(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Máj"

ÉMMWWittBBini MJ wy nflW l M iW J in MWtf Wi t r- 





VYDAVA 



NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE 



ROCNIK VI. 



redakční VÝBOR: 



FRANTIŠEK HERITES, odpovědný redaktor, 

JAROSLAV VRCHLICKÝ, pořadatel části básnické. 

Dr. JAROMÍR BORECKÝ, Dr. JIŘÍ GUTH, ANTONÍN 

KLÁŠTERSKÝ, Dr. RUDOLF JAR. KRONBAUER, 

VÁCLAV STECH. 



igo8. 



ŘV 



(c 




OBSAH. 



BASNE. 
Původní i přeložené. 

de AlvearC. : Čtyiverši. 587. 

Ar let L.: Ballada. 381. 

Bohnel M. B. : Goja. 260. 

BoreckýJ. : V horku. 657. Na faře. 657. Nad vodo- 
pádem v Krimmlu. 6. Opuštěná villa. 657, Snih. 193. 
Své dcerce 657. Za Svat. Čechem. 338. Za Marii 
Pacákuvou. 555. 

Brabec Ad.: Jarní piseň. 579. 

Bunner A.: Bajka pro vladaře. 43. Čtveroverii. 677. 

deCampo M. : Čtyřverší. 692. 

Conkling G. H. Pihy. 647. 

Corona J. 1.: Čtyřverší. 419. 

Z Czechenherzů: Astra. 455. Labutě. 456. Sen 455. 

Červinka Ad.: Jsem starj' kouzelník . . . 487. 

Fingal P. : Podzimní večer. 732. Touha. 732. 

O a r n e 1 1 R. : Didaktická báseň. 267. 

Goethe: Znalec a umělec. 179. 

de GrandaUana: Čtyřverší. 739. 

G r ú n w a 1 d B. : Konec masopustu. 305. Podléšky. 305. 

Guerrero T. : Čtyřverší. 27. 

Hellman, George Sidney: Colerigde. 767. 

Heyduk Ad.: Jedem! 52. Noční cesta horským lesem. 
52. V lese z rána. 52. Výkřik smrti. 52. 

H ó 1 d e r 1 i n F. : Lidský souhlas. 540. 

H o 1 m e s O. W. : Kakoéthes scribendi. 372. 

H r u b ý V. : Ztišeni. 579. 

C h e n e y J. V. : Osud. 402. 

Javorník M : Tichou aleji. 172. 

Jahn M. : Rozsvětleni. 145. 

Ke tt e Dr. : Polibky. 311. 

Klášterský A.: Bjornsonovi B. 86. Deset let. 470. 
Hvězdy. 469. Kohout v městě. 352. Na Zvěstováni 
P. Marie. 352. Piseň. 352. 353. 470. Podzimní písně. 
67. Smutek básníků. 353. Tři lodi. Za Sv. Čechem. 345. 
Tři motivy z ulice. 233. Vánoční nálada. 185. Ve- 
černí obraz. 469. 

Krofta V.: Jarní sloky. 545. Podzimní melancholie. 156. 
Sloky v jeseni. 156. Srpnovou krajinou. 760. V plein- 
airu. 760. Ve starém parku 157. 

K. V. P. : Nálady. 724. 

L a n d o r W. S. : Čtyřverší. 223. Dirké. 283. 

Lathrop G. : Vzpomínka. 708. 

Longfellow H. W. : Knihy. 511. 

Neuman J. Vteřiny. 251. 

N i e v a A. P. : Čtyřverší. 462. 

Novotný K. : Hudba podzimního večera. 36. 

Paláci o M. : Čtyřverší. 119. Verše. 663. 

d e P a 1 a u M. : Čtyřverší. 327. 387. Verše. 495. 572. 

Pasovský J. : Bez nadpisu. 178. Na jezeře. 780. Přijde 
jeseň . . . 701. 

Pauer G. : Již kvete hloh ... 611. Piseň. 611. 



Polenský Zd. : Bez nadpisu. 659. Na otcův hrob. 81. 
Portrait mé matky. 659. 

Prokop K. V. : Bouře. 203. Léta spěchají. 623. 

Puškin A. S. : Můj epitaf. 631. 

Richepin J. : Prosinec. 163. 

Rossetti Ch.:^ Vánoční večer. 204. Vzpomeň si. 447. 

Sánchez A. : Čtyřverší. 753. 

Sertucha E. : Čtyřverší. 602. 

S I á d e k J. V. : Horník. 437. Jdou ženci . . . 289. 

S c o 1 I a r d C. : Verše. 479. 

Šebestová L. : Zlatý pták mračny kroužící. 7 15. 

T abb J. : Milton. 11. 

Tennyson L. : Tiehé hlasy. 239. 

U p s o n A. : Po vyslechnutí čes. nár. písni. 58. 

Valenta V.: Podzim. 178. 

Vrchlický J.: Ballada. 213. Lidstvo. 501. Moderní 
žalm. 213. Písně. 277. Pod Maxova >Uknžovaného«. 
502. Poslední procházka parkem v L. . . 501. S da- 
rovaným zrcadlem.^ 211. V milém kraji po letech. 277. 
Za Svatoplukem Čechem. 333. Zaváté stezky. _ 116. 

Weinfurter K. : Dvě roucha Měsíce. 324. Ženě. 20. 

de Wetter K. : Dante 411. Doktor Luther a čert. 681. 



ROMÁNY, NOVELLY, POVÍDKY, ČRTY. 

Baar J. Š. : Almužna. 37. V obecných službách 173. 
Brodský B. : Nová píseň. 175. 
Čečetka F. J^. : Láryně. 757. 
Dědina J. ; Štědrovečerní trii )gie. 185. 
Freyn V.: Z povídek o matkách. 79. 
G u th J.: Na zámku. 7. 
— ites— : Bukač 198. 
Klostermann K.: Vypovězen. 9. 

Konrád J. D. : Dědeček Seik. 393. Zlaté prasátko. 194. 
Kronbauer R. Dr.: Pan president. 
Leger K.: Terezin. 275. 

PlešingrováA.: (Překlad z anglič.) Sáty pro pa- 
nenku. 197. 
Set Akim: Bývalo . . . 413. 
Turnérova F.: Stálice. 218. 
Voitlová B.: Mystérium citů. 97. 
Vrchlický J. : Loutky. 1. 
Žák K.: Jen zastávka. 637. 



VZPOMÍNKY, ČL.4NKY CESTOPISNÉ, ČLÁNKY POUČNÉ, 
STUDIE. 

Balšánek A. : Za starou i novou Prahu. 4. 
Bauše B : Kůň v životě národů. 593. Smrt a spáaek 
v ořírodě. 99. 



B. M. : Historie o démantovém náhrdelníku. 201. 

Bo řecký J. : Co čekáme od Vinohradského divadla? 133. 

Čečetka F. : Podháj v Českém ráji. 565. 

F. J. C. : Nové Hrady u Vys. Mýta. 571. 

Geisslova J. : Mlázovice. 568. 

Guth J. Dr., Konrád D., Mauder J. : Drobné vzpo- 
mínky na S. Čecha. 345. 

H ar las Dr. : Musejní paběrky po r. 1848. 529. 

Herites J. : Poslední setkáni. 339. 

Kádner K. : Lázně ve Mšeném. 568. 

Klášterský A.: Jan Červenka. 273. Svatopluk Cech. 
334. 

Konrád D. : Dvacet let Máje. 153. 

Kronbauer R. Dr. : Čechovy jubilejní rozpaky. 341. 
S Havlíčkem do Brixenu. 154. Z historie bálů v první 
pol. minulého století. 373. 

K. : Sv. Jan pod Skalou. 566. 

Panýrek D. Dr. : Divadelní flora. 82. Dobrý člověk. 
342. Za sv. Kalli.\tem. 664. 

Schiebl J.: Bratr Karola. 248. 

Sládek J. V.: >Jde velký člověk*. 336. 

Stech V.: Druhé české divadlo. 125. 



FEUILLETONY. 

— a — : Básníci a panovníci. 103. 

B. :^České sklo a český porculán. 179. 

B. S. : Výstavní branou, 555. 

B. : Velikonoční. 447. 

E. : Stechův >Deskový statek*. 239. 

F. H.: Václav Vlček. 708. 

Guth J. Dr. : Londýnská Olympiáda. 677. 

Hašek B. : Pověst o Svandovi Dudákovi a její původ. 

647. 
Hovorka J. : Výlety do mladosti. 90. 402. 602. 
Hiibner V.; První umělecký soubor divadla v Brně za 

vlastni režie družstva. 739. 
— ites — : Benedek. 663. Hloupý Honza na zemi. 11. Pudy 

cestovní. 753. Rozsévač. 372. Všecko se sesedne. 223. 
Janáček J. Fr. : Salaš na Radhošti. 692. 
Klášterský A.: Poslední návštěva u Jana Červenky. 

311. 
Korn J. E. : »Pachsteffl«. 495. Vzpomínka na volbu'před 

20 lety. 58. 
Kronbauer, R J. Dr : Česká Ráchel Ruyschová. 387. 

Na rozloučenou s historickým zákoutím pražským. 

267. Zvíře plakalo a člověk se radoval. 43. 
— 1— : Výstavní trampoty. 724. 

Panýrek D. Dr.: Vesuv. 283. Vánoční literatura. 204. 
Pikhart A.: O cikánech. 327. 
Polenský Zd.: Stará pohádka. 511. 
Prusi k B. : Jak vznikli Pickwíckovci? 767. 
Rožek K. : O větrech od pólů i od západu a východu. 

479. 
Sirius: Mikulášský feuilleton. 163. Pondělí svatodušní 

1848. 540. 
— sj-: Olympiáda 1908. 119. 
Šalou n B. . Z výstavy v budoucnost. 631. 
Šárecká M.; Mistr Frant. Bílek. 419. 
Štolba J. Dr.: Bohdaneč. 462. 
Vyskočil Q M. : Na Olympu. 572. 



LITERATURA. 

.Almanach praktického člověka 1908. 227. — Arbes J.: 
Knihy novell a povídek. V. 256. — Baar J. Š. : Fa- 
rářské historky. 32. — Banca rotta. 450. — Bauše B. : 
K neznámým břehům. 243. — Bethge H.: Lyrik des 
Auslandes in neuerer Zeit. 211, — Bezruč: Pí. Hanně 
Kvapilové. 62. — Carnegie: Panství obchodu. 576. — 
Čech, katolický denník. 680. — Čech Sv. : Písně otroka. 
209. - Čečetka F. J.: Nad západem. 331. - Černý 
B.: Večerní stíny. 211. 255. — Divadelní list Máje. 46. 



76. — Dona Quichota překlad v rukou španělské krá- 
lovny. 287. — Dopis Svat. Čecha do -Ameriky 497. — 
Dostál A.: Minuty. 211. — Doyle CA.: Strýc Bernak. 
364. — Ebner-EschenbachMarie: Tři novelly. 
528. — Edwin A.: Světlo Asie. 211. — Erckmann- 
Chatrian: Polský žid. 712. — Fastrová O.: Fáta 
morgana. 408. — Ferencz H. : Láska Zuzany Simonové. 
452. — Flos Fr. : Na cestách životem. 660. —France 
Anat. Thaix. 436. — Gabriel J. : Rekové ducha a srdce. 
636. — Hantich J.: Paříž a okolí. 514. Herben J. : 
Hostišov. 228. — Herites a Fr. : Sebrané spisy. 558. 
620. — Humoresky pana poštovního rady. 124. — 
Cherbuliez: Bestie. 316. — Ibáněz Blasco: Marná 
chlouba. 228. — Jahn M. : Duhová vidma. 243. — Je- 
línek J. : Květy lásky a upomínek. 255. — Jesenská 
R. : Legenda ze smutné země. 391. — Kalendář česko- 
židovský. 48. — Kal i v od a J.: Volní myslitelé v Če- 
chách. 772. — Klášterský A.: Sonety prchavých 
okamžiků. 30. — Klostermannovy rukopisy. 149. — 
Komenského Labyrint světa a Ráj srdce. 364. — Kon- 
rád D.: Cikáně. 124.— Kvapil J.: Básně. 271. — K ve- 
dro vá-Jelovš če ko vá %.: Vesnické povídky. 272. — 
Lamartin, Meditace. 211. — Leger L., prof. o Ottově 
Encyklopaedii. 620. — Literární pohrobek. 62. — Lite- 
rární pozůstalost Hanny Kvapilové. 210. — Literatura 
a divadlo. 679. — Mahen J. : Plamínky. 107. — Moje 
knihovna — mé království. 466. — Mrštík Vil.: 
Pisemskij. 712. — Na nové dráhy. 452. — Nečásek 
Ant.: Vločky. 592. — Od kolébky Riegrovy. 560. — 
Ottův Slovník Naučný. 76. 514. — Padesát let od vy- 
dání Almanachu >Máje«. 619. — Panýrek D. Dr. : Ma- 
lincí nepřátelé. 559. — Pazourek T. J.: Důležitost 
a dějiny umění řečnic. 668. — Polák M. Z.: Cesta do 
Itálie. 576. — Písně české do angličlny. 680. — Pocta 
velkému dílu a jeho nakladateli. 635. — Prémie Umělec, 
besedy na rok 1908. 364. — Překladová knihovna Máje. 
619. — Překlady básnické. 592. 620. — Překlady z české 
belletrie. 424. — Pseudonymy Svat. Čecha. 360. — Rašín 
K. F. : Osud klepe na bránu. 212. — Revue illustrací. 
45. — Rokyta J .: Království ticha a smíru. 211. 255. — 
Rozšíření autorského práva 483. — Sova Ant.: Lyrika 
lásky a života. 107. — Sládek J. V.: Spisy básnické. 
II. 184. — Svátek J. V.: Kočka a jiné povídky. 436. ^ 
Svátek J. J. : V zemí íaraonů. 140. ;— Šárecká M. : 
O životě a díle sochaře Bílka. 605. — Šetlík B.: Papír, 
jeho výroba, vlastnosti a zkoušení. 515. — Schein- 
pfug Karel: More. 772. — Slechová M.: Ku- 
chařka. 467. — Štechův návrh. 64. — Stech V.: 
Prožluklé historky. .332.— Stech V.: Předměstské 
humoresky. 363. — Štěpánek K. : Ruská slovesnost. 
711. Ti sov sk v T. E. : Král Myška a princ Junák. 
47. - TlamičhZ.: Hrst veršů. 211. Mladé hlavy. 
211. — Tobolka Dr.: Denník Dra E. Grégra. 332. — 
Tož Íčka: Brousek jaz. česk. 620. — TrineR. W.: 
Vliv myšlenky na pěstování charakteru. 712. — Uher 
J. : Má cesta. 272. — Vlček V.: Druhové z mládí. 
209. — Vrchlický J.: Barevné střepy ._ 363. Ko- 
rálové ostrovy. 695. Západy. 48. — V Řecku o Sv. 
Čechovi. 423. — Vyskočil Q. M. : Tajemná světla 
živých hrobů. 615. Tatárek. 712. Zvonice. o91. — 
Vzpomínky na Sv. Čecha. 408. 423. — ZárubaA. : 
Mnichov. 466. Vídeň. 499. — .Zdraví lidu.. 271. - 
Ze slovanských hor. 468. — Zibrt Č. Dr. : Nápisy ze 
staročes. štiimbuchů a památníků. 744. — Zlatá kniha 
české ženy. 208. — Z literární tvorby Em. Engla. 91. — 
Zouzal M.: Golgota. 107. — Želiva J. : Polární 
země. 211 



DIVADLO. 

Aischylova Oresteia. 167. — Barrie J. M.: Ve- 
lebníček. 544. — Becque H. : Pařížanka. 544. — 
Bernard a Godfernaux: Triplepatte. 744. — 
BernsteinH.: Zloděj. 30. — C ai 1 1 a v e t-F 1 e r s: 



Láska bdi. 435. — Capus: Slečinka z pošty. 21'-'. — 
Cestovní stipendia hercům a dramat, autorům. 16. — 
Čajkovský: Louskáček. 743. — České uměni ve Vídni. 
782. — Činohra proti opeře. 707. — Divadelní večer na paměť 
Svat. cecha. 389. — D y k V. : Posel. 45. 46. Ranní 
ropucha. 424. — Do památní knihy čes. uměni diva- 
delního. 137. — Dramatická velká cena. 31. — Engela 
a Horst: Modrá myška. 7)1. — Es man n: Otec a 
syn. 362. Starý domov. 330. — F u 1 d a : Janek. 574. 
— Horáková A.: Páni. 254. — Horký K.: Vodopád 
Giesshach. 270. — Instituce čestných členů Nár. divadla. 
315. — Jirásek: Samota. 360.— Jak povstala Štolbova 
Mořská panna. 208. — Jak vznikla Nedbalova Polka pe- 
trovských. 404. — Jonáš: Skvrna. 376. — Julien: 
.Moře. 225. — Kurt .M : Všichni tři. 482. — Kvapilová 
H. v roli smutné stařenky. 108. — Lavedan; Markýz 
Príola. 167. — LegerK. : V zakletém zámku. 244. — 
Lehár- Ze)'er — Suk. 526. — Letošní divadelní saisona. 
124. — Lev J. a role principála v Prodané nevěstě. 123. 
rouxova Královna Fiametta. 74. — Libeňské divadlo. — Le- 
226. Mayer: Má jest pomsta. 406. — Molnár: 
Ďábel. 575. -Novák L. : Z pohádky do pohádky. 
286. 424. — Pardubické divadlo. 74. 92. — Pětísté před- 
stavení. 63. — Prodaná nevěsta v cizině. 390. — Pro- 
stějovské divadlo. 181. — Przybyszewský: Zlaté 
rouno. 270. Pro štěstí. 299. — P u c c i n i : Madame But- 
terny. 331. — Shaw J. B.: Motýl. 743. Živnost paní 
Warrenové. 106. — Schnilzler A.: Život volá. 390._— 
S tr.o u p e ž n i c ký L. : Zkažená krev. 182. — Ši- 
máček: Poslední scéna. 91. — Stech V.: Deskový 
statek. 287. 499. — Stech V. o Červenkových vese- 
lohrách. 298. — Štolba J. Dr. : Veselé námluvy. 2.55. — 
Štolby J. nová divadelní hra. — 405. Šubert Fr. : 
Drama _ čtyř chudých stěn. 756. — Šubertovy (Fr. 
-■\d.) »Žně« a hr. Dr. Václav Kaunic. 525. — Tré val 
E m. : Válka bohů. 498. - Úspěch české hry. 408. — 
Veber P.: Ruka nevěry. 300. — Vinohradské divadlo: 
16. 124. 756. Praktické novostí ve Vínohr. div. 152. 
První zkouška na jevišti. 138. Přípra\y k velkému dni. 
188. Původní činoherní novinky Vínohr. div. 31. Vínohr. 
div. pojede do Vidně. 679. 756. Vínohr. opera. 207. — 
Vrchlický J: Godíva. 150. Smrt Odyssea. 755. 
Trilogie o Símsonovi. 15. — Vzpomínky na divadelní 
slavnost v Belvederu roku 1897. 423.526. — Wagner: 
Bludný HoUanďan. 225. — Weis K.: Polský žid. 151. 
Revisor. 744. — Wied: 2X2=5. 362. Wilde O.: 

Vějíř lady Windermerové. 182. — Zamacois M. : Ša- 
škové. 483. 



— K našim vyobrazením. 138. 151. 168. 376.423. 560. — 
Koncertní síň na výstavišti. 591. — Kostel >v. Václava. 107. 

— Kostýmy ke Godivé. 13S. — Kunětická hora. 271. — 
Kupeckéko rytiny a obrazy. 649. — Letohrádek Ameri- 
Ka. 769. — Loreta. 31.92. — .Mánesova illustrace k nár. 
písni. 46. — .Mánes J.: Ztracený syn. 182. — Melantri- 
chova ulice. 123. — -Mizí kus Staře Prahy. 433. -- .Mu- 
seum H. KvapílDvé. 224. — .Museum odlitků. 710. — 
Myslbek K. v Topičově salonu. 467. — Nádraží cis. 
Frant. Jos. v Praze. 680. 696. — jNáhrobek českobratr. 
bisk. Jana Augusty. 14. — Naše Kalvárie. 602. Natěrač. 

140. — Nove náměstí 769. — Odborné školství na vý- 
stavě. 728. — Odsouzené stromy. 5.59. — Ochrana našich 
památek. 499. — Opona (nová.) 468. — Osmi výstava 
v Topičově salonu. 608. — Osudy pražskýck kašen. 769. 

— Palác hr. Sylva Tarouccy. 123. — Panorama lipan- 
ské. 512. — Panorama Pruhy. 636. — Papáček A.: Domy 
ve Vrajtě. 106 Zima v Krkonoších. 211. — Pavilon Prahy. 
Platniiřská ulice. .'163. — Pohlednice k velikonočním 
svátkům. 364. 408. 436. — Pohřeb Sv. Čecha. 357. - 
Pomník čes. spisovatelce. 742. — Pomníky. 364. — Portál 
basiliky svatojiřské. 363. — Portréty. 407. — Pozor na 
padělky starých památek. 224. — Praha zaniklá. 634. — 
Průčelí sv. Jana Nepom. na Hradčanech. 451. — Průkop 
letenský. 574. — Radnice (stará) na Hradčanech. 292. — 
Reinera V. zničený obraz. 66£. — Rembrandt. 528. — 
Rodiště J. V. Sládkovo. 253. — Rukopis (poslední) slečny 
J. Slavínské. 651. — Ruský chrám v Praze. 210. — Sá- 
zavské obrázky. 434. 484. — Sjezdy starožitníků na Ju- 
bilejní výstavě 1908. 122. — Slavíček A. Švabinský .M. 
Plastika. 526. — Sochorova Baterie mrtvých. 108. — 
Spor o Rafaelovy skizzy. 498. — Svatovítská věž. 696. — 
Svatovítského dómu nejmalebnější kout. 288. — Šalounův 
Krakonoš na výstavě. 651. — Šedesát let uměleckého 
života v Čechách. .590. — Štvanice. 242. — Umělec. 
242. — Úprková Slováčka. 263. — Vi.nohradské divadlo. 
(Budova, vnitřek.) 46. 137. — Vodní stavby v Čechách. 
316. — Vyhlídková cesta. 770. — Výkřik našich krajů a 
měst. 74. — Výstava českého porculánu a skla, 29. 106. 

— Výstava na Vinohradech. (Česká umění.; 168. — 
Výzdoba domů u Minuty a Lva. 450. — Výzdoba Sta- 
ré Prahy. 16. 31. — Výzdoba (umělec.) výstavy Jubi- 
lejní. 513. — Zákulisí f^árod. divadla. 63. — Zámek 
Zbiroh. 299. — Závišův kámen. 92. — Zvláštnost Pra- 
hv 184. — Zvon Zikmund. 782. 



ILLUSTRACE, PODOBIZNY, .'VUTOGR.^FY. 



VÝTVARNÉ UMĚNI, PAM.A.TKY, TEXTY 
K VYOBRAZENÍM. 

.Akademie umění v Praze. 694. — .Aleš Mik. v To- 
pičově salonu. 694. — -Alešovy karton\'. 468. — .Alešův 
husitský hejtman. 331. — Bilka Fr. výstava v kostele 
sv. .Martina. 484. — BémRud. v Topičově salonu. 433. — 
Bohdaneč. 608. — Brauna M. dvě sochy faunů. (Zají- 
mavý uměl. nález.) 108. — Břevnov a jeho chodba 
vzdechů. 650. — Ctitelům krás našeho venkova. 64 — 
Co vyžaduje v Praze naléhavé opravy. — 390. — České 
umění. (Výstava v Mánesu.) 514. — Domek Sv. Čecha. 
•348. — Došlo v Praze už i na stromy ! 375. — Dům 
u Vejvodů. 152. 271. — Dva vějíře. 241. — Francouzští 
humoristé v Topičově salonu. 559. — Freska v bývalém 
paláci hr. Straky. 106. — Freska v univers, knihovně. 
227. — Galerie města Prahy. 465. — Hrob sv. Čecha 
na Vyšehradě. 375. — Hřbitovy. 667. — Choikovy sady 
a Chotkova silnice. 696. — Isabeyův »Odliv«. 590. — 
Jansa u Topiče. (Apologie starých památek českých.) 168. 

— Javůrek: Po bitvě u Rheinfelden. 61S. — Jossotovy 
kresby. 288. — Jubileiní výstava Krasoumnéjednoty. 575. 

— Kalvody .AI. výstava v Topičově saloně. 331. — Kde 
stála Bouda? 635. — Klášter sv. Markéty v Břevnově. 667. 



Aleš M.: Husitský hejtman 324. — de .Amicis Ed. 
403. — Balšánek Ant.: Nové městské divadlo v Par- 
dubicích. 73. — Ballustrada před Loretou. 29. — Bal- 
vany pro Šalounova Krakonoši. 651. — Beran Fr. 
209. — Bohdanečská monstrance. 605. — Bohdaneč 
u Pardubic. 607. — Čech Svatopluk. 335. — Čech Sv. 
v Pantheone. 349. — Čechova podobizna z let 60tých. 
337. — Čenský A.: Pohled do Vínohr. divadla. 47. — 
Děl. dům ve Favoritech 769., jeho sál a vstup do sálu 771. 

— Dělnický dům ve Vídni VI. 753. Jeho sál a vestibul. 
755. — Divadelní výlet do Toušeně. 423. — Divadlo 
v Černovicích. 391. — Dračí skály. 567. — Van Dyck: 
Sv. Petr. 4.50. — Elektrická centrála u průplavu v Ho- 
říně. 312. — Engel E. Dr. 87. — Figurka představující 
16. stol. 407. — Freyn V. 60. — Halmann £.- .Athlet. 
499. — Heidelberg, sochař. 223. — Herčík F. : Hrob 
sv. Jana Nepom. 283. — Herold J. JUDr. 477. — Heš 
V. Kecal.) 239. — Hlávka J. 365. — Hovorka J. .M. 
710. — Hřímaly. V. 591. — Chittussi A.: Ostrůvek 
na mlýnském spáleništi. 631. — Chrám sv. Petra a An- 
dělský hrad v Římě. 443. — Illustrace k článku K. Javůrka 
o bálech. 372. 373. 374. 376. — Illustrace Schejnera J. k ro- 
mánu Vrchlického >Loutky« I.atd. — Illustrace (soudobé) 
k >Historii o démantovém náhrdelníku-. 200. 201. 202. 203. 

— Improvisovaná scéna ze šatny. 63. — 1 s abeyE.: Odliv. 



589. — Javůrek K.: Po bitvě u Rheinfelden. 617. — - 
Javůrek K. : Studie k obrazu. 665. — Jindy a nyní. 
75. — Jizdárna v paláci hr. Sylva Tarouccy. 123. — 
Jossot, Karrikatuia. 2So. 287. — Klášter na Sázavě. 
433. — Klášter v Břevnově. 663. — ICniže Windischgrátz. 
531. — Komorové plavidlo v HoHně u Mělnika. ^13. — 
Koncertní síň na vystavišli. 559. — Kranjčevič S. S. 667. 

— Kroje národních" gard v Praze r. 184i>. 539. — Kvapi- 
lové H. byt. 225. 227. — Kvapilovi H. ve hře >V říši 
tulipánků<. 103. — Kvapilová H. v Srbsku. 423. — Kva- 
pilové H. vějíř. 241. — Lacina J. 591. — Lázně svato- 
václavské. 268. — Ledeč nad Sázavou. 481. — Ledečský 
hrad. 483. - Letáky z r. 1848. 529. 533. 535. — Loreta 
na Hradčanech. 89. — Mánes Jos.: lUustrace k nár. 
pisni. 45. Ztracený syn. 179. — .Mošna J. a Innemann 
R. 122. — Mšene u Budyně. 569. — Mučednická smrt 
sv. Eulalie. 497. — Nádraží cis. Frant. Jos. v Praze: část 
průčelí. 679. — Nádvoří paláce hr. Sylva Tarouccy, 
121. Ústřední budova. 677. — Náhrobek bisk. Jana 
Augusty. 15. — Na rampě musejní v den před pohřbem 
Čechovvm. .155. — Nowopacký J. 619. — Palacký 
J. K. Ph. Dr. a JUDr. 363. — Panorama Prahy z Rajské 
zahrady. 633. — - Papáček A.: Dřevěné domy ve Vrajtě. 
105. Z horské zimy. 205. — Park (lázeňský) v Bohdanči. 
467. Partie z bohdanečských sádek. 465. — Pavilon 
m. Prahy na Jubilejní výstavě. 70.-t. 711. — První uměl. 
soubor Nár. divadla v Brně. 740. — Podobizny družstva 
i členů Vinohradského divadla. 133. 134. 135. 136. 149. 
151. 164. 165. — Pohled do zahrady svatovácl. lázní. 
267. — Pohled na Prahu ze Svatovítské věže. 695. — 
Pohled z Malé Kamenné na střed lázní Luhačovic. 572. — 
Pohřeb sv. Čecha. 359. 361. — Prachovské skály. 571. — 
Pramen svatovácl. 269. — Pražská čtvrt v Luhačovicích. 
573. — Pražský hrad z Chotkových sadů. 693. — Prů- 
čelí Ungeltu. 31. — Radnice v Bohdanči. 463. — Rem- 
brandt: Kristus křísí dceru Jairovu. 451. — Pokřtění 
komorníka. 525. — Románská okna v kostele sv. Vá- 
clava. 107. — Rokokový vějíř paní B. Voiílové 243. — 
Rukopis knížete Metternicha. 537. — Rukopis (poslední) 
slfčny Slavinské. 647. — Sázava na tvořidlech 479. — 
SchermaulováJ. : Květiny. 389. — Sixtinská kaple. 
449. — Sklárny Kavalírovy na Sázavě. 435. — Slavinská 
J. šl. z Rittersbergu. 635. — Slavnost Letnic. 495. — 
Správa Vinohr. di-adla při uvítáni členstva. 11. — Stu- 
dánka sv. Prokopa. 435. — Svoboda K. (malíř) v Ma- 
dridě. 183. — Šalou n L.: Labe. 515. Vltava. 513. 
Salounův Krakonoš v dílně v Hořicích. 651. Šalounův 
Kiakonoš na výstavě. 649. — Úprka J. a jeho model. 12. 

— Úprka J.: Skupina Slováků. 13. — Slováčka. 59. 

— Úprkův domek. 14, — Vchod do výstavy poštov- 
nictvi. 557. — Villy (soukromé) v Luhačovicích. 575. — 
Vjezd do zámku na Zbiroze. 299. — Vnitřek ruského 
kostela. 211. — Voitl K. 447. — Vstup k exposici města 
Prahy v Průmyslovém paláci. 555. — Výstava c. k. um. 
prům. šk. v Praze. 725. 727. — Výzdoba levého křidla 
Prům. paláce. 556. — Vzpomínka na divadelní slavnost 
v Belvederu r. 1897. 421. 527. — Wenigovy návrhy ke 
Godivě. 137. 139. — Wiehl A.: Zátiší. 181. -Zákulisí 
Nár. divadla. 61. — Zámecký granátník na Zbiroze. 
255. — Zámek Zbiroh 253. — Zámku na Zbiroze hlavní 
vchod. 297. — Zatykači list pro Bastillu. 202. — Závišův 
kámen. 91. — Z pohádky do pohádky: Krasavice z obr. 
Statečný krejčik. 405. Zvířátka a Pefrovšti. 406. 407. 
Na Petřině. 405. 

OSOBNÍ, ÚMRTÍ, JUBILEA. 

de Amicis Edmonde. 407. — »Ano. . . je to on, pan 
Jungroann!" 268. — Bartoněk V. j. 728. — Barvíc J. 
635. - Beran Fr. f- 208. — Beran Fr. Máji. 180. — 
Bretter E. 207. — Brodský B. 209. — Budil K. t- 81- — 



Čech Svat. t- 347. — Čecha Svat. pohřeb. 357. — Čechova 
pjimátka. 348. — Čech Svat. Josefu Wiinscnovi. 420. — 
Čech Svat. o Calderonovi. 348. — Čech Svat. v Praze. 
358. — Čech Svat. v Rovensku. 358. — Červenka J. f. 
285. — Česká společnost. 63. — Dědiny J. úspěch v Pa- 
rfži. 122. — Dasprěs S. 330. — Drobnosti ze života 
Wunschova. 183. - Dvorský Frant. f. 90. — EiseltJ. B. 
prof. Dr. t- 726. — Engel Em. f. 90. — Faster Otto. f- 
30. — Freyn Václ. f. 62. - Grégrová Isa. 434. — Hál- 
ková Dor. f, 166. — Heidelberg, sochař. 226. — Herold 
J. JUDr. t- 481. — Heš Vil. f. 240. - Hlávka Jos. f- 
375. — Houdek VI. f- 743. 754. — Hovorka J. M. 709. 

— Hřímaly Jos. t- 588. — Hus Mistr Jan. 6(i5. — Husův 
týden. 605. — Inneman Rud. f. 122. — Jansa V. 31. — 
Javůrek »der Grausame.< 542. — Javůrek K. (Kmet) 314. 
665. — Jubilanti Nar. divadla. 600. — Kahlik Fr. Dr. 
330. — Kalousek J. prof. Dr. 420. Kheil K. P. f. 375. 
-^ Klostermann K. prof. 338. — Kniipfer B. 667. — 
Kranjčevič. S. S. 666. — Krásmhorská El. 121. — 
Krossing Ad. 241. — Kubeš — Navrátil. 140. — Ku- 
chař J. 121. — Kumánský hejt iian. (Vzpomínka na 
Innemanna.) 139. — Kvapilová H. (Ze života.) 108. — 
Kvíčala J. Dr. f. 574. — Lacina J f. (Kolda Malínský.) 
588. — Lejkin N. A. 46. — Lešeiický V. f. 253. — Má- 
nes Jos. 32. — Mánesa Jos. požadavky. 464. — Maixner 
prof. Dr. 60 let. 105. — von Marées H. 515. - Mířáková 
Ida. 772. — Mošna —tatí. 64. — Myslbek J. V. 648. — 
Nehoda slavného malíře v Národop. výstavě (Menzel Ad.) 
558. — Nevole M. Dr. f. 160. — Nowopacký J. f. 617. — 
Palacký J. Dr. f. 347. — Pardubičtí akademikové. 255. — 
PauUk Jos. t. 74. — Pechtl Jindř. 434. - Petrlik Kr. prof. f. 
424. — Povstalec z r. 1833. 743. — Pro Jakuba Arbesa. 
240. — Pro pana Čecha . . . ! 358. — Pro paní J. Náprst- 
kúvou. 183. — První čes. knihkupec a nakladatel 404. — 
První pensista Máje. 287. — Pustowojtów.ia. 636. — 
Ruský host. 618. — Schmoranz Gustav. 781. — Sla- 
vinská J. f. 633. — Soustrastné projevy k úmrtí S. Čecha 
Máji zaslané. 391. — Spectabilis ! (O. Zeithammer.) 106. 

— Svoboda K. malíř. 183. — Šlechta- Křivoklátský J. 
f. 755. — Stech Rud. f. 241. — Táborský Fr. básník. 
209. — Tolstoj Lev N. 742. — Truhlář Antonín. 769. - 
Tyla J. K. memoriam. 298. — Úpxka J. 16. — Upson A. 62. 

— Vizek J. A. f. 106. - Vlček Václ. f. 727. - Voitl 
K. t. 448. — Vzpomínka na J. Červenku. 300. — Vzpo- 
mínka na J. Slukova. 226. — Vvmírají kavalírové . . . 
066. — Wúnsch J. prof. f. 149. - Ženger K. V. f. 286. — 



SMĚS. 

Leské umění — vídeňský obchod. 768. — Do školy. 
771. — Důstojnictví akademie a důstojnictvi veřej, vyučo- 
vání. 122. — Holde.t;ron. 210. — Jak označit Národní dům 
Prahy? 618. — Jubilejní výstava. 512. — Jubileum Spol. 
čes. spis. bel. Máj. 108. — Monument jub. výstavy. 769. 

— Na barikádách. 542. — Nakladatelské družstvo Máje. 
316. 332. 360. — Naše hory. 770. — Nová organisace 
literární. 392. — Olympické hry 500. — Osiřelá stolice 
čes. jazyka. 270. — Papír a papír. 544. — Praha a cizinci. 
770. — Pensijní fond Spolku čes. žurnalistů. 482. — Prý 
vymírají vroucí ctitelé poesie. 253. — Před šedesáti lety. 710. 

— Před úsvitem. 541. — Radostné svátky. 212. — Rozruch 
na venkově. 543. — Sjezd českých přirodozp. a lékařů 
v Praze. 407. — Sjezd čes. knihkupců a nakladatelů. 
694. — Sjezd slovanský. 648. — Slovanské dni v Praze. 
652. — Spolek Máj pro čes. spisovatele. 620. — Spolku 
čes. žurnalistů — třicet let. 606. - Sukdol. 781. — Ta- 
jemství obchodního úspěchu. 210. — Turkův testament. 
423. — Výstavní pohádka o matičních dětech. 605. — 
Zajímavá úřední, vyhláška. 331. — Ztracený kufr. K. Klo- 
stermanna. 184, 364. — Ztratilo se české slovo. 63. — 




JAROSLAV VRCHLICKY: 



Loutky. 




ylo to v době, kdy 
pánové Henri Si- 
gnoret a Maurice 
Bouchor do mody 
uvedli v Paříži di- 
vadla loutková. 

Malá naše tý- 
denní společnost, 
které neušlo sebe 
menší hnutí v ci- 
zím světě literár- 
ním a uměleckém 
— oč dnes jsme blaseovanější a velkopansky 
lhostejnější! — podrobila v nejbližší své schůzi 
tuto novinku bedlivému přetřesu. 

Vrátil se právě z Paříže koUega básník a byl 
pln obdivu nad před- 
stavením Aristofa- 
nových » Oblak « , 
jež náhodou byl 
tam viděl. 

Vznikl z toho 
spor dosti zajímavý. 
Většina stolovníků 
nemohla se nad- 
chnouti pro dřevě- 
né, byf i s největší 
minuciosností ko- 
stýmu a detailů vy- 
pravené herce, a ob- 
líbený náš esthetik 
tvrdil, že zrovna 
jako řezba ve dřevě 
nikdy nemůže do- 
síci životnosti a vláčnosti tahů, tak i hry lout 
kove že zůstavují vždy dojem strnulý, jaks 




utkvěle nehybný, stejný asi jako ty nejpečli- 
věji vypracované hlavy v kabinetu voskových 
figur. 

Literární historik mezi námi pospíšil si na 
to s podotknutím, že myšlenka pánů Signo- 
reta a Bouchora není vlastně žádnou novin- 
kou a že již Maurice Sand v Nohantu psal a 
prováděl na domácím divadle George Sanda 
podobná allotria. 

Výsledek zněl asi v ten smyl, že je to vždy 
příznak jakéhosi úpadku, od lepšího a doko- 
nalejšího utíkati se k přechodnímu neb docela 
k primitivnímu. 

— Ale pak musíte zavrhnouti vůbec prae- 
rafaelismus i v jeho největších zástupcích, 
podotkl básník, obhájce her s loutkami. 

— Vždy do jisté 
míry, odpověděl po- 
sitivní náš doktor. 
Každý takový umě- 
lecký směr jest jen 
projev jisté fase 
ducha lidského v ji- 
stém období a pouze 
v tom má své opráv- 
nění čili svou ži- 
votnost. Přesazen 
z tohoto je maný- 
rou, nic více. Je 
dobrý a může býti 
i velký, pokud je 
ho zjevná potřeba; 
pěstován diletanty a 
post festům je vždy 
dětinský zrovna jiko hry Míeterlinckovy. Tak 
i loutky měly svou oprávněnost a značí jistou 



CISLO 1. 



MÁJ 



ročník VI. 



etapu v rozvoji dramatického umění, o tom 
není pochyby, ale zdá se mi směšné, dávati 
jim přednost v době, lidy nám hraje Salvini 
a Rossi, Sara a Duse. Mluvte co chcete, ale 
je v tom dekadence. 

— Pak je každé oživení zašlých a přeži- 
tých forem dekadencí, namítal básník. Gongo- 
rismus nápodobiti v jedné básni, věřte, je 
těžší, než napsati deset tuctových básní a 
kdyby ani jiného nebj^lo, i to je umění, vžíti 
se v ducha doby tak odlehlé, tak našemu 
myšlení a cítění antipodické a cizí. 

— Zajisté, umění, velké, nepopírám, hájil se 
doktor, ale vždy umění retrospektivní, 
rekonstruující, nikdy ne umění tvůrčí, umění 
budoucnosti. 

— Pak musíte, milý 
příteli, zavrhnouti jak 
to činí naše moderna, 
celou poesií mythickou 
a historickou, pak 
Vigny, Leconte de 
Lisle . . . 

— Odpusťte — zde 
jest veliký rozdíl. Jen 
sujety jsou archaické, 
ale duch a myšlenky 
jsou tu moderní, ano 
nejmodernější, jak již 
laskavě připustíte. 

To je docela něco 
jiného, zde je do sta- 
rého měchu nalito no- 
vé víno, můj milý, a 
proto k vám mluví ten 
Orient a to celé bar- 
barství. Ale chtíti vedle 
formy i s myšlenkami 
jíti zpět, couvati o celá 
století, věřte, to je 
bezcenné . . . pouhé 
pastiche, nic jiného. 

— Jak to výborně dovedl Mérimeé ve svém 
divadle Clary Gazulové a v Guzlích, podotknul 
náš literární historik. 

— Ale přece jen pastiche. Mluvte si, co 
chcete. Nezapírám, že můžete se domoci i jisté 
umělecké dokonalosti v tom, ale ničeho více. 
Bude to mrtvým i přes to. Možná, že po lé- 
tech, až všecky typy a formy umění budou 
vyčerpané, se najde blázen, který sáhne až 
k Marinismu a jeho extravagancím, jako se 
sáhlo k Ronsardovi a k Plejádě. Ale vše to 
bude mrtvé, nenaleje-li se do starých měchů 
nového vína — myšlenek ryze moderních, 
našich. Řekněte upřímně, co by nám bylo 
dnes po velkolepém stesku Mojžíšově na hoře 
Nebo v básni Vignyho, kdyby za tím Mojží- 
šem nebyl sám básník se svým tragickým 
osudem, osamělosti a opuštěností ? Dejte tutéž 




látku kterémukoliv ze starých klassikův, a 
udělá vám z toho věc dobře rozvrženou, roz- 
článkovanou, perfektně zrýmovanou, ale stu- 
denou a mrtvou. Mojžíš jako Hecuba a quid 
mihi Hecuba? Je to již kletba nás moderních, 
že chcem za vším konečně viděti jen sebe a 
stále sebe. Potřebujeme patrně zrcadla víc než 
naši otcové a dědové. Stejný poměr jako 
u děvčete venkovského a velkoměstské dámy. 
Namítnete, že to může svésti ke koketerii a 
k banálnosti, a já vám musím jen přisvědčiti. 
Řeknu snad >bohužel!« — ale je to pravda. 
Krutě a brutálně vyslovena strhla i masku 
kostumu a doby a uvedla vám na jeviště ce- 
lou tu nahou garderobu špinavého prádla, je- 
muž říkáme ^drama 
moderní*. Ale prosím 
vás, vezměte takové 
hospodářství — krále 
Claudia s matkou Ha- 
mletovou, starého Po- 
lonia s Ofelií — oč 
toto » špinavé prádlo* 
bylo lepší než naše 
»moderní«? Ale snese 
se lip v té masce stře- 
dověku skoro mythi- 
ckého, kdežto naše 
špinavé prádlo tak bru- 
tálně roztahované před 
námi a vždycky s ja- 
kousi gloriolou oslavy 
a mučenictví a lítosti 
románové vždy jen 
trapně působí. Znám 
naši společnost a 
proto většinu man- 
želských nevěr spá- 
chaných v posledním 
desítiletí, kladu klidně 
na účet moderního re- 
pertoiru, který položil 
falešnou theorii o velkomyslnosti a odpouštění, 
vavřín na skráfi každé prodejnosti. Z 'Ha- 
mleta* odejíti se zárodkem viny není možné, 
ale je to možné, ano lehké, z té celé tuctové 
dnešní literatury moderní. 

— Pak jsou loutky vždy mravnější, po- 
dotknul básník a vypustil jako trumf kotouč 
modrého dýmu ze své cigarety. 

— Ano, má pravdu, dodal posud tichý host, 
koUega Milkovič. Loutky jsou velmi mravné, 
mohl bych vám to doložiti skutečnou udá- 
lostí . . . 

— Vypravuj, zaznělo to kolem stolu, všichni 
měli již dost theoretických rozumů a toužili 
po oase života a skutečnosti. 

Takové jest už naše století. 
A Milkovič začal vypravovat: 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO t. 



Moje první štace suplentská byla v P *. 
Přijel jsem tam dostavníkem z D* jakožto 
holobradý mladíček s malým kufříkem, ale 
s hlavou plnou ideálů o svém příštím půso- 
bení. Slezl jsem »U slunce«, objednal si 
pokoj a oběd a šel se představit řediteli. Po 
odbytých formalitách ptal jsem se, »je-li co na 
práci ?« — bylo, nějaký reparát. Šel jsem 
jej odbýt. V prázdné třídě čekal v první lavici 
útlý, bleďounký hošíček v elegantním obleku 
moderního střihu. Tvářička rozhodně milá a 
sympatická. By! to ten reparát. Zkouška šla 
dost dobře, hoch od- 
povídal čiperně, pro- 
sekal se zcela slušně 
i řeckým nepravidel- 
ným slovesem, tak že 
jsem se ke konci naň 
přívětivě usmál a po- 
kynuv hlavou vlídně 
jej propustil. Zářil bla- 
hem a odešel 

Oznámiv šťastný vý- 
sledek reparátu v ředi- 
telně a nenaleznuv 
ničeho více na práci, 
odebral jsem se k obě- 
du do hotelu »u Slun- 
ce*. Byl téhož dne trh 
a bylo dosti plno, tak 
že jsem se chvíli roz- 
hlížel mezi stoly, kam 
usednouti. 

V tom přistoupil ke 
mně obstárlý, tlustý 
pán, uklonil se lehce 
a pravil: 

Pan professor M*., 
mám tu čest — račte 
jen přisednouti k mému 
stolu . . . ., hoch po- 
znal ihned vašnost . . . 
Tahal mne stále za 
rukáv. Jsem továrník 
Krágl a bude mi cti . . . 

Obrátil jsem se a 
vedle otce stál s bla- 
ženým úsměvem hoch, 
jenž tak šťastně odbyl před hodinou reparát. 

— Ano, známe se již, podotkl jsem a při- 
sedl k stolu továrníkovu. 

— Račte býti zde nováčkem ? — ptal se 
továrník. 

Vyznal jsem, že přijel jsem ráno a že te- 
prve po obědě chci se ohlédnouti po vhodném 
bytu. 

— Sotva najdete co slušného, mínil pan 
Krágl, nejsou zde zařízení na to a do ho- 
stince byste musil beztoho každodenně. 




— Na to jsem přípraven, - odvčtii jsem prostě 

— A utratíte víc, než potřebí. 

— Co plátno, žíti musím; podotkl jsem ne 
bez příchuti ironie. 

— Hleďte, Jiřík se do vás zamiloval, po- 
kračoval továrník (hoch se zarděl jako pi- 
voňka a maskoval své rozpaky úplným se 
pohroužením v analysu velkolepého jablko- 
vého závinu), směl bych vám udělati návrh? 
Moje továrna je za městem u lesa — 20 až 
25 minut nanejvýš. Místa máme dost a Jiřík 
bez domácího učitele býti nemůže; není bez 

talentu, ale jest příliš 
těkavý a trochu nedo- 
krevný — bojím se, 
aby se ta historie 
s reparáty neopakovala 
každoročně. Nabízím 
Vám byt — odpusťte, 
jsem praktický obchod- 
ník a jdu hned k jádru 
všeho, — byt a volnou 
štaci, jak říkáme, celé 
zaopatření, když do- 
hlédnete na Jiříka a 
jeho pokroky. Do školy 
a do města nebudete 
míti daleko a zaručuji 
Vám veškerou svo- 
bodu osobní. Nebu- 
deme od vás ničeho 
vyžadovati, vy jen zí- 
skáte a my budeme 
šťastni, bude- li hoch 
míti ve vás jistou_o- 
poru. 

I Pan Krágl svlažil 
svůj sermon vydatným 
douškem plzeňského, 
já si rozpačitě pohrá- 
val figurkou z chleba 
nal- kvap uhnětenou, 
hoch, možno-li ještě 
červenější, halil se 
v taje jablkového zá- 
vinu, ale přes okraj 
tabule vysílal ke mně 
dva tak vřelé a vroucí 
pohledy svých pomněnkových očí, tak pro- 
sící a milé, že se mi zdálo zbytečným bar- 
barstvím zamítnouti tuto jistě lákavou na- 
bídku. A jak by ne, přidati ke skrovnému 
platu suplentskému, celé zaopatření a byt 
v továrně, bylo přece jen příliš lákavé pro 
nezkušeného mladíka, jakým jsem tenkrát 
byl. 

— Kdybych s určitosti věděl, že nebudu 
v domácnosti vaši překážeti, podotkl jsem 

rozpačitě . . . (Pokračování.) 



CISLO 1. 



MÁJ 



ročník VI. 



ANT. KLÁŠTERSKY: 



Noc na pomezí. 



@Jak hradby zubaté na nebi rýsují se 

hor mezních vrcholj', tu lesnaté, tam lysé, 

a pod nimi je klid, noc líbezná a tichá; 

v plášť její zahalen spí vonný luh i lícha, 

ves na úbočí hor i město podle řeky ; 

a všude, všude mír, tak čarovný a měkký, 

jak sladké pohádky když šumí stromů listí, 

jak když tu není křivd a zloby, nenávisti 

a boje, ve kterém kdo slabší, vždycky padá, 

ni pout a otroků, ni bolest ani zrada, 

leč láska bratrská jak vše když vespol pojí. 

Hle, vskutku zemský ráj! prošlehlo duši mojí. 



Leč vítr studený v tom ovál moje čelo, 

a v stromech bolestně to jaksi zaúpělo, 

jak země ve spaní, tak pokojná a ztichlá, 

by byla vzpomínkou neb předtuchou zlou vzdychla, 

neb jak by děsivý sen letěl její hlavou. 

A nyní nad hradbou hor rozlehlou a tmavou 

to svitlo, zablýsklo bez rachotu a hřmění 

a shaslo, blýsklo zas míhavém ve plameni. 

Ó, kdybych věřiti moh v bizni svoji teskné, 

že meč to plamenný jen vyšlehl a leskne 

se v ruce anděla, u ráje toho brány 

jenž střeží nepohnut ty roviny a lány ! 




ANT. BALSANEK 



Za starou i novou Prahu! 




ejsvětlejším zjevem v ob- 
dobí posledních 15 let 
jest boj intelligence če- 
ské o záchranu starého 
rázu Prahy. Boj marný 
a beznadějný! 

Marný proto, že z 
nepřehledné řady váš- 
nivých, mnohdy i ne- 
promyšleně prudkých 
zápasů a půtek idea Staré Prahy nevyšla ví- 
tězně, neboť tam, kde jistých tíspěchů do- 
sáhla — na př. v zachování kláštera Pavlánů 
a znovuzřízení kostela sv. Martina ve zdi — 
nebylo nebezpečí tak imminentní a neodvratné. 
Tam, kde jedná se o zachování ojedinělé sku- 
tečné pa'mátky, lze v ně dnes bezpečně doufati, 
neboť dobu mnohdy zbytečného bourání pamá- 
tek můžeme považovati za odbytou pro vždy. 
Beznadějný — až dosud a pro dobu 
nejbližší — jest zápas náš proto, poněvadž 
nebojujeme proti nepříteli zjevnému; i tam, 
kde zdánlivé vidíme tábor nepřátelský 
(z pravidla správu obce a její orgány, proti 
němuž se veškerá naše odhodlanost obrací), 
jsou útoky naše pouhým plýtváním sil, neboť 
skutečný, hrozný a mocný nepří- 
tel stojí jinde, proti němuž síly naše 
bezvýsledně se tříští, jako příboj vln o mo- 
hutné skalisko. 

Nepřítelem tím jest zákon, dosavadní 
stavební řád pro Prahu z r. 1886. 



Diváme-li se klidně na uplynulé období zá- 
pasů o starý ráz Prahy, musíme si říci, že 
výsledky jich nemohly býti jiné. 

A přece i v těch sporých úspěších shledá- 
váme mnoho, co zůstane vždycky velkou 
zásluhou generace nynější ! 

Probuzená láska ke Staré Praze, k jejím 
památkám, k stínům vznešené, mnohdy krvavé 
minulosti — nabyté sebevědomí, že metropole 
naše nemá v městech středoevropských sou- 
peře, který by se mu co do krásy a důstoj- 
nosti královské rovnat! mohl — toť úspěch 
značný a neobyčejný, neboť dokazuje, že my- 
šlenka Staré Prahy pronikla všecky vrstvy ná- 
roda. 

Úspěchem trvalé ceny jsou dále výstavy a 
publikace ! 

Výstava "Krásné Prahy<, díla Jansa-Herain : 
• Stará Praha«, Rath: »l\ronika Staré Prahy» 
— tt-eba by byly založeny jednostranně pro 
vrstvy nejširší, pravé ceny teprve nabudou, 
byť i mnohé, co v nich slovem i obrazem vy- 
líčeno, zmizí po létech. 

K dílům těm druží se i studie a přednášky 
našich spolků odborných, z nichž mnohé pro 
svou vnitřní hodnotu publikací vyrvány by 
býti měli zapomenutí; doufejme, že léta příští 
přinesou nám i hlouběji založená díla, pod- 
statu starého rázu a jeho krásu dle skuteč- 
ných poměrů vyličující ! 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 



Avšak tento mohutnící proud nesmí nadále 
tříštiti se marně v zápasech nemožných, v ne- 
plodné agitaci slovem i písmem, která nejvýš 
zasahuje do voleb, a to jedině obecních, za- 
stavujíc se neprávem před volbami do zákono- 
dárných sborů zemských a říšských. 

Co plátno nám, že idea staropražská vniká 
vždy hlouběji do všech vrstev občanstva, že 
instalační řeči posledních starostů pražských 
důraz kladou na zachování starého rázu, že 
i vláda, zastoupená v osobě mistodržitele 
král. českého, cítí se povinna, myšlence té se 
poklonili, že naše sbory samosprávné, ať sbor 
ob. statších, ať zemský výbor král. českého 
s nejvyšším maršálkem v čele opravdově od- 
dáni jsou myšlence Staré Prahy, když ne- 
přítelem krutým, nesmiřitelným, 
neúprosným, nezničitelným a ne- 
přemožitelným jest zákon sám — 
rád stavební z r. 1886. 

Netušený, ba možno říci ohromný rozvoj 
naší Prahy, jemuž v dějinách ani doba Karla 
IV. vyrovnati se nemůže, zastal nás naprosto 
nepřipraveny. Kol Prahy vyrostl věnec před- 
městí, a mohutná vlna Velké Prahy šíří dnes 
již své kruhy v daleké periferii ! 

Přirozeno, že tento velkolepý rozvoj nemohl 
zůstati ^bez vlivu na jádro města. Starou 
Prahu. Životní síla starých čtvrtí vyvolala po- 
třebu regulací. Nežehrejme na ně, neboť ony 
dokazují, že í starým čtvrtím kyne budouc- 
nost, že Nová Praha nezardousí Starou ! 

Jen mrtvá města bez naděje do budoucna, 
zachovávají svůj starý ráz neposkvrněný a 
netknutý — ráz hřbitova! Ravenna, Ferrara, 
Siena, Benátky, Briiggy jsou náhrobní pomníky 
velkých kultur, navždy zapadlé slávy a moci, 
bez naděje na vzkříšení! 

Královská Praha — byť od r. 1612 přestala 
býti residencí — bohudíky, spěje lepší bu- 
doucnosti vstříc ! Rozvoj její, její obrození ná- 
rodní, setření nátěru cizího, rozmach, který 
po pádu hradeb učinila v řadě velkých měst, 
svědčí o její vnitřní síle, i o jejím poslání pří- 
štím. Dvěma směry vzkvétá: vybudováním 
předměstí i nových čtvrtí a ohrožováním čtvrtí 
starých. 

V prvním stadiu vývoje i nejlepší naše 
hlavy nevěděly, jak obé uvésti v žádoucí sou- 
lad. Příklad Vídně byl tak lákavý a svůdný, 
ač ráz obou měst je naprosto různý a tudíž 
také podmínky jích dalšího rozvoje jsou úplně 
protichůdné. S nastalým rozkvětem, který 
provázen byl povznesením blahobytu hospo- 
dářského — moment v národním ohledu dů- 
ležitý a málo dosud oceněný — dostavily se 
i důsledky méně příznivé, rychlé stoupáni 
ceny půdy v městě, stavební spekulace, a 
lichva pozemková. 



Byl-li druhdy dům měšťanský základ- 
ním prvkem nenáhlé výstavby města, byl ve 
stol. XIX., hlavně v druhé jeho polovině, za- 
tlačen domem činžo v n í m. Rychlá vý- 
stavba Král. Vinohradů, Žižkova, Smíchova, 
Holešovic a hořejšího Nového Města stala se 
ve znamení činžáku. 

Stavební spekulace, využítkující 
plochu půdy do posledního čtverečního metru 
a dovolenou výšku do posledního centimetru, 
způsobila závratnou výši cen stavební půdy 
v městě i nejbližším vůkolí. Opírajíc se o sta- 
vební řád, dovolující jí krajní toto využití 
plochy i výšky, nezabraňující libovolné zasta- 
vování pozemkové dosud půdy, na daleké pe- 
riferii způsobem právě takovým, jako ve středu 
měs'a, vydupávala hustý řetěz svých bloků 
kolem města mateřského v končinách, kde 
nedávno zrálo obilí — jen za účelem rychlého 
zbohatnutí a zisku. Projděte nejbližší okolí 
Prahy, Košíře, Břevnov, Střešovice, Dejvice, 
Libeň (pokud nebyla spojena s Prahou), Straš- 
nice, Vršovice, Pankrác, Podol a Bráník, a 
uznáte, jakým bezuzdným systémem byly za- 
stavovány tyto nejbližší obce, součásti příští 
Velké Prahy ! Pokud řady příšerných těchto 
činžáků nejsou sceleny, nezdá se nebezpečí 
tak velké (ač i tu varovných hlasů neschá- 
zelo), když však řady ty spojí se v ulice, 
ulice ve čtvrť, tu dílo zkázy jest dokonáno, 
nezměnitelno pro několik generací. Pomníky 
této stavební spekulace, opřené o nepro- 
myšlené piány polohy, k jichž 
sankci nikdy dojíti nemělo, kryté 
ku všemu řádem stavebním, jsou 
Zížkov a Košíře. 

Hledíme-li na dosavadní rozvoj Prahy se 
stránky umělecké výstavby města, jeví se nám 
bilance tato: 

Ani v obci nejpokročilejší, jakou bez od- 
poru jsou Král. Vinohrady, nenajdete 
ani jediné ulice, ani jediného ná- 
městí, které by esteticky uspokojovalo, aneb 
které by znamenalo rozmnožení onoho kul- 
turního majetku, který tvoří krása města. 
Pokusy posledních let, právě tak jako v Kar- 
lině (zastavění louky invalidovny), nezmění 
ničeho více na této smutné bilanci. Pro 
krásu Velké Prahy období let 
1875—1905 neznamená pra ničeho; 
v ohledu tom doba naše nesnese vůbec žád- 
ného porovnání s epochou renaissanční a ba- 
rokovou, které vtiskly Praze dnešní její ráz. 

Leč vývoj Prahy není dosud zakončen ; na- 
opak můžeme bezpečně souditi, že po slou- 
čení předměstí, hlavně však obcí venkovských, 
nastane druhá, bohdá lepší a významnější 
epocha jejího rozvoje. Nemá-li však příští 
Velká Praha býti pouhým agglomeratem 



CISLO 



MÁJ 



ročník VI. 



obcí bez ladu a skladu zastavovaných, musí 
dnes již založena býti na podkladu celkového, 
umělecky vyhovujícího plánu polohy Velké 
Prahy ! 

Je-li na jedné straně probuzený cit pro za- 
chování rázu Staré Prahy zjevem nad jiné 
potěšitelným, musí zarážeti naprostá lho- 
stejnost, ba netečnost, s jakou 



sledujeme vznik a vzrůstPrahy 
Nové. 

A přece teprve obě dohromady budou 
tvořiti kdys celek, o kterém dnes sníme a který 
zván bude Velkou Prahou! 

Padlo-li heslo:>za ráz Staré Prahy!* 
na půdu úrodnou, není na čase podnítiti he- 
slo: »zakrásuNové Prahy ?« (Pokrač.) 




JAROMÍR BORECKY: 



Nad vodopádem v Krimmlu. 



ide řeka řítí se s hor velikánů v dál, 
nad vodopádu mhou zamyšlen poutník stál. 
Zrak jeho, života jenž dychtivý byl ještě, 
v přirody nádherné to divadlo se vpíjel, 
jak pod ním hnal se, řval, se syčením se svíjel 
proud zlobně vzkypělý, v mrak tříštící se deště. 
Své city s varem tím ni srovnat neměl čas, 
zde burácelo vše, a každý nerv se třas. 
Teď pustý rachot děl, teď příboj hřímání 
se zdály do skal prát, jež div se nerozstoupí, 
jak křemen krušený v drtivé tlamě stoupy. 
Hněv vírů vzbouřených, pěn plané vzdýmání, 
vše v stříbro taví se, v plam mokrý rozhání 
a znovu sbírá se, vře, jiskří, srší, pryská, 
tam mocným výmrskem do výše v chumli plíská, 
by chvílí nejbližší zas pokořená, nízká 
se čela rozbitých vln kála ve propasti. 
Jak jícen Gehenny, před nímž i ďáblu třásti 
se v hrůze odvěké, když zří, jak Věčný trestá, 
ta zeje prohlubeií, kam vln se řítí cesta, 
kam jedna po druhé se vah', žene, tryská 
a tříská o kámen, se kalí, klene, stiská, 
vše v jednom obratu: vzmach, náraz, výšin, pád, 
že ani nezbývá jim času vzpomínat, 
proč, odkud přichází, kam jich se řítí chvat. 
A chodci zml-ilému, co v myšlénky se noří, 
nad slapů chaosem se žití obraz tvoří. 
Jak žene řeku zde vpřed síla neznámá, 
tak život z neznáma svůj vznik a zřidla má. 



Co z jeho tajemství se může zodpovědět ? 
Proč, odkud jdeme, kam? Co s jistotou lze vědět? 
Jen vpřed že dlužno jit, před neznámem se třást, 
si hlavu rozbíjet, vždy problém týž si klást, 
vždjr v novém zápasu být odražen a zhněten, 
v tisíce krůpějí se rozbít, stakrát smeten 
jak bílá pěna ta, a přec se řítit dál ! 
Proč? . . . Kam? ... Co bude pak? . . . Nad 

slapy poutník stál 
a viděl zmatky, bouř, vztek, var, mstu, vývrati 
a viděl útoky a viděl závrati. 
Ta vlna bouřící v sled aspoří splyne s mořem, 
se stiší, zaniknouc v své vlastní podstati — 
jen člověk věčně štván je pochybami, hořem; 
kde moře jeho jest, kam šel by tiše spát? 
Je hrob to, rodná prsť, přírody širý sad, 
kde smísí jeho prach se s prachem veškerenstva? 
Kam všechno vyústí? Je Věčnost to či Bůh? 
Hle, nad kaskádou tam se pestrý polokruh 
zvěd slunce polibkem v ty spDusty rozpeřené. 
Tam duha Naděje a Smíření se klene. 
Pro koho ? Pro ten proud ? Či proudy člověčenstva ? 
Vždy nové řití se a v stejný smyslů mam, 
do stejných po;hyb zas, zda s tím, jejž Hospodinem 
v svých zveme modlitbách, část se svým cel- 
kem splynem, 
jak s mořem vlna ta. Plá duha našim tmám? 
Nad vlnu bídnější se s rozumem svým sinem! 
Vi člověk — vidmo jen, illuse, krásný klam 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČfSLO 1. 



DR. JIRl GUTH: 



Na zámku. 

Reminiscence a kus memoirů. 




řed čtvrt stoletím . . . 
Panský kočár vjížděl 
ze silnice na měkkou, 
pískem sypanou cestu, 
s vysokou skálou po 
straně jedné hustými ol- 
šinami po straně druhé, 
za krásného zářijového 
rána, v plném podletí. 
Olšinami probleskoval 
bílý zámek, uložený v zeleni nevelikého parku, 
smavý, klidný. Teď ještě po mostě přes řeku 
Úpu. potom krátkou cestou přetínající dlouhé 
lučiny, kočár obejel zámek a stanul u vedlej- 
šího, pólo hospodářského, pólo vrchnosten- 
ského stavení. Vezl mladého pána, skoro 
hocha, naraženého v novém svrchníku a no- 
vých rukavičkách a vůbec jakoby vymydleného, 
jenž mimo to ve svém jinak nevelikém za- 
vazadle měl dva fraky, jeden prešitý od star- 
šího bratra, s taillií poněkud delší, než bylo 
potřeba, pro případy všední, druhý nový, 
krásného střihu, na neděli a slavnosti, pak 
mimo jiné i kalhoty barvy světle šedé, sivé, 
jakých doposud jakživ neviděl, neřkuli nosil. 

Před průjezdem toho »Logierhausu«, jak se 
říkalo a říká na zámku Ratibořickém doposud, 
stál sluha, mlčky se poklonil, uchopil se hned 
zavazadel a požádal mladíka, který nevěděl 
kudy kam. 

»Ráčejí prosím nahoru,* pěkně po česku. 

A zavedl příchozího do pokoje v prvém a 
jediném poschodí, prostého, s nábytkem jedno- 
duchým, ale pohodlným. 

•Poroučí pan doktor něco jíst?* 

>Ne, děkuji.* Na jídlo neměl ten mládenec 
při této záměně své dosavadní studentské 
existence opravdu ani pomýšlení. 

Venku, před ložírhausem, jejž od zámku 
vlastního oddělovalo husté křoví, bylo ticho 
a mrtvo a také od zámku neozýval se žádný 
ruch. 

•Vrchnost je ve Skalici, v kostele na rekviem,* 
vysvětloval sluha, •Jasnost pan princ prosí, 
aby pan doktor přišel k němu až v jedenáct 
hodin; k pani princezně také*. 

>Dobře,« odvětil mladík, skoupý na slovo, 
opatrný, aby nenarazil. 

•Neporoučí nic pan doktor?* 

♦ Děkuji, ne.« 

Dveře se zavřely za duchem služebným a 
mladý muž osaměl. Rozhlížel se nejdřív po 
pokoji, velkém a prostranném, dýšícím ne tak 
přepychem, jako účelností, jejímž vyvrcholením 
byla široká, krásná postel, s prádlem sněho- 



bílým, pak zahleděl se ven, na protější stráň, 
posetou ovocnými stromy, jabloněmi a hrušněmi, 
jichž dozrávající ovoce se rdělo. Za plotem, 
bíle natřeným, vroubícím tuto zadní část parku 
před ložírhausem, táhla se silnice. 

Mladý muž sehnul se k zavazadlu, jehož 
řemeny rozepjal již sluha, a počínal zvolna 
vyndávati svoje zboží, kus po kuse, a rovnal 
je do almary a prádelníku. Všecko bylo nové 
neb aspoň zánovní, jak mu to maminka 
doma připravila. Ty fraky a sivé spodky šil 
ještě pražský krejčí a také cylindr, nový, 
krásně lesklý, byl ve zvláštní škatuli. •Hlavně 
abys měl prádlo v pořádku,* povídala doma 
matka a měl teď opravdu všecko jako nevěsta, 
košile, šátky atd., každý druh modrou mašlí 
svázaný a všecko vyžehlené . . . »aby ses ne- 
musil stydět.* Všecky potřeby do nejmenších 
podrobností maminka sehnala ... a mladý pan 
doktor, skoro ještě hoch rovnaje to všecko, slzy 
si utíral. Jal jej stesk, že teď už není studen- 
tem, že nebude jezdívat na prázdniny k ma- 
mince jako dosud, a že už docela vyletěl 
z hnízda, ve kterém bylo tak teplo a příjemně 
po těch jedenadvacet let dosavadních. Bude 
sám, samostatný, bude mít svoje služné, pěkné, 
ale u maminky už nebude . . . 

Konečně byl s rovnáním hotov. Bednu 
s knihami pošle mu matka později a roz- 
hlížel se, kam je všecky umístí. 

Blížilo se pomalu k jedenácté a mladík 
strojil se do fraku. Z věnčí ozval se ruch : 
přijížděly kočáry, bylo slyšet, jak zastavují 
před zámkem, odkud zaznívaly hlasy, potom 
krokem blížily se k ložírhausu, v jehož pří- 
zemku byly konírny a kolny. Odtamtud vy- 
hrnuli se sluhové různých kategorií, odpřa- 
hovali koně a zatahovali kočáry do průjezdu, 
kde hned je čistili. Kočové odkládali cylindry 
a premovanou livrej a před domem bylo 
jako v úle. 

Mladý doktor, znova zas vymydlený a jako 
do plesu, seděl na pohovce starodávného 
tvaru, co chvíli dívaje se na hodinky. My- 
šlenky se mu motaly, kombinoval svoji řeč 
a zase vzpomínal na rozmilé městečko nad 
řekou Orlicí, kde ještě včera večer seděl na 
náměstí, na kamenné lavičce před starým 
domem, v němž rostl on, jeho matka, jeho 
děd a jeho pradědové. V tom zaklepáno na 
dveře a vstoupil lokaj, také ve fraku, jenže 
premovaném širokými, stříbrnými portami, že 
Její Výsost paní princezna pana doktora 
očekává. 



číslo 1. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Mladý příští vychovatel oblékl rukavičky a 
kráčel za lokajem. Jakživ žádnou Výsost ne- 
viděl, neřku-li s ní mluvil, k tomu po němečku. 
A parkety znal také jen z doslechu. Kráčel 
tedy do světů naprosto neznámých a srdce 
mu tlouklo, a bylo by tlouklo snad ještě víc, 
kdyby světy ty bj'l znal. 

Skleněnými dveřmi vstoupil do velké před- 
síně, kde mimo velký stůl stálo ve tmavé zeleni 
zahradnických skupin šest antických soch, tři 
po každé stěně, sádrové to odlitky známých 
starých děl uměleckých, pak řada zahradních 
židlí. Skleněné dveře vedly přímo k salonu, 
odkudž jiné zase na terasu, v právo a levo 
schody. Asi docela tak, jako za dob .Babičky*, 
na kterou teď vychovatel vzpomínal, kráčeje 
po měkkém koberci, po schodech v právo k po- 
kojům paní kněžny. 

Lokaj otevřel dvéře a vychovatel ocítil se 
v budoáru. plném krásného nábytku, obrazů 
představujících pány ve skvělých uniformách 
a dámy v nádherných úborech, v rámcích, 
nad nimiž skvěly se koruny knížecí, králov- 
ské i císařské. Ale nebylo času na prohlídku; 
zašustěl hedváb a ve dveřích vedlejšího po- 
koje objevila se dáma . . . Její Výsost paní 
princezna. 

>Vítám vás, pane doktore,* povídala pří- 
větivě, »a těší mne že Jste mohl hned přijeti, 
jak jsme Vás požádali. Prosím posaďte se,« 
nabízela stolici, když vychovatel políbil po- 
dávanou mu ruku, zdobenou několika draho- 
cennými náramky a prsteny, jichž lesk šlehl 
mladíkovi do oka bez tak oslněného. 

>Byli jsme ve Skalici na rekviích za mého 
nejstaršího syna Franze, který zemřel přede 
dvěma léty« vysvětlovala a oko se jí zamželo. 
Jala se pak laskavě a plna interessu vyptávati 
na matku a bratra vychovatelova, jehož znala 
jako lékaře v Náchodě. 

>Princezny jste ještě neviděl?* tázala se pak. 
»Počkejte, představím vás.« A zazvonivši dala 
příslušný rozkaz, načež za okamžik vhrnula 
se do budoáru tři děvčátka, asi ode tří do 
osmi let, v bílých šatečkách, roztomilá, he- 
zounká, s úsměvem i zvědavýma očima a po- 
dávala ruce novému vychovateli svých bratří. 

'Princezna Bathildis . . princezna Adi . . 
princezna Alix« . . 

»Hoši jsou asi někde v zahradě nebo v ku- 
chyni . . . Buďte na ně hodně přísný, jsou 



někdy rozpustilí. A prosím, dbejte zvláště 
rakouských dějin . . .* 

Bezděčná úzkost, která z počátku svírala 
hrdlo vychovateli, tála na výsluní laskavých, do- 
brých očí paní kněžny, která dovedla shoví- 
vavě přehlédnouti neobratnosti a snad i etiketní 
chyby mladíka, do nedávná ještě studenta, 
který přišed z venkovského gymnasia, neznal 
v Praze než cestu do university a universitní 
knihovny . . . 



Když princezna mne propouštěla, podávajíc 
mi ruku k políbení, vstoupil do pokoje princ, 
v uniformě dragounského plukovníka. Princ 
Vilém ze Schaumburg-Lippe, pannaNáchodsku, 
bratr panujícího knížete, člen panské sněmovny 
rakouské i pruské atd. atd. atd., mne už znal. 

Tenkrát, asi v srpnu, když sháněl se po 
novém vychovateli svých synů, princů Al- 
brechta a Maxe, upozornil jej archivář jeho, 
baron W. -E., muž vysoce vzdělaný, historik 
důkladný, který dobře znal dějiny rakouské 
i české, o něž se zvláště zajímal, na mne, 
bratra náchodského lékaře, a^poněvadž osobní 
seznání bylo nezbytné, byla věc vyřízena tak, že 
zajel jsem návštěvou k bratrovi do Náchoda 
a jakoby náhodou na zámku, jejž s baronem 
W. -E. jsme si prohlíželi, setkal jsem se s pa- 
nem knížetem. Já o té >náhodě« nevěděl nic, 
až později. Pamatuji se, kterak pnnc na moje 
pozdravení odpověděl smeknutím mysliveckého 
klobouku daleko hlubším, než býval jsem 
zvyklý vídati u kterýchkoli svých představených. 
Těm k odpovědi stačilo dotknouti se ukazo- 
váčkem střechy své pokrývky, o nějakém po- 
třesení hlavou ani nemluvě. Naši představení 
polykají bezpochyby místo rohlíků pravítka. 
Pan princ tenkrát — na zámeckém dvoře to 
bylo, před hlavním zámeckým vchodem — 
přiblížil se k naší skupině, dal si mne před- 
staviti a promluvil několik slov, aby se pře- 
svědčil, jak je s mojí němčinou, pro kterou 
jsme pak vyměnili ještě asi dva dopisy. Princ 
několik dni po té se mne tázal, byl-li bych 
ochoten vstoupiti do jeho služeb a žádal 
o moje vysvědčení a curriculum vitae mnou 
po němečku psané. Já odpověděl, maje od 
barona W. E. návod, kterak titulovati, psáti 
adressu atd. a zkouška dopadla dobře, roz- 
hodně lépe než poslední na universitě. 

(Pokračování ) 




ROČNÍK VI 



MÁJ 



ČÍSLO 1. 



KAREL KLOSTERMANN : 



Vypovězen. 

Urvvek z historie ubohého člověka. 




esnice poblatská mezi 
Hlabokou a Netolice- 
mi, z jedné strany ob- 
klopená polními lány, 
učinami, velkými ryb- 
níky a močály, z dru- 
hé pak lesy, z počátku 
ednotvárnými bory 
všeho stáří, čím dále 
však, tím nádherněj- 
šími, ježto duby a smrky převládají. 

A v té vesnicí dvojí obyvatelstvo, staro- 
usedlé a cizí, z dáli i z blízka přilákané sou- 
sední velkou továrnou, založenou asi před 
patnácti roky. Ze obyvatelstvo starousedlé je 
rázu více konservativního, poněkud i nehyb- 
ného, přistěhovalé pak spíše těkavé, svou po- 
vahou velice ri^iznorodé, rozumí se samo se- 
bou, právě tak, jako plyne z daných poměrů, 
že spory a řevnivosti mezi těmito jak v ná- 
zorech tak i v zájmech svých značně se roz- 
bíhajícími vrstvami a třídami těchto lidí jsou 
na denním pořádku. 

Sedláci, představující jakous aristokracii 
v řiidách domácího obyvatelstva, stěžují si 
hlavně na dvojí věc : přistěhovalí jim kazí a 
odvádějí chasu, jak mužskou tak i ženskou, 
která jim utíká z práce a do továrny se uchy- 
luje; nový domovský zákon pak je nutí, při- 
jímati do svazku obecního všecky osoby, jež 
nepřetržitě deset let meškaly v obci a ničím 
se neprovinily, ani veřejné dobročinnosti se 
nedomáhaly. A takových je už celá řada a 
celou řadu domků, na mnoze velmi úhled- 
ných, si vystavěli, a množství bytů povstalo, 
pronajatých zase továrním dělníkům, z nichž, 
než se kdo nadá, se vyklubají noví přísluš- 
níci a — jak sedláci říkali — noví příživníci 
obce. 

Jak že by ti »přivandrovalí« netoužili po 
příslušenství do obce, ježto obec je zámožná? 
Tři sta jiter lesa a rozsáhlé pastviny, což je 
to maličkost . . .? 

Sedláci ovšem tvrdili, že tyto tak zvané po- 
zemky obecní nejsou vlastně obecní ; tohle že 
je tak říkajíc jenom slovo, k pojmu vlastnictví 
nepřiléhající, ježto právo, užívati těchto po- 
zemků, prý přináleží jedině a výhradně staro- 
usedlým, totiž jim ; ale čert ví, co by se z toho 
monlo vyklubati, vzhledem k tomu, že třetí 
volební sbor co nevidět připadne nov3>m pří 
slušníkům a poplatníkům a že velkostatek a 
továrna už beztak mají po virilním hlase. 



O tomhle pilné a neomylně uvažovali všichni 
sedláci, nejvíce pak Matouš Frček, největší a 
nejrozumnější z nich, a vedle toho člověk, 
jenž světlo rozumu svého nedržel pod puk- 
licí, ba, jasně svítiti mu dával. On zajisté ne- 
jednou se prohlásil, mluvě řeči takovou: 

»Bude třeba přihlídnout! Náš starosta nemá 
s to rozum, ba, pohodlně si na něm dřepí a 
hoví ! Bylo by záhodno zvolit jiného, který by 
se znal ohánět a brát věc do ruky jak náleží. 
Kam bychom se dostali takhle? — Mně je na 
mou duši milejší chlap z továrny, který něco 
ukradl, než ti, kteří jsou zachovalí. To je, 
víme, tak : zachovalí jsou proto, že se jim ne- 
může nic dokázat. Máme tu těch příslušníků 
na všechny čerty, co mají domek a nájem- 
níky, ale krom domku na píď půdy nemají a 
přece si drží krávy, kozy, prasata, husy, sle- 
pice. Ptám se: čím to krmí, ne-li z obecního 
a z našeho? A topí snad uhlím z továrny? 
Továrna jim špetky uhlí nedá, ale obecní lesy 
jsou velké a knížecí ještě větší. Náš obecní 
hajný je ochlasta a knížecí nejsou všude pří- 
tomní. Dokažte jim potom, že berou ! . . . Jed- 
ním slovem: musí se jednou všickni ti lidé, 
kteří tu jsou už několik let, jak se patří pro- 
podsít a při kterém se něco najde, jako že do 
něčeho páchl a prsty strčil, kam neměl, řekne 
se : pryč s ním ! . . . a jinde ať si hledá pří- 
slušnost. A na tohle náš starosta není, a 
proto — nu, víme ... já jsem tím nic zlého 
nechtěl říci . . .« 

Nelze popříti, že v řadách továrního dělni- 
ctva byli jednotlivci, kteří v příčině platných 
dosud právních názorů majetkových se drželi 
zásad — řekněme trochu přes míru pokroko- 
vých — z čehož tu a tam některému vzešly 
opletačky se soudy. Týkala-li se věc majetkii 
selského, brali z ní starousedlí velké mravní 
jitření a i dosavadní starosta neváhal před- 
ložiti shromážděné obci nález vypovídací; 
běželo-li o nějaký pych na knížecím, o zapy- 
tlačení si v panských lesích nebo rybnících, 
daleko tak přísně se nevystupovalo proti pro- 
vinilci, ba tento, odpykav si trest, klidně a 
nikým nejsa znepokojován, vracel se do obce, 
a továrna, která neměla přebytek pracovních 
sil, jej míčky zase přijala do díla a za krátko 
čin jeho zapadl v zapomenutí. 

»Co pa' je nám do toho,* vyjadřoval se do- 
savadní starosta, »kníže pán má hajné, baštýře 
a pěšáky; ať si to ti s chlapem spraví. <« 

S takovouto shovívavostí se jednalo ku 
příkladu s Vášou Křenkem, nádeníkem to- 



CISLO 1. 



MÁJ 



ročník VI. 



vámím, který, asi pět roků tomu, upadl do 
rukou pěšáků, když kterési tmavé noci lovil 
čeřeném kapry v jednom z knížecích rybníků. 
Nebyl on v pravdě sám, byla těch rybám celá 
parta, ale druzí byli z jiných obcí. Odstonal 
to několikaměsíčním žalářem. Když se vrátil 
do obce, bouřil se právní cit Matouše Frčka 
a několika jiných a mluvilo se o tom. že bude 
vypovězen. Jítření Frčkovo bylo odůvodněno 
hlavně tou okolností, že Křenek, jedva do 
obce byl zavítal, pojal za manželku Frčkovic 
děvečku a tím hospodáři a hospodyni připra- 
vil nemalé nesnáze, proto že bylo velmi zle 
o děvečky. 

Než, onoho času Křenek vypovězen nebyl. 
Starosta se ho ujal, uváděje, že tento člověk 
je vlastně ubohý a politování hodný sirotek, 
jemuž se nedostalo náležitého vychování, a 
jinak že je dovedný, že umí pěkně psát, a 
nu — pro těch pár knížecích kaprů, neví- 
dáno ! . . . 

>Nu, pravda, pravda,* rýpl do starosty Frček, 
»dovedný je a jeho žena tobě dělá děvečku a 
na našem kopá brambory. Ježto pak umí tak 
pěkně psát, udělej z něho obecního sekretáře, 
z kriminálníka!* 

To bylo, jak praveno, před pěti letj' a z těch 
dob trvala válka, kterou Matouš Frček vypo- 
věděl starostovi, válka skrytá, hluchá, bez vel- 
kých křiků a činů, ale proto přece úporná a 
nemilosrdná. Když, tři roky tomu, byly vy- 
psánj' volby do zastupitelstva, Matouš Frček 
podnikl první útok, ale ten byl odražen ; sta- 
rosta zvítězil a byl na novo zvolen. 

Několik dní po své porážce Matouš Frček 
potkal kdesi v polích za vsí Křenkovu ženu, 
která ho uctivě pozdravila. Nesla na zádech 
nůši s travou. 

»Nu, Barčo,< oslovil ji, >tři roky tu ještě 
budete, neodvolá-li vás Pánbůh. Ale po třech 
letech bude po slávě zimního krále a vy oba 
i s tou vaší chamradí se odstěhujete. « 

»Co že nás tak pronásledujete, pantáto?* 
odvětila žena; »my jsme vám v ničem ne- 
ublížili a poctivě se živíme . . .< 
IJý >Nač ses vdávala, ty hloupá ženská ! Ne- 
bylo ti lip u nás nežli v bídě, kterou třeš 
s tím chlapem zlodějským? Dva roky jste 
spolu a už máte dvě děti. Dobytek mře a na 
takovou pakáž Pánbůh mor neposílá.* 

Zena se vzpřímila. 

»Vám můj nic neukraď,* odpověděla, >a 
vy jste mu jakživ nic nedal. Vdala jsem se, 
proto že jsem chtěla, a mor Pánbůh pošle na 
koho se mu uráčí, vás poslouchat nebude; 
je hanba, co povídáte!* 



>Ty! ty!...« zaskuhral dušeně Frček a 
spousta divých, šeredných nadávek vydrala 
se mu z hrdla; »ty mi budeš vyčítat hanbu ! . . .* 

A všecek se neznaje zlosti, chopil ji za rámě, 
nůši ji vyrval, k zemi ji strhl, bil do ni, kopal 
jak sběsilý, volaje neustále: 

• Já ti dám, ty! . . . já ti dám! ... tu trávu 
jsi beztoho taky ukradla . . .« 

Žena, zakrývajíc si dlaněma obličej, aby jej 
jakž takž chránila proti dopadajícím ránám, 
po všecken čas, co ji tak surově týral, ani 
slůvkem ani výkřikem nehlesla ; teprve když 
ustal a zlostně broukaje odcházel, zvedla se 
se země a shrnula mlčky do nůše rozháze- 
nou trávu; pak zaplakala, rukama zalomila. 

• Bůh vám srdce zatvrdil,* zvolala za ním; 
»do prsou jste kopl matku, která kojí ne- 
mluvně!* 

Trhl sebou, ohledl se, nikoli více zlostně, 
spíše plaše ; podobalo se, že se chce vrátit, 
promluvit k ni. Snad litoval ... ale ne, obrátil 
se obličejem v před a šel svou cestou. 

Když přišla domů a muži řekla, stěžujíc si 
na velké bolesti v hrudi a v životě, tento 
svěsil hlavu a zadumal se ; po chvíli děl 
klidně: 

»Nu, dá Pánbůh, neumřeš z toho. Svědků 
nemáš, tak co? To vis, my proti němu nepo- 
řídíme. Či chceš, abych se mu pomstil?* 

xJakéž pomstění?... uděláš mu něco a za- 
vřou tě a co si počnu s dětmi bez tebe! Však 
víš, jak bylo zle tenkrát... « 

•Tak vidíš ! Chudý člověk af trpí a mlčí. 
To je osud a ten nezměníš.* 

»Ba, pravdu máš, mlčet musí člověk. Zlo- 
dějek mi vynadal pro tu trošku trávy, co jsem 
jí nažala na starostovic mezi . . . však víš, že 
mi ji dali.« 

»Měl v sobě tu zlost. Frček, že se nedo- 
stal ani za radního, tak si ji vylil, vidíš. Teď 
bude mít po ní; snad si věc rozmyslí. Ne- 
říkej nic u starostů, darmo by z toho byly 
znovu mrzutosti. « 

»Pravdu máš, nic tam neřeknu.* 

Sla, ubožka, jedva se vlekouc, nakrmila 
kozu, nakojila dítě a uchystala večeři. Nere- 
ptala, nesténala, jen chvílemi tiše plakala . . . 

Nu, pravdu měl Váša Křenek, neumřela 
z těch ran a kojence taky odchovala a slušně 
se uživili, přes to, že jim během tří let Bůh 
dal ještě dvě děti. Váša se držel, knížecích 
ryb nechal a, že mu v továrně dali práci 
úmornější při peci, kde dělníci pracují polo- 
nazí při temperatuře 40 — 50 stupňů, vydělá- 
val týdně až i o zlatý více. i Pokračování.) 



• ROCNIKaVI. 



MÁJ 



CISLO 1. 




fJEUilLĚlOTÍj: \m 




J. B. TABB: 



V 



Milton. 



tvé visi taká Išrásy moc, 
že obklopila tmou tě noc, 
by, před tebou jak v plamech vzplá 
meč z ráje ven tě nevyhnal. 



A. K. 



HLOUPÝ HONZA NA ZEMI. 

^)jmrzelo již Hloupého Honzu hráti jen pořád 
^^^ slavnou úlohu svou v národní pohádce . . . 

Dost se věru nabrousil čertům zadnic! Dost se 
natrhal ze země staletých borovic se vším s ko- 



řeny! Dost už sutínal hlav draků a osvobodil 
krásných princezen, s kterými však prý nabyl, bohu- 
žel, mnoho smutných zkušenosti a dokonce i ne- 
jednou přišel k poznáni, že se vlastně stala mýlka 
v osobě zlého ještěra . . . 

Jmenovitě v době poslední, co ubohý český 
Honza, přitažen byv násih'm na divadlo, stal se 
hledaným hrdinou veselých i smutných kusů, 
činoher, operet, oper i baletů, velice jemu stíženo 
pohádkové jeho povolání, tak že není ani divu, 
když se mu jednoho dne nadobro zošklivilo, 
i rozhodl se opustiti bájnou říši svou a ve světě 
skutečnosti, na zemi ohlížeti se po nějakém při- 
měieném zaměstnáni. 




Správa Městského divadla Král. Vinohradů dne 22 září 1907 pří uvítání členstva ve foyeru divadla. 



CISLO 



mAj 



ROČNÍK VI. 



Když se vydal na cestu z pohádky do života, 
byl Honza v nejlepší náladě. Zdálo se mu, že před 
ním rozvírají se nejvábnější vyhlídky. Ano, byl pře- 
svědčen o tom, že chtějíce ho každý pro sebe získati, 
všechny díly světa o něho se na krev seperou. 

Bylo mu zkrátka asi jako studentovi po maturitě. 

Hle ! čtyři andělé přicházejí mu v ústrety a zvou 
jej, lákají úsměvně . . . 

Dival se na ně Honza. Prohlížel si zkušebně 
barvy jejich rouch. 

»Na kterou fakultu se račte dát zapsati ?« ozvalo 
se mu naproti. 

Honza vzpamatovav se rychle z klamu, který 
byl patrně následkem dlouhého pobytu v dusném 
ovzduší vysněných báchorek, poznal arci, že by- 
tosti, které měl za anděly, jsou bytosti celkem 
smrtelné, ačkoli zastávají úřad jaksi nesmrtelný; 
byli to totiž pedelové universitní v pestrých kostý- 
mech, do nichž se divadelně až do našich časů 
oblékají na funusy vynikajících členů staroslavného 
vysokého učení, jakož při jiných representačních 
vystoupeních dobré Almy mateře. 

Svědomité plnění povinností, sebezapírání a hlu- 
boký cit pro právo a spravedlnost jsou hlavní 
vlastnosti, jimiž dle Ottova Naučného slovníku rek 
náš dosahuje mravní převahy. 

♦Právům se budu tedy věnovati l« rychle roz- 
hodnut, zvolal Honza. i>Bohyni spravedlnosti za- 
světím svůj život!« — prohlásil nadšeně, domnívaje 
se pošetile, že podařilo se mu nalézti šťastně sídlo 
ctností, jimiž on slyne v pohádkách a v nichž se 
takto i na zemi bude moci ku prospěchu lidstva 
zdatně uplatniti. 

Ale tu začalo na pozemské Honzově pouti utr- 
pení, jež žádná odměna na světě onom, které se 




Joza Úprka a jeho model. 



mu za to jistě dostane, nemůže dostatečně vy- 
vážiti . . . 

>Člověčel Co vás napadá? "Jak vám tohle 
může jen napadnout?* — zvolal na něho hlas z davu, 
který se nepozorovaně [za ním shromáždil jak za 
cikánskou píšťalkou. >Vidím, že neznáte dnešní 
poměry! — — Věnovat se studiím právnickým! 
Práva studovat ! . . . Nešťastníce. . . Co myslíte !?...« 

Hcnza nemyslil nic i mlčel tedy, na rozdíl od 
přemnohých lidí, kteří nejvíce mluví, když nej- 
méně vědí, a dovedou také třeba o ničem i velmi 
učeně přednášeti. 

»Snad nechcete do státní služby?* hlas pokra- 
čoval. »Vari, mladíku! ... Co činíte? Neslyšel 
jste? Nečtete žádných novin? — Napovím pouze: 
passivni resistence. — — Přece snad nechcete 
sešedivět a jít do pense jako bezplatný soudní 
praktikant? . . .* 

Honza tomu všemu dosti nerozuměl, bylo mu 
to vše trochu jako španělskou vesnicí. »Vždyť 
nemusím zrovna k soudu,* řekl však přece s váž- 
nou tváří: » Jsou zde jiné obory státní správy — 
politický úřad, finance, policie, poštovnictví, želez- 
nice — — < 

»A všude pěkné vyhlídky I< výstražný hlas vedl 
svou. »Nikde se tak hned nedoděláte chleba.* 

Od mámy pečený chléb, který si vzal na cestu, 
měl Honza málem již snědený, musí tedy na každý 
způsob pamatovat na7chleba. 

Zvyklý z pohádek na^, houževnatou vytrvalost, 
nechtěl však upustit hned tak snadno od pedela 
v červeném županu, když se ho jednou už držel. 
»Mohu obrátit se též na advokacii !« pronesl sebe- 
vědomě. 

Odpovědí zněl sbo- 
rový smích ze všech 
stran. »Hahaha! Po- 
dívejte se na nás ! 
Vždyť my jsme samí 
advokáti Ža- 
lovali bychom jeden 
druhého, kdyby na 
nás všech dohromady 
bylo exekučně co 
vzít . . . Pěknou ka- 
riéru byste udělal! 
Varuji vás, příteli, co 
nejdůtklivěji . .* - ; 

»Tedy pustím z 
mysli též ad\ okacii, « 
ustanovil Honza, >dě- 
kuji za poradu — 
doufám, že mně ji 
nebudete příliš draho 
počítat. . . — Pro 
právníka jsou ko- 
nečně otevřena jiná 
pole úspěšné činno- 



ročník VI 



MÁJ 



ČÍSLO 1. 



sti,« rozpomenul se, že něco podobného kdesi »Protekce!« — 

četl. »A bez protekce,* zase Honza dále — »vy 

»Také jsem tak říkal kdysi,* pán vzal jej pod myslíte tedy, že bez protekce bych také já se 

paži. » Příteli milý! Podívejte se na mne, jak pozdě k obci nedostal?* — 

honím bycha , . . Mám všecky státní zkoušky, »Vůbec nikam — nikam se bez protekce ne- 

doktorát — — « dostanete...* 

»A místo nemáte?* soucitně tázal se Honza, .Vy tedy máte za to, že při právech jsou 




Joza Úprlca: Skupina Slováků. 



zapomenuv docela na"sebe.^»Zaměstnání přiměřené 
vašemu studiu, vašemu vzdělání. — — Proč se 
nehlásíte ku př. k magistrátu ?« povzbuzoval — 
>máte přece dobrá vysvědčení, doufám < 

» Výborná,* odpověděl. »Ale to ovšem je málo 
plátno,* doložil s povzdechem — »když nemám 
k tomu, bohužel, žádného strýčka ani kmotra 
v městské radě ani v organisační komissi.* 

»Tu přílohu bych já také neměl, « podotknul 
smutně Honza. »Máma mně umřela, a tátu 
jsem nikdy nepochybně ani neměl, aspoň jsem 
nikdy se o něm nic určitého nedočetl v žádné po- 
hádce o hloupém Honzovi ... a ženit se nemohu, 
když mám už princeznu, abych snad ženitbou 
nabyl vlivného příbuzenstva a tím — — jak že 
tomu říkáte?* — 



dnešního dne špatné vyhhdky?« Honza se již 
poddával. 

»Naprosto žádné ! Všecko je všude jako zabed- 
něno! Jako zazděno! Zavřeno na sedům zámků — « 

»Nuže — : Apage Justítia!* — zažehnal rychle 
Honza své první vidiny a odvrátil se. 

"Medicína !« — zabřesklo mu hlavou. >Na me- 
dicínu se tedy vrhnu* pustil se směle za 

pedelem lékařské fakulty. 

» Ježíš Marja — zadržte!* zastavil Honzu 
ohromný dav, který se z druhé strany přivalil 
jako lavina. »Co chcete počít, šílence?* — 

»Pusíte mne!* řval Honza. ^Nepřekážejte mně ! 
Což nevidíte, že všecek hořím pro vaše ušlechtilé, 
lidumilné povolání?* 



13 



CISLO I. 



_ MÁJ 



ročník VI. 



>Lidumilné povolání !« kdosi opáčil pošklebně. 
»Člověk může milovati lidi,< dodal »proč pak ne? 
ale sebe také — na sebe nemůže a nesmí za- 
pomínat. — Vzpamatujte se, člověče ! Nelezie lehko- 
myslně do jisté záhuby!* — — 

♦ Podívejte se, co je nás!< volali staří, mladí. 
»Každý rok vycházelo jen z české university několik 
set novopečený-ch doktorů. — — Co s námi 
polom? Kam s námi? Doktorů všude jako much! 
Hnedle více než pacientů.* — 

>Tedy též na medicíně, jak vyrozumívám, je 
okamžitá záplava,* Honza pokusil se ukázat, že 
ačkoli mu říkají hloupý, jedl vtipnou kaši. 

»Co povídáte: záplava?* byl vyrušen. >Potopa 
je, pravá potopa. Jak věci se mají, je dnes lékař- 
ství samo pacient, kterému žádné očkováni ne- 
pomůže, žádné sérum, kterých přece tolik vy- 
nalezlo* — — 

»Tak tedy ani s medicínou nebude pro mne 
nic?* Honza se tázal truchlivě. 

»Bůh vás chraň na to jen pomyslit! Nejen pro 
sebe, ale i pro své syny, vnuky i pravnuk — 
Na sto let je celý stav zabitý!* — — 

»Jest tu však ještě sestra medicíny,* vyslovil se 
Honza poeticky. — » Spanilá Farmacie. Té pospěji 
v náruč* — — zašeptal něžně. 

Ale vytrhli krásku z jeho loktů. .Informujte se 
dříve v Klubu farmaceutů, nežli se s touhle za- 
dáte pro celý život! — V Tůmově kavárně do- 
stanete náležité poučení! Nerozmnožujte lehko- 
myslně mizérii kondicinujících !« — — 

>Ta naše milá farmacie!* z jiných rtů znělo 
posměšně. .Vždyť je to stará ochechule! Ošumělým 



pozlátkem své někdejší slávy jen nuzně už ověšuje 
dnešní své hadry* — — 

s> Radíte zkrátka: couvnout, dokud čas?* vlasce 
své náhle schladlý tázal se Honza. 

»Leda máte-li hodně peněz! Při tomto stavu 
nejvíce platí: jen kdo má peníze, má rozum... < 

♦ Peníze !« Honza povzdychl. »Kde bych je vzal? 
Přece vám známo, že poklady, které jsem z pod- 
zemí přinesl, na slunci proměnily se v hromádku 
suchého listí.* 

>Za to si apatyku ovšem nekoupíte. A kdo peněz 
nemá, — z této posvátné církve už Je na vždy 
vyloučen. Zásluh životních ať má jinak co chce, při 
farmacii mu za ně nedají zlámanou grešli.* 

Honza už neposlouchal dále ; držel se kolem krku 
pedela fakulty filosofické. 

Ale ten ho rázně odstrčil. .Neudusejí mě, pro- 
sím jich ! K nám nechodějí, nemáme v poslu- 
chárnách ani místo ... A co by z toho na ko- 
nec pro ně koukalo?* — blahosklonně se snížil 
k hovoru. »K vůli nim nebudeme rozmnožovat 
ještě střední školy anebo trávit definitivní profes- 
sory, aby se mohli voni stát jednou suplentem 
někde v Markvarticích ! — — Nebo snad myslejí, 
že se dočkají druhé české university ? — Snad 
nechtějí být živ dvě stě let, člověče? — To jde 
v pohádkách, holenku — ale ne na našem světě ! 
Zkrátka: hledají si štěstí jinde!* . . . 

A Honza letěl na ňadra theologie. 

Dáma neměla ovšem [žádných světských ňader, 
pouze duchovních a zapnula se ke všemu až po krk. 

Honza také zde dostal kvinde . . . (Dokonč.) 
■ H ■ 




Úprkův domek. 



Z ČESKÉHO ŽIVOTA. 

^^ Osudy náhrobku česko- 
bratrského biskupa Jana Au- 
gusty. Před pětadvaciti roky vy- 
hledal bývalý purkmistr mlado- 
boleslavský generální ředitel Zem- 
ské banky dr. Mattuš městské- 
ho radního p. Štěpána Hillera a 
řekl mu: Nalezl jsem v museu 
pamětihodný dopis z r. 1819, 
jejž psal magistrátní úředník mla- 
doboleslavský, Kohout. Byla to 
duše zanícená pro staré a vzácné 
naše památky. V dopise rozhorlil 
se pisatel nad vandalismem svých 
občanů, kteří použili náhrobního 
kamene českobratrského biskupa 
Jana Augusty jako materiálu pro 
dláždění děkanského chrámu 
mladoboleslavského. Kohout chtěl 
aspoň zprávu o tom zachovati po- 
tomstvu, připojil k dopisu kresbu 
fragmentu obruby náhrobku spor- 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 



tretem biskupovým a výslovně při- 
pomíná, že na věčnou paměť ká- 
men popíše. »Mám předtuchu,* po- 
kračoval dr. Mattuš, »že náhrobek 
ten kdesi vězí, a bylo by záhodno 
po něm pátrati.* 

Stalo se, bedlivě hledáno, ale ni- 
čeho nenalezeno. Došlo po dlouhých 
letech k obnově děkanského chrámu 
Nanebevzetí P. Marie. Přizván na 
poradu znalec, stavební rada Wiehl, 
co s barokovým průčelím gothického 
chrámu, které postaviti dal mlado- 
boleslavský děkan Rossí. Wiehl 
doporučil, aby okna v barokovém 
průčelí, pod kterými tušil původní 
okna gothická, byla ohledána a 
obnažena, což se také stalo. Pod 
jedním z těchto původních oken na- 
lezen reliéf husitského kalicha. To 
však nebylo největší překvapení 
mladoboleslavských restaurátorů. 
Došlo také na chatrnou, vyšlapa- 
nou dlažbu z r. 1860. Kameny 
vytrhány, a tu k nemalému překva- 
pení pana Štěpána Hillera, jenž ku 
práci dozíral, objevena dlažba pů- 
vodní, a v ni — zbytky dávno 
hledaného náhrobku bi- 
skupa Augusty. 

A tak po dlouhých letech ob- 
jeven důležitý historický památník. 
Pod starou dlažbou je krypta, v níž 
nalezeny zachovalé dřevěné rakve, 
v nichž odpočívají zpráchnivělá těla 
mladoboleslavských purkmistrů. Na 
rakvích, jež vesměs jsou postaveny 
při zdi, je nápis: »Jacet et tacet. « 
(Leží a mlčí.) Skoro tedy po stu 
letech došlo ke skutku piety, na 
jejíž nedostatek tak bolestně si po- 
žaloval zapomenutý písař mlado- 
boleslavského magistrátu. Dnešní 
generace ovšem s větší vážností 
uvítá nález náhrobku osoby, v historii naší tak vyni- 
kající. Reprodukujeme Kohoutovu plamennou epištolu 
ke mladoboleslavským, jejíž úvodní slova v překladu 
zní: »Z malé úcty k starým památkám byl tento 
náhrobní kámen ze svého místa vyzdvižen a pou- 
žit ke dláždění děkanského kostela. Pod tímto měli 
čeští bratři . . . « Je prostým příkazem občanské 
cti, aby nejen tento, tak divnou hrou osudu obje- 
vený památník, byl důstojně umístěn, ale aby též 
veškeré zbytky a památky obce českobratrské byly 
náležitě šetřeny a příštím věkům zachovány. 

Dr. R. J. K. 

Trilogie o Simsonovi. Dramatická báseň o třech 
částech. Napsal Jaroslav Vrchlický. Hudbu složil 
J. B. Foerster. Ponejprv v Národním divadle 16. září. 







\SQS/ 



<^- ó^^^-'^'^ y"^-"-^ , 















Náhrobek biskupa Jana Augusty. 



Po sedmi letech dostalo se toto dílo na jeviště 
Národního divadla, když našlo svého partnera 
v hudbě. Svým vnějším koloritem neliší se od 
ostatní tvorby mistrovy. Tatáž záliba pro oslnivé 
obrazy Orientu, pro jeho nádheru, barvy, jeho 
žhavý a smyslný dech, který vane jeho epickými 
básněmi i lyrikou. A vším tím přepychem Vý- 
chodu, skvělými kostýmy, drahocennými koberci, 
vůněmi a zlatými sloupy obklopen rek trilogie — 
Simson. Ale v tomto povrchu naznačena již sym- 
bolicky vnitřní tragika dramatu. Rozpor mezi smy- 
slným, vášněmi se chvějícím prostředím královské 
komnaty Abimelechovy — a mezi slabým, impo- 
tentním Simsonem. A nový ještě rozpor. Simson 
kolísá mezi svým posláním a láskou k Dalile. 
Starý zápas mezi duchem a hmotou, mezi mužem 



15 



číslo 1. 



MÁJ 



ročník VI. 



a ženou, v němž žena vítězí. Zde se objevuje 
nový tón, neslyšený druhdy v poesii 
Vrchlického. Básník staví se tu do rad miso- 
gynů a líčí ženu jako ničitelku mužů silou a 
kouzly svého pohlavi. 

Thematem trilogie není biblická historka z knihy 
Soudců, dle niž Dálila oklame Simsona a ostříhavši 
mu vlasy, v nichž tkvěla síla Simsonova, vydá ho 
zrádně nepřátelům. 

Básník pojal Simsona moderně; biblická historka 
byla pouze dekorací. Simson Vrchlického je sla- 
boch, který po prvém polibku usíná v náruči zkla- 
mané, rozhněvané Dálily. A na tomto pathologi- 
ckém zjevu demonstruje básník všechnu hrůzu a 
utrpení muže, pozbývajícího síly a mužnosti. 

Problém příliš delikátní a choulosti.'ý, který 
pouze v ruce básníka mohl projíti úskalím a ne- 
bezpečím, jež mu hrozilo. A trilogie také nezapírá 
básníka : má silné, dramatické momenty, které 
mocně rozechvívají a silně působí, silné konflikty 
a kouzlo vášnivé bohaté dikce. 

Bylo ovšem třeba, aby tak poetickému a deli- 
kátnímu dílu dostalo se také náležitého provedení. 
Mistr prohlásil naprostou spokojenost s provedením 
a vyslovil všem účinkujícím, zejména dramaturgovi 
rež. Kvapilovi plné uznání, a my registrujeme jeho 
projev jako směrodatný. Režie s vypravením Trilo- 
gie skutečně překvapila : oslňující přepych a nád- 
hera Orientu zářila do hlediště. 

Hudba p. Foerstra je poeticky vroucí a tem- 
peramentně zabarvena. rk. 

1^ Po stopách umělecké výzdoby staré Prahy. 

V Mikovcových »Starožitnostech a památkách* 
nalézáme vyobrazení pohledu Týnského kostela 
z Týnské uhčky. Vedle chrámu zachycena ještě 
část průčelí Ungelta s hlavním portálem ; charakteri- 
stická, zaokrouhlená část průčelí, směřující k pod- 
chodu Týnské uličky, na které ještě dnes spatřu- 
jeme střílny, vyobrazena ve »Starožitnostech« s figu- 
rální freskovou (nebo sgraffitovou) výzdobou, po 
které dnes nejsou na průčelí žádné stopy. Kam se 
malby ty poděly ? Byly zničeny, nebo jsou zachovány 
pod omítkou? Stálo by zajisté ;;a pokus, zjistiti, zdali 
malby e.xistují. Stačí oškrábati na zkoušku čtvereční 
metr omítky, a záhada bude rozluštěna. — r. 

-^ Cestovní stipendia hercům a dramatickým 

autorům. Sbor pro zřízení Národního divadla při 
poslední valné hromadě usnesl se, aby zbylého 
jmění bylo dle zněni stanov použito ku prospěchu 
českého dramatického umění tím způsobem, že úroky 
jeho budou každoročně uděleny střídavě českému herci 
a českému dramatikovi jako cestovní stipendium. 



Poněvadž Tylovo sdružení po ukončení činnosti 
své odevzdá též přebytek svůj Sboru pro zřízení 
Národního divadla, bude možno věnovati na sti- 
pendia ta každého roku 500 — 600 K. Mimo to 
vypíše Sbor pro zříz. Národ. div. též některé ceny 
na práce dramatické. Ve výboru zasedají za před- 
sednictví F. Heritesa A. Balšánek, F. Bílý, 
Dr. J. Borecký, V. Dyk, K. Glúckselig, J. 
Kamper, Dr. V. Kopi st a,. V. S ch laf f er, Dr. 
H. Škorpil, V. Stech, H. Vo pálka. 

— Z vinohradského divadla. V neděli 22. září 
1907 sestoupil se poprvé angažovaný personál 
(mimo orchestr, který nastoupí o týden později) 
v nádherném foyeru Městského divadla. Členstvo 
bylo uvítáno předsedou drem K. M a r k e m a ře- 
ditelem F. A. S u b e r t e m. Druhého dne zapo- 
čaly již zkoušky, které prvních deset dnů konají 
se ve velkých šatnách a v prostorách Národního 
domu. Zatím bude položena podlaha na jevišti, 
které jinak je úplně hotovo. Zkoušení propadel a 
tahů dekoračních používání jeviště vaditi již nebude. 

^^ Joza Uprka. Zajisté málo uměleckých jmen 
— alespoň u nás — srostlo tak pevně s pojmem 
rodného kraje, jako jméno Uprkovo, jehož zvuk 
vybavuje v nás představu moravské Slovače, kraje 
podivuhodných kontrastu barevných, stejně prud- 
kých a rázovitých jako jsou affekty, plnící duši 
plnokrevného Slováka. S obrazů Úprkových zná už 
i cizina pružné šohaje s vlajícími kosárky i svižné 
šohajky ve skrčenkách a s nabíranými rukávky 
bělostných košulek, všechnu tu zevnější, samo- 
rostlou kulturu slováckých dědin, kterou v plném 
rozsahu procítiti lze jen na místě, uprostřed tohoto 
rázovitého lidu, jehož kroj oslňuje barevnou nád- 
herou, jehož tance uchvacují ohněm, švihem i ele- 
gancí, a jehož píseň překonává citovou hloubkou. 
Slovač — tof pohádka plná kouzla a jasu, jejíhož 
konce snad už nejbližší generace nezastihnou. Zů- 
stanou jim jen vzpomínky otců, národopisný ma- 
teriál, uložený pečlivě museích a Úprková plátna, 
která jim povědí nejvíce, neboť z nich mluviti buds 
sama skutečnost. Mistr Joza žije v úhledném domku 
mezi svými Slováky, sám rázovitý jako oni, sou- 
střeďuje všechno své umění na své životní dílo, 
které nebude imponovat rozmanitosti látky ale jednotou 
a bohatstvím obsahu. S paletou v ruce prochází 
dědinou a maluje mladé i staré ve všední práci 
i ve svátečním klidu, ve chvíli vroucí zbožnosti 
i v okamžicích překypující bujnosti. S pravou slovan- 
skou pohostinností pak vitá hosta, jehož uctivá vínem 
z vlastního sklepa, vínem, plným zdravé síly a ne- 
falšovaného ohně, jako jsou jeho lidé i jeho bar/y 



Ročník VI. číslo 1. vydáno dne 27. září 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. .MÁJ má ročně na 800 stran. Píedphicí se na 
čtvrt roku K 280 ípoštou K 3-201 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE MAJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zdarma. — Čtrnáctidenní přilehá Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) zt příplatek jedné 
koruny člvriletně. Jinak sešit za 24 hal. - 

Otiskovati 2 Máje obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeine vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno len s udáním oramens. 



MAJITEL A vydavatel: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MAJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S KUCENIM OMEZENÝM 

V PiíAZE. REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV STECH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIRMY HUSNIK A HAUSLER. — TISKEM DRA ED. GREGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKY: 



Loutky. 

Román. 

lUustruje Artuš Scheiner. 

(Pokračování.) 




\omu jen ? namítl vítězně 
továrník, já jsem celý 
den v závodě, má paní 
celý den u klavíru, 
vy budete ve škole, 
a jen obědy a večeře 
— pokud vám bude 
libo — budeme míti spo- 
lečné. Snad se neznu- 
díme na vzájem? 
Při tom podával mně s úsměvem plným 
dobré vůle své bohatě vyšperkované etui cizo- 
zemských doutníkových specialit. 

Nevím, jak mi bylo v té chvíli. .'\le přes 
kraj talíře zvedly se ke mně na novo dvě 
velké pomněnkové oči Jiříkovy — a bylo roz- 
hodnuto. 
Přijal jsem. 

— Nu, můžete to zkusit, dodával pan Krágl 
s úsměvem. Jste volný vždy, a my vám, 
pane, jen vděční budeme. Viď, Jiříku? 

Obličej hocha zářil vítězoslávou. Než jsem 
se nadál, stálo na stole šampaňské, ťukli jsme 
si v plné shodě, a bylo nám dobře v té chvíli, 
nejvíc Jiříkovi. 

Nejsem sentimentální, ale jistě mně ten 
hoch udělal v té chvíli svýma pomněnkovýma 
očima. Byla v nich jakási dobrota, po které 
nebylo stopy v tváři jeho otce, banální celkem 
a nijak zvlášť sympatické. 

— Mám v městě ještě všelijaké řízení, po- 
dotkl továrník při černé kávě. — Máte-li si 
ještě snad co obstarat, jste volný dle libosti, 
ale k šesté bychom mohli odjeti domů. Vy- 
táhl hodinky : Ano, na šestou jsem objednal 
Tomše, viď, Jiříku? 



Hoch přisvědčil. Já neměl ničeho na práci 
a když továrník odešel za svými pochůzkami, 
zůstal jsem s Jiříkem v sálu. Hoch se brzy 
rozhovořil a čím dále tím více se mně líbil. 
Jeho duše byla ryzí a netknutá, úsudek jeho 
bystrý a při veškeré naivnosti správný. Ne- 
vím ani, jak uprchlý ty dvě tři hodiny, a již 
sklepník ohlašoval, že ekypáž pana továrníka 
je tu. O pár minut později se dostavil pan 
Kragl. Tomeš hodil můj lehký supplentský 
kufr na kozlík, sedli jsme a jeli k továrně. 

Nebudu vás nuditi detaily krátké cesty. Bylo 
to i v ekypáži továrníkově přece více než 
čtvrt hodiny dvojí skoro každodenní projížďky 
— ale co je to pro mladého člověka, pomyslil 
jsem si. Střelou jsme projeli městem a před- 
městím, pak svahem plným mladých bříz, a 
za ním kynul nám již komín a brzy průčelí 
tovární budovy. 

Stanuli jsme před vchodem do parku s ko- 
vanou mříží. 

^ Jsme doma, podotkl pan Krágl. Tomši, 
obstarejte zavazadla pana professora — prosím 
račte za mnou — Jiříku, běž a ohlas ma- 
mince, že jsme tu ! 

Slezl jsem a ubíral se za panem Kráglem. 
»Tam jsou sklárny, « pravil jaksi nedbale, »těmi 
vás dnes nuditi nebudu, je také již pozdě na 
to, zde naše obydlí« akynul na právo k níz- 
kému, bílému staveni, skrývajícímu se v hu- 
stém věncoví révy. Veranda celá byla jako 
v zeleném rámci. Listím kmitala světla. 

Za chvíli octli jsme se v útulné přízemní 
jídelně. Brzy se nosilo na stůl. Usedli jsme. 

— A což mamá, nepřijde? ptal se továrník 
netrpělivě Jiříka, sestupujícího vnitřními toči- 
tými schody do jídelny. 



ir 



ClSLO 2. 



m4j 



ročník VI. 



— Ne, tatínku, prosí za odpui-tění, ma dnes 
migrénu. 

— Ach, ty věčné migrény, zvolal pan Krágl. 
ůfastný člověče, jenž neznáte tyhle věci, do- 
dal s úsměvem, usazuje mne po svém boku. 

Jiřík sedl proti nám. 

\'ečeře byla skvostná — aspoii se mně tak 
zdálo — ale tichá. Já viděl jen blaženost Ji- 
říkovu a tou jsem byl očarován. 

Po večeři seděli jsme ještě chvíli a kouřili. 
Jiřik se nemohl ode mne odtrhnouti, visel fia 
mně každým pohledem a hnutím. 

Továrník mluvil málo. Sem tam něco po- 
dotkl o dílnách a práci, o lidech a poměrech. 
Bylo k desáté, když vstal a pravil : 

— Jiříčku, dej dobrou noc panu professo- 
rovi. 

Pak obrátil se ke mně: — Váš pokoj je dnes 
provisorní, zítra se teprve upraví byt váš de- 
finitivně. Neměl jsem tuchy, jak milého a 
vzácného hosta si přivedu dnes. 

Kočí Tomeš čekal u kredence s rozžatým 
světlem. Políbil jsem Jiříka na čelo, stiskl ruku 
panu Kráglovi a ubíral se do prvního po- 
schodí za Tomšem, jenž mi svítil po scho- 
dech. 

Spal jsem výborně v přesvědčení, že jsem 
udělal hned terno při prvním kroku své dráhy 
životní. — 

Milkovič se napil a pokračoval : 

Domácí paní neviděl jsem ani druhého ani 
třetího dne. Migréna nepovolila, a tak jsme 
snídali, obědvali, večeřeli v tiché idylle sami, jako 
v první večer po mém příjezdu. Já měl co 
dělat ve škole, továrník v pisárně a v dílnách, 
a mohu skoro říci, že nám bylo docela dobře 
v těchto prvních dnech. Já byl aspoň docela 
spokojen. Tím s větším napjetím jsem očekával 
asi pátý, nebo šestý večer, kdy jaksi slavnostně 
bylo ohlášeno, že k večeři přijde »mamá'í. Je 
už docela zdráva a těší se prý velice, aby se 
seznámila se mnou. 

Já byl zatím s lehkým svým supplentským 
kufříkem přestěhován do levého křídla tovární 
budovy. Pěkný pokoj s rozlehlou předsíní, 
s vyhlídkou do lesnaté krajiny a s celým 
komfortem, s plnou samostatnosti. 

Bylo asi mezi sedmou a osmou hodinou, 
kdy zašustilo hedvábí a v jídelně se zjevila 
paní Kráglová. 

Zjev vskutku neobyčejný a do jisté míry 
imposantní. Asi o 15 let mladší než její 
chof, velká, štíhlá, junonické postavy, ale 
s jistou umdleností v tváří a s allurami — 
jek se mi na první pohled zdálo — skoro pří- 
liš velkopanskými. Dráždila i mrazila v témž 
okamžiku. Byla si patrně vědoma své váhy a 
svého postavení v domě. Pan Krágl — mně 
se aspoň tak zdálo ten večer — vypadal vedle 
ní skromný, velmi skromný. Můj supplentský 



rozum S! takto představoval královnu v exilu. 
Proč zro\'na v exilu, nedovedl jsem si jasně 
vysvětliti, ale královnu jistě, to j-em cítil. 

Bj'la ke mně nad míru laskavá a vlídná. 
Ale i v tom byl jakýsi osten, ukládající re- 
servu. Vycítil jsem paní domu, vládnoucí zpod 
závoje svých migrén a rozladěni zcela samo- 
statně a suverénně. 

Po večeři, při které se málo mluvilo, jen to 
nejnutnější, pohladila Jiříka, poslala jej spát, 
pak se obrátila k muži. 

— Prosím tě o cigaretu. 

On sáhl k svému etui, ale cigaret neměl, 
já si dovolil nabídnouti svoje, přijala s úsmě- 
vem a sklonila se v křes'o s grácií antické 
bohyně. 

— Jste hudebník, pane professore ? — Bj'l jsem 
na váhách. To málo, co jsem uměl, nechtěl 
jsem exponovati — usmál jsem se rozpa- 
čitě. 

— Ale šachista je, Lucy, podotkl pan 
Krágl. 

— Tím lépe — smím vás prosit o partii? 

— Prohraju jistě, milostpaní. 

— Uvidíme, odpověděla klidně. 

A hráli jsme. Krágl stál za námi a pozoroval 
každý tah bedlivě okem znalce. 

— Nehrajete špatně, prohodila paní Lucy 
mezi hrou asi při desátém tahu. — Smím vás 
prosit ještě o cigaretu ? 

Táhl jsem a podával jí při tom své etui. 
Usmála se, ale jak, v tom bylo celé peklo 
rozkoše. 

— Vidíte, rozumím šachům a rád si časem 
zahraju, pravil továrník kolébaje se na pod- 
patku levé nohy, ale nesnesu v ničem pedan- 
terii, a Lucy je tuze velkou pedantkou v ša- 
chu, a proto s ní hráti nemohu. 

— To však je nezbytné, Karle, pravila ona 
jaksi znaveně, a pan professor jest rovněž pe- 
dant, a to mne těší. 

Zasmála se jaksi tajemně a vítězně. 
Nevím, proč jsem si v té chvíli vzpomněl 
na záhadný úsměv Mony Lisy. 

— Ale já pedantství nesnesu, zvolal továr- 
ník, ani ve hře, má milá. 

Byla na tahu, ale zvrátila se celou tíhou 
svého kvetoucího těla do křesla. 

— A vidíš, pravila jaksi umdleně, já je vy- 
žaduji i v lásce. 

— Odfoukla dým cigarety a hrála klidně 
dál. S jistotou a mathematicky. 

— Vyhrajete, pane professore, pravila při 
dvacátém tahu. 

— Dejte pokoj, už to začíná býti nudné, 
pravil továrník a obrátil se ke klavíru. 

— Tu ho máte celého, pravila paní Krá- 
glová flegmaticky. 

— Šach králi, hlásil jsem nesměle. 

— Ale vždyf je to mat, vykřikla ona. 



ROČNÍK VI 



MÁJ 



ClSLO 



— Ještě ne, ale bude ve dvou tazích. 

— Odpusťte, ale mýlíte se. 

Sklonila se nad šachovnici, a v celé pose 
jejího těla i v tazích bledého obličeje bylo 
zjevné neobyčejné napětí celé její bytosti. 

Pan Krágl probíral zatím klávesy, chytil 
melodii tu, pustil ji tam, fantasoval, jak se říká 
zcela volně a bezstarostně. 

— Mat — vyhrál jste pane, pravila skoro 
ledovíte a převrhla figury. 

Uklonil jsem se mlčky. 

— A jak prospívá Jiřík? začala najednou tó- 
nem docela cizím, jaksi mrazivým a — chlebo- 
dárským. 5f "" , 

— Děkuji, dobře 

— pokud vím,'; 
Naklonila se k ša- 
chovníci a začala 
rovnati íigury. 

— Smím prosit 
o revanche? Ne- 
půjdu přece pora- 
žena od ^ prvního 
turnaje? Žebronila 
skoro dojemně dět- 
sky. 

Ale Lucy, je deset 
hodin, namítal od 
klavíru pan Krágl. 

— Třeba půlnoc 

— nesmysl, ozvala 
se podrážděně, ale 
já přec nemohu jíti 
zabita spát. 

— To je dětin- 
ská tvrdošíjnost, že 
ne? pane professore, 
namítal továrník. 

— Jak jest libo 
milostivé paní, od- 
pověděljsem klidně, 
jsem vždycky ksluž- 
bám. 

Ale já jdu spát, 
Lucy, hlásil pan 
Krágl. 

— Dobrou noc, Karle, pravila, skoro ospale 
jej parodujíc. Ale vy mí dáte ještě cigaretu, 
pane professore? 

Co mi zbývalo ? Pan Krágl mi stiskl ruku, 
pokynul své paní a zmizel na točitých scho- 
dech, vedoucích z jídelny do vnitřních po- 
kojů. 

Zůstali jsme sami. 

Přišel ještě Tomeš a nalil likéru do úzkých 
sklenek. 

Hráli jsme mlčky, ani slova nepadlo celé 
půlhodiny. Hráli jsme houževnatě, neústupně 
a tvrdě, jako nepřátelé zarytí. Ona občas od- 
foukla dým cigarety, dotkla se číšky a sklo- 




nila zase hlavu nad figurami, které přede 
mnou jen tancovaly. Ale i já jsem napínal 
-vou ostražitost, až jsem cítil únavu. 
Náhle se zastavila a zvrátila do křesla. 

— Vidíte, tohle je pravá hra a rozkoš ! 
Bude to remisa dle všeho, ale i ta mne blaží. 
Nevyhrál nikdo, a jdem spokojeni spát, každý 
vědom své sily a své převahy. To je to nej- 
hezčí — že ne ? 

A smála se, až jí perleťové zoubky hrály 
karmínem přivřených rtu. 

— Dobrou noc, pane professore ! Podala mi 
ruku, políbil jsem ji, ale cítil, jak se lehce za- 
chvěla při dotknutí 
mých rtů. 



Milkovič se ■' na 
chvíli odmlčel. Pak 
se silně prohnul na 
rákosové židli, od- 
fouknul popel s pa- 
pirosy, zasmušil se 
najednou a pravil 
dosti drsně: 

— Eh, do čeho 
jsem se to pustil, 
hoši ! Tady vás nu- 
dím takovými lapa- 
liemi. Patrně jsem 
ztratil rozum, pro- 
miňte vlídně, ale 
dále pokračovati ne- 
hodlám. 

— Ovšem, že jsi 
ztratil rozum, nebo 
blázna si z nás přec 
dělati nebudeš, dou- 
fáme, pravil mrazivě 
doktor. 

— Mně se to ve- 
lice líbí, podotknul 
básník, začíná to 
pikantně — 

— Ne, je to jen 
pravdivé, všecko ži- 
votně pravdivé, bránil se Milkovič. 

— Tedy pokračuj, vybízel literární historik 
za souhlasu všech. 

— Nemohu, hoši, pravil drsně Milkovič. Vi- 
dím, že dostal jsem se do něčeho, čeho ne- 
zmohu a kam nestačím. Byl by to román a 
konečně nudný román pro neinteressenty. Ro- 
mán dvou osob, a to je fádní na konec. 
A zvlášť, když vám řeknu, že to nikdy k ni- 
čemu mezi hrdinou a hrdinkou nedošlo, pak 
by to byl román docela zbytečný. 

— To snad se tobě může zdáti, namítl doktor. 
Což pro bůh i ty jsi toho zastaralého náhledu, že 
musí každý román skončiti sňatkem? (Pokrač.) 



CISLO 2. 



MÁJ 



ročník VI. 



KAREL WEINFURTER: 



Ženě. 

(Zlomek hymny.) 



fllava tvá sladká a vznešená, oblita světlem a vůní, 
Soucitu Královno, vždycky v mých vidinách 

vnadou svou trůní! 
Panna a Matka — dva problémy — v nebeském 

čele tvém svití, 
kde mír své lilie pěstuje, kde vášně blesky 

se nití. . 



Sarkofág egyptský zdobí tvé profily vážné a smavé, 

v andělských kůrech tě vidím zas, vítězné zpí- 
vati »Ave<. 

V kamejích vždy jsi mne vábila subtilním 
uměním Reků, 

na starých loutnách se pyšníváš v perleti tlu- 
meném vděku. 



V barevných gothických oknech, když opálu 

světlo v nich víří, 
dlouhé když paprsky ve škálách malebných 

skrze ně hýří, 
v požáru vznícených sluncí zříš Madonnj' očima 

dolů : 
tryská z nich majestát panenství, moře též ma- 
tei^ských bolů. 



Z japonských brokátů vyzíráš, z fragmentů 
mosaik šerých, 

z portrétů benátských paláců v posách se u- 
smíváš sterých, 

ve vlysu indickém střídá tě ztrnulá tvář boha Sivý, 

na vásách etrurských děsí mne pohled tvůj 
Gorgóny divý ! 



Tisíců generac výkvěte, Titanko vnady a lásky, 
posvátná ikono lidstva, kdo znal by tvé formy 

a masky, 
kdo by chtěl sečísti kněží tvých věrných a od- 
daných davy ! 
Krystale Vesmíru I Duhou buď míru a díku 

a slávy! 



ANT. BALŠANEK: 



Za starou i novou Prahu! 



(Pokrač. a dokončení.^ 




e starých částech Prahy 
jest dosavadní bilance 
>úprav« stejně kormu- 
tlivoua smutnou. Staly 
se velké, snad i těžké 
hříchy proti rázu Staré 
Prahy — leč omluvi- 
telné; staly sej inde 
t é ž (Řím, Florenc, No- 
rimberk, Brussel) ; j i c h 
výsleďk'y, reakci vyvolávající, vedly 
pak k nápravě. 

Doba nebyla umělecky vyspělá a zralá, ne- 
znajíc ceny krásy odkazu předků, nevědouc, 
kterak přizpůsobiti je potřebám doby nové. 
't Máme pevně za to, že dnes na př. oběto- 
vání celé V. čtvrti úplně a bezvýhradně 
assanaci, nebylo by možno bez usilovných 
pokusů, zachovati jistá rázovitá ústředí v okolí 
starých památek. 



Ještě dnes snad jen několik hlav.jasně vidí, 
jaká ohromná přeměna očekává srdce Prahy, 
náměstí staroměstské, až dojde 
ku přestavbě staré azbudování 
nové radnice, až padne celá ulice 
Platnéřská, jako padla ulice Ka- 
prová! 

Zde obě velké idey Stará i Nová Praha, ne- 
přátelsky stojí proti sobě a není pochyby, že 
Praha Nová zvítězí právem živého a silného 
nad tím, co hyne a zmírá ! 

Pravda, po i vlivem idey zachování starého 
rázu obec pražská postarala se o opatření 
plánů polohy pro Malou Stranu a Hradčany, 
Staré Město, Vyšehrad s přilehlou částí No- 
vého města, které, dojdou-li potvrzení — bu- 
dou celkem výrazem toho, co dnešní gene- 
race vzhledem k obtížným poměrům vymoci 
si troufá. Slabá stránka plánů těch jest, že 
padnou nepochybně ještě do platnosti nyněj- 



ROČNÍK VI. 



MAJ 



číslo 2 



šího řádu stavebního, který — o tom není 
u nás nejmenšího sporu — jest hrobařem 
Staré Prahy. 

Rozpor, který jeví se mezi tendencemi 
plánů regLilačních a paragrafy starého řádu 
stavebního, jest dnes tak mocný, že jest 
hlavní překážkou jích schválení k vůli pro- 
testům interessentů, kteří se cítí poškozeni 
hlavně tím, že snahy staropražské překáži 
jim v rychlém a bezohledném využití domně- 
lých práv, která jim jednotlivá ustanovení 
řádu stavebního sice poskytuji, plány polohy 
však odepírají. 

Proto označili jsme v předu, že zápas o Sta- 
rou Prahu namnoze veden jest falešným smě- 
rem, nebof hlavni a snad jediný nepří- 
tel její jest nynější řád stavební. 
Odejměte odpůrcům Staré Prahy tento štít — 
a zničíte jich silu. V tomto směru též 
záchrana Staré Prahy jedině jest 
možná a dosažitelná. 

Po léta projednávaly komise sněmu král. če 
ského a zemský výbor osnovu nového řádu 
stavebního, jež ve správném poznání chyb, 
které se staly, dalekosáhlé ochrany jak jed- 
notlivým starým památkám, tak i celkovému 
rázu obcí poskytuje. 

Obsáhlý a hluboce propracovaný tento ela- 
borát — osnova nového řádu staveb- 
ního — založený na bedlivých studiích sou- 
časných řádů cizích, na němž po léta se pra- 
covalo a který již po 2 léta má zásadní schvá- 
lení vládou zajištěné, čeká pouze své projed- 
nání a schválení na sněmu král. českého. Již 
v zasedání loňském měl býti položen na po- 
řad jednání sněmovního — z čehož však se- 
šlo pro odpor odborných spolků technických, 
jež v části podrobné, týkající se technického 
provádění staveb, spatřovaly různé vážné ne- 
dostatky, nutné změny vyžadující. Uznává se 
však všestranně, že všeobecná část nové 
osnovy, týkající se plánů přehledných a 
upravovacích, zřizování a upravování veřej- 
ných prostranství, rázu a vzhledu obcí, sta- 
rých památek, dále pak část o řízení ve vě- 
cech stavebních, jest vzorně sestavena 
a že odpovídá asi ideálu, který by 
stoupencům Staré i Nové Prahy ta- 
nul na mysli. 

Nařízení opřehlednýchplánechVelké 
Prahy, dále o plánech upravovacích 
(podrobných) pro jednotlivé její části, nařízení 
o odstupňovaném zastavění podle 
pásem, o postupném, skutečnou potřebou 
diktovaném zastavování, inventariso- 
vání starých a uměleckých památek 
a jich ochraně, chránění rázu maleb- 
ných a historických ústředí Staré 
Prahy, dále pak ustanovení o úřadech sta- 
vebních, jmenovitě pak zřízení uměle- 



ckých komissi při úřadech I. instance, 
stavebního sboru jako II. instance a staveb- 
rího senátu pro stavby Nejvyšším dvorem, 
státem a zemí prováděné — odpovídají v e- 
směs dlouholetým našim tužbám a 
splnilyby rázem to, oč po léta marně 
usilujeme. 

Předloha byla vzata loni z denního poiádku 
a v zasedání letošním — které jest posled- 
ním v sněmovním období — více na pořad asi 
nepřijde. 

Tím mnoholetá, úmorná, dalekosáhlá práce 
tato rozpadává se v niveč, nebof s nově vo- 
leným sněmem musí jednání o novou osnovu 
začíti znovu. 

Počítejme, že by se podařilo nový eleborát 
projednati a schváliti ve 3 nejbližších léiech ; 
dále pak, že plány přehledné opatří se sta- 
vebním sborem ve 2 letech od doby schvá- 
lení osnovy, plány upravovací pak v dalších 
6 letech: co to znamená? Pro Starou 
i Novou Prahů ztrátu nejméně 11 
roků! Do roku 1918 správný vývoj Prahy 
má být rdousen a ničen ! 

Za tuto řadu let zmizí mnoho, co dnes 
podmiňuje ráz Staré Prahy a co by za plat- 
ní isti nového řádu snadno mohlo býti zachrá- 
něno; vznikne naopak mnoho, co bude 
trvalým zohyzděním a trvalou překážkou 
uměleckého vytváření Prahy Nové. 

A to vše jen v pádu nejpříznivějším, že 
celé nové jednání hladce se provede i 

Řekli jsme předem, že boj o záchranu sta- 
rého rázu Prahy vede se dnes falešnými 
směry. Dlužno také říci proč. 

Zdrojem všeho zla a stálého ne- 
be z p e č í jak pro Starou, tak i pro Novou 
Prahu jest nynější řád stavební, vydávající 
nejdražší statky kulturní, veškerenstvu patřící, 
v šanc hrabivosti a ziskuchtivosti jednotlivců. 

O tom jsme nezvratně přesvědčeni všichni; 
rovněž i to jest všeobecně známo, že po do- 
hodě zemského výboru s vládou není více 
žádné překážky v cestě, aby se osnova^ no- 
vého řádu stavebního uzákonila — aspoň ve 
své části všeobecné, jak výše naznačeno. 

Stačí vskutku prolomiti jen tu pa- 
pírovou stěnu — a jsme u cíle svých 
snah. 

Kde vězí ta síla ztajená, která dovede vy- 
volat vášnivý odpor, kdykoli — byť i domněle 
— hrozí nebezpečí sebe nepatrnější památce 
minulosti? 

Kde jsou ruce, které třímají prapor proti 
• bestii triumfans«, aby pomohly ji zardousit 
nyní, kdy příležitost jest tak lákavá? 

Ani publicistika naše, aniž korporace, obecní 
representace — o jejíž nejpřednější zájmy ide- 
ální i hmotné jde, nepozvedají hlasu svého, sněm 
král. českého není zahrnut peticemi, aby při- 



CISLO 2. 



MÁJ 



ročník VI. 



kročil konečně k dílu, a vyřknul to spásné, dávno 
očekávané slovo, aby první postavil se v čelo 
šiku »Za Starou i Novou Prahu!< 

Jest nebezpečí v prodlení ! Propasená vhodná 
chvíle nevrátí se nikdy více! 

Vyvolalo-li heslo >Za Starou Prahu !« nad- 
šení mezi intelligencí českou, postavivší se 
jako jeden muž do bojů a zápasil, které smě- 
řují jen k obraně, sledujíce tudíž cíle nega- 
tivné — vyvolá zajisté heslo »ZaStarouiNo- 
vou Prahu!« nadšení aspoň stejné tam, 
kde jde o práci positivní. Cestu jsme na- 
značili výí-e. 

I když uzákoní se čásl osnovy řádu sta- 
vebního ve smyslu uvedeném, zbývá zákono- 
dárství našemu vykonati ještě mnoho. Při- 
pomeneme své doby obci, zemi i státu po- 
vinnosti jich vůči hlavě království, tak dlouho 
a hříšně zanedbávané. 

Dnes, kdy brány sněmu král. Českého jsou 
otevřeny, voláme všem našim poslancům vstříc : 
»Zachraiíte trosky Staré Prahy! 
Chraňte Prahu Novou! Uvolněte ty síly, 
které dnes vyčerpávají se stálým a marným 
bojem, zadržte vetem svým nekonečné zápasy, 
zdolávající všechnu positivní práci, uvolněte 
proud toho nadšení, který spojil veškeru če- 
skou intelligencí v šik jediný! Nuže, dnes, 
kdy otevírá senám možnost, bez ná- 
mahy dospěti k metě vytknuté, vy- 
řkněte vetem svým to heslo, na něž 
veškeren lid český toužebně čeká; 

»Z a Starou i Novou Prahu!* 

Mnoho jíž ztraceno, čeho oželeti musíme 
pro vždy ; uvědomíme-li si však celý komplex 
otázek staropražských. čekajících svého ře- 
šení, přípomeneme-li si pak dále všecky ty 
smělé, dalekosáhlé, nikoli však neuskutečni- 
telné cíle Nové, Velké Prahy, žasnouti 
musíme nad tím faktem, že nehledá 



seúsilovněji zákonitý podklad kjich 
řešení. 

Velké otázky technické, kanalisace a vodo- 
vod řeší se kooperací sdružených měst 
Velké Prahy. 

Není možno i zde, kde jde o otázky tak 
eminentně kulturního a národního významu, 
stejným způsobem je řešiti? 

Byť i sen o Velké Praze pro okamžik byl 
neuskutečnitelným, zdá se nám zjednání spo- 
lečného zákonitého podkladu k příštímu zdár- 
nému jejímu vývoji možným a snadným — • 
vypracování společného přehled- 
ného plánu již ve smyslu ustanovení 
osnovy nového řádu stavebního. 

Projeví li obce súčastněné pevnou vůli, do- 
savadní, chaotický mnohdy rozvoj zaměniti 
lepším, promyšlenějším, zájmům Velké Prahy 
plně vyhovujícím, stane se Velká Praha 
skutkem, byť i copouhé sdružení sa- 
mosprávných obcí. 

I v tomto směru stane se nový stavební řád 
pojítkem města mateřského s městy a obcemi 
vůkolnímí; dnes, kdy každá obec hledí si 
zájmů svých bez ohledu na celek, vzniká ne- 
přirozený a neudržitelný stav, zaviněný pouze 
tendencemi autonomistickými, chráněnými ny- 
nějším řádem stavebním. 

Zájem národní toho nezbytně žádá, 
aby ony statky kulturní, represento- 
vané zachováním rázu Staré a velko- 
lepým, stejně cenným vybudováním 
Nové Prahy byly náležitě obhájeny. 

Má li zmlknouti mnoholetý, vysilující boj 
o Starou Prahu a nemá-li se rozpoutati stejně 
úporný, stejně bezúspěšný, otravný zápas o No- 
vou Prahu, jest třebajednoho: zákono- 
dárstvím zemským zjednati půdu pro 
společnou, plodnou práci, jedinou 
svého druhu v našich dějinách, pod 
praporem Staré i Nové Prahy! 



KAREL KLOSTERMANN : 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 



lověk by řekl, že byl 
šťasten, tenhle Váša, 
vzhledem ke kníže- 
címu blahobytu, jenž 
mu plynul ze skvělého 
výdělku týdenních sed- 
mi zlatých. Aspoň si 
nikdy nestěžoval, ač na 
pohled tělo jeho vysý- 
chalo žalostně ; také 
Barča, jeho žena, si libovala, jak dobře se jim 




vede, nebot i ona nepřetržitě přivydělávala, po- 
máhajíc v hospodářství starostově. Už i vepříka 
stačila si odchovávat a několik husí, jež se uži- 
vily, sama nevěděla jak, a z jichž nastřádaného 
peří si už pořídila peřinu a dvě podušky. Ba, ne- 
bylo lze popříti, že dokonce jakéhos mravního 
vítězství dobyla, neboť Matouš Frček tak sobě 
vedl naproti ni, jako by se byl styděl za pře- 
náhlení, jehož se vůči ní byl dopustil : z po- 
čátku se jí vyhýbal, později už i děkoval, kdy- 
koli, potkávajíc ho, jej pozdravovala. Zkrátka, 



ROČNÍK VI. 



^ 



MAJ 



ČÍSLO 2. 



všecko se obracelo k lepšímu, když nové udá- 
losti a vysoká místní politika přivodily zase 
obrat k horšímu. 

Ne dost toho, že husy domkářů skoro každým 
dnem se dopouštěly hanebného pychu v sel- 
ských ovsích ; nejen že více kluků domkář- 
ských bylo přistiženo, ani pásli krávy na obec- 
ních pastviskách, na něž přece jen sedláci 
měli právo ; netoliko že domkáři spustili pře- 
ohromný rámus a, spojivše se s bezzemky, 
hlučnou demonstraci provedli a sedlákům 
práva na lesy a pastviska urputně popírali, 
když proti nepovolaným pasákům se zakro- 
čilo : udalo se i několik smělých krádeží, ba, 
právě Matouši Frčkovi vloupali se zloději do 
statku a ukradli mu dva vepře, jež v samém 
chlévě kruté zabili, do lesa odnesli a tam 
vnitřnosti z nich vyvrhli. Přes svoji zloděj- 
skou vyškolenost tito zločinci nedovedli ukrýti 
svoje stopy, četníci je vypátrali a, když vyšlo 
na jevo, že to byli lidé z továrny, názory 
Frčkovy v příčině neodkladné nutnosti, vyči- 
stiti obec ode všech nebezpečných, škodli- 
vých a podezřelých živlů, nabyly vrchu a zá- 
roveň s těmito přesvědčení, že dosavadní sta- 
rosta není s to a schopen, aby tuto očistu 
provedl. Když pak za těchto pohnutých dob 
došlo k novým volbám obecního představen- 
stva, opustili starostu mnozí jeho přívrženci 
a Matouš Frček se svými stoupenci zvítězil 
na celé čáře. 

Jen se tento uvázal v úřad. do něhož mu 
pomohly jeho výmluvnost a černé činy něko- 
lika továrních dělníků a nádeníků, již i nová 
éra započala. Jakýs druh Bartoloméjské noci 
vykonán byl bez milosti nade všemi, kdož 
byli^kdy trestáni. 

»Sest jich dnes vypověděli, už jim poslali 
výměr, aby se do týdne klidili. Nás to taky 
nemine. Co si počnem?« 

Tuto zprávu přinesl kteréhos šeredného 
listopadového večera Váša Křenek své ženě. 
Sklesl na židli, zakryl si obličej dlaněma. 
Zena neodpověděla; věděla beztak; u býva- 
lého starosty jí to pověděli a panímáma pla- 
kala nad ní a nad jejími dětmi. 

Ticho bylo v té malinké světničce; děti 
mlčely, jako by tušily, že se připravuje cosi 
hrozivého; jen vítr hučel v komíně a nej- 
menší děcko, kojenec ještě, slabounce za- 
vrnělo ve své kolébce. 

Venku se sypal studený, pronikavý déšť, 
tma jako v pytli a bláta, že nohy přes kot- 
níky do něho zapadaly. 

Zena přiložila několik oklestků do kamen, 
na nichž už polévka se vařila. 

)»Ještě, chvála Bohu, co jíst máme,< pra- 
vila; »co se budeš soužit? Bůh nás neopustí'; 
však jsi zdráv, mně taky nic nechybí a dělat 
tady nebo jinde, je to jedno.* 



Váša vstal, podíval se na ženu; pak oči 
jeho k dětem zabloudily, s jednoho na druhé 
se přenesly: dvě děvčátka, drobná, plavo- 
vlasá, bosá, v chatrných režných košiličkách, 
v chudičkých, umouněných barevných sukén- 
kuch, jedna pěti, druhá čtyř let, hošíček jedva 
dvouletý, polonahý, po podlaze se batolící. 
Na nich na všech spočinuly chvilku zraky 
otcovy, až posléze utkvěly na ubožáčku v ko- 
lébce, jehož líčka téměř rozeznat nebylo v polo- 
šeru světničky, velmi nedokonale osvětlené 
blikavou, začazenou petrolejovou lampou, na 
skobce ve zdi zavěšenou. 

»Ono se řekne,* pravil, »odejít odsud, najít 
si práci jinde!... jenom kterak odejít v té 
psotě s těmi dětmi a kde ji najít ! Vypovědí 
nás — do své domovské obce se musím vrá- 
tit .. . a co tam? Tam nic není, ničeho nic! 
Odtamtud všecko utíká, protože, dělej co dělej 
a jak dělej, nikdo se tam neuživí. A potom : 
nikdo mě tam nezná a nikoho tam nemám. 
Dvanáct let mi bylo, když jsem odešel pasáč- 
kovat u slouhy někde za Pískem. Co ty o tom 
víš!... ani jsem ti to nepověděl, protože je 
hanba povídat. Ale dnes ti to povím, abys 
věděla, abys byla připravena. Do šestnácti 
let jsem pasáčkoval, potom se mi už nechtělo. 
A\s sedlák zas mě nechtěl za pacholka, že 
prý jsem mladý a slabý na to. Tak jsem tedy 
odešel hledat si službu jinde. Jako by se byli 
umluvili, všickni stejně říkali a nechytit se, 
ne a ne. Na zimu to bylo, psota jako dnes, 
krejcaru v kapse nebylo a jíst se chtělo. Nu, 
pravda: tu a tam dali, když jsem prosil, ale 
na konec mé sebral četník pro žebrotu a pra- 
covní knížka prý taky nebyla v pořádku a 
domovského listu jsem neměl . . . E, darmo 
povídat ! Do šatlavy mě strčili někde v Blatné 
a potom postrkem poslali domů do Velenova. 
U Plánice je to — bída a nouze je tam, až 
Bůh brání . . . Nu, došel jsem. »»Hleďte, šupáka 
vedou !«« křičely děti, co se nakupily před vraty 
u představeného. Počumovaly tam dvé ho- 
diny, než představený se vrátil z lesa. »»Zas 
takovej mordiján,' zařval na mne, když mě 
spatřil; »»to už je třetí letos! .. .<« A když mě 
poznal, začal láteřit znovu. »»A setsakrament- 
skej pobudo ! Tos ty ? Čert tě vem ! Tátu ži- 
víme a teď ještě tebe! Pojdi, neřáde, nechceš-li 
dělat l«« — Já na to, že rád budu dělat, jen 
najde-li se kde. — Tu zas on: »»Snad já ti 
mám najít službu, ty mizero! U koho chceš 
dělat? My sami práci nemáme !«* — A tu zlost 
potom, když musela obec platit útraty za po- 
strk ! . . . Nu, našel jsem tátu — máma už ne- 
žila, ta umřela, jedva že jsem před čtyřmi 
roky odešel z domova ... v bídě a nouzi sko- 
nala. V rozbité chalupě táta měl byt, došky 
prohnily na střeše, okýnko papírem a hadry 
zalepené, dvéře do světničky se nezavíraly, 



CISLO 2. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



zima tam horši než v psinci. Žebrák táta, na 
holé slámě poléhával, starou houní se při- 
krýval, a sešlý a bídný byl, vychrtlý, jako 
pára nad hrncem. Nepoznal mě, když jsem 
vešel. Táto, povídám, vj' mě neznáte?... Tu 
on se dal do pláče a, když jsem mu řekl, co 
se mi stalo, zaplakal ještě víc. »»A ty můj 
chlapče.*- povídá, •>a kerak já tě uživím jen 
jediný den, když sám nemám kouska chleba, 
leda něco slupek z bramborů a hrstičku černé 
mouky !<« — Ptám se po příbuzných, po zná- 
mých — pomřelí, odešlí do světa; neměl, chu- 
dák táta, kdo by mu byl podal sklenici vody. 
Ani padesát let mu ještě nebylo, a vypadal 
jako by mu bylo osmdesát. Co byl živ, se 
dřel a lopotil, nikomu co by za nehet se vešlo 
nevzal, a teď tahle bída! Sotva na nohou 
stál, celé skroucené byly, a ruce se třásly, že 
polévky nabrat na lžící nestačily. Ptám se po 
bratru, po sestrách. >» Pepík je někde v Mo- 
stě,«« povídá táta, >»uhlí tam dobývá .. .je- li 
vůbec živ. Už bych skoro řekl, že není — 
tři roky po něm ani slechu ani řádky. Fána 
je ve Vídni ; ještě tu že mám, tu a tam po- 
sílá nějakou tu zlatku. Nebýt jí, hlady bych 
už byl zemřel. Nána a Mařena slouží u sed- 
láků, jedna v Břežanech, druhá v Malém Boru. 
Tak tu stojím opuštěnej jako kůl v plotě. «♦ 
Tak povídá táta a já poslouchám a pláču 
s ním. Tak co budem dělat? ptám se ho. 
»»Nic,<« povídá,^ »»oddáme se do vůle Boží 
a umřem.«« — Řekne se: umřem!... přece 
se mi umírat nechtělo a vzpíral jsem se. Vy 
si nemůžete pomoci, povídám tátovi, vy dělat 
nemůžete ; ale já snad přeci něco najdu a ňák 
vás uživím . . . Hodil rukou. Je prý to marné; 
chraň Pánbůh krást, ale ani čeho ukradnout 
by nebylo, leda kus dobytka, a to že by mě 
chytli. « 

Váša se odmlčel, znovu si zakryl dlaněma 
obličej. Žena, která ho byla poslouchala, oči 
majíc vytřeštěné a ruce sepiaté, teprve po 
chvíli jako by se byla vzpamatovala. 

