(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Listy filologické"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non- commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at http : //books . google . com/| 



Digitized by 



Google 




STANFORD UNIVERSITY LI BR AR lES 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



Digitized by 



Google 



LISTY 

filologické a paedagogické. 



Vydávají se 

? Praze. 



Odpovědní redaktoK 
J. KVÍČALA, J. GEBAUER. 



roCník jedenáctý. 



V PRAZE. 

Tiskem dra. Edvarda Grégra. 
1884. 



Digitized by 



Google 



^^< lií 1S66 



8 



TAClCf 



v. II 



Digitized by 



Google 



Obsah ročníku jedenáctého. 



Pojednáni. 

Strana 

Noyá čtení k textu Valeria Maxima a jeho epitomatorů. Po- 
dává Robert Novák 1—8 

Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. Podává Rob. 

Novák 8—12 

Poznamenání ke kritice textu Kurtia Rufa. Napsal Robert 

Novák 12—21, 206—212 

Textové návrhy ke třem porušeným místům Statiovy Achilleidy. 

Napsal Robert Novák 21—22 

Obsazení stolice rhetoriky v Athénách veřejnými professory 

v 2. st. po Kr. Napsal Karel Cumpfe 22—26 

Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář od knéhkupců? 

Napsal K. Cumpfe 26—32 

O Lobkovickém rukopise Platonových dialogů a rukopisech 

8 ním příbuzných Napsal Josef Král 32—39 

Podoby některé básní Kollárových s Petrarkou a Dantem. Na- 
psal dr. Em. Kovář 39—47 

Jazykozpyt a pravěk národů indoevropských Náčrtek podlé 

O. Schradera napsal dr. Em. Kovář 48—66 

Aoristy sloves n. třídy ve staré češtině. Napsal M. Opatrný 56—60 

Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských (k AJexan- 

dreidé). Podávají A. Havlík a J. Gebauer 60—63 

Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. Podává 

J. Gebauer 63—111 

Klasobraní po rukopisích. Podává J. Gebauer 111—128 

O vyučování němčině na gjrmnasiích českých. Naps. dr. K. Veselík 128—132 

Slovo o výkladu lyrických básní na vyšším gymnasiu. Napsal 

Karel Thir 133—142 

Klasobraní po poli školství gymnasijního hledíc po přednosti 

ke starým jazykům. Podává Fr. Krsek 143—149, 308—318, 468—471 

Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. Sepsal Ant. Matzenauer 

161—194, 321—352 

K textu Scriptorum historiae Augustae. Napsal Rob. Novák . 194 — 206 

Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. Podává Rob. 

Novák 212—217 

Miscellanea critica. Napsal Rob. Novák .217—220 

Napodobil-li Florus Lukana? Napsal K. Cumpfe 220—224 

Kntické a exegetické příspěvky k Propertiovi. Napsal K. Cumpfe 224—229 



Digitized by 



Goog 



(f 



o některých zajímavých stránkách vlastních jmen osobních 

u Homera. Podává Fr. Grešl 229—236 

Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. Napsal J. Zahradník 237—246 

Svědectví o stáří nosovek e, ^. Napsal J. Gebauer 247—248 

Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. Podává 

J. Gebauer 248—276 

Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. Napsal Em. 

Kovář 276 — 283 

Klasobraní po rukopisích. 

XVIII. O staročeském „Životě Krista Pána" a nové po- 
znaném jeho zlomku. Podává J. Truhlář . ... . 283 — 292 

XIX. Básně připsané při kronice Pulkavové v rkp. Lobko- 
vickém z 1. pol. XV. Podává J. Gebauer 292—302 

XX. Básně připsané při kronice Pulkavové v rkp. Litomě- 
řickém napsaném 1466. Podává J. Gebauer 302—308 

Kritické příspěvky k Euripidovi. Napsal Josef Král .... 363—361 

Zpráva o přednáškách proslovených ve schůzi odboru filologi- 
ckého při sjezdu professorů středních škol v Chrudimi, ifii- 
psal Karel Neudórfl 361—375 

Jazykozpyt a předhistorické užívání kovů. Podlé O. Schradera 

napsal dr. Em. Kovář 375—390 

Nejnovější publikace památek staroslověnského písemnictví. Na- 
psal J. Polívka 390—412 

Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských (k rukop. 

Hradeckému, vyd. Ad. Patera 1881). Podává M. Opatrný . 412-435 

Drobnosti grammatické. Napsal J. Gebauer 435—437 

Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy III. Podává 

J. Gebauer 437—468 

Úvahy a zprávy. 

Č. Ibl: Učebné knihy francouzské pro české školy vydané 

r. 1883 149—161 

Č. Ibl: Grammatika francouzská. L Hláskosloví. II. Tvarosloví, 
m. Skladba. IV. O dělidlech. (Nauka o řeči vázané). Pro 
vyšší třídy středních škol sepsal Hubert Fiala. V Brně 
1883 151—158 

Č. Ibl : Francouzská čítanka. Sepsal Dr. Anselm Ricard, slov- 
níčkem a poznámkami opatřil Fr. Subrt. V Praze u Neuge- 
baura 1883 168—160 

V. E. Mourek: Slavonic Literatuře. By W. R. Morfill, M. A. 
London 1888, ve sbírce The Dawn of European Literatuře 
(VIII a 264 str. 8«) . 318-320 

Ferd. Jokl: Přehled dějin literatury české. Napsal Jaroslav 

Vlček. Sešit L V Brně 1885. Stran 76 8« 471—474 

J. Gebauer: Archiv fUr slavische Philologie 474—480 



, ,^ yMÉBÉlL^. Digitized by GoOglC 



Nová čteni k textu Valeria Maxima a jeho 
epitomatorů.*) 

Podává Robert Novák. 

Nep. p. 16, 19 ed. H. : ^Bacchanalium mystéria fuere Romae. 
Sed cum temporibus nocturnis vin ac feminae pariter essent fure- 
rentque, malto colentium sangaine peregrina sacra abolita sunť 
Po sanguine má C (codex Berolinensis n. 48) fe «ř, v čemž asi 
něco porušeno. Eberhard myslí, že čísti dlužno fera et, já na- 
vrhuji foeda haec. 

Val. Max. 1, 6, ext. l : ^odem (se. Xerxe) montem 
Athon vix tandem transgresso, priusquam Athenas deleret, Lace- 
daemonis invadendae consilium agitanti admirabile inter cenám 
prodigium incidit. Infusum namque paterae eius vinum in san- 
guinem nec semel sed iterum et tertio conversum est. Qua de 
re consulti magi monuerunt, ut se ab incepto proposito abstineret. 
£t si quod vestigium in vaecordi pectore sensus fuisset, ^a b s t i- 
nuisset^, ante a Leonida et a CCC eius Spartanis 
abunde monitus.' Poslední slova jsou nejistá; jak jsem je 
uvedl, píše je Halm, a to ahstinuisset po svém, ostatní po Tor- 
reniově návrhu. B má: 7uisset ante de Leonida et a caesare 
Spartanis abunde monitum.' Že po fuisset jest uznati mezeru ab- 
stinuisset neb podobného slova (Foertsch doplňuje fecisset), zdá 
se mi nepochybným. Yelmi nepravděpodobným jest nejnovější návrh 
Wenského (Jahns Jahrbb. 1883, 637), jenž neuznávaje mezery 
čte: ante de Leonidae crederes pertinacia monitum. Méně pře- 
svědčivosti má další změna Torreniova ^a CCC eius* místo rkp. 
caesare. Více přiblížíme se rukopisu čtouce: ^ante a Leonida, 
ut caueret a Spartanis, abunde monitus". 

Ibd. : 'Claudatur hoc exeraplo talium ostentorum domestica 
relatio, ne, si ulterius Romana adprehendero, e caelesti templo 
ad privatas domos non consentaneos usus transtulisse 

*) Srvn. Listy filol. a paed. X 391—396. 

Listy filologické a paedagogické, 1884. 1 



Digitized by 



Google 



2 B. NoTák 

videar.' Mnoho namáhali ae vydavatelé, aby opravili vadné toto 
čtení vulgáty, ač původní čtení nalézti nebylo tu právě z míry 
obtížno. Halm referuje v Jahnových letopisech sv. 109 (1874) 
str. 407 o Madvigově návrhu pro místo toto podaném pi*aví: 
Tíladvig bemerkt mit Recht: Neque quid sit usus (plur. num.) 
transferre neque quid usus non consentaneos transferre intel- 
ligo. Aber wenn er selbst schreibt : Non consentaneo usu trans- 
tulisse videar (se. ostenta), so muss Ref. gestehen, dass ihm 
dieser Gedanke ebenso unklar ist wie der in der Vulgáta. Lipsius 
hat wol richtig erkannt, dass ein Begriff wie visus (visum) er- 
wartet wird ; Ref . vermuthet non consentaneo usu <(oculos^ 
transtulisse videar.' Takového doplnění není zde třeba; 
dlužno změniti jen transtulisse v transiluisse a čísti: *ne — 
e caelesti templo ad privatas domos non consentaneo usu tran- 
siluisse videar.' O pravosti tohoto čtení nepochybuji. 

2, 6, 4: ^Eiusdem urbis et sanctissimum consilium Areios 
pagus quid quisque Atheniensium ageret aut quonam quaestu 
sustentaretur diligentissime inquirere solebat.' Nevhodné při tomto 
čtení et většina vydavatelů z textu vyloučila, Halm pak navrhuje 
za ně vel. Než zcela na místě jest toto et^ ukončí me-li tečkou 
větu po slově pagus. Učiníme-li tak, vložiti jest před ^quiď 'qui\ 
jež tu snadno vypadlo. Srvn. 2, 7, 10 : ^Nec minus Pisone acriter 
Q. Metellus. Qui, cum apud Contrebiam res gereretur . . . .' Místo 
qui jest i t^ na snadě ; předcházíC pagt^s. 

3, 2, 6: *Idem Scipio Aemilianus, cum in Hispania sub 
Lucullo duce miiitaret atque Intercatia, praevalidum oppidum, 
circumsederetur, primus moenia eius conscendit. Neque erat in 
eo exercitu quisquam aut nobilitate aut animi indole aut futuris 
actis, cuius magis saluti parci et consuli deberet.' Slovdk aut futu- 
ris actis jsou tu zajisté podivná a to tím více, že předchází animi 
indole, jež téměř totéž znamená. Zdá se mi velice pravděpodobným, 
že jest čísti: \ . . aut animi indole, ad futuros actus cuius . . .' 
Korruptela vznikla asi tím, že ad přešlo v aut, 

Ibd. 2, 16 : Telicior progenie sua superior Cato, a quo Porciae 
familiae principia manarunt. Qui cum ab hoste in acie vehementer 
t parvulo peteretur, vagiua gladius eius elapsus decidit. Qnem 
subiectum proeliantium globo atque undique hostilibus pedibus 
circumdatum postquam abesse sibi animadvertit, adeo constanti 
animo in suam potestatem redegit, ut illum non periculo oppressus 
rapere, sed metu vacuus sumere videretur.' Návrhy na zhojení 
toho místa podané nedostačují; navrhováno: parmula, sparulo, 
vehementi ictu, praevalido, vehementi ti*agula a j. Já mám pai*- 
vulo za neporušené, ale po něm myslím že vypadlo buď intervnllo 
neb ex intervallo neb interiecto intervallo. Nebezpečenství Kato- 



Digitized by 



Google 



Nová čteni k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 3 

novo bylo tím větší, že nepřítel jej stihající již zcela na blízku 
byl. Srvn. 8, 4, 1: parvulo deinde tempore interiecto 
— domnm rediit; Liv. 23, 40, 9: castra castris modico inter- 
vallo šunt obiecta; 44, 5, 5; 6, 1, 1; 33, 1, 2 a j. 

Ibd. 3, ext. 4 : ^Talis patientiae aemulus Anaxarchus, cum 
a tyranno Cypriomm Nicocreonte torqueretur nec ulla vi inhiberí 
posset. quo minus cum amarissimorum maledictorum verberibus 
invicem ipse torqueret, ad ultlmum amputationem linguae mini- 
tanti .... protinus dentibus abscisam . . . linguam in os eius . . 
expuiť Anekdotu tu zakončuje Valerius slovy: Taene tamen 
occidit (lingua Anaxarchi) gloriosius quam viguit, quia tam fořti 
ůne inlustrem professionis actum comprobavit Anaxarchique non 
vitam módo f deseruit sed mortem reddidit clariorem.' Obtíž 
tu působí deseruit, jež se sem nijak nehodí a tudy právem za 
poruáené se pokládá. Shledávám v něm ceteram, jež by poskyto- 
valo smyslu nemálo vhodného, činem oním stal se nejen ostatek 
života Anaxarchova slavnějším, nýbrž i smrt jeho. Stranu singuláru 
ceteram srvn. 3, 5, ext. 6: qui inlustres viri in cultu cetero- 
que vitae ritu aliqua ex parte novando sibi indulserint. Sed 
smyslem sed et po non — módo položené známo. 

Par. p. 156, 32 H. : TVIetellus Numidicus cum animadver- 
teret quo tenderet Satumini trib. pl. conatus, solus in exilium 
t eius leges profugit.' Nejprve žádáme tu participia, na 
něnoiž by záviselo eius leges, dále zdá se nám zde profugit vý- 
razem příliš silným o vyhnanství dobrovolném ; očekávali bychom 
za ně prosté iit, jak jest také u Valeria: ^cum enim animadver- 
teret quo teuderent Saturnini tribuni pl. funesti conatus . . . ., 
in exilium ... . ire maluit.' Snad bylo původní čtení: solus in 
exilium, eius leges perosus, lit.' 

Val. Max. 4, 6, ext. 3 : ^Minyae, quorum origo ex inclyto 
sociorum lasonis numero Lemnioinim iu insula concepta per ali 
quot saeculorum vices slabili in sede manserat, a Pelasgis 
expulsi a r m i 8, alienae opis indigentes excelsa Taygetorum mon- 
tium iuga supplices occupaverunt.' Čtení a Pelasgis — armin 
jest nemálo pochybné, ježto jednak rukopis Bemský má Pelas- 
gieiSf jednak armis zbytečné jest; neb byli-li Minyovci vypuzéni 
od Pelasgů, jest na jevě, že zbraní byli vypuzéni. Proto na- 
vrhoval Foertsch piratis, Halm sedibus neb agris; než žádný 
z návrhů těch, jak samo sebou zřejmo, neuspokojuje. Nepsal-li 
Valerius ^a Pelasgicis expulsi turmis^? Ťwfna smyslem ca- 
terva (dav, zástup vůbec) vyskytuje se již u Horatia; si*vn. Carm. 
saec. 38; Carm. 3, 4, 43 jakož i poznamenání LMttllera v ně- 
meckém kommentaři k oběma místům. 

1* 



Digitized by 



Google 



4 R. Novák 

5, 1 : Xiberalitati quas aptiores comites quam humanitatem 
et clcmentiam dederim, qnoniam idem genus laudis expetunt? 
Quanim prima inopia, proxima occupatione, tertia ancipiti 
fortuna praeatatur.' Occupatione jest tu, jak dobře pozoroval 
Heller, slabým výrazem; humanitas nemívá místa, když kdo jest 
jen zaměstnán, nýbrž když kdo prací příliš jest zahrnut. Není 
proto bezpodstatné mínění, že tu text porušen. Nejjednodušším 
prostředkem zhojiti vadu jmenovanou po mém mínění jest vložiti 
po proxima ^summď, jež snadno tu vypuštěno býti mohlo. 

V následující části jest měněno rukopisné ^expletissimus 
rerum' v 'explentis, si módo verum.' Myslím, že v korruptele 
té obsaženo býti může před verum ještě est 

Ibd. 1, ext. 3: ^Aeque mitis animus Pyrrhi regis. Audierat 
quosdam in convivio Tarentinorum paimm honorátům de se 
sermonem hábu is se: accersitos qui ei interfuerant percopta- 
batur, an ea, quae ad aureš ipsius pervenerant, dixissent.' Ježto 
B má habitům místo habuisse, jest uvedené čtení velice pode- 
zřelé ; neb není právě pravděpodobno, že by bylo habuisse v habi- 
tům přešlo, zvláště když předchází quosdam. 1 proneseno proto 
několik domněnek. Navrhováno na př. quondam (Lipsius), quos- 
dam (Freinsheim), apud quosdam a j., i ponecháváno při tom 
habitům. Já připadl na domněnku, není-li přemístěno dotčené 
quosdam a nebylo-li původně po accersitos položeno. Vedla mne 
k domněnce té epitoma Paridova, v níž čteme: Tyirhus cum 
audisset in convivio a Tarentinis se laceratum, arcessitos 
eorum quosdam, qui interfuerant convivio, an ita se res 
haberet, interrogavit.' Domněnce té také smysl nasvědčuje. Neb 
chtěl- li Pyrrhus vyzvěděti, jak vskutku věc ona se měla, neměl 
potřebí k sobě celé shromáždění ono obesýlati; dostačilo, když 
jen některých účastníků jeho se otázal, jak vlastně věc se měla. 
Čtu tedy : '^audierat in convivio — sermonem habitům : accersitos 
quosdam qui ei interfuerant percontabatur . . . .' 

Ibd. 3, 4 : 'Sed ut ad alium consentaneum huic ingrati animi 
actum transgrediar, M. Cicero C. Popilium Laenatem, Picenae 
regionis, rogatu M. Caeli non minore cura quam eloquentia de- 
fendit eumque causa admodum dubia fluctuantem salvum ad penates 
suos remisit. Hic Popilius postea nec re nec verbo a Cicerone 
laesus ultro M. Antoniům rogavit, ut ad illum proscriptum per- 
sequendum et iugulandum mitteretur, inpetratisque detestabilis 
ministerii partibus gaudio exultans Caietam cucurrit et virům, 
mitto quod amplissimae dignatis, čerte salubritatis studio 
praestantis officii privatim sibi venerandum iugulum prae- 
bere iussiť Čím vadna jsou slova salubritatis studio praestantis • 
officii, nebudeme tu vykládati, ježto věc již vyložena od Madviga 
v Advers. lat. II p. 231. Uvádíme prostě domněnku o místě tom 



Digitized by 



Google 



Nová čtení k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 5 

svoa: ^certe salubritate (B : salubritati) tanti praestiti officii 
privatim síbi venerandum.^ 

Ibd. 3, ext. 3. ^Huius tamen (se. Thesei) summoti ab Athe- 
niensibus Scyros exule minor insula ossa mortui čepit.' Právem 
shledává Coniellsseii nevkusným srovnání ostrova Skyru s Theseem ; 
nepochybuji s ním, že tu čtení v pořádku není. Corneiissen na- 
vrhuje: Scyros exilis et inops insula, než to poněkud vzdáleno 
od podání rukopisného. Bližším by snad bylo: ^Scyros exigua 
minor (zcela nepatrný) insula . . . .' 

Ibd. 7, ext. 1 : ^Seleuci regis filius Antiochus, novercae Stra- 
tonices infinito amore correptus, memor quam inprobis facibus 
arderet, inpium pectoris vulnus pia dissimulatione contegebat. — 
— lacebat ipse in lectulo moribundo similis, lamentabantur ne- 
cessarii etc. Sed hanc tristitiae nubem Leptinis mathematici vel 
ut quldam tradunt Erasistrati medici providentia discussit. luxta 
enim Antiochum sedens, ut eum ad introitum Stratonices rubore 
perfundi et spirítu increbrescere eaque egrediente pallesccre et 
t exercitatiorem anhelitum subinde recuperare animadvertit, 
curiosiore observatione ad ipsam veritatem penetravit.' Exercita- 
tiorem nemůže býti pravé, jak dávno poznáno, ale rovněž tak se 
nehodí, co za ně vymyšleno a i v text před Halmovým vydáním 
přijato bylo, totiž excitaiiorem. Neb jak dobře upozornil Halm, 
očekáváme tu právě opak toho excitatiorem. Halm proto navrlil 
(Emendationes Valerianae p. 27) sedatiorem, ale nepřijal čtení 
toho v text svého vydání, asi proto, že dalekým zdálo se podání 
rukopisného. 

Já navrhuji čtení : ^eaque egrediente pallescere et tardi- 
orem anhelitum subinde recuperare' i ospravedlňuji návrh ten 
takto. Ježto rukopis B nemá pallescere, jež tu jediné vhodno a epi- 
tomou Paridovou zaručeno jest, nýbrž pallere, možno, že psáno 

escere 

kdysi bylo paliere, z čehož oprava escere vznikla omylem asi za et 
a tu sloučena s tardiorem v esceretardiorem způsobila zachované 
exercitatiorem, Tardiorem hodí se sem smyslem velice. 

6, 1, 6: 'Dicerem censorium virům nimis atrocera extitisse, 
nisi P. Atilinm Philiscum in pueritia corpore quaestum a domino 
facere coactum tam severům postea patrem ceraerem. Filiam enim 
soam, quod ipsa stupri se crimine coinquinaverat, interemit.' 
Ipsa jest domněnka Halmová místo čtení B: ita. Tater enim 
paellae a domino ad stuprum coactus esse narratur' (p. 27 
u. m.). Než důvod ten není dostatečný; neb ipsa při crimine 
jest zbytečné. O crimen stupri nemohlo by býti řeči, kdyby 
byla bývala coacta. Spíše se mi podobá, že v quodita, jež 
psáno mohlo býti též quot ita (quOT ITA), není obsaženo jiné 
než qU0MIA = qU0MIA(n. 



Digitized by 



Google 



6 R. Novák 

7, 3, 4 : ^Q. Fabius Labeo, arbiter ab senátu fiDÍnm consti- 
tuendorum inter Nolanos ac Neapolitanos datus, cum in rem 
praesentem venisset, utrosque separatim monuit, nt omissa cnpidi- 
tate regredi f m o d o controversia quam progredi mallenť Místo 
módo navrženo více čteni, ale žádné nedochází obecného sou- 
hlasu. Myslím, že po regredi vypadlo omni a že čísti jest omni 
módo. Srvn. 3, 3, ext. 7 : cumque comprensus omni módo cruci- 
aretur; Liv. 33, 38, 11 omni módo frequentare a j. 

9, 1, 4: ^unc Crassus „uter igitur luxuriosior est, egone, 
qui decem columnas centům milibus nummum emi, an tu, qui 
decem arbuscularum umbram triciens sestertii summa compensas ?*" 
Sermonem oblitum PyiThi, inmemorem Annibalis iamque trans- 
marinorum stipendiorum abundantia oscitantem et quanto tamen 
sequentium saeculorum aedifíciis et nemoribus angustiorem f q u a m 
introduxerunt atque inchoatam a se lautitiam posteris relinquere 
quam a maioribus acceptam retinere maluerunt.' Místo to za ne- 
obyčejně nesnadné jest vyhlašováno i četnými návrhy, jako vitam 
(Foertsch, Emend. Val. I 27), rem quam introduxerunt. Atqui 
(týž II 38), angvstum ritům (vel habitům) introduxerunt qui 
inchoatam (Perizonius), angustam noi^mam introduxerant ! atqui 
(Halm), hojeno a nezhojeno. Myslím, že jednodušším prostředkem 
lze je opraviti, že totiž potřebí zdvojiti jen quam a čísti: *^et 
quanto tamen insequentium saeculorum aedifíciis et nemoribus 
angustiorem ! Quamquam introduxerunt . . . .' Angustiorem bylo 
by vyložiti smyslem angustiores res continentem a při introduxe- 
runt za předmět vzíti z následujícího členu lautitiam. Nepopírám 
sice, že obé jest poněkud tvrdé, ale myslím, že u tohoto spiso- 
vatele jest to možné. 

Ibd. 2, ext. 6: ^Ochus autem, qui postea Darius appellatus 
est, sanctissimo Persis iure iurando obstrictus, ne quem ex con- 
iuratione, quae septem magos cum eo oppresserat, aut veneno 
aut ferro aut ulla vi aut inopia alimentorum nccaret, crudeliorem 
mortis rationem excogitavit, qua f honustos sibi non perrupto 
vinculo religionis tolleret.' Místo porušeného honustos navrženo 
onerosos, odiosos, infestos^ invisos^ suspectos, molestos^ ale vý- 
razy ty buď smyslem jsou nevhodný neb palaeograficky nepravdě- 
podobný. Snad psal Valerius: 'qua honeste eos sibi non per- 
rupto . . . .' (zpásob, jímž by se ctí, nezruše přísahy ....). Srvn. 
Veil. Pat. 2, 46, 1 : consulatum qui neque petitus honeste ab iis 
neque probabiliter gestus est. 

Ibd. 4, 2 : 'Verum aliquanto maiores vires in Q. Cassio ex- 
hibuit, qui in Hispania Silium et Calpurnium, occidendi sui 
gratia cum pugionibus deprehensos, quinquagies sestertium ab 
illo, ab hoc sexagies pactus dimisit. Atqui dubites, si altei*um 



Digitized by 



Google 



NoTá čtení k textu Valena Maxima a jeho epitomatorů. 7 

tantum daretur, ingalum qnoque snům aeqno animo illis faisse 
praebitnrum ?' Atqui nemá zde místa; věta jím uvedená není 
v žádné protivě s předchozí. Proto navrhuje Halm ecquid du- 
bites^ jež smyslem jest lepší, al^ podání rukopisného daleké. B má 
první rukou » * gu « «, druhou atquin^ Vatr, an. Po mém 
mínění jest čísti: an quid dubites (zda bys jak pochyboval) . . .? 

Nepot. p. 488, 14 n. H. Epitomator praví tu mezi jiným 
k Viktorovi, pro nějž epitomu skládá, toto: ^Et cum integra 
fere in occulto sint, praeter nos duo profecto nemo epitomata 
cognoscat. Hoc tutius abutor otio tibique pareo. Heu, censor, 
t piueteres cave hic aliud quam brevitatem requiras quam 
sólem poposcisti.* Go korruptela piueteres v sobě skrývá, zá- 
hadno dosud. Ani návrh Maiův de cetero, ani Halmův pie, cele- 
rům^ ani nejnovější Eberhardňv (Hermes 8, 91) heus^ censor j 
praeterea cave a GBeckrův (JJ. 115, 339) heu censor pie prae- 
ceteris nezdá se vystihovati čtení původního. Já domnívám se, že 
původně tu psáno: ^Eis, censor, ubi uteris, cave...' 

Ibd. p. 492, 26 n. : Tj. Paulo consuli sortě evenit pro- 
vincia Macedonia adversus Persem regem. Reversus domům in- 
venit parvam fíliam flentem. Quaerenti causas illa respondit: Mi 
pater, f Macedonis est mortuus. Hoc nomine catellus fuerat. 
lile in tiiumphi spem omen accepit.' V Macedonis shledává Eber- 
hard Macedo noster^ já Macedo n(obyis, 

Ibd. p. 503, 11 n.: ^Adulescentes ad convivium rogati quae- 
rebant de convivis, ne forte ob reverentiam senům habituri 
iocos non essenť Ob reverentiam senům nemůže býti neporušeno, 
jak s dostatek jiní, zejména Eberhard, vyložili. Týž učenec před- 
kládá návrh ne ob praesentiam suam senům; já navrhuji: ^ne 
forte šero venientium senům . . . .' Srvn. Val. Max. 2, 1, 9: 
invitati ad cenám diligenter quaerebant, quinam ei convivio essent 
interfuturi, ne seniorům adventům discubitu praecurrerent ; 
podobně epit. Paridova p. 61, 31 n. H. 

Ibd. p. 504, 11 n.: ^Cum P. Decius comitia in vulgi po- 
testate posuisset, censor Fabius forensem turbam in quattuor 
ordines descripsit ui'banasque tribus appellavit.' Čtení forensem 
turbam jest velmi odvážná domněnka, ježto rkp. má foresequentes, 
pocházející od AMaie. Navrženo proto Halmem forensem faecem^ 
Eberhardem forense genus. Než Nepotianus psal asi forensem 
gentem; gentem položeno tu smyslem lid či turba^ jež Valerius 
zde má. 

Ibd. p. 507, 18 n. : ^Apud eosdem Spartanos pueri věstiti 
cocco flagris tenuissimis caedebantur.' Věstiti jest konjektura 



Digitized by 



Google 



8 K. Novák 

Halmová místo rakopisného et mitti, Je-li zde pojem odén na 
místě, o čemž nechci rozhodovati, bylo by zajisté více na snadé 
psáti amictu 

Ibd. 510, 27 n. : ^Apud Carthagíniensis imperator, si málo 
usus consilio fuisset in bello, quamvis victor cruci figebatur.' 
Místo quamvis má rkp. quam; možno proto i čtení etiam. Táž 
korruptela ve F u Liv. 44, 25, 1. 



Textové návrhy k porušeným místům 
Liviovým. 

Podává Robert Novák. 

1, 17, 1 : Tatrura interim animos certamen regni ac cupido 
versabat. Necdum ad singulos, quia nemo magnopere eminebat 
in novo populo, pei-venerat: factionibus inter ordines certabatur.* 
Tak změněno dobře rukopisné podání a singulis; než ještě jedna 
obtíž tu zbývá. Při pervenerat za subjekt doplniti jest z předchá- 
zejícího certamen^ což jest nemálo tvrdé, ježto certamen nahoře 
není o sobě položeno, nýbrž ve spojení s cupido. Není nemožno, 
že pronomen označující vztah k certamen ve větě pervenerat vy- 
padlo. Snad psal Livius: ^ . . . populo, ^illud^ pervenerat.' 

Ibd. 21, 1 : ^Ad haec consultanda procurandaque multitudine 
omni a vi et armis conversa et animi aliquid agendo occupati 
erant, et deorum assidua insidens cura, cum interesse rébus 
humanis caeleste numen videretur, ea pietate omnium pectora 
imbuerat, ut fídes ac ius iurandum pro anxio legum ac poena- 
rum metu civitatem regerenť Pro anxio není jisté; jest to 
konjektura Madvigova, rkpp. m^í nevhodně proximo. Nelze 
upříti, že čtení Madvigovo smyslem velice se hodí, rovněž jako 
druhá jeho domněnka pro obnoxio. Než může s otázkou býti, 
je-li to čtení pravé, nelze-li čtení ještě jednodušší nalézti. Před- 
kládám na uváženou tento svůj návrh, jenž svou jednoduchostí 
zcela na snadě býti se mi vidí: pro summo. Slova ta v jedno 
psána jsouce pr ošumo snadno podala podnět ku vzniku proxumo. 
Nadto uvážiti, že střídání s & x jest v rukopisech zjevem zcela 
obyčejným. Tak má F v 45, 43, 8 milex místo miles, ibd. 37, 
8 rex místo reu^ a j. v. 

• 

5, 44, 7: ^Si vobis in animo cst tueri moenia vestra nec 
pati haec omnia G a 1 1 i a m fíeri, prima vigilia capite arma fre- 
quentesque me sequimini ad caedem non ad pugnam.' Galliam 



Digitized by 



Google 



Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. 9 

jest tím podezřelé, že nejstarší svědek této části, palimpsest 
Veronský, má čtení jiné, totiž a Gallis^ jež asi stěží ze čtení 
rukopisů ostatních vzniklo. Nebylo-li původním čtením: ^nec pati 
haec omnia Galii fieri'? Ze čtení toho oboje podání bylo by 
lze vysvětliti. O Galliam bylo by možno předpokládati, že jest 
konjekturou kohosi, jemuž genitiv Galii nebyl dosti pohodlným, 

a Gallis^ že z předchozího omnia přibralo Galii písmě a, 
načež povstalé tak a (raZZi podnět dalo k další změně a Gallis. 
Si*vn. 8 naším místem 6, 40, 17: Si hodie bella sint, quale 
Etruscura fuit, cum Porsinna laniculum insedit, quale Galli- 
cum módo, cum praeter Gapitolium atque arcem 
omnia haec hostiumerant. 

9, 12, 1 n. : ^Samnitibus pro superba páce infestissimum 
cernentibus renatum bellům omnia, quae deinde evenerunt, non 
in animis solum, sed prope in oculis esse^ et šero ac nequiquam 
laudare senis Pontii utraque consilia, inter quae se media 

1 a p s o s victoriae possessionem páce incerta mutasse . . . .' Že 
vadné jest media, pozoroval Perízonius, jenž psal proto media; 
Perizoniovo mínění schválil v této době Madvig, jenž vedle toho 
za možné pokládá ^media lapsoa ^viay victoriae J Než myslím, 
že právem proti oběma návrhům námitky činí MSeyffert (JJ. 1863, 
p. 74) píše: 'Neque quod Perizonio placuit medio lapsos neque 
quod Madvigius praeferendum putat, media lapsos via ab ora- 
tionis elegantia ac simplicitate magnopere mihl commendari vide- 
tur; quod lapsos se dicerent Samnites, nihil causae erat, cum 
rem certissimam re incerta mutasset.' Domnívám se, že Livius 
psal: ^inter quae se medi^um^ amplexos' (zz: mezi nimiž 
střední si oblíbivše ....). 

Ibd. 39, 10: 'Tunc vinci (Etruscorum) pertinacia coepta et 
averti manipuli quidam; et ut semel dedere terga, etiam certi- 
orem capessere fugám. lile primům dies . . . Etruscorum fregit 
opes'. Právem shledává Harant certiorem vadným. ^Nec Latine' 
dí ^dictum videtur certiorem capessere fugám, nec satis liquet 
quid incerti primům habere potuerit fuga eorum, qui terga de- 
derant; quasi aliud sit terga dare, aliud fugere. Ad hoc uni- 
versae pugnae fortunám indicari oportuit. Nam ex quorundam 
manipulorum fuga non sequitur profligatum esse proelium, ni si 
ea ceterorum fugám traxeriť. Na to pronáší Harant mínění, že 
jest čísti: ^etiam ceteri item capessere fugám.' Přisvédčuji mu 
v příčině ceteri, ale co se týče item, nikoliv. To jest matným 
a obtížným přídavkem po předchozím etiam. Ceteri dostačovalo 
by tu úplně a také snad co jiného nad to v rukopisném certi- 
orem se netají. Ale aby pronominem ve větě ut semel dedere 
terga podmět vytčen byl, toho myslím že protiva ceteri žádá. 
Není-li proto čísti: 'et ut semel <ei^ dedere terga'? 



y 



Digitized by 



Google 



10 R. NoTák 

23, 17, 4: 'Poenos Acerras priaiiiin ad Tolnntariam děditi- 
oněm conatas perlicere, postqnam obstinatos [i nde] Tídet, obsistere 
atqae oppugnare parat.' Inde v závorky jako cizí přídavek po- 
ložil WeisseDborn, kteréž mínění ovšem možno. Neb inde mohlo 
z vidět povstati. Ale druhá jest ještě možná domněnka, že totiž 
jest iode pravc^ ale na nepravém místě položeno. Tak domnívá 
se HJM&ller, jenž staví je za vidět Já bych položil je před post- 
qnam a to na základě četných podobných míst Liviových, jako 
na př. 10, 34, 1 : Postamins Milioniam oppngnare adortns vi 
prim o atqne impetn, dein postqnam ea pamm procedebant, 
opere ac vineis demom ininnctis mnro čepit ; 23, 24, 4 : Valerius 
Flaccos cercnros ad perseqnendam retrahendamqne navem cum 
misisset, p r i m o fngere regii conati ; d e i n d e n b i celerítate 
vinci sensemnt, tradnnt se Romanis; 24, 1, 6; 29, 2, 3; 35. 
30, 2 ; 36, 43, 13 ; 38, 4, 7 a j. v. 

Ibd. 16, 16: ^Ingens eo die res ac nescio an maxima illo 
bello gesta est; non vinci ab Hannibale vincentibus difficilius 
fuit qoam postea vincere ' Že vincentílms jest tu nemožné, snášejí 
se nyní vydavatelé; ale co za ně psáti, v tom dosud neshoda. 
Velmi pravděpodobno jest, že v části utne hledati jest tunc^ neb 
tunc odpovídalo by pěkně následující postea. Zbývá otázka, co 
učiniti 8 částí další entihus. Myslím, že v tom porušeno i^bis 
a že čísti jest: ^Non vinci enim ab Hannibale tunc nobis álfň- 
cilius fuit quam postea vincere.' 

25, 8, 11: ^ . . ut, quocumque noctis tempore sibilo de- 
disset signum, porta aperiretur.' P má místo sibilo sibiloco, 
Je-li co v slabice co obsaženo a není-li, jak se ostatně zdá, 
cizím přídavkem, mohlo by tuším na co^mpositoy pomýšleno 
býti (sykotem ujednaným, umluveným). Tak componere u Livia 
položeno často. 

3O9 11, 9 : 'Deinde ut pedes Romanus repentino per turmas 
suas viam dantes intercursu stabiiem aciem fecit absterruitque 
effuse invehentem sese hostem, primo barbaři segnius permittere 
equos, dein staré ac prope turbari novo genere pugnae.' Tak 
čte Weissenborn ve Weidmannském vydání z r. 1878, než ne- 
zatajuje pochybnosti v poznamenání k tomu místu o čtení tom. 
Ježto má P: propere turbati, jiné pak rukopisy: propere tur- 
bare neb prope turbare, myslím, že původním čtením bylo: ac 
prope torpere turbati novo genere pugnae. Srvn. 28, 29, 
11: adeo torpentibus metu qui aderant ut ne gemitus quidem 
exaudiretur. 

42, 5, 10: Ter eundem Appium eodemque módo compositae 
in Perrbaebia res.' Po compositae myslím, že et vypadlo. Srvn. 
6, 19, 4; 10, 23, 9; 9, 13, 5 a j. 



V 



Digitized by 



Google 



Textové návrhy k porušeným místům Liviovým. 1 1 

Ibd. 47, 3 vypravují poslanci římští o Perseovi : *Adeo enim 
apparatibus belli faisse instructnm, ipsis nulla parata re, ut omnia 
opporfuna loca praeoccupari ante ab eo potnerint quam exercitns 
in Graeciam traiceretur. Spatio antem indutiarum sumpto ven- 
tarnm ilium nihilo paratiorem, Romanos omnibus instructiores 
rebns coepturos bellům.' Po sumpto má V haecum. Otázka, co 
v tom vězí. Podány četné návrhy, ale žádný neuspokojuje: srvn. 
posouzení jich v Madvigových Emendacích str.* 649. Můj návrh 
jest: ^spatio autem indutiarum sumpto in aciem venturum illum 
nihilo paratiorem'. Srvn. 29, 29, 9: ^is concitatis popularibus, 
apud quos invidia regum magnae auctoritatis erat, castrís palam 
positis descendereregemin aciem ac dimicare de regno 
coegit.' Při dřívějších návrzích předpokládáno po příkladě Madvi- 
gově, že aecum, jež podává rukopis, jest neporušeno a jinde že 
jest co vadného. Návrhem naším nabývá, tuším, místo podoby 
aspoň snesitelné, ne-li pravé. 

44, 22, 2 (v řeči L. Aemilia, prve než šel do Makedonie) : 
^Animadvertisse videor, Quirites, maiorem mihi sortito Macedoniam 
provinciam gratuiationem factam quam cum aut consul essem 
consalutatus aut quo dle magistrátům i n i s s e m.' Tak dříve se četlo 
místo rukopisného quam cum aut conpulsus conaidatus a místo 
inissent. Než proti čtení tomu vystoupil Madvig ve svých Emen- 
dacích (str.^ 689), pravě: ^Neque plusquamperfectum neque con- 
iunctivus rationem habet; nam certum tempus rei factae indicatur, 
€t gratulatio fit tum, cum quis consul consalutatur et quo die ali- 
<]uis magistrátům iniť. Tak Madvig a druzí vydavatelé s ním 
souhlasili, píšíce jako on: cum aut consul sum consalutatus — 
consulatum inii. Než nedovedli vysvětliti, jak inii v inissent 
mohlo přejíti. Sám Madvig dodává: Etsi mirum est id (se. inii) 
in inissent mutari potuisse. Originem mendi aperiet haec scriptura : 

factam, quam cum — inii, esse. Ale esse na tomto místě jest 
zajisté obtížné a nepravděpodobné, právě tak jako ipsum, jež 
Vahlen navrhoval. 

Než myslím, že k dřívějšímu čtení jest se vrátiti. Námitky 
Madvigovy byly by ovšem platný, kdyby znělo místo : Maior mihi, 
Quirites, sortito Macedoniam provinciam gratulatio facta est quam 
cum aut consul essem consalutatus aut quo die magistrátům in- 
issem t. j. kdyby tu byla přímá řeč. Ale celá uvedená 
myšlénka jest závislá na výraze animadvertisse videor. 
Což pak přirozenějšího než konjunktiv a plusquamperfektum ve 
větách zpomenutých? 

45, 40, 5: ^Alterum tantum pediti daturum fuisse credunt, 
et pro i-ata aliis, si aut non refragati honori eius fuissent aut 
benigně, hac ipsa summa pronuntiata, acclamassent.' Místo re- 
fragati má V suffragi, Refragati jest tu ovšem smyslem velice 



Digitized by 



Google 



12 R. Novák 

vhodno, než nevěřím, že by bylo kdy refragati v suffragi přešlo, 
i souhlasím s Harantem, jenž myslí, že jiné bylo čtení původní. 
Připadl jsem na tento návrh: ^si aut non ^adversati in^ 
suffragio honori eius fuissent.' Srvn. 34, 1, 4: turba hominum 
faventium adversantiumque legi complebantur ; 6, 40, 3; 7, 
41, 6 a § 8; 30, 27, 11 a j. 



Poznamenáni ke kritice textu Kurtia Rufa. 

Napsal Robert Novák. 

3, 3, 4*): ^Castra Alexandři magno ignis fulgore conlucere 
ei visa šunt et paulo post Alexander adduci ad ipsum in eo 
vestis babitu quo ipse fuisset, equo deinde per Babylona vectus 
subito cum ipso equo oculis esse subductus. Ad haec vates varia 
interpretatione curam distrinxerant : alii laetum id regi somnium 
esse dicebant, quod Alexandimm deposita regia vestě in Persico 
et vulgari habitu perductum esse vidisset, quidam non: augura- 
bautur quippe inlustria Macedonum castra visa fulgorem Alexandro 
portendere : quem regnum Asiae occupaturum esse 
haud ambigere, quoniam in eodem habitu .Dareus fuisset, 
cum appellatus est rex.' Slova quem regnum — ambigere jsou 
v rkpp. těžce porušena i zavdala proto podnět k četným do- 
mněnkám a obšírným výkladům; srvn. je v kommentaři Voglové 
na str. 216. Žádný však z podaných návrhů není po našem 
mínění lepší než čtení Frobenovo, jež svrchu uvedeno. 

Než toto nejen nemálo odchyluje se od podání rukopisného^ 
jež jest: ^quodue regnum Asiae occupare hahuisset haud am- 
biguae rei quoniam\ nýbrž nepodává ani smyslu zcela vhodného. 
Nezdá se mi — a toho nepovšimli si dosud vykladatelé — pravdě- 
podobným, že by byli věštcové s takovou jistotou prohlásili, že 
Alexander království Dareova se zmocní. Ti zajisté dle čteni 
Frobenova praví králi, že hledíce ke snu jeho ani nepochy- 
bují, že Alexander pánem Asie se stane. Myslím, že byl tu 
původně výraz, jímž šetrněji i mírněji v té věci se pronesli onino 
Peršané, že ve větě hlavní byl výraz bázně, na němž závislá 
byla vedlejší věta obsahující slova quodue regnum Asiae occu- 
pare. Domněnku tu podporuje překrásně uvedené čtení ruko- 
pisné; neb z toho nabýváme způsobem zcela jednoduchým čteni 
žádaného: ^qui ne regnum Asiae occupare t.' Rukopisy mají 
sice quod místo qui, ale toto quod povstalo assimilací qui 
k regnumy zjevem v rukopisech zcela všedním. Jak zněla hlavní 
věta následující, nesnadno říci. Toliko smysl její označuji: ^toho 

*) Text uvádím dle kritického vydání Hedickeova (v Berlině, u Weiď 

maunfi 1867). 



Digitized by 



Google 



Poznamenáni ko kritice textu Kurtia Rufa. 13 

že jest najisto králi se obávati' i pronáším domněnka: ^hoc 
esse hand ambigue regi ^timendnm^, qnoniam . . ./ z čehož 
slova ^haud avúňgue regť mám za velmi pravděpodobná. 

Ibd. 10, 8: ^Cam adierat Graecos, admonebat ab his gen- 
*tibus inlata Graeciae bella Darei prius, deinde Xerxis insolentia, 
aqaam ipsos terramque poscentinm, nt neqne fontium haustum 
nec solítos cibos relinqnerent děditi s. Ab his templa minis 
et ignibns esse deleta, nrbes eomm expugnatas, foedera divini 
humaniqne inris violata referebat/ Deditis, Ab his jest konjek- 
tura Znmptova, rukopisy mají dedita eis. Na čteni tom nepře- 
stávaje navrhoval v novější době Jeep (Jahns Jahrbb. 1873, 
str. 130): ^deditae, Bis\ než návrh ten nezasluhuje přednosti, 
ježto zde neradi postrádáme původce onoho pustošení, ozna- 
čeného při prvém návrhu slovy ab his. Je-li co měniti v návrhu 
Zumptově, myslím, že by to bylo his, jež by mohlo nahrazeno 
býti eis^demy. Slabika dem mohla snadno vypadnouti před 
templa. Místo by znělo : deditis. A b e i s^d e m> templa . . 
(od nich též . . . .). 

Ibd. 11, 15: ^Equi pariter equitesque Persarum série lam- 
narum [ob id genus] graves, agmen, quod celeritate maximě 
constat, aegre moliebantur.' Hedicke vylučuje, jak vidíme, z textu 
slova ob id genus; že neprávem, netřeba dokládati, neb není 
příčiny na 'jevě, proč byl by je kdo sem vložil. Lépe proto 
činili ti, kdo porušení některých slov v nich shledávali, jako 
Foss, jenž navrhoval série laminarum ^obtecti ety ob id graves 
genus eertamínis, neb Vogel, jenž čte série lamnarum graves, 
id genus eertaminis. Já připadl na domněnku, neobsahovala-li 
slova ob id genus parenthetickou větu vysvětlující výraz série 
lamnarum tohoto smyslu: 'série lamnarum — loricae genus 
^esty — graves . . . .' Takové věty vložené jsou u tohoto spiso- 
vatele častý; srvn. 4, 9, 10: inde octoginta fere stadia progressus 
ad alterum amnem — Boumelonomen est — castra posuit ; 
8, 14, 28; 7, 3, 4 a j. m. Vložená ona věta mohla též zníti: 
loricae est (= ě) genus. Co do myšlénky srvn. Liv. 35, 48, 3. 
Druhá domněnka má jest: 'série lamnaimm graves agmen ad id 
genus ^certaminisy , quod . . .' 

Ibd. § 23 : 'Tunc vero inpotentis fortunae species conspici 
potuit, cum ii, qui Dareo tabernaculum exornaverant, omni luxu 
et opulentia instructum, eadem illa Alexandro quasi veteri domino 
reservabant.' Jedna třída rukopisů označená u Hedicke písmenem 
C má po qui ještě cum, jež nedosti vhodné zaměnil Foss v tamen, • 
Je-li co v tomto cum skryto a není-li dittogrammem předchozího 
cum — pozonihodno, že výtečný Parisinus tohoto cum nemá — , 
mohlo by se spíše mysliti na: qui cum ^cura> Dareo . . . . ; 
cf. 3, 12, 13: postero die cum cura sepultis militibus. 



Digitized by 



Google 



14 R. Novák 

Ibd. 13, 20: ^Ceterum tantae fortunae prodi torem super i 
ultores celeriter debita poena peraecuti šunt/ Superi ultores 
jest konjektura Grronowova a to nejistá, rkpp. máji sepulturae. 
Jiní jinak čtou : Foss ceterum (jdii^ tantae fortunae prodito- 
reniy seri ultores, celeriter^ Vogel proditorem di seri saepe. 
Předkládám tento návrh, jak myslím, jednodušší: ^cetenim tantae 
fortunae proditorem dei ultra morem celeriter debita poena 
pei*secuti sunť (zrádce bohové nad obyčej svůj rychle — 
trestem stihli). Si-vn. 4, 13, 34, kde ultimam porušeno, jak se 
podobá, z ultra modům. ' 

4, 1, 3: ^Onchas deinde (Dareus) pervenit, ubi excepere 
eum Graecorum quattuor milia: non segnius tamen ad Eu- 
phraten contendit, id demum credens fóre ipsius, quod celeritate 
praecipere potuisset.' Čtení non segnius tamen jest domněnkou 
Jeepovou i proto toliko v text přijímanou, že není návrhu lepšího. 
Rukopis má : tam regivs tum, což Vogel pokládaje až na regius, 
jež mění v regis, za neporušené, ale za neúplné, navrhuje iam 
regis (unica spesy, Tum. Jednoduchá, ale smyslem naprosto 
nevhodná jest zajisté konjektura Schttsslerova (Progr. Ilfeldský 
1874): iam rectius tum 

Já shledávaje v písmenech ia slova iam dittografíi před- 
chozího milía, myslím, že v mre porušeno ^i n d e' (w =: in) 
a v zbývajícím giustum ^cttis8ume\ i čtu : \ , . , quattuor milia ; 
inde citissime ad Euphraten contendit.' Tomuto citissime 
přepěkně nasvědčuje následující ^id demum credens fóre ipsius, 
quod celeritate praecipere potuisset/ V příčině čito 
srvn. 10, 6, 6: quarum sortě conpleta čito repeterent eum 
suae stirpi. 

Ibd. § 30 nn.: Totitus ergo Pelusii Memphim copias pro- 
movit: ad cuius famam Aegyptii, vana gens et novandis quam 
gerendis aptior rébus, ex suis quique vicis urbibusque [h o c i p s u m] 
concuiTunt ad delenda praesidia Persarum. Qui territi tamen spem 
retinendi Aegyptum non omiserunt: sed eos Amyntas proelio su- 
peratos in urbem conpellit castrisque positis victores ad popu- 
landos agros: velut in medio positis bonis hostium cuncta age- 
bantur.' Hoc ipsum vylučuje opět Hedicke z textu, nevěda si 
s ním jiné rady. Jiní čtou ad hoc oppidum (Foss), huc [ipsum] 
(Grunauer, Vogel) a p. Mysle, že by při slovech castrisque positis 
velmi vhod označeno bylo místo, kde tábor ten rozbit byl, při- 
padl jsem na domněnku, nebylo-li tu co podobného slovům hoc 
ipsum, značícího místo ono, a nedostala-li se slova hoc ipsum za 
urbibusque omylem, byvše na okraji rukopisu napsána. Domnívám 
se, že jest psáti: castrisque ad ipsam positis ; srvn. Liv. 23, 18, 
5: castris ante ipsa moenia positis; Curt. 8, 10, Taj. Všimnouti 
si jest, že po obakráte jest před slovy, o něž se jedná, slovo s que 



^ 



Digitized by 



Google 



Poznamenání ke kritice textu Kartia Rufa. 15 

končící. Jednotlivá slova jsou přestavena v rukopisech tohoto 
auktora i jinde. Srvn. Yoglova kommentaře n p. 266 pozn. 

Dále podobá se pravdě, že sloveso určité po agros vypadlo. 
Doplňují ducurrunt (Vogel), eduxit (Foss) ; já navrhuji mittit 

Posléze nejisto jest bonis, neb rkpp. mají bud dis neb 
edÍ8 neb odis. Navrhováno fundis, praedis a j. Snad psal 
Kurtius donis neb a dis donis; srvn. 7, 10, 14; 4, 7, 13. 

Dle toho zní celé místo: ^ex suis quique vicis urbibusque 

concurrunt sed eos Amyntas proelio superatos in urbem 

conpellit castrisque ad ipsam positis vlctores ad populandos 
agros ^mittity: velut in medio positis (a dis) donis, hostium 
cuncta agebantur." 

Ibd. 11, 11: 'Tandem Parmenio antea suasisse ait, ut cap- 
tivos apud Damascum redimentibus redderet; ingentem pecuuiam 
potuisse redigi ex his, qui multi vincti virorum fortium occu- 
parent manus." Multi již Jeepem shledáno za vadné i nahrazeno 
genetivem multorum, letos pak totéž mínění, nevěda asi o mínění 
Jeepově, pronáší CFKinch (Quaestiones Curtianae criticae, 
Hauniae 1883) str. 39 pravě: 'Quoniam non tam de multitudine 
eorum qui captivi erant agitur quam quot Macedones in custo- 
diendis lis occupati fuerint, et quoniam coniuncta verba multi 
vincti aliquid duri et ad structuram insoliti haberit, scribendum 
videtur multorum.^ Toto mul torům bylo by ovšem zcela na místě, 
kdyby tu vincti nebylo. Takto však zdá se věta naše smysl míti, 
že zajatci teprve tehdy, kdy spoutáni jsou, zaměstnávají mnoho 
mužů statečných, jindy však nikoli, což smyslu se příčí. Očekáváme 
proto, i když multi v multorum změníme, ještě slůvko et (= i) 
před vincti. Tím stává se navržené multorum nemálo pochybným. 
Mé mínění jest, že místo multi čísti jest pouze vel: 'qui vel 
vincti virorum fortium occuparent manus.' Vel psáno jsouc jako 
často ul přibralo z následujícího uicti plsmě u i způsobilo tak 
nejpiTe ulti, jež změněno za příčinou smyslu v multi. 

5, 4, 15: 'Ceterum si forte Ariobarzanes cognovisset per 
callium anfractus intrare et ad occupandum iter suum partem 
copiarum temptasset opponere, Craterus eum inlato tensore reti- 
neret, ad propius periculum couversurum agmen: sin autem ipse 
hostem fefelliset et saltům occupasset, cum trepidantium barba- 
rorum tumultům exaudisset, persequens tum regem id ipsum 
iter quo pridie pulsi fuerant ne dubitarent ingredi.' Tak změnil 
Jeep čtení rukopisné perseqiíentium, jež nedává smyslu. Vedle 
tohoto návrhu možný by byl i tento: 'exaudisset, ^ady perst- 
quendum regem . . . .' Srvn. 7, 5, 19: iamque ad persequendum 
Bessum statuerat progredi .... Žádného však povšimnutí ne- 
zasluhuje po mém soudu nejnovější domněnka Kinchova pro- 
spicientium. 



JT- 



Digitized by 



Google 



16 R. Novák 

6, 9, 26 Tacile adparebat motos esse tam miserabili habitu 
non síDe invidia paulo ante conspecti. Dacem eqaitatns pridie 
viderant, sciebant regis interfuisse convivio : repente reum 
qnidem, sed iam damnatum, immo vinctum intueban- 
tur.' Nesnadné místo, o němž mnoho napsáno a jež přes to ne- 
zhojeno. Znova jedná o něm a to velmi rozumně Einch na str. 
56 m. u., jenž hledě k tomu, že P immo vynechává, stanoví 
za původní čten^: Vepente reum quidem sed ut (cod. et) lam 
damnatum, vinctum intuebantur.' Než tím není ještě místo v po- 
řádku ; quidem po reum jest mi nesnesitelné, očekávám tu výraz 
důrazný, beze všeho omezení, jež rozhodně na závadu by bylo* 
živosti líčení na tomto místě. Nejjednodušší prostředek zbýti se 
takovéhoto omezovaciho quidem byla by transposice jeho za sed 
a přeměna sed v et: Vepente reum et quidem ut iam damna- 
tum vinctum intuebantur.' Ale ani tak se mi místo nelíbí. Reum 
jest výraz tu slabý, kde jde o vyznačení veliké změny osudu 
Pilotova ; očekávali bychom, aby řekl spisovatel, ne že byl Filotas 
tehdy reus vůbec, nýbrž reus cap i tis, vinník v takové věci, 
kde šlo o jeho život. Nepsal-li proto Kurtius: Vepente reum 
capi ti 8 et ut iam damnatum vinctum intuebantur'? Srvn. 6, 
10, 30: solent ret capttis adhibere vobis paren tes; 7, 2, 6: 
effecisti, ut reus capitis accusatorís uterer verbis. 

Ibd. 9, 36: 'Tum rex: Ecquid videtis adeo sermonis ^atrii 
Philotan taedere? Solus quippe fastidit eum discere.' Ctění 
to jest nepravděpodobné; mát P: teneri a ideo\ ostatní rkpp. 
ovšem adeo, ale právě toto adeo jest tu úplně zbytečné, ne-li 
dokonce vadné. Povšimnutí proto zasluhuje Kinchův návrh ^odio 
— teneri.'' My bychom pouze taedio raději četli než odio, jež 
lépe se hodí k následujícímu fastidit a rukopisnému adeo zajisté 
bližší jest. 

Ibd. 11, 38: ^Omnes ergo a Nicomacho nominati more 
patrio dato signo saxis obru ti šunt. Magno non salutis, sed etiam 
invidiae periculo liberatus erat Alexander, quippe Parroenio et 
Philotas, principes amicorum, nisi palam sontes, sine indignatione 
totius exercitus non potuissent damnari. Itaque anceps quaestio 
fuit: dum infitiatus est facinus,* crudeliter torqueri videbatur, 
post confessionem autem neque Philotas amicorum miseri- 
cordiam m e r u i t ' Místo to náleží k nejtěžším raístůiL Kurtiovým ; 
mnoho o něm jednáno a nic tím nevyřízeno. Tím více se těšíme, 
že doufáme svými návrhy, ne-li místo úplně zhojiti, tož aspoň 
jiné na pravou cestu v příčině stanovení čtení původního při- 
vésti. P má: post confessionem etiam Philotas; C: post con- 
fessionem etiam neque Philotas, 

Především k tomu zření jest míti, že subjekt Philotas tu na 
nepravém místě jest; očekávámeť jej již ve větě předchozí tor- 



Digitized by 



Google 



Poznamenání ke kritice textu Eartia Rufa. 17 

qaeri videbatnr. Dále vadné jest po etiam neque, místo něhož — 
ale na jiném místě, totiž před meniit — bychom žádali non. 
Konečné nenáleží stupnovací částice k PhUotaa nýbrž k amicorum. 
Dokud totiž tento zapíral, bylo mínění obecné, že kruté jest 
týrán; když pak se přiznal, ani přátelé ho nelitovali. 

Z toho vysvítá, že slovo Philoias aneb dle C slova neque 
Philotas ve větě, kde je mají rkpp., nemají místa. Po vyloučení 
jich zbývá: ^post confessionem etiam amicorum misericordiam 
meruiť, než to odporuje smyslu ; žádali bychom opaku. Nejjedno- 
dušším by arci bylo uznati mezeru non před meruit ; neb etiam 
non u Kurtia jakož vůbec u spisovatelů pozdějších se vyskytuje. 
Než tu obávám se, bylo-li by merere zde vhodným o tom, kdo 
jakou věc již měl a potom jí pozbyl. Kloním se k domněnce, že 
jest meruit porušeno a že v něm tají se výraz značící ^ztratiti', 
'pozbyti'. Nejvíce na snadě jest hledati v něm perdidit. Co se 
dalšího týče, kladu rukopisné Philotas před dum infitiatus, kde 
ho nezbytné potřebí. Tak však tvrdě by se myšlénka ona k před- 
chozí připojovala; za lepším spojením přejeme si každým způ- 
sobem částice nam neb enim. Srvn. podobné místo 8, 14, 7 : 
anceps id malum utrisque erat: nam et Macedonum 
pedites prímo impetu obterebantur cet. A tuto částici shledávám 
v neque, jež jedna třída rukopisů zachovala, měně je v nam- 
q u e (zz: nSque). 

Tím nabývá celé místo této bezúhonné podoby: 'itaque an- 
ceps quaestio fuit: namque Philotas, dum infítiatus est facinus, 
crudcliter torqueri videbatnr, post confessionem etiam amicorum 
misericordiam perdidit.' 

Ještě slovo o hořejším 'magno non sálu tis sed etiam in- 
vidiae periculo liberatus erat Alexander.' Zdá se mi, že slova 
salutis a invidiae zaměnila místa; neb salns jest důležitější než 
invidia a proto čekáme je po sed etiam. Myslím, že jest psáti : 
magno non invidiae sed etiam salutis periculo ; srvn. Cic. in Cat. 
2, 3: non módo invidiae meae verum etiam vitae periculo. Po- 
dobná transposice v rukopisech 6, 7, 1 ; 6, 10, 14. 

7, 2, 37: Ita et agentium gratias et querentium litterae 
exceptae šunt. Et equites forte taedium laboris per litteras 
erant questi.' Místo equites mají rkpp. qui, jež oním způsobem 
změnil Jeep. Můj návrh jest: Et forte equites tautum 
labores — erant questi. Tak jest místo ihned nejen jasnější, 
nýbrž i vznik korruptely více na snadě. 

Ibd. 6, 27: 'Incolae novae urbi dáti captivi, quos reddito 
pretio dominis liberavit, quorum posteri nunc quoque non a p u d 
eos tam longa aetate propter memoriam Alexandři exoleverunt.' 
Dvojí věc jest ve slovech non apud eos závadná, předně postavení 
non, jež proto Vogel klade před exoleverunt, a za druhé apud 

Litty filologické b paedagoglcké 1884. 2 



Digitized by 



Google 



18 R. Novák 

eo8, jež nemá na blízku, k čema by se vztahovalo. Vogel vy- 
kládá : ^apud toB : gemeint ist die grosse Masse der Ureinwohner,' 
než výklad ten není na snadě a nad to bychom očekávali místo 
apud inter. Mé mínění jest, že dlažno čísti ^quorum posteri nunc 
qaoquein oppido eo — ^non^ exoleverunť Námitka, že ne- 
vhodno oppido, když předchází o témž méstě urbs, nebyla by 
platná; srvn. 8, 10, 6: Itaque ut principio terrorem incuteret 
genti nondum arma Macedonum expertae, praecipit, ne cui parce- 
retur, mnnimentis nrbis quam obsidebat incensis. Ceteram dum 
obequitat moenibus, sagitta ictus čepit tamen oppidum et omnibus 
incolis eius trucidatis etiam in tecta saevitum est." 

Ibd. 7, 9: Inter haec rex, dum fibris pecudum explorantur 
eventus latentium rerum, propius ipsum considere [deinde] 
amicos iubet, ne contentione vocis cicatricem infirmam adhuc 
rumperet. Hephaestio, Craterus et Erigyius erant cum custodibus 
in tabernaculum admissi. ^Discrimen' inquit 'me occupavit . . . .' 
Deinde po considere nemá místa; proto dobře Hedickem v zá- 
vorky položeno. Ale může otázka býti, nenáleží-li jinam. Myslím, 
že jest je položiti po admissi i psáti: ^ . . . admissi. Deinde 
„Discrimen" inquit.' Neb bez něho příkře připojena řeč Ale- 
xandrova k předchozímu. Srvn. 10, 6, 13; Liv. 23, 11, 2 a j. 

Ibd. § 24 n.: Erigyius arcana mea et secreta te prodente 
cognovit, quem certum, mehercule, habeo extorum interprete uti 
metu suo. Tibi autem qui sapis quam potest denuntio, ipsi 
raihi indices, quid extis cognoveris, ne possis infitiari dixisse, quae 
dixeris.' O zhojení místa toho velmi mnozí již se pokoušeli, ale 
všichni mamě; sítu. Voglův kommentař, str. 261., kde i*ňzné 
návrhy posouzeny. Kladu zde prostě sv&j návrh: Tibi autem 
serius quam qui potest denuntio' (tobě však vážně, jak jen možno, 
oznamuji). Pí^ má: qui saepiua quam ^ BLV -pak: saepius quam 
potest. Podobá se, že v archetypu qui původně bylo vynecháno, 
potom pak doplněno, ale na nepravém místě. 

8, 10, 25 : ^XXXV stadium murus urbem coraplectitur, cuius 
inferiora saxo, superiora crudo latere šunt stnicta. Lateri vinculum 
lapides šunt, quos interposuere, ut duriori materiae fragilis in- 
cumberet, simulque terra humore diluta. Ne tamen 
universa consideret, impositae erant trabes validae, quibus in- 
iecta tabulata muros et tegebant et pervios fecerant.' Zevnibně 
jedná o tomto místě Kinch na str. 84 n. u. m. i přichází, a to 
správně po našem mínění, k tomu závěru, že spojiti jest slova 
simulque — diluta s následujícím a psáti : ^simulque terrá úmore 
dilutd, ne tamen universa consideret, inpositae ceť Než jedna 
pochybnost zbývá, pochybnost týkající podmetu consideret, Kinch 
jako jiní doplňuje materia za podmět. Než proti tomu praví 



Digitized by 



Google 



Poznamenáni ke kiitice textu Kurtia Rufa. 19 

dobře Vogel: 'Es erscheint nicht statthaft, mit Bezug auf den 
ganzen Bau materia aus dem Yorhergehenden zu entnehmen, da 
dort ja doch von 2 Arten der materia die Rede ist, zu Ende 
des Satzes ausserdem auch noch die terra humore dilula er- 
wahnt wird.' Vogel doplňuje proto po consideret slovo moles. 
Doplnění takového třeba tu není, ale podobný podmět hledati 
jest v rukopisném tamen, jež při interpunkci Einchem 
navržené místa nemůže míti. Kurtius patrně psal: 'simul- 
que, terra úmore diluta ne moenia universa considerent, 

la 

inpositae . ' Rukopisné moenia vzniklo asi z moen. Pozoru- 

hodno též, že P nemá tu ne nýhri non. 

Ibd. 10, 19: 'Hinc ad regionem quae Daedala vocatur per- 
ventum est. Desenierant incolae sedes et in avios silvestresque 
montes confugerant. Ergo Acadina transit, aeque ústa et dešti- 
tuta incolentium fuga.' Ježto o jakém páleni krajiny Daedala 
zvané nebylo před tím zmínky, jest aeq\íe ústa nemálo povážlivé. 
Není-li čísti aeque uasta f Srvn. 9, 10, 8: desertam vastam- 
qne regionem latě tenent; 10, 5, 7; in vasta solitudine; Liv. 
23, 30, 5 a j. 

Ibd, 8, 8 : 'Obsequio mitigantur impéria : ubi vero reverentia 
exeessit animis et summa imis confundimus, vi opus est, ut 
vim repellamus.' ^Confundimus zz. nos, Macedones, confundimus 
ist sicher unhaltbar neben repellamus z=. ego repellam* (Vogel 
p. 265). Vogel přijímá proto konjekturu Grunaurovu confundi 
videmus; než nelze neviděti, že videmus nemálo tu mdlé a tím 
nevhodné. Snad jest čisti: 'et summa imis confundi mas ^fity^ 
vi.. .' 

10, 1, 40: Idem enim paulo ante Lyncestem Alexandrům 
delatam a duobus indicibus damnare non sustinuerat, humiliores 
quoqne reos contra suam voluntatem, quia ceteris videbantur in- 
sontes, passus absolvi : hostibus victis regna reddiderat : ad ultimum 
vitae tamen ab semet ipso degeneravit, ut invictus quondam 
adversus libidinem auimi arbitrío scorti aliis regna daret, aliis 
adimeret vitam.' Vitae tamen jest čtení nemálo odvážné, neb 
rkpp. mají traiectum. Bližší podání rukopisnému by bylo čtení: 

*ad ultimum uitae tractum ab semetipso ' Val. Max. 8, 

13, ext. 2 quid isto tractu aetatis aut longius aut beatius; 
Velí. 2, 9, 1 : eodem tractu tempo rum nituerunt oratores; 
Lucr. 1, 1004: fulmina perpetuo aevi labentia tractu a j. 
Nad to postrádáme neradi v této větě částice značící Hou měrou' ; 
snad proto stanoviti jest mezeru sic po semetipso, 

Neméně odvážné jest čtení v c. 2, 3. Hedicke tu píše : ^Quod 
consilium cum clam agitat, litterae redduntur Harpalum intrasse 

2* 



Digitized by 



Google 



20 R. Novák. 

quidem Athenas, pecania conciliasse sibi principnm animos: mox 
concilio plebis habito iussura urbe excedere ad Graeco8 milites 
perv^nisse, quibus in Cretam traiectis a quodam Thimbrone 
interemptum per insidias.' NeboC místo in Cretam traiectis mají 
rukopisy interceptum trucidatum a místo Thimbrone auctore. 
V poslední době jedná o místě tom Kinch p. 96 m. u. i nechá- 
vaje ostatní při starém, mění jen Thimbrone v amicorum na zá- 
kladě Diodor. Sic. XVII 108 vtcó Ql^ifigavog ivóg tciv q)ík(Dv 
ičokotpovT^dirj. Než tím věc není spravena, zbývá odvážné čtení 
in Cretam traiectis. Mé mínění jest, že dlužno čísti : ^ad Graecos 
milites pervenisse, quibus interceptum trucidatum. [At 
quidam auctor est interemptum per insidias].' Myslím totiž, 
že jen až po trucidatum sáhají slova Kurtiova; co pak v závorku 
položeno, že jest marginální poznámkou některého opisovatele, jež 
se v text dostala. Podobný emblém pozorován v 10, 10, 11: ^tra- 
ditum magis quam creditum referť a 7, 5, 27. Auctore povstalo 
z auctor est následkem zkratky est = e, tedy z auctor e. Srvn» 
6, 4, 18, kde v P psáno colorě místo color est, 

Ibd. 5, 4: Tropiusque adire iussis amicis — nam et vox 
deficere iam coeperat — detractum anulum digito (Alexander) 
Perdiccae tl'adidit, adiectis mandátis, ut coi*pus suum ad Han- 
nonem ferri iuberent: quaerentibusque, cui relinqueret regnum, 
respondit ei qui esset optimus; ceterum providere iam se, 
ob id certamen magnos funebres ludos parari sibi.' Divím se, že 
čtení providere tam se všeho smyslu prázdné nedotčeno ve vy- 
dáních se ponechává a na opravu jeho že se nepomýšlí. Nadto 
není ani rukopisy stvrzeno: majít tyto ne providere, nýbrž pro- 
vide. Kurtius psal: ^ceterum providen^ iam ob id certamen 
magnos funebres ludos parari sibi ^iubet^ (neb jen: parari 
iubet)'. Alexander předvídaje zápas o trůn, jakmile zemře, roz- 
kázal, aby hry pohřební k poctě jeho ihned chystány byly, mysle, 
že by jinak, právě pro zápas onen, zřízeny nebyly. V příčině pro- 
videre srvn. 10, 8, 6: atque ille seditione provisa. . . . 
inteiTOgare eum coepit; 7, 7, 5 a j. 

Ibd. 7, 4: ^Tnm Pithon plenus lacrimarum orditur dicere, 
nunc vel maximě miserabilem esse Alexandrům, qui tam bonorum 
civium militumque frnctu et praesentia fraudatus esset. Nomen 
enim memoriamque regis sui tantum intuentes ad cetera caligare 
eos. Haud ambigue iuvenem, cui regnum destinabatur, i n p e t i i t, 
sed prohra quae obiecerat magis ipsi odium quam Arrhidaeo 
contemptum attulerunt.' Inpetiit sed jest konjektura Jeepova^ 
rkpp. mají: inpense. Právem vyslovil se Madvig proti vložení 
archaického inpetere v text Kurtiňv na základě konjektury. Nato 
pokusili se někteří o zhojení místa toho jinými návrhy, ale marně. 
Mně přišlo tu na mysl incessere, jehož častěji podobným smyslem 



^ ....Coo,,. 



Textové nárrhy k poraáeným míst&m Achilleidj. 21 

Livias, vzor, jak známo, našeho Eortia, užívá; srvn. na př. 34, 
23, 4: apparebat incessi Aetolos; 38, 54, 7: Cn. Manlium 
inimicnm incessens. Je-li domněnka ta správná, bylo by pak 
čisti bnď: ^hand ambigue iuvenem, cai regnnm destinabator- 
incessens, probra cet.' neb : ^ . . . destinabatur, i n c e s s e, 
^bat, sed^ probra . . . .' 



Textové návrhy ke třem porušeným místům 
Statiovy Achilleidy. 

Napsal Robert Novák. 

I 71 a násl. Thetis prosíc Neptuna, aby zahladil Parida 
plavícího se s Helenou z Řecka do vlasti, praví: 

Has saltem (nan semideos noštrumque reportant 
Thesea), si quis adhuc undis honor^ obrue puppes, 
Haut permitte f retům ! Da pellere Itictus 
lilec tibi de tantis placeat me *fluctihus unam 
Litus et Iliaci scopulos habitare sepulcri. 

Verš nec tibi de tantis placeat mejluctibus unam jest dosud 
nezhojen. Porušení shledáváno po většině jen ve slovech jluctibus 
unam. Tak navrhoval OMttUer fletibus udám, Schrader tractíbns 
unum^ Baehrens neptibus unam, z kterýchž návrhů žádného ne- 
schvaluje — a to právem — nejnovější vydavatel Achilleidy 
Kohlmann píše místo to, jak nahoře uvedeno, po zněni P. 

Já mám za pravděpodobné, že unam jest neporušeno, ale 
tantis že je zkaženo a sice z výrazu v protivě jsoucího s unam, 
totiž tot dis, V příčině fluctibus jest dvojí možnost: buď jest za 
ně čísti in luctibus neb in fletibus. Proti luctibus by svědčilo, 
že slovo to v předcházejícím řádku se vyškytá; než tu povážiti, 
že básník tento takového opakování se nikterak neštítí, dále, že 
čteni da pellere luctus není úplně bezpečné, ježto tu varíanta 
jest: datollerefluctus. Varianta ta není čtením úplně špatným, 
uvážíme-ii, že v odpovědi Neptunově v. 92 vyskytují se slova dabo 
toUere Jluctus, jež mohou za odpověď k našemu místu pokládána 
býti. Po našem návrhu mělo by místo podobu tuto: 

Nee tibi de tot dis placeat me in luctibus unam 
Litus et Iliaci scopulos habitare sepulcri. 

Básník líče, jak Thetis odívá Achilla na ostrově Skyru v šat 
ženský, praví mezi jiným I 326: 



Digitized by 



Google 



22 K. Cumpfe 

tum colla rigentia moUit 

Suhmittitque graves umeros et fortia laxat 
Bracchia et inpexos certo domat ordine crineSj 
Ac 8ua dileeta ceroice monilia transfert, 

Dilecta při cervice zdá se přídavkem zcela zbytečným, ne-li 
nemístným. Schrader shledal také z příčiny té dilecta tu závad- 
ným. a chtěl psáti místo něho detecta cervice. Než změny takové 
netřeba. Nelze neviděti, že, jak dilecta jest u cei*vice přídavkem 
zbytečným, tak u monilia bylo by epithetem velice vhodným. Thetis^ 
by dávala Achillovi z lásky i ten nákrčník, jehož sama velice si 
vážila. A smyslu toho došel by verš prostým přestavením slov 
saa dilecta^ to jest čtením: 

Ac dilecta sud cervice monilia transfert. 

Odcházejíc Thetis z ostrova Skyru oslovnje jej I 392 takto : 

Insula^ ne solum Danaas admitte carinaSy 
Ne^ precor! Hic thiasé tantum et nihil utile bellis, 
*Hoc famam narrare *doce; dumque arma parantur 
Dorica et cdtemum Mavors interfuit orbem^ 
(Cedo equidem) sit virgo pii Lycomedis Achilles, 

Yv. 393 a násl. jsou dosud nezhojeny; než myslím, že změnou 
nepříliš odvážnou možno jest je opraviti. Míním čtení: 

Hune thiasos tantum et nihil utile hellis^ 

Hune lanam tractare doce 

Čtení lanam tractare' navrženo již Withofem. 



Obsazení stolice rhetoriky v Athénách 
veřejnými professory v 2. st. po Kr. 

Napsal Karel Cumpfe. 

Císař Markus Aurelius vyměřil dle vypravování Lukianova 
(Eun. 3) a Filostratova (Vit. soph. 11, 2) filosofům známých čtyř 
skol v Athénách stálý plat 10000 drachem ročně ; bylo-li v každé 
škole ustanoveno po dvou professorech, jak někteří soudili z toho, 
že Lukian v dalším líčení mluví o dvou peripateticích, nelze roz- 
hodnouti. 

Avšak Aurelius nepřestal na této milosti, nýbrž chtěje školy 
athénské dle možnosti zvelebiti, vykázal professoru sofistiky (rheto- 
ríky), která v době té k novému povznesla se rozkvětu, týž plat ; 



Digitized by 



Google 



Obsazení stolice rhetoriky v Athénách. 23 

měl pak veřejný professor oboru toho titul „<roqpt<rrjyV" a žtolice 
sama zvána ^^góvog". Vedle veřejných učitelů jak sofistiky tak 
filosofie, již opatřeni byli stálými platy, učili mnozí v soukromí ; 
jejich příjmem jediným byl honorár posluchačů. 

Prvním od císaře placeným učitelem rhetoriky byl Theodotos, 
o němž poznamenává Filostratos (II, 2, 1)*;: ngovótri dh xuí rijg 
^A&rivaí(ov veótrjrog ngóvog inl raTg ix fiaoikiog fiVQÍaig. 
Slovo „TtQíúTog*' jest nám spojiti s následujícím: inl talg...; 
chce totiž Filostrat vyznačiti, že Theodotos první dostával císařský 
plat 10000 drachem, a ne že měl první stolici sofistiky v Athé- 
nách. NeboC na jiném místě (I, 23, 1) dočítáme se o LoUianovi : 
AokXiavóg dh 6 ^Efpéóiog TCQOvaxri ^hv rov 'Adijvrjói ^qóvov 
ngórog. Theodotos byl pak žák Lolliana, jenž tedy dříve veřejnou 
stolici rhetoriky v Athénách zaujímal. 

Jest otázka, byl-li LoUian placeným učitelem a od koho byl 
ustanoven. Na obě otázky marně bychom hledali určité odpovědi 
jak u Filostrata tak v jiných pramenech. Ale zdá se z celé sou- 
vislosti vycházeti na jevo, že LoUianovi vykázán byl určitý plat; 
neboC jinak nelze rozuměti, proč by Filostratos zřejmě pozname- 
nával : ngovoTtj . . nQtaxog, ježto učitelů rhetoriky nebyl nikdy 
nedostatek. A tu bezpochyby pravdivé jest mínění Zumptovo 
(Uber den Bestand der philosoph. Schulen in Athén u. die Suc- 
cession der Scholarchen, Berlin 1843 str. 24), že LoUianovi do- 
stalo se placené kathedry rhetoriky nařízením Antonína Pia, jenž 
rhetorům a filosofům ve všech provinciích udělil různé vý- 
sady a určité služné, když byl Vespasianus počátek učinil, obdařiv 
dle Suetonia (Vesp. k. 18) rhetory řecké a latinské, ovšem jen 
v Římě, ročním platem „annua centena.** Vypravuje aspoň životo- 
pisec Antonínův Kapitolinus v k. 11: Rhetoribus et philosophis per 
omneš provincias et honores et salaria detulit; platy ty vy- 
plácela však nejspíše města z vlastních prostředků, a jen kde 
tyto nestačily, vypomáhala pokladna císařská, jak dokazuje Zumpt 
na str. 21 v pozn. 3. Naproti tomu připisuje C. L. Kayser (P. Hor- 
deonius LoUianus geschildert nach einer noch nicht herausgegebenen 
athenischen Inschrift, Heidelberg 1841 str. 8) ustanovení Lolliana 
veřejným professorem Hadrianovi, o němž jest známo, že jsa pří- 
telem sofistů, vynikající mistry v umění tom přízní i dary za- 
hrnoval; ježto vsak Kayser žádného důvodu pro mínění své uvésti 
nemůže, zdá se svrchu uvedená kombinace Zumptova býti pravdě- • 
podobnější. 

Srovnáme-li obě místa Filostratova, jež týkají se Lolliana 
a Theodota, naskýtá se dvojí možnost vzájemnou souvislost jejich 
vyložiti. Buď stala se stolice LoUianova, již původně nejspíše 



♦) Filostrata cituji dle vydání C. L. Kaysera: Flavii Philostrati 
opera. Lipsiae in aedibus B. G. Teubneri 1871. Kde neuvádí se jméno 
spisu, jsou to vždy jeho „Btot aoffiaxmv."' 



Digitized by 



Google 



24 K. Campfe 

město platilo, za Aarelia státní, když kázal císař vypláceti služné 
Theodotovi ze státní pokladny, aneb zřízena byla nstanovením 
císařským druhá stolice rhetoriky, tak že vyučovali od té doby 
dva veřejní professoři předmětu tomu. 

A tu potvrzuje Filostratos a z doby pozdější Eunapios, že 
byly v Athénách dvě stolice rhetoriky. Dí pak prvý (11, 20, 1): 
O di IdxoXXfóviog 6 jí^ip/aiog . . . ixaldevaBV jídiljvrjai %a&* 
TíQaxXslárjv re xal tav 6(acíw(aov tov xoXitixov d^QÓvov 
jtQoeútms kn\ zaXávxío\ srovnáme-li s místem tím 11, 19, 1: 
^AnokXáviog ěh 6 NccvxQccTÍrtjg ^HqccxXsíót] (ih/ ivavrla ixaí- 
Í£V(T€ rov íi^vriúi ^qóvov xarsLkrjfpózi . . a n, 26, 2 : !Bx3K- 
(fdv di rov d^QÓvov rov j4&7Jvti(Ti (totiž Herakleides) ^varáv- 
rov £«' (tvTÓv . ., vidíme, že byli současně professory ApoUonios 
Athénský a Herakleides v Athénách. Eunapios pak (Vitae soph. 
p. 11 ed. Boissonade) dosvědčiye: xata tovxovg riúav zovg xqó- 
povg xal ráv ^roQixfSv ol £«' ^Ad^vriúi XQoeatávsg navXóg 
ts xai jávdgó^axog ix Svgíag, 

Ukázavše, že v Athénách byli dva zástupcové sofístiky, ne- 
vyčerpali jsme ještě řady dalších otázek, k nimž bezpečně od- 
pověděti není možno; odtud vysvětlíme si různící se mínění 
jednotlivých badatelů o věci té. 

Z toho, co svrchu řečeno, zdá se vycházeti na jevo, že 
stolice jedna zůstala městskou, druhá pak císařskou; avšak není 
vyloučena možnost, že Aurelius obmyslil obě platem ze státoi po- 
kladny, a to tím spíše, protože nelze dokázati bezpečně, že ona 
starší stolice, již měl LoUianos, v skutku z městských důchodů 
placena byla. Filostratos nepodává nám v příčině té určitého 
objasnění; mluví> všude o jedné stolici athénské xcrr' i^ojriýv, 
nazývaje ji buď ó 'AdTpnjffi d^QÓvog (1, 23, 1; II, 11, 1; II, 
30, 1; II, 33, 2; II, 10, 2 ř. 18; U, 12, 2; U, 13, 1; U, 
19, 1) nebo o »QÓvog 6 Afhrjvrjai (II, 26, 2; H, 10, 2 ř. 2); 
někdy užívá plného názvu o tíúv (fo<piatáv d'QÓvog (11, 10, 4), 
o jídnl^ai Zfov ffofpiffráv d'QÓvog (II, 27, 4); ale 11, 20, 1 
čteme zvláštní název : 'O á^ AxokXcívtog ó Adíjvatóg . . . ijtaí- 
áevós .. rov xokitixov ^qóvov ngosatág sni za- 
kávzfú. Zumpt soudí na str. 26, že xokizixog ^QÓvog zna- 
mená starší stolici městskou naproti y,^QÓvog fiaóiXixógy'' vy- 
kládige odtud, že plat professora městského byl menší Než 
hypothesa ta není zcela bezpečná, Vždyt může názvem y,xokizixóg 
^OÓvog*" rozuměti se kathedra, jejíž majitel výhradně přednášel 
rhetoriku vztahi^íci se k praktickému, veřejnému jednání, přede- 
vším k soudům ; tak soudil již Ahrens (de Athenarum státu poli- 
tico et literario p. 71) domnívaje se nad to, že i Theodotos za- 
stával ^d^góvog nokizixóg,'^ ježto dí o něm Filostratos (11, 2, 1): 
exixQivB zoig véotg dyovit^zr^v záv nokizixáv XQoósixáv 
kóyav a tamtéž: xal yág ót} xal zóv dyoQaiov sig ovzog. 
Ahrensovi phsvédčuje Kayser na str. 10 spisku již jmenovaného. 



Digitized by 



Google 



Obsazení stolice rhetoriky v Athénách. 25 

Než týž Theodotos vynikal i ve vlastním obora sofistů; neboC byl 
dle slov téhož Filostrata n0i]'^oQix^g otpskog'' a „rijv či Idéav 
r(ov láymv ano%Qmv xal tols áixavixots xcci totg vnsQiJOfpi' 
iSVBvovúiv* ; též ApoUonios svixha zpomenatý byl ,,íxav6g ta 
óíXttvixá xal ta dfi(pl (isXétrjv ov fisfíTCtóg.'^ 

Jest nám vůbec míti na paměti, že každý sofista znalý byl 
i praktické výmluvnosti, jíž hlavně při soudech potřebí bylo, i epi- 
deiktické deklamace, která v dobách těch výše byla ceněna, zvláště 
vynikal-li řečník obratností mluviti s patra o jakémkoli předměte 
formou uhlazenou a bezvadnou. Filostratos, líčó ve svých životo- 
pisech nejvíce tuto skvělou, oslňující činnost sofistů, mluví při- 
rozenou měrou méně o jejich tichém působení, o vyučování řečem 
veřejným, jakkoli neopomíjí při vynikajících zástupcích podotknouti, 
že v obou oborech prosluli. Vyučování ono bylo průpravou k ve- 
řejnému vystoupeni, a mnozí sofisté jím se ani nezabývali; proto 
podotýká Filostratos o LoUianovi (I, 23, 2) výslovně: iiiú^ovg 
ůh yswaiovg éngáttsto tág cwovúiag ov nsXstrjQccg ^óvov, 
áÁ,Xá xal didaoxaXixag naQax<ov. Že majitel „d^QÓvov noki- 
Tixov** především pěstoval praktické řečnictví soudní, soíiditi 
možno z toho, že ApoUonios byl „áianpsni^g xal ta nokitixá'' 
a y^íxavog ta áixavíxá.'^ 

Jako zajímavý doklad toho, že učitelé soudní a praktické 
rhetoriky vůbec byli méně váženi i placeni než vlastní sofisté 
okouzlující posluchače deklamací, uvádím místo z Filostratova 
životopisu Apollonia Tyanského VI, 36, 25 : *B<yr£ yág ti Iv áitá- 
caig nókeoiv l^og áv&pciitmv^ S úv ovnco (liv yvyvá:sxsig^ 
xakovdí óh avzo óióaiSxákovg ' tovzoig dno t^g ovisiag ^ixgd 
óovg ádq^akág xexttjtSfj ta nkslm, ^tjtogiXTJv yág ae nai- 
ŮSVÚ0V6L trjv táv dyoQaítov . . , 

A jestliže v skutku „d^góvog nokitixóg'' tak vyložiti dlužno, 
pak pochopíme, že dotace stolice této byla menší, aniž třeba 
svrchu zpomenutého výkladu Zumptova. Mimo to uvážiti třeba, 
že ApoUonios spadá již v dobu panování Severova; a tu jest 
možno, že od Kommoda plat professorů byl ztenčen, jakož po- 
zději služné z císařské pokladny vůbec bylo zastaveno a obcím 
vse ponecháno. 

Méně vhodným jest návrh Ahrensův na str. 72, s nímž i Kayser 
ve spisku již vytčeném souhlasí. Míní totiž Ahrens, že rozuměti 
třeba oněmi „fivQiať^ ne 10000 drachem, nýbrž denárů, jež piý 
v době té tak na ceně klesly, že 10000 denárů činilo prý 
téměř tolik jako starý talent. Než vhodně poznamenal Zumpt, 
že zároveň s klesáním ceny denárů klesala i cena drachem, ale 
talent že vždy rovnal se 6000 drachmám. Proto nutno slovem 
„fivQiai'' rozuměti drachmy; vždyť Filostratos, kdekoliv mluví 
o penězích, počítá dle talentů, min a drachem; vytýkaje pak cenu 
v drachmách vynechává obyčejné y^ÓQaxfiai'^ ^ když jméno to 
snadno se doplní ze souvislosti (srov. I, 25 k. 4 a 7; II, 1, 3), 



Digitized by 



Google 



26 K. Cumpfe 

avšak vynechává je taktéž, byť nebylo zřejmo ze souvislosti, že 
jsou to drachmy (II, 23, 2); jindy přidává r>ógax(iaí'' (II, 21, 3; 
II, 21, 1). Konečně sluší podotknouti, že Lukianos, mluvě o platu 
filosofa, užil taktéž pouhého slova ^(tvQiai*^ ; srv. £un. 3: dkká 
fivQiai xará rov éviccvróvy i(p^ oxtú awsivai toig véoig. 



Byl-li spisovatelům římským vyplácen 
lionorař od knilikupců? 

Napsal E. Cumpfe. 

Ku konci republiky a na počátku císařské vlády vzmáhal 
se literární život v Hímé měrou velmi utěšenou, ježto působilo 
mnoho závažných okolností k tomu, že záliba v literatuře vnikala 
ve vrstvy stále širší. S rostoucím ruchem literárním a šířícím 
se kruhem čtenářstva nastala zároveň tak velká spotřeba knih 
jako v žádné době starší. Proto jsou zprávy o činnosti spiso- 
vatelů a knihkupců z časů těch dosti četné, tak že máme celkem 
jasný obraz o všem, co knihkupectví se týká. Než jedna věc 
nezdá se posud býti vyřízenou; míním totiž otázku, byl-li vy- 
plácen spisovatelům od knihkupců honorář ; a o otázce té hodlám 
stručné promluviti jsa té naděje, že se mi podaří objasniti ji ve 
stránce nejedné. 

Předkem třeba podotknouti, že není výslovného a určitého 
svědectví, jehož lze bezpečně se dovolávati; proto zakládají se 
různá mínění jednotlivých badatelů buď na různém výkladě ně- 
kterých míst aneb na povšechných úvahách více méně pravdě- 
podobných. 

Cicero píše svému nakladateli Attikovi (ad Att. XUI, 12, 
2 vydání Klotzova): „Ligarianam" praeclare vendidisti. Posthac 
quidquid scripsero, tibi praeconium deferam, a jinde (ad Atu 
XIII, 22, 3): Scripta nostra nusquam málo esse quam apud te, 
sed ea tum foras dari, cum utrique nostrum videtur. Z míst 
těchto soudí Th. Birt (Das antike Buchwesen in seinem Yer- 
hUltnis zur Literatur, Berlin 1882) na str. 353, že Cicero měl 
bezpochyby z vydávání spisů svých i hmotný prospěch ve způsobe 
určitého percenta, ježto prý ta okolnost, že Attikus řeč „pro 
Ligario** výborně prodal, jest mu pohnutkou, aby své spisy u něho 
vydával. Než výsledek, jakého dochází Birt, uení zcela jistý. 
Možno ovšem „vendidisti" na místě prvním rozuměti ve smyslu 
vlastním, neboC jest známo o Attikovi, že vedl skutečný obchod 
s knihami, aniž mu to od vrstevníků za zlé pokládáno — tak 
kázal Cicero zaplatiti mu jakousi knihu Serapionovu, kterou mu 
poslal (ad Att. II, 4, 1) — avšak Cicero klade zajisté váhu na 



Digitized by 



Google 



Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář. 27 

to, že hojným rozšířením oné řeči, vydané péčí Attikovou, i sláva 
spisovatelova v brzku daleko se rozhlásí, nemysle niktei*ak na 
hmotný užitek. Attikns měl totiž dobrou pověst jako svědomitý 
knihkupec, a obchodní spojení jeho bylo velmi rozsáhlé; proto 
pochopíme, že Cicero baže po slávě literární, díla svá jemu 
svěřoval k uveřejnění. Ve stránce té jsou zajímavá slova ad Att. 
II, 1, 2: Tu, si tibi placuerit liber, curabis, ut et Athenis sit 
et in ceteris oppidis Graeciae. Videtur enim posse aliquid nostris 
rébus lucis adfen-e. Týž účel mají zajisté i slova svrchu uvedená : 
Scripta nostra . . . ., při nichž mimo to dlužno dbáti spojitosti, 
v níž se nalézají. Cicero vytýkaje v předcházejícím listě (ad Att. 
Xni, 21, 4) příteli svému, že Balbus opsal si od něho pátou 
knihu „de finibus", napomíná ho, aby ostatních čtyř knih ještě 
neuveřejňoval, neboC nebyla prý posud provedena oprava, a pak 
neslušelo se, aby Brutus, jemuž měl býti věnován spis ten, poznal 
jej dříve prostřednictvím Balbovým. Podobně domnívá se o Cae- 
rellii, že opisuje si dílo „de finibus** dle exemplárů Attikových 
(ad Att. Xm, 21, 5), kteráž domněnka v skutku se potvrzuje (ad 
Att. XIII, 22, 3). A vzhledem k tomu ujišťuje Cicero Attika, 
že nejraději chce u něho vydávati své spisy, ale zároveň žádá ho, 
aby jen tenkráte byly vydávány, kdy to oběma vhodným býti se 
uvidí. Z celé souvislosti jest patmo, že ve slovech těch nejeví 
se péče o hmotný prospěch, jak soudí Birt. 

Ostatně není vyloučena možnost sloveso „vendere" vyložiti ve 
smyslu přeneseném: „rozhlásiti, odporučiti," a jest s podivením, že 
Birt možnosti té ani slovem se nedotýká. Doklady podobného užívání 
sloves „vendere, venditare" nejsou neobyčejné (srov. ad Att. VII, 
2, 1; luv. Vn, 135; Horat. Epist. II, I, 75); a srovnáme-li ad 
Att. XIII, 19, 2: „Ligarianam,** ut video, praeclare auctoritas tua 
commendavit, ,zdá se, že lépe jest i ono místo vyložiti obrazně. 

Zřejmo tedy, že není podstatné příčiny, proč bychom při- 
dali se k mínění Birtovu; mimo námitky již svrchu uvedené jest 
pozoruhodno též místo,' kde těší Cicero Attika, jenž utrpěl škodu, 
když spis „Academica priora**, byv nahrazen novým vydáním „Aca- 
demica posteriora**, ceny pozbyl. Píše pak Cicero příteli svému (ad 
Att. XIII, 13, 1) : Tu illam iacturam feres aequo animo, quod 
illa, quae habes do Academicis, frustra descripta šunt. Mul to 
tamen haec erunt splendidiora, breviora, meliora. 
O vlastním podílu svém nemluví, taktéž ne o škodě, která by mu 
byla vzešla, kdyby byl uhrazoval útraty vydání zároveň s Attikem, 
jak soudí Birt na str. 353 a 284 vykládaje tak ad Att. XIII, 25, 3 : 
Sed tamen ego non despero probatum iri Varroni et id, quoniam 
impensam fecimus in macrocolla, facile patior teneri. Před tím 
totiž projevuje Cicero přání, aby „Academica" zůstala věnována 
VaiTonovi, třeba že by snad nebyl mu po chuti úkol, jaký mu 
T rozpravě té přidělen byl. Přece vsak doufá, že spis jeho Varro- 
novi bude se líbiti, a ježto náklad na papír již učinili, byl by 



Digitized by 



Google 



28 K. Cumpfe 

Cicero rád, aby Attikus při tom setrval. Avšak jest pochybno, 
zdali slova „qnoniam impeosam fecimus'' vykládati nntno v ten 
smysl, jakoby útraty vydání uhrazovali Attikus a Cicero společně. 
Odporuje domněnce té místo před tím uvedené, kde by zajisté byl 
Cicero chtěje potěšiti Attika promluvil i o vlastní ztrátě, která ho 
potkala, a mimo to možno vyložiti slova ta způsobem jiným. Cicero 
měl jako každý spisovatel výlohu, aC již (tÚTÓyQatpov jeho nalé- 
zalo se na pergamenu nebo na papíru ; nad to dával svůj prvopis 
opsati jednou neb dvakráte; a tyto opisy byly věnovací exempláry 
Varronovy neb Brutovy a zároveň příruční exemplár Ciceronův 
(srov. ad Att. XUI, 22, 3; XHI, 23, 2; XIII, 21, 5). Na po- 
dobné výlohy spisovatelovy naráží i Martialis n, 1, 4 (Schneid.), 
vypočítávaje mezi přednostmi krátké knihy na prvém místě : brevior 
quod mihi charta perit, a luv. VII, 101 lituje dějepisce : Omni- 
bus et crescit multá damnosa (scil. pagina) papyro. 

Ze všeho toho vychází na jevo, že mínění Birtovo, jemuž ani 
sám valně nedůvěřuje, není příliš pravděpodobno ; za to však po- 
kládá na str. 354 s jinými badateli za jisté, že Martialovi dostalo 
se v nějaké formě zaplacení od knihkupce. Téhož mínění jest 
Becker: Grallus 2 díl, str. 452; Schmidt: Geschichte der 
Denk- u. Glaubensfreiheit in den ersten Jahrh. der Kaiserzeit 
str. 138 ; S ch m i t z : de bibliopolis Romanorum ; T e u f f e 1 : Róm. 
Lit.' str. 728 a jiní. 

Hlavní váha kladena byla na 108 epigramm knihy XI: 

Quamvis tam longo possis satur esse libello, 
Lector, adhuc a me disticba pauca petis. 
Sed Lupus usuram puerique diaria poscunt. 
Lector, salvě. Taces dissimulasque ? Vale. 

Ve vei*si posledním kolísají rukopisy mezi salvě a solve. 

Dle Beckrova výkladu uzavírá básník knihu proto, že po- 
třebuje peněz, jež mu knihkupec vyplatí za nový závitek básní. 
Avšak, nehledime-li ani k tomu, že intepretací tou podkládá se 
oněm slovům smysl, jakého v nich není, nastává obtíž se slovy: 
Taces dissimulasque? Proto výklad Beckrův nezdá se správným 
rovněž jako Schmidtův, jenž podržev čtení solve na str. 138 
takto interpretuje: „Der Leser mOge also gefálligst Zahlung 
leisten d. h. das Publikum das Buch tUchtig kaufen." Nebot z toho, 
jestliže obecenstvo hojné kupovalo spisy jeho, neměl básník žádného 
prospěchu; proto jest mu co do stránky peněžní lhostejno, zdali 
od mnohých neb od málo jest čten; srov. XI, 3, 5: 

Dicitur et nostros cantare Britannia versus. 
Quid prodest? Nescit sacculus ista meus. 

Zcela jinak rozumí Birt na str. 154 tomuto epigrammu. Čta 
ve v. 4 s o 1 v e dí as toto : Básník již ukončil, ale na poslední 
sti*ánce závítku zbývá něco místa. Čtenář jakožto kupec žádá 



Digitized by 



Google 



Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorář. 29 

ještě několik distich, aby poslední strónka byla vyplněna. Tu 
prý básník žertovně připomíná čtenáři jeho povinnosti, že má 
zaplatiti úroky a vydati dílce otrokům; dlužníkem tedy jest prý 
čtenář a nikoliv sám básník. Birt přiveden byl k výkladu tomu 
především otázkou: Quid taces dissimulasque ? kteráž, jak tvrdí, 
nemá jinak smyslu, a mimo to zdálo se mu salvě vedle vale 
skoro zbytečné (srov. str. 155 poz. 1). Jest však s podivením, 
že ani slovem se nezmiňuje o výkladu, který podal H. Góll ve 
článku: Uber den Buchhandel bei den Griechen und Rómern 
(Kolturbilder aus Hellas u. Rom, 3 sv. sti*. 111 a násl.) a ve 
spracování Beckrova Galia z r. 1881 sv. 2 str. 452 a násl. 
Výklad GOllův se čtením „salvě" ve 4. vei-ši jest dle soudu našeho 
zcela přiměřený, což pokusíme se ve stručnosti odůvodniti. 

Konec epigrammu není dle GftUa leč „eine bettelhafte Appella- 
tion an die Gutmtlthigkeit des Lesers ; dieser macht keine Miene 
die Bórse zu ziehen und der Dichter verschwindet mit dem Lebe- 
wohl." Jako Statius a jiní básníci žil i Martialis v hlavním městě 
z darů, jimiž odměňovali boháči a velmoži římští básně k poctě 
jejich složené. Dary ty nebyly však hojné a značné, tak že básník 
dle vlastního vyznáni zůstal stále chudým, zpominaje oněch dob, 
kdy vznešení příznivci krásné literatui*y jako Maecenas a jiní 
zbavili štědrostí v skutku královskou vynikající básníky starostí 
o chléb vezdejší. Proto neostýchá se Martialis zřejmě uváděti na 
pamét čtenářům svým vůbec a vznešeným příznivcům zvláště, že 
básník potřebuje peněz (srov. I, 107; V, 16; VIII, 56); proto 
žebrá o togu, plášť atd. (srov. VI, 82; VH, 36; IX, 49; X, 
73) a bez obalu prohlašuje, že básnické jeho nadání jest 
k službám tomu, kdo zaplatí (Y, 36). A smyslu podobného jest 
i epigramm, o němž mluvíme; básník připomíná čtenáři, jenž 
žádá ještě několik veršů, že potřebtge peněz, a oslovuje jej komi- 
ckým pathosem : Lector salvě ! Když pak oslovený mlčí a staví se, 
jakoby nerozuměl (taces dissimulasque?), zmizí dávaje mu s bohem 
(Vale). Že „salvě" a „vale** nikterak nejsou si na závadu, jest 
samozřejmo, a že zakončení epigrammu jest takto daleko vtip- 
nější než dle výkladu Birtova, není pochybnosti, zvláště když 
uvážíme, že Martialis byl opravdu dluhy stížen (srov. XI, 76 ; VI, 
20; IX, 102; XII, 25; VII, 92, 3). 

Dále pak nasvědčují jiná místa zcela podobná tomu, že básník 
dotýká se tu svých povinností a nikoli čtenářových, dovolávaje 
se jeho pomoci. Góll uvedl na místě svrchu dotčeném V, 16 
a V, 25. V prvém epigrammu oslovuje Martialis čtenáře v. 2 : lector 
arnice, podotýkaje, že jen k vůli němu píše básně žertovné, kteréž 
jsou sice v oblibě, ale ničeho nevynášejí (v. 10 : Et tantum gratis 
pagina nostra placet); než s pouhou pochvalou nebyli prý ani 
staří básníci spokojeni, i ukončuje: Belle, inquis, dixti: iuvat et 
landabimus usque. Dissimulas ? facies me, puto, causidicum. Zvláště 
zajímavý jest však epigi-amm V, 36: Laudatus nostro quidam. 



Digitized by 



Google 



30 K. Campfe 

Fanstioe, libello dissimulat, quasi nil debeat: imposult a Vn^ 
92, kde básník vypočítávaje své potřeby vždy připojuje: 
Audis et i^escis, Baccara, quid sit opus. '^) 

Konečné podotýkám, že by nebylo nemožno čísti místo salvě 
„sol ve**; tu by žádost Mai-tialova ku čtenáři byla zcela zřejmá, 
kdežto slovem „salvě** jenom jemně se bo dotýká. Že by také 
zjevné prošení nebylo u Martiala neobyčejným, poznali jsme z pří- 
kladů již dříve uvedených; když pak čtenář mlčí, jakoby neroz- 
uměl, komu neb co má platiti, zmizí se žertovným pozdravem. 

Z celého výkladu vychází na jevo, že nelze uváděti epi- 
gramm tento za důvod, že honorář Martialovi od knihkupce 
vyplácen byl; též jiná místa, k nimž zhusta ukazováno, toho ne- 
dokazují. Vybízí-li Martialis (IV, 72) jakéhosi Quinta žádají- 
cího jeho básně, aby si je koupil, a nechce-li půjčiti I, 117 
Luperkovi svých básní, odkazuje jej na knihkupce, jest to zcela 
pochopitelno, ježto není jisto, že obdržel volné exempláry, jak 
soudí Schmidt str. 143 z některých epigrammů, a byl by musil 
je poříditi svým nákladem. ♦♦) Též X, 74 a XI, 24 nepotvrzují 
mínění Birtova, že Martial dostával honorář za autograf, který 
mu knihkupec odkoupil, a že tudíž mohl pro každou knihu hle- 
dati knihkupce, jenž by mu rukopis co nejdráže zaplatil; odtud 
prý vysvětluje se, proč střídal nakladatele. Než příčina toho 
může býti též jiná. Knihkupci neustávali totiž lichotnými do- 
mluvami naléhati na auktora, o jehož dílech věděli, že jsouce 
oblíbena přinesou jim hojný výtěžek, jak dovídáme se z Plinia 
(Epist. I, 2, 6) a zejména z listu, jímž svěřuje Quintilianus Tryfo- 
novi vydání díla svého „Institutiones Oratoriae" ; o nějakém hono- 
ráři není však nikde ani zmínky. 

Jako doklad, že nevydané rukopisy byly kupovány, uvádí 
Birt (str. 355 pozn. 1) Pompilia Andronika, jenž dle Suetonia 

*) Zajímavá jest shoda výroků těch s luv. Vil, 80 anásl: didicit 
iam dives.avarus tantum admirari, tantum laudare disertos; srov. luv. 
VII, 59 a násl.; v. 69; 94 a Mart. I, 107, 3; V, 16, 11; VIII, 66, 5. 
ByJií oba básníci přátelé, jak vysvítá z Martiala (VLI, 24; 91; XII, 18). 

**) Při té příležitosti není od místa vyložiti v. 18: 

Illinc me pete, nec roges Atrectum — 
Hoc nomen dominus gerit tabernae — 
De prime dabit alterove nido. 

Nec roges je čtení lepších rukopisů, které podržel též Schneidewin. 
Vykládá se pak obyčejné: A neptej se na cesté po jméně knihkupce, 
neb sám ti je oznámím ; než dobře poznamenává Flach (M. Val. Mar- 
tialis Epigramraaton librum primům recensuit etc. 1881), že výklad ten 
není přiměřen versi následujícímu; proto činěny rftzné konjektury, 
které uvádí Flach v poznamenání kritickém. Než nejlépe snad vyložiti 
nec roges ve smyslu : a nemusil bys prositi Atrekta — to jméno má 
pán krámku — nýbrž hned ti dá Martiala, ovsem za pět denárů; slova 
ta tvořila by vhodnou protivu k prosbám, jakými básníka obtěžoval, 
jsouce zároveň ironická: Atrektus vyplní tvou žádost bez prošení, ale 
za pét denárů. 



Digitized by 



Google 



Byl-li spisovatelům římským vyplácen honorár. 31 

(de gramm. 8) prodal své dílo „elenchi annaliam" za 16.000 
sesterciův, avšak již Géraud (Essai sur les livres dans Tanti- 
qxiité etc. Paris 1840 str. 194) akaznje k tomu, že prodal dílo 
to dle Suetonia „Guidam*" ; že pak nebyl to knihkupec, zřejmo 
ze zprávy téhož Suetonia. Dílo to bylo by prý zůstalo neznámo, 
kdyby je byl grammatik Orbilius nebyl vydal pod jménem aukto- 
rovým. VždyC byli lidé, kteří dychtíce po slávě literární, kupovali 
díla jiného a jimi se hoiiosili (Mart. I, 6Q; 11, 20); jiní za- 
opatřovali si ten či onen spis za příčinou potřeby ku svým 
studiím, často dosti draho si jej vypůjčujíce (Gellius XVIII, 5, 
11 [Hertz]). Svědomití knihkupci snažili se ovšem získati prvo- 
pisy aneb správné starší rukopisy ; k tomu snad vztahuje se místo 
Senekovo de benef. VII, 6: In omnibus istis, quae módo retuli, 
uterque eiusdem rei dominus est. Quomodo? quia alter rei do- 
minus est, alter usus. Libros dicimus esse Ciceronis: eosdem 
Dorus librarius suos vocat, et utrumque verum est: alter illos 
tamquam auctor sibi, alter tamquam emptor asserit, ac recte 
utriusque dicuntur esse. 

Než nebyl to honorář v moderním smyslu slova, neb odměnu 
za taký rukopis obdržel každý jeho majitel a nejen od knihkupce, 
ale od každého, kdo chtěl opis si poříditi. Mimo to možno vy- 
ložiti místo Senekovo též v ten smysl, že Dorus skoupil zásoby 
starších vydání od knihkupců a sám je prodával; než ať tak či 
onak je vyložíme, není nikterak toho důkazem, že spisovatelé 
brali honorář od knihkupce. Seneka vykládá prostě, že Dorus 
knihy Ciceronovy skoupil, a že jako kĎpec jest po právu jejich 
majitelem ; i srovnati lze ve příčině té podobná místa Martialova. 
Uvádím pouze I, 29, 4, kde vybízí básník plagiátora Fidentina: 

Si dici tua vis, en, eme, ne mea sint (scil. carmina). 
II, 20: Carmina Paulus emit, recitat sua carmina Paulus. 

Nam quod emas, possis iure vocare tuum. 
VI, 12: lurat capillos esse, quos emit, suos 
Fabulla: numquid, Paule, peierat? 

Okolnosti jiné nasvědčující tomu, že nebyl honorář vyplácen, 
uvádí Géraud na str. 194 — 200 spisu svrchu uvedeného po- 
ukazuje především k tomu, že nebylo zákona, který by chránil 
majetku literárního, a že by Juvenalis v Vil satiře a Martialis 
jakož i jiní básníci zajisté nebyli opominuli stěžovati si na lakotu 
knihkupců ; i dochází souhlasu Góllova na místě svrchu uvedeném 
a Friedlándrova (Darstellungen aus der rom. Sitteng.^ III, str. 381) ; 
proti honoráři vyslovili se i Bernhardy: Grundriss d. r5m. 
Lit.^ pozn. 46 a Marquardt: K5m. Privatalterth. n, str. 407. 

Zvláště nesmíme zapomenouti, že ani auktor ani knihkupec 
nepožívali právní ochrany vzhledem literárního majetku; proto 
mohl poslati Cicero Hirtiova Antikatona k Attikovi žádaje ho, 
aby jej v jeho zájmu rozšířil (ad Att. XII, 40, 1 ; XII, 44, 1), 



Digitized by 



Google 



32 J. Král 

a ještě okolo 400 po Kr. prodávali knihkupci římští s hojným 
výdělkem spis Solpicia Severa, jejž Paulinus z Aquitanie do Říma 
přinesl (Sulpicius Sev. dial. I, 16). Knihkupec hleděl, aby prvním 
nákladem co nejvíce vyzískal; neboC líbil-li se spis, nedali si 
jeho soudruzi ujíti příležitosti k výdělku; mimo to škodily jim 
velice soukromě pořízené opisy. Bylo-li jakési „collegium libra- 
riorum**, kde dalo se ujednáni o nových knihách a vedla jakási 
kontrola, nevíme, a jest to pouhou domněnkou Birtovou (str. 359). 
Konečně nelze uváděti za analogii, že divadelní hry od pořada- 
telů neb herců byly kupovány, tak že, uvážíme-li všecky okolnosti 
objektivně ze stránky poměrů antických, zdá se v skutku, že 
údělem spisovatelů, nehledíme- li k odměně, jíž dostávali od vel- 
možů a císařů římských, byla sláva, kdežto zisku dostalo se 
knihkupcům, jak trefně podotýká Horatius (Ars poet. v. 343 
a násL): 

Omne tulit punctum, qui miscuit utile dulci, 
Lectorem delectando paiiterque monendo. 
Hic meret aera liber Sosiis; hic et maře transit 
Et longum noto scriptori prorogat aevum. 



O Lobkovickém rukopise Platonových dia- 
logu a rukopisech s ním příbuzných. 

Napsal Josef Král. 

Jediný tento rukopis rozmluv Platonových, jejž v Čechách 
máme, oceněn jest sice již od několika vydavatelů, v nejnovější 
pak době poněkud důkladněji od Schanze (Cber den Platocodex 
der Markusbibliothek in Venedig append. class. 4 Nr. 1^ str. 62 
a 100) ; nicméně, chystaje vydání textové některých rozmluv Plato- 
nových, domníval jsem se, že není naprosto nevýhoduo prohléd- 
nouti aspoň některé části tohoto rukopisu znova. Vedly mne 
k tomu tyto důvody : doufalt jsem jednak, že bližším ohledáním 
některých míst nabyti lze lepšího a spolehlivějšího úsudku o po- 
měra jeho k rakopisům příbuzným, jednak nepokládal jsem za 
nemožné, že rukopis Lobkovický v částech těch, jichž čtení dosud 
neznáma byla, opsán jest z jiného pramene než v částech již 
srovnaných. Známo jest, že nejeden rukopis Platonův podává text 
nestejný a to často i v témž dialogu, ač psán jest rukou touž, 
poněvadž písař užíval různých předloh nestejné ceny. To aspoň 
zjištěno o rakopise 2? (Schanz n. m, u. str. 90) ; také rakopis r 
následuje ve Faidonu, jak se zdá, dvou pramenů. Benátského rako- 
pisu t a Pařížského g (Schanz, Philol. 35 str. 662). Výsledek 
mého ohledání rukopisu Lobkovického arci nebyl valně příznivý 




Digitized by 



Google 



o Lobkovickém rukopise Platonových dialogů. 33 

a nevedl v podstatě k výsledkům zcela novým. Ale přece ne- 
váhám tuto o něm šíře promluviti jednak proto, že v naší lite- 
ratuře dosud nikde obšírněji o rukopise tomto pojednáno nebylo, 
jednak i proto, že některá mínění Schanzova o poměru rukopisu 
toho k jiným lze buď opraviti buď lépe odůvodniti. 

Rukopis tento (nazýváme jej prostě L) popsán jest od 
Schneidera ve vydání Politeie (I, str. XV); srov. i Schanzovu 
praef. k Euthydemovi (vydání z r. 1872) str. VIII. Jest velikého 
formátu o 645 listech; jednotlivé stránky rozděleny jsou na dvě ko- 
lamny ; v každé z nich jest 35 řádek. Obsahuje Albínův prologos, 
seznam (níva^) dialogů Platonových v něm se nalézajících; pak 
následi^í tyto dialogy : Euthyfron, Apologie, Eriton, Faidon, Kra- 
tylos, Theaitetos, Sofistes, Politikos, Parmenides, Filebos, Sympo- 
sion, Faidros, Alkibiades I., Charmides, Protagoras, Gorgias, Menon, 
Hippias I. a Ú., Ion, Euthydemos, Lysis, Laches, Theages, Erastai, 
Hipparchos, Menexenos, Kleitofon, Politeia, Timaios, Timaios 
Lokj'Os; tedy všecky dialogy prvních osmi tetralogií ThrasyUo- 
vých mimo Alkibiada 11. a Eritia a to v pořádku Thrasyllově, 
arci v tetralogii IV, V, VI, VII poněkud zmateném. Poslední 
teti-alogie a dialogy, jež ThrasyUos pokládal za podvržené, schá- 
zejí. Celý rukopis psán jest touž rukou, písmem velmi úhledným 
a čitelným, od str. však 905. (od konce Menexena) poněkud 
rychleji a nepěkněji. O bedlivosti opisu svědčí, že v rukopise 
po sporu jest korrektur. Scholia, shodující se více méně se 
scholiemi jiných rukopisů, připisována velmi nestejně; v ně- 
kterých rozmluvách jest jich hojně, jinde po sporu. Zvlášt na po- 
čátku třetí knihy Politeie přestávají a vracejí se opětně až na konci 
Timaia Lokra. Rukopis opravován, ale celkem na málo místech, 
rukou, jak se zdá, jinou, jež hlavně měnila přízvuky a interpunkci ; 
opravy ty znatelný jsou zrzavým nyní inkoustem, lišícím se značně 
od černého inkoustu písma původního. Na začátku Eritona nad 
několika slovy napsán rukou jinou interkalarní překlad latinský 
a to nad slovy rl zrjvixáčs d(pt^aL (quid huc advenisti), nad 
slovem ůsiSfuoTrjpLOV (carceris) a úvvtí^s (familiaris). Schneider 
soudí, že rukopis není mladší 14 století; dle písma mohl by, 
tuším, pocházeti i ze století 13. neb 12. — Rukopis ten, jakož 
známo, koupil pan Bohuslav Hasištejuský z Lobkovic za 1000 
kosů milánských dukátů.'*') 

Rukopisu tohoto užil Lindau k Timaiu; srovnal jej k jeho 
potřebám Dobrovský, jehož kollace dosud v knihovně Roudnické 
86 nachází, jsouc přiložena k rukopisu. Celý jej srovnal Schneider 
(srv. praef. k vydání jeho Politeie na m. u.) r. 1823 a 1824. 
Kollace jeho není však, pokud vím, nikde uveřejněna celá. Mimo 



*) Stručná zmínka o tomto rukopise jest také v pojednání o biblio- 
thece Lobkovické od J. J. Dvořáka, uveřejněném v „Serapeu" r. 1843, 
na str. 1 a násl. 

I^lttj filologické ft pftedagoglck^, 1884. 3 



Digitized by 



Google 



34 J- Král 

čteni rakopisa toho obsažená ve vydání jeho Politeie známa jest 
jen koUace Symposia (ve vydání Rettigově) a Faidona (ve vydání 
Heindorfově). Také Backbnysen van der Brinck zabíral se rnko- 
pisem tím r. 1845. Sám srovnal jsem důkladněji Apologii a Eri- 
tona a nahlédl na některá význačná místa dialogů v prvé části 
jeho obsažených. Známe tedy mkopis ve třech různých částech 
a na základě této známosti jeho lze, tnšim, o ceně i o po- 
stavení jeho mezi ostatními rukopisy Platonových rozmlnv pro- 
nésti platný soud ; nepochybuji, že by bližší prozkoumání ostatních 
částí nevedlo k lepším výsledkům, než k jakým dospěl Schanz 
na základě variant uvedených Schneiderem i já ohledáním dia- 
logů jiných.*) 

Schanz na místě uvedeném soudí, že rukopis Lobkovický 
opsán jest z Vídeňského 1., sám pak' že byl předlohou Vatikán- 
skému rukopisu r. V Apologii a Euthyfronu prý z r pošel opět 
Flor. g, v Apologii pak Vind. 6 {0 Bekkerův). Že rukopisy 4>r 
1 g tvoří jednu rodinu aspoň v Apologii, tvrdí právem i Wohlrab 
(praef. ke kom. vydání Apol. str. 36). Že pak k nim připočísti 
jest i L, vyplývá netoliko z koUací již uveřejněných, nýbrž i ze 
srovnání Apologie a Kritona, již jsem si pořídil sám. Majít tyto 
rukopisy tato čtení společná, odchyliyící se většinou od čtení 
ostatních rukopisů prvé třídy aneb i ostatních všech. ♦♦) 

Apol. 17 B (89, 14 Bekker) ovzoi (liv ovv] yovv 1 Lr<I>g 
jako rukopis D. 

17 C (90, 10) xai iv áyoga ínl rův tgccTutóv 1 L, nej- 
spíš i r <Z>, s druhou třídou rukopisů (totéž čtení mají na př. i B 
a Vind. 3); ostatní rukopisy prvé třídy přidávají po dyoga xaL 

17 D (90, 16) ^vvsyiyvciffxsts] ^wemyiyváaTutc lLr<Iig 
jako IP, 

18 C (91, 17) áxovaavteg] ccxovovrsg 1 L r jako druhá 
třída rukopisů. 

18 C (92, 1) dkoycÍTavov] i<yri v přidávají lLrC>g jako J7-. 

19 C (93, 11) rá avtd rovra] ta aiJtá lLrC>g. 
22 C (100, 1) iv ókiyfo rovro] zovzmi \hxO. 

22 D (100, 11) ovóev^ nridhv Lr<I>g. 

23 A (101, 14) ngoGxsxQrífí^ai ób] xaí lLr<I>g. 

23 D (102, 12) Zcoxgárrjs tig iini] iaxi xig Lr<I>g. 

24 E (105, 5) ngátog 1, ale od druhé ruky opraveno ve 
ng^tov, L ngátog s var. ngmzov^ tak i r. 



*) Sluší tuto vzpomenouti s díkem nevšední laskavosti p. archiváře 
Roudnického Dvořáka, jenž prohlédnutí rukopisu toho učiml moŽDým, 
a přátelské ochoty koll. Vladimíra Koblisky, jenž dodatečné na tri 
místa se podíval. 

♦♦) nukopisy oroacovány po řpůsobě Bekkerové a Stallbaumové. 
Co v následujícím výčtu stojí před závorkou, pokládá se za čtení správné. 
71' 7P a p. značí prvou neb druhou ruku dotyčných rukopisů. 



Digitized by 



Google 



o Lobkovickém rukopise Platonových dialog&. 35 

25 A (105, 19) odta óoi] ovrcog aoi Lrg jako S^ rukopis 
druhé třídy. 

25 C (106, 10) ďatnroíT] iccvtov iLrg. 

25 C (106, 15) íavxSv] avvSv lLv<I>. 

26 B (107, 19) d^kov ^drj iavív] rjdrj drjXóv laziv 
lLr<I>. 

26 C (108, 11) ofjqneg ys] ys (yíiomg lLr*g. 

26 E (109, 12) riji/ ygatpi^v Tcnkrjv] xavtriv vynechávají 
1 L r 4> g. 

27 A (110, 1) (téuvTjíJd^é fíoi] fts^vřftsd^aí fioi lLr<I>g; 
fis(ivrja^ai má i T^ 

28 D (113, 11) péktiarov] fiekuov Lr<I>g jako S. 

30 A (116, 7) xal ^évm xal doró] xal dúrá xal ^ivm 
1 L r ^ g. 

30 B (116, 18) raiJr' civ] tavta lLr<I>g jako B a jiné 
rukopisy druhé třídy. 

30 D (117, 18) mg rig] Sgzig lLr0. 

30 D (117, 19) ^ií ti] pLT] iLrOg jako S. 

te 
i^afiáQTTiTa] i^aiiaQTíjisrí xig 1 L 4> g ; i^afiaQzrjiTjj xig r, 
jenž pominul tedy varianty. 

31 C (119, 4) naQaoxóiiBVoC] nagBxcfiivot 1 Lr<I> jako Z, 
rukopis druhé třídy. 

32 A (120, 13) afta xal dnokoífjiriv] ákká xaí él(í' dv 
dnokoífifjv L r ^ g jako D a il^. 

33 D (123, 21) ivrav^or vynechávají Lr0g. 

33 E (124, 4) ovrot vynechávají Lr<I>g. 

34 D (126, 2) ti čij] drj vynechávají lLr0g. 

Krit. 48 C (155, 3) tskovvtsg] ngáttovteg 1 L 0, ale na 
kraji var. xekovvxeg, 

Z míst těch vysvitá nade vsi pochybnost úzká příbuznost 
rukopisu Lobkovického s rukopisy jmenovanými. V několika pří- 
padech ve výčtu svrchu uvedeném jeden nebo druhý rukopis 
schází, ne snad proto^ že by nigisto měl čtení jiné, nýbrž proto, 
že čtení jeho zřejmě se neoznačuje a při nespolehlivosti apparatu 
i Bekkerova i Stallbaumova těžko pronášeti jistý soud na základě 
jejich mlčení. Pravděpodobno jest, že ani na většině těchto míst 
rukopisy se asi nerozcházejí. Zároveň zřejmo, že jakkoliv nále- 
žejí vesměs k prvé třídě Platonových rukopisů, stojí uprostřed 
mezi nejlepšími rukopisy prvé třídy (21 X /I a j.) a rukopisy 
třídy druhé, ježto souhlasí na některých místech s rukopisy třídy 
drohé anebo s druhou rukou nejlepších rukopisů (na př. s i7^). 

Nejlepší z nich jest Vind. 1., ostatní Lr<I>g odchylují se 
na více místech od dobrého textu než Vind. 1. 

Srov. mimo místa ze Symposia, Politeie a Timaia uvedená 
Schanzem (n. m. u. str. 100) tato: 

Apol. 18 A (90, 18) xdí dri xal vvv 1 L, vvv om. xOg. 

3* 



Digitized by 



Google 



36 J. Král 

18 D (92, 7) iXéy^aí L, ^aXéy^ai r g. 

19 D (94, 5) ix xovTfov 10L, Ix zovzov r. 

21 A (97, 4) ^o^fiBlxs 1 L, ^ogvfifjn r. 

22 E (101, 3) AvťytríAoi 1, Xvaitekst L r jako IP. 

23 A (101, 11) iv TÓ xoT^opi^ rovtm h\ om. tovtw, xOg 
(patrně přehlédnutím; následnjet po zovtíú — rovro). 

25 A (105, 12) ti ůé L, dai rg*/ 

25 A (105, 13) J (ísXite L, á ^éXtiaxs r; cJ piXticts g. 

25 C (106, 9) dxotpaivsig <saq>Sg 1 4> ; d7tog)aívrj 6aq>Sg 
L, ccTtofpaívrjg (Sa<pág r. 

26 E (109, 7) i/ofAtfo 1, vo^il^av Lrg jako D a marg. S; 
čisti jest vofii^eiv; ^ má touž chybu co 1. 

28 B (112, 14) (SfiLXQÓy L, fiixgóv rg. 

29 A (114, 2) kÍ7Coi(ii IL, ksinoifíi r. 

29 D (115, 13) ycavacofuci 1, aavffofiai Lr. 

29 E (115, 19) «V ířAťwyra] ©V om. Lrg0. 

30 A (116, 7) 6W ftov 1, /i*oí Lv. 

31 A (118, 13) gadíwg av dnoxvsLvairs] dnoxveívets 1 
(novoreckým čtením), dnoxxeivrixe L v. 

32 A (120, 11) diý nov lL0g, ůri ^i r. 

37 C (131, 9) XLiiÝiaaixe] xiiir^aizs L, zifii^iSríxe Ox. 

38 C (133, 8) čij L, om. v g. 

34 C (125, 5) dfivccfivrjiSd^élg iavxov L; om. r í g. 

37 B (130, 20) xi^^aBO^ai L; xtfii^iSag *rg. 

Patrno, že L jest nejbližší Vid. 1 ; r g pak horší než L, 
podávajíce text zkaženější. Z těchto tří zdá se mi býti nejlepší 
0, následuje v Apologii na dvou místech Vid. 1; srov. 19 D 
(94, 5) a 25 C (106, 9), nejhorší g jsa ještě zkaženější než r 
(srov. 25 A [105, 13]). Co do porušenosti jest tedy pořadí těchto 
rukopisů .toto : 1 L r g. Rukopisy ty, majíce mnoho společného, 
pošly patraě z téhož archetypu, jen že dle řady právě naznačené 
od něho se uchýlily; nejméně 1, nejvíce g. Z toho můžeme sou- 
diti, že mezi archetypem této skupiny rukopisů a Vid. 1. leží méně 
členů, než mezi archetypem a každým z rukopisů následujících t. j. 
že rukopisy stojící na začátku řady jsou přímější opisy jeho než 
rukopisy zadnější. Schanz tvrdí, že descendence rukopisů jest 
tato: L že opsán přímo z Vid. 1., r z L, a g aspoň v Apo- 
logii z v. Pro tvrzení své, že Lobkovický rukopis opsán jest 
z Vídeňského prvého uvádí Schanz (n. m. u. str. 62) dva dů- 

ov a 

vody: Pol. 1, 331 A yriQoxpcg)og 1, y7jgoxQÓg)ov L, 328 A ii^xai 
jcQÓg fj^pav] ngóg fjfisgav iúxai oba rukopisy, ale v 1 se zna- 
meními transposice, jichž si písař rukopisu L prý nevšiml. Důvody 
tyto nepostačily by ani k dokázání příbuznosti, neřku-li vzájemné 
závislosti obou kodiků. Nechceme-li souditi ukvapeně, můžeme na 
základě čtení svrahu uvedených jen tvrditi, že L jest nejbližší 



Digitized by 



Google 



o Lobkovickém rukopise Platonových dialogů. Z7 

příbuzný Vídeňského 1.; možno, že jest i opsán z ného, ale 
důkazů podstatných Schanz nepodal. 

Ale toto tvrzení Schanzovo jím nedosti dokázané nabývá 
veliké pravděpodobnosti, ne-li jistoty, srovnáme-li tato tři místa 
obou rukopisů: Lach. 194 A, Euthyd. 295 B a 295 C. V Lach. 
194 A (283, 9 Bekker) tvoří slovo ávÓQla v rukopise Vídeň- 
ském 1. počátek řádky a jest celé vybledlé (Schanz na m. u. 
str. 61). Schází však docela v L i v r, patrně proto, že je 
písař přečísti nemohl. V Euthydemu jest fol. 464 rukopisu 
Vídeňského po délce uříznuto, čímž z počatu jedna, později 
i dvě písmena na počátku neb na konci řádků za své vzala. 
V Euth. p. 295 B (439, 16) ve slovech oi/x ahxvvei, sqnj^ cS 
£cíxQccrůg z sqnj ve Vind. 1. zbylo pouze ž. Písař rukopisu L 
doplnil slovo to neúplné špatně v ifc£, kteréž čtení má i r; 
p. 295 C (440, 2) ve Vídeňském rukopise za i^aQxsZ úoi jest 
jen i^a^xsT ď; v L i v r jest i^agnelg. — V Apologii p. 24 

ov 
E (105, 5) má Vind. 1. čtení XQwzogy ale druhou rukou opra- 
vené v TtpiSzov. L i r mají obojí čteni ngárog první rukou na- 
psáno patrně již dle předlohy. 

Pro kritiku tedy arci rukopis Lobkovický nemá 
žádné ceny, ježto lepší a spolehlivější opis jeho 
archetypu máme v rukopise Vídeňském 1., jeho 
předloze. 

I druhé tví-zení své, že Vat. r jest opisem rukopisu Lobko- 
vického, Schanz sám opřel důvody chabými (na m. n. str. 100), 
jež dokazují také pouze blízkou příbuznost obou rukopisů. Jediný 
důvod zasluhiye povšimnutí. V Pol. 7, 540 C ve slovech aayiuí' 
kovgy iqyrj, tmg aQxovrag, co UáxQorsg^ SgnsQ ávógíavro- 
notóg clnsígyaiSai má za slova dvágiavroTtoióg A D K q a Flor. 
/3' cšg jCBQittonoióg, L (a 0) mezeru, ježto písař slovo nesroz- 
umitelné raději vynechal. 

V r čteme na místo mezery slova dvÓQíávvag ol^iy jež prý 
písař rukopisu r vzal z poznámky marginální inikopisa Lobkovi- 
ckého, chtěje jimi doplniti nedostatek smyslu Poznámka ta zní : zó 
XsTnov ávágiávzag olfiai elvai i^éXsi, Ale důvod ten oslabí se, 
povážíme-li, že i rukopis St jenž v té části prý pochází z Flor. c 
(Schanz na m. u. str. 97 a násl.), má čtení dvŮQiávzag zonoióg, 
které vzniklo asi týmž omylem. A nemohla táž poznámka býti 
i v jiném rukopise příbuzném s L, ale nyní ztraceném? Najw^oti 
tomu lze uvésti řadu míst z Apologie, která svědčí zřejmě proti 
Schanzovi. Vat. r poskytuje na nich zkaženějšího textu než L, ale 
v také způsobe, že pokažení z povahy rukopisu L nevyložíme. Srov. 

17 A (89, 2) iyca ů' ovv L, iyé t\ iymy' v^ (tu mohl 
ovšem r^ pravé čtení vymazati a nahraditi jiným). 

18 D (92, 7) iUy^ai L, i^skdy^ai r, ač v L psáno s1ovk> 
to zcela jasné. 



Digitized by 



Google 



38 J- Král 

19 D (94, 5) ix TovTíúv L (zcela jasně), žx tovtov r. 

21 A (96, 20) itaigóg ts] halgos (bez w) L, haigós 
tě r, jako většina jiných rukopisů. Patrně tě nasel písař ruko- 
pisu v v předloze, ale předlohou tou nemohl býti L. 

21 A (97, 4) ^oQvfiěltě L, »0Qvfi7Jt€ r. 

25 A (105, 12) ůé L, čal r. 

25 A (105, 13) (lélttě L, ^éktiGtě r. 

29 A (114, 2) UnoL^í L, Xělnoí^Li x. 

32 A (120, 11) Srí ulov L, ftot r. 

37 C (131, 9) tifLijCěts L, ti(iq(Xritě t. 

37 B (130, 20) tiiiijffěad-aL L zcela jasně, tifiijaa$ r. Proč 
v psal tifi'^oagy ač v rukopise L psáno zcela jasně ttfiTJděa^ai, 
jest nepochopitelno, leda by se byl spletl blízkým ůeíaag. Ale 
myslím spíše, že příklad tento, jako přiklad p. 21 A, dosvědčuje, 
že r pochází z nějakého jiného rukopisu opsaného z rukopisu 
Lobkovického a dle jiného rukopisu opraveného (jak svědčí při- 
dané t€ za ktavQos v p. 21 A, které L nemá), jejž však ne- 
známe. Že totiž r jest závislý na rukopise Lobkovickém, o tom 
svědčí místa z Lacheta a Euthydema výše uvedená, ktei*á obsahují 
chyby písařem rukopisu Lobkovického způsobené a od písaře Vat. 
r přejaté. Ale přímým opisem z L není Vat. r. Nebot chyba 
tífiijoag mohla povstati jen nečitelným psaním infinitivu tifir^úě- 
aéaL a špatným doplněním koncovky od písaře; z Lobkovického 
rukopisu však chyby té nevyložíme. 

O ceně rukopisu r pro kritiku platí z týchž důvodů totéž, 
co o ceně rukopisu Lobkovického. Všecky tři rukopisy (1 L r) 
pošly ze společného archetypu, ale ne přímým opisem, nýbrž 
skrze členy nám nyní ztracené. 

Ovšem kolik členů mezi L a r předpokládati jest, těžko 
jest určiti. 

Rukopis g horší jest než r a úzce s ním spojen; mát 
chyby, jež jen rukopisu r jsou vlastní (srov. srovnání míst výše 
uvedené, hlavně p. 18 D), a nad to ještě chyby jiné (srov. 
p. 25 A). Ale i tu nelze souditi na určito, že jest přímým 
opisem rukopisu r; svědči proti tomu na př. p. 32 A (120, 
11), kde r má dtj ^oi, g však čij fiov jako 1 L 0. Spíše jest 
pravdě podobno, že g jest jiným a to hoi-ším opisem též před- 
lohy, z které pošel i r. 

Podobně tuším souditi jest, aspoň co se týče Apologie, i o ruko- 
pisu í>. Pro kritiku, nehledíme-li k rukopisu 0, jenž snad v ně- 
kterých dialozích následuje jiných pramenů, z celé té skupiny 
postačí pouze Vind. 1 , jakožto nejvěraější opis archetypu; co 
L r g a v Apologii jiného mají, jsou chyby písařovy, kteréž 
v kritickém apparatu uváděti bylo by marnou obtíží. Lepšího 
čtení neposkytují, pokud vím, samy nikde; čtení lepší, známá 
nám i z rukopisů jiných, kterých sem tam poskytují (míst těch 
jest velmi po spoi*u), povstala as tím, že písař opsal korrektury 



Digitized by 



Google 



o Lobkovickém rukopise Platonoyých dialogů. 39 

své předlohy nám ztracené, jež uéiněny byly dle rukopisů jiných. 
Tak na př. v 17 A za xgijv má správné xgtj O i r (tak jako 
^ C 5 21**" B^'), p. 21 A 4> vynechává slova podezřelá izaiQÓg ts 
buď omylem, buď dle jiných rukopisů (nemá jich na př. Vind. 3^); 
p. 33 £ L 4> r mají správný tvar d'Sotozíčov místo ^eo^iovíáov, 
což má 9( i 1. Tu těžko rozhodnouti, je-li to úmyslná opi*ava, 
či náhodné zlepšeni chybou písaře. 



Podoby některé básní Kollárových s Pe- 
trarkou a Dantem. 

Napsal Dr. £m. KoTář. 

Podoby tyto jsou dílem známy. Kollár zevnější formou a milost- 
nými znělkami v prvních třech zpěvích Slávy Dcer}*, kde velebí 
Minu, lká jsa od ní vzdálen a běduje konečně nad její smrti, 
shoduje se s Petrai^ou, s nímž i Mílka má společného; v Dan- 
teovi opět nalezl vzor, když ve dvou posledních zpěvích popisoval 
nebe, očistec a peklo. Velmi důležitá shoda mezi těmito dvěma 
básníky jest ta, že Dante v pekle a očistci dává trpícím duším 
snášeti muka, jež odpovídají proviněním, a že totéž činí Kollár, 
který to i zřejmě praví slovy: 

„Tak svou platnost onen zákon mívá 

i zde při té zběři zločinné; 

čím kdo hřeší, tím i trestán bývá/ 

(Slávy Dcera V. zpěv, 54. znělka). 

I rozdíly, jimiž se oba tito básníci liší, jsou známy, z nichž 
nejdůležitější jest ten, že Dante má jen jedno nebe všem národům 
společné, jeden očistec^ jedno peklo, Eollái* pak pro každý národ 
zvláštní tři říše zemřelých rozeznává, ze kterých slovanské jako 
nejpřednější popisuje. 

Ale i v jednotlivostech shoduje se často Kollár se jmenova- 
nými básníky italskými. 

Danteova porovnání : 

„Come ď autunno si levan le foglie 
Tuna appresso delP altra,- infínche il rámo 
rende alla terra tuté le sue spoglie, 
similemente il mal seme ď Adamo, 
gittansi di quel lito ad una ad una.*" 

(luferno, Canto III. 112—117.) 

užil Kollár, aby naznačil množství duší, jež se do nebe slovan- 
ského ubírá: 



Digitized by 



Google 



40 Em. Kovář 

„proto, jako ze 8tromův když v lese 

listi na zem padá v jeseni, 

dacbů slavských množství sem se nese.** 

(Slávy Dcera IV. 3.) 

Jako Dante jest povzbuzován Cacciagoidou : 
„Tutta taa vision fa manifesta!" 

(Paradiso, Canto XVII. 128.) 
tak i Sláva povzbnznje Mina: 

„A co uzříš, přátelům svým maluj **. 

(Slávy Dcera IV. 6.) 
KoUárova místa, jako jsou: 

„Ústa blučným blasem zpívají: 
Halleliyah, svatý, svatý, svatý** 

(Slávy Dcera IV. 8.) 
anebo 

„'Jedny „Sláva na výsostech" pěji, 
z jinýcb úst zas slova velebné 
„Gospodine pomiluj ny" znějí 

(Slávy Dcera IV. 9.) 

připomínají nám stejná místa v Danteovi, jako na příklad jsou: 

„Salvě Regina in sul verde e in su' fíori 
quivi seder cantando anime vidi"* 

(Purgatorio C. VE. v. 82—83.) 
nebo „Gloria in excelsis, tutti, D^o 

dicean 

(Purgat. C. XX. v. 186.) 
aneb „Summae Deus clementiae, nel seno 

al grande ardore allore udi' cantando" 

(Purgat. C. XXV. v. 121.) 
a jiných ještě více. 

Peklo Eollárovo opevněno jest* podobně u Dantea má 
hradby pevné město Ditě, od kteréhož počíná se peklo hluboké 
(rinfemo basso). Nad vchodem do pekla mají oba básníci ná- 
pisy mysteriosní, a známé jest Danteovo „Per me si va nella 
X5ittá doUenie ..." (Infer. C. m. v. 1—9.), jako KoUárňv nápis 
počínající slovy: 

„Tuto Hanba s nášlapníky svými 

otroky a sluhy trůnuje, 

tu pláč, bolest, hrůza věkuje ..." 

(Slávy Dcera V. 25.) 

Muka v pekle jsou rozličného druhu. V jedné znělce vypravuje 
EoUár, }sik Mina nalezla mnoho rostlin mrzkých, a praví pak : 



>. 



Digitized by 



Google 



Podoby některé básní KoUárových s Petrarkou. 41 

„Nevědoucí zmačkám patou mnohé, 
než aj, cedíce krev křičely: 
Ouveh, ouveh, ach my přeubohé" 

(Slávy Dcera V. 98.) 
a v náekdující znělce mluví ještě o nich pravé: 

„Na těch trávách nečisté a vilné 
šelmy pásly se a hovada ..." 

(Slávy Dcera V. 94.) 
Tyto dvě znělky upomínají nás na Xin. zpěv Danteova pekla, 
z něhož vyjímám následující verše: 

„Non írondi verdi, ma di color fosco, 
non rami schietti, ma nodosi e involti, 
non pomi v'eran, ma stecchi con tosco" 

(verš 4—7.) 

„AUor porsi la mano un počo avante 
e colsi UB ramuscel da un gran pruuo: 
e il tronco suo gridó: Perchě mi schiante? 
Da che fatto fui poi disangue bruno, 
ricominció a gridar: Perchě mi scerpi?" 

(v. 31-36.) 

„Arpie pascendo poi delle sue foglie 
fanno dolore ed al dolor fínestra** 

(v. 101—102.). 

Ještě častěji než pěvce Božské Komedie připomínají nám 
mnohá místa ve Slávy Dceři Petrarku. Oba básníci shodují se 
v úsudku, že pravá láska se slovy nejeví, i praví KoUár: 

„Jen ta jiným vítězství své hlásá, 

jejíž matka bývá fiflenství, 

vášeň aneb podzimková ki^ása" — 

připomenuv již dříve: 

„tu má pravá láska povahu, 
nechlubí se, když dvě duse zajme." 

(Slávy Dcera I. 32.) 
Podobně pěje Petrarka: 

„E veggi* or ben che carltate accesa 

lega la lingua alťrui, gli spirti invola. 

Chi puó dir, com'egli arde, ě'n picciol foco." 

(In vita di Laura 118.) 

Oba shodují se i v tom, že kdyby chtěli lásku svou hlásati, 
nedostačují k tomu. Dokladem jest nám místo Kollárovo: 

„K peánům si křídel žádala 
tužba, ústa hasly začat chtíce: 
Plností se vnitřek puknout míní, 



Digitized by 



Google 



42 Km* Kovář 

ano citům cesto mezera 
ode- srdce ke rtům příkrou činí.'' 
„Jeden předmět hodný Homéra 
srdce vzývá, slovo, tuším, stíní — ** 

(Slávy Dcera I. 42.) 
a Petrarkovo: 

;L'ingegQO che saa forza estima 
neir operazion tutto 8'agghiaccia. 
Piú volte giá per dir le labra apersi, 
poi rimase la voce in mezzo '1 petto 
Ma qaal saon poria mai salir tanť alto? 
Piú volte incomminciai di scriver versi, 
ma la penna e la mano e ťintelletto 
rimaser vinti nel primier assalto.** 

(In vita di Laura 16.) 
Milenky obou básníků vynikají tak, že Mina jest mezi děvami 
to, co je slnnce jitru spanilému, a Laura jest „tra le donne un 
Sole." Básníci všech věků opěvovali by je, kdyby je viděli. Vtom 
smyslu pěje Petrarka: 

„Se Virgilio ed Omero avessin visto 

quel sole, il qual veggi' io congli occhi miei, 

tutte lor forze in dar fáma a costei 

avrian posto e Tun stil con Faltro misto. 

Di che sarebbe Enea turbato e tristo, 

Achille, Ulysse e gli altri semidei 

e quel che resse anni cinquanta sei 

si bene il mondo e quel ch'ancise Egisto " 

(In vita di Laura 134.) 
Podobné pěje nás Kollár: 

„By se Homér a ten, jehož Múzy 
řecké mláďky pěly, navrátil, 
i ten, který barvy potratil 
při Kampaspě, ApeUes a druzi; 
onen básníř, který zpěvem hrůzy, 
jimiž Dido mřela, ošatil, 
až tam k tomu, jehož zachvátil 
pohled Laury a hnal do Vokluzy; 
i náš Záboj a ten, který hýbal 
varytem svým hrady královské, 
neb kde koho Apol ještě líbal: 
Všickni by se spolek učiníce 
dílo toto bohů mistrovské 
slavit jali jiných nechajíce." 

(Slávy Dcera I. 93.) 
Oběma básníkům činí Mílek nástrahy krásou jejich milenek, 
i stěžuje si Petrarka: 



Digitized by 



Google 



Podoby nékteré básni Kollárových 8 Petrarkou. 43 

„Non pur quelF nna bella ignuda roano 

che con grave mio danno si ríyeste 

ma r altra e le dao braccia accorte e preste 

sou a stringer il cor timido e piauo. 

Lacci Amor mille e nessou tende m vano 

fra quelle vagbe nove foi*me oneste, 

ch' adornan si 1' alť abito celeste 

ch' aggianger nol puó stii ně ^ngegno umano. 

Gii occbi sereni e le stellanti cigiia, 

la bella bocca angelica, di perle 

piena e di rose e di dolci parole 

che fanno altrui tremar di maraviglia 

e la fronte e le chiome ch'a vederle 

di State a mezzo di vincqno il sole.*" 

(In vita di Laura 148.) 
Podobně stěžuje si KoUár: 

„Nejen ona růžokvětná llčka, 

rtové k polibenl spiknutí, 

i vaz pyšný, hrdlo labutí, 

šťastná zlatých vlásků po něm hříčka, 

čelo slunné, klidný oblouk víčka, 

očí přísných vábné kynutí, 

lkavý ousměch, tajná vzdychnutí, 

i slov němá sladkých polovička: 

vše mé srdce k bojům bádá chybným, 

tisíc zloboh Mílek spojuje 

nástrah klamem navnazených slibným.** 

(Slávy Dcera I. 84.) 
Dívky přísné jsou ku svým opěvovatelům, 
y,m\ vedete straziare a mille morti. 
ně lagrima pero discese ancora 
de be' vostr' occhi ma disdegno ed ira" 

(In vita di Laura 29.) 
volá Petrarka k Lauře, a EoUár naříká: 

„Darmo hledám hnouti slzičkou*" 

(Slávy Dcera I. 54.) 
Velmi podobná jsou si místa: 

„Tak teď prostě a tak jemně stojí, 
ach, tak krotce a tak vznešeně, 
plná ohně a tak studeně, 
smělá je a tak se předce bojí. 
Tak mře žalem, tak se k smíchu strojí, 
jasným okem tak zří zmateně, 
tak chce mnoho, touží skroušeně, 
tak nic nechce při vší tužbě svojí." 

(Slávy Dcera L 119.) 



Digitized by 



Google 



44 Enu- Kovář 

a PetrarkoYo: 

„Qui tutta umile e qui la vidi altera: 
or aspra, or piana, or dispietata, or pia, 
or vestirsi onestate, oř leggiadría 
or mansueta, oř disdegnosa e fera. 
Qui cantó dolcemente e qui s^assise, 
qui si rívolse e qui ratenne il passe, 
qui co' begli occhi mi trafísse il core, 
qui disse una parola e qui sorrise." 

(In vita di Laura 76.) 

Oba podobají se často plavcům za děsné bouře plujícím^ 

„Passa la navě mia colma ďobblio 
per aspro maře a mezza notte il věrno 
infra Scilla e Cariddi . . . ." 

(In vita di Laura 137.) 
praví Petrarka, a Kollár:* 

„Brzo skryla den můj bouře šedá, 
na půl cestě stojím bez dechu, 
jako plavec kolem pelechu 
Charybdy a kruté Scylly bředa.* 

(SHvy dcera H. 3.) 

Kollár vydal se na cestu po slovanských krajinách ve prů- 
vodu Mílkově, jejž popisuje jako hošíka s toulečkem a střelkami^ 
kučeravého, jemuž 

„Erásnopérá obou na lopatkách 
třepetaly sem tam křidélka** 
a jenž jest tak mocný, že čeho 
„tkla se luku jeho výstřelka, 
padlo síle hned neb čárům jeho.*" 

(Slávy Dcera II. 10.) 

Podobný popis Mílka máme z péra Petrarkova: 

„con areo in mano e con saette a fíanchi, 
contra le qua' non val elme ně scudo, 
sopra gli omeri avea sol dne grand' ali 
di color mille e tutto altro ignudo 

(TrioDfo d* Amore Cap. I.) 

V žalu nejímá je ani krása jara a Petrarka vzdychá: 

„prímavera per me pur non é mai." 

(In vita di Laura 8.) 
i KoUár: 

„jen mne nejmou jara ani léta." 

(Slávy Dcera II. 27.) 



Digitized by 



Google 



Podoby některé básní Kollárových s Petr^irkou. 45 

Žel jejich nic nezhoji, tak hlásá Kollár ve znělce: 

„Ani ondol Tater těchto tichá 

Kolem hradbou chlumů věnčená, 

chlumů, jejichž hlava zelená 

v oblaků se a hvězd cesty míchá; 

ani Pison, jehož v Eufrat spíchá 

voda ze žil zlatých prýštěná, 

ani šfáva v léčné vařená 

dílně, kde sám Vulkán oheň dmýchá: 

nic mne před mou nemůž skrýti strastí. 

nic mým nedá prsům ochlady, 

není v světě pro mé rány mastí." 

(Slávy Dcera m. 10.) 
Podobnou znělku má již Petrarka: 

Ně per sereno ciel ir vaghe stelle, 

ne per tranquillo mar legni spalmati, 

ně per campagne gavalieri armati, 

ně per bei boschi allegro fere e snelle, 

ně ď aspettato frosche novelle, 

ně dir ď amore in stili alti ed ornati, 

ně tra chiare fontare e verdi práti, 

dolce cantare oneste donne e belle, 

ně altro šerá mai ch' al cor m'aggiunga." 

(In mořte di Laura 44). 
Hořké slze jsou často jedinou potěchou obou nešťastných bás- 
níků, když odloučeni jsou od milenek svých ; žert i rozkoš se jim 
protiví a závistivě hledí k onomu kraji, jenž hostí jejich blaho. 

„Lagrimar sempře é '1 mio sommo diletto, 
il rider doglia, il cibo assenzio e tosco 
la notte afanno . . . ." 

pěje Petrarka a končí povzdechem: 

„Verdi rive, fiorite ombrose piagge, 

voi possedete ed io piango il mio bene!" 

(In vita di Laura 171.) 
Podobně zpívá Kollár: 

„Jenom pláč mi bol můj hojí strastný, 

téchou přátel roste břemeno, 

sen mne nezná, jídlo sobě hnusím. 

O ty kraji! o ty břehu šťastný! 

Vám to v blízku míti souzeno, 

co já v dáli oplakávat musím." 

(Slávy Dcera III. 36.) 
Kollár často v zoufalství bloudí po lesích a běduje: 
„Já jsem snad, jen abych úpěl stvořen" 

Slávy Dcera III. 47.) 



Digitized by 



Google 



46 Em. Kovář 

a podobně činil Petrarka volaje: 

„di lagríme tívo a pianger nato** 

(In yita di Laara 86.) 

y blouznění svém mají oba básnici krásné jitro za milenko 
svou; i pěje Kollár: 

nJak se jitro oknem tímto vkrádá 

bleskem hry snů ranních pokaze, 

tys o milý, krásný obraze, 

pi-vý předmět, jenž mi v oči padá! 

tu hned starou srdce tužbou strádá, 

v oné opět vězím povaze, 

kde svál*, pokoj, slast a nesnáze 

v dobu jednu srdce jedno bádá: 

Ona tě to! vzdychám šeptem lkavým" 

(Slávy Dcera lU. 60.) 
a podobně Petrarka: 

Quand io veggio dal ciel scender V Aurora 
con la fronte di rose e co' crin ďoro 
amor m' assale; onď io mi discoloro 
e dico sospirando: ivi ě Laura ora." 

(In mořte di Laura 23.) 
Oba se těší, že čas bol jejich jednou snad přece utiší; tak 
Kollár: 

„Snad čas i mé strasti léky chystá, 
snad se i mně někdy zlatolistá 
palma časem někdy zotaví" 

(Slávy dcera IlI. 84.) 
a Petrarka: 

„Non íia ch'almen non giunga al mio dolore 
alcun soccorso di tardi sospiri" 

(In vita d' Laura 9.) 
Nicméně láska jejich bude trvati věčně, neboC slibuje Pe- 
trarka : 

„Ponmi o ve '1 Sol occide i fieri e Terba, 
o dove vince lui 1 ghiaccio e la neve, 
ponmi ov' ě '1 caro suo temprato e levé, 
ed ov'ě chi cel rende o chi cel serba; 
ponm' in umil fortuna od in superba, 
al dolce aere sereno, al fosco e grave, 
ponmi alla notte, al di lungo ed al breve, 
alla matura etate od air acerba; 
ponm^ in cielo, od in terra, od in abisso, 
in alto poggio, in valle ima e pallustre, 
libero spirto od a' suoi membri afisso,- 
ponmi con fáma oscura o con illustre: 



Digitized by 



Google 



Podoby nékteré básní Kollárových b Petraikou 47 

Saró, qual fuil yíttó com*io son visso 
continuando il mio sospir trilastre/ 

(In vita di Laura 95.) 

Týmž způsobem slibuje Kollár: 

. ^Tam, kde Žemla v tísni leda stoná, 
kde sup těká z lesa do lesa, 
tam, kde smutný žehy donesa 
Chamsin hlce lidi, květy, slona; 
kde býk hvězdný a štír cestu koná, 
tam, kde chaos končí nebesa, 
kde drak černý točí kolesa, 
na něž rozpjal kosti Ixiona; 
nikomu mil, od sta jiných bažen, 
v chudobě, či kmentem lesknoucí, 
k trůnu neb co otrok k jařmu tažen: 
Tentýž budu! vlastním jedem hyna, 
v ohni chladný, v mrazu horoucí, 
cítě, mysle, mluve nic než Mina." 

(Slávy dcera IIÍ. 79.) 

Vybraná zde parallelní místa ukazi\jí shodu tak nápadnou, 
že souditi musíme, že EoUár měl hojné reminiscence a že oba 
básníky italské, Dantea i Petrarkn, důkladně pročetl. Na Petrarku 
upominá nás i periodická forma mnohých znělek, kde z pravidla 
tri neb pouze jeden poslední verš závětím, vse ostatní předvětim 
bývá; Petrarka mívá z pravidla jen poslední verš závětím. Tu pak 
můžeme se i k víře nakloniti, že též jiná, méně podobná místa 
jsou takovými reminiscencemi, na př. : 

„zvítězivši v přemožení samém" 

(Slávy dcera II. 111.) 

a „vinta vlnce con sua beninanza" 

(Dante: Paradiso, XX. 99.) 

* „tělo jinde, jinde bydlí duše" 

(Slávy Dcera III. 86.) 
a Petrarkovo: 

Tailor m^assale in mezzo a' tristi pianti 
un dubbio, come posson queste membra 
dallo spirito lor viver lontane" 

(In vita di Laura 11.) 
a jiných více. 



Digitized by 



Google 



48 Em. Kovář 



Jazykozpyt a pravék národů indoevrop- 

skýcli. 

Náčrtek podlé O. Schradera napsal Dr. Em. Kovář. 

Otto Schrader ve spise „Sprachvergleichung und UrgescMchte" 
(1883) probrav dosavadní práce a výsledky dosavadního zkoumání 
v linguistické palaeontologii stopuje názvy kovů a pověsti staré 
i báje jich se týkající, čímž přichází k zajímavým výsledkům ; na 
přiklad ukazuje, že nejstarší pomůcky kovářské byly z kamene, 
což vysvítá z příbuznosti názvů kamene a těchto pomůcek v na- 
šich jazycích, jako řec. axfMúv kovadlina, xáfLíVog kamna proti 
sansk. agmanta kamna, a^man kamen, kladivo, kovadlina a stbul. 
kamenb. Hlavně však výsledky své shrnul ve čtvi-tém oddíle spisu, 
kde líčí kulturní stav předků našich národů v době předhistorícké 
sebrav veškera jistá data o té věci. Podáme obraz jím vylíčený. 

Národové slovanští, germánští, románští, Řekové, Arméni, 
Eraiíci a Indové jsou jednoho kmene, povstali totiž z národa 
jediného, z národa, jenž žil za dob, z nichž nezachovalo se ni- 
žádných od něho památek. Jaké byly dějiny jeho, jaký vývoj, 
nevíme a jen s tíží dovedeme poznati některé stránky jeho jazyka 
z doby krátce před tím, než rozdělil se ve více národů. Jak se 
národ ten nazýval, nevíme i nazýváme jazyky, jež z něho po- 
vstaly, z pravidla indoevropskými. 

Doba, kdy žil, jest ovšem dávno minulá, leč tenkráte měl 
již jistý stupen vzdělanosti, jak souditi lze z dat, jež poskytuje 
nám jazykozpyt. 

Národ ten, dříve ještě než z něho se vyvinulo nynější 
množství národů indoevropských, překročil již onen stupen kul- 
tury, v němž žijí nyní obyvatelé amerických prairií neb austral- 
ských lesů. Jej zajímal hlavně chov dobytka a stádo bylo bohat- 
stvím jeho, což vysvítá ze souvislosti slov, ' znamenajících dobytek 
a peníze: lat. pecus dobytek, pecunia jmění, peníze, got. faiha 
a anglosas. feoh dobytek, jmění, peníze; bylo cílem jeho boje 
(srov. sansk. gavišti znamená snažení po krávách — zápas). 

Již tenkráte kvetl chov dobytka, jak patrno z toho, že názvy 
jeho jsou v různých jazycích indoevropských téhož původu, tak 
sansk. pac^u, zend. pasu, lat. pecus, stpíms. peku, got. faihu, 
stněm. fihu, což vše souvisí s kořenem pag, jehož význam je 
chytiti, upevniti. Rozeznávali tedy dá\Tií předkové naši zvířata 
domácí od volných divokých. Chov dobytka a pastevství byla 
hlavním zaměstnáním a sami majctníci asi pásli svá stáda; bylo 
to tedy i zaměstnání čestné, čímž vysvětlíme si, že v sansk. gopá, 
značící pastýře krav, dosáhlo významu krále. O téže věci nás 
poučuje ještě Homer svým noi^r^v kaáv. 



Digitized by 



Google 



Jazykozpyt a pravěk národů indo evropských. 49 

Z domácích zvířat znali krávn, ovci a koza, jak vysvítá ze 
společných názvů, jednak i z nejstarších zpráv, kde všade se tato 
tři zvířata jako domácí připomínal. K nim druží se věrný prů- 
vodčí a bdělý hlídač stád pes. Koně znali sice, ale nebyl pi*a- 
dávným naším předkům ještě zvířetem domácím, ježto významy 
pro ožíváni koně rozdílný json v jazycích indoevropských a ožívání 
samo tedy pozdějšího data, což se i ve staré literatoře dosvědčuje. 
Osla poznali teprve později jednotliví národové indoevropští, nej- 
spíše od Semitů. Ještě později poznali mezka, kočko a drůbež. 

Jak ze společných názvů řec. vg^ stněm. sú, zend. hů, stbul. 
Bvi-nija, sansk. sú-kara vysvítá, znám byl vepř již v dobách nej- 
starších, leč ochočení jeho jest nejspíše z doby pozdější a společno 
národům indoevropským v Evropě žijícím, kteří mígí proň nový, 
společný název; řec. nÓQxogj lat. porcos, ombr. porka, irs. orc, 
stněm farah, stbol. pras^, lit. paršas. 

Dále znali naši pradávní předkové též býka, jak se však zdá 
ze shody názvů v našich jazycích a seiňitských (na př. srovnej 
lat taoros, sansk. sthůra se sem. taoro), poznali jej nejprve 
o Semitů, což bylo důkazem pradávných, ještě předhistoríckých 
jejich styků. 

