pravi-
delnost svědčící, že v jistých případech příslušné hlásky v jazyce
s veliké části již byly vyhynuly. Za y bývá psáno i vždy ve slově
posílati. V hypothetickém aor. bychi bimi» bývá y i i: dobréje
by emu bylo ašte se ne bi rodils, da byš§ slyšali, da biš§ imali.
Za ja psáno t po souhláskách 1, n, r a ve vbsé-, a to vždy. Sla-
biky Iju, nju, rju, čju mají vždy jotaci. Za ja psáno a po samo-
hláskách : tvoa, dobraa. Za je bývá vždy e po 1, r, n, a často také
jindy : oslablena, more, nego. Nosovky ^ q vyskytují se podlé pravidla
Digitized by
Google
476 Úvahy a zprávy.
slovenského, když souhláska předcházející jest jiná než j, č, ž, š, žd,
št, í, f , n ; po í, f , 11, č psáno vždy q, také za stsl. ^ ; po ž, š,
žd, št psáno vždy % také za stsl. §; po j a na začátku slova
psáno promiscue ^ e ; pravidelnost nějaká jeví se po j podlé toho
jaká předchází samohláska: srovn. sing. Instr. vodo% proti témuž
pádu duse^; po c a dz v sg. Gen. pšenic^, a tak z pravidla
v tomto pádě. Místo ^ psáno někdy i, a naopak litera ^ zastu-
puje někdy i, e; taktéž zastupují se litery § a e; v tom jest
svědectví nějaké, jak písaři znělo psané ^, ^. Sing. Gen. čbso
česo, Lok. čbsomL česomi», nikdy čego, čemb. Ve sklonění slo-
ženém šíří se koncovky analogické ze sklonění zájmenného : sgD.
pn>vomu rekšomu poslédnemu, sg. L. nepravednomb davšoj, pl.
G. aaronovéchi, pl, L. moiseovéchx, du. G. L. šedšoju bésnoju.
Koncovky osobní du. 2. 3. mase. -ía, fem. -te: vérujeta vipadeta
boité badeté. Aorist jednoduchý nahi^azen již skoro veskrze slo-
ženým. E dáti jest vedle dachi také analogický novotvar vbdade
sing. 2. Supinum nahrazeno veskrze infinitivem, Beitrdge zur
ru88Í8chen Grammatik (57 — 77), od Šachmatova. A, Sobo-
levskij vydal 1881 Izslédovanija v oblasti russkoj grammatiki;
k tomu pričiĎují se zde některé poznámky. Ve staré ruštině vy-
skytují se tvary sg, N. mase. -6, na př. Petre posadnike pisale
novgorockoje. Sobolevskij pokládá je za vokativy vzaté do funkce
nominativu. Šachmatov volí výklady jiné : při adjektivech jako
novgorockoje připomíná, že i jiné pády kromě Nom, tuto kon-
covku m. -H mívají na př. Dat. mužbskoje dčeri, a míní, že zde
jest -je přechodem od bývalého -h (=jb) k pozdějšímu -ft (-j);
v Peti-e atp. spatřuje koncovku ustrojenou podlé analogie neuter,
jako jsou týmž způsobem utvořena jména Fedoro Marbko Mi-
chajlo a p. ; v appellativech jako posadnike jest vliv domnělého
kmene, který v pádech jiných se ukazuje; atp. Koncovky osobní
-mi -si -ti vysvětluje Sobolevskij z indoevi*opských mediálních
-mai -sai -tai; Šachmatov ukazuje, že se zde vyvinulo -i z oby-
čejného -b, když následovala samohláska t, atd. Zur mittelalter-
lichtsn Erzáhlungsliteratur aus dem Bulgarischen (78 — 98), od
P. Syrku: pověsti o Tróji a o Aesopovi. Úvahy (99 — 133) mezi
nimi úvaha o Kačanovského sbírce národních písní západo-
bulhai*ských (1882), odDrinova; o Budilovičovu Načer-
tanii cerkovnoslavjanskoj grammatiki, priméritelbno kx obščej
teorii russkago i drugicbx rodstvennychx jazykoví (1883), od
BrUcknera; o Geitlerovu Euchologiu sinajském (1882), od
J a g i č e. Bemerkungen Uber das gegenseitige Verhaltniss einiger
slavischer und nwdischer Worter (vzhledem ku pracím Fred.