»A kterak že to bylo dál?« tázala se duše- 
ným hlasem, jako by nechtěla, aby děti sly- 
šely. 

»Nu, kterak dál? Sebral jsem se a došel 
k představenému a že pracovat chci a musím, 
mu povídám. Oř. na mne jako sršán: »»Zmetku 
prachzatracenej, co na mne lezeš ? Dyf už 
jsem ti řek', že u nás nic není! Jdi do světa 
a hledej si práci. Dám ti knížku a s tou si 
dojdeš do Klatov na hejtmanství, tam ti ji 
potvrdí a domovní list ti vydají taky. Ale za 
knížku mu5Í.š zaplatit a na kolek musíš dát, 
rozumíš ?«< Řekl jsem mu, že na to nemám 
peněz. Na to on, to že mu do toho nic není, 
že mi tedy knížku nedá, abych prý pošel 
hlady, že mne škoda nebude. Prosil jsem ho, 
aby mě zatím založil, že, jak jen práci najdu. 



všecko mu poctivě zaplatím ; že mi je taky 
o tátu, který umírá hladem, zimou a vysíle- 
ním, aby přece měl smilovaní s ním, a sám 
že taky mám hlad, od včerejška že jsem sou- 
sta v ústech neměl. Na to zas on, já že jsem 
mladý a dva tři dní o hladu prý vydržím; 
abych prý si došel do Těchonic na pana fa- 
ráře, ten že mi dá peníze na knížku a na 
kolek: od čeho prý je farářem, ne-li, aby chu- 
dým pomáhal; a táta ať prý pojde, čím dřív 
tím lip pro něho; co s ním, když dělat ne- 
může! Tu mi přišla zlost. To jste obec? po- 
vídám mu : svého člověka hlady a zimou ne- 
cháte umřít? A Pánbůh že se na tohle bude 
dívat? ... A do Klatov mě posíláte a vidíte, 
že nemám ani obuv ... a bos v tom blátě 
tam mám dojít, pět hodin cesty?... A k fa- 
rářovi mě posíláte do Těchonic? Což tam do- 
jdu takhle? ... A on pořád svou, aby čert mě 
vzal, až už mě zlost přemohla a já na něho 
spustil: Víte co? Když jste vy takový, tak se 
potom divit nebudete, až uvidíte, co provedu. 
Zatopím sobě a vám. Ať je z toho cokoli. Za- 
vřou mě, a bude po zimě a po hladu, a vy 
půjdete žebrat . . .< 

Žena, všecka zděšena, uslyševši tato slova, 
přerušila jeho řeč. 

»Pro pět ran Krista Pána,' zvolala, >ty ses 
nebál takhle mluvit?* 

»Nebál!< odpověděl, »a při sám Bůh, já 
bych to byl udělal. Už mí bylo všecko jedno, 
i šibenice bych se byl nelek'. — On se zarazil, 
když tohle slyšel, a že mě dá zavřít, zabru- 
čel. — Dejte, povídám, aspoň se najím a ohřeju; 
a, až mě pustí, přijdu zas a zas vás vypálím. 
Však uvidíte, že se vás nebojím. • — Zarazil se 
ještě víc a obrátil ; už mě neposílal k čertu a 
konec byl, že mi dal najíst, že mi opatřil 
obuv, ba i peníze dal na cestu do Klatov. 
Přespal jsem někde v maštali a nazejtří jsem 
si tam došel a všecko jsem si přivedl do po- 
řádku ; ještě téhož dne jsem se vrátil. Co jsem 
po té cestě zkusil, nikdo by neuvěřil, a přece 
jsem byl rád, že jsem tu knížku a ten list 
měl. 

Taky jsem hned šel hledat si práci a 
našel jsem ji v Nalžovských lesích, kde ká- 
celi drva. Pomoz Pánbůh, byla to práce! Jak- 
těživ jsem sekeru neměl v rukou a teď se s ní 
ohánět od rána do pozdního večera a potom 
domů v plískanici a v mrazu, a ráno, než se 
rozednilo, zas do práce, půl druhé hodiny 
cesty, a za všecko — dvacet krejcarů denně, 
a z těch jsem ještě dával tatovi! A nevůle 
všude, jako prašivého se mne štítili, šupáka, 
jak mi přezdívali a soustička nepodali. U táty 
jsem přespávat nemohl, ta jeho přikrývka na 
oba nestačila, tak jsem tu onde v maštalích 
a ve chlévech líhal, a ráno mě vyháněli s kři- 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 2. 



kem a laním jako cizího psa. Když si tak 
vzpomenu, do pláče je mi! Ty moje ubohé 
ruce, popraskané od mokra a mrazu, plné 
krvavých mozolů . . . obuv špatná, oděv 
bídný ... a dřel jsem se, muj Bože! co jsem 
se dřel ! . . . a těch pár krejcarů jen a za ty 
mi často ani prodat nechtěli kouska chleba, 
pár bramborů, hrnku mléka . . . Jen zrovna 
zas nejchudší ... ti aspoři prodali, když sami 
dát nemohli ... V kostele kázal pan farář, 
aby majetní se smilovali nad chudými ! Kde 



pak! ... a táta, chudák, na svém stlaní, pro- 
vlhlém, prohnilém . . . každým dnem víc a víc 
vysýchal a chřadnul . . . otepi drchanky mu 
nedali, když jsme za ni prosili ... že pro te- 
lata, pro prasata potřebují, se vymlouvali, a 
t(i ještě, kteří lepši mezi nimi byli; kteří za- 
tvrzelejší, ani výmluvy neměli, zaškaredili se, 
nečisté slovo dali. Nu, pravda, zle bylo všem, 
i sedlákům; vždyť je to kraj Bjhem prokletý! 
... a vlci jako by tam přebývali a ne lidé . ..« 

(Pokračováni.) 



DR. JIŘÍ GUTH: 




Na zámku. 

Reminiscence a l<us memoirů. 
(Pokračováni.) 



ehda totiž každý český 
kandidát bez rozdilu, 
ať jakéhokoli odboru, 
^^ ^^ musil vedle svého od- 

^^tiV ^H^BTi^— ' boru konati zkoušku 
. V^V^. HgjyařOí z češtiny, jakožto ja- 
X. Y^^^^^V^— HB zyka vyučovacího a 
^ííLTrj^P '**J^S nebesa vědí proč, také 
^f^^g^pjg^tfc gg z němčiny. Nevím, je-li 
""^^^ tomu tak dosud a k če- 

mu tato německá zkouška. Ale zkrátka ne- 
božtík profesor Gebauer nebyl s mojí němčinou 
spokojen a nebýti přímluvy vzácného přítele 
profesora Durdíka, byl bych z toho jazyka 
propadl jako žalud. Vzhledem k dobrému 
výsledku z předmětů ostatních, filosofie, mathe- 
matiky a fysiky, byl jsem propuštěn seznamkou 
• sotva dostačující*. Nevím, všiml-li si princ 
této bídy, ale po svém dopise byl jsem defi- 
nitivně pi^ijat. Pro českou komisi dost dobře 
německy jsem neuměl, ale pak učil jsem ně- 
mecky dokonce i předmětům mně cizím. Šlo 
to, a dost dobře . . . 

Princ vzal mne s sebou, do své pracovny, 
po vojensku jednoduché, nezdobené ničím než 
řadou podobizen a obrazů příbuzných a zná- 
mých generálů a vojevůdců. 

>Rád bych,« pravil, »aby princové učili se 
také česky. Vedle vyučování češtině budete 
tedy s nimi mluviti česky a přes to, že konversace 
naše je německá i francouzská, i pokud jste 
s nimi v saloně, nebude nijak na závadu. 



budete-li v českém hovoru pokračovati. Také 
princezna Charlotta, nejstarší moje dcera, mluví 
dobře česky. O vyučování, také u prince Be 
dřicha, budete se dělit s panem doktorem S. 
jak jsme zprvu ujednali, je li pravda, a teď 
kde jsou hoši?« 

Sešli jsme spolu dolů, do parku, kde byli 
princové. Přišli hned a podávali mi ruce. 

Byli tři. Nejstarší Bedřich, šestnáctiletý, 
hezký, štíhlý hoch, povahy poněkud zdrželivé 
ale pevného, při tom však dobrého oka, mladší 
Albrecht, třináctiletý, klassicky ušlechtilé tváře, 
přímého, také dobromyslného pohledu, pěkně 
urostlý, posléze nejmladší Max, s brejlemi 
o silných čočkách na očích, vzezření trochu 
chorobného, ale chytrého. 

»Max teprve nedávno se vystonal z těžkého 
rheumatismu,« vysvětloval kníže, »musí být 
trochu opatrný . . . Ale myslím, že soustav- 
ným cvikem předejdeme následkům. Skalický 
doktor K. dovede výborně radit, . . . jemu 
děkuje za svoji záchranu . . . Tak vás pro- 
zatím nechám s nimi. Obědváme ve dvě 
hodiny, na shledanou!* 

Sluha přehodil mi svrchník a osaměl jsem 
s princem Bedřichem, čili Fredym, jak mu 
říkali. Albrecht a Max, myslíce asi, že nového 
učitele užijí ještě dost, ztratili se do kuchyně, 
umístěné v pobočnérn křídle zámku. Za chvíli za- 
hlédl jsem je za křovím s krajíci chleba na- 
mazaného máslem a obloženého kusy masa, ve 



CISLO 2. 



MÁJ 



ročník VI. 



společnosti tří nebo čtyř kluků, podobně proti 
hladu opatřených. Byla to část jejich »mužstva<, 
hoši z Ratibořic a okolních vesnic, s nimiž 
malí princové hrávali si na vojáky a sváděli 
hotové bitvy někdy i dosti tuhé. Vzadu v lo- 
žírhausu měli tito >vojáci< svůj arsenál, sklad 
dřevěných ručnic a šavlí a zámecká kuchyně 
bývala jejich menáží, dobrou a bohatou. Co 
kluků se tam najedlo za několik dní i na ně- 
kolik dni napřed I Po bitvě obě strany ne- 
přátelské svorně tady dojídaly zbytky tabule, 
i se svými urozenými svůdci, pro něž tato 
společnost byla také výbornou školou češtiny 
a princové mluvili již tehda přizvukem na- 
prosto správným. Sice zásoba slov byla v této 
škole obohacena mnohými výrazy málo salon- 
ními, ale řeči dodávalo to originálního ná- 
derhu . . . 

»Není libo se projít ?« vybídl mne princ Fredy, 
který teď prováděl mne po parku a milým, 
intelligentnim způsobem odpovídal na otázky, 
jimiž chtěl jsem se informovati o dosavadních 
jeho studiích. Mluvili jsme dílem česky, dílem 
německy. Všichni tři princové měli obleky, 
z nichž na první ráz poznals venkovského 
krejčíře — a pokud zůstávali doma, býval jak jim 
tak panu knížeti dvorním dodavatelem pan V., 
krejčí a zároveň hostinský zámecké restaurace 
ratibořické. Ovšem také švec jejich byl zdejší 
mistr a bylo cosi tak zvláště líbezného v té 
prostotě, s jakou všichni zde, dámy arci 
vyjímaje, se šatili a vystupovali . . . 

Ještě teď dopoledne vykonal jsem nezbytné 
návštěvy: u příštího koUegy dra S., Němce 
odkudsi z Gottink, bývalého řízného seconde- 
lieutenanta, kterému, jak se zdalo, byly pří- 
jemnější hodiny mimo úřad než v úřadě a 
učitele N. rovněž Němce, ale bodrého chováním 
i smýšlením, který kladl všem princům i prin- 
ceznám první základy jejich vědomostí vůbec, 
od slabikáře počínaje, a už dlouhá léta byl zde 
v domě. Rád vzpomínám tohoto stárnoucího 
mládence, jemně vzdělaného, spravedlivého . . 

Teprve před diner byl jsem představen ostat- 
ním obyvatelům zámku. Především byl tam 
domácí maršálek p, H., bývalý důstojník han- 
noverský, který představil mne dvorní dámě 
baronesse B., štíhlé dívce zralejšího věku 
a staré slečně von M., dvorní dámě princezny 
Idy. sestry knížete a dobré tety. 

Krátce před druhou hodinou přišli princové, 
za nimi hned otec, ve fraku tak jako my 
ostatní pánové a s ním princezna Charlotta, 



krásná, osmnáctiletá, tahů ušlechtilých, vysoce 
intelligentní tváře, a princ mne představil. Po- 
čínala se mi hlava točit a hladu jsem nic 
necítil, třeba že od rána jsem nejedl. Ještě 
jak živ ve fraku jsem neobědval, ba bylo to 
snad poprvé, co jsem frak měl na sobě, — jak to 
dopadne? 

Posléze lokaj u dveří stojící rozevřel dveře 
dokořán a vcházela princezna, usměvavá, zas 
v jiné toaletě než ráno, pozdravujíc na všecky 
strany. Především obrátila se ke mně, ještě 
cizinci, tázajíc se, jak se mi líbí zdejší kraj. 
Já na to, že znám jej aspoň z líčení. 

»To z Babičky Boženy Němcové, viďte. 
Znám tu knihu a její obsah, třeba že, bohužel, 
česky neumím . . .« 

Byly to hřejivé paprsky v nezvyklém tom 
ovzduší. 

Pak podal princ Vilém rámě princezně, princ 
Fredy své tetě, kdežto my ostatní í-li volněji 
do malé, přízemní jídelny. Já tenkrát poslední, 
ač princové se ke mně připojili. 

Nebylo věcí snadnou, zachovati všecky před- 
pisy etiketní jak při diner tak po něm, když 
jsem jich neznal a když ještě k tomu tísnilo 
mne vědomí, že jsem pozorován. Sám musil 
jsem konati pozorování, abych řídil se podle 
ostatních a nevzbudil zdání neohrabanosti, což 
zvláště pro příští mé žáky bylo by bývalo 
učiněné gaudium. Jen některé matčiny pokyny 
byly mi tady vodítkem a to bezpečným, pak 
hbitost mládí, tak že konečně dostavil se 
i hlad. 

Po diner, k jehož konci dala znamení pani 
princezna, odešli jsme na terasu za přizemním, 
t. zv. zahradním salonem, kde byl cercle a 
pila se černá káva. Přišly také tři nejmladší 
princezny, které obědvaly se svými gouvernant- 
kami ve svých pokojích. Toho dne měl jsem 
sic ještě prázdno, ale rád poslechl jsem vy- 
bídnutí obou mladších princů, abych šel na 
procházku »Babiččinými údolím*. Po němečku 
tam sic říkali jen Aupathal. 

Večer, v letní té době souper bylo na terase, 
již beze zvláštní toalety, kterou vyžadovala 
toliko jídelna. Po souper zase posedělo se 
v saloně, princezna matka neopomenula pro- 
mluviti s každým z nás a byli jsme pak pro- 
puštěni. 

.•\ tak začal můj život vychovatelský, v pro- 
středí docela neobvyklém, cizím, v němž bylo 
mi domácněti. (Pokračování.) 



TEODORO GUERRERO: 



'rpim-li, mne v samotě nech, 
trpiš-li, jen ke mně spěš, 
bol můj mým je bolem pouze, 
cizí bol však mým je též. 



A. P. 



HLOUPÝ HONZA NA ZEMI. 

(Dokončeni). 

^Sjbrátil se na techniku. Nepochodil ani tady. — 
>^ I lady jej varovali, zrazovali, zapřísahali, aby 
se střemhlav neřitil do záhuby. V žádném odboru 
technickém žádné vyhlídky ! • — Žádná naděje na 
zlepšeni dnešní stagnace. Všecko všude přeplněno, 
přecpáno lidmi, nikde žádný pravý život, samé jen 
živoření. 

Málem byl by Honza — ačkoli ryzí demokrat — 
oblekl vojenskou uniformu. — Na vojně by snad 
byl se jakž takž zachytil. Bohužel však nenaučil 
se, jak povědomo z pohádek, nikdy německy . . . 
a tak viděl, že je tu po karriéře ; nemůže státi se 
ani kaprálem. Pustil tedy myšlenku nešťastnou hned 
v zárodku. 

V těžkém postavení svém vzpomněl, že četl 
v M. Juniana Justina Výtahu z dějin filippských 
Pompeje Troga na str. 194. českého vydání pře- 
kladu Fr. Št. Kotta, kterak Dionysius ÍL, když 
vzdal se vlády a usadil se v Korinthu, žil život 
opovržení hodný a — konečně i učitelem byl . . . 
»Nuže,< pravil k sobě Honza — »pěkný život 
jsem snad tuze neveď. Ale když sarriovládce v Sy- 
rakusách — proč ne já? — Když všecko praská, 
jaká pomoc! Stanu se tedy učitelem, mládeže pě- 
stitelem !< — 

Ale jakoby sám Komenský byl vystoupil z kaž- 
dých z milionů úst, která ho denně berou nadarmo, 
a zrazoval od stavu, k němuž sám jako arciučitel 
náleží — tolik toho slyšel Honza výmluvnými 
slovy pěkného o radostech učitelství jen v jediné 
Budči ... do ostatních ani nešel. 

Stydlivě už jen poptal se ještě, nebylo-li by 
pro něho na světě kousek chlebíčka, kdyby za- 
přel své pohlaví a oolékl se do ženských šatů . . . 

To pochodil teprve! Ženských že je na všech 
školách a vistavech vzdělávacích všude bezmála 
ještě více než mužských . . . Největší myslitelé 
lámou si už dnes hlavy, co s nimi jednou, kam 
umistit všechny studované ženy v životní samo- 
statnosti . . . 

»Ne, nebudu rozmnožovat tak zvaný intelligentní 
proletariál !« usmyslil si Honza. 



• Pravdu máte,« posilnil jej v tom pán, který 
se k němu přitočil. »U nás v Cechách vrhá se 
všecko jen na studie ! Nikdo se neobrací k pra- 
ktickému povolání — k obchodu jmenovitě. A 
přece v tom spočívá uzdravení národohospodářské 
naší podřízenosti a tím napravení neiJspěchů našich 
politických.* — Šlechetný muž byl sám obchod- 
níkem, ale syny své všecky dával studovat a bo- 
haté dcery vdával za úředníky a důstojníky, aspoň 
úřední sluhy, aby měly zaručenou pensi; že byl 
však poslancem, musil mluviti také něco pro národ. 

Honza neměl sice mnoho smyslu pro obchod, 
jak z pohádek o něm známo dostatečně. Ale řečí 
plnou nejen překrásných obratů, ale i rad a po- 
kynů, udělovaných mimo to nezištně též na za- 
čátku školního roku všemi časopisy a žurnály na- 
dějnému vlasteneckému dorostu, byl tak zaujat, že 
hořel po uplatněni se pod žezlem Merkurovým. 

Na který odbor má se jen vrhnout? Které zboží 
vybrat sobě, aby na jeho prodeji zkusil svou osvěd- 
čenou solidnost? . . . 

Obešel všechny obchody, velké i malé v celé 
Praze i v předměstích — všude ho přivítali vlídně 
a úsměvně, domnívajíce se, že je kupec, na kte- 
rého toužebně čekali; když se však dověděli, co 
Honzu přivádí, měli tisíce chutí vyrazit s ním 
dvéře . . . 

Jak že se vede při obchodu? — Tady to vidí! 
Darmo povídat — velké daně — vysoké činže — 
žádný obrat — za hotové se nic neodbude — 
všecko aby se dávalo na dluh, který pak nikdo 
neplatí — režie ohromná — zvýšené požadavky 
personálu. 

Na Honzu hloupého tak zrovna čekali! 

• Vždyť je všade samá konkurrence — namnoze 
nezřízená — pro všechno krám vedle krámu !« — 

»Ten holomek nám otevře ještě knihkupectví a 
bude prodávat pohádky o sobě!* ozvalo se i naše Na- 
kladatelské družstvo Máje — »prece jsme je my 
také vydali !» 

Honza m konec sám přišel k poznání, že při 
obchodu jemu nekvetou růže ani brambory. 

>Dám se raději na řemeslo!* — rozhodl se. 
♦ Řemeslo má zlaté dno,* zadeklamoval sobě Honza 
vroucně. 

>Ale vyražené dávno!* byl hned zakřiknut. 

»A čim bys chtěl, prosím tě, chlapče, nejraději 
být?* přímo se ho tázali. 

"Řezníkem!* zvolal rychle Honza. »Poctivý ten 
cech zachránil nám přece Prahu před Švédy I Čin 
ten mne naplňuje k němu důvěrou . . .•« 

>To je velice hezké od tebe,* přivítalo jej pří- 
slušné společenstvo živnostenské. .Sami jsme na 



27 



CISLO 2. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



to pyšni. Chodíme v historickém kroji svém na 
všechny národní slavností. Ale, kamaráde — kdybysi 
mohl se stát řezníkem do minulosti — to ano — 
prpč pak ne? Ale za poměrů dnešních — — Jaký 
nápad od tebe, brachu ? Dnes — kdy je dobytek tak 
drahý a ceny ma^^a přimo směšně nízké — — a na 

maso mají lidé pořád míři a míň peněz Mirrio to 

— a to je vlastně hlavni věc: podívej se, co je také 
nás! Nejen Švédy bychom mohli porazit, ale spo- 
jená vojska všech velmocí . . . Chceš-li už na ře- 
meslo, obrať se k jinému ! — Víme z pohádek 
přece, že jsi poctivý chlap, a poctivě to také 
s tebou mysHme . . .« 

sBudu tedy pekařem !« Honza ve zmatku chytal 
se nového břehu. 

»Člověče, kam jsi dal rozum ?« voláno hned na 
něho. »Obilí je sice laciné, mouka skorém za- 
darmo, ale pečivo za to malé, menší den ode dne. 
Každý pekař musí schudnout, na žebráckou mošnu 
přijít, hlady umřít, neboť svých housek se nfnají. 
A lidé, jak se zdá, nebudou brzo mít už ani na 
ty . . . K tomu považ : co je nás ! Co je nás — 
co je nás ubohých a hladovících pekařů . . .♦ 

.Co je nás! Co je nás!« — slyšel Honza se 
všech stran, nad sebou i pod sebou. 

Ševci, krejčí, zednici, tesaři, rukavičkáři, kartáč- 
níci atd. atd. začali se práti o Honzu, ne že by 
každé z těch a jiných řemesel ho chtělo urvat 
pro sebe, ale že ho spojenými silami chtěli utlouci, 
aby se tím způsobem zbavili hrozící soutěže. 

Honza se tak snadno nedal. Bránil se jako lev. 

»Hostinskou živnost zvolím !« vzkřikl pojednou. 
»Když je všude už tak zle — tady snad přece 
ještě není ! — Pije se v Čechách pořád dost, jak 
slyším . . .« 

>Pije,« přisvědčeno ochotně — »více než dost! 
Spolky antialkoholické, abstinentní — čert ať je 
vezme! — jinak nám opravdu příliš mnoho neškodí. 
Obchod s pivem v lahvích je to, co nás dusí 
nejvíce — ovšem byly naše deputace vyslané, k po- 
slancům i ministrům, všade vlídně přijatv, a všude 

nám slíbena všemožná podpora Ale dobrého 

tě také u nás jistě nic nečeká! — Břicho ti nena- 
roste — leda jako nám z toho trápení a soužení. Nic 
není plátno! Jako jiné živnosti, také i živnost 
hostinská očividně hyne, upadá — - — Proto si 
dobře rozmysli všechno, nežli vyvedeš nějakou hlou- 
post, Honzíčku! — A nezapomeň také, že v Praze 
i na Kr. Vinohradech na každém rohu je aspoň 
jedna hospoda — * 

»A já se stanu raději sedlákem!* — vztyčil se 
pojednou Honza odhodlaně. »Sedlákem jsem bez- 
toho od narození celou svou bytostí! Synem volné 
přírody 1 Dítětem země hroudy ! — — Není nad 
selský stav,« — liboval si Honza, odcházeje do 
kraje. »V něm jedině lze dosíci pravého blaha, 
jak dobře praví Tolstoj — « 

>Jak že?« — zaječela vlna první agrární schůze, 
do níž se Honza dostal. »NeiJroda — sucho — 



daně — čeládka* — sypalo se Honzovi na hlavu 
jako krupobití na pole. »A vláda nečiní ničeho! 
Vláda zanedbává zúmyslně zemědělství, které je přece 
základem bytí státu! Nedbá ničeho !« 

Honzovi šla hlava kolem. »Tak tedy ani sed- 
lák není se svým stavem spokoien!* — dovolil 
si poznamenati. — »Dobře praví to už Faust u Ko- 
peckého . . . Kdybych jen věděl, kam teď ještě 
jít, kam se obrátit?* — přemítal nahlas Honza. 

»Co je nám polom I Marné řeči 1 Kliď se, 
odkud jsi přišel! Nebo ti zpřerážíme všechny 
hnáty — — « 

Honzovi bylo jako člověku, který se octnul 
v koncích. Pracně sbíral v mozku poslední špetky 
své hlouposti, aby si něco ještě vymyslil. 

Napadlo mu už jenom, že za mladosti jevil hu- 
dební nadáni. Na pastvě doma v horách pískával na 
moldánky a často i hladem. 

Šel se poptat na konservatoř, nemohl-li by se 
nějak uchytit při hudbě, muzikou se uživit, ale 
shledal, že také tu na něho nečekají. 

»Tolik se neurodí v celém světě vavřínu, co by 
ho bylo potřebí na hlavy virtuosů, kteří se 
narodí jen v Čechách !•< — volal Honza, ubíhaje 
od Rudolfina jako štvaný. 

Ubohý nepochodil ani, když chtěl státi se me- 
tařem ulic, výběrčím potravní daně anebo na mostě, 
kočím u koňské tramwaye, ani na jiných podobných 
stanicích. 

I zde všade stesk na poměry a lidí habaděj ! — 

Nevěděl kam se obrátit. Hloupost jeho i sila 
byly již vyčerpány. 

Usedl zkormouceně na nábřeží. 

»Marno všecko! Marno* ■ 

Nezbývá mu nic, než vrátiti se do pohádky 
anebo skočit do Vltavy — — 

Kniha, jak známo z knihkupeckých a naklada- 
telských prospektů, jest nejlepší přítelkyní člověka 
a neměla by chyběti v žádné vlastenecké rodině, 
v žádné spořádané domácnosti. 

Nemaje dosud na zemi žádného stálého bytu, 
Honza nosil svou knihovnu zatím v kapse u vesty. 

Vytáhl v zoufalství svém svazek básní. 

A hle! — 

»Ó, básníci, jen tvořte dál a dále, 
vy srdce vroucí a vy mysli vzňaté, 
vždyť v srdcích nadšení, jak pramen v skále, 
a naděj, radost uzavřenou máte!* — četl. 



»Nuž padejte v tmu jako hvězdné deště — 
co písku v moři je vás málo ještě* 

Vyjasnila se tvář Honzova. 

• Tak tedy konečně přece!* zajásal. >Konečně 
jsem našel stav, který není ještě přeplněn . . . « 

>Co pískuvmořinásjemálo ještě !<— - 
pěje sám přední representant básnického umění 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČlSLO 2. 



Jaroslav \'rchlický ve svém] Epilogu knihy Pouti 
k Eldoradu — — 

A v Čechách, pokud vím, ačkoli o básníky také 
zrovna žádná nouze — nu, co písku v moři jich 
přece snad ještě není . . . 

• Zaplať Pán Bůh « 'radoval se, tančil a výskal 
Honza. 

»Nemusím se už ^utopit, ani s hanbou vrátiti 
se zpět do pohádky — — |Stanu se českým 
b.ásnikem!« — — — ites. 



borné kritice, ačkoliv celkový dojem byl velice 
pi-iznivý. 

Sbírání porculánu českého jest mladého data, 
neboť mánie sběratelská přihlížela v dřívější 
době ke starším, na pohled vábivějším výrobkům 
cizích továren. Poznalo se na štěstí konečně, 
že máme v českém porculánu poklady svérázné, 
umělecky cenné tvorby keramické, a je již 
svrchovaně na čase, aby jednou provedena byla 
koncentrace tohoto zboží, než úplně zmizí (ex- 




Socharskí výzJoba ballustrďay přid Lu.ů.ob 



Z ČESKÉHO IŽIVOTA. 

?^— Výstava českého porculánu. Byly roze- 
slány pozvánky interessentům, aby se súčastnili 
výstavky českého porculánu, pořádané pod pa- 
tronátem pražského Umělecko-průmyslového musea. 
Sympatickým posláním tohoto podniku má býti 
v první řadě exposice našeho porculánu, na- 
cházejících se v rukou soukromníků, a jako 
doplněk bude přijímán též porculán cizí (vídenský, 
míšeňský, frankenthálský, nymphenburský, dále 
francouzský a anglický). Zvláštní zájem na této 
výstavce máme z té příčiny, poněvadž se tu 
jedná o první objemnou ukázku českého 
porculánu, kterou pořádají činitelé v první 
řadě povolaní. Měli jsme ovšem již loni příleži- 
tost obdivovati milou výstavku, pořádanou sou- 
borem dam u sv. Vojtěcha, která, sledujíc cíle 
humánní, nepodléhala ovšem nejpřísnější, od- 



portem, zničením a pod.) Každá mánie vyvolá 
bohužel temné stíny — falsifikátory totiž, kteří 
v době všeobecného nadšení se zdarem loví. 
Podvodníci tito jsou velice nebezpeční, po- 
něvadž jsou virtuosy nejen v padělání, nýbrž 
i v odbytu. Vymýšlejí přímo celé romány, aby 
zanícené amatéry napálili. Při manévru tomto 
hrají často významnou lílohu staré dámy, — 
figuríny, které v románu agenta pokračují a 
které dovedou kormutlivě zaplakati nad památkou 
po — pradědečkovi. Bystrý znalec však přece 
jen pozná, že starý český tento porculán byl 
před měsícem vyroben — ve známé saské to- 
várně. Těšíme se, že kritické oko pořadatelů 
výstavy bude bdíti nad čistotou své exposice, 
a že se s padělky na výstavě neshledáme. 
Kontrola tato bude zároveň dobrým lékem pro 
amatéry a zároveň — metlou pro pod- 
vodníky, tak že snad ozdraví í celý náš 



29 



CISLO 2. 



_ MÁJ 



ročník VI. 



soukromý trh s naším, nám tak drahým českým 
porculánem. ^• 

— Zloděj. Hra o třech dějstvích. Francouzsky 
napsal Henry Bernstein. Přeložila Vilemína 
Nováková. Poprvé na Národním divadle 25. 
září t. r. Režisér Alois Sedláček. — Autor jest 
bystrý a obratný dramatik, který zná divadlo 
i obecenstvo a ví, že effektní scény zajišťují i slab- 
ším kusům dlouhý život. Novinka je také effektnim 
kusem par excellence. A k vůli effektům nebral 
autor pravděpodobnost a logiku příliš na váhu, 
byl jist, že přes tyto momenty přenese se snadno, 
jen když užije překvapujících a účinných effektu. 
Hra také udržela zájem hlediště, ac v novince není 
ani nových motivů ani nových typů, a mimovolně 
se do paměti vracejí reminiscence na staré mistry 
divadelní techniky. Nikdo se však do parallely 
nepouští a dává se unést živou a vzrušující dra- 
matičností scén, zvláště když dialog, který na mno- 
hých místech je rozvleklý a mdlý, oživí a rozjiskři 
se. Přirozeno, že divák sleduje konflikty a děj 
s neutuchajícím zájmem : kriminalistické historky 
odjakživa poutaly. Zvláště, když obviněným je roz- 
košná, mladá žena, která sahá přítelkyni do zá- 
suvky pro peníze, jen aby si mohla opatřiti drahé 
a nádherné roby a zalíbila se svému muži. 
A ve třech jednáních vystřídají se na jevišti vše- 
cky tóny; od sentimentálních do pathosu, od mi- 
lostných scén až do vášnivých výbuchů hněvu a 
úzkosti. Paní Benoniová, která hrála koketní 
a vášnivou ženu, sehrála ji s ohněm svého tem- 
peramentu a s vroucností, která mile působila. 

rk. 

-■- Ant. Klášterský: Sonety prchavých 
okamžiků. (V Praze 1907. Vydalo Nakladatelské 
družstvo Máje. Tiskem Jiřího Jelena na Mělníce.) 

Tato sbírka tvoří pendant k Sonetům tiché pohody, 
které vyšly před dvěma roky. Celkem jest jejich 
pokračováním, ba spíš vyvrcholením. Je těžko psáti 
o ní autorovi, jemuž jest připsána, již proto, aby 
se neřeklo, že nějaký ohled vede jeho pero, že 
snad jen z pouhé kamaraderie se něco vychvaluje 
atd., jak u nás bývá zvykem. Ale já píšu dle 
svého přesvědčení, a to musí býti mým štítem, psal 
bych zrovna tak, kdyby byla věnována komukoliv, 
a píši tak přes to, že na nejednom místě se kmitne 
má osoba i zmínka o mé práci mezi jejími řádky. Snad 
se to leckomu nebude líbit, ale naše poměry literární 
zde určují přede vším. Ale i kdyby těch nebylo, 
své mínění může přece říci každý — af jest již 
interessován či není — tedy netřeba omluv. 

Můj úsudek jest, že nové sonety Klášterského 
tvoří sbírku bohatou myšlenkami a bohatou citem, 
že jsou zralými plody na stromu poesie hlubokých 
kořenů, po kterých jako po všem možno hoditi 
kamenem zneuznán!, což jim však neubere ceny 
v očích nepředpojatého a soudného čtenáře. Ten 
se nedá zviklati, báseň sama promluví a odzbrojí 



každou zlobu. Je zde mnoho jemnosti v rozlišování 
a v stupňování citů a dojmů, Jest zde mnoho 
pravdy životní, jež diktovala zkušenost, rozhled po 
světě, jež vytříbilo studium a snaha umělecká. Bylo 
by pošetilé upírati, co po přečtení několika čísel 
do očí bije. Studium světové poesie a zvlášť an- 
glické a americké zanechalo nejednu stopu v těchto 
mistrně ciselovaných slovech. Odtud koncisnost 
Klášterského semknouti v úzký rámec 14 veršů 
tolik ideí a tolik vznětu, odtud jeho zcelená, pevná 
forma plna hudby a lahody vnitřní. 

Je pravda, dosti hořkosti, ba pessimismu je v této 
malé knížce. Ale byl život ku Klášterskému milo- 
srdnější? A naše pěkné poměry literární, kde se 
klidně hází blátem po nejlepším, přidaly též svou 
hřivnu a naučily básníka »sonetů tiché pohodyc 
hráti na strunu přitlumenější a zádumnější. 

Rozmanitost námětů v sonetech těchto jest veliká. 
Závažné odvěké záhady lidstva, zvlášť refle-xy trud- 
ných poměrů českých, narážky z oblasti poesie a 
umění, silhouetty jednotlivých postav básnických, 
ryze domácí a intimní tóny odnášející se ke kruhu 
rodinnému, šíré pole úvah všelidských a stesků 
osobních pojímá okruh látek Klášterského. Tak 
těchto 106 sonetů je zrcadlem vnitřního života 
básníkova, věrným co do obsahu a křišťálově čistým 
co do formy umělecké. 

Vybírati jednotlivé, hledati nejkrásnější, bylo by 
skoro zbytečné. O žádném sonetu této knihy nelze 
říci, že by vyzněl na piano, že by byl banálním 
neb formálně nevyspělým. Jen chtíti pochopit — 
jen chtíti uznávati. U nás většinou se nechce, 
hledá se duševní povaha v negaci všech lepších 
stránek básnického díla a buršikosně upře se 
autoru snaha, cit i vloha. Jedním pera trhnutím. 
Klášterský by mohl o tom vyprávěti kroniky. Mimo 
tichý stesk několika písní — pracuje dále. >Sonety 
prchavých okamžiků* jsou jeho 28. knihou bás- 
nickou. I to mluví dnes, kdy se najednou zamlklost 
a jednoslabičnost některých básníků prohlašuje a 
velebí za ctnost a zásluhu. Podle této logiky byl 
by největším básníkem, kdo mlčí vůbec. Paradox ! 
Ale nezavírejte ústa básníkům, pokud raaji co říci 
— umlčeti je, vynasnažuje se život mezi námi víc, 
než dost. J. V. 

— Otto Faster f. V mladém věku 35 let ze- 
mřel ve čtvrtek dne 26. září dramatický spisovatel 
a redaktor Otto Faster. Zesnulý literát šel svou 
vlastní cestičkou — a nebylo by správno a spra- 
vedlivé, upírat zesnulému nadání a zásluhy. Faster 
vyrostl z uzounkých poměrů, a podle toho také 
rostla jeho křídla. Poznal, že v jistých divadelních 
periferiích touží obecenstvo po hrách tak zvaných 
lidových, sedl a napsal frašku, ku které si sám 
hudbu zkomponoval. (Krásná Lída.) Podceňovala 
se tato Fastrova činnost, vytýkáno mu, že hoví 
příliš necivilisovaným choutkám davu, ale zapomí- 
nalo se, že se témuž publiku předkládaly — a 
bohužel, předkládají posavad — věci horší, a že 



ROČNÍK VI 



MÁJ 



ČÍSLO 2 



Faster učinil vlastně smělý, odvážný 
pokus — vytlačiti menším 
zlem zlo mnohem horší, a že 
výborně pochodil, což znamená po- 
krok, úspěch. Faster v tomto oboru 
dramatické tvorbj' vytvořil celou 
řadu kusů, z nichž některé vyka- 
zují ohromný počet rep'is — xKras- 
ná Lidi* až 150! Z her tohoto 
rázu jsou dále nejpopulárnější: 
»Pražské švadlenky*, »Zelené mláJK- 
>Veselé pradlcnky* a j. v, Faster 
jako dramatický spisovatel má vlast- 
ně dvojí tvái^ — jako autor frašek 
Stal se populárním v arénách, jako 
autor dramat budil nejslibnější na- 
děje. Jeho dramata »V pavučinách*. 
»Marie a Marta<t a »Hříšníci« jsou 
ukázky svěžilio dramatického talentu. 
Zkusil svoje štěstí i jako romano- 
pisec, a pamatuji se, že se o jeho 
románu »Velikán Velikánovič* svého 
času mnoho a mnoho debatovalo. 
Faster byl i žurníilisticky činným, 
nějaký čas redigoval »Thalii«, kte- 
rou po Janu Ladeckém převzal, a 
Knappovy »Dtvadelní Listy*, jež 
řídil s vervou, tak že dovedl k nim 
upoutati značnou pozornost. Piště- 
kovo divadlo vypraví prý drama- 
tického pohrobka Fastrova, hru 
»Zivé pochodně Neronovy*. K. 

jj_ Loreta. Zaznamenali jsme bo- 
lestný zjev — děti otloukaly vrha- 
nými kameny krásné a zajímavé pla- 
stické skupinky puttů na posta- 
mentech ballustrady před Loretou. 
Politování hodný zjev došel náleži- 
tého povšimnutí u osob, jež vlivem 
svým se zasadily, aby tomuto řá- 
dění bylo zabráněno. Dovídáme se, 
že patron Lorety, kníže z Lobkowicz, pán na 
Bilině, slíbil důkladnou obnovu poškozených 
části. Prozatím učiněno opatření, aby všechny dů- 
ležité dekorační předměty byly fotografovány ve 
velkém měřítku, takže obnova na základě spoleh- 
livých dokumentů — těšíme se, že v době nejkratší 
— bude provedena. — r. 

— Po stopách umělecké výzdoby staré Prahy. 

Zajímavou svou zprávu z minulého čísla Máje o fres- 
kové nebo sgraffitové výzdobě Ungeltu doplfiujeme 
dnes reprodukcí výborného fotografického snímku 
této rázovité renesanční fasády. 

~ Malíř Václav Jansa zahájí vyučování v kres- 
bě a malbě dne 16. října ve svém atelieru, Praha 
IIL Všehrdova ul. č. 5. Vyučuje se: v pondělí, 
ve středu a v pátek dopoledne. 




Průčelí Ungeltu. 2276 

Velká cena dramatická — 5000 (K — byla 
neznámým přítelem umění, americkým Cechem, vě- 
nována na poctu nejlepšího díla z českého života, 
jež v době od července 1907 do konce roku 1908 
bude provedeno na jevišti Národ, divadla v Praze 
neb v Brně, v Městském divadle Vinohradském 
neb Plzeříském. Cenu vypsal dvorní rada Dr. A. 
Bráf. 

" Původní činoherní novinky vinohradského 
divadla. S velkým úspěchem setkal se konkurs, 
vypsaný městskou radou Kr. Vinohradů (2000 K) 
na hru ze současného života českého. Cena ne- 
mohla sice býti udělena, poněvadž nejlepší drama 
>Kníže< není ze současného života, ale porota 
(V. Dyk, J. Kamper, M. A. Šimáček) uznává vel- 
kou cenu tohoto dramatu z mythických našich dob 
i poměrnou hodnotu prací »SIaboch« a »Jedna 



ClSLO 2. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



krev*. Mimo to upozorňuje na hry »SvatÍ€, 
»Hlas« a .Skřítek*. — Proslýchá se, že 
i v souběhu o cenu Burešovu nalézají se ně- 
které práce pozoruhodné. — Dovídáme se dále, 
že v Městském divadle provedeny budou v prvním 
období původní hry: čtyřaktové drama Jaroši. 
Vrchlického »Godiva«, K. Legero va aktovka 
»Ctirad a Šárka«, V. Štechova třiaktová 
veselohra »Deskový statek<, V. Dykova 
aktovka »Ranní ropucha.* — Souběh o cenu 
Záložny Vinohradské (1000 K) a o cenu pp. A. 
Dudy a K. Štětky (1000 K) dosud nevypršel. 

— Josef Mánes touží po atelieru. Velký mistr 
neměl atelieru. Když hlavičku pro »Květy« tvořil, 
byl hostem v dílně svého bratra Quidona Mánesa 
ve Ferdinandově třídě, kde ji za dozoru jeho ryl 
Maixner. V té době už byly na geniálním umělci 
pozorovány nápadné duševní poruchy. Nikdo jim 
nepřikládal váhy, mahř Purkyně a sochař Levý, 
s nimiž Máres z atelieru Quidona Mánesa do re- 
staurace »u Ježíška* docházel, smávali se dokonce 
zapomnětlivosti Josefa Mánesa a křižovali se nad 
prapodivnou jeho lizkostlivosti. Ryjec Maixner se 
rozpomíná, že si Mánes požaloval, že nemá svého 
atelieru. Když Maixnera do bratrova atelieru uváděl, 
byl v rozpacích a omlouval se, že nemá své vlastní, 
důstojné malířské pracovny. Ve svém bytě ve Spá- 
lené ulici — na domě je pamětní deska — tvořil 
Mánes u okna. »Moje okno — můj atelier*, říkával. 
Svého času přinesli jsme reprodukci tohoto zakouti 
dle olejového Mánesova obrazu. Zříme tu drobno- 
hled, zamilovanou hračku mistrovu, na zlaceném 
rámečku pověšeno je zelené stínítko na oči, jehož 
Mánes užíval a jímž chránil zrak před sluncem. 

Josef Mánes nedočkal se splnění vtliké touhy, 
míti svůj vlastní atelier. Když v letech sedmdesátých 
minulého století staroměstský orloj maloval, žádal 
několikráte svého příznivce, tehdejšího městského 
radního stavitele Fr. V^áclawíka, aby mu pro dílo 
opatřil nějaký atelier. O něco později obdržel pan 
Wáclawik od Josefa Mánesa zajímavý dopis, tklivý 
doklad velké, horoucí touhy mistrovy po atelieru. 
Poštovní známka na obálce jest bavorská a razítko 
poštovního úřadu »Furth« (Bavorský Brod) 9./9. 
bez letopočtu (1865 — pozn. pisatele), dopis psal 
Mánes ve Folmavě, a je patrno, že jej donesl do 
Bavorského Brodu na poštu. Dopis zní: »Při svém 
pobytu na venkově zaměstnával jsem se myšlenkou. 



zdali moji milí přátelé moji žádost, mé přání ještě 
v paměti mají. Bylo by mně líto, kdybych 
po vylíčení mé bolesti viděl se býti 
opuštěna! Spatřil jsem ve mnichovské výstavě 
skvostné obrazy a viděl v nich, že obrazy tyto 
nebyly malovány ve studentské komůrce, že byly 
ve vysoké světelné prostoře tvořeny, kde tvůrčí 
duch volně dýše! Cítím svoji silu, a byl bych 
toho přátelského vyjednávání hoden. Nenechte tuto 
moji snažnou prosbu padnouti. Nehněvejte se, že 
Vás při Vaší namáhavé činnosti těmito řádky ruším. 
Oznamte Své milé choti moji oddanost. Bůh Vás 
zachovej. Vám děkující Josef Mánes*. 

Dr. R. J. K. 

— Farářské historky. Co nevidět začne Nakla- 
datelské družstvo Máje uveřejňovati v Čítárně Máje 
výběr ze spisů Jindřicha S. Baara, jeho 
• Farářské historky*, jež zahájeny budou poutavou 
prací: Stavěl, líčící poměr kněze k jeho patronu 
a nadřízeným. Jako Rus Potapenko píše svoje 
obrázky ze života pravoslavného duchovenstva, 
právě tak prostě a beze vší tendence píše Baar svoje 
povídky ze života českého duchovenstva — nic 
nezatajuje a ničemu se nevyhýbá. Náměty jeho 
prací tvoří : osudy farských hospodyň (Farská pa- 
nička — Žebrácká), otázka celibátní (Žolinka), 
styky mezi školou a farou na vsi (Kohouti), ide- 
ální kněz Bolzanista (Páter Kodýtek) i kněz našich 
dnů (Cestou křížovou — kniha tato vyšla již ve 
třetím vydání a je liplně rozebrána). S kritikou 
má Baar leckdy potíže — jedna část si přeje, aby 
líčil kněze jako padouchy, fary jejich a hospo- 
dyně ve světle nejhorším, jiná mu vytýká, že 
nelíčí život na českých farách jako milé idylky, 
kněze jako anděly a hospody.ně jako světice. Kri- 
tika vážná (••Politik*, »Lumír«, >Národní Listy*, 
» Osvěta* a j. v.) hledí na literární dílo Baarovo 
beze skel strannictví a chápe, že nechce se autor 
svými farskými historkami zavděčiti nikomu a také 
nikoho pohoršit, že nepíše pro pochvalu ani 
jedněch ani druhých, ale že pero jeho slouží 
pravdě, a ta nehledí na levo ani na právo. 
Zajímavo jest, že Baarova » Žebrácká* vyšla 
v knižním vydání již před čtyřmi roky — německy, 
kdežto u nás samostatně dosud nevyšla. Některé 
z Baarových prací jsou přeloženy do rusínštiny 
a flámštiny, o překlad do maďarštiny se právě 
s autorem vyjednává. — 5í — 



Ročník VI. číslo 2. vydáno dne 4. října 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo .33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Piedpluci se na 
itvrt roku K 280 (poštou K 3-20Í. — 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE íMÁJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zdarma. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z« příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. - 

Otiskovati z Máje obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen s udánim pramene. 



MAJITEL A VY-DAVATEL: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENY'M 

V PRAZE. REDAKČNÍ VÝBOR : ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAPÍOMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIRMY HUSNIK A HÁUSLKR. — TISKEM DRA ED. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKÝ: 



Loutky. 

Román. 

lUustruje Artuš SJcheiner. 
(Pokračování.) 




nebo ztroskotati se tra- 
gicky, smál se literární 
historik. 

— To ne, bránil se 
Milkovič, to by bylo 
jako šablona . . . 

— A před tou nás 
všecky chraň všemo- 
houcí v životě jako v u- 

mění, vzdychl poeta. 

— Ba, pokračoval Milkovič, je tu ještě třetí 
cesta . . . román nejslibněji začatý zaniká na- 
jednou, uvázne jako v písku, utluče se, jako 
pták pouze poraněný a nedobitý, ale ten pro- 
cess duší, to utloukání se, je právě to psy- 
chologicky nejzajímavější . . . 

— Tedy vypravuj tento process, toto utlou- 
kání se dvojí psychy v jařmu života! 

— Ne, přátelé, toho na mně nežádejte. Ne- 
měl jsem vůbec začínat, teď to vidím .... 
Byla by to trapná, velmi trapná historie — 
Sklepníku, platit! zvolal a prudce vstal. 

Viděli jsme, že téhož dne s Milkovičem již 
ničeho nebude. Znali jsme jej, vědouce, že 
každé další naléhání, aby ve své začaté histo- 
rii pokračoval, by bylo marné. Byl paličatý 
od jakživa. Patrně se nerozmyšleně pustil do 
vypravování něčeho, co jej již teď mrzelo. — 
Odcházel. 

— Nu, a tak jsi se dále nesblížil s paní 
Kráglovou? ptal se s úsměvem odcházejícího 
doktor. 

— Co vás to může zajímat, pravil nevlídně 
Milkovič. Dobrou noc ! 

— Vymysli si na zítřek další pokračování ! 
volal literární historik. My počkáme. 



— Ne, slova více ode mne neuslyšíte o té 
historii, pravil Milkovič na prahu a bouchnul 
dveřmi. 

— Proč jsi to tedy začal? volal za ním bá- 
sník. 

Darmo, jeho rychlé kroky zanikaly v hustém 
koberci kavární předsíně a těsně přiléhajícího 
schodiště. 

— Blázen, tenhle Milkovič, pravil doktor, 
který byl nejchladnější z nás. Spustí, začne a 
náhle konec. Ale snad má pravdu. Takových 
historií se odehraje tisíce, zvlášť v těch mla- 
dých letech, do nichž pěkná historie Milkovi- 
čova spadá. Více, méně, každý z nás prodělal 
něco podobného. 

.\ trochu se zamyslil. 

— Však on si dá říci a bude zase někdy 
pokračovat, nadhodil básník. 

— Nebude, odmítl příkře literární historik, 
pak Milkoviče špatně znáš. 

— Tak ať si to nechá. Svět se proto ne- 
zastaví ani nezmění v ničem, pravil cynicky 
doktor. 

— Však jej časem dostaneme k tomu, aby 
pokračoval, stál na svém poeta. 

— Uvidíme, kdo se mýlí a kdo uhodne, 
pravil lékař. 

Zaplatili jsme každý svůj řád a odešli. 



Minulo několik neděl. Musím se vyznati, 
že mně začátek historie Milkovičovy o paní 
Kráglové ležel od té doby jako tvrdý oblázek 
v žaludku. 

Tak jasně, tak plasticky vystupovala přede 
mnou její královská postava z toho zákoutí 



CISLO 3. 



MÁJ 



ročník VI. 



š . . . ského předhoří. Jistě si jen pohrávala 
v nudě venkovského života se supplentíčkem 
naivním, jakýn: as byl tenkrát přítel Milko- 
vič, jen aby si chvíli ukrátila v své každo- 
denní jednotvárnosti. 

Milkovič měl snad pravdu. Nebj^lo z toho 
nic, uvázlo to v písku — u tlouklo se to 
a sevšednělo í v prose života, který jest 
vlastně — upřímně řečeno — nepřítelem poe- 
sie, ale vlastně našim největším dobrodincem. 

Kam by to došlo, kdyby všecky romány 
měly tak se zapřádati a vrcholiti, jak začí- 
nají! Dvě třetiny jich utkví hned po roz- 
voji prvního počátku. Tisíc soků číhá na 
ně, aby jim takřka v embryu odzvonily. 
Jeden jest naše utkvělost denního zvyku a 
zaměstnání. Kdo má tak hned čas pustit se 
za nějakým dobrodružstvím třeba sebe slib- 
něji začatým? 

Druhý jest osobní pohodlí a jakási usta- 
vičná retardace lidské povah}'. Co, proč — nač 
— stálo by to za to se exponovat? A co na 
konci z toho ? Není lepší obvyklá odpolední 
kavárna a večerní restaurace, než ty všelijaké 
skoky do neznáma, do tmy? 

Pak naše povolání životni samo (ó, co to 
utluče mladých výbojů a aspirací !) — Tak 
opravdu, jaký počet románů zaniká tu denně 
u nás, před očima nám! uznával jsem resig- 
novaně a klidně. 

— Ale, řekl jsem si brzy, začatý román 
Milkovičův — byl-li to dle něho román — 
měl přece jiné prostředí, mohl se odehráti 
v jiných poměrech, vésti jinam a skončiti ji- 
nak. Zde nemohlo tak mnoho z všedních 
poměrů našich překážeti. Naopak, všecko bylo 
jako připraveno k tomu. Odlehlost továrny od 
města, život skoro v rodině továrníkově, 
rychle se vzbuzující intimita jednotlivých členů 
rodiny, přítulnost hocha jedináčka k mladému 
učiteli, omrzelost — do jisté míry — vyži- 
lého p. Krágla a ztlumené — v hloubi, jsem 
hádal, sopečně vroucí — nitro paní Lucy 
s těmi zvláštními půvaby horské samoty 
a odloučenosti ! A často jsem v duchu zá- 
viděl Milkoviči ten román jeho, který nepo- 
pověděl a nechtěl za žádnou cenu dopově- 
děti. 

Dlouho mi vrtala hlavou tato nedokončená 
historie, která se stala pro přítele Milkoviče 
skoro šiboletem. Sotva se zjevil mezi námi, 
byl jíž dotazován a žebroněn o pokračováni 
a po případě o konec nějaký té své avantury 
s paní Kráglovou. On se sice bránil, že až 
tam, kam byl dopověděl, se ničeho nestalo, že 
posud k žádné avantuře ani nedošlo, co vlastně 
pořád chceme . . . 

Jindy se vyhnul dotěravému naléhání na- 
šemu brutálněji. .Ale málo to pomohlo. Bylo 



zjevno, že každý spřádal ve vlastní hlavě 
jednou načatý román dále a dále. 

Často z čistá jasná v kavárně bylo slyšeti, 
jak padlo do hovoru : — A co by tomuhle 
řekl pan Krágl, jak by se chovala paní Krá- 
glová? 

Milkovič odbyl to někdy vtipem , někdy 
hrubší odvetou, až konversace se přehoupla 
přes místo nejchoulostivější a vběhla do ob- 
vyklého řečiště literárních, uměleckých nebo 
všeobecných klepů. 

Konečně i to přestalo, a žili jsme docela 
klidně v naší kavárně i v hospůdce večerní. 

Až jednou — bylo to v masopustě — byli 
jsme — snad zákonem kontrastu — nějak 
vážněji naladěni, a tu pravil někdo z nás, tu- 
ším, že chraplavý doktor v chvilce všeobec- 
ného zamlknutí se: 

— Poslouchej, Milkoviči — co jsi nám jed- 
nou o svém vstupu do rodiny Kráglů vypra- 
voval, jak to souviselo tenkrát s původním tka- 
nivem našeho rozhovoru? To přece bylo docela 
jiné, mluvili jsme něco o loutkách a o divadle 
loutkovém. Jakým pošinutím hovoru jsme se 
dostali k těm Kráglovým? Čert ví, nemohu se 
víc upamatovati . . . 

— Já, také ne, pravil literární historik, který 
zatím stal se již skriptorem veřejné bibliothéky 
a dávno se dobře oženil. 

— A já teprve ne, dotvrzoval básník. Mil- 
kovič — zdálo se nám, že v poslední době 
není úplně v dobré kůži — odkašlal a pravil : 

— Ano, mluvili jsme o loutkách a o divadle 
loutkovém. Paradoxy většinou . . co na tom 
. . . řeč v kavárně . . . tlachy. Jen se pamatuji, že 
někdo řekl, že vlastně loutky jsou velmi mravné. 
Inu, mohou být, jsouťjak známo ze dřeva a ha- 
dříčků. To jsem myslil, když jsem se tenkrát 
vmíchal do rozmluvy a začal na důkaz toho 
vyprávěti svůj vstup do rodiny Krágl ovy, 
s nímž jste mne pak se tolik natrápili .... 
.-Ale tempi passati ! A pak, my jsme lidé z masa, 
kostí a nervů — ba nervů především, přátelé. 
Udělal jsem dobře, že jsem svou historii ten- 
krát nedopověděl. Nestála by ani za to. 

— Ale přece, přece ji dopověz, třeba po 
letech! naléhali všichni. 

— To nejde jen tak lehce, bránil se Milko- 
vič — je to dlouhé a nikoho by to nezajímalo, 
jak jsem vám jíž tenkrát napověděl. 

— Ale řekni aspoň hlavní myšlenku, mo- 
rálku své historie, naléhal doktor. 

— Circulus vitiosus, drazí — a pak . . je-li 
v tom morálky vůbec ? smál se .Milkovič. 

Pak se to opět zamluvilo. Na zpáteční cestě 
zůstali jsme s Milkovičem my dva sami. Byl 
nevlídný večer listopadový. 

Slabě mžilo. 

Chvílemi zvedl se vítr, stočil se prázdnými 
ulicemi, zařinčel sklem v lampách a ztichl opět 



ROČNÍK VI. 



MAJ 



CISLO 3. 



kdesi v šerém zákampí. Chodníky se leskly 
v matné záři. Stáhli jsme se a upjali těsněji 
do svých zimniků. 

— Jak ten život prchá, podotkl cestou přes 
Perštýn Milkovič. 

— A my se té tvé Kráglovské historie ne- 
dočkáme, pravil jsem ironicky. 

— Však dočkáte ... a snad dříve, než se 
nadějete a si pomyslíte ! 

Cítil jsem, že najednou namahavěji dýchá 
a že se maně zastavil. Stáli jsme pod nárožní 
svítilnou právě. 

Zdálo se mi, že tvář přítele v té chvíli za- 
plála jakousi divnou, hektickou červení. 

— Což ten román 
neni dohrán? ptal 
jsem se po chvíli 
další chůze. 

— Ó dávno, od- 
větil Milkovič, nejen 
dohrán — vlastně ne- 
dohrán — nebo i tak 
přes vše v písku na 
konci uvázl — ale co 
více . . . jest i n a- 
p sán. 

— Jak napsán ? 
A tebou? 

— Ano, nač bych 
se tím tajil! Té noci, 
kdy jsem začal ve 
vašem středu vyprá- 
věti začátek, jejž 
jsem ná^-ilně přerušil 
a mezi vámi nikdy 
nedokončil, té noci 
počal jsem psáti svůj 
román. Je to k smí- 
chu — pokračoval po 
chvíli — vždyť jsem 
nikdy nebyl spiso- 
vatelem . . . Zarazil 

se na chvíli, jako na omluvu, pak pokračoval 
k mému úžasu: 

Jest napsán. . . jakkoliv, ale jistě a především 
pravdivě. To vím a o jiné se nestarám. 

Zašeptal dutě a s patrnou námahou, 

— Poslouchej, pravil jsem po chvíli, dej 
pozor . , . 

— Nač? 

— Abys jej neztratil aneb . . . 

— Aneb? 

— V zlé chvíli — a každý z nás je má — 
snad nezničil sám. 

Hlas chvěl se mí při tom. 

— A myslíš, blázínku, že by to bylo zrovna 
nějaké neštěstí? Ne, nejsem nijak ješitný a 
vždy si myslím i při smrti velduchů s Goethem : 

Nebo zas je zplodí země 
jako posud v každý věk. 




Takových historií se napíše a lepších, a ničeho 
by ztráta jich neznamenala. Ale abys ani o to 
se nebál, vezmi si hned můj románek domu, 
přečti si jej ve volných chvílích, nech jej 
u sebe až do mé smrti — nedá dlouho na 
sebe čekat — a pak dělej s ním, co chceš. 

Chtěl jsem protestovati, ale energický posun 
jeho ruky mi zavřel ústa na dobro. 

— Vím, milý, že to dlouho se mnou trvat ne- 
bude a nemůže. — Ale, co plátno! Tak se mstí 
u nás život každého chudého studenta, jakým 
jsem byl já. Se začátku se to necítí — to ustavičné 
strádání a odříkáni — ale pak, když jest člověk 
na prahu cíle, to začne — -zakašlal opět násilně 

— ano, pak to začne. 
Jaká pomoc ! . . . Při- 
jdeme — my vydě- 
děnci — vždy pozdě 
k hostině života. Vy- 
sílení, mdlí a vyčer- 
paní před časem. Pro- 
sím tě, tolik let jsem 
se dřel a teď, když 
jsem dvě léta defini- 
tivní — mám odejít . . 
Bylo by tragické, kdy- 
by to nebylo směšné. 
(A zas ten suchý, na- 
máhavý kašel.) 

Ale teď ten tvůj ro- 
mán. ' , . c^-i 

Mráz šel mí po zá- 
dech.^ Stanuli jsme 
před starým domem. 

— Sečkej dvě mi- 
nuty laskavě, pravil 
otvíraje. 

Vrátil se brzy s ma- 
lým svitkem zaváza- 
ným zelenoustužkou. 
Usmál se bolestně a 
pravil: — Moriturus 
te salutat caesar ! 

Uklonil se při tom 
lehce, graciosně, sko- 
-r ro ironicky. 

— A k d y ti mám 
vrátiti rukopis ? ptal jsem se chvějícím se hlasem. 

— Rukopis? Vrátit mně? Prosím tě, ne- 
žertuj. A díky za všecko. 

Cítil jsem, jak mi ruku cnvatně tiskne, 
viděl jsem, jak se vzdaluje, slyšel jsem, jak 
třískl dveřmi a zaskřípal klíčem v zámku . . 

Stál jsem sám v zamlžené listopadové noci 
na pustém chodníku . . . drahocenný rukopis 
v chvějící se pravici. 

Zda drahocenný? 

Vždycky. Nevěřím na lidské_ dokumenty — 
ale tohle byl jeden. 

* ^ * (Pokračováni.) 



CISLO 3. 



MÁJ 



ročník VI. 



KAREL NOVOTNÝ: 



Hudba podzimního večera. 



/Sas padal list a truchle zemi chřestil, 
kraj zvadlý snil a zahalil se tmou, 
svit, jenž se mlhami už neproklestil, 
ve vzduchu třas' se barvou tesklivou. 
Šlo šero z brázd a rojily se stíny, 
když jeseň teskná líhla do krajiny. 

Sychravým vichrem země lkala chorá, 

neb tušila, že slunce usíná, 

a smutně modrala se v dálce hora, 

bor zamlklý i prázdná planina. 

V šer zmiravý, jenž údolím se smrákal, 

trnitý šípek zrudlý plod svůj plakal. 



Kde dozářila hudba tvého světla? 

V níž blahem sladkým květ se třas' i list 

a k růži, která ohněm jeho zkvetla 

v ros jitřních opál, tyrkys, ametyst, 

šli lehkým dechem zefírové květní . . . 

Ó, kam jsi zašlo, krásné jitro letní? 

Kde které poupě září svojí drahou 
rozpuklo bíle modrý spící sad 
a mraky písní žhnoucí nebes drahou 
nestačil celý azur zobjímat . . . 
Teď dokrvácel smutně západ rudý 
a sirý vichr černé brázdí hrudy. 



Mdle západ plál a ubledle se lesknul, 
brunátnou září v rudých trávách mřel, 
les vzdálený si tiše pozastesknul 
v stín večerní a mrtvě sesířel. 
Sbor topolů přeď v zádumčivém šumu 
svou nehostinnou, samotářskou dumu. 



Sad zpustl již a táhlé hostil lkáni, 

strom v zlatém plášti stál i nachovém 

a ocúny se tetelily plání 

jak dušičkové svíce hřbitovem. 

I zmlkl kraj, noc vznesla ku posledu 

svou studenou a bledou tvář jak z ledu, 



Šly mraky nebem ponurými splavy, 
vyhaslo družné teplo ptačích hnizd, 
dech kudy růží vlníval se žhavý, 
hřměl ledový a suchý vichru svist, 
svou drsnou dlaní štíhlé břízy lehtal 
a úzkostem jich jízlivě se chechtal. 



šat měla vzdušný, z modrých temnot tkaný, 

hvězd stříbrnými vzplály růžemi 

a otvírajíc zrak svůj zadumaný 

v snách vznášela se tiše nad zemí. 

Jak velechrám, v nějž nádherný se vtělil 

sen umělcův, chvěl vesmír se a bělil, 



Zem truchlící se ve snu rozpomíná, 
kdy ve slunci jak víla spanilá 
jak v zlatých proudech ohnivého vína 
svou hlavu, růži zkvetlou, klonila, 
dlaři zefýru jak hedvábnými vlasy 
kdy vlnila jí zrajícími klasy, 

mák rudě hořel, vetknut rukou léta 
v jich zářící a kolébavý smích 
a chrpa paprsky jich porozsetá 
pod žhavým tancem křídel motýlích 
se modrala a s bledých šípků nachy 
svůj rozvíjela šumný safír plachý. 

Když červánkově háj se stmíval ranný 
a tichý soumrak klaď se na líchy, 
tu modrá zář jak roucho spící panny 
v svůj závoj skryla květné kalichy, 
krok noci vzdušný, modravý a zlatý 
jak krásná hudba vanul nad poupaty. 

V hasnoucí úsměv zory perleťový 
tvůj půvab, jitro letní a tvůj žár ! 
Svit slunce sladkými zem hýčká slovy, 
jež změněna jsouc světla ve pohár 
modrými květy snivě kývá z rosy . . . 
O, krásné ráno, kam že uprchle jsi? 



strop modrý byl a tichou planul září 

čarovně stkvoucí ve vzduch setmělý 

a hvězdy jako svíce na oltáři 

se rozžaly a tiše hořely. 

Pruh mléčné dráhy vlnil se a stoupal, 

jak archanděl by kaditelnou houpal, 

hřměl řeky proud a hučely kdes lesy 

a krásné písně dech plul nad hlavou, 

jak uhodil by mistr ve klávesy 

a rozpoutal v nich hudbu hřimavou, 

jež jak by klenbami se chrámu třásla . . 

Šla modravá a tichá noc a žasla . . . 

Když luna citrýnový květ svůj vznese, 
jenž vlídným svitem se tmou zápolí, 
strom leskem stříbrným se zachví v lese 
a bílá záře zkvete na poli. 
Jak smyčec mistrně by přejel struny, 
hrá lehký vánek noční na koruny, 

jak mušlí ohromnou a plnou šumu, 

jíž jako perleť plane modravá, 

chví měsíc stříbrnou svou nebem dumu 

a bílým rouchem zemi otkává 

a tiše spící samoty a chaty 

v svůj zahaluje závoj září vzňatý. 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO >, 



Ta světlá noc když rozestře svou zdobu 

na města bílým jasem chvějící, 

květ pozdních jiřin smutně puče z hrobů 

svých korun rubín vznítí v měsíci, 

na polích vzejde bílé světel kvítí, 

tu duše nejvíc v samotě té cítí 



z šumotu listí, které padá k zemi, 

z mlh, které smutně táhnou nad vody, 

z žloutnoucích růží, které vadnou němý, 

stesk jeseně a smutek přírody. 

V dál po planinách truchlivě jak kráčí 

v té bílé luny zádumčivém pláči . . . 



JINDŘICH S. BAAR: 



Almužna. 




estaral nádeník Suchý. 
Údy mu dřevěněly, po- 
stava se nahrbila, sluch 
i zrak ho opouštěl, 
k žádné práci a potřebě 
více nebyl. .Ale jíst se 
chce, i když pracovat 
nelze a tak se stal Suchý 
na stará kolena žebrá- 
kem — pátečníkem^nebo okolníkem, jak u nás 
žebrákům říkají. 

Jednou týdně vycházel si z pastušky pro 
boží almužničku. Do největšího statku bohaté 
vesnice své rodné vcházel pokaždé zvlášť 
pokorně a poníženě. Hned ve vratech hlasitým 
štěkotem vrhal se na něho pes, sápal se a 
dorážel na jeho tenké, chvějící se nohy, ale 
Suchý se bál okřiknout psa a ohnati se holí, 
jen aby nikoho proti sobě nepopudil. Třásl se 
sice strachem, ale v duchu si říkal: »Pes je 
stavěči, vzácného rodu — ty jsi ubohý žebrák 
— je třeba nejen nohavici, ale i třeba lýtko 
obětovat, ale psu neublížit*. 

Tak v průvodu psa došoural se zvolna 
a nejistě po zápraží až ke dveřím. Tam se 
opřel o pažení a třaslavým, stařeckým hlasem 
jako puklým, nakřaplým zvonem chraptivě se 
modlil >Otčenáš«. 

Pes mezitím stále zuřivě štěkal, proti 
žebráku na práh se postavil a zdravé, bílé 
zuby na něho cenil. 

»Hle, i on chválí Boha — jak moha,« 
myslí si žebráček a modlí se dál. Už třetí 
» Otčenáš* počíná a nikdo nevychází. Dál vejít 
se Suchý neodvažuje — psa se bojí, bláta by 
nanesl, čistě vydrhnutou síň by umazal, tělem 
by zasmrděl, hospodyňku pohněval. 

Domodlil se, »ve jménu Otce i Syna* už 
řekl, křesťanské pozdraveni dal a v trapných 
rozpacích teď stojí, pokašlává, s nohy na nohu 
přestupuje, mlčí, čeká a jen na psa se dívá. 



-Ten mi pomůže, jistě někoho přivolá, 
tak štěkej jen, zvířátko boží, štěkej*, vděčné 
se psem v duchu rozmlouvá. 

Konečně cvakla klika a dvéře přes síň 
proti němu se otevřely, oknem z pokoje bílé 
světlo se sem rozlilo a ve světle stojí jako 
záři obetkána sama statkářka v jemných bílých 
šatech letních. Jak kráčí siní jako obláček po 
nebi, libou vůní kolem sebe šíří, pouze čelo 
vraští, obočí stahuje a tváře kaboní. »Hektore, 
mlčíš!* psa nejdříve okřikla a pak k žebráku 
jasné oči pozdvihla. »A co že se nemodlíte? 
Je to teď banda svět. Už ani žebrák se nechce 
modlit, jenom špinavou ruku po almužně na- 
táhne* — nemilostivě, zlobně mluví panička, 
vylovila z kapsy krejcar a vhodila ho Suchému 
do čepice, kterou v ruce držel. 

Smuten odchazi žebrák . . . Křivda se mu 
děje, veliká křivda, modlil se tak, jak se na 
žebráka sluši a patří, ba víc se modlil, místo 
jednoho ti-i »otčenáše* přeříkal a přece se ne- 
zachoval. Lítost zalévá mu nitro, ruka v kapse 
mačká dvouhaléř, pálí ho v dlani a závist 
užírá mu srdce. Pátečnice nebo okolnice Ha- 
dová se mu chlubila, že zde v tom statku 
pokaždé dostane šesták a hle — on jen dvou- 
haléř, štěstí nemá, ve přízeň vlichotit se ne- 
umí . . . 

A jak tak vychází ze statku, potkává dě- 
večku-mladšinku, tu, která je statkářce v ku- 
chyni »k ruce*. Jako ptáček rychle letí od 
kupce anebo řezníka a velikou tašku v ruce 
nese. 

I dodal si staroušek odvahy , zastavil 
v cestě dívenku a optal se jí: ^Poslouchej, 
mladšinko, nepohrdni člověkem starcem a 
žebrákem a pověz mi pro lásku boží, proč tvá 
paní na mne zanevřela, proč almužnu nestejně 
mezi žebráky dělí, proč pátečnici Hadové deset 
a mně pouze jeden krejcar dává?* 



ClSLO 3. 



MÁJ 



.ročník VI. 



Soucitem zatřáslo se dětské ještě srdéčko 
pod pučícími ňadry děvčátka, zastavila se, 
pohlédla starci do zaslzených očí a nejdříve 
ho pokárala: 

»Když vy to, dědouška milý, pranic s naší 
paní neumíte*. 

>Poraď, zlaté ditě,« spínal před ní žebráček 
kloubovité prstj', •co umět ajak si počínat mám.« 
. »Hned, jak ji spatříte, musíte zavolat: 
,S ponížeností ručičku líbám, milostpaničko', 



a když vám almužnu podá, je třeba ruku po- 
líbit, ne jednou, ale dvakrát i třikrát po sobě 
a při tom za\'elebit, jaká je to ručička pěkná, 
baculatá, jako hedvábí měkká a jako muškátek 
vonná — tak to dělá bába Hadová*. 

>I zaplať ti to pámbů, děvečko dobrá, 
nastotisíckráte, jen když to vím,* poděkoval 
stařec a vskutku od té chvíle dostával i on 
ve statku — dvacetihaléř. 




DR. JIRI GUTH: 



Na zámku. 

Reminiscence a kus memoirů. 
(Pokračování.) 




čebna, opatřená prostým 
tmavě natřeným sto- 
lem, tu a tam pořeza- 
ným, a tabulí, souse- 
dila přímo s m\''m po- 
kojem, na druhé její 
straně byl pakoj nej- 
staršího prince Fredy- 
ho, kdežto napnuti přes 
chodbu velký pokoj princů Albrechta a Maxe. 
Vedle prince Fredyho bydlil doktor S., který 
vlastně již tenkrát byl na odchodu. Povolání 
vychovatelské valně se mu nezamlouvalo. 
IT Zprvu učil jsem předmětům reálným, ma- 
thematice, fysice, přírodopisu a dějepisu, pak 
i češtině, kdežto dr. S. měl filologii. Pomůcek 
učebných nebylo tu žádných a proto bylo 
učení, zvláště fysice, hodně nesnadné. Po pří- 
kladě jistého vynikajícího paedagoga českého, 
jemuž pán Bůh dopřej věčnou slávu, musila 
nejednou stačiti k experimentům prostá hůl. 
Plán, podle kterého se učilo, byl již přede 
mnou sestaven samým otcem ; bj'l volný, blíže 
se plánu střední škofy dílem rakouské, dílem 
německé, a teprve za mne byl trochu po- 
změněn a přizpůsoben našemu gymnasiu. 
Princové nebyli zapsáni na žádné škole ve- 
řejné a také pravidelných zkoušek nekonali, 
leč jednou, po dvou letech, jakousi zkoušku 
>na zkoušku* v Hostinném, pak princ Fredy 
zkoušku doma. Zvláštní učitelé učili kreslení 
(pan insp. Dobeš), hudbě a náboženství (ev. 
ref. farář z Nagy v Semonicích u Jaroměře). 
Hudba vůbec pěstována na zámku velmi in- 
tensivně: princ Vilém hrál na lesní roh, prin- 
cezna Charlotta b^-Ia výtečnou pianistkou, princ 



Bedřich pěkně hrál housle, a hudba provozo- 
vána na zámku téměř co večer. 

O pokrocích žáků a postupu vyučování bý- 
valy podávány pravidelné týdenní zprávy, ve 
zvláštní knize, princovi, který sám téměř nikdy 
vyučování přítomen nebyl. Nesnášelo se s jeho 
živou letorou, aby byl delší dobu klidně po- 
seděl jako posluchač a mimo to vadila mu 
značná hluchota; následek pádu s koně. Za 
to paní kněžna občas přicházela dohlédnouti, 
zajímajíc se zvláště o dějiny, jež vý'borně 
znala, a také při mathematice ráda poslou- 
chávala. 

Vyučovalo se většinou dopoledne, kdežto 
odpoledne konávali jsme procházkj' pěší, po- 
zději i koňmo a nezřídka i větší výlety s celou 
knížecí rodinou, pěšky nebo v kočárech. 

Býval roztomilý rodinný život na zámku 
ratibořském, v zimě pak v Náchodě. Ráno 
snídali princové zpravidla v nejužším kruhu 
rodinném a byla to jediná chvíle, kdy pouze 
rodina byla pohromadě. Pak obědvávalo se 
společně, ve přítomnosti paní princezny — či 
paní kněžny, jak říkal český lid; také princ 
Vilém, otec, byl zván pan kníže, ač správný 
titul byl princ, po způsobu německém — 
vždycky v toaletách, páni ve fraku a jen prin- 
cové ve svých oblecích procházkových, neboť 
tenkráte, pokud nebyli ještě konfirmováni, ne- 
nosili vůbec černých šatů, spokojujíce se se 
zmíněnými výrobky venkovského umělce. 
Večer zase frak, pokud nebylo horké léto a 
nejedlo se venku. Tak bylo třeba stále se 
převlékati, někdy třeba sedmkrát až osmkrát 
denně, kdj'ž byli při tom vyjíždky koňmo a 
hon. 



ROČNÍK Ví 



MAj 



CISLO 3. 



Po obědě přicházely mladší princezny, 
vždycky jako tři panenky, a později, když 
pan N. nechodil již k obědu společnému, dá- 
vaje si donášeti jidlo do svého pokoje, dr. S. 
odešel vůbec a já zbyl sám, malá děvčátka 
seznámila se, hrávala si se mnou a nejmenší 
nic se ncrozpakovala vylézti mi na klín. Musil 
jsem ukazovati a vysvětlovati obrázky, před- 
čítati veršíčky a hráti si — jako s dětmi. 

Princ Vilém dopoledne objížděl svoje roz- 
sáhlé panství, o něž staral se s pečlivostí 
i porozuměním. Jsou známy krásné silnice 
na celém Náchodsku, v panských lesích pak 
zvláště, a zejména hospodářství luční, pro 
které nejednou býval do Ratibořic povolán 
evropský odborník professor D. z Bonnu. Aby 
starému pánu práci zpříjemnil, brával jej princ 
s sebou na hony, při kteréž příležitosti krátko- 
zraký učenec střelil kdysi už ani ne jenom 
kozla, nj'brž dokonce celého vola, k nesmír- 
nému gaudiu mladých princů. 

Hony vůbec zaujímaly Vtjškeren podzim 
ratibořického pobytu a pro ně zůstávalo se na 
letním tomto sídle až do zimy, do počátku 
prosince, kdy veškeren dům se stěhovával do 
rušnějšího Náchoda. 

Jinak bývalo po celý týden v Ratibořicích 
ticho a klidno v podzimních, často mlhavých, 
vlhkých dnech, když všecka krása kolem kol 
odumírala, louky před zámkem šedivěly a stráně 
podél Úpy naproti pestřily se různými bar- 
vami. Na vysočině nad zámkem sklízely se 
řepy a ve přiléhajícím velikém dvorci, za ložír- 
hausem klátili princové s nádvorní mládeží ka- 
štany. Ještě všecko mi bylo nové, jezdil jsem 
do Skalice, do Náchoda a okolních dvorců 
konat povinné návštěvy jak náčelníkům úřadů 
veřejných, tak vynikajícím úředníkům vrchno- 
stenským, kteří bývali někdy na zámek zváni. 
Nebof vrchnost neuzavírala se úzkostUvě sty- 
kům se svým okolím, jak jinde v Cechách 
jsme zvyklí vídati. V neděli a při různých 
slavnostních příčinách zpravidla bývaly tu ho- 
stiny, odpoledne ve 3 hodiny nebo později, 
buď jen pro některé důstojníky z blízkého Jo- 
sefova a Král. Hradce, nebo pro hosty civilní, 
purkmistry, starosty, faráře, úředníky státní 
z okolí. Proto český jazyk často se ozýval na 
ratibořickém zámku, a mladí princové oby- 
čejně s Cechy nemluvívali jinak než po česku. 
Princezna Charlotta, cítíc asi rozdíl mezí če- 
štinou svých podřízených, na jakou byla zvyk- 
lejší, a uhlazenou řečí pozvaných hostí, bý- 
vala v té příčině zdrželivější. Princ Vilém sám 
rád by se byl naučil česky, rozuměl také 
mnoho a i mluvil tu a tam, ale vada sluchu 
překážela mu v té příčině přes příliš. Paní 
kněžna chystala se, pokud vím, ke studiu če- 
štiny ještě i za mých dob, byl jsem dokonce 
již vybídnut připraviti potřebné, — ale nedošlo 



k tomu: dílem necítila toho potřebu tak nut- 
nou, majíc vždy po ruce nějakého ochotného 
prostředníka mezi sebou a chudým lidem, je- 
muž bývala vždycky dobroditelkou štědrou a 
laskavou, dílem nezbývalo na to času pro 
jiná zaměstnání. 

Necítil jsem se tedy cizím v nezvyklém tom 
kruhu, a jen jednou došlo k nemilému vý- 
stupu, o němž vypravoval jsem před lety 
v >Černé hodince*. Plukovník B. po dobrém 
obědě rozhovořil se o Ceších a vyvrcholil ve 
větě, že »Češi, to nejsou lidé . . .« Ale nedo- 
řekl, protože prese všechnu zdrželivost, dikto- 
vanou dvorským mravem, přece jsem se ozval, 
tak že plukovník příští neděle byl nucen dáti 
slušné zadostiučinění. 

Tenkrát paní kněžna nebyla přítomna, ani 
pan kníže. Ale od těch časů, jakož nikdy před 
tím, ani v nejmenším nebývala urážena na 
dvoře prince Schaumburg-Lippe česká národ- 
nost. Princ, ač nesouhlasíval s politickým po- 
stupem naším, vždycky s úctou mluvil o kul- 
turních našich snahách, pokud o nich mohl 
býti informován. Jednou, při velikém diner na 
počest vévody nassavského, pak vévody lucem- 
burského, připil veřejně duševnímu pokroku 
národa českého. 

Někdy se stávalo, že host příliš hovorný 
začal zase mluviti o Ceších a už už spouštěl. 
Paní kněžna vlídně pohlédla na mne a obra- 
tivši se k hosti podotekla hodně nápadně: 
»To je dnes venku krásně, viďte pane . . . .« 
nebo něco podobného. A host se zarděl až 
po uši — a přestal. 

Později, po letech, když byl jsem pozván 
na zámek, abych představil tam mladou svoji 
choť, a když po diner seděli jsme na terasse, 
princ Vilém nenápadně se ztratil a po malé 
chvílí ozvaly se shůry, z jeho pokoje, měkké, 
čisté zvuky lesního rohu. Princ, jak zmíněno, 
výborný hráč na lesní roh, troubil >Kde domov 
můj«, svým českým hostům na počest. 

V Máji (U. 189) jsem o tom již vyprávěl a 
tamže jsem také pověděl, jak princ soudil 
o Boženě Němcové. 

Často však ku své lítosti musil jsem vy- 
slechnouti, kterak Čechové nesprávně si po- 
čínali, domnívajíce se, že mají právo tam, kde 
slušnou byla toliko zdvořilá žádost. 

••Tak pří jubilejní výstavě, « vyprávěl mi 
sám pan kníže, »dostal jsem dopis od pana 
purkmistra v X., že prý je mou povinností 
sučastnití se . . . Byl bych snad vystavoval, 
ale za takových okolností — právě ne, aby 
se pan purkmistr nedomníval, že jsem ho po- 
slechl.. 

Nebo jindy: ». . . Chtěli místo na pomník 
a vybrali si k tomu bažantnici, že prý musím 
k tomu svoliti. Všeckna čest vůči osobě, které 
pomník byl určen, třeba že její otec byl ve 



CISLO 3. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



službách vrchnosti, a to jen podřízených, ale 
pro mne přece neplatí žádné smusím' a místo, 
dám-li jaké, mohu vybrati na svých pozemcích 
jedině já, ne jiný.« 

Zapomínali jsme, že máme tu velmože, od 
něhož můžeme a smíme žádati toliko blaho- 
vůli, nikoli porozumění pro svoji literaturu a 
že zdvořilou, byť i sebevědomou a nikoli pod- 
lízavou prosbou zmůžeme víc, než nevhod- 
ným, ať nedím směšným donucováním. 

>Pan H. dal kopati na mých pozemcích,* 
vypravoval princ jindy, >a našel tam velmi 
zajímavé, pro mne však nevalně cenné staro- 
žitnosti. Nepotřeboval než říci mi několik slov 
a byl bych je rád dal některému veřejnému 
ústavu. Zatím pan H. nikoho se neptal a po- 
slal věci nalezené do musea, — mně nezbý- 
valo, abych uhájil svoje právo, nežli žádati je 
zpět.« 

Podlízavost z naší strany byla panu knížeti 
protivnou, tak jako je každému ušlechtile cí- 
tícímu. Princ Vilém vrátil se kdysi (v pozděj- 
ších letech) z maneviů, jichž zvláště v Ce- 
chách pilně se súčastníval, a vypravoval mi 
toto : 

^Přišli jsme do města X. a všude byly oká- 
zalé nápisy a bílé plakáty se slůvkem »Zde«. 
(Bylo to v době, kdy nebylo dovoleno hlásiti 
se brancům při kontrolním shromáždění po 



česku a slovíčko »Zde* působilo tehda mnoho 
rozruchu.) Zarazilo nás to, protože jsme se 
obávali smýšlení nikoli přátelského a velící 
generál požádal pana purkmistra o rozmluvu. 
Na otázku, jak vysvětliti si ty nápisy a pla- 
káty, odpověděl starosta licoměrně a bojácně: 
.Prosím, 10 nic, . . to znamená, že »zde« budou 
bydliti vojáci.' .Ach tak! Hned se vším dolů!'... 
Dřív jsme se zarazili my — teď se zarazil 
pan starosta. Kdyby byl jednal mužně a ote- 
vřeně, byli bychom i my jednali jinak !« 

Neshody, které tu a tam vznikly mezi kní- 
žetem a českým obyvatelstvem, měly svoji 
příčinu dílem v nesprávných informacích, již 
podávalo knížeti jeho okolí, nám cizí a ne- 
příznivě nakloněné, nebo dokonce i čeští jeho 
zřízenci, nemající dosti odvahy k upřímnosti 
a domnívající se, že renegátstvím svému pánu 
se zavděčí. Známá okolnost, že na dvoře ná- 
chodském nebo na zámku ratibořickém vítáni 
bývali čeští umělci, jako Kubelík, Kocián, 
Heritesová, že vychovatelem princů byl Čech 
jako poleno a i ostatní učitele ^bylí z většiny 
Češi, že na zámek zváni byli Češi okolní, je 
nejvýmluvnějším svědectvím, že vrchnost ná- 
chodská chtěla žíti v blahovůli s lidem českým. 
A tradice tyto zůstávají v platnosti dosud. 

» (Pokračováni.) 




KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

Llryvek z historie ubohého clověki 
(Pokračování). 



ení možná,« vece temným 
hlasem žena, jež všecka 
v ustrnutí naslouchala 
jeho vypravování. 

»Jak, že není možná?» 
— on na to — kco ty 
víš o bídě a co bída 
z člověka udělá! . . .« 

»Vždyť sám pravíš, že 
nejchudší byli lepší 
druhých . . .* 

>Nu, ovšem: bídný s bídným, ale na vý- 
pověď, to si pamatuj! Oproti majetným jsou 
právě tak zatvrzelí jako tito proti nim. Plni 
závisti jsou a tajeného hněvu; kdyby se ne- 
báli, zabili by je, zavraždili, otrávili. To mi 
věř! . . .« 






Opět se odmlčel a žena mlčela též. Snad 
ani nechápala ve své prostotě. Co spolu žili, 
nepromluvil k ní o těchto věcech, leda že tu 
a tam prohodil, že mnoho strádání a bídy za- 
koušel ve svém mládí. Ze chudý člověk mnoho 
zkouší, že je vydáván všeliké potupě, zdálo 
se jí samozřejmým; však také chudičká byla 
a málo dobrého zažila, ale že by kde tak se 
nakládalo s chudými a ubohými, jak právě 
slyšela, toho přece se nenadálá. U nich na 
Vodřiansku, kde se z podružných rodičů na- 
rodila, přece chudým najíst se dostávalo, a 
sedlák za hanbu by si byl pokládal, odepříti 
žebrákovi skývu chleba, hrneček mléka nebo 
podmáslí, dokonce pak přístřeší. A jak na 
Vodňansku, tak i na Blatech a na Netolicku. 
Zrovna mráz ji obcházel, ana slyšela z úst 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 3. 



svého muže tuto zvěst hněvu a závisti. A mzdy 
u nich a zde na Poblati byly také mnohem 
lepši, jak u sedláků, tak i na panském. Dvacet 
krejcam denni mzdy za práci v lese! V hlavě 
se jí viřilo, jak jen pomyslila. Jak že člověk 
se uživí z takové žebrácké mzdy ! Ona věru, 
když děvečkou bývala u sedláka, mívala pa- 
desát zlatých ročně a oděv k tomu a prádlo 
a do sytá se najedla. 

Dobrých deset minut setrvali v tomto svém 
mlčení, jež i dětem se sdělilo, načež, posta- 
vivši na stůl krajáč zelnou polévkou naplněný 
a položivši podle něho bochník chleba, nůž a 
Ižice, žena pravila: 

>Na! nakrájej chleba a pojez . . . pokrmím 
děti.- 

Když pojedli, když poklizen stůl a chléb 
uložen, žena přistoupila k muži, jeho ramena 
zlehka se dotkla. 

*Pověz, jak bylo dál?« tázala se tiše. 

»Nu, dál ! . . . ovšem, povědět ti musím, « 
odpověděl, trhnuv sebou, jako by náhle byl 
býval ze sna probuzen. -Ti lidé, co jsem s nimi 
pracoval v lese, těch dvacet krejcarů mi ne- 
přáli. Že prý to neumím, stokrát denně mi vy- 
čítali, že na tu práci nejsem, že jim jen pře- 
kážím. Dobytek abych pásl, to že je pro mne. 
Neříkal jsem nic, mluvit jsem je nechal a, co 
jsem mohl, jsem dělal. Víme, věc byla ta: 
kradli jak straky a báli se, abych na ně ne- 
pověděl. Co jen mohli, z lesa brali; ženy za 
nimi chodily s nůšemi na zádech, v těch od- 
nášely stlaní, klesti, třísky, všecko, nač jen 
stačily. Jim to prošlo, ale já, kdybych byl 
kousek vzal tátovi zatopit, já bych to byl po 
čertech odnesl! Mne by byli naši nešetřili 
Představený jen čekal, až něco vyvedu, aby 
mě udal četnikovi ... To tam byl s námi 
jeden až od Zborova — půl druhé hodiny 
cesty měl do místa, kde jsme pracovali — 
ten pytlačil o všecko pryč, oka kladl na za- 
jíce, lapačky na kvíčaly, ba i srnku jednou 
dostal. »»Kluku,«« povídal jednou ke mně, 
»»táhni odsud, s námi bejt nemůžeš! Jednou 
se ti stane, že tě najdou s přeraženými hnáty 
a řeknou, že drvo tě zabilo. «« — Věděl jsem, 
co tím mysli, a řek' jsem mu, aby mě nechal 
na pokoji, že si dělám své a jinak že nevidím 
nic a nic že neslyším. To že se neví, řekl, a 
že bych jednou moh' dostat oči a uši a proto 
abych radši šel, že bez toho tu dřinu nevy- 
držím a že zmrznu na cestě domů. — Nu, 
zmrznu, povídám, nebo dřevo mě zabije; umřít 
hlady je hůř. Přejte mi těch dvacet krejcarů, 
vždyf vám nic nedělám. — Tu on hodil se- 
kerou, přistoupil ke mně, očima zakoulel, za 
kabát mě chytil, zatřásl. »»Kluku mordyján- 
ská,«< spustil, »co mi to tu meleš? Každému 
patří co zaslouží, ale ty že si svých dvacet 
krejcarů zasluhuješ? Komu to povídáš? My 



máme třicet krejcarů a desetkrát toho víc na- 
děláme než ty! Pár facek zasluhuješ a ne 
dvacet krejcarů !<< — Přistoupili dva, tři jiní ; 
že je to svatá pravda přisvědčovali, a že k ni- 
čemu nejsem. — Hajný, kierý stál opodál, 
viděl tenhle sběh a přihnal se taky a, co že 
se přihodilo, se ptal. Chtěli, aby mé propustil 
z práce a místo mne že přivedou jiného, sli- 
bovali, který tomu dílu lip rozumí. — Pan- 
táto, povídám, nevyháněj' mě ! neměl bych co 
jíst a tátu mám nemocného; umřel by hlady, 
kdybych s ním výdělek nerozdělil. — Podíval 
se mi do očí, snad poznal, že mluvím pravdu, 
snad i v duchu mě politoval ; aspoň se mi 
zdálo, že tak přísně a tvrdě se nedíval jako 
jindy; že mě nevyžene, pravil, abych si jen 
svého hleděl a pracoval. Potom domluvil dru- 
hým, aby mě nechali na pokoji. Nu. nechali 
mé, ale několik dní na to onen pytlák, když 
jsme se po výplatě rozcházeli, řekl mi zase : 
»»Povídám ti: buď rád, že za minulý týden 
peníze máš, a v pondělí víc nepřicházej, sic 
zmrzneš nebo jinak vystydneš. Ještě by tak 
chybělo, abys hajného na nás nasazoval !<« 
— Nepřišel jsem onoho pondělku, ne že bych 
se těch slov byl ulekl, ale že táta umíral a 
k večeru taky umřel. Poplakal jsem nad nim, 
pomodlil se, několik stařen přišlo pomodlit se 
se mnou; starosta, jemuž jsem ohlásil tátovu 
smrt, řekl: >»Dei mu Pánbůh věčnou slávu! 
vzal si ho k sobě, blaze je mu. Tady mu bylo 
zle. Co s ním, když dělat nemoh' !«« — Potom 
vzkázal obvodnímu lékaři do Planíce, aby se 
přišel podívat na nebožtíka; taky dal vydrhnout 
podlahu v té ubohé světničce a trochu po- 
klidit a starou slámu plesnivou a shnilou vy- 
hodit, aby ten pan doktor se snad nezlobil ; 
jen že jsem já těm ženským, které ho spra- 
vily, musil zaplatit po dvou šestácích. Potom 
jsem šel jednat rakev — šest černě natřených 
prken a prkýnek a na hořejším prkně přile- 
pený kříž, vystřižený z pozlaceného papíru, a 
ještě ten truhlář žádal za ni tři zlatky. Pomoz 
Pánbůh, kde vzít ? . . . A truhlář že mi rakev 
nevydá, nezplatímli. Sestra z Vídně že pošle, 
povídám. Toho že by se zrovna dočkal, on 
na to. Přes to, jako že jiné pomoci jsem si 
nevěděl, sedl jsem a dopsal jsem sestře. 
U představených jsem ten list složil, ještě že 
mi inkoust, péro a papír na to půjčili; rozumí 
se, že za to účtovali obci dva krejcary, ale 
známku jsem musil koupit ... A nepošle-li 
sestra, co si počnu ? . . . beztoho peníze, i po- 
šle-li jich, v čas už nepřijdou, ba, za týden 
teprve . . . Tak mi to vrtalo v hlavě, div jsem 
se nezbláznil. Pantáto, povídám starostovi, 
přece vidíte, že dělám, jak mohu. Poraďte. . . 
promluvte, pro Boha vás prosím, s tím tru- 
hlářem, ať mi počká! Dyf mu neuteču a ne- 
božtíka přece tu nechat nemůžem. A on na 



ClSLO 3 



MÁJ 



ročník VI. 



to: »»Co pa' by já si lámal tvou hlavu? lam 
si ji sám ! . . . přece vidíš, že člověk je ti na 
pomoc. Mou vinou není, že jste žebráci. «< — 
A pohřeb třeba vystrojit, povídám, od hrobu 
zaplatit a panu farářovi. Dyf přece nebožtíka 
nezakopáme na pohodnici. — >»Nestarej se — 
však ho odnesou,' « povídá, »»na parádu kou- 
kat nemůžeš. «« — Potom pozatřás' hlavou, 
pokrčil ramenoma a šel po své práci. Stál 
jsem tu jako dřív, rady jsem si nevěděl. To 
bylo v úterý dopoledne, asi k jedenácté ho- 
dině. Od božího rána jsem běhal, sousta do 
úst nevzal, a zima bylo, třeskutý mráz a já 
oblečen v lehké hadry. Když starosta vyšel 
ze dveří, starostová si mne všimla a ptala se 
mne, není-li mi zima a nemám-li hlad. Snad 
sám Pánbůh jí vnukl tuhle otázku . . . Ani 
odpovědět jsem nemohl, jen slzy mi to vy- 
razilo z očí. .^bych si prý sedl a se zahřál, přála, 
a že mi dá jíst. Podala mi na misce teplé kru- 
pico\'é polévky a kus chleba k tomu; mezi tím, 
co jsem jedl, vyšla ze dveří a za chvíli se 
vrátila se starým, olezlým, opelichaným ovčím 
kožichem ; taky staré šerkové kalhoty přinesla 
a vlněné punčochy ; abych prý šel do stáje 
a tam se převlekl, řekla mi, a všecko abych 
si to nechal, že mi to dává. V první chvíli 
jsem nemohl ani promluvit, jen jsem plakal . . . 
ani nevím, slyšela-li, když jsem ze sebe vy- 
razil : Zaplať vám to Pánbůh ! . . . Ba, Pán- 
bůh jí to zaplať! ještě dnes to opakuju a ti- 
síckrát jsem si na ni vzpomněl s oné chvíle. 
Kdyby se tenkrát nebyla smilovala nade mnou, 
dojista bych byl zmrzl na cesfě do Těchonic, 
kam jsem se vydal objednat pohřeb . . . Když 
jsem ty šaty měl na sobě, bylo mi jako v pe- 
řinách. Pravda, velký mi byl ten kožich, dva- 
krát bych se byl do něho vešel, a kalhoty 
byly široké a dlouhé, že jsem je musil pro- 
vázky ovázat okolo nohou a kolem pasu, jako 
dráteníci dělají, a smíchu bylo všude, kde mě 
jen zhlídli, ale pohova v tom byla, můj 
Bože ! . . . Když jsem se potom vydal do Tě- 
chonic. bylo mi ze začátku, jako bych šel na 
procházku, ale než jsem tam došel, i ten ko- 
žich vítr profoukal, vítr ostrý jako nůž, taková 
strašná zima, ani povědět nestačím, že uši mi 
ozábly a nos a prsty na nohou. Řeč mi vzala 
ta hrozná zima, jen jsem tak blábolil, když 
jsem s panem farářem mluvil . . . Padesát krej- 
carů mám na ten funus, zadrmolil jsem, víc 
ani trojníku ... a pro boží milosrdenství mi 
to spravěj', velebný pane, aby táta odpočinul 



v posvěcené zemi . . . Pan farář se na mne 
podíval a neřekl nic než: »»Nu, když jsi 
chudý a nemáš, jakáž pomoc! . . . vykropím 
ti rakev, ale slávy nebude, to víš ! A což od 
hrobu ?«« — Nevěděl jsem, co bych mu řekl, 
stál jsem, do země jsem se zadíval. — To 
obec! vydralo se mi po chvíli z hrdla. Byla 
to lež, obec nic neslíbila. »»Sprav si to s hro- 
bařem, «< řekl pan farář. — Já na to k hro- 
baři. Pane, ten si na mne vyjel ! V té zimě 
že zadarmo se dřít nebude, a že by obec mu 
zaplatila, toho abych mu nemluvil. Aspoň 
zlatku že dát musím. — Nu tak af rakev zů- 
stane na hřbitově, povídám, dělejte si s ní co 
chcete. Přece není možná, abyste nebožtíka 
nepohřbili. Až budu mít, zaplatím. i>»Pakáž ! 
žebroto zatracená ! co byste na člověku chtěli ! « « 
bručel a nadával ten člověk. Já jsem neodpo- 
věděl, už mi to bylo všecko jedno. A přece 
mi toho člověka bylo líto : když jsem se ohledl 
v jeho světnici, viděl jsem houf dětí, které na 
mne čuměly. Zem tvrdá jako kámen, až ko- 
páčem do ni udeří, bude zvonit jako ocel. — 
Zaplatím, povídám, jak je Pánbůh nade mnou, 
přinesu vám peníze, vždyť vidím, že jste taky 
chudý člověk a že vašim dětem se chce jíst. 
— Podívá se na mne, snad mu teď teprve 
uhodil do očí ten kožich a ty kalhoty svázané 
provázky a dal se do smíchu. »»Kluku, kde's 
to sebral ?« povídá. Já mu to všecko pověděl 
a taky s tátou jak a co bylo. Jak slyšel, pře- 
stal se smát. »»Ozáblé uši máš,«« povídá, 
»»a nos taky. Jdi ven, vezmi hrsť sněhu a 
hodně si to tři, sic ti všecko ještě shnije. Jsi 
taky ňáký chudák.* « — Když jsem se vrátil, 
řeKl mi, abych se trošku ohřál a jeho žena 
mi dala kus chleba. »»Víš co?«« povídá mi 
potom, >»já ti ten hrob vykopám a ty mi 
při tom budeš pomáhat. Dáš mi za to pa- 
desát krejcarů a přineseš mi je, až budeš 
mít. Jen mi neříkej, že obec to zaplatí ; do 
soudného dne bych se nedočkal . . .«« 

Tak jsme spolu potom ten hrob kopali, to 
jest on kopal a já jsem zem rýčem odha- 
zoval. Jako bj' to včera bylo bývalo, se na to 
pamatuju. Strašná lopota s tou zemí v kámen 
zmrzlou — vítr, čím dále tím studenější, ostrý 
prach podnímal, sníh a písek . . . nemíti ru- 
kavic, jež hrobař mi půjčil, ruce by mi bý- 
valy umrzly . . . hladové vrány nám kroužily 
nad hlavami a krákaly zlostně i žalostně, jako 
by nám vyčítaly, že jen tu mrtvou, žlutou 
hlínu házíme a nic, čím by se nasytily. 

(Pokračování.) 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ClSLO 3. 




HENRY C. BUNNER: 

Bajka pro vladaře. 

I^rál perský jeden vyjel jistý den 
si s dvořeniny svými na lov ven. 
Tu přepadla jej žízeň v pusté pláni, 
kde o chladivém zdroji ani zdáni. 
Však posléz spatřil blízko krásný sad, 
a mnoho hroznů, oranži v něm plát. 
»Bůh dej, ať zdusím žizně úpal nový - 
král zašeptal si — k vůli vlastníkovi. 
Neb vezmu-li plod jeden rukou svou, 
vezíři moji sad ten oškubou!* 

A. K. 



ZVÍŘE PLAKALO, A ČLOVĚK SE 
RADOVAL . . . 

z kroniky malomocných trpitelů. 

zastávce dráhy v polích, zatížených po- 
žehnáním božím, stál hlouček lidí. Vlak pro- 
jížděl krásným krajem, na jehož nejzazši periferii 
Krkonoše se slabounce rýsovaly, v popředí sympatické 
mezníky Mužského, Viskře a Trosek se modraly. Tu- 
risté s nadšením zírali do dálek, v nichž nové a nové 
kouzlo lahodilo lačným zrakům. Co nevidět, na 
zatáčce, rozevře se úchvatné panorama . . . tam 
Bezděz sedí, a na něm v »bílé košilce« — zna- 
mení pěkné pohody — hradní zubatina z par se vy- 
nořuje, o něco dále bachraté Rálsko, a celý sever 
jakoby zalehl nesmírný hřbet Ještěda. 

Byla svěží, modrá srpnová neděle. Skupina mužů 
tentokráte ani výletnímu vlaku, jenž jindy oasu 
dlouhé chvíle tvořivá, nevěnovala pozornosti. Kdosi 
ze sousedství přinesl novinu, která způsobila roz- 
ruch. »Na mokřadech nedaleko Kosmonos,* vy- 
pravoval neznámý člověk, •čápi se ob čas objevovali. 
Přiletěli spolu, patrně samec a samička, a spolu 
zase odletěli. Včera ke čtvrté hodině odpolední 
třeskly do tichého kraje dvě střelné rány — jeden 
čáp se svalil a už se nepohnul, druhý vzletěl a 
svou krví zabarvil peří mrtvého soudruha. « 

Novina letěla krajem a všude rozechvěla. Aby 
to naposledy nebyli čápi z Bejciny ? Jsou to po- 



m 



slední Mohykáni čapích družin, jež tu hnízdívaiy> 
dokud páni nezrušili celý růženec velkých, poe- 
tických rybníků. Zůstala tu jenom jedna rodina, 
poslední památka dob, kdy kraj měl docela jinou 
tvářnost. Cápi usadili se na krajním stavení, na 
rohu doškové stodoly, a neznámá vesnička stala 
se jimi populární a hledanou dědinou severočeského 
kraje. Z dalekých končin přicházeli se lidé podívat 
na čapí rodinu, jež rok co rok odchovávala tři 
mláďata. O čápech psalo se v novinách, hnízdo 
bylo fotografováno a reprodukcí hezkého obrázku 
ozdobeno několik časopisů. Dokonce prý v jednom 
anglickém illustrovaném týdenníku objevila se čapí 
rodina z Bejciny. Na zahradě před stodolou bývalo 
živo — učitelé a učitelky vodily sem děti v celých 
zástupech — z Turnovská, z Jičínska i z Bole- 
slavská putovala sem drobotina, aby se poučila a 
potěšila zároveň. Tak daleko to došlo v kraji, kde 
bývali čápi domovem — na ptáka, jenž tu býval 
všedním zjevem, chodili se z daleka široka dívat, 
jako na velikou vzácnost. 

Téhož dne odpůldne vydala se výprava do Bejciny, 
aby zjistila, nestihla-lí pohroma mílou čapí rodinu, 
kterou znalo a chránilo celé okolí. Jdeme krajem, kam 
vřava života ještě nepronikla. Vesničky dřímou 
v objetí zahrad, tam vykukuje ponurá valečovská 
věž, tu dvůr, ovčín, kolem něho pastviny a na 
obzorech několik stříbrných ok, hladin to rybníků 
jako dlaň. Hledáme, pátráme kolem do kola po 
čápech. Jindy je bývá v těchto končinách vidět . . 
jako pohádkový zjev kmitnou se ti v oblacích nad 
hlavou, a člověk se zastaví a naplněn divnou, 
tesknou touhou, dívá se za nimi tak dlouho, až za- 
padnou do rákosí. Poutníku se zdává, jakoby cosi 
exotického spatřil, když najednou čápi nad jeho 
hlavou zaklapou a nádherný jejich zjev oživí pusté 
prázdné prostory pod oblohou. 

Pojala nás divná předtucha. Přidáváme do kroku, 
abychom věděli jistotu. Vstupujeme do dědiny . . 
nic neukazovalo, že by naše obavy byly odůvod- 
něny. Lidé sedí na lavičkách před chaloupkami, 
nebo si hoví na trávníku v zahrádkách, kde až 
k střechám se dopinaji růžové stožáry slezů. Ptáme 
se, živa a zdráva-li čapí rodina? . 

»Pro Pánaboha,« žasne sedlák, kterého jsme 
oslovili . »teď zrovna o nich mluvíme. Od vče- 
rejška jsme starých ani okem nespatřili . . Právě 



43 



CISLO 3. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



jsem povídal : »mámo . . viděla's dnes cápy, nebo 
neviděla?" 

Než jsme se takřka ohlédli, byli jsme obklopeni 
skupinou venkovanů. Jdeme vesnicí, a zástup za 
námi roste jako lavina. Už nejdeme ostrým krokem, 
už utíkáme, abychom už už byli na zahradě sedláka 
Abrahama, jehož stodola je domovinou čapí družiny. 

Před stavením sedí celá rodina — výměnkáři, 
jejich nástupci a hromádka dětí. Ve chvatu po- 
zdravíme a letíme dvorem ke stodole. Vidíme hnízdo 
a v něm tři mláďata. 

»Kde jsou staří ?«, voláme od stodoly. 
»Čekánae na ně,« odpovídá sedlák . . 5>Bůh ví, 
co se to s nimi stalo. Včera odletěli po třetí ho- 
dině a už se nevrátili. Nevíme, byli-li dopoledne 
u hnízda — měli jsme napilno, byli jsme v polích 
a nevíme, co se dělo doma. Děti ubezpečují, že 
čápů ani okem nespatřili. 

Strčíme hlavy dohromady a radíme se, máme-li 
říci, co jsme slyšeli. Bylo více než pravděpodobno, 
že na mokřadech nedaleko Kosmonos zhynul jeden, 
když ne oba čápi z Bejciny. Blížíme se ke stavení. 
Na zápraží stoji starý výměnkář s dýmkou v ústech, 
dávno vyhaslou, vedle něho sedí jeho žena, stařenka 
jako víšek — oči má uplakané a ruce sepjaté, 
jakoby se modlila. 

• Nepřišli a nepřijdou . .,< praví smutným hla- 
sem . . »pořád jim to povídám, a oni ne a ne 
uvěřit. Zlý člověk jim ublížil, zlý člověk udělal 
z těch červených noháčků siroty. Bůh mu to ne- 
odpusť — Bůh ho za to zatrať ! Celou noc jsem 
nespala, celou noc jsem na ně čekala . . a ne- 
přišli a už nepřijdou. Do půlnoci jsem doufala, 
pak jsem ke hnízdu šla a sirotky těšila. Poznali 
mne a klapali vám radostí — jakobj' ta němá tvář 
pochopila, proč jsem přišla, že jsem je přišla po- 
těšit. Jen se na ně podívejte . . . stojí na kraji 
hnízda, jeden se dívá k Valečovu, druhý ke Stu- 
dence a třetí ke Kněžmostu. Od časného rána se 
nepohnuli . . jenom když unavenou nohu střídají, 
a kousek dál se posunou, krky natahuji . . dělají 
to zrovna tak, jako když dítě mámu čeká, hledá 
a dcčkat se jí, vypátrat jí nemůže. Už mají asi 
chudáci hlad a žízeň . . a sami se ještě uživit ne- 
dovedou.* 



Sedli jsme si na zahradě a čekali, co se bude 
dít. Hodina míjela za hodinou, — čápi se ne- 
vraceli. Na zahradě bylo půl dědiny. Hoši vylézali 
na vysoké stromy, obzírali krajinu na všechny 
strany . . po čápech ani potuchy. V dědině zvonili 
večerní Ave, v okolních vesničkách zvony při- 
zvukovaly, hvězdy zasvítily. Mars zahořel krvavým 
světlem nad Studenkou . . ale čápi nepřicházeli . . 
• Nepřišli . . a už nepřijdou, « hořekovala do 
teskného ticha svůj žalostný refrén výměnkářka. 
Ještě jsme nepověděli, co víme. Sami jsme pořád 
ještě doufali a nemohli jsme se odhodlat k tomu, 
zasadit rozlítostněné stařeně nejbolestnější ránu. 
Pořád přece jenom doufala a svého vnoučka na 
strom posílala, aby se ještě jednou podíval. 

Byl už soumrak. Divoké kachny táhly pod 
oblohou, a kdesi u Bud houkaly rány. Uprostřed 
polí a luk zasvítilo krvavé světýlko železničního 
signálu. 

V tom prudké pohnutí vyhnalo zástup z klid- 
ných posic. Na obzoru objevil se čáp. Lidé utíkali 
mu naproti, děti zajásaly, a stařena propukla v ra- 
dostný pláč. 

Pták plul vzduchem těžkým, volným letem. Ve 
hnízdě dělo se cosi podobného, co dole. Čápata 
postavila se na kraj hnízda a radostně zaklapala. 
Stojíme na zahradě a chvějeme se úzkosti . . čáp 
jakoby klesal, padal, padal níž, jakoby ho síly 
opouštěly. 

Raněný čáp vracel se z mokřad k domovu, ke 
svým dětem. Teď jsme teprve pověděli, co jsme 
slyšeli. 

"Eůh ho zatrať* 1 — vzkřikla stařena hněvivým 
hlasem. 

Čáp šťastně doletěl . . ale jenom na kraj stodoly. 
Vlekl se vzhůru, křidlo za sebou táhl, těžce se do- 
plazil ke hnízdu — a v tu chvíli všem lidem vy- 
hrkly pohnutím slzy z očí. U hníída zvíře kleslo 
— a čápata vrhla se na svého živitele a jako děti 
se k němu přivinuly. 

Nikdo slova nepromluvil . . . 
Nahoře, ve hnízdě zvíře plakalo ... a tam za 
Studenkou, co hvězda krvavě plála, člověk se 
radoval — ze svojí kořisti .... 
Bůh mu to neodpusť! . . , 

Dr. R. jf. Kronbauer. 




ročník VI. 



MAj 



ClSLO 3 



=V= Z ČESKÉHO ŽIVOTA. =v = 

" Revue illustrée přináší v posledním svazku 
studii o Vrchlickém z pera Jul. Chopina s překl. 
»Cigánových houslÍ€. 

-- Obnova letohrádku Ameriky. Již řadu let 
těšíme se na obnovu barokové stavbičky nad patho- 
logickým ústavem, prvního díla Kiliána Ignáce 
Dienzenhoffera, kdysi letohrádku hrabčte Michny, 
Bůh ví proč Amerikou zvaného. (Nedaleko bývala prý 
hospoda toho jména.) Pokud nám známo, již dávno 
je vypracován návrh na obnovu pražským mžst- 
ským úřadem stavebním. Závažnou byla ta okolnost, 
že podle restauračního plánu má býti ohradní zeď 
mezi pilíři — proti ústavu choromyslných — od- 
straněna a nahrazena mříží. Tradice totiž vypra- 
vovala, že původní barokové mříže prodány byly 
před dávnými lety do Drážďan, a že bylo jich po- 
užito při stavbě kterési villy drážďanské. Šlo se 
po stopách, byla vyhledána i villa, 
avšak — barokových mříží praž- 
ských tu nalezeno nebylo. ' ' 

Je radno, všimnouti si především 
současných dokumentů. Nalézáme je 
v původní nezměněné podobě a za- 
chovalosti v bývalém Bretfeldovském 
domě v Nerudově ulici nad Janským 
vrškem (č. 240), kde velký sál v prv- 
ním patře vyzdoben jest pohledy na 
starší soudobé stavby, jako : palác 
Svarcenberský, Lobkovický, Bretfel- 
dovskýdům sloggií a villu Ameriku. 
Z obrazu však seznáváme, že v obřad- 
ní zdi mříží nebylo. Doporučovalo by 
se proto vyšetřiti, zdali přes to mříže 
— snad později — do ohradní zdi 
zasazeny nebyly. Máme za to, že by 
nové, v duchu doby komponované 
mříže měly býti postaveny pouze 
v tom případě, zjisti-li se, buď ze sta- 
rých účtů nebo archiválních zpráv, 
že mříže takové za doby Dienzenhof- 
ferovy tu skutečně byly. — r. 

-^ Posel. Viktor Dyk překvapil 
volbou námětu nové své divadelní 
hry. Sáhl do nejbolestnější doby če- 
ských dějin — ale historických doku- 
mentů užil při tom s neobyčejnou de- 
likátností, aby duše jeho několika po- 
stav neztratily se v lomozu theatrální 
výbavy. Jakoby byl na tuhé desce 
nejkrvavějšího svazku naší historie 
odchlípil předsádku, a tu našel 
drobný zápis všedního života, tak 
nám připadá tento genrový obrázek 
načrtnutý na lemu velkého pa- 
noramatu bělohorské bitvy. 

Pro diváka, který má trošek remi- 



niscencí historických, okořeněna je hra duchaplným 
nápadem, že v tajemném poslu, který přišel na sa- 
motu rozvrátit klid života několika zbožných lidí, zříme 
mladého Valdštýna. Děj je prostičký, ale příbroušen 
je nanejvýš dramaticky. Krátce před osudnou sráž- 
kou na Bílé Hoře chvátá šlechtic s důležitým po- 
selstvím k císařskému vojsku. Pronásledován na- 
lezne útulku v rodině českého bratra, který ani po 
prozrazení tábora poslova nepřipustí, aby mu bylo 
ublíženo. V kritické chvíli, kdy se nad hlavou po- 
slovou s jiné strany vznáší vražedná zbraň, při- 
chází zachránit hostě hospodářova krásná dcerka, 
která sice posla spasí, ale svým panenstvím za- 
platí náhlý plápol lásky. 

Ostrý symbolismus ukazuje, že musilo ke skonu 
na Bílé Hoře dojít tam, kde lid tápající v nábo- 
ženském mudrováni stál passivně proti bezohled- 
nému, ničeho se neštíticímu protivníku. Tak ener- 
gicky na jevišti neblahou blouznivost českého ná- 
roda dosud nikdo před Dykem neosvětlil. 





Josef Mánes: Illustrace k národní písni, 



ČÍSLO 3. 



MÁJ 



ročník VI. 



Hra má listofadově zasmušilou náladu, ale je 
plna životnosti. Je to tónová kresba šedí do Šeda 
s pevnými okrajovými tahy — v tom ohledu asi 
vyhovovali intenci autorově herci, z nichž kohokoli 
vynášeti před jiným bylo by nespravedlivo. Pí. 
Danzerová, Dostálová, pp. Steinsberg, 
Řada, Vojan, Vávra a Hašler stejnou měrou 
pečovali za případné režie p. Kvapilovy o úspěch 
novinky. Hráno bylo ve prospěch Pensijního 
fo ndu Máje. ch. 

— Divadelní List Máje nastupuje právě vyda- 
ným prvním číslem čtvrtý ročník. Redaktorům 
jeho, dru Jaromíru Boreckému a Ladislavu 
Novákovi, podařilo se za tři léta učiniti z časo- 
pisu hledaného divadelního kronikáře, jemuž připadá 
rok od roku větší likol. Rozmach českého divadel- 
ního umění roste, a list, jenž obral si za úkol, 
svědomitě registrovati všechny divadelní otázky, 
stává se ovšem nevyhnutelným a vítaným infor- 
mátorem naší veřejnosti, jež vše, co s rozvojem 
divadel našich souvisí, sleduje se zájmem, jenž je 
potěšující známkou a zárukou toho, že ušlechtilý 
zápal pro divadlo neochabuje, nýbrž naopak že se 
stává intensivnějším a hlubším. V prvním čísle 
zahajuje dr. R. J. Kronbauer Vzpomínky na 
zesnulou Hannu Kvapilovou, obsahující 
vesměs nové a neznámé příhody, jež život i umění 
nezapomenutelné umělkyně osvětlují s nových hle- 
disk; kapitoly tyto, poutavé intimním svým rázem, 
budou provázeny řadou zajímavých obrazů, jež dal 
redakci k disposici dramaturg Jaroslav Kvapil. 
Pozornosti se doporučuje článek dr. Otokara Fischera 
»0 berlínském divadle Brahmově.< 

Vedle článků, odborných i zábavných, vzpo- 
mínek na žijící i zesnulé herce, na divadelní pen- 
sisty, na které se bohužel tak rychle a nezaslou- 
ženě zapomíná, věnuje Divadelní List Máje pravi- 
delnou pozornost rozvoji i životu divadel : Národ- 
ního v Praze i na sesterské Moravě, divadel před- 
městských, krajinských i ochotnických, a pojme 
ovšem ve svou rubriku i nové Městské divadlo na 
Kr. Vinohradech, jehož poslání co nevidět se stane 
skutkem. 

Pro příští čísla připraveny jsou práce (od Fr. 
Heritesa, Václava Stec ha, dra. Jaromíra B o- 
reckého, A. Pikharta, Lad. Nováka, dra Du- 
choslava Panýrka, dra Ot. Theera, Karla Ka- 
mínka, prof. Brábka a j. v.), jež svým ob- 
sahem i formou dozajista získají listu řadu nových 
přátel v divadelních kruzích. První číslo má bo- 
hatou, originální obrázkovu výzdobou, jež po celý 
ročník bude volena tak, aby vyrůstala z programu 
listu a jej zároveň doplňovala. 

^ Mánesova illustrace k národní písni. Pů- 
vabný náčrtek Mánesův, plný roztomilé grácie a té 
příslovečné slovanské měkkosti, jak si ji rádi před- 
stavujeme, zpívající přímo svými křehkými liniemi 



lahodnou melodii národní písně, působí skoro jako 
zkazka starých, idyllických časů prosté bezprostřed- 
nosti. Oku, unavenému sledováním všelikých raffi- 
novaností soudobého umění, vším tím křížením, 
splýváním a zase differencováním směrů, snah, pro- 
grammů i technik, .celým tím nervosním hledáním 
nového, jest odpočinkem pohleděti okamžik na 
tyto dvě rozkošně nahozené postavičky: hocha 
s uzlíčkem a holi v ruce a dívčice, štíhlé a úhledné 
jako kmen mladé břízy. A jako ta česká národní 
píseň, i žaluje-Ii, nerozruší, poněvadž v ní není 
divoké vášně a omamující bolesti, i toto loučení 
Mánesovo místo slzy vyluzuje spíše teplý úsměv, 
neboť smutek těchto dvou dětí jest jen přeletavé 
ptáče. — Originál jest majetkem p. dr. O. Herolda, 
jemuž děkujeme za právo reprodukční. 

^^ Pohled do Vinohradského divadla, který 
dnes přinášíme, je přesným obrazem hlediště. Arch. 
dr. A. Čenský minuciosně načrtává perspektiv- 
ným tímto obrazem vnitřek útulného divadla, jehož 
otevření očekává se již s nervosním napjetim. 

-■ N. A. Lejkin, jehož rozmarný román »Mezi 
třemi ohni* právě začínáme uveřejňovati v Pře- 
kladové knihovně Máje »Z cizích literatur*, redi- 
gované dr. Jaromírem Boreckým, zaujímá mezi ru- 
skými humoristy čelné místo. Jeho úžasná plodnosf 
— - jen redakce »Petěrburgské Gazety* zavázala ho 
k dennímu feuiletonu a Lejkin po plných třicet 
let denně rozveseloval ruské čtenářstvo svými 
klassickými obrázky! — není u Lejkina nikterak 
na závadu vysoké literární ceně. Jeho bystrý talent 
pozorovací a neobvykle šťastný způsob, reprodu- 
kovati svoje observace, jeho vrozený, nenucený 
humor ruského kupce, smích, jenž nezabíhá nikdy 
do škodolibé ironie — to všechno činí díla Lejkinova 
zvlášť milými. V románě »Mezi třemi ohni* zasáhl 
svou zkušenou rukou do světa divadelního. Před- 
vádí nám ruské mimy v jejich bezstarostné, smutné 
životní situaci, divadelního hrdinu na jevišti, jenž 
v světě občanském stává se ubohým, tragikomickým 
rekem pantoflíčkovým, a nad nímž se vznášejí hned 
tři pantotlíčky. Tři ženy — rovněž divadelní dámy 
— reklamují svá zákonitá i nezákonitá práva na 
nešťastného tragéda, jenž po dlouhých strastech 
a útrapách hledá záchranu v — útěku, než i ten 
se ostatně nezdaři 1 

Způsob, jakým nás Lejkin provádí životem di- 
vadelní družiny, utrpením muže, jenž trpce pyká 
za to, že příliš miloval, je tak roztomilý a tak pou- 
tavý, že úspěch, jemuž se román tento těší na Rusi 
i v cizině, zdá se nám po přečtení neodolatelně 
humoristické knihy Lejkinovy jen oprávněným. 
Doufejme, že i naše obecenstvo oblíbí si nové dílo 
ruského Dickense. — ský. 

— »Posel«, nové drama Viktora Dýka, vydán 
bude v nejbližších drech v Divadelní knihovně 
Máje, redigované Dr. J. Štolbou. 



ročník VI t- 



MÁJ 



CISLO 3. 




Dr. A. Čenský: Pohled do Vinohradského divadla. 



— Král Myška a Princ Junák. Příhody statečných 
trpaslíků. Napsal T. E. Tisovský; illustroval 
A. Scheiner. Vydal F. Si máček. Napsati po- 
hádku s kouzlem postav a děje a podložiti ji při 
tom ušlechtilou tendencí — jest umění. A toto 
umění ovládá plnou měrou známý autor dětských 
povídek T. E. Tisovský. Zapsal se již dobře do 
srdce i do paměti malých čtenářů, takže s radostí 
a touhou sahají po každé jeho nové knize. V po- 
hádce Král Myška a Princ Junák vystupují 
poetické, jemné postavy trpasliků, které duši ma- 
lého čtenáře opředou kouzlem svých historií a za- 
ujmou jeho mysl pro půvabné a poutavé osudy to- 
hoto malého národa, bílých labutí a statečného 
prince Junáka. A autor lahodným, čistým slohem, 



krásnými, barevnými obrazy a scénami líčí boj 
trpasličího národa s drakem a veUkým fopanem. 

A mezi půvabnými poetickými historkami pro- 
kmitá se i veselá nit zdravého humoru. Tisovský 
zna dobře dětskou duši i srdce a ví, jak na ně 
působiti. Mezi skotačivými trpaslíky jsou komické 
íigurky, veselí šprýmaři, kteří dovedou rozesmáti 
malého čtenáře a komikou svých osudů rozjiskřiti ra- 
dosti jejich zrak. Tisovský ve všech svých pracích 
v povídkovém rouše učí lásce k přírodě, a pro tuto 
ušlechtilou tendenci zasluhuje každá jeho kniha,^ aby 
co nejvíce rozšířena byla v kruhu malých čtenářů. — 

A. Scheiner doprovází jednotUvé kapitoly při- 
léhavými, nádhernými illustracemi, jež fantasii dět- 
skou doplňuji a kouzlo pohádky zvyšují. rk. 



CISLO 3. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



— Jaroslav Vrchlický: Západy. Cykly 
a rhapsodie 1907. Cykly: Večerní stesk, Ve- 
černí krajiny, VdeštiaElegie podzimní 
udávají základní tón nové sbírky básní mistrových. 
Je knihou tiché zádumy básníkovy za blednoucích 
červánků večerních a za těch teskných chvil, kdy 
listi padá a kapky deště monotónně dopadají na 
skla oken. Stesk se tu vkrádá do duše, ale sladké 
sny a vzpomínky ji opřádají, až znovu vrátí se 
do ní mír, neb až duch básníkův strese všecka 
ta pouta jeseně v nové touze po lásce, životě a 
radosti, jak nejkrásněji vyznělo v E legii pod- 
zimní, té zrovna klassické básni, plné širokého 
rozhledu, velkého dechu a Gotheovské moudrosti. 
K melancholii večera a podzimu přiléhají též vý- 
borně lyrický Román klášterní, dojemná báseň 
Holub, do niž vložil básník mnoho vroucnosti 
a stesku po zemřelých svých druzích Bohdanu Je- 
línkovi, Em. K. Liškovi a Zdenku Fibichovi a po 
mizícím vlastním mládí, a konečně Lyrické 
zlomky nedokončeného románu, v nichž 
tlumená láska, odříkání, nejvyšší něha, jaké básník 
je schopen, a radost ze splynutí duší slily se v ne- 
zapomenutelný celek okouzlujícího naladěni a pů- 
vabu, onoho harmonického tónu, který nás unáší 
v slokách Lamartinových, ale beze všeho pathosu 
a proto tím tklivějšího. Ne před nimi, ale přimo 
za nimi chtěli bychom čísti krásnou hymnu Lás ce, 
čisté a nesobecké. Z ostatních cyklů knihy upou- 
tává Stará allegorie duchaplným a bystrým 
vystižením staré malby na zámku v Bystrém a 
a Nové hebrejské melodie celou řadou čísel, 
odnášejících se k odvěkému utrpení židovstva. 
Osud nešťastného básníka židovského žargonu Mo- 
rise Rosenfelda, na jehož bídu upozornil mistr ne- 
dávno ve svém feuilletonu v Národních listech, 
oslaven zde dvěma básněmi, k nimž použito šťastně 
refrénu z Hoodovy Košile, a které bolestně 
zařezávají se do srdce. V Rhapsodiich histo- 
rických nalézáme několik básni velké síly a 
mohutného rozmachu křidel. Je to především hymna 
architektuře >Sa.xa loquunturi, historická duma 
v obnoveném kostele U sv. Martina ve zdi a 
Dějinná chvíle před vídeňským parlamentem 
o půlnoci dne 21. prosince 1906, jejímž byl mistr 
přímým účastníkem jako člen panské sněmovny. 
Kolik z těch lordů, kteří hlasovali tu pro všeobecné 
rovné právo, cítili tak hluboko a povzneseně, 
že chvíle ta znamená vítězství lidskosti, že i>vzkři- 
šený, prostý člověk z prachu témě pozvedá, ku 



výsluní kráčeti hotov*, že »vrácen sobě zdeptaný, 
ve jho schýlen, může věřit v ideu dobra, práva, 
sám vznést může ku dílu společnému mozolnou 
ruku!»? A Excelsior! zní to k nám z epilogu 
knihy, Excelsior!, po boku dva archanděly, 
z nichž KJeden Práce jest a druhý Nadšeru*. 

Z těch Síla vyrůstá a z této síly Sláva 
a nových vznětů žár a nové vzkypění. 

Řeknete snad, jak tyto mohutné básně srovnati 
s rámcem knihy? A přece i ony sem zapadají. 
Jsou jako ony podzimní vichřice, které srážejí suché 
listí a prohnilé kmeny a připravuji místo pro nové, 
krásnější jaro. Z. 

-^ Kalendář českožidovský, kterého vyšel právě 
ročník už 27. (na žid. r. 5668) má v kruzích lite- 
rárních svůj určitý zvuk. Přinášel vždy cenné pří- 
spěvky literární z dobrých per, jež vesměs měly 
vztah k této nadané a zajímavé rase východní. To 
platil o letošním ročníku, jehož předností i tentokráte 
jest upřímný výraz vlastenectví židovského, židovství 
jako národnosti, neprávem u nás i lířady chápa- 
ného jako náboženství. Pomíjejíce lhostejnou pro nás 
část kalendářní a rituální (které nerozumíme, ježto 
psána po většině hebrejštinou — práce Bedř. Knoe- 
pfelmachera, rabína a učitele žid. nábož. na č. střed, 
šk. pražských), zabíráme se do četby a úvahy části 
literární, kterou sestavil po smrti zasloužilého dosa- 
vadního redaktora Fišera JUDr. Viktor Teytz. Pří- 
spěvky jsou jednak od souvěrců, jednak od literátů 
jiných vyznání. Z těchto virtuosní formou a dojí- 
mavá tónem je Vrchlického báseň »Moris Rosenfeld*, 
jemuž posvětil náš básník znamenitou svou studii, 
vydanou péčí Nakl. Dr. Máje nedávno v Rozpravách 
literárních (Poučné knihovny Máje). Jemu po bok 
se staví medaillon Emmy Lazarus s ukázkami její 
básnické tvorby mistrně přeložené od Ant. Klášter- 
ského. Známý dramatik Leda podal ukázku drobné své 
tvorby dramatické, starý spolupracovník kalendářů 
V. Rakous příběh Začátky. Zajímavá je studie 
Dr. L. Jeřábka »Stará Pinkasova škola«, která 
v osvětlení autorově teprve jeví se nám v pravém světle. 
Za čtení stojí i ostatní příspěvky z pera israelitů i ka- 
tolíků. Dvě podobizny vynikajících pražských Židů čes- 
kého smýšlení, kteří minulého roku zemřeli (Bondy, 
Prof. Zucker) a jichž životopisy jsou z pera prof. 
Storcha a dr. Teytze, vkusně doplňuji neveliký, ale 
literárně zajímavý tento kalendář. Za zmínku stojí, že 
české židovstvo má dosud čtyři spolky. — s — a — 



Ročník VI. číslo 3. vydáno dne 11. října 1907. 



M.\J vydává se každého pátku o S. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Předplácí se na 
ítvrt roku K 280 ípoštou K 3-20). ■ 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE .MAJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zdarma. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (reJ. dr. Jar. Borecký) z« příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešít za 24 hal. — 

Otiskovati 2 Májo obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen s udáním pramene. 



MAJITEL A VY'DAVATBL: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENÝM 

V PRAZE. REDAKČNÍ VÝBOR I ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIR.MY HUSNIK A HAUSLER. — TISKEM DRA ED. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKY: 



Loutky. 

Román, 

lUustruje Artuš Scheiner. 

(Pokračováni.) 




říká, 



si za čtrnáct dnů po této 
noční rozmluvě na ulici 
byl jsem a zajisté stej- 
ně všichni naši spolu- 
stolovníci z kavárny 
překvapeni zprávou o 
náhlém úmrtí profes- 
sora Milkoviče. 

Přišlo to tak neoče- 
kávaně, tak náhle, že 

koro nikdo tomu věřiti 



zprvu, jak 
nechtěl. 

Třetího dne jsme jej doprovodili na Vol- 
šany. Nepamatuji tak hned pohřbu smutněj- 
šího. Milkovič byl v světě sám, neměl pří- 
buzných, a snad náš kavárenský stůl před- 
stavoval celý kruh jeho známostí. Na ústavu 
byl teprve ani neplný rok. 

A tak jsme jej provodili v upřímném, hlu- 
bokém smutku do věčného města. Trochu 
zevnější parády obstaralo jeho gymnasium — 
několik kollegů, kteří želeli upřímně ztráty ti- 
chého, dobrého člověka, který byl jen tak tím 
nutným kolečkem v hodinovém ústrojí velko- 
městského ústavu. Že by byl tento tichý mladý 
muž kdy něco psal neb psáti mohl, o tom se 
zajisté nezdálo nikomu. 

Kráčel jsem za prostou, až příliš jednodu- 
chou rakví v středu přátel svých z kavárny. 
Ale neviděl jsem ničeho před sebou, jen tu 
tenkrát řídkým deštěm pokropenou ulici, kdy 
mne zatáhl k průjezdu starého činžáku na 
Perštýně, kde bydlil, aby mi odevzdal svůj 
rukopis. Viděl jsem jeho již souchotinami 
schvácenou bytost, třesoucí se v dešti, viděl 
jsem ten horečný chvat, s kterým mi svěřoval 



svůj drahocenný rukopis; viděl jsem ten jeho 
elegantní úklon, jak mi jej podával a s grácií 
mi ruku stisk s tím ironickým: »Moriturus 
te salutat* .... Nic jiného jsem neviděl. 
A chvěl jsem se v duši, ba co horší, já se 
styděl .... hluboce styděl. 

Nebo — věřili byste tomu? Ano, takový je 
člověk! Styděl jsem se hluboce, nebo nena- 
lezl jsem za těch 14 dní od odevzdání ruko- 
pisu Milkovičova do dnešního dne , jeho 
pohřbu — opakuji — nenalezl jsem volné 
chvilky rozevříti aneb docela přečísti ru- 
kopis Milkovičův. 

Kráčeje za rakví jeho neznámými mně ulicemi 
Vinohradskými, soudil jsem sám sebe nad 
touto liknavostí přísně a docela vážně. A sám 
jsem se ptáti musil: Co je to vlastně to tak 
z vafle přátelství, to kavárenské, to pro- 
fessionelní přátelství? Skoro umírající anebo 
jistě aspoň o svém umíráni vědoucí přítel 
odevzdá ti rukopis, snad to jediné, co měl 
milého a cenného, a ty hodíš jej do zásuvky 
psacího stolku a — za 14 dnů při^ zprávě 
o smrti ubohého a snad nejlepšího přítele — 
se lekneš, zachvěješ, nemůžeš uvěřiti. Ale, 
ci' všechno? Přítel jest mrtev, dnes jdeš za 
jeho rakví — ale rukopis jeho, zpověď jeho 
života, román jeho lásky leží a tlí v tvém 
stolku — nečten ! 

.Víůže býti většího {jaskvilu na moderní 
přátelství? Ovšem, konečně a naposled 
umýti lze každého mouřenína. Nebylo času, 
je ta první velká houba, kterou se snažíme 
smýti svou vinu. 

Jiný byl by ještě přijda domů v nedočkavém: 
ch.-atu, sotva kibát shodiv, dal se by£ i do po- 



CISLO 4. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



vrchního čtení neb prohh'žení rukopisu, jen aby 
ukojil prvotní zvědavost. Ale pamatuji se, že 
jsem byl tenkrát příliš unaven, ba spíš dojat než 
unaven, že jsem nechtěl ani rukopis nechat po- 
valovat mezi běžnými papíry na stole a tak 
raději jsem jej pečlivě dal pod klíč do zá- 
suvky. Žel, že novější dojmy druhého dne 
zaplašily dojem včerejší, a já se k rukopisu 
již nedostal. A tak to šlo pak denně dálei — 

Denní povolání, úřad, povinnost, dnes in- 
disposice tělesná, zítra duševní, pak smluvené 
dostaveníčko — byl jsem tenkrát ještě svo- 
boden — hned na to zase nutnost býti v di- 
vadle, kde vystupuje koUega neb kollegyně 
z mládí, a opět schůze nějakého spolku — 
prosím vás. kolik večerů může nazývati svými 
svobodný člověk v Praze? 

Všecko marné. Výmluv a omluv bylo sta 
a na tisíce. Pro včerejšek, dnešek a bude jich 
i pro zítřek a pro přespozejtřek. — Ale rukopis 
přes všecky zůstal nečten v stole. 

Kráčel jsem za rakví Milkovičovou jako 
skutečný vínník. 

Ale když jsem šel domů, umínil jsem si, 
byť i pozdě, přece sednouti k rukopisu a to 
hned, ještě večer. 

A usmyslené bylo vykonáno. Jak jsem se 
octl doma, rozsvítil jsem, spustil záclony, při- 
nes láhev starého dalmatského, otevřel zá- 
suvku, vytáh rukopis Milkovičův ze zásuvky 
psacího stolu, zapálil nezbytnou papirosu — 
a jal se čísti. 

Brzy jsem poznal, že to není román sou- 
stavný, umělecky vypracovaný . . . nýbrž 
jen zlomky denníku, čili jakýsi zápisník Mil- 
kovičův .... jak to šlo den ke dni . . . 

Ale nechci předbíhati .... četl jsem, a co 
v těchto stránkách čtenář najde — jakoby mi 
četl přes rameno 



papíry MILKO VICOVY. 

Vejvanov, 16. října 187*. 

»Abych mluvil pravdu; 
Co mne přivedlo k tomu, že jsem započal 
psáti tyto poznámky o svém životě? — 

Malá šedá můrka tloukla se o tabuli okenní 
v naší jídelně. Já stál u okna a přemýšlel, 
sám v pokoji, o efemerách života. Byl jsem 
víc, než ta můrka? Sotva. Ale já dýchal 
z plných prsou svěžest života a radost bytí . . . 
můrka se utloukala . . . brzy musí zahynouti . . . 

Vysvobodím ji? Zachráním ji? 

A delikátně vzal jsem ji za průsvitná kři- 
délka, prudce vyrazil okno a pustil vesele se 
třepetajícího motýlka v holubí šed podzim- 
kového poledne. 

A musil jsem se hluboce zamysliti. 



Nad můrkou i nad člověkem. Což jsem já 
sám víc a co jsem lepšího nad tento ubohý, 
šedivý hmyz? 

Jaká je má touha celý život! 
A teď se stane, že mezi takovou prostou, 
zdánlivě bezvj^znamnou událost přijde a po- 
staví se — zapomenutí, nepamět, vlna 
času . . . jmenujte to, jak chcete. Co je pak 
ze všeho? 

Sny, zdání . . . stíny na zdi . . . cosi . . . 
nic. A tu jsem si vzpomenul a připomenul, 
oč vlastně my sami se v životě olupujeme. 
Čím a proč? 

Hned odpovím : Jakousi svrchovanou lho- 
stejností, s kterou necháme sjížděti v propast 
nepaměti události každodenního života, den po 
dni, apaticky, tupě, jakoby se nás ani ne- 
týkalo. 

Proč dnes teprve shledávám, že všecko jest 
důležité, co nás potká? Kdybych byl téhož 
náhledu býval před dvěma roky, jaký pěkný 
materiál vzpomínkový jsem si mohl přinésti 
z jihu, kde jsem byl dvě léta vychovatelem 
u šlechtické, vysoce zajímavé rodiny ! Dnes 
již špendlíčkem bych vyhrabával každý nej- 
menší rys upomínky ... ale marno, tenká 
vrstva prachu leží již nade vším. Po letech 
bude ještě hůře, postavy blednou, ztrácejí 
určitých, svérázných tahů, události se zakaluji, 
vztahy mezi jednotlivostmi mizí a konec konců 
zbude jen to, čemu říkáme »temná upomínka<, 
která je vlastně předchůdce úplného zapo- 
menutí. Za pár let bude již zde to zapome- 
nutí. 

Chci býti moudřejším tenkrát. Ocitl jsem se 
náhle na jakémsi rozhraní života. Těch pár 
dnů může býti lehko revokováno ještě z upo- 
mínky — jen začít a vytrvat. 

Ale sebekritika se již ozývá. Ješitnost! Což 
má vůbec něco v tvém žití té váhy, aby to 
stálo za zápisky? A neudělal bys lépe, co 
času tím ztrávíš, přečísti si něco moudrého a 
užitečného? 

A starý ďábel skepse již kapal do duše dále 
své jedy. 

Jindy bych byl podlehl, dnes byl jsem nějak 
otrlejší vůči jeho nájezdům. Dělám to pro 
sebe — snad se to někdy k něčemu hodí — 
snad mne to pobaví ve chvílích samoty a 
prázdně . . . kdo ví? 

Však bude-li ďábel skepse či lenosti silnější, 
ustanu eo ipso pod tlakem silnější vůle. 

17. října 187*. 

Mohu dnes klidně začíti se svými zápískj'. 

Vždyť teprve dnes byl jsem řádně a defini- 
tivně do zahradního pavillonku přestěhován. 
Mělo se tak státi hned druhého dne po mém 
příjezdu, ale tu teprve když se pavillon, který 



ROČNÍK VI 



MÁJ 



CISLO 4. 



byl celá léta nepoužíván, opět otevřel, shle- 
dány nutné nějaké opravy a úpravy. V jednom 
rohu prostorného a světlého pokoje odchlípla 
se tapeta a zbortila se. Jinde nepřiléhala dobře 
okna, a konečně se uznala docela i nutnost 
nové malby. To vyžadovalo — ovšem také 
přece jen poměrná vzdálenost od města měla 
v tom svůj podíl — zase pár dnů, a tak teprve 
dnes jsem mohl zaujmouti byt definitivní. 

Když jsem se navrátil odpoledne ze školy, 
odevzdal mi vrátný továrny mé klíče. Dychtivě 
vstoupil jsem do svého hnízda. 
Byl jsem překvapen jeho útul- 
ností, úpravností a čistotou. 

Na stolku, stojícím v prostřed 
dosti prostranného pokoje a po- 
krytým prolamovanou pokrýv- 
kou, stála pěkná vasa s čerstvou 
kyticí podzimních květin. 

Vycítil jsem pozornost domácí 
paní a nemýlil jsem se, jak poz- 
ději jsem se přesvědčil. 

Zbývalo než přenésti něco 
málo mých věcí. Šlo hlavně o u- 
místění knihovničky. Když jsem 
asi k páté byl hotov, zaklepáno 
tiše na dvéře a brzy vešel Jiřík. 
Obličej jeho smál se na celé 
kolo. V malé vzdálenosti za ním 
šli manželé Kráglovi. 

— Jdeme Vás, pane protessore, 
uvítat do nové residence, hlásila 
paní továrníková již v zahradě! 

A jako pták přelétla asi 12 
schodů vedoucích k dveřím pa 
villonu. 

— Jsem celý překvapen a do- 
jat vaší péčí a starostlivostí, mi- 
lostpaní, odpovídám. 

— Nu, trochu se to zdr- 
želo . . . omlouval pan Krágl — 
ale nesmíte nikdy zapomenouti, 
že jsme na venkově, kde i po- 
řízení té nejmenší drobotiny jest 
stokrát obtížnější . . . Ale vida, 
pravil oddechuje si a rozhlížeje 
se pokojem ... je to roztomilé 

— Ještě si to sám pochval, 
Kráglová s přízvukem ironickým 
věcí pana professora a ne naší. 

Zdálo se mi, že to »naší* bylo ironií ještě 
o několikrát víc podtrženo, než to ostatní. 

— Jsem slabý v hyperbolách, milostpaní, 
replikoval jsem, ale byt je velmi útulný. 
Zvlášť vzorek tapety je přímo okouzlující. 

— Skutečně, vpadla pí. Kráglová, vypadá 
v celku lépe, než na malém vzurku. Tam se 
mi zdál trochu titěrný. 

Tapeta měla jeden tón základní tmavo- 
modrý, na němž se hemžily celé chumáče 



viď, Lucy? 
pravila paní 
. Chváliti je 



malých pestrobarevných motýlků, jakoby se 
pravě vyrojili otevřeným oknem a rozlétli po 
zdích. 

— Hlavní jest, že je vzorek hodně ve- 
selý. Dovolili jsme si voliti za vás, já aspoň 
nemám ráda v domě tóny ponuré, pokračovala 
pí. Kráglová. 

— Souhlasím s vámi úplně, milostpaní. Ti 
pestří, lehkokřídlí, nepravidelně na tmavší půdě 
rozházení motýlci dodávají pokojíku neoby- 
čejné živosti, ba jasu, děl jsem. 

— A takový aby zde byl váš 
celý život, jest naše upřímné 
přání, které všickni vám teď při- 
nášíme. A abychom city své také 
positivněji zdůraznili, dovolili 
jsme se dnes sami k vám pozvati 
na svačinu, pravila pí. Kráglová. 

— Skoč, Jiříčku, a podívej se, 
co s tím Tomeš vyvádí nebo kde 
s tím bloudí, dokládal pan do- 
mácí. 

V tom padl hranatý stín polo- 
otevřenými dveřmi v naši sku- 
pinu, byl to Tomeš, prohýbající 
se pod tíhou tří košů a velkého 
čínského podnosu. V jednom koši 
bylo příslušné náčiní s bílou ká- 
vou, v druhém úpravně naře- 
zané a obložené chlebíčky, v tře- 
tím desertní mističky a spousta 
zákusků a několik láhví známky 
ušlechtilé vdovičky Cliquotovy 
a potřebné sklenice. 

Obratem ruky bylo vše roz- 
loženo a upraveno. Teprve teď 
jsem si všimnul, že můj pokoj 
byl též opatřen celou novou gar- 
niturou nábytku. Malá tabule 
byla v mžiku improvisována. 

— A nyní, Tomši, jděte do to- 
várny a řekněte panu řediteli 
Seidlovi, že prosím na malý zá- 
kusek. Až jej sem pošlete, jděte 
a řekněte portýrovi, aby každý, 
kdo by mne nebo paní hledal, 
odebral se k nám sem. Jeť dnes čtvrtek, 
obrati! se ke mně pan Krágl, přijímací náš den. 

— Víte, jsme praktičtí, smála se paní Krá- 
glová, dnes spojujeme sladké s užitečným, 
utile cum dulci, viď, Jiříku? 

— Což milostivá zná latinsky, ptal jsem se 
udiven. 

— Trochu, a snad víc, než myslíte. Začla 
jsem k vůlí Jiříkovi, aby se mu to se začátku 
lépe učilo — a pak mne to tak chytlo, že 
jsem Jiříka dávno předhonila, tak že v prázd- 
ných chvílích si mlsnu i z Livia a Catulla — 
zvlášť z Catulla . . kterého přímo zbožňuji. 

(Pokračováni.) 




CISLO 4. 