Rolnictvím nezaměstnával se ovšem příliš národ pastevský 
a kočovný, jehož potomci ještě v historických dobách hledali 
sídla stálejšL Srovnáme-li slova rolnictví se týkající v jazycích 
indoevropských, pozornjeme, že sice znali předkové našich národů 
některé polní plody, ale ne mnoho; více znali jich později ti, 
kteří v Evropě se usadili. U těchto zvláště shodo některých slov 
významem pro rolnictví důležitých ovésti sluší: 

řec. apócD, lat. arare, irs. airim, stbol. orati, lit arti; 

řec. uQoxQov, arm. arór, lat. aratrom, irs. arathar, stnord. 
ardr, stbol. oralo, lit. arklas; 

lat šero, got. saian, stbol. seti, lit. seti; 

lat. semen, stněm. samo, stbol. sěme, stpros. semen; 

řec. žcQnrj^ stbol. srbpi; 

řec. (ivkrjy lat molere, irs. melim, got. malan, stbol. melja, 
mleti, lit. malti. 

Shoda slov těch okazoje nám, že národové indoevropští 
v Evropě oddali se záhy rolnictví, že to záhy počala se vzdělá- 
vati půda, byC i velice primitivně. 

Z plodin hlavně ječmeb, pšenice, len, z ovoce některé divoké 
droby byly známy. 

Dále vystopují všichni národové indoevropští na jeviště dějin 
jako maso požívající. Y Indii ovšem ustoupilo požívání masa 
stravě rostlinné následkem ponebí. V dobách předhistoríckých 
zajisté jedli předkové všech těchto národů maso, jehož název jest 
týž v rozdílných jazycích indoevropských, jako sansk. krávy a, 
kravis, řec. xQsag, lat. caro, stněm. hrěo, kteréž názvy jsou 
v souvislosti s názvy krve stbul. krivb, stirs. cru, lat. cruor, což 

Llstj filologfoké a pMdagogleké, 1884. 4 



Digitized by 



Google 



50 Em. Kovář 

dokazuje, že měli naši předkové na mysli maso krvavé. Jiné společné 
názvy pro maso jsou : sansk. mámsa, arm. mis, stpras. mensa, stbul. 
m^so, got. mimz, lit. miésa, což snad proti prvému značilo maso 
připravené. 

Počátky uměni kuchařského byly totiž do jista známy, sansk. 
pač péci, zend. pač páliti obětné zvíře, rec. xéaaa za nex-jcDy 
lat. coquo, stbul. pek^, lit. kepu shodou svou jsou toho důkazem, 
že pečení nejspíše na rožni bylo původní; vaření ve vodě jsouc 
původu mladšího nebylo známo ještě ani Řekům za dob Homero- 
výcb. Požívání syrového masa uchovalo se u potomků dlouho 
a zvláště u Germanů, kde je nalézáme ještě v pozdních dobách 
historických. 

Maso poskytovala národu pastýřskému ovšem hlavně stáda 
a v nejstarších literárních památkách národů indoevropských zřídka 
nalézáme připomenutí o honbě, o pojídání zvěřiny. Pojídání drů- 
beže a ryb bylo neznámo, ano není pro ně společných názvů 
a u Homera ještě nazýváni jsou rybolovy někteří národové bar- 
bai-ští. Mimo maso i plody divokých stromů byly za potravu, 
zvláště se tak dá souditi o žaludech, jejichž název je stejný 
v rozličných jazycích: lat. glans, řec. fiakavogy arm. kalin, stbul. 
želí|di>; pojídání žaludů připomíná se ještě v dobách historických. 
Dále i obilí, jež žali srpem (srov. řec. aQnrj a stbul. sntpi), 
primitivně semleté (srov. řec. /titíAiy, lat. molere, stbul. mleti atd.) 
neb roztlučené (srv. řec. ntíaacj^ lat. pinso a pistor pekař) po- 
travu poskytovalo. 

Soli aneb koření neznali. Pro sůl není společného názvu 
v jazycích indoevropských a starým Indům dle Rgvedy i starým 
Erancům jest vůbec neznáma; v jazycích evropských však máme 
název společný řec. akg, lat. sal, got. salt. stbul. soU, což uka- 
zuje, že užívání soli počalo přece v dobách předhistorických za 
doby, kdy národové indoevropští v Evropě žijící úžeji souviseli. 
S evropskými názvy soli souvisí dle zdání sansk. sara, ale slovo 
toto objevuje se, jak O. Bóhtlingk v Jenaer Litteraturzeitung 
1875 Nr. 643 prohlásil, poprvé až ve dvanáctém století*) po 
Kr. ve slovníku Hemačandrově a není asi původní. 

Žízeň hasili praotcové naši zajisté mlékem, z něhož uměli 
též sýr a másla upravovati. Že znali sýr a máslo, dokazují slova 
sansk. sára, řec. oQÓg, lat. sérum, stbijl. syn., lit. suris a anjana, 
lat. ungentum masC, stněm. ancho, anco, alem. anke máslo, dále 
sansk. sarpis rozpuštěné máslo, řec. ikqiog máslo, germ. salbe, 
jichž shoda tvaru i významu musí pocházeti z doby, kdy spolu 
národové tito žili jediný národ tvoříce; a tento národ tedy uměl 
sýr i máslo vyráběti. 



*) Z toho ovšem nenásleduje, že by slova toho dříve nebylo bývalo ; 
souhlas sakrtského sar- s evropským $al- je zajisté důležit, a sskr. -r 
proti evropskému -I svédči trvám spíše o původu společném ze sar-, 
než o přejetí slova evropského do sskr. Gb. 



Digitized by 



Google 



Jazykozpyt a pravék národa índoevropských. 51 

Leč mléko nestačilo předkům našim k uhašení žizně a proto 
hledali si i nápoje jiného. Nápojem tím byla medovina. Srovná- 
me-li sansk. madhu sladkost, sladký nápoj a pokrm, medovina, 
později též med, zend. madhu sladký nápoj, řec. fié^ víno (srov. 
(lé^T] opojení), stněm. metu medovina, stbul. medi med, víno, lit. 
midus medovina a medus med, stirs. mid medovina, pozorujeme, 
že slova téhož kořene značí sladký nápoj, med a nápoj opojující, 
i soudíme, že v době starší, kdy tvořily národy tyto národ jediný, 
žilo slovo, z něhož tato dochovaná vzešla, jež mělo význam, z něhož 
se vzpomenuté významy vyvinouti mohly. Se slovem znám byl i před- 
mět, sladký, opojný nápoj, jehož hlavní součástkou byl med. (Srv. 
ještě řec. (lé^v a fiéXi, got. milith, stirs. mil, lat. mel). 

Později, ale ještě v době předhistorické, kdy Slované a Grer- 
mané úžeji spolu souviseli, počalo se u těchto národů vyráběti 
pivo, čehož nejen společné názvy piva lit. alus pivo, stnord. 51, 
anglosas. ealu pivo, stprus. alu medovina, stbul. olx, ale zvláště 
společné názvj kvasnic u obou kmenů stbul. droždij§, stprus. 
dragios, stnord. dregg (gen. drehggjar), jsou důkazem. 

Víno nebylo známo, ale záhy poznali je na jihu Evropy 
a v krajinách Pontu a Kaspického moře. V severní Evropy přijal 
se s předmětem i název. 

Velmi zajímavé výsledky podává jazykozpyt ku poznání rodin- 
ných poměrů. 

Rodina, kde láska víže k sobě manžele, pojí je k dětem 
a tyto k rodičům, celou rodinu pak k delším příbuzným, není 
společností prvotnou, neboť těmito ušlechtilými poměry nepočíná 
se vývoj lidstva, ale jest konečným výsledkem. 

U předků našich národů byl poměr rodinný. Důkazem toho 
jest, že měli názvy pro nejbližší příbuzné, jako tchána, snachy, 
což dosvědčuje souvislost sansk. gva^ura, řec. íkvqós^ lat. socer, 
a sansk. snušá, řec. wóg, lat. nurus, naše snacha. Dalším dů- 
kazem rodinného života je společný název pro ženění : lit. vedu, 
stbul. ved^, zend. tvar upavádhayěta at se zasnoubí, s nimiž 
souvisí sansk. vadhu mladá chot a řec. seóva za éFsáva dary 
pro nevěstu. Vedlejší význam lit. vedu a stbul. ved^ je vésti, což 
upomíná na obyčej vésti slavnostně nevěstu do domu ženichova 
podlé obyčejů asi, jež stejný jsou u Indoeranců a evropských 
Indoevropanů ; obřad ten připomínají též vazby řec. yvvccTxcc 
uysa^uí a lat. uxorem ducere. 

Před svatbou, zdá se, byla koupě nevěsty; tak alespoň lze 
se domnívati ze zvyku neb upomínek na zvyk ten u národů Índo- 
evropských za nejstarších dob historických. V obyčeji za nevěstu 
dary dávati se shodují velmi mnozí. Též vyskytuje se u starých 
Indů a fteků uloupení nevěsty. 

Že z počátku vládla polygamie, dá se souditi jednak z při- 
rozeného běhu věcí, jednak z té okolnosti, že se jí vzpomíná 
v indických védách, u Peršanů z dob Herodotových a u Germanů ; 

4* 



Digitized by 



doOQÍ 



oogle 



52 Em. Kovář 

ale že se již monogamie vyvinovala, snad již tehdy jedna z man- 
želek byla první a hlavní, tomu svědčí shoda sansk. patní a řec. 
nÓTVia paní proti sansk. pati a řec- nótrig pán. 

Pro poznání vývoje rodiny důležito jest stopovati původní 
význam jejích členů; jestliže původní význam dcery jest „dojící", 
souvisí přechod významu dojící ve význam dcery se skutečným 
vývojem poměrů, čili dcera asi dříve vykonávala službu děvečky 
dojící stáda otce svého, než se úplně uvědomil poměr mezi ní 
a rodiči. 

Sotva bude míti pravdu M. Můller, jenž se domnívá, že 
původní tento význam ukazuje zvláštní útlocit a humor otce dceru 
volajícího. 

Syn znamenalo původně zrozenec, filius kojenec, byl tedy 
rodičům jejich „narozený", což postačilo, by v něm viděli budou- 
cího dědice a majitele rodinného jmění; jeho poměr k rodině 
uvědomil se dříve než dceřin.*) 

Mezi příbuznými, kromě dítek s rodiči, sňatek asi povolen byl, 
soudíme-li podlé obyčejů, jež zachovaly se až do historických dob. 

Moc a právo i jmění otcovské po smrti otcově dědil syn, 
ženy byly vždy podřízeny, čehož doklady též se zachovaly ještě 
v dobách historických. 

Že naopak znali již tehdy společnost větší než rodinu, do- 
mýšlíme se z toho, že všichni n^odové indoevropští mají názvy 
pro rozličné stupně společnosti nad rodinou, v nichž se na mnoze 
shodují; dále i shoda slov: sansk. véga dům, řec. olxog dům, 
lat. vicus obydlí, vesnice, got. veihs místo, stbul. vBSb ves, po- 
zemek, pak stbul. pliki, lit. pulkas, stněm. folk, ačkoli významem 
odchylných, přece tomu svědčí. Leč nevyvinulo se tehdy ještě ve 
společnosti dělení práce. Potřebu rozličných řemeslníků tehdy ne- 
cítili a byla jejich názorům cizí. Čehokoli rodina potřebovala, 
v rodině se i vyrobilo hlavně od žen a dětí. Ovšem že výroba 
oděvu, nástrojů a rozličná umění, byt vše v primitivních po- 
čátcích, přece již jistý stupeň vzdělanosti značí. 

K odívání sloužila kůže (srov. řec. nékXa lat. pellis, got. 
fill, lit. plévé). Staří Indoevropané uměli též plésti z lýčí, z vět- 
viček a podobných věcí, kteréž činnosti důkazem jsou slova lat. 
plecto řec. nkéxa^ stbul. plet^, got. flihtu a sansk. parQ i pragna 
pletivo, koš. 

Též první niť se tehdy přísti počala, což vysvítá ze shody 
slov sansk. tarku a řec. aTgaxtog vřeteno, dále řec, via, lat. 
neo, stněm. naan přísti. Důležitým momentem jest i ta okolnost, 
že pěstování lnu bylo již dávno v předhistorické době. 

Počátky umění tkáti, jež podobno jest pletení, již tehdy na- 
lézáme. Stav pro tkaní byl ovšem jednoduchý, ale že stav jakýsi 



^ 



♦) Jiný výklad názvů syna a dcery jest od Benfeye: sunu = mas, 
duhitr n: femina. Ob. 



Digitized by 



Google 



Jazykozpyt a pravěk národů indoevropakýcb. 53 

předkové naši měli, ukazuje shoda slov velmi starých značících 
dvě dftležité části stava: řec. ovrjfACDv, lat. stamen osnova (srov. 
ze sansk. sthavi tkadlec, řec. lavóg vratidlo, lit. staklis stav) 
a řec. n^vog^ lat. pannus, nit ku vetkání, s got. fana, stbul. 
poĎava. 

Jsouce nái'odem pastýřským využitkovali staří Indoevropané 
ovšem všeho, čeho jim skýtala stáda. Proto počali brzy i ovčí 
vlny užívati (srov. sansk. urna, řec. slgog^ lat. vellus, got. vulla, 
lit. vilna) z prvu k dělání plsti (řec. ni^og, lat. pilleus, stněm. 
fílz, stbul. plistb) a později snad i ku tkaní. 

Při oděvu jest bádáni po původním tvaru a způsobu velmi 
obtížno, ježto se dle rozličných bydlišť a ponebí rychle měnil 
a tu často se tvořila nová slova. Některé názvy jsou však přece 
stáří velikého, jako pro obuv: řec. vAía, lat. solea, got. sulja 
nebo řec. xQtjnígy lat. carpis-culum, lit. kurpé, stbul. črěvij. 

Oděvem byl snad plášC okolo těla, oděv podobný velice kůži 
zvířat, jak se u Germanů pod jménem sagum zachoval do histo- 
rických dob. U fteků xivcív, u ňímanů tunica jsou původu féni- 
ckého; u těchto stačila původně toga. 

Šití známo bylo poněkud i starým Indoevropanům (sroV. 
sansk. siv, řec. xaa-avcDy lat. suo, got. siuja, stbul. šij^, lit. 
siuvu); ale málo se asi pěstovalo. 

Charakteristická známka primitivného stanoviska, že užívá 
se téhož oděvu pro muže a ženy, zachovala se až do dob histo- 
rických u našich národů, u Germanů ještě za Tacita. 

Starobylost umění hrnčířského dokazují společné názvy nádob : 
sansk. kumbha hrnec a řec. xviifiog^ sansk. golá džbán a řecké 
yavXóg, lat. těsta a zend. tašta, pak i mythy a pověsti. 

Naskytuje se otázka, jaké bylo přístřeší našich praotců v oněch 
prastarých dobách. Že obydlí jakési měli, vysvítá ze společného 
názvu sansk. dáma, řec. óófLog^ lat. domus, stbulh. domi, dále 
sansk. dvára, řec. di;(»a, lat. fores, stbul. dvi»n», pak sansk. áta, 
zend. aílhya, lat. antae, konečně řec. útéyog, lat. tectum, lit. 
stogas, stnord. thak. Nebyly to ovšem domy kamenné, jež 
i v Evropě poznali dosti pozdě stykem s Feničany. Soudíme-li 
dle stanů nomadů, byly to asi chýše, jichž základní tvar byl 
kruh, v jehož středu nalézal se krb. 

Střecha byla asi z kůry nebo slámy (srov. culmen střecha 
a culmus stéblo). Ještě Atharvavéda zná pouze dřevěné domy 
v Indii a Avesta připomíná podzemní byty na Eranu. 

Srovnáme-li dále slova řec. ;co(>ro5 místo k tančení, lat. 
hortus zahrada, got. gards dům, stirs. gord osení, lit. gardas 
ohrada pro ovce, stbul. gradi zeď, město, hrad, pak řec. xrjicog 
zahrada, stněm. hof dvůr, znamenáme, že alespoň u evropských 
Indoevropanů záhy bylo místo ohrazené blízko domu určené jednak 
ku společné zábavě, jednak ku pěstování plodin v domácnosti 
stále potřebných. Z nynějších řemesel nalézáme v oné prastaré 



Digitized by 



C005I 



oogle 



64 Em. Kovář 

době na příklad počátky kolářství. Vůz byl pastevskému a kočov- 
nému lidu velmi potřebný a záhy ho bylo užíváno; odtud vy- 
světlujeme si hojnost společných názvů, jako jsou: sansk. vahana, 
řec. oxogy lat. vehi - culum, stněm. wagan, stirs. fen, stbul. voz-b, 
lit. vežimas ; dále sansk. a zend. ratha, lat. rota, lit. ratas, stirs. 
roth, stněm. rad; pak sansk. čakra, řec. xvxkog, anglosas. hveohli, 
sansk. akša, řec. a^cov, lat. axis, stněm. ahsa, stbul. osb, lit. 
ašis ; sansk. yuga, řec. ^vyóv^ lat. iugum, stněm. joh, stbul. jbgo, 
lit. jungas. 

Též loďky se záhy stavěly (srov. sansk. náu, stpers. návi, 
řec. vavg^ lat. navis a zend. adj. návaya) nejspíše z velikých 
kmenů vyhloubených (srov. sansk. daru loďka s řec. dÓQv)^ jež 
veslem se poháněly (srov. sansk. aritra veslo s řec. igetiíóg, lat. 
remus, stii*s. ram). 

Pátrajíce po vědomostech praotců našich, pozorujeme, že 
v číslovkách shodují se jazyky indoevropské až do sta a shodu 
tu jisté si přinesli národové ze společné domoviny; tedy i pra- 
otcové těchto národů uměli aspoň do sta počítati a vyvinula se 
u nich i soustava dekadická. Čas rozdělovali dle měsíce a roze- 
znávali dvoje roční počasí, zimní a letní (srv. jednak řec. ;i;ctfiGÍy, 
lat. hiems, stbul. zima, zend. zima a sansk. hima, jednak řec. 
iuQ, lat. ver, a stněm. sumar se zend. hamá, sansk. sama půl- 
letí). V téže šedé dávnověkosti známy byly počátky umění lékař- 
ského. ByliC zajisté již naši předkové stížení mnohými neduhy, 
znali ránu (srov. sansk. váta, řec. ovváoy stirs. futhu, stněm. 
wunde), trpěli vrhnutím (srov. sansk. vam, řec. iftéa, lat. vomo, 
stnord. voma, lit. vemti), kašlem (srov. sansk. kas, lit. kosiu, 
stbul. kašblb, stněm. huosto) a mnohým jiným. Léčení nemocí 
má v latině a zendštině název téhož kořene: lat. medeor, me- 
dicus, zend. vi-mádhaňh léčení. Starobylá jest též shoda slov: 
ii's. liaig, got. lékeis a ukazuje k dávným počátkům lékařského 
uméní. 

Nemoci měly se za působení zloduchů a léčení dělo se byli- 
nami jedovatými, jak soudíme srovnávajíce zend. viščithra jedovatý 
lék 8 visa, lat. virus jed, dále řec. largóg lékař s log jed, pak 
irs. luib křoví s got. lubjaleisei učení o jedu, čarodějství a stnord. 
lyf lék; mimo to i zaříkáním, jež dlouho se zachovalo u národů 
indoevropských. 

Jaké byly náboženské názory onoho pradávného nái'oda? 

Gharakterístikou názorů jejich bylo, že neměli účinky sil 
přírodních za mechanické řídící se určitými zákony, nýbrž za 
projevy bytosti buď se nalézající ve zjevu neb s ním totožné. 
Byla to ovšem dětská doba národa a dnes sotva pochopíme 
hloubku dojmů, jež příroda způsobila v mysli i srdci jejich, jejich 
strach, když noční temno, jež dává zlým duchům moc nad člo- 
věkem, počalo zahalovati zemi, ten jásot, jímž pozdravovali první 
paprsek jitra, a tu hrůzu, s níž naslouchali rachotům hromu. 



Digitized by 



Google 



Jazykozpyt a pravěk národA indo evropských. 55 

Všecka jména bohů indoevropských, o nichž s jistotou víme, že 
žila již v t&stech praotců, json názvy mocí přírodních a musíme 
si v době oné svazek mezi zjevem a ctěnou v něm bytostí mysliti 
jako velmi úzký, čehož důkazem jsou nejstarší bohové jednotlivých 
národů indoevropských, na nichž všech jest patrný původ z pří- 
rody a jejích zjevů. 

Především bylo ctěno jasné nebe, jehož název jest jménem 
národního mocného boha u Indů (dyáus), u fteků (Zevg)^ u Ří- 
manů (lu-piter) a u Germanů (Tio, Zio) a název ten souvisí 
s kořenem div lesknouti se. 

U Indů dyaus znamenalo nebe a boha jeho zároveň, u Řeků 
Zsvg byl vsak již bohem světového pořádku, leč původ jeho jest 
patrný : při dělení vlády nad veškei^enstvem obdržel Zsvg nebesa, 
attributy jeho jsou dalekohledící, mračna shromažďující, černými 
mraky zahalený a podobné. U Římanů ještě Hoi*atius mohl pěti 
sub love frigido pod studeným nebem. U Germanů stal se Tiu, 
Zio bohem války, což souvisí s povahou a osudy národa ger- 
mánského. 

Již v původní vlasti měl bůh nebes mnohé attributy. Slul 
zahaliigící, v sansk. varuna (koř. var zahalovati), což je rovno 
tvarem řec, oiígavóg, U Řeků stal se attribut ovQavóg názvem 
nebes zemi halících, u Indů zase názvem boha (Yaruna), jenž 
původní dyáus vytlačil i jest pak indický Varuna řecký Zevg. 
Nebe bylo i milostivým dárcem (bhaga) a attiibut tento stal se 
názvem boha vůbec u Eranců a Slovanů. 

Mezitím co rozličné zjevy přírody zanikají, klene se nebe 
věčně nad zemí a proto z kamene pevného se býti zdála tato 
klenba našim praotcům, jak shoda slov zend. asman nebe, řec. 
^jáxfjLOv otec Uranův, se sansk. agman, stbul. kamenb ukazuje. Den 
ohlašuje stkvoucí Jitřena (sansk. Ušas, zend. ušaňh, řec. rjcágy lat. 
Aurora, lit. aušra od koř. us hořeti) a sotva že pozlatila okršlek, 
již za ní vystupuje slunce, jak krásně dí Rgveda: Bohyni paprsků 
Usas stopuje Surya, jako děvušky šlépěje jinoch. Surya jest lat. 
sol i srov. řec. Éslgiog, stnord. Sol, dcera Mandilfóriova. 

Někdy místo jasného nebe přichází zamračené, temné. Posel 
nebes, prudký, rychlý vítr (srov. Saramá poslice Indrova a sarayu 
vítr s řec. "EQfAsíag a něm sturm) ohlašuje bouřku, jež též jest 
bobem (srov. sansk. parjanya bůh deště a hromu, lit. Perkunas 
a slov. Perun). 

Na sklonku dne klesá slunce do vln mořských; v božství 
moře věřilo se též, čehož stopy jsou v sansk. trita, zend. thrita, 
řec. TqIz(úv^ jež srovnati sluší s irs. triath moře. 

I měsíc, osvětlovatel noci, se ctil. Oheň vůbec požíval úcty, » 
zvláště oheň domácího krbu, Indové mají Agnis (srov. lat. ignis, 
lit. ugnis, stbul. ognb) a Římané Vestu (srov. řec. iúría). 

Zjevů přírodních jest mnoho a množství bylo i bohů, leč 
jako ony počátek svůj na nebi mají, tak tito za syny boha nebes 



Digitized by 



Google 



56 M. Opatrný 

86 měli. DySns byl tedy otcem a odtud názvy: Dyaus pita, Zeůg 
xazrJQ, lu-piter, matkou byla země, již obklopující nebe oplodilo. 
Bohové byli syny nebes, název sansk. děva, lat deus, lit. diévas, 
stnord. tivaz, souvisí též s kořenem div lesknouti se jako dyaus. 
Poměry lidské vůbec se přenášely mezi boby a představa těchto 
jednak jako mužů, jednak jako žen byla pramenem bohatých 
báji a mythův, jež ovsem měnily se u jednoUivých národů indo- 
evropských. 

V život po sínrti věřilo se a národové indoevropští znají 
vládce řise duchů. U ňeků a Indů jest báje o psích, kteří hlídají 
vchod do podsvětí a jména těchto se shodtgi (sansk. ^abala, řec. 
xéQPsQog), 

U Indů jsou psi majetkem Saramy, poslice Indrovy, v řečtině 
je strídným tvarem svým Saramě Hermes, jenž jest průvodčím duší. 

O uctívání bohů nevíme ničeho jistého. Nejspíše, jako v in- 
dickém starověku, tak i v pravěku otec ' rodiny byl i soudcem 
i knězem jejím. 

Který kraj byl pravlasti našich národů, nedá se s určitosti 
říci a všeliká zkoumání o tom nedošla dosud k jistotě. 

Podobně nevíme o předhistorických stycích s jinými národy, 
o dějinách a bojích nejstarších praotců. Mnohé zbraně jednotlivých 
národů indoevropských dokazigí názvy svými, že počátek jejich 
jest z doby, kdy kovy byly ještě neznámy. Tak eranské asti šíp 
souvisí s lat. os, řec. ócxéov kosf, podlé čehož poznáváme látku, 
z níž šíp původně byl pracován, ftecké aá^tog štít jest téhož pů- 
vodu, jako sansk. tvač kůže, a z této byly robeny první štíty; 
itéa štít pletený srovnává se s Ixia vrba; dóqv původně dřevo, 
pak kopí znamená (srov. s naším dřevcem), cdxiirí špice kopí je 
strídným slovem za stpms. aysmis a lit. jéšmas rožeů. Staronord. 
hamarr, stsas. hamur, anglosas. hamor, stněm. hamar kladivo jest 
etymologicky příbnzno slovanskému kamen, litevské kngis kladivo 
slov. kyj, lat. martellus, slov. mlat. 

Tu a jinde udržely se názvy starých zbraní nekovových i tehdy, 
kdy z kovu zbraně se robily, v jedněch jazycích pro zbraně ne- 
kovové, v jiných však pro z kovu zrobené, na něž se přenesly. 

Mimo to nedá se dokázati, že kovy byly známy v našem 
pravěku a žádný název nejstarších zbraní indoevropských národů 
není etymologicky příbuzný s názvem některého kovu. 



Aoristy sloves II. třidy ve staré čeátiné. 

Napsal M. Opatrný. 

Ve stslov. slovesa n. tř. tvořila aorist buď s příznakem nq 

(dvig-n%-hi) nebo bez příznaku (dvig-o-hi). S ní shodují se jiné 

slov. jazyky, v nichž se prosté časy posud zachovaly, jako srb., 



Digitized by 



Google 



Aoristy sloves 11. třídy ve staré čestiné. 57 

obě luž. a bulharština (V. Miklosich Vergl. Gramm. III* na pří- 
slušných místech). 

Rovněž o stčeštině bylo obecné mínění, že v ní oboje tvary, 
aor. stesknuch a steŠČech, byly možný a běžný. Než jakou měrou 
který z těch dvou tvarů se vyškytal, zvláště pokud aoristy tvo- 
řené od kmenů příznakem nu rozšířených byly v obyčeji, o tom 
stčeské mluvnice nemají dost určité zprávy.*) 

Ohledáme-li však materiál sem hledící, jímž stč. památky 
jsou nad míru bohatý, se zevrubnosti téměř statistickou, a po- 
zorujeme-li, kterak se aoristy atesknuch a ateŠČech mají k jiným 
tvarům na kmenu infínit. založeným, seznáme, že posavadni mínění 
o těchto aoristech bylo z části mylné, a že stčeština měla zde 
především proti stslov. své zvláštnosti, hodné povšimnutí. 

Známo jest, že příznak sloves U. třídy jest vlastní kmenu 
praesentnímu a že se jenom obdobou rozšířil i na tvary od inf. 
kmene odvozené. Tyto širší kmeny ve slovanštině znenáhla se 
množí; ale vývoj jich v jednotlivých slov. jazycích jest nestejný, 
v jednom ranněji a větší měrou vystupují, v druhém později nebo 
pouze při určitých slovesech. Ku př. již v nejstarších památkách 
stslov. nalézáme dvojité tvary : aor. dvign^-hi (II. třídy) a dvigo-hi 
(I. třídy), part dvign^-vi a dvigi, dvign^-l-b a dvig-H . . ., kdežto 
stčeština, jak uvidíme, má po většině kmeny prosté (I. tř.). 
V každé však slov. řeči příznak pronikl rovnoměrně ve všech 
tvarech, které se na inf. kmenu zakládají, právě tak v parti- 
cipiích minulých jako v aoristech. Proto jest dlužno i při vý- 
kladu stč. aor. steaknuch a steščeeh k tomu přihlédati, pokud se 
příznak -nu v inf. tvarech vůbec rozšířil. 

Výsledky vyšetřování mého jsou tyto: 

A) Ve stčeštině příznakové -nu se rozšířilo a z pravidla 
zůstává v aoristech i minulých participiích sloves: 

a) jichž kořen prvotně již byl otevřený: mi-nú-ti, vi-nú-ti; 

b) která před přízn. -nu zbyla souhlásky kořen zavíi^ající, 
čímž kořen buď 

a) stal se otevřeným: to-nú-ti, koř. top; nebo 

P) i dále zůstal zavřený : hr-nú-ti, u-s-nú-ti, koř. stslov. síp. 

V těchto případech ostatní slov. jazyky většinou se srovnávají 

se Btčeštinou. Toliko při slovesech pod b) uvedených jmenovitě 

stslov. má diuhdy aoristy od kmenů prostých, čímž význačně od 



*) Tak praví P. J. Šafařík v Počat. stč. mluv. na str. 87: Mnohá 
z těchto sloves (t. j. u kterých se k původní slabice přivésuje nu) od- 
vrhujíce n před u přestupují do první třídy druhého rozdílu Qako jsou: 
vezu, pasu . . .), zvlditi v minulém času : protržech od protrhu, místo 
protrhnu, ponučech od ponuku místo ponuknu atd.^ — Totéž učí 
F. B. Květ (stč. mluv. 1. vyd. 93, 3. vyd. 70) a J. Jireček (Nákres ml. 
stč. 43). 




58 M. Opatrný 

stc. se rozeznává, jako: 3. sing. nsipe, 3 pl. nsipoš^, sic. usnu, 
uBnuchu, místo ♦uspe, *u8pechu. 

Z četných příkladů stč. možná jest podati jen některé za- 
jímavější : 

ad a) (Alexander) otpoczynu, až pone šesf neděl mynu AlxV. 
22^, — Swynu plášč Hrad. 6**. — i manu rukávem majně Kat. 
649, t. manu, inf. manuti, stsl. maniti, koř. ma. — (Arberkéř) 
po svém pánu jako vzplanu. Bit. u Krešč. 116 (Prám. děj. čes. 
m 240). Srov. AlxM. 1*» každý by rád pryč wyplanuU. — 

ad b) a) (těch lidí) tu ftonu v hlubokém břězě AlxV. 19^; 
jež v tom piesce ftonuchu ib. 23* Stsl. 3 sing. istope, 3 pl. 
utopi, is-, istopu, utopoš§ *) — Těch let země velmi zhynu 
AlxV. 3*; zhinuchu boj vzemše AlxH. 4*; zahynu Hrad. 26*. 
Srov. u pohynuty ŽWittb. 9. 16 t. u pohynutí. Stslov. 1 sing. 
pogybB, 3. sing. izgybe, 1 pl. pogybomB, 3 pl. pogyba, pogybu; 
srb. giboh, po — . — Pokynu jiej ruku k sobě Kat. 1011, kjmu 
NR. 33, 776, pokynu AlxB. 3*. — Nemeškaje po nich lunu. Bit 
u Krešč. 132, t. lunu, inf. lunúti, rus. lunutb; koř. lup. — za- 
pomanuch AlxV. 10*, upomanu it. 16*, rozpomanu it. 9*; stsl. 
-m§-n^-hi. 

/3) ufnuch RKral. (Róz. 10); zefnuchu Kat. 679, ufnu it. 
705. Štsl. usipe, part. usipi, subst. verb. usipenije. — ztymu 
AlxB. 2^ — Shrrnu sě Hrad. 4^ — nevhnuch sě ŽWitt. 118. 
51; hnu AlxB. 1**; hnuchu sě DalJ. X. 78. Part. zehnuw nohy 
AlxB. 3^; všicci sě pohnuly ŽWitt. 52. 4; af budu nepohnuty 
it. Moys. 16. — Vypmu sě jim všem z očí Podk. 229. 

Jediný toliko příklad archaického tvoření aor. bez příznaku 
-nu ve stč. nalézá se v AlxŠ. 1*: 

an (t. lid) by rád utekl .... 
sotně fye hbe nohy vleká — 

t. j. hbe sě 3 sing. aor. slovesa hnuti sě, koř. gib, stsl. gT»be 
se jako usipe, izgybe. — Smysl jest: lid sotva se hnul, nohy 
vleká. Jinak pravidelně bývá aor. hnuch (sě). 

B) Avšak od sloves, jichž kořen před -nu zůstává neporušen, 
jako: padnú-ti, stesk-nú ti . . . tvoří se part. minulá a aoristy 
z pravidla bez příznaku -nu, čímž liší se stčest. od stslov. Ve 
stčeštině nebylo aor. zdvihnuch, stesknuch . . ., právě tak jako 
nebylo part. zdvihnuv, zdvihnul, stesknuv, stesknul atd. Výjimky 
z tohoto pravidla, jež se ve stč. naskýtají, jsou nepatrné a po- 
třebují výkladu. Doklady na aor. a part. min. bez -nu jsou ve stč. 
památkách nesčetné. Na př. aor.: 1 sing. ftefk sobě AlxB. 10% 
przytah ŽWitt. 118. 131 (attraxi); — 3. sing. klecze Kat 963, 
krzycze Pass. 297, mrcze Kat. 3029, wnycze it. 939, poftyze it. 



*) Fr. Mikloaich Verg. Gr. III.^ 73—75, 112, odkud vyňaty jsou 
i násled. všecky doklady stslov. 



Digitized by 



Google 



AoriBty sloves II. třídy ve staré češtině. 59 

2926, wytyeze AlxV. 17^ netaze — až Pass. 321, busse it. 
298, wzedTfe Mar, 45, zdeffe Pass. 598, 298, prziTte Kat. 1526 
(srv. Listy fil. IX. 306), ztefchze sobě AlxBM. 1»». Podk. 218 
Trist. 819, DalC. 9 atd., utište Kar. 62 (inf. utisknuti); — 3 du. 
lečesta se Troj. (Výb. II. 153); — 3 pi. fhledu sě Kat. 3012, 
zahrzazu AlxV. 23% pokleku Hrad. 68*», wytahu AlxB. 4% potahu 
AlxV. 7», roztyezecbu ML. 40**, odtyezzecbu AnsUn. 1., uzafu 
se Pass. 322, Kat. 3087, Hrad. 25\ 145», užasecbu se Kar. 39 
— a mnoho jiných. O partie, min. jest známo, že nemají -nu; 
srov. abych nevwazl ŽWitt 68. 15, zfechly it. 101. 4 (21. 16, 
128. 6), wytírhl AlexB. 2*», neutirhl sem ŽWitt. Moys. 1, przie- 
mykl Osem) it. 38. 3 (silni), prziemykly it. 106. 29, aby ne- 
ochudí ŠtV. 55, oddechli it. 54; — wzdrziehfy — nabyehfy, 
ftahfy — rozprzahfy Kat. 2348—49, 2350—51, ohlec(h)fye it. 
2143; — nadzdwyzen ŽWitt. 71. 16, popilzene it. 144. 14; — 
subst. verb.: u potczenie ŽWitt. 120. 3, ot popilzenye it. 114. 
8 a j. více. 

Odchylky od tohoto pravidla, pokud se týká aoristu, za- 
znamenával jsem si bedlivě, nalezl jsem jich však jen několik 
a vytknu je zde všechny. 

1. (Chrudoš) mahnu ruku RZel. 103. t. j. máchnu, inf. 
máchnuti. 

2. roznosí se radost kolkol Prahy, rozlétnu se radost po 
všiej zemi. (RKral. Old. 60.) 

3. A jakž vece jim: „Jáz jsem!" — otjidú zase í padnuchu 
na zemi. Čten. zim. č. (v Rozb. stč. lit. 1845 str. 35). 

4. vypadnuchu na nju mezi dřevy. RKral. (Jar. 34). 

5. (kmet) potaknuy gmu ve všiej řeči AlxBM. 3** t. j. po- 
taknu j'mu, inf. potaknúti. Původ slovesa potaknúti, tuším, příliš 
živě v povědomí jazykovém se cítil, tak že cit jazykový nedo- 
pouštěl, aby podléhalo změnám bez -nu nezbytným: *potačech, 
♦potáče ... 

6. Tehdy oni ponuknuchu Nikodémovi, aby mluvil. — Čten. 
Nikod. (vyd. V. Hanka r. 1860) str. 238. 

7. Tand. (St. sklad, díl opozd. str. 2): „jejie kón obvěšen 
bieše vešken okolo zlatými zvonci velikými i s menšími: a když po- 
nuknu k chodbě koně, tehdy se ti zvonci zazvonie." Hanka, jak 
viděti z přepisu, za podmět bral „panna" a ponuknu za 3. os. aor. 
zr ponukla, pobídla. Ale nehledě ani k tomu, že děj v min. opě- 
tovaný ve stč. pravidelně vyjadřuje se imperfektem, i sám aorist 
(ponuknu) vzhledem k následujícímu praes. zazvoňte se jest ne- 
vhodný ; proto bych četl buď praes. ponukne (t. panna), nebo po- 
nuknu (t. lidé). *) Buď jak buď tento doklad není jistý. 



♦) Podobné sluší čisti v Kat. 3040: Pak netáhnu zítra vstáti, až 
ten ciesař jé sé ptáti — t. j. netáhnu (t. lidé); smysl jest: sotva lidé 
ráno vstanou ata. Erben četl netáhnu s podmétem císař. 



Digitized by 



Google 



60 A. Havlík 

8. Zalkny se dnchém infremnit spirita ve Čteni zimn. časa 
(Rozbor, stč. lit. 39), kdež zalkny jest omylem*) místo zalknu. 

9. i mknucha se prudko ve chlumek yzhóru REral. (Jar. 
153). Na prosté mknt&ti sě má Jungmann ve Slov. jediný jesté 
doklad ze Zlob. exc: „kamkoli se mknu*'. Jinak byly v obyčeji 
jen předlož, složeniny a slov. 3. tř. mčieti sě. (Tehdy íye zástup 
židovský z města pomczie Hrad. 80^ t. j. pomčě sě inf. pomčěti 
sě it. 10'; przymczie fye [t. člunek] k ňemu — t. j. přimčě 
sě, inf. primčěti sě — atd.). 

10. a jejie prsi pznuchu od kosti ostrými kostny Kat. 3017 

— t. j. dle výkladu prof. J. Gebaaera (v Listech fil. IX 321) : pro- 
nznuchu, inf. pronznúti, stslov. pro-ni»z-n^ti. Než jiná složenina téhož 
slovesa, venznúti, i v particip. min. příznak -nu podržtge a tím se 
jsoucnost aor. pronznuchu místo jednod. *pronzú (stslov. pronbz^) 
neb slož. *pronzechu dostatečně vyjasňuje: ŽKlem. 9^ 16: wenznu^ 
sú národové; ŽKap. tamtéž; ŽKlem. 37. 3: střely tvé wenznuty sú 
u mě (srv. právě citov. článek prof J. Grebauera). 

11. A když již večer omrknuchu (t. bratři) na té chrastiné 
a ustávše i sedechu. Živ. sv. otc. 178' (ruk. cis. kn. 17 C 28). 
Ruk. 17 C 17 (na 1. 59^) má zde nedopsáno : omrknu m. omrknuchu. 
Bez -nu aorist mají ruk. 17 D 36 a 17 C 16 omrczechu (1. 51*). 

— Na jiných místech i v ruk. 17 C 28 jsou tvary bezpříznaké; 
169*. A když na cestě večer omrcze (t. mnich), jide do starého 
chrámu. [Ruk. 17 D 36: omrcze 46^, 17 C 18: omrcže 55» a nad 
tím nadepsáno omrkl]. — Partie. : já sem ženka velmi ustalá na 
této neznámé púsči omrkla 90^. [Ostatní ruk. též tak]. 

Počet těchto aoristů s přízn. -nu bude snad rozmnožen ještě 
jinými, až více rukopisných památek se prozkoumá, ale proti ne- 
sčetným aor. bez příznaku zůstanou vždy výjimkami, které však 
z povahy stčestiny samé mnohdy se vysvětlí. 



Příspěvky ke kritice a výkladu textů staró- 
českýcli (k Alexandreidě). 

AlxHL (t j. Alexandreidy, zlomku Jindřichohradeckého) 
sloupec 5. verš 15 

a wzedmi let dyetye mladealQ 
AlxV. (t. j. Alexandr., zL svato-Vítsk.) v. 1898 
A wfedmy let dyetye mladé male 



*) Že je to omyl, vysvitá jednak z textu latinského, infremuit 
spiritu Evang. Jean. 11, 38, jednak z dokladu tamtéž následigícího : 
«iežís zalknu sé v sobe samém fremens in semet ipso Jean. 11, 38. Tvar 
„zalkny" pokládán byl za part. praes. act., a taktéž wftany, jež se čte 
v CE. 27 a 41; neprávem. Gb, 



^ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke kritice a yýklada textů staročeských. 61 

mají oba rkp. tutéž chyba opisovacskon: co zde je vytištěno 
kursivni, je v AlxH. přetrženo a y AlxV. podtrženo, k tomu 
připsána náležitá oprava, aby bylo „malé^ místo chybného „ mladé. ** 
Nedá se mysliti, že by zde byla zavládla pouhá náhoda, a proto 
musíme uznati, že oba rukopisy jsou spolu v nějakém spojení 
užším. E tomu poukazují i tyto verse AlxH. 9, 25: 

wnuf to Yí\2L(dný ajleánjk koly 
nyekde w \ez(ě n«6 upjolu — 

AlxV. 2315: 

Jakzto wnadny flednyk koly 
Nyekde w leffe neb vpolyu. 

I zde mají oba rkpisy tutéž chybu (proti rýmu: kolt — u poIu, 
koli — u polju) spole6iou. Přes tuto nápadnou shodu nesmíme 
vsak považovati AlxV. za volnější snad recensi z H vzniklou, neb 
AlxV. jest ve mnohé věci správnější, než AlxH. Příkladem toho 
jest v uvedeném právě versi slovo „vwadný** m. chybného „wřadny 
(sledník)^; ale zvláště jasně vysvítá to srovnáním těchto veršft: 
AlxH. 8, 3 sL: 

a kdys te wieczi pokona 
obraty zle do zidona 
k mieztu gemus tyrus diechu 
ty gho protywníe vzrziechu. 

Dle tohoto spojení bylo by tedy město Tjrrus v zemi Sidoně ; 
ale v AlxV. čte se 2001 si.: 

A když toho pokona 
Obraty fye do fydona 
Czoz w tey wlafty byeffe lydy 
Wfyeczky pod fwu mocz przypudy 
Ottad prycz obraty wogye 
Nechtye kdy gmyety pokogye 
K myeftu gemuz tyrus dyechu 
Ty gyey protywnye przygechu. 

Jest tedy v AlxH. mezera mezi 8, 4 a 8, 5, do které dlužno 
položiti to, co se čte v AlxV. 2003—2006. Zlomek AlxV., jsa 
bez této mezery, nemohl vzniknouti z recense AlxH., která tuto 
mezeru má. Ješto pak AlxH. a AlxV. mají i chyby společné 
(mladé m. malé, poIu a polju m. poli v rýmu na koli), tedy 
míyí oba zlomky svňj původ ve starším textu jednom, který sám 
již měl chyby episovačské a byl tedy opisem. 

Zevrubným srovnáním zlomkův AlxH. a AlxV. dá se ještě 
leccos vysvětliti. Poukáži zde jen k jednomu ještě místu, které 
se chybně čte ve vydáních z r. 1845 a z r. 1881. 

Verš AlxV. 1975 „Gemuz pofly byefyefta" transkribuje se 
▼e Výboru I. (1845), 1130 : 



Digitized by 



Google 



62 J- Gebauer 

Zlý oprávce toho miesta, 
„jemuž posly be8ě(dě)8ta" (?), 

a ve vyd. z r. 1881: 

zlý oprávce toho města 
jemuž posly b(e)sě(die)8ta. 

Není pochybnosti, že zde y ve slově po% položeno za w, 
a že vynecháno «, takže má tu býti čteno ,,po službě sě sta*", 
nikoli » posly besědiesta" ; dosvědčuje to parallelní text AlxH. 7, 1 : 

nali ius purgrabie z miesta 
gemuíto pozluzbye zie zta. 

A. Havlík. 

AlxV. 362 a AlxB. sloupec 7, v. 21. 

Jde zde o slovo snad. 

V AlxV. 362 čte Hanka a píše: 

nesnad bych mohl (vylíčiti) Star. Sklad. 2. 108. 
Tak má také Výbor I (1845), 1101. 

Naproti tomu vydavatelé 1881 zvolili čtení nové: v texte 
původním mají 

Nefna^d bych mohl . . . ., 

a v texte transkribovaném 

nesnázf, bych mohl atd. 

Čtení Hankovo a Výborové je správné, čtení ve vyd. 1881 
je chybné. Rukopis, jak ve fotografii nalézám, má zřejmé Nefnad. 
Při liteře d slo\a toho jest črta nadbytečná nahoře na pravé 
straně (nikoliv na levé). Vydavatelé 1881 berou tuto črtu za z 
a kladou ji na stranu levou. Neprávem, nebof črta ona nepatří 
k d slova Nefnad, nýbrž patří k liteře y slova wezrzyew řádku 
předcházejícího. Litera y v rukopise tomto vůbec tak bývá psána, 
že čára její dolů jdoucí hluboko se protahuje a pak mimo to 
často na právo se zahýbá. Tím způsobem vniklo její prodloužení 
v případě našem až tam, kde v řádku následujícím písaři bylo 
napsati literu d slova Nefnad. 

V AlxB. (1. j. zl. Budějov.) 7, 21 čte Koubek (ČČMus. 
1841, 88): 

znad by . . . ., transkrib. : snad by . . . 

Výbor I. 167 má též tak. 
Ve vydání 1881 čte se za to: 

znad by . . ., transkrib. : sná(zf) by . . ., 

s 

opět neprávem. V rukopise, jak ukazuje fotografie, litera jakási 
podobná k z jest, ale nepatří do slova „znad", ani do verše 7, 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke kritice a výkladu teztft staročeských. 63 

21, nýbrž jest vepsána v řádka následujícím, jenž obsahuje nápis 
dílu dalšího „Incipit díTtinctio fexta", a jest patrně zamazána. 
Jaký účel při této liteře byl a jaký úmysl při jejím mazání, na 
tom zde nezáleží;^ šlo mi jen o to, že tu má býti čteno snad. 

J. Gebauer, 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům 

třídy V. 

Podává J. Gebauer. 

l^ída tato obsahuje slovesa, jejichžto kmeny infínitivní zá- 
kladní utvořeny jsou příponou kmenotvornou -a; déla-ti. Kmen 
praesentní dílem z téhož kmene infínitivního, dílem jinak se tvoří, 
a podlé toho roztřídil Miklosich tato slovesa dále ve čtyři od- 
dělení menší, jež krátce se označují čtyřmi VZ017: 

1. kmen infínitivní dSla-, kmen praesentní dUa-je- (resp. 
dela-jO') ; 

2. km. inf. tesá-, km. praes. teše-; 

3. km. inf. beva-, km. praes. bere-; 

4. km. inf. laja-, km. praes. laje-. 

Vzor 1, dělati, dělaju. 

Ke vzoru tomuto patří slovesa, která podržují kmenotvorné 
-a (nebo jeho přehlasovanou střídnici -^ také ve tvarech prae- 
sentních: děla-ti děla-ju, sázá-ti sáz^ju. Slovesa ta jsou kmene 
dílem tvrdého, dílem měkkého. Ve staré bulharštině a jinde ve 
slovanštině stačí pro oboje vzor jeden: saždati saždajq sažda- 
ješi atd. časuje se veskrze tak jako dělati delajq délaješi atd., 
ve tvarech obojích těchto sloves není rozdílu formálního; také 
v češtině byla tu kdysi stejnost, bylo sdžaju jako dílaju atd., 
ale časem nastalo přehlasování a — ě, a nastalo zužování ie — i; 
ze sdidš, které bylo formálně stejno se tvrdým dětdš, stalo se 
změnami dotčenými $ázieš a sázíš. Paradigmata msgí ukazovati 
všelikou rozdílnost ve flexi, a proto uznávám za dobré, slovanský 
vzor V. 1. rozděliti pro češtinu ve dva vzoiy parallelní, 1* dě- 
lati a 1^ sázeti, 

V- vzor kmenů tvrdých: dělati dSlaju. 

Kmen infínitivní děla-; kmen praesentní dělajo^, dělaje- 
stáž. dělď. 

Souhláska před příponou -a je tvrdá. 

Praesens sg. 1. dělaju přehlas. dělaji, pak i novotvar 
dělám (podlé osoby 2. a j. : k dአbylo dám, k děláš utvořeno 



Digitized by 



Google ^Ika. 



64 J* Gebaaer 

podlé toho déldm): na vaše dary netbayn ale otplaty od Jeza- 
krista czakayu Pass. 455 ; netoliko nezadayn, ale juž . . na to nic 
netbaju . , a juž světské chvály nehledayu . . před ničimž nebie- 
hayu 467 ; na život ti otpoviedain i o dceřif ničs netbaiu DalH. 
39 ; jáz nic svěckého nezadagy Pass. 457 (v Pass. je častěji -ji 
než -ju); fchowagi se ŽW. 1724; dawagi jej v ohřeb Rožmb. 
262; ovoce na tomto stromě nenalezagi Krist. 72^; hledagy Hrad. 
36**; hledám tamt. ; vzjědu a porubaam Pi-or. 27^ Sing. 2. dětáš, 
zachowawaaff Štít ř. 168», kai-aa£f tamt. 137' a j. Sing. 3. dUd; 
s kvantitou označenou: že sě wzjrw& Pil. a, jenž tb& Jid. 119, 
jenž zehnaa Pass. 23, když sě dokonaa Pror. 17^, jenžto vfaa 
Pror. 66', ktož pofluchaa Štít. ř. 9»», kto sě kochaa tamt. 66% 
wolaa prorok tamt. 232^ atd. ; s příponou osobni -t : roztěkat ía 
liquet Greg. ; archaistické tvaiy nestažené -aje: z bláta wzdwihage 
chudého ŽKlem. Ann. 8 ; přídě druhý (žalovaný) ptaje jeho (kon- 
šela, aby mu byl obh^cem), a když jeho doptage, bude řéci : rač 
slyšeti, pane.. Hrad. 128*; poczynage íie o trogiech ftawiech 
Štít. Sázav. 28% poczynage fie o osmeru blahoslavenství tamt. 
223^. Duál děldta: když dva fedata Štít. uč. 8^; když spolu jsta, 
oplzle vzhlédáta na sě Štít. V. 23. Plur. 1. dílámy, masti ne- 
hledamy Mast. 338; 2. děláte, jižto hledaate hospodina Pror. 
38^; 3. dělajú, -ji: z chlapóv áechtici biuaiu a šlechtici syny 
chlapy gmieuaiu BalH. 41, jižto vffágyy v ryté modly Pror. 31^, 
ti ješto rozftyeragyy sief Pror. 14*; dial. dělaj. 

Imperativ dělaj, přehlas. dělej: du. 2, netbayta a sě ne- 
lekayta Kat. 142, onamo dojíti zadayte HomOp. 154*. Z -aj- 
bývá j vynecháno : daz věděti Rožmb. 68 ; ktož sě chce zpovie- 
dati, rozpomynaz a rozgymaz v svém srdci . . . Confessio XV. stol. 
(Arch. f. slav. Philol. 2. 716). Z přehlasovaného -ej vyvinulo se 
v nářečích mor. -é a -ý: nesmeké synečku Suš. 223, enom se 
mně milá dobře chovy, sviij zelený vínek nepromrhý Suš. 376. 

Imperfektum zřídka dělajiechy dělajieše . . častěji děldch 
dSldše.,.: sg. 1. v ňehožto uflFagiech ŽKlem. 40, 10; czekagiech 
jeho tamt 54, 9 ; když biech s nimi já chowagiech těch ve jménu 
tvém ČE. 39; dichah anhelabam Greg.; sg. 3. (Kateřina) netba- 
giefe Kat 10; srdce jiej v těle hragiefe Kat. 60; on tu fedalTe 
v radě Kat 174; izpouedafe fatebatur Greg. ; matka na podlahách 
lehalTe Pass. 324; uolafe clamavit £^. ; du. : drozdík s slavikem 
zpievásta Pis. Výb. 2. 642 ; plur. 3. chowagiechu svědečstvie jeho 
ŽKlem. 98, 7; Němci nic netbagiechu Hrad. 26*; lidé sě na ů 
ptagiechu Krist 44*; židové hledagiechu ho ČE. 36; zgreuahu 
zea calefaciebant se EJ, uolahu clamabant EJ; ty (róžě) czmachu 
sě Kat 132 (kontext má impf.); té (dcerky) v klášteře chowachu 
a klášteru Sviní (rkp. swym) Brod rzyekachu DalC. 42; s kon- 
covkou -<; izbiuachut superabant Greg. 

Aorist dělach; sg. 2. když tvój mlazší bieše tvému ne- 
přieteli uCal ucho, ty jej uzdravi svým dotčením, a tomu, ješto 



Digitized by 



Google 



Tvarosloyné výklady a doklady ke sloves&m třídy Y. 65 

bránieáe tebe, przykaza, aby ižádného z tvých nepřátel neorážal 
Štít. ř. 164*. 

Supinum délat: bóh zove dyelat, praczowat do své vinnice 
Štít. ř. 106% kázal jim dyelat do své vinnice tamt. (pojem po- 
hybu není tu vyjádřen výslovně, ale jest obsažen ve výrazích : 
zove do . . ., kázal do . . .) ; který j'to dělník, jesto j' najprve uveden 
dyelat tamt. 110*; šel daru dávat Cis. Mus. Rozbor 187; šli do 
školy zpievat tamt. ; běda vám, jižto vstáváte ráno tulat se po opití 
Alb. 29^; přijide žena naczierat vody ČE. Rozb. 709; přišli sú 
naczyei-at a nenalezli sú vody Pror. 63* ; (MMagdalena) je k hrobu 
šla hospodina hledat Alb. 34^; cizozemec nepřišel hledat dobra 
tvého DalC. 68; mládec vyšel na město ptat ŠtítV. 42; podte 
obyedwat Kríst. 110^. 

Part. praes. dělaja^ -j^-, přehlas. dělaje, -jic-: zgreuaia 
z^ £J. ; tkagye se Mast. 411: dial. čekaja Sus. 483, pře83rpaja 
Suš. 684, klepaja na okno Šemb. 35; llychayuci Pass. 341, chzaka- 
yucze AlxH. 1**, hledagiuci ŽKlem. 5*, dawagiuce poličky Hrad. 
86% czakagijcz Štít. ř. 25», vfagijcz 77^ klekagijcz 165' a j.; 
se skloněním složeným: hledaguczie těšíš Hrad. 34*; íirdcze hla- 
dayuczich hospodina ŽWittb. 104, 3: všech ftihagiucich ŽKlem. 
3^ atp. 

Part. -n: wolaan Štít. ř. 144*. 

Některá slovesa jednotlivá. 

cpdti patří do třídy této, jak svědčí doklady: každý hřiech 
svój na jiného czpa Hug. 332 ; kto ohyzdu na tě czpa Ote. 262*, 
když czpate Ote. 9*, ješto czpagy krmi na knni Štít. Opat. 34, 
ŠtítV. 133, do sebe cpajíce Kom. Lab. 10, 7 a 18, 18 atp. Na- 
proti tomu ujímá se nč. cpu cpeš atd. Přecházení od koncovek 
'dm, -di atd. (V. 1») ke koncovkám -m, -eš atd. vyškytá se 
v češtině při slovesích, jejichž kmen má v koncovce souhlásku 
retnou, velmi často, a sice bývá to přechod do třídy V. 2, jakož 
někdy viděti jest podlé přehlásky v 1. os. sg. -í; proto i nč. cpu 
cpeš kladu do V. 2. 

hotovati má vedle třídy VI. tvary také v této: jemu piíiho- 
towagiu sě myšlenie ŽKlem. Ann. 3. 

-chdti v. nechati. 

jhrdtiy hrdtť, stb. igrati : co dobudeš to vše proyhras Hrad. 
126**, srdečko ve mně hrá Suš. 233, lvové s ním ghragyechu 
ML. 52% srdce jiej v těle hragiefe Kat. 61, král s svými panici 
na mieč hra (aor.) Apoll. 134*; part. hrál. Přechází do třídy V. 
4: hraju, hraješ, impt. hraj, pt. hrál. 

klamati, stč. klamaju, klamagycz jím Štít. uč. 38**, (liška) 
mnieše oklamagicz čbána Hrad. 130*; nč. též klamu klameš, 

křikati: vždy na mne krzykas Mast. 92, (židé) na ň krzikali 
Hrad. 52% tož na tebe křikali Lab. 18, 13, hejtman na nás křikal 
Pref. 62. 

Llřtj filologické a paedagoglcké, 1881. 5 



Digitized by 



Laoogle N^ 



66 J. Gebauer 

lámati má tvary praesentní dvoje, podlé této třídy a podlé V. 2. 
Praes. Idmaju Idmáš: všecky rohy zlamayu confringam ŽWittb. 
74, 11 ; Tudi zlamaff confrlnges ŽW. 17, 39; zlama cedry libanské 
tamt. 28, 5; mnú smrt silně lama Hod. 86**; lámi idmeŠ: láml 
lučisfe sg. 1. Br. Jg., lidi zlameff ŽPod. 55, 8; zláme ŽPod. 
28, 5; vlny mnoho lodí zlamy Milí. 101^; kamenic, jenž lamy 
ze skály tamt. 71"; kdež kámen lamí Vel. Jg. ; lámu, lámou Us. 
Imper. Idmaj a lam: zlamaymy okovy jich ŽWittb. 2, 3; o to 
hlavy nelam Přísl. Part. praes. Idmajúc-: hlas zlamayuczi cedry 
ŽWittb. 28, 5, zlamagyczy ŽPod. tamt. 

metati a mietati viz ve V. 2. 

nechati podlé srbsk. hajati curare (Vuk), stb. chajati chaj% 
curare (Mikl. Lex. podlé stsrbsk.) mělo by býti ve tř. V. 4; 
avšak ve tvarech českých nejeví se nijaká bezpečná známka třídy 
oné, tvary ty hlásí se vesměs do V. 1'. Praesens nechaju nechám 
nechdš: nechaiu postpono Greg. Impt. nechaj přehl. nechej: 
nechal iei§ EJ., juž nechay sluhy své ŽWittb. Sim. 29, mého 
nechay DívlC. 27, ponechay ať vynmu mrvu z oka tvého Krist. 
41^, o tom nechaymy pravenie Trist. 117; nechej mě na živě 
Suš. 138. Vedle toho jest i impt. skrácený nech nechme nechtě: 
nech ho Kom., nechme lidí Vel., nechtě dítek Proch. Jg., a tak 
i Us. Imperativ tento s příslušnou větou podřízenou býval kladen 
ve smyslu hoi-tativním, na př. nechay ať jde k rádci svému Kat. 
48 = eat (doslovně: sine, ut eat), nechay at sě hořem vsteče 
Hrad. 125^. V tomto spojení větném však věta formálně pod-* 
řízená (ať atd.) pro obsah svůj, jenž tu byl věcí hlavní, vynikala 
a z podřízenosti vystupovala, a zároveň věta formálně řídící 
(nechaj) obsahem však méně důležitá klesala a sklesla ve význam 
pouze modalní ; z věty pak takto skleslé stírá se význam její víc 
a více, stává se pouhé adverbium, jež podléhá mnohým změnám 
hláskoslovným. Tak vznikly z nechaj (s připojením někdy spojky 
at^ která následovala, pak enklit. i d, t) výrazy adverbialní: 
nechaj, nechají, nechají, nechajžť, nechý- (položeno -ý za ná- 
ležité -aj, jako v pr^ místo pro/, poněvadž téhož času se říkalo 
také suchý vedle sucho/), nechai, nechať, nechaif, nechž, nechť, 
nechžt, nešť (nešť vzniklo z nechžť vynecháním ch a spodobou ; 
nikoli z nechť změnou cht v št). Sbírku příkladů novějších po- 
dává Jungm. Slov. p. si. nechám; zde několik dokladů stai*ších: 
nechaje i učinie ŠtítV. 194, nechayt vyjdu egrediantur Pror. Jer. 
15, 1, nechayzt zbožie zhyne NRada 1424, nechýž pomyslí Lomn. 
nechýžť zanechá Ješín Jg., nechat sadím Hrad. 125*, nechat bych 
umřela Hrad. 40**, nechat miluje ML. 78**, nechažf rozmlouvají 
Pam. 3. 141, necht což chtie činie Štít. uč. 108^, nechzt jest 
i vinen Štít. uč. 93% nechzt mě had i uštne Fant. 5*. 

obědvati, obědvajíc . . ., vedle obědova^ti oběduju třídy VI, 
stb. obodovati obědují^. Usus novočeský má tvary oboje ; z češtiny 
staré mám doklady jen z V. 1.: chtiece obiedwati Hrad. 136**; 




Digitized by 



Google 



TyarosloTné výklady a doklady ke slovesům třidj V. 67 

kázem sobě dáti větra posniedati, potom obědvati Pis. veselé chu- 
diny; poďte obyedwat Krist. 110**; abyobyedwaly Štít uč. 125**; 
když lidé obyedwaly ML. 77»; aby obědval u ňeho Br. 133^. 

plavati, plavajuy stb. plavati, plavaJ4. Sloveso toto mate se 
s novotvarem plovcUi^ utvořeným podlé praesentu plovu ploveš 
a místo pluti: plutí plovu je^t ňuere, plavati plavaju iest nsítSLre. 
Ale tvary i významy se tu matou: říká se plavu plaveš místo 
plávám^ ryby prziplawu ^land. 60*, (ryby) preč plawu tamt.; 
a bére se plavati za fluere, ta voda plawe do rudného moře 
Mand. 77** (omylem m. plove?), a plovati za natare, Us. 

spáti ve tvarech infinitivních patří do třídy V, a bývá vrazo- 
váno zejména do V. 1; tvary jeho praesentnl jsou podlé třídy 
UI. 2, o kteréž jindy chci pojednati. 

zndtí stb. znáti znaj^ bývá kladeno do třídy I. 7, v. Miklo- 
sich n. 421 a HI* 123, Listy filol. 1883, 445 a 454. Ale jsou 
známky některé, podlé nichž by mělo býti ve třídě V. 1. Ze- 
jména ta okolnost, že isna- není kořenem (srov. lit. žinoti scire, 
Zina f. scientia, ř. yL-yv-cá-úxo)) ; pak ruský přízvuk, který u sloves 
kořenných (třídy L) bývá na slabice flexivní, zde pak jest na 
prvé, znáju. 

1** vzor kmenů měkkých sdzétí, sdzěju. 

Kmen infinitivní sdža-; kmen praesentní sdzějo-, sdzěfe- 
stáž. sdzie-. 

Sem patří slovesa, jejichžto kmen má před třídní příponou 
(-a) souhlásku měkkou, na př. krá/éti km. krá/a-, a podobně 
poráfěti, přinášeti, kráíěti, púiíěti, hromážděti t. j. hromá£á?ti, 
poháněti t. j. -wěti, sázeti t. j. -féti, vypláceti, večeřeti, střieleti 
m. -Cřti, vyráJ^ti, potápěti, vyprávěti atp. Proti nim jsou kmeny 
tvrdé ve vzoru 1*. Příčina, proč je potřebí rozštěpiti slovanský 
vzor V. 1. v češtině ve dvé 1* a 1^, vyložena jest nahoře při 1». 
Před přehlasováním byly tvary 1* a 1*» stejný také v češtině, dě- 
laju sdžaju, déldé adédš, dělali sdzali atd. Ale přehláskou a-ě 
vzaly tvary 1** změnu a to přehláskou větším dílem zpátečnou; 
časem pak ještě analogie přičíní na obou stranách tvary nové. 

Časování těchto sloves ukázáno jest v Listech filol. 1878, 
55 si.; zde následují některé přídavky. 

Praesens sg. 1. sdzěju, sdzéji; podlé os. 2. sdzieŠ 3. sdzte 
a podlé viem, vieš, vie atd. přidělán i pro os. 1. tvar nový sď 
ziem: v tvoji ruce poruczijem mú duši Štít. ř. 164**; zouž. sázím. 
Sing. 2. idzieš 3. sdzte atd. až 2. pl. sdziete vznikly ze sážaš, 
sazcí atd., nikoli ze sázéjV (jak udáno v Listech těchto 1. c. 55) ; 
stažení je zde starší, než přehláska, sedaje- přešlo dříve v sáža-, 
a toto teprve přehláskou v sázie-. Slabika vzniklá stažením jest 
ovšem dlouhá; délka má zde příčinu etymologickou i fysiologi- 
ckou, jest dosvědčena novočeskou dlouhou střídnicí -í-, a jest do- 
svědčena též hojně i starou formou psanou: obrazzije sě poprslek 

5* 



Digitized by 



Google 



58 J- Gebauer 

t. j. obrážie Štít. ř. 9*, člověk kraczije tamt 15*, diabel osidla 
leeczije. tamt. 19^, člověk neobmyíflee sudu božieho tamt. 68*, 
zamyfllee sobě aby své práce zbyl Pass. 368 a j., srov. Listy 
filol. 1879, 224. Plnr. 3. má velmi starožitný doklad uclanaiut 
ze devitant Greg. t j. uTdáňajút sá, bez přehlásky a s koncovkou 
-ř; pozdější sdzějú^ sázejí je pravidlem; vedle toho jest také dial. 
sázej Us., a šázi: zednici staví, chlapci hází doadleb. Eotsm. í$6, 
zvoníci vyzvání domažl. Šemb. 15; starší toho doklad čte se v zá- 
pislch slezského města Kozle (Arch. Český II): zahrady vynáší 
m. -ejí. 

Imperativ sázej; dial. hajé hajé Suš. 610. Přehláska je 
zde mnohem starší, než ve kmenech tvrdých dělaj- dělej. 

Imperfektum sáziech; zouženo -ich^ potok wychazyffe 
Alxp. 98. 

Aorist sázěch. Přehláska začala se zde trvám ve 2. a 3. 
os. jedn., sáža — sáze, a odtud vnikla do tvarňv ostatních ; v EJ 
čte se uece dixit a vedle toho zhazahu z^. 

Infinitiv sázSti; doklad starožitný obecati polliceri Greg. 

V ŽKlem. 104, 15 čte se doticaty, neroďte doticaty mazaných 
mých, a doklad ten uveden v List. fil. 1878, 56 jako dutýcati; 
neprávem, neboť podlé pravopisu ŽKlem. slabika -ca- byla by na- 
psána cza, a mimo to svědčí texty příbuzné, že se tu má čísti 
dotýfcati, ŽPod. dotykaty, ŽKap. dotikati. Dial. bude-li večeřat 
Suš. 200. 

Supinum sdiat: vejdu k němu weczerzat Alb. 28*, (sta- 
rosta) vyšel zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; s přehláskou 
analogickou: (Zuzana) chodila do sadu procházet sě ŠtitV. 61. 

Part. praea. sázějě, sázej ác-; staré doklady nepřehlaso- 
vané: rozmiflaia t. j. rozmýšlaja pertractans, rofuzaia t. j. roz- 
súiaja decernendo, medlaiucego commorantem Greg., ozuzaíae ze 
se exeminans tamt. s hláskou -ae přechodnou od starého -a ku 
přehlásce -ě. 

Part. 'If sing. sáécd sážala sázalo, du. sázala sázěle sázěle, 
plur. sázeli sázaly sážala, velmi pravidelně. 

Part. -«; sájíav — sázSvši. 

Part. pass. sdždn — sázeni; obyeczanym hlaholem Hod. 
22^, 23^, v téj rozkoši obieczaney ApŠ. 16. 

Přehláska v part. sážal sáz^i, sázav sáz^vše, sázúín sázáni 
v době staré velmi jest pravidelná ; ale od stol. XV. pravidelnost 
se ruší a ve stol. XVI. usazují se v češtině spisovné a obecné 
tvaiy uniformované s e: sázel sázeli, sázev sázevše, sázen sázeni. 

V dialektech naproti tomu ovládají tvary s a; sázal sázali. 

V oboru tvarů praesentních pozdější nářečí mají některé novo- 
tvaiy vzniklé analogií podlé V. 2: aor. hážu, haž (podlé kázati 
kážu kaž), sic. hádžem, sádžem. 

Některá slovesa jednotlivá. 



Digitized by 



Google 



Tyaroslovné yýklady a doklady ke sloves&m třídy V. 69 

biezéti po-bízeti atp. Ježíš počě svých apostolóv nabiezieti 
Hrad. 76». 

bíjěti. Praes. bijěju hijieš: jenž sám zabigie Hrad. 98^, an 
jiej (švec ženě) przibigie tamt. 124». Impt. bijěj: nezabigiey jich 
ŽKlem. 58, 12; nezabigiey bratrcě svého Hrad. 98* ; zabigieyte 
ŽWittb. 61, 4; druh družce nezabigiey te Hrad. 119». Impf. bi- 
jiech^ když zabigieffe je ŽWittb. 77, 34. Inf. bijěti: wybigiety 
Pass. 7, smiech pobygyety DalC. 10. Sup. bíjat: jenžto vyšel 
zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14. Part. Mjál bíjšli: pobigal si 
lud ŽKlem. 45, 3; (Jonata) pobijyal své nepřátely Štít. řeči 90*; 
ty zbyyal oběť Pror. Jer. 33, 18; zabyyal si Pror. Jer. Lament. 
3, 43 ; kradl sem i prziebigal, žehl sem svú ruku, wybigal Hrad. 
109*; byste mne nezabigieli Pass. 406; ješto jsú tě zabygyely 
Modl. 10* ; proč tě zabygyely Modl. 132». Dial. že stě mne bi- 
jali Suš. 119. Part. bíjdn bijéni^ subst. bijěnie: byl ten kzelšaft 
často pobigan Mart. 26^, ruce a noze byly probyganye m. pro- 
bijěně ML. 123^, zabygyenye veliké Pror. 24**. 

búzěti. Praes. búzéju búziei, co nás wzbuzije k rytieřství 
t. j. vzbúzie Štít. ř. 125^. Part, bú^al búzSli: kto by nás wzbuzal 
Štít. ř. 125**, s tolik jest wzbuzal lidi k chvále boha Štít. ř. 82». 

činéti. Praes. Činěju Čínieš: netolik sě dopustilého nekajem, 
ale i viece przyczynyemy Štít. r. 232**. Part. čínějš: z jehož 
(Bonaventurových) sem jedněch knížek tyto vybral některé jeho 
řeči ujímaje a některde przyczynyege Štít. uč. 99^. 

dářěti, Praes. ddřěju ddřieš: záře, jenž podarzye slunečnú 
nadějí Pis. XIV stol. Pf. 2. 

dieleti. Part, dielal dieleli: co svýma nikama vydělal, toho 
ješče chudým udielal Hrad. 9*; tiem sě krmil a odieval a chudým 
ščedřě udielal tamt. 16^. 

hdnětí, Praes. hdniju hdnieš: Hektor sem i tam mezi vojsky 
řeckými seka i tepa hanie Troj. 123*. Part. hdnějě: Hektor ha- 
niege mezi nimi přemnoho jich s světa provodí Troj. 121**; 
Achyles mezi nimi vztekle haniege Troj. 127*; Hektor po voj- 
skách haniege a tiekage Troj. 128*. 

hdzěti. Praes. hdzéju házieš: často sě nahazye Štít. uč. 7^; 
paniem sě przihazie Pass. 338. Part. hdéal hdzSli przyhazalo 
Pass. 25 ; by sě hazieli Pass. 363. Dial. podlé vzoru V. 2. hdiu 
hdgeš: zahážu Suš. 290, hážeš prstenečkem tamt.; háže milá 
věncem tamt. 305; 3. pl. hážú tamt. 474, impt. nebaž tamt. 
162; házat hážu podlé kázat kážu atp. Sic. hádžem vzniklo touž 
analogií. 

hromdžděti (iterativum ke hromazditi tř. IV) : ti jižto fhro- 
mazdyety budu Pror. Isa. 62, 9; part. hromdzdoL hromdidSli: 
ač by kto jiné fhromazdal šlechetnosti Štít. ř. 147**. 

hrzěti, Praes. hrzěju hrzieš: ktož pohrzye tú libostí tělesnu 
Štít uč. 124**; hrizies u potřebách despicis ŽKap. 9, 1 (12); 
hrzies ŽElem. tamt. ; poníženého nepohn*zies non despicies ŽKap. 



Digitized by 



Google 



70 J. Gebauer 

50, 19. Impt. hrzSj: nepohrziey ŽKlem. 50, 19; nepohrzyey Modl. 
38*; ani pohrziey mnú ŽKlem. 26, 9; nehrzeyg ižádného Ote. 
231^ lathrzěti: žádný by jí (zemí) neměl wzhrzieti Milí. 110^; 
móžeš jím rád newhzrzaty (sic, rým: jmieti) Růž. 3. Part. hr£al 
hrzěli: vévoda (Kúřímský) jeho (Václavovým) zástupem wziirzal 
jest Palk. L. 45, vévoda wzhrzal jím jest Pnlk. 45 a PulkR. 20\ 
lidé světem pohrzeli Hug. 400; místo hrůil bývá hrzU: whiiziel 
(sic) sprevit ŽKap. 77, 59 ; ani wzhriziel modlitby despexit tamt. 
21, 25, newzhrziel gich profbu non sprevit ŽKlem. 101, 18. Srov. 
krŠČěti (strany -r-). 

chdzěti, Praes. chdzéju chdzieš: nebezpečenstvie przychazije 
Štít. ř. 19^, jižto se obchaziegy Pass. 457. Impt. chdzěj: nefchaziey 
8 tohoto hradu Pass. 27. Aor. cházěch^ nepřehlas. zhazahu z§ EJ. 
Inf. chdzěti'. obchaziety Pass. 276, v dóm jeho wchazijety Štít. 
ř. 80* (odchylno ve kvantitě). Part. chdzějé: obchaziegie Pass. 
64. Part. chdial chdzěli: (Kristus) k apostolóm przichazal Kat. 

112, do zahrady wchazal Krist. 94*, aby z cesty newychazal 
Štít. uč. 124*», aby z miery newychazal Štít. uč. 91*, ona wchazala 
Pass. 606, radost na srdce člověčie przychazala Štít. uč. 18*, tělo 

wzchazalo Spor. 364, aby sě měščené fchaziely Pass. 46, kak sú 

sě obchazieli Pass. 318, aby przychazala pokušenie Štít. ř. 125. 

Dial. slunečko zachádi Suš. 333 k inf. zacháděti m. zacházeti, 
jako jest prováděti vedle provázeti. 
jičěti v. žíčéti. ' 
kdcěti. Praes. kdcěju: an (bohatec) sě tamo sěmo kaczye 

Hrad. 143*. 

kdcěti, Praes. kdžěju kdSiei: prziekazyete Modl. 21^. Impt. 

kdlěj: neprziekazyey Pass. 321. Inf. káněti: prziekaziety Pass. 

27**. Part. kd£al kdžéli: aby neprziekazal Pass. 345, 466, tomu 

sem przyekazal Alb. 96*, nic neprziekazalo Alb. 7, Dal. 2; ne- 

prziekazieli Pass. 524. 

klaněti a kldnéti, Praes. klaněju klanieš^ pl. 3. uclanaiut 

ze devitant Greg. Part. klanějě: klaniege sě jeho tělu NR. 64. 

Part. klaňal klaněti: abych sě klanal tvým bohóm Jiř. Kap. 4, 

newzklanal ŽKlem. 100, 7. 

Mécěti: mrcha (kůň, nově okovaný) počne kleczyeti Hrad. 

132*. Praes. klécěju klécieš: (kóň zastaly) klecie Hug. 414; 

často manželky jich na cti klécejí Tkadl. 2. 83. Part. Idécal 

klécěli: ten plášC nebyl žádné panně ani paní v hod, jedno té 

která . • podlé cti neklécala, a každé té, jeáto jest na cti klécala, 

ten plášť ne v hod byl Tkadl. 1. 14. 

hončéti: fkoncziety Pass. 170. Praes. končěju končieš: jakž t 

brzo já fkonczyeyu Pass. 316, konczieyu hladem ŽWittb. Deut. 

24. Aor. končěch: ciesař fkonczie Pass. 433; (Ježíš) svú modlitba 

fkonczie Hrad. 80*. Part. končal končěli: zzconchzal jest Ap. Š. 

66, sv. Dominik fkonczal Pass. 417, Natalia fkonczala tamt. 482, 

jiní svatí fkonczieli Pass. 480. Part. končav končěvši: dokonchzaw 



Digitized by 



Google 



i 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 7t 

ta mšja ApŠ. 28, dokonchzaw to hna přec AlxBM., fkonczaw svú 
modlitbu Hrad. 80*, fkoncziewffy Pass. 106, 203. 

krdcětí, Aor. krdcěch: bieše hrozná jeho (bohatcova) práce, 
života j'mu se ukraczye Hrad. 143*. 

kráčeti, Praes. hráčiju krdčieš: ktož kraczije Štít. ř. 15». 
Part. krdčcd, krdčSli: aby krokem kraczal Štít. ř. 114*. 

krájeti. Praes. krdjSju krdjieš: ten plášč kragies matce 
Hrad. 113**. Impf. krájiech: krajčí plášč své ženy kragieffe tamt. 

krščSti. Impf. krščiech: sv. Jan krfczieffe Mat. 36. Pokládati 
tento tvar za impf. ke krstiti IV. tř. sotva lze. Ve třídě V. 1* 
pak jest to iterativam a náleží mu kmenová samohláska zdloužená, 
tedy krščěti, bylo-li ve staré češtině r ; totéž platí o hrzěti, smrcéti, 
tn)čěti, tvrzěti. 

kúiki, Praes. kúšéju kúiieš: pokuffíeyn Pass. 417, po- 
kuflyemy tamt. 321, pokuíTyete t. 321. Impt. ktUlěj: pokulňey 
Pass. 50. Part. kúšal kúšěli: by bratřie pokullal Pass. 416, prve 
než okuíTal tamt. 453, ohňem s* pokaíTal ŽWittb. 16, 3, často toho 
pokuíTieli Pass. 468, pokulTiely mne otci vaši ŽWittb. 94, 9. 

lécěti, Praes. lécěju lécieš: diabel ofijdla leeczije Štít. ř. 
19**, nepřietel leeczije osidla tamt. 20^, závistivý lécie, zda by 
ten padl, komu závidí ŠtítV. 120, vy (diablové) lecete pekelné 
muky t. j. lécéte m, léciete Hod. 87^ (slabika -<Í6-, léťfete, byla 
by psána v rkp. tomto cze; za ie pak bývá tu často jen e), 
(diablové) leczegy osidla Štít uč. 107^, lovci lécejí tenata RZvíř. 
(jelen). Part. lécějě: tisknúc prostnějsie od jich pravdy a lecze- 
gycz jim chytré řeči Štít. uč. 79**, ptáčníka lécejícího na ptáky 
Aesop. Jg. Part. léccd lécěli: ze lsti ješto jsú nepřietelé leczely 
Štít. uč. 89*. Ve stbulh. jest lecati illaqueare 1^čí| podlé vzoru 
V. 2, a tak bylo i stč. léČu vedle lécěju : kto osidlo jiným lechze 
AlxH. 2^ (spřežka chz znamená hlásku čy a téže žádá i rým: 
peče, uteče). Změtením obojího vzniklo praes. léčím Učím m. 
-cím: líčím na ptáky Us., 3 pl. léčejí RZvíř. Jg.; k ličim při- 
dělán i inf. líčiti na ptáky Us. ; vlivem pak těchto novotvarů 
zastírá se i význam vlastní (lécěti, liknouti) a vstupuje na jeho 
místo význam formare, simulare. 

lúčěti : židé pochopichu kamenic chtiec na n luczety Krist. 79**. 

mácěti omakávati. Praes. mácěju mdcieš: (řezník) bravy ma- 
czie Hrad. 135*, (řezník) dobytčátko zmaczye tamt., kdež jej 
(kámen) omaczieš Ras. Jg., (lékař) nedomácí se Ibi Sal. Jg. 
Part. mdcějš: lékař maczege na tiemě Sal. Jg., lékař maczege 
na to nedomácí se Ibi Sal. Jg. Part. mácal mácěli: byla v tom 
údolí tak busta tma, že sú ji rukama mnczeli Alxp. 109. 

mářěti. Praes. mdréju mářieš: jenž vmarzie hladem družce 
Hi-ad. 98*. 

miešěti: kto chtěl víno mijlíeti (s vodou) Pref. 6. 



Digitized by 



Google 



72 J. Gebauer 

míjeti: lodie budu mygieti pertransibunt ŽWittb. 103, 26 
Praes. mijěju mtjieŠ: v obraze mygie člověk pertransit ŽWittb. 
38, 7, ten (vrah) sě s Kainem nemigye Hrad. 98^. Part. mijějŠ: 
věci mygyegyczye Modl. 47^. 

mizeti^ mizeti stb. mizati nutare praes. mizaj^. Y nč. zna- 
mená zmizeti evanescere, začež v době staré jest zmisati; do- 
kladů starých pro mizeti jest po řídkn : dým jenž před větrem 
zmyzye Alb. 78', črt ihned zmyze Mart. 58», zmizal diabel Adam 
200». Později vyskytuje se jen mizeti, kdežto misati úplně se 
vjrtratilo. Viz o tom doleji, v V. 2. 

mndžéti: zvykli sme práva a volnosti rozmnazatt List. slez. 
XVI. stol. Pf. 13. dial. 

múcěti. Praes. múcéju múciei: co sě fmuczyefs Hod. 88"; 
ande ju (paní) neznámost fmuczye AlxV. 1893; žluč vzmúcí mysl 
ŠtítV. 155. Impt. múcěj: nic sě tiem nefmuczeyte Štít uč. 4^. 
Part. mvcal múcSli: proši tebe, aby sebe nefmuczala ML. 1^. 

mýcěti (vedle mýkati): sem i tam se myceti Reš. Jg., sem 
i tam se mycím oberro tamt.; šaty si umýceti Us. (Jg. sub zmí- 
citi). Ve třídě V. 2 praes. mýču: an sě po koře mycze Pass. 415, 
čerti se v pekle myči sem a tam Lucid. (sr. Jg.). 

mysleti. Praes. mýšleju mýéUi: zamyfílee sobě, aby své 
práce zbyl Pass. 368; člověk neobmyffiee sudu božieho Štít. ř. 
68»; dial. co si ty vymýšláš Suš. 499. Part. mýélal mysleli: ež 
sem neobmyfflal Štít. uč. 150**, ež sem nerozmyíTlal tamt. 151^, 
ktož by sě rozmyíTJal Štít. ř. 226*, by pryemyíňely co bude po- 
tom Štít. uč. 152*; odchylkou: by se domyíTlel AlxB. 8, 16, 
bych co zamyiriel tamt. 8, 17. 

ndUíěti, Praes, nášěju ndšiei: všecko skrze pokoru fnalTeme 
Alxp. 101, andělé wznaíTyegy Pass. 452. Part. ndiějě: sě roz- 
nalTiegie Pass. 298. Part. ndial ndšUi: aby nikte nepronaíTal 
Pass. 405, duch boží wznaíTal sě Štít. ř. 214*, 214^ (lidem) 
pilně přikazuje, aby nepronaíTyeli Pass. 314. 

ndvěti. Part. ndial ndvěli : obnauala bi ora repararet Greg. 

núcěti: počěchu mudrce ponucziety Pass. 80, snadno k tomu 
ponuczety AlxV. 422. Praes núcěju núcieš: ponuciegi Pass. 416 
sg. 1. Part. núcéjé: pouucziegie Pass. 557, boží strach (timor 
dei) jest mátě ponuczyegyczye ke všem dobrým dielóm Alb. 12. 
Part. núcal núcSli: aby všech kamenovati ponuczal Pass. 58, 
(sv. Marta) svú sestru k službě ponuczala Pass. 378, aby ho 
s kříže ponucziely ML. 117*, aby ho s kříže ponucyeli Krist. 100^ 

obúzěti v. 'úzěti, 

pdleti: zapalety sú sě neuměli erabescere Pror. Jer. 8, 11; 
naproti tomu: pro své záviny sě zapalaty Štít. ř. 232*, zapá- 
liní = hanba Jg. (XV. stol.). 

píjeti. Part. píjal píjeli: napigal sě vody Hrad. 5*, by se 
neopigal Hrad. 134*; Machomet se opygel Mand. 98*. 

pójčetij pojíčěti a požičéti v. žíčěti. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 73 

praviti: (židé mohou školy) vetché oprawyefy Štít. nč. 87*. 
Praes. prdvěju prdvieš: proč prziprawies Hrad. 41^. Impt. právej: 
oprawyey svú přěslici Mast. 384. Part. prával prdvíli: ktož by 
byl poslán do vinnice, aby dělal to což jest potřebíe vínu, kdyby 
pak nechaje vína oprawal plesky, nebyl by bez viny Štít. uč. 95*» ; 
kak by rostlo obilé, kdyby buoh jeho dobrým počesím neoprawal 
tamt. 32**; aby (ty) znamenal a jiným také rozprawal Hrad. 71'; 
oni tak rozprawyely ML. 121^; odchylkou: aby oprawyel sedliště 
Štít. uč. 88*. Part. práván praveni: nižsie skrze vyšsie má zpo- 
řiezeno a prawano býti Štít. uč. 67*. 

přieti. Ve stbulh. jest přijati prijajíj z pravidla ve třídě 
V. 1, z řídká vyškytá se préj%; Miklosich IH* 148 a Lex. V če- 
štině jest přieti přeju ve třídě V. 4. 

púičéti: odpufftyety svým dlužníkem Štít. uč. 34^. Praes. 
púščéju púíčieš : otpufczyegy vsěm těm, ješto mi co zlého činili 
Modl 6^; jáC tobě odpuíTtyem Štít. uč. 34^; otpufczyes Modl. 8*; 
bóh některé věci przepuíTtije (dopouští) Štít. ř. 9^; krčmář przie- 
pufczie smilstvo Hrsid. 114*; jakož vy odpulTtyete Štít. uč. 34^; 
někteří odpuíTtyegy Štít. uč. 34**. — Impt púščěj: nedopufcziey 
Pass. 670, nedopufczyey sebe viny ML. 42**, neprzyepufczyey 
Modl. 123** (3), ty jemu neodpuíTtyey Štít uč. 34**. Part púiÚjě: 
pufcziegycz Pass. 9, jeden druhému odpuíTtyegicz Štít. uč. 34**, 
napínajúce a pufczieyucze lučišče mittentes arcnm ŽWittb. 77, 9. 
Part. púščal, púičěli: (lazebník) by pufczal rozhlédajě Hrad. 135**, 
(bóh) jim pokrm na zemi fpufczal Krist. 20*, až sě jest dopu- 
lirtyal toho Štít. ř. 221*, by buoh na lidi przepuíTtyal které ztráty 
Štít. uč. 19*, aby muže k sobě neprzipulTtyala Štít. uč. 39**, ne- 
pufczieli Pass 585, upuftieli tamt 143; odchylkou: jenž s* tak 
dlúho otpufczyel Modl. 26*. Part. púščán púščěni: střiebro przie- 
pufczano probatum ŽWittb. 11, 7 ; zapověděl, aby ižádná (křesťanka) 
k nim (uvězněným) nebyla pufczana Pass. 480. 

púzěti. Praes. púzěju púziei: jenž koho s dědinicě fpuzie' 
(shání, vyhání) Hrad. 116**, žeC jemu kupce zapuzye Hrad. 135**. 
Imperf. púziech: dva puziezfta deset tuficzow fugarent ŽWittb. 
Deut 30, pziefta ŽGloss. tamt; pokládati tento tvar za impf. 
k puditi tř. lY nelze. Part. púžal púzěli: dva puzala deset tyu- 
íTmcz ŽKlem. Deut 30. 

rdzěti. Impt rdzěj: viec sě na tobě ovoce nevraziey Krist. 
77**. Part. rážal rdzěli: nikda sě věčsí neurazal Pass. 281; lépe 
by bylo jemu by sě byl nenarazal Hrad. 76**, Alb. 52**; lépe by 
mi se bylo stalo bych se byl nenarazal Štít uč. 151*; odchylkou: 
neb sme my Neščestie při tom byli, když (Adlička) se jest na- 
rážela od své mateře Tkadl. 1. 14. 

rážeti, Praes. rážěju ráiieé: obrazzije sě poprslek Štít. ř. 9* 
t j. obrážie. Part. rdzdn ráženi: plášč kříži wyrazany Pass. 399. 

rúčěti. Praes. rúčěju rúčieš: bohu vás poruczyeyu Pass. 315, 
v tvoji ruce poruczijem mú duši t j. porúčiem Štít. řeči 164**, 



Digitized by 



Google 



74 J- Gebauer 

(ktož) poruczye Alb. 18. Part. rúčéjé: porucziegie Pass. 557, 
u modlitbu sě porucziegucze Hrad. 8**. Part. rúčal rúčSli: Kristos 
poruczal Alb. IS*', ež sě tak svéj bratří poruczal Pass. 331. 

rúšSti: nikdy jie (čistoty) nenilliety Hrad. 62^. Praes. rú- 
šěju rúHeš: pl. 3. rufiegyu svá čsná lože Hrad. 118», Impt. 
rúšěj: když jest buoh tak milost zřiedil, neruíTeyte pořadu jeha 
Štít. uč. 26^. Part. rúšějš: celosti tvého děvojstva neruíTegie 
Krist. 12». 

sázeti. Part. sdzal sázeli: aby (ponožka) jiné ptáčky ofazala 
Hrad. 99*, proňž svój život pozzazal ApŠ. 141. Part. sdzán sá- 
zeni: v téj (vinnici) by nafazano bylo šlechetností Štít ř. 108*, 
(sv. Pavel) v žalář fazan Pass. 302. Slovenské sádžem utvořeno 
analogií podlé V. 2 ; v. házeti. 

smrcěti. Part. smrcéjě: (syny) zfmircieyucich ŽGloss. 78, 
11, fmirtieyucich ŽWittb. tamt. mortificatorum (od mortificator). 
Strany dlouhého r, které by zde býti mělo, viz krščěti. 

spářěti, Praes. spářěju spářieš: tiem i odplaty nám viera 
przyfparzye Štít. uc. 27**, sbožie ač sě prfifparzie divitiae si afflu- 
ant ŽKlem. 61, 11. Part. spářějě: Achilles je stíhá zabitých 
k zabitým přifpařege Troj. 108*. Part. spářal spářeli: abyste 
rozkoší przyfparzyely Pror. Isa. 66, 11. 

stavěti. Praes. »tavěju staviei: všichni se ftawyegy hrdě. 
Štít. uč. 58*. Part. stavěje: ftawyegicze ŽPod. 117, 22. Part. 
stával stavěli: dial. vystavjali věžu Suš. 226. 

střieleti: dial. ftrzelati aby nesměl List. slez. XVI stol. Pf. 
14. Praes. střieleju střieléš: náhle uftrzieleyu jej plur. 3. ŽWittb. 
63, 6. Part. střielal střieíeli: aby ftrzieleli ut sagittent ŽWittb. 
10, 3; dial. když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali 
Suš. 83. 

súzěti. Aor. súzěch: Suziech ŽWittb. Hab. 16, ovšem omylem 
místo slyšěch. Part. súžal súzéli: rofuzal bi deliberaret Greg. 

táčěti. Part. táčal táčěli; odchylkou: tak tacžel sem se po 
moři až sem k té zemi připlul Troj. 225*. 

trdcěti. Impt. trácěj : neztracieyta Pass. 100. Part. tráeal 
trácěli: co j' dřéve marnost vtraczala Štít. ř. 74*, ježto j' smilstvo 
vtraczalo tamt. 74*, by byl toho neztraczal člověk tamt. 220*. 

trpčSti. Part. trpčal trpčěli: svatého obtii-pcziely exacerba- 
verunt ŽWittb. 77, 41; pokúšěli i otirpcziely jsú boha ŽWittb. 
77, 56, odtrpczely ŽPod. tamt. Strany dlouhého ř, které by zde 
býti mělo, viz krščěti. 

tvrzěti. Part. tvr£al tvrzéli: komoň svú podkovu cest potwrzal 
AlxV. 1203, potwii*zal AlxH. 1*. Strany r viz opět krščěti. 

týcéti nemá dokladu; v. týkati V. 2. 

'úzěti, ohúzéti. Praes. ohúzěju obúzieš: kto jeho obuzye zlo- 
dějem Rožmb. 227 (naříká), nepřátelé nás obauzejí Akta 1547 
Jg. (osočují); impt. obúzěj: nepomlouvej a neobúzej jiných Pr. 



Digitized by 



Google 



Tyaroalovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 75 

Jg.; inf. obúzěti: utrhavými slovy obauzeti Cyr. Jg., obouzeti 
koho Us. Jg. ; part. obúzal ohúzSli: vězte že jest zle žaloval sú- 
sěda křivě obuzal Hrad. 117**, kteříž židy nepravými zprávami 
při dvoře králův obauzeli Pláč. Jg. Sloveso toto jest iterativum 
k obúdití nařknoati osočiti obžalovati : že tiem vinen neb obuzen 
Rožmb. 132, (Kristus) je nevinně obuzen (rým: otsúzen) Hrad. 
60^ Ve třídě VI: obuzovati: obuzugyuczich mne calumniantibus 
ŽWittb. 118, 121, obuzuyuczy- ŽGloss. tamt., obuzuyucich ŽBm. 
tamt., neobuzujTte mne ŽGloss. 118^ 122, neobnzigte ŽKap. tamt. 
non calumnientur. V obuditi je složeno ob- s uditi: stb. uditi 
užd^ udisi molestum esse Mikl. Lex. (podlé glag. serb.)* srb. 
nauditi B5ses zufUgen Vuk, lit. uditi schelten Nesselm. Ve stb. 
významem accusare calumniari hlásí se sem obaditi t. j. ob-vaditi 
iter. obaždati; oboje, české ob-udití i stb. ob'(vJaditt jsou de- 
nominativa, a snad kmenové slabiky ud- a vad- z kořene téhož 
vznikly. Ve staré češtině jsou dále významem i zněním podobná 
slova: obuza calumnia (vykúpi mě ot obuzy ludské ŽWittb. 118, 
134), obuznlk calumniator ŽWittb. 71, 4, obuzný calumnians 
ŽKap. 118, 121, obuzstvie calumnia (ot křivých obuzftwy ŽKap. 
118, 134), obuzstvo (chceli se zpraviti obufftwa Rožmb. 227); 
původ jejich však jest jiný, rozdílný od -wd, jak svědčí tvrdé 
obúza (od 'ud bylo by ohúzě); srov. stb. obi^zi ligamen, i*us. 
obuza onus debitum, délatb komu obuzy utrhati komu. 

váleti stb. valjati volvere: když budeš waleti těsto Hrad. 
136**. Praes. váleju, vdléš: padesát kolačiev z toho (těsta) na- 
wales Hrad. 137*, angelic ienf v blati ze vale Příp. Svatojir. 
Aor. valech: fmych (sic) walechu námi ŽWittb. 79, 9. Part. ná- 
dobie se rozwalelo Ote. 186*. (Váleti bellare jest ve tr. IH. 1.). 

vářěti, Praes. vář^u, vdřies: co sě fwarzefs se mnú Hod. 84*^. 

vecěti, zřídka vécěti. Pro praes. mohlo by se uváděti weczie 
ait ŽWittb. Deut. 20; avšak v památce této bývá v texte českém 
čas jiný než v latinském. Aor. 1. sg. věcech Star. Ski. 5. 154. 
Z pravidla vyškytá se sloveso toto jen v aor. 3. os. sg. vece du. 
vecěsta pl. vecěchu: uece, otuece EJ., kněz vieczie DalH. 41, 
tehdy Boleslav viecze (sic) DalH. 30, dci vecie DalH. 42, kněz 
Oldřich vecze DalH. 40; wecze ApD. b, sv. D. 32, Jid. 109, 
Pil. d; weczie Hrad. 20*; tu jemu jedna poselnice wecye Krist. 
96*; když bóh weczye: Adame, cos' učinil? Adam weczye : Eva 
mě připravila! Eva weczye: had mě přelstil Alb. 91*; to dva 
anděly weciefta Krist. 108*, wecyefta Pass. 384; mistři weciechu 
Pass. 310, wecziechu Hrad. 89^, tehdy k ňemu wecziechu ML. 
76*, weczechu židové Ans. 3. Tvaiy tuto doložené, totiž 3. osoby 
aoristu, vyskytují se velmi často v době starší, za to však tvarův 
jiných se nedostává, a proto lze flexi jeho jen zlomkovitě do- 
ložiti. Z tvarů kdysi běžných dlouho a dílem dosud se dochovalo 
vece, ale ode dávna již nerozumí se jeho významu; bráváC se 
dílem za praesens, dílem za plurál: psi srozuměvše se i wece 




Digitized by 



Google 



76 J« Gebauer 

Hád. 34», vlci opravivše 8e wece tamt., k nížto wece sestry jiné 
tamt. 41^. Pozora hodná je při tomto slovese i ta okolnost, že 
místo věcě' v obou slabikách bývá e za žádané ě, stb. véátati, 
a to i v textech starých a na ^ přísných : pro ě ve slabice prvé 
znám jen dva příklady nahoře uvedené, ve slabice pak druhé 
bývá e velmi často. Mám za to, že i tato pokáza stránky hláskové 
souvisí se syntaktickým úpadkem tohoto slovesa; fiexe slovesa 
věcěti známa byla z jazyka jen zlomkovité, tvary dochované ne- 
měly dosti opory ve tvarech jiných, stávaly se z nich víc a více 
ustmuliny, při ktei'ých pak i sti*ánka hlásková rychleji a na mnoze 
jinak se mění, než ve vší třídě slov jejich příbuzných. — Sem 
náleží také obšcěti stb. obéštati polliceri. Aor. oběcéch: (švec) 
obieczye Hrad. 105**, (židé) obiecziechu tamt. 74^. Part. oběcal 
oběcěli: jakož jest tvuoj syn obyeczal Hod. 24*. Part. obScdn 
oběcěni: v téj rozkoši obieczaney Ap. Š. 16, obyeczanym hlaholem 
Hod. 22^ čistota má bohu obyeczana ML. 42*». 

večeřeti: weczerzieti počéchu ML. 97* a Krist. 89*. Aor. 
večerech: prve než doweczerziechu ML. 97*, odweczerziechu Pass. 
365. Sup. večeřat: vejdu k němu weczerzat Alb. 28*. Part. večeřal 
večeřeli: když biese weczeral (sic) Pass. 389, Jan jest s tebú 
weczerzal Hrad. 55^, abych s vámi weczerzal ML. 97* a Krist. 
89*. Part. večeřav večeřévše: s ním weczerzaw ML. 109^ a Krist. 
95*, král spal neweczerzaw Pror. Dan. 6, 18. 

veličěti: (Šimon) počě sě fweliczieti pyšnú řěč mluvě Pass. 
296. Praes. vdičéju veličieš: jáC sě nefwelicziegy Pass. 299, ješto 
sě fweliczies tamt., swelijczije sě že j' snúbena synu božiemu Štít. 
ř. 48** t. j. svelíčie, jazyk náš wzwelyczie magnificat ŽWittb. 11, 
5. Impt. velíčěj: tiem sě nefweliczey Krist. 107*. Part. velíčéjě: 
fwelicziegycz Pass. 104. Part. veličal velíčěli: bych se fwelyczal 
Štít. ř. 154^, jenžto se fweJiczal Krist. 107*, lid proti hospodinu 
fwelyczal sě jest Pror. 97*; odchylkou: abych sě fwelicziel 
Pass. 486. 

věšeti: wieíTiety Pass. 425. Part. véšéje: wyeíTyegycz Pass. 
482. Part. věšdn věšeni: kvietím obwielTan Pass. 87. 

víjěti. Praes. vijěju vijieš ; dial. proč se nerozvíjáš Suš. 
221 ; jedno pérko dovíjá tamt. 21. 

voněti stb. vonjati olere vonjaj^. Praes. voněju vonieš: 
chřiepě mají a newonyegy non odorabunt ŽPod. 113, 6 (14). 

vraceti: počnu tě z svých úst wywraczyety Štít. ř. 193*. 
Part. vracal vraceli: Kristus zprzyewraczal jich (kupcův chrámo- 
vých) stoly Štít. r. 212% vizte by (vy) toho neobraczyely tamt. 
188*, Ježíš měnníkové stoly zprzyewraczal Krist. 76^; dial. obrazy 
se obracaly Suš. 4. Part. vracán vraceni: obraczan Pass. 110. 

iičěti, Praes. iičějn žičieš: ten ješto pozyczye foenerator 
Pror. Isa 14, 2; kak sě sbožným dušiem duch swatý poziczie 
Krist. 112*. Part. iíčal žíčěli: nepozyczal sem non foeneravi Pror. 
Jer. 15, 9. Sloveso toto jest iterativum ku požičiti ra. požitčiti, 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 77 

jež zase z požitk- (požitek) utvořeno jest, ♦požitičiti, srovnej 
Mikl. Gramm. 4. 488; na př. neslituji sě ani pozyczym concedam 
Pror. Jer. 13, 14, že pozyczy penieze svého Štít. uč. 96% gdyž 
čas sě k tomu (lovu) posichzi Pil. 6, což bóh dá a poziczij Krist. 
71^, pozicz nám času ŽKlem 140^, že koně pozyczil Rožmb. 15, 
jest pozyczyl foeneravit Pror. Jer. 15, 9, jáz t sem sbožie po- 
ziczene Hrad. 140* atp. Z požiciti časem vynechávalo se i 
a vznikalo póžčiti; k tomu utvořené iterativum zachovalo se 
v mor. požčat, požčaj mně sátka hedbávného Suš. 130. Z póžčíti 
pak stalo se dále známou změnou hláskovou (žč — jč: skupení 
sykdvé jest neoblíbeno a ruší se všelijak, vedle jiných i tímto 
způsobem, že sykavka prvá mění se v j) pójčiti nč. půjčiti; na 
př. hospodin poyczyl concessit Ote. 16^, (bůh) téhože divu poyczyl 
Prokopu svatému. Hrad. 7*, (bůh) tobě poyczil za chvíli svého 
lidu jmieti píli NRada 390, Priamus nerad k tomu svoli což sú 
Eneas a Antenor pogcžili Troj. 202* atp. K tomuto hláskově 
obměněnému pójčiti utvořilo se též iterativum a to ovšem s -Jí-, 
neboť vědomí, že -jČ- je za -žč- a toto za -fid-, v jazyce nebylo; 
tedy iterativum pójčěti, na př. jenž sě slituje a poyczye commodat 
ŽWittb. 111, 5, nádoba nemá poyczana býti Hug. 9. Vlivem 
hlásky 'j' v pó/čiti a pó/čěti vzniklo pak i pojičéti vedle po- 
žičěti: když pro lichvu lidé zlí pogyczegy Štít. uč. 142**. Úhrnem 
tedy čtverý tvar téhož iterativa : požičěti, póžčěti^ p6jčéu\ pojíčěti. 

Vzor 2. tesati tešu. 

Sem patří slovesa, jejichžto kmen infinitivní jest utvořen 
příponou -a, kmen praesentní pak příponou -je: tes-a-, tes-je-, 
teše-. Jest jich dosti mnoho a budou doleji skoro všecka uvedena. 

Praesens tesu, tešeš; 2. os. sing. tefeíi t. j. tiežeši inter- 
rogas EJ, s archaistickou koncovkou -ši; 3. sg. newztiezet non 
requiret ŽWittb. 9, 13 (34), s archaistickou koncovkou -t; ve 
3. pl. délka dosvědčena: všickni pysuv Pror. 92^, pijíTíj a ITelij 
listy mezi sebú Štít. ř. 95^, (děti) ÍTepczij Štít. uč. 108^, ústa 
která Izý t. j. lží tamt. 61^, ti najviec plápoly tamt. 67*, bohové 
wiklij se Alxp. 22. Přehláska u-i se zrušuje: stč. tešu, tešjv, 
teši, nč. opět tešu; tak i pl. 3. tešou. Toto zrušení provedeno 
na mnoze i v jazyce spisovném: drímu, drímow, nikdy již dřím/, 
dřímí. 

Imperativ 2. sg. tefí zea inteiToga EJ, otiez větších in- 
terroga ŽWittb. Deut. 7, otijezz skota t. j. otiež Štít. ř. 246*; 
1. plur. flepcziemy jej ŽWittb. 34, 25, placziem před hospodinem 
ploremus tamt. 94** 6 t. j. slepcěmy, plačém; 2. plur. zebrziete 
a vyvrženi buďte t. j. žehřěte ŽKlem 91**, veselte sě a rzehczete 
t. j. řehcete místo řehcěte Pror. 79**, tlefczte rukama plaudite 
t. j. tleščte ŽWittb. 46, 2. 

Tvary infinitivní, a s nimi z pravidla také imperfektum, 
shodují se se tvary V. 1*. 



Digitized by 



Google 



78 J» Gebauer 

Imperf. tesách: zebraachu na ň aby mlčal Štít ř. 114**. 
Zvláštním dokladem jest sopciech: paniý dým z nicb (býkův) 
fopcielTe Troj. 26^, totiž impf. se kmenem praesentním, teéiech, 

Aorist tesach nemá nijakýcb zvláštností. 

Infinitiv končí se vždy v -ati: tesati. Hláska a jest tu 
z pravidla příponou kmenotvornou : tes-a-. Jenom ve kláti (praes. 
iofw), ješto vzniklo z kol-ti, jest a koiennó ; taktéž ve stb. hráti 
m. hor-ti pugnare praes. horjq^ práti m. por-ti scindere praes. 
porjq, sin. plati m. pol-ti wogen praes. poljem, Srov. Miklosich 
I^ 85. Jsou to tedy vlastně slovesa, jejichž kmeny infinitivní 
jenom na pohled zdají se býti ze třídy V, vlastně pak jsou ze 
třídy I, a to z I. 6: klati z kol-ti jako mréti z mer-ti. Majíce 
pak tvary infinitivní ve třídě I, a naproti tomu tvaiy praesentní 
ve třídě V. 2, hlásí se tím do téhož druhu se slovesy mleti 
(m. mel-ti, I. 6) a S§ti (m. žen-ti, I. 5), která mají tvary prae- 
sentní též podlé V. 2: meljq, žtnjq, stč. meVu meleš part. me- 
TúC'^ Mu Šňeš part. Múc-. 

Supinum tesat: šel pyfat Cis. Mus. Eozbor 188, šel orat 
Cis. Mus. Rozb. 187, tělo jehož mazat přišla Hrad. 41% ona 
k rovu jde plakat Krist. 73^, (apoštolově) sú sě rozešli kázat 
ŠtítV. 184, (Abraham) sám přišel ku pohřebí plakat jie Tkadl. 2. 22. 

Part praes. teše tešúc-: Izijcz na tě Štít. uč. 45\ wzdy- 
iTijcz a ftonijcz Štít. ř. 70», pleeílijcz nohami tamt 37*, abychom 
trpěli newi-trzijcz tamt. 148^. 

Part. -n: tesán; kupaan Pass. 31, hřiech pfaan jest Pror. 65\ 

Slovesa jednotlivá, jež sem patří, dlužno roztříditi pro 
další výklady podlé souhlásky, jež jest před infinitivní příponou -a. 
Souhláska tato jest dílem retná, a infinitiv končí se tedy -feati, 
-pati, -váti a -/ati, -máti ; nebo plynná : -rati, -Žati, -nati ; nebo 
sykavá : -žati (při tom i několik odchylek sloves -iáti -zěti), -«ati, 
-cati (-cěti); nebo hrdelná: -Aati, -cAati, -fcati (-sfcati); nebo 
zubná: -dáti (-zdáti), -íati. Podlé této známky rozdělují se slo- 
vesa třídy V. 2. v oddělení menší. O všech pak těchto od- 
děleních jest připomenouti, že slovesa jejich pře- 
cházejí odtud jinam, zejména do Y. 1* (s tvary prae- 
sentní mi; tvai-y infinitivní jsou v V. 1» a V. 2 stejný), na př. 
stč. řehcu V. 2 a nč. řehtám V. 1; a naopak že během času 
velmi mnohá slovesa — zvláště kmeny se souhláskou retnou 
— odjinudpřecházejísem(s tvaiy dílem praesentními, dílem 
i infiaitivními, někdy obojími), na př. stč. skú(h)sti a nč. sku- 
bati, stč. kíamaju nč. klamu atd. 

Přistupuji k oddělením jednotlivým. Slovesa, která 
do kterého oddělení patří, uvozuji dílem podlé svých exerpt 
nebo podlé jazyka obecného, jak jej znám, dílem podlé Jung- 
mannova Slovníku (pokud tu při slovese nesloženém jest uveden 
neb doložen tvar praesentní podlé vzoru V. 2) a podlé mluvnice 
Miklosichovy. Uvozuji pak z pravidla slovesa všecka, která do 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 79 

kterého oddělení patří a pro něž mám při ruce 8vědect\i nebo 
doklad; jenom někde, kde sloves všech je příliš mnoho (zejména 
v oddělení -táti), přestávám na tom, že místo všech avoznjl jen 
dostatečnou hojnost. Tvary, o které hlavně jde, jsou praesens, im- 
perativ a part. praes. act. ; tvary infinitivní (a s nimi imperfektum, 
s výjimkou nepatrnou) nemají žádné zvláštnosti, kterou by se lišily 
od vzoru obecného. Ve kvantitě slabiky kořenné panuje ne- 
stejnost a mnohdy nejistota. — 

Slovesa, která v koncovce kmenové mají souhlásku r e t n o u : 

a) -hati, pi-aes. -6'u/ na př. hýbati^ praes. hýBu hýlješ, im- 
perat hyb(i), part. praes. hýbe hýJjuc-, stb. gybati, gybljq, gy- 
bljeiij gybXiy gybljq gybljqšť. .Souhláska kmenové koncovky ve 
tvarech praesentních (mimo imperfektum, což bylo právě připo- 
menuto všeobecně) je změkčena, 5 z -bj-; měkkost její byla zjevná 
'a způsobovala přehlásku u-i a a-é: sing. 1. hýbu — hýbju — 
— Aýfct, plur. 3. hýbu — hýbiu — hýbi, part. hýbá — hýbe, 
hýbúc — hýbiuc — hýbic-; ale později měkkost zaniká a pře- 
hláska ui v sing. 1. a plur. 3. se ruší: nč. hybu hýbeě hýfcoti, 
je neměkké a přehláska zrušena. Sem patří nebo přecházejí 
slovesa : 

dlabati, dlubatu Ve staré češtině bylo sloveso toto ve třídě 
I. 3, v. Listy filol. 1883, 121; podlé ní byl by inf. dZ6«<i, praes. 
dlbu, anebo dlúbsti dlubu (jako žitý — žlutý), praesens dlbu 
dlubu ovšem s tvrdým -bu Qako pefcn). Vedle toho bylo i stup- 
iíované dlabati (m. dolb-) ve třídě V. Tvary třídy I. časem za- 
nikají a nahrazují se novotvary ustrojenými podlé V. 2 dlubati 
dlubu, nebo vstupuje docela sloveso dlabati na místo zaniklého 
dlbati (jako sypati vstoupilo na místo suti, skýtati m. skýsti a j.). 
Praes. dlabi obrazy, obrazník obraz dlabe Kom. Jg. 

dobati, dubati^ praes. -bu Us. 

drbati. Praes. drbu: já se drbi Blázn. 131^. Impt. nedrb 
Kom. Jg. 

habati raífen: hábu KoU. Jg. 

hlúbati: Jg. udává praes. hloubi, bez dokladu a tudíž po- 
chybno. 

hrabati, Praes. hrabu: (sladovník) hrabe neusadaHrad. 133^, 
ani kuře darmo nehrabe Prlsl., (Řekové) se ke zdi hraby AlxV. 
2048. 

hřebati domlouvati: praes. úředníci nám nehřebau Kom. Jg. 

hýbati, Praes. hýbu: čsož sě hibe ŽWittb. Puer. 79, činieše 
měděné hady ani sě jako živí hibi Pass. 293, drahé perly myslí 
hýbí Jel. Jg., ti sěm i tam sebú hiby Hug. 277, vida je ani se 
nehaybj Háj. Jg. ; hýbám: země sě hyba Hug. 373, to moře ne- 
plyne ani se hiba Mand. 36**, jež hybagy sě Hod. 7*, ti jenž 
sebú nehibagi Hug. 279. Impt. hyb Puchm. Jg. ; hýbaj: nehybay 
ŽWittb. 35, 12, nehýbey sebú Jel. Jg. Part. hýbe: (lidé mocní) 



Digitized by 



Google 




80 J« Gebaner 

činie nepokoj veliký na světě hybijcz Bvětem jako pólnoční vietr 
mořem Štít. ř. 142». 

klobati, klubati, u Jg. též klabati, varianty utvořené ze 
klvati. Praes. klubu i klubám Jg. 

kolébatiy praes. mysl sem i tam se koleebe Jel. Jg. 

aklubatij škubati. Praes. -bu : tu (vlnu) s nich íkluby Mand. 
64^, ptáci nás (sovy) ošklubí RZvíř. (1814) 139. Part. -bě: Hester 
fkubycz je (vlasy) s sebe modlila sě bohu Štít ř. 205**. 

atřebati. Praes. střehu: ktož nějakou (jíchu) fti'zebe rkp. 
lék. Jg., psi na běhu z Nilu nestřebí Jel. Jg. 

šklub-j íkub' v. sk-, 

škrabati, praes. škrabu Usw Jg. 

zobati, Praes. zobu: jelikož ho (máku) zrn zzobete AlxV. 
1068, žáci višně zoby Pass. 70, jakžto ten mák fteci zoby AlxV. 
1080, ztvrdlé -bu: co semen ptáci vyzobu Troj. 54*. Impt. zob(i): 
zobte, vece, moji ftěci AlxV. 1062. — 

P) 'pati, praes. -jm; na př. kapcUi, praes. kapu kapeš, 
imperat. kap (i), part. praes. kápě, kapuc-, stb. kapati, kapljq 
kaplješi atd. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených 
je změkčena, p z -pj-; způsobovala přehlásku; měkkost časem 
zaniká; přehláska u-i se ruší; vše jako nahoře při -bati, -Ku, 
viz a). Sem patří nebo přecházejí slovesa: 

capati v. cupati. 

cápati házeti sic, podlé Jg. 

cpáti: patří do třídy V. 1% v. t. ; ale přechází sem: nč. 
cpu, cpeš Us. 

cupati: koňský cupe dusot Jg. 

Čerpati: čerpu čerpeš Us. může býti z I. 3 (inf. čřieti), 
stb. čn»p^ čn»peši, jako tepati (V.) a tepu tepeš (I. 3). 

drápati: ruce drápí Kom. Jg., drápu Us. 

dupati: dupu Us. 

hňápati: hnápu Us. Jg. 

houpati: houpu Us. 

chúapati: chňapl Jg., bez dokladu. 

chrápati, chr opati, chrápati: spící chrápe Kom. Jg., ktož 
chrupe Bibl. Ben. Jg. ; pt. chrápě: panoše ležieše a chrapye 
AlxV. 2442. 

chrápati v. křápati. 

kapati, Praes. kapu : rtové kápí myrrú Pis. Šalom. Jg. Part. 
kápě kapuc-: kropě kapuczie ŽWittb. 71, 6, kropě kapiucie 
ŽKlem. tamt. 

klipati těžce se hýbati Jg. 

klapati: klapi Jg. bez dokladu. 

klepati: smrt kosu klepe Hod. 85*; čáp klepe Ros. Jg. 

kopati: kopu Us. 

krápati: krape Us. Jg. 

křapati: hrnec křápe Us. 



Digitized by 



Google 



Tyarosloyné Yyklady a doklady ke sloves Am třídy V. gi 

křápati^ chrápati: křápa Us. 

kdpati. Praes. kápu stb. k^plj%: konpa Us. Impt. kup(i): 
kup sě a drže sě břehu Smil. Přísl. Výb. 1. 842. Part. kupě 
kúpúc-: kupye sě v nepřietelských vodách DalC. 50, mníš se 
kupye ve Vltavě tamt 

lapati: lapi Jg., bez dokladu. 

lípati: lípu Us. (?) 

lupati: lupi Jg., lupe Us. 

lupati: loupu Us. 

pípati (o ptácích): pípi Jg, bez dokladu, pochybno. 

rýpati: rejpe Us. 

tápati: sápe se Us. 

dpati sípavě mluviti n. dýchati: sípu Us. 

skřípati: skřípe Us. 

súpcUi: supi Jg. bez dokladu, supu Us. 

sypati. Praes. sypu stb. syplj^ syp^jesi: květ od samce 
(stromu palmového) íypj na famici Har. 2. 40; Jámu pískem 
pofypj tamt 2. 236. 

ščiepati findere : štípí Jg. bez dokladu, dřevo se štípe Us. 

ščipatť, Praes. ičípu: já (holub) nosem štfpi RZvíř. (1814) 
154; nehty (pl. Instr.) štípeme Kom. Jg. ; (hadi dítě) do smrti 
vlTczipi Mand. 20^. 

napatí: šlapi Jg. bez dokladu, šlapu šlapeme Us. 

iňupati: šnupu Us. 

šoupati: šoupu Us. Jg. 

tápati: tápi Jg., bez dokladu. 

tepati: jenom na pohled sem patří. Praes. tepu (s tvrdým 
-pu) je ze třídy I. 3, a tam sloveso toto vlastně náleží, v. Listy 
fílol. 1883, 123. Ale za inf. *tép8ti ujal se inf. tepati podlé 
V. 2; s ním pak i některé jiné tvary do třídy V. přešly, a slo- 
veso celé dostalo odtud podobu, jakoby patřilo do Y. 2. 

třepatí: třepu Us. Jg. — 

y) -vaíí, "fcUi. Čeština stará nemá sloves tohoto tvaru ve 
třídě V. 2; časem však přece některé s některým tvarem od- 
jinud se zde usadilo: 

Uafati: blafe Us. (?) 

couvati, coufati z něm. zauen střhn. zúwen : coufe Us. (?) 

Mofati ze klobati, klvati: klofi Jg., bez dokladu, klofu Us. 

kývati: kejveš Lomn. Jg. 

plovati je dílem v I. 7, dílem v V. 3, v. Listy filol. 1883, 
451 ; analogií, která svádí zvláště kmeny se souhláskou retnou 
do V. 2, utvořilo se také part. plově: plovíc DalJ. 105 Lup., 
místo plovúc; pak i ploviec Troj. Jg. 

zváti je v V. 3; touž analogií, o které právě byla řeč, 
utvořeno vedle zovú 3. pl. také zoví: jedni druhé k sobě zowj 
Har. 2. 188, na ty smlauwy zuwj příbuzné Har. 2. 321. — 

Lliiy filologické a pMdagoglcké 1864. 6 



Digitized by 



Google 



82 J- Gebauer 

ů) -mátly pi*aes. -rhu ; iia př. dřiemati, praes. dřiemu dřierhei^ 
imperat. dřiemi, part. dřiemé^ dřiemúc-, stb. dremati dremljq dré- 
mljeéi atd. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je 
změkčena, m z -m;-; způsobovala přehláska; měkkost časem za- 
niká; přehláska u-i se ruší; vše jako při -hatiy -řu, viz a). Sem 
patří nebo sem přecházejí slovesa: 

dřiemati. Praes. dřiemu: já nedřími Br. Jg. ; newdrzyenae (sic) 
sě ani spáti bude Hod. 13*; zlí zesnu a dobří wdrzyemij Štít. ř. 
231*. Part dřiemě: an drzyemye leze pod kola AlxV. 2445. 

dýmati flare. Praes. dýmu: dime duch jeho ŽKlem. 147, 
18 Jg. 

jemati stb. jemati prehendere jemlj^. Part. jemš: fiíměné 
ny zgemucze zvieží Hrad. 74^. Impt. zgemayz lid bohatý Alb. 91** 
podlé V. 1*. 

klamati stč. klamaju Y. 1, nč. klamu \ povětří klame Dobr. 
Jg., klame Lomn. Jg. ; viz v V. 1*. 

lámati má již ve stč. tvaiy dvoje, podlé V. 1* a V. 2; viz 
nahoře v V. 1*. 

iiémati: ušišme Us. (Jg). — 

Slovesa, která v koncovce kmenové mají souhlásku plynnou: 

€) -rati, praes. -řu; na př. nebrati, praes. iebřu žebřei, 
impt. žebřiy part. praes. £ebřě iebi^úc-y stb. oratiy orjq orjeéi^ 
oriy orje orjqst-. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytče- 
ných je změkčena, ř (v době starší i^zz stbulh. a praslovanské f, 
v Listy filol. 1883, 109) z -r/-. Měkkost její způsobovala pře- 
hlásku U'i a a-ě: sing. 1. žebřů — žebřju — žebři, plur. 3. 
Žebřů — žehřiu — žebři, part. praes. žebra — Žebřě^ Žebřúc — 
žebřiuc — žebříc — . Sem patří nebo přecházejí slovesa: 

babrati piplati: co se s tím babřes Bern. Jg. 

bierati: skáče straka po potůčku sbíře zrnečka mor. Suš. 
332; srov. doleji řiekati — řiče. 

Čechrati: Jg. čechři, bez dokladu, pochybno. 

frfrati bručeti: impt. nefrfři Koll. Jg. 

kárati, Pi-aes. káru: který káře Jg. (XVII stol.). Part. 
káře: zůstal pak Jozafat na tom miestě života právě andělského 
následuje a mnohem přísněji káře své tělo Bari. 2.25. 

krákorali: kuře krákoře Ros. Jg., ženy krákoří jako slepice 
RZvíř. Jg. 

mumrati zz semrati : co to tam šemře a mumře Zlob. Jg. 

orati. Praes. ořu: ktož vorze (t.j. uore) chtě bohat býti 
Štít. uč. 93*^, ten mnau vždy vůře RZvíř. (kůň), oře oráč Br. Jg., 
zemí našich neworzeme Alxp. 101, řekli jste, že země neorzete 
Alxp. 102, (zahradníci) orzij zahradu Štít. ř. 188". Impt. oři; 
V. 1 orajte Suš. 517. Part. praes. oře ořúc-: lidé na druziej 
straně orzycz vlka okřikú Pass. 569, zahradníci orzij cz branami 
drhnác plevúc nepřestanu klidiec zahrady Štít. ř. 189*. Imperf. 
orách: orasse muž veliký DalC. 5. 



Digitized by 



Google 



TTaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy Y. 83 

skuhrati, Jungman uvodí praes. akuhři, bez dokladu. V Greg. 
čte se zkrgru queror ; zdá se, že je to slovo podobné ke skuhrati, 

Šemrati v. mumrati. 

ékamrati, škebrati, škemrati: škemru Us. Jg. 

šmátrati: šmátři Jg., bez dokladu, pochybno. 

starati: stáři Jg.. bez dokladu, pochybno. 

tytrati n. titrati susurrare, murmurare. Praes. tytřu (?) : 
ač- li nebudu syti i wztytczyu (sic) murmurabunt ŽWittb. 58, 16, 
trvám že místo vztytřiu. Imperí tytrách: proti mně tytracbu 
nepřietelé moji susurrabant ŽWittb. 40, 8. Part. tytral : i tytraly 
v staniech svých murmuraverunt ŽWittb. 105, 25. 

vrtrati reptati. Praes. vrtřu: když srdce newrtrze Alb. 11*», 
(někdo) pozove z hrdosti a ztwrtrze z skúposti, ež žel nákladu 
Štít. ř. 175*. Part. praes. vrtřě vrtřúc-: počěchu lidé wrtrzycz 
mluviti Pass. 14, wrtrzijcz na ně ež jsú tak skúpi Štít. ř. 63^, 
abychom trpěli newrtrzijcz Štít. ř. 148^. Inf. wrtrati budu mur- 
murabunt ŽKlem. 58, 16, někdy i pozvaný wrtrati bude Štít. ř. 
175*. Imperf. vrtrách: proti mně wrtrachu nepřietelé moji ŽKlem. 
40, 8, Judáš zaviščěmi wrtraíTe Krist. 69*. Srov. doleji vrtlaii. 

Sebrati. Praes. žebřů: a tak žebrzy všady dokad se domuov 
nevrátím Troj. 228^, ty jmáš přieliš a druhý zebrze Štít. uč. 140*, 
zebrzem-li prosiec od hospodina světla Štít. ř. 116*. Imperat. žebři 
žebř&é: zebrziete a vyvrženi buďte mendicent ŽKlem. 108, 10, 
zebrziecze ŽWittb. tamt. (omylem m. žebřěte). Part. praes. žebře 
žebřúc-: sv. Alexius před kostelními dveřmi zebrzie seděl Pass. 
323, pojide cná žena zebrzicy Pass. 289, chleba zebrzicze Hug. 99, 
mnoho dobrých pánóv biechu v Čechách a žebříce DalJ. 89. (rkp. 
Z.; žebrúce F). 

žehrati: z čeho by mohl žehrati Štít. ř. 110*. Praes. žehřu: 
ukáránie v svědomí, ješto zehrze z nepodobného Štít. ř. 110*, 
sv. Pavel zehrze na ně Štít. uč. 120^. Imperat. žehři: nezehrzy 
sě se svými dětmi Štít. uč. 108^. Part. praes. žehřě žehřúc-: 
Priamus s hněvem proti Anthenorovi a Eneášovi zehrze takto jim 
vece Troj. 193*. Imperf. žehrdch: ten, nanž zehraíTe zástup, viecež 
viecež voláše Štít. ř. 115*, zahraachu naň, aby mlčal tamt. 114**. 
Part.: dělník, naňhožto pozehral pán Štít. ř. 110*. — 

5) 'lati, praes. -Tu; na př. plápolati, praes. plápoTu plá- 
poTeš, impt. plápoli, part. praes. plápole plápoTúc-, stb. glago- 
latiy glagoljq glagolješi, glagoTi, glagolje glagoljqšť. Souhláska 
koncovky kmenové ve tvarech vytčených je změkčena, T z -//-; 
způsobovala přehlásku, jako při -rati^ viz é); měkkost časem 
zaniká, přehláska u-i se ruší. Sem patří nebo sem přicházejí 
slovesa : 

beblati, bublati: hnhle Ros. Mand. Jg. 

cumLati: cumle Us. 

cuplati: cuple Us. 

dudlati: nedudli Koll. Jg. 

6* 



Digitized by 



Google 



34 J- Gebauer 

dumlaii: dmnle Us. 

huhlatu Praes. huhVu: co huhlefs Hod. 85^, ani (hlasové) 
hahlí Pass. 92. huhVe huhCdc-: hubené duse takú bolestí huhlycz 
volají Štít. uč. 154». 

chrchlati: chrchle Ds. 

kašlati, Praes. kašTu^ přehlas. kašli: někteří kašli Bylin. Jg. ; 
přehláska zrušena: kašlu Us. 

Jdáti, Praes. koTu, kótu: pravda v oci kole PřísL, král Lau- 
medon onyf kuole onyC seče Troj. 33*, na poli kdežto rytieři 
koly NRada 894. Part. praes. koXe koVúc-: Jan z Michalovic kole 
po Rýnu do Paříže jede DalC. 94. Infinitiv a tvary na něm za- 
ložené jsou bez kmenotvomé přípony -a, ježto kldti vzniklo 
z '^koltiy o čemž viz nahoře při inf. V. 2. Aorist klach : (Mazeus> 
o jednoho kopie przyekla, v druhého nóž wekla AlxV. 116^, jeden 
pohan prokla jeho bok Hrad. 92% Hektor jej zakla Troj 144*, 
Hektor ho (Filotu) kopím zakla Troj 119*', Thoas hna na Kassibiia 
a jeho kopím pokla Troj. 118^. Imperf. kldch: na pole kdežto 
klachuTandZ. 180^ Part. Mdl: (pohan bok) kopím proklál Krist. 
lOS**, kopie ješto jeho bok proklálo ML. 39**, neb biechu kuoĎ 
pod ním zaklali Troj. 118*. Part, kldv: Jan z Michalovic tu (na 
Rýně a v Paříži) ctně klaw do Čech přijede DalC. 94. Part. kldn: 
král Laumedon zaklán spade s koně Troj. 33**, bok proklaný 
Krist. 110», jiezvy hřebíky proklané Krist. 110». Sloveso toto 
zastaralo a bývá nahrazeno novotvarem kolití, kolim, 

krchlati v. chrchlati. 

kvhlati: pokuble se tándeln Ros. Jg. 

ndéti z I. 6. patří sem se tvary praesentními : meVu přehlas. 
meliy se ztrátou měkkosti á zrušením přehlásky nč. mdu atd., 
viz Listy filol. 1883, 138. 

mumlati: mumleme jako nedvědi Br. Jg. 

pichlati. Part. pichle: nesnadné jest smolu pychlijcz nezlepiti 
se od nie Štít. ř. 222**. 

piplati: pipli Jg., bez dokladu. 

plápolati. Praes. pldpoVu pldpoTeš: oheň wzplapole ŽKlem. 
Bent. 22, plápole milost ve mně Modl. 12*, srdce mé plápole 
Modl. 13% jenž plápole móž pohasnuti Štít. uč. 68**, jenž plápole 
milostí boží tamt. 99% (oheň) plaapole Štít. ř. 193**, (vy) pla- 
polete boží milostí Štít uč. 68% ti najviec plápoly milostí Štít. 
uč. 67% Part. plápole plápoTúc-: plapolycz milostí Štít uč. 68**; 
Serafin, jako by česky řekl plapolyczý milostí (plur. Nom.) Štít. 
uč. 67**; s těmi anděly, boží milostí plapolyczymy tamt. 70^. 

sláti. Praes. sg. 1, šTu a, šeVu, přehlas. -li; nč. po zrušení 
přehlásky šlu; sg. 2. šTeš^ šeVes, se ztrátou měkkosti Šleš, atd. 
Part. praes. šTe šTúc-^ ŠeVe šeTúc- atd. Za šeV- bývá ŠéT-, Doklady 
viz v Listech filol. 1882, 117 — 118. 

stláti. Praes. steVu : tu sě nám ne v hod ftele Kat. 80, jede-li 
(kám) skrze město, všady poftely ulice koberci Mand. 69**. Imperf. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke sloves&m třídy V. 85 

Btldch: lámajíce roždie s stromo v ftlacha je po cestě Krist. 76^ 
Part. stlal: kak je zztlal syú věc z daleka Jid. 29. 

aislati v. šišlati. 

ieplati: šepli jazykem Reš. Jg. 

Šišlati: šišlu Us (?). 

viklati. Praes. vikUu: vikli se nevěda na čem se mám usta- 
noviti Jel. Jg., i bohové wiklij se pod jménem jeho (Danovým) 
Alxp. 22, lidí viklí ť se jako tresť rkp. XV. stol. Rozbor 723. 
Imperf. vikldch: vikláše se úmysl jeho Troj. 

vrtlati murmurare : proti bohu wrtlati Štít. Opat. 414. Praes. 
vrtTu: nemúdřl wrtli na bóh Štít. Opat. 415 t. j. vi*tlí. Part. 
vrtlal: Jidáš o tom mazání záviščemi wrtlal ML. 89^, mužík jeden 
Mrrtlal na bóh Štít. Opat. 415, on jest wrtlal Ote. 39». Subst. 
verb. vrtldnie: wrťlanie Štít. Opat. 411, 412, 414. 8rov. vrtratí 
pod s). — 

7j) -nati^ praes. -ňu; na př. stonati^ praes. stóiíu stóňeš^ 
impt. stoni, part. praes. sióně stoUúc-; stb. stenati, stenjq ste- 
nješiy steňi, stenjq stmjqšť. Souhláska koncovky kmenové ve 
tvarech vytčených je změkčena, ň z -nj-; způsobuje přehlásku 
u-í a a-ě: praes. stóňu — stóniy part. stóňa — stóné', přehláska 
U'i se ruší, nč. stůňu, stůňou; vše jako při slovesích -lati 
pod (). Sem patři slovesa: 

kuknati skuhrati. Praes. kuknu: kukni že sem se škaredý 
narodil Pis. Jg., mnoho jich na své dobrodince kukne Pis. Jg., 
pro nerovnost kuknete Jel. Jg. 

stonati. Praes. stáňu: tíže stůně než ho bolí Ros. Jg., ženy 
kteréž stoní Mel. Jg., stůňu ITs. Impt. ston(i) : trp bolest a ston 
Mel. Jg. Part. stóně: každý kóň (maje na sobě náklad kořisti) 
pojide ftonye Alx. V. 1846, ve slzách ftonye vzdýchách Pass. 531, 
vzdyšíc a ftonijcz Štít. ř. 70», vši noc ftonycz svých hřiechóv 
plakali Pass. 625, kněžie jeho ftonyczye Pror. Jer. Lament. 1. 

Sieti z I. 5. patří sem ve stč. se tvary praesentními : £ňu 
žneš, impt. Sni, part. žné žňúc-; v jazyce novém jsou tvary tyto 
přidělány podlé I. 5: £nu žneŠ^ žna žnouc atd. Viz Listy filol. 
1883, 136. — 

b) 'Zati^ praes. -žu; na př. mazati^ praes. viažu mažeš, 
impt. maž(i)^ part. praes. maŽě mažúc-; stb. mazati, mažq ma- 
žeši, maži^ maže mažqšt-. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech 
vytčených je změkčena, z ze -z/-; způsobuje přehlásku u-i a a-ě: 
sing. 1. mažu — mažju — maži, plur. 3. mažd — mažiu — 
maži, part. pi^aes. maža — mažě^ mižúc- mažiuc- mažíc- ; pře- 
hláska u-i ávií se v jazyce spisovném dílem dosud, ale býval tu 
vždy i tvar nepřehlasovaný a nč. jazyk obecný má mažu mažou 
bez přehlásky. Sem patří nebo sem přecházejí slovesa: 

hemzati. Ve stbulh. gdmdzati gnmdžq do třídy této. V češtině 
naproti tomu nalézají se tvaiy několikeré. Juugmann ve Slovníku 
uvádí s doklady většinou novějšími: hemzati hemzám krabbeln. 



Digitized by 



Google 



86 J- Gebauer 

hemzeti hemžím hemzejí wimmeln, hemžiti jucken, hemžeti wim- 
meln, hemžiti jucken. Některé tvary možno je svésti na stč. 
hemzati V. 2, na př. čteme-li hemžíc za hemžíc RZvíř. Jg. ; s tím 
srovnává se hemzám^ jako česám s češu atp., červy se hemzají 
Kom. Jg. Dokladů starších není dostatek. 

hrýzati. V češtině bylo hrýzti hryzu I. 2. Ale časem některá 
slovesa třídy I. vycházejí z obyčeje a nahrazují se tvai*em pří- 
buzným třídy V.; tak na př. za staré durativum suti položeno 
a do významu jeho vtištěno je iterativum sypati^ tak dáno i ský- 
tati na místo skýsti, a tak i hrýzati na místo hrýzti. Srov. Listy 
filol. 1883, 119. Praes. hryžu Us. 

hrzati v. raáti. 

kázati. Pi-aes. kážu : to vem kazyu DalC. 7, jáz vstáti kazyu 
Mast. 304, ukaziu ŽKlem. 37^, ani slovo božie kazyu Pass. 407. 
Part. káže kážúc-: slovo božie kazie umřel Pass. 411, pak jim 
kázal po všem světu jíti vieru kazucze Kat 112. Impf. kozách: 
sv. Jan kazade Pass. 65. 

klouzati: kloužu, kloužeme se Us. Též klouhati. 

lízati, Izáti. Praes. lizu: jenž kiev lize Hug. 142, když 
někdo lyzze rožeň Štít. ř. 11*», zdvořilí pysků nelíží Kom. Jg., 
jenž kropíčky lyzy Alb. 80^. Pai*t. líže, ližúc-^ doklad odchylný 
a nejistý: liška lyzeczy se, hlediec z nice NRada (B) 1381. Inf. : 
pmch noh tvých Izaty budu Pror. Jsa. 49, 23; nepřibtelé jeho 
zemju Izati budu ŽKlem. 71, 9. Aorist Izach: psi Izachu vředy 
jeho Kiist. 67**. Part. Izal : v kterém miestě Izali psi krev Naboth, 
i tvú Izáti budu Tkadl. 1. 26. 

mazati, Praes. mažu : jáz tě mazyu Mast. 303, af jiní v téjž 
zlosti se nezmazí NRada 688. Impf. mazách: drahú mast mamě 
mazaíTe Pass. 334. Sup. mazat : tělo jehož mazat přišla Hrad. 41*. 

řezati. Praes. řežu. Part. řěžé: vlasy vi-zezycz Štít. nč. 44*, 
obrzezzijcz sě Štít. ř. 88**. Imperf. řězách : Bedřich jim nosy rzye- 
zasse DalC. 72. 

rzáti, hrzati stb. n»zati hinnire. Praes. ržu. Part. rzal, hrzal : 
nejeden tu komoň hyrzal AlxH. 1», nejeden tu komon hrzal AlxV. 
1202 (rým: potvrzal). Z toho chybně řal ve St. Ski. 2. 207, hržal 
ve Výboru 1, 1109, hýřal Výb. 1. 1073, a koňské ržání Čelak. 
Jg. a u spisovatelů novějších. 

tázati, Kořenné -a- je ve střídě za stb. ^, tázati t§ž^, a pře- 
hlasuje se, když slabika následující je měkká; přehláska ie pak 
ouží se v í; v XVI stol. však analogií usazuje se na jeho místě 
zase a. Tedy praes. sing. 1. tiežu tieži tíží a nč. tážu, sg. 2. 
tiežeé tížeš nč. tážei atd. : já vás také otiezy Krist. 78% tieži 
vás Pass. 368, tiezi já tebe Kat. 100, o Barlámovi tebe se tjži 
Bari. 2, 4, otíži se vás NZák. Br. 119**, aC s tebou promluvím 
a tebe se wytijžy Hád. 4**, měšce sě dotyezes AlxV. 985, potom 
se mne vtijžefs Alxp. 118, Pilát co sě stalo tyese Jid. 106, ne- 



A 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 87 

wztiezet non requieret ŽWittb. 9, 13 (34), ež mne vaše obec 
tyeze Kat. 146, otyezem jich Pass. 307, tyezete mne Pass. 288, 
což mne tiezete Kat 102, jakž ho po prvé potiezy Rožmb. 41, 
dréve než ho otyezy Alb. 33, jakož jeho (svědka) potom tyezy 
Štít. uč. 82% tohoC tebe kmetie tieží DalJ. 66 rkp. LZJFf. Impt. 
tieži, těži nč. taž: tefi zea teh EJ, otiez větších ŽWittb. Deut. 
7, otijezz Skota a naučí tě Štít. ř. 246*. Part. tiežě tiežúc: tyezye 
sě a raduje sě Pass. 303, tebe tiezuczy Hrad. 44^, za tiem sě 
potyezyucze AlxV. 2137, uzdy se dotyeze AlxV. 989, třie králi 
před Heroda jidú tiežíc ŠtítV. 399; odchylkou: o bohu tiežiec 
.ŠtítV. 6 : za -íc, vzniklé přehláskou z -úc, bývá někdy psáno -tec 
atp., a tak má rkp. snad i v příkladě tomto; vyškytá se to jen 
v textech pozdějších a ovšem jen jako odchylka ; základ svůj má 
odchylka tato v analogii, a to dílem pravopisecké, když písař i 
psal jako t6, aby tím naznačil délku, dílem grammatické, když 
podlé správného prosiec — prosíc tvořilo se také k tiežíc ne- 
správné tiežiec. Tvary ostatní, inf. tázati aor. tázach pt. tázal 
atd., nemají dokladu potřebí. Rozdíl mezi kmenem tieže- a táza- 
zachovává se ve staré češtině velmi správně a přísně; doklad 
odchylný, snad na př. praes. tážu, nebo aor. tiežach^ nenaskytl 
se mi ani jedinký. Časem však ruší se pi*avidlo staré a do tvarňv 
kmene tieže- (zouž. tíže-) vkládá se á na místo ie (i), patrně 
vlivem tvarňv se kmenem taza-. Blahoslav zaznamenal, že tiži, 
otíži tebe říká se v Čechách, ale na Moravě táži, tážu, Blah. 
174. Jiný výklad jest, že byla slovesa dvě, tázati eítiezati atd.; 
ovšem výklad chybný. 

vázati stb. vrzati. Tvary slovesa tohoto a jejich proměny 
jsou tytéž, jaké byly právě vyloženy při slovese tázati. Tedy 
praes. sing. 1. viežu vieži vizi a nč. zase vážu sg. 2. viežeš 
vížeš nč. vážeš atd. Na př. jej fwyezy vniž vól lení AlxV. 1008, 
jáť sě vwiezi v dědinu NRada 726; cožkoli fwiezeíT na zemi 
bude fwazano i v nebesiech, a cožkoli rozwiezeíT na zemi, bude 
rozwazano i v nebesiech Krist. 60*; sám sě najviec fwyezes AlxV. 
290, ve vše sě wiezess in omnia te ingeris Boh. 338, (ptáčník) 
prziwieze ponožku Hrad. 98^, duše obwyeze sě tělesnu věcí Alb. 
10**, rozum jenž vy wieze Kat. 146, kdy kto wyeze sě v to, což 
bohu příslušie Alb. 14**; sviežem nohy i ruce Trist. 182; což- 
koli svížete na zemi, bude C svázáno i na nebi, a cožkoli rozvížete 
na zemi, bude ť rozvázáno i na nebi KZák. Br. 44** ; Aíměné 
v naši sě zemi uwiezy a ny zjemúce i s dětmi zwiezy Hrad. 
74**, kteří sami sě svieží takovými sliby ŠtítV. 145. Impt. věž: 
ty jeho rozwiez Pass. 352, rozvěž svazky ŠtítV. 160, přiskočiec 
ve n sě uwiezte a jmúce jej dobře fwiezte Hrad. 78*», wzwyezte 
DalC. 58, toho hrábí svezte Trist 212, odvěžtež je NZák. Br. 
49', 148** ; važ: uvažme se v dědictví jeho NZák. Br. 51*; odvaž 
Bibl. Vel. Jg. Part. viežě viežúc-: mní sě se mnú viesíe cepy 
Jid. 102, Pilát káza Ježiušě przywiezicz k soše metlami býti Hrad. 



Digitized by 



Google 



88 J* Gebauer 

88^, aby maže neb ženy jma a Twiezie do Jeruzaléma Tedi Pasa. 
126, červenu obwyezijcz nití Štít. ř. 88^. • 

Analogie přenesla sem také některá slovesa ze třídy V. 1^: 
jako k mtizati^ mazat jest praes. maSu, tak i k hdzěti dial. 
hdzáť přiděláno dial. praesens há£u, impt. haS: já ten chodníček 
kamením zahážn Suš. 361 a 290, na danno děvečko hažes prste- 
nečkem Sos. 296, haze milá věncem Saš. 305, náš panáček děnigú 
kázeň, živé obrázky hážú na zem Saš. 474 ; nabaž jim (slepičkám) 
pšeničky Snš. 162. Sic. hádžem, sádžem. — 

i) -ta^i, praes. -iu; na př. tesati^ praes. tešu teiei, impt. 
tei(i)^ part. praes. teié tešúc-; stb. tesati, teiq teieii^ tUiy tei^ 
tešqiť. Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je 
změkčena, i z -aj-; způsobi]ge přehlásku u — i a a — ě: praes. 
teiu — teiju — t&ii, part. teia — teše; přehláska u — t se ruší, 
nč. Češu ieiou; vše jako při slovesích -žati pod d). Sem patří 
nebo sem přecházejí slovesa: 

Česati, Praes. Čeiu: když sě czeíTeír Modl. 105% zda-li 
8 bodlivého dřievie fíky czedij Krist. 42% t j. Čeit^ nč. češou. 
Impt. Češ: czeste své ač i krastavo DalC. 4. 

debsati n. depsati, Praes. -Šu : (oni) nesličně debfy a tleštíce 
rokanui Ote. 20*. Part. -ši: depšíce nohama strepentes Ben. Jud. 
14, 9 Jg. 

kasati, Praes. kašu: jiné kašeš a sama se plíháš Prov. Jg., 
dnes se kasem Puchm. Jg. 

klusati. Praes. klušu: závist za pejchau kluše Rváč. Jg., 
vše do pekla kluše Prov. Jg., oslové pěkně kluffy Milí. 16^. 

knisati houpati se. Praes. kníšu: kalina nad vodou kniše 
Koll. Jg. 

kolísati: Jg. kolíši, bez dokladu, pochybné. 

křesati: křešu křešeš Us. 

kúsati: koušu Us. 

kysati: kyší rány mé 6r. Jg. ; kyšícíma očima Kom. Jg. 

misati tabescere evanescere. Praes. mišu: O světe, když tě 
člověk najviece drží, tehda uteka zmyfeír Pass. 42, pohanská 
(moc) zmilTe AlxH. 12, 30, radost zmylTe Trist. 128, milost 
zmyíTe Štít. uč. 25% člověk vždy mylTe v náboženství Štít. uč. 
119*^, člověk myffe a mdlé tamt. 119^ chut pomiše Štít. Rozb. 
145, takžt i to zmiše ŠtítV. 177 (vytištěno chybně zmise), vlny 
aC zmyíTy Štít. uč. 71^. mišu pokládáno za sigmatické futurum 
slovesa mi- minouti, Květ stč. mluvn.' §. 131 ; neprávem. Imperf. 
inisách: duše jich ve zlostech miffaíTe ŽKlem. 89^ (ž. 106). Aor. 
misach: ten ptáček na zemi sě svaliv i zmyfa Pass. 314, (sv. 
Prokop) to řek i zmyfa Pass. 317, tu diabel inhed zmifa Pass. 
321. Inf. misati: miíTati mi kázal hněv mój tabescere me fecit 
zelus mens ŽKlem. 104* (ž. 118), bude mdiéti milosť a myfati 
k světským věcem Štít. ř. 179^. Part. misál: diabel před jich 
očima zmylTal Pass. 18, diabel zmifal tamt. 459, ten kocúr 



^ 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy Y. 89 

zmiíal PasB. 413, ta holabicě zmyíTala tamt 542, dietě zmifalo 
tamt. 360, brzo sú zmyíTali subito defecerant ŽKlem. 55^ (ž. 72), 
by milost vždy mifala Štít. ř. 179^, mužie dali Jiříkovi požehnánie 
i zmiíaly Jiřík. vid. 198*», diablové zmifalij tamt. 201% ta ibned 
ta panna zmyfala tamt. 202^ a j. Sloveso toto časem zaniklo 
a nahrazeno slovesem mizeti; viz toto pod V. 1^ 

pásati cingere. Praes. pdiu: ledvie své przepalTete Štít. ř. 
152% skály opaíTiu sě radostin ŽKlem. 64, 13, sě opalTyn ŽWittb. 
tamt. Impt. paši: paíTy sě mečem ŽWittb. 44, 4, opadte ledvie 
vaše Pror. Jsa. 32, 12. Part. páše: ledvie své przepaíTycze Štít. 
ř. 150*. Part. pásal: prfiepafal si mě ZKlem. 16, 40 a j. 

pisati v. psáti. 

plesati n. plesati. Praes. pléšu : která (žena) pleíTe Štít. nč. 
56^, srdce mé pleše Br. Jg. ; ApoUon vzem husle i hude velmi 
krásně a plefa (aor.) výborně, tak že všickni křiknu a řkúc 
lépěji pleíTe než královna Apoll. 146^; řeky wzplellia ŽKlem. 97, 
8, řeky wzplefi ŽKap. tamt. ; před modlu pleíTy a veseli jsú Milí. 
110». Impt. ples(i): všickni národové plefte rukama ŽKlem. 46, 
2, národové pleíTte Hod. 8*». Part. pléšé: pleeUijcz nohami Štít. ř 
37% dcery Siónské chodily pleeíHjcz tamt. 91^, pléšícího lidn hluk 
Kom. Lab. 32, 4. 

psáti a pisati. Praes. píšu: pijíHj a selí listy mezi sebú 
Štít ř. 95^, všickni mnžie pyíTuv Pror. 92^. Impt. piš; od- 
chylkou pisaj: napifay Trist. 145. Part. píéě: pisařě pilTiucieho 
ŽKlem. 33* ; odchylkou pisajé: náhle pilTayuczieho ŽWittb. 44, 2, 
rychle piíTagiczieho ŽKap. tamt , král patřieše na články ruky 
pyfagyczye Pror. Dan. 5, 5. Imperf. pisách: Ježíš prstem pifaíTe 
na zemi ČEvang. 29. Aor. pisach: napiíTa Pilát Ans. 3, napyla 
sám Pilát ML. 105*. Part. pisal^ psal: když jsem to wypyfal 
Alb. 101% toto sv. Kliment sám o sobě pifal Pass. 293, Mojžieš 
popifal Mat. 2. Part. pisán, psán: pizan(o) ieft EJ, tak pifano 
jest Mat. 20, o tom mámy pifano Pass. 447, máme v knihách 
pifano Alb. 62**, pisáno to buď ŽKlem. 8^ a j., a vedle toho : 
hřiech judsky pfaan jest rafijí Pror. 65^, napsáni budu ŽKlem. 
115*. 

tesati. Praes. tešu: tesař telTye Hod. 59*. — 

x) 'Cati, 'cěti, praes. -Ču. V češtině jsou slovesa -céti dvo- 
jího původu: jedna vznikla z p&vodniho -tjatiz^: stb. -štdXi zz česk. 
-cěti, na př. u-trácěti vedle tratiti, káceti v. kotiti a j.; druhá 
mají své -c- naproti k kmenů jiných, na př. mácěti v. mafeati, 
lécéti v. nalítnouti a j., stb. též -cati. Oboje patří do vzoru 
V. 1**: kácěju kácieš atd., a lécěju lécieš atd., jakož tam bylo 
ukázáno; tvary podlé vzoru V. 2. vyskytují se jen při slovesích 
způsobu druhého, která totiž mají -c- z -fc-, a i tu jen při slo- 
vesích některých a velmi zřídka. Zejména jsou to slovesa 

léc&>i, praes. leču vedle lécěju: kto osidlo jiným lechze 
AlxH. 2^, viz nahoře lécěti v V. 1°; a 



Digitized by 



Google 



90 J- Gebauer 

mýcStí, praes. mýču vedle mýcéju : an se po kóřě mycze 
Pass. 415, čerti se myči sem a tam Lucid. (srov. Jg.); o praes. 
mý^u těžko však rozhodnouti, patří-li k inf. mýcěti, či k mýkati. 

Ve stbulh. je sloves těchto více: klicati clamare klič^, ke- 
cati claudicare kleč^, l§cati illaqueare l^č^, nicati germinare niča, 
pro-ricati vaticinari -rič^, obi-ticati a obi-técati circumfluere -tič% 
-téč^, vycati discere vyč%; bývá tu vedle praes. -č^ také -c^^. 
Miklosich Gramm. m.* 150—151 a Lex. — 

A) 'hati, praes. -Su; na př. Iháti^ praes. líu lžeš, impt. W, 
pai*t. praes. Ižě Ižúc-; stb. hgati, hiq hžeši, ld£i, Ui§ hiqéť. 
Souhláska koncovky kmenové ve tvarech vytčených je podnebné ž, 
proti hrdelnému h (g) tvarů ostatních; způsobuje přehlásku u-i 
a a-í: sing. 1. lžu — Ižja — lži, plur. 3. Ižtí — Ižiu — Ižij 

part. pi*aes. Iža — IŽé, Ižúc Ižiuc- — Ižíc-; přehláska u-i 

ruší se, nč. lžu, lžou. Sem patří slovesa: 

lháti. Praes. IŽu, impt. lži, part. Ižě byly pi^ávě vyloženy. 
Pro praes. a part. praes. vznikly však také tvary podlé třídy I. 4 : 
Ihu, Ihouy Iha, Ihouc-. Výklad toho a doklady viz v Listech filol. 
1879, 55 si. 

atrúhati stb. strugati radere struž^. Praes. strúžu: (štěpař) 
kom strúže rkp. Jg. Impt. struž: struž svrchní koru rkp. Jg. 
Part. strúže: všelikú ratoleft oftruzie počistí jie Krist. 91*. 

stříhati jen zdánlivě sem patří. Ve staré češtině bylo dura- 
tivum stříd, střihu střižen ve tř. I. 4 ; jeho infinitiv a některé 
jiné tvary vyhynuly a nahrazovaly se iterativem stříhati; spojí-li 
se staré střižeš, střiže s inf. stříhati, tedy ovšem zdá se, jako 
by to bylo sloveso vzoru V. 2. — 

(i) -ehati, praes. -šu; na př. dýchati, praes. dýšu dýsešy 
impt. dyš(i), part. praes. dýšS dýiúc- ; stb. dýchati, dysq dyšeši, 
dyšiy dyš^ dyšqšt-. Samohláska koncovky kmenové ve tvarech 
vytčených jest podnebné š, proti hrdelnému ch tvarův ostatních; 
způsobuje přehlásku u-i a a-ě: praes. dýšu — dýšju — dýši, 
part. dýša — dýšě. Sem patří nebo sem přecházejí slovesa: 

brýchati podlé Jg. : krev z něho bryše Rokyc. 

dýchati. Praes. dýšu: wzdysyu, pláčju, vždy mě tuha LAl. c, 
cožkoli dýše a živo jest Br. Jg., (matky) smútie se, wzdyfly Štít 
uč. 58». Part. dýšě: sedí mdlý král wzdyffie k bohu AlxBM. 7, 
23, chudý stane brdcem wzdyHie Hrad. 127^ povede srdcem 
wzdylTye Hrad. 56^, byla jako ze sna wzdýífíuczi Jid. 160, bohu 
wzdilTíuczi s pokoru LMar., wzdyíTijcz a stoníc Štít. ř. 70*. Im- 
perf. dychách: Soběslav ohňem dýcháše DalJ. 64. PF. 

páchati. Praes. pášu: co paíTes sám nad sobů Mast. 364, 
ach co pafefs Hod. 82% že tak pafe Hrad. 142^, cizoložstvie ne- 
paíTeme Alxp. 101, hřích pášete Štelc. Jg., prietelé velikú žalost 
palTy Pass. 473, synové krále Priamovi mnoho (skutků hrdinských) 
pafly Troj. 131*. Part. páše: proč sem i tam těkáš tolik ne- 
šlechetností paíTe Alxp. 93. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke Blovesům třídy V. 91 

slúchati patří sem imperativem poaluŠ: byl jeden král, ten 
slul Artuš, toho mile každý posluš Tand. (Star. SkL 5. 1); jeto 
patrně chybná licence k vůli rýmu. — 

v) 'kati, praes. -ču; na př. plakati^ praes. pláču pldčeš, 
impt. plačfij, part. praes. pldčě plačúc-; stb. plakati^ plačq 
plačeái, plači^ plačq plačqšť. Souhláska koncovky kmenové ve 
tvarech vytčených jest podnebné č, proti hrdelnému k tvarův ostat- 
ních ; způsobuje přehlásku u-i a a-ě : praes. pláču — pláčju — 
pláči, part. pláia — pláčě; přehláska u-i v praes. se rusí, nč. 
pláču, pláčou; vše jako při -Aaít pod A). Je-li koncovkou -skati, 
tedy ak mění se ve tvarech vytčených y Šč a, toto dále v šf. Sem 
patří nebo sem přestupují slovesa: 

krkati: podlé Jg. praes. hrči, bez dokladu a tedy pochybno. 

jiskati, získati, Praes. zišču: což jinde zifczy Pass. 417, 
jáC bohdá zzylTti jeho sbožie Trist. 15, [zyfczes rydíle Hrad. 
125% za smrtelného muže neumierajicieho krále zyfczes Kat. 168, 
užitek veliký zyftiefs Troj. 139**, na mně nic nezyftyes Hod. 86*, 
kto změte (přísahu) ten ztratí při a druhý zyfftie ODub. 22, 
zylTtiely on to vítézstvie Trist. 18, něco zíšteme Br. Jg., v po- 
koře duše vaše zíščete sobě rkp. 1410 Jg., kupci což zyíTti Hug. 
384, kupci nic nezylTti Hug. 385, Trojanští pole zyíTtii Troj. 135*, 
Éekové zyíTtíi pole Troj. 136». Part. ziščé: gdyž juž mní kto by 
byl zilTchzie AlxBM. 5, 26, nýnie kto milosti zyftye Hod. 82^ 

kdákati: slepice kdáčí Ctib. Jg. 

krákati: havran kráče ČČMus. Jg.; stb. grakati crocitare grač^. 

kvákati. Praes. kváču: jako havran vezdy kwaczefs Hod. 
82*, žabičky kvačí MM. Jg. 

kvokati: Jg. kvoči, bez dokladu. 

lákati: jehož diabel láče Kom. Jg. 

lokaii stb. lokati lambere I0Č4. Part. ločé: videch dievku 
krev loczuczie DalEh'. 8. 

mýkati, stb mykati s§ percurrere myč^. Praes. mýču, an 
sé po kóřě mycze Pass. 415, může se počítati k inf. mýkati 
i k mýcěti V. 2. 

plakati. Praes. pláču: placziu, vždy mě tuha LAl. c, pla- 
czyut mnoho v fiímě LAl. e. Impt. du. plačuě, placzwye ž oba 
Modl. 16, plur. plačěm, placziem před hospodinem ŽWittb. 94^, 6. 
Part pláčě plačúc-: žena plachzuczi poběže Jid. 105, mne pla- 
czucze otešli Hrad. 39**, nevěsta placzyucz vece LAl. h. Imperf. 
plakách: děťátko plakaíTe Pass. 48. 

pleskati. Praes. pleŠČu: (ve Sporu duše s tělem praví tělo 
dusí:) trudně plefczes Hod. 86». 

pykati, Praes. pyču: toho pyczyu LAl. g, taký zlého pycze 
Štít. ř. 192**, sám nevie právě-li pycze hřiechóv Štít. uč. 150**, 
najposledy pyczem těch závin Štít. uč. 127**, (někteří) pyczij že 
jsú hřešili Štít. ř. 218**, ďáblové pyčí, že Solf. 29, Impt. pyč(i) : 
minulých věcí nepyč Solf. Jg., mé žalosti pyczte LAl. h, pyczte 



Digitized by 



Google 



92 J- Gebauer 

jeho Hrad. 53^. Part. pyči: pyczyucz na krále AlxV. 2332, ža- 
lostiTě pyczycze Pass. 326. 