Tamma 134 — 141) od Grota. Zprávy drobné (142 si.) a biblio-
grafické C149 si.).
Dílu sedmého svazek dinihý (1883).
Einleitung atd. (161 — 221), od Scholvina, viz nahoře.
Vber die Betonung der Substantiva im Kleinrussischen (222 až
>
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 477
255 a 325 — 385), odJ. Hanasze: probírají se zevrubně třídy
sabstantiv a ukazaje se jaký kde je přízvuk; při tom stále hle-
děno ku přízvuku ruskému a jihoslovanskému. Die slavischen
Ortsnamen im nordostlichen Theiíe Ntederosterreichs (256 — 281),
od O. K a e m m e 1 a. Po úvodě historickém, v němž vypisují se pří-
běhy politické, důležité pro vytčené území až do stol. XI, uvo-
zují se slovanská jména místní téhož území, spolu s jistým nebo
pravděpodobným výkladem etymologickým. Scholomonar d, i. der
Orabancijaš dijak nach der Volksuberlieferung der Rumánen
(281 — 290), od M. Gastera. V prostonárodní literatuře jiho-
slovanské (zvi. u Chorvatň) a madarské jsou hojné pověsti o čaro-
dějných grabanciašich (jméno těchto utvořeno z ital. gramanzia
zz. negromanzia), kteří „ve třinácté škole" „na vrzinu" (Virgiliova
t. středověkého čaroděje Virgila) kolu** naučili se krotiti draky
atd. K témuž dnihu patří pověsti rumunské o Šolomonani. Císař
Šalomoun byl veliký čaroděj a uměl mimo jiné také zbuzovati
bouře a krupobití; dědicové jeho umění jsou šolomanáři; učí se
ve škole „šolomanci", kdež sám ďábel jest jejich učitelem; chtíce
zbuditi bouři a krupobití přicházejí k jezem, ve kterém bydlí
drak, sedají na draka a vystupují na něm do oblak, tu připra-
vují krupobití a posílají je na pole a zahrady těch, kterým ne-
přejí; proto lid bojí se ublížiti tomu, o kom se domnívá, že je
takovým čarodějem. Wigilie za umarle ludzie c. 1520 (291 až
298), od VÍ. Nehringa. Rukopisná památka tato chová se
v knih. hrabat Krasiňských ve Varšavě. Zprávu podal o ní K.
MaJkowski v Bibl. Warsz. 1846, zde je zpráva zevrubnější.
Nehring otiskl žalmy, obsažené v tomto officium defunctorum, ve
svém vydání Žaltáře Florianského (1883, 161 si.); zde otiskuje
ostatek textu, modlitby, antifony atd. Úvahy (299 — 319) o Pypi-
nově a Spasovičově Istorii slavjanskichi litemturb II. 4
(1881, literatura polská) od Brttcknera, o Kraussových
Sagen und Máhrchen der Síldslaven (1883), od A. Ve selo v-
ského a od Gust. Meyera. Zprávy drobné (320 si.), mezi
nimi zpráva o české listině z r. 1488, kterouž kupuje si kdosi
od Ladslawa z Bozkowicz za 600 uherských zlatých roční plat
30 kop grošův.
Dílu sedmého svazek třetí (1884).
Uber die Betonung atd. (325 — 385), od Hanuš ze, viz
nahoře. Der Dialekt von Cirkno (386—404 a 575—590), od
Baadouina de Courtenay. Zur Autorschaft etniger Dichtungen
der álteren kroat. Literatur (405 — 418), od T. Maretiée.