MÁJ 



ročník VI. 



ADOLF HEYDUK: 



Výkřik smrti. 



aldu v stopách podzimem zavražděného léta, 
krev jeho lupeny mi smutně k nohám slétá, 
a les mi hovoří: Co chceš v mých stínů tůni, 
jen chlad zde snoubí se a horkost prchlých vůní. 

Noc, kněžna západu, jež v démantech se sloní, 
k mé hlavě dumavé se s políbením kloní 
a v zmlklém jezeře hvězd zlatý roj se zračí, 
tu z ňader hvozdu, slyš, trysk' úzkostný sten ptačí. 



To smrti výkřik jest; na hnízdě v lesa křoví 
pták zpěvák dokonal, hruď stisk mu pařát soví; 
té smrti nečekal, spíš píseň snil v svém stánku, 
již slunci v nadšení chtěl zpívat za červánku. 

Žel, náhle zvadlo vše, co v srdci jeho zkvetlo, 
leč slunce růžové, když nad ty hvozdy slétlo, 
sen zpěvný proniklo a v žalu, co se stalo, 
ten zvučný krve dar rtem žhavým vylibalo. — 



/^voTí ranní modlitbu svou pěl, 
když lesem zadumán jsem šel, 
a čím víc hlasem mřel a hynul, 
tím víc v mé srdce žal se linul. 



V lese z rána. 



A za ním smál se potok hned 
a všechen kraj a všechen svět : 
»Kdo s námi kvésti chce a žíti, 
ten v čas se musí obroditi. 



A jak jsem kráčel, šuměl les: 
»Ty's též v má ňadra smutek snes', 
vždyť kudy tvoje noha kráčí, 
tam rázem mlkne píseň ptačí.* 

A když jsem vyšel z lesa v luh, 
hned usmál se: >Co chce ten druh? 
snad jarními by země ruchy 
zkveť též keř ňader jeho suchý ?« 



Ty ale žiješ jednou jen, 
sen dlouhý, smutnější vždy sen, 
své kořeny máš v nebes výši, 
a pravý květ až v země skrýši. 

Leč u nás vše je naopak, 
hloub kořeny, květ u výš však ; 
prst černá na vždy tebe schová, 
my každým jarem květem znova. 



A kolikrát se zdobí luh, 

i tolikrát v nás nový duch, 

my žijeme let do tisíce! . . . 

Rci, jsi než my as v tvorstvu více?< 



Noční cesta horským lesem. 



f)erano vůkol, samé stíny, 
ze všad tlupy mátoh hledí, 
od hodiny do hodiny 
vždy jich více v cestě sedí. 

Stále mrak se k mraku nese, 
pěšina se v houští ztrácí, 
duše chví se, noha třese, 
že se náhle v propast skácí. 



V předu v zadu temnost sama, 
nelze okem proniknouti, 
každou stopou pod nohama 
do p.^opasti drť se hroutí. 

Mám-li zhynout bez pomoci? 
Váhám, jdu; smrt napřed kluše 
Vyjasni se černá noci, 
vyjasni se temná duše! 



ilJedem mimo vsi i města, 
mimo sad a mimo les, 
letí vůz a letí cesta, 
jakoby je vichr nes. 



Jedem ! 



Letí vše, kdy dojde cíle? 
letí stále, Bůh ví kam, 
letí jako štěstí chvíle, 
letí jako život sám. 



Dojeli jsme; jaké klamy, 
stálot vše, lít jenom čas ; — 
cos se hloubí pod nohami 
viz, ó viz! Leč zrak tvůj zhas. 



I 



ROČNÍK VI 



MÁJ 



ČlSLO 4. 



KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 




ira noc už byla, když 
jsme s tou prací byli 
hotovi, s poslední to, 
kterou jsem za tátu 
vykonal. Odhodil jsem 
rýč, i^ekl : Zaplať Pán- 
bůh ! — hrobařovi a 
dal jsem se do skoku 
domů k Velenovu. Do- 
mů ? — můj ty Bože ! . . 
co pak jsem měl ňaký domov ? . . . což pak jsem 
věděL pod čí střechou přespím ? ... v čí stáji ? 
Každý večer se opakoval boj o pří- 
střeší . . . někdy mě trpěli, jindy mě vyhnali, 
jako by se byli báli, že jim ten dobytek uřknu 
nebo že jim zavleku nákazu . . . Měsíček mi 
svítil na cestu, třeba ho časem mraky zastřely, 
a vítr mi pral do zad, zběsilý vítr, který vyl 
jako stádo vlků . . . Nu, dostal jsem se do 
Velenova, nezmrzl jsem na té hrůzné cestě. 
Zaměřil jsem nejprve do chalupy, kde na prkně 
ležel nebožtík táta ; bylo mi, jako bych mu 
musil vyřídit, že jsem mu připravil poslední 
odpočinek . . . Světlo v té jizbičce, v níž, chu- 
dinka, skonal, blikavé, slabounké světlo, které 
malinko proskakovalo okenečkem, z jehožto 
čtyř tabulek tři byly rozbité, papírem slepené, 
hadry ucpané. — Vejdu do světničky, teplo, 
teploučko tam — v koutě, kde táta na své 
slámě líhal a umřel, stála postel, ale táty už 
tam nebylo ... a na posteli seděla bába Chrá- 
stecká, stará, celá scvrklá, — Co tu děláte? 
ptám se. A ona na to: »»Nu, holečku — pře- 
stěhovala jsem se sem, když se tu po tvém 
tátovi uprázdnilo.* « — A kde je táta? se ptám. 
— >»Nu, kdež je tvůj táta I ... na prkně leží, 
do kůlničky jsme ho přestěhovali. Dej mu 
Pánbůh království nebeské — jemu je to jedno, 
jemu tam zima nebude. «« — Vyrazil jsem ze 
světnice. Za chalupou stála ta kůlnička, ote- 
vřená na dvou stranách, stříška na ní rozbitá, 
od let už na spadnutí. Tu tedy ležel tatíček. 
Když jsem vešel, na tu chvíli jsem ho ani 
neviděl . . . šourám se, šourám a rukama hma- 
tám : přece ho vyvýšili, myslím si, dřevěné 
kozy postavili, přes ně prkno položili s mrtvo- 
lou ... v tom derou ve střeše měsíček pro- 
kmitnul a jeho světlo padlo na tátův obličej 
zrovna u mých nohou, jako by stříbrem ho 
polil . . . Tak tedy na zemi leželo prkno a na 
prkně tatíček — ještě krok a byl bych do 
něho zakopl, třeba padl přes něj. Tak mi ho 
bylo znovu tak líto, ani povědět nemohu. Za- 



plakal jsem nad ním, rukama zalomil. Hladoví 
psi. pomyslil jsem si, běhají po vesnici, všude 
slídí, třeba vběhne některý, dá se do něho, 
sežere ho. Co dělat, aby se taková hrůza ne- 
stala? . . . nebylo nač položit to prkno, ne- 
bylo čím uzavřít oba ty vchody . . . Pobýt 
tu u něho? střežit ho do rána? . . . jak že 
vydržím v té strašné zimě, v tom ledovém 
průvane, v němž tuk v kostech tuhl? . . . Do 
rána zmrznu ! . . . nu, ať už, jakáž pomoc ! . . . 
hrob je vykopán, složí nás do něho oba . . . 
bude konec tomu trápení . . . Nač jsem tu na 
světě? . . . nikoho nemám už, všem překážím, 
sousta chleba není ... a ten strašný hlad ! . . . 
a tak bude neustále, není pomoci ! . . . nač 
přichází na svět chudý člověk!? . . . Tak pře- 
mítám, na zem usedám . . . Táto, tatíčku ty 
můj, proč jsi mě postavil do světa, povídám 
mu; přece jsi mohl vědět, že mě čeká jenom 
bída. Vezmi mě s sebou aspoií teď, aby tomu 
byl konec ! . . . A hu ! hu ! — ten vítr, ten 
strašný, nemilosrdný vítr ... i skrze kožich 
pronikal, tělem lomcoval, a v nohou bolest 
nesnesitelná z tohoto chladna . . . snad bych 
byl usnul, dojista na věky, kdyby té bolesti 
nebylo bývalo ... A tu jsem si vzpomněl, jak 
teplo bylo ve světnici u té báby Chrástecké . . . 
Jen jednou ještě ve svém životě kdybych ho 
užil, toho tepla, jen co by zažehnalo tu straš- 
nou bolest v nohou . . . Zvedl jsem se, na 
nohy jsem se postavil, jedva mě nohy držely . . . 
A hlas na ucho : Jdi, utíkej odsud ! . . . Žádný 
pes nevejde ... a vejde-li přece, tátu ne- 
užere . . , snad bába poradí, čím bych ho při- 
kryl . . . Tak jsem tomu hlasu neodolal a do- 
vlekl jsem se nazpět k bábě do světnice. Och, 
teplo, teploučko . . . jako v ráji. U kamen stála 
lavice, posadil jsem se na ni. Bábo, povídám, 
co dělat? Do kůlny třeba psi se dostanou, se- 
žerou tátu. — Bába na to: »»Nu, nedej Pán- 
bůh, možná by to bylo. Tři roky tomu, u Sej- 
korů měli Praže (dítě z pražské porodnice), a 
to Praže nim umřelo. Tak ho taky tak vynesli 
do kůlny a do rána našli jen už hlavičku a 
roztroušené ohryzané hnátičky. Tak proto ještě 
měli ti Sejkorovic velké potahování. «« — Tak 
což jste ho vynášeli, povídám, když tohle víte. 
Ještě byste snad vydržela, kde jste dosud 
byla, než bychom ho byli pohřbili. — A zas 
bába na to: »Maš pravdu, holečku, máš^ pra- 
vdu, ale když já už jsem stará a na všecko 
nevzpomenu ... a pět nás bylo pohromadě 
v pastušce a místa nebylo . . a druhé, co tam 



53 



CISLO 4. ■- 



MÁJ 



ročník VI. 



byly, všecko mi braly. Roští jsem si nanosila 
z lesa, braly . , a když jsem si své hájila, 
u představeného že si budou stěžovat, hrozily, 
že jsem taková hašteřivá . . . Chleba jsem si 
vyžebrala, taky mi ho braly a ozvat jsem se 
nesměla . . a z postele, co mám, co mi ze 
všeho zbyla, peří vybíraly . . . tak už dávno 
čekám, že se tohle uprázdní a zrovna dnes 
Honza Vítkovic, sestry syn, měl pokdy a při- 
nesl mi sem tu postel a těch sedm otepí roští, 
co mi ho zbylo — měla jsem jich patnáct, 
kde že bych jich osm byla zpotřebovala ? . . . 
Ale, pravda, pravda, přeci jsem ještě počkat 
měla . . . nu, odpusť, odpusť, chlapče, a ne- 
hněvej se na starou bábu přihlouplou a za- 
pomenutou.* « — Tak mi jí bylo líto a řek' 
jsem jí, že se nehněvám, ale jen aby poradila. 
A zase ona : » »Nu, vidíš, vidíš — starost máš 
o tátu a hněv nenosíš v srdci. Pánbůh ti po- 
žehná . . Víš, co ? — nandej na něho to roští, 
těch sedm otýpek, do lochu jsem si je snesla, 
aby mi je nerozkradli.«« — Tak jsem to udě- 
lal, jak bába řekla a na nebožtíka tátu 
jsem naložil sedm otepí roští; když jsem dílo 
dokonal, vrátil jsem se do světnice a usedl 
zase na lavici. Volno se mi udělalo v tom 
teple, ale ozáblé uši pálily jako oheň a v rukou 
a v nohou jako by mravenci lezli; taky hlad 
se dostavil. Povídám : Bábo, prosím vás, ne- 
máte co jíst? — třeba kus starého tvrdého 
chleba; zuby mám dobré a žaludek křičí. — 
Nu, měla bába kus chleba, ani moc tvrdý 
nebyl ; dala mi ho půlku, a z druhé polovice 
a z trochy jišky, co měla v rendlíku, že uvaří 
polévku k snídaní, řekla. Můj ty Bože! — 
žaludek se mí rozehřál, jen jsem slyšel o po- 
lévce, několik neděl tomu už, co jsem žádné 
nepojedl ! . . . A potom, chci-li tu přespat, 
abych si stáhl kožich, pod hlavu ho složil, 
a na lavici ulehl . . . Tak vida, žebrácká byla, 
bába Chrástecká, přístřeší poskytla, poslední 
kousek chleba se mnou rozdělila! — Zatím 
vám to^ zaplať Pánbůh, povídám; až zase 
budu dělat, rozdělím se s vámi taky! Pravdu 
povědět, byly u nás báby ještě chudší a bíd- 
nější než tahle. Tahle aspofi mohla chodit, 
dříví sbírat po lesích, tu a tam na statku vy- 
pomáhat, když bylo pilno, a kromě toho pensi 
měla, dva zlaté měsíčně, z panského důchodu, 
proto že nebožtík její muž čtyřicet let pra- 
coval v panském dvoře a posledních patnáct 
roků svého života polním hlídačem býval, a 
taky syna měla někde ve světě, který ji tu a 
tam nějaký ten groš posílal ... tak jí nebylo 
tak tuze zle jako jiným, které ničeho nic ne- 
měly a pro stáří a sešlost ani po žebrotě 
chodit nemohly. Nu, nechť! — třeba nebyla 
ze všech nejbídnější, hodná byla přece, a já, 
dokud živ budu, jak že bych na ni zapo- 
"' ' Přespal jsem tedy na lavici u kamen. 



mněl! . 



a, než ještě Pánbůh den dal, probral jsem se 
a první moje kroky zaměřily do kůlničky po- 
dívat se na tátu. Všecko bylo v pořádku; 
sundal jsem zase to roští s táty, snesl jsem 
je do lochu a potom jsem se nasnídal teplé 
polévky, co bába ji uvařila. Jak po snídaní 
sedím na lavici a přemýšlím, co budu dělat, 
ta starost znovu na mne lehla. Jak jsem znal 
truhláře, věděl jsem, že mi rakev nevydá, 
nezaplatím-li mu předem za ni; nad to bude 
třeba zjednat fůru, aby dopravila nebožtíka 
na hřbitov do Těchonic, a té zadarmo nedo- 
stanu. A kde vezmu peníze? ... A žít bude 
třeba do konce týdne a já smrtí otcovou a 
jeho pohřbem ztratím čtyři dni. Tři — možná 
čtyři zlatky při nejmenším abych měl ... a 
vydělával jsem týdně zlatý dvacet krejcarů ! . . 
Umučený Kriste, co si počnu? . . Sedím a 
sedím a přemýšlím, až mi hlava třeštila, jak 
jsem si ji lámal. Na konec mi napadlo, že, 
nedávno tomu, jeden z mužských, kteří pra- 
covali se mnou v lese, když potřeboval peněz, 
se obrátil na hajného s prosbou, aby si směl po- 
žádat v kanceláři v Nalžanech o zálohu. Hajný 
mu dal cedulku a oni mu tam vyplatili dva zlaté, 
s tím, že mu budou strhávat na mzdě po 
čtyřiceti krejcařích týdně, až by se to vyrov- 
nalo. Kdyby mi tohle taky poskytli a čtyři 
zlaté dali, vyrovnal bych to za deset neděl. 
Vydělával bych pak ovšem jen osmdesát krej- 
carů; bylo by to málo, ale snad by to přece 
nějak šlo, vzhledem k tomu, že od nynějška 
budu sám a dotud jsem dělil výdělek s tatou. 
Jen udělají-lí mi to a neřekne-li hajný, že 
čtyři zlaté je přes moc! . . . Řekl jsem bábě 
Chrástecké, co zamýšlím a ptal jsem se jí, co 
ona o tom soudí. Baba nevěděla, ale přeci mi 
radila, abych došel k hajnému a o tu věc se 
pokusil. — Tak jsem se tedy k němu vydal . . . 
Přijdu na místo, vlídně mě neuvítali ti tam. 
>»Tys tu!*" V3'cenil se na mne ten, co mi 
hrozíval zabitím; '^v ňáké parádě jsi, mordyje! 
Kožich máš, jako pan hrabě! Kde pa' 's ho 
ukraď, co? Ale platným ti nebude — strkej 
se zas, odkuďs přišel ; už je tu za tebe 
jiný!«« — Druzí se chechtali, zubilo se na 
mne také jakés chlapisko, jež jsem viděl po prvé. 
Byl to patrně ten, který zaujal moje místo. 
Mně se zavířilo v hlavě, mžitky se mi dělaly 
v očích. Stojím jako pařez, koukám na ně. — 
Jak že? vyhrkla se mi řeč, vždyť mě nikdo 
z práce nevyhnal. — »»Nu, nevyhnal,* < po- 
vídá jeden, »»ale sám jsi odešel !<« — Táta 
mi umřel, povídám, a slze mi vyletěly z očí, 
a přeci jsem se musil postarat o pohřeb. 
— »»Měl ses dát pohřbít s ním, šnophoune ! 
Táhni odsud a jdi třeba do pekel !«< — Hajný 
tam nebyl, marně jsem se po něm rozhlížel; 
obrátil jsem se tedy a poodešel od nich; však 
přijde dojista za nedlouho . . . 



ročník VI. 



MÁ! 



ČÍSLO 4. 



Stojím stojím v houštině, vítr burácel jako 
v předvečer, třeskutá zima. Rány třískaly do 
drv, pila ječela, chvílemi vítr zanášel ke mně 
láni, křik a smích. Padlo drvo, jako hrom za- 
rachotilo; veverka na smrku, zrovna podle 
mne, schoulená do té chvíle ve svém hnízdě, 
ulekla se té rány a toho praskotu a vyrazila 
ven, všecka poděšena; snad mě spatřila, 
roh vzala, skokem pieletěla na vedlejší strom, 



jen se mihnul na sněhu a v černé chvoji její 
rezavý kožíšek. Mne se lekla, mne! — jako 
bych já nebyl býval stokrát nicotnější než 
ona. Sbírá si prý zásoby na zimu a v lese 
vždycky něco zbývá pro ni, aby nemusila 
hlady pojit . . a teplý kožich má i hnízdo . . 
Pánbůh sám se o ni postaral . . a o mne ? . . 
jako táta zimou a nedostatkem umřel, tak i 
mně se stane, nebudu-li přijat zase do práce . . . 

(Pokračování.) 




DR. JIRi GUTH: 



Na zámku. 

Reminiscence a kus memoirů. 
(Pokračování.) 




Náchodě býval život po 
stránce jedné hlučnější, 
po druhé, poněvadž v zi- 
mě bylo a dlouhé ve- 
čery, také intimnější. 

V den narozenin otce, 
prince Viléma, 10. pro- 
since, a princezny matky 
Bathildis Amalgundy, 
29. pros , jakož i jednou 
v^masopustě pořádán velký ples. O slavnostním 
tom dni dopoledne přijímány gratulace nejprve 
rodiny a úřednictva, pak notáblů náchodských 
i skalických, kněžstva z patronátu — které mimo- 
chodem řečeno, často bývalo zváno i k hosti- 
nám, ač vrchnost byla vyznání evangelického 
— deputací spolků a jednot, zvláště veterán- 
ských, z nichž mnohé, prese svůj německý 
nátěr nedovedly se často ani po němečku do- 
rozuměti, načež následovala odpoledne ve 3 —4 
hodiny velkolepá hostina, často v sále Piccolo- 
miniho, v němž pak večer konán ples. K tanci 
směl každý princeznu Charlottu požádati sám, 
paní kněžna však sama svým podi-ízeným a 
nešlechticům vzkázala, když směli s ní 
zatančiti a také sama dala znamení k ukon- 
čení túry, třeba že blahovolně vyhověla i tomu, 
kdo neznaje tohoto způsobu požádal o tanec 
sám, přímo. Hosty při tom bývali vedle četných 
důstojníků z Josefova a Jaroměře, kteří tvoiili 
hlavní kádr tanečníků, předně vyšší úřednici 
vrchnostenští se svými damami, pak honorace 
náchodská i skalická, a všichni baví^/ali se 
výborně do pozdních hodin nočních. Český 
jazyk z těchto společností nikdy nebyl vy- 
loučen. 



Princové směli ovšem vytrvati dle libosti, 
nezřídka jejich vychovatel dříve se ztratil, než 
oni sami šli na lože. Tam, v Náchodě, měl 
jsem byt hned vedle jejich pokojů, s krásnou 
vyhlídkou na rozmanitý, náchodský kraj, smě- 
rem do Čech. 

Denní pořádek byl obdobnj> pořádku rati- 
bořickému. Dopoledne učení, přerušované někdy 
hodinami jízdy na koni, jichž také jsem se 
súčastnil, tak že později často konal jsem vy- 
jíždky koňmo. Jednou dokonce vymohli sobě 
oba mladší princové dovolení jeti se mnou a 
ve průvodu štolby z Náchoda koňmo do 
Kostelce nad Orlicí, návštěvou k mé matce, 
kde zdrželi jsme se pak dva dny vrátivše se 
opět koňmo. Nezřídka princové bráváni i na 
hony a bylo-li umrzlo, holdovalo se rozsáhlou 
měrou sportu bruslařskému, zvláště na širých 
rybnících nedaleko Náchoda. Princezna Char- 
lotta jezdila výtečně na bruslích a celá rodina, 
i kněžna a kníže, proháněli se vesele mezi 
mládeží a obecenstvem náchodským. 

Kopec, na němž vypíná se náchodský zá- 
mek, poskytoval vzácnou příležitost ke sjíž- 
dění po sáňkách ač pro sráznost úbočí byl 
sport ten nebezpečný. 

Všechen zámek konával tu někdy, af tak 
dím, valnou hromadu a princezna Ady do- 
konce potloukla se tu jednou tak, že byly 
obavy, aby konec té zábavy nebyl tragický. 

Přes to není asi divu, že z těch dob zů- 
stala mi nejen záliba pro sport ale že začínal 
jsem jej i oceňovati, vida kterak vykonáváni 
sportu utužuje a sílí. Sám dřív leda jako stu- 
dent že sem tam, když professoři to neviděli, 
hrával jsem v Rychnově bambulku nebo pa- 



ClSLO 4. 



MÁJ 



ročník VI. 



stora a rostl jsem jako květina v zavřeném 
pokoji. Teď každého rána studené lázně, vy- 
jíždky, bruslení, pěší chůze, lawn tennis atd. 
neudělaly ze mne sic už obra žádného, ale 
vzbudily náhled, kterak zvrácený je život, 
dbající toliko vývoje ducha . . . 

Diner bývalo v Náchodě večer v 6. hodin, 
v jídelně, kterou krášlí drahocenné staré go- 
belíny. Po té odešla společnost do velkého 
sálu s obrazy starých Piccolominiů, princezna 
Charlotta aprinc Fredy bavili se s baronessouB. 
hudbou; princ Vilém a teta princezna Ida, 
velmi častý host na zámku, některý z princů 
a já hráli jsme šachy ve čtyi^ech, někdy i po 
dvou. Princ Max byl výtečný šachista a snad 
jen asi jednou nebo dvakrát za všechen ten 
čas podařilo se mi nad ním zvítěziti. Ač ještě 
mladý byl, vynikal také neobyčejnou silou 
tělesnou. Po diner přišly zase mladší princezny, 
seskupily se kolem matky, která čítala svůj 
Fremdenblatt, nebo kolem dvorních dam, hrály 
si — a celek poskytoval roztomilý obrázek 
rodinný. 

Když koncem ledna skončila se i saisona 
honební, na zámku nastal trochu klid. Paní 
kněžna odjížděla na cesty do Německa, do 
Itálie ; pak obyčejně návštěvou do svého rodiště 
Dessavi, kam brávala s sebou i princezny. 
Princ Vilém zřídka kdy vzdaloval se na delší 
dobu a jezdíval na kratší pobyt nejčastěji do 
Vídně, zhusta i ke dvoru, kde býval pro svoje 
oddaně rakouské smýšlení persona gratissima. 

V těch dobách žilo se na zámku docela 
volně a prostě, k diner nechodilo se ve fraku, 
ba zhusta, když pobyt knížete v cizině trochu 
se prodloužil, stravovali jsme se v zámeckém 
hostinci. 

Jen že tam nechodili jsme do místnosti ho- 
stinské, nýbrž jen do zahrady a ještě musil tam 
pro nás býti reservován zvláštní stůl. Dop' isud 
mám v paměti výtečnou kuchyň hostinské 
paní V., pro jejíž uměni nic jsme nemusili lito- 
vati prázdnin kuchyně zámecké a tehdejšího 
jejího německého chefa. 

S městem byly tehda styky velmi srdečné. Ne- 
hledě k těm slavnostem svrchu zmíněným, při 
nichž vynikající obecenstvo náchodské bývalo 
hostem, paní kněžna často chodívala na pro- 
cházku městem, tu i tam zastavujíc se se zná- 
mými damami, jež potkávala, nebo je i navště- 
vovala. Návštěvy úřednických rodin na zámku 
samém bývaly na denním pořádku. Princ Vilém 
byl jak se svými úředníky tak s obyvatel- 
stvem v Náchodě ve styku ještě užším. \' ma- 
sopustě navštívil nejeden náchodský ples a 
tančíva! velmi horlivě. Hezkých děvčat bylo 
už tenkráte v Náchodě na výběr. Poněvadž 
pak sám pilně dohlížel na svoje panství, ob- 
jíždíval téměř denně koňmo buď svoje dvory 
nebo fořtovny, hovoříval i s nejnižším ze svých 



podřízených a zajímal se o vše. Také v kan- 
celářích úřadů samosprávných býval častým 
hostem a bez jeho vědomí nebyl expedován 
žádný právnický kus. Také české záležitosti 
školní jej zajímaly, někdy až příliš, v násled- 
cích informací jeho okolí. 

Mladí princové nevynechali jediného jar- 
marku, at v Náchodě, ať ve Skalici, venkovský 
cirkus teprve byl požitkem a chodívali jsme 
i do divadla, ovšem českého. 

V dubnu nebo květnu vracívala se paní 
kněžna, neboť milovala bez, který tak krásně 
kvetl a kvete za jarní té doby na zámeckém 
kopci dodnes. Byly jasné a průzračné výhledy 
z té zámecké výše na okolní vrchy a kopce, 
zvláště na Dobrošov, a vyjížďky buď kočárem 
nebo koňmo do okolí návštěvou ke známým 
bývaly na pořádku skoro denním. Pak v červnu 
nebo počátkem července celý dvůr stěhoval se 
zase na letní byt do Ratibořic. 



Po roce princ Fredy byl poslán do ústavu 
dra Hacciusa, soukromého učiliště v Lancy 
u Genevy. Před tím sjel se do Ratibořic pro- 
fessorský sbor z německého gymnasia v Ho- 
stinném, konala se s princem jakási zkouška 
před celým dvorem, načež následovalo veliké 
diner, páni professoři chválili dospělost prin- 
covu, a pak jsem osaměl s princi Albrechtem 
a Maxem, přejímaje velikou část vyučování, 
když i tilolog dr. S. byl odešel. 

Na životě na zámku nic se neměnilo. Sem 
tam přijížděly návštěvy, princezna Ida, sestra 
prince Viléma s dvorní dámou Fráulein von 
M., princezna Friedrich, matka paní kněžny 
a její sestra princezna Hilda, vévoda Nassavský, 
později vévoda Lucemburský, jeho syn, dě- 
dičný princ, kníže Reusský Jindřich XXII. 
starší linie, dědičný velkovévoda badenský, který 
v Ratibořicích poznal svoji nynější choť velko- 
vévodkyni Hildu, princeznu nassavskou, arci- 
vévoda Eugen, a mnoho jiných knížat panu- 
jících í nepanujících a princů nebo princezen, 
nečítaje návštěvy vysokých důstojníků, šlechty 
okolní a různých osob vynikajících. Při návště- 
vách osob korunovaných nebo nejbližších vy- 
sokých příbuzných shromáždil se v Ratibořicích 
všechen dvůr, v Náchodě i úřednictvo v parádě 
— páni ve fracích, úředníci ve fracích tmavo- 
modrých se zlatými knoflíky, dvorská to uni- 
forma, která však pro mne nebyla obligátní, 
jelikož nebyl jsem ve státu úřednickém, — při 
zámeckém vchodu a hned po příjezdu hosta 
všickni byli představeni, — podobně asi jako 
děje se při příchodu nějakého mocnáře. Potom 
dvůr vzal na sebe vůbec slavnostní a obřadnější 
tvář, k obsluze u stolu byli komandováni i tělesní 
myslivci ve zlatozelených uniformách a malá 



ROČNÍK VI. 



MÁ I 



ČÍSLO 4. 



jídelna ratiborická sotva stačívala. V Náchodě 
pak bývaly hostiny ve velkém sále Piccolo- 
miniově. Dvorním ceremonářem byl pak baron 
U. ve fraku tmavozeleném. 

Na vánoce, velikonoce a také o prázdninách 
na čtrnáct dní odjížděl jsem zase k matce do 
Kostelce nad Orlicí a měli jsme krátký oddech, 
nikdy však tak dlouhý jako na školách střed- 
ních. 

Štědrý večer neslavil jsem v Náchodě a 
jenom post festům obdivoval jsem se ohrom- 
nému vánočnímu stromu stojícímu ještě do 
Nového Roku v sále Piccolominském . . . 

Dvorská etiketa nečmila už nesnází, snadno 
dala se odkoukati. Přes všecku úctu, jakou 
byli povinni chovanci i mladému svému vy- 
chovateli, bylo přece předpisem, aby aspoň 
při slavhostních příležitostech starší z princů 
v kočáře seděl po pravici, ba i při stole měli 
princové přednost. Přiznám, že by mne, zvyk- 
lého a vedeného k tomu, jinak na věci po- 
hlížeti, tento dvorní obyčej byl hnětl, kdyby 
sami mladí princové nebyli bývali v těchto 
případech plni taktu, užívajíce tohoto svého 
práva v případech naprosto jen sporadických, 
kde by občanskému vychovateli bývalo jen ne- 
volno, kdyby byl měl zaujímati místo přednější 
než jeho chovanci. Jakož vůbec vzpomínám 
s vděčností, s jakou jemností a svrchovaným 
taktem dovedli se vždycky chovati nejen vůči 
mně, ale vůči všem občanům, s nimiž se stýkali 
ti, kteří ve své přízni^měli řadu králů, vévodů, 
knížat, ba i císaře. Cím větší pán, tím vlíd- 
nější a největším grobiánem bývá jenom ten, 
který o malý stupínek je vyšší. Zkušenost 
tuto z dávných těch dob potvrzuje, bohužel, náš 
život každodenní, a český nejvíce. Snad jsou 
toho příčinou úzké naše poměry a tudíž ne- 
dostatek lepších vzorů. A zejména učitelé — 
jinde nutné zlo, — těšili se na zámku ná- 
chodském a ratibořickém vzácným ohledům 
se strany vrchnosti, tak že na čtyři léta ztrá- 
vená tam v tom prostředí sice cizím a ne- 
zvyklém, vzpomínám jako na svoje nejkrás- 
nější, kde představení snažili se práci mojí ne 
ztrpčovati, ale zpříjemňovati co možná a usnad- 
ňovati. Jak volně pracuje se za okolností 
takových, kde neskrblí se uznáním ve případech 
zasloužených a kde vlídnost jen pohádá k úsilí 
ještě většímu ! Povinnost sebe nepříjemnější 
koná člověk rád a mnohem přesněji, vídí-li, 
že nevznáší se mu nad hlavou nevlídný bič 
úzkoprsé, neplodné byrokracie . . . 

A mladí princové, po příkladě svého vy- 
soce intelligentního otce, byli žáky jakých ne- 



najdeš tak snadno. Nikdy nepůsobili nesnází 
svou neposlušností, ctili svoje učitele ve všem 
vŇudy a nedopouštěli se zejména ničeho, čím 
by urazili jemnocit svého vychovatele. Ba na- 
opak, i tenkrát, když onen plukovník tak ne- 
snadno ovládl svůj jazyk, stáli po mém boku. 



Po celá dvě léta nehnuli jsme se takořka 
z domu, větších cest nepodnikajíce. Až po té 
program docela byl změněn. Princ Fredy vrátil 
se ze ivýcarska a princové Albrecht a Max 
měli jíti na jeho místo do Lancy a Genevy. 
Poněvadž oba byli poměrně ještě mladí, bylo 
stanoveno, že půjdu tam s nimi proto, aby 
nezapomněli česky a že princ Max potřeboval 
pro svoji churavost bdělejšího oka. 

Princ Fredy odebral se na vojenskou aka- 
demii do Vid. Nového Města, ale poněvadž 
neměl předepsaných tam škol rakouských, 
byl přijat na zvláštní rozkaz císařův. 

Jeli jsme přes Prahu, koncem září, za krás- 
ného, letního ještě času. Byl bych rád princům 
ukázal Prahu českou a zašli jsme do restau- 
rantu, který tenkrát byl prvním českým, v té 
době asi nově zřízen a psalo se o něm mnoho 
v novinách. Zasedli jsme tam ke stolu — 
přišel sklepník ve promaštěném, špinavém 
fraku, stůl byl prostřen ubrusem nikoli sněho- 
bílým, příbor měl povážlivé nedostatky a na 
objednané jídlo musili jsme čekati přes půl 
hodiny. Bylo to ovšem před více než dvacíti 
lety a teď by se to snad už nestalo. Za to 
v Národním divadle zahlédl nás tehdejší inten- 
dant p. dr. Jeřábek a ochotně nás provedl 
všemi místnostmi a ukázal zejména lóži krá- 
lovskou. Bylo se čím chlubiti a byla náhrada 
za nepodařený oběd. 

Pak s různými zastávkami v Mnichově, 
Lindavě, Zurychu, Bernu dál do krásné Genevy 
a blízkého Lancy, kde byl velký internát dra 
Hacciusa, tehda stojící na vrcholu slávy. 
Neboť krátce po nás přijel tam dědičný princ 
egyptský Abbas, nynější místokrál, se svým 
bratrem Mehmedem Alim, oba roztomilí hošíci 
asi třinácti a jedenácti let, s celým komonstvem 
arabských učitelů více méně černých a ně- 
kolika vrstevníky, egyptskými princi a syny 
různých exotických Excellenci ; pak byli tam 
synové amerických i evropských milliardářů 
neb aspoň millíonářů, z končin přerůzných, 
tak že tu byl hotový Babylon: mluvilo se 
tu anglicky, španělsky, italsky, německy, 
hoUandsky, řecky, rusky, česky a francouzsky. 

(Dokončení.) 





ARTHUR UPSON:*) 

Po vyslechnutí českých 
národních písní. 

^ůj cizince ducli divou hud- 
bou v žhavý 
plam vzplál — mu cizí : Což 
můj předek hnal 
se pro kýs velký osud nocí v cval, 
přes křemen, třpyt zkad vzletěl třepetavý, 
a rozséval v lid horké bitvy zprávy, 
vpád odrážel od měst svých prahů dál, 
v ráz lámal meče, řady roztrhal, 
co trub hlas pěl zpěv vítězství a slávy? 
Ó Čechy! Čechy! Národní zpěv váš 
ty staré reky budí! Kdo můž' říci, 
že vítězství vám vyšší nepřísluší ? 
Ty smutná vždy a krásná země, máš 
vlast v matných říšich všedná za hranicí 
a králit krásou v mnohé vzácné duši ! 
.4 A'. 



') Viz zprávu v rubr. Z českého života. 

■ B ■ 

VZPOMÍNKA NA VOLBU PŘED 
DVACÍTI LETY. 

U)ioněvadž jsem se těšil záštitě pana intendanta, 
^^ dostal isem jako graduovaný inženýr po- 
stavení při potravní dani a poctivě jsem vybíral 
troníky za dovezené máslo a kuřata na čáře v Bre- 
dovské u'ici. Než na dlouho mne zaměstnáni ono 
netěšilo, a počal jsem se rozhlížeti po něčem, co by 
předběžnému odbornému vzdělání více odpovídalo. 
Náhoda tomu přála, že jda do služby, potkal jsem 
známého mi hraběte Leopolda Lažanského, u něhož 
jsem kdysi jako student na cestách byl v zámku 
na Chýších po'ioštěn, a jenž po drahném čase mne 
potkav, ihned mne poznal a oslovil. Netrvalo ani 
minutu a bylo ujednáno, že se s ním odeberu na 
Chýše jako osobní sekretář. Bylo to v den 14. 
listopadu 1886, v den jeho jmenin, které jsme 
ještě týž den na Chýších oslavovali. 



Zámek v Chýších, uprostřed 
velikého parku bezprostředně 
u městečka na malé zvýšenině 
ležící, vyhlíží jako orel hnízdící 
v zeleni, beze vší nádhery, občan- 
sky prostý, a kdyby na cimbuří 
nebyl znak s ulomenou loukotí, 
ani by to jako zámek sta- 
rožitného rodu nepřipadalo. 

Hned za parkem jest pivovar, kostel a klášter, 
kde pro mne telegraficky byly upraveny tři klenuté 
pokoje, tvrdým dubovým dřevem vytopené. Byla 
to dřivé hraběcí písárna, později kancelář pachtýřova 
a posledně útulna pro haraburdí kancelářské, a tak 
jsem je také našel s tím rozdílem, že postavena 
byla ještě postel do třet ho pokoje, umývadlo a 
láhev vody. 

Plat; třiatřicet zlatých třiatřicet krejcarů r. m. 
měsíčně, tři hektolitry piva a deset sáhů tvrdého 
dříví ročně, s tím rozdílem pouze, každý třetí měsíc 
o krejcar více. Ale za to jsem byl v panské službě, 
titul, distinkce, jezdecký kůň, a při vyjíždce seděl 
jsem vedle urozeného pána, kdežto kočí a myslivec 
na zadním sedadle. 

Starý hrabě Prokop zemřel roku 1867 a před 
tím ještě mladší bratr jeho Leopold, bývalý místo- 
držitel Moravský, a poněvadž hrabě Prokop ne- 
zanechal po meči potomkův a o přeslici slečny 
Anety Cerato a o vdova Josefinu roz. ZJeborských 
bylo náležitě postaráno, připadlo veškeré panství 
synu Leopoldovu jakožto synovci a nejbližšímu 
příbuznému, druhému bratru jeho však byl vyměřen 
náležitý důchod vedle požitku značného jmění po 
otci, respektive po matce Rozině, provdané za 
knížete Wrede. 

Našel jseni panství ve zvláštním stavu. Nájemce 
před krátkou dobou zemřel, pachtu nezaplativ, a 
pozůstalost neměla ani chuti, ani prostředkův dlužnou 
částku zapravit, a ti ubozí správcové dvorů, již na rychlo 
byli ustanoveni, byli ponejvíce nedělní hospodáři, 
kteří po většině nechali vše ležet ladem, leJa, že 
kolem cest a silnic něco oseli, aby se kolem 
jdoucím nezdálo. 

Ponenáhlu viděl jsem, jak se hospodaří, než 
nevěda, komu které pole patří, jal jsem se studo- 
vati mapu majetkovou a tu jsem shledal ještě zcela 
jiné věci: Víc než polovice leckterého dvora byla 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČISLO 4. 



v uživaní různých lidi, kteří nikdy pole nenajali 
aniž nájem platili, — slav věcí vyvinul se takto 
v době interregna, po smrti Prokopově v době, kdy 
majetník hrál po krajích >Farár'e z Podlesí* a kdy 
skoro denní telegrafoval : »Pošlete sto telegraficky, 
čtyři sta poštou. « Bylť toho času prvním milov- 
níkem při kočující společnosti, na kterouž pracovalo 
v potu tváři okolí Chýšské za dvacet krejcarů 
denně. 

Vstoupení moje do služeb Jeho hraběcí Milosti, 
kterýžto titul v každé větě dvakráte se opakoval, 
byl podmínečný, že totiž Jeho Vysokorodí již 
hráti nebude, které-nuž závazku také čestně dostál. 

Naši lidé, kteří o šlechtě píší, mají obyčejně 
velmi těžké postavení, poněvadž šlechtu znají pouze 
z vypravování šafaře nebo poklasného, a protož 
odsuzuji šlechtice šmahem, jakožto lidi, kteří sotva 
se podepsati dovedou a kteří holdují různým bez- 
hlarým sportům. Ve skutečnosti bývá tomu však často 
úplně jinak, a lze nalézti mezi vysokou šlechtou členy, 
kteří co do rozumu a zkušenosti daleko přesahují 
všelijaké veličiny z kruhů občanských. Tak lze mi 
lehce říci, poněvadž j-sem měl příležitost vše po- 
znati, že nebožiík hrabě Leopold Lažanský byl 
jedním z nejduchaplnějších lidi, které jsem kdy 
seznal, který však byl schopen obratem vteřiny 
upadnouti v nejzbědovanější zuboženost. 

Když se nabažil německé hry, stal se z něho 
fanatický český vlastenec. Hleděl mne o svém 
dávném vlastenectví tím přesvědčiti, že již jako 
171etý mladík illuminoval zámek Chýšský, když 
byl J. St. Skrejšovský před p )rotou osvobozen, 
začež tehdejší politická vláda naň vyslala četnikv, 
a jen spěšný útěk a útulek u Dr. Františka Skrej- 
šovského zachránily jej před vězením. 

V té době vlasteneckého probuzení neexistovalo 
nic tak důležitého pro Lažanského, než aby uplatnil 
svů| český jazyk, ačkoliv užívání jeho i v míře 
velice primitivní mu činilo veliké obtíže. Ale důvtip 
jeho naznačil cestu i jinému vlasteneckému ka- 
valíru, jenž proslul větou : »to je mi moc an- 
genehm<. 

Tu z čistá jasm, jakoby uhodilo, jméno hraběte 
Leopolda Lažanského bylo Kuffnerovým feuilletonem 
v Národních Listech po události teplické na rtech 
osmi millionů Čechů. Chtěl v Teplicích jízdní lístek 
po česku, a ačkoliv kasír tamní dráhy, Josef Čája, 
odrodilec, znal jakožto syn portýra od Schonbornů 
lip česky, než celý rod Lažanských po dvě století 
— nerozuměl cizí řeči cestujícího. Následek byl 
výstjp na nádraží, který se skončil zatknutím 
pana hraběte, — a to byl začátek další karriéry. 

Krátce potom byla volba na Manětínsku do zem- 
ského sněmu, kdež kandidoval starý Dr. Waldert 
a jakožto samostatný český kandidát vystoupil 
Leopold Lažanský. 

Zajeli jsme si do Manětína »na táčky«. pozvali 
tamního Jana Lažanského na návštěvu sousedskou do 
hospody, — Manětín byl unesen a při volbě držel 



se statečně. Ale Žlutíce rozhodly, a Dr. Waldert 
oyl zvolen. 

To vše bylo znamenitou přípravou pro další 
pokrok. 

Zatím volaly galantní J' nesnáze urozeného pána 
íio Vídně, a tamní krajan náš advokát Dr. Viktor 
Moser, uspořádal je ku spokojenosti všech súčast- 
něných. 

V du dobu chodíval jsem ve Vídni na snídaní 
do »Caflée CentraU v Panské ulici, kde se scházela 
česká společnost, a tu mne náhoda po dlouhé době 
opět svedla s nebožtíkem Gast. Eimem. Bylo to 21. září 
1887. »Popozitří volba na Písecku; škoda, ani tam 




Joza Úprka, Slováčka. 



ClSLO 4. 



MÁJ 



ročník VI. 




v. Freyn. 



nemáme kandidáta. 
Zajisté bude zvolen 
jediný kandidát staro- 
český Dr. Moser,« 
pravil Eim. 

Bylo to v době re- 
žimu staročeského, 
krátce po ordonancich 
Gautschových. 

Když jsme se roze- 
šli, vrtalo mi jaksi hla- 
vou, což kdyby si tam 
Lažanský zakandido- 
val, a pomyšlení hnalo 
mne k němu, abych 
mu učinil návrh. 
Spal ještě, dal jsem 
jej vzbudit myslivcem a pronesl návrh. Návrh 
se mu libil, a výsledek byl, že jsme telegrafovali 
jako malé děti do Malce Dru Riegrovi, aby podpo- 
roval kandidaturu. Odpoledne došla Riegrova od- 
pověď, že mu nelze tak učinit, poněvadž tam na- 
vržen klubem Dr. Moser. 

»Ten starý vlkl< — (vyslovoval »vilk«) — a 
tato věta byla posledn;, již pronesl staročech 
Lažanský. 

Dávné známosti mé s Dr. Juliem Grégrera byly 
dostatečným průvodem, abych mu telegrafoval, aby 
prohlásil zítra v ranních Xár. Listech Lažanského 
za protikandidáta mladočeského, aby dal natisknout 
a zaslat důvěrníkům plakáty toho znění do sedmi 
staroslavných měst, Písku, Horažďovic, Strakonic, 
Sušice, Volyně, Domažlic a Klatov, i že tentýž 
večer o jedenácté hodině dojedeme do Prahy, kde 
v redakci se další podrobnosti ujedna]i, jak by se 
vtáhlo do boje. 

Vše šlo jako na drátkách. Začali jsme kortešovat 
v Domažlicích, kamž jsme dorazili před polednem 
a navštívili Dra Steidla, tehdejšího poslance, jenž 
stále opakoval, »To nepůjde, to nepůjde* — a 
když jsme přišli do hotelu na oběd, kde scházela se 
společnost důstojnická Windischgraetzkých dragounů, 
stále bylo slyšet »Der Pfarrer von Kirchfeld<, ale 
poněvadž jsme seděli mezi českou společností, 
valně nám to nevadilo, a odpůldne jsme odjeli přes 
Plzeň do Pisku, kamž jsme dorazili dne 23. září. 
Při této příležitosti dovoluji sobě poznamenati, 
že v této době inseroval krejčí Klement Adamec, na 
Malé Straně, hned v levo za mostem, čamary srb- 
ského střihu, a tam jsme sobě s Lažanským ob- 
jednali své čamary. Já ji splácel po částkách, což 
trvalo několik let. 

Ubytovali jsme se v Písku »u Kolac, a poněvadž 
jsem měl dva známé a přátele v Písku, totiž Adolfa 
Heyduka a Lad. Arietta, jenž tam jakožto Dr. Šebek 
byl koncipientem, navštívili jsme oba pány, a tito 
nám přislíbili svou pomoc. 

Pamatuji, jak tenkráte Heyduk, jenž znal otce 
kandidáta Lažanského, vypravoval o velkolepém 



západu slunce v Benátkách, kde se byl s tehdejším 
místodržitelem Leop. Lažanským sešel. Tato benátská 
událost, měla do sebe tak velikou politickou váhu, 
že při volbě dne 24. většina hlasů připadla La- 
žanskému . . . 

Cesta rychlá vedla nás pak do Horažďovic. Bylo 
tenkráte velké parno, a čilá politická agitace, kterou 
hrabě vyvinoval, spotila jej tak, že si po cestě 
sušil čamaru a vyměnil se mnou červeno-bilo-modrou 
kravatu. Čamaru si arcit vyměnit nemohl, poněvadž 
by to bylo, jakoby Aug. Eug. Mužik paradoval v dlou- 
hém svrchníku, který by se^ při bližší prohlídce 
objevil jako vesta Vácslava Řezníčka. 

V Horažďovicích jsem byl obeznámen. Jednou 
na studentské cestě dali mi v klášteře tak velký 
koláč, že jsem se jim živil po dva dny. 

Také tam dopadlo vše výborně, a spěchali jsme 
fiakrem do Strakonic. 

O, což Strakonice! Tam byla půda připravena, 
Julius Grégr dal nám adressy mladočeských důvěr- 
níků, v jich čele byl tuším majetnik hostince, a tam 
se pan hrabě kandidátně vyspal po takové na- 
máhavé cestě. 

Plakáty naše byly zatím přelepeny, a bylo mi 
tedy usilovně se starati, abychom naše mladočeské 
plakáty přilípli opět navrch staročeských, což se za 
assistence několika mladočeských vlastenců podařilo 
beze vší pohromy ; než ráno v den volby se tam 
ta staročeská návěstí opět objevila navrchu. 

Cekal jsem po odbyté schůzi na povoz, abych 
jel do Sušice. Pan kandidát ještě spal, a mně se 
chtělo také nesmírně dospaní. Ulehl jsem na lavici, 
ale ne nadlouho, neboť jakýsi podivný dialog mi 
spaní s víček zaplašil. Povozník totiž, než pacholek 
zapřáhl, přišel do hostince a poručil si na účet 
pana kandidáta šampaňské. Sklepník se otazoval, 
zdaliž »Mum<, čili »Veuve Cliquot* nebo »Pom- 
meryo, a já jako ze sna prohodil: »Dejte mu 
sklenici piva« — a vymrštil se jako uštknut hadem 
ze svého spánku. Při této příležitosti chci pod pří- 
sahou dosvědčiti, že to byla ta jediná sklenice, 
kterou měla volba potomního poslance hr. Leop. 
Lažanského na svědomí. 

Konečně přistál povoz před hospodou, a já drkotal 
jsem se do Volyně, kamž jsem dorazil asi po 
desáté hodině v noci. 

Pamatuji sobě z dávné, dávné doby, jak jsme 
dostali zprávu, že má maminka na poště v Ra- 
kovníce rekommandované psaní. Bylo to v zimě, 
sněhu po pás, a poněvadž někdo vezl v tu dobu 
fůru uhlí z Hostokrej do Rakovníka, pomyslil jsem 
sobě jako dobrý syn a podnikavý hoch, že ma- 
mince pro to psaní do Rakovníka dojdu. Příležitost 
byla dobrá, mohl jsem běžet podle vozu, i bez 
dlouhého rozpakování vydal jsem se do Rakovníka. 
Stanul jsem tam na náměstí, bez recepisu a beze 
všeho, a tak jsem se jen obrátil a pádil do Ho- 
stokrej, kamž jsem došel v sokolských šatičkách 
na pclo zmrzlý. 



60 



ročník VI. 



MÁJ 



-• CISLO 4 



Ta příhoda tanula mi na mysli, když jsem'stanul 
na své politické cestě před půlnoci na náměstí 
volyňském. 

Než jako český člověk a stoupenec strany mlado- 
české brzo pojal jsem vnuknutí, kam se obrátit, 
kde se dělá politika: a to rovnou do hospody. 

Bylo tam ještě několik občanů, mezi nimi pan 
děkan a jeho družina. 

Spustil jsem : »Jakožto politický přítel kandidáta 
hraběte Leopolda Lažanského,« — dál jsem ne- 
domluvil, neboť pan díkan přerušil nejen bulkáře, 
ale I mne politickým proslovem as tohoto znění: 
»Tady kandiduje rodák volyňský, náš Dr. Viktor 
Moser, my jiného kandidáta neznáme. Tady byla 
schůze voličská včera, bylo nás tam sto a čtyři 
voliči, a rukou dáním jsme se zavázali, že budeme 
volit svého rodáka.* 

Tak pádný argument mne omráčil, než jen na 
okamžik, a za chvíli přes protest pana děkana 
rozvinul jsem politický program pana kandidáta, 
aniž bych po ukončení řeči byl čekal na gratulaci, 
která mne mohla stát třeba i náležité zubů bolení. 

Po půl noci dorazil jsem do Strakonic a očekával 
pana kandidáta, jenž se měl dle programmu před- 
staviti v Sušici, mezi tím co já jsem pronášel 
chvalozpěvy o něm ve Volyni. Ale pan kandidát 
tiše spal po celou tu dobu v Strakonicích, a ne- 
zbývalo mi, než jej časně probudit, abychom se 
vydali z rána do Klatov v den volby, abychom ví- 
tězství vlastnoručně dorazili. 

V Klatovech byla zahájena velkolepá akce po 
našem příchodu. 

S dirěma čelnějšími občany, mými bývalými 
kollegy, stoupenci strany, objšli jsme dům od 
domu. A kde kdo šel volit, vše pro našeho kan- 
didáta. Volba byla dosti tuhá, ale uvědomělí 
vlastenečtí voličové nemohli jinak, než voliti toho, 
jehož předkové krví kropili tu milovanou českou 
půdu rodnou, — a aby měli ti dobří lidé větší dů- 
věru ještě v demokratický charakter pana kandidáta, 
ani nepodepsal se na provolání a plakátech hra- 
běcím titulem, nýbrž dle mé rady užil titulu star- 
šího, čistě českého pána: Leopold z Lažanských. 

V Klatovech zdrželi jsme se do poledního vlaku 
a odjeli do Plzně, jež leží na cestě do Ciýš. 

V Plzni na nádraží čekaly nás telegramy o vý- 
sledku volby v různých městech, zaslané stoupenci 
naší strany. Leopold z Lažanských měl většinu 
hlasů 484. 

Z podrobných číslic pamatuji sobě, že ve Volyni 
bylo odevzdáno 104 hlasy, sto pro Lažanského, 
4 pro Mosera. 

Radováni na Chýši bylo veliké, a když jsem 
druhý den, totiž 25. září kladl účet z výdajů 
volebních, zažil jsem bezpříkladného překvapení. 
Měl jsem na hotovosti 143 zl., když jsme vyjeli 
z Vídně. Platil jsem po celou cestu jízdní listky a 
útraty v hostincích. Dva listky na celé cestě první 
třídou pro pana hraběte a sebe a jeden lístek 
třetí třídou pro pobočního myslivce. Mimo to 




Ze zákulisí Národního divadla v Praze: 
Jindi^ich Mošna (hrobník) a Pravoslav Řada (Amerikán). 

fiakry . . . summa summarum jedno sto a dvanáct 
zlatých, — a odevzdával jsem zbytek v obnosu 
třicíti a jednoho zlatého r. m. Než urozený pan 
hrabě ve své nadšenosti nad slavným výsledkem 
voleb nepřijal zmíněný obnos a zůstavil ho k mému 
volnému použití, což vzbudilo žárlivost na veškerém 
panství. 

Za několik dní odstěhovali jsme se do Vídně, 
volba byla ratifikována, a mladočeská delegace 
vtáhla do parlamentu v podobě »sedmi švábů<, 
neboť k Ed. Grégroví, Em. Englovi, Gabr. Blažkovi, 
Janu Vašatému, Josefu Heroldovi a Václ. hr. Kou- 
nicovi přidružil se Mladočech — Leopold hr. La- 
žanský. 

Konče tuto vzpomínku na dávno uplynulé doby, 
nelze mi opomenouti jednoho fakta. 

»Ten starý vilk*, Dr. Rieger, nikdy ani veřejně 
ani soukromě nekořistil z fakta, že odpůrce jeho 
strany dříve ucházel se o jeho přízeři neb dopo- 
ručení politické ... j -^ jr^^„_ 

Bay City, Mich. ve 20tém výročí par- 
lamentních voleb. 



ClSLO 4. 



MÁJ 



ročník VI. 




^ Václav Freyn. Jest tomu právě teď asi rok, 
zastavila mne vynikající spisovatelka. »Kdo jest 
ten Frej'n?« tázalase. — >Co mám od něho povídku ?« 

— »Ano, Bílá Tereza se jmenuje. Znáte autora ?« 

— »Ne mnoho. Měl hned v prvním ročníku Máje 
malou náladovou prosu. >Setmělo se« byl nadpis. 
Tenkrát asi došel rukopis poštou, nepamatuji se 
aspoň, že bych spisovatele byl viděl. Až nedávno 
objevil se v redakci neznámý mladý muž. Pinšel 
nesměle a zdrženlivě. Pinnesl rukopis. Ze odjíždí 
do Červeného Kostelce i vyžádal si tam zprávu, 
bude-li povídka jeho otištěna. Nabídl jsem hostu 
místo a hovořil s nim hodnou chvíli. Vrátil se 
právě z jihu, kde byl na zotavené; vypadal 
opravdu přepadle, chorobně. Nahlédl jsem zběžně 
do rukopisu. Tam se odehrává též děj, podotkl 
jsem, a mluvili jsme pak o nádherné přírodě na 
gardském jezeře. To jest vše, co vím o p. Freynovi. 
Líbí se vám jeho povídka?* — >0 té bílé dívce, 
která měla bílou i duši? Líbí, zajisté; jest to nějak 
jemně zvlášÉ tkáno, jako z příze snů a pravdy, 
delikátně kresleno vše a citově hluboké — jedna 
z těch věcí, které se dovedou napsat, jen když se 
prožiji ; dávno jsem nevítala nové jméno v litera- 
tuře tak sympaticky, jako toho vašeho Freyna . . .« 
»Na každý způsob je to nadaný člověk*, doplnil 
jsem střízlivou redaktorskou prosou. »Talent oprav- 
dový jest, o tom není pochyby.* — Byl, musím 
dnes už bohužel napsat. Václav Freyn, suppl. 
professor a spisovatel, zemřel v Praze dne 
11. října 1907 v krásném věku 30 let a pohřben 
byl na Olšanech. Nezbývá než Htostnou soustrast 
vysloviti nad čerstvým hrobem mladého soudruha . . . 
Mimo jmenované dvě práce přinesl Máj v loňském 
ročníku ještě dvě z Freynových Povídek o mat- 
kách, jichž patrně chystal celou knihu; jedna 
zůstala nám v rukopisu do ročníku letošního — 
uveřejníme ji v některém z příštích čísel Máje. 



— Literární pohrobek. V pátek objeví se na 
knižním trhu kniha, vydaná péčí Nakladatelského 
družstva Máje, které se spisovatel nedočkal. Jme- 
nuje se »Za soumraků i nocí« (Nálady a 
scény), autorem jejím je právě zesnulý V. Freyn, 
jenž každou svou prací budil zaslouženou po- 
zornost literárního světa. Měl předtuchu svého skonu 
— naléhal na vydání a žádal důtklivě, aby mu 
byl do Červeného Kostelce, kde hledal zota- 
vení, zaslán aspoří jeden výtisk. Učiněno ihned 
opatření, aby přání umírajícího bylo splněno. 
Knihtiskárna páně Jelenova na Mělníce, jež knihu 



tiskne, nám právě oznamuje, že poslala autorovi 
první výtisk jeho knihy. Freyn dočkal se splnění 
své žhavé tužby — viděl svou knihu, knihu krás- 
nou, umělecky posvěcenou ! — 

^ Petr Bezruc — Haně Kvapilové. Roka 1899 
hrála [zesnulá umělkyně pohostinsky v Brně. Po 
představení pozvána byla Hana Kvapilová k čest- 
nému večeru, jejž pořádala »Vesna« v besedě. Když 
umělkyně vstoupila, uvítána byla způsobem, jenž 
překonal všechno její očekávání. Byla v pravém 
toho slova smyslu zasypána květinami. Tu přistou- 
pil k ní nedávno zesnulý redaktor »Moravské Or- 
lice*, spisovatel Jan Merhaut, jenž řekl: »Něco vám 
povím, milostivá paní . . . rád by vás byl spatřil 
básník Petr Bezruč.* »Kde je?« — zvolala živě 
umělkyně. >Není tu,« odpověděl Merhaut . . >sem 
nahoru by ho nikdo za živý svět nedostal. Ale 
viděl vás . . . před chvílí jsem s ním mluvil. 
Řekl, že si na vas počká venku před besedou, až 
přijedete z divadla.* Paní Kvapilová stiskla Mer- 
hautovi ruku a řekla : »Způsobil jste mi velkou ra- 
dost ... za tuto kytičku vám vroucně děkuji.* 

Petr Bezruč ozval se ještě jednou. 

Téhož roku pořádal »Klub mladých« reciiačni 
večer v Konvikte. Pani Kvapilová přednášela také 
básně Bezručovy. Brzo na to dostala umělkyně 
korrespondenční lístek, na němž bylo psáno : 

Jiný se na to načeká! 
A já byl pyšný do krve 
být recitován poprvé 
a tož jsem přijel z daleka. 
A verše z Beskyd gorala 
ta bílá dáma zpívala : 
a mojí duší jde a lká 
zas před bodákem Maryčka. 
Jde renegátů z Frýdku sbor 
a piapor nese Bernard Zor. 
Tu bílou dámu, s jejíchž rtů 
šly drsné verše z Beskydů, 
jak vůni horských od lesů 
si do života ponesu. 



27. 4. 1899. 

Básník byl tedy v Praze 
o tom potuchy. 



Pelr Bezruč. 



nikdo neměl 
—K-. 



j^ Arthur Upson, mladý americký básník 
z Minneapolis (stát Minnesota), autor několika 
básnických knih, které dosáhly nemalého úspěchu, 
jeví veliký interes pro věci české. Podnícen ke 
studiu české historie a literatury spisy hr. Lútzowa, 
napsal krásný Sonet po přečtení českých 
dějin, který uveřejnili jsme již v II. ročníku 
Máje v překlade Ant. Klášterského, s nímž Arthur 
Upson již po několik let čile si dopisoval. Nyní 
dlí americký básník ten na studijní cestě v Evropě 
a zaslal z Výmaru Klášterskému sonet, k němuž 
jej inspirovaly české národní písně. Slyšel je zpí- 



ročník VI. 



MAI 



ClSLO 4 



váti v červnu letošního roku u hraběte Liitzowa 
v Londýně, kde pěli je pán a slečna Umírovi. 
Arthur Upson strojil se již letošního podzimku 
navštíviti Prahu a pak o dojmech svých napsati 
delší článek do některého amerického sborníku. 
Leč oční choroba nutí jej návštěvu na neurčito, 
snad až na jaro odložiti. Zatím posílá Čechám a 
Praze, tomu »krásnému a historickému městu<, 
svůj pozdrav sonetem, jejž v překlade Klášter- 
ského přinášíme v čele feuilletonu. 

^^ Ze zákulisí Národního divadla. Když se 
hrála v Národním divadle na počest pětasedmdesá- 
tých narozenin pani Marie Ryšavé Tylova » Pali- 
čova dcera*, řekli si herci, že by rádi měli na 
představení toto vzpomínku. Pánové mají po ruce 
čiperného fotografa, pana Bachmana — říkají mu 
>dvorní fotograf Národního divadla* — pan Steins- 
berg na rychlo upravil šatnu, zaranžovány skupiny, 
a v minutě byly udělány podařené snímky. Nej- 
zdařilejší je obrázek, na němž zachycen pan Mošna 
(hrobník) s panem í^adou (Amerikán Prokop). Je 
to známá scéna z Paličovy dcery : Prokop vrací se 
ze zámoří a setkává se se svým otcem, jenž ho 
nepoznává. »Říkával jste,< pomáhá starouškově pa- 
měti Amerikán, »že je váš syn podoben matce — 
nuže, podívejte se mně do očí!« » Jakže, co? — 
vy? — ly? . . . Ježíši ...» volá radostně pře- 
kvapený otec a klesá v náruč synovu. Na druhém 
obrázku je scéna pouze improvisovaná — vidíme 
tu v živém rozhovoru pana Steinsberga (hraje v kuse 
roli soudce) s panem Radou. »Skvostný je obrázek 
první, protože znamenitě charakterisuje Mošnu,' 
řekl pan Rada, když nám podával k scénám vy- 
světlení, »mluví víc, než dlouhé referáty. To je 
Mošna, to je to jeho zanícení, s kterým hrají — 
od aranžovací zkoušky až do hry na jevišti s rolí 
žije, nikdy nenaznačuje — zkrátka, dává do ní 
celou svou duši.« — 

_LL Ztratilo se české slovo. Vypadlo z majetku 
české řeči, poněvadž se mu dává nyní již pravi- 
delně význam nesprávný.- Je to slůvko sporý. 
Znamená tolik jako vydatný. Ale noviny chvat- 
nými překlady z němčiny dávají mu nyní vý- 
znam týž, který má slovo »spárlich«. Jaké 
ohlížení se, co to znamená, když stejně znějící 
výraz je tak blízko. »Malý, ale sporý* říkávali 
staří, naznačujíce tím, že je zavalitý nebo silný, 
hmotně vydatný. Nyní čteme nesprávně o tom, 
kdo má vlasů málo, že má vlasy sporé, málo 
domů jsou sporé domy, řídce sázené stromy jsou 
též sporé a tak dále. Z žurnálu se tato nespráv- 
nost dostala již i do literatury. Pomoc byla by na 
snadě, kdyby o vrácení slova sporý k pravému 
významu postaraly se zase noviny. Místo sporé 
obecenstvo kdyby psaly správně: málo obecenstva, 
a překládaly dobře: řídké vlasy, nemnoho domů, 
málo stromů, ojedinělá stavení, slabý potlesk a pod. 




Improvisovaná scéna ze šatny: 
Pan Steinsberg (soudce) s panem Řadou. 

— Úprková Slováčka. Energicky, širokým štět- 
cem nahodil Oprka tuto svoji krasavici, planoucí 
v slunečních paprscích jako květ planého máku. 
Osmahlá sluncem, s upracovanýma rukahia a v těž- 
kých shrnovačkách a přec plná života a krve, 
která jí proudí ještě prudčeji, jakmile chlapci 
vztyčí před hospodou štíhlou, pentlemi ověšenou 
máji. Lze si představiti, jaký je to barevný dojem, 
když o hodech zavřísknou plechy a chasa rozvíří 
se kolem máje v pestrý kruh, v němž se mísí a 
míhá červená s bílou, modrou, zelenou i černou 
v uchvacující barevné hře. 

•^ Pětistého představení na českých jevištích 
ochotnických dočkala se letos Stech o va veselohra 
>Třetí zvonění*. V statistice Májem hájených 
dramat je to číslo nejvyšší. Jubilejní představení 
to náhodou pořádal ochotnický spolek vNeustu- 
po v ě. 

^ České společnosti několik kapitol nedávno 
věnovala pražská > Politik* (dnes »Union«). Byla 
to trpká, ale zcela oprávněná kázáníčka, na jaké 
nepřístojnosti ve společenských stycích naráží u nás 
ci/;inec dobře vychovaný. Tak bylo poukázáno, jak 



CISLO 4. 



MÁJ 



ročník VI. 



se lidé u nás chovají při jídle. Proti všemu vkusu 
váží si ubrouskj- u brady jakoby seděli v holíme, 
hřmotí příbory, a nejedí-li zrovna pomocí prstů, 
jistě značný počet jich jí — nožem. Tato nesluš- 
nost se u nás tak rozmohla, že patří v restaurantu 
skoro již k menšině, kdo nožem do úst nepodává, 
nožem omáčky nenabírá, nože neolizuje. Bohužel 
postřehujeme tento kanibalský zvyk i při represen- 
tačních příležitostech, ba osudný ten nástroj, vy- 
nálezcem ku krájení předurčený, tak často projíždí 
při slavnostních banketech i rtíky elegantních dam . . 

Jak se mluví u nás nedbale a nevkusně ve spo- 
lečnosti, zasluhuje také zmínky. Elegáni — t. j. 
na elegány zahrávající si pánové mluví jako voraři, 
vtipy z výčepů putují do boudoirů, titulujeme se 
»oni<, němčinou pokažené slovo platí za bon mot. 

Ale ani slavnostní chvíle nevyžehlí u nás mluvu. 
Je hořko poslouchati kandidáty poslanectví, obecní 
starší při veřejných zasedáních, spolkové řečníky. 
Chtějíce býti srozumitelní, pokoušejíce se o získání 
davu, mluví jako hokyně, spoléhajíce se na vnuk- 
nutí nepřipravují se a pro potlesk množství krášli 
své periody odpadky slovních hříček, šantánových 
pořekadel, ba i někdy brutálních obratů. 

Že by někdo z nich také někdy četl něco Bte- 
rárního, toho ohlas ozve se tak zřídka — tak» 
zřídka — — f^ 

— Ctitelům krás našeho venkova ! V Brandýse 
nad Orlicí mají překrásný, poetický koutek — kolem 
farního kostela, jenž celému městu vévodí, vine se 
mohutné stromořadí, jež vyrostlo z půdy starého 
hřbitova. Zelenému diadérau brandýskému hrozí 
prý pohroma — dne 22. října t. r. koná se tu 
dražba, a stromořadí má býti vyvráceno a prodáno. 
Na ochranu ohroženého koutku se ozval hlas, jenž 
tlumočí jistě bolestný dojem celého kraje nad 
činem úmio. Ve veřejném apellu na osobu nejpo- 
volanější dovolává se smilováni nad starým hřbi- 
tovem — hudební skladatel Karel Weis. Kdyby se 
tak dělo všude, kde prosa poesii ubíjí, mnoho a 
mnoho milých, srdci lidu drahých památek a krás 
našeho venkova bylo by zachráněno I 

.^ V. Stechův návrh na povinné zřizování 
obecních knihoven dostal se letos přičiněním pošl. 
K. Pippicha před forum českého sněmu. Byl 
odkázán kcmmissi. 



— Táti Mošna. Před Národním divadlem stojí 
hlouček herců. Až na pana Sedláčka vesměs mladí 
pánové. Od Žofína kráčí k divadlu pan Mošna. 
Labužnicky si pokuřuje svou specialitu, spokojeně 
se pousmívá a děkuje na všechny strany. »Tatí 
Mošno,* povídá k mistrovi mladý pán, když senior 
naší činohry přistoupil ke skupině . . . »je to pravda, 
že pojedete na pohostinské hry do Ameriky?* 
Mošna pohodí doutníkem z jednoho koutku do 
druhého a zamumlá: >Nesmysl . . . nesmysl . . .< 
»Nabízejí vám prý, táti Mošno, krásné peníze . . , 
tisíc korun za představení . . .« »Ano, ale . . . ne- 
pojedu nikam,* vede svou mistr. »Tisíc korun . . . 
nedejte se vysmát,* ozve se vzadu rebelant. »Kdyby 
to byl tenorista ... ale pouhý činoherník, a třeba 
to Mošna byl . . . K smíchu je to, co povídáte.* 
Mošna vyndal cigáro z úst. »Proč by to bylo 
k smíchu ... co? Kdo o tom pochybuje . . . he? 
Tady to mám černé na bílém, ano prosím, ředi- 
telka Ludvíkova zve mne do Ameriky a prosí, 
abych hrál v Jedenáctém přikázání Pecku. Za první 
představení nabízí mně tisíc korun. (Mošna vyňal 
zatím dokument z kapsy.) Je to tady černé na 
bílém, nebo není? K čemu takové pochybnosti... 
jakoby jenom tenoristi byli na světě a nikdo jiný. 
Ale jiný háček to má . . . já do té Ameriky ne- 
•pojedu, a kdyby mně slibovali hory doly*. 

>Tati Mošno, považte, tisíc korun je tisíc ko- 
run!* . . . >Nevadí,< trvá na svém mistr, »řek' 
jsem, že nepojedu, a tím je všechno odbyto. To 
tak, řadu dní a nocí prožít na lodi, trámů tam 
není, v tom moři všelijaké potvůrky . . . dejte 
pokoj . . . jsem starý člověk . . . nu, chvála Bohu, 
zdráv jsem, docela zdráv ... ale k čemu, nač po- 
koušet Pánaboha, he? I nic . . . raději zůstanu 
doma, tady je to přece jenom jistější. A járku, 
kdo by tu za mne vlastně hrál ? Tady mám zase 
tři nové role . . . sednu na moře, a víckrát mne 
nikdo živého a zdravého neuvidí. Jenom pět, šest 
dní — říkají, že to teď trvá, ale nešf, za pět dní se 
může člověku přihodit million malheurů. Jak poví- 
dám, k čemu a nač jezdit na konec světa, když 
-mne je zapotřebí tady, a ostatně ... už jsem se 
po světě dost a dost najezdil, jel jsem vždycky 
rád a ihned, kam si kdo přál . . . teď už nepojedu 
nikam . . . doma zůstanu — a kdo mne chce 
vidět, ať sena mne přijde podívat... 
Třeba až z té Ameriky. Mám pravdu 
nebo ne mám . . .?« 

Táti Mošno ...máte! r. 



Ročník VI. číslo 4. vydáno dne 18. října 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly v}'dávaji se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Píedplúci sě- na 
ítvrt roku K 280 (poštou K 3-20V ■ 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE .MAJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zda-^mm. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z» připlatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. — 

Otiskovati z Máje obrazy a články jakož i překládati tyto neóoio- 
lujeme vůbec; otiskovali drobné zprávy dovoleno jen s udáním pramene. 



MAJITEL A VYDAVATBL: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZEm-M 

V PRAZE. REDAKČNÍ VY'BOR : ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKY', POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR HOREČKY' DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKY'. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIRMY HUSNÍK A HÁUSLBR. — TISKEM DRA BD. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKY: 



.^^ klonil jsem se mlčky. 
mfu — Ale abych doplnila 
yj®l Ano, spojujeme užitečné 
^"■^ Zahajujeme zimní sezónu 
po prázdninách a tu jsme si 
zahájení spojiti s osla- 
vou Lijmutí se vašeho 
nového bytu a úřadu 
u nás. Doufáme, že 
vám tím snad nepři- 
jdeme nevhod? Jste 
tak milý a vlídný . . . 
není-li pravda? 

Řekla to neobyčejně 
mile, ba svůdné. 

— Naopak, milosti- 
vá, a chopil jsem se 
bílé její ruky, abych 
ji políbil, jsem stejné 
překvapen vaší pozor- 
ností, jako dojat vaši 
laskavostí. 

— A nyní dovolte, 
pravila paní Kráglová, 
bych se ujala svého 
úi-adu hostitelky a 
paní domácí. Prosím, 
posaďte se ! 

Sotva jsme usedli, 
vstoupil Tomeš, přiná- 
šeje doutníky a ku- 
řácké náčiní a potřeby, 
které umístil na men- 
ším mahagonovém 
stolku vedle hlavní ta- 
bule, a za ním vešel 
tovární ředitel Seidl. 



Loutky. 

Román. J 

Iilustruje Artuš S[che|iner. 

(Pokračováni.) 



svůj výklad, 
se sladkým, 
.■^vých čtvrtků 
dovolili toto 




l^yl to hřmotný pán, asi padesátník, pro- 
šedivělých, krátce střižených vousů a věčně 
rozcuchaných popelavých vlasů. 

— Odpusťte, hlásil se trochu prudce — 
mluvil tak i [když nic zlého ^nemyslil — že 
jdu v nesalonním ob- 
leku, ale víte, jsem tu 
jako na skoku, pane 
Krágle . . . zvláště dnes. 

— Nevadl, pane ře- 
diteli, vlídně pravila 
paní Lucy, nalévajíc 
kávy. 

• — Má pravá ruka, 
pan ředitel Seidl, před- 
stavoval jej domácí 
pán, — náš přítel a 
Jiříkův informátor, pan 
professor Milkovič. 

— Těší mne velice, 
pravil .Seidl, podávaje 
mi bodře svou velkou, 
silné chlupatou ruku. 
Vytáhl ji z kapsy své 
veliké, volné bundy, 
kde vždycky — ■ ne- 
měl-li náhodou ruka- 
vičky, což se velmi 
zřídka přiházelo — 
obě ruce pečlivě u- 
krýval. 

— Viděl jsem již 
pana professora něko- 
likrát jiti dvorem. Ale 
naše tajemné dílny 
ještě návštěvou svou 
nepoctil? 



65 



ČÍSLO 5. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



— Nechtěl jsem jej obtěžovati, omlouval 
mne p. Krágl. Taková prosa jako naše! Ano, 
kdybychom dělali sklo přepychové, jako na 
př. hrabě Harrach — ale my pohorští ubožáci 
— my děláme jen ten nejsprostší genre. 

— Ale děláme jej dobře, viďte, a konečně 
v průmyslu je to jedno, pravil Seidl přímě a 
bodře. 

— Nu, víte, monotónní je to dost, namítl 
továrník. 

— No, sem tam se také něco originálního 
vyskytne, odporoval ředitel. Na příklad dnes. 
Došla objednávka na 500 pivních sklenx do 
Roztěže, je to poutnické místo u Kutné Hory 
někde. A zakázka tato je vysoce originální. 
Tamnější hostinský je asi podšitá kopa. Každo- 
ročně přišel o nějakou stovku sklenic, které 
zmizely v rancích a ranečkách i šosatých ka- 
bátech zbožných poutníčků, až jej to jednou 
pořádně dopálilo, a jako že rozhorlení u bás-. 
níků verše plodí, jemu pomohlo k dobrému 
nápadu. Dal si udělati nejprve na zkoušku 
100 sklenic obvyklé půllitrové formy, ale 
v předu s V3'pouklým nápisem do polokruhu: 
>Ukradeno Josefu Novotnému v Roztěži.« Žád- 
ných jiných neužíval již od té doby. Byl 
úplně bezpečen, roznášel v nich poutníčkům 
pivo i do lesa, nebo neztratila se již ani jedna. 
Dnes objednal jich 500. 

VšeoDecný smích byl odměnou vyprávění 
ředitelova. ,, 

Mezitím, co domácí paní nalévala kávu, 
všiml jsem si blíže jejího zjevu a její dnešní 
toiletty. Byla jako vždy velice jednoduchá a 
prostá, ale velice delikátní a originální. Jakési, 
mohlo-li by se říci v toiletní mluvě, » doroz- 
umění* vzájemné mezi salonem a domácností. 
Jedno nepřekáželo druhému a dělalo spolu 
plný souzvuk. Šaty byly holubí šedi, blůza 
k nim přiléhala s bordurou krajkovou dost hlu- 
boce k řiadrům sestupující. Štíhlé, dlouhé, 
krásné ruce její byly až k loktům nahé Měl 
jsem poprvé příležitost pozorovati trochu déle 
a víc z blízka její pleí. Byla to jediná slitina 
alabastru a parského mramoru. Jednoho 
kazu, jedné pihy, jednoho chloupku, jedné 
rýhy neb vrásky nebylo na těchto místech. 
Bylo to démonicky svůdné v svém nedotknu- 
telném jasu a vítězné v svém sněhovém zá- 
ření. 

Maně vzpomněl jsem si na jednu antiku, 
která mi před lety, v době mých studijních 
cest v pravém slova smyslu udělala. Jest 
v Louvrů a nazývá se > Venuše z Udine«. Je 
to pouhé torso — ale tolik podobné měkké a snivé 
hudby neviděl jsem linouti se z látky smrtelné, 
jako z šije a rukou paní Lucy Kráglové. 

Příchod nového hosta vyrušil mne z mého 
pozorování. Byl to P^\ký děkan, pater Svo- 
boda. Sotva bylo představení odbyto a on za- 



sedl mezi nás, již tu byl místní a obvodní lékař 
Dr. Semerád. Přijel (tenkrát úplná rarita a no- 
vinka) na kole, jen tak náhodou prý se stavěl, 
jeda ze své týdenní obchůzky po svém distriktu. 

— A\e nemluvte, prohodila paní Kráglová 
trochu familiérněji než jindy — co pak jste 
nedostal naše pozvání? 

— Jako vždycky, odpovídal doktor — byl 
trochu příliš nesalonně oděn, nosil vždy jen 
Jágrovo prádlo, zevnějšek celý dělal dojem 
trochu geniálně nedbalý, kravata jeho byla na 
hrubý uzel velmi divoce a ledabyle zavázána, 
vous jeho nepěstěný, vlasů vůbec neměl, — 
ano, jako vždycky. Ať mne bůh či ďábel, přijel 
jsem čirou náhodou, milostpaní. 

— Doktor a Lucy, vysvětloval továrník, jsou 
vždy na štíru. Ona vždy tvrdí, že byl pozván, 
a on jí to vždy rozhodně popírá. Z toho mí- 
váme vždy švandu. 

— Ba nedostal opravdu, milostpaní, bránil 
se doktor Semerád. Možná, že snad jindy to byla 
mýlka, nebo že jsem je založil, nebo ztratil . . . 

— Ale tenkrát jistě ne, pravila pí. Lucy 
sarkasticky. Inu, vy již se nepolepšíte, pane 
doktore! 

Podávala mu svou krásnou, ideálně krásnou 
rukou šálek čaje. Nikdo si toho nevšiml, že 
tento půl faun a půl Sokrates jí v letu políbil 
slabě zarůžovělý loket. Ona dělala, jakoby si 
toho nebyla povšimla. Mně se zdálo, jakoby 
přes ten úběl přelezl slintavý hlemýžď, a otřásl 
jsem se za ni. 

Zábava se rozpoutala. Došlo na sandwiche 
a zákusky čajové. Otevřeny láhve. Šampaň- 
ské se perlilo. Hovor a smích rostly. Připito 
mé maličkosti, připito zahájení sezóny, připí- 
jeno všem přítomným skoro dle řady, jak 
seděli, od domácí paní až k Jiříčkovi, který 
seděl na posledním místě. Podávány doutníky. 

Paní Kráglová se šampaňského neštítila. 
Bylo dnes něco neobyčejně čilého, zdravého 
a veselého v ní, co jsem nepozoroval ani 
v prvních a po prvních dnech příjezdu svého, 
aniž posavad. Jiskřila zrovna jako to šam- 
paňské. Pálila cigaretu jednu za druhou. 

Zábava přeskakovala s látky na látku. Udá- 
losti domácí, klepy z města a okolí, jednotlivé 
staré, dávno zapomenuté případy a příběhy vy- 
hrabány a trochu osvěženy a načechrány, tu a 
tam zableskla se i stará decentní anekdota 
v nové úpravě, neb novém pointování. Ředitel 
Seidl byl mistrem v tomto oboru a zvlášť 
specialistou v anekdotách maďarských a ži- 
dovských. Kde on kraloval, tam teprve bou- 
řily kaskády smíchu a veselí. Jiný kruh pě- 
stoval hovor vážnější. Pan děkan s panem 
Kráglem zajeli do politiky a socialismu. Pan 
Krágl se chlubil, že, co má továrnu zdejší, 
mu dělníci ani jednou nestávkovali, a pan dě- 
kan mu svědčil, podtrhávaje jeho humánní 



ročnIk VI 



MÁJ 



ČÍSLO 5. 



smýšlení a zacházení s dělnictvem. Na to 
prohkisil pan Krágl všecky socialisty za pouhé 
připálené mozky a utopisty, kteří prý těží jen 
z jednotlivých případů a využitkovávají je jako 
křivdy na nich spáchané. 

V oné části stolu, kde seděla moje maličkost, 
dr. Semerád a ředitel Seidl, měnil hovor barvu 
jako chameleón na sluníčku, tryskal jako to 
šampaňské, perlil se a výskal s vervou neoby- 
čejnou. Sám sobě jsem se divil, že jsem ob- 
jevil v sobě docela i jakous žilku humoristi- 
ckou a společenskou. Nezůstával jsem za do- 
mácí paní v tomto ohledu, tak že jednou mezi 
řečí ředitel Seidl docela bonhomně prohodil: 

— Ale bravo, milostivá, musíme vám přece 
gratulovati k takové akvisici, jako jest pan 
professor! 

— Prosím, prosím, bránil jsem se. 

— • To si také ze srdce ráda dám gratulo- 
vati, pánové. Nevíte sama, jak jsem ráda, že 
náš vlídný pan professor jest takový, jakým 
právě jest, víte, — obrátila se zvlášť k doktorovi 
— škarohlídy nejvíce nenávidím na celém světě. 
Mohla bych o této kapitole nejedno vyprávěti, 
viď, Karle? strhla náhle továrníka do našeho 



liovoru. Tam právě zavládla krátká pauza 
v debatě, mezi kterou znovu zapalovány 
d')Utníky a doléváno šampaňské. 

Pan Krágl ani nereagoval na tuto řečnickou 
otázku své paní, tak že paní továrníková pra- 
vila ke mně s položertovnou resignací; 

— To jest jeho methoda vždy, dělá, jakoby 
se ho to netýkalo. Takovou pštrosí politiku 
provádí Krágl, co ho znám. Ale kdyby byl při 
t(<m jen trochu veselý! Ale snad by bylo 
mnoho žádati i veselost — kdyby byl jen 
trochu snesitelný. 

— Pan Krágl, vpadl ředitel Seidl, si připouští 
ovšem tovární starosti, které by docela dobře 
mohl přenechati mně. 

— Však při nejlepší vůli, milostpaní, namítl 
doktor, je někdy opravdu těžko člověku udržeti 
se v rovnováze duševní. Každá maličkost vás 
dráždí, vyrušuje z klidu, stále někdo vám pře- 
kazí, někdo vás dopaluje. 

— Což jste nervosní, doktore? zasmála se 
ryčně pí. Kráglová. Lékař a nervosní . . to je 
osudné ! 

— Každý musí býti nervosní, bránil se 

doktor, v naší době . . . (Pokra5-)vání.) 




ANT. KLÁŠTERSKY: 



f, 



ichá, bledá Jeseni, 
po uvadlém lupení 
pojď a duši ukolíbej 
potichu mi do snění! 



Podzimní písně. 
I. 



A nech mlhy podletí 
táhnout kol, se stáčeti, 
jako když mi na sta kyne 
bílých paží k objeti. 



Jaro dává lásky cit, 
léto vášeň, zima klid, 
ale iy jen můžeš duši 
v sladké sněni zahalit. 



Jak když oku k opoji, 
v měkkých vlnách, v postoji, 
kol mne krouží tanečnice 
s vlajícími závoji. 



Přitiskni mě ve svůj klín, 
rozstři kol svůj jemný stín, 
opřeď mě jak plný hrozen 
měkkou přízí pavučin. 



Co já v stínu platanů 
v sladkém růží závanu 
oči mhouřím, unavený 
sultán v bílém turbanu. 



Těžký problém prostřed vnad 
luštím, v mysli lid a stát, 
na kterém z těch bílých ňader 
nechám dnes svou hlavu spát. 



ČISLO 5. 



MÁJ 



ročník VI. 



II. 



III. 



Piž myslíš, že jsi vychlad zcela, 
že zhasl žár a vášeň s ním, 
že jarní bouře dovyzněla 
a v duši tvé jak na podzim 



'odzim je a slední snop 
odvezen již dávno s polí, 
luh je požat, bez ozdob 
šípků keř se chvěje holý ! 



je v krajině, kde. všecko vadne, 
zpěv nezaznívá v aleji, 
jen hrobů plíseň kde čpí za dne 
a v noci vichry kvílejí. 



Suchý list pad na hlaď vod, 
v aleji, jež v klín jde lesa, 
sadař jablek rudý plod 
na žebříku v košík česá. 



A náhle cos ti živne v hrudi, 
vře v krvi, tepe do skrání, 
jak z jara bystřen když se zbudí 
a hřmíc s hor tryskem uháni. 



A já básník — teplý den 
slední vidím v dálku mizet, 
já jen zpíval, zpíval jen, 
co mám chudý nyní sklízet ? 



A je ti tak, jak stromu v nivě, 
jenž stál tu smuten, v nitru žal, 
pro čistou zeleň zádumčivě 
a pro květ jara vonný lkal. 



Pojď a dřív, než lehne sníh 
mého žití na úvale, 
trhat mě nech aspoň s tvých 
rudých rtů ty třešně zralé ! 



A pojednou, jak Jeseň všude 
nach, zlato hází v údolu, 
zas cítí příval krve rudé 
a v jednom stoji plápolu . . 



Broskve svojich tváří nech 
ať se níž k mým ústům chýlí, 
af mi kyne, místo všech, 
ňader tvojich hrozen bílý ! 



(Dokončení.) 



DR. JIRI GUTH: 



Na zámku. 

Reminiscence a kus memoirů. 
(Dokončení.) 




r. Haccius, starý zku- 
šený paedagog, byl sice 
Němec, jeho choť pak 
rodilá Saska z Drážďan, 
ale vyučovací jazyk 
byl francouzský, jakož 
princové zejména pro 
frančinu byli [sem po- 
sláni. 

Ústav skládal se z veliké, zámku podobné 
budovy — odtud říkal si Cháteau de Lancy 
— stojící na návrší uprostřed velikého parku, 
a z budovy menší, zvané L'Horloge (kdysi 
byly tam'věžní hodiny), na druhé straně ge- 
nevské silnice, která vedla kolem vysoké zdi 
parku. Z terassy budovy hlavní byl nádherný 
rozhled na valný kus genevského kantonu, na 
město Genevu a zejména na oba vrchy Grand 
et Petit Salěve po pravici, kdežto pozadí v ml- 
žinách tvořily savojské a Švýcarské Alpy. 



Z Lancy do Savojska byla malá procházka, 
sotva hodinu pěší cesty. 

Spojení s Genevou obstarával starý omnibus 
a jeho starý kočí Jean-Marie, třeba že město 
nebylo vzdáleno víc než půl hodiny příjemné 
procházky po silnici mezi zelinářskými za- 
hradami a Viliami, tu a tam roztroušenými, 
s horami Jurskými v dáli po straně jedné, 
s oběma těmi Salěvy, docela blízkými po 
straně druhé. Teď vede tam tudy už tramway, 
jejímž omrzelým konduktérem stal se Jean 
Marie ... Na doby jeho omnibusu vzpomíná 
se jako na zlaté časy dostavníků a krinolin. 

Princové byli ubytováni v prostranném po- 
koji Horloge, v sousedství pokojů princů egypt- 
ských a paní Hacciusové, která měla dozor 
nad Horlogí, v jejímž hořejším patře byly pak 
pokojíky ostatních chovanců, kteří se nevešli 
do j.zámku«, pak byty dvou professorů. Já 
měl byt soukromý, v malém domku na začátku 



ročník VI 



MÁJ 



CISLO 5. 



vesnice, v rodině schudlého bankéře pana 
Emila Humberta, jemuž z bývalých millionů 
zůstalo jen několik málo set tisíc a který proto 
b mladou svojí chotí a třemi dětmi, Gastonem, 
Fredem a maličkou Edith uchýlil se ze středu 
millionářů genevských sem do Lancy, odkudž 
chodíval do své banky. Do ústavu měl jsem 
jen pár kroků. 

Byl to život idyllický v tom domku, vzadu 
s výhledem do údolíčka potoku Aiiy, obrost- 
lého olšinami, v nichž zjara tloukly houfy slaví- 
ků, a na jehož protějším svahu rozkládaly se vi- 
nice, a uprostřed distínguované rodiny bývalého 
boháče, který na svatební cestu do Itálie vzal 
si svého času i vlastni ekypaž. Princové sami 
nalézali tu prostředí, jež více se jim zamlou- 
valo nežli hlučný ústav a žili jsme tu přátel- 
ským životem lidí, spjatých čím dále tím už- 
ším přátelstvím. Poměr tento trval nezkalen 
i když po roce, kdy vlastní byt Humbertovým 
již nestačil, musil jsem se přestěhovati do 
domku sousedního k Madame Rey . . . 

Učebny plán ústavu Hacciusova byl celkem 
velmi pružný, aby se přiuzpůsobíl přerůzným 
základům, jež přinášeli s sebou různí ti cho- 
vanci, jakož i cílům, ke kterým spěli. Celkem 
byla to jakási střední škola, připravující na 
všecko možné vůbec, na karrieru obchodnickou 
snad zvláště. Moderní jazyky byly tu před- 
měty hlavními a v zámku samém bydleli 
učitelé francouzštiny, angličiny, němčiny, pak 
dějepisu a tělocviku; ostatní docházeli ze 
Genevy. 

Princové učili se tedy především řečem, se 
mnou pokračovali toliko v mathematice, fysice 
a češtině, jakož vůbec náš konversační jazyk 
byl tam český. 

Připomínalo nám to všem třem vzdálený mi- 
lovaný domov. A že ^děti knížecí rodiny lnou 
ke své domovině v Cechách, toho nejlepším 
důkazem, že pořád vrací se tam, kde stála 
jejich kolébka, s pravidelností neochvějnou. 
Tak princezna Charlotta, nyní královna wúrt- 
temberská rok co rok, aspoň na podzim, ne-li 
častěji, navštěvuje Čechy, Ratibořice a Náchod 
a uvolňuje v tom důvěrném i věrném prostředí 
poněkud pouta dvorní etikety, žijíc tu pokud 
možno životem dřívějším. Stejně princezny 
ostatní i princové, a vánoční svátky zejména 
vídaly po léta celou knížecí rodinu, i s celým 
houfem malých vnuků a vnuček, pohromadě. 

Sport byl v Cháteau de Lancy z hlavních 
rekreací : v tělocvičně, stojící v parku zá- 
meckém, provozován předně tělocvik na ná- 
řadí, pak šerm, na »prairii« hrála se kopaná 
a jednou nebo dvakrát v témdni vyjíždělo se 
koňmo, kavalkáda často až dvacíti jezdců, 
do okolí, na koních zjednaných v genevské 
manéži. My však, princové a já, častěji vy- 
jížděli jsme sami, klusajíce po krásných silnicích 



a stinných cestách genevských a zvláště savoj- 
ských. Jindy zjednali jsme si malý kočárek a 
vzavše s sebou malého Gastona, čiperného 
pětiletého hošíka, konávali jsme výlety do okol- 
ních vesnic a městeček. Nebo ve dvou kočárech 
^ celou rodinou Humbertovic . . . 

Dstav sám jakožto švýcarský byl demokra- 
ticky zařízen, žádný chovanec netěšil se tam 
nějaké zvláštní přednosti: jedlo se ve společné 
jídelně, společně chodili jsme do Genevy do 
divadla a do koncertů, a když jsme zašli do 
kavárny v Genevé, ani princové Albrecht a 
Max nebo příští egyptský místokrál neostýchali 
se zasednouti tam vedle dělníka v modré 
blůze. Mladý princ Abbas byl zanícen pro 
školství a někdy, když nás pozval do svého 
pokoje na čokoládu nebo pamlsky, jichž z Egypta 
docházely bedny, hovoříval o reformách a 
plánech, zejména školských, jež provede až 
dosedne na trůn. 

»A nebudou-li mne poslouchati,* rozohňoval 
se, »dám jim všem uříznout hlavy.« 

Podle všeho na trůně trochu ochladí, neboť 
o podobných ukrutnostech z Egypta není 
slyšet nic. 

O vánocích poslala paní kněžna vánočky, 
a měl jsem jinde příležitost (Vánoční Album 
Zlaté Prahy) vylíčiti, jak ty svátky byly sla- 
veny v Cháteau de Lancy. Ten první rok 
konána nejdříve hlučná vánoční slavnost, po 
německém způsobu, s velikým vánočním strom- 
kem v tělocvičně, po té zábava ve velké 
jídelně, s hostmi ze Genevy, potom byli jsme 
pozváni do úzkého kruhu rodiny Humbertových, 
kde bylo tak teplo a příjemně . . . Druhého 
roku, když jsem bydlil v podnájmu u Madame 
Rey, staré, bezdětné a bručivé vdovy, a sám, 
mimo veškeren kruh rodinný, abych necítil 
studenost toho mládeneckého bytu a měl 
vzpomínky na daleký domov, moji žáci způ- 
sobili mi překvapení. Na štědrý den odpoledne 
vylákali mne pod jakousi záminkou z domu, 
potom když se setmělo, zavolali mne zpět, do 
muho pokoje, kde na mne čekal malý roz- 
svícený vánoční stromek, ověnčený, s dárky 
kolem . . , Všecko sami piipravili a měli jsme 
radost všickni tři. 

Jako v Náchodě, i v Cháteau de Lancy 
býval o masopustě ples, ku kterému zval se 
spřátelený dívčí pensionást slečny L. v Ge- 
nevé, nyní divnou shodou okolností paní H.- 
L. v Praze. Děvčátka tak od čtrnácti do 
osmnácti let přijížděla v bílých, růžových 
gázových šatečkách do toho pohádkového 
ovzduší princů a divných Excellenci, tančila 
a mhouřila oči ve slastném opojení, a přes 
všechen přísný dozor zapřádaly se tu románky 
a romány mladých srdcí ... ale nesmím býti 
příliš intimním a nediskretním . . . 



ClSLO 5. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Pak velké výlety do hor k zamrzlým alp- 
ským jezerům na bruslení, na třech nebo 
čtyřech velkých breakách, v létě vyjíždk>' ve 
velikém kočáře čtyřspřežním. jejž se zálibou 
řídíval princ Albrecht, který dokonce jednou 
obratnou svojí ač mladou rukou, když nedo- 
vedný kočí bj'l by nás všecky vyklopil do 
příkopu, pomohl rychle z nesnází, — v létě 
několikadenní exkurse do hor Jurských . . . 
tak že opravdu se zdálo, že učení je v řadě 
teprve druhé. U princů nebylo, neboť týdně 
musily býti posílány zprávy o postupu vy- 
učování a prospěchu princů zprávy, jež byly 
posílány mnou a spolu podepisovány ředitelem 
dr. Hacciusem. A princové měli práce dvoj- 
násob než chovanci ostatní. V učení zvlášť 
vynikal hloubayj- a bystrozraký Max. v cizích 
řečech větší zběžnosti však nabýval Albrecht, 
který, protože na nějaké chj^bě valně mu ne- 
sešlo, mluvil bez rozpaků a tím rychle se vy- 
cvičil. 

Maxův rheumatismus jednou připomněl 
svoje hrůzné memento a princ mí tam one- 
mocněl. Na štěstí ne na dlouho, — ale v ná- 
sledcích toho vzdal se karriery vojenské, aspoň 
pro nejbližší budoucnost ... Ze Genevy jeli 
jsme pak na svatbu princezny Charlotty s ná- 
sledníkem trůnu wiirttemberského Mlémem do 
Bůckeburgu, odkudž pak se vracejíce zastavili 
jsme se na dvoře štuttgartském. 

V Bůckeburgu měl princ Vilém svůj palác, 
jak říkali nevelikému jednopatrovému domu, 
v němž bydlívala naše vrchnost, když někdy, 
ač dosti zřídka, do toho hlavního města 
Schaumburg-Lippského knížectví zajížděla. Byd- 
lili jsme tam mimo zámek, což mělo své pří- 
jemnosti potud, že knížecí etiketa v zámku 
byla snad přísnější než v Madridě. O nebož- 
tíku knížeti, bratru prince Viléma, vypravovaly 
se celé historky, z nichž ku přikladu ta, že 
nechával všechen dvůr, shromážděný k diner, 
čekati v saloně od šesti hodin třeba do de- 
síti večer, je charakteristickou. Také za svého 
života nedovolil v Bůckeburgu stavěti žád- 
nou továrnu a město zůstávalo pořád tichou, 
klidnou residencí o pěti tisících obyvatelích. 
Kdykoli kníže vyjížděl, jel před jeho kočárem 
premovaný jezdec, jen aby už z dálky všecky 
stráže a kde kdo věděl, že Jasnost se blíží a 
zámek střežilo několik gardistů v uniformách 
skoro středověkých, formální to zbytek domá- 
cího vojska; posádka, sic neveliká, byla arci 
z vojska německo- říšského. 

Za to vviírttemberský princ-následník Vilém, 
tehda ženich, vedl si mnohem volněji. I v Bů- 
ckeburgu přišel několikrát, provázen toliko 
svým pobočníkem nebo dvorním kavalírem, 
do restaurace ve městě, poseděl tam chvíli, 
pohovořil se sousedy, vypil svoji sklenici piva 
a odešel. Tam, v Německu, i synové císařští 



studují na ústavech veřejných, mají svoje ko- 
militony, a prese svoji gloriolu vysokého a 
nejvyššího rodu přicházejí ve styk s lidem 
přímo. 

Ve Stuttgarte bydlili jsme v »Kronprinzen- 
palais«, proti novému královskému zámku a 
účastnili jsme se všech slavností tenkráte na 
počest novomanželů pořádaných. Zavítal tam 
tehda i princ Vilém pruský, nynější císař ně- 
mecký a na jeho počest byla vystrojena vel- 
kolepá hostina. Při jednom z rodinných obědů, 
při kterých bývalo zvykem, že princ Vilém 
wiírttemberský sám rozděloval polévku, po- 
jednou pozvaná kněžna X., když princezna 
Charlotta povídala cosi po česku svým bra- 
třím, vpadla do řeči několika českými slovy. 
»Mám na Moravě statky, « vysvětlovala, »a 
tam jsem něco českého pochytila.* 



Měl jsem i při všem tom času dost navště- 
vovati jako mimořádný posluchač přednášky 
o filosofii na universitě genevské, tamnější 
knihovnu a velikou Société de Lecture, jejímž 
byl jsem členem. Tam začal jsem pracovati 
literárně a odtamtud poslal jsem mistru 
Svatopluku Čechovi první svoji cestopisnou 
causerii o Genevě a jezeře lemanském. S lite- 
raturou francouzskou seznamovala mne ducha- 
plná a vysoce intelligentní paní Humbertová, 
která vybídla mne ku překladu Lotiho -Ry- 
báře islandského*. Pan Humbert sám byl spi- 
sovatelem a některé jeho drobnější práce, ti- 
štěné v revuích genevských, přinesly tehda 
v mém překladu i Národní Listy. 

O českých věcech psával jsem pak fran- 
couzsky do Journalu de Geněve. 

Na procházkách do .Savojska začínal jsem 
poznávati a pak i milovati Francii, tu krásnou 
zemi liberálního a ušlechtilého smýšlení a gran- 
diosní osvěty. Odtamtud, ze Genevy, cestoval 
jsem dílem se svými chovanci po Alpách švý- 
carských a francouzských, dílem sám, pod- 
nikaje cesty do Afriky, do Španělska a do 
Francie. Moji chovanci tenkrát neradi mne 
vyprovázívali na nádraží ženevské, ale s radostí 
nepokrytou zas vítali. Však jsem se k nim 
vracíval zas nesmírně rád. Za ta čtyři léta 
svojí dobrotou, příchylností, chováním a ušle- 
chtilou myslí připoutali mne k sobě, pro všechen 
život. 



Připomínám, že ^ ústav Cháteau de Lancy 
existuje dosud. Čas přinesl i tam různé 
změny: co do zevnějšku značně se zdo- 
konalil všelikými přístavbami, dik obezřet- 
nému vedení zetě páně Hacciusova, pana Bru- 
nela, dovedného chemika. Jakési spojení s mo- 



ročník VI. 



MÁJ 



-r CISLO 5. 



derními požadavky, jež zastupuje pan Brunel 
a jež také realisoval ku pr. zřízením fotogra- 
fické pracovny pri) amatéry, a starými tradi- 
cemi tvoří dosud Madame Haccius měře, 
vdova po bývalém majiteli a řediteli, dáma 
již hodně stará, kdyžtě již před více než dva- 
ceti léty byla babičkou, ale pořád čilá. Ne- 
uváděl bych to, kdyby ústav nebyl choval 
mezi svými žáky také mnohé Čechy, z Prahy 
i z venkova. 



A v srpnu r. 1887, setkavše se v Lucernu 
s knížecí rodinou, vraceli jsme se do Cech 
na dobro, já pak za několik neděl po té, 
3. záři, právě po čtyřletém pobytu ve služ- 
bách knížecích, odcházel jsem z Ratibořic, 
provázen blahovolnou náklonností své vrch- 
nosti. 

Princ .Albrecht stal se jako princ Bedřich, 
který zatím byl již husarským poručíkem, 
chovancem vojenské akademie ve Vid. Novém 
Městě, byv přijat rovněž na zvláštní rozkaz 
císařův, princ Max vstoupil po prázdninách do 
vídeňské akademie tereziánské, zároveň s prin- 
cem Abbasem a jeho bratrem. Princ Abbas 
odtamtud za nedlouho, po smrti svého otce, 
odjížděl jako místokrál do Egypta. 

Ob čas přijížděl jsem na zámek náchodský 
a ratibořický, nalézaje tu vezdy ještě vděčné 
vzpomínky, a s radostí stopoval jsem rozvoj 
a vzrůst knížecí rodiny. Princ Bedřich roku 
1896 pojal za chof princeznu Luisu, královskou 
Výsost, dceru nynějšího dánského krále, rok 
po té prmc Albrecht, důstojník u dragounů 
rakouských, zasnoubil se s Elsou, vévodkyní 
wúrttemberskou, rovněž král. Výsostí, a zase 
rok po něm princ Max, který studoval pak 
na universitě v Tubinkách a byl důstojníkem 



á la suita svého švakra, wurttemberského krále, 
se sestrou své švakrové, Olgou vévodkyní 
wúrttemberskou. Princezna Bathildis stala se 
zatím kněžnou Waldek-Pyrmontskou a prin- 
cezna Adelheid princeznou Sasko- Altenburskou. 
S potěšením a chloubou ukazovala nám, mé 
choti a mně, při poslední naší návštěvě v Ra- 
tibořicích paní kněžna podobizny všech svých 
vnuků a vnuček, jichž začínala býti už malá 
řada. 

»Ještě tak rád jídáte koláče,* ptala se mne 
paní kněžna při svačině vzpomínajíc, kterak 
princ Albrecht při snídaní vybíral největší 
kusy jižkového koláče, jež mi pak pravidelně 
přinášel, ač by býval stačil jednoduchý pokyn 
kuchařovi. 

.... Pak po létech, začínaly se stahovati 
mraky nad krásným rodinným životem ná- 
chodského panstva, a začínal jsem jezditi na 
pohřby. Roku 1902 v únoru náhle zemřela 
paní kněžna, dva roky po té princ Max, po 
dlouhém utrpení: srdeční vada následkem 
rheumatismu jej sklátila ve hrob příliš před- 
časný. A přede dvěma lety princezna Luisa, 
náchodská paní, která jevila tolik příchylnosti 
k českému kraji, příštímu svému domovu, při 
vánoční návštěvě v Náchodě roznemohla se 
ztrnutím šije a po tříměsíčním trápení zemřela, 
několik hodin po té, kdy starého pana knížete 
ranila mrtvice .... 

Také hrob dja Hacciusa před léty v Lancy 
jsem navštívil a už několikrát zelený rov 
malého Gastona Humberta na hřbitově Bati- 
gnoUském v Paříži. Ještě několikrát mi psával 
malé lístky nejdřív odtamtud, z toho údolíčka 
potoku Airy, potom z Paříže, kam rodiče jeho 
po roce našeho odjezdu se odstěhovali, — pak 
najednou, před vánoci roku 1889, místo lístku 
přišlo psaní s černou obrubou . . . 



KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 



I 


w 



jím tátovi pohřeb : 



růza mne obešla, zalom- 
covala celým tělem ještě 
více než studený vítr, 
který do mne pral . . . 
Ruce jsem sepial, Pána 
Boha prosil, aby se smi- 
loval nade mnou a haj- 
nému obměkčil srdce; 
kdyby mě z práce pro- 
pustili, jak že vystro- 

Pravda, odvezou ho na 



hřbitov i beze mne, ale jako scíplé zvíře jej 
hodí do jámy . . a mne za ním, až hlad mě 
zmůže . . . Nebo psi ho najdou dnes v noci 
a rozsápají jeho tělo, proto že nebude člo- 
věka, který by jej před nimi uchránit chtěl . . . 
Hodinu jsem takhle stál, půl druhé hodiny, 
všecek jsem křehl, cítil, jak ta strašná zima 
k srdcí sahala; nohy se pode mnou třásly, 
mdloba se pokoušela, ale usednout jsem se 
bal; proto že jsem věděl, že bych více ne- 
povstal. Konečně hajný přišel; neviděl jsem 



CISLO 5. 



MÁJ 



ročník VI. 



ho ze svého úkrytu, ale zaslechl jsem jeho 
hlas. Zlobil se, křičel. »>Sakramenti ! Darmo- 
žrouti líní!«« — slyšel jsem ho nadávat. Nej- 
raději bych byl utekl, jak hněv jeho mě po- 
lekal; nic naplat: bylo nezbytno přemoci ten 
strach a, tak nebo onak vypadniž, promluvit 
s ním. Sebral jsem se tedy a šourám se 
blíž . . . dušinka malá ve mně, malinká . . . 

Spatřil mě, rozzlobené jeho oči se do mne 
zabodly. 

»»Tys tu?«« zařval na mne; .»tohle je 
pořádek? dva dni se tady neukázat! Táhni 
k sakrům, zpratku zatracený !«« ... — Pan- 
táto, prosím poníženě, povídám na to, já 
jsem nemoh' . . . 

Podívá se zase na mne a na jednou ta zlost 
jako by mu byla přešla, ba, do smíchu se 
dal, že všickni přestali dělat a jen na něho 
hleděli. 

»»Kluku,<« povídal, »»jak pa' to vypadáš? 
Kde pa' jsi sebral ten kožich? Ukaž se od 
zadu ? máš na něm tulipán ? ... Na mou duši, 
že ho má, jen že dali se do něho červi ! Kdo 
pa' tě takhle vyštafíroval ? A ty kalhoty! . . 
Chodíš strašit ? . . Nu, masopust je tu ! . . Tos 
dělal maškaru, viď? . . Ať se propadnu, viděl- li 
jsem takovou obludu ! Půl hastroše, půl drá- 
teníka! ha, ha, ha ! . . .«« 

Prosím, pantáto, ráčej' odpustit, povídám 
na to. umřel mi táta a . . . 

Nedal domluvit, zase se dal ^do smíchu. 

»»A tohles po něm zdědil, co?<« povídá; 
»»či takhle po něm nosíš smutek? — Na mou 
duši, panu nadlesnímu tě musím ukázat, až 
sem dnes přijde, aby měl čemu se zasmát !«« 

Smáli se všichni. Jeden povídal, že mi chybí 
jen ještě kravský ocas vzadu, a druhý, že 
bych si měl nasadit cylindr. Chvíli jsem to 
poslouchal a ničeho neříkal, jen slze mi vy- 
razily z očí. Na konec jsem se k nim obrátil. 
Myslil bych, řek' jsem, že není čemu se smát, 
když někomu zemře táta, třeba žebrákem byl. 
>»Nu, pravda, pravda,«« povídá hajný, »>špás 
tohle není. NepřišeFs, proto žes byl na pohřbu, 
viď? — Vezmi tedy sekyru a dělej . . .<« — 

Teprve teď jsem se dostal k slovu a vy- 
pravoval jsem mu, co a jak s tátou bylo, a 
pohřeb že ještě nebyl a na konec jsem ho 
prosil o zálohu čtyř zlatých. Jak hajný slyšel, 
už ani dost málo se nezasmál a, hodný že 
jsem za to, že se takhle starám o tátu a že 
si to bude pamatovat. S tou zálohou ovšem že 
neyu půjde-li to ; abych prý tu počkal, že snad 
ještě do poledne přijde pan nadlesní, ten že 
tohle má v moci, a on — hajný jako — že 
se za mne přimluví. — Já sotva promluvit 



jsem mohl, abych se mu poděkoval, tak mi 
bylo zima . . . jen jsem se repetal. Zpozoroval 
to, podíval se na mne útrpně — co jsem byl 
živ, nikdo, kromě snad táty a dávno zemřelé 
matky, takového pohledu pro mne neměl, 
vyndal z brašny, co měl přes plec zavěšenou, 
bachratou láhev kořalkou naplněnou. >»Na, 
napij se,<« řekl, »»zahřeje tě to.«« — Napil 
jsem se, malý doušek jsem vzal . . . jaktěživ 
jsem té pálené v ústech neměl . . . jako čer- 
tovina to pálilo v hubě a ve chřtánu . . . za- 
kuckal jsem se, div mě to nezalklo . .-'.Dal se 
do smíchu. »»Nu, nu — neboj se toho,«< 
povídal, s^nic ti to neudělá. Jen se napij 
ještě jednou, uvidíš, že ti po tom bude 
dobře. «« — Kdyby byl řekl, abych se napil 
roztaveného olova, na mou duši, nic bych se 
nebyl rozmýšlel a beze všeho bych to byl 
udělal, jen abych se mu ukázal poslušným, 
jak jsem ho měl rád za dobré slovo, které 
mi dal a za ten jeho pohled, ten dobrý po- 
hled ... do smrti na něho nezapomenu! . . . 
Tož jsem se tedy napil, otřáslo mě to, cely, 
jsem se prohnul, zrovna oheň mi hořel v útro- 
bách ... ale po chvíli teplo se mi rozběhlo po těle, 
jako by celá krev se byla ohřála . . . Potom 
vyndal z torby velkou buchtu, rozlomil ji a 
polovici mi jí podal, abych prý zajedl. Mně 
se podobalo, že jsem jaktěživ ničeho tak do- 
brého nepožil . . . mastná byla, makem na- 
plněná . . Pomyslil jsem na tátu . . kdybych 
mu tak byl mohl dát kousek té buchty . . kdo ví, 
neby!-li by se uzdravil ... do pláče mi bylo 
při pomýšlení . . . Zaplať Pánbůh, pantáto, po- 
vídám, naděl jim Pánbůh za to na stokrát . . 
»»Nu, dobře, dobře, «« povídá on, »»dejž to 
Pánbůh ! Ale teď se chop topůrka a dej se 
do díla, aby teplo se ti udrželo v těle . . .«« 
Tu se ukázalo, že člověk, kterého jsem tu 
viděl po prvé, si osvojil mou sekyru. Hajný, 
který teprve teď si ho povšiml, se náramně 
rozzlobil, skočil po něm, za límec ho popadl, 
sekyru mu vyrval z ruky. »»Chlape,'< zařval, 
>>co jsi zač? To by mi tak chybělo, aby mi 
sem chodil na práci, kdo by chtěl ! Najal jsem 
tě snad? Hned mi odsud táhni !«« — Chlap 
se vymlouval, že ježto včera jsem nepřišel, 
Honza Kamenej ho přivedl. Honza Kamenej, 
to byl ten, který mě tak pronásledoval. — , 
»»Ten kluk není na tu práci,* « zabručel 
Honza, »>jen nám tu překáží, tak jsem my- 
slil . . .«» — »>Kdo nač a k čemu je,«« roz- 
křikl se hajný, »»tomu rozumím já a já lidi 
do práce beru ! To by tak bylo, aby mi sem 
každý vodil kamarády ! Tohle ať se mi po 
druhé nestane !«« — (PokračovánL) 



ČISLO 5. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



= -/^ Z ČESKÉHO ŽIVOTA. =V = 

— Lerouxova »Královna Fiammetta*. Libret- 
lislcu poslední této naší operní novinky je básník 
zvučného jména : CatuUe Mandě s. Libretto lesku 
jména autorova asi nezvýší. Nebo básník nalezl sic 
šťastnou rukou v listech vlaské kroniky zprávu 
o bolognské královně Orlandě, o dítěti na trůně, 
které smrtí zaplatilo svoje rozmary a smíchy ; na- 
lezl sympatickou a zajímavou postavu, žijící ve 
prostředí, které myslí si obraznost naše vždy pře- 
sycené krásou a poesií, ve prostředí vlaské plně 
rozvilé renaissance; dovedl vykreslit dobře postavu 
tu i prostředí ono, dovedl leckde poesií obou vás 
zaujati. Ale francouzskému duchu vlastni sklon ke 
tradici nedal mu zapomenout při zpracovávání hi to- 
rického námětu historické, velké opery francouzské. 
Ocitl se, vědomě či mimoděk, na půdě, která jakoby 
nesla kletbu neblahé působnosti Mayerbeerovy. Pra- 
cuje s apparátem, který nám Meyerbeerem byl do 
duše znechucen, Tone v šablonách, jak snaha po 
lichém divadelním effektu a ohledy na skladatele 
jim dala vzbujet. Kardinál Césare Sforza stojí s 
předivem svých intrik nad dějem, vládne mu, řídí 
jej. Klášterní vychovanec Danielo, loutka passivní 
a záhadná ve své nesamostatné vrátkosti, žijící 
nejprve jedinou touhou pomstít smrt bratra svého, 
pak tonoucí v lásce ke královně Orlandě, a pak 
zas chvíli přísný, neúprosný její zpovědník a oka- 
mžik potom milenec, jdoucí s ní na popraviště — 
postava další. Celek nepříjemná vzpomínka na od- 
bytou éru hudebně dramatického umění, se stopami 
zlatých, poetických odlesků v tom světě šablony, 
pósy a frase. 

Je těžko říci : vedl librettista skladatele na tu 
osudnou dráhu, či psal onen libretto své po vůli 
skladatelově ? 

Jisto je, že týž rozpor, který se jeví v librettě, 
dualismus poesie a šablony, že přenáší se v hudbu. 
Xavier Leroux nejeví se tu nic silnějším, než 
Catulle Menděs ve svém díle. Je jistě duch značné 
básnické síly. Vytvořil scény, jako scénu Orlandinu 
v klášteře či onu, kdy královna »Fiammetta« loučí 
se s korunou svojí, kdy láme ji a hází potulným 
cikánům, které jímají velkým kouzlem. Ale je ještě 
méně samostatným, než librettista jeho. Jako tomuto, 
tak i jemu vždy předchůdci leží v sluchu. A to 
ku podivu : méně předchůdci francouzští, než Vlaši. 
Vlaská romantická opera, především velmistr její 
Verdi, mnohým přispěla k partituře Lerouxově. 
A mnohým též veristům je povinen. Pak ovšem 
též hlásí se tradice vlasti jeho, kde přiklání se 
rozhodně myšlenkou směru staršímu, velmi kon- 
servativnímu. Je to hudba, každým svým taktem 
ryze románská, stavějící se proti veškerému vlivu 
německému, wagnerovskému, hudba, která ve své 
nejednotnosti a nepůvodnosti slučuje všechny před- 
nosti a všechny vady tvoření románského. Vady, 
jak jsem je byl vytkl, váží v našem soudu těžce. 



Nesmíme vážit však proto příliš lehce přednosti 
díla. Leroux dobře dovede hudebně charakterisovat, 
zejména lehčí a jemnější tóny se mu daří. Dovede 
se vyjadřovat volně a jistě ve mnohých odstínech, 
jemných až skvělých, pracuje plasticky a vládne 
účinně i velikým liniím, rozumí až příliš dobře 
pramenům hudebního účinku a až příliš z nich 
těži. Je mistrem machy. A především je mistrem 
orchestrace. Zde jeví se plnokrevným Francouzem. 
Jeho partitura nemá ni stopy přetíženosti, přeplně- 
nosti, a co tu barev, lak tu všechno svítí, plá, 
jiskří se, a ohiiostrojem tónů tryská ! 

Chápu, že gourmand orchestrace, jakým je Karel 
Kovářovi c, nalezl v partituře Lerou.Tově vzácnou 
pochoutku, a že vynaložil celé své umění a celou 
svoji energii, aby přesvědčil posluchače o výbor- 
nosti provedeného díla. V té příčině je » Královna 
Fiammetta* skutečně dílem prvého řádu a dílem ryze 
moderním. Skoda, že jinak tolika pohledy, ne po- 
hledy, ale celou skoro tváří obrací se k nadobro 
zašlé minulosti ! 

Značnou část úspěchu děkuje novinka výbor- 
nému obsazení: zejména si. Slavíková a p. Kliment 
vytvořili tu rázovité, života plné postavy. Pan 
Mařák a p. Burian družili se k nim krásnými 
výkony pěveckými. K. Hqffmeister. 

-^ Pardubické divadlo bude na jaře příštího 
roku odevzdáno svému účelu. Krásný projekt arch. 
A. Balšánka vtělí se ve skutečnost k trvalé 
ozdobě města Perštýnova. Dnešní naše vyobrazení 
ukazuje, že se mohou Pardubičtí plným právem 
těšit. 

-^ Josef Pauiík. Ve středu dne 16. října t. r. 
zemřel Josef Pauiík, úředník na císařských statcích, 
nadšený pěstitel slovanských styků, dopisovatel do 
několika slovanských časopisů a pilný překladatel 
z polštiny, charvatštiny a ruštiny. Zesnulý mnoho 
cestoval po slovanských zemích a bohaté své zku- 
šenosti sděloval s veřejností v zajímavých článcích, 
jež uveřejňoval v několika našich časopisech. Z pera 
Paulíkova je několik konversačních učebnic, (Roz- 
mluvy Čecha s Charvátem a Srbem, Krátké roz- 
mluvy Čecha s Polákem, a j. v.) jež jsou hledány 
a plní záslužné poslání. V literární obci nebyl skoro 
znám, ale za to byl pro svou poctivou a vydatnou 
činnost vážen zejména ve kruzích, pěstujících styky 
se slovanskými národy. J. Pauiík narodil se r. 1860 
ve Svojšicích u Kolína. 

-^ Výkřik našich krajů a měst. Pod tímto 
záhlavím zahajuje měsíčník >Krása našeho do- 
mova* (vydává Svaz českých spolků okrašlovacích 
za součinnosti Klubu za Starou Prahu) sérii článků, 
jimiž chce plnili svoje záslužné poslání. >Chceme 
miti,< praví se v nadšené úvodní stati, >svou zemi 
nejen politicky a hospodářsky a osvětově silnou 
a co možná samostatnou, ale chceme ji míti také 
krásnou*. Je svrchovaně na čase, aby se věno- 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 5 



vála pozornost nekontrolovanému řádění bestiae 
triumfantis na našem venkově. List upozorňuje 
především na bezdůvodné káceni starých 
stromů a uvádí křiklavý doklad. V malém parku 
na náměstí byla řada vysokých smrků — musily 



nika přeřezány krásné štíhlé topoly — snad aby 
/-košatily! Obrázky poví víc, než slova — jsou 
bolestným dokumentem toho, co se na venku děje 
lez kontroly, bez zakřiknutí. V předešlém čísle 
upozornili jsme na výkřik hudebního skladatele 





A NYNÍ 



pryč, stínily prý a poškozovaly živnost. Na ně už 
se dávno zapomnělo, ale druhý případ ještě je 
v paměti. U kostela stály tři košaté lipy ; musily 
pryč, ale ne celé, všechny větve uřezány, a jen peň 
jako pahýl zůstal. Je toho bohužel ještě víc. U ryb- 



Karla Weise, jenž ujímá se krásného stromořadí 
na starém hřbitově v Brandýse nad Orlicí. Je to 
potěšitelné znamení — na venku začíná svítat 
a bestia triumfans dostává se i tu na pranýř. >Krása 
našeho domova* přikrývá barbarský čin pláštíkem 



75 



CISLO 5. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



anonymity a nejmenuje města, v němž spáchán 
čin tak odsouzení hodný. Město prý každý pozná. 
— Budiž ... Oč vlastně se jedná? Předvésti in 
effigie výstražný případ, varovati a nabádati k ná- 
pravě a probuditi ostražitost těch, kdož mají pro 
krásy našeho venkova cit, aby se proti bestiae 
triům fa nti zavčas ozvali a důrazně 
protestovali. 



rokým, důkladným a pevným základem veškeré 
práce další, a ti, kteří budou pokračovat na pod- 
stati této, budou jen blahořečiti svým předchůdcům 
za to, že námahu jejich tolik jim usnadnili. Než 
dojde k tomu, zůstane Ottův Slovník Naučný ne- 
vyčerpatelnou studnicí všech možných vědomostí, 
pokud jde o věci slovanské vůbec a české 
zvláště, asi nejrozsáhlejší a nejhlubší. 



■^ Ottův Slovník Naučný. Tušíme v lednu pří- 
štího roku bude tomu dvacet let, co vyšel první 
sešit velkého Ottova Slovníku Naučného a pamatu- 
jeme se dobře na tuto událost, v kulturním našem 
životě prvního řádu. Obrovské dílo, které jak svým 
obsahem tak rozsahem v literatuře české jest ojedi- 
nělé, vynikající vysoko nade všemi obdobnými pod- 
niky a mající jen málo sobě podobných v literatu- 
rách jiných, blíží se teď rychlými kroky ke svému 
zakončení a zdá se, že právě po letech dvaciti, asi 
v lednu neb únoru roku příštího, vyjde sešit po- 
slední. Tedy práce dlouhého času a přečetných 
spolupracovníků, jichž možno snad čítati do set, 
mužů vesměs vynikajících na českém poli vědy, 
literatury, umění, obchodu, průmyslu — a všech 
jiných odborů moderní kultury. Pomník postavením 
posledního kamene bude dokonán a bude hlásati jak 
podnikavost, vytrvalost, obětavost i odvahu českého 
nakladatele, který po léta rukou mistrnou i šťast- 
nou zasahuje v osudy české literatury, tak úmornou 
píli spolupracovníků a výši českého písemnictví 
v nejširším toho slova smyslu, s nímž pojí se 
i umění grafické. Nechceme tuto než poukázati na 
velice významnou událost, jakou jest nastávající 
ukončení Ottova Naučného Slovníku, jehož důleži- 
tost plně ocení teprve čas budoucí. Přes to, že 
dílo literární, které nezbytně vyžadovalo tolik času, 
nemůže přirozeně vyhovovati požadavkům let nej- 
poslednějších, kdyžtě tolik změnilo se v rychlém 
tempu pokrokovém za těch dvacet let od prvního 
svazku, zůstává a zůstane přece na dlouho pře- 
bohatým pramenem našeho vědění. Ať důmyslný na- 
kladatel se svojí redakcí dohodne se na vydávání do- 
plříků, které vzhledem k objemnosti díla budou moci 
býti jen velmi stručný, ať se rozhodne k vydání dru- 
hému, ne tak objemnému a rychleji skoncovanému 
— jehož dnes vyspělá česká veřejnost nemusí se 
již lekati — v každém případě imposantní řada 
dvaciti sedmi svazků slovníku nynějšího bude ši- 



— Divadelní list Máje (redaktoři dr. Jaromír 
Borecký a Ladislav Novák). V čísle druhém 
pokračuje ve vzpomínkách na Hannu Kva- 
pilovou dr. R. J. Kronbauer, jenž připíná k afo- 
rismu umělkyně : »Skoda, že nelze chvil', kdy 
člověk je šťasten, vytesat do mramoru . . .« několik 
momentek z jejího života, jež poetický povzdech 
Hanny Kubešové jako umělkyně promítají tesknou 
perspektivou. Ke vzpomínkám víže se hezounký 
obrázek, fotografie Haničky Kubešové, jež v útlém 
věku sedmi let improvisovala na nádvorním po- 
klopu hry pro děti. Všeobecný zájem vzbudí článek 
ředilele pařížského Odeonu Andrea Antoina 
»Rozprava o režii« (přel. E. Vávra). André An- 
toine pokládá se dnes ve Francii za nejvyškole- 
nějšího ředitele divadla, a proto také jednomyslně 
bylo schváleno, když letošního roku ministr kultu 
svěřil mu vedení činoherní scény, která po Theatre 
Francais je nejpřednějším ústavem. Antoine býval 
malým úředníčkem pařížské plynárny a jedině ener- 
gii své má co děkovati, že, jak se vyjádřil jeden 
z francouzských autorů, »naučil vlastně všechny 
pány ředitele ředitelovat*. Jeho krédo regisseurské 
obsahuje interessantní článek, který v českém di- 
vadelním světě vykoná jistě své poslání. Z ovzduší 
Městského divadla na Kr. Vinohradech je článek 
»Ctení úloh«. Když byla první čtená zkouška 
na »Godivu« Jaroslava Vrchlického, proslovil 
ředitel F. A. Šubert ke členstvu řeč, ve které na- 
skizzoval obsah nového díla mistrova, vytkl cel- 
kový ráz dikce básníkovy a dal hercům řadu po- 
kynů, jež jsou hlavním obsahem zajímavého článku. 
List přináší dále dva originální obrázky (shromáž- 
dění členstva Městsk. div. na Kr. Vinohradech 
22. září t. r. — pohled do provaziště a na požární 
sprchy téhož divadla), a obsahuje veliké množství 
divadelních zpráv, referátů atd. Upozorňujeme ještě, 
že Divadelní list uveřejňuje pravidelně repertoir 
ochotnických divadel. 



Ročník VI. číslo 5. vydáno dne 25. října 1907. 



MAJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranni v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MAJ má ročně na 800 stran. Předplácí se na 
čtvrt roku K 280 (poštou K 3-20). 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE MÁJE. Celoročním předplati- 
telům zvKištni prémie zdarma. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z» příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. — 

Otiskovati 2 Máje obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; ottekovati drobné zprávy dovoleno jen s udáním pramen*. 



MAJITEL A vydavatel: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENÝM 

V PRAZB. REDAKČNÍ VY'BOR : ODPOVĚDNY' REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTgCř'. 

RBPRODUKCB OBRAZŮ OD FIRMY HUSNÍK A HAUSLKR. — TiSKBM DRA ED. GRÉGRA A SYNA. 




Jaroslav, vrchlický 



Loutky. 

Román 

[Ilustruje Artuš Scheiner. 

(Pokračováni.) 



m 



'dybyste takové fráze všední neopakoval. 
V naší době, proč zrovna v naší? Lidé 
byli a jsou nervosní a budou nervosní 
podle toho, jak jim každému životní po- 
měry ustelou. Nevěřím v žádnou nervosu století, 

zrovna jako nevěřím a 

z duše se mi protiví 

všecka kázání a Salo- 

mouniady mravokár- 

ců, že prý je celý svět 

horší, že se řítí v ně- 
jakou propast, jejíhož 

dna nikdo nedohledá, 

že vládne velká zkáza 

a spousta mravů a bůh 

ví co. Vím, že pan 

děkan tamhle přes stůl 

tázavě mne měří. Viďte 

důstojnosti, že to není 

ještě tak zlé na světě, 

ani s tou nervosou, 

ani s tou zkázou mravů 

a všeobecným spuště- 
ním? 

Děkan zamžoural 
přes okraj zlatých brejlí 
k paní domácí, stáhl 
tvář k vážné náladě a 
pravil: — Nervosa je 
pole pana doktora, mi- 
lostivá, to lépe on nám 
poví, ale v ohledu 
mravů jste opravdu a 
bohužel na omylu. 
Svět je fakticky horši, a 
mravy se postupem 
kazí více a více. 




— To říkáte již deset roků, zasmála se paní 
Kráglová. 

— Právě, že to pozoruji tak dlouho, odvětil 
děkan. 

— Ale to je pouhé všeobecné tvrzení, kde 

máte důkazů? Sotva 
máte jakých, doléhala 
pí. Kráglová. 

— Ó, ty nejlepší 
důkazy, milostpaní! 

— Nevěděla bych — 
Chtěla bych věru znáti 
ty vaše důkazy. 

— Velmi snadno, 
lze do nich kdykoliv 
nahlédnout a mžikem 
se přesvědčiti. 

— Pořád o nich 
mluvíte — ale jak 
neurčitě . . Kde jsou? 
Kde je máte? — Stá- 
vala se již skoro sama 
nervosní. 

— Jsou to mé ma- 
triky, milostpaní ! od- 
větil děkan vážně. 

— A co vám poví- 
dají ty vaše matriky? 

— Povídají, pravil 
kněz ještě vážněji a 
pomaleji, povídají, co 
právě tvrdím, a poví- 
dají to v obou obo- 
rech — úmrtnosti i po- 
rodů. 

% — [Prosím vás, ještě 
s tímhle kalibrem na 



77 



ČÍSLO 6. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



nás! smála se pí. Kráglová, zapalujíc si na 
doktorově doutníku novou cigaretu. 

— Každý, milostivá paní, pokračoval děkan , 
každý operuje s tím kalibrem, který mu nej- 
lépe svědčí! Mně jsou to ty fádní matriky. 
Rok od roku čtu v nich a mohu pozorovati, 
co by zajímalo pana doktora jako vás. 

— Mne? ptal se udiveně doktor. 

— Vás, jako milostivou. Vás úmrtnost — 

— Nedělejte, prosím vás. špatné vtipy na 
doktory! smál se ze srdce dr. Semerád. 

— Docela bez vtipu, pane doktore, vedl dě- 
kan dále slovo. Řekněme tedy s příslušnou eufe- 
mii, ubývání zdraví v člověčenstvu, hojnější pří- 
pady úmrtí, což jsou přece příznaky úpadku cel- 
kového, který jest přece patrný. 

— Ne, ne a stokrát ne. Nevěřím, že by se 
ze sil, kterými jest nadána příroda, tedy i člo- 
věk, mohl ztratiti neb ubýti atom. Tvrdím 
na vzdor všem lékařům i mravokárcůrn, že síly 
celku po jednotlivcích rozdělené se během 
času vyrovnávají, že jen v jednotlivostech lze 
pozorovat snad stagnaci ... ale nikdy nepři- 
pustím úbytek v silách kosmu, přírody a lidstva. 

— Ale já ho vidím! tvrdil určitě kněz, já 
ho počítám, cifry ještě nikoho neoklamaly, 
milostpaní. 

— Eh, v tom af se brání doktor, pravila 
paní Kráglová, to jest jeho doména, mne více 
baví vaše druhé, pošetilejší tvrzení. Ale můj 
bože — ulekla se padnouc zrakem na protější 
hodiny, ne, co to děláme ? Jak ten čas ubíhá ! 
Víte, že jest již devět? A co ty, Jiříku? Ty nic, 
jakoby se ani nechumelilo, zde sedí, sedí. ani 
nemžiká, hltá všecko jako starý a nepřihlásí 
se, že udeřila dávno jeho hodina obvyklá, kdy 
má spát. Hajdy, hošku, zmiz okamžitě ! 

Jiřík beze slůvka vstal, šel k otci, který usedl 
vedle ředitele Seidla a s ním o něčem obchod- 
ním pojednával, přál mu dobrou noc a políbil 
mu ruku. Pan Krágl jako ve snu, nedaje se 
z výkladu svého rušiti, dotkl se hošíkova čela 
letmo, více ze zvyku, než z pravé potřeby 
vnitřní. Hoch opakoval totéž u matky. 

— A což na zítřek všecko v pořádku ? — 
Úlohy napsány, slovíčka memorována, cvi- 
čení oďvčíra opraveno? 

— Všecko, matinko, pravil hoch jasným 
hlasem. 

— Byli jsme, milostivá paní, vmísil jsem se 
do hovoru, jakobychom tušili, co nás odpo- 
ledne a večer bude očekávati, pilni již v pře- 
stávce polední od 11. až do oběda. Můžete 
být jista, Jiřík je dobře obrněn proti všemu a 
všem. Dobrou noc, Jiříku, pravil jsem, líbaje 
Jiříka na též místo na čele, kde před chvílí 
na mžik spočinuly rty paní Kráglové. 

Nevím, co to bylo, jakobych cítil zvláštní 
sladkost i aroma tohoto jejího polibku. 



— To je krásné, pravil po krátké pauze, když 
Jiřík odešel, ředitel Seidl, že Jiřík tak přilnul 
k panu professorovi, to ovšem půjde mu teď 
učení jinak, než dříve . . . 

— Jiřík, vmísil se do toho pan Krágl, je 
dobrý kluk. Jemu dosud chybělo jen jediné, a 
proto měl také loni ten malheur s tím repa- 
rátem : Cit pro povinnost. To je první, co mají 
děti mít, a pak je úspěch každé výchovy za- 
ručen. Jen vzájemným vykonáváním povin- 
ností stojí svět, a všecky zmatky naší doby lze 
redukovati na odboj proti povinnosti nebo ne- 
pochopení citu povinnosti. 

— Prosím tě, Karle, ušetř nás kázáním. To 
již raděj poslouchám tadyhle pana děkana . . . 
vždyť beztoho je nám dlužen ještě výklad druhé 
polovice své these ... o zkáze mravů a vše- 
obecné spoustě na světě. Není-li pravda? 

— Proto také milostivá, podotkl dr. Semerád, 
vyexpedovala, ale velmi obratně, to je pravda, 
Jiříčka, než začal výklad o porodech ; smál se 
jako Mefisto. 

— Nemusí o všem ještě vědět, pravila pí. 
Kráglová, ale žert stranou, měl již čas. Prosím, 
pane děkane, vy tedy myslíte či chcete do- 
kázati, že mravy se kazí rok od roka, že 
lidstvo a tudíž svět spěje rovnou cestou k za- 
tracení, nejmírněji řečeno. 

A vaše důkazy, smim-li prosit? 

— Mé důkazy, počet čili číslo nemanželských 
dětí v matrice stále rostoucí proti letům mi- 
nulým. 

— Hinc illae lacrimae ! rozesmála se pí. 
Kráglová. Ale račte dovolit. Tohle nemohu při- 
pustiti, tahle logika má chloupek. 

— Ta jedině jest správná — cifry nestrpí 
odporu. 

— O ty se nikdo nehádá, důstojnosti. Což 
já tvrdím něco jiného? Já tvrdila, že sil v pří- 
rodě a kosmu, v lidstvu, chcete-li, neubývá, a 
vy mi na to pravíte, že jest stále víc a více 
nemanželských dětí na světě. Jsou-li manželské 
či nemanželské, to v mém případě nerozho- 
duje. Jsou, a to stačí mj>m theoriím. 

— Možná, že vašim, ale morálce ne, bránil 
se děkan přicházeje trochu do ohně. Já jen 
vám chci dokázat, že nemravnosti přibývá . . . 
můj bože, my to víme po každém posvícení 
za devět měsíců nejlépe, a matriky mají do- 
brou paměf, milostpaní. 

— .^le tím nejste o píď ve svém důkazu 
dál, pane děkane, začínala se již také trochu 
zlobiti paní továrníková. Jen potvrzujete mé 
tvrzení. Jak se děti dostaly na svět, jestli man- 
želsky, jak vy říkáte, či nemanželsky, jest 
jedno a lhostejné v mé thesi, opakuji vám to 
po česku. 

— A já rovněž po česku pravím, že je to 
důkaz mého tvrzení, že svět je stále horší a 
spoušť mezi lidem větší. Dovolte malou epi- 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 6. 



sodku. Když jsem hyl malý hoch, byl jsem 
miláčkem nebožtíka starého kantora Doubravy, 
dej mu pán bůh nebe! Zůstával jsem i po škole 
u něho, pomáhal mu při jeho práci — on, jak 
známo v celém okolí, vyřezával lupenkou, a jeho 
specialitou a spolu ideálem bylo, budovati 
takto modely všech světových kathedrál a velc- 
chramů po celém křesťanství. Pracoval právě na 
dómu milánském tenkrát, který pak odkázal 
sbírkám naší průmyslové školy měšťanské, já se 
po skončené hodině školní batolil vedle něho, 
tu pilku podávaje, tam odpadlé třísky sbíraje 
neb piliny odfukuje. Jednou pan učitel odešel 
na chvilku. Já šukal po jeho stole a náhle za- 
vadil můj zrak o tlustou, silnou knihu, na 
jejichž deskách stálo velkým černým písmem 
napsáno »Katalog«. To se ví, že má zvědavost 
byla na koni. Teď konečné jsem stál u pra- 
mene svých dávných tužeb! Plaše otevru, pár 
listů obrátím. V knize byly samé rubriky. 



je !na vedle druhé, četl jsem; Číslo pořadně, 
Jméno dítka, Stav rodičů, Náboženství, 
Prospěch, Mravnost atd., jak to bývá ve 
všech ^katalozích na celém světě. Tu náhle 
čtu: Čís. 56. Marta Prchalová, náboi. ka- 
tolické, stav rodičů, matka: Padlá osoba — 
vše ostatní bylo mi již lhostejno. Ubohá ma- 
minka dobré Martičky — byla mou spolužačkou 
a měla — první dojmy z dětství jsou nejsil- 
nější, říkají paedagogové — tak hezounké po- 
mněnkové oči — co se to jen stalo té dobré 
paní? Upadla asi jednou tak nebezpečně, že 
ji to zůstalo pro vždy památkou? To si asi 
moc ublížila, a neměl jsem chvilku klidu a 
pokoje od té doby. A když druhého dne jsem 
Martičku ve třídě viděl, díval jsem se se strany 
na ni, pozoroval ji s takým účastenstvím a 
soucitem, že to ani říci nedovedu. Měl jsem 
tisíc chuti se jí zeptati, kdy a jak ta její maminka 
upadla ... ale neměl jsem dost odvahy k tomu. 

(Pokračováni.) 




V. FREVN: 



Z povídek o matkách 




ahoda zavedla mě do 
velikého města sever- 
ního Německa. 

Začínal podzim, a 
celé dny pršelo. Smutek 
padal na vše, a se stromů 
sypalo se listí. Bylo 
chladno, a studený vítr 
nalézal i nejmenší sku- 
liny. 

Chtěje zabíti nudu prázdného odpoledne, za 
jel jsem do zoologické zahrady, proslulé svou 
úpravností. — I tam bylo smutno. 

Opuštěnost liduprázdných prostor, roz- 
močený písek promenád, a nevlídné vlhko 
síní rozlaďovaly. — Veliké ticho vládlo ve 
všech koutech. Zvířata -krčila se v klecích a 
jen časem zařvala kterás bestie nudou nebo 
hladem. V síni koček několik lvů a tygrů 
leželo v řadě velkých klecí; podřimovali. 

Chvílemi některý zívl. Zápach, charakteri- 
stický zvěřincům, dráždil čich. Studeno a 
vlhko prosytilo vše i zde. 

Na konci řady zastavil mne roztomilý 
obrázek. Uprostřed prostranné klece hráli si 
tři malí lvíčkové, váleli se po sobě, zatínali 
svoje, teprve narůstající zuby druh druhu 
do šíje a natahovali si vzájemně svou elastickou 
kůži. Chvilkami kvikl některý bolestí — ale 
hned na to připlácí packou bratříkovu hlavu. 



až zaduněla na podlaze. A nové klubko sto- 
čených těl, chumáč měkkých tlapek, a nový křik. 

V koutě klece ležela veliká lvice, matka. 
Zachmuřeně a apathicky hleděla před sebe 
dlouhým, smutným pohledem a nevšímala si 
ničeho. Zdála se dumat o čemsi truchlivém 

— snad bylo jí zima a snad v matných 
pásmech jejích myšlenek probleskla vzpo- 
mínka na kraj z kterého ji sem přivezli. Vy- 
cític pohled č:ověka, přimhouřila oči — až 
zavřela je úplně. A odvrátila hlavu. — V tom 
pohybu bylo pohrdání. 

Náhle vstala, V celé své velikosti protáhla 
se dlouze — a tiše přiblížila se až těsně ke 
mříži klece. Rozhlédla se po celé délce síně 

— a náhle, prudce zamouc drápy mezi dráty 
mříže, zařvala ohromným, hrůzným tónem, 
několik vteřin znějícím. A pustic dráty, 7ačala 
dlouhými, rychlými kroky pobihat podél mříže. 

— V jejích rozšířených očích rozněcovaly se 
blesky, a v pohybech celého těla patrno bylo 
rozčilení, co chvíli stupňované. 

Její zai-vání jako by bylo znamením ostat- 
ním — celá řada klecí oživla — za chvíli po- 
bíhaly šelmy všechny. 

Lvice mezi tím v pausách téměř pravidel- 
ných vyrážela ze svého chřtánu mocné, dlouhé 
zavytí. — Pobíhala vždy rychleji. 

V tom šel kolem hlídač. Spatříc jej, za- 
stavila se lvice rázem, a skrčila se jako ke 



79 



ČÍSLO 6. 



MÁJ 



ROCNIK V!, 



skoku, upřouc naň svůj strašný pohled. ■ — 
Šťouchl ji tyčí a usmál se: 

»Ta má hlad! To cítí, že se blíži doba 
krmení a proto tak vyvádí; teď, co má mladé, 
nelze s ní obstáti — sežrala by tři porce. — < 

Vidouc, že se hlídač vzdaluje, zalomcovala 
lvice mříží s výbuchem vzteku a táhle zavyla. 
Znovu rozběhla se podél tyčí v nervósním, 
nedočkavém chvatu. 

Pojednou mláďata, lvíčkové roztomilí, patrně 
v domnění, že si matka s nimi bude hrát, 
začali vyskakovat po její hlavě, a ten nej- 
menší pověsil se jí na ocas. — Pádnou ranou 
pracky mrštila lvice smělcem do kouta a jako 
by neviděla lichocení ostatních, dále hnala se 
kol mříže ; mezi nohami pletly se jí její děti. 
V této chvíli si jich nevšímala; měla hlad, 
ohromný hlad zvířete nikdy dosti nenasy- 
ceného — a ten bral jí zájem o vše ostatní, 
přemáhaje a zatlačuje svou akutní silou smysl 
pro cokoli jiné. Blesk jejího oka stával se 
zuřivým, a řvaní znělo vždy vztekleji. 

Dlouhou chvíli trvalo toto divadlo. — Náhle 
se otevřely postranní dvéře, a do síně vjel 
vozík s masem. Ohromné rozčílení zachvátilo 
obyvatele klecí. 

Přistoupil hlídač — a nejprve tyčí zahnal 
lvici do kouta, pak zvedl velikou, dřevěnou 
stěnu a vsunuv ji svisle do klece mezi dvě 
mříže, rychle tak přepažil prostornou klec ve 
dvě oddělení; v jednom zůstala mláďata, ve 
vedlejším zbyla matka sama. — Lvice k tomuto 
opatření mlčela — a jen hrozným pohledem 
sledovala každý pohyb hlídačův. A ten — 
konečně tedy — na krátké vidle nabodl silný 
kus masa a podal k malým, pootevřeným 
dvířkám mříže. Mocnou ranou ohromné tlapy 
přirazila lvice kořist k podlaze a rychle při- 
táhla ji k sobě. Klesla k zemi a strašným 
chrupem zaťala se do masa. Urvala kus a 
hltavě polykala. A dlouhým, labužnickým ta- 
hem vyssála krev. Několik okamžiků zůstala 
v pose klidu nad touto svou večeří, jako by 
odpočívala po únavě dlouhého čekání a ho- 
tovila se k pohodlnému nasycení se. 

Náhle ale prudce zvedla hlavu a napjala sluch. 

Do sousedního oddělení klece podal hlídač 
lvíčkům tři žebra, aby si ohryzali co na nich 
zbylo. A tito, jako všechny malé děti v po- 
dobných případech, začali se o podanou večeři 
tahat, křičet a kvičet — na konec byla z toho 
malá rvačka. 

Vedle zavřená matka slyšela povyk, slyšela 
rány, bolestné hlasy a vysoké výkřiky — a 
její šije se zježila. Prudkým pohybem popadla 
celý kus masa do tlamy a vstala. Její oči, 
ohromně rozjevené, podivně zasvítily. Bylo 



v nich zděšení, snad starost a ještě spíše 
bázeň — • a v celé pose zvířete patrno bylo 
náhlé rozechvění. Hodila hlavou do výše a 
obrátila se ke stěně přepažení. Bylo zřejmo, 
že chce na druhou stranu. A nyní začala 
drobnými, kvapnými kroky pobíhat kolem 
této dřevěné přepážky a z jejího hrdla vy- 
razilo žalostné zavytí. Vytřeštěné oči hleděly 
prosebně, ohlížejíce se na všechny strany, 
jako by hledaly pomoc. Veliký kus masa visel 
z její tlamy, a poletoval dle pohybů hlavy. 
Na žraní již lvice nepomyslila — patrně na 
hlad rázem zapomněla; a bylo pouze patrno, 
jakou starost jí působí to, co děje se za pře- 
pážkou. Dušené zvuky z jejího hrdla zněly 
jako kvílení prosby a žalu, a prudké pohyby hlavy 
i tlap byly plny velikého, bezmocného rozčilení. 

Lvíčkové vedle rvali se dále — a jejich 
matka za přepážkou už nevěděla co počít. 
Stávala se zuřivou. 

A trvalo zase chvílí, než objevil se hlídač. 
Konečně přistoupil — a rychle odstranil prkno. 

Jediným krokem stála lvice uprostřed klece 
— nad chumáčem svých dětí. 
i. V mohutné tlamě držíc svůj kus masa, 
který nepustila ani v největší úzkosti, s vysoká 
pohleděla na spleť malých, měkkých těl svých 
synků. Její rozčilení zmizelo rázem. — Co dělo 
se v této chvíli v mozku tohoto zvířete, jehož 
majestátní posa byla klid samý? Cítila ra- 
dostné utišení a snad uvolnění, když viděla, 
že její strach byl zbytečný, že děti její nikdo 
netrýzní a nic že jim nehrozí? Těžko se do- 
hádat — . Leč, stalo se toto : 

Lvice pojednou pustila pomalu svůj kus 
masa, na který prve tak dlouho čekala, k zemi. 
Lvíčkové, ucítíce krev, pustili své kosti, a jako 
na povel zaťali svoje zuby do masa, každý 
s jedné strany — a skrčivši J se všichni tři, 
táhli, každý k sobě. V léto posici zůstali ležet, 
čekajíce patrně, kdo dřív povolí. A jejich matka, 
roztáhnouc nad nimi svoje přední tlapy, dlou- 
hými, něžnými tahy svého velikého jazyka 
olízalavšechny tři své děti od kulatých hlav po 
celé délce jich měkkých tělíček — tak, až 
hebká jejich srst celá se leskla. — To byly 
matčiny polibky radosti. 

Stálo nás několik u tohoto obrázku — a 
snad náhodou v jednom okamžiku všichni jsme 
se na sebe vzájemně podívali. A v očích 
všech zřel jsem onen vlahý, nesmělý_,úsměv, 
kterým se kryje i prozrazuje pohnutí. 