řiekati: co pláčeš naříčeš, mor. od Příbora, Saá. 378, Tarek 
sobě naříče, mor. z Vidče, Snš. 145; srov. bírati: straka sbiře 
zrnečka Snš. 332, též z Vidče; že odřieče sě diabla ŠtítV. 184. 
Infinitiv řiec&i není znám, proto kladu praes. řtei^e- sem k inf. 
řiekati \ yedlé toho jest OYŠem i praesens podlé V. l^ Srov. 
tiekati, 

ikdkati: skáču Us., Řekové wyfkaczy na zemi Troj. 104^. 

stýskati v. týskati. 

súkati. Praes. súču: uzře jednoho an provazce Tuoze Ote. 
233^, pročež z sebe střeva súčeš Zrcadlo moudr. Rozbor 694. 
Part. 8ÚČě: (Maxenc) svých rukávóv vzhuoru wfucze i káza 
Kat. 136. 

tiekati, Praes. tíeču : (potok) sě s niu (řěkú) zztyechze Pil. a. 
Infinitiv tiecéti (stb. sx-técati vedle siticati, praes. obého -^) 
není mi ve stčeštině znám, ani jiný tvar, kterým by se na jisto 
předpokládal ; proto kladu praes. tie6e k inf. tiekati. Srov. 
řiekati. 

tiskati. Stb. tiskati premere tišt§ jest ve třídě této; v če- 
štině jest ve tř. V. 1', a vedle toho je tiŠČÍti ni. 2. 

tleskati, Praes. tlešču: řeky ztlefczy ruku plaudent ŽWittb. 
97, 8. Impt. tlešči: tlefczte rukama plaudite ŽWittb. 46, 2. Part. 
tleščě: tleščíce zvonečky quatientes cymbala Glag. Jg. 

týkati, Praes. týču: trého tu dotycze sv. Pavel Štít. ř. 190\ 
královstvie (Judské) dotycze se arabské zemi Mand. 28^ jakžkoli 
ty věci mne se najviece dotyczy, však se i vás vseth dotykagi 
Troj. 56*, což úřada dotycze ODub. 53. Imperf. týkách: díl jeho 
dotykalTye nebe Pror. Dan. 4, 8. Inf. týkati: nerodte dotykaty 
pomazancóv mých ŽPod. 104, 15, dotikati ŽKap. tamt. ; v ŽKlem. 
na témž místě psáno doticaty, což čísti jest dotýkati, nikoli do- 
týcati =: týcéti: slyšené ca bylo by v ŽRlem. psáno cza, a kromě 
toho ŽPod. a ŽKap svědčí pro -fca-. 

týskati, stýskati. Praes. stýŠČu: já nic o tom neftiíTti sobě 
NRadtt 1009, co mi tolik ftyftycs Hod. 86% an sobě ftyíTtie 
Adam 203*», tot mi sě ftyftye Hod. 82*> a 85», stýštete sobě Br. 
Jg., jiní sobě fteyfftij Horek. 69\ Impt: nestyšt sobě mnoho 
Feifalik Leiche 681, častěji v V. 1: neftyfkayte sobě ML. 61^ 
a j. Part. stýščě: proroci k bohu voláchu sobě ftyíTtycze ML. 61^ 
a Krist. 7*. — 

I) 'dáti, praes. -áu; na př. hlodati^ praes. hložu hlozeš, 
impt. Jdoz(i), part. praes. hlozé hloéúc- ; stbulh. strádati^ straBdq 
straždeši, straždi^ stra£,dq straždqéť. Souhláska koncovky kme- 
nové ve tvarech vytčených jest £, vzniklé z -á;-; způsobuje pře- 
hlásku u-i a a-ě: sing. 1. hlo£u — hlozju — hlozi^ plur. 3. 
hloM — hloziu — hloží, part. praes. hlo£a — hlozé, hloiác- 
hloziuc- hlozíc'. Je-li v inf. -záati, tedy tvary vytčené měly 



Digitized by 



Google 



TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 93 

'zdj'^ z čehož yzniklo -«i-, -£i^-, -id-; viz hvízdati. Sem patří 
slovesa : 

hlodati: (závistiví) hloží jiných činy ŠtítY. 153, psu hlozí- 
címn Prav. Živ. Jg., hlozíce {tak čísti dlužno místo hložiece 
Star. Sklad. 1. 136). Odchylkou do tř. L: svědomí je hlode 
ApoL Jg. 

hvízdati, Praes. hvižďu (změnou hláskovou místo hvizáu^ 
íév, ždú) hvtžcki: já hladem hviždi RZvíř., později hvíždím Jg. ; 
pod skalú hlava člověčie hwyzdie a pachtí sehú Mand. 87*, ktož 
pohwyzdye na rány jeho sihilabit Pror. Jer. 49, 17, káně vysoko 
se vznáší a hladem hvížďe RZvíř. (1814) 117. 

Jg. má také kydati^ kyzi, bez dokladu. Ve stbulh. je zde 
dále strádati pati stražd^, zbdati aedificare zbžd^, Žádati sitire 
ž^žd^. Miklosich III* 150 a Lex. — 

o) 'táti, praes. -cií; na př. reptati, praes. repcu repeei, 
impt. repei, part. praes. repci repcúc-; stbulh. rapbtatí, mpdštq 
r^pMeii, rdpdšti, rdpdéf^ rtipnitqiť. Souhláska koncovky kme- 
nové ve tvarech vytčených jest c (to jest c mSkké, jaké bylo 
v češtině staré, č; nikoli novočeské tvrdé c; v. Listy filol. 1883, 
108), vzniklé z -tj-; způsobuje přehlásku u-ť a a-á : praes. ré;pcu 
— " repcju — repdj part. repca — repcé. V jazyce spisovném 
zanikají tvary tyto víc a více a nahrazují se tvary třídy V. 1», 
reptám za repci atd.; v jazyce obecném stalo se totéž, ale po- 
zoruhodná jest v té věci vůbec moravština, zachovavši tvary V. 2 : 
iepcu, šepcej řepce, tresce^ řehce^ láce (látá =: spravuje na př. 
ssty) Šemb. dial. 26. Sem patří mnohá denominativa, jež za- 
kládíají se na kmenu jmenném, utvořeném z nějaké onomatopoje 
příponou -9f; tedy s koncovkou -ntati^ z níž čeština mívá někdy 
"tatí, někdy -otatí, někdy oboje vedle sebe. Jsou pak zde nebo 
sem přecházejí slovesa: 

bebtati, beptati: hebce ČČMus. Jg. 

blbotati sprudeln: voda blboce Koll. Jg. 

blekotati, blektati: liška blekoce Kom. Jg., lid o tobě Mekce 
Jel- Jg. ti lidé vyjí a blekczy Mand. 61». 

bleptati, Jg. blepci, bez dokladu. 

blískotati, Jg. blískoci s dokl. z EoU. 

bobtati turgescere Hrad. 130^. 

brebtati, breptati: na prospěch brebczycz Štít. uč. 157\ 

buchotati: srdénko buchoce Suš. 228. 

deptati, Jg. depci, bez dokladu. 

dreptati stammeln, drepci ČČMus. Jg. 

drkotati: drkoce zimu jako osyka sic. Jg., hrozí se, drkoce 
neb trne Kom. Jg. 

glgotati v. kloktati. 

hltati: Chamsin hlce lidi Koll. SI. dc. 3, 79. 

hrkotati: hrkoce mé srdce Suš. 347. 

hroch- v. chroch-. 



Digitized by 



Google 



94 J- Gebauer 

chechotati, chechtati: blázen se chechce Syr. Jg., děti nechC 
se chechczy Štít. uč. 108^, spolu se chechczycz Štít. uc. 112*. 

ádemtati: pes chlemce Kom. Jg., žrout chlemce Kom. Jg. 

chleptatij chloptati^ cUopotati =z chlemtati, Jg. chlepci 
a chlopci, bez dokladu. 

chochotatiy chochtati v. chech-. 

chřestati: Jg. chřesci, bez dokladu a nesprávně; praesens 
znělo by chřešcu přehl. chřesci, nebot z -«í;- vzniká -šč- atd. 

chrochtati: vepř chrochce KoU. Jg. 

chtieti. Sloveso toto patří vlastně do třídy in. 2. Jeho 
praes. ind. chcu sg. 1. a chtie pl. 3. souhlasí se třídou onou. 
Místo sg. 2. ♦ch-fctiši atd. je vsak chcei podlé V. 2, místo pl. 2. 
chitite je chcete a chcte atd. ; tvary tyto vznikly z bývalého impe- 
rativu (opt.) 2. sg. ♦chot-ja-s, kdež 8 je příponou osobní, ja (pův. 
já) příponou kmene optativního, z=z stb. chosti; imperativ tento brán 
do funkce indikativu a zavdal podnět k utvoření tvarů v podlé V. 2. 
Srov. Miklosich III* 91. Toto sloveso má ještě z jiných příčin 
tvary rozmanité ; širší o tom výklad patří však do rozpravy o slo- 
vesích třídy III. 2. 

klekotati^ klektati: čáp klekce Papr., čáp klekoce Kom. Jg. ; 
ženy klekcí Ros. Jg. ; impt. (v ústech) pivo klekczij rkp. Jg. ; 
part. repcíc a klekcíc Jg., přilej oleje ústavně klekce kopístkou 
Ras. Jg. Srov. klok-. 

klepotati klappem: Jg. klepoci, bez dokladu. 

klevetati: pl. 3. klevecí Jg. 

klochtati v. klok-. 

klokotati, kloktati: (kotel) vra klokce ŠtítV. 193; tekúc 
voda přes kamení klokoče Smiř. Jg., tetřívek klochce Dobr. Jg. 

Jclopotati: ač se srdce nemodlí, nadarmo jazyk klopoce Hád. 
Jg. ; kam se táhne, kam klopoce Hád. Jg. ; part. musichu utiekati 
k stanóm svým klopocíce Troj. Jg. 

koktati: Jg. kokci, bez dokladu. 

křehotati, křehtati: hřiešník zuby svými wzki^zehcze fremet 
ŽWittb. 111, 10 wzkrzchcze na ň zuby svými ŽWittb. 36, 12; 
žáby křehocí Kom. Jg. 

krochtati: Jg. krochci, bez dokladu. 

lapotati bleptati: Jg. lapoci, bez dokladu. 

lehtatij lechtati v. lektati. 

lektati: nejprve ho podrbají a lekcí Vel. Jg., abylTte uši 
lektali Hug. 4. 

leptati: Praes. lepcu: jakož oheň slámu lepcze, takež tělo 
duši lepcze Alb. 74'; (zvěř) jedním (řadem zubňv) maso lepce 
ŠtítV. 154; meč mój flepcze maso devorabit ŽWittb. Deut. 42; 
potom vy oheň pekelný flepcze Hrad. 25'; flepczu je ptáci de- 
vorabunt ŽPod. Deut. 24. Impt. lepci lepcěte: Slepcziemy jej 
ŽWittb. 24, 25, ŽBrn. tamt. Part. leptal: fleptala jě země 
ŽWittb. Moys. 12. 



^ 



Digitized by 



Google 



TTaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 95 

létati. Praes. lécu: orel nade všě ptáky lecze Pass. 67, sv. 
Pavel uzřě ano sě Šimon vznášeje leče Pass. 298, vše což lecze, 
plavá neb chodí Kat. 106, orel najvýš léče ŠtítV. 150, chřiestel 
mdle léče tamt. 150, holuběnka líce Suš. 279, již (kteří) všady 
lecziu AlxBM. 2», nad ptáky ješto leeczy v povětří Štít ř. 219^, 
jiskry jako leczy v plameni Štít. uč. 154*, když ptáci léčí ŠtítV. 
155. Part. lécě: jako mušky lecíc Pass. 524, andělé léčíce Star. 
Ski. 3. 114; chybnou odchylkou do V. 1^: motýl sem i tam leceje 
Tkadl. 1. 53. 

lopotati: vždy se lopoceš Hád. Jg. 

metati. Praes. mecu, mécu : vicher (pěnu) rozmecze Alb. 78*, 
ty mecze v horúcie peklo Alb. 52*, vlna již mecze búře tohoto 
světa Štít. uč. 71**, hospodin své losy meecze Štít. ř. 236*, moře 
meče sě i sěm i tam ŠtítV. 145, nedvěd hlavu meče ŠtítV 153, 
vietr meče jím sem i tam Trist, 37, my jeho dary před svině 
meczemy Alb. 24^, již sěm hi tam sobů mecziu AlxBM. 2*, ryby 
meczy sě na ň (na ostrov) Mand. 60*, kúkol v oheň mecy Krist. 
49\ mnú vlny mečí Pass. 162. Impt. mec(ij: psóm rozmecz tělo 
Trist. 180, aniž mečte perel před svině NZák. Br. 18*. Part. 
mecě mecúc-: pro bolest sě sěm tam meczye Hrad. 142% Jezus 
rukama meczye ptáčkóm heš I heš ! vece ML. 50^, meczicze blátem 
a kamením ML. 104*, meczycze kamenic Troj. 215*, kotvy do 
moře vmeczycze Troj. 88*, ohúem na ň mečíce Pass. 510, mečíce 
o ně los NZák. Br. 68*», mečíce Kom. Jg. Imperf. metách: až 
sě koráb metaffe Pass. 338. 

mietati má ve stb. tvary jen ve tř. V. 1 (podlé Mikl. Lex.), 
v češtině staré mimo to i ve tř. V. 2 : já tvú moc zamyeczi Pass. 
506 (význam imperfektivni, zamítám), hospodin zamyecze rady 
kniežecké reprobat ŽPod. 32, 10; part.: ješto jdú k biedniciem 
zamyeczucze slovo božie Hrad. 118* (zamítajíce), přěmiecíc v srdci 
svém Pass. 552 (přemítajíc). Vedle toho: zamietas radu Hrad. 
108*, hospodin zamieta rady ŽKlem. 32, 10. 

motati: Jg. moci, s dokladem nespolehlivým, co se mi na 
mysl moce Puchm. 

plesktati: darmo plefkczefs Hod. 86* (pmví télo duši, ana 
mu domlouvá); utvořeno ze kmene plesket- pleskot-; příbuzné 
pleskatí v. nahoře. 

řehotati, řehtati, řechtati: straka řehoce Kom. jan. 160, 
koni rzyechczy AlxV. 1530; impt.: řehci: rzyeczy (tak v rkp. 
omylem) hinni Pror. Jsa. 10, 30; veselte sě a rzehczete Pror. 
Jer. 31, 7; part. každý rzehtal jest hinniebat Pror. Jer. 5, 8. 

reptati: proč repceš ŠtítV 73; jedni na druhé repcí Jel. Jg. ; 
part. pokorně strpěti nerepcíc ŠtítV. 225. 

skřehtati stb. skn»gT»tati frendere. Pi-aes. skřehcu: meči 
v odění fkrzyechczy AlxV. 1531. Pai't. skrehcé: sípe a zuby 
fkrziechcze Ote 126^. Impf. nemocný zuby fkrziehtaíTe Hrad. 11*. 
Part. -Z: fkrzehtaly sú na ně zuby svými frenduerant ŽWittb. 



Digitized by 



Google 



96 J. Gebauer 

34, 16 a ŽBi-n. tamt. íkrfehtali Žklem. tamt., fki*zelitali ŽKap. 
tamt. Srov. pláč a íkrfebt zubóm Štít. ř. 73*>. 

soptati, Praes. sopcu: plamenie z nie (Etny) fopczi Mand. 
20^, z jichžto (býkův) úst fopcze plamen Troj. 24*. Imperf. sop- 
tdch: když foptaffe Troj. 26*; aopciech: parný dým z nich (býkův) 
fopcieíTe Troj. 26*». 

ščebetati: mateři ješto té ITczebetati naučila Tkadl. 2*»; kto 
by ITczebetal qui ganniret Pror. Jsa. 10, 14 ; čejky štebecí Aesop. 
Jg., ženy štebecí RZvíř. Jg. 

ičektati: part. zimu se třesa a ščekce Podk. Yýb. 1. 951. 

šeptati. Praes. Šepcu : diabel za ucho fepcze Hrad. 25% když 
jako pošepmo ffepcze Štít. ř. 177% (děti) ITepczij Štít. uč. 108**, 
zda-li o nem to šepcl ŠtítV. 111. Part. iepcé: lehký íTepczycz 
Štít. uč. 10». Impf, šeptdch: anděl íTeptaíre Pass. 222. 

třepetati: (duse) v hřiese ftoge trzepecze (sic) Hod. 88*". 

tresktati, trestati, Pi-aes. treakcu: já kohož miluji trefkczy 
Štít. ř. 176% ty trefkczes Alb. 24% jenž trefkcze vlasti ŽWittb. 
93, 10, když tresceme Reš. Jg., nás trescete a mrskáte Vel. Jg., 
když se nepravosti netrescí Vel. Jg. Impt. treskci: trefkci zvieřata 
corripe ŽKlem. 67, 31, trefkczy mě ŽWittb. 37, 2, ae trzefkczy 
mě (sic) ŽWittb. 6, 2, tresci tresci žebra i kosti Suš, 200, trefk- 
czyetez mě Pror. Jsa. 1, 18, poďte a trescete mne Ctib. Jg. Part. 
treskcé: (žena) krotí je trefkczycz Štít. uč. 68*», ze zlého treskcíc 
a kárajíc ŠtítV. 108. Part. tresktal: trzefktal si člověka ŽWittb. 
38, 12, bych je trefktal Štít. uč. 77% aby trefktal tamt. 69**. 
Hláska fc, tresfctati, je zde po právu; v tre«íati jest vynechána; 
v praes. tre^cu atp. dlužno předpokládati treskcu a tre^^ati, po- 
něvadž k tre«ťati bylo by praes. treičn, 

troskotati: rohy hřiesných zti'oskoci ŠtítV. 159. 

vrtati: Jg. vi-ci, nepi^ávem. 

Vzor 3. bráti, beru. 

Kmen infinitivní bhra-; kmen praesentní 6ero-, 6ere-. 

Slovesa, která sem patří, jsou doleji uvedena skoro všecka. 
Mezi nimi jsou některá dvojtvará: jsou to kmeny na -w, kteréž 
u před následující souhláskou (tedy ve tvarech infinitivní ch) zůstává, 
na př. pMti aor. pluch part. plul, řtíti ruch řul atd., před ná- 
sledující samohláskou však (tedy ve tvarech praesentních ; imper- 
fektum tvořeno jest podlé infinitivu, jen několik příkladů jest 
imperfekta založeného na kmeni praesentním) mění se v ov, ^, 
na př. ploi;eme plovúce, řeveme řeuúce. Slovesa tato patří tedy 
dílem do třídy I. 7, pokud totiž mají -u (přehlas -t), a dílem 
do třídy V. 3, pokud mají -ot; {ev). Ale časem přidělávají se na 
obou stranách novotvary: ku praesentnímu kmenu plove- při- 
dělávají se také tvary infinitivní plovati, ploval atd., a ke kmeni 
infinitivnímu plti- přidělávají se tvary praesentní pluju^ pluj^ 
plujúc' atd. Výsledkem toho je pak sloveso dvojtvai'é, slovesa. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 97 

které tvary své i podlé třídy I. 7, i podlé V. 3 tvoří: praes. 
phiju a plovu^ part. pluje a plova^ plul a plovaly iat plouti 
a plovati atd. Viz Listy filol. 1883, 447 si. 

Praesens beru^ zotm. Bjnenovó r bývá změkčeno před -e: 
béřei bére atd., v. doklady položené doleji při slovesích bráti, 
dráti, práti, žráti. Slabika kořenná dlouží se ve slovesích b^e-, 
daře-, p^e- (?), ž^e-, řá^e-, zrfve-; jtím vzniklé rf, ó mění se 
v I, wo, ú: žíre, znove, zňve; zdloužení to nebývá vsg. 1. a pl. 
3, a vyškytají se vedle forem zdlonžených i nedlonžené, nč. bereme 
Us. a béřeme v jaz. spisovném. Ye 3. pl. koncovka dlouhá do- 
svědčena doklady starými: zazzenuv Pror. 7^, wzberuv 24*», jižto 
zzeruv 60^ atd. Za zovu, řevu atd. jsou novotvary zvu zveš . . , 
řvu řveš , . ., utvořené analogií podlé kmene infinitivního. 

Imperativ beř{%) berte zov(t) zovte: berziz sě k svému 
domu Hrad. 112*^berzte sě ote mne Krist. 42'; neatzowy mne 
ŽWittb. 101, 25, pozow muže svého Krist, 52*», pozowte Krist. 
81\ nč zvi zvete analogií podlé tvarů infinitivních. 

Imperfektum brdch podlé kmene infínitivního : ty řeči 
matka božie na mysl braíTe Krist. 26% (Maria) u hrobu zdafe 
Hrad. 30**, Durink svého času zdasse DalC. 98 a j. ; zřídka podlé 
kmene praesentního : beřiech^ řeviech, zoviech, idiech, doklady v. 
doleji. 

Aorist brach, Mvach: když Maria slyše své jmě, že jie 
tako pozNva ve jmě, poči inhed vlasci sladkost Hrad. 87», pozwa 
sobě jiné bratrie Hrad. 21^, každý sě tam bra Kat. 66, Sebrachu 
sě všechna říše Hrad. 12^ 

Infinitiv brdtiy zváti. Když je dvonslabičný, je slabika 
první dlouhá: braaty Štít. 233*^, draaty tamt. 136^. 

Supinum brat : poďte zrát, všeliké zvěH lesové ! Pror. Jsa. 
56, 9; žena byla prát ušla Aesop. Jg. ; nepřišel sem pozvat 
spravedlných ale hřéšných PassB. 146. 

Participia bera, zova: bera sě k Iherusaleinju ApŠ. 75, 
nč. zvouce; — bral, zval: pozwal hladu na zemi ŽWittb. 104, 
16; — brán, zván pozwan sa Jid. 127; — brav zvav: pozwaw 
svých apostolóv Hrad. 74*, sě wzebrawlTe Krist. 43**. 

Slovesa jednotlivá. 

blvati dial. mor. blvati, blvu, blval Jg. : vedle staršího bluti 
bluju I. 7. 

bráti. Praesens bere-: když plášč berelT na sě Modl. 
106*, smrt bere napořád Pam. 3, 17, kam se bereš Suš. 14 ; 
bere-, béře-i když sě tam przyberzeff ML. 22*, když sě fberzem 
Štít. ř. 204*, popel berzem na své hlavy Štít. ř. 205*, rádi 
berzete cuzie. Hrad. 16^. Impt. beř(i): berziz sě k svému domu 
Hrad. 112*, fberz ny congrega nos ŽWittb. 105, 47, vše sobě 
poberz Alb. 26*, berzta to na své kmetstvo Rožmb. 142, sberzte 
jemu svaté ŽKlem. 49, 5, beř svůj kříž NZák. Br. 127*, neberte 
s sebau zlata tamt. 25*; nč. ber Us. Imperf. brach: sv. Alexius 

Listy filologické a paedagoglckó 1884. 7 



Digitized by 



Google 



98 J* Oebaaer 

almužnu braUe Pass. 324, matka božie na paměf braíTe všecka 
ta slova Pass. 552; podlé kmene praesentniho beřiech: když 
Kiístus sě berzyeíTye i v duom mateře své jdieše ML. 34^, doklad 
vzácný. Inf. chcem-liž braaty sě k tomu povýšení Štít. ř. 233*». 

cpáti neprávem sem bývá kladeno ; viz je pod V. !• a V. 2. 

dráti. Praes. deru, dereš déřeš dýřeé: dere Cis. Mnich. 
97», Urban derze lýka Cis. 1444, Urban derzye lýka Cis. Mus , 
jeho královstvie ani se zruší ani zderze Kat. 30, co dnes ušiji> 
to sě zejtra zderze Hug. 392, zvíře jenž hlavu dýře Pam. 3, 112. 
lovčí deru je (chudinu) Hrad. 106**. Imperf. drdch: dietě tvář 
starostinu draUe Pass. 270, ež sě sám rukama draUe Pass. 396. 
Part. dera: by nebesa rozdera i vstúpil k nám Kat. 108, Smil 
s své hlavy vlasy dera vece DalC. 76, deinicz líce Trist 396, 
vlasy s hlavy derúce DalJ. 105 Z. Inf. di*aaty a hrýzti maso 
Štít. ř. 136*». Sloveso toto bývá mateno se dřieti dru I. 6, viz 
Listy filol. 1883, 137. * 

hnáti, praes. £enu. Part. hnán, odchyl.: mečem prohnatého 
Suš. 117. 

klvati je dílem v L 7, dílem zde, v. Listy filol. 1883, 449. 

kovati též; v. tamt. 450. 

plovatiy novotvar m. stč. pluti, též; v. tamt. 451. 

plvati též; v. tamt. 451. 

práti; praes. péřeš Jg. bez dokladu, panna slojieř perže 
ApoU. 152% jakž střeva napereme Pass. 3. 115; impt vezmi 
kyj, peř, mlat lotříka Pam. 3. 114; imperf. dievka i*úcho prasse 
DalC. 41. 

rváti je dílem v L 7, dílem zde; viz Listy filol. 1883, 452. 

řváti řu-, stb. rjuti rev^ mgire. Praesens V. 3. řevu, řeveš 
řéveš říveš, nověji řve-: aj rzewu srdcem žádaje se obinúti smrti 
Štít uč. 149^; když v lese zařevu, všecky je (zvířata) rozženu 
RZvíř. (lev) ; která kráva mnoho řeve, ta málo mléka dává Smil. 
přísl. ; náramné rzewe nebe hromobitím Troj. 212**; hovado ne- 
motorně zřeve Trist. 278; kto uslyšel osla, an rzijewe Blázn. 
156»; jako lev když i^zyéwe Bibl. Bern, říve ib. Vel., Jungm. ; 
lvové rzewu Modl. 76»; šťenci rzewu Štít. Opat. 382; potóčkové 
rzewu Pass. 87; kola řevů Smil. přísl. 842; krávy neřewau 
Horek. 18**; když žalmy své rzewú v kostelích Blázn. 171**; 
rzewú křičíce Bibl. Ben., řevau křičíce ib. Vel., Jungm. Imper- 
fektum řeviech V. 3, řidčeji řujiech L 7 : zvieřata hrozně řeviechu 
DalZ. 105, rzewyech ot stouánie srdce mého rugiebam ŽPod. 37^ 
9 ; velmi rzewiech ŽKlem. a ŽKap. tamt. ; velmi rzugiech ŽWittb. 
tamt. Aorist ruch L 7 i řvach V. 3 : Vlasta wzrzyu jako nedvědicé 
DalC. 15, Vlasta vzři DalVíd. tamt., Vlasta zeřva DalL., VlasU 
zařva DalFf. tamt. Infinitiv řváti a novotvar řiti Jg., s významem 
rozlišeným: hospodin rzwaty bude Pror. Jer. 25, 20; kdež by 
měl skot řváti Smil. přísl. Part. praes. řeva V. 3, řidčeji řujě 
I. 7, později řva: jako lev rzewa ŽWittb. 21, 14 a ŽPod. tamt., 



Digitized by 



Google 



TvaroBloToé yýklady a doklady ke sloTesAin třídy V. 99 

jako lev rzewnci ŽKlem. tamt, lev rzewuczy ŽKap. tamt.; mlá- 
dEata rzewucz ŽPod. 103, 21, ščenata rzewucze ŽWitt. tamt, ščenci 
rzewucz ŽKap. tamt.; zvieřata řevúce ploviechu DalJ. 105; jako 
divoký lev rzewa Kat. 176, lev počě rzewa sěm i tam běhati 
Pass. 352, rzewa tamt. 532; hospodin rzyewa řváti bude Pror. 
Jer. 25, 30; jako lev rziewa Ote. 5»; lev rzewa obcházie Hug. 
256; (nepřietel) chodí rzewa Hug. 258; krávy rzewuce Hug. 
175; lev rzewuczy Troj. 96^; lva rzewuczieho Troj. 33*; když 
se vracovali rzewucze Adam. 200^; král zařeva upadne Žid. 
ČČMus. 1827. 4. 92; jako lev řeva Vel. Jg.; lev řewaucý Cisioj. 
z r. 1614 ČČMus. 1853, 430; — ščenci rziugiucz ŽKlem. 83»»; 
ot hlasu rzygyczych bojovnlkóv Pror. Jer. 8, 16; lev velmi řijé 
pocé ocasem v zemi bíti Pass. 535. Part -/: rul a řvcU; zvěř 
ríula AlxB. 5, 26; Maxenc zarzyl jako ze vzteklého ducha Kat 
182; řval by vůl Přísl. XVI stol. ČČMus. 1829. 3, 58. 

$lovu inf. sluti je dílem v I. 7, dílem zde ; viz Listy filol. 
1883, 452. 

snovati^ tnuju též; v. tamt 453. 

ssáti stb. sisati sugere sis§. Praes. $9u sseŠ: ten mořské 
vody jako mléko sse ŠtítV. 219, sveřepici s hřiel)etem ješto ješfe 
ITe Mand. 76% ješto ssú mořskú vodu ŠtítV. 219, (trpaslíci) fu 
pokrm Mand. 62% ti zemeni wyíTu jěd ač budu uátnuti Mand. 
63^; novotvar 8$aju\ prasátka ssají Kom. Jg. Part. 8$a: vidúce 
déCátko prsi íTucze Pass. 86, ssúcieho s starým lactantem cum seně 
ŽKlem. Dent 25. Part. 8$al ssdl: abyHte sfaly Pror. Jsa. 66, 11. 

štváti praes. štvu; v polštině vedle szczwač jest i szczuč I. 7. 

tkáti. Praes. tku tčeš : (žena) zetcze plátna Hrad. 108^, pa- 
vauk tče své síti RZvíř. (včela; ve vyd. nov. tká), ti ješto pletu 
a tkuv mistemá diela Pror. 14*, takoví tku sobě rúcho ze lnu 
Hug. 217, piedimužíkové tku najušlechtilejšie tkanie Mand. 65^; 
podlé V. 1 : kde sě tak dlúho tkas Mast. 2% tú (pokoru) zatkafl 
všem zlým ústa Štít uč. 56^. Inf. (Prkoš) Sasicóv nerodil utkaty 
i dal (sě jim) v zemi po voli tkaty DalC. 44. Part. tkal: plátno 
ješto jest tkal Pror. Jsa. 25, 7, abyíTte tkly (sic) plátno tamt 
30, 1; tkán: sukně tkaná Hrad. 89^ 

zváti, Praes. zotm, zoveš zóveš: jmě božie wzowu ŽKlem. 
115, 13, pozowu sluhy mého Pror. 116*, já nikoho nepozowu 
Alxp. 8, pozowes mne a já sě ozowu ŽKlem 143**, pozowes jeho 
Alb. 60^, zňveš k snídaní Pam. 3. 15, nazůveá jméno jeho Jan 
NZák. Br. 116^ mistr té zowe Hrad. 32^ hospodin pozowe Pass. 
629, jimiž (listy) nás zowe Štít uč. 6*, pozowe jeden druhého 
aby potom i on jej odezwal Štít. ř. 204**; ten host drahý takež 
nás odzowe Štít ř. 205», někdo pozowe v hrdosti tamt 175*; 
jdi za ním kamž tebe pozowe Štít. uč. 47**, člověk své přátely 
fzowe ML. 123% když koho zuowe na své hody Alxp. 54, kterým 
příjmím nazuowe své služebníky Blázn. 134*, kterýž zůve ku po- 
slušenství Kom. Lab. 43, 4. Plur. 3. zovú, odchyl, zovi V. 2: 

7* 



Digitized by 



Google 



100 J. Gebauer 

jedni drahé k sobě zowj Har. 2. 188, na ty smlauwy zawj pří- 
buzné Har. 2. 321. Impt. zov{i): neotzowy mne ne revoces 
ŽWittb. 101, 25, pozow muže svého Krist. 52^, przyzow svědky 
Pror. Jer. 32, 15, protož zowme toho milého přietele modlitvú 
Štít. ř. 205% kteréžkoli naleznete pozowte na svatbu Krist. 81**. 
Part. zova zovúo-, Imperf. zoviech : jej (Hynka z Dube) Détrichem 
Berónským zowyechu DalC. 93; zvdch: zwaffe Pass. 164. Part. 
zval: nač mé jest pozwal Štít. ř. 175*, on jej odezwal tamt. 
204^; zván: pozwany vrtrati bude Štít ř. 175*. Tvary praesentní 
mají zoV' ; novočesky zvu zveš zvi, zvouc-, analogií podlé tvarů 
infinitivních, jež jsou bez o, zva- proti praes. zove-. 

žddti stb. žbdati, žid§ a žbd%. Imperf. Sdteeh na základě 
kmene praesentního : Soběslav jeho ždieše DalJ. 68 P (rkp. 
Pelclův, XV. stol.); a žddch na základě kmene infinitivního : 
sv. Ludmila smrti dobrovolně zdas8e DalC. 28, Durink svého 
času zdasse DalC. 78, (Maria) wefdy smrti zdafe Hrad. 30^. 
Part. žda Ždúc-i vždy polepšeme zducze Kat. 20, (lidé) zduce 
jejie umučenie stáchu Kat. 162, na mé líce žřéci (m. zrieti) 
zducze Kat. 44, zducze Kat, 192; Sdajě podlé V. 1*: byl hotov 
před komnatu zdage Tandf. 162*. Inf. iddtí: chceš-li na téjto 
cestě zdaty DalC. 12, bude svého časa zdaty ML 56*. Part. 
ždaL: dozdala bieše toho Kát. 50, by pozdala Kat. 158, dávno 
(ť) fdala Kat. 192. 

^rátí. Praes. £eru, iores zéřeš Siřeš: ktož ten kúsek fzerze 
Hug. 31, (oheň) fzerze zemju ŽWittb. Deut. 22, poklínánie fzerzye 
zemi Pror. Jsa. 24, 6, myš malá i jiné věci žere RZvíř. (myš), 
žijře tamt. ve vyd. pozd., ty vábíš k sobě nevinné myši a žířeš 
je Aesop. 1584, IV. 2, fzerzem jej ŽKap. 34, 25, fzeru jě ptáci 
devorabunt ŽWittb. Deut. 24, gýjzto zzeruv Pror. 50^. Sup. žrát : 
poďte zrát venite ad devorandum Pror. Jsa. 56, 9. 

£vdtiy stb. žbvati ruminare, ži»v^ a žuj^. Praes. ^tm, zveš: 
oni leccos tu žvau Cyr. Jg. Impt. Žvi: ne mnoho mluv, in mar- 
gine žvi Br. Jg. Inf. Svdti: nemóž-ti jie zwaty Mast. 180, ne- 
mocný nemóž krmě zváti Sal. rkp. Jg. Part. ival: leda se zvalo 
Vel. Jg., zván: aby (rúcho) nebylo zezzwane Štít. ř. 203^. 

Vzor 4. Idti, laju. 

Kmen infinitivní Za-, stažen z laja- ; kmen praesentní lajo-^ 
laje-. 

Volím za paradigma Idti a uchyluji se tím od zvyklosti jiných ; 
příčinou mi jest, že slovesa jako dieti dějů, hřieti hřéju a p., 
majíce v sobě některé zvláštnosti, za vzorec hlavní se nehodí. 

Slovesa, která sem patří nebo přecházejí, uvedena jsou doleji. 
Kmen jejich infinitivní, který se jeví, když odepne se koncovka infi- 
nitivu -ři, jest utvořena příponou -ja, la-ja- ; když dále i tato pří- 
pona se odepne, zbývá kmen základní nebo kořen, la ; z něho 
tvoří se kmen praesentní příponou -jo n. -ýe, la-;o- n. la-jic-. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 101 

Kmen základní končí se vždy samohláskou. Se pří- 
ponou -ja kmene infínitivního stahuje se a dává slabiku dlouhou : 
l<i;ati — Irfti. Stahování toto je v češtině prastaré, pochodíc 
z doby předhistorické. Ve slabice stažením vzniklé bývá pře- 
hláska: aor. smiech^ part. sniál — smicli. Zvláště důležitá je tu 
přehláska zpátečná, jež nastupuje, když samohláska má s obou 
stran sousedství měkké: smál — smieli, přál přielt. Přehláska 
tato pak během času dílem se ruší: nč. přefli místo stč. přieli 
a podlé nepřehlasovaného přdl; dílem přes míru náležitou se 
síří : dial. přil zouženo ze přtel a toto podlé přťeli a místo přál. 
Zřídka děje se stahování kmene základního s příponou kmene 
praesentního, totiž jen při slovesích některých s -a (jako tra-, 
trdti) a jen se příponou -je, tedy v indik. praes. trdi trd atd. 
místo traješ traje ; imperfektum trách trdia zdá se býti též staženo, 
ale je to spíše tvar založený na kmeni infínitivním. Kromě toho 
ve tvarech praesentních stavení místa nemá, a tím liší se třída 
tato V. 4 od podobných sloves třídy I. 7; na př. dieti I. 7 
dicere praes. dějů dieš impf. diech proti dieti V, 4. facere 
praes. déju děješ impf. dějiech, podobně směju smieš audeo 
proti směju směješ sě rideo, tú léŠ I. 7 proti leju lejeŠ V. 4. 
Rozdíl tento zjevný ve stahování v I. 7 a v nestahovánl v V. 4, 
má trvám původní příčinu svou ve starém přizvuku: i dietě 
dicitis i dějete facitis vzniklo z dé-je-te, ale v déje-te dietě I. 
7 byl přízvuk na slabice druhé, v déje-te dějete V. 4 na slabice 
první. 

Některé tvary infínitivní předpokládají v češtině kmen bez 
přípony -ja. Na př. jest stč. sěl, děl (na př. kam se děl). Do- 
klady těchto tvarů nalézají se v textech starých a přísných, při 
nichž nelze mysliti na pozdější analogii, která podlé slyšeli utvo- 
řila také slyšel na místo sty Šál; proto dlužno hledati jim výkladu 
jiného a ten trvám kmenem bez -ja správně se podává. Tedy 
sěl zn sé-li nikoli sé-ja-li atp. 

K ukázáni těch rozdílů je třeba, roztříditi tato slovesa podlé 
samohlásky, kterou kmen základní se končí. 

a) Slovesa, jejichžto kmen základní končí se samohláskou 
-a, na př. la-, tra-, inf. stb. la-ja-ti, tra-ja-ti č. láti^ trati. 

Praes laju laješ lajú (nestaženo), traju trdŠ (sta ž.) trajú^ 
Imperativ laj traj (nepřehlasován). Imperf. lajieeh trách. Part. 
praes. laje trajě^ -júc-. 

Tvary infinitivní zdá se, že veskrze zakláds^í Be na kmenu 
infinitivním třídy Y. 4 a jsou vesměs staženy. Tak zajisté inf. 
láli trati zz lajaú trajati, a tak i participia lál trál, láv trav, 
lán subst. verb. lánie; bezpochyby bylo dále i supinum lát 
trát z \aja\ih trq/atB, ač nemohu ho doložiti ; a tak byl bez- 
pochyby i aor. lách trách. Přehláska, důležitá v odděleních ná- 
sledujících, zde místa neměla: 141 Idli (proti přdl příeli y od- 
děl. Ý) atd. — 



Digitized by 



Google 



102 J» Grebauer 

/}) Slovesa, jejichž kmen základní konči se samohláskou 
-é, na př. sž- inf. sieti, gre- inf. hřieti. 

TsfSLTj praesentní json veskrze nes taženy: praes. $ěju 
séjei séjúj hřěju hřeješ hřějú; imperativ sěj hřej; imperf. aě- 
jiech hřSjiech; part praes. séjé hřějě -júc-. 

Tvary infinitivní jsou dvojité, ježto se zakládají 1. dílem 
na kmenu nerozšířeném -e (bez -ja, podlé třídy I. 7) : sěl- zz sé-li ; 
2. dílem na kmenu rozšířeném -e-ja (podlé třídy V. 4) : sdlzz 
sě-ja-li. Tvary, jež zakládají se na kmenu -e-^a, vždycky se sta- 
hují a mají z toho slabiku dlouhou -ď; samohláska tato se pak 
podlé možnosti i zpátečně přehlasuje : hrdí plur. hfieli ; přehláska 
pak časem a vlivem analogickým dílem se ruší — nč. hrdli podlé 
hrdl — , dílem přes míru náležitou se rozšiřige — dial. hříl podlé 
hřili zouženého ze hřieli. Dvojitost nahoře dotčená vyskytává se 
u téhož slovesa a ve tvaru témž, na př. jest sU (= sé-li) vedle 
sál (= séja-H). Jinde, na př. ve stbulh., je táž dvojitost, a je 
zjevná, poněvadž nenastalo stahování; na př. aor. séchi vedle 
séjachi (vrag^ vBsé pléveli Cod. Marian. Mat. 13, ' 25 proti 
rbséa Codd. Assem., Ostrom , Nik.; v. Jagié, Codex Marianus 
1883 str. 44). V češtině měl by se rozdíl jeviti dílem ve kvan- 
titě (sSl I. 7 krátko, proti dlouhému sál V. 4), dílem ve kvalitě 
samohlásky (sdl V. 4 proti s^ I. 7); ale nejeví se nám vždy 
dosti zřejmě ani dosti bezpečně, poněvadž v rukopisích a tiscích 
starých nebývá kvantita označována pravidelně, poněvadž dále tvar 
některý zahynul (aorist) a není tudíž v jazyce novém míry pro 
jeho kvantitu, a konečně poněvadž změnami pozdějšími porušila 
se bývalá pravidelnost sti*any kvantity i strany přehlásky. Proto 
nelze na př. rozhodnouti, vzniklo-li sil (psáno fýl Nudož. 66*) 
ze séjali (postupem sál sidi; stel místo sál podlé sieli; sil 
zouž. ze sid)^ či ze séli (postupem sSly z toho stel zdloužením 
fonetickým nebo analogií podlé sieli sál, z toho pak zoužením 
sil) ; proto nelze rozhodnouti, je-li rukopisné hrzyel =: hřU či 
hřiel; a proto zůstávají ve výkladu následigícím tvarů těchto 
některé nejistoty. 

Intínitiv sieti hřieti může se vykládati i podlé I. 7 ze seti 
gréti (zdloužení infinitivu dvouslabičného), i podlé V. 4 ze séjati 
gréjati (stažením a přehlasováním). Povšimnutí zasluhují tvary 
dial. sejt, hřejt 

Aorist sěch I. 7 nebo siech V. 4; v dokladech známých 
nejeví se zřejmě, který z těch tvarů jest kde míněn; obdoby 
jinoslovanské dopouštějí obého, stb. séchi i séjachi; podobnější 
zdá se mi sěch. 

Part. -I : sSl sSli^ sál, stel sil podlé dokladův a podlé jazyka 
nového; hřál hřieli podlé nč.; též hřSl nebo hřiel podlé do- 
kladův; dél dáli podlé nč. (kam se poděl Us.); ďál podlé nč. 
i stč., dieli stč., dtli\ atd. 



Digitized by 



Google 



Tyaroslovné Týklady a doklady ke slovesilm třídy V. 103 

Part. -8 : sSv sévše, děv divše podlé nč. ; okřdv hřdv podlé 
nč. ; pro theořetické hřdv hřievše neznám dokladu starého; od- 
chylky ▼. doleji při slovesích jednotlivých. 

Part. -n a -^: 8Ín^ ěét^ $dt podlé dokladův; din dien dU 
podlé nč. a dílem podíle dokladův; hiřdt podlé nč.; vdn ment 
podlé dokladův. — 

y) Slovesa, jejichž kmen základní končí se ve tvarech 
infínitivních samohláskou -y, ve tvarech praesentních samo- 
hláskou -í, na př. pf I6ÍÍ =: prí-ja-ti, pfé/e = P^^'J®'^* 

Tvary praesentní jsou veskrze nestaženy: praes. p^^tt 
přějei přějú^ impt přej, impf. prejtech^ part. praes. přějé příjúc-. 

Tvary infinitivní — kromě slovesa liti léti^ které jest 
i v I. 7 li-, i ve V. 4 Ilja- — všecky mají stažení a slabiku 
z toho dlouhou ; samohláska téže slabiky, -ď-, podlé okolnosti se 
přehlasuje : přdl — přt«li ; přehláska pak dílem se ruší, nč. přál 
př(íli, dílem přes míru náležitou se rozšíříme, dial pHl za přt>l. 

Inf. přieti nč. přdti dial. přít 

Aor. přiech. 

Part. j)řdl přieli^ nč. přdl přdli^ dial. přil přUi; — přdv 
přievie; — přán přieni. — 

Slovesa jednotiivá: 

báti stb. hajati fabularí. Praes. baju baješ: daremně nám 
básni bayeíT Štít. ř. 49^, ještě tak mnoho baješ Tkadl. I. 69, 
ješCe o nich baješ Pam. 3. 98; mnohé ženy ten obyčej jmajú, 
když se zapiu, tehdy bayu Mast. 6*^, jakož bájí poetové Yel. Jg. 
Imperf. bajtech: když bagieíTta a mezi sebú hledaíTta ČEvang. 
46. Inf. bdti: ani (máme; sobě báti prázdných řečí Hus. Jg., 
neroď chlubně báti Cato Star. Ski. 3. 192. Part. bál: (učedlníci) 
sú sobě báli na cestě Hus. Jg. 

dáti stb. dajati dávati. Praes. daju: květ daye slávu Tiburcú 
Cis. Mnich. 97*. 

dieti. Z kořene de má slovanština dvoje tvary slovesné: 
jedny ve třídě I. 7, stb. déti déj% n. dežd%, druhé v V. 4, stb. 
déjati déjq. V češtině jsou v I. 7 z pravidla slovesa dieti dicere 
a zdieti sě videri, praes. dějů diem diei ... pl. 3. dějú^ impt. 
děj^ imperf. diech^ aor. děch^ part. děl atd. ; v V. 4 pak jest slo- 
veso dieti facere ponere (a jeho složeniny), praes. déju děješ . . ., 
impt. dějj imperf. dějiech^ aor. dech, part. dál didi a děl děli 
atd. Kromě toho přenáší se oboje dieti do vzorů jiných a vzni- 
kají novotvary (na př. zdieti $ě 3. sg. zdi sě, podlé bdiett 
— bdi ni. 2; děje 3. sg. dicit m. die; a j.); a jindy bére se 
da-, dad' na místě dé-. Ze všeho toho vyplývá rozmanitost tvarů, 
z nichž jiné při tom, jiné při jiném významu a složení více méně 
pravidlem nalézáme. E ukázání té jrozmanitosti je potřebí, pro- 
brati toto sloveso podlé rozličnosti složení a významu, a k tomu 
konci podána je následující sbírka příkladův, obsahujících tvary 
oboje a dosvědčujících, že nebylo mezi třídami I. 7 a V. 4 kolí- 



r 



DigitizedbyVLjOOQlC ^ 



104 J« Gebauer 

sání libovolného, nýbrž že v té věci kromě řídkých výjimek vládla 
pravidelnost, podlé které jedna část těchto sloves (určená vý- 
znamem a složením) byla ve třídě I. 7, druhá v V. 4. 

dieti dicere. Praesens sg. 1. dějů; diem přiděláno k dies, 
die atd., zouž. dím: když dijem někomu Štít. ř. 131*; sg. 2. 
diešy diiy sg. 3. die, di atd. : porecadla nedeň £J., ty dijeíf 
Štít ř. 143% vezmeš přísloví a díá Ben. Jg., dije sv. Augustin 
Štít ř. 3*, die vesken Tud ŽWittb. 105, 48 dicet, když die který 
dercě Hrad. 13l\ opět dijeme Štít ř. 22*», my nedějeme ež s' 
ty Samai-itan tamt 143% dietě toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4, 
tak jemu dite dicetis Br. 148^, a dítě hospodáři tamt 153^; 
plur. 3. dějů : Mohan řěcě dy eyti, Čiha pak dyeyfi potoku Pil. a, 
dieyu dicent ŽWittb. 61, 8, kak ti dyeyu pravé jmé Mast 5, 
dyeyu f mi Rubín tamt 8, Prokop mi diegy Hrad. 6^, téj vsi 
jmě Ghotúň diegy tamt 1^, kako tobě dyeyu Pass. 383, jiejžto 
(řece) Mozella dyeyu Pass* 330, když dyegyy k vám Pror. 6**. 
dijegij lékaři Štít ř. 98*»; odchylkou sg. 3. děje: pannu zbav 
vsí roboty a sám buď robotnik jejie, čiň to, což kolivěk děje 
Tand. 46; ve sta děje, v tisíce děje Blbl. Ben. a Br., Jg. Im- 
perf. stáž. dieeh: ac diech si dicebam ŽWittb. 72, 15; každý 
diese LAl. a; ta paní dieffe Hrad. 103^; ten ješto dijefTe pro- 
rádci svému Štít ř. 155**; mysl jiej dyeffe Pass. 287; Ježíš 
dieffe Krist 57*»; (pacholíky) diešta DalZ. 56, jemužto (dvoru) 
diechu getzemany Hrad. 79*, k městu jemuž Tyrus diechu AlxH. 
8, 5, jemuž Prima dyechu DalC. 38 atd. Aorist dech : tú prosbu 
hnul sě i die k nim Griz. 153^, srov. dodieti, doděch. 

dieti íácere. Praesens dějů, děješ: kam se dějů Us., co tu 
děješ Rosa Jg. ; (svódnicě) diege trh o hřiešnéj kúpi Hrad. 101^, 
jakž sě hi ješče dyege Pil. 6; poselství dějeme Br. Jg.; kam sě 
ti peniezi dyeyú Jid. 138, archandělé poselstvie k nám dyegy od 
boha Štít uč. 95% svódnicě hřiesný trh diegi Hrad. 101**, zvaní 
vezmu to orudí, z Ďehož pijí, a diegi je kam chtie Alxp. 54; 
odchylkou: dí se m. děje se Kom. Jg. Imperativ děj. Imper- 
fektum dějiech: což sě dyegieffe Pass. 276, to sě diegieffe Hrad. 
21**, jak sě diegiefe Kat. 68, co sě prostřed jistby dyegyeffe Mart. 
5*, ješto (věci) sě diegiechu Krist 72^, vyhnal všeckny jižto trh 
dyegyechu ML. 90**, zázraci se dějiechu Pass. 174 atd. Infinitiv 
dieti: já musím oteě mého dieti voli Hrad. 72% kam jě (peníze 
Jidášem vrácené) chcemy diety tamt 88**, pláč dieti tamt. 30*. 
Part praes. děje: služebníkům poselství dějícím Br. Jg. Parti- 
cipium -í jest rozmanité : děl, dál dieli, a dál dáli. Na př. děl: 
luúno sě diel milující Hrad. 37*; kamo sě jest potom dyel Kat. 
112; kam sě jest dyela má útěcha Krist 102*; kam ste svój 
smysl dyely Štít uč. 82*; de s' te, milé> koně děl Suš. 610; 
dál plur. dieli: to se dyalo Pass. 33, ďál Nudož. 66*, dál sem 
poselství Sved. 170, to se ďálo na dvoře tamt 173; by poselstvie 
díli Br. Jg. ; bylo by se d^lo Melantr. Jg. ; aby trhu v nedělju 



> 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 105 

nedyely DalG. 32 (trh dieti, srov. těmi t. ptáky miesto peněz trh 
dějí Milí. 78^ jižto trh dějiechu ML. 90^); ddl pkr. dáli: 
(posel) poselstvie své daal jest v tato slova Troj. 10^; v téj cti, 
jeáto j' jenra daala sě Štít ř. 147^; aby se pravda dala ODub. 
95; kak by sě jemu česC dala Pass. 483; to sě dalo PasB. 150; 
co sě nad nimi dalo Hrad. 27*; ješto sě j'mu ve sně dalo AlxV. 
768; to sě nám nikdy nedalo Krist. 106*; bohdi^ bychom též 
s nia (s Marií) dali, chválili činš hospodina Hrad. 66*; by 
(andělé) poselstvie k nám daly Štít. uč. 69*; ty věci, jeáto jsú 
sě daaly Štít. ř. 39^ 

dodieti^ aor. doděch: když tento hlas jie dodye, tato slova 
dopovědě, inhed atd. Kat 192. 

nadieti stb. nadéti infligere. Praes. 3. sg. : ano crčie krvavé 
struhy, kdež sě hložie v hlavu nady, div že sě leb nerozsadí . ., 
any tarví shořaly vlasy Modl. 54*, t. j. nadi^ chybnou analogií podlé 
ni. 2 ; srov. zdieti sě 3. sg. zdí sě videtur. 

nadieti sě stb. nadéjati s§ sperare. Praes. naděju^ -děješ, 
Imperf. nadějiech: nadyegiech sě sperabam ŽW. Ezech. 13; na- 
dyegyech sě, by sě nad ním slitovali ML. 102*; (Herodes) sě 
nadiegieffe Hrad. 85*»; když sě jinoch nadiegieffe Hrad. 104^; my 
sě nadyegiechom Krist. 109*; jakož sě nadyegijechu Štít. ř. 121*; 
my sě nadiechmy sperabamus Evang. rkp. Jg. jest buď odchylka 
(stáž.), nebo aorist. Part. praes. naděje^ -úci: Pilát nadyegye sě 
dosti ucině židóm vece: aj toC člověk ML. 103*; nadiegiczi sě 
tomu Kat. 26; nadiegicze sě velikým daróm Mart. 12*». Inf. na- 
dieti a nadáti: kak sě jest čemu nadyety Štít. uč. 7* ; nadíti aneb 
nadáti se Vel. Jg. Part. -1: nadál plur. nadieli; na př. nadnadal 
sem sě supersperavi ŽKap. 118, 81; lepsieho sem sě nadala 
Hrad. 53^ ; velmi sem sě nadala, by atd. ML. 102*> ; by sě do 
nich které cti nadyely DalC. úv. ; již jest bližše spasenie naše, 
nežli jsme sě kdy nadyely Štít. ř. 66*; nč. nadál nadali. 

odieti stb. odéti i odéjati. Praes. oděju, děješ: odiegiu in- 
duam ŽKlem. 131; ať odieyu sě operiantur ŽWittb. 108, 29; 
več se oděješ Ctib., bůh je přioděje Br. Jg. Aor. oděch: Maria 
odye je (dietě) rúskami ML. 135^ Part. oděl a odiel: jenž odiel 
ju Hrad. 99*»; kterýž tě přiodil Br., odijel jsem té Ben., odíl 
jsem tě Vel. priodíla s' je Br. Jg.; přiodíli ho pláštěm KraL 
68*. Part. oděn a odien: odyen světlostí amictus lumine ŽWitt. 
103, 2 ; odieny buďte operiantur tamt. 70, 13 (kvantita nejistá) ; 
odín byl Jel. Jg.; odchylkou i odět: psy přioděté Partl. Jg., 
bilym ruchem odzita Suš. 92. 

podietij praes. podéju, -děješ: kam sě podyegy, kde budu 
ML. 3^; inf. podieti: kam cheíf (chceš) plecháče podyety Růž. 
2.; part. podU: že s' sě byl kams ot nás podiel Hrad. 72*; 
kam ste múdrosC svú podieli tamt. 51*; kam ste vieru i čest po- 
dieli Troj. 191^; kam se to podělo Us. 



Digitized by 



Google 



106 J« Gebauer 

přidieti sé, part. přidal: przidalo sě jest, že sě veliké ne- 
počesie vztrhne Milí. 101^; i przidalo (sic) se jemu taká příhoda 
tamt. 15*. 

rozdiettf part. rozdSl: (smrt) tělo jeho s duši rozdělá 
Trist. 36. 

adtetí v. zdieti. 

udieti stb. udéjati s§ fieri : part. udSn : koláči dobře adieny 
Hrad. 137*. Se kmenem ďa-: praes. uddm^ kdež t se ada bytí 
NRada 1465 B, když se jemu uda přijeti AbcY. 915 a j.; 
part. udal: vdalo sě tady jednomu pána jeti Pass. 319, vdalo 
sě mu do města jeti tamt. 330. 

vdieti stb. vidéjati inicere, imperat. vdéj: wdyey meč 
v nožnicě Hrad. 81*», ML. 100\ 

zdieti sě viderí. Praesens se kmenem děje-: mnozí blázni, 
slysiece slovce výborná, ješto sě jim zdiegy dvorná, letie atd. 
Hrad. 99*; — se kmenem daď: nezdá mi sě Hrad. 100^; Sdat 
mi sě, ež Mart. 225; zdaa sě, by Štít. ř. 50*; (obrazové) zda- 
dije se živi býti Lobk. ?•; (obrazové) se zdadie jako by živi 
byli tamt. Výb. 2. 1117; kteříž se sobě umělí býti zdadí Blah. 
124; těch (slov), jenž se jakaus ušlechtilost míti zdadi Blah. 
232; kteřížto (obílení hrobové) aé se zdají zevnitř krásni Br. 
55^; jižto sě zdagij zevna lidem krásni Krist. 83^; — chyb- 
nou analogií podlé III 2 (jako bylo na př. bdieti 3. sg. bdí, 
tak utvořeno ke zdieti i 2. sg. zdíŠ, 3. zdi a j.) : když jě (sluhy 
své) bóh ráčil okrášliti, zdy mi sě, tisíckrát viece Alb. 78^ t j. 
zdí sě; (Kristus zjeví se MMagdaleně a ona nepozpává ho:) ni 
co kdy jiného myslí, jedno tebe jmá na mysli, a proto snad ne- 
domní sě . . i idy sě, že již z uma vyňata Hrad. 41^; neb kakž 
mnoho viež bě ve zdi, vsak sě jemu (Alexandrovi) nic to nezdy 
AlxH. 2^; vida czafta věže ve zdi, však sě mu to ničse nezdy 
AlxV. 163**; jakož mi sě zdij Trist. 272; zevnitř zdyte se spra- 
vedliví paretis Mm. (Mat 23, 28) Jg. Podobně sin. zdi se videtur 
Mikl. in' 170. Imperf. zdiech a zddch: každému se nevěra 
zdyesse DalC. 44; zdyefe sě jemu AlxY. 157*; poslóm sě to 
zdiefe za veliký div Kat. 12; jistě mi sě dvořák zdieše Podk. 
Jir. 41 (rkp. 1409); tak sě zdaíTe AlxH. 1, 38; každému sě ne- 
věra zdáše DalJ. 44 rkp. Z Ff ; zdafe sě jiej nésti tiežek Hrad. 
129^; wefdy sě j'mu spíle zdafe Hrad. 143*: zdafe sě jim Kat. 14; 
hrozno sě jim zdafe Kat. 156; jistě mi sě dvořák zdáše Podk. Jir. 
41 (rkp. 1459). Aorist zdech: kdaž mi mój otčík pohynu, zde mi 
sě v noční hodinu, mysléch atd. AlxV. 158* t. j. zdě. 

zdieti, sdieti facere. Praesens zdéju zdéješ: tof rád fdiegy 
Hrad. 131**; kam-li pojdu neb co fdiegy tamt. 37*; což sobě 
smutná fdiegy tamt. 40*; v tom nezdiegi meškánie sg. 1. NRada 
385; kdež mi sě čest zdegye AlxV. 856; což jest mluvil, že mi 
sě zdyegye AlxV, 912; tuť mnozí svú voli zdiegi NRada 885; 
kdež sě zda býti koli NRada 1465 v rkp. A jest, jak verš svědčí, 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné yýklady a doklady ke slovesfiin třídy V. 107 

omylem místo •udá*' : kdež sě uda býti koli tamt. rkp. B. Impt. 
zdej: zdyey své chtěnie NKada 588. Aoríst zdkh: Lučanóm sě 
tu zle zdye, Štyr Vláslavovi hlavu stě DaiC. 20 ; slyš, co teu zlý 
Duriuk zdye, déCátku bradaticiu hlavu sté DalC. 21; Gawin zdie 
k nim to poselstvie TandZ. 165^; chciec jej křivě osočiti, jakž 
i zdyechu Kat. 4. lni. zdieti: co je nám sobě fdiety Mast. 240; 
co sobě zdijti mám Hád. 4*. Part. praes. zdSjě^ -úct: zdiege 
svú voli NRada 1373. Part. 4: zdU; co s' nám milý synu fdiel 
Hrad. 72*; ty s' tak fdiel tamt. 45*; proč s' to fdiela tamt. 
31*; aby (ty) z nás všecko zdiela TandZ. 169*; ješto (tělo) nikdy 
hřiechu nezdyelo Modl. 53^; jakož zdyely byechu AlxV. 501; 
(hosté) tvú voli zdieli NRada 536; že jsú k necti nic nezdieli 
TandZ. 166^; ze kmene da-; aby ty jim zdal potřebu Hug. 394; 
anděl dal pozdravenie i zdal poselstvie Štít. ř. 245^; jest-li kdo 
z nás zdal (rým : pověděl), jenž by (= co by) k jeho necti stálo 
TandZ. 166*. Part -«: zdaw poselstvie Hrad. 64\ 

vzdiett^ part vzdél: aby (Jeremiáš) wzdyel na hrdlo řetěz 
Štít. ř. 206*. 

hřieti stb. gréjati calefacere, též gréti gréj^ MikL Lex. 
Praes. hřéju hřeješ, Impt. hřěj, Imperf. hřějiech: Petr sě hrzie- 
gielTe Hrad. 83^, chudí na slunci sě hrziegiechu ML. 75*. Aor. 
křěch: tak sě nohy zahrziechu Pass. 23. lni. hřieti: shřieti Pass. 
131, ni j'ho (zlí dobrého) mohu v srdd fhrziety Hrad. 51*», ty 
se nemóžeš fhrziety Štít uč. 38*, chtě sě hrzieti u téhož ohně 
Lobk. 118% zouž. hřiti; dial. hřdt v Čechách většinou. Part. 
hřál: tak mluví se v Čechách většinou, a tak žádáme i pro stč. 
podlé stb. gréjali; ale dokladů pro tento tvar z doby staré ne- 
mám; hřěl, hřiel: fhrzyel sě jest i řekl: fhrzyel sem sě Pror. 
Jsa. 44, 16, nefhrziel sem sě ML. 124*, bych se zahříl Pam. 3. 
148, rozhrzielo sě fírdcze concaluit ŽWíttb. 38, 4, Shrzielo sě 
srdce mé ŽKap. tamt, tak sě nohy fhrziely Pass. 517; plur. 
mase. hřieli: by sě fhrzyely Pror. Jsa. 47, 14, kdež sú sě hrzieli 
Lobk. 117**, ješto by miesta neshřieli ŠtítV. 123, když sme se 
pohřjli Har. 2. 186, tak se hřili a potili Kom. Lab. 15, 3. 

* 'chdti, nechati mělo by patřiti sem, podlé stsrb. chajati 
curare chaj% chajesi; ale v češtině přeložilo se do V. 1% v. t 

chvieti, chvěti klade se do I. 7, v. Miklosich Gramm. 2. 
422 a Listy filol. 1883, 449, a hlásí se tam tvary některými, 
jako pt. chvU, snbst. verb. chvěnie. Jiné tvary ovšem i podlé 
V. 4 vykládati se mohou a spíše sem patří, zejména tvary se 
kmenem praesentním chvěje- (nestaž.), a part. chvíli se (Jg.) ; 
srov. stb. chvéjati s^ moveri Mikl. Lex. 

jhrdti stb. igrati igrajQ ludere patří do V. 1* (v. t). Ně- 
které novotvary ustrojily se však podlé V. 4 : praes. hraju hraješ, 
hraje se o tvou hlavu Ros. Jg., impt hraj (nepřehlas.) part. hrdí, 

káti sě stb. kajati s§ poenitere. Praes. kaju kaješ: již-li sě 
kagefs Hug. 166,'netolik sě nekagem, ale Štít ř. 232^; sg. 1. 



Digitized by 



Googl( 



108 J* Gebauer 

nč. též kdm se Jg. podlé V. !•. Impt. knj: kayte sé hřiechóv 
Pass. 280; někdy s přehláskou podlé Y. 1* kej: kejme se toho 
Proch. Jg., protož se kejte. Pam. 3. 168. Aor. kdch: tak sě on 
svých hřiechóv poka Hrad. 145^, když se poká svého hřiecha 
DalJ. 76 z rkp. VLZ. Part. kaje: všech kaiucih Kunh. 146*», 
svých sě vin pokayncze Hrad. 17*, slzy kagijczijch Štít. ř. 169**. 
Inf. káti: budu sě kaaty hřiechóv Štít ř. 169^, jehož by sě bylo 
kaaty tamt. 232*>, kaaty sě budu Pror. 67», fe počati Kunh. 150*. 
Part. kcU: kál sě poenitnit eum ŽWittb. 105, 45, aby sě kaal 
Štít. uč. 19^ 

'hřieiÁ, okřieti^ stb. kré-, krévati quiescere. Praes. křěju 
křějeě: zdaf (pani) okrziege Pass. 338, v ňemž (radostném dni) 
všichni okrzyegy Pis. XIV stol. Pf. 2. Inf. křieti: abych mohl 
okřít Suš. 122, okřát Us. Part král křieli: okřála v tom mysl 
Jel. Jg., mysli naše okřály Vel. Jg. Part.: okrziew Troj. 179' 
a okrzew ApoU. 130*; královna okrzewlTi vece Apoll. 138**; nč. 
okřáv. Aor. křěch: (král) potom okřě Trist* 403. 

láti stb. lajati latrare. Praes. laju laješ: wzlayu tobě arguam 
te ŽWittb. 49, 21, vztreskce mě i wzlage mi tamt 140, 5, jenž 
treskce newzlage tamt. 93, 10, ktož wzlage pro leccos Štít. uč. 
23*, nechaC mi lage ML. 78**, jenž otčíku lagy Hrad. 97**, ševci 
svým ženám zle lagyu Hrad. 124*. Impt. laj: lay zvieřatóm in- 
crepa feras ŽWittb. 67, 31, nelay mi tamt 37, 2. Imperf. 
lajiech: švec lagiefe Hrad. 124*. Aor. lách: z toho jim králevna 
nela t j. nelá Kat. 14. Inf. láti: neudatný nevie jedno láti 
DalJ. 28 (DalC: Ihaty). Part. laje: každému lagie Hrad. 11*, 
laíucze mi DalH. 41, lagycze mi DalC. 41, layuczy zahynu male- 
dicentes ŽWittb. 36, 22. Part lál: lal si pyšným ŽKlem. 118, 
21, wzlal si vlastem ŽWittb. 9, 6, a« by ti lidé nelali NRada 525. 

léti, stb. lijati léj% fundere, kolísá se v češtině mezi V. 4 
a I. 7. Praes. I. 7: sg. 1. Tw liu přehlas. li, novotvar lém, sg. 
2. léš atd.; vedle toho V. 4: leju lejei atd. Inf. léti V. 4 a líti 
I. 7. Part. praes. I. 7: lé, fiíc-, iic- novotvar Zt/lc-/ V. 4: lejic-. 
Part. lil I, 7 Sk lál lili V, 4. Aorist Uch I. 7. Doklady viz 
v Listech filol. 1880, 299 a srov. 1882, 101 si. 

pláti, Praes. plaju plái^ k tomu novotvary plám a plajei: 
nebe plaa milostí boží Štít ř. 214*, teplo plsge Us. Jg. Imperf. 
plach: (plameny) všecko vůkol plaše Troj. Jg. lnťpláti: počne 
horko plaaty Štít ř. 108**, milost bude jako plamenem plaaty 
Štít ř. 193^ plaaty milostí k bohu Štít uč. 41. Part. plajé: 
mnohými ohni plagicziemi Troj. Jg.; plál: když plál milostí Štít 
uč. 98*, abychom plaaly milostí tamt 31*, milosC plaala ve mně 
tamt 31**. 

přieti stb. přijati, praes. pnjaj%, řidčeji préj% Mikl. Lex. 
a Gramm. IIL* 148. Praes. přéju přeješ: jáz przyegyu DalC. 
49, já tobě prziegy Pass. 287, když mi przyege Bob. 343; dial. 
opavsk. a příbor.: že mi ty přaješ Suš. 410, ona mu přaje 409, 



"\ 



1 

Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy V. 109 

to mi ho nepraje 160, přaje- místo přeje- vlivem tvarftv jiných 
(inf.), jež mají -a-. Impt. přej: poprzyey nám radosti Modl. 2*». 
Imperf. přéjiech: těm sv. Prokop neprziegielTe Hrad. 25^, (Pilát 
a Herodes) sobě nepmegielTta Hrad. 85*^. Aor. přteeh: panic mn 
poprže Ihóty TandZ. 177* t. j. popře, za starší popřie. Inf. přieti: 
raci toho poprzyety AlxŠ., Němkyně méňe bnde prziethi DalH. 41, 
bndete-r mi toho prziety Hrad. 52*», tomu rac popravy przieti 
NRada 1301; zouž. příti: že mi toho přijti bndau Hád. 2% toho 
mi dopříti ráčil Pam. 3. 42, že by jim toho příti neráčil Bř. 11, 
dopřít Us. dial. ; se zrusenon přehláskou přáti, přát Us. spisovný 
i obecný. Part. přál přieli: ež mu neprzal Hrad. 77**, otec po- 
pržal mi jie TandZ. 177**, by byl doprzal ML. 26*, by svému 
choti tak przala Kat. 132, z závisti jste j^mu neprzieli Hrad. 
51**, by jemu přieli DalJ. 35, by jemu toho dopřieli Trist. 197. 
OdchyUca záhy a častěji se vyskytující je přiel: aby jim toho 
přiel Ans. Star. Ski. 3. 161, vítězstvie vám poprziel Jupiter 
Alxp. 59, abych jim toho dopřél Koz. 393 a j. V jazyce novém 
vyrovnány jsou staré rozdíly (přál — přieli) tím ^ňsobem, že 
buď oboje tvary mají přehlásku, buď v obojích je zrušena; toto 
vidí se většinou v Čechách : přál přáli, ono v nář. mor. : dyby 
mi pánbůh přil Suš., že ste dopříli Suš. 451. Part. přějé: do- 
prziegie nám Hrad. 13** ; přán přieni; odchyl. : milosti od boha 
popřiené Kar. 9. 

9teti stb. séjati a seti serere semináře. Praes. séju seješ: 
ten jenž fiege Krist. 53*, již íiegu ve slzách ŽWittb. 125, 5, 
(zahradníci) fyegij Štít. ř. 188**. Aor. séch stb. séchi (Mikl. Lex.): 
přišed nepřietel i naíie kúkole mezi pšenici ČEvang. 12. Inf. 
sieti: v jich mysli rač wlTiety siemě věčného života Pass. 39, 
(Jason) měl zuby na pole wfieti Troj. 5**, (moukou) koranětu po- 
fieti Trist. 181. Part. sél seli, stel zouž. sil, sál: aby fyel ut 
serat Pror. Jsa. 28, 24, obfiety sú dědiny ŽKlem. 106, 37, 
fyely pole ŽWittb. tamt, ješto ste vy nefiely Krist. 53*, ješto 
s' wlTiel Pass. 596, Jazon rozfiel je (zuby býkův) na poli Troj. 
27*; fýl Nudožer. GS''; jakož sál jest Kar. 43, nepřítel nasál 
koukole NZák. Br. 33**, dobrého semene nenasál tamt., člověk 
vsál (zrno hořčičné) na poli svém tamt.; slovo božie jenž sú 
sáli Kar. 48. Nč. sel seli Us., sil šili místo sil. Blahoslav za- 
znamenal, že nasál semene jest theologicum, nasíl pak že jest 
moravské a ineptum Blah. 274. Part. sát: kterýž podlé cesty 
vsát jest NZák. Br. 33*, což jest vsáto tamt., vsátý tamt.; sět 
stb. sétd: rolí nebude-li pofieta Štít. Opat. 25, když siemě jest 
Avfíeto tamt. 219, na obilí fyetem Ěád pz. 54; sén stb. ^éni: 
rač přijieti novo fyene plémě Pass. 596 ; nč. set a sít, 

smieti sě stb. smijati sq ridere, praes. sméj^ sq. Praes. smSju 
směješ: ani sě pofmiegiu sing. 1. ŽKlem. 16*, wzfmiegiu sě plur. 3. 
ŽKlem. 38^ ty wfmyegeíT sě jim ŽWittb. 58, 9. Imperf. smějiech: 
panici sě mu smyegyechu DalC. 60, hosté sě smějiechu DalJ. 79. 



Digitized by 



Google 



110 J. Gebauer 

Aor. smiech: když to Aquila propovědě zaímiechn sě všickni Pass. 
291, (mužie) dievkám sě wsmyechu DalC. 10, (Smil a kníže) svéj 
chudobě sě nasmyesta DalG. 76. Inf. amieti: raději sě chca 
8 česku sedlkú íniiethi DalH. 41, počěchn sě druh druhu smyety 
DalG. 5 dobři sě budu fmyeti Kat 114, jemu sě budu ímyeti 
ŽWittb. 51, 8, také sě nemohu fmiety Krist. 75% také sě ne- 
mohu zaímyetí ML. 89*, Alexander poče se fmijety Alxp. 80, 
Tristram sě poče smieti Trist. 336; zonž. smíti: neb se smíti 
budete Hád. 107^; se zrušenou přehláskou nč. smáti. Part. smál 
smieli: Lazar sě nezafmal ML. 89* a Krist. 75% aby slyše ne- 
podobné zafmal sě Štít. ř. 101**, proč by sě ímieli Pass. 292, 
všicci fmyely sú sě ŽWittb. 21, 8; nejmladší sě rozesmiala Suš. 
554; nč. smáli. Part. smáv smievše: čáróm sě pofmaw Pass. 
351, svéj hospodě sě nasmyewssye DalG. 3, naímiewfíe DalHr. 
tamt.; odchylkou smiev: (Pfěmysl) uímyew sě počě tázati DalC. 
76, tomu sě zafmiew vece Pass. 221, Theofilus zafmyew sě vece 
Pis. sv. Dor., vece Daniel zafinyew sě Pror. Dan. 14, 6. Part. 
smán; subst. verb. smienie: nemámy fmienie a utěšenie Hng. 
171, ižádné zaímyenye ML. 89*. 

táti stb. tajati liquefíeri dissolvi. Praes. tajů taješ, part. 
tál atd. 

trati stbulh. trajati durare. Praes. traju tráš: to až do 
dnešnieho dne tra Pass. 67, najdél traa rovné Štít. ř. 91% donidž 
traa svět tento Štít. 210% jeho postava tra do dnešnieho dne 
Krist. 54*, tragy dnové perseverant ŽKap. 118, 91, práva trají 
do proměny panské OD. 495. Imperf. trách: ten hod traíTe osm 
dní Krist. 29^. Part. trajě: v dobré vieře tragicze Mand. 64*. 
Inf. trati: viera najdél traaty bude Štít. ř. 104^, budeta-liž 
traaty oči moji tamt. 65*, déle nelze jest tráty Štít. uč. 154". 
Pai-t. trál: aby traala světská marnost Štít. ř. 101^. 

vieti stb. véjati flare. Praes. věju: vietr wiege Štít. Opat. 
48. Impt. věj. Inf. vieti: budu wyety ventilabunt Pror. Jer. 51, 
2, veliký vietr peče wijeti Alxp. 98, (tělesná žádost) bude vieti 
Štíty. 146, nepřátely wieti budem ventilabimus ŽKlem. 43, 6: 
zouž. víti: vítr počal víti Br. Jg. ; s přehláskou zrušenou nč. 
váti. Part. věje: vějícím povětřím Troj. Jg. Part.: když vietr 
wiel Milí. 84*»; váli větrové NZák. Br. 19^; nč. vál váli. Pan. 
váv vievše, proti tomu: wawlTe větrové toho domu obořiti sú ne- 
mohli Krist 42*. Part. ván: wano jest ventilatum est Pror. Jsa. 
30, 24; subst. verb. vienie: podlé wijenije větim Ben. Skutk. 
27, 40 Jg., septy viním zbuzené Čelak. Růže LXXVI. 

vláti stb. vlajati fluctibus agitari. Praes. vlaju vlaješ. 

zieti stb. zijati hiare, praes. zijaj^ a zéj^, pol. ziač. Praes 
zěju zějtiš: pes zeje Us. Jg. Part. zějě: (volové) zející Jg. Inf. 
zieti, nč. záii Šaf. Jg. Part. zál: zvěř zála ČČMus. Jg. 

zráti stb. zrěti zréj^ maturescere bývá počítáno mezi slovesa 
kořenná a kladeno proto do třídy I. 7, v. Miklosich Gramm. U. 



^ 



Digitized by 



Google 



Elasobrani po rukopísich. 111 

421 a Listy fílol. 1883, 454. Avšak příbuzné zoriti stč. zořiti 
matamm reddere ukazi^e, že kořenem jest zer. Z kořene toho 
dalo by se zréti part. zréli matoras vyložiti způsobem dvojím: 
bnď ze *zerti, buď snad i jako zbr-é-ti. Věc není dosti jasná, 
ale tolik je trvám jisto^ že kořenem není zré. Podlé stb. zréti 
ms. sb-zréti> pol. zrzec a žrzač žádáme stc. ^zřietí praes. *zřěju, 
podlé I. 7 nebo i Y. 4; tvara takového neznám, a již ve stč. 
příkladech je kmen zra-: pak zra ovoce t. j. zrá Štít. Opat. 219 
atp. Tvary pak tohoto českého kmene ovsem rozhodněji hlásí se 
sem do tř. V. 4, než do I. 7 : zraju, zráš n. zraješ, zraj, zrál 
podlé a) trajn tras ti^ál, laja ligeš laj lál. 



Klasobrani po rukopisicli. 

XVI ♦) ;^ivoty svatých Otcův". Pan kand. prof. M. 
Opatrný obíraje se rukopisem 17. C. 28. knihovny veřejné 
Pražské (Ote.), jenž obsahuje staročeský překlad těchto Životův, 
nahlédl také do rukopisu 17. D. 36 téže knihovny (OtcB.; 208 
listů, pap. 4®, z poč. stol. XV) a nalezl v něm některé vlastnosti 
velice pozoruhodné; mimojinéitu, že písař užívaje pravo- 
pisu Husova při tom velmi bedlivě šetří pravidla 
o staročeském e a é, které jsem vyložil v těchto Listech 
1878, 183 — 217, a píše tedy na př. sing. Instr. ohĎem t. j. 
ohňemy ale sing. Oen. ohnie t. j. ohiíě atp., s výjimkami ne- 
patrnými. Nadějeme se, že p. Opatrný podstoupí kritické vydání 
textu tohoto, z něhožto podáváme následující ukázku, odchylnou 
od originálu jen tím, že jest opatřena interpunkcí, znaménka 
skracovací jsou nahrazena literami a slova v rkp. mnohdy spojeně 
psaná vytištěna jsou každé o sobě (na př. od ňeho rkp. odíieho, 
az do fmrtí rkp. azdofmrti atp.; opis učinil p. K. Novák). 

[47^] Na puífti, ge£fto flvowe fyche, prawiechu fwietíj otcy 
ze byl geden mnich oftaruzný. A ten biefíe fluha fwych hofpod 
A na kazde léto chodieffe f puHtie do Alekfandrzie, tv kdežto 
bydlechu geho paní, A przínaffleíTe gím gich vroczec, Jakožto 
magíj obyczíeg ňuzebnícy przinofytí fwym hofpodam. A ti giftíj 
hofpody geho magie bazn bozij w fobíe wybiehníechu proti němu 
a pozdrawugic geho A profyece geho, aby za nie orodowal przied 
bofpodinem. Tu ten giíty ftarzec wezma wody w medenícy ne- 
pomeíTkagíe k gich nohám fye Ichylil a chtie vmywatí A fwu 
fluzbu fwym díedícom vkazati. Ale oni nechtiechu powolítí, aby 
gich nohy vmyl, a rzkuce: Neczíň nam fmutka w naíTem £rdcy, 
otcze fwaty! Tu on gím odpowiedie a rzka: Jaz fem fluha wafs. 



♦) Vi2 Listy filol. 1883, 801. 



Digitized by 



Google 



112 J. Grebauer 

A was geft wíTemohacy bvoh me hofpody vftawil. A z toho bohu 
diekngí, ze fte mí odpnftili bohu íluziti, ftworziteli nebíe y zemie, 
w rwem domku. A protož fem wam przíneíl vroczec f me naprawy. 
A ti giftíj geho paní nechtiechu wzyetí od něho vroczcye. Tehdy 
ten ftarzec gím wecye : Nechceteli wzyetí vroczcye, takt fem to 
rozgiednal, zet fye newracy na waífí puíTt, Ale zde gfa y budut 
wam fluzitL VflyfliewlTe to od ňeho y wzyechu vroczec, Aby fye 
ten ftarzec neímvtíl, Ale aby fye wratíl do fwe pelelTie na puflt 
a tam prziebywal. Tu ty hofpody wezmvc vroczec od ftarcye 
ynhed chudým rozdíelichu. A pak bratrzíe pocziechu geho tázati 
toho [48] toho*) ftarcye a rzkuc: Powiez nam profymy**) tebe 
procz f taku fnaznoftij fwym hofpodam vroczec dawaís, acz ne- 
radí chtie od tebe wzyetí? k tomu ftai*zec odpowíedíe a rzka: 
Bratrzice míla, iaz na wíTake léto platím a mam platiti iako fwym 
hofpodam, Abych w tom míel profpiech, coz fem f bozíj pomocy 
glz dobrých fkutkvow poftem, modlitbami y bdienim k wiecznemu 
fpaseníj me dollie vczíníL A pakliby newzyeli ode mne vroczcye, 
Snad by me vfyle gím vziteczno bylo tiem mym hofpodam, Genz 
fu mí odpuftili bohu fluziti na teto puíTti. 

Dwa bratry wlaftníe bieffta oba mnichy a fpolu przyebywaíTta. 
Tehdy gima diabel zawiftiwy gle fye zawidieti a chtie gie roz- 
luczítí. Gednu v weczer podle obycziegie bratr mlazíFíi ofwíetíw 
fwietlo y poftawi na fwiecnv. Tehdy diabel zloftny vczinl, ze 
fwietlo zhafe a fwiecen fye oborzi. Wftaw bratr ftarlTíJ y gie fye 
bratra bíti. Tehdy bratr mlazlTíj polozi fye k geho nohám przied 
bratrem ítardlm f weliku pokoím a tak rzka : Milý bratrze, ukog fye 
a ia t oplet ofwíetím. A proto ze gemu neodpowiedíe protiwneho 
flowa, Inhed diabel f hanbu gich odftupí. A te nocy ííed y po- 
wiedie kníezieti diabelfkemu a rzka: Pro tichoft toho mnicha 
a pro geho pokora, Genz nicy pad przied bratrem y poezie 
milofti profyti, y nemohl fem gich prziemocy. Tu pan bvoh 
vzrziew geho tichoft a pokoru y roznieti gei fwu míloftíj A ia 
diabel zloftny trpim muky proto, ze fem gíjch nemohl rozluczití 
rvozno. A to wlTecko flyifieire pop modl pohanfkych, genz tu przie- 
bywalTe. Tu ten pop przigie fkrulTenie a bazň v milofti bozie 
vznamenaw, ze geft obluda a duíTí zátopa modliti fye modlám, 
Opuftiw wíTecko wftaw y bíezie k tiema fwatyma otcoma y roz- 
prawí gíma wllecko, coz zlij diabli mezy fébu mluwíechu [4%^] 
A kterak fu gíma fwietlo byli vhafyli a chtiec gie fwaditi, iakoz 
gest drziewe rzeczeno. pak potom przigem ten pop navczeníe 
o nalTem fpafyteli gezukryfta y pokrzti fye a mnícho\vy ziwot 
poezie wefti f pomocy y f chtienim božím, y vczíní fye z nebo 
flowutny mnich y tak tichy, ze fye gemu díwiechu wfficni geho 



♦) sic. 

*♦) my (1. 08. plur.) měněno rukou pozdější v me; tak i v několika 
případech následujících, kde -y vytištěno jest kursivně. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po rukopisicb. 113 

tichoftí. A tak on rziekaíTe, ze tichy vmyíl wíTicku moc naíTich 
protíwníkyow toczilT diablaow prziemaha. y také naíT fpafytel 
kryftu^ fwitiezyl geft nad díablem w tichoftí a v pokorzie A geho 
moc winckn zetrziel. A to také prziczfni ten mnich, geíTto drziewe 
byl pop modl pohanfkych, prawíj, ze czafto flychal czrty, ani 
mlvwíe a rzknc: když fme k hníewa wzbadili frdcye lidTka, 
A ktoz geft ftrpiel pokorníc a míru v drahého profyl, jmhed 
tiem wiTicku naiTi moc potopil, neb geft gema byla hotowa 
míloft bozíe. 

Swaty ftarzec pemen opat prawíelTe bratrzíj a rzka : Geden 
nedawno mich*) byl w konftatynopoli, Tiech czafaow za teodozye 
cyefarzie. Ten gifty bratr prziebywalTe v male chyíTcye przied 
mleftem bliž od hrada, na nemzto rádi cyefarzí z míefta wy- 
giedac pi*ziebywacha. VflyíTaw to cyeíarz teodozyys. Ze ta v pe- 
leíTí mnich fam o fobie przíebywaíTe a nikdy wen newychodij, 
Tehdy wftaw y gíde na to míefto^ kdež ten mnich prziebywalTe, 
A tlem panoíTíem fwym, gelTto za mim*) gdiecha, przikaza, Aby 
nízadny neprziftapal ka peleíll Ale fam gediny cyefarz ded y po- 
tlacze na pelelT. Ta wftaw mnich y otewrzie gemv. Ale bíede fnal 
korvna f hlawy, aby geho nepoznal. Apomodlitbíe oba fyedeílta. 
Ta ho poezie cyefarz tázati a rzka: powíez mí, které vtrpenie 
maglj otcy fwietíj w egiptie? Odpowiedie ma mnich a i-zka: 
[49^] WlTickní profye boha za lidfke zdrawíe. A poezie patrzití 
cyefarz pilnie po peleíTí y nevzrzíe nic gíneho nez málo chleba 
w koíTika a welml twrdeho. y wecye: dag mi pozehnaníe, otcze, 
a przigmewa poki*m. Tehdy ten mnich na raczeft naklade toho 
chleba v woda y ofoli, y poczieíTta gíefti. Y da fye gema také 
wody napiti. Ta teodozyvs cyefarz wecye: wieíTli, kto fem la? 
Wecye gema mnich: ne, newíem. Tv gema wecye: ia t fem teo- 
dozyvs cyefarz, A pro nabozenftwíe lem k tobie prziíTel. To mnich 
vflyíTaw y páde pi*zied nim krzizem. Ta gema on wecye : Blaženi] 
gfte wy mníflie, genz gfte bezpeczni a gfte zproíTteni fwiecfkych 
wiecíj A mate pokogny prziebytek A nic gíneho nez o fpafeníj 
walTich duíTíf tbate A kterak byffte mohli do kralewftwle nebefkeho 
przigíti. Ale ia t zaglfte tobie prawi, ze t fem fye w kralowftwlj 
narodil. AwíTak trpím nedoftatky A nemoha nikdy pokrma bez- 
peczníe przigíetí. A wzem odpaíTczeoie y gide od ňeho. Tehdy 
te nocy ten mnich poezie myňiti A nechtie wiece na tom mieftie 
bydliti, rzka : Giz wiTichní lide y ITlechticy widiewíTe od cyefarzie 
buda fiem choditi daiy f febu nofyece, A ga bych to fnad pak 
rad wídiel, y bogím fye, by zly diabel na tom mníe neprziekazyl, 
iakz bych rad dary przigímal, A proto bych fnad ztratil dar bozíí 
pokory a tichoftí. To wíTe rozmyflíw te nocy fwaty otec y gíde 
odtad a gide do Egipta k fwatym otcom na paíTt. naze wizyz, 

♦) m. mnich. 
**) m. ním. 

LUtj filologické • paed&gogické 1884. 8 



Digitized by^ 



(jOOQÍe N. 



114 J. Gebauer 

kterakt tbawíe fwaty otec ofti-ziehal geft fwe tíchoftí a pokory, 
Aby w kralowftwíj nebefkem wíeczníe byl oflawen za vfyle na 
tomto fwieti, GeiTto geft míel pro naíFeho boha milého pana Jezn- 
kryfta. 

Pak opiet o tom fwatem pemenu prawiechu fwietíj ftarcy 
a rzkac: Gednoho czafu, když bieíTe prziíTel fndcye te wlaíti, 
vflyflaw o fwatem [49^] pemenu y poczye zadati chtie gei rad 
widietí. Y pofla fwe pofly profye, aby gei przygal. To vflyffaw 
fwaty pemen fmuti fye welmi y wecye: Jakž budu ke mníe 
wladyky choditi, Tak y ginij wllicni lide budu to wiediti A budu 
ke mnie choditi a vtocziíTcze mieti, A tak mí prziekazye na mem 
przíebytcye. A tichoft y pokoru, gijzto fem z fwe mladofti f vfylím 
drzal a giechz *) fem chowal fbozíj pomocý, Tu bych fnad f krzye to 
ztratil, A fnad bych w chhibu vpadl tohoto fwieta. Tu tak dluho 
myflíw y vmyfli, kterak by toho fudcye zbyl a neprzííal geho. Tu 
íye tíem ten fudcye fmutí, ze geho nechtiel przigieti, y wecye 
k fwe czeledi a rzka: To geft me prohrzíeíTeníe, neb fem ne- 
duoftogen widieti toho fwateho mvzle. AwíTak wzdy toho czína 
hledaíTe, kterak by mohl fwateho otcye wídíetí. y vmyfli fobie, 
ze kaza gieti feftrzíencye fwateho pemena a wfadíti gei w zalarz, 
A zda by geg tudy przigal Aneb przigda y profyl za feftrziencye. 
y wecye fwe czeledi : Wzkazte fwatemu ítarcy, Ze iakt fyem 
brzo przigde, takt bude puííczen geho feftrzíenec z zalarzie. 
A vlTlyinewiri máti toho mladcye Y biezie na puíTt k fwemu 
bratru, a ITtawlTi prziede dwerzmí geho pelelTíj y poezie f welikym 
placzem a f weliku aaloftfj geho profytl, aby doffel k tomu fudcy 
a proíTyl za gegíeho fyna fudcye, aby gel puftil. Tu fwaty pemen 
y flowa gíeí neodpowiedie ani dwerzíí otewrzíe, Az gei poezie 
kleti leftra geho a rzkuc : O nemíloftíwcze vkrutny ! železné frdce 
mafs, Ze tebe mvog zaloftíwy placz nemvoz k flitowaníj przlweftl, 
mého fynaczka gedíneho, y ten mí wiezy w zalarzí fmrtí czekagle. 
Tehdy fwaty pemen wzkaza gieg po tom mnichu, genz gemu po- 
fluhowalíe a rzka : Dí a rcy gíeí : „Pemen fynvow nerodil A protož 
gemu neníe lito ani ziel". To vflyíTaw /50*/ ten fudcye y wecye: 
piíTte k ňemu lifty, at gedíne ke mnle polTle a iat ynhed geho 
feftrziencye puftím. Tu když mu mnozy radiechu, aby to vczinll, 
Tehdy fwaty pemen pfa lifty k tomu fudcy a rzka: Slechetnícze, 
racz fye fnazníe vptati geho wíny. Vczíníl li t geft co takého, 
pro níez geft fmrtí zafluzil, dal gei na fmrt, At by na tomto 
fwietie fwe hrziechy fhladil a zbyl wíeczne muky pekla horucyeho, 
A pakli geft toho nezafluzil, Ale cozt geft podle prawa, to racz 
z něho vczínítí podle fprawedlnofti. 

Také bíelTe geden ftarzec Agaton rzeczeny A mezy fwatymí 
ftarcy welmí flowutny, Tichy a welmi pokorný. Gednu bratníie 
przigidechu k němu nawíTtíewowat geho flyífíec o íiem, ze geft 



*; tak Y rkp. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po rukopisich. 115 

welmí tichy a pokorný. A chtiechu zkufjrtí toho, geftlí pokorníc 
tichy. Y wecyechu gemu : Otcze fwaty, mnozy tye haníegíj A pra- 
wiece, ze gfy weliky pyíTník A ginych fobie za nic newazilT 
y ohyzda mnoha na bratrz^j prawiís a mluwiís, A prawiec na 
tie, ze fy ímílnik weliky, aby fam nebludil, proto gine tiem 
hyzdiíT. k tomu ten ftarzec odpowíedíe: To wflecko, co fte wy- 
powiedíeli, ia fye w tom znagí, ze íem wiuen, Aniž mohu fwe 
neíTlechetnorti tagítí. A pad prziednímí na zemi y poezie fye gím 
klaníetí a rzka: proíTi was, míla bratrzíe, AbyíTte fnaznie zamie 
hubencye welmi brziedneho mnohými hrziechý winneho boha pana 
iezuki7fta proíytí, at by mi me hrziechý raczil odpaftíti. Opíet 
ti bratrzie gemu wecyechu a rzkuc: Mnozý tie také winie a po- 
twrzugíc toho, by ty byl kacyerz. A když to fwaty ftarzec 
yflyíne, tu gím wecye a tak rzka : Eakz kolí gfem ginymí mnohými 
hrziechý wínen, [50^] Ale wlTak negfem kacyerz, Oftrziez toho 
byoh ode mne. Tu ti bratrzíe padechu wíTicní przied nim na 
zemi a profyec geho a rzkuc: Otcze íwaty, powíez nam profymy 
tebe, procz s toliký hrziechý, iakoz fmy tebe tázali, winen a znafs 
na fye, když fmy tebe tázali, a nerozhníewalf fye, czimz fmy tie 
wlnili, Ale gedíneho flowa, genz fmy tie kacyerzem nazwali, ne- 
mohls fly/Tieti. k tomu gím ftarzec odpowledie : Ty hrziechý, 
gímífto fte míe winili, to fem trpiel pro pokoru, abylTte mie za 
hrzieíTnlka mieli. Nebo tichoft a pokora prziblizvge k fpafeníj, 
A protož nafs fpafytel iezus kryftus, když ho žide welmí wíniechu 
A mnohými wínamí gel hyzdiechu. To wíTecko pokorníc trpieíTe, 
aby nam oftawíl prziklad, y krziwe fwíedky na ň vftawíchu, Genz 
mnoho krziweho na ň mluwiechu. Az do fmrtí na krzizí trpiel 
pokomíe. Atez prawíj fwaty petr apoíltol a rzka: kryftus, to geft 
nafs fpafytel trpiel za ny nam na prziklad. Abychom nafledowali 
geho fledu. A protož fluiTie, abychom protiwenftwíe pokomíe 
a duoftognie trpieli. Ale gedto fte mie kacyerzem nazwali, Tut 
fem nemohl trpieti a bylo mí geft welmí protíwno, a to proto, 
neb kacyerzftwo geft odluczeno od boha zíweho a fprawedliweho 
A fgtednano geft f diably A nemá y nižádného, kto by za ťi*) 
boha profyl, aby gemu bvoh hrziechý odpuftíl, neb ge zahynvl 
fe wHiech ftran. Ale obrati li fye na wieru krzieftianfku. Hofpodin 
míloftiwy gei przigme a da gemu swu miloft A opíet bude fgiednan 
ítworzitelem *) y f fpafytelem iezukryftem, Genz geft f wotcem 
j f duchem fwatym w giednotie, Gemuz bud chwala na wieky 
wiekuow amen. 

Starílt bratrzíe y wHicni mníílkowe, ti gedto prziebywachu 
na te puíTtí, geffto flvowe /5i«7 Syche, wzíechu radu y wecyechu 
wHichní, Aby fwateho otcye yzaaka popem vczínili nad tiem kofte- 
lem, genz na te puiTti bieUe yczineny, kdežto fye w czas y w oby- 
cziegnu hodinu mnillle fchazýechu. A zwiediew tu radu fwaty otec 



♦) sic. 

8* 



Digitized by 



Google 



116 J. Gebauer 

yzak y vtecze do Egípta y fkry íye w gednom krzowlczku a ne- 
chtie popowftwa przigíeti. Tehdy drahnie bratrzlj za nim wyflacha, 
A by geí popadnvc prziwedli fwazana. A když gíz weczer omrczechu 
na te chraftíníe, vftawlTe y fyedechu chtiece pokrmiti febe y puftíchu 
ofliczka, genz gim ztrawicy nefyeíTe, aby fye také popad. A když 
chodie po paftwie ten ofliczek y przigíde na to miefto, kdež fye 
bieíTe ten fwaty ftarzec fkryl. A když by zytra ráno, pocziechu 
ofliczka hledati, y nalezecha fwateho yzaaka y pocziechu fye 
díwiti welml zpolobenij boziema, A popadíTe gei y chtiecha gei 
fwazatí a fwazana prziwefti. Tehdy ftarzec nedá fye fwazati a rzka : 
Gizt fye nemohu odgíetí, Nebot fnad geft bozie wvole k tomu; 
aczt fem y nedvoítogen awíTakt giz przigmu to popowftwo. 

O dwu bratru . , . newlaftmch*) BielTta dwa bratry mnichy 
w gíedne pelelR prziebywagíce, Gichz tichoft mnozy chwalechu. 
Vflyffaw to geden fwaty ftarzec y chtieffe toho gift býti, geftli 
to tak a gfuli prawie pokomíj y tak tilTíj. Y gyde gi}ch nawfftie- 
wowat. A když k ním przígide, przigielTta gei f weliku radoftíj 
Apodle obycziegie pocziechu bohu modlitbu wzdawatí. A po modlit- 
bie ten ftarzec wyffed z peleffie y gide do zahrádky, w níegzto 
zelice bielTe. A vchopíw berlu y gie fye zelicye frazietí. Y zbí to 
wíTe zelice, az ho nic neofta. VzrziewlTe ta gifta bratry newecyílíta 
y flowa, f5PJ Ani fye fmutiíTta, Ani fye rozhníewalíta, a wffedlTe 
opiet do peleflie y poczieffta neffpornie hodiny plniti. A když by 
po modlitwíe, poMoníewffe fye gemu wecyeílta a rzkuce : WeliíT li, 
pane, pvogdewat a vtrhnewat ten kerz zelicye, geíTtot geft oftal, 
A ten fwarziec Y pokrmimy febe, Anebt geft gíz hodina, abychom 
pokrm przígíeli. Tu ten ftarzec wecy **) : Diekugí z toho milému 
fpafyteli iezukryftowi, Nebt wizy ducha fwateho przi was, A protozt 
prolTi y napomínagí was, AbylTta oftrziehala te tichofti y pokory, 
Abyffta byla powyíFena przied božím oblicziegem w nebefkem 
kralowftwij'. 

Geden bieíTe w klalTťerzie ftarzec menowany, A ten poezie 
nemocen welmí bytí, A tak dluho pracowaffe w te boleftí, Aniž 
gemu bratrzie moziechu co pomocy. To zwiediewíTí panna gedna 
mechetna o tom nemocném ftarcy, Y poezie profytí opata, aby 
gei odpu^fíl toho nemocného bratra. Aby ona wezmvc gei do 
fweho domku poti'zieby dobywala, A nagwíjec proto, ze v míeftie 
fpíefs mozíeíFe nalézti potrziebu k geho neduhom. Tu opat przi- 
kaza bratrzíj, aby gei donefli do gegieho domku toho bratra. 
A ona geí przigie fe wHíj radoftíj A pro gmíe bozie poezie gemu 
przifiuhovati, prowiecznv odplatu, gíjez geft czekala od gezu- 
kryfta. A když za trží léta vftawníe gemu przifluhowaffe, Tu po- 
cziechu lide neqzifte domnienie míetí na frdcy o tom ftarcy 
a rzkuc, by on gegie panenftwo pohaniel. To vflyíliew ten ftarzec 



*) připsáno později. 
**) ménéno ve wece. 




Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisích. - 117 

poezie boba profyti a rzka : O bofpodíne nafs zadacy, Tobiet geft 
známo wlTecko y widiíT, zet mam mnoho nedubvow y boleftíj 
A tak dlubo teto*) Duzie fwe, [52''] GeíTtot mí geft pro twe 
gmie poflubowala, Racz giei duoftogny odplatu dáti, Jakozs raczil 
flibiti tíem wlTiem, geíTto fu nemocným a chudým y nedostatecz- 
nym pro twe měno fwu fluzbu vczínílí a vkazaďi. A když bieíTe 
bliž k geho íkonczeníj, Sgídechu fye k ňemu fwíetíj ftarcy y bi*a- 
trzie z klafftera. ,y wecye k ním ftarzec: ProíTymt was, mílíj 
otcy fwíetíj y míla bratrzíe, kdyzt vmru, abylTte wezmnce hvol 
mv y wtekli w row mvog, A puftí li t ratolefli a owoce ponefe, 
Tehdy wíezte zet fem newinen ta pannv, geíTtot mi geft fluzila 
pro gmie bozie ; A paklit nedá z febe wietwie ani owocye, tehdyt 
fem gíj wínen. A když fwaty ftarzec fníjde A podle geho przi- 
kazanie wteknv geho hvol w row geho, A tu pufti i-atolefli y owoce 
da fwym czafem. • A torav fye wíTicní podíwíchu a bohu chwalu 
wzdachu. A k tomu díwu mnozy lide przíffedíTe z gínych wlaftíj 
y wzdawachu chwalu bohu. A to drziewo my fmy wídieli A také 
fmy z toho boha chwalili, Genz oftrzieha wíTlech tiech, kterziz 
gemu fluzie w fprawedlnofti a cziftym frdcem. 

Gednoho czafu prziwedechu gedrioho, Genz bieíTe biefem po- 
fyedeny, k fwatemu Apollony opatu. A když trzi dní czekachu 
ti geffto biechu przlwedli, Aby ten ftarzec fwaty modlitbu wzdal 
k bohu a wypudil diabla z toho czlowíeka, Tu cím ftarzec od- 
powiedie, Ze nenie dvoftogen toho, by mohl íiably wyhonítí. 
A když vftawnie ti, geíTto geí**) biechu prziwedli pocziechu ftarati 
f welikym placzem a pťofyece fwateho ftarcye, AwíTakz vflyíTio 
gích profbu. A když we gmie bozíe nalTeho fpafytele Jezukryfta 
kaza bíefu wen a rzka: Wygdi duíTe zly [52^] A neczifty z bo- 
zíeho ftworzeníe! Odpowíedíe gemu bies a rzka: Jat kázáním 
mocy waíTeho iezukryfta wygdu. Ale powiez mí tuto rzicz,***) 
geirtoi we czteníj pfana: kterzij fu kozli a kterzíj owcye? Tu 
gemu ítarzec odpowiedie a rzka: kozli fu hrzíeíTnícy a ia fem 
geden hrzíelTnik me-^y nimi, genz fem mnohými hrziechy wínen; 
Ale owcye boha znagíj a bvoh owcye, které fu geho. Tehdy zly 
duch zawola welikym hlafem a rzka: pro twu tichoft owíTem déle 
f tebu ftatí nemohu! y wygide z toho czlowieka, gehoz bieíTe 
pofyedl. To widuce ti, geíFto przi tom biechu, wzdachu chwalu 
panv bohu. 

Také fwietíj otcy prawíechu, Ze bieíTe na te puffti, geíTto 
flvowe fyche, geden mnich, A když bieíTe prziíTel nawíTtiewat f ) 
bratrzíj tiech, gelTto prziebywachu na tom míeftíe, genz flvowi; 
cellia, kdežto mniíTkowe prziebywachu rvozno od febe kazdy oblaíTt 

*) text zdá se zde porušen. 
*♦) m. jé. 
♦*♦) m. řéč. 
t) m. navátévovat. 



Digitized by 



Google 



118 J. Gebauer 

w fwe peleíTi, A když w tu doba nebieíTe peleMe prázdné, w niez 
by prziebywal, geden z fwatych otcvow míegíeíTe prázdnu peleíT. 
Ten mv gí da a rzka: W teto njnie pobod, az fobie gine do- 
bndeíT. A když gebo nawlltiewowacha mnozy bratrzie A zadagíc 
flyíTetí od nebo bozieho flowa o wiecznem fpafenij, — Aneb míe- 
gíeíTe zwlaíTtnij míloft od boba, Aby mlvwil o wiecznem fpafenij, 
— To vzrziew ten ftarzec, genz mv bielTe peleíT dal, aby w níe 
prziebywal, Tn gemu poezie zawidietí a hníewy welikymi wecye: 
Ja tuto prziebywam mnobo czafvow na tomto mieítie, Awflak ke 
mníe nechodie bratrzie, nez welmí zrziedka fye nabodíj; Ale 
k tomuto na wííaky den mnobo bratrzíj ebodíj. Tu wecye k fwemn 
mlazíTiemu a rzka: Gdí k ňemu f53''J A rcy gemu, at de z me 
peleíTie, nebot mi gie geft potrzieba. A když przigide ten bratr 
mlazHíJ, k ůemuzto bielTe poflan, Y wecye k ňemu a rzka : kazalt 
mi otázati tebe mvog opat, kak fye maff. Nebť geft HylTal, by ty 
byl nemocen. 

Tebdy gemu wzkaza a rzka : pros za míe boha otcze, welmit 
míe bolíj žaludek. Wratiw fye mlazíTíj Yczenik y wecye fwemu 
opatu a rzka: Twet míloftí welmí profy, aby gemu dal za dwa 
neb za trží dni przíebyti. Zdát by mohl fobie gine peleíTie do- 
bytí. Oplet po trziecb dnech pofla k ňemu fweho mlazífiebo a rzka : 
Gdíz k ňemu at fye berze wen z peleífíe, A paklit bude déle 
odwlaczíti, zet gei wyzenv a tepa gei hoúj. A doHed k tomu 
giftemu bratru ten mlazíTij y wecye gemu a rzka: Opat mi geft 
fmvten pro twe neduzeníe, A protot míe geft poflal k tobie 
a chtie zwiedietí, kterak fye maff. To ten bratr vflyffaw wecye: 
z toho gemu diekugí, ze ma za míe tbu. Ale wffak fkrzye mo- 
dlitbu mam fye lepe. A wratiw fye vczeník ten mlazffíj y wecye 
fwemu opatowí: Geffiet profy tebe, aby gebo nechat do nediele, 
a ynhedt wen pvogde. Tu když by w nedieli a on negide z pe- 
lelhe. Tehdy wzem zaworu weliku ten opat f weliku zlobu gide 
a chtie gei wybnati a tepa gei z peleíHe. A prziftupíw mlazffíj 
y wecye: kazeffli, otcze, at ia pvogdu naprzied k ňemu at opa- 
trzím, fu li t kterzíj bratrzie v ňeho, At by potom vzrziece tie 
fnadt by porokowalí. Tehdy ten vczeník gide naprzied do peleffie 
y wecye gemu: Mvoi opat gde k tobie a chtie tebe nawfftiewiti, 
A ty fpieffníe wygda wzdaíz gemu dieku, Nebot pro weliku míloft 
k tobie gde. Tu on wftaw y biezie proti ňemu. A iakz gei vzrzie, 
Drziewe nez przigide blízko Y páde na zemí gemu /SS^ fye kla- 
niegie a díekugíe gemu a rzka: Odplatt bvoh, nagmilegffíj otcze, 
wíecznv odplatu w nebefkem ieruzalemie mezy nimi pro tu pelefs, 
gefftof mí gie poprzal, Abych w níe bohu fluzil. A vflyffaw to 
ten ftarzec przígie fkruffenie A powrh hvol bieziew y gie fye 
gebo obgímatí y cyelowatí; A poezie gei zwatí do fwe pelelHe, 
Aby f ním bohu diekugie y przigal f ním poknn. Tu zawola 
ftarzec fweho mlazffieho y otaza gebo a rzka: Powiez mí, mvog 
íynaczku, rzekl li s byl bratru o peleffi co, gefftot fem byl przi- 



^ 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisicb. 119 

kázal? Tehdy ten vczeník wecy^ gemu: Zagífte mvog i^ilý pane, 
zet fem pro pokoro, g(jz mam v^ati tobie iako fwemu paiji^a 
v otcy, Nict fem n^pawiedal gema, když I mie pofyelal k nemá, 
Ani fem co z toho gema rziekal, cozs gemi;^ wzkazpwal. To 
vílyíTaw ftarzec ynhed íye pokloní fwema vczeoíku a rzka: Po 
dneHnij den bad ty mvog Itarofta a iat bodá twaog vczeník, 
Aneb íkrzye twa flax)wnv a miloftiwa opatrnoft a fkrzye twe 
fkatky opatrné a dobrotíwema daíli y tohoto bratra z hrzieffnebo 
oíydla nas hofpodín iezoT kryftos raczil zproftiti. O kakt geft 
byl przie fwateho ymylla ten vczeník, Genz v mílofti bozie bieíTe 
rozníecen, Ze tak milowafe opata fweho A byl tiem welmi fmaten 
a bogie fye, by geho otec dnchownjj fkrzye hníewíwu zawíft ne- 
míel fkody, Aby neztratil tiech dobrých fkntknow, w níchzto geft 
vfylowal z fwe mladofti v atrpenlj y na bozie flazbie. A proto 
geft dal gema hofpodin fwn miloft, Aby ? wiecznem pokogí 
fpola fye wefelilí. 

Také otcy fwietíj prawiecha o vczedlníka pawla opata, Gemaz 
to vczeníkn ian diecha. Neb on bieíTe tak tichy y pokorný, ze 
[54^] také když gemu geho opat rozkazowaíle kteruz koli wiec 
nefnadnv, wníwczemz gema neodpowiedaíTe Ani reptal w fobie 
iako nechtie yczinítí. Pak když budíeíTe fkotfkeho hnogie potrzieba 
w klaíTterzie, Ta geí opat poflaíTe na gedno míefto odtowad ne- 
daleko, Aby tu hnogie fkocfkeho dobyl a przínefl gei do klaíTtera 
iakz moha naifpiefs. A tu na tom míeftie bieíTe Iwícye welmi zla. 

Tehdy ten fwaty ian vczeník fwateho pawla po rozkázaný 
gdielTe fweho opata; A když giz chtíeíTe gítí, y wecye fwemu 
opatu a rzka: Otcze, od mnohých fem slýchal, ze geft tu zla 
Iwícye. Tehdy ftarzec iako ÍTpílegíe y wecye gemu: Pobiehnelit 
na tie, drziz gí a fwiezíe gí przíwediz gí f febú. A když k weczeru 
przigide na to míefto, Tu wybiehiTi Iwícye y oda fye na ři. Tu on 
popad gí y chtieíTe gí drzietí. Tehdy Iwicye wjrtrhíTy lye gemu z ruku 
y pobieze, A on také za nij pobieze a rzka k níe : Mvog opat mníe 
geft przikazal, Abych tie fwíezie y dowedl k ňemu. Tehdy Iwícye 
ynhed fta A on gi popad y wede f febu do klalTtera. Ale ze fye 
bieíTe przipozdil na cyeftie, Y míegíeíTe za fi peczí geho opat. 
A w tu dobu pogide ten vczeník a weda Iwícy fwazanu. Vzrziew 
to ftai*zec y podíwí fye a bohu wzda chwalu. Pak ten vczeník 
wecye : Tot fem otcze Iwicy przíwedl, iakoz f mí kázal. Tu ftarzec 
chtíe fkrotítí myfl fweho vczeníka, aby fye nechlubil na frdcy 
pro ten czín y wecye gemu a rzka : Jakezs fam nemudry, Takezs 
nemudre zwierze przíwedl. Náhle rozwíezie gí puftiz gí, at biezíj 
na fwe míefto. 

Geden fwaty ftarzec poflal fweho vczeníka, aby wody na- 
ftrzieL A bieíTe daleko wazna ftudnícye od gich peleíTie, y za- 
pomanu wzyetí prowazka, gímzto wodu tahníechu z ftudnícye. 
A když by v ftudnícye, fmutí fye welmi, Aneb bieíTe daleko od 
peleíTie. /S#/ Y newiedieíTe, co fobie vczínítí, ani wíedieíTe, kudy 



Digitized by 



Google 



120 J- Gcbauer 

gítí ku peleffí. Tehdy a welmí welike trachlofti gfa y da fye na 
modlitby a fwelikym placzem a i-zka: O hofpodíne! fmilng fye 
nade mnv podle tweho welikeho mílofrdenftwíe, Gens ftworzil 
nebe y zemí y morze y wlTe, coz geít na fwíetie, A genzs czinfl 
welike diwy: Smílug fye nade mnu pro fweho fluhu, genzt míe 
geft poflal. A wftaw f modlitwy y zawola welikym hlafem a rzka : 
O ftudnice, ftndníce! poflal míe geft mvog opat, abych gemu 
wody nabral. Tu ynhed woda wftupl wzhvoru z welike hlubiny. 
A iakz naplní lahwícy wody, wzda bohu chwalu A woda fye zafye 
wratí do ftudnícye na fwe míefto. 

W klalTterzíe bíeffe geden bratr, gemuzto gmíe bíeíTe Ewlá- 
livs. A on bíeíTe welmí tichy y pokorný. A když co vczíníechu 
íTkodneho obmeíTkaleiíIie bratrzíe Tu pak brati-a Élalia tíem wdím 
wínna vczíníechu. A když gei trefktachu ftarlTíj, tu on nic neza- 
przíeíTc, Ale ial fye gích profytí a rzka: Shrzieffil fem a vczíníl 
fem newíedomíe. A gdyz geí tak czafto ofoczowachu a podle rze- 
hoUy zákonné za dwa dní nebo za trží kazachu fye gemu poftíti, 
A on to wííecko míle a pokomíe trpieíTe. A toho negfuce fwiedomí 
bratrzíe, ze on to trpíj pro pokoru, A flTedíTe fye ftaríTíí bratrzíe, 
fpolu k vopatu y wecyechu: Znamenaí otcze, co zdíetij geft. 
Dokud geft trpíetí obmeíTkaníe y ÍTkody, geffto Elalivs czíníj? 
Gíz bezmal i^íTichní fudí y nadobie fye rozfychalo y rozwalelo 
fkrzie geho obmeíFkaníe. kterakž mv geft to trpíeti? Tehdy opat 
odpowiedie a rzka : Gelíte málo przienechagmy níekoliko czafyow, 
a pak uczínímy, iakz bude hodno. A rzek to y puftí od febe 
bratrzý. *) A wíTed v pelefs y da fye na modlitby A boha profye, 
aby mv raczil zyewítí, co z toho bratra vczinítí ma. Tu gemu by 
zyeweno, [55^] Co ma vczinítí. Y fwola wfllckv bratrzíj y wecye 
gím a rzka: wíece mí geft míla rohožka Ewlalyowa, nežli dielo 
wfllech bratrzíj w klaíTterzíe, geffto chodie repcyc, coz koli dielagíj. 
A proto, aby hofpodin zyewil wam geho zafluzeníe, y wecye: Przi- 
nefte mí wlliech bratrzíj rohožky. A když przínefechu, kaza oheň 
zaníetítí a vmetati tam wíTiecky. A iakz gie brzo vmetachu, tak 
ynhed fhorzíechu wfliecky kromíe Ewlalyowy, gíjz fu nalezli cyelu, 
ano gie nic neífkodij. Vzrziewlle to bratrzíe i pocziechu fye bati 
Y oddachu fye na modlitby a profyece boha, aby gím raczil od- 
puftítí. Y pocziechu chwalití tichoft a pokoru fweho bratra Ewla- 
lya. A pak od toho czafu pocziechu gei cftítí iako otcye fwateho. 
Ale te cftí nechtieíTe trpietí fwaty Ewlaly vs od nich a rzka : E horze 
mníe nezczaftnemu ! Ztratil fem mu pokoru i tichoft, Gíjzto fem 
f weliku robotu z me mladoftí f boz^' pomocy drzal. A wftaw 
wnocy y vtecze na puíTt, kdež by geho nízadny neznal. Y poezie 
w fkale prziebywati A nechtíe lidfke chluby na tomto fwietie 



*) ménéno ▼ -ie nikoa pozdější. 
♦♦) ménéno ve wffícky bratrzíe. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po rakopisích. 121 

mletí, Ale wieczneho oflawenie w nebefyech od gezukryfta geft 
zadal po Iwem fkonczenij. 

Také fwateho Anaftazye flawnv tichoft y pokoru floffie po- 
znati, A geho pokory y tichofti prziklady nafledowatí. Nebot ten 
fwaty anaftazyas míegieíTe kníehy zákona ftareho y noweho, A ty 
ftacha za patnadcte ITílíňkvow. A když k nemv przígíde geden 
bratr nawfftiewowat geho A vzrziew v pelelTi kníehy y flibichu fye 
gemu, A wzem gíe y gide pi7cz. Tu fwaty anaftazyvs, když toho 
dne chtieíTe czíítí y gie fye kníeh hledati A nenalez gich y vroz- 
vmíe, ze gíe ten bratr vkradl, Y nerodí zanim poflatí ani geho 
hledati, a to proto, aby ten bratr krzíwie newierowal. Tu ten 
bratr gide do naiblizlTieho míefta chtie kníehy prodati, [55^] 
Y procyení gie gednomu, genz gie chtieíTe kupiti, ílilíiikvow 
ffeftnadcte. Tehdy ten genz kníehy kupiti chtieíTe, wecye : Dai mi 
kníehy at mí gie ohledagij, ftogie li t za defyet ÍTilinkvow. Tu on 
gem (sic) da kníehy, aby gie ohledal. Ynhed ten, genz kníehy 
chtieíTe kupiti, gide k fwatemu anaftazy y gie fye geho p.rofyti 
a rzka: Milý otcze, i*acz tyto kníehy ohledati, ftogie li t za defyet 
ÍTiliňkvow; tolikot za nie weli ten, genzt gie prodawa. Tu gemu 
anaftazyvs odpowiedie a rzka: kniehyt fu dobré a ftogiet za ty 
peniezye. A wratiw fye ten, genz gie kvpowaíTe, y wecye: Nat 
peniezye za kníehy, Nebot mi geft rzekl anaftazyvs opat, zet 
ftogie za ty peniezye za defyet ÍTilinkvow. Tu on geho otaza 
a rzka: Ezekl li geft co gineho anaftazyvs? Odpowiedie gemu 
ten, genz kníehy kupowaíTe, a rzka: Wíerz mí, zet geft nic 
gineho nerzekl. VflyíTaw to ten bratr y wecye: Giz fem fye roz- 
myflil, Nechcyt giz prodati kníeh. A ITed k fwatemu anaftazy 
y poezie geho profytí f welikym placzem, A zíelegíe nemudreho 
vczínka fweho, A profye, aby wzal kníehy fwe zafye. Ale fwaty 
anaftazyvs nechtie gich wzietí zafye a rzka: Bratrze, oddawamr, 
mieg gie fobie z me dobře wvole. Ale ten bratr gie fye f placzem 
profyti, aby gie wzal zafye a rzka: NewezmeíTli kníeh zalie, otcze, 
nebudet mietí odpoczinvtíe yma duíTie, Ale wzdyt bude zieletí. 
Tu potom wzie kníehy fwe zafye. A ten tu f fwatym anaftazym 
ofta az do fweho fkonczeníe. 

BieíTe geden puftenník z fwatych otcvow, gemuz Peor diechu, 
Gehoz fwaty antoníj prziwedl z mladofti k mníchowemu stawu. 
Ale málo geft f fwatym antoním prziebywal. Tu když giz bieíTe 
v pietí mezydfyetmu letech, f powolenim fwateho antonie gide 
na gine míefto na puíTt [66^] A chtie fam prziebywatí. Tu gemu 
fwaty antonlj wecye: Peor, gdi a bud na puíTtí kdež chcefs, 
A kdyzt by co božím zíewením bylo powiedieno, tehdy ke mnie 
przidefs. A když Peor przigide na to míefto, geíTto geft mezy 
nytryncyem míeftem, geíTto fluow (sic) fcychye. Tu vcziní ftudnícy 
a w f wem srdcy magie (sic) a rzka : Kakuz koli wodu naleznv, na 
te budu doftí mietí. A to fye fta k geho powylTenij, ze tak flanu 
y tak boraku wodu naleze ; Ze když kto nawíTtiewowat geho przi- 



Digitized by 



Google 



122 J. Gebauer 

dieíTe, mvfyl geft fobie wodu w lahwicyech neftí. A tu geft przie- 
bywal let trzidcyetl. Tu gemu welechu bratrzie, aby odtud ITel 
pro horzku wodu. Tv on gím wecye : Jakž fye budem kryti vfyle 
y trpienie rozliczueha na tomto fwietie, Tak uebud^m vczaítaí 
wíeczne rozkoíli w nebefyech. A to bratrzie do nebo prawiechn, 
Ze gediny wdolek a piet oliwowych iahodek miegíeíTe za pokrm 
na wíTaky den, A toz chodie przied fwu peleíT^. A toho také po- 
twrzowachu mnozy íwietij otcy, Ze we trzidcyeti letech, iakz byl 
od fweho otcye a od materze wylTel, A když fu zémrzieli, ne- 
nawíltiewil gich ani na nie kdy tázal. Ale wíTakz geho feftra, 
když bieíTe owdowiela A miegieíTe dwa fyny mladencye, Y poíla 
gie, aby ITli a nalezli fwateho peora. A ti když biechu zchodili 
mnoho klaffteruow, ledwa gei nalezechu, Y wecyechv k němu 
a rzkuce : My fmy dieti twe feftiy, GelTtot welmí zadá tie widietí 
przied fwu Ťmrtí. Ale toho on nechtie vczinítí a profby gich 
vflyíTyeti. Tehdy ta mladencye gideíTta k fwatemu antonij A pra- 
wíece gemu, pocz fta k fwemu vgcy chodila. Tu fwaty antony' 
pofla po n y wecye gemu : Procz fy ke mníe w tom czafu nikdy 
neprzilTel? Odpowiedie peor: Otcze fwaty, przikazalf mi abych 
drziewe neprzichodil, lecz by mi hofpodín [56^] Raczil níeco zye- 
wítí ; A tot mi geft nic nezyeweno, az do tohoto czafu. Tu gemu 
fwaty antonij wecye: Gdi a dai fye widieti feftrzíe. Tu fwaty 
pogie f febu gednoho mnicha Y gide, kdcz geho feftra bydleíTe. 
Y f ta v dwerzíj zamrzizíw oczí, aby nehlediel na feftru. Tehdy 
feftra wybiehdi y páde k geho nohám A pro weliku radoft az tu 
omdle. Tu gie fwaty peor wecye: Jat fem ted bratr twuog peor, 
patrziz na mie dokudz chcefs. A potom pak gide na puíŤt do 
fwe peleílie. A tot bieíTe, zet nerodi na feftra hledati, Tog vczínll 
proto, Aby, když který mnich chtiel by rodinu widieti, Aby gemu 
nebylo odpullteno. 

Také Jan opat, genz prziebywaíTe na tom mieftie, genz 
flvowe kallamvs. Tu míegíelTe feftru, A ta bielTe z fwe mladofti 
w klalTterzíe a bohu fluzíelTe. A ta gei bíelíe navczila, Aby geíTi- 
tenftwíe toho fwíeta oftana y llel do klafftera. A když bielTe 
wílel do klaíltera, za cztýrzi mezydcyetma let newygíde z ňeho 
ani nawfftíewi feftry. Ale ona welmi zadalle, by gei mohla widieti, 
A czafto k němu lifty pfalle A profyc, aby przied gegíj fmrttj 
gie nawlTtiewil. Ale on poezie fye giei omluwatt a nechtie z kla- 
fftera nikam gíti. Opíet ta fflechetna fluzebnlcye bozie lift pfaffe 
k němu a rzkuc: Edyz ty ke mnie nechceff, Ale ia k tobie 
mufym, abych tie as gedínv opatrzila w tiech czafyech. To vflyffaw 
ten fwaty ftarzec y fmvti fye tiem a poezie na fwem frdcy rzecy : 
Dopuftím li mei feftrzie ke mnie przigiti. Snad pak i gina ma 
rodina to zwíeduc budu mie nawfftíewowati. A proto vmyfliw 
y gide nawfftiewowat feftry, Pogem dwa mnichy f febu z klafftera. 
A když przigide [57^] K wratom toho klafftera, w iiemz geho 
feftra bydleffe, y zawola a rzka: Pochwalte boha a fiyffte putníky. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po rukopisích. 123 

Tehdy wygide geho feítra f gínv í gednv flaha bozfj Y otewrzie 
dwerzíe a nepozná bratra fweho. Ale on gí dobrze znaíTe, ale 
y flowa nepromluwí, Aby geho nepoznala po rzieczi. Ale ta 
mnílTky, gelTto bielTta f ním, wecyeffta gieí: Profymyt, ITlechetna 
matko, aby nam kázala dáti wody píti, nebot fmy vítali. A když 
fye wody napicha, Wzdacha chwala boha diekngice, Y gidechu 
zafye boha chwalec do fweho klailtera. Ta opiet po níekolika 
dnech lift k němu poíla, aby k nie prziíTel drziewe nezlit íkon- 
€zie, Aby modlitba vczínil w gegíem klalTterzie. Ta on gie odepfa 
zafye y podá lift po gednom mnilTka z klailtera a tak gie rzka: 
Bylt fem boha diekagie v tebe a y zadny mne nepoznal, A tyf 
k nam wyíHa a dalas nam wody piti, A ia wzem z twa ruka 
pil fem a bohu dieka wzdawagíe y wratil fem fye do klaíTtera; 
Doftiz mlel, zef míe widiela, A wíec z toho na míe nezaloft 
a profs za míe boha hofpodína iezakryfta. 

Geden také mnich bieíTe íTel nawíTtiewowat feftry. Aneb bieíTe 
flyíTal, by byla nemocna. A ta gifta geho feftra bieíle menowana 
bozie flazebnícye mezy wHiemí w klaíTterzie. Tehdy ta gífta ne- 
powoll bratra, by geí widiela, Aby ta omluwu newiŤel do klailtera 
zenfkeho, Ale wzkaza gema a rzkac, aby ÍTel zafye a boha za ní 
profil, A wecye : aczt da hofpodín, vzrzíwíe fye nanom bndacyem 
fwietie w kralowftwtí nebefkem, Przíed voblicziegem naíTeho boha 
milého pana Jezakryfta amen. 

[57^] SlaíTie také od fwateho Teodora o geho dobrých fkut- 
cyech zwíedietí A przíklady przigiotí. Swaty teodorus byl geft 
vczeník fwateho pachamía, genz geft byl mnohých mníiTkvow fta- 
rofta nad mnohými klaíTtery, W tebays w tiech wlaftech. A když 
geft miel mnoho dobrých fkatkaow do febe, A také prorokowaiTe 
baducye wiecy, Tehdy czafa gednoho, když fwateho teodora feftra 
wlaftnie przigide do geho klaíTtera A chtiecy geho rada widietí. 
A když gema powiediechu, ze g geho feftra prziíTla, Ynhed poíla 
dwa mnichy a kaza gima ftati v wrat, abyitta geho feftrzíe po- 
wiediela a rzkace: Seftra, giz fy flyíTala, zet fem ziw, A také 
aby fye proto nemntila, zes mne newidiela. Ale znamenal tohoto 
fwieta obludu a nevftawíczenftwie a dai fye w fwaty prziebytek, 
A fluz bohu, aby mohla przigítí do kralowftwie nebeíkeho, Geiltot 
geft hotowo milugícym hofpodyna A tiem, kdož geho przikazanie 
pinie. A to také miei na pamietí. Zet nenie gine nadiegíe, Nez 
at by czlowíek bozie przikazanie plnil, Acz chce dogiti flawneho 
a wieczneho a flibeneho prziebytka f nailím fpafytelem f gezu 
kryftem. To vflyíTíewiri feítra geho y poezie plakati f welikym 
IkruiTenim. A po male chwíli wgíde do klailtera, kdežto panny 
prziebywachu. A ten bieíTe nedaleko od gegieho bratra. A po 
newelikem czafa rozplodi fye w fwatem a w cziftem vmyfle bohu 
fluziecy. A když to vflyiTie gich mátí, Y poezie profyti bifkupa, 
aby fwe lifty poflal k fwatemv pachumíj, Aby poprzal ohledati 
materzí ohledati (sic) Teodora gegieho fyna. Tehdy fwaty pachv- 



Digitized by 



Google 



124 J- Gebauer 

mívs /oS"/ zawola teodora a raka: Synaczku, pofluchaí, mátí twa 
geft prziiria a chtiecy tíe widietí, A proto geft pfal byfkup lifty 
ke mnie. Gdiz at tie máti twa ohledá. Ta teodorus otaza fwateho 
pachamia a rzka: PrzikazvgeíTlí mí, abych fye dal wiedietí ma- 
terzí? A pvogduli a dam fye gíei widietí, ftrach míe geft, bych 
tady proti bohu wínen nebyl. A protož mulTí pro gínv bratrzíj 
vczinítí, gím na prziklad. Aby potom gíníj neczínílí tehoz, nedám 
fye gieí widietí. VflyfliewlTy to máti geho, ze fye giei nechce dáti 
widieti, Y nerodi fye wratítí k fwemv fbozíj. Y ofta w klalTterzie 
f pannami a rzkuc: Oftanv tato a ta mého fynaczka vzrzím, 
kdyžto wygde na potrzieba klalTterfku f gínymí mnichy, A zda 
bych mohla od ňeho nieco vzíteczneho w fwatem prziebytcye po- 
leplTíti fye, Abych mohla dogítí do wíeczneho odpoczíwaníe, GelTto 
geft flibil hofpodín wlTiem, ktoz gei míluglj. A mno *) díwvow pan 
bvoh vkazowal fkrzye fwateho pachvmía. Y biefy wyhonil bozlm 
kázáním y geho gmenem y mocy. A také mnohým neduziwym^ 
Y kohož dna zlámala, y ze wíTiech gínych nemocy geho modlitba 
iezuf kryftus vzdrawowal. 

Swaty pachvmivs mnoho czafvow protíwil fye a bogowal fez 
(sic) zlymí duchy Jakožto fprawedlny bozi j fluha, Takez iako y fwaty 
antoníj. Když by gednu,**) gíe fye fnazníe boha profyti, Aby femu 
raczil datí bdietí bez fpanie za niekoliko czafvow, Aby proti ne- 
przatelom tocziU diablom mohl obdrží eti witíezftwie, Az by gie 
y prziemohl. Jakož geft w zaltarzí pfano a rzka: Nechcy fye 
obrátiti az y zahyuv diabli naffi protíwnícy. Y vflyfie hofpodín 
geho profbu Y wecye, ze diabli nízadne mocy nemagíj, Edy z kto 
ze wíŘe myfli a prawu wíeru f bozíj [58^] pomocy protiwi fye 
gím. Také to od fwateho pachvmía prawiechu, Genz geft byl fta- 
rofta mnohých klaíTtervow w tebaides w tiech wlaftech, A to také 
do ňeho rozprawíechu, ze czafto bi*atrzíj prawíelTe a rzka: Tak 
mí bvoh pomahai podle me prawdy, ze fem flychal zle duchy 
mlvwiece o rozliczne Ifti gich, gedto magíj proti božím flvham 
A nag\\iece proti mníchom. Takto geden díabel mluwíeíle a rzka : 
Jakž ia tomu vkrutnemu mnichu mylTleníe polTlí o rozlicznem 
zadaníj. Tak on fye ynhed wzchopíj y oddá fye na modlitby 
a profy bozie pomocy, A tu ia odtowad f hanbu pvogdu. Opiet 
druhy diabel wecye : A ia toho, gehoz chowam, když gemu w frdce 
polili myllleníe, powolí mi a przígme a vczíníj to. Czafto gei 
hníewem podnlecy a fwarem a lenoftíj na modlitbách, na hodi- 
nách, drziemaním na zalmowych hodinách, a tomu mí fye ne- 
protiwíj. A protož míla bratrzie, oftrziehagte fmyfla y vmyfla 
waíTeho Wzywagice gmíe hopodína (sic) naíTeho iezu kiyfta 
w chwale geho, Jakož fwiedczíj fwaty pawel apoíTtol a rzka: 
Modlte fye vftawníe a bedlíwi budte, A tak w fkruíTeníj a v bažní 

♦) m. mnoho. 
**) tu néco vynecháno. 



>. 



Digitized by 



Google 



Elasobranf po rakopisích. 125 

bozíe 1 bedlíwymí frdcy, Y neprzícmohu waf neprzietele, by wam 
mohli vHkoditi. Opiet fwaty otec pachumivs poezie bratrz^ vczíti 
Aby mieli na pamietí fwate pifmo na fpaíeiiíe fwych duíTiJ. A pak 
Xye rozegdieeha kazdy do fwe peleíTie, A dyelacha kazdy coz kto 
amiel, Rozpomínagice fye co fa fye navczíli z íwateho pifma. 
A nemlvwíechu rzíeczí prázdné mezy fobu. Ale to coz fye bíechu 
navczilí z fwateho pífma, coz geft o bažní bozie bylo A gich 
dnílt k Yoílaweníj a k vofwícenij. 

Geden bieíTe fwaty ftarzec, Gemnz hofpodín fkrzye fwateho 
ducha zyewowalTe, Ze wídiel to [59^] GeíTto gínlj newídielí. 
Y prawíelíe fwatym otcom a rzka: Gednv mnoho bratrzíj fffedíTe 
fye y mlvwíecha z fwateho pifma mezy febu. Tu geft widiel 
andiely, aul ftogle a tiem fye wefelece. Neb fye andiele kochagij 
w te rzíeczí, coz lide o bozíe mlvwíe. A když gine prázdné 
rzieczí pocziechu mluwítí, Swíetíj andiele rozhníewawíTe fye y gi- 
dechu odtud, A pak przigidechu fmrdutíj weprzi a welmí neczifttj 
y kalechu fye przied nimi, A to blechu*) w twarzí weprzowe, 
A w gich prazdne rzieczí fye kochagíce. To ten fwaty ftarzec 
vzrzíew y gíde do pelelTie A przies cyelu noc gíe fye plakati 
a kwíeliti naHeho hubenftwíe. Tehdy fwietij otcy giechu fye na- 
pomínati bratrzíj a rzkuce: Bratrzie míla chowagte fye prazdne 
rzieczí Nebot tady dulHe zahynvgíj A fkrzye to bohu y wíTiem 
fwatym mrzymy. Neb to fwate pifmo fwíedczíj a rzka: Skrzye 
prazdnv rziecz przigdefs k hrziechom A fkrzye prazdnv rziecz 
daUie w neduhy vpadne. 

Za**) cyefarziewíe dworzíe, gemuz diechu teodozyvs, BielTe 
geden, gemvz diechu arfenyvs, mocny wladarz. Ten gfa rozniecen 
ohněm bozíe mílofti Y opufti wílicku chwalu tohoto fwíeta Y gíde 
na pulTt, gelTto flvowe fcychye, Aby mezy fwatymi otcy byl ziw 
bezpecznie ode wíTeho nehodného biehv, A také aby byl odluczen 
ode wlTie rozkoíTi tielefne. A wíTíJ myflíj di*zal fye a fluzil naíTemu 
milému bohu lezu kryftu, iakoz geít w zaltarzí pfano: Przidrzíel 
fem fye tebe hofpodine a przigala míe twa míloft y twa fpra- 
wedlnoft. A také to o ňem prawíechu fwietij otcy: Jakožto gfa 
fwíecfkym wladarzem [59^] Tu geft w drahém ruilie chodil mimo 
wffle gine, Takez potom na puíTtí w chudobie przíebywagíe nade 
wHie mnichy naghorlTye ITaty na fobie nofyeíle. Pak opat danyel 
o ňem prawíelTe, Ze geft fwaty Arfenyvs prawil bratrzíj íako 
o ginem, Ale to, coz geft famomu dáno widieti, Y wecye: Se- 
dieffe geden fwaty ftarzec w ÍTwe peleíTí. Tehdy hlaf k němu 
przígide a rzka : Wyndi wen a vkazit lidf ka diela. Wftaw y gíde 
wen. Tehdy geho wede y vkaza gemu mvrzenína welmí czmeho, 
an fyeka drwa. A giz bíeffe welike brzíeme nakladl, Y chtieíTe 
zdwihnvti y nemoze. A opiet ITed poezie wiece fyekatí Y przí- 



♦) tu vynecháno slovo, snad diabli. 
**) místo Na. 



Digitized by 



Google 



126 J- Gebauer 

kladatí na to brziemie, gehoz drzíewe nemohl zdwíhnvti. Pak 
gemu opiet vkaza gíneho czlowieka, An ftogjlj nad giezerem wody 
nabieragíe, a nalewalTe w fudec, A f drahé ftrany wen teczteíTe 
dieim. Opíet geí wede a rzka: Pod za mnv a vkazit opiet gine. 
T vzrzie iako chrám nebo dvom weliky, A k tomu dwa fedíec 
na koních A nefuce po welikem brziemení. A ta chtielTta oba 
pogednv do wrat, Ale pro ta brziemena nemozeHta, geílto za 
febu míegíelTta. A nechtieíTe geden drahému prziehowieti, y wa- 
díeíTta fye. Y wylozí to widieníe a rzka : Ti gelTto fu to drziewie 
nefli, to fu mníffíe, geíTto nefu gho tocziff vtrpeníe fwate, Ale 
magtj na frdcy pychu a chlipu nechtiece fye geden druhému po- 
nížiti, A geíTto nechtie nafledovati tichoftí A vponízeníj cyefty 
naíTeho boha lezu kryfta, genz on prawíj a rzka: Patrziete mne^ 
genzt fem ia tichy a pokorný, A naleznete pokog duíTiem fwym. 
A protož ty [60^] oftanv f fwu pychu fwych frdcy Naprzied przied 
krďowftwím krále nebefkeho nalTeho boha lezu kryfta, A nemecy 
budu wnítí w nebefa. A ten geHto fyekaíTe drwa a przikladaíTe 
na tiezke brzieme, To geft ten czlowíek, genz geft obtiezen 
mnohými hrziechy A geíTcze na tiezke hrozne brzíeme prziczíjníe 
hrziechuow wíece. A magie fye katí prwních hrzíechyow, Ale za- 
meíTkaw fye prwních pokatí y wíece prziczíníe kv prwním hrzie- 
chom. Ten pak, genz nacyeraíTe wody z gezera, To geft ten 
czlowíek, Genz nieco dobrého czínij. Ale hrziechy ma níektere 
przí fobie a gich neoftane. A protož ti dobi*zíj fkutcy zahynv fe 
zlymí. A protož czlowiek mufy, iakoz prawtj fáty *) pawel apolTtol, 
Ze f bazníj a f welikym ftrachem dobywati fpafeníe. To daníel 
opat prawieíle o fwatem arfenny, Ze kdyžto pletieíTe koHle z pal- 
moweho liftu, naliw wody w medenícy, aby palmy mokly, A když 
fye woda zfmrdieíTe, NedadielTe wffíe wyliti, ale k te fmrdute gine 
kazaffe przílití, aby wzdy fmrdiela. Tu bratrzíe giechu fye gebo 
tázati a rzkuc: Pi-ocz to nedafs, otcze fwaty, wylew^ati fmrdute 
wody a nechaíT, az po wílie peleíTi fmrdíj ? Odpowíedie gím fwaty 
arfenyvs a rzka: Za to rozliczne a wonne korzeníe, za mvíTkat, 
za hrzebíczky, za fkorzicy, geffto fem drziewe w fwiecfkem biezye 
gfa pozíwal; J mvíTí ia tento fmrad trpietí, Abych w fndny den 
onoho pekelného fmradu byl zbawen. Abych f tiem bohatcem, 
genz na wíTaky den gíedaíTe rozkoífne krmie A wzdy w drahých 
ruíTíech chodieíTe, f ním wíeczníe nebyl odfuzen na wíeczne za- 
traceníe. Opíet geden bratr wecye fwatemv arfenny: Otcze fwaty, 
ia na wíTaky den cztu fwate pífmo a nikdy nezameíTkagie z zal- 
tarzíe z fwateho cztenie /SO*/ A k tomu z rozlicznych kníeh 
pífma fwateho od fwatych flozeneho, Avífuk neczigi fkrvíTenie na 
mem frdcy, Aneb nerozomiegí co cztu, A proto mam fm?tek na 
fwem írdcy. Odpowíedie gemu fwaty arfennyvs a rzka: Synacaku, 
mufyfs pifmo fwate wzdy na pamítí (sic) mietí, Nebos flylTal, ze 



♦) m. Bvatý. 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisích. 127 

geft pemen opat powiediel y gíníj otcy fwietíj, Ze czarodíegnícy 

ti, geffto hady zaklinagíj, Nerozomíegíj tiem flowom, coz mluwíe, 

Ale hadowe vflyíTiece rozomíegtJ tleem (sic) flowom A pak mocy 

nemagíj, by gím mohli vffkodití, Tekez*) y my vczíňmy; aczkoli 

nerozomíemy pifmu fwatemu, Ale diablit ynhed vflylTíece moc flow 

bozích vzafnvce fye y vteku od nas, A nemohuce flyHletí flow 

ducha fwateho, Genz fu mluwíli prorocy apoíTtole mocy y roz- 

níecením ducha fwateho. , ^ , 

J, (xeoauer. 

XVII. Hodiny svaté Máří (Hod,), Tímto jménem na- 
zýván bývá, podlé prvého kusu jejž obsahuje, ruKopis knihovny 
veřejné v Praze, sign. 17. A. 8. Jest perg. a má nyní 88 listů 4**. 
Obsahuje: Hodiny svaté Marie 1* si.; hodiny jiné 21^ si.; kurs 
(kurfs, cursus) ot božieho umučenie 28* si. ; pašije podlé evang. 
sv. Jana 35^ si. ; stase matka žaiostieci 56*^ si. ; Kterak mcgí 
všeckemy skutky zpósobeny býti 57* si.; (mezi 72** a 73* jest 
mezera); výklad páteře 73* si. (listu 80 jest horní polovice 
uříznuta); Spor duše s tělem 81* až 88^ (konec schází). Jest to 
opis, psaný na poč. XV stol. rukou několikerou a nedosti pečlivě ; 
chyb opisovačských jest velmi mnoho. Předlohou byl, aspoň dílem, 
text složený v době před přehláskou u — i, a činící rozdíl mezi 
jasným ř (psaným rz) a temným ř (psaným rf) ; svědectvím tomu 
jsou rýmy klidí : sudí 88*, rozkliďte : rozsuďte 88^, wnytrfnye 
skutky a zewnytrfnie skutky 59*, wnytrfnye a zewnytrfnye 62^ 
(častéji a vždy tak, srov. Listy filol. 1877, 239 si. a 1879, 52). 
Psán byl kodex pro osobu ženskou, jakož vysvítá z některých 
osloveni, na př. znamenaj, aby toho lehce newazyla 58* aj. Jazyk 
jest důležit ve mnohé příčině, zvláště se stránky lexiksďní a se 
stránky tvarosloví a hláskoví historického. Na některé věci v něm 
ukázal již Čelakovský v Rozboru 1840, 146 si. Zde též několik 
příkladů jiných. Pilát vrzefe sě 45*, kak jsú sě vrzefly 53*, ti strážní 
velmi sě vrzefly 53*, místo ažěs-, užasnuti sě, změnou ž v ř; 
srov. dial. mor. Jura se toho uřísnul n: ulekl Kulda 1. 64. — 
Sing. Dat. Lok. fem. zněl stč. téj, té; z toho zoužením tý, w ty 
rotě AlxV. 161^; v Hod. jest i taj, na tay cestě 44^, rozšířením 
ý — aj, jako týn — tajn atp. : a jest tutéž i tie, w tye profbye 
75*>, obdobou podlé dobřie m. dobři ej : srov. k gednyei vdově 
Pass. 344, na geduye straně ML. 116^ wgiednyejámě Mat. 16, 
tyey dievcé Šárka diechu DalC. 13, ciesař tyey řěči'jě sě smieti 
ĎalC. 25. — Místo v-svém čte se v Hod. dvakráte wíTewm: 
wťfewm srdci Hod. 64^ a 65**. V Knize Rožmberské psáno zase 
wfem: hospodář, když staví hosti newfem domu 231, měščěné 
nejmají práva staviti pro dluh pána v jinéj hospodě newfem domu 
235, obékrát místo ne-v-svéili t. j. v cizím domě. Sotva to j«ott. 



*) m. Takez. 



Digitized by 



Google 



128 K. Veselík 

čtyři chyby pisecké a spíše jest hledati příčinu těchto odchylek 
jinde. Správný tvar t;-9t;ém má sknpina souhlásek V8v\ skupina 
ta jest obtížná a ruší se dílem prosmýknutím, dílem vynecháním 
dřivého t;. — Sing. Dat. Lok. fem. wéj; z toho mé, a zoužením 
mý: to bylo my duši užitečno Hod. 76*", já sě twy milosti kóji 
87», v fwy kráse 44» a j. Zouženina í, ý za starší é bývá tu 
často; na př. po malý chvíli 40^, běda mně fmutny matce 55% 
w gednoftayny vieřě 9* atd. Jiné hláskové obměny, které se zde 
dříve vyskytují než v rkpisích jiných, jsou ú—au: všickni auczedl- 
nyczy 26*, tauzenye 61*, otfauzenye 61*, i*aucze 85**, duše mavky 
zkusí 85^, mau moc 42% nad hlawau 55* pekelnú rukau 87% 
z rukau 55% .ti wezmau utěšenie 55^ a j.; ý aj: wayíTye nay- 
waylTye adverb. 66^, u payíTye 63», má bayty 45», rozličně jeho 
trayznyechu 41*, (diabel) vaši mysl rozptaylyl 40^, na raynye 
50% fwatay Jakub 38*, fwaych jézev 50*», zawrzenayma očima 
71^ atd., a vedle toho i wayducze místo vejdúce 52% o čemž 
výklad v. Listy filol. 1874, 50. J Qh 



O vyučováni němčině na gymnasiich 
českých. 

Napsal K. Veselík. 

Před dvěma roky zasedala ve Vídni v ministeriu kultu a vy- 
učování zvláštní enketa, jednající o změnách učebné osnovy pro 
gymnasia dosud platné, ježto v poslední době se všech stran vždy 
důtklivěji o to se usiluje, aby osnova ta důkladné revisi byla pod- 
robena. Kdo četl stručné zprávy o jednotlivých poradách enkety 
na veřejnost podané, zajisté povšimnul si, že ne posledním před- 
mětem poradním byla také němčina na gymnasiích s jinou vyučo- 
vací řečí než německou. At důvody, z kterých předmět ten vzat 
na přetřes, nebyly vesměs podstatnými, tolik však přece důltžitosti 
do sebe měly, že i sami zástupcové nái'oda našeho na říšské radě 
z vlastního popudu o prostředcích se radili, kterými by bylo lze 
přizpůsobiti vyučování němčině k těm požadavkům, jakým vším 
právem gymnasijní abituident vyhověti má, aby totiž jazyk ně- 
mecký ddklďdně znal a schopností se prokázal, obratně ho užívati. 
Když se nám konečně dostalo university s vjručovací řečí českou, 
avšak spolu známého výnosu ministerialního ze dne 29. června 
1881, kterým se určuje, jakou měrou má český kandidát při 
theoretických státních zkouškách dokonalou znalost jazyka něme- 
ckého dokázati, tu věru přišla již rozhodná doba vážné slovo 
\e věci té promluviti. Budet se nyní žádati na našich českých 
g)'mnasiích se vší důsledností, plynoucí z logiky hotových událostí. 



Digitized by 



Google 



o vyučováni němčině na gymnasiích českých. 129 

by vypravovala abitnrienty své na aniversita s příslušnou znalostí 
jazyka německého, aby se snad jemu nemusili ještě přiučovati, po- 
slouchajíce pak a studujíce některé přednášky na fakultě německé. 
Než byt i právě vytknutého nebylo zde ohledu, na gymnasiu jakož 
ústavu, který par excellence prostředkem jazykův, arci především 
klassických a jejich literatur vyšší všeobecné vzdělání poskytuje, 
může se snad žádati, aby se chovanci jeho prňběhem osmi roků 
naučili řádně jazyku, který jest nám v Čechách a na Moravě 
žijícím po naší mateřštině nejbližším, af pomlčíme o jiných, ne 
méně důležitých, však s dostatek známých příčinách, které k učení 
jazyku tomu nezbytně odkazují. 

Všeobecný soud o dosavadních výsledcích vyučování němčině 
na gymnasiích našich lze shrnouti v ten rozum, že jsou velmi 
pochybné u porovnání' s dlouhou dobou předmětu tomu věno- 
vanou. Kde hledati příčinu toho? Jedni touží, že jest němčina 
předmětem nepovinným, tak že žáci buď z lehkomyslnosti, buď 
z pohodlí předmětu tomu potřebné bedlivosti a píle nepřikládají; 
jiní zase, že jest onomu předmětu dosud skrovný poněkud počet 
týdenních hodin vyměřen, tak že nelze látky učebné řádně se 
žáky probrati; jiní konečně všechnu vinu neúspěchu skládají na 
nedostatečnou osnovu vyučovací. 

Stalo se zvykem nepovinné učení za hlavní překážku v lepším 
prospěchu v němčině vytýkati. Nemůže se ovšem popříti, že by 
se u mnohých žáků horlivější snaha ujala, kdyby němčinu měli 
předmětem povinným, v němž neprospívajíce by právě tak zlými 
následky stiháni byli, jako v ostatních předmětech učebných; 
avšak jediná spása odtud nekyne, jak se můžeme z obdobných 
případů poučiti. Ohledněme se po gymnasiích haličských, na 
kterých vesměs němčina jest předmětem povinným. Jak tam gymna- 
sisté v němčině prospívají? Polský časopis „Czas" přinesl 2. dubna 
1882 v příčině té článek obšírný, nadepsaný: „Proč se naše 
mládež na středních školách nenaučí dostatečně němčině?" Patrno. 
že takový hlas veřejný vyšel ze všeobecných stesků ve věci té. 
Ano haličtí posluchači universitní jak filosofové tak právníci jsou 
zákonně povinni poslouchati přednášky o literatuře německé, než 
proto přece jest znalost německého jazyka mezi mladými úředníky 
a učiteli haličskými nevalná. Také můžeme zde srovnati výsledky 
z \7učování jazyku francouzskému na školách reálných vůbec, 
který rovněž jest předmětem povinným. Mnoho, přemnoho ještě 
chybí, aby abiturienti těchto škol obstojnou jen obratností v uží- 
vání zmíněného jazyka vykázati se mohli V obou případech 
mnohý snad ukáže k tomu, že ani v Haliči němčina ani frančina 
u nás nejsou jazyky zemskými, čím učení žákům se znesnadňuje ; 
avšak většině českých žáků jest asi němčina právě tak jazykem 
cizím, jako žákům reálných škol frančina; naskytujíC se dosud 
případy, že žáci do gymnasia vstoupivší ani čísti neumějí německy. 
Než ovšem domnívati se můžeme, že by dle našich zkušeností vý- 

Llstj- filologické a paedagogické 1884. 9 



Digitized by 



Google 



130 K. Veselík 

aledky vyučovací ještě smutnějšími byly, kdyby se jazykům oněm 
nepovinně vyučovalo. 

Na našich gymnasiích v Čechách vyučuje se němčině od 
prvé do čtvrté třídy čtyřikráte za týden (na Moravě jen v prvé 
a druhé třídě), v ostatních třídách třikráte, i není právě proč 
odkazovati ke skrovnému počtu hodin vyučovacích Horlivý učitel 
i s prostředními žáky za ten čas veškeru látku řádně probere. 
Že však rozšířením doby vyučovací prospěti se může vyučování 
samému ne snad měrou zevnější jako spíše intensivnou, o tom, 
tuším, nebude žádného sporu; i nepovstala by snad žádná ná- 
mitka ani se strany horlící proti přetěžování žáků na mnoze do- 
mnělému, kdyby se jen ve třídách vyšších po jedné hodině přidalo, 
tak že by se v celém gymnasiu po čtyřech hodinách týdenních 
němčině vyučovalo. (Na gymnasiích haličských vyučuje se v nižších 
třídách po pěti, ve vyšších po čtyřech hodinách týdenních). 

Osnova učebná má konečně často za všechny hříchy pykati, 
jaké se pi*ý páchají návodem jejím! Ovšem není naše osnova, 
týkající se vyučování němčině, jako vůbec žádná taková osnova, 
sdělaná pro větší počet žáků, hotovým ideálem, není však v prin- 
cipu pochybenou a tím již vyniká značnou předností, kterou mimo 
to mnohé šťastně vytknuté jednotlivosti zvyšují. Když pak učitel, 
který přece není otrocky žádnou sebe stuhlejší regulativou vázán, 
zvláště kde o takový praktický výsledek běží, jako právě při 
němčině, buď z vlastní zkušenosti buď dle chápavosti žáků, neb 
aby jim učení snadnějším a příjemnějším učinil, v některých 
částech od předepsané osnovy se uchýlí, nikoho pak jistě nebude, 
kdo by mu to ve zlé vykládal, vida spolu výsledek příznivý. Na 
osnově nebude tudíž asi valně čeho měniti, zakládáC se na zkuše- 
nosti mnoholeté, i třeba jen s horlivostí skutečně ji prováděti 
a nezanedbávati zvláště praktické její stránky. Nepravě soudí 
pak ti, kdo vykládají, že dlužno se bráti směrem toliko jedním 
buď vědeckým nebo praktickým, jako by nebylo lze na prospěch 
dokonalejší znalosti jazyka směry oba spojiti. Neb nikdo nepozná 
důkladně jazyka, byC sebe obi*atněji jím mluvil, kdo si není jasné 
vědom povšechných zákonů jeho, jako nedovede v každém pří- 
padě správné mysliti ten, byč sebe byl důmyslnějším, kdo si ne- 
osvojil zákonů logických. 

Nepokládáme tedy stesk na osnovu učebnou za oprávněný; 
za to přiznáváme, že by se prohlášením jazyka německého za 
předmět povinný jakož i rozmnožením hodin vyučovacích prospěch 
v tomto předměte na mnoze zlepšiti mohl. Na dovršení prospěchu 
jest však ještě více zaříditi. Přede vším učitel sám musí již od 
první třídy co nejdůsledněji býti bedliv osnovy učebné a jasné 
míti na vědomí účel své činnosti, aniž smí konejšiti horlivosti 
své domněnkou, že všechno úsilí jeho zůstane marným. Kdyby 
se ve všech třídách s přesnou důsledností vyučovalo, zvláště pak 
důkladného procvičení učiva dbalo, musily by výsledky daleko 



Digitized by 



Google 



o YyačováDí némčiné na gymnasiích českých. 131 

býti příznivější, než jsou dosnd. Ovšem učiti toliko, jak se slova 
ohýbají, a věty pro cvičení dané překládati z jednoho jazyka do 
drahého, i sebe vícekrát opakovati neprospěje ani žáka na stapni 
nejnižším ; odříká to zcela mechanicky a dostane-li po drahé větu 
v jiném složení, třeba se slovy již známými, nesvede s ní ničeho. 
Proto také již pro první třída osnova ačebná (jak jest otištěna 
v roční zprávě c. k. akademického gymnasia v Praze r. 1882) 
zcela vhodně ukládá, aby se ústně dávaly otázky a odpovědi 
o větách přeložených. Čím více pak přibývá látky učebné, tím 
snadněji a rozmanitěji lze naznačeným zp&sobem věty měniti 
k užitku praktickému. Pro druhou třídu opět výslovně se žádá: 
osvojení látky cvičením, pak rozhojnění zásoby slovní, hledíc 
zvláště k mluvení pospolitému. Ještě na sklonku téže třídy žáci 
čtou souyislé články snadno pochopitelné (bajky a krátké po- 
vídky), které zajisté samy k tomu vybízejí, aby se z nich brala 
látka k případným rozhovorňm. Od třídy třetí počínajíc žáci mají 
již vlastní čítanky. Tu prýští z jednotlivých článků vydatný zdroj 
praxí, z kterého čerpati a jejž rozhojňovati přední má býti péčí 
učitelovou; neb hojná zásoba frasí jest vedle získané gramma- 
tické jistoty vlastním fondem, poskytujícím prostředky k volnému 
a samostatnému jazyka užívání. Ale nehoví se věiii osnově vy- 
učovací, když se z čítanky článek přečte, na to obsah jeho 
mnohdy dosti neurčitě k tomu po česku poví, sem a tam některé 
slovo neb i celý článek do češtiny přeloží a dále k jinému článku 
přejde. Není pak divu, když žáci, takto jsouce vedeni, na německá 
sice slova očima se divizí, ale duchem se namáhají, jak by po 
česku smyslu jich vystihnouti mohli. Takovým způsobem žáci 
cvičí se v obratnějším užívání spíše češtiny, než němčiny. Ve 
třídě čtvi-té zavírá se jak nauka o slově tak o větě. Tím má býti 
žák s theoretickou znalostí jazyka úplně hotov, ve třídách vyšších 
má se pak hlavně toho dbáti, by žák v přesném duchu jazyka 
německého také myslil a správně se proslovoval. Časté memoro- 
vání a přednášení zvláště článků prosaických, překlady z češtiny 
do němčiny a samostatné práce písemní pomáhají v tom zcela 
spolehlivě. Mimo to nastává třídám vyšším jiný ještě důležitý 
úkol, naváděti totiž k bedlivému čtení vhodných spisů německých, 
které žákům nahrazovati musí nezbytnou jinak německou kon- 
versaci. ChuC ke čtení oživl se zajisté v nejvyšších dvou třídách, 
kde se žák rozhlédne po velkolepé spisovné dílně ducha něme- 
ckého a tak nabádán bude, by plody její z vlastního ohledání 
poznal. Jsou pak spolu hovory o literatuře, o obsahu a rázu 
jednotlivých spisů znamenitou látkou konversační. 

Než požadují-li všechny předměty gymnasijní dokonalých uči- 
telů, jest to snad němčina na místě prvním. Nebo kdo jinému 
úplnou samostatnost v užívání některého jazyka zjednati má, ten 
musí přece sám takovou dokonalostí vynikati. A ta jest asi veliká 
vada našich gymnasií, že se nesvěřuje vždycky vyučo- 

9* 




Digitized by 



Google 



132 K. Veselík: O vyučování némčiné. 

váni němčině ačitelům k torna způsobilým, ba na- 
opak někdy i takovým, kteří snad ani nikdy nepřemýšleli, jak 
by tomu předmětu vyučovali. Zde tedy bude rozhodné nápravy 
třeba. Učitel němčiny budiž filologicky vzdělaným a jazyka ně- 
meckého všestranně znalým, aby právě praktickou stránku vyučo- 
vání obratné prováděti dovedl jak ve volné konversaci se žáky, 
tak při opravách písemních ákolňv. Vyučování samo měj více ráz 
společného cvičení; i zkoušení „na známku *" budiž nahrazováno 
tako\7m cvičením. Čilou pozornost a svěží chuC ku předmětu po- 
daří se v žácích tím buditi, budou-li sami poznávati, že každou 
hodinou pokročili a znenáhla způsobilosti nabývají knihám ně- 
meckým jakož i rozmluvám v této řeči vedeným rozuměti ano 
i na nich podílu bráti. 