Mnohých básní starochorvatských není původce znám, nebo není
jisto, že by ten byl původce pravý, komu se obyčejně připisují;
takových několik případův spolu s výkladem novým zde se po-
dává. Kritische Bemerkungen zu altpolnischen Texten (419 až
443), odA. Semenoviče. V textech stpolských nověji tiskem
Digitized by
Google
478 Úvahy a zprávy.
vydaných mnoho jest nejasného nebo od vydavatelů chybně po-
daného; Semenovič podává toho několik príkladuv spolu s opra-
vami. S výkladem strany arzekOcz (že prý zde a- je předraženo,
nikoli spojkou) nelze souhlasiti; vazba staropolská byla podlé
všeho jako ve stč. : promluví a řka, dokonav to i šel. Ku po-
známce Nehringově na str. 420, jemuž nepodobá se rčení ^^jedn^
dnia" a jenž proto rukopisné „gedn<> dna"* vykládá jinak, jest
připomenouti, že bylo také stě. jednu dne semel per diem : jednu
dne jedl Pass. 385. Rukopisné czusz, to czusz videlicet scilicet,
pokládá Malinowski za zájmeno cóž; Semenovič právem to vy-
týká a klade stp. czusz za stejné se stč. čúš, jehož novější než
od Semenoviče udaný výklad jest v Listech filol. 1880, 295 si.
Úvaha (444 — 479) o Geitlerovu díle Die albanesischen und
slavischen Schriften (1883), od Jagiée; Jagič ve všech věcech
podstatných výkladům Geitlerovým rozhodně se opírá. Zprávy
drobné (480—524).
Dílu sedmého svazek čtvrtý (1884).
Die Magdeburger Urtheile (525 — 574) od BrUcknera;
dokončení (srov. Listy filol. 1883, 159 si ), hledící ke stránce
jazykové. Nosovky Sj, ?, které, pokud svědčí památky staré, t. j.
již ve XIV stol. byly tytéž a na týchž místech, jako v polštině
nové, píší se obě do pol. XV literou <>, zde pak literou a^, někdy
spřežkami an, am, a^m; § psáno v reflexivu sy^, sz^; za ^ několi-
kráte jest u: mayv, naydv a p. Ve psaní slabik s q b, ie jest
nestejnost; v té věci dlužno ještě více pátrati, ie drží se ve svých
mezích proti npolskému io ia: sg. DL. syestrze, odpowyedacz.
Pro výklad některých zjevů hláskových vkládá spisovatel exkurs
o polských střídnicích za praslovanské tvary tort tert twt tdrt
tolt atd. ; srv. Miklosich Uber den Ursprung der Worte von
der Form asi. trst a Úb. d. Ursprung d. W. v. d. Form asi.
tret und trat (v. Listy filol. 1878, 299 sL). Podlé výkladu toho
1. pslov. tort tolt mění se v pol. trot tlot, bez výjimky;
tvaiy odchylné jsou původu cizího, na př. Wladysíaw (z česk.)
za stpol. Wlodzislaw, Woloch (z rus.) vedle Wloch; —
2. pslov. tert tdt mění se v pol. trzet tlet, bez výjimky;
3. za pslov. tdrt tdlt očekáváme výměnou !> za e pol. tert
telt, za pslov. tbrt tdt výměnou h za ie pol. ctert delt ; ale zde
pronikají změny další:
a) za pslov. t5rt (a za žádané tert) jest pol. tart (e mění
se v a, vlivem následujícího r), na př. smart gardlo warkocz;
b) za pslov. tdlt bylo pol. telt\ toto telt na mnoze se za-
chovalo: belkotaó č. blektati, Chelmno, zgielk, kielbasa, okielzaó
frenare, -pelk (Swietopelk) ; dílem přešlo ve tlut jako v čest.