.^ lvice, když zlíbala a polaskala mláďata, 
sebrala kosti, které zůstaly stranou odhozeny, 
a — snad proto, že znovu hlad 'se přihlásil, 
sedla s nimi do zadu klece a začala je drtit 
svými ohromnými tesáky. 



80 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 6. 



ZDENĚK POLENSKÝ 



Na otcův hrob. 

(Karlu Knittlovl.) 



I. 

Za trochu hudby, za ten akkord sladký, 
jenž z nitra tvého do mé duše pad, 
za vše, co dal mi život tvůj tak krátký, 
za to, že měrs mne z celé duše rád, 
za pravdu, poctivost, za něhu matky, 
za lásku k vlasti až ve hrobu chlad, 
za vše, co mohu vzpomenouti zpátky, 
já děkuji ti, otče, nastokrát ! 
Můj přijmi dík. Vše, co jen mohu dáti, 
to přináším na předčasný tvůj hrob : 
Pár písní jen. Žel, tebe nenavrátí 
vzpomínky z dávno uplynulých dob, 
jež kladu na tvůj rov jak svěží kvítí. — 
Však duše tvá, o, jistě že to cítí! 



II. (Interieur.) 

Klid hluboký jak věčnost kolem dřímáj 
a vše se halí v tajný smutku šer. 
Smrt rukama se dotkla ledovýma 
zde všeho kol, jak šla tu v podvečer. 
Stich' klavír. Pust je stůl. Jen chladná zima 
kol vane dechem nadpozemských sfér, 

kam hlédneš, všechno tajné šero jímá 

Den pozvolna se chýlí na večer. 

Krvavé slunce z dáli od západu 

svou rudou záři vrhá do oken 

na černou rakev, matných světel řadu, 

kde nerušený, klidný, věčný sen 

obsypán květy, s rtoma ledovýma 

s poklidem v tváři mrtvý mistr dřímá. 



m. 

Spustili rakev. V hrobu tiš 

poslední hozen květ — 

poslední pozdrav k tobě níž 

tam od nás, otče, sleť ! 

Poslední zpěvy zmlkly již — 

Nuž, s bohem naposled ! 

Ty duše drahá klidně spíš — 

O, jak je prázdný svět ! 

Nuž s bohem! Dřímej tichý sen, 

spi sladce ! Nechať zdá se ti, 

že po práci spíš unaven 

u ženy doma, u dětí — 

S velebným klidem v líci 

spi, jak spí pracovníci ! 



IV. 



Již slunce zhaslo v rudém zákmitu, 
a letní večer zvolna k zemi pad. 
U hrobu tvého v tichém soucitu 
jsem pochmurného muže viděl stát. 
Tvůj nepřitel to byl, jenž bez citu 
v tvou dráhu jenom překážky ti klad ; 
teď stál zde smuten, v bolném pocitu. 
Jak, v čem ti křivdil, odčinil by rád ! 
A bez pohnutí dlel tak ještě chvíli. 
Pak zamyšlen když zvolna odcházel, 
já zřel, jak zraky se mu zarosily, 
a slza, kterou žal mu v oku vznítil, 
na hrob tvůj padla, jenž se v šeru tměl. 
O, co's v té chvíli, otče v hrobě cítil I ! 



V. 



Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá, 
ve sladké vůni růží, jasmínů, 
a letní noc, tak vábná, opojivá, 
jej lehce, tiše jímá do khnu. 



I pásmo hor tam v dáli v jedno splývá, 
i Rip se zvolna halí do stínu. — — 
S temného nebe hvězda níž se dívá 
podivným svitem v světa hlubinu. 



Tak jasně shlíží s temných výšin ke mně, 

kam ohlédnu se, všude zřím ji plát 

tak hluboce, tak mile, přetajemně, 

tak laskavě — ten pohled měl bych znát I 

O, vím již, otče, tvá to duše snivá 

se okem hvězdy na své drahé dívá ! 



ČiSH. 6. 



MÁJ 



ročník VI. 



DR. D. PANYREK. 



Divadelní flora. 

studie divadelního lékaře. 




iihlížeje několikátým re- 
pri^íám, všimne si divák 
ecčehos. co ujde při 
premiéře, kdy nejvíce 
upoutává děj, hra jed- 
notlivých osob a sou- 
hra a snad i prob ém 
iterární. lecčehos zdán- 
livě podřizeného, co ve 
skutečnosti není pod- 
řízeno, naopak, jako složka divadelního umění 
důležitá pospolu s ostatními složkami žádou- 
cího eíTektu dociluje. Kdo bude dnes tvrditi, 
že v dramatickém umění je scenerie věci pod- 
řízená? A flora divadelní je takřka essen 
ciální součást scenerie. Ty idyllické doby 
dramatu, jakým bylo za dob Shakespearových, 
kdy do divadla chodilo obecenstvo s tak sil- 
nou illusi, že mu stačilo, když na kulisy 
byl připevněn nápis : Totoť je les, totoť je 
město, totof je pokoj — ty doby jsou už 
pryč. A spok'jí-lí se prostý divák venkovský 
přiiilížející ku představení nějaké drobné ko- 
čující společnosti, jež rozbila svůj stánek 
v některé hospodě nebo dokonce ve stodole, 
spokojí li se nejprimitivnější výpravou, je to 
záviděníhodný stav duše, schopný fantasie, 
schopný líbezného sebeklamu, jemuž dostačí 
málo, velmi málo — na velkoměstské scéně 
žádá se co možno dokonalá výprava, která 
za pomoci množství prostředků technických, 
optických a jiných, dociluje illuse největší, 
nejednou úplné. 



Jedna ze složek scenerie je tedy divadelní 
flora. 

Co rozumíme divadelní florou ? 

Všechny součásti jeviště, výzdoba osob, 
nábytku a místností, kulisy a prospekty, které 
rostlinu nebo, lépe řečeno, rostlinstvo repre- 
sentují, tedy právě tak zasněžený les, jako 
bouquet na prsou zpěvačky ve Viole, právě 
tak trávník jako skupina.živých květin v po- 
předí jeviště znázorřiujiciho park ve »Fialce«. 
To vše má svoji barvu, svůj vnitřní intimní 
život, svůj mechanismus a organisaci obecen- 
stvu utajenou, svoje poslání, jež by nikdo ne- 
tušil, když viděl několik utahaných vavřínových 
stromků stati za kulisami. 

Celkem lze říci. že flora divadelní má své 
důležité poslání, tím složitější, čím dokonalejší 
je výprava, že je flora z velecenných pomůcek 
režie ; někdy rozumí se sama sebou, když 
na př. jde o to, vyparádit okénko venkov- 



ského pokojíku maloměstské panny, jindy jen 
důmysl bystrého arranžéra jeviště manipuluje 
těmi pomůckami a dociluje jimi netušeného 
efektu. 



Flora divadelní je trojí. 

Především jsou to květiny a rosfliny živé. 
Po druhé pracuje s umělými rostlinami — 
s těmi hraje se nejčastěji. A naposled vystu- 
puje se na jeviště s rostlinstvem — malo- 
vaným. Každá krajina je takový ensemble 
rostlinný, lučiny, polnosti, lesy, křoviska, 
stromořadí, sítí u řeky, parky a zahrady. — 
Tato planimetrická flora je nezbytná 
pomůcka, bez které neobejde se ani nejposled- 
nější venkovská •^míra«. Ovšem v hodnotě 
takých maleb na platně upevněném k dřevěným 
rámcům a kostrám, jsou veliké rozdíly a smává- 
me se shovívavě, když zabloudivše do malo- 
městské arény, nalézáme v libosadech kře 
růží s květy jako hlávkové zelí, nebo když 
slyšíme papírové šustění květů, které trhá 
Siebl v Gounodově »Faustu« do kytice, chy- 
stané pro Markétku. A na drahé straně obdi- 
vujeme se znamenitým sceneriím velkoměst- 
ských divadel prvního řádu, pořizovaným 
malíři odborníky se zvláštním talentem pro 
obrazy toho druhu, nad to praxí ještě vyško- 
lenými malíři divadelními, umělci prvního 
řádu, pracujícími ve zvláštních atelierech 
a vládnoucími řadou pomocných sil, také 
akademických umělců. 

Tu vítězí znalost efektu rozmani- 
tých barev za umělého světla, jak je 
ten který kus v těch kterých výjevech žádá, 
tu přitemnělé interieury vykouzlujíc, tu zapla- 
vujíc své floristiky celými povodněmi červ- 
nového slunce (Holčička Vikové-Kunětické). 
To jsou díla umělců zvučného jména, malířů 
specialistů, jimž ovšem perspektiva musí býti 
běžná, jako písaři pero nebo chirurgovi nůž. 

Ze lze podobnou florou, jež nepotřebuje za- 
lévání ani kypření půdy ani mrvení, pracovati 
bezstarostně, ježto nic z ní nevadne, jabloně 
ma|í stálé ovoce, třešňové sady ze »Sirotka« 
stále jsou v plném květu, je na bíledni. Také 
se sic opotřebuje taková kuLsa, třeba se s ní 
zacházelo velmi opatrně a sešlé kulisy starých 
kočujících společností, jichž zeleň je celá kro- 
penatá ostrůvky odloupnutého barviva, které 
na venkovských fasuňcich a vlivem povětr- 
nosti se odřelo a vydrolilo, vzbuzují srdečné 
hnutí soustrasti a politováni nad tím těžkým 
životem, který svorně s hercem nese v pře- 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



Číslo 6. 



vratech fortuny prostá jeho kulisa. Jakým 
aristokratem je proti takové kulise stromek 
umělých květm, který má pi^ece tři dimense, 
živé barvy, pohyb a výmluvnost gesta, na př. 
takový věnec z rudých růží na hlavě tetr- 
archy ve Wildeově Salomé nebo v kučerách 
mladého imperatora při hodokvasu v jednom 
výjevu »Tr:igedie člověka*. 

Nad to vše zajímavější je však flora živá.*) 
Platí zásada, že flora nejblíže očím diváctva 
stojící má býti, aby byla iUuse dokonalou, 
dle možnosti živá. 

Proto chovají velká divadla dosti slušnou 
zásobu flory v hrncích i dřevěných truhlících 
pro tuto výzdobu popředí jeviště. Zcela účelně 
nevolívají se tu lilie a pomněnky, aniž jiné 
snadno vadnoucí a svěží vzduch i hojně 
vláhy potřebující rostliny, nýbrž flora otužilá, 
keříky a strůmky s listím tuhým, kožovitým, 
vzdorným, odolávajícím prachu, špatnému na- 
kládání, které obstojí bez vláhy v neklidu 
rušného života jevišť, brzo v temnu, brzo v osl- 
ňujícím světle tisícerých žárovek. 

Bývám jako divadelní lékař volán často na 
jeviště k náhle onemocnělým hercům a he- 
rečkám a bývá mi často třeba setrvati přes 
celý akt za kulisami, aby bylo lze hned při- 
spěti vhodnou pomocí, kdyby umělec neoče- 
kávaně ji potřeboval, když přes to, že je mu 
nevolno, vystoupí, aby nezmařil představení. 
Tu stávám mezi kulisami a v pause rád při- 
hlížím ruchu měnící se scenerie. Za takových 
intervalů zahlédl jsem leccos, co s našeho 
stanoviska botanického je zajímavo. Jde na př. 
o to vystaviti scénu, ve které převládá rost- 
linstvo — jeviště má třebas představovati 
park nebo zahradu, nebo některou lesní sce- 
nerii. Se suffit spouštějí se stromy, na podlahu 
prostírá se veliké na rubu bledě zeleně na- 
třené plátno, jež má z dálky a s výše jeviti 
se trávníkem ; aby illuse byla ještě dokona- 
lejší, kladou se u paty silnějších kmenů zvláštní 
umělé trávníky. Jsou to proužky z nějakého 
hrubého líčí zeleně napačochovaného a se- 
tkávaného v kusy as 5 — 6 decimetrů dlouhé 
a 2 — 3 decimetry široké. Tato pásma, říkejme 
jim »divadelní drn<, jsou zbarvena světle ze- 
leně oním odstínem barvy té, které jsme jako 
děti na výstrahy rodičů musili se varovati 
jako jedovaté. Říkalo se tomu tónu sviňobrod- 
ská (švajnfurtská) zeleň, a později jsme se 
na školách dověděli, že je to arsenan měď- 
natý, sloučenina oběma svými složkami, 



*) Ač není nezajímavo pozorovati za kulisami na je- 
višti velkého divadla před vytažením opony, jak na př. 
věkovitý dub zvedá se do sufit hravé, vznášeje se nad 
pozemskou hroudu — ani kořínek nezapraská ; a jindy 
celý prales tropický s mohutnou vegetaci sestupuje s vý- 
šky, že sotva stačíte odskočiti na upozornění dělníka, aby 
vás do hlavy neklepla silná laf zatěžující dolní okraj. 



zvláště arsenem, značně jedovatá. Hrubé to 
tKanivo je zbarveno ovšem jen na povrchu — 
nanos barviva na krajích a koncích vláken, 
jež mají representovati stonky trávníku, brzy 
se otře při tom spěšném střídání scenerie, 
k lyž se po trávnících takových šlape, občas 
brkne o ně, kopne do nich, když dělník, aby 
byl rychle s uklízením jeviště hotov, hází Kus 
po kuse mezi kulisy. S výšky loží, balkonů 
a gallerii však zeleň těchto umělých trávníků 
převládá a optický i scénický úkol svůj dobře 
zastávají, skrývajíce také uťaté konce kmenu 
před zrakem divákovým, ježto by jinak ko- 
řenů prosté pně zarážely. Sem tam je do těch 
divadelních drnů hrubě vetkána nějaká růžice, 
jež má representovati nízkou listnatou lodyhu 
nějakého zakrnělého plevele, nějakou le- 
bedu nebo pampelišku po odkvětu nebo pla- 
zivé stonky mochny. Úkolu svému zcela vy- 
hoví tato flora, vypočítaná na efekt do vzdá- 
lenosti, nikoli pro čenichavý nos zákulisního 
botanika s klíčem. 

Aby pak dojem byl ucelený, postaví některý 
dělník do popředí jeviště po stranách k prvním 
kulisám skupiny rostlm živých, jak je právě 
děj vyžaduje. Menší stromky oleandrové pro 
svou houževnatost a přístupnost u nás všude 
i po venkově pěstované exotické rostliny ke- 
říky jižního rozrazilu (Veronika), vavřínové 
stromky s kulatými korunami, jež nyní přišly do 
múdyna výzdobu titulních obrázků empirového 
slohu, dále i nějaká Dracaena k výzdobě sa- 
lonního interieuru do povědomého sto- 
janu k divanům, také nějaká velikolistá, 
temnozelená Aspidistra, která by snesla ještě 
horší nakládání, nežli jest ono, jehož se jí 
dostává na jevišti při proměně, bíle stříkané 
listy obecně známého keříku Aucuby, laloč- 
naté listy Sieboldie, rozmanité odrůdy skle- 
níkových druhů palem — rostliny tedy větši- 
nou nekvetoucí. A znamená to zvláštní péči 
o realističnost jeviště, když vypůjčí se na vý- 
zdobu nějaké scény od květináře ensemble 
kvetoucích rostlin, azálky, rhododendra a jiné 
květiny se záplavou květů intimních barev. 

Spěch, jenž je přirozenou vlastností všech, 
kdož mají na starosti úpravu jeviště, nepři- 
pouští, aby se někdo mohl s květinami lá- 
skati, jako zamilované děvče se svou myrtou 
nebo stará panna se svojí fuchsií nebo pelar- 
gonií, urovnávat lístečky, sbírat sežloutlé a 
zvadlé lupínky, pečlivě zalévati floru. To jde 
ráz na ráz za kulisou. Nikdo netiskne květi- 
náče k prsoum — za kmen rafne dělník je- 
den strůmek pravou rukou, druhý levou a 
šups s nimi za kulisy. Bál jsem se vždy, že 
se rostlina drsným tím hmatem vytrhne z ko- 
řene nebo kmen její přelomí. Ale nestane se 
to — kořeny tkví pevně v půdě, půda přiléhá 
ke stěně nádoby — flora se už tak volí, aby 



ČÍSLO 6. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



něco snesla. Nejsou to právě křehounké bal- 
saminy, jsou to ocelové stonky nezničitelných, 
osvědčených již »divadelních rostlin-, ježto 
divadlo nemůže si vydržovati zvláštního za- 
hradníka pro svou živou floru. Citlivé dámy často 
pozastavují se na ulici nad tím, jak zřízenci 
květinářských a zahradnických závodů zachá- 
zejí se stromky exotickými, jež se půjčuji ke 
květinové výzdobě koncertních síní, slavnost- 
ních sálů atd. Vozík drkotá po dláždění, kbe- 
líky se stromky poskakují, stromečky se klátí 
se strany na stranu narážejíce do sebe koru- 
nami, jako koštěte chopí se zřízenec takového 
vavřínu, jen aby byl s prací hotov. Zde před 
očima veřejnosti nakládá se s těmi rostlinami 
ještě dosti lidsky — neníť tu přece jen ten 
spěch přesně ustanoveného Shodinnového ob- 
dobí, vyměřeného na představení, jež je třeba 
samo sebou dosti dlouhé — na jevišti nutno 
zacházeti s rostlinou vskutku »brevi manu». 
Tu není místa k sentimentalitě a vzdychání, 
že prý rostlina také cítí. Pohled jest — 
pravda — na takové zacházení s rostlinou 
dosti trapný, zvláště na poprvé, ale němí a 
nehybní ti herci, kteří nepotřebují ani gáže 
ani netrpí divadelními nemocemi, jsou už tak 
voleni, »angažováni«, aby něco vydrželi a vy- 
drží hodně. Mají přece jen při všem tom ne- 
dostatku klidu a stejného ústředí, jež je ži- 
votni podmínkou rostliny skoro každé, delší 
život, nežli nějaká růže ve vlasech herečky 



nebo zpěvačky, nebo kytice na jejich ňadrech 
či chrisanthéma v knoflíkové dírce některého 
divadelního lva salonu. Tyto živé květiny na 
jevišti po spuštění opony dohrály svůj úkol 
a mohou klidně večer neb nazítří ve vázičce 
hereččina budoárku jednodenní, jepicí život 
svůj dodýchati. Proti nim jsou ti malovaní 
representanti flory pravými methusalemy. Však 
slouží některé bez reptání snad již na čtyřia- 
dvacátý rok, od 18. listopadu r. 1883, kdy 
Národní Divadlo po požáru znova zbudované 
definitivně otevřeno. 

Když člověk intimněji zasvěcený do dějů 
za oponou poodhalí roušku ze svých třebas 
drobných a rozptýlených zkušeností, ukáže 
se lecos zajímavého. Bohužel připraví se tím 
nadšený divák, jenž chce věřit, že perly jsou 
pravé perly a že tropická příroda je pravá 
tropická příroda, vždy o kus sladké illuse. — 
Kdybych nepsal pro čtenáře divadelníky, člá- 
nek, jako tento, zůstal by v pere. Neboť je 
z veškerých snah snad nejodiosnější snahou 
vskutku neblahou, připraviti člověka o illusi. 
Smět zase hleděti do světa očima čtrnáctiletého 
chlapce, jenž pohnutím ani nedýchal při pro- 
středních produkcích kočující společnosti — 
byl bych nejšťastnějším z lidí. Kultura, to jablko 
poznání nás novodobých Adamů, ničeho nedává 
v uměni, jen bére. A proto divadlo stále 
rozmnožuje prostředky k sesíleni 
illuse, kroznícení obrazotvornosti. 




KAREL KLOSTERMANN 



Vypovězen. 

Llryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračováni). 



ekej oklesky a snášej 
chvoj na hromadu. Nato 
snad stačíš,' « — obrátil 
se potom ke mně. -— 
Tak ten člověk potom 
prosil hajného, aby ho 
tam nechal, že nemá 
co jíst a pět dětí doma. 
Bylo mi ho líto. Pane, 
věděl jsem, co to je 
hlad ! — Pantáto, povídám, líbej' ho tu po- 
nechat. Já bez toho dnes odpoledne a zítra 
ráno přijít nemohu, proto že ten pohřeb musím 
obstarat a tátu doprovodit k hrobu. ~ Na 
tuhle mou řeč hajný ho nechal, jen pro sekyru 
si musil dojít do Nalžov. — 




Ještě než se vrátil, pan nadlesní přišel, před 
samým polednem. Jak ho hajný spatřil, při- 
stoupil k němu, na mne ukázal. — »»Na toho 
kluka se podiva]', «* povídá mu, »»to je pa- 
rádník, takového ještě neviděli.* « — Pan nad- 
lesní se podíval a, jak mě uhlídal, smíchem 
div se nestrhal. — »»Prosím tě,«« povídá, 
»»kde pak's tohle sebral ?«« — Já bych byl 
rád smekl, když jsem toho pána viděl, ale 
nemohl jsem, proto že jsem měl čepici přes 
uši staženou a pod bradou přivázanou ; tak 
jsem jen stál a koukal a pan nadlesní se smál 
a hajný taky. — Když se hodně nasmáli, hajný 
pojednou řekl: »>K smíchu je ten kluk, ale 
jen co je pravda, hodný je, viděj'!«< — a dal 
se do povídání, co a jak se mnou bylo a 



84 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 6. 



s tátou ; ani jsem to všechno neslyšel, proto 
že se ode mne odvrátili. Za chvilka na to 
pan nadlesni mě zavolal. »»Chlapče,<"> po- 
vídá mi, ••přijď odpoledne ke mně na úřad, 
já ti peníze dám, abys mohl tátu pochovat; 
snad se tam najde, ještě něco pro tebc.«« — 

Já nato jen jsem něco zablábolil; mluvit jsem 
nemohl, jak mi bylo u srdce. Bylo mi, jako 
by ke mně byl promluvil sám Pánbůh, který, 
ať si kdo povídá cokoli, člověka neopouští. Chtěl 
jsem tomu pánovi políbit ruku, když jsen se 
trošku vzpamatoval, ale on si ji políbit ne- 
nechal a, tohle že se nedělá, řekl, a jen abych 
byl jak se patří. — 

Po těchto slovech Váša se odmlčel a za- 
díval se do prázdna. 

»Žes mi tohle nikdy neřekl!< vece žena, 
usednuvši na postel a přiloživši kojence 
k prsu. 

»Nu, neřekl ! — nepřišlo mi to na jazyk, 
vidíš ! ... a to pro to, že jsem ti o té své 
bídě mluvit nechtěl. Taky jsem se zapomněl 
jednou, však víš, s těmi rybami. Holomek 
jsem byl a zloděj. Sám nevím, jak jsem se 
dal svést k tomu. Však mi to potom rozešlo 
v hlavě, v kriminále, mezi tou sebrankou tam ! 
Na toho pána jsem měl pamatovat a na ne- 
božtíka tátu tam na hřbitově v Těchonicích. 
Táta chudák hlady umíral a, co by za nehet 
se vešlo, nevzal, a já, pardyje ! měl jsem 
z čeho se nasytit a kraď jsem ! . . Kořalka, 
sakra! — napít se mi jí dali, opil jsem se a 
bylo to ! . . . Však víš, že s těch časů jsem 
se jí vystříhal . . .< 

»Ze to tak povídáš před dětmi,* pravila 
s výčitkou žena; »není ti to hanba?« 

>Co? hanba? Ať zvědí, proč na ně čeká 
bída, do níž teď upadnou, « odpověděl trpce; 
»aspoň jim to bude výstrahou a neodpadnou 
od poctivosti. Jim k vůli snad Pánbůh se 
smiluje a dá se mi zase uchytit, než hlady a 
zimou pomrou. Jinam kdybychom se stěhovali, 
nic bych se nebál, ale tam ! . . . A vyčkat 
jinde? . . . najímat byt? . . . však víš, že peněz 
není, z ruky do úst jsme byli živi . . .« 

Zena uložila kojence do kolébky, přistoupila 
k muži a položila ruku na jeho rámě. 

•Hleď, Vášo,« pravila s úsměvem na rtech, 
»já se nebojím tak tuze. Tys neměl matku — 
ale tyhle děti ji mají ! . . . Bezpeč se, že je 
hladem a zimou umřít nenechám, Myslím, že, 



kdo pracovat chce, taky práci najde. Někam 
už se uchýlím s dětmi a ty dlouho hledat ne- 
budeš. Prodáme kozu, prodáme běhouna — 
bude na cestu . . nábytek a peřiny máme . . 
tuž nás někam do bytu vezmou. To není jako 
ty tenkrát, když jsi přišel šupera a neměťs 
ničeho nic.« 

I^už pozatřásl hlavou. 

»Co ty víš !« pravil; >v městě by se práce 
třeba našla, ale byt třeba zaplatit předem a 
k tomu nyní, koncem listopadu, po čtvrtletí, 
kde nájemníci činži právě zaplatili, kde že se 
najde něco prázdného ? . . . leda náhodou. Už 
jsem pomýšlel jít do Budějovic, do Strakonic, 
do Plzně třeba, kde jsou továrny ... ale já 
jsem v městě nikdy nedělal, nikoho neznám, 
na koho bych se obrátil. Věř mi : člověku 
jako by stálo napsáno na čele, že je bez za- 
městknání a že peněz nemá. Seberou ho a dají 
na šup. Jak jen pomyslím, hrůza mě ob- 
chází. Co by ty děti zkusily cestou I ... a. 
jak by nás uvítali ve Velenově ! . . Kam by 
nás tam strčili? . . Ta hanba ke všemu . . 
Z jara a v létě věc je jiná . . . jsou stavby, 
teď jich není! ... A kde že teď se u:hytit 
u sedláka? . . . teď, po sv. Ondřeji, kde každý 
hospodář má čeleď najatou? . . A kdo vezme 
čeledína s čtyřmi malými dětmi? . . U kníže- 
cích mají své lidi a jinde na panském? . . 
Kdyby krásně, pomyslím-li na ratejny jako 
v Nalžovechj kde tři a čtyři rodiny napěchujou 
do jediné špinavé díry, krev mi v žilách sty- 
dne ... A ještě k tomu, jaká by to byla ná- 
hoda, aby se člověk do takové služby do- 
stal ... a, dostane se, mzda je tak malá, že 
nezbývá než krást, nechceš-li hlady umřít . . 
Povídal mi jeden dělník tam u nás v továrně, 
že při vápenných pecích někde u Sušice bych 
snad práci obdržel. Snad ! . . jak na tohle se 
tam vydáme všichni ? . . . V tom by nebyl 
přeci rozum! — Jiného nevíš? — ptal jsem 
se ho. Pokrčil ramenem, nevěděl . . .« 

Umlkl, oběma lokty se podepřel o stůl, čelo 
dlaněma zakryl. 

»Pojďte spát, děti!* vece žena, »devátá už 
minula.« Svlékajíc je, modlila se s nimi.. . . 
• Chraň tatíčka, Panebože, Ježíšku ty na nebi, 
a ty taky chraň a ostříhej. Panenko přesvatá, 
a oroduj za nás, aby všecko zlé se od nás 
odvrátilo. Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha 
svatého!" 

Uloživši je, přistoupila znovu k muži. 

(Pokračování.) 




85 




Bjcjrnstj. Bjornsonovi. 

|\hy severu že kalí zraky Noru, 
že chladne duch, kde v skery vichr bije? 
Přes mhu a dál Ty zřeťs, jak sklání šíje 
lid slávský v jařmu v bezmocném svém vzdoru. 

Co ten, jenž v prach jej šlape, drtí v svoru, 
tvář maskou míru, rytířství si kryje. 
A tu jsi vzkřik, zdvih nad svět jeho kyje, 
ztrh larvu mu a rozmetal lži horu. 

Za pravdou vždy jak zrak se tvůj nes orli, 
za volnost, lidskost jak vždy duch tvůj horlí, 
svět přinutiTs zřít bolest našich bratrů. 

A velký básník, ale člověk větší, 
jsi v millionech srdcí, jež Ti vděčí, 
si zážeh rázem velkou lásky vatru. 

Ani. Klášterský. 



VÝLETY DO MLADOSTI. 



P 



Máti oklamala rebellanty. 

lořekadlo české praví o lidech, kteří stali se 
prací jiných a animálni chytrostí vlastní vá- 
ženými »Naboby«, že se »uměli narodit*, aneb že 
se »uměli narodit v čas.« 

Ale jaký osud čekal toho, kdo se musil na- 
rodit' o 2 měsíce dříve, aby zachránil matku při 
životu a otce snad zbavil těžké blesury ? h to 
vše dříve ještě, než byl skutečně občanem slza- 
vého našeho údolí . . . 

Tedy narozený — nenarozený. 



Annály statenského mlýna byly silné dubové 
trámy, které dělily sednice dolejší od hořejších 
místností, kde položena byla na ně prkna, jež tvo- 
řila nejprimitivnější strop. Zde konaly se posví- 
censké hody, byly tam »lepši věci* a u dveří 
žasněte lidé, jak svého času trnul pan vrchní — 
mosazné kliky. Dole ve dveřích všude staročeská 



1 
»zastrkovadla«, dubová a zubatá, která, když za- 
padla, tvořila ze mlýna malou pevnost. 

Trámy dole v sednici byly snad nějak moderně 
dle tehdejší chuti »matovány«, mlýn byl totiž přes 
300 let v držení rodiny, později přiženěním se na 
dobrou cestu a víru obrácené, takže měly, jak da- 
leko jen má pamět sahá, vždycky nátěr do »viš- 
ňova«, jako dobře zakouřené pěnovky. Možná 
také, že kotouče z dýmek mléčů a členů rodiny 
během tri století strop ♦nakouřily*, ale jisto jest, že 
sloužily svého času trámy za důkladný podklad k zá- 
pisům, jako hliněné desky starým Babyloňanům. 
Nejstrašlivější trest byl by stihl toho, kdo by 
si byl dal práci, vylezl na stůl a pokusil se něco 
umazit anebo jen utříti. A tak prosté křídové 
záznamy, kdy která jalovička nebo svině dočkala 
se svého času, byly nahrazovány jen novými zá- 
znamy budoucích. Některé poznámky, pro oby- 
čejného smrtelníka hotové delfické orakuly, byly za- 
znamenány na trvalou pamět. Jeden z nich měl 
datum: »15. června Í848« — au toho švaba- 
chem >máma stonala k Pepíkovi*. 

Za našich časů nesměli jsme se mnoho rodičů 
ptát. Z roditelů našich šla vždycky jakási po- 
svátná hrůza, a nám nikdo nenosil jako moderním 
dětem — všechno, nač si kdo pomyslí, jen aby 
byly veselé a tíhu poměrů necítily. Taje teď dobrá a 
zdravá jen pro rodiče. 

Od nejútlejšího mládí z domova byl bych se 
rád aspoň o svátcích neb prázdninách dověděl, co 
písma na trámech znamenala. Jak by ke mně 
máti stonala, když jsem nebyl ještě podle matriky 
na světě? Ptal jsem se staršího bratra Václava, 
ten nevěděl, ještě starší František řekl, že bych 
byl brzy starý, kdybych všecko věděl, a nejstarší 
Antonín pod štěpem na zahradě mně sdělil, že mně 
do toho nic není . . . 

Hieroglyfy na trámech zůstaly pro mne nevysvět- 
litelný. 

V roce 1858 počala se nad Statenicemi objevo- 
vati »kometa«, veliká jasná vlasatice s obrovským 
chvostem, a tu staří lidé neprorokovali z toho 
nic dobrého. Měli pravdu. Když událost tato na trám 
byla zaznamenána a kometa po několika měsících 
přestala svítit, nastala r. 1859 válka v Lombardii, 
a studenti se počali bouřit. V Budapešti zpívali 
• Szozat«, a nestalo se jim nic, v Praze poprvé 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO ,6. 



10. května u monumentu císaře Františka po ra- 
chejilíeli : >Kde domov můj?<,a panu Piiumanovi, 
policejnímu i^editeli v Praze, nestačily separace. 

»Už to zas začíná jako tenkráte, když se měl 
váš Pepík narodit, pane otče,* začal jeden z mléčů 
o posvícení, když starší hoši šli k muzice a já 
s otcem a cizimi lid- 
mi hlídal mlýn. Piřes 
to, že bylo posvíceni 
náš největší zasvěcený 
svátek v roce, nesměly 
vody jíti na prázdno, 
a když »kopanský« 
nahoře spustil, mleli 
jsme také, třeba celou 
noc, pokud vody šly. 

Také >pajmáma< 
se dostavila a s ní 
několik sousedů. Dob- 
rý mok pana Hlavsy 
ze Statenského pivo- 
varu jim brzo rozvá- 
zal ústa. Kluka, roz- 
umí se samo sebou 
vyhnali, ale ten se 
posadil na patník pod 
okno a poslouchal ani 
nedutaje. 

»Rekl jsem, že to 
začíná tak, jako když 
jsme táhli na Prahu, 
paní kmotra, € pravil 
jeden z nich. »A mně 
se musil Pepík zrovna 
narodit,* dodala oslo- 
vená, i.do nejdelší 
smrti bych to nechtěla 
znova zkusit, co jsem 
tenkráte vytrpěla. c 

íVšak to máte dcbře na trámí zapsáno. . .« 
Ve mně se zatajil dech. Tajemství trámové do- 
stávalo světlo a stíny, a skoro hodinu to trvalo, 
než celá událost historická, kterou souvěký děje- 
pisec žádným jiným způsob;m nepoznamenal, zase 
tradicí obživla . . . Zde malá ukázka z této posví- 
censké křápotinky: 



Bylo 1 1 hodin v noci se středy na čtvrtek 
14. června 1848, dva dni po pražské »rebulací«, 
když kdosi zabušil na dvéře zubatou závorou opa- 
třené. Na jednom složení se šrotovalo a mládek 
na pytli ležící se ani nehnul, kouřil dál. Když se 
bouchání opakovalo a bylo slyšet hlasy hrozivé, 
vzal brokovnici a podíval se vyhlídkou, která vedla 
na vodní kola, co se děje. Tam viděl chumáč 
lidí, kteří měli něco v rukou, jeden dokonce 
i flintu . . . 




t DR. EMANUEL ENGEL. 



• Pán Bůh s námi,* volal dolů do mlýnice, kde 
o''jc na žejbrování něco spravoval, »pane otče, 
jsou tu raubíři, jako tenkráte na tom Zákolanském 
potoce . . . « 

Otec nemohl leknutím promluvit. Mezi tím rány 
:ia dvéře »na podlaze* se opakovaly. 

»Schovej tu dvoj- 
ku,* řekl, »s takovým 
rámusem zloději ne- 
chodí, ale jsou-li to 
oni, pak netřeba je 
dráždit zbraní, strč ji 
pod jahelku a zůstaň 
zde, sám se na ně 
musím podívat.* Než 
vyběhl z mlýnice na 
zanášku nahoru, pra- 
skaly dubové dvéře. 

• Kdo to je,« zvolal 
otec hlasem hromo- 
vým, "dobrý či zlý 
člověk ?« 

• Sousedé, pane otče, 
sousedé,* znělo z ven- 
kova. » Praha hoří se 
čtyř stran — jdeme 
jí na pomoc . . . « 

Otci se ulehčilo. 
Nastalým hlukem zbu- 
dily se i děti v stáří 
12, 10 a 7 let a po- 
čaly usedavě naříkat. 

Matka seděla na po- 
steli, ruce hrůzou skří- 
ženy, děvečky utekly 
na půdu a zahrabaly 
se do sena, mládek 
vlezl i s flintou pod 
jahelku přesné dle 
rozkazu. 



Otec odrazil závoru a stál samo jediný na sta- 
rém mlýnském žernovu, který dávno již byl ve 
výslužbě. Měsíc svítil na statenskou bažantnici 
j.ako »rybí oko«, a žlutá jeho zář zlatila plnou ná- 
držku. 

Proti němu asi 30 lidí. V rukou měli podávky, 
vidle, sekery, kosy, někteří jen klacky, v první 
řadě stojící bambitky a pušky. 

•Mlynáři, vy zde na té samotě nic nevíte. Jdeme 
pro vás, musíme Prahy ráno dobýt, n"e-li, splní se 
proroctví slepého mládence, který řekl, ... že za- 
práská forman bičem na pražském mostě a zvolá : 
Tady stála někdy Praha*. 

• Co pak jste se, sousedé, zbláznili,* zvolal ne- 
opatrně otec. »V Praze je plno vojska, husaři od 
pondělka*) lítají v polích, říkal nám to včera kra- 
jánek.* 



*; Od pondělka svatodušniho. 



CISLO 6. 



MÁJ 



ročník VI. 



>Ty pobijeme, studenty a Prahu osvobodíme,* 
vykřikl jeden muž z lioufu, a otec mimo nadání 
přitisknut ke sttně, a vidle a podavky proti němu. 
Děti v košilích vyběhly ven a křičely z plných hr- 
del, že tatínka zabíjejí. 

»Jmenem našeho cvrkyňského hejtmana se vás 
ještě jednou ptáme, půjdete — po dobrém nebo 
ne. Žádný zdravý muž nesmí zůstat doma. Bude 
nás 30 tisíc. Takovou silou je umačkáme, a Fastr 
bude nový český král!« 

>I půjde, to víte, že půjde,< zvolal z okna žen- 
ský hlas. »Táto, táto . . . « 

Hlas ten pan otec dobře znal. Byl to hlas paj- 
mámy a byl přervaný pláčem. 

»A tak ho nechme s dětmi a se ženou se rozlou- 
čit,€ řekl jeden poměrně mladý bojovník, kterému 
říkali »centurio«, starý Srajl výjimečně centurio, 
poněvadž sloužil v Itálii a věděl, »jak se to vyslo- 
vuje.* 

Vidle klesly, tlupa obstoupila mlýn dokola. 

Nahoře, u manželského lože odehrála se bolestná 
scéna. 

• Pantáto, jak můžete těm lidem říkati, že ne- 
půjdete. Probodli by vás na místě, a co bych já 
ubohá si počala. Ale hleďte je zdržet, měsíček 
svítí, ať jim holky vynesou včera upečený chléb, 
dejte jim hrudku másla a tvaroh, dejte jim také 
slivovici a žitnou — pro Boha prosím, dejte jim 
to, oni se utiší, a mládek, jak bude ticho, af běží 
do Kamýku pro bábu a hned, štandopede!< 

»Ale pajmámo, kdy pak to až bude — co by 
tu bába dělala — sama jste říkala . . . « 

»Nic, bába musí s ním ještě v noci, aby tu ráno 
byla. Pytlík vejražky ať jí kluk vezme do Ka- 
mýka.« 

»Ale oni ho chytí, je jich jako much, všude po 
stráních.* 

»Ať běží pěšinkami. Zavolejte Barču!« 

Stalo se. Za chvíli byla útloboká Barča mezi 
povstalci. Známým ze vsi důvěrně sdělovala, což 
ostatně všichni věděli, že je pajmáma široká, a že 
z toho leknutí přišly na ni bolesti.* 

»Pak ať si pošle pro pomoc, my jí nebráníme. 
Snad tu máte nějakého práska nebo mládka . . . « 

»I máme,« řekla Barča, »ale on se bojí, aby ho 
také nechytli, aby nemusil dobývat Prahu.* 

>Dostane průvodní list,* řekl centurio a napsal 
při měsíčku na bubnu »Pasierschein.« Prášek do- 
stal mouku do pytlíku a zmizel za Brtníkovými 
na »Radčanech*. 

Zatím dostavil se otec, a za ním Manča nesla 
tři pecny chleba, otec jalovcovou, mládek samo- 
žitnou, k tomu skleničky malé, velké, jaké tam 
našli. Usedli pod pět švestkových stromů před 
mlýnem. Dvě lampy svítily pak ještě na přine- 
senou pomazánku. 

• Sousedé, dejte se do toho,* pobízel otec. 

»I proč pak ne,* řekl centurio, a již vytáhly se 
kudly, které se bořily do měkkého samožitného 
chleba; ponocný Ptáček troubil dvanáctou, děti se 



upokojily a šly spát. Jen chytré oči pajmámy sví- 
tily po temné komoře a občasně nahlédly dolů. . . 

»Sousedé, abych se zatím šel přistrojit — ale 
na cestu si zavdejte,* pravil, a již perlila se v od- 
livkách samožitná a jalovcová. Centurio a Srajl 
dostali višňovku. Ze sezení došlo na ležení. Noc 
byla krásná a teplá. Alkohol jevil účinky. 

Když se otec ve vysokých botách, v beranici a 
s dvojkou na rameně objevil, nechtěl se nikdo 
z mista hnouti. 

• Kamarádi, odpočiňme si chvíli,* řekl centurio, 
»jak dám znameni na buben, všichni na pochod. 
Mlynáři, ráno přijede za námi furberk, ten sbírá 
pokrmy prolezení, ať ještě pajmáma nějakou kachnu 
uškrtí, nebo slepici . . . kuře . . . Také krupice, 
mouka, zelenina je dobrá! To byla mordijánská 
višňovka, nemáte tam ještě náprstek — na noc, 
zahřát žaludek ... Tu Prahu si necháme až na 
ráno, až bude den! Zatím tu budou z Buště- 
hradu, ze Stelčovsi — z Makotřas a ze Cvrkyně. . . 
s těmi přijde hejtman . . . moudrý muž, sloužil 
u kavallerie a infanterie . . . ten jim poví, zač je 
toho loket . . . Ten jim povi, ten jim dá . . . 

Ale centuriona již nikdo neposlouchal. Na jeho 
přání nastal najednou odpočinek všeobecný. Sem 
tam se blýskla zápalka nad nacpanou dýmkou, 
následovalo několikeré zabafnutí, pak zvolna vy- 
padla jedna za druhou z úst . . . 

Morfeus rozestřel nade všemi křídla svá. 

Otec s puškou v ruce stál na stráži. Pak následo- 
valo tiché zavolání, a otec zmizel ve mlýně. Za 
chvíli přestala se vodní kola otáčeti, nad žlabem 
zapadlo stavidlo. Noc a ticho kolem. Jen nahoře 
seděl u malé lampy pan otec, a pajmáma měla 
hlavu v jeho klíně . . . 

Sluníčko vyskočilo již dávno nad Kozími hřbety 
a líbalo spící kraj za nádherného červnového jitra. 
Tmavé tuchoměřické lesy vybledly, panská louka 
od Kopanských až dolů ke Koláčným prosycovala 
vůni svojí ranní čerstvý vzduch, a v panské zahradě 
rděly se uzrávající třešně jako panenky v prvém 
bujném rozkvětu. Jindy — byly již 4 hodiny — 
vyháněl dávno pastucha chrochtavý svůj sbor, 
kachny uplatňovaly se svým >káč — káč«, jak 
mohly, ale tentokráte vrata zůstávala »na řetězích*. 
Mrtvo, ticho, jako před bouří. 

Tu od pivovaru brala se tlupa ozbrojenců. Byli 
to naši dobře známí, kteří ve vantrokách se umyli 
a pytli utřeli. Pajmáma vařila už za šera kávu, 
na tehdejší dobu pocta j>pro selské synky« a v ta- 
kovém množství neobyčejná, neboť káva byla jen 
— pro pány. 

Pak odebrala se celá společnost na náves k sv. 
Janu. Napřed centurio, hned za ním Šraji, pak 
ostatní mužstvo, poslední pan otec, na jedné ruce 
visel mu Véna, na druhé Frantík a za ním kráčel 
Toník, již 12letý, strašlivě hořekuje. 

Před tehdejším Chybovým statečkem sešli se bojov- 
níci z Lichocevsi a Tuchoměřic, další četa od Čer- 
ného Vola a z Přílep, jiná z Únětic. Hejtman byl 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 6. 



rodák ze Cvrkyně. Byl to vysloužilý strážmistr, 
který dělal z tčch, kleři měli vidle a podávky, 
»klunipen« a nařídil, jak proti jízdě se má utvořit 
»ježck«. Střelce seřadil do zvláštnílio oddělení, a ti, 
kleři přišli jen s obušky, měli slíbeny zbraně u sv. 
Matěje, i^kostelíčka nad Šárkou. 

Ještě, nežJ'odtáhli, přišel mládek, že bába měla 
těžký případ, že musil na ni čekat, že však určitě 
a jistě je již ve mlýnč. Pan otec se vytrhl plačícím 
dětem, odevzdal je mládkovi a sám táhl se svojí 
brokovnicí, jakoby šel na honbu, s ostatními. 

Společnost vzrostla dobře na liOO hlav. Od Ho- 
roměřické silnice až k >piskám« nad Šárkou stále 
se dostavovaly posily. Na Pučálce shromáždili se 
Kopanští a Nebušičtí. 

U kostelíčka sv. Matěje na druhé straně Šárky 
byl »rast«. Vozy, které vzadu za malou armádou 
vezly potraviny, se zastavily, pulčík od pana sta- 
rého ze Statenic se narazil. Do 
předu vyslána z nejkurážnějších 
patrola, aby vyšetřila, kde jsou 
husaři ; ručnice byly nabity. 

Hejtman dal na všechny strany 
rozkazy, a již mělo celé ; oddě- 
lení posilněno vytrhnouti směrem 
k Zavadilce, když tu pojednou 
hlásí jezdec, že dojel až ke 
Kotlářce a nikde husary nevidět. 

Nové prodlení, nová změna 
plánů. 

V tom ženský pláč a křik, za- 
znívající z hlubin, z údolí pod 
sv. Matějem. Než se kdo nadál, 
objevila se nahoře osoba, kterou 
mnozí dobře znali. 

^ »To je zkoumaná z Přilep, co 
tu chce?« 

Ženština však úprkem letěla 
k hejtmanovi a padla před ním na 
kolena. 

»Pajmáma Hovorkovic mne po- 
sílá, představte si, do rána tu byl 
— chlapeček.* 

» Nemám čas s takovými hlou- 
postmi se zdržovat, zde běží o ži- 
vot tisíce lidí a ne jednoho chla- 
pečka. Však já vím, co chcete. 
Vy chcete — mlynáře, aby šel 
domů. Ani pomyšlení, to by byla 
pěkná vojna !« 

»I kde pak, já to běžím jen 
pantátovi oznámit, aby měl chu- 
dák radost, vždyť kdo ví, zdali 
ho chudinku uhlídá, když padne. 
Pajmáma jen myslila, kdyby se 
mohl pantáta jen na chvilku do- 
mů podívat, Bože, za dobrou hodinu 
to dokáže. A přijde hned zas.« 



»A kdy? Po smrti ten den? Co myslíte, sou- 
si:dé, mám toho mlynáře dovolit?* 

Nikdo se neozval. 

• Pajmáma jest dobrá hospodyně,* pokračovala 
zkoumaná z Přílep, >»ona ví, že na vojně je třeba 
peněz. Proto posílá tuhle ten tvrdý tolar, je s ouškem, 
panu hejtmanovi a 5 stříbrných dvacetníků — tu 
máte, sousedé, rozdělte se. « 

Chtivě sahaly ruce po dvacetníkách, pěkných 
bílých, jak z •bankálui vytažených. 

íPeníze můžeme potřebovat vždycky, ale teď nás 
nezdržujte, my musíme na Prahu. Kluka mlynář 
uhlídá, až se vrátí.* 

»Jo, až se vrátí, já to ani nechtěla povědět. Jen 
jestli bude chlapeček živ. Vždyť je chudinka celý 
modrý, a já ho musila sama okřtjt — bez pana 
pátera !< 




Loreta na Hradčanech. 



ČÍSLO 6- 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



»Vy že jste ho křtila? Jak pak se jmenuje?* 

»Nu — jak by se jmenoval? Josífek!< 

>To je moje jméno, < řekl temně hfjtman. »vy 
lžete.« 

»Af se zdráva z toho místa nehnu Na trám to 
mládek hned napsal, « přísahala zkoumaná. 

>.A tak, af jde mlynář domů na tu chvíli,* 
ozvaly se hlasy. »Husaři tu beztoho nejsou. Utekli 
a schovali se před námi a Praha také už nehoří.* 

Za malou chvíli putoval pan otec s bábou ba- 
bivou a flintou nevystřelenou dolů do Sárek . . . 

Vojsko sešikovalo se a táhlo dále, ale již ne 
tak vesele. 

»Jářku, hejtmane, máme ty dvacetníky, mohli 
bychom si tady na Zavadilce koupit kuráž. « 

Hejtman svolil. 

Zatím věděli dávno páni vojáci u bruské brány, 
co se na ně chystá. Přivalili tam dva těžké kusy, 
jichž jícny měřily zrovna na Zavadilku. Když se 
čety objevily dole na tehdejší pěšině u Božích 
muk, objevil se na bruské bráně bílý chumáček, 
a hned na to padla těžká rána z děla. 

• Sousedé, do žita,« velel hejtman, af neděláme 
jim zbytečné terče. Lezte všichni žitem po čty- 
řech . . . « 

>To bude má poslední hodina,* naříkal Srajl. 
Ještě nebyli všichni v úkrytu, když nový obláček, 
nový třesk, a strašná rána otřásli vzduchem. 

Prostranství bylo v okamžiku prázdné. Kde se 
vzali, tu se vzali husaři — s vytaženými palaši . . . 

A teď nastala honba 1 

Kam kdo sekl, tam sekl.« 

>Pantáto, dost, vždyť jsme na posvícení . . .* 
prosila sousedka. »Já se celá třesu . . .« 

»Ale co dostala bába z Přílep, že to tak dobře 



provedla, to bych chtěla, paní kmotra,* začala 
druhá. 

• Vždyť nechtěla živou mocí ze stavení,* vy- 
světlovala matka v posvícenské náladě. »Ale ku- 
rážná naše Barča slíbila, že ji doprovodí až do 
Houslí. 

»Ale jestli ani teď nepůjdete a pantátu tam za- 
bijou,* řekla, »pak máte konec. Pajmáma vás pak už 
nikdy nebude moci potřebovat.* 

A to pomohlo. Šla a lhala, až se jí od huby 
prášilo. 

>Ale kdyby byli rebellanti vyhráli,* mínil jeden 
soused. 

»Inu, Bohu poručeno,* řekla matka. »Mužové 
se bránili tak, my zase jinak . . . Ale to nej- 
hlavnější z toho bylo, že nám vrána za 2 mě- 
síce přinesla přece kluka.* 

»A když už tu byl, netrápili jsme se dlouho 
s tím, jaké mu dáme jméno. Zůstalo při tom, 
jak bába řekla, neboť to byl její výmysl !* 

>Ale kde pak je ten chlapec,* řekl jeden mléč. 
2. Aby byl slyšel kousek životopisu svého před na- 
rozením. Josífku !* 

Hoch tu byl jako šipka. Matka mě pohladila, 
dala mně napít piva z červené posvícenské sklenice. 

»My jsme tu teď povídali o té rebulaci v r. 1848. 
Ty to nechceš vědět, viď?< 

»Ba ne, já jsem na to ještě mladý, až budu 
veliký jako Véna, pak mně to povíte. « 

»I to je zlaté dítě, paní kmotra, « řekla jedna, 
a já vandroval od klína jedné tety k druhé . . . 

Víckráte jsem se neptal bratrů, co to znamená, 
že »máma stonala k Pepíkovi*, jak na trámu pro 
věčnou pamět v oné osudné noci bylo napsáno. 
jfos. M. Hovorka. 



= :■= Z ČESKÉHO ŽIVOTA =v = 

K dnešnímu číslu přiložili jsme složní listy 
poštovní spořiteln}-, jimiž páni odběratelé, pokud 
tak ještě neučinili, předplatné poukázati račtež. 

■^ MUDr. Emanuel Engel. Proslavil se jako 
politik, zemřel jako praktický lékař na exponované 
v.ýspě, v Karlových Varech, kde po něm zůstává 
sirotek, česká menšina, jež utrpěla odchodem Englo- 
vým ztrátu nenahraditelnou. Je něco zvláštního 
v životní dráze tohoto, kdysi politicky tak význam- 
ného a mocného muže. Býval předsedou klubu 
českých poslanců neodvislých na radě říšské, byl 
prvním předsedou Národní rady české . . . velkou, 
slavnou roli hrál na horké půdě vídeňské, a na- 
jednou pevně a nezvratně opouští zkušený politik 
svoje místo a věnuje se úplně lékařské činnosti a 



českému živlu karlovarskému. Dr. Emanuel Enge 
byl člověk osvícený, šlechetný, jako politik, 
lékař i vlastenec muž vzácně poctivý, 
ryzí, svědomitý. Proto také těšil se po celém 
národě veliké úctě a všeobecné oblibě. Osud po- 
stavil ho několikráte na vynikající místa, a doktor 
Engel vždy a všude doma i za hranicemi věci 
české ke cti a prospěchu nejsvětějších našich zájmů 
vedl rozvážnou a pevnou rukou. 

— Dvorský František. Z vynikajících rodáků 
soboteckých odešel na věčnost v pondělí dne 28. 
října t, r. Fr. Ivan Dvorský, zemský archivář v. v., 
historik a publicista. Zesnulý patřil také do cechu 
literátů-belletristů, a starší čtenáři jistě si vzpo- 
menou na milé a rázovité jeho práce, jež těšívaly 
se zasloužené oblibě a bývaly ozdobou předních 
našich časopisů. Dvorského »Naše staré 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 6. 



obrázky* mají v literatuře čestný koutek. 
Literární historie zaznamenává o něm, že 
pokusil se také společně s El. Krásnohor- 
skou o úspěch na poli tvorby dramatické 
(Harantova žena). Jako historik za- 
nechává po sobě Dvorský činnost mnohem 
bohatší. Svého času byl Dvorský neúnavně 
pilný, a jeho studie byly vítány právě v těch 
publikacích, jež byly odborné znalosti ze- 
snulého nejbližší, jako: Musejnik, Český 
archiv. Historický sborník a j. v. Kdysi 
oblíbený, populární a temperamentní řečník 
— zejména v Umělecké Besedě působil s nad- 
šenou horlivostí — žil v posledních letech 
v ústrani a zemřel takřka zapomenut. V in- 
telligentní, výrazné jeho tváři jevilo se cosi 
zadumaného a v sehnuté postavě jakoby 
zračila se resignace, přijímající obraty osudu 
s klidem věru imponujícím. »Dívám se na 
ciferník svého života,* řekl jednou Dvorský, 
když jsme se po dlouhé době sešli v odlehlé 
ulici — »nevim ovšem, kdy, ale tuším, 
tady že někde uhodí poslední moje chvíle. 
Péro už se nenatahuje — hodiny dojdou a 
konec«. A šel dál s tou svou sehnutou 
hlavou a zadumanou tváří kolem vřavy ži- 
vota, které se úzkostlivě vyhýbal . . . 

— Kamil Budil. Úmrtní kronika minulých 
dnů zaznamenává třetí bolestnou ztrátu — 
v pondělí zesnul řádný professor české vy- 
soké školy technické Kamil Budil. Zesnulý 
býval dlouhá léta vrchním inženýrem firmy 
Márky, Bromovský a Schulz v Hradci Krá- 
lové a byl pro svou vynikající odbornou 
znalost povolán na techniku, kdež přednášel 
o stavbě strojů. Zesnulý byl bratrem ředitele Měst- 
ského divadla v Plzni, p. Vendelína Budila. 

— Z literární tvorby Emanuela Engla. Ze- 
snulý politik byl v mladších letech literárně čin- 
ným. Stará jeho láska ozvala se při různých pří- 
ležitostech — na příklad ve chvíli, kdy letos bla- 
hopřál svému soudruhu dr. Ed. Grégrovi k osm- 
desátým narozeninám. 

Zajímavé tyto verše zní : 
Osmdesát odzvoněno. — 
Zle to řídne v okolí! 
Ty's však posud zachoval si 
jarou sílu sokoli. 

Ještě smeteš, bratře drahý — 
to nás těší nejvíce — 
plný houf těch »moderníků« 
jednou ranou s lavice ! 

Proto vždy tě nenáviděl 
dekadentů celý dav, 
mudrlantů, mladostarců 
prázdných srdcí — prázdných hlav. 




Závíšův kámen. 



Ale nedbej, směj se tomu, 
nedráždi si hněvem žluč, 
nýbrž hezky po kozáčku 
na padrť je všechny stluč. 

Do pytle to potom seber, 
napiš obsah s adresou: 
>Kašparové. — Ať je čerti 
do všech pekel roznesou." 

- Poslední scéna. Nová hra Simáčkova měla 
nepopiratelný úspěch Je to drama rodinných in- 
timit, tak jemného cévstva místy, že až je obava, 
aby zájem divákův se netrhl. Ale v pravou chvíli 
tkanivo se rychle dramaticky zapřede, vzniká si- 
tuace až vzrušující, posluchač je podmaněn. 

Děj je prostý. Herec Toman, rozloučivší se s je- 
vištěm na příkaz lékařův, rád by, aby žena jeho 
— herečka — na téže scéně, jež byla svědkem 
tolika jeho triumfů, dospěla k výšinám umění. 

Ale herci zdá se, že přílišná láska ženina 
k němu podlomí v ní hereckou mohoucnost. Proto 
se pokusí na radu přítele lékaře vzbuditi v ní mi- 
liskováním se j"s podnikavou paničkou žárlivost. 
Ale pokus byla by milující choť zaplatila málem 



ČÍSLO 6. 



_ MÁJ 



ROČNÍK VI. 



životem. Zachráněna smiřuje se s chotěm — di- 
vadlo musí ustoupiti rodinnému blahu. 

Postava nesympatického lékaře zůstala nedo- 
kreslena. Pan Vávra činil, co mohl, ale nedo- 
krevnost tohoto moderního intrikána nezmizela. 

Za to všechny ostatní postavy svědčí o pevné 
ruce Simáčkově, pi^ipominajíce, že tento z předních 
našich průkopníků realismu dovede bráti postavy 
ze života. Každá byla dobře vykrojena. Často 
svedl je autor i na výsluní humoru, a tu hlediště 
mocným hlaholem potvrzovalo, jak je vděčnoza 
tuto milou příležitost. 

Pan Vojan má o pěknou postavu více ve své 
galerii. Jeho Toman byl proveden do poslední 
tečky. Slč. Grégrova dostala Karlu po pí. Kva- 
pil o vé, jež se svitkem této role odešla z divadla 
letos v dubnu naposledy. Celé pasáže ukazují, že byla 
úloha psána přímo pro slavnou umělkyni. Slč. 
Grégrova vyzvedla hlavní linie hry, ale zůstala 
jednu část dlužná. Na její Karle nikdo nepostřehl, 
že je to herečka. Milující hospodyňka — zname- 
nitě líčená — utopila úplně příslušnici velké scény. 
Pražskou dámu mělkého srdce výborně uvedla na 
jeviště paní Laudová. Kouzlu tohoto svodu vě- 
řilo celé jeviště. Podařený byl párek rodičů. Pan Se- 
dláček a pi. Pštrossová měli v něm zaslou- 
žený úspěch. Pan Hurthrál dobře, ale trochu suchý 
byl jeho předměstský mim. Slč. Suchánkova 
měla některé šťastné okamžiky, ale poněkud ostře 
vybíhala její Blažena z rámce. Ještě neovládá na- 
daná tato novicka měřítko naší scény. 

Souhra byla pěkná, návštěva znamenitá. 

Zr. 

-^ Závišův kámen. Několik minut od Hluboké, 
na louce zvané »pokutní« stoji při Vltavě kámen- 
pomník. Ve stínu několika lipek připomíná po- 
tupnou smrt pana Závise z Falkenštejna. Nahoře 
v levém rohu jest rožmberský znak a uprostřed 
nápis: Závis z Falkenštejna f 24. srpna 1290. 

^ Městské divadlo v Pardubicích. V minulém 
čísle přinesli jsme vyobrazeni tohoto divadla podle 
akvarelu navrhovatele architekta p. Ant. B a I š a n k a. 
Čtenáře naše bude dojista zajímati několik dat 
o stavbě této. Budova stojí na novém náměstí, jež 
vznikne na prostoře, získané zasypáním ramene 
Chrudimky, před nejtypičtější pardubickou památkou 



— Zelenou branou. Stavbou touto učiněn pokus, 
malými prostředky vytvořiti typ menšího divadla 
pro 600—700 osob, jakých větši venkovská města 
naše potřebují. Zastavená plocha obnáší 1208 m^, 
stavební náklad rozpočten na 300.000 K. Archi- 
' tektura jest jednoduchá, omítkového rázu ; hlavní 
' dojem soustřeďuje se na předním průčelí, jemuž vel- 
' kým oknem foyeru a tympanonem dán ráz jedno- 
duché monumentálnosti. Hlediště obsahuje osmnáct 
lóží (osm v přízemí, deset v prvním pořadí), par- 
ket a parterre k stání v přízemi, balkon a galerii 
k stání v prvním pořadí. V obou pořadích po 
stranách jsou prostranné šatny. Z budovy vede 
deset přímých východů. Orchestr, do něhož vejde 
se třicet hudebníků, má samostatný východ. Jedno- 
"'j duše, ale účelně zařízeno jeviště: má rovněž přímý 
~' východ na rampu, jíž použito bude pro transport 
prospektů, kulis a velikých předmětů. Pódium má 
tři ulice ; v první nalézají se dvě malá propadla 
pro osoby, ve druhé je veliké propadlo, ve třetí 
pak velká klapka v celé šířce jeviště pro dopravu 
svinutých prospektů do skladiště, pod poslední 
uličkou umístěného. Horní jeviště zařízeno jest cel- 
kem na jedenatřicet tahů. Budova opatřena jest 
•jústředním topením a větráním, a rozumí se, že 
i elektrickým osvětlením. Stavba tou dobou jest 
dohotovena v hrubém zdivu, dokončena pak bude 
roku příštího. V měsíci říjnu hodlají Pardubičtí di- 
vadlo slavnostně otevříti. J. H. 

— Loreta. Zmínili jsme se o zuboženém stavu 
figurální výzdoby na ballustradě před Loretou. 
S potěšením zaznamenáváme, že přikročeno již 
k dílu záchrany. Pracuje se již na zabezpečení 
terasní zdi ke svahu přiléhající. Těžkým oříškem 
bude obnova roztomilých andílků (zvaných putti), 
jež jsou na třech podstavcích. Sošky tyto jsou 
z měkkého pískovce (nehvizdského?), jenž buď 
z velké části zvětral, nebo byl poškozen zlomyslnou 
rukou. Andílkové tito drží v rukou kartuše s bib- 
lickými výjevy z Mariánské legendy, v rázovitém 
provedení reliéfovém. Kolem některých těchto kar- 
tuší jsou zbytky původních nápisů, v nichž může 
býti ztajen historický dokument. Dojde-li k úplné 
obnově, přimlouváme se za to, aby práce ta svě- 
řena byla umělci slohově cítícímu, jenž bude s to, 
aby nesnadný tento úkol důstojně provedl. Stálo 
by za to, aby nejkrásnější sošky byly odlity v sádře 
a uschovány v museu. v. 



Ročník VI. číslo 6. vydáno dne 31. října 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8, hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) 

Se sudými čísly vydávají se zároveň čtmáctidermí 
sešity. MAJ má ročně na 800 stran. Předplácí se na 
čtvrt roku K 2-80 (poštou K 3-20). — 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE MÁJE. Celoročním předplatí- 
telúm zvláštní prémie zdarma. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z» příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. — 

Otiskovati z Májo obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen s udáním pramene. 



MAJITEL A vydavatel: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENÝM 

V PRAZE. REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ, DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIRMY HUSNÍK A HAUSLBR. - TISKEM DRA ED. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKY : 



Loutky. 

Román 
Illustruje ArtušjSche iner. 
(Pokračováni.) 




mích všech přerušil vy- 
pravování páně děka- 
novo. 

— To není k smíchu, 
prosím, pravil on neo- 
byčejně vážně. Hledal 
sem pak v katalogu dál, 
stránku prohlížel za 
stránkou, ale pravím, 
tahle Marta Prchalová, 
jejíž matka byla padlou osobou, byla v celé 
tlusté knize jediná — prosím, dejte si uká- 
zati dnešní katalogy, a hemží se to jimi jako 
• Podhájí* muchomůrkami po sv. Bartoloměji. 
A to je ta tragika, a to je ten důkaz mého 
tvrzení, že se mravy kazí, že lidstvo a svět 
jsou horší a horší. Dixi et salvavi, milostpaní. 
Spláchl svou žluč notným douškem šampaň- 
ského. 

— Pobavil jste nás výborně svou upomín- 
kou z inládí, důstojnosti, pravila uklidněná 
paní Kráglová s opravdu milým a svůdným 
úsměvem — ten byl její tajemství — je to vše 
pravda, snad smutná pravda, chcete-li, tomu 
neodpírám ; hájím jenom svoji thesi, že není 
o nic méně životní síly a energie v přírodě, 
kosmu a lidstvu dnes, než bylo vždy a kdy- 
koliv jindy, a to jste ani s pomocí Martičky 
Prchalové nedokázal. Rozdíl jest, že se ty síly 
jinak, snad méně zákonně vybíjejí, ale jsou tu 
stále stejné, nebo jsou věčné. 

— Materialismus, čirý materialismus, milo- 
stivá, odporoval děkan. 

— Ale proto nepřáteli nebudeme, důstoj- 
nosti? ptala se úlisným, kočkovitým způsobem. 



— Ne, ale řeknu vašemu choti, aby lépe 
střežil výbor vaší lektury, milostivá paní, pravil 
pan děkan. 




— Nu, dovolte, to by ještě scházelo ; tohle ! 
horlila paní Kráglová. Je vidět, že jste kněz, 
pane děkane. Prosím vás, co zbylo té ubohé 
ženě naší doby z té celé volnosti, po které 



ČÍSLO 7. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



se hnala a pnula od prvních počátků našeho 
století? A vy jí chcete ještě bráti a ome- 
zovati volnost lektury? Tohle je opravdu 
neslýchané ! I vrahovi dají v žaláři číst, co 
chce, — a vy byste chtěl omezovat ženu? 
Nu víte, to bychom se brzy rozešli. Na ko- 
nec nám ještě budete povídat staré ohřívané 
citáty a dikta o nebezpečí knihy, o dvojím ostří 
její aesthetické a morální ceny — ne, pane ředi- 
teli, obrátila se, dětinsky škemroníc, k Seidlovi 
— to raděj' vypravujte vy nějakou hodně starou 
anekdotu, prosím vás — než abych měla 
znovu poslouchati tyto dávno již překonané 
věci. \'idíte, pane děkane, pravila náhle zváž- 
něvši, říkají o vás, žejste kněz svobodomyslnýma 
pravý přítel lidu : věřím tomu ráda, vím, že 
jste člověk z míry dobrý a ušlechtilý, ale, od- 
pusťte, v jistých věcech a otázkách jste jako 
ti druzí vaši páni spolubratři. V tom jim ne- 
zadáte — fanatik jste jako oni — a to se mi 
na vás nelíbí. 

— Musím jím býti, milostpaní, již pour 
Thonneur du drapeau, jak říkáme, usmíval se 
dobrácky děkan. 

— A vidíte, bez žertu, to není upřímné . . . 
Chtěla bych vás ráda míti dobrým přítelem, 
tak jako tuhle doktora Semeráda, ředitele Seidla, 
pana professora — ale k přátelství jest právě 
aspoň jistá shoda názorů nutná — není-li 
pravda, pánové? brala všecky za svědky, a 
pan děkan má názory od našich tak docela 
odlišné . . . docela. 

Zasmutnila se, obličej její měl v tom oka- 
mžiku výraz velké duševní hloubky a těžkého 
zadumání. 

— Když to nejde jinak, milostivá paní, když 
to nejde jinak, potřásaje hlavou odmítal děkan 
Svoboda. I on byl dojat. — Co jsi, buď cele, 
jen nic polovičatého, milostivá paní, jen nic 
polovičatého ! Když něco jsem, raděj' fanatik 
do krajnosti — ale nikdy ne obojaká nestvůra. 
Je mi líto, ale věřte, přemýšlejte o tom, nejde 
to jinak. 

Stopy patrného rozladění byly na všech 
patrný. Pokročilo k desáté, malé stopy um- 
dlenosti byly také již tu a tam na očích sto- 
lovníků viděti. 

— Odpusťte, milostpaní, pravil děkan, první 
vstávaje. — Uctivé a srdečné díky za tak 
vzácné a milé pohostinství. 

— Které asi s vaší strany více participo- 
váno nebude, namítla lehce paní Kráglová. 

— Toho bych se neodvážil nikdy vysloviti, 
milostivá, řekl docela vážně děkan. Odchylky 
v náhledech jsou ta nejvšednější věc pod 
sluncem. O ty se my, děti devatenáctého 
století . . . 

— Dvacátého, namítl ironicky ředitel. 

— Jeden a dvacátého již raději, smál se 
dr. Semerád. 



— Tedy dokažte to. Facta loquuntur — 
poslední číš šampaňského se mnou, pane dě- 
kane — ale ex, že nejste pohoršen nebo ura- 
žen, a že zůstaneme vždy dobrými přáteli! 
Karle, ať Tomeš otevře novou láhev. 

— Milerád, milostivá paní. Nebude škoditi 
na cestu — ještě doušek buď podán a vypit na 
znamení , dobré vůle', pravil vesele děkan. 

Tomeš zatím otevřel láhev. Všichni vstali. 
Paní Kráglová si trochu zakoketovala, jakoby 
se bála výbuchu zátky, zacpala si obě rů- 
žová ouška, pak vyskočila na židli jako ntrvosní 
polekané dítě, graciosně se smějíc, až při bouř- 
ném výbuchu zátky rázem skočila na zem, až se 
půda otřásla, a dopila číši ex s panem dě- 
kanem Svobodou. 

— Tedy na věčné přátelství, důstojnosti ! 

— Věčné, smál se děkan — Věčný jest pouze 
Bůh a jeho pravda. Ruku líbám. Dobrou noc 
všem ! 

— Ano, snad máte pravdu, ale proč je ta 
jeho pravda tak málo veselá, tak málo ra- 
dostná? skoro zaúpěla a klesla v křeslo, obě 
oči si zastírajíc. 

Ale děkan Svoboda neslyšel již poslední 
slova. Oblékal si svrchník v předsíni a zapa- 
loval nové cigáro na cestu. 

Po něm vstali i ostatní. Seidl, Semerád i já. 

— Ale slzu Benediktinky, panové, na do- 
brou noc mi neodepřete, žebronil pan Krágl. 

Všeobecné odmlouvání a omlouvání. Ale 
nic plátno. Benediktinka zářila již v malých 
kalíškách, svůdně lákajíc. 

— Vždy dobré na noc — viď Lucy? 

— Ale já bych raději partii šachu. Ať si 
piji Benediktinku, ať cognac anebo whisky, 
pan professor je dnes naším hostitelem. Pro- 
sím vás o partii — a sepjala obě ručky ke 
mně jako umíněné dítě. 

Chtěl jsem se brániti, ale který Adam ne- 
podlehl? V mžiku byla šachovnice postavena. 

— Jen bleskovku, milostpaní, pravil jsem, 
nabízeje jí počátek hrj'. 

— Co je to? ptala se, zapalujíc si novou 
cigaretu, 

— To je partie, která musí býti rychle 
sehrána bez velkého právě uvažování. Něco 
jako »tour de force« . . . 

— To jste již tak ospalý? smála se, ceníc 
řadu krásných zubů. 

— Nikoliv, milostivá, ale myslím, že pá- 
nové . . . 

— Eh, co pánové, sedí u »mléka starců*. 

— To již opustili, milostpaní, »mléko starcůc 
je přece víno, nemýlím-li se. 

— Sedí při likérech tedy a tu jsou ztraceni; 
pojďte, my si zahrajeme. 

Vskutku si pánové zapálili nové dout- 
níky, nalili nových likérů a bafajíce po- 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 7. 



hiouželi se v hovor o válce roku sedmde- 
sátého. A to bylo thema nekonečné. 

My hráli se začátku mlčky, pomalu a roz- 
vážně, jakoby celá noc až do rána byla nese. 
Slova nepadlo. Lucy se mi zdála více zamy- 
šlenou a zasněnou než před tím. Po dlouhé 
chvíli opřela hlavu tíraciosně <> bílou, z ru- 
kávu až přes loket se vynořivší ruku a pravila 
roztržitě : 

— Prosím vás, co říkáte děkanovi ? 

— Co bych říkal — zdá se, že jest dobrý 
člověk a společník, ale fanatik jest, jako 
všichni. 

— To máte pravdu, pravila, odfukujic dým 
a odklepávajíc popel s cigarety. Myslím, že 
na tomhle fanatismu se utluče každá snaha 
k dobru a dohodnutí. A to jest smutné. 

— Ale sotva kdy to bude jiné, milostpaní. 

— Myslíte? pravila neobyčejně roztruchlena. 
Vy nevíte, co a jak trpím těmito neshoda- 
mi ... . 

— Což se vás tak hluboce dotýkají, mi- 
lostpaní ? prohodil jsem nedbale. Co vám po 
nich? 

— Pak bych musíla přestat býti cítící a 
myslící bytostí, pane professore! Toho byste 
přece vy na mne nepožadoval. 

— Člověk jest vždy jen sám sobě nejbližší. 
Ale nechme toho, hrajeme zas špatně, jak ho- 
voříme. 

— Ale co pak hra je to hlavní? Pedante! 
Škubla kolenem, a celá hra se zkácela a figury 
se rozkutálely po zemi. 

Ale Lucy, co to děláš, zahučel pan Krágl 
od skupiny pánů. 

— To vis — věčná nemotora je Lucy. 
Dobrou . noc, pane professore, spěte dobře, 
pravila dost ceremonielně a ani ruky mi ne- 
podala. Odpusťte, že jsme vás tak nenadále 
přepadli ve vašem zátiší. Snad to přece býti 
nemělo. — Ale již stalo se. Karle, dobrou noc! 
Má úcta, pánové ! 

A jako sesazená s trůnu královna odcházela. 

— Pojďte, přisedněte teď teprve k nám, pro- 
fessore, pravil dr. Semerád, teď si teprve po- 
povídáme. 

Dost nerad, musil jsem. A povídali jsme si 
do dvou do rána, a když Tomeš svítil pánům 
na cestu přes dvůr továrny, tu opravdu jsem 
si oddechl pocitem vnitřního uspokojení. 



Ale odstín dissonance jakés zůstal mi v nitru 
a nezmizel až do usnutí. 



18. října 187*. 

Neusnul jsem dlouho oné noci. Pil jsem 
přec trochu více než obyčejně, předržel jsem 
o hodně svůj obyčejný čas ke spaní, a co 
hlavní, půvabný zjev mé domácí paní tanul 
mi stále v tisícerýc h pósách a tvarech před 
unaveným, ale silně zjitřeným zrakem. Zhasl 
isem a opět rozsvítil, nebylo možno ani usnout, 
ale nebylo také možno čísti. Asi pětkrát nalil 
jsem si chladně křišťálové vody z velké ka- 
rafy, na nočním stolku stojící — vše bylo 
marné, vnitřní žár můj nebyl k uhašení. 
Obraznost má byla roztancována přes příliš. 
Otevřel jsem do tmavé říjnové noci okno a 
vychýlil se. Vzduch byl vlahý a vonný. 
Hluboké ticho, ob čas jen rušené vzdáleným 
zaštěkáním psů v městě, kterým tovární psi 
Brok a Digo jako z povlovná a ztlumeně odpo- 
vídali, bylo jímavě měkké a tulivé. Předměty 
vystupovaly z tmy jen v hrubých massách. 
Dvůr tovární byl jako moře černého inkoustu, 
v dálce jen u hlavních vrat svítila lucerna 
u lóže portýrovy, jinak nebylo živějšího světla 
na celé prostoře. Okny obývané části prodí- 
ralo se tu a tam těžce slabé světlo noční lam- 
pičky, jedna část skláren jen byla slabě ozá- 
řena, jen ta, kde udržovány výhně v činnosti 
až do rána. 

Znal jsem již trochu disposice celého domu 
a dobře jsem věděl, kde jsou okna ložnice 
manželů továrníkových. Okna, kde spal pan 
Krágl, byla úplně slepá, — ale okna paní 
Lucy leskla se refle.xem ztlumeného světla 
malé lampičky, zadržovaného násilně hustými, 
pletenými žaluziemi. 

Což svítí paní Lucy celou noc? Ci snad 
ještě čte? Byl jsem nepokojný, dívat se tam 
mne rozčilovalo. — A co je mi ostatně do 
toho, svítí-li celou noc, spí-li nebo ne? Rozum 
se bránil, ale obraznost šla, ba letěla dále, až 
za paní Kráglovou do její ložnice. Co tam 
chtěla viděti ta dobrodružka? 

Pobouřen odstoupil jsem od okna, zavřel 
jsem je, spustil nové jutové záclony až dolů, 
rozsvítil a chtěje přehlušiti neklid nitra svého, 
otevřel jsem zásuvku ve stole psacím a vytáh 



náčrtek k své dissertační práci. 



(Pokračování.) 




ČÍSLO 7. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



ANT. KLÁŠTERSKÝ: 



Podzimní písné. 

(Dokončení.) 






IV. 

Py slunečné dni podjesenní 
tak čisté jsou a průhledné, 
až dalekých hor ku temeni 
zrak pouhý jimi dohlédne. 



V. 

ale mi dnes tak jak bylo Hamletovi, 
když lebku zvěd od rýče hrobníků 
a vzkřikl : »Leb ta tlicí mezi rovy 
že patřila kdys tobě, Yoricku? 



Co jarní mlhy balívaly, 
co letní páry clonilj', 
teď jasně oku svítí v dáli, 
byť na den jen či na chvíli. 



V čas mladosti v mé neměls lásce soků, 

vždy úsměv, moudrost, žerty na rtech svých, 

kde je ta zář, jež planula ti v oku, 

kde je tvůj vtip, tvůj bystrý duch, tvůj smích ?« . . . 



O, s bohem tedy, klamy mládí, 
v něž věřili jsme nadšeně, 
v mou dušij kde vše v mír se ladí, 
již stoupá moudrost jeseně. 



Po věrné duši jedné se mi stýská, 
po jedné duši z mladých zašlých let, 
on statný strom byl, já jen ratolistka, 
jež znala snů se blahem pouze chvět. 



Pták písní mizí, úzkost v hlase, 
květ nadějí všech umirá, 
leč před duší, hle, rozvírá se 
ta celá dálka vesmíra. 



Leč naše duše přivily se k sobě, 

a bůh jen ví, jak míval jsem ho rád, 

když vyprávěl, mé spoutal oči obě 

k svým rtům, jež slyším, slyším posavad. 



Vše ve věčný jí soulad splývá, 
co nechápala, rozumí, 
přes močály se bídy dívá 
i lidské zloby přes chlumy. 

Par padla clona zrůžovělá, 
a mládí vzlet již nehosti, 
leč vše, co trpí, vytrpěla, 
již měří úhlem Věčnosti. 



Ten melodický, měkký hlas, ta něha, 

ten hled, jejž vrh do stínů lidských dram, 

ten žert a vtip, jenž srší kol a šlehá, 

ten ducha blesk — a vše to tam, to tam ! 

A leb ta stlívá jak ta Yorickova, 

leč kde ty sladké oči bývaly, 

bych přitisknout chtěl rty své v důlky znova, 

z nich pomněnky kvést musí, fialy. 



VL 



/, taký podzim žití mít, 
jak září venku dnes, 
s tím úsměvem, tak tichým mřít, 
jak na vše kolem kles. 



Již nechat jako suchý list 

dlaň volně padnout v klín, 

ne z knih, leč z nebes básně číst, 

a nemit v duši stín. 



Tak ticho v duši, klid a mír, 
co dnes ho v lese jest, 
a tolik světla na večír, 
co dneska bude hvězd. 



A neznat, zda zrak rosou zvlh, 
či zda slz proud tam střik, 
jen vidět bílý přízrak z mlh, 
a šeptnout k nebi : Dík ! 




06 



ročník VI. 



MÁJ 



ČISLO 7. 



BOŽENA VOITLOVÁ: 



Mystérium citů. 

(Fragment románu.) 



6 




jyk 


^1^^ 


^ 


^ i^^^w 



elá rovina požehnané 
Normandie tonula 
v prvních polibcích 
opožděného jara. Všu- 
de hlásila se úroda 
bohatých vinic, stro- 
moví bylo obaleno 
zarůžovělým a bílým 
květem, veliké lány 
řepky žlutými pásy objímaly kraj. Na kyprých 
lukách popásala se stáda zdatného skotu, 
krásných koní i dlouhosrstých ovcí, a ve 
vlažném ponebí parami prosycené atmosféry 
rozkvétala pod širým nebem myrta a kamelie. 
Po blahodárném krátkém dešti zapadající 
slunko dralo se kyprou, svěží zelení mladého 
jarního listí, jež lehýnce obalovalo čerstvou 
mízou nalité větve stromoví. 
Zem voněla blahem jara. 
Široce po krajině rozprašovalo slunko svými 
klonícími se paprsky zlatý pel jasu a bylo 
klídno, klidno v přírodě, jak v božím domě. 

Téže doby bylo však veselo na pobřeží 
Havru, v rodišti Bernardina de Saint-Pierre a 
Casimíra Delavigne. Zde, za podvečera v roz- 
lehlých cípech pobřežního města, opírajícího 
se o Canal la Manche a Seinu, bylo plno 
ruchu. Rozčleněný přístav rýsoval se lesem 
štíhlých stěžňů nákladních lodí, černal se 
vysoko nad molla vyčnívajícími transatlanti- 
ckými parníky, transportními remorkéry i ně- 
kolika pro Cherbourg určenými torpédovými 
čluny, od jichž vážného vzhledu usměvavě 
odrážely se elegantní bílé jachty moderních 
Kroesů, Rotschilda a Meuniera, čokoládníka. 

Na nábřeží procházelo se množství lodníků 
a námořníků a skupiny jich odpočívaly po 
celodenní práci buď před kabarety, neb po- 
různu na kamenech. Rázovité jejich tváře 
vyhledaly z pod pletených modrý:h špičatých 
čepic a nohy jejich ponejvíce opatřeny byly 
massívními dřeváky, které těžce dopadaly na 
dlažbu nábřežní. Lodníci mezi sebou živě ro- 
kovali, kouřili z krátkých dýmek anebo po- 
píjeli. 

Na fádních cihlových zdech pobřežních 
domů visely četné klece se zelenými papou- 
šky, kteří líně již podřimovali. V malém 
krámku jednoho z těchto domů, na rohu 
ulice, nalévala krásná Izota mimojdoucím ná- 
mořníkům a rybářům cidr se sladkými úsměvy. 
Byla dítětem slunné Itálie, osud zanesl ji na 
tento rušný břeh francouzský. 



Dále od pohyblivého života přístavního, ve 
šíráních nad mořem, tulily se v kyprou zeleň 
stromů elegantní viUy. Kdo chtěl za večera 
užíti plnými doušky rozkošného pohledu na 
Havre, vystoupil po těchto stráních na výšinu 
.Sainte-Adresse, odkudž se na sever zrakům 
jeho zjevoval pitoreskní Cap de la Hěve, 
kdežto na jih, v dolině, prostíralo se rušné 
město a mohutný přístav se svými četnými 
bassiny, na západ pak moře, velebné, ne- 
změrné moře, zbrázděné bílými loděmi a bár- 
kami, jež mizely v modré dálavě jako mušky 
ve vzduchu. 

Dole v odlehlé části města, na samém 
břehu mořském, leží osamocen elegantní ho- 
tel Frascati. 

V jídelně jeho, prostírající se na zasklenné 
terasse, zavládal tichý šum. Blížila se hodina 
oběda. 

Na terassu, odkud se rozevíral pohled na 
moře, přicházeli tiše domácí hosté. Kroky je- 
jich tlumily vysoké koberce. Na stolcích lesklo 
se stříbrné stolní náčiní. Vyholení sklepníci, 
v černých fracích a bílých kravatách, s vy- 
chytralými tvářemi, sledovali 'příchod distin- 
govaných návštěvníků. Tito se scházeli jen 
v malém počtu a každý z nich musil chtěj 
nechtěj projíti ohněm kritiky blaseovaných 
služebných duchů. 

»Kde pak asi zůstali dnes ti dva?« ptal 
se Jean svého vrchního soudruha. »Ah, ko- 
nečně jdou!* 

Jean uklonil se mlčky dámě, která vchá- 
zela v průvodu pána. 

Toileta její byla plna grácie a něžné koke- 
terie. V pravdě pařížská. Dojista výkřik po- 
slední módy. Tmavozelený muselín, ohnivý 
samet, bohatá gypíra, kožešina . . . všecky 
ty paradoxní drobnůstky moderní fantasie, 
jež tvoří neodolatelný ensemble a jimž dis- 
krétní froufrou hedvábí a jemná vůně sachetu 
dodává kouzla dokonale distingovaného úboru. 

Stolek záhadného párku byl reservován 
v ústranní. 

Zasedli k němu. 

S úsměvem stáhla dáma s krku dlouhé a 
hebké chinchilové boa, které tak dobře slu- 
šelo černým jejím vlasům a přehodila je přes 
opěradlo vedlejší židle. 

Táhlým pohybem svých štíhlých prstů, po- 
krytých prsteny, vyňala ze záňadří kytičku 
fialek, kterou vnořila do skleněného poháru, 
stojícího na stole, naplnivši jej vodou. 



ČÍSLO 7 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



Smála se, neboí věděla, že ten, jenž proti 
ní sedí a zdá se studovali na lístku dnešní 
menu, zbožňuje svou uměleckou dekadentní 
duší celou tu skálu drobných finess ženské 
koketerie. 

»Smím vám přečísti ?« ptal se významně 
její průvodce hlasem, jenž podobal se zvuku 
tlumenému sordinou. Kývla hlavou. »Con- 
sommé printanier. — Merlans au vin blanc. 

— Louve de veau Bergere. — Poulet du 
Mans rotí. — Salade Choux fleurs au beurre. 

— Glace panachée. — Pátisserie. — Des- 
sert.< 

•Výborně,* dodala. 

»A víno ?♦ ptal se on. 

»Cbablis,< odpověděla vesele. »A nyní dost 
té prosy 1 Hleďte, jak nádherně zapadá slunce,* 
dodala vážně, leč s ukrytým nádechem ko- 
mičnosti. »Zbožňuji západ slunce, víte proč, 
.\lexeji? — Poněvadž vím, že ráno se zase 
objeví . . .« A smála se. >Tak se to má 
i s našimi nadějemi. Zapadají proto, aby zase 
novým dopřály místa. Proto je milujeme . . .« 

»Můj bože, jaká jste vy optimistka!« 

»Nu, a což mám truchlit? — Ovšem, jsem 
veselá, až příliš snad veselá. — Sedíme tu 
spolu před rozloučením ... A přece . . . 
Ne, budeme mluviti raději o návratu . . . Ten 
nám usnadní rozluku. — Chcete, připijeme 
si na shledáníi — Tak!« Svlažila své krásné 
Tty a on hleděl na ni, jako na malý zá- 
zrak ... — — 

Setkal se s ní v Paříži, v úzkém kruhu 
svých přátel. Byla jeho krajankou, mohl s ní 
v cizině mluviti česky. Hlavni však věc : byla 
duchaplná a zajímavá. Náležela jinému, o němž 
nikdo nemluvil. Tajemství spočívalo na životě 
jejím a jejího muže. Jmenoval se Roger a 
býval kolonistou v Africe. Kde nyní byl, ni- 
kdo nevěděl. Žíla svobodně . . . Připravovala 
se k umělecké dráze. Nyní pak odjížděla do 
Ameriky. — Kam? . . . nepověděla — A Ale- 
xej ji doprovázel do Havru, odkud měla vy- 
plouti . . . Kdj' ? . . . Nevěděl. 

Také nevěděl jistě, zda-li ji upřímně mi- 
luje, aneb zdali je toliko okouzlen krásnou 
svou představou o ní! — Vše jedno. Opíjel 
se rád neurčitostmi. Hledal ženu, která by rá- 
zem dala nový směr ubohému jeho životu, 
kterýž na dno vyčerpal, promrhal, utratil . . . 

Všecky ty ženy, které dříve kupoval buď 
penězi neb marnivostmi, zatracoval, neboť 
cítil, že pohltily všecku jeho energii, jeho oso- 
bitost, jeho vůli. A ve svých pětatřiceti letech 



stál před svým životem, jako před nedokon- 
čeným, smutným románem, k němuž marně 
hledal rozuzleni. — Chtěl uniknouti svému 
ubohému já, obroditi svou umdlenou duši, 
píti z Léthé zapomenutí a státi se bytostí 
čistě duchovou. Své nemožné touhy chtěl 
utápěti v nových formách, jež hledal a posud 
nenacházel. 

V tom byl zcela moderním. Nechtěl usku- 
tečnění svých ideálů, nebof se bál, že usku- 
tečněním přestaly by býti ideály. Byl impres- 
sionistou. Spěl za neurčitým cílem. Liboval 
si v mlhavých konturách a v barevných 
skvrnách. Prošel všemi duševními nuancemi. 
Ssál do sebe všecky vůně neznámých krás, 
které se posud pro něho nezrodily. Miloval 
hudbu, poněvadž hudba přináší ze všech uměn 
nejvíce opojení. Miloval ji však hlavně proto, 
poněvadž se nedá ničím definovati, a svou 
neurčitostí hlásá svou vníternost, vznikajíc 
z inspirace a inspirujíc jiné. Toužil po lásce, 
avšak jen po té, která by byla fluidem jeho 
vlastní duše ; toužil po kráse ženy, avšak jen 
po té, která by měla krásnou duši, jejíž krása 
by se zvěstovala v krásných formách ze- 
vnějšku — jako symbol vniterného půvabu. 
Opovrhoval nyní smyslnou láskou, která před- 
stavuje ten nejvšednější, nejnižší zjev miliard 
lidí od počátku světa až do skonání. 

Chtěl něco nového, nezvyklého, nebývalého. — 
Chtěl svému srdci dáti nový rythmus, no- 
vou melodii z nápěvů zaniklých hudebních 
elementů, které zahynuly, sotva se byly zro- 
dily. 

Snil o poměru k ženě, která by chránila 
čistotu jeho srdce a zjevovala se pouze v du- 
ševní své kráse, opovrhovala veškerou všed- 
ností, byla novým typem přírodním, netoužila 
než po duševním spojení, po tom, co nazval 
v záchvatu svého šílenství mystickým spoje- 
ním. Práhl po duševním tomto sňatku svém 
s neznámou její duší, v níž by neplatil žádný 
zákon a láska by neznala mezí. 

Chtěl k ní mluviti novými slovy, jež by 
zcela vyjadřovala nové pochody jeho myšle- 
nek, nové cíle a nové tužby, jimiž by se po- 
vznesl k výsosti nadčlověka. Chtěl přerůsti 
sama sebe, přivinouti se k ňadrům něčeho 
velikého, neznámého a umříti v záhadném 
pohledu veliké síingy. 

Cítil, že každým poznáním, každým reali- 
sovánim tužby odnímán jest životu půvab a 
duši vzlet. (Pokračování.) 



98 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 7. 



BOH. BAUSE: 



Smrt a spánek v přírodé. 




tiiímpotách dne, po 
rušném shonu čilého 
života vznese se slav- 
nostní klid noci na ví- 
čka umdleného člo- 
věka, aby omlazujícím 
spánkem posilnila jej 
k nové práci. Nastává 
přestávka v uvědomě- 
lém životě duševním. 
Jsou-li smysly bránj', jimiž dojmy vnějšího 
světa do vědomí našeho vcházejí, zavírá se 
při usínání jedna tato brána za druhou a ne- 
víme, co se za spuštěnou oponou v mozku 
našem odehrává. Ač každý člověk prospal 
skoro třet nu svého života a od doby Aristo- 
telovy velcí i malí duchové, fysiologové a psy- 
chologové snažili se vniknouti do podstaty 
spánku, nahlédnouti za oponu ducha odpočí- 
vajícího, zůstal problém spánku právě tak ne- 
rozluštěný jako — problém smrti. 

O spánku a smrti, obou zjevech v lidském 
životě stejně záhadných, přemítá lidstvo od 
svého dětství; hledí objasniti je ze stanoviska 
metafysického, náboženského i přírodověde- 
ckého. Avšak z »věčného spánku« nikdo se 
nevrátil, aby mohl zprávu podati o stavu ze- 
snulých, a kdo vrací se z luhů spánku, přináší 
jen bludné sny, s nimiž věda nemůže mnoho 
poříditi. Přírodní věda může zabývati se ovšem 
jen hmotnou stránkou zjevů, pozorováním, 
p 'kusem a porovnáváním, neboť v celé ústrojné 
říši jsou zjevy obdobné, mluvíme o spánku 
rostlin jako zimním a letním spánku v přírodě 
a pod. 

Nic netrvá na světě věčně. Toť denní naše 
zkušenost. Co jest stvořeno, t. j. cokoli se 
vyvíjí, musí opět zahynouti. Ani země, ani 
slunečaí soustava, ani tvorstvo zemi obý- 
vající nejsou pro věčnost stvořeny. Stuhlost, ne- 
hybnost, všeobecná rovnováha znamenala 
by smrt, jen ve vývoji a pohybu jest život. 
Má li však život počátek, má též konec. Ze 
všech zjevů přírodních jest smrt zjevem noj- 
\šeobecnějším. Těmto věčným zákonům pří- 
rody nepodléhají jen živé bytosti pozemské, 
ale »zub času* hlodá stejně na skále i po- 
mníku »pro věčnost" člověkem určeném. 

Člověk ovšem rád se pokládá za střed 
všehomíra, a vyžaduje pro sebe zvláštní ně- 
jaké postavení v ostatním tvorstvu. Zatím jest 
jen částí nepatrnou i na této zemi, která jest 
jen práškem v nekonečném prostoru světovém, 
jehož nekonečnost obmezeným svým rozumem 
chápati nemůžeme. Pokud ale běh věcí — 



v mezích nám dostižitelných — nás poučuje, 
jest smrt fysiologickou nutností; jest největ- 
ším dobrodincem pro všechen vývoj a pokrok 
v tvorstvu Názor tento by měl zobecněti. Jen 
špatně pochopené náboženství vylíčilo přiroze- 
nou smrt jednotlivce jako trest za prvotní hřích 
a obklíčilo přirozené zakončení života hrůzami 
a strašáky pekelnými. Těšme se ze života, 
piikud tepna žití k činnosti jiným prospěšné 
nás povzbuzuje a klidně ustupme následujícím 
generacím, když cítím.e nezbytnost a únavu 
pozemského působiště. 

-Nesmrtelnými* do jisté míry mohou býti 
jen jednobuněční prvoci, kteří neumírají, ný- 
brž prostě se rozdělují ve dvé a tyto obě 
dcery dále žijí. Původní prvok, který se roz- 
dělil, zmizel pouze jakožto jedinec. Po jedinci, 
jenž odumřel, nezbude žádné mrtvoly. Teprv 
u vyšších, složitějších bytostí jest tělo z růz- 
ných ústrojů složené smrtelné; za část dále 
žijící, tedy obdobně s prvoky nesmrtelnou, 
možno pokládati pouze ono plasma zárod- 
kové, v potomstvu dále žijící, které udržuje 
kontinuity střídajících se pokolení. — 

Nesmrtelnost přisuzoval také člověk vždy 
ien svým bohům, uznávaje pro sebe nutnost 
smrti. V lidové pověsti o věčném židu Aha- 
s ve rov i jeví se i myšlenka, že tento úděl 
bohů pozemčanu stal by se útrapou, že smrt 
jest potěšitelem, jedinou nadějí, jímž v dozírnu 
ukončen má býti život se všemi svými sví- 
zely. 

Jsou mudrci, kteří prohlašují život za trest, 
nikdy trestem nemůže býti smrt, osvobozu- 
jící závěrek pouti pozemské. 

V tomto duchu bralo se též symbolisující 
umění starověku: 

V duchu Homerových ideí (II. v. 681, 82) 
představovali umělci smrt a spánek jakožto 
dva mladistvé blížence, sobě podobné. Na 
desce cedrové ve chrámu Junony v Elisu 
odpočívají oba chlapci v náručí noci. Jeden 
jest bílý, druhý černý; jeden spí, druhý zdá 
se spáti ; oba leží s nohami skříženými. 

Podobu spánku se smrtí ve sbratření obou 
vidíme u řeckých umělců provedeno na so- 
chách Lakedemonských ; jinde představena 
smrt v podobě krásného mladíka, spícího neb 
nesoucího obrácenou pochodeři.") 

Nikde zde není příšerných koster, jež, po- 
kud se u starých vyskytují, znamenají larvy 
(larvae), zlé, neklidně těkající duše zločinců, 
na rozdíl od Larů, klidných, blažených bož- 
stev domácích. — 

") Srov. Lessing : Wie die Alten den Tod gebildet. 



ČÍSLO 7. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



Také písmo mluví o »anděli« smrti; teprve 
později, když smrt líčena za výchovnými 
účeli hrůzami a strašáky jako trest za hřích 
prvotní, užíváno symbolu kostlivce. Ve stře- 
dověku malují ještě zaschlé mumie, teprv 
později poznána stavba uměle vázané kostry, 
která ve skutečnosti ovšem k pohybu jest 
neschopna. 

Již Lessing přimlouval se za to, aby umělci 
vrátili se k "líbeznému obrazu starých, zavr- 
huje nepřirozené zosobnění smrti podobou 
kostlivce. 

Podoba spánku se smrtí jest běžným ob- 
razem ; jenže smrt jest věčným spánkem, 
z něhož není probuzení, spánek však jen 
částečné zatemnění života duševního. Stav 
střední, .smrt zdánlivá<', jest u mnohých 
živočichů opatření velmi prospěšné, ochranné 
pro dobu životním podmínkám nevyhovující. 

Spánek, t. j. onen fysiologický stav, kde 
hlavně buňky mozkové k práci stávají se ne- 
schopnými a činnost smyslii se zastaví, jest 
jakási otrava únavy, při níž i jiné ústroje 
práci svou zvolní, na míru nejmenší uvedou, 
nebo i úplně zastaví. 

Jestliže bdíme, jsou buňky mozkové stále 
udržovány v činnosti; ústroje smyslové jsou 
na stráži a zásobují mozek dojmy světa vněj- 
šího. Mozek reaguje na tyto dojmy pohyby 
a výkony všeho druhu. Touto prací nastává 
únava jako u každého ústroje. V krvi hro- 
madí se onen zvláštní jed únavy až do té 
míry, že buňky mozkové konečně službu vy- 
povědí. Ospalost dostavuje se pozvolna, chce- 
me-li ji přemoci, jest třeba vždy silnějších 



dráždidel. Při monotónní přednášce o před- 
mětu nezajímavém klesají víčka mimovolně a 
jen s namáháním ubráníme se dřímotě. Jinak 
při předmětu dráždivém, zajímavém. Ale ko- 
nečně nepostačují ani dráždidia nejmocnější. 
Voják ve válce pochody zemdlený usíná 
chodě nebo při hřmění děl. Mozek jest ochro- 
men, zásoba jeho látek výživných a kyslíku 
jest vyčerpána. Vervvorn pod drobnohledem 
dokázal, že při vysílení buňky gangliové sku- 
tečně strávily se všechny látky zásobní. 

Ku práci potřebuje tělo jistou sumu příz- 
nivých okolností životních, světlo, vláhu, 
teplo a pod. Spánkem nahrazujeme si denní 
spotřebu. Když nastanou déle trvající nepříz- 
nivé okolnosti, dovede si člověk kulturními 
prostředky opatřiti náhražky za přirozené 
světlo a teplo, vymaniti se z uspávajícího 
účinku noci a zimy. 

Ne tak živočichové : Temno noci nutí vět- 
šinu, nejsou-li přizpůsobeny na noční život 
— k zastavení činnosti, a podobně, když 
dlouhá zima hrozí jim záhubou. Mrazy nutí 
pak žáby, ryby, hmyz i rostlinstvo obmeziti 
život na minimum. Do zimního spánku upa- 
dají netopýři, svišťové, syslové choulíce se 
do polohy, jakou zaujímali v lůně mateřském. 

Jistě že by veškeré tvorstvo, potřebujíc od- 
počinku, přizpůsobilo se rytmickému střídání 
dne a noci, kdyby životní podmínky jeho ne- 
byly tak různé. 

Bezbraní kopytníci a hlodavci vydávají se 
pod ochranou nocí na pastvu a hledání po- 
travy, noční šelmy plíží se za temnoty noční, 
aby kořist svou překvapily. (Dokončení.) 



KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 



esužuj se tak, Vášo,« 
promluvila; »hleď, ty 
odejdeš, práci najdeš 
a byt taky a my tu 
zatím zůstaneme. Až 
všecko opatříš, psaní 
nám napíšeš, přijedeme 
za tebou. Však nás 
zatím nevyženou. Ani 
jsi mi nedopověděl, jak 
potom bylo dále s tebou, když tě ten pán 
k sobě pozval. ■_ Už bych řekla, že všecko se 
obrátilo k lepšímu . . .« 




»Ba, pravdu máš,« odpověděl, »k lepšímu 
se všecko obrátilo, ale jistě jen proto, že jsem 
se dostal pryč z Velenova. Bylo to takhle. 
Přišel jsem já na úřad k tomu pánovi. Dal mi 
peníze a povídá mi: >>Takhle, jak jsi, bys 
chtěl jít tátovi na pohřeb? Což si nemyslíš, 
že by se ti vysmáli? Abys vypadal přece 
kloudně, shledal jsem ti ňáký šat. Syn student 
z těch věcí vyrostl, ale tobě snad padnou a 
zima ti v nich taky nebude. «« — Kouknu, na 
dvou židlích toho byla celá hromada, šatstva 
a taky prádla. Zrovna jsem se toho ulekl. — 
Milostpane, povídám. Pánbůh jim zaplať na 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 7 



stokrát, ale tohle šatstvo je pro pány . . . kte- 
rak já to na sebe vezmu? . . . neumím v tom 
chodit. — Tu ten pán se dal do smíchu, už 
do konce, když viděl, že jsem se začal třást 
na celém těle. »»Jen si to sbal a odnes si to 
domů,«« povídá, »>však se naučíš v tom cho- 
dit. Smáli se tobě, vysměješ se jim a fijana 
budeš dělat. «< — Tak to stjírám, kus po kuse, 
zrovna dotknout se toho bojím. Co pak tohle 
je pro mne.' — pořád si myslím. Pěkný plášť 
s dragounem vzadu, jak ho nosí vojáci nebo 
strážníci, tlustý zimní kabát, lehčí kabátec, 
myslivecký, se zeleným vyložením, dvě vesty, 
troje kalhoty, holínkové boty. »»Ty jsou po 
kočím, «« povídá pan fořt, » "budou ti vellié, 
ale ty si je vycpeš, až budeš dělat venku, 
aby tě nezáblo v nohy.«< — Potom tam byly 
tří košile, vlněná kazajka, však ji znáš, do 
nedávná jsem ji ještě nosil, vlněný šátek na 
krk, bíle a černě kostkovaný, ty ho znáš; po- 
tom dva páry punčoch a na konec ještě dvě 
čepice, jedna z vlny pletená, druhá pěkná sou- 
kenná, kožešinou vyšitá. Tak to všecko ještě 
vidím před sebou rozložené, jako by to dnes 
bylo bývalo ... A jak to tak skládám, projelo 
mí hlavou, co bude až to přinesu do Vele- 
nova. Kde si to uložím ? Co řeknou ti tam, až 
to uvidí ? . . . Dojista, že jsem to někde 
ukradl . . . Slze mi vyrazily z očí. — Milost- 
pane, vydrala se mi řeč, líbej' odpustit . . . 
smilujou se . . . to být nemůže, aby tohle bylo 
pro mne. Neměl bych to kam dát ... a co 
bych zkusil, kdyby to ve Velenově na mně 
viděli . . . pobrali by mi to, s těla strhali . . . 
Dyf nemám byt, jen se potloukám ze stavení 
do stavení ... A všecko jsem mu pověděl, 
jak a co se mnou bylo. Tak, když on to vše- 
cko zvěděl a po všem se vyptal: >>. . . Máš 
pravdu, chlapče,«« povídá, »»nech to tu zatím 
a vezmi na sebe jenom prádlo, teplý šat a 
plášf. V maštali se převlec a své hadry si tam 
ulož; až tátu pohrbíš, vrátíš se sem, třeba po- 
zejtří ráno a odneseš si to potom. Do lesa 
pracovat už nechoď. .Slyšel jsem, že v sý- 
rárně hledají spolehlivého chlapce na výpo- 
moc. Promluvím s panem ředitelem a řeknu 
mu, aby tě tam vzal. Co ti dají, nevím, ale 
míň toho nebude než v lese, a byt se ti 
opatří. Doufám, že se přičiníš a že mi neudě- 
láš hanbu. Taky dojdi k hajnému a ohlas mu, 
že vystupuješ z práce. «« — 

Jak mi po těchhle jeho slovech bylo a jak 
mi bylo, když jsem se oblékl do těch šatů, 
povědít ti, má zlatá Baruško, ani neumím. 
Zrovna mozek mi to zalilo na chvilku, jako 
velký pán jsem si připadal a divoká radost 
mě pojala při pomyšlení, jak se úženou zá- 
vistí tam u nás, až mě spatří! A tomu hla- 
dovému truhláři až hodím peníze za rakev ! . . . 
Ale ten dým se brzy vykouřil z hlavy a roz- 



plizl se, že nic po něm nezbylo. Jak by chu- 
dák táta se byl potěšil, kdyby mě byl mohl 
spatřit v téhle pýšel . . . Jen mi to napadlo a 
už jsem ho zrovna viděl, jak tam ležel na 
mlátě v kůlničce, kost a kůže, v hadrech, bos, 
s žlutou lysou hlavou a s popelavým obličejem 
a s modrýma rukama křížem složenýma, psům 
vydán, bez voskovice v hlavách, bez růžence, 
bez kříže na prsou. Kde že já bych si to byl 
všecko opatřil a člověk se nenašel, který by 
mu byl vzdal tuhle poslední poctu a službu ! 
Jako pošlé zvíře ho vynesli, jedva oči zavřel, 
proto že už jiní do jeho ubohého příbytku se 
drali . . . 

Tak jsem o tom přemítal, jak jsem se bral 
lesem. Šuměly mi nad hlavou vysoké boro- 
vice, do nichž vítr pral, a nízko nad nimi 
táhly letem rozcárané šedivé mraky. Krupky 
se z nich sypaly a sníh poletoval jako drobný 
prach; až se ten vítr trochu utiší, bude sně- 
žit, pomyslil jsem si, a zítra, až nebožtíka 
povezeme do Těchonic, kdo ví, jaká chume- 
lice nastane . , . Jdu a jdu napořád, zrovna 
jsem utíkal, abych se vrátil do Velenova ještě 
než noc nadejde ; však už se smrákalo a tři 
hodiny ještě nebyly. Takový divný šum a 
praskot byl v tom lese, že jsem se až bál. 
Zdálo se mi, že cosi mluví, řve, pláče a na- 
říká ve větvích nade mnou, něco strašného, 
nadpozemského . . . Potom zas mi bylo, jako 
by nějaký hlas mi hučel do uší, hlas, který 
mě káral a trestal, že nejsem jak se patří, 
že vlastně jen pro tátovu smrt jsem nabyl 
těch krásných teplých šatů, v nichž je mi 
volno, a pro které, když se mi jich dostalo, 
jsem na nebožtíka tátu zapomněl, radoval se 
a v duchu se pyšnil. Ba, pravda! — Kdyby 
táta nebyl umřel, ani starostová, která mi dala 
kožich, ani hrobař v Těchonicích, ani hajný, 
ani pan nadlesní, nikdo, nikdo na světě by se 
byl nade mnou neustrnul ... a já, když mi 
pan nadlesní ty věci dal a tu práci přislíbil 
v nalžovské sýrárně, tolik jsem se zaradoval ! 
Zaradoval vlastně ze smrti otcovy, kterého 
dosud asi zem ještě nekryla! Zastyděl jsem 
se a velká lítost mi padla na srdce. — Ta- 
tíčku milý, zlatý i tatíčku nebožtíčku, prosím 
tě, odpusť mi ... a ty, Pane na nebesích, ne- 
trestej ! zavzdechl jsem, a modlil se, pořád 
jsem se modlil tou cestou černým lesem . . . 

Přišel jsem na místo, kde jsme pracovali 
v lese, abych hajnému ohlásil, že více nepřijdu 
do práce, jak pan nadlesní přikázal. Hajného 
jsem neviděl; bylo zřejmo, že poodešel, už 
z toho, že celá parta si hověla. Jako obyčejně 
k večeru, dřepělo opodál několik ženských 
s velkými nůškami. S podivením bylo, jak 
pozdě přinášely mužům oběd a, když tito po- 
jedli, jak dlouho tam u nich civěly, jako by 
doma co dělat nebylo. Nu, věděly, proč a nač: 



ČÍSLO 7. 



MÁJ 



ročník VI. 



jak se setmělo, odnášely, co jen se nechalo, 
třísky, stlaní, klacky, chvoj a ještě co pod tím 
schovávaly, však jsem viděl a taky se už zmí- 
nil. — Když jsem se přiblížil, muži mě 
patrně nepoznali, neříkali ničeho, jen tak úko- 
sem se na mne dívali; teprve když jsem pro- 
mluvil, po hajném se ptal, jako by bělmo 
s očí jim bylo spadlo. Huby otevřeli, očím 
nevěřili. >j'Tos ty? tos ty?«« — »»Hleďme 
ho! Kdes to sebral ?<« — >»A mordyjel Kde 
pa's nechal kožich ?»« — Přihnali se, obstou- 
pili mě, sahali po mně, hmatali po šatech; 
nic zlého z počátku, jen samé divení se. Po- 
vídám jim, že pan nadlesní mi to dal, a po- 
žádal jsem je, aby hajnému vyřídili, že už ne- 
přijdu do práce, že pan nadlesní mi opatří 
práci ve dvoře. — Tu najednou ten ze Zbo- 
rova, co beztoho měl na mne s vrchu, se na 
mne obořil: »»Kluku, mordyje, za darmo že 
bys tohle byl dostal? To si povídej jiným, 
ale mne tímhle nebalamufl Vyžvanil s na 
nás! . .«« — Nechtě mě, povídám, nejmen- 
šího jsem neřekl! . . . Ale oni jako líti čerti 
do mne, i ty ženské se přihnaly, jedna z nich 
rukou do obličeje mi vjela, poškrabala tvář, 
že jsem ucítil krev, jak mi z rány vysko- 
čila . . . »»Zabte ho, prevíta neřádného !«« za- 
ječela a znovu se po mně rozehnala a, jak 
jsem se ráně uhnul, jeden za rameno, ten ze 
Zborova za prsa mě popad. »»To se ti ne- 
vyplatí !<« zařval . . . Ani pomyšlení, že bych 
byl stačil se jim vymknout, několik ran jsem 
taky dostal, do hlavy, do zad. Dojista by mě 
byli utloukli, kdyby jeden z nich se mne ne- 
byl zastal a mne ještě s jedním, který se po- 
tom k němu přidal, jim nebyl vyrval. Já po- 
tom, jak se mi trochu uvolnilo, vzal nohy na 
ramena a upaloval jsem s místa, co jen jsem 
stačil běžet. Slyšel jsem za sebou křik těch 
ženských — jako zlí psi štěkali . . . také dva 
se za mnou pustili, jeden z nich dokonce se- 
kerou po mně mrštil, a to zrovna ten, který 
přišel zaujmout moje místo a za kterého jsem 
prosil hajného, aby ho ponechal v práci. Se- 
kera mě přeletěla a přede mnou se zaťala 
ostřím do borovice . . . 

Už daleko jsem byl a ještě jsem je slyšel 
křičet a láteřit; dost možná, že se potom ještě 
mezi sebou porvali . . . 

Bez dechu a všecek jako polámán jsem se 
dostal do Velenova, už silně se tmělo. Vítr 
ustal, sníh se sypal. Zaměřil jsem rovnou no- 
hou k truhláři, zaplatil jsem mu za rakev a 



on mi pomohl ji donést do kůlničky, kde le- 
žel nebožtík táta. Uložili jsme do ní nebož- 
tíka a hned jsme ji taky zatloukli. Já jsem 
při té práci plakal, div se mi srdce neutrhlo. 
— Tatíčku, povídal jsem, dej vám Pánbůh 
lehce dřímat na tomhle vašem posledním lůžku 
a zaplať vám za všechno, co jste mi dobrého 
učinil ještě i tou svou smrtí. Co by teď bylo 
ze mne bez vás? . . . nezapomeňte taky při- 
mluvit se u Pánaboha a u všech svatých na 
nebi za toho pána, který měl milosrdenství se 
mnou a s vámi, aby se mu dobře povedlo 
na zemi a po smrti aby s vámi sdílel Boží 
slávu ! — Tuhle řeč mi to vynutilo a truhlář 
zase jinou vedl. »»Co pláčeš pro něho?«« za- 
broukal; »»což mu není dobře? ... a, co ti 
dobrého udělal, zaplatirs mu. Rakev's mu 
koupil a křesťanský pohřeb mu obstaráváš ! 
tak co? . . . A, mordyje! — ta paráda, co ji 
máš na sobě navěšenou! — pověz, kdes ji 
sebral! . . . Jako žebrák^s odešel, namouduši, 
jako ňáký princ se vracíš. — Člověk by řek', 
žes^ to ukraď jemu na slávu! Sakra! . . . «« 
» 'Člověče, neklejte tak nad rakví, <« povídá 
v tom bába Chrástecká, která se přišourala, 
ani jsem ji neviděl; »>že se nebojíte hří- 
chu !<« — A truhlář na to: »»Vlezte mi na 
záda, babo čarodějná! Kdo pa' vás sem vo- 
lal? Přece vy jste se vedrala do toho kvar- 
týru a skrze vás je to, že nebožtík leží 
v kůlně. Teď škemráte, pámbičkujete a mne 
z klení trestáte a sama jste byla po čertech 
málo křesťanská! Hleďte si svého a mne 
nechtě !«« Bába zase se bránila, ona že nic 
za to nemůže a já abych řekl, nezachovala-li 
se jak se patří ke mně a neposkytla-li mi 
noclehu a snídaní. — Mne ty řeči mrzely, ale 
co jsem měl dělat? — Pomyslil jsem si, že 
zítra beztoho táta bude odpočívat v posvěcené 
zemi, a mlčel jsem, aby toho zbytečného mlu- 
vení byl dříve konec. — 

Truhlář pak odešel; jen byl venku z kůl- 
ničky, slyšel jsem ho, an si hvízdal veselou 
písničku ; patrně měl radost z výdělku, však 
taky se rval s nouzí a každý den se mu ne- 
dostalo urobit rakev. Bába Chrástecká ho sly- 
šela taky a brala pohoršení. »>Slyšíš ho?«< 
povídala, »»pohan je to takový! Taky se's 
moh' mne zastat, když jsi slyšel, jak mně 
nařkl. «« — Bábo, jsem jí odpověděl, nesmíte 
se hněvat, ale mně není do mluvení. Kdyby- 
ste věděla, co jsem zkusil! ... 

(Pokračovaní.) 




102 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 7. 




BÁSNÍCI A PANOVNICI. 

^(řajímavou knihu vydal právě Ed. von Mayer 
M^ v známé sbírce »Die Kultur*. Nese název 
»l'"iirsten und Kunstler« a pojednává v několika 
kapitolách duchaplně a s ovládáním velkélio mate- 
riálu literárního a kulturního o mecenášství a vzá- 
jemném poměru panovníkův a umělcův od nejstar- 
ších dob až na naše časy. 

Nás zajímá na tomto místě hlavně stať o mece- 
náších na trůně a básnících, z níž vyloupnouti 
chceme podstatné jádro. 

Nejprve tedy k starověku. Na trůně sedí králové 
hrdinové, jejichž celý život je řetězem rekovných 
skutků, vítězných bitev a vpádů. Jejich hrdinství 
zapadlo by v nepamět, kdyby básník nezachytil 
je svým uměním. 

Odtud ona vysoká přízeň a pocta, jimiž básník 
je králi zahrnován. Jeho postavení je hned za 
králem a kněžstvem, jeho poesie není prosta vý- 
znamu náboženského. Isaiáš, Hezekiel, Jeremiáš, 
žalmisté jsou poety ; Homer, Hesiod, Pindar a 
Sofokles dovršili v dílech svých náboženství olymp- 
ské. Alexander Velký lká nad hrobem Achilleovým, 
že nenašel svého Homera, Augustus daří přízní svou 
Vergila a s počátku i Ovidia. 

Sevšjdněním života nastává i tu změna. Ztrácí 
se nábožský význam poetův; není ho již potřebí 
jako opěvatele velkosti bohův i rekův. Ale přítom- 
nost básníkův a umělců dodává královským a kní- 
žecím dvorům zevního lesku. Každý dvůr má svého 
"dvorního poetu«, ale otevírá se též jiným básní- 
kům a umělcům. U Hieróna I. krále syrakuského, 
setkávají se Epicharmos, Simonidés, Bakchylídés, 
Aischylos a Pindar; bagdádský dvůr Harúna ar-Rašída 
pln je básníkův i učenců; ve Spanělích okázale ví- 
tají je maurské dvory v Cordově, později v Seville, 
Granadě a Toledu ; v Itálii slyne pohostinstvím pro 
básníky hlavně dvůr Ferrarský. Každý troubadour 
ví, že vlídně přijat bude u hraběte z Provence, 
z Toulousů a z Montferratu, u knížete Aragonského, 
Kastillského a Portugalského, co německým minne- 
sángrům kyne stůl a číše v Kleve, v Eisenachu, 
v Míšni i ve Vídni. 

A tak tomu i v dobách pozdějších. Skvělý kruh 
básníků a umělců tvoří kolem sebe Kristina Švéd- 
ská ve Stockholme, Bedřich Velký v Sanssouci, 



Kateřina II. v Petrohradě, Ludvík I. a Maxmilián II. 
v Mnichově, a dvůr Výmarský přímo proslavil se 
tím, že jeho hosty byli Wieland, Goethe, Schiller 
a Herder. 

A abychom ani příkladů slovanských, jichž kniha 
neuvádí, nezapomněli, vzpomeňme, že dle Byronova 
Mazeppy Jan Kazimír básníky zván byl Polský 
Šalamoun, a že »to dvůr byl herců, borců svět, 
kde každý dvořan rýmy plet,« že potulní pěvci 
rádi vídáni byli též u dvora našeho Václava II., a 
že staročeskému veršovníku Simonu Lomnickému, 
jenž byl jinak dle vlastních slov »veliký hříšník 
a libé Venuše milovník*, dostávalo se hojných pod- 
por a přízně od pánů z Rožmberka, z Hradce i od 
dvora královského. 

Panovníci obklopuji se básníky a daří je úřady 
i dary, tu z rozmaru velkých a mocných, tu z pravé 
lásky k uměni, někdy ze samolibosti, očekávajíce 
oslavu v dílech básnických, a někdy jen ze'strachu 
před jich'satirou a vtipem. 




HANNA KVAPILOVA 
ve hře >V říši tulipánků« 



CISLO 7. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Slunce přízně jejich také nejen vychází, ale též 
zapadá. To pocítil již Vergil, i Ovid, když skládal 
své verše ve vyhnanství, to zkusili na sobě i Tasso, 
Camoes, Corneille, Racine a mnozí jiní. Během času 
zvrhl se celý původně pěkně myšlený poměr, tu 
vinou básníků — jinde vinou mecenášův, a tak 
z dob nejnovějších zaznamenává kniha jen dva pří- 
klady mecenášské přízně : něm. básník Detlev von 
Liliencron požívá pense císaře Viléma II., básníku 
Gustavu Falkeovi dostalo se podobného zajištění 
od města Hamburku. 

Spisovatel vyslovuje v závěrku stati naději, že 
snad po staletích básníci a panovníci znovu se 
shledají v novém poměru a svazku mecenašském. 
Potud pan von Mayer. Ale mně se zdá, že není 
proč litovati dob, kdy básnik chován byl při dvoře 
jako alchymista, astrolog nebo dvorní šašek. 

Jinde tkví kořeny básníka, on není povolán 
baviti vznesené panstvo, ani lichotiti jich sla- 
bostem. Poslání jeho určuje mu jiné místo. Jako 
strážce nejdražších statků lidstva, krásy, lásky 
a svobody, musí přímo zvednouti hlas svůj až ke 
trůnu, obklopený Potemkinj' a lichotníky, jde-li 
o potlačenou lidskost. Jako oni starozákonní pro- 
roci při dvorech králů má se zjeviti před trůnem, 
varující, kárající i prosící. A velký básník může 
se toho odvážiti. Síla umění jest dosud tak fasci- 
nující, a zvedne-li ono hlas, slyšet je po celém světě. 

»Veliký« Viktor Hugo nemilosrdnými patirami 
tepe »malého« Napoleona III., Lev Nikolajevič 
Tolstoj předkládá carovi své návrhy na umírnění 
sociální bídy lidu ruského, Sienkiewicz obsáhlým 
listem svým k císaři Vilému II. protestuje proti 
potlačování lidu polského na Poznaňsku. V době 
krutého pronásledování židů v Rumunsku mladá 
americká poetka Emma Lazarus ve svém veršo- 
vaném listě volá ke královně rumunské Carmen 
Sylvě: > O matko, poetko, královno v jedné osobě! 
smiluj se a zachraň jej, (Israele), také on je tvým 
synem. Pro Davida, básníka, který jest králem 
všech, kdo zpívají; pro spásu svého vlastního lidu, 
který sdilí s ním zákon, hymny i modlitby, pro 
toho, který byl obětovaným — jeho bratrem — 
pro Krista!* 

A ještě jeden krásný příklad. V pozůstalosti 
velké básnířky anglické Elisabeth Barett Brow- 
ningové nalezl se koncept dopisu jejího z r. 1857, 
adressovaný Napoleonu III.: »Sire, jsem pouze 
žena a nemám žádného jiného práva na po- 
zornost Vašeho Veličenstva, než právo nejslabšího 
vůči nejsilnějšímu. Vám je asi neznámo mé jméno 
jako ženy anglického básníka a malé básnířky an- 
glické. Svému vlastnímu panovníku nepodala jsem 
nikdy žádnou žádost a nevyznám se ve způsobu 
mluviti s králi. Ač ztrávila jsein život celý ve stu- 
diích a myšlenkách mezi velkými lidmi (aspoň 



mrtvými), nemohu necítiti rozpaků, mluvíc s cí- 
sařem Napoleonem. Mějte trpělivost se mnou pro- 
sebnicí. Neprosím za sebe. 

Četla jsem s vlhkýma očima a přetékajícím 
srdcem . , . knihu nazvanou »Contemplations<, 
sepsanou mužem, jenž provinil se proti Vám ve- 
lice v některých svých politických spisech a jenž 
nyní odpykává své prudké výrazy a neomluvitelné 
výroky v e.xilu na Jersey. Neznám muže toho, 
nikdy jsem nevidě'a jeho tvář a nejdu jej obha- 
jovat. Ale poněvadž nelze jej omluvit, myslím, že 
mu lze odpustit. Neboť tento muž je velikým bás- 
níkem Francie, a císař, jenž je strážcem její slávy, 
měl by vzpomenouti na něho a nenechati jej za 
hranicemi. Ah, Sire, co bylo napsáno o »Napole- 
onovi malém« netýká se Vašeho Veličenstva, Vás 
týká se však, aby žádný dějepisec pozdější ne- 
napsal : »Co Napoleon III. vládl, Viktor Hugo žil 
v exilu*. Vás týká se, aby až lid váš počitati 
bude vděčně muže obchodu, zbraně i věd, zajištěné 
Vámi Francii, žádný hlas nereptal : A kde jest náš 
poeta? Vás týká se, že nechťsi jeho vyhnanství 
ospravedlňují státníci a politikové, zbaviti nemůže 
to vzdechu lidi citu a krve a hlavně ženy, jako já 
jsem. Vás týká se, aby až Váš mladý milovaný 
princ bude čísti tyto básně (a když přejete si, aby 
měl povahu pravého prince, přejete si, Sire, aby 
takové věci jej pohnuly), radostně připomněl si, 
že jeho císařský otec byl dosti veliký překonati 
tohoto velkého básníka velkodušností. — — — 
Odpusťte tomu nepříteli, žalobci, utrhači. Překonejte 
jej svou šlechetnosti. Nenechte, aby jedna slza 
těch, kdož se mu obdivují, padla na Váš purpur. 
Učiňte výjimku s ním, jako Bůh s ním učinil vý- 
jimku, když učinil jej geniem, a povolejte jej bez 
podmínky zpět do jeho vlasti a k hrobu jeho dcery. 



Věřila jsem, že vykonáte velké činy. Chci vě- 
řiti také, že šlechetně odpustíte. Budete také v tom 
Napoleonem. « 

V takovémto poměru, jako neohrožené zastánce 
pravdy, apoštoly lidskosti a žalobce křivd chtěli 
bychom viděti básníky na stupních trůnů, ne jako 
placené lokaje a dvořeníny velmožův a panovníků. 
Ti, kdož užívají jejich mozku a krve, jsou povinni 
platiti slušně jejich práci, instituce veřejné starati 
se mají o jejich zaopatření pro případ stáří a in- 
validity, dejte jim ceny a stipendia, ale neberte jim 
neodvislost umělce, hrdost pracovníka, důstojnost 
člověka. Přečtěte si článek Zolův >Peníze v litera- 
tuře* a nebudete toužiti, aby vrátily se ty 
staré doby mecenášství, kdy básníci žebrali u dvora 
za pense, a kdy jeden z francouzských spisovatelů 
podepsal se v listě ku kardinálu Mazarinovi : »Vaší 
Eminence nejponíženější a nejoddanější sluha a 
pensionista . . .< — a — 



104 



ročnIk VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 7 



= V= z ČESKÉHO ŽIVOTA=V = 

-■" Prof. Dr. E. Maixner 60 let. Jsou jména 
skromných pracovníků, která se zalesknou zaslou- 
ženým uznáním teprve v budoucnosti. Kdo o díle 
prof. Mai.xnera spravedlivě přemýšlí, musí však 
uznati už dnes, že tento vynikající lékař, učitel, 
badatel a spisovatel náleží k nejlepším silám sou- 



intelligcncí. Dobrý vůdce mladých, jež vede k práci, 
spravedlivý e.xaminator pravé míry, před něhož vždy 
bez obav předstupoval snaživý student a — last 
no; least — pravý přítel nemocných, kteří mu za 
jeho rady odměňují se láskou a oddaností řídkou 
v našich dobách — tot prof. Mai.xner, od svých 
počátků vědeckýcli na německé ještě universitě až 
podnes týž. Nezměnil se, co ho známe, ani léta 




A. Papáček: Dřevěné domy ve Vrajté. 



časné české medicíny; jméno jeho v dějinách lékař- 
ství českého nikdy zapomenuto nebude a zapomenuto 
býti nemůže. Svou vydatnou prací v boji proti tu- 
berkulose zapsal se do srdce všech trpících i lidu- 
milů. Vědecká literatura česká, af otevřeme který- 
koli ročník lékařských časopisů, přináší co rok nové 
práce z jeho pera, jak pozorování a výzkumy vlastní, 
tak správná poučení o současných vědeckých ná- 
zorech té které otázky, proniknutých jeho vzácnou 



mnoho nezměnila jeho fysiognomie tělesné a du- 
ševní. Ve vnitřním životě lékařském jako praktik a 
spolehlivý, taktní konsiliář, ve veřejnosti české jako 
vysokoškolský vědec a vychovatel odborného do- 
rostu, jako odborník pilný, známý doma i za hrani- 
cemi nechť ještě léta plodné práce zdarem koruno- 
vané přinese svému národu, který miluje skutky 
pravé humanity, šťasten svou prací a spokojen po- 
ctivě vykonaným životním úkolem. — s — a — 



číslo 7 



MÁJ 



ročník VI. 



— Spectabilis !(K pětasedmdesátým naro- 
zeninám politického buditele.) V praž- 
ských ulicích v hořejší části Nového Města potká- 
vají lidé starého svěžího pána. Málokdo ho zná 
takřka nikdo z mladších nepozdravuje — jenom 
starší lidé vzdávají mu úctu a při oslovení užívaj' 
slova : spectabilis. Den co den kráčí neznámý 
stařec k Měšťanské besedě, do čítárny Českého klubu 
kde scházíval se ještě před nemnoha lety s Riegrem 
Tomkem . . . Ach Bože, kdybychom měli jmenovat . . 
co drahých hlav už do Českého klubu nedochází 
Starý pán jakoby se už do tohoto světa nehodil . . 
chodí ulicemi zamyšlen, zadumán, kolem domu, na 
němž poprsí Palackého a v němž umřel slavný jeho 
zeť Frant. Lad. Rieger, jakoby krok uvolňoval a na 
dávné, slavné doby vzpomínal. Jak by nevzpomínal 
starý, pětasedmdesátiletý pán, kdysi pravou 
rukou Riegrovou zvaný? Bylo to právě před domem 
Riegrovým. Soudruh soudruhu starého pána ukazo- 
val a řekl : »Podívej se na tohoto muže . . . kdysi 
osudy národa rídíval, ministrem mohl býti, starostou 
královského hlavního města Prahy několikrát byl 
zvolen, ale vládou nikdy nepotvrzen, předním poli- 
tickým buditelem národa byl — chůd zůstal, ale 
za to je do opravdy spectabilis!* 

A. O. Z e i t h a m m e r ! K. 

-- Jan A. Vížek. Dochází nás z Rožďalovic 
zpráva, že tam po dlouhém a trapném utrpení do- 
konal v neděli dne 3. listopadu t. r. spisovatel 
a učitel na Král. Vinohradech pan Jan A. Vizek 
v nejkrásnějším věku 38 roků. Zesnulý patřil mezi 
literáty, o nichž možno říci, že svoje tácky s Musou 
považuji za chvíle svého života nejvzácnější a že 
k pracovnímu stolu, u něhož literárně tvoří, při- 
stupují s posvátnou náladou. J. A. Vížek přišel 
několikráte do naší redakce, které nabídl veliký 
román ze současného života. Dílo nebylo 
ještě zralé, cosi mu chybělo, aby mohlo býti za- 
řaděno do belletristického týdenníku spisovatelské 
družiny — ale bylo v něm přece jenom mnoho 
známek, slibujících utěšený rozvoj. A kdyby jiného 
nebylo, toto neznámé dílo zesnulého autora oprav- 
ňuje k povzdechu nad předčasnou smrtí Vízkovou 
i z kruhů literárních. 

— Dřevěné domy ve Vrajtě. Z umělecké mapy 
A. Papáčkovy přinášíme nový příspěvek. Stu- 
die tato je ukázkou lidových staveb z poněmče- 
ného městečka Vrajtu na úpatí Krkonoš. 

— Výstava českého skla. Co nevidět zahájena 
bude výstava českého porculánu, na kterou jsme 
již upozornili. Pořadatelům poštěstilo se získati před- 
měty, vynikající kvalitou i počtem kusů. Není po- 
chybnosti, že sympatický podnik skvěle se vydaří. 
A právě tato výstava probouzí v nás přání, aby 
měla co nejdříve následkyni, která by na poli na- 
šeho domácího výtvarnictvi organicky doplnila — 
výstavu krásného a světoznámého na- 



šeho skla křišťálového. Poněvadž se pro- 
slýchá, že pořadatelé nynější výstavky se touto 
myšlenkou skutečně obírají, těšíme se, že co nej- 
dříve shledáme se v sálech nynější výstavy s vý- 
běrem uměleckých výtvorů českého skla. Kdyby 
se vystavilo jenom to, co je ve známějších sou- 
kromých sbírkách nahromaděno — jsou to přebo- 
haté exposice velikého významu uměleckého a kul- 
turního — byl by získán materiál, jenž by impo- 
noval celému světu. Není ovšem pochyby, že ma- 
jitelé soukromých těchto sbírek — jedna z nich, 
vzácná kolekce dvojitého skla, má v zasvěce- 
ných kruzích proslulou pověst — pro výstavu s nej- 
větší ochotou zapůjčí svoje poklady, širší veřejnosti 
posud neznámé. — r. 

— Zajímavý umělecký nález. Dovídáme se, že 
neúnavný náš badatel, archivář Jan H era i n nalezl 
cenné a krásné památky sochařské, pocházející 
z villy Ameriky na Novém Městě. Vypátral dvě 
sochy faunů, dílo to mistra Matyáše Brauna, 
jež nalézaly se druhdy na pilířích hlavního portálu 
ohradní zdi villy Ameriky a fontánu, jež stávala 
v zahradě téže villy. Je skutečně s podivením, co 
v Praze ukryto uměleckých pokladů 1 — r — 

— Živnost paní Warrenové. Zajímavá tato hra, 
která na tolika evropských scénách měla úspěch, 
neměla na jevišti Národního divadla očekávaného 
štěstí. A přece se hrálo velmi dobře, výprava byla 
velmi pěkná a z duchaplnosti Shawových ne- 
ztratilo se překladem p. Muškovým nic. 

Úspěch umenšila vleklost posledního aktu. Če- 
ského diváka činí nejkrásnější hovory po 10. ho- 
dině noční netrpělivým. Nevyvrcholi-li se akt ke 
všemu dramaticky účinným koncem, spěchá z di- 
vadla neuspokojen. Nespokojený divák je nebez- 
pečným referentem. 

Virtuosně hrála paní HiJbnerová ředitelku po- 
dezřelých hotelů. Že nám ji učinila srozumitelnější 
nanesením lokálních barev, prospěla jen roli. Scény 
její ve II. a posledním aktu byly požitkem pro di- 
vadelní mlsouny. SI. Dostálová představuje si 
Vivii jako ledově střízlivého filosofa. Důsledně pro- 
vedla tak svou roli, ale jedinou sympatickou po- 
stavu hry nepřiblížila tlm srdci divákovu. Hrála 
v rámci tohoto pojetí znamenitě. Pan Deyl měl 
mírniti nehoráznosti textu hrou. Pan Seifert 
k plné charakteristice Croftse dospěl teprve ve III. 
aktu, ale tu si podle chuti zahrál. Pan Sedláček 
trapnou ubohost rektorovu maskoval groteskní ko- 
mikou — bylo to útlocitné, ale autor mluví 
mnohem jízlivěji touto figurou. 

Pro reprisy stálo by za pokus zrevidovati text 
posledního aktu. Několik škrtů a zhuštění scén by 
snad prospělo tak cenné práci. A. 

•• Freska v bývalém paláci hraběte Straky 

(»U sedmi čertů« na Maltézském náměstí), nedávno 
odkrytá, jsou tak veliké hodnoty umělecké, že roz- 



106 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 7. 



hodnou o osudu celé budovy — že bude totiž 
zachována. Malby tyto, které bohužel zůstanou 
proto torsem, poněvadž hlavni pole plafondu chybí, 
připomínaji rázem i technikou komposice Anni- 
bale Carracciho a Le Brunovy. Praha získala odkrytím 
jich umělecký skvost prvního řádu. Není pochyby, 
že o zbourání domu nelze už mluviti. Má-li se za- 
chovati, jest zajisté nejsprávnější myšlenka primá- 
tora dra. K. Groše, jenž při návštěvě paláce pronesl 
mínění, že by akademie hraběte Straky z pocty ke 
svému zakladateli měla dům zakoupiti a obnoviti. 
Připomínáme, že freska tato byla pojata do sbírky 
Soupisné komise. — si — 

^^Antonín Sova: Lyrika lásky a života. 
Jiří Mahen: Plamínky. — Michael 
Zouzal: Golgota. — 

Novou svou knihou básní sotva uspokojí Ant. 
Sova ty, kdož milovali jeho či- té a krásné nálady 
a krajiny ze starších jeho bá-nických sbírek. Po 
knize revolt Vybouřené smutky zdálo se, že 
nastalo v duši básníkově utišení ; v knize Ještě 
jednou se vrátíme v nejednom čísle dýchalo 
to onou jemnou a delikátní poesií, známou z jeho 
prvn ch knih, tak že nescházelo ani těch, kdož 
soudili, že kniha ohlašuje návrat básníkův k pů- 
vodnímu jeho tónu. Ale nová kniha Lyrika 
lásky a života sotva naději tu posiluje. 
V onom subtilním postihování všech nálad a stavů 
duše, v onom nervosním chvění jeho strun znovu 
jej poznáváme, ale jak vzdálena je kniha jeho od 
Intimních nálad neb od sbírky Soucit a 
vzdor! Tam jas, pohoda, liché, jemné snění, 
zde duše neuspokojená, zahoi^klá, skoro byste řekl 
otrávená bolestí, pochybami, nedůvěrou v sebe 
i v jiné, rozporem skutečnosti a ideálů, stále se 
mučící i mučená. »Co nezkojeno, velká křídla 
hledá a plamen věčný, by v něm umíralo* a 
»Věčný nepokoje znamená ta kolise mezi touhou 
po výši a srdcem ženy, kteié dole pláče. V knize 
Sovově jsou básně sugestivní síly, velké umělecké 
potence, ale v jeho starších sbírkách bylo více 
poesie. — Náladou knize Sovově dosti blízké jsou 
Plamínky Jiřího Mahena, zpověď mladé 
duše, hledající cestu k světlu, ale tápající ve tmách 
nejistot, trpící a zoufajíc!. Ale to vše jen matně 
tušíme, obraz kupící se na obraz, symbol na sym- 
bol učinily knihu málo jasnou a srozumitelnou. — 
Evangelia o utrpení a smrti Kristově zveršoval 
Michael Zouzal ve své legendě Golgota, 
již věnoval polskému mistru Janu Stykoví. Přidav 
jen málo z vlastního — motivace zrady Jidášovy 
— přidržel se ve všem te.xtu Písma, jejž s básni- 
ckými příkrasami a větší epickou šiří vypravuje 
obratně, ale bez hlubšího prolnutí látky a vyššího 
vzletu. — a — 

■^ Činohra proti opeře. Stály proti sobě, proto- 
že jedna překážela druhé. Od jakživa byla v Ná- 
rodním divadle starost, jak rozluštiti těžký oříšek. 
To bylo prostě nemožno, a proto už ode dávna 



dělo se vše možné, aby povážlivému tomuto ne- 
dostatku bylo odpomoženo. Během doby vyvinul 
se mezi stejně oprávněnými uměleckými tělesy 
antagonismus, jenž se pořád přiostřoval a ústav 
poškozoval. Víme, že podniknuty různé kroky, 
a že hledána odpomoc. Selhal pokus s adapto- 
váním místností u Stajgrů, a řešení otázky se na 
nijaký čas posunulo, aby při první vhodné pří- 
ležitosti dostalo se znovu na denní pořádek. To 
se stalo, když obec pražská koupila palác hraběte 
Sylva-Tarouccy. »Jízdárna Sokola . . . hoj, to by 
byl pro naší činohru zkušebný sál jako stvořený, snad 
dokonce pro intimní jeviště, po němž již dlouho se volá«, 
ieklo se, ale nápad, jak všeobecně známo, narazil 
na tuhý odpor. V Národním divadle tísnili se dál, 
opera žalovala na činohru, činohra zase na operu, 
nějaký čas to zase šlo ... ale věčnost to trvat 
nemohlo. Konečně našla komise pro činohru zna- 
menitý zkušebný sál — na jižním cípu ostrova 
Žofína. V místnostech, kde se kdysi nalézaly mo- 
tory pro pohon dynamických strojů, osvětlujících 
žofínské sály, budou co nevidět naši páni re- 
gisseurové konat zkoušky s činoherním personálem. 
Prospěch z tohoto šťastného rozřešení palčivé otázky 
bvidou míti ovšem umělecké sbory oba, činohra 
i opera, jejichž dávný antagonismus tím konečně 
nadobro odstraněn. 

^ Kostel sv. Václava v podskalské čtvrt' 
v desolatní odranosti své čeká na konečnou restau- 
raci. Radí se o něm komise, znalci, neznalci, píše 




Románská okna v kostele sv.iVáclava. 



ČÍSLO 7. 



MÁJ 



ročník VI. 



se o něm — pak zase mlčí. Jako vykřičník po 
straně neukončeného dramatu klademe dnes do 
listu obrázek románských okének této stavby pa- 
mátné, sedm věků již pamatující. 



dojala autorku, paní Růženu Svobodovou. Když 
spatřila smutnou žebračku a slyšela její bolestný 
pláč — nahlas se rozplakala nad tím malomocným, 
ubohým stářím ! K. 



■- Jubileum Spolku českých spisovatelů belle- 
tristů Máje připadá na den 27. listopadu letoš- 
ního roku. Tohoto dne před dvaceti lety shro- 
máždilo se o půl 11. hodině dopol. 26 spisovatelů 
ve zvláštní místnosti Choděrova restaurantu, aby 
uskutečnili dávnou myšlenku spisovatelské organi- 
sace. Schůzi předsedal Aug. Eug. Mužik. Když 
bylo shromáždění jednomyslně schválilo zřízení 
spolku, jemuž dáno jméno Máj, zvoleni do vý- 
boru: A. E. Mužík, předseda, J. Červenka, 
O. S. Kostelecký (Seykora), Fr. Kvapil, 
A. Klose, M. A. Šimáček; náhradníky A. Kl á- 
šterský a A. Sova; revisory J. Antoš a 
F. X. Svoboda. 

-^ Hanna Kvapilová v roli smutné stařenky. 
V Národním divadle přijali veselohru paní Růženy 
Svobodové »V říši tulipánků*, kterou scénoval 
dramaturg Jaroslav Kvapil. Ve hře objevují se tři 
stařenky: veselá, zvědavá a smutná. Dvě měl re- 
gisseur dobře obsazeny, ale s třetí měl potíž. Zkusil 
to s jednou, zkusil to s druhou episodistkou, ale 
ani jedna mu nevyhovovala. Komu jen dát stařenku 
smutnou, roličku zcela nepatrnou, nicotnou? Ba- 
bička promluví na jevišti pouze tyto věty: »A když 
ona ta smrtička tak dlouho nejde. (Rozpláče se.) 
Voničku mám v šátečku pro mdlobu. Pro mdlobu !« 
Regisseur přijde domů a vypravuje svojí ženě, paní 
Hanně Kvapilové, jaké má trampoty s tou smutnou 
stařenou. Umělkyně se podívá na roli, chvilku 
přemýšlí a konečně praví: »Já ji zahraji sama.* 
— Byla generální zkouška. Za kulisami šourá se 
vetchá babička, nuzně oblečená, unavená, oči vy- 
haslých, tváří svráskovatělých. Běží kolem divadelní 
sluha, podívá se na bábu, přistoupí k ní, popadne 
ji za rameno a zvolá: »Kam pak? Tady nemáte 
co dělat . . . koukejte, ať už jste venku.* — Sta- 
řena se šourá ke kulisám a postaví se skromně 
do koutka. Zkouší se druhé jednání. Vystupují na 
scénu tři stařenky. Paní Kvapilová učinila svou 
umělecky promyšlenou maskou a procítěným před- 
nesem několika slov hluboký dojem — ale nejvíc 



■" Baterie mrtvých. Nové obrovské plátno vy- 
stavuje pod tímto titulem Václav Sochor 
v domě vídeíiské zahradnické společnosti. Je to 
opět episoda z nešťastné bitvy u Králové Hradce 
jako proslavená jeho »Srážka jízdy u Stře- 
zetic«. »Baterií mrtvých* bylo nazváno a pomní- 
kem vyznačeno jedno ze stanovišť dělostřeleckých 
u Chlumu, která měla ohnivou palbou alespoří 
zdržet útok pruské gardy. Ale jehlovky německé 
byly příliš mocny — vše ustoupilo, jedině baterie 
vedená setníkem z Groebenu necouvla. Tím zachrá- 
nila mužstvo sousedních a překazila odříznutí této 
části armády. Setník z Groebenu padl tu téměř se 
všemi dělostřelci. Jenom třinácte těžce raněných 
odneseno bylo do lazaretu. Mezi nimi poručík 
Mecke, který je nyní podmaršálkem. Obraz 
Sochorův, zvěčfiující opět jednu chvíli vojen- 
ského hrdinství, k čemuž tak málo příležitosti po- 
skytla neblahá válka »Němců s Němci*, bude 
též vystaven v Praze. Ve Vídni je diváky přímo 
obléhán. R. 

— Ze života Hanny Kvapilové zajímavou 
episodu uveřejňuje poslední číslo Divadelního Listu 
Máje. Ve vzpomínkách na umělkyni, jichž bude 
celá série, vypravuje se o tom, jak došlo k vý- 
znamnému rozhodnutí umělkyně, že si jiného ne- 
vezme, než Jaroslava Kvapila. Časopis přináší dále 
pokračování André Antoinovy studie »Rozprava 
o režii* a vylíčení herecké pouti manželů Ryšavých. 
Při poslední návštěvě v redakci Máje řekla paní 
Marie Ryšavá: >Byla jsem přijata do svazku 
Národního divadla — a byla jsem šťastna hlavně 
proto, že jsem mohla ukázati, jak poctivě a svě- 
domitě jsem pojímala herecké poslání. Po celý 
svůj život budu vděčně vzpomínati 
těch, kteří trochu slunce př i n e si i v zi my 
mého života*. Redakce listu připojuje ke článku 
poznámku, že hlavní zásluhu, že hereckému umění 
paní Ryšavé dostalo se konečně uznání a výborná 
umělkyně postavena, kam již dávno náležela, má 
neúnavný náš humorista, Ignát Herrmann. 



Ročník VI. číslo 7. vydáno dne 8. listopadu 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Předplácí se na 
itvrt roku K 280 (poštou K 3-20). 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE MÁJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zdarma. — Čtrnáctidenní pi^íloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z« příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. — 

Otiskovati z Máje obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen s udáním pramene. 



MAJITEL A vydavatel: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENÝM 

v PRAZE. REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATKL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUKR. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCB OBRAZŮ OD FIRMY HUSNIK A HAUSLKR. — TISKEM DRA BD. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKY 



Loutky. 



Román. 
Illustruje Artuš Scheiner. 
(Pokračování.) 




htěl jsem příštího jara 
podstoupiti filosofická 
rigorosa, udělati dok- 
torát a tím jsem po stát- 
ních zkouškách, loni 
dobře odbytých, chtěl 
zakončiti prozatím svou 
karriéru filosofickou. 
Otevřel jsem se- 
žloutlé trochu listy prv- 
ních zápisků — ale nemohl jsem čísti. Písmena mi 
tančila a skákala před očima. Má vyvolená 
these »0 počátcích světobolu v evropských 
literaturách* mi připadala nějak divně zasta- 
ralá, nějak olejem či lampou páchnoucí, nějak 
příliš akademická, recte: konstruovaná. 

— Což opravdu bylo to tak zlé, ptal jsem 
se sama sebe. Nebylo dobra, nebylo sympatie, 
přátelství, lásky? Bylo vše tak černé a vskutku 
otrávené, jak to líčil Obermann a cítil Chateau- 
briand a Goethe v utrpení mladého Werthera a 
Jacopo Ortis ve svých dopisech? Sotva pár neděl 
jsem unik doktríně školské a již vidím, že život 
není tak prostě a lehce konstruovaný, jak se 
zdá ne jednomu professorovi na kathedře a poslu- 
chači v lavici. Zažil jsem to, viděl, zkusil 
sám. A právě dnes. Jaká to směs dojmů, 
citů života vřelého a plného, bijícího a táza- 
vého jen v těchto několika figurkách dnešní 
večerní společnosti! Ztrnulost esthétické a lite- 
rárně historické formulky zmizela — těch pár 
lidi mého nového světa žilo svůj osobitý, 
appartní život, a co jsem viděl a postřehl, tu 
nebylo v něm ani za mák toho světobolu XVIII. 
století, v nějž jsem posud tak zatvrzele věřil. 
Najednou se mi zdálo, že rekové mých 



thesí, Werther jako Obermann, René jako Con- 
salvo Leopardiův byli snad přece víc postavy vy- 
sněné, že skutečný život jest přece jiný. Či 
vskutku změnilo se století? 