Jinou ne menší překážkou v lepším prospěchu jsou přeplněné 
třídy našich gymnasií. Sebe lepší učitel není pak s to, nemoha 
všech žákův upoutati k napjaté- pozornosti, pak častěji a důtkli- 
věji s jednotlivými se zabývati, jak toho přirozeným způsobem 
praktický cíl vyučování takého vymáhá, aby takových úspěchů se 
dodělal, jako by mohl, kdyby polovinu neb ještě méně žáků 
svěřených měl. V tom právě záleží úspěch konversačních kruhů 
za vedení všelijakých maitrů různých jazyků, že počet členův 
účastných jest velmi obmezený, neb v podobných kruzích, jako 
jsou nynější třídy našich gymnasií, nepochodil by ani nejslavnější 
maitre německý se slávou velikou. Něco podobného pozorujeme 
na ústavech, v kterých se žáci ve větším počtu v hudbě cvičí; 
není-li kdo zvláště nadaným, jistě z takového ústavu nevyzíská 
dovednosti samostatné. K této vadě přihlížejíc, také ministeríum 
nařídilo, aby na ústavech učitelských žáci pokud možno ve sku- 
pinách hudbě vyučováni byli. A ten by byl věru také spasitelný 
prostředek pro zdárnější výsledky v němčině, • kdyby žáci v oddě- 
leních vyučováni býti mohli. Že by pak takové zařízení na celém 
gymnasiu s potížemi nemalými bylo spojeno, mohlo by se aspoií 
tou měrou provésti, by žáci posledních dvou ročníků, sedmého 
a osmého, při vyučování němčině ve skupiny rozděleni byli. Tam 
by se pak snadněji seznalo, jak dospěli žáci jednotliví v znalosti 
němčiny a dle toho řídil by se pak úkol učitelův, vědomosti 
jejich zdokonalovati. Vyučovací hodiny byly by stálým cvičením 
konversačním, úlohy písemné docházely by důkladnějšího posou- 
zení, četba soukromá dala by se snadněji kontrolovati aneb ústním 
anebo písemním výkladem atd. Duch zcela jiný rozhostil by se 
v takém užším kruhu: žáci, přehlížejíce snadno sami výkony 
svých druhů, v zápase ušlechtilém hleděli by jeden druhého před- 
stihovati; učiteli pak, stopujícímu utěšený poki'ok svých žáků, 
přibývalo by snahy i horlivosti. Když by se v posledním ročníku 
slušný vzal ještě ohled k řečnickým cvičením a k vědecké termino- 
logii německé, pak měli by již abiturienti gymnasijní takovou 
znalost němčiny, jaké jim třeba jak pro vědu tak pro život. 



A 



iDigitized by 



Google 



K. Thir: Slovo o výkladu lyrických básní. 133 

Slovo o výkladu lyrických básní na vyšším 
gymnasiu. 

Napsal Karel Thir. 

Počínáme-li krátkou úvahu tuto všeobecným vytčením důleži- 
tosti četby básnické na školách vůbec, nechceme se přec pouštěti 
do obšírnějšího definování důležitosti momentu aesthetického ve 
všelikém vychováváni. 

Že idea ki-ásy jako prostředek vychovávací stejné jest důležitá 
jako idea dobra, věděli a cítili dobře ftekové, tito až příliš jemno- 
citní labužníci u stolu krásy, kteří nejútlejší mládež svou nesytili 
tak abstraktními pravdami a předpisy, nýbrž vodili ihned k pra- 
meni a pravzoru idealisované lidskosti v katechismu Homerově. 

I naše mládež neméně přístupna jest všemu dobrému, v krásné-li 
se jí formě podává, to ví každý, kdo měl příležitost v některé 
z vyšších tříd výkladem básní se obírati. I podepsanému, jenž již 
častéji v šesté třídě měl za úkol, vybrané lyrické básně „Sloves- 
nosti** žákům přístupny činiti, dostalo se té zkušenosti, že lze tím 
jakkoli roztržitou aneb umdlenou třídu ihned upoutati, a v na- 
pjaté pozornosti až do konce udržovati, avšak musí učitel svým 
živým přednesem, svojí vlastní zálibou, ano svým vlastním zá- 
palem beze vší nemístné ostýchavosti ukázati, že sám pociťuje 
to, o čem chce, aby mysli žáků cítily s ním. Pak stanou se 
hodiny tyto nejvděčnějšími a nejmilejšími. Jest to jakýsi duch 
inspirace, kterou cítí každý pro věc tu zaujatý, když mladé ony 
duše v průvodu básníka svého vodí tímto nebem idejí, touto říší 
krásy a krásou vede k dobru. 

Není také hodin příhodnějších nad tyto, aby učitel praktické 
výsledky toho, čemu žáci v roztroušených hodinách po kouscích 
ze všeho se naučili, sbíral, snášel a oživoval v jakous jednotnou, 
ovšem stupni vzdělání přiměřenou filosofii života, aby vyučování 
dodával podoby, směru, cíle; aby celé vzdělávání žáků s jeho 
ideální stránky jaksi posvěcoval, aby žáky sumy stavěl na po- 
výšenější jakés stanovisko, odkud by celé svó pomalé, a po krůpě- 
jích podávané vzdělávání přehlížeti, jeho směr a cíle poznávati 
mohli, zkrátka hodiny tyto mohly by se státi středem celého vy- 
učování, a mostem vedoucím od vzdělávání k vychovávání. 

Mládí samo jest poetické ; mládež dospělejší velmi přístupna 
všemu ideálnímu, známa a oprávněna jest Hálkova apotheosa „duše 
mladé" ; i u nejzatvrzelejšího žáka najde tudy učitel cestu k srdci 
jeho. Jak krásný to úřad býti tlumočníkem básníka, jejž-li žákům 
srozumitelná činíme, sami spolupůsobiteli se stáváme onoho blahého 
požehnání, jakým poesie na mysli lidí působí. A s jakou úctou 
vzhlíží hoch k svému učiteli — hierofantu, jenž ho dovedně za- 
vádí ve velebný chrám všehomíra, jenž pomocí svého básníka 



Digitized by 



Google 



134 K. Thir 

rozlušCaje mu ony hieroglyfy všude po stěnách jeho psané, hiero- 
glyfy, kterých tolik příroda i srdce k rozluštění podává, a na 
jichž správném aneb aspoň uspokojivém výkladu vnitřní klid 
a cena celého života záleží. A jaký pak výklad těchto záhad 
jest přiměřenější duši mladé, než výklad básnický? který pak 
jiný názor světa dovede chladnou bezohlednost zákonů přívodních 
tak zjemniti, žalost člověka tak idealisovati, radost tak ušlechCovati, 
pravou humanitou a soucitem k okolí tak ho nadchnouti, nad 
nutnost konečné smrti tak ho povznášeti, jako názor básnický? 
Dvojnásob platí to o duši hocha. Ovšem jest mu dosud bez- 
starostnost dětská dostatečnou hradbou, avšak dříve nebo později 
dolehne i naň život s celou svou bezohledností, a zdaž může 
aneb smí svědomitý učitel nechati ho bez předvídaného opatření 
pro tento nevyhnutelný případ? Buď pak i nepřipraven, najde 
dosti síly, aby si cestu klestil se stejnou bezohledností a ztratí 
vnitro své, anebo podlehne bez útěchy. Ovšem i ideální názor 
světa dostane se dříve nebo později do tuhého konfliktu se skuteč- 
ností, avšak boj tento jest utěšeným divadlem pravé humanitě, 
vítězství onoho znamená pokrok člověčenstva, podlehnutí jest slavné 
a vybízející k následování, každá pak rána zasazená cítí se sice 
hluboko v duši, avšak není žíravá a nezanechává po sobě v duši 
jed trpkosti a nepřátelství k lidstvu, neotravuje duši, nýbrž vy- 
dává jako strom poraněný sladkou šCávu k svému zacelení. Yždyt 
pak jest celá poesie výsledkem tohoto konfliktu ideální nálady 
se skutečností a není lepšího léku k mírnění surového boje všech 
proti všem, než vésti aspoň ta srdce, která jsou nám poručena 
a dosud přístupna pomocí ideálního názoru světa k čistější huma- 
nitě praktické. 

Leč nic snad nezáleží tak na individualitě učitelově, nic snad 
nepraktikuje se různějšími methodami než toto vykládání básníků, 
jež tak snadno zvrhnouti se může také v pravý opak toho, čím 
býti má, v pramen dlouhé chvíle a trýzně žáků. Jakési jednoty 
a methody při tomto vykládání zdá mi se že by bylo nutně po- 
třebí. Jaký pak jest nejbližší účel výkladu takového ? Ten jemný, 
blahý pocit krásy, kterým básník na srdce nám účinkuje a srdcem 
na vůli, tento tak neurčitý pocit, jako jest vůně květiny, působící 
na smysly již poněkud cvičené a zostřené a ucházející tak snadno 
mladistvé roztržitosti a necvičenosti, tento pocit třeba jaksi za- 
chytiti, přiměřenými prostředky sesíliti a zostřiti, a tak i mládeži 
přístupným učiniti. Nesmí se to ovšem stávati neobratně, ueboC 
jinak, chytíce tohoto prchavého motýle rukou hrubou, stíráme 
krásný pel s křídel jeho, a to co v rukou nám zůstane, jest něco 
bezbarvého neb jednotvárného, co nás již netěší. Právě takové 
opatrnosti třeba u básně. Jediné triviální, byt ještě ne neaesthe- 
tické slovo neb obrat výkladu jest s to, aby zničilo žáku celý 
dojem krásného místa na dlouhé časy, nebof při mocném účinku 
výlkadu učitelova ozve se i později se slovem básníka i výklad 



Digitized by 



Google 



Slovo o výkladu lyrických básní. 135 

jeho, a strana tato zvučí po dlouhý čas, kazíc svojí resonancí 
dojem pěkného akordu. 

Jak si tedy asi počínati, s čím počfti, jak postupovati a kde 
končiti při výkladu básně? Jaké míry šetřiti v tom, co se říci, 
co zamlčeti musí aspoň pro přítomnost? Skoro by se zdálo, že 
není možno tvořiti pevná pravidla. Jaká rozmanitost panuje 
v básních (mluvíme o lyrických) co do tendence, koloritu, ná- 
lady, hloubky a síly, celá to zahrada rozmanitých květů, jak již 
onen výběr ve ^Slovesnosti" nás přesvědčuje. V každé básni neb 
skupině básní hraje jiný ton nálady, a vykladatel musí v tom ohledu 
podobati se hudebníku, aby dominující akord tento ve svém vý- 
kladě jako ve variaci hudební provedl, v tom ohledu malíři, aby 
základní ton koloritu podržel. Že to není snadno, netřeba při- 
pomínati. Jsou to na př. básně prostonárodní, jichž celá do- 
jímavost a takřka poetická oprávněnost spočívá v jisté náladě, 
jsou čirým takořka jen výrazem nálady bez velkého a hlubokého 
obsahu myšlenkového, jako ton jen neurčité představy vzbuziyíce ; 
i obrazy jejich jsou neprovedené, splývsó^ce a přecházejíce v sebe. 
Na druhé straně máme v ^Slovesnosti* básně velmi umělecké, 
jako na př. ,Nad jezerem'', kde vykladatel sám musí nejdříve 
prodělati celý myšlenkový process, jehož stopy jen v básni se 
nalézají, musí projíti celou řadou představ v duši básníkově se 
rojících, splétajících, postupujících, aby vystihl pravý onen ton 
n^ady, z něhož plynou pak slova, obsahující katastrofu, bod obratu 
celé básně: 

Já cítím v chvíli té, můj život parný 
jak letní den, a jak poušf jednotvárný 
že mi až příliš drahý. 

Z toho co právě řečeno snad již vysvítá, jak si asi myslíme 
základní část každého výkladu básnického ; bude to tedy jakás úplná 
reprodukce tvořící se básně, obnovení celé oné řady představ, z nichž 
vznikla, vyplnění nutných v básni mezer a skoků představami vy- 
puštěnými, amplifíkováni vysloveného, přibírání podobného z celé 
říše myšlének, otvírání dalekých oněch perspektiv, na které Často 
jen slovo v básni ponkazige, postavení všeho na pravé místo, do 
náležitého světla, zkrátka bude to paraĎrase básně. Avšak řada 
představ, kterou zde stopujeme a logicky doplňujeme, obsahuje 
jen představy básnické, tedy idealisované a obrazem vyslovené, 
a parafrase ona dopustila by se veliké chyby, kdyby chtěla býti 
jenom prosou, kdyby bála se býti vzletnou, nadšenou a obraznou, 
zkrátka kdyby nebyla paraĎ*así básnickou, stojící však úplně na 
myšlenkové a rozumové výši doby. Nám se aspoň nechce zdáti, 
že by tak zv. prostonárodní výklad nějaké klassicky dokonalé 
básně byl na místě. Mluvme k studujícím řečí, jakou k nim 
mluví celý svět a celá literatura, at učí se již pomalu rozuměti 
tomu, co z pokladu myšlenkových vymožeností internationalním 




Digitized by 



Google 



136 K. Thir 

majetkem se stalo všem vzdělancům, přivykejme je slýchati a roz- 
buměti všem těm terminům technickým, které v řeči vzdělaných 
atále se opakují. YždyC by jinak vyhlášeni jsouce za „dospělé" 
nemilým překvapením na škole vyšší se přesvědčili, že se s nimi 
dosud mluvilo jako s dětmi, že se musí nyní do oborů myšlenkových 
docela nových vpravovati. 

Parafrasi tedy básnickou považujeme za hlavní díl výkladu 
básně. Obyčejně se ovšem žádává od žáka tak zv. „postup my- 
šlének", což by se snad mohlo zdáti týmž, avšak víme všichni, jak 
hubená a odstrašující kostra i v případě správného vystižení zá- 
kladních myšlének básníkových tu na jevo vyjde, zbytek z onoho 
ohněstroje myšlének, ktei-ý již nikoho nemůže rozehřáti. Vždyt 
báseň sama jest již nejstručnějším, harmonickým a technicky do- 
konalým výběrem představ, jak pak může býti výklad ještě 
kratším? Tak zv. „postup myšlének" není tedy výkladem a nelze 
na něm přestati. Ze naopak ona básnická parafrase, o které 
mluvíme, i celý výklad v sobě obsahuje, jest patrno. Nebot 
spořádá a doplní řady představ, ukáže z jaké nálady, z jaké 
situace vnitřní vycházely, provede je bez mezery až k cíli kam 
směřují, rozvede krátkost, amplifikuje stručnost, vysvětlí nejasné, 
upozorní na narážky a na podobnosti s jinými, otevře daleké vý- 
hledy do říše myšlenkové, ukáže jak dalekosáhlé řady představ 
odtud na všecky strany se rozbíhají a v básni jako v ohnisku 
se křižtgí, dokáže, že báseň není obyčejně nahodilou hříčkou 
okamžitého rozmaru, nýbrž výronem a ki^stalisací celého kruhu 
myšlenkového u básníka, a poněvadž básníci jsou mluvčími své 
doby, že i báseň úplně určitému kruhu idejí své doby náleží, 
v něm koření sice, avšak květem svým již v budoucnost neb 
minulost sáhá a konečně opouští nás výklad takový později někdy, 
než básník sám, jestliže třeba podati krátké resumé (ne však tri- 
viální nějaké „fabula dočet"). Vše to děje se s přiměřeným stupněm 
pathosu básnického a vzletem mluvou básnickou a vybranou, for- 
málně dokonalou, která může se přidržeti i výrazů básné samé 
tam, kde představa nečiní obtíží. 

Po takovéto parafrasi, která se týká obsahu^ zbude druhá 
hlavní část výkladu, týkající se formální a technické dokonalosti 
básné, k čemuž přistoupí poznámky literární, historické a po- 
dobné. 

Leč v okamžiku, kdy k tomu přistupujeme, abychom na 
nějakém příkladu srozumitelným učinili, jak si takový výklad 
básně myslíme, nalézáme se v podobném postavení, v jakém by 
se byl asi shledal Cicero, kdyby byl, nakresliv svého dokonalého 
řečníka, tak jak si ho představuje, chtěl potom i nějaký příklad 
jeho „dokonadé" řeči uvésti. Každý cítí asi svoji celou slabost 
nejlépe, když klade nohu na první stupeň onoho žebříku Jaku- 
bova, jehož jeden konec spočívá na této půdě nedostatečnosti 
a slabosti, druhý v nebi dokonalosti ztráceti se zdá, jehož však 



Digitized by 



Google 



Slovo o výkladu lyrických básní. 137 

nikdo ještc nedostoupil. A proto všecko naše ideální snažení 
zůstává jen snažením, avšak odníti je světu, znamenalo by «vět 
ve 8tai*ý chaos a pustotu obrátiti, neboC nejen člověk vědomé, 
i celá příroda spěje nevědomky, tajemnou mocí hnána, bez od- 
dechu ku předu. Právě tento kruh myšlének vede nás ku příbuzné 
tendencí svou básni El. Krásnohorské: „ Nad proudem žiti, " 
a přistupujeme-li již k tomu, abychom ukázali, jak nejlépe si takový 
výklad myslíme, nebudeme snad u laskavého, duchem spřízněného 
čtenáře potřebovati omluvy, že jsme tak učinili, jako spise poučení 
laskavého, jak bychom byli lépe učinili. 

I. Přede vším jiným jde čtení básně. Nejlépe učiní to učitel 
sám, neboť již ze čtení samého musí vycházeti na jevo úplné 
porozumění všemu, učitel musí dále náležitým stupňováním pří- 
zvuku a modulací hlasu upozorňovati na vše důležité, a tonem 
hlasu svého uhoditi na ton nálady v básni se ozývající; musí 
rhytmus básně beze všeho skandování k platnosti přivésti, tak 
aby tok jeho spolu s hudebností řeči nepřišel na zmar; zkrátka 
z mrtvé liteiy musí živé slovo učiniti. Jest pak jednou z před- 
nosti našeho básníka (tak pro krátkost místo „básnířky", ostatně 
právem, neb co pi-aví Horatius o „mascula Sappho", platí i zde, 
hledime-li jak k hloubce pozorování, tak k síle výrazu), že snoubí 
podivuhodně časomíru s přízvukem, v této pak básni, kde vy- 
slovuje soud svůj o jedné z nejvyšších záhad lidského života 
(o oprávněnosti ideálního snažení) upomíná důstojný rhytmus na 
velebný chod daktyloepitritů starověku. I umělá stavba strof, 
jejich dvojdílnost čtením nejlépe vynikne. Ježto však tendence 
básně, její hlavní myšlénka žákům hned patrná není, a ježto 
by nesprávno bylo, říci přibližně, že se jedná o přirovnání řeky 
8 životem, bude nejlépe počíti hned s parafrasí, zde oddělenou 
podlé strof, z nichž každá celek o sobě činí. 

1. Z dálky nedohledné do dálky rovněž zraku nedostižitelné 
bére se ku předu proud života : i první dětství i poslední budouc- 
nost neproniknutelným mrakem člověku jsou obestřeny. Cesta ta 
není dobrovolně podniknuta, ani dle vůle od nás řízena, ani směr 
její další znám, bezvolně i proti vůli dáme se puditi mocí, proti 
které marné jest vše zpěčování a vzpírání, mocí osudu — cestou 
osiídnou. 

Poslušná bezděky zákona gravitačního vyhledává voda proudu 
vždy místa nejnižší, odchylujíc se takto od přímého směni, jako 
bloudíc, a přece vždy ku předu se pohybujíc tak dlouho, až vody 
své s vodstvem okeanu spojí, v něm zmizí a zanikne. 

Neurčitou, křivolakou a zdánlivě nemajíc cíle jiného než 
okamžitého jest i cesta života. Veden nejasným, ale silným zá- 
konem sebezachování hledá člověk podmínky života nejpřiměře- 
nější, bloudí, opakuje a prodlužuje svoji cestu než jich nalézá, 
opouští nalezené pro lepší doufané, naráží stále na překážky, 
jež buď překonati nebo obejíti třeba, a tak trvá pracné jeho úsilí 



Digitized by 



Google 



138 K. Thir 

až do té doby, kdy život s věčnosti se setká, do ni ústí. — 
Poněvadž mocná síla tíže nikdy nenstává působiti, nemožno vlnám 
se zastaviti. Pnzeny a hnány ku předu, zastavovány překážkami 
stále se pohybuji víříce, pohrávigíce, zmateně sem tam proudíce, 
kteréžto nekonečné kolotání podivně kontrastuje s nehnutosti pevných 
žulových břehů, jimiž proud řeky uzavřen a stěsnán. — Bez za- 
stavení plyne čas života člověka, člověčenstva, okamžik tlačí oka- 
mžik, hodina hodinu, časy čas; leč každá minuta jest svědkem 
téhož vnitřního neklidu, toho rozmýšlení se, váhání, doufání a po- 
chybování, toho odvažování se, pachtění, snažení a zoufání, toho 
kolotání a zmítání člověka, každý čas jest svědkem stejně neúmomé, 
křižigící se neb podporující, bouřlivé a zmatené pro nestranného 
diváka činnosti člověčenstva. A obojí mezi tím, i člověk i lidstvo 
týmž proudem ku předu strhováno. Avšak jen ve velmi úzkých 
hranicích víří a vře tato neklidná činnost člověka i lidstva, 
veškero proudění života mamě odráží se od obou ueprolomitel- 
ných břehů : hrází času a prostoru, jimiž veškeren život sevřen. 

2. Dokud rozkošná Vesna břehy řeky dítkami svými okrašluje, 
tak mnohý srdce potěšující kvítek docela blízko nad proudem hla- 
vinku svou skláni a v prchavém a m^jivém zrcadle svém se shlíží ; 
rychle však unáší s sebou řeka vlnky své, jen okamžik a z krás- 
ného obrázku nezbylo ničeho. I Vesna života okrášlila jeho cestu 
kvítím radosti, avšak zdá se nám, že ve vnitrní našem kvítka tato 
kořínků zapustiti nemohou, že. tak rychle jen vedle cesty se 
mihnou, tak jsou prchavá a tak zachytiti se nedají, jako obraz 
kvítka ve vodě. Mamě voláváme k okamžiku: „Tys krásný, po- 
stůj!** — krásné divadlo již zmizelo. Jaký div, že to co v moci 
své nemáme, co uchytiti, zastaviti nemůžeme, co jen jako prchavý 
reflex duší se mihne jako pablesk z ráje, že to v následujícím 
okamžiku ztráty, kde jako z krásného sna probuzení dvojnásob 
nešťastnými se cítíme za pouhou šalbu považujeme, že s podi- 
vením sami sebe se tážeme, zda vskutku vše to, co zde radost- 
ného a krásného známo, jenom k našemu sklamání zde jest, zda 
postačí již to, že něco radostným, blahým pocitem nás naplňuje, 
abychom již předkem za klamavé a lživé to vyhlásili? Věra, 
bolestný to vzdech z vnitra básníkova a melancholická resignace 
v tomto dilemmatě : Vy okamžikové pozemského blaha, jste proto 
klamem, jímž sami sebe šálíme, poněvadž tak krátké jest vaše 
trváni, že ani ujistiti se vaší jsoucnosti nám času nedopřáno, 
anebo poněvadž země tato, tento život docela neschopen jest vy- 
dávati podobné květy z ráje, takže domníváme-li se vás kde 
viděti, za lživé a padělané květy vás považovati musíme? A ne- 
jsou-li tak mnohé naše radosti vskutku květinami padělanými? 
Nemá tedy život náš nic vskutku krásného, blahého? Odpovědí 
jest strofa následigící. 

3. Nepodoben těmto jednotlivým, řídkým a tak problema- 
tickým kvítkům vznáší se ve velké výši nad proudem samým, 



Digitized by 



Google 



SloTO O výkladu lyrických básni. 139 

tak zdá se nám, — jako nějaká fáta morgana celý rozkošný sad, 
připomíniÓ^cí nám svou srdcekojnoa ntěšenosti, svým ovocem po- 
znání ráj lidstva ztracený. Celé ráje, sídlo krásy a pravdy ne- 
jsoucí s tohoto světa, nýbrž jej jako nebe obklopující, a jako 
nebe i vzdálené, mní nebo doufá člověk viděti, schopen-li jest 
zrak jeho tak vysoko se povznésti. Melancholické zvésty a stesky 
všech národů o ráji dávno ztraceném dostatečným jsou nám svě- 
dectvím, že jest přirozenou vlastností člověka, z hlubokého, po- 
zemského údolí tohoto, „jež chladná mlha tísní/ vyhledati stále 
po nějaké jiné zemi, kde nalezneme vše to, co nám zde odepřeno 
a odňato, kde zádumčivá touha po kráse, která nehyne a neprchá, 
po radosti, za níž nenásleduje sklamání, bude naplněna a slza vše- 
liká setřena, kde bude ukojeno i žíznivé prahnutí po pravdě 
a veškera pochybnost odňata od nás. Všechna náboženství světa 
slibují nám tuto zemi, aneb lépe toto nebe, všichni básnici živi 
se již zde jeho krásou, všichni mudrci hledíaji tam pramen pravdy 
a všichni lidé východisko všeho dobra. Což divu, že mezi mudrci 
největší básník a z básníků nejhlubší filosof Plato dokonalou tuto 
říši zalidnil svými ideami, svými dokonalými pravzory všeho toho, 
€0 zde na světě v nedokonalé spůsobě se nalézá, že všecku krásu 
a dobro vezdejší nazýval jen odleskem věčného praobrazu krásy 
a pradobra říše oné ideální, že všemu proměnlivému na světě jen 
potud bytí skutečné připisoval, pokud účastno jest věčné oné 
jsoucnosti, která za proměnou všech věcí skrývati se musí. 

Avšak v básníku, již jednou sklamaném, nové hned povstá- 
vají pochybnosti: není i to snad pouhým sněním, neplodným 
blouzněním citu, jenž nevěren stav se chladnému rozumu, bez 
vazby přísné logiky zvolna těká, vymýšleje něco, čeho vskutku 
není? Jsme skutečně oprávněni, ano jsme schopni až k také 
vysoké představě ducha pozdvihnouti, aneb dostačí to, že mysl 
tak vysoko zalétá k důkazu, že to nejsou pouhé přeludy fantasie? 
Není-li snad jen ki*ásný sen, nezbudovaný přispěním rozumu vy- 
počítavého, nýbrž vybááněný jen srdcem, které tak rádo považiye 
za skutečné to, po čem touží, a v blažené chvíli tím, jako 
existujícím se kochá? Postačí-li snad za důkaz existence oné říše 
ideální, že básníci, tito věštci a proroci člověčenstva (jak se totiž 
nazývigí, poněvadž jim všechna srdce jsou otevřena, jichž hnutí 
soucitně tíumočí, poněvadž v mysli jejich oživuje minulost, obráží 
se celá přítomnost a vytváří budoucnost), že tito takovými dary 
obdaření lidé ve chvíli jakéhos vytržení, nadšení, zápalu, svým 
duševným okem tak pronikají noílhou, kterou vše mimo tento 
hmotný svět člověku zakryto, že, ne-li jasně viděti, aspoň tušiti 
si troufají takovou blaženou říši krásy, pravdy, dobra, toto slíbené 
nám království boží, které ovšem není s tohoto světa? 

Věru, nesmírně důležitá to otázka. 

Cena celého života, blaho tolikerých pokolení, vnitřní klid 
millionů myslí, zdokonalování se lidstva a lidskosti záleží na jejím 



Digitized by 



Google 



140 K. Thir 

rozluštění. Zbytečně namáhá se každý člověk znovu, hledě sebe 
zdokonaliti, jestliže kusé toto vezdejší zdokonalování předčasnou 
smrtí navždy pokaždé bývá znovu přerušováno, nadarmo vede 
mocný pud srdce vždy za něčím blahým a Icrásným, dostán e-li 
se mu vždy jen nepravých květin pozemské krásy za odměnu, 
mai*ně očekáváme nasycení dychtivé touhy po poznáni všeho, což 
jest, jestliže jsme odkázáni na krátký čas trvání nejen lidstva, než 
i člověčenstva a jestliže stále jen skrovnými prostředky důmyslu 
lidského pracovati máme . . . Báseň nalézá se na výši katastrofy, 
s dychtivostí očekáváme z úst básníka jako povolaného soudce 
výrok o ceně své vlastní existence a svého životního úkolu, 
o oprávněnosti ideálního snažení na světě vůbec, 
a odpovědi dostává se nám ihned. 

4. Velebně zní slova básníkova, rozlušťujícího jménem svého 
věšteckého povolání tuto hádanku lidské existence: Cokoli tobě 
v době nadšení, kdy duch zbaven na okamžik pout hmoty v ne- 
tušených vlastnostech se objevuje, v hrdém pocitu nesmrtelnosti 
své a vznešené příbuznosti s duchem všehomíra křídla nad meze 
času a prostoru rozpíná, cokoli tobě v také době šeptá duch 
vyšší, božský, o tom, co nezměněno vedle světa proměnitelného 
existuje, to ohraď si pevnou zdí víry, tak aby ji doby lhostej- 
nosti a pochybovačnosti povaliti nemohly. Pak bude nitro tvé 
schránkou této víry ve věčnou pravdu, dobro, krásu a tento po- 
svátný oheň idealismu, jejž jsi jako nový Prométheus sám s nebe 
snesl, ukáže ti v temnotách pochybností cestu jedině jistou a pravou, 
zařídí tvé jednání podlé vzoni tvé vnitřní ceny a důstojnosti, 
takže budeš nepodoben těm, kteří nemajíce podobného světla 
vnitřního, bludičky svých nízkých a vezdejších cílů považují za 
vůdčí hvězdy své a majáky, ač jsou tyto jen s to, aby vedly 
v bařiny. — A znova napomíná: Nedomnívej se, že klamným 
jest to, co duch básníkův v době nadšení hranic věčnosti se do- 
týkaje odtud přináší jako věštbu nejvyšší, totiž zvěst a poselství 
nad něž nemá svět důležitějšího : k něčemu vyššímu jsme zrozeni ! 
JeC to zkazek z oněch krajů, kde neláká již zrádně strojený 
květ pozemské krásy, kde neklamou již sodomská jablka lidské 
moudrosti, kde však jedině pravý a krásný zároveň „květ pravdy 
se třpytí, výše nad proudem žití." 

ToC by byla ona, kterou si myslíme, básnická parafrase. 
Poněvadž básník sám své dedukce činí, zbytečno by bylo o slovo 
více k výkladu přidávati. Poněvadž pak thema toto básníkům 
jest běžné, jest podobností mnoho. Dotkli jsme se Schillera 
a Herdera. Co však se ještě předchozího týče, nemyslíme, že by 
bylo možno a dovoleno, vše v souvislosti jedním dechem před- 
nésti, spíše bude učiteli katechisujícími otázkami žáka k týmž 
výsledkům vésti, které pak na konci každého odstavce sebéře 
a takto asi v souvislosti opsáním v jedno shrae. 



> 



Digitized by 



Google 



Slovo o výkladu lyrických básní. 141 

n. Ve výkladu stránky formální a technické dokonalosti do- 
voleno jest zajisté býti stručnn. Yědoace, že mluva básníkova 
jedinou jest nepřetržitou řadou obrazů, metafor, nemůžeme přece 
za úlohu výkladu považovati, aby každý z nich pytevním nožíkem 
byl zkoumán a s mikrologickou důkladností do určitých přehrádek 
zařazován, nemůžeme nazývati aesthetickou analysí, dělati z orga- 
nického ceiku disiecta membra. Takový mrtvý formalismus ne- 
syti obraznost mladistvou (které má přece čtení dobrých básníků 
podávati zdravou látku a odváděti od neplodného neb otravujícího 
snění), a nerozehřívá srdce. Že má obraz před sebou, ví hoch 
bez toho; co znamená, povědělo mu opsání jeho, a nyní snadno 
z větší neb menši vzdálenosti obrazu a významu jeho vyměří 
i smělost onoho, cítí co mají analogického, chápe snadno ideali- 
sující dílo básníkovo a jeho vynalézavost, diví se vysokému letu 
a smělým skokům okřídleného koně Mus a rád dává se spolu 
unášeti. Nekazme mu tedy dojem otázkou, který z druhů meta- 
fory jest ten neb onen obraz, zvláště jsme-li přesvědčeni, že ví, 
co metafora jest a snad i druhy její zná. Ovšem na zvláště 
smělé a snad pro toho neb onoho básníka charakteristické spů- 
soby představování upozorniti jest na místě, dále i na to, jaký 
společný ráz neb náladu některé celé skupiny básní mají, na př. 
ze ^Slovesnosti' : V přírodě. Lesní kvítí ; na vyšším stupni můžeme 
snad i říci, jakého směra v literatuře vládnoucího ten který básník 
se přidržuje a snad i trochu po analogiích v evropské literatuře, 
která na naši čím dále tím více bude účinkovati, se poroz- 
hlédnouti. 

Co se básně naší týká, nebude třeba žákům mnoho pozna- 
menávati. Dostačí říci, že spůsob představování básníkova, jeho 
obrazů není zde sice smělý a odvážný, avšak nám blízký, sroz- 
umitelný, případný a vždy básnický, prosaického obratu nenajdeš. 
Pouze poslední sloka povznáší se k větší smělosti obrazů ; základní 
obraz o proudu žití vrací se a provádí se vtipně v první a na 
počátku druhých dvou sloh, i posledními slovy ještě k němu se 
básník vrací Velmi pěkná jest metrická stránka, živé daktylo- 
trochejské rhytmy spojují přednosti časomíry i přízvuku, zde, jako 
jinde, jeví se básník v ohledu rhytmickém mistrným. Schéma jest 
následující : 



SA/ ^J^ 

\^J *>AJ 

WW \^>J 



Rhytmus tento jest tak hudebný, že skoro jako hotová již 
hudební věta uchu se ozývá. Vidíme též patrnou dvojdílnost sloh. 



Digitized by 



Google 



142 í^r. Krsek 

Prvni část, kde první a třetí delší verš, opatřen hned harmo- 
nickou klausulí, hodí se pro větší rozmanitost za podklad pozo- 
rování zevnějšího, a tomu i věnován. V druhé polovici opakuje 
se delší verš třikráte a končí klausulí pádnější, tato část pra 
naléhavé důrazné opakování téhož rhytmu hodí se spíše k reflexím, 
a k tomu jí také užito. Jen ve sloze poslední ohě polovice slouží 
k napomenutí, avšak přece druhá činí to dojímavěji. Takto anti- 
ckým právě obyčejem podporuje foima obsah. 

To bylo, co jsme o výkladu básní lyrických vůbec, a o této 
zvláště říci chtěli. Nalezli-li jsme u laskavého čtenáře souhlasu, 
bude nám to povzbuzením, i na jiných básních ^Slovesnosti" tento 
spůsob školního výkladu provésti. 



IQasobrani po poli školství g^ymnasijnilio 
hledíc po přednosti ke starým jazykům. 

Podává Fr. Krsek. 

Tři desítiletí minula již od doby té, kdy sepsána pro gymna 
sia a reálné školy rakouské organisačni osnova, dílo značné ceny 
didakticko-paedagogické, s nímž jednostranné učebné osnovy gym- 
nasií německých srovnány jsouce, méně dokonalými býti se objeví. 
Tyto zajisté pěstují ku všeobecnému vzdělání velikou převahou 
pouze jediný obor věd, totiž fílologicko-historický, s nevoli jakousi 
odstrkujíce obor věd mathematicko-přírodopisných.*) A přec chce-li 
kdo všeobecně býti vzdělán, oba ty obory podkladem vzděláváni 
svého učiniti má. Touto zlatou střední cestou dala se rakouská 
organisačni osnova, jak sama doznává slovy: „Der gegenwártige 
Entwurf des Gymnasiaiunterrichtes hat zwischen diesen beiden 
einander entgegenstebenden Ansichten nicht eine unbestimmte Mitte 
zu halten, soudem eine feste Schátzung des bleibenden Werthes 
dieses Unterrichtes, als eines allgemeinen Mittels hóherer Bildung 
zu fínden, und damach dann die dem Gegenstande zu v?idmende 
Zeit und die zu fordernden Leistungen zu bemessen gesucht.** 

Třicet roků neslo se vyučování na školách středních směrem 
osnovou tou vytčeným a jejími předpisy se spravovalo. Staly-li se 
kde jaké změny, jednotlivostí, nikoli celku a zásad se týkaly. 
Během těch třicíti let že mnohých a dosti vzácných nabylo se 
zkušeností, že učitelé odborů všech ze své vlastní školské čin- 
nosti víc a více, kde co dobrého nebo méně dobrého, seznávali, 
nikoho nemůže býti tajno. Těch pak nabytých zkušeností ku 



*) Viechpy vědy, jichž ku všeobecnému vzdělání potřebí, vážný 
myslitel Herbart rozdélil ve dva veliké obory svrchu pojmenované. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po poli školstyi Rymnasijního. 143 

změně a opravě předpisů posud platících kdekoli třeba užiti jest 
ne právem^ anobrž povinnosti. 

Správno tudíž a měrou nejvyšší cbvalitebno, že svolána ne> 
dávno do Vídně enketa, jež by pilné o potřebných opravách vy- 
učováni gymnasijního konala porady, co kde křivého napravujíc, 
co kde špatného vymýtajíc, co dobrým shledáno na dále po- 
tvrzujíc, co lepším seznáno před jiné kladouc.*) Že po čase 
změn a oprav potřebí bude, moudře připouští sama organisační 
osnova řkouc: „Es kann nicht die Absicht sein, den Gymnasien 
eine Organisation zu geben, welche sie wie ein metallenes Kleid 
áosserlich umschliesst und in unver&nderlichen Foimen festh^t, 
vielmehr muss sie in das Leben dieser Institute eindringen, mit 
ihnen wachsen und sich gestalten." A nevidím také nic přiroze- 
nějšího. NeníC a nemá býti škola se svými předměty učebnými 
zřízením v jedné formě strnulým, mrtvým, ale spíše živoucí jest 
ústroji její. Má býti jako bujně v šíř rozkládající se štěpný 
strom, jehož ratolesti utěšeně pučí, zelenají se, kvetou, zdravé 
ovoce nesou. A spatřujeme-li, že tu a tam některá ratolest 
z příčiny kterékoli (mnohdy nesnadno viditelné) trpí, postonává, 
opožďuje se, plody bud zakrsalé nebo vůbec nedozralé rodí: 
ihned tu jako zahiíadníci pečliví ku pomoci budtee, choré rato- 
lesti ohledávajíce, nákazy je zbavujíce, ku zdái*nému vzrůstu, kde 
to ještě možno, je vedouce. 

Tušenému tedy vzrůstu a šířícím se potřebám škol středních 
nehodlajíc již z předu ujmy činiti, hned r. 1849 osnova organi- 
sační slovy svrchu řečenými zřejmě vytýká, že nechce býti školám 
středním jakousi svěrací, povždy neproměnnou kazajkou. A chtěl-li 
by kdo přece v těchto dobách vše všudy dokonale do ní vtésná- 
vati nikde v ničem ani dosti málo nepovoluje, nerozumně by 
jednal, jako otec, jenž by syna v jinocha dospívajícího nutil, aby 
se oblekl a volné i pohodlně si vykračoval v kabátci, který 
mu jako chlapci pořídil. — O nutnosti nějakých oprav v učebném 
plánu našich gymnasií, aC již v tom aC v onom předmětu, ne- 
třeba slovy se šířiti; o tom jest jeden téméř hlas. Jakého však 
způsobu a jakého dosahu měly by býti změny ty, mají-li se pro- 
vésti v zásadách či jenom v jednotlivostech, o tom třeba úvahy 
i přemýšlení bedlivého. 

Zásadné změny již to sotva budou, soudíc po všem tom, 
co se o té otázce do veřejnosti dostalo. Svolána totiž pouze 
anketa gymnasií se týkající, což značně leckohos překvapuje, po- 
mysli-li, ktei*ak horlivě v dobách nedávných všude rokováno bylo 
o jednotné škole střední, kterýchž porad a snah výsledkem 
ovšem ne dokonalým bylo zřizování reálných gymnasií. O způsobu 



*) To má býti účelem porad takových; jakou však měrou enketa 
úkolu tomu dostála, ukáže budoucnost, nebo ne všechno, co kdy z ta- 
kové enkety vyšlo, objevilo se býti dobrým. 



Digitized by 



Google 



144 Fr. Krsek 

tedy, kterým by sloučiti se dalo vzděláYání mládeže obojím směrem, 
reálním i hamannim, kterým by se z pojmu všeobecného vzdělání 
odstraniti dala ta neblahá, mnohé ostré spory zavinující dvojice, 
o tom, jak se podobá, nyní málo již se mluví a přemítá. A přece 
neměla by myšlénka ta, pokud arci já souditi mohu, jen tak zhola 
pouštěti se z oka a z mysli. Zdát se mi, že otázka ta, když my 
požadavkem přítomnosti ji učiniti nechceme, aneb odvahy nemáme, 
nutně i přirozené jednou z předních úloh státi se musí, již roz- 
řeší budoucnost. 

Že pak změny, jež enketa podstoupiti hodlá, ani bodů 
základných čistých gymnasií se nedoteknou, bylo již jinde 
dosti zřejmě vysloveno. Můžeme tedy čekati změny odnášející se 
k jednotlivým předmětům učby gymnasijní, ku případnému učiva 
i cvičiva upravení, ku zdokonalení methody vyučovací, ku věcem 
správním atd. 

Před časem nedávným podal jeden list pražský veřejnosti 
české úvodní článek, jehož nápis byl: „Oprava gjrmnasialního 
vyučování," v němž o nynějších našich středních školách vůbec 
a o gymnasiích zvláště ne hrubě příznivý soud učiněn. I líčen 
stav a způsob těch škol barvami tou měrou temnými, jakoby těch 
ústavů zřízení veškero bralo se drahami křivými a jakoby orga- 
nisačni osnova venkoncem pochybena byla a na dále zhola ne- 
přiměřená. 

Tomu bohudík tak není! Bez nedostatků a vad, jež mnohdy 
jenom během času a ponenáhlu přede zrak náš vstupují, není 
snad vůbec žádného zřízení, a vtip i důmysl lidský jest právě 
k tomu povolán, aby napravoval a hladil, co křivého a kostrba- 
tého. Osnova pak organisační pro střední školy rakouské není 
nikoli špatná a důmyslu prázdna, jak přesvědčí se ji pročítaje 
každý, jehož zrak i sluch otevřen a nepředpojat. A tak troufiún 
si tvrditi, že by naše školy spravujíce se dokonale osnovou 
svou (nehledíc k některým menším nedostatkům, jež teprve změnou 
stanoviska a délkou času skutečnými vadami se staly) na lepším 
stupni byly a prosty chyb, jež se jim zhusta vytýkají. Avšak i zde 
platí osudné: jinak v theorii, jinak v praxi; také zde shledá- 
váme, že není vše, jak by býti mělo, a vina toho jest ne jedna. 
Proto však netřeba ještě prostě odsuzovati zřízení dobré,*) byC 
v něčem vadné, nýbrž slušno hledati závady i příčiny malého 
zdaru a shledané odstraňovati. A hledajíce překážky ty seznáme, 
že nejméně jich spočívá v osnově samé, nýbrž že veliká část 
těch nedostatků má jiné kořeny, jichž posud buď jsme neznali, 
buď z příčin kterýchkoli náležitě jsme si nevšímali. 

'*') Gymnasia rakouská za dobu svého SOletého trvání osvědčila se 
skutečné jakožto zřízení velmi prospěšné, na základě zdravé myšlénky 
důmyslně sestrojené; úkolu svému národům ku zdaru vyhovovala vždy 
a vjhovují posud, a doufejme, že čím dále, tím více vyhovovati budou, 
až leccos v jednotlivostech jeěté zlepšeno bude. 



■^ 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po poli školství gymnasijniho. 145 

Bezdůvodná jest a o neznalosti poměrů svědči výtka, že 
rakouská organisacní osnova nejapně jest opsána z německých 
učebných plánů. 

Naše zajisté osnova, jak již svrchu řečeno, v základech 
samých daleko předstihuje osnovu německých gymnasií ; dokladem 
toho budiž nám srovnáni hodin určených latině u nás a v Ně- 
mecku. U nás na celém gymnasii jest týdenních 50 hodin, 
v Německu však jest jich 88. Čitáme-li školní rok jen na 40 
téhodnů, věnuje se na německých gymnasiích o 1520 hodin jazyku 
latinskému více nežli na ústavech rakouských. A to jest zajisté 
značný již rozdíl mezi oběma učebnými . plány ! Rozdíl ten však 
není věcí náhody, nýbrž příčinou jeho jest věru bedlivá a zralá 
úvaha. 

Než milerád přiznávám a připouštím, že ve zmíněném článku 
mnohé jest obsaženo zrnko zdravé pravdy, jež aby bylo v úrodnou 
a přístupnou půdu padlo, velice si přeji. Mám tu na mysli 
předem tu okolnost, že skutečně v předmětech jednotlivých, na 
díle v učbě samé jsou patrné nedostatky a nepřiměřenosti. I bude 
na péči učitelův a ředitelů snaživých, by předmětům svým učíce 
často a zrale o látce, o způsobu vyučování, o knihách učebných 
uvažovali a nastřádaných tak zkušeností k obecnému dobru užiti 
neváhali. Takových pak zkušeností bude třeba po přednosti 
dbáti, nebo vycházejí bezprostředně ze síní školních, o jichž dobrý 
stav právě jde.*) Vycházejí-li však návrhy od osob a ki'uhů věcí 
i poměrů nehrubě znalých, že mnohdy velmi dobrodružně do- 
padnou, kdož by se divil? Tak ku př. řekne se: Nechť se na- 
řídí, by ve školách učitelé užívali nejlepší methody a nechC se 
d^í sepsati dobré knihy školní! 

ToC arci pravda svatá a nevyvratná, že to jsou nejlepší pro- 
středky ku povzbuzení a zvýšení rozvoje i prospěchu škol ; a kdo 
by z toho měl větší radost, než-li učitel, vida, jak práce jeho 
zdárným ovocem jest odměňována? Ale což plátno, když to přec 
jsou jenom pěkná slova, s ni^iž se skutečnost mnohdy velmi 
dlouho nesrovnává. Potřebuji-li nového oděvu, obuvi nové, ná- 
bytku nového, dojdu si ke krejčíma, k obuvníkovi, ku truhláři 
a dám si potřebné zhotoviti. Ale hotové methody si nemohu nikde 
koupiti, zvláště ne nejlepší, protože té právě teprve hledáme, 
přestávajíce na tom, můžeme-li se jen zatím celkem dobré methody 
zmocniti, bychom neškodili více nežli prospívali Nejlepší pak (ovšem 
relativně) methody jak dohledati se můžeme jinak než rozmanité 
způsoby vyučování vespolek srovnávajíce, jich na zkušenou užíva- 
jíce a pak výsledky a úspěchy řádně uvažujíce ? Co vhodno, odtud 



*) Nelze pochybovati, že by mužové zkušení, v úřade učitelském 
sešedivélí, ředitelé a učitelé na gymnasiích již decennia působící, kdyby 
v radu se sestoupili, s vétším prospéchem o změnách a potřebných opra- 
vách pojednali nežli kdokoli jiný; těch by v enketni kommissi, pokud 
gymnasií se týče, melo býti nejvíce. 

Llstj filologické a paedagoglcké, 1884. 10 



Digitized by 



Google 



146 Fr- Krsek 

i odonud vybrati třeba a v užitek obecný obraceti. To dříve státi 
se mnsí, nežli možno mlnviti o methodě nejlepší ; bez takových po- 
kusův a úvah jenom po subjektivném zdání nějakou těsnou uni- 
formitu ve vyučování přivoditi bylo by veliké a uehrubě prospěšné 
ukvapení, jehož účiny dlouho by na sete čekati nedaly. — 

A podobně obtižuá jest věc s dobrými školními knihami. Máme 
arci již některé vhodné, s pílí i zkušeností velikou sepsané školní 
knihy, ale ani ty nejsou ještě ve všem všudy bezvadně dokonalé ; 
než však budeme míti všechny, hezká trocha vody a času uplyne, 
ňekne se snadno: Sedni a napiš dobrou školní knihu! ale ne- 
plní se tak snadno. Pravidelně několik pokusů dříve státi se 
musí, nežli knihy dobré školám našim se dostane; a při po- 
kusech těch může zvláště k tomu povolané bohatá zkušenost 
i hluboké přemýšlení vésti má, aby nikoli kvapně a jako na 
zakázku, nýbrž rozvážně pracujíce na tom poli záslužném ač 
obtížném, slušných úspěchů docházeli. Úřady, jichž se týče, měly 
by šlechetné závodění toto všemožným způsobem podporovati 
a vzbuzovati; i chceme doufati, že tak učiní pomáhajíce věci 
dobré, čímž ponenáhlu vždy blíže cíle ocitovati se budeme. Ne-li 
všecko, tož aspoň mnoho dá se dokázati, ale obyčejně ne najednou 
a v jednom dni, nýbrž postupem času, nikoli nepřirozeně, nýbrž 
přirozeně a s rozumem. A nikde zajisté neměly by překotné pře- 
vraty tak zhoubných a nenapravitelných následků jako ve zřízeních 
školských. „Omnia sponte fluant, absit violentia rébus." — Jakkoli 
tedy mnozí proniknuti jsou přesvědčením, že v organisaci gymna- 
sijní nějaké změny státi se musí, tož přec kde kdo s poměry do- 
tyčnými dobře jest obeznámen, že základy škol těch hnouti netřeba, 
přizná každý. 

Ale jiná jest tu okolnost, jež, zdá se mi, také povšimnutí 
zasluhuje, a na niž částečně také jinde již bylo ukázáno. Okol- 
nost ta položena jest v poměru gymnasií k vysokému učení. 
Gymnasia naše mají vedle slov organisační osnovy účel dvojí; 
§. 1. Zweck der Gymnasien ist: 1. eine hóhere allgemeine Bildung 
unter wesentlicher Bentttzungder alten klassischen Sprachen und 
ihrer Literatur zu gewáhren und 2) hiedurch zugleich fttr 
das Universitátsstudium vorzubereiten. Dle toho při- 
pravují gymnasia žáky své, by se mohli na odborná studia dáti, 
universitními posluchači se stanouce. Jakou měrou a s jakým 
úspěchem zde jednotlivé odbory svým povinnostem dostávají 
a v pravdě cenné a pro život i povolání budoucí platné vědo- 
mosti posluchačům svým zjednávají, o tom soud nepřipadá ani 
tomuto místu ani mně. Tolik však jisto jest, že ti, kdož učitel- 
skému stavu pro střední školy věnovati se hodlají, vhodné prů- 
pravy na universitě nedocházejí; vzdělajíť se jednostranně, pouze 
vědecky. Poněvadž pak známo vůbec, že třeba sebe lepší a širší 
vzdělání vědecké ze člověka ještě učitele nečiní, přirozené ovšem, 
ie z nás téměř každý, úřad svůj nastoupiv, nesnadnou měl práci, 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po poli školství gymnasijního. 147 

teprve zde se zásadami paedagogickými a didaktickými mnohdy 
pracně a zdlouhavě se seznamiye. V této příčině se tedy univer- 
sita o kandidáty učitelství na středních školách buď nestará, buď 
stará se nedostatečné, a přece není umění vychovatelské a uči- 
telské tak snadno, by se beze všeho všudy, mnohdy bez vůdce 
i rady*), v něm vyznal každý. Neuvodí nám zajisté nadarmo 
velebystrý znatel škol i povah lidských Jan Amos Komenský na 
mysl slova fiehoře Nazianského: TJxvrj zsxváv, rov av&pcojtov 
aynv^ ró nokvrQoycáravov ocal to noiTíikárazov táv ^úcav. 

Po všem tom mělo by na vysokém učení postaráno býti o to, 
by kandidáti učitelství, než svůj úřad nastoupí, aspoň se základ- 
ními pravidly vychovatelství a učitelství seznámiti se mohli. Takové 
průpravy postrádá se velmi citelně skoro všude, a obyčejné od- 
nesou to žáci, jsouce předmětem buď více buď méně šťastných 
pokusů se strany učitele, jemuž ovšem to ve zlé nikterak ne- 
může býti vykládáno, neboC „nevědomost hříchu nečiní**. 

Nařízením nebo spíše tradicí, že každý posluchač filosofické 
fakulty povinen jest za některý ten semestr přednášky filosofické 
a paedagogické poslouchati, dobré věci ještě není pomoženo. Jesti 
tu třeba pokynů vydatnějších a cvičení pokud možno prak- 
tických (těchto třeba jen v dosti malém rozsahu), aby se mysl 
nepřeplnila zase samou theorií a abstrakcí. Ovšem hotové methody 
ani z takového paedagogické ho semináře kandidát si nepřinese. 
Ale pozná-li dějiny vychovatelství, rozmanité methody a jich vý- 
sledky, vštípí-li si v paměC hotové již a osvědčené pravdy paeda- 
gogické, osvojí-li si první pravidla, jak žáky vychovávati, a před- 
pisy, jichž, uče a vykládaje, šetřiti má, obeznámí-li se konečně 
se zákony psychologickými: dosti bude; vědomosti ty zajisté 
s prospěchem velikým ze příští svó zkušenosti a práce zdoko- 
nalovati i rozšiřovati bude moci. 

V poměru gymnasií k universitě však ještě jiná jest okolnost 
pozonihodná, na niž často a mnoho pomýšleje, opět a opět shle- 
dávám, že se v popředí hovora a porad dostane a dostati musí. 
Po rozumu a vůli organisační osnovy mají naše gymnasia po- 
skytovati žákům svým průpravy ku vstoupení na vysoké učení, 
a kdyby ve skutečnosti všechno šlo po slovech osnovy, není po- 
chybnosti, že by průprava ta byla dokonalá, a ne-li dokonalá, 
aspoň uspokojující. Ale snad již od let sedmdesátých neslýcháme, 



♦) To arci předním úkolem ředitelův, a kde tito plní povinnosti 
své svědomitě a s náležitou znalostí zásad vychovatelských i učitelských, 
tam jakási trocha steskův a nesnází odpadá, ale jenom béhem času, 
kdežto při řádné průpravé dalo by se vše rychleji a úspěchy byly by 
vydatnější. Pak by také zkušební rok nabyl větší ještě důležitosti a stal 
by se skutečné pro kandidáty, kteří se již s theoretickou a pokud bylo 
lze, i s praktickou paedagogikou v základnich rysech seznámili, další 
prospěšnou průpravou, z níž by cestou přirozenou jda ve skutečnou 
praxi vším potřebným jsa ozbrojen a povolání svého nejsa neznalým 
sestupoval. 

10* 



Digitized by 



Google 



148 Fr. Krsek 

že by pr&prava ta vesměs byla uspokojující, naopak často na to 
se toužívá, že ve velmi mnohých případech ku pravému uspokojení 
mnoha se nedostává. A snadno předvídati, že stesky ty, pfijde-li 
se týmž směrem dále, množiti se budou, že místo přirozeného 
přechodu mezi střední školou a universitou bude čím dále tím 
větší mezera. To ačkoli pociťuje se a pocitováno bude na vysokém 
učení vůbec, přece zvláště neutěšené poměry může připraviti na 
fakultě filosofické. Jinde aspoň zákonem postaráno, by veškery 
přednášky jaksi systematicky uspořádány byly, práce souměrně 
rozdělena a směr studia dle času naznačen; na této však fakultě 
skoro vše, bych tak řekl, pouhé náhodě necháno, nikde určitých 
pravidel, nikde bezpečného vodítka. Tak stává se často, že mnozí 
nedovedou se uchytiti na této nové dráze vzdělávání se, nemajíce 
nijakých pokynuv, aneb uchytí se sice, ale pozdě, dosti sem tam 
nejistě se natapavše, nebo vůbec uchytiti se nemohou, sezuávajice 
sami teprve v této pozdní době svou vnitřní k tomu nestatečnost, 
na kterou jim již dříve třeba několikráte bylo ukazováno, na niž 
však vždy zase dobromyslně oko přimhouřeno. Pak slýcháme arci 
někdy (o kéž v budoucnosti neslyšíme toho často!), kterak tu 
a tam mluví se o chybení se cíle a o zkažené existenci; avšak 
není snad aspoň trochu úvahy hodno, čím, kde a jak tomu chybení 
se cíle a té zkáze existence přispíváno?*) 

Nehledejme viny pouze na jedné straně, nýbrž pátrejme po 
nich i na druhé, a učiníce tak seznáme ne s těží, že často ne- 
dokonalá průprava při přechodu z gymnasia na universitu a v pří- 
čině paedagogické (nehledíc k ničemu jinému) pravidelně ne- 
dokonalá průprava při přechodu z vysokého učení na střední školy 
jest ten circulus vitiosus, v němž jsme se ocítili, a z něhož co 
nejdříve abychom se vyprostili, pilné starati se třeba. Z toho 
všeho jde, že prováděti opravy a změny jenom v oboru gymnasií 
a neodhodlati se k nějaké, časovým poměrům přiměřené změně 
na universitě není šat vedle nastalých potřeb a okolností nově 
a pohodlně hotoviti, než starý, těsný a leckde vetchý oděv zá- 
platovati a skvrny tmavé na některou jen chvíli slabě zabělovati. 
A to že práce jest marná, na dlouho trvání nemající, dozná každý ; 
chce-li se vůbec opravovati „in membris", hlavy tuším také za- 
pomenuto býti nesmí. Nějaké tedy opravy bude též potřebí „in 
capite**, aby celé tělo bylo zdrávo náležité. 

Všechno to, čeho v předcházejících řádcích jsem dotekl, 
jest vlastně jenom úvodem řečeno; nepokládámť se nikterak 
k tomu povolaným, abych o otázkách váhy a důležitosti takové 
rozhodovati chtěl. 

V úmyslu móm však již z počátku něco jiného bylo, o čemž 
abych vedle svědomí svého a zdáni přímý úsudek vyslovil, pohnut 
se cítím ; a tak chci učiniti nikomu k libosti a nikomu ku škodě. 



*) Viz poznámku nejblíže příští. 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po poli školství gymnasijniho. 149 

Již zpředu naznačil jsem, že změny, jichž od enketní kom- 
misse čekati můžeme, nedoteknou se stěžejí osnovy gymnasijni, 
nýbrž spíše jednotlivých předmětů, jich učiva a učby atd. „Fort- 
schritt und wahre Verbesserung im Rahmen des modernen Gymna- 
sialwesens wttrde ttberall willkommen geheissen werden und ein 
Stillstand in diesem Gebiete wttrde unter allen Umstándeu einen 
RUckgang bedeuten. Aber zu einer Antastung princ i- 
pieller Punkte des jetztfeststehendenUnterrichtes 
wird kein besonnener Mann die Hand bieten dttrfén". 
Tento soud pronáší Ott. Lorenz a zajisté správně ; přes to přece 
arci připouští, že hledíc k učebnému plánu, k rozdělení hodin, 
k účelu vyučování v různých odborech některé nedostatky opraviti 
zbývá. — Enketní komissí také obírati se má otázkou, kterak 
vyučovati jest na gymnasiích klassickým jazykům, 
aby výsledek těch studií byl vydatoější, intensivnější nežli dosud. 
A právě o této otázce několika črtami, třeba hned nikoli na prosto 
a široce propracovanými, mínění své přátelům klassických studii 
na uváženou dáti bylo mým úmyslem. Mínění to, jehož arci 
nikomu vnucovati nemohu ani nechci, mnohým snad uzda se býti 
nezralým aneb přemudrovaným. Nezralým býti může, protože 
školská má zkušenost čítá sotva některý rok; tu budiž mi dobrá 
má vůle výmluvou i omluvou. Pakli by však ve slovech mých třeba 
jediné zdravé zrnko bylo nalezeno, by marně nezašlo, nýbrž aby 
vzklíčilo nám k radosti a mládeži ku prospěchu, vřele si přeji. 

(Pokračování). 



tlvaliy a zprávy. 

Učebné kniby francouzské pro české ikoly vy- 
dané r. 1883. Slušná jest již řada učebnic francouzských, jež 
rodí u nás potřeba školní, zejména od posledního desítiletí, co 
zaveden byl přední z moderních jazyků světových mezi povinné 
předměty na realkách českých. Od starších knih Březanovského 
(Šrámka), Krejče, Gablera, Grellpoisa až po letošní grammatiku 
Fialovu, Učebnou knihu Herzerovu, Čítanku Eicard-Šubertovu, 
od podrobné Šrámkovy výslovnosti francouzské až po Vočadlovy 
fr. psané dějiny literatury fr., co tu vyšlo prací více méně samo- 
statných, objemných a důležitých: Škodová velecenná kniha 
Cvičebna (posud vyd. 2.), sepsaná s částečným použitím výborných 
dél Ploetzových, vedle velmi dobré, jakkoli stničné a pouze hlásko- 
sloví a tvarosloví obsahující mluvnicky, Kothovo dvojdílné První 
učeni jazyku francouzskému na základě grammatik E i c a r d o v ý ch 
(I. díl již ve 4. oprav, vydání), dvojdílná Čítanka Appeltova 
se záslužným slovníčkem, rovněž dvojdílný (č. £r. a fr. č.) kapesní 



Digitized by 



Google 



150 Úvahy a zprávy. 

slovník Fasterňv, ne sice dosti spolehlivý a jen ku hlavnímu 
významu jednotlivých slov, zřídka k úslovím a vazbám přihlížející, 
leč svou v literatuře naší posud osamělou, poměrnou úplností stále 
ještě nezbytný. Dále Karlíkova fr. č. Konversační knížka, 
hledící si ještě banálních a stereotypně fiktivních rozmluv se 
služebníkem, kočím, komornou a p. dle podobných zastaralých 
vzord německých, ale pozoruhodná svou první částí, pojednávající 
francouzsky o české výslovnosti tak jako česky o francouzské 
a hodící se tím i Francouzům, kteří chtějí učiti se česky, v kteréžto 
příčině u nás dosud mimo tento pokus nestalo se nic, ježto jsme 
dosud zvyklí starati se hlavně o to, abychom sami naučili se řečem 
cizím, málo však o to, aby též cizinci různých národů mohli se 
učiti řeči naší bez prostřednictví německého. Nad knížku Karlí- 
kovu vynikají Školní rozmluvy Kosinový, sestavené příhodně dle 
dobrého vzoru Schmitzova i jiných, s připojeným nomenklatorem, 
pohříchu ne dosti správným. Vzorný Ploetzův Vocabulaire systé- 
matique nezůstal u nás sice nepovšimnut, ale z přebohaté studnice 
té čerpáno jenom po skrovuu a proto bez valného užitku; jsou to 
jmenovitě Gallicismy Šubertovy, ku kterým tuto máme zření. 
Práce Hulakovského, zabývající se některými partiemi histo- 
rické mluvnice francouzské, jest v literatuře naší jen nepatrným 
ohlasem epochálního díla Diezova. Konečně Vočadlova fran- 
couzsky psaná, stručná historie literatury francouzské, dle vzoru 
tuším Ricardovy podobné knihy příručně (Manuel ď historie de la 
litterature fran(;ai8e), v širší známost snad ani nevešla, právě tak 
jako starofrancouzské zvukosloví Hulakovského. 

Nečetná pojednání z oboru filologie francouzské, roztroušená 
po různých programmech středních našich škol, ve stručném tomto 
přehledu nemají místa, poněvadž nešlo při něm o to, ukázati, jak 
pilně pracovalo se posud na tomto poli u nás vůbec, nýbrž přede- 
vším jen pokud se týče potřeby vyučovací a školní zvláště. 

Přehlédnuvše takto poněkud učebné naše knihy jazyka fran- 
couzského do nedávná vyšlé, poohlédněme se již po nejnovějším 
jejich přírůstku. Tu máme nejprve dvojí nové vydání knih starších 
a sice 4. vyd. I. dílu Rothova (a Riccardova) Prvního učení 
jazyku francouzskému a 2. přepracované vydání I. dílu Učebné knihy 
Herzerovy. Obojí to vydání jest po jisté stránce velmi za- 
jímavé : kdežto dílko Rothovo zůstává po deset již let při každém 
opětném vydání nezměněno (nepatrné opravy či spíše jen úpravy 
hlavně českého, málokde i franc. textu nepadají na váhu, zůstává-li 
celý obsah ve svém rozvržení úplně netknut), jakkoli by bylo žá- 
doucno, aby aspoň četné ty věty prosté všeho jádra a významu (jako : 
náš soused půjčil řezníku 64 tolarů fr. m.) zaměněny byly pří- 
klady obsažnějšími a duchu platnějšími — , učebnice Herzerova 
po dvou již létech vychází v prvním svém díle „zúplna přepraco- 
vaná", jak připomíná sám spisovatel v předmluvě ke 2. vydání, 
podotýkaje, že „úlohy, v nichž se látky příliš nahromaděno býti 



> 



Digitized by 



Google 



úvahy a zprávy. 151 

zdálo, rozděleny, a místem pro snadnější postup i přeměněny . . . 
Cvičeni souvislá, jež dříve na konci umístěna byla" (jakož jsou 
dosud v I. dílu knihy Rothovy) „zaměněna vhodnějšími a tak 
upravena, že hodí se nyní za opakování pravidel mluvnických 
před nimi probraných**. 

Avšak posud nahromadění látky jest hlavní vadou 
i tohoto vydáni, které zůstává se svými 80 úkoly začátečníkům 
i ve třetí třídě reálné napořád příliš obtížným, kdežto methodicky 
velmi pěkně upravená kniha Rothova se svým stem úkolů hodila 
se sice výborně pro žáky, pokud začínali učiti se řeči francouzské 
hned první třídou, ale na třídu třetí zase jest až příliš prosto- 
duchá. Jako bylo by přáti této víc obsažnosti, tak bylo by přáti 
onomu více jednoduchosti.*) 

Co se týče druhého dilu obou knih, z nichžto Rothova do- 
čkala se vloni vydání 2., jeví se v něm u obou auktorů nejvíce 
původnosti; vadí-li knize Rothově systematika přílišná, vadi opět 
Herzerově neurovnanost ; v tom vhodném poměru, v jakém jsou 
k sobě oba díly latinské cvičebně knihy Novotného, není po- 
hříchu ani dvojdílné První učení Rothovo, ani fr. Učebná kniha 
Herzerova nepodávajíce napřed toliko všechny nejnutnější základy 
toho, co později se jen přiměřeně rozšiřuje, tvaroslovně doplňuje 
a skladebně prohlubuje. ^^ ,, , 

Grammatika francouzská. I. Hláskosloví. ll. Tvaio- 
sloví. III. Skladba. IV. O dělidlech. (Nauka o řeči vázané). Pro 
vyšší třídy středních škol sepsal Hubert Fiala. V Brně 1883. 

Nová tato mluvnice francouzská, vyšlá počátkem t. r. na 
Moravě, jest prvním pokusem českým o úplné v tom oboru dílo 
theoretické. Příklady, zvláště ku skladbě hojněji připojené, nejsou 
tu ku cvičení, nýbrž pouze za doklad a ku vysvětlení látky 
grammatické. Můžeme o nich povédíti hned předem, že celkem 
ani výběr ani způsob podání jich není nejštastnější ; patrná tu 
i při jednotlivých slovech části I. a 11. i při větách části III. 
a IV. buďto přílišná hledanost (na př. při apostrofu 5. 2. entť 
égratigner, při dlouhém i 9. 1 dlme, při fc a u? 1. Kiev, willis), 
nebo látková, nemístný spěch ne-li nevytříbenou soudnost jevící 



*) Ostatně zůstala i v noyém vydání nezměnéna methoda páné 
spisovatelova, hledící ku překladu každého tvaru paradigmatického ; jak 
choulostivá jest to věc, poznati lze tu opět zejména z konjunktivů 
a minulého kondicionálu: que je sois aC jsem, que j' aie af mám, que 
je sois cherché at jsem hledán, que j'aie cherché at jsem vyhledal; 
que je fusse abych byl, que j'eusse abych mél atd., aie ve cvičeních 
o konj. nepodáno ani jediné věty, kde by se vyskytoval konj. přítomný za 
české af, nýbrž vždy za naše aby nebo že. Podobné u kond. min.: 
J'aurais été (až) bych byl býval, j'aurai8 eu (až) bych byl mél, ač takto 
(s až) sotva kdy lze překládati. Pouze kond. přít. poaává se nyní ve 
správném překlade naproti nesmyslnému překladu ve vydání prvním. 



Digitized by 



Google 



152 Úyahy a zprávy. 

nahodilost, již jest na př. ve skladbě přiklad jako přiklad, jak- 
mile jen se hodi kn pravidla, a jež málo dbá toho, aby byla věta 
obsažná, celistvá, z nejlepáich spisův a spisovatelův vzata. Do- 
ložiti bychom mohli tvrzení toto neřkn-li z každé téměř sti*ánky, 
ale z každého skorém odstavce skladby ; dostačí uvésti tyto tři : La 
flotte, aprěs cette exploration, revint h Ceme (§ 174, předl, 
aprés). En 1418, deax gentilshommes espagnols de la cour óu roi 
Henri cherchant k doabler le cap Bojador avaient été entratnés 
e n pleine mer et jetés verš un !lot auqnel ils donnérent le nom 
de Puerto-Santo (§ 175, předl. en). Karine Boetroí ne se rap- 
pelle peat-étre pas qďelle a perdu son enfant, mais elle 
retrouvera les soins et la protection ďun fils (§ 97, sloveso 
výrokové !). 

K tomu jest poznamenati, že věc, o niž právě jde, nebývá 
vyznačena tiskem v příkladech, někdy zbytečně rozsáhlých, takže 
čtoucí namáhavě musí se tu píditi po tom, na čem především 
oko jeho utkvěti má. Vizme na př. větu z § 154 na doklad 
genitivu látky výrobní : Son corps, embaumé et revétu de la robe 
blanche des Cannélites, avec une large croix de dráp marron sur 
la poitrine, est renfermé dans deux cercueils.*) 

Ba i nesprávné příklady se vyskytují, jako v § 150. 3: La 
meilleure le^on est celle de Texpérience (gen. prý celkový !) 
nebo v § 153. o genitivé srovnávacím, kde uvádí se po správném: 
Le Boleil avait fait plus de la moitié de son cours nespi-ávně: 
II a moins de savoir que de vanité. II avait plus de 
vin dans sa cave que les plus riches vignerons du pays (méně 
vědění, více vína, což zajisté není jiný gen., nežli jaký se klade 
po peu a beaucoup, čili genitiv zvaný zde celkovým v § 150 e). 
Ostatně není tu ani pravidlo správně vysloveno, dí-li se pouze, 
že „genitiv srovnávací klade se po komparativech a komparativ- 
ních výrazech," k čemuž náleží dodati: po adverbialních kompa- 
rativech (více méně) za naše než před číslovkami a číselnými 
výrazy: plus ďun více než, jeden, nejeden, moins de trois méně 
než tri, plus de la moitié více než polovice, přes polovici. 

Bylo by to tuším p. spisovateli vysvitlo samo, kdyby byl 
přičinil k přikladfim zároveň správný překlad český, kterážto 
záslužná práce byla by jej snad uchránila mnohých příkladů ne- 
vhodných, jimiž byl by jinak učitel přiveden leckdy do rozpaků 
před žáky, maje na př. přeložiti i-ázem slovo précieux ve větě 



♦) Nebo ješté lépe z nesrozamitelné poznámky k § 160. 3 : Chri- 
stian ne savait lequel admirer le plus de Taudace du major ou de 
Tadresse et du courage du maigre petit cheval quMl laissait aller 
k sa euise, čemuž by snad čtoucí oech porozuměl z překladu (Kristián 
nevédél, čemu obdivovati se více, [zdali] odvážnosti majorově či obrat- 
nosti a odvaze hubeného koníka, jemuž nechával vůli), kterého se mu 
bohužel nepodává, sotva vsak z té spousty genitivu francouzských, kteréž 
nejsou dle toho, aby mu objasnily matné pravidlo. 



> 



Digitized by 



Google 



úvahy a zprávy. 153 

z § 108 (o shodě přídavného s několika podstatnými) : Cest sur- 
tout en Allemagne qďil faat chercher le drame et le román 
précieux. Nebo: Vous savez le grand blond médaillé, 
celni qoi a une si bonne moustache (§ 297. 2., přiklad [opět 
málo příhodný] na adjektivni přívlastek s delším doplňkem po 
sabstantivě). Nebo z § 137 i) příklad na c'est á qoi o závod: 
On avait tiré á qui ferait feu le premiér. 

Také jednotlivé příklady za sebou jdoucí měly býti odděleny 
od sebe čárkou ležatou, zvláště tam, kde několik vět dohromady 
činí příklad jeden, aby čtenář věděl, kde začíná příklad nový. 

Uvádím tu jen ony opět nepříliš pečlivě vybrané dva pří- 
klady na praesens historické v § 189. 2. c), kde po dvou větách 
o Melvilovi a Alžbětě následuje: II Tentraine, la bat k coups de 
poing, la foule aux pieds, mais tout á coup il Ta latchée, takže 
zdá se, Jákoby ještě tento il byl Melvil a tato la Alžběta. 

Pomoženo a zároveň i jinak dobře poslouženo by tu bylo 
též, kdyby na konci každého příkladu citován byl stručně pramen, 
což zde naskrze jest pominuto. Při pěkném výběru dokladů 
z předních spisovatelů francouzských dostalo by se tak čtenáři 
slušného ponětí o klassické literatuře francouzské a dle libosti 
nebo možnosti (kdo by chtěl) mohl by každý nahlédnouti do 
auktora i srovnati zněni příkladu, zdali jest všude a ve všem 
správné, kterýžto stupeň spolehlivosti nutný každé nynější knize 
vědecké nebyl by na škodu ani školní knize těchto rozměrů. Vy- 
skytujíť se tu skutečně v dokladech mimo patrné chyby tiskové, 
třeba v seznamu omylů neopravené (jako na př. les postes anglais, 
amérícains, espagnoles § 157 b) 1. věta, nebo a conscience ... 
intéressé § 134 fj, nebo . . nature plein de charmes str. 65 d) 
pozn., nebo verš a (spojka česká nemá tu býti proložena) sur les 
unes heure § 112 a) i věci choulostivější jako les choses qui lui 
paraissaient le plus étrangóres (§ 137 g) str. 65), nebo Bey de 
France, tu sors de tes murs (§ 96 A. pozn.), kdež bychom se 
rádi z kontextu přesvědčili, je-li skutečně zde věta rozkazovací, 
pro obzvláštní důraz podmět podržujicí, či pouhý to způsob ozna- 
movací. Také bychom pak věděli, který doklad vzat jest a jak 
správně ze spisovatelů francouzských, a který příklad podal spi- 
sovatel sám z obecného skladu řeči francouzské jej vybrav a při- 
způsobiv. 

Co se týče stránky theoretické, snažil se p. spisovatel podati 
co možná stručně úplný přehled látky grammatické od pravopisu 
a výslovnosti až po dělidla a řeč vázanou. Při tom však odbyty 
jsou trochu zběžné prvé dvě části, hláskosloví totiž a tvarosloví 
8 připojenou naukou o tvoření slov, naproti skladbě, která patrně 
byla spisovateli hlavni pohnutkou celé knihy, jakožto věc, z po- 
savadních knih našich nejméně známá. Ye hláskosloví, tuto velmi 
obtížnou partii mluvnice francouzské, kterou ostatně již důkladně 



Digitized by 



Google 



154 Úvahy a zprávy. 

probral Šrámek (Březanovský), nebylo třeba tak obšírně se pouštěti, 
když nemělo se jíti ve všem do nejmenších podrobností. O j na př. 
nezvídáme, že nikdy nepíše se před t a y; vysloviti dle § 39. 2. 
i s pozn. ortie, garantie a p. správně, nedovedl by as nikdo, 
rovněž monsieur dle § 37. 1 (kdež uvedeno nejspíše chybou tisku 
mezi výjimkami s hlasným r na konci pod č. 4., majíc státi pod 
č. 2. po slovech s nehlasným r uvedených pod č. 1.; podobně 
závažná chyba tisková vzadu neopravena, jest v § 28. 2. Pz. 
„Má-li se vysloviti c před a, o, u jako Á, klade se pod ně (?) 
cédille"). Nejhůře pochodily tu nosovky (§ 24), které prý „ne- 
vyslov ují se nosem, nýbrž tak, že se snažíme k samohlásce 
připojiti n hrdlem*), aniž však pohneme jazykem neb 
ústy," což ponechávám na rozhodnutí fysiologům. 

Ježto p. spisovatel při novém výkladu svém nedovolává se 
žádné auktority, nechceme po ní pátrati zatím, spěchajíce k jiným 
vécem. Na str. 7. praví se o cn, že se vyslovuje jako a: 
1. v -éen, -ien, -yen: Européen, tien, doyen; 2. ve formách od 
tenir a venir na -ien (s, t, nent!): tient, viens, ba uvádí se 
dokonce i nenosové viennent a o chybě tiskové tu přece nemůže 
býti řeči! Kdo by dle toho správně dovedl vysloviti tien nebo 
tiens, nevím. 

O tvarosloví nebudeme se šířiti; čásť tu jakož i předešlou 
podává stručná mluvnice Škodová způsobem školám úplně vyho- 
vujícím, a bylo by bývalo dobře, odkázati pouze k této knize. 
Jen tolik podotknu, že mělo předcházeti časování sloves pomoc- 
ných (§ 75) před slovesy pravidelnými (§ 73 a 74), poněvadž 
složené tvaiy těchto bez oněch nemohou se obejíti, pak že tu 
nemělo býti vše tak zuniformováno, čímž zejména § 74 obsahuje 
pravou mateninu: 

Itraité 
finasorti] e, (s) 
rcQu, 
z čehož by se mohlo souditi, že tvar je suis traité atd. jest také 
perfektum, aneb že lze říci též je suis sorties. 

Tak vloudila se chyba i do passé defini de Tind. (§ 73, 
str. 25). kdež uvádí se koncovka 2. os. sg. takto: 
pari- fin- vend- aper^- 

— a i — — i — — u — -t, 

z čehož by vycházel nesprávný tvar parlat jako finit atd. Časo- 
vání sloves zvratných dativných i akkusativných potřebovalo by 
plného vzoru a ne skrovné jen zmínky v § 76. 3. 

U sloves nepravidelných abecedně sestavených (§ 78) jsou 
věci jako il fiert ve fier á bras, vas en, battre, ale détruire, 

*) Pročež prý by mely slouti vlastně hrdelnými. 



^ 



Digitized by 



Google 



úvahy a zprávy. 155 

prévoir, prévaloir neuvádějí se. U příslovcí (§ 79) neděje se 
zmíuka o tvarech adjektivných vité, sondain, droit, haut a pod., 
též příslovečná rčení s předložkou a podstatným bez členu jako : 
avec zéle, sans doute, avec application, par joui* a p. neuvádějí se. 

U předložek nevyloženo, které jsou pravé a které nepravé 
ani v § 80 ani 165, ostatně nejsou tam ani správně podány; 
u pravých nalézáme též auprěs (de), jusqu'á, quant (á), u ne- 
pravých neuvádí se předložka de, po nich vždy nutná, krom 
u poslední par suitě de; kdyby se toto de mělo vztahovati ku 
všem, musilo by patrně náležeti i ku předchozímu par rapport k, 
nebo pod č. 2. uvedenému v závorce á travers, kteréž se pojí 
s akk. a ne jako au travers s gen. (o rozdíle mezi á travers 
a au travers nemluví se ani ve skladbě str. 77 si.) ; pod pravými 
mělo se říci u pres, že z pravidla se pojí s genitivem. U spojek 
(§ 81. 1) uvádí se též pourquoi místo c'est pourquoi. 

Připojené zde v rozdílu druhém tvoření slov dle Filkovy 
mluvnice jest v našich grammatikách francouzských novum prese 
všecku stručnost velmi vítané. Na škodu nebylo by snad bývalo, 
kdyby v § 84 b) 2. aa) a bb) (str. 38) u přípony -ier bylo po- 
znamenáno, že po hláskách ch, g, il mizí i v měkkém jich zvuku : 
le pécher (la péche, naproti pommier — pomme), oranger (orange), 
conseiller (conseil). U adjektiv (§ 87. A. b) není zmínky o slo- 
žených tvarech z adj. latinských a francouzských : austro-hongrois, 
gallo-romain a p. 

Nauka o skladbě, tvoříc jádro celé knihy a činíc novotou 
svou hlavní zásluhu spisovatelovu, pracována jest nejvíce podlé 
Maetznera, z jehož obsáhlé syntaxe přijaty jsou někde i věci tak 
zbytečné jako pripouštěcí spojka jagoit que (§ 211), kdežto důle- 
žitému způsobu důrazného vytčení jednotlivých částí vety ne- 
věnován ani § jeden. 

Celá skladba rozvržena jest přirozeně na dvě hlavní části: 
a větě jednoduché a složené. V prvé pojednává se nejprve 
o čásiech věty a jich shodě, pak o význame slov u větě, v druhé 
o spojování vět souřadném a podřadném a konečně o postavení 
slov ve větě, ač by měl býti probírán slovosled již u věty jedno- 
duché, jak viděti též z nemístné poznámky o inversi v § 95. 

Při částech věty mluví se jen o podměté, výroku a přívlastku, 
jakoby předmět a příslovečné určení nenáležely též do věty jedno- 
duché tak jako přívlastek. V rozdíl 2. (o význame slov) po- 
jímá se při slovese, kde mluví se o časech, též souslednost časů 
(§ 199 — 201), náležející teprve do vety složené, o nížto již 
předem arci nezbytně tuto musí býti řeč, dále konjunktiv vět 
vedlejších (§ 204—212); náměstky vztažné (§ 137) též nenále- 
žely sem, nýbrž do věty složené. 

Jednotlivým paragrafům vytýkati jest na mnoze nezřetelnost, 
neurčitost, neúplnost i nesprávnost. Na př. hned v § 91 a si. 
mluví se o podmétu ce, o cela však nečiní se zmínky („to se 



Digitized by 



Google 



156 Úvahy a zprávy. 

přihází často" nelze na př. francouzsky jinak říci nežli „cela 
arrive souveut"). O il v § 92 a si. nepraví se ani, že jest ná- 
městkou neosobnou, věcnou, ani že lze jí užiti za podmět gram- 
matický při podmétu osobném pouze neurčitém (na rozdíl od 
němčiny). 

Slovně i věcné nesprávná jest poznámka ku § 94: „Ce (před 
větou vztažnou) může se pro důraz opakovati," což zní, 
jakoby ce mohlo se dáti před větou vztažnou dvakráte. Teprve pří- 
klady : Tout ce que je puis assurer, c'est . . . a Ce qui nourrit . . . 
e'est . . . objasňují, co p. spisovatel mínil. Avšak tu nejen může, 
nýbrž musí státi ce před neutrální větou vztažnou podmětnou 
nebo předmětnou, jak mělo správně pravidlo zníti. NelzeC říci: 
Tout que je puis assurer, c'est . . ., nebo Qui nourrit . . . c'est . . . 
(toto by mohlo nejvýše znamenati „kdo živí", nikdy „co živí"). 
Výjimky podává p. spisovatel sám v § 137. f) naproti § 136. d). 
Podobně matné jest pi^avidlo o celui před qui v § 137. g). 

V § 95. praví se sice, že podmět zdvojuje se náměstkami 
osobnými, ale kdy a jak, poznati lze teprve z příkladů. 

V § 96. B. dí se příliš všeobecně, že podmět il (ono) vy- 
nechává se často v řeči obecné, že děje se tak jen v krátkých 
rčeních, jako n'importe, ďoii vient a p. nepraví se. 

Tak mohli bychom probrati většinu paragrafů, na př. hned 
další § 97, kde praví se v poznámce beze všeho vysvětlení: 
„Někdy bývá výrokem infinitiv" ; kdy a jaký infinitiv, lze se do- 
mysliti teprve z příkladů, které by velice potřebovaly překladu; 
nebo pozdější § 209, kde uvádí se mezi spojkami příčinnými s konj. 
nesprávně též comme a ainsi, naproti čemuž viz § 275 a 257. 

Práce ta však byla by příliš obšírná, i myslíme, že ukázky 
podané dostačí, aby z nich vysvitlo, že chvalitebný tento první 
pokus potřebuje ještě pilné opravy, aby byl dokonalým a spole- 
hlivým souborem mluvnické látky lazyka francouzského s ne- 
ustálým zřetelem ku zvláštnostem češtiny zejména ve skladbě. 

Přídavek o řeči vázané, v našich grammatikách francouzských 
dosud málo známý, obsahuje stručně podstatu prosodie francouzské 
dle Weiganda. Podaná v § 325 výslovnost sknpenin samohláskových 
jest dílem zbytečně podrobná, dílem nejasně nebo nesprávně stili- 
sována na př. o ions a) i b). Co pověděno v § 327. o přízvuku, 
jest nepatrným a nedosti jasným doplněním § 6. Nesprávné jest, 
že „slabší přízvuk mají slabiky ženské (na e muet)", poněvadž 
dle toho mohlo by se souditi, že e nehlasné má sice přízvuk, ale 
slabší nežli samohlásky hlasné, což zajisté p. spisovatel tvrditi 
nechtěl, míně asi hlasnou slabiku v rýmu ženském (před ne- 
hlasným e). Accent de la phrase zvaný dle § 6. 2. též accent 
logique lépe snad bylo jmenovati česky pří zvukem větným než 
skladebným; že by však tento spadal jenom na poslední (v § 6. 2 
přidati jest „hlasnou") slabiku ve větě, není zcela pravda. Správ- 



Digitized by 



Google 



Ú?ahy a zprávy. 157 

néji praví v té příčině K. Ploetz (Systematische Darstellung der 
franzósischen Aussprache, 10. vyd. str. 13): Von dem Slibe n- 
accent ist verscbieden der franz5sische Wort- oder Satzaccent. 
Wáhrend n&mlich dle deutsche Aussprache aneb beim zusammen- 
hangenden Lesen dle Trennung der WOrter deutlicb markirt, 
spricbt der Francose eine Reibe nebeneinander stehender und 
zusammengeb6riger Wórter r a s c b bintereinander, fast wie e i n 
Wort au8 und betont ganz unwillkttrll ch, starker als 
dle andern WOrter, dle letzte vollt5nende Slibe 
des letzten Wortes vor jeder belm Sprechen oder 
Lesen eintretenden Pause. In den Versen wird dieser 
Accent durch dle Cftsur zu elnem rbytmischen." Tedy nejen na 
konci věty, ale vůbec před každou přestávkou ve větě a ve verši 
vždy před caesurou, na čemž zakládá se též rbytmus francouz- 
ských veršů a nutná v nich často inverse. Na pr. : De mon 
pays ne'me parlez-vous pas? Béranger les Hirondelles. 

Co jest přízvuk řečnický, z pouhé zmínky o něm bez vy- 
světlení a příkladu nesnadno jest porozuměti. („Mimo tyto pří- 
zvuky jest někdy ve verši přízvuk řečnický (a. oratoire). Někdy 
splývá řečnický přízvuk s přízvukem skladebným"). Dle Ploetza 
spadá přízvuk řečnický na kmenovou slabiku, nebo takovou, 
na níž dle smyslu spočívá důraz (obyčejně) k vytknutí protivy 
(pročež dobře slouti by mohl logickým). Před ním pak ustupuje 
i přízvuk slovný i větný, ač ovšem někdy splývá s tím i oním. 
Na př. 

lis ne nous ont pas vu Tun et Tautre élever, 
Mol pour vous obéir et vous pour me braver. 

(Racine, Britannicus A. III. se. 7.) 

Že není jen ve veréi, nýbrž i v prose, rozumí se již z názvu 
jeho ; známé přísloví : L'homme p r o pose, Dieu d i s pose jest do- 
statečným dokladem. 

U licencí básnických náleželo uvésti při slovese (§ 333. d) 
die od dire; za to 3. os. při odsouvaném s neměla se uváděti, 
ježto tam s nikdy není v koncovce; mezi příklady pohřešují se 
zde zvláště časté croi(s), voi(s) (k rýmu moi a p ). 

Zmiňujíce se na konec také ještě o české formě pravidel, 
činíme tak proto, abychom i tu ve snaze o dobrou věc upozornili 
p. spisovatele na některé nesprávnosti, jako mnohočet (proč ne 
plurál, mn. číslo?), časoslovo (verbum, sloveso) více m. několik 
(na př. při více podmětech § 104), zvláště pak na nejnovější 
nešvar, v němž si p. spisovatel zvláště libuje, klada přívlastkové 
přídavné ve tvar výrokový, což jest někde i příčinou nezřetel- 
nosti, na př. § 123. Pz. „Země od hlavních měst pojmenovány 
jsou beze členu.** Také jsou dosti četný chyby tiskové v seznamu 



Digitized by 



Google 



158 Úvahy a zprávy. 

nevytčené a smysl místy silné rušící (na př. § 101, „O shodé při 
jednom předměte" místo podměté). Pěkné úpravé není vytýkati 
leč nedosti zřetelně kolečkované ú, jf, j,. 

Francouzská čítanka. Sepsal Dr. Anselm Ricard slov- 
níčkem a poznámkami opatřil Fr. Šubrt. V Praze u Neuge- 
bauera 1883. 

Nejnovější tato práce v obora školních knih jazyka fi-ancouz- 
ského určena jest dle předmluvy pro začátečníky, jimž u pěkném 
výběru podávají se tu v 7 oddílech zajímavé články hlavně z nej- 
novější literatury francouzské se slušným zřetelem i k písemnictví 
anglickému, německému a ruskému. Obsah jest mimo oddíly 
I. (Popisy), II. (B^ky) a poslední (Básně) rázu ponejvíce anekdo- 
tického (skorém celý oddíl III., IV., V., dílem i VI.), ve kteréžto 
způsobe zajisté velice se zamlouvá věku dětskému, k němuž ze- 
jména oddíl básnický obrací se veškerou svou lyrikou i svými 
bajkami. 

Se stránky paedagogické chváliti jest zvláště popisy (I.), po- 
čínající se Bohem — tvůrcem — tvorstvem, a končící se patri- 
oticky po výborném přehledu všech pěti dílů světa stručným 
obrázkem Rakouska ; pak některé z anekdot a vypravování oddílu 
m. (č. 3., 4., 8., 13., 16., 24. 25., 28., 29, 31., 33.), dále skoro 
vesměs i-ozkošné črty ze života velkých mužů IV. kromě é. 7., 10., 
14.), i mnohé dojemné vypravování ze života zvířat (V., kterýžto 
oddíl spíše měl býti nazván „památné činy zvířat", k nimž jako 
v č. 2. a 4. potřebí jest víiy veliké velmi), a konečně skvostná 
vypravování (články) dějepisná (VI.) od mládí Alexandrova až po 
vyhnanecké žití Napoleonovo. 

Co se týče bajek, ty jsou po většině slabou stránkou celé 
jinak velmi pěkně sestavené knihy; u mnohých, jako č. 2., 8., 
10., 11., 12., 13. a zvi. 7 , jest mravné naučení tak hledané 
a nucené, že jest z něho viděti, jak namáhavé byla k němu se- 
strojena dotvrzující smyšlenka, ač smyšlenkou-li nazvati lze na př. 
hodiny Karla V. I co tu podáno prosou z Lafontaina a Floriana 
(č. 5., 1., 3., 16.), není právě nejpříhodněji vybráno kromě Lišáka 
mravokárce (č. 16.). Zdá se, jakoby byl p. sestavovatel čítanky 
v tomto oddíle zapomněl, že těm, pro něž vybíral články ostatní 
a zejména básně, nejlépe by svědčily staré sice, třeba nejznám- 
nější, jen když nejvhodnější bajky aesopské. 

Také ve III. oddíle jsou články i pokročilejšímu rozumu 
trochu záhadné, jako č. 2., 5., 6., 11., 14., 19.. 20., 23., jež 
lépe bylo vynechati; již v 1. č. ptáme se, jak měla asi kněžna 
Despidova na šále svém připevněný veliký ten diamant, v ceně 
půl druha millionu fr.. který mohla Janinova pradlena dáti hošíkovi 
svému ku hraní, majíc jej za pouhý kus skla zvící láhvové zátky? 



Digitized by 



Google 



úvahy a zprávy. 159 

A ještě více překvapuje Websterova miska (č. 23. str. 44.) „com- 
posé ď un liquide* verdátre et enflammé comme un punch" ; věru, 
těžko pochopiti a vysvětliti si v rukou chemikovy služky kou- 
zelnou tu misku, složenou z jakési zelenavé tekutiny. Kdyby se 
takové články byly úplně vypustily, zbývalo by zajisté ještě dosti 
tak poutavého a příhodného, že by čítanka tato byla pro za- 
čátečníky ještě dost a dost bohatá. 

Jak obsah, sestavený a upravený p. Ricardem, tak, a to 
měrou ještě vetší, svědči začátečníkům českým zejména to, co 
přičinil prof. Šubrt; české totiž poznámky pod franc. textem 
a na konci knihy slovníček francouzsko-český (bez jakéhož ostatně 
dosud nevyšla žádná naše čítanka francouzská ani na př. II. Appel- 
tova není bez něho, ačkoli určena jest pro nejvyšší třídy realek, 
kde by se již mohlo a mělo zůstaviti žákům hledání ve větším 
slovníku, kdyby jen byl již nějaký důkladný a spolehlivý). 

Co se týče poznámek, kterých ubývá postupem čl^ků tak, 
že v posledním oddíle básnickém jich téměř již není, jest patrné 
účel jejich ten aby usnadnilo se začátečníkům co nejvíce poroz- 
umění textu francouzskému, za kteroužto příčinou opatřeny jsou 
i nadpisy článků překladem českým. Snaha ta jest zajisté paeda- 
gogicky a didakticky velmi chvalitebná, jenom se nám zdá trochu 
přílišnou; neboť nepodává-li se čtenáři od počátku až do konce 
v každé poznámce překlad některých slov již hotový, nelze do- 
mysliti se mezí, za nimiž by poznámky takové měly přestávati. 
Nalezá-li žák přeložená pod čarou slova z každé snad knihy ele- 
mentární dosti známá, jako: stvořil, stvořiti, učinil, moudrost, 
klas, mouka, umění, jezera, řeky;, moře, zákony (teprve v č. 8, 
v 2. ne), říše (i dvakráte krátce za sebou), bude mu as divno, 
proč nemá hned « počátku přeloženo též au lever du jour, le 
feuillage, la puissance, a dit, n'a jamais regardé le ciel, á ses 
c6té3, parfait, ne . . . que, Toeuvre a p. Jest ovšem nesnadno 
věděti předem, co začátečník ještě dovede a co již ne; ale při- 
suzuje-li se mu dosti soudnosti, aby doveda si vyhledati ze slov- 
níčku lever du jour přeložil au 1. d. j. při rozednění, může se 
mu také ponechati, aby vyhledaje si farine a p. přeložil pádem 
české vazbě přiměřeným, o infinitivech a nominativech jako stvořiti, 
klas a p. ani nemluvě. I myslíme, že dostačilo by úplně přeložiti 
v poznámce pouze neobyčejnější význam i slov třeba jinak známých 
jako á ses cótés (z= po jeho stranách) vedle něho, (což mohlo 
sice ve slovníčku také ještě býti uvedeno, ne však pod cótes 
nýbrž při cdté strana), nebo rose, azur (VII. 7. str. 113) růžový, 
blankytný a p., hlavně pak že mělo se tu přihlížeti k úslovím 
a vazbám obtížnějším, jaké vyskytují se tu z pravidla bez pře- 
kladu, jmenovitě v básních, na př. c'est différent, c'est autre chose 
(VIL 3), á ťen croire (VII 18), de fleurs en fleurs, autant 
vaudrait, prendre garde á (VII. 34, kterážto poslední vazba ve 
významu nedbáti, nevšímati si ani ve slovníčku není uvedena, 



Digitized by 



Google 



160 Úvahy a xprávy. 

kdež pod preodre g. jest jeuom míti se na pozoru, dáti pozor), 
r áne se croit un grand talent, jouer de la ílůte (VII. 35) a j. 

Vůbec jeví se potřeba poznámek především tu, kde slovníček 
vysvětlení nepodává a podati nemůže, jakož u převratů básnických 
na př. qui de V homme font la richesse (VII. 11.), Des gráces 
de ton corps ton chant détruit ťeffet (VII. 33) a p.*) 

V té stránce však zůstavuje se prvotné všecko čtenáři nebo 
snad učiteli jeho. Také slova cizí, latinská neb anglická, místy 
přicházející (IV. 15., 19.; m. 17., 21) bylo v poznámce vyložiti 
a vedle překladu, podaného jen u Apage, Satanáš! vadě retro 
(IV. 18), naznačiti též výslovnost. K této mělo se zvláště při- 
hlížeti, a všude, kdekoli jest něco zvláštního, mělo se pozname- 
nati, u punch (str. 44), reportér (str. 38) a p. právě tak, jako 
stalo se u est a ouest (str. 6), zejména pak u jmen vlastních, 
jako Texas, Webster, Boieldieu a p. (Proč v VI. 11 psáno BrOnn 
a ne Brno, nenahlížíme). 

Po stránce formální uznati se musí, že šetřilo se tak pilně 
požadavků Bnisu Matičného, jako pravopisu posledním (7.) vy- 
dáním slovníku Akademie francouzské ustáleného (zejm. při -ége 
místo nedávného -ége). S té stránky jest nová tato fr. čítanka 
dokonalá, majíc i obligátních chyb tiskových míru tak skrovnou, 
že s pochvalou sluší zmíniti se o tom. Také úprava jest velmi 
pěkná, tisk naskrze jasný, takže cena 80 kr. při obsahu tak 
bohatém a úpravě tak slušné jest opravdu nepatrná, což při školní 
knize, jakou nová tato čítanka, tušíme, má býti, není zajisté věcí 
poslední. 

Pro jaké sice školy anebo které jich třídy čítanka ta jest 
určena, nepraví se na titule ani v předmluvě; ale z toho, že 
mluví se tuto o začátečnících, souditi lze, že sepsána byla asi 
pro nejvyšší třídy škol měšCanských a snad pro čtvrtou a částečné 
již i třetí třídu realek českých; že však hodí se lehkým svým 
slohem i našim školám dívčím, jest jisto. Ovšem jiná jest otázka, 
vytiskne-li tak brzo onde velmi dobrou první čítanku Appeltovu, 
zde pak dávno již zdomácnělou Gablerovu. Čestné místo vedle 
prací těch náleží nové čítance Ricardově a Šubrtově bez odporu. 

Č. Ibl. 

*) I věcný výklad někde se pohřešuje, jakož u carré de douze (III. 
13), kdež mělo se začátečníkům říci, že jest to (12)^ z= 12 X 12 = 144. 



^ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 

Sepsal Ant. Matzenauer. 
1. Mik muk, kořen stsloY. movere: uik-níkth, -n& ca transire 

AKU GBtTE UiUkNHKI UlkKNOfl|IA CA Greg.-Naz. UlKNO^IflA CA Op. 
2. 2. 80. Bl-UlkKIliRTH CA, -NA GA iosilire HÁKU CA Bl UAT€pillO 
OYTpOBOlf BlMlKlIOfTIk £x. n|kH-UlkKII<RTH, -Nft admOVeťO -KOIU& 

KO|kABi BelL-troj. 14. mi^vath, -ya jactare, npt-uuKaTH, -y;k 
dimovere „aaii€ -ycuih npt^-KiiA CBoero no^l^oifra'' Beut. 19. 
14. -Vost. ni^t-MiiiiaTH, -y* id. bulh. pri-iiiůknii sů vb. pf. 
pri-můknuvam sů vb, dur. adpropinquo, accedo, slov. ma- 
knuti, měknuti, -nem movere, promovere, maktati otřá- 
sati qaatere, quassare, iz-maknuti, od-maknnti, -měk- 
nuti amovere, od-meka amotio, o-meknuti se vestigio 
falli, labi, po-maknuti, -měknuti movere, promovere, po- 
rn i kat i id. po-mičen adj. mobilis, po-mičnica planetes, 
pre-maknuti, -měknuti loco movere, pre-meketati 
commovere, conquassare, pri-maknuti admovere, p r i - m e k, 
gen. -mka agnomen, pro-maknuti promovere, evehere (e. g. 
ad munus), pro- mak promotio, raz-maknuti dimovere, 
u-maknuti, u-mikati amovere, -se auíugere, za-maknnti, 
-měknuti retro movere, za-mikati anwandeln incessere, 
invadere, charv. srb. maknuti i mači (""miiuth z muk -ti) 
-knem 1. vb. trans, movere, 2. vb. intrans. se movere, mo- 
veri, — se id. iz- maknuti, -mači, -knem 1. vb. trans, 
amovere, removere; elicere, 2. vb. intr. praecurrere, auíugere, 
— se recedere, i z - m a k sklon, sklonek na izmak, na izmaku 
(n. pr. zimě) na sklonku (zimy) decedente (hieme), na -mak- 
nuti, na-maci 1. admovere, n. př. kapu (čapku) na oči; 
2. injicere — konja dáti koni uzdu, 3. minutim comparare, 
na-micati 1. infigere, 2. leňte et minutim comparare, na- 

Llatj filologické a paedagogíeké, 1884. 11 



Digitized by 



Google ^ 



162 A. Matzenauer 

micaljka (charv.) meretiúx; od-maknuti, -mači 1. vb. 
trans, amovere, removere, 2. intr. procedere po-maknuti, 
-mači movere, promovere, pre-maknuti se, -mači se de- 
ficere, ausgeben, zu Ende geheu, pri-maknati, -mači 1. ad- 
movere, 2. addere, adjicere, 3. incrementum capere, — se 
admoveri, pri-micati admovere, — se admoveri, pro-mak- 
nuti, -mači i pro-mči, -knem vb. intr. permeare, pro- 
m i ca ti, -čem 1. id. 2. promiče (cadere incipit) kiša, 
snijeg, de pluvia, ni ve, raz-maknuti, -mači, raz-micati 
dimovere, — se dimoveri, discedere, s-mak finis, interitus, 
smak svijeta, konec světa, s-micati se se condensare, 
uz-maknuti, uz-mači vb. intrans. recedere, také — se 
id. uz-mak receptus, foga, uz-micati, -čem recedere, 
u-máknuti, u-mači effugere, u- mi ca ti id. ras. imaiB, my 
celen ter promovere, properare, citato cnrsu ferri, -ca celeriter 
cnrrere vel vehi, no-Mqaib-cfl aufugere, no-MUKáTb, -áio, -MÚKHBaTB, 
-Baio buc illuc mittere, npH-MKHýib, -ny vb. pf. npH- HURárB vb. 
dur. admovere, -ca admoveri, adpropinquare, pol. do-mkn^č, 
-u§ vb. pf. do-mykač, -kam vb. dnr. co do czego promo- 
vere usque ad, — si§ do czego adrepere, po-mkn^č, po- 
m y k a č promovere, — s i § procedere, progredi, prze-mkní^c 
s i §, -m y k a č s i § se subducere, elabi, przy-mkn%č, -mykač 
admovere, — sie adrepere, s- mykač 8i§ cnrsitare, buc illuc 
cnrrere, u-mkn^č, u-mykač 1. vb. trans, amovere, 2. umy- 
k a č intrans. fngere, také u-mkn^č, u-mykač si^ decedere, 
ze-mkní|č vb. intrans. aufugere, z- mykač fngere, čes. mek- 
tavý adj. mobilis, m e k t a v o s C mobilitas, volubiiitas, mykati 
se, mycetise vagari, se celeriter movere, do-mknouti 
se, -mknu se něčeho attiogere, assequi, po-mknouti vb. 
pf. p o - m y k a t i, -m y k o v a t i vb. dur. movere, promovere, — 
se ire, procedere progredi „Tehdy sie zástup židovský z města 
pomče" St. Ski. III. 39. při-mknouti, -mykati admovere 
„TuC mu žena kvasnic prirače" St. Ski. II. 141. — se acce- 
dere, adpropinquare „primče sie k němu upriemo" St. Ski. pro- 
mknouti, -mykati, -mykovati celeriter trajiccre. movere 
per, — se elabi, se subducere, roze-mknouti, -mykati 
dimovere, s-mýknouti, s-mýkati něčím movere, trahere, 
s-rayk C^ci-MUKi) 1. Ruck motus repentinus, 2. traha eine 
Schleife zum ziehen; 3. tribula Dreschmaschine (obs.) 4. tra- 



> 



Digitized by 



Google 



Příspévky ke Blov&nskému jazykozpy ta. 163 

gula, slk. smyknzčes. smyčec plectrum, smyček id. čes. 
u-mknouti, u-mykati 1. vb. trans, amovere, 2. vb. in- 
trans. fagere, aufngere, evadere vy-mknouti, vy-mykati 
1. vb. trans, promovere foras, emovere, vymknouti si kloub 
Inxare; 2. vymknouti vb. intrans. aufugere, evadere, — se 
elabi, excídere, hluž. s-myknyé, s-mykaé celeriter movere, 
promovere, so — labi, prolabi. Srov. lot. muk-t muk-u, 
muk-u aufugere, evadere; skand. moka, švéd. maka mo- 
vere; skr. makh (1. par.) ire, se movere, také makk 
íl. átm.) id. 
2. Mik mflk, kořen stslov. trahere, demere, adimere, rapere, eri- 
pere: stslov. bi-uiyath, -yík pertrabere, H3-iiikiiath, -h& ex- 
trahere, — kojte cabíiio cboio lez. 21. 5. -Vost. hs-uivath -y« 
rapere, — KopAsnk lo.-Clim. no-uikKN&TH rapere, — MiKNOBeNHie 
ereptio, e conject., no-iiiYti tendicula, rus. dial. no-ima, čes. 
po -meč i po-mče f. id. po-méiti illaqueare, pol. po- 
mek, gen. -mku i po-myk tendicula; stslov. no-Miji|aTH, 
-Y* manum injicere, aggredi; npn-uikKA laqnens, bulh. pri- 
roki pl. id. npH-MiYATH, -y;& rapere, — yanii eucTk h hocta- 
BiiieNi HA ABopt OThYH Frag.-bulg. saec. XIII. npo-MiKNATH 
perfodere, vlastně protáhnouti (mečem), npo-MiKHiiíTH ca divul- 
gari, vlastně protrabi, pas-mukath, -y;!; divellere, ci-MiiBNftTH, 
-HiK rapere, — kouia ci ctNHH Per. 58. 39. ci-mi^yath, -y« 
id. of-MiiKA defectus, o^-miyath rapere, — A'KBK0Y Sbor.-Kir. 
54. of-MUKATH, -AUR vb. dur. rapere,* Of-iujKANHie raptus, o^- 
MUYhKA raptus mulieris, OY-MUYhNHKik raptor, bulh. iz-miiknti 
vb. pf., -raůknuvam vb. dur. extraho, po-múknii (Lex. IL), 
slov, iz -mak nu ti, -nem vb. pf. eripere, i z -mak detractio, 
deminutio, i z - m i k a t i evellere, o t - m i c a raptus puellae, charv. 
srb. iz-maéi -maknem i iz-maknuti, -nem eripere, ex- 
torquere, o t- mi ca raptus puellae, s-ma6i is-maknuti, 
-nem 1. demere, 2. interficere, s- mi ca ti, -čem id. u-mi- 
cati, -čem avellere, eripere, rus. BÚ-imarb celiter auferre, 
BÚ-MUKaTb, BÚ-HKHyTB demere, (inaures), 3a-MqáTB abstrabere, 
auferre, OT-MUKárB, OTO-MKHýiB demere, adimere, no-Mqérb cele- 
riter abripere, paa-MÚRaTB huc illuc trahere; conculcare (de 
equis), y-Mqáib, y-MHKáib abripere; pol. u-mknac, -ne vb. 
pf. u-mykaé, -kam vb. dur. demere, adimere, auferre, furari, 
wy-mkn^č, -mykac furari, ze -mkn^č, z-mykaó demere, 

11* 



Digitized by 



Google \i 



164 A. Matzenauer 

furari, slk. u-mknúť, u-mykaC furarí. Srov. lit mauk-in, 
-ti Btringere, destringere; decipere, fraudare, injaríá afficere, 
lot. mauk-t, man-cu stríngere, detrahere, no-mauk-t 
detrahere, m u k ě t, -e j u aperire clave adulterini ; stněm^ 
múhh-an, múhh-dn grassari, praedarí, sřněm. můchen, 
mucken id. stněm. múhhári grassator, múchěo m. latro^ 
sřněm. múch-aere grassator, latro. 

Sem náležejí také, jak se zdá, stslov. 3AHiikKii&TH, -■& cUa- 
dere, prvotné asi: zatáhnouti, srb. za-maknuti i za-mači» 
-knem vb. pf. n. pr. — nže volu na vrat fanem coUo bovis 
circumdare, — koga suspeadere, ms. sa-MUKárii, -áio vb. dur. 
sa-HKHýiB, -Hy vb. pf. clandere, occludere, -ca claudi, pol. 
za-mykač, -kam vb. dar. za-mkn^é, -n§ vb. pf. čes. za- 
mykati, -kám, za-mknonti, -nu clandere, occludere „ani 
zámky zameki" Ms. pr. pr. 102. „Biřic jeho ústa zamekl* St. 
let. 18. také includere „A jeho tvrdě zamekše, dřvi zapečetili*" 
Ms. Pass. 211. 1. — se (čes.) se includere, claudi, hluž. 
zankac vb. dur. zanknyč, -nu vb. pf. clandere, so — 
claudi, se includere — na místě *za-mka6 *za-myka6, 
za-mknyč; polab. zo-máknunt (zomakenunt J. P.) clan- 
dere, zo-mácen clausus (somatzen, somatzehn, S. zo-macéna 
J.); srb. za-mka laqneus; macula smyčka, slov. za-nka^ 
za-njka (Jan.) laqneus, zanjka ansa (Lex.) na místě '*z^- 
MIKA ; stslov. aa-MiKik claustrum „TeuNHi|A of TBkpsi^eiia 3Amku'' 
Men.-Leop. — ms. aa-MÓicb sera, sá-MOirb arx, pol. za-mek, 
gen. -m k u, čes. z á - m e k, gen. -m k u sera et arx, hluž. z a n k 
sera, claustrum na místě *za-mk — atd. Není však vylou- 
čena možnost, že slova tato jsou s kořenem mik movere ve 
spojitosti. 

MiMATH, -MUK vb. dur. stslov. balbutire, mimíicti Op. 2. 2. 460. 
MOUiierE Vost. bulh. múmrě murmuro, increpo, slov. memljati 
murmurare, pol. mamotaé i momotaó -oc§ balbutire, ma- 
mot i momot balbutiens, rus. MáMiHTb murmurare, balbutire; 
samohlásky kmenových slabik rus. i pol. odchylují se od pra- 
vidla. Srov. lot. mému li 8 balbutiens; stněm. ^mammaldn 
ve složeném leffs-mammal6t balbutit. 

MiracAik m. stslov. turpis quaestus, také ukineiii psáno, — ckEH- 
I^AieTb NACiiíUKj^eiiHie Chrys.-lab.-rus. mmerh lucrum, usura (ze 
stslov.) — stslov. uimeiio-HUikNi adj. -Huiki|ik m. subst. turpis 



> 



Digitized by 



Google 



Fřispévky ke slovanskému jazykozpytu. 165 

iacrí cnpidas, -NCRATeiiik, -HinTkiiik m« id. -HUikCTio, -íiioehi6 u. 
tnrpis qoaestiiB stodiom, -n|kiiEVT%Kik m. torpis qnaestas. Prvotný 
význam byl asi: podvod frans; srov. ms. prov. o6-HenieiHTf>- 
€H errare, o6-HemyiKa error; dle těchto slov ras. zdá se 
■bmen býti správnějším psánf spůsobem. Uvážiti sluší také: 
miáelnik (n Valachův moravských) ten, kdo zapůjčí bačovi 
ovce, bera od něho jisté užitky; rum. mišelié aerumna, mi- 
seria. Kořen stslov. uv nebo mii?e; nejisto, kterému z obou 
tvarův by se měla dáti přednost; srov. lot. muset, mSsět 
perturbare, ludificari, circumvenire, dolo. capere obelstíti ; srov. 
také skr. muš (9. par.) furari, rapere; slova lot. i skr. po- 
ukazují zase k tomu, že by se uvc mělo pokládati za starší, 
nežli um; t. také Mix, kmen rus. 
MiLHHi|a f. stslov. culex akh upABHC H MiiiiHi|a cofi|i6 Bus. 684. 

— vlastně dim. stát. jména '^ui^ca; rus. HÓxa dim. MÓmKa 
thríps dřevotoč, červ, HomKapá coUect. thripes; pol. mszyca 
eruca, aphis Blattlaus, meszka mordella Erdfloh, čes. mšice 
aphis „i prsisli msicie* Ms. Ps. 104. 31. „venit coenomyia** 
Tulgata. — Sem náleží také, jak se zdá, pol. mchówka 
1. acarns scabiei, 2. mchówka czerwona aranearum spe- 
cies, 3. acarus siro roztoč syrní, červ syrní; to slovo sotva 
souvisí s mech muscus. — Srov. skr. mašaka-s, m. culex; 
lit. maszalas ^die Motte, die in das Licht fliegt", Ness. ve 
pl. maszalai bestiolae molestae; lot. m a salaš Rossfliegen. 

Hlikar, kořen stslov., Moar rus. : MÓar-HyiB, -ny vb. dur. corrumpi, 
macrescere, tabescere, se gáter, maigrir, dépérir, MÓariuft adj. 
rancidus, putridus; macer, tabescens, HÓariocTB macor; rancor, 
MOariHBi tenni valetudine utens, moariáirb homo macilentus; 
uoaiYHTH debilitare, Bonsiiik h -VHTh h itKi co^niHTk Ex.-Yost. 
1.156. — jak se zdá, strus. namístě *možčiti, *moždžiti, 
z *mozgiti; stslov. tvar toho slovesa by bjl ''uias^HTii na 
místě "'mixj^srhth, jak souditi lze dle stslov. Mix^^HBik tabescens, 
Ha-Mias^HTH, -A« debilitare, HS-Mix^eiiHic n. subst. vb. debi- 
litas H3MoaiA€NHie T^iiecH Men.-Leop. hs-mix^ath, -aauk vb. 
dur. putrídum reddere; contabefacere ; debilitari, -/^ani pojí^h 
Dioptr. na-Mix^AiiHie 1. interitus, 2. actio contabefaciendi, H3- 
taisRAMik adj. debilis chíia m Hom.-Mih. h3-moxa- Ephr.-Yost 

— Srov. skaud. mag-r, švéd. dán. mag-er macer, ags. m&g-er, 
angL meag-er id. holld. mag-er macer, sterilis, debilis, in- 



Digitized by 



Google 



166 A. Matzenauer 

uanis, nném. sřněm. mag-er, stněm. mag-ar macer, mag- 
arén macrescere, macore, xnag-arí, mag-ert, mag-ri ma- 
cies, teaaitas, kořen mag. Z kořene slovan. by mohlo býti 
vsuvkou tak, jako ve Apoas^Hie faex, slov. droždže id. atd. 
kmen drozg místo drog; prostější tvary se nacházejí ve 
stprus. dragios, pl. lit. dragé f. faex, skand. dregg fer- 
mentám, švéd. dr&gg, angl. dreg, pl. dreg-s faex. 

Myjati vb. dur. stčes. mugire; jest, jak se podobá, ve spojitosti 
s lot. mau-t, mau-ju i mau-nu mugire. balare; kořen mu. 

MbiTb f. rus. mutatio plumarum, tempus mutandi plumas pelí- 
chání-se, doba, ve které draví ptáci se pelichají, „koah cokoii*l 
Bi MUTexi^ BUKACTik, BucoKO nTHifi Bik3BHBiierE, Hc pcTi mna^a 
CBoero Bi OBH^of''. Igor VIII. 2. — Cizího původu : ags. m fl- 
tian mutare, stněm. mfijOn^ sřněm. mújen mutare, sich 
m ů j e n mutare plumas, m ú j e f. plumarum mutatio, m ú } a e r e 
m. pták (jmenovité sokol), který se už jednou pelichal, tedy 
jeden rok přežil, skand. m ů t a r i accipiter, falco, s nímž srov. 
slov. zastar. mitar „kragulj mitar*' nisus per annum aut ultra 
asservatus, Habd. (Lex. II. p. 387.) ; připomínám sobě, že jsem 
v jednom spise četl i rus. (zastar.) MUTapb, co jméno sokola, 
kteréž by tedy ze skand. pocházelo; pramen vsak není po- 
znamenán. Slova germ. pocházejí z lat mutare; téhož pfi- 
vodu jest také srb. mitariti se, o-mitariti se pennas 
mutare. 
Mixiy m. stslov. pellis, pera, uter, — bo^u Pent.-Mih. — 
BHNeNh místo BHNkNi Ib. — MiCTA lob. 32. 19.-Proph. saccus; 
saccusc aseo servando. Gram. 6. 10. — Bono^íi (vesica bovis?) 
Prol.-Vuk. o^pATH K03AHi|ia Mixouk Busl. 624. etiam follis, ut 
videtur; — NAA'&M6Hik Sup. bulh. meh uter, slov. měh uter, 
culeus, follis, pellis, vesica, charv. m é h (pl. měhovi i měsi), 
dial. mih, srb. mijeh, dial. mih uter, follis (rozdýraací měch) 
rus. tftxi id. ve pl. Mtxá také pelles kožišiny, pol. mi ech 
saccus, follis, ve pl. m i e ch y také utriculus musicus, čes. m ě ch 
saccus, uter; culeus, Aqa. „rozdřel si miech moj, conscidisti 
saccum meum*. Ps. ms. 29. 12. kožený měch uter „Kázal bych 
va v kožený měch vložiti. Dal. c. 70. Žádný nevlévá vína nového 
do měchů (utřes) vetchých" Novotn. Mar. 2. 22. měch roz- 
dýmací, kovářský follis ; také pellis, měch zr vydrová kůže, vlčí 
měch Wolfsbalg, měchy ve pl. také utriculus musicus (obs.); 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke Bloyanskéma jazykozpytu. 167 

hlaž. měch saccQS, follis, scrotam, dluž. mj ech saccns, foUis, 
polab. mech saccas, Scbleich. (mech, J. P. mech, S. mích, 
Pf.) — nřec. fLsaíviov pellis ovilla, jak se podobá, ze slovan. 
mě si na nebo mešina. Srodoá jsou: lit. maíszas, m. saccas, 
praesertim saccas fimmentarios vel foenarias, lot. mais's saccas, 
stprus. m o asi 8 rozdýmací měch follis, Voc. — o a tu stojí na 
místě a i tak, jako v moasis 2. ječmen hordeum, Voc. vedle 
mayse (Grun.), lit. méžei pl. lot. méži pl. id. Zdá se, že 
i skand. meiss cophinus, stněm. meisa i meissa cistella, 
sřněm. meise sarcinala sem náležejí. Slova uvedená bývají 
sestavována se skr. méša-s, m. hircus (B.-gl.) — možná, že 
to slovo značilo také kozlí kůži; zend. maéáa 1. m. aries, 
2. f. ovis. 

Slova odvozená i složená: macharzyna pol. vesica; mě- 
chatý adj. čes. tumidns, turgidus, ventriosus; měchawa hluž. 

1. tibia utrícalaris, 2. follis, 3. via impervia Sackgasse; slov. 
měbina (m^icijiia) foUiculns, gluma (grani miliarii), měch na 
f. čes. 1. Grastuch, 2. femina obesa; měchounka (morav.) 
grossularia; hluž. měchowka physalis alkekengí, měchowc 
foUiculus (botan.); rus. urbxoBioáirb pellio, venditor pellium; 
pol. miechunki pL physalis alkekengi, čes. měchuňka id. 
slov. chaiT. méhur, srb. mjehur, mijur na místě mihur 
vesica, slov. charv. mihur bulla; slk. měchúr vesica, mě- 
chura 1. id. 2. panis similagineus, m ě ch u r i n a = měchura, 
čes. měchura, vydutý koláč placentae genns, tyrolaganom, cibus, 
qui fit ex pane et caseo, Aqu. stslov. Mticyph, m. vesica, slov. 
měhir, mehěr, srb. mjehir id. čes. měchýř, m. 1. vesica, 

2. zastar. scrotum, Aqu. 3. rybí měchýř vesica natatoria ; vyzí, 
vyzový měchýř ichthyocoUa; 4. foUiculus; 5. pustula, měchýřík 
dim. folliculus; pol. m^cherz vesica — s neústrojným §; čes. 
měchýřenka 1. botan. cysticapnos 2. zool. arethusa; rus. Htxo- 
4yft m. qui foliem inflat, pol. miecho-dmuch calcator follium, 
rus. Mtxo-HÓuia bajulus nosič, nádennik; polab. mésejst n. 
(meéseist, M.) saccus, na konci odpadlo e (""MHUiHuiTe), slov. 
mešin tibia utricularis, charv. měšina uter vel follis major, 
srb. mjeáina uter; utniikKi stslov. dim. saccus, rus. HtrněiHk 
Mtmóicb 1. saccus minor, 2. homo stupidus, pol. micszek 
1. sacculus, 2. follis minor; folliculus, gluma, 3. chelmonus 
(piscis), čes. misek, hluž. měšk dim. sacculus; polab. mSs&k 



Digitized by 



Google 



X6g A. Matzenaaer 

(mésak, J. meesack, S.) scrotnm; MSiuhHi adj. stslov. atris 
NAAiieiiHe M^KuikNoe Yost. Busl. 620. slov. charv. měšnice 
f. pl. srb. mješnice, miješnice f. pl. tibia utricularis; 
Mtuihi|k m. stslov. (dim.) pera, slov. měšec ntriculus, saccnlas, 
parva vesica, čes. měšec sacculas, marsnpium, crnmena: ros. 
Htméqeid sacculus, srb. meščič utricalns, parvns follis. 
M«Hiio, n. stslov. dos věno c MíňiiiMh fiszá XQoixóg Op. 2. 2. 
27. — CMSHiia f. dos aku cm^hnoy AWi Op. 2. 1. 117. cushiio, 
n. debitum conjagale, concubitus, recte dos fjXA me kh cushho 
TCQoTxa ijcíóog avr^y - Zlatostr. (Lex. II.). Srov. staroir. máini 
opes, dona pretiosa. Z. I. 37. 
Mtni m. stslov. 1. creta ciTBopHBi ci xesKCNAAro m^íia, 2. calx 
Ber. Ziz. rus. Mtii creta MtiáiB, MéiHearb creta dealbare, 
MtiOBáTUíl cretam continens, cretosus, slov. melje, n. creta, 
mil, f. mergelartige Erde, Rib. (Lex. II.). Srov. lit. mSl-as 
gypsum, pa-melyti -lyju gypso inducere; melus cerussa. 
2, M^Ai m. stslov. syrtis, e conject. slov. měl, f. gen. -li 
aréna fluviatilis, mélina syrtis, charv. mel, m. i melo n. 
aréna, rus. mcil f. na místě *m4ib syrtis, HeiHHá syrtis major, 
MCiéTb arenoBum fieri „s^ensabler" ; auf eine Sandbank ge- 
raten; čes. měl, m. (obs.) sabulum „na mielu i. na piescitem 
briehu, sabulo". Mamm. hluž. mjel (obs.) mdus. Srov. lot. 
směli s, smělis ai-ena fluviatilis „Wassersand im Felde", 
smil-ts f. obyčejně ve pl. smil-tis aréna, smel-tains 
arenosus, lit. smil-tis f. aréna, směl- tis ager arenosus; 
8 by mohlo býti předsuvkou; skand. mel- r acervns arenae, 
coUis arenaceus, mol aréna crassior, glarea. 
MiiiiKi adj. stslov. 1. parvus, 2. tenuis = non profundus mělký, 
plýtký, nehluboký „HCTAeBaeMU no^YHiit, cnp%Yh ei utiiKMa 
pasj^^JineMOH Int. 186. rus. míjkííí, méně správně MéiKilt, par- 
vus, subtilis, arctus těsný, úzký; corpore parvus; tenuis 
=z non profundus; MeiKO-BÓAie vadum, MtaKOCTb, MtiKOiá, 
MtjHSHá, obyčejně mci- psáno, parvitas, exiguitas, subtilitas; 
aqua non profunda, vadum; Mtio%, MéiOMb f. la minutie, 
bagatelle, res parva, exigua; 2. parvi frutices, iitJOMHÓft, mo- 
lOMHÓft adj. en detail, de detail podrobný (na př. prodej); 
parvus, exiguus ; minutieux, vétilleux malicherný, — uaa láBKa 
taberna krám, Mejyará, - aioará coUect. parvi pisces; MelATb, 
vLemAtb minuere, Meiiib vadosum fieri — Mei- na místě Mti- 



Digitized by 



Google 



PříspéTky ke sloYanskéma jazykozpyta. 169 

pol. miel, f. miela, xnielizna, brevia, vadám, roíaNki fein 
gemahlen, klein gestossen, piasek miatki Flngsaod; 2. seicht, 
miai:koáč 1. die Feinheit (z B. des Mehls), 2. die Leichtíg- 
keit, miai:czyzna brevia, vadiim, čes. měl, f. 1. drobná, sypká 
země, radus GemUil ; 2. ador (druh obilí) Weleš. 3. = měla 
(zastar.) brevia, vadum, e conject. „T tu doba stachn na mele 
dvě stě korábňv dospěle". St. ski. II. 178. forma nom. ne- 
jistá, mAže také býti měl, m. m ě 1 e n e c, častěji ve plnr. 
mělence massa friata, contrlta těsto drobené neb strouhané 
(na př. do polívky), měliti, z-měliti friare, comminnere, 
conterere „Kámen ten jest porazil obraz v jeho nohách želez- 
ných a střepných a zmielil jest jie** Ms. Bel. 141. měl-ký 
adj. 1. minntos, snbtilis; 2. tenuis, non profundns „mělké moře** 
Wq. 807. mělká mísa flache SchOssel, Wq. 745. mělkosC 
Seichtigkeit, mělce ti vadosnm fíeri, mělčina brevia, vadnm; 
2. syrtis, což se zdá býti pozdějším významem; mělný sypký, 
kyprý laxns, solntus, subtilis, mělná země, Us. SAl máš ztloaci 
na prach mielný. Ras. rkp. 2. 12. — člověk mollis, mělně ti 
laxnm, snbtilem, moUem fíeri, mělniti, z-mělniti friare, 
comminnere, hluž. mělk farína crassior, možná, že chybně, 
dluž. měl^k feines Eraftmehl, měl:ki adj. nilki hluž. (místo 
miíki) tenuis, non profnndns; mjelny adj. laxas, solntus, 
mollis, mjelnié laxum, mollem reddere. Kmen stslov. utii. 
Srodným zdají se býti lit. mail-us, m. res minuta, ptsrva, lot. 
mail-ens sít na malé ryby. 
ÍÁ%p, kmen stslov. humiliare, contumeliá affícere; objnrgare, in- 
crepare; kořenem zdá se býti mir: ci-MtpHTH, -pw vb. pf. 
stslov. hnmiliare, aipe ci ciiMtpeNoio mucíihio moíihmi ca Sborn. 

— €A se humiliare, humiliari Hsise ca ciu^pHTk Ostrom. cese 
€i-uH|kH Op. 2. 1. 162. c'E-M'KpieiiHi£ subst. vb. 1. humiliatio, 
2. comitas, ci-utpiCHik adj. humilis, miser, vilis „KpoThKk lecMk 
N CMti^eiik cpk^hifeMk'' Sim. II. 6. ciH-ft|k6iiA u&ApocTik zaTCsivo- 
(pQoavvri pokora, také malomyslnost; vlastně jest to pai*t. 
praet. pass. slovesa cim^i^hth ; CL-MtpkNik adj. humilis, ci-M«|kik- 
MHKi subst. id. ci-MtpkCTBO humilitas, Cb-M^puTH -nw vb. dur. 
1. humiliare EOiiRlpHNOf c'bM'KpKiH riiABoy cboio Sir. 4. 7.-Sborn. 

— 2. contumeliá affícere, ciMupneMi oifYHCT^eTh Antch. -iiHp- 
Per. 77. 39. — ca humiliari, ciutpiciio-MftApi* &^j- rajuivó- 
Oqíov pokorný, skroušený, malomyslný, ciMti^icNo-M&AI^Hie, 



Digitized by 



Google 



170 A. Matzenauer 

n. xanBtvotpQoavvriy ci-MipieHo-T^JikNi humile corpus habens 
(Lex. U.) slov. z-měrjati objurgare, increpare, contumeliá 
affícere, conviciari, na místě s-měrjati, z-mérjavec maie- 
dicus, conviciator, o -z-měrjati objurgare, increpare (**o-ce- 
iitp-), o-z-měr objurgatio, charv. s -mé ran, -rn-a, -o adj. 
demissns, snbmissns, modestus, srb. s-mjeran adj. i smjeren 
id. charv. s m ě r n o, srb. smjerno, smjereno adv. demisse, 
charv. s-měrnost, srb. s-mjernost aniraus demissus ; rus. 
c-MHpáTB, -pw vb. pf. c-MHpáTb, -áio vb. dur. deprimere, do- 
mare, vincere, superare, -ca se demittere, se humilem prae* 
bere, c-MHpéuie humiliatio, depressio, animus demissus; domitus, 
coércitio, c-MHpéHHUft depressus, demissus, modestus, domitus, 
submissus, c-MHpéuHHia 1. id. 2. poenas luens; c-HHpéHHOCTb, 
c-MHpéHCTBO animus demissus, modestia, c]iRpeHH0-Hy4pie id. 
c-MHpdTeib qui deprimit, domitor, victor, c-MHpáTeiHUft depri- 
mens, domans, — AOWh ergastulum; pol. šmierzyó -rz§ miti- 
gare, moderaii, sedare, cohibere; rum. směr- es k deprimere, 
humiliare. Sr. ags. bi-smer n. opprobrium, insultatio, bi-smer- 
lie turpis, bi-smer-ian irridere, bi-smer-ung f. blas- 
phemia, stněm. bi- ipi-smer-6n irridere, ludibrio habere, 
conviciari, maledicere, -smar-Ón id. -s m e r irrisio, -smar-ida 
blasphemia; ve stněm. se ve kmenové slabice směr obyčejné 
píše e, co obměna staršího i\ jest ale pochybno, zdali e v uvede- 
ných tu slovecb stněm. skutečné z i vzniklo 
M^CTO, n. stslov. TÓnos locus; si m^cto loco místo, na místé 
(někoho, něčeho) bi pusu m^cto Ostrom.. vl tí\x^ u«cto» 
WL T6B6 MtCTO Izvěst. 8. 76. — bulh. město locus, slov. 
město locus ; urbs, charv. město, srb. m j e s t o, dial. m i s t o 
1. locus; 2. urbs (v Herceg.), 3. mjesto praep. loco mjesto 
mene místo mne; ubiti koga na mjesto, hned na místě, rus. 
MtcTO 1. locus, 2. area staveniště, místo stavebné, 3. munus, 
4. fascis Ballen, 5. secundinae partus; 9to hc y iiicTa non 
convenit ad rem, pol. mi a sto 1. urbs, 2. praep. = zamiast 
loco, miej scedim. locus, na místě miestce, stslov. MtCThif 6 
dim. locus, M«ci|6 Bor. — čes. město urbs, prvotně locus, 
vedlejší a pozdější tvar místo locus ze mi es to „na dolejším 
miestie" Ras. rkp. „Mijesto, kdo fíky rostú." Aqu. 4. 7. — 
místo praep. = v místo, namísto, namístě loco, c. gen. 
hluž. město 1. locus, spatium, na swoje město au seinen Platz, 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke Blovanskému jazykozpytu. 171 

Ort 2. urbs, 3. město praep. sequ. gen. loco město žony, 
dluž. mésto iz: hluž., polab. m^sté (mésté P.) loc. sg. k nom. 
sg. *městft I0CU8. — lit. mé stas urbs, lot. mésts oppidum, 
stprus. mestan (acc. sg.) Voc. urbs pravděpodobno z^ slovan. 
avšak stprus. ma^sta urbs (Grun.) mohlo by býti srodným se 
slovy Slovan., ač není vyloučena možnost, že jest přetvořeno 
z pol. mi a sto. Možno stanoviti kořen ''uht mít habitare, 
versari, commorari, srodný s lot. m is-t na místě mit-t, 1. sg. 
praes. mí tu, 1. sg. praet. mit-u habitare, morari, mit-eklis 
domicilium, koř. m i t, got. m i t - a n s předlož, u s- commorari, 
versari, degere, us-met n. sedes, domicilium, usus, consue- 
tudo obcování s někým ; zend. m i t h, kořen, habitare, od něhož 
maéth-ana, n. mansio; skr. math (1. pai\) habitare; ze 
skr. viděti, že ť uvedených kořenův stenčeno z a; M'KGTo tedy 

ze UtT-TO. 

nťbT, kmen rus. signare : utra scopus, meta, finis, prvotně : znak, 
znamení signum, MéTHTb, Miyy, MÍTHm& vb. dur. notáre, signare, 
— 6tJbě 1. znamenati prádlo signare lintea, 2. petere aliquem 
mířiti na někoho^ na něco — wb múny (na ptáka), wk^enÍB 
subst. vb. 1. notatio znamenání; 2. míření na něco; MéiKS, 
míto^kb dim. signum, nota, mÍtkíA adj. der das Ziel trifft; 
genau treffend, MéTKOCTB die Fertigkeit, das Ziel zu treffen; 
richtiges Augenmass ; no-Héra notatio poznamenání, naznačeni ; 
praesentatum na podané žalobě nebo prosbě, nO'MÍTKa signum, 
nota, no-iiÍTHTb vb. pf. no-iii«jáTb vb. dur. notáre, signare; 
napsati praesentatum na žalobě nebo prosbě, no-iiiqeHHUft 
signStus; strus. npH-M^TA signum, Trigl. npH-u^Tik animad- 
versio. Ber. nynější rus. upH-Méra. dim. npH-MÍTKa signum, 
nota, upu-MéTHTb, -qy vb. pf. npH-Mtqárb, -qáio vb. dur. 1. no- 
táre; 2. animadvertere, observare, npH-MtTJHBUit adj. attentus, 
npH-MÍ)TiHBOCTb atteutio animi, npH-MdbíHbifl notabilis, manifestus, 
conspicuus, spectabilis, insignis, npH-iiÍ4áHÍe subst. vb. notatio, 
animadversio, consideratio, npH-MťiáTeib observatoř, npH-Mtqá- 
TeibHUfl notabilis, memorabilis, — npHMtpi (exemplum) ; 2. at- 
tentus, — qejOBéKi (homo attentus). — Možná, že také rus. 
c-MÍTa, dim. c-MtTKa computatio, c-MéTRTb vb. pf. c-MÍqáTb 
vb. dur. computare, c-MtqéHÍe n. subst. vb. computatio, c-mít- 
iBBUft bene computans, prudens, providus, c-MtTJBBOCTb pru- 
dentia, providentia, c-mÍthuA adj. computationis, c-HirmaKi 



Digitized by 



Google 



172 A. Matzenauer 

ratíocinator bonus/ homo prudens, providns, cautus sem nále- 
žejí. Srov. holid. meet, f. nota, signnm. 

*Métiti (*MtTHTH) *m ě c u čes. sloveso zastar. laedere, percutere, 
contundere — z dohadu*) — zachovalo se toliko part. pf. pass. 
mě cen v následujícím místě Mastičkáře: 
Ktož je boden nebo sečen 
Neb snad palicemi měcen. Výb. I. 68. 

Srov. skr. mith (1. par. fttm.) ferire, laedere, occidere, lit 
maitinti nimis impellere, fatigare pecus, occidere, nu-mai- 
tinti occidere, lot. maitát, -aju corrumpere, perdere, delere, 
saule majtajas sol deficit, maitaté-s sich schweren leiblichen 
Schaden verursachen (lit. lot. maita cadaver). 

Mt3Hiii adj. stslov. minor, junior, AWji^he Mt3HiiHH Lavr. M«3Hiihi|k 
filius natu minimus, také Mh3HHki|k Med. slov. m e z i n e c digitus 
auricularis, maži ne c Lex. mézinec, na místě mez inec, 
filius natu minimus, charv. mezinac, mezimac, srb. mezi- 
mac, mljezinac id. charv. srb. mezimica, srb. také mlje- 
zinica, filia postrema, rus. mmÚRewh dim. mh3Dh<ihki digitus 
auricularis, mrus. MedtHUfi parvus, pol. mizynny palec digi- 
tus annularis (dle Jung. slovu.) čes. zastar. mi e zený parvus 
(z dohadu) ve spojení se stát. jménem prst „Miezený prst svoj" 
extrémům digiti sui, Ms. Ev. Vien. Luc. 16. 24. mezinec, 
miezenec (zastar.) digitus annularis. „Žíla, jenž jest mezi 
ušníkem a miezencem na pravé ruce" Sal. rkp. 3. 4. — 
SrodDá jsou lit. máz as parvus, maž parum, nu-maižinti 
imminuere Bezz. lot. mazs parvus, magj, maz parum^mag- 
jums i maz um s res parva, parvitas, exiguitas, parum, ma- 
zatne, mazéne, mazinja infantia, nomazatnes, no 
mazénes ab infantia, m a z i n a t, -u, -a j u imminuere ; stprus. 
massais adv. compar. minus, 88 na místě z; stném. smáhi 
adj. sřněm. smáhe, smaehe parvus, exiguus; vilis; contem- 
tns, stněm. smáhi, sřněm. smaehe subst. f. parvitas, exi- 
guitas, vilitas, contemtus, stněm. s m á h - é n, sřněm. s m á h - e n 
parvura, exiguum, vilem esse. 

*MAYk, m. pila: rus. mami, dim. MáwHKi, slov. mečík, mečiČ 
dim. čes. míč, m. id. starší tvar mieč „miej v sve ruce 
mieč z kudele neb z ruch učinieny" Sal. rkp. 3. 21. — kořen 



♦) sroY. YŠak koř. mek a stb. m§čiti mollire. Ob. 



Digitized by 



Google 



Přispévky ke slovanskému jazykozpytu. 173 

stsloY. jest MAK mank, od něhož také stslov. uakh&th, ras. 
uÁvjnyihy čes. měknouti, mollescere, stslov. uayhth moUire, 
sloY. mečiti premere, mencati terere, srb. mecati, na- 
mecati tnndendo emoUire, mečiti depsere, sabigere, o-me- 
čiti elidere, — se elidi, contnndi a mnohá jiná pocházejí. 
Srodné s uvedenými tu slovesy slovan. jest lit. mink-yti, 
lot. micit z ^rnincit depsere; stejnokořenné jest také lit 
mink-sztas mollis, lazus. 
Uxk^o n. stslov. testiculus, uotfAOUh pl. dat. Ichn. BeiiHKO-uotfAi^ 
magnos testiculos habens, Clim. 308. a)ov. mode, n. gen. -eta 
testiculus, móde pl. f. mddi pl. m, móda pí. n. testiculi, 
popova móda evonymus (Lex. II.), charv. srb. mu do testi- 
culus, mudašče, n. dim. id. popova muda pl. n. srb. 
evonymus, pol. m^da f. čes. moud, m. testiculus, plur. 
moudy, stč. múd „svrab na múdu". Gád, ms. slk. múdy 
m. pl. testes, čes. také moudě, gen. -ěte, n. testiculus, za- 
star. mudě, n.-pl. muďata renes, moudí n. coll. testiculí, 
popové moudí, slk. knězové múdy 1. fructus evonymi, 
2. evonymus (europaeus), hluž. mud testiculus, mudže n. coll. 
testiculi, polab. munda pl. (mungdah „Patermon", S.) i. e patri- 
monium moudy. Sem náležejí: srb. mu dača, jinak jajara (od 
jaje) pruni genus, slov. modjád scrotum, hluž. mudak, čes. 
mnďák magnos testiculos habens, charv. srb. mudat adj. 

1. testiculatus ; 2. bene testiculatus, čes. muďatý, hluž. m up- 
daty id. — mudatec i mudatka čes. orchis; mudce, 
n. dim. čes. psí mudce orchidis species „Psie mudce, a jest 
osoba (species) jiná vstavače toho bylé." Gád. rkp. m udiček, 
moudíček, mudivláček parus pendulinus, mudky pl. f. 
čes. kurze ledern^e Bauernhosen, moudníček čes. 1 . := mudíček, 

2. ein an einem Zwiesel hangendes Nést; mudoň, m. morav. 
scrotum, mudonja m. srb. bene testiculatus; múdovecslk. 
mudowc hluž. scrotum arietis; čes. mudi-blak na místě 
mudi-vlak (od vlek-u) ein Sttlmper, mudi-blačiti na 
místě -vláčiti denom. pfuschen, pol. m§do-weszka morpio, 
bulh. iz-můdě vb. pf. iz-múdjuvam vb. dur. castro, eviro. 
Možná, že také pol. montwa evonymus sem náleží a na místě 
*m%dwa stojí, srov. svrchu uvedené slov. popova móda, srb. 
popova muda pl. čes. popové moudí evonymus. Slova uvedená 
jsou, jak se domnívati volno, kořenem ve spojitosti se skr. 



Digitized by 



Google \. 



174 A. Maizenauer 

mand (1. átm. také mad psáno) v dial. véd. gandere, cansat. 
exhilarare; stoém. mend-in gaudeo, mendl gandium, ala- 
critas, mand-ag gaudens, alacer, mand-anga gaudiom, 
sřněm. mende f. voluptas, menden gaudere, hilarescere; 
stsas. mend-ian gaudere; prvotný tvar kořene slov german. 
byl mand. Podobn>'m spůsobem souvisí nněm. Geile, sřněm. 
geil n. testiculus se sřněm. geil adj. laetns, hilaris, elatus, 
petulans, insolens, geil-en vb. laetifícare; luxuríose vivere; 
geil-heit subst. lascivia; got. gailjan vb. laetifícare. 

HaAl^Aru pl. stslov. nsQiaxsXíg, v. ^p«r, List. fil. r. VII. p. 47. 

llaráifRa ros. flagrum, fiagellum krátký bič, pol. nahaj id. 
na jest, jak se podobá, předložka; slovo cizí, téhož původu, 
jako Hajka, kt. v. 

Na-gudljiv adj. slov. náruživý leidenschaftlich, n a-g u d 1 j i v o s t 
Leidenschaftlicbkeit, na-gudost motus animi vehemens, per- 
tnrbatio animi; slova ta jsou, jak se zdá, ve spojitosti se 
stslov. roy/^HTH na místě ""faahth deridere, calumniari, blas- 
phemare, no-rA^HTN vituperare, blasphemare. — Kořen rA^- 
v. fotfAHTN. Srov. také lit. gend-ů, gěs-ti perturbari „in 
Unordnung geraten" Schleicb. gramm. 239. častěji s předlož- 
kami, na př. pa-gendu corrumpor, deteriot fio, pergendu, 
-gesti sich ereifern; lot gand-ět corrumpi. 

Ha-xájmTb-cH vb. rus. petulantem, protervum, procacem, im- 
pudentem esse, na-xájRa femina proterva, procax, Ha-xájn> homo 
protervus, impudens, Ha-xáibHUft adj. protervus, impudens, na- 
xáibHHqaTb = HaxajiHTb-Cfl, na-xáibCTBO protervitas, petulantia, 
impudentia, kmen xaj, v na-xáíljiHBUft = Ha-xajbHufl jest ft z= j 
po a vsunuto. Srov. lit. szélyti-s die Gesichtsztige mutwillig 
verzerren, den Narren spielen, pa-széla Possen, Verzerrungen 
des Gesichts, kořen szél ze szal. 

HaxpánoMX adv. rus. violenter, per vim, vlastně jest to instr. 
sg. zaniklého subst. '^Ha-xpaoi* vis, violentia; vyškytá se také 
na-xpanóiTb violenter, per vim, což jest vlastně acc. sg. stát. 
jména xpanoKi s předložkou na; kmen jest xpan. možná, že 
původu skand. — srov. skand. hrapp-r violentus. 

1. Nákel, gen. -kle, m. čes. scatebra, scaturigo, soIum uligi- 
nosum; na jest předložka, kel (""kia) kořenná slabika; zá- 
kladem bylo zaniklé stejnokořenné sloveso, jehož značení bylo 
asi: scatere, scaturire, fluere; téhož původu mohlo by také 



^ 



DiÉitized by Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 175 

srb. na-klja (""na-kiíiki) ambages flumiois býti, jehož samo- 
hláska slabiky kořenné vypadla. Srov. skand. hell-a fundere, 
effaudere, švéd. háll-a defandere odliti, hálla bort wegfliessen 
lassen. 
2. Nákel čes. emporii portns mohlo by býti jiného původa, 
nežli 1. Nákel; na jest předlož., kel ("kih) kořen; srov. 
řec. x£Xk'<o moveo, xéXksiv vavv das Schiff aňs Land oder 
in den Hafen treiben, bez vavv připlaviti se, přistáti ku břeha 
„anfahren, anlanden". 
Nalune i nanule f. pl. srb. calcei grallati „eine Art Stelz- 

schnhe"; z ture. nalin Stelzscbnh. Schlittschuh. 
Nana srb. herba qaaedam; pochází asi z tarc. nane máta 

ment ha crispa. 
Hanápbe (dim. nanápbHue) n. ras. terebrae species „Vorbohrer'* ; 

ze švéd. nafvare terebra; skand. nafarr id. 
HA^nefkNTH, -|kift vb. pf. stslov. confodere, infígere „na CT|>kuiiHN'ft 
NAn€|i€N'ft ocT|»A xeA«3A'' Prol.-Mart. koao noxuh NAne|>€iio (na- 
práno) rota caltris instructa, Prol.-Mart. rsosAMH (hřebíky) 
-(iNnie Hosti leMoy. Men.-Vnk. NoaskUH -(tem Men.-Leop. sloveso 
to jest ve spojitosti s iiA-n(iATN, -ne|i& infígere, n|>ATH, ne|>A 
ferire, starší tvar nkfiATH: no-nkpAiiik Ostrom. no-nhpA Sapr. 
389. Téhož původu jest také per ve složených: slov. ses to- 
pě r, -pernica clava cum radiis palcH (o šesti hrotech), 
charv. srb. šesto-per, -perac, -pernica „bat, mlat, buz- 
dovan" clavae species eine Keule mit 6 hervorragenden Bogen, 
ras. mecTO-népi jaculi vel teli species ; čes. šesti-perec ^ 
šesti perný palcát utvořeno v novější době dle srb. — Sem 
náleží také čes. o -peří ti 1= pobiti, obiti „lodí šesteronásob 
dskami opeřena" Milí. 100*, opeřenie ictus, plaga udeření, 
uhození, jak se domnívati lze, 

Anděl uhodil hromem mezi ta kola a 

. . . „tak jě silně zchvosta 

oblakovým opeřením (psáno „operzenym") 

že tiem prudkým udeřením . . . 

dřízky od těch kuol v nebesa 

třeštiechu ..." Kat. 2882—86. 

•v-peřiti intrudere, infigere, adigere (Gebauer, List. fil. IX. p. 
320.) ; rus. B-nepáib, -k) vb. pf. s-nepárb, -áio vb. dur. dirigere, 
inferre beibringen; pak srb. na- per moles in fluvio jez, na- 



Digitized by 



Google 



176 A. Matzenaaer 

perak násada, nástavek Ansalz, na-periti 1. — vodu ad- 
dncere aqnam, 2. dirigere, obvertere (na př. zbraň, ručnici 
proti někomn), 3. erigere, 4. nastaviti adjungere. 

NA-n|>ACUii adj. stsiov. a) snbitus -cna ciuk|>Tk Bus. 292. Wk -cu% 
sabito, Op. 2. 2. 203. b) praeceps, severas, vehemens -cm 
AOtfnA, ii€iiAn|>ACkii% longanimis ii6HAn|>AciioY eutn longanimem 
esse, NA-npACkNO i NAnpACKiit adv. sabito; slov. na-prasen 
ina-prasit adj. iracandns, praeceps, charv. srb. na-prasan, 
na-prasit adj. 1. id. nap řasni čovjek, 2. snbitus, repen- 
tinus, naprasna smrt, rus. Ha-npácHUlí vanus, inanis, injustus, 
vehemens, subitus, repentinus, — Tpy4T» inutilis labor, — cepa 
o6ÍM immerita offcnsio, injuria, Ha-npácHO adv. vane, ex vano, 
injuste, subito, stsiov. NA-npACkUHBi adj. iracundus, praeceps, 
rus. Ha-npáciHBuft (ze stsiov.) injustus, violentus, Ha-npáciHHa 
injusta accusatio, stsiov. NA-npACkNHBi severus, HA-ni^ACkHNBkCTKO 
iracundia, HA-npACkiiHi6 1. id. 2. multitudo, HA-nikACkHkCTKO 
iracundia, NA-n^ACkNO-AO^iukiii iracundus, oy-iiA-npACkHHTii, -■■& 
abripi; kořen npAC praš; lit. no-prósnas ind-prosnas 
vanus, inutilis, inanis, z rus. — rum. né-prasn^ iracundia, 
saevitia, dle Lex. U. také casus fortuitus, ze slovan. Za srodná 
možno pokládati: skand. brass procax svévolný, bujný, drzý, 
ags. b r á s procacitas, b r á s e n procax, superbus, potens ; 
b slov. german. stoji tu slovanskému p naproti tak, jako ve 
skand. 'bál rogus, poet. ignis, žároviště, oben, ags. bael in- 
cendium, ignis funebris, rogus naproti stsiov. nAAesKk rogus, 
nAANTH urere, koř. pal. Srov. také skr. prasabham adv. 
vi, violenter, jest-li praš kořenem. 

Narikla srb. (Dubr.) piscis quidam marinus ; slovo temné, možná, 
že cizí; srov. řec. vágxa, váQKrj der Krampfrocbe. 

Nárt, m. čes. 1. convexum pedis, 2. tarsus, 3. corium superius 
calcei, nártí, též nárytí der Rist, metacarpus «na bedru 
až do nartie'', Ras. na-ruC f. pomíst. = nárt 3. hluž. 
narč f. i= čes. nárt. To slovo jest složeno z na i ret, 
kteréž tu tak, jako stsiov. piTi (kt. v.) zachovalo význam 
apex, pars edita, pars superior. 

ííá-ruživý adj. čes. vehemente affectu correptus „Pomsty ná- 
ruživá chtivost radě dospělé překážela''. Troj. 6. 1. náruživě 
adv. vehementer, cum affectu, nái*uživě se hněvati, D. exc. vehe- 
menter irasci, náruživosC affectuum impetus, perturbatio 



^ 



v Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 177 

animi „Herkulesovi na voli dáno bylo, aby sobě vAdce cesty 
aoeb rozam zdravý, aneb nániživosti mysli své obral.* Záv. 
ded. Kořen jest ruh (mg), jak se podobá, z p&r. Slova 
uvedená mohou býti stejnokořenná se skr. rang: 1. sg. praes. 
act. rángámi i rág jftmi, 1. sg. praes. med. ráňgé i rágjé 
— adbaerere, deditnm, addictum esse, složeno s a b b i (4. fttm.) 
id. et stndiosnm esse; rág as, n. affectnnm impetus, rftga-s, 
m. amor, cupido, studium, affectus, kořen těchto obou slov jest 
raňg, jehož n vyraženo. 

Hapý^Ry adv. rus. perspicue,, aperte^ palam, manifeste, BÚftTH 
Hspýxy manifestům fieri, palam fieri, BÚHecTH Hapý»y mani- 
festare, palam facere, publicare, vlastně jest to acc. sg. stát. 
jména pýiica s předlož. Ha; Hapý^rb adv. forid, aperte, palam, 
vlastně jest to loc. sg. stát. jména pý»a s předlož. Ha, jehož 
prvotné značení bylo asi jeviště theatrum, scéna i jehož 
starší forma byla, jak se domnívám, ''pASKA z ""pAr-n; sem ná- 
ležejí Ha-pý»HUň adj. rus. (''■A-iiAaskNi, -xlnijh) externus, na- 
pyiRHUH qacTH Tiia externae partes corporis, Hapý»HUft bui 
species externa vnější tvárnost, HapýmHUft 384*^ crpcéHÍfl vnější 
tvárnost budovy, Hapý^KUUH yKpiniéHia propugnacula exteriora 
vnější hradby, Ha-pý»H0 adv. extrinsecus, Ha-pý»H0CTb pars ex- 
terior, species externa; CHapýxcH adv. (""cik-NA-p&sKH) extrinsecus, 
vlastně jest to gen. sg. stát jména Ha-py»i» f. (''Nii-it&ask) pars 
exterior s předlož, ci. Slova uvedená jsou, jak se podobá, ve 
spojitosti se skr. ranga-s, m. scéna, circus, kořen raiig. Co 
prvotný tvar kořene slov ms. možno stanoviti: park =: rang; 
společného původu jest také slov. regat i hiai*e, pateré kUffen, 
rega rima, fissura z regati. r^ga; v. Par. 

Nasatice adv. srb. na př. „udario (udeřil) ga lopatom nasatice 
t. j. nije pljoštimice (secundum latitudinem), nego onako, kao 
sto se udara nožem, kad se siječe" (Vuk.) tedy udeřiti ostrou 
stranou, ostřím. Na jest předlož., kmen sat zdá se býti cizím ; 
srov. ture. sath superficies. 

Ha-cjlý^^B ms. nálední voda (která se v čas tání na ledě tvoří) 
Anfwasser; 2. čásť toho složeného slova značí „povrch *" i jest 
stejnokořenná se stslov. cxoif^ij locus praemptus, dávněji snad 
také prominentia, a skand. slut- a prominere; v. Cxoif^iJ. 

IJÍa-srtatiy -srčem vb. dur. srb. — na koga, — srtnuti vb. 
pf. com impetu impingere, cum impetn aggredi. v. Cpt^i. 

Lttty filologické s psedagogtcké 1884. 12 



Digitized by 



Google 



178 A. MatzeDaaer 

HacTb m. rus. crnsta nivis, vlastně povrch sněhu — z Ha4-rb, 
d před t saffíxu proměněno dle obecného pravidla v s; za 
stejnokmenná možno pokládati: stslov. ci-HA/^k f. snperficies, 
ci-HAA^^Hi adj. qai in superilcie est; slova ta jsou ve spojitosti 
s předlož. HA^i saper. 

Nášlik čes. dle Kette znm Halten der Deichsel řetízek, kterým 
dobytek oje svrcha drží; srov. něm. Nes tel, sřněm. neste 1, 
stněm. nestila, nestilo lignla, fíbnla úvazek, stažka; také 
ags. nostle, nosle fíbnla; sřlat. nastale, nostola cin- 
gnlnm, fíbnla, nastnla, nastila vitta, fasciola; slovo čes. 
může pocházeti z některého z n vedených tn slov german. — 
jest ale také možno, že náslík jest složeno z předlož, na 
i šlík, odvozeného od šle (pl.), pochvy a chomoutu koňského. 

Naština srb. jejunitas z ""iiAnnTHiiA; stslov. TUiTk vacnus. 

Natipěrka cbarv. natnpijerka srb. prnnns armeniaca et 
pmnum armeniacum; patrně cizí; to slovo zdá se býti slože- 
ným; srov. 2. část perka pijerka s ture. berkuk pmnum, 
jehož koncovka n k může býti odražena i zastoupena samohláskou 
a; nřec. PsqUoxov prunnm armeniacum. 

Na-KpAHHTH, -nAi& vb. pf. stslov. invadere, Na-Kopon- Chron. I. 
129, 30. jest forma rus. — NA-spani direptio, praeda, captivi 
abductio, NABpanH n iiAnacTH, Yost rus. zastar. Na-Bopom (Lex. 
n.), také nesložené soponi impetus, aggressio, oppressio, nycnima 
Há Boponi Earaniz. II. 100. adnot. 167. nycTH (t. vojsko) na 
Boponi» ib. p. 98. nota 191. (dle Jung. slovn. pod Vrapka), 
stslov. ci-Bpiin«TH CA nié^ec&ai přemi; jiného původu jest 
stslov. B|>An«TH corroborari — kmen B|>An přesmyknutím hlásek 
z varp; pol. (PoznaĎ.) na-wropi6, -pie na kogo irasci, 
prvotně asi aggredi, impetum facere, kmen wropzworp; kořen 
stslov. Bpin, jehož samohláska stála prvotně před r: Bf^iN-x, 
Bftin-CTH KaXafida^ai spoliare „i6:ihka hul (i|BtT0Uk) Bk^nemn^ 
TOANKoase oifBJU^aieTk - Sborn. Bk|>noyTk bu Isai. 3. 12. saec Xni. 
Vost. Be|>notfTk saec. XlV.-Vost slov. zastar. z-vrpatizzpo 
šili vzeti (Lex. II.) Slova uvedená mohla by kořenem býti ve 
spojitosti s lit. warp-yti perforare, excavare warp-stis, 
warp-sté hastile, Bezz. též jaculum, venabulum, uvádí se co 
stejnoznačné s kasula; stprus. warpe (tvar nejistý) vněm. 
prov. zastar. warpen-wagen, Wagen, die zum Transport 
von Kriegsgeraet gestellt werden mussten; warpot-en vb. 



■> 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 179 

Kriegswagen stellen (e conject. Ness.-Thes. ling. pniss. p. 
201); got vairp-an (praet. sg. varp, pl. v u r p - u m) jacére, 
ga-vairpan dejicere, prosternere, kořen varp, skand. verpa 
(praet. sg. varp.) jacére, varp -a jacěre, jaculari, řandá petere; 
trudere, varp teli jactus, stsas, w e r p-a n jacére, ags. v e o r p-a n, 
v e r p a n jacére, jactare, projicere ; á-veorpan pellere, v y r p e 
jactus, ictus, vorpeness, -ef. destructio, stněm. werf-an (1. sg. 
praet. warf) jacére, projicere, sabjicere, emittere hastam, dis- 
pergere, pi-werfan obruere, obstruere, oppilare, opprimere 
(lapidibus), wurf jactus, ictus, impetus, weg-worf rap tura 
Iq via; srov. také řec. ^íit-taj jacio, jacto, projicio, abjicio, 
^íTt-Tf jactus, ictus, pulsus, impetus, kořen ^ix, jak pravdě- 
podobno, na místě Fgm z Fiqtí, jehož í, jak se domnívati 
lze, z a stenčeno; prvotný tvar kořene slov tu srovnávaných 
byl varp. 

Navštíviti, -vím vb. pf. navštěvovati vb. dur. čes. invisere, 
stčes. navsčeviti id. „Navščevil svých apoštolov" St. Ski. 
II. 69. navščevenie subst vb. = navštívení visendi cura, 
salutatio, — návštěva, f. návštěv, m. id. navštěeitel 
salutator, hospes; na jest předlož. — vyškytá se také ne- 
složené vščevuju visito (Žal. Witemb.), kmen vščev, jehož 
počat, v jest předsuvka. Mínění, že by navštíviti bylo pře- 
tvořeno z navistiti nelze tedy považovati za pravé; ovsem 
ale možno vščevuju i ostatní s ním spojitá slova pokládati 
za srodná: s got. skav-s adj. s předlož, us- spectans, re- 
spiciens, providus, us-skavjan sis vigilem esse, vigilare, 
vlastně prospicere, providere, kmen skav, ags. scav-ian, 
sceav-ian, scev-ian adspicere, intueri, stfris. skow-ja, 
stsas. scaw-dn, scaw-ojan, stněm. scaw-ón, scow-ón, 
také scauwón, skouwón, sřněm. schow-en, schouwen 
spectare, adspicere, conspicere, respicere, considerare, stněm. 

^scaw-ida, scaw-itha spectatio, contemplatio atd. 

NABk m. gen. bh mortuns „kiko h nabl h3 r|>OEA uc?co/^i|ih" Io.- 
Dam. H3 NABHH BiCK|khC6 Op. 2. 2. 53. ve pl. značí také pod- 
světí: NABH pl. acc. slg aóov do podsvětí, Gen. 37. 35. - Pent.- 
Mih. „Y|>e3i NorN Bi nakh 3|>'ftTii'' Vost. B% NABe^ei iv za 
zaQtáQíú lob. 40, 50. - cod. serb. nabati mors, Sup. (dle 
Hattalova Zvukosl. 58. — v Lex. II. se nenachází) stčes. nav, 
gen. -v i sepulcrum „Krok ide do navi" Dal. »Tělo při 

12* 



Digitized by 



Google 



130 A. Matzenauer 

pohřbu do navi se položilo", Boček exc. z Ms. ^Ustla? jiným 
v navi bydlo, i upadl sám v osidlo". Alex. Výb. I. 1079. 
25. — Od společného kořene pochází čes. u-naviti fatigare, 
ve stčes. značí to sloveso „perdere, interficere, necare* »v tom 
bojn řiedký zbaven, by nebyl Hřeky unaven* (= usmrcen) Alex. 
Výb. I. 163. - 36. i 37. „třetieho mečem uhlavi (^ třetímu 
utal hlavu), čtvrtého mlatem unavi" ibid. 1120.-23. 124. — 
také v Kat. 2973. nachází se unaviti ve značení , interficere, 
necare", „unaví-li mie tvá zlost". — Za srodná buďte považo- 
vána: stprus. nowis Rumpf, to slovo stojí vo Voc, v němž 
jsou slova dle věcí spořádána, před Lebin (vita); jest tedy 
pravděpodobné, že pravé jeho značení bylo „mortuus" — srov. 
co do rozličnosti významův stslov. T^Gyni membrum, corpus, 
truncus cadaver — lot. navě f. smrt, mors, návět, -eju, 
interficere, necare; coércere, častigare, také no-návět Id. 
n a v e t é 8 interficere se, n a v i g s letifer, venenosus, n á v 1 1 é s 
omneš nervos intendere, se fatigare, interficere se, také Izna- 
vités id. lit. nowyti, -yju cruclare, excruciare (Mik.-Mat). 
U-naviti třeba uvažovati za causat. slovesa stslov. oy-NU-TH, 
-Nu-a ignavum esse, segnescere, languere, strus. oy-NUTn 
perire. — v. Nuth. — Got. podobně znějící slova: naus, 
subst. m. gen. sg. na vis mortuus, them. navi, na vis adj. 
id. g a - n a v i s t r o n vb. sepelire (od nezachovaného stát. jména 
♦navistr hrob, odvozeného od kmene navi mitvý tak, jako 
avistr ovile od*avi ovce) možno též pokládati za srodná s uve- 
denými slovy Slovan, stprus. lot. i lit. — zvláště adj. na vis 
mortuus hodí se překrásně ke stej neznačnému stslov. na ví. 
Bopp a jiní sestavují sice uvedená slova got. se skr. naá 
z nak (4. par.) perire, morí, causat. delere, extinguere, pak 
s lat. nex, gen. nec-is, nec-o i řec. véxvg, vsxQÓg mrtvý 
— majíce za to, že got. kmen navi vznikl vyražením sou- 
hlásky h před v; avšak spojení hlásek hv (na místě kterého 
se často w píše) není v got. neobyčejné, vyškytá se na po- 
čátku slov i ve středosloví, na př. hvaiteis triticum pšenice 
(jemuž jest lit. kw 6 tys sg. zrno pšeničné, ve pl. kwéczeí 
pšenice příbuzné); hvas pron. interrog. quis, skr. lit, stprus. 
lot. kas, stslov. Ki ve složeném nom. sg. k%-to; ve stredo- 
sloví: nehv i nehva adv. prope, nněm. nahé, nehvjan 
sik blížiti se a j. nesnadno tedy pochopiti, proč by právě ve 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 181 

kmenu nav i mortuus, kdež by spojení hlásek Au nevadilo libo- 
zvučnosti více, než v ostatních tu uvedených got. slovech, bylo 
před v vypadlo h ; dle toho jest pravděpodobno, že got. kmen 
navi a ostatní od něho odvozená slova got. nesouvisí s kořenem 
skr. naš znak, i že ta got. slova jsou srodná se řečenými 
slovy Slovan, lit. stprus. a lot. Také skand. nár (na místě 
nav-r?) anima defuncti, spectrum i ags. né cadaver (asi na 
místě *név) ve složeném né-brerd mortuorum margo, jak 
pravděpodobno, sem náležejí. 

Hii-BftTHie n. stslov. insidiae, iiA-B«T0KaiiHi6 subst. vb. id. ha- 
KtTOiUTn, -Toyiií i -TOBAiR vb. dur. insidiari „cbonuh NAK'ftTy 
NABftTOKAie'' Chi7s.-lab. na-b^ti insidiae, — AOBei|iH?ck (lovících) 
Ghrys.-lab. NA-BiTkAHBi insidiosus, iiA-B«Thii% id. na-b^tlhnki 
insidiator. Slova uvedená nemají se kmenem b^t loqui, di- 
cere nic společného, než pocházejí od kořene bnt: stslov. 
KHTATH, -AUíí deveťsari, commorari, habitare, hospitare, čes 
za-vítati někam, k někomu advenire, domům ingredi; vý- 
znam commorari mohl snadno přejíti ve značení insi- 
diari; k témuž kořeni náležejí také pol. po-wiat, mrus. 
no-Birb {=. ytdxh) regio, no-BéiKa tectum, receptaculum kolna, 
s nimiž jsou srodná: lit. viétk locus, spatium, pa-wět-oti, 
-oju locum dare, zjednati místo, locare, collocare, pa-wétis, 
m. Anbau, Erker, Laube; lot. veta locus, spatium, vétět 
i. q. pa-wétoti. Zdali také stslov. na-b^tl excessus sem 
náleží, jest za příčinou odchylného výzoamu pochybné. 

Ha-3ÓJia rus. procacitas, protervitas dotíravé prošení neb žádání, 
dotíravosf, rus. prov. Ha-aoia molestia, gravatio, indignatio, sto- 
machus „rpycTb, 400348, AOKym,*" BoJbT. p. 39. Ha-30líiHBUft 
adj. procax, protervus, alios molestans dotíravý, Ha-3ÓíliHB0CTb 
procacitas, protervitas ft po o jest vsuvka; kmen 301, srov. 
lot galót, -oju i galoté-s vociferari, tumultuari, fnrere, 
kořen gal. 

NA-naiik f. stslov. praeceptum, z dohadu „eaioah oifEO cTA|>kYkCKii 
IIAII3HII." Svjat. Slovo temné; na jest předložka, -Ki3Hk by 
mohlo státi na místě ""nskNk od kořene nr, jehož starší tvar 
ag; srov. skr. ah z agh, rad. verbi defect, dicere, tak že by 
prvotné značení stát. jména iiAnsHk bylo: nápověď. Se skr. 
ah považují se za srodná: ir. ag-all sermo, ag-aill loqui; 
lat Sjo pravím z *ag- i o, tak jako major větší z *mag-ior; 



Digitized by 



Google 



182 ^' Matzenauer 

g kořenné zachovalo se vad-ag-ium, n. i ad-ag-io f. pří- 
sloví, pořekadlo. Bopp sestavuje ve glossáro skn s uvedeným 
skr. ah také got. *aik-an dicere, zachovalo se toliko složené 
af-aikan abdicere, negare, abnegare; ve kmenové slabice 
aik jest dle něho i stenčeno z a a pak vsunutím samohlásky 
a sesíleno. Srov. také řec. iqX'é(Oy dor. (žx'é(o zníti, zvučeti, 
šuměti; trans, ozývati se, vyřlci, vysloviti, r^xoSy dor. a%og^ 
m. fl/%iý, dor. dxá f. zvuk, hlas, hláska, hlahol, rix^^ dor. áx^^ 
f. 1. id. 2. ohlas, 3. pověst atd. 
Il€ stslov. part. neg. non, ne „Ki3E|>aiiHiua leuoy ne hth'' Lavr.- 
Op. 14. ne Kk K|>tue Krmč.-Mih. ne v čas, ne no uii03'ft?ek 
Akiie?ek otS iisrci noXkág i^^gag Šiš. 1. Š.-gl. 87. po ne- 
mnohých dnech; bulh. slov. cbarv. srb. ne non, srb. ne diraj 
u to noli tangere, rns. ne (vyslov : n j e) non fl tómho Haciaxc- 
4áiocL sAimueio Táxoio, ye^HRénHOK) auÍ3HÍo, Kor^á a^opósi h hc 
hmík) cep^é^iHOll TpeBÓFH. Karamz. ne-BÓ-speiiH ne v čas, mrus. 
He z=: ne non, „B»e ne a 6yAy, moči ne npHcnieaia ěiiy." Mar. 
p. 20. pol. nie id. „nie od tego jestem" nejsem od toho, čes. 
ne non „Ne z mutného oka, z ruky pilné naděje kvitne", hluž. 
nje non „njewidžiš, komu mas Kěrič'', dluž. nje, polab. ne 
id. Ve složených slovech značí ne ne to, oo záporné lat. in-, 
něm. u n-, na př. stslov. Ne-Bori adj. infelix, miser, iieE0|>€ Pat.- 
Mih. místo a vedle iieEO^Re (voc. sg. m.), Neeoase neT|>6 Leont. 
základem toho záporného adj. jest stát. jméno Eori ve značení: 
bohatství, štěstí, skr. bhága-s, m. bona fortuna, felicitas, 
beatitudo, slov. ne-bog adj. obs. ne-boga! = moje milá! 
ne -bore místo ne- bože voc. sg. m. můj milý! charv. srb. 
ne-bog, a, o miser, miserabilis, rus. dial. ne-óora m. et f. 
miser, pol. nie-boga adj. f. misera, nie-borak na místě 
nie-božak homo miser, čes. nebohý miser, miserabilis, 
hluž. nje-boh, nje-bohi, dluž. nja-bogi defunctus; stslov. 
iie-;^«AKi 1. dies solis, dominica, 2. hebdomas, bulh. ne -déle 
f. slov. charv. ne-dělja, srb. ne-djelja, dial. také ne- 
dclja, ne-dilja id. rus. He-4'bjia hebdomas, značeni: domi- 
nica jest zastar., mrus. ne-AtiH t. j. ne-dilja id. pol. nie- 
dziela, čes. ne-děle, hluž. nj edžela domioica, ve pl. také 
hebdomas, dluž. nje- žel a, polab. né-dělja, né-dilja to, 
co stslov. (ni-délja J. P. ni-diglia Pf. D.); to jméno po- 
chází od nedělati non laborare; lit. ně non, na př. kr tii 



^ 



Digitized by 



Google 



Fřispévky ke sloTauBkému jazykozpytu. 183 

nóri? zda chceš? odpověď: ně — namístě ne-nóriu nechci 
— visi taí saké, tikt ász (na místě až) ně, všichni to pravili, 
jen já ne; se slovesem se ne slačoje, na př. ne-wed (imper. 
2. sg. ohs. na místě *newedi) ne dncas, ne indacas; někdy 
však tato záporná částice stojí také od slovesa oddělena 
n. př. né daúg iszmókaa non maltnm didici (Schleich, gramm. 
p. 325); starší tvar jest na, jenž se někdy vyškytá, na př. 
na-hágas r= He-con vedle méně ožívaného ne-hágas 
panper, miser, na-kadn (Bezz.) nnnquam, na-tarik (Bezz.) 
noli loqni; stpms. ne non, naskytnje se jen zřídka, na př. 
ne-ainessa „keines* (ainessa odvozeno od ain-s unns, 
srodného se stslov. nni id.), ne-presC (koncovka odražena) 
non intelligo (glossa ve SrP. II. 727. písemn. z r. 1331.), 
lot ně noD, ne — ne, ani — ani; ne skládá se co zá- 
porná částice 8 jmény i slovesy, na př. ne-hašana ab- 
sentia, inopia nebytí, nedostatek (baáana bytí, bytnosC, vlast- 
nost), srov. stslov. H6-BiiuihHi i Ne-EUuiA non existens; kořen 
lot. bií: bu-t esse, olim etiam crescere, lit. bu: bu-ti, 
stslov. EU-TN esse, skr. bhú esse, existere; fíeri, oríri; lot. 
n e - dé n a nešCastný den (d é n a = den), ne-dzivs neživ, n e- 
V es eis aegrotus (vesel s sanns, incglnmis, srodné s secem 
stslov. hilaris, gratiosns, čes. vesel, veselý) a jiná; starší 
tvar na se vyškytá v na-bags panper, na-badziba pan- 
pertas, na-bagot, -ojn žebrati mendicare; lit. ne- déle 
dies solis, hebdomas, lot ne -děla hebdomas, stprns. na- 
dělo dies solis, Voc. pravděpodobno ze slovan. — got. ne 
(e dlouhé) ot;, ovxí\ fírj non, ne, stněm. sřném. stsas. ne non, 
ags. ne non, ne, „ne férde" non ivit, Ps. 1. 1. lat. ne 
nicht „Tu ne cedě malis, sed contra audentior ito.** V. Aen. 
YI. 95. řec. vrj, záporná částice skládá se větším dílem s adj., 
n. př. vrj-xeQÓi^g adj. bez zisku, bez užitku {vr} -\- xéQČog 
zisk), vií'Vs^g adj. bezvětrný (viy- + avsfiog vítr), VTjvsfLÍa 
bezvětří, vri-Ttoivog adj. bez odměny, bez náhrady (yri -j- noiin^ 
výkupné, také odplata, pokuta, nábrada); staroir. na, skr. na 
non. Prvotný tvar uvedených tu záporných částic byl tedy n a. 
Ne-YA^i^^^K^ A<^j' stslov. asi turpis, foedus, inhonestus ,,^'1L%^& 

NUATk BCH, KIKO Ck ttflOAHBl (stultUS, rUS. 10p04HBIlft StultUS, 

amens, demens) Et, ce eg h ckU|>kTk ero ncvaai^^^ka, Pat.-Mih. 
162. N6 part neg., kořen Yi^; <^e8. ne-čadský, nesprávně 




Digitized by 



Google 



134 A. Matzenauer 

Často ne-čacký psáno, l.immundns, impuras, foedus „Proti 
zlémn, nečadskéma troupa, jenž y těle a krvi vézí" Reš. Syr. 
174. „Nečadský člověk rouchem". Scip. bezž. 2. zz nedobrý, 
„nečacký na nohy", non validus, Com. — oppos. čadský; 
nesprávně čacký psáno, 1. pulcher, venustus, elegans, purus, 
mundus, „čacké děvče" D. čadský Reá. 2. eximius, egregius, 
excellens. Odpustiti vinu, čadské mysli jest znamení, excellentis 
animi est, Com. jan. „Čadských a vysokých ctností" Ob. pan. 
8. — čadský také z= udatný fortis, kořen Čad z čand; 
společného původu jsou: slov. čed-en, -na, -no purus, mundas, 
nitidus, elegans, čednost puritas, munditia, elegantia, virtus, 
cediti, o-čediti purgare, mundare, ornare, o-čedek pur- 
gatio, ne-čeden immnndus, ne-čednost impuritas, charv. 
čed-an, -na, -no, modestus, čednost modestia, ne-čedan 
immodestus, kořen čed z č§d; jest pravděpodobné, že slova 
uvedená jsou ve spojitosti se skr. čand (1. par.) lucere, od 
něhož odvozeno čandá-s m. i čand-rá-s, m. luna měsíc 
co světlý; prvotný tvar kořene byl *kand; možno tedy také 
lat cand-eo, -ěre 1. blesknouti se, bělati se, jasněti, jasně se 
lesknouti, 2. rozpáliti se, býti žížlavým, candens bílého lesko^ 
lesknavě bílý, candens taurus; candentia bělost, bílý lesk, 
jasná záře^ jasnosf, — lunae; cand-idus běle se lesknoucí, 
lesknavě bílý; jasný, čistý; upřímný, poctivý, cand-or bílý lesk, 
bělosf, bělosf pleti, krása, jasnosf, žár, fig. čistota, upřímnosf, 
poctivost atd. pak řec. xávč-agog uhel, co lesknoucí se, sem 
potahovati. 

He^Tb f. rus. naphta, z ture. neft, nefteid. — řec. vifp^a 
horský olej snadně zápalný. 

He-HácTbe n. rus. (''iie-iiACTNie) tempestas pluvia, ue-HácTUBUt, 
He-HácTHUft pluvius, He-nácTiHBOCTb tempestas pluvia, tempestas 
nivalis. Kořen by mohl býti *fla4, nad ve značení serenum esse, 
tak že by He-flácTbe se bylo vyvinulo z *ne-nad-tije; srov. 
skr. nad (10. par. nádájami, K. Y.) lucere, původní značení 
slova He-HacTi»e by dle toho bylo: nejasné počasí. 

N6|>ecTk f. stslov. coitus, 6r;^a NACTAHeTk Ne|>6CTk eii Pal. možná, 
že na místě ""iiaitecTk nebo -|>'ftCTk, ne tu není záporná částice 
— rovně tak, jako v NeBo^i, kt. v. — slov. na -rast, f. coitus 
(alitnm), na -ras ti ti vb. pf. coire, de volucribus, srb. na-rast 
f. coitus galii, na-rastiti coire, de volucribus, vyškytá se 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke sloYanskému jazykozpjtu. 185 

také rastiti inire, -se coire, de volncribas; charv. ne-rist 
aper, Hung. — asi na místě ♦na -rest, cbarv. srb. nerast 
m. aper, jak se podobá, namístě *na-ra8t, sloy. nerostec 
asi místo *na- rast ec, vedle toho narasec, nerosec, Prip. 
198. neresec, Meg. merjas, merjasec, merěsec, kdež 
m stojí na místě n, po 8 vypadlo, jak se podobá, t, bnlh. 
neres veiTcs, asi na místě ♦ne-rest, *na-re8t. Slova tato 
jsou pravděpodobné ve spojitosti s lot rést-s, m. i résta 
f. tempus, qoo a ves, lepores etc. appetnnt coitum, zivju résta 
tempas coitus pisciom, réstát nidnlarí, réstoté-s coitum 
appetere, de avibus, leporibus, piscibus. 

UepÍTa rns. rod mořských skořepin, hlemýžď mořský ; z řec. lat. 
vrjQÍzfjs nerita hlemýžď mořský s pestrým poklopem; také 
fr. uérite, angl. nerite id. 

Neštovice f. čes. l. pustala, 2. variola, černá neštovice variola 
nigra, 3. meliceris vřed hnojem k medu podobný, bílá neštovice 
albida pustula, Wn. 175. palčivé neštovičky Friesel, pustulae 
Com.-jau. 316. vlastně purpura, „červené dětinské neštovice, 
papulae, boa, morbus puerilis, quo maculae exiles rubrae corpus 
obsident", Wq. 899. červené neštovice na tváři vari, Wq. 327. 
dobrá neštovice na masitém místě, která brzo zraje a teče, 
furunculus, Wq. 899. neštovice fíková condyloma W. 174. — 
Neštovice staženo z nežitovice, v. NesKHTOBNi|A pod ne- 
aKHrb. 

He-y-iuió;KÍÍi adj. rns. non aptus, non idoneus, imperitus (^'iie- 
oy-KAio»;^HH) He-y-Rjio»ecTb, f. imperitia, kořen KJ104; slova ta 
jsou stejnokořenná s čes. po-kliditi, stčes. po-kliuditi 
ordinare, disponere, v. *Kljud. 

Nevati se, nevam se vb. dur. charv. haesitare, dnbitare, sibi 
prospicere, recusare; zdá se, že jest původu cizího; srov. řec. 
viíip(ú a) sobrius sum, abstineo vino, jejuno, tempero, b) sum 
mentis compos, prudens, cautus, providus. 

HeKo^i stslov. sagena veliká síC rybářská, HesoAk f. id., odtud 
NCBo^HYk m. piscator, rns. HéB04i» dim. HeB04ÓKT», pol. ni ewod 
sagena, čes. ne vod id. „Vytáhnu tě v nevodu mém in sagenE 
meá" Rkp. Bel. 40. verriculum, „Rybář sítí a nevodem (vení- 
culo) v rybníku loví* Com. jan. 427. dluž. návod sagena.' 
Podobá se, že třeba rozděliti N6-B0Aik; ne, ne zde není záporná 
předpona, než jest, jak možno domnívati se, z a stenčeno. 



Digitized by 



Google 



186 A. Matzenauer 

Uvážiti bIqší lot vad a 8, vads eia grosses Zugnetz, lit. we- 
dej as fanda, verricalum Wate, s nimiž -ao^i možno pokládati 
za stejnokořenné ; lit. uewádas sagena pochází pravděpodobno 
ze Slovan. Také něm. Wate funda, verricalum, sřněm. wate 
id. et tragam^ nizozem. wade; skand. vod, dán. vaad i vod 
sagena možno pokládati za srodná; něm. prov. newod, newot, 
niwad, niwod, nievrat, niewei t ein aas Linnen gefertigtes 
Zngnetz mit W&nden pochází však ze slovan. vlask. gnada 
rete piscatorium, sagena z german. 

Ne-vražiti, -žlm vb. dar. čes. — na někoho infensum esse, 
inimicnm esse alicni, odisse aliqaem, „Němci náramně na 
Římany nevrazili a v žádný mír s nimi se dáti nemínili.** 
2 Eron. Krám. vjd. 74. — to slovo jest odvozeno od Kp^n 
stslov. inimicas, čes. vrah; ne tu nemůže býti částicí zá- 
pornou, tomu odporuje význam; avšak ne ta nemůže také na 
místě předložky na státi, neb pak by ne-vražiti = na- 
vražiti bylo vb. pf., nikoliv ale vb. dur., jakým skutečně 
jest; možná, že ne jest tu stejného původa se stslov. neod- 
dělitelnou částicí Hi, vyskýtající se ve slovese ki-ni-i^htn 
spectare a j. v. Ni part. insepar. 

NeasHTi stslov. morbus qaidam, xai^thki co;^6|Ȓrai|iaki uojihtko^ 
NexHTA, Alex. — vysvětluje se slovy: Ďoitanb oco6aro po4a; 
charv. zastar. nežič na místě nežitj; Míša Pelegrinovió 
(Stari pisci, VIII. 199.) píše svému příteli Sav. Mišetiéovi : 
„Čuo sam (slyšel jsem) komu nežič udi (t. j. škodí), ta se 
nemoc tako zove, Hek je kóji velmi prudi (užitečný jest), 
uzet (vzat) s mjerom stvari ove, atd. — Dle toho žertovného 
poetického psaní třeba hledati sídlo té nemoci především ve 
hlavě, neb lék tam schvalovaný rozehřeje — dle jiného místa 
toho psaní — mozek příliš chladný: Koja ti če u svu ngeru 
svručit mozak velmi hladan* ; kromě toho třeba nasypati zvláštní 
prášek do uší ; neb ta choroba bývá také příčinou hluchosti : 
„ako ti je taj nevolja uši gluhe učinila". Dle jednoho básníka 
ze XVI. století jest nežič rheumatická s ohluchnutím uší spo- 
jená choroba hlavy, o níž on praví: „dohodl nam to zlo s mraka, 
8 nocne šetnje i studení." Parčič pak uvádí ve svém slovníku 
charv.-vlask., vydaném v Zadru r. 1874. na str. 389. slovo 
nežit 8 významem „risipola vesciculosa" t. j. erysipelas ná- 
dcha, růže ; rus. zastar. neacHrb nemoc, která dle Buslajevových 



I 



> 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke Blovanskému jazykozpytu. 137 

HcTopHMecRie olepím pyccKoft ciosecHOCTH I. 115. má sídlo 
své ve hlavě lidské, vysrkává mozek, láme čelisti, vyráží zuby, 
skřivQJe krk, spůsoboje hluchota atd. (v. Arch. Y. p. 93 i 94) poL 
niežyt gravedo, rheuma „zimná reuma abo niežyt** (Lex. IL), 
dle MroDg. také mrus. neTKwrb; čes. nežit nlcus ^Zabnojený 
vřed, když se sebere, nežit slově," apostema. Com.-jan. „O ne- 
žitiech jedovatých". Ras. rkp. 2. k. — tumor purulentus, plícní 
nežit vomica ; nežit = otok horký, abscessus pblegmonodes. JA. 
Stejnokořenné jest stslov. HeasHTOKHiiA serpens, oifnsKAicHk (oif- 
«i3BHTH vulnerare, laedere) sycTk -i|€io n OYU|>«Tk, Prol.-belg. 
2. JíoiyLL%ri pestis mor, také jiná nakažlivá, smrtonosná nemoc, 
-qeio o^up^Tk e. cod. serb. Vost. YpiuNAn (červená) — vóaog 
koi^ixrj, Vost. nřec. koi^ixri febris petechialis ; purpura Fleck- 
£eber; sem náleží také čes. neštovice pustula, variola na 
místě správného *nežitovice; ne, ne jest záporná částice, 
kořen jest ži z gi ve značení sanari, sanescere, sanum esse: 
hluž. žič, žiju sanari „raná žije" vulnus sanescit „raná je 
zažila-* (zhojila se, zacelila se); lit. gy-ti gy-ju sanescere, 
sanari, lot. dzí-t, dzi-stu, dzi-jn id. lit. gaj-us adj. 
sanabilis; čes. hoj (obs.) medicamen, hojiti sanare, hluž. 
hojié id. z gojiti, pol. goic, goj§ id. Slova uvedená jsou 
ve spojitosti se skr. ^áju-s m. medicamentum, kteréž bývá 
spojováno s kořenem ^i (^ájámi 1. sg. praes. act.) vincere, 
tak že by všeobecné značení: „odolati, zvítěziti, přemoci" bylo 
přešlo ve speciálné značení: „odolati nemoci, přemoci neduh. *" 
Dle toho jest tedy etymologické značení slova n e - ž i t, stslov. 
■e-XHTik: nezdravá neb i nezahojitelná čásC těla. 
Nh stdlov. part. neg. ovx. non, |i«iu€' nh, rocnoAH ovxl^ xvqlb 
Gen. 42. 10. - Pent.-Mib. ne quidem ani iťftcuk ca nn n|»N- 
EiiNSKHiii iCMoy. Nom. 121. nh umo (ani málo) ne uosKAuie 
BNA'ftTH Vost. I. 192. MM— MM uec — ucc. Sup. 44. 52. AOITe 
AM MM si vero non, Šiš. 109. mam mm aut non, Supr. 188. — 
ve složených: nm-kito nemo (kito quis), NM-vk, nh-ylto nihil 
(vh, YkToquid); předložky oddělují mm od tázacích zájmen: hm 
4>rk Koro;i:e Proph. Chron. I. 180. 30. nh NA^k Kuukxe Sabb. 
175. MM Ki YkTO Int NM»€ neque, nmxc BtfiA, nh»s6 \w\ Dioptr.- 
lab. NH-cunque, yto um nh baacm, Chron. I. 33. 21. bulh. ni 
ve složených: ní-kak nullo módo, ni-koj nemo, ni -sto 
nihil, ni-tí, ni-to neque, slov. ni non (non est) ni — ni 




Digitized by VjOOQlC 



188 A. Matzenaaer 

nec — nec, ni-ti, ni-ti id. ni-kaj nihil, ni-kdo nemo, 
charv. srb. ni ne qnidem, nec , nemá ni (ani) jednoga*, ^ni 
málo* minime, handqnaquam, ni — ni nec — nec „nemoga 
ni jesti ni piti", ni-ti — ni-ti id. ni-ko i ni-tko nemo, 
ni-áta nihil, (sto i sta qoid?), ni-po-što nnllo módo, ne- 
qnaqnam, nis. hi — hi nec — nec, hi rasi hh casi ani tak 
ani onak, hi-któ nemo, ni-qró (gen. -qeró) nihil, pol. ni nec, 
ne qnidem „On mn neodpowiedziař ni na jedno slowe**, ni — 
ni nec — nec, ni- by qnasi, tamqaam ,niby z drngim gada, 
a trzeciego stncha", ni-c, na místě *ni-co, gen. -ciego, 
ni-kt na místě *ni-kto nemo, ni-ž, na místě *ni-že, ni- 
že-li, ni-ž-li, a-ni-ž, na místě ♦a-ni-že, a-ni-že-li, 
qnam než, nežli, a- ni ne qnidem „on ani myáli o tym**, 
ani — ani nec — nec, čes. ni neqne, nyní obyčejně a- ni 
„Ve sny nevěř, ni tbaj na ně." Gato. „Tn knězn (správněji: 
kniezn) všickni slúbichn : stará ni mlada živiti, Vršovice všecky 
zbiti." Dal. c. 56. ni — ni nec — nec ,Ni nože, ni meče, 
ni jiné věci." Tkadl., ni-c nihil na místě ni -co (co qnid 
z YiiCo)gen. ni -čeho od zaniklého ni-če nihil „Sestra bratm 
to povědě : juž jáz nejsem niče tobě. DaL c. 9. Za niče jmajia 
pro nihilo" Ps. 89. 6. če qnid se ještě vyškytá v na-č, o-č, 
za-č, pro-č na místě: na-če, o-če atd. ni -kdo nemo 
z n i - k t o ■■-Ki-TO ; a - n i neqne, cnm emph. a-ni-ž a-ni-f,^ 
ani — ani neqne — neqne, hluž. n i ve složených : ni-c na^ 
místě *ni-co nihil, také ni-čo id. ni-chto nemo na místě 
ni-kt o, a -ni neqne, ne qnidem, ani — ani nec — nec, polab. 
ni non, ni-c nihil, ni-k&tfl nemo, nican nolo na místě 
*ni-chcan, *ni-ch&can. Srodná json: stprns. ni non (taká 
ny psáno) Katech, ve složených slovech značí to, co lat. zá- 
porné částice ne-, in-, něm. nn, někdy také ent- na př. ni- 
ains nnllns, ni-alná noUa (ain-s nnns, stslov. ■■%), ni- 
drnwien acc. sg. Unglanbe, ni-swintina er entheiligt, ni- 
winttton acc. sg. innocens, vlastně neobviněný, lot. ni — ni, 
nei — nei neqne — neqne, lit. neí, neí-gi neqne, ne 
qnidem, neí — neí nec — nec „neí teíp, neí szeíp" ani 
tak ani onak; ve složených vyškytá se také záporná částice né 
sesílením zvnkn z ni vzniklá: né-kas nihil, né-kadós, né- 
kád nunqnam, nnllo módo; got ni non, nec, neqne, ne qnidem, 
ni — ni neqne — neqne, stněm. ni non, stsas. stfris. ni; 



A 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskéma jazykozpytu. 189 

lat. ni ,qaid ni?" proč ne? ni -si jestli ne, ni fallor ne- 
mýlím-li se, ni-hilnm, ni-bil nic, b il um prvotné niC, pak 
véc nepatrná, malé ceny; staroir. ni, ni non. 

Nijet, m. srb. propositnm úminek, záměr;* z ture. ni jet id. 

Nistéj čes., starší tvar něstěj, niestěj, dle Jangm.-slovn. m 
— dle nvedenýcb tam míst bnď pokládáno za fem. — 1. os 
fornacis průcbod do kamen, «když sie v niestěji vtoči, inbed 
v kamnácb čbána zočí." St. ski. I. 212. — 2. focns, fomax 
„Vezmi strdi a borkébo cbleba bned z peci neb niestěje** Rkp. 
bib. 147. nístěj sopky crater; také nístěň f. os fornacis, 
slov. m e s t é j e f. pl. os fornacis místo n e s t é j e, blaž. n ě s é 
focns, fornax, caminas, dlnž. j ě s č e pl. os fornacis místo *n ě s č e, 
kořen ■'KT nět: stslov. bi-h^kthth accendere, t kořene promě- 
něno před t (Inž. 6 místo C) přípony v «. V Jnng.-slovn. udán 
cbybně kořen níst i to slovo sestaveno se řec. iďría focns, 
s nímž nemá nic společného. 

Nišadůr bulh. spiritus salis Ammoniaci, nišador srb. sal 
Ammoniacus; z ture. nisadir id. — arab. nušadir; původu 
orientál. jest také vlask. lisciardo i. q. serb. počat, n tu 
proměněno v Z. 

Nišan srb. scopus, také likšan; rus. zastar. Hiimáei sigillum; 
původu orientál.: pors. niáan nota, signum, meta, scopus, 
ture. nišan l.id. 2. typus, nota, imago ráz, otisk. — Také 
nrec. vicáviov^ vrioáviov meta, scopus, z ture. 

Nišarba slov. ictems, morbus regius žloutenice, také v i š v e r g a 
id. ni a v i jsou předsuvky, šarba i sverga stojí na místě 
šarga, z maď. sárga flavus, sárga-kdr i. q. slov. — čistě 
slov. žoltica, zlatenica. 

Nišeste, gen. -eta n. srb. amylum škrob; z ture. nesaste, 
nišaste id., odtud také nřec. viosatég škrob; čistě srb. 
škrob, škrob. 

Hhra, třeba čísti njiva, a) ager ctEnue NHoro NHSoyBus. 335. 
b) seges, messis aqie B03piicT€T'L uhra, hoxh no y6mi io no- 
asATH Moaseie; Bus. 717. NNBNie n. ager, cciia h nhbhei n BhCH, 
Prol.-Mart. CA^OBNie n nhbnic Prol.-belg. bulh. niva (-vů 
f.) ager žitné pole, slov. charv. srb. njiva ager, njivica 
dim., rus. Hása ager, campus, pratum, „ne HOie KopHHn>, Husa'* 
prov. rus. dle Jungm.-slovn. pol. niwa ager, campus, novale, 
čes. niva ager, arvum, campus „quosdam agros, alias Nivy 




Digitized by 



Google 



190 A. Matzenauer 

nuncupatos" Stát. mil. Paproc. 331. 1. 3. p. 193. ,Blíž 
Prahy na jednej nivě oběsí sie (Darink) sám na jívě." Dal. 
c. 21. — Možná, že slova uvedená jsou ve spojitosti se skr. 
niv (1. par.) roagnum, crassum, corpulentum, turgidum esse, 
tak že by niva původně značilo „tučné, úrodné pole, ager 
opímus** ; se skr. niv může také srb. njiv-ti, -im curare, 
alere býti ve spojitosti, tak že by prvotné značeni bylo, činiti, 
aby někdo tyl, tučněl. 

Njerk i jerk, jak se zdá, místo njerk hluž. ova pisciam, 
njerkaó emittere ova, de piscibus, na místě správnějšího 
njerkh, njerkhač? kh zastupuje v hluž. ch. Jest-li torna 
tak, možno ta slova pokládati za stejnokořenná s lit. narszas 
ova piscium, ranarum, nersz-u, -éti emittere ova, de pis- 
cibus, ranis. 

NoFA stslov. pes (dim. noxlka) orbKi^y Noriixik euof; ce »€■& 
sexNTii iiorA;nk euo\ Ruth. 3. 4. 7. 8. - Vost. NorAjcL pl. loc. 
bez předložky, Noroio na místě správného Noroift (sg. instr.) 
repente, nos^k duál. slov. charv. noga pes, pod nogu charv. 
= niz brdo deorsum, srb. noga 1. pes „doči kome na noge*' 
sám přijíti k někomu, „ici nogu před nogu" pedetentim, krok 
za krokem, 2. certus numerus jistý počet (pomistn.) na př. 
když rozdělují daň, praví: „ovo selo (ta vesnice) ima dvije 
noge, ovo nogu i po (půl), rus. Horá (dim. HÓxcKa, HÓxcHbKa) 
pes ciáófcift HoráMH male pedatus, 4epeBáHHaH Horá kopyto šev- 
covské, CTpondJbHUfl HÓrH Dachstuhlsáulen, co Bctxi Horb quam 
celeriime, ci Hon» c6hti» Koró zbaviti sil, nocTásHn Koró ná 
HorH pomoci někomu, iJ^etTHáA HÓxcKa petiolus floris; mrus. 
Horá t. j. noha pes, dim. HóxcKa t. j. nižka, pol. noga 
(dim. nožka) pes „Ma chleb rogi, a n^dza nogi" asi tolik, 
jako: Dobré bydlo činí bujným a nouze zbavuje smělosti, 
„Noga nog§ wspiera" (podporuje), „Wež (vezmi) nogi na ba- 
togi!" curre čito! „To wielkie mestwo w nogi mu wpadlo", 
o neudatném, nesmělém; „such^ uszedt nog^, er ist mit einem 
blauen Auge davon gekommen; noga kurza (bylina) porta- 
laca, noha čes. pes (dim. n o ž k a, nožice, nožička) noze 
(obs.) duál. „buďte ruce i noze uvázaný pevnie, af by se krev 
vzhuoru netáhla" Sal. rkp. 2. 1. „Cizí chléb mívá rohy, dokud ne- 
vstoupí černá kráva (nouze) na nohy". Rým. „Dluh má nohy, pole 
oči, les uši, na ty tři věci pozor dáti sluší". Rým. v nohy se 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpyta. I9i 

dáti, Y nohy dáti, dáti do noh fugere. „Potepeme je, že jich 
neujde ani noha" (ani jeden). Eon. nohy z=: sochy a plnhn; 
noha, míra čtyř dlaní, pes „čtyrydceti noh zvýší**. Har. kuří 
noha (hylina) portulaca, jinak: matky hoží dětel, medvědí 
(nedvědí) noha olus atrum, zaječí noha lagopus, trífolium 
arvense, lvová noha gnaphalium arenarium, jinak hělolist, úplav- 
nik, úplavníček, louční len; husí nožka (nůžka) alchemiUa 
vulgaris, jinak: stříbrník; nožice £, 1. pes, „nožice hřebimi — 
probichu** St. ski. II. 64., 2.=: kleč u pluhu stiva, hluž. noha 
pes (dim. nožka), dolha noha longum tempus, spatium tem- 
poris, dluž. n o g a pes, na n o g o m a loc. duál. = dat. duál, polab. 
nUga pes (nigga J. P. nacka Pf.), uQgun acc. sg. (nikung, 
J.) nadzé nom. et acc. duál., ntté&i pl. (nidgáy J. místo 
nadjáj). Srodnó jest stprus. nage pes, Yoc. (noye Beine, 
Grun.) nage-pristis digitus pedis, Voc. (pristis srodné 
se stslov. ni^iCTb) ; stejnokořenné jest, jak se podobá, lit. n á- 
giné, nagině calceamenti genus. Sandále ansBast oderLeder; 
wird an den Fuss gebunden; odtud něm. prov. nággen, na- 
ginen druh obuvi; za stejnokořenné možno také pokládati: 
lot. nagót, -oju celeríter ire i možno stanoviti co kořen 
Slovan, slov: *iior, nog ire, se movere; v Lex. II. uveden 
také skr. kořen na^, Samav. 6., neudán ale jeho význam. ^ — 
Slova odvozená: nogač (^'iiorAYb) slov. pedes, -itis, nog a či 
i nogari pl. srb. fulcrum Schragen, pol. nogacz macropodia 
Spinnenkrabbe, čes. noháč longipes, hluž. nohač id. — pol. 
nogal, m. morav. nohál id. nogat, a, o slov. (""iiorATi), čes. 
nohatý longipes, n o h a t e c laphita, Nomencl. ms. recte : lapitha, 
hluž. nohatý pedatus, longipes, polab. nttgoty pedatus, no- 
TATA strus. numi genus, Bus. 399. 400. „Horára, alte Mtinze, 
wovon vier eine Euna (Kyna) machen** ; nejisto, zdali sem 
náleží; NorATHqA stslov. summa aedium pars; srov. svrchu 
uvedené rus. cxponAibnufl hófh; HorABHqa f. stslov. vestis 
genus „rAifiA n ono^uita h NorABHqiA** (sic) Bus. 749. slov. 
nogavica tibiale, charv. srb. nogavica feminalium una 
pars, pol. nogavica Hoše, Strumpfhose, kašub. tibiale, 
čes. nohavice, sg., i. q. serb. — ve plur. 1. feminalia, 
2. obs. tibialia, hluž. noh a j ca namístě *nohawica tibiale; 
slov. nogavičar tibialium textor ; h o r á b k a rus. an den Fuss 
eines Huhns genáhtes Band, pol. nogawka =: nogawica; no- 



Digitized by 



'Google 



192 A. Matzenauer 

Ziny pl. f. čes. die vod Riodsknochen abgezogene Hant; NoauiNi 
adj. stsloY. pedis, pedum, -na Box^tsiik podagra, n|^kCTN noskhh 
Sup. slov. nož-en, -na, -no to, co stslov. nožná cev tibia, 
rns. HO^HÚA, pol. nožný, čes. nožný pedis „na nožném 
prstu." Brikc. Pr. M. — nožanj, gen. -žnja, m. srb. calcea- 
mentam qnoddam. Slova složená: Noro-BonNBi adj. stslov. do- 
lore pednm laborans, iioro-BOiiNie n. pednm dolor, nogo-bolja 
srb. podagra, Noro-BOSkNiL adj. stslov. pednm doloris, — iie^^n 
Dial. Noro-Box^ftiiHie, n. stslov. pednm dolor; uogo-stnp, m. 
srb. 1. semita, 2. transcensns in sepe „prijelaz preko plota" ; 
čes. zastar. noho-zéda „regida*" (languor), Rozk. značení ne- 
jisté, zeda by mohlo státi na místě staršího ^z^da, *g§da 
i býti stejnokořenné s lit. gend-ii, gěs-ti corrnrapi, depra- 
vari, tabescere, perturbari „in Unordnung geraten", Schl. lot. 
gjins-tu (1. sg. praes.) z gjind-tu, gjind.-n (1. sg. praet.) 
pessum dari, perire, gand-ět corrumpi, depravari; čes. noh- 
sled, ro. pediseqnns, -sled a, f. pedisequa; bez*nóg, a, o 
adj. slov. (''Bed-NorE) rns. 6e3-HÓrifl, pol. bez-nogi, čes. 
bez-nohý, hlnž. bjez-nohaty pede vel pedibns carens; 
dolgo-nóg, a, o adj. slov. ('^aí**!'©-"©!'*) longipes, ros. 40iro- 
HÓrift, pol. dlugo-nogi, čes. dlouho-nohý id. rns. 40Jro- 
HÓ3RKa culex komár (dlouhonohý); ob-nož čes. m. et f. Neben- 
schĎssling, žito má obnože. Us. „Drak mieješe osmnácte ocasuov 
a obnoží hadových. " Brnncv. — palmes ; propago ; ob-nožka 
čes. Fusssocke, ob-nožka slk. melligo, ^as die Bienen an 
den Fflsstín in den Bienenstock tragen; hluž. wob-noha, 
wobnožka Nebenschoss, Nebenzweig, — rěčna corno fluvii, 
hórska — Bergaoslftufer, 2. wob-nožka=: slk. obnožka, 
wob-nožnik hypnum Astmoos; ob-nožnja slov. concubina; 
od-noga pol. Nebenschóssling; germen, surculus; cornu fluvii, 
sinus maris ;od-noha, od-nož, f. i od-noží, n. čes. germen, 
palmes, surculus, propago, odnož obilí Nebenhalm; odnož talea, 
Zaluž. odnož zz slk. obnožka melligo, odnož hory Gebirgsast, 
hluž. wot-noha surculus ; štolo Nebenzweig ; Gebirgsarm ; pa- 
noha slk. 1. rámus, frons, -dis, surculus, 2. pes ligneus ; no;(i- 
Nora stslov. basis Bh-rA^h xpamhniiNuxii Pent.-Mih. hluž. pod- 
noha, dira. pod-nóžka pars pedis inferior „Unterfuss"; 
slk. p od-noh Fussgestell, slov. pod-nogalo, pod-nogav- 
nica scabellum; stslov. no;^i-iio»Hie n. scabellnm, — CTOiikNo 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 193 

Meo.-Mih. pedamentom mensae, — rof»u Sabb. 43. radices moDtis, 
ima montis, slov. p o d-n o ž j e, n. 1. scabellum ; 2. vůbec všechno, 
co jest pod nohama, charv. srb. pod-nožje, n. basis, scabellum, 
ms. no4-HÓ3RÍe, n. scabellum; piédestal (Žukov.), — ropu ima 
moutis, pol. pod-nože, n. 1. zz slov., 2. basis columnae, sta- 
tnae „pos^g (statua) na wysokim podnožu*", 3. dle Tritthólzer 
am Weberstuhl; čes. pod-nožl, n. v. pod-dož; — stslov. 
iio/^-NOXk f. calceus, e conjoct. — geuus dubium est — srb. 
pod-noži f. pl. v. pod-nožnici; čes. pod-nože, -nož 
f. basis; scabellum; sappedaneum, — štola statnroen mensae; 
pod-nože f. i pod-noži, n. Nebenschóssling, hluž. pod- 
nož, f. scabellum ; pedamentum mensae ; také pedál u varhanův ; 
^noAik-NoxkRA stslov. scabellum? -xkh, Alex. rus. no4-HÓ3RRa 
Fusstritt an der Eutsche, no4-HÓ»KH pl. 1. Trittscbemel am 
Weberstuhl, Weberschemel, 2. der Teppich, auf dem das Braut- 
paar bel der Trauung steht; čes. pod-nožka scabellum; der 
Tritthebel; der Tritt am Spinnrade; podnožky u stavu tkal- 
covského der Weberschemel: pol. pod-nože k, g. -žka m. 
(''HOAik-NOXMCL) 1. scabellum, 2. der Auftriit an der Brustwehr; 
čes. pod-nožek der Tritt am Blasebalg in Glashtltten, hluž. 
pod-nožk scabellum; noA^-NOXiiNTi adj. stslov. suppedaneus, 
slov. pod-nožen id. rus. no4-HÓ3KHUft KopMi Gras, das 
auf der Weide als Futter flir das Vieh bleibt ; pol. p o d-n o ž n y 
suppedaneus, podnožní ludzie antipodes, čes. p o d-n o ž n ý, 
-žni suppedaneus, — stolička scabellum, hluž. pod-nožny 
adj. iz: čes. — stslov. noAi»-iioaikNHKTi scabellum, srb. pod- 
nožnici m. pl. Weberschemel, čes. pod-nožník nadir, 
punctum pedum, hluž. pod-nožnik id. — slov. p o d - n o ž- 
nica scabellum; no-NO»ii f. stslov. tibiale, rus. oóhoxch f. pl. 
ocrea Beinhamisch, pol. po -nož, j,sidto (laquens), które si^ 
okoío gniazd ptaków stawia" ; čes. zastar. po-nožka, lovčí 
pták za nohu uvázaný, aby jiné vábil, avis venatica „Ptáčník za 
nožku přivieže v sietkách ponožku i vztrhá, by vzlétala, jiné 
ptáky osázala." St. Ski. I. 65. s-nože, n. slov. (""cii-HonsHic) 
inferior pars lecti; TpH-Norii m. stslov. tripus, slov. tri-nog 
1. id. 2. carnifex, Meg., bomo atrox, tyraunus, tri noh lictor 
(Lex. II.), což jest podivno ; tri-nožen, -žn-a, -o adj. tripes, 
tri-nožki adj. atrox, crudelis, tri-noštvo atrocitas, cru- 
delita8;pol. tri/-nog, m. trzy-nožek tripus, čes. tři-noh 

Listy filologloké » paedagogloké, 18?4. 13 



Digitized by 



Google 



194 R. NoYák 

id. tří-nohý adj. trípes, tří- nožka trípes sedile, W. tře- 
no žka místo *troje-D o žka trípns (vas), Hus. tří-nožník 
tripus, hluž. tři-nohak id. troj-nog, a, o charv., na místě 
toho také tro-nog, adj. trípes, tro-nožje místo troj-nožje 
trípus, pol. troj-nog, m. id. troj-nogi adj. tripes; Tf»k-NorK» 
m. stslov. trípns, rus. xpe-HÓrb, rpcHÓTRHnirb id. rpe-RÓSKnufi adj. 
trípes, čes. tr-nože, f. tr-nož f. také m. a) pedamentnm 
mensae, b) subsellium. aa-NOXiiie n. stslov. sinus marís, 3A- 
NOXNEi H nasoifxu MOi^CKyn Ex. -Vost. čes. zá-noží, n. meta- 
tarsns der Mittelfass. 



K textu Scriptorum historiae Augustae 

Napsal Robert Novák. 

Hadrian. 4: ^Secundo consul favore Plotinae factus totam 
praesumptionem adoptionis emeiniit. CoiTupisse eum Traiani liber- 
tos, curasse delicatos eosdemque sepelisse per ea tempora 
quibus in aula familiarior fuit opinio multa firmavit.* Že sepelisse 
porušeno, není pochybnosti ; z navržených čtení (depilasse Madvig, 
Adv. crit. II 631, ad se pellexisse Ilirschfeld, Wiener Studien 
3, 115) nehodí se hrubé žádné. Bezpochyby bylo tu psáno: eis- 
demque se polluisse, Srvn. Comm. 11: poUutus stupris et hu- 
mano sanguine ; ibd. 1 : ore quoque pollutus et constupratus fuit ; 
Heliog. 6 : inrupit pollutus ipse omni contagione morborum cum 
his qui se polluerant; Carín. 15: enormibus se vitiis et ingenti 
foeditate maculavit. 

Ibd. 20 (kde výklad o veliké paměti Hadrianové): ^dixit et 
veteranorum nomina quos aliquando dimiserat. Libros statím 
lectos et ignotos quidem plnrimis memoriter reddidit.' Právem 
pochybuje IlPeter (JJ. 1884 p. 75) o pravosti statím; Uadrian 
zajisté neosvědčoval paměti větší tím, že knihy, jež právě pře- 
četl, uměl opakovati. Čekáme tu význačnější adverbium. Navrhuji 
raptim (spěšně). Srvn. Tac. 2: qui creare imperatorem raptim 
solebat. 

Ibd. 22 : ^Ad convivium venientes senatores stans excepit 
semperque aut pallio tectus discubuit aut toga submissa. Dili- 
gentia iudicis sumptus convivii constituit et ad anticum modům 
redegit.' Že iudicis tu nevhodné, cítili mnozí; neb co má pečli- 
vost dobrého hospodáře se svědomitostí soudcovou činiti? Th. 
Mommsen méně předchozí summissa v summa psal summa dili- 



Digitized by 



Google 



E texta Scriptonim historíae Augustae. 195 

gentia in dies, Petschenig (Beitrftge zui* Textkritik der Scriptores 
historiae Augastae, Sitzgsber. der Wiener Akademie, hist. phil. 
Classe 1879, atr. 391) — málo vhodně — vindice sumptus. 
Srovnávám se s Mommsenem, že by tu přídavek smyslu Veliký' 
n diligentia vhodným byl, než přídavku toho nehledám v sub- 
missa, nýbrž v samém iudices^ jež rukopisy místo iudicis podá- 
vají. Myslím, že jest čísti: diligentia ingenti sumptus... Korru- 
ptela vznikla asi přestavením slabik ti a ^e v ingenti \ 8 přibráno 
z následujícího šumptua, 

Ael. Ver, 5: ^fuit hic vitae laetissimae eruditus in lit- 
teris . . . .' Před nedávnou dobou pochyboval Klein (Rh. Mus. 37 
r. 1882, p. 275) o správnosti čtení Witae laetÍ8simae\ maje spo- 
jení to za nelatinské, i navrhoval Vitae lautissimae,^ Mínění to 
musíme odmítnouti, neb svědčí proti němu Maxim. iun. 2: vitae 
laetioris, vini parcissimus, cibi avidus etc.; si^vn. též Tac. hist. 
2, 2. Z neznalosti dikce těchto spisovatelů pohříchu mnoho v po- 
slední době pronáší se zbytečných domněnek. Podobně v Ver. 
Imp. 2 et nimis laetus netřeba měniti laetus v lautua, 

Ant. Pius 8: ^Sed Repentinus f fámo s a percussus est 
quod per concubinam principis ad praefecturam venisset.' Famosa 
mám za neporušené, než před ním myslím že vypadlo f obula. 
Srvn. Yer. imp. 10 a 11. 

Anton, Phil, 13: ^Tunc autem Antoníni leges sepeliendi 
sepulchrorumque asperrimas sanxerunt, quandoquidem caveinint, 
ne quis ut vellet fabricaretur sepulchrum.' Tak psáno místo ve 
vydání Jordánově a Eyssenhardtově ; jB má : ne quis velle ab- 
fabricaretur.^ V ab jest asi porušeno ubi a dlužno čísti: ne 

quis ubi vellet fabricaretur Zlořády nedaly se zajisté tím, 

jak nýbrž spíše kde hroby zřizovány byly. 

Ver, Imp, 4: 'Lucius quidem Marco vicem reddens si sus- 
cipere obsecutus ut legatus proconsuli vel praeses imperatoii.' 
Korruptela si suscipere dosud není emendována; návrhy jsou 
podány zcela nepravděpodobné. Snad jest v ní hledati sic est 
ei fere, 

Avid, Cass, 8: ^Enumeravit deinde omneš principes qui 
occisi essent habuisse causas quibus mererentur occidi, nec quem- 
quam facile bonům vel victum a tyranno vel occisum, dicens 
meruisse Neronem, debuisse Caligulam, Othonem et Vitellium nec 
imperare voluisse. Nam de Pertinace et Galba pária sen tiebat, 
cum diceret in imperatore avaritiam esse acerbissimum malum.' 
Slova de Pertinace nemohou býti pravá, obsahujíce, načež Madvig 
upozornil, hrubý anachronisraus. Myslím, že dlužno čísti: de 

13* 



Digitized by 



Google 



196 R. Novák 

fortuna Galhae. V příčině fortuna srvn. Pescenn. 9: eadem 
fortuna illius foit quae Pescennii. 

Comm. 5 : ^hac igitur lege vivens ipse cum trecentis con- 
cubinis, quas ex matronarum meretricumque dilectu ad formae 
specicm concivit, trecentisque aliis puberibus exoletis, quos aeque 
ex plebe ac nobilitate f nieptusque forma disceptatrice col- 
legcrat, in palatio per convivia et balneas bacchabatur.' Ye 
zkomolenině nieptusque shledávám una cuiusque, 

Ibd. 20: ^Senatus adclamavit „quo auctore sepelierunt? par- 
ricida sepultus eruatur, trahatur." Cingius Severus dixit 'iniuste 
sepultus est. Qua pontifex dico, boc collegium pontificum dicit. 
Quoniam laeta percensui, nunc convertar ad necessaria. Censeo 
quae is, qui non nisi ad perniciem civium et ad dedecus suum 
vixit, ob honorem suum decerni coegit abolenda.' Laeta nemůže 
býti pravé; neb není vhodnou protivou necessaria, zvláště když 
i tato necessaria stejnou měrou laeta byla, jak z následujícího 
patrno. K poinišení ukazovati se zdá i podání rukopisné, neb 
B má: laetuni, P: laetam. Po mém mínění jest čísti: quoniam 
U^uyia percensui. 

Sev, 7 : 7uitque ingressus Severi odiosus atque terribilis, cum 
milites inempta diriperent vastationem urbi minantes.' „Die 
sonderbare Wendung inempta diripere^ welche den Gedanken in- 
volvirt, als ob man auch gekaufte Gegenstáude rauben konne, ist 
schwerlich richtig" (Petschenig str. 376). Čtu inventa (nac při- 
padli, plenili), s čímž, ač je-li má domněnka reperiebant místo 
rkp. recipiebant — Hedicke rapiebant — správná, mohlo by se 
srovnati místo Kurtiovo 5, 6, 4, kde rovněž o loupení řeč: et 
cum omnia, quae reperiebant^ capere non possent, iam res non 
occupabantur sed aestimabantur. 

Ibd. 11: ^Reliquum autem cadaver eius aute domům pro- 
priam exponi ac denudari iussit.' Denudari smyslem arci jest 
vhodné, ale předce pochybné tím, že rkpp. mají dividere. Není-li 
pravým čtením derideri? Srvn. co následuje: ^Equum praeterea 
ipse residens supra cadaver Albini egit expavescentemque 
admonuit et effrenatum ut audacter protereret.' 

Ibd. 17: ^Nam et intinita multorum caede crudelior habitus 
et cum quidam ex hostibus eidem se suppliciter obtulisset dixisset- 
que illi ^quid facturus esses* non mollitus . tam prudente dieto 
interfici eum iussiť. Slova qnid facturus esses, jak píše Jordán 
a Eyssenhardt, nedávají úplného smyslu. Nadto pak mají obsaho- 
vati dictum prudentissimum , Rukopisy též se poněkud od čtení 
uvedeného odchylují; P a 6 má: optulissetque dixisset ille quod 



Digitized by 



Google 



K textu Scriptoram historiae Augustae. 197 

facturus e s t ; Regius a Puteaneus Casaubon, : illi quid facturus 
es. Uvažuje sám o místě tom připadl jsem na čtení: obtulisset 
dixissetque ^Feliciter quod facturus es' non moUitus .... Pro- 
sebník přeje v nouzi své ad captandam benevolentiam zdaru 
císaři k jeho záměru; doplniti jest totiž po feliciter /acias ; srvn. 
Pesceuu. 2 : ut inter lapidationes exsecrationesque omnium ^lUi 
feliciter^ optaretur, ^illum principem superi' — populus adclamaret. 
Navrhuje feliciter za ille, činím tak, předpokládaje, že ille povstalo 
ze zkratky feliciter felic neb fel. Neb slovo to nezřídka v rkpp. 
zkráceno se vyškytá, nejčastěji v podobě JI, 

Fescenn. 3 : ^Haec si ulla véna paternae disciplinae viveret, 
fierent? Emenda igitur primům tribunos, deinde militem. Quem 
quam diu timueris, tam diu timebis.' O zhojení místa toho 
mnozí se pokoušeli, než všichni marné. Peter psal : tam diu time- 
beriSj Mommsen : tam diu ^nony timebit, Petschenig : quem quam 
diu timuerit^ tam diu tenebis, A přece pravda tak na snadě byla ! 
Jestit zajisté čísti : tumebit {=: bude zpupným). 

Ibd. : ^Vini avidus, cibi parcus, rei Veneriae nisi ad creaudos 
liberos prorsus ignarus. Denique etiam sacra quaedam in Gallia 
quae castissimis decernunt consensu publico celebranda sus- 
cepit.' Čtení quae castissimis decernunt jest nejisté ; místo quae 
mají rukopisy quase, decemufU pak jest tu výraz nemálo podivný. 
Navrhuji čtení: quis (ta forma místo quibus i jinde u těchto 
spisovatelů) castissimi intersunt. Srvn. Gallien. 11: vanitate illa, 
qua et civis adscribi desiderabat ct sacris omnibus interesse. 

Ibd. 10: 'Idem iussit ne zóna milites ad bellům [i tem] 
aureos vel argenteos nummos portarent, sed publice comraendarent 
recepturi post proelia quod dederant, addeus liberis eorum et 
uxoribus heredibus čerte reddendum c u i v e u i s s e t. ne ad hostes 
aliquid praedae perveniret, si quid forte adversi fortuna fecisset.' 
V item jest po mém mínění něco porušeno, nejspíše participium 
smyslu *^jdouce' neb 'jíti majíce'; ne-li Uturi^? Nadto podezřelá 
jsou mi slova 'cui venisset,' za něž mají PB qui venisset. Neb 
postrádáme na místě tom nemálo myšlénky, že jen v tom případě 
jest jiným než pravým majetuíkům věci svěřené vydati, když by 
tito v boji zahynuli. Tomu požadavku zadost by se stalo 
čtením cum perissent, 

Ibd. o málo níže : 'Denique etiam si nemo fuit qui suis tem- 
poribus dux severior videretur, peruiciem illi magis ista * * * 
quam mortuo, ubi et invidia et odium deposita erant, talia exempla 
v a 1 u e r u n t.' Tak píší místo to Jordán a Eysseuhardt, uznávajíce 
mezeru po ista. Jest to vůbec místo sporné, o němž četné ná- 
hledy proneseny. Sám dospěl jsem v příčině jeho k mínění tomuto : 



Digitized by 



/To 



Google 



198 R. Novák 

'perniciem illi magis in uita quam ^gloriamy mortuo, ubi et 
invidia et odiam deposita erant, talia exempla attulerunt." 
V příčině attvlerunt srvn. Macr. 10: occisas est etiam filius, 
cui hoc solum at tulit impérium, at interfíceretor a milite. 

Glod. Alb, 2 : ^Sane nt tibi insigne aliquod imperialis maie- 
statis addam, habebis utendi coccinei pallii facultatem, me prae- 
sente et ad me et cum mecam fderis habituras et purpurám, 
sed sine auro, quia ita et proavus meus Verus, qui puer vita 
functus est, ab Hadriano qui eum adoptavit accepit.' Porušena 
jsou slova ad me; bezpochyby jest za ně psáti ahi^seynte^ zvláště 
když excerpta Palatina mají ábsque místo ad. Neb toto absente 
bylo by nejpřirozenější protivou předchozího praesente. Et před 
cum lépe by scházelo ; snad jest přemístěno a položiti se má před 
praesente, kde by velice vhod bylo. Dle toho mělo by místo tuto 
podobu : ^habebis utendi coccinei pallii facultatem me e t praesente 
et absente, cum mecum fueris habiturus et purpurám.' 

Ibd. 10: ^puto eum rébus castrensibus profuturum, čerte 
obfuturum esse non satis novi.' Non jest asi přemístěno i bylo 
položeno původně po čerte, 

Ibd. 14: ^Has litteras cum Pertinax invenisset in Albini 
odium publicavit. Quare Albinus occidendi Pertinacis luliano 
auctor fuit.' Publicavit bylo dříve čtením obecným, než příliš 
odvážným ; neb PB mají: publicasse tu id. Snad v tom obsaženo : 
publicare iussit. Korruptela by se vysvětlovala tím, že bylo 

BS 

psáno publicare iuit a že oprava ta nevnikla v iuit, nýbrž v publi- 
care, kdežto vytvořila publicasse, načež iuit přešlo lehkou změnou 
v tu id, 

Ant, Carac, 2: Mixit praeterea in castris fratrem sibi ve- 
nenum parasse, matri eum inreverentera fuisse.' Eum jest tu 
zcela zbytečné a obtížné. Není-li je připsati na vrub nedbalosti 
spisovatelově, jest nejlépe je změniti v autem, 

Ibd. o něco níže : ^Questus est de fratris insidiis i n v o 1 u t e 
et incondite ad illius accusationem, sui vero excusationem.' Právem 
podotknul nedávno Cornelisseu (Mnemosyne 1883, 252), že veškeren 
smysl místa vyžaduje spíše opaku výrazu involute. Je-li je proto 
změniti, nejbližší by bylo synonymum slova incondite, totiž in- 
polité. 

Macr, 8: 'Appellatus igitur imperator f susceptos contra 
Parthos profectus est magno apparatu.' Co by v zkaženém sus- 
ceptos obsaženo bylo, dosud není jednoty. Po mém soudu hledati 
jest v něm adverbium značící ihned \ blízké by bylo subito, jež 




Digitized by 



Google 



E textu Scriptoram bistoriae Augustae. 199 

u těchto spisovatelů smyslem tím se vyškytá, srvn. Macr. 12 : quod 
cum coDStitisset, duos boves mirae magDitudinis vivos s a b i t o 
aperiri iussit . . . Comm. 3: subito deportavlt. Co do myšlénky 
srvn. Carus 9 : statim adeptus impérium Sarmatas — contudit. 

Ibd. 11: 'hos versus nescio qui f delatis iuxta eos qui 
Oraeci erant propositi in foro posuit.' V delatia obsaženo asi 
delicatus; podobně Ant. Diad. 3 mají rkpp. delatior místo de- 
licatior. 

Ibd. 13: ^in annonis tribuendis largissimus fuit, in auro par- 
cissimus, in vernaclis [vel aulicis] tam impius . . . .' Tak 
píše Jordán a Eyssenhardt, než že špatně, není nyní pochybnosti. 
Ukázale Madvig, že v rkpisném verandis není hledati vernaclis, 
než verherandis, pouze se zbývajícím uel neveda si rady. Zdá 
se, že za ně psáno bylo uero. Čísti tedy by bylo : in verberdndis 
vero aulicis .... 

Ant Heliog. 10: 'Erat praeterea idem Zoticus qui hoc 
familiaritatis genere abutens omnia Heliogabali dieta et facta 
venderet fumis quam maximě divitias enormes sperans, cum 
aliis minaretur aliis polliceretur omneš falleret.' Místo sperans 
myslím, že psáno prvotně parans^ jež smyslu místa více se hodí. 

Ibd. 20 : ^Exhibuit et Palatinis ingentes ^, ^ extis mullorum 
refertas et cerebellis phoenicopterum et perdicum ovis et cere- 
bellis turdorum et capitibus psittacorum et fasianorum et pavonum.' 
Po ingentes stanoví Jordán a Eyssenhardt mezeru ve shodě se 
Salmasiem, jenž dopliíoval lances. Po mém soudu pojem podobný 
obsažen v slově palatinis, jež měním v patinas. Že dativu tu 
nezbytně potřebí není, ukazují mnohá podobná místa u těchto 
spisovatele; čtenář doplní si snadno dativ convivis; srvn. hned 
o něco dále : barbas saně mullorum tantas iubebat exhiberi. V pří- 
ěině yjvdkzxx patina srvn. Claud. 17: patinám argenteam; Prob. 
4 patinám argenteam libranim decem specellatam; Hor. Sat. II 
8, 41: adfertur squillas inter murena natantis in patina por- 
r e c t a. 

Alex. Sev, 10: 'Et cum diceret adclamatum est 'Alexander 
Auguste, di te servent. f si verecundiae tuae, prudentiae tuae, in- 
noceniiae tuae, castitati tuae.' Místo porušeného si navrhuji di 
a čtu : 'di te servent, di verecundiae tuae cet.' S tím srovnati by 
se mohlo Hor. Carm. IV 13, 1 nn. : Audivere, Lyce, di mea 
vota, di audivere Lyce. 

Ibd. 19: 'Senátorem numquam sine omnium senátorům qui 
aderant consilio fecit, ita ut per sententias omnium f cura- 
retur, testimonia dicerent summi viri.^ Místo porušeného cura- 




Digitized by 



Google 



200 R. Novák 

retur navrhoval Salmasius gyraretur^ Jordán iretur neb scruta- 
retur. Spíše jest tu čísti quaereretur, srvn. 23: de omnibus 
hominibus per fideles homines suos semper quaesivit. 

Ibd. 21 : ^De promovendis etiam sibi adnotabat et perlegebat 
cuncta pittacia et sic faciebat diebus etiam pariter adnotatis et 
quis quo esset insinuante promotus.' Sic faciebat pokládá se nyní 
obecné za ponišené (srvn. JJ. 1884 str. 79); než podané návrhy 
na opravu slov těch vzdalují se valně od stop rukopisných, jako 
na př. i nejnovější 8u(b)8cribebat Je-li vskutku co měniti v slo- 
vech rkpisných, myslím, že jest prosté psáti : aig^ndy faciebat . . . 
Signum by tu bylo smyslem nota (znamení, poznámka). Srvn. 
Ant. Phil. 1 1 : calumniis intercessit adposita falsis delatoribus 
nota. Trig. 14: in circuitum omnem historiam contineret signis 
brevibus et minutulis. 

Ibd. 29 : 'Dehinc, si hora permitteret, actibus publicis post 
mul ta opemm dabat, idcirco quod et res bellicae et res civiles, 
ut superius dictum est, per amicos tractabautur.* O místě tom 
neobyčejně mnoho napsáno, ježto rkpp. mají post multam a ho- 
řejší post multa smyslem nevhodné jest. Jisto jest, že v slovech 
těch obsažen byl výraz '^skrovný', ježto jeho odůvodněním jest 
věta idcirco quod cet. Proto smyslem vyhovuje nejlépe Salmasiova 
domněnka *non multam', než ta palaeograficky málo pravděpodobná. 
Po mém soudě v post obsaženo více než now, totiž sed non 
a korruptela povstala přestavením slov těch z no sed, Je-li do- 
mněnka ta pravá, jest i operám uznati za přemístěno i celé místo 
takto Čísti : actibus publicis operám sed non multam dabat .... 
V příčině sed srvn. nahoře : per amicos ti-actabantur, sed sanctos 
et fideles; c. 29 : in quo et divos principes, sed optimos electos . . . 

Ibd. 33: 'Chlamydes hirtas Severi et tunicas asemas vel 
macrocheras, e purpura quae non magna^ ad usům revocavit 
suum.' Opět místo velice sporné; rkpp.: et purpureaq. non 
magna, et purpureas non magnas. Navrhuji: vel macrocheras, 
atqui non purpurea manica, Srvn. Gallien. 16: purpuream 
tunicam auratamque virilem eandemque manicatam habuit; 
Aurel. 48 : donasse — tunicas albas manicatas. 

Ibd. 36: ^in foro transitorio ad stipitem illum ligari prae- 
cepit.' Ježto B má illud legari^ navrhnul Jordán : illum adligari. 
Já čtu: illum d^e^ligai-i srovnávaje Aurel. 7: ^ad pedes militis 
deligareť a Liv. 26, 16, 2: ^ad palům deligatus.' 

Ibd. 53: ^Milites Romani, vestri socii, mei contubernales et 
commilitones amant, potant, lavant, Graecorum more f et qui- 
dem se instituunt.' Místo zkažené, o jehož opravu mnozí, ale 



Digitized by 



Google 



K textu Scriptorum historiae Augustae. 201 

marně, se pokoušeli. Než změnou ne právě příliš násilnou toto 
čtení vhodné bylo by lze ze stop rukopisných vytvořiti : ^ . . lavant, 
Graecorum morem (tak i jB) antiquo substituunt.^ Vedle antiquo 
přiměřeno by bylo ovšem i avíto, 

Maxim, tun, 1 : ^Cuius etiam poemata extant. Manserunt 
autem apud eam ai^rae regiae, quae tales, ut lunins Cordus 
loquitur barum rerum persecutor, fuisse dicuntur.' BP: perse- 
cutoresy což asi povstalo z ^persecutor, eV 

Gord, lun, 19: ^Vita sua hac tamen fortitudine 
a bonis numquam degeneravit semperque inter inlustríssimos 
fuit cives.' Místo značné porušené; čtení rukopisné jest: vita 
sua nec tamen fortitudinera bonis umquam. Pomina všechny vý- 
klady, jež o místě tom napsány, položím prosté čtení, jež sám 
za pravé pokládám: ^Xec tamen vita sua ^a^ fortitudine 
et bonit^ate^ umquam degeneravit.' V příčině honitate srvn. 
Max. et Balb. 7: tamen bonitate nimia sanctitate ac vereeundia 
ingentem sibi amorem conciliaverat ; ibd. 1: post Gordianos quo- 
rum alter bonitate virtute alter ac severitate clari habebantur . . . 

Max, et Balb. 5 : ^Operám grammatico, rhetori uon multam 
dědit, si quidem semper virtuti et militari severitati studuit Ac 
tandem militaris tribunus fuit et multos egit numeros.' Tandem 
jest tu nemálo podivné ; položeno tu, jakoby byl po dlouhé teprve 
době Maximus tribunem se stal, kdežto při jeho horlivosti vojen- 
ské, o níž tu zmínka se děje, věc asi tak se neměla. K tomu 
přichází, že tandem jest jen domněnkou a sice Casaubonovou ; 
rukopisy ukazují jinam; máť B: adtaen, P: acita*, z čehož 
acita* zdá se pňvodnějším než adtaen, neb d y B vysvětluje se 
snadno sloučením písmen ci, Z acita pak snadno vytvoří se čtení 
jedině zde vhodné ac čito. Srvn. Prob. 5 : res gestae tuae faciunt 
ut et seríus ti*adere maiores tibi exercitus videar et čito tamen 
tradam; Ant. Phil. 16 a j. 

Ibd. níže: Tost haec praefectus urbi prudentissimus inge- 
niosissimus et severissimus adprobatus est. Quare rei publicae 
saluti senatus ei homini quod non licebat novae familiae, 
impérium tamen detulit confessis omnibus eo tempore in senátu 
aptiorcm non esse qui deberet principis nomen accipere.' Slova 
rei publicae saluti jsou nepravděpodobnou domněnkou Eyssen- 
hardtovou ; jiní jinak místu pomoci chtěli, než žádný z podaných 
návrhů nedochází obecného souhlasu. Rukopisy mají quare veluti 
senatus. Po mém mínění jest toto veluti pravé, ale dativ adjek- 
tiva smyslu dignissimo po něm vypadl. 

Valer. 2: ^Veniam igitur eius honoris peto, cui vita inpar 
est, inpar est confidentia, cui tempora sic repugnant, ut censuram 



Digitized by 



Google 



202 R. Novák 

hominum nátura non quaerat.' Místo quaerat čtu, jak smyslu 
přiměřenější jest, /eraí. Srvn. Gall. 3: constabat^ autem censuram 
paren tis eum ferre non potuisse. 

GaUien, 1 : ^Nutante re publica, cum Odenatus iam orientis 
cepisset impérium et Gallienus conperta patris captivitate gauderet, 
vagabantur exercitus murmurabant duces, erat ingens omnibus 
maeror, quod imperator Romanus in Perside serviliter teneretur.' 
Vagabantur není jisté, neb iíP má: vocabantur a nadto nezdá 
se podobným pravdě, že by byli tímto způsobem vojíni nevoli nad 
zajetím Valeriana na jevo dávali. NecbC uváží vydavatelé, není-li 
spíše v porušeném vocabantur spatřovati voc^iferyabantur, které 
se velmi často vyskytuj'*, o výkřicích nevoli jevících a jež by pěkně 
srovnávalo se s následujícím murmurabant. 

Ibd. 3: ^Turbata interim re publica totoque penitus orbě 
terrarum ubi Odenatus comperit Macrianum cum filio interemptum 
regnare Aureolum Gallienum remissius rem gerere, festinavit ad 
alterum filium Macriani cum exercitu.' Rem gerere píše se po 
návrhu Salmasiově, rkpp. mají ingerere. Obsaženo v tom nej- 
spíše impérium gerere, porušené z inp. gerere; zkratka ta 
vyskytuje se i jinde v rkpp těchto spisovatelů. 

Ibd. 5 : ^ . . Gothi — occupatis Thraciis Macedoniam vasta- 
verunt Thessalonicam obsederunt neque usquam s p e s mediocriter 
salutis osten tata est.' Čtení to, jehož původcem jest Sal- 
masius, jest nemálo násilné, neb rukopisné podání jest neque 
usquam quies mediocriter salutem ostentare est. Dle toho opra- 
viti jest místo asi takto: ^neque usquam qui^r^es mediocriter 
salutem ostentare' ; est (iz: t) mohlo z konečného písmene slova 
ostentare vzejíti. 

TWgr. 15: (o Zenobii) ^quae multorum sententia fortior marito 
fuisse perhibetur, mulierum omnium nobilissiraa, orientalium femi- 
narum ut et Cornelius Capitolinus adserit speciosissima.' Místo 
posledního slova má B: saepedissima, P: saepedissimam. Tomu 
bližším by bylo zajisté sapientissima. 

Trig. 32 : 'Longius mihi videor processisse, quam res postu- 
labat. Sed quid faciam? Scientia naturae facilitate verbosa 
est.' Co slovy naturae facilitate rozuměti dlužno, nesnadno po- 
znati. Petschenig proto právem slova ta za porušená prohlásil 
i hleděl čtením nátura et facultate je opraviti ; než i to chová 
v sobě nemalou nejasnost. Vhodným by byl návrh materiae facul- 
tate ; vědění jest mluvné, ježto se při něm hojnost látky snadno 
naskýtá. Srvn. Gallien. 20: ut siquis eloquens vellet facta prin- 
cipům reserare mater iam non requireret. 



Digitized by 



Google 



K textu Scriptorum historiae Augastae. 203 

Claud, 7 : 'patres conscripti militantes audite, quod veřum 
est.' Json to slova císaře Klaadia píšícího senátu o svém úspěchu 
válečném. Militantes jest najisto zkaženo i navi'ženo za ně lae- 
tantes (Casaubonus), mirantes (Obrecht), gratanter (Kellerbauer), 
audite audite (Mommsen) atd. Můj návrh jest: patres conscripti, 
intimantem audite quod verum est (oznamujícího slyšte co pravda 
jest). Intimare častěji vyskytuje se u těchto spisovatelů; srvn. 
Bonos. 15: intimanda curavi; Claud. 17: intimasti Claudium — 
graviter irasci. 

Ibd. 10: ^Nam cum consuleret factus imperator quam diu 
imperaturus esset, sors talis emereit: 

tu qui nunc patrias gubernas oras 
et mundum regis arbiter deorum, 
. . . in veteres tuis novellis. 
regnabunt etenim tui minores 
et reges facient suos minores.' 

Kusý onen verš takto by vhodně opraven byl: 

trades inperium tuis novellis. 

Ibd. 18: Meličem te virtutibus tuis. Consulem te. Praefectum 
te. Vivas Valerie.' Místo vivas mají rkpp. vicias, za něž větším 
právem bychom psali vigeas, 

AureL 1 : T a r u i eis saně praeceptis, accepi libros Graecos.' 
Místo parui eis saně mají rkpp. parrumpianey v čemž shledávám, 
hledě k počátku této kapitoly, ^parui lunianis praeceptis.' 

Ibd. 4: ^dem auctor est vitulum matri eius natum mirae 
magnitudinis candidum, sed purpurantibus maculis, ita ut haberet 
in latere uno ^ave' iu alio coronam.' Místo ave in alio mají 
rkpp. auetrinalio. Shledávám v tom 'aue, in alteroj* 

Ibd. 7: ^alter alteri quasi ingenuo [quasi] servus obse- 
quatur.' Ingenuo jest nejisté, BP má: quasi in nemo quasi 
servus. Rovněž smyslem není ingenuo úplně vhodné, neb otrok 
neposlouchá — a vzor poslušnosti má se tu označiti — oddaně 
každého svobodníka, nýbrž jen toho, kdo pánem jeho jest. Proto 
raději bych psal ^quasi domino servus.' 

Ibd. 11: ^Si esset alius Aureliane iucundissime qui Ulpii 
Criniti vicem posset implere, tecum de eius virtute ac sedulitate 
conferrem. Nunc tecum requirere potuissem. Suscipe 
bellům a parte Nicopolis, ne nobis aegritudo Criniti obsit.' Tak 
vydává místo to Jordán a Eyssenhardt, než netřeba dlouhého vý- 
kladu k seznání, že při této podobě jest místo kusé a porušené. 



Digitized by 



Google 



204 R. Novák 

Za původní podobu jeho mám toto čtení: ^ . . . confen*em. Nunc 
tu, cum require^ns eum reperire nony potuissem, suscipe . . . .' 

Ibd. o něco níže : ^Consulatum cum eodem Ulpio Crinito in 
annum sequentem a die undecimo Kalendářům luniarum in locum 
Gallieni et Valeriani sperare te convenit sumptu publico. Levanda 
est enim paupertas eorum hominum, qui diu in re publica vi- 
ventes pauperes šunt et nullorum magis.' Poslední slova ne- 
mají smyslu, jak dobře poznamenal nedávno Cornelissen. Myslím, 
že jest zde čísti: et nullorum magis^tratuum^. Korruptela 
vznikla ze zkratky slova magistr atus. S genetivem oním srvn. 
Maxim. 6: quid tantum laboras, cum eius loci iam sis, ut 
ducatum possis. accipere. 

Ibd. 38: ^Aurelianus Augustus Ulpio patři. Quasi fatale 
quodam módo mihi sit, ut omnia, quaecumque gessero, omneš 
motus iugi'avescant, ita etiam seditio iutramurana bellům mihi 
gravissimum peperít.' Čtení to dosti vzdaluje se od podání ruko- 
pisného; B má: quidam mini sit, P: quiddám insit. Bližší 
jest: ^quasi /aťaZi ui datum mihi sit....' Srvn. Prob. 6: 
patrem meum fatalis belli Persici necessitas tenuit; Car. 
9 : vim fati quandam esse, ut Romanus princeps — transire non 
possit. 

Tac. 6; ^luae [malum] ratio est habere imperatorem qui 
famam curai-e non noveriť. Slovo 'malum' jest ve vydání Jordá- 
nově a Eyssenhardtově v závorky jako cizí přídavek položeno, 
dole pak poznámka od Eyssenhardta přičiněna 'malum respondit 
aliquis in margine.^ Poznámka ta jest s podivením, neb malum 
tu původní; jestiC to ono malum, jež častěji v otázkách s nevolí 
pronesených smyslem interjekce se vyškytá a asi našemu 'probůh' 
se rovná. Srvn. tento příklad z Livia 5, 54, 6 : quod cum ita 
sit, quae, malum, ratio est expertos ista (tak já zde čtu), 
alia experiri? 

Ibd. : 10 : 'Cornelium Tacitura scriptorem historiae Augustae 
quod parentem suum eundem diceret, in omnibus bibliothecis cou- 
locari iussit. Ne lectorum incuria deperiret, librum per annos 
singulos decies scribi publicitus in f euicosarchis iussit et 
in bybliothecis poni.' Čtení původní jest tu dosud hádankou, ač 
mnozí o ně se pokusili. Scaliger navrhoval in aevicis archiis neb 
in civicis archiis^ Casaubonus in cunctis archiis^ Obrecht in 
demosiarchiis. Můj návrh jest: 'Ne lectorum incuria deperiret, 
libros (tak i B) — scribi publicitus iussit et indusos arcis in 
bybliothecis poni.' Srvn. Val. Max. 5 1. ext. 4: 'ossaque ei 
Pyrrhi aurea inclusa uma Epirum in patriam — portanda dědit.' 
Druhý návrh můj zní: publicitus iussit et in sericis arcis in 
bybliothecis poni. Jest nesnadno co určitého tu říci. 



^ 



Digitized by 



Google 



K textu Scriptorum historiae Augustae. 205 

Flor. 4 : ^haec ego in alionim vita de Probo credidi praeli- 
banda ne dies hora momentům aliquid sibi vindicaret in me ne- 
cessitate fatali ac Probo indicto deperirem. Nunc quiescam 
saně meo studio satis factum arbitrans [studio et cupiditati 
meae].' Tak psáno místo to ve vydání Jordánově a Eyssen- 
hardtově; než znělo-li tak původně, velice pochybno. Rukopisy 
ukazují jinam; B má: nunc quointesámeo studio satis factum 
arbitrans studio et cupiditati me; P: nunc qm interim meo studio 
satisfactum arbitrans studio et cupiditati meae. V slovech nunc 
qm interim meo poznávám ^nunc quom inseruerim ea\ v ná- 
sledujícím pak studio prvou osobu přítomného času slovesa značí- 
cího ^ustávám' ^odpočívám'; které sloveso by to bylo, nesnadno 
mi říci. Ne-li consisto? Slova však studio et cupiditati meae 
není proč prohlašovati za interpolaci. 

Tím nabývá celé místo této podoby: ^Nunc cum inseruerim 
en, consisto satis factum arbitrans studio et cupiditati meae.' 

Numer, 11: ^Nam et cum Olympio Nemesiano contendit, qui 
cckuvTixd xvvtjysTixá et vavrixá scripsit quiqne omnibus 
coloniis inlustratus emicuit.' K tomu Petschenig str. 414: ^Ich 
halte das handschriftliche colonis mit Casaubonus fUr verderbt. 
Denn was soli hier der Hinweis auf die Colonien? War Neme- 
sianus blos in diesen bertthmt?' Casaubonus navrhoval proto co- 
ronis místo colonis, než to asi též nesprávné, neb jak může se 
o Nemesianovi říci, že byl všemi věnci oslaven ! Já mám za 
pravděpodobné navržené coronis, ale vedle toho omnibus za po- 
inišené. Ježto nadto BP mají quinque, nemám za nemožné čtení : 
scripsit inque (^agyonihus coronis inlustratus.' V příčině ago- 
nibus srvn. Alex. Se v. 35 : agoni praesedit .... 

Ibd. o něco níže: 'Numeriano Caesari oratoři temporibus 
suis potentissimo.' V poslední době navrhoval tu Cornelissen 
(Mnemosyne 1883, 259) potissimo; jak oprávněna jest tato kon- 
jektura, ukazuje Max. lun, 3 : Messalam ex familia nobili orátorem 
potentissimum. 

Učenec tento pronáší vůbec hojně konjektur úplně zbyteč- 
ných. Tak zbytečně navrhoval na u. m. Hadr. 7 non solum amicis 
sed etiam passim aliis quamvis (místo aliquantis) multa largitus 
est (srvn. Alex. Sev. 25 : Alexandři habitu nummos plurimos figu- 
ravit, et quidem electros aliquantos, sed plurimos tamen aureos), 
Ael. Yer. 5 : pateré me per alias explere (místo exerceré) cupidi- 
tates meas (srvn. Heliog. 9 : sibi homines ad exercendas 
libidines — opponi), Maxim. 23: et Maximinum et filium 
eius in tentorio sopitos (místo positos) occiderunt (srvn. Trig. 
3: filium — in Gallia positum; ibd. 12: Gallieno longe po- 
sito, Tac. 7: Tacitum — in Campania positum), Aurel. 1: 
ipse non nihilum ex eius sanguine originem (rkpp. : ex eius 



Digitized by 



(ÍooqIí 



oogle 



206 R- Novák 

origine sanguinem) duceret (srvn. Clod. Alb. 12 : de Ceioniornm 
stemmate sanguinem duceret; Ant. Phil. 1: cuius familia 
in originem recurrens a Numa probatur sanguinem trahere; 
Claud. 11: ab ipso Dardano sanguinem dicerent trahere) 
a j. Proto při návrzích jeho opatrnosti nemalé nezbytně potřebí. 



Poznamenáni ke kritice textu Kurtia Rufa. 

Podává Robert Novák. 

3, 2, 15: ^Ac ne auri argentique studio teneri putes, adhuc 
illa disciplina paupertate magistra stetit. Fatigatis humus cubile 
est: cibus, quem occupati parant, satiať Ne neprávem viděla 
se slova occupati farant Voglovi (JJ. 1873 str. 314) podezřelými; 
neb jak mohli vojíni Makedonští, o nichž tu řeč, zahrnuti jsouce 
pracemi vojenskými pokrm si opatřovati? Vogel proto volí ve vy- 
dání svém čtení ^cibus quem occuparunt satiat,' vykládaje quem 
occuparunt řeckým ov av rv%(0(Siv. Já připadl na návrh, jenž 
se mi i méně násilným vidí i co do smyslu lepší jest; míním 
čtení: quem occupant operati (poki-m, na nějž připadnou vy- 
konavše práci). Netřeba dokládati, jak pěkně odpovídá toto operati 
předchozímu fatigati : vojínové přestávají na jídle ne na něž při- 
padnou vňbec, nýbrž na něž připadnou teprve po denní práci. 

Ibd. 6, 18: ^lam primům nihil sine divina ope adgi*edi vide- 
batur : nam cum praesto esset ubique fortuna, temeritas in 
gloriam cesserat.' Místo fortuna mají rukopisy fortunae^ což 
náleželo čísti : fortuna, eť ; písmě t na zmar přišlo následujícím 
temeritas. Smysl jest zřejmý a zcela vhodný: ježto Alexander ve 
všem cokoli počínal štasten byl, bylo mu k slávě nejen to, co 
z rozmyslu konal, nýbrž i to, co podnikl nerozvážlivé ; srvn. 
4, 9, 23. 

Ibd. 9, 25: ^Ergo non medlocris omnium animo^s in- 
cessit^ formido — quippe itineri quam proelio aptiores erant 
— raptimque arma capiebant.' Shoduji se s Jeepem a Voglem, 
že psáti jest místo rkpisného animo akkusativ animos a doplniti 
verbum, na němž by akkusativ ten byl závislým. Toliko jiné 
sloveso a jinde bych raději doplnil; pravděpodobnějším se mi 
totiž zdá psáti: omnium animos formido ^occupavit^ — 
quippe .... 

Ibd. 13, 9: 'At illi qui sub oneribus erant omissis iis per 
metům capessunt fugám: armati quoque qui eos prosequebantur 
eodem metu arma iactare ae nota deverticula petere coeperunt. 



> 



Digitized by 



Google 



Poznamenání ke kritice textil Kartia Rufa. 207 

Praefectus quasi et ipše contemtus simulans cuncta pavore 
conpleverat/ Velice pochybuji, že by simulans bylo neporušeno; 
neb pro simulare quasi jen z komiků lze uvésti příklady, žádný 
z Eurtia. Snad jest čísti za ono simulans tumultuans smyslem 
trepidans. Srvn. Velí. 2, 79, 5: dum inter ducem et supplicem 
ťumultuatur, 

Ibd. 13, 11: ^Quippe tot annorum incredibili et fidem ex- 
cedente fortuna cumulata tunc alia stirpibus lacerata, alia in 
caenum demersa cernebantur : non sufficiebant praedantium 
manus praedae.' Velmi mdle zdá se mi připojena býti věta non 
sufficiebant. Nechť uváží kritikové, není-li před non stanoviti 
mezeru adeo, Srvn. 5, 13, 22 : vix credibile dicttí, plures captivi, 
quam qui caperent, erant: adeo omnem sensum territis fortuna 
penitus excusserat; 6, 3, 7: fruges quoque maturitatem statuto 
tempore exspectant : a d e o etiam illa sensus omnis expertia tamen 
sua lege mitescunt; 9, 4, 7; 4, 4, 5. 

4, 1, 22: ^Tum rege eo (se. Abdalonymo) salutato alter ex 
his, ^Hjabitus' inquit, ^hic vestis, quem cernis in meis manibus, 
cum istp squalore permutandus tibi est. Ablue corpus inluvie 
aeternisque sordibus squalidum.' V neporušenost aeternisque 
nevěří nyní již nikdo; srvn. Vogel I 222. Z podaných návrhů 
nejvíce zamlouvá se taetrtsque. Než ani k tomu nemám mnoho 
důvěry; neb proč nepoloženo epitheton to již k inluvie? Myslím, 
že tu bylo adjektivum, jímž pojem sordibus se specialisuje. Na 
snadě jest mysliti na terrenisque (špína blinou způsobená). 

Ibd. 2, 13: ^Sed cum fornacibus fen-um, quod excudi opor- 
tebat, inpositum esset, admotisque foUibus ignem fiatu accenderent, 
sanguinis rivi sub ipsis flammis extitisse dicuntur: idque omen 
in Macedonum metům verterunt Tyrii.' ^ Metům erscheint un- 
verstándlich, ein bestimmterer Ausdruck wie caedem, exltium^ 
interitum nOthig' (Vogel I 222). Vogel přijímá v text interitum; 
bližší jest malum, 

Ibd. 7, 25: ^Ac tum quidem regem propius adeuntem ma- 
ximus natu e sacerdotibus filium appellat, hoc nomen illi parentem 
lovem reddere adfirmans. lile vero se accipere ait et adgnoscere 
humanae sortis oblitus. Consuluit deinde, an totius orbis impérium 
fatis sibi destinaretur. Pater aeque in adulationem conpositus 
terrarum omnium rectorem fóre ostendit.' Výraz pater tu úplně 
nemístný, jak jinými již vytčeno ; jinak místo jest dosud záhadno. 
Vogel volí čtení vatesque místo pater aeque^ jež nemálo jest ná- 
silné. Spíše se mi zdá, že v pater tají se pariter a že tu dvě 
různá čtení {pariter, aeque) v jedno jsou sloučena. 



Digitized by 



Google 



208 R- Novák 

Ibd. § 28 n. : ^Sacrificio deinde facto dona et sacerdotibus 
et deo data šunt, permissumqae amicis, ut ipsi qaoque consale- 
rent lovem. Nihil amplius quaesierunt, quam an anctor esset sibi 
divinis bonoribus colendi suum regem. Hoc quoque acceptum 
fóre lovi vates respondent. Věra et salubri aestimatione fidem 
oraculi vana profecto responsa eludere potuissent, sed fortuna 
quos uni sibi credere coegit, magna ex parte avidos gloriae magis 
quam capaces facit.' Čtení eludere jest velmi pochybné, neb 
rkpp. mají si uídeiň. Navržena i jiná čtení, než stejně nepravdě- 
podobná. Já shledávám v rkpisném si uideri slova sibi dari 
a ctu místo celé takto: ^Vera et salubri aestimatione fidem 
^pendensy oraculi vana profecto responsa sibi dari pntavisseť^ 
sed . . . .' V příčině pendens srvn. 4, 12, 21. 

Ibd. 13, 4: Tarmenio, peritissimus inter duces artium belli, 
furto, non proelio opus esse ceňsebat: intempesta nocte opprimi 
posse hostes : discordis moribus, linguis, ad hoc s o m n o et impro- 
viso periculo territos quando in nocturna trepidatione coituros?' 
Somno vykládají tu někteří zeugmatem, doplňujíce k němu z ná- 
sledujícího territos vhodné participium. Než dobře poznamenává 
Vogel: ^Hartes Zeugma; vielleicht ist graves ausgefallen.' Než 
snadnějším způsobem bylo by lze tu docíliti čtení snesitelného, 
změněním et \ ex Si položením ho před somno, tedy čtením: 
^ad hoc ex somno improviso periculo tenitos.' 

Ibd. 16, 14: ^Quidam occupatis proximis rivis deverterant 
longius, ut, quidquid occulti humoris usquam manaret, exciperent, 
nec ulla adeo avia et sicca lacuna erat, ut vestigantium sitim 
falleret.' Ježto rukopisy mají castigantium a spojení sitim fallere 
není tu nepodivné, podobá se, že jest ponechati castigantium 
a před ním uznati mezeru acte«. Srvn. 7, 11, 21: sed ne falle- 
retur acies, dubitare cogebat varietas caeli nunc internitente 
lucis fulgore, nunc condito. 

5, 1, 19: ^Igitur hune quidem benigně cum liberís excipit: 
ceterum quadrato agmine, quod ipse ducebat, velut in aciem 
i rent, ingredi suos iubeť O čtení in aciem trent, za něž má 
rkp. in aciem raigrent, zbytečně nedávno pochyboval Kinch. In 
aciem irenť, praví v Quaestiones Curtianae p. 42, *^ad modům 
dubiae velut Latinitatis est; nam Liv. XXVII 46. 11 et iam 
pridem ^exeundum in aciem' edebatur et nunc editur.' PřehlédlC 
patrně místo jiné, totiž Liv. 7, 32, 10: cum gloria belli ac vir- 
tute sua quemque fretos ire in aciem debere. Srvn. o úsloví 
tom více ve výkladu MMtillera, GOtting. gel. Anz. 1883 p. 759. 

Ibd. 4, 20 : ^A dextra iter ad ipsum Ariobarzanen erat : hic 
Philotam et Coenon cum Amynta et Polyperconte, expeditam 




Digitized by 



Google 



Poznamenáni ke kritice textu Eurtia Hufa. 209 

habentes manum, relinqoit, monitos, nt, qoia et eqnes pediti iret 
mixtus et quam pinguissimum esset solnm et pabuli fertile, 
sensim procederent; duces itineris erant de captivis dáti.' Ježto 
P nemá et quam než jen qud^ nepochybuji s Kinchem, že psáti 
jest qua. Než v příčině pinguissimum nemohu zatajiti své po- 
chybnosti. NeboC z které příčiny měla četa, o níž tu řeč, jen 
na těch místech povolnu jíti, kde bylo solum pinguissimum? Což 
nedostačilo jen pingue solum? Či jen solum pinguissimum jest 
pabuli fertile, pingue nikoli? Nechť uváží vydavatelé, není-li 
v pinguissimum poiiišeno pingue uisum a není-li dle toho čísti: 
qua pingue visum esset solum et pabuli fertile! 

Ibd. 6, 4: Itaque inter ipsos victores ferro dimicabatur: 
pro hoste erat, qui pretiosiorem occupaverat praedam: et cum 
omnia quae rapiebant capere non possent, iam res non occu- 
pabantur sed aestimabantur.* Shoduji se s Jeepem a Hedickem, 
již neuznávají recipiebant, jež rkpp. místo rapiebant tu podá- 
vají, za pravé. Než místo navrženého rapiebant raději četl bych 
reperiebant (= rep'iebant). Zki*atka ta mohla snadno ke korrup- 
tele podnět zavdati. 

Ibd. 9, 20 a násl. : 'Sed iam non verba punienda šunt: 
linguae temeritas pervenit ad gladios. Hos, si mihi creditis, 
Philotas in me acuit. Si ipsi admiseritis, quo me con- 
feram, milites? Cui caput meum credam? Equitatui, optimae 
exercitus parti, principibus nobilissimae iuventutis, unum prae- 
feci: salutem, spem, victoriam meam fidei eius tutelaeque com- 
misi.' V slovech si ipsi admiseritis zbytečně odchylují se vy- 
davatelé příliš od nejlepšího podání rukopisného, jež jest ipsi 
admisit Neb malou změnou čísti třeba : Si id is admisiť .... 
(jestliže toho tento se dopustiti mohl, jemuž jsem taková dobro- 
diní prokázal, co mám čekati od jiných?). Ovšem někteří (Jeep, 
Foss) namítali, že by takováto věta podminovací tu nevhodná byla, 
ježto by jí Alexander pochybnost na jevo dával o vině Filotově, 
kdežto o ní přesvědčen byl (Foss : 'neque ille, quasi de Philotae 
scelere dubitet, si admisit potest dicere, quum admisisse eum 
maxima asseveratione affírmeť); než věta ona nemusí míti nutně 
smyslu : 'jestliže pravda jest, že toho on se dopustil', než možno 
pojati, jako často, spojku si časově neb příčinně a rozuměti větě 
smyslem : 'když onen toho se dopustil . . . .' Srvn. 6, 10, 35 : si 
(když, ježto) et cum indicamus, invisi et cum tacemus, suspecti 
sumus, quid facere nos oportet? 

7, 3, 8: 'Tuguria latere crudo struunt et quia sterilis est 
terra materia, in nudo etiam montis dorso, usque ad summum 
aedificiorum fastigium eodem laterculo utuntur.' Nemožnost čtení 
in nudo dokázal Madvig; vydavatelé následkem toho vypouštějí 

Listj filologické a paedagoglcké, 1884. 14 



Digitized by 



Google 



210 R. NoYák 

in a píší ^materia, nudo etiam.' Než pravé čtení bude asi: V» 
udo — montís dorso' t. j. země byla na dříví neplodná i na 
hřbetech horských, kde vláhy dosti bylo a kde proto více než 
kde jinde stromoví lesní růsti mohlo. 

Ibd. 6, 21 : ^Ceterum pertinacia oppidanorum iram eius ac- 
cendit. Itaque captam urbem diripi iussit.' Nepodobá se, že 
by byl tehdy Alexander město, o němž tu zmínka, jen vypleniti 
kázal, rozhořčen jsa proti němu tvrdošíjným odporem jeho; byl 
by to trest při známé prchlivosti jeho příliš malý. Myslím, že 
jest čísti ^urbem dirui iussit/ Tomu nasvědčuje velice hned co 
následuje: ^deleta ea Memacenis haud iniuria infestus ad Me- 
leagrum et Perdiccam ředit.' Rovněž popuzen nepoddajností Mema- 
cenských dá město jejich hned nato, jak v § 23 se vypravuje, 
dobyv ho, zbořiti: ^acrius obsidioni institit naturalem celeritatem 
ira concitante. Cuniculo ergo suffossa moenia ingens nudavere 
spatium, per quod inrupit, victorque urbem dirui iussit.' 

Ibd. § 22: ^Namque cervix eius saxo ita icta est, ut oculis 
caligine offusa conlaberetur, ne mentis quidem compos: exercitus 
čerte velut erepto [in] eo ingemuiť V in, jež vydavatelé v zá- 
vorky kladou, může porušeno býti tam. 

Ibd. 7, 28: ^Rex iussit eum confidere felicitati suae: ut 
alias sibi ait gloríam concedere deos.' Místo velmi sporné ; rkpp. : 
iiiBSum conjitere ad alia sibi ad. Kladu zde čtení, jaké já 
myslím, že původní jest: Vex iussum confidere felicitati suae, 
ut alias 8Í di gloriam concederent, dimisit.'* 

Ibd. 11, 15 a násl. : ^Diem inter metům laboremque con- 
sumpserunt. Per aspera ni sis duriora restabant, et crescere 
altitudo petrae videbatur. lUa vero miserabilis erat facies, cum 
ii, quos instabilis gradus fefellerat, ex praecipiti devolverentur. 
Mox eadem in se patienda alieni casus ostendebat exemplum.' 
Ježto P má aspere nists, jest pravděpodobnější čtení per aspera 
enisis; si*vn. § 17: per has tamen difficultates enituntur in 
verticem montis. Dále slova in se patienda vzpírají se všelikému 
přirozenému a nestrojenému výkladu; divím se, že dávno již ne- 
pomýšleno na jich zhojení. Po mém soudu psal tu Kurtins: mox 
eadem inte^^grtsy patienda . . . Srvn. 8, 11, 23: multique tam- 
quam adesset hostis, per lubrica saxa perque invias cotes prae- 
cipitati occiderant, plures aliqua membrorum parte mulcati ab 
integris deserti šunt; 8, 11, 12: multomm miserabilis fuit 
casus, quos ex praerupta rupe lapsos amnis praeterfluens hansit, 
triste spectaculum etiam non periclitantibus: cum vero 
alieno exitio, quid ipsis timendum foret, admonerentur, in metům 
misericordia versa non extinctos, sed semetipsos deflebant. 



Digitized by 



Google 



Poznamenáni ke kritice texta Eortia Rufa. 211 

89 5, 7: ^nemo enim illomm (se. Macedonum) qoicqaam 
ex patrio more labare sustinuiť Labare jest domněnka, rkpp. 
mají Ubere, Více pravděpodobnosti zdá se mi míti: li^nqyuere, 

Ibd. 7, 4: ^Qaota pars Macedonam saevitiae tnae snperest? 
Quotus quidem non e vilissimo sanguine?' Podstatné jest, co 
Einch proti quotus a proti non e vilissimo namítá; než žádá-li, 
by se psalo: quotus quisqne de nobilissimo sanguine, nevím, 
nevzdaluj e-li se příliš od podání rukopisného. Jednodušší a přec 
úplně vyhovující změna by zajisté byla : quota quidem nobilissimo 
e sanguine? 

Ibd. 9, 13: ^Nec, cur inverterit se nátura, causa. Maře 
čerte, quo adluitur, ne colore quidem abhorret a ceteris.' Že 
před causa neb po causa uznati jest mezeru slovesa, nepochybuji 
s Voglem. Jen o to otázka, jak by nejvhodněji mezera ta se 
vyplnila. Vogel píše: cur ibi se nátura verterit ^patety causa, 
Foss : cur ibi se nátura inverterit ^patescity causa. Více pravdě- 
podobnosti bude míti, tuším, čtení : causa ^apparety. Maře .... 

9, 9, 12: ^Sed in tumultu festinatio quoque tarda est. Hi 
contis navigia pellebant, hi dum remos aptari prohibebant, conse- 
derant: quidam enavigare properantes, sed non exspectatis, qui 
simul esse debebant, clauda et inhabilia navigia languide molie- 
bantur, aliae navium inconsulte ruentes [non] recepcrant : pariter- 
que et multitudo et paucitas festinantes morabatur.' S místem 
tím dosud nevědí si vydavatelé rady; tak těžce jest porušeno. 
Všeho smyslu prostá jsou slova ^aliae navium inconsulte ruentes 
non receperant.' Hedicke vynechává non, než tím světla místu 
nepřibývá. Mám za velmi pravděpodobné, že v non porušeno 
noxám a že čísti jest noxám ceperant (srvn. Col. 6, 2, 2; 12, 
3, 7) : lodi nerozvážlivě v před se řítíce úraz vzaly. Co v slabice 
re tkví, nesnadno arci říci; ale možno, že v tom zbytek slova 
obsažen značícího, čeho týkal se úraz ten ; vhodný by byl na př. 
genetiv re^morumy. Ostatně srvn. 4, 13, 33: his ita ordinatis 
praecipit, ut, si falcatos currus cum fremitu barbaři emitterent, 
ipsi laxatis ordinibus impetum incurrentium silentio exciperent, 
haud dubius sine noxa transcursuros, si nemo se opponeret; 
9, 4, 11 : leviora (navigia) cum et ipsa nequirent regi, in ripam 
tamen innoxia expulsa šunt. . 

Neméně závadná jsou slova ^hi contis navigia pellebant, hi, 
dum remos aptari prohibebant, consederant.' Zde se mi zdá, že 
značně slova jsou přestavena a mimo to neúplná; myslím, že 
původně asi takto vypadalo místo toto: ^hi ^multi^ con^e- 
derant et dum remos aptari prohibebant, contis navigia 
pellebant.' 

14* 



Digitized by 



Google 



212 R. Novák 

10, 5, 29: ^mortis, cuius metus ceteros exanimat, perpetua 
contemptio, gloriae laudisque nt iusto maior cupido, ita in iuvene 
et in tantis eius admittenda rébus.' Eíus píše Hedicke dle do- 
mněnky Jeepovy, rkpp. mají nec. Obsaženo v tom asi saně; 
korraptela vznikla bezpochyby přestavením slabik ne a sa. Daleko 
méně pravděpodobná jest zajisté domněnka Kin chová ^ita ut iuveni 
et in tantis nec evitanda rébus.' 



Příspěvky ke kritice textu Velleja 
PaterkiQa. 

Podává Robert Novák. 

1, 13, 3: ^Neque enim quisquam hoc Scipione elegantias 
intervalla negotiorum otio dispnnxit semperque aut belli aut 
pacis serviit artibus: semper inter arma ac studia versatus aut 
corpus periculis aut animum disciplinis exercuit.' Nepěkně při- 
řaďiije se věta semperque — serviit k předchozí. Změna pod- 
mětu není tu zajisté bez tvrdosti, nad to místo que vhodnější 
by byla částice odůvodnovací neb vysvětlující (nam, enim). Po- 
dobá se, že jest psáti semper quippe a takto interpungovati : 
^ ... dispnnxit : semper quippe aut belli aut pacis serviit 
artibus, semper inter arma ac studia versatus — animum . . . 
exercuit.' Rozdělení to nemálo podporuje, jak vidno, semper po 
obakráte na počátku věty položené. 

Ibd. 16, 3: ^Una neque multorum annorum spatio divisa 
aetas per divini spiritus viros Aeschylum Sophoclen Euripiden 
illustravit tragoediam.' Slovy neque multorum annorum spatio 
divisa aetas má se naznačiti věk krátký; smysl totiž jest, že 
jeden věk a to nedlouhý slavné ony tři tragiky zplodil. Pak však 
nezdá se mi výraz divisa tu místným. Myslím, že nepatrnou 
změnou za ně psáti jest diffusa (doba po prostoru mnohých 
let se táhnoucí t. j. dlouhá). Srvn. 2, 32, 5: quo maturius 
bellům tam latě diffusum confíceret. 

Ibd. 18, 1 : ^Transit admiratio ab condicione temporum et 
ad urbium. Una urbs Attica pluribus auctoribus eloquentiae 
quam universa Graecia operibusque floruit, adeo ut corpora gentis 
Ulius separata sint in alias civitates, ingenia vero solis Atheni- 
ensium muris clausa existimes.' Auctoribus má ovšem Halm 
v textu vydání svého, odkazuje k Tac. Ann. 2, 83, kde spojení 
auctores eloquentiae se vyškytá; než na našem místě iest auctoribus 
palaeograficky nepravděpodobné, neb AP má: annis, Korraptela 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke kritice texta Velleja Paterkula. 213 

ta zavdala podnět k hojným domněnkám, jež sestaveny u Kritze 
na str. 79 n. ; než žádná z nich není s dostatek vhodná. 

Za nejbližší a smyslem vhodné mám saně ; co se pak opertbus- 
que týče, jest dvojí domněnka možná: buď jest tu que nepravé, 
vzniklé tehdy, kdy saně v annis přešlo, aneb před operibus či 
po operibus výraz podobný navrženému auctoribus vypadl. V pří- 
čině saně srvn. 2, 40, 4: id ille non plus quam semel, et hoc 
saně nimium fuit, usurpare sustinuit; ibd. 120, 5; ibd. 87, 1; 
ibd. 88, 2; 1, 9, 6. 

2, 1, 4 a násl. : ^Haec urbs numquam plura quam decem 
milia propriae iuventutis armavit, sed vel ferocia ingenii vel in- 
scitia nostrorum ducum vel foi'tunae indulgentia cum alios duces, 
tam Pompeium magni nominis virům ad turpissima deduxit foe- 
dera (hic primus e Pompeis consul fuit), nec minus turpia ac 
detestabilia Mancinum Hostilium consulem. Sed Pompeium gratia 
impunitum habuit, Mancinum verecundia poenam non re- 
cnsando perduxit huc, ut per fetialis nudus ac post tergum 
religatis manibus dederetur hostibus.' Poenam non recusando 
jest čtení nejisté ; rkp. měl, jak se podobá, quippe non recusando^ 
z čehož quippe uznal prvý Madvig vadným, jenž spolu navrhl: 
quicquam noxae recusandi. Než Vellejus spíše psal: Verecundia 
debi^tam^ poenam recusandi' (neb: 'meri<tam> poenam 
recusandi'). Srvn. 2, 23, 2 : cuius facti merita eum poena intra 
biennium consecuta est; ibd. 54, 1: alteri superstiti meritas 
poenas luere suppliciis ; Curt. 3, 13, 17 : debita poena temptare. 

Ibd. 16, 4: ^Caput imperii sui Corfinium legerant atque 
appellarant Italicam.' A : legerantq. appellarent, M\ legerant quod 
(?) appellarent; možno proto, že jen Italicam přemístěno a že 
původně tu bylo: legerant Italicamque appellarant. 

Ibd. 22, 5: Tostea id quoque accessit, ut saevitiae causám 
avaritia praeberet et modus culpae ex pecuniae módo constitue- 
retur et qui fuisset locuples, fieret is nocens.' Místo is nocens, 
jak Halm píše, má AP: innocem. Myslím, že dlužno psáti: fieret 
^id^em nocens (stával se též . . ,); neb is zdá se mi tu mdlým 
a zbytečným. 

Ibd. 26, 3 : ^Non perdat nobilissimi facti gloriam Calpurnia, 
Bestiae filia, uxor Antistii, quae iugulato, ut praediximus, viro 
gladio se ipsa transfíxit. Quantum huius gloriae famaeque accessit ! 
Nunc virtute feminae propria patet.' Poslední slova píše 
Halm po domněnce Hauptově, než rukopis maje virtute eminet 
patria latet zjevně ukazuje jinam. Myslím, že i eminere i latere 
tu původně bylo, neb obě slova činí velmi pěknou protivu vespolek ; 
za porušené mám toliko patria, v němž hledám protivu viii;us 



Digitized by 



Google 



214 R. Novák 



1 



na př. prohra, (o^ypróbria neb podobné. Dle toho znělo místa 
asi: ^Nunc virtutes eminent, probra latenť neb, což jednodušší, 
^nunc virtutc eminente probra latenť 

Ibd. 30, 4 : ^hoc consulatu Pompeius tribuniciam potestatem 
restituit, cuius Sulla imaginem sine re reliquerat.' Vedle sine 
re možno, ježto má AP: m ture, též čtení aine ut, neb slabika 
re může býti dittografií z rcliquei-at. Srvn. Liv. 1, 17, 9: hodie 
quoque in legibus magisti-atibusque rogandis usurpatur idem ius, 
vi adempta. 

Ibd. 36, 2: ^Quis enim ignorat diremptos gi*adibus aetatis 
floruisse hoc temporc Ciceronem, Hortensium — auctoresque car- 
mmum Varronem ac Lucretium neque ullo in suscepto car- 
minis ftui opere minorem Catullum?' Návrhy na zhojení místa 
toho — neb AP má: in suspecti operis sui carmine — podané 
jsou tak četné a neuspokojující, že Halm nazývá místo to locus 
jere desperatus. Než myslím, že změnou ne příliš velikou po- 
moci mu lze. Domnívám se totiž, že jest místo operis sui psáti 
temporis sui a čísti : neque ullo temporis sui in suscepto carmine 
minorem (aniž v obraném druhu básnickém menšího než který 
vrstevník jeho). Smysl tak jest zcela vhodný, korruptela pak 
rukopisná vysvětluje se tím, že opisovatelem temporis sui mylné 
postaveno za suscepto. Přestavením slov porušen i jinde text 
Yellejňv. 

Ibd. 47, 4 : ^quo tempore P. Clodius a Milone candidato con- 
sulatus exemplo inutili, sed facto salutari rei publicae — iugu- 
latus est.' Místo inutili sed^ jež jest konjektura Ursinova, má 
AP inutiliter. Tomu bližší zajisté jest: Uuutili, uer^^umy.' 

Ibd. 49, 2: ^Alterius ducis causa melior videbatur, alterius 
erat firmior: hic omnia speciosa, i Hic valentia: Pompeium seuatus 
auctoritas, Caesarem militum armavit fiducia. Conbules senatusque 
causae nomine Pompeio summam imperii detulerunt.' Causae 
nomine není čtením spolehlivým, jak patrno z výkladu Gieseova; 
AP má: causae non, jež JFGronow v causae nomine změnil. 
Na snadě jest čtení: causa tnanij jež i tím vhodné jest, že se 
tak důrazněji odsuzuje jednání senátu a konsulň v příčině Cae- 
sara na počátku války občanské. 

Ibd. 62, 3 : ^Quippe M. Brutus et C. Cassius, nunc metuentes 
arma Antonii, nunc ad augendam eius invidiam simulantes se me- 
tuere, testati edictis libenter se vel in perpetuo exilio victuros, 
dum rei publicae constaret concordia, nec ullam helii civilis prae- 
bituros materiam — profecti urbe atque Italia intento ac pari 
animo sine auctoritate publica provincias exercitusque occupa- 



N 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. 215 

verant.' Ac pari jest vedle intento přídavek trochu podivný, 
obsahující moment, jenž zvláště vytčen býti nemusil, a musil-li, 
byl by lépe spisovatel řekl intento pariter auimo. Z příčin 
těch také nejedněm slova ona podezřelými se zdála i měněna 
různě; Burmann na př. navrhoval ac parato. Můj návrh jest: 

intento haud paci animo Slova ta by pěknou protivu tvořila 

k tomu, co oba onino náčelníci republikánské strany předstírali 
jako příčinu svého odchodu z Itálie^ že totiž vzdalují se odtud, 
aby mír nebyl rušen; v skutečnosti však do provincií se ode- 
brali, by právě válku vznítili. 

Ibd. 99, 3 (o odchodu Tiberiově na Rhodos): ^Quis fuerit 
eo tempore civitatis habitus, qui singulorum animi, quae digre- 
dientium a tanto víro omnium lacrimae, quam paene ei patría 
manum iniecerit, iusto servemus operi.' Digredientium a tanto 
viro má ovšem vydání basilejské; než rkp. měl po svědectví A 

6 

digredientium et anto, což čisti dlužno : digredientium tanto t. j. 
digrediente tanto. Čtení to jest také smyslem přirozenější, neboC 
vlastně Tiberius digrediebatur, ne jeho ctitelé. Čtení digredien- 
tium vzniklo mylnou assimilaci slova toho k omnium, na to pak 
způsobem označeným opraveno. 

Ibd. 106, 2: ^denique quod numquam antea spe conceptum, 
nedum opere temptatum erat . . / Ježto měl původně rkp., jak se 
zdá z Aj čtení porušené ante alpes^ na snadě jest domněnka 
ante uel spe. Ťel' v členu tomto bylo by velmi vhodné. 

Ibd. 114, 4: 'hiems emolumentum pátrati helii co n tu lit, 
sed insequenti aestate omnis Pannonia reliquiis totius belli in 
Delmatia manentibus pacem petiit.' Contulit jest tu, jak dobře 
vytýká Comelissen (Mnemosyne XI (1883) 418), zcela nevhodné 
a nesrozumitelné, z kteréž příčiny týž učenec navrhuje corrupit, 
srovnávaje 2, 52, 3 ; ibd. 57, 3. Smyslem ovšem jest toto cor- 
rupit pěkné, ale málo pravděpodobno palaeograficky. Vellejus psal 
asi contudit. Slova contudit a contulit často v rukopisech ve- 
spolek zaměněna. 

Ibd. 116, 4: ^ et A. Licinius NeiTa Silianus, P. Silii 

íilius, quem virům ne qui intellexit quidem abunde miratus est, 
t ne nihil non optimo civi simplicissimo duci f perisset 
praeferens, inmatura ^morte^ et fmctu amplissimae principis ami- 
citiae et consummatione evectae in altissimum paternumque fasti- 
gium imaginis defectus est/ Těžce porouchaného a přes četné 
návrhy nezhojeného místa toho myslím tato asi že byla podoba: 
^quem viním ne qui intellexit quidem abunde miratus est, ne- 
<dumqui> nihil novi^t, viri^ optim i, civis simpli- 




Digitized by 



Coogle 



216 R- Novik 

cissimi, ducis peritissimi praeferens ^indolem^, 
inmatura . . . .' Stranu ne-quidem — nednm srvn. 2, 89, 1 : 
qoae magnifícentia triumphorum eins, qiiae faerít manernm, ne 
in operís q n i d e m insti materia, n e d u m hoias tam recisi digne 
exprimi potest. 

Ibd. 117, 3: ^is cum exercitui qui erat in Germania prae- 
esset, con čepit e s s e homines, qui nihil praeter vocem membraque 
haberent hominum quique gladiis domarí non poterant, posse iure 
mulceri.' K tomu Sprenger (JJ. 1877, p. 48): ^Das Uberlieferte 
Í8t sinnlos. Es ist aese statt esse und malcere statt mulceri zu 
lesen.' Shoduji se s nim, že místo porušeno, ale místo esse 
raději bych četl spem, ponechaje mulceri. ^Spem' nasvědčuje 
velice concepit, jež nezřídka s tímto akkusativem spojeno se 
vyškytá. 

Ibd. 118, 4: ^Id Varo per virům eius gentis fidelem clari- 
que nominis Segesten indicatui*. Obstabant iam fáta consiliis 
omnemque animi eius aciem praestňnxerant.' lam není jisté, 
ježto rkp. měl etiam. Myslím, že v tom jest spatřovati at iam 
na nepravém místě položené ; domnívám se totiž, že čísti dlužno : 
At iam obstabant fáta 

Ibd. 126, 4 (o Tiberiově vládě): ^Restitutae urbes Asiae, 
vindicatae ab iniuriis magistratuum provinciae, honor dignis para- 
tissimus, poena in malos sei-a, sed aliqua.' O pravosti aliqua 
pochybovali již mnozí, jako Lipsius, Bothe, Ki*affert a j., neshle- 
dávajíce v něm dosti silnou protivu předchozího sera a dosta- 
tečnou chválu Tiberia. *) Slabost tohoto aliqua ukazuje nám jasně 
druhé místo Vellejovo, totiž 2, 67, 2 : ^id tamen notandum est 
fuisse in proseriptos uxorum fídem summam, libertorum mediam, 
servorum aliquam, filiorum nullam.' Co navrženo dosud místo 
aliqua na našem místě, jest vesměs nepravděpodobno. Myslím, 
že nechybím se pravdy, dím-li, že Vellejus tu psal antiqua 

(z3 dtiquá) t. j. trest přísný. Srvn. 2, 125, 4: Drusus 

prisca antiquaque severitate usus; ibd. 92, 2: cum alia 
prisca severitate summaque constantia .... gessisset ; ibd. 
49, 3: vir antiquus et gravis Pompei partes laudaret magis. 
Že přísně Tiberius neřesti stihal, proto chválí jej i druhý po- 
chlebník jeho, Valeríus Maximus praef. 1, 10 ed. H. : te, certis- 
sima salus patriae, Caesar, invoco, cuius caelesti providentia 
virtutes, de quibus dicturus sum, benignissime foventui', vitia 
severissime vindicantur. 



♦) KrafiPert (JJ. 1877, 47) dí dobře: 'aliqua involviert ein zu más- 
siges Lob, das unserem Schriftsteller, der gerade in dieser panegy- 
rischen Stelle den Mund so voli nimmt, gewiss fern lag.' 



"N 



igitized by Google 



Příspěvky ke kritice textu Velleja Paterkula. 217 

Ještě slovo o 2, 88, 3: ^Aequetur praedictae iam Antistii 
Servilia Lepidi uxor, quae v i v o i g n i devorato praematura mořte 
immortalem nominis sui pensavit memoriam.' V poslední době po- 
chyboval Sprenger (JJ. 1877, 47) o způsobu smrti, jehož se tu 
zpomíná („ttberhaupt aber wundert es mích, dass man an dieser 
hóchst wunderbaren Todesart noch keinen Anstoss genommen 
bat"), i hotov byl psáti za vivo igni viro anguis. Než pochyb- 
nost ta jest na prosto lichá, zcela podobný případ vypravuje 
Val. Max. 4, 6, 5: ^Tuos quoque castissimos ignes, Porcia, 
M. Catonis fíúa, cnncta saecula debita admii'atione prosequentur. 
Quae cum apud Philippos victum et interemptum virům tuum 
Brutum cognosses, quia ferrum non dabatur, ardentes ore 
carbones haurire non dubitasti, muliebrí spiritu virilem 
patris exitům imitata.' 



Miscellanea critica. 

Napsal Robert Novák. 

Caes. bell. gall. 7, 35, 4: ^Reliquas copias cum omnibus 
impedimentis, ut consueverat, misit ita cap tis quibusdam cohor- 
tibus, uti numerus legionum constare videretur.' CaptÍ8^ jak samo 
sebou zřejmo, jest tu nevhodno a patrně porušeno. Domnívám se, že 
Caesar psal ^ita ^hycatis quibusdam cohortibus.' Některé kohorty 
tak chytře byly umístěny a rozestaveny, že nepřítel nepozoroval, že 
zástup se ubírající neobsahuje celého množství vojska Caesarova. 
Srvn. 7, 36, 2: Vercingetorix inteiTallis separatim singulárům 
civitatium copias collocaverat Čtení navržené mám za vhodnější 
všech návrhů jiných, jako Vossova detractis, Drosihnova (JJ. 93, 
178) interceptis, Vielhabrova partitis a j. 

Sall. lug. 53, 5 : ^At Romani quamquam itinere atque opere 
castronim et proelio fessi 1 a e t i q u e erant, tamen quod Metellus 
amplius opinione morabatur, instructi intentique obviam procedunt.' 
Laetique nedává smyslu, ze kteréž příčiny vydavatelé místo měnili. 
Nejmenší pravděpodobnosti jest po mém mínění domněnka, že by 
výraz onen cizím přídavkem byl ; neb není na jevě příčina inter- 
polace. Jiná čtení jako lentique neb lassique zdají se mi obsaho- 
vati vedle fessi mdlé neb zbytečné přídavky. Myslím, že Sallustius 
psal : fessi plerique erant .... 

Val. Max. l,* l, 19: 'suamque venerationem, quam apud 
colentes maximám semper habuerat, f dismultiplicaviť 
Mnoho napsáno o této koiTuptele. Myslím, že tu dvě čtení v jedno 

multl 

sloučena Muplicaviť a 'multiplicaviť a porušení že povstalo z dupli- 



Digitized by 



GooqI 



oogle 



218 R. Novák 

cavit. Obou slov těchto k vytčení pojmu Vozhojnitť užívá často 
spisovatel tento, srvn. na pr. 5, 1,1: duplicata erga nos bene- 
volentia — reversus est. Dvoje čtení sloučeno v jedno 5, 2, kde 
B má suhohicere místo subicere, 

Ibd. 1, 1 ext. 2: ^actum Masinissae animo quam Punico 
sanguini conveniens!' Čtení to nemůže býti pravé; neb positiv 
conveniens jest nesnesitelný : proto Halm navrhoval convenientius. 
Než ani to čtení není spolehlivé, neb prvou i-ukou psáno v B 
místo quam qd. Není-li čísti: ^factum Masinissae quam non 
Punico sanguini conveniens'? Porušení bylo by lze vysvětliti 

qu 

z amno. 

Ibd. 1, 8, 4: Toilunae etiam Muliebris simulačním quod est 
Latina via ad quartum miliarium, eo tempore cum aede sua con- 
secratum, quo Coriolanum ab excidlo urbis maternae preces reppu- 
lemnt, non semel sed bis locutum constitit priscis his verbis: 
„rite me, matronae, de dis tis riteque dedicastis".' Přiseta 
jest konjektura Halmová a sice nepravděpodobná, neb slova ná- 
sledující ^rite me, matronae, dedistis riteque dedicastis' neobsahují 
v sobě nic archaického ; rukopis bernský má nad to prius, NechC 
uváží kritikové, není-li čísti : ^verbis his* a domnívati se, že verbis 
porušeno nejprve v prius — psáno jsouc veruis — a opravena 
nadepsaným verbis^ jež za his položeno. Ježto má dále místa 
dedistis B uidistis, nevím, není-li původním čtením uouistisy 
zvláště když dedistis vedle dedicastis téměř tautologií se jeví, 
kdežto vovistis jiný moment — zaslíbení sochy — vhodně by 
vyznačovalo. 

Ibd. 2, 7, 15: ^quo tempore tam iniusto, tam gravi propter 
inmane^ rei publicae damnum etiam tríbunus militum adulandus 
erat.' Že iniusto porušeno, přesvědčeni jsou všichni; ale z čeho 
vzniklo, otázka. Nejvhodnější by bylo iniquo, než jak vznik kor- 
mptely vysvětliti? Jest se domnívati, že iniquo nahrazeno libo- 
volně od kohosi synonymem iniusto, či že kdysi iniquo pozbylo 
q a pak z domyslu místo iniuo psáno zachované iniu^st^o? Na- 
vi*žené jinými luctuoso^ maesto, angusto málo má pravděpodobnosti. 

Par. epit. Val. Max. p. 144, 28 n. H.: 'C. Maríus post 
omneš triumphos [in] cantharo semper pot^vit, quod Liber pater 
superatis Indis hoc genere poculi usus esset.' In z textu vyloučil 
Halm, zcela nepravděpodobně; srvn. lul. Cap. Gallien. 17: bibit 
in aureis semper poculis aspernatus vitrum. 

Val. Max. 8, 8, 2: ^ut enim in rébus seriis Scaevolam, 
ita in lusibus hominem agebať Místo in lusibus má B: in 



> 



Digitized by 



Google 



Miscellanea crítica. 219 

scelus lusibus, dnihou rukou: in 8c§ui8 luaibus. Je-li v tomto 
sc^lus (sc^uis) co obsaženo, jak míní Eberhard (ZfdGW 1866, 
164) proti Vahlenovi (Rh. M. XI 592), jenž za dittograifii před- 
chozího Scaevolam ono slovo prohlašuje, myslím, že by mohlo 
se čísti : in ^a^scivis lusibus .... Neb Eberhardem navržené 
serenis lusibus má zajisté málo pravděpodobnosti; spojení to jest 
neobyčejné. V příčině lascivus, jež často proti serius se staví, 
srvn. Liv. 1, 5, 2; 37, 20, 5; 39, 15, 7; Curt. 8, 10, 15; 7, 
10, 4 ; Quint. 8, 6, 73 ; Plin. ep. VII 4, 6. 

Flor. 1, 4, 3: Tunc illa Romani nominis prodigia adque 
miracula, Horatius, Mucius, Cloelia, qui nisi in annalibus forent, 
hodie fabulae viderentur.' Po illa mají rkpp. ještě in. Velmi dobrá 
jest domněnka Freudenberga, jenž v tom in shledává tria (zz III). 
Vedle té vsak jest možná ještě jedna, totiž čtení inlustria, neb 
slovo to velmi často zkráceno v rkpp. inl, S tímto illa inlustria 
Romani nominis prodigia srvn. 1. 11, 16: nihil hospitalius mari: 
hic illinobiles portus Caieta, Misenus, tepentes fontibus Baiae ; 
ibd. : maximě tamen nota et inlustris.... clades. 

Ibd. 1, 6, 2: "Caesi aput Cremeram trecenti, patři ci u s exer- 
citus : sic scelerato signata nomine quae proficiscentes in proe- 
lium porta dimisit.' Místo sic má B: it, N: et. Myslím, že 
jest čísti: id^eoy. Srvn. 1, 11, 3: nihil uberius sólo: ideo 
Liberi Cererisque certamen dici tur. 

Ibd.. 1, 17, 1 n. : ^Haec est secunda aetas populi Romani 
et quasi adulescentia qua maximě vii-uit et quodam floře virtutis 
exarsit ac ferbuit. Ita quae inerat quaedam adhuc ex pasto- 
ribus feritas, quiddam [adhuc] spirabat indomitum.' Nezdá se mi, 
že by ita quae, jež Halm dle starších vydání místo rkpisného 
itaque v text klade, správné bylo; rozumít se samo sebou, že 
feritas indomitum spirat. Naproti tomu vše v nejlepším pořádku 
jest, čteme-li : .... ferbuit. At quia inerat quaedam .... Pak 
jest vzíti za subjekt věty quoddam spirabat indomitum z před- 
chozího adulescentia populi Romani a smysl máme tento : To jest 
mládí národa římského, za něhož tento statečností se proslavil. 
Než poněvadž trvala jakási divost z původců jeho přejatá, jevilo 
na sobě ještě jakousi nezkrocenost. 

Ibd. 1, 33, 16: ^non contentus libertatem suorum defendere, 
per quattuordecim annos omnia citra ultraque Hiberum et Tagum 
igni feiToque populatus, castra etiam praetorum et praesidia 
adgressus, Claudium Unimanum paene ad internicionem exercitus 
cecidit.' Et praesidia jest Halmová konjektura, které Halm sám 
valné nevěří. ^Nec tamen' dí praef. XI ^ita čerta est emendatio 
a me proposita, cum et post praetorum etiam a B absit. Potest 



Digitized by 



Google 



^ 



1 



220 K. Campfe 

enim praesidium (i. e. praesidum) etiam glossema voc. prae- 
torům esse.' Ani druhé toto mínění Halmo vo není hi-ubě pravdě - 
podobno; slovo praetor zajisté není tak neznámý výraz, aby vý- 
kladu potřebno bylo. 

Hledě k tomu, že spisovatel tento vypravuje věc neobyčejnou, 
národu římskému zvláště neblahou, rád užívá parenthetických zvo- 
lání, soudil bych, že takového cos v praesidium porušeno, na př. 
pro (proh) di, pro deum fidem. Nejblíže rukopisného čtení bylo 

by : castra etiam praetorum — prodigium ! — adgressus 

Srvn. 1, 39, 4: itaque non fusus módo ab his aut fugatus sed 
— simile prodigio — omnino totus interceptus exercitus 
quem duxerat Cato; 1, 38, 7: in loco quem Aquas Sextias 
vocant quo — fidem numinum — proelio oppressit; 2, 8, 11: 
servitia — pro nefas — et ergastula armantur a j. m. 



Napodobil-li Florus Lukana? 

Napsal K. Cumpfe. 

Již Meinert pronesl domněnku (JahrbUcher der Literatur, 
Wien 1824 sv. 28 str. 185 a násl.), že ve Flórově spisku „epi- 
tomae de Tito Livio etc." jeví se zřejmé stopy Lukanovy básně 
„Pharsalia", uváděje zároveň některá místa, v nichž shledával buď 
zřejmé napodobení aneb mimovolnou reminiscenci z Lukana. Meiner- 
tovi přisvědčil O. Jahn (luli Flori epitomae de Tito Livio etc. 
Lipsiae 1852 str. 47), odvolávaje se k nemnohým zvláště vý- 
značným příkladům. 

Naproti tomu poznamenává G. Baier v pilné dissertaci: De 
Livio Lucani in cai-mine de bello civili auctore 1874 na str. 3. 
a 27, že překvapující shodu Flórových výrazů s Lukanovými 
dlužno vysvětliti z toho, že oba čerpali z téhož pramene, totiž 
z Livia. Proti Baierovi hájil Jahna HJMUller (Fleckeisens Jahrb. 
fiir class. Phil. 1876 str. 559) tvi*dě s určitostí, že stopy Luka- 
novy básně jsou v díle Flórově zcela patrný. 

Uvážíme-li, že Florus sepisuje přehled dějin chtěl čtenáře 
oslniti skvělým, řečnickým slohem, méně dbaje věcné důkladnosti 
a správnosti, není již a priori pravdě nepodobno, že zejména při 
skládání oddílu „Bellům civile Caesaris et Pompei" zření měl 
k básni Lukanově, v níž tato část válek občanských vylíčena jest 
celkem na základě knih Liviových formou rhetorickou, ve které 
právě Florus velikou měl zálibu. Mimo to honosil se Florus rád 
peřím cizím; důkazem toho vypůjčení z Vergil. ekl. I, 66 „toto 
orbě divisi Britanni", z Plinia (Hist. nat. HI, 9, [Sill.]) vzatý popis 
Kampanie a mnohé reminiscence ze Silia Italika v oddíle „Bellům 



Digitized by 



Google 



Napodobil-li Florus Lukana? 221 

panicům secundum." A že Lukanus náležel mezi básníky, z nichž 
učili se řečníci mluvě ozdobné, toho svědkem Tacitus (dial. de 
orat. 20): Exigitur enim iam ab oratoře etiam poeticus decor, 
non Accii aut Pacuvii vetemo inquinatus, sed ex Horatii et Ver- 
gilii et Lucani sacrario prolatus. 

Avšak můžeme ukázati k místům, jež dokazují zcela určitě, 
že Floi-us Lukana skutečně napodobil, jakkoli Meinert ve stránce 
té jednak příliš daleko zabíhal, tak že z příkladů od něho uvede- 
ných leckteré sluší vymýtiti, jednak opominul uvésti některá místa 
právě nejdůležitější. 

Zajímavý doklad napodobení Flórová čteme I, 17, 4:*) Sed 
hic (Camillus) melior V e i s i n capta urbe consenuit. Jest známo, 
že Kamillus žil dle souhlasných zpráv ve vyhnanství v Ardei, jak 
vypravuje Livius V, 43, 6: Ardeam, ubi Camillus exulabat, duxit; 
qui maestior ibi fortuna publica quam sua, cum diis hominibus- 
que accusandis senesceret .... Ze slova „senesceret" zdá se vy- 
cházeti na jevo, že Florus měl místo Liviovo na mysli, ale jak 
vysvětliti „Veis" ? Někteří jako Baier na str. 4. vykládají, že 
Florus dopustil se chyby té z nedbalosti, ježto jest známo, že 
poklesků takých jest u něho nemálo ; ale čteme-li Phars. V, 28 : 

Tarpeia sede perusta 
Gallorum facibus Veiosque habitante Camillo, 
Ulic Róma fuit, 

zdá se spíše pravdě podobno, že Florus následoval Lukana, čímž 
poskytnuta mu možnost, aby slovy „capta urbe" náležitě vytknul, 
kterak vítězný Kamillus v městě dobytém dny života svého trávil. 
Florus neporozuměl zajisté místu Lukanovu a tudy dopustil se 
chyby. Lentulus, mluvě před senátem z Itálie do Epiru uprchlým, 
klade na to váhu, že působnost senátu nikterak se nezmenšila, 
ač jest v zemi cizí ; neboť jen tam prý jest sídlo zákonné vlády, 
kde zasedá senáty tak jako Kamillus do Vej z usnesení senátu za 
vrchního vůdce byv povolán tam nejvyšší velitelství přenesl. Proto 
vykládá Lentulus dále: Non unquam perdidit ordo mutato sua 
iura sólo. Z toho zřejmo, že Kamilla srovnává s Pompejem, jenž 
nyní jest zákonně ustanoveným vůdcem naproti Caesarovi ; a vlastně 
tento vztah k Pompejovi jest ve slovech „Veiosque habitante 
Camillo" věcí hlavní, ježto senát římský, jak známo z Livia, byl 
na Kapitoliu, a tam také zůstalo sídlo vlády; srov. Liv. V, 39, 
10 ; V, 46, 7 : consensu omnium placuit ab Ardea Camillum 
acciri, sed antea consulto senátu, qui Romae esset: adeo regebat 
omnia pudor .... Proto poznamenává případně Weber ve svém 
vydání: Vereor ne poeta hoc exemplo incommode usus sit. 

Co do výrazu: Ulic Róma fuit, srovnávám Luk. YIII, 131 
a násl. : 



*) Flora cituji dle vydání Halmová; Lukana dle vyd. Weiseova. 



Digitized by 



Google 



222 K. Cumpfe 

Tennit nostros hac obside Lesbos 
affectus: hic sacra domas caríque penates 
hic mihl Róma fuit; 

a co do smyslu Cic. orat. Philipp. II § 113: Habet populus Ro- 
manus ad quos gubernacula rei pnblicae deferat: qui ubicun- 
que terrarum šunt, ibi omne est rei publicae prae- 
sidium vel potius ipsa res publica. Jiné příklady uvádí Weber 
v poznamenání k verši tomu. Lukanus nepraví tedy, že Kamillus 
žil ve Vejech ve vyhnanství, jak Florus místu tomu rozuměl, 
a jak chybně vykládá je scholiasta (M. Annaei Lucani Pharsalia 
etc. C. F. Weber 1821—1831; 3. díl obsahuje scholiasty): 
Illic (Veis) enim Camillus exulavit, qui signa Romana a Gallis 
reduxit. 

U Flora čteme IT, 13, 43: Sic praecipitantibus fatis proelio 
sumpta Thessalia est, et Philippicis campis urbis, im- 
perii, generis humani fáta commissa šunt. Florus klade bitvu 
mezi Caesarem a Pompejem na roviny u Filipp v Makedonii, ač 
před tím mluví o Thessalii; i můžeme míti téměř za jisté, že tu 
Lukana následoval, který volností básnickou mluví o bitvě, jakoby 
svedena byla u Filipp, klada místo to v bezprostřední blízkost 
Farsalu v Thessalii a zaměňuje Thessalii s Makedonií; srov. I, 
680; I, 694; VII, 591; 853 a jinde. Předchůdcem byl již Ver- 
gilius Georg. I, 490 : Romanas acies iterum videre Philippi, a po 
něm Ovidius Metamorph. XV, 824: Emathiaque iterum made- 
fient caede Philippi. Na miste svrchu uvedeném Florus Livia 
zajisté následoval, ježto čteme u tohoto (Periocha CXI): trans- 
lato in Thessaliam bello apud Pharsaliam acie victus est. 

Jak nedbale někdy Florus z Lukana čerpal, poznáme z při- 
kladu následujícího. Lukanus vypravuje IV, 402 a násl., kterak 
vůdce Caesarňv Antonius, byv obležen na jakémsi ostrůvku při 
břehu illyrském, pokusil se uprchnouti na třech zvláštním způ- 
sobem sestrojených lodích na pevninu illyrskou, kde byl Dola- 
bella s vojskem Caesarovým. Dvě lodi unikly šťastně, ale třetí byla 
zachycena, načež mužstvo její raději na vzájem se porubalo, než 
by se bylo vzdalo. Avšak Florus zmátl vypravování Lukanovo tak, 
že líčení jeho jest nesrozumitelné. Slova Flórová sem náležející 
jsou tato II, 13, 31 : quippe cum fauces Adriáni maris iussi 
occupare Dolabella et Antonius, ille lUyrico, hic Curictico litore 
castra posuissent, iam maria latě tenente Pompeio, repente legatus 
eius Octavius Libo ingentibus copiis classicorum utrumque 
circumvenit. Deditionem famesextorsit Antonio. Missae 
quoque a Basilo in auxilium eius rates, quales inopia navium 
fecerant, nova Pompeianorum arte Cilicum actis sub 
mari funibus captae quasi per indaginem. 

a) Florus mluví tak, jakoby Oktavius a Libo bylo jméno 
jedné a též osoby; ale víme z Caesara, že Skribonius Libo 



Digitized by 



Google 



r: 



Napodobil-li Florus Lukana? 223 

a M. Oktavius byli vůdci Pompejovými (b. c. ni, 5); i Lnkanus 
IV, 433 dl správně: Noluit Illyricae custos Octavius undae. 

b) O Antoniovi dovídáme se z Livia (Períocba CX) : G. Anto- 
nios male contra Pompeianos in lUyrico rébus gestis captus est. 
Že hladem byl svírán, vypravuje Lukanus v. 410. Florus smísil 
dle způsobu svého různé věci. 

c) Není pravda, že lodi byly vyslány od Basila; bylyt Anto- 
niovy a jen zvláštním způsobem upraveny; srov. Luk. IV, 416 
a násL : Nova furta per aequor exquisita fugae ; o Basilovi zmi- 
ňuje se Luk. IV, 415: Ut primům adversae socios in litore.terrae 
et Basilum videre ducem. Ze všeho patmo jen tolik, že byl 
vůdcem Caesarovým. 

d) Slova týkající se zachycení lodi připomínají živě líčení 
Lukanovo IV, 448: 

At Pompeianus fraudes innectere ponto 
. Antiqua pai^at arte Cilix passusque vacare 
Summa freti medio suspendit vincula ponto, 
Et laxas fluitare sinit religatque catenas 
Rupis ab Illyricae scopulis. 

Florus připojil ještě „quasi per indaginem", kteráž slova, vzta- 
hujíce se k přirovnání Lukanovu v. 437 a násl., na místě tom 
jsou nevhodná. 

Vedle příkladů již zpomenutých můžeme uvésti ještě některé, 
o nichž nelze pochybovati, že jsou reminiscence z Lukana. O po- 
rážce u Allie užil Lukanus výrazu VII, 409: Et damnata diu 
Romanis Allia fastis a Florus I, 7, 7: Itaque hune diem fastis 
Róma damnavit; shoda ta jest tím důležitější, ježto zřejmo z ní, 
že Florus nenapodobil Lukana jenom v oddíle o válce občanské, 
nýbrž i jinde, jak již z příkladu prvého vychází na jevo. 

Na začátku bitvy u Farsalu zpomíná Lukanus dalekosáhlých 
následků, jež bude míti v zápětí. Dí pak mezi jiným VII, 391 : 

Tunc omne Latinům 
Fabula nomen erit: Gabios Veiosque Coramque 
Pulvere vix tectae poterunt monstrare minae. 

Weise v poznamenání k v. 391: Tunc ... . vykládá ne- 
správně: Nemo tum credet Romanos tantum potuisse perficere 
bello. Básník chce naznačiti hyperbolicky, že krveprolití bude tak 
velké, že města spustnou zbavena jsouce svých obyvatelů, a la- 
tinský kmen zdáti se bude již pouhou bájí, jakoby ho ani nebylo 
bývalo; srov. 389 a násl.; 399 a násl.; I, 24 a násl. Tak vy- 
kládá již scholiasta: quia exstinguetur omnis posteritas, et si quis 
audierit Latinos fuisse, fictum credet ut fabulam. S Lukanovým 
místem srovnal bych Flora I, 6, 11: hoc tunc Vei fuere. Nunc 
fuisse quis meminit? quae reliquiae? quod vestigium? laborat anna- 



Digitized by 



Google 



224 K. Cumpfe 

lium fídes, ut Yeios faisse credamus, a I, 11, 8: ita rainas ipsas 
urbium dimit, ut hodie Samniam iu ipso Samnio reqniratur. 

Taktéž výraz Morňv II, 13, 65: sparsae magis quam oppressae 
vires erant ukazuje k Luk. VIII, 273: sparsit potius Pharsaiia 
nostras quam subvertit opes, a u téhož básníka hledati třeba zřídlo 
téchto výrazů Flórových, jakkoli Baier na sti\ 17. a 18. domnívá 
se, že společný obou pramen byl Livius. 

Původ války občanské vykládá Luk. I, 160anásl. : Namque 
ut opes mundo nimias fortuna subacto intulit et rébus mores 
cessere secundis a Florus I, 47, 7: Quae enim res alia civiles 
furores peperit quam nimiae felicitates? n, 13, 8: Causa tantae 
calamitatis eadem quae omnium, nimia felicitas. Luk. I, 111: 
Non čepit fortuna duos a Flor. II, 13, 14: tamquam duos tanti 
imperii fortuna non caperet; Lukanus charakterisuje oba soky 
I, 125: 

Nec quemquam iam ferre potest Caesarve priorem 
Pompeiusve párem 

a Florus II, 13, 14: Nec ille ferebat párem nec hic superiorem. 

Při takové slovní podobnosti netřeba, tuším, pochybovati, že 
Florus Lukana na mnohých místech jednak úmyslně, jednak bez- 
děčně napodobil. Výraz Lukanův I, 1 : Bella plus quam civilia 
rozvádí Florus II, 13, 4: ut non recte tantum civile dicatur . . . 
et plus quam bellům; taktéž užívá stejného přechodu II, 13, 30 : 
Aliquid tamen adversus absentem ducem ausa Fortuna est jako 
Luk. IV, 403: In partes aliquid sed Caesaris ausa est (scil. 
Fortuna). 

Co vypravuje Florus o návratu Manově z Afiriky n, 9, 11: 
Itaque ad nomen tanti viri latě concumtur, servitia — pro nefas 
— et ergastula armantur, jest dle mínění Baierova na str. 22. 
vzato z Livia, ale podobně vyjádřil se při téže příležitosti Luk. 
n, 94: 

servilia solvit 
Agmina; conflato saevas ergastula ferro 
Exseimere manus . . . 



BLritické a exegetické príspévky k Pro- 
pertiovi. 

Napsal E. Campfe. 

V časopise „Berliner Philologische Wochenschrift* 1884 
č. 9 — 13 a 16 uveřejnil A. Otto řadu kritických a exegetických 
příspěvků k Propertiovi ve článku : Propertiana. Mnohé z výkladů 



Digitized by 



Google 



Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 225 

a koDJektar jeho zasluhují vskutku vážného povšimnuti; jiné do- 
mněnky však zdají se býti pochybeny, takže nebude od místa 
přičiniti k nim některá poznamenání.*) 

I, 1, 19 hájí Otto důkladnou inteiTpretací rukopisné čtení 
faliacia, neuznávaje potřeby zaměniti je konjekturami fíducia, 
audacia, sollertia, a to, jak domnívám se, plným právem. Yedlé 
n, 4, 25 mohl ukázati ještě k II, 4, 17: 

Non hic herba válet, non hic nocturna Cytaeis, 
Non Perímedeae gramina cocta manus. 

Za to však nevhodná zdá se býti konjektura jeho torům, 
za niž chce zaměniti čtení rukopisné locum I, 1, 36, kde již 
Markland navrhoval novum. Důvod jeho „die Wendung mutare 
locum ist hóchst prosaisch, fast nichtssagenď" není podstatný. 
Výraz ten jest zde na místě, zpomeneme-li v. 29 a 30; neboť 
básník, nemoha Cynthii obměkčiti k lásce, chtěl odebrati se do 
krajin vzdálených „qua non ulla meum femina nořit iter" ; ti však, 
kteří jsou v lásce šťastni, mají zůstati v ftímě, v. 31 : Vos rema- 
nete . . . ., je má poutati láska jejich (v. 35), a proto nemají 
měniti místo svého pobytu (neque assureto mutet amore locum). 
Proto také Propertius, dosáhnuv lásky Cynthie své, nechce již 
fiím opustiti I, 6, 5: 

Sed me complexae remorantur verba puellae; srov. I, 17, 
1; I, 17, 15. 

Bylo-li by vůbec změny třeba, byla by na snadě spíše do- 
mněnka, že dlužno čisti focum. 

I, 4, 15: Quo magis et nostros contendis solvere amores, 
Hoc magis accepta fallit uterque fíde. 

Accepta zdálo se nemístným již Heinsiovi, jenž navrhoval 
asserta, a Marklandovi, který chtěl čísti adducta; v době 
nejnovější změnil Weidgen čtení rukopisné v ecce pia. 

Též Otto pokládá accepta za porušené a navrhuje et nebo 
at čerta. Než konjektury ty jsou dle mého soudu zbytečný; 
čekali bychom ovšem plný výraz data acceptaque, však básník 
užil brachylogicky pouze jednoho accepta fide, kteréž předpokládá 
na místě tom data. Oba klamou (fallit uterque) věrným slibem 
(fide), který jeden od druhého obdržel a též na vzájem učinil. 
Na závazek ten naráží básník později, když* milenka stala se mu 
nevěrnou ; srov. I, 15, 25 a 35. 

I, 5, 7 : Non est illa vagis similis, conlata, puellis : 
Molliter irasci non solet illa tib i. 

Otto, vykládaje správně smysl veršů těchto, zamítá právem 
konjekturu Bžlhrensovu sibi a jiné ve verších následujících. Solet 



♦) Propertia cituji dle vydání Báhrensova. 

Listy Biologické s paodagoglcké 1884. 15 




Digitized óy VjOOQlC 



226 K. Cumpfe 

zaměněno již od starého opisovače ve „scieť*, kteréž čtení také 
většina vydavatelů přijala. Palmer navrhoval non volet Že verá 
v té podobě, jak rukopisy jej zachovaly, jest porušen, o tom po- 
chybovati nelze; kdežto však dříve shledávána kormpce ve slově 
solet, domnívá se Otto, že tibi zaměněno jest za mihi, ukazuje 
k tomu, že záměna zájmen u Propertia častéji se nalézá; i na- 
vrhuje čtení: 

Molliter irasci non solet illa mihi. 

Změna Ottonova zamlouvá se svou jednoduchostí, ale není 
v souhlase s verši následujícími: 

Quod si forte tuis non est contraria votis, 
At tibi curarum milia quanta dabit 

Slova tato předpokládají, že irasci ve v. 8. vztahuje se 
k tibi. Propertius vange totiž Galia před dvojí nehodou; předně 
před hněvem Cynthie (v. 8), jenž jest daleko větší než u děvčat 
rázu obyčejného (srov. I, 4, 17), a před mukami, jež by mu 
vzešly z lásky k ní, kdyby se jeho přání naklonila (v. 10). 

I, 8, 33 : lila vel angusto mecum requiescere lecto 
£t quocunque módo maluit esse mea, 
Quam sibi dotatae regnum vetus Hippodamiae. 

Otto, tuším, první soudí, že participium dotatae je po- 
rušeno, a navrhuje čtení dotari; důvodem jest mu jednak dativ 
sibi bez určitého vztahu, jednak prý může stěží znamenati dotata 
Hippodamia „die Hippodamie mit reicher Mitgift.** Co prvé ná- 
mitky se týče, dlužno poznamenati, že z předcházejícího verše 
snadno lze doplniti esse neb příslušnou formu slovesa velle, ježto 
nutno u Propertia mnohdy daleko smělejším způsobem některý 
výraz z předcházejících nebo následujících veršů doplniti; srov. 
příklady uvedené u Hertzberga: Quaest. Propert. str. 123 § 11. 
Ještě méně podstatná jest námitka drahá, již lze vyvrátiti hojnými 
příklady; srov. Horat. carm. III, 24, 19; Plaut. Mil. glor. v. 680 
a jiné. 

I, 11, 21: An mihi non maior carae custodia matris 
Aut sine te vitae cura sít ulla meae. 

Rukopisné an zaměňují vydavatelé buď s Keilem v nam, 
nebo s Burmannem v at, nebo s Lachmannem v ah. Otto podržuje 
an, ale mění non v nunc: An mihi nunc maior cai*ae custodia 
matris? Za důvod uvádí: „Denn wenn nicht wirklich die Frage- 
form des Satzes die ursprtlngliche ware, wůrde es doch wohl im 
Pentameter heissen mOssen: nec sine te . . . Ist dem so, dann 
steckt der Fehler nicht in den Anfangsworten des Hexametei^s, 
sondern in der Negation.** Avšak jest známo, že aut po nega- 




Digitized by 



Google 



Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 227 

tivních výrazech mívá význam nec; srov. Propert n, 17, 16; 
U, 34, 83; totéž platí o vel ; srov. Propert. I, 14, 24. kde ruko- 
pisy interpolované opravily nec. 

I, 15, 29: Mul ta prius vasto labentur flumina ponto, 
Annus et inversas duxerit ante vices. 

Rukopisné mul ta zaměnil Passeratius v nuUa, což také 
většinou vydavatelů přijato. Jest podivno, že Ottonovi nezdá se 
myšlénka tím povstalá býti pravé ádvvcctov; taktéž nesouhlasí 
s výkladem těch, kteří podrževše rukopisné multa vysvětlují vasto 
ponto za ablativ na otázku odkud, ježto prý vazba ta jest ne- 
jasná. Než čtenářům vazba ta nezdála se tak neobyčejnou, ježto 
byl znám obyčej básníků naznačovati nemožnost způsobem tím; 
srov. Propert III, 19, 6; II, 15, 33; Ovid. Trist. I, 7, 1; 
Heroid. V, 30. Otto vykládá labi =: entgleiten, verfliessen. „Eher 
werden viele Str5me ins weite Meer verfliessen u. natttrlich 
vertrocknen und schwinden, als die Sorge um dich in meiner 
Brust schwindet.'' Než výklad ten zdá se býti příliš hledaným; 
zcela jinak vyjádřil Propertius touž myšlénku II, 32, 49 : 

Tu prius et fluctus poteris siccare marínos, 

i jest s podivoDím, že Otto místo to neuvedl. 

I, 17, 3: Nec mihi Cassiope soli to visura carinam. 

Že soli to jest korrupce, o tom nikdo nepochybuje; než 
návi'hy ve příčině nápravy posud učiněné málo uspokojují. Pravou 
zajisté cestu, jak i Otto soudí, nastoupil Polster navrhuje sto li do; 
básník totiž činí si sám výčitky, že Cynthii opustil. Ottonovi zdá 
se však výraz ten příliš silný, a proto chce psáti stul to. Co 
do myšlénky srovnávám Tibulla I, 2, 65: 

Ferreus ille fuit, qui te cum posset habere, 
Maluerít praedas stultus et arma sequi. 

II, 1, 47: Laus in amore moři: laus altera, si datui* uno 

posse frui: fruar o solus amore meo. 

Rukopisné uno změnil Báhrens zcela přiměřeně v uni, ná- 
sleduje v tom Hoeuffta a Bosschy, ježto básníkovi jde o to, aby 
sám mohl těšiti se lásce své; proto zbytečná jest změna, již na- 
vrhige Otto, ač podává týž smysl: Laus in amore moři: laus 
altera, si datur, nnum posse frui. 

II, 5, 27: Scríbam igitur, quod non unquam tu a deleat aetas. 

Bahrens (Mise. crit. p. 85) shledává výraz ten neobyčejným 
a navrhuje i píše ve svém vydání acta, čímž verš ten stává se 

16* 



^A^^ Digitized by 



Google 



228 K. Cumpfe 

nejasným. Otto mění tua v tib i vykládaje ^was dir keine Zeit, 
nnd móge sie noch so fern sein, tUgen wird.'' Než smysl ruko- 
pisného čtení jest zcela jasný. Básník doufá, že verš 28 : Cynthia 
forma potens, Cynthia verba levis nebude moci vyhladiti po celý 
život svůj, byC sebe více namáhala se nápi-avy hledajíc; že pak 
pověst z toho vzešlá bude ji trápiti, patmo z v. 30: Hic tibi 
pallori, Cynthia, versus erit. I výraz sám tua aetas zi: tu, dum 
vivis jest; nezávadný; srov. I, 2, 31: His tu semper eris nostrae 
gratissima vitae totiž: nobis, dum vivimus; I, 6, 21: Nam tua 
non aetas unquam cessavit amori ; naopak mors = mortuus, coi-pus 
mortuum II, 13, 22. 

II, 20, 35: Hoc mihi perpetuo ius est, quod solus amator 
nec čito desisto nec temere incipio. 

Báhrens poznamenává: „ius est" depravatum videtur: num 
laudes (zz laudabis) ? Že místo to jest porušeno, zdá se býti 
jisto; avšak konjektura B&hrensova jest asi pochybená, jak soudí 
Otto, chtěje čísti fas est; myslím, že vhodným by bylo laus 
est; srov. I, 7, 9: 

Hic mihi conteritur vitae modus, haec mea fáma est, 
Hinc cupio nomen carminis ire mei. 
Me laudent doctae solum placuisse puellae. 

II, 32, 50: Altaque mortali deligere astra manu; 

tak čte se v rukopisech; Burmann opravil deripere, což od vy- 
davatelů obecně přijato*. Otto chce psáti delicere; než uváděti 
konjekturou v text slovo tak neobyčejné, jest zajisté na pováženoa. 

UI. 7, 45: Viveret ante suos dulcis conviva Penates, 

Pauper, at in terra nil nisi (tib i) flere po test. 

Že slova poslední, jak nalézají se v rukopisech, neposkytují 
náležitého smyslu, všeobecně se uznává. Změny, které kritikové 
podnikli, vypočteny jsou ve vydání Báhrensově. Dle mého soudu 
jest konjektura Jakobova flare pravou emendací, již i Hertzberg 
i L. MUller ve svá vydání přijali. Nebot jest jednak nepatrnou 
obměnou čtení rukopisného, jednak vyhovuje smyslu výborné. 
Paetus, kdyby nebyl se odebral na moře za příčinou zisku, byl 
by žil klidně ve svém domově chudý sice, ale žil by bezpečné 
na pevné zemi, kde vítr by ho nezahubil jako na moři. Kon- 
trastem ka slovům „nil ubi flare potest" jest v. 13: infelix 
Aquilo ... a konec básně v. 71 : 

At tu, saeve Aquilo, nunquam mea vela videbis: 
Ante fores dominae condar oportet iners. 



Digitized by 



Google 



Kritické a exegetické příspěvky k Propertiovi. 229 

B&hrens přijal v text svon konjektnru: 

Pauper, at in terra nil nisi fleret.opes. 

Otto přisvédČQJe Báhrensovi, ale čte ubi místo nisi a vy- 
kládá: „Auf dem Lande, wo er keinen Verlust an Schatzen be- 
klagen wttrde, eben weil er keine erworben bátte." Než smysl 
ten byl by tenki*áte na místě, kdyby nebyl Paetus ve vlnách 
mořských zahynul a se bez pokladů domů navrátil. 

III, 13, 41: Dique deaeque omneš, qnibus est tatela per agros, 
Praebebant v es tri s verba benigna focis. 

Přes obranu Lachmannovu i Hertzbergovu nelze asi ruko- 
pisného vestris podržeti, a tu konjektura Heinsiova festi s jest 
dle mínění mého nejpřípadnější. Propertius líčí dobu starých, 
prostých mravů a zbožnosti, kdy bohové v přátelství žili s lidmi, 
kteří jim obětovali a je ctili, kdežto za času jeho v. 47 a násl. : 

At nunc de ser tis cessant sacraria lucis: 
Aurum omneš victa iam pietate colunt. 

Proto konjektura Ottonova nostris (ve smyslu humanis) není 
pravděpodobná jako Báhrensova iustis. 



O nékterýcli zajímavýcli stránkácli vlast- 
nicli jmen osobnicli u Homera. 

Podává František Grešl. 

V bohaté pásmo děje, jaké vine se básněmi Homerovými, 
zapředeno jest vedle nepřehledné takořka řady proslulých boha- 
týrů velké ještě množství osob jiných, dílem na bojišti trojském 
velmi záslužně si vedoucích, dílem i mimo krutou seč v klidném 
zátiší působících a obou básní děj mile oživujících. Mocní 
vládykové, rekovní bojovnici, důmyslní rádcové, bohem nadšení 
věštcové, při veselých hodech rozkoš plodící pěvcové, rozpustilí 
záletníci vnadyplné Penelopy, věrní a spolehliví sluhové, konečně 
rozmilé zjevy žen od básníka krásou přiodéných okouzlující : všem 
těmto osobám delší neb kratší jest vyměřen úkol, jímž platně 
účinkují při velikolepých dramatech krvavé války trojské a dobro- 
družného návi*atu Odysseova. Že při tak pestré směsici básní- 
kových figur nikterak není lze, aby jména jejich vměstnána byla 
v rámec jakékoliv theorie, nikdo tuším nebude bráti v pochybnost. 
Nicméně i po této stránce studium Uiady a Odysseo není ne- 
zigímavo a mnohdy jako za odměnu práce zdánlivě zbytečné 




Digitized by 



Google 



230 Fr. Grešl 

a hledání již již unaTigfcího leccos předce se vyskytne, oč roz- 
děliti se možno s tím, koma se nechce v té příčině pátrati. 

Známo jest, že básník ve dmhém zpěvu Iliady, hodlaje na- 
značiti jména bohatýrských vůdců vojska achajského, Masy vzývá, 
aby ma při této práci nesnadné a síly jeho nemálo přepínající 
byly podporoa. Pravit ve verších 480 a násL: 

jcXtidvv ď otJx av iyó nv^rjiJofuti otJd^ oVo^i^vo, 
ovd^ f r fiot déxa fí€v ykáíSíSaiy dixa či ozófšctr^ élev, 
qxovn í' aQQfjXTogy %áXx€ov dé fiot> tjroQ evslfjy 
d lif} X)kvfLauičeg fuwcaiy jdióg alyióxoio 
9vyaxéQsSy fívrjiraiad'* o<soi, tJjro ^Xiov ijA^oy. 

Není-liž tn možno se domnívati, že Masa, jejíž vnuknutím 
básník pěje, miláčkovi svému nedala dlouho býti na pochybách, 
a že taková mu napověděla jména, jakáž mužům bojovným dobře 
se hodí a pěkně sluší, statečnost, vytrvalou obranu, sílu a rych- 
lost jejich znázornigíce. A skutečně velké shledáváme množství 
vlastních jmen osobních, kteráž významem svým jednak poukazují 
k vůdcovství a vladaření, jednak ku vlastnostem, jaké zdobiti 
mají muže bojovníka. Ku jménům kategorie první často druží se 
význam jakéhosi nad jiné vynikání a pověsti slavné, jakož i dů- 
myslu a obezřelého rádcovství. Sem počítati dlužno vlastní jména : 
yífupiliédayi/, EdQVfíéčcoVj jíaofíédcaVy jíyéXaogy ^fjfíoxócoVy Aq^ 
(Aovxogy EvaífiaVy Zlxgaxíog, í/fríov (Velectěný), KoLgavog^ 
ženská jména ^qnávacaa^ ^(pifisůeiay dále ^AyaxXéfjg^ KdtrtcoQy 
Kaivivg, Evgvxleiay Kauóávčgrjy Katrtiáveiga. Zdaliž i vlastní 
jméno NétfzfúQ sem by se mělo počítati a spojovati se slovesem 
V€-0'fíai^ vUí'<soyLai — vóaro^, čímž by znamenalo vůdce při 
návrate aneb vůbec vůdce lidu, rozhodnuto není. Sem patří ještě 
^Ayaiirqdrigy ^ExéfpgaVy Míjótog^ Méócav, MévtOQy Nofjfuov, 
0Qcviog atd. Jméno proslulého Agamemnona, hlavního vůdce 
vojska řeckého, rozvádějí etymologové u větu og ayav lUyLove. 
Dle toho byl by Agamemnon muž, jehož vůle a mysl vysoko se 
povznáší. Goebel vysvětluje řečené jméno větou: „qui stupendum 
vel mirum in modům nitatur, conetur, ad altiora aspiret." 

K válečnému zaměstnání a mysli rekovné nesou se četná 
vlastní jména osobní jako !říyajrjjvíDp, ^Ayr^voQ^ ^AÓfLi]Togy "Adgiri- 
iJTog, AlyaloVy ^Akxi^ogy ^kxáfiag^ ^Avtijvgjq, lávzífiaxog, ^Avtí- 
ipovog, yíXid'ÍQ0rig, ^AgxéífTQarog (Vladivoj), AriUpo^ogy Aógv- 
xkog Ratislav, Ilágig (kořen nag z=. bojovati), ňgófiax^S, Tlyg- 
alx^rjgf Ilogd-evg^ IJroksfiaiog, 'Ptj^i^víoq (Bořivoj), Trjké^x^S 
(Dalibor), Tkrjnóksfiog^ Tvdsvg (koř. tvd =: tlouci), ^ÍTí^cDp, 
'T^€Qijv(OQy XsQíJidáfiag. Hektorova choť nazývala se jÍvóqo- 
liáx^ (Lidmibora). 

Význam síly tělesné, rychlosti, obratnosti a válečné vjrtrva- 
losti stopovati lze u jmen: ^Ayaa^ivr^g, Aíokog, 'AXxd^oog, 
y4(fijí^oog (Spitibor), Bíag^ Birjvcog, BgiáQBíog, 'I<p£vg^ ^lípí* 



> 



Digitized by 



Google 



o některýcli zajímavých stránkácli hom. jmen osobních. 231 

óáftccg, MavBO^Bvg (Stanimír), HsiQi^oogy IIočdQXTjg^ IlQÓŮoogy 
£éé%réXog. Rychlost označují také jména Nereoven ^oi/, ^A^q)i^li] 
a Jřvftodoiy. 

Y některých vlastních jménech uzavřen jest pojem obrany 
a ochrany. Sem nesou se jména; ^Aké^avdgog, lákxifisó&v^ které 
by rovnalo se slovanskému Branimysl. Možno však toto jméno 
též překládati: silou vládnoucí, a tomuto výkladu před výkladem 
Seilerovým «der Abwehr gedenkend" přednost dáti sluší, po- 
něvadž nasvěděige tomu analogie jmen ^A^fpi^éčcav, Edgv^iŮGWy 
AaoyLidíov atd. Dále patří sem jíiLvvtfúQ^ ^Agxůúlkaog^ ^xrcoQy 
^QvXaog, jíaigTfig. Podotknouti sluší, že Bergk (Rheinisches 
Museum 1864) sem počítá i vlastní jména Evgvkoxog^ Etipt;- 
§íaxogy EvQvdfjfiog^ Ev(^ctQcctog a Evgvmóksfiog^ jejichžto 
první část od slovesa íqvíd odvozuje. 

Jsou vsak ještě jiné příčiny, odkud četná vlastní jména svůj 
vzala původ. V požehnaném zátiší ostrova Scherie klidně žil národ 
Faiaků, kteří válce nepřejíce výhradně hleděli si námořnictví 
a když pokdy mívali, rádi si zazpívali a zakřepčili při veselých 
kvasech. Není divu, že básník jména jejich tvoře, hlavně při- 
hlížel ku plavbě na moři a odtud skoro všecka jména odvozoval. 
Jak pěkně sluší Alkinoově sličné dceři jméno Navaíxáa, navibus 
celebrata Návoslava ! Všecka ostatní jména k námořnictví se táhnou, 
jako jíxQÓveoDg^ ^Axvakog (jinak epitheton lodí „plachtoletý**), 
WMXQBvg (Veslař), NavxBvg (Lodník), Il(fviiVBvg (Kormidelník), 
^AyxUikog (adj. ,,pomořský"), ngojQivg^ Sócdv (epitheton lodí), 
jívaPrjtJlvimg (kdo na loď vstupuje), jífiípíaXog (mořem obklíčený), 
IloXvvfjog (kdo mnoho lodí má), Tsxvovlirjg (Syn Tektona, sta- 
vitele lodí), Ev(fvaXog, ^AXiog, KXvtóvrjog, NccvpoXíůrjg, Výjimku 
činí vlastní jména AvyLag^ AXxlvoog^ AqtJttj, Aaodccfiag, IJó- 
Xvfiog a ^Pi]ťÍv(OQ, 

Rovněž v zaměstnání rolnickém, v chovu dobytka a koni 
dlužno hledati původ některých vlastních jmen: UóXvfiogy Ev- 
fifiXog, UoXvnfjXog, Evmnog, Kziqamnog^ BovxoXog^ 'Innó- 
dafiog^ ^InnoxócDv, ^Inicóvoog^ ^Innó^oog a j. K nim druží se 
jména značící majetek a blahobyt: IJoXvxtoq, ^LXoxrtjzTjg, IJafi- 
IKDV od dors. na^ia (ná^^a lesb.) Boháč, TaX^fiiog (Vaniček 
v etymol. slov. překládá „Bltitheleben"). Sem patří i IloXítrig, 
Ncc(fT7]g^ Xygéótfjg a 'Ogi^Piog (Horák). 

Konečné i jiná rozličná zaměstnání, postava těla lidského, 
barva, vlastnosti duševně původ daly četným vlastním jménům: 
jdQvagy ^Qvojlf, Curtius mylně soudí, že toto jméno povstalo od 
slova ÓQv-g a z kořene on-. Však řečené ox není žádným ko- 
řenem významu samostatného, nýbrž pouhou příponou slovotvomon 
či přitvorkem, jak praví Niederle ve článku o některých epithetech 
homerských (Listy filol. a paed. ročn. II.), uváděje mezi jinými 
i jméno vlastní AqvoxI;, Dále patří sem nvXágzfjg (Vrátný), 
láyá^fúv (Dobrý), jíygiog (Divoký), Alvslag (koř. áv lesknouti 



^ 



Digitized by 



Google 



232 Fr. Grešl 

se), Al^wv (Lesklý). 'AQeivoog (Vysokomyslný), rfawfiijíiyff 
(VeSelý), FkavKog, Fowsvg (od yowóg vrch — chlumfec — 
Chlumecký), Evtivog (dle Vanička muž krásného vzezření, Sch5n- 
gesicht), Exinsi^g (Poslušný), 'EkniqvíOQ (v němčině Hoffmann), 
ferfoxA^^ (Istislav), OsptrÍTtig (Smělý), 'Ixstáíov, (Prosebník), 
Kákxag (Myslitel), KaXijrwQ (Provolavač), Kógmvog (Křivý), 
jÍBVxog (Bílý), Mrjxí6t€vg (Dlouhý), Mikag (Černý), NriUvg 
(Neslitovný), Sávd'og (Žlutý), Ovxaléymv (Bezstarostný), Hokv- 
áevxrjg (Starostlivý), Ilokvvsíxfjg (Libosvár), ZlfJvtpog (Mudroch), 
0oivi^ (Červený), Óaíči^og, Xágoxlf (Jiskrný) atd. Že i zvířata 
zde zastoupena jsou, dokazují vlastní jména ^Atjácav^ jiXexzgvav^ 
Aí)tóXvxog, Aeovxevg a j. 

Prostým takto vlastních jmen osobních vypočtením není ovšem 
úkol, jakýž s hora jsme si ustanovili, rozřešen a bude nám i k jiným 
přihlédnouti příčinám, proč úvaha o vlastních jménech Homerských 
nemálo se zamlouvá. 

Homer libuje si v tom, že pojmenováním otcovým neb syno- 
vým zvláštní mezi oběma naznačuje vzájemnost jednak zaměstnání 
a osudu, jednak duševních vlastností se týkající. V Iliadě V. 59 
dočítáme se o Ferekleovi, že do všelikých znal se krásných prací 
ručních. Proto praví o něm básník, že byl Téxxovog ^ÍQ^iovlósOy 
narážeje na to ve v. 62: „Sg xal jike^ávógat zBxvfj^azo vrjag 
llcag.^ Že práce řečeného umělce zvláštním vynikaly ladem, do- 
svědčuje patronymikum ^Ag^iovíči^g, Proč pěvec Femios v Odyss. 
X. 330 zove se Tei^piovcem (Tegniáčtig), není vymyšleno leda 
bylo ; vždyť pěvec, jakým byl Femios (noXvqnjfiog aoióog Odyss. 
V. 337) srdci naslouchajícího nemálo lahodě, zcela vhodně slouti 
může synem Rozkoše. — Zajímavou vzájemnost mezi otcem a synem 
zvláště pozorovati jest při jménech IJokvióog a Edxi^voDQ. Známo 
jest, že u starých Reků vykladačům snů veliké se dostávalo úcty 
a že 8 věštci do stejné kategorie byli řáděni. Dokladem toho 
jest Iliady I. 62: „cckk' aye diq xiva fíccvriv igeíofísv rj Ugiia 
— ^ xal óveiQOTCckov — xal yág r' ovag ix Jíióg iatív,^ 
Takovým vykladačem snů byl Eurydamas, jehožto syn proto asi 
nazván jest Polyidem. Poněvadž však týž sám také věštcem byl, 
v Korinthě se zdržuje (II. XIII. 663), syna svého Euchenorem po- 
jmenoval, k modlitbě poukazuje, jíž každý věštec bohy vzývá na 
pomoc, kdykoliv někomu vzácným svým posloužiti má uměním. 

Povšimnutí zasluhuje jméno ^Akxvávrj^ jehož dostalo se Kleo- 
patře, dceři Idově a Marpessině. Marpessu, dceř krále Euena, 
unesl Idas, syn Afareův. Ale Apollo, rovněž hoře láskou k ní, 
pronásledoval jej a uchvátil mu ji. Po vůli Diově Marpessa Idovi 
jest navrácena, s nímž pak žila ve šťastném manželství. Aby ne- 
blahý někdejší osud její v rodině zůstal jaksi památkou, dáno 
Kleopatře, dceři její, jméno jiXxvóvt], jímž pojmenován jest 
i ptái ledňáček. O tomto se vypi-avuje, že, když osiří, žalostno 
zpívá, jakoby naříkal. Má tudíž Kleopatra jménem jikxvóvtj býti 



Digitized by 



Google 



o některých zajimavých stránkách hom. jmen osobních. 233 

upomínkoa, kterak podobně kdysi bědovala máti Marpessa, od 
milence svého násilím jsonc odtržena. — Podobně Menelaos synu 
svému, kteréhož zplodil s otrokyní, když Helena' mu byla unesena, 
dal jméno Msyanévd^rjgy aby velký svůj naznačil žal nad ztrátou 
choti své. — Kterak ve jméně Eldod'€tj charakterisován jest otec 
její Próteus, jenž v rozmanité prý se měnil postavy (sióog)^ aby 
nikomu nemusil dobrovolně předpovídati, zdá se, že Pott dobře 
pověděl. — Že Perifas, trojský hlasatel, nazván jest ^Hnvtíáfjg^ 
t. j. synem Epytovým, odůvodňuje význam slovesa tj^víú hlasitě 
svolávati. Skutečně shledáváme v Iliadě VII. 348 spojení rjnvra 
x^Qv^ hlasno volající hlasatel. — Velmi případně jest Noemon 
synem Froniovým, Dolon synem Eumedovým, lalmenos synem 
Areovým ; Strofios otcem Skamandriovým. Některým osobám u Ho- 
mera dvou dostalo se jmen. Hektor synu svému říkal Skaman- 
drios, lidé však Astyanax. Jméno toto vysvětluje básník v Iliadě 
VI. 402: n^log yá(> íqv£to TAiov *Exr<»(>.'* — Ino, dcera Kad- 
mova, byvši přijata mezi mořské bohyně, pojmenována jest yísv- 
xod^iri (Bílá paní), kterýmžto jménem vzpomínáme si Homerova 
k£vxT^ yakiqvri (Odyss. x 94) značícího jasnou moře hladinu. — 
Známý rozdíl mezi řečí božskou a lidskou vysvětluje dvojí po- 
jmenováni storukého velikána, jemuž bozi říkali Briareos a lidé 
Aigaion. (Kvíčala o řeči hožské a lidské v Listech fílol. a paed. 
roč. IV.) — Na žebráka Arnaia, jenž po Ithace se potuloval 
a častěji posýlán býval poselstvem, lid pokřikoval jménem Iros 
(dle Ameisa »Pan Irís**), patrně se posmívaje jeho poslíčkování. 
Žertovná jest i hi-a slovná v Odyss. XVIII. 75 ^Igog ''Aiqos, jíž 
nebohému Irovi brzká se prorokuje smrt. 

Jsou některá vlastní jména osobní, při kterých prostonárodní 
užívajíce etymologie, pozorujeme, že jednak s mythem v nich vy- 
právěným souhlasí, jednak dobře k ději se hodí. Není s podivením, 
že o výklad hlavního reka v Iliadě, Achillea, tolik etymologů se 
pokoušelo a že právě snaha, aby jméno s mythem uvedli v souhlas, 
svedla je k míněním tak rozmanitým. Odvozovalit řečené jméno 
brzy od uxog a ^Ikiov, brzy od a%og a kaóg. Proti výkladu 
tomuto, jehož ujímali se Pott a Benseler, jakož i proti Prellerovi 
a Hartungovi, kteří soudili, že by ^Ax^klsig tolik značilo, kolik 
^Axěk^og^ jehožto první část s lat. aqua by souvisela, polemisuje 
Curtius řka, že jménu ^A%ikk£vg rovná se jméno ^xékaog^ kterýžto 
význam ovšem jaksi by se shodoval s postavením Achilleovým 
v Iliadě. Pravdě se podobá, že i přes výklad Curtiův etymologie 
uvedeného jména ještě na dále spornou zůstane otázkou. 

Za to však při jméně dobrodružného Odyssea, jenž trpce 
zakoušeti musil hněvu božského, zvláště pak hněvu Poseido- 
nova, Homer sám populární užil etymologie, vykládaje jméno 
Odysseus z óóvaoaod^ai rozhněvati se (Hněvsa). Viz Odyss. 
r 406 a násl. : 



Digitized by 



Google 



234 Fr. Greil 

yafiPQog ifióg ^yarég tě, r/d^ad*' Svofia^ orrt xsv ěínca, 
noklolúLV yág lyé ys odvaoáiuvog roď IxávíOy 
dvÓQÚaiv rjóé ywai^lv dva x^va novXvfioTslQav 
xm ď ^Odvaacvg ovon^ icra Inúw^ov, 

Narážka na tento původ etymologický shledává se také 
v Odyss. t 273: 

átág igitigas érctlQOvg 
áXěce xai v^a yXaq>VQijv ivl otvoni xóvtm 
GQivaxitjg ano vijcov Idv * oóvaavto yaQ ovtů 
Zavg xs xal *Hikiog' xav yaQ fióag ixxccv ixaigoi. 
A Odyss. a 60: 

ov vv X* X)óv6iJevg 
l^Qysliúv naQa vrival %aQlf^sxo Uqu ^é^íov 
TqoI^ji Iv bHqsIjj' xí vv ol xáaov ddvoao, Zsv\ 

Narážka na hněv Poseidonův jest v Odyss. e 339 : 
xániiOQe^ xlxxé xoi ads Iloffsidátúv ivoelxd^cav 
móvaax^ ixzáykag^ 8ri xoi xaxá xokká qyvxsvci; 

A Odyss. € 423: 

olóa yaQ Sg fioi odádvaxai xXvzóg ivvoúlyaiog. 

Podobnou shodu mezi jménem a mythem najdeme v básních 
Homerových dosti často a uvedeme zde jen nejdůležitější. 

Zatím, co Odysseus domů se vraceje, všeliká podstupoval 
dobrodružství, obletovali na Ithace Penelopu, sličnou jeho choC, 
neodbytní z^etníci. Penelope věiiiost chovajíc ke vzdálenému 
manželu, chytře odmítala dotěrné ženichy, předstírajíc, že dříve se 
neprovdá, dokud by nedotkala Laertovi roucho pohřebnL Mythos 
tento již ve slově UrjvsXónHa jest uzavřen. Nebof n^vog, které 
zde rozšířeno jest v arjvel jako véqíog v vsfpékri, značí útek 
člunkem do osnovy vetkávaný, a možno-li svůdné celkem etymo- 
logii Curtiově v té příčině dáti za pravdu, že druhá čásC řečeného 
jména {onBvá) jest utvořena z kořene on dle analogie Óvg-aQiaxo- 
xóxeiay znamenal by celý tvar ženu v tkanině pracující, vůbec 
roucho nějaké zhotovující. Podobné u jména KaXvípcá mimo- 
děk vzpomeneme si slovesa xakvnxíiv a snadno názor si utvoříme, 
že krásná nymfa tato po sedm let v jeskyni u sebe ukrývala 
Odyssea, nesmrtelnost mu slibujíc a mladost nikdy nevadnoucí. 

Všimněme si Kirky čarodějky! Známo jest, že Odysseovi 
zvláštní ustrojila nápoj, jemuž říkali xvxaáv a že do něho kouzla 
přičinila, aby jej očarovala. Jako již okolnost, že Kirke byla dcerou 
Heliovou, souvisí s kouzelnou její mocí, tak i jméno, samo nesouc 
se ke slovesu xsQáaaiy xiQvávai (Doederlein), jaksi nám dává 
na srozuměnou, že bohyně tato výborně znala se v kouzelnictví, 
zvláštní připravujíc míchaninu, jíž, koho chtěla, očarovala. Za- 
jímavá jest nahodilost, že týmž jménem pojmenován jest pták 
luňák, jenž v letu kruhy tvoře pokládán byl za ptáka zázrač- 



> 



Digitized by 



Google 



o některých zajímaTých stránkách hom. jmen osobních. 235 

ného a v Odyss. XV. 626 poslem ApoUonovým nazván jest. Vý- 
znamnými jmény pojmenováni json od básníka božský lékař 
nandav (od koř. nazznavojy kdo něco utišuje), lovec Mslé- 
aygog (<p (lékfi ayQcc), ošklivý &BQaltrig, jehož jazyk utrhačný 
ani nejvznešenějších mužů neušetřil, lstivý vyzvědač zlóXmv, jenž 
do tábora řeckého vedrati se chtěl, ale Diomedem a Odysseem 
jat a usmrcen byl, a konečně pravzor vší lidské lstivosti a zchytra- 
losti 2lavq>og (redupl. aotpóg s aiolským v místo o). Jméno 
výtečného zápasníka ^Ayiícuog vykládá básník sám v Iliadě XXIII. 
v. 711: ytdyxág ď ákkrik(úv XapéTrjv''. UmělC patrně Ankigos 
soupeře pevně sevříti v náručí. — Proč Athéna radou chtéjíc 
přispět! Odysseovi, postavou i hlasem připodobní se Mentorovi, 
odůvodňuje význam jména Mevzag^ kteréž rovná se latinskému 
monitor. (Curtius, Grundz.) Podobně, kde rozvahy a moudrého 
jednání jest potřeba, užil básník jmen NofjfL(úv (Cato), 0Qáviog^ 
jako v Odyss. fi 386 : i^ ď ccvt£ Ogovloio Norjiíova fpcddijiov 
vlov 'jreg v^a ^oijv^ kde hlavně rozvaha naproti se staví ne- 
rozvážným záletníkům, a v Iliadě XXIII. 612 ^ ^a, xal Avrikóxoio 
Noijfiovi déSxsv éraÍQíp inxov aystv. Průzračná po stránce 
etymologické jsou jména Nereoven (Iliad. XVIII. 39 — 49) dílem 
k jejich vlastnostem, dílem k bydlišti poukazujíce. Vhodná jména 
básník dal věštcům THQsalrig^ SsoHkvpLSVog^ MsQoip^ věrným 
a spolehlivým sluhům Agamemnonovým ^Aaipaklmv a ^Erstovsvgy 
sluhovi Laertovu doUog a otroku Eumaiovu MsaavXiog. — Za- 
jímavé jest spojení v Odyss. XXIV. 266 Ednsl^Bi xelůovro 
a v Iliadě XII. 186 Óáiíaiíae dé (liv (isfucéjzay totiž jsJáiiaffoVy 
pěkný to doklad, že již tenkráte platilo přísloví „nomen omen." 
Popříti se nedá, že mnohá vlastní jména osobní jsou rázu 
allegoríckého. Zvláště Odysseus, aby nemusil pověděti, kdo jest, 
všelijak «e vytáčeje, rád si dává jména vymyšlená. Polyfemovi 
praví, že jmenuje se Ovrig^ jinde opět, nebyv ještě poznán 
od Penelopy, říká si Aid' a v (Lesklý), chtěje ukázati ke své 
mladistvé čerstvé postavě, a Laertovi odpovídá, že pochází z A 1 y- 
bantu, že jest synem Afeidantovým a sám že nazván jest 
Eperitem. Jméno Akvfiag upomíná na sloveso a Aaofia^ ; Odys- 
seus chtěl jím asi naznačiti, jak dlouho bylo mu širým se potloukat! 
světem. Mnohá pak utrpení, která při tom podstupoval, znázorněna 
jsou jménem otce Afeidanta Polypemonovce. Odkud však odvozovati 
by se mělo ^Enrj(fítog, nesnadno rozhodnouti. Dttntzer soudí, že 
jest to rozšířený tvar od anriQrigy ixaelQtOy a že značí člověka 
se vynášejícího. Naproti tomu praví Ameis, že Odysseus jménem 
tím říci chtěl, kterak všude docházel nepřátelského osočování. — 
V báji o Melampodovi, jenž z Fylaky odehnati chtěje posvátná 
stáda líikleova, od pastuchů Ifíkleových polapen a v příbytku 
Fylakově vězněn byl, beze vší pochybnosti má se vlastními jmény 
0vkaxóg a Ovkaxrj přísná zdůrazniti vazba, ve které držán byl 
Melampus. 



Digitized by 



Google 



236 Fr. Greil: O některých zajímavých stránkách atd. 

Dlužno ještě nčiniti zmínka o některých allegorických mythech 
u Homera. Jasně svítící světlo sluneční a denně se objevující 
znázorňuje básník pěkným mythem, že Neaira Helioví porodila 
dvě dcery, víly Faethusu aLampetii, kteréž na ostrově Thri- 
nakrii stáda jeho pasou. Stád těchto bylo sedm a každé skládalo 
se z padesáti kusů, čímž asi padesát neděl starého roku po sedmi 
dnech a nocích naznačeno jest. 

Zvláště názorný jsou m3rthy o Aloe ovcích a o Akto- 
rovcích. Vyskytují se v mythologii příklady, že smrtelní lidé 
s bohy neb s bohyněmi zle naložili a na pokraj záhuby takřka 
je uvedli. Ares, bůh války, spoután byl Otem a Efíaltem a vazba 
jeho potrvala třinácte měsícův. Otec obou nazýval se Aloeus. Při- 
rozeno jest, že největším války nepřítelem jest rolník a že po 
celý rok se napracuje, aby domů odvezl si úrodu. A proto oba 
statní rekové, Otos a Ěfíaltes, rolnické znázorňují pokolení, kteréž 
role vzdělávajíc polní prací síly své nemálo utužilo a jich až ku 
smělým zneužilo činům. Že silou a postavou valně zmohutněli, 
dosvědčuje básník v Odyss. XI. 309: ^ovg Órj iifiXí(fTOvg ^gé^fe 
Í£LÓ(DQos agovga xal nokv xakXlctovg (latá ys xXwóv ^SÍQÍwva,'* 
A jakého smělého činu se odvážili, praví dále ve verši 315: 
„"Oaaav J»' Odkvfiníú lu^aaav dffifv, avtag ix ^OoíJjj Ili^kíov 
€lvo<siq>vkkov, fv' ovQavog d^ifiatóg £&?.** Jakož celý mythos 
jest allegorický, rovněž jména lák(0€vg^ ^Slvog a ^(piákt^^g po- 
ukazuji ku práci rolnické, ku mlácení obilí. 'Akatóg (dkcMJ) 
značí mlatce, ^Sltog (cS^cs — dd^éa) člověka, jenž něco tlačí, 
tiskne, ^(piákTtjg (lákkou) člověka, který po něčem ruce vztahuje, 
ruce napřábá. Že z významův obou reků posledně jmenovaných 
prozíi*á i způsobilost, aby na samého boha války se odvážili a jej 
spoutali (Iliad. V. 385—391), možno připustiti. 

Jiná báje týká se Euryta a Kteata, blížencův Aktora a Mo- 
liony, kteří po matce zovou se Mokíove a po rodičích vůbec 
jéxTOQÍ<úV€ Moklove, Byli to stateční hrdinové, kteří i Heraklea 
přemohli, později však jím přepadeni a usmrceni byli. Mythos 
o jejich nepřemožitelnosti způsobila tuším jména jejich rodičů. 
MokUov pochodí od kořene ^lok = mlíti. Zdloužením tvaru iivkr^ 
(mlýn) povstalo Mokióvrj. Jméno ^Axtíúg odvozovati třeba od slov. 
aywgii drobiti, drtiti. Dokladem jest Odyss. fi 355 fivkijipaTog 
áxxri zemleté obilí. Mohla tudíž o nich snadno vzniknouti bá- 
chorka, že jsou syny mlýna {Mokiávri) a muže obilníka CAxxfOQ), 
Welcker odkazuje zde ku staré báchorce o dvou mlýnských 
kamenech, ježto xiibec tehdáž mlýn skládal se ze dvou kulatých 
na sobě položených kamenů, z nichž svrchní strojem byl otáčen. 

U Homera se dočítáme, že jím otáčely děvy služebné. Názor 
ten jest příčinou, proč Hesiodos a pozdější představovali si Akto- 
rovce jakožto srostlé s dvěma hlavama, čtyřmi rukami a jedním 
toliko tělem. 



Digitized by 



Google 



J. Zahradník: Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 237 

Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei.*) 

Napsal Jos. Zahradník. 

Kdo chce prozkoumati povahu verše a mluvy v herojských 
básních Iliadé a Odyssei, tomu jest především přihlížeti ke slo- 
žení a rozčlenění hexametru, jakož i k základu tohoto rozčlenění. 
Ačkoliv možno pokládati hexametr za periodu rhytmickou, slo- 
ženou ze dvou tripodií daktylských, předce není mezi stopou třetí 
a čtvrtou ani rhytmického ani logického rozhraní : ano jest zjevno, 
že toho 8 bedlivostí šetřili tvůrcové zpěvů herojských, aby mezi 
stopou třetí a čtvrtou nebylo vůbec hranice. Zvolilit sobě v hexa- 
metru jiná místa za hranici členů rhytmických a jak ukážeme 
v dalším pojednání, logických zároveň. Tato místa jsou: a) po 
prvé slabice stopy třetí (rofii^ nevdTj^tfisQíjs) neb po druhé sla- 
bice téže stopy (rofiij xard tqíxov xQo%aiov)\ b) po prvé sla- 
bice stopy čtvrté {tonrl iipd-rj^ifieQilg); c) po prvé slabice stopy 
druhé (rofiij TQi^iiifieQT^s)^ často již i mezi stopou pi-vou a druhou; 
d) mezi stopou čtvrtou a pátou {diaígůOLg fiovTcohxií), 

Kdo poněkud bedlivěji prozkoumá místa v hexametru svrchu 
dotčená, sezná, že jsou z pravidla rozhraním vět aneb aspoň 
důležitějších částí věty. Jest tu zajisté týž zákon, který platí 
v poesii jiných národů i prostonárodní i umělé, že myšlénka 
nejen na konci veršů nýbrž i na konci členů veršových dochází 
svého ukončení. Z toho patmo, že místa v hexametru svrchu 
naznačená jsou přestávky čili pausy logické i rhytmické zároveň. 
Není tedy mezi caesurami ve stopě druhé, třetí i čtvrté shora 
vytčenými a diairesí bukolskou podstatného rozdílu. Proto se 
také nejčastěji setkáváme s interpunkcí nejen na konci verše 
nýbrž i na konci členů veršových. Toho sobě všimli někteří 
učenci, již hexametr v básních Homerových pilněji zkoumali. 
N«. doklad toho uznáváme za vhodné jejich výroky v té příčině 
tuto položiti. 

G. Hermann vykládaje caesuru ve spise „Elementa doctrínae 
metricae" lib. I, c. VIII. 3. praví : Quoniam autem in pronunci- 
ando non módo singula vocabula, sed etiam integrae veiborum 
complexiones distinguuntur, harum quoque finis caesurae faciendae 
inservit. Quumque potior sit totius orationis, quam unius alicujus 
vocabuli finis, iis in versibus, in quibus utrovis módo incidi po- 
test, non ex vocabuli, sed ex orationis fine aestimatur caesura. 
Rozeznávaje dále (lib. I, c VIII, 6) caesuru nutnou a nenutnou 
(necessaria aut non necessaria) praví o caesuře nutné: Neces- 
saria est ea, quae maiorem pausám requirit. 



*) Podáváme zde část obšírné práce, která nám v rukopise zaslána, 
jakožto ukázku. Pozn. red. 



Digitized by 



Google 



238 J. Zahradník 

O interponkci v caesorácb hlavních jedná obšírněji C. A. J. 
Hoffmann ve spise: Qnaestiones Homerícae, volum. I. § 26 — 35. 

W. Hartel ve spise Homerische Studien (Berlin 1873) takto 
sé vyslovuje o logické a rhytmické shodě veršů a členů veršových 
na str. 93 — 94: „Es ist gewiss nicht ohne Bedeutung, dass sich 
die Interpunktion so gerne mit den beiden Haupt- und den 
wichtigsten Nebencaesuren zusammenfíndet. Der Dichter ist be- 
strebt, die mit dem Satzabschlnss nothwendige, vom Sinne ge- 
íorderte Pause mit dem rhythmischen Grange nicht in fúhlbare 
Gollision zu bringen, Sinn und Rhythmus vielmehr aus- 
zugleichen und durch einander zu krUftigen. So schliesst aufs 
natUrlichste und bequemste die Mehrzahl der S&tze mit dem Verš, 
entsprechend dem einfachen Satzbau, der nicht ein umfangi*eiches 
ond kttnstiiches Geftige benóthigt, das Einfáche einfach zu sagen. 
Geht das nicht an und greift die Periodě Uber den Umfang eines 
Verses hinaus, dann strebt sie mit ihrem Ende bei den natttr- 
lichen Ruhepunkten des Verses, den Gaesuren an- 
zulangen.** 

La Roche v úvodě k Iliadě (Homers Ilias, Berlin 1870) 
§ 21 pokládá taktéž hlavní caesury a bukolskou diairesi za 
pausy, kterýmiž členy hexametru naznačovány jsou. 

Bemh. Giseke praví ve spise Homerische Forschungen (Leipzig, 
Teubner 1864) § 183 o interpunkci, že naznačuje přednáácáícímu při- 
rozenou přestávku a že se vyskytuje nejčastěji v hlavni 
caesuře. 

Také H. Dttntzer v úvodě k Odyssei, již pro školy vydal, 
shledává to býti významným, že tam, kde bukolská diairese, bývá 
tak často interpunkce. 

Že si Řekové v hexametru za hi*anici logickou a rhytmickou 
nevyvolili pouze jednu caesuru a to mezi stopou třetí a čtvrtou, 
nýbrž několik caesur a na i'ůzných místech verše, k tomu, jak 
se zdá, měly je hlavně dvě příčiny: za prvé poskytovaly jim 
caesury svrchu uvedené velikou volnost ve skládání hexameti^ů, 
ježto nebyli nuceni přiváděti myšlénku vždy k téže hranici; za 
druhé vyhýbali se takto jednotvárnosti v rhytmickém chodu verše, 
což uznává i R. Westphal ve spise Gríechische Metrik §. 13. 
str. 135. a §. 30. str. 334. 

Aby zjednali hexametru lahodnou rozmanitost chodu neb toku 
rhytmického, šetřili také pilně častých caesur vedlejších v středo- 
stopí. 

Rozčlenění hexametru svrchu naznačené, kteréž nepochybně 
ponenáhlu s rozkvětem epiky se vytvořilo a ustálilo, rozhodně půso- 
bilo v rozvoj epické mluvy. Že nejen celým větám, jich začátkům 
a koncům, nýbrž i částem vět vykázána byla ponenáhlu určitá 
místa v hexametru, že četné vazby gi*ammatické a doplňky vět 
kladeny bývaly na určitých místech, to z nemalé části způsobilo 
rozčlenění tohoto verše. Ano skladatelé hrdinských zpěvů Iliady 




Digitized by 



Google 



Rozbor verše a mluvy v Uiadé a Odyssei. 239 

a Odyssee osvojili si prodlením doby, ve které se epické básnictví 
pěstovalo, takovou zručnost ve skládání hexameti*ů, že měli ihned 
po hotově slova toho rozměru, jehož vyžadovala ta neb ona část 
hexametru. % 

Tak ku př. volili s oblibou pro začátek hexametru až do 
caesury po arsi stopy druhé sáhající slova rozměru choriambického ; 
od caesury v stopě třetí do caesury po arsi stopy' čtvrté slova roz- 
měru iambického neb anapaestického. Zvláště pilně všímali si místa 
od caesury ve stopě třetí do diairese bukolské, kamž kladli slova 
rozměru: .^ -i- w nebo w -i- w3. Pro stopu pátou ponechávali si 
slova čtyř- a pětislabičná rozměru: -t- cc? -^ íí. 

Tak bychom mohli uvésti ještě mnoho příkladů básnické jakés 
techniky. Četné a rozmanité výhody této techniky básnické nejsou 
nikterak plodem jednoho básníka ; ty ponenáhlu vznikly, rozmnožily 
a ustálily se ve školách pěveckých, v nichž tvořila a tradicionalně 
udržovala se pravidla básnické tvorby. 

Z té příčiny měly také všecky zpěvy epické celkem stejný 
ráz. Individualná tvořivost básnická ve školách těchto pěveckých 
se ještě neprobudila. ToC zjevno i z toho, že pěvci skládajíce 
zpěvy nové nerozpakovali se přijímati ze zpěvů stai^ších nejen 
jednotlivé verše, nýbrž i celé stati veršů, ba často verše ze 
starších zpěvů s malými proměnami ve svá skládání přijímali aneb 
jiné zcela podobné veršům ve zpěvech již hotových tvořili. Jak 
pilně přihlíženo bylo i ke slovosledu, k souměrnosti složitějších 
vět a souvětí a k četným fonetickým okrasám mluvy epické, to 
dole šíře bude rozebráno. Tak utvořil genius národa řeckého 
prodlením času, ve kterém vzniklo, se rozvilo a kvetlo epické 
básnictví, v Hladě a Odyssei básnická díla krásy nehynoucí. A tato 
velkolepá díla, jež se stala všem národům v epice vzory nedostižnými, 
nevyšla z duchovní dílny jednoho básníka, nýbrž celého národa 
řeckého. 

I. Caesura ve stopě třetí. 

Obrátíme nejprve pozornost svou k caesuře ve stopě třetí 
(rofii^ nav^liili€(^g n. tofirj xatá zgítov tQo%axov)\ jestiC 
caesura tato nejdůležitější, poněvadž hexametr skoro ve dvě stejné 
polovice dělíc nejvíce hoví souměrnosti členů. Proto se také nej- 
častěji vyskytuje v hexametru a právem za hlavní caesuru po- 
kládána býti může. 

Pravili jsme o všech caesurách důležitějších shora vytčených, 
že jsou rozhraním logickým netoliko vět celých, nýbrž i podstat- 
nějších částí vět. Ukážeme to nejprve při caesuře ve stopě třetí. 

A. Caesura ve stopě třetí hranicí vět. 

Všimneme si nejprve vět, kteréž po caesuře ve stopě třetí 
počínajíce vyplňují druhou část hexametru aneb zabíhají až do 



Digitized by 



Google 



240 J- Zahradník 



^ 



bexametru následujícího; potom uvedeme i-ůzné části vět v prvém 
i drahém poloverší způsobeném touto caesurou. 

Na předním místě stůjtež některé druhy vět hlavních, jež 
počátek berou po caesuře ve stopě .třetí. A ježto nejčastěji spoj- 
kami bývají uvozovány, dle spojek je seřadíme. 

1. Věty hlavní. 

Zřídka se vyskytují hlavní věty, jež beze spojky přiřaděny 
jsou k větě předcházející; předce však se v některých versích 
s nimi setkáváme. Vizme některé příklady: 
B 330 xsTvog zcig dyói^svs' \ ta ďij vvv návta rekétvai, 
r* 164 ov ti [WL altÍTj iaaí' \ ^6ol vv fioi aitiol elctv^ 
-í/ 182 Sg noté tig igésť \ tóte ^oi xávoi BVQBia x^áv, 
d 204 0Q6 ' ^A^xkriniádri ' | xaXéeí xQsícav ^Aya^u^vav, 

Jiné příklady: A 29. B 221. 296. z/ 168. E 191. 254. 
256. 341. 516. 685. H 282. 352. 362. 393. ® 150. 166. 257. 
K 41. N 115. 773. S 48. rX 285. 303. 335. 393. 

Sem možno vřaditi také věty tázací; na př. 
/ 77 xaiovav nvgá nokká' \ tlg civ tccóe yrj^aeiev^ 
ííl 159 iygsoy Tvůéog vU. | ti návwxov iinvov doteig; 
A 838 nág xev soi táds igya ; \ ti 0é^o(i6v, Edgvxvl ' rJQcag ; 
N 275 oíď cLQBtr^v ológ iaai' \ t i ae XQV ^(xvta kéyead-ai; 

Viz dále: A 414. Z 145. O 360. X 431. ^409. SI 197. 
a 62. 170. 172. /3 28. y 71. £ 299. 465. i 252. x 64. 431. 
fi 450. v 233. í 364. n 58. 187. 461. o 407. 

Ze spojek slučovacích nejčastěji připojuje větu k větě spojka 
xai; na př. : 

A 15 ^pvafoj dva tJxrintQtOy \ xa\ kieceto návzag láxcciovg^ 
A 95» ovď' ánékvaa ^vyatQa \xa\ ovx djteáé^at^ anoiva^ 
H 224 l^tQsiÓTiv fCQoaésinB^ | xal otf 9ro kfiya ;|roAoeo. 
A 233 aAA' sx toi igéca, \ xal inl ^éyav Sqxov ófLov^ai. 
A 267 XfQtictoi iihv iaav \ xal xaQtiatoig ifLaxovtOj 
A 268 (prjQ^l ÓQsaxcioiai^ \ xal ixnáykmg dnóksaaav. 

Jiné příklady: A 261. 314. 427. 459. 513. B 59. 81. 200. 
r 41. 207. 352. 360. J 11. 226. 380. 496. J5: 118. .309. 342. 
365. 382. 497. 529. Z 206. 207. 431. H 151. 364. 371. S 191. 
A 258. 273. 348. 359. 360. 379. 392. 399. 429. M 274. 
S 86. Z 299. X 375. a 121. 206. 271. 277. 305. 308. 

Jest nám hned tuto poněkud uchýliti se od naznačeného po- 
řádku a vytknouti některé věty vedlejší souřadné, pomocí spojky 
xai sloučené. 

A Abd> avtdg ind ^' sv^avto \ xal ovkoxvtag xgofidkovtOy 
B 132 ot (i€ (léya nká^ovoi \ xal ovx iláa' i^ékovta 
B 282 {ég) ^véov dxovasiav \xal BTíitpgaaaaiato ^ovki^v, 
B 364 el dé xsv Sg sg^^jg \ xai tot níid^ovtai ^Axc^i^oi^ 
r 235 ovg XBV iv yvoirjv | xai ť ovvofxa (iv&rjoai^rjv ' 
T 446 Sg 060 vvv SQafiai \ xai ^b ykvxvg i^SQog algst. 




Digitized by 



Google 



Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 241 

Jiné pHklady: A 133. 335. 353. E 175. 212. 236. Z 272. 
© 371. A 84. 5' 337 2:442. 488. ^548. a 89. 117. 201. 

Zřídka přiraďuje zde vetu k větě spojka xi nebo xl — xi 
na př.: A 38. 57. 192. 480. B 85. 223. F 34. 35. /í 161. 
279. 416. E 170. iV 230. 

Též spojky xl — xať slučují věty dvě; xa/ nastupuje po 
caesuře ve stopě třetí; na př.: 

A 367 xriv či óiiXQ(íd'Ofiiv x£ \xccl ^^yoiíěv iv^áds nivxa. 
B 191 aÁA' avxós xb xá^ao | xal akkovs lÓ(W€ kaovg, 
B 410 fiovv ái nBQhxrjffáv xb \ xai ovkoxvzas dvékovxo. 

Viz dále: A 465. F 373. A 55. M 162. O 475. a 41. 

Mnohem častěji slučují spojky svrchu dotčené jednotlivá slova 
na př. substantiva, což níže obšírněji vyložíme. 

Několikráte vyskytují se také spojky slučovadl r/dí, lÓéy ovxBy 
ovóé, iitjóé spojujíce věty nebo členy vět ku př. : 
A 210 dkV ays k^y* BQíůogy | fiiydi éiq>og ikxso xbiqI' 
r 434 navBC^ai xékofiai^ \ iirják ^avd^á MBVBkám 
K 47 ov yág nta Idó^riv^ | oiJď íxkvov avóijffavxog^ 
A 15 ^AvQBÍdrjg á' ifiói^CíBv \ lói ^cíwva9ai avíoyBV 
N 28 návTO^BV ix XBvd'(i(3v, | oiJď' iqyvolriaBV avccxxa' 

• Jiné příklady: B 504, 634, 635, 832. F 194, 218. A 382. 
E 3. 333. 830. Z 4. 58. 383. 451. 469. K 363. 492. N 48. 
5*199. 228. O 159 666. 77 736. T 22. (p 57. 85. 366. ?P'208. 
527. 735. SI 26. fi 231. b 127. t 143. x 177. A 143. | 98. 
n 459. 

Též spojka rozlučovací rj několikráte přiřaduje větu k větě; 
častěji však váže infinitiv s infinitivem, participium s participiem, 
substantivum se substantivem, o čemž také níže promluvíme. 

Pro věty stůjtež tyto příklady: 
Z 164 XBd^ccírjg, <ú nQoTx\ \ ^ xáxxavB BBkkBQOfpóvxrjVy 
K 505 ^vfiov B^BQvoi I rj Ix^pigoi i/^o<r' aBÍ^ag, 
T 378 fiij nág a' iqh ficckf] | tJB iS%Bdóv cíoql xiitl^f]. 
W 382 xal vv xbv iq nagíkccaa^ \ rj d^ífiJQLtSTov BérjxBV. 

Viz dále a 175. i 273. 339. o 306. 

Nejčetnější jsou věty priřaďované spojkou df, kterážto, ač 
není přlklonna, předce z pravidla staví se za jiné slovo a zaujímá 
druhé místo ve větě a to za slovesem neb jiným slovem závaž- 
ným ; ku př. : 

A 5 olc3voTol XB naat — \ Atóg ď izBkBÍBXo fiovkij — 
A 25 ákká xaxóg diptBi, \ xgaxBQÓv ď inl fLv^ov BXBkkBv. 
A 134i r^a^ai ŮBVÓfíBvov, \ xékBai ób (íb xijvd ' dnodovvaí ; 
A 200 Ilakkttd^ A&TjvaÍŤjV' \ ÓBivd óé ol SaaB g)dav&Bv. 
A 390 ig XQvarjv né^novaiv, \ dyovúi Ói dÓQa avaxxi' 

Jiné příklady: A 424. 433. 443. 454. 495. 533. 565. 592. 
B 2. 15. 26. 41. 42. 57. 71. 86. 99. 122. 150. 153. 193. 194. 
219. 378. r 62. 6$. 104. 115. 126. 247. 301. 318. 342. 388. 
406. 412. 

Llstj filolog'cké % paedagoglcké 1884. 16 



Digitized by 



Google 



242 J- Zahradník 

Zvláštního povšimnutí zasluhují věty spojkou dé přiřaděné, 
v nichž první místo drží o, rj, tó ve svém původním význama 
pronominalném. Vět uvozovaných slůvky o áé^ ij áéy tó áé jest 
počet veliký, a ačkoliv se o, ij, ro vyskytuje ve všech pádech, 
předce nejčastěji v nom. sing. rodu mužského. 

Bylo by snadno uvésti počet dokladů nekonečný; než pře- 
staneme pouze na těchto: 

^ 43 caí^ sipav ' €i}x6(iévog, | rov á' exlvs Ooifiog láfCÓkXav^ 
A 47 avxov xivtjéévzos' \ 6 d^ rjis vvxtl ioixcág. 
A 204 aAA' ix xoi igéfOy \ tó ů^ xal tsXéetJŮaL óUú. 
A 221 fAvdoj U^vaírjg. | ij *' Ovkvfinóvůe pefii^xei 
A 228 térkrjxag év(icp' \ tó Ód rot xi)p stÓetai sívat, 
A 239 UQog dtóg elQvarai' \c áé rot fiiyag if^fferai Sgxog. 
A 338 xaC ffipóiv dog aysiv, | roí í' ccvza fiaQzvQOi icrov 
A 383 ůvrjfJxov InaaavrsQoi^ | ra ď* intpxsto xrjXa &éoto 
A 474 iiiXnovtag kxásQyov \ó ůh q>QÍva tégnat^ axovcav, 
A 563 (lakkov ifiol eúsai * | r ó dé toi xal ^lyiov iaxai. 

Jiné pHklady: B 52. 151. 257. 396. F 78. 125. 260. 349. 
380. z/ 3. 108. 498. 522. 524. 535. E 13. 17. 106. 121. 153. 
302. 304. 366. 390. 581. 617. 626. 655. 859. 

Zhusta stojí v čele vět uvozovaných spojkou dé také zájmeno 
druhé osoby ďv, nejčastěji v nominativu; na př. : 
A 76 Toi yccQ iyóv igéco ' \ov óé avv^ío^ xaí fioí ofiocffov 
A 83 iv (Strid^BCfSi iousi. \ oii ůi (pQccaaiy si fis aaaiaBig. 
A 19>0 MvQ^idóveaói avaace, \ aé^sv ď' iyá ovx dXeyí^fOy 
A 214: v^Qiog BÍvBxa r^<ríf. \ gv d^ Ta%Bo^ nsld-eo ď i^fítv. 
A 243 évr^axovrsg xlnrcaď | <ri) í' svdo^v ^(lóv dfiv^eig 
A 297 aXlo dé rot iprá, | <n) d^ ivl (pQscl ficcXXao iT'jaiv, 

Jiné příklady: B 201. 256. F 417. z/ 316. 355. E 261. 
Z 46. 256. 329. 334. 430. 462. ® 204. 477. / 102. 109. 255. 
259. 301. 617. 636. 639. K 167. A 131. 790. ilf 246. iV 273. 
S 192. 253. O 20. 180. 374. i7 29. 540. 

Jinde opět druží se spojka dé ku předložkám, jež původní 
význam adverbialný držíce odnášejí se ke slovesu ovsem odděle- 
nému. Nezřídka bývá mezi oběma toliko spojka dé. Jsou pak po 
caesuře ve stopě třetí nejčastěji předložky dvojslabičné ku př. : 
dnó, diáy éitiy xatáy (ABZcCy nsQÍ, V7cá\ ku př. : 
A 436 ix ď evvág i^alov, \ xatá dh ngviin^iTi^ edrjaav 
B 19 svdovť iv xkiaíjí, \ tísqI d^ dfifiQÓoiog xéxv&^ vfcvog. 
B 95 xBtQTixsi ď' dyoQij, \ vnó d^ arevaxítsTO yata 
r 461 Sg itpať AzQeldrig, \lnl ď ^vsov akkoi Axaiol. 
^ 63 ijoí fiev iycá, ov ď ifioí' I i«l ď íifovtai d^sol akkoi 
E 81 tpaayávtp dt^ag^ \ dnó d b^búb X^^Q^ fiagetccv. 

Viz dále: ^' 199. 611. B 100. 154. 279. 446. 477. TSll. 
^ 157. 497. E 505. Z 416. 419. H 223. / 131. 187. 273. 
A 37. 53. 233. 639. 640. 691. 778. 811. N 35. 3 466. TI 
324. 325. £ 66. 310. 347. 390. 402. 



Digitized by 



Google 



Rozbor verše a mluvy v Iliadě a Odyssei. 243 

Zřídka 86 tn vyskytují předložky jednoslabičné ku př. ^461. 
A 447. E 307. / 350. 

Spojka dé bývá na některých místech sdružena se slůvky ri, 
apa, na př. : 

B 268 cxijfCTQov vno %Qv<séov, \ c ů^ ag^ í^ezo táQfitjtsév r«, 
B 456 ovQBog iv xoQVíf^gy \ ina^ev ůé xb tpaívezat a^y^j^ 
r 11 noiiiéiTiv ov Ti q)Ui]v^ \ xXéTttj] óé re wxróg dfi€Ív(0, 
E 836 jr^ípl náhv egvaaiS^ ' \ ó d^ ccq^ i(ifiaxé(og dxťQovasv . 

Jiné příklady: F 381. ^ 278. 460. Z 154. H 64. 188. 
319. K 354. 362, 374. A 394. M 149. 192. 383. 385. 462. 
N 192. T 367. T 239. 255. 189. 246. 264. 

Kromě spojky dé uvozuji věty po caesure ve stopě třetí také 
odporovací spojky draQ a dkXá; ku př. : 

A 166 x^^Q^S ^ff'Ccl dUn(yva*' \ árág rív nota íaaiLog íxrixai, 
r 268 civ í' X)dva£vg nokvfirjrig' \ drág XTfiQxyxig dyavol 
Z 17 n(fóa^€v vicavtiáaagj \ dXV a(i(p<ú &v^v djtifVQcc^ 
S 536 ^elvfi Í3t€Qxófi£vov. \ dkX^ iv ngcitoiaiv^ óUo. 

Jiné pHklady: ^491. 535. z/ 448. 29. 287. 483. 485. 
833. © 62. / 56. 58. 217. 413. K 276. 488. A 30.- 153. 614. 
732. M 402. N 110. 121. 268. S 387. O 477. 27 332. P 14. 
422. 5^511. 546. a 43. 17 210. t 191. x 192. 228. 268. % 144. 
Q 227. a 39. v 246. % 73. t/; 40. 

Příčinná spojka yÚQ uvozuje často věty po této caesuře. 
Drží jako spojka dé druhé místo ve větě a sdružena bývá s týmiž 
slovy, kteráž nalézáme tak často při spojce dé^ na př. o, 17, re', 
dnóy n€QÍy nagá a j. 

Kromě těch bývá před ní i příslovce iidXa; na př.: 
A 9 Arjtovg xai Aióg vlóg, \ ó yág ficcaikiji lokcod-aíg 
5 118 ijí* hi xai hófSBi' \ zov yág XQárog iaú fuyitiTov, 
-T 294 év^ov ůsvofuvovg' \ dnó ydg (livog síksto x^cXxóg' 
r 440 X6LV0V ď avTig iycí' \ nagd ydg ^eolelaixaí rj^tv 
A 49 Xoifiijg z£ xvl^rjg z€' \ zó ydg láxofiav yégag 7JH€ig. 
E 875 (Tol návz£g ^axó^BO^cc' \0v yág zéxsg aq>Qova xovQtjVy 
S 29 ^vd^ov dyacaáfievoL' \ fláka ydg xQazBQ^g dyó- 

Qevaev. 

Jiné příklady: A 236. 581. B 555. A 323. 361. E 51. 
587. H 34. 144. / 227. 419. 431. 694. 706. A 520. 557. 
700. M 52. 125. 152. 344. N 122. 214. 247. 511. S 31. 
424. 460. O 400. 488. 599. £ 322. T 243. 262. ^ 63. 

2. Některé věty podřadné. 

Z vět podřadných dlužno vytknouti především věty vztažné ; 
vyskytujíť se po caesuře ve stopě třetí zhusta. 

Nejčetnější jsou věty, jež uvozovány jsou prostým zájmenem 
vztažným 6V, ^', S (často též 5, fj, re), méně četný věty, v jichž 

16* 



Digitized by 



Google 



244 <'• Zahradník 

čele jsoQ vztažná zájmena o<n€j StJXSQy oúug neb náměstkova 
adjektiva olog a oóog na př. : 

A 36 ^AnóXXfDVí avaxzíy | rov fjvxofiog réxs Afjrci. 
A 37 TtXv^l (UVy á(fyvgoTO^ \ \ og Xgvútiv áfí(pifiéfiiiKag 
A 72 ^v diu lutvTOiJvvfjVy | ri^v oE xóqs Oo^og jixókloív^ 
A 94 dkX^ ivEX^ agrjtfjQogy I o v iqxiiLrifS^ ^Aya^UiLvav 
A 230 dop' dxoaiQéiú^ai, \ onTig tri^sv ávríov slkjj' 
A 279 (TXfjXTovxog fiaóiXévgy \ (o re Zevg ocvÓog iÓaxev. 
A 289 «d<Jí ók óTjfucíveiVy | a r«v' ov xsUseó^ai óCm. 
jB 143 xdci (urá xXrj^Vy \ Spoi otJ fiovXrjg hcáxovaav, 
B 492 ^vyccrégig fiín]aaiad'\ | oao* vxo TXiov ^X&av. 
^ 264 dXV oQúsv nóXsfíávd\ | oto^ nÚQog (v%sai elvai. 

Jiné pHklady: A 388. 392. 451. 505. B 36. 38. 138. 192. 
325. 436. 762. T 87. 190. 238. 279. 338. 351. 354. 429. 
J 187. 432. 520. E 525. 783. 877. H 112. / 5. 117. 385. 
396. K 195. 414. A 554. S 28. 36. O 167. 183. 7T 752. 
P 203. W 712. £1 721. £ 4. ^ 162. i 268. x 493. | 223. 
(T 273. 373. r 161. 

Nesmíme též mlčením pominouti vět vztažných, uvozovaných 
relativnými adverbii 8^i, od^ev^ oicjj, íva (kde) na př. : 

B 307 xal^ iJjřo ffAarav/ďr<D, \ od'€V ^iv dyXaóv vdag- 

B 722 Xij(iV(p iv i]yad'é'j]^ \ oéi fiiv Xínov vlsg A%ai(úv 

J 132 avzr^ í' avv' t^vvsv, \ Sůi ^GXftiJQog óx^sg 

jB 360 o(pg ' ig ""OXv^itov ixcjfiai, \ iv ' dd-avdzcov ióog iauv. 

A 807 ?fé f^iiQv IJdtQOxXog^ \ íva ďy' dyogjj xb ^éfiig re 

T 25 dfi(poT€Qoiai ď dQijy€^\ | ojt-j/ vo'off ictlv ixdtrrov. 

X 321 fŽo'o(K>CDi/ jjpóa xaAóv, | o«]; et^af (láXioza. 

Jiné příklady: r 145. ^ 210. 516. E 446. 780. 857. 
Z 516. if 143. iir 326. 504. 520. 526. 568. A 358. 723. 
M 66. N 229. 5* 507. P 54. T 478. a 50. 

Také se vyskytuje spojka cSg v čele věty srovnávací, ku př. 
r 415. / 103. M 215. N 735. P 747, častčji v přirovnáních 
věty stažené na př. : I U. A 239. N 564. 77 3. P 109. £ 318. 
^ 366. i 289. ^ 295. 322. 

Spojka ort (někdy pouze o) uvozuje věty i vyjadřovací i pří- 
činné ; ale neděje se to celkem často ; na př. : 

A 56 xijífro yaQ ^avacjv, \ u tt ^a d^ín^axovrag oqčíto. 
A 120 Xavaaste yuQ tó ys ndvxsg, | 8 ^ol yégag BQxsxai aXXjj ' 
A 537 rjyvoírjasv lóova\ \ on oí avfKpgdaaaTo ^ovXdg. 
Viz dále: B 255. z/ 32. E 326. / 76. 17 35. £ 340. 

Spojka Ote v čele věty časové ; ku př. : 

A 80 xQBÍaa(ův yág fiaaiXsvgy \ oxe x^^^'^^^ dvÓQl X^QV^' 

-^010 €v^a TCÚQog xoi^á^\ \ oxs (iiv yXvxvg vnvog íxdvor 

5 397 navxoi(úv dvé^ov, | or' dv éVt^' rj ivd^a yévtovxai. 

A 300 "ExtcDQ nQianidi]g, | oré oí Zsvg xvóog idoxsv; 



Digitized by 



Google 



ÍT?Í 



Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyssei. 245 

Jiné příklady: B 303. 471. F 55. ^ 131. E 91. 210. 
500. 803. Z 225. 461. / 101. K 83. 201. 290. 386. A 543. 
672. M 279. 286. S 397. 401. 522. T 57. 132.^204. 

ňidké jsou vety, jež mají v čele óaóre a svzs {eSt^ av) 
ku pr.: B 228. F 233. / 191., kdežto na jiných místech se 
s nimi setkáváme častěji. 

Pozoruhodný jsou věty uvozované spojkou litel i časové i pří- 
činné. Počet jejich jest tak hojný, že z toho zřejmo, kterak se 
stalo zvykem skladatelům hrdinských zpěvů klásti je po caesuře 
ve stopě třetí ; na př. : 

A 112 ovx i^sXov di^aa^aiy \ insl noXv fiovkoftai adxr^v 
A 114 xovQidírjg dkáxov^ | insl ov id'év €<Sti xegeloVy 
A 163 Ů€v(fo (laxriaá^svog^ \ incl ov ti fioi cchtoí alaiv 
^168 Íqxo^' ^X(ov ani vijug^ \ insi xe xáfic3 xokefil^cov , 
A 169 vvv ď el^i O^Li]vů\ \ ixsl rj nokv (psQzsQÓv iúti 
B 16 Sg tpáxo, pij ď «(>' ovBiQogy \ kxú tóv fLVŮov 

axouasv. 
B 115 dviJxkia ^Agyog íxéa^aiy \ inal noXvv áXeiSa Xaóv. 
^ 239 a^ofiav iv vrjsaaiv^ \ inrjv nxoXU^Qov iXcs^sv. 

Viz dále: A 156. 231. 274. 281. 299. 381. 576. B 475- 
r 99. A 56. 269. 307. E 441. 686. Z 158. 222. 412. 444- 
H 196. 198. 218. / 22. 59. 195. 304. 305, 316. 321. 358- 
418. 425. 436. 486. 685. A 87. 100. 278. 318. 323. 402. 
562. 595. 641. 721. 745. 764. 

Věty a vazby infinitivné uvozované spojkami n(fLV a xá(^og 
nejsou četný po caesuře ve stopě třetí na př. : 
Z 81 nivzTj Í7COixóyLBvoiy \nQ\v avr^ iv x^Q^^^ yvvatxáv 

{neaésív) 
Z 348 ev9au€ xvfi' dnósQaa, \ icágog táÓs i^ya yevéo^at, 

580 oi)x b^bXbv (fBvystv, ( tíqIv neiQiqaaix^ Axt^Xrjogy 
SI 781 ^17] nQív xi](iavééiv, \ tcqXv d(0Ó€Xcírrj fioA^ rjcíg. 

Vizme dále: / 403. M 221. N 172. 2 245. 334. X 17. 
156. SI 338. a 21. d 668. 747. 6 207. 301. x 175. o 30. 

Věty účelné uvozované spojkou n/a, tva ^ij aneb pouze zá- 
porkou 117] ; na př. : 

A 302 bI Ó ' SyB fAiýv, fCBlQrjcai, .\ ^va yváfoai xaí otÓB ' 
B 232 rji yvvalxa vétjVy \ íva ^laysai iv fpiXóvririy 
E 202 ÍTcncov q>sióc^Bvog^ | fLij ^oi ÓBVOÍazo (pogpijg 
E 2bO ^vvB áid 7CQoiiáx(ov^ \ ^tj nmg fplXov tjtoq óXéodTjg. 
T 348 iJtá^ov iv\ arfi^Baa\ \ tva fiij fttv Xiiióg íxi]tcci. 

Jiné pHklady : F 130. 252. ^37. £ 316. 345. 845. H 195. 

1 99. 452. 512. K 348. N 649. 670. O 31. r39. a 157. y 2. 
315. d 591. B 91. 490. 492. 

Spojka oipQa ve smyslu časovém a účelném a spojka 8xc3gy 
jež uvozuje větu účelnou, neb snahovou neb časovou, vyskytují se 
také několikráte na př. : 



^ 



Digitized by 



Google 



246 J. Zahradník: Rozbor verše a mluvy v Iliadé a Odyasei. 

-<^ 136 agaavxBg Kata ůvfióv^ \ Sícag dvxá^iov aaraf 

A 444 4^'|ac vnhg ^avacSv, \ dtpQ* lXa(JÓiuii&h avaxra, 

^ 14 riyiBig 06 (pQa^cíiíed'aj \ Sfccag ierai ráda igya^ 

M 20S TgSeg á' iQQÍyrjcaVy \8nms tiov alókov diptv 

S 87 aQyaXéovg noÚiiovg^ \ d(p(^cc (p^iófiéíS^a ixaarog. 

^ 47 i^6t' a%og XQadírjVy | o<p(»a ^ootái fíCTcía. 

Jiné příklady: K 491. NS7. S 3. P 116. 137. SI 285. 
680. y 129. 373. ^ 12. i 420. 554. A 229. v 319. o 47. 149. 
* 117. 

Vazba infinitivu s významem účelným po caesuře ve stopě 
třetí; ku př.: 

/ 442 tovvexá fA£ nQoérixiy \ óidaaxéfíevai vádě návra, 

n 75 ^aívetav iy%BÍri^ \ davamv ano Xoiycv d(ivvaí' 

P 131 TqooI tpéQSLV nQoxí aútVy \ ^éya xkéog i^fisvai advm. 

Jiné příklady: ^ 142. E 26. 154. 854. Z 463. M 260. 

255. n 144. P 151. 193. T 197. 391. y 204. * 829. 

Věty podmínečné a připouštecí uvozované spojkou si (el xal, 
xal d, ovde ai, ^rjáé el) řidčeji se tu vyskytují ; ku př. : 

A 60 aip aTtovoarijasiv, | ei xbv d'ávatóv ye (pvyoi(i6v, 

A 90 ffvfindvtíov davacSv^ \ ová^ rjv Aya^iépivova Binnag, 

E 410 ró vvv Tváslófjgy \ el xal náka xaQteQÓg iariv, 

1 318 iiSrj noiQa fiévovzíy | xal el fLaka tig noke^í^oi' 
K 239 ig y6V£j]V oQÓcoVy \ firjá' el paaikévvegóg iativ, 
ÍV464 yafifiQtú d(ivvěiiavai, | si nég xi as xridog íxávsi. 

Jiné příklady: ^ 347. E 258. 351. 645. ® 22. / 231. 380. 
A 391. N 316. O 51. 77 72. 748. T 371. rj 52. 

3. Jest nám připomenouti ještě některé verše, jichž obě polo- 
vice způsobené caesurou ve stopě třetí zabrány jsou větami parallel- 
ními neb korrelativnými neb vůbec souvětím složeným z věty hlavní 
a vedlejší; na př. : 

A 280 si ós av xagxsQÓg iaai^ \ ^sd ds as ysívaxo fiiíxrjQ^ 
A 2S1 dkk* oós fpégxsQÓg iaxiv^ \ insl nksávsaaiv dvdaasi. 
A 4:27 xaí fiiv yovváaofiai^ \ xai (itv nslcsa^ai óica, 
B 444 ol fiiv IxÝiQvaaov, \ rol ď rjysiQovto fidk^ (oxa. 
r 12 xcaaov xíg r' inl ksvaasi, \ Saov r' inl kaav ítjaiv, 
r 415 xcig ós a' dns%%riQO^ \ dg vvv sxnayV ig)íki]aay 
-í^ 439 (Dpďé ói tovg fuv ^Agrig^ \ xovg dh ykavxámg líd^vr^, 
A lál fj xóaa {paQ^axa ^^drj, \ 8aa XQÍ(psí svQsia xd'áv, 
SI 7 SI (irj nglv nrj^avésiv^ \ nglv ůodsxdxrj fiókj] rjág. 

Jiné příklady: A 92. 178. 433. B 52. 348. T 41. 190. 
A 321. E 13. 273. 288. 341. 786. H 371. G 16. 559. 7 210. 
392. A 782. M 288. i 308. 324. 473. x 205. 

(Dokončení příště). 



> 



Digitized by 



Google 



J. Gebauer: Svědectví o stáří nosovek f, q. 247 

Svědectví o stáří nosovek ?, ^. 

Napsal J. Gebauer. 

Za bývalé -fin-, -em-, -on-, -om- má slovanština historická 
střídnice dvoje: dílem nosovky q^ q, dílem samohlásky čisté e, 
a, u atd. Na př. infinitiv *penti, ♦domti, — stb. p§ti, d^ti, — 
pol. -pť^é, dac, — stc. pí«ti (přehlasováno z iSdti), dtíti, — 
rus. pjatb, dtitb, — srb. pcti, duti atd. 

Výklad o vývoji těchto střídnic jest dvojí: 

a) bývalé skupiny en, on atd. již v době praslovanské přešly 
v nosovky ^, a, a hlásky tyto náležely slovanštině veškeré ; později 
pak, když praslovanština rozštěpila se v nářečí, zděděné nosovky 
v některých nářečích zůstaly a udržely se do doby historické, 
v jiných přešly ve střídné samohlásky čisté ; 

b) bývalé skupiny en, on atd. změnily se v nosovky jenom 
v té části slovanštiny, ve které jsou dosvědčeny i historicky; ve 
slovanštině ostatní pak přešlo se od bývalého en, on atd. hned 
ke střídným samohláskám čistým, bez prostřednictví nosovek. 

Srov. Miklosich Lautl.^ 36 a 93; Leskien Archiv f. slav. 
Philol. 4. 146. 

Mám za to, že v aoristech pqchs, dqchd je svědectví pro 
výklad prvý." 

Není pochybnosti, že aorist vede duxisti duxit pochází z doby 
praslovanské; vyškytat se ve všech jazycích slovanských, které 
vůbec zachovaly aorist do doby historické. A totéž platí o aoristu 
d^a fecisti fecit. Rozdíl mezi obojíma tvary jest ten, že aor. veďe 
má kmen infínitivní souhláskou zavřený veď a při něm sponu -e 
(po kteréž dále následovala přípona osobní potom ztracená), kdežto 
aor. déla má týž kmen otevřený (samohláskový) a sponu žádnou. Tyto 
dvoje známky setkávají a shodují se u všech sloves tím způsobem, 
jako bylo ukázáno na příkladech našich vede a děla, a můžeme 
podlé nich vysloviti pravidlo : kmeny inf. souhláskové končí se v aor. 
2. a 3. sg. sponou -e, kmeny inf. samohláskové pak spony podobné 
nemají a končí se svou samohláskou. 

Ke stb. pqti, dqti jest aor. 2. 3. sg. p^, dq beze spony, 
tedy podlé způsobu kmenů samohláskových; podlé způsobu sou- 
hláskového zněly by tyto tvary pene^ dome, ale není jich. V tom 
pak obem jest svědectví, že §, q byly ve stbulharštině samo- 
hláskami již v té době, kdy vznikl aor. pq, dq: aorist p^, da, 
jest formálně stejný s aor. děla, v jeho koncovce jest tedy §, q 
tak samohláskou, jako a v déla. O tom ovšem nikdo nepochybuje 
a nám záleží na připomenutí té věci jen pro výklad další. Ne vy- 
škytá se totiž ani nikde jinde ve slovanštině aor. pene, dome 
atp., který by svědčil, že bývalé cn, om^ přešlé ve stbulharštině 
v ^, q, drželo se někde jinde jako skupení samohlásky e, o 



Digitized by 



Google 



248 J. Gebauer 

se sonhláskoa n, in, nýbrž všade vyskj-tují se tvary, které 
dají se vyvoditi z aorista samohláskového p§j dq, A v tom jest 
trvám svědectví, že pq^ dq jsou tvaiy nejen starobolharské, ale 
praslovanské, a že tedy nosovky §, q byly obecný v době pra- 
slovanské. — 

Touž argumentací dá se dokázati, že samohláskové r jest ve 
stbnlh. tak staré, jako aor. mrdchs t. j. mrchu. 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům 

třídy n. 

Podává J. Gebauer. 

Připomenuti o pramenech. Texty české nejsou obecně 
dosti známy a proto mél by při každém článku, kde se citují, 
býti náležitý jich seznam. Učinil jsem tak někdy v těchto Listech, 
častěji však nechával jsem články bez výkladu takového. Pro 
články tyto a pro podobné články příští podávám v následcgíclm 
výkladě skratkův spolu seznam textů jakož i seznam děl 
jiných, ze kterých jsou doklady vzaty nebo do kterých se citátem 
ukazuje. K tomu jsou tu připojena i některá vysvětlení jiná. 

ABoh. = české přípisky v zápisníku Alberta Bohéma (f 1258) ; 
v rkp. knih. Mnichovské (snad z pol. XIII. stol.), na str. 35^ až 
120»; otištěny jsou od Jos. Truhláře v ČČMus. 1879 str. 581 
až 582. Cituji stránky i-ukopisu. 

Adam = Život Adamův, povídka ; v rkp. ČMusea sign. 3. 
F. 12 (z 1. pol. XV. stol., srov. Mart) na str. 198» až 206^ 
Cituji stránky rukopisu. 

Adt, Denkm. z= Die ftltesten Denkmáler der bóhm. Sprache, 
von P. J. Šafank und Fr. Palacký. Prag 1840. 

Alb. = Ráj duše, české vzdělání učiněné podlé latinského 
spisu Albeila Velikého, v rkp. knih. veřejné v Praze sign. 17. 
A. 19; 108 listů 4° pap., se vročením 1383 na listě 107\ Ci- 
tcgi stránky rukopisu. V rkp. tomto jsou některé mezery. Pan 
J. Truhlář připravil text tento k tisku a opatřil jej náležitými 
doplĎky a některými parallelami z rukopisů jiných; značná část 
dokladů mých vzata jest z jeho úpravy, a tu bývá rukopis pi*ávé 
jmenovaný pro rozdíl znamenán někdy AlbA\ proti němu jest 
AlbB =z rkp. knih. veřejné v Praze 17. F. 10, z XV. stol.; 
AlbC = Tkp. téže knihovny 17. D, 32, ze sklonku XIV stol.; 
AlbK=. rkp. Krumlovský, v. doleji Kruml. ; AlbMzz. rkp. knihovny 
ČMu8ea I. C. 8, z konce XIV stol. 

Alx. zz Alexandreida; a to AlxB = zlomek Budějovický, osm 
sloupců na dvou listech; AlxBMzz zlomek Budějovický nyní Mu- 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke sloTesům třídy II. 249 

sejní, osm sloopcA na dvou listech ; AlxH zz zlomek Jindřicho- 
hradeeký, v ČMas., 3 listy s 12 sloapci; AlxM zn zlomek Mu- 
sejní, 8 sloupců na 2 listech; AlxŠz=: zlomek Šafaríkův, v ČMus., 
8 sloupcfiv na 2 listech; AlxV:=: zlomek sváto- Vítský, v kod. knih. 
kapitulní v Praze sign. N. 10 str. 153*»— 165*», obsahuje 2460 
souvislých veršů. Podlé úsudku Wattenbachova, jemuž jsem 
1880 skrze prof. Jagiée předložU otisky fotografické, jest písmo 
v AlxH. nejstarší a snad až ze XUI stoL, v AlxV jest nejmladší 
a pravděpodobné až z XV stol.; ostatní pak zlomky Alx. jsou 
ze stol. XIV. Tiskem uveřejněny byly texty původní AlxB. od 
Koubka v ČČMus. 1841, 79—90, AlxŠ. od Šafaříka v ČČMus. 
1847, I. 305 si. a v Šafaríkových Sebraných spisech III. 337 si., 
a zlomky všecky o sobě od Martina Hattaly a Adolfa Paterý 
1881. Mé doklady pocházejí dílem z doby starší dílem z novější, 
dílem z originálů, dílem z kopií psaných, dílem z otisků. Z té 
příčiny místo při dokladech udáno bývá nestejně, na př. při do- 
kladech z AlxV jest udána někdy stránka rukopisu (153^ až 
165^}, někdy verš (1 až 2460). Aby pak hledání bylo pokud 
možná učiněno snadno, kladu sem následující srovnání údajů 
starších a pozdějších: při AlxB kladu sloupec (1 — 8) a verš 
(1 — 43); jindy stránky nikopisu 1* až 2**, kdež stránka 1* = si. 
1 a 2, 2^ = si. 3 a 4 atd. ; někdy je citována stránka otisku 
v CČMus. 1841, 79—90; při AlxBM je citován sloupec (1—8) 
a verš (1—43), nebo stránka rukopisu !• až 2^ kdež l^zzsl. 
1 a 2 atd. jako při AlxB; při AlxH sloupec (1 — 12) a verš 
(1—41), nebo stránka rkp. 1* až 3\ kdež 1» = si. 1 a 2 atd. 
jako u předešlých; při AlxM sloupec (1—8) a verš (1 — 11 
nebo 1—20), nebo stránka rkp.^l* až 2^ kdež 1» = si. 1 a 2 
atd. jako u předešlých; při AlxS sloupec (1—8) a verš (1 — 15), 
nebo stránka rkp. 1^ až 2^ kdež 1* == si. 1 a 2 atd. jako 
u předešlých; někdy je citována stránka otisku v Šafařík. Spis. 
Sebr. m. 337—340; při AlxV bývá stránka rukopisu 153^ 
až 165\ nebo verš 1 až 2460, a jest tu 153^ z= v. 1—26, 
154* = 27—126, 154^ zi: 127—223, 155» = 224—322, 155^ = 
323—424, 156* = 425— 532, 156»> z= 533— 632, 157*zi: 633— 
737, 157^ = 738—841, 158» = 842— 950, 158^ = 951 — 1015, 
159»= 1016-1145, 159^=1146—1244, 160» = 1245— 1342, 
160^ = 1343—1446, 161* = 1447—1552, 161»> = 1553—1657, 
162»= 1658—1756, 162^ = 1757— 1858, 163'*= 1859— 1958, 
163^ = 1959—2060, 164» = 2061—2163, 164b = 2164—2266, 
165* = 2267— 2364, 165*' = 2365-2460. 

Alxp,^ ilte.-poi;. ~ povídka o Alexandru Velikém (prosa, ze 
Pseudo-Kallisthena), tišt. v Plzni 1513; cituji kapitoly (1—160), 

Ans. = zlomek rozmluvy sv. Anselma s p. Maiíí, otištěný 
od A. Paterý v ČČMus. 1880, 347—353; šest proužkům: 12 
stránek, z poč. stol. XIV; cituji stránky (1 — 12). 

AnŠ viz LMar. 



Digitized by 



Google 



250 J. Gebauer 

Ap. = legenda o apoštolích ze sklonku XIII nebo zacátka XIV 
stol.; a to ^p2> = zlomek (čtyři sloupce na jednom listě, nesouvislé) 
vytistěíiý od Dobrovského v Geschichte der bOhm. Sprache und 
Lit. 1818 str. 103—107, a posledně od F. Menčíka v Listech 
filol. 1879 str. 140—142; 4pá = jiný zlomek, 154 verše, vy- 
tištěný od Šafaříka v ČČMus. 1847, I. 296 a odtud v jeho Se- 
braných Spisech ni. 330 — 334; při citátech z ^pD čísla zname- 
nají stránku otisku prvého (103 — 107), litery (a až d) sloupce,* 
při citátech z ApŠ čísla 1 — 159 znamenají verš, 330 — 334 
stránku Šafahkových Sebraných Spisů lU. 

ApolL =z Apollonius král Tyrský, v rukopise dříve Zebere- 
rově nyní Musejním (sign. 4. D. 4) na stranách 128* až 152^; 
psáno mezi léty 1459 — 1463 (Nová Rada, která v témž rkp. jde 
před ApolL, má vročení 1459, a jiný následující kus, Tandariáš, 
má vročení 1463); cituji stránky rukopisu (128» — 152^). 

Arch. Č. =z Archiv Český, vyd. Fr. Palacký. 

Aa. = Aseneth, rkp. z roku 1470, vydal VrCátko v ČČMus. 
1862, 66—76. 

S. = bible. 

Bari. = Barlaam, v. Bm. 

BKral. = bible Kralická 1579—1593. 

Blah. = Jana Blahoslava Grammatika česká, dokonaná 1571 
vyd. Jireček a Hradil 1857. 

Bldzn. = Chvála bláznovství, z Erasma Rotterdamského přel. 
ftehoř Hrubý z Jelení; v rkp. knih. veřejné v Praze sign. 17. 
D. 38 z r. 1513 na stranách 130' — 186^; cituji strany rukopisu. 

Bm z= Barlaam, tišt. v Pi*aze 1593 ; cituji číslicemi knihu 
a kapitolu. 

Boh. = Bohemarius, opsaný rukou Mai1;iíii de Straznicz 
roku MCCG non** (snad to má býti 1390) a vytištěný v Hankové 
Zbírce nejdávnějších slovníků 1833 (str. 25—33 Bohemarius maior 
=: významy lat.-české v hexametrech, a str. 337 — 355 = Dialogi 
Bohemaiii, rozmluvy české a lat.); cituji stránky otisku (25 — 33, 
337—355). 

Br. =z bible Bratrské Nový Zákon 1593. 

Bř. i=z Václ. Březana Život Vil. z Rožmberka, psaný 1609, 
vyd. 1847. 

Cis. ■=, CÍ8Íojanu8 ; a to Cis. Mn. zn Cisiojan Mnichovský, 
v lat. rkp. královské knihovny v Mnichově, psán v 2. pol. XIII, 
otištěn od Hanky v ČČMus. 1853, 417 (s faksimilem); cituji 
stránky rukopisu 89*^, 97*, 98*; — Cis. Mm. =z Cisiojan Musejní, 
ze sklonku stol. XIV, otištěn od Hanky v Rozboru (1841) 187 až 
189; — Cis. i444 zn .Cisiojan z r. 1444, otištěn od téhož v Roz- 
boru (1841) 190—191; dále Cis. 1520 a 1614, otištěny od téhož 
v ČČMus. 1853 str. 423 a 428. 

ČČMus. z=z Časopis Českého Musea. 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesftm třídy II. 251 

ČE. nebo ČEvang, = Čtení (evangelií) zimního času, rkp. 
perg. XIV stol. v knih. rytíře Neuberka v Praze (sign. 34), vý- 
ňatky vytištěny od Hanky v Rozboru (1843) 701 — 710; cituji 
dílem z Rozb., dílem stránky rukopisu. 

Čtv, = Čtverohranáč, rkp. knih. veřejné v Pr. (sign. 17. E. 
12) ze stol. XV; cituji knihu a kapitolu. 

D viz SvD. 

Dal. = kronika Dalimilova, a to DalC = opis rukopisu 
Cambridgeského (stol. XIV), učiněný prof. A. H. Wratialawem 
a chovaný v ČMuseu ; DalH =, zlomek Hanušův (XIV stol.), 
z otisku při vydání Jirečkovu 1878 str. 275 si.; DaZířr zz zlomek 
Hradecký (XIV stol.), z otisku tamtéž; Z>aZJ rz vydání J. Jireč- 
kovo v Pramenech 1878 (s důležitými variantami); DalStrah.-zz 
z rkp. Strahovského (XV stol., obsahuje kap. 1 — 14); cituji 
kapitoly. 

diol. = tvar dialektický ; při tom daudl. = doudlebský, podlé 
popisu Kotsmíchova ve Sborníku vědeckém 1868; kop. = kopáni- 
cárský (z Moravy jihových.), podlé popisu F. Bartošova v Osvětě 
1884, 46 si. ; krk. n. podkrk. = podkrkonošský, podlé popisu 
Koublova v ČČMus. 1864, 49—50 a 250—255 ; mor. =z moravský ; 
mýt. =z východočeský, z okolí Vysoko-Mýtského, podlé popisu 
J. Jirečkova v ČČMus. 1863, 323—345 ; podvž. = podužský 
(v Poduží t. j. Podluží, v Mor. jižní, slovácké) podlé popisu 
Bartošova v Brněnském Obzoni 1884, 13 si.; «řc. =z slovenský ; 
Semb. z= podlé dialektologie Šemberovy 1864; zlin. = zlínský, 
podlé popisu Bartošova „Ze života lidu moravského." 

Dor. = Legenda o sy. Dorotě, XIV stol., v ČČMus. 1859. 
22—27. 

doudl. v. dial. 

EJ =z zlomek evang. sv. Jana z X stol., v knih. ČMusea ; 
mé vydání: Staročeský zlomek Evang. sv. Jana a filologická 
svědectví o jeho původu 1881. 

JEr6. =r prostonár. písně a říkadla, vyd. Erben 1864; Erb. 
^t^=: téhož Slovanská čítanka 1865. 

Exod. =z zlomek Exodu (2. kn. Mojž.) z 1. pol. XV (v. Listy 
filol. 1880, 129 sL); cituji kap. a verš. 

-EZzzepické zlomky, v. Ji'd., Pil. a sv, D; srovn. Listy 
filol. 1878, 219. 

Frimb. zz zlomek stč. bible ze sklonku stol. XIV nalezený 
ve Frimberce a vytištěný v ČČMus. 1881, 496—498, obs. Luk. 
22, 59 až 23, 41. 

GVc^. zrglossy svato-ftehořské, z doby ok. r. 1100 v rkp. 
knih. kapitulní v Praze Liber dialogorum s. Gregorii; otisk od 
A. Paterý v ČČMus. 1878, 545—555 a dále 556—557 ; že jsou 
to glossy české, dokazuji v článku Uber die Nationalitát der 
Pragftr Gregoriusglossen v Archivu ftlr slav. Philologie 6, 279 
si, kdež i některé chybné čtení A. Páterovo se opravuje. 




Digitized by 



Google 



252 J- Gebauer 

Griz, •=. Grízeldis (Walter a Grizelda), z rkp. ČMusea (sigo. 
4. D. 4) 8tr. 153% 160; psáno mezi 1. 1459 a 1463; cituji 
stránku rkp. 

Hád. zz Hádání Pravdy a Lži, od Ctibora Tovačovského 
z Cimburka; cituji listy a stránky výtisku z r. 1539. 

Har. z= Krištofa Haranta z Polžic Putovánie aneb Cesta atd. 
(do svaté země); v Praze 160^, dva díly. 

Hod. zr rkp. z poé. XV. stol. v knih. veř. v Praze, sign. 
17. A. 8, 88 listů 4^ perg.; obsahuje na prvním místě Hodiny 
sv. Marie 1** sled., pak Hodiny jiné 21^ si., atd., na posledním 
miste báseň Spor duše s tělem 81* až 88**. Obšírnější zprávu 
v. v Listech filol. 1884, 127 si. Cituji stránky rkpisu. 

Hom. Op. = staročeské glossy v Homiliáři Opatovickém, rkpise 
knihovny veřejné v Praze (sign. 3. F. 6), otištěné od A. Paterý 
v ČČMus. 1880, 114—118; glossy kladou se do 2. pol. stol. 
XIH; cituji stránky rukopisu 75» až 226*. 

Horek =: Hořekování Spravedlnosti královny všech ctnosti, 
od Konáče z HodíšCkova, v Praze 1547; cituji listy. 

Hrad. =z rukopis t. zv. Hradecký (v knih. Lobkovické v Praze, 
č. 334, perg.) z 1. pol. stol. XIV; vyd. v celku od A. Paterý 
v Památk. staré lit. české (č. 8) 1882. Obsahuje 145 listů. 
Kromě toho vidí se mezi listem 1 a 2 mezera listu jednoho; 
mezeru tuto vyplnil Hanka (ve Star. Skládáních I. 1817, str. 3 — 4) 
přibásněním veršův 40 — 69 (v. tamt. pozn. na str. XLVIH; 
jazyk je chybný) ; táž interpolace přijata jest i do vydání 1882 ; 
p. Patera přidělal k ni tutéž i transkripci starým pravopisem 
spřežkovým, a počítaje tento list také, má všech 146. Moje do- 
klady jsou většinou z doby starší (před vyd. 1882) a vzaty jsou 
dílem z kopie p. Paterý, dílem z originálu. Cituji při nich stránky 
rkpisu 1* až 145^, listu interpolovaného nepočítaje; dlužno tedy 
při kontrole míti na paměti, že u mých dokladů list 2 jest ve 
vyd. p. Páterovu listem 3, atd. Také zde buď připomenuto, že 
rkp. Hrad., vzácný svým stářím, jest opis a předpokládá tedy 
předlohu ještě starší. Svědectvím tomu jsou omyly opisovačské, 
totiž slova vynechaná, nedopsaná a chybně napsaná; na př. na 
chudých k tomu na chudých I'' m. na bohatých, biezieffe m. bě- 
žéchu 8^, fkrrzie m. s kříže 52**, Giezius počé otce 90** (prositi, 
vynecháno), králem se 86** (čině, vynecháno), kaiphas a ieho annas 
82* (tesť, vynecháno), kradl fem prziwedl i prziebigal 110** (przi- 
wedl m. přieliš, jakož jiný rkp. svědčí), s cuzími flowy m. slady 
133*, ščedřěj m. ščedřějše 97*. Též rýmy svědčí o složení starším: 
rúcho: brzicho 83*. Dále buď připomenuto, že jsou tu formy 
dialektické: zlého s' vmyfle 130*, k aapoftolfkem sboru 78*^ 
(mor.) ; t«ho, gedneho, t^mu . ., pokud lze spolehlivě čísti 0, nebot 
o a 6 v rkp. tomto často těžko je rozeznati. 

Hug. m staročeský překlad Hugových knížek o připravení 
svého srdce, rkp. v knih. ČMusea (bez sign.), 276 listů malého 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke aloves&m třídy II. 253 

formátu; z nich 1 — 222 jsou perg. a text z poč. stol. XV, 
ostatní jsou pap. a doplněk novější. Obšírnější zpráva viz v Li- 
stech filol. 1883, 301. Cituji stránky rukopisu. 

Hus. orth, =z traktát Husův o české ortbografii, otištěný od 
A. Šembery ve Slaviscbe Bibliotbek II. 175—183. 

Jar, zz cesta pana Albrechta Kostky z Postupic, poslaného 
od krále Jiří ke králi franc. Ludvíku XI, popsaná Kostkovým 
panošem Jaroslavem asi r. 1464; z otisku v ČČMus. 1827. I. 
40—67. 

Jg, neb Jungm, =: Slovník Jungmannův ; při tom bývá udán 
i pramen Jungmannův. 

Jid, ■=. zlomek legendy o Jidáši (jeden list perg. 4® v ČMuseu) 
z poč. stol. XIV (s narážkou na nedávné zavraždění Václava III 
r. 1306); otištěn v Listech filol. 1878 (v přiložených Ukázkách 
textů rukopisných str. 19 — 22) s opravou tamt. 1879, 80; cituji 
vei-še (1—172). 

Jiř, -ziL zlomky legendy o sv. Jiří, a to Jiř, Kap, = zlomek 
knih. kapitulní v Praze, z poč. XIV, 4 stránky, a Jiř, Klem. = 
zl. kn. veř. v Pr. ze ski. XIV, 28 veršů; oboje otišt. v CČMus. 
1881, 276 si.; Jiř. Vrat.z=.z\. Vratislavský, nyní v ČMuseu, 
z první pol. XIV, 4 stránky, otišt. v Ukázkách 34 — 35 při 
Listech filol. 1878 a v ČČMus 1. c. 

Jiř. vid. z= Jiříkovo vidění, v rkp. knih. veřejné v Praze 
(17. E. 2) str. 196^ až 210% ze sklonku stol. XV; cituji stránky 
rkpisu. 

Jungm. viz Jg. 

Kabátník = Cesta M. Kabátníka z Čech do Jeruzaléma 
a Egypta, z exempláře ČMusea (sign. 67. K. 1.) tišt. r. 1542 (?). 

Kar. = Spisové Karla IV, vyd. v Památkách č. 4 (1878) od 
J. Emlera, z rozl. rkpisů, většinou z XV stol. 

Kat. = Život sv. Kateřiny, opis z doby ok. r. 1400 chovaný 
dříve ve Štokholmě, nyní v Brně; tiskem vydali 1860 Pečírka 
(text původní) a Erben (transkripci), srov. Listy filolog. 1882, 
287 si.; cituji strany otisku (text původní). 

kop. v. dial. 

Koř. m Nový Zákon, napsaný r. 1425 od Mart. Kořečka ; 
rkp. perg. 174 1. 4^ v knih. veř. v Praze sign. 17. D. 30; srv. 
Listy filol. 1880, 126 si. 

Koz. =z zápisy Kozelské (Kozle ve Slezsku) z let 1480 až 
1571, přepsané 1629 a otištěné od Palackého v Archivu Českém 
II. 393—406; cituji strany otisku. 

KR = Kniha Rožmberská, otištěná od Palackého v Archivu 
I. 451 — 484; odtud jsou některé doklady starší; novější vzaty 
jsou z rkp. a otisku textu původního a znamenají se skratkem 
Rožmh.^ v. t. 

Krist. zz. Život Kristův, rkp. perg. 4® ze XIV stol. ve veř. 
knih. v Pr. (sign. 17. A. 9); cituji stránky rukopisu (1» — 113**). 




Digitizedby VjOOQlC 



254 J- Gebaucr 

Obsah místy je stejný s ML. a Pass., proto doklady z těchto textů 
mnohdy stejně zni. 

krk, viz dial. 

Kruml. = rakopisný kodex, dříve Kmmlovský, njní v ČMuseu 
chovaný, z 1. pol. XY, perg., 245 listů fol., o 2 sloupcích; popis 
od J. Truhláře v ČČMns. 1884, 22 si. Gitnji stránka a sloapec. 

Kunh, = píseň „Vítaj kráfu všemohúcí" v perg. rkp. Kun- 
huty, dcery Otakara n. a abatyše u sv. Jiří; nyní v knih. veř. 
v Pnize sign. 7. G. 17*, na str. 146** — 151^ z doby okolo roku 
1300, otisk od A. Paterý v ČČMus. 1882, 103 si.; cituji stranu 
rkpisu. 

i. rr legenda; viz LAl, LMar. 

Lab. = Komenského Labyrint světa, vyd. Kořínek 1871 
(podlé vydání Amsterod. 1663 a j.); cituji kapitolu a odstavec. 

LAl, zz zlomek legendy o sv. Alexiovi, osm sloupců (a — h) 
nesouvislých na dvou listech perg. 4°, z 1. pol. XIV; otiskl 
V. Nebeský v ČČMus. 1851, 142—145, lépe J. Feifallk ve vid. 
Sitzungsberichte tř. filos.-hist. sv. 37 (1861), 420—424. 

Litoměř. zz bohemika v zakládací listině Litoměřické, po- 
řízené ve stol. Xin z předlohy starší; otisk s výkladem od Pa- 
lackého v ČČMus. 1836, 323—346, a částečně v Aelt. Denk- 
máler §. 25. 

LAÍar. == zlomek legendy o p. Marii z doby ok. r. 1300; 
otištěn od Šafaříka v ČČMus. 1855, 529—532 a opět v jeho 
Spisech Sebraných III. 347 — 350 pod titulem „zlomek legendy 
o 8 v. Anně^ (podlé toho mám některé doklady starší se skratkem 
AnŠ), — úplněji od A. Paterý v ČČMus. 1879 str. 118—120; 
cituji verše (1 — 78). 

Lobk, z=z Jana z Lobkovic na Hasištejně Putovánie do svatých 
zemí, z rkp. knih. veř. v Praze (sign. 17. A. 13), datovaného 
z r. 1515; cituji strany rukopisu. 

Lomn, Kup, =: Lomnického Kupidova Střela 1590. 

Mamm, zz Mammotrekt. Mamm, Vid, nebo Mam V, zz Mam- 
motrekt knihovny dvorní ve Vídni, z pol. XV, obsahující asi deset 
tisíc slov, z nichž výběr vytiskl F. Menčík v Archivu fQr slav. 
Philol. 5. 98 si.; doklady z ukázky této; mnohé z nich sou- 
hlasí 8 Prín*,, v. t. 

Mand, zz cesty Mandevillovy překlad český, rkp. ČMusea ze 
stol. XV. (sign. 3. F. 26, pap. 4", obsahuje Mand , 99 listů, 
spolu s Milí., 126 1.); cituji stránky rkp. 

Mart, = Mai*tiniani neb Martimiani, Beneše z Hořovic pře- 
klad ki-oniky takto řečené, v rkp. ČMusea (3. F. 22) list 1—65 ; 
z 1. pol. stol. XV; cituji strany rkp. 

Mast, zz Mastičkář, zlomek divadelní hry velikonoční, v kn. 
ČMusea, šest listů, z 2. čtvrti nebo 2. třetiny stol. XTV'; otisk 
textu starého v Listech filol. 1880, 91—105; cituji verše (1 až 
431) nebo strany rukopisu (1» až 6^; obsahují pak str. 1* verš 



^ 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 255 

1—31; 1^ = 31—67; 2*^ =68—100; 2»» n: 101— 136; 3» = 
137—172; 3*» z= 173—208 ; 4» = 209—248; 4^ = 249—286; 
5* =r 287—322 ; 5^ = 323—358 ; 6» = 359—394 ; 6^ = 395 
až 431). 

Mat. = evang, sv. Matouše a homiliemi (z nich jedna, v rkp. 
na str. 226 si., je překlad homilie latinské složené od Karla IV), 
perg. rkp. knih. veřejné v Pr. (sign. 17. A. 4) ze sklonku stol. 
XIV, 396 8ti*an folio; cituji strany rkp. 

MC. zz Maiestas Carolina z počátku XV stol., vyd. Palacký 
v Archivu HI. 68—180. 

Milí, z=z Million, český překlad cestopisu Marco Polova, rkp. 
ČMusea z XV stol. (sign. 3. F. 26, týž co Mand.); cituji strany 
rukopisu. 

ML.ZZ rkp. knih. veřejné v Pi-aze (sign. 17. E. 8; 156 listů 
4^ pap.) ze XIV stol., obsahující modlitby, legendy a j. (mezi 
tím jest List Galatanský 17* až 20*», Ježíšovo Mládí 41** až 57% 
začátek Desatera 57* a 57^, Anselm 99* až 108% zjevení sv. Bri- 
gidy 132** až 136" atd.); mnohé kusy jsou zde tytéž co v Krist, 
a Pass. ; konec (od listu 124^) je značně mladší; písařů bylo 
několik, pročež stránka jazyková v různých kusech tohoto rkpisu 
jest rozdílná; cituji stránky rkpisu. 

Modl, =z staročeské Modlitby, rkp. ze XIV. stol. v knih. 
veř. v Praze sign. 17. F. 30, 180 listů pap. 4**. Cituji stránky 
rukopisu. 

mor, v. dial. 

Mull, z= staročeské (dial ) ukázky ze stol. XV., vytištěné 
AI. MůUerem v Archivu fttr slav. Philol. I. 334—335, 617 až 
620, n. 715—719. 

iJf 7eřr6. = stai'OČeské glossy v Mater Verborum, rkp. XUI 
stol. v knih. ČMusea v Praze; otiskl A. Patera v ČČMus. 1877, 
odděliv tu glossy pravé a padělané; roztřídění toto však není ve 
všem spolehlivé, srov. Helfert Čechoslaven str. 428 pozn. 

nč. z= novočeský. 

NR^ NRada = Nová Rada pana Smila Fiasky z Pardubic, 
2116 veršů, složená 1394 nebo 1395, zachovaná v opiších A 
z r. 1459 (v knih. ČMusea sign. 4. D. 4), B z XV stol. (tamt. 
3. F. IS)^ C též ze stol. XV (jen čásf, t. rada orlova, v archivu 
Třeboňském v rkp. A 18); při skratku NR bývá udána stránka 
mého vydání (1876), při skratku NRada udává se číslo verše. 

Nud,^ NudoS, =: Vavřinec Benedicti Nudožerský, Grammaticae 
bohemicae . . . libri duo. Pragae 1603. 

OD = Ondřeje z Dube Výklad na právo země České, z Pa- 
lackého otisku v Archivu Č. II. str. 483 — 517. 

ODub, :=: totéž, z rukopisu Archivu města Prahy z 1. pol. 
stol. XV (str. 1* až 21*); cituji §§, jak je učíslo val Palacký. 

Osiř. zzz píseň Slovo do světa stvoreuie, z 2. pol. XIII, v rkp. 
někdy Ostrovském, otištěná od A. Paterý v ČČMus. 1878, 293. 



Digitized by 



Google 



256 J- Gebauer 

Ote. n. OtcA, = Životy sy. Otcův, rkp. (opis) knih. veř. v Pr. 
(sign. 17. C. 28) ze stol. XV, 494 listy pap. foL — OUB.= 
téhož textn mkopis jiný v téže knih. (sign. 17. D. 36) ze za- 
čátku XV. stol., 208 listů pap. 4**; v. Listy fil. 1884, 111 si. 
— OtcC. zz téhož textn rkp. opět jiný v téže knih. (sign. 17. 
C. 17). Cituji stránky rkp. Doklady mám většinou z excerpt 
p. M. Opatrného. 

Pam, =z Památky staré literatury české (číslo 1. Nová Rada 
1876; 2. Dalimil 1877; 3. Divadelní hry ze stol. XVII, 1877; 
4. Život Karla IV, 1878; 5. Dačický 1880; 6. Kníž^ o hře 
šachové 1880; 7. Žaltář Wittenberský 1880; 8. Rukopis Hra- 
decký 1882). 

Pasa. z=z Passional. rkp. v knih. ČMasea (sign. 3. F. 16, 
perg. 4®), nyní 646 stran; části jednotlivé jsou původu nestej- 
ného: a) strana 1. připsána v 1. pol. XV; b) str. 2 až 274 
z 2. pol. XIV; c) str. 175—436 starší než b ze stol. XIV; 
d) str. 437—450 z pozdější doby stol. XIV; e) str. 451—490 
jako c); f) 491—629 jako b); g) str. 630 — 646 ze sklonku 
XIV ; části c) a e) jsou zbytky nějakého Passionalu starého, jehož 
ostatek nějak se ztratil a v době pozdější nahrazen byl. Z Pass. 
jsou hojné ukázky otištěny : rkpisu str. 275 — 285 v Listech filol. 
1881, 309—316; rkp. str. 285—311 v mé rozpravě Uber die 
weichen e-Silben 1878, 55—76; rkp. str. 311—318 v Ukáz- 
kách stč. textů rukopisných 1 — 5 (příl. k Listům filol. 1878); 
rkp. str. 318—322 v Listech filol. 1881, 316—319; rkp. str. 
327—333 v Listech filol. 1882, 129—132 ; rkp. str. 333—343 
v Ukázkách jmenovaných 8 — 14; rkp. str. 343 — 37 (J y Listech 
filol. 1882, 132—147; rkp. str. 455—461 v Ukázkách jméno- 
váných 15 — 17. Cituji strany rkp. 

Perto. Otčet zn Perwolf, Otčeti o naučnychi zanjatijach atd. 
1883, obsahující mimo jiné věci též ukázky starších textů českých 
a dialektických (českopolských) ze stol. XIV až XVI. 

Pf. v. Perw. Otčet. 

PAřZ. = Václ. Philomates, Etymologia; druhá to část „Gram- 
matiky České" 1533 v Náměstí vydané. 

Pil. rr zlomek leg. o Pilátovi, patřící k témuž celku co Jid. 
a pocházející tedy též z poč. stol. XIV; jeden list perg.; ostři- 
žený, se čtyřmi sloupci nesouvislými; cituji sloupce a — d. 

PodA. =1 Podkoní a žák, ve Výboru 1. 943 — 956; cituji 
stránky Výboni, někdy verš. Podk. Jir, z=: téhož vydání Jireč- 
kovo 1878. 

podkrk. v. dial. 

podvS, v. dial. 

Póh. n. Půh. z=z Libri citationum et sententiarum seu Knihy 
půhonné a nálezové, ed. V. Brandl, tom. I. 1872 (obs. půhony 
z let 1374-1411), II. 1873 (1406—1420), IIL 1878 (1417— 
1447); cituji díl a stranu. 



> 



Digitized by 



Google 



TvarosloTDé výklad j a doklady ke sloyesům třidy IL 257 

Pref. -=. Oldřicha Prefata z Vlkanova Cesta z Prahy . . do 
Svaté Země 1. P. 1546 (v Praze 1563). Cittyi kapitoly. 

PHp, Svatojiř. z= přípisky v choralní knize kláštera Svato- 
jiřského, z konce XIII něho zač. XIV, vytiskl Jos. Tmhlář v Li- 
stech filoL 1879, 244—245. 

Pror. z=z překlad proroků Isaiáše, Jeremiáše a Daniele, rkp. 
ze sklonku stol. XIV v knih. veřejné v Praze (sign. 17. D. 33); 
jest to opis z předlohy starší, jakož svědčí mnohé chyby opiso- 
vačské (na př. noh snad místo kón equomm Isa. 5, 28; svého 
potczenye m. potřenie coutritionis Isa. 15, 5; v zemfkych ne- 
mocech m. ženských in menstrois Jer. 2, 24 ; fye menyla m. siemě 
Nila semen Nili Isa. 23, 3; tyelo tvé m. čelo frons Isa. 48, 4; 
welyke potoky m. všeliké omneš rivos Isa. 8, 7; atd. O stáří 
předlohy je svědectví v chybě, jejíž místo jsem si nezaznamenal: 
w rytwyech yndíkych m. Ijndských, a snad také v noh m. kón 
Isa. 5, 28; podlé chyby prvé pocházela předloha z doby před 
přehláskou ju — i, v chybě pak di*uhó byl by archaistický plur. 
Gen. kón svědkem stáří vysokého) ; cittyi stránky rkp., nebo pro- 
roka, kapitolu a verš (toto podlé Vulgáty; jsou totiž i v rkp. 
kapitoly číslovány, ale číslování to někdy se neshoduje s Vulg.). 

Púh. v. Póh. 

Pulk. = kronika Pulkavova. PidkR = rkp. kláštera Rajhrad- 
ského z doby ok. r. 1400; perg. 4"; 192 strany po dvou sloupcích; 
cituji strany a sloupce. PulkL =: rkp. Lobkovický z XV stoL ; 
pap. (po různu několik listů perg.) 4^, 436 stran; cituji stránky 
rkp. Kronika končí se na str. 425. Potom následuje několik kusů 
veršovaných, totiž: Ěěč jinocha mladého 426, Řěč kmete starého 
426 si., Pražská příhoda 428 si, Pravda 430 si., SmrC 434 si. 
PtdkLit. = rkp. Litoměřický, pap. 4®, obsahující 1* — 124^ kro- 
niku Pulkavovu napsanou r. 1466, a dále některé kusy jiné. 

Řdd pe.:=zÍÍÁá práva zemského, z rkp. psaného ,ve třetí 
desítce stol. XV ** (£mler) a chovaného v Archivu města Prahy; 
text český a vedle latinský; cituji §§ podlé rozděleni Palackého 
v Archivu Českém 11. 78 sled. 

Sosa z= Cžechořečnoft sen Grammatica linguae bohemicae od 
V. Rosy, 1672. 

Rostl. = slovář rostlinářský v rkp. sign. 448 knihovny kapi- 
tulní v Olomúci, otištěn od AL MttUera v ČČMus. 1877, 391—393; 
pravopis a jazyk ukazuji na dobu ok. r. 1300; při excerpováni 
výrazů botanických bral jsem radu s prof. Lad. Čelakovským. 

Soud. v. Rdd. 

Bozb. n. Rozbor = Rozbor lit. staročeské, z pojednání král. 
Spol. nauk (str. 111—216 z Abhandl. V. 2. r. 1840 a 1841; str. 
672—746 z Abhandl. V. 3 r. 1843 a 1844); citcgi stránky tisku. 

ifožmft. =: Kniha Rožmberská; §§. 1 — 6 z rkp. chovaného 
v Archivu města Prahy, z 1. poL stol. XV; ostatek, §. 7 až 298, 
z rkp. chovaného při Deskách zemských v Praze a pocházejícího 

LlBty tUologloké a paedAgogloké, 1884. 17 




Digitized by 



Google 



258 J. Gebaoer 

z doby okolo r. 1360; oboje otištěno ? Listech filolog. 1880; 
cituji §§. 

Řpz =: Ěád práva zemského, otištěn od Palackého v Archivu 
n. 78—135 ; srov. Ěád pz. 

Rúd. = rkp. knih. Lobkovické v Roudnici z 2. pol. XIY stol., 
179 listů pap. fol., v. ČČMus. 1883, 370 sL, kdež část otištěna. 
Cituji listy a stránky rkpisa z tohoto otisku. 

Růl^. = Rftžová zahrada (překlad něm. Rosengarten), zlomek 
ze sklonku stol. XIY (opis to z předlohy starší, jak svědčí chyby 
opisovačské), 8 stránek, otiskl A. Patera v ČČMus. 1881, 464, 
si.; cituji stránky zlomku. 

R/t. = leg. o 10000 rytířích, vyd. Hanka v ČČMos. 1840, 
289—301. 

Seqn. = Sequentionarius Magistři Conradi, psaný r. 1385 
per manus Wenczeslay de Bzenecz dicti Barthosek (s moravismy, 
podlé Šemb. lit. 92 z rdznořeči slovenského) ; otištěno v Hankově 
Zbírce nejdávn. slovníků 356—366. 

dc, viz dial. 

Smil. přísl. z=. Smila Flašky sbírka přísloví, ve Výboru 1. 
841—848. 

iSoí/. =: Solfemes, z vydání tištěného v Praze 1600; cituji 
kapitoly. 

i^or z=:Spor duše s tělem; z otisků v ČČMus. 1855, 57 — 60 
(týž text opět tamt. 1859, 480 si.); v ČČMus. 1855, 304—307; 
ve Výboru 1. 357—380. Z rkp. : v. Hod. (81» si.). 

Suš. = Sušil, národní písně moravské. 

8v, n. 8véd, = Seznání svědkův, z L 1453—56; z desk 
otištěno od Palackého v Archivu I. 159 — 188. 

iSfcarzzSvár vody s vínem, ve Výb. 1. 927—942. 

svD. = zlomek (102 verše) legendy s obsahem o sv. Duchu, 
v knih. ČMusea; patří k témuž celku co Jid. a Pil. a pochází 
též z poč. stol. XIV; cituji verše. 

Syéd. viz Sv. 

Šaf. zz Šafařík, Počátkové ml. stč. 

Šach, z= knížky o hře šachové (snad od Štítného) ; rkp. knib. 
dvoř. ve Vídni z doby okolo r. 1400; otisk transkribovaný od 
F. Menčíka 1880 (v Památkách st. lit. české č. 6; srov. Listy 
filol. 1883); cituji stránky otisku. 

;§6m6. zz Šembera, Zákl, dialektologie českoslov. 1864. 

Št = Štítný. 

Sut = Štítný. StitErb, Štítného Knížky sestery o obecných 
věcech křesCanských, vyd. K. J. Erben 1852; je to týž text, co 
Štít. uč. (v. doleji) ; ale v rkp. Štít. uč. jest několik mezer (písmo 
setřeno, listy vytrženy); Erben vyplnil tyto mezery z rkp. musej- 
ního, a připojil mimo to některé Přídavky, ořiťfl" =: Štítného 
ňeči besední, otištěné z části v Hanušově Rozboru filosofie Tomáše 
ze Štítného 1852. ^^fífJHrad. = spisův Štítného sborník Jindřicho- 



> 



Digitized by 



Google 



TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 259 

hradecký, jejž r. 1492 napsal Vávra z Jivjan, písař v Hradci 
Jiudř., a to z předlohy psané 1454 od Matěje Čapka, též pís£uro 
v Bradci Jindř.; rkp. v knih. veř. v Praze sign. 17. D. 31, 168 
listů (o 2 sloupcích) pap. fol. ŠtiiJHr. Jes. neh Štít. Jes. == 
spisů Štítného sborník psaný r. 1463, majetek jezuitské kolleje 
v Hradci Jindř., nyní v knih. veř. v Praze sign. 17. C. 18; 
392 listy pap. fol. (o 2 sloupcích). Štít. list J373 = li8Una 
Štítného ze dne 8. října 1373, otištěná v ČČMus. 1861, 349. 
Štít Mu8. z=. spisův Štítného sborník psaný r. 1450, v knihovně 
ČMusea sign. 1. C. 11; jest opsán z předlohy psané r. 1400, 
a vydán tiskem 1873, v. doleji ŠtítV. Štít. nauč. viz Štít. Mus. 
a ŠtítV. Štít. Opat. = spisův Štítného sborník Opatovický, psaný 
na zač. stol. XV, v knih. ČMusea sign. 1. C. 12; pap., fol. 
(o 2 sloupcích), 423 strany (neukončeno). Cituji sti-ánky, někdy 
spolu sloupec. Štít. Pař. = Štítného Řečí besedních rukopis 
chovaný v knihovně Národní (dříve Císařské a Královské) v Paříži, 
sign. č. 8173, nyní 29 fonds slavě; pap. 4*^; ze stol. XV; doklady 
mé jsou z věrného opisu, jejž v Paříži učinila paní prof. Jarniková 
a 8 orig. tamtéž srovnal prof. Jarník. Štít. ř. nebo Štít. řečizz: 
Štítného řeči nedělní a sváteční, rkp. knih. veřejné v Praze (sign. 
17. C. 15. pap., fol., písmo ve dvou sloupcích); rkp., obsahující nyní 
253 listy číslované, jest necelý ; listy jsou místem zmateně složeny 
a podlé toho jest i číslování místem nesprávné; rkp. psán jest 
r. 1392, jak svědčí výslovně narážka chronologická na listě 78** 
(narážka tato otištěna v Ukázkách str. 39 při Listech filolog. 
1878. V ČČMusea 1861, 172 klade se tento rkp. do 1. pol. 
stoL XV, poněvadž V řeči na neděli průvodnou na list. 194—199 
horlí se proti Husovi a proti Wiklefovu učení o přijímání pod- 
obojí; avšak tato řeč jest připiš pozdější: písmo jest mladší, 
pravopis jest jiný a jazyk též jiný). Rukopis tento důležit jest 
pro stč. kvantitu. Cituji listy rkp. Štít. Sázav. = spisův Štítného 
sborník Sázavský, psaný r. 1465, rkp. v knih. ČMusea sign. 1. 
C. 13, pap., fol., 287 listů (o 2 sloupcích). Listy mají staré 
číslování, a podlé toho cituji, ač jsou v něm některé omyly. Stit. 
uč. z=. Štítný, Knihy učení křesťanského, z rkp. knih. veřejné 
v Praze (sign. 17. A. 6), psaného r. 1376 (vročení to je v pří- 
kladě na kalendář na listě 3^); rkp. perg., fol., s písmem ve 
dvou sloupcích; necelý (scházejí listy mezi 1 a 2, mezi 2 a 3, 
mezi 52 a 53 a jeden na konci) ; má nyní 159 listů číslovaných 
(v číslování jest omylem dvakrát 11, pročež napočítáno listů jen 
158); cituji listy rkp. 1» až 158^ aS^^F. z= Štítného Knihy Na- 
učení křesCanského, vyd. VrCátko 1873; transkribovaný otisk 
z rkp. musejního, psaného 1450; cituji stránky otisku. 

Taná. = Tandariáš, otiskl Hanka ve Star. Ski. 5. 1—77. 
TandZ. = téhož i*ukopis Zebererův z r. 1463, nyní v ČMuseum 
(sign. 4. D. 4., str. 160^ až 186*>); citiyi stránky rkp. 

Td. = Tand., v. t. 

• 17* 




Digitized by 



Google 



260 J« Gebauer 

Tkadl, = Tkadleček ; doklady jsou dílem z rkp. Strahov- 
ského (z pol. XV stol.), dílem z vyd. Hankova ve Star. Sklad. 
VI díl 1. a 2.; při prvých cituji list a stranu rkpisu (2» atd.), 
při druhých stranu tisku. 

Trn. = TrÍ8t. v. t. 

Trist. z:z Tristram, stol. XV. ; doklady z vyd. Hankova ve 
Star. Sklad. IV (některé z rkp. Strahovského) ; cittyi strany tisku. 

Troj. = Ki'onika Trojanská, z vyd. 1488 (240 listů) ; cituji 
listy a strany (knihy jsou příliš dlouhé, kapitoly jejich číslovány 
nesprávně). 

TiU. 1= české marginálie v Túlci sv. Bonaventury (na listech 
6* až 92^) v král. dvoř. knih. v Mnichově; ze ski. XIII; vyd. 
J. Truhlář v ČČMus. 1879. 576—580. 

Um,f Umuč. zz zlomek legendy o umučení Páně, XIV stol., 
otištěný v Dobrovského Geschichte (1818) 113—116. 

UrbE, = Deset Urbářů českých z doby před válkami husit- 
skými, vyd. J. Emler 1881. 

VJp. = Václav (IV) a Jednota panská, listiny z let 1394 
— 1401, otištěné od Palackého v Archivu I. 52 — 68. 

Wisl. == Glossa super epistolas dominicales, text latinsko- 
polský z XV stol., vyd. Wisíocki v Krak. 1876. 

Zlin. viz dial. 

ZM. = zápisy knížat Mttnsterberských z let 1454—1489, 
otištěné od Palackého v Archivu I. 297—317. 

ZS = zápisy o věcech selských z let 1389 — 1499, otištěné 
od Palackého v Arch. I. 339—357. 

Ž = Žaltář. ŽBm, = žaltář Brněnský, dva zlomky z 1. pol. 
stol. XIV, jeden v pozůstalosti Šafaříkově, druhý oznámený 1881 
od Th. Vodičky a darovaný ČMuseu ; oba otištěny v Listech filol. 
1881, 302—309. ^íoí«. = žaltář glossovaný v knih. ČMusea, 
ze sklonku XIII, otiskl A. Patera v ČČMus. 1879, 405 si. ŽKap. 
= žaltář Kapitulní; originál z 2. pol. XIV býval v knih. kapi- 
toly u sv. Víta, nyní prý nepovědom ; staropísmý opis v pozůstalosti 
Šafaríkově. ŽKlem, zz žaltář Klementinský, rkp. z 1. pol. stol. XIV 
v knih. veřejné v Praze (sign. 17. A. 12; perg., 4^ 145 listů); 
začíná se žalmem 4, 2; od listu 132* jde Tedeum, Magnificat, 
Nunc dimittas. Symbolům, litanie a modlitby. ŽPas, = žaltáře 
zlomek Pasovský, z 2. pol. XIV, jedno dvoulistí perg. 4® v knih. 
veř. v Praze, otiskl J. Truhlář v ČČMus. 1878, 380—389. ŽPod. 
z= žaltář Poděbradský n. Olešnický z r. 1396; originál náležel 
kdysi rodině Poděbradské, potom chován v knížecí brunšvické 
knihovně v Olešnici ve Slezsku ; opis staropísmý v pozůstalosti Šafa- 
ríkově v ČMuseum. ŽTom, =z žaltáře zlomek sv.-Tomášský, pět 
listů perg. 4^ ze stol. XIV v knihovně ČMusea, jeden z klášterní 
knihovny sv. Tomáše v Praze, ostatní čtyři v pozůstalosti Šafa- 
ríkově; otiskl A. Patera v ČČMus. 1881, 125 si. ŽTruh. = zlomek 
žaltáře nalezený J. Truhlářem, čtyři listy perg. 4® z 1. pol. XIV; 



Digitized by 



Google 



Tvarosloviié výklady a doklady ke Blovesům třídy n. 261 

otištěn v Listech filol. 1879, 142—147, ŽÍT. n. ŽWittb, zz žaltář 
Wittenberský asi z 2. třetiny stol. XIV; mé vydání 1880. Ex- 
cerpoval jsem dílem z originalův, dílem z věrných opisův. Cituji 
z pravidla žalm a verš; při zpěvích vložených stránku rukopisu; 
ph ŽKlem. bývá i jinde udána stránka rkpisu, ph ŽWittb. někdy 
jen žalm. 

Slovo, o které jde, v dokladech vzatých z rkpisňv a tisků 
starých psáno je z pravidla způsobem svým starým. Taktéž jest 
forma stará nechána v citátech všem těm slovům, při kterých 
transkripce obvyklá by ji zastřela, na př. fmryt, tepyirw, zea 
(sě) atp. 

Vzor edvíhnúH^ zdvihnu; minutí, minu. 

Třída tato obsahtige slovesa, jejichžto kmeny infínitivní základní 
utvořeny jsou příponou kmenotvomou -na ; dvigno-ti č. zdvihni^ti. 
Kmen praesentní jest dvigno-^ dvigne-. 

Sloves tohoto druhu jest veliké množství. 

y časování jejich ve tvarech praesentních není rozdílu; 
jest praes. zdvÚinu, impt. zdvihni^ impf. zdvihniech, pt pr. 
gdvikna ... a taktéž minu, mini(i)^ miniech, mina atd. 

Ze tvarův infinitivnich rovněž tak shodují se veskrze 
infinitiv (a supinum) : zdvihnutí jako minuti, atd. Avšak v ostat- 
ních tvarech infinitivnich, totiž v aoristech a v participiích 
minulých i jejich odvozeninách jest rozdíl: slovesa se zá- 
kladním kmenem samohláskovým (t. j. ta, která před příponou 
-nu mají samohlásku, mť-nú*ti) podržují -nu také zde, kdežto 
slovesa s týmže kmenem souhláskovým (t. j. ta, která před pří- 
ponou -nu mají souhlásku, zdvih-nú-ti) mají tyto tvary z pravidla 
bez -nu a podlé třídy I; tedy aor. minuch proti zdvih sustuli 
a zdvižechy part. minul, minuv, minut, subst. minntie proti 
zdvihl, zdvih fem. zdvihii, zdvižen, gdviSenie. Slovesa kmene 
souhláskového, která souhlásku před -nu odsouvají, jako na př. 
t<mú-tí m. top-nú-ti, usnú-ti m. usipnú-ti, mívají -nu ve všech 
tvarech infinitivnich, tedy aor. tonudi usnuch, part. tonul usnul 
atd. Viz o tom článek M. Opatrného v List. filol. 1884, 66—60. 
Odchylky od pravidla tohoto vyskytují se v jazyce starém velmi 
zřídka; v jazyce novém šíří se však při kmenech souhláskových 
vedle tvarů starých také tvary analogií utvořené s -nu^ dvihnul 
vedle dvihl atd. 

Za vzor béřeme sloveso zdvihnuti v souhlase s Mikl. HI* 
110 a 385; pro aor. a participia min. zdvihnutí a minuti. 

Praesens zdvihnu; sing. 3. s osobní příponou 't: se 
(zrno) samo oftanet EJ, zplznet ze laberetur Greg. ; du. 3. zdvih- 
neta, oba v jámu vpadneta Štít. ř. 223»; plur. 3. s osobní pří- 
ponou 't: i ztanut (?) et resipiscant a diaboli laqueis Greg.; 
délka dosvědčena: nepřietelé zah)muv Pror. 9^, nepravosti ne- 
powftanuv tamt. 11', všichni pohynuv tamt. 23** a j., zahynw 



*f *■ »'^ — Digitized by 



Google 



262 J« Gebauer 

jich krásní mažie Štít. ř. ^7^, tá hlúbe a tieže padnvv tamt. 
78» a j. 

Imperativ vynechává samohláska, když vzniklé tím sku- 
pení souhláskové není nesnadné : mÍ7T^ minte proti zdvihnť, zdvib- 
nfte. Du. 1. odpoczynwa Pass. 473, vstaňva ŠtítV. 43; vlivem 
plarala s koncovkou -ma místo -va; Sáro, wftanma! Štít. Opat 
352. Da. 2. wftanta a se nelekajta Kat. 142. 

Imperfektum zdvihniech : ten wladnyefe všemi králi Kat. 2, 
když zpomieniechom Siona ŽWittb, 136, 1 cum recordaremur, 
kteříž sě ho dotknyechu Pass. 327. Odchylkou utvořilo se podlé 
inf. -ntUij aor. -nuch, part. -nid atd. také imperfektum s ntí-, 
plynúše atp.; viz o tom Listy filol. 1879, 230 si. 

Part. praes. zdvihna, zdvihnúc-; délka stará dosvědčena : 
ponuknwcz Štít. ř. 132^; dial. mor. -ňa: pohledná na n Šemb. 
35. Ve stbulh. končí se toto part. -ny, dvigny^ a podlé toho 
bylo pokládáno také sto. rukopisné wftany, zalkny za part praes. 
•=z vstány, zalkny; nepi'ávem. Tvary ty nalézají se v ČEvang. : 
A wftany dnee vyšed (Ježíš) i jdieše u pusté miesto str. 27, 
facta autem die egressus ibat in desertům locum Luc. 4, 42; 
A wftany ot večeře, když diabel již bieše pustil v srdce, aby 
proradll jej Šimon Škariotský, věda že všěckna dal jemu otec 
v ruce a že ot boha vyšel a k bohu jde, vsta ot veceřě i poloii 
rúcha svá atd. str. 41, Et coena facta cum diabolus iara . . ., 
surgit a coena et ponit vcstimenta sua Jo. 13, 2 až 13, 4; — 
A Ježíš, jakž uzřě ji plačíce, zalkny sě duchem i zamúti sě sa- 
mého i vece str. 34, Jesus . . . infremuit spiritu et turbavit se 
ipsum Jo. 11, 33. Rukopisným wftany na obou místech překládá 
se lat. ablativus absolutus; tato vazba činívala obtíže předklada- 
telům staročeským, a pomáhali si všelijak, i vazbami a výrazy 
neobyčejnými; zde zdá se mi, že překladatel volil substantivum 
verbale, že wftany dnee jest = v stání dne, a podobně nějak 
wftany ot večeře. Rukopisné pak zalkny jest omylem za aor. 
zalknu infremnit, který tutéž doleji se čte*^ tehdy opět Ježíš za- 
lknu sě v sobě samém i přijide k hrobu ČEvang. 34, ovšem že 
za lat part., mrsum fremens in semet ipso venit Jo. 11, 38. 

Aorist jednoduchý. Sing. 1. zdmh sustuli, doklad viz 
doleji při táhnuti a tesknúti, Sing. 2. 3. zdviSe jest pravidlem; 
hrdelnice kmene základního mění se před -e ve své střídnice 
podnebné : dviA — zdviíe, dicA — zde^e, nii — ni&, twfc — 
teiíe tei^fe: potom búře se wftrže Troj. 223*, když hrom ty po- 
hany pobi i smrtí poftyze, tak sě králová moc wzdwyze Kat 164, 
(Anna) wzedíTe mluvieci LMar. 45, jakž brzo Jezus díTe, to dietě 
zdeííe ML. 49*^, kněz k bohu vzdeše. Němec nžas sě zdeše D^. 
67, on té řeči malé dotchze an ho inhed mečem protchze Jid. 
99, on sě lecze Hrad. 44% tu sě ftelTcze čeledi jeho DalStrah. 2, 
v tom sobě zatefcze Pass. 190, Maxencovi sě zatefcze Kat 136, 
tu sě stesto čeledi jeho t. j. stešCe DalC, 2, (Menelaus) sobě za- 



Digitized by 



Google 



Tvaroslovné výklady a doklady ke slovesům třídy II. 263 

telTtie t. j. zatešfe Troj. 69^. Pro da. a pl. 1. 2. nemám do- 
kladu. Plar. 3. zdvihů^ velmi hojně se vyškytá. 

Aorist chiatický zdvtSech. Sg. 1. odtnd ku přistavidln 
przytiežecb Troj. 222^. Sg. 2. 3. zdviSe je z aor. jedn. Da. zdvi- 
iediova, zdvižeHa, tak že se leczefta UUxes a Diomedes Troj. 
197^ Plur. zdvižediom atd.: když tam wnyczechom, veUni se 
ieczeehom Mand. 87^, odtyezzecha (rakn) i roztyezzechu jeho 
tělo ML. 104^, proroci sobě fteft^chu t. j. stešCechn Pass. 172. 
Mii}uch^ minu atd.: doklady viz doleji, při slovesich jednot- 
livých. Z pravidla také tonuch, iMtiuch, hnuch; vedle toho i hbe, 
viz doleji při hnáti. Yýjimkon padnuch, potaknuch^ panuknuch, 
zalknneh^ pronznuch^ omrknul, dotknuch, potknudi (f) místo 
pádech atd.; doklady viz v článku nahoře uvedeném List. fílol. 
1884, 59— !-60, a doleji při slovesich jednotlivých. 

Pro supinum zdvihnut, minúi, stb. dvignats^ minqts, ne- 
mám dokladu. 

Part. 4: minvl; zdvihl: ňk vffechl Štít. ř. 133\ sv. Pavel 
sé v jeskyni zamekl Pass. 88j (Alexandr) zamekl židy črvené 
Alb. 40^, 49^ atp.; též: matička se sehla Sus. 32, nevěsta se 
nabla Suš. 82, vedle obyčejného hntd. Dialekticky slyší se trhl 
i trhnul, tiskl i tisknul, zdvihl i zdvihnul, mýt. 341 ; zřídka ve 
stč. : drznul MamY. Analogii (podlé part. pass. zdvižen) vznikl 
i tvar zdvišel: Lazar k bohu oči pozdvižel Suš. 21. 

Part. -s: minuv^ -vši, -vŠe; zdvih: Priamus zatefk sobě 
velice zaplaka Troj. 193^, zamekse dřvi zapečetili Krist. 105**; 
analogií bývá tu také -w, zdvihu (srov. wedw, czetw atd., Listy 
filol. 1883, 111, 119, 124, a podobné tvary stpolské) : dosti buď 
nynie dotkw se tak toho Štít. ř. 85*, dotekl jeho ztahw svú ruku 
tamt. 87% dcery Siónské chodily wzdwyhwíTe hrdla tamt 91^, aj 
íklcfw ruce řevu srdcem Štít. uč. 149**, odtrhwíTe se světského 
nepokoje tamt. 76*; zdvihnuv jest tvar novočeský. 

Part. perf. pass. minuty zdvižen. Dial. slyší se zdvižen 
i zdvihnuty tržen i trhnut, tištěn i tisknut, mýt. 34É. Y jazyce 
starém tvar zdmhnut velmi málo má příkladů: wenznuty sú ná- 
rodové ŽElem. 9, 16, ŽKap. tamt., střely tvé wenznuty sú u mě 
infixae snnt ŽKlem. 37, 3. Naopak vyškytá se výjimkou i part. 
tiskňen a p. : nepřitiskňena ani přinucena, než dobrovolně vyznala 
Koz. 394. Substantivum verbale srovnává se s tímto parti- 
cipiem a zní z pravidla minutiey zdviSenie. Tvar zdvihnutie je ve 
stč. tak řídlcý jako part. zdvihnut; na př. podlé fwiknutie Koř. 
Skutk. ap. 26, 5, k oblehnuty Mediol^na PulkR. 113*. Za nč. vdech- 
nutí je stč. vdešenie atd., ducha sv. wdefTenym Pass. 137. Dia- 
lekticky (slez.) slyší se vedle pai*t. tiskňen také příslušné substan- 
tivum tiskneme: po z&ikni^ni. takoweho warunku Perw. Ote. 14. 

Slovesa nlkterá jednotlivá; Při dokladech jde mi hlavně 
o zvláštnosti nahoře vytýkané ; vedle toho bylo však třeba opatřiti 
dokla«km některým tu i tam i tvary obyčejné. 



Digitized by 



Google 



264 J' Gebauer 

bShnúti, Aor. jednoduchý sing. 1. bih (bez dokl.); sg. 2. 3. 
bSie (rozdilno od běže, inf. bS£Ítt): bratr wybieze Pass. 382, 
liška vbieze do jedněch pústek Hi-ad. 129*; plnr. 3. bShú, velmi 
často: již viděchn mne, ven wibiehu ote mne fngenmt ŽKlem. 
20*, Čechové na Prahu wzbyehu Polané ote všeho s hradu sbyehu 
DalG. 36, dřéve než na hrad przybjehu mužie na most po nich 
wzbyehu DalC. 15, se všech stran lidie pobiehu a kteříž ho ne- 
mocní dotkniechu atd. Pass. 327, sluhy jeho domněvše sě by 
ve h diabel vsedl od íieho sě rozbyehu ML. 80*. Aorist složený 
béSech. 

blesknuti, aor. jedn. pl. 3. blesků: nepřietelé sobě stesků, 
když supově křídle blesků, pod nimaž ten rytieř drahý (král Jan) 
křičieše své heslo Pis. při DalJ. str. 238. 

buchmiti, aor. sg. 3. buše: Simon na zemi buíTe Pass. 298. 

Činúti^ ot-po-činúti : otpoczynuti requiescere ŽWittb. 73, 8. 
Praes. Činu, létati budu i otpoczynu ŽWittb. 54, 7, nechat sobě 
odpočine Suš. 20. Impt. du. 1. odpoczynwa tuto t. j. ot^očiňva 
Pass. 473. Part. činul, činuv: země sě třásla i otpoczynula 
ŽWittb. 75, 9, otpoczynuwlTe Krist. 29*. Sloveso toto v jazyce 
obecném bére pokázu matením se čnu (čieti): říká se odpoěftu 
Us. m. odpočinu, odpočal m. odpočinul, když sobě odpočali 
Suš. 138. 

deehnúH. Aor. sg. 3. dše: jakž brzo Jezus díTe, to dietě 
zdeíTe ML. 49^, (Anna) wzedflfe LMar. 45, kněz k bohu vzdeše 
Němec úžas sě zdeše DalJ. 67; part. vzdech: wzdechfy k svému 
hospodinu Kat. 68. 

drznútí andere. Praes. drznu: toho nikakž učiniti nedrznemy 
Pass. Hanka Zbírka sL, jehožto jiní prositi nedrznu Krist 22*. 
Impf. drzniech: Maximin přistúpiti nedrznyeíTe Pass. 342. Part 
4: drznuljest aušus est. Mamm. Yíd. Subst verb. drzmie: pak-li 
sě kte u podrženy nás kterému protivil Kat. 122. 

'dvthnúti. Praes. zdvihnu: wzdwyhnu ruce ŽWittb. 62, 5, 
wzdwynu ruce moji t j. zdvinu Hod. 6*. Imperativ dvihni, dvihr 
nitě nadwzdwihny jeho superexaltet ŽWittb. Pner. 83, nadzwihniete 
(sic) jeho tamt 88, nadwyhniete jeho tamt. 55. Aor. chiatický 
zdoiiech, když wzdwyzzechu ML. 104 ; jednoduchý sg. 3. zdvUe, 
pl. 3. zdvihá: tak sě králová preč wzdwyze Kat. 164, když 
wzdwyhu jeho Ans. 2, tehdy wzdwihu židové kamenic ČEvang. 37. 
Part. 4: zdvihl: wzdwyhl sem duši mú ŽWittb. 24, 1, wzdwyhly 
hlavu tamt. 82, 3, zdwyl jsem oči t j. zdvil Hod. 14'», wzdwyly sú 
řeky hlas Hod. 5»». Part. -«: wzdwyhwlTe hrdla Štít ř. 91^ Part. 
pass. zdvižen: pozduifenima očima EJ. 17, 1, pozdwizeny jsmy 
ŽWittb. 19, 9. 

dychnúH: každý křesCan . . • wzdychnuty měl by k bohu 
Štít uč. 110^; aor. sg. 3. dk/ie: mistr když tu řěč uslyšě, nžas 
sě sede i wzdyffe ML. 53**. Sloveso toto jest původem mladé, 
zakládajíc se na iterativu dýchatí: z dich-n^ti utvořeno zdlonže- 



Digitized by 



Google 



TvaroBlovné výklady a doklady ke sloveBAm třídy n. 265 

nim iteratívum dychcUi^ č. dýchati, a z tohoto opět dychnúH^ 
Tak i smtníUi vedle svetnúti postupem svht (stč. oavetnúti) — 
BvUati — tvitnúti a j. (srov. Miklosicb, Lange Vocale). 

hlednúH, aor. o to sě sluhy fhleda Kat. 168. 

hnuti m. hinúti *gibn4ti : nelze by tam hnuty zrakem ApŠ. 33. 
Praes. hnu^ nehnu sě non movebor ŽWittb. 9, 6 (27). Impt. Ant, 
hny sě země tamt. 97, 7. Impf. hniech, anděl tú vodu hnieffe 
Krist 64». Aor. jednoduchý sg. 3. hbe: an (Ijud) by rád utekl, 
Botně sě hbe nohy vleká AlxŠ. 1, 5. Aor. hnuch: král hnu sě 
s vojmi AlxV. 1194, jedyžto sě hnuchu vozi AlxH. 1, 30. Part. 
hnul: země hnula sě jest ŽW. 67, 9, všicci sě pohnuly tamt. 
52, 4 ; analogii (podlé zdvihnuti — zdvihla atp.) utvořeno také 
part. -AZa: maličko se sehla Suš. 32, nevěsta se s vozu nahla 
SuL 82, tato láska pohla matku Koll. SI. Dc. IV. 62. Part. 
hnut: nebudu hnut ŽWittb. 61, 3, základové pohnuty jsú tamt. 
17, 8. Variantou slovesa tohoto zdiá se mi býti z-hebnúti. Oboje 
vzniklo z původního gibn^ti. Rozdíl jest tu jednak hláskoslovný : 
ve hnuti zůstalo z gih- jen A, jesto samohláska 6 jakož i sou- 
hláska 6 se odsula; naproti tomu v hebrniti jenom 8 ve svou 
střídnici e se změnilo. Vedle rozdílu hláskoslovného jest pak i rozdíl 
u významu : význam původní byl tu (při gib) movere, z něho pak 
význam perire se vyvinuL Vaiíantou opět jinou jest hynuti^ v. t. 

hřaznúti stb. gr§zn^ti. Samohláska a je tu střídnici za §, 
a přehlastýe se v í, když ve slabice následigíci je k tomu pří- 
čina (v. doleji táhnuti, sáhnuti a sr. miesti, přiesti a j. v Listech 
fílol. 1883, 111). Praes. hroznu hřSznei: dobré, v ňemž (člověk) 
veiken vhrzezne Štít uč. 106*; jichžto panosf hrzyene (m. březne, 
rým: žiezné) Rúd. 41^. Aor. pl. 3. hřcusú: Fudé zahrzazu v onom 
piesce AlxV. 2184. Part. hřcuil hřizli: uhrzazla noha tvá ve 
krvi ŽElem. 67, 24 ; vyprosí mě z bláta abych neuhrzazl ŽElem. 
68, 15 ; aby (kámen) potonul a zahrzezl m. zahřazl Štít. ř. 181\ 
Slovo toto vyšlo z užíváni. Kvantita slabiky kořenné není jista; 
Jg. má uhřtznouti, bez dokladu. 

hmúti, aor. hmueh: rytieřsto sě fhmu AlxV. 1410, (sv. 
Prokop) shrmu sě při skále Hrad. 4^. 

hynuti zakládá se na iterativu gybati stb. movere, interire, 
tak jsío nahoře při dýchnuti — dechnuti bylo ukázáno. Aor. 
hynueh: země zhynu AlxV. 158, si zhynuchu AlxH. 7, 16. 

chřadnuti. Samohláska a je tu střídnici za ^ a přehlasuje 
se v i, srov. hřaznúti. Praes. chřadnu chřědnei: srdce po tvéj 
milosti chrzyedne Rúd. 26*, onen závisti chřědne ŠtitErb. 93, 
jímž by měl člověk vesel býti tiem chrzedne Štít. uč. 101% lidé 
chrzadnu strachem Krist. 84», zchrzadnv hory tabescent montes 
Pror. Isa. 34, 3; uchrzadne duše má m. uchřědne Pror. Jer. 
Lament. 3, 20. Part. chřadl chřědli: (děti) sú chrzadly Pror. 
Jerem. Threni 2. Lamed; (oni, t. hladem zbiti) vchrzyedly sú 
Pror. Jer. Lament. 4, 9. 



Digitized by 



Google 



266 J* Gebaaer 

kleknuti. Impf. Uekniech: (třie králi) když příjědiechB 
ifšichni za jedno kleknyecha Hrad. 120*^. Aor. sg. 3. kleče^ 
pl. 3. kleká: (sv. Václav) klecze ua prazě DalH. 30, anděl YŠed 
tam klecze Hrad. 61 , (Kateřina) poklecze na svú kolenu Kat. 
158, pokleku všichni Hrad. 68»». Part 4: poklekl Hod. 37% 
klekla Krist. 30^. Part. -«: ten jim děkovala poklek Hrad. 22*, 
na kolenu klekffe ML. 33*». 

křiknuti. Aor. sg. 3. křiče: sv. Petr krzicze Pass. 297, 
Mazens krzycze AlxY. 1595; pl. 3. křiká: zemené krzikv DalHr. 
3, židové krziku Hrad. 86^, v ta doba apostoli pokrzykn ICL. 
110* a Krist. 95**. Part. křičen; subst. verb. křiéénie = ne. křik- 
nutí : „raka" to jest řečeno okrzyczenym slovo vztvemé Krist. 38**. 

kynáJti, aor. kynuch: král raků kyna NRada 776; imperf. 
kyniech, odchylkou kynách: (král) ruku pokynúáe DaU. 95 
z Ješina. 

leknáti, Aor. sg. 3. leče, pl. 3. leká: on se svých n^řátel 
lecze Hrad. 44% u městě se všickni leku AlxY. 461, u městě sě 
nic neleku AlxY. 2029, jasno božie osvieti je i leku sě velikým 
s^achem ČEvang. 6. Aor. slož. lečech: tak sě leczesta Ulixes 
a Diomedes Troj. 197^, velmi sě leczechom Mand. 87^, iecechn 
sě všichni Koř. Luk. 9. 44. 

-manáti -pomanúti, (zapomanúti, rozpomanúti atp.). Samo- 
hláska a je tu střídníci za stb. q a mění se v š, když jest pří- 
ležitost ku přehlásce zpátečně; odchylky ovšem se vyskytigí, ale 
pravidelnost je přece veliká. Y jazyce pozdějším usazuje se pře- 
hláska i ve tvarech nenáležitých, a jest nad to -me- místo -má-. 
Praes. pomanu (původně pómanu) pomineš pl. 3. pomaná, nč. 
pomenu pameneš atd. : ač zapomann ŽKlem. 113^, nezapomanu 
tamt. 102% nezpomanu non meminero ŽCrloss. 136, 6, rozpomanu 
ŽWittb. Ezech. 15, ac toho zapomanu AlxY. 453, když sě roz- 
pomanu AlxY. 800, když zpomanu Alb. 13, newzpomanu na n Pror. 
68^, věčněC já jich zapomanu NRada 773; když sě rozpomyeneff 
Modl. 181», wzpomeneff Pass. 81, zj^)omyene bóh ŽWittb. 76, 10, 
^člověk mnoho zapomyene ale bóh nezapomyene Alb. 53^, na muky 
veliké zapomyene Alb. 61*, že nikda nezapomyene Modl. 110*, ktož 
se zapomene NRada 1914, rozpomanu sě pl. 3. ŽKlem. 14^, když 
jiní tebe zapomanu Modl. 110^, (nepřieteié) zs^iomanu ŽWittii. 
58, 12. Odchylky staré: když sě rozpomyenu sg. 1. Modl. 4*, 
když sě rozpomaneíT Modl. 107^ (člověk) wzpomane (rým: ukane) 
Hrad. 139*, člověk dětí ni domu zpomane AlxY. 597 (rým: do- 
stane), toho buoh zapomane NRada 735 (rým: dostane). Impt. 
poměň: rozpomyen sě ŽWittb. 136, 7, wzpomyen na mě tamt. 
24, 7, zapomyen ladu svého tamt. 44, 11, zapomyenyz sama sebe 
Alb. 105% rozpomyen sě ŽKlem. 143^, wzpomyen Hrad. 35^, 
wzpomyen na mě Modl. 144*, zpomyen Modl. 104*, fpomyen ML. 
35% rozpomeň sě ŽKlem. 142*. ImperL poměniech: když zpomie- 
niechom Siona ŽWittb. 136, 1. Aorist pomanucA: až zapomanudi 



A 



Digitized by 



Google 



TYaroBlovné výklady a doklady ke sloyesům třídy II. 267 

sám sebe AlxV. 885, ciesař rozpomann sě Pass. 570, král své 
šlechtíce apomana AlxY. 1475, kněz sě rozpomann DaLf. 76; 
odchylky : Enrvenal zapomenn Trist 307, Oldřich vzpomenn DalJ. 
40 L. Inf. pomanútí: neroď zapomannti ŽWittb. 102, 2, jest 
jest wzpomannty hrozno Modl. 55^, chci zpomannty Alb. 77*; 
odchylně: připomenuti ŠtítY. 31, máš sě rozpomenuti Trist 26. 
Part. pomana: rozpomana na to Hrad. 48^, zapomana svého 
tmdn Modl. 54^, aby nás napomana n vieře potvrdil Pass. 238, 
každý na svój rod ípomana AlxY. 1494; odchylky starší: vzpo- 
mena ŠtítY. 147, na svú moc se rozpomena NRada 709 (tak 
oba rkp.; ale rým: pána, bylo tu tedy prve rozpomana). Part. 
pomantd: rozpomannl jest milosrdie svého ŽKlem. 78% rozpo- 
mannli sú sě tamt 61*^, zapomannli jsú dobrého děnie ŽWittb. 
77, 11, atd. ; zapomennli sút ŽWittb. 77, 7, zapomyennly lid 
Modl. 104^, aby nezapomennl Štít nč. 33^, aby na bóh wzpome- 
noly Štít. ř. 200*' vzpomenul ŠtítY. 6. Part. pamanuv: rozpo- 
mannv DalJ. 40, ta sě rozpomanuwíTi Pass. 216 atd.; rozpomenuv 
DaU. 40 L, zapomennvsi Trist. 73. Part. pomanut: napomanut 
Pass. 400, 422, odejdiž hřiesnice zapomanntaa Pror. 16^, zapo- 
mannto bndeš Tyre město. Pror. 16^. Subst verb. pomanutie: 
zapomanatie ŽKlem. 69^. 

minuti. Praes. minu, myue najú zlá ztráta Mast. 107 ; impt. 
miií^ myn tu řeč Kat. 72. Aor. minuch: mynuch tmnsivi ŽWittb. 
36, 36, když dvaceti let mynu LMar. 15, mladost (Alexandrova) 
mynu AlxY. 159; když dva měsiece blechu minulTta Troj. 157» 
(o zvláštním tomto spojení, biech minuch, srov. Listy fílol. 1879, 
231 ; když aorist a imperfektum vycházely z obyčeje a nahrazo- 
valy se perifrasí slovesa býti s part. -2, a když dále samo part. 
-Zbylo hlavním nositelem významu íinitního, ne^Z = tulit atd., tu 
s druhé strany aorist a imperfektum klesalo s významu svého 
finitního a kladeno též na místo participia elového ; kromě do- 
kladu uvedeného patří sem dále: když byl kněz Oldřich lovieše 
DalJešín 11, biechu se k nám przitowarziíTta dva bratHe Maad. 
87»; srov. též azí tu stojase, béch* napisach* Mikl. 4, 763, 789). 
Part. mina : bude dáno za mynuczye panstvie nemynuczye kralo- 
vánie Kat. 168; minul: aby ty nátisky mynuli ODub. 86; minuv: 
minuwíle moc svého panstva ApŠ. 103; minut: aby minuté věci 
nezpomínal Tkadl. 2. 24. 

mrknuti. Aor. sg. 3. mrče: jakž brao noci mrcze Kat. 170, 
(mnich) na cestě omrcze Ote. 169*; mrknuch: (bratřie) večer 
omiimuchu Ote. 178*. Part. mrJd: po všem světu mrklo sě jest 
Hod. 47*», tehda po všem světu fmrklo ML. 117*. 

niknúti, Aor. jednoduchý sg. 3. niče^ pl. 3. niku: (Kateřina) 
wnycze opět v oblečenie Kat. 54, náramný boj wznicze Troj. 117^ 
(dievky) na raužě wynyku DalC. 10. Aor. vničech: když tam 
wnyczechme Mand. 87*». Part. nikl, aby wznykl Kat. 190: nik, 
z mrtvých wznyk Hrad. 42**, (mistři) wznykfe Kat. 84. 



Digitized by 



Google 



268 J« Gebauer 

nuknúti. Aor. jednodachý sg. 3. nuče, pl. 3. nuků: sv. Petr 
ponucze sv. Elimentovi Pass. 291, ponucze jim sv. Petr t 292, 
ponuce tomn sv. Petr innuit Koř. Jan. 13, 24, ti všichni k torna 
ponuku NRada 110. Aor. nuhnueh: tehdy oni ponuknuchn Niko- 
démovi Čtenie Nikod. vyd. Hanka 1860, 238. Part. nukl: (diabel) 
bieše židóm ponukl Krist 99% Pass. 199. 

'fiznúti stb. -nbzn^ti, venznúti infígere. Impt. -nzm: (s)euzn7 
bázniu tělo mé confíge ŽKlem. 118, 120. Aor. -nznuch: jejie 
{Kateřininy) prsi pzúuchu ostrými kostny Kat. 3017 t j. pro- 
nzuuchu, srov. Listy filol. 1882, 321. Part. nznnt: wenznuty sú 
národové infíxae šunt gentes ŽKlem. 9, 16, ŽKap. tamt., střely 
tvé wenznuty sú u mně ŽKlem. 37, 3. 

padnuti. Praes. padnu, oba v jámu vpadneta Štít ř. 223* ; 
impt padni: líepet hněvu tvého popadny ji comprehendat ŽWittb. 
68, 26, popadnyete kázň apprehendite ŽWittb. 2, 12. Aoristparf, 
páde v. třída I, 1, Listy filol. 1883, 116; padnueh: (židé) otjidú 
i padnuchu na zemi GEvang. Rozbor 703. Participia patU pod 
paden jako v I. 1: třes popadl jě apprehendit ŽWittb. 47, 7, 
ruku jeho popaden jest hřiesník comprehensus ŽWittb. 9, 17. 

pVunúti. Part. pTunul: jakž sem ji (krev) wyplynul Ote. 224*; 
pTunuv: (Ježíš) uplinuw dotče se jazyka Koř. Mar. 7, 33, (Ježíš) 
plynuw na zemi učinil bláto Krist 70», plinuw v oči jeho Koř. 
Mar. 8, 23. Vedle toho plvati pTuju v. Listy filol. 1883, 451. 

plynuti. Praes. plynu: list jeho nefplyne non defluet ŽWittb. 
1, 3: (Nil) pline z ráje a plyne skrze egyptská zemi Mand. 16*; 
to moře nepline ani se hýbá Mand. 36^; (cestovatelé) plynu do 
jednoho města Mand. 83*^. Imperí. plynie^; odchylkou pZyntlcA; 
(balsám) z osudie ústavně .kapáše a do hlavy Hektorovy (t. mrtvoly) 
bez přestánie plynuíTe Troj. 153^ (tak i v Ti-oj. tišt 1468 a v rkp. 
z r. 1437 a 1468; v. Listy filol. 1879, 230 sL). Aor. plynuck: 
když odtad plynuch, przyplynuch na miesta plná nebezpečenstvie 
Troj. 224^ Vsai. plynul: když deset dní bieše plynul Apoll. 134», 
zloději byli prziplynuli k městu Apoll. 145*; vedle toho novotvar 
plyl: její černé vlasy po Dunaji plyly Suš. 89, srov. vinuti — 
vinul — vil (I. tř.). 

prchnuti. Praes. pnJinu: flzye prchnw z očí Růž. 8. Aor. 
jednoduchý sg. 3. prie, pl. 3. prehú: rozpríTe se MamV., (Ale- 
xandr) roztě kola až všě prchu AlxV. 159^. Part prchl: obraz 
poprchl pi*achem ŠtítErb. 302. 

pmtíti: aby sě mohl oprnuti zlému myšlení resistere Ote. 168*. 
Praes. pmu: jakž sě vlk k stádu przypme AlxV. 1421, rozprenete 
z§ dispergamini EJ. Aor. pmuch: (čert) vypmu sě jim z o^ 
Podk. v. 225, rytieřstvo k nepřátelóm popmu AlxV. 140 =: 
útokem přihnalo, vrazilo. 

sdhnúti. Samohláska á je tu střídnicí za § a přehlasige se 
v ie (zoužené v í), když ve slabice následující je k tomu příčina; 
srov. zde táhnuti, hřaznúti a chřadnuti a v Listech filol. 1883, 



Digitized by 



Google 



TyarosloTné výklady a doklady ke slovesům třidy II. 269 

111 miesti priesti třiesti. Přehláska v době starší jest velmi 
pravidelná; později rnši se a jest veskrze -cí-. Praes. sáhnu 
(pův. šáhnu) stehnei nč. sáhneš atd. : tak cti i sbožie dosiehnefs 
NRada 6. 1476, doliehnefs božie milosti NRada 1518, toho dobro- 
děnie doíiehnefs Troj. 19*, tohoC on (diabel) mocně oiiehne NRada 
1925, nebeského světla dofyehne Alb. 86% když (měsiec) hor 
dofyehne AlxY. 2403, dofyehne-li vltězstvie Alxp. 59, když díevka 
let dofyhne Troj. 15*, sotně málo na loket fyehnem Alb. 83^, 
nžitknov mnoho dofiehneme Troj. 31**, dokadž nedoíiehnete vítěz- 
stvie Troj. 171*. Odchylkon stč. sáhne-: a€ (chlap) k mému piti 
viec nefahne Hrad. 95^. Impt. siehni nč. sáhni: dofyehni života 
věčného Koř. 1. Tim. 6, 12, fehny pak opět dále NRada 569. 
Impf. (žena) co dosiehnieše DalJ. 20 Ff. Part. praes. sáhnúc*: 
nad hlava jim (mečem) fahna Kat. 192, král kopie dofahna 
AlxV. 1473. Inf. co móžem dofahnuty Alb. 83**; odchylkou: aby 
na mě slehnuti mohli ZS. 347, Ostatní tvary infínitivní json od 
stecí sáhu tř. I. 4, v. Listy filol. 1883, 127 si. 

s{e)chnúti. Praes. : jako seno zfechnu arescent ŽWittb. 36, 2. 
Impt. : zíechny ŽKlem. 89, 6, zefchny ŽWittb. tamt. Impt. : cie- 
sařovna túhú schnyesse DalC. 39. Aor. pl. 3. : čtyřie (ořesi) aschu 
DalC. 5 t. j. uschů. Part. fík vlTechl Štít. ř. 133*», jazyk žiezí 
vfechl Pror. Isa. 41, 17, zfechla jest moc má ŽWittb. 21, 16, 
inhed mu ruce vfchle ML. 25% kosti mé zfechli ŽWittb. 101, 4. 

snúti. Praes. zlí zefnú a dobří sě vzdřiemi Štít. ř. 231*. Aor. 
(Kateřina) viha Kat. 40, když všickni zefnuchu Kat 40. Part.: 
abych nevinul ŽWittb. 12, 4, (apoštolově) zeíTnuly ML. 123**, 
(panny) zefnuli sú Koř. Mat. 25, 5. Subst verb. vfnutye 
Alb. 104*>. 

stcUi stanu. Tvary ptaesentní jsou ve třídě této. Praes. 
stanu: v kakém studu před tebú ftanu na sudě Štít. nč. 151**, 
milost ftane neb jest nebyla ustavičná Štít. uč. 25**, až (řemeslník) 
stár bude neítane za nic Štít. uč. 94*, (zrno) samo oftanet £J, 
obě straně proti sobě ftaneta Řpz. 83, když ftanete na modlitbě 
Alb. 62**, i ztanut Greg., těm ješto hřiechóv neoftanu Štít. ř. 
236**. Impt stan(i): diabel ftan na pravici Jeho ŽKlem. 91*, 
Sáro vstaňva ŠtítV. 43, Sáro wftanma ŠtítOpat 352, wftanta 
Kat 142 Impf. staniech: komu sě nedostanyesse DalC. 2, tak 
sě ftanyelTe Pass. 293, což oftanyeíTe Pass. 323, (Čechové) ve 
třech dnech na vojnu wstanyechu DalC^ 79. Part praes. vstana: 
wztana svD. 29, wftanvvcz z mrtvých Štít ř. 171*; o domnělém 
part. vstány viz nahoře. Tvary infinitivní jsou ve třídě I, 7. 
Inf. státi: ze sna wftaaty Štít. ř. 66*, nikdy by nebylo modli tvy 
przyeftaty Alb. 63*, svú ruku sě musíš oběsiti . . neb na téjto 
skále státy a dolov skočiti DalC. 21. Aor. stach: jako z mi-tvých 
wítach Mast 311, Athonius prziefta chodu Ote. 406*, orel sta 
před králem NRada 9, sta tma až do času devátého Hi'ad. 92*, 
tehda volové ftachu Pass. 355, tu svého diela przyestachu DalC. 1. 



Digitized by 



Google 



270 J- Gebaner 

Pai*t. stal: (sv. duch) zztal tělesně svD. 94, král toho skatka 
neprzieftal ApoU. 130*, jižC jest má útěcha ftala Hrad. 54% již 
jest ítalo své jědeuie tamt. 142% aby všichni před nim ftoli 
NRada 6. Part. stav: wftaw Kat. 84, wftawíTe Pass. 240. Part. 
státty snbst. verb. stdnie: pojdu tam bez ftanie Hrad. 42^, bez 
przleftanie NRada 1593. 

atíhnúti. Praes. stihnu: doftihnu jě ŽWittb. 17^ 38. Impt. 
stihni: král poftyhny svědky svými Rožmb. 115. Aor. stiže: 
hrom ty pohany smrti poftyze Kat. 164; sem patři snad též 
stigú, nepoftiga EJ. Part. stihl stih stiSÍm: (mndrcové) mnoho 
ftyhly svým rozumem vysokých věci Štít. ř. 224*. 

střetnuti. Praes. střetnu : posel ftrzyetne posla obviam veniet 
Pror. Jer. 51, 31, (poslové) ftrzetnu sě s jejie mateři Kat 12. 
Aor. střete: tu jej matička poftrziete Hrad. 121% poftrzete ji 
rytieř jeden Kat. 138. Part. střSil: milosrdie a pravda poftrzleďi 
sě obviavemnt sibi ŽKap. 84, 11; střU: když diech o puolnoci, 
ftrzyet mě jeden vece Pis. XV stol. CČMus. 1882, 45. 

táhnuti. Samohláska d je tu střidnicí za § a přehlascge se 
v ie (zonž. t), když ve slabice následcgici je k tomu přičina; 
taktéž měni se ve slabice krátké o — i\ přehláska později se rusi, 
srov. sáhnuti. Na přechodu od staršího tiehne- k novějšímu táhne- 
bylo kolísáni formy oboji, až táhne- stalo se pravidlem; jen ve 
slovese tíhnouti s významem subjektivním = „kloniti se, směřovati 
kam** zvítězila naopak forma tiehne- tíhne-, V době před pře- 
hláskou bylo i fa- měkké : táhnu, táhneš atd. Vše to plati nejen 
o praesentu, nýbrž o tvarech všech. Praes. táhnu tiehnei ni, 
táhnei atd.: kudy potyehnefs NRada 1475, němá tvář tam tyehne 
bezděky Alb. 75**, gdo k svému protivenství tyehne tamt 21*», 
smutek člověka tyehne od ješitných věcí tamt 12% sladkost ješto 
duši tyehne tamt 86^, (sledník) tyehne sě po stopě AlxH. 9, 28, 
tohot on do pekla wtiehne NRada 1926, kto roztyehne nebesa 
Pror. 30*,* přirozená libost tyehne nás k tomu Štít uč. 43*, duse 
przityehne tělo k božiemn ki*álovství tamt 32*, (kněze) potyehne 
žádost k smilstvu a velměC jej brzo przetyehne tamt 126^, při- 
tíhne velká moc Řekuov na pomoc Troj. 115^, ženská žádost 
vždy se od jednoho muže k druhému tíhne Troj. 15^, kakkolivěk 
pieď ftyehnemy Alb. 83% kakž najviece srdce k bohu ztyehnemy 
tamt, wytyehnem jeho k nám Pror. 5^, běda ješto tyehnete ne- 
pravost tamt 4*, ve světě potáhnu člověka k tomu ŠtítV. 166. 
Odchylky z doby starší : až mu provaz hrdlo ftahne (rým : sáhne) 
Hrad. 95^, ež sě žádost naše táhne k hřiechu Štít ř. 148^ po- 
tahnem sě k životu duchovniemu tamt 178% světská péče táhne 
mysl dolov ŠtítY. 10, naděje táhne člověka k dobrému tamt 190, 
již (žádostí) se táhne od boha Štít. uč. 35% všickni potiehnú 
DalJ. 108 L. Zvláště hojné jsou odchylky v negaci netáhne-ai 
(srov. Listy filol. 1883, 274), na př. netáhneš ot ňeho (t. od 
kováře, s koněm nově okovaným) jeti, ažC mrcha počne klécěti 



I 



Digitized by 



Google 



TYarofllovné Týklady a doklady ke sloyesAm třídy II. 271 

Hrad. 132*; výrazy tyto byly nstrnnlé z doby staré, nesnamenal 
se Y nich dosti význam , táhnuti**, a proto přehláska, která toto 
slovo jinak stihala, málo v nich pronikla. Impt. tishni nč. tdhni : 
líci jich ftiehny constringe ŽWittb. 31, 9, ztiehny svú raka Mat. 
199, ztyehni raka Koř. Mat 12, 13, ztiehny raka svú Eríst. 
54% tyehnyewye oba za jednako Mast 109, protož vší žádostí 
k torna tyehnyeme sě Štít. ř. 173^, zberouce se těhněme k ráji 
a vybíme jej Solf^ 40. Odchylky starší : každý tahny aby činil 
šlechetné skatky Štít. ř. 234^, tahnyemez i my k toma povýšení 
tamt 234% táhněm jakž mohúc k svrchování ŠtítV. 219, tahnyete 
se k královstva nebeskému Štít. ř. 223^, táhněte se kn phiéma 
dobrému ŠtítY. 242; ztíhni ruku i ztáhni ruku zná Blahoslav, 
Blah. 275. Impf. tiekniech: když veliká vojska tyehnieíTe Pass. 
90, hvězda k Betlému tiehnyefe Hrad. 68% Ježíš krátké dřevo 
tyehnyeile ML. 52^. Odchylky : když ciesař s svými lidmi táhnieše 
Pass. 247 (v části mladší), sv. Juliana diabla svázaného táhnieše 
tamt. 151, na voziech věže tahnyechu AlxV. 2275, měsiec na 
západ tahniefTe Troj. 64^. Aor. jednoduchý 9g. 1. tdh: ústa 
otvoHch i przytah duch attraxi ŽWittb. 118, 131; sg. 2. 3. 
tSe: Judáš potyese na sě osidla Jid. 146, rovný k rovnému sě 
tyese Jid. 50, Kateřina do komnaty jide své v níž sě vtieze 
Kat. 16, Ježíš przytyeze krátké (dřevo) ML. 52*', sv. Petr wy- 
tyeze meč i utě ucho ML. 100*, Dětrich tieze až do Romanie 
Mart 35», Paris s lidem przitieze Troj. 120*, Trojanským na 
pomoc przytieže král Odemon Troj. 145^, (Alexandr) hlúbe tam 
před se potyeze AlxV. 710, tu na n wytyeze jinoch mladý AlxV. 
1647, i ztyeze ruku Koř. Mat. 12, 13. Odchylkou toáfe: (Ježíš) 
wztaze ruku Koř. Mar. 1, 41; častěji ve rčení netaže-až: (liška) 
to řéci netaze, až ji čbán k sobě pr^itaze Hrad. 131*, netaseygmu 
(t. j. netaže j'mu, Pilát Jidášovi) řéci býrse, až sě Judáš přes 
zeď wýrse Jid. 81, netaže větších zjímati, menší musichu mu se 
poddati Tand. 23. Plur. 3. tahů: když wytahu voje AlxB. 2^, 
když (fiekové) koráby dotahu AlxV. 545 ; odchylkou tShú: Ostrvěné 
ze vsí vytěhu (pro rým: ostřěhú) DalJ. 108, i ottiehu (ruku) 
Ans. 1. Aorist chiatický těSech: odtud ku přistavadlu przytiežech 
Troj. 222*», odtyezzechu ji (ruku) ML. 104*', roztyezzechu jeho 
tělo tamt., tyezechu jeho ruku Hod. 47*, Řekové ten kón uvá- 
zavše tiežechu k bráně městské; taSech: tazechu nohy dolov Hod. 
47*, Řekové przytazechu do boje Troj. 130**, tažechu k městu 
tamt 167^, Trojanští ten kón do města wtažechu tamt. 202''. 
Part. tdhnúC': svój meč wytahna i stě jejie hlavu Kat. 192, 
k tomu vždy tahuncz (omylem m. táhnúc) aby všichni vešli v jeden 
sbor Štít. ř. Ul\ Part. tcUd Uéhli nč. táhli: netáhl toho dořéci 
až ta paní vece Pass. 340, natáhl sě jie dotknuti až jeho světlost 
nebeská ohromila Pass. 105, hřiešnici natiehli lučišče intenderunt 
ŽWtttb. 10, 3, když za provazy tyehly Kat. 156, (lytieři) oděnie 
na sě vztiehli (rkp. roztiehly) Kat. 136; odchylkou i stč. tiehl 



X 



Digitized by 



Google 



272 J- Gebaner 

(v rýmech) a tdhli (v neg. rčení netáhli-až): nepřietel przytyehl 
(rým: střehl) AlxV. 944, pohani przytahly (rým: náhlý) AlxV. 
1385, (dva zrádci) toho střehla, kak by tó zrady dotyehla AlxBM. 
2, 17, (vy dvě pěstounky) netáhle fta se přituliti, až sv. Jan sě 
poklonil Pass. 278. Part. tdh tiehši nč. tdhši: ztaah roku na 
své učedlníky vece ČEvang. 18, dotekl jeho ztahw svú ruku Štít. 
ř. 87», jeho ruce i nohy roztyehlTe ML. 116^ a Krist. 100*», jeho 
ruce roztyehíTe Pass. 202; odchylky starší: ftahfy Kat. 132 a 192. 
Part. t^en nč. taien: an roztyezen (na kříži) Modl. 144*' a ML. 
12^, ruka jeho ztyezena extenta Pror. Isa. 14, 26; a tamt. 14, 
27; tělo rozpato a roztyezeno Alb. 44^ a 40^; ramenem svým 
ztyezenym Pror. Jer. 27, 5, rameni jenž sta roztyezzenye Rúd. 
32^, miesta wytiezenych vlasóv železem přižzi Ras. Jg. ; odchylka 
stará: v loktu zataženém (sic) ŽWittb. 135, 12 bi*acchio excelso. 

tesknúti. Impt teskni^ netefkny sobě Kat. 90. Aor. jedno- 
duchý sg. 1. tesk: pro ňež sobě tak velmi ftefk až zapomanucfa 
sám sebe AlxY. 884; sg. 2. 3. teiČ€y tešte: Maxencovi sě za- 
tefcze Kat. 136, v tom sobě zatefcze Pass. 190, v tom myšleni 
sobě tak velmi zatelTcze Krist. 94^, tu sě fteíTcze čeledi jeho 
DalStrah. 2, nejeden sobě fteftye AlxY. 1813, Menelaus sobě 
zateíTtie Troj. 69^; plur. 3. teskú: všichni viděchu i stesků sobě 
ČEvang. Rozbor 708, nepřietelé sobě stesků Pis. o bitvě u Kreš- 
čaku DalJ. str. 238. Aor. chiatický teŠČech: když proroci sobě 
fteftechu Pass. 172. Sem možná položiti také tyščech: tu biech 
při jednom sváře (t. duše s tělem), tu stýšCech sobě pohřiecha 
Spor. v ČČMus. 1855, 304 (z XV stoL) ; k tesk- bylo iterativum 
týskati, stýskati^ k tomuto pak opět přiděláno sloveso třídy II. 
stýsknúti n. stysknúti; mají se k sobě tesknúti (tbsk): stýskati : 
stysknůti jako dechnuti (dich) : dýchati : dýchnuti. Part. tesknúc- : 
nic sobě netefknucz Kat 192. 

tisknuti. Aor. jednoduchý sg. 3. tiiče, pl. 3. tisků: paní 
dosiehši kličóv (u) vosk vtišCe Tríst 372, jehož ho snadno od- 
tyzzku AlxBM. 4, 37. Aor. chiat. tiičech: jej (Tandaríáše) všichni 
oskočichu, tuž jej przitilTtiechu k skále TandZ. 167^ Part, tiskl: 
aby (kacíře) pmtiňil k tomu Mart. 35**; tisk: jeho k sobě przy- 
tyfkri Krist. 30*»; tiščen: nebyl tifczen Hug. 79, údi tvoji 
v lisiciech kříže tylTczeny ML. 7**, mohl by k tomu (oferováni) 
przytyirtyen býti Štít. uč. 139*; dial. tiskňen: nepřitisknena ani 
přinucena Koz. 394. 

tknuti. Praes. tknu, často se potknem Štít. uč. 108*. Impt^ 
tkni^ dotkni hory i vzkůřie sě ŽWittb. 143, 5. Impf. tkniedi^ 
kteříž sě ho dotknyechu Pass. 327. Aor. sg. 3. tče: on té řéci 
dotchze, an ho (Jidáš Rubena) inhed mečem protchze Jid. 9S 
si. Odchylkou i aorist tknuch: (žena) přijide i dotknu sě růctut 
tetigit Koř. Mar. 5, 27; a on potknu sě dále jíti Koř. Luk. 24:^ 
28 omylem m. porknu, finxit se longius ire. Part tekl tkla: ae- 
dotekl sě jich oheň Pror. Dan. 3, 50, ruka božie dotkla uine 



Digitized by 



Google 



TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy 11. 273 

ŽKlem. 144^ abyste huol wtekly v hrob Ote. 179*»; tek: dotkw 
ae toho Štít. ř. 85'; tčen: (meč) wetczen v nožnice Mam V,, 
subst. verb. tčenie: dotczenie Hug. 77. 

trhnuti, Praes. trhnu atd. V ŽGloss. 34, 3 čte se vitrzef, 
v ŽWittb. na témž místě wytrzelT meč svój effunde frameam, a to 
vykládá se v CČMus. 1879, 524 za vytržeé. Pokládám ten výklad 
za nesprávný a mám za to, že se ta má čisti vytřes, Říkalo se ovšem 
„meč vytrhnuti" atp. ; ale staročeští překladatelé textů biblických 
drželi se více slova nežli smyslu a při ohledávání věcí pochybných 
v překladech jejich dlužno vždy nahlédati nejprve do textu latin- 
ského, z něhož překládali. Y žaltáři latinském čte se na témž místě 
„effunde" a podlé toho smíme se domnívati, že i český překladatel 
položil sem imperativ slovesa, které mohlo znamenati též effundere. 
Maje na mysli znění latinské effunde i napsání stč. vitrzef, myslím, 
že překladatel za effundere vzal vytřiesti, impt. vytřes, ŽWittb. 
i ŽGloss. jsou opisy a text jejich pochází z pramene společného. 
V onom pramenu společném bylo vytřes napsáno třeba bez jotace 
-trzef, neboť pravidelná jotace teprve později, od sklonku XIII stol., 
vlády dosahuje. Opisovatelé ŽGloss. a zvláště ŽWittb. byli by za 
to měli napsati -třes; ale napsali -trzef, -trzeff, buď zanedbáním 
jotace (v ŽGloss. jsou odchylky toho způsobu vůbec dosti hojné, 
v ŽWittb. jest ve slově trzeff tremor 47, 7 odchylka stejná), nebo 
jak se mi zdá spíše tím, že nedbajíce významu latinského psané 
ve své předloze -trzef četli -třeš, Imperf. trhniech: tu je (vlasy) 
wytrhnyechu Kat. 134. Aor. jednoduchý sg. 3. trže^ pl. 3. trhu: 
wztrze sě vietr AlxV. 532, (matka) stryze s sebe své zavitie 
LAl. d, čbán ji (lišku) na dno wtrze Hrad. 131% Oldřich koně 
svého potrrze Hrad. 6a, ona wytrrze kostky jemu Hrad. 126», 
búře se wftrže Troj. 223*, obrátivše sě svá meče wytrhu, hnachu 
proti sobě Trist. 382. Aor. chiatický tržech: ruchu s ňeho ftrzyechu 
Hod. 45^ Part. trhl, trh, tržen: przietirhl moře ŽWittb. 77, 13, 
meč wytrrhly hřiešní evaginaverunt ŽKap. 36, 14; odtrhwlTe se 
světského nepokoje Štít. uč. 76*. 

tmúti jest místo trp-núti; substantivum verbale utrpenie, 
utirpenie mé ŽWittb. 70, 5; 61, 6; ŽKlem. 15, 5 atd. patří 
sem; ve tř. III. jest trp^nie. 

tuchnúti. Praes. srdce potuchne tabescet Pror. Isa. 13, 7. 
Aor. pl. 3. tuchu: když večeři dachu a všichni ohňové potuchu 
Kat 40. Part. tuchl: již jest tvá moc potuchla Krist 106*, kak 
jest potuchlo zlato Štít. uč. 73**, oči moji potuchle tamt. 150^, 
potnchli sú corrupti šunt ŽKap. 52, 2. 

vadnuti stb. v^n^ti m. v^dn^ti marcescere : a jest ve třídě 
za nosovku §, bývá přehlasováno v ě, přehláska se ruší; srov. 
sáhnuti a j. Praes. vadnu (pův. vadnu) vednel nč vadntš: 
(člověk) hoří, fwyedne a pálí sě v hrdosti Štít. ř. 96», srdce 
v těžkých tuhách wyedne Rúd. 26*; odchylky staré: ten vfwadne 
Alb. 74*, jenžto jako seno vfwadne Pror. 39*, všeliké siemě 

Ustj filologické ft paed&goglcké, 1B84. 18 



Digitized by 



Google 



274 J- Gebauer 

vfwadnc Pror. Isa. 19, 7, bude vyvržen jakžto ratolest a vwadne 
Krist. 91**, jako seno zwiednu arescent ŽKap. 36, 2. Impt. vědni: 
prfifwiedny jazyk mój k dášnóm mým adbaereat ŽKlem. 136, 6. 
Impf. viedniech: wiedniech ŽGloss. 118, 158, vidiecb přistupu- 
jiucie i wiednyecb tabescebam ŽWittb. tamt., wiedniecb ŽBrn. 
tamt. Aor. sg. 3. vede: když k němu (bobatci) kněz přijide 
a podlé nebo sede, div že borem neufwiede Hrad. 144^; vadě: 
jinocb bezmál borem neufwade i jide inbed přec (rým: apade) 
Hrad. 102», když to ona uzrě, tak v těžkú žalost upade, jakž 
všěckema túbú zlTwade (rým) Hrad. 72^, bněv jebo těžký popade 
na všem těle jako zwade Trist. 201. Aor. cbiat. vědechj vadech: 
když slunce vzešlo (semena) vfwadecbu Koř. Mat. 13, 6; pro 
vědech nemám dokladu. Part. vadl: jáz jako seno uwadl sem 
ŽKlem. 101, 12, po ňemžto sem wadla Kat 62, zwadlo srdce 
mé ŽKlem. 101, 5, by to dřevo vfwadlo Krist. 77^, kosti mé 
zwadli sú ŽKlem. 101, 4, (děti) sú vfwadly bladem Pror. Jer. 
Lament 2, 19; pro žádané vedli nemám dokladu. Part pass. 
dial. : (věnec) nezvédněný Suš. 376. 

věnúti, vanuti. Pokládám věmiti za formu starší a vlastní; 
kořen její jest ve-, týž co ve vieti z^ ve-j^-ti. Změna slabiky uě- 
ve va- nastala, když ve vieti^ vál vieli, ván vieni atd. přebláska 
se zrušila a proti t?énúti v^nutie atd. stály pak tvary váti, vcíní 
atd. Bylo tedy praes. starší vénu venei, pozd. vanu vaneš: at 
na mě větřík powyene Modl. 169% jakž náble vietr powyene 
Štít. uč. 25*, kvítek líbou vůni vane Ros. Jg. ; inf, starší v^úti, 
pozd. vanouti: který nás vicber množ powienuti convellere Ote. 
29^ zlému větru vanouti nedal Kom. Lab. Jg.; subst verb. vi- 
niUiey když přijde větrné powienutije Alxp. 65, uč. vanutí, 

váznuti. Samohláska á jest ve střídě za §, přeblasuje se v ie 
(zouž. i), přebláska později se i*uší, jako při tábnúti v. t Praes. 
váznu (pňv. váznu) vieznei nč. vázneš a víznu vizneŠ: v nemžto 
(břiecbu) sám waznu Rúd. 9^, kto těcbto osidl ujde a neuviezne 
Pass. 96, uwyezne-li trn v noze Štít uč. 66% (krokodil) na ten . 
bák zawjzne Har. 2. 236, ti waznu jako ptáci na otržni; od- 
cbylka z doby starší: u blátě uwieznu pl. 3. Milí. 125**. Aor. 
pl. 3. vazu: mnobo sto koní uwazu v onom plesce AlxV. 2183. 
Part. vázl viezli: veliká moc ryb v sieti zwazla Krist. 110**. 

vinuti, vedle víti I. 7 v. Listy filol. 1883, 454 a 1882, 
101 — 104. Praes. vinu: cizozemec przywyne se k tobě Pror. Isa. 
54, 15, člověk sě wywine (z rány předvedené) NRada 1193. 
Impt. viň: tělo prostěradly obinte Adam 205**. Aor. vintích: 
(Josef) oby nu je (tělo) v čisté plátno Koř. Mat. 27, 59, (lev 
orla) se ctí k sobě przywynu NRada 27, Ijud sě o j'bo rove 
zzwinu ApŠ. 37, (Oldřich) fwynu plášč Hrad. 6**. Inf. vinuti: 
žádaje se obynuty smrti Štít. uč. 149^, v dóm przywynuty bosti 
neznámého Štít uč. 138*. Part vinul: kam sě (Tandariáš) za- 
winul TandZ. 173% král obynul sě jest pytlem Pror. Isa. 37, 1, 



Digitized by 



Google 



TvarosloTné výklady a doklady ke slovesům třídy 11. 275 

mnozí prziwinuli se k vojsku Alexandrovu Alxp. bl; vinuv: tělo 
v prostěradlo obynuwlTe Krist. 103^; vinut: pokolenie mé jest 
fwynuto ŽWittb. Ezech 12. 

vyknuti. Praes. vyknu: (děti) což obyknu z mládi NRada 
1847. Aor. pl. 3. vykú: když sě dievky fwiku na koních jezditi 
oblku, jěcbu sě země pleniti ĎalHr. 10. Part. vykna : przywyknucz 
tomu Štít. uč. 54»; vykl adj. vykly: jakž jest obykl Štít. uč. 83», 
tomu sme obykly řékati lenost/ tamt. 133**, snadno by fwykly 
úředníci tamt. 82% ti psi jsú zučeni a zwykly táhnuti sáně Milí. 
125^, obyklií hodinu Pil. d, (tělo) obykle rozkoši Alb. 74»; vyk: 
jesto obykíTe hřešiti nekáli se Štít. uč. 113*; vyčen: przywyczene 
utrpenie solitum rigorem Ote. 55**, obyczene consuetum Ote. 4*, 
dobytek k sušeným rybám (místo píce jiné) jest zwyczeny a zučený 
Milí. 124*. Subst. verb. vyČeniBy odchylkou vyknutie: podlé fwik- 
nutie Koř. Skutk. Apošt 26, 5. 

ícksnúti. Samohláska a je zde z pův. ^, kteréž po souhláskách 
palatalních mění se v a, v jiných ve; gěs žes — žas, těk — ték. 
Tímto způsobem vzniklé a mění se zpátečnou přehláskou v é (nebo 
á v te), když ve slabice následující je tomu příčina, a tak děje 
se i ve slovese tomto. Přehláska pak ruší se atd. Praes. iasnu 
Žěsneš nč. žasneš: vzielTnet sě nebožátko Hrad. 135», lvíče*ne- 
uzyefne sě non pavebit Pror. Isa. 31, 4, zzafnuv sě kniežata 
t. j. zžasnú Pror. Isa. 31, 9, vzafnv sě i smútie sě Pror. 83* 
(v rkp. zdá se tu býti zřejmé vzafuv; to však nebylo by užastí, 
nýbrž omyl místo uža«nt£). Imperf. žasniech . ktožkoli jemu v tvář 
vezřieše, inhed vzafnyeíTe ML. 91*; pro žádané žěsniech nemám 
dokladu. Aor. sg. 2, 3. žese^ bez přehlásky Sase: Nero onu žábu 
vida velmi sě usiezze t. j. užěse ApD. c, (Radislav) uzřev to 
užěse sě kněze českého DalJ. 28, (Bracislav) nic sě jich neužese 
rány DalJ. 44 P, král velmi se toho vziefe Trist. 141, Pilát 
vrzefe sě Hod. 45* (t j. ufese, změnou ž y ř\ srov. některé 
doklady další z Hod., pak dial. mor. uřísnul se Kulda 1, 64, 
pol. przerzasn^é si§, przerzasly); to Pilát uslyšav vzafe sě Krist. 
100', to uslyšav Nero uzafe sě Pass. 300; pl. 3. iasú: eiesař 
křiče, až sě všickerni vzalTu Kat. 174, všedše uzřěchu jinocha 
i uzafu sě ČEvang. 46, všichni sě hrozně uzaflu sv. Prokopa 
hlasu Hrad. 25^, tu prokní jich uzaíTu Hrad. 145*, v tu dobu 
země sě potřese všickni lidie sě vzafu Pass. 322. Později ne- 
rozumí se aoristu Ža8Ú a klade se za praesens m. žasnu na př. 
opice chodí téměř jako nahá . . ., hanebná, beze cti i také bez 
ocasu, že se jí přemnozí užasú, však proto jí sobě velmi vážíš 
(vytýká beránek člověku) RZvíř. Aor. chiatický žésech, žasech: 
mnozí sě vžefechu Apoll. 130^, Trojanští vzalTechu se náramně 
Troj. 200^ Part. žasna r (člověk) vzafna sě Pass 357, žasl žěsli, 
někdy dlouze Ždsl žiesli: Malchus vzafl sě hřiechóv mnoha 
Hrad. 138*, vzasna sě Pass. 365. paní sě vzafla bieše Hrad. 
141^, peklo sě vzzaílo ML. 27**, ti zloději velmi sě vziefly 

18* 



Digitized by 



Google 



276 Em. Kovář 

Pass. 34, biechu strachem zzyefli sě t. j. zžěsli Koř. Mai*. 9, 5, 
ožěsli sě otec i mátě Pass. 156, kak jsú sě vrzefly Hod. 53*, 
ti strážní velmi sě vrzefly Hod. 53* ; užasl se Vel. Jg. ; od- 
chylkou žasli již v době stai*ší : zamútili sě apostoli i vzaTli Krist. 
109^; £(Z8nul: Jura se toho uřisnul Kulda 1, 64; žas: ufaífa 
tremefactus Greg., vzaf sě padl na svú tvář Pror. 119^, Němec 
sta uzas sě DalC. 67, mistr vzaíT sě sede i vzdyse ML. 63^ ; pro 
žádané žšeái^ iésše nemám dokladu ; odchylkou Sés a žasši žasie : 
(Tristram) užes sě i vece Trist 155, matka božie uzasin Krist. 
27**, oné (panně) vzaíTe sě vecěsta Pass. 362, toho sě uzaíTe Pass. 
262, 105, sě vzasITe Krist. 60^, 106», 106*>. Subst. verb. Sěsenie, 
žcuenie: mládenec tiem vzelTenim umře Mand. 9*, uzafene pavor 
HomOp. 154\ 



Výklady o rodokmenu jazykův indo- 
evropskýcli. 

Napsal £m. Kovář. 

Když Bopp dokázal příbuznost jazykův indoevropských, bylo 
ihned patmo, že jedny jsou si bližší než ostatní, a od časů 
Boppových až po dnes nikdo nepochyboval o veliké příbuznosti 
slovanštiny a litevštiny, pak 8anski*ty a eranštiny. Tím byli badatelé 
uvedeni na myšlénku pátrati vůbec po bližší či vzdálenější pří- 
buznosti jazyků indoevropských mezi sebou. 

Počátek učinil sám Fr. Bopp prohlásiv Slavolitvany za nej- 
příbuznější Germanům (Vergl. Gramm. 1. vyd. str. 760), ke 
kterémuž mínění přidali se i Kas. Zeuss (die Deutschen und die 
Nachbarstamme 1837) a Jak. Grimm (Geschichte der deutschen 
Sprache 1848 str. 1030). 

R. 1853 jednali o této věci tři mužové a každý projevil jiné 
mínění. Bopp (die Sprache der alten Preussen str. 4) zavrhl 
staré své mínění o zvláštní příbuznosti germanštiny a slovanštiny 
i mínil, že jazyky slovanské jsou bližší indoeranským než ostatním, 
což odůvodnil shodou tvarů duálových kmenů na t, u, a (sanskr. 
avi, lit. avi, stbnlh. kosti; sanskr. sunu, lit. sunu, stbulh. syny; 
sansk. agvě, lit. ranki, stbulh. r^cě), jež v ostatních jazycích se 
nenalézají, a shodou v sykavkách indoer. 9, lit. š a slov. 8 ve 
slovech etymologicky shodných (na př. sansk. ^atam, lit šimtas, 
stbulh. síto). Slované a Litvané prý se později z asijského kmene 
vyvinuli než ostatní národové evropští. 

Aug. Schleicher vystoupil s úplným rodokmenem jazyků 
a národů indoevropských (Kieler Allg. Mbnatschrift ftlr Wissen- 
schaft u. Lit. : die ersten Spaltungen des indogerm. Urvolks, 786 až 



> 



Digitized by 



Google 



Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. 277 

787). Přidržuje se Darwinových theorií prohlásil snahu po differen- 
cování za prvou příčinu tvoření dialektů, jež jsouc provázeno 
i geografickým odtržením způsobilo rozvětvení, které z týchž příčin 
stále se opakovalo, a tak povstal rodokmen národů a jazyků indo- 
evropských, jež jako haluze vycházely ze společného kmene pra- 
jazyka. Theorie jeho sliye větevnou (Stammbaumtheorie). Prajazyk 
rozdělil se dle něho na větev keltickou, slavogermanskou a ario- 
pelasgickou, slavogermanská na slovanskou a germánskou, ario- 
pelasgická na indoeranskou a řeckoitalskou atd. Zásadou mu bylo, 
že čím dále k západu národ sídlí, tím dříve se odtrhl od původ- 
ního kmene. Dle toho stěhovali se nejprve Keltové, pak Slavo- 
germané, pak Graecoitalové a konečně Indoeranci ze své pravlasti. 
Důležito jest, že neuznal shody slovanštiny s indoeranstinou, ale 
měl onu za zvláště příbuznou s geimanštinou, čehož důvodem mu 
byla, jako již jeho předchůdcům Zeussovi a Grimmovi, změna bh 
\ m \ suffixech (got vulfa-m, lit. vilka-mus, stbulh. vli»ko-mi 
proti sansk. -bhyas, lat -bus atd.). 

Konečně projevil téhož roku své mínění i Max MUller 
(ve Veda and Žendavesta Ess. I. str. 60), dle něhož rozštěpil se 
pranárod na Evropany a Indoerance. Onino byli prý zajisté ducha 
mužnějšího a čilejšího a jim dostalo se úkolu hráti později hlavní 
roli v dějinách lidstva, i představují prý Indoevropana v jeho dě- 
jinném charakteru; druzí zůstali v pravlasti a teprve později na- 
stoupili cestu k jihu, jež nikdy nemohla jich svésti s bratry prvními, 
což zvláštní povahy je důkazem. Tato domněnka o vědomém roz- 
poltění pranároda došla odsouzení hlavně od W. D. Whitneye 
(Oriental and Linguistic studies 1873 str. 95). 

Důležito jest, že tím Max Mtiller poprvé vyslovil předhisto- 
rickou jednotu evropských Indoevropanů ; k dalšímu roztřídění se 
neodhodlal, naopak pozoroval je skepticky a mínění to zachoval 
i opakoval často, naposled r. 1872 v přednášce ,Ueber die Re- 
sultate der Sprachwissenschaft" str. 18. 

V letech padesátých nastalo pěstování jazykozpytu v míře 
daleko hojnější než před tím a otázka o genealogii jazyků indo- 
evropských nabyla obliby i tím, že tehdy nastala snaha tříditi 
jazyky vůbec hlavně přičiněním Schleicherovým a Steinthalovým. 
Nejvíce zajímala ovšem samého Schleichera, jemuž bylo stále zá- 
pasiti s námitkami. !Mínění své stále upravoval a líčil, jak a proč 
se jazyky rozdělovaly. Dodatky ty nalezneme v jeho spisech : Die 
Darwinsche Theorie und Sprachwissenschaft, die deutsche Sprache, 
Compendium. Doplnil dřívější domněnku, že čím západněji sídlí 
národ, tím více odchýlil se jazyk jeho od prajazyka, čím východ- 
néji, tím starobylejší jest jeho jazyk. Poprvé podaný rodokmen 
též odpovídal těmto zásadám, ale brzy poznal Schleicher sám, že 
skutečná data se s nimi neshodují, neboť seznal, že keltština je 
velmi příbuzná italštině, o čemž pojednal 1858 (Beitráge zur 
vergl. Šprachforschung I. 437), a později podaný rodokmen liší 



Digitized by 



Google 



278 Em. Kovář 

se od prvého tím, že místo dvou větví, keltické a ariopelasgické, 
má jedinou ario-pelasgo-keltickou, jež se rozdělila na as^skou 
a jihoevropskou, tato na řeckou a italokeltickou. Domněnku 
o příbuznosti slovanštiny a germanštiny opakoval v Beitrage I. 
(ve článku „Kurzer Abriss der Geschichte der slav. Sprachen"), 
kde má za druhou periodu vývoje slovanštiny dobu, kdy tvořila 
jediný jazyk s germanštinou, jejž vyznačuje ztrátou augmentu, 
starého konjunktivu, ablativu, instrumentalem na bhi, změnou bh 
v m, uniformovaným akcentem, rozlišováním určitých a neurčitých 
adjektiv a vývojem sloves perfektivních a imperfektivních. 

Roku 1858, kdy jednal Schleicher o příbuznosti keltštiny 
s italštinou, vyšel též C. Lottnerův článek „Ueber die Stellung 
der Italer innerhalb des indoeurop. Stammes" (Kuhn^s Zeitschrift 
Vn. 18—49, 160—193), kde uznává se příbuznost italštiny s kelt- 
štinou, jejímiž důvody jsou stavba slovesa, tvoření časů a způ- 
sobů, zvláště mediopassiva na r (původně 5), perfekta a futura 
pomocí složení se slovesy as a bu. Tento článek stal se důle- 
žitým, že jednak Lottner v něm s důrazem opakoval M. Mtlllerovo 
mínění o předhistorické národní a jazykové jednotě evropských 
Indoevropanů, jednak že neuznal zvláštní příbuznosti italštiny s řeč- 
tinou a poprvé starou domněnku zavrhl. Toto odtržení řečtiny 
od italštiny způsobilo poplach. Byla to stará tradice, že tyto 
jazyky jsou příbuzný, jež žila již před založením srovnávacího 
jazykozpytu. Nikdo o ní nepochyboval. R. 1828 podal K. O. 
Mtiller důkladnější o ní pojednání (v Etrusker I. str. 16), kde 
dovozuje, že s fteky příbuzný, pastýřský národ (Šikulové) byl 
poroben od cizího, válečného (Aboriginů), čímž nastalo smíšení, 
jaké později pozomjeme v Anglii, kde starosaské názvy zůstaly 
v mluvě venkovanů, ale v mluvě normanské šlechty zakořenily se 
ponejvíce francouzské. Ukazuje, že názvy domácích zvířat jsou 
s řeckými příbuzný, jako bos, taurus, ovis, sus, porcus, equus, 
dále též názvy ager, arare, lac, mel, sal, ficus, glans atd., nikoli 
však názvy zbraní: hasta, arma, těla, pilum, ensis, gladius atd. 
O téže příbuznosti jednal Th. Mommsen v Rdmische Geschichte 
(poprvé r. 1854 str. 12—21). Ten vidí v Graecoitalech národ, 
jenž zanechal nomadského způsobu žití pastýřského a zabýval se 
raději rolnictvím a vinařstvím. Důkazem je mu shoda slov, jako 
arare, aratrum — dgácDy agorgovy hordeum — xQid^ijy vinum — 
olvog a podobných, dále shoda ve tvaru pluhu a v nejstarším vý- 
běru znií. Později uvádí též (na př. 6. vyd. 18 — 29) počátek 
omezování půdy, čehož důkazem je mu shoda v plošné míře, již 
vidí v oskoumbrickém vorsus a řeckém plethron, jazykově v lat. 
templům a řec. TS(iavog, dále shodu homei-ských a latinských 
domů, společný název pro božstvo domácího krbu (Vesta — iarCa)^ 
nástroje při ohni (terebra — tQvnavog)^ shodu v názvech práv- 
ních (crimen — XQÍveiv, poena — noivií, talio — taXccG), rkijvat) 
a v umění (triumpus — h^QÍapfiog, satui-a — aátvQoi), 



Digitized by 



Google 



Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských. 279 

K Lottnerovi však přidali se mnozí. Již tento naznačil po- 
někud jazykovou blízkost Ěeků s Indoeranci (Kuhďs Zeitschrift 
VIL 193), ačkoli uznával jednotu Evropanův. Této domněnky 
ujali se Kern (Kuhďs Zeitsch. VII. 273), Grassmann (Kubn's 
Zeitsch. XII. 119), Pauli (Ueber die Benennung der Kói^per- 
theile bei den Indogennanen 1867 str. 1), Sonne (Kuhn's Zeit- 
schrift XII. 273, XIV. 5, v programmu v článku Zuř ethnolog. 
Stellung der Griechen 1869), Spiegel (Eran. Alterthumskunde 
I. 443), uvádějíce tyto shody jako důvod : a privativum, augment 
v indik. vedlejších časů, ma prohibitivum, komparativy na tara 
a aspiraty, o nichž zvláště Grassmann důkladně pojednal; mimo 
to nalezlo se i hojně slov, jež Řekové mají společně jen s Indo- 
eranci. Odpůrců bylo též hojně, jako Curtius, Leo Meyer, Ascoli, 
Ebel a jiní, Curtius zvláště v Kuhďs Zeitsch. VU. 294 a JX. 321 ; 
proti němu hájil se Lottner v Beitráge II. 309. Důvodů pro pří- 
buznost řečtiny a latiny našlo se též dosti, jako hojnost společ- 
ných slov, stejné uniformováni přízvuku u Italů a fteků. z těchto 
hlavně u Aiolů, a pak, na co zvláště Ebel (Beitráge 11. 137 — 194) 
kladl váhu, feminina od kmenů na krátké a; dále vývoj futura 
exacta a rozdělení původního a na a, e, o, o němž pojednal 
Curtius (Berichte der kón. sáchs. Gesellschaft der Wissenschaften 
1864). Leo Meyer podal srovnávací mluvnici řečtiny a latiny. 
Dle Diefenbacha se Graecoitalové záhy rozdělili (Origines Euro- 
peae 53), dle Schleichem (Beitr. I. 440) se Řekové nejdříve od- 
trhli od Pelasgo-keltů, dle Ebela (Beitrage II. 137) tvoří Italové 
střed mezi Řeky a Kelty. Ebel tamtéž (v článku Die Stellung 
des Celtischen) uvádí, že jako latina je středem a přechodem od 
řečtiny ku keltštině, tak tato od latiny ku geimanštině ; is touto 
shoduje se ve slovech, s onou v mluvnici. 

Leč domněnka o původní jednotě evropských Indoevropanů 
se zalíbila. Lottnerovi byl důkazem slovník kulturních slov, ztrá- 
ceni se augmentu, konjunktivu, media; desátá třída sloves (na 
-aja-) je tu základem nového tvoření; Curtius učinil ji pravdě- 
podobnou pojednáním o rozštěpení původního a y a, e, o \ evrop- 
ských nářečích, hlavně ji zastával A. Fick (Vergl. Worterbuch 
d. indog. Sprachen 1053) a hájil ji i později proti domněnkám 
jiným. 

K. 1872 nastal všem dosavadním domněnkám zásadní boj; 
nejednalo se tu o některou hypothesi, jednalo se o theorii. 

J. Schmidt zavrhl mínění, dle něhož povstalo z prajazyka 
mmější množství jazyků rozštěpováním, a ve spisku svém „Die 
Verwandtschaftsverháltnisse der indog. Sprachen** 1872 postavil 
theorii novou. Předešlí sestavili vždy několik jazyků, jež v něčem 
se shodovaly, v jednu haluzi, shody s jinými jazyky za nahodilé 
pokládajíce anebo vůbec k nim nehledíce. Schmidt vzal v úvahu 
veškery shody najednou a poznal, že každý jazyk je mostem 
a přechodem od jednoho sousedního ke druhému. Množství jejich 



Digitized by 



Google 



280 Em. Kovář 

nepovstalo rozštěpováním, ale přechodem jednoho ve drahý, což 
nám zobraziye vlna (Wellentheoríe). Dle nové theorie již v pra- 
jazyce počaly se jeviti dialekty differeucováním a tehdy obraz vlny 
byl úplný. Později rozdílnými vlivy jeden dialekt vzmohl se nad 
jiné, potlačil jej a místo čáry nastal schod. Dle Schmidta je slo- 
vanština mostem od indoeranštiny ku germanštině, tato od oné 
ka keltštině, ta od germanštiny k latině, tato od keltštiny 
k řečtině a ta konečně od italštiny zase k indoeranštině. Počíná 
slovanštinou i kritisuje důvody, dle nichž je nejpříbuznější s ger- 
manštinou. Nedostatek augmentu není důvodem, ježto i v ital- 
štině ho není a často schází i v nejstarších památkách řeckých 
a sanskrtských. Nedostatek ablativu je mylný, ježto se zachoval 
ve tvarech gen. sg. kmenů na a : stbulh. vlika, lit. pono a v germ. 
adverbiích na o: got. galeiko, sniumundó. Konjunktiv je dle West- 
phala (Phil. hist. Gr. 226) v afslaham, dále v ógs (2. os. konj 
pf. podobna řec. stásTé^ srov. Schmidt v Kuhn's Zeitsch. XIX. 
291). Za klamný důvod má též přechod aspirat med. v inaspi- 
raty, ježto v germ. dh sl d mají rozdílné střídnice {dh má d)\ 
d má t) ; adjektiva určitá jen vnitřně spolu souvisí (srov. Stein- 
thal, Charakteristik hauptsáchlicher Typen des Sprachbaues 303 
— 311), rozdíl sloves perfektivních a imperfektivních je též v kelt- 
štině (srov. Ebel, Beitráge II. 190) a i v cizích jazycích (srov. 
Schleicher, Beitrage I. 500). Důležitou shodou je mu změna bh 
v m, nom. sg. fem. na I v gotštině a litevštině a označování 
inchoativ a intransitiv nosovkou. Proto míní, dokládaje se i hoj- 
ností společných slov, že v Evi-opě jsou Slované Germanům nej- 
bližší. Avšak na drahé straně jsou blízcí jazykem i Indoerancům, 
majíce společný s nimi vývoj sykavky z hrdelnice (indoer. 9, 
lit. Š, slov. s), společnou ztrátu r v nom. sg. kmenů na r (sansk. 
mátá, stbulh. máti, lit. moté, ale řec. (irjtr]Q, lat. mater atd.), 
stejný nom. du. u kmenů na 1, u, d. Při jednání o vývoji sy- 
kavky odvolává se na Ascoliho (Corsi di glottologia 51), dle něhož 
bylo původně dvojí A, tvrdé a měkké ; z prvého vzniklo A, z dru- 
hého (fc') jednak opět k, jednak sykavka a sice tato ve slovan- 
štině, litevštině a indoeranštině. Jako další shody uvádí užívání 
suffixů bhi, bhis v instrumeutale, stejného suffixu v lok. pL, jedno- 
duchý a složený aorist, futurum na syámi, participia na vans, 
supinum na tum, jichž germanština nezná buď vůbec, buď jen 
výjimkou (na př. participium na vans v part. pf. berusjos, srov. 
Schmidt, Kuhn's Zeitsch. XIX. 291). 

Při slovanských určitých adjektivech užívá se zájmena ja 
a téhož původu je perské kesra descriptionis ku opsání přívlastku 
vůbec. I ze sanskrty dají se doklady tohoto užívání ja uvésti. 
Gen. sg. osobních zájmen má shodné tvary v sanskrté (mana), 
zendštině (mano), litevštině (mano) a slovanštině mene; dvandva 
jen v indoeranštině a slovanštině se nalézají v duále se skloňu- 
jíce; slovanské zájmeno ovi skloňuje se, což též již u eran. ava 



Digitized by 



Google 



Výklady o rodokmenu jazykfty indoevropských. 281 

DAlézáme a v sansk. da. avos ; jinde jen jako částice se objevuje. 
V číslovkách shoduje se právě slovanština a indoeranětlna ; konečně 
i slov hojnost je společných pouze těmto dvěma haluzím. (Srov. 
Novotného článek Rozhledy v oboru jazykozpytu, Listy fílol. I. 
117—122, 263—280). Při ostatních jazycích přidržel se po- 
nejvíce důvodů již dříve od jiných pronesených, až na malé 
jednotlivosti často dosti nejisté. 

Spisek Schmidtův způsobil pohnutí, ačkoli podobné myšlénky 
i jinde, i u samého Schleichera, M. Mttllera, zvláště Ebela, Pic- 
teta, se nalézaly o nářečích již v prajazyce, jež diferencováním 
vznikala. Zvláště vystoupil proti němu A. Fick ve spise ,Die 
ehemalige Spracheinheit der Indogermanen £ui*opas" 1873. 

Spis Fickův měl dvojí účel; měl vyvrátiti učení Schmidtovo 
a shrnouti veškery důvody pro původní jednotu evropských Indo- 
evropanů. Počíná též s pozorováním příbuznosti slovanštiny k sou- 
sedním jazykům; uznává, že je zvláště příbuzná germanštině, po- 
pírá však příbuznost zvláštní s indoeranštinou. Hlavně se tu 
obrací proti Ascoliho učení o hrdelnicích i dovoziye, že bylo 
původně dvojí ft, že vsak stopy tohoto dualismu se zachovaly ve 
všech jazycích indoevropských, a sice z prvého je indoer. k, í, 
slavolit. k, c, Č, kelt c, p, lat. qu, c, řec. x, xx, 7ty ^nr, r, rr, 
got. A, Av, z druhého indoer. 9, slov. 5, lit. š, kelt. c, lat. c, 
řec. X, got. h, Ascoli učí, že podobná dvojitost je u ^ jako u fc, 
čehož se i Schmidt doložil, jak zvláště ze shody eranštiny se 
slovanštinou vysvítá (zend. g je slavolit. g, zend z je stbulh. z, 
lit. f), ačkoli příkladů je pořídku. Proti tomu namítá Fick, že 
pravidlo má málo dokladů a ještě výjimky. Proti Schmidtovi, ze 
jen v indoeranštině a slovanštině jsou číslovky původní nomina 
abstracta, uvádí doklady podobné i z germanštiny i stnord. fímt, 
sett, got. taihund ve složení jako sibun — taihund, niun — 
taihond. O zájmeně ja ukázal, že i v gotštině objevuje se jako 
druhá část složeného slova v zájmenech osobních ik-ei> thuei, 
sa-ei. I dvandva doložil z germanštiny: sunufatarungó, gisun- 
fader (v Hildebrandslied). 

Nesnadno bylo Fickovi dokázati, že řečtina není zvláště pří- 
buzná s indoeranštinou. Některé důvody Schmidtovy oslabil tím, že 
ukázal, že mnoho shod není společné jen řečtině a indoeranštině, 
ale i jiným jazykům evropským, na př. inf. sansk. aně, -maně, 
řec. vat, -svat^ fievai objevuje se i v germ. jako n (=: vai, 
évai) a v kelt. jako m (zizfisvai). Ukazuje, že mnoho zjevů má 
pouze keltština s řečtinou společných, a přece nelze z toho 
souditi o zvláštní blízké příbuznosti obou, na př. suf. ma-ta v hom. 
i^dó-fiaTog a kelt. secht-mad, ocht-mad, atd. U mnohých shod 
popírá předhistorickou souvislost, na př. proti evropskému tn, un 
je v řečtině a indoer. dvojí praefix řec. a, av, sansk. sa, sam : 
to vysvětluje jako zvláštnost hláskoslovnou jednotlivých nářečí. 
Mnoho shod však přece uznati musil a tu dokládá, že každý 



Digitized by 



Google 



282 Em. Kovář 

jazyk evropský má se sanskrtou některý zjev společný, z čehož 
nelze nic odvozovati. Pak dokazuje jazykovou jednotu Evropanů 
a shrnuje veškery její důvody : v evropských jazycích se společně 
vyvinulo e, v řečtině a latině pak i společně o z původního a^ 
společně se vyvinulo I z původního r, jež indoeranština zachovala 
a až později se v sanskrtě samostatné počalo I vyríjeti; mnoho 
slov má týž hláskový útvar, rozdílný od útvaru ve strídných slovech 
v indoeranštině ; jazyky evropské tvoří praes. kmen pomoci -t 
(na př. 7tXsX'T(ú, plec-to, íleh-tu, ple-ta), mají odvozeniny od 
part. pf. na ta (na př. kafíTtsráo), gustai*e, choston, letěti), což 
v indoeranštině nenajdeme; za to postrádají vrddhi; dále před- 
ložky bývají téhož významu, v indoer. však mají buď význam 
jiný, buď méně určitý (na př. sansk. abhi značí asi tolik jako 
lat. ad, řec. dfupí, lat. amb-, stněm. ambi, kelt. imm asi jako 
circa); zákon Grimmův lze provésti u řeckých, nikoli u indoer. 
souhlásek; a konečně mají Evropané společnou předhistoríckou 
vzdělanost. 

Veškery úvahy jednající o tomto sporu, z nichž dvě nejlepší 
napsal Jul. JoUy (v Zeitschr. fttr V5lkerpsychologie VIII.) » Při- 
daly se k Fickovi. 

Pro spor ten jsou důležitý výsledky bádání novějšího. 

Heymann ve spise „das I der indoger. Sprachen gehOrt der 
Ursprache 1873** ukazuje, že v mnoha případech má sanskrta 
i jazyky evropské změnu r v Z společně se společnou změnou 
významu, na př. nik lesknouti se, luk viděti, ri pohybovati se, 
li Jbýti upevněnu. Eranské jazyky nejsou dle něho na odpor do- 
mněnce, že I se vyvinulo již v prajazyce. Zendština mohla prý I 
ztratiti, ježto r bylo hojnější: v staroperštině nevyskytuje se 
tvar 8 r, jenž by odpovídal původnímu 1. Kdyby prý se bylo 
sanskr. I vyvinulo samostatné, nalezl by se zajisté příklad, kde 
samo í je střídnicí za evropské r, ale nenalézá se. Počátek pro- 
měny ryl počal se tedy již v prajazyce, ale v Evropě pokračovalo 
se v ní dále čileji než v indoeranštině. Sám Fr. Spiegel (Beitráge 
VIII. 121 — 128) přidal se k tomu mínění dokládaje, že v zend- 
štiné snad jen graficky rozdél mezi r &l není vyznačen. J. Schmid- 
tovi byla práce vhod a přidává se k témuž mínění, ačkoli spis 
Heymannův ostře posuzuje (Jeuaer Literaturz. 1874, 204 — 5). 
Míní dle Lepsia a Opperta (Revue de linguistique III. 459, IV. 
207), že Z se nalézá dvakráte v klínových nápisech; chtěl též 
úplný důkaz, že v staroeran. památkách není slov, jichž střídnice 
v sanskrtě mají L Proti spisu Heymannovu rozhodné vystoupil 
Bezzenberger (Kuhn'8 Zeitschr. XXII. 366 — 61), ačkoli důvodů 
jeho nevyvrátil. 

Důležité jest též pojednání Hubschmannovo Uber die Stellung 
des armenischen im Kreise der indog. Sprachen (Kuhns's Zeitsch. 
XXIII. 5 — 49), jímž ukázal, že armenština je mostem od eran- 
ských jazyků k evropským. 



A 



Digitized by 



Google 



Výklady o rodokmenu jazykfiv indoevropských. 283 

Nade vše však vynikají výsledky bádání Brogmannova (v Cur- 
tiových Studien IX. 367, Kuhďs Zeitsch. XXIV. 2), Saussureova 
(Mémoire sur le systéme primitif des voyelles 1879) a Osthoffova 
(Morpholog. Untei-suchungen IV.), Paulova, Klngeova a jiných. 
Ukazují, že jako severní jazyky shodují se s řečtinou ve vývoji 
Z, tak indoeranské ve vývoji o (indoer. a, á), a dovozují, že hlásky 
ty a, e, o byly již u prajazyku a že je řečtina nejlépe zachovala. 
Tím padl jeden z nejpádnějších důvodů Fickových, víra ve společný 
vývoj evropský rvi spisem Heymannovým též je oslabena, po- 
jednáním Htibschmannovým theorie Schmidtova dosvědčena. 

K tomu přistupuje i ta okolnost, že theorie Schmidtova od- 
poručuje se sama sebou jako přirozená. K tomu přihlížeje hleděl 
A. Leskien spojiti obě theorie, vlnivou i větevnou v jedno (Dekli- 
nation des Germ. und Lituslav. str. X). Důvody Schmidtovy na- 
byly opět ceny ; Leskien uznává jejich platnost a tvrdí, že ovšem 
dialekty se již od počátku tvořily, že však vedle toho i rozštěpení 
nastoupilo, tím vlna byla přetržena, čímž na druhé straně vzniká 
často poměrně větší jazyková příbuznost k jednomu sousedu, než 
ke druhému. 

Dříve se v dialektech mnoho nebádalo. Nyní, kdy hojněji se 
pracuje v dialektologii, přichází se k poznání, že v menší oblasti, 
kde pravidelný výraz má málo překážek, vskutku každé nářečí 
je mostem od souseda jednoho ke druhému. Nejlépe to ukázal 
Otto Schrader na nářečích jihoněmeckých (Sprachvergleichung 
und Urgeschichte), patrné jest to i na nářečích italských (srov. 
Ascoli, Italia dialettale v Archivio glottologico italiano 1882). 
Z toho jde, že při pravidelném vývoji nářečí pro poměr jejich 
mezi sebou platí theorie vlnivá. Ježto tato není všude patrnou, 
jest nám zkoumati právě příčiny, proč v jednotlivých případech 
neplatí, z nichž u národů indoevropských rozštěpení bylo by 
i častou i hlavní. V tomto směni není však dosud bádání a tedy 
ani výsledkův. 



Klasobraní pe rukopisích. 

xvm.*) o staročeském „Životě Krista Pána" a nově 
poznaném jeho zlomku. 

Rozbíi*aje literárně historicky tak zvaný posud „Albertův 
Ráj duše"**) musil jsem prohlednouti též rukopis bibliothéky 
Klementinské XVII. D. 32., v němž na druhém místě staročeská 
památka tato se nalézá. Ji předchází v kodexu jakés české se- 

♦) Srov. Liaty filol. 1884, 111 bL 

♦♦) Viz „Staročeský sborník traktátů mravoučných a mystických před- 
štítenský" v Cas. Mus. 1884 sv. 2. 



Digitized by 



Google 



284 J. Truhlář 

psáni na 19 listech nemající začátku ani konce, které Jungmann 
v historii literatury II, 132 tako označuje: Výklad některých 
čtení sv. evangelium ze XIV století, Hanuš pak v Dodavcích I. 
str. 22 správně na konec téhož věku klade. Než pravou povahou 
svou náleží zlomek tento u Jungmanua pod číslo II, 140 obsahuje 
tak zvaný Život Krista Pána, kteréhož vedle známého pergameno- 
vého rukopisu Klementinského XVII. A. 9. a papírového Roud- 
nického dochovány nám tuto zbytky exempláře třetího. Všechny 
tři rukopisy tyto pocházejí ze XIV. století, nejstarší jest ovsem 
pergamenový z počátku druhé polovice téhož věku, ide všechny 
jsou pouhé přepisy předloh starších. Než se se zlomkem naším 
blíže seznámíme, pohledněmež poněkud na spis sám. 

Na základě nejstaršího rukopisu rozebral P. J. Šafařík Život 
Krista Pána r. 1842 (Rozbor staroč. lit. II. 58), i domníval se, 
že neznámý spisovatel „dílo své buďto docela pávodně buď aspoň 
velmi svobodně • podlé starších latinských vzorův česky spisoval, 
vybíraje odevšad to, co za lepší pokládal, a předkládaje je, 
v duchu dobře zažité a ztrávené, svým českým čtenářům způsobem 
docela novým, od oněch cizích vzorů zcela neodvislým." Domněnku 
tuto slušno poněkud opraviti. Původního jest totiž v českém se- 
psání tomto kromě předmluvy velmi málo, i ačkoli spisovatel 
čerpal z několika pramenů vedlejších, o nichž níže připomeneme, 
jeví se práce jeho celkem jakožto volný překlad spisu sv. Bona- 
ventury (f 1274) nazvaného „Meditationes vitae Christi" (srov. 
Bonaventurae opera, Venetiis 1755 sv. XH). O spisovateli českém 
nevíme nic, než že to byl nějaký dominikán. Nazývat -se v před- 
mluvě „já predikatorového zákona nedostojný duchovní" ^Šafařík 
chybně četl „predikator nového zákona"), a napovídá, že dílo toto 
koná na zakázku nějaké osoby stavu rytířského. Uvedené dílo 
sv. Bonaventury jest naproti českému zpracování téměř dvakrát 
delší, poněvadž spisovatel český o rozjímání scholastická a my- 
stická, jež jsou v originále věcí hlavní, málo dbal, ano úmyslně 
je vynechával drže se nejvíce vypravování biblického, které kde- 
koli Bonaventura zkrátil, on podlé evangelií doplňuje. 

Než nejen z tohoto vedlejšího pramene nacházejí se ve spise 
našeho domiuikána přídčlky, nýbrž čerpáno ještě z tak zvaných 
apokryf — ovšem velmi střídmé — potom také hojnější měrou 
z českého passionalu. Z tohoto zejména vybrán počátek (srovnej 
fol. 1^ Zywot fwateho Joachym a fwate Anni se „zlatou legendou"), 
na fol. 6* stojící kapitola „o zwieftowany fwate kralowny matki 
bozie" má úplně týž text, který p. Patera jakožto zlomek passio- 
nalu kapitulní v Mus. 1882 na str. 519 dal otisknouti. A ještě 
takto nevyčetli jsme všech zdrojů spisu našeho. Některá totiž 
místa patrně vzata jsou z nějakého skládání veršovaného, na př. 
fol. 80"^: 

kakz kolyAvyek prawy bob y prawy czlowyek byeíTe, 

wíTak welyky hlad JezyíT trpyeíTe; 



'N 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisích. 285 

fol. 80**: bohu otczy chwalu wzdachu, 

w fukromye fye fpolu brachu; 
foL 85^: Když YezyíT do Bethanye v weczer przygyde, 

jeho matka prety nyemu wynyde;*) 

konečné na fol. 111^ počátek kapitoly „o fwietye trogicy a o fwatem 
důffe" : 

Dawnich mudrczow geft powiedienye, 

ez nycz bludnyeylTieho nenye 

nez tu drzoft w frdcy gmiety, 

ktoz chce wíTeho rozumem giety. 

To jsou as ony prameny, z nichž náš dominikán čerpal látku 
i text svého sepsání, které celkem, jak svrchu dotčeno, opírá se 
o uvedený spis sv. Bonaventury. Tímto eklektickým vybíráním 
látky z rozličných pramenů povstali někteří zmatkové ve spise 
našem; srov. na př. kapitoly fol. 35*» „od obraceny e wodi 
v wyno" a fol. S?** „gefto JezyíT na fwatbu byl pozwan**, kde 
táž událost dvakrát se vypravuje. Tolikéž o popsání lidu v říši 
římské vypravuje dvaki-át a sice v kap. „o wraceny Jofephowu 
k Marigy" (fol. 15*) a v následující kap. „o narozeny GezylTowu" 
(fol. 18*). Divný osud postihl kap. XIX spisu sv. Bonaventury 
„de vocatione discipuloram**, která rozervána na dvou místech 
sepsání českého se nachází, na fol. 33^ v kap., která má nápis: 
„cztenye prwu nedieli v puoftye", potom opět na fol. 35*» v kap. 
,od obracenye wodi v wyno." Vůdce svého Bonaventury drží se 
náš spisovatel svým způsobem, buď totiž roztahuje jednu jeho kapi- 
tolu na dvě své, nebo spojuje dvě i více v jednu kapitolu vlastní, 
která potom ovšem mívá nedostatečný nápis, nebo konečně vy- 
pouštěje některou docela. Teprv od fol. 80 spouští se tohoto 
svého vůdce úplně, jelikož tento v samé téměř meditace zabředá, 
i přidržuje se znění evangelií a passionálů. Taková jest povaha 
staročeského „Života Krista Pána" zachovaného nám v pře- 
vzácném pergamenovém rukopise Klementinském a důkladně roze- 
braného od Šafaří ka, k jehož domněnkám tuto některé opravy jsme 
přičinili. 

Předeslavše několik těchto poznámek o staročeském Životě 
Krista Pána vůbec přikročme ke zlomku této památky, který, jak 
tuto poprvé konstatujeme, zachoval se nám na prvních 19 listech 
rukopisu Klementinského XVII. D. 32. Popis nikopisu podali jsme 
na jiném místě**), zde pouze podotýkáme, že písař, od něhož první 
část následujícího v kodexu sborníku pochází, vyhotovil také přepis 
naší památky v kodexu tomto pohříchu jen zlomkovitě nám za- 
chované. Jak z písma a jazyka i pravopisu vysvítá, náleží přepis 
tento na konec XIV věku, jak již Hanuš dobře usoudil. Než ani 



*) Tyto tři citáty vzaty jsou z našeho zlomku XVII. D. 32. 
**) Čas. Mus. 1884 BY. 2. 



Digitized by 



Google 



286 J. Truhlář 

těchto 19 zbylých nám listů není souvislým celkem, nýbrž jsou 
to čtyři větší neb menší částky bývalého celku, i shodují se 
8 ním, pokud rukopis XVH. A. 9. máme na zřeteli, více neb 
méně takto. První kus na listech 1 — 6 shoduje se skoro zcela 
s textem pergamenového rakopisu na listech 8 — 11. Nyní ná- 
alediye velká mezera. Druhý kus na listech 7 — 9 shoduje se málo 
s tlm, co ve starším rukopise obsaženo na listech 76--^6, nebo 
písař mladší celé kusy vynechával a někdy přehazoval. Nyní ná- 
sleduje jen malá mezera as 2 listů. Třetí kus na listech 10 — 12 
přiléhá opět poněkud těsněji k tomu, co v pei"gamenovém ruko- 
pise nalézáme na listech 88 a 89, kromě zakončení této části, 
v němž oba písaři se rozcházejí starší drže se znění biblického, 
mladší passionálu. V posledním kuse konečně obsaženém na listech 
13 — 19 rozcházejí se texty obou rukopisů úplně, jen na listě 15 
(de re8urr,eotione) pozorovati mezi oběma jakous shodu, která, jak 
se zdá, jen nedbalostí písaře mladšího nestala se úplnější. Že písař 
tento nepřepisoval z rukopisu pergamenového, již z tohoto různění 
vychází na jevo ; ale jak se má zlomek náš k rukopisu Roudnickému 
a tento k pergamenovému Klementinskému, tohoto času neumíme 
pověděti. Kterak si počínal český dominikán naproti Bonaventurovi 
ani jména jeho v předmluvě neuveda, ačkoli z něho pilně vypisoval, 
tak počínal si opět neznámý písař zlomku našeho naproti domini- 
kánovi přijímaje z díla jeho co se mu líbilo, i zaměňuje celé 
kapitoly textem odjinud vzatým nebo vynechávaje a zkracuje 
znění své předlohy. Neznalit písaři středověcí piety leda k písmu 
svatému nebo k tomu, čemu nerozuměli dokonce. 

Níže podáváme ukázku zlomku našeho, a sice, aby srovnání 
8 rukopisem nejstarším bylo snazší, otiskujeme prvních 6 listů 
rukopisu XVII. D. 32. přidávajíce v poznámkách odchylná čtení 
rukopisu XVII. A. 9. Mělo by se ovšem díti na ruby, ale poněvadž 
nadmeme se, že vzácný rukopis pergamenový co nejdříve vydán 
bude o sobě a celý, čehož jest si ve prospěch studií jazyko- 
zpytných přáti co nejvíce, otištěním tohoto mladšího kusu chceme 
vykonati, co možno a slušno v tomto čase, kdy litera starších 
grammatikářův přestává zabíjeti, ale duch studií pi-amenitých oživo- 
vati jazykozpyt náš domácí. 

[1**] (po)czye^) pokornye mluwyty a rzkuczy : wyzy to hofpo- 
dyne myly, genz^) fye prwe rady fwe fprawedlnofty ') gyz dluho 
drziff, pro nyzto *) fye na fwe ftworzenye welmy hnyewaíT. A gyzt 
geft ^) czaíT, aby fye rozpomanul ^) na fwa mylofrdenftwye ') ; neb 
ty gfy ten, genzto w fwem boftwy mylofrdenftwye ') nefeíT nade 
wílye fwa vczynyenye. A když mylofrdenftwye ') w tobye bydly, 
kak to moz by^, by fye nykda^) nefmyloval? Která tobye chwala 



») v ruk. XVn. A. 9. fol. 8». ^) gez. ^) prawedlnofty. *) nyezto. 
•') ge. •) rozpomenul. ") welika milofrdye. ^) nyekda. 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po nikopisích. 287 

ottud ^) . przychazye, ez'°) gfa przyewíTemohuczy hofpodyn nad 
hubeným fye ftworzenym mftyíT? Wolyw fobye mýle fluhy, gychz- 
toz frdcze duchem fwatym ofwyeczoval, gymztof fwa tagenftwye 
o * ') buduczych czaíTyech zgyewowal, wíTeczky w zalarzy temnem 
drzyíT^^): MoyzyelTye, f nymztoíT nyekda*^) myloftywye mluwyl, 
gemuztoíT fwe hozflwye nad przyrozenye czlowyeczye v wydyeny^*) 
brzkofty oka mzenye vkazal. Taklyz chczeíT na wyeky w fwem 
hnyewye zadrzyety fwa mylofrdenftwye ' *) ? Ne tak, myly hofpo- 
dyne, alle gyztye*^ czalT, aby fye nad hrzyeíTnymy fmylowal. 

Tehda bob ^') ottecz fye na fprawedlnoft ozrzyel **) k gyegy^^) 
dawnemu promluweny propowyedyel a rzka: [1*^] y zdaly zapo- 
mene boh fweho f mylowanye ? '**) Awffak geft to o mnye pfano, 
ez ma mylofrdenftwye**) gfu powylTeua nade wíTye ma vczynyenye. 
K tomu fprawedlnoft ^ otpowyedye : když geft to tak twemu 
bozftwy lybo: tozt"; czaíT przyewdyeczny przyffel nad hrzyelTnymy 
fye fmylowaty ; neb twe mylofrdenftwye **) wzdy bylo, geft y bude 
Dft wyeky. Ay tot wzkwyetl*^) kwyet przyewonny,'*) dyewkaprzye- 
czyfta, wflye íTlechetnofty plna, gyzto gmye geft Maria, ot nyezto 
tyelefenftwye, když raczyíT, przygyety mozeíT. 

Tehda hofpodyn, genzto nechcze fmrty hrzyeffneho, otpowye- 
dyel fkrzye Moyzyeflye a rzka : wydyew wydyel fem welyku fti*aft 
y nuzy lydu mého, y ftupyl fem. Jako by rzekl: myloftywye fem 
fye ozrzyel, abych gye*') wykupyl. Tu prawy fwaty Bemhart: 
mohla geft o tom w rozumy e pomluwa"^') byty, která by oíoba 
fwate trogyczye gmyela czlowyeczftwye na ÍTye *') przygyety, oteczly 
synly czyly duch fwaty. Nayprwe íye wydyeffe rozum, ^^ ez boh 
otecz, a to proto, ez w tey fwatey troynofty bohu otczy mocz 
wlaíTtye ^') przylezy, a protož ez fye dyabel byeíTe mocznye w fwyet 
vwazal, 3*) ez by boh otecz [2**] tyelefenftwye '^) wezma wyffy 
mocz^*) dyably'*) przyemohl. Druhé fye wydyelTe, aby duch 
fwaty tyelefenftwye'^ przyyal a to proto, ez, yako geft gyz '*^) 
rzeczeno, duchu fwatemu przylezy myloft, a ta fwyetu geíTcze ne- 
byla vkazana, pronyezto by bylo podobné by duch fwaty tyele- 
fenftwye przyyal, a tak fwyetu fwu myloft vkazal. Trzyetye fye 
wydyeíTe, by'^ fyn bozy tyelefenftwye przyyal a to proto, ez 
gemuz fye wlaíTtye **) krzywda Itala, chczely to v myr a w dobro- 
wolenftwye przyuefty, gma ne gyneho '*) myefto febe fiaty ale fam 
k tomu przygyty. A tak geft, ez fu lyde wlaíTtye*^) fynu bozyemu 
krzjrwdu vczynyly chtyecz dyedynftwo **) geho fwate mudrofty 



») odtad. ") genz. »*) y ^^) zde nyní následuje: tu Yfaiaffe 
Dauida Jeremyaffe y gynychs prorokow zapomnyel, tu také etc. **) nye- 
kdy. ") dywney. **) mylofrdye. ") gyzt geft. ") zde vždy: buoh. 
•**) ozrziew. *») gegie. »•) fol. 8»>. ") mylofrdye. ") prawedlnoft. ") tot. 
**) milofrdie. '^) wzquetl qwiet. ") vynecháno. '^) gey. '*) mluwa. 
**) na fye. *®) rozumu. ^^) wlaffczie. ^^) nyní následuje: widyeffe fíe 
to podobno. ^^) czlowieczftwie. '*) mocy. =»^) dyabla. '^) yuz. *") aby. 
^^) wlaffczie. ••'») ne gyne. ") wlaffcze *») dyediczftwo. 



Digitized by 



Google 



288 J. Truhlář 

fobye neprawye ofobyecze*') obludom'*') powolugycze **) když 
gym byeÍTe rzekl: budete yako bobowe, toczyz takuz mudroft 
wyeirtby*^) gmagycze**), zle y dobré wyeduczye. *') W tey po- 
mluwye tak oftalo, aby fyn bozy na fwyet ftupyl w zywot dyewky 
przyefwate, aby tu tyelefenftwye przygma gednofworau moczy**) 
w fwey fwatey troynofty zwucznye fwyetu kázal. *•) W tu tak 
przyezzfczatnu *°) hodynu wffemu fwyetu vtyeíTenu, **) yakzto [2^] 
fwaty LucaíT we czteny pyíTe, poflan geft angel '*) Gabryel ot 
boha do myefta wlafty Galyleyíkey *'), gemuzto myeftu gmye Na- 
zaretb, k dyewcze oddané ^*) múzy, gemuzto gmye Yozeph z domu 
Dawydowa, toczy IT z národa Dawydowa, gyeyzto **) dyewczye gmye 
Maria. Tu trzyeba otazanye: procz geft angel poflan a ne czlo- 
wyek? To fye gye '^) proto ftalo, yakz prawy fwaty Bemhart 
v wykladany cztenye zwyeftowanye, genz *^) yakez fkrzye zlebo 
angela prwa matye nafye Ewa geft przyelftyena **), pro nyztoff**) 
gfmy ot bozye*°) mylofty otpadly,*') takez fkrzye dobrého angyela 
bohem poflaneho matka bozye zwyeftowana, skrzye nyzto gfmy 
bozy myloft nalezeny . ^'^) Druhé proto angel poflan, aby fye mezy 
angelem a czlowyekem myr a przyezen ftala; nebo przyed tyem 
angel czlowyeka nenawydyeíTe a czlowyek angela. Gemu^^) angel 
wynnu dawaíle w tom a rzka: naíTych bydl prazdnoft wamy fye 
myela naplnyty, a to fte wy fkrzye przyeftupenye rulTyly. Czlo- 
vvyek angela nenawydyeíTe a rzka : gfem zlým angelem [3'^] przye- 
luzen ^*), a tak gfem byl boha otfuzen. Protož angel bozy poflan 
geft na znamenye, genz **) fkrzye to fwate zwyeftowanye (myr 
a pokoy) mezy bohem a mezy hrzyeíTnymy (mezy angelem a czlo- 
wyekem) myefyl fye nebefky ftaw. ^^) Protož angel poflan ne 
wíTelyky,*^') yakzto prawy fwaty Bernart, ale archangel Gabryel, 
genz fye bozye fyla znamenawa. Gehoz fyly welykoft znamenaty 
mozem ze trzy welykych vrzadow, gezto mu boh poyczyl ^^) 
w fwem nebefkem dworzye. Nayprwe^^j (pofel geft)'°) zgyewenye 
bozych fwatych tagenftwy, yakzto geft w Danyelowu proroczftwy 
pfano. '*) Tu geft rzeczeno gemu : Gabryely '*) day to tomu ^') 
toczyíl Danyelowy rozumu '*) tohoto wydyenye znaty. Druhy 
vrzad dan Gabryelowy wytyezftwo v bogych, yakzto prawy fwaty 
Ambrož v wykladany proroczftwye '^) Danyele proroka. Trzyety 
vrzad gma wzdy przyed bohem ftaty, yakzto fam prawy Jhezus'^) 
we czteny fwateho LucaíTye: ja fem angel Gabryel, genzto ftogy 



*•*) ofobity. ^*) obludnebu (sic) flibnyku. **) powoligice. *^) v wie- 
ffczbye. **j fol. 9». *^) wieduce. **) mocz. **) vkazal. *°) przie- 
zífczaftnu. **) radoftnu. **) zde vždy: andyel. ^') galileyfke. **) ot- 
daney. '•^) geyz. ^^} geft. *^) gez. ''*) przielffczena. *^) pro nyezto 
gmy. «o) Yždy: buozie. **) vpadly. «^) nalezli. ^^) Před tím: Andyel 
czlowieka proto iienawidieffe, gez gemu. **) przielffczen. ®*) gez. "•) myel 
fíe ftaty. «•) Tato veta vynechána. «») poruczil. «») fol. 9^. '») jinou 
rukou vedle psáno. Starší rukopis nemá. ^») pfana. '*) Gabriel. "'') to- 
muto. '*) rozum. ^*) proroczftwi. '*) nemá. 



> 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisích. 289 

wzdy przjed hofpodjmem. A tak ze geft archangel moczDje fjlny, 
protož geft ot íwate troycze '^ í nebefkym [3^] pofelítwym k Ma- 
rygy k czyftey dyewcze '^) poílan, gemuzto boh otecz wnytrznyey'®) 
fchranye fweho tagenftwye pofelftwye rozkázal. Yakzto prawy fwaty 
Aagaftyn w gednom kazany o zwyeftowany: pozwal k fobye bob 
otecz Gabryelee archangela a rzka k Dyema: Gabriely, ^°) bad 
pofel k*') przyepowyíTene fwatofty, tobye famemu zgyewugy to 
tagenftwye. Wyzy, gez ten, gebozto fem k mey twarzy podobna 
vczynyl, zaftaral fye w hrzyeflyecb ; *^ gehozto fem k fwyetlofty 
ftworzyl, toho *') geft gyz **) zamraczyla dawna temnoft. A *') tot 
pro gych welyky blud nechtýe, aby zahynuly, mufy z fweho mocz- 
neho ftolu dolow fpuftyty '^) a nad nymy fye ůnylowaty *') fkrzye 
mého myleho fyna na fwyet feflanye. Gdyz k dyewczye *") f brzkofty, 
gyezto ^^ gmye geft Maria, gdyz k mého ftola duoftoynemu przye- 
bytku, gdyz k druhému na zemy neby, gdyz ku ochranye me wffye 
fwatofty, gdyz k przyezwolenemu '") przyebyťku narozenye mého, 
prowolay fwyetu prwy hlalT me radofty. 

To rozkazanye angel ot boha wlTyemohuczyeho vflylTaw po- 
czye w líobye [4^] myflyty a rzka: toto pofelftwye przyedywne 
geft nykda •*) neflychane a wynyka nade wlTye fmyfly y nade wíTye 
rozumy laha, ze •^j ten, gelíto w cherubynowe •') opatrnofty przye- 
hrozen geft, w feraphynowem horuczyem mylowany zrzyedlnofty'*) 
a we wíTyech angelfkych moczy przyrozeuy ^^) ygyednyem rozumem 
neobklyczen geft, ten v przyepokomey dyewczye '^ zywotku przye- 
bytek fobye gyedna^^ y pofoby. Kak to moz byty, by tak ne- 
obklyczena moz^®), gyezto^*) welT fwyet ůnyfly obklyczyty ne- 
moze,*°**) by flye ta mohla tak v maley fchranye gyegye fwateho 
zywota fchranyty. W nyz dobu angď tak myfleffe, promluwy 
k nyemu hofpodyn a rzka: czo myíle zamuczugeíf fye^°^)? Zdalyf 
nezdal pHireho****) ote mne pofelftwye v*°^) Zacharzye? Czemu 
fye dywylT, o Gabryely, zdaly neyfy prwe poflan k Sacharzowy, 
aby gemu narozenye geho fyna Yana zwyeftowal, gehoztoíT, ez 
tobye nevwyerzyl brzo, mluwenye*®*) moczy zbawyl, zda fye to 
nedokonalo, czo bylo w twem pofelftwy gemu flybeno ? Wlíakf to 
dobrzye wyedyel, ez ten ftarecz ^**') a bezdyetkynye geho Alzbyeta 
[4^] wlairtnym*®^) darem ote mne w íwe^°') ftarofty nad welTkea 
byeh przyrozeny flowutny plod fyna*"®) przygely? Y czylyt my 
gelTcze*®*) nelhadno vczynyty, a ya wlTe ftworzyl flowem: procz 
fobye to tak nefnadnye ^^^^j myflyíT? SlylTmy, czo gye ***) k tomu 



'^ trogicie. '*) dyewicy. '^^) v wnytrznyey. *•) Gabriel. ^^ oprzie* 
powyffeney. ^^ hrzieffe. »») to. ") yuz. »*) ay. ««) aftupity. ^^) fmi- 
lowanve (sic). *®) dyewicy. *') gieyzto. **) ku prziezwolemu (sic)- 
•*) nykdy. '^ gez. •*) cherubynowey. '*) fol. 10 ». ^*) przirozenye* 
'fi) dyewicy. ^V nemá. '^) neobfiezywa mocz. '*) gieyzto "°) nemoz 
neobkliczity. '®*) miíly zamucygeff. *°*) prwe. ***) nemá. *•**) mlu- 
weny. »•*) ftarzecz. *•*) wlaffczym. *»^ fwey. ^»»). gfu. »•») geft 
czo. "•) nefnadno. "*) geft. 

LiAty filologické A pMdftgoglcké 1884. 19 



Digitized by 



Google 



290 J. Truhlář 

angel otpowyedye: to wyedye, hofpodyne, genz '^^ vzdrawyty ne- 
doftatky przyrozene mozeíT y nemoczne vtrpenye **') a mdlého 
zywota vdy w fwe nawratyty fyly, ^**) bezdyetynftwa ftaroft ka 
przyrozenemu plodu nawratyty. To geft tweho fwateho bozftwye 
moczy fnadno vczynyty, yakozto fwyedczye ony trzy bezdyetkynye 
Sara Anna a Rebecca, gelTto fu byly bezdyetkynye, potom gfu 
twu fwatu mylofty k plodu nawraczeny. Ale dyewczye porodyty 
bez muzkeho*^*) dopuftyenye*^^) wynyka nade wlTye prawa przy- 
rozeneho byehu. Kakoz tehdy doftoyney dyewczye **") zwyeftowaty 
budu twe w gyegyem*^') fwatem zywotu**^) poczyetye, ano tebe 
wlTeho fwyeta fchrany obklyczyty nemohu, kakz tye pak fchrany 
zywot dyewczy? Y czyly ona fnefty moczy bude o fobye^*^ oheň 
horuczy tweho przyeflawneho ^**) bozftwye? K tomu otpowyedye 
hofpodyn*'*): Gabriely*'*), yakez fy wydyel Moyzyeffow kerz 
na pufty***), genz ohnyem /5«/ horzye nefhorzal, takez ta ma 
zwolena dyewyczye mym w gyegy fwaty zywot wftupenym yzadnym 
czynem nebude w zywotye*'*) vražena. Gdyz tehda, Gabryely, 
a tey dyewczye*'^ nebefku*^^) przyedywnu nowynu nebefkey *'^ 
rady donef. NalezneíT gy, anat v malém domku bydly, awíTakz 
gyz**^) w nebefkych fyenyech kraluge*'^) y wewody. Tehd***) 
dawagy gy*'^ mého myleho gedyneho fyna, aby byla tomu 
matku, **') gemuzto gfem ya otecz. Dýewku gy *'*) wyzy, matku 
gy *'*) czyny, gmeno gyey dawagy porodnycze; awlTak proto oftane 
w czyfftotye*'*) gyegye czyfte dyewoyftwo. *'') A tak '*^ bude 
bez muzkeho *'^) poznanye matku tomu, gemuzto gfem ya bozfkym 
czynem otecz, wíTemu fwyetu k pomoczy. ***^) Yuz nebude nazwuia 
Ewa matku wflyech na fwyetye przyebywagyczych, ale yuz teyto 
dyewczye***) chwala bude dawana z toho, czo fye dobrého bude 
na neby y na zemy dyety. 

Tehda angel to pofelftwye ot fwate trogycze przygem k ne- 
befkey dyewczye **^) modlytebnemu pokogyku ***) fye przyblyzyw 
k nyey przyftupyw a przyed ny f welyku czty ***) vkazanye ne- 
befke gyey^**) prorzekl arzka: zdrawa mylofty plna. Tu prawy 
swaty /5*7 Ambrož, ez angel k nyey***) wftupyw nenalezl**^) 
gyey w ulyczyech, nenalezl ***) gyey na fwyetflcey ***) wyeczy 
hledagycze, ne na trzyffczy f lydmy o gyelTytnych wyeczech mlu- 
wyecze, jakzto nynyeyíTyeho fwyeta mnohé panny czjmye, ale 
w fkrytem pokogyku nalezl gy, *^^ ana fye bohu modly, profyecz. 



"*) gez. "•) ruffíty nemoczna vtrpenye. 
'*) muzfkeho. *") doftupenye. '*^ dyewicy. "^j 



») k fwey fyle. 



'") gy«. "*) nemá. "«) w cielofty. >") dyewoyftwie. "*) tat "^^m 
fkeho. "*) neb tak chey tyem czYuem fpomocy. "*) diewicv. **')k 
beíke dyewicie. **■) pokogy. ***) k ny. ***) poczeftv poklek. "•) 
i«») gye. »") ne na okoncich (bíc). »*•) fwietfke. *'*) yu. 



ne- 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rukopisích. 291 

aby boh feflal na fwyet fyna fwebo gedyneho dawuo flybcneho. 
A yakz to fwaty Yeronym w gyednyech ftaiych knyhach ualezl, 
a*^') w tu hodynu Maria czftyeiTe ^ ^^) fwateho YzayaíTe prorocz- 
ftwye tu, geíTto fye pyeíTe; ay tot dyewka**^) poczne y porody 
fyna, gemuz gmye bude Emanuel, toczyz boh f namy. To przye- 
czetfly'**) y pocze myflyty a w fwem frdczy zadagyczy '^*) wzdy- 
chagyczy^*^) a tak w fobye mluwyeczy: e bych ya wyedyela, 
která to bude tak fwata y doftoyna dyewka, z nyezto fye ma na- 
rodyty wíTemu fwyetu flybeny fpafytel, kak bych ya gycy ^*') rada 
fluzyla, abych fye gyegyey ^*^ zíTczaftney ^'^) twai'zy nahlodala. 
A když ona tak myfieíTe, wtu hodynu angel k nyey***^j wftupyi, 
a nalezl gy ana flzyecz * * ') kleczyeczy k zemy nyczyeffe bohu 
fye modleczy: tu gyey ^®') rzekl: zdrawa mylofty plna, boh f tebu, 
požehnaná ty [6^] mezy zenamy. Tu prawy fwaty Bernart : nykda*^^) 
ta^^*) flowa tli weffele rady, tak hlubokého tagenftwye tomuto 
fwyetu any drzewe any potom gfu zgewena, ^^^) yakz to teyto 
zwyeftowano**^) dyewczye*^^) fwatey. Neb w tomto pofelftwy ^**^) 
zpofobeno ^*^) geft o przygyety tyelefenftwye fyna bozyeho, o pekel- 
ném poboyowany, o fwatych dulTyczyech " '**) z przyedpekle wy- 
wedeny, o angelfkych prázdných bydl naplnyeny. Tot geft ten 
dneíTny den, w nyemzto zgyewena nebefka rada, kterým by czynem 
wyeczna fmrt byla zahlazena a czlowyek z dyablowe''*) moczy 
byl wyfwobozen a k drzewnyemu^'*) duoftogenftwy ^'') byl***) 
nawraczen. By tomu fwyet rozumy el, ^"^) czo gemu dobrého ^'^) 
a duoftoyneho y*^') wffye chwaly mnozftwye^'^) ten den przy- 
nefe, cztyl by y flawyl by gyey nade wíTeczky gyne hody. Tot 
gye^'®) ten den, w nyemzto flowo bozye*'*) na wyeky fkryte 
fkonawane' ^°) tyelefenftwye przyyalo. Neb by fye bylo to neftalo, 
nykda^®^) by fye byl nenarodyl, ' ^^) nykda by byl z mrtwych 
newftal, a nykda *®^) by byl pekla nepoboyowal, nykda ^'*) by 
byl na nebeffa newftupyl, nykda ^'**) by ducha fwateho apo- 
ftolom [nejfeflal, *'*) w nyemzto a fkrzye nyehozto'®*) przy- 
chazye nam [6^] hrzyechom "*) otpulTtyenye. *®^) Tot ge'^^) ten 
den flowutny, nade wíTeczky gyne hody fwrchowany, wílyech 
flawnych hodow poczatek, o nyemzto fwaty Rzehorz w fwey'^*) 
fwatey czyerkwy^'^) zpyewaty vftawyl a rzka: '••*) dnelI geft 



»**) nemá. ^^*) cztyeffe. ***) ay tot halma tocziff dyewka. ^**) fol. 
11a. i«5j zadagicz. *^®) wzdichaty. '*') gy. *'**) gegie. ***) nemá. 
*^®) k ny. ***) za toto slovo mezera. *^*) gy. **^) nykdy. ***) taká. 
***) zwieftowana. *"^ nemá. *") diewicy ^^^) pofelftwie. "') zpofebeno. 
"<') duff. "*) dyablowy. >") přidáno: dawnemu. »'=») doftogenftwi. 
"*) nemá. *'^) frozumyel. *'*) přidáno: radoftneho. *") nemá. 
»78) geft. 1^9) u bozie. ****') fki-tye (sic) fchowane. ***') nykdL *^*) při- 
dává : nykda by byl pro hrzieffne fwe fwate krwe neprolil. '*') „ne" 
později připsáno. Starší rukopis: nefeflan (sic). ***) nezto. ***'•) hrzie- 
chow. >««) otpuffczenye. ^^'') geft. *«») wffiey. ^^^) fol. li*'. 
****) w tato ílowa: tot geft ten den, genzto geft fam hofpodyn vczynyl, 
dnes etc. 

19* 



Digitized by 



Google 



292 J- Gebauer 

hofpodyn wezrzyel na ITweho lydu ftraft a wykupenye poflal;*'^) 
dneir fmrt, genzto **^) byeíTe Éwa wllemu fwyetu wnefla, Maria 
zahnala; dneíT boh czlowyeczftwye przyyal, to gymzto byl toho 
nepromyenyl, gymzto*^') nebyl to znowa wzal. A protož tak 
fpafytelny ^**) poczatek naffeho wykupenye naboznye a wefele 
pamatugycze wflyczkny rczyemy : chwala tobye hofpodyne. Jak gye 
angel rzekl: ^^*) zdrawa mylofty plna. Tu prawy fwaty Yeronym: 
a tak ^'^ gyey ^'^ dobrzye rzekl angel: mylofty plna, neb plnosty 
twey fwatey^'®) mylofty fczyedru rofu dacha fwateho fkropen geft 
wlTeho fwyeta národ ; neb kakz kolywyek w fwatych otczych y pro- 
roczyech myloft bohem daná byla a bydly la, ^^•) wlTak ne tak 
fwi*chowanye yako w tobye, dyewko mylofty plna. Neb gym myloft 
daná geft w rozlycznych rozdyelenych, ^^®) ale w tye wlita geft 
plnye fpolu wlTec:^ nebelTka myloft. Tu také prawy myftr we- 
lyky Albert «° O 

(Následuje mezera. Viz předmluvu). 

Job. Truhlář. 

XIX. Básně připsané při PulkL. (t j. při kronice 
Pulkavově, v rkp. Lobkovickém z 1. pol. XY, str. 

426 sL). 

Ezyecz Oynocha núadeho, 

Ay mladofty! 
w mých przihodach 
íhaznoft wzdy vkazugy; 

lecz z dobroty, 
lecz ze zlofty, 
zywota nelitugy 



•) 



Mam k radofty 
kwyetye cztnofty, 
letnye czaífy myluge; 

Pyefnye zpyewam, 
fmutku nedbám, 
W fi*dczi fie neftaragye. 

Pyekne fmyenye 
y wzezrzienye 
flicznoft mu vkazugie, 



'»») poflan. >»») gyzto. >«»») gymztoy. »m) fpaíitedhiy. »»*) takez 
gey andyel y rzekl. "«) kak. '^^^ geft. "«) twe fwate. '»») daná 
bydlila geft. «•») rozdyelech. ^'*') Albrecht 

^) Dopéy. obsahi^id ve strofách následujících po 6 verších, xde 
schází. Viz Feifalik Alt5. Leichey Lieder etc. 674. 



Digitized by 



Google 



Elasobrani po rukopisích. 293 

W oblicziegi yakoz w roly, 
když mne gedno nycz neboly 
frdczie fie wzdy radugie. 

Rachá, ftrziebra, 
y wflye cztnofty^) 
fnaznye fobie dobudu, 

WlTak z tefknofty 
mých wlliech cztnofty 
od fmrty zbawen nebudu. 

Moy wyek newye, 
ktoz my powye, 
kdy me bude íkonanye? 
Dayz my bozie ftworzitely, 
bich myel k tomu vmyfl czely, 
chwale tye do fkonczenye. Amen. 

Bzyeez kmetye ftareho. 

Ay ftarofty! 
w me teíknofty 
gyz w fobie krwe neczygy, 

Dawne línyenye 
a gher dyenye 
y radoft opuiFtiegy. 

Ale nynye kozzye ftara 
v mne íiiiahy w fobie nemá, 
fklonyw fie ledwa fedym, 
zpomynage na fwe dienye 
a na mnohé prowynnyenye 
fhrbyw fie w zemy hledym. 

Zywot zhrzyewam, 
kuníTtow netbam, 
flycznoft wfly potupugy; 

Den my ne wdiek, 
[427] pokoy my wdyek, 
w ftyenyech wzdy fie rad krygy. 

Wraflř przibywa, zyly Ikagy, 
fkokow fe Izzy pozywagy, 
WíTeczko fie opyetugie; 
Pro mu fnaznoft a me zbitye 
gyz mam welmy tyezke gitýe, 
kolena fie fklefugy. 



") Tak v rkp.; ve vyd. Feifalikovu omylem „zlosti." 



Digitized by 



Google 



294 J- Oebaner 



1 



Prfy tluka 
a wzdy placzie 
fmutku zbyty nemoha, 

Srdcziem Ikagie 
fobye lagie, 
ze gfem hrzieíTyl proty bohu. 

Protož pane myloftiwy, 
Boba otczye fynu zywy! 
ne pro me prowynnyenye, 
na fkonczeny day fkruíŤenye, 
at ma wynna przy mnye nenye 
moczy tweho fwatebo fmylowanye. Amen. 



Praská pHhoda, 

[428] Z dobrého gmena czecbowe, 
wíTudy slowutnij Rekowe! 
zeleyte prazfke przyhody, 
gegie nenabyté irkody. 

Nebt iako naíTye matie gefť), 
mieli gfme gie wíTady czeft; 
ale gyz kniezftwo wffyeteczne 
dalo gi w flowo ohyzdné. 

Myftr Jacubek, kniez rokyczan, 
lupacz, Ozeh, kniez Jaroflaw, 
ten den v weliky cztwrtek 
fpachachut íleradny fkutek. 

Slichut o cztne kniezye pikel, 
dobrymt geft lidem toho zzyel, 
gelTtot to f gich wuolij nenie'), 
nez frdczet gie proto bolij. 

Gyz gfme toho doczekali, 
czoz gfu nam kniezye zgednali, 
mnohé lidi zachowale 
ÍTeradnie zradu zmazali. 

Takt gfu ten rzad y dolili, 
fe wflym nas fwietem fwadili, 
když gfme gyz polfko ztratili, 
odkudž gfme drzew pomocz mieli. 

Onit na to nicz netbagij, 
w prazyet fye dobrzye fchowagij; 
natot fye czafto neptagij, 
kterak fye fedlaczy mágy. 



») t. Praha. 

*) tak v rkp ; pro rým dlužno přesmyknonti poslední dvé slova. 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po nik opiších. 295 

Tuzt na nerzady wolagij, 
když obecz na ruczye magij, 
a na fn»rt fye wydawagij; 
ale z prahy nechwatagij. 
, Edyzt by kniez z prahy giti miel 
a hanfuow s feba newidiel, 
ynhedt die, ze by neprofpiel, 
aczt by pjúi pro buoh fmrt trpiel. 

Naleznet omluw bez czyfla, 
rzka : ma hodina neprzylUa, 
iakot tak rádi rzyekagij, 
když przed fU-achem utiekagij. 

Na rathauzyecht by radili, 
a famit by fye wadili, 
[429] iakozto wiecz geft oczyta, 
ze fye dwa tiezczye fmlnwita. 

Nez by fwe wuole nemieli, 
radieyffet by to widieli, 
byt fye lide zi*azowali 
a na porzad mordowali. 

Gyz také z fwieczfkeho fboru. 
nayprw menuyme Rozwom, 
on czelo wodl a fwogi flye (sic) 
miefto nebozeze gidaUye. 

Sediecz w ftrzyedu za obiedem 
fe cztnym kniezetem Zygmnndem, 
tu fye f nim pilnie radili, 
by maíTa k hodom dobyli. 

On gim k gich wierzye poruczyl, 
iakoz gim nad gine wierzyl: 
czoz wy uczynita koli, 
to geft wlTeczko po me wuoli. 

S weczera z miefta wygiedacz 
geho wlTe tagemftwie wieducz 
wratije fye zaffye ,,do Prahy" ráno, 
weducz s febu geho wrahy. 

Kazy k íTturmu uderzyti 
a gmu fye lidij burzyti. 
kniezye tjrnlTtij nemeílkagij, 
f bohem na rynk wylTkoczyti. 

Wolagicz: dobra dimzyno! 
o naft geft to uloženo! 
tu gfu na lidi wolali, 
ze zradne lifty przyeyali. 

WylTek polak, íTrol, Jeroným 
welmi pomoczen byl gim 



Digitized by 



Google 



296 J. Gebauer 



wolagicz na lotrowina: 
o visSt bijezy, o chudiiia! 

Toho fwietij neczynili, 
by Izzy a zrady ffcpogiK; 
když fye na czem prawi czyli, 
pokorniet na ímrt chodili. 

Nynieyfly nowij proroczy, 
o tiech giftie moha rzeczy, 
budelit kto gie trefktati, 
kazyt giey z miefta wyhnati. 

Jakož gfn to vczynUi, 
když gim zlého nechwaúli 
fwatomichalirtij kniezye cztn^, 
a ti, kto gfu k nim przychyln^'. 

Wodichut gie do wiezenye, 
wolagicze na ztopenie, 
wzdyt pak dobrzye vczynichu, 
ze gie z miefta wypudichu. 

Ktoz kniezym nepochlebngie, 
tent nadarmo ofylngie; 
bud wdowa [430J nebo fyrotek, 
i na rathaozyecht ma zmattek. 

FfrantilTek flylink vdatny, 
tent geft w tom kulTu opatrný, 
ze kamž wietr tam plaíFtiek obratij, 
tent rokyczany neztratij. 

Hedwika, krayczy miftemy, 
byl niekdy czlowiek pokorný; 
gyzt gedne palczatem kywa, 
Izzyy falelT pewnie podffywa. 

Matiey finolarz fprawedliwy 
zprawugiet fyrotky wdowy, 
zákon bozzyy wyprawugie, 
w domyt fye gim vwazugie. 

Czrt nam nahodil EngliHye, 
tent chodij po prazye tijlTye 
wydawagie z Englantu prawa, 
geíTtot ezechom negfu zdrawa. 

Hodijt fye k nim miftr wawrzenecz, 
byt gim oprawil konecz, 
nmiet piímo przelozyti, 
z prawdy krziwda vczynitL 

Straboch tent by rad pokogij, 
nebt fye za fwnoj ftatek bogij; 
fedijt iako pod oftrzyelTem, 
y f Zdeňkem fwym towaryffem. 



■> 



Digitized by 



Google 



Elasobraní po rokopisích. 297 

Obecz wfleczka potom horzyy, 
wiklet fye iako na morzy; 
zadnat gim rada neftogij, 
fuGed fye foíieda bogij. 

Magit lide dofti nozye; 
bndeli toho na dlazye, 
nelzye dobrzye dokonati, 
badolit kniezye yednatL 

Przyzryz k tomu, pane bože I 
att by lid frozomiel w íkuorzye, 
byt gim ta vzdá otyaU, 
byt tolik neíTafowali. Amen. 

Pravda. 

Dywnym rmyflem czafto blozy, 
czynye frdczi tyezka nuzy, 
když tak nenftawicznoít fozy. 
wlTemu wyeku 
to czlowiekn 
kazdemn powiedagy. 

Slyfs to mladý fyn ftareho, 
[431J a ty kmety wieka cztneho! 
prawit neuftawiczneho 
fwieta czyny; 
ty nowyny 
mnozyt wiedn*) y netbagij. 

Gyz fobie fwiet dyedy zlofti^ 
mladý Ge nedrzye cztnofty, 
ftarzy bydle w nemyloftí, 
neb bez ítnda 
k torna bluda 
obecz fie geft przichilila. *) 

Prawdat nemá fweho wyena, 
wezde gegie lechka ezena, 
když nam ta leftna promyena 
krzywda plody 
y wewody 
a wiera Ce zmýlila. 

Aawech nebozatka chadij! 
waffiet prawda wezde bludy, 
když was krzywda fwietle fudij. 



O Tak y rkp., trvám že místo vidúe; Hanka a Výbor kladou vSdie, 
Za alovem tím následqje v rkp. omylem napsané a proto podtržené 
ynewiedye. 

^ Verš tento má o slabiku více; geft možná vynechati. 



Digitized by 



Google 



298 J. Gebaner 

ktoz vdawa, 
ten oítawa; 
wyneD, ktoz nemá daty. 

Protozt fie prawdie zle orzye 
déle delez a wzdi horzye. 
gyzty wítnpngy (sic) zaorzie; 
ze mlhy mraezDO, 
geft rozpaczDo 
nam gyafoa doczekaty. 

NjekdayíTi netbaly na to, 
by to zbozye, ftrzyebro, zlato 
wzdi mrzalo yako bláto; 
hrzieflny wie^), 
procz gie diedye, 
tmdnye geho dobywagicz. 

Tehda ty bez únyfla byechn, 
geílto czeft, zbozie myegieehn, 
ze tak nemndrzie zemrziechn, 
w fproftne wazie, 
chndie, nazye, 
nas po fobie czekagicz. 

SliíT to, zbozie chowateli! 
pomnyetit fie rázy, wely. 
maís podle chudich poftely, 
k nyezto fpyeli/s; 
zboh fie tyeffyís, 
czele finrt przed febn mafs. 

Swietfkat rozkoíT tebn klama; 
geítit w zemy mrzká yama, 
tat bude na wieky daná; 
tu fudneho 
prziehrozneho 
dne w chadobie doczekafs. 

Byt fie tyech hodow doftalo 
wíTeho zbozie platná málo 
tot bi fie przyeliíTno zdalo. *) 
na tom dyele 
y przietele 
druh druhu zawidy. ') 



>) Tak v rkp., místo vidie. 

*) Smysl y těchto yerších porušen. 

■) místo zdvidie (podlé rýmu povědie) na konci strofy. V rkp. ná- 
sledují sde ještě slova omylem napsaná a proto podtržená: a twe duíTy 
hrziech vwady (sic) j přejata jsou sem omylem ze strofy následující. 



> 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rakopisích. 299 

Zbozie twe przately fwady 
a tyelo czrwy nawnady 
a twe duffy hrziech vwady; 
neb twe czyny 
wíTeczki wynny 
na dufllczy powiedie. 

Zboznehot ta hroza dyefy, 
neb gfu przyiriy bladny czalTy, *) 
zet fíe^) kraywda w prawdu myefy 
wfliemy czyny, 
yakzto gyny 
fwiet fie gyz vkazogic. 

Zaby/'434/')nula w ftudu bazien. 
kde gfu cznofty, a kde kažen, 
gymyz byelTie fwiet ofazen? 
kez íie ftidye, 
ktoz to wydye, 
ze zloft prawda zmynagie? 

Od papezie az do krále, 
nyzie toho, blyzye, dále, 
wezdet geft prawdy na male. 
y a knyezye 
bez penyezye 
neczekay fmylowanye. 

Ten he penyez neoftudyl, 
newyeni, zloft, krzywdu zbndyl, 
tyelo y dulTy ochudyl; 
ktoz gey ztráty, 
wzdit gey platy, 
nykdyez gema myefta nenye (sic). 

Gedynat fmrt rownye myerzij, 
bez penyez každému wiei*zy, 
tak ffarlatn, yako ÍTerzy; 
czozt proczeny, 
nepromyeny, 
dat na prawe lezenye. 

Tut fie nehodye flantroczy 
any przatelíke pomoczi; 



*) czaffy změnou opisovatelovoo místo Uai, jakož svědčí rýmy diH 
a mteii; subst ^ mívalo ve stčeštině zpátečnou přehlásku: sg. Vok. 
S^€, pl. Nom. žžtí (srov. biechu u vojšté lítí czycfy t. j. čési AlxV. 1666), 
pl. Lok. éisieeh, v. Listy filol. 1882, 112. 

*) V rkp. následuje zde omylem napsané a proto podtržené prawda. 

') Stráuky 432 a 483 jsou v rkp. vyplněny textem jiným; text básně 
naší pokraěoje až na str. 434. 



Digitized by 



Google 



300 J. Gebauer 



tak gfa položeny roczi 

bohatemn 

y chadema 

gity na poftawenye. 

Anwech ze fie nelekáme, 
ze tu tak giftu ímrt gmame, 
genz drah od droha wydame. 
kdyzt íínrt przigde, 
ftonyet poygde 
kazdi s kozzy na hrzada. 

Wtyt fie ezafly ftrzyebro, zlato 
oftozugie yako bláto, 
nebozatka! pomnyem na to, 
ze vmrziety, 
hrziechy gmyeti, 
dofly wieczna zawada. 

Smrté 

CzQz ímrt radofti podawa, 
podle radoítneho prawa, 
tut mne radoft wHie oftawa 

pro zaloftne wzdychanye. 
Edyz my írdczie myfi probuzye, 
ze wzpomana ty wíhe nozye, 
wnyez mye fwietczíka wuole wluzye, 

zywot mi zaden nenye. 

S prawem my nenye do fmyecha, 
(mrt ke mnye wezdi pofpiecha; 
zaftane-ly mého hrziecha, 

dolTye kazny nemyne. 
Swyet rozliczne czyny hody, 
a ^ czyny zywot wodij 
gymyz nam daMczi víTkody, 

zet y f tielem zahyne. 

Swyetel ktoz fie k tobye wyne: 
chudehot twe zczeftye myne, 
bohatý pro tye zahyne, 

neb gfy prawa obluda. 
Swyeta we mdlobye dobudem 
a w zlofty na nyem przeba/4d5/dem, 
w zaloíty geho wezdi zbndem, 

fmrt geft naílie ofuda. 



> 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po rakopisích. ^qi 

Auwech fwyete, kak fie myly 
kazdy, ktoz fie k tobie chyly! 
ty genz do nas f tebu byli, 

kde ty mozem nalezty? 
Moczna knyezata y kralí, 
koho gfu íie ty vbali, 
ze gfu fie chudým wrownali 

a dali fie pohrziefti? 

Samy tuz nadiegy mamě, 
awíTak toho málo tbame; 
auwech ze nezpomyname 

zaloftneho fkonczenye! 
Tu kdež przietel nefpomozie, 
anyz tye zbozie wymozie, 
tut neplaty, gedno kozye, 

by myel wlTeczko vmyenye! 

Czo fie tyelo wralTty, muczy, 
wffak zemy wzdy poruczi ; *) 
tu fie druh druha neruczy, 

yakz gey koly myluge. 
Tepruw przygdem w fwe diedyny, 
byeda hrzie^nym te hodyny, 
dufliczka ponefye fwe wyuy 

a na tyelo wzalugye. 

Rzkucz: .prokleté hrzíeffne tyelo! 
czos dle zawynnyty fmyelo? 
pro twe tak nefliczne dyelo 

gfem miloíti ftradagiczl" 
Negednat gy zaloft bude, 
nebefket radofti zbude, 
horzie wieczneho dobude, 

fmrty na fie zadagicz. 

Sylnat fie tu zaloft zdiegie, 
duHlczkat fie nezafmyegie, 
gednot fie w zalofti wzchwiegie, 

widucz fwu wiecznu ztrátu. 
Tut fie nas hrzieffy nefkrigij, 
yako na fwe wrahi zwigy, 
horzye wieczne na nas wzrygij, 

daducz hrzieíTnu odplatu. 



^) Třeba doplniti verš i smysl sloyem ai. 



Digitized by 



Google 



302 J- Gebauer 

Auwech byeda te zalofty! 
kto nam dufficzky wiprofty, 
nebude-li twe milofty 

matko bozieho fyna! 
Tys v myloíti poznaná, 
a nade wíTe gfy požehnaná, 
bohem tobie ta moc daná, 

mozefs fpomoczi gedyna! 

Racz fudity nafie wynny 
tak mylofrdnymy czyny, 
bichom zbily hrzielTne ffpyny 

pro nyz^) duHie zaloft ma. 
Vnifs naiTie hlaffy k fobie, 
neday moczi fwietczke mdloby e, 
bichom fie doftaly bohu y tobie 

pyegicz zdi'awa marya! Amen. 

J. Gebauer. 

XX. Básně připsané při Pulk. Lit {%. j. při kronice 
Pulkavové vrkp. Litoméřickém, napsaném 1466). 

Nota od pana Wylhema Zagiecze, 

Zeley czeíTke pokolenye 
Sfkody, genz fye ftala nynye! 
Sfel cztny pan Wylem z Waldeka, 
Przietel czeíTkeho yazyka. 

Tak žaloftiwie porziechu, ^) 
Gehož (česť) ') wffe czechy my echu. 
A wlTe pro fwu prawu wiern, 
Czyzozemfku zlu newieru. 

Prziepadl fye mecz zemye czeffke, 
Genz tupyl hlawi nyemeczfke. 
Na wlTe ftrany czechow branye, 
Sfkoda czechom geft w tom panye! 

By czechy prawie wiediely, 
Czot gfu geho ffkodu wzyely, 
TepiTiw by prawie pykaly, 
Bohu toho zalowaly. 



') V rkp. následují zde omylem napsaná a proto při opravé pod- 
tržená slova tak mylofrdnymy czyny (z verse 2. této strofy). 
') m. po hřiechu. 
*) z DalL., podlé otisku při DalJ. str. 280; v PulkLit. neoi. 



> 



Digitized by 



Google 



Klasobrani po rukopisich. 303 

Ty, geirto gfu rady tomu, 
Snad przygde pobrziecha k tomu, 
Ze by geho na pomocz z nowa 
Rady wyhi*abaly z rowu*)! 

Zla przyboda, czo gfy zdiela, *'*) 
Czo lys z toho zyfka myela, 
Czo ihechetnych ^panow ftrziela, ^) 
W nowie w hrobie (jsi) ^) zawrziela? 

Zlebíkeho Czenka mladého, 
A Watynberga*) hrdyníkeho, 
Hynka bolTka fprawedlnebo 
A Wylema oprawneho. 

Prawie bozy prziepuHtenie, 
Nad czelTkymy pany nynye 
Genz fye geft pohrziechu ítalo. 
(Daj bóh, by to již přestalo). ^ 

Gyž wlTe czechy otworzeny, 
Genž byly twrdie zawrzeny, ^) 
Donydz Zagiecz krziepek byeíTe, 
Na wffe ftrany ftrziezielTe. ') 

Proto gfu fye Nyemczy írzekly,*) 
fwa teneta polekly,*®) 
W nych Zageczfka zatratily, 
Aby w czechach moczny byly. 

Czechowe! racztefs rozumieti, 
To za prawu prawdu myeti: 
Lftiwie wam teneta wazij, *') 
Chowayte fye gich! to wam rázy. 

Tot ten cztny pan Wylem Zagiecz 
Wzdy branyl czechow naywiecz, 



«) z DalL; y PulkLit. z hrobu. 

*) z DalL. ; ▼ PulkLid. fsdielala. 

•) zetřieti = zanubiti. 

*) z DalL.; y PalkLit není. 

^) Wartmberka DalL. 

«) z DalL.; v PulkLit není. 

T rkp. zawrzenye. 

^) jich střěžieše DalL. 

^) rkp. frzekly Nyemczy. 
><*} 8ú polékli DalL. 
i>) Y payodním složení bylo tu tryám vazů, rým: raiu. 



Digitized by 



Google 



304 J* Gebauer 



(Po vše časy)*), kudy moha. 
Prosimy*) zan [125"^] wlliczkny boha ! 

Když doroftu Zagieczenczy, 
Budu f nymy w horzy nyemczy, 
A naywiecze Baworzyczy, 
Ty newierny wrazedlniczy ! 

Od nych pan Wylem &yde, 
A w zemy pohrziechu wnyde. 
Ynhnod veprzowy hlawy pohrziechu 
Kly fye welmy podetrziechu. 

Myfltez na to, Zagieczkowe! 
Srdcze myete') yako Iwowe, 
O to fye dobrzie pokufte, 
Zuby hlawy ty^) nabrufte. 

Powieftez*) fweho Waldeka, 
Gehoz ty fye kazdy leká, 
Aby to íllechetne heflo 
Az Y Baworíku zemy weHo. 

ProlTmyefs fwateho Waczlawa, 
Aby ta weprzowa hlawa, 
By fye geíltie obranyla 
A fwe zuby naoftrzyla. 

Pomoz nam fwaty Woytiechu, 
A dada nam tu vtiechu, 
By ten prziezaduczy íltit 
S tebu rozflyrzil Swaty Wyt 

Zagiczkowe! tot geft*) rada, 
Aby nyemczom roftla brada. 
Pakly nebude w tom dofti, 
Yakozt lybo, toho^ tak pomfti! 

Zagiczkowe! tento ímutek 
Gyz obratte w dobry íkutek, 



») z DalL.; PulkLit: Pro fwe czechy. 

») rkp. Profmye. 

') mějte. 

*) hlavě té v DalZ., podlé otisku pn DaU. 231. 

*) povystež DalZ. 

<) Jest má DalZ. 

^) to DalZ. 



Digitized by 



Google 



Elasobraní po rukopisich. 305 

A wzdy íye krzicpczie magicze. 
A na nyemczie netbagicze! 

Mítietez Wylema Zagieczíka, 
Genž yhafe yako fwyeczíka. 
Proto gfu fye w czechach fwaby 
Rozduly*) yako zaby. 

Proftez boha, krzieíTtane, 
A naywiecze wiemy zemane! 
By fye Panye Wylhemow pramen 
Plodď, rczytež wilickny Amen. 

Od Bowieho Tiela.^ 

Léta od Narozenye fyna bozieho 
Po tyfyczy po trziech ftech po trziedczetech ofmeho, 
Dwye nediely po boziem wkrzyíTenye, 
Stal fye dyw, to ya fwiedczym w tom nynye. 

Zyde fwate bozye tielo w tieítwie (sic) 
Muczyly, nofyecze gie po czeftie. 
Proto fye gym ftalo nezczelTtie. 

Byly gym prodaly kaczierzij. 
Proklatý czlowiek, genz tak zle wierz^! 
To fwate tielo w zydowfky fbyerzy 
Bylo deset leth, tak czolo myerzy. 

Káji na gedne fwatbye tanczowaly, 
Zyde tiem fwatym oplatkem braly. 
Geden zyd ftrziely k nyemn ne wzdaly, 
Tut gey przied feba dyetatkem znaly. 

Toho newiem, zacz bylo prodáno, 
Ale z rzieczy do Polkawy dáno. 
To od zydow byto y prokláno. 
Zyewilo fye v pondiely ráno. 

SlyíTtefs wyemye, krzieUtiane zadnczy! 
Když ten fwaty chleb muczyly zydowlTtij kluczy, 
Tehdy oplatek ftkwnczy 
Pufti krew yako buoh wlíemohnczy. 

Tehdy zyde vzafu fye proto, 
Gechu fye plnye myflyti na to, 
Rzkacz: Awech hrzieíTna naOe ÍTloto, 
[125^] Bude nafs wlíech Zatraczenye totol 

Tu gey wlozichu w gednu temnyczy 
Magicz peczi y myfflenye, — 



') rozdýmali DalZ. 

^ Text v Pulk. Lit. je z předlohy starší opis místy chybný a temný. 

LU^ filologické » pMdagogloké, 1884. 20 



Digitized by 



Google 



306 J» Gtebauer 

Praw kazdy ten dyw druh k druzczy, — 
Zet ITkoczy fkrze fyen na vliczy. 

Zyde vzrzewlTe bychu w tom rtrachn, 
Podle dwerze (sic) dol wykopachu, 
Tu gey zafuchn mi^wn w tom pracha, 
Na tom (sic) kamením prziemetacho. 

Eaczka, gedna chromá dyewka, 
przylHa przied dom toho zyda 
Myflecz a rzkncz: zda mye kto wyda 
Chleba weymye toho ze przyda (sic). 

Neweducz dotcze fye te prftij fmyele, 
GeíTto lezieíTe tu na boziem tiele. 
Yohned wíta a tak dofpiele 
Gyde precz, to prawda czele. 

Potom dwa mieUtiany odtud z myeíta 
Gducz, yakz tudy k koftelu cziefta, 
Vzrziefta a zyde krygy toho myefta. 
Inhned gym ta myfl by zwiefta, 

Promluwiíta a rzkucze: 
Czo fye to diege? tam gducze 

Y chtiefta to wzwiedieti. 

Zyde poczechu fye gich ftydieti, 
Neb gym nechtiel buoh déle trpieti. 

Ty krzieíTtiane plné to v myfl wziechu, 
Tam gydefta, kdež zyde ftaly byechu, 
Nalezly ano mrwa lezy; tu otgiechn, 
£rcw fwatu Na oplatczie vzrziechu. 

To wydienye gy obu rozkwiely, 
A zyde fye gyz biechu zawrziely. 
Rzeczefta k fobie: bychom wieiely, 
Abychom to knyezy powiediely. 

Dobrzye fye gym k tomu ímyfla dofta 
Geden gyde a druhy tu ofta. 
W gednom domu yeftie zydowka^) 

Y zloft fwe newiery ne ofta. 

Marchad z fyeny kroczy yako z ftienye, 
To wydielTe krzielTtian, placze, wzftienye. 
Zyd fchyly fwatoft chtie wzieti, 
Pak k zemi letie pocze nemyeti (sic). 

Zyde gey w dom za mrtwa wzchopychu. 
Za tiem mladého knyeze dobychu. 
PrzylTed ohledá tu fwatoft weliku, 
Yzrzie ano krew czrwena krafna 
Na otplatczie yako rofa kraiha. 



*) sic, m. žid ... . 



Digitized by 



Google 



Elasobraní po rnkopisích. 307 

W tom letíe byl ten knyez nowu mlTy flužyl, 
Proto fobie fti*achem wiecze byl ztuzyl; 
Byezaw k irtarflyemv toho tuzyl. 

Byl fed ftrazy^) oftawil pro wzdoru, 
Powiediel wlTemu myeftkemu zboru. 
Sfly f krzyzy*) f weliku pokoru, 
Wzely gye k koftela wzhora. 

Ta gfu ohledaly cziíltie 
Tielefna ki'ew w fwate Eakarirtie 

Y rzeczechu: prawyt geft booh w tom wierzymy giftie, 
Takž yakz geft w neby íwatymy giítie. 

A ta mnoho dywow pokazage, 
Slepý, chromý') przielyfs vzdrawage 
Z /Í26«/ Hemburka Fararz byl wzal te prftij, 
Ta kdež lézala w drft^ (sic), 
A rzka: Prawie fwaty my tak geft wkaryfty. 
Inhned fye gema obrati krwi w hrfti. 

Mnoho fet krzieUtanftwa to wydialo. 
Kdež tndyez polozyl, ynhned za cielo 
To znamenye w zemy íie odielo. 
Chwalmy krew íwatn y bozie tielo! 

Mnoho gynych dywow rzeczy fmyegi. 
GelTto fye y dnes tu diege, ^) 
Gychz ya wam wlliech newypyegy. 

Y geirtie fye na kazdy den diegy. 
Mnozy z nemoczy okrziegy, 
Ktoz w tu fwatoft vfati íinyegi. 

Proto w ragy budu pany tyto, 
Gymžto geft w gich wiema frdcze wlyto. 
Zydowftwo fpaleno, k tomu zbyto 
S prawym prawem, a to geft oczyto. 

O kaczierzyi gdiete, ohledayte 
Tyto dywj a tiem nemelTkayte, 
Krew na otplatczie fwatu poznaite, 
Oftanucz zlého hrziechow fye kayte! 

Swate bozye tielo! wzerzy na ny, 
Pro twu hanbu y twe fwaty raný, 
GeíTtot gfu od newiemych dáno, ^) 
Smylug fye nade wíTemy krzieíTtiany ! 

Jezu kryfte, genž w tom otplatczie, 
Jakž gfy zwieftowan by^) fwe matczie, 



') rkp. w ftrazy. 



*) m. déjL 
*) m. dáiy. 
•) tak v rkp. 



20* 



Digitized by 



Google 



308 Fr- Krsek 

Odpaft hrziechy, vzdraw na poczatczie 
A day wieczna radoft na oítatczie! 

O maria, fwietla panno czyfta, 
Wierzy, ze gfy mylofrdnoft gyfta, 
Prof za ny Oplatka Jezu Eryfta, 
At ny raczy zbawitá oczyfta! 

6y obmyekczil naflich hrziechow kamen, 
Bychom wziely za geho pramen, 
Bychom zpyewaly z fwatymy Amen! 



Klasobrani po poli školství gymnasijnilio 
hledíc po přednosti ke starým jazykům. 

Podává Fr. Krsek. 

(PokrftčoTioL) 

Stanovisko'^), jakéž i]gali jsme a ujímáme nyní my, klassi- 
ckými studiemi se obírajíce, valně lisí se od stanoviska, na němž 



*) Nahoře (str. 147) dotekl jsem se choulostivé otázky o pochybeném 
cíli, a příslušná k tomu místu poznámka z příčin typogranckých pře- 
ložena jest sem. Nechci, by mi bylo snad nerozuměno nebo špatné roz- 
uměno a slovům mým podkládán jiný smysl, nežli jsem v ně vložil po 
vlastním svém zdáni a svědomí, tfest mým přesvědčením, že posuzigíce 
zralost žactva, zvláště ve přechodných stadiích (při přijímací 
zkoušce, při přechodu z nižšího ^^ymnasia ve vyšší a při odchodu z gym- 
nasia na universitu) na mnoze nejsme na cestě pravé. Nedostatky a vady, 
jichž dopuštěno se při přijímací zkoušce, mt^í v zápětí velmi často ne- 
prospěch mnohých žáků v nižších třídách. Neostražitost a nemístné 
mnohdy obou ocí přimhuřování při přechodu na vyšší gvmnasium mstí 
se pak zde, čímž arci prospěch zase vázne zprvu jen u některých, potom 
však tím trpí i jiní. A konečně o maturitě což říci mám? Zdá se mi, 
že pomalu přestává bvti maturitou, t. j. zkouškou zralosti; toho arci 
nepocítí se již na střední škole tou měrou, jako na universitě a ve skuteč- 
ném životě. Nemyslím, že by zkouška maturitní měla býti děsivou, ne- 
překonatelnou snad překážkou, až by žáky hrůza obcházela při pouhém 
na ni pomyšlení, jakouž zkoušku kdosi před nějakou dobou nazvfd ^pae- 
dagogickým nesmyslem^; ale nemyslím též, že by se měla stávati „pae- 
dagogickou hříčkou", v čemž rokem 1878 zejména o hodný kus cesty 
ku předu postoupeno. Dokud není jiného opatření, jak se o zralosti abi- 
turientově přesvědčiti, dotud má zkouška zralosti v plné váze a v plném 
významu býti zachovávána v rozumu organisační osnovy ^§ 81 — 84. A téhož 
šetřiti třeba při posudcích a zkouškách jiných, o mchž mluví osnova 
v §§ 73. a 60. 

Pravidel těch tím více dbáno býti má, čím větší rok od roku množství 
žáků na střední ústavy přichází. Jakkoli znamením to potěšitelným, že 
počet intelligence od let padesátých působením středních škol vůbec 
značné se vzmnožil, tož předce hodno jest také k tomu přihlížeti, by se 
ve věci té najednou neobjevila nám stránka její temná; mát vše na 
světě líc i rub. 



/Google 



Digitized by ^ 



Elasobrani po poli školství gymnas^jnilio. 309 

byl středověk, riizno jest též od stanoviska nesmrtelného Jana 
Amosa Komenského, a konečně dáli se též dosti značně od stano- 
viska, na němž trvalo se před lety padesátými. 

Tato stále rostoucí číslice návStévy gymnasií a výsledkv u takového 
množství žákft čím dále příznivější, divně snášejí se s těmi věčnými nářky 
o ^přetěžování žáků**, kteréž slovo v posledních dobách s hlučnou 
fanfárou do světa byvši puštěno, posud u mnohých nejméné k posudkům 
takového způsobu povolaných ani v ústech ani na papíře strašiti ne- 
přestalo. Že by nikde v ničem vůbec přetěžování nebylo, toho netvrdím, 
ale na tom stojím, že se hledá obyčejné tam, kde ho není; kde pak 
skutečně se přetěžuje, o tom mlčí se, jakoby vše bylo v pořádku nej- 
lepším. Naopak proti dřívějším dobám míra požadavků na gymnasiích 
tak jest uskrovněna. že po svém soudu pravdivými shledávám býti slova 
Lorenzova: „Man darf vielmehr behaupten. dass der Percentsatz der 
in den cisleitanischen Lándem áls reif erkíárten Schtiler die áuszerste 
Orenze des Erlaubten, MOglichen und Erwttnschten fast ttbersteigt und 
dass weitere Ermiissi^g der Forderungen an die studirende Jugend 
mit den Aufgaben emer wirklichen, wahren und grilndlichen Bildung 
onvereinbar wáre." Vzrůstání počtu žáků na gymnasiích pouze 
a výsledky maturit od roku 1851. vizme v přehledu tomto: 

Počet žactva. 

Boku 1851 v zemích cisl^jt 21.175 

„ 1878 „ „ 41.456 

„ 1881-2 ^„ „ 53.142 

« 1851 v Cechách, na Mor. a ve Slezsku . . 8.420 

n 1878 „ „ n . . 19.195 

„ 1881-2 ^ „ „ „ . . 24.239 

„ 1851 v Cechách 5.669 

y, 1871 „ 7.628 

„ 1876 „ 9.827 

„ 1877 „ 10.943 

n 1878 „ 12.408 

„ 1881-2 „ 16.584 

Výsledek zkoušek maturitních. 

Roku 1851 v zemích cislt^t 945 

» 1878 „ 2.062 

n 1851 v Cechách, na Mor. a ve Slezsku . . . 385 
„ 1878 „ „ „ ... 800 

„ 1851 v Cechách 282 

» 1871 „ 497 

n 1879 ^ 512 

Rozdíl číselný v přehledu tomto je zjevný. Připouštíme ovšem, že 
se od let padesátých zvětšil počet obyvatelstva, že vzrostl také počet 
gymnasií, ale ani toto, ani ono nestalo se v míře tak rozsáhlé, aby se 
jen tím omluviti a vysvětliti dalo ono zdvojnásobnéní počtu žactva vůbec 
a žactva zkoušku maturitní s prospěchem podstoupivšího. Pravda tolikéž, 
že se nvní zaiisté mnohým předmětům lépe, přiméřenéji učí, nežli dříve, 
že tudíž i výsledek práce je větší číselné. Ale nezapomínejme také, že 
přehled onen netýče se všech středních škol mládeží četné navštěvova- 
ných, nýbrž pouze gymnasií. A tu předce z číslic těch pozná každý, 
leda by slep i hluch i všeho soudu prázden byl, že o přetěžování a zne- 
snadňování studií v těchto dobách oproti dřívéjším řeči býti nemůže. 
Komu pak toho bylo b^ málo, tomu na posouzenou připojuji ještě dvě 
tabulky týkající se zvlásté dvou ústavův, aby čisté patmo bylo, kterak 
zkoušky maturitní na týchž ústavech dříve dopadaly a kterak nyní, 
když se tak přetěžnje. 



Digitized by 



Google 



310 



Fr. Krsek 



Nemlavíc o středověkn ještě za dob Komenského byla latina 
jazykem světovým, mezinárodním, jazykem diplomatův i učenců; 



Bok 


Počet 

žáků 
vm. tř. 


Od- 
stoup. 


Zkoušeni 


Zralými uzn. 


Reprobováno 


Řepa- 
ratmy 


Vo 




•/• 


1850 


_ 




89 


31 


79-5 


8 


20-5 


_«, 


1852 


19 


4 


15 


11 


733 


4 


26-7 


— 


1854 


22 


9 


13 


9 


692 


4 


30-8 


— 


1858 


26 


9 


16 


13 


81-25 


3 


18-75 


— 


1860 


22 


1 


21 + 2 


18 


78-3 


5 


21-7 


— 


1862 


29 


4 


25 


22 


88 


3 


12 


— 


1864 


32 


6 


26 


26 


100 


— 


— 


— 


1868 


25 


— 


25 


17 


68 


8 


32 


— 


1870 


25 


4 


21 


19 


90-5 


1 


4-8 


1 


1872 


20 


4 


16 


16 


100 


— 


— 


(S) 


1874 


16 


— 


16 


16 


100 


— 


— 


— 


1878 


12 


— 


12 


12 


100 


— 


— 


— 


1879 


16 


— 


16 


16 


100 


— 


— 


— 


1880 


14 


— 


14 


14 


100 


— 


— 


— 


1881 


14 


— 


14 


14 


100 


— 


^ 


(3) 



Rok 


Piéet 
iákft 

m, iř. 


Od- 
stoap. 


Ji 


Zralými uzn. 


Reprobováno 


Reparatnry 


1 % 




\ 1 




•/. 


1866 


29 




29 


29 


100 










1867 


39 





39 


26 


66-7 


3 


77 


10 


25*6 


1868 


44 


10 


34 


22 


64-7 


6 


17-7 


6 


17-7 


1869 


42 


6 


36 


24 


66-7 


8 


22-2 


4 


111 


1870 


42 


1 


41 


28 


68-3 


— 


— 


18 


31-7 


1871 


46 


2 


44 


39 


88-6 


5 


11-4 


— 


— 


1872 


34 


— 


34 


33 


971 


1 


2.9 


— 


— 


1873 


44 


5 


39 


33 


84-6 


4 


10-3 


2 


6*4 


1874 


30 


2 


28 


25 


89-3 


— 


— 


3 


10-7 


1875 


29 





29 


25 


86-2 


2 


6-9 


2+2 


172 


1876 


26 





26 


22 


84-6 


3 


11-6 


1 


8-8 


1877 


41 


— 


41 


37 


90-3 


1 


2-4 


3 


7-8 


1878 


22 





22 


22 


100 


— 


— 


— 


— 


1879 


27 


... 


27 


27 


100 


— 


— 


— 


~- 


1880 


36 


— 


36 


36 


100 


— 


— 


— 


— 


1881 


4? 


— 


42 


42 


100 


— 


— 


— 


— 


1882 


23 


— 


23 


23 


100 


— 


— 


■"^ 


~~" 



Nikdo, kdokoli rozumný a nepředpojatý, nemůže shledávati v udáních 
těchto, že by nvní mládeži tíže a s horším výsledkem se studovalo nežli 
dříve; naopak aaty těmito iasný proveden důkaz, že se v zákonitých po- 
žadavcích úleva veliká, snaa až příliš veliká stala. A to ne snad na jednom 
ústavu nebo na ústavech jedné národnosti náležejících; s tím úkazem 
setkáváme se v posledních letech (187,8—1881) až na velmi skrovné vý- 
minky skoro všude, v Chomutově a České Lípě zrovna tak iako jinde. 
Ghopí-li se pak enketní kommissí maturitní zkoušky tam, kde enketa 
z r. 1878. přestala, a bude-U též ona z požadavků nSlevovati** dále, jako 



> 



Digitized by 



Google 



Elasobraní po poli školství gymoasijniho. 311 

bez ni nemohl obejíti se nikdo, kdokoli vzdělancem slonti chtěl.*) 
Což divu tedy, že bez výminky žádáno, by každý ve slovn i pismn 
vyznal se do podrobná v jazykn onoho starého, vymřelého národa, 
jemnž panství ve třech dilech světa dosíci osndem bylo nrčeno? 
Ba byli mnozí, kdož cenn latiny tehdy až směsně přemrsCovali, 
jak kn př. jesuita Mich. Inchofer, jenž ve své „Historia sacrae 
latinitatis^f domníval se, nebo dokonce tvrdil, že „i blahoslavení 
v nebi latinsky mluviti budou" («beatos in coelo latine aliquando 
locuturos**). Tenkráte tedy latinsky správně psáti i mluviti bylo 
nezbytno, k čemuž již první snahy při vyučování mládeže vedly, 
„aby naprosto všicbii toliko latině mluviti zvykali." To jasně též 
vysloveno v zákonech lešenských: „Studiosi linguarum nonnisi 
latina cum praeceptoribus et inter se utuntur." Odtud snadno 
vysvětliti si i pochopiti zamilovanou myšlénku Komenského o to 
usiliiúícího, jak by školu mohl „v obec latinskou proměniti čili 
jak Latium obnoviti, v němž by samým mluvením latinsky mluviti 
naučili se všickni," (čehož důvodem na jiném místě udává) „protože 
nyní za nejpřednější nástroj učenosti a za pásku národů pokládána 
bývá". Účelem toho „obživlého Latia" mělo býti: „aby bylo, kde 
by učeno býti mohlo jazyku latinskému zároveň se všemi po- 
třebami života samým toliko užíváním, hovořením totiž stálým 
a lahodným mnohých př^emně spolubydlících a vzájemně horlivě 
a mile povzbuzujících se a cvičících." 

S těmi náhledy o nezbytné potřebě latiny ovšem také sou- 
visel všechen způsob vyučování. Cvičení slohová v jazyce latin- 
ském konána každého dne (srvn. Komenský, Škola pansof. str. 30. 
odst 78.); latinská cvičení řečnická a básnická opakovala se vždy 
ve čtrnácti dnech; scénické hry, modlitby, zpěvy atd., vše díti se 
musilo v jazyce latinském. Avšak to vše zdálo se býti Komenskému 
nedostatečné, protože způsob vyučování jazykům, jaký v tehdejších 
školách pěstován, velmi zvolna k cíU vedl; bylaC ta cesta „per 
praecepta longum et diffícile iter." Komenský však hledal „iter 
breve et efficax," což přivedlo jej ku myšlénce obnoviti Latium. 
Na nevhodný a neprospěšný způsob vyučování touží v praefaci 
k „Janua linguarum reserata" těmito slovy: „Cognitum scholis non 
satis fuisse verum et genuinum linguas tradendi modům hactenus, 
řes ipsa loquitur. Consenescebant plerique, qui se dediderant 
literis, circa vocabula: soli latinae linguae decem et plures anni 
tribuebantur; imo tota aetas, tardissimo eoque exili et operae 

slevila oniL pak budeme míti „na papíře" ještě přísnější statistická data 
a pak snaa budeme plné spokoj em, že jsme dos&li účelu s prospěchem, 
„číselné" tak dokonalým. 

*} O důležitosti jazyka latinského v téch dobách srvn. ješté: Ko- 
menský, Meth. jazyk VI. XIX.: Škola pansof. str. 80. odst. 79.; 
a „Uvažování o Latia od Tibery k Éodrogn přenesení"; Zoubek „Život 
Jana Am. Komenského" str. 104—106. ; téhož spisovatele článek v Cas. 
česk. mus. 1878. str. 288—291.; Schmid Encyklop. „Lateinischer Unter- 
riebť str. 192., Seyffarth Jobann Amos Comenius str. 88. a n. 



Digitized by 



Google 



312 Fr. Krsek 

pretium non refandente profecta. — Distinebator nimirnm, imo 
distendebatur juventas praeceptionibus grammaticis infínite pro- 
lixis, perplexis, obscarís, maiorem partem inntilibas, annis ali- 
quot ; haec prima cmx. Tum per eosdem annos effarciebatur yoc&- 
balis rerom sine rebas .... atd. A podobně již r. 1621. zemřelý 
Dr. theol. Eilbard Lnbin naříkal, „že způsob vyučovací po školách 
rozšířený naprosto jest takový, jako by jej někdo vymyslil naschvál 
a úmyslně proto, aby učitelé i žáci jenom nesmírným namáháním, 
hroznou ošklivostí a nekonečným klopocením teprve po dlouhém 
čase k poznání jazyka latinského buď byli přivedeni nebo od něho 
odvedeni.*) Jaký div tedy, že mnozí dali se na hledání všelikých 
prostředků, jimiž by učení se latině urychlili a usnadnili, Z těch 
arci něktejíí lecčehos kloudného a prospěšného se domyslili, za to 
však jiní svými „klíči", „nálevkami" a „ořechy" druh 
druha předstihm*ice směšnými se stali. Proto v tehdejší době vy- 
dáno mnoho spisků pod názvy „clavis", „infundibulom', niinx*, 
slibujících naučiti jazyku tomu neb onomu za určitý počet měsíců 
ba i hodin. (O tom srvn. poučný článek Zoubkův v čas. česk. 
mus. 1873. str. 283—287.). 

Aby žáci ve školách co možno nejvíce latinsky mluviti se 
snažili, vymáháno všelikými prostředky mnohdy nejen podivnými, 
anobrž nemístnými, protože obyčejně dalo se to na úkor mateř- 
skému jazyku.**) Tak Matouš Collinus z Chotéřiny zavedl r. 1550. 
na své soukromé dvojtřídní škole v Praze jakožto trest „signum 
locutionis", dav rozkaz: Čechům jazyk český. Němcům německý 
ovšem hned zapovídáme. Dopouští se však pro naučení jiných 
aneb sebe samého promluviti něco Němci německy s cechem, 
Čechu pak česky s Němcem. Při stole Čechové latině. Němci 
česky toliko aC mluví, jestliže by co chtěli. Každému, kdo by 
svého přirozeného jazyka užíval, aC se dá osel, od 
kteréhož menší metlou, větší pak ]}enízem se vy- 
platí." Podobně také CodicUlův „ftád škol městských" z r. 1586. 
nařizuje trestem osla těm, kdož mateřským jazykem 
mluví. 

Z toho jasně vidíme, jaká důležitost a váha latině v tom 
čase byla přikládána, i nebude nám s podivením, že v 16. století 
jazyk ten tou měrou byl rozšířen, až i občané a řemeslníci 



*) Jak neutěšený byl stav tehdejších ákol vůbec, nejen ve příčině 
vyučování jazykům, o tom srov. „Johann Amos ComeniaB" von L. W. 
Seyfiarth, Leipzig 1871 str. 59—60. a n. 85 a j. „Život Jana Amosa 
Komenského" od Fr. J. Zoubka, Praha 1871 str. 17—19. a 1, zvlááté 
pak Komenského Didakt kap. XI. „že pravých škol posavad nebylo.* 
(vyd. Beránkovo str. 58—61). — 

**) Zoubek (v živote Komenského str. 17) mluvě o gymnasii lešenském 
a jeho učitelích, dí: „V tom tedy gymnasia a od téch učitelů: Poláka, 
Nómců a Čecha učili se mládenci polští, němečtí i čeští. Ale tehdái nic 
divného: na latine všecko záleželo, a když nešlo o jazyk mateřský, 
latinou dovedl mládež trápiti národovec jakýkoli. 



Digitized by 



Google 



Klasobraní po poli školství gymnasljniho. 313 

městští latinsky plynně hovořiti dovedli ; ba čteme, že v domě 
pařížského knihtiskaře J. Stephana také hospodyně a služebnici 
latinsky mluvili. 

Přesnosti latiny dbáno vším úsilím a všemožnými prostředky. 
Komenský sám proti pokleskům v jazyce tom ni^oval zvláštní 
trest „Bié Priscianův** čili , signum emendationis* zvaný, „aby 
žáci opatrnější se stali a neopakovali týchž pokleskft, zvláště aby 
vyvázli z idiotismň (hungarismů, slavonismd, germanismů), jimiž, 
jak povědomo, latina nejvíce se kazí." Tomu však ne- 
třeba podivovati se ; nebo jinak to s těží bylo možno, měl«li latinsky 
mluviti Uher, Slovan, Němec, jenž předce tak z lehká z národnosti 
a mluvy své mateřské vyzouti se nemohl. Tím arci nechtěl Komen- 
ský ubližovati jazyku mateřskému, jakož do svého Latia nemínil 
bráti leč žáky v počátcích vzdělanosti ve škole obecné na zá- 
kladě jazyka mateřského vycvičené. Jeho „signum emen- 
dationis**, různé od GoUinova „signum locutionis", mělo 
důležitý význam paedagogicko-didaktický; ve zabraňování a od- 
vykání pokleskům proti správnosti jazyka kteréhokoli dalo by se 
jím a to cestou snadnou učiniti velmi mnoho. 

Tak mocně vládla latina skoro až do posledních desítiletí 
osmnáctého věku ; až do těch časů všichni všude^přesvědčeni byli 
o nesmírné praktické ceně latiny. Tou mělo se i psáti i mluviti 
jako každým jiným živým jazykem, ba ještě spíše nežli jiným ; 
té ustompiti musilo vše jiné: mateřština, mathematika, přírodopis 
atd. Ještě v německém řádu školním z konce minulého století 
obecně bylo nařizováno, aby velmi důrazně dbalo se toho, že 
nejen čísti, psáti, rozuměti autorům, nýbrž i mluviti latinsky 
třeba; toho dosud v Sasku a Prusku značně se šetří. 

Avšak konec předešlého století a začátek našeho věku té 
neobmezené nadvládě latiny konec učinil; přestala býti jazykem 
světovým, mezinárodním, protože jazyky národní práva svého se 
domohly a čím dále tím více se vzmáhaly. Jakožto předmět učebny 
ve školách touto změnou stanoviska latina neutrpěla, naopak právě 
okolnost ta vedla ke hlubším studiím a ku probádání života, dějin 
i řečí národa římského a řeckého. Místo pozbyté praktičnosti 
latiny odůvodněno studium jazyka toho tím, že zvláště schopen 
a přiměřen Jest, aby se studiem jeho budilo vzdělání formální 
a všestranně souměrně rozvíjely všechny síly duševní. 

S tohoto stanoviska počalo se též hleděti na řečtinu, kteráž 
až dosud skoro úplně byla zanedbávána, čehož koncem bylo, že 
řečtina stejné s latinou získala si místo i právo ve vyučování 
školním, jež až dosud zaujímá a, jakož doufám, dosti dlouho ještě 
zaujímati bude. Nebo má-li stanovisko n)mější ve platnosti své po- 
trvati, nedá se vůbec ani myslit, že by řečtina a četba řeckých 
auktorů ze škol byla vymýtěna; vždyť na té právě záleženo býti 
může mnohem více nežli na latině ze příčin historií dostatečně 
objasněných. Ačkoli není řečtina, jakž Komenský se domýšlel. 



Digitized by 



Google 



314 Fr» Krsek 

matkou latiny (Škola pansof. strana 4.), tož predce jest sestrou 
z téhož kmene indoevropského pochodici, a to sestrou pr?o- 
rozenon, kteráž mladší latině vzděláni zdrojem i vzorem byla 
nedostižitelným a nedostiženým. 

Poknd tedy sond o působeni klassických stadii v povaha 
a vzdělání lidské ve všem všady podvrácen a neplatným ačiněn 
nebude, potnd bude literatura řecká vždy přednější těch studií 
činitelkou. Správně tedy soudí německý filosof E. v. Hartmann 
(,,Zur Reform des hóheren Schulwesens" Berlín 1875. str. 50. 
a 64) : „Es ist heute dem Bewusstsein keines Gebildeten mehr ver- 
borgen, dass die griechische Sprache nicht nur einen weit h5heren 
formalen Bildungswerth als classische Sprache besitzt, soudem dass 
auch der Glanz ihrer classischen Literatur so einzig am Himmel 
steht, wie der Glanz der Sonne, w&hrend der Mond der rOmischen 
Classicitát nur ein mattes, von der Sonne geborgtes Licht zurttck- 
strahlt, gerade hell genug, um die lange Geistesnacht des Mittel- 
alters einigermassen za erleuchten. — Um es mit einem "Wort 
zu sagen : Der Nimbus der Cla^sicitát, der solange den r5mischen 
Schriftstellem angehaftet^ hat sich vor dem unbefangenen literar- 
historischen Urtheil als eine imitirte, unechte Waare, als eine 
Afterclassicit&t entpuppt, deren eigentlicher Werth in dem Hinweis 
auf das nachgeahmte Originál and seine allein echte and wahre 
Classicitát besteht.** A nebudiž si tento příkrý soud o literatuře 
římské ve všem odůvodněn a pravdiv, neboC v oborech mnohých 
ňímané dosti samostatně si vedli a tvůrčí síly hojnou zásoba 
osvědčili, tož předce upříti se nedá, že celková myšlénka jeho jest 
nade vši pochybnost jista. (Srvn. o téže věci ve Schmidově ency- 
klopedii článek „Griechische Sprache.") 

Naše organisační osnova (Zu den Instruktionen n. str. 101 
až 103) zběžně promlouvfgíc o významu jazyka latinského v do- 
bách dřívějších, rovněž i o ztenčování se důležitosti latiny jakožto 
obecného jazyka vědy a osvěty, zai]gímá stanovisko nové, správné, 
dotvrzi^íc, že latině jako dokonalému prosti^edku k nabytí vyš- 
šího vzdělání významu a účinnosti odepříti nelze. Tento sv^j 
soud třemi vzpírá důvody, z nichž zvláště druhý a třetí váhu 
mají; tento však druhého daleko důležitějším se mi býti zdá. 
Druhý důvod totiž založen jest na vzdělavačnosti jazyka latin- 
ského a vhodnosti jeho ku probouzení vědomí řeči, třetí však 
vytýká právě hlavní účel studií klassických, při čemž 
znalost jazyků starých jeví se býti pouhým prostředkem 
sloužícím k dosažení účelu hlavního. 

Třetí ten důvod zní: „Endlich drittens ist die Lectttre der 
besten Klassiker der lateinischen Sprache fáhig, den Jttngling in 
das Leben eines Yolkes und eines Staates zu versetzen, der durch 
einfachere Verháltnisse ihm verstándlicher, durch seine Gross- 
artigkeit erhebend ist, und sie kann hiedurch, bei der innigen Ver- 
einigung des Gedankeninhaltes mit der Kunstform, einen tiefereu. 



Digitized by 



Google 



Elasobranf po poli školství gymnasyního. 315 

selbst sittlicli bildenden Einflass gewinnen, den in solchem Masse . 
die blosse Erzablung oder Ůbersetzung zu erreichen nicht ver- 
mag.** Že pak tomuto důvodu mnohem více přikládati jest důle- 
žitosti, zřeijmě dosvědčiye táž osnova ve Vorbemerk. str. 5. 
pravic: «Als Hauptzweck der Erlemung der alten Sprachen 
ist, obwohl die durch grammatische Studien zu erwerbende for- 
melle Bildung nicht ausser Berechnung bleibt, doch die Lesung 
der klassischen Schriftsteller angenommen, deruner- 
schópften Quelle wahrhaft humaner Bildung; das Gy- 
mnasium soli diese Lesung nicht blos móglich machen, soudem 
in reichem Masse und guter Auswahl wirklich vomehmen.** A v té 
věci zajisté snášejí se nyní všichni přátelé klassických studií, že 
pěstění ducha klassického, jenž ze spisův auktorů starých nás 
ovívá, jest nám cílem, k němuž snahy veškery nésti se mají, 
nikoli pak jedině a výlučně pěstování formy, jakož se dříve 
dalo, že Komenského slova „consenescebant pleríque, qui se de- 
diderant literis, circa vocabula* leckde do nedávná platnost měla. 

Vzdělanost řecká a římská jsou vedle křesťanství a národ- 
nosti hlavními a jedinými podklady vzdělanosti novověké, a nimiž 
seznámiti se jakýmkolivěk spůsobem připadá na každého vzdě- 
lance. Spojení vzdělanosti hellenské s moderní jest tuhé, neroz- 
lučné; tato jde a úzce souvisí s onou, a zajisté nikoli nevhodně 
vyslovil se slavný J. Grimm, že bychom hodnou část masa vlast- 
ního sedřeli sobě s těla, chtěli-li bychom se sebe sníti účinky 
vzdělání hellenského- *) 

Že pak proniknouti a čerpati vědomosti o tom zašlém světě 
kulturním z prvních, čistých pramenů neskonale jest zdárnější 
a účinnější nežli přestávati na pramenech druhé třídy, toho po- 
pírati tuším nehodlá nikdo. Byla by to zajisté dr^a bludná, 
omylům přístupná, a svedeni bychom jí byli jako touže příčinou 
zabředlo a pobloudilo křesťanství ve středověku, čehož přirozeným 
následkem i lékem byla reformace. 



'') Nechtěje zde o významu klassicismu sířiti se slovy, ukazuji 
jenom k výrokům nékterých slavných mužů, žádných to níologů ex 
professo. Thiers praví: „Nejsou to pouhá slova, jež mládeži podáváme, 
učíce je latině a řečtiné : jsou to ušlechtilé a vznešené věci. Jsou to 
dějiny lidstva v obrazech jednoduchých, velikých, nezničitelných. Ve 
století, jakým naše jest, mládež vzdalovati pramene antického krásna, 
jednoduchého krásna, nebylo by ničím jiným, nežli mravní naše sníženi 
uspíšiti Nechejmež mládež ve starověku, jako v bouře prostém, klidném 
a zdravém přístavu, jenž k tomu jest určen, aby ji svéží a čistou za- 
choval.** — Jean Paul: „Die jetzige Menschheit versánke unergrilnd- 
lich tief, wenn nicht die Jugend vorher durch den stillen Tempel der 
grossen alten Zeiten und Menschen den Dnrchgang zum Jahrmarkte des 
spáteren Lebens náhme.** — Herbart: „Philologie ist wesentlich An- 
kntipfung der heutigen Bildung an die alte: FUrsorge, dass der Boden 
der Cultur festliege, also Abwehr neuer Verírrungen.** Srovn. také: 
G. Freitag „Nene Bilder aus dem Leben des deutschen Volkes** (Leipzig 
str. 426 a násl. 



Digitized by 



Google 



316 í^r- Krsek 

Jestli tedy pro vzděláváni se a rozvoj duševní ceny nemalé 
zfskali si známosti o prvních základech vzdělanosti lidské vůbec, 
jestli hodno i podobno projíti od začátku až kn konci oním 
prvním, třeba ne ve všem ideálně dokonalým, chrámem osvěty 
a kultury, sledovati pak další účiny a působnost její a k pod- 
kladům těm přičiňovati známost průběhu vzdělanosti moderní na 
základě mateřštiny vždy dále rostoucí; jestli to váhy nemalé: 
pak nechtějmež odhazovati nejlepší té věci prostředek, totiž jazyky 
starých těch národů. Buďme přesvědčeni, jestli vůbec jaká obtíž 
a nesnáze při osvojování si prostředku toho, že nevězí ve pro- 
středku samém, nýbrž ve způsobu, jakým se ho zmocňu- 
jeme; a tomu bohdá předce pomoženo bude. Avšak dokládám 
opět: nechtějmež jazyky ty pokládati za nic jiného nežli za klíč, 
jímž otevříti si chceme bránu k antické vzdělanosti, za člunek, 
na němž se do starověkého ňíma a především do slavných Athén 
ku vzdělávání se přeplaviti chceme ; nepokládejme je za účel, nýbrž 
za pouhý prostíredek. 

Vytýkám to úmyslně, protože zdá se mi, ač hodně ku předu 
jsme postoupili, že předce ještě v některé příčině, jazykům těm 
učíce, z prostředku účel činíme a tím i nesnází i nepříjemností 
zbytečných původci jsme tam, kde by jich býti nemělo. Této ne- 
správnosti dopouští se v našich dobách, buď si to kde buď, 
každý, kdož jiného, jenž učen a vzdělán jest na základě mateř- 
ského jazyka, nutí, by latinsky nebo řecky myslil, psal, mluvil. 
Jesti to věc přímo proti přirozenosti směřující, a že z ní jdoucí 
užitek ne-li pražádný, tož aspoň velmi nepatrný jest, pozná nikoli 
s obtíží každý, kdo poznati chce. Vždyt — abych pokračoval 
v obraze dříve počatém — mohu s klíčem velmi dobře zacházeti 
a vedle potřeb svých ho pohodlně užívati, zámečníkem však a klíčů 
hotovitelem při tom býti nepotřebuje ; mohu člunek obratně a uměle 
říditi rychlostí a směrem, jakým libo, toho však, kterak a z čeho 
člun tidcový se hotoví, znalosti nemaje žádné. 

niožil-U bych někomu, chtěje se o vědeckém jeho vzdělání 
přesvědčiti, aby na důkaz toho o nějakém předmětu z oboru 
určité vědy vzatém buď napsal pojednání nebo ústně pojednal 
v jazyce latinském, nepodá mi zajisté o své vědecké kvalifikaci 
a o schopnosti myšlénky své správně projadřovati svědectví tak 
důkladného, jako užívsd-li by jazyka svého národního. Rovněž 
tak pošetilým zdálo by se mi býti, nutil-li by kdo koho, ústa 
jeho hustou sítí přistra, by jasně, zřetelně a zvučně vypověděl 
všechno, co na mysli má ; to nemožno bude, leda tu a tam slůvko 
některé zřetelnější sítí ven se prodere a zahlaholí, ale jinak 
všechna řeč nesrozumitelná a nepřirozená, nucena a jaksi při- 
dušena bude. Takové pojednání latinsky psané nebývá pak zhusta 
ani měřítkem věcného vzdělání, poněvadž pisatel nemohl pronésti 
vše, jak by byl chtěl, ani dokonalým stilistickým cvičením, po- 
něvadž z každého desátého řádku viděti, že to psal Čech, Němec 



Digitized by 



Google 



Elasobraní po poli školství gymnasijniho. 317 

atd. Nemoha pochopiti, proč by od požadavku, lépe řečeno od 
zvyku toho, upoátěno býti nemohlo a nesmělo, což ještě podnes 
se tvrdívá, jakoby se vzděláváni opravdn klassické bez tohoto 
dokladu ani mysliti nedalo. 

Nechtějmež zapomenouti důležité zásady Komenského : „semper 
cara potior remm quam verborum", kterouž se onen nás arci- 
paedagog zpravoval venkoncem, i v latině, již psáti a nade vše 
jiné klásti teprve později se jal. Z počátku bylo pevným jeho 
úmyslem psáti jenomčesky, jakož sám vyznává slovy : „Primům 
autem protestor, mihi latine aliquid scríbendi, nedum edendi, 
nunquam fuisse consilium. Genti solummodo meae ut concinnatis 
vemaculo sermone librís quibusdam prodesse quaererem, more 
iuvenem incesserat libido, nec deseruit per istos quinquaginta 
annos: ad alia nonnisi occasionibus delatus fui." Tak psal Ko- 
menský Petrovi Montanovi v Amsterodame roku 1661. Nepřízni- 
vými tedy okolnostmi a módou toho času panigíci veden jsa při- 
klonil se Komenský k jazyku latinskému, žádige po tom ovšem 
na každém, aby latině dokonale rozuměl, poněvadž jí přikládána 
d&ležitost vědeckého jazyka mezinárodního. Aby však všechnu 
váhu kladl v ryzost a uhlazenost slohovou a ve grammatické 
vzdělání, toho sám spisy a zásadami svými nedokazige, ačkoli 
latiny a všech klassiků výtečně byl znalým. Odtud pošlo, že 
vehni mnoho barbarismů působením mateřského jazyka v jeho 
latinský sloh, ač jinak velmi obratný, se vloudilo, pročež v 17. 
století latina Komenského haněna byla od některých přemrštěných 
puristů latinských, a snad by ani nyní na některé německé uni- 
versitě co do správnosti a čistoty slohu latinského při zkoušce 
neobstála. Komenskému však všude k jádru a vnitru věci pro- 
hlédajícímu „color urbanitatis'' nebyl cílem a účelem učení se 
latině, jak sám výslovně tvrdí (Opp. didd. II. 205.), volaje při 
tom: „Odtud až potud, a vždy budiž větší péče o věci než 
o slova.** 

Slovné pouze a čistě grammatické vzděláni mládeže v latin- 
ském jazyku také nebylo po jeho zásadách, nebo pak by byl za- 
jisté neopominul nikterak k témuž účelu užiti také řečtiny, jakož 
předce vychází z jeho vlastních slov (Škola pansof. str. 4.), kde 
mluvě o tom, v čem jazyk jest cvičiti, dokládá: „A to v latině, 
protože nyní za nejpřednější nástroj učenosti a za pásku národů 
pokládána bývá; v řečtině, protože jsouc matkou latiny, aby 
jí bez ní dokonale rozuměno bylo, nedopouští, zvláště pak proto, 
že tajemství nového zákona strážkyní jest a vykladatelkou.** Předce 
však určil, aby žáci v řečtině jenom „vedle potřeby** (ad neces- 
sitatem) učeni byli, latině však aby „dokonale** (perfecte) roz- 
uměli. Ale od dokonalého rozumění latině a od zevrubné znalosti 
literatury latinské ku správnému latinskému psaní slohem cicero- 
nianským jest předce ještě hodně daleko, čehož dovodil Komenský 
sám na sobě nejlépe, pročež také sloh jeho s několika stran 



y-" 



Digitized by 



Google 



318 Úvahy a zpráfy. 

ostře zhaněn. I uznal vhodným nebožtik otec Palacký tyati se 
kaceřovaného svého krajana r. 1829 a jeho způsob psaní omluviti 
takto : .Latinský sloh jeho, ačkoli jest plynný, zřetelný a úsečný, 
avšak není čistý a přesný římský; mělC zajisté málo smyslu, 
a ještě méně lásky k oné klassické ozdobnosti, která vyhýbá se 
všem novým pojmům, aby nestala se neřímskou ; raději pojmenoval 
každon věc nejpříhodnějším její jménem, nic toho nedbiýe, ne- 
pochází-li jméno třeba z doby železné.*' 



ťlvahy a zprávy- 

SlavoniG Literatuře. ByW. R. Morfill, M. A. London 
1883., ve sbírce The Dawn of European Literatuře 
(Vm a 264 str. S^). 

Potěšitelným úkazem při této knize jest již nznání, vyslovené 
v předmluvě, že v anglické literatuře byla jí skutečná potřeba, 
t. j. že konečně i ve kruzích^ které dosud buď pro přílišnou od- 
lehlost zeměpisnou, buď z příčin jiných na kulturní snahy národů 
slovanských pohlížely naprosto chladně, ne-li dokonce s útrpným 
úsměvem, začínají cestu sobě raziti názory vlídnější. Právem 
také poukázáno k tomu, že jediné toho druhu dílo, jazykem angli- 
ckým původně sepsané, které vydala T. A. Robinsonova (Talvj) 
r. 1850. v Novém Yorku — tedy nikoli v Anglii, nýbrž v Ame- 
ríce — jest už zastaralé, a co horšího, že zůstalo zcela nepo- 
všimnuto a nyní nejen většině anglického obecenstva, nýbrž i lite- 
rátům z povolání jest docela neznámo. 

O ukázkách pak z poesií slovanských, které ještě dříve 
(r. 1821 — 32) v anglických překladech krajanům svým podal 
zasloužilý jinak Sir John Bowring, stejně správně pověděno (na 
str. 213.), že obsahigí velmi mnoho poklesků, pošlých z nedo- 
konalé znalosti jazyka — že tudy s nepatrnými výminkami 
slovanské literatury v Anglii dosud buď naprosto byly neznámy, 
nebo že z nich ukázky podávány jsou v podobě takořka travesto- 
váné a znesvářené tak, že většině Angličanů vštípena jest myšlénka, 
jakoby literatury slovanské vůbec ani nebylo na světě. Než Angli- 
čané všecky vědomosti své o Slovanstvě do nedávná čerpali 
z pramenů nad míru pochybných, upravujíce pro svou potřebu 
jen díla německá nebo francouzská, která pohříchu málokdy po- 
vznášejí se na výši nepředpojatosti, a nelze tedy ani se diviti, 
že i ve příčině literatury zase jen sahali k pomůckám podobným. 
(Dílo "Wratislawovo »The Native Literatuře of Bohemia in the 
Fourteenth Century" zakládá se na vlastním studii pramenů původ- 
ních; ale jest to jen obmezená monografie). 

Aby této zásadní vadě se vyhnul, pan Morfill látku díla 
svého — a to jest druhým potěšitelným úkazem jeho práce — 



>, 




Digitized by 



Google 



Úvahj a zprávy. 31 9 

vyčerpal po výtce z pramenů p&Yodnicb, slovanských, ovšem ne- 
zanedbávaje přes to spolehlivých pomůcek německých a franconz- 
ských, z těchto hlavně prací Legerových. Hlavním vodítkem byly 
mn Historie literatur slovanských od Pypina a Spasoviče a lite- 
rárně historické stati v Časopise Č. Musea, Jagičově „Archivu 
fttr slavische Philologíe^ a jiných dílech souborných : ale i spisy 
o předmětech jednotlivých jsou mu dobře povědomý, a tak čteme 
v dokladech jeho nejzvučnější jména zástupců vědy slovanské. 
Že aspoň přední plody literami, o kterých pojednává, také sám 
četl, všude ze zpráv jeho o nich na jevo vychází. 

Že pak všecken duch knihy jest Slovanstvu příznivý a ne- 
předpojatš uznává, čím Slované přispěli k obecnému vývoji lidské 
osvě^, již z věcí uvedených patmo a na každé téměř stránce 
díla doloženo. 

Pan Morfiu na př., — abychom aspoň některé doklady uvedli 
— na str. 232 a násl. se vřelou sympathií mluví o žalostném 
úpadku národa našeho po bitvě bělohoi*ské, o pálení českých kněh 
a násilné germanisaci, a na str. 203 o nenadálém jich znovu- 
zrození. S podobným účastenstvím líčí Jiřího z Poděbrad a obtíže 
bojův i sporů jeho s papežem. Na str. 7 lituje útrap národa 
bulharského v otroctví tui-eckém a doufá, že obě Bulharska někdy 
asi budou spojena, jako dříve Multansko s Valašskem. Týmž 
duchem jsou vylíčeny útrapy Rusi za vlády Tatarův a svízele, 
s nimiž bojovati jest Polákům proti poněmčování s jedné a po- 
rušCování s druhé strany. Nepředpojatost a svědomitost viděti 
také hlavně v tom, kteiuk vypsán je spor o pravost některých 
textů staročeských na str. 206, 208, 221. 

Aby knganům svým věc učinil zajímavou, p. MorfíU na 
četných místech užil prostředku velmi dobrého srovnávaje plody 
literátů slovanských s domácími anglickými, a často skutečně pře- 
kvapoge podobnostmi vhodně vytčenými. Tak Dalimil náš upomíná 
ho na kroniku Roberta Gloucestra i na Brucea Barbourova, alle- 
gorický Tkadleček na Skeltonovu báseň Gaslande of Laurell. 
Chelčického přirovnává k Bunyanovi a názory jeho ku quaker- 
ským; mistra Daniela Adama z Veleslavína k prvnímu tiskaři 
a spisovateli anglickému Caxtonovi. Že učeného hiskupa Dubravia 
spis o rybách citoval Izák Walton, nezapomněl podotknouti, jako 
ukázal na živé styky mezi Anglií a cechy za doby Husovy, kdy 
v Oxforde studoval Jeroným a v Praze stále se usadil učený 
Payne. Také to podotčeno jest, že v době po husitských válkách 
u nás kromě politických a náboženských spisů polemických, málo 
bylo původní produkce literami, jako v Anglii v době sporů ná- 
boženských; ale za to že Tomášem Štítným prosa česká byla již 
rozvinuta v době, kdy anglická byla ještě v plénkách, kdežto 
poesie naše již dříve za dob Chaucerových a Gowerových také 
dosti svěže se rozvíjela. Že nesčetné rozměry písní srbských 
Angličané mohou znáti z Longfellowova Hiawathy (ač LongfeUow 



Digitized by 



Google 



320 Úvahy a zprávy. 

napodobil vzory nikoli slovanské nýbrž finské), pfípomíná se na 
str. 1 53 — a tak ještě na různých jiných místech parallela 2j'evů 
slovanských s anglickými jest provedena. 

E témuž konci jako tato přirovnáni nesoa se akázky poesie 
slovanské, které ve kniha přes skrovný objem její jsoa pojaty. 
Pan spisovatel vybi*al kasy co možná charakteristické, aby co 
nejlépe přesvědčily krajany jeho o tom, že poesie slovanská i ve 
starších dobách skutečně byla, a že směle může postaviti se po bok 
všem současným literaturám jiným. Tak podána ukázka z ruských 
národních písni bohatýrských, nábožných i milostných (str. 22 
násl.), z kroniky Nestorovy (str. 72), z Pluku Igorova (str. 79), 
z písni kozáckých (str. 109); z bulharských zpěvů národních 
(str. 130); ze srbských (str. 155 a 159 násL); z bosenských 
písní milostných (str. 165); z Rukopisu Královédvorského (Růže, 
Skřivánek, Opuštěná, Žežulice v překl. Wratislawově str. 210 
násl.); z Dalimila úryvek pověsti o Libuši a Přemyslu (str. 216) 
a ze Tkadlečka řeč Neštěstí (str. 222). Konečně i z mudrosloví 
národního uvedena jsou příkladem některá ruská a polská pří- 
sloví (str. 254). 

Při tomto celkovém rázu díla jen Utovati jest, že p. spisovatel 
vázán jsa úzkými mezemi sbírky, jejímžto článkem práce jeho jest 
— totiž cyklu děl o počátcích evropské literatury — přestati 
musil na vylíčení pouze starší doby literatur slovanskýcL O českém 
písemnictví na př. zprávy jeho končí se rokem 1620., o polském 
již r. 1606. 

Zároveň bylo mu také přestávati na rysech jen povšechných, 
aby dílo nevystoupilo ze skrovné míry a z rámce, které od samého 
počátku ustanoveny byly vydavatelem, jímž jest „spolek pro šíření 
křesCanských vědomostí". 

Přes to však sluší pravdě vydati svědectví, že p. spisovatel 
důležitějšího nic neopomenul — nezapomněle ani na poněmčené 
Polabany a Slovany Baltské — a co uvádí, posuzuje a líčí na 
základě dobrých pramenů vždy nestranně a správně. Bylo by 
tudíž si přáti, aby týmž duchem brzy zase někde vylíčil knganům 
svým i ostatní, obsahem daleko bohatší doby literatur slovanskýcL 

Velikou obtíž pisateli anglickému činí pravopis jmen slo- 
vanských. Pan Morfiu jest sice na dobré cestě, uznávaje, že 
jména Slovanů, kteří užívs^í písma latinského, slušno i v angli- 
cké knize psáti pravopisem původním, a jména původně cyrillicí 
psaná opisovati dle jedné a téže soustavy. Ale byl by jistě 
dobře učinil, kdyby byl vyzval tiskaře své, kteří neměli písma 
diakriticky označeného, aby je sobě opatřili schválně, a kdyby 
pak i ruská a srbská jména diakritickými značkami byl opisoval. 

F. E. Mourek. 



Digitized by 



Google 



Příspévky ke slovanskému jazykozpytu. 

Sepsal Ant. Matzenauer. 

Nok, kmen čes. penetrare, inmere, v. Y-nočiti. 

Nokata slov. Steinklee trifolium melilotus nebo lotos cornieu- 
latns? kmen nok, snff. -ata; možná, že to slovo jest stejno- 
kořeoné se slov. nohet na místé staršího *nok-et, srb. no-kat, 
bulh. nok-út, stslov. aoK-iTk i aor-iTk, rus. HÓr-OTb unguis, 
čes. neh-et id. atd. — lit. nágas na místě *nak-a8, skr. 
nakhá (th.) m. et n., id. atd. — uváženo baď, že bylina 
„lotus cornicnlatas" se čes. nazývá „kočičí pazourek'' ; také 
srb. n okatá c herba quaedam od no kat ungúis. 

Hopúifa rus. tumor pectoris, pol. norzyca morbns equornm 
„wrzod (ulcus) na karku lub na grzbiecie konskim"; ta slova 
jsou stejnokořenná s lit narys, m. tumor, tuber, ulcus, ua- 
rycza, častěji ve pl. naryczos, také naryczes f. pl. na- 
riczci, m. pl. eine verhártete Geschwulst am Euter der Kiihe 
und Stuten, pra-narus adj. virgatus, venosus (de llgoo). 

Hopú<iHiiKl» rus. bylina, scrophularia nodosa^ jest, jak se po- 
dobá, stejnokořeuné s lit. n á r a s articulus ; annulus catenae. 

Norogi pL pol. „pluca czyli wn^trznoáci samy i jelenia** ; kmen 
nor, suff. -ogi; srov. lit. náras articulus kloob těla, su- 
naras, san-narys, s^-narys a) id. b) membrnm corporis 
úd těla, 8 nimiž slovo pol. může býti s tejn okořeň ným. 

Ho|ikqik m. stslov. 1. animal quoddam, fortasse mergus; 2. uri- 
nator 0T|ie»eTi (^uEcy xht|iuh iio|iki|k bi riioYEHNOY Biieai Bus. 
918. slov. ronec přesmyknutím na místě norec der Papagei- 
taucher, cbarv. r o n a c na místé n o r a c unuator, srb. n o r a c 
id. vedle ronac 1. id. 2. mergus (pták) potápka, 3. scai-a- 
baeus fímetarias, také gnjurac urinator; mergus na místě 
♦nurac (charv. gnjuriti na místě nu řiti immergere), rus. 

Litty filologické a paedagoglcké 1884. 21 



Digitized by 



Google 



322 ^- Matzenauer 

HÓpKa mostela latreola, mrus. uopHiui; pol. nor nrsas meleš, 
norek, narek colymbus, uur endytes der Seetaacher, čes. 
norec, gen. -rce imořec (dial.) urinator, norek 1. mergas 
mergaoser, 2. mustela latreola — noříce mus noricns yiak pravdé- 
podobno pochází z norica fen. lat. adj. noricns — hlnž. nórc 
mnstela lulreola, nórjak nrinator, kmen aoii nor pochází od 
kořene uhp: K^-nkpxin, -uhpSk iogredi Biiik|ieTk Greg.-Naz. 
Srodná json lit. na ras nrinntor, colymbus, naránas colymbus, 
neras nrinator, ner-iů, nér-ian (praet.), nér-timergi, 
snbmergi, kořen prvotně uar, lot. nira, nir-ga mergns, co- 
lymbns, nir-t, nir-té-s mergi, immergi, seimmergere; stpms. 
naricie „tnfelskint", Voc. Nesselmann má za to, žetufels- 
kint = liti8 tchoř, což jest sotva pravé; 1. část složeného 
slova tufeU-kint jest ve spojitosti se slovesem sřněm. to uf en = 
mergere, immergere, možná, že to slovo stpms. značí: mnstela 
latreola. Také něm. Korz mnstela latreola, ze slovan., asi ze 
stej neznačného hluž. no re. 

1. ''HoYA>TH vb. offerre: slov. nuditi, -dimvb. dar, po-naditi 
vb. pf. oferre, po-n ujati vb. dar. id. na místě -nndjati, 
(stslov. bylo by ""no-iiOYaiAATH), po-nud-ba propositio; charv 
srb. nnditi, -dim komu sto id. nadíti se srb. offerre (alias 
alio), Bobé vzájemně nabízeti, nadjenje n. snbst vb. oblatio 
po-naditi koga čím vb. pf. po-nudjati, -djam vb. dar. 
offerre, praesertim cibam aegroto, stslov. no-aoYAA donám, e con- 
jectará, slov. po-nada, ponadek oblatio, charv. p o n a d a 

1. id. 2. qaod aegroto comedendum offertar, srb. po- nade 
pl.=: charv. 2. — Srov. lit. nanda ntilitas, lucram, nand- 
o ti, -oj a, nand-yti -yjn ati, frui, lot. nanda pecania; 
got. niutan (praet. sg. naat, pl. na tam), koř. nut, ati, 
frai, *nati8 atilis ve složen, un-nntis inatilis, skand. niOt-a, 
n^t-a frai, nyt ntilitas, švéd. nytta ntilitas, emolnmentam, 
nyttja nti, frai. dán. nytte 1. snbst. usus, ntilitas, lucram, 

2. vb. oti, frai, utilem esse, ags. neot-an uti, fi*ui, notu 
usus, nytt 1. id. 2. commodum, holld. nut 1. adj. utílis, 
2. snbst utilitas, nutt-en nti, stném. nu z, sřněm. nutz usus, 
ntilitas, stněm. nuzz-6n, nuzz-an uti, frui. — Jiného 
původu jest čes. zastar. po-nudka oblectamentum, kt. v. 

2. HoyAHTH, iioy2k;^& vb. dur. stslov. cogere, -ca ixfiíci^sad^ai vy- 
tisknouti někoho; vychvátiti, vynutiti, iioynsAeiiHie n. subst. vb. 



•% 



Digitized by 



Google 



PříspéYky ke slovanskému jazykozpyta. 323 

oecessitas, NOifXAATH, -Aai& iter. cogere, Noifas^ADie lo ?coaiith 
fiocof Prol.-Mib. h3-no^»aath, -aa« extorqaere, no-No^j^NTH 
vb. pf. cogere, — ca conarí, no-NOY»AeNHie actio cogendi, no- 
iio^asj^ATH, -AAI& vb. dar. cogere, — ca impingi, npn-NO^AHTH 
cogere, — Bb ciio^xBoy Cyr. 4. — colloqui, snadere, npH- 
-NOfx^TH cogere, balb. po-nudi them. inf. cogere (Lex. II.)« 
slov. nuditi, -dim, vb. dur. pri -nuditi vb. pf. cogere, 
charv. nuditi -dim koga na sto incitare, cogere, p r in u d i t i 
vb. pf. cogere, srb. pri-nuditi vb. pt prinudjávati vb. 
dui', id. ru8. uýAJĚThj jnýxy vedle nýmAy (ze stslov.) cogere, 
-cfl conari; cogi, By»4áTb-ca Hy»Aáio-ci> vb. iter. indigere, 
opus babere, — AéBhTBUE, no-Bý4HTi>, npH-Hý4HTi> vb. pf. — 
HyacAáib vb. dur. impeliere, cogere, no-ay}K4éBÍe, npH-Hy»Aéflie 
iu^tio cogendi, impulsns — vlastně stslov. forma na místě 
-flj»éBÍe — pol. nudzié, nudz^ molestare, fatigare, taedinm 
adferre, ennuyer, nndzič si^ taedio capi, otio tabescere, 
8'ennuyer, čes. nuditi, -dim i. q. pol. nudzič, nuditi se = 
pol. nudzié si^, uvedeno v nové době dle pol. — nu žiti 
«genum, miserum reddere, opprimere, tribulaie ; cogere, n u z e t i, 
starší nuzieti egere „bladem lidé tak neskrovné nuziechu'' 
Leg. 12. C. — pol. nuda fadaise, ennui, obyčejně ve pl. 
nudy; zdali rus. zastar. uý^a scabies sem náleží, jest po- 
cbybno; ras. mrus. ny^OTa (Mikl.-Gramm. II. 165.) necessitas? 
stslov. NoifAkUA adv. necessitate, vi, noy^^uh adv. necessario, 
vi, Fris. nudmi, NOYAi^NHKik qui vím infert. Pat. ncysraa ne- 
cessitas, vis, tormenta, iaiuria, — BptucNe, Krmč.-Mib. — 
dHUNA, Sabb. 200. — rAftA^NA (fames) Prol.-mart. bulb. nuž.da 
recessitas, inopia, slov. nuja necessitas, míscria, charv. nudja 
necessitas, srb. nužda angustia (ze stslov.), rus. BysRAa (dim. 
nýxcAHua) necessiias, indigentia, molestia, miseria, inopia, vis, 
HBitTb nýnuAy B^ newb indigere, egere. bi cjýqat BýxcAU ne- 
cessitate urgente, si opus fuerit, 6uTk bi Kpáftuefi nýmAb versari 
in summá miseria, no b^hca^ necessitate coactus, necessario, 
KaKáATeót AO óroro BýacAa? quid boc tuá interest? čes. nouze, 
starší tvar nuže, núzie „nufie angustia"* Mamm. stčes. 
núža necessitas, egestas, inopia, penuria; molestia, vis, .Ti 
činie nadav, nátisk i núzi chudým. ** Hus. Post. bluž. nu za 
1. necessitas bjez nuzy sine necessitate, 2. inopia, egestas, 
miseria, dluž. nnza id. — stslov. NDYSRAik adv. necessario, 

21* 



Digitized by 



Google 



324 ^' Matzenauer 

NOfSRAkiiNKí violentus, No^SKbNHKi lo.-Clím. rus. HýxHHiTb forica, 
čes. no z nik 1. miser, egeaas. 2. obs. oppressor (Has.) lépe 
nazí tel; NoycAi^M^ ^4)- stslov. 1. necessarís, 2. violentnis, 
NoysAi^Mo* "^^'^ ^^^' violenter, slov. najan anxins (Lez. H,), 
rns. HýxHuA necessarias, HýxHO opus est, čes. nnzoiý 

1. necessaríus, nožná potřeba necessitas, Wq. 831. — 2. mi»er 
egenns, inops, hlni. dlaž. nazny 1. necessaríus, 2. i. q. bob. 

2. — dluž. nnzkaá impellere, incitare, cogere, nnzliš 
lamentad; čes. nuzovati, -ují opprímere, misernm reddei-e, 
exeruciare, — se fatigarí, vexarí; misere vivere, blaž. naio- 
wač, -njn impellere, cogere, — so conarí, se fátigare. Koř(3n 
■ofj^nad. Za srodná možno pokládati: lit. nanda yr necesse 
est, nand-lngas necessarias, ač nejson-li ta slova z german. 
uvedena; možná, že také lot. nad ét lamentarí ,kl&glicb mfen" ; 
srov. dluž. nuiliš id. — 2. got nan^s neceseitas, gen. sig. 
naud-is, vis, nandi-bandi f. necessitatis vinculom, nandi- 
^orfts a4j. necessaríus, skand. naudb*r f. necessitas, naudb, 
f. inopia, miseria, calamitas, nandb-igr adj. coactus, invitus, 
švéd. nOd, m. necessitas, n6d-ga cogere, ags. nead, néd, 
n$d necessitas, compnlsio, nead-ian compellere, á-nydan 
repellere, angl need necessitas, inopia; bolld. no od ne- 
cessitas, miseria, nood-igen cogere; skr. nud (6. par. átm.) 
nud-ámi 1. sg. praes. act nudé med. agere, impellere, in- 
citaře. 

■•^ra, HUtt vb. dur. stslov. bortarí, MHii«^fra&n, hul vb. pL 
incitare, Glag. MHMfsiluni, -uk vb. dur. bortarí-Sabb.-typ. 
147. cbarv. nukati, -kam, po-nukati, -kam, po-nuka- 
váti, -kujem instigare, incitare, impellere — mínění, že nu- 
kati stojí na miste nudkati, nutkati (Jung.-slov. Drobn.) 
nelxe považovati za pravé — srb. nukati, po-nukati, -kam 
dle Vuka offerre, jest ale pravděpodobno, že pravé značení jest : 
borurí^ incitare. impellere, tak se domnívati lze z následiQl- 
clbo mUta: ,Mnoco sam ib nnka' ^^místo nukao) i korio (ko- 
riu exprobrare>, da sijeku po knóini Turke.* Kar. I^es, ms, 
KVKaTV HCi» impellere, incitare, instigare, lOHiyKiia id. od- 
i\~KáJwnrv qni instiírat. iuoiiat, poLnukac. -kam impellere, 
irvitare, ce^ po*nnknonti. -nu vb. pf. po-noukati, -k4m 
xb. dur. hon^sri. in:rdler>?, inciure, instigare; — s^omu in- 
auere »<v, Petr poncče STi;ér^u Kl.meani*, 3£s. Pass. 291. 2. 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 325 

ponukl rukon innuit manu, po-nuka, ponnčenie (obs. Kat.) 
nntus, impnlsns, instigatio, po-nnkatel, po-nakač agitátor, 
instigator, v-nuknonti, v-nnkati innaere, — v mysl sng- 
gerere, inspirare, v-nuknnti monitos, inspiratio, nnčec 
zastar. (Kat.) incitator, slk. núkat hortarí, — sa (něčím) 
urgere rem, se fatigare, dluž. nakaé impellere, cogere. Za 
příbuzné možno považovati lit. niúk-inti excitare, impellere, 
instigare, k němuž se zvukem více blíží stslov. niokath, -kak 
exhortari, čes. po-ňoukati to, co po-noukati. 

Nuzla srb. morbus quiáam „bolest, kad bolí meso oko zubS** ; 
z ture. nuzla, ntlzle gravedo, rbeuma. 

Hik, part. insepar. stslov. — obyčejně po jiných předponách — 
1. Bi-Nik-poAHTH, 'TR^Sk spoctare, Bk-Nb-paj(H?íouk perspeximus I. lo. 

l.-l. — ŠiŠ. 250. BbNbUlUb YO^CbCTBUB CBOKI OTHOlbOie, H Bb-Nb- 

poj^HUb, O veub CKA3Aie rAAroAeTb hokahnhki ofYHTexb. Ant-hom. 
215. — 2. Bi-Ni-pATHTH CA -IUT& CA boUum gcrcrc, psáno 
Bik-NpATNTH; vcdle B'b-pATHTN CA Id. vyskýtá se také nesložené 
fATHTH CA id. (pATb pugua, bcllum) ; s podobným zjevem po- 
tkáváme se v čes. su-n-dati tollere deorsnm, demere, vy-n- 
dáti eximere, promere, u-n-dati demere. Srov. lit. praef. nu, 
obyčejně před slovesy, ve značení: ab, de, desuper, deorsum, 
častěji také poznačige toliko, že jednání skončeno, na př. n u- 
braukýti destringere, abstergere, braukýti jest srodné 
se stslov. BpucATH abstergero, nu -duti dare, tribuere dáti, 
vzdáti, nu-lěti fundere, u-liti (na př. něco z kovu), nu- 
marinti necare (Bezz.) u-mořiti, stslov. uopHTH occidere, 
nu-pláuti, -pláuju abluere, kořen plu, příbuzné jest stslov. 
nxoyTH, niiOBJí i niio^M fluere, navigare, kořen niiOY ; jen zřídka 
se tato předpona vlit. nachází před adj. a subst.: nu-karus 
adj. miserícors, nu-karumas miserícordia, kořen kar, jemuž 
jsou příbuzná: strus. Kap-ixH lugere, skand. kar-a conqueri, 
řec. xčíQ-ívtj praefíca najatá ženština, oplakávající zemřelého, 
xag-ixóv luXog žalostná píseĎ, pohřební píseň, kořen xap, skr. 
kar-uná miserícordia atd. (v. Giz. Slov. p. 41.); lit. nů- 
sparis Dorfanger, stprus. sparyus id. Zdali táže částice 
Wh nachází se také ve slovech dosti četných, počínajících 
samohláskou, které jest n předsunuto, jest pochybno, ač by i 
řečené částice N'b bylo v takových slovech mohlo proto vy- 
mizeti, že na počátku slova, jemuž n předsunuto, stojí samo- 



Digitized by 



Google 



326 A. Matzenauer 

hláska. Taková slova jsou na pf. N-&rjii stslov. — místo 
a vedle xriii — angulns, srb. n-ogao, gen. -gla vedle ngal 
id. hluž. Q-nhel, n-uhl id. stslov. N-ftTpNTH ca jak se zdá, 
irritari, „cxoba psíj^n No^pHTb ca cpkAbi|6 NAoie'' Ephr.-belg. 
106. — to slovo jest, jak se domnívati lze, stejnokořeoné 
s OB-ATpHTN CA, OBi-iAT(^HTH CA ardero, fíg. commoveri, irrítari ; 
stslov. N-ftTpb vedle &Tpb intns, také Bi-N«&T|^b intns, intra, 
N«ftTpb-Nb vedle ATpbNb interiér i Bik-N-«T|^uib id. slov. n-oter, 
a skráceně n-ot intro, n-otri intns, n-otrajn, a, o adj. 
intemus, interiér i v-n-otranj id. charv. srb. n-n-utar, 
n>n-utra intro, intns, n-ntarnji internns, nis. H-ýrpo, 
H-yrpb, skráceně H-jmb, pars interior, nyxpb AOMa vnitro domn, 
B-H-yrpb, -jnrpá intns, intra, B-H-ýrpeHniA intemus, interior, 
pol. w-n-^trz intns, intra, w-n-^trze^ n. 1. interius, pars 
interior; 2. viscera, w-n-§trzny adj. internns, interior, slk. 
v-n-ntri intns, intra, vlastně loc. sg. stát. jména vnutř, 
stčes. v-nj-utr intra Ps. Ms. 152. 1. nčes. v-n-itř intro, 
intns; vnitř c. gen. rei intra, v-n-itřek, stčes. v-nj-ntřek, 
interior pars, v nčes. seslabeno u (stslov. «, prvotně an) v í; 
vnitro interior pars není špatně utvořeno, srov. rns. nyrpa 
id. hluž. n-ntr intro, n-utři intns n-utřny internns. Od 
téhož kořene, jako stslov. &Tpb, a-ATi^b, pocházejí také: srb. 
n-utrak equus non bene casti*atas, n-ntrast adj. non bene 
castratus, rus. H-jrrpéui i. q. serb. nutrak, pol. w-n-§tr, 
gen. -a id. (2. spado) nedobře vyklestěný hřebec, snad proto, 
že jemu uvnitř zfistalo jedno moudo. Další příklady takového 
předsuvného n před samohláskami jsou: a) ve stslov. o-h-oy* 
lUTA calceos, slov. onuča, vnuča, rns. OHýqa, pol. o nu ca, 
čes. onuce Fusslappen, kořen oy u tegere, induere, pannia 
circumvolvere, b) ve stslov. b'l-n-oyuinth i oy-n-oyuihth auribus 
percipere, rus. B-H-ymiÍTb vb. pf. B-H-ymárb vb dur. suggerere, 
inspirare; slova ta jsou odvozena od oifxo, r. yxo auris, c) 
stslov. Bik-N-&riiHTH CA in carbonem redigi, íkr^h carbo, dluž. 
n-ugel; d) stslov. cL-N-OYSbNi 1. bigis insidens, h ce CAUib 
rpA;^eTb cikNo^aNii uoY»b-Esai 21. 9.-yost.-2. equo insidens, 
3. -KOMb equus cum curru conjunctus s vozem spojený (o koni), 
což jest etymologické značení toho slova kmen 0^3 stažen 

z B03 voz ; S adj. C1k-N-0Y3bN'L jsou ve spojitosti C1k-N-0y3bNHKl, 

cb-N-OYSbNbiib eques, cb-M-OYSbNNqA, cL-N-ofSbCTBo currns. 



'\ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke Blovauskému jazykozpytu. 327 

Huni, NUNn adv. stsiov. nanc; NimiYOif Sapr. 228. nunkiyoy ib. 
balh. ní ně nnnc, ms. rúhí, také nuntqa id. čes. nyní, stčes. 
nynie Dal. — dim. nyničko, nyníčko, také nyničkj, 
pol. ninie, nienie nunc na místě '^nynie, kaánb. ninia, 
polab. nyna, nynftid. (ninna J.P.S. ninn^ ninna inenna 
Pf.); dle toho se podobá, že samohláska 1. slabiky zněla 
v polab. uprostřed mezi y a širokým e. Sroduá jsou: lit. 
nunai, nů (prostější tvar), nanc, lot. nu id. got. nu nunc, 
ergo, igitur, nunu (dvojnásobné nu, v zakazujících větách) 
ideo, proptereu, ergo, igitur, itaque, skand. nů nunc, ags. nu 
1. id. 2. jam, stsas. nu, nú, stněm. nu, nů, sřněm. nu, nů, 
nu o, nu on, nuen, nněm. nun, nunc, řec. i/t), vvv (enklit. 
část) nunc, deinde, ergo, igitur, vvv nunc nyní, právě nyní, 
také vvV'i právě nyní, lat. uun-c na místě '*'nun-ce; skr. 
nu, nu nunc; ergo, igitur, nempe ctc. 

NupHB^L adj. stsiov. malus, NiipicNHic n. en-or, n|^«30|^kCTBo (su- 
perbia, arrogantia) h NupeNHie £x. iif^o-NupNii malus, -khh 
EtcoBe (daemones) ; astf^b — Greg.-Kaz. xcna -ba Uom.-Mih. 181. 
3AH, -BH Men.-Mih. -Nup-Svjat. Sup. npo-NiipNie n. malitia, 
npo-NupoBATH, -poifM Improbum esse, machinari, npo-Nupik m. 
malum, npo-Nvpb m. doli machinator, npo-N'ypiiiiNB'b malus, 
-NHpA-Sbor. ni^o-NuiibiiHBkiib homo malus, npo-NijpbHHK'L sophista, 
^%\hň — Greg.-Naz. npc-NUfibNo adv. astute, nfio-NiipbCTBO ne- 
quitia, malitia, BJie^H (místo bajl^h) n -ctba, aóqíia^a fallacia, 
Men.-Mib. AO^Khi -ctba (a&ka malitia, nequitia dolus) ánázrj 
(svedení, podvod, klam, ošemetnost), Men.-Mib. — praetextus, 
kmen aup vedle NHp; vyškytají se také stsiov. iipo-NopHB*b 
malus, — 3UHŇ (draco) Men.-Mih. nfio-Hop*b malitia, n|io-NopbAiiB*b 
malus, perniciosus, -Bicb (daemoo) Men.-Mih. — AHKiBOAb, 
Prol.-Mih. npo-NopbCTBo malitia, od kmene ner: rus. npo-HÚpa 
m. f. homo astutus, versutus, npo-uúpHjTb vb. pf. npo-uúpHBaTb 
vb. dur. machinari, dolos moliri, npo-HÚpjiHBUfl astutus, versutus, 
dolosus, npo-HuipiHBOCTb, npo-HÚpcTBO astutia, dolus, fraudulentia. 
Prvotný tvar kmenův tu uvedených byl, jak se domnívati volno, 
nar; srov. ags. nearu adj. angustus; crocians, stsas. naru an- 
gustus, ags. nearo-bregd, -e, f. insidiae, nearuness, -e f. an- 
gustiae, anxietas, nearo-thanc dolus, flagitinm, nearvian 
a) arctari, b) arctare, n e rv a n, n y r v a n vexare, opprimere — 
na místě *nearuian, '^'neruan, ^nyruan; ags. nea = got. na. 



Digitized by 



Google 



328 ^* Matzenauer 

Rii|^b, m. stslov. tnrris, Nupeie pl. Mao.-Vost. NM|^b u^^fSATi 
Chrys.-lab. NUfii Ephr.-Vost. TB|^%g^o-iiii|^bNi adj. firmis tnrribos 
munitus; srov. aga. nyrvdh, -e, f. (na místě nyr-udh) an- 
gastia, carcer. 

RuTH, N1II& Btstov. s předlož, o^- vb. pf. ignavom esse, segnescere; 
zdá se, že také tabescere, o^nuxo ecTb iihi|6 Op. 1. 27. of- 
MUNHic D. snbst. vb. moeror> incaría, o^-niiii^l 1. segois, hu^tm 
OVN 0YNU2I1, Knnč.-Mih. 190. — 2. gravis, moroans; miser^ 
OY-NUiii adv. animo dejecto, o^-niiíihth, -xk affligere, -ci 
affligi, OY-NUiiicNNie afflictio, oif-NUiiNKí qni aDÍmo est dejocto, 
OY-NVMkiiHKik animo concidens, oif-NusATN, -bai& vb. dar. 
animum despondere, tristem esse, oY-NUBaMNic animi dejectio, 
oif-NUKATCiibNik qni animo est dejecto, of-NusbNi tristis? o\- 

NUBMUUb CNOUb IIOrpO^HBi6 €6, Sabb.-typ. np«-Of-NVAHTi 

morosnm reddere; rus. hutl, hóh) na místě húio (srov. surb, 
BOR) na místě buid nlnlare, plorare, lamentarí) einen dnmpfen 
Schmerz fohlen, sich ^ngstigen, noft m. dnmpfer Schmerz 
y-HÚTb vb. pf. y-HHBátb, -Báio vb. dur. animnm despondere, de- 
sperare, y-HÚnie demissio animiy animns abjectns, strns. o^-nuth 
zahynouti perire, interire, evanescere „O^nuoia bo (no) ri^A^oui 
3ABpa2iii (zábradla, ohrady) a BeceAae noNHYe*' (zaniklo, pře- 
stalo). Igor VIL 1. y-HÚiuii afflictns, animo demisso, animo 
carens y-HÚiocTb demissio animi, desperatio, y-HÚsauA tristis, 
moestns, aa-y-HÚsaufl id. sa-y-HÚBROCTb tristitia, moestitia, ras. 
dial. o-Hasa lassitndo (Lex. II.); čes. nýti, nyji, starší tvar 
nyjn, tabescere, confici, vehementer desiderare, tristem esse , ne- 
jedná hořem nyje" St. ski. II. 238. „Viec prvú bolestí nyla, 
že jej živého ztratila. *" ibid 2. 2. ^Nepravost závisti, jež nyje 
v ciziem prospěsenství a raduje se n protivenství. "* Štít nylosC 
(zastar.) zelus „Zhynuti mi kázala nylosC má, tabescere me fedt 
zelus mens"* Ps. ms. mas. 118. 139. Kmen inf. jest lu, 
kořen asi ni. Srov. skand. nú-a conterere, ný contero, tando, 
stném. niaw-an, nů-an (part. praet, gi-nnw-an) také 
n a u w - a n, srněm. n i u w-e n, n ů w e n (part. praet. g e-n u w-e n, 
g e-n o w-e n) tnndere, contnndere, conterere. Schad. altd. Wb.- 
uvedená slova german. mají se k nu-th jako caasat — Mik- 
losich sestaviye v Lautl. II. p. 159 mwtm se skr. na werden, 
(nenachází se v Bopp.-Gloss.), řec. vsvíú sinke, lat. na o. — 
Od kořene mi, uú utvořeno sesilením hlásek u-naviti fátigare. 



Digitized by 



Google 



Fřispévky ke Blovanskému jazykozpyta. 329 

stces. perdere, interficere, necare, stslov. aasb mortans (kt. v.) 
a jioé. 

NuniiTH CA, NuaiJL ca vb. stslov. s předponami: Bia-NuuNTii ca 
íq altnm efferrí et aére librari/ 3A-NiiBiiiTn ca commoverí, noAi^- 
■HUHTH, 'MA ulnis amplecti, Men.-Yak. 20. dec. sprlvně 
noAib-HiiBiHTH kmen nii;l — v. Ko, part. insepar. článek: 
Konej šiti. — List, fil. VIII, p. 188. 

Ilii3 z ''Nbr, kofen stslov. : Nk3-&, NbCTH penetrare Hkanaie KAUcNb 
nOAlb Bi2i«u'bub Ki iiNi|H I. reg. 17. 49. -Yost. H3-Nb3&, 
-HbCTN extrahere, -Nbae Noxb Matth. 26. 51. - Ev. saec. XII. 
MA-Hb3HTH -SUK infígere, NA-Nb3NJLTH, -N& CA incnmbere in 
gladinro, NANae ca r Vost. n|io-Nb3aTN -a«, -Nb3iiTN, -»« trans- 
fígere, -n&sn Nomoc.-bnlg. 79. jak se podobá, na místě -no^h, 
npo-NbsiixTH id. rus. npc-Haárb, -mirb transfígere, transfodere, 
stsloY. ci-Hb3& CA, -HbCTH CA demitti (de animo) of-NbSATN, 
-a« defígi, Of-NbSNXTN id. iibKoif oy-Nbse uaxo aI^^ba b*^ "orft 
Par. také -ca id. ras. y-Haárb intrare, penetrare, stslov. K'b-Nb3HTH, 
-SRA infígere, — rK03ANa K'b no3% Men.-Leop. Kik-ib3N«TN infí- 
gere, defígere, ras. BO-HstfTb BO-HsáTb infígere, intmdere, so-HséHie 
sabst. vb. actio infigendi, čes. zastar. ve-nznúti, -nu vb. 
pf. infígere, transfígere „Yenzni baznia (místo -zniú) tvú télo 
mé. Ps. ms. 118. 120. Yenznnli sú národové. ŽKap. (vrazili, 
vpadli?) Nebo střely tve venznnty (správně jak se zdá: ven- 
znaly) sú v mie (infíxae snnt) Ps. ms. 37. 3. stslov. 3A- 
Nb3ATN, -3AI& incidere, recte infígere (Lex. II.); hh3ATH, -ak 
transfígere, ma-nh3Ath infígere, bnlh. ni že fílnm insero (e. g. 
margaritae), slov. nizati, na-nizati infílare, Habd. také niz- 
gati, srb. nizati, -žem, na-nizati inserere fílnm marga- 
ritis, ni z, m. ni za f. eine Schnur Perlen, Dnkaten, Korallen, 
na-niz, m. linea (margaritarnm) rus. BHaárb, HH»ý Perlen, 
Korallen anreihen, Ha-niaáTb id. HáaaHbe eine Schnar Perlen, 
Ha-HdausaHie, na-HiiaKa das Apfreiben von Perlen, Korallen, 
hlož. uizac, dluž. nizaš auf einen Faden oder Stríck anf- 
reihen, nizanca na místě *n i z ani ca eine Reibe vonRtlben; 
stslov. npo-NH3ATH, -3AI& transfígere — CTptiiAUH ccfiAM^ ^^™* 
233. ras. upo-Hnaárb mit Perlen durcbsticken, npo-HáaKa, npo- 
Háab f. eine dnrchbobrte Perle, ein durchbohrtes Steineben 
(um damit zu sticken), slov. raz-nizati asi to, co srb. raz- 
ní žati Perlen von der Scbnur zieben, i*us. paa-HHaárb mit 



Digitized by 



Google 



330 A. Matzenauer 

Perlen sticken, verziereo, stslov. |^A3-hh3ANHi€ exorDatio ? gi ufy- 

CTAANUUH SeANKUUH |^A3lHH3ANkUH OfCT^ON-Bor. 85. Cl-HHaHTN, 

•SR& deducere. srb. s-nizati, -žem, ras. c-HHaáTb demere marga- 
ritas de fílo, stslov. Of-HH3ATH, -3Aift fígere — koiihic Hom- 
Mih. 1118. y-HH3áTi> mit Perlen oder Steinen besetzen, y-násKa 
das Besetzen mit Perlen oder Steinen, stslov. iu-hh30Bath, 
-30ifi& infígere — taaku na KonHHi|€ Men.-Mib. B'y-NH3ATH, -3Ai& 
evaginare, ~3AicTk Noasb- Vost. vlastně stros. inis. BÚHisaib, 
-lulaiiiBaTb mit Perlen besetzen od. sticken, BÚ-HH3Ka, BU-Bádu- 
Banie das Besetzen od. Sticken mit Perleo, ms. aa-HvaáTb an- 
fangen aufzureiben (Perlen, Korallen); stslov. ■03HTN, -»& 
s předlož.: h3-N03hth perfodere, na-no3nth ga se in- fígere, 

CAMN CA ■AH03HM1k HA BIA (recte BK í. 6. opOfXHe) Bu8. 709. 

n|^o-B03NTH trausfigere, ras. apo-Hoaa homo sagax, stslov. 
ci^-N03NTN pangere, pol. zastar. s-noza das Seitenbolz im 
Jocbe, das Qaerbolz, s-nozy pl, eiue Art hólzerner Zwiager 
bei der Strafbank, in dle des Inculpaten Hánde gesteckt 
werden, damit er sich nicht rtlhren kdnne; stslov. o^-no3hth 
pnngere, oy-no3bxth defígi, bi-boshth defígere, — Bi 0N0fniT& 
calceare, také B'L-Boa;HTH -x&; ras. aanósa assala, festaca in- 
fíxa, 3a-H03jlTb, 'TRy sich einen Splitter einstechen; stslov. 
N0Y3HTN, 'XiKk s předložkami*. npo-BOY3NTH transfígere, jacére, 

KOUOY nA30yC'K Prol.-Mih. G1k-B0Y3BTH fodere, B'L-N0f3HTN 

1. infígere — bohnic bl pespA Men.-Mih. 2. jacére, slov. 
nnzati infílare, naza Halm, woranf man Erdbeeren fasst 
(Lex. IL). — Od kořene hu odvozeno také, jak se zdá, 
stslov. Noasb gladius, culter, balh. slov. cbarv. srb. nož calter, 
rus. H0»n>, mrns. hÓxci (t. j. niž) gen. uo»cá, pol. nóž 
i nož, čes. nůž, gen. nože, hluž. nóž, gen. noža, polab. 
nttz (ni 8 J. P. níis Pf.) id. — lot. nazis calter. Slova 
nvedená json, jak se podobá, ve spojitosti: a) se skr. nah 
(4. par. Mm, náhjámi 1. sg. praes. act. náhjati 3. sg. 
náhjé 1. sg. praes. med.) ligare, nectere, thorace se indaere, 
zend. na z, kořen, sblížiti, spoutati, spojiti „rapprocher, en- 
cbaíner, joindre" (Beitr, VII. pog. 311). prvotný tvar kořene: 
nagh; b) s lat. nec-t-o, -ěre vázati, spojovati, jehož c 
stojí, jak se domnívati lze, za příčinon následnjícíbo t ua místě 
gj tak že by pravý kořen byl neg; c) možná, že také se 
stném. náh-an, náwan, nájau, sřněm. naeh-en, naej-en 



\ 

Digitized by VjOOQlC 



Příspóvky ke alovanskému jazykozpytu. 331 

Daeg*eB, nere, conuectere, constringere, infibulare, nněm. 
n&hen nere. 

■m stslov. voluptas, charv. něga i n i g a Z&rtlichkeit, z&rtliche 
Pflege, srb. njega, nega cnra, ras. H^ra volnptas, otíam, 
teneritas, mollitia, néha čes. „něha teneritas* Mart. Verb. 
nenachází se v jiných pramenech stčes. ; pochybno tedy, zdali 
to slovo stčes.; stslov. MisroBATH, -rofi& vb. dur. desiderare; 
molliter tractare, ckoio niiiTb (corpus) — lo.-Clim. ^lecb nro^- 
eiiM, (part. praes. pass.) a o\ip% oco^aiAiieuu, Yost. Ki3-Nisro- 
BATN, -roifi& molliter edncare; slov. njegovati -gujem 
blandiri, charv. negovati inigovati (Lnč.) -gujem curare, 
fovere, molliter tractare, srb. njegovati, negovati -guj em 
i nigovati (dial.) curare, po-nj ego vat i fovere, strus. M«ro- 
KATH blandiri, molliter tractare? „h ■«roifioT'L un'' Igor. VII. 
5. rus. HixceHKa dim. homo moUis, effeminatus, ntiKRTb, -3Ry 
molliter tractare, nimis indnigere, -ca mollicnlum fíeri, no-HÍ»HTb 
-ca hověti sobě sich pflegen, sich gtttlich thun; liimnM adj. 
tener, mollis, mitis, arooenus, blandus, subtilis, elegans, -Hiift 
ni0AT» (fructus), -Hoe 4htA (infans), -Hoe cépAa,e (cor), -Haa 
paĎóra (opus elegans), -Haa lÓHOCTb (jnventus), -hua ciosá 
(suavia verba), -nud róiocT» (vox), slov. nježen žn-a, -o 
tener, čes. něžný tener, mollis, subtilis, blandos, hluž. něžný 
id. — uvedeno v novější době z rus. — rus. vLÍmnocib teneritas 
lenitas, mollitia, subtilitas, elegantia, slov. nježnost, čes. 
něžnost, hluž. n ě ž n o s č teneritas, lenitas. Za srodná možno 
pokládati: lot. naig-s adj. fírmus, gracilis, agilis, pulcher, 
naigls adj. mundus, elegans, gracilis, celer, naigfit, -aju 
desiderare (stslov. NtroBATN id.), nachází se také lot. s n a i g-s 
adj. gracilis, snaig-ums gmcilitas. Uvážiti také sluší skr. 
nié (3. par. átm.) nutrire, purificare, lavare, ir. nighim lávo, 
eluo, řec. ví^a z *viyjcD lávo, abluo, purifico. Srov. také skr. 
snih (4. par.) ze *snigh araare, snig-dhá 1. amatus, 
amoenus, jucundus, suavis, 2. amans, benevolus, 3. pinguis 
snéha-s, m. 1. amor, 2. pingue. 

HioxaTb, -aio vb. dur. HioxHýrb, -ny vb. pf. rus. olfacere, uti 
pnlvere sternutatorio, HioxárejbHUň adj. was man riechen oder 
schnupfen kann, — TaóáKi Schnupftabak; slov. charv. njuh 
olfactus, slov. chai^v. srb. njušiti, -šim olfacere, odorari, 
sagire, čenichati, njuákati dem. srb. id. njuška srb. nasuš 



Digitized by 



Google 



332 A. Matzeoauer 

canis, pol. niach eine Prise Tabák, ninchač niachn^č 
dncere naribns, ňnch slk. olfáctns, čes. ňnchati, ňnchnouti 
olfaeere, sagire, ňnch na rostram, hluž. unchnyč vb. pf. nu- 
chaé, naehowaé vb. dur. i. q. čachaé oUacere, sagire, na- 
chawa olfactns, nachot das Sehnnffeln, n ucho ta č schnoffeln, 
nnilié, nušlowač id. nošlak Schnilffler; kmen njnch, 
(njnh slov. charr. srb., nach lož.), eh, h, jak se podobá, ze 
staršího s: srovn. skand. naas-na olfaeere (Ettm. p. 246.); 
svád. nosa 1. Ďachati ,mitder Schnaoze riechen," 2. schnanben 
anhelare, nos rostram Schnaaze; srov. též švéd. snas, dán. 
snoas der Schnnpftabak, švéd. snasa schnnpfen, dán. snas-e 
olíácere, sagire čenichati. 

Nfkaé, n^ kam vb. dnr. pol. vexare, excmciare 

Wszech rozkosz sytý p^dzitem wiek m}ody, 
Smutné mi^ teraz n§kaj% przygody." 
po-n^kac, vb. pf. vincere, domare, opprimere, pessnm dare. 
zn^kac vb. pf. domare, vincere, superare; excmciare, con- 
íicere; kořen n^k, stslov. by byl ""h&k. Slova pol. mohla by 
býti ve spojitosti s lit. nink-u (1. sg. praes.), nik-aa (1. sg. 
praet.), nik-ti inf. impetnm facere (in aliqaem), s předlož, 
ap-, su- id. — pol. w-n§ka bei Maurem die Vertiefung 
um eine Ffillung heram mohlo by od téhož kořene pocházeti, 
tak že by prvotné značení toho slova bylo asi: locus de- 
pressus. 

lifty kořen pol. allicere (stslov. bylo by ''nxt): necič, n^c^ 
vb. dur. allicere, n^cisko area aucupatoria, n§ta f. n§tka 
dim. n^t, m. esca, nástraha, návnada, po-n^ta, przy-n§ta 
esca, illecebra, przy-n^cié vb. pf. -n§caé, -n§cam, vb 
dur. allicere, allectare, w-n§cič, w-necač illicere, illectare, 
w-n^ta, f. w-n§t, m. esca, illecebra. Srov. got. ana-nanthjan 
animosum, fořtem esse, audere, koř. nanth, stsas. náthjan 
audere, před th vypadlo n. Prvotné značení sloves pol. mohlo 
býti: facere animum dodávati smělosti. S pol. kořenem n^t 
by mohla také polab. slova: *nunta grex pecuarius, zachován 
toliko acc. sg. núntung (J. ?.), nuntár pastor, J. ?., 
nungtar, S. id. býti ve spojitosti. 

O, part. negat. předpona značení záporného, vyškytá se mezi 
jinými v následujících slovech: 

O-YAMTH, -« vb. stslov. dcspcrare, tahé oti-yamth id. kdež ot'l 



^ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 333 

jest též značení záporného, yaiitn sperare, exspectare; srb. 
o -čaj a ti, -jam desperare, čaj a ti exspectare, ^ 

O-godan, -dn-a, -o adj. srb. vix snfficiens ,ove jegodine hrana 
(victns) ogodna t. j. slabá; nesloženého godan, které bj 
značilo suf&ciens, nber, se však nedostává. 

O-roJOMH ras. imbecillitas Ohnmacht, kt. v. 

O-jCAKiTH CA, -TiSíUk GA vb. stslov. mittere, proprie abstinere, vitare, 
non corare, o?cah ce ueNe, Misc.-serb. — srb. hajati, stsrb. 
?CAKiTH cnrare. 

O-kauitl se, -nim se česa vb. slov. o- káni ti se charv. srb. 
-koga, čega vitare, abstinere, kaniti se moliri, parare rem, 
in eo esse, nt. 

0-kara pol. prov. ^czlek (člověk) lab zwierz^ niezgrabne'' (ne- 
obratné, nejapné) BoibT. p. 57., vlastně nekárný male moratns, 
srov. kašab. ni e- kára vlk. 

0-magati, -gam slov. defícere, confíci, stslov. uorA possam, 
valeo, čes. mohn, slov. mórem na místě možem id. 

O-HACMtTH vb. stslov. mutari, de vnitu; obmutescere etc, kt. v. 

O-GiioifMiATN CA, -DIAI& CA vb. stslov. non obedire, non credere, 
o-cxoYBiANNic n. inobedientia, slov. o-slnha id., stslov. o-ciiof- 
iiiMK'b non parens; rus. o-cjýmaTb-cfl, o-ciýmHBaTb-CA non 
andire, non obedire, o-cjymáHie, o-ciýmcTso, o-ciymáTeaBcrsa 
inobedientia, ó-ciyxi, o-ciýmHHirL inobediens, o-ciýmHUft adj. 
id. o-cJÚmaTb-ca non audire, non bene aodire, pol. o-8zl:jszeč 
si§, -sz§ si§ id. čes. o -slyšeti non exaudire, o-slyšeti 
žádost, prosba. 

0-COI6, n. také 0-C0HI6 stslov. ve vlastních jménech osad; a^AHNo 
OG016 Ok. 25. ocoŇNA, Mon. serb. 186. — vlastně: místo, 
prostranství slancem neosvícené, locus opacvs, bnlh. o-soj, 
Mil. 363. 369. srb. o-soje n. slov. charv. o-soj, m, o-soj e, 
n. locus opacus, jmenovitě hustý les, do něhož slunce nesvítí, 
slov. o-soj en, charv. srb. o-sojan adj. opacus; oppos. stslov. 
npH-coNK n. locus apricus, slov. pri-soj, m. charv. srb. 
pri-soj, m. ,i pri-soj e, n. id. Kořen cn, si: chiath lucere, 
splendere. 

O-SOlý, a, e adj. slov. in opaco situs, o-sonja locus opacus 
od zaniklého subst. "^caino, sol, od něhož také slov. sonce 
i s o 1 n c e, stslov. CAiNbqe čes. slunce atd. 

0-CTpoYHTN vb. stslov. destruere, evertere, kt. v. 



Digitized by 



Google 



334 A. Matzenauer 

0-€%MOTpi sUlov. error, vlastně nedopatireni; ci^M«TfaTH ?b. stsloY. 
8pectare, considerare, intnerí, attendere. 

O-mauth, -BiAtt vb. stslov. removere, amovere, o-nAara ca 
i o-HABATN cji, OBIABBATN ci absUiiere, o-HAAMNie abstioentia; 
nesložené ""biaiith se vsak nevyskýtá; možoá, že slovesa ovedená 
srodná jsou s o-jkabtii ca, kt v. 

0-tefičati se, o-teščiti se vb. slov. ,in der Frah, wenn man 
Qoch nQchtern ist, etwas zn sich nehmen*, vlastně nčiniti, aby 
někdo přestal býti lačným, tešč adj. slov. jejnnns (stslov. 
TUiTb vacnns, inanis) — srov. co do smyslu fr. dé-jeůner 
snídati, vlastně to, co slov. o-teščati se: jenu adj. lačný, 
jeáner postiti se, trpěti hlad. — Jest vsak také možno, že 
otesčati se jest nesprávně psáno na místě od-tesčati se, 
kteréž se též vyškytá. 

0-3CMAHTN, AI& vb. stslov. exíllo ponire, o-3€UbCTBNi6, -cno 
exilinm, aeuAiA terra, regío. 

O, co předponu značení záporného, srov. se skr. a, part. negat. 
quae vocabnlis praefígitnr, na př. a-khanda non partem con- 
tinens, totas, plenns, khandá m. n. par 3, portio, fragmentnm, 
frnstnm, kořen khand (1. par. átm.) fíndere, frangere, di- 
videre; a-balá adj. debilis, hala vis; a-lasa adj. piger, 
ignavns, iners, kořen las laborare, artem exercere; a-6réjas, 
n. iufortunium, malum, calamitas, sréjas ze *kréjas felicitas; 
b) se řec. d zápornou předponou, na př. : a-yaftog neženatý, 
yáfiog sňatek, svatba, a xoivos nespolečný, xoivóg společný, 
a-xoúfiog bez pořádku, bez okrasy, xódfiog řád, pořádek; 
ozdoba, okrasa; svět; ďxgar^g bez síly, xgázog síla, moc, 
mohutnost, a-roxog adj. nemístný, také nepříhodný, neoby- 
čejný, nejapný, zóxog místo, prostranství a j. 

Oeaai m. stslov. vedle obaa'^ oestrus, e conjecturá, ocauh-n obaj^lun 
Bo;(ouk Prol.-Mart. ot'l MNOXbCTBA oba^^a n koua|ia Yit.-Theod. 
OBAA'b, 0B0A'b Alex. oboaii vespa Trigl. slov. obad 1. oestrus, 
tabanns, 2. Hornkáfer, Dain. charv. srb. obad i. q. slov. 1. 
— rns. 0BÓ41, aestrus, dial. 0Ba4T»f pol. owad, m. coll. in- 
secta, praesertim insecta volantia, také ve pl. owady insecta 
i howad s předsunutým h: ,howad nieczysty** (Tatarowie); 
čes. o vad oestrus, tabanns, vulgo hovad, hovado, kdež h 
jest předraženo, ^Pod jedniem dřievem na lúcie posazen, aby 
jeho tam rouchy, ovadi a komáři a ščmelové ščípali'' (psáno 



Digitized by VjOOQlC 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 335 

zczjpaly) Ms. Leg. 87. 2. slk. ob ad id. Kořen jest, jak se 
podobá, vad, obaj^i tedy místo ob- vadu; jest však také 
možno, že b jest obměnou přlbnznó souhlásky v; srov. skr. 
vádh vedle bftdh (1. átm.) vexare, pertnrbare i vadh ferire, 
tnndere. 

Obajgora, opajgora srb. femina impndens; patrně cizí; možná, 
že to slovo jest ve spojitosti s ture. baja vulgaris i kari 
femina, mnlier, tak že by vlastně značilo sprostou ženštinu. 

Obal, m. o bal a f. slov. ripa, littus, charv. srb. o bála id. 
obal ar charv. der Strander, slov. obaliti evertere, amplecti, 
charv. srb. obaliti prosternere, praecipitare, — cenu deminuere 
pretinm, pol. obalič prosternere, diruere, demoliri, — síq 
coUabi, obal, m. canis magnus, molossus veliký pes, který svalí 
nebo srazí všechno, co zachvátí, oba líny pl f. ruinae; slova 
tato jsou složena z předložky ob i kmene val: stslov. baanth, 
čes. valiti volvere, ve složených také evertere, prosternere; 
t; po & vypadlo k vůli libozvučné sti, zftstalo vsak v rus. 06- 
eaián, o6Bád»Ban> obruere, accumulare, evertere, oósáii eversio, 
lapsus, moles nivium devoluta. Stejného původu jsou také : čes. 
obaliti, obáleti, obalovati involvere, circumvelare, obal 
m. 1. velamen, involucrum, obaly pl. (botan.) integumenta 
floimm, 2. gleba, 3. fíg, occultatio, color, praetextus bez 
o b a 1 u sincere, obálka involucrum, velamen: obal- na místě 
ob-val-. 

Ob-c§gi pl. pol. klestě forceps „narzedzie služ^ce do wyjraowania 
zwierzí|t ss^cych žywcem z nor (jam, doupat) i doíów"; vy- 
škytá se také nesložené c^gi pl. kleště, dim. c^žki, ob- 
c ^ ž k i volsella, také o b - c i ^ ž k i psáno, jako by to slovo 
bylo odvozeno od ciagac trahere; slova uvedená pocházejí 
od něm. Zange forceps; — čistě pol. kleszcze pl. forceps. 

OSesáíiKa rus. orbis circa cribrum obruč okolo šita, jak se 
podobá, na mlsté správného o6-HMáARa; prvotné značení bylo 
asi: junctura, ligatura, tak že by to slovo bylo stejnokořenné 
s MYan junctura, kt. v. staišl tvar toho slova byl, jak se do- 
mnívati lze, liYAa, kořen iík jungere, ligare. 

Obertas, m. pol. chorea kolo (tanec), Mrong. II. pod Reihen- 
tanz; zdá se, že na místě *ob-wert-as, tak že by ob byla 
předpona, wert (stslov. Rpii; BfmtTM circumagere, — ca se 
circumagere, se versare) byl kořen, -as suffix tak, jako na př. 



Digitized by 



Google 



336 A. Matzenauer 

v pol. kijas fnstis, lotras latro, čes. lotras homo neqaam, 
chuďas homo miser, *k o no pas, zaniklé, odtnd dim. kóno- 
pásek fringilla cannabina, P a vlas nom. pr. (odvozeno od 
Pavel) a mnohých jiných. Pochybnost však vzbuzuje to, že bj dle 
toho vývodu slovo řečené mělo zníti ^obiertas, neb sloveso poL 
stejnokořenné se stslov. spiTiTH ca zní wiercieč si^ točiti se. 

Oběst i ob jest f. charv. petulantia, arrogantia, insolentia, 
objěstan, -stn-a, -o adj. arrogans, insolens objěstnik m. 
subst. id. srb. obij es t f. lascivia, violentia ve pr&povédi „od 
obijesti*" t. j. od sile, od bjesnoče (bjesnoóa fnror, rabies) 
o bij es an adj. lascivus, objěstnost slov. impudentia; vy- 
škytá se také srb. bijest f. insolentia, rabies, dle něhož do- 
mnívati se volno, že o v uvedených slovech jest předpona; 
slova ta jsou, jak se zdá, stejnokořenná se srb. biješ rabies, 
petulantia, insolentia, bijesan adj. rabiosus, insolens, arrogans, 
slov. o-běsnuti fariosum fieri; stslov. Bici daemon, ve pl. 
B-KCH fíavia, B«CbN'b MA xcNkCKb noiib insano feminarum amore 
captus, B1SCHTH CA 1. a daemone agitari, farere, 2. insano amore 
dnci, nxe ce na konhtíi sisceTi qui equorum insano amore 
ducuntur Op. 2. 1. 25. — b^cl jest ve spojitosti s lit. baisňs 
adj. horribilis, terribilis, abominandus; pericnlosus; saevus 
(kořen lit. bi, skr. bhi timere) ; lit. b é s a s diabolus může po- 
cházeti ze Slovan. — Drobnic sice ve slovníku charv. uvádí 
ob-jěsti se, -jedem i -jěm se 1. nimío cibo ohrni pře- 
jísti se, 2. také ve značení „ttbermtltig werden — von einer 
besseren Kost** — (Vuk zná jen 1. značení), tak že by se dle 
toho 2. značení slovesa charv. mohlo zdáti, že slova svrchu 
uvedená jsou stejnokořenná s jěsti charv. ncTH stslov. edere 
(kořen stslov. hjOj avšak 2. značení charv. slovesa ob jěsti 
s e mohlo vzniknouti následkem nepravé etymologie stát. jména 
oběst, objěst i ostatních slov s ním spojitých. 

Obfity adj. pol. abundans, uber, copiosus, fecundus, obfitoáó 
copia, ubertas, abundantia, obfitowač, -tuj§ abundare, oplý- 
vati něčím, na místě o-plwity (stpol.), o-píwitoác. o-píwi- 
towaó; nacházejí se oplwyti (Zof.) abundans, oplwytosc 
ib, 244, 633. opwitoscz ib. 131, b, 33. abundantia (Arch. 
IV. 257.), thema niiiB od n^iv ply, vedlejšího tvaru kořene 
híioy: stslov. niioy-TH, niioifift i h^ioba fluere; téhož původu 
mrus. zastar. oniOBHiuft abundans. 



~N 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovainskéma jazykozpytu. 337 

Obica f. charv. tormenti bellici genas houfnice; ze vlask. obizza 
id. vlask. také obice: fr. obus Haabitzgranate, obnsier 
Haabitze, špan. obús, obúz id. — také tarc. obnz top i 
id. asi ze fr. — něm. Hanbitze, grobes Gescbtttz, das den 
Ubergang vod Eanonen za ^Morsem macht, starší tvar byl 
Hanfnitz (Sanders Wb.) — slovo něm. pocbázi tedy z čes. 
houfnice 1. Steinschlender „ballista minor, qaae saxa s. 
kpides torqnebat.^ Rohn. 2. to, co něm. Hanbitze; houf- 
nice odvozeno od houf zástnp caterva, kteréž jest původa 
něm.: sřněm. houf, nněm. Haafe id. Slova román, pocházejí, 
jak se zdá, z něm. Haubitze. 

Obnaa stslov. injuria -uh iccTk injnriS afficior, oehj^a n|^Hia-TH Sup. 
343. rus. o6á4a offensio, injaria, laesio HpRqHHán ROifý o6AAy 
injuriS aliquem affícere, aegre facere, pol. obida taediam, fasti- 
dium, horror, L. (dle Jungm. slovn.) čes. zastar. obida 1. i. q. 
russ. ffBy)-li který apoštol s ním, ješto tu obidu činili nad ním*' 
St. ski. III. 149. — 2. abominatio, opprobrium „Položili su mie 
v obida sobie, posueront me abominationem sibi" Ps. ms. 87. 
9. — slk. obida, 1. injaria, indignatio, 2. obida m. auctor in- 
juriae, offendens, — rum. o b i d ě injuria ze stslov. — lit. a b y d a 
injaria, vis, molestia, onas nimium z rus.; stslov. OBHAaTN, -xa& 
injaria affícere, oehj^hx^ 1. sg. aor. Act. 17. 10. -bulg. OBHj^Hsik 
adj. injuriosas, oEHANTeAk, m. injustus, oeh/^obath -AO^ift in- 
jaria affícere, humiliare, obidovaC slk. stomachum movere, stslov. 
OBHAkiik m. qui injaria affícit, OBHAkiiHBi adj. injustus; contem- 
tor, rus. o6á4iiHBUft, o6řa^bbuř pronus ad offendendum o6á/rnnn» 
offendens, auctor iniuriae, otújmnufii quae oíTendit, injuria affícit, 
stslov. OEH;^kM'L adj. contemtibilis, obhj^IiHHKI iujhstus, bulh. 
obiden qui offendit, injuria affícit, rus. o6áAHUft, slk. obiduý 
id. stslov. OBN^^^TH, -BHX^^A iujuria affícerc, contemnerc, calum- 
niari, „aipe iccub VHUb Koro OBNAtiii*' Ostrom. vexare, pu/^auTe 
OBHAHUHN, Svjat. srb. obiditi, obijediti — dim. vb. pf. 
accusare, injuriS affícere, rus. oÓáAtTb, -wy, o6mRÍrh, -áio (vb. 
iter.) o£fendere, laedere, aegre facere, injuHfi affícere, oĎmcáHíe 
offensio, stslov. OBHasAaTN, -ak vb. iter. injuriS affícere. Počat, 
o jest předpona, kořen jest bhj^ bid, od něhož také pochází 
Bií^A necessitas, vis, perículum, injuria; flagellum, čes. bida 
miseria, běda! vae! atd. stslov. o^b^/hi^n afSigere, bulh. bedé 
calumnior a jiná. Za srodná možno pokládati : got. and-beitan 

Listy aiologiokó a paedagogloké, 1884. 22 



Digitized by 



Google 



338 A. Matzenauer 

objargare, increpare, reprehendere, exprobrare, minari, an- 
da-beit, n. vitnperiam, reprehensio; nesložené beit-an (praet. 
8g. bait, pl. bit-nm) mordéře, kořen bit, stsas. bít-an id. 
skand. bit- a (praet. sg. beit, pl. bit- um) 1. id. 2. laedere, 
vnlnerare (de ense), dolorem efficere, vexare, švéd. bit- a 
mordéře, dán. bid-e; ags. bit-an id. angl. bit-e mordéře, 
pangere, secare; fíg. aegre facere atd. skr. bhid (7 par. fttm., 
bhinádmi, bhindé) findere, perforare ; trop. mmpere, violare, 
caus. 1. findere, 2. dissociare, discordes reddere; 3. vincere, 
bhidá, f. ehéda-8 m. i bhéda-m, n. fissio; vi-bhéda-s 
m. aetio findendi, mmpendi, violandi; lat. findo, 1. sg. perf. 
fídi, kořen fid, štípati, rozštěpiti, rozděliti. 

Obih ěes. zastar. (""osHn) abnndantia „Otplati hospodin obihem 
činincím pychosC, retribnet abundanter"* Ps. 30. 24. „Kdežkoli tu 
na Sedle bndoa kopati, bndon jeho (stříbra) obihem mievati.* 
Háj. Xm. — obižen, obižný adj. nber, abnndans ,Tento 
nám všem moci bnde obižnú potřebu dáti." Živ. Jež. 14. s. — 
od toho adj. pocházejí slova obižník dives, obiženstvie 
u. abnndantia .Bnď pokoj v moci tvé a obiženstvie n viežech 
tvých, et abnndantia in tnrribns* Ps. Ms. 121. 7. obiž- 
uosť abnndantia, „obižnosC vod abnndantiam aqnamm." Glag. 
2. Par. 32. 4. — obižstvo abnndantia — zpříma od obih 
— „PaměC, obižstva sladkosti tvé" Žal. kap. 144. 7. — Po- 
čátečné o jest předpona, kořen jest bih ze staršího big, jehož 
i by mohlo býti z a stenčeno, tak že by uvedená slova čes. 
byla ve spojitosti: se skr. bahú-s adj. na místě *baghú-s 
multus; armen. bazúm multum; řec. naxvg tlustý, otylý, 
masitý, silný, ol itaxiag pl. mohovití, bohatí; řec. n stává 
častěji na místě původního (, % P^^ zaujímá místo prvotného 
gh\ lit. báž-mas copia, multitudo, lot. baž a facultates, bona, 
kořen lit. i lot. bag. Srovn. také angl. big adj. crassus, 
big-ness magnitudo, amplitudo; pak pers. far- bih pingais, 
far, fer praep. pro. Got. gabigs, gabeigs adj. dives, ne- 
může sem potahováno býti, kořen toho slova, odvozeného od 
gabei f. divitiae, jest gab; ovšem ale možno ta got slova 
považovati za srodná se stslov. tob-hna fruges, ubertas, copia. 

Obhai adj. stslov. uber nbS^A -íia Men.-Mih. -iio j^si^obannic, 
Hom.-Mih. oyroTOBAicTik -^o HHqiH Pam. h3 obhas abunde, ad 
satietatem, no OBH^ioy abunde, Mem.-Mib. Bor. 85. 86. obhio 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 339 

adv. abande, vlastně jest neutr. adj. obha'l; srb. obil, a, o 
uber; slov. o bil ač, a, o, charv. srb. obil a t, a, o adj. uber; 
stslov. OBHSHie n. abundantia bi obhahh BHNhNiMi, Sborn. OBHAhie 
nhuieNHqa, Svjat. (frumentum?) no obhíihio abundanter, bo^u 
HMI116 no OBNiiHio Pyrg. slov. cbarv. srb. obilje ubertas, abun- 
dantia, rus. o6áiie, n. id. čes. obilí, starší tvar o b i 1 é, místo 
*obilie, frumentnm, fruges, stslov. obhaobath, -íio^k abnn- 
dare, charv. srb. o bil o váti, -lujem, rus. oĎáiosarb id. stslov. 
OBHiik f. abundantia, h31 obhíih large, stčes. obil, f. fruges 
„Kain obněm zemským neb živelním svou obil zapálil.* Solf. 
k. 58. stslov. OBHAk abunde, OBHiikN'L adj. largus, abundaas, 2. fru- 
gifer, -NO MACAHNHie (olivae), ao obhájná abunde, ad sacíe- 
tatem, obhahno adv. large, liberaliter, slov. obílen uber, 
abundans, charv. srb. obilan, rus. oóájbHuA id. čes. obilný, 
-ni adj. frumentarins, stčes. obilný také uber, abundans 
^Naplněna jest duše naše rúhání obilných.'' Hod. sv. Mar. 
Čel.-Dod. slov. obilnica, čes. obilnice, obilná grana- 
rium, stslov. OBUAhNOCTh abundantia, slov. cbarv. srb. obli- 
no st, ras. oóitabHOCTii id. stslov. obhahni adv. large, OBHAhCTBo 
n. abundantia, rus. oóáiBCTBO id. stslov. OBHAhCTBOBATH, -bo^ií; 
abundare. — obha- obil stojí, jak se domnívati lze, namístě 
ob -vil, ob jest předpona; za kořen buď považováno bh ví 
asi ve významu „crescere, augeri" (náležité sloveso se neza- 
chovalo) od něhož také pocházejí stslov. h3-bhahi€ = H3-0BHAHie 
abundantia, H3-BHTHie n. finictus, B'E3-BHTh, f. Incrum, commo- 
dum, usura, bii3-bhthi€ lucrum, usura, bii3-bhthth, -bhoita 
i B'E3-BHT0BATH, -Toifiíft lucrarí, Greg.-Naz. — Lit. abelnas 
adj. generalis, universalis, abelnai adv. generatim, in uni- 
versum, omnino, plane, prorsus, valde, jak se zdá, z rus. a sice 
z nějakého dialektického tvaru, jehož kmenová slabika jest 
bel na místě bil; vyškytá se skutečně rus. oóejLhma multi- 
tudo, Mikl. Gramm. II. 234. 
Obhtath, -TAift vb. dur. stslov. habitare, hospitari, obhtanhic n. 
subst. vb. incolatus, rus. oÓHrárb, -áio (ze stslov.) habitare, 
oĎHTáHÍe habitatio, domicilium, oóiiráesibifi habitabilis, oónráe- 
MOCTB 1. obyvatelnost, 2. obyvatelstvo; slov. charv. obita- 
vati, -vam habitare; stslov. OBHTATe.UNi adj. incolae — od 
subst. ''oBHTATeAh iucola — OBHTOBATH, -otfift íncolore, habitare, 
0BHTM|k incola, OBHT-iLAHUiTe domicilium, habitatio, deversorium, 

22* 



Digitized by 



Google 



340 A. Matzenaaer 

OKNiex- Ber. obntax- Chrys.-lab. slov. obitališče, charv. 
obitalište, ras. oÓHráiime domiciliiim ; stslov. ocHT^xk £ ha- 
bitatio, deTersoriam, monasterínm, -TOik Bus. 378. >Taxk Pat. 
slov. charv. srb. obítelj, f. familia, ms. cóáreib f. domici- 
liam, deversorinm, monasteriam ; stslov. osNTtiiiJiNn incola, 
inqnilinas, -TeiikHUKi Pent.-Mib. -tmuinkil ibid. et Kmš. ms. 
OĎHTáiBHHirii peregrinus, stslov. OBUTtiikNHqA deversoriam, také 
OKHTAii-, OBHTtiikNi adj. mansioDÍs, deversorii, habitabilis, -r^A^iL 
Ben. OBNTAAkNik accola, niieui -xnd act 7. 6. - Vost ms. o6á- 
TejfbHUft habitabilis, stslov. OBHTtiikCTBO colL incolae, oBHTUSkifA 
tabernacalnm, -sHifA Glag. OBHTtiiki|k habitans, accola, -TAXkifk 

Kiois. OB (oBi) jest předpoDa, po b vypadlo v, kořen slov 

tu uvedených jest bht, vit, jenž se také nachází ve stslov. 
BHTATH, -TAHk vb. dur. habitare, deversari, commorari, in domům 
ingredi, hospitari khtanhic n. subst. vb. deversoriam, rus. bh- 
táib, -áw deverti ad alqu. habitare, také seděti na větvi 
(o ptáku), stslov. npii-KHTATH commorari, npi-BHTATH commi- 
grare, čes. za-vítati někam, k někomu advenire, deverti ad 
alqu., domům ingredi, stslov. BNTAiiHuiTe a) hospitium, domus, 
b) decipnla, ms. smásHrne sedes, habitatio; lustrum feramm, 
stslov. KHTAAkNHKii iucola, BHTAiikNHi|A domus, deversoHum, ho- 
spitium, rus. BHTájibHniia deversorium. Od téhož kořene vit 
odvozena jsou také mrus. no-BÍTKa tectum, receptaculum kolna, 
no-Btrb 1= yt34T» regio, pol. po-wiat id. Sroduá jsou: lit. 
wétá locus, spatium, wietowé t. j. wStowé „Ort, befestigter 
Ort, Stadt" P. D. 413. (Geitl. p. 120.) pa-w6t-oti, -oju 
locum dare, loctire, collocare, pa-wětis Anbau, Erker, Laube, 
lot. v6ta locus, spatium, vétét to, co lit. pa-wětoti; viz 
také Na-bithic insidiae. Listy íilol. XI. str. 181. 
Oblapor, m. charv. epulamm amans, homo edax, gulosus, ob jest 
předpona, -o r suffíx, kmen 1 a p, jak se podobá na místě hlap : 
charv. h lapit i, hlapnuti vehementer desiderare, cupidom 
esse, captare. srb. h 1 a p i t i, hlapnuti captare: od oblapor 
odvozeno stejnoznačné srb. adj. ob-laporan. 

OBAAUlh V. OnilAUlb 

Oblata, f. pol. das Einreichen zu den Akten; z lat. part. 
oblat-us, -a, -um, podaný, nabídnutý atd. — odtud také 
oblatowaé, -tuj$ vb. zu den Akten einreichen, registriereu 
lassen. 



> 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 341 

Oblest f. slov. petnlantia; vyškytá se také oblednost insolentia 
od adij. o- b leden ('*o-bíiaaí'"'l) insolens, z čebož souditi lze, 
že by stslov. tvar stát. jména o b 1 e s t byl ''o-BAACTh z "^o-EiiA^-Tk ; 
kořen baaa *• baaj^a, bxactn errare, nngari, delirare, scortari; viz 
List. fil. VU. 10. 

06-MopoR'B rus. deliquium animi omdlení; fascinatio — tvar 
stslov. byl by ''oB'L-M|^AK'E, -M|^AKi přesmykem blásek z -marku 
v. Listy fil. X. str. 339. 

Oboj, m. oboja, f. pol. budebný nástroj, tlbia alta, ms. ro6óA, 
čes. hoboj, m. i hoboje, f. slov. huba id. (h u b i s t Hoboist) ; 
ěpan. o b o é, vlask. o b o é ; něm. H o b o e, holld. h o b o, dán. 
hoboe, švéd. oboe, m. angl. hautboy; všecko to ze fr. 
haut-bois. 

Obramek slk. limbus, o jest předpona, to slovo pochází od 
něm. Bráme. Brame f. též Bram, n. margo, limbus, fímbria; 
švéd. brám margo, limbus. 

O-Bpi^THTH, -uiTA, -THuiH stslov. caplstrare, oysAoio -th Sborn. 
OBpOTHTN Azbuk. jost forma rus. — ob^athth Strum. — ca 
Sup. 284. o-B|^iiTkNHi|a capistrum, e conject. — \\q\ na o^ctoxi 
NDcei|iN Chrys.-lab. kořen bi^it, jehož prvotný význam byl asi: 
stringere, adstringere, constringere, samohláska stála již prvotně 
po r; rus. oóporáTii -áw capistrare, ó-6poTi> f. ohlav capistrum, 
o-6poMéHÍe n. subst. vb. (od *o6poTHTi»). Podobá se, že kořen 
BpiT a slova od něho odvozená jsou ve spojitosti s ags. 
brett-an (praet. sg. brátt, pl. brutton) stringere*) 
brytt-an constringere, stněm. brěttan (praet. sg. brat^ 
pí. brutumés), také préttan, stringere, trahere, skand. 
brett-a retorquere. 

Obrv, gen. -v i, f. čes. zastar. fnniculus Ps. mus. 104. 11. 
„W obirwi mieriei (sic) in funiculo distributionis. ** Ps. mus. 
77. 54. — Vyškytá se také obre v, a) provaz, kterým se 
tenata svrchu i ze spod natahují nebo svinují, der Strick am 
Jagdnetze, Spannstrick, Res. b) provaz na ráhně korábovém 
Seil an der Schiffstange (antenna). Obr v na místě ob-vrv', 
ob jest předpona; nesložené vrv nachází se toliko v Mat. 
Verb. nVirvv reticula''; stslov. epiiEk f. funis, funiculus -Bkpsk 



♦) V 1. sešitu ročníku VIL Listův filolog, jsem ags. brettan. 
neprihodné srovnal se stslov. B|^h;^ath. 



Digitized by 



Google 



342 ^' MaUenauer 

Ostrom. samohláska stála prvotně před r; rus. BepBb f. (dim. 
BépBiaa, BépBHHKa, BépBOHRa) a) fanis, b) ambitus, circnitos 
okres, regio, také BepěBKa dim. fonicolas; Bepsá Pechdrabt, 
bulb. vriv, slov. vrv, f. funis, vrpca místo vrv-ca vin- 
colom,' charv. srb. vrv ca faniculas; lit wirwas, m. wirwé 
f. funis, restis, lot. vir ve, f. id. Tvar obre v, v němž samo- 
hláska stojí po r odchyluje se tedy od pravidla. 

Ok-^ik& vb. stslov. stejnoznačné s oc-fiaT& invenio, acquiro;: 
OEfJLKOf Ruth. 2. 2. - Yost. Esth. 7. 3. - Vost. — Kořen ^m:; 
srov. skr. rinkh (1. par.) i raiikh (1. par.) ire (Bopp.-gl.), 
lit. rank-u, rákti exire ex ovo, švéd. r&ka obviam fieri, 
occurrere, invenire. 

Obses, m. pol. daemoniacus — ze sřlat. obsessus, daemone 
correptus; s obses spojuje Mrong. také obces, na obce s 
cursn citato, na obces biežeč; sotva právem; že obces jesc 
cizí, o tom není pochybnosti, nebylo však možno vypátrati, 
odkud jest vzato. 

Ob-strét, -s třetina, -strétje slov. halo, v. Ct^stil 

Ob-o^-im^iitn, -^Bift vb. dur. stslov. 1. in ecstasi esse, lunaticum 
esse, — Bi Bp«U€NA Jiof NUiAii, Matth. 4. 24. - Mat 34. Lavr.- 
Op. 20. — vlastně: nebýti sobě povědom toho, co činíš; — 
2. negligere, ■€ oce^opiií - Yost na místě správného -iia^ií, 

OB-O^MA^ICBNK U. SUbst vb. eCStasiS, MBCAC U T€ OSM^fin^OHIK, 

Men.-Vuk. od slovesa ''ob-o^iiai^rtb, o^ jest to, jak se dle 
značení těch slov domnívati lze, záporná částice, stojící na 
místě staršího &, které se nachází v ft-fo^i stoltus, &-f«AaTB 
CA stultum esse atd. "'ua^ntr, -iu|^iitb jest stejnokořenné ^e 
slov. mařiti, marati, místo marjati, curare, mar cura, 
diligentia, charv. srb. mařiti za koga, za sto cnrare, mar 
cura, sollicitudo, ne-mar, ne -marnost negligentia: kořen 
mar, srodnýse skr. smar (1. sg. praes. act smár&mi, smáré, 
med.) meminisse, memorem esse, recordarí atd. — v. Ciz. 
Slov. p. 59. a mramoriti srb. — z mar-moriti — c«- 
rare; v. List fil. X. p. 335. 
OB-o^-UBfATB, -fAift vb. stslov. a) lu ecstasi esse, b) hmatieBm 
esse, c) epilepticum esse jest, jak z os-of-ii^iTiMC ■ ts-^if- 
uf^iTBiB ecstasis souditi lze, jiného původu než m^^^tv 
i souvisí s 0B-0!f-u^«TN concídcre. kořen y^f, čes. ob-u-mřlti, 
ob-u-mírati. 



Digitized by 



Google 



Při8pé?ky ke sloTanskému jazykozpjta. 343 

ÓSbflpb, 1 ras. la moire tkanina hedbávná, slovo složené 
a cizí, 2. část ňfh jest stejného původa jako -api v rus. 
Mjrxo-flpi tkanina polohedb&vná, kamelota podobná i 2. část 
nřec. fkov%a-ui(fiov eine Art Haartach a vlask. zastar. mnca- 
jardo. Slova ta jsoa původa oríentálskébo. 

0-čéditi slov. pargare, mandare, o-čédek pargatio, koř. čed 
z č§d, v. Ne-YA^kcn List. fíl. XI. 183. 

0^ejOR'B, o^ójORi ras. os fomacis, o jest předpona; vyškytá 
se také nesložené qeió id. — ta slova jsoa, jak se podobá, 
stejnokořenná s ras. qéjoocTB faaces, mras. qeuocn Ofenw51bang, 
charv. srb. čeljasti f. pl. faaces, charv. čeljapine f. pL 
id. pol. czelnšé id. et os fomacis, čes. čelesten, -stna, 
čelesen -snn ostiam fomacis, praefainiam ; „czielesen cli- 
banas"* (Hank. gloss.); také čelesno, čelestno díra v peci 
(chemické); čelist, stčes. čeliasť fanees, 2. čelist peci prae- 
faminm, slk. čelastnik id. kořen těch slov jest čel z *kel, 
jehož značeni mohlo býti: cavam esse, náležitého slovesa se 
ale nedostává; srovn. stněm. sřněm. hol adj. cavns, hol, n. 
sabst. cavam, caverna, antram Loch, stněm. hol! f. id. skand. 
holá, angl. hole id. švéd. h&l, n. Loch, stněm. holdnex- 
cavare, perforare, ags. hol, n. cavam, caverna, spiracalam, h o 1 
adj. cavas, hol-ian excavare. Uváženo baď také lit. j-kelas, 
m. ein Bienenstock in einem hohlen Baame, vlastně doapnatý 
«trom, prvotně asi d o n p ě vůbec, jehož kořen kel může býti 
též příbazný. Jiného původa, nežli slovan. slova svrcha avedená 
zdá se býti stslov- YeniocTk 1. maziUa, 2. xffóratpoL tempoia 
(čes. čelist maxilla) atd. 

ÓnepeTb, f. ras. rákosí arando, tvar stslov. byl by ''oyi^iiTk 
z o-čertí; mms. o<iepén», m. =TpocTHHirB id. o^eperiiHKa ms. 
emberiza schoeniclas strnad rákosnik der Rohrammer, Rohr- 
sperling; o jest předpona; v. Črět, Listy fil. VIL 38. 

Odiya balh. srb. conclave, cabile, thalamns, dim. odajica srb. 
o d a j i č k a balh. conclave parvam ; srb. h a z n a-o d a j a aerarínm 
(tarc. chazna, chazine poklad, z arab. stej neznačného c h a- 
zine), rom. hodajé casa; základem slov. uvedených jest tarc. 
oda i. q. serb. odaja, srodné s džagat. otag conclave, cnbi- 
colom, tabernacolam, alt. o d a stabalam, habitatio (Vámb. p. 43.). 
Slova balh. i srb. pocházejí však, jak se zdá, apřímo z ram. 
hodajě, ne z tarc. oda, neb pak by asi též oda zněla. 



Digitized by 



Google 



344 A' Matzenauer 

0-dl^ačiti, -čimio-dalačiti (I ^ j) srb. percotere, verbe- 
rare, pdvozeno od tore. dajak bacolus, verbera. 

0-AOHioiiiiiaTH ?b. stslov. vincere, v. Box, kmen, valere, víncere. 

Odra, častěji pl. odry f. pol. morbilli, ospice červené; čes. 
o dra, pl. odry, jinak jáhliny miliaria, febris miliarís, zdá 
se, že to slovo teprva v novější době do čes. z pol. uvedeno ; 
za přlbazné možno pokládati lit. jedros f. pl. morbilli. Etymo- 
logie těch slov jest temná. 

Od-Škrta slov. segmentům, lacinia, od-ákrc id. jak se zdá, 
na místě '*'nd-8krtec, od-škrcnuti laciniam abscidere (od 
oikrc); ta slova jsou, jak pravděpodobné, ve spojitosti se 
Btněm. scart-an, skert-en — za starší tvar možno po- 
važovati *scart-jan — sřněm. schert-en abscidere; trun- 
care, mntilare; ježto se na konci slov. kmene škrt nachází 
ť a ne d-, možno za to míti, že řečený kmen jest původu 
german. 

Odzamaude srb. ab omni tempore, třeba odděliti od zamande; 
2. slovo jest původu ture: zeman tempus, temporis spatium, 
ewwel zem and e olim. 

0<i>ÚTh rus. marbre ophite der Schlangenstein ; ze řec. óipízjjg 
(Xt&og) id. — Kromě fr. ophite, ra. vyškytají se také vlask. 
o f i t e, angl. ophite v tomže značeni — od řec. oq)íg had. 

Oflina pol. postranní lano u plachty lodní das $eitentau am 
Segel; cizího původu, z germ. — to slovo jest složeno, druhá 
část lina patří, jak se podobá, ke hoUd. lijn, f. funis, restis, 
rudens, švéd. lina, dán. line, nněm. Leine, první čásC of 
poukazuje ke holld. švéd. dán. af (praep. i praef.), nněm. ab; 
složeného '^af-lijn nebo *af-lina jsem však ani v holld. 
ani ve švéd. slovníku nenašel. 

0-rABHTH, -BAK vb. stslov. vexaro, molestiam inferre b^ati on- 

BÍI6NI B1IB'L Prol. 14. 81. O-rABATH, -BAI&, 0-rABAIATH, -nift vb. 

dur, vexare, čes. o-haviti, -vím vb. dur. z-ohaviti Tb. 
pf. a) turpare, foedare „Ohavil posly Davidovy král amonitský* 
BeQ. na 1. Par. c. 19. „A ohaveni su, et abomiuabiles facti 
šunt** Ps. 13. 1. — b) laedere, mutilare „Na těle někoho 
ohaviti, raniti, kosti polámati" Pr. o-havnouti, -nu vb. pf. 
turpem, foedum fieri; stslov. o-rABNic n. molestia, — Tio^nTv 
Kouo^ vexare Psalt-int. saec. XII. orABHie aamtu kouo^ id. 



Digitized by 



Google 



Přispévky ke sloraDskému jazykozpytu. 345 

Krmč. saec. XIU. čes. o-hava abominatio, „I ohaua mi bila 
gest, et abominatas sum'' Pa. Mus. 118. 163. probrnm, foe- 
ditas ; obava na těle = macula, Levit. 24. 20. laesio, muti- 
latio njakouž by obavn učinil (na těle) člověku, taková zase 
učiněna bode jemn" — obava těla deformitas; obava také 
bomo foedos; ''o-raKikNi; molestns, slov. ogaven acerbns, čes. 
obavě n, -vný foedns, turpis, borrendns, abominandus, ne- 
' farias, „Učiněn jest obaven súsedom" factns est opprobriam 
vicinis" — Ps. ms. 88. 42. obav nik bomo foedus, abomi- 
nandus, stslov. o-rABUiocTk molestia, slov. o-gavnost accr- 
bitas, čes. obavnost foeditas, tnrpido, probrum, scelus, 
v ohavnosti míti abominari, o baven štvi id. et ignominia, 
„Učinien sera v obavenstvie, factus opprobrium* Ps. ms. 30. 

12. stslov. O-rABkCTBOBATH -CTBOlfK VOXare, -BCTBOBATN MH, Psalt. 

nor. — od subst. ''orABkCTBO molestia; o jest předpona, kmen 
jest rAB gav, kořen rof gu. Stejnokořennými zdají se býti: 
a) stněm. ur-gaw-ida fastidium, ur-kaw-iBÓntém fasti- 
dientibus (Gr.-gramm. II. 244.) b) lit. ap-gau-ti, -gaunu 
i gawiu (1. sg. praes.) -gaw-au (1. sg. praet.) decipere, 
fraudare, ap-gáw-imas dolos, fraus, ap-gaw-inéti frau- 
dare, at-gáw-imas ultio, pa-gáw-imas prebensio, ereptio, 
raptus, pri-gáw-imas dolus, fraus, seductio, su-gáw-im as 
comprebensio, captura. Geitler sestavuje v Lit. Stud. p. 62. 
stslov. oraBNie s lit. agus fad, scbal; s tím však nemají orsBNie 
i ostatní s ním stejnokořenná slovan. slova nic společného,, 
neb ve slovecb řečených jest o předpona a kořen jest gu, 
kdežto v lit agus jest ag kořenem. 

Ogier pol. admissarius — z ture. ajgyr id. (džagat. ajgir 
divoké, dravé zvíře „Unthier" Várab. p. 14.); odtud také srb. 
ajgir, adjir hřebec, ajgirača, ajgiruša, adjiruáa mu- 
lier libidine furens. 

Ó r6o ATb (Mar.) rus. la cbeville á oeillet der Augbolzen ; z bolld 
zastar. o o g- holt id. (nyní -bout): podobně zní také angl. 
eye-bolt id, 

OrejOMH rus. imbecillitas „Obumachť* (Mikl.-Gramm. n. 237). 
-.- tvar stslov. byl by orMMA n. prosmýknutím hlásek z o-gal- 
man; o jest part. privat, kořen gal ve značení: posse, valere, 
srodný a) s lit.: gal-iú, -éti posse, vallere, ne-gal-iii, 
-éti infírmum, invalidům esse, aegrotare, ne- gal é infírmitas 



Digitized by 



Google 



346 A. Matxenauer 

imbecillitas, impotentia, valetndo tenuis; b) s kymr. armor. 
gall-af possom. 

ÓroH'B m. ras. (Mar.) Tocillet, la boaele das Ange am Ende 
des Stages oko na konci lana, kterým stěžeň držen; z holld. 
oogen, pl. Btat. jména oog oko, nebo ze švéd. 5gon pl. 
stát. jména dg a téhož značení. 

Ogradjc n. srb. certamen, pngna boj; z ture. ograš id. — 
ograš-mak ins Handgemenge geraten. 

0-gro-den -na, -no adj. slov. asper, scaber, o-grod-nost 
asperitas, o jest předpona, grod kmen, jak se zdá, z gr%d; 
možná, že ta slova jsou ve spojitosti s lit. grámd-au 
grámd-yti, také gránd-yti, -au scabere, radere škrabati, 
oškrabovati (na. př. těsto k nádobě přischlé), kořen gramd 
vedle grand. 

O-ryaa ras. pro v. homo improbus, fraudulentus, deceptor, nUTrb, 
oĎMaHmwd*', o-ry4HTii circumvenire, decipere, fallere, TjAjm = 
MaHHTb allicere, BoibT. p. 37. kořen ryA, možná že z ''rSkX 
Slova tato mohou býti stejnokořenná s lit gund-u (1. sg. 
praes.) gud-au (1. sg. praet.) gns-ti (inf. na místě gud-ti) 
callidum, verautum, astutum esse, gud-rús callidus, versutus, 
astutus, lot. gud-rs id. Uváženo buď také lit. gtind-aut 
gúnd-yti, lot. gund-it ad malum instigare. 

Ogiunak) gen. -mka srb. frnticetum křoví, jak se podobá, na 
místě stslov. ''or2ii;M'LKi; počat o možno pokládati za před- 
suvku; to slovo by mohlo býti srodným se skr. gúlma-s 
m. frutex. 

0-gúŽati srb. cunctari, v. Gužati se, v. List fiL YII. 206. 
— Přidej: lot gumža, gumžata einer, der nicht vorwftrta 
kommt 

O-niuATH, -AI& stslov. palpare, o-niMOBATH, -oyift contrectare 
makati, omakati, kořen nuu ; slovesa ta by mohla býti kořenem 
srodna s got gaum-jan animadvertere, attendere, observare, 
stněm. kauma, kouma, gouma cura, attentio, koum-jan 
goum-jan animadvertere, attendere, procurare, skand. gaum-r, 
ags. geam attentio, cura skand. geym-a carare, custodire, 
ags. gým-an a) id. b) regere. Starší značení slovesa stslov. 
mohlo býti „ohledati'*; uváženo buď také, že v lat mači 
„mentě contrectare'' rozjímati, „oculis contrectare" posoroTatL 
Lot gaume attentio, animadversio ve průpovědech: „gaumé 



Digitized by 



Google 



Přispévky ke sloyuiskému jazykozpytu. 847 

Djemť' nebo „gamné likť* observare, animadvertere, ganmět, 
-ejo yb. id. mohou poch&zeti z german. 

0-hyzda čes. l. deformitas, foeditas, tnrpitado „obnaž ohyzda 
tvú, nuda torpitadinem tnam.** Rkp. Bel 34. — 2. opprobriam 
.chváln Y ohyzdo změnili" Rkp. pr. pr. 190. Ohyzda, macnla 
aut qnid ?itii, Mm. Deut. 17. — 3. res foeda, 4. fastidinm, 
horror, abominatio, pro ohyzda neprav nemocnéma". Rkp. lék. 
„Ohyzda exBOcratio** Mm. 13. Eccl. o-hyzden, -zdn-a, -o, 
o-hy zdný adj.foedas, deformis, tarpis, horrendas. „Ten obrázek 
byl velmi ohyzden a škared." Tkad. 11. 61. taedium creans, 
o-hyzd-ník homo foedns, tarpis, o-hyzděti deformem, 
foedom fieri, o-hyzdina macula, naevas škaredé znamení na 
těle, o-hyzditi vb. pf. hyzditi vb. dar. foedare, deformem 
reddere, taediam creare; kmen hyzd, z před ď jest vsnnato po- 
dobným spůsobem jako ve stslov. nus^A lautitia, ornamentnm, 
nj3j(0CTk saperbia, vedle nuAOCTk id. — slk. hydiC foedare, 
hyd alites drůbež, bydli vý, hydný, foedus^ taediam creans ; 
pol. hyd abominatio, monstrum, hydliwy, hydny foedns, 
abominandus ohyda (ochyda) abominatio, taedium, fastidium; 
opprobrium, o-hydzic, -dz§ vb. pt o-hydzaó -dzam vb. 
dur. taedium creare, foedare, obtrectare, invisum reddere , slova 
pol. z mrus. — mrus. nuKÍft, tuaocteíaŘ abominandus, con- 
trarius, molestus, rfl^ocn, rii4H0CTi» foeditas, kmen hyd, stslov. 
ry^^; sem náleží, jak se podobá, stslov. o-nuj^ATu, -ah vb, dur. 
irrítare; u slabiky kmenové pochází ze staršího o, srov. v té 
příčině stslov. cuti adj. satur, čes, syt s lot. sát-s satians, 
lit. sót-us ze staršího ^sat-us, sytý, sat-uns, vedle sot- 
nns id. (Bezz.) got. sa^-s, stněm. sat id. pak s lat. satis 
dosti, satur sytý, sáti o sytím. — Pravý kořen jest tedy raji 
gad : stslov. raj^HTH abominari, vituperare v. Fannth (no-) prO' 
fanare List. fil. VIL p. 174. 

0-xá6eHX ms. vestis genus, óxaÓeHb suburbium — v. Xo6on» 
List fil. Vn. p. 222. 

OjcoAi acy . stslov. snperbus, bullu ohol liber, slov. ohol fastosus, 
elatns, charv. ohol snperbus, srb. ohol i oholit id. ohola 
saperbia, o h o 1 i c a, m. homo fastosus et litigiosus, slov. charv. 
oholija snperbia, charv. oholiti se superbire, srb. po- 
holiti se superbum fieri — místo po-oholiti? slov. 
'Oholost, oholnost, charv. oholost i oholast, f. saperbia 



Digitized by 



Google 



348 A- Mat96iMiaer 

srb. oboloj^t id. atalov. 9;coAkCTBo arrogantia; kořen jest xoii, 
o jest předpona. Sroy. řec. fJak^áxcov homo elatus, superbns, 
gloríosofi, jactator, ďaActxcDi/Ax jactantia, óalaxcjvevcuy óakanfo- 
vlÍ<o glorior, vanns sum, saperbio; kořen cak\ jest-li to se- 
staveni pravé, vyvinulo se slovan. ;c ze staršího $, 

Ohtičav adj. bolh. becticus mm. oftiké tabes, pbthisis sou- 
chotiny, ujmy; ze řec. kxziKÓg (-xiý f.) i. q. bulg. 

OííuHNik stslov. miles, Greg.-Naz. a j. bicta sk6 h ta oíímnníi ^aba 
^c^HCTOKA Men.-Mih. 125. také ohuii — ohmn pl. nom. Sup. 
67. a j. OHMi pl. g. Sup. 68. ohulcki adj. militaris, OHUkcrso 
exercitu^ Sup. 63. (Lex. II.). Slova etymologicky temná; zda 
nejsou společného původu s lit. aimé (ajme) myrias, nume- 
rus infinitus „TbMS, 6e3«JHCieHHoe MHOxrecTBO'' (Izv. r. 1852. 
str. 110)? 

0-jaričati se, -čam se vb. pf. srb. pustulis obduci dostati 
osntinu do úst; -jaričati odvozeno od ture. jaryk rima, 
físsura, kteréž jest ve spojitosti s ture. jara rána vulnus. 

Ojdara f. srb. femina impndens, proterva nestydatá, drzá, prosto- 
pášná ženština; cizího původu; jak se zdá. na místě *lojdara 
— ze řec. loíůoga fem. adj. loíůogog (střec. i nřec.) objur- 
gans, maledicus, maledicendi cupidus; tak že by slovo srb. 
vlastně značilo svárlivou, zlořečivou ženštinu. 

Oje, gen. oj a n.charv. srb. (''oic) temo, oje, gen. oj es a, n. 
slov. id. čes. oje, n. et f., méně správně oj, voj; ojka 
dem., ojko dem. sik. id. 2. oje gubernaculum hlavní veslo 
u lodě, hluž. wojo n. temo; srb. ojište n. kuká (uncus) 
privezana za oje; rom. oište temo, ze slovan. slov. oj ni ca 
temo furcillatus, čes. oj nice 1. temo, 2. i. q. slov. Jung.- 
slovník uvádí také polab. vujueica temo, kteréž se ale ve 
Schleicherově sbírce slov polab. nenachází; hluž. wójnik ca- 
jtena temonis. Srov. řec. ot-a^y gen. '&xog manubrium guber- 
naculi, gubernaculum, ol-rfiov ep. gubernaculum, ol-axí^fOy ol- 
7ixii<ú guberno, rego, verto. Srodnosť uvedených slov slovan. 
i řec. není však jista. 

Ojnak srb. die Nuss, mit der man im Spiele wirft; z ture. 
ojnamak ludere; ojun hra ludus. 

Okagača srb. tiguum transversum, tignum primarium hlavní 
břevno, krokevnice, převaz; cizího původu; možná, že v tom 



^ 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpytu. 349 

slově vězí tuťc. agadž arbor, ak agadž fagns bnk, vlastně: 
bílý strom. 

OKájiHHa ras. scoria, spnma xnetalli, o předpona, kal kořen; 
podobá se, že jest kořenem ve spojitosti s lit. kál-ti> -il, 
lot. kal-t, -ju cudere; srov. čes. o -kuje scoria, kteréž od- 
vozeno od kouti (koř. ku) cudere. 

0-kaijati slov. temere imitarí .nachaffen"* vlastně podobným 
spfisobem dělati, srb. o-karjati, -ram recreari, refíci, kořen 
kar, jehož prvotné značení bylo asi: facere, tak že by ta 
slova byla stejnokořenná: s bulh. do-káram, -káruvam 
efficio, duco, adfero, iz-káram, -káruvam perficio; se skr. 
kar (1. Bg. praes. act. kar 6 mi) facere, efficere, exercere atd. 
— v. Karam bulh. List. fil. VIIL 45. 

Oklagija srb. lígnum cylindratnm turundarium válec na těsto, 
na lukše; z ture. oklagy id. „Nudolwalker", 2. cylindrus; 
také akladži válec. 

0-klévatl, -vara vb. dur. slov. o-klěvati, -vam charv. hae- 
sitare, cunctarl, o-klijevati, o-klévati, o-klivati (dial.) 
srb. cunctari, o-klěvalo, o-klijevalo charv. srb. cuncta- 
tor; kmen klěv, kořen, jak se podobá, kliv; srov. skr. kl!v 
(1. átm.) impotentem esse, klíva 1. adj. debilis, impotens, 
piger, iners, 2. subst. m. eunuchus, kláivja-m, n. debilitas, 
demissio animi, mollitia. 

O-ROJIÓTOKI rus. regio circnmjacens, vicinia okolí, sousedství; 
prvotně, jak se podobá, ohraničené prostranství; tvar stslov. 
byl by ''okíiatiiKI. Kmen klát z kalt; to slovo jest, jak se 
domnívati lze, ve spojitosti se stprus. c alt e = kalte, f. ein 
Margk (Grun.) pohraničný kůl nebo sloup, pohraničné zna- 
mení, pak lit. kalte v at-kalté Brustlehne lorica, (Geitl.). 
Stejnokorenným jest také čes. klát, kt. v. List. fil. vm. 169. 

0-k09Ít adj. charv. asper, vehemens, iracundos, o-kosno ad v. 
aspere, vehementer, srb. o-kositi se vb. pf. o-kašati se 
vb. dur. — na koga invehi in aliquem obořiti se; koř. kos; 
srov. skr. sas (1 par.) z kas ferire. 

Okouněti se, -ním se vb. dur. cunctari, tardare (intrans.), 
cessare, koř. kun; srov. skand. hiun f. torpor, tardatio, ags. 
beán tardus (ags. heá =::: got. bán), hynan impedire. 

OkPOp, m. pl. strach terror, ok ropný adj. terribilis, horrendus, 
o jest předpona; srov. skand. hrapp-r violentus. 



Digitized by 



Google 



350 A. Matzenauer 

Okršlek čes. circolns, orbis, periphería, ambitas, circnitns 
„okršlek jest otočaní okolo centram*. Com. cent. 18. „okrslek 
ZYieřecI" zodiacus, Troj. 4. 2. okršlek toho staveni, Cyr. okršlek 
země neb zemský orbis terrarnm, »Po všem okrška světa^ — 
Preff. okršlek země upevnil — Žal. 92. 1. okršlek čaroděj- 
nický (Zauberkreis), Br. — okršlek odvozeno od prostějšího 
stejnoznačného tvaru okršel (2 měk.) V týchž mezech, okržlech 
(recte: okr slech) a hraniciech. Dipl. 1486. Steinb. 11. 167. 
.Hlava okršil (t. j. okršer ''oK|^'Lnbiik) jich, caput circuitus 
eorum* - Ps. ms. 139. 10. „V tom okršli". Leg. 33. „Okirsl 
orbem** Ps. ms. 88. 12. O jest předpona krš ('"ki^ioi) kořen, 
-el (-biik) suffíx; také ob-krslek, Ms. 1400. Yyskýtá se 
také sloveso okršliti, okršlovati circumscribere, definire. 
» Jakožto zboží a panství svrchu psané v svých mezach (sic) 
a hranicích rozdieleno; vymezeno a okršleno. Dipl. 1493 
Steinb. II. 181. Buoh sám v sobie okrsluje i ohrazuje všech 
dobrostí svrchovanie. Rkp. Bib. r. 1411. — Slova uvedená 
jsou, jak se podobá, kořenem krš ve spojitosti se skr. karš, 
krš (6. par. átm.) radere, delineare, pingere — tak, že by 
stát jméno okršel, okršlek bylo prvotně značilo: ipísto, 
prostranství čárou označené. Jiného i pozdějšího původu jest 
subst. okres. 

OKpkCTL stslov. circum 1. adv. OMi^kCTL xNKxqie Ostrom. 2. praep. 
c. gen. jungenda, OK|^ecTib icro, Bon. — vyškytá se také OK|^icTib> 
ohledem však na to, že ve slovech rus. sem náležitých stojí 
e po r, zdá se OK|^kCTi; býti správnějším; rus. ÓKpecn» circa, 
circum, praep. c. gen. jungd. — stslov. om|^ictnth, -iut& cingere 
-Pat. oMpiiCTHie n. regio circumjacens, Prol.-Mart. 0K|^ecTHe 
Alex. OKpkCTkNi; adj. qui circum est, bi OKpkCTkNAii rpAAki|A- 
Ostrom. rus. OKpecTHUft id. okolní, sousední, oicpecTHOCTb regio 
circumjacens; počat, o jest předpona; KpkCTi asi ze Ki^kT-TiL 
tak že by K|^hT byl kořen; srov. holld. krijt, stněm. chreij, 
kreij, sřněm. kreig circulus, lit. skrit-as m. 1. orbis, 
circulus, 2. curvatura rotae, skrité i skritis f. i. q. skr i tas 
1. — skritus, ap-skritiis adj. orbicus, skrés-ti, ze skrSt-ti 
im Ereise herumdrehen, skréstuwas circinus, lot. s k r i t-u 1 i s 
rota, stprus. scrit-ayle, Voc. curvatura rotae: počat. 5 slov. 
lit. lot, stprus. by mohlo býti předsuvkou. — Lot. kárt circa, 
circum, lit karta vapi-karta Umgebung, P. Dowk. (Geitl.) 



Digitized by 



Google 



Příspěvky ke slovanskému jazykozpyto. 351 

nehodí se k niB. sknpení hlásek; svědčí ale polabskéma vá- 
k&rst 1. adv. circom, 2. snbst circnlns (wakoarst, wakftrst, 
wak6rst J.) -k&rst asi ze kárt-t. Kořeny slov stslov. 
i ras. 8 jedné a polab. s drahé strany jeví tedy rozličnou 
tvámosC. 

Oksza pol. obs. ascia sekyra; ze sřněm. akes, aches f. také 
ahs id. — nněm. Axt; téhož původa jest také lit. jekszis, 
jeksztis id. Slova něm. asi z lat. ascia. 

Okúnjaf sa, -njám sa vb. dur. slk. pudet me, kořen kun; 
za srodné možno pokládati: lot. kaunět, -eju podore afficere, 
kauneté-s pudere, kaun-igs padens, verecondus, kaon-s 
pudor, dedecos, ignominia, probrum, kořen kon. Srov. také 
got. haun-s a4j. humilis, demissus, haunjan humiliare, 
stněm. h6n-jan, h5n-an contameliá affícere; v. srb. kun- 
jati, (List fil. IX., p. 38), s nímž sloveso slk. srodným býti 
se zdá. 

O^á^bH. dim. oiá4eftKa rus. — také aiá^Bfl psáno — libum, 
pastillus ,Fladen, Pfannkuchen'' ; lit. (žem.) aladžios f. pl. 
kleine Kld&se in Ol bereitet, lit. také alodé f. Fladen, Kuchen 
(Bezz.) — Možná, že oboje cizí; rum. aloat massa těsto 
sice podobně zní ; ježto se ale významem různí, jest pochybno, 
zdali slova rus. i lit. jsou s ním v nějaké stýčnosti. 

Ole, n. gen. -esa slov. vředulcus; srov. skr. árus, m. n. ulcus, 
vnlnus; I bývá často obměnou původního r. 

Ole adv. charv. paním, paululum jen málo; z nřec. óklyov id. 
odražením posledních dvou slabik i nahrazením jich samo- 
hláskou 6? 

Olftra pol. olter polab. ohlav capistrum; z něm. Halfter 
id. čistě pol. oglówka (zastar.) 

Oluk srb. coUiciae žlab neb koryto vodovodně, vodoteč, rýha 
na poli nebo na střeše; upřímo z ture. oluk canalis, stilli- 
cidium. 

Omej, m. čes. (bot.) ammi „omej panský neb černý kmín"; 
z něm. Ammei a to z lat. ammi. 

OuN|^a stslov. pígnns, ze řec. ofirjQov pignus ; obses zástava, základ 
záloha; zástavník, jehož pl. -gcc. 

0-MH3llHa mms. parasitatio, adulatio, o-MHSHHqa Buhldirne 
amasia, o-ifH32HBUft amatorius verbuhlt; o jest předpona, kořen 
mig; srov. lit. még-mi i még-stu (1. sg. praes.), mé-gau 



Digitized by 



Google 



352 ^' Matzenauer: Příspěvky ke slovanskému jazykozpyto. 

(1. 8g. praet,), még-ti (inf.) volaptatem ex re capere, con- 
copiscere rem, még-ybé luxaría, libido, még-us voloptati 
deditus, libidinoBus. Za prvotný tvar kořene jak lit. tak i mrns. 
možno pokládati mag. 

O-Min BtsloY. lupicida, canicida, jedovatá bylina, jak se podobá, 
aconitum lycoctonum Wolfswnrz, slov. o měj Eisenbnt, Starm- 
but aconitum, rus. óiierb cicata virosa, jak se zdá, na místě 
^o-MtrB, také ÓMHiTB na místě ÓMHrb, pol. omieg i omi§g 
(s neorgan. nosovkon) 1. doronicnm pardaliancbes ; 2. amica 
montana, aconitum, 3. čes. oměj^ voměj 1. aconitam, (ac lyco- 
ctonum et ac. napellus), 2. doronicnm scorpioides, také o mih 
(špatně omich) obs. aconitum lycoctonum s brdel. soubláskoo 
na místě pozdějšího j^ kteréž dlužno pokládati za změkčeni 
staršího g. Slova uvedená, jejichž počat, o jest předpona, po- 
cházejí, jak se domnívati lze, od kořene ukr oculos claudere, 
prvotně dormire, caus. sopire: stslov. uhrN&TH, Mkni& nictare, 
lusciosum esse, o^-uhrN&TH nutare dormiendo, ukasATU, -sk& vb. 
dur. oculos claudere, unsath, -3ai& nutare, e-msKHTN oculos 
claudere, rus. MAniýrb, -Hý vb. pf. HHrárb, -áio vb. dur. nictari, 
connivere, npoimrHýTb promeškati, vlastně prospati — atd. lit 
ming-ů, mig-aú (1. sg. praet.) mlg-ti (u ž-) obdormiscere, 
még-h, starší měg-m\ (1. sg. praes.), m eg- 6 ti dormire, 
měgas somnus kořen mig, stprus. is-mig-é er schlief ein, 
entschlief, Katech, maiggun ibid., jak se podobá, na místě 
"^maigan, acc. sg. k nom. sg. '^'maigas somnus, lot. mégau 
1. sg. praes., mig-u 1. sg. praet. mig-t inf. obdormiscere, 
mégs somnus, koř. mig. Omin by dle toho vývodu etymo- 
logicky značilo uspávající, umrtvující bylinu. Podobným spůsobem 
souvisí lit. jméno jiné jedovaté byliny, totiž mě gala i pl. 
hyoscyamus niger bií o, s lit sloves, mig ti obdormiscere, 
mi gin ti sopire. 

Opaklia, opaklija charv. srb. pellis ovilla kožich z ovčí vlny; 
z ture. japaklfl vlněný, z ovčí vlny — značení toho slova 
stanoveno z dohadu dle místa: f^ináie japakln kumas*, 
Merinostoff — indže tenký, jemný, kumaš tkanina, látka; 
japak lange feine Schafwolle; slovo ture. jest kořenem ve 
spojitosti se džagat. jap-maq tegere, velare, jap-uq integu- 
mentum, velamen. 



Digitized by 



Google 



J. Král: Kritické příspěvky k Euripidovi. 353 

Kritické příspěvky k Euripidovi.*) 

Napsal Josef Král. 

Kykl. v. 49 n. 

flnkta^ <Ti) tád* ov, xov xáÓB VBiul 

* * TíXíTVV ÓQOC£Qáv\ 

Druhá ruka rukopisu C vyplňuje mezeru slovy oifr' ovv\ 
Hermann a Hartung doplňuji aód^ ccv. Ale spíše postrádá se 
v této větě sloveso, jež by značilo „opouštěti.** Stáda pasou se 
na nejzazším svahu Aitny (v. 27); sbor vyzývá nejprve berany 
(ve strofě), pak bahnice (v antistrofě), aby odlehlou tuto past- 
vinu opustily a pásly se blíže slige Polyfemovy. Hledíme-li 
k verši 60 a n. dg ccókáv noz* dgKpid-aleig noifiQoíg lelxovffa 
voiioHg AhvaUav eUfct CTíonékctVy naskytuje se maně domněnka, 
že před slovem tíXitvv vypadlo Xélncav anebo spíše Xináv\ do- 
plněk druhé ruky rukopisu C jest jen špatnou konjekturou. 

Kykl. v. 63. 

od táds BQÓfíiogy oiJ záda xoqoL 

Jest velmi podivno, že metrikové proti tomuto verši nečiní 
žádných námitek. V. 63 — 67 tvoří ziyisté první periodu celé 
epody, jež, jak dobře prohlédl Eirchhoff, počíná se veršem výše 
vypsaným. Všecky verše prvé periody jsou logaoedické tetrapodie 
(pokládáme-li ovšem v. 64 a 66 za áíU(paXoí)\ jest tedy velmi 
k víře podobno, že také počáteční verš periody byl tetrapodii. 
Verš ten mohli bychom ovšem také měřiti tetrapodicky, arci jen 
tehdy, kdybychom připustili, že ve druhé stopě irrationalní spon- 
deus rozveden jest v anapaest; verš měl by pak tuto podobu: 

- I u<ju I uu - I ouu I - A ||. 

Ale tento podivný a stěží přípustný útvar verše zmizí, 
čteme-li s lehkou změnou: 01; táde BQÓfiiog ovdi xoqoL Takto 
povstane pravidelný glykoneus s daktylem ve třetí stopě a s dak- 
tylskou basí, jež u Eurípida několikráte se vyskytuje (Christ, 
Metrik* str. 518). Celá věta skládá se pak ze čtyř členů: 01) 
ráda Egóiiiog — ŮVQfSotpÓQOi^ od tvfiicávcDV dXaXayfioíy ovk 
oívov — vÓQOxvToig^ ovd^ iv NviSa atd. První člen rozpadá 
se opět ve dva: o^ xádB Sgógítog ovůs ;|ropol Bánxaí r«, od- 
dělené rozlučovací částicí oddé. Smysl celého místa jest pak 
následtgíci: .Tu není ani Bromia s tanci Bakchantek, ani cym- 
bálů, ani vina, ani písni Nymf.** Proti konjektuře Nauckově o^ 
divsvfiata (ve v. 68 místo rukopisného ová^ iv Nvóa^ jež 



♦) Srv. Listů fiL a paed. VI, 184—193; VII, 87—90 a 239—269; 
Vin, 76—87; IX, 99—101. 

Llstj filologické % pMdAgogloké, 18M. 23 



Digitized by 



Google 



354 J Král 

Eirchhoff právem h^í) svědčí xoqoI ve v. 63 se vyskyti^lcL Se 
spojením jednotlivých členů ov — ovci, ov, ov srv. Enr. Hek. 
v. 1234 n.: 

ovr* evffs^rj yág ovts %i6t6v oig ixQ^Vj 
ovx 06íoVy ov dlxaiov €v ŮQÚceig ^evov. 

Kykl. v. 121. 

ZEL yaXaxti xaí tvQoTci xaí (itiXáv /Šopa. 

Ve v. 121 činí vložená otázka rj t^ lŮ6i pořádek slov 
tak strojeným a nepřirozeným, že stěží bj se našla na odůvod- 
nění takého pořádku slov vhodná analogie z děl básníků tragi- 
ckých. Zdá se mi, že slova ^ t& tSdi^ vypuštěna byvše v arche- 
typu z textu, připsána byla později na kraji a dostala se v opisech 
na nepatřičné místo špatným výkladem znamení, jež naznačovala 
místo, kam vložiti se mají. l^ba zajisté čísti: 

r» l&(Siv\ ri ffnelQovifi jdrjfitjtQog cxáxov; 

Seilenos odpovídá jen na prvý díl otázky, čímž na druhý 
díl její mlčky odpovídá záporně. Ye stichomythii taký stručný 
způsob mluvení není podivným. Srv. v. 117 n.: 

Od. tiveg í' e%ov6t yalav; iq &fjQcSv yévog; 
SEL KvxXaxsg avxQ^ olxovvteg^ ov ctéyag Číiuúv,, 

kde druhý díl otázky zůstává také bez odpovědi. Ostatně svědčí 
pro toto přestavení slov ve verši uvedeném také tvar předchozích 
dvou otázek ve v. 117 tlvag <f i%ov(Sí yaíav; ^ &ijqcSv yévog; 
ave v. 119 tlvog xXvovrsg; ^ ůciijfAevtai XQávog', Navrženou 
změnou nabývá i otázka třetí téhož tvaru, jaký mají obě předešlé. 

Kykl. Y. 282. 

ot;roi %óvov rov dnvóv i^vTktjxórsg, 

Nelze pochopiti, proč tuto Odysseus o strastech, jež zakusili 
Řekové před Iliem, tak mluví, jakoby mohl předpokládati, že 
Kyklops o velikosti jich byl slyšel. Tuším, že čísti jest: nóvov 
rot čeivóv i^rivtkrjxóreg. 

Kykl. v. 356-374. 

Tato píseň sborová může býti zhojena jenom silnými změnami 
čtení rukopisného. Rozčleněni její metrické může býti dvojí : buď 
byla píseň ta původně antistrofícká a pak třeba s Kirchhoffem 
a Arnoldem (Die' chorische Technik des Euripides str. 210) se- 
strojiti prvou periodu její z v. 356 — 362, druhou pak (neúplnou) 
počíti v. 368 a uznati refrain (v. 363—367), anebo jest astro- 
fická, jako byly pozdější dithyramby, monodie, některé kommy 



Digitized by 



Google 



Kritické příspěvky k Euripidovi. 355 

T dramatě řeckém a cantica v dramatě římském, a pak třeba ji 
rozděliti na tři periody (356—362, 363—368, 369—374). Téo- 
vého rozdělení žádá nutně smysl ; každá perioda písně té obsahijge 
pak samostatnou, ukončenou myšlénku a má také zvláštní útvar 
metrický; první perioda skládá se z trimetrů, druhá z dimetrů, 
třetí jest smíšená. Stanoviti více period metrických než tři (srv. 
J. H. Schmidt, Die Kunstformen der griech. Poesie III. str. 382) 
jest zbytečno a chybno, poněvadž rozčlenění na více period příčí 
se smyslu. 

Metrické schéma prvé periody jest toto: 

366 l— L_|-u-u|-u- II 

u - ^ I - o - A 11 

^-^\^ L- II 
360 A*«-»**|-«.-^|l_t^B 

u— u|— o — u| — u — a| 

v. 360. pokládám za ccxéq>alog; odpovídá pak v. 358. Při 
také míře této písně obdržíme v prvé periodě samé trimetry; 
jenom v. 361 činí výminku. Ale verš tento jest. Jakož není po- 
chybnosti, porušen, a jak dokazijge metrický útvar prvé periody, 
zachován jest neúplně. Ježto konečný verš celé periody odpovídá 
v. 357, jest velmi pravdě podobno, že i v. 361 odpovídal v. 356 
a že tedy počátečné i konečné verše periody metrickou úpravou 
svou se shodovaly. 

Zhojení verše 361. nelze se tedy domáhati změnou jednot- 
livých slabik nebo slov, nýbrž vyplněním mezery. Místo nQodť 
áovy jak se čte ve většině vydání, mají rukopis P i C xqoc- 
díáov. Poněvadž však veri měl původně tvar tento: 

L-U-|-v.-u|-o- [ 

třeba stanoviti v textu tuto mezeru: 

(lij lioi fti7 o - u nQoúdldov. 

IlQOffčlčov^ jež žádal již Madvig (Adv. crit. I. str. 267), 
kladeno tu v témže smyslu, jako ve v. 531: otS xqrq fi' ad^Xfpotg 
tovds nQoddovvai noxov^ Hel. v. 700: MevékaCy xcefiol 
nQÓadoTS ti r^g íjdov^g. Plat. Nom. IV. p. 720 A naga- 
fivůlag is xal nai^ovg xoig vo(io^€rovfi€Voig (itjd^ h^ ngoú- 
didéo. Vyplnění mezery jest arci velmi nejisté; snad napsal 
Euripides : 

yLTl (loi firj ^PoQccg zC^ nQodldov. 

V následujícím verši (iióvog (lóvfp xó^^i^e noQd-filóog <íxáq>og) 
W^ecklein navrhl velmi důmyslně yéfíiíe za xófii^e (srovn. v. 505); 
návrh ten schválil také Wiiamowitz (Hermes XIV, str. 186). 
Srovnání nacpaného břicha s nákladní lodí zbožím přeplněnou 
bylo asi u básníků komických dosti oblíbeno. Shledáváme na př. 

23* 



Digitized by 



Google 



356 J Klál 

podobný obnz ▼ PlantOTě Psendoln t. 1306 R. m nemůžeme po- 
chjboTatí, že obnz ten pochází již z řeckého oríginala PlmtOYa. 
Km OTedeném mi5té táže se Simo opilého Psaidobi: 

únde onnstám eelocem ágere te pnédicem? 

t j. odknd plnješ s tímto korábem dobře naloženým, kde jn si 
břich sTŮj nacpal? Břich PsendolŮY přirovnává se žertovné k lodi 
nákladní dobře naložené, Psendolns sám s pánem korábn jej 
řídícím. Toto místo Plantovo, na něž, poknd vím, dosud nikdo 
neupozornil, možno však i přes výbomost návrhu Weckleinova 
uváděti na obranu čtení rukopisného xámis. Koul^ěiv moq^iu- 
dos ijxáipog značí totéž, co latinské eelocem agere (srovn. 
Thuk. 2. 85, 5; 4. 16, laj. v.). Je-li výklad ten správný, značí 
pak slova Earipidova toto : .pluj sám se svým korábem nákladním, 
vláčej se sám se svým nacpaným břichem.* Arci postrádáme i při 
tomto výkladu bližšÓio určení ke slovu óTíáipog. Snad jest zby- 
tečné fióvtp porušeno a čísti jest za ně: iióvog yéftov xófit{f 
noQŮfildog 0ouí(pog. 

Také v. 358 (ifpůá xal ontá xal dv&gaxtSg axo xvccvsiv) 
jest značně znesvářen. Adj. óxtá nemůže obstáti vedle slov 
dvůgaxíag ano, ježto obojí značí totéž. Z návrhů dosud po- 
daných třeba Wieselerovo o*t dxa naprosto zavrhnouti; nejlepším 
dosavadním návrhem jest Kirchhoffovo oxraké^; ale stěží lze 
pochopiti, jak mohlo přejíti pravé omaU* v ófctá xal. Xhna 
mohlo by se vedle dv^Qaxiag ano hájiti jen tehdy, kdybychom 
souditi mohli, že slova dv&Qaxiag ano značí maso přímo na 
žhavém uhlí pečené proti masu pečenému na rožni (ontá). Ale 
Euripides má na mysli zajisté způsob pečení masa obyčejný 
již za doby homerské. U Homera (srv. D. 9. 210 n.) nabodne 
se maso k pečení určené na rožně a s témi položí se na žhavé 
uhlí. Tak peče maso zajisté i Polyfemos; nebot ve v. 393 n. 
připomínají se zřejmě rožně. Bez rožňů bezprostředně na uhlí 
pekly se jen menší věci, jež nebylo lze nabodnouti na rozen 
(na př. rybičky, inav^Qaxldsg ; srovn. Arist. Ach. v. 670, Vosy 
v. 1127). Taký způsob pečení slul inavd-gaxovv (Poil. On. 6. 
55). Nelze však nikterak pochopiti, proč by byl Kyklops některé 
kusy masa pekl na rožnícb, jiné bezprostředně na žhavém uhlí; 
nelze tedy stanoviti ani taký rozdíl mezi ontá (maso pečené na 
rožni) a dvd-gaxiag dno (maso pečené na uhlí). Nikde také 
v celém dramatě nečiní se zmínky o mase takto pečeném; slovy 
ůsQfi^ dn' dvd-QÚxcav xgéa (v. 374) a dn^ av^gaxog d-SQfitjv 
ióovTog óaiť (v. 244 n.) míní básník zajisté maso pečené na 
rožních. X^má nelze tedy vedle slov dv^gaxučg ano nikterak 
hájiti, nýbrž nutno jest pokládati je za porušené. Myslím, že 
ónva xal třeba z textu vymýtiti, ježto jest to asi výklad při- 
psaný ke slovům dvŮQaxiág ano na kraji aneb nad řádkou. Ale 
když Sntá dostalo se do textu a spojeno bylo se slovy následu- 



> 



Digitized by 



Google 



Kritické příspěvky k Euripidovi. 357 

jicimí spojkou xal, vytisklo z t^xta slovo jiné, pravé; nebot po 
vymýtění jeho povstává ve verši tom mezera. Pravá jsou jen slova: 

iq>d'd xal dvŮQaxiág ano xvttvstv. 

Scházející daktyl doplniti jest buďto na počátku verše anebo po 
slově ano. 

Mohli bychom souditi dle jednoho zlomku z Ejratinových 
Odysses (143 Kock), jež na mnohých místech, jak se zdá, při 
skládání tohoto dramata Enripides měl na mysli (srv. firgm. 135 
a Kykl. v. 412 a 616, frgm. 137 a Kykl. v. 407), že čísti jest 
na tomto místě: 

^>Qv%ta oíal iq>d'cc xal dv^Qaxi&g ano xvaveiv. 

Ve fragm. 143 Kratinově praví totiž Kyklops Odysseovi a jeho 
druhům : 

at/^' (úv návtag íXáv ^fiág sQÍrjQag halgovg 
ípQv^ag éiiniaag xdn^ dvégaxíág ónv^aag 
xaraTQci^onai, cJ otgazuSraí. 

Ale tuto užívá Kyklops slova tpQvyeiv (pražiti) vedle íifnjoag 
a otdn ' dvd-Qaxtag óntr^úag jen proto, aby ňeky, hromadě různé 
výrazy uměni kuchařského, zastrašil ; vskutku nebyl by právě tak, 
jako Kyklops Homerův a Eurípidův, maso Řeků pražil. PražiC se 
jen xQi^al, xdxQvsg (srovn. Krát. frgm. 274), ÍQéfiivd'oi (Arist. 
Mír v. 1136, Ferekrat fragm. 159) ve zvláštní nádobě (ipQV' 
y€tQov)j nikdy však maso. 

Nezbývá tedy nic jiného než stanoviti mezeru po slovech 
dv^Qaxíag ano. Co asi vytištěno bylo z textu glossou óntá^ 
o tom poučují nás dvě shodná místa v Euripidově Kyklopu samém. 
Srovn. v. 243 n. 

(Sg (Jipayévtsg avtlxa 
nki^tjovci vfjdiiv ti^v ififjv dn^ av^Qaxog 
ŮCQlifjv adovrog dair* oxbq xQeavó^uov 

a v. 373 n. 

i(pd'á te daivvfievog iivaaQoTcfiv ódovdiv 
dvd-géncjv d^sQfí* dn* dvd^Qaxíov XQŠa, 

Navrhuji tedy toto čtení: 

ítp^d xal dv^Qaxiug ano (J&BQyL^ itC^ %vavBíV, 

^Exi, přiřaděno by bylo přímo k adj. ^eQfiá jako v Sof. 
Ant. v. 1236 n. : ig ď 'óyQov dyxáv it* iyapQGiv nag^évto 
nQO6mv0<J€Tai, 

Také verše 364 n. 

XaiQétCD či ^fiátcav ' 

dnoficífiiog av ix^i ^<ílav 

nejsou neporušeny. Podivné jest ůviflavy jež stojí bezprostředně 
po ^(látíov a nakolik málo veršů před ixdvei (v. 371). Takou 



Digitized by 



Google 



S58 J- Král 

chudost yýrazQ stěží lze asi přičítati Enrípidovi ; také to ▼. 370 
a n. nelze strpěti dagiárov vedle (fóftcn/, ani ve v. 366 a 370 
Í€viKÓv vedle ^svixovg. I metram svědčí proti dvcíav^ ježto 
při tomto čtení oba daktyly verše logaoedického odděleny jsou 
troch^jem proti pravidlu; buď tedy třeba krátké toto kolon, po- 
držíme-li čtení rukopisné, rozděliti ve dvě krátká kommata, anebo 
slovo ůvijíav odstraniti. Míním, že verš byl původně logaoedický 
8 dvojdobou anakrusí a spondejským koncem a že třeba čisti: 

dnopcífiiog av b%bi 9 o Iv a v. 

S výrazem d^olva srv. v. 377 u. yiňv ve^oivazai aéd-ev íplXovg 
haÍQOvs ávodtátatog KvxX(oi>y v. 550: návtmv ď' haÍQtúv 
v0tatav &oivá(So(iai a Hek. v. 1071 n. ^ 

na jróď iná^ag 

&olvav áy^Uov ti&éfisvog ^q£v. 

Ostatně jsou slova tato ironickou narážkou na slova Kyklopova 
ve v. 345 n. : 

aAA' ÍQnet^ £r<To, ta xar' avkiov ^cci 
Tt/' dgicpl ficofidv (STccvrsg evtoxrJTi [le. 

Ve slovech těch srovnává Kyklops žaludek svůj s bohem 
(srovn. v. 335 xal tjj iiěyíúrjj yaotQÍ ť^ds daifióvaiv), jemuž 
chce obětovati Řeky; ale s obětí spojován byl z pravidla hod 
(O^otViy); srovn. Epicharmův výrok u Athenaia p. 36 D ix ^ív 
^olag ^olvri, ix dh ^oívtjg nóaig iyivcro. Tento hod po- 
kládá sbor za bezbožný a nazývá jej, narážeje patrně na slova 
Kyklopova Tv' diifpl fim^v útávzBg — dno^áfiiog, Adj. toto 
nelze spojiti s KvxkcDílf^ nýbrž jen s &uffía nebo &oíva. Změny 
dnofiániov anebo 9vifUi jsou zbytečný. 

Také v. 373 n. 

Í9^a XB daivvyLBVog ^vaaQoitíív ódovóiv 
dvd-Qcínmv d'€Qfi^ dn^ dvé'Qáx<ov xQÍa, 

jsou porušeny, jak soudí právem Hermann, Rossbach, Westphal, 
Wieseler a j. Nebot i tuto nerozlišuje se předně maso vařené 
(Í9^«) od pečeného (««' dv^Qaxcyv), za druhé nelze říci za- 
jisté dalwúd-ai óňovaí^ jako ani v latině nelze užiti rčení ^epu- 
lari dentibus.' Nepochybuji, že třeba psáti s Wieselerem livtra* 
Qotal z ' ódovfft a že za slovo dv&Qcínvav čísti jest nějaké sloveso 
značící n hrýzti, kousati." Wieselerovo a i/ov jest nemožné. Mohlo 
by se pomýšleti na dgia^mv (srovn. Alk. 494 aAA' ávŮQag 
dQtafU)v0í kaiiInjQccig yvád-oig)^ ale metrům žádá na začátku 
tohoto verše spondea. Verše 373 n. odpovídají totiž až na slovo 
dvd'Q(ón(ov přesně v. 358 n. Spondeus byl by na prosto nutný, 
kdyby pravdivé bylo mínění Kirchhoffovo o strofíckém rozčlenění 
celé té písně. Míním, že za dv^-Qáitfúv čísti jest tQciywv 



> 



Digitized by 



Google 



Kritické příspěvky k Euripidovi. 359 

(srovn. verš Kratinův výše uvedený: é^g . . . xararfaí|o^at, 
(D ótQaricírai). 

Kykl. v. 388 n. 

XQOt^Qa ď i^énkrjúev <6g Ó6xáfLg)OQ0v 

Slova nóúxovg dfiék^ag shledává Wieseler právem podiv- 
nými ; ale zdá se, že třeba vymýtiti veré celý. Proč dojí Kyklops 
teprve nyní krávy, ač hned při svém příchodu tázal se sboru, 
má'li uchystáno mléko ke snídani své potřebné? Srovn. v. 216 nn. 

KV, fj xal yákaxtóg dai ocpať^Qcg nU<p; 

XO. íSďr' ixníeiv yé a\ rjv d^ék^jg, 8 kov nlůov. 

KT, (ii^keiov rj fióeiov rj lufiiyfuvov ; 

XO. 8v av ^ékjjg av' fírj ^^e Katanlnfig (lávov. 

Vidno jest, že úkol ten náležel sboru anebo spise Seilenovi, 
jenž se ve v. 30 n. nazývá KvxkcDTCi dslnvanv dvoalov diáxovog^ 
a že mléko potřebné bylo již uchystáno. Buď tedy uznati jest, 
že Euripides dopustil se tu poklésku zapomenuv slov dřívějších*) 
anebo, a to zdá se mi býti pravdě podobnějším, nepochází v. 389 
od Euripida, nýbrž od někoho, jemuž prosté i^éjckrjaev nedosta- 
čovalo. Čím vsak Kyklops měsidlo své naplnil, o tom nemůže 
býti pochyby. Na celém ostrově nebylo vína (v. 123 n.) a o ob- 
vyklém nápoji K} klopo vě, t. mléku, děje se v rozmluvě Seilenově 
a Odysseově několikráte zmínka (srovn. v. 122, 136, 216, 327). 

Kykl. v. 392. 

xccl xákxsov kéfi^ix^ iné^eaev nvgl. 

Tento verš postavil Hartung za v. 394. Myslím, že verš 
ten původně stál za v. 385. Toto jeho postavení doporučuje se 
přirozeným pořádkem, v jakém se Kyklops k upravení hodu svého 
připravuje. Po roznítění ohně následovalo zajisté postavení kotle 
na oheň. Přeložíme-li verš ten z nynějšího jeho místa tam, kam 
náleží, obdržíme také vhodné sloveso (naféd^sro) ke předmětu 
ófiekovg ve v. 393. 

Kykl. y. 593 n. 

dakóg ď ?6(úd'BV cevklov ci^sl xaitvov, 
nccQrjVTQixKJvai d* ovčev akko jckrjv nvQovv 
Kvxkconog oifiv dkk^ ox(og dvtjQ iaei. 



♦) I po vymýténí v. 389 třeba stanoviti tuto malé nedopatření bás- 
níkovo. Ve v. 217 ujišťuje sbor^ že ngati^Qíg jsou plny mléka; ne- 
potřeboval tedy Kyklops sám plniti mlékem mésidlo ve v. 388, nýbrž 
vzíti jen některé z měsidel připravených. Snad znamenají však HQaxrJQse 
ve v. 216 krajáče, do nichž se dojilo. 



Digitized by 



Google 



360 J. Král 

Ysickni skoro kritikové, kteří se místem tímto zabývali, do- 
mnívají se, že porušeno jest slovo xccQfivTQixiďtcci. Jen Wecklein 
(Ars Soph. em. str. 195) poznamenává, že porušeno jest spise 
i* ovdiv akXo, Ale Ivdsly jež za aXXo navrhuje, nezdá se mi 
býti prostým pochybností. Smysl místa neporušeného byl, jak 
soudím, tento: 'Eyklops jest již vesluji a brzo usne (v. 591 n.); 
kůl rozžhavený jest také již připraven a tak nic nepřekáží, 
abychom mu oko nevypálili.' Navrhogi tedy za porušené akko 
xkqv toto čtení: 

daXog ď i^a^ev avkCcav cid'fov xcatvóv 
naqvj^Qeniatai^ xovdév ifixodáv xvqovv 
Kvxkcuxog oilfiv. 

Chyba povstala špatným čtením písma maiuskulního. Po- 
rušení slova ifinočciv způsobilo, že odtrženo jest sloveso xaqnqxy- 
tgéai^rai od svého podnétu daXóg a že pak změněno původní 
cid^éSv v d^cT a xovóiv v á ' ovdev. Ten, jenž místo toto takto 
opravil, vykládal si, jak se zdá, sloveso xaQswQixí^eiv dle ana- 
logie sloves naQaxov€ív (přeslechnouti), nagayiyvoíffxsiv a pod. 
ve smyslu: „spatně opatřiti, opominouti něčeho." 

i^Hnodíov €ivaí váže se ovšem obyčejně s inf. s f*i}, po 
případě s ^i) ov. Ale i u této frase jsou jako u sloves jiných po- 
dobného smyslu výminky. Srovo. KUhner, Ausf. Gramm. II.* 
str. 767 a tyto příklady: Plat. Euthyd. p. 305 C Šatě xagct 
ndúív cvdoxi(uTv i^nodáv aqilaiv elvai ovůévag aXlovg, Xen. 
Kyr. 3. 1. 9 rov avyyváfitig rvyxáveiv ifixoňmv yíyvevau Sof. 
O. T. 128 n. xaxóv dh noiov i(inod(úv xvQawldog ovtíd xe- 
tjovorjg €l(fy£ rovr' i^sidévai a j. v. 

Pochybné jest dd^ei, ježto bezprostiredně předchází d&ijcsi, 
Wecklein píše proto za cid-ei — tvq>iiy Wieseler o^ii. Ale není 
jisto, že Euripides totéž slovo dvakráte za sebou nepoložil; po- 
dobnou nedbalost ve volbě výrazu shledáváme právě u Eurípida 
častěji. 

Srvn. Hek. 790 n.: 

Ti(iG}QÓg dvňQÓg dvoúKorárov ^évov, 
Sg oite tovg y^g vbq^sv ovre zovg avaa 
delaag čéÓQaxsv i^ov ávoaimatov. 
Alk. 492 XO, o%ix evfuxQ^g xakivóv ifi^aXeiv yvád'oig. 
a v. 494 XO, aAA' avÓQag aQtafiovaí kixi'^Qatg yvád^oig. 
ib. v. 705 a 706 (oba vei-še končí týmž slovem xaxá); ib. 
v. 1129 nn. a j. v. 

Ostatně jest pozoruhodné, že ve verších těch básník dopustil 
se porušení pravděpodobnosti, dávaje se ovládati příliš remini- 
scencemi na shodná smyslem místa Homerova. Odysseus před- 
povídá tu věc, kterou věděti nemohl. Že Kyklops po kvasu tak 
hojném usne, mohl tušiti; co dále praví (ráx^ i| ávaiůovg 
ípágvyog cSd^rjffsi xgia)^ povstalo jen tím, že básníku na mysU 



Digitized by 



Google 



Kritické příspěvky k Eoripidovi. 361 

tanalo líčení Homerovo; v ústech Odysseových jest tento výrok 
psychologicky nepravdivý a neodůvodněný. 

Alk. Y. 332 n. 

ovx Ifjtiv ovt(og (ySt£ xotqós svyevovg 
ovr* eldog akkoag evnQenůtfrdtrj ywrj. 
Při emendování těchto porušených veršů, zdá se, že všickni 
kritikové soudí špatně, hledajíce místo porušené ve v. 333, 
zvláště pak ve slově BvnQBnsaxátri, I Weilova lehká změna 
akXíog ^r'^ (distinguée par la heauté et ^ tout antre égard) 
jest vedle superl. ti%QBne(Státri povážlivá. Jest však velmi po- 
divno, že Admetos zmiňuje se o urozeném původu a o ki^e 
Alkestidině, míně, že ženy v těch příčinách jí podobné již ne- 
najde, ale že šlechetnost její mysli a její oddanost, o níž by se 
měl zmíniti, nechválí ani jediným slovem. Míním, že po v. 332 
vypadl verš, jenž obsahoval myšlénku podobnou a taktéž s ovxs 
se začínal, a že smysl místa byl tento: „mezi dívkami thessal- 
skými nenajdu žádné ženy, jež by rodem a šlechetností 
ducha rovnala se Alkestidě, třeba by, nehledíc k těmto před- 
nostem {aXktog)^ převyšovala krásou všecky ženy.*" Admetos 
míní, že by ženu krásnější ovšem nalezl, šlechetnější však ni- 
koliv. Místo ovt^ třeba pak po stanovení této mezery psáti 
ve v. 333 ovď. 



Zpráva 

o přednáškách proslovenýcli ve schůzi odboru filo- 
logického při sjezdu professorů středních škol ve 
y^ehodnich Čechách konaného v Chrudimi dne 2. a 
3. čerrna 1884. 

Odbor filologický čítal 58 účastníků; jakmile se ustavil, 
přikročeno k přednáškám, jež byly: 

I. 

Rodová pravidla jazyka latinského jakožto ukázka, 

zdali s prpspěchem užiti lze kmenosloví za základ 

pro gr^mmatiku školskou. 

O thematé tomto promluvil gymn. prof. Karel NeudOrfl, 
jak následuje: 

Školské grammatiky jazyka latinského, nynější doby u nás 
i v cizině ve školách užívané, sepsány jsou, pokud se tvarosloví 
týče, celkem dvěma směry, jedny na základě hláskosloví a kmeno- 
sloví, druhé po výtce na základě zřetelů praktických. Který z obou 
směrů jest pravý, o tom dosud mínění se rozcházejí. Přívrženci 
směru prvního, poukazujíce k tomu, jak velešCastně zasáhl v učbu 



Digitized by 



Google 



362 K. Ncudórfl 

řeckoa Jiří Cartins, a vidouce, že na noYou, rozhodně dobrou 
dráhu uvedl učení grammatice řecké tím, že sestrojil grammatiku 
školskou na základě bláskoslovném a kmenoslovném, požadují, aby 
též grammatika latinská na týchž základech byla sestrojena. 

Druzi směru tomuto se vzpírají, tvrdíce, že není možná 
v jazyce latinském provésti to, co v jazyce řeckém, grammatika 
školská že musí se spravovati zřeteli paedagogickými a ne věde- 
ckými, ve škole že nemá se pěstovati věda, nýbrž humanismus, 
jenž vychovává pomocí věd, škola že jest k tomu, aby žáku 
vpravila dostatek obi-atnosti i zmcnosti myšlenkové, prováděním 
pak vědeckých zásad ve škole že učba jen poškozena bývá. 

Tážeme-li se, na které straně jest pravda, bude asi, jak to 
obyčejně bývá, uprostřed; a tážeme-li se, na které straně jest 
chyba, nezbývá než odpověděti, že na stranách obou. 

Zástupcové jazykovědy příliš kvapně jali se uváděti výsledky 
historíckého a srovnávacího jazykozpytu do grammatiky školské, 
tak že jednak vedle výsledků jistých i nejisté v ni s sebou pojali, 
jednak nepřihlíželi než k zásadám vědeckým nedbajíce s dostatek 
zřetele didaktického, jenž přece rovného se zřetelem vědeckým 
práva se dovolává, ba mnohdy výhradně rozhodujícím jest. A tak 
na vědeckém základě sestrojili nám knihy školské, jež pokud do 
škol zavedeny jsou, neosvědčily se býti škole právě ku prospěchu. 

Tot ovšem byl velice závažný důvod pro přívržence směru 
čistě praktického, že se vyslovili proti uvádění výsledků jazyko- 
zpytu v grammatiky školské a přednost dávají grammatice dle 
různých praktických zřetelů sestrojené, vzpírajíce se pokroku 
žádoucímu. 

Třebas bychom připouštěli, že účely školské jsou jiné než 
účely vědecké a že zřetele paedagogické mají důležitost takovou, 
že nepopiratelnou chybou by bylo jich nedbáti; třeba bychom 
připouštěli, že škola pro tyto zřetele smí býti i nevědeckou, 
pokud se týče formy a míry látky učebné, jestliže jen se vy- 
stříhá, aby nepodávala nic chybného, nepravdivého a přen*áce- 
ného: přece na tom trvati třeba, že nezvratné výsledky jazyko- 
zpytu historického i srovnávacího v grammatiku školskou pojaty 
býti mají a že učba na jich základě a podlé nich má býti upra- 
vena. Žák má vnitřní zákonnitost jazykovou aspoň tušiti, má 
před ní státi jako před divem přírody, který tím více chápe, čím 
sám více rozumem dospívá ; pak studium jazyků působí naň jaksi 
tajemně, vábí a poutá jako kouzlo nějaké mysl jeho a pozbývajíc 
holé všednosti a prosaičnosti přiodívá se rouchem poesie. V ma- 
terii jazykové počne jeviti se tu jinochu idea, jež ho za sebou 
směrem idealným vede. 

Aby toho se docílilo, není zapotřebí, aby učitel záhy a široce 
zasvěcoval jinocha v zákony jazykozpytu; postačí, když ve všech 
jazycích stejnoměrně za jedním a týmž cílem se bére a ve všem 
k cíli tomu směřuje, moudře ovšem pokračuje podlé slov evan- 



^ 



Digitized by 



Google 



Zpráva o sjezdu professorů středních škol y Chrudimi. 363 

gelia: ^JeátéC bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti 
nyní- (Jan 16. 12). 

Jako však ačba dbáti má výsknmů jazykovědy, tak opět vy- 
moženosti jazykovědy mnsejl upraviti se a přizpůsobiti požadavkům 
učby školské a to tak, aby se učba tím negtižila, jako dosud 
pravidelně se stávalo, tak že se na mnoze ani jinak na nvádění 
výsledků jazykozpytných do škol nepohiíží než jen jako na zne- 
snadněni věci; učba má setím právě zjednodušiti a usnad- 
niti. Pak zajisté odpůrců míti nebude, kterých se jí jinak právem 
dostává. Ovšem tuto zlatou střední cestu najiti jest velice nesnadno, 
a mnoho práce a pokusů bude to vždy státi, než výsledky jazyko- 
zpytné měrou naznačenou pro školu upraviti se podaří. 

Abych ukázal, jak si tuto střední cestu myslím, obral jsem 
si k tomu jednu částečku z grammatiky latinské, rody jmen latin- 
ských, zvláště pokud se týče tak zvané třetí deklinace. 

Že část tato jest pro žáky z nejnesnadnějších, to učitelé 
klassických jazyků vesměs uznávají a nejjasnějším důkazem toho 
jsou pokusy, rozmanitými pomůckami mnemotechnickými usnadniti 
žákům učení části této. 

Rozhlédneme-li se po těchto pomůckách mnemotechni- 
ckých, naskýtá se nám tu nejprve nejobyčejnější z nich, veršo- 
vání rodových pravidel, jež má dosud mnoho a vřelých přívrženců 
a v němž zvláště němečtí kollegové naši byli velice pilni, pře- 
dělávajíce pravidla veršovaná jeden po druhém. Avšak všecka 
tato veršovaná pravidla trpí společnými vadami, pro které na 
slovo vzatí paedagogové je zavrhují. Vytýká se jim vada formální, 
totiž škaredé s aesthetického stanoviska rýmování; kromě toho 
pak mají vady věcné do sebe, jako jsou, že vypadne-li žáku 
slovo první nebo některé z prvních z paměti, není pro jediné 
slovo již celého pravidla více mocen; ježto pak slovo „mnžský" 
«e tak dobře do verše i rýmu hodí jako slovo „ženské" a slovo 
.madculinum'' tak dobře jako „femininum", zmate si žák po čase 
pojmy ty a na místě rozhodného slova jednoho položí slovo druhé, 
místo: „Mužského jsou vždycky rodu" žák po čase počne říkati: 
„Ženského jsou vždycky rodu" a chybí tím v rodě celé řady slov. 
Konečně nucen jest učitel bráti při veršovaných pravidlech všecka 
slova ve verši uvedená, třeba to byla slova méně známá a pro 
žáky zbytečná, nechce-li verše rušiti; jest tedy učitel při nich 
obmezen. Tyto výtky týkají se veršovaných pravidel vůbec. Pri- 
hlédneme-li k veraovaným pravidlům u nás užívaným, totiž pra- 
vidlům Ferd. Schulze, má Schulz, ježto určuje rod téměř jen po 
koncovce nominativu, ve svých rodových pravidlech tolikero vý- 
minek a z výminek opět výminek druhého stupně, že jen málo- 
který žák je 8 to, aby se jim náležitě naučil, nerci-li aby trvaleji 
se v nich vyznal. 

Chtěje přispěti obvyklé u nás grammatice školské a jasnost 
v tato pravidla rodová uvésti, rozepsal jsem obsah veršů na 



Digitized by 



Google 




364 K. Neadorfl 

tabulku a označil každý rod jiným písmem i jinou barvou; ale 
žádané jasnosti a tiTalého věděni jsem se tím nedodělal, poněvadž 
základní rozdělení pravidel těch podlé koncovky nominativu jest 
příliš složité, ba řekl bych zpletené, které k jasnosti proniknouti 
nedopouští. Byla to cesta pouhého empirismu, která zřídka 
k cíli vede. 

Jako podivnůstku připomínám, že jsou též Schulzova veršo- 
vaná rodová pravidla do hudby uvedena, s průvodem piana, čímž 
ovšem mládeži rovněž málo poslouženo. 

Připojovati adjektiva k substantivům a učiti se substantivům 
jen ve spojitosti s adjektivy, jest methoda sice dobrá, ale obtížná. 

Nejpřednější a nejvydatnější pomůckou mnemotechnickou jest 
zajisté vždy zjednati žáku jasný přehled učiva, které mu 
předkládáme, a nepředkládati mu nic příliš obtížného a zbytečného. 
Zby tečno jest, aby žák učil se slovům, jež se mu zřídka naskytnou 
aneb vůbec nenaskytnou, ježto, než na taková slova přijde, již je 
zapomněl, a musí se tak jako tak znova o nich ze slovníka po- 
učiti, a rovněž zbytečno jest, aby cvičebna kniha vymýšlela věty, 
jen aby se v nich taková slova naskýtala. Zbytečno dále jest, 
aby zák učil se předem tomu, co později snadno odjinud pozná. 
Tak na př. učí se žák v rodových pravidlech dfe významu, že 
;,Muž8kého jsou vždycky rodu jména mužů, národů, měsíců, řek 
a větrů"; zde není potřebí uváděti měsíce a větry, ježto žák obé 
po koncovce bezpečně určiti může, zvláště když zví při třetí de- 
klinaci, že jména měsíců jsou vlastně adjektiva k podstatnému 
„mensis."* Rovně tak má se to se slovy řeckými, s nimiž zbytečno 
žáka I. neb 11. třídy obtěžovati, ježto ve třídě třetí zevrubně 
a snadno je sezná. 

Co do poznatků, ktei*ými rod substantiv určovati, již 
jsem připomenul, že koncovka nominativu k tomu není příhodná; 
zkoušel jsem tedy, nebylo-li by výhodnější určovati rody po 
kmenech či lépe po znaku kmenovém, jako to učinil jmenovitě 
. Schreier v programmě gymnasia Olomouckého z r. 1871 a před 
ním mnozí jiní. 

Ale i nauka Schreierova i ostatních jest neméně obtížná 
než nauka určující rody po koncovce nominativu; jest tu vý- 
mínek a výmínek z výmínek rovněž veliké množství, a vezmeme-li 
k tomu, jak nejisto jest žáku u mnohých slov kmen ' určiti, zvláště 
žádá-li kdo jako Schreier, aby žák ve slovech maře, animal, 
calcar poznával í-kmeny, neb i u druhé deklinace na př. vzal 
za základ kmen -o (servo-), z něhož tvořil tvary, jako servi, 
serve, servis, tu uznáme, že právem mnozí proti nauce Schreierově 
se vyslovili, jako Herdegen v programe gymnasia Erlangenského 
z r. 1873, Holzweissig ve Philologische Rundschau z r. 1881 
a j. Jako mysl dětská veškerá kloní se k realismu, tak třeba 
i předkládati nejmladším žákům co možná tvary reálné ; 
kmen však jest tvar mnohdy velmi abstraktní. 



> 



Digitized by 



Google 



Zpráva o sjezdu professorú středních škol v Chrudimi. 36ó 

Ježto nehodí se tedy k určování roda za základ ani nomi- 
nativ, poněvadž se jím slova nahodile skupí, kteréžto skupiny 
teprve třeba jest opět oddělovati, ani pouhý kmen, poněvadž 
sám o sobě jest příliš abstraktní a jako při nominativech tak 
i při kmenech splývigí slova různorodá, jež pak teprve opět roz- 
řaditi třeba, tak že mnoho výmínek a výmínek z výmínek po- 
vstane : proto volil jsem poznatek poněkud jiný, hledě šetřiti co 
možná základu vědeckého rovněž tak jako stránky didaktické, 
dbaje pak i toho, aby se zbytečně staré tradice nerušily i při- 
hlížeje co možná k realismu, t. j. aby se neužívalo abstraktních 
pravidel tam, kde toho prospěch s sebou nenese. 

Vzal jsem tedy hledě k zásadám vysloveným za základ pro 
určení rodů tvary dva, a to takové, jež nehledíc ani k rodovým 
pravidlům žák znáti musí, totiž nominativ a genetiv zá- 
roveň. Jestit zajisté genetiv třetí deklinaci onen tvar, v němž 
jest kmen i nejčistěji obsažen i nejzřetelněji patrný, takže 
kdo podlé genetivů slova rozděluje, ten dělí je vlastně podlé 
základu vědeckého, totiž podlé kmene. Mimo to přece i tvoření* 
kmene jest pro rod chai*akterístické a rozhodné; pročež za- 
jisté chybiui ti, kdož přihlížejíce k pouhému kmenu, nomina- 
tivu si téměř nevšímají. Konečně pilně i toho dbáti jest, že 
nejen přípona nominativu o rodě rozhoduje, ale i přítvorky 
kmenoslovné rod určití, tak že dbáti jest netoliko přípony 
nominativné, má-li slovo v nominative -s čili nic, ale i celé 
koncovky nominativné, v níž přítvorek pati*ným se stává, jako 
na př. koncovka -or, -os a p. 

Shrneme-li tyto poznatky, které na každém jméně na první 
pohled snadno jsou patrný, dohromady, určiti můžeme rod pra- 
vidly stručnými, snadnými, od nichž není výmínek daleko tolik, 
jako při kterémkoli určování jiném. Při tom poznatků jmenova- 
ných užívati budeme dle potřeby tu toho, onde onoho, tu jedi- 
ného, onde dvou nebo všech. Mohla by se počínání takovému 
snad vytýkati nedůslednost; ale jednak spočívá celé rozdělení na 
vědeckém základě, jednak — a to je to hlavni — důslednost 
za každou cenu a v každém případě vyhledávaná není v didaktice 
ctností největší a často více uškodila než prospěla. 

Dle zásad vytknutých sestrojil jsem pravidla jmen třetí de- 
klinace, přihlížeje k slovům nejdůležitějším a na tabulku rozepsal 
ve tři sloupce tak, aby lokální paměC neklamnou byla žáku po- 
můckou ; co je v první řadě, je mase, co v druhé, je fem., a co 
v třetí, je neutrum ; zpomene-li si žák, ve které řadě slovo b} lo, 
již nemůže v rodě chybiti. Hlavní pravidlo uvedeno vždy sou- 
visle, pak jsou jednodivé koncovky za sebou rozepsány a vý- 
mínky k nim připojeny. I na této tabulce uvedeno pro úplnost 
mnohé jméno, jehož znalosti žáku třeba není a které se může 
směle vynechati. 



Digitized by 



Google 



X 



360 



K. Neuddrfl 



1 


« u 




a 


- 




«-• 'S 




šiř 






•S8 




ni 






)0 








£ 


1 


•s 


iS s s <» 


o"'© 






«o 


A «M 




ť 


O 

>s 
'i 


věr, cadaver, 
(plur.), iter, 
a rostlin j. : 
pipe 





I 

















•s-^ 








































o5 




















eu ~ 




















>J2 




















|2 




















O 




















*•"* _r» 




















•5" o 




















S :s 




















o 




















a es 




.* 






1 

1 




W 
S 

3 






Í-2| 




••• 
■ 




1 


Ot 




■^ 






Cí 1 « 




1 


■i 












c 
B 




f 














c 


O 


f 


v 


? s 












.•- 


"-• 


a 


1 




V ** 

^ 

V 


-í 

^ 


1 






í í 


5| 


li. 



■-^ -^ ^ ♦ 

^ V 5Í « 



« 1^ *^ » 
vzř ^ ^ >5 






Digitized by 



Google 



zpráva o sjezdu professorft středních škol v Chrudimi. 367 



>« 

B 



^ Ml^O 



P4«^ 



5^'^ ss 



60 



.2 



E 



1 -2 



d 

s 

o 






4^ o8 



I 



• "^ »4 

(N CO P^ 






;s 

o 

co 

i 



.2 



O) 

a 

o 



es 
S 






a 
g £ 



^ S w 



o 

m 

OD ' 

sl 

^ o 






g'2 

OH" 

"•a 



«D S3 

M ca 



Pí 

o 

P4 






9 



(MO 



& 



p« 



3 



.a 






3 oT 



5 p« 
3 o 



?a ? 



"S OD 

P« 



53 « 
rí o nd 



o o 
o 



= 00 

13 



li 



^ OD 
•1-4 

00 <B O 

.^ 00* 

•rt o 

O £ S 

S 'o 5) 



.3 S2 



iH <N CO iH Cí 



/^ 



Digitized by 



Google 



368 



K. Neudórfl 



m. Noiitr*a. 



Masculina 



Jména zvířat: 

tartur, vultur, 

lepus, mus 



Feminina 



tellns 



Neutra 



Kneny 



-Z, -oi 'álÍ8y ar 
'US '^is -dri, 'tir 
'úrÍ8 -čris a jedno- 
slab. v -US -úris 



-mefí, 'tna 



porůznu : 
aes, yas, fas, nefas 
capat, cor, lac 



1 

8, r 

8 

t, d 



I. Masculina jsou: 1. «- a r-kmeny, 2. n-kmeny, 3. Z- 
kmeny; nebo po koncovce jména na: 

1. 'dr -oris, -os, -oris, -ér, -ris a -Sris, -is -ěris; 

2. -o -onis; 

3. porůznu: as as sis i složená, sjanguis -inis, poctěn 
-inis, sól solis, sál salis. 

II. Feminina migi vesměs v nominative příponu -«, znakem 
kmenovým pak: 

1. hlásky němé: 6, ^, ď, j), c, t\ 

2. samohlásky: -i a -u; 

3. -m: hiem-s: -w; nix; po různu supellex. 
Po koncovce jsou to jména v nominative na: 

1. -« s předchozí souhláskou (i -a? z: es neb gs) ; 

2. '8 v genitivě na -tis a -dis; 

3. parisyllaba v -es a -i s. 

Po různu: grus -uis, sus -uis. 

III. Neutra jsou kmeny samohláskové se znakem -ta sou- 
hláskové se znakem s a r, n, ^, nemající přípony -8 v nominative 

Po koncovce jsou to jména na: 

1. -e, -al -ális, ar; 

2. -US -éris -oris, -ur -uris -6ris a jednosyllabá v -us 
-u r i s ; 

3. -men, -ma. 

Po různu: aes, vas, fas, nefas, caput, cor, lac. 

Neutra měla by vlastně jen přiřaditi se k masculinu a femi- 
ninu v rubrice třetí ; ale didaktický zřetel a oprávněný zvyk káže 
shrnouti je ve samostatné pravidlo. 

Těmto pi*avidlům učí se žák takto: Naučiv se hlavním pra- 
vidlům, jako jest o jménech mužských v čele sloupce prvního, 
jmenuje pak jednotlivé koncovky po sobě a při každé hned vý- 
mínky, jako: nJniéna v -or jsou m.; f. jsou arbor atd.*" Žák 
třídy prvé nepotřebuje ovšem učiti se než pravidlům hlavním. 

Od pravidel dosud obvyklých rozeznávají se pravidla v těchto 
věcech : 



Digitized by 



Google 



Zpráva o sjezdu professorů středních skol v Chradimi. 369 

Koncovku -e s . nestejnoslabičných vymýtil jsem z roda muž- 
ského; bylo při ní třeba činiti mnoho výmínek jako: měrce s, 
merges, seges, quies, requies, teges, a z těch opět vý- 
mínky j. a es, většina pak slov těch nrčena jest rodem při- 
rozeným, j. mil es, eques a pod. Vznikly tím ovšem u feminin 
výmínky nové, ale slova ta sobě přímo pamatovati mnohem pro- 
spěšnější jest žáku než slova jmenovaná ; jsou to; aries, pari es, 
pes a slova na -es -i tis, z nichž může si žák pamatovati jen 
pro příklad, na němž by ostatní měřiti mohl, caespes; ostatní 
poples a pod. nejsou důležitá pro začátečníka Nově vřadil jsem 
imparísyllaDa v -is -eris, jež jsou: cinis, pul vis, v o mis, 
cucumis, z nichž však žáku toliko první dvě rovněž jen pro 
příklad pamatovati si třeba. Slovo cor mělo by se uvésti až 
u kmenů němých, ale dle zřetele didaktického přiřaditi je můžeme 
již ku aequor, marmor. 

Rod slova harpagones, jež singuláru nemá a mezi vý- 
mínkami se uvádívá, jest neznámý, a mládež učívá se mu zby- 
tečně a chybně, učíc se neužívanému singuláru harpago. 

Jména rodu ženského, mající v nominative s s předchozí 
souhláskou, a v genetive -tis a -dis, nejsou než kmeny němé se 
znakem b, g, ď, p, c, t, jež nemaji-H v nom. s, jsou neutra, jako 
lac, caput, cor. 

Pravidlem tím zahrnutý jsou tři koncovky pravidla nynějšího 
-as, -is^ -aus a množství výmínek, jako: cos, dos, lis, merces, 
merges, quies, requies, seges, teges, a j. Koncovka 
starého pravidla -is jest příliš neurčitá, tak že musí pak býti 
počet výmínek příliš veliký; lépe jest rozděliti ji dle genetivů 
a jest pak -is -eris a -is -inis mascul., -is -itis a-is -idis 
jakož i rovnoslabičné vis -is femininum. 

Koncovku -aus zbytečné jest jmenovati, ježto v ni za- 
končena jsou jen dvě substantiva laus a fraus, a tu lépe by 
bylo pro žáka místo abstraktní koncovky pamatovati si přímo 
tato substantiva. 

Slova nesklonná fas a nefas nemajíce genetivu vylučují se 
z feminin sama s sebou, a patří jako nesklonné a s-kmeny mezi 
neutra. 

Pravidlo o jménech na -cis, -guis, -a lis, -o His, -mis 
a -nis atd. jest nejnezdařilejší ze všech a má do sebe všecky 
vady, jež pravidlům Ferd. Schulze vůbec vytýkati lze; žádá se, 
aby často pro dvě substantiva žák pamatoval si zvláštní obecnou 
koncovku a to pro substantiva taková, jichž rod jest nejistý aneb 
která tak zřídka přicházejí, že jich žák pro svůj život nepo- 
třebuje, a když by jich potřeboval, pak již zajisté koncovku, po 
které by je měl poznati, zapomenul a seznámiti se s nimi musí 
ze slovníka. 

List/ filologické a paedagoglcké 1884. 24 



Digitized by 



Google ^W- 



370 K. Neudorfl 

Pravidlo, že „na -x jest mužský konec -ex atd," jest příliš 
široké, tak že z nebo musí býti mnoho výminek a z výminek 
opět výmínky; ostatně ze slov na -ex -icis důležité jest jen 
codex a snad pumex; cortexa silex jsou communia, a de- 
fectivní obice jest spíše femin. než mase. Nejlépe tedy říci: 
„Slova na -ex -icis jsou po většině mužská." 

Koncovka -I patří vlastně masculinu, toliko -al m. -a I i 
(= v nom. -ale) je neutrální 

Pravidlo: „Devět ženských s dlouhým -us: incus, virtus, 
servitus, senectus, subscus, sálus, iuventus, tellus, 
pálus, pécus*" odpadá jako výjimka, obsaženo jsouc v hlavním 
pravidle o femininech; zbývsgící jména zvířat turtur, vultur, 
lepus, mus vylučují se z neuter již rodem přirozeným. 

Tím způsobem tedy na vědeckém základě upravil jsem rodová 
pravidla, která se- v praxi dobře osvědčila a v nichž může každý 
snadno vynechati i doplniti, co za dobré uzná. 

Třebas neodvážil jsem se uváděti substantiva přímo na kmeny, 
nechci tím přece vyloučiti požadavku, že má žák v hlubší věci 
poznání uváděn býti. Nevidí-Ii se učiteli, aby od žáka znalost 
kmenů požadoval, postačí snad, jestliže žákům věc mimochodem 
vyloží a sám ji vždy pravým jménem pojmenuje. Co jest kmen 
a znak kmenový, konečně učitel při třetí deklinaci vyložiti musí; 
i může pak, čím dále, tím určitěji ku kmenům poukazovati. 

Jako jsem již častěji poukázal k tomu, že znalost hlásko- 
sloví může se žáku tím způsobem vpravovati, že učitel vždy a ve 
všem užívá příslušných názvů pro každou věc,