a dluž., a to zvláště po souhláskách zubných : dlubac, dlug, dhigi,
s(t)lup, inf. tluc, tlustý, síuĎce ŽFlor.; dílem v -utt, po retnicích
ve příkladech pulk, *mulwié obměnou molwié a npol. mówič;
c) za pslov. tdt jest polské
>
Digitized by
Google
úvahy a zprávy. 479
a) tett v případech mimo |8: peřny lit piínas, welna vellus
iit. wilna, welna unda lit. wilnis; po Č, ž mění se e v o (jako
žena - žona): czólno, žóity;
fi při koncovce měkké a když po r 1 následuje souhláska
hrdelná nebo retná, očekáváme polské feif, toto však veskrze
přešlo v titt : milczeč hluž. nielčeé, wilk hluž. velk lit. wUkas,
wilga;
d) za pslov. tbrt jest, podobně jako při tslt, v polštině
a) tert a z toho změnou známou tart: bardo, barlóg,
cz(t)warty, darn, martwy, marzn^č, naparstek, sarna, twardy, part.
maří part tart wart; ipo Č ž změněno e v a: czarny czart žarna
žrbu-, žernov;
/3) ťeřť a z toho ťirzť: stpol. wirzba psi. VBrba, pirzwy psi.
pwTb, wii^zch psi. vsrch-b atp. ; tyto pak staré tvary mění se
časem, a to dvojako:
jednak mění se -ir(z)- v -íer(z)- ; změna ^ y v ie e před
souhláskou r vůbec důsledně provedla se a jí liší se polština
nová od staré : stpol. sirota npol. sierota ; iterat. stpol. -irac,
sbyracz ŽFlor., vmirag(>, ku podpyrangu, odwyra a j., npol.
-ierac; stpol. -mir -mirz npol. -mier mierz; podobné změněno
-yr v -er: p<)chirz ŽFlor. npol. p^cherz, cztyry npol. cztery, pa-
styrz np. pasterz, sekira m. sekyra ŽFlor. npol. siekiera, bohater
atp. ; zejména pak pronikla změna táž také ve tvarech stpol.
ťtřt a změnila je v npol. cieřé: z pslov. vtrba bylo stpol. wirzba
a z toho npol. wierzba, a podobně vbrchi wirzch wierzch atd. ;
jednak mění se -irz v -ir: psi. ptrvs stpol. pirzwy později
pirwy.
Příklady tomu hojnější:
czyrzw^ czirzwom ŽFlor. ; czyrw czirw tamt. ; npol. czerw ;
czyrzpač, czyrzpacz Bibl. ; czyrpač^ czyrpacz ŽFlor.; np.
czerpa6\
dzirzžec nedoloženo ; dzirzeé často se vyškytá; npol. dzieržeó;
ptrzchnqčy pírzchanie furor Bibl. ; npol. pierzchnqč prchnuti ;
pirzwy^ pyrzwy ŽFlor. ; pirwy často se vyškytá ; npol.
pierwy ;
sirzp, sirzpem Šw. ; sirp^ sirpem Bibl.; npol. 9ierp.
círznie trní, w czyrznw ŽFlor.; cimie, bez czyniya Modl.
npol. ciemie;
drzpieó ti-pěti, cirzpal jesm ŽFlor., cirzpecz tamt. ; cirpieé,
cyrpal iest tamt.; npol. cierpieé;
wirzba, na wyrzbach ŽFlor. : npol. wiereha ;
wirzch, swyrzchi; wirch stp ; npol. wierzch.