A rozladěn, že jsem si odpovědíti nedovedl» 
složil jsem archy, zavřel je zpět do stolku a 



109 



ČÍSLO 8. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



mrzut, neuspokojen díval jsem se do kalného 
svitu své lampy. Jen k většímu omámení sebe 
zapálil jsem si ještě cigaretu a dívaje se za 
modrými kotoučky dýmu, snil jsem o dnešku 
a o všem, co mi přinesl. Ale hned jsem cítil, 
že tato retrospektiva byla i^ízena víc rozumem, 
rozvahou, než citem a nadáním. Skepse se 
mne zmocnila, a osvědčený jed její působil. 
Co čerta, ptal jsem se. mne sem neslo? Bylo 
to posud ovšem všecko velmi pěkné, skoro 
idyllické, ba docela ideální, ale kdo mi ručiti 
může, že tak bude vždycky? Napořád, dnes 
jako zítra? 

A před mým zrakem táhly všecky postavy 
dnešního večera. Osobně moh', ba musiljsem, 
chtěje býti jen poněkud spravedlivým, i docela 
býti spokojen. Vždyť mi to byl posud cizí, 
docela neznámý svět, kde jsem se octnul! 
A jak jsem byl uvítán a přijat! Co výhod čistě 
materielních mi skýtal tento pobyt zdejší! 
Musil jsem sáhnouti po tom oběma rukama, 
i kdybych byl nechtěl. 

Ale není i to vazba i pouto, odříkání a 
vzdání se svého já ve prospěch cizího egoismu ? 
Jsem patrně ode dneška vězněm těchto do- 
brjxh, ba v mnohém vzhledu výtečných lidí. 
Pří nejmenším jest každý čtvrtek od 5. hod. 
odp. ztracen ... z těch večírků se nevymluvím, 
ty musím již s resignací přijmouti . . . 

A paní Kráglová? 

Bůh ví ! Kdyby mi někdo dal nůž na hrdlo, 
nedostal by ze mne, v jakém nyní poměru byla 
moje Psycha k ní. 

Odkud přišla tato žena do mého života, ptal 
jsem se sama sebe. Co tu chce? 

Má odpověď byla: Musilo to přijít. Zena, 
sfinx, meteor. Mihne se meteor a zmizí, přijde 
sfinx a vnukne tisíc otázek, vrhne se do pro- 
pasti, prohraje-li, ale ■ — žena — ta zůstane 
vždycky. 

Žena a já! Jaký to nový problém! Miloval 
jsem posud někoho v životě ? Byl jsem někým 
v životě tak milován, jak se o tom sní ? Ne- 
zapírám, nejedná žena se mi zalíbila již, ale 
k vytrysknutí plamene v celé intensitě cítění 
dosud nepřišlo. Čas, život, jak se říkává, šel 
přes to, zapadly všecky jako efemery, byly a 
nejsou. 

Ale pani Kráglová? Půvabná, ba krásná jest, 
o tom sporu nebylo a býti nemůže. A zvláštní 
jest, půl přitahuje, půl odpuzuje. Anděl i dé- 
mon, kdyby to nebylo otřelé a všední, řekl 
bych. Temperamentní, ano, vehementní, ano, 
ale též lehce prosáklá dandysmem, koketerií, 
emancipací a vším, co se mi u žen nikdy zvlášť 
nelíbilo. A dohromady, co by to mělo se mnou 
mít společného a jaké důsledky z toho? 

Eh, lépe jíti spát. Zhasl jsem a ulehl. Po- 
nocný na továrním dvoře odpískával půl pátou. 



21. října 187'**. 

Pár kroků za sklárnou začínal se táhnouti 
mírný, dlouhý, místy užší, místy širší trav- 
natý svah zprvu jednotlivými kmeny bříz, po- 
zději hustším a hustším jich lesíkem osázený, 
a táhl se v mírném oblouku podél silnice, jen 
malým, příkopem od ní oddělen, k městu P., 
kde jsem učil. Byl jsem hned poprvé, když 
jsme tudy jeli, upozorněn na tyto břízy, když 
pak mne kolem nich později každodenní, často 
i dvojí cesta dopolední i odpolední vodila, stal 
jsem se březového háje opravdovým přítelem. 
Chodíval jsem raději po křivolakých jeho pě- 
šinkách než po přímočárné prašné, fádní sil- 
nici, kterou s druhé strany chudě lemovala 
alejka řeřábů, teď již nachovými hrozny ve- 
sele do kraje svítících. Kraj byl ku straně 
jižní otevřen, dlouhé orné lány, většinou str- 
niště, přes která říjnové větry fičely, lnuly 
k obzoru, jenž uzavřen byl daleko, kde se 
zrak ztrácel, nízkými silhouettami modravých 
kopců. 

Vraceje se dnes z odpolední školy, opustil 
jsem prvním záhybem silnici, přeskočil příkop 
a zabočil po bílé stezce do bříz. Žluté jich 
penízky ležely rozsypány v mechu a trávě, 
vzduch byl jasný, ale trochu vlhký, země vo- 
něla. Ale melancholie blížící se jeseně táhla 
vzduchem. 

Udělal jsem sotva pár kroků a shlédl jsem 
zákmit modrých ženských šatů mezi bílými 
kmeny bříz. Poznal jsem paní Kráglovou. 
Jak slyšela za sebou kroky, ohlédla se a vi- 
douc mne, zastavila se a opřevši se lehýnce 
o bílou břízku u pěšiny, spíše ji hladíc než 
se opírajíc, vyčkala mne. 

— Jaké mám štěstí — milostivá, oslovil jsem 
konvenčně na pohled, ale hlas můj se divně 
chvěl. Ihned jsem postřehl, s jakým vkusem 
má dnes aranžován svůj jednoduchý vycház- 
kový šat. Byl bledě modrý a tak dobře jí padl, 
že plastika jejího těla pod ním ještě více vy- 
nikala než jindy. Na hlavě měla klobouk á la 
Rembrandt s velkým volavčím chocholem, v ruce 
bez rukavičky držela mezi prsty knihu. 

— Řekneme si jedno, pane professore, pra- 
vila podávajíc mi přátelsky ruku, již jsem po- 
líbil, nejen řekneme si, ale slíbíme si, že my 
dva spolu nikdy nebudeme mluviti ve frasích 
a zvlášť ne ve frasích společenských. Věřte, 
ty jsou zabijákem každé vnitřní pravdy, ne- 
miluji jich, a proto, vyhněme se jim i při ne- 
bezpečí zdáni, že jsme morousi a škarohlí- 
dové, nebo apatičtí tupci. 

— Souhlasím docela, milostivá paní, ač sám 
si nejsem vědom, že bych vůči vám se nějak 
v tomto směru byl provinil. 

— Jak pak ne, usmála se, což neřekl jste 
před chvílí: »Jaké mám štěstí?* Nu, jestli 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 8. 



tohle není frase a k tomu jedna z těch nej- 
banálnějších, pak už věru nevím . . . 

— Ale odpusťte, já tentokrát musím co nej- 
loyálněji vám odporovat. Já to myslil docela 
pravdivě a upřímně, když jsem to řekl. Ra 
naopak mohl bych z tohoto případu odvo- 
zovati něco docela jiného. Jak se někdy 
křivdí takové prosté, docela upřímně myšlené 
a cítěné větě! 

— Právě tím, že sev.šedněla, milý příteli I 
Stala se otřelým penízem v dlani všech, pánů 
i žebráků 

— A vy byste ani mně věřiti nemohla, že 
je poctivě pro vás ta moje mince ražena? 
ptal jsem se trochu uražen. 

— Nemluvím specielně o vás, ale takhle 
mne může osloviti každý, kdo mne zde 
náhodou potká. Ředitel Seidl jako dr. Semerád, 
děkan Svoboda jako konečně i můj choť, kdyby 
byl již dávno neztratil poslední špetku galant- 
nosti ke mně. Je to hezky řečeno, nikoho to 
neurazí, ba naopak, zní to tak pěkně, za- 
mlouvavě, lichotně pro osloveného. >Jaké to 
štěstí!' parodovala . . . Nu, smála se, teď přece 
asi jste vycítil, jaká je to otřelá, nejšered- 
nější, nejprotivnější frase ! 

— Vidím, milostpaní, že mám u vás jen 
neštěstí, pravil jsem hodně dotčen, nejlepší mé 
úmysly zůstávají nechápány. 

— Nevím o ničem takovém, pane proíes- 
sore, pravila zaraženě paní Kráglová. 

— Jak pak ne? odvětil jsem, dovolte, abych 
vám připomenul, co se stalo mezi náma před 
několika dny . . . 

— Mezi náma? ptala se docela udiveně, 
vyvalivši na mne své velké, šedomodré oči. 

Teprve teď jsem dobře pozoroval její oči, 
byly opravdu zvláštní. V pokoji víc šedé, 
venku víc modré, s širokými zornicemi. 

— Jsem snad trochu mimosa, milostivá paní, 
ale odpustíte, když uvážíte, že každý jsme jiný. 
Vzpomeňte, prosím, na tu s vaší strany ná- 
silně přerušenou hru v šachy v noci po vašem 
zahájení letošních čtvrtků? 

— Bože, vy jste dětina ! zvolala po chvilce. 

— Odpusťte, ne tak docela . . . Tak jste di- 
voce převrhla šachovnici, že se figury po po- 
dlaze rozkutálely, že i váš pan manžel byl 
upozorněn a k nám se obrátil ... a hned jste 
vstala, hned jste bryskně odešla, a to chladné 
»dobrou noc«, které jste mi hodila více al- 
mužnou, a ten celý odchod, toť přece byly 
výbuchy dosti jasné a zřejmé vaší svrchované 
nemilosti. 



— Co vy všecko vidíte ! Jak si asi před- 
stavujete ženu! Inu, vidím, že nesmí míti ani 
nejmenšího rozmaru u vás, a já jsem, bohu- 
žel, ze samých rozmarů složená, zeptejte se 
jen Krágla. 

— Pak teprve vycítíte, že to bylo přece 
trochu silné, že, když jste skácela figurky, 
pievrhla šachovnici, i pan Krágl byl ze své 
flegmy vyburcován. 

— Krágl není flegma, milý příteli ; to byste 
ho neznal, Krágl je cholerik, nejčernější a nej- 
protivnější cholerik . . . Ale vy tedy myslíte a 
chcete mi říci, že jsem se chovala ve čtvrtek 
nezpůsobně při nejmenším. Nu dobře, zapíšu 
si to ne za ucho, jak se říká, to by bylo málo 
pro vás, ale do srdce. 

Její hlas se chvěl. 

Bylo mi jí líto. Ale nedovedl jsem rychle 
obrátiti. Zároveň jsem cítil nebezpečí upadnouti 
v sentimentálnost . . . Trochu nejapně jsem 
zavadil okem o knihu, již mezi prsty polo- 
otevřenou v ruce držela, a ptal jsem se: 

— Co pak to hezkého čtete ? 

— Zase fráse I Což to musí býti hezké, co 
já čtu? smála se jizlivě. Nestačila by prostá 
otázka: Co to čtete? 

— Jak myslíte . . . ostatně dáma tak chytrá, 
jako vy, milostpaní, přece uhodne, že jsem 
hledal jen východ z trapné pro nás oba si- 
tuace, chtěje hovor obrátiti jinam . . . 

— Ovšem, ale udělal jste to trochu nemo- 
torně, zrovna jako náš ředitel před lety. 

— Prosím vás, pravil jsem ne bez ironie, 
co vyveď váš pan ředitel, af se poučím, člověk 
se může a má všady poučovati. 

Přeslechla ironii mých slov a klidně vypra- 
vovala: Byli jsmejednou, známí našich čtvrtků, 
na výletě. Kdosi ze společnosti se zapletl do 
vypravování anekdot, zapomněl na přítomnost 
dam, a když jsme se ocitli v lese, jemuž se říká 
mezi lidem »Vražda«, dal se do anekdoty s tak 
silným koncem, že se i mužských členů 
společnosti chytalo rozčilení. A tu, když byl 
v nejhorším a již sám cítě valem blížící se 
nebezpečí, začal koktati a váznouti, vpadl náš 
bodrý Seidl do toho frásí, které zajisté ni- 
kdo neočekával: » Prosím vás, kde tady ve 
, Vraždě' fialky rostou?* — Zazněl jednohlasný 
výbuch smíchu. 

Ve »Vraždě< fialky? ptali se všichni. 

Ovšem — rostou, celé lesy . . . 

Ale na jaře, někdy v dubnu, prohodil někdo 
ale dnes marné přání, milý řediteli ! 

(Pokračování.) 




111 



ČÍSLO 8. 



MÁJ 



ročník VI. 



BOH. BAUSE: 



Smrt a spánek v přírodě. 

(Dokončeni.) 




byčeje tyto druhdy člo- 
věk pozměnil. Naše zví- 
řata domácí, nejsouce 
znepokojována, pasou 
se za dne, noční šelmy 
naučí se v zajetí za dne 
bdíti a v noci spáti. 
Čilí ptáci mají spánek 
velmi krátký, slavíka 
slyšeti jest celou noc, 
za dne jen krátce pospává, kachny a husy 
jsou celou noc čilé — vždyf zachránily tím 
Kapitol; spánek jejich jest jen krátký a často 
přerývaný. 

Za to v dlouhotrvající spánek upadají spáči 
zimní, druhdy na 5 — 7 měsíců, což fysiologi- 
cky těžce lze vysvětliti. 

Při spánku vypovědí buňky mozkové 
službu a následek toho jest bezvědomí. 

Po dobu spánku sbírají buňky tyto zota- 
vení. Činnými zůstávají i za spánku dychadla 
a srdce. Stupňuje se spánek až k zastavení 
i těchto výkonů, aniž by život úplně z těla 
prchal? 

Poohlédněme se, jak se zachovávají rostliny 
a zvířata, když zima, horko, sucho na ně 
přikvapí. Celé vegetace a světy zvířat by 
nutně vyhynuly, kdyby nebyly s to nepříz- 
nivé periody přečkati ve zdánlivě mrtvém 
stavu,^ kdy všechny v3''kony životní odpočí- 
vají. Či prchly docela ? Jest druhdy těžko roz- 
hodnouti. Jistý přírodozpytec (Charles Lamb 
r. 1846) sbíral na poušti ulity plžů. Dvě 
z nich (druhu Helix maculosa) mezi ji- 
nými poslal, maje je za prázdné, do briti- 
ckého musea, kdež po čtyři léta, připev- 
něné na desce, nalézaly se ve sbírce. Tu po- 
zoroval R. T a y 1 o r, že jedna z ulit přile- 
pena jest hlenem ; dal tedy ulity do vlažné 
vody, a ejhle, po desíti minutách jeden hle- 
mýžď obživl, žral na nabídnutém mu salátu 
a lezl dále ; v ulitě druhé zvíře bylo mrtvo. 
Na odpočívajících semenech nelze mnohdy 
ani drobnohledem poznati, jsou-li ještě klí- 
čivá či nic. Tolik jen jisto, že po jistém čase 
život prchá nadobro a mluvili se na příklad 
o t. zv. pšenici mumiové, že označení toto 
spočívá na vědomém nebo bezděčném klamu. 
Vezměme dvě semena na pohled stejná. Ne- 
lze předem říci, jsou-li dosud života schopná. 
Teprve zavlažení a zasazení jich do země 
dokáže nám klíčivost či odumřelost. 

U zimních spáčů obmezuje se dýchání a 
oběh krevní na nejmenší míru a tím nastává 
ijplná bezcitnost; svišťovi v zimním spánku 



ponořenému uřízli hlavu, a srdce tlouklo ještě 
tři hodiny nevyrušeně dále. 

Bezživotnými zdají se nám prvoci ve svém 
pouzdru, mlži ve své skořápce, pupy, i korále 
z vody vytažené. Mrtvými zdají se býti mnohá 
zvířata strachem jako omráčená (v kataplexii), 
či stavějící se mrtvými (v mimicry), ryby 
v ledu zamrzlé. \'šechna tato zařízení, stadia 
absolutně bezživotná, zdánlivého umrtvení, 
slouží k ochraně života, bez nich propadla 
by^zvířata záhubě v době nepříznivé. 

Člověk nemá potřebí podobných ochran- 
ných prostředků, jako jest zimní spánek zví- 
řat; dovedeí si příznivé podmínky životní 
opatřiti uměle.*) 

Jsou ovšem případy zdánlivé smrti při uto- 
pení, zadušení a pod., kde jiskřička života 
usilovnou pomocí dá se opět rozdmýchati 
k novému životu. Nikoli na dlouho ; trváf ona 
schopnost návratu v život jen kratičký čas. 
Přehnané jsou zprávy o pohřbíváni domněle 
mrtvých. Smrt jest zhasnuti veškerých vý- 
konů ústrojů tělesných, takže není návratu 
k individuelnímu oživení. Lékař má vždy pro- 
středků dost, úplné odumření těla zjistiti. — 

A tento věčný spánek má býti — jak mo- 
derní biologové nás učí — největším dobro- 
diním, fysiologickou nutnosti, jediným prame- 
nem všeho pokroku ve vývoji v celé ústrojné 
přírodě? — 

V pošmourné dušičkové náladě, když vzpo- 
mínáme, jak skoro vše, co nám bylo drahé, 
odešlo již na vždy, k neznámým břehům, 
odkud není návratu, jak pomíjejičnost jest 
údělem každého jednotlivce, není snadno 
vpraviti se do názoru biologů. 

Proč nese vše zrozené hned zárodek smrti 
v sobě? Proč nemůžeme prosti pout pozem- 
ských, plni síly a ušlechtilé snahy věčně žíti, 
nepoutáni na místo a okovy tělesnosti po- 
zemské? 

Vývojezpyt podává nám aspoň poněkud 
uspokojivý výklad o nutnosti dosavadního 
řádu světa a přes meze poznaného otvírá 
průhled do záhad světa a života. Dokazujef, 
že na zemi naší vládne snaha vždy po do- 
konalejším utváření a vždy jasnějším vědění. 
Ukazuje, jak z chaosu vznikal krystal, z kry- 
stalů rostlina, z rostliny zvíře, ze zvířete člo- 
věk. Člověk není vrcholem dokonalosti. Da- 
leko má ještě k bytosti harmonicky vyvinuté, 



*) Vyskj^tly sb zprávy-, že v některých částech Sibiře 
sedláci odbývají » zimní spánek<, obmezujíce pohyb svůj 
po delší čas jen na minimum. 



112 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 8. 



prosté sporů vnitřních a neodvislé na tisíce- 
rých rušivých okolnostech vnějších. 

Zatím chápeme, že k dalšímu vývoji a 
vždy mnohostrannějšímu vývoji jest třeba 
obmezení jedince, aby celek mohl prospívati. 

Dříve se učilo, že přirozená smrt následuje 
následkem vnějších poruch, jiiidy přirovná- 
vala se k zastavení starých hodin, jichž ko- 
lečka jsou opoti-ebena a zoubky nezasahují 
více řádně do sebe. 

Vidíme však, jak i bez škodných vlivů 
i bez opotřebení tvorové hynou jakýmsi před- 
určením. 

Efemery při normálním vývoji propadají 
smrti, sotva se k dokonalému tvaru vylíhly. 
Jednoleté rostliny hynou po odkvětu i bez 
vnějšího poškození a opotřebení. 

Některé části v rostlině výborně chráněné 
uvniiř dřevnatých rostlin odumírají normálně 
v úplně zdravém organismu, aby >mrtvolami< 
svými převzaly určité výkony pro proudění 
šťáv a rozvádění vzduchu. 

Při normální metamorfose žab odumírají 
na př. pravidelně přečetné živé buňky v ocase 
pulců a podobně děje se s celými pletivy 
buněk při proměně jiných zvířat. Děje se tak 
nejen u hmyzu v jeho proměně, ale i u vyš- 
ších zvířat a v člověku samém. Nejen v ži- 
votě embryonálním, ale při postupném vý- 
voji těla našeho odumírají stále jisté části 
živé hmoty dříve, nežli jedinec dostoupí vr- 
chole svého vývoje. Ovšem, že toto stálé od- 
umírání v živém organismu se nahrazuje no- 
vým tvořením pomocí stálé výměny látek. 
Kdyby toto obnovováni a omlazování látek 
výměšných trvalo věčně, kdyby výdaj a pří- 
jem se vyrovnávaly, nebylo by příčiny přiro- 
zené smrti. 



Avšak vzrůstem mění se jedinec; změny 
tyto jsou buď vzjevné, rychlé, jako vidíme 
u klíčící a rozvinující se rostliny, anebo po- 
zvolné, jako u zvířat dlouhého věku. Celek 
skládá se z buněk a každá z buněk má opět 
svůj vlastní vývoj. A tak nově utvořená látka 
v živém ústroji vždy poněkud se liší, stává 
se dokonalejší, ochabuje však, až výdaj ne- 
kryje se více s příjmem. Smrt živé hmoty je 
přirozené zakončení jejího vývoje. 

Zvířátka jednobuněčná mohou býti ne- 
smrtelná, nikoli ústroj složitý. Za cenu vý- 
voje přijmouti musí živý organismus i ko- 
nečný cíl jeho — smrt. 

Na životu a zdaru jednotlivých buněk za- 
kládá se i život vícebunečných organismů, 
tedy i člověka. Počnou-li buňky důležitějších 
ústrojů stárnouti, takže účel svůj řádně ne- 
konají, bývá celý stát buněk ohrožen. 

Nejmenší nálevníčkové, tak jako celé slu- 
neční soustavy mají svůj kruh vývoje, který 
nutně musí je ukončiti; rozpadají se v prach, 
z něhož nový život pučí. Ni atom se ne- 
ztratí, neboř každý atom nalezne svůj celek, 
jenž jako součástku ho strhne do nového víru 
života. 

Jsme také jen články celého řetězu bytostí, 
který z nepatrných, hrubých počátků rozvi- 
nul se v bytosti, které vede snaha k vyš- 
šímu vývoji, a jediní z tvorstva pozemského, 
kteří cítí radost a žal vědění. Myšlenky 
jednotlivých velduchů svítí ještě po staletích 
do temnoty hádavého ducha lidského. Jen 
v tom leží jejich nesmrtelnost. 

Jinak spánek a smrt jsou blíženci, usmí- 
vaví a oblažující : jeden přináší denní úlevu 
pozemčanu prací znavenému, druhý věčný 
klid na prospěch pokolením následujícím. 



KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 



zas ona: »»Nu, nu, 
chudý člověk zkusí, 
to už jinak není. Pro- 
sím tě, pověz mi, kdo 
tě takhle oblekl !<< — 
Tak jsem jí to v krát- 
kosti vypověděl. 

>»Chlapče,«« ona na 

to, >»to máš štěstí! 

Povídají, že je takový 

a přísný, ^ten pán! Kus chvoje člověku ne- 




přeje a na tebe byl tak hodný ! Vida, vida . . ! 
Nu, já ti to přeju, ale lidé ti to budou závidět, uvi- 
díš !«« — Však že tady nepobudu víc, odpo- 
vídám já na to, že se odstěhuju a do své 
smrti že víckrát sem nohou nepáchnu. — Na 
to ona, kam že se myslím odstěhovat. — Tak 
jsem jí řekl, že do Nalžova, a že budu dělat 
v sýrárně, ale aby prozatím nikomu o tom 
nemluvila, jsem ji prosil. Ona ovšem, že ne, 
že Pánbůh chraň ! a jen abych sám o tom 
pomlčel, že by mi to lidé mohli ještě zkazit 



113 



ČÍSLO 8 



MAJ 



ročník VI. 



z pouhé závisti. Nu, ženská a něco smlčet! 
Jen jsem vyšel, abycli zjednal povoz pro zej- 
třejší pohřeb, už ani chumelenice nedbala a 
vedle k staré ševcové doběhla a tam všecko 
vypověděla, s čím jsem se ji svěřil, ba, ještě 
více toho. A štěstí že mám od Pánaboha, 
velké štěstí, div neřekla, že mě udělali správ- 
cem té sýrárny. Za půl hodiny se ta novina 
rozběhla po celé vsi . . . 

Šel jsem zprva k Novákovi. To byl cha- 
lupník, který měl kobylu a tu a tam, bylo li 
čím, povozničil. Tam ovšem ještě nevěděli, 
ale řečí bylo habaděj, co jich nadělali pro ten 
svrchník, co jsem ho měl na sobě. Rozumí 
se, že nevěřili, když jsem jim řekl, kde jsem 
ho dostal. Ukraď jsem ho! — to byla jejich 
přesvědčenost, ani dost málo ji neobali i. Po- 
voz mi Novák odepřel, krásně jsem mu na- 
bízel zlatku za něj. Kdybych prý tři zlatky 
dal, že by nejel v tom sněhu, který do zítřka 
napadá. — U druhého, sedláka, který měl 
koně a pár volů, taky nic : že nedá — víc 
neřekl, jen od hlavy do paty si mě změřil 
a, vida svrchník, hlavou potřásl; za to selka, 
kd3'ž jsem odcházel, spustila: »» Podívejme se 
ho! — pan nadlesní ho vj^parádil! v pan- 
ských službách je, šupák! — Co se nás pro- 
síš, když jsi takový kavalír? ... Jdi do Nal- 
žov, pan hrabě ti dá kočár, abys na něm tátu 
odvezl !«« — U třetího, také sedláka, hospo- 
dář na mne takhle: »»Dej mi plášť, co ho 
máš na sobě, a odvezu ti tátu. Pro tebe je 
dobrý kožich, který's měl na sobě dnes ráno; 
plášť není pro takovou žebrotu. Sluší ti, jako 
praseti sedlo, ani chodit v něm neumíš. «< — 
Nejhůře jsem pochodil u starosty. Seděli právě 
u večeře, když jsem tam vešel. — Pantáto, 
povídám, smilujte se a pro boží milosrden- 
ství mi dejte zítra povoz, abych odvezl ne- 
božtíka tátu do Těchonic . . . všecko už mám 
připraveno, v rakvi leží, pohřeb je objednán, 
hrob vykopán ...» — Podívá se na mne, od- 
loží lžíci. — »»A parádu na to ti dal pan 
nadlesní a do sýrárny tě přijmou, viď?<« — 
Slíbil mi to aspoň, pantáto, zakoktal jsem. — 
»»Nu jo, slíbil. A což? — řekťs mu taky, že 
tě sem. přivedli supem ?«« — Mžitky se mi 
udělaly před očima. Tohle jsem mu neřekl! — 
A starosta to mluvil pořád: »»Tak vidíš! ty 
mlčíš. NeřekFs mu to! A ty hloupý kluku 
myslíš, že tě tam přijmou, až se o tom do- 
vědí ? Ti si tam, holečku, vybírají ! — Vysvěd- 
čení zachovalosti budou žádat, a ty si snad 
myslíš, že to tam nenapíšu, že budu lhát 
k vůli tobě, co?«« — Chvála Bohu, povídám, 
nic jsem neukrad", tak se mi může vydat vy- 
svědčení zachovalosti. — »»Tak? kdo se toulá 
světem bez práce, kdo dělá syčáka a žebrá, 
ten, myslíš, je zachovalý? To se, holečku, 
moc mýlíš! ... A potom — nehrozil jsi. že 



nás tu vypálil ? — Vidíš, kdybych o tomhle 
promluvil jediné slovíčko s četníkem, ručím ti 
za to, že povandruješ — do Planíce a z Pla- 
níce do Plzně, třeba's měl na sobě tenhle 
plášť! — Ty mi budeš žvanit o zachovalosti, 
ty kluku mizerná! Zachovalý je, komuja dám 
tohle vysvědčení, rozumíš ! . . . a komu ho 
nedám, ten taky zachovalý není! Pamatuj si 
to!«<í — Jak to řekl, vzal do ruky zase lžíci 
a dal se do jídla, jako by nic. A všichni jedli, 
plechové lžíce cvakaly a řinčely. Jen hospo- 
dyně nejedla, ta stála u kamen a něco tam 
kutila. — Já jsem stál, jakoby přede mnou 
bylo uhodilo, na celém těle jsem se třásl, 
mdloby se o mne pokoušely, slova jsem vy- 
pravit ze sebe nemohl ; po chvíli teprve se 
mi jazyk rozvázal. — Pantáto, povídám a při 
tom jsem se pořád zajikal, vezmou do práce 
v sýrárně nevezmou, nevím ... O vysvěd- 
čení zachovalosti jsem nepřišel vás prosit, je- 
nom o propůjčení povozu, abych mohl odvézt 
nebožtíka tátu . . . vždyť přece ta nemůže zů- 
. stát, vždyť se pohřbít musí. — Starosta ne- 
odpověděl, jedl pořád a všichni jedli, žádný 
se na mne nepodíval, jen děti tu a tam očima 
úkosem o mne zavadily. Tu přistoupila ke 
mně starostová. — ''Kde pa' máš kožich a 
kalhoty, co jsem ti včera dala?«< se mne 
ptala, zrovna syčel ten její hlas, a, než jsem 
mohl odpovědět, k druhým se obrátila, jako 
fena zaláa: » 'Podívejte se na něho, na kluka 
zatraceného I Přišel sem včera, celý skřehlý 
byl, zuby mu drkaly, hlad mu koukal z očí. 
Já z outrpnosti běžím, co jsem měla, snáším, 
aby se najedl, kožich mu dám, pěkný, teplý 
kožich — starému Jehličkoví, když mi před 
rokem o něj říkal, jsem ho odepřela, kalho ty 
vlněné punčochy, holenkové boty, kde co, 
jsem sebrala, aby nezmrz, kd3'ž povídal, že 
musí jít do Těchonic v tom větru včera, a 
on to, kluk neřádná, všecko to někde zaho- 
dil nebo propil a teď přichází se nám ukázat, 
jaký je pán, jako by nám chtěl dát na srozu- 
měnou : já vám stojím o vaše hadry, vy! já 
s jinšími pány se držím než s vámi! ... To 
potom čiň dobře! měj útrpnost s chudý- 
mi! .. .<« — Na to představený, žvejkaje a 
žmole v ústech velké sousto, tak, že mu bylo 
jen z těžká rozumět: >»Dobře tak na tebe, 
dobře ! . . . Udělej se z medu a mouchy tě 
sežerou! — nepovídal jsem ti to stokrát?.. .«« 
— A starostová zase ke mně: »» Povídám ti: 
jsou-li ti špatné ty věci, že jimi pohazuješ, 
vrať mi je ! . . jsou na světě lidé, kteří si jich 
budou vážit a řeknou: zaplať Pánbůh stokrát 
za ně!<< — Na tohle se mi vrátila řeč. — 
Panímámo, řekl jsem, já jsem vám za ně taky 
řek' zaplať Pánbůh a do smrti vám budu dě- 
kovat, proto že je svatá pravda, že bych byl 
bez nich zmrzl. Taky jsem je nezahodil ani 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 8. 



] 



nepropil, ale, že pan nadlesní mi daroval 
tyhle, u něho jsem je zatim nechal. Zítra, až 
se z pohřbu vrátím, si tam pro ně dojdu a 
přinesu vám je, abyste měla pokoj ! — Ani 
nevím, co na to řekla, proto že, jak jsem do- 
mluvil, už jsem byl venku ze světnice a co 
nohy stačily, jsem uháněl po zápraží a ze 
vrat ven na návsí. 

Sníh se sypal, jako v mlze jsem tu stál. 
Co teď? — Nohy se pode mnou třásly, strach 
mě zrovna dusil, víc ještě než ten hustý, 
kroužící sníh, který padal, jako by mě 
chtěl zasypat, a kterým jsem se brodil už 
přes kotníky. Jedinou útěchou mi bylo, že 
četnik v téhle nepohodě asi sotva se vydá na 
obchůzku ; přijde-li přece dnes večer nebo 
nazejtří ráno, představený ho na mne poštve 
a on mě odvede. Jen kdyby aspoň táta už 
byl v zemi ! . . . Pravda je, že jsem tenkrát 
takového něco žvanil o vypálení, ani popřít 
bych toho nemohl ; ale, i kdybych nic takového 
byl nemluvil, dozajista četnik a páni by věřili 
představenému a ne mně ... A seberou-li 
mě, kdo se postará tátovi o pohřeb ? . . . Dříve 
představený ani slova nehlesl o těchto mých 
hloupých věcech; teď najednou si na ně 
vzpomněl, když se dověděl, že se mi má 
dostat panské práce . . . Patrně bába Chrá- 
stecká vyžvanila, čím jsem se jí svěřil. Hoř- 
kost a vzteK se mé zmocnily; zrovna krk 
bych jí byl zakroutil, té povídavé čertové bábě, 
kdybych té chvíle ji byl měl v dosahu ; než, 
zlost neměla trvání, strach a hanba ji hnedle 
zahnaly. Hanba! — do země bych se byl 
nejradš propadl ! Vysvědčeni zachovalosti ! 
Pan nadlesní nebo pan správce sýrárny se 
budou po něm shánět a dovědí se, že jsem 
byl supem dopraven do své domovské obce! 
... to jest, nesebere-li mě před tím četník 
pro tohle hloupé vyhrožování! Co mě to jen 
napadlo tenkrát, brát do huby takové řeči ! . . . 
Cárám se, brodím se sněhem a tmou, ne- 
věděl jsem, nekoukal jsem, kam mě nohy 
nesou . . . najednou jsem byl za vsí, někde 
na silnici k Planici. Kříž tady stál uprostřed 
několika stromů, všecko jako by se míhalo, 
poskakovalo v tom padajícím sněhu, v té 
bělavé tmě zimní noci. Tak jsem se přišoural 
k tomu kříži, ruce jsem sepial, modlit se 
začal. — Ty ukřižovaný Ježíši, povídám, sHtuj 
se nade mnou aspoň ty, když u lidí není 
smilování ! Pi-ece víš, že nemám na mysli než 



pohřbít tátu a uctít ho, jako že jsi přikázal, 
že máme milovat a ctít rodičů svých, a nikomu 
nic zlého jsem neučinil, nikomu nic nevzal, 
jen poctivou prací se chci živit. Tak mě tedy 
vezmi pod svou ochranu a nedej, aby se ze 
mne stal darebák a zloděj ! Není přeci moc, 
zač tě prosím, tak mě přeci vyslyš . . anebo, 
nechceš-li vyslyšet, konec udělej, dokud ne- 
propadnu věčnému zatracení . . . Taky téhle 
nepohodě bys mohl udělat konec; přeci víš, 
že nikdo mi neodveze tátu na hřbitov, ne- 
přestane-li padat sníh; však jsi viděl, jak mě 
odbývali ; vždyť taky víš, že rád dám poslední 
kiejcar, vzbudíš-li mi dobrého člověka, který 
by mi byl na pomoc!* — Tak asi jsem mluvil 
s Kristem Pánem v té samotě za vsí, v sněhu 
a ve větru, a čím více jsem se díval na Ukři- 
žovaného, tím více mi připadalo, že jeho oči 
oživly a že dobrotivě na mne shlížely. Tak 
jsem se po nějakém čase sebral a vrátil jsem 
se do vsi a bylo mi snáze u srdce. — 

Devátá jistě už mmula, skoro ve všech 
statcích, chalupách a domcích lidé už ulehli, 
z málo kterého okénečka vycházela zář světla, 
už jsem ani nepomýšlel vejít někam do stavení 
a požádat o povoz pro zítřek ; ještě tu a tam 
sice některý byl, který by mi byl mohl po- 
sloužit, ale k těm dojdu ráno ; snad do té 
doby přestane sněžit a v tom případě přece 
někdo se najde. Měl jsem ještě dva zlaté a 
několik krejcarů na penězích; bude-li nejhůře, 
dám to všechno. Dva zlaté se ve Velenovech 
tak snadno nevydělají, a tak snad některý 
z menších chalupníků přistoupí na mou prosbu, 
ovšem, nenapadá-li příliš mnoho sněhu a ne- 
budou-li velne závěje; vždyť do Těchonic 
není daleko, a rakev s tátou i kravky utáh- 
nou . . . 

Co takhle o tom rozmýšlím, ubírám se mimo 
chalupu Bošických. Napadlo mi, že tenhle 
Bošický má vůz; koní ani volů arci neměl, 
ale dvě krávy, poslední, které mu zbyly z více 
dobytka, co míval. Byl to chudák, který, asi 
dvacet let tomu, se sem přiženil ; měl hromadu 
dětí a samé neštěstí ho stíhalo, tak že jeho 
chalupa se měla dostat na buben. Ve vsi ho 
neměli rádi, pro to že byl cizí. Už jsou takoví, 
tam u nás: mezi sebou se pořade hašteří, 
ale proti cizímu se puntujou a jak sršanijsou 
na něho. Že u Bošických bylo ještě světlo, 
vešel jsem tam . . . (Pokračování). 




CISLO 8 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



JAROSLAV VRCHUCKY 



Zaváté stezky. 



Prolog. 



Vyšel jsem záhy ku milému chlumu 
v jeseni listí šperkem bohaté, 
chtěl přírodou jsem provésti svou dumu, 
leč div! vše stezky byly zaváté I 

Tož spoustou listů hnědých, žlutých, zlatých, 
v odstínech sterých vichr je sem svál, 
směs listů žíhaných i kropenatých 
že dnes již uzřím, já se nenadal. 

Po noční bouři vzduch byl sladký, čistý, 
a bezdné nebe modré jako dřív, 
kol v sadech jako včera mezi listy 
ležel}' jablek spousty, koše slív. 

A stříbrné babího léta nitky 
se chytly do mých šedých kadeří, 
ze záhonů zdravily aster kytky, 
že jeseň, těžko srdce uvěří ! 



Tak v celku vše by bylo stejné kolem, 
jak bylo posud v luzném podletí, 
jen toho listí nebýt, strání, polem, 
a každé chvilky nový přiletí. 

Měď, amethyst, do krve rubín splývá 
přes ocúnků již plné pažity, 
jeseně kouzlo ve všem zpívá, zpívá, 
jím všecky stezky jsou tu přikryty 1 

Ó měkké kouzlo podzimu, ty tichou 
vše opřeď hudbou v třísni mlhavé ! 
To mroucí listi jest mou slední pýchou, 
byť místy bylo trochu krvavé ! 

Mně na něm leží paprsk usmíření 
a vzpomínka mých žní tak bohatých, 
buď sladkou básní mi i rozloučení 
na stezkách svadlým listím zavátých ! 



tSÁe, něco, city vše co sráží: 
Na prstu kroužek zlacený, 
a ret se více neodváží 
chtít plaché budit ozvěny. 



Impromptu na dráze. 



Jinému patříš, krásko bledá 

s tím štíhlým pasem — spěchej v dál ! 

Můj zrak se více nepozvedá, 

tvůj bořit nechci ideál. 



Až jednou v hvězdách sejdeme se, 
nás astrální obemkne svit, 
snad i tvůj kroužek sesmekne se . 
Však mužem ještě šťastni b3rt? 



Podzimní den. 



tJo mírných tonů barev sladěných 
rudého vína, do brčálu chmele 
zří klidně trosky bohů kamenných, 
jimž babí léto stříbrnou tkáň stele 
do šatů řas i v nahé vděky směle , . . 
Již pozdní podzim do krajiny dych'. 

Sp! v klidu všecko — listí zcuchané 

i barokové na terasse vázy, 

i lomenice zámku zdeptané 

pod vichru cvalem, na jichž okraj hází 

žeň svadlých listů se stromů i mlází 

jak v zlato ty, v měď ony tepané. 



Mdlé, líné slunce jde jak po špičkách 
plá tříští pavučin, cos píše v písek, 
tu dřinu lístky podmaluje v nach, 
v žluť bledou padající lupen lísek. 
Hlas ave posledního z dálných vísek 
se tlumí v bílých, vše hltících^mhách. 

Zde dlouho zasnít se — jest rozkoší. 
O, zašlých lásek milé vzpomínání ! 
a severák park jestli zpustoší, 
cos utkvi z vznětů všech i horováni 
na prsech Pomony, na Fauna skráni, 
jichž na zbořené zdi sní sousoší . . . 

V Tróji, 7. IX. 907. 



116 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 8 



BOŽENA VOITLOVÁ: 



Mystérium citů. 

(Fragment románu.) 
(Dokončeni.) 




(mění pro něho končilo 
vždy tam, kde vnikl 
v půvab jeho taje, a 
život končil tam, kde 
viděl jasně. Toužil vždy 
jen za »neznámým«, 
jež by myšlenky jeho 
vábilo v nekonečný rej 
a|'jkrev přivádělo do 
proudu. Stagnaci měl 
za stav odumírání. 

Zatím odumíral životu sám, prosnil, pro- 
hrál svoji metu. Byly okamžiky, kde cítil, že 
za ním leží neplodný život, a před ním pu- 
stý, stíny naplněný kraj. 

S umdlenou svou duší přijel do Paříže, 
chtěje se opíti jejím ruchem. Byl dosti ještě 
bohat, neodvisiý — neskládal z činů svých 
nikomu účtů. Zde chtěl volně pracovati o svých 
literárních námětech. Psal dojmy z ulic, z ga- 
lerií, z kostelů, studoval život, čerpal látky 
pro své novelly. Umínil si, že napíše velké 
moderní drama, jež by otřásalo duší. Večery 
trávil v divadlech neb ve společnosti. Tam 
seznal paní Rogerovou. Byla krásná, byla du- 
chaplná. Rozpředl se mezi nimi přátelský poměr. 
Alexej Lorencký byl pohodlný přítel, ja- 
kého ona právě potřebovala. Bavil se jejím 
duchem, těšil se z její krásy a nežádal dále 
ničeho. A Alexej po všech svých zkušeno- 
stech s ženami bál se nyní probírati city je- 
jich do hloubky. Byl by rád znal dokonale 
citové ústředí paní Rogerové, upustil však od 
výzkumů. Nejistota lákala ho více, neboť si 
připomněl výrok Flaubertův: >Srdce žen 
podobá se oné drobné skřínce, jež slouží 
k uschování tajnůstek a která je plna zásu- 
vek, zaklíněných do sebe. Člověk se namáhá, 
aby je otevřel, láme si však při tom nehty, a 
když byl konečně skřínku otevřel, nalézá na 
jejím dně trochu zvadlých květů, trochu pra- 
chu — a nic víc.« 

Upustil od otvírání tajných zásuvek, chtěje 
si ponechati ještě illusi. 

Co ho blažilo, bylo poznání, že v její mysli 
nalézá vděčnou půdu pro pojímání svých 
názorů, svých uměleckých poznatků a svých 
intellektuelnich dojmů. 

Bylo to v oněch rozkošných dnech toulek 
po Paříži, kdy cítil, že si ji podmaňuje po 
stránce myšlenkové docela. 

Jako dvě šťastné děti bloudívali velikým tím 
městem. Ó Paříž ! . . . Chodili po březích věčně 
pohyblivé Seiny, jejíž vody různobarevnými 



tóny promísené, brázdí nesčíslné množství 
lodí, a po jejíž obou březích prostírají se monu- 
mentální budovy. Zavěšeni do sebe, chodívali 
v myšlenkách zabráni, po pravém břehu, na 
němž se rýsovaly elegantní linie Louvrů, toho 
pohádkovitého, uměleckého labyrintu ; ubírali 
se stinnými zahradami Tuilerií, plnými květi- 
nových parterů, půvabných bosketů a krásných 
soch, až došli k velikolepému náměstí de la 
Concorde, k nejkrásnějšímu a nejmohutnějšímu 
náměstí Paříže, jehož jasnou, usměvavou tvář- 
nost nekalí nic, než stín truchlivé vzpomínky, 
že byl v roce 1793. na něm sťat ubohý a 
slabý král Ludvík XVI. Došli obelisku Luksor- 
ského. Obcházeli mramorové bassiny, v nichž 
delfíni, tritoni, nereidky vodu do vzduchu 
metají. Pak přešli promenádu Polí Elysejských 
až k Vítězné bráně de TEtoile, tvořící střed 
velkolepého ruchu, kudy proudí celý pařížský 
elegantní svět. 

Zdálo se jim, že jsou unášeni životem, jenž 
podobá se mořskému příboji a byli šťastni, že 
tvoří částku velikého rušného celku. 

Jindy opět, u vážné náladě, zašli si na levý 
břeh do okolí .Sorbonny, vstoupili do Pantheonu, 
a nořili se do jemně stlumených maleb Puvise 
de Chavannes, jenž tuto delikátním štětcem 
zvěčnil výjevy ze života sv. Jenovéfy. V musée 
Čluny hledali zbytky zašlých dob, opředené 
půvabem poesie. Stáli sami v ranních hodinách 
na nádvoří jeho. 

V jednom koutě dvora stojí stará kamenná 
studna, nad níž rozprostírá své husté větvoví 
starý strom. Bylo klidno tak. Chtěl říci jí, zeji 
miluje. V tom spadl tiše na okraj ovětralé studny 
list, jenž zaujal cele její pozornost — pokládal 
to za znamení, by neřekl ničeho. A mlčel. 

Navštívili staré památky církevního slohu : 
Saint-Germain-des-Prés a St.-Germain-l' Auxer- 
rois. Jako ve snu ploužili se kolem těch zkame- 
nělých výkřiků uměleckých duší dávných věků. 

V jakési posvátné náladě stáli před dómem 
Notre-Damským, jehož fa9ada svou celistvostí, 
svou vznositostí a vznešeností činila na ně 
imposantní dojem, 

»Jak jest krásná,* pravil, »ta katedrála ve 
svém posvátném klidu! Co ozdob zde účelně 
sladěno, co krásných, kouzelných linii zde 
spojeno, a co vše do kouzelné té pohádky 
zapředeno !« A po chvíli pokračoval: »Blouznivý 
duch středověké víry ve vroucí touze a ve 
vřelém nadšení zbájil nejodvážnější báseň 
symbolických představ. Hleďte drahá, jaká tu 
volnost, lehkost, odvážnost, štíhlost a jasnost ! 



ČÍSLO 8. 



MÁJ 



HOCNIK VI. 



Reliéfy, fialy, sloupky, konsolky, oblouky, 
kružby, kraby, lomeniny — to vše splývá v 
jediný harmonický celek. Slyšíte onu zkame- 
nělou hudbu, jež se z toho všeho line? 

A hleďte tamo : celý národ světců a světic, 
proroků a králů, pohádkových zjevů, v němém 
klidu po staletí zdobí ty tiché a vážné, do věčného 
klidu ponořené stěny nezapomenutelného veli- 
kána. Miluji středověk, jeho mysticism, jeho ry- 
tířství . . . jeho blouznění a kdybych .... 

Pokynula mu, by vstoupili do vnitř. 

Za tajuplného polosvitu, jimž celý kostel byl 
naplněn, markantně vystupovaly mohutné slou- 
py, jich lapidární hlavice, vznositost a rozčleně- 
nost holých stěn, vysoká klenba, tři veliké růžice, 
jež zachovaljf svá barevná skla z XIII. století. 

Byla dojata tím imposantním klidem. Obrá- 
tila k Alexeji své tázavé oči Pochopil. 

Ano, ano, zde v tom posvátném klidu, v té 
velkolepé vznešenosti, zvedá se duše člověka 
ze všedního prachu, ze své vlastní bezvýznam- 
né nicoty, a povznášejíc se vzhůru do výšin 
k lepšímu, neznámému, velikému — obdivuje 
a koří se 

Když vyšli na ulici, zdálo se jim, jakoby 
se byli stali za několik okamžiků vroucího 
nadšení, tam- uvnitř zažitých, lepšími. Něco 
naplnilo jim duši čimsi neznámým, hřejícím. 

Nemohli odolati. Vystoupili ještě vzhůru na 
vzdušnou galerii věže Notredamské. 

Zde, v té závratné výši, v jaké podivné spo- 
lečnosti se pojednou ocitli? Na okraji římsy sedí, 
s úšklebkem v tvářích, podivný svět draků, pekel- 
ných duchů, pidimužíků, strašidel, ptáků s ostrý- 
mi drápy, a z pitvorného výrazu všech hledí zá- 
hadné výsměšné oči ztrnule dolů na Paříž, oži- 
venou omamujícím ruchem a věčným pohybem ! 

Zde nahoře objímal je sen mystického kouzla. 
a dole valila se bouřlivá skutečnost. 

Zachvěl se. Vzpomněl si, že vše, co se mu 
zdálo v tomto okam.žiku tak krásné, co nevidět 
prchne — a že mu zmizí za krátko i ona. 
Pohlédl na ni. Opírala se oběma rukama o ga- 
lerii . . . hleděla do dálky . . . usmívala se, a 
jakoby opojena neodolatelným kouzlem Paříže, 
přitlumeným, ale roztouženým hlasem zapěla 
známou Lecocquovu píseň : 

»0, Paris, gai séjour, 

de plaisir et ďivresse, 

o, ville enchanteresse, 

a toi mon seul amour! . . .«*) 

Je pravda, drahá přítelkyně, pravil jaksi 
uražen její náhle rozpoutanou veselostí, že lpíte 

*) o, Pařiž veselá! Opojných radostí, sídlo ty blahosti, 
tobě jen láska má! 



vždy na zevnějších věcech. Vám život Paříže 
je všim.« — 

»Ho, ho ! . . Poslyšte Alexeji, neberte na sebe 
tento mentorský tón. Vy a já — toť ovšem 
rozdíl! Já toužím po životě, miluji jej v ce- 
lém jeho velikém obrysu — kdežto vy, jako 
pravý snílek, poeta, vybíráte z něj jen pamlsky 
pro labužníky. Dnes blouzníte zde. Zítra, ja- 
ko bych vás viděla, budete stát celé hodiny 
v Louvrů, před Lionarda da Vinci krásnou 
Monnou Lisou, budete zpytovat její záhadný 
úsměv, jenž pokřtěn byl zázrakem umění — 
a co více — jste schopen, zamilovati se do 
ní, jako do živé bytosti. Znám vás dobře. « 

»Proč by ne?« pravil. >-Když tak často sku- 
tečnost klame, proč by člověk nemohl milovati 
to, co nikdy zklamati nemůže? — A Monna 
Lisa posud nikoho nezklamala. Gautier nazývá 
ji sfingou krásy. Leonardo da Vinci, tento duch 
encyklopedický, byl umělcem delikátním, myste- 
riosnímaraffinovaným. V jeho obrazech zračí se 
korektnost a sensibilita moderní horečné duše. 
Vyjadřuje jemnosti, subtilnosti a eleganci ...« 

» Prosím vás, Alexeji, kdo byla vlastně ona 
Monna Lisa?« 

Monna Lisa byla ženou jistého Francesca 
da Gioconda. Obraz představuje ji v nejkrá- 
snějších létech, totiž v třiceti ! Onen krásný, zá- 
hadný úsměv, o nějž si lámalo tolik kritiků 
marně svá péra, nemohl ovšem patřiti jiné, 
než ženě třicetileté . . .« 

»A proč působí právě ten úsměv tak kou- 
zelně ?« ptala se. 

>Řekl bych, proto, že je pravdivým a pro- 
stým. Nikdy nic vyumělkovaného nemohlo by 
takto působiti . . .« 

"►Poslyšte, Alexeji, víte, že bych měla chuť, 
jíti s vámi do Louvrů ? Souhlasím s tím, co 
praví Věra: sPojímáme krásu uměleckého díla 
s hlubším, jasnějším porozuměním, proživá- 
me-li ji s někým, koho milujeme. — A já vás 
mám upřímně ráda.< 

Trpce se usmál. 

»Nevěříte? Vy, který jste mým přítelem 
a učitelem, rádcem a bratrem, jak jsem se vás 
naučila za krátkou tu dobu našeho přátelství 
ctít . . . avšak ne . . . Podejte mi ruku a usmějte 
se . . . Tak ! a nyní rychle dolů, af jsme 
o páté hodině u Colombina v ulici Cambon 
dřív než bude zatarasena k němu cesta eky- 
pážemi. Tamť je rendezvous pařížských krá- 
sek. Budeme piti spolu čokoládu — a zítra o de- 
váté hodině ráno nashledanou v Louvrů?...* 

Byl usmířen její proposicí a se šťastným 
úsměvem spěchal za ní dolů. 



ročník VI. 



MÁJ 



-p ČÍSLO 8. 




MANUEL del PALACIO: 



/Že prý z kostela se nehneš, 
řekla tvá máť tvému hochu. 
Na hříšnici je to brzy, 
na kajícnou pozdě trochu. 



A. P. 



P' 



OLYMPIÁDA 1908. 

|řes to, že velikolepé úspěchy nádherné té 
manifestace tělesné výchovy, jakou byl pátý 
slet sokolský ve dnech červnových a červencových 
tohoto roku, dosud vyznívají v mysli všech, kdož 
v tělocviku vidí integrující část výchovy, a v srdcích 
všech Cechů vílbec, přece snad je také ještě v pa- 
měti úspěch po mnohých stránkách snad skrom- 
nější, ale nikoli bezvýznamný, jaký měla v dubnu 
roku minulého neveliká výprava českých borců 
a závodníků sportovních do Athén, ku hrám 
olympickým. 

Od roku 1896, kdy hry olympické byly orga- 
nisovány poprvé, rovněž v Athénách, opakoval se 
vélikj' tento sportovní i tělocvičný meeting mezi- 
národní dvakráte, r. 1900 v Paříži a roku 1904 
v St. Louisů v Americe, a již tenkrát do Paříže 
učinili Cechové malý náběh k účasti na tomto 
světovém poli mezinárodním. Počátky skromné, 
které nabyly již rozměrů větších při hrách loňských, 
pořádaných nikoli Výborem mezinárodním, který 
aranžuje reorganisované hry ve městech světových, 
nýbrž řeckou vládou, jíž myšlénka reorganisace 
staré té slavnosti panhellénské tak se zalíbila, že 
sama oživila věci dávno zašlé po způsobu uvede- 
ném, ač v rámci starého, sic také obnoveného 
stadia athénského. Teď hry athénské, ať tak díme, 
běží vedle mezinárodních, s nimi se střídajíce, tak 
že připadají vezdy do období mezinárodních. Byly-li 
tedy hry v Athénách (také mezinárodní) loni, 1906, 
budou Mezinárodní hry olympické na pres rok, 
1908, a to v Londýně, pak zase 1910 v Athénách, 
načež Mezinárodní 1912, neznámo dosud kde, 
a tak dále. 



Jednu věc dlužno akcentovati jako úspěch, 
dosud ne dosti oceněný, českého výboru olympi- 
ckého, který učinil sobě úkolem prostředkovati 
účast českou při hrách olympických vůbec. Vláda 
řecká, přikročivši k pořádání svých her, pozvala 
k účasti všecky státy, arci cestou diplomatickou, 
z čehož bez dlouhých výkladů hned patrno, že 
národ český byl z účasti neli vyloučen, tož aspoň 
při pozvání opominut. Ale při každém pozvání 
reklamace je přípustná. Český výbor, který funguje 
již od konce roku 1896, jako sdružení několika 
osob pro věc zaujatých a obětujících jí mnoho ná- 
mahy, času, ba i peněz, přihlásil se k účasti za 
Cechy jakožto národ také cestou trochu diploma- 
tickou. 

Z Rakouska pracoval již olympický komitét ve 
Vídni a druhý maďarský v Pešti, a z Athén byla 
poslána oběma zvláštní subvence, ze které Vídeň 
Čechům nechtěla dát nic, ač-li se k ní nepřipojí. 
Co teď s Čechy, když oba tyto komitéty represen- 
tovaly tak pěkně rakousko-uherský dualismus ? 
V Athénách měli radost z nové přihlášky — od- 
mítnuti nebylo dobře možné — a přijati třetího 
z onoho duálu . . . ? Psalo se o tom mnoho v no- 
vinách řeckých ... až konečně, po zajímavých 
transakcích došel z Athén list, že český výbor 
uznává se stejně právným jako kterýkoli jiný ko- 
mitét zemský a svěřuje se mu, smíme-li tak říci, 
»zastupitelství pro Čechy«. Toto uznání pak do- 
kumentováno subvencí, šekem na tisíc franků, jejž 
Živnostenská banka okamžitě akceptovala a vypla- 
tila. — Český komitét a jeho výprava výstupová' 
od té doby jakožto třetí z Rakousko-Uherska, byl 
uznáván pak i v Athénách ode všech instancí, 
i rakouských, naprosto rovnoprávně s ostatními . . . 
a šlo to docela dobře. 

Mínili mnozí, že věc je ovšem jiná a snadná 
tam v tom království dalekém, skoro už v Orientě. 
Běželo teď o Londýn, kde asi budou obtiže nepře- 
konatelné. Obtíže byly, ale byly překonány: mezi- 
národni výbor na své schůzi v květnu t. r. v Haagu 
odhlasoval samostatnost všech komitétů těch zemí, 
které máji vlastní vládu, a těch národů, »jež mají 
v mezinárodním výboru své zastoupení* — a to 
jsou jediné Čechy ! 



119 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 8. 



S upřímnou chutí zahájil český výbor přípravné 
svoje práce pro olympiádu londýnskou r. 1908, a 
jako pro olympiádu pařížskou a athénskou byl 
mu čestn_vm předsedou primátor pan dr. Srb, tak 
pro Londýn požádal pro čestnou tuto funkci sta- 
rostu p. dra Groše a pak muže, který pro úřad 
ochrance české výpravy do Londýna nad jiné jest 
povolán, dra Františka hraběte Ltitzowa, jenž tak, 
jako všecko dobré české dovede v Anglii fedrovati, 
přišel i výboru olympickému vstříc se vzácným 
porozuměním. 

Český olympický výbor je stálý, užší, který vede 
stále agendu olympickou, korresponduje s výborem 
mezinárodním a tím kterým místním, stará se o fi- 
nance a jejich potřeby, kde nutno, i jezdí a vy- 
jednává, a který pak před každou olympiádou roz- 
množí se ve vý-bor širší, přibíraje vyžádané zástupce 
všech druhů sportu i tělocviku, jež vysílají tam 
jednotlivé svaz}', jednoty a velké celky tělocvičné, 
jako také Česká Obec Sokolská. Sdružení je volné, 
nevázané stanovami, ale má jen jedinou velikou 
vadu : že není sborem finančníků a bankéřů, a že 
nedisponuje tisíci, tak jako výbory jiné, jimž, do- 
stává se k jich vlastním prostředkům ještě hojných 
podpor vládních. Takhle nezbývá než dovolávati se 
podpory české veřejnosti, a město Praha nejdříve, pak 
některá města česká, jako Kr. Vinohrady, Karlín, 
Čáslav a Roudnice, vyšla výboru vlídně a štědře 
vstříc, a mohlo býti uskutečněno to, co dosud se 
stalo. 

Význam olympických her jest zřejmý těm, kdož 
mají porozumění pro tělesnou výchovu. Časové, 
kdy vrcholem vši moudrosti paedagogické bylo 
upoutati žáka k pracovnímu stolu od rána do ve- 
čera, jsou ti tam, a harmonie výchovy jak duševní, 
tak tělesné jest dnes požadavkem svrchovaným. 
Hry olympické mají uhájiti asi tu nejvyšší metu, 
kam účelná a rozumná výchova může dospeti, jsou 
čtyřroční revisí světových snah na poji výchovy 
tělesné a jakousi vzájemnou výměnou ukázek tě- 
lesné zdatnosti, podobně asi jako kongressy vědecké 
zase umožňují osobní výměnu názorů o té které 
otázce, — byť i porovnání toto poněkud pokulhá- 
valo. Spíše snad konkursy a výstavy mohli bychom 
si tu pro komparaci vypůjčiti. 

Snad arangement dosavadní má lecjaké vady a 
nedostatky, — byl by div, aby jich neměl, a není 
to ani možno při instituci tak světové, obsáhlé a 
rozmanité. Neboť výbor mezinárodní, složený 
ze zástupců dvaadvaciti států (Francie, Anglie, 
Německa, Spojených Obcí severoamer. Ruska, 



Švédska, Itálie, Rakouska, Uherska, Řecka, Belgie, 
Hollandska, Španělska, Dánska, Švýcarska, Norska, 
Portugalska, Mexika. Austrálie, Argentiny, Peru a 
Bulharska) a jednoho národa (českého), nemůže 
než stanoviti hry v nejhrubších rysech a pak místo 
jejich konání, — o všecko ostatní starají se pak 
výbory místní, jimž přenechána vlastni práce a 
tudíž také ponechána jistá samostatnost. Proto 
musí býti poněkud jiné hry v Athénách, než v Pa- 
říži nebo St. Louisů neb jinde, tím spíše dokud 
celá věc je v začátcích a nemá svých tradic. 
Neboť pouhé stanovení, že hry budou » obnovením 
starých her olympických a přizpůsobeny požadav- 
kům moderním s přibráním všech nových cvičení 
tělesných*, je trochu příliš všeobecné. 

Hry londýnské přinášejí v následcích pařížského 
kongressu olympického z r. 1905 (k němuž byli po- 
zváni i vynikající umělci čeští) pro příští rok za- 
jímavé novum : chtí spojiti tělesný cvik a sport 
s uměním. Nejnovější číslo Revue olympique, or- 
gánu Mezinárodního výboru, redigovaného před- 
sedou výboru baronem Pierre de Coubertinem, 
vlastním reorganisatorem her, přináší »01ympic 
competitions in Paiting, Sculpture and Architecture 
for 1908« vypisujíc konkurs na obrazy : Trium- 
fální průvod a Válka Reků s Amazonkami, pak 
Footballový match, Diskobolos a Herkules a .^n- 
talus ; na reliéfy podobných sujetů ; v architektuře 
na lázně, tělocvičnu a úplný dům sportovní — 
vítězům této soutěže dostane se pak zlaté olym- 
pické medaille a olymp. diplomu. Tedy rozšíření 
programu dojista důležité, jež dodává a časem 
ještě dodá olympickým hrám zvláštního rázu po 
stránce umělecké. 

Že k této soutěži připuštěni jsou umělci národů 
všech, rozumí se samo sebou, a bylo by žádoucno, 
aby ani v těchto konkursech nescházelo jméno 
české. 

Tuším, že tentokráte je naděje i na účast so- 
kolskou, byť i jen representačni, tím spíše, jelikož 
při posledním sletu všesokolském právě gj-mnasti 
čeští v závodech mezinárodních ukázali svoji prae- 
ponderaci způsobem tak skvělým. Český football, 
přes všelijaké vtipj', podařené i nepodařené, hraje 
také již svou roli v soutěži světové a stejně lawn 
tennis, ba i athletika, jak dokazuje nejnovější výzva 
světového amerického Spaldingova Almanachu athle- 
tického, aby mu byly dodány i rekordy české . . . 

Přáli bychom tedy, aby snahy českého výboru 
olympického byly korunovány novým úspěchem . . . 

—sj.— 




ROCNlK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 8. 



= V= Z ČESKÉHO ŽIVOTA. ="-" = 

-^ Eliška Krásnohorská slaviti bude dne 18. 
t. m. šedesáté narozeniny. Jest povinností 
každého upřímného Čecha, aby u fé příležitosti se 
rozpomenul na vynikající činnost úctyhodné by- 
tosti, kterou směle stavíme na prvé místo mezi 
našimi ženami. Nelze v těchto skrovných rádcích 
vyjmenovati všechnu práci, všechy úspěchy a zá- 
sluhy vzácné spisovatelky, ale aspoň to budiž s dů- 
razem vytčeno, že málokterý literární zjev vyrovná 
se Elišce Krásnohorské co do vytrvalosti, vlaste- 
neckého zanícení i nadšení pro pravdu a krásu, 
a že jest jenom málo případů, kde by žena tak 
statečně, neohroženě a čestně dovedla zápasiti za 
své přesvědčení. 

Již samo jméno Elišky Krásnohorské dobylo si 
prodlením let onoho krásného významu, že vyslo- 
veno vždy značí osvědčenou ušlechtilost, praco- 
vitost, sílu ducha, zárovefi i něhu a nikdy neutu- 
chající lásku k vlasti. Zejména ženský svět jest 
povinen Elišce Krásnohorské za všechna úsilí a 
snažení, aby jej pozvedla a povznesla na vyšší 
kulturní stupeň. 

Co jen vykonala jako redaktorka >Zen- 
ských Listů <, časopisu to nejvážnějších 
tendencí, dále jako starostka renského 
výrobního spolku, organisatorka a před- 
sedkyně dívčí střední školy Minervy, jest 
dílo tak obrovské , že bezděčně se po- 
kloní za ně veliké české ženě každý 
soudný člověk. Nemenší však jest podiv, 
který v něm vzbuzuje činnost Elišky Krásno- 
horské jako znamenité básnířky, dosáh- 
nuvší v knize »Z e Šumavy* vrcholu 
literárního umění, dále jako spisovatelky 
povídek, dramat, četných operních librett, 
neúnavné překladatelky světových básníků, 
skladatelky nesčíslných spisů pro mládež 
a vždy ve všem nejbedlivější strážkyně 
ryzosti a neposkvrněnosti české řeči. 

Přejeme Elišce Krásnohorské z upřímného 
srdce, aby další léta její vyplněna byla 
radostnou ozvěnou jejích skvostných ver- 
šův a ozářena klidným, čistým odleskem 
onoho umění, kterému nejušlechlejší naše 
česká žena posvětila všechny své síly. 
J. D. K. 

^^ Šedesátého roku dožil se včera dne 
14. t. m. také básník Josef Kuchař. 
Starý kozák, který psal již v oné krásné 
době, kdy každá zvučná sloka, každý zda- 
řilý verš dychtivě byl hltán českou obcí 
čtenářskou jako literární událost, a kdy 
básní jeho se chápala vnímavá studující 
mládež a hudební skladatelé, dospěl tedy 
k mezím kmetství, ale při tom stále nej- 
větší útěchou a radostí v krušných časech 
životních jest mu literatura a zejména 



básnické umění. Jako téměř před čtyřiceti lety, 
kjy vydal své prvé Básně, lak i nyní Josef 
Kuchař jest nadšeným poetou, horujícím pro lite- 
rární činy bez rozdilu směrův a proudů, jen když 
v nich jest opravdová poesie a umění. Slábnoucí 
zrak a tíha mnohých velikých starostí vyrážejí mu 
sice péro z ruky, než i přece při své šedesátce 
Josef Kuchař se vzchopuje, pořádá a doplňuje svoje 
znělky kromě jiných básní, kterými po zmíněných 
Básních, po knihách Za soumraku, Chýžka, 
Ze zaslýchá nových dob. Cestou ži- 
votem a povídkách Národní píseň a 
Pašerova Anežka dozpívati chce písně svého 
svérázného nadání, jímajícího nelíčenou hloub- 
kou citovou a mile dotýkajícího se čistotou a nestro- 
jeností uměleckou. Někdejší sladká melancholie bá- 
sníkova změnila se již v úplnou resignaci, vůně 
rodných niv a modro pomněnkových očí zaváto 
jest již verši, ze kterých se bělá sníh a čiší chlad, ale 
i tu Josef Kuchař zůstává svým a zůstává básníkem. 
Kdybychom byli tak mocni, abychom tvořili 
zázraky, učinili bychom, aby v nadcházející sou- 
mrak Kuchařův se vrátilo aspoň několik let onoho 
krásného jara, pí kterém vždy toužil a zpíval, a 




NÁDVOŘÍ PALÁCE HR. SYLVA-TAROUCGT. 



ČÍSLO 8 



MÁJ 



ročník VI. 



které kdysi nemilosrdně minulo, nevidouc nebo 
nedbajíc vztažených rukou toužícího básníka. — 

Ds. 
— Důstojnictví akademie a důstojnictví ve- 
řejného vyučování, čili krátce palmy akademické, 
oba tituly a stupně dekorace, jež udílí franc. vláda, 
resp. ministr vyučování a krásných umění, teprve 
za sto let, co se udílejí, nabyly významu dnešního. 
S počátku, od r. 1808, byly jen pro vyšší a vyni- 
kající funkcionáře veřejného vyučováni, jež >řadily<, 
odkudž měly i jméno rádu, pak znenáhla rozšířily 
se i pro zásluhy jen zdaleka veřejného vyučování 
se týkající. Odznakem byly dvojité palmy, vyšité 
na levé straně kabátu buď zlatem, neb stříbrem 
nebo hedvábím, dle dřívějších tří stupňů členů řád- 
ných, důstojníků university a důstojníků akademie. 
Stanovy řádu tohoto byly pozměněny r. 1844 a 
1845, kdy přestal býti titul spojován s funkcí, 
ač zůstával titulem universitním, t. j. veřejného 
vyučování. R. 1850 za republiky stanoveny ny- 
nější dva stupně, jakožto titul a dekorace, a rozší- 
řeny i na osoby vyučování soukromého, a posléze 
za císařství r. 1866 zavedeny místo dosavadních 
odznaků vyšívaných nynější odznaky řádové, palmy 
stříbrné pro důstojníky akademie a palmy zlaté pro 
důstojníky veř. vyučování na fialové stužce, jež 
nosí se tak jako jiné řády na levé straně prsou. 
Od té doby pak udílejí se hodnosti tyto nejen jako 
titule, ale i jako řády, a nyní má obé důstojenství 
povahu skoro výlučně řádovou, co do stupně nižší, 
než- li řád čestné legie, za kterou teprve se umisťuje 
a nosí. S francouzskou akademií, známou institucí, 
založenou kardinálem Richelíeuem, nemají palmy 
akademické nic společného. R. 1885 udílení tohoto 
řádu bylo ministrem Gobletem značně omezeno, 
ale za to definitivně přestalo býti vázáno na zá- 
sluhy o vyučování, ač udílí se ponejvíce paeda- 
gogům, umělcům, spisovatelům a vědcům domácím 
i cizím. Roku 1898 bylo udílení co do počtu ome- 
zeno znova, a stanoven roční maximální počet pro- 
mocí. U nás v Cechách, pokud víme, jsou důstojníky 
veřejného vyučování (officiers ďlnsiruction publique) 
prof. dr. Jar. Vrchlický, JUDr. Vladimír Srb, 
bývalý pražský primátor, a vl. rada Dr. Hotowetz, 
důstojníky akademie (officiers ďAcadémie) prof. Dr. 
J. U. Jarník, malíř Rudolf Vá ch a, spisovatel Dr. 
Em. rytíř z Čeňkova, prof. J. Hantich, JUDr. 
J. Podlipný, JUDr. Jostf S ch ei n er, velkoob- 
chodník Karel Voitl, Dr. Tru necek, arch. A. 
Simáček, pí. Laudova-Hořicováa nejnověji 
spisovatel prof. Dr. Jiří Guth. 

-^ Rudolf Innemann Právě když toto číslo 
bylo vloženo do stroje, přichází zvěst, že tento sym- 
patický herec dotrpěl. Připojujeme podobiznu jeho 
v roli z >Revisora«, v níž bjl výborným společ- 
níkem Mošnovým. Vrátíme se k Innemanno¥Í 
v čísle příštím. 

■^ Sjezdy starožitníků na Jubilejní výstavě 
roku 1908. Starožitníci, majíce na pamětí, že Jubi- 



lejní výstava přivábí tisíce navštěvovatelů ze všech 
kruhů, hodlají uspořádati několik sjezdů odbor- 
ných, na kterých by se projednaly aktuální otáz- 
ky, týkající se záchranystarožitných naších 
památek. Jde především o vydání zákona 
proti zavlekání našich nenahraditelných, kulturně 
i umělecky cenných památek do ciziny, pak o mate- 
riální zachování nejen uměleckých výrobků, nýbrž 
i krásných a památných přírodních partií. V té 
příčině předešli nás zase Němci, neboť dle zpráv 
novinářských vydaly německé říšské úřady prová- 
děcí nařízení k zákonu proti znetvořování 
míst a vynikajících krajin. Před vanda- 
lismem tohoto druhu mají býti chráněny nejen 
ulice a náměstí, nýbrž také celkový, vnější ráz 
měst a osad. Doufáme, že podaří se usilovné práci 
projektovaných sjezdů, jejichž uskutečnění možno 
pokládati za dalekosáhlý čin, dosici positivních 
výsledků ku prospěchu našich starožitností, jež den 
ke dni nebezpečněji jsou ohroženy, jednak neznalostí 
lidí, hlavně však — ziskuchtivostí. 




J. MOŠNA .\ R.glNNEMANN. 

^^ Úspěch Jana Dědiny v Paříži. Pan Karel 
Voitl, jenž má živé styky s pařížskými umělci, 
nám oznamuje : Dostávám právě z Paříže zprávu 
o pozoruhodném vítězství českého umění. Krajan 
náš Jan Dědina uspořádal výstavu s některými 
svými soudruhy v Carle Montrouge, která byla 
otevřena francouzským ministrem krásných umění. 
Hned po zahájeni zakoupena byla ministrem pro 
státní sbírky větší kresba Dědinova uhlem a hrudkou. 
Pro Dědinu jest to významný krok ku předu, 
neboť tím zajištěno jeho dílu zastoupení v museu 



122 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 8. 



Luxemburském, kde jsou vystavováni malíři žijící. 
Stal se tedy Dědina v Pairiži >ne3mrtelným€j nebi.ť 
po jeho smrti dosta' e se obrazu čestného místa 
ve státním museu — v Louvrů !« — — r. 

■ Z ulice Melantrichovy. Je ve svěží paměti ne- 
štěstí, jež udalo se v dobč- císařova pobytu v Praze. Se 
střechy domu (č. 42) v ulici Melantrichoví spadlo pini- 
ové zakončeni renaissančniho štítu. Nehoda stála život 
malého hocha. Štít musil býti obnoven. Avšak 
místo obnovy provedeno bylo — zkomolení. 
Místo ušlechtilých křivek vidíme tu dnes beztvárný 
pahýl. I případ tento vybízí k opatrnosti se strany 
dozorčích orgánů. 

^^ Pohledy do paláce hraběte SylvaTarouccy, 

získaného právě král. hlav. městem Prahou, uka- 



\'ána. Záměna stala se o slavnostech sokolských, 
Praha zajímala se jen o manifestační produkce na 
Letenské stráni, a na milého Mošnu se zapomnělo. 
Umělec si tehdy pisateli této vzpomínky pozasteskl, 
že ho role tuze namáhá, a že mu sedmdesátka ka- 
tegoricky poroučí, aby se šetřil. Mošna svou hrou 
v Prodané nevěstě pomáhal skladateli i dílu k ú- 
spéchu tak vydatnou měrou, že nelze činnost tuto 
ani dost oceniti. Smetana sám často a často Moš- 
novi děkoval, za kulisami na rameno poklepával 
a spokojeně se usmívaje říkával : »Mošničko, vy 
jste a zůstanete všech principálů arciprincipál.* 
Principáloval Mošna po stakráte a hrál ho vždy 
tak, jak si ho pro první svoje představení nastu- 
doval. Jenom jednu změnu učinil. Přicházel na je- 
viště v komediantském úboru, což nepůsobilo 




JIZDARN.A V P.\L.\CI HK.Vbi,!:. iYLVA-TAROUCCY. 



zují, s jakou nádherou zřízeno bylo toto sídlo, jež 
patřívalo do nedávná rodině hrabat Nosticů. Ve 
14. věku míval tu dům pražský měšťan Jan Haléř. 
V první polovici 18. věku dal zbudovati kníže 
Piccolomini dnešní nádhernou stavbu proslulým 
mistrem Kil. Ign. Dienzenhoferem. Po smrti 
jeho dobudoval palác vlašský stavitel Anselmo 
Luragho. Roku 1757 koupil palác polní maršálek 
Bedřich hrabě Nostic ; právě po 150 letech stala 
se jeho majetnikem obec pražská. 

-^ Josef Lev a role principála v Prodané 
nevěstě. Nikdo si toho valně nepovšiml, když se 
na divadelní ceduli místo pana Jindřicha Mošny, 
nevyrovnatelného principála, objevil substitut, 
kterýmžto věru nesnadným úkolem pověřen pan 



dojmem právě příznivým. Na radu hudebního skla- 
datele V. J. Novotného oblékl krátký kabátec — 
komedianti, jak známo, činí tak při reklamním 
bubnování proto, aby neseslabili dojem při před- 
stavení — a teprve v průběhu hry jej odhazoval. 
Pěknou vzpomínku za hovoru o tomto předmětu 
vypravoval Novotný : Mošnovi hrozilo před mnoha 
a mnoha lety vážné nebezpečí, že přijde o roli 
principála. Konkurrent objevil se v osobě slavného 
našeho barytonisty Josefa Lva. Jednoho dne řekl 
pěvec k skladateli opery: » Smetánko, víte-li pak, 
co mne napadlo? Zahraji si komedianta, pořád 
mne to láká, abych ukázal, jak si já roli předsta- 
vuji*. >Nesmysl, nesmysl. Lvíčku, nesmysl mlu- 
víte — namítal Smetana — vy a principál ... to 
přec nemyslíte do opravdy ?■». Ale Lev nežertoval. Dru- 



\'iZ 



ČÍSLO 8. 



MÁJ 



ROCNIK VI 



hého dne šel do kanceláře a zcela do opravdy ucházel 
se o to, aby mu role komedianta byla svěřena. Nedošlo 
k tomu, poněvadž Mošna s roli už tak frostl, že 
nebylo radno s obsazením hýbati. Pravda, Mošna 
prokázal Smetanově opeře služby neocenitelné, ale 
je přece jenom škoda, že nebylo mistru Lvovi po- 
přáno, aby ukázal, jak si komedianta představoval. 

— r. 

■^ Cikáně, jednu ze čtyř novelek Jos. D. Kon- 
ráda, které pod názvem Pavučiny v těchto dnech 
v druhém vydání vytisklo Nakladatelské družstvo Máje, 
uveřejňuje právě s titulem »Ciganče« ve svém 
feuilletonu charvatský časopis Glas župan ije 
p o ž e š k e . Německý překlad povídky té pod názvem 
»Zigeunerkind« již dříve přinesl ve své zábavné 
příloze světový list Kolnische Zeitung, ktei-ý 
však při tom neuvedl ani původu českého ani 
jména spisovatelova. 

— »Humoresky pana poštovního rady.* 
(Vzpomínka na Fr. Hajniše.) Ze slavného 
kdysi trojlístku českých humoristů — Hajniš, 
Rubeš a Filípek — do dvacátého století se solidní 
literární kocábkou přeplul jenom Rubeš, o jeho 
společníky po léta nikdo nezavadí, a také málo 
kdo co o nich ví. Čirou náhodou slyšel jsem 
o Hajnišovi vypravovat vzpomínku, kterou jsem 
dotazováním u starších pamětníků doplnil aspoň 
tak dalece, že možno ji reprodukovati jako drob- 
ninkou literární episodku. První popud dal mně 
k ní poštovní komisař spisovatel Václav Vaněk- 
Panýrek. Fr. Hajniš (* 31./5. 1815— f 2"./ 12. 1885) 
byl poštovním radou; napsal >Trnky«, snůšku 
podivných nápisů a názvů domovních s tendencí 
silně vlasteneckou, a »Kopřivy<, obsahující epi- 
grammy, pak »kořínky moudrosti, vykopané v za- 
hradě zkušenosti*. Lexikon o něm dále zazname- 
nává, že Hajniš již po roce 1859 téměř umlkl. 
Jako vyšší, approbujicí úředník konceptni měl Hajniš 
mnoho práce. Stával u vysokého pultu a pracoval, 
až se mu od ruky prášilo. V nejpilnější práci ustal, 
odložil úřední akt, popadl drobný lístek a rychle 
něco načrtal. Útržek papíru položil pod těžítko, 
V2al do ruky úřední spis a approboval, jakoby se 
nechumelilo. Takových lístků popsal denně několik, 
že jich bývala pod těžítkem pěkná hromádka. 
^ Za hodinu nebo za dvě chodívali úředníci pro 
kusy, které pan poštovní rada opravil a =chválil. 
A tu dostávali pánové zvláštní odměnu — jednou 
rukou podal jim pan rada svazek spisů, druhou 
sáhl pod těžítko, vzal několik lístků, podal je 
úředníkovi a s úsměvem dodal: »Tu máte něco 
pro zasmání.* Pan rada byl veselá kopa — na 



lístcích ?aznamenával si šelmovské nápady, jež 
mu za suché úřední práce kmitly hlavou. Aby 
nezapomněl, za tepla je napsal, a poněvadž už jich 
neposílal do časopisů, uplatňoval je aspoň tímto způ- 
sobem. Epigrammy, vtipy a nápady nastoupily 
okružní cestu po poštovním úřadě a putovaly 
často hodně daleko. V kancelářích se ráno před- 
čítaly, a poněvadž Hajniš byl humoristou rozeným, 
bývalo v úřadovnách při čtení > humoresek pana 
poštovního rady* hodně veselo. 

Jeden takový lístek dostal se mně do rukou. 
Je skoro nečitelný, ale přece jenom se mi poda- 
řilo aspoň částečně smazané písmo dechiffrovati. 
Hajniš píše na lístku o člověku, jenž chůd a ne- 
znám přišel do dědiny. Z počátku byl skromný, 
úslužný, uctivý a pokorný. Uplynula řada let, 
člověk ten zbohatl a stal se z něho furiant, jenž v ko- 
čáře jezdil, zlaté brejle nosil, na prokázaná dobro- 
diní zapomněl, kde koho dřel a šidil. Když umřel, 
se slávou byl pochován a na náhrobním kameni se 
zlatými brejlemi vyportretován. »Ale jářku, končí 
Hajniš svou kancelářskou humoresku, na něco 
zapomněli . . . zaznamenat měli na tom kameni i to, 
že ty brejle měl, když do vesnice přišel ... jenže 
ne na nose, nýbrž na kalhotách*. 

Když pro nic jiného, pro ty »brejle na kalho- 
tách*, jimiž zapomenutý humorista, když ne stvořil, 
aspoň oživil po naší vědomosti málo známý pendant 
k >loketským pánům*, je tato >humoreska pana po- 
štovního rady* hodná zaznamenání. Dr. R. jf. K. 

— Letošní divadelní saisona bude patřiti k nej- 
zajímavějším. Vrchlický, Dyk a Simáček zahájili 
rej. Práce Svobodova, Jonášova, Trévalova, Jirás- 
kova, Slechová, Legerova, Suchého, J. Mariova 
a Horákové se studují. Štolba, Šubert, Kunětická, 
Hilbert, Kvapil dokončují nová dramata. Poprvé na 
velkých scénách objeví se z autorů v jiných oborech 
belletrie osvědčených M. Jahn, Jesenská, Šlejhar, 
Kolman. Ze spisovatelů širšímu obecenstvu dosud 
méně známých ukáží se na prknech Dr. Dvořák, 
Dejmek, Horký, Kučera a j. Takové úrody na 
dramatickém poli dosud u nás nebylo. 

— Vinohradské divadlo otevřeno bude zcela 
určitě v neděli 24. listopadu o 11. hod. dopolední 
slavnostním matinée, při němž mimo novou ouver- 
turu Forstrovu a Smetanovu >Vltavu* pro- 
vedeny budou dvě scény : V. D y k o v a »Před 
otevřením* a L. Suchého »Na jevišti*, v nichž 
originelním způsobem autoři líčí význam nového 
divadla. Slavnostní řeč při této příležitosti pronese 
O. Host i n s ký. Večer bude poprvé hrána Vrchli- 
ckého »Godiva«. 



Ročník VI. číslo 8. vydáno dne 15. listopadu 1907. 



MÁJ vydává se každého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávají se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Piedpluci se na 
čtvrt roku K 280 (poštou K 3-20). 



VÝHODY PRO ODBERATELK MAJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prémie zdarmi. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z« příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešít za 24 hal. — 

Otiskovati z Máje obrazy a články Jakož i překládati tyto nsdovo- 
iujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen a udáním pramene. 



MAJITEL A VYDAVATBL: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MAJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENLM OMEZEN^'M 

V PRAZB. redakční VÝBOR: ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BASNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FIRMY' HUSNÍK A HÁUSLBR. — TISKBM DRA BD. GRÉGRA A SYNA. 




VÁCLAV STECH: 



Druhé české divadlo. 




řed desíti lety bylo hle- 
dání cest ku zřízení 
druhé velké scény v Pra- 
ze již provázeno horeč- 
ným rozčilováním. Druž- 
stvo Národního divadla 
zabývalo se otázkou 
tou již celé desítiletí a 
nedospívalo k cíli. Sbor 
pro zřízení Národního 
divadla chtěl '-'velikou věcnou loterií opatřiti 
kapitál, ale nevěděl, jak začít. Spolek Máj již 
roku 1892 vyjednával na vinohradské radnici 
o zbudování divadla, ale pak se ze všeho vy- 
klubal pouhý divadelní sál v Národním domě. 
Roku 1894 počalo nabývati vrchu mínění, že 
nový divadelní dům musí býti samostatným 
podnikem a nikoli součástkou Národ, divadla. 
O tuto zásadu nastaly záhy spory, tvořily se 
strany, psalo se dosti ostře v novinách, ale ke 
skutečnému reelnímu řešení nedocházelo. 

Nastalo jednání v anketách, ve spolcích, 
volily se komise, výbory a odbory, dokonce 
i místo se již hledalo, ale kdo by měl stavět, 
kdo podnik financovat, o tom znepokojená 
veřejnost se nedovídala. 

Roku 1897 bylo již tolik projevů o druhém 
českém divadle, že počínala se objevovati 
pochopitelná únava. Že má být zřízeno nové 
divadio, že jeho nejvýše třeba, bylo nezvratně 
dokazováno, ale kde najít krystalisační bod 
pro věcné řešení, nevěděl nikdo. V^tipkaři a 
skeptikové, kteří tvrdili, že k uskutečnění ba 
ani k rozumnému pokusu nedojde, měli nyní 
vrch. 



Tu se zrodil v létě roku 1897 v Máji ná- 
vrh, aby se učinil pokus s cyklem her v ma- 



lém divadélku smíchovském. Tolik se na- 
mluvíme, napíšeme a najednáme o divadle — 
zkusme jednou také síly v něčem praktickém. 

Byl to vlastně nápad spisovatele Karla 
Švandy ze Semčic, který chtěl obrátiti po- 
zornost k ústavu, o jehož umělecký výšin po- 
čal se pojednou starati. 

Dali jsme se chutě do díla. Vybrali^ jsme 
působivé, v Praze neznámé hry, i původní 
věci jsme shledali, a pozvali k tomu obecenstvo. 

Byla to v tehdejších poměrech skutečná 
sensace. Procesí diváků, uvyklých komfortu 
Národniho divadla, putovalo tehdy za Májem 
přes neblahý řetězový most, kudy ani koňská 
dráha si netroufala, do těsných prostor smí- 
chovského divadla, sevřeného na dvorečku 
těžce přístupném. 

Úspěch cyklu Máje byl událostí podzimu 
řečeného roku. Všude se o něm hovořilo a 
psalo. O hercích, o dovedných hercích do- 
vídala se tu široká veřejnost — o repertoíru 
plném zajímavosti sehraném jinde než v zlaté 
kapličce — vida: je možno také ještě jinde, 
než v Národním očekávati zvědavě vznos 
opony ! 

V Máji jsme se z úspěchu těšili ovšem ne- 
smírně. Tušili jsme, že se něčemu proklestila 
cesta. Jistě je to průkop k něčemu novému. 
Tento pokus nezůstane bez následku. Bude 
míti někde ohlas. Kde — jak ozvěna se 
ohlásí, nevěděli jsme — ale čekali jsme, ze 
něco přijde 



Přišla. 

Nikoli za hromobití a blesků — naopak: 
zcela tiše — takřka šeptem přihlásila se ještě 
dříve než se nad poslední hrou cyklu snesla 



125 



ČÍSLO 9. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



opona. S dotazem, nebylo-li by lze těžiti 
z nálady veřejnosti přišel Josef Kuffner. 

Byl již tolik inkoustu prolil v Národních 
Listech pro druhé české divadlo — 
teď pojednou popadl věc za jiný konec. 
Dramaturgickému rádci Máje, Karlu šíp- 
koví (Josefu Peškovi) dopsal, že připadl na 
cestu, kterou by se druhému divadlu mohlo 
snad pomoci na svět. Ví o způsobu, kterým 
by před veřejností mohl býti proveden nový 
diikaz, že je možno pro druhé divadlo opatřiti 
repertoir, způsob lé herce a náležitý počet obe- 
censtva. Představuje si věc tak, aby se všechno 
připravilo v úplné tajnosti, a teprve, když by 
o zásadách nebylo sporu, hlavní věci byly pro- 
myšleny a zajištěn působivý nějaký původní ku», 
zcela nový, že by se do věci měli zasvětiti ještě 
jiní přátelé divadla. Šípek odpověděl Kuffne- 
rovi, že se mu plán jeho zamlouvá, avšak že 
doporučuje, aby k úřadě pozval též mne. 

Ke schůzce došlo v místnostech spolku 
Máje, nedávno ve třetím patře Zemské banky 
v Nekázance najaté. 

Kuffner pojednal s námi velmi opatrně. Ne- 
prozradil nic více, než že si troufá opatřiti 
zřízení lehkého divadélka, podaří-li se napsati 
pro ně výpravnou hru z pražského života, 
trochu veselou, trochu sentimentální, se zpěvy 
a malebnou výpravou. Tato hra při dokona- 
lém nastudování musila by se státi velikou 
přitažlivostí pro celou Prahu. Vedle toho ně- 
jaká veselá novinka domácí a jedna svižná 
veselohra cizí — to vše by při dokonalém na- 
studování mohlo podati důkaz, je-li myšlenka 
druhého divadla zdravá čí nikoli. Šípek i já 
odpověděli jsme k přímému vyzvání Kuffne- 
rově, že se o hru takovou pokusíme, ale re- 
daktor Kuffner není z lidi, kteří kupují zajíce 
v pytli. Roztomile nám řekl, že si představuje 
věc tak, abychcím mu nejdříve předložili plán 
hry, naznačili postavy děj nesoucí a vylíčili 
ráz každého aktu. Přál si zejména hodné ty- 
pických pražských figur. 

Na to jsme prohlásili, že by neocenitelným 
spolupracovníkem za těchto okolností mohl 
býti Ignát Herrmann. Kuffner radostně 
návrh uvítal, a bylo ustanoveno, že ho do věci 
zasvětíme. O základní myšlence kusu mluvilo 
se hned, a dáno za pravdu Kuffnerovi, jenž 
řekl, že nejlepším thematem lidové hry je lí- 
čení, jak chudým lidem spadne do klína štěstí, 
poplete jím trochu hlavu, zavede i na scestí, 
ale konec pak vše rapraví. 

Šípek prohlásil, že pro chudého člověka jsou 
nejmakavějším štěstím peníze. Snad by bylo 
nejlépe požádati i5 t o 1 b u, aby svou hru »Pe- 
níze* přepracoval pro náš účel do veselé tó- 
niny. 



Ku poradě o tom pozvali jsme do příští 
schůzky Herrmanna. Ten byl myšlenkou di- 
vadla ihned zaujat, ale vyslovil se pro kus 
zcela nový; kacířsky však hned prohlásil, že 
od společné práce dvou — tří autorů ničeho 
si neslibuje. Hru musí napsat jeden člověk, 
aby měla páteř. Projevil jsem náhled, že ta- 
kového autora mimo Šamberka v Praze dnes 
není. .Ale vymoci od Šamberka slíbenou věc 
v určitý čas, pokládal jsem za nemožno ; vždyť 
máme vlastně pokusiti se o nový genre. Chceme 
stvořiti pražskou lidovou hru. V companii mů- 
žeme si zkušenostmi navzájem vypomáhati. 
Jakmile budeme míti kostru děje, dáme na- 
psati každému jiný akt, až bude úkol hlav- 
ních postav v jednotlivých dějstvích určen. 
Kdo popadne figury nejurčitěji do rukou, ten 
celý kus sladí, vyretušuje. Ostatní se mu při 
tom budou jaksi dívat přes rameno. 

Ani tentokráte nám Kuffner neprozradil, jak 
má býti podnik financován, řekl jen, že nás 
do všeho zasvětí, až bude jisto, že se kýžený 
lidový kus narodí. Chce ukázati, jak má li- 
dové divadlo vyhížet, jaký má míti repertoir 
a chce přesvědčiti, že je možno dvěma — 
třemi působivými věcmi lákat obecenstvo celé 
Prahy. Povede-li se důkaz, pak uskutečnění 
druhého českého divadla bude míti volnou 
dráhu. 

V nové schůzi byl přijat můj návrh děje, 
který mi náhodou zatím byl napadl. Do ro- 
diny přijde štěstí dědictvím. Nikoli však všed- 
ním způsobem pouhého odkazu. Dědictví ne- 
mohlo nabýti platnosti, poněvadž se nedostá- 
valo důležitého právního instrumentu, jehož 
získání záviselo na proceduře jednání s ame- 
rickými úřady. Teď konečně důležitá listina 
je tu. Do chudé rodiny přichází jmění dědi- 
ctvím domu v asanační čtvrti. 

H'ava rodiny pro samé spolkaření a potlou- 
kání se v hospodských kroužcích zanedbává 
domácnost, o existenci pečuje pouze resolutní 
matka hokyně, jíž poněkud napomáhá dcera 
zaměstnaná v telefonické centrále. Dcera má 
chuť k divadlu. Této chuti snaží se využitko- 
vati prohnaný švingulant. Nějaký potřeStěný 
spolkař a dvě, tři jiné postavy v tomto shluku 
šťastných náhod nasadí křídla rodině, štěstím 
zmámené. Z úzkých prostor jednoduché do- 
mácnosti letí vše do veřejnosti. Aby celá 
Praha o nich mluvila a jejich štěstí viděla, 
poletí rodina v balonu z výstaviště. Druhý akt 
je na nejpopulárnější pražské prostoře výstavní, 
třetí akt v nějakém útulku elegantní restau- 
race, čtvrtý v působišti matky hokynářky: 
v tržnici, která se tehdy právě dostavovala ; 
v ní se děj rozluští. Zjistí se, že dědictví je 
daleko menší než bylo, odhalená nepoctivost 
švingulantova vrátí rozum dceři, kterou pustí 



ROČNlK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 9. 



Z klepet divadelní horečka; solidní ženich od- 
vede ji k oltáři a vůbec ovládne situaci nej- 
rozumnější osoba kusu: matka hokyně. 

Celý děj stavěl jsem na tigury lidu se za- 
mlouvající : bodrého tatíka nasáklého pivním 
humorem, ženu jeho — ■ kápo obchodnic v praž- 
ské tržnici, dceru s troí-kem inteligence a se 
zdravým srdcem, švirgulanta ze soudních re- 
ferátů vystřiženého, mluvku spolkaře a komika 
společnosti — nesmělého ženicha a bodrého 
hocha, odsluhujícho si několik neděl na vojně. 

Hokynářku a manžela jejího měl dle mého 
plánu vykreslit do detailů Herrmann. Dceru 
telefonistku, nesmělého ženicha a vojáka Šípek. 
Po revisi celku měl první akt napsat Herrmann, 
druhý já, třetí Šípek a čtvrtý ten, kdo pro něj 
v předchozích dějstvích nejvíce látku zaklič- 
kuje. 

Herrmann stále ještě díval se na hru pessi- 
misticky, ačkoliv ním chvílemi šil divadelní 
ďábel. Ale měl tolik jiných prací na krku a 
pak měl s autory spolupracovníky již tolik 
nepříjemných zkušeností. Nesedl na vějičku — 
ba dokonce prohlásil, že tento kus vůbec se 
nedočká dopsání, poněvadž taková dělba práce 
ve skutečnosti se neosvědčí. Byl pro to, aby 
každý z nás dvou napsal jeden kus, když 
jsme tak při chuti. 

Kuffner a Šípek ukazovali na francouzské 
výrobny působivých divadelních her, ale Herr- 
mann řekl, že je do Paříže dále než se zdá, 
a setrval na svém. Nabídl se tedy Šípek, že 
napíše podle zvoleného plánu první akt sám, 
aby se již brzy vidělo, co se z této látky dá 
udělat. Děj se mu zamlouval, jen si přál, aby 
hra končila pátým aktem v domácnosti hoky- 
nářčině. Chtěl míti poetický závěr mezi čtyřmi 
zdmi. Já odporoval, naznačuje, kterak hra vý- 
hodně skončí vlasteneckým nějakým sborem, 
slavnostně, u přítomnosti pražského primátora, 
ale Kuffner řekl, že se ukáže nejlépe prove- 
dením a postupem hry, co bude účinnější. 

Název kusu navrhl jsem »Dům v asanaci*. 
Šípek dodal slůvko : Náš. Vykonán tehdy 
ihned křest a hra nazvána »Náš dům v asa- 
naci*. 

Asi za týden pozval nás Šípek k poslech- 
nutí prvního aktu. Musím říci, že nás pře- 
kvapil. Popadl věc tak šťastně, uvedl na scénu 
figury tak roztomilé, že nás uchvátil. Střízlivý, 
na slovo skoupý Kuffner řekl, že se věc Šíp- 
koví výborně povedla. Jediná závada se uká- 
zala, že byl akt poněkud dlouhý. ^Pro výprav- 
nou hru bylo nutno činit škrty. Šípek uznal, 
že je toto rozhodnutí správné a odevzdal mi 
akt, abych bez milosti zajel do něho tužkou. 
Učinil jsem tak opravdu s velikým sebezapře- 
ním, neboť práce Šípková v každé větě svěd- 
čila o jeho výborném humoru a o kouzlu jeho 
dikce. Když jsem napsal druhý akt, předložil 



jsem obé opět v nové úřadě a doznal jsem 
nepokrytého souhlasu od Pešky pro učiněné 
škrty v jeho díle a po několika změnách 
i schválení svého druhého aktu. Na to jsme 
jali se psáti současně zbývající dva akty, 
Šípek třetí, já čtvrtý. Když jsme si byli látku 
dle výstupů rozdělili, upustil Šípek od pro- 
jektovaného původně jednání pátého. 

Kuffner byl nyní přesvědčen, že naše hra 
bude opravdu vhodnou lidovou hrou pro žá- 
doucí pokus a prozradil nám nyní, že expe- 
riment uskuteční se ve zvláštní divadelní bu- 
dově ve výstavě architektů a inženýrů na vý- 
stavě pro rok 1898 připravované. Bylo nám 
dovoleno, abychom činili již přímé přípravy 
jiným směrem. Pokusili se o získání veselé 
původní hry a svižné cizí novinky. 

Šípek prohlásil, že zasvětí do věci profesora 
Gustava Schmoranze, který sleduje 
stále repertoir francouzských jevišť. 

Mně přála náhoda, že jsem se brzy na to 
setkal s drem Štolbou. Byl nějak rozmr- 
zelý, že byl naznačil dramaturgu Národního 
divadla plán nově chystané veselohry, a ten 
se mu o věci vyslovil nějak studeně. Štolba 
řekl, že tedy nebude psát nic. Vzal jsem 
Štolbu pod paží a nepustil, dokud mi obsah 
nové práce neřekl. Bylo to v Jindřišské ulici, 
blízko Nekázanky, kdež jsem se sebevědomě 
před milého autora postavil a řekl, že" hru 
jeho přímo objednávám, a to pro pražské di- 
vadlo. 

Štolba upřel na mne veselé své oči a vrtěl 
hlavou, neblázním-li snad; ale když jsem mu 
pověděl, co chystáme, div mi nedal hubičku. 
S jásotem uvítal tajemně připravovaný náš 
projekt, veselohru slíbil, brzy napsal a v čas 
také potom dodal. 

Byla to výborná jeho práce »N a letním 
bytě*. 

Od Schmoranze za několik týdnů přišel Ší- 
pek, že je získána pro náš podnik působivá 
Bissonova fraška ^Kontrolor spacích 
vagónů*, kterou dokonce dostaneme přes 
hlavy německých agentur. 

Kuffner řekl, že jsme nyní tak daleko, že 
můžeme ohlížeti se po personálu. Věc tato 
však předpokládala, že budeme míti již bez- 
pečný styk s pořadatelstvem výstavy; proto 
rychle postaral se Kuffner o zřízení divadel- 
ního odboru jakožto orgánu výstavního pořa- 
datelstva, kteréž nám postavilo v čelo hor- 
livého divadelníka architekta R o š 1 1 a p i 1 a. 
Poněvadž v naší výpravné hře mělo býti 
hojně zpěvů a nějaké kuplety, přizvali jsme 
s Šípkem třetího spolupracovníka pro tuto 
veršovnickou práci: Bohdana Kamin- 
s kého. 



ČÍSLO 9- 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Verše, takřka ještě mokré, putovaly k popu- 
lárnímu skladateli pražskému Karlu Po- 
spíšilovi. Ten složil působivou hudbu, 
která by zasluhovala opětného vzkříšení. 

Nejpopulárnějším popěvkem však stala se 
píseň, kterouž ode dávna v úzkém kroužku 
bavíval nás Herrmann, zpívaje ke kytaře. Ka- 
minský napsal k ní dojemná slova — ještě 
dnes ozývá se po Praze. Byly doby, že ji 
hrály skoro všecky flašinety. Její refrain »Až 
vezmeš si bohatší nežli jájsem«, znalo každé 
čipernější pražské dítě. 

Jmenovaní tvořili divadelní odbor výstavy, 
který se scházel v místnostech »Máje«. Šíp- 
koví a mně bylo svěřeno realisování podniku 
po stránce umělecké. Měli jsme sestaviti vý- 
běr herců, jednat s hotoviteli dekorací, obleků, 
nářadí. Ale ukázalo se, že naše učitelské po- 
volání nesmírně nám vadí při skutečném opa- 
třování již prvních poiřeb. Bylo k tomu třeba 
mnoho volného času, a toho jsme neměli. Pro 
porady o dekoracích přiveden byl do našich 
schůzí Šípkem profesor Schmoranz, za nímž 
po nějakém čase dostavil se profesor M á d 1, 
ale věci ostatní Šípkoví a mně vázly v rukou, 
zejména když jsme ještě musilí stále praco- 
vati na »Našem domě v asanaci*. 

V téže době přišla zpráva, že nám místo- 
držitelství divadelní podnik jinak nepovolí, než 
když jmenujeme odpovědného plnomocníka. 
Toho jsme začali hledati a také brzy našli 
mezi herci. Pln kuráže přihlásil se, že by ří- 
zení nového divadla se ujal — Eduard 
Vojan. Dostavil se do naší schůze a řekl, 
že se s chutí dá do práce. Ředitelství Voja- 
novo však nestalo se skutkem. Když se o jeho 
odhodlání rozvinula debata, bylo mu nazna- 
čeno, že by ústup jeho se scény Národ, di- 
vadla byl pro něho i pro Národní divadjo 
velikým risíkem. Činíme vlastně jenom pokus, 
ale po výstavě přijde zima, v níž se tieba 
nebude vědět, co počít s novým podni- 
kem. Mluvili jsme do milého Vojana tak 
dlouho, až naše důvody uznal a slíbil, že nám 
opatří jiného plnomocníka. 

Poslal nám jej skutečně ; přítele svého 
Jana Vávru, jemuž prostředky dovolovaly, 
aby se divadelnímu umění věnoval jen ze zá- 
liby, neviže si nijak ruce pevným angažmá. 
Záhy jsme se shodli; Jan Vávra byl jmeno- 
ván jaksi ieditelem tohoto výstavního podniku. 

Jednoho večera překvapil nás však nový 
ředitel zprávou, že se asi nepodaří získati žá- 



daný počet herců pro výstavní divadlo. Do- 
psal členům různých společností, avšak do- 
stal vesměs odpověď zamítavou. Všichni bojí 
se opustiti pevné angažmá pro nejistý nový 
podnik. 

Tato zpráva Vávrova velíce nás překvapila. 
Stalo se, čeho jsme se nikdo nenadal. Ne- 
sestavíme-li herecký kádr, veta po nejnaděj- 
nějším důkazu, že je možno v Praze velké 
nové divadlo. 

Tenkráte jsem však vyslovil mínění, že 
soukromými dopisy přece jen není možno po- 
učiti herectvo, jakou významnou a pro dra- 
matické umění důležitou věc vlastně podni- 
káme. Řekl jsem, že se mělo všem hercům, 
s nimiž jsme počítali, poslati stručné vyzvání 
s vysvětlením, oč jde. Byl jsem tak přesvěd- 
čen o možnosti zdaru, že jsem žádal, aby se 
takové vyzvání opět sestavilo a vybraným 
hercům bez odkladu poslalo. 

Byl svrchovaný čas. Březen chýlil se ku 
konci, divadlo se již stavělo, měli jsme re- 
pertoir, finančně nas podpírala výstava — a 
my neměli herců. 

Kuffner prohlásil, že je téhož mínění jako 
já. Na to bylo ihned usneseno, abych ještě 
v noci skoncipoval vyzvání hercům, ráno je 
poslal k revisi Kuffnerovi, jenž v určitou ho- 
dinu měl se sejíti s arch. Řošlapilem a Vávrou. 
Věc jsme tak urychlili, že druhého dne odpo- 
ledne rozlétly se z Prahy otisky tohoto pro- 
volání : 

Divadelní odbor letošní výstavy a r- 
chitektury a inženýrství, která opět 
oživí osvědčené prostory Královské Obory 
v Praze, usnesl se na tom, využitkovati diva- 
delní budovu, která na výstavišti nákladem 
60.000 zl. bude zřízena, k pokusu velíce vý- 
znamnému. 

Má býti tu učiněna praktická zkouška, zda 
nalézá se mezi českým herectvem tolik sil 
umělecky způsobilých, aby pražskému obe- 
censtvu, jehož řady přílivem z venkova utě- 
šeně vzrostou, mohl býti dokonale před- 
veden vybraný repertoir. 

Za vydatné pomocí z kruhů literárních a 
při vzácné ochotě výkonného výboru výstav- 
ního pokročily přípravné práce tak daleko, že 
disponuje odbor působivými pracemi původní 
i jínojazyčné literatury, v Praze celkem ne- 
známými, rázu hlavně veselého. 

(Dokončení.) 




128 



ROČNlK VI. 



MÁJ 



CISLO 9 



JAROSLAV VRCHLICKÝ: 



Loutky. 

Román. 
Illustruje Artuš Soheiner. 
(Pokračování.) 




šichni cítili, že to bylo 
hozeno jen k zachránění 
ohrožené situace, ale 
bon mot se ujalo a tak 
říkáme, mezí námi, 
když někdo někam za- 
rejduje a nešikovně si 
z bláta pomáhá, »prosím 
vás, kde na ,Vraždě' 
fialky rostou ?«. 
Neshledával jsem zrovna tak neobyčejně 

vtipný tento případ, ale vida Lucy se smáti, 

usmál jsem se také. 

— Nu, mnoho vás to neokouzlilo, pravila — 
budiž, jsme právě, jak jste před chvílí dobře 
prohodil, každý jiný, ale vy ptal jste se, co 
čtu. Obrátila hřbet knihy. — Novalíse, jak vi- 
díte ! Ale nečtu soustavně, jen už paběrkuji. 

— Nejlepší způsob lektury pro tohoto frag- 
mentaristu, pravil jsem ledabyle. 

— Dobře jste ho označil, pravila trochu 
zamyšlené. Mám jej již před lety přečteného, 
to jen tak časem paběrkuji ... ale fragmenta- 
rista, je dobré ... A jako v snění zadekla- 
movala pro sebe: 

»aus Blumen, Kráutern, Stein und Licht 
strahlt mír sein gottlich Angesicht<, 

Vskutku, byl fragmentarista a všecko se mu 
jevilo ve fragmentech, i to největší, to nej- 
velkolepější, příroda — Bůh, jak říká Goethe. 
Ale vidíte, jsem již taková, že miluji víc ta- 
kové roztříštěné duchy než ty, kteří mysh', 
že v celé synthese objímají a vyjadřují světy. 
Mohu je stále číst a jimi se probírati, jsem 
přesvědčena, že v nich najdu vždy něco no- 
vého, nač jsem nepřišla neb nepadla dříve. 
Klassikové nepodávají takových překvapení. 
Jsou uliti z jednoho bronzu, musíte je brát 
v celku . . . 

Zamyslila se. Měla teď ve tváři něco du- 
mavého a naprosto cizího každodennímu vý- 
razu. 

V tom se silnice bylo slyšet rychlý dupot; 
shlédli jsme dolů mezi stromy a viděli pár 
hochů se školními vaky na zádech neb s kni- 
hami jen ledabyle řemenem staženými pod 
paží zatáčeti se tryskem k továrně pod náma. 
Jiřík byl mezi nimi. 

— Jiříku, křikla paní Kráglová, nač ten 
cval? Máš jen jedny plíce, viď? Kdyby tohle 
viděl tatínek! Hned mi půjdeš sem k nám na- 
horu! 



V mžiku byl udýchaný hoch na stráni. 

— Hádali jsme se, maminko, omlouval se 
celý uřícený, jak daleko je z města do to- 
várny. Lacinův Pepík tvrdil, že 200 kroků, 
Kušta říkal 180 a já říkal 240 . . . Tak jsme to 
chtěli rozhodnout a sami se přesvědčit. 

— Ale to mohlo býti také bez takového ší- 
leného cvalu, pravila káravě paní Kráglová, 
utírajíc mu hedvábným, hustými krajkami le- 
movaným šátečkem hlavu a čelo. Vidíš, jsi 
jako divoch potom . . . 

— Nu a rozhodli jste, ptal jsem se já? 

— Ničeho, pane professore, protože výkřik 
maminčin nás roztrh a rozprášil, pravil Jiiík. 
Však já si to zítra sám klidně přepočtu . . . 
a uvidí, kdo měl pravdu. 

— A to jdeš teprve teď ze školy? v paní 
Kráglové se vzbudila paedagogická struna na- 
jednou. Již jsi moh býti dávno nasvačen, než 
bychom se byli my domů navrátili. 

— Ale teď již za hochy nepůjdu, půjdu ra- 
ději s váma. Viďte? 

A srdečně, jak bylo v jeho povaze, přitulil 
se ke mně zvedaje k matce i ke mně své 
pomněnkové oči. 

— Pojď tedy, ale podruhé tak divoce ne- 
běhej, pravila paní Kráglová měkce. 

A tak šli jsme úzkou stezkou v trávě mezi, 
břízami spouštějícími drobné dukáty svých 
lístků do mechu na splihlé již listí konvalinek, 
jichž tu asi na jaře spousta, na listí fijalek a 
petrklíčů, také již dávno odkvetlých, a něco 
mírného a sladkého zároveň sklánělo se nám 
do duší. Bylo to kouzlo jeseně, pocit něčeho, 
co mizí a odchází tiché a žehnající všemu, 
pocit nějakého vyplněni něčeho. My to cítili, 
ale definovati nedovedli. Šli jsme tři vedle 
sebe, jako bychom ode dávna k sobě patřili 
a tudy chodívali od jakživa. I Jiřik cítil ten 
dojem chvíle a jedním slovem, jedinou otáz- 
kou nepřerušil naše slavnostní mlčení. — 
Společenské fráse, všední konvers, hovory 
literární, vše zapadlo někam daleko a hlu- 
boko a zbyli jsme jen my a ta tichá, hudby- 
plná, vítězící něha umírající jeseně kolem nás. 

22. října 187**. 

Když jsem dnes dopoledne ze školy se 
vrátil, nalezl jsem na svém psacím stole malý, 
pečlivě uzavřený a zalepený lístek. Písmo na 
adresse bylo velmi úhledné, trochu nervosní, 
ženské na první pohled. Srdce se mi zachvělo. 



129 



ČÍSLO 9 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Bylo lehko hádati na paní Kráglovou, je- 
likož nikdo nemohl do mého pokoje mimo 
služku, která hned po mém odchodu do školy 
přišla ustlat postel, poklidit' a vysmejčit^mé 
doupě. Chvatně roztrhl jsem slabě narijžo- 
vělou, fialkami vonící obálku a četl na úzké, 
malé navštívence, jménem »Mme. Lucy Krág- 
lová« opatřené, tyto řádky: 

>Děkuji Vám z celého srdce za druhou 
polovičku včerejší odpolední procházky naší. 
Byla to jedna z chvil, které se v ži- 
votě nezapomínají, jichž paměť ne- 
vyhledá. Díky! Díky! 



23. října 187'. 

Četl jsem úzký lístek znova a znova. Cítil 
jsem v duchu, že bylo něco neobyčejně, abych 
řekl slavnostního, krásného, povznášejícího ve 
včerejším podzimkovém večeru — ale myslil 
jsem, že to byla jen má suggesce, můj stav 
duševní ; že by to mohlo tak účinkovati na 
druhou osobu vůbec a na paní Kráglovou 
zvlášť — o tom se mi ani zdáti nemohlo. 
Avšak zde živý důkaz, bylo to, bylo tó tak 
živelné a silné, že podlehla tomu a ozvala se 
mi těmito řádky. 

Bylo to vskutku jen kouzlo poetického 
večera, které nás podmanilo ? 

Byla to tajná nějaká, posud nevysvětlená 
sympatie duší.' 

Byla to prostě táž nálada myslí a nic více? 

Či byly v tom hlubší vztahy nějaké? Byl 
to první tepot křídel Psychy v své spontán- 
nosti tak prostý a přirozený, tím však o tolik 
jímavější? 

Vždyť jsme dosud vlastně mimo ty docela 
společenské konversace a dvornosti hlouběji 
spolu nepromluvili, ba spíš, když jsem pozo- 
roval naše styky a hovory posavadní, nebylo 
žádných tak zvláštních sympatií mezi náma. 
Vždj^ť jsme vlastně doposud více spolu hravě 
a. lehce polemisovali, než co jiného! 

Mně se zdála — řeknu to otevřeně — pí. 
Kráglová vý^střednější nežli všecky dámy, 
s kterými jsem se posud v životě kdy setkal. 
Řeknu upřímně, bylo v jejích allurách pro 
mne něco příliš buršikosního, co mě zprvu 
spíše dráždilo, než uspokojovalo, aspoň na první 
styk; bylo u ní stále otevřené místo nějaké, 
kde proto právě, že bylo poranitelné, vždy 
soustřeďovala všecky střely svého vtipu a roz- 
maru. I to její hojné kouření mi připadalo dost 
neženské a zvlášť její utajená i zjevná a věčná 
polemika s panem Kráglem se mi zdála při 
nejmenším podivnou. Mohu si říci, že nejsem 
nikterak příliš shovívavý v svém soudu nad 
svou domácí paní. Snad vypadám při tom jako 
malý šosáček, možná — ani bránit se nechci. 



Konečně co není dovoleno duchu a graci- 
ženy ? A to obojí měla paní Lucy v míře svrchoi 
váné. 

A nyní k duchu a grácii paní Kráglové — 
o tělesných jejích vnadách ani se nezmiňuji, 
nebo plnou harmonií jejího zjevu jsem byl 
zdrcen hned na poprvé — přistupuje ještě to 
nejvyšší, co dává v mých očích ženě diadem 
půvabu a ženskosti, cit. 

Ba víc, ta zvláštní vnímavost citová, 
kterou pochopila to nejasné, neznámé, nevy- 
světlitelné kouzlo pozdní již zmírající jeseně, 
stupňované tou společnou procházkou ve třech, 
která právě, že jsme mlčeli \'šickni, byla tak 
zvláštní a poetická. Toto pochopení a vycítění 
nálady skoro jen ve vzduchu se vznášející, 
ukazovalo duši neobyčejně jemnou, citlivou, 
subtilní, hlubokou a něžnou při tom. Nebo řek- 
němesi upřímně, kolik je takových chvil v životě, 
kdy se nás dotkne nějaký taj přírody svým 
svrchovaný^m půvabem ? Kolik z nás lidí ma- 
lých a všedních žijeme takových prozářeným 
životem, abychom stále vystihovali, čím kolem 
nás příroda hýří ustavičně ? Co velkých, slav- 
ných chvil přejde a mine pro vždy bez oce- 
nění, bez vědomí jich půvabů v nás, jakoby 
se musily odehrát, přijít a odejít jen dle toho 
věčného postupu neumdlévajících hodin ? Co 
jich padlo v nepamět, v nic, neužitých, ne- 
oceněných, nepochopených lidmi daleko hlub- 
šími a duševně většími, než se zdála a mohla 
býti moje jinak líbezná a milá hostitelka? 

Ale projev tohoto hlubokého souhlasu byl 
zde, měl jsem ho v ruce a vyznávám směle, 
on mne také úplně podmanil. Sám jsem si skoro 
nebyl vědom, že bych byl tak procítil kouzlo 
onoho večera. Cítil jsem je ovšem též, jak jsem 
v těchto listech poznamenal, — ale děkovati 
za ně někomu, mi nepřipadlo. Myslil jsem, to 
cítím pouze já a promítám to všecko, co je 
kolem mne, zase jen v sebe zpět — a hle, 
za pár hodin se dovídám, že jiná duše cítila 
rovněž toto kouzlo, že je cítila hloub a inten- 
sivněji, a že zásluhu jeho přičítá mně, že mi 
docela děkuje za chvíle, které jsem prožil já, 
ale které jsem nestvořil zrovna jako ona jich ne- 
stvořila a nepřivolala. A musil jsem se ptáti — 
co se tu dělo na té tiché, mlčenlivé procházce 
mezi našimi dušemi? Bez slov jakýchkoliv 
byly si bližší než jsem věděl, dýchaly na sebe 
jakousi vůní cizí a nevysvětlitelnou, dotýkaly 
se jako ve snu dvě libelly nad hladinou je- 
zerní, kam náhle zapadly nějakým nevyzpyta- 
telným a nevysvětlitelným úkladem přírody . . ! 
ale rozuměly si a v tom bylo — jest všecko . 

Nevím, kolikrát jsem četl lístek paní Krá- 
glové. Bylo mi to první zjevení ženské Psychy 
v celé kráse a hloubce vzájemného pocho- 
pení. Zlíbal jsem ty řádky a uložil je k svým 
nejdražším památkám. 



130 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 9. 



Ale skeptický a kritický můj ducii mimo 
nadáni se vzpjal ve mne a ptal se. Dobře — 
ale co bude dále? 

Což já to vím? Což já něco zde začal 
nebo začínám? Já jen držím v ruce ten úzký. 
drobný lístek s těmi nezapomenutelnými řád- 
ky .. . Mé rty se chvěly : Buď žehnána a 
sfastna, ty duše nejsladší! 



24. řijiia 187*. 

V skutku v rozpacích jsem vstoupil do spo- 
lečné jidelny téhož dne. Nevím, co jsem če- 
kal, ale nestalo se ničeho. Cítil jsem se za- 
hanben skoro. Pani Kráglová vstoupila, zase 
jinak oblečena, v novém šatu, ale s vkusem 
již osvědčeným. Vlídně se usmála, podávajíc 
mi ruku. Umínil jsem si, že jí musím dáti na 
jevo svůj dík za ranní lístek jakýmkoliv způ- 
sobem. Ale vida ji tak prostou, tak skoro bož- 
sky lhostejnou ke všemu, neodvážil jsem se 
k ničemu. Nebylo také možno mluviti něco 
intimnějšího při stole. Myslím, že ani pohledu 



jsme si nevyměnili. Pan Krágl neotevřel úst 
za celý oběd. Byl bych potřeboval se vyslo- 
viti, ale nebylo příležitosti k tomu ani po 
obědě, kdy každý se rozprchl za svým dle 
denního pořádku. 



25.-28. října 187". 

Dny šeré, rozdeštěné, pravé podzimní dny 
S*,*ského předhoří. Prší od rána přes celý 
den a prší v noci zase. Mlhy se válí po strá- 
ních a svazích horských lemujících obzor, 
šedivé a líné. Tak i plynou dnové. Třikrát se 
paní Lucy k obědu a ani k večeři nedosta- 
vila, trápila ji opět migréna a asi tak dlouho, 
jako když jsem poprvé sem přijel. 

Divná věc I — Pozoroval jsem, že v tyto 
dny jest pan Krágl vždy zvlášť při dobrém 
humoru. Včera večer docela poslal sluhu Tomše 
pro ředitele Seidla, že si chce zahrát s ním a se 
mnou v karty. Nemohl jsem odříci, a tak 
jsme hráli jedenadvacet skoro do tří hodin do 
rána, (Pokračování.) 




KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

LJryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 



yl to jediný člověk, který 
se mne neptal, dal-li 
mi kdo plášť anebo 
ukradl-li jsem ho. Ta- 
ky připověděl, že hned 
z rána zapřáhne krávy 
a odveze nebožtíka do 
Těchonic, ale dvě zlatky 
že mu musím dát. Ká- 
men se mi svalil se 
srdce, obě ruce bych mu byl s radostí políbil 
za tuhle ochotu. — Mám dvě zlatky, povídám, 
ale padesát krejcarů jsem dlužen hrobaří 
a, dám-li vám, co mi zbude, nebudu mít sousta 
do úst. — Podívá se na mne, potom na ženu, 
která při tom stála, a povídá : »»Nu tak, pro boží 
milosrdenství, mi dáš půl druhé zlatky. «« — 




Zaplať vám to Pánbůh, povídám, a hned jsem ty 
peníze vyplatil. — Kde že spím dnes, se mne 
potom ptal. — Věru, ani jsem do té chvíle nepo- 
myslil, kde přespím a zrovna jsem se zarazil, 
když se^mne ptal. Nevím, povídám, kde mě 
nechají, a zakoktal jsem něco, že snad u báby 
Chrástecké, pustí-li mě do světnice, v niž táta 
umřel. Na to on: >x.Víš, co? přespi tady u nás; 
žena ti nastele slámy a plášť máš, aby ses 
přikryl. «« — Jen to řekl, hospodyně už běžela 
pro otep slámy a i podušku mi dala pod hlavu. 
— Svlékám se z pláště, děkuju jim, co jsem 
jen slov měl ... v tom mi přišel hlad, takový 
strašný hlad, že žaludek se bolestí stahoval, 
však od rána jsem nepojedl kromě kousku 
buchty, kterou mi dal hajný v lese, a naběhal 
jsem se po celý den v zimě a ve sněhu; 



ČÍSLO 9. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



přece jsem se ostýchal, požádat je o kousek 
chleba, když už byli tak dobří ke mně. Ale 
oni patrně postřehli moje myšlenky, skoro jed- 
ním hlasem se mne ptali, nechce-li se mi jíst? 
— Můj Bože, já na to jen tak že jsem stačil 
zakoktat, dáte-li • . . Pánbůh vám zaplaj ! — 
»>Však jsem si to myslila,* « pravila Bošická, 
»»hlad ti kouká z očí, chlapče !«« — a boch nik 
čerstvého chleba a zelnou třepanku položila 
na stůl. — »»Na ! najez se a džbán s vodou máš 
za dveřmi, chce-li se ti pít.«« — Ten chléb 
mi voněl do nosu, jako bych byl vkročil do 
apatyky . . takových hodů jsem dávno ne- 
zažil ... a kdj'ž jsem se najedl a napil, ulehl 
jsem na slámu . . . polštář pod hlavou ! . . . 
teplo, teploučko . . . tolik neděl už, co jsem ne- 
pocítil takového pohodlí, takové slasti ... na- 
sycen, po celodenní lopotě položit se hlavou 
na polštář . . . jako pařez jsem usnul a ráno 
mě musili budit! . . 

Tož tedy — ve čtvrtek ráno to bylo, za 
jitřního soumraku ještě — vůz, do něhož byly 
zapraženy dvě hubené kravky, vyjel od Bo- 
šických, projel skoro celou vesnicí, proto že 
chalupa, kde táta zemřel, stála na opačném 
konci jejím. Bošický sám vedl spřežení, já a 
Bošických větší děti jsme šli vzadu. Nesněžilo 
více, také vitr utichl, ale sněhu leželo mnoho, 
sypkého sněhu, do něhož nohy hluboko za- 
padaly, a mhla najednou stála hustá, šerá, 
že na dvacet kroků vidět nebylo; že však 
Bošický své kravky pobízel velikým křikem, 
ze statků, chalup a domků vybíhali lidé, nej- 
více děti, také několik ženských a dva nebo 
tři mužští, a záhy asi třicet osob se ubíralo 
za vozem. »>Aj ! starého Křenka odvážejí!** 
ozvaly se hlasy. »»Dej mu Pánbůh věčnou 
slávu!** řekla jedna ženská a jala se modlit 
otčenáš. To to, že by někdo byl jevil účasten- 
ství; šli jen za vozem, počumovali a povídali 
si. Já jsem si nikoho nevšiml, jako že i ke 
mně nikdo nepromluvil. Pojednou se objevil 
Novák chalupník, ten, k němuž jsem předvečer 
nejdříve byl zašel požádat o povoz. Na mne 
se nepodíval, k Bošickému přistoupil. ■••Ty 
jedeš?** ptal se ho; »»za zlatkďs tona sebe 
vzal?** — Bošický vyndal z úst fajfku, od- 
plivl a povídal: »»Ani za zlatku ani za dvě, 
pro milosrdenství boží jsem to udělal. Hý ! 
hý!*< — Novák se zaškaredil. »»Utrmácíš 
dobytek!** povídal. >»Hýl hýska, ou!«« 
křičel Bošický, vzal fajfku zase do úst, po- 
krčel ramenem a jel. »» Vole jeden !*« zabručel 
Novák a odešel . . . 



Přijel vůz poblíž chalupy, kde nebožtík ležel 
v rakvi ; k samé chalupě dojet nemohl, proto 
že tato stála stranou cesty asi padesát kroků 
a jen pěšinka k ní vedla; těchto padesát kroků 
bylo třeba rakev nésti. Chalupy vidět nebylo, 
mhla na ní ležela jako pytel. Jak tedy Bo- 
šický zastavil svoje krávy, podíval se na mne 
a já na něho. — Sám ho neunesu, povídám. 
— A Bošický: »»Jen pojď, já ti pomohu a 
snad ještě kdo. Pojďte, lidičky, pomozte nám, 
je sem z domku do vrchu a kluzko !«< — 
Stáli, čuměli, nikdo se nehýbal ; jedna bába 
se zase začala modlit. »»Nu, pojďte přeci!** 
zval po druhé Bošický, »>a někdo se po- 
stavte před krávy. »»Nu, s Pánembohem!** 
povídá jakýs starý člověk, »>>ale na nohy jsem 
špatný.* « — Čuměl tu taky nějaký výrostek 
v mém stáří, nehýbal se. Bošický ho popadl 
za rameno. »»Mord hadry, pojď, klacku za- 
tracený !«« zakřikl na něho, »»že se nestydíš! 
pobízet se necháš !«« — »»DyC užjdu!*« po- 
vídá kluk. 

V tom jakás postava se vynořila ze mhly, 
čumícím zástupem, který se rychle rozstoupil, 
prošla. Chochol zavál, bodák se zaleskl. Cet- 
nický strážmistr z Nalžova. Zrovna ke mně^ 
zaměřil. Pro mne přichází ! — projelo mi 
mozkem. Zapotácel jsem se, jako by mě kdo 
obuškem do hlavy uhodil. » »Co pak se tu děje ?* « 
ptal se mne. — Nemohl jsem vypravit slova ze 
sebe, osykou jsem se třásl.- — »>Co se třeseš, 
kluku?** ptá se znovu; »»mluv přece, když 
se tě ptám! Ci's něco ukradl? čfs zapálil?** 
Já nic; jen slyším, že odpovídá někdo za mne, 
že je funus, že mého tátu odvážejí na hřbitov 
do Těchonic. — >»Tak co nemluvíš, kluku 
hloupý,* « on zase na mne, »>vždyí se tě jen 
ptám! což myslíš, že tě sním!*« — Tu Bo- 
čický k němu: »»Nemaj' mu za zlé, pane 
strážmistře, on je takový, víme!** — A stráž- 
mistr, usmívaje se: »»Když jsi nic zlého ne- 
udělal, proč se mne bojíš? Provázej tě Pán- 
bůh!** Obrátil se a, co by tři napočítal, mhla 
se za ním zastřela. Stál jsem chvíli ještě 
všecek ohromen a díval jsem se za ním jako 
u vyjevení ; bylo mi, že není možná, aby byl 
odešel beze mne; tak jsem byl omámen, že 
jsem neviděl a neslyšel, co se okolo mne dělo; 
na všecko jsem zapomněl, na tátu, na pohřeb 
... na ruce jsem se podíval, připadalo mi, 
že je mám spoutané. Probral jsem se z této 
ztrnulosti teprve, když Bošický mě vzal za 
rameno a do uší mí křikl, abych se přece 

^""^ • • • (Pokračováni). 




132 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 9. 



CO ČEKÁME OD VINOHRADSKÉHO 
DIVADLA ? 

"wsl neděli dne 24. t. m. má se uskutečniti dávná 
W' touha veřejnosti česl<é : otevř-e se Městské 
divadlo na Král. Vinohradech, po Národním divadle 
druhá velká scéna česká. Dlouho bylo po ní volá- 
no, mnoho pokusů bylo o ni činěno. Našemu světu 
divadelnímu a literárnímu — v posledním okamži- 



Že Národní divadlo nestačí na vše samo, po- 
ciťovalo se záhy. O nespokojenost nebylo nikdy 
nouze. Nemusím vzpomínati ani bojovných kdysi bro- 
žur dr. V. V. Zeleného, jemuž vítězství vídeňské dalo 
v podstatě za pravdu, že totiž jen v pěstování 
domácího umění leží pravá síla, ani protestních schůzí 

:i la Konvikt, jež korunovány byly praktickým 

aspoň pro jednotlivce — zdarem. Nescházelo též po- 
kusů, jež bez útočnosti, positivní prací snažily se vy- 






ALOIS BUREŠ, 



JOSEF VISEK, 
starosta mésta Kr. Vinohradů. 



JUDr. KAREL MAREK, 



ku přidružil se k nim i hudební — bylo potřebou 
dříve, než ještě poměry uzrály na splnění. Čim 
výše Národní divadlo stoupalo, tím hlubší rozvírala 
se propast mezi předměstskými a venkovskými divadly 
a mezi ním, jež bylo nejen první, ale též jedinou 
uměleckou svatyní naší. Na trvalo nemohlo zůstati 
při tomto poměru. V té osamělosti, jedinečnosti Ná- 
rodního divadla byla by nutně svým časem i jeho 
škoda — aspoň umělecká. Každý organismus jednot- 
livý potřebuje k své- 



mu vyvoji spoji- 
tosti s ústrojen- 






stvím celkovým, 






potřebuje půdy, od- 
kud by čerpal pří- 


-^^ 




liv sil. Úkoly, sněž 


f -^n 




by fysicky nebylo. 






časem by rostly, 


IhH^ 




nedostávalo by se 


jMÍ^SL. 




v množství náleži- 


.^^A^^^^^^k. 




tém nové mízy, vý- 


^^^^^■'^■i''^^^^^ 




konného dorostu 


^^^^^^ ^^^^^B 




míním, o stagnaci. 


^^^^^^^^^^^B 




jež by nastala z ne- 


^^^^^^^^^^^^Hl 




dostatku soutěže. 


^^mipHjjimPP^I^'' 






AT^^ 




vždyť byli jsme 






v určitých dobách 


ANTONÍN TUREK, 




již jejími svědky. 


architekt Měst. divadla 
Král. Vinohradů. 





rovnati mezery. Když Máj jde s prvním svým cyklem 
na Smíchov, aby pozvedl úroveň předměstského jeviště 
a ukázal, že je tu i nová literatura i noví umělci, 
kteří se hlásí o slovo; když kroužek divadelních 
nadšenců buduje výstavní divadélko, jež objeví, že 
jsou tu skutečně nové prvky, života schopné ; když 
z výstavní scény vyvine se později za jiných okol- 
ností Uránie, lidové divadlo, jež vyšvihne se značně 
nad průměr dosavadních prken předměstských : — to 
jsou etapy oné 
touhy po obohacení 
dramatického na- 
šeho umění, fáze 
jeho rozrostu. 

V posledních [le- 
tech mnoho se změ- 
nilo. Čára vývojová 
pronikla v před. 
Povstalo stálé měst- 
ské divadlo v Plzni, 
útulný stánek Mus, 
rozhodný pokrok 
umělecký, jenž po- 
třeboval by jen 
také rozhodnější 
podpory obecen- 
stva. Vzniklo spo- 
jené divadlo vý- 
chodočeských měst. 




Dr. ALOIS CENSKY, 



ČÍSLO 9 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Po jeho vzoru opatřuji si divadla moravská 
města. Stavba brněnského Národního je na ob- 
zoru. Mezery se tedy 
vyplňují, propast pre- 
kliná .... 

Pražským poměrům 
stala se však nejvydatněj- 
ším kvasivem okolnost, 
že od šestiletí, co správa 
Národního divadla svě- 
řena novým lidem, z vět- 
šiny oněm, kteří dnv 
stáli v čele hnuti, hlá- 
sajícího — věru odůvod- 
něně — potřebu druhé 
samostatné scény, že od 
šesti let zbavena tu pů- 
sobiště celá mocná fa- 
lanx divadelníků zkuše- 
ných, obětavých a nad- 
šených, k nimž dalším 
vývojem poměrů, do jichž 
kritiky nechceme se pou- 
štěti (znamenalo by skoro 
psáti dějiny posledního 
údobí, kde zajisté mnoho 
nalezli bychom výbor- 
ného, ale též mnoho 
jitřících ještě ran), v ne- 
poslední též míře násled- 
kem exklusivnosti vlád- 
noucích stále více při- 
stupovalo nových pracov- 
níků. Vyrovnání těchto protiv, upoutání nadbytečných 
energii, zaměstnání lenících nevolky sil bude ký- 
ženým ozdravením poměrů. Arci vzájemný poměr 
obou divadel představujeme si co nejpřátelštější. 
To právě má býti ovocem nově stvořené siiuace. 
Ale málo bylo by, kdyby tato stránka věci, přece 




FR. AD. 

editel Městského dii 



jen dočasná a namnoze osobní, měla hlavni miti váhu. 
Důležitější vlivy na rozvoj českého divadelnictví 
čekáme od vinohradské 
scény. Předně vliv na 
rozvoj českého herectví. 
Dokud jsme měli ústav 
jediný, nebylo možno, 
aby se žádný talent ne- 
ztratil v tom krutém ži- 
vořeni kočujících spo- 
lečností, k němuž byl 
odsouzen, koho nepotkalo 
štěstí, dostati se do Ná- 
rodního divadla, neb kdo 
se neodhodlal hráti v ci- 
zím jazyku. Kdo se 
s Národním divadlem ro- 
zešel, kynuly mu rovněž 
jen ty dva osudy : buď 
smrt umělecká vůbec, 
buď smrt aspoři jako 
umělce českého. A přišli 
jsme oběma cestama ne- 
jen o mnohý talent, 
který zakrněl, ale — 
specielně druhou, jmen 
netřeba uváděti — též 
o velké umělce. Druhým 
divadlem v duševním 
úitředi velkoměstském 
bude umožněn pohyb a 
výměna sil, možnostíjejí 
stoupne i cena vynikají- 
cího jednotlivce, jehož dnes jinak bude si třeba vážiti, 
vi-li se, že za jediným prahem nepřestává jeho umělecký 
život. Dána též nová půda přicházejícím, v níž by 
klíčil a sílil dorost. To přijde i Národnímu divadlu 
k dobru. Neboť jeho význam jako prvé zemské 
subvencované scény, jako divadla pro náš národ 



ŠUBERT, 
ťadla Král. Vinohradů. 






JAROSLAV KAMPER, 
dramaturg a režisér. 



VÁCLAV STECH, 
tajemník a zástupce ředitelův. 



LUDVIK CELANSKV, 
dirigent opery. 



ročník VI. 



MÁJ 



-. ČÍSLO 9. 




RICHARD BRAN.\LD. 





ADOLF DOBROVOLNÝ. 



stejaé důležitosti s velliými ústavy dvorními a stát- 
ními v sídelních městech národů šťastnějších, ne- 
snáší dobře, aby na něm začátečníci teprve se 
učili. Do toho rámce má každý aspoň v rudimen- 
tárních rysech přijíti hotov. Ale odkud čerpati 
v budoucnu n -vé šťávy, zvláště až poslední zbytky 
slavné generace prozatímního divadla odstoupí, ge- 
nerace, která svým nadšením a uměním položila 



divadlu v kulturním centru pražském, divadlu co 
nejmoderněji zařízenému a mužem, jenž vybudoval 
umělecký význam Národního divadla, taktní rukou 
vedenému, místo prvé, úloha vůdčí. 

Rozšíření půdy, toť také pro tvorbu dramati- 
ckou cenný výtěžek již z pouhé existence vino- 
hradského divadla. Jest přirozeno, že Národní di- 
vadlo — odpočítávám ode všeho osobního, od se- 






ALOIS CHARVÁT. 



BELA HORSKÁ. 



FRANTIŠEK HLAV.ATV. 



základy českému divadlu, kdyby ostatní náš svět 
divadelní zůstal_^v bídných poměrech potulné káry 
Thespidovy ? 

Dnešní ruch, který přeje vzniku divadel, změ- 
něné poměry, jež nastávají po Čechách i Moravě 
zakládáním nových jevišť, ať samostatných, ať 
v sdružení hledajících sílu, jeví utěšený obrat 
k rozkvětu. A Městskému divadlu na Král. Vino- 
hradech připadá mezi novými těmi jevišti jako 



skupení stran a táborů — již z pouhé fysické ne- 
možnosti, dělíc svou činnost nad to i s operou, 
která stále více vymáhá času, místi i nákladu, 
není právo všem požadavkům, jež na repertoár kla- 
dou tu autoři, stěžující si, že jejich práce nedosti 
se hrají, jiní, že jsou odmítáni, tu kritika a obe- 
censtvo, volající prvá po soustavnosti, druhé po 
rozmanitosti a lahodící změně, ona po hloubce a 
problémech, toto po smíchu a zábavě, konečně 



ČÍSLO 9. 



MÁJ 



ročník VI. 






VILEM TÁBORSKY 



ANTONÍN .IIRIKOVSKY. 



MARIE TÁBORSKÁ. 



labužníci, kteří by si přáli sousta toliko nejvybra- 
branější, krmě nejraffinovarější, ať již v jemnosti, 
ať v pernosti. 

Více místa, více možnosti. A s větší možností, vi- 
děti své kusy provozovány, roste i chuť k práci, 
přibývá dělníků. Ovšem čekáme, — a jméno i do- 
savadní činnos* dramaturga vinohradské scény 
je nám zárukou, — že repertoár bude přinášeti 



Tvorbě dramatické je přece možno utíkati sejna 
prkna předměstská, venkovská, nalézti porozumění 
u ochotníků. Skladatel zanedbávaný neb odmít- 
nutý neměl, kam se uchýliti. Opera plzeňská a 
brněnská zlepšily sice v poslední době situaci, ale 
přece ne tak vydatně, jak možno bude dru- 
hému ústavu opernímu, vzniklému v samém centru. 
Konečně, co praveno o repertoáru, činoherním, platí 






OTILIE BENISKOVA, 



IPAVLA VEVEKi;OVÁ. 



MINA HASSMANOVA. 



jen věci umělecké hodnoty, že bude nás čile se- 
znamovati s tvorbou moderní, z literatury ustálené 
že vybere zjevy nejdůležitější a nejzajímavější, 
tvorbě pak domácí že bude pěstounem nejpečlivějším. 
Neni pochyby, že by těmto úkolům vinohradské 
divadlo bylo se mohlo věnovati úsilovněji, inten- 
sivněji, kdyby se bylo omezilo na pouhá drama, 
jak bylo v původním plánu. Ale divadelní poměry 
české jsou tak výjimečné. Jestliže již dramatikové 
naši měli příčiny k steskům, byla posice hudeb- 
níků ještě zoufalejší. 



o zpěvoherním v miře ještě jen zvýšené, poněvadž 
obzvláště poslední doboj, což souvisí mimo jiné 
se zvýšenými požadavky na stránku reprodukční, 
jeho rozmanitosti ubývá. Netajíme si obtíží, s nimiž 
bude bojovati opeře menšího, nikým nesubven- 
covaného ústavu. Ale při opatrném vedení lze 
i tu proplouti čestně úskalím. Zvláště bude 
nutná dělba práce vzhledem k hlavní scéně. Sou- 
středí-li se opera vinohradská na oboru silám svým 
přiměřeném, vytvoři-li si v něm svůj genre, svou spe- 
cialitu, bude reussovati také. Jeto především ko- 



136 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 9. 




BISKUP BENO. 
Z Wenigových návrhu ke Godivě. 



micka opera (ve 
smyslu francouz- 
ském, tedy ne snad 
jen veselá), opera 
konversační, pro- 
stonárodní, buffa a 
hry zpčvní, koneč- 
ně volky nevolky 
i operetta, dobrá 
ovšem a dobře pro- 
vozovaná (o čemž 
na předměstských 
divadlech, aniž by- 
chom pochybovali 
o jich subretkách 
a komicích, již 
prostě proto, že ne- 
mají řádných or- 
chestrů, nelze mlu- 
viti). Jak viděti, 
pole dosti veliké, 
na němž se vino- 
hradští mohou spe- 
cialisovati. 

Dosti jest tedy 
úkolů, a nejsou to 
úkoly malé, jichž 
plnění od vinohrad- 
ského divadla če- 
káme. Má ozdra- 
vit poměry, rozšířit sféru českého divadelnictví, 
nové vzpruhy dáti tvorbě, posílit umění vý- 
konné, zejména český stav herecký. Má však 
také být důkazem, že přibývá nám nejen produ- 
centů — vloh uměleckých, výkonných i tvůrčích 
ve všech oborech divadelních, ale též konsumentů, 
divadelního obecenstva s láskou, pochopením a na- 
dšením pro uměni v srdci. Aby všechna tato oče- 
kávání a naděje se splnily, přejeme městskému 
divadlu na Král. Vinohradech v předvečer 
jeho slavného otevření. Budiž mu 

VZNIK A ZDAR! 

Dr. Jaromír Borecký. 



= V^ Z ČESKÉHO ŽIVOTA. ^V = 

— Do památní knihy českého umění diva- 
delního. Zbudování Vinohradského di- 
vadla je dílem celého města, neboť pokročilé a 
nadšené občanstvo vinohradské podalo si — jak 
je líčeno v úvodním článku Václava Štecha: 
Druhé české divadlo — ruce v záložně a na radnici, 
aby zřízen byl tento důležitý ústav umělecký. V čele 
města stojí starosta Josef Víšek a jeho náměstek 
stavitel Alois Bureš, mužové tak vzácné energie, 
že mohou sloužiti všem činitelům české samosprávy 
za vzor. Těmto dvěma postavilo se jednomyslně po 



bok vinohradské za s t u p i t el s t vo jako jeden 
muž, a této svornosti jest děkovati, že dnes divadlo 
vinohradské se otevírá. Správa divadla svěřena 
Spojenému Družstvu Národního divadla 
v Praze, jehož předsedou je JUDr. Karel Marek, 
jehož osobním vlastnostem patří velká zásluha, že 
se v tomto družstvu soustřeďuje veliká síla morální 
i hmotná. Ředitelem divadla jmenován na slovo 
braný odborník, osvědčený organisátor a o Národní 
divadlo jako bývalý ředitel zasloužilý F. A. Šubert. 
Tajemníkem a zástupcem ředitele jmenován Václav 
Stech, dramaturgem a regisseurem spisovatel Ja- 
roslav Kam per, jehož divadelní studie a články 
patří k nejlepším tohoto oboru naši literatury, diri- 
gentem opery L. V. Čelanský, jenž podal o své 
způsobilosti a mimořádné dovednosti dirigentské dů- 
kazy nejenom u nás, ale i za hranicemi. Nadaný 
malíř J. Wenig jmenován byl chefem výpravy a 
M. Zuna druhým kape níkem, korrepetitorem R. 
Piskáček. 

— Budova Městského divadla na Král. Vino- 
hradech pořízena byla dle plánů dr. AI. Cen- 
ského, jehož projekt byl r. 1902 poctěn první 
cenou. Účelnost budovy svědčí o péči, kterou 
projektant dílu svému věnoval. Řízení stavby na- 
lézalo se v rukou vrchního architekta A. Turka, 
jehož neúmorné práci a mravenči píli děkovati jest, 
že divadlo v čas mohlo býti otevřeno. Náklad na 
budovu, postavenou podnikateli Majerem a Ve- 
selým, překročil pozoruhodný peníz 1,600.000 K. 




RYTIR. 
Z Wenigových návrhů ke Godivě. 



ČÍSLO 9. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



-^ K našim divadelním podobiznám. Měli jsme 

nejlepší vůli: byli bychom nejraději předvedli v podo- 
biznách členstvo i operu vinohradskou, ale to bychom 
musili vydati almanach a ne pamétní číslo. Roz- 
hodli jsme se uveřejniti podobizny prozatím členů 
činohry, avšak ani tu nemohli jsme plně vyhověti, 
poněvadž brání tomu obmezený prostor listu. Při- 
nášíme zatím první sérii, podobizny těch členů, 
kteří se dostavili k fotografovi dříve, než na nás 
spadly listopadové mlhy. Nebylo času ani na tuto 
cestu před fotografickou kameru , . . zkoušelo se ve 
dne v noci a všem hercům nebylo možno vyhověti 
vlídnému přáni aranžérů fotografického alba. Jména 
hereček a herců nalezne čtenář pod podobiznami. 
Divadelníkům českým všichni jsou asi známi. Kdo 
by neznal sympatické dvojice herců manželů 
Táborských, obi bených a nadaných hereček Be- 
níškové, Hassmannové a Ve verko vé, pana 
Dobrovolného, jenž teprve nedávno s úspěchem 
pohostinsku vystupoval na Národním divadle, pana 
Charváta, jenž byl pro Smíchov tím, čím je 
Mošna Národnímu divadlu, pana J iří ko v sk ého, 
jenž v moderních cyklech smíchovských tak pří- 
jemně nás překvapoval, p. Hlavatého, jenž těší 
se v pražských kruzích značné popularitě, komika 
Branalda — všichni měli už bezpočtukráte pří- 
ležitost zapsati se v přízeň obecenstva — jenom 
paní Horská je našemu publiku z nynější své fáze 
neznámá. Přichází z Petrohradu, kde řadu let s úspě- 
chem působila po studiu, které konala na náklad 
ruského ministerstva osvěty. Zdařilé naše podo- 
bizny jsou z fotografického atelieru p. L. Jelínka 
na Kr. Vinohradech. 

— První zkouška na jevišti. Po šestnácti 
zkouškách dosta'a se Vrchlického »Godiva« po- 
prvé na jeviště v divadelním úboru. Hlediště bylo 
slavnostně osvětleno, v ložích, na sedadlech ně- 
kolik intimních hostí, ředitel Šubert dal zna- 
mení, a Vrchlického hra šla do prvního ohně, 
v kostýmech a v kulisovém hávu. Autor sedí v po- 
zadí a s napjetím kontroluje, co se děje na jevišti. 
Všechno klape, všechno jde jako na drátku. Zájem 
upoután především k představitelce Godivy, k sym- 
patické umělkyni, milé naší známé se smíchovské 
scény, k paní Táborské. »Má cit, dovede každé 
slovo prohřátí . . . pochvaluje autor. Bezohledného 
manžela, jenž stanovil krutou podmínku, že musí 
Godiva projeti městem tak, jak ji Pánbůh stvořil, 
hraje pan Jiříkovský. Ale co to? Místo něho vstu- 
puje na scénu . . . pan Táborský. Pan Jiříkov- 
ský rausil ulehnout, hlavní herec odpadl. Co teď? 
Ale už byla náhrada. Pan Táborský studoval roli 
se svou chotí, úlohu svého kollegy uměl skoro na- 
paměť, zaskočil za něho ... a všechna čest, šlo 
mu to výborně. První a druhé jednání prošlo hravě 
scéncu, třetí bylo dvakrát opakováno. Je to zlatý 
hřeb »Godivy«. Všechno obyvatelstvo je krajné 
rozrušeno ... až zvony v poledne zahlaholí, Go- 
diva nahá na koni projede městem ! Přijde hlasatel, 



oznamuje šlechetné odhodlání krásné paní a dovo- 
lává se citu občanstva pro cudnost bělostného těla. 
Halapartníci procházejí náměstím, jež se ve vteřině 
vyprázdní. 

Slunce jásavě svítí, zvony hlaholí . . . Godiva, 
nádherným vlasem polozakrytá, nastupuje svou 
obětavou jízdu. V tom vyrazi z krčmy šašek, jenž 
krásnou, nešťastnou svou paní miloval jako Ma- 
donnu. Odehraje se velký, pohnutý výjev. Lid má 
šaška v podezření, že se ukryl do krčmy, aby se 
pásl na obnažených půvabech zprofanované světice, 
a nadšený ctitel její z lidu srdce jeho probodne... 
srdce cháma, srdce padoucha, jenž citu pro cudnost 
neměl. Nikdo se ho neujal, nikdo šaškovi neuvěřil, 
že oči jeho nezřely tajemství Gidiviny krásy . . . 
Po desáté hodině opouštěli jsme divadlo. Hlouček 
přátel obklopil autora a divadelní funkcionáře a 
blahopřál jim k úspěchu první velké, opravdové 
zkoušky. 

Nuže . . . mnoho štěstí, řadu úspěchů Vrchlického 
»Godivě«, až místo hloučku intimních diváků a 
posluchačů zasedne v divadle stohlavý zástup . . . 



■^ Přípravy k velkému dni. V Městském divadle 
na Král. Vinohradech pracuje se s horečným 
chvatem. Cosi podobného tu vidíme, co se dělo 
na našich výstavách. Jubilejní a Národopisné. Večer 
před otevřením se ještě o překot aranžovalo a vy- 
stavovalo ... a ráno stála tu výstava jako panenka, 
skvostně vybavená. Dějí se tu pravé divy ... na 
chodbách, v hledišti, za jevištěm pracují řeme- 
slnici, a kde jaké místo volné, tam se zkouší. Di- 
vadlo okkupovalo pro sebe celý Národní dům. 
V divadelním sále byla na př. zkouška na Godivu, 
ve velkém sále zkouška na Mozartovu operu »Cosi 
fan tuttei, a současně cvičily v sále Hlaholu 
operní sbory — v divadle zkoušelo se na jevišti 
a v garderobě sboru byla čtená zkouška na Schnitz- 
lerův kus: »Zivot volat. Ale to všechno ještě ne 
dost případně charakterisuje úžasnou hospodárnost 
divadelních pracovníků. Byli jsme svědky výkonů, 
jež vzbuzují úctu. Na jevišti byla zkouška v ko- 
stýmech, o které se zmiňujeme na jiném mis^ě. 
Současně byla za jevištěm zkouška jiná . . . diva- 
delní mistr učil totiž dělnictvo stavět domy pro 
třetí jednání. »Cas jsou peníze,* řekl si pan ka- 
pelník Čelanský, obsadil orchestr a v pausách mezi 
jednáními »Godivy< — zkoušel se svým štábem — 
Weisova »Polského žida*. Už jsme slyšeli v hle- 
dišti také první potlesk . . . platil Godivě a bez- 
vadné produkci orchestru. —si — 

-^ Kostýmy. Vrchlického »Godiva< překvapí 
originálními kostýmy. Jsou zhotoveny dle figurin 
páně Wenigových, jenž dal gardercbierům přesné 
instrukce. Některé kostýmy jsou unika v tomto 
směru. Chef scénické výpravy Městského divadla 
na Král. Vinohradech putoval za Godivou až do 
jedenáctého století, hezkou řadu hodin proseděl nad 



ROČNÍK VI. •- 



MÁJ 



ČÍSLO 9. 



anglickými miniaturami a objemnými díly, soubory 
to anglických kostýmů, radil se se znalci a odbor- 




LADY GODIVA. 
Z Wenigových návrhů ke GoJivě. 

niky, vyhledal ředitele a kustody biblioték, museí 
a umělecko-průmyslového musea a přinesl bohatou 
žeří. Celá armáda krejčů a krejčových pracuje po- 
dle figurín, a většina kostýmů je již hotova a visi 
na divadelních věšácích. 
Nové divadlo chystá se 
k životu . . . což divu, 
že zajímá každá podrob- 
nost ze zákulisí. Rozumí 
se samo sebou, že jeví 
se živý zájem — přede- 
vším o toíletu Godivy. 
Čítáváme v referátech 
o representativních ple- 
sích, jatou ta která dáma 
měla robu. . . Což, není 
konečně i to hodno za- 
znamenání, že vinohrad- 
skou Godivu — vybaví 
známá mistryně 
paní Hofhanslová? 

'@> —o—u— 




LORDMAYOR Z COVENTRY. 
Z Wenigových návrhů ke Godivě 



^^ Ku manský 
hejtman. (Vzpo- 
mínka na Ru- 
dolfa Innema- 
n a.) Od jara bylo 



bolestno potkat a mluvit s Innemanem. Vrátil se z něko- 
likanedělního pobytu na Sázavě, liboval si, jak ho 
pobyt na venkově, jak ho zázračná voda tamní 
posílila, těšil se, že co nevidět vystoupí na Ná- 
rodním divadle, že si zahraje Kumánského hejtmana 
v Jiráskově Janu Žižkovi — a když jsme se ho 
ptali, kde byl, kde se zotavoval, nemohl si živou 
mocí vzpomenouti, jak se řeka, v níž se denně 
koupal, jak se místo, v němž měsíc pobyl, jmenuje . . 

Oči mu svítily, když o svém Kumánském hejt 
manu mluvil. Byl v divadle, mluvil s regisseurem 
mluvil s dramaturgem, mluvil s ředitelem . . . 
všichni mu řekli, že Jan Žižka přijde brzo na řadu 
a že se všichni těší na Kumánského hejtmana, 
»Však já lidem ukáži,* těšil se Inneman . . . 
»však já je přesvědčím, že jsem zdráv, že umím 
co jsem uměl, že jsem nic nezapomněl.* — — 

Celý den trávil nešťastný herec na žofínské plo 
várně. Bylo s ním den ke dni hůř, bylo s ním 
bolestno hovcřit, bylo trapno se dívat na jeho 
zmatené chování. Po plovárně běhal se svitkem pa- 
píru a pořád se učil, cd rána do večera studoval 
Kumánského hejtmana. 

Jednou, — bylo to o slavnostech všesokolských, 
— přišel někdo z divadla a žádal pány, kteří se 
s Innemanem scházejí, aby mu neříkali, že se bude 
hrát Jan Žižka. Byla obava, aby nevnikl do di- 
vadla a nedošlo k nějakým trapným scénám. Tak 
zle už bylo s Innemanem . . . Divadelních cedulí si 
nevšímal, novin nečetl, mlha byla před ním, mlha 
byla za ním. Neblahá náhoda zhalila předivo, jež 
prozíravost upředla. Inneman posadil se ke sku- 
pině lidí, k nimž si nikdy nesedal. Začali mlu- 




MEYNHARDT Z LONGIVALU. 
Z Wenigových návrhů ke^Godivě. 



ČÍSLO 9. 



MÁJ 



ročník VI 



viti o divadle a hovořili — tušení ovšem neměli, 
že Inneman sedí stranou — o tom, jak se svým 
hejtmanem Kuraánským pochodí Innemanův ná- 
stupce. 

Bylo zle, strašlivě zle. Inneman zalomil rukama, 
do šatny běžel, naházel na sebe prádlo a šaty a utíkal 
do divadla. Bylo po třetí hodině a .Jan Žižka* byl 
v plném proudu. Probůh, co teď, radili se Inne- 
manovi přátelé? Jeden z nich přišel na výborný 
nápad. 

»Co je, co se děje? zastavuje Innemana, jenž 
letěl z plovárny jako vystřelená koule. 

Herec s pláčem vypravuje, co se stalo. » Vždyť 
to není pravda,* klidně praví přítel, . . . »Žižka 
se nehraje ...v poslední chvíli musila se 
provésti změna. « Inneman vztáhl ruce, přítele objal, 
vrátil se do kabiny, svlékl se ... lehl na prkna 
a labužnicky vyhříval se až do večera na sluníčku. 
Několik dni na to přihodila se trapná scéna. Inne- 
man se nabídl, že zadeklamuje svým přátelům 
Kumána. Začal s vervou, šlo to . . ne skvěle, 
pravda, ale aspoň obstojně. Najednou uvázl, běžel 
pro roli do kabiny, ve vteřině se vrátil a naříkal, 
že zapomněl Kumána doma. »Nevadí, nevadi.< utě- 
šuje se, »umim roli jako otčenáš. « Začne zmvu, a 
znovu uvázne, usilovně přemýšlí, pot mu vyvstává 
na čele . . ale živou mocí nemůže si vzpomenout, 
co Kumán hovoří. »Ježíši Kriste,* polohlasem mluví 
Inneman, >c-) se to se mnou jenom děje . . . ? 
Kumána neumím . . . Kumána . . . ! Rodičko Boží 
... to je špatné, to je hrozné znamení.* V' tom 
si povšiml, že je předmětem všeobecné pozornosti. 
Zarazil se . . nám se tenkrát zdálo, jakoby se styděl 
za to, co se právě stalo ... a tiše, nenápadně 
utekl do své kabiny. Za nějakou chvíli bylo odtamtud 
slyšeti vzdechy a pláč. Nakoukli jsme do vnitř a viděli 
jsme Innemana na zemi. »Ježiši Kriste . , ne a 
ne si vzpomenout ra toho Kumána . . . , « úpěl a 
hlavou o podlahu tloukl . . . 

Stalo se poprvé, že bylo třeba rázně zakročiti. 
Innemana přepadl první záchvat znřivosti. Dovedli 
ho domů. Jako dítě na hračku vrhl se na svého 
Kumána a hodinu, několik hodin sloví za slovem 
opakoval a když druhého dne přišel, Kumána nám 
zadeklamoval. Uměl ho do opravdy jako otčenáš . . . 

Už dva odešli takovým divným způsobem ze 
žofínské plovárny, kde hledali, co se najiti nedá . . . 



Adolf Pštross a za ním milý, dobrý, zlatý přítel, Rudolf 
Inneman Dr. R. J, Kronbauer. 

■^ Kubeš-Navrátil. Ve vzpomínkách na Hannu 
Kvapilovou, jež uveřejňuje Div a d el ní List Máje, 
dočítáme se zajímavé zprávičky, kterou reproduku- 
jeme proto, abychom ctitele malíře Navrátila uchrá- 
nili před nemilým zklamáním. »Otec Hanny Kube- 
šové-Kvapilové byl,< vypravuje dr. R. J. Kronbauer 
ve »Vzpominkách*, »malířem. Z jeho ruky vyšlo 
veliké množství obrázků. Jak spravedlnost někdy 
rehabilituje ! Dověděl jsem se, že se s Kubešovými 
obrázky provozuje podvod . . . čiperní agenti a 
vetešníci vydávají je totiž za originály 
Navrátilovy a dobře je prodávají . . . « 

— V zemi faraónů. Napsal Josef Jan Svátek. 
T'skem místodržitelské knihtiskárny. Cestovní pro- 
gram autorův neni sice nový, ale autor jest rozto- 
milý společník, causeur, který i na známější cestě 
dovede zachytit nové, zajímavé dojmy a umí je 
také jiskřivým způsobem čtenáři polát. Líčí své 
avantury s lehkým nádechem humoru, ale nezapo- 
míná doplnit sérii svých drobných obrázků, kresle- 
ných živě a barvitě, vážným odskokem do historie 
a min' losti. Ale v mnohých partiích náhle vyklube 
se z lehkého feuilletonisty nadšený poeta a rozevře 
před vámi zářivé pohledy na bizzarní kouty, úchvat- 
né scenerie a nádheru Orientu. Kniha, kterou svým 
čtenářům doporučujeme. rk 

■^ Natěrač! Staré naše památky ohroženy jsou 
tou dobou — natěrači. Ctihodná průčelí oblé- 
kají se mnohdy v roucho, které jim naprosto ne- 
sluší. Poslední léto přineslo nám řadu nezda- 
řených poki sů, starým průčelíti dodati nového 
vzezření — čerstvým nátěrem. Řadu zahájil Kaunický 
palác v Mostecké ulici na Malé Straně, jehož hlinko- 
vý nátěr vzbudil úžas. Nevkusně obnovilo se také 
průčelí domu u Zlaté studně ve Velké Karlově ulici, 
jehož zajímavé reliéfní skulptury se dokonce 
obronzovaly. Neobyčejné oblibě těší se nátěr 
šedě popelavý. Více vkusu je tu zapotřebí. Nemohli 
by v této otázce dávati pokyn městští inženýři, kteří 
mají při úpravě domů rozhodující slovo? — r — 

Podobizny v tomto čísle pořízeny dle fo' 
tografií v atelieru p. L. Jelínka na Král. 
Vinohradech. 



Ročník VI. číslo 9. vydáno dne 22. listopadu 1907 



M,4J vydává se kííždého pátku o 8. hod. ranní v ad- 
ministraci (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vj'dávaji se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. MÁJ má ročně na 800 stran. Předplácí se na 
čti-rt roku K 2-80 (poštou K 3-20). 



VÝHODY PRO ODBĚRATELE MAJE. Celoročním předplati- 
telům zvláštní prěmie zdarma. — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERTUR (red. dr. Jar. Borecký) z« příplatek jedné 
koruny čtvrtletně. Jinak sešit za 24 hal. - 

OtÍBkovati z Máje obrazy a články jakož i překládati tyto nedovo- 
lujeme vůbec; otiskovati drobné zprávy dovoleno jen s udáním prameni. 



MAJITEL A VYDAVATBL: NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE, ZAPSANÉ SPOLEČENSTVO S RUČENÍM OMEZENÝM 

V PRAZB. REDAKČNÍ VÝBOR! ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAR. VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI 

BÁSNICKÉ. — DR. JAROMÍR BORECKÝ. DR. JIŘÍ GUTH. ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VÁCLAV ŠTBCH. 

REPRODUKCE OBRAZŮ OD FUtMY HUSNÍK A HÁUSLKR. — TISKEM DRA ED. GRÉGRA A SYNA. 




JAROSLAV VRCHLICKÝ: 



Loutky, 



Román 
Illustruje Artuš Scheiner. 
(Pokračováni.) 



1. listopadu 187*. 

opět takový nekonečně dlouhý, opravdu 
dušičkově rozplakaný den. 

Skoro na kůži promoklý vrátil jsem 
se dopoledne 



z kostela, ale tím 
jsem si též odbyl 
všecko — a jen chy- 
til pořádnou rýmu. 
Ani dnes paní 
Kráglová se neuká- 
zala. Já odešel hned 
po obědě do svého 
pokoje a četl jsem 
až do večera Car- 
lylovy dějiny fran- 
couzské revoluce. 



2. listopadu 187". 

Dnes poprvé, — 
v den ještě za- 
chmuřenější a tem- 
nější, než byl den 
včerejší, jsem po 
cítil nostalgii po 
velkém městě. Od 
oběda jsem opravo- 
val školní iilohy 
svých žákův, a když 
bylo šero a já roz- 
svítil, klesla mi na- 
jednou hlava nad 
prací a já se zamy- 
slil lak živě, že to 




mělo sílu vše s celou životností pravdy. 
Viděl jsem velké jakés město — vlastně ne- 
viděl jsem je, ale stav mé duše byl, že je 
vidím. Mohla to býti Praha a nebyla to Praha, 
ale já se díval do 
ulic, prožíval jich 
život a vření, cho- 
dil po jich chodní- 
kách, zastavoval se 
před jich výlohami 
krámů, slyšel ty 
různé a složité hlasy 
vyvolávačů, ruch 
jízdy i pěších, vřavu 
chodců na úzkých, 
deštěm se lesknou- 
cích trottoirech, vi- 
děl jsem osvětlená 
okna bazarů, kavá- 
ren, restaurací, cho- 
dil jsem před ope- 
rou, abych si opatřil 
vstupenku, nebo již 
se skoro začínalo, 
stál jsem před ja- 
kýmsi krámem, kde 
si lidé dlužili masky 
a odkud vycházeli 
divně kostumováni 
a zakukleni. A sly- 
šel jsem i řeči, 
hovory, smích děv- 
čat, hádky drožkářů 
a fiakristů, navzájem 
se předstihujících 
před jakýmsi vel- 
kým, bohatě osví- 



ČÍSLO 10. 



MÁJ 



ročník VI. 



ceným portálem antického stylu, viděl jsem 
ruch, shon a šum ve vestibulu a představil 
jsem si ruch a šum uvnitř. 

A náhle vidění velkého města někam zmi- 
zelo. Jakoby zapadlo někam. Já se viděl ve 
své jizbě, já se cítil tím, čím vskutku jsem, 
opravoval jsem úlohy žákům nižšího gymnasia 
v P . . . Jaký to kontrast! Fi, otřásl jsem se, 
až mne po zádech zamrazilo . . . Zhasl jsem 
a skočil do postele. Za chvíli se mi zdálo, že 
slyším kroky, a že někdo bére za kliku dveří 
u pavillonu, a že se pak hned na to vyměnil 
tento dialog pod mými okny : 

- — Pan professor asi již spí, Jiříčku — při 
tomhle počasí . . . není věru divu. 

— Ale že nejde k večeři, replikoval druhý 
hlas. 

Byl jsem chvíli na rozpacích, co mám dě- 
lati? Ale po chvíli jsem se obrátil, stáhl pe- 
řinu přes uši a ignoroval již všecko. 

A vskutku spal jsem brzy opravdu tak tvrdě 
a hluboce, že by mne ani vrazi Valdštýnovi 
nebyli probudili. 



9. listopadu 187*. 

Tiše a jako po špičkách přikradla se letos 
zima. 

Ani jsme na ni pořádně nemyslili, byla již 
tu. Jednou přes noc do rána, jako v pohádce, 
přijela na bílém koni, lehla na střechy sklárny, 
pocukrovala stříbrným jíním březový svah 
mých procházek, stlumila paprsky slunce a 
stahovala denně vždy dříve a dříve neprůhledné 
záclonky svých mlh přes okna mého pavillonu. 

Bylo sice i tam vlídno a útulno, když se 
zavlažilo, ale přece člověk jest již takový spo- 
lečenský tvor, že tíhne raději tam, kde mu 
kyne větší rozptýlení a s ním větší zábava, 
než jakou by den ke dni mohla podati pouze 
jediná kniha. 

Nevím, jak to postupovalo, čím více s blí- 
žící se zimou jsem býval častějším hostem 
u Kráglů, tak že jsem v pavillonu zpravidla 
jen přespal. Sedalo se to tak družně a nenu- 
cené v jich rozmilé jídelně, po obědě zvlášť, 
když jsem nebyl odpolední povinností volán 
často do velké plískanice, které se brzy 
na těchto výběžcích šumavských hor přihlá- 
sily. Jiřík odešel do odpolední školy, pan Krágl 
nejdřív si na čtvrt až půl hodinky dříml a 
zpravidla sešel pak, o jídelnu ani nezavadiv, 
do své pisárny v zadním křídle sklárny, a my 
hrávali svou partii šachu nerušené a klidně 
skoro již s přesnou pravidelností. Bylo-li po- 
časí jen trochu snesitelné, vyšli jsme Jiříčkovi 
naproti do bříz, kudy se vraceti musil z od- 
polední školy. 



Někdy šel p. Krágl s námi, jindy jsme my 
jej potkali vracejícího se z města, kam jej ob 
čas vylákala nějaká obchodní záležitost více 
méně očekávaná neb nutná. 

Večery mimo čtvrtka končívaly u Kráglo- 
vých po 9. hodině, kdy Jiřík odcházel spát — 
někdy mne zdržel pan Krágl ještě na »slzu 
Benediktinky*, jak říkal, tu se hrávalo o par- 
tii více, ale přes půl 10. se to také sotva 
kdy prodloužilo. Čtvrtky odbývaly se s úspě- 
chem nestejným. Byla-li společnost četnější, 
sedávalo se přes půlnoc zpravidla, menší se 
rozcházela o 12. K jmenovaným živlům při- 
stoupil ještě Dr. Stěhule z města, právník a 
dobrý debateur, starší vdovec s velkou pleší, 
a někdy přivedl děkan Svoboda svého mla- 
dého kaplana, katechetu Jeništu, který prý 
býval celý nešťastný sám doma, »když milostpán 
na tak dlouho odešeU. Byl to mírný mladý 
muž, s příliš ostře vyholenou tonsurou a dlou- 
hýma rukama, s nimaž nevěděl co poč t, tro- 
chu tichošlápek a přepjatý formalista. 

Vypozoroval jsem, že paní Kráglová se 
dámské společnosti asi zásadně vyhýbala. Ne- 
chtěl jsem ji ubližovati, ale samo se vyvinulo 
u mne mínění, jistě bludné, jakoby se 
obávala nebýti v něčem předstižena, buď již 
v úpravě neb výběru toilett, buď na ducha- 
plnosti a póse či grácii. Snad jsem se mý- 
lil — ale konstatuji prostě své pozorování. 

Celek poskytoval pěkný, harmonicky zla- 
děný obraz klidného venkovského života do- 
mácího. Dny plynuly tak v šedivé, uspávající, 
ale sladké jednotvárnosti jeden jako druhý . . . 

Mé vztahy k paní Kráglové se na oko, po- 
vrchnímu pozorovateli, za mák nezměnily. 
Pro sebe jsem ovšem si dávno potvrdil své 
pozorování z nejprvnějších styků, že se vede 
mezi oběma manžely jakýs tichý, ale hou- 
ževnatě úporný boj, který byl potlačován jen 
ohledy na venek, hosty a jistě i mou osobu. 
Jiřík mu asi zvyk a také jej ani pochopiti 
nemohl. Ale zápas byl tu a propukoval při 
nejmenší příležitosti, stupňuje podrážděnost 
nervosní domácí paní až k nejzazším hrani- 
cím a mezím ženské trpělivosti. 

Ovšem na kořeny toho boje jsem neviděl, 
z věnčí byly jen samé, hluboké, tiché vody . . . 
zdánlivý klid, dost často silně pozlacený reťle.xy 
pohostinství a shody vzájemné — ale v jádru 
přece jen falešný, strojený, ne právě sympa- 
tický. 

A tak míjel den po dni. 



11. listopadu 187*. 

Jest 10 hodin večer. Sedím ve svém po- 
koji zahradního pavillonu. V kamnách to 
praská, venku mrzne, stříbrné květy již se 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 10. 



rýsují na tabulích oken. Přišel jsem právě od 
domácích. Cítil jsem ve vzduchu nějaké na- 
pjetí a silnější než jindy. Když továrník po 
večeři brzy odešel a nenutil ani k obligátní 
»slze«, zvedla se také paní Kráglová a před- 
stírajíc migrénu odešla točitými schody vnitř- 
ními do své ložnice, sebral jsem se též a 
skoro jsem se těšil sobecky na chvilku útulné 
samoty ve svém pokojíku. 

Ale — podivno — sotva jsem seděl za 
svým stolkem, bylo po mém zdánlivém vnitř- 
ním klidu. Bývá to tak někdy, že když člo- 
věk"nejvíce chce a slibuje si, že čas využitkuje, 
neví pak sám, co by dřív do ruky vzíti měl. 
Otevřel jsem tu knihu, tam onu, vytáh ten, 
pak onen rukopis — vše] marné . . . neza- 
chytil jsem se s celou silou vůle ničeho. Mů 
čibukpodporoval dnes 
neobyčejně mou dneš- 
ní lenost. 

Já snil. 

Nebylo to poprvé, 
co mé sny a myšlenky 
stanuly u paní Krág- 
love. Cítil jsem hlu- 
boce její fysickou i du- 
ševní p"revahu nad 
celým jejím okolím. 
Tušil jsem, že jest 
v jejím životě jakési 
nedohrané drama, kte- 
ré jsem uhodnouti ne- 
dovedl. Ale co ko- 
nečně, řekl jsem si v duchu, je]mi po'dramatě ja- 
kémkoliv, mne^daleko více jest bližší a'důiežitěiší 
otázka — co jest se mnou, co jest mezi náma ? 
Cítil jsem, že se něco chystá, že se stala 
praeludia jistých vztahů, které uvázly nebo 
váznou v ledu konvence a každodennosti. 
Stala se vskutku? A váznou-li, není to vlastně 
dobře ? 

Tak mluvil rozum. Ale cit se ptal : Proč 
ti prokazuje denně tolik němých pozorností? 
Proč ti poslala onen list děkovací za ten ne- 
zapomenutelný večer po procházce 9. října, 
při kterém jsi neměl pražádné zásluhy o ní? 
A proč jsi se jí do dneška ani nezmínil 
o tom lístku? Byla k tomu nejednou vhodná 
příležitost, snad ona čekala na tvůj začátek, 
proč mlčel jsi tak dlouho? Snad je uražena, 
třeba to nedává ničím na jevo, tvým chladem, 
tvou nemístnou zdrželivostí? Snad i tím trpí 
a své rozmary pak přenáší do domácích sty- 
ků, je tak nervosní, omrzelá a málomluvná, 

A rozum pravil : Buď rád, že to jde, jak 
to jde. Děkuj své i její malé vznětlivosti, že si 
můžete říci ještě dnes: Jaké divy, vždyť se 
nestalo ničeho, ba nejmenšího mezi váma, 
pár společných frasí jste vyměnili, pár úsluh 
si navzájem učinili, jako zdvořilí a vzdělaní 




lidé; ty bys mohl odtud odjeti s plným du- 
ševním klidem, a ona by jistě vzdechu nevy- 
slala za tebou. Pobavila se nejednou, a to je 
vše. A rovněž tak se baví i se svými čtvrteč- 
ními hosty, 

A cit pravil na to : Přece to v pravdě vy- 
padá jinak. Jsou a táhnou se jemné, subtilní, 
tenounká vlákna mezi váma, od duše k duši, 
od bytosti k bytosti, ba táhnou se od těla 
k tělu již delší dobu, oba je cítíte, ale oba 
nemáte odvahy je akcentovati, přiznati se 
k nim. Děly a ději se pohledy při setkáních 
tolikrát nahodilých zdánlivě, ale vždy pečlivě 
ba raffinovaně vytoužených a připravených 
děly a dějí se od prvního styku, třeba v ma 
skách chodily, při vašich šachových partiích 
Jsou a oživují ve vašich třeba na oko lho- 
stejných, zlomkoví 
tých rozhovorech o li 
teratuře, kráse a u 
mění, ba paradují i ča 
sto v banálních roz 
mluvách o počasí 
o prospěchu Jiříkově 
ve škole, o drobných 
klepech a událostech 
celého okolí, krátce 
při všem a o všem. 
Proč jste tak rádi, 
když pan Krág! odejde, 
čím dřív, tím lip ? Proč 
vyhledáváte ty odpo- 
lední, často teď i při 
dešti,°nepohodě podzimní, v pološeru podnikané 
prochazky"naproti Jiříkovi, ač nejednou jste jej 
minuli a pak sami šli mlčky vedle sebe ponurou 
krajinou a pod vlhkým nebem domu? Je pravda, 
slova nepadlo nebezpečného a vyzývavého 
se žádné strany, mohli andělé nebeští jíti za 
váma a neposkvrnili by rouch svých v sto- 
pách kročejů vašich ale již nebyl 

ve vašich duších onen mír té první pro- 
cházky říjnové. Již jste trpěli oba, třeba si 
toho nevyzradili. Věděli jste, že se za pár 
sekund zase uvidíte v společné jídelně, proč 
jste si na konci bříz, před vraty sklárny po- 
dávali ruce a tiskli je tak pevně a silně, ja- 
koby to bylo naposled? Poněvadž jste viděli, 
to bude již jiný život tam v jase lustru ve- 
černího, před obličejem všech — a trpěli jste 
oba . . . 

A ještě něco. Teď počínáte být oba na 
čtvrteční společnosti mrzuti a netrpěliví, jste 
radši, čím méně hostů se dostaví, jste blaženi 
když nepřijde nikdo a když nad šachy mů- 
žete sníti každý pro sebe nepozorovaně . . . 
a dlouho. 

Vida, řekl jsem si, jak jest člověk otrokem 
svých myšlenek. Teď budu dokonce sám my- 
sliti, že jsem něco navázal si s pí Kráglovou, 



ČÍSLO 10. 



MÁJ 



ročník VI. 



kdežto přece určitě vím, že se nestalo nej- 
menšího, co by mohlo vyvolati stín výčitky, 
nádech nekorrektnosti, sklon k tomu, co vy- 
sloviti se obávám. 

Nevěděl jsem, že mi dávno vyhas čibuk a 
a lampa vyhořelá temně čadíc, zhasínala. 



O tom jsem víc nepřemýšlel. Uvidí se, řekl 
jsem si. Chci nechat se kolébati větry po- 
hody, dám se nésti a unášeti peřejemi ne- 
známa vstříc třeba i fatální a závratné bu- 
doucnosti ! 



14. listopadu 187*. 

Po deštivých, mlhavých, jednotvárných 
dnech, kdy zem i nebe v jedné rozbředlé 
šedi tonuly, uhodilo několik ostrých mrazíků, 
a rázem se fysiognomie celé krajiny změ- 
nila. 

Poprvé v živobytí svém jsem cítil, jak ta- 
kový ostrý přechod v přírodě může účinkovat 
na člověka! 

S divným pocitem, neznámým mi posud, 
otevřel jsem prudce časně ráno dnes okno a vy- 
ložil se sotva dokončiv toilettu, do továrního 
dvora, dýchaje čerstvý vzduch a nechávaje si 
ošlehávati ostrým vanem tváře. 

Zároveň jsem cítil, jak se něco nového 
probouzí v mé duši. Celou bytostí táhlo něco 
svěžího a ostrého, jako ten vzduch venku. 
Náhle mi napadla slova Shelleyova, kde praví, 
tuším v své odě na »Západní vítr* : 
Pověz větře zdali 
když zima jde, můž' jaro býti v dáli? 

Tento pocity byl jako doušek silného opo- 
jivého^ vina. Život cítil jsem v každém nervu 
.... Život, ano život, mladost a sílu ! 

Lehké mrazíky, které tak dobře účinkovat 
se zdály nejen na mne osobně, nýbrž i na 
celý dům náš — vše bylo svěžejší a vese- 
lejší — stupňovaly se v silné mrazy, ba 
v prudké, provázené sněhovými vánicemi. 

U stolu se mluvilo již o nastávajících blíz- 
kých sanicích, na kteréž se všichni těšili. Ve- 
sele jsem konal své úřední povinnosti, rád se 
se vracel ke Kráglovým, omezoval co možná 
a s pevnou vůlí své večerní meditace a dumy. 
K čemu byly ? 

Zde je život, řekl jsem si, ten se musí 
prožíti, neutlučeš ho otázkami, neprojdeš ho 
s věčnou posou ustavičného tazatele. Za 
chytnout se v něj musíš. Bodře, činně, ví- 
tězně .... Má mne paní Kráglová ráda? ptal 
jsem se jedině. Jednou se to musí přece uká- 
zati v plné přesvědčující síle, v plné jistotě 
denní, z kukle snů a představ, je-lí tomu tak, 
musí se to vypraviti a vybaviti jako zářící 
velký motýl pln perletě a duhových barev. 
A dále nekladl jsem si již tu pošetilou a 
ještě zbytečnější otázku ; Co tomu řekneš, 
jak se k tomu zachováš, až se to stane, co 
bude dále? 



16. listopadu 187*. 

Sníh ležel vysoko a tichounce nad spící 
zemí. 

I zvlněné vrstvy terrainu, jichž zdvih a sklon 
označovala jen výška rozsázených po pláni 
stromků, splynuly v jednu sněhovou nekoneč- 
nou, až k černým lesům se táhnoucí plochu, 
po které lisice kavek, vran a havranů se 
proháněly. Silnice byla pěkně ujeta a oživena 
cinkajícími sáněmi, ze všech směrů se na 
obzoru vynořujícími a opět ztrácejícími s tou 
veselou žvatlající hudbou rolníček výše či 
hloub zladěných, ale vždy doby mládí inten- 
sivně připomínajících 

Bylo asi k páté, když jsme sedali do saní. 
Chtěl jsem usednout s Jiříkem proti koním 
na menší sedátko, ale pan Krágl nedal, ne- 
připustil. Vzniklo í krátké intermezzo vypl- 
něné přátelskou hádkou, kdo kam sedne. 

Ale musil jsem povoliti, nebylo zbytí. Pan 
Krágl prosadil svou a posadil mne vedle své 
paní do zadu saní, sám s Jiříkem usedl si 
proti nám. Také do kožichu a do šub jsme 
musili vlézti, což též zavdalo příležitost k vše- 
lijakým rozmarným poznámkám. 

A již to zacinkalo, a již jsme jeli blesku- 
rychle, jeli snad až příliš na počátek rychle. 
Obzor splýval v jednu vlnitou čáru, koně ve- 
sele a bujně odfrkávali, vyplašení ptáci vy- 
letovali na obou stranách příkopů silničních. 

Příjemné sladké teplo rozlilo se celým tě- 
lem. Jen ty nosy a tváře cítily chlad, ale tak 
zdravý, tak osvěžný! Chvílemi od hor na 
obratu cesty bylo, jakoby tisíce a tisíce ma- 
lých, ostrých a neviditelných jehliček bodalo 
v tváře — ale i to bylo příjemné. 

Nemluvili jsme. Jako na tempo nechali 
jsme na sebe účinkovati sílu tohoto prvního 
nového dojmu. 

Teprve na venkově cítí člověk plněji, jak 
žije s přírodou, jak nechá na sebe působiti 
její vliv. Místo a život v něm otupují člověka 
a činí jej otrlým ku zvláštnostem poměrů 
i okolí. Zvyk sesiluje to, a tak si vysvětlíte 
ty otravy skladišť, krámů, jizeb, kde se věčně 
svítí, archivů a úřadoven, kde se stále bez 
ohledu na vnější život pracuje s houževna- 
tostí úpornou, jakoby ani jiného neexisto- 
valo ; tak se vyvinou ve velkých městech po- 
vahy, které tak otupí, že nevědí, je-lí jaro či 
jeseň, které neopustí úzké stěny svého po- 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 10. 



volání, ba které, kdybyste je náhle postavily 
v rašící neb odumírající život přírody, nevě- 
děly by si rady, co tu počít, co tu dělati, co 
tu mysliti a cítiti mají. 

Jeli jsme asi hodinu, stále ku předu k le- 
sům! Vstříc Šumavě! Tu a tam jsme potká- 
vali sáně jedoucí proti nám, bohatší úpravy 
jako naše, prostší, ba docela i chudé, přechu- 
dičké . . . místy jeli jsme dlouhým zasněže- 
ným prostorem sami, docela sami. 

Konečně stihli jsme les a chvíli zastavili. 
To hluboké ticho v zasněženém lese mělo 
cos zvlášť jímavého. Zajeli jsme hloub, kde 
v letě bývala dost oživená zastávka výlet- 
níků, kde však v zimě se nečepovalo. Pouze 
stoly a lavičky v zemi upevněné zůstaly, 
ostatní bylo pečlivě a dost uměle složeno 
v lůnu velké dřevěné verandy. 

Nám stačilo, jak to bylo. Měli jsme své 
zásoby s sebou. Z hlubin saní se vynořily bá- 
ječné věci, jimiž nás starostlivost domácí paní 
teď tak mile překvapila. Studená pečené již 
v úhledné iízky nakrájená, chlebíčky a dvě 
láhve rýnského. I miniaturní číšky skládací 
se objevily . , . Dostal i kočí svůj podíl . . . 

Ani ne za čtvrt hodiny byli jsme se sva- 
činou hotovi, a opět šlo se do saní. Ještě 



\- nich jsme zbytek dopili a těsně se zahalivše do 
kožichů, hnuli se dále, abychom se velkým 
obloukem dostali s druhé strany zpět k to- 
várně. 

Jasné nebe se poněkud zachmuřilo, sněhu 
padalo víc a více. Jeli jsme ještě volněji. 
Vzhled krajiny se brzy změnil. 

— Nechtěl bych v tomhle jíti pěšky sám 
— prohodil Jiřík, ještě více se zachumlávaje 
do kožešin. 

— Ani já ne, Jiříku, a pánům by, myslím 
asi také brzy přešla odvaha, pravila paní 
Kráglová. 

Zapálili jsme si doutníky. Jelo se vý- 
borně. 

Mně se zdálo, že se vznáším na měkkém 
sedadle vedle paní Kráglové, že jsem k ní 
tak nějak stulen, ač byl její i můj kožich mezi 
náma. Měkké obejmutí kožešin tvořilo tuto il- 
lusi, to jsem dobře cítil ; její sladké, něhou 
dýchající vonné tělo bylo bezpečně chráněno, 
a jistě necítila více, než já — totiž nic v sku- 
tečnosti, ale jiná otázka, jestli i u ní byla 
illuse přivinutí se a přitisknutí se tak silná, 
jako u mne. 

Ale že i jí dobře bylo, věděl neb aspoň 
tušil jsem bezpečně. (Pokračování). 




METHODEJ JAHN: 



Rozsvétlení. 



|á procitl . . . Ten marný den 
je v šer a stíny zahalen, 
že krok se jíti zdráhá. 
Je v soumraku má dráha, 
a jako smutný sen 
stesk v srdce moje sáhá. 



Kam jíti dál, kam jiti v před — 

jen v mlh a stínů temný střed ? 

Ne, spočinu zde chvíli, 

den dokud nerozptýlí 

tu mhu, již chlad byl zveď 

a jež mne mate v cíli. 



Ach vira, že vše to hra a klam. 
Jsem opuštěn a stojím sám, 
svou hlavu tiskna v sněni, 
jež čarodějně mění 
čas, který prchl nám 
kdys v luzném opojení. 



Neb život plný závrati 
vždy kalnou vlnou uchvátí 
své vlastni klamné dary, 
jak podvodný hráč starý 
ti dnes dá vyhráti 
a zítra chystá máry. 



Od země, kde jen hroby jsou, 
chci výše zvednout peruť svou, 
kde slunce krásy svítí 
na břehy nových žití 
a vůní mladistvou 
plá Adonisa kvití. 



číslo 10. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Ten kraj chci hledat životem, 
ať zraku znikne šerá zem 
a její smutné břehy. 
Vně pršte chladné sněhy, 
já tušim srdce snem 
ten ostrov plný něhy, 



kam azurný se chýlí štít, 
zkad nepřestává slunce dštít 
svůj luzný úsměv ranní. 
Jdu, v tváři pousmání, 
bych zář tu v duši chyť 
a šel jí do skonání . . . 



VÁCLAV STECH: 



Druhé české divadlo. 

(Dokončeni.) 




oněvadž pak hmotných 
překážek není, zbývá 
jediná otázka, je-li mož- 
no sestaviti umělecky 
způsobilou společnost 
herců, kteří by dovedli 
pochopiti význam to- 
hoto pokusu, který i pro 
otázku druhého 
českého divadla 
v Praze může býti^neocenítelným kamenem 
zkušebním. 

Slibovati nemůžeme nic jiného, než že bude 
se na výstavišti hráti po čas trváni výstavy, 
která je projektována na dobu od 15. června 
do 15. září t. r. 

Podaří-li se sestaviti společnost samostat- 
nou z herců, kteří na českém venkově dobyli 
si uměleckých ostruh, není obavy o líspěch 
morální ani o hmotný. 

Stojíce pak před samým rozhodnutím, má-li 
se divadelní budova výstavní státi originelním 
zápasištěm, jež pro naší literaturu, pro české 
herectvo i pro společenský život pražský 
mohlo by v případě zdaru nabýti hístoriského 
významu, dovolujeme si vám předložiti tyto 
otázky : 

1. Jste ochoten vstoupiti do diva- 
delního sdružení, které po dobu vý- 
stavy (projektované od 15. května do 15. 
září 1898) hrálo by ve výstavním di- 
vadle v Praze? 

2. Jest Vám možno nastoupiti 
engagement dne 1. června 1 898 ? 

3. Jaké činíte požadavky v příčině 
honoráře? 

Připomínajíce, že nižádného závazku na 
sebe neberem.e pro dobu po uzavření divadla 
výstavního, a podotýkajíce, že nemáme v li- 
myslu žádati od Vás nějakých obětí, prosíme, 
abyste nám v každém případě odpově- 
děl, a to nejpozději do dne 5. dubna 
t r. 



Nedojde-lí do této doby odpověď vůbec, 
neb jen vyhýbavá a neurčitá, pokládáme 
to za zamítnutí naší nabídky. 

Doufajíce, že chápete význam tohoto po- 
kusu, který s ohledem na místo a s ohledem 
na stávající poměry bude se odehrávati vlastně 
před očima celé české veřejnosti, jejíž zájem 
vhodným způsobem podnítiti dovedeme, trváme 
v lictě oddaní — — « 

Naše výzva setkala se se zdarem. V prvních 
dnech dubna měli jsme tolik přihlášek, že 
bychom byli mohli sestaviti dva herecké sou- 
bory. Rychle jsme činili výběr, angažovali 
jsme a obsazovali již jednotlivé role. Přede- 
vším ve hře >Náš dům v asanaci*. Dekorace 
dle údajů autorů objednány byly u malíře 
Pipergra, jenž nás brzy překvapil roztomi- 
lými modelky scén. Kostýmy pro sbory na 
rychlo se opatřovaly, hudební materiál ^e chy- 
stal a kapelník Prax začínal studovati jed- 
notlivá čísla se sbory na rychlo angažova- 
nými. Kapelníka tohoto získali jsme z praž- 
ského Varieté, jež v letní saísoně bylo vždy 
zavřeno. 

Vážnější obtíže nastaly však s divadelní bu- 
dovou. Výstavní výbor pořizoval ji vlastně 
pro přednáškový podnik. Měla v něm býti 
velkými skíoptíkony předváděna řada obrazo- 
vých cyklů ze všech oborů lidského vědění. 
Obrazy měly býti provázeny výklady odbor- 
níků. K tomu účelu bylo hlediště zřízeno 
vějířovitě. Tento pian stavby se nám pro 
účely divadla nezamlouval, avšak ve výstav- 
ním výboru slibovali si od přednáškového 
podniku, jemuž dali jméno »Uranie<, nesmírně 
mnoho. 

Mnohem více než od divadla. Proto ne- 
změnili na půdorysu nic, a proto i dnešní di- 
vadlo Uránie, jež bylo z výstaviště přeneseno 
na Manmy, má nevýhodný půdorys vějířovítý. 
Připomínám, že pokusy s přednáškami selhaly 
po několika pokusech. Naprosto marná byla 



146 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 10. 



naše snaha, aby divadlo zřízeno bylo v ho- 
řejší části výstaviště. Chtěli jsme z něho 
stvořiti letní divadlo, jež by v této části Král. 
Obory musilo znamenitě prospívati. Prese 
všechny naše rozklady zůstalo při tom, že 
milá Uránie bude státi ve vzdálené části do- 
lejší, dokonce inundaci ohrožené. Také ne- 
splněny zůstaly naše tužby, aby navštěvo- 
vatelé divadla měli levnější vstup na výstavu. 
Výbor nepovolil výhod ani těm, kdož v po- 
slední chvíli před zahájením představení na 
výstavu přišli. Musil! platit dvojí vstupné: na 
výstavu i do divadla. 

Vrcholem všech nesnází pak bylo, že v po- 
slední chvíli před otevřením výstavy vypukla 
stávka dělnictva. Vůbec opožděné práce na 
výstavě doznaly tím nového průtahu, takže 
byla obava, že výstava nebude moci býti 
21. června, jak bylo ustanoveno, otevřena. 
Nejhůře pak bylo s divadlem. Poslední týden 
zkoušelo se na jevišti, kterému scházela střecha, 
mluulo se a zpívalo, zatím co montovalo se 
os\ětlení, přibíjely lavice, zasazovala okna, 
bušili zámečníci, lomozili natěrači, tesaři, 
truhláři a pokrývači. Celé noci, které tehdy 
byly neobyčejně chladné, bylo na jevišti stu- 
dováno, zkoušeny světelné efekty, upravovány 
dekorace a posuzován dojem skupin a prů- 
vodů. 

Byla to náramná obtíž, poněvadž spojení 
s výstavou tehdy opatřeno bylo velice nedo- 
statečně koňskou drahou, která záhy po 10. 
hodině přestávala blahodárně působit. Ale 
prese všechny nesnáze bylo divadlo otevřeno 
dne 21. června 1898. Poprvé hráli jsme toho 
dne i>Náš dům v assanaci; 30. června 
zahráli jsme poprvé Štolbovu veselohru »Na 
letním bytě" 9. července, Bissonovu frašku 
>Kontrolor spacích vagonů.'« Při těchto 
hrách však nezůstalo. Jaroslav Kvapil, 
který jaro byl ztrávil na jihu — postonával 
tenkráte ■ — vrátiv se a zvěděv o tom, co jsme 
zatím byli tajně upekli, ochotně nám přišel 
pomáhat, ale pokoušel se naši »Uranii« 
činiti též zkuušebním polem •moderny. « Tu 
však byl Kuťfner na stráži. Nechtěl pokus li- 
dového divadla příliš komplikovati. Ale tím 
činnost Kvapilova nebyla nijak omezena. Zkusil 
se v režii, opatřoval novinářskou pomoc 
i v gitaci pro návštěvu byl neúnavně činným. 
Herrmannovo přispění v Národ. Listech 
mělo tenkráte pro nás též cenu nemalou. Obe- 
censtva záhy jsme měli pěkný kmen. Ani kusy 
lidu méně vítané nenarazili na neúčast, ale finan- 
čně držely divadlo přece jen ony tři hry, jež jsme 
původně byli určili. Dne 18. července hráli jsme 
poprvé »Niobu«, 2. srpna <.Zajíce«, 10. srpna 
poprvé »Mládí«, 17. srpna >Ženy otrokyně*, 
25. srpna ^Z plesu« a »Zádný muž a 



tolik děvčat*, 27. srpna »Každý něco 
pro vlast«, 29. srpna, »Hořící listy«, 
3. září « Klobouk z italské slámy*, 12. 
září »Zápas m otýlů«, 24. září »Studen ti* 
a >Zlaté péro«, 25. září >Jitro«, 30. září 
"Choulosti vý věk", 11. října »Otec«, po- 
sledního večera, kdy výstava byla uzavřena, 
hráli jsme za neobyčejného návalu obecen- 
stva Štolbovu veselohru »Ne letním bytě«. 
Tento večer byl bouřlivou demonstrací pro 
druhé české divadlo. Diváci naplfiující hle- 
diště do posledního místečka setrvali po ukon- 
čení představeni v hledišti a jásavě volali: 
»Chceme druhé české divadlo*. Byla to de- 
monstrace tak hlučná a tak významná, že 
jsme všichni tehdy byli přesvědčeni, že vo- 
lání po druhém českém divadle stalo se již 
všeobecně populárním. A popularita myšlénky 
znamená vždy velkou naději na úspěch. Pří- 
činy, které způsobily tento nadšený souhlas 
pražské veřejnosti s pokusem o řešení otázky 
druhého českého divadla, spočívaly v tom, 
že výstavním divadlem poprvé bylo Praze do- 
kázáno, že je možno sestaviti a umělecky 
zdisciplinovati vedle Národního divadla ještě 
jeden herecký sbor. Také finanční úspěchy 
dokázaly možnost prosperity lidového divadla. 

Při 20 představeních hry »Nášdům v asa- 
naci* vybráno 8557 kor. 26 hal. (průměrně 
427-86 Kj, při 18 hrách »Kontrolora* vy- 
bráno 8622-04 K (průměrně 479 Kor., při 16 
hrách »Na letním bytě* 5258 34 korun 
(průměrně 328-64 K), při 11 hrách »Nioby< 
vybráno 2661-36 K (průměrně 241-94 K), při 
10 večerech aktovek vybráno 1732" 14 K 
(průměrně 173-21), při 6 večerech »Zápasů 
motýlů* 113102 K (průměrně 188-50 K), 
při 6 hrách „Mládí* 1070-24 K (průměrně 
17873 K), při 6 hrách ^Zajíce* 102081 K 
(průměrně 170-13 K), při 5 hrách »Zeny 
otrokyně* vybráno 1554-82 K (průměrně 
310-96 K), při 4 hrách »Choulostivého 
věku* vybráno 1137"96 K (průměrně 284 K 
49 li.), při čtyřech hrách »Klobouk z ital- 
ské slámy* vybráno 842 66 K (průměrně 
210-66 K). 

Zvláštní význam pokusu ukázal se tím 
směrem, že krátká saisona výstavního divadla 
znamenitě prospěla všem divadelním podni- 
kům v Praze, které původně měly z této nové 
scény nemalé obavy. Obecenstvo obrátilo obrá- 
tilo nyní zvýšenou pozornost k divadlu Švan- 
dovu na Smíchově, kterému se dosud nepříliš 
dařilo. Když pak byla neúhledná místnost 
lépe upravena, stala se z ní v době zimní 
hledaná scéna. 

Pištěkovo divadlo z letního ústavu stává se 
současně divadlem celoročním, »Uranie< v zá- 
koutí výstaviště ujímá se podnikavý Suk, 
který ji konečně stěhuje na výhodnější stáno- 



ČÍSLO 10. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



viště dnešní. V Libni vzniká divadlo — a 
všechna počínají si tvořiti kmenové obecen- 



stvo. Aréna Smíchovská, která prese všechny 
pokusy dosud živořila, stává se 



pokusy dosud živořila, stává se záhy opět 
pak navštěvovaným domem, jako bj-vala před 
třiceti lety v Praze_ tehdy mnohem bližší její 
předchůdkyně za Újezdskou branou. 

Skoda, věčná škoda, že se nepodařilo za- 
chovati sbor výstavního divadla. Propásla se 
nějaká doba, kdy byla naděje na přenesení 
výstavního divadla na Král. Vinohrady, vět- 
šina osob stojících kolem výstavního divadla 
utvořila společnost, která počala se ucházeti 
o divadlo národní — a tak volání po druhém 
českém divadle na čas zaniklo. 

Veřejná schůze na jaře roku 1899 v Kon- 
vikte pořádaná, ve které se tajemná privilej 
zemských divadel měla poraziti právnickými 
důvody, byla velice účinným apelem na ve- 
řejnost, ale brzy nalezli svolavatelé schůze té 
v Národním divadle pole pro divadelní působ- 
nost, neboť z nich vznikla nová správa, jíž 
zemský výbor roku 1900 odevzdal řízení to- 
hoto zemského ústavu. 

V létě tohoto roku měl jsem příležitost 
shlédnouti divadla pařížská, většinou tak jed- 
noduchá, až nepohodlná a přece tak navště- 
vovaná. Byl jsem v Paříži s přítelem Šípkem, 
a tu jsme si zasteskli. že jsme po takovém 
morálním i finančním úspěchu výstavního di- 
vadla 1898 nechali vše rozplynouti se v dým. 
Neměli jsme spoléhati se na jiné, a měli jsme, 
co jsme začali, přivésti k trvalejšímu životu. 
Byl jsem těmito úvahami tak podpálen, že 
jsem brzy po návratu z Paříže napsal do Ná- 
rodních Listů výzvu, aby se stal pokus o sku- 
tečné zbudování druhé velké české scény 
v Praze. Přihlásilo se v několika dnech několik 
set přátel této myšlénky, a s nimi zarazili 
jsme »Tylovo sdružení* pro zřízení 
druhého českého divadla. Jednáním o spojen^ 
ství se Sborem pro zřízení Národ, divadla, 
který si sliboval mnoho od projektované lo- 
lerie, byla veřejnost opět upozorněna na pal- 
čivost této otázky. Žurnalistika podporovala 
tj'to snahy velice živě tak, že jsme počínali 
ze vzbouzeného ruchu čerpati naději, že se 
tentokráte plán zrealisuje. Všude se o druhém 
velkém divadle hovořilo a psalo, všude se po 
něm volalo — snad tedy družstevní svépomoci 
dosáhneme cíle, když je tu tolik zápalu a ši- 
rokých vrstvách. 



Avšak zpása přišla mimo nadání se strany, 
kterou jsme byli po několik let pustili se zřetele. 

Roku 1901 podařilo se totiž Záložně Vino- 
hradské získati obrovskou Eichmannovou za- 
hradu na Purkyňově náměstí. Půda byla ve- 
řejnými diskusemi tak zkypřena, že se mohl 
na Kr. Vinohradech zroditi plán, aby zde, 
v srdci města na nejvýše pokročilého, pama- 
továno bylo na zbudováni toužebně žádaného 
nového divadla. 

Vinohradští, kteří již počátkem devadesátých 
let pamatovali na potřeby divadelní ve svém 
Nár. domě, ba kteří byli již jednou připravili 
plány na zvětšení Národního domu o samo- 
statné divadlo, překvapili nyní českou veřej- 
nost kavalírským rozhodnutím. 

V Záložně odhlasovali, že nejvýhodnější 
část Eichmannovy zahrady darují na postavení 
nového divadla, a na radnici za potlesku ce- 
lého shromáždění přijali návrh, že nákladem 
obecním toto divadlo zřídí ! Celé Praze spadlo 
tu do klína zlaté jablíčko, o kterém tak dlouho 
snilo české umění. 



Družstvo Národního Divadla, jež roku 1900 
přestalo říditi tento zemský ústav, za vůdcov- 
ství dra Fr. L. Riegra spojilo se s Tylovým 
sdružením a Sborem pro zřízení Národního 
divadla a snažilo se zatim vymoci na radě 
král. hlav. města Prahy místo pro zbudování 
druhého čes. divadelního domu. Dlouho bylo 
o různých místech jednáno, ale výsledek byl 
nijaký, když úmrtím Riegrovým myšlénka 
ztratila nejmocnějšího zastance. 

Všeobecně veřejností podporovaný projekt, 
aby na prostoře u Prašné brány zbudováno 
bylo lidové divadlo, zůstal po rozčilených de- 
batách na staroměstské radnici v menšině — 
u věže Rejskovy buduje se místo divadla ja- 
kýsi »národní dům«, ještě dnes dosti nejas- 
ného určeni. 

Ale spojitost řečených divadelních korporací 
přece jen přinesla zisk. Když Městské divadlo 
Král. Vinohradů na podzim 1906 dostalo stře- 
chu, odevzdáno bylo řečeným korporacím, 
sloučeným ve Spojené Družstvo Ná- 
rodního divadla. 

To po přípravách téměř rok trvajících ote- 
vírá právě brány nového uměleckého půso- 
biště. Myšlénka tak dlouho propagovaná stává 
se skutkem, nemožno jinak, než přáti, aby 
vykonalo, co jest jeho úkolem. 




148 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 10, 



= V^ Z ČESKÉHO ŽIVOTA =V = 

— Klostcrmannovy rukopisy. Čtenáři Maje ne- 
naleznou v tomto čísle pokračování Klostcrmannovy 
krásné prosy, jeho úryvku z historie ubohého člo- 
věka, nazvaného: Vypovězen. Milého našeho 
druha, Karla Klostermanna, stihla na cestách ne- 
příjemná nehoda ... byl mu totiž v nádražní šatně 
v Pešti ukraden koš, v němž kromč jiných věci 



abys mi sem okamžitě poslal poslední list rukopisu 
a všechna čísla letošního Máje, abych mohl navá- 
zali. Nebude snad zle, vypadne-Ii pokračování 
z jednoho nebo dvou čísel. Uznáte-li za dobré, 
omluvte mne, prosím, čtenářům Máje — 
nemohu za to, rukopis jsem měl, ale chyba, že 
jsem jej vzal na cestu. Chtěl jsem si práci ještě 
důkladně pročísti ... a tím se stalo, že jsem přišel 
o svého Vypovězeného. Byl bych Ti již dříve 






KAREL ŠVARC. 



JAROSLAV AULRSWALD. 



FRANTIŠEK POKORNÝ. 



nalézaly se také Klostcrmannovy ruko- 
pisy. Skoda krádeží způsobená není nikterak ne- 
patrná — v dopise, zaslaném Františku H e r i t e s o v i 
z Dubrovnika, odhaduje Klostermann ztrátu všech 
věcí na několik tisíc korun. >Ježto v tomto 
nešťastném k o š i<, píše okradený autor, »bylo 
i pokračování práce »V yp o věze n,« k t er á 
právě v Máji vychází, nezbývá mi nic 
jiného, než psáti to z n o v u, pročež tě prosím, 



psal, ale doufal jsem pořád, že koš se najde — 
nyní se již vzdávám naděje. Buď ubezpečen, že, 
pošleš-li mi, co žádám, pokračování se Ti už 
neopozdí.« Připomínáme, že pokračování od- 
padlo jen v tomto čísle — oznamuje nám totiž 
Klostermann, že rukopis posílá. 

^ Professor [Josef Wiinsch, známý cestovatel 
a spisovatel, zemřel 'dne 20. listopadu t.^'r. v Plzni. 






FRANTIŠEK JELÍNEK. 



RICHARD MENSIK. 



RUDOLF FEIFAR. 



číslo 10 



MÁJ 



ročník VI. 



Mladší generace nechápe již úplně onoho významu, 
který Josef Wiinsch měl v cestopisné literatuře 
ještě asi před 20 lety. Tehdy jsme práce jeho, 
vycházející většinou v Cechových Květech, takořka 
hltali. Pamatujeme se, jaké vzrušení Wiiasch vzbudil 
tehdy v přátelích cestování, když podal veřejnosti 
zprávu o svém nálezu klínového nápisu, který až 
kdesi na hranicích vzdálené Persie ukryt byl do té 
doby očím znalců. Jakou řadu staletí tam čekal 
zanedbán a nepovšimnut na příchod skromného 
českého učence? 

Kromě toho nejvíce nás poutal cestopis po Bosně 
a Hercegovině, nedlouho po okkupaci ve Květech 
s obrázky vycházející. Byly to za onoho časa ještě 
tuze neznámé a divně posuzované země, do kterých 
vedle Holečka Wíinsch vrhl hojně skutečného světla. 

Ještě nyní práce ty velmi příjemně se čtou, 
jako vůbec vše, co vycházelo ze svědomitého péra 
Wiinschova, neboť to vždycky mělo lahodné zabar- 
vení a půvab, který mu získával a nakloňoval čtenáře. 

Josef Wíinsch procestoval ještě mnoho jiných 
zemí, mimo Evropu byl zejména v Tunisu, Egyptě, 
Malé Asii a Sýrii, a vydal několik cestopisných 
knih. My upřímní čtenářové vděčně ho budeme 
vzpomínati. J. D. K. 

^^ Dr. Milan Nevole. Naše národohospodářská 
organisace ztratila v Dru Milanu Nevolovi vzác- 
ného, vědecky vzdělaného a bohatou pra.xí vyško- 
leného spolupracovníka. Působil v letech sedmde- 
sátých jako docent organické chemie, načež založil 
soukromou analytickou laboratoř, která měla vyni- 
kající pověst i za hranicemi. Zesnulý byl vědecky 
literárně činným a jako chemik byl autoritou na 
slovo branou. Dr. Nevole byl ušlechtilý, pro vědu 
právě tak, jako pro umění zanícený muž, povahy 
ryzí, srdce zlatého. Žil v srdečných přátelských 
stycích s mnohými našimi předními literáty a umělci : 
Jaroslavem Vrchlickým, prof. Dr. Thomayerem, 
prof. Maudrem a Ženiškem. — 

^^ Jaroslav Vrchlický: »Godiva«. 
Dramatická legenda o čtyřech jed- 
náních. — Premiéra při slavnostním otevření 
Městského divadla Královských Vinohrad v neděli, 
dne 24. listopadu. Režisér F, A. Šubert. — 

Až daleko, daleko v jedenáctém století ocitli 
jsme se při krásném a velkém večeru sesterského 
měsla: ve slavnou a historicky památnou dobu 
Eduarda zvaného Vyznavače, posledního anglo- 
saského krále Anglie, zanesla nás perutná fantasie 
mistrova, neúnavná a stále hledající, nespoutaná 
a plná odvahy. Bílá holubička báje ji zlákala a 
připoutala plně. Godiva ! Ta sladká, city i vášeň 
rozpalující postava půl historická a pólo legendární, 
čistá a svrchovaně obětavá choť zviřecky brutálního 
Leofrica, earla z Mercie, o níž staletá báje vrcholí 
v úchvatné scéně, kdy nahá, pouze dobrodějným 
závojem zlatých svých vlasů zahalená na koni pro- 
jíždí město, stala se tu hrdinkou široce založené 
dramatické básně. Existuje celá řada variantů, jež 



buď podtrhují, buď v samém základě podstatně 
mění historický podklad známého děje: že lady 
Godiva jata utrpením svých poddaných, na které 
ukrutný a hrubou vášní pijana zachvácený manžel 
uvalil už Bůh ví kolikátou daň, podniká krutou 
zkoušku svých cudně rozkvetlých ctností a poni- 
žující jízdou zachraňuje občany města Coventry. 
Jsou varianty hlavně ve věci principielní: ve vět- 
šině jich je to sám manžel Leofric, který hrubým 
nápadem jízdy vydražďuje choť svoji k šílenému 
rozhodnutí, a jsou i takové, kde hlavním inspira- 
torem je právě anglický král Eduard Vyznavač. 
V jedněch motivuje earlův čin náhlý záchvat opilé 
zuřivosli — takový »hrubý žert« vytrysklý v ší- 
lené chvilce, kdy se chce ponižovati a urážet — 
a v jiných hraje důleíitou roli vlastní hraběcí 
smyslnost a žádostivá choutka zviřecky rozbouře- 
ných vášní. A jsou docela i varianty v motivech 
hraběnčiných, v náladách lidu, v podružných scé- 
nách episodních. Ke chvále Vrchlického dlužno 
poznamenati, že pohrdnuv vší možnou vyšperko 
vaností a méně organickými detaily, z nichž mnohé 
mohly sváděti i se stanoviska účinné dramaturgie, 
založil děj svůj zcela přímočarně, prostě, lidsky a 
přirozeně: earl opit vínem, vydrážJěn odporem 
lidu a do jisté míry i naléhavými prosbami své 
choti, uráží ji před celým davem slovem skoro 
do větru hozeným, kterého později — třebas by 
litoval — z vrozené pýchy a hrdosti všemohou- 
cího tyrana neodvolává. Leofric chce schválně poni- 
žovati Godivu, ale čistá a veliká její duše je zde 
téměř immunní: velký čin osvobození jde ji nade vše. 
Duše »Madonnina« je sice raněna vší tou krutostí pod- 
mínky a tvrdou bezohledností manželovou — ale po- 
city tyto jsou spíše ze spánku vyburcovány nahodilým 
okolím, tož hlavně protesty a vášnivým zapřísaháním 
mladého rytíře Stená, který Godivu miluje vším žárem 
svého jižního srdce, a hraběcího šaška Peeping Toma, 
jedné z nejsměleji vržených a podivuhodně 
účinných postav celé dramatické tvorby mistrovy. 
Tento Peeping Tom podléhá na konec krutou sho- 
dou okolností, jsa zabit rozzuřeným davem, který 
se domnívá, že v kritické chvíli hleděl skulinou 
na projíždějící hraběnku (motiv vzat z historicky 
doloženého provinění jistého pekaře z Coventry) — 
kdežto Stěno sám, tajemný »černý rytíř«, stává se 
mstitelem Godiviným, přinášeje v rozhodném o'<a- 
mž'ku manželova soudu nad ní výrok samotného 
krále, jímž Leofric upadá do zajeti a bílá světice 
lady Godiva stává se panovnicí. 

Je neskonale mnoho vzácné a snivé, seveřansky 
zachmuřené poesie v nové dramatické legendě 
Vrchlického; obávám se docela, že je jí tolik, na 
kolik si naše vyhýčkané obecenstvo, milující >dra- 
matičnost«, dosud ještě nezvyklo. Jsou místa v po- 
hnutých scénách nebohého Peeping Toma, která 
svírají srdce družnou soustrastí (přímo zdrcující je 
romance: »Jsou popraskány všecky struny«, jejíž 
pouhý a odvážně založený přednes zajišťuje panu 
Boleškovi mnoho zájmu pro celý jeho další 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



CISLO 10. 



a slibný rozvoj); jsou passáže ve výlevech hrdin- 
činých, které svírají srdce jemněji založená. Její 
retrospektivní vzpomínka (ve čtvrtém akte) na kru- 
tou jízdu ulicemi v plném slunku poledním je po 
této stránce, myslím, hřebem hry a velikou její 
ozdobou nejenom poetickou, ale i psychologicky 
malující. Obě z dramatických umělkyň, paní Tá- 
borská v generální zkoušce i pani Benísková 
při večeru samém, vyvážily také z těchto míst 



tvrdosti a odbojných vášní. Výrazně a sytě byl 
založen lordmayor pana Hlavatého. Režie sama 
— • krutý oříšek zejména v zápase s novým a ne- 
zpracovaným materiálem komparsů — zaslouží po- 
chvaly. Dekorace páně Wenigovy, prospekt 
starobylého Coventry (3. akt) a románský, poněkud 
byzantským uměním zladěný rytířský sál (1., 2. 
a 4. akt) byly suggestivně účinné zejména svojí 
dobovou věrností. fs. 





1 


H 


1 




i -^^ i 


f '< 


H 


i ^— * 




m 


w 


-i 


■*: 







MARUSE SKÁLOVÁ. 



BERTA SlliLOVA. 



VILMA JIKIKOVSKA. 



mnoho účinné krásy, každá svým způsobem a od- 
lišným založením ; bylo to zejména jemně nuan- 
cující a něhou čistoty prochvivající umění paní 
Táborské, které zde plně uchvátilo. Leofrica založil 
pan Jirikovský hodně zvířecky a drsně: jed- 
nota základní linie nebyla porušena ani ve scénách 
méně krutého běsnění, kdy lovu a vlnu oddaný 
earl jakoby pocifovati začal výčitku svědomí : byla 
to stále ona stěží zakrývaná a primitivná lačnost 



— Weisova opera » Polský žid-, druhá pre- 
miéra Městského [divadla Kr. Vinohrad, zaujala 
především lidovým rázem. Hudba opery, jejíž děj 
odehrává se v elsaské vsi, má slovansky měkký 
ráz, jenž polahodil i kritice německé. Hudební lyrik 
komponoval všude s čipernou svěžestí, a je tím po- 
těšitelnější, že podařilo se mu vyšvihnouti se k sil- 
ným dramatickým effektům, jež vrcholu dospívají 
ve velké, pohnuté scéně soudní. Opera provedena 





■ 


^H 


C" 


^^^1 




y^^^^i 


JjĚ^r^' r 


^Ě 


^^^^V '' ^T^^l 


1 



JAN ZELENKA. 



JAN HURT. 



ALOIS URBAN. 



151 



ČÍSLO 10. 



MAJ 



ročník VI. 



byla mladými a svěžími, tu a tam ne dost upev- 
něnými hlasy s vervou, která slavnostní náladu 
znamenitě posilovala. Orchestr, řízený junáckou 
taktovkou kapelníka p. Čelanského, uvedl se 
premiérovou produkcí velice slibně.*) Og. 

~ K našim divadelním podobiznám. Přiná- 
šíme v dnešním čisle druhou sérii podobizen diva- 
delního personálu Městského divadla na Kr. 
Vinohradech. Jsou to z činohry dámy: Vilma 
J i ř í k o v s k á, Berta Š í b 1 o v a, a pánové : Jaroslav 
Auerswald, Jan Hurt, Karel Švarc, Alois 
Urban a Jan Zel e nk a. Další sólisté vinohradské 
opery jsou: si. Maruše Skálová, Rudolf Fejfar, 
František Jelínek, Richard Menšík a Frontišek 
Pokorný. Všechny tyto podobizny jsou z atelieru 
p. L. Jelínka ra Kr. Vinohradech. 

— Praktické novosti v Městském divadle na 
Kr. Vinohradech. Před generální zkouškou na 
Weisova »Polského žida« prohlédli jsme si divadlo, 
jehož labyrintem prováděl nás ochotný a důkladný 
znalec celého zařízení. Pamatovalo se především na 
bezpečnost . . . proto jsou všude široké schody, 
volné, prostranné chodby, patnáct vchodů do 
hlediště a prostorné šatny. V divadle, kde je ředi- 
telem bývalý chefredaktor, jeho zástupce a drama- 
turg novináři, bylo ovšem pamatováno i na to, aby 
zpravodajská služba byla co nejpohodlnější a nej- 
příjemnější. Naše sedmá velmoc se do nedávná 
leckdes nedůstojně krčila a z pravidla byla Popel- 
kou tam, kdo jí nejvíce potřebovali. Jen si vzpo- 
meňme, jak bídně na tom byli ještě do nedávná 
naši novináři ve staré porotní síni, na policej- 
ním ředitelství a jinde, kde konali svoje zodpo- 
vědné recherche — po chodbách a předsíních. Dnes 
je tomu ovšem jinač . . . sedmá velmoc, jak říkával 
senior českých novinářů, nesedí ještě v kočáře, sedá 
na kozlíku, ale nesedá už — za kočárem. Ve vino- 
hradském divadle mají páni žurnalisté svůj salonek, 
psací stoly, svou pracovnu, kde mohou zejména 
v dobách, kdy divadlo má zvlášť významné večery, 
pohodlně, s klidem pracovati. ■ 

V divadle je řada jiných praktických novostí. 
Postaráno především o to, aby obecenstvo mohlo 
se v pausách občerstviti a projíti. Největší potíže 
bývají s večeří ... na tu zpravidla nezbude času. 



*) Libretto v5'šlo ve sbírce >0 perní texty Máje«, 
vydávané Nakladatelsk}'m družstvem .Máje a redigované 
dr. Jar. B o reoký m. 



Proto bude mnohým a mnohým vítáno, že v di- 
vadle je restaurace, a všem bez rozdílu zamlouvati 
se bude, že je přistup na balkony a že je možno 
za letních večerů — promenovati na prostranných 
verandách. Páni technikové nás upozornili, že že- 
lezná opona vinohradského divadla neuzavírá jeviště, 
jako je tomu jinde, dvěma díly, s hůry a ze zdola 
— opona spouští se jen s hora, poněvadž se již 
nejednou přihodilo, že závada při dolní části zne- 
možnila pohyb opony. Opona tato má ovšem v di- 
vadle velký, zodpovědný ťikol. Ve vinohradském 
divadle postaráno o její mobilisaci hravě a jedno- 
duše. Železnou oponu má na starosti člověk, jenž 
sedí v železné, ohnivzdorné síříce, ze které je zvláštní 
východ na ulici. Co je povinností tohoto muže, 
kdyby v divadle vznikl oheň? Musí především spu- 
stiti železnou oponu, uvolniti sprchy a otevříti po- 
žární klapku, kterou dusivé plyny vyvětraji — vše 
provede dotekem tří pák, načež klidně vyjde na 
ulici. Dobrým, praktickým zařízením je ulička upro- 
střed hlediště. Není to opatření laciné . . . komu- 
nikace tato protíná prostory, v nichž byla by nejlepší 
sedadla. Proto se pomýšlí na náhradu, která opatří 
se tlm způsobem, že se při činohrách zvětší hlediště 
o místo, získané příslušnou úpravou orchestru. 

— U Vejvodů zove se památný dům v ulici 
Vejvodské na Starém Městě. Je to jeden z nej- 
malebnějších renaissačních domů, jichž zůstalo 
v Praze velice málo. V pohledech z ulice Jilské 
poutá pozornost svými jednoduchými, ale za to 
malebnými štíty a nepravidelnou konfigurací. — 
Uvnitř vidíme zajímavé nádvoří, skytající malíři 
hojnost vděčných motivů. Nad starým patri- 
ci jským domem vznáší se Damoklův 
meč. Dle doslechu propadl spekulaci — má býti 
zbourán a na jeho místě zbudován moderní čtyř- 
patrový činžák. Případ tento ukazuje, že dosa- 
vadní prostředky na záchranu starých památných 
budov nedostačují. I když obec pražská přinese 
obět, že v plánu regulačním na objekt lakový bére 
zřetel ponecháním starých regulačních čar a roz- 
šířením ulice na úkor budov protějších, není tím 
bohužel nikterak záchrany dosaženo. Přijde pod- 
nikatel, prostuduje výhodné místo a starý dům 
koupí na spekulaci. Soudíme, že bez ochrany zá- 
konité obec vůči takovýmto spekulačním přehma- 
tům je bezbranná. Je proto nejvýš na čase, aby 
konečně jednou sestaven byl řádný sou- 
pis starých památek v celé Praze, a 
aby se vším usilíii vymáháno bylo jeho uzákonění 
ve smyslu osnovy nového rádu stavebného. 



-jRočnílí VI. číslo 10. vydáno dne 29. listopadu 1907. 



i MAJ vydává se každéhc patku o 8 hod. ranní v ad- 
ministraci. (Praha, Vodičkova ulice číslo .33.) — 
Se sudými čísly vydávaj: se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. M.ÁJ ma ročně na 500 stran Předplácí se na 
čtvrt roku K 2 80 (poštou K 320). 



yV110D> PRO ODBER.MELE MAJ.E. Ce!orocn,m rředplati- 
lelům zvláštní prémie zdarma — Čtrnáctidenní příloha Z CI- 
ZÍCH LITERATUR (red. dr Jar. Boreckv) za příplatek j e J n e 
koruny čtvrtletně Jinak sešit za 24 hal — 

Otiskovati z Máje obrazy a články jakož : překládali lyto nedovolu- 
jeme vjbec; otiskovati ď-obná zprávy dovoeno Jen s udániti pramene. 



MAJITEL A VYDAVATEL .NAKLADATELSKÉ DRCZSIVO ÁLAJE, ZAPSANK SPOLKCEXSTVO S RIXEMM O.MEZKNYM V PRAZE. 

REDAKČNÍ VÝBOR; ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANI. HÉRITES. JAROSLAN' \RCHLICKÝ, POŘADATEL Č.ÁSTI B.4SNICKÉ. — 

DR. JARO.MÍR BORECKY DR JIRI GUTH ANT. KLÁŠTERSKT^'. DR. RUD. J. KROXBAUER. VÁCLAV STECH. - REPRODLKCE 

OBRAZŮ OD FIR.MY HrS.NiK A H.:U'St.ER. - TISKEM DRA. ED GRÉGRA A SYNA 




Dvacet let Máje. 




áj, spolek českých spisovatelů 
b e 1 1 e t r i s t ů, právě v minulých dnech 
překročil dvacet let svého významného 
trvání. Jméno této spisovatelské korporace 
proniklo již tak hluboce do všech vrstev naší národní 
společnosti, že není potřebí osvětlovati jeho význam. 
Znamená vždy činnost, snahu, úsilí po něčem 
ušlechtilém a obecně dobrém, a dvacítiletá minu- 
lost jeho znamená také slib a záruku, že ani v bu- 
doucích dobách nepřestane kráčeti za cílem, jenž 
má netoliko pro literáty, nýbrž zejména pro litera- 
turu českou a pro všecek národ náš velikou dů- 
ležitost. 

Tří pozoruhcdných věcí Máj za těch dvacet let 
po mnohé ovšem práti již dosáhl a vykonal v době 
té zajisté více, než doufali nebo jen tušili jeho 
mladí zakladatelé. Družina asi osmnácti nadšenců, 
která tehdy v listopadové nedělní dopoledne r. 1887 
se sešla v ustavující valné schůzi a majíc v čele 
A u g. E u g. Mužíka založila spolek Máj, ome- 
zovala se pouze na mladší spisovatelskou generaci 
— stanovy její nedovolovaly přijmouti do spolku 
literáta staršího 35 let — a při všech svých při- 
rozeně růžových snech přece ani si nepřipouštěla 
zdání o nadcházejícím uskutečnění fondu pensij- 
ního, tím méně pak o hájení práv provozovacích 
nebo dokonce o rozsáhlém odvětví nakladatelském. 
Ale sémě, vložené v úrodnou půdu, brzo vzklí- 
čilo, a mladý stromek dychtil po mohutnějším roz- 
pěli. Strana, kteiá již počínala tušiti budoucí rozvoj 
Máje, vynutila si mimořádnou valnou schůzi v únoru 
1888, do které jí na pomoc přichvátal Ignát 
Herrmann. Hranice zmíněné podmínky věku 
do 35 let padly a Herrmann stal se předsedou no- 
vého výboru, který neprodleně se dal do nových 
stanov, po jichž schválení na sklonku téhož roku 
nastal do Máje památný příliv starších literátů 
(Svatopluk Čech, František Herites, Jos. M. Hovorka, 



Alois Jirásek, Jos. Kuchař, Karel Pippich, Jaroslav 
Vrchlický a jiní). 

Nicméně naděje tehdejšího Máje byly ještě skromné 
a plány jeho více theoretické než praktické, neboť 
když v řečené únorové schůzi roku 1888 Jos. D. 
Konrád určitěji se dotknul zřízení fondu pens., slova 
jeho nalezla jenom nepatrný ohlas a číslice jeho 
o možných pensích pokládány za nedosažitelné. 
Přece však, vystřídav na některou dobu v předsed- 
nictví Ignáta Herrmanna Svatoplukem Ce- 
ch e m, Máj dospěl vedle svých mravních úspěchů 
k tak znamenitým výsledkům hmotným, že za opět- 
ného předsednictví Herrmannova opravdově již uva- 
žuje o fondu pensijním, který pi^ed ukončením 
prvého desítiletí Máje stal se skutkem. Máj mohl 
dítku svému již tenkráte dáti do vínku základ, 
přesahující 40.000 K, do nynějška pak vklady 
členské s příspěvky Máje vzrostly na netušenou 
číslici větší než 100.000 K, zabezpečující čtyřiceti 
českým literátům roční doživotní důchod až 1000 K 
a vedle toho po smrti většiny z členů těch rodinám 
jejich přiměřený kapitál. 

V zápětí za pensijním fondem dostavil se druhý 
čin Máje, mající za účel hmotné posílení českého 
spisovatele, totiž ochrana provozovacích práv dra- 
matických autorů. Také tato instituce získala spi- 
sovatelům již bezmála 100.000 K, z nichž větší 
část jinak byla by pro ně bývala ztracena. Posléze 
před pěti lety vstoupilo v život Nakladatelské druž- 
stvo Máje, soustřeďující v sobě horlivou družinu 
pracovníků, kteří neochable usilují o vyplnění svých 
příliš vážných úkolů, aby důležitost jejich mohla 
býti podceňována. 

V ruchu a shonu nekonečné práce, která jest 
dvojnásobným údělem českého literáta, jenž chvíle, 
dopřávané jiným k oddechu, musí věnovati svému 
péru, v tom ruchu a shonu dne 27. listopadu t. r. 
činní členové Máje sešli se v restaurantu »Mer- 



číslo 11. 



MÁJ 



ročník VI. 



kuru* k přátelské besedě, na níž vzpomínali dvacíti- 
letého trvám spolku a posílili se v nadějích v jeho 
další účinné působení a rozkvět. Co tam bylo pro- 
mluveno ať ústy slavného předsedy v řadě posled- 
ních let Jaroslava Vrchlického nebo cti- 
hodného Adolfa Heyduka, čemu připil Em^ ryt. 
z Čeňkova, Jos. M. Hovorka nebo Václav Stech, 
to vše členy Máje ještě více sbližovalo a utužo- 
valo v nich lásku k další práci i důvěru v budoucnost. 
Řada prvých zakladatelů Máje značně již pro- 
řidla, není v ní usměvavého Josefa Brauna, ani 
dobrého Jana Antoše, není v ní zapomínaného Jo- 
sefa Voráčka, není v ní už někdejších^ horlivých 
členů výboru Antonína Klose, Aloisa Skampy a 
Jana Ladeckého, z pozdějších pak členů Máje přešel 
ve smuteční náš rámeček obr Jan Neruda s Josefem 



Jiřím Kollárem, Edvardem Jelínkem, Karolínou 
Světlou a ještě dalšími asi desíti literáty — té 
dvojnásobné těžké práci českého spisovatele v pa- 
tách přichází totiž smrt — těch dvacet let vyžá- 
dalo si již laké dvacet těžkých, bolestných obětí. 
Řada členů Máje z prvých jeho let valinou tedy 
řidne, proto na rozhraní mezi dvacátým a dvacátým 
prvým rokem Máje přípitky starších členů vyzněly 
ve výzvu k mladým, kteří teprve před nedávném 
se dostavili nebo kteří teprve přicházejí, aby upřímně 
podporovali jejich umdlévající paže a všemožně se 
přičiňovali o dosažení dalších cílů Máje, z nichž 
pensijní opora vdov a sirotků po členech Máje ná- 
leží k povinnostem nejpřednějším. Kéž ty další 
snahy Máje provází svou přízní nebo asporí šetr- 
ností všechna česká veřejnost ! ~ £, Konrád 



DR. R. J. KRONBAUER: 



S Havlíčkem do Brixenu. 

Dle vzpomínky Mikuláše Alše, doplněné z pramenů. 




oslyš, na co jsem si 
vzpomněl,* řekl Aleš, 
když jsme se posa- 
dili . . »V Tyrolskj'ch 
elegiich« jsem se ne- 
dávno probíral. Je 
v nich také obrázek, 
jak Dedera s Havlíč- 
kem hoduje. A právě 
to je na věci zajímavé. 
Policejní komisař Dedera, který vyjel z Prahy 
za Havlíčkem jako za devitihlavou saní, chová 
se k delikventu s neuvěřitelnou pozorností. « 
Co bylo as toho příčinou? Když jsme o tom 
jednou hovořili, řeklo se, že v Dederovi bylo 
také kus spisovatele a že se prý dokonce v a r e n ě 
na hradbách dával jeho kus.*) 

Dedukce tato není nezajímavá a pro Dederu 
nikterak nelichotivá. Bylo v tomto obratu De- 
derově docela něco jiného . . . Kouzlo osob- 
nosti Havlíčkovy jej přivodilo a nic 
jiného. jMám pro tuto svou domněnku za- 
jímavj> pendant. 

Bylo roku 1885, vypravuje Aleš. Bydlil jsem 
na Pohořelci a chodíval někdy do prosté, li- 
dové hospody na podloubí. 



*) Domněnka tato vypravovala se také v kruzích lits- 
rátův, ale všechno pátrání, zjistiti něco určitějšího, zů- 
stalo bez výsledku. (Pozn. pisatele.) 



Dvě hodiny po půlnocí 
když na třeti^šlo, 
tu mi dával žandarm u postele 
šťastné dobrýtro. 

Tyrolské elegic. 

Hospoda měla málo poetické nazvisko 
»u vola«. Ale pěkně, milounce se tam besedo- 
vávalo . . přišli na táč kamarádi z jiných čtvrtí, 
a čas u toho svola* ubíhal jako vítr Stra- 
hovskou branou. Ach, kde jsou ty časy . . . 
byli jsme o mnoho mladší a proto se nám 
to všude líbilo . . . i u takového »vola«. 

Do hospody docházel starý člověk. Sedával 
v koutě, vypil svoji míru, dal dobrou noc a 
vyšoural se z hospody. Byl to zajímavý 
stařec, dobrj^ polský typ ; měl orličí nos, pod 
ním mohutnj^, pěkně urostlý šediv}^ knír. Za- 
jímal mne i svým slušným, zdrženlivým cho- 
váním, řekl bych, jakousi stařeckou noblesou. 
Mluvil divnou němčinou, takovou nějakou 
♦ erárni řečí*, ve které byly znatelný stopy 
jiné národnosti. Ptal jsem se hospodského, co 
je neznámý zač. a dověděl jsem se, že je 
rodem Polák a že se jmenuje Galašovič. 
Byl prý vojákem a potom civilním strážníkem. 
Teď je na pensi, má nějaký groš a dobře se 
má, poněvadž nic nedělá a nic ho netrápí. 

Jednoho dne . . . bylo to na podzim . . 
seděl jsem s nebožtíkem »Kellermeistrem* ze 
Strahova, páterem Chrysosthomem ; vypravoval 
mně toho večera zajímavé věci z historie 
kláštera i řádu. Klášterník brzo však odešel 
— a já \' hospodě, ve které bylo k zoufání 
smutno, osiřel. Ve svém zamilovaném koutku 
seděl starý Galašovič, hladil si kníry a spo- 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO n. 



kojeně bumbal svoje pivečko. Venku byl 
hrozný nečas . pršelo, za chvilku sněžilo . . 
psa by do toho nevyhnal, jak se říká. 

Sedím, sedím, dumám, rukama hlavu pod- 
pírám ;i na kamna se dívám, v nichž po- 
línka mile praskala. Najednou cosi vedle mne 
šustne. Ohlédnu se a vidím, že vedle mne 
sedí starý vysloužilec. 

>Povídalí jste si před chvilkou,* spustil 
starý Švejda bez úvodu ... 'O Havlíčkovi. 
Že ano? . . . Docela dobře jsem slyšel to 
jméno. .-\ tu mně nupadlo s něčím se vám 
svěřit. Pana Havlíčka jsem výborně znal « 

Čile se k starci obiátím a řeknu: 

»Sláva ... vy jste dozajista jeho krajan . .< 

»To prosím nejsem . . .já jsem s panem 
komisařem Dederou eskorto val pana 
Havlíčka do Brixenu.« 

V prvém okamžení bylo mně skoro trochu 
nevolno. 

Ale starý pán svým sympatickým hovorem 
i chováním nepříjemný dojem brzo zaplašil. 
Taková řada let uplynula od těch dob, co 
jsem dobré dvě hodiny poslouchal svrchovaně 
zajímavý jeho výklad, a přece jenom pořád 
slyším jeho: »Pan Tetra« (Dedera). 

»Bachův husar« líčil dopodrobna to, co 
Karel Havlíček-Borovský s tak tklivým hu- 
morem vylíčil ve svých proslavených Tyrol- 
ských elegiích. Napadlo mně tenkrát, Bůh sám 
milý ví, proč — snad z vrozené škodolibosti 
každé poctivé duše české — stal-li se do 
opravdy průvodcům Havlíčkovým malheur, 
jak jej Havlíček líčí: 

Ach, ty světe, obrácený světe, 
vzhůru nohama ve škarpě leží stráž, 
ale s panem delikventem samým 
kluše ekvípáž. — — 

Bez kočího, bez oprati, po tmě — 
u silnice propast místo škarpy : 
tak jsem cválal sám a sám v kočáře 
jako vítr s Alpy. 

Tak jsem s chladnou resignací v hlavě, 
v hubě ale vřelou cigáru, 
čerstvěj' než car ruský přijel k poště 
v dobrém rozmaru. 

»Co se to vlastně tenkrát přihodilo?*, ptá 
se Aleš Dederova pomocníka. 

♦ Čerti vědí,« odpovídá stařec, při tom hlavou 
kroutí a rukama rozkládá . . . »jedeme s kopce, 
jedeme opatrně . . najednou to drclo . . já vy- 
padl na levo, pan »Tetra« na právo ... a 
kočár uháněl dál jako vystřelená koule. « 

»Nu ... a udělali 'ste si něco?« ptá se 
Aleš soucitně. 



»Pro Kristovy drahé rányN pokřižovala se 
tará vojna . . »jak pak ne.' . . Na rozum mně 
po dnešní den nejde, že jsme se nadosmrti 
nezabili. Hezkou chvilku jsme se nemohli po- 
hnouti, a když jsme se vzpamatovali z mrá- 
kot, měli jsme na sobě ran, až hrůza povídat. 
Mazat nám to musili . . .« 

Havlíček situaci jejich vystihl brillantně 
jedinou slokou: 

Já spal dobře, ale policajti 
měli noc ve Weidringu zlou : 
mazali si špiritusem záda, 
nosy arnikou 

Dle výkladu Galašovičova záhodno osvěžiti 
\ylíčení episody jindřichohradecké. 

Dedera se cestou několikráte zmínil o tom, 
/,e by se rád podíval do svého rodiště, do 
Jindřichova Hradce a že by tuze rád navštívil 
svoje staré rodiče . . ale že se boji, aby k vůli 
tomu neměl nějakou nepříjemnost. 

Ale bylo souzeno, aby se v Hradci za- 
stavili. 

Nalomila se náprava, prasklo péro ... na 
delší cestu nebylo ani pomyšlení. Dedera pro- 
sil Havlíčka, aby se nikomu neprohlašoval a 
Havlíček mu to slíbil. Ubytovali se v ho- 
stinci »u zlaté husy« na náměstí. Pro starého 
Dederu poslali, a když poctivý jindřichohra- 
decký občan přišel a Havlíčka spatřil, ruce 
spráskl a zvolal, ukazuje na Dederova za- 
jatce : 

»I pro pána Boha . . to je pan Havlíček. « 

Dedera zapřel Havlíčka i před svým otcem. 

>Co vás to, tatínku. napadá,« lhal pan »Tetra«, 
i>kde by se tu vzal Havlíček ?« 

Ale starý Dedera se nedal. 

>To že není Havlíček? Pane . . . vy jste 
pan Havlíček. Nad postelí mám váš 
portrét a když jdu spát, zúcty obraz 
líbám . . . . « 

Starý Dedera přišel časně z rána. Oba, 
Havlíček i Dedera, byli ještě v županech . . . 

Galašovič stál u dveří a cídil boty. 

»Na tu chvíli, •>: řekl starý pensista s po- 
hnutím, jež ho učinilo ještě sympatičiěj- 
ším . . »nezapomenu do nejdelší smrti. Dedera 
. . .syn . . stojí jako opařený . . . Havlíček běží 
ke starému, stiskne ho ve svou náruč a 
zvolá: 

»Jsem Havlíček ...ale váš- syn za to 
nemůže. Vezou mne do Tyrol, a on koná, 
co mu páni poručili. < 

Otec vším možným synovi se zapřísahal, že 
se o tom ani slovem nezmíní, co viděl a 
slyšel . . ale kdež . . nedalo mu to, starému, 
poctivému vlastenci, sotva paty z hotelu vy- 



číslo 11. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



táhl, lidi zastavoval a každému radostně po- 
vídal : 

»Vite-li pak, co nového . ? Havlíček je tady . ! 
Teď jsem s ním mluvil. Nikomu to, prosím 
vás, neříkejte . . pro Boha vás prosím . . můj 
syn mně přísně nakazoval, abych se nikomu 
o tom ani slovem nezmínil, že pana Havlíčka 
veze do Tyrol. « 

Za několik hodin vědělo o Havlíčkově pří- 
tomnosti celé město, a druhého dne ráno bylo 
na náměstí lidstva jako o jarmárce. 

Spravili kočár a strážcové musili se zajatcem 
dál. Četníci v předu, četníci vzadu, četníci 
po obou stranách, v kočáře Karel HavHček- 
Borovský, strážník Galašovič naproti, po boku 
Havlíčkově komisař Dedera. 

A v zástupu mezi lidem, jenž Havlíčkovi 
slávu provolával . . . byli dozajista 
Dederovi rodiče!! 

»Chtěl jsem se vám, pane Alši,< končil Ga- 
lašovič svoje vzpomínky, »něčím pochlubiti. 
Panu Havlíčkovi jsem rád posloužil a mohu 



se pochlubiti, že mně pan Havlíček přál. 
Hořko mu bylo chvílemi, v nevlídné náladě 
býval . . . můj ty Bože, kdo pak by se divil ' 
Když jsem se s panem Havlíčkem loučil . . . 
věřte, těžko mně bylo u srdce . . . byl to 
hodný, zlatý pán ... dal mně na památku 
křížový tolar. Tady je, pane Alši . . . přinesl 
jsem jej, abych vám jej ukázal.* 

Starý pensista vyňal z vesty pouzdro, v němž 
byl tolar pečlivě zabalen. 

»Den co den,* hovoří stařec . . »se na tolar 
dívám a den co den na pana Havlíčka vzpo- 
mínám . .* 

>Sedím, sedím, dumám, rukama hlavu pod- 
pírám a na kamna se dívám, « končí mistr 
Mikuláš svou vzpomínku .... >v kamnech 
polínka praskají, starý Švejda tolar zahaluje, 
a já si myslím: 

"Havlíčku . . Havlíčku . . jak tě nemá národ 
ctít a milovat, když nejen lásku, ale i úctu 
v člověku jsi vzbudil, jenž měl býti 
Tvým — katanem?!* 




VÁCLAV KROFTA: 



Sloky v jeseni. 



^ase pod mou bludnou nohou 
tiše chřestí listí rudé, 
zase z vonné léta krásy 
holých větví změť jen zbude. 

Brzy potom na ten smutek 
bílý přikrov zima vhodí ; 
ale po ní zázrak jara 
zase vstane, růže zrodí. 



a máť země v srdce svoje 
omládlou krev jara vpije. 
Z ticha křovin rozezní se 
znovu ptačí melodie, 

z mízy cév a klíčků zrna 
květy vzpučí, vůně, barvy . . 
Nový život hrouda zrodí, 
k slunci vzletí motýl z larvy, 



až zas jara zázrak vstane, 
všecko vznítí, všecko zbudí 
Jen mé mládí zmírající 
nikdy už se neprobudí 1 



Podzimní melancholie. 



^ndlá alej krok můj vede 
v teskné ticho Lochotína, 
z blízkých polí nad lukami 
rozoraná voní hlína. 

V zvlhlou půdu, v schnoucí stvoly 
při chůzi se noha boří, 
kdesi za mnou Plzeň černá 
utápí se v dýmu moři. 



Tiše listí zrezivělé 
namodralým vzduchem plove, 
z trávy žluté ocún zvedá 
křehké květy fialové. 

Zřídlých snětí mezerami 
zírá smutek šedých mraků, 
v dálky jihu za snem léta 
hejno letí bílých ptáků. 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 11. 



Duši moji touha jímá 

letět s těmi ptáky k moři, 

v kraj, kde dosud v srdce květů 

žhavý pohled slunce noří . . . 



Letět s těmi ptáky na jih 
přes řeky a sklony strání, 
ujít smutku podjeseně, 
ujít tomu umírání. 



Ve starém parku. 



^de měla ještě před nedávném 
jásavá hudba, žert a smích 
a stromů hovor v rytmu slavném 
se nesl s výšek zelených. 

Zde před nedávném planul ještě 
žár mládí v jasu zmámeném 

a za polibků horkých deště 
cnost zahořela plamenem. 



Vždyť svůdné zraky krásné ženy 

tě spíjely tu ve stínu 
jak vlny sladké kantileny, 

jak těžké vůně jasmínu. 

Spleť magnolií k léta slávě 
se vila guirland do věnců, 

jichž stíny večer shovívavě 
zakrýval hříchy milenců. 



Žár tváři zmizel i blesk očí . . 

Seď nebe zří sem zděšeně. 
A v zrudlý list-li noha vkročí, 

mníš slyšet výsměch jeseně. 



KAREL KLOSTERMANN: 



Vypovězen. 

úryvek z historie ubohého člověka. 
(Pokračování). 




cesty vedla pěšina pří- 
kt'e dolů, do malé rokle, 
na jejímžto opačném 
svahu chalupa stála. 
Sběhli jsme napřed my 
ti"! a druzí všickni, co 
jich tu bylo, za nimi 
se hrnuli, jako by šlo 
o nějakou podívanou, 
které si nemohli nechat 
ujít. — Jak jsme přišli k domku, bába 
Chrástecká vyšla, dvě tři jiné báby s ní. A kde 
že jsem byl? ... a že strach měla, že se mi 
něco přihodilo, a pánbičkování a ježíškování, 
a že mi uvařila polívku . . . moc, moc řečí. — 
»»Mlčte bábo!«« okf-ikl ji Bošický, »»a ne- 
zdržujte nás!«« — i>>A to jste hodný, Bo- 
šický,* « bába vedla svou, »»že jste tomu 
chlapci přispěl na pomoc! Pánbůh vám to vyna- 
hradí. . . A ty, moje ubohé dítě, ty můj sirotečku 
nešťastný, tatíčka si odnášíš, do černé zemi 
ho uložíš, víckrát se s ním neshledáš ! . . . 
Dej mu Pánbůh království nebeské a věčné 
světlo ať mu svítí ! . . . Moc na světě zkusil. 
Pánbůh mu za to hříchy odpustí, ti^eba umřel 



bez posledního pomazání 1«« ... — Co to 
mluvíte? — povídám — vždyť byl zaopatřen, 
měsíc tomu! což jste zapomněla? — »»Arci, 
arci . . nu odpusť! — zapomněla jsem. Mám 
špatnou hlavu. Tím lip, tím lip! dyť s těch časů 
více hřešit nemohl, když byl nemocen. «« — 
Tohle řekla, když jsme už vynášeli rakev 
z kůlny, a mne to zamrzelo, proto že dojista 
by se lidé toho chytili, aby mne pomluvili, že 
jsem ho nechal umřít v jeho hříších . . . Nesli 
jsme tedy tu rakev, Bošický v předu, my dva 
mladí v zadu. Těžká nebyla, na mou pravdu! 
— vždyť ten chudák nebožtíček byl lehounký 
jako papír, vychrtlý hladem a bídou ; ale, že 
mar nebylo, že jen tak jsme ji v rukou drželi 
a sníh sypký byl a nohy se v něm bořily a 
pod námi ujížděly, přece práce nebyla snadná, 
zvlášť na posledním kousku té pěšiny, kde tato 
strmě k silnici stoupala. Dvakrát nám rakev se 
vymkla z rukou, do sněhu nám upadla a na 
konec jsme ji už ani nenesli, ba, na sněhu 
před sebou šoupali . . . Nu, všeho do konce, 
i téhle lopoty! — Naložili jsme rakev na vůz, 
provazy jsme ji přivázali, aby nám cestou 
nesjela, a vezli ji nazpět ke vsi, proto že cesta 



ClSLO II. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



k Těchovicům vedla opačným od nás směrem ; 
všickni ti lidé zase s námi, hluk, šum a po- 
vídání, jako na cestě k jarmarku. • — Než jsme 
dojeli do návsi, ještě více se těch lidí nakupilo, 
a když Bošický zastavil povoz nedaleko své 
chalupy, protože si chtěl dojít pro dvě lopaty 
na odhazování sněhu, pro případ, že by závěje 
cestou se naskytly, přiběhla spousta žen ; ne- 
být toho, že čas byl do školy, snad všecka 
mládež Velenovská by se byla sběhla; takhle 
děti, které nás do té chvíle provázely, musily 
odejít: přece ještě jich zbylo několik, které 
raději školu zameškaly, jen aby se mohly 
dívat na černou rakev a — na mne. »»Táta 
mu umřel,* « ozval se kterýs kluk, na mne 
ukazoval. »>a on ani nepláče!** — »»Co pak 
takovýI«« ozvala se jedna selka, »>tomu je 
to jedno. To není jako člověk. «« — >»Hleďte, 
jaký má plášť! pána dělá,«« pravila jiná. 
>>Otče náš, jenž jsi«< . , . začala se modlit 
kterás bába . . . Starostová přiběhla, sotva 
dechu popadala. »»Ještě v pondělí jsem mu 
dala kožich, €< dala se do vykládání, »»ten 
mu byl špatný . . . šerkové kalhoty taky, můj 
je nosil . . . jen ty boty, co jsem mu taky 
dala, ty se mu šikly, ty má na nohou «« ... — 
. . .»na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď 
k nám« . . . navázala zase bába, která, jak 
uslyšela křesťanské řeči ženských, v modlení 
ustala. — Zatím Boš'cký S3 vrátil s lopatami, 
vyhaslou fajtku zapálil. »»Hý, hýska, lejsko!«« 
zvolal a chopil náruční krávu za roh. — Tak 
nás ti lidé měli obstoupeny, že Bořický jen 
stěží jimi projel. »» Pusťte přece, zatracený 
čumidla!** zakřikl na ně. — »»Lehké odpoči- 
nutí dej mu, Pane !<« — zaslechl jsem mužský 
hlas. »-A světlo věčné ať mu svítí !«« odpo- 
věděla bába, která se byla modlila Otčenál, 
ale nedomodlila se ho . . . 

Lidé se rozešli, jen dva staří mužští a jedna 
bába — byla to sestřenice nebožtíkova — nás 
doprovodili mlčky za ves ; potom se také vrá- 
tili, na mne žádný z nich slovíčka nepromluvil. 
Takhle se rozloučil táta se vsí, kde se narodil, 
kde celý svůj věk prožil, kde pracoval a se 
lopotil, ne na svém, proto že, co by za nehet 
vešlo, neměl, dokud chudinka mohl, a kde 
skonal, opuštěn ode všech, v hladu a v bídě. — 
Mně se ulehčilo, když jsme byli venku, v 
husté, šeré mlze. která tiše zaléhala bilým 
sněhem pokryté polní lány a mrtvé suchopáry. 
Smutná, zdlouhavá jízda v tomto sněhu, který 
se lepil na kola, v němž kravičky se brodily 
místy přes kolena, tak že jsme musili zastavit 
a odhazovat ho, aby procházet mohli a vůz 
neuv-ázl. Z Velenova do Těchonic není daleko, 
za tři čtvrtě hodiny člověk tam doběhne, ale 
v tomhle sněhu a s kravami nekovanými, 
které tu se bočilj', jinde zas, kde bylo náledí, 
paznehty jedva se zachycovaly, loudali jsme 



se strašně a strach byl, aby něktará neupadla, 
nohu si nezlomila. Potily se, až se z nich 
kouřilo, z chudinek, a dlouhé rampouchy se 
jim dělaly u huby. Dvě hodiny skoro se už 
trmácely a ještě jsme nebyli ani v polovici 
cesty. Mlha se pomaloučku rozstupovala a 
řídla, chvilkami modré nebe se nám ukázalo, 
ale silnice se neoživila, ani když sluníčko 
zasvítilo a ohnivým žárem polilo bílou pláň, 
že mžitky se mi dělaly v očich. Živé duše 
jsme nepotkali, nikdo nás nepředhonil, ticho 
bylo, jako bj' celý velký boží svět byl umřel, 
v tom měkkém sněhu kroky se tlumily a kolo 
nezavrzalo; nic nad námi ani okolo nás než 
hejno černých havranů: zašuměli peruťmi nám 
nad hlavou, zakrákorali . . . zaletěli, zapadli 
někam v dáli, v dálných černých lesích . . . 

Bylo bez mála poledne, když jsme přijeli do 
Těchonic. Snad někdo nás ohlásil, proto že, 
když jsme se blížili ke hřbitovu, hlahol zvonu 
nás uvítal. Celou cestu jsem nezaplakal, ne- 
bylo kdy, ale teď, jak jsem ten hlas slyšel, 
slze mi z očí vytryskly. — Pan farář přišel. 
»>Jak že tak pozdě ?«« ptal se mne prudce, 
bylo znát, že se zlobil. »>0d osmi čekám. «« 
Bošický mu věc vysvětlil. — Přihnal se ko- 
stelník, padesát krejcarů že třeba zaplatit za 
zvonění, žádal. Nemám, povídám, dělejte se 
mnou co chcete! 

— »»Tak dej třicet! ....«« — Hrobař, já 
na to — se plahočil celé odpoledne a žádal 
také jen padesát a i s těmi mi počkal .... 
a najíst mně dal a vy za tu chvilku zvonění 
tolik žádáte. '•►Já se taky modlím . .•<« odpo- 
věděl hrdě kostelník, »>tojevtom. Jetu taky 
chlapec se svěcenou vodou, tomu dáš še- 
sták.* « 

Stál tu chlapec, s nohy na nohu přešlapo- 
val, bledý byl, zimou se třásl, hlad mu kou- 
kal z obličeje, ničeho nemluvil, jen oči na 
mne upíral, jako by chtěl říci : pro Boha tě 
prosím, dej mi ten šesták, abych měl čeho 
pojíst dnes — však víš sám, jak hlad bolí. 
Tak jsem sáhl do kapsy a šesták jsem mu 
dal. Usmál se, hlavou kývl. »»Zaplať Pán- 
bůh!'* zašeptal. — Mezi tím se sešlo něko- 
lik lidí. »»Křenek z Velenova,** povídá je- 
den člověk, »»nu odbyl šito; dej mu Pánbůh 
věčnou slávu, moc dobrého na světě neměl. «« 
— Jiný, už starší muž, ptal se Bošického, 
na mne ukázal: »»Tenhle je jeho syn? — 
Co se mu stalo, že to tak na něho přišlo ? 
dyť věku ještě nebylo mnoho . . .«« — Bo- 
šický pak: »»Nu, stalo! bídi! ....*« Potom 
něco šeptal, rozuměl jsem jen: ■►•ten chlapec 
je hodný ; sám nemá co jíst a tátovi pohřeb 
vystrojil . . .<* — Já zatím jsem řekl kostel- 
níkovi, že mu těch třicet krejcarů dám hned, 
počká-li mi hrobiř, a — njpočká-li, že mu je 
za ňáký týden přinesu. - » Poslouchej,** po- 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



CISLO II 



vídá kostelník, »»kuře za darmo nehrabe a 
mně se taky chce jíst. Neměl-lis peněz, mohlV 
mi říci, že o zvonění ncstojíš, když jsi tu 
byl zjednat pohřeb. Ze bys mi ty peníze při- 
nesl za ty'den, tomu nevěřím. Takových řeči 
jsem už moc slyšel. S hrobařem jsi vyjed- 
nával, se mnou ne. Proto zaplať, chceš-li, 
abych se u hrobu pomodlil a abychom se 
v dobré vůli rozešli. Jsi-li pořádný syn, tá- 
tovi té hanby neuděláš, abys mně nezapla- 
til.* « — Tak jsem mu těch třicet krejcarů 
dal. — 

Odbylo se to krátce. Máry už tu stály, 
dva mužští přišli na pomoc mně a Bošickému, 
pan farář nad rakví zazpíval, pří čemž mu 
kostelník odpovídal, vykropil ji, pomodlili 
jsme se, já jsem nad nebožtíkem poplakal a 
potom jsme ho do země spustili . . . ani de- 
set minut to netrvalo. — Hrobař mi potom 
podal lopatu, Bošický taky vzal jednu ze 
svých, co jsme jimi cestou sníh odhazovali, 
a za málo byl hrob zasypán. Když bylo po 
všem, prosil jsem hrobaře, aby se nehněval, 
že mu ještě zaplatit nemohu; že jsem sice 
peníze pro něj měl připravené, ale že mně 
přišlo vydat je kostelníkovi a ministrantovi ; 
šesták, chce-li, že mu zatím dám a zbytek 
že mu přinesu, jak budu mít. >»Nu, já ti 
věřím«« — řekl na to; »»nech si ten šesták 
taky, však budeš mít hlad ; ale ňak pansky 
vypadáš, proto asi kostelník na tebe uhodil.* •' 
— Tak jsem mu krátce řekl, jak jsem těch 
svých šatů nabyl a jak pan nadlesní mně 
slíbil práci v syrárně. Tak jak mu to tak 
povídám, projelo mi hlavou, že z té práce 



nebude nic, až zvědí v Nalžovech, že jsem 
byl na šupu. Styděl jsem se mu to říci, ale 
jen Bůh sám ví, jak mi bylo u srdce při po- 
myšlení, že mu nebudu moci stát v slově a 
že mu zůstanu v paměti jako lhář. 

Když jsme opustili hřbitov, krávy Boši- 
ckého, které stály dosud zapražené nedaleko 
vchodu, uvítaly nás po svém: bučely hlady. 

>»Bylo by třeba je nakrmit, «« povídá Bo- 
šický, zapaluje si fajfku, bez níž nebyl leda 
v kostele a na hřbitově; ^utrmácely se a cesta 
zpátky se nevykoná větrem. Člověk si za- 
zené hlad kouřením, dobytek ne.«« — Já 
věru na jídlo nepomýšlel, ba, na tátu, a jak 
dobře mu bude tam na Boží pravdě, a spo- 
kojen a rád bych byl býval, že se mi přes 
všechno podařilo uložit ho k věčnému spánku, 
kdyby mě nebyl trápil strach, že náš předsta- 
vený mi všechno zkazí útěch pánů tam v Nal- 
žovech ... Už dnes ráno ten četník .... 
mráa mě přejel, když jsem si na to vzpo- 
mněl . . . 

Jak tak o tom přemýšlím, přistoupí k nám 
jeden z mužských, kteří na tom funuse byli, 
a povídá: »»Pojď poobědvat s námi, chlapče, 
a vy taky, člověče; než se dostanete domů, 
bude dlouho. Taky o kousek sena pro vaše 
krávy mi není.«« — Nu, šli jsme a cestou 
mi řekl, že nebožtíka tátu znal a, když byli 
mladí, že spolu kamarádili. Hodný člověk 
to byl, do sytá nám dal najíst, a žena taky 
byla hodná ; když jsme odcházeli, co na 
míse zbylo vdolků, všecky mi je do kapes 
nacpala. (Pokračcvání.) 



JAROSLAV VRCHLICKY: 



Loutky. 

Román. 
[Ilustruje Artuš Scheiner. 
(Pokračování.) 




Svůdné, lákavé šero 



ha rostla. Před městem 
jsme trochu ustali v try- 
sku, jeli jsme volněji, 
jen rudé body našich 
doutníků svítily do 
dálky, jen ob čas bílé 
sloupky dechu z úst 
vystupující nás prozra- 
zovaly. Jinak bylo v sá- 
ních šero. 

výbojné šero 



Jakobychom cítili, že se nebezpečí blíží k sá- 



ním jako od severu víc a více blížící se 
smečka vlčí, začli jsme jaksi instinktivně oba na- 
jednou mluviti. 

— Vidíte, milostpaní . . . začal jsem zma- 
teně. 

— Chtěla jsem právě podotknouti — hned 
na to ona ... ale chtěl bych se vsaditi, že ne- 
věděla, co chtěla podotknouti, a zarazila se 
právě jako já. 

— Chtěl jsem říci, že takto bych jeti chtěl 
věčně ... — , Vedle vás', to jsem utajil. 



159 



číslo 11. 



MÁJ 



ročník VI. 



— A já chtěla totéž podotknouti, vysvobo- 
dili jsme dušičku, jak se říká, pane profes- 
sore! 

— No, takhle poetický nejsem, vpadl nám 
pan Krágl do řečí. Mohu říci, že se těším na 
sklenici horkého čaje, a že mně již také tou 
prudkou jízdou pořádně vytrávilo. 

— Já mám hlad, ozval se docela mrzutým 
hlasem Jiřík. 

— Vždyť obého se vám dostane, těšila paní 
Kráglová. 

V letu projeli jsme městem. Svítily již lu- 
cerny na lesknoucích se osněžených ulicích, 
krámy byly osvětlené, vysoké domy na ná- 
městí s gotickými štíty dělaly dojem biskupů 
v mitrách sedících kol velkého kulatého stolu. 
Málo chodců míhalo se ulicemi, ještě méně 
vozů projíždělo. 

Pan Krágl vytáhl hodinky a při svitu nej- 
bližší lampy se podíval na ciferník. 

— Hleďme, půl deváté ! Kdo by to byl 
řekl ! Mám toho právě tak dost — a vy, my- . 
šlím, pří všem básnickém zanícení též. 

— Víš, Krágle. nechápu, proč se děláš vždy 
o tolik prosaičtějším, nežli jsi vskutku. Nevěřte- 
mu na slovo, pane professore. Není tak tupý, 
jak se dělá. 

— O tom ani za mák nepochybuji, milo- 
stivá paní, pravil jsem klidně. 

— Dovedl by se i vylíčiti za nejhoršího 
zločince. 

— Vždy lépe, než kdyby přetékal sebe- 
chválou a ješitnou chvástavostí. Pamatuj si 
to, Jiiíku, jen ženkylové a lidé bez povahy 
jsou chlubní a mnohomluvní, muž, který 
něco platí, mlčí ; který to ví, že něco platí, 
dělá se vždy spíš horším, než lepším. 

— Ale pak, tatínku, není také upřímným ; 
přetvařuje se také, je pokrytec, jako ten 
první. 

— Výborně, zatleskala paní Kráglová! 

— Abys vždy nebyla při klukovi, podotkl 
trochu podrážděn pan Krágl. 

— Ale řekl to zcela dobře a pravdivě, brá- 
nila se paní Kráglová. 

— Ale paedagogické to není, rozumíš! 

— Řídíš se patrně i zde Andersenovy po- 
hádky : »Co otec dělá, je to nejlepší* — jen 
že ty jen mluvíš, viďte, pane professore ? 

Nebylo mi dobře při této, třeba na povrch 
lehce a škádlivě spíš. než seriosně vedené 
hádce, i dovolil jsem si troufaje si tónu důvěr- 
nějšího prohoditi : 

— Však vy si, milostivá, v jádru jistě spa- 
ném továrníkem dobře rozumíte — neni-li 
pravda ? 

— Ó v mnohém ne, milý příteli, ba někdy 
se v mnohém daleko rozcházíme, tvrdila paní 
Kráglová upřímně a otevřeně. Ale to víte, na 
konci žena, třeba se nepoddala, přece umlká. 



nebo jí to ničeho plátno není, a brutální muž 
si myslí, že vyhrál vždycky, jak se samo se- 
bou rozumí. 

Náhle vjeli jsme do tmy, město bylo za 
námi. Jako sen, jako přelud. Ztichli zase 
všichni. Za osm minut padl nám zážeh to- 
várních oken přes cestu, a než jsme se na- 
dálí, stál muž s vysoko povztýčenou lucer- 
nou před vraty do sklárny vedoucími. Byl to 
portýr Vrzal. Vedle něho stál ředitel Seidl, 
mávaje čapkou. 

— Pěkně jste se projeli, žef? 

— Výborně, pane řediteli, odpovídala paní 
Kráglová. 

— Budou teď svačina i večeře dobře chut- 
nati, podotkl pan Krágl, co pan Seidl pomá- 
hal vylézati Jiříkovi, zaklubanému až po bradu, 
z kožešin. 

— Ale pojďte na sklenicí čaje nahoru 
s námi, pane řediteli, vybízela paní továr- 
níková. 

Nevím proč, ale bodlo mne to pozvání. 
Nebyl přece dnes čtvrtek? Ale, co je mi do 
toho, zasyčela hned má stará skepse. 

— Ano, pojďte jen, pane řediteli, nejsme 
přece vlastními otroky sv^ých návj'ků? smál 
se pan Krágl. 

— Ano, vždyť není čtvrtek, opakoval jako 
echo z mé duše pan Seidl, ale když si pře- 
jete, odskočím si na chvíli, )>aby stará nevě- 
děla*, dodal žertem. 

Vyskočil jsem s druhé strany, abych po- 
mohl z kožichu paní Kráglové. Cítil jsem, jak 
její ruka, s které již měla staženou rukavičku, 
tiskne mou, když jsem jí ze saní pomáhal, 
jakoby mne odprošovala, že pozvala Seidla. 

Tak byla ona okouzlující a já tak ješitný, 
že skepse, která dřív tak vhodně se ozvala, 
utichla rázem, a že docela tímto tichým sti- 
skem ruky blažen stoupal jsem za společ- 
ností nahoru. 

Rozumí se, že pan Seidl po čaji neodešel. 
Odskočil na vyzvání chefovo pro svou paní, 
a za chvíli se přibatolila — ač to bylo jen 
přes úzký dvůr — paní Seidlová v nád- 
herné bobří kožešině. Obhroublá, milá pa- 
nička, velmi nizounkého obzoru duševního, 
jenž se nad běžné afféry se služkami a nad 
svět malých domácích starostí nepozvedal. 
Paní Kráglová ji měla dost ráda. Svěřila mi 
později, že jí říká »strážný duch domácí< a že 
užívá jejího přátelství, aby se mohla k ně- 
komu \-ysloviti o těch tisícerých maličkostech 
všední prosy životní. Krágl nemá pro to smj'- 
slu, mne by teprve s tou chamradinou obtě- 
žovati nechtěla, a ti druzí nejsou po ruce, 
kdy by je právě potřebovala, a satirický dr. 
Semerád by se jí vysmál na konec, jak 
>schází«, »jak jde dolů« . . . Vyčítával totéž 
děkanu páteru Svobodovi, že sesedlačil, se- 



ročník VI. 



MÁJ 



ClSLO 11. 



sprostačil za těch pár roků. Něčeho takového 
se bála pani Kráglová, a proto nechtíc se 
s malou prosou životní n:iužúm svěřovati, 
trpěla občas vedle sebe tuto hodnou, ale pro- 
saickou duši, která [až na některé malé pře- 
pjaté citlivůstky, zvlášť co se toilety týče, 
kde dovedla být i protivnou (napodobovala 
ve všem, ale vždy nejapně domácí paní)], 
byla věru skromná a dobrá přítelkyně. 

— Víte, pravila mi mezi zákuskami stlu- 
meným hlasem pani Kráglová. Já na přátel- 
ství mezi ženami mnoho nedám. Jsou v tom 
vždy dvě třetiny falše. To jsou muži daleko 
přímější a poctivější. 

Nevím, co je v tom pravdy. Já zase mezi 
muži jsem mnoho té pravdy a pravdivosti 
neshledal a proto také 
jsem byl ve volbě přá- 
tel dost exklusivní. Ne- 
tajil jsem se tím své 
sousedce. 

— Máte pravdu, od- 
pověděla, v jádru jsou 
sobečtí muži stejně 
jako ženy, V neštěstí 
vás upřímně na oko 
politují, ale v taji do- 
cela dle La Rochefau- 
caulda vám to přejí, 
v radostech a štěstí 
začnou závidět, a pak 
je to ještě horší. 

Přes to — totiž čistě prosaické episody 
paní Seidlové, — byl večírek velmi animovaný 
a roztomilý. 



3. prosince 187*. 

Seděli jsme včerejšího středečního odpo- 
ledne po obědě u šachů docela sami. Pan 
Krágl odjel do města. Jiřík měl nějaké odpo- 
ledni vedlejší hodiny. V pokoji bylo útulno, 
čím více venku velké pápérky sněhu poleto- 
valy, tlukouce do tabulí okenních jako bělo- 
křídlí motýli. Nemohouce dosíci vstupu, le- 
pily se na římsy a rámy i příčky jejich. 
V kamnech bylo silně zatopeno a dlouhý rudý 
pruh světla táhl se až do prostřed pokoje na arab- 
ský koberec pestrého vzorku. Seděli jsme na 
obvyklých místech, zachovávajíce mlčení, na 
které jsme si mezi hrou zvykli. Pouze jedno- 
tvárný, ale zkonejšujicí tikot velkých nástěn- 
ných hodin nesl se mírně zavlaženou jí- 
delnou. 

Najednou klesla paní Kráglové ruka se ša- 
chovnice ; neobyčejná mdloba rýsovala se 
v jejích tvářích, únava roztáhla se po jejích 
rysech, zmocnila se celého jejího těla, které 
jako vysílené kleslo do lenošky zpět. Za 



^^^^^^n^i 


ikíÉ 


^^^^Vvl' 


lÍHf^''-4 




P^ 


HHí .. 





chvíli se bolestně usmála a pravila hodně 

mdle. 

- Upřímné slovo, milý příteli, neshledá- 
\ate náš život zde nesnesitelně jednotvárným, 
ba hloupým ? bezúčelným naprosto ? 

Byl jsem udiven i překvapen najednou. Asi 
jsem hloupě vypadal, s vypoulenýma očima 
sedě proti pani Kráglové. Nevěděl jsem hned, 
co odpověditi . . . Odkašlával jsem v rozpa- 
cích . . . 

— Ne . . . neřekl bych . , . nevěděl ^^[bych, 
milostivá . . . 

— Zaplať pán bůh, že vy jste aspoři^spo- 
kojen a shledáváte jej aspoň snesitelným. Je 
viděti, jak malých požadavků činíte na život, 

milý pane professore. 

— Kdo, milostpaní, 
odpovídám, sebrav se 
již trochu ze svého 
údivu, unikl bouři, 
která zmítala . . . 

— jeho ubohou lo- 
dicí, ano, usmála se 
ironicky, jak říká stále 
nesmrtelný Cičíkov, 
ten je rád, když se octl 
v klidném přístavu, 
viďte, viďte, třeba za 
cenu, že stáhnouti si 
musí až přes uši bavl- 
něnou čepici denního 

zvyku a nudné jednotvárnosti. Vy jste tedy spo- 
kojen, docela spokojen, můj výbuch vás překva- 
pil, jak jsem viděla sama! Inu, tím lépe jen pro 
vás, milý příteli! 

— A pomohly by mi nějaké revolty, mi- 
lostpaní, i kdyby k nim bylo důvodů? Ale 
prostě není jich. A já vida celý život kolem 
nás se rozvíjející, také nevidím důvodů pro 
vás k výbuchům takovým, jako byl právě ten 
dnešní. 

— Pak jsem mohla také mlčeti ještě, řekla 
dost ostře paní Kráglová, ale zapomínám, 
proč tu vlastně jsem, abych hrála. Jsme tedy 
oba, ba co pravím oba, jsme všickni neoby- 
čejně šťastní, dopřejeme si v klidu tuto partii 
a nemařme si zbytečným filosofováním část 
středečního odpoledne. A sáhla již po koni, 
aby ve hře pokračovala. 

— Ne tak, milostpaní, pravil jsem co možná 
klidně a jemně. Buďte jen, prosím vas, spra- 
vedlivá . . . 

— Pan mravokárce má slovo — usmála 
se bolestně paní Kráglová. 

— Prosil bych o ně, odpověděl jsem, možno-li 
jesté měkčeji. Chcete se vysloviti, jak vidím, 
nuže řekněte upřímně sama, vím, že se někdy 
něco namane, přelétne, co vám nemůže býti 



číslo 11. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



lhostejné, co jest vám cizí, co vás raní, ale 
byl by to život vůbec, kdyby byl jinj' ? 

— Eh, rušnější, horečnější by již mohl 
býti! Takhle mi připadá jako sladká kaše, 
kterou se dítě denně uspává, aby dalo pokoj 
a nemukalo. 

— Minulý měsíc nebyl, zvlášť v druhé své po- 
lovici tak harmonicky sladký, milostpaní, od- 
vážil jsem si namítnouti, a bylo vám lépe v něm ? 

— Ano, máte pravdu . . . bývá to již tak 
. . . jsou občas takové episodky. — Ovšem 
že nebyl ... v některém měsíci a týdnech 
nashromáždí se více elektřiny v nás . . . chce 
být vybita . . . tak si to celé vykládám .... 
pak se nás dotkne každá maličkost . . . pak 
vyhledáváme třeba i sami pi^íležitosti k mrzu- 
tostem . . . Tak to bylo také koncem listo- 
padu, vím, že jste to jistě pozoroval ... ale 
samo se to utišilo, samo přešlo . . . 

— A teď vás zas unavuje sladká kaše »té 
sladké zvyklosti žití,« jak říkával Goethe . . . 

— Jsem tedy podle vás špatný, nevděčný 
tvor . . ., pravila zlomeně a temně, spustivši 
obě ruce apaticky do klína . . . Nevím sama, 
co chci . . . Vy řeknete, že jsem prostě roz- 
marná ženská, jakých jsou tisíce . . . Odsou- 
díte mne paušálně, jak vy mužové jste 
zvyklí ... a ublížíte mi . . . jako jiní a skoro 
každ}' ... A budete se těžce mýlit, milý pří- 
teli, i já měla své bouře a divoké bouře . . . 
měla bych ostatně děkovat bohu, že jsem vy- 
vázla z nich, že mi zbyla ze všeho aspoň síla 
pohrdání a tupost resignace ... ale řekněte 
mi, milý příteli, proč se mi stále ozývá v nitru, 
že nemůže býti ještě docela po všem, že není 
tu ještě doba mého svatvečeru, toho, — řekněte 
mu sváteční, ale já říkám vždy tupý, že není 
konec písně, že chci žíti a že musím žíti, 
mám-li dýchati dále. A tento cit mne někdy 
přemáhá, vzplane ve mně démonickou silou 
a já kinu těmto bídnjhn kompromissům život- 
ním, z nichž vychází konečně duše živa — 
ale ožebračená, vydrancovaná, zubožená hůř, 
než bj' opravdu mrtva byla ... Je to pravda, 
— dodala po chvilce — jiné ženy by děko- 
valy bohu. kdyby zachránily tolik ze ztro- 
skotu životního, jako já . . . 

— Nevím, co \-ámi zmítalo, milostpaní, ne- 
znám ty bouře, jimiž vám bylo projíti . . . 
koktal jsem dojat a udiven. 

— Ovšem, nemluvila jsem nikdy o tom. 
Ale visi přec v každém pokoji její obrázek . . . 
což jste si ho nikde posud nevšimnul ? 

Mlčel jsem v rozpacích. 



— Je vidět, že jste svobodný, bezstarostný 
mladý pán, a že já bych měla vlastně již žíti jen 
minulosti a jejím vzpomínkám, pravila paní 
Kráglová s temným povzdechem. Ale člověk 
by neměl a nemohl žíti, kdyby občas neměl 
ten velký dar zapomenutí. Hleďte, visí na 
každé zdi, v každém pokoji, stojí na psacím 
stole mém i Kráglově a přece jen zapomínáme 
nejednou. Obklopili jsme se jí všady a přece 
můžeme být veselí a smát se i přeď ní. 

Pravila to dojata a smutná! 

— Slečna Milka, viďte . . . zmínil se Jiřík 
o ní několikráte. 

• — Ano, máte pravdu, mé pr\'ní dítě, naše 
Milka. 

Zamlčela se na chvíli, pak pokračovala živěji: 

— Všech bolest b3'la tak velká — ale moje, 
myslím, byla ještě daleko větší. O, kdybyste 
mne byl znal před záškrtem Milčiným — nikdo 
se mnou nemohl vydržet, jaký jsem byla čert! 
To byl život, věru, to byl opravdu život — 
teď jest jen živoření a dlouhé odumírání. 

— Ale to se vám jistě jen tak zdá, milost- 
paní —^ pravil jsem povrchně. 

— Ó nikoli, nezdá . . . Ale co tam — to 
tam. Bude tomu hnedle . . . osm let, co zvy- 
kám té příšerné pravdě, že Milky tu není a 
nebude nikdj- již . . . mohu zapomenouti na 
vteřinu, na chvilku, na hodinu — ale ne, není 
to víc můj první mladý, bezstarostný život. 
A přece ještě v člověku ty jiné aspirace a 
snahy! Jsou dobré? jsou zdravé? jsou, řekněte 
mi, zcela přirozené? 

— Jsou to, milostivá paní, poslední ruce, 
vztahující se za tonoucím člunem, nemáme 
ani práva jich odstrkovati . . . snad chtějí náš 
lepší život nám vrátit . . . snad praví, co je 
mrtvé, jest mrtvé, ale nám nutno žít . . . my 
chceme ještě objímat a býti objímány . . . my, 
my jsme tu ještě — pravil jsem temně. A člun 
tonoucí, slyše ta slova, nabývá síly k nové 
plavbě . . . 

— Ó mluvte tak dále, poslouchala bych vás 
ustavičně! zvolala prudce a vášnivě, podávajíc 
mi obě ruce přes šachovnici. 

Nevím, co se to dělo se mnou, zapomněl jsem 
chvilku vše, chopil její bílé, liliové ruce a 
zlíbal je prudce. \' čas mi je vytrhla sama 
a obracejíc náhle zraky ku protější zdi, kde 
visela velká podobizna Milkj-, pravila, patrně 
se omlouvajíc : . . . Ale jděte, to nesmí být, 
Milka se dívá . . . byla vždy na každý projev 
mé lásky tak žárlivá . . . ale tohle byly jen díky 
. . . nic než díky, viďte, pane professore? 

(Pokračováni). 





JEAN RICHEPIX; 



Prosinec. 



O 



veselá vy světla prosincová! 
j Vy v démantech jste jíní květů stkané, 
[ krb, na němž zlaio, spěž i ambra plane, 
^ jste dloíhé noci pro milenců slova. 

O, černé chmury, šera prosincová ! 
Vy hladovícich umíráčky věčné, 
chlad nábřeží za teplo od domova, 
jste noci příliš dlouhé, nekonečné. 



^a 



y. B. 



MIKULÁŠSKÝ FEUILLETON. 

' ak se mi zdá, že sv. Mikuláš ztrácí u nás re- 
putaci. Nevím, je-li to od rusko-japonské 
vojnj. Ale dnes by asi sotva prorazil návrh, pro 
který ještě r. 1881 Neruda plaidoyoval pod čárou, 
když se byl dřivé objevil v jeho listu nad čárou, 
že totiž »by se měl sv. Mikuláš udělat slovanským 
svatým*. V Cernové vraždí Slováky, a polské listy 
si pochvalují, že Maďaři nijak neutiskují Slovensko, 
a že Slováci nepotřebují se čechisovat (výkřik roz- 
hořčení a soustrasti, když teče bratrská krev, je 
tedy již čechisováním) ... V Berlíně zadrhují vy- 
vlastňovacím zákonem smrtící smyčku poznaňským 
Polákům, a v světě slovanském ticho, jakoby se 
nic nedělo. Diplomacie rakouská, jejíž vládu haličtí 
Poláci podporuj', dává souhlas. O ruský souhlas 
nebylo snad ani třeba se ptáti . . . Ba, že měl Ne- 
ruda pravdu a podržel ji do5ud, když byl pro sv. 
Mikuláše mimo jiné důvody proto, že za 2. chrání 
plavce, kterým se ztroskotal koráb, a za 5. p o- 
žehnává punčochám. 

Chraň pánbu, abych ve feuilletonu chtěl dělat 
vysokou politiku. Nebo čtenáři stesky kazil dobrou 
náladu. To mi jen tak z péra mezi řádky uklouzlo. 
Pozoruju i bez všeslovanské politiky, která vlastně 
neexistuje, leda v oparu několika idealistických 
hlav, sice by již leccos jinak vypadalo, kdyby jí 
v praktickém řešení vzájemných poměrů mezi námi 
Slovany bylo, pozoruju i ze zjevů všedTÍho života, 
z ulice a z domácnosti, jak ubývá úcty k svatému, 
jejž jsem si dnes podle kalendáře vybral za předmět 
svého povídání, a kterému dle Ottova S'ovníku na- 



učného věnováno je ze starších, uctivějších dob po 
Čechách 114 kostelů. V samé Praze počítám tři 
(na Starém Městě, na Malé Straně a v Podskalí) ; 
dvě ulice nesou jeho jméno, a do nedávná, než se 
radničnímu lineálu podařilo srovnati — totiž se zemí — 
Dienzenhofferovu prelaturu, měl tu dokonce své 
Mikulášské divadlo, kde vládl pan Švestka a tak 
mnohý z našich nejlepších hereckých talentů po- 
prvé na prkna vystoupil. Komu dnes napadne něco 
podobného po vzoru nevinnosti a ochránci mládeže 
pokřtíti ? 

Ale to je ta zatrolená kritika, která do všeho 
leze. Kdyby jen trhala básníky, romanopisce, dra- 
matiky — to lidé rádi čtou, z toho mají aspoň 
plaisir, když už nekupují jejich díla a nechodí na 
jejich kusy. Ona však nám uráží skromné teno- 
risty, kteří jsou pak nuceni rušiti kontrakt a pod- 
pisovat jiný výhodnější, když si byli dali napřed 
opatrně zaplatit dovolenou. Ona šťourá nám i do 
svatých. Najde, že v životopisech světce smíšeny 
jsou zprávy o dvou svatých téhož jména, našeho 
biskupa myrského, jenž narodil se v Pataře v druhé 
polovině století II. a zemřel 6. prosince roku asi 
32 7, a biskupa pinarského (rovněž v Lykii) z věku VI. 
Hned stáhne si moderní bezbožník čepici až k obočí: 
!>Koho mám tedy ctít, nevím-li s určitostí, které 
zázraky patří tonu a které onomu ?« Učený ruský 
archaeolog, archimandrit Antonín, dal si velkou 
práč', aby ze známých i nových rukopisů, jež sám 
v Palestině a na Sinai nalezl, vyloužil všechny 
rysy pravé od nepravých. Zrekonstruoval nám po- 
stavu světce, který vynikal takovými ctnostmi a 
sebezapřením, že již jako kojeňátko nepřijímal ve 
sti^edu a v pátek mléka mateřského, aby se postil. 
Ale co chcete, aby někdo studoval »Trudy« kijevské 
duchovni akademie? Kritisovat je snazší. Negace 
pohodlnější. Jsme už takoví všichni, 

Oršem ještě ze zvyku a ještě více ze zisku, tak 
týden před sv. Mikulášem vystrčíme do výkladů 
se všemožným zbožím, od hračkářských až do 
nndních a galanterních, známou typickou figurku 
s dlouhým bílým vousem, vysokou mitrou, červe- 
ným pláštěm, kterého si všiml i náš národní po- 
pěvek, přidávající Mikuláši družku, a se zlatou 
berlí. Staroměstské náměstí rozhemži se v celé své 
prostorností zase boudami — ale není to již ten 
útulný Kozí plácek, kde ve tmě mrkajících světélek 
mluvilo vše nějak vroucněji k obraznosti. Mezi pa- 
nťsky cukráren rozrojí se čert', až dětem naska- 
kiije husí kůže. Chlupatí černí, sametoví červení, 



CISLO 11 



MÁJ 



ročník VI. 



jiní vylézají po pás z bonboniér, plazi jazyky, 
koulí očima, máchají vidlemi. Hračkáři podobnou 
scenerii andělského i pekelného průvodu světcova 
lákají ku svým skříním, kde loutek a vábivých 
předmětů, domků, zvířátek, lodí, železnic, zbraní, 
náčiní, nářadí, nádobí, divadel, krabic s nejrozma- 
nitějšími hrami, že zrak přechází. Nádhera, lesk, 
o nichž jsle ve svém mládí ani nesnili. 



vici metlu, měl-li beranici po uši staženou a límec 
také tak vyhrnutý, jak si ho představují ve Vý- 
chodním Frizsku, ale na tom bílém koni přijížděl 
k nám, jako tam. Sněhu bývalo již po stráních, 
že se vše třpytilo, když svítily hvězdy. 

My děti čekaly se zatajeným dechem příchodu 
Mikulášova. Slyšely jsme již z ulice zvonit 
a chřestit jeho průvoJ, slyšely jsme jej z ve- 




RUZENA JUR.^KOVA. 




VlAbTA BuUbh.LU\'A. 




BOŽENA ŠTĚPÁNKOVÁ. 




PAVLA ZELENKOVA. 



BOŽENA DURASOVA. 



Jen jedno scházi. Poesie těch dni. Poesie, která 
dýchala u krbu z ijst vypravující matky, vanula 
z dárků, třeba prostých, které kde se vzaly, tu se 
vzaly a usmívaly se za okny do vašich rozespalých ještě 
očí. Poesie, kterii, zdá se vám, procházela v ten 
večer tichými uličkami vašeho rodného města . . . Myslí 
zalétárr. v dálku. U nás, v zamlklém jihočeském 
městečku mezi kopci a lesy, přijížděl Mikuláš oby- 
čejně již na bílém koni. Nevím, držel-li v levé, 
uzdu třímajíc! ruce koš s oříšky a jablky, v pra- 



dlejšiho domu, slyšely již v našem průjezde. 
Ale našich dveři míjel. Jednou již čert lomcoval 
před nimi řetězí, ale zachránil nás hlas matčin, »že 
by se děti bály<. 

O nějakých přípravách neměly jsme tušení. Jen 
několik bab rozprostřelo na hlavním náměstí své 
stolky, na nich papírové Mikuláše rozestavily, čerty 
ze sušených švestek, pár hliněných hraček, slepičky 
a kohoutky, nějakou nosatou panenku s planou- 
cími ruměnci jako mák, nebo vycpaného paiíáka. 



164 



ročník VI. 



MAJ 



ČÍSLO 1 1 . 



Trochu jablck, oiechů a kaštanů doplňovalo s pri- 
mitivními cukrovinkami mikulášský trh. Tím větši 
bylo překvapení ráno, když našly jsme nadílku za 
oknem a shledaly se s hračkami, jakých jsme nikdy 
po městě neviděly a v jichž nebeský původ tím 
spíše jsme mohly věřiti. 

Ovšem dlouho ta naivní víra nepotrvala. Byl 
jsem to já, v němž se vzbudil kritický duch, a 



.1 mandlemi, ladně rozestavil figurky světce, čertův 
i andělův a do dvou skupin rozdělil hračky, jichž 
:L:dovedl jsem v přísvitu svíčky jasně rozeznati, a 
ovšem též nevyhnutelné metly, kterých však ten- 
l:rát ještě ani nezlatili ani papírovými květy ne- 
ozdobovali — patrně, aby byly k praktickému po- 
užití, jehož bylo zajisté často zapotřebí. Ani jsem 
již nemohl usnouti. Až pocit hanby a lítosti nad 




ANN.\ ZELENKOVÁ, 






HERMA KRATINOVÁ. 



r^^é 



HELENA STKPNICKOVÁ. 




.MARIE RICHTRO\'A. 



ANTONIE SVOBODOVA. 



svěřil jsem se jednou sestře s plánem, že tentokrát 
oka nezamhouřím, dokud nevypátrám, naděluje-li 
všechny ty krásné věci sám Mikuláš. Nebyla to 
ani touha jej viděti, jako spíše duch pochyby, jenž 
nutil mne vzpírati se spánku. Konečně doslídil jsem 
se jistoty. Matka, než sama se odebrala na lože, 
přišla se ještě podívat, zdali spíme. Já stavěl se 
spícím jako poleno. A tu jsem pleteným mřížovím 
viděl, kdo je ten dobrý anděl, jenž naplnil připra- 
vené punčochy, nasypal vrchem taliře datlemi, fíky 



vlastní zvědavostí — byl jsem dítě vždy velmi 
.skrupulosního svědomí — zalil mi oči slzami. 
A když se dítě vypláče, usne na tvrdo. 

Ani po tomto rozčarování, jež ovšem hned ráno 
neopomenul jsem vítězně sděliti důvěřivé sestře, 
třeba nepodařilo se mi hned na poprvé ji zviklati, 
přece předvečer mikulášský neztratil pro mne pů- 
vabu. Když už jsem všetečně vnikl za oponu ta- 
jemství, začal jsem v příštích letech nadělovati sám. 
Kamaráda Gustava, který byl o rok starší a o hlavu 



165 



ČÍSLO 11. ■- 



MÁJ 



ročník VI. 



vyšší, ustrojil jsem za Mikuláše, sestru za anděla, 
sám spokojil jsem se úlohou čerta, a bylo mi v ní 
nejlépe. Nedělala mi ani tak dobročinnost dobře, 
— ten záchvat šlechetnosti odbyl jsem si o pří- 
pravách nadílky, částečně nákupu, částečné výběru 
z vlastních hraček, — jako spíše vyplazovat čer- 
vený jazyk z černé rohaté masky, tropit hluk ře- 
tězem a řevem, strašit mladší a nejmladší děti po- 
hvizdováním metly ve vzduchu. To bylo pro kluka, 
trochu ironického, jakým jsem při veškeré ostatní 
tichosti povahy byl vždy, pravé gaudium. 

Později pojily se jiné zábavy a podívané s osla- 
vou světce — přítele mládeže. P^*,jčtí studující 
pořádali velké průvody mikulášské, stavíce se u zná- 
mých rodin, rozdávajíce žertovné dárky a přijíma- 
jíce odvděk pro podpůrný fond studentský. Kde 
byli zvláště vlídně přijati a vyčastováni, zůstali až 
do jitřní. To bývalo hlučno a veselo. Již ty pří- 
pravy v tělocvičně městské reálky, kde se strojili 
a líčili. Pak ta veselá pouť zasněženými ulicemi, 
v širokých pláštích, za blikání ručních luceren. A ta 
překvapení v domácnostech, zvláště kde měli hezké 
dcery ! Kde se mělo uvíznout, bylo předem zaru- 
čeno pozváním. Tak přišla také řada na dům pana 
kommissaře krajského úřadu, dům známý po celém 
městě svým pěstováním hudby. Vřítil se tam průvod 
jako bakchanál. Čertů hromada. Jako stupínků, od 
malého štětináče, rozpustilého kozlíka, až k tradi- 
cionálnímu Krampusovi s hrachovinou. Byl tu také 
vytáhlý Mefisto v černěném kabátci a úzkých spod- 
kách se šviháckým rapírem po boku. Namoučnšný, 
bohatě opláštěný Mikuláš ovládal veškerou neváza- 
nou holotu svým posvátným klidem i arcibiskupsky 
mohutnou postavou. Ostatně zdál se více míti na 
mušce ohnivou dceru hostitelovu, než celý svůj 
pekelný šláb. Však byia to také blondýna vypja- 
tého poprsí, šelmovských očí, jejimuž temperamentu 
svědčilo jméno Irma, které si přivezla z Uher. 
Anděl, snivý mladíček v bílé říze, šilhal zase po 
mladší její sestře, buclaté, domácky tiché Terezce. 

Jaký div, že čerti měli volné pole! Šidili kde 
koho oříšky, které byly prázdné, jen s mravoučnou 
průpovídkou na úzkém svitku místo jádra. Štípali 
děvčata do tváři, tančili a rejdili jako vzteklí, 
zvláště když jim starý Šíma z vedlejšího pokoje 
tak jadrně na svou basu ke kvikotu klarinetů a 
skřípotu houslí přizvukoval. Najednou skupina ro- 
hatých ulebedila se do prostřed pokoje a pranic 
nedbajíc, že okolo nich vše se točí a víří, začla 



metati kostky. Hráli tak dlouho, až se kolem nich 
zamotal jeden párek, upadl, a chumáč byl hotov, 
padali jeden za druhým, neboť pokoj byl na tolik 
lidí přece jen malý. Jiná skupina rarachů chytla 
nás děti, roztočila nás, že jsme pištěly. Ale tu při- 
chvátal, aby nás utišil, anděl, a jal se vysvětlovat, 
jaké zázraky konal sv. Mikuláš, jak byl zpovědníkem 
Diokletianai Ma.ximiana, jak vešel v chrám Jerusa- 
lema, a jak zachránil od hladu v Pataře šlechtice 
a jeho tři dcery, hodiv jim po třikrát v noci do 
oken váček plný zlata. A to že je ta památka, 
proč se naděluje. To nám arci tehdy neřekl, že 
onen šlechtic chtěl z bídy zaprodat nevinnost svých 
dcer. Nebyli bychom tomu také rozuměly. Co nám 
to vyprávěl, podařilo se Mefistovi úplně pro sebe 
získati jiskrookou Irmu. Teď se již jen on okolo 
ní točil, a odstavený Mikuláš jenom v koutku bručel 
a berlou nezvedené lucifery porovnával. Ale když 
už bylo hezky pozdě, najednou objevil se, nikdo 
nevěděl, odkud přišel, v rozdováděném kole mnich, 
dle řebíčkového hábitu a bílých šňůr opasku pa- 
trně Františkán. Chlapík měl dobrý tenor a zjednal 
si brzo ticho ku svému kázaní. Zazpíval rozvese- 
lené chase něco na oko smutného : »My ubozí klášter- 
níci musíme, ach, sami býti* Ale bylo v tom také čer- 
tovo kopýtko. Veselost rozpoutala se ještě divočeji. 

A když dnes toho všeho vzpomínám, vidím : Sva- 
tého napálí čert, ale mnich vychytrá na oba. Byl 
totiž onen kapucin na konec tím šťastlivcem, který 
si kyprou Irmu vedl k oltáři ... A tomu zamilova- 
nému houslistovi tenkrát při valčíku také nepraskla 
struna nadarmo, když právě chtěl vydechnouti všechny 
své city k luzně vířící pokojem zlatovlásce tenkým, 
vzdychavým nejvyšším flagioletem E . . . 

Byly to hezké okamžiky, na něžještě upomínka hřeje. 
Neposuzujme však jen dle sebe ! Nemáme-li již illusí 
dnes my, mají přece zase ti nejmladší. Zase oni 
těší se s utajeným dechem na jitro svátku miku- 
lášského, třeba shon velkého města a pokrok doby 
i na venkově mnoho setřel s naivního kouzla i ma- 
ličkým . . . Také oni těšiti se budou z dárků, mezi 
nimiž zajisté nebudou scházeti české pohádky, které 
již vycházejí v zdobnějším rouchu, než popelky — 
české knížky za našeho mládí. 

Přeju jim všem — ■ — — 

.\le až dostane se toto svalomikulášské povídání 
z lisu tiskařského na světlo boží, budou již ve 
svých ručkách míti zajisté vše, po čem toužili a co 
saiDÍ si přáli 1 Sirius. 



= V= z ČESKÉHO ŽIVOTA. =-.■= 

^^ Dorotka Hálková. V Žilině na Slovensku 
skonala u svého syna Ivana, jenž je tam prakti- 
ckým lékařem, paní Dorotka Hálková, vdova po 
básníku Vítězslavu Hálkovi. Zemřela vzácná paní 



česká . . shasla hvězda Hálková, shasla jeho láska, 
která nadchla poetu ke tvorbě jeho »Večernich 
pí snít. Ve známém Bazaru pražském populární 
kavárna bývala, kam Vítězslav Hálek za svou lá- 
skou, za svou zbožňovanou Dorotkou chodíval. 
Dorotka básníka milovala, ale otec mu mnoho ne- 



166 



ročník VI. 



MÁ I 



ČÍSLO 11. 



přál. Básník? Co je to básník? . . . říkával Dcrolčin 
tatínek, a Hálka zvlášť příjemnými pohledy ne- 
uctíval. Ale za to dařilo se mu den ke dni lip 
s Dorotkou . . vždyť denně jednu báseň jí nosil 
a nosil tak dlouho, až »Večerní písně* vyzpíval. 

A kdyby vše potěšení 
v tom světě bylo vzato 
a jenom láska zůstala — 
ten život stál by za to. 

A kdyby pravda bylo vše 
a láska jenom snění — 
já bych se k spánku položil 
a nechtěl probuzení. 

A jestli že jsem posud snil — 
tak jsem snil sladce, mile, 
a věčně nezapomenu, 
kdo usnil mne v ty chvíle . . . 

Dorotka se nad písní rozplakala, a Hálek měl 
vyhráno — Dorotka se stala jeho ženou . . . 

" Aischylova Oresteia. Je možno přijíti k to- 
muto dramatu bez lilerárně-historického zájmu, bez 
historických a archaeologíckých vědomostí, jeho ve- 
likost pocítíte instinktem. 

Spor povinností přestal býlí tragickým konflik- 
tem pro moderního diváka, obsah dramatu nemá 
pro něho denního interessu, jaký mél pro Řeka 
pátého století — žije-li draína ještě dnes, děkuje 
za to velikosti koncepce, mohutnosti svých linií, 
živelné síle vášní, jež jsou v něm kondensovány. 

Jest marný to běs, 

jejž jmenuješ, běs, jenž stihá náš rod. 
Neb v lůně svém on ten pěstuje chtíč, 
jenž po krvi lační a novou chce dřív, 
než stará se zhojila rána. 

To je motem celé tragédie — osudy Pelopových 
potomků temně se odrážející od rudé záplavy ho- 
řící Troje, promítnuté do budoucnosti a spjaté s osudy 
jedinečného města: Athén. Tragický akcent, pathos 
vášnivosti, horký tep krve vře z širokého toku veršů, 
epicky rozvláčných ; několik nádherných postav 
Hak jak je mohla vytvořiti jenom antika z celé 
své náplně životní energie) jednajících, šílících 
v železném tlaku životního fáta. 

Jsou rylhmičti i v paroxysmu vášně — ■ tito hrdinové 
mluví jako postavy Shakespearovy, v momentech 
největšího vzpjetí energie řečí pestřenou epithety. 
Zastavuji se tu v přirovnáních, určených pro di- 
váka vychovaného Homerem, majícího kulturu 
slova (jakou má dnes snad jen japonské divadlo), 
znajícího cenili krásu formy. 

Dnešní divák chce děj, shledal by nudným ne- 
konečné chóry, vlastní podstatu antického divadla, 
kde okruh látek je lízký a předem známý, proto 
bylo nutno upraviti Aischylovo drama, to jest se- 
škrtati a tímto zkrácením vyzdvihnouti jeho dějo- 
vou kostru. Zmizel téměř úplně chór, zbyli z něho 



st;.;i3té, doprovázející hru jenom mimicky, zmizely 
monology, omezeny široké dialogy — ze tří dramat 
stala se tri jednání, přiblížením hry divákovi ztra- 
tilo se mnoho z ducha antiky, kterým mluví tak 




DOROTKA HÁLKOVÁ. 



plně v četbě. I přílišný historism dekorací, snaha 
po archaeologicky správném vystižení mykénské 
kultury byla spíše proti antickému duchu hry, ja- 
kýmsi anachronismem. Neboť Aischylos ztělesňuje 
nám dnes výkvět hellénské kultury, u něho nemyslíme 
na její primitivní počátky pod východními vlivy a 
chtěli bychom míti na jevišti stylisovánu dobu (a zde 
byla styllsace především na místě; dekorace rušily 
přílišným realismem), v které Oresteia psal, nikoliv 
dobu, v níž hraje, kterou znal jistě méně, než dnešní 
historik. Za to hra sama vynikala ijsilím o dosaženi ja- 
kéhosi rythmu a rovnováhy jednotlivých hereckých 
výkonů, z nichž žádný nerušil. Tři ženské role 
hry, Klytaimnestra paní Danzerové, Kassandra si. 
Grégrovy, Elektra pí. Dostálové (výborná maskou), 
přesvědčovaly pathosem vášně, dojímaly krásně 
mluveným veršem, se kterým zacházeli s jemným 
citem pro slovo i mužští a ženští (si. Noskova, 
pí. Červená) mluvčí chóru. Ženský chór utvořil 
nad to radu skvělých pÓ3. Málo přesvědčovala 
božskost Apollona p. Deylova, za to Athénou pí. 
Laudové vyvrcholilo drama v mohutnou apotheosu 
Athén. Režie provedla několik skvělých kousků — 
tak uvítání Agamemnona jásajícím lidem, chóry 
i znamenité masky Lític, v nichž vynikali pánové 
Hašler a Hurt. —cd — 

■ Markýz Priola. Městské divadlo vinohradské 
vypravilo tuto Lavedanovu hru v přiléhavém pře- 
kladu J. Kamprově. Překladatel sám měl režii a 
úkolu svému, nikoli snadnému, dostál v plné míře. 
Dal ději francouzského dramatu vkusný rámec vý- 
borné komponovaných interieurů, použito tu vy- 
datně uměleckého přispění J. Weniga, jehož do- 



CISLO 11. 



MÁJ 



ročník VI. 



vednost byla všestranně oceňována při posuzovaní 
dekorativní části »Godivy» a »Po!ského žida*. 

Avšak dramaturg nestaral se jenom o vnější 
"výbavu této novinky. Svědomitá péče jeho byla 
osvědčena též tím, že sboru hereckému, z různých 
stran na Vinohrady sezvanému, dovedl dáti v ne- 
snadné hře ráz jednolitosti, postarav se o milý 
souzvuk všech účinkujících. Vykonal tím mistrov- 
skou zkoušku jako dramaturg i jako režisér — 
zkoušku, po níž neiřeba míti obavy o činohru no- 
vého divadla. Hra Lavedanova poněkud se vleče v 1. 
akti". Ale druhým již se zájem divákův sousti^eďuje. 
Vrcholná scéna III. jednání mistrně připravuje ka- 
tastrofu posledních scén. Děj je prostinký, ale v jedno- 
duché linii jeho je síla. Konec moderního dona 
Juana — toť fabule hry, která pro literami cenu 
i pro francouzsky duchaplnou stavbu zasluhovala 
býlí uvedena na české jeviště. Úspěch největší po 
právu sklidil pan Jiříkovský, jenž titulní roli vý- 
borně si založil a důsledné provedl. Pan Zakopal 
v úloze prostoduchého mladíka měl zasloužené 
štěstí. Kolik strun jest na jeho loutně, zvědavě bu- 
deme sledovati. Pani Táborská se praesentovala 
se zdarem, o který nebylo ovšem třeba míti obav. 
Nováček pražské scény, slč. Veverkova, byla vý- 
borná jako paní Savieresová. Úloha její ma vlastně 
jen jedinou okázalou scénu, ale ta potvrdila, že 
návratem této dámy z Německa do Cech naše je- 
viště získalo. Z ostatních nikdo nic nepokaiil. y»á. 

^^ První umělecká W'Stava na Král. Vino- 
hradech. Měšťanská beseda vinohradská otevřela 
obecenstvu na několik týdnů salony Grobovy villy 
v Havlíčkových sadech, uspořádavši v nich výstavu 
umělců, kteří na Vinohradech mají své ateliery 
nebo byty. Omezení na místní umělce je hodně 
nahodilé, umělecké i společenské styky umělců vi- 
nohradských vybíhají vesměs ze zdí tohoto sym- 
pathického města, které výstavou poprvé projevuje 
bezprostřední zájem o výtvarné umění. Mladé město 
bez umělecké minulosti, jehož veškerá potence kul- 
turní ještě více než hospodářská svými kořeny tkví 
hluboko v sousední, mateřské Praze, nemůže vý- 
stavou předvésti nic rázovitě vlastního a tak, aniž 
bychom hleděli na žárlivé odlišování jednotlivých 
částí velké Prahy jako na malichernost, jest ome- 
zení toto bezúčelno. Škodí spíše, než prospívá, stla- 
čujíc násilně význam podniku na událost pouze 
místní zajímavosti. Pokrokumilovné občanstvo vi- 
nohradské jednalo, by jen ve vlastním prospěchu, 
kdyby předcházelo i v této věci dobrým příkladem 
a odložilo alespoň při takovýchto příležitostech 



své lokální vlastenectví. — Ve výstavě shledáváme 
se s milými jmény známých umělců, jichž obrazy, 
pro interieury malované, ocitly se v ovzduší nej- 
vlastnějším — ve skutečných interieurech. Po této 
stránce jest výstava vskutku originální. Výběr děl 
a úprava svědčí o značně přísném měřítku poroty 
i o vkusu pořadatelstva. Výstavka počtem i umě- 
leckou hodnotou děl vystavovaných zasluhuje re- 
spektu, ač někteří z pozvaných umělců vynikajících 
jmen odepřeli účastenství své z nedůvěry k podniku 
rázu pouze místního. 

— Apologií starých památek českých byla vý- 
stava Václava Jansy v salonu Topičově. Zá- 
služná činnost Jansova není dosud náležitě oce- 
něna. Malíř, jenž nám objevil krásu staré, mizící 
Prahy, rozšiřuje činnost svou na památky celých 
Cech. Vedle umělecké hodnoty vystavených prací 
jest to hlavně horoucí láska ke starým památkám, 
která suggestivně z děl Jansových přechází na di- 
váka. Viděli jsme na výstavě staré známé motivy 
pražské v různých náladách a v různých obdobích 
ročních provedené, z nichž zářilo utajené kouzlo 
staré Prahy tak těžko štětcem, neřku-li slovy vy- 
stižitelné. Vedle toho byly tu motivy z několika 
starých míst českých s památkami rovněž moderní 
dobou ohroženými. Zde ničí cynická ruka, tam zub 
času. Jaké melancholické pocity vyvolával na př ' 
obraz Mariánského Týnce, díla Dienzenhoffe- 
rova, dnes naprosto již zkáze propadlého, z něhož 
po několika letech zbudou jenom zříceniny I Budouc- 
nost jistě vřeleji ocení činnost Jansovu, než sou- 
časníci, jimž dopřáno památky ty ještě obdivovati. 
Za řadu let zůstane tu jenom — Jansova malířská 
vzpomínka. Co je dnes uměleckým dílem, za málo 
let bude — historickým dokumentem . . . 

-^ K našim divadelním podobiznám. Přinášíme 
třetí sérii podobizen členů Městského divadla na 
Kr. Vinohradech. Jsou to dámy: slč. Vlasta Bou- 
belová, soubretta plzeňského divadla, slč. Božena 
Durasová, soubretta, pražskému obecenstvu 
z Uránie dobře známá, slč. Božena Juránková, 
která na sebe mile upozornila v cyklu Máje na 
Smíchově, slč. Zelenková, slibný operní zjev, 
slč. Kratinová, temperamentní herečka, slč. 
Richtróvá, u níž se chválí divadelní chic, 
slč. Svobodová, jejíž oborem jsou starší role, 
paní Božena Štěpánková, operní pěvkyně, slč. 
Stěpničková, jež přešla rovněž z Uránie, a 
paní Anna Zelenková, jež přijata pro obor char- 
akterní ; připomíná výbornou herečku paní Hyn- 
kovou. 



Ročník VI. číslo 11. vydáno dne (i. prosince 1907. 



íMÁJ vydava se každého patku o 8 hod. ranní v ad- 
ministraci. (P raha. Vod ičk ova ulice číslo 33.)^- 
Se sudými čísly vydávají se zároveři čtrnáctidenní 
sešity. M.'^! ma ročně na 500 stran Předplácí se na 
čtvrt roku K 2 80 (poštou K 320). 



VYHOD> PRO OliBER.XTELE MA.!,E Celorocnini předplati- 
lelům zvláštní prémie zdarma. — Cirn.-ictidenni příloha ZCÍ- 
ZICH LITER.^TUR (red. dr Jar. Boreckv) za příplatek j e d n e 
koruny člvrtletně Jinak sešil za 24 hal — 

Otiskovati 2 Májo obra?/ a číánKy laKož ', pfaldádati tyto nedovolu- 
jeme vůbec; otiskovati drobné zprávy oovo-eno len s udánim pramene. 



MAJITEL A VYDAVATEL NAKLADATELSKÉ DKUŽSIVO MAJE. ZAPSAXK SPOLIa-EXSTVO S HUČENÍM O.MEZENVM V PRAZE. 

REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNÝ REDAKTOR FRANT. HERITES. JAROSLAV VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI BÁSNICKÉ. - 

DR. JAROMÍR BORECKY DR JIRI GUTH ANT. KLÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER, VÁCLAV STECH. - REPRODUKCE 

OCRAZÚ OD FIR.MY HfSS-lK A IlAUSLER. - TISKEM DRA. ED GRÉGRA A SYNA 




JAROSLAV VRCHLICKÝ: 



Loutky. 

Román 
[Ilustruje Artuš Soheiner. 
(Pokračováni.) 




no, vracel jsem vám 
naše díky za vaše díky 
. . . pravil jsem obo- 
jetně. 

— Jak za mé díky? 

— Ano, za vaše, za 
ty psané tenkrát po 
naší první říjnové pro- 
cházce . . . 

Zarděla se temně. 

— Vidím, pravila po chvjli, neměla jsem 
vám tenkráte vůbec psáti. Člověk má vždy 
potlačiti své prvni hnutí, hnuti bez toho ne- 
rozumné a nebezpečné ... To vy jste mou- 
dřejší. A jak moudřejší ... Je vidět, že jste 
muž . . . Vzal jste tehdejší mou bláhovost 
velkopansky na vědomí, nenašel jste ani pří- 
ležitosti vhodné, pošeptati mi dvě slova . . . 
kde pak napsati, toho jsem ani neočekávala 
... vy se přece nemůžete a nebudete kom- 
promittovati ... vy rozumný, vypaedagog! a 
parodujíc dodala: víte, »littera scripta manet« 
— není-li pravda, a znáte dobře výrok Tal- 
leyrandův, že, má-li jen dva řádky něčí 
v ruce, že pověsí každého člověka. Měl byste 
se vlastně jmenovat pan professor Opatrný, 
vyhrkla a smála se skoro rozpustile až di- 
voce . . . Ano, Opatrný! . . . 

— Budiž, odpověděl jsem s nuceným kli- 
dem a úsměvem. Přijímám výtku, milostivá 
paní. Máte pravdu, nereagoval jsem nijak na 
váš lístek, byla to, chcete-li, nezdvořilost — 
ale nedivte se ... chtěl jsem se vyhnouti 
každé banálnosti, která by při takové příleži- 
tosti byla dvakrát urážlivější, než bylo mé 
úctyplné mlčení . . . 



— Vidím, že děláte pokroky, milý příteli, 
smála se dále, již vidím, že začínáte pěkně 
obracet. Do konce roku — jestli se vám ne- 
znudíme — budete docela vyškolený muž 
dobré společnosti. Tužte se, člověk neví, kdy 
c<i může potřebovat. 

Smích ji přešel, rty její se stáhly, rysy se- 
smutněly. Venku vrzly dvéře ... v předsíni 
bylo slyšeti hřmotný krok pana Krágla, i jak 
SI otírá boty a střásá sníh s kožichu, než 
vejde do pokoje. 

— Nu vidíte, pravila paní Kráglová una- 
veně, již je tu Krágl. Nu, pověděli jsme si 
přece něco ... ale nehněváte se na mne? 

— Budu jen tím opatrnější, milostiva, pra- 
vil jsem na všecko. 

— Ale vše v pravý čas, smála se a uvrhla 
na mne pohled pln vroucného žáru. 

Vstoupil pan Krágl. 

— Ještě nejste hotovi? smál se. Či snad 
je to kolikátá partie, pane professore? 

— Ne, neměl jsem odvahy lháti, je to po- 
řád ta první a nedohrána, pane továrníku, 
zamluvili jsme se trochu nad šachovnicí ži- 
vota . . . 

— Skoda, že jsem nebyl při- tom, pravil 
pan Krágl diplomaticky — zde lze se vždy 
něčemu přiučiti. 

— Ale marným to již zůstává, příteli^ pra- 
vila paní Kráglová. Pozdní lítost ... ne, radši 
žádná! 

Zbytek partie dohráli jsme brzy a beze 
slova. 



ČÍSLO 12. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



4. prosince 187*. 

Včerejší rozhovor s paní Kráglo\'OU zmátl 
mne docela. — 

Ta žena byla hotová sfinga. — 

Aspoň pro mne. — 

Ci lépe řečeno, ne tak pro mne, jako vůči 
mně. 

Dvojí se vznášelo z celého dojmu jasně: 

Za prvé: Nebyla spokojena s životem 
svým, přála si jej rušnější, snad bouřlivější, 
snad zcela od základu jiný. Cítila snad ce- 
lou faleš jeho, ba spíš nepravdivost jeho a 
neměla síly a nedovedla neb nemohla jej 
změniti, přetvářiti, udělati jiným. 

Za druhé: Paní Kráglová trpěla v žití 
minulém. 

Trpěla tím největším, co lze stihnouti srdce 
ženy. 

Trpěla ztrátou vlastního milovaného dí- 
těte. 

Závažný to zajisté příspěvek k její fysio- 
gnomii ženy a matky. 

Jací jsme my mužové povrchní tvorové, 
teprve teď jsem poznal ! Kolikrát jsem se dí- 
val do tahů toho bledého dítka, kterého 
obraz mi vskutku kynul na všech zdích a 
stolech v domácnosti Kráglových, nejen ky- 
nul, ba vtíral se skoro všade! 

Byla to roztomilá holčička podlouhlého, až 
příliš bledého obličeje, snivá a jako setkaná 
z jemnějších vláken, než obyčejné děti. 
A v tazích tohoto dítěte, které tak brzy a 
předčasně odešlo, bylo kus života této 
nervosní, ve všem moderní ženy. To jsem 
dnes tak plně cítil ! 

Srovnal jsem si vedle sebe oba rozbory 
toho za prvé i toho za druhé a ptal jsem se 
sebe sama: Můžeš cítiti s paní Kráglovou, 
to je správné, ba ušlechtilé — ale co dále ? 
Vyžaduje snad toto soucítění ona — od 
tebe? 

Jakou směšnou figurku bys hrál pak v té 
jeji apatii k životu nynějšímu i v té druhé 
kapitole jejího utrpení ze ztráty jejího dítěte? 

Jsi něčím sám mezi těmito otázkami ': 

Věru, těžko, až příliš těžko odpověditi. 

Jisto jest: Trpěla tím obojím, ale najisto 
jest, byl-li jsem já ten vyvolený člověk, uleh- 
čiti jí v něčem ? 

Nejsem nic víc v jejím životě, než ten »mimo- 
jdouci«. Jaká bych měl práva k tomu, na- 
hlédnouti hloub do toho srdce? Dala mi sama 
nějakých ? 

Zde kámen urážky ! Jděme ještě dál a hlou- 
běji I 

Paní Kráglová ztratila zbožňované a milo- 
vané dítě. Paní Kráglová není spokojena s ny- 
nějším způsobem svého života. To vím, to 
jest úplné jasné; to jsou ty dvě polární 



hvězdy, jichž se nesmím vzdáti ve svém 
myšlenkovém pochodu dalším. 

A nyní dále: Čím byl jsemjávtom všem? 
Mohu, či mám nějaké právo zasahovati do 
těchto otázek? Vyzval mne někdo k tomu? 

Co chce pani Kráglová vůbec? Chce ještě 
jednou milovati, jak se říká? Nemá dosti 
pokud vím, na hodném panu Kráglovi ? Nemá 
dost na Jiříkovi ? Toho právě také zbožňuje, byť 
i jako slabou náhradu předčasně zhaslé Milky. 
Co chce tedy ? Zbývá jediné: Necítí se ještě tak 
starou, aby ustoupila se scény života, ještě 
chce žíti, plně a intensivně, nebo cítí, že 
má ještě právo k tomu — i poměrné mládí 
i zdraví. 

A má v tom docela pravdu, jest ještě 
mladá, krásná, žádoucí, stalo by to za to. 
nechat ještě jednou zasvítiti blesky vášně 
nad touto hrdou a junonickou hlavou! 

Ona chce žíti! Ona, když chce, musí 
žíti! Ale proč to mám být já zrovna, kterým 
to chce? 

Podivný osud! Proč to chce ode mne? 
Proč vybral a předurčil mne k tomu a ne 
jiného? Což jsem ze všech letos v létě ab- 
solvovaných zrovna já musil přijíti do P. ? 
Proč já musil padnouti první na toho bledého 
hošíka . . uveden býti do rodiny . . . atd. 
atd. ? 

Staré fátum! Viděl, cítil jsem je. Jdeš tak, 
protože musíš, a kdybys šel snad jinak, 
půjdeš proto, že také musíš, a vždy by byla 
chyba, kdybys nešel tak, jak právě jdeš. 

Ale i to není to pravé. Co osud? Rozum 
tvůj je tvůj osud, on soudí, — on se ko- 
nečně rozhoduje — a nikdo jiný. Ze jen to- 
hoto jediného boha v nás vždy neposlou- 
cháme ! 

— Co je a kde je pravda konečně? Jsme 
víc, než ty loutky v prstech kejklíře ? Víme 
my, co je to pravé zde, sklon k pravé či 
sklon k levé straně ? Jen když ta hra ne- 
stojí a jde to dále. Není-li pravda, pane prin- 
cipále? 

Co říká slavné publikum ? A kde je to pu- 
blikum? A chechtali se, má docela pravdu. 

Ale ještě něco jiného. Paní Kráglová strhla 
mne svým dnešním vypravováním — ba ce- 
lým svým chováním dosavadním do řečiště 
svých osudů. To se stalo; proč to dělala? 
Aby vzbudila můj soucit? O.ia mi suggerovala, 
poněvadžjetoona, která trpípro ztrátu 
Milky, vlastní svou bolest — já cítil sní, já chvěl 
se s ní, krátce, tím vším cítím se jí bližší 
dnes, než dřív, jsem zasvěcen do jejích 
osudů, a to je již něco. Je to konečně i dů- 
věra od ní. 

A mám já práva odmítnouti tu dů- 
věru, jako host a jako spolubydlitel — jako 
přítel jejího muže? — Jsem jím, či nejsem? 



ročnIk VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 12. 



Mohu najednou vstáti, setřásti vše a říci ; 
Ne, ne, nechci a nechci o Vás vědět. To jsou 
vaše Ivruhy, já se jich nedotýkám, nechtě 
i vy mne ! — Ale pro bůh, je to možno po 
tolika si navzájem prokázaných ochotách a 
vh'dnostech ? 

Do čeho jsem se jen to dostal, můj Bože ! 

A co horší při všem: Paní Kráglová mi 
není nikterak liiostejna, já mohu mluvit 
o ní chladně, chcete-li, lhostejně — či sám 
si to jen dokazuji a chci se o tom 
přesvědčit? — já ji mohu souditi, každý 
její výrok, každý její čin. A já to přec dělal, 
od té doby, co jsem pod její střechou. Já 
přece nebyl nikdy slepý její obdivovatel, já 
viděl vše a napsal jsem si do těchto listů, 
co se mi kdy nelíbilo, co mne kdy zaráželo 
od ní . . . 

Ale výslednice všeho pozorování byla vždy 
v její prospěch. Váha mého soudu vždy 
se klonila k její straně. Její zjev mne okouz 
loval. Byla mi zdrojem snad jediných esthe- 
tických požitků v mém okolí, a to je také 
něco pro muže mého stáří a mých vjemů. 
A přes všecku ironii byla v jádru dobrá, ba 
jemná a něžná. 

A konec konců : Je užitečná taková gene- 
rální zpověď sama sebe, aspoň škoditi ne- 
může — ale co se o ní stará skutečný, 
teplý, sálající život? 



;: tedy mám dělati? Co mi zbývá? 

Ni-vím, nevíin — ale cítím, že jest něco 
shnilého v státu dánském, ale že já nejsem 
ten Hamlet, který by to hojil neb napravo- 



8. prosince 187*. 

A opět jsme seděli s paní Kráglovou jako 
minule nad nedohranou partii, a opět ona ho- 
vořila jako tenkrát, když mi vypravovala 
o n:ihlém úmrtí své Milky. A venku se opět 
chumelilo, Jiřík byl ve škole, pan Krágl ve 
městě, a my seděli nad svými šachy jako dva 
trestanci — chcete li . . . Nevím. .Seděli jsme, 
a paní Kráglová vypravovala celé to dlouhé 
umučení Milčino — ten bolestný odchod, tu 
nenahraditelnou ztrátu — to vše, co potom 
přichází . . . tak po půl roce . . . když již to 
drahé tílko tlí a se rozpadá, na půl hodiny 
od vás, dole pod zemí, a vy nemůžete k němu 
a nemůžete zadržeti ten zoufalý process 
zhouby a zničení ... Je tam, je pryč .... 
Co lze tu dělati dále a více? A bylo naše, 
vším — a není . . . 

Vím jen, že když jsme se rozcházeli, pla- 
kali jsme oba. 



Téhož dne po půlnoci. 

Ne a ne spát, nelze, nemohu ... A nevím, 
co to jest, že se dnes přes neobyčejné zato- 
pení v kamínkách zahřáti nedovedu. Docela 
jsem shledal, že jest má peřina chladem vlhká. 
Vyskočil jsem z postele, oblékl se do županu, 
nohy dal na trnož u kamen stojícího psacího 
stolku a zkoušel jsem čísti. Ale myšlenky mé 
těkaly bůh ví kde ; jako zaplašený roj včel 
se snesly tu a tam níž, já cítil potřebu něco 
říci, nějak se vysloviti . . . Vše mne pálilo a 
skoro fysicky svědilo . . . Jednu chvíli mne 
docela napadlo, že budu brutálním, že odejdu 
ráno do města, tam si zatím v hotelu najdu 
a pronajmu pokoj, odkud dobrémta panu Krá- 
glovi napíšu lakonicky toto: Ctěný pane, 
Vy jste to myslil zajisté dobře, já se začátku 
též. Ale dnes již radím, nejde to, pusťme se 
v dobrém, než to bude hůř! — Ano? 

Okamžitě bylo vykonáno. 

Po chvilce jsem přečetl opět toto lakonické 
psaní a řekl jsem si sám : Proč bys urážel ty 
dobré lidi? A již jsem viděl pomněnkové oči 
Jiříkovy, upírající se ke mně tak prosebně . . . 
tak dětsky vlídně a sladce, že okamžitě jsem 
roztrhl koncept svého Uštu. 



10. prosince 187*. 

Musil jsem to říci. Dnes, jak říkáme, to 
prasklo. 

V zahradním pavillonu nebylo možná přeč- 
kati zimu. Pozval jsem si své hostitele. Vi- 
děli vše, uznali vše, a já se v duchu radoval, 
že osud sám urychlí situaci, aniž bych já 
musil dávat výpověď nebo Kráglovi sami. 

Mnoho jsem se neptal, ani hlavy nelámal, 
co vlastně má být! Musilo se Kráglovům 
dokázat, že nelze v zimě existovati 
v pavlánu zahradním. — Pochopili to ovšem 
hned, ale také hned řekli: — • »Což nemáme 
dusti místa u nás v továrně pro vás, pane 
proťessore? Což byste mohl nás tak uraziti 
okamžitým se odstěhováním? — Jděte, ani 
Vás nepoznáváme ! 



14. prosince 187*. 

Nevím, co to bylo, a darmo sebe pitvám, 
co se bránilo ve mně proti tomu odhodlati 
se ke Kráglovým — recte přestěhovati se do 
továrny. 

Tak něco na mne padlo v posledních dnech, 
že se mi zdálo největším ziskem a dobrodi- 



číslo 12 



MÁJ 



ročník VI. 



ním, míti za sebou tento tak pohostinný 
práh. 

Byl to nějaký vnitřní hlas, radící k násilné 
třeba změně v mých poměrech dosavadních? 

A přece nemohl jsem si docela stěžovati 
na tyto poměry, ba naopak, jak tomu dlouho, 
co byly mi naopak docela milé, přišly mi 
vhod a já žil v nich klidně, bezstarostně, ba 
šťastně? 

Afyslil jsem zprvu, že je to tužba po větší 
volnosti v městě, co mne žene z tohoto od- 
lehlého místa zde, ale včera jsem se vyléčil 
důkladně i z této domněnky. 

Stalo se to takto. Předevčírem pravil mi 
pan Krágl : »Budete musit býti tak laskav, 
pane professore, a přespíte jednu noc »u slunce« 
v městě, než bude váš nový byt v továrně 
zařízen. ♦ 

Milerád jsem svolil a maje bez toho po- 
třebu menších nějakých nákupů v městě a 
ještě odpoledne pololetní konferenci, omlouval 
jsem se u domácí paní, že téhož dne ani 
vůbec k obědu nepřijdu, že přes noc budu 
»u slunce», a teprve dne následujícího že mi 
Jiřík ve škole oznámí, mohu-li již do nového 
bytu svého v továrně narukovati. 

Usmála se paní Kráglová lehj^nce a pravila 
trochu s výčitkou: »\'yleťte si tedy, již pro 
změnu, pane professore, může to býti zají- 
mavé.* 



Druhého dne oznamoval Jiřík hned před první 
hodinou, sotva jsem do třídy vstoupil, že vše 
jest hotovo, a že mohu po odpoledním vyučo- 
vání opět přijíti. To jsem byl už zase rád, 
nebo večer včerejší, jenž se »u slunce* protáhl 
daleko přes půl noc, nijak mne neuspo- 
kojil. 



16. prosince 187*. 

Můj nový byt jest v zadním křídle továrny, 
a dvě okna mého dosti prostranného pokoje 
čelí posledním výběžkům mé březové stráně, 
kde jsem tak rád bloudíval v jeseni na svých 
toulkách ze školy domů. Pokoj má malou 
předsíňku, je vysoký, vzdušný, trochu ve 
všem staromodně zařízený, ale při tom vkusný 
a úpravný. Zdálo se mi při prvním vkročení, 
že byl asi málo větrán, nebo cosi jako po- 
slední zbytky zápachu, jenž bývá doma v míst- 
nostech uzavřených, vznášelo se vzduchem. 
Jako dech buď plísně, buď starých šatů, ná- 
silně překonávaný buď hojným skrápěním 
lesního výdechu nějakého anebo potpourim 
na hořících kamnech. Mezi dvěma okny stál 
můj psací stůl, naproti na délce celé 
stěny má knihovna, proti ní etažér, a od něho 
až ke dvéřím jest široká, záslonou utažená 

alkovna, kde stojí mé lůžko. ,„ , . ... 
' ' (Pokraccvani.) 




MILOSLAV JAVORNÍK: 



Tichou alejí. 



^de topolíi paže kol hřbitova spjaty, 
tou alejí tichou já bloudívám denně, 
skráň umalenou ovívá křížů mír svatý, 
a hlava má klesá na hruď zamyšleně, 
je vůně těch pohřebních květů tak tklivá 
a s náladou duše mé truchlivě splývá. 



Pláč dojemných žalmů jak ozvěnou slyším 
a krůpěje modlitby svlažují rety, 
jde za rakví bol krokem tichým a tišším, 
až nad hrobem umlkne vonnými květy, 
a jako ty květy se nad hrobem sklání, 
tak srdce dál miluje ve vzpomínání. 



Já s důvěrou k nebi své upírám zraky, 
kam topole stárnoucí s naději kynou, 
vždyť ze hlíny hřbitovní povstanu taky, 
jak přesadí kvítek se v zahradu jinou ; 
v ráj nebeských květů se vznesu jak ptáče, 
kde nebolí srdce víc, kde není pláče. — 




ročník VI. 



MÁJ 



-• ČÍSLO 12.4 



JINDKICH Š. B.\AR: 



V obecných službách. 




tarý Materna sloužil naší 
obci věrné už od ma- 
lička. Jeho otec býval 
totiž pastýřem a on mu 
od útlého dětství spolu 
se psem Chlapíkem po- 
máhal. Když mu po- 
tom umřel otec, roz- 
umělo se samo sebou, 
že Materna ujme se 
samostatně vlády nad rohatými poddanými. 
Všecko to přejal po otci i hůl i bič i troubu 
a nikdo ve vsi — ani hospodáři, ani jejich 
dobyteh — nepocítil změnu. 

Kolik let spokojeně pásl Materna, oženil se 
a už i děti se mu rodily, když obecní výbor 
v jedné schůzi odhlasoval, že se společná 
pastva ruší a zakazuje. 

To se totiž počalo u nás probouzeti tak 
zvané >intensivní hospodářství*, které dlouho 
spočívalo jen v pěstování cukrové řepy a při- 
orávání obecní půdy. Zmizely široké průhony, 
obecní cesty se scvrkly na uzoučké pěšiny, 
zelené meze a stráně začernaly se tučnou or- 
nicí. Úhořit se přestalo, strniska hned za ko- 
sou se podorávala — pásti na čem nebylo. 
>Co ze mne bude? Co ze mne bude?« na- 
říkal Materna u pana starosty, když se do- 
věděl, že je bez chleba. 

»Nic nenaříkejte, Materno,* bodře mu řekl 
starosta a ruku mu otcovsky položil na ra- 
meno »obec je s vámi spokojena a proto vás 
ve svých službách podrží«. 

»A čím to medlebudu?" spínal ru^e pastýř 
• vždyť nic neumím, k ničemu nejsem, pouze 
dobytku rozumím*. 

»Je čím dál tím hůř, kradou nám na po- 
lích, poměry se změnily a je třeba jít s du- 
chem času, přizpůsobit se pokroku — », učeně, 
vážně a důrazně mluvil starosta, »nepotřebuje 
dobytek strážce, ale potřebují ho lidé. A tak 
se obec usnesla, udělati z vás obecního stráž- 
níka, polního hlídače, zvoníka, ponocného a 
poštovního posla. Práce vám ovšem přibude, 
ale zvětší se i příjem. Za každé psaní, které 
do vsi přinesete, smíte si pětník požádat*. — 

Tak povýšil Materna. Bděl nyní nad lidmi, 
ale s láskou vzpomínal si na dobytek a stý- 
skalo se mu po něm přenáramně. Ta němá 
tvář dala mu o mnoho méně práce, nepůso- 
bila mu ani stý díl nynější zlosti, neotravo- 
vala mu život a nepila krev. Jako na ztracený 



raj \ zpomínal ^i na spokojené dny, jež mí- 
jely mu ve společnosti zvířat. 

> I dobytek si navzájem nenadává* — vyklá- 
dával v pastoušce při zavřených oknech i dve- 
řích Materna své ženě i dětem — »jeden 
druhému nekrade, nežalují se pro urážku na 
cti, nesoudí se, nemusil jsem ,obsýlky' roz- 
nášet a chodit svědčit. Když dva kusy ve 
stádě se svářily, křikl jsem na ně a poslechli. 
Kdež pak lidé ! Ti nejsou přístupni ani do- 
brému slovu — na tož přísnému! Neposlech- 
lo-li mě stádo, poštval jsem na ně psa — 
teď ten úkol psa musím sám zastávat, alespoň 
starosta tak se na mne dívá*. 

Zlá a rouhavá řeč to byla a Materna také 
zaklínal ženu i děti, aby ani slůvkem nikde 
se nezmínily o tom, co jim povídal, s chleba 
by ho za to shodili, z pastoušky vyhnali a 
on, kde se narodil, chce i umřít . . . Hořko je 
mu v duši, postěžovat si musí, odlehčí se 
mu a snáze se pak slouží . . . 

Ale všemu člověk zvyká, léta plynou, Ma- 
terna stárne, děti djrůstají, do světa se roz- 
cházejí a žádné se nechce po otci ujati dě- 
dictví . . . 

• Devatero řemesel, desátá žebrota« potupně 
vyslovuje se o otcově živobytí i nejmladší 
syn, »platu málo — nadávek mnoho, kdo by 
po tom toužil!* — a odešel do hor stát se 
havířem. 

Tak osiřel Materna a dál obci sloužil. Ale 
čím byl starší, tím více vzpomínal na svoje 
pastjnství. Jako o zlatých časech mluvil o něm 
a nejkrásnější upomínky na ně jako poklad 
ve svém srdci choval. 

Za to nyní zdálo se mu, čím je starší, tím 
hůř že se mu vede, očistec na zemi že si od- 
pykává. 

Kdesi spásly husy kousek ječmene, nebo 
nebo kvočna s kuřaty dostala se do pšenice. 

-Zajmout a potlouct to máte*, hrozili mu 
za to a mu nadávali . . . 

.Šel upomínat o zaplacení daní a přirážek 
— a vyhodit ho za to chtěli a opět mu na- 
dávali . . . 

V noci ztratilo se ze zahrady několik jablek 
anebo hrušek a hned mu vyčítali, celou noc 
že chrní, z domu paty nevytáhne a nos ne- 
vystrčí, celou obec by odnésti mohli a on 
o ničem by nevěděl a nadávali mu. 

>Inu, jsem obecní člověk, mlčet musím,* 
těšil sama sebe Materna, ale slzy třásly se 
mu '■ očích. 



ČÍSLO 12. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Ba i záviděli mu, říkajíce: »ten těch pět- 
níčků za psaní posbírá i políčko obecní užívá, 
i služby dvě desítky bére, odsyp mu sedláci 
sypají, v pastoušce zdarma zůstává, , nic při 
tom nedělá a dobře se má«. 

Na své vlastní uši slýchal to Materna, 
schválně tak hlasitě mluvili, aby to slj'šel . . . 

Ach, jak tu Materna vřele zas vzpomínal 
na svoje bývalé stádo . . . »Ano, dobytek ne- 
závidí namazaný chleba z vejraže, koláč z bílé 
mouky mohl jsem u nich jíst, na meziíve stínu si 
hovět, ohníčky si pálit — nic mi nezáviděli, 
surově mě neuráželi . . . 

Tak sestaral se Materna a sestaral a sešel 
i plášť, který mu obec před lety koupila. Zima 
se blížila a v noci už citelné mrazíky uho- 
dily, sníh poletoval, děravým pláštěm jako 
skulinami ledový vítr na tělo se dobýval a 
starý ponocný chvěl se na obchůzce v noci 
zimou jako svadlý' list. 

Po svatém Martině napadalo po pás sněhu 
a utvořila se převýborná sanice. Pan starosta 
— nový a mladý — chystá se na cestu do 
okresního města. Těší se na vyjížďku. Mráz 
je až kosti proniká, ale den bude krásný, 
mdlé slunéčko zimní vyjde — bílý sníh za- 
jikří se v něm, jakoby ze stříbra byl — »jaká 
krása — jaká krása« libuje si a zapaluje si 
u saní vonné cigáro. Koně nedočkavě hrabou 
nohama, zvonky na postrojích vesele znějí, 



kočí s nouzí drží na otěžích bujné, odpočaté 
spřežení. 

Strážník Materna má v roztažených rukách 
kožich — těžký vlčí kožich s bobrovým lím- 
cem a čeká až si starosta zapálí a kožich si 
navlíkne. Srdce tluče Maternovi a on dodává 
si kuráže a už i lista otevírá a prosbu před- 
náší : 

>Poníženě bych prosil o nový plášť* vyhrkl 
najednou rychle a sám se až ulekl, čeho se 
tak náhle odvážil. I starosta byl překvapen, 
otočil se a prohlížel si starce v jeho ošumě- 
lém, děravém kabátu. 

»Je mi zima, zvláště v noci,« osmělil se 
Materna, pokorně a uctivě sesílit, jaksi zdů- 
vodnit svoji velikou prosbu. 

>I jděte — jděte — snad byste se nestyděl 
— zima — k smíchu — vždyť je jako na 
jaře — a vy sám jste červeňoučký jako mlá- 
denec, jen dotrhejte ten starý' za řeči zapínal 
se pan starosta do kožíšku — nohy houní si 
omotával a z doutníku mohutné dýmy vy- 
pouštěl — »ostatně přednesu to výboru — 
co řekne,« dodal ještě a odejel. 

Jako lípa otrhán chodil dál stařeček. Hlídal 
za mrazů i větrů, až asi po měsici ulehl a 
zápal plic spálil mu kořen života. 

Pochovali jsme ho a nikdo z nás nebyl 
trestán pro vraždu, která na něm spáchána 
byla. 



II. 



Vzdělání, 




arjánko!^ — — ^Mar- 
jánko !« 

Už chvíli hlaholil tak 
statkem sonorní hlas. 
Vycházel zvučný jako 
z polnice z ochmýře- 
ných rtů paní Zajíčkové, 
jež sem rok jako rok 
přijížděla na letní byt. 
Stála teď na prahu a 
ostřížím zrakem slídila po rozsáhlém dvořišti, 
kde ře asi mihne kanafasová spodnička a kar- 
tounový šáteček domácí dcerky Ah^rjánky. 
Nespatřila ji mezi hejnem slípek, perliček, ka- 
chen a husí. Pichlavé oči její nenašly dívenku 
ani ve výběhu mezi jalovinou a kravami, ne- 
viděly ji ani u studánky drhnout dřevěné 
nádobí. 

»Kde pak už zas vězí ta proklatá žába« 
durdila se stará paní, když odnikud se jasný 
hlásek neozýval — »kdykoli ji člověk potře- 



buje, jakoby se v té chvíli do vody pro- 
padla.* — 

Paní Zajíčková bývala kdysi v Praze hoky- 
nářkou, ale shodou okolností a pak vlastní 
energií vyšvihla se tak, že nyní měla v Praze 
dvě hezké věci: dům a pak syna advokáta. 
K \ůli své záduše dopřávala si každoročně 
ve zdejším statku měsíční prázdniny, pila 
teplé kravské mléko, chodila do lesa na houby 
a brouzdala se v rose na kvetoucích lukách 
— všecko za dvě desítky . . . 

Pobyt její chýlil se letos ke konci. Držela 
právě v ruce psaní, ve kterém oznamovala 
milému synu svému, že už má po krk toho 
hloupého venkova, kterému by za nic na světě 
přivyknouti nemohla, že se těší na Prahu a 
na shledanou v neděli ... 

Ten dopis tedy v ruce držela a sháněla po- 
slíčka, aby s ním na poštu doběhl, než bude 
pozdě. 

»Marjánko!« >Marjánko!« 



ročník VI. 



MÁj 



ČÍSLO 12 



Ale hluchým byl dům, dvůr i sad. I sestou- 
pila proto paní Zajíčková s prahu na zápraží, 
se zápraží na dvořiště a počala dívku hledat. 

Našla jí konečně ve vepřinci, kde čistila 
koštětem a vymývala koryta i chlívky. 

>.Marjánko!« zahoukla na ni, ucpávajíc si 
nos navoněným šátečkem. 

Jako švihnuta přestala hned dívenka drhnout 
kamenné žlaby, \'zpn'mila se a když viděla 
pražskou paní, ochotně k ní přiskočila. Jenom 
šátek si ještě upravila, který se jí při práci 
s bujných kadeří na ramena svezl, jencn 
svrchní zahrnutou sukní ve spěchu spustila 
přes kanatasovou spodničku, jenom mokré 
ruce ještě zástěrkou si utírala a už upírala 
radostné a důvěrné zraky na stařenu a plna 
ochoty se ptala: »Co pak mi chcete ?« 



Zlověstně zakabonila se tvář paní Zajíčkové 
— »i ty huso jedna hloupá* — hned v zá- 
'('ití z temného mraku zahřmělo. 

Ulekla se dívenka a ustrašeně myslí, co 
;:loho.asi provedla a čím asi stařenku pohně- 
vala. 

»Jak pak to se mnou mluvíš? Co? Nemáš 
iici: ruku líbám, co pak poroučejí milost- 
paní ?« 

Uzardělá, zahanbená utíká Marjánka na 
poštu a v duchu se plísní >Bože, Bože, jak 
jsem hloupáo — 

Pomalu šourá se do světnice paní Zajíč- 
ková a hubuje cestou — »hloupý, nevzdělaný, 
zanedbaný venkov, to bych ráda věděla, čemu 
se ty děti ve škole vlastně učí« — — — 




BOHUMIL BRODSKY: 



Nová píseň. 




ebyl si jist, vydrží-li po 
celé čtyři neděle v Kra- 
iíově. Ačkoliv už pře 
dem věděl, že Kraňov- 
ské lázně jsou málo 
navštěvovány a že hlav- 
ně měšťanské vrstvy do- 
plňuji řady lázeňských 
hostí, nepředstavoval si 
přece lázně tak nudné 
a šosácké. Přesazen z hluku a zábav garni 
soního města náhle do venkovského ticha, 
cítil se velmi sklíčen. Ani okolí nečinilo naň 
takového trapného dojmu, jako městečko 
samo. Přijel na večer za tichého deštíku, pří 
němž bylo vše zataženo mlhou a starosvětský 
ráz městečka ztrácel se v šeru. Až když dru- 
hého dne vyšel ven, byl překvapen a zkla- 
mán. V mírně propadlém údolí roztroušeny 
byly domky podél říčky a lázeňský dům po- 
divného slohu, těžkopádný a zasmušilý krčil 
se k lesní stráni. Záhony polí vroubily mě- 
stečko a několik zahrad chránilo městečko se 
strany východní. Středem městečka podél 
říčky běžela silnice, po dešti hodně blátivá a 
domky bez ladu a skladu dívaly se svými 
okénky na řeku, u které bylo stále plno sko- 
tačících dětí a pradlen. Po domácku si tu lidé 



počínali, jakoby ani hostí neviděli, či jakoby 
hosty za své dobré známé považovali, před 
nimiž netřeba nějak zvlášť se upejpati. 

V té době, na počátku června, bylo v Kra- 
ňově asi dvě stě nemocných. Bydlili většinou 
v bytech u měšíanů a málo bylo těch, kteří 
se usadili v hostinci. Obyčejně celá rodina 
sem přijížděla a najímala si soukromý byt, 
v němž se po domácku zařídila a také si 
vařila. Byty byly dost laciné, krajina lesnatá, 
životní potřeby přiměřeně drahé a proto byli 
hosté spokojeni a záhy se spřátelili se svým 
pobytem. Lázně měly dobrý zvuk, sírnaté pra- 
meny a rašelinné lázně výborně účinkovaly 
na různé rheumatické nemoci a kdo netoužil 
po pohodlí a nádheře světových lázní, na- 
cházel zde úlevy právě takové, jako kde jinde. 
Arci, zábav tu nebylo. Jednou v týdnu a to 
v neděli hrávala lázeňská, osm hudebníků čí- 
tající kapela v lese u lázeňského domu ráno 
i odpoledne. O všedních dnech pouze dva- 
krát v témdni roznášely se lesem zvuky hudby 
a přivábily mimo lázeňských hostí také hojně 
domácích diváků, hlavně dětí. 

Bohdan z Redrů vzbudil svým důstojnickým 
stejnokrojem oprávněnou pozornost. Byl jedi- 
ným hostem v uniformě a proto domácí 
1 hosté sledovali ho zvědavými pohledy, které 



CISLO 12 



MÁJ 



ročník VI. 



mu byly dost nepříjemné. Zašel proto dál do 
lesa a pochodiv krátkou chvíli po prostě upra- 
vených cestách, vracel se do městečka, aby 
vyhledal lékaře. Byli tu dva, starý lázeňský 
lékař bez doktorského diplomu a mladý svo- 
bodný lékař, který se v Kraňově pied půl 
rokem usadil. Neměl ještě mnoho praxe, po- 
něvadž starý jeho kollega hluboko zapustil 
kořeny a požíval důvěry domácích obyvatel, 
kteří neopomenuli hostům jeho zkušenost a 
dovednost náležitě vychváliti. Nebyl opravdu 
neobratný a znaje účinky lázní zvlášť při 
chorobách následkem poranění, dovedl získat 
si obliby. Pii tom však žil se svým mladým 
kollegou v přátelské shodě a přál mu část 
pacientů. 

Kedr vyhledal mladého lékaie, doktora Skři- 
vana. Ptal se v lázeňském domě, kolik je lé- 
kařů a ačkoliv mu lázeňský správce velmi 
horlivě odporoučel ranhojiče, šel ke Skřiva- 
novi. V prostě a skoro chudé zařízené ordi- 
nační síni setkal se s lékařem, pomalým, stat- 
ným brunetem, jehož pohled a chování pro- 
zrazovaly stísněnost a plachost. Představiv 
se, žádal naznačení, jak si má počínat při 
koupelích. Při tom sdělil příčinu, proč lázně 
vyhledal. V zimě cvičil se v kryté vojenské 
jízdárně jízdě na koni, poněvadž byl majorem 
vyhlédnut za adjutanta. Při několikáté jízdě 
byl mu dán kůň, výborně sice vycvičený, 
ale mající chybu, o které mu sluha zapomněl 
dát zprávu. Kůň nestrpěl, přiblížil-li se někdo 
k němu od zadu. Jakmile zpozoroval, že kdosi 
ze zadu k němu se blíží, zvášnivěl a bil zad- 
ními kopyty. Bohdan nemaje o tom potuchy, 
prohlížel z povzdálí pěkného koně a bez- 
děky šel k němu, aby ho po hřbetě poplácal. 
Než ho mohl sluha zpět strhnout, udeřil kůň 
nohou a přerazil Bohdanovi holenní kost. Byl 
odnesen do vojenské nemocnice, kde sice 
noha zhojena, ale dosud bolestně se ozývala. 
Lékaři mu radili, aby vyhledal některé sirnaté 
lázně a jeden ze známých naznačil mu Kra- 
ňov. Chce tu tedy strávit několik týdnů a 
prosil lékaře, aby mu otevřeně řekl, věrí-li 
v léčivou moc zdejších lázní. 

"Zajisté, jsem přesvědčen, že zdejší pra- 
meny vyrovnají se pramenům velkých lázeň- 
ských míst. Schází jim pouze reklama, blíz- 
kost železniční sítě a pohodlí. Neštěstím pro 
lázně je majitel, kavalír sice, jenž však buď 
nemůže nebo nechce obětovat větší náklad 
na povznesení a úpravu lázní. Jsem jist, že 
Vám lázně přinesou úlevy. Arci, zábav tu 
nen;,« dodal s nejistým úsměvem. 

»Nebude se mi po nich stýskat, dosáhnu-1' 
zdraví,* řekl Bohdan přímo. 

»Tím lépe. Samota jest někdy také dobrý 
společník, zvlášť pro toho, kdo stále žije 



v hluku velkých měst a společností. Dovolte, 
pane poručíku, kde bydlíte ?« 

»V hostinci u Vaculíků. Byl mi cestou od- 
poručen pro svou čistotu. Opravdu se mi tam 
líbí úzkostlivá čistota místnosti.* 

»Ano, tam se dobře bydlí, « přisvědčoval 
lékař živě. i-Stravuji se u Vaculíků sám. Jsou 
tu sice ještě jiné hostince, ale v těch se už 
jedná s hostmi jinak, víc po hospodsku. 
U Vaculíků panuje srdečný, starosvětský život. 
Hostinský sám je rozšafný muž, dosti vzdě- 
laný, a je kapelníkem zdejší lázeňské hudby.* 

• Všiml jsem si, že je k hostům vlídný a 
pozorný. Nevypadá ani na hostinského.* 

»Nebyl také k hostinství určen. Jeho otec 
býval za starších dob učitelem zde v Kra- 
ňově a svého syna dal studovat. Uprostřed 
studií však otec zemřel a poněvadž za těch 
dob neměly vdovy i sirotci pense, musil syn 
domů. Matka nevěděla si s dětmi rady a tu 
syn, aby jí pomohl živiti se, začal učit hudbě, 
pomáhal někdy vyučovat ve škole, písařil, 
zkrátka, protloukal se, jak se na venkově dá. 
Při tom seznámil se s nynější svou paní. 
Její rodiče měli pronajatý panský hostinec. 
Peněz neměli, ale nebylo u nich také nouze. 
Když v té době hostinský onemocněl, oženil 
se Vaculík s jeho dcerou a stal se hostin- 
ským. Při tom si všímal dál hudby a po 
smrti tchánově pomýšlel na pevnější budouc- 
nost. Koupil si z úspor pole a tam si vysta- 
věl hospůdku. Po deseti letech pomohl si 
tak, že si mohl vystavět hostinec, jejž nyní 
má. Je neobyčejně přičinlivý, jeho paní je 
výborná hospodyně a kuchařka a nadělali by 
peníze, kdyby dovedli hostí využitkovat a 
kdyby neměli četné rodiny. « 

»Máte pravdu. Dětí jsem viděl dost, asi 
čtyři,* usmál se Bohdan. 

».Šest jich mají. A všecky čilé, veselé, na- 
dané. Jiní by naříkali, starali se, ale Vaculík 
má radost, že je má. Nikdy jsem ho neslyšel 
ani si pozastesknout, nebo na děti nějak 
drsně se obořit.* 

»Tím lépe, nemusím se aspoň obávat, že 
mě bude dětský křik vyrušovat. Račte mi la- 
skavě naznačit, jak si mám nyní počínat. « 

"Odpusťte, málem bych byl na nejdůleži- 
tější zapomněl,* omlouval se lékař plaše. 
• Napíšu postup, jakým budete koupelí užívat. 
Prosím o ctěné jméno.* 

• Bohdan šlechtic Redr, poručík pěšího pluku 
X,« řekl Bohdan lhostejně. 

• Račte dovolit, pane z Redrů, abych se 
přesvědčil o stavu vašeho srdce. Při teplých 
koupelích je to naprosto nutno, aby se pře- 
dešlo neštěstí. 

Ohledal srdce poručíkovo, vyptal se ho na 
různé jiné věci a potom mu odevzdával před- 



176 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 12. 



pis, dle něhož se měl řídit, aby teplota lázní 
postupně se zvyšovala. 

»Když jsem studoval v Praze, bydlil jsem 
na Malé Straně v jednom domě, jehož první 
patro obýval jeden pan dvorní rada, který 
měl právě takové jméno, jaké ráčíte vy míti,- 
povídal s rozpačitým úsměvem, když se chtěl 
Bohdan poroučeti. 

• To je můj otec,* řekl Bohdan s jakýmsi 
uspokojením. •Jiný dvorní rada toho jména 
v Praze není.* 

• Vida, jaká náhoda! Pana poručíka jsem 
tehdy nikdy neviděl." 

»To je zcela možné. Studoval jsem v Praze 
čtyři roky práva a potom jsem přešel na uni- 
versitu ve Vídni. Tam při třetí státní zkoušce 
utkal jsem se s jedním ze zkoušejících pro- 
fessorů, který si velmi bezohledně počínal. 
Byl jsem ohnivý, ohradil jsem se proti tónu, 
jakým obvykle s právníky hovořil a on mě 
nechal padnout. To mě tolik roztrpčilo, že 
jsem se rozhodl opustit studium. Už před 
tím jsem jako jednoroční dobrovolník složil 
důstojnickou zkoušku a dal jsem se tedy ak- 
tivovat. Otec mi sice bránil, ale na konec 
uznal, že u vojska mohu nalézt právě tak 
slušnou existenci, jako v úřadě. Sloužím na 
třetí rok a nemohu si stýskat. Nebýt této 
neblahé příhody, mohl jsem na podzim oče- 
kávat povýšení. Teď arci musím čekat. « 

>Panu z Redríi je to asi lhostejno, híiř je 
mně. Nemaje prostředků dostudoval jsem 
s napjetím všech sil a moje praxe není ještě 
taková, aby mě zbavovala starostí.* 

•Nemylte se, moje šlechtické jméno není 
ještě důkazem bohatství,* usmál se Bohdan. 
Neotvíral sice rád před každým své srdce a 
své důvěrné poměry, ale domníval se, že je 
povinen lékaři říci pravdu, když tak upřímně 
se mu ze své tísně přiznal. Mimo to byl mu 
lékař sympathický, a tušil, že se s ním bude 
častěji stýkat. »Můj otec,* povídal dále ote- 
vřeně, nezdědil žádného majetku a jeho služné 
právě vystačí k úhradě domácích výloh. Nu, 
nebudu vás déle zdržovat. Půjdu do svého 
bytu uspořádat poněkud své věcí, abych 
trochu zdomácněl. Za nějaký den přijdu 
opět.* 

Podal lékaři ruku a odcházel. Cestou ho 
zamrzelo, že se ze všech svých domácích 
poměrů zpovídal, ale připomenuv si dobrá- 
ckou tvář lékařovu, upokojil se. Skřivan jistě 
nepoběhne po městečku roznášet, co mu 
v přátelském hovoru sdělil, a není tedy třeba 
se nad tím pozastavovat. Byl rád, že se do- 
věděl něco o svých hostitelích. Hned večer, 
když ve velmi mrzuté náladě k hostinci při- 
jel, učinil naň hostinský dobrý dojem. Neměl 
onen typický výraz hostinských, kteří velkou 
zdvořilostí zakrývají své vydřidušské plány. 



Vesele ho uvítal, ochotné slíbil vyplnit, co si 
Inide přát a ponechal mu na vůli jíst buď 
v hostinci, nebo v pokoji, či stravovat se 
jinde v městečku. Asi osmnáctileté děvčátko 
ve světlých pracích šatech, vonících téměř 
čistotou, vedlo ho do pokoje a vklouznuvši 
napřed do pokojíčku, rychle upravovalo vše, 
ahy mohl záhy ulehnouti. Nevšímal si ji 
příliš a také dobře ji neviděl. Byla to světlo- 
vláska, pružná a hbitá. Než odešla, tázala se, 
přeje-li si večeřet, a když odepřel, zmizela 
s tichým pozdravem. Ráno žádal o snídaní 
do svého pokoje a snídaní mu přineslo jiné 
děvče, neurčitého věku, čtrnáct či patnáct 
roků staré a také tak čisťounce oděné. Mělo 
tytéž světle plavé vlasy, které v dlouhý cop 
spletené splývaly přes záda. Hezky vesele 
se mu uklonila a položivši na stůl snídaní, 
obrátila k němu velké, šedé oči. Líbila se mu 
ta dětsky veselá tvář s jemným nádechem 
broskví, a její jasné, milé oči. Pousmála se 
a vyběhla ven. Sám se pousmál a s chutí 
posnídal. Byt nebyl sice tak zařízen, jaký 
doma měl, ale jemu se líbil. Oknem se díval 
ven do zahrady, ve které na dlouhých záho- 
nech bylo nasázeno různých druhů zeleniny. 
Podél plotu láhl se dlouhý úzký záhon plný 
květin. Za zahradou zelinářskou viděl sad 
ovocných stromů a na konci sadu besídku. 

Zatoužil po ní. Až bude teplo, nebo až ně- 
kdy bude vlažný večer, usadí se tam a bude 
naslouchat hudbě korun stromových a ševelu 
větru. Jen kdyby bláta nebylo ! V tom ohledu 
zkoušejí Kránovští trpělivost hostí opravdu 
barbarsky. Nestálo by přece tolik, kdyby udě- 
lali podél silnice pěšinu, po které by hosté 
mohli uniknout kalužím a bezednému blátu. 
Jak se později dověděl, byl v tom kus domácí 
vojny. Obyvatelé žádali, aby pěšinu dal udě- 
lat majitel lázní, který bére zisk za něco, co 
ho nic nestojí a velkostatek zase ponechával 
starost o chodník městu, které má z hostí 
užitek. Kdy bude boj dobojován Bohdan ne- 
věděl a smířil se také brzy s blátivou silnicí, 
jako se smířil se svým osamělým životem. — 

Přišed do hostince, podíval se na hodinky 
a viděl, že bude záhy poledne. Zastavil se ne- 
rozhodně na chodbě, nevěda, má-li si dát 
jídlo donésti do pokoje, nebo snad obědvati 
v hostinské místnosti. Obával se dotěravých 
pohledů cizích hostí a nepřál si, aby snad 
proti své vůli musil se s někým seznamo- 
vat, jehož společnost byla by mu později ob- 
tížná. 

Dříve než se rozhodl, objevilo se v chodbě 
děvče, které ho večer do pokoje vedlo. Byl 
překvapen jejím vzhledem. Neobyčejně líbezná 
'ji tvář jemné pleti, bohaté světlé vlasy a ve- 
liké šedé oči připomínaly mladší sestru, kte- 
ruu znal od rána. Jenže tato prozrazovala pů- 



177 



ČÍSLO 12. 



MÁJ 



ročník VI. 



vaby ženy, rozkvétající v jaru života. Usmála 
se na něho, nejevila rozpaků a důvěrně se 
k němu přiblížila. 

»Přejete si něčeho, pane poručíku?", ptala se. 

»Ano, slečno, rád bych obědval,* přiznával 
se. »V pokoji se mi nechce jíst a chci vám 
také ušetřit práce. Mezi hosty se obávám jíst, 
abych nebyl obtěžován. Poraďte mi.« 

»Mileráda. My jsme již s tatínkem o tom 
hovořili a nebude-li panu poručíkovi na obtíž 
společnost pana doktora Skřivana, může jíst 
v pokojíku s ním.« 

• Naopak, budu povděčen, že pan doktor 
bude v mé společnosti. Byl jsem právě u něho.* 

»Prosím tedy, račte se mnou.<! 

Obrátila se a šla před ním, vedouc ho sou- 
kromým bytem hostinského. Dvě nebo tři 
menší děti seděly svorně v klubíčku na po- 
dlaze a hrály si. Spatřivše děvče a důstojníka, 
zvedly udiveně hlavy a nejmenší z nich za- 
čalo volat: »Jeničko, Jeničko, oni mě šidí.« 

»Počkej, přijdu ti na pomoc, « povídala vesele 
a shýbnuvši se, políbila malého občana v suk- 
ničce, jenž se zdál být políbením úplně upo- 
kojen. Druzí by asi byli také něco chtěli, ale 
lákal je pohled na uniformu. Bohdana se obrá- 
zek, který spatřil, velmi mile dotekl. Měl vždy 



velký strach před rodinami, v nichž bylo 
mnoho dětí, poněvadž obyčejně v nich pano- 
vala anarchie, spojená s hlukem a křikem va- 
dících se a peroucích se dětí. Ale tady jakoby 
kouzlo shody pojilo od nejmenších do největ- 
ších. Ladná postava děvčete míhala se mu 
před očima a cosi radostného vanulo z jejího 
zjevu. 

»Bude li libo, zde může pán poručík jídati,* 
povídala, když za ní vešel. Útulný pokojík 
byl zpola zařízen za obývací pokoj a jak se 
Bohdan dověděl, byl to pokojík, ve kterém 
spával hostinský Vaculík. U okna byly dva 
stoly pro hosty upravené. Z pokojíku mohlo 
se vejít do restaurace, kam liosté docházeli. 
Pro domácí obyvatele Kraňovské byla hostin- 
ská místnost na druhé straně chodby, aby 
hosté nebyli obtěžováni. 

»Zde to je velmi pěkné, « liboval si Bohdan. 
»Kde sedává pan doktor ?« 

>U zdi. Ale on ustoupí, kdyby si snad pan 
poručík přál.* 

!>Ne, ne, není mým úmyslem vypuzovat 
z míst, kde kdo uvykl sedati Posadím se do 
čela stolu. Slečně říkají Jenička?* 

»Ano, zvykli si na to, jak mi říkávali, do- 
kud jsem byla menší. Jana se jmenuji.* 

(Poliračování. 




VÍTĚZSLAV VALENTA: 



Podzim. 



©ode mraky smutek visí. 
Vitr trhá křovin list. 
Citiš duše? — — Ruka čísi 
hází smrť, do drahých míst. - 
Na záhonech vadne kvítí. — 
To JEOu sny, jež odnes čas ! 
My prý mužem znovu sníti 
o máji, jenž přijde zas. 



Ptáci leii do daleka. — — 

Za nimi se dívá zrak. 

A v údol i šumí řeka, 

nezvykle a smutně tak. — 

Šumí — — šumí — — A na lávce, 

tam, kde máj kdys seděl jen, 

hlídá podzim žití plavce 

i kraj, jenž je zpustošen. — — 



JAR. PASOVSKY: 



Bez nadpisu. 



^á matka ráno chodívá 
mne budit polibkem — 
ó, co jen lásky ukrývá 
i něžnosti se v něm 1 



Leč, co by pohled očí řek' 
a úsměv, ret i líc, 
kdyby ten vroucí polibek 
mě neprobudil víc . . . 




C.OETHE : 

Znalec a umělec. 

Znalec : (|pak ! bravo, pane ! Jen 
ta levá strana 
nestejná s pravou ; 
zde dlouhé mi to moc, 
zde široké ; 
zde krčí se to, 
a rty nejsou 
jen příroda, 
tak mrtvo všechno ! 

Umělec: Ó, raďte! pomoc, 

bych se zdokonalil ! 

kde prazdroje jsou přírody, 

bych čerpaje z nich 

nebe cítil, žití 

v špičky prstů stoupati výš? 

bych božským se smyslem 

a lidskou moh 

svou vytvořit rukou, 

co u své ženy 

hned animálné mohu, musím. 

Znalec: Jen přihlédněte! 

Umělec : Ták 1 'J. B. 



ČESKÉ SKLO A ČESKÝ 
PORCULÁN. 

Ws| Uměleckoprůmyslovém museu 
■r je zajímavá, originální výstava. 
Péčí ředitele dra K. Chytila sne- 
seno a ve dvou sálech vystaveno 
veliké množství českého skla a 
českého porculánu jakož i předmětů 
z kameniny, terralithu, siderolithů 
atd. z periody 1780 až 1840. Hned 
na první pohled překvapuje přehledné 
a ladné umístění materiálu, jenž zdo- 
bíval kdysi bohatší domácnosti našich 
předků a jenž vrátí se do soukromých 
příbytků i do museí po většině jako 
objekt ceněný a hledaný. 

Žasneme nad tím, jak ^podařilo se 
pořadatelům tolik cenných''předmětů 



získati. Vidíme, že pocházejí ze sbírek čelných aristo- 
kratických rodin, z museí i ze sbírek soukromých 
milovníků tohoto zboži. Výstava je takřka úplná. . 
je tu porculán z nejstarších našich továren v Slav- 
kově, Staré Roli, Chodově, Týnici, Děčíně, Klášterci, 
Lokti, Pirkenhammru, Salvici, Praze atd.. české 
sklo z huti na severu a západu Cech. 

Až dosud neviděli jsme tolik porculánu pohro- 
madě ; poskytuje se nám vítaná příležitost srovná- 
vati nejen jednotlivé kusy, nýbrž i celé skupiny co 
do původu i co do časového vzniku. Jsou tu 
kousky,, z nichž hlásí se značná cena umělecká a 
znamenitá technická vyspělost. Zvláštní cenou umě- 
leckou honosí se zejména stolní nářadí, vásy, ho- 
diny a podobné přepychové i užitkové předměty, 
kdežto plastická díla, jako sošky a skupiny, 
mají uměleckou cenu menši. Tato menší 
umělecká hodnota našich plastik vysvětluje se tím, 
že továrny neměly samostatných tvůrců-umělců pro 
tuto skupinu výroby, vyšší pak hodnoty u druhé 
skupiny docíleno tím, že výroba našla hojnost ci- 
zích vzorů, které snadno mohly býti napodobeny 
jak ve tvaru, tak i v malbě. To bylo ovšem na 
újmu originality české výroby, ale naproti tomu 




JOSEF MÁNES: ZTRACENY SYN. 



ČÍSLO 12. 



MÁJ 



ročník VI. 



nelze přehlédnouti, že provedeni je tak dokonalé, 
že můžeme své výrobky bez obavy postaviti vedle 
nejlepšího zboží vídeňského a míšeňského. Pokud 
se týče plastiky, nesmíme zapomínati, že v letech 
dvacátých až čtyřicátých minulého století její hod- 
nota umělecká i v cizině valně poklesla. Toho ná- 
sledek byl, že shasl zájem o tuto výrobu vůbec, a 
není divu, že ani v českých továrnách nebylo místo 
a peněz pro — umělce modeléry. 

Nesmírně důležitou je přítomná výstavka pro 
určení původu našeho skla. Milovníkům a 
znalcům českého skla je známo, jaké obtíže jsou 
spojeny s rozluštěním otázky, kde povstaly nej- 
lepší druhy našeho světoznámého českého skla 
křišťálového, broušeného a dvoji- 
tého. Přes všechno úsilí nepodařilo se badatelům 
rozřešení této průmyslové záhady, z čehož se vy- 
datně kořistí. Němci totiž valnou část nejstaršího 
a nejlepšího skla našeho si přivlastňují. Tak na př. 
považují němečtí znalci české dvojité sklo za vý- 
robek pruský. Ve výstavě naší arciť zastoupeno je 
sklo mladší, jehož původ však dosud nebyl také přesně 
vj'jasněn. A tu vidíme ve výstavě několik skupin 
skla českého, jehož původ — místo výroby i čas — 
jsou nade vši pochybnost ověřeny. Hrabě Harrach 
vystavuje výrobky vlastní, o jejichž místě výroby 
a doby nemožno přece pochybovati ; důkaz sesi- 
luji také výrobky skláren v Boru (u Mimoně) a j. v. 

Výstava je naprostou novinkou v tom směru, že 
jsou v ní soustředěny poprvé výrobky všech hlav- 
ních továren, a to v takovém množství a v takové 
hodnotě umělecké, že i laika upoutá tato pestrá 
směs starého porculánu a skla. Po dlouhá léta v na- 
šich patricijských rodinách jako oko v hlavě ochraňo- 
váno a v zasklených skříních jsouc narovnáno, hlásalo 
— sklo i porculán — nejen bohatství, ale i smysl pro 
umění našich předků. Po nás, po naší době ne- 
zbude — bohužel — jistě tolik krásných, tolik draho- 
cenných, tolik milých památek uměleckých. 



Doporučujeme zejména sběratelům, aby vý- 
stavu důkladně prostudovali, majitelům pak 
starších věcí, aby se tu poučili, co mají a čeho si 
asi neváží tak, jak památka zasluhuje. Leccos se 
doma povaluje, s lecčíms se pohrdlivě nakládá, do 
kouta staví, co by i na výstavě došlo náležitého 
ocenění a co dnes representuje značnou hod- 
notu majetkovou. Do domácností vnikají 
agenti, kteří pasou po starších předmětech, a kterým 
hravě se podaří majitele takového »haraburdí« pře- 
mluviti, aby je buJ za babku prodal nebo vyměnil 
za bezcenný obraz nebo dokonce — za kus banál- 
ního nábytku. 

Kdyby výstava nic jiného nedocílila, než že nás 
naučí dívati se na tyto odkazy našich předků 
s větším porozuměním a pietou a dochovati je po- 
tomkům, nebo výstavám a museím . . vykoná tím 
dílo velké, dílo záslužné. 

Řekli jsme, že výstava je vzorná, má veliký 
vědecký význam, má význam národopisný, má vý- 
znam pro českou domácnost a pro sběratelství. 
Zdá se nám však, že přece jenom bylo leccos opo- 
menuto. Postrádali jsme především přesnější data 
ohledně doby, do které výroba spadá, pak bychom 
byli leckde rádi viděli také tovární značku, 
nesmírně důležitou pro sběratele; abychom měli 
příležitost srovnávati výrobky české s výrobky ci- 
zími, zejména tam, kde naše produkce ná- 
padně cizí vzory připomíná, bylo by ve- 
lice vítáno, kdyby vedle charakteristického před- 
mětu výroby domácí postaven byl pendant z ciziny. 
Nejsou-li protějšky v majetku soukromém, mohly 
býti přeneseny z vlastních sbírek Umělecko-průmy- 
slového musea, kde jsme viděli takových předmětů 
celou řadu. 

Dovídáme se, že sbírka bude přerovnána, a tu 
by snad mohlo býti projeveným přáním vyhověno. 
Páni pořadatelé zavděčili by se obecenstvu, kdyby 
vydali — výstavní katalog. Byla by to jedna 
z nejcennějších knih v oboru uměleckého průmyslu, 
hledané — repertorium ! B. 



= V^ Z ČESKÉHO ŽIVOTA. =V = 

^ František Beran Máji ! Spisovatelé stýská- 
vali si, že se v posledních vůlích na ně, že se na jejich 
naléhavé potřeby zapomíná. Stesky ty byly nej- 
palčivější v dobách, kdy české spisovatelstvo s nej- 
větším úsihm pracovalo na vybudování a na za- 
bezpečení svého Pensijního fondu. Bůh ví, 
kde vězela příčina — na všechny kulturní korpo- 
race bylo pamatováno — jenom na Máj se skoro 
šmahem zapomínalo. Když kterýsi plzeňský boháč 
celé své jmění, páčící se na čtvrt milionu, odkázal 
sboru ostrostřelců, řeklo se tenkrát, že mohla 



býti těmito penězi rozřešena celá spisovatelská 
otázka, že mohlo býti splněno dávné přáni literátů, 
připojiti k Pensijnímu fondu dosavadnímu pensijní 
fond pro vdovy a sirotky po spiso- 
vatelích. 

Stesky zůstaly dlouho nepovšimnuty. Ale jeden 
muž věnoval jim slechu, pochopil, co znamenají. 
V neděli dne 8. prosince 1907 skonal čestný 
občan obcí Karlina a Sobotky pan 
František Beran, jenž pamatoval ve 
svém testamentu na Spolek českých 
spisovatelů belletristů Máj odka- 
zem 4000 K. Je to dosud největší dar, 



ročník VI. 



MAJ 



ČÍSL012 



Je to největší odkaz, jehož setjuMáji 
dostává. Vzácného, řídkého včku dožil se starý 
pán, jenž poctivě zasloužil si úspěchy, jimiž pH- 
činění jeho bylo korunováno. Jako sladovnický 
přišel před dávnými a dávnými lety do Prahy, 
zachytil se a přivedl to svědomi- 
tostí a počestností, bystrostí a vy- 
trvalostí tak daleko, že jedno 
z nejpokročilejších měst našeho 
království vzdalo mu největší po- 
ctu, jmenovalo ho svým čest- 
ným občanem. Vykonavatelem zá- 
věti karlínského dobrodince, jenž 
mimo jiné zejména na Matici ve- 
likým legátem pamatoval, je zem- 
ský advokát p. JUDr. Josef 
Němec, náš literární a žur- 
nalistický soudruh z mladších let. 

Ve výročních zprávách Máje, 
před hřbitovem našich milých dru- 
hů, rok co rok uvádíme jména 
těch, kdož Máji dali něco do 
vínku. Stojí tam psáno: 

V poslední vůli vzpomenuli 
Máje: MUDr. Josef R a a b, 
v Nových Benátkách, roku 1892 
odkazem 600 K, Alfred W e r - 
n e r, měšťan pražský, roku 1893 
odkazem 200 K, Eliška Peš- 
ková, spisovatelka v Praze, 
roku 1895 odkazem 100 K, Fr. 
A 1 1, kavárník v Praze, roku 1895 
odkazem 300 K, Jan H r d ý, 
učitel v Praze, r. 1896 odkazem 
300 K, Julius Macků, studu- 
jící v Hartmanicích, roku 1898 
odkazem 2000 K, R. Ke Her, 
lesní adjunkt v Jetřichovicích u 
Čes. Kamenice, r. 1899 odkazem 
40 K, Jan Vávra, g)isovatel 
v Hradci Králové, r. 1900 odka- 
zem 600 K, MUDr. Josef F u n d a 
v Praze, roku 1900 odkazem 
Pensijního fondu Máje 2000 K, 
MUDr. Bohumír Souček, lékař 
v Praze 500 K, Aug. .Š p u 1 á- 
k o v á, vdova po c. k. vrchním 
berním inspektoru v Plzni, odka- 
zem 800 K. Přibude tam největší 
náš příznivec, František Beran, 
čestný měšťan obcí 
Karlina a Sobotky, jenž 
vzpomenul Máje odkazem 4000 



slavnostní a krásné, družné nálady, k níž přispěl 
jednak vznešený ijčel sám, jednak návštěva milých 
hostů ze všech měst Moravy, Slezska a Čech, celá 
řada zvučných a milovaných jmen, mezi nimiž 
jména našich přátel z Máje jistě nebyla poslední. 




K. 



— Prostějovské městské divadlo, nádherný 
palác postavený ve východní části městského parku 
podle plánů architekta Jana Kotěry, odevzdáno 
bylo v sobotu 30. listopadu a v neděli 1. prosince 
svému uměleckému poslání. Byly to dny opravdu 



ZATISI OD ANTONÍN.A WIEHLA. 

V sobotu večer byl jakýsi druh slavnostní akademie, 
kde po krásné a obsažné řeči prof. M. Ursinyho, 
místopředsedy Družstva pro vystavění brněnského 
divadla, který promluvil o cílech a významu dra- 
matické výchovy lidu, sehrána byla aktová hra 
Vrchlického »K životu*; v neděli odpoledne byl 
velký hudební festival, na němž se k velkolepé 



ClSLO 12. 



MÁJ 



ročník VI. 



produkci sdružilo pět mohutných výkonných těles 
hudební Moravy: prostějovská »Vlastimila» a 
»Orlice,«, »Brněnská Beseda^, olomoucký »Žerotín« 
a »Moravan« z Kroměříže. Večer byl sehrán .Ši- 
máčkiiv »Jiný vzduch* se Želenským v úloze 
Elisa. Jak divadelní sál, který je jádrem bohatě 
rozčleněného spolkového Domu Národního, tak ze- 
jména ráz i provedení prvních v něm absolvova- 
ných produkcí uměleckých mile překvapily přečetně 
shromážděné hosty. Bylo hned nade vši pochybu 
jasno, že Prostějov odevzdává krásný svůj stánek 
Thaliin rukám velké umělecké discipliny a vyško- 
lených allur. Mistři Kotěra, Sucharda, Preissler, 
Anýž, Kohler a j. nadali bílý ten stánek Uměn 
vším, co nejkrásnějšího se jim zrodilo v uměleckých 
duších; moderní věda a průmysl vyzbrojily jej nej- 
novějšími vymoženostmi dnešní techniky diva- 
delní nuže, nechť i po stránce dramatického 

umění trvale stoupá jeho ušlechtilý význam, ke cti 
šlechetných zakladatelů Vojáčkových a k dnešnímu 
rozvoji celé sesterské Moravy. — a 

— Zkažená krev. Na redakční stolek přilétlo po- 
zvání k divadelnímu představení, k němuž nebývá 
zvykem vysílati referenta. V divadelním sále Ře- 
meslnicko-živnostenské besedy v Praze (Bellevue) 
pořádal soukromý kroužek představení ve prospěch 
Mikulášské nadílky chovancům Vlašského sirotčince 
v Praze-III. Zavadím o program a vidím, že ochot- 
níci hrají psychologický obrázek o 1 dějství od 
Ladislava Stroupežnického » Zkažená krev*. 
A tu vynořila se ze zapomenutí dávno a dávno 
zapadlá episodka. Jednoho dne přišel do redakce 
»Hlasu Národa* sympatický hospitant listu, také 
už zesnulý, Karel Fischer, usadil se jako oby- 
čejně ke stolu, napsal lokálku, podal ji redaktorovi 
a řekl: ^Záleží mně velice na této zprávičce.* 
Někde na periferii města dávali »Zkaženou krev«. 
Fischer šel se na ni podívat a napsal o aktovce 
referátek. V tom otevrou se dvéře a vejde drama- 
turg Národního divadla Ladislav Stroupežnický. 
Bylo to nějaký měsíc před jeho smrtí. Hovoří se, 
hovoří, až přijdeme na »Zkaženou krev*. Strou- 
pežnický se rozohnil a pozasteskl si, že macešsky 
se chová veřejnost k jeho aktovce ^Zkažená krev*. 
Bystrý a důmyslný dramatik zakládal si velice na 
tomlo dramatickém obrázku — autor scénicky pře- 
svědčuje, že děvče ze zlodějské rodiny musí býti 
také zlodějkou — a považoval jej za jednu z nej- 
lepších svých dramatických prací. 

Napadlo mně: Jdi se na tu Mikulášskou nadílku 
podívat. Vstup mne naladil velice příjemně — di- 
vadelní sál byl nabit vybraným obecenstvem. Ochot- 
nici se znamenitě tužili a aktovku sehráli s pozoru- 
hodnou routinou. Z ochotnického souboru vynikla 
v roli zlodějky- nevěsty slč. VI. Hradčanská, žačka 
paní M. Hůbnerové, která roli provedla s tempera- 
mentem a s náležitým porozuměním. Ale hra sama 
působila trapně, zarážela svou strojenosli a nepři- 
rozeností. Stroupežnický se své doby velice rozčiloval 
nad jedovatou, zlomyslnou narážkou, kterou se ho 



kdosi nešetrně dotkl. Aktovka u srovnáni s čistou, 
svěží dramatickou jeho činností nazvána — zka- 
ženou krví ! Když jsem po představení vyšel na 
nábřeží, pršelo a vítr řádil v akátových korunách. 
Vzpomínal jsem na nebožtíky, na Stroupežnického 
i na oddaného jeho přítele Karla Fischera, a to 
snad je příčinou, že jsem reminiscenci uložil ad 
acta s povzdechem : »Ve všem na světě, v každém 
člověku, v každém jeho díle je kapka — zkažené 
krve* Dr. R. J. K. 

^^ Vějíř lady Windermerové. Oskar Wilde je 
básník, u něhož si nikdy nepřestaneme ceniti 
božsky úchvatného daru duchaplnosti. Je osl- 
nivý, jiskř.cí, vynilézavý a — vroucí. Při všem 
dandisrnu a pohrdavé morálce společenské, kterou 
obraci na rub, aby se vymstil právě její špatně 
chápané převrácenosti, raá akcenty svrchovaně lid- 
ského cítění, které nikdy neselhou. Wilde strhne svým 
výsměchem, fascinuje svojí ironickou a nevtíravou 
kritikou. Potřebuje proto herců vysoce intelligent- 
nícli, kteří proniknou jeho ideu a kteří mají plně 
v moci distingjovanou umírněnost jeho přioslře- 
ných prostředků, finessu jeho g imas a gest. Sou- 
hra na scéně vinohradské byla ku podivu blízka 
ideální představě takové wildeovské komedie. Obě 
partnerky kusu. pí Táborská (lady Winderme- 
rová) a Beníšková (Erlynová), první svými 
akcenty raněné lásky, druhá svými hrdinsky utlu- 
raovanými výbuchy přirozené vášně mateřské, za- 
slouží srdečného ocenění. Slečna Kratinova jako 
klepavá vévodkyně byla přirozená a založila svoji 
postavu pravdivě, beze svádějící affektace. Výrazný 
byl kvartet salonních světáků (lord Darlington 
p. Boleškův, p. Duraby p. Táborského, 
Lorton p. Charvátův a Cecil Graham p. Hla- 
vatého), kvartet, jehož každý člen měl svoji ka- 
rakteristickou masku, svůj rázovitý odstín a pří- 
padnou, povahově založenou deklamaci. Lord Win- 
dermer měl snad býti v zevnějšku pojat salonněji 
— hrou stál však na své výši. Okamžik vq vý- 
borném třetím aktu, kdy zmaten a v náhlé bez- 
moci uklání se k paní Erlynové při scéně s vějí- 
řem a kdy pouhou gestikulací ruky vyjadřuje 
všecko svoje distinguovaně tlumené opovržení, je 
prostě úchvatný. V témže třetím aktu prchá lady 
Windermerová po zlodějsku z pozadí portiery, kde 
byla ukryta ; ten odchod by bylo založiti diskret- 
něji, maskovaněji. Wenigova výprava salonů pře- 
kvapila vkusem a elegancí. Kamprova režie posta- 
rala se hlavně o živý spád a hyb rušně za sebou 
jdoucích scén. Vše nasvědčuje tomu, že Wildeovo 
drama stane se přitažlivým kusem repertoiru. E. 

-^ Josef Mánes : Ztracený syn. Objeven zase 
nový Mánes. Je z první doby jeho tvořeni -- 
vznikl ještě před »Petrarkou*, »Lukášem Ley- 
denským* a >Hrobnikem« (raaj. posledního obrazu 
je JUDr. Otokar Herold). Všechny tyto tři obrazy 
maloval Mánes pod dojmem smrti otcovy, — 
Ztraceného syna asi ještě za živobytí svého 
otce. Obraz sálá barvami a má takřka Rem- 



ročník VI. 



mAi 



CISLO 12. 



brandtovské osvětlení. Lví dráp hlásí se ze starého, 
milého obrázku na několika místech. Nejmarkant- 
něji 2 figury, jež v pozadí dychtivě ku předu se 
naklání. To je pravá Manesovská figurka . . . 
kdyby nic jiného, tento detail legitimuje 
celý obraz. Přišlí mistr je znát také na stromu, 
ba i na figuře ztraceného syna, v jehož tváři zračí 
se Mánesova záliba pro něžné tvary. Obraz podařilo 
se získati konservátoru c. k. lin. radovi panu Karlu 
Buchtelovi, jemuž ze zvláštní ochoty jej přepustil 
dvct. p. V. Szalatnay. Pan farář píše toto : »Obrázek 
patříval svého času zvěčnělému tchánu mému, Josefu 
Szalatnayovi, obchodníku a členu správní rady banky 
v Praze. Dostal jej, jak mi často říkával, od Josefa 
Mánesa, jehož dílo začátečnické onen obrá?ek byl. 
Tchán můj, oba Mánesové a Karel Purkyně, malíř, 
byli přátelé !« Pro vývoj Mánesova umění je obrá- 
zek velice charakteristický. Á'. 

- Drobnosti ze života Wiinschova. Zesnulý 
cestovatel a spisovatel Josef Wiinsch býval 
v letech sedmdesátých supplujíc;m professorem pia- 
ristického gymnasia ve Slaném. Václav Stech, 
jenž v té dubě ve Slaném žil, vypravoval v Májo- 
vém kroužku několik drobností ze života Wiinsch- 
ova, jež mohou býti zaznamenány. Wiinsch na- 
psal ve Slaném kus »H ledárně vychovatel e«, 
jejž sehrála divadelní společnost, tuším Kramuleova, 
která tenkráte ve Slaném působila. Studenti byli hrdi 
na to, že jejich professor je dramatickým spisovatelem, 
a nadšení jejich způsobilo, že premiéra měla mimořád- 
ný, slavnostní ráz. Wiinsch rád a často na večer tento 
vzpomínal a říkával: »To bylo pěkné, velmi pěkné. « 

Ale byl den v životě Wiinschově, na který ne- 
rad vzpomínal. V jednom českém městě uspořádáno 
slavnostní představení k poctě vynikajícího vla- 
stence našeho. Professor Wiinsch, jehož živý lem- 
perament v těch dobách při takových příležitostech 
mnohou dobrou službu prokázal, slíbil, že napíše 
a také sám přednese proslov. Napsal ho, vystoupil 
na pódium, ale nepřednášel. Bůh ví, co se to ten- 
kráte s Wijnschem stalo ... ne a ne slova ze 
sebe vypravit. Znovu a znovu to zkoušel, napovídalo 
se mu, pomáhalo se mu všemožným způsobem, 
aby se ze své ztrnulosti dostal . . . všechno na- 
darmo, Wunsch rausil s pódia za nejtrapnější ná- 
lady četného obecenstva. Wiinsche záhadná nehoda 
tak bolestně dojala a vzrušila, že bez svrchního 
obleku a bez klobouku utekl do kraje a několik 
hodin pobíhal ve volné přírodě. Div že to Wiinsch 
tenkráte životem nezaplatil, zápal plic dostal a dlouho 
zápasil mezi životem a smrtí. Uzdravil se — ale umínil 
si, že už nikdy veřejně nevystoupí a také nevystoupil. 

Ještě jedna reminiscence prosí o místečko ■ — 
pro svou čipernou pointu. Když byl Václav Stech 
v sekundě, učil Wunsch v prime. Primán Libovi- 
cký kamarádil se Štechem, a tu se stávalo, že 
sekundán primánovi často pomohl, když s úlohami 
zápolil. Jednou vypracoval Stech Libovickému la- 
tinskou úlohu. Wiinsch, jenž byl učitelem přísným, 
ale vzorným a svědomitým, poznal, že úlohu, ač 



nebyla prý bezvadná, nepsal Libovický, a hádal, 
;:• ji nepsal nikdo jiný, než jeho důvěrný kamarád. 
"Poslechněte, Štechu«, řekl Wiinsch, )>za to, že jste tu 
úlohu — připomínám, že ne právě nejskvěleji . . 
I.ibovickému udělal, zasluhujete hubičku od — 
Libovického — jestli to však uděláte ještě jednou, 
dostanete pár pohlavků — ode mně . . .« — or. 




M.^LIR K. SVOBODA V MADRIDE. 

"■ Pro paní Josefu Náprstkovou byl přichystán 
obraz, jehož reprodukcí ozdobujeme svůj list. Dílko 
toto je ještě v jiném směru zajímavé — tvůrcem 
jeho je totiž stavební rada p. Antonín W i e h 1, 
jenž pustil se s velikou vervou, a jak ukázka 
svědči, s nevšedním zdarem do malováni. Zesnulá 
paní přišla jednou k Wiehlovům právě ve chvíli, 
kdy pan konservátor sestavoval si pro plátno origi- 
nální zátiší, o dílo se velmi zajímala a byla velice 
potěšena, když jí pan VViehl originál nabídl. Obrazu 
se bohužel nedočkala — zemřela dřív, než malíř 
byl s obrazem hotov. — r. 

— Malíř K. Svoboda. C. k. konservátor, sta- 
vební rada p. Wiehl, jenž nedávno se svou chotí po 
severní Africe a ve Španělsku cestoval, setkal se 
v Madridu s milým krajanem naším, malířem K. 
Svobodou, jenž se ve Španělsku zcela aklimatisoval. 
Čtenářům připomínáme, že Svoboda žije už přes 
deset let v Madridě; vyniká jako znamenitý znalec 
starých mistrů, jejichž obrazy jsou vystaveny ve 
světoznámém Museu del Prado. Na zdařilém 
obrázku vidíme svého krajana ve chvíli, kdy 
ubírá se po monumentálním schodišti do Musea 
J-- Arte moderna poblíž rozsáhlého stinného 
: .idu Buen Retiro. Svoboda' má svou malířskou 
idientelu v nejvyšších kruzích španělských, kde je 
vítaným jako umělec i jako výborný, humorem oplý- 



CISLO 12 



MÁJ 



HOCNIK VI. 



vající společník. Daří se mu výborně, ale najednou 
ho popadne stesk a Svoboda rojjede se do .Čech ke 
své drahé mamince na Turnovská. Když kdysi, 
vypravoval nám p. st. rad. Wiehl, jenž dal nám 
svou fotografii k disposici, ve sdílné náladě na 
přání královny matky x-Kde domov můj«, zazpíval, 
oko její při vzpomínce na krásné chvíle, jež pro- 
žila jako abafyše Teresiánského ústavu šlechtičen 
ni Král. Hradčanech, se zarosilo. Byly prý to nej- 
šťastnější chvíle jejího života 

~ Jos. v. Sládek: Spisy básnické. Díl II. 
Kdybychom na jednu misku váhy nakupili vše, 
co nahromadila již modernistická naše poesie, vše- 
cky ty knihy nervosy, mdloby, dekadence, hniloby 
a rozkladu, a na druhou misku hodili jen ty dva 
svazky poesie Sládkovy, jak hluboko klesla by 
miska ta a jak by ta prvá vysoko vyletěla ! Jako 
blahá lázeň působí lektura ve svazcích těch, je to 
tak jako v té rozkošné siciliáně Detleva von Lilien- 
cron, kde básník líčí, jak po večírku, kde zpívá 
se pisefi >von Feli.x Mendelmaier», doma se vy- 
koupá v Bachovi a Handlovi. Vše je tu tak ryzí 
a čisté, každý verš je tu jako zlatá mince, nesoucí 
obraz básníka p.-avého, člověka celého, jenž vždy 
tak vážně a opravdově díval se do života a zpíval 
jen, měl-li co vážného říci. Ale pak řekl to s celou 
vroucností své duše, prostě, ale hluboce, nic ne- 
dbaje přelétavé mody, nehoně se za planými effekty, 
bez posy, titěrek a hřičsk, jen jak myslil a cítil. 
A ty dva svazky jeho poesií jsou nyní krásným 
obrazem poctivé práce a bohatého básnickéhT ži- 
vota. Objímají mimo velké, v samostatných knihách 
vydané básnické překlady celou Sládkovu básni- 
ckou činnost, jeho vroucnou a hlubokou lyriku, 
intimní jeho originálni ballady a obrázky, kde 
citem a poesii vyzlatiti dovedl i drsný život; jeho 
mistrné sonety a vzletné básně vlasteneckého zaní- 
cení, jeho rozkošné písně pro děti a humorem per- 
licí písničky v lidovém tónu a konečně tříšť drob- 
ných, ale překrásných převodů z cizích poesií: 
americké, anglické, ruské i norské, jichž sebrání 
tuto v jeden celek nejvíce dovede oceniti ten, kdo 
na cestě Sládkem ražené pokračuje. Vedle knih již 
dříve vydaných obsahuje druhý díl souborného 
vydání jeho básnických spisů celou novou 
sbírku básní »Za soumraku*. Jest pokračo- 
váním knihy »V zimním slunci*, jest krásným 
a harmonickým závěrem, po němž, nevím, Ize-li 
ještě říci jiné slovo poslední. Po »Zimním slunci*, 
kde básník smiřuje se se vším, kde úsměv míru 
a pokoje všecko mu ozlacuje, i bolest i utrpení, 
nemohla přijíti již jiná kniha, než jaká přišla, 
kniha tichého se odevzdání a přípravy k odchodu. 



Básník s ním nekoketuje a nezahrává; jako život 
i smrt mu je vážnou věci (místy cítíte, že by řekl 
rád ještě více, kdyby jen »ty věrné oči nezarmoutiU), 
věcí, již třeba hleděti vážně do tváře. A v tom tichém 
pohledu zpátky do života, v té vděčnosti za lásku 
a věrnost drahých duší, které s ním šly životem, 
v tom stesku loučeni, jež jednou nastane, v té víře, 
že nežil nadarmo, a v touze po klidu a míru našel tolik 
krásných a harmonických tónů, že teplem toho hlu- 
bokého cítění odpařuje se všechen smutek, všecka 
bolest. Vane tu ta krásná nálada, která ovívá vás na 
př. z poslední knihy Longfellowovy >Ultima Thule« 
nebo z oné ne/ystihle krásné básně Tennysonovy 
Grossing the bar, kde básník chystá se vyplouti 
na moře věčnosti. 

Krásné dílo básníkovo je ukončeno. Bolestí po- 
čalo, ale harmonicky vyznělo jako tichý večer. Nikdo 
je užneodmluvía nezakřikne, impotence a zloba jiných 
jím nepohne. Stojí tu na vždycky. — a — 

■ Zvláštnost Prahy. V Thunovoké ulici na 
Malé straně je palác (č. 18), v němž nalézají se 
nyní místodržitelské úřadovny. Dům tento je zvl4štní 
tím, že se do jeho zahrady vstupuje — z třetího 
patra. Zahrada tato je rozdělena terassami na tři 
odděleni; nejdolejší část jeji vyniká dvojramenným, 
monumentálně řešeným schodištěm, ve druhém je 
barokový, kulatý pavillon, jehož první patro zabírá 
salónek, zdobený pískovými malbami. Zvláštní kva- 
lity umělecké nemají. Rozhled odtud je úchvatný 
— hluboko pod námi leží zahrada Thunovská, nad 
hlavami našimi je zahrada zámecká. Ve třetím od- 
dělení je zahrádka zelinářská, těsně související se 
starou hradební zdí hradčanskou. Odtud rozevírá 
se jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu — 
zelená báň dómu svatomikulášského vypadá, — 
následkem optického klamu — jakoby spočívala 
na sousedním domě. Nad hlavou máme střechu 
svatovítské věže, pod sebou směs střech a věží. 
S tímto domem souvisí jednopatrový dům, jenž 
kdysi panu arch. Maternovi náležel. Dům tento 
slyne velkopanskou disposici místnosti, které jsou 
seskupeny kolem architektonicky řešeného arkádo- 
vého dvora v pěkném barokovém slohu. Dům přešel 
v majetek řádu Polských jeptišek, které přední pokoje 
adaptují na kapli. Kdo se chce do domu podívat, 
musí si přispíšiti — co nevidět bude nový klášter 
uzavřen, a nikomu, nebude vstup dovolen. — r. 

Ztracený kufr spisovatele K. Klostermanna 

byl šťastně kdesi v Uhrách nalepen a vrácen au- 
toru. Další rukopis povídky i>Vypovězen« nedošel 
však v čas do Prahy. Redakce prosí čtenáře za 
omluvu, že v tomto čísle nenalezne ještě pokračování. 



Ročník VI. číslo 12. vydáno dne 13. prosince 1907. 



j.\!.\J vydává se každého patku o 8 hod. ranni v ad- 
ministraci, (Praha, Vodičkova -alice číslo .33.) — 
Se sudými čisly vydávajt se zároveři čtrnáctidenní 
sešity. M.ÁJ ma ročné na 500 stran Předplácí se na 
čtvrt roku K 2 80 (poštou K 3-20). 



VVtlOD^ PRO OiiBER.-\TEL.E MÁJE. Celorocpun rředrlali- 
telům zvUiítni prémie zdarma — Čtrnáctidenni příloha ?■ CI- 
ZÍCH LITERATUR (red dr Jar. Boreckv) za příplatek j e d n e 
k o r u ny čivrtletně Jinak sešit za 24 hal — 

Otiskovati z MájB obrazy a články ;aKož : přikládati lyto nedovolu- 
jeme vjbec; otiskovati drobné zprávy oovo eno Ion s udánim pramsne. 



MAJITEL A VYDAVATEL NAKLADATELSKÉ DRQŽS IVO MAJE. ZAPSANÉ SPi 'LKCEXSTVO S RICKNI.M OMEZENÝM V PRAZE. 
REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNY REDAKTOR FRANl. IIERITES. JAROSLAV \-RCHLICKÝ, POÍťAD.-VTEL ČÁSTI BÁSNICKÉ. — 
DR. JAROMÍR BORECKY DR JIRI Gl-TII ANT. KLAŠIKRSKÝ. DR. RlTi, J. KRONBAUER, VÁCLAV STECH. - REPRODUKCE 
OBRAZŮ OD FIR.MY HVSXIK A liAUSLER. - TISKE.M DRA, ED GRÉGRA A SYNA ' ■ 




ANT. KLÁŠTERSKY 



Vánoční nálada. 



^bloha je stkána bledá 

z andělských jak bílých per, 
tmavé les k ní témě zvedá, 
táhne tichý svatvečer. 

Jaké ticho v širém lese, 
kde vše bílý skrývá sníh .' 
Dříve než kdo naděje se, 
má je také v prsou svých. 



Ztracený jak v dávném čase 
ráj by se to otevřel, 
duše na mžik odívá se 
v čistých citů sněžnou běl. 

Havran smutku v dálku letí, 
střásá starost těžká skráň, 
v sněžná pole nepaměti 
vzpomínání kráčí laň. 



J. DĚDINA: 



Štédrovečerní trilogie. 




eděli jsme po důkladné 
Ježíškově večeři v roz- 
sáhlém saloně přítele 
Petra Maěla, známého 
francouzského romano- 
pisce. Pohovky-křesla 
ve slohu Ludvika XIV. 
byla široká a pohodlná 
— mohutná dubová po- 
lena v krbu mírně žhála. 
Na takové štědrovečerní diner byli zváni 
jen nejintimnější přátelé : admirál Pauch se 
ženou, kmotři nejstaršího syna Frede, mladý 
professor přírodních věd na Sorboně pan Ro- 
bert, kmotr tříletého Petra, konečně mistr 
Rodin, sochař, kmotr malé Anny. 

Professor konservatoře, virtuos na housle 
pan de Broux a já, jsme byli starými kama- 
rády pána domu. 

Z dam nejroztomilejší byla sestřenice do- 
mácí paní, mistryně harfy slečna Rosa, jež 



přijela na návštěvu do Paříže z Alžíru. Štíhlá, 
svižná, kreolka skotem, s modrolesklým vlni- 
vým vlasem, svěžím, kyprým poprsím, s ve- 
likýma, vroucnýma modrýma očima, s nahým 
předloktím, oblým jako stvol leknínu. Ručka 
její byla sama melodie pohybů, spoutaných 
v kouzlo tvarů, křehkých jako zároveň moc- 
ných, něžností více než energií převládajících. 

Paní domu byla prostá dáma, vyhovující 
všem požadavkům vlídné pařížské hostitelky ; 
sekundovaná nezbytnou přítěží velkých fran- 
couzských solidních domů — starou kojnou, 
námi prostě Nunu zvanou, kteráž vzdor zá- 
kazu dovedla vždy nalézti záminku, aby vešla 
do salonu a pozdravila kmotra a kmotru svého 
syna odkojence, udělala pukrdle tomu i onomu. 

Čekal-li jsem tedy chvilenku sám v malém 
salonku, hned přicházela prohrábnout oheň 
v krbu, či ptát se, není li příliš horko. A^ tu 
s otázkou po zdraví mé rodiny počínala vždy 



135 



CISLO f3-« 



MÁJ 



ročník VI. 



litanie jejího života. Znal jsem veškerou její 
rodinu od a až do z. 

Ztrávilť jsem s drahým pnte'em Maělem 
intimně mnohou chvíli v jeho domě, kde Nunu 
měla svá práva. Náš pán a její Frede byla 
dvě válečná hesla, kterými prorážela i nej- 
přísnější zákazy domácí paní. 

»Jděte, jděte, Nunu, dohlídněte v kuchyni 
a lokaj af přinese kávu a čaj« ... 

Po kávě a čaji, po chvilence hovoru vytra- 
tila se slečna Rosa, pak pan de Broux, pan 
Robert a za nimi domácí paní. 

U menšího salonu, kam stoupalo se po pěti 
širokých, mramorových schodech, odhrnula se 
hedvábná bledomodrá záclona, a paní domácí 
oznamovala s vážným úsměvem, že p. de Broux, 
si. Rosa, pan Robert a ona přednesou hudební 
symfonii od pana de Broux. 

».^ch, hudba, « pomyslili jsme as všichni 
překvapeni, neboť jsme při vstupu nástroje 
nebyli ani znamenali. Však nebylo času na 
přemýšlení ; již tichou melodií proudila hudba 
jako křišťálový potůček lučinami . . . Jemně 
plynuly snivé tóny houslí, k nimž tu a tam 
přidalo se v dvojzpěvu tiché čelo — znějící 
mohutněji a siřeji, vítr se rozpoutáva! a 
z temné oblohy v perlách bohatých harfových 
tónů padal na luhy, ve potok jarní, blaho- 
dárný déšť. — Piano zarachotilo vzdáleným 
hromem . . . jemné, sluncem ozářené perly 
deště řidčeji kanuly z harfy, očarované mi- 
lostnou slečnou Rosou, až konečně nad po- 
žehnanou nivou sklenula se duha, rozplynuvši 
se ve vonný vzduch, naplněný svěží vůni 
květů a jásotem nebeského ptactva. 

S milým úsměvem v rozrůžovělé tváři, 
vroubené bílým vousem, gratuloval mistr Rodin 
skladateli, slečně Rose, domácí paní, s lítostí 
podotýkaje, že jest mu od nás již odejíti. 
Bydlel daleko, až za Paříží a musil, aby se 
dostal domů. Po půl hodmce i ostatní host& 
se poroučeli. 

»Merci, merci, de Broux, překvapení jest 
nezapomenutelné,* volal za skladatelem ho- 
stitel Petr, i já, povstana, chystal jsem se po- 
roučeti. 

»No, můj starý, žádné hlouposti I Máte od- 
sud několik minut, tedy ještě zůstanete. Na 
spaní máme ještě času dosti.* 

Usedli jsme kol vyhřátého krbu a hovořili. 
Paní domácí o úlohách Frede a zdraví dětí 
— slečna Rosa o své vlasti Alžíru a jeho 
krásách — Petr o moři a své cestě do Indie, 
kterou jako lodní chlapec vykonal, o způso- 
bech Indů a podobně. Spát nikomu se ne- 
chtělo. Paní domácí nalévala znova čaje a po- 
dávala cukrovinky. 

Slečna Rosa občas na mne upřela krásný 
svůj zrak, který pravil jasně: »A co vy nic 
nebudete vypravovat?* 



Vědělať od dětí, že jsem starý přítel domu 
a hlavně z povídání staré Nunu, která zajisté 
ve svých kázáních o mně ji opakovala na 
tisíckrát: >Ach Ježíšku, slečinko, pan Dědina, 
no, ten toho prodělal — ten zná Paříž; ne- 
myslej', že chodil pořád takhle ve fraku s bě- 
lostnou náprsenkou, Kristáčka drahýho — né, 
né, ani nemůžou pomyslet. Když to před lety 
náš pán paní povídal — celej ofice (sloužící), 
služka, Johan, panská, já, všichni jsme bučeli 
jako telata — až pán zvonil, co je to v ku- 
chyni za rámus.* 

Znal jsem výmluvnost Nunu i bohatost 
jejích citů a proto otazníkům slečny Rosy 
jsem se nedivil. 

»No tak. Dědina,* uhodil na mne z nena- 
dání Petr, pozoruje manévr slečnin, »teď je 
na vás Vypravujte nám něco z dob, kdy jste 
jídal , vzteklou krávu' (la vache enragé, jest 
populární jmenování bdy umělců). Každý, 
drahá Roso, nemá tatínka milionáře a nebyl 

vychován v bavlnce jako vy — uslyšíte 

Prosím vás, nedejte se nutit! Všichni se na 
vaše povídání vždycky těšíme — tak tedy 
spusťte!* 

S úsměvem, mlčky pokynuv hlavou, za- 
hleděl jsem se do krbu na zbytky dubových 
polen a již tanula mi na mysli jedna z ka- 
rakternich událostí. 

I počal jsem, prose za shovívavost, násle- 
dovně: 

♦ Právě dnes před desíti lety, na štědrý den 
kol čtvrté hodiny odpolední, tlačil jsem vzadu 
dvoukolový vozik, na němž byl naložen 
veškeren můj majetek. Stěhoval jsem se! Proč 
právě tento den, náleží minulosti. Faktum jest, 
že se tak stalo. 

Pracně od čtvrti latinské stoupali jsme k 
Montrougi. 

V předu vozík tažen byl talijánem — sně- 
dým, štíhlým hochem, krásným jako antiky 
velkých mistrů, veselým a bezstarostným jako 
na sta jeho sourodáků, potulujících se po- 
hostinnou, milou Paříží. 

Oblečen v obligátní, sametový černý šat se 
spodky á la husar, na havraních, kudrnatých 
vlasech široký, koketně hozený klobouk, An- 
gelo, můj model, táhl urputně do vrchu náš 
vozik. 

»Odraz a nečum,* volal na kolemjdoucí po- 
směváčky, kteří si tropili z naší archy šašky. 
— Nebo zase zval roztomile se chechtající 
slečinky zvučným, jako hudba znícím bary- 
tonem : i>Je-li libo vsednout, za jedinou pusu 
až na konec světa!* 

Hlas jeho byl milý, nikdy se nerozčilující, 
srdce, pravá perla slunného, zářícího jihu. 

Že se lidé smáli a pozastavovali nad vozí- 
kem, nebylo divu. — Předně nebyl čas k stě- 
hování — za druhé náklad jeho, několik ob- 



186 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO li-n 



starožných křesel, taburetii, stůl s ulomenou 
nohou, barokní chaise longue (pohovka) s vy- 
lezlými péry a roztrhaným damaškovým po- 
vlakem, medvědí kůže, malířské stojany a 
plátna — přes to vše malebně přehozený 
ohromný, perský koberec, v jehož veliké, zubem 
času vyhlod mé díry zatkl Angelo dvě ote- 
vřená, čínská paraplata, v předu jako kočího 
posadiv malířskou pupu životní velikosti, 
oděnou v kus hedvábí, s tureckým fezem na 
hlavě. To vše, zaranžováno Angelem, budilo 
smích i sensaci, kterou nikdo kolemjdoucím 
nemohl míti za zlé. 

Ostatně, tak asi se stěhují všichni studenti, 
architekti, malíři a sochaři latinské čtvrti — 
s tím toliko rozdílem, že mají-li peníze, najmou 
dva, tři až čtyři vozíky — z nichž některé 
obsazeny kamarády v blůzách, provozujícími 
cestou na bigotťony, puklice a staré plecháče 
pekelnou hudbu. 

Jelikož finanční situace nám tento luxus 
nedovolovala, spokojil se Angelo tímto — 
a úspěch byl neobyčejný. 

Nemálo ovšem přispěl k tomu štědrovečerní 
den, v který by se ani žádná služka nebyla 
stěhovala. 

Já nebyl zlého rozmaru, Angelo byl šťa- 
sten. 

Tak uřícení dorazili jsme za živých sym- 
patií koketní Paříže až do ulice la Gaité. Kdo 
neznal by krátkou, ale nesmírně živou ulici 
de la Gaité, kde bazar na bazaru, koncert na 
koncertu, kabaret na kabaretu, směs dělného 
lidu, šiček, hereček a herců, zpěváků a zpě- 
vaček, pobudů s jejich pouličními děvčaty, 
osmahlé rodiny Taliánů se ženami v krojích, 
s chumáči otrhaných dětí, modelů, zpěváčků 
a pouličních malých tanečnic? Zde jest živel 
a centrum apačů (lotrů, pobudů nebez- 
pečných) z Montparna, z kad jako noční si- 
navé hvězdy zla tryskají po celém okolí na 
postrach zpozdělým přespůlnočním chodcům. 
Zde, za nádražím Montparnase, v špinavých 
starých uličkách bydlí četné rodiny chudob- 
ných Taliánů. 

Tu odehrálo se také mládí i jinošství An- 
gelovo . . . 

Nebylo kabaretu, kde by neměl známé, ne- 
bylo děvčete, které by za ním nezavolalo — 

Přejížděli jsme uličku Montparnas na právo, 
když náhle dvoukolák zvolna zastavil. 

>Minutku odpočinku, patron (hospodáři),* 
zavolal Angelo, svlékaje řemeny s ramen, co 
já spouštěl podpěry a kola zakládal. 

»Mohli bysme vypít čtvrtinku — jen se ze 
mne kouří — a hrdlo je sprahlé.« 

Popotáhli jsme vozík trochu stranou do 
uličky a vstoupili do vinárny. Sotva jsme ve- 
šli, živě pokynul rukou Angelo, zamířiv v kout. 



kde v temnu za železným sloupem u osamo- 
ceného stolu seděla rodina Taliánů. 

ŠeJivý stařík, v kříží jako zlomený, slepý, 
p obstarožní malou harfou — o něco mladší 
stařenka s taliánským šátkem kol vychrtlých 
ramen — a tři děti : desetiletý chlapec s dlou- 
hými vlasy a tahací harmonikou, šestiletá žabka 
se sukénkou tanečnice, s planetami na krku 
zavezenými, a tříleté asi děcko s prstíkem ve 
vláčných ústkách. 

'•Dobrý den, starochu, dobrý den. ma- 
minko,* oslovil je Angelo, a již zdvihal se 
země nejmladší, aby mu vtiskl na tvářinku 
vřelý polibek, — »děti mé ubohé, zesnulé 
sestry — sirotci, můj otec, má matka,* před- 
stavil všechny krátce — »můj patron, u kte- 
rého stojím model — « 

Usedlí jsme k nim, poručili litr vína, fukli 
si na zdraví a pili. Vino bylo dobré, jako 
všude, kde schází se chátra, kteráž za špatné 
by šenkýři rozbila hlavu. 

S dovolením odskočil jsem vedle k cukráři 
a koupil dětem libru moučných cukrovinek. 
Podal jsem matce a rozděliv mezi děti, zby- 
tek jsem ji odevzdal. 

Rozloučili jsme se srdečně a odcházeli. 

• Velice sympatičtí, vaši rodičové,* podotkl 
jsem Angelovi, »a co prachy? Vydělali?* 

»r)nes právě ničeho, « odpovídal Angelo, 
hledě stranou k zemi a navlékaje popruhy na 
ramena. 

»Mmutku, Angelo — zapomněl jsem balík 
ve vinárně — < to řka, rychle jsem vkročil do 
místnosti, a došed staré matky, vtiskl jí stří- 
brný pětifrank do svraštělé ruky, že Angelo 
jim to posílá, že zapomněl a že spěchá. 

í>Ach, mé dobré dítě, můj Angelo,* děko- 
vala babička třaslavým, pohnutým hlasem. 
>Bez něho jsme byli dnes bez krejcaru! Vy- 
řiďte mu díky -^ díky, au revoir, pane, na 
shledanou!* 

Angelo žil na svou pěst a rodiče vídal 
zřídka. Nic mu o události nesděliv, zatlačil 
jsem a archa za smíchu a veselých pozná- 
mek po čtvrt hodince dojela bez ourazu až 
k novému bytu. 

Byl to přízemní domek s třemi ateliery, 
z nichž nejzazší byl velmi prostranný, s ku- 
chyňkou, jídelnou a spacím pokojem. Složili 
jsme na rychlo vše do atelieru a hotovili se 
jíti k řádné večeři do některého z nejbližších 
hostinců — když s hrůzou, prohrabávaje kapsy, 
jsem poznal pojednou, že nemám již ani 
vindry. Nikdo mne ve čtvrti neznal, na dluh 
nebylo možná tedy někam jíti . . . 

» Angelo, příteli — « oznamoval jsem pře- 
kvapen svému modelu — »v mé tobolce není 
ani zrnka — co budeme dělat? — Máte li vy, 
půjčte mi a já vám zaplatím.* Tento špatný 
vtip jsem udělal, abych zakryl skutečné roz- 



187 



CISLO 13-11 



MÁJ 



ročník VI. 



paky. Pozvali jsem Angela ráno, aby se mnou 
sdílel znamenitou večeři štědrovečerní a vě- 
děl jsem dobře, že peněz nemá — — 

Angelo, nerozčiliv se, složil ruce na prsa 
jako Napoleon po prohrané bitvě, odplivl krátce 
na zem, pak rozhlédnuv se volně podal mi 
ruku, přál dobrého chutnání a mizel do širé 
noci. 

»Angelo,« zavolal jsem za ním — »eh goi 
(co pak)?* Došel jsem k němu a dal mu ba- 
líček cigaret, z nichž jednu jsme každý za- 
pálili. i>Dostanu-li zítra, « řekl jsem k němu, 
♦ telegraficky vám pošlu. Na shledanou ! Do- 
brou noci Díky!* 

Vykouřiv cigaretu, napil jsem se vody, za- 
balil se v těžký perský koberec, oblečen, obut, 
ulehl jsem do kouta a dlouho do noci snil. — 
Viděl jsem rodný statek v milé vlasti — jas- 
nou štědrovečerní noc — naši ohromnou jizbu 
s dvěma velkými dubovými stoly — vánoční 
stromeček plný svíček — ohromný pekáč sma- 
žených ryb, kapra na černo plovoucího v stu- 
dené omáčce mezi mandlemi a velikými hro- 
zinkami, pekáče se smaženými slejškami, po- 
litými hustou horkou smetanou, máslem, tlu- 
čeným cukrem a perníkem tlustě posypanými, 
ohromné vánočky se zažloutle svítivým tě- 
stem, plným hrozinek sultánek — au kamen 
na pekelci svítící veliký samovar, plný hor- 
kého čaje. 

Slyšel jsem ve snu maminku, tatínka, nás 
šest dětí, chasu, děvečky a sluhy pěti rozto- 
milé vánoční koledy, slouhu, troubícího k de- 
váté na dvoře snivou melodii . . . 

Viděl jsem u kamen naši nejmladší služku 
Marjánku, souchotinářku, s překrásnou tváří 
madonny — její krásné, nevinné oči s tmavými, 
dlouhými řasami, ovál obličeje tak čistý, kla- 
sický, ústka hebká, jako malinová — 

Viděl jsem sám sebe vycházeti na náš pro- 
stranný, neposkvrněným, právě napadlj^m sně- 
hem pokrytý dvůr — pohladit Krokusa, psa 
milého, podívati se tiše, tichounce do oken 
babiččina výměnku a pak do výšin jasného 
nebe, kde v tůni hlubokého modra zářily ta- 
jemné hvězdy, plul snivý měsíc. 

A znovu v tom snění psal jsem — šestnácti- 
letý mladík — starou, na ten boží hod skom- 
ponovanou poesii, takto se končící: 

... a vše spí tiše — svět je krásný . . . 

měsiček píše obrys jasný 

na pole dvoru — 

vše něhou dýše. 

Svět je přec Icrásnv! 

O, Bože jasný — jak je krásný — 

Snil jsem . . . Peruť Morfea oděla chudobu 
mou bohatstvím snů — snil jsem šťasten až 
do bílého rána. 

Po několika dnech poslal jsem Angelovi 
dluh za stěhování a již jsem ho nespatřil. 



Až kdysi na plese milionáře amerického 
Rusela jsem ho opět potkal jako milostnika 
jakési bohaté anglické vdovy. 

Byl elegantní, krásný, a poznával mne s ra- 
dostí. 

»Jsem vaším dlužníkem,* pravil mi, když 
jsme osaměli v malém salonku. 

Marně jsem se rozpomínal. 

•Víte, tenkrát, když jste dal mým rodičům 
poslední groš — později jsem se od nich vše 
dověděl — « 

"Chyba lávky, milý Angelo! Předně jsem 
jim poslední groš nedal, neboť jsem se do- 
mníval, že mam ještě peníze, a za druhé jsem 
vám to byl dlužen. Peníze tedy po právu ná- 
ležely vám.^ 

»No, vždyť je dobře, však já se vám po- 
mstím — nebudeli možno jinak, přivedu vám 
jednoho dne moji Angličanku a vymalujete 
ji, ovšem, že za řádný plat.* 

»Tím lip, tím líp,< smál jsem se. 

Po té zase zmizel. Kde je? Co dělá? Kdož 
ví . . . Zásady poctivosti u něho plynuly spíše 
z pudu, nežli z přesvědčení, a Paříž jest tak 
veliká a bohatství tak svůdné « 

Ale ať je jakkoliv, i kdyby se z něho stal 
třeba lotr — v srdci, na dně samém zůstane 
mu vždy ona zlatá, neposkvrněná perla in- 
stinktu dobra, pro kterou jsem ho miloval. 

Tím byla historka u konce — jaksi kuse, 
ale jaká pomoc! skutečnost je skutečnost. 

Vzdor tomu slečně Rose se líbila. 'To byste 
měl dát vytisknout!* řekla. 

• Leda někam do sněhu,* zažertoval jsem, 
oblékaje kabát a poroučeje se. 

• Čertův Dědina,* poznamenával Petr, tiskna 
mi srdečně ruku na dobrou noc. 

• V něm je celá bibliothéka románů, jen ji 
otevřít a číst.* 

•Jen když ne rozřezat,* podotkl jsem 
s úsměvem a již jsem byl na ulici. 

• Dobrou noc!« 

• Dobrou noc!* 

Noc byla vlažná, právě napadal první sníh 
a kroky tlumené neslyšně tiskly šlápoty na 
bělostnou půdu vánočního koberce. 

Byl jsem všecek rozradostněn. Vždyť sníh 
tak zřídka vidíme v Paříži; jednou, dvakrát 
za zimu — a to ještě nám ho metaii hned 
zametou. 

Kráčel jsem klidně postranními ulicemi, 
abych si nadešel. •.A vida, tu jsou již hradby 
— a nikde ani človíčka. Co se lidé naklábosí, 
jak to tu je po půlnoci nebezpečné — .« 

S nebe padaly jemné vločky sněhu. 

Mimoděk piivt^el jsem oči, sklonil poněkud 
hlavu — a ulétal duchem nad lůžka drahých 
našich andílků, jimž zítra vystrojíme stro- 
meček, když tatínek dnes nemohl pozvání 
odepřít. To bude jásotu — tleskání ručin- 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 



kama — to bude hubiček mamince a tatín- 
kovi — kéž by je dědeček a babička jen na 
chvilinku molili tak uvidět — z dálky přes 
hory doly se přenést 

Jak asi oni dnešek oslavili — ? 

Ovšem že ve vzpomínkách na nás 

A teď již také chystají se as k odpočinku. 
Šourají sedničkou, odstrojí se, pokleknou na 
zemi u prostřeného stolu, pak lampa zhasne 

— a jdou spát — . 

Pozvednuv hlavu, ohlédl jsem se kolem, 
V srdci mně mocně zabušilo. 

Na vzdálenost as deseti kroků před sebou 
vidím silhouety dvou mužij, rozeznávám pla- 
caté čepice, obrysy celých postav všude obá- 
vaných apašů. Mimoděk shlédnu na právo, 
na levo, s každé strany na čtyři kroky jdou 
dva jiní. Chci se ohlédnouti, sáhnouti do 
kapsy po zbrani, ale již se kácím na zad, ji- 
nými dvěma, maje hrdlo zadrhnuté silným 
šátkem a la coup du Pere Fran90is. 

S každé strany uchopen čtyřmi ocelovými 
pažemi — ležím pověšený za hrdlo, z něhož 
nelze slůvka vyraziti, na zádech lotra, který 
konce šátku přes rameno železnými pazoury 
svírá. Cítím čtyři hbité ruce, prohledávající 
kapsy. 

Vše odbývá se bleskurychle bez jediného 
slova. 

K mé hrůze rozpomněl jsem se, že nevzal 
jsem peněz vůbec s sebou. Loučil jsem se 
v duchu s životem, věda, že po marném hle- 
dání několika ranami nožů budu na vždy 
umlčen. 

Tučná tobolka, dobrý humor apašů mohl 
mě zachránit. Takto jsem hotov. Jako šelmy 
udáví mne bez příčiny. Na odpor nebylo po- 
myšlení, byl jsem sevřen jako v kleštích, 
ztráceje dechu, pozbývaje zpola vědomí. 

>Osud«, pomyslil jsem a zavřev oči, vznesl 
jsem duši k Bohu v posledním zanícení za 
ochranu mých drahých, tak záhy opuštěných 
sirotečků. 

Chtěl jsem v zoufalství napnouti poslední 
síly a učinit pokus vyrvati se, ale hlavou 
prolétla mi myšlenka : Být tiše, nebof při 
prvním odporu několik nožů vnoří se ti v tělo 

— při tichosti — kdož ví — 

Vzduchem rozlehlo se táhlé, podivné hvízd- 
nutí, na něž jeden z osmi hned podobně od- 
pověděl. 

>Náčelnik,« šeptl a již slyšel jsem lehké 
kroky, cítil přibylého státi přede mnou. 

• Očesali ?« ptal se krátce. 

»Mimo hodinky ani zrna.« 

»Snad zimník by nám mohl půjčit,* pravil 
jiný. 

>Kladl odpor?* 

»Niko!iv, žádný!* 



»Pískneš-li, jsi synem smrti.* 

Zavrtěl jsem lehce hlavou. 

» Dobrá, pusťte ho « 

Stěží jsem se vzpřímil, svlékl zimník a po- 
dal jej mlčky nejblíže stojícímu. 

Teprve nyní jsem viděl, že náčelník mlu- 
vicí ke mně jest elegantně oděný muž, s ci- 
lindrem na hlavě a černým plnovousem. 

»Děkuj všem čertům, že odcházíš se zdra- 
vou kůží,* poznamenal ke mně náčelník, »a 
po druhé nezapomefí s sebou vzíti peníze, 
jinak by se ti mohlo vésti zle.* 

U ďasa, kde jsem hlas tento slyšel ? blesklo 
mi myslí, připadaloť mi, jako by ke mně 
mluvil známý. 

Vida se zachráněna, nabyl jsem chladné 
mysli a spíše ze zvědavosti než z vděčnosti 
pravil jsem náčelníkovi : 

»Pane, bez vás v této chvíli moje žena by 
byla vdovou s třemi malými, ubohými sirotky. 
Děkuji vám, nechť vám to nebesa odplatí!* 

Náčelník se při mých slovech viditelně za- 
razil. Položil mi ruku na rameno a ptal se, 
jak se jmenuji. 

• Dědina.* 

Muž opětně se zastaviv, pojednou mne 
uchopil za ruku, pravě vlídně, ale rozhodně : 
j-Jste mý'm hostem — prosím, následujte 
mne!* 

Nechápal jsem proč a jak, ale šel jsem. 
Věděl jsem, že s těmi pány není žádných od- 
kladů. 

Za čtvrt hodinky došli jsme kol hradeb 
jednopatrového opuštěného domu v zahradě. 
Z temné předsíně uvedl mne můj hostitel do 
neosvětlené jídelny. Vyšel ven, zacinkaly zla- 
ťáky a s tichým »na zejtra* zmizela celá 
banda v bílé noci. 

Vrátiv se, rozsvítil zmáčknutím knoflíku 
elektrický lustr, několik žárovek, jakož i jiným 
knoflíkem rozžal samozápalný plynový krb. 

V minutě přinesl poněkud rozespalý sluha 
výborné souper: ustřice, studeného bažanta, 
studené galantiny, sýr, zákusky, dvě láhve 
starého Bordeaux, láhev šampařiského a kra- 
bičku s doutníky. 

>Jezte, prosím, vysvětleni až po jídle,* pravil 
hostitel, vybíraje mi nejlepíí kousky, takže 
v krátce jsem byl nasycen a řádně zotaven. 

Při šampaňském a čaji usedl jsem do le- 
nošky, zapálil cigaretu a pokuřuje upřel jsem 
tázavě zraky na divného hostitele. 

»Odpusťte, že jsem Vás přinutil mne násle- 
dovat. K veliké mé radosti, však jsem vaším 
dlužníkem — a dnes jsem vám dluh svůj 
alespoň částečně splatil, neboť bez mého za- 
kročení, jako starý Pařížan víte — votre af- 
faire etat fait. (Váš život byl u konce.) 

Pokynul jsem hlavou, že chápu. 



189 



CISLO I3-H 



MÁJ 



ročník VI. 



v tom lehkým pohj-bem náčelník apašů 
sňal falešný, výtečně imitovaný a přizpůso- 
bený plnovous a přede mnou k velikému 
úžasu objevil se známý obličej mého býva- 
lého modelu Angela 

Radostně a zároveň vj^čitavě pohlížel jsem 
udiven na Ange'a. 

Angelo pokyna rukou na znamení abych 
mlčel pokračoval: 

>Můj drahý, moji lidé nejsou obyčejní apa- 
šové. Jsou to většinou synové velice distin 
guovaných rodin, jež spekulace nebo hra 
pi-ivedla na mizinu. 

Převlečení v apaše jest jen momen'ánní 
k vůli policii. Jindy jsou to hráči a gentle- 
mani nejvybranějšího světa, kteří jen v nej- 
větší nouzi se odhodlávají k nočn m poulič- 
ním přepadnutím, v kterých jsou ovšem mistři, 
jak jste sám se přesvědčil. V žádném případě 
nezabijí, nanejvýš omračují. Co se týče sily, 
jsme vesměs atleti, kterým těžko vzdorovat. 

Při těch slovech vzal stříbrný podnos s vý- 
zvou, abych jei ohnul, třeba i pomocí nohou. 
Podnos byl massivní, nebylo ani pomyšlení. 

Angelo však vzav jej, sevřel v železná prsty 
a v minutě stočil ve dva protilehlé kornouty. 

-Vzdor úspě:hům však způsob této výživy 
neodpovídá mé povaze a má býti jen pro 



středkem k dosažení žádoucího cíle — to 
jest, státi se bankéřem.* 

»Ach, tím léps,* vpadl jsem radostné. 

»Byl jsem vždy čestaý člověk,* pravil jako 
na omluvu dále — »a chci skon;iti čestně. 
Uvidíte !« 

S tím jsme se rozlouíili. 

Před měsícem pak, jako náhodou četl jsem 
v denních listech následující zprávu: 

Při vyjížďce do Bouloňského lesa srazil se 
automobil mladého italského bankéře J. An- 
gela tak nešťastně s parní tramvayí bliže Port 
Mayot, že bankéři prudkým nárazem zlomena 
páteř. Smrt následovala okamžitě. Topič vy- 
vázl lehkým poraněním.* 

Vypítrav snadně bankéřův byt, přišel jsem 
na pohřeb. 

Za rakví kráčeli dědici zesnulého, tři sirotci, 
jež Angelo podporoval a řádně vychoval. Nej- 
starší mladík byl operním pěvcem, z děvčat 
prvá se šťastně provdala, m'adší pa'< měla se 
státi učitelkou. 

Odcházeje tiskl jsem všem ruce, přeje 
v duchu Angelovi lehké odpočinutí. Neboť 
dle svého slibu přece jei — čestně skončil. 

Paříž 3. prosince 1907. 



R. J. KRONBAUER: 




Pan president 




artička byla z těch dětí, 
jimž se na vánoce dárky 
pouze ukazují. Zitle- 
skala ručkama a očka 
jí zasvítila radostí . . 
tatínek půjde s ní do 
města a povede k nej- 
krásnějším výkladním 
skříním. To je krásy 
na světě! To všechno 
je připraveno pro Ježíška . . . zacinkají rolničky, 
přijedou sáně, v nich zapraženi bílí jeleni, 
andělé, pomocníci Ježíškovi, naloží plný vůz 
a od stavení k stavení pojedou. 

Loni Ježíšek Martičku sklamal a zarmoutil. 
Rolničky nezacinkaly, bílí jeleni u jejich sta- 
vení nezastavili . . . Proč? Povězte takovému 
tvrdošíjnému tazateli, proč? Domek stojí 
o samotě, v polích za Strahovskou branou, 
lucerna na něm nesvítí, hospoda tam není. 



andělíčkové koukali do seznamu, číslo domu, 
celý domek přehlédli, sáně se jen jen kmitly . . 
a Martička měla prázdný stromeček, nedostala 
panenku, nedostala počítadlo, a chudinka 
ošizená, zapomenutá div že se neuplakala. 

S takovým capartem bývá někdy strašlivá 
potíž. Jjk to přijde, rozuTiUJe tvoreček, že se 
sáně zastavily u všech bohatých dětí ? .Ani 
jednomu z nich se nestalo, aby je andělíčkové 
v tom seznamu přehlédli. Ve škole si vypravovaly 
co všechno dostaly. Chudé děti poslouchaly 
jejich chlouby jako pohádky. Takové věci do- 
staly některé děti k Ježíšku, že Martička 
o nich jakživa ani vypravovat neslyšela, ne- 
řku- li, aby je viděla. Tatík lhal, všechno 
možné si vymýšlel, ale Martičku neupokojil, 
záhadu jí neobjasnil. 

Vrátila se z procházky městě n celičká vy- 
jevená. Nešlo jí na rozum, pro koho všechny ty 
věci jsou. Jistě je dostanou lidé k Ježíšku, andě- 



ročnIk VI. 



MAJ 



ČÍSLO n-n 



líčkové na sáně je naloží, a jeleni s nimi se 
rozjedou po světě, od staveni ke stavení . 

• Co pak — abych poslala Ježíškovi psaní..?,* 
napadlo Martičce. 

• Napiš, Martičko, napiš . . .,< souhlasila ba- 
bička, ke které mělo děvčátko v těchto věcech 
největší důvěru. 

• Číslo domu mu povím, aby zas, jako loni, 
nejeli kolem nás . . .« 

>Tak, tak, Martičko . . .* 

Plnou dušičku mělo děťátko těchto starostí. 
Požalovalo si babičce, že je tím tatíček také 
trochu vinen, že bílí jeleni se u nich ne- 
zastavili. Kdyby se byl před dům postavil, 
na Ježíška zakýval, na andělíčky zavolal, co 
krásnj'ch, nádherných věcí mohla míti pod 
vánočním stromečkem. 

•Jiní tatínkové si jistě Ježíška vyčíhali, aby 
ho nepropásli . . .,« nabírala do pláče Mar- 
tička. 

• Mlč, mlč, dítě drahé, « konejšíla stařenka . . 
•už se to nestane . . promluvím s tatínkem . . 
a uvidíš, že to letos docela jinak dopadne. 
Jen prosím tě neplač . . . tatínek je mrzut . . 
bolí ho hlava . . .« 

Bylo nějak dusno ve světnici . . . maminka 
chodila smutně po světnici a vzdychala, ta- 
tínek koukal smutnýma, zaraženýma očima 
do kouta. 

• Ježíši Kriste,* pokřižovala se žena . . »abys 
tak naposledy nebyl jmenován. Co myslíš . . 
mluv . . slyšeFs něco . . ?« 

Babička začala honem honem vypravovat 
vnoučátku nejkrásnější pohádku. Dívala se 
na Ukřižovaného, o zlaté princezně vypravovala, 
ale při tom se vroucně modlila. 

Jako socha seděl tu živitel rodiny, malý 
úředníček, červíček erárního tělesa, jenž Bůh 
ví, jak dlouho čekal na svou hvězdu, na vy- 
koupení z bídy, která stávala se nesnesitelnou. 

»Pro Boha živého, mluv přece . .« zatřásla 
jím žena . . »ty přede mnou něco tajíš . . .« 

Seděl tu jako pařez, nemluvil a díval se 
před sebe jako sebevrah. 

»Bože . . Bože . .,« naříkala žena . . •ma- 
minko, že jste mne tenkráte nenechali, když 
jsem se chtěla utopit. Statkáře jsem ne- 
chtěla . . a teď v takové bídě tonu.< 

Babička tak nahlas vypravovala pohádku, 
že až křiku se to podobalo. 

Martička poslouchala nesmírně roztržitě. 
Tušila, že se něco děje, že se odehrává u stolu 
cosi velkého, památného. Tatínek něco vy- 
pravoval, nad čím maminka rukama zalomila. 
Bůh ví, co to dnes spolu maminka s tatín- 
kem měli. O něco ho prosila, domlouvala mu, 
aby se podložil, a tatínek na to řekl ; 

>To si raději dám oprátku na krk . . .« 

Babička už nevěděla, co povídat, aby toho 
caparta upoutala. Rozpomínala se na nové 



události, o kterých nikdy ještě nemluvila a 
jimiž chtěla Martičku odvrátiti od věcí, jež 
daly se u stolu. Martička se toho večera do- 
věděla, že by se byla babička, když jí bylo 
asi dvanáct roků, utopila, že ji jednou po- 
padl rak, a že se leknutím div nezalkla, že 
šla jednou lesem, a že na silnici potkala 
splašeného koně — a několik kroků dále na 
zemi ve mdlobách se válela slečna ze 
zámku . . . 

•Udělala si něco . .?,< ptala se Martička, 
ale ne s tím pravým zájmem, jímž jindy sle- 
dovávala podobné příběhy. 

>To budou zase vánoce . . !« stýskala si 
hořce maminka . . -co pak my? . . . Ale jak 
k tomu přijde to ubohé dítě . . .« 

Žena erárního červíčka se rozplakala use- 
davě, lítostivě. 

Martička měla oči jako na stopkách. 

Potom tatínek něco řekl a maminku trochu 
upokojil. Martička zaslechla několikrát slovo, 
o němž nevěděla, co znamená. 

•Babičko . . co je to ten pan president ?« 

>Pan president?,* sbírala svoje vědomosti 
stařenka . . »to je velký, mocný, tuze mocný 
pán . .« 

•Viděla jste ho už někdy, babičko?* 

•Viděla, Martičko . jednou nám ho tatínek 
ukazoval . .« 

•Jak vypadá, babičko?. . .* 

• Nu . . jak vypadá? Jak může vypadat pan 
president, Martičko. Je vysoký, štíhlý, má na 
sobě uniformu se zlatem . .« 

»Je hezký, babičko? .« 

»To víš, děťátko . . mně se náramně líbil. 
Je to hezký, krásný pán, je vidět, že má duši 
a srdce . .* 

•Jak se to pozná, babičko . . ?« 

»Nu . . těžko říci, Martičko . . kytka se po- 
zná podle vůně, člověk zase po krásných 
vlastnostech.* 

Martička se odmlčela. 

• Babičko . . maminka prve povídala, že to 
záleží všechno na panu presidentovi . . ne- 
bude-li chtít . . budeme prý míti vánoce smut- 
nější, než loni . . .« 

•To víš, Martičko . . to víš . . pan presi- 
dent . .« 

• Nu . . a jak to přijde . . a proč nechce 
Ježíšek? . .« 

• Proč . .?,* usmála se babička . . »milá 
.Martičko, pan president je větší pán než 
Ježíšek . .« 

Martička nad touto bohaprázdnou řečí celá 
užasla. 

»To víš, Martičko, o všecko na světě se 
Ježíšek starat nemůže,* vykládala 'Stařenka, 
která byla ráda, že vnučka konečně pozorně, 
napjatě poslouchá . . . »tatínka někdo pro- 



číslo 



MÁJ 



KOCNÍK VI. 



následuje, a nespasi-li ho pan president, bude 
s ním zle . . .< 

•Ježíšek piece všechno vidí a slyší. « 

»Bodejť by neviděl a neslyšel ... ale po- 
moz si, když jsou na světě lidé zlí, jeden 
druhému nepieje a kde může, mu ublíží. 
Máme právě obavu, aby se něco zlého ne- 
přihodilo tatínkovi . . .« 

Martička přitulila se k babičce, jakoby jí 
v tu chvíli zima byla. Položila si hlavičku na 
klín a usnula . . . 

Babička přisedla si ke stolu a starostlivě 
se optala: 

>Tak, jak to stojí . . .? Budete jmenován 
nebo nebudete . . .?• 

Dcera mávla rukou, povstala a resignovane 
řekla : 

»0n nic neví ... to víte, že to špatně do- 
padne « 

Druhého dne psala Martička psaníčko Je- 
žíškovi. Babička u ni seděla, pletla punčochu 
a myslila na to, co se asi stane, bude-li ko- 
nečně lip v té domácnosti dceřině. Taková 
holka . . dcera řídícího učitele . . . celý kraj 
mluvil o její kráse ... a ona vezme si tako- 
vého budiž k ničemu . . . Kdo ji měl bránit, 
když utopením vyhrožovala . . . .« 

»Babičko, co mám napsat Ježíškovi ...?,« 
ptala se Martička. 

»I napiš mu, třebas, ať se postará o to, aby 
tatínek do vánoc byl povýšen ... že je s námi 
zle, a že by to byla křivda, kdyby tatínka od- 
strčili.* 

Martička psala, až se jí čelíčko zaperlilo 
krůpějemi potu. Skrabanina to byla hrozná . . . 
ale nešt . . . Ježíšek všechno na světě dovede 
a přečte i takovou mazaninu. Pak si vyšla babička 
s vnučkou na procházku. Babička všechno 
možné ukazovala. Piišli k veliké budově, 
před níž stál vrátný v bohaté livreji. Stařenka 
ukazuje na řadu osvětlených oken a povídá: 

>Martičko . . . tady bydlí tatínkův Je- 
žíšek . . .« 

• Babičko ... já mu pošlu to psaní. « 

>I pošli . . .,« usmála se babička . . . 

Martička přistoupila k vousáči a dala mu 
psaní. 

»Ať má drobeček radost, « pomyslila si 
babička . . . »on to beztoho zahodí.* 

Ale vousáč psaní nezahodil. Šel nahoru a 
psaní odevzdal. 

Druhého dne tu a tam ptali se v kan- 
celářích, má-li někdo z pánů dcerušku jménem 
Martička. Zeptali se zde, zeptali se tam . . . 
ale tatíka takového v úřednickém labyrintu 



nenašli. Nikomu ani ve snu nenapadlo, po- 
dívati se do katakomb, kde živořili erární 
červíčkové. Ti mají jen bídu . . . kde pak 
by vzali — děti? 



Opakuji, co jsem slyšel od starého pensisty, 
jenž se dušoval, že je svatá pravda, co po- 
vídá. Bylo velké jmenování . . . třicet — čty- 
řicet lidí postoupilo . . . Bylo toho celý houf. 
Šlo to všechno hravě, proti nikomu nebyly 
námitky .... 

Jenom jeden nešťastník měl býti vyloučen, 
jenom na jednoho měla dopadnouti guillo- 
tina .... 

Pánové sedí u zeleného stolu . . . ten v čele 
nějaké psaníčko má před sebou a čte prosbu 
Ježíškovi do nebe adresovanou. Skrabanina 
ukrutná ... ale přečíst se dala . . . 

»Nerad bych, aby někdo byl za- 
rmoucen,* zahovoří pán, jenž v čele 
seděl. . . 

A všichni byli jmenováni ... šlo to hravě, 
šli za sebou jako stádo oveček . . . 

Večer babička s vnučkou si povídají, ma- 
minka s tatínkem sedí vedle sebe, za ruce se 
drží, a vzpomínají dob, kdy jim hůře bylo, 
než dnes. 

»Tak povídejte, babičko, jak to bylo?,« 
doléhá Martička. 

»Jak to bylo?,« protahuje babička, aby si 
mohla něco vymysliti . . . » vousáč psaní 
vzal . . .« 

»A co s nim udělal?* 

»Hodil je do poštovní schránky.* 

*.\ co dál?« 

»Co dál? ... V noci ... od dvanácti do 
jedné vybírají psaníčka andělé — přišli Je- 
žíškovi iistonoši, psaní vybrali, donesli do 
nebe, a odevzdali Božímu Synovi.* 

*A co se stalo? . . .* 

»Co se stalo? . . . Ježíšek si zavolal pana 
presidenta . . .* 

Martička zatleskala ručičkama: 

»A řekl mu: »Pane presidente, já si přeju, 
abyste tatínka jmenoval ... a už to bylo . . .< 

»Nu . . . vidíš . . . nic lehčího nad to,* po- 
vídala babička. 

Za chvíli si přisedla k dceři a k zeťovi . . . 
Martička milounce. krásně spala. 

Vždyť se jí zdálo, že bílí jeleni zastavili 
před domem a všechno, co bylo na sáních, 
narovnali do pokoje 



19-2 



ročník VI. 



MAI 



CISLO 1 



JAROMÍR BORECKÝ 



Sníh. 



I. 



To bylo bledé děvče, pomněnek trpící zrak, 

a popelavou skrání dam divných plynul mu mrak, 

jak kdyby duchem stále do dálek mizelo jen 

a k ztracenému čemus tam někam snulo svůj sen, 

jak kdyby útlým tělem, jež nese choroby tíž 

v své nerozvité hrudi, na zemi nebylo již. 

Květ vytržený z půdy tak hyne pozvolna, schne, 

k těm, kdo by ujal se ho, stvol mroucí nadarmo 

pne, 
až poslední naň chvilka zákeřně vyřítí se — 
v kalichu ještě slza naposled zatřpytí se. 



II. 



Či byl to v jejím zraku již taký nebeský lesk? 
To po matičce drahé ji schvátil bolestný stesk. 
Rok bude tomu právě, co pod drn odešla spát. 
Matičko utrápená, neslyšíš dítě své lkát? 
neslyšíš jeho vzdechy? pláč, který srdce můž' 

rvát? . . . 
Ach, dosti měla žalu, by aspoň hrobu jí chlad 
dal klid a zapomnění. Smrt byla nejvyšší smír, 
jenž v nesouzvuky žití jí zazněl z andělských lyr. 
Let sotva tomu deset, v rodnou se vrátila ves, 
děťátko zachuchlané loket zlou cestou mdlý nes. 
Mráz tuhý tenkrát fičel. Rodiče zavřeli práh, 
pěst marně buší do vrat, ret děcka vysch už a 

zpráh. 
Půl zkřehlé našla tetka, z půlnoční v zpomínkách 

jde, 
poznává svoji Dorču, do teplé jizby ji zve, 
slibuje smířit staré. Však hrdost nedala již! 
Dál podlomeným žitím statně svůj ponese kříž ! 
Tak mozolnou ctně dlaní o život sváděla boj, 
pro dítě žádný nebyl dost velký starostí roj, 
pro její zlatovlásku, jež jemná byla jak květ, 
pod nepříznivé nebe jejž svál sem slunnější svět, 
tak dragantová, křehká, tak měkkých očí jak on, 
tak štíhle rostlých prstů, jež trudů neznají shon 
a pro rozkoš se zdají stvořeny býti a jas — — 
O, jak on jimi uměl hladit jí spuštěný vlas! — 
A něžné dítě rostlo, matčin je ovíval dech, 
by neměl k slabounkému přístupu nepohod žeh. 
A matka pracovala, dřela se ve tváře pot, 
jen aby děcku svému poskytnout mohla, co vhod. 
Ji sílila ta naděj : jich přijde vyhledat přec, 
dél nenechá jich strádat, přivine v oteckou plec, 
jen až to velké dílo, o kterém vždycky snil, 
se podaři mu vyvést. Neb nechtíc bráti mu sil, 
svůj rozdíl cítíc, nuznost, sama se rozhodla jít, 
než aby krněl, trpěl, radš zlomí štěstí i cit — • — 
Vsak on, on přijde, přijde, zná velkost oběti, zná, 
ač prostá jest jen dívka, jak ráda, ráda ho má. 



Ba přijde, přijde, přijde ! — A v těch svých blá- 
hových snech 
se jímá líčit děcku, jaká to radost a spěch 
a sláva bude, konec všech ponížení a běd, 
až přijde otec pro ně, tak dobrý, krásný . . . 



III. 

Jak květ, 
jenž příliš dlouho čekal na slunce úsměv a zář, 
se nerozvine, vadne, již vraštila se jí tvář, 
dlaň hrubla, naklonila se šíj a uvádal bok 
pod tíží lopot, s nimiž jí každý zápasit krok, 
ač netušila změny, neb v zápas nových vždy míz 
jí lily láska k děcku a víra v něho ... Až kdys 
bouř přihnala se. Hrozná. Blesk sjel a schnoucí 

sťal peň. 
Ji oklamalo všechno. I velká víra ta veň . . . 



IV. 



Co přilítla ta zpráva (blízkého statkáře dceř 
že k oltáři má vésti >náš slavný umělec Ř.<), 
již nevzpamatovala se Dorča z nejkrutší z ran. 
O štědrý den ji právě nesli do hřbitovních bran. 
U cizích zbylo dítě. Jak cizí, vlastní i jsou. 
L'mřelo s matkou mu všecko. Co v světě se sirotou ? 
Jak odervaná snítka je slabo s bídou se bít, 
a dobré slovo pro ně tu nemá nikdo ni cit. 
Je tílko jeho stonek, jenž chřadne, jak dych naň 

mráz. 
Jen do svých dum a žalů se tulí hloubej a záz. 
Nač ústrky jen snášet a ztráty, bolesti znát? . . . 
Než rok se s rokem sešel, musili v špitál ji dát. 



V horečce divné sny má, jen stále matku svou 

zří 
a mazlí se a laská, hovoří, žertuje s ní 
a pláče, zmozolenou jí líbá dlaň a zas líc, 
jež kryje smrtná bledost, jako když umírajíc 
naposled žehnala jí — ó, stále slyší ten hlas: 
»Až bude tobě nejhůř, já pro tě přijdu v ten 

čas!* 
A opět zří se s matkou, po známé pěšině jdou, 
za výdělkem jdou v město, za šera ještě a tmou, 
touž cestkou, v nemocnici po níž ji přivedli dnem, 
hle, z okna je ji vidět, zrovna se zatáčí sem, 
je posněžená celá, až v černý ztrácí se les. 
O, k němu jako hnízdo vlaštovek tulí se ves, 
a na té stráni nad ní divného pole je lán, 
lam dali matičku jí, řkouce: »Mír budiž jí přán!« 



14* 



193 



CISLO u-ii 



MÁJ 



ročník VI. 



Ó, co v to pole vseto vzácného semeni jest, 

z něhož jen roste hoře, strom, jenž se dotýká 

hvězd. 
V jizbě se šeří, venku jen bílá leskne se pláň, 
procitá děcko ze snů, oko mne vyhublá dlaň, 
samo se vidí v jizbě, vše bylo horečky klam, 
neni zde matky její, konec je laskání, hrám. 
Opatrovnice vyšla na chvíli ve druhou síň, 
kde stromeček se chystá. »Jen vesele, stromečku, 

kyň 
těm druhým dětem chorým, já krasší stromeček 

mám, 
mou zalévaný slzou, na hrobě matičky tam ; 
v svatvečer nesmím scházet, zas Kristus přijde 

dnes k nám, 
co řek by duši hříšné, že hrůbek nechávám sám?* 
A děvče šátek chytne, z nízkého okna jen skok, 
a po pěšině známé již drobný cupotá krok. 
Je dobře umrznuto, sníh skřípe, běží se lip, 
jen nožky mihají se, tam zahne u zjiněných lip, 
a nikdo již ji z města nemůže dojít ni zřít. 
Na keřích podle cesty jak lpěl by démantný 

třpyt — 

však co že cítí v tváři ? Začíná sněžiti znov. 
Jak drobných důtek šlehal by kůži uzlik i kov. 
Pápěrka sněžná snáší se krovem na ztichlou zem, 
Ježíšek na bílém koni to letos přijede sem, 
jen aby dřív, než přijde, byla již u hrobečku, 
co sobě pomyslil by o tobě, sirotečku ? 
Pytel se roztrh s pýřím, za vločkou hrne se vlok, 
a rozpálené děvče statečně přidává v krok. 
Sype se, sype s nebe, již ani nevidí stez, 
a pořád dále, dále se zdá být černavý les. 
Sníh houstne, lepí oči, že na krok nevidět proň, 
ubohý sirotečku, lip si své pomněnky cloň, 



ať nepohasne tady jich tichý, trpící svit — 

oj, přec tam v dálce záblesk jakýchsi světel se 

kmit ! . . . 
Snad na růvcích to svíčky kynou přes hřbitovní 

zeď? 
A choré děvče síly naposled napíná teď. 
Vždy hloubej slabé nohy se boří ve kyprý sníh, 
již cítí jen, že klesá... Nikoho, kdo by ji zdvih... 
Než najednou — co děje se na silnici? ó, zdar! 
to od černého lesa běloušů řítí se pár, 
vše na nich září zlatem, a hudba rolniček zní, 
jak kdyby otvíralo se nebe nejkrásnější. 
Jsou nádherné to saně, a kdo to, nebesa I v nich? 
To spanilá je paní, zakrytá ve závojích 
a v kožešinách drahých, z mušlínu jenom dvé 

hvězd, 
dvé dobrých září očí — »Bože, to matička jest! 
Leč koho s sebou veze? Je mladý, krásný tak 

muž, 
o jakém vyprávěla mi v slzách — ó, vše vím už, 
to tatíček je drahý, přec nezapomenul nás ; 
mám po něm štíhlé ruce a zlatem svítící vlas. 
Než jaké zní to zpěvy? .\ndělů zve mne snad 

hlas? 
Ne, matička mne volá: »Přišla jsem pro tebe 

v čas!« 



VI. 

Pár mladý ku rodičům na první vánoce jel, 
kraj věru divný pozdrav na uvítanou jich měl : 
nalezli zmrzlé dítě. Zavezli do prvé z chat, 
daleko statek ještě, a nelze se zdržovat. 
Však pomoci tu není, vždyť zhasla očí již zář. 
A pro nevěstu štěstí, že nebylo vidět mu v tvář. 




JOS. D. K0XR,4D: 



Zlaté prasátko. 



ic naplat, nynější mlá- 
dež jest velmi pokro- 
čilá, budiž jí proto 
všechna čest. Nemí- 
níme ovšem dětí tak 
od šestnácti do třicíti 
et, nýbrž onu drobnou 
omladinu, které nejvíce 
náleží budoucnost a 
jejíž pýchou někdy za 
Sté se stane Kalinův Vojtíšek 

Teď jsou Vojtíškovi ovšem teprve čtyn léta, 
přece však již ví, že místo svatého Mikuláše 
obchází hodné i nehodné dítky přestrojená 
děvečka Julča, čertů vůbec neuznává, a kdy- 




byste mu chtěli namluviti, že čápi a vrány 
jsou na světě k tomu, aby do rodm přmášeli 
miminka, podíval by se na vás tuze útrpně. 

Všechno, več věřili Vojtíškovi předkové, 
scvrklo se u jejich nadějného potomka na 
zlatá prasátka. Inu, proč pak ne, jsou-li sku- 
tečně zlaté r3'bičky, proč pak by nemohla býti 
také zlatá prasátka ! Ale i tu Vojtíšek zdědil 
nedůvěřivost Tomášovu a pochyboval, dokud 
by se o jsoucnosti zlatých prasátek na vlastní 
oči nepřesvědčil. 

Nám starým literátům nálada svatvečerní 
dává krásnou příležitost psáti dojemné vánoční 
povídky, kdežto Vojtíšek očekával štědrého 
večera jako badatel, chvějící se před usku- 



194 



ročník VI. 



Mi\J 



CISLO 11- 



tečněním světodějného výzkumu, jako astro- 
nom, počítající vteřiny do příchodu nové 
kvězdy, vůbec jako celý, dokonalý muž, kte- 
rému jest pravda nade všecko. 

Umínil si proto, že se bude postiti po celý 
štědrý den, aby záhadných zlatých prasátek 
nepropásl. Zrazovala ho sice v předsevzetí 
tom maminka a babička, ano, zejména ba- 
bička tvrdila, že možná uvidí zlatá prasátka 
i bez postu, ale děvečka Julča ho v tom utvr- 
zovala. Kdo prý na štědrý den od rána až 
do večeře jen něčeho lízne, zlatých prasátek 
dozajista neuvidí. 

Julča poodhalila Vojtíškovi závoj už s roz- 
manitých mystérií, proto hoch slovíim jejím 
také více důvěřoval, než babičce a matce. 
Nikoli, nejedl po celý štědrý den, postil se 
jako pnhádkový hrdina, kterého svádělo tisíc 
lákadel a kouzel. Všecek dům voněl vánoč- 
ními přípravami, kterým skutečně bylo možno 
odolati jenom s nesmírným sebezapřením. 

Zlaté, podařené vánočky sváděly, aby si 
z nich vyloupl aspoři několik opražených 
mandlí, jinde opět chutný kapr smál se na 
Vojtíška z lahody tuhnoucí huspeniny, v pozd- 
ním odpoledni pak svedl s jeho hladem krutý 
zápas líbezný jablkový závin, Vojtíškova krmě 
ne, oblíbenější, jejíž křehké okrajky bývaly jeho 
výhradní kořistí dříve, než přišla na stůl. 

Teď nic, Vojtíšek odhodlaně stiskl zuby, 
přivřel rozšafná očka a smáčkl nozdry, aby 
snad vůni nepodlehl. Z hladu točila se mu 
sice již hlava, přece však ji mužně vypial a 
pravicí si přitlačil kalhotky na onom místě, 
kde prázdný žaludek volal a upomínal velmi 
povážlivě. 

Dobře, že babička i maminka měly plné 
ruce práce a postu jeho si již nevšímaly, kdož 
ví, byl li by na konec vytrval, bylf už na 
onom krajíčku, kde by mu bylo cizí ponuk- 
nutí přišlo velmi vhod, aby se předsevzetí 
svému zpronevěřil. Ale babička právě se pi- 
plala nadíváním hlemýžďův a maminka, tváře 
majíc jako nejrozkvetlejší růže, obalovala kusy 
ryby, určené ke smažení. 

Dívaje se na její horlivé kuchtění, Vojtíšek 
si pomyslil, jak hezkou má maminku. Taková 
veliká byla, taková růžová a jiskrných očí a 
taková silná, že ho stále ještě zdvihala jako 
pírko, když ho ukládala do postýlky. Pyšnil 
se její společností, šel-li s ní po ulici. Mladí 
i staří páni se ohlíželi po ní, ale on se mračil 
na ně a žárlil, jakoby se obával, že mu s ní 
odkoukají trochu toho půvabu, který přisvo- 
joval jenom sobě. 

Tatínka již Vojtíšek neměl. Zemřel mu 
přede dvěma lety, a maminka tenkráte tuze 
a dlouho truchlila. Nosila jenom černé šaty, 
chodila na hřbitov a kdykoliv Vojtíška tiskla 



k vychládajícím prsům, vždycky se dívala do 
jclio zraků bolestně a slzela. 

Ale konečně i bolest její snad přebolela, 
možná, že sladká minulost s mužem zatlačena 
byla slibnou budoucností se synem. Maminka 
přestávala slzetl, růže na jejích tvářích opět 
miadě rozkvétaly, a když přivinula Vojtíška 
k ňadrům, hochovi se zdálo, že je tam již 
mnohem bouřlivěji a tepleji, a viděl, že rty, 
kicré ho náruživě líbaly, se usmívají a že se 
jí oči lesknou něčím krásným, v čem nebyl 
žádný smutek. 

Takové úvahy byly by snad dosti zajímavý, 
jenom kdyby nebylo toho dlouhého postu a 
velikého hladu. Není divu, že se tak ve Voj- 
tíškovi probouzela netrpělivost. Čím dále ča- 
stěji a naléhavěji hartusil na maminku, kdy 
již se ukáží ta očekávaná zlatá prasátka a kdy 
pak bude večeře. 

!>Už to bude brzo, Vojtíšku,* konejšila ho 
maminka. 

>A za jak dlouho ?« chtěl věděti neodbytný 
syn. 

>Jen co kočka vejce snese. « 

Vojtíšek se zadumal, ale ne na dlouho. 
Vzchopil se a šel se podívat do výklenku pod 
kamny, kde se vyhříval macek. Nadzvedal ho 
pátraje, je-lí tam už to vajíčko. 

^Jen se hezky podívej !« vybízela ho ma- 
minka. 

• Není tam ještě nic,« oddychl si Vojtíšek a 
vstával mrzutě. 

Za to Julča rychle přešlapovala s nohy na 
nohu, držela si život a smála se jako řeh- 
tačka. 

»0n je hloupý, Vojtíšku,* kuckala se, 
»vejce snášejí jenom kočky a my máme ko- 
coura.* 

Vojtíšek se podíval se služky na maminku, 
potom na babičku a když viděl u všech ve- 
selý smích, málem byl by se dal do pláče. 
Ale přemohl se, nepropadl té slabosti, za to 
spravedlivý hněv v něm zabouřil. 

Vrátil se skokem k výklenku, popadl macka 
za ocas a nedbaje jeho sykotu a řvaní, ne- 
milosrdně ho vyhodil do studené chodby. Byl 
by to v té potupné chvíli udělal i kočce, 
neboť smích babiččin, matčin i Julčin ho po- 
učil, že jest opět chudší o jednu krásnou il- 
lusi. 

Ne snad, že by toho litoval. Bůh uchovej, 
vážil si světla, které se mu právě rozbřesklo, 
ale to jej hnětlo, že se mu tak vysmívaly. 
A aby ukázal, že nestojí o jejich žerty, odešel 
za kocourem. Napadl ho ještě skrčeného za 
dveřmi i rozehnal se po něm a hnal ho se 
schodů, div macík nevlítl do obličeje přichá 
zejícímu panu architektu Kletusovi. 

Pan Kletus byl soused, zůstával naproti 
nim, zrovna přes chodbu. Vojtíšek ho s po- 



195 



CISLO 13 



MÁJ 



ročník VI. 



čátku nenáviděl, později ho prostě ignoroval, 
neboť bj'l z těch pevných povah, které snadno 
nezapomínají. Ta chladnost k panu souředovi 
vznikla již v létě, když pan Kletus sem, do 
domu babiččina se přistěhoval. Již asi druhý 
den vpletl se mu V^ojtíšek v průjezde mezi 
nohy a panu architektovi bylo příliš odvážně 
balancovati na levém chodidle, aby kloučka 
nepřišlápl nebo aby sám neupadl. 

»Cí je to spratek ?« zeptal se domovnice, 
která se právě k tomu nachomýtla. 

»To je vnouček naší paní domácí — « 

>Aaa — to je hezký klouček — a mně se 
zdá, ta fešná mladá dáma že je jeho ma- 
minka ?« 

Důvěrně kývajíc, domovnice přisvědčovala 
a pan architekt byl hned k Vojtíškovi jako 
milius. 

•Pojď sem. Sokole — jak pak ti říkají?* 
pokoušel se s ním navázati přátelství. 

Avšak Vojtíšek ho změřil opovržlivým po- 
hledem a neodpověděl. Co si v té chvíli 
myslil, vyřkl zamračenýma očima a pak zvolna 
a hrdě odcházel domů, aby pověděl mamince, 
jaký ten nový nájemník naproti nim je ne- 
zdvořák a že ho nazval spratkem. 

Od té doby žádná krásná slova páně ar- 
chitektova odporu jeho nevyvrátila. Ať pan 
Kletus na udobřeni Vojtíškovo podnikal co 
podnikal, hoch zůstával mu nepřístupný a 
hrdý a třebas již na něho nehleděl tak příliš 
nevlídně, ba nepřátelsky, jako v prvých dnech, 
přece si ho nenaklonil. 

Krátce, Vojtíšek pana architekta Kletusa 
ignoroval. Nevšiml si ho ani tehdy, šel-li pan 
architekt se svým nádherným Bernardinem, 
s nímž hoch za nepřítomnosti pánovy ne- 
smírně rád si pohrál, neboť takový krásný 
veliký pes byl odjakživa nejčastějším snem 
Vojtíškovým. Míti Bernardina znamenalo u něho 
býti již jako dospělým a nebáti se na světě 
nikoho, ani nejvýbojnějšího kluka. Podíval by 
se, aby pak, kdyby měl Bernardina, někdo 
ho mohl nazvati pratkem ! 

Vyplašený kocour byl by tedy málem skočil 
do očí panu Kletusovi, ale ten se proto ne- 
pohoršil. Naopak, pan architekt byl toho dne 
v míře předobré, kocoura nazval macíkem a 
Vojtíška chopil do náručí a pošimral ho po 
obličeji svojí rusou bradou. Nedbaje hošíkova 
odporu, zatočil se s ním třikráte po chodbě 
a zeptal se ho, čeho by si tak přál, aby mu 
přinesl Ježíšek. 

Ve Vojtíškovi se probouzela někdejší neli- 
bost. Co on se ho má co ptát ten neohra- 
baný architekt? Byl by si ovšem horoucně 
přál Bernardina, ale té tužby žádostivé za nic 
nevysloví. 

»Já se Ježíška o nic neprosím,* odsekl, 
»já budu vidět zlatá prasátka.* 



»Aaa — - podivil se pan soused, »a jest-li 
pak jsi se, Vojtíšku, postil ?« 

» Postil.* 

»Celý den?< 

»To víte, že celý.* 

»A nemáš hlad?« 

»Nemám!« vykřikl hošík a honem se panu 
Kletusovi vyškubl a utíkal domů, aby utrpení 
svého neprozradil. 

Již se smrákalo, v kuchyni měla maminka 
s babičkou nejvíce práce, neboť slavná ho- 
dina večeře nadcházela. Ve veliké jídelně byl 
již stůl čistě prostřený a stranou stál ustro- 
jený stromek, plný pestiých svíčiček, plný 
pozlátka a sladkých pamlskův. Ale to všechno, 
kromě prostřeného stolu, Vojtíška tak nezne- 
pokojovalo jako myšlenka, kdy již přec uvidí 
ta zlatá prasátka. 

S tou otázkou vběhl také mamince do 
cesty, právě když se zabývala u plotny roz- 
páleným omastkem. Až vykřikla uleknutím, 
myslíc, že mu trochu vřelého másla střiklo 
do očí. 

Ale Vojtíšek nedal pokoje, trpělivosti jeho 
docházela krůpěj poslední. Aby ho ještě na 
chvilku ukonejšila, maminka ho zavedla do 
jídelny, uložila mu, aby tam tiše vyčkával 
příchodu zlatých prasátek, která se dostaví již 
co nevidět a do té chvíle aby se kochal po- 
hledem na krásy stromečku. 

Mnoho arci na stromečku již neviděl, po- 
něvadž valinou se smrákalo. Ostatně věděl 
dopodrobna, co na něm je, Vojtíšek nebyl 
z těch, kteří se dávají uchlácholiti sliby až do 
oné poslední hodiny, kdy se zapalují svíčičky, 
naopak, byl součinným s úpravou jeho právě 
tak, jako babička a maminka. 

V jídelně bylo ticho a temno, jenom sku- 
linou dvířek u kamen padalo do šera několik 
úzkých zlatých paprskův. Jehličí na stromečku 
a zavěšené cukrovinky svěže voněly, z kamen 
linulo příjemné teplo, chvíle k zjevením ne- 
mohla býti příhodnější, ať již ta zjevení by 
byli duchové nebo prasátka. 

Vojtíšek v očekávání blízkých věcí ztišil se 
jako pěna a usedl do koutka pokoje na nízkou 
stoličku. Před ním na majolikovém stojanu 
stála rozložitá palma, dar to paní radové ma- 
mince, když se před pěti lety vdávala. Nepo- 
zorován Vojtíšek dobře mohl odtamtud vět- 
vemi tropické rostliny obhlédati pokoj a vi- 
děti zlatá prasátka, která na sebe dávala 
hodně dlouho čekati. 

Konečně. Bylo již značně tma, když dvéře 
z chodby do jídelny vedoucí tichounce se 
otvíraly. Něco vsunulo se do pokoje, obraz- 
nost Vojtíškova, vznícená nedočkavostí a dlou- 
hým postem, zimničně již pracovala. 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



CISLO i:i-il 



Není pochyby, že jsou to zlatá prasátka, 
pomyslil si Vojtíšek. Tiše to cupalo po ko- 
berci, přiblížilo se to k stromečku, a teď 
v paprsku ohně, vycházejícím z kamen, hošík 
uzřel pod stromečkem něco jako čtyři růžově 
zlaté nožičky. Střízlivý smrtelník v jiném 
okamžiku a za jiných okolnosti byl by v tom 
snad viděl pouze čtyři prsty mužské ruky, 
ozdobené zlatým prstenem, ale nedivme se 
Vojtíškovi v té minutě hladu a očekávání. 

Zdálo se, že ty čtyři nožičky podstrčily pod 
stromeček dva nebo tii balíčky a pak se od- 
kradly někam ke kamnům, kde bylo tepleji. 
Vojtíšek napínal v tu stranu vyjevené oči a 
skutečně viděl míhati a třpytiti se tam dvě, 
tří, někdy dokonce i čtyři zlatá prasátka. 
Marně by ho byl někdo v té vážné chvílí pře- 
svědčoval, že se to tam v šeru páté štědro- 
večerní hodiny míhá něčí zlatý i^etizek, něčí 
zlatý prsten a něčí zlatý skřipec na teničkém 
zlatém řetízku. 

Chodbou ozval se dupot a prozpěvujíc si, 
maminka vstoupila do jídelny. A nyní Voj- 
tíšek byl svědkem hrozné, neslýchané věci. 
Vidina u kamen živě sebou hnula a pak jed- 
ním skokem vrhla se k mamince. 

Paní Kalinová jen zasykla a z úst jejích 
vydral se úzkostlivý vzdech : 

>Vždyť mne uškrtíte — dost, už dost, je tu 
Vojtíšek!* 

Vojtíška zachvátilo zděšení. 

• Necháte jí!« vykřikl pronikavě, jako střela 
proběhl pokojem a rovnou do kuchyně. i>Ba- 



hičko, babičko,* volal tam zoufale, » pojďte 
lionem, poběžte, prasátko škrtí maminku!* 

Babička se ulekla, až jí vypadlo struhadlo 
7. rukou. Děs hošíkův poděsil také jejích še- 
desát let, že jí až obcházely mrákoty. 

Teprve zuřivý smích Julčin ji trochu vzpa- 
matoval. Snad přece nebude tak zle, sic by 
se ta holka tolik nesmála. Honem popadla 
lampu a spěchala do pokoje, kde byl páchán 
ten zločin, a Vojtíšek srdnaté se vydal za ní. 

Zlatá prasátka byla již pryč a pan architekt 
Kletus tam utěšoval pobouřenou maminku. 
Vojtíšek ještě mžikem zahlédl, jak ji něžně 
hladí po tváři ajak jí došeptává sladké slovíčko. 

To ho s panem sousedem zase sblížilo. 
Byli sice minutu v rozpacích, jak pan archi- 
tekt, tak i babička a man'.inka, ale skončilo 
se to nejveselejší náladou a pozváním, aby pan 
soused již neodcházel, večeře prý jest hotova. 

Potom, když hlad Vojtíškův byl ukojen, 
pan architekt Kletus uzavřel s hochem rukou 
dáním smlouvu. Vojtíšek slíbil, že pan ar- 
chitekt si smí vzít maminku a za tu ochotu 
pan soused mu nabídl svého Bernardina. 
V ten slavný štědrý den nebylo nad archi- 
tekta a nad Vojtíška šťastnějších lidí pod ji- 
skřivými hvězdami. 

»A o těch zlatých prasátkách už mlč,'- Voj- 
tíšku,* napomínala maminka, když hošík usta- 
vičně o nich začínal. Bylať při tom pokaždé 
před babičkou v nesnázích nejen ona, nýbrž 
i to zlaté prasátko, které se po celý večer 
blaženě usmívalo. 



Šaty pro panenku. 

Povídka ze života dvou malých dětí. 



erta sama u sebe uva- 
žovala, že panna patří 
jí. Rosa rovněž ve s/é 
malé hlavičce byla pře- 
svědčena, že loutka je 
její, úplně její. 

Panna byla těmto 
malým ubohým dětem 
vším. Co jim záleželo 
— ' na tom, že jejich oblek 
byl roztrhán a jejích maličké střevíčky že jsou 
bez podešvů, dokud jejich panna byla dobře 
oblečena ? 

Ač maličké, přece věděly, že jejich matka 
stará se o ně, jak může. Než, ubohá matička 
nemůže opravdu počítati pannu do rodiny. 

Mohla tedy panna spoléhati jen na ně dvě. 
A panna potřebovala dostati nový oblek k Vá- 




nocům. Ale kde pro ni onen oblek vezmou, 
neměla ani Berta ani Rosa nejmenší po- 
tuchy. 

»Panna nastydne,* pravila Berta smutně. 

»Chudák panenka," zašeptala malá sestra. 
»Je tak studená.' 

»Ona musí dostat k Vánocům teplý oblek,* 
poznamenala Berta, když šly spolu podél domů 
v Šedesáté čtvrté ulici New-Yorkské. 

V tom děvčátka cosi zahlédla a jako bez 
dechu stanula. 

• Podívej se,* volala Berta. »0h, podívej se! 
Šatečky pro panenku.* 

»Ale ony nejsou naše, nesmíme se jich 
ani dotknouti,* pravila Rosa, hledíc toužebně 
na šňůru, na které, vlajíce ve větru, obleky 
a čepečky pro loutky visely. 



CISLO 13-n 



MÁJ 



ročník VI. 



»Vždy( to není pro nás, hloupá, « pravila 
Berta hlasem plným naprostého přesvědčení, 
»je to pro pannu a není to tedy krádež." 

Ukonejšivši tak své svědomí, Berta přelezla 
přes zábradlí a vrátila se vítězně s malými 
šaty, po nichž tolik toužily. 

Na to obě malá děvčátka utíkala tak rychle, 
jak to jich malé nožky a těžká loutka dovo- 
lovaly. 

Než kdosi je viděl — • a ten kdosi byl stráž- 
ník. — 

Jistého dne dvě malinká děvčátka stála před 
soudním dvorem pro děti v Novém Yorku. 
Ukradené šatečky pro loutku se šňůry před 
obchodem byly proti nim těžkou obžalobou. 

»Co jest toto, děvčátka?* vyslýchal je magi- 
strátní úředník, ukazuje ukradené šatečky. 

• Pane soudce, < pravila Berta, >znáte Je- 
žíška?* 

»Ano, dojista,« odpověděl soudce s úsmě- 
vem. »co má býti s Ježíškem?* 

Rosa zatékala pohledem ke stropu a ozvala se : 

• My máme velkou pannu, pane soudce, 
opravdovou, hezkou pannu a ona tuze potře- 
bovala šaty k Vánocům.* 



»Pane soudce,* rozplakala se v tom Berta 
usedavě, »nemohly jsme nechat panenku 
mrznouti. .\no, vzaly jsme šatečky se šňůry 
před obchodem a chtěly jsme jí je dáti a říci, 
že je přinesl Ježíšek pro ni. Nevidíte, pane 
soudce, že jsme neučinily nic zlého ?« 

Dobrá, proti takové výmluvné obraně žádný 
soudce na světě nic nesvede. Tak se také 
dalo magistrátnímu radovi a když mu přislí- 
bily, že nikdy více krásti nebudou, propu- 
stil je. 

Než přes to loutka neztratila šatečky, ne- 
musila mrznouti. Dva dny na to přišel poštou 
velký balík označený adresou; »pro Bertu a 
Rosu od Ježíška*. Když byl balík otevřen, na- 
lezly rozradostnělé malé děti hezounké ša- 
tečky pro loutku a každé jeden oblek a jedny 
botkj' pro sebe. 

A tato malá děvčátka jsou ve svých srdcích 
pevně přesvědčena, že Ježíšek byl přestrojen 
za magistrátního radu, před kterým stály 
v Children s Courtu v Novém Yorku. 

z angl. A. PUšingrová. 



Bukač. 




dnešní mládeži slovo na- 
depsané vyvolati může 
jedině představu noha- 
tého ptáka z čeledi vo- 
lavek — bohužel, 
zřídka asi v podobě, 
an z rákosí vystrkuje 
svou hlavu, na níž 
chocholka hebkého peří 
sedí jako rytířský by- 
retek, da se do majestátně vznešené pro- 
cházky po louce a, tučně maje posnídáno 
půl kopy kapřího plůdku z obecního rybníku, 
jako k desertu klapajícím zobanem lapá z trávy 
ulekaně vyskakující drobné koníčky — — — 
Kdež by děti z měst přiMy k takovému mi- 
lému obrázku z přírody! — — Naše děti 
znají bukáče nepochybně pouze vycpaného a 
silně již vypelichaného ze školního kabinetu. 
Ale o bukáče ptáka se zde nejedná; jedná 
se o bukáče, jinak též bukala, slavný kdysi 
hudební nástroj, téměř zapomenutý. 

U nás doma o vánocích nebylo nouze 
o návštěvy pro koledu. Měli jsme velkou za- 
hradu a maminka z ovoce, jehož bylo hoj- 
nost uloženo na zimu ve sklepě na slámě, 
přinášela na vánoční svátky několik ošatek 
též k rozdáni. 



Vybírala ze zásob jablek a hrušek ty menší, 
špatnější, zakrnělé a znetvořené trochu, ne- 
hodící se na stůl, ale na to ti, pro něž určeno, 
příliš nedbali — ovšak oni to kluci vy- 
koušou*, říkala maminka. 

Také se nemýlila. Kluci si z takové malič- 
kosti pranic nedělali a jen když bylo nějaké 
to jablíčko. Potrhat se mohli o ně a nelze 
popříti, že naše hodná, jemnocitná maminka 
svým nápadem na racionelní zužitkování 
ovocné úrody velíce podporovala místní že- 
brotu. O vánocích aspoň , kde jaké dítě 
v městě chodilo na lékárnu zazpívati ko- 
ledu. 

Přicházely nejenom děti, jež nechávaly dře- 
věnky dole pod schody a v punčochách zá- 
platovanj^ch vystupovaly uctivě nahoru, ale 
i dětí řádně obuté a pěkně ošacené nesty- 
děly se postaviti se za dvéře a spustit tu, 
jakoby odříkávaly žalmy Páně ; 

>Koleda, koleda míšku, 
dejte nám po jablíčku <> 

Maminka v tmavěmodrém krátkém kožíšku, 
jehož teplo si, vždy tolik zimomřivá, tak ve- 
lice libovala, vyšla ze dveří a jako sv. Alž 
beta nadělovala své křesťanské dary do na- 
stavených dlaní. 



108 



ročník VI. 



MÁI 



číslo 'Ml 



»Ty už jsi tu, se mně zdá, jednou byl, - 
pronesla v mírné domluvě svým měkkým 
hlasem — »jednou jsi už dostal, chlapečku! . . .< 

Chlapeček ovšem zalhal, tvářil se udive- 
ným a skoro uraženým, že se něco takového 
může o něm myslet, ač měl při tom strach, 
jest-li ho milostpaní snad opravdu nepoznala 
a neřekne zítra jeho mamince až půjde okolo 
nich do zahrady, že její syn byl na žebru. 

Inu, to by byl výprask ! — Když ale jsou 
jablíčka přece jen tuze dobrá a lákavá k ne- 
pravosti . . . 

Chodilo se po druhé a po třetí s koledou 
na lékárnu, dětské processí sem putovalo od 
rána do večera, jako řetěz, který se netrhl. 

Zvláštního uvítání však dostávalo se Ma- 
tyáši Kostohryzovi. 

Přišel už na týden před vánocemi. 

Dostavil se v pravé poledne, když jsme 
obědvali, jako u večeře Páně nás sedávalo za 
dubovým, po obou stranách vytaženým stolem. 
„Nesem vám noviny — 
poslouchejte* 

ozval se z venku do pokoje mumlavý hlas 
lidský, provázený bručivými, táhlými jaký- 
misi zvuky 

>Z betlémské krajiny — ■ 
pozor dejte« — — 
Praštilo se hned lžícemi. 
»Je tu Matýsek s bukačem!« — — 
Vyběhli jsme, vyřítili se všichni na chodbu, 
bratři, sestry. 

Matýsek stál rozkročmo, ohromný hrnec 
mezi nohama, potažený měchýřem, z jehož 
prostředku táhlo se předánko dlouhých koň- 
ských žíní, po nichž od jednoho konce k dru- 
hému umělec oběma rukama sjížděl, vyluzuje 
tím čarovné hudební tóny. Aby třením za 
sucha ruce nepálily měl vedle na zemi stát hrne- 
ček s vodou, do níž je čas od času namáčel. 
»Slyšte je pilně 

a neomylně« 

Maminka neopomenula nikdy vyjít z po- 
koje, aby poslechla si též s námi dětmi bu- 
kače a obveselila svou duši vždy spíše k smutku 
náchylnou, a také i otce přilákal skvostný 
koncert, jemuž se srdečně dovedl rozesmáti. 
"Koleda, koleda, Štěpánem — odvděčoval 
se potěšený hudebník za účast, jíž se mu do- 
stalo — a potom přišlo, do třetice jako třetí 
číslo koncertu následovalo : 

»Andělé nebeští sestoupili, 
Andělé, boží tvorové. 
Andělů, svatí kůrové« — — 



iJalší text mně už, k zármutku mému, z pa- 
měti vypadl a také hudební jeho skladba, v níž 
jsme, děti, viděly jakousi paganinskou čerto- 
\inu hry na bukač, v níž, jak se nám zdálo, 
náš virtuos rozestřel plné plachty své zázračné 
techniky. 

Královský honorář dostal vždy Matýsek, 
nejméně tři krejcary a plné kapsy jablek, těch 
\ybranějších. 

Nejen však tento úspěch hmotný, ale jistě 
daleko více skvělý úspěch morální, jakého 
u nás vždy hrou svou docílil, přiměl asi na- 
šeho virtuosa, že přicházel pak každý den, 
vždy o polednách, až do nového roku. 

Na ten den a o Vánocích na Boží Hod a 
Prostřední svátek zaokrouhlil se obvyklý ho- 
norář na celý šestáček a k jablkům přidány 
ořechy a hodně zakrojený kus vánočky. — 

Pak dětství naše zapadlo a s obzoru zmi- 
zelo nám hojně i jiných věcí, nežli jen Matýsek 
s bukačem . . . 

.\le jednou jsem Matýska ještě viděl. Po 
letech náhodou jsem se s ním setkal. 

Jel jsem ve Vídni v tramwayi kamsi do 
předměstí. 

Vůz se znenáhla prázdnil, až se docela vy- 
prázdnil a zůstal jsem jediný pasažér. Vyšel 
jsem mezi jízdou k poslední stanici tramwayové 
na zadní plošinu, kde stál konduktér. 

Oslovil mne mým jménem po česku a — 
x-jmenuji se Kostohryz,< doložil. 

• Matýsek ?« — byl jsem hned doma. 
>Ano, Matyáš Kostohryz.« . . 

»Jak se ti daří, brachu?* vsunul jsem dotaz 
přirozený po dlouhém nevidění někoho. 

»Ach, nevalně,* postěžoval si — »mám šest 
dětí, zle se mi vedlo, bídy jsem zakusil, mamo 
povídat; teď jsem poněkud se uchytil při tom- 
hletom,« obhlédl s jakousi vděčností vůz 
elektrické tramwaye. 

»A což?« — položil jsem nyní otázku, za- 
padnuv do vzpomínek z mladých let — »Na 
bukače už nehraješ?* . . 

Dal se do smíchu, ale vzdychl při tom, jako 
by byl upomenut na starou lásku. 

• Umění pověsil jsem na hřebík,* řekl s hu- 
morem. 

Jako by uťal, přestal se mnou mluviti. Do 
vozu začali vstupovati lidé a pochopil jsem 
hned, že se boji, aby ho někdo neslyšel česky 
hovořit a nepřipravil ho o chleba. 

Odcházeje tedy, pokynul jsem mu jen němě 
rukou. 

Ale dlouho díval jsem se za tramwayovým 
vozem, v němž odjížděl zpět k Vídni. — ites 




CISLO 



MAJ 



ROČNÍK VI. 



Historie o démantovém náhrdelníku. 



S illustracemi dle soudobých originálů. 



edna z nejnapínavějších 
příhod historie. Úvod 
k velké revoluci fran- 
couzské. Alespoň mno- 
ho čelných dějepisců 
shoduje se, že tato 
dobrodružná příhoda 
ublížila nesmírně váž- 
nosti dvora francouz- 
ského a zejména ne- 
šťastné královny Marie Antoinnety. 

V srpnu 1785 byl k všeobecnému úžasu 
Paříže kardinál Rohan vsazen náhle do děsného 




vězení pověstné bastilly. Zatykači list, pověstný 
ílettre de cacheť, jichž po dobytí bastilly celý 
stoh byl odvezen do radnice, byl tedy doru- 
čen i jemu. 

Záhy se še- 
ptalo, proč. 

Dvorní kle- 
notník Boh- 
mer a jeho ob- 
chodní společ- 
ník Bassange 
byli totiž ozná- 
mili králi Lud- 





K.\RD!NÁL ROHAN. 



: KRÁL, KRÁLOVNA A DAUPHIN. 

víku XVI., že byli hraběnkou 
de la Motte a kardinálem Roha- 
nem dožádáni, aby koupili pro 
královnu drahocenný náhrdelník, 
a že nyní po nekonečných prů- 
tazích, při nichž se placení stále 
jen slibovalo, vychází najevo, že 
náhrdelník vůbec do rukou pyšné 
panovnice se nedostal. 

Kardinál Rohan byl ctitelem 
hraběnky de la Motte, ctitelem 
od manžela jejího blahosklonně 
trpěným. Tato dobrodružná dáma 
namluvila elegantnímu kardinálu, 
že se těší vzácné přízni krá- 
lovny, u níž byl Rohan v úplné 
nemilosti. 

Od hraběnky dověděl se kar- 
dinál, že královně nesmírně se 
zalíbil drahocenný náhrdelník, 
který jí jmenovaní klenotnici byli 
nabídli, ale že ke koupi nedošlo 
pro nesnáze královských ^J po- 
kladen. 

Hraběnka vylíčila Rohanovi, že 
by získal zvláštní přízně králov- 
niny, kdyby jí dopomohl k ná- 
hrdelníku, předstírajíc, že ku koupi 
jeho jen pro odpor králův ne- 
došlo. Ráda prý choť Ludvíka 
XVI. klenot zaplatí — ovšem ve 
lhůtách — bude-li jí dodán jen 
bez vědomí krále. 



ročník VI. 



MÁJ 



ClSLO i;;-ii 



Rohan promluvil s klenotníky, náhrdelník 
přijal a sám královně — tak se alespoň 
domníval — odevzdal. Ale od té chvíle na- 
stala mu pravá muka. 

Když vytáčky hraběnčiny a prosby kar- 
dinálo\y pozbyly u klenotníků vši váhy, 
a tito oznámili pak vše králi, vyšlo na jevo, 
že královna o klenotu ničeho neví. Za to 
zjistila policie, že z drahého šperku byly dé- 
manty dávno již vyloupeny a manželem 
hraběnčiným v Londýně — prodány. 

Král, rozezlený nejvyšší měrou, zakročil 
velice energicky. Zjistiv výslechem Rohana 
v přítomnosti královny, že tato o všem tom, 
co se udalo, nejmenšího vědomí neměla, 
dal kardinála vrhnouti do bastilly. V tomto 
strašlivém žalái^i nalezla též útulku brzy 
na to i podnikavá hraběnka. 

Klenotník Bohmer byl dlouho střádal 
nejskvostnější démanty, aby z nich sestro- 
jil nádherný vínek. Cena jeho páčila se na 
1,600.0C0 franků. Tato obrovská suma 
zarazila však u dvora, kam byl skvost kle- 
notníkem nabídnut. V tehdejší době vše- 
obecné tísně prohlásila ; královna, že má 
šperků dost, a ty že nosívá sotva čtyři- 
kráte do roka. Řekla, že by se styděla 
ozdobiti se skvostem tak drahým. 

Když byl Bohmer na to marně dé- 
manty nabídl jiným dvorům, přišel opět 
do \'ersaillu se žádostí, aby král jeho po- 
klad přece jenom koupil. Ludvík již již 
isouhlasil, ale Marie Antoinetta rozhodně 

tentokráte náhrdelník odmítla. 





PANI z CAMP.^NU. 



HRABĚNKA DE LA MOTTE. 

Na to vyžádal si Buhmer soukromé slyšení 
u královny; padl před ní na kolena a prosil, 
aby náhrdelník koupila, jinak že musi skončiti 
sebevraždou. 

Královna poručila mu, aby povstal a přísně 
mu řekla, že by jej musila pokládati za ší- 
lence, kdyby svou hrozbu splnil. Radila 
mu, aby klenot rozdělil na menších ně- 
kolik skvostů, které jistě pak snáze spe- 
něží; na to jej propustila. 

Královna po nějakém čase uložila své 
komorné, paní z Campanu, aby poptáv- 
kou zjistila, podaíilo-li se BOhmrovi ná- 
hrdelníku s prospěchem se zbýti. Ta 
přišla se zprávou, že Bohmer prodal 
klenot první choti tureckého sultána. 

Když po nějakém čase královna do- 
stala od Bohmra dopis, že jej těší, že 
milostivá choť jeho krále má na hrdle 
nejkrásnější démanty tohoto světa — 
s přidatkem, aby na něho vznešená 
paní nezapomínala — pokládala to 



ClSLO f3-ii 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



za nějaké poblouzení a dopis u přítomnosti 
zaní z Campanu spálila. Této řekla, aby 
póhmerovi nějak domluvila, aby už těch ne- 
Bahých démantů jí nepřipomínal. 




sdělil, že dopisy, o něž Bóhmer svou naději 
opíral, dostal od hraběnky de la Motte. 

Když opustil Rohan královský palác, byl 
zatčen a do bastilly odvezen. Odtud podařilo 
se mu propašovati lístek abbému 
Georgelovi, aby v jeho bytě všechnu 
korespondenci s hraběnkou de la 
Motte spálil, což tento také učinil, 
čímž celá příhoda ještě více byla 
zatemněna. 



Tlá •U/WílU> (fU^UHlíUlKJJ To voiiX-Zoilí. -mí, S.^int^^ 



Coí-^-" (^z^a^-^ 



.c>>W 



Q)ieu <iii';f voMt-í. 







Z.A.TYKACI LIST 

PRO BASTILLU. 



Paní z Campanu však byla brzy na to pře- 
kvapena návštěvou Bóhmerovou, kterj- pro- 
hlásil, že na doplatek l,5U0.O0O franků ne- 
může čekat. \'ždyť prý sama královna od kar- 
dinála Rohana klenot přijala a z porculáno- 
vého stolku vyňala 30.000 franků, jež mu jako 
první splátku doručila. Dalších 70.000 franků 
přinesl kardinál Rohan. Bohmer dokonce uká- 
zal paní z Campanu dopisy, dle jeho do- 
mnění královnou podepsané, jimiž o prodlou- 
žení lhůt žádá! 

Paní z Campanu sdělila nyní vše své veli- 
telce. V několika hodinách na to byl již Rohan 
volán ku králi, jemuž v přítomnosti královny 



Kardinálovo zatčení způsobilo 
ohromné vzrušení. Papež sám rj'- 
chle zakročil u dvora, domáhaje se 
jeho propuštění na svobodu. 

Ze zachovaných pamětí paní 
z Campanu a Georgela, jakož i 
z různých soudních zápisů vysvítá, 
že hraběnka de la Motte, milostníce 
Rohanova, za pomoci pověstného 
dobrodruha Cagliostra padělanými 
dopisy královninj^^mi a různým před- 
stíráním kardinála bj-la přiměla ku 
koupi drahocenného šperku. Do- 
konce ho uvedla do královského 
parku ve \'ersaillu, odkudž ho při- 
vedla k dámě, kterou mu v šeru 
vydávala za královnu. Brzy na to 
vzala de la Motte kardinála opět 
do zámku, aby osobně odvedl kle- 
not královně. Zde jej však musil 
vložiti do rukou dámj'. která se 
vykázala listem Marie .Antoinettj'. 
Několika podobnými šalbami do- 
cílila šejdířka odklady slíbených lhůt, 
na jichž splacení klenotníci již příliš 
naléhali. 



Vyšetřování všech podrobností 
trvalo několik měsíců. Teprve 31. 
května 1786 byl parlamentem vy- 
nesen rozsudek, kterýmž byl dobro- 
druh de la Motte, jenž vlastně ani 
hrabětem nebyl, odsouzen — avšak 
jen v nepřítomnosti, protože v čas 
prchl — k doživotním galejím, jeho choť k vy- 
pálení cejchu na obou ramenech, k veřejnému 
bičování a k doživotnímu žaláři. Rohan a Ca- 
gliostro byli propuštěni. 

.Avšak tento rozsudek způsobil v Paříži ve- 
liké pohnutí. Nevěřilo se, že královna byla ne- 
vinna. V propuštěni Rohanově viděla veřejnost 
důvod, že byl jakýsi vztah milostný mezi nim 
a — královnou! La Motte byla prohlášena za 
mučednici — a když se jí podařilo uprchnouti 
do Anglie, jala se odtud posílati potupné le- 
táky s nejhoršími obžalobami nešťastné krá- 
lovny 

Francie — k smrti utýraná kořistěním ni- 



ročník VI. 



MÁJ 



CISLO 



čemných předchůdců Ludvíka XVI. — 
věřila těmto pomluvám. Rostly jako la- 
vina — jméno nešťastné dcery Marie 
Theresie vláčeno blátem pomluv a pu 
dezřivánt. — Výbuch revoluce pak 
ukázal, jak byla ve Francii nenáviděna 
tato nejnešťastnější z královen, manželek 
a matek 



Kardinálu Rohanovi bylo po skončení 
processu naznačeno, že není možno, aby 
prodléval nyní v Pařiži. Uchýlil se tedy 
na své opatství La Chaise-Dieú. 

Historikové zmifiují se, že později od- 
stěhoval se do Strassburku, kdež prý 
• hleděl životem ctným uvésti dřívější 
prostopášnosti své v zapomenutí«. 

Když vypukla revoluce, súčastnil se 
akce pro její potlačení. Dokonce v ná- 
rodním shromáždění protestoval proti 
zrušeni privilegií šlechtických. Roku 1790. 
prchl do Německa, kdež s emigranty po- 
koušel se pomoci Bourbonům opět k vládě. 
Nedočkal se splnění tužeb svých. Zemřel 
v cizině roku 1803. 



Cagliostro. pověstný šejdíř, po vypro- 
štění z bastilly prchl do Anglie, nevěře 
shovívavosti francouzskýgh soudů. Zde 
počal vyráběti zlato, kouzelné prostředky 
k nabytí mládí a krásy, čaroval, duchy 
citoval. Ale jednoho dne musil v největší 
rychlostí opustiti novou domovinu. Uprchl 
do Říma, kdež pro nové šalby byl zatčen 
a dokonce k trestu smrti odsouzen. Do- 
sáhl však milosti, že změněn rozsudek 
v odsouzení k doživotnímu žaláři. V tom 
zemřel roku 1795. 



Paní z Campanu prchla po výbuchu revo- 
luce z Paříže, ale za vlády Napoleonovy vrá- 



KAR. V. PROKOP: 



rVozpáleny skály, země, vody, vzduch, 
myšlenek kraj nemá, zalehlo je dusno, 
někde ve hloubkách se stlačen svijí vzduch. 
Cítím stokrát tíže, v životě co hnusno. 




!)i 1 \rii dc.5 Iluniain^ icronni 

'JQurs iont marri iť<í pai dc noiLveaux Lieniaits,! 
II prolonde IaVie,il iecourl Tindicíence , 

itir detrc uiile fíl Icul ía 




CAGLIOSTRO. 



tila se a zřídila si velký vychovavací dívčí 
lístav. Zanechala cenné paměti, jež nejlépe vy- 
ličují život na dvoře Ludvíka XVI. Zemřela 
roku 1822. B. M. 




Bouře. 



Touhou bytosti své vílám bouře zrod, 
hnuti živlů vůči otravnému tlaku, 
duši zhořčené je vzplání její vhod, 
toužně čekám šleh, by projel černém mraku. 



Svatá radosti, kdy rozlehne se hlas 
těch, kdož umlčeni náhle volně křiknou I — 
požehnán buď mstících blesků čistý jas, 
jichžto šípy v mrzkou sféru křivdy vniknou ! 




CHRISTINA ROSSETTI. 



Vánoční večer. 

/ánočni je temno 
jasnější než půldne jas, 
vánoční je chladno 
teplejší než června čas, 
vánoční je krása 
všechen světa nad zázrak : 
neb vánoce k nám Krista 
nesou, k nízkým tak. 

Země, hudbu zníti, 

zvon nech zvučet, ptáky pět, 

nebe odpoví ti : 

andělů zpěv zazni hned. 

Země, nejčistší ber 

k svatbě šat, sníh od oblak : 

neb vánoce k nám Krista 

nesou, k nízkým tak. 



A. K. 




VÁNOČNÍ LITERATURA. 

Dojmy bibliofila. Napsal Dr. D. Pany rek. 

á i své písemnictví ta sváteční, každému 
milá doba — nejen svoje vánočky, rybu, 
stromek a štědrovečerní nadílku pod nim, 
svoje prázdniny, slavnostní náladu a 
vše, co s tím souvisí. Má nejen své choroby a 
lirazy, o nichž nám ve vánočních vzpomínkách 
vypravují lékaři- literáti, ale i svéráznou bel- 
letrii, která je vyvozována okolnostmi těchto nej- 
oblíbenějších svátků, sociálními a individuálními. 
Však znáte ty přiběhy tu humoristicky zabarvené, 
tu sentimentální, někde držené trochu strašidelně 
nebo groteskně (v Anglii), ty krátké většinou 
povídky vánočních čísel novin a časopisů, jež 
jednou otřásají bránicí, jindy — srdcem, ať už je 
to příkladný příběh pro mládež, jak bohaté děti 
obdarovaly ze svých nadílek chudé, s morálkou 
povzbuzující k lidumilství, nebo dojímavá vypravo- 
vání o zamilovaných, kterým konečně o vánocích 
zatvrzelé dosud srdce rodičů, pohnuto velebou bo- 
žího narozeni, dopřálo dostati se po tolika proti- 
venstvích za sebe, nebo konečně vzpomínky staře- 
nek, které léta již tráví osaměle a o štědrém dnu 



vzpomínají živěji než jindy na šťastné, nejšťastnější 
chvíle svého manželství, mezi tím co synové neb 
dcery a vnoučata se zroseným zrakem poslou- 
chají . . . 

Ale máme iu na mysli jinou literatura, ne tyto 
drobné výtvory, jež redaktoři u spisovatelů v tom 
oboru dobře osvědčených bděle objednávají několik 
neděl před štědrým dnem, aby byl čas na pře- 
čtení, výběr došlých prací, jich sazbu, korrekturu 
atd. do vánočního čísla. Sám jsem v tom oboru 
leccos za léta natropil, když redaktoři ještě mysli- 
vali, že se vánoční číslo nemůže obejíti bez lékař- 
ské neb zdravotnické črty, o diaetetice štědrého 
dne, o neduzích z přebytku, o rybích kůstkách, 
o štědrém dnu v nemocnici, o lékařských účtech 
a jiných podobných časových věcech příjemných 
neb nepříjemných, že by z toho byla už malá 
knížka. A vzpomínám, jak mne redaktoři důtklivé 
nabádali, aby to nebylo moc dlouhé, »tak na tři 
stránky našeho formátu«, »nejvýš na tři-čtyři sloup- 
ce*, i>do jednoho čísla«. A zažil jsem také ne- 
milé důsledky své horlivosti popularisačni, když 
jednoho svátku vánočního dostalo se mi od kte- 
réhos čtenáře velmi drsného vyplísnění, abj'ch 
čtenářům nekazil chuť k jídlu na Štědrý den, že 
prý on, čtenář, když přečetl moji stať o rybách 
jedovatých, nemohl se na zamilovanou černou rybu 
už ani podívat — tak důkladně zkazil mu prý 
můj článek apetýt. A v stati té bylo přece zcela 
přesně vylíčeno, že se vyskytují v dilekých kra- 
jích některé ryby, jichž maso je jedovaté. Na ště- 
stí nejsou všichni čtenáři tak citliví, a hygiena po- 
učujíc o svých výzkumech, aby zamezila zlo, ne- 
může se ohlížeti na to, má-li někdo čivy příliš 
choulostivé. 

Ale nemyslím tuto vánoční literaturu, pro kte- 
rou časopisy vydávají zvláštní vánoční čísla, 
u nichž už léta, sleduje dotyčnou literaturu, jenom 
se divím, kde naberou spisovatelé námětu k dotyč- 
ným výtvorům belletristxkým. Turista a vědecký 
spisovatel není na tom ještě tak zle — máť 
vskutku, ježto věda pokračjje a svět jest dnes 
ve všech směrech otevřen, příležitost ke stále no- 
vému poznáni. Ale belletrista? Zvláště u nás, kde 
mají z vánočního období vlastně jen tři čtyři dny 
význačnější fvsiognomie. Štědrý den. Nový rok a 
Tři Králové a vedle nich nejvýš ještě Sylvestr? 
A do cizích literatur pro výpůjčku thematu nelze 
tak snadno zabíhati, neboť německý »Knecht Rup- 
precht«, francouzské botičky neb dřevěnky v krbu, 



CISLO 13-ii 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



upominající na naši svatomikulášskou punčochu 
atd., hned by prozradily literární pych autorův... 

Ale vánoční literatura, sleduje-li ji pozorovatel 
s hlediska bibliofila, má jiné ještě a velmi char- 
akteristické rysy, které i v pozorovateli, jenž není 
kritikem z povolání, jsou způsobily vzbuditi po- 
známky dosti nemilostivé a kousavé. Třeba přejiti 
deset obchodův, už ten zběžný pohled za tabule 
knihkupeckých skříní ukáže zřetelně na dva rysy 
vánoční literaturj', jež přímo se vrývají do paměti, 
skvostné vazby knih a převahu litera- 
tury pro mládež. 

Už ty skvostné vazby mluví samy mnoho. Jsa 
od dětství horlivým čtenářem, neohlížel jsem se 
nikdy na zevnějšek knih. Rád jsem míval knihy čisté, 
vázané a zvláště rád knihy s obrázky, ale roz- 
drbaný Robinson Crusoe byl mi milejší, nežli 
nudný pisatel s dotěrnou morálkou v nejnádher- 
nější vazbě. Jistě každému mladému čtenáři je 
kniha milá podle obsahu. Třebas tu kriterium 
čili chuť a vkus mladého čtenáře nekryje se s mí- 
něním kritika literárního, opírajícího se o dogmata 
sesthetická, paedagogická a jiné ohledy, jedno je 
jisto: mladému čtenáři je hlavní věc obsah četby. 
Co však praví průměrné výklady? Vystihujíce 
přání obecenstva kupujícího, nabízejí ku prodeji 
knihu, u níž však hlavní věc je zevnějšek, 
forma, t. j. vazba. Knihy mají tu působiti přede- 
vším na oko, zlatem ořízek a tisků, barvami ob- 
rázků na deskách a lipských neb anglických plá- 
ten, v nichž jsou vázány, obsah je věcí druhé 
řady. Knihy takové kupují nápadníci pro své 
zbožňované ( — tu ještě nějaké básně se uchytí — ), 
ženiši pro nevěsty ( — pole také ještě pro poesii 
dosti úrodné — ), novomanželé pro mladé ještě 
choti (zde už poesie ustupuje zábavné prose), mu- 
žové pro manželky (v těch kruzích probouzí se 
již smysl pro praktický život, a proto "Kuchařky », 
>Hospodyně«, »Domácí lékařové* atd. mají naději 
na odbyt), otcové pro děti — a tu jsme se octli 
u písemnictví pro mládež. Nežli však na to oole 
zabrousíme, chceme ještě několik poznatků ze své 
mysli vyloviti o literatuře krásných vazeb. Bývají 
to někdy také básně, ale sbirky starých autorů, 
Hálek především. Pak mladší slavní; Cech, Hejduk, 
Vrchlický, Zeyer. Bývají to romány původní a přelo- 
žené, bývají to nádherná illustrovaná vydání znameni- 
tých autorů světové literatury. Ale musím vyznati, 
co jsem z hovorů na plesích, ve společnosti, v rodi- 
nách a domácnostech shledal, ženě je zpravidla autor 
věcí vedlejší. Mnohé dámy ani neznaji autora práce, 
kterou přečetly, která se jtm zalíbila, za to spíše 
ovšem spisovatele knih, které je neuspokojily. Je 
to podivná věc, řekl bych skoro rys inferiorní 
kultury, kdyby skutečně tolik — objektivně — na 
tom záleželo, kdo dobré literární nebo vůbec umě- 
lecké dílo podal. Neznáme původce nejnezbytněj- 
ších kulturních předmětů, hodin, sirek, per atd., je 
tedy autor uměleckého díla ve výhodě, vedeli se 
s jeho výtvorem v evidenci i jeho jméno. Však 



ne vždy — kolik znamenitých děl vídali jsme 
v slavných galeriích světa románského, slovan- 
ského a germánského, jejichž autor není znám 
a zůstane nepoznán. Nebylo by tedy takovou han- 
bou pro ženy, že si nevšímají dosti často jmen 
spisovatelů, jako to, že je jim, dárcům i obdaro- 
vaným, hlavní věcí vazba. Mnohý dárce nesáhne 
na knihu než o vánocich a tu také již jen v zou- 
falství, když už hodinky, náušnice, náramky, bi- 
nokl a všecky podobné dárky vystřídal a nic mu 
nenapadá, co by své milé ženské osobě k Ježíšku 
koupil. A ženy oplácejí stejnou m.ěnou. Knih da- 
rovaných hrubě — nečtou. Kolik osvěty musí ještě 
proniknouti do společnosti — není jen naše ta- 
ková 1 kolik ještě vody uplyne, nežli bude předmět 
toho kulturního dosahu, jaký má kniha, prvním a 
hlavním dárkem pod vánočním stromkem pro dívku 
a ženu. Ruku na srdce, mé dámy — kolik na- 
lezlo by se dívek, jež by dalo přednost knihovně 
dobrých belletristických spisovatelů před nádhernou 
robou plesovou, a kolik nalezlo by se paní, kte- 
rým by způsobila literatura předních děl vzdělá- 
vacích větší radost, nežli démantová riviera nebo 
nový elegantní úbor, ač za tyto přednněty přepy- 
chu a mody vydá se beztoho do roka spousta 
peněz, kdežto za literaturu (vyjma denní list) nic 
nebo skoro nic, a třebas knihovna, jež by za ně- 
kolik let nebyla přečtena, stoji při dnešní láci če- 
ských spisů sotva desetinu výloh, kterých nelekají 
se zámožnější manželé pro milované ženušky při 
nákupu šperků a věcí toalety vůbec. 

Než jděme dále. 

Ve vánočních výkladech figurují vedle skvost- 
ných vazeb knihy pro děti. Zpravidla také vázané. 
Beze slov — pouhé obrázky domácích zvířat, běž- 
ných výjevů, živými barvami provedené a na le- 
pence připevněné, aby je malí analysatoři hned 
nerozdrbali — pro nejmenší, negramotnou mládež, 
s veršíčky nebo krátkými příběhy pro větší děti, 
jež už navštěvují první třídy škol — tu již od- 
lišuje se zřetelně literatura ženská a mužská, kte- 
rýžto rozdíl jest ještě patrnější v literatuře pro 
mládež dospívající, kde chlapci dobrodružné a 
odvážné příběhy, děvčata dostávají fabule o pří- 
kladných, pilných dcerkách, později pro výstrahu 
o svéhlavých, flntivých, lehkomyslných (ač tu 
sepsané s jistou dávkou opatrnosti), Krváctvi indián- 
ských povídek, které nyní vystřídává detektivní 
literat:ra pro hochy, a nesmyslnost limonádové, 
neb t. zv. modropunčochové literatury pro dívky 
s dostatek byly kritikou vytčeny. Několik zname- 
nitých spisů literatury světové (Defoe, Andersen, 
Swift) i české (Babička) povždy bude dominovati 
v této produkci. 

Co se zpotřeby týče, ozývá se stesk, že vánoční 
trh býval v dřívějších dobách mnohem čilejší. 
To může míti dvojí důvod — buďto se méně čte, 
nebo jsou potřeby hrazeny dosavadní výrobou, t, j. 
co se koupilo, stačí čtenářskému hladu na léta. 
Snad také přibývání knihoven, půjčoven knih, ve- 



206 



ročník VI 



MÁJ 



ČÍSLO n-i 



řejných čit Iren, antikvariátů a podobných zařízeni, 
které nasycjjí čtenáře zdarma neb za levný peníz. 
způsobily menši zpotřebu literatury. Znalci spatřují 
vinu hlavně v úbytku čtenářstva z řad student 
ských, jenž má své známé příčiny ('.astaveni kol- 
portáže středoškolikých učitelů, dále žalostné 
? bytnění sportu na újmu sebevzdělání a snad také 
poklesnutí obecného blahobytu těžším zápasem ži- 
votním, vzrastem t. zv. vzdělaného proletariátu.) 
Jak vidíme, kořeiy zjevu tkví hluboko v půdě 
společenských a výchovných anomálií dnešních. A 
s nimi z části i rysy dnešní vánoční literatury. 

Každým způsobem byl by hojný odbyt dobrých 
knih nej -n o vánrcích, nýbrž v každé době roční 
dobrou známkou, ze které bylo by lze souditi na 
rozkvět vzdělanosti na vyšší úroveň osvěty, neboť 



na paráda a hospody je, jak vidíme, pořád ještě 
času a peněz (hlavně peněz) všuJe dosti. Jediný 
pro písemnictví potěšitelný' nový zjev je přibýváni 
krivárcn, zvláště kaváren -kých čtenářů ve velkých 
městech ^če;kých, na kterýžto úkaz poslední dobou 
několik českých spisovatelů upozornilo, a který 
neušel aii těm, kdož o tom doiud nepsali. 

Je J.-ště čas — kdo neví, co by koupil svým 
mi ým. k Ježíšku (a nemá li jich, teJy sám sobč), 
njchf si vzpomene na čejkou knihu. Je skromná — 
nevnucuje se. Nemusí míti nádherné vazby. Ne- 
vázaných nebo prostě vázaných je také dosti a 
bude jich za určitý obnos více. Staré knihy jsou 
povážlivé, prošly mnohými rukami, a nevíme, co 
na nich uvázlo. Kupujme nové . . . 



'iS)?^PS!7n^ 



= V= z ČESKÉHO ŽIVOTA =V = 

• Emil Bretter Novinami proběhla drobná 
zprávička, že hla/ní redaktor časopisu »Union« 
(dříve »Politik«) dožil se padesátého roku. Čeští 
literáti považují za vhodné v tuto chvíli připo- 
menouti, jak velkou a záslužnou práci Emil B-etter 
vykonal. Je to především důležitá stavovská kor- 
porace. Spolek českých žurnalistů, jehož 
je Bretter již patnáctý rok předsedou a 
jemuž prokázal služby neocenitelné. Stiji v čele 
spilku a stojí v čele jeho významných institucí 

— ]e na jedenáctý rok předsedou »Pensijního fondu 
vdovského«, čtyři léta předsedou »Nemocenské 
pokladny* a dvě léta starostou »Pensijního fondu 
mužského". Nezasvěcenci ani tušeni nenají, kolik 
zodpovědných úkolů vzal tu na bedra jeden muž, ale 
to je známo, že Emil Bretter všechny tyto na- 
máhavé funkce zastává s příslovečnou svědomitostí 
a bdělou prozíravostí. Jsou to úřady stejně zod- 
povědné jako čestné, a až jednou čeští novináři 
budou psáti kroniku o tom, jak perně pracovali 
k rozkvětu všech svých velikých stavovských in- 
stitucí, na každé stránce, při každém památiějšm 
počinu z posledního patnáctiletí vděčně vzpo- 
menou obětavého, nezištného, taktního a zdarem 
korunovaného dila Brettrova. 

Když se stal starostou »Spolku českých žur- 
nalistů«, nebylo »Pen;ijního fondu pro vdovy a 
sirotky*, nebylo »Nemocenské pokladny*, nebylo 
»Fondu ku podpoře v nezaměstnanosti* 

— nebylo těchto předůležitých č ánků, bez nichž 
není novinářská obec naše takřki myslitelná. »D o 
doby předsednictvaEmilaBrettra spadá 
největší rozkvět Spolku českých žur- 
nalistů* — tím je řečeno vše, tím nejlíp chi- 
rakterisuje se jeho činnost, jeho zásluhy. Připo- 
mínáme ještě, že Emil Bretter s Jos. Kuffnerem, 



Fr L. Hovorkou, Jos. Holečkem a neúnavně 
čmým Rajmundem Cejnkem vykonal přípravné 
práce pro první sjezd slovanských novi- 
nářů v Praze a že s touž horlivostí pomáhal 
zakládati »Siovanský klub«... Čeští literáti 
přeji zasloužilému a milému starostovi bratrského 
»SpoIku českých žurnalistů* dlouhý život, aby 
molil naplniti veliké, ideální svoje poslání — do-^ 
vésti spolek k metám, k nim": dojiti musí korporace 
stavu, o kult iru národa tak zasloužilého. 

Dr. R. y. K. 

^^ Vinohradská opera. My Pražané jsme Mo- 
zartiany od kosti. Je to naší chloubou, že uznali 
jsme ;»Figarovu svatbu*, kdy ve Vídni nechtěli jí 
ještě rozumět, že Mozart napsal pro nás svého 
»Dona Giovanniho* a ke korunovaci českého krále 
svou »La clemenza di Tito«. A nemáme míti ra- 
dost, když Městské divadlo na Král. Vinohradech 
uvede; k nám operu Mozartovu, která se do těch 
čas po česku ještě nezpívala? »Cosi fan tutte* — 
Takové jsou všecky — není sice z vrcholných děl 
m's rových. I genius má své chvíle odpočinku. Ale 
je to dílo přece jen zcela jeho pečeti. 

Tak graciosni. s tolikem božské hudby, vyvěra- 
jící z nejboha'ších zdrojů i ivence, a tak veselé, 
jak jen Mjzart dovedl býti veselý' a lehkomyslný 
(v:z Mórikova sMozarta na cestě do Prahy!*) — 
a při všem, i s tím pro moralisty urážlivým li- 
brettem, přece jen pokro'c umění, neboť takových 
ensemblů, tak psychologicky propracovaných, a ta- 
kový konversační pružný ráz operní nedovedl před 
mm nikdo I Vinohradským rozkošné dílo výborně 
hodí se do programu. Je veselé a umělecké hod- 
noty prvé jakosti. Soubor vinohradský pi^edstihoval 
se v pílí studia a v přesnosti podaní, jmenovitě 
v ensemblech, orchestr jemně byl p. Čelanským vy- 
broušen. SI. Boubelova (Despina) a p. Lanhaus (Don 



207 



CISLO 13-u 



MÁJ 



ročník VI. 



Alfonso) pochopili, jak se má takový komický genre 
zpívat a hráti: vždy s celým temperamentem diva- 
delním. Ale i sličná si. Drozenova (Fiordiligi) a rutino- 
vaná si. Eisenhutova (Dorabella), jakož i mladistvý na- 
dějný tenor p. Jelínek (Ferrando) a osvědčený již 
baryton p. Beníško (Guglielmo) podávají své nej- 
lepší. Jemně stylisovaná výprava dovršuje půvabný 
večer, z něhož vane kouzlo bezstarostného rokoka. 



^ Jak povstala Štolbova »Mořská panna*. 

Poslední reprisa rozmarné veselohry Štolbovy, 
která v novém obsazení činila dojem novinky, vy- 
volala v literárních kruzích zajímavou vzpomínku 
na svůj vznik. Dr. Štolba vyjel si s dvěma přátely 
do mořských lázní, kde se výborně bavili. Po 
nějakém čase sešla se v útulném domě Štolbově 
v Pardubicích hrstka dobrých přátel, jimž hostitel 
při sklenici rýnského vína vypravoval různé příhody, 
které zažil ve společnosti svých dvou výborných 
druhů. Kroužek se znamenitě bavil a do sytosti 
zasmál — Štolba dovede pobavit jako autor a jako 
vypravovatel — a poněvadž historky byly na- 
dýchnuty humorem a pikantně zabarveny, musil 
Štolba kapitolku ke kapitolce navazovat, aby svoje 
milé hosty i po této stránce plně uspokojil. Když 
byl se svými dojmy u konce, mínila jedna z dam, 
že by měl p. dr. Štolba příhody, které tak pěkně vy- 
pravoval, napsat, načež paní Štolbova dodala, že 
by měl pan manžel napsati nejen to, co zažil, ale 
hlavně to — co nechává pro sebe ! Nová salva 
smíchu, dr. Štolba povstává, zvedá pohár riides- 
heimského a praví: »Dobrá — napíšu kus o tom, 
co se může lidem na rýnském parníku a v moř- 
ských lázních přihodit ... af už se to stalo nebo 
nestalo.* Štolba dostál slovu, sedl, a za několik 
neděl putoval do Národního divadla rukopis veselo- 
hry Mořská panna. — og — 

— Zlatá kniha české ženy. Uspořádal Frant. 
Herites a F. Neumannova. Česká literatura 
nebyla sic před touto edicí zcela chudá po této 
stránce, ročenky některé pro svět ženský vycházejí 
už řadu let. Ale — máme tu na zřeteli dvě publi- 
kace nejrozšířenější — přinášely, hovíce tak přání 
a vkusu svého čtenářstva, skoro výhradně belletrii. 
Objevil-li se v nich tu a tam nějaký poučný článek, 
byl drobný, ojedinělý a ztrácel se v převaze zá- 
bavné četby. Třebas v posledních letech i kalendáře 
pro ženy více pozornosti věnují poučeni, nežli 
dříve, je přece belletrie dosud jich hlavním obsahem, 
a lze proto po pravdě prohlásiti, že » Zlatá kniha 
české ženy«, kterou letos Nakladatelské družstvo 
poprvé do českého světa našim dámám k vánocům 
jako příručku v potřebách života nejběžnějších po- 
slalo, je publikace svého druhu v české literatuře 
jediná a první. Úspěch »Almanachu praktického 
člověka*, t. j. uznání, jehož se prvnímu ročníku 
této publikace kritikou jednomyslně dostalo, vedla 
as vydavatele k pokusu sestavit podobnou knihu 



pro ženy. Nelze popříti, že pokus ten byl diktován 
snahou vážnou, poprvé předložiti ženskému čte- 
nářstvu knihu veskrze poučující, bez jediné po- 
vídky o zamilovaných, bez jediné erotické písně — 
jen a jen poučnou prosu poskytovati, ale takovou, 
která by ženě řekla, čeho potřebuje v dnešních těž- 
kých dobách, kdy na samostatné ženy, jichž je 
stále více, strohý život klade stejně studeně svoje 
železné požadavky, jako na muže. Nepustila sic 
úplně se zřetele předměty, jež patří k zábavě 
i k poučení, na př. divadlo, školu života (a zlaté 
jsou tu rady pí. Sklenářové Malé : Děvče k di- 
vadlu), nepustila se zřetele slabosti ženského po- 
hlaví, ale chápe je vážně jakožto výslednici při- 
rozeného života (Rozumná kosmetika), počítá sic 
také s konvenčními obyčeji (Navštívenky, Přijímání 
návštěv), ale ani tu nezabíhá do malichernosti, 
zachovávajíc důstojnou míru, vychovávajíc, po- 
učujíc, ale nekazíc, nesvádějíc k povrchní uhlaze- 
nosti na ujmu ducha. Kapitoly z výchovy a první 
pomoci v domácnosti, právní pokyny, jak se 
berou cizí děti za svoje od s. rady Nečasa, právní 
postavení ženy od dra. Langera, hygienické (Kritické 
doby v žiti ženy, Choroby ženské a jich lékaři atd.) 
střídají se vhodně s úvahami o zdrojích samostatné 
činnosti — pokyny všeobecně užitečné (o pojišťování, 
o ukládání peněz atd.) střídají se poutavě s hospo- 
dářskými radami — celou knihu vede jednotný 
duch za zdravou snahou jdoucí, aby se žena hlou- 
běji vzdělávala, obohacovala vědomostmi hlavně 
praktickými, kterých pak bude moci jak v životě 
rodinném tak eventuelně i samostatném využitko- 
vati k prospěchu svému i osob její péči svěře- 
ných. »Zlatá kniha české ženy* je vskutku první 
a dosud jediná svého druhu publikace, která chce 
ženu moderní, ne přeučenou, ale vzdělanou v otázkách 
životní důležitosti, ne modropunčoškovou, ale ži- 
votu dávající, což jeho jest, ne ješitnou a povrchně 
žijící, ale rozumně s\ é půvaby těla i duše pěstu- 
jící — zkrátka ženu, jak ji příroda do světa po- 
stavila, davši jí mnohé do vínku, ale neuchránivši 
ji běd a bouří života. Četné obrázky přiléhavě 
doplňují te.xt, cena 2 K za pěkně vázanou ob- 
jemnou knihu je velmi mírná. —5 — a — 

— František Beran. Laskavostí vykonavatele 
poslední vůle lidumila Fr. Berana ptna JUDra Jo- 
sefa Němce, zapůjčena nám k reprodukci podo- 
bizna starého pána, jenž pamatoval ve své závěti 
velikými obnosy na národní instituce. Ústřední 
Matici školské dostalo se odkazu 16.000 K, Spolku 
českých spisovatelů belletristů Máji 4000 K, Se- 
veročeské jednotě 2000 K, Pošumavské jednotě 
1200 K, Českému zemskému pomocnému spolku 
pro nemocné plicními chorobami 4000 K, České 
dětské nemocnici v Praze 3000 K, Spolku sv. Lud- 
mily v Karlině 400 K a Zpěváckérau spolku Slavoj 
v Karlině 400 K. Mimo to založil pan Beran na- 
daci pro karlínské chudé penízem 10.000 K a pro 
mateřskou školu karlínskou 1000 K. Obrázek náš 



208 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO ; 



je reprodukován z podobizny, zhotovené v lázních 
luhačovických, kam zesnulý lidumil rok co rok 
rád zajížděl. 

— Bohumil Brodský má za sebou již slušnou 
řadu knih, a stale ještě tiskařský lis vrhá mezi 
čtoucí obecenstvo jeho další novinky. Tak kromě 
sešitů jeho Sebraných spisúv a po znamenité práci 
»V hodinu dvanáctou*, do Ottovv Salonní biblio- 
téky zařaděné, nakladatelství F. Simáčka v Praze 
vydalo v poslední době opět jeho román Libuše 
Trnavská a novellu Dolomeno. 

Libuše Trnavská jest románem ve skutečném 
smyslu toho slova, a to románem ušlechtilého 
ženského srdce, hynoucího v okovech nemilovaného, 
nemilujícího a k tomu neduživého chotě. To srdce 
touží po světlých paprscích porozumění a lásky, 
a jakkoliv nedovede v sobě potlačiti něžné city 
pro muže, jenž milostnou bouři v ní vyvolal, přece 
zůstává věrnou a oddanou až po hrob onomu, kte- 
rému podala před oltářem ruku. Teprve smrt man- 
želova vysvobozuje ji z oněch tvrdých okovů, 
slunce opravdového štěsti počíná již ozlacovati její 
cestu životem, ale v tom ohlíží se a vidí své dítě, 
o kterém jest přesvědčena, že jen tehdy bude živo, 
bude-li míti obětavou matku. Neobává se, že druhý 
muž její byl by dítěti špatným otcem, ale toho se 
hrozí, že jsouc hodnou ženou, byla by špatnou 
matkou nebo naopak. A tak navždy se rozcházejíc 
s mužem svých snův, odhodlaně obětuje také další 
život tomu sirotkovi, který jediný ji zbyl na světě. 

V novelle Dolomeno vylíčen jest život hezké, 
ale důvěřivé venkovské dívčice, která byla oklamána 
panským úředníkem. Stará historie, opakující se 
denně lam, kde poroučejí mužové a kde poslušností 
dobývají si chleba mladé ženy a děvčata, ale Bo- 
humil Brodský dovedl k obrázku svému najíti nové 
barvy a učinil jej skutsčně velrr.i zajímavým. Také 
tato práce vyvrcholuje v lásce materské a probouzí 
v čtenářích soucit s ubohými a trpícími, nejvíce 
ovšem s dolomeným srdcem mladé, svobodné ženy, 
která i ve stínu, jejž na ni vrhl zločin a žalář, 
jest nejsympatičtějším zjevem povídky. 

Způsob psaní Bohumila Brodského jest znám. 
Spisovatel mluví k čtenářům svým prostě, sroz- 
umitelně, literární práce jeho mají vesměs ušlechtilé 
tendence, povzbuzují činiti dobře a vždycky mají 
v sobě ono vlídné, důvěrné teplo, které nepotlačuje, 
nýbrž probouzí radost ze života. Již to je nejširším 
vrstvám čtenářstva poctivě doporučuje. Ds. 

-^ Písně otroka. Jubilea vzácného i v literaturách 
národů velikých dočkaly se Písně otroka od 
Svatopluka Čecha, jehož zpěvy, vytrysklé 
z duše, kypící bolestí, hanbou i hněvem, před lety 
v prostém šatě populárního vydání rozletěly se po 
českých zemích, budíce mohutný ohlas a ohnivé 
nadšení. Dnes vydává je nakladatel ve třicátém 
vydání s pietou a nádherou u nás nevídanou. 
Své poslání plnily ovšem ty laciné svazečky na 



prostém papíře, kdežto dnešní luxusní vydání zdo- 
biti bude stoly salónů a sbírky bibliofllů. 

Jako svého času památná závěť Riegrova vydán 
i tento plamenný protest národního básníka českého 
ve věrných snímcích autorova rukopisu. Charakteristi- 
cké tahy drobného písma básníkova činí tuto publikaci 
srdci českého člověka milou a drahou. ^Úprava 
knihy jest dílem Preissigovým. 




FRANTIŠEK BERAN. 

— Druhové z mládí. Román od Vácslava 
Vlčka. Oblíbený náš romanopisec po své mnoha- 
leté, hojné literární žni sbírá a v ladné svazky váže 
svoje v paměti roztroušené vzpomínky. Téměř všech- 
ny slovesné práce zasloužilého redaktora Osvěty, 
zejména pak »V rodném hnízdě* a »V Budeč;ké 
škole*, v posledních letech jsou čerpány z bohaté 
studnice autorových životních zkušeností, a přiro- 
zeně nejzvučnější strunou volá z nich ozvěna mladosti. 

Také Druhové z mládí, ač jsou vtěsnáni 
v románový rámec, jsou vlastně belletristickým, či 
lépe řečeno novellistickým tmelem spojené řady 
vzpomínek, jejichž podkladem byla skutečnost. 
Právě ty rozmanité episody, kterými román jest 
protkán a nabývá upřímného, zamlouvajícího se 
zabarvení, mají pro čtenáře největší, jaksi intimní 
zajímavost a přesvědčují ho, jak hojně spisovatel 
čerpal ze života. 

Ale ani kdybychom neměli na mysli té memoi- 
rové vlastnosti knihy Vlčkovy, Druhové z mládí 
jsou velmi poutavým románem, ve kterém spisovatel 
postavil proti sobě dva vděčné kontrasty, svobodného 
advokáta, kterého Štěstěna obdařila vším, čeho mla- 
dý muž si může přáti a který v soumraku života 
lituje, že se nespojil s ženou srdce svého svazkem 
manželským, a někdejšího katolického kněze, jenž 
poslouchaje voláni srdce svého odchází do Ameriky, 
loučí se s rouchem kněžským i s celibátem a podá- 
vá k manželství ruku té, která si ho rovněž zamilovala. 



CISLO 13-14 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



Tyto protivy hlavních osob, rozmanitost románo- 
vého dějiště i doba jeho podávají spisovateli hojně 
příležitosti, aby dal výraz svým názorům, jež jsou 
vždy vážné, ušlechtilé a ovanuté dechem onoho 
idealisrau, který Vácslav Vlček dovede uvésti v 
soulad s požadavky nynější skutečnosti. 

Kniha vyšla v Ottově Laciné knihovně národní 
a znamenitě se hodí pro její čtenářstvo. Ds. 

-^ Holdegron. Slovo, jehož se velmi často 
užívá a jež dostalo se také do literatury. Chce-li 
někdo o někom říci, že je drsnější povahou a že 
je veliké, neomalené postavy, pochutná si na srov- 
náni : >To je holdegron !« Pantatinek z jihočeského 
města užil slova toho v hovoru s Frant. Heritesem. 
>Co je to holdegron?* táže se Herites. >Holdegron? 

— vy nevíte, kdo to byl H jldegron ?« diví se pan- 
táta. »Býval to slavný raubíi^, o němž mnoho pěk- 
ného mně vypravovával můj tatík. Rádíval mezi 
Vodňany a Českými Budějovicemi v lese »Cerno- 
háj*, a po dnešní den jsou lidé, kteří se bojí za 
soumraku do lesa vstoupiti. « Výklad jistě zajímavý 
a pravděpodobný. — og — 

^±_ Literární pozůstalost Hany Kvapilové. 
Před více než dvaceti lety považovali literáti slečnu 
Hanu Kubešovou za svou kolegyni. Psala ten- 
kráte pohádky, které se nesmírně líbily, předčítala 
je kroužku umělců a spisovatelů — besídky ko- 
návaly se v zlatnickém krámě u Radolfa Innemanna 

— au leckterého z posluchačů probudila spiso- 
vatelka začátečnice — žárlivost. Najednou ustala. . 
Slavík umlkl . . říkával Fr. X. Svoboda. Hina 
Kubešova stala se herečkou, a na slibné, na krásné 
její literární debuty se zapomnělo nadobro. Ještě 
jednou to na ni propuklo, že se obírá svou starou 
láskou. Vypravuje Jaroslav Kvapil: »Roku 1895 
otiskla první svou práci »Na prahu* v brněnské 
Nivě a skoro současně překvapila mne rukopisem 
povidky »Jakoby kámen do vody zahodiU, která 
téhož roku vyšla ve Světozoru. Obé v přísném 
inkognitu pseudonymu Mája Z. Z těch dob, z let 
1895 a 1896 pocháiejí také mnohé rukopisy, 
bohužel skoro vesměs nedokončené nebo kusé. 
Přeslechlo se, jak to bývá, kJo je vlastně Mája Z. 
a toto prozrazení mou ženu tak zaleklo, 
že ustala. Nechtěla býti, jak říkala, spisující 
herečkou — psavost herců nebyla jí nikdy po 
chuti. A v neklidu hereckého života často si sli- 
bovala, že počne psáti, až divadlo opustí. 
Myslím, že by k tomu bylo doš!o — zvláště po 
mnohých smutných událostech posledních let — 
mnohem dřív, než by se kdo byl nadáU. 

Najednou vyjde u Simáčků kniha, velká, krásná, 
bohatá kniha. V každé práci je pablesk velkého 
umění zesnulé, která prkna divadelní v luka krásou 
posetá a vůní prosycená měnila. Docela dobře 
praví pořadatel knihy Jaroslav Kvapil, že zápisky, 
dílo zavírající, jsou nejintimnější a nejzajímavější 
části této literární pozůstalosti. Zápisky nebyly 



psány systematicky, a jejich autorka jistě se ne- 
nadálá, že o nich zví veřejnost. Ale právě tato 
důvěrnost jejich vzniku dodává jim zvlášt- 
ního půvabu. 

Kniha je zajímavá, kniha literárně cenná — 
» Vydávám nejdražší knihu svého života*, psáno 
iniciálou v předmluvě Kvapilové. Velikou ztrátu 
utrpělo uměni dramatické ... ale škoda stihla 
zároveň literaturu. Mnoho hvězd v duši autorčině 
čekalo na zasvitnutí. Pravdu řekl už před 
více než dvaceti lety Fr. X. Svoboda: 

Slavik umlkl. . . . — og — 

■^ Tajemství obchodního líspěchu. Chodím 
denně Vodičkovou ulicí kolem populárního, v tomto 
oboru největšího českého obchodního domu, jehož 
zakladatelem bj^l vynikající český obchodník, bohu- 
žel předčasně zesnulý p. J. Novák. Pamatuji, 
když pan J. Novák začal . . . neměl velkého závodu, 
ale neochabující pílí a obchodním důmyslem 
z krámku přešel do obchodního paláce. Jdeme jed- 
nou ze schůze a kdosi navrhne: >Pojďme se po- 
dívat do hračkářské výstavy v Novákově obchod- 
ním domě«. Šli jsme, procházíme ohromnými 
místnostmi, prohlížíme zboží a žasneme nad mra- 
veništěm lidstva, jež tu má odliv a příliv. Ho- 
voříme o tom, jaké byly začátky tohoto imposant- 
ního závodu, a tu nám vypravoval přítel literát 
zajímavou věc. 

Cestoval jsem Českomoravskou vysočinou. V malé, 
zastrčené vesničce setkám se s pražským obchod- 
níkem p. J. Novákem. »Co tu děláte?, « ptám se 
ho. »Putuji od dědiny k dědině, > odpovídá ob- 
chodník, »jdu od stavení k stavení a prohlížím 
výrobky lidového průmyslu. P/íteli . . . 
svét tušení nemá, co se tu děje se zbožím i s lidmi. 
Ubožáci se dřou, od rána do večera se lopotí, a 
nic z toho nemají . . . jsou mistry ve svém oboru, 
ale jsou zaprodáni, jsou v rukou agentů zahraničních 
firem, kteří učinili z nich svoje otroky. Došlo to 
tak daleko, že báli se mně svoje výrobky 
ukázati, aby za to od agenta nedostali. 
Nekonal jsem ve svém životě tak zajímavé a tak 
vděčné cesty. Z počátku jsem leckdes narazil, ale 
konečně se mně přece podařilo získati důvěru, a 
přes hlavy chytrých agentů a vliv.ných agentur na- 
vázal jsem a navazuji obchodní styky a získal 
jsem pro svůj závod výborné, znamenité předměty, 
které se až dosud do Prahy dovážely a draze 
kupovaly jako výrobky pařížské, berlín- 
ské, vídeňské a pod.« 

Krát;e řečeno: J. Novák dovedl to, co je kar- 
dinální podmínkou zdaru — rozumně a výhodně 
nakupovat, a to bylo tajemstvím jeho obchodního 
tjspěchu, jeho odborného vzletu, jímž svoje jméno 
v obchodním světě proslavil. — er — 

^^ Ruský chrám v Praze. Odhodlají-li se Ru- 
sové změniti svůj kalendář, budeme veliké svátky 
slaviti s nimi. Pak i jejich církev pražská více 
bude vj'hledávána naším lidem, který v ní cítí se 



210 



ročník VI. 



MÁJ 



ČÍSLO w-ií 



bližším velikému národu slovanské- 
mu. Na rozdíl od vnějšku, vnitřek 
chrámu jest klidný, v dnešní své 
úpravě posvátně prostý. Dierzenliof- 
ferův barok působí tu dojmem podivu- 
hodně šťistné soustředěnosti. Bílá barva 
stěn, pilířů i gallerií skvěle kontrastuje 
s temnou barvoskalou nemnohých 
ikon, ale charakteristicky ruského na- 
lézáme tu vlastně málo. A to je škoda. 
V^elký, bohatý a mocný národ ruský 
mohl a měl by se v Praze represen- 
tovati cirkví rj ze ruskou — kromě re- 
presentace také jiné, po které marně 
nesměle toužíme. Než v krásných, vyso- 
kých prostorách kostela svatomikuláš- 
ského libozvučný jazyk staroslovansky 
zní velmi slavnostně. — Nic plátno, 
jsou to zvuky naši mluvy a vemlou- 
vají se do srdce. Rusové jsou ve 
svém chrámě d o m a a modlí se k své- 
mu Bohu svým jazykem. Nedivme se 
jejich zbožnosti. 

-^ Zimu v Krkonoších, několik ma- 
lebných pohledů z horských krajů, sně- 
hem zavátých, zachycuje výstižnou 
kresbou A. Papáček. Ach, což 
u nás, v rovinách a nížinách není vlast- 
ně zimy ! Několik mrazíků, trochu sněhu 
a hodně deště i bláta — to je tak 
naše zima. Ale na horách, v zapadlých 
údolích, po srázných úbočích, na táh- 
lých hřebenech a nejvyšších vrcholcích, 
kde vítr nikdy neustává, pod těžkými sněhovými mraky, 
v nich i nad nimi, tamje zima ve své říši, bílé a rozlehlé. 
Mráz a sníh, věrní její sluhové, mění všechny předměty, 
zanechávajíce na nich stopy neomezené její vlády. 
S úžasem patří chodec, který se do těchto sněho- 
vých krajů odvážil, na horské chaty, do sněhu za- 
padlé, na podivně vystrojené hotely — boudy — 
se střechami pod tíží sněhu se prohýbajícími, s mo- 
hutnými rampouchy, s okny sněhem zalepenými a 
zdmi, jakoby oblečenými do sněhových kožichů, 
překvapen stane před vodopádem, jehož bílé pěny, 
řítící se se skalní slěny závratně vysoké, nyní 
jsou tichy, poněvadž ztuhly v led a v bledém 
zimním slunci hrají duhovými barvami, kráčí 
k lesu, jehož stromy nabyly forem obrovských, 
duchovíte bílých, fantastických zjevů, a zase k zá- 
vějím, vyrovnávajícím záludně celé propasti, a výše 
až k pásmu bezlesému, na jehož krajích řídké a 
nevysoké stromy jako bílé obludy napřaženými ra- 
meny ukazují svorně jedním směrem. Nejvýše vi- 
děti už jen sněhové pláně, vrcholy a propasti. 
Nade vším pak hluboké, nesmírné ticho, jehož 
tíha svistem větru vzrůstá v samu hrůzu. Chcete-li 
poznati velikost zimy, drsné, nemilosrdné kruté, 
ale velebně krásné, protože neomezené, absolutní, 
zajeďte si v zimě do hor. 




VNITŘEK RUSKÉHO KOSTELA. 



^^ Nové knihy veršů vydali a zaslali nám : 
Ad. B o h. Dostal vlastním nákladem vydanou 
sbírku sonetů Minuty; Jar. Želiva vydal ná- 
kladem Hanáckého knihkupectví ve Výškově verše 
Polární země; Jan Rokyta (Adolf Černý 
v Praze-I., ul. Kar. Světlé č. 9) vydal vlastním ná- 
kladem sbírku básní Království ticha a míru. 
Jeho bratr Boleslav L. Černý vystupuje první 
knížkou veršů Večerní stíny (nákladem J. Po- 
spíšila). Nákladem překladatelovým vyšel druhý dil 
světoznámé básně Edwina Arnolda Světlo Asie 
v převodu Fr. Prach aře. Václav Durych pře- 
ložil a u Ed. Leschingra vydal Lamartinovy 
Meditace; Zdeněk Tlamich zaslal nám 
pěkně vypravenou knihu : Mladéhlavy a Hrst 
veršů. K některým z knih těch vrátíme se ještě 
v delším referátu. — a — 

— Lyrik des Auslandes inneuerer Zeit (Lyrika 
ciziny v novější době) jmenuje se anthclcgie, kterou 
v Lipsku vydal právě Hans Bethge. Vedle ukázek 
z poesie americké, činské, žaponské, dánské, an- 
glické, belgické, francouzské, hollandské, italské, 
švédské, norské, polské, ruské, španělské, portu- 
galské i maďirské přináší i malý výbor z ly- 
riky české, obsahující ukázky básní Petra Bez- 
ruce, Otakara Březiny, Romana Haška, Ant. Klá- 



CISLO 13-14 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



šterského, J. S. Machara, Jana Nerudy, Fr. X. 
Saldy, Ant. Sovy a Jar. Vrchlického. Překlady 
z češtiny opatřili S. Wulfing, Otto Hauser a Friedrich 
Adler a jsou pěkné a zdařilé. — a — 

— K. F. Rašín: Osud klepe na bránu. Ná- 
zev, neobvykle vyjádřený »v notách* známou větou 
Beethovenovou, k tomu motto francouzské, anglické, 
vsuvky německé, latinské a opět anglické i české pa- 
běrky z nezbytné Kiplingovy »Knihy džunglí*, pak 
trochu českých nesrayslův, promísených výrazy hihi, 
haha, chacha, huhu, hnhn, hmhm, a máte před sebou 
literární prvotinu p. Rašínovu. Nebýti příliš váž- 
ných námětů ke dvěma črtám (Když myšlenky se 
zatoulají a V očekávání mesiáše), nazvali bychom 
skromně obsah knížky neškodným cancáníčkem, 
neškodným potud, pokud by nikomu neubližovala 
jeho hrozná čeština. Ale pan K. F. Rašín nepo- 
chybně má v úmyslu dáti národu českému novou 
mluvnici, nevíme jen, hodlá-li býti mistrem pře- 
tvořování masculin ve f?minina neb chce-li dávati 
literární koncerty na genitivy. Ctěte tyto skvostné 
věty: Bylo příliš veselo, než (sic!) aby chtěl míti 
názoru — je to genitiv slova názor anebo accu- 
sativ nového slova názora? A dále: Není snadné 
nalézti ženu, která má peněz. A kde je té rov- 
nosti. Bylo vůbec čehos? Nebo dokonce tato perla 
mluvnická: »Jiného tmele kameny nespojuje, než 
krev.« 

Na konci knížky jest jako doslov báseň, v níž 
ropucha praví : Také za mnou voda rozčeří se. 
(Žbluňk — a ropucha zm'zí.) Pozoruhodno zvláště 
pro přírodozpytce, kterým záhadu tu ochotně pře- 
necháváme. Ds. 

■^ >Slečinka z pošty. Napsal Duprés o Al- 
fredu Capusovi, že jeho dramatická tvorba ve- 
seloherní až příliš mnoho si osobuje práv domi- 
nujících — frašce. Nikde snad není Duprts pravdě 
tak blízek, jako u této Capusovy >Slečinky s po- 
šty*, nejnovější činoherní atrakce vinohradského 
divadla, v níž vytvořil autor několik živých, dra- 
matick}^ vysoce účinných figur, jejichž povahové 
složky balancují až na samé hranici mezi veselo- 
herním a fraškovitým. Tož na příklad už ona ti- 
tulní hrdinka, rozkošná Zuzana Borelova, již naše 
slečna Si bio v a propůjčila všecek svůj roztomilý 
půvab něžného e.xtérieuru. Půl naivní, půl raffiTO- 
vaná, hrdá a umravňujíci, ale přece jen šťastná, 
že zatrousila jiskru v klidný život mužského oby- 
vatelstva dvoutisícového městečka . . . jak ona se 
umí vysmáti mužům bez maturity! A div nezšíli 



vztekem a bolestí, když se ji ožení jeden z nich, 
a právě ten nejhloupější! Jak ona se s rozhořče- 
ním dívá na takovou slečinku Riri, která má svého 
hocha >hodně« ráda — ale obratem ruky odjíždí 
do Paříže, aby přijala byt najatý panem Lebardi- 
nem! A pan Lebardin sám, »in flagranti« zasti- 
žený šosáček maloměstský, rovněž obratem ruky 
se loučí se svojí Zuzanou, jsa bohatší o novou zku- 
šenost, že už mu ani flirt nesvědčí a šťasten, že 
zařízení bytu mu pro tutéž Zuzanu odkoupí 
— kamarád ! To už nejsou pouhé fraškovité ná- 
běhy, to už jsou hotová sklouznutí. Ale obratná, 
vtipně konstruovaná, podaná se švihem vyškole- 
ného rutineura scény a duchaplného slovního žon- 
gleura. Pěknou figurku postavil ve hře p. Charvát 
svým obstarožním záletníkem Lebardinem : měl 
smíšky na své straně, a byl by je měl i tehdy, 
kdyby nebyl ani tolik přeháněl (třeba svoje drobné 
scény u dveří) a kdyby si i nebyl dovoloval svých 
malých extempore, elitní scéně nikdy nesvědčících. 
P. Jiříkovský v roli rheumatického světáka 
Pagenela byl rovněž dobrý. Slečna Baldova 
v podružné úloze Hermance osvědčila eleganci a 
hladkou jistotu. Hra, svižně přeložená p. Dykem 
vypravena byla za J. Kamprovy režie hladce a 
s bravurním spádem. E. 

RADOSTNÉ SVÁTKY A ŠŤASTNÝ 
NOVÝ ROK! 

Říkává se, že stará srdečnost a upřímnost mizí 
se světa, ustupujíc vše zachvacující vlně rozpou- 
taného sobectví. Snad. Ale pod silnou vrstvou 
egoistniho popele i v srdcích velmi tvrdých tají 
se jiskérka potlačovaného altruismu a čeká na 
vhodnou chvíli, aby vyšlehla v plamének upřím- 
ného soucítění. Kdyby pro nic jiného, už pro svojí 
kouzelnou moc, rozdmychati na několik dni uhasí- 
nající onu jiskru, mají svátky vánoční pro lidstvo 
význam a cenu velikou . . Narodil se spasitel — 
utýrané lidstvo oddechne si alespoň na chvíli, těšíc 
se z přáni, pronášených ústy nejdražších. I my kla- 
deme pod stromky milýsh čtenářů Máje kytičku 
svých upřímných přáni všeho dobra a zdaru a 
vážeme k ní prosbu, aby i v šťastném bohdá no- 
vém roce vzpomínalo našich podniků. 

Vážené čtenáře upozorňujeme, že počíná tímto 
číslem druhé čtvrtletí Máje a prosíme, aby laskavě 
obnovili předplatné. — Překladová příloha Máje 
»Z cizíchliteratur* tentokráts pro technické pře- 
kážky nevyšla. Vydáme příště v náhradu sešit dvojitý. 



Ročník VI. číslo 13-1-1. vydáno dne 20. prosince 1907. 



íMÁJ vydává se každého pátku o 8 hod. ranní v ad- 
minis.raci. (Praha, Vodičkova ulice číslo 33.) — 
Se sudými čísly vydávaj'. se zároveň čtrnáctidenní 
sešity. M.ÁJ ma ročně na SOO ?tran Předplácí se na 
čtvrt roku K 2 80 (poštou K 3-20). 



VYHODN PRO OliBER.ATELE MAJ,E Celorocn.m předplatí- 
lelum zvláštní prémie zdarma — Cirnáctidenaí příloha ZCÍ- 
ZICH LITERATUR Irea. dr Jar. Boreckv) za příplatek j e d n e 
Koruny čtvrtletně Jinak sešit za 24 hal — 

Otiskovati z Máje obrazy a články ;akoz : překládat' tyto nedovolu- 
jeme vůbec; otiskovati drobné zprávy aovo'eno jon ? udánirn pramene. 



MAJITEL A VYDAVATEL NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO ;»I.ÁJE. ZAPSANÉ SPOLhXENSTVO S RUČENÍM O.MEZENYM V PRAZE. 

REDAKČNÍ VÝBOR: ODPOVĚDNY' REDAKTOR KRANT. HERITES. JAROSLAV VRCHLICKÝ, POŘADATEL ČÁSTI B.ÁSNICKÉ. - 

DR. JARO.MIR BORECKY DR JlRI GUTH ANT. KL.ÁŠTERSKÝ. DR. RUD. J. KRONBAUER. VACLA\- STECH. - REPRODUKCE 

OBRAZŮ OD FIRMY HUSXIK A HAUSLER. - TISKEM DRA. ED, GRÉGRA A SYN \ 




JAR. VRCHLICKY: 



Moderní žalm. 

(Paraírase básně Longfellowa »Co pravi mladé srdce 
žalmistovi* I. 



lííeřikej, že všecko prchá 
na světě zde marným snem, 
čas že všecko zdeptá, zdrchá, 
krásu, lásku s požitkem. 

Když tu byly, mhVs je chvíli, 
proč's jich plně neužil? 
Z věku svého jaré sily 
z těch se zřídel nenapil ? 

Pro věčnost jich nezadržíš ! 
Brzy splynou v zmar a šer ; 
v dlani pro den vždy hrst držíš 
krásných, hnusných efemér. 

Vybraťi z nich jen ty krásné, 
to jest umění, věř, žít; 
a v tom, den již co ti hasne, 
slední krůpějí se zpít. 

Všady krása k tobě volá, 
lásku jen v svém srdci měj I 
V osudu pak vířná kola 
směle sáhni — čaroděj ! 



Máchni proutkem vůle směle, 
skutek se již dostaví, 
a v tom podoben buď včele, 
jež se nikdy neznaví. 

Ocenit pak, co jsi zažil, 
jiných soud tě naučí, 
po čem jsi se snažil, bažil, 
když ti klesne v náručí. 

Věř, svět krásný jest a bude 
s trochou lásky u lidí, 
opuštěné jen a chudé 
srdce vše to nevidí. 

Sebe neopusť v tom ruchu, 
nikdy chudým nebudeš, 
nebo jak duch mluví k duchu, 
bratry všady nalezneš. 

A byť vše to klamat mělo, 
smrt než tebe vyléčí, 
volné srdce, hrdé čelo 
ideál jest největší ! 



Ballada. 



Hrabě : 
Kde máte, paní, dnes vše prsteny ? 

Hraběnka : 
Ve stolku zásuvce jsou zamčeny. 

Hrabě : 

Rád zlato jich na vašich prstech zřím, 
jak válčí s leskem vaší pletě mdlým. 



Hraběnka : 
Jsou od vás; nechci jednat nevděčně, 
7 hrách lásky však mi vadí zbytečně; 
a nedávno sen těžký na mne spad', 
že roztáhly se, z každého byl had, 
ten oči vypich mně, ten k srdci paď. 

Hrabě: 
.'. kde jste, paní, nechala svůj pás, 
i,'k luzně sbíral šat váš plný řas? 



ČÍSLO 15 



MÁJ 



ročník VI. 



Hraběnka : 

Kdes na mém nočním stolku leží as, 
mně příliš těžký byl, hruď svíral mou. 

Hrabe : 

Však čárně svítil a plál šerem, tmou. 
(Ó divné myšlenky mi hlavou jdou !) 
Vám všecko vadí. Pás i prsteny ? 

Hraběnka :. 

Ba, v hlavě, v srdci cítím plameny, 
mně obtížný i šat být začíná, 
má hoří ruka, jak jej rozpíná . . . 
mně závažím i vlastní tělo jest . . . 
ó neptejte se — ušetřte mou čest ! 

Hrabe: 
Pás, prsten, šat i vlastní tělo též, 
vše zbytečné jest vám a na přítěž? 



Nuž řeknu vám : Čni v parku stará věž, 
jsou chladné, vlhké dlaždic kameny, 
však ochladí vše vaše plameny. 
A když jste zhrdla mými prsteny, 
na ruce okovy vám přikout dám, 
pás kajicnic, pln hřebů, stačí vám 
za zlatý pás, jenž drahokamy plál, 
a obtížný když hedváb se vám zdál, 
šat pytlový vás k zemi strhne zas. 

Hraběnka : 
Na vše ty sliby nestačí vám čas . . . 

(Klesá.) 

Já, choti, soud váš předešla i vás, 
V prstenu, jenž měl být můj amulet, 
jsem našla v tajné schránce prášek — jed, 
jste volný. — Tma kol, krve záplava . . . 

Hrabě : 
Dík, že jste byla aspoň — chápavá! 



S darovaným zrcadlem. 



/Sde malé ruční zrcadlo ! Jak do ručky je zvedneš, 
kéž vedle smavé tváře své, mou zamyšlenou zhlédneš ! 
Ne, aby prchl humor tviij a úsměv na tvém líčku, 
sám nechtěl bych tvých rozmarů hrát pouhou 

větrničku 



Svěř ráda tomu křišťálu svá fiadra, bok i záda, 
i vlas, jenž černou kaskádou přes úběly ty padá ! 
Že neutkví tam pro věky ! Jakou by cenu mělo 
to zrcadlo, jež tělo tvé by celé chytit 

smělo? 



Jen pouze proto, moje tvář by vedle tvojí dlela, 
byť na chvilku jen jedinou tu zadržeti měla 
ta křišťálová, zářící a skvělá jeho plocha, 
čím na mžik z krásy, z vděků tvých v něm zrcadlí 

se trocha! 



Prs milenky své tyran kýs na číš si odlít nechal ; 
ó chápu, s plným pohárem jak ruče k ústům spěchal ! 
O nebi dík, že zrcadlo nic nepodrží sobě ! 
já musil pro tvé půvaby bych ztratit oči 

obě ! 



BOHUMIL BRODSKY : 



Nová píseň. 

(Pokračování.) 



udu si to dobře pama- 
tovat. A sestřička, která 
mi ráno snídani při- 
nesla?* 

»To byla Liduška. Do 
jara chodila ještě do 
školy. « 

»Má vlasy a oči jako 
vy,« povídal, dívaje se 
na ni pozorně a obdi- 
vuje se stále její pjeti a čemusi zvláštnímu 
v jejím výrazu, co nedovedl pojmenovati, ale 
co tvořilo kouzlo její bytosti. Neklopila oči, 




nerděla se, nebyla hloupě rozpačitá. Sama 
také se naň upřeně dívala s prostou pozor- 
ností, jako na dávného známého. 

• Každý to povídá,* přisvědčila s úsměvem. 
>Všichni máme světlé vlasy a šedé oči. A ani 
tatínek, ani matinka takových vlasů a očí ne- 
mají. Je to zvláštní, viďte ?« 

»Ano zvláštní,< řekl, usmáv se její naivní 
otázce. >Ale jsou snad hezčí než vašeho pana 
otce a matinky.í 

• Kdož ví, každému se líbí něco jiného. Já 
jsem spokojena, ať mám jakékoliv oči.« 



214 



ročník VI. 



MÁJ 



ČISLO 15. 



»Tomu nevěřím. Dámy bývají starostliví, co 
jiní soudí o jejich kráse.* 

•Tak? To musí být veselé, když si někdo 
přeje míti něco, co nemá,« povídala rozvese- 
leně. >Mně je to lhostejno. « 

• Snad nyní, ale později ne.< 

• Kdy to? Až budu starší ?« 

•Nu ano, až se budete chtít někomu lí- 
biti.. 

•Nechci se nikomu líbiti. Proč bych po ta- 
kových věcech toužila ?« 

•Jednou se přece budete chtít vdáti, « řekl 
přímo, nechápaje, že může být tak nevinná, 
aby nevytušila, nač naráží. *A potom vám ne- 
bude lhostejno, co řekne ten, kterého si vy- 
volíte 

•Nebudu se vdávat a nechci se vdávat,* 
řekla bez hně\u sice, ale pevně. A už se 
obrátila a vyběhla ven. Slyšel, jak v druhém 
pokoji se děti kolem ni shrnuly a jak se 
s nimi směje a je líbá. Dětské hlasy se na 
chvilku rozhlaholily, ale ne v protivné vřavě, 
ale v jakémsi srdečném jásotu. Jasné hlásky 
dětí pojily se s hlasem Jany ve společný 
smích a trvalo to okamžik, než ustály. Potom 
pozoroval, že Jana odešla a děti za ní vy- 
běhly. Teplé kouzlo rodinné ho ovanulo při 
představě houfce dělí a bylo mu radostno, že 
právě sem zapadl. Aspoň se mu nebude stý- 
skat, když bude venku ošklivě. Vzpomínal si 
na svůj vlastní domov, na své mládí a hry. 
Měl sestru, se kterou nikdy nežil v míru. Do- 
kud byl malý, odrostlejší sestra osobovala si 
nad ním jakési právo a stále naň žalovala. 
Ke svým hrám ho nepouštěla a kde mohla 
mu ubližovala. Byla to sestra Terezie, pro- 
vdaná za bývalého velkoobchodníka, jenž si 
koupil velkostatek. Bývala naň zlá a prával 
jí vždy nejhorší, aby se pomstil za její ne- 
lásku. 

Neužil opravdu onoho nezbedného, jásotného 
mládí jako děti chudších rodin. Záviděl dětem 
chudých, když je viděl svobodně skotačit 
s tvářemi únavou planoucími a s očima roz- 
koší zapálenýma. (Jn syn úředníka, který tolik 
svého šlechtického titulu dbal, neměl dovoleno 
míchati se do společnosti svých malých spolu- 
žákii. Sice otec by býval přál víc svobody 
svému jedinému synu, ale přísná matka ostra- 
žitě dbala, aby syn přílišnou důvěrností ne- 
ztratil nic ze svého jemného vychování. Od 
mládí se v něm hlásil protest proti stálému 
stěsnání do určitých forem, ale neměl tolik 
síly, aby byl se otci neb matce na odpor po- 
stavil. Ale stesk se mu vryl do srdce a rostl 
s jeho léty. Přál si být dál od domova a 
ačkoliv by byl otec svým vlivem a známostmi 
prosadil, že by býval přidělen posádce v Praze, 
nechtěl a spokojil se venkovskou garnisonou. 



Z bezděčných vzpomínek vyburcoval ho 
příchod doktora Skřivana. Vešel ostýchavé a 
zarděl se, když spatřil poručíka u svého stolu. 
Tento vstal a podával mu ruku. 

»Dovolíte-li, budu vaším společníkem*, po- 
vídal přátelsky. 

»Nebudu-li překážet, budu velmi rád. Jana 
mi povídala, že pan poručík zde je. Sám jsem 
tu dosud sedával a někdy mi bylo dost 
teskno.* 

•Nechodíte mezí hosty? Nebo do zdejší spo- 
lečnosti?" 

•Nechodím. Netěší mě to. Můj -kollega 
přichází do všech hostinců a je znám se všemi 
hosty. Mohl by se domnívat, že mu chci pa- 
cienty odloudit.* 

• Takhle nezvítězíte. Než nabudete zná- 
mostí, musí vás lidé poznat. Na vašem místě 
bych si počínal jako starý pán.« 

•Také to tak panu doktorovi říkám, ale 
všechno marno,« ozvalo se ode dveří. Jana 
přinášela polévku a vyslala na doktora káravý 
pohled. 

• Vidíte, pane doktore, už k vůli slečně 
byste to měl udělat. Nabízím se vám za spo- 
lečníka, půjdeme někdy pohromadě do někte- 
rého hostince, nebo můžeme jídat v restau- 
raci. « 

• Děkuji mnohokrát, není toho třeba,* omlou- 
val se zaleknuté. 

»Tu to máme!« hněvala se Jana. ^Takhle 
nebudete mít nikdy tolik pacientů jako starý 
pan doktor. Nejlíp je nechati toho.* 

Podívala se naň s upřímným hněvem a 
odcházela. Skřivan pouze hlavu mezi ramena 
přikrčil a nabíral si polévku. Podivín, po- 
myslil si Bohdan. Leká se všeho. Jest asi 
ulekán z dob svých studií, kde přílišný ne- 
dostatek rozvrátil jeho energii a zanechal 
stopy úzkostí a plachosti na dlouhá léta vryty 
v duši mladého lékaře. Bohdan znal z dob 
studií mnoho známých, kteří opravdu velmi 
často v měsíci nevěděli ráno, budou-li do ve- 
čera co jísti. Mladé tělo a svěží síla mnoho 
snese a nemohl mnohokrát ubránit se úžasu, 
jak mohou někteří s prázdným žaludkem stu- 
dovat a odbývat zkoušky. Arci velké pro- 
cento těchto chudých studentů tvrdou cestou 
padlo. Buď zákeřná choroba následkem nedo- 
statečné výživy shasla mladé životy, buď vy- 
čerpali své síly a v lačné touze pouze po na- 
sycení zapadli na písařská místa, v doupata 
vášní a žebroty. Ale k svému podivení musil 
doznat, že přece víc chudých studentů dostu- 
dovalo než těch, kteří neměli starosti o své 
životní potřeby. Jaksi houževnatějí se bili ži- 
votem, vytrvaleji zápasili a svědomitěji studo- 
vali. Sice strádání zanechalo stopy v jejich 
duších. Velmi málo bylo těch, kteří po skon- 
čených studiích a po skončené bídě vesele a 



ČÍSLO 15. 



'máj 



ročník VI. 



křepče vstupovali na prkna lidského zápasištQ 
a v samostatném životě nejevili únavu a vy- 
čerpání z dob minulých. U přemnohých léta 
bídy a nedostatku spočívala dlouho na nitrech 
uštvaných strádáním a energie na okraj do- 
hnána, neměla už svěžesti, aby znovu statně 
a sebevědomě rozepjala své perutě. 

Mezi ty patřil asi Skřivan. Bohdanovi bylo 
ho upřímně líto. Maje přirozený dar soucitu, 
cílil se ke Skiivanovi připoután a toužil, aby 
ho probudil a osvěžil. Prohledal jeho hmotnou 
tíseň, rozuměl jeho úzkostlivosti, aby zakryl 
pravý stav svých poměrů a nevyvolal proti 
sobě nepřátel. Lekal se asi, že by v boji ne- 
obstál, že by nenašel odvahy čelit nějakému 
bouřlivějšímu zápasu, ve kterém by byl zcela 
osamělým. Ano, pomoci mu, uvést ho do 
jasnějšího prostiedí, podepřít ho, aby se stal 
samostatnější, nezávislejší aznámější, toby bylo 
nejlepším darem pro něho. Jana také asi žehrá, 
že jejich strávník, který podle všeho u nich 
zdomácněl, nepotkává se s takovým výsled- 
kem, jaký' zaslouží a bude mu pomáhati. 

Myšlenka mu šlehla hlavou, když si Janu 
připom.něl. Kterak je možno, aby Jana ne- 
vzbudila v něm sympatii ? Není mezi nimi 
žádné důvěrnosti? Nepostřehla Jana, že Skřivan 
potřebuje mravní podpory, povznesení a 
útěchy? A .postřehla-li, proč už nezačala Skři- 
vana povzbuzovat a pohádat? Možná, že se 
mýlí, že hledá v Janě víc, než v ní je. Ta- 
kové mladinké venkovské děvče nemá ostro- 
vtipu jako její městské družky a dívá se pro- 
stýma očima, v nichž se jí jeví pouze zev- 
nějšek, duše však a niterný život da- 
leko uniká. Snad to také Skřivan poznal a 
proto je asi mezi nimi takový bezvýznamný 
poměr a všední styky. Několikrát podíval se 
při jídle na Skřivana, jenž skloněn nad ta- 
lířem, chvatně jedl. Jakýsi starostlivý smutek 
vryt byl do jeho tváře a jakoby stále cosi 
tísnivého a úzkostlivého leželo na jeho duši. 

»Máte odpoledne také nějakou práci ?« tázal 
se ho v přestávce. 

•Nyní ne, až po čtvrté hodině bývám doma. 
To přijíždí někdy noví hosté ze dráhy a mu- 
sím čekat, nepřijde-li někdo ke mně.< 

»Chtěl jsem vás žádat, abyste mi nějakou 
hodinu věnoval. Byla by mi dlouhá chvíle a 
rád bych viděl zdejší znamenitosti. Neurazí- 
te-li se, pojďte se mnou.« 

>Velmi rád. Předem však vás upozorňuji, 
že v Kraňově žádných znamenitosti neni.i 

>To nic nedělá, přece snad najdeme něco, 
co by nás upoutalo. Slečno Jano, kam máme 
odpoledne jít? Vy asi znáte Kraňov lépe než 
pan doktor. « 

Jana uhřátá a veselá postavila mísu na stůl 
a podívala se bystře na poručíka. 



»Pan doktor půjde s vámi? ptala se zkou- 
mavě. 

>Arci. Žádal jsem ho o jeho společnost. 
Kdybyste ještě vy mohla s námi jíti, byl 
bych velmi šťasten.* 

»Dnes nemohu, matinka má mnoho práce, 
přidala, jakoby nepostřehla veselý tón Boh- 
danův. »Snad jindy, budeteli ještě o mou 
společnost stát. Na dlouhou procházku není 
dnes počasí, jděte tedy do restaurace u vin- 
ného hroznu. Po obědě bývá tam většina lá- 
zeňských hostí na černé kávě. Seznáte aspoň 
celou zdejší společnost. Pan doktor tam ještě 
nebj'l, ačkoli ví, že hostinský je zdejší živé ve- 
řejné mínění. Seznáte ho sám a přesvědčíte 
se, že získat hostinského od hroznu znamená 
tolik, jako získat všeobecnou pozornost. Při- 
pomínám, že pana doktora Skřivana rád nemá. 
Je trochu lakomý a nemůže panu doktorovi 
odpustit, že mu nedal ještě ani jednou utržit 
ani za jediný koflík kávy.* 

Skřivan se zapálil a podíval se vyčítavě na 
Janu. Ale ta snesla klidně jeho pohled a ši- 
balský úsměv svědčil, že rozumí jeho hněvu. 

»Nepiji černé kávy,« omlouval se, obraceje 
se k Bohdanovi. »Co bych tam dělal?* 

»Pro jednou by nebylo zle,« dotírala Jana 
neodbytně. »Nechutná-li Vám káva, nepijte ji. 
Mají také pivo, limonádu.* A jakoby měla 
radost, že ho může do úzkých vehnat, nic 
nedbala jeho nepokoje. Bohdan podíval se na 
její tvář. Byla oživena a její šedé oči moudře 
upínaly se na Skřivana. Když Bohdan mimo- 
děk déle na ni pohledem spočíval, zabloudila 
svýma očima k němu a postřehla jeho zvý- 
šenou pozornost. Maličko čelo svraštila a 
rychle otočila hlavu. 

» Slečna je jaksi na vás přísná,* povídal 
Bohdan chvatně, aby zakryl náhlé rozpaky. 
»Zdá se mi však, že její rada zaslouží vaší 
pozornosti.* 

>Zenská umíněnost,* řekl Skřivan jako roz- 
mrzele. » Slyšel jsem to již několikrát. Slečna 
se domnívá, že mě hostinský od hroznu po- 
vznese. Protiví se mi takovými cestami do- 
máhat se uznání. Dokud lidé sami nebudou 
chápat, že také něčemu rozumím, nebudou mě 
vyhledávat. Co už se mě Jana natrápila.* 
A zahrozil proti ní prstem. 

s.Ano, trápila jsem vás a vy mě také,* řekla 
vesele. >Máte mě stále za nerozumné děv- 
čátko, ale já už nejsem tak mladá. Vypadám 
snad nerozumně?* 

»Bůh chraň! Radost je se na vás dívat. 
Byla by z vás roztomilá panička.* 

»Vy, vy jste, zdá se mi, hodně horší než 
pan doktor,* řekla pohněvaně a podívala se 
naň káravě. 'Už jsem vám řekla, že na nic 
takového nemyslím. Nic mi neschází a ne- 
toužím po takových hloupostech. « A už se 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 15. 



iibité otočila a její půvabná postava rychle 
zmizela ve dveřích. 

»Se ženskými neradno zápasit,* usmál se 
Skřivan. >Jsou příliš vznětlivé a dívají se na 
vše jinýma očima. Horují, neznají však ži- 
vota.* 

• Nesouhlasím. Pravda, že fantasie u nich 
hraje velkou úlohu, ale mají to, co schází 
mužům, bystré oči a jemný cit. Jsou roze- 
nými intrikánkami, které vášnivě bojují za 
svou utkvělou myšlenkou a vášnivě nenávidí, 
co v nich odpor vzbudilo. Slečna má o vás 
opravdovou starost, měl byste ji poslechnout. 
Obdivuji se jí, jak je milá a moudrá. « 

'Jsem jiného náhledu. Žena je vždycky 
mužova přítěž a běda, když podlehne jejímu 
vlivu. Veškerá jeho činnost je ochromena. < 

• Divím se vaším názorům. Jsem opač- 
ného mínění. Jen všední a duchaprázdná 
žena může býti přítěži. Zena s jemným 
bystrozrakem a upřímně nakloněná je hoto- 
vým strážným andělem muže. Odpusťte, řeknu 
vám přímo, pro vás je pravým neštěstím, že 
nejste ženat. Nejen že jako mladý svobodný 
lékař vzbuzujete ostýchavost nemocných dam, 
nemáte mimo to nikoho u sebe, kdo by vás 
těšil a kdo by vás na různé věci upozorňoval. 
Žilo by se vám velmi pěkně, kdybyste byl 
ženat. Na příklad slečna Jana byla by rozto- 
milá paní doktorová. « 

'"Chraň Bůh, ani jsem na to nemyslil, « vo- 
lal uleknuté a obě ruce jako k obraně zvedal, 
»Jsem rád, že jsem sám živ, jak bych uživil 
ještě ženu? Mimo to nejsem přítelem žen. 
Nechce se mi dělit život na dvé, nemám 
k ženám té důvěry jako vy a třeba to vypadá 
směšné, mám důvody, tvrdím-li, že nikdy svůj 
život se životem ženy nespoutám.* 

>Byl jste asi zklamán a odtud vaše nepřá- 
telství k nim,« prohodil Bohdan, jehož začínal 
Skřivan zajímat. 

♦Nežádejte ode mne žádného vysvětlování,* 
prosil jaksi stísněně a chvatně dojídal. Bohdan 
se v duchu pousmál úzkosti, která dívala se 
z jeho očí a mlčel. V duchu jeho rostlo pře- 
svědčení, že něco víc než hmotný zápas pod- 
vázalo křidla duši Skřivanově. Nebyl dychtiv 
cizích tajemství a netoužil také odhalit skryté 
záhyby nitra doktorova, jenž mu dosud málo 
přirostl k srdci. Nežádá přece na něm nic, 
než aby mu obětoval několik hodin, kterými 
by ubíjel zoulalou nudu zastrčeného městečka 
a jako sám nemíní odhalit před ním záchvěvy 



své duše, nebude pátrat po bolavých strunách 
Skřivanovy mysli. 

Když po chvíli vešla Jana s posledním jí- 
dlem, poručíka si ani nevšimla. Zběžně podí- 
vala se na Skřivana a vidouc jeho úzkostlivý 
výraz, potrhla rameny a odcházela. Po obědě 
zapálil si Bohdan doutník a nabídl také lé- 
kaři. A\e ten děkoval. Nekouří. Podíval se na 
hodinky a ohlédl se po pokojíku, jakoby při- 
šla hodina, ve které byl zvyklý domů od- 
cházet. Připomněl si však svůj slib a neklidné 
sebou zavrtěl na židli. 

• Půjdeme, pane doktore ?« 

• Je li libo, můžeme jít, nebojíte-li se cesty. 
Snad by bylo lépe počkat na jiný den, až ne- 
bude tolik bláta.* 

»To mi nevadí, ráno jsem už všechno pro- 
šel a můžeme se blátu vyhnout. Platit snad 
hned nemusíme.* 

»To ne, já také platím týdně. Pojďme tedy. 
Nevím opravdu, co budu v restauraci pit.* 

»Zkuste, co bude chutnat,* chlácholil ,ho 
Bohdan. Pozoroval, že Skřivan hledá příleži- 
tost, jak by se cestě do restaurace vyhnul a 
že mu nic moudrého nenapadá. Až se v duchu 
zamrzel, že se tolik dal uchvátit a věnuje po- 
zornost muži, na kterém mu vlastně nezáleží. 
Ale hned sám sebe chlácholil, aby byl trpě- 
livý, když přece vidí, jak bezradostně Skřivan 
žije a jak mnoho nezaviněně trpí. 

Když procházeli pokojem hostinských a vyšli 
na chodbu, potkali Janu. Podívala se na oba 
a vesele se zasmála. A aby ji snad nezasta- 
vili, rozběhla se kolem nich a jako včelka 
zmizela v kuchyni. Vůně ovanula tvář obou 
mladých mužů a Bohdan se za ní ohlédl. 
Skřivan maličko svraštil čelo a chvatněji po- 
pošel. Když vyšli před hostinec, slunce za- 
svitlo. Obloha se zvýšila a bílá oblaka se 
trhala. Cesta rychle osýchala a celý ráz kra- 
jiny se rozsvětlil. Vše připadalo Bohdanovi 
veselejší a útulnější, i ty domky a řeka, ve 
které se děti brouzdaly. 

>Bude velmi příjemný den,« poznamenal 
Bohdan. »Byl bych velmi rád, kdybych měl 
pěkné počasí. Téšil jsem se na procházky 
lesem a poli a byl bych nešťasten, kdyby mě 
zamračená obloha odtud zaháněla. Čím si za- 
háníte dlouhou chvíli deštivých dnů?« 

• Sedím doma a čtu.* 

»Ale čtení také unaví. Nejsou v okolí žádní 
úředníci velkostatku, kteří docházejí do zdejší 
společnosti?* (Pokračování.) 




CISLO 15. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



TEREZA TURNÉROVA: 



Stálice. 




naprostém, ztrnulém ti- 
chu a klidu vyrůstala 
Marta z dětských stře- 
víčků, jako vyrůstá hor- 
ský květ mezi tvrdými 
balvany, kam nechodí 
cizinci, aby ho spatřili. 
Z milosrdenství nad se- 
strou, příliš obdařenou 
štěs:ím mateřským, vza- 
ly si ji jako drobné děcko dvé zámožné svobodné 
tety, které o sobě říkaly s chloubou, že se 
opatrně vyhnuly trampotám života. Také Martu 
chystaly na dráhu klidnou, bez nebezpečnVxh 
zátoček a závratných klikatin. 

Marta byla tichým a málo hloubajícím děckem, 
jež netušilo, že někde mimo tento zapadlý 
kout v horách závodí veliký svět o vysoké 
peiiy. ^ I v letech svého dospívání měla 
ještě život za řetěz korálů, z nichž jeden po 
druhém lze navlékat na dlouhou šňůrku, kdesi 
uzlíčkem ještě s jinou spojenou . . . 

Dni střídaly se hladce, bez nadšení i bez 
pláče, skorém tupě, jeden věrně a přesně po- 
dobal se druhému. I léta minula tak. Rok po 
roce, daleko v horách. 

Zima byla dlouhá a krutá v tom horském 
zátiší a jaro těžce se propracovávalo tvrdou, 
neúrodnou prstí, léto jen zapráhlo několikrát 
jako na ukázku, rozžehlo na stráních oheň 
plamenčic a jahod, a sotva že zaplály všecky 
barvy sluncem ozářené stráně, hlásil se opět 
podzim svými krátkými dny, ostrými větry a 
temnými kalužemi v nedlážděných cestách. 
^ Ticho a neživo bylo v malých domcích po- 
různu rozestavených. Jejich chudí obyvatelé 
sekali až do úmoru dlouhé černé a pestré ko- 
rále, neměli tužeb ani nároků, mluvili málo, 
nikdy skorém se nesmáli a scházeli se jen 
v určitých dnech k naivním a žalostně primi- 
tivním spirifistickým seancím v některém sta- 
vení. Sli životem jakoby procházeli předsíní 
k ráji.^ — Žili nadějí a útěchou. 

Po škole mezi první patřil dům slečen Ko- 
lá^řoyých, jako vyrostlý ze zeleně na úpatí ne 
příliš vysokého vrchu, bílý, čistý a úhledný, 
jako vypraným plátnem povlečený mezi zašpi- 
něnými, dobou a různými pohromami zname- 
nanými domky. 

1 uvnitř bylo zařízeno všechno čistě a úhledně. 
Na všem bylo patrno, že vládnou v domě přísné 
a pilné ruce ženské, a že není nikoho, kdo 
by do krajnosti přesný pořádek pocuchal, kdo 
na příklad by shrnul bílé plachty, položené na 
zemi místo koberců, nebo kdo by v rozkypěné 
bujnosti rozvázal tkanice jako sníh bílých po- 



vlaků na křeslech, nebo kdo by odhodil ne- 
dbale papírek, nit, stopku od ovoce nebo do- 
konce pecku. Nebylo zde drobných, nepravi- 
delných krůčků malých dětí, ani malých ruček 
všecko přehazujících a naivních oček po všem 
dychtivě slídících. Ne. Nebylo zde pláče dětí, 
ani výskání, ani žvatlání. Vždyť nebylo v celém 
domě ani bytosti mužské, nebylo kroku muž- 
ského, ani hlasu. Od doby, co zemřel starý 
otec slečen Agáty a Sofie, nepřekročil vůbec 
muž práh jejich domu. Nebylo proč. Jaký by 
příchod muže k slečnám Kolářovým měl účel? 

Slečny navykly si takové samostatnosti, že 
nepotřebovaly nikdy v ničem rady mužské 
ani pomoci; spravovaly si samy svoje hospo- 
dářství, najímaly si samj^ lidi ku práci v poli, 
v sadě, na lukách i v lese. V domácnosti také 
všecko dovedly vykonávat bez mužských ru- 
kou, i starobylé, dávno, dávno z rodiny do 
rodiny děděné hodiny v pravém úhlu pokoje 
natahovala slečna Agata sama a nikdy ještě 
jejich konstrukci nepokazila. S pýchou na ně 
vždycky pohlížela, když odbíjely s nepřeko- 
natelnou přesností lhostejně a ponuře hodinu 
za hodinou, jakoby je ukládaly vědomě na 
dno mořské! 

V oknech s bílými okenicemi, opatřenými 
malými kukátky, kvetly begonie, muškáty a 
zelenavé hortensie, všecky tak usmířeně klidně, 
nevšímajíce si těch, co kvetly a bujely venku 
v zahrádce, nespoutané hůlkami a provázky. 

Tak všecko v domě bylo v souzvuku s po- 
vahou obou slečen, nebylo nikde stínu od- 
poru, který by rušil tichý soulad. 

Slečny nevyřkly sice nikdy, že vyhýbají se 
důsledně styku s muži, avšak z celého způ- 
sobu jejich života bylo příliš patrno, než aby 
se nebylo mohlo tak souditi. Vždyť vystihly 
i jejich vdané sestry a jiné s nimi příbuzné 
ženy, že nepřejí si nikdy společností mužské 
a navštěvovaly je proto bez svých mužů a synů, 
aby nevzbouřily jejich tichou, absolutně žen- 
skou samotu. 

Slečna Agata nemluvila o mužích vůbec, 
jakoby jich ani nebylo ve světě, a slečna Sofie, 
celou svou bytostí o něco měkčí než její starší 
sestra, jen z taktu a povrchně tázávala se po 
jejich zdraví. Odpověď nikdy ji už valně ne- 
zajímala. 

Obě sestry pohlížely na muže jako na zlo 
v životě ženy, jako na škůdce jejího životního 
klidu. Když jejich vdané sestry se pokoušely 
vyvrátiti jim takový názor na muže, slečna 
Sofie jen se usmívala a slečna Agata říkala 
bez obalu : »Tak, tak, muž s dobrým hmot- 
ným postavením, jehož titule a různé čestné 



ROČNÍK VI. 



MÁJ 



ČÍSLO 15. 



funkce jsou krásnou Jekorací společného 
jména, ale nic víc. Jen v něm nic nehledejte, 
nic od něho nečekejte a nevěřte mu. Jsou 
všichni stejní. Žádného neomlouvejte, žádného 
nevyjímejte, zdá- li se vám některý býti jiným, 
tak je to jen jeho dočasná role, to vybočit 
sám ze sebe — < 

To znělo krutě a nezvratně. Vdané sestry 
raději hovor takový nezaváděly. 

Slečny vyhýbaly se muži v životě jako ně- 
čemu, co z daleka nás odpuzuje svým sirnatým 
dechem a otravuje vzduch kolem nás. 

Nebylo vůbec muže v jejich životě mimo 
otce, jehož existenci v rodině samy neurčily 
a za ní nezodpovídaly. 

Jako žily slečny odloučeny od všeho svéta 
nepěstujíce styků, žila také Marta, vzdálena 
všeho, nevědomky se podřizujíc jejich určení. 

Jméno mužské nikdy před ní se nevyřklo, 
nikdy jí nebyla připomenuta existence muže. 
Netušila, že někde, třebas daleko odtud, žije 
současně s ni muž, jenž přijde, vzbouří klid 
jejího srdce, klid tichého domu jako kámen 
vržený do stojaté vody a že probudí v ní te- 
prve touhu dívčích mladých let. 

Co — muž? Bůh'? Smrt? Všecko znělo jí 
stejně a o všem měla stejný pojem. 

Vždyť žilo se beze všeho hloubání tak 
klidně, skorém lenivě a jako ze všech stran 
ohraničeně pod tou strání horskou, kde smírně 
vedle jehličnatých lesů šuměly měkce javo- 
rové háječky a jen zřídka, velmi zřídka bylo 
spatřiti cizí tvář. Proč také? Nebylo příčiny, 
proč sem zavítat. V místě, kde stál dům 
slečen Kolářových, nejezdila ještě ani dráha, 
nebylo tedy ani projíždějících cizinců, nebylo 
lomozu vlaků, kouře a pískání lokomotiv a 
vůbec známek kulturního světa mimo malou 
školu s primitivním vedením a spiatou skorém 
bezprostředně se sousedícím kostelem a hřbi- 
tovem. Byla to jako základní trojice lopotného 
bytí těch chudých horalů. Na rozhraní dvou 
vesnic stála ještě pošta, jejíž jediný poslíček 
jednou denně roznášel došlý materiál. 

Naprosté mrtvo horského kouta porušil ne- 
očekávaně moudrý, zámožný Němec posta- 
vením továrny, tkalcovny. Přišel, prohlédl 
okolí, zaplatil dobře a za nedlouho pohlížel 
pyšně na hotové dílo. 

Pak nabral do práce za malý plat veliký 
počet lidí různého pohlaví a věku, kteří za 
polní těžkou práci anebo za úmorné sekání 
korálů byly ještě méně placeni. 

Továrna byla rozsáhlá, s velikými nádvo- 
řími a chudí obyvatelé okolních vesnic o ní 
říkali, že má oken jako zámek. Kolem ní dal 



podnikavý majitel založiti park, jehož různá 
mi-ta dal označiti německými nápisy: Hed- 
\vÍL;spark, Hugonplatz, Zvvergallee. 

Dovedl mistrně sestavit tovární personál. 
Úřednictvo bylo až na málo výjimek německé, 
ini4ři byli skorém vesměs Němci a pro české 
déiiiiky byl zřízen jedním horlivým něme- 
ckým úředníkem bezplatný běh k naučení 
se německému jazyku. 

Dále zařídil továrník kantýnu, jejíž vedení 
^věřiI Němci. 

Kupoval od různých osadníků kusy lesů, 
spojil je a označil jménem : Jungfernwald. 

Přes krásnou šumivou řeku dal položili ně- 
kolik můstků, jež pojmenoval: Feensteg, Elsa- 
brúckl a pod. . . . 

To vše činil klidně a nerušené, neboť ne- 
bylo v místě nikoho, kdo by z národnostního 
sebevědomí přerušil jeho dílo. Lid hleděl 
s údivem a s respektem na každé nové ně- 
mecké jméno jako na cizí květ, jenž někým 
hyl přinesen a náhle vypučel . . . 

Ach, klid v těch horských vesnicích byl 
příliš ztrnulý, nehybný, ležel na všem jako 
nepromokavá látka, jejímiž sporými pórami 
nic neprosákne. Jako ty stráně byly tvrdé a 
tiché, takoví byli i lidé: zamlklí, nesdílní a 
nepřístupní. Tupě smířeni se vším, co jim 
život dává a co jim odpírá. Bez nároků. Bez 
reptání. Bez uvažování o ceně života. Zabý- 
vali se příliš posmrtím, než aby mysleli na 
skutečný život. Tak netečně i tu změnu ve 
svých osadách přijímali. 

I Marta, vyrostlá v tom tichém koutku 
svéta, kde nebujely nároky a tužby, ztěžka 
jen vnímala vzmáhající se ruch, nastalý to- 
várnou. Její život byl stále stejný, nevyka- 
zoval změn, její zaměstnání, stále totéž, ne- 
mělo ani odstavců, ani cíle. Hospodařila, šila, 
dohlížela na poli, milovala své tiché pohodlí 
a jen z daleka, z daleka se dotýkal její duše 
růžový sen jejího mládí, jež si ani nedovedla 
uvědomit ... 

V růžovém snu, lehounkém jako jarní 
obláček, rýsovaly se kontury mužské postavy, 
mladého továrního úředníka. 

Ale byl to jen sen, sen, jenž se při otevření 
očí rozplyne, obraz jako fáta morgana, jejž 
nelze rukama podržet. 

Cosi ze školy obou slečen přešlo na Martu, 
zdálo se, že není schopna plamenné radosti, 
ani bolu. Její oči jakoby se nedovedly roz- 
jásat ani zaplakat, ústa ne rozesmát; bylo to 
mládí násilně přizpůsobené životní ztrnulosti 
obou slečen. 

(Dokončení.) 



sLO 15. 



MÁJ 



ROČNÍK VI. 



SLAV VRCHLICKY: 



Loutky, 

Román. 
[Ilustruje Artuš Scheiner. 
(Pokračováni). 




vlášf tato alkovna, v kte- 
ré při stažených zá- 
clonách jest posteKdo- 
cela neviditelna, se mi 
zalíbila. Alkovna má 
jediné menší okno, ve- 
doucí na tovární dvůr. 
Celé to bylo velmi 
slušné, dělalo dojem 
trochu staromodní, se- 
riosní, ale nepostrádalo tónu intimity a ná- 
ladovosti. Skoro jsem se v duchu divil, že mi 
nevykázali tento byt hned původně po mém 
příjezdu. Snad nevzpomněli naň. 

Po obědě při černé kávě dověděl jsem se, 
že byt byl do nedávná obýván dědečkem, 
otcem paní Kráglové, který u Kráglů žil jaksi 
v ústraní poslední léta svá. Byl majorem 
v pensi a zemřel přede dvěma roky. Od té 
doby byl byt opuštěn a zamčen. Vyslovil 
jsem svůj dík za rychlou úpravu jeho i svou 
radost z jeho vzezření a řekl, že myšlenka, 
že byl obýván a kým byl obýván mi jej činí 
nějak lidsky bližším. 

Pan Krágl odmítal nějakou velkou práci, 
kterou by byla snad úprava bytu vymáhala. 

— Ostatně nového je tam málo, až na ně- 
které maličkosti. 

— Musili jsme odstěhovati hlavně sbírky 
dědečkovy, pravila paní Kráglová. 

— Což pan otec sbíral? 

— Ano, to byl jeho sport poslední. 
Nevím, ale zdálo se mi, že na to slovo 

»poslední« pan Krágl kladl nějak důraz. Za- 
syčel je mezi zuby skoro s ironickým příde- 
chem. Ale neříkal jsem ničeho. 

— O ano, pravila paní Kráglová. Sbíral 
celý život. Sport je málo k označení a k pl- 
nému vystižení. Marotta, chcete-li, mánie to 
byla, ba vášeň. 

— A proč jste nenechali sbírky v pokojích, 
mohli jste mít méně práce a mně by nebyly 
překážely, podotkl jsem. 

— Pak byste nebyl měl trochu volného 
místa, ba byl byste se nemohl v pokoji ani 
otočit, ani nikoho kam posaditi. Jen stojany 
na dýmky a hole zabraly celou stěnu našeho 
pokoje, kde je teď knihovna, vysvětloval pan 
Krágl. 

— Stojany na dýmky a hole ? podotkl jsem 
udiven. 

— Ano, zprvu šla marotta tchánova smě- 
rem a cílem tím, aby na každý den v roce, 



pravím na každý, měl jinou dýmku a jinou 
hůl. Dole byly hole, od polovice visely dýmky. 
Až jednou v letě jděte se s Jiříkem podívat 
na půdu, kam jsme to zatím uložili. 

— Na to, co se přece při veškeré opatrnosti 
během času nespálilo a neztratilo, doplňovala 
paní Kráglová. Ale některé kusy tam byly a 
ne špatné. Mnoho kuriosit, mnoho památek 
osobních, to je pravda, ale hole i dýmky vzbu- 
zovaly do jisté míry zájem aspoň ethnologický. 
A dědeček nadělal s těmi věcmi tajností ! Jeho 
slabou stránkou bylo, že chtěl, aby se každý 
hodně divil, když se ráno k desáté objevil 
k přesnídávce s jinou holí v ruce a s jinou 
dýmkou v ústech. »Jak to, tatínku, zas něco 
nového?* musil se někdo zeptati kolem stolu. 
»Ovšem,« pravil na to hrdě a nikdy se v svém 
kalendáři nezmýlil: »Dnes 22. srpna na sv. 
Timotea, klokočovka,* podal ji vedle stojícímu, 
aby dal ji dále kolovati, vyndal dýmku z úst 
a pokračoval, »a tato štyrácká krátká dým- 
čička, od kollegy majora Emericha, když jsme 
byli v posádce Stýrsko-Hradecké.* A čím více 
docházela dýmka i hůl podivu a obdivu, tím 
lépe chutnala mu snídaně, tím byl spokoje- 
nější a měl nezkaženou, dobrou náladu po 
celý den. 

— Ale to byl jistě roztomilý starý pán, 
pravil jsem dojat, škoda, že jste to odklidili! 
Byla by mne občas taková prohlídka jistě za- 
jímala a pobavila. 

— Když ale již to vše rostlo nám přes 
hlavu, podotkla bolestně paní Kráglová. 

— Což sbíral pan major též jiné věci, než 
hole a dýmky? ptal jsem se. 

— Bohužel, pokračovala paní Kráglová. Hole 
a dýmky byly jen počátkem jeho opravdu ne- 
úmorné činnosti. To byl asi čtyřicátník, když 
tohle začal. A\e pak po desíti letech přišla 
k holím a dýmkám těžítka, a zase pravidelně, 
kolik dní v roce, tolik těžítek, po pěti dalších 
letech přišla pečetítka a razítka, a pak již, 
zvlášť od doby, kdy se dostal do pense, ob- 
liby jeho pro nejrozmanitější věci u něho 
rostly skoro každým rokem. Kraslice, bože, 
jaká to jen byla sbírka ! hodiny kapesní i sto- 
jací, visací, bicí atd., nože a perořízky, a nej- 
hůř bylo, když došlo na motýle, brouky, her- 
báře a konečně kamení. Ale to byl již sta- 
řičký, neměl ani trochy nutného k tomu vzdělání, 
tu již jen hromadil a hromadil bez rozlišování 
a bez výboru. A pak byl dědeček také veliký 
dobrák. Lidé se o této jeho marottě dověděli 
a zahrnovali jej, jak si snadno představit mů- 



ročník VI. 



MÁj 



ČÍSLO 15. 



žete. všemi možnými nesmysly a podivnůst- 
kami ! A on buď neměl síly a odvahy říci jim : 
• Pi-ítelíčku, to jest úplně bez ceny, to patří 
do střepů a na smetiště,* vděčně všecko při- 
jímal a platil, až se hoiy zelenaly ! Ryla to 
již choroba v posledních letech a skoro — 
ač to zní z úst dámy drsně a snad hříšné se 
vám to bude zdát, bylo to již vykoupení pro 
nás, když zhasnul. 

— Sestadevadesátíletý, podotkl pan Krágl 
s upřímným povzdechem. 

— A prosím vás, není to indiskrece a ne- 
šetrnost, vpadl jsem, ptáti se, co bylo posled- 
ním předmětem jeho sběratelské neúnavnosti? 

— Neuhod byste do 
smrtí, co sbíral naposled, 
pravila paní Kráglová 
s mdlým, útrpným úsmě- 
vem na krásných rtech . . . 
Ptačí vejce, recte vyfuko- 
val vejce rijzných ptáků, 
preparoval to a vysou- 
šel .. . Zvláštní, že měl 
k tomu podivuhodnou 
zručnost a v tom vy- 
trvalost. Poslední sbírka 
tato nedostouplavšak vy^ 
sokého čísla. Skořápky, 
prosím vás, jak lehku 
se to potluče, jak brzy 
se to zapráší, rozdrtí, 
rozpadne ... A pak sta- 
rému pánu mnoho na 
tom nezáleželo, čím a jak 
sebrané věci označuje. 
Slo mu jedině o sbírání, 
určování pak jej vždy pře- 
máhalo, co šuplat jsme 
našli nenapjatých exem- 
plárů motýlích a jiného a^^"' 
hmyzu! ^ 

— Nějaká vědecká sna- 
ha tomu naprosto chyběla, a proto to také 
nemělo a nemá pražádné ceny, pravil part 
Krágl. Něco leda ryze osobní, na památku, 
po dědečkovi. Věřte, kolikrát jsem to chtěl 
již důkladně projít a provětrat. Snad by 
ze všeho se dal sestaviti kabinet kuriosit, 
docela appartní, je pravda, ale víc než 
dvě třetiny patří na smetiště. Ale jednak jsem 
nikdy neměl dosti času k tomu, a kdybych 
ho byl i měl, nechtěla zas Lucy, aby se tím 
hýbalo . . . 

— Zdálo se mi vždy, že bylo by v tom málo 
piety, bránila se paní Kráglová. 

— A tak jsme časem zapomněli na zavřené 
a zaprášené museum dědečkovo v zadní části 
továrny, doložil pan Krágl. Ale neřekl byste, 
pane professore, jak, abych řekl se starou frásí, 
zub času dále vede svou a řádí v takových 




věcech. Až jsem se podivil, když jsme po těch 
dvou letech, ani ne celých, našli takovou 
spoustu rozbitých nebo rozpadlých věcí v bytě 
dědečkově ! Byl pevně uzavřen, a nikdo tam 
nevkročil. -Ani okna se neotvírala za tu celou 
Jobu! 

— I věci mají dobu svého rozkladu a ne- 
odvratného konce, pravila paní Lucy smutně. 
Je to odvěký řád všeho. Ba je docela jako 
s lidmi, snad by ani nebylo místa pro to vše 
na světě, a tak musí jedno druhému místo 
udělati. Také kus logiky světové, viďte, pane 
professore ? 

— Zajisté, milostpaní, odpověděl jsem. Měl 

jsem cikádu, pravou Mar- 
seillskou cikádu. Dostal 
jsem ji od přítele, který 
ji chytil na Mallorce a 
sám, jak říká, ji mon- 
toval, napjal ji do ply- 
šem vykládané skříňky, 
sklem neprostupně uza- 
vřel a v pěkné úpravě 
jako vypouklý obrázek 
z cesty své mi ji přinesl 
a věnoval. Visela mezi 
mými památkami nad 
knihovnou několik let. 
Ani vánek, ani prášek 
nemohl k ní — ale již 
za tíi léta, zdálo se mi 
jednou, když jsem prohlí- 
žeje své věci na ni přišel 
!;,;, a před ní se zastavil, že 

se obrovská ta moucha 
nějak nápadně scvrkla. 
Tělíčko zdálo se mi tak 
vyschlé a schlíplé, že 
mne to jalo úžasem, 
křídla tak jemně síťko- 
vaná a průsvitná, tak 
jemnými žilkami celá 
protkaná, zdála se mi býti pokryta tenkou 
vrstvou jemného prachu a také poněkud kratší, 
sotva že stačila na tělo, která jindy, jak vím 
a se pamatuji, značně přesahovala, celé zví- 
iátko připadalo mi nějak ošumělejší, daleko ne 
již tak imposantní, aby si zasluhovalo Ana- 
kreontův verš 

Velebíme tě, cikádo . . . 

Dával jsem si teď ria tento kus svých pamá- 
tek pozor. Za nějaký čas viděl jsem, jak jedno 
celé křídlo odpadlo a leží v dolejším pravém 
rohu rámečku, zakrývajíc zrovna pod dedi- 
kací podpis přítelův jako smuteční rouškou. 
Přece je nikdo nesrazil, nevytrh, skříňka byla 
zasklena skoro hermeticky. Napadlo mi, to 
jsou ty tajné mystické pochody věcí, o kterých 



CISLO 15. 



MÁJ 



ROCNIK VI. 



nevíme a v které nevěříme, protože nemáme 
pro ně orgánů, abj^chom je vycifovali. Pak 
upadaljf časem nožičky, a cikáda byla jen trup 
scvrklý a seschlý . . . Začátek konce. A to 
nemohl zde přistoupiti žádný popud vnější. 

— Nu, víme, podotkl pan Krágl, v museu 
dědečkově, neručím za to, že se nepřehnaly 
kočky aspoň jednou do roka! 

— Ale, prosím tě, vpadla rozhorleně skoro 
do řeči paní Kráglová, leda nějaké kočky ze 
čtvrté dimense, které s? provlekou klíčovou 
dírkou ? 

Smích všech byl na to odpovědi. 

— I čerta víš, replikoval p. Krágl. A jsou 
tu kuny a tchoii v starých domech, a když 
nic, myši. nechci říci zrovna německé, ale ty 
malé, způsobné, hezké šedé myšky domácí 
jsou tu a cupají a ohlodávají v každém koutě. 

— Ty již zas přeháníš, Karle, durdila se 
paní Kráglová. Což bydlíme v nějaké staré, 
bohem a lidmi opuštěné barabině.? Kde pak 
kuny a tchoři a myši ... To bychom vás, 
pane professore, obrátila se ke mně, věru byli 
dali do pěkné společnosti. Ale věru nevím, 
Krágle, jak můžeš takto panu professurovi jeho 
nový byt hanit a docela ve falešném světle 
předvádět a líčit? 

— Mlč, pan professor také žertu snad roz- 
umí? bránil se p. Krágl, ale jakoby chtěl obrá- 
titi v hovoru list, dodal: 

— Ale neřekl jste nám ještě, jak jste se 
»u slunce« bavil předevčírem; čtveráku! 

— Nevím, proč bych byl čtverák proto, 
pane továrníku, že jsem jednu noc přespal 
v hotelu, když to musílo být? replikoval jsem. 

— Inu jděte, jděte ... nic zlého jsem ne- 
myslil svou poznámkou, nu, pobavil jste se 
mezi koUegy, poznal zdejší společnost . . . 

— A při tom pochopil ... 

Nevím, proč jsem se zarazil. Cítil jsem, že 
na mně spočinulo velké, krásné oko paní 
Kráglové, jako oko vyplašené, zvědavé laně. 

— Ano, pochopil, snažil jsem se rychle ma- 
skovati své rozpory, dvojí věc, v které ještě 
sám docelajasně nerozeznávám. Byla to vskutku 
jen síla zvyku, toho všemohoucího zvyku, 
z něhož prudké vytrhnutí a jehož náhlé pře- 
rušení mi vzbuzovalo tu odpornou atmosféru 
mého^ prostředí, či bylo niveau té hospodské 
společnosti tak opravdu ve skutečnosti nízké, 
že se mi tak naprosto zhnusila? A pro vždy 
zhnusila; mohu to říci zcela klidně. Co my- 
slíte, milostpaní? 



■ — Především děkuji za vaši upřímnost. Dříve 
byste byl řekl banální frási. »Toužil jsem jen 
po vašem domu« — dnes již přiznáváte, co 
je síla zvyku, a že to mohla vskutku býti jen 
moc zvyku, která vám pobyt v neobvyklé spo- 
lečnosti hospodské tak znechucovala. Děláte 
v mravní výchově své veliké pokroky, pane 
professore, to je pravda. Co se druhé otázky 
vaší týče, nemohu ničeho říci, jelikož tu spo 
lečnost »u slunce« neznám a nedovedu si ani 
představit, čím se baví a jak se vůbec chová 
O tomhle vy byste nám nejlíp mohl referovati 

— To je referát velmi krátký, milostpaní 
.•Me lépe, stojíte-li oií, abyste sama takhle jed- 
nou tam ve společnosti pana Krágla a třeba 
také mé se podívala, odpovídám. 

— Do smrti ne, milý příteli ! Nechodíme 
nikam od smrti tatínkovy, viď, Karle? obrátila 
se k panu Kráglovi s nějakým snad význam- 
ným, ale mně záhadným pohledem. 

— Prosím tě, jen se schovávej za tatínka, 
pravil p. Krágl cize. — Nechodíme, počkej . . . 
od nemoci Milky jsme vůbec vypadli docela 
z rámce P . . . ské společnosti. 

— Nu tak vidíte, navazovala paní Kráglová. 
Je to tedy ještě déle. Mohli by na mně oči 
nechat, ti okouni . . . Ne, ne, tam by mne 
nikdo nedostal, ani vy! dokončila ostře. 

— Chápu a docela vám dávám za pravdu, 
pravil jsem vážně. 

— Ale proč nechcete nám ničeho povědít 
z toho večírku? dráždil p. Krágl, to je právě 
trochu záhadné. 

— Víte, pravil jsem s úsměvem . . . Ne- 
zazlete mi, ale já nerad někoho pomlouvám . . . 

— Ba, zde byste neušel pomlouvaní, vpadla 
paní Kráglová, a nic by vám nepomohlo, pane 
Opatrný, pravila ironicky se smějíc. 

— Jen ty mi zlob pana professora, pravil 
pan Krágl, žertovně své paní prstem pohro- 
žuje . . . udělá nám to a odstěhuje se jednou 
od nás pořádně a do opravdy. 

— To nikdy ne, pane továrníku, zvolal jsem 
rozhorleně. 

— Neříkejte dvakrát, pokračoval pan Krágl 
ve svém škádlení, je »u slunce* »magnet« ! 

— Tak? vpadla paní Kráglová táhlým hlasem. 

— Nevím, jaký, odsekl jsem krátce. 

— Mlčte, mlčte, nedělejte svatouška, milý 
příteli ! 

— Nezlob, pravila paní Kráglová. Odpusťte 
mu, on jinak nedovede býti v dobré míře, leda 
když může škádliti. (Poicračování.) 





W. S. LANDOR; 

^a s nikým nebil se — kdo byl by za to stál? 
Přírodu miloval jsem a hned Umění. 
Na ohni života jsem obě ruce hřál 
a teď jsem hotov jít — je konec plameni. 

A. E. 



U' 



VŠECKO SE SESEDNE! 

procházkách svých po okolí vodňanském ne- 
drželi jsme se zrovna vždycky vyjetých silnic, 
a často náš domácí poklad Běta, když ráno na chodbě 
čistila šatstvo, bručela si zcela hlasitě: »Kam to ti 
páni chodí, ráda bych věděla ! Kudy je čerti nosí !« — 

Za modrýnji kosatci jsme lezli a plašili čejky 
a kářiata hnízdící v močálových okrajích rybníků 
mezi rákosím a sítinami. Zmocnění se bílé vodní 
růže nebo žlutého stulíku začasté stálo díikladné 
namočení nohou až po kolena. 

Jednou jsme přišli také zas pořádně umazáni, 
labláceni. Ale místo domíl, tak jak jsme byli, zašli 
jsme do vinárny na náměstí, k »Dominům«, jak 
se tam říkalo, protože majitel se jmenoval Dominik. 

Pan Dominik Bělohlávek byl tenkrát purkmistrem 
král. města Vodřían, a jako člen zastupitelstva mohl 
jsem si proti hlavě obce už něco dovolit. Také 
jsem spustil náležitě, když neopatrně zavadiv 
o vzezření našich bot, vyslovil nevíru svou, kde jsme 
k tomu mohli přijít v panujícím pěkném počasí 
podzimním. 

»Kdo může za to, že máte takové cesty !« 
začal jsem útočit na správu městského ho- 
spodářství. »Sli jsme přece jen po hrázi podvinič- 
ného rybníka a potom přes píseckou silnici pod 
Kulatý vrch kolem Okrouhlice. Vy tam, jak se zdá, 
dláždíte obecni cesty blátem« — posměšně jsem 
poznamenal. 

Lekl se už náležitě, že poznámkou svou, jinak 
zcela nevinnou a s úsměvem pronesenou, vyvolal 
duchy opposice, jichž měl dost na radnici a o které 
pochopitelně pranic nestál ve své hospodě. Rybníky 
že jsou právě spuštěny k lovu — hájil se a omlouval 
— a protože se ukázaly příliš mělkými, musely 
být prohloubeny, bahno v nich nanesené trochu 
odstraněno. 

Do mne již vjela místní politika, ďáblem mne 
posedla, i dělal jsem ukrutný rámus, pr