Skupené sykavky jsou často ještě beze změny, kde jazyk
novější má za ně j -f- syk., na př. oczcza npol. ojca (k čemuž
přidělán i Nom. ojciec). V sqpierz zůstává ie, ač jest ve střídě
za B, sampyerzowy atp., sr. č. súpeř súpeřě; ale často bývá také
vynecháno, Gen. samprza. Dat. samprzowy ap. Akkusativ tvaru
Digitized by
Google
480 Úvahy a zprávy.
starého drží se ve rčení za mqž a při subst. koii. Instr. sg.
kmenův -bje má vždy koncovku -im: s dopusczenym, kázaným;
tvar ten, jakož i stč. 'im a stb. -umb, dlužno pokládati za vlastní,
z pův. bjsmb; srov. -i»mb a imb kmenův -je a -o. Duál dosti hojně
se vyškytá. Jmenné sklonění adjektiv skoro jen při possessivních
-Ott?, -ín má doklady, a tu zřídka bývají v jiném pádě kromě
Nom. Ve sklonění složeném sing. fem. Gen. Dat. Lok. mají kon-
covku již stejnou 'éj\ ač v době starší zajisté byl tu týž rozdíl
jako v češtině: Gen. dobré, DL. dobréj. Brtickner myslí, že tu
pronikla analogie plurálu, kde Gen. a Lok. mají koncovku též
stejnou. Spojení relativní : dom czo gy kopyl, jako v češtině staré
a obecné: dóm ješto jej kupil, dům co ho koupil. Zájmeno vbst
psáno bývá sztv- místo wsz-i swycczy ŽFlor., na ssvem svecze
stpol. Káz., bez szwey zawady Ort. Magd. a j.; naopak psáno
zase V8' místo sv- při zájmeně swój : wszey obronye in seyne were
Ort., wszem dludze v svém dluže tamt., wszego m. wswego tamt.
Jsou to zajisté odchylky, ale nikoli jen písařské, neboC vyskytují
se též ve stč., kde ze skupení vsv- vynechává se druhé v a pak
mate se svój a sen: wlTem sladkém jménu m. v svém Kúd. 4\
wfem domu m. v svém domu Rožmb. 231, 232, 233 (2) a j.,
a fwu silu Štít. m. sú silu. Ve větách : nykth mv moze przyganycz,
ya nycz szlubyla atp. spatřuje spisovatel negaci vyjádřenu podlé
vzoru prý německého; neprávem; věty udané mají negaci rovněž
tak správnou a beze vzoru německého, jako stč. nikto móž, ja
ničse jsem sliubil, srov. Listy filol. 1833, 251 si. Ve větách
„y odvmarla go w nyebronye (var. nye w obronye) gey maz%
(maža), ten i^zyk przyszedi maÍo w nie vpadek" je prý negace
nedopatřením položena na místě jiném; ale srov. Listy fil. 1. c.
247 si. Der Dialekt vou Cirkno {blb — 590), od Baudouina de
Courtenay, pokrač. Slavische Volkemamen (590 — 628), od J.
Perwolfa; rozprava tuto začatá bude ukončena ve svazku
příštím, obsah její podáme tedy ve zprávě o svazku tom. Was
ist ligo (629 — 639), od E. Woltera. Slovo „ligo" vyškytá
se jako refrain v lotyšských nár. písních svatojanských a roz-
manitě bylo vykládáno; Wolter vysvětluje je ze slovesa lingo
ligo schweben schaukeln, slunce vycházejíc o sv. Janě podlé do-
mnění prostonárodního prý sobě poskakuje a tančí. Zprávy drobné
(640 si.), mezi nimi od Nehringa zpráva o polském žaltáři ve
XIU. stol.: v životě sv. Kunhuty, složeném před r. 1319, praví
se, že tato světice modlila se žalmy in vulgari. Die Gottheit Zelv^
snesené zprávy o domnělém božství staročeském, od Jos. Teige.
Literatura; vzájemné dopisy Dobrovského a Kopitarovy (ukončení;
dopis poslední jest Kopitai-ův ze dne 2. si-pna 1812 ; mám sou-
kromou zprávu o dopise Kopitarovu pozdějším a prý důležitém).
J, Gebauer.
Digitized by
Google
Digitized by
Google
Digitized by
Google
3 iiiDS oiH \>^^ btQ
^
Stanford University Libraries
Stanford^ Caiifomia
Retům this book on or before dáte dne.
Digitized by
Google
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Books to Borrow
Open Library
TV News
Understanding 9